%PDF-
%PDF-
Mini Shell
Mini Shell
<!DOCTYPE HTML PUBLIC "-//W3C//DTD HTML 4.01 Transitional//EN">
<html>
<head>
<meta http-equiv="content-type" content="text/html; charset=utf-8">
<meta http-equiv="Content-Language" content="cs">
<meta name="Author" content="Éósforos">
<meta name="copyright" content="© 2014, Éósforos">
<meta name="subject" content="Spisy Éósforovy – Přes propast věků – sci-fi erotický román">
<meta name="description" content="Theresa Rayenová popisuje své první dny nového pobytu na základně Kurupira. Denní režim, průběh trestu ‚krácení osobního volna‘ a tělesného trestu. Rovněž popisuje svůj výcvik ve ‚svůdném odívání‘ a reakce Lukáše Maliny. Na konec pak její šok ze změn po jejím návratu z ‚Menstruační karantény‘, kdy se setkává se spoustou unesených lidí, které si zatím mimozemšťané ze základny Kurupira dokázali ‚opatřit‘, a trest pro sebe a pro jednu z unesených dívek, které byly uděleny za jejich konání proti předpisům v jídelně.">
<meta name="KeyWords" content="Éósforos">
<title>Přes propast věků – Kapitola 8 – sci-fi erotický román</title>
<link rel="stylesheet" type="text/css" href="../styly.css">
<link rel="shortcut icon" href="../Obr/favicon.ico" type="image/x-icon">
</head>
<body class="b0">
<h1>Kapitola 8</h1>
<p class="p3">
Theresin služební deník – <i>28. února</i>
</p><p class="p1">
Poměry na základně jsou příšerné. Ani výcvikový kurs CIA nebyl tak hrozný. Včera jsem si během několika hodin ‚vydělala‘ dvacet trestných bodů a dnes ráno při nástupu v atriu jsem si nahá a vkleče vyslechla ortel: Veřejný trest krácení osobního volna prvního stupně po dobu jedné hodiny – a 122 trestných bodů! To znamená, že budu celou hodinu vystavena na gynekologickém stole a na kontě budu mít 142 trestných bodů. To by mi přibývaly příliš rychle…
<br><br>
Napadlo mě, co by se stalo, kdybych požádala o prodloužení trestu na dvě hodiny… Stále klečíc v potupné pozici jsem ke svému údivu pronesla následující prosbu:
<br><br>
„Můj Mistře, poníženě prosím o prodloužení trestu na dvě hodiny.“
<br><br>
„Prosbě se milostivě vyhovuje,“ pronesl Baal Segul slavnostním hlasem. „Do trestního rejstříku bude připsáno pouze 66 trestných bodů.“
<br><br>
Uvažovala jsem o dalším prodloužení, ale nějaké osobní volno přece potřebuji. Musím se učit nazpaměť ten debilní <i>statut</i> a taky psát tento deník. Z osobního volna mi tedy ani tak nic moc nezbude…
<br><br>
Ale měla bych začít od začátku:
<br><br>
Ráno jsem byla probuzena sestrou Nihasou, která má dozor nad odběry mého biologického materiálu. Následovala půlhodinová rozcvička v atriu. Společně s tím individuem, oba nazí… hrozné! Předcvičovala Nihasa, sama oblečena ve stříbřité kombinéze. Potom osobní hygiena a snídaně. Vlastně úplně první moje jídlo jako spolupracovnice, protože včera mě zahnali spát bez večeře. Sice je to moje první zkušenost s výběrem, ale na jídelníček si opravdu nemohu stěžovat. Funguje to podobně jako na SSE, i když tedy – i do jídelny vstupuji nahá a musím i při jídle sedět s roztaženými stehny. Desky stolů jsou průhledné, vlastně fotoplastické – tedy neviditelné – a já jsem povinna neustále se vystavovat nahá bez jakýchkoliv zábran. Ani u jídla s tím nedají pokoj!
<br><br>
Navíc chodí ve stejnou dobu na jídlo i to individuum, které mě sem vlastně přivedlo pralesem – ten… Lucas Malina, i když tedy mi není jasné, proč je náhle jeho rodné příjmení změněno na ‚Malinger‘. To jen pro zajímavost. Nejvíc mě totiž štve, že musíme jíst spolu u jednoho stolu – oba úplně nazí a roztažení! Naštěstí se naše cesty po snídani rozdělily.
<br><br>
Já jsem byla odvelena do vyšetřovny, kde mě rovnou uvázali ke kříži a doktor mi asi čtvrt hodiny tvrdě hnětl napjatá prsa. Prý součást zvětšovací terapie. Ze začátku je to docela příjemné, ale když pak ke konci už mi doktor prsa tvrdě hněte, dost to bolí.
<br><br>
Asi po hodině mě odvázali od kříže. Myslela jsem, že si chvíli odpočinu, ale krutě jsem se mýlila. Musela jsem se položit na vyšetřovací stůl. Každý prs zvlášť mi přiklopili fotoplastickým zvonem, ze kterého částečně odsáli vzduch, a navíc je v každém zvonu zabudován malý vibrátorek dráždící mi bradavku. A nakonec mi do vagíny zavedli vibrátor s odsávačkou. Nechali mě tak další hodinu o samotě, abych se s tím sama ‚poprala‘. Ze dvou orgasmů jsem značně vyčerpaná. S hrůzou musím myslet na odpoledne, kdy mě něco podobného bude čekat na dvě hodiny! Potřebovala bych se nutně nabít, ale není mi to kupodivu dovoleno. Budu se tedy muset pořádně naobědvat. Jídlo mi naštěstí neodpírají.
<br><br>
Před obědem je však naplánovaná ještě přednáška o estetice svůdného oblékání. Nechápu proč, když nemám žádný oděv k dispozici – dokonce ani tu minisukni nebo halenku s hlubokým výstřihem, o kterých jejich ‚oděvní estetik‘ vykládal půldruhé hodiny. Zítra mají být na programu praktická cvičení, jsem tedy moc zvědava, jak budou probíhat.
<br><br>
Konečně je tu oběd. Spustila jsem automat podle jídelního lístku odshora a hltala jsem jedno jídlo za druhým jako nezavřená. To individuum, s kterým jsem nucena sdílet stůl (ještě štěstí, že jen ten stůl!) mě kupodivu napodobilo a cpe se naprosto nezřízeně podle mého příkladu.
<br><br>
Polední klid na lůžku je obdobný tomu, jak jsem byla po léta zvyklá ze SSE. Azizill mi vstříkl do vagíny dávku autofarmak, prohmatal mi prsa a odešel. Za hodinu se vrátil, zkontroloval, zda se veškerý obsah vstřebal, znovu mi tvrdě prohmatal prsa i vagínu a pak zavolal komunikátorem dva techniky. Ti mě odvedli jako eskorta do atria, kde už je připraven gynekologický stůl. Ne ovšem mimozemský vyšetřovací standard, ale masivní ocelová konstrukce s docela obyčejnými třmeny na nohy. Poručili mi, abych si na něj lehla se zadečkem přes okraj. Nohy mi hodili do třmenů a zafixovali mi kotníky do ocelových náramků. Ruce za hlavu – a rovněž zápěstí zafixována ocelovými náramky. Ležení na ocelovém stole je samo o sobě nepříjemné. Ještě štěstí, že jsem nepožádala o vystavení v nepohodlné poloze. Čert ví, co by mě pak čekalo…
<br><br>
„Otevři pusu!“
<br><br>
„Cože?“ zeptala jsem se technika.
<br><br>
„Pusu otevři. Nerozumíš snad?“
<br><br>
Pootevřela jsem rty.
<br><br>
„Pořádně!“
<br><br>
Otevřela jsem tedy pusu ‚pořádně‘. Vzápětí mi ten idiot do ní vrazil rozvírací držák a zaaretoval ho šroubem tak, abych pusu nemohla zavřít.
<br><br>
„To máš místo roubíku. Abys nám tady zbytečně nežvanila, ale aby ses při výkonu trestu nedusila,“ podal mi obsáhlé vysvětlení.
<br><br>
Pak se mnou začali manipulovat. Roztáhli mi nohy až do rozštěpu, do vagíny mi zavedli vibrátor s odsávačkou a hadičku zavedli do vzorkovnice.
<br><br>
„Tak, a teď už si jen užívej,“ ‚popřál‘ mi technik na závěr, spustiv vibrátor.
<br><br>
Ve srovnání s ranními procedurami, kdy mi ještě navíc dráždili prsa, by to nebylo tak hrozné. Jenže trest je veřejný…! Samozřejmě, že to tedy nebylo jen tak nějaké vystavení, ale vystavení veřejné – přišlo se na mě podívat to zatracené individuum. Obchází stůl, slintá a osahává mě po celém těle jako nějaký úchyl se zastydlou pubertou. Nejhorší ovšem je, že já nemohu mluvit a dokonce se ani nesmím bránit! Ten idiotský <i>statut</i> zatím nazpaměť neznám, ale moc dobře si pamatuji, že obrana proti hmatům je trestná. Teprve teď dokonale chápu skutečný dosah většiny ustanovení. Musím bez obrany a bez protestů trpně snášet naprosto všechno, co oni si zamanou! Jsem sice jejich ‚spolupracovnice‘ – ale je to mnohonásobně horší, než když jsem byla vězeňkyně na SSE! Co by se asi se mnou stalo, kdybych odepřela jejich nabídku a oni ze mne udělali zajatkyni zdejší základny? Raději nedomýšlím…
<br><br>
Ani tomu individuu však není dovoleno všechno! Totiž – v momentě, kdy se pokusil kousnout mě do bradavky, chytila ho zase ta podivná křeč v genitáliích. Zařval, padl na zem, zkroutil se jak paragraf a zabořil si ruce do klína. Zřejmě má dovoleno jen okukování a osahávání. Jiné jeho aktivity jsou trestány.
<br><br>
Dvě hodiny trestu ‚Veřejného krácení osobního volna‘ jsem tedy jakž-takž ‚se skřípěním zubů‘ přežila – i když tedy jsem jimi ani skřípět nemohla… Nu což, teď mám konečně zbytek osobního volna pro sebe – vlastně k tomu, abych začala psát tento deník, vyplnila nějaký idiotský dotazník a abych se začala učit ten debilní <i>statut</i> nazpaměť. Proto teď končím se psaním a pouštím se do vyplňování a biflování…
</p><p class="p3">
- × - × - × -
</p><p class="p1">
„…, čímž končím obecnou část ranního rozkazu dne 1. března,“ oznámil Baal Segul a vzápětí pokračoval: „Následuje individuální část. Spolupracovnice Theresa Rayenová!“
<br><br>
Theresa postoupila na značku uprostřed atria a předpisově poklekla. Od včerejška si zvyká na vpravdě vojenský režim vládnoucí na základně, i na to, že rozkazu je přítomen i Lukáš Malina. Ten zřejmě podléhá zvláštnímu zacházení, protože je připoután k pranýři a v puse má roubík.
<br><br>
„Hodnocení tvého deníku,“ spustil Baal Segul, když nechal Theresu několik minut klečet v nepohodlné poloze, předčítaje nahlas slovo od slova její včerejší zápis. „Vedeš si docela dobře, důležité je, že zaznamenáváš i svoje dojmy a pocity. Avšak uděluji ti veřejnou důtku za neuctivé a pohrdavé vyjadřování se o členech posádky a o dokumentech týkajících se tvého pobytu zde. Napříště žádné ‚Azizill mi dělal to a to‘, ale ‚doktor Azizill‘ nebo ‚pan doktor‘. Rovněž tak budeš psát ‚paní Nihasa‘ nebo ‚sestra Nihasa‘. Budeš-li psát o <i>Statutu,</i> budeš používat velké písmeno <i>‚S‘</i> a zdržíš se všech hanlivých přívlastků. Rovněž jsem nucen ti připomenout, že jsi dosud neodevzdala svůj <i>Intimní BDSM dotazník</i>. Zítra při večerním rozkazu máš k tomu poslední – opakuji: poslední příležitost!“
<br><br>
„Děkuji, můj Mistře,“ vydechla Theresa, dobře si uvědomujíc, že si vysloužila další čtyři trestné body a že příští trest krácení osobního volna bude opět veřejný.
</p><p class="p3">
- × - × - × -
<br><br>
Theresin služební deník – <i>1. března</i>
</p><p class="p1">
Praktická cvičení z estetiky svůdného oblékání jsou jediné momenty, kdy si mohu na sebe něco obléci, i když tedy se jedná o odívání velice sporé. Dnes mi poskytli minisukni a halenku, ale ta minisukně je spíš mikro mini, protože má nízký pas a sahá mi s bídou do čtvrtiny stehen. A halenka také téměř nic nezahaluje – s bídou mi zakrývá bradavky a končí mi dva palce nad pupíkem, takže se vlastně nejedná o halenku, ale o jakési nepovedené bolerko. Při chůzi i při sezení musím neustále dbát toho, abych měla viditelný žlábek mezi ňadry, ale nesmí mi být vidět ani bradavky ani stydká oblast, čehož je možno jen stěží dosáhnout – zvláště tedy bez kalhotek a podprsenky, navíc v lodičkách na vysokých jehlových podpatcích a vzhledem ke střihu zbývajících oděvních součástí, jak jsem je popsala nahoře. Nácvik stání, chůze a sedu, za daných podmínek velice únavný, trvá až do oběda. Po skončení seance mi byly oba kousky sporého oblečení i lodičky odebrány a učebnu opouštím opět v rouše Evině. Zítra bude pokračování a pozítří se prý předvedu před publikem. Co je tím sledováno, ovšem nechápu. Podle narážek mého ‚oděvního estetika‘ se jedná o něco jako ‚test svůdnosti‘ – nebo… Nevím, jak to nazvat…
</p><p class="p3">
…
</p><p class="p1">
Osobní volno… Dnes nekrácené, neboť mi nebyl zatím udělen žádný trest. Pustila jsem se do studia <i>Statutu,</i> když vtom se ozval zvonek u dveří. Rozmrzele jsem vstala a otevřela dveře. V nich stojí k mému nemilému překvapení ten zatracený tvor, Lucas, a civí na mě hladovým pohledem.
<br><br>
„Co otravuješ?!“
<br><br>
Místo odpovědi postoupil dva kroky ke mně a zlehka mi položil ruce na ramena. Pak pronesl zastřeným hlasem: „Jsi krásná…“
<br><br>
Jelikož se jedná o oznamovací větu, ne o otázku, nijak nereaguji. Pouze čekám, co bude dál.
<br><br>
„Jsi krásná…“ opakuje znovu zasněně a sjíždí rukama směrem dolů, na prsa.
<br><br>
Už, už jsem chtěla provést nějaký obranný manévr, ale zavčas jsem si vzpomněla na pravidla, která právě studuji nazpaměť. Nebráním se – nechávám si od něj prsa zdlouhavě prohmatávat včetně dráždění bradavek. Konečně jeho ruce jedou dolů po mých prsou, na bříško a teď se mi dobývá prstem do lasturky. Následuje druhý prst a zajíždí hodně hluboko. Jeho pyj už je dávno v pozoru, zorničky má rozšířené a zhluboka dýchá. Druhou rukou mi zajel na záda a přitiskl mě k sobě. Značnou silou, musím uznat. Připadám si jako ve svěráku.
<br><br>
„Jsi krásná…“ šeptá zasněně znovu a jeho rty se blíží k mým.
<br><br>
Instinktivně se snažím svůj obličej oddálit, avšak on bleskově posunul ruku vzhůru a tiskne k sobě mou hlavu. Podvolila jsem se. Nerada bych si vysloužila další trestné body. A pak se naše rty setkaly…
<br><br>
Jenže v ten moment došlo ke strašlivému zvratu! Lucas se zazmítal v hrozné křeči, padl na zem, schoulil se do klubíčka a oběma rukama si drží genitálie. Z jeho hrdla vyrazil nelidský skřek, jehož ozvěnu cítím ještě teď až v morku kostí.
<br><br>
Sklonila jsem se nad ním a pokouším se ho zvednout. Podrážděně mě plácnul přes ruku.
<br><br>
„Nesahej na mě!“
<br><br>
Jeho hlas zní výhrůžně a nepřátelsky. Po chvíli se posadil, pak vstal a trhanými kroky vycouval na chodbu. Dveře se za ním tiše zaklaply. Oddechla jsem si, že konečně vypadl a já se mohu věnovat zase nerušeně svým povinnostem. Večer musím například odevzdat svůj vyplněný <i>Intimní BDSM dotazník,</i> na který jsem ještě ani nesáhla…
</p><p class="p3">
- × - × - × -
</p><p class="p1">
„Je mi líto,“ poznamenala Nihasa k Baalu Segulovi, pozorujícímu současně s ní dění v Theresině cele, „ale doktor u nich výslovně zakázal vzájemný dotyk sliznic.“
<br><br>
„To je v pořádku, Nihhy,“ souhlasí Baal Segul. „Důležité je, že samice pochopila, že se musí podvolit každé situaci a že se nesmí bránit, leda by jí hrozil úraz nebo smrt. Jde to poměrně rychle. Brzy ji budeme moci nasadit do terénu.“
<br><br>
„No to je docela dobrá zpráva,“ raduje se Nihasa ze šéfova sdělení. „A co ten samec, smím-li se zeptat?“
<br><br>
„Ach ano, naše milá Nihhy je ujetá na samečky,“ dobírá si šéf vedoucí laborantku, což signalizuje, že je dnes v obzvláště dobrém psychickém rozpoložení. „Krom toho, že funguje jako provokatér té samice, je každou noc také podrobován intenzivní snové sugesci. Bude z něj docela schopný prorok – mluvčí velkého Baala. Za tím účelem mu před dvěma dny Azizill vpálil do těla další čip – tentokrát pod kůži na čele, abychom ho mohli ovládat na libovolnou vzdálenost v rámci planety,“ prohlásil Baal Segul a škodolibě se zachechtal.
</p><p class="p3">
- × - × - × -
</p><p class="p1">
V atriu stanice Kurupira je shromážděna celá posádka, Lukáš Malina tentokrát není uvázán k pranýři; dokonce je mu umožněno sedět v měkkém křesle. Dnešního dne se totiž koná první veřejný ‚test svůdnosti‘ (jak si aspoň poznamenala Theresa ve svém služebním deníku). Všichni – tedy kromě Lukáše, který vůbec nemá tušení, co se bude dít – čekají na Theresin vstup. Dveře v čele chodby jsou otevřeny…
<br><br>
Tu se zdáli ozval klapot střevíčků, jehož ozvěna se několikanásobně rozléhá celým prostorem. Verdeletovi technici si dali opravdu práci s tím, aby vhodně rozmístěné mikrofony a reproduktory ozvěnu monumentálně dokreslily. Sama Theresa se zprvu polekala, když vyrazila klikatou chodbou směrem k dějišti ‚zkoušky‘, neboť tento akustický detail nebyl do předchozího nácviku zahrnut. Ale už zbývají jen dva záhyby klikaté chodby… jeden… a Theresa se zjevuje ve dveřích atria!
<br><br>
Dojem, jakým zapůsobil její zjev na nic netušícího Lukáše, byl ohromující. Jednak její vyzývavý úbor, vše zakrývající a vše odhalující současně, a pak skutečnost, že Lukáš sám zůstává zcela nahý – jako samojediný v celém atriu. Jeho reakce je spontánní – otevřel doširoka pusu, vyvalil oči a zmateně vstal. Jeho penis stojí jako svíce a jeho ruce se vztahují k příchozí. Učinil dva kroky proti ní.
<br><br>
Theresa postupuje nacvičeným krokem dál do středu atria, ozvěna jejích kročejů se rozléhá jako dunění hromu, hlavu má vztyčenou a její prsa se viditelně vlní v rytmu jejího dýchání, svůdně vypínajíce její přiléhavou halenku. Lukáš učinil další tři kroky, čímž vstoupil do Theresiny intimní zóny. Hrot jeho penisu se lehce dotkl jejího obnaženého bříška v těsné blízkosti pupíku. Oba se jako na povel zastavili.
<br><br>
Ve chvíli, kdy Lukáš rozpřáhl ruce, aby mohl Theresu obejmout a přitisknout ji k sobě, agentka nevydržela a prudkým mávnutím ruky ho od sebe odstrčila. Lukáš sice zavrávoral, nebyv připraven na agentčinu odmítavou reakci. Když znovu nabyl rovnováhy, vrhl se na Theresu jako divoké zvíře a jediným hmatem serval dolů její blůzku. Vzápětí pocítil prudkou bolest ve varlatech, padl na hrbolatou dlažbu atria, svinul se do klubíčka a oběma rukama se chytil za postižené orgány, kterými v té chvíli projela další příšerná křeč. Dva Verdeletovi technici ho postavili na nohy, uchopili ho za ramena a vyvedli ho z atria. Theresa si stačila všimnout, že jeho penis je opět zplihlý.
<br><br>
„Svlékni se! Všechno dolů,“ nařídil agentce Baal Segul, když za Lukášovou eskortou zaklaply dveře.
<br><br>
Theresa vztekle odkopla střevíčky a stáhla si sukni. Blůzka, o kterou ji připravil Lukáš, leží o kus dál na podlaze roztržena na dva kusy.
<br><br>
„Všechno posbírej a vyhoď do odpadu,“ nařizuje dále Baal Segul.
<br><br>
Rozkaz je promptně vykonán.
<br><br>
„A teď klekni!“
<br><br>
Stalo se. Theresa, opět úplně nahá, klečí v potupné pozici na hrbolaté dlažbě. Stehna má roztažená daleko od sebe, vystavujíc na odiv své pohlaví. Stydké pysky se jí mírně rozevírají, ruce má složené za hlavou a prsa předpisově vypjatá. Snaží se, seč může, vyhovět požadavkům <i>Statutu,</i> protože tuší další pohromu. Nemýlila se.
<br><br>
„Za hrubé napadení pokusného objektu ti uděluji veřejný tělesný trest v délce dvou minut plus 190 trestných bodů,“ vynáší Baal Segul ortel nad provinivší se agentkou.
<br><br>
„Děkuji, můj mistře,“ promlouvá Theresa nejistě. „Poníženě prosím o prodloužení trestu na tři minuty…“
<br><br>
„Prosbě se milostivě vyhovuje. Do rejstříku trestů bude zapsáno 127 bodů. Trest bude vykonán zítra o šestnácté hodině zde, v atriu stanice,“ sděluje Baal Segul Therese své rozhodnutí.
</p><p class="p3">
- × - × - × -
<br><br>
Theresin služební deník – <i>3. března</i>
</p><p class="p1">
Tak dalších 127 bodů… Tou prosbou o prodloužení trestu jsem si moc nepomohla. Asi jsem měla požádat o víc. Jenže nevím, jak ten trest probíhá. Až příště. To budu vědět, na čem jsem.
<br><br>
A taky nechápu, v čem bude spočívat moje práce, až opustím základnu… Jestli ji tedy vůbec někdy opustím. Někdy mám o tom značné pochybnosti… Jestli při své povaze zdejší pobyt neustojím a převedou mě do stavu ‚zajatkyně‘… Trestné body se mi nebezpečně hromadí!
<br><br>
Ten zítřejší trest bude zase veřejný – to znamená, že to individuum bude určitě přítomno v atriu. A bude nechutně slintat nad mým bičováním. Hrůza! Aspoň, že jsem stihla včera večer odevzdat ten… <i>Intimní BDSM dotazník</i> a že aspoň za to nedostanu trestné body…
</p><p class="p3">
- × - × - × -
</p><p class="p1">
Verdeletovi technici upoutali Lukáše Malinu na pranýř v atriu stanice asi hodinu před Theresiným trestem, přičemž mu doširoka roztáhli nohy, aby byly jeho pohlavní orgány bez zábran přístupné. Vzápětí se jeho přípravy ujala Nihasa. Nejprve mu do pusy vsunula rozevírák, který zaaretovala v doširoka otevřené poloze a opatřila ho nádobkou pro odběr slin. Vzápětí mu tvrdě přetáhla předkožku a na obnažený žalud penisu mu navlékla hadičku s děličem separujícím moč a semennou tekutinu do oddělených vzorkovnic. Nakonec mu pečlivě prohmatala varlata, aby se přesvědčila o tom, zda obě implantované sondy dráždí ty správné body. Několikrát stiskla jejich hroty a pečlivě sleduje Lukášovy reakce. Baal Segul její počínání se zájmem pozoruje.
<br><br>
„Jak vypadáme, Nihhy?“
<br><br>
„Skvěle, šéfe. Všimni si jeho záškubů a skřeků, které i přes rozevírák vydává, když stisknu žlázu v místě, kam je hrot zaveden. To je neklamná známka toho, že příslušné nervy neotupěly a hroty sond mu působí značnou bolest. Takže impulsy poslušnosti jsou stále účinné. Vzhledem k tomu, že jsme mu už skoro tři týdny nedovolili, aby ejakuloval, je značně sexuálně neuspokojen, což negativně působí na jeho psychiku, ale jedná se o ideální stav vzhledem k našim potřebám. On, jako individuum se sadistickými sklony, bude za chvíli podroben opravdu těžké zkoušce. Bude sledovat bičování nahé ženy, což by ho mělo nadmíru sexuálně vzrušit. Avšak my mu ani teď nedovolíme dosáhnout orgasmu, natož pak ejakulace. Ten separátor jsem mu namontovala jen pro případ, že bych ho náhodou nezvládla. Proto právě sondy preventivně kontroluji.“
<br><br>
Nihasa se baví se šéfem záměrně česky, aby Lukáš rozuměl každé slovo, což ho přivádí do stavu zuřivosti. Zmítá se v poutech, trhá rukama i nohama a vydává příšerné neartikulované skřeky.
<br><br>
Nihasa ho nechává chvíli běsnit. Pak mu znovu zdlouhavě prohmatává pohlavní žlázy, čímž u něj spolehlivě dosahuje erekce. Vzápětí však tiskne hroty sond a penis je ve chvíli zase zplihlý jako vypuštěný balónek. Avšak záchvat zuřivosti trvá dál. Teprve pod vlivem několika vln nesnesitelné bolesti se Lukáš uklidnil.
<br><br>
„Až budeme v akci, použijeme dálkového ovládání, ale teď dávám přednost přímému mechanickému působení,“ podává Nihasa šéfovi vysvětlení.
<br><br>
„Chápu, chápu,“ pokyvuje Baal Segul hlavou potutelně se usmívaje, protože ví až moc dobře, že sexuální dráždění samců je Nihasin zamilovaný koníček.
</p><p class="p3">
…
</p><p class="p1">
Úderem šestnácté hodiny přivádí eskorta do atria Theresu. Uprostřed prostranství je instalován trestací stroj, se kterým má Theresa tu čest poprvé se seznámit. Jedná se v podstatě o neviditelnou fotoplastickou konstrukci, ke které je nahá agentka připoutána, takže nic nezakrývá ani na okamžik žádnou její tělesnou partii. Hlavu a obličej má zakryté fotoplastickou kuklou, takže je její obličej před bičováním chráněn, ale při tom ona má možnost vidět a být viděna bez jakýchkoliv zábran.
<br><br>
„Jen tak mimochodem,“ poznamenal Baal Segul tiše k Nihase, „vyplnění toho
<a href="Dotazniky/BDSM_Theresa.html" target="_blank">BDSM dotazníku</a>
docela odflákla. Představ si, že jako ‚Domina‘ všechno ví, všechno zná a všechno se svými submisivy provozovala, ale na v submisivní roli nikdy nebyla a nic z toho zakusit nechce. Ani komentáře veškeré žádné…“
<br><br>
„Tak si to pěkně vyzkouší u nás – a dáme jí pořádně do těla!“ špitla Nihasa.
<br><br>
„Samozřejmě!“ souhlasí Baal Segul, „Už se na tom intenzivně pracuje…“
<br><br>
Právě teď druhý technik manipuluje s polohovacím zařízením konstrukce. Theresiny ruce jsou rozpaženy, nohy roztaženy téměř do rozštěpu a Theresa cítí, že je tlačena čímsi v křížové oblasti tak, aby měla tělo vypjaté do oblouku a prohnuté dozadu.
<br><br>
„Víc ji prohněte, pánové. Musí už teď cítit bolest! A nohy jí roztáhněte úplně do rozštěpu. Je to vycvičená agentka, musí to vydržet…“ koriguje Baal Segul jejich činnost, přičemž mluví hlasitě a anglicky, aby Theresa i Lukáš rozuměli.
<br><br>
Stalo se. Theresa zaúpěla – a stroj je spuštěn…
<br><br>
Shora i zdola se roztáčejí dva kotouče, po jejichž obvodu je upevněno po čtyřiadvaceti tenkých řemíncích, které jí začínají šlehat jemně po těle. Rotační osy kotoučů se vychylují střídavě ze svislé polohy o 45° a zase zpět. Rovněž konstrukce, ke které je agentka upoutána, se pomalu otáčí, a když je její tělo v poloze ‚čelem vzad‘ vzhledem k původnímu upoutání, cítí, že jí cosi tlačí do spodní části břišní krajiny, takže je nucena se předklonit a vysadit zadek.
<br><br>
Ale to už se zase otáčí do původní polohy a je nucena prohnout se zpět. Kotouče s řemínky zvyšují otáčky a mírně se přibližují. Jejich švihání je citelnější a Theresa začíná chápat podstatu trestu. S každou otočkou trestací stroj přitvrzuje a nemilosrdně šlehá každý čtvereční milimetr jejího nahého těla. Měnící se rovina rotační osy kotoučů umožňuje řemínkům dostat se pohodlně i do jejích nejintimnějších míst.
<br><br>
Třetí otočka, čtvrtá… Kotouče zrychlují a přibližují se. Jejich šlehání už dost bolí, zvláště pak, když zpracovávají její bez zábran zpřístupněné pohlaví, spodní stranu prsou, dvorce a bradavky. Po páté otočce začíná být výprask nesnesitelný a Theresa začala skučet bolestí. Zprvu ojedinělé výkřiky se začínají slévat ve vytí, které postupně přechází v křik.
<br><br>
V té chvíli Nihasa pohlédla na Lukáše. Ten nemůže od trestané dívky odtrhnout pohled. Oči mu lezou z důlků, sliny mu tečou proudem do vzorkovnice a jeho penis nabývá úžasných rozměrů. Nihasa v poslední chvíli stiskla příslušný ovladač na dálkovém ovládání. Sondy poslušnosti v jeho varlatech vykonaly své dílo. Lukáš i přes rozevírák v puse vydal strašlivý skřek a zazmítal sebou v poutech, až řetězy divoce zachrastily. Jeho penis naráz zplihl a pak pustil moč. Nihasa pokynula jednomu z techniků, aby vyměnil vzorkovnici, zatímco ona přistoupila k Lukášovi a jala se mu prohmatávat pohlavní žlázy, aby zjistila, co s nimi elektrický impuls udělal. Pod svými prsty cítí, jak původně napjatá tkáň přímo zhadrovatěla…
<br><br>
Tou dobou už Theresa, jejíž nahé tělo je důkladně opracováváno trestacím strojem, jednolitě ječí, protože řemínky opakovaně šlehají do již několikrát zasažených míst a navíc jsou čímsi napuštěny, takže každý jejich dotek příšerně pálí. Její hlasové projevy jsou ovšem rajskou hudbou pro Lukášovy uši. Nihasa postřehla, jak se jeho penis opět vztyčuje.
<br><br>
Celé Theresino tělo nabylo nejprve temně rudé a posléze mírně nafialovělé barvy. Avšak stroj je seřízen tak, aby jí nikde neprosekl kůži. I po nejpřísnějším potrestání nesmí dojít na jejím těle ani k nejmenšímu zranění. Nepoškozené tělo a svůdná postava jsou u spolupracovnic základními předpoklady pro plnění náročných úkolů v terénu!
<br><br>
Tři minuty uplynuly pro Theresu až příliš pomalu. Ke konci už rezignovala i na počítání otáček. Když ji technici odvázali, položili ji hned v atriu na gynekologický stůl a doktor Azizill se jal zkoumat všechny její tělesné partie, zda přece jen k nějakému zranění nedošlo. Zvlášť pečlivě se věnuje nejcitlivějším oblastem prsou a vagíny, kam pro jistotu zavedl i dva prsty, což vyvolalo u Theresy nový záchvat bolestného vytí a u Lukáše, který je přítomen i této následné prohlídce, se znovu objevují známky silného sexuálního vzrušení.
<br><br>
Avšak Nihasa ho hlídá zrakem ostřížím. Tentokrát však, když už začal jevit známky orgasmu, přistoupila k němu, jednou rukou mu lehce stiskla varlata a druhou stiskla ovladač, aby pod svými prsty cítila změnu, která po nabuzení sond poslušnosti v jeho pohlavních orgánech nastane. Dva prudké stahy a následné změknutí obou žláz je provázeno pocitem, který laborantka ještě nikdy nezažila a při němž se jí mimovolně zvýšil srdeční tep…
<br><br>
„Už ho odveďte,“ požádala techniky, „pro dnešek má dost…“
</p><p class="p3">
- × - × - × -
</p><p class="p1">
„Mám dojem,“ zpovídá se Nihasa důvěrně Azizillovi, „že se u mě začalo projevovat něco neznámého… Víš, takový zvláštní pocit. Když jsem dnes odpoledne hlídala našeho samce, abych u něj zabránila ejakulaci, a kontrolovala jsem dění v jeho genitáliích. Nevím, jak přesně bych to měla popsat… Ještě nikdy se mi to nestalo.“
<br><br>
„Tedy, Nihhy, jestli se jedná o to, co mě při tvých slovech právě napadlo, tak by to bylo přímo přelomové zjištění. Sice jen vedlejší efekt, ale vlastně… další důkaz možností, které předvedl ten jejich astronavigátor podle Zemillových informací – jenže z druhé strany: naše žena ve spojení se zástupcem zdejší formy života. Zatím to fungovalo jen mezi našimi muži a zdejšími samicemi. Asi by stálo za to sestavit vhodný výzkumný plán, jenže…“
<br><br>
„Co – jenže?“ doráží Nihasa netrpělivě na odmlčevšího se doktora.
<br><br>
„Nemáme k dispozici vhodného samce. Přece nebudeme dělat pokusy s tou loutkou, kterou tu připravujeme k úplně jiným úkolům. A navíc – máme tu jen tebe samotnou. O Tanny jsme přišli už před třemi tisíci roky a o Prossinu nedávno. Jak bys chtěla provádět srovnání, i kdyby ses do takových pokusů zapojila?“
<br><br>
„Předně – pár dalších samců si budeme muset opatřit už jenom kvůli tomu, aby si naše pozemské spolupracovnice mohly nacvičit sváděcí techniky. A taky předpokládám, že Tanny a Prossina se k nám časem zase připojí. A možná i další. Vždyť Zemill tvrdil, že na těch dvou stanicích je několik našich žen, dokonce povětšinou doktorek.“
<br><br>
„Aha, to je sice pravda, jenže jak a kdy se s nimi chceš spojit a hlavně – přesvědčit je, aby do toho s tebou šly?“
<br><br>
„To uvidíš,“ přesvědčuje Nihasa Azizilla. „Jen co se ujmeme nadvlády nad planetou. Nebo i o tom snad pochybuješ?“
<br><br>
„Chceš tedy něco vědět, Nihhy? Já v to nevěřím, i když před Seggim se o tom pochybovat nesluší. Proto si to raději nechej pro sebe jako sladké tajemství. Protože…“
<br><br>
Uražená Nihasa už zbytek věty neslyšela. Otočila se k doktorovi zády a opustila místnost.
</p><p class="p3">
- × - × - × -
</p><p class="p1">
„Šéfe, vedle nových spolupracovnic budeme potřebovat přece ještě několik samců,“ sděluje Azizill Baalu Segulovi druhého dne na tajné poradě jen mezi čtyřma očima, pamětliv včerejšího Nihasina doporučení, „neboť je nutno výcvik spolupracovnic důkladně testovat.“
<br><br>
O ostatním obsahu rozhovoru s Nihasou zatím z taktických důvodů pomlčel.
<br><br>
„Dobře, začneme nejprve s únosy náhodných exemplářů samic i samců. Masovější cílený výběr zahájíme, až budeme mít několik spolupracovnic v terénu – hlavně tedy Theresu, protože ta je dostatečně motivována.“
<br><br>
„No nevím… Jen aby její motivace neopadla, jakmile dostane toho … Brandona, či jak se jmenuje.“
<br><br>
„No co! Tak ho dostane později jako prémii za dobře odvedenou práci. Stejně se ho nemůžeme zmocnit hned. Musíme počkat, až nám to okolnosti umožní,“ oponuje Baal Segul.
<br><br>
„Dobrá, s tím by se dalo i souhlasit. Ale jak chceš organizovat ty únosy?“
<br><br>
„Jednoduše. Máme přece zakonzervovanou stanici pod Templos de Kotosh, jak to místo nazývá Zemill, které se nám prozatím podařilo uchránit před těmi čmuchaly. Uvedeme do provozu tamní teleport a pošleme tam dva, tři Verdeletovy techniky. Jedná se o turistickou lokalitu, takže budou mít výběr exemplářů prakticky z celé planety.“
<br><br>
„Dobrý nápad, šéfe. Kdy se do toho chceš pustit?“
<br><br>
„Domluvím celou věc s Verdeletem ještě dnes, abychom mohli začít co nejdříve; hned jak budou kluci instruováni a připraveni.“
</p><p class="p3">
- × - × - × -
</p><p class="p4">
Theresin služební deník – <i>20. března</i>
</p><p class="p1">
Návrat z ‚menstruační karantény‘, jak se tady nazývá menstruační oddělení, byl pro mne šok! Hned ranní rozcvička v atriu stanice mi připravila nepříjemné překvapení v podobě osmnácti žen a deseti mužů, kteří sem byli nahnáni vedle mne a toho individua. Všichni jsou pochopitelně nazí. Museli sem nějak přibýt během těch pěti dní, kdy já jsem ležela na lůžku a měla jsem do vagíny zavedenou sondu odsávající zplodiny mé menstruace.
<br><br>
Zasedací pořádek v jídelně je upraven tak, že nás sedí kolem každého stolu pět – a u každého vždy jeden a ž dva muži a zbytek ženy. U každého stolu je jedno místo volné. U mého stolu sedím já, tři další mladé ženy a to zatracené individuum. Všichni musíme sedět ‚předpisově‘ – tedy vzpřímeně a se široce roztaženými stehny.
<br><br>
„Jak jste se sem dostali,“ zeptala jsem se své sousedky po levici.
<br><br>
Neodpověděla. Jen se na mě vystrašeně podívala.
<br><br>
„Mluví jen rusky, francouzsky a španělsky,“ poznamenala šeptem moje sousedka po pravici slušnou angličtinou, avšak se silným cizím přízvukem, „a navíc máme v jídelně zakázáno bavit se mezi sebou. Nevíme, jak jsme se sem dostali. Jsme zájezd ruských studentů romanistiky po andských kulturních památkách v Peru. Jeli jsme z Huánuco de Viejo směrem na Templos de Kotosh. Najednou sjel náš autobus ze silnice. Zřejmě jsme se stali obětí nějaké dopravní nehody… a víc si nikdo z nás nepamatuje.
<br><br>
Všem se nám zdály podivné sny. Byli jsme obklopeni podivnou zelenou mlhou a vznášeli jsme se v ní jako mýdlové bublinky… Když jsme se probrali k vědomí, zjistili jsme, že jsme všichni kompletně nazí v jakési hale. Připoutaní ke kruhům v kamenné zdi. No a jednu po druhé – či jednoho po druhém – si brali k důkladné prohlídce na vyšetřovací stůl uprostřed té haly dvě podivné obludy ve stříbřitých skafandrech. Naprosto nechápeme, co se vůbec po té záhadné nehodě stalo a kde vlastně jsme.“
<br><br>
„Hmm, jste…“
<br><br>
„Ticho! Nebavte se mezi sebou!“ rozlehl se v té chvíli jídelnou kovový hlas mého Mistra.
<br><br>
Dívka utichla, ale její proslov nezůstal bez následků. Při ranním rozkaze ji Baal Segul vyvolal a nařídil jí, aby si klekla. Mluví dvěma jazyky. Anglicky a zřejmě i rusky, aby všichni rozuměli.
<br><br>
Nejprve ji několikrát napomenul, aby pořádně roztáhla stehna, vypjala prsa a složila ruce za hlavu. Pak jí sdělil, že za porušení zákazu mluvení jí uděluje veřejný trest krácení osobního volna čtvrtého stupně na dobu třiceti minut.
<br><br>
Hned za ní jsem byla vyvolána já.
<br><br>
Vystoupila jsem z řady a předpisově jsem poklekla na značku.
<br><br>
„Za vyprovokování této spolupracovnice k nedovolenému hovoru ti uděluji veřejný trest krácení osobního volna pátého stupně po dobu třiceti minut a 160 trestných bodů.“
<br><br>
„Promiňte, můj Mistře, nevěděla jsem, že není dovoleno…“
<br><br>
„Za protest a nepoděkování zvyšuji trest na dobu jedné hodiny a 165 bodů,“ oznámil mi můj Mistr.
<br><br>
„Poníženě prosím o prodloužení trestu na dvě hodiny, můj Mistře,“ vyjelo ze mě automaticky.
<br><br>
„Prosbě se milostivě vyhovuje a do rejstříku trestů bude připsáno pouze 110 bodů.“
</p><p class="p3">
…
</p><p class="p1">
Odpoledne úderem čtrnácté hodiny jsme byly obě přivedeny do atria stanice. Tady jsem poprvé poznala, co je to trest krácení osobního volna v nepohodlné poloze – a skutečně nevím, který způsob je horší – jestli ten na gynekologickém stole nebo ten na pranýři.
<br><br>
Nejprve se zabývali mnou, protože jsem potrestána na dvě hodiny. Postavili mě k pranýři, na kterém je vždy při rozkazech vystavováno to individuum. Svázali mi ruce za zády a zavěsili na kladku. Nohy mi fixovali za kotníky, doširoka roztáhli a zajistili rozporkou. Potom mě vytáhli kladkou tak vysoko, že se jen tak-tak dotýkám špičkami nohou podlahy, takže částečně visím za ruce spoutané za zády. Následuje vibrátor a odsávačka do vagíny.
<br><br>
Vibrátor se rozběhl a já skutečně nevím, co dřív – zda napínat nohy, abych ulehčila nepříjemně zatíženým ramenním kloubům, nebo zda přizpůsobovat pohyby pánevního svalstva frekvenci vibrátoru. Když zapomenu na jedno nebo na druhé, nepříjemně to zabolí.
<br><br>
Zatímco se zaobírám těmito úvahami, je do opravdu nepříjemné polohy uvedena i moje spolutrpitelka. Tu uložili na gynekologický stůl tak, abych ji měla stále na očích. Ale jak! Posunuli ji hlavou a rameny daleko přes okraj stolu a ruce jí připoutali dolů k jeho nohám. Nohy má doširoka roztažené a zajištěné rozporkou stejně jako já. Ale co horšího! Na prsní bradavky jí nasadili svorky s kroužky. Hlavu ji obepnuli obručí, ke které připnuli lanko a vedou je přes kladku u stropu. Druhý konec připínají k jednomu kroužku na svorky na bradavce. Podobně sestavili ‚závaží‘ pro druhou bradavku tak, že lankem zachytili střed rozporky, kterou má roztažené nohy, a vedou ho přes druhou kladku ke svorce na druhé bradavce a napínají ho tak, že ta nešťastnice musí držet nohy zvednuté asi 30° nad stolem. Takže – kdyby jí poklesla hlava, napne si sama jeden prs, kdyby jí poklesly nohy, napne si druhý prs! A pak samozřejmě následuje zavedení vibrátoru s odsávačkou do vagíny…
<br><br>
Oba dva tresty – jak ten můj, tak i ten její – jsou opravdu vyčerpávající a navíc ještě jsou všichni ostatní unesení drženi v atriu, aby nás mohli sledovat. Všichni jsou však pohledem na takové divadlo vyděšeni. Jedinou výjimkou je to zatracené individuum, které neví, zda se má ‚věnovat‘ mně nebo druhé potrestané dívce. Nakonec se rozhodl svou ‚přízeň‘ mezi nás rozdělit půl na půl. Přechází tedy od stolu k pranýři a zpět, napjatě sleduje práci vibrátorů a odtok vaginálního sekretu fotoplastickou hadičkou do vzorkovnice, občas mně nebo jí osahá některou tělesnou partii – ať už namáhané svalové partie nebo prsa. Mě navíc pravidelně plácne přes zadek, protože ho mám – na rozdíl od dívky ležící na stole – bez zábran přístupný.
<br><br>
Ještě štěstí, že ostatní osazenstvo nenásleduje jeho příkladu.
<br><br>
Když po půl hodině odpoutali zcela zničenou a vyčerpanou delikventku od gynekologického stolu a odnesli ji z atria, stala jsem se jediná já objektem jeho zvrhlých choutek a musela jsem strpět ještě několik výlevů jeho ‚něžností‘. Ačkoliv jsem měla co dělat sama se sebou, všimla jsem si, jak se změnil výraz jeho očí, a uvědomila jsem si, že je to pohled šílence! A ještě k tomu jeho penis nabyl obrovských rozměrů… Jenže pak to přišlo jako obvykle. Padl na zem, schoulil se do klubíčka a s bolestným řevem se chytil za varlata. V té chvíli mu naběhlý pohlavní úd splaskl. Po chvíli vrávoravě vstal a nejistým krokem opustil atrium. Ostatní osazenstvo za ním hledí s děsem v očích. Jedna dívka omdlela…
<br><br>
Konečně vypršel i můj čas. Odvázali mě od pranýře. Z posledních sil jsem ještě poklekla a poděkovala svému Mistrovi za udělený trest. Pak jsem se nějakým zázrakem doplazila do své cely, padla jsem na lůžko a vyčerpáním jsem usnula. Zaspala jsem večeři i večerní rozkaz – za to budu zítra určitě zase potrestaná! – a tento zápis dokončuji v hluboké noci po večerce…
</p>
<hr>
<p class="p2">
Autor: <b>© Éósforos, 2015</b><br>
<script type="Text/JavaScript" src="../Js/posto.js"></script>
</p>
<hr>
<p class="p1">
<a href="508_Kapitola_07.html" title="Přes propast věků – Kapitola 7:
„Roztáhni víc ty nohy! Ještě víc! No proto…“ a bezohledně zajel celou rukou hluboko do Theresiny vagíny.
„Tak, a teď uvolni břišní stěnu,“ nařizuje úpící agentce, „ať tě mohu pořádně prohmatat!“">
<b>Předchozí kapitola</b></a>
<a href="510_Inter_00.html" title="Přes propast věků – Mimořádné intermezzo:
Než se nákladnou a problematickou genovou technikou podaří přimět cizí druhy, například hovězí dobytek, aby ve svém mléce produkovaly lidské proteiny nebo jiné sloučeniny, mohlo by pro farmaceutický, na zisk orientovaný průmysl být přitažlivější používat rovnou látky získané za úplatu od lidských dárkyň.">
<b>Pokračování</b></a>
<a href="../Ram.html" target="_parent"><b>Zpět na obsah</b></a>
</p>
<p>
<a href="http://counter.cnw.cz/" target="_parent"><img src="http://counter.cnw.cz/invisible.cgi?SpisyEosforovy&on" alt="[CNW:Counter]" border="0"></a>
<script type="text/javascript">
<!--
document.write("<a href=\"http://counter.cnw.cz\" target=\"_parent\"><img src=\"http://counter.cnw.cz/trackit.cgi?SpisyEosforovy&t5&" + escape(top.document.referrer) + "\" alt=\"CNW:Tracker\" border=\"0\" width=\"1\" height=\"1\"><\/a>");
// -->
</script>
</p>
</body></html>
Zerion Mini Shell 1.0