%PDF-
%PDF-
Mini Shell
Mini Shell
<!DOCTYPE HTML PUBLIC "-//W3C//DTD HTML 4.01 Transitional//EN">
<html>
<head>
<meta http-equiv="content-type" content="text/html; charset=utf-8">
<meta http-equiv="Content-Language" content="cs">
<meta name="Author" content="Éósforos">
<meta name="copyright" content="© 2006–2014, Éósforos">
<meta name="subject" content="Spisy Éósforovy – Astronavigátorova vnučka v ohrožení – sci-fi erotický román">
<meta name="description" content="Míšenka slaví své sedmé narozeniny ve velkém stylu – musí si vynahradit tu smutnou oslavu těch šestých… • Nikolka se účastní slavnostního otevření kliniky ‚mimozemského stylu‘, kterou projektovala pro Janu a Irenu – a stává se její ‚premiérovou‘ pacientkou…">
<meta name="KeyWords" content="Éósforos">
<title>Astronavigátorova vnučka v ohrožení – Epilog – sci-fi erotický román</title>
<link rel="stylesheet" type="text/css" href="../styly.css">
<link rel="shortcut icon" href="../Obr/favicon.ico" type="image/x-icon">
</head>
<body class="b0">
<hr>
<p class="p5">
Solidarita se rodí z bolesti, a nikoliv z radosti. Každý člověk má blíž k tomu, kdo byl při něm v těžkých chvílích, než k někomu, s kým prožil něco radostného.
</p>
<p class="p6">
Bernard Werber<br>
Den mravenců
</p>
<hr>
<h1>Epilog</h1>
<p class="p3">Z Nikolčina deníčku – <i>20. března</i>
</p>
<p class="p1">
Oslava zítřejších Míšenčiných sedmých narozenin je pojata ve velkém stylu. Loni nám bylo moc smutno, a proto jsme se dohodli, že to musíme letos napravit. Štěstí nám přálo tak, že termín spadá do Míšenčiných i Májiných jarních prázdnin a Irenka neměla nic proti tomu, aby s námi Mája strávila celý týden. Ona sama se teleportovala včera. Lenka s Evičkou i s Agillem se teleportovali rovněž včera, dnes ráno dorazily ‚tety‘ Jana a Magda, ale řada hostů pořád ještě chybí. Míša se totiž rozhodla pozvat všechny své kamarády ze SSE – vedle Máji a Evičky také Adámka, Pauliho i Jennina dvojčata – i s rodiči!<br>
<br>„Pověz, sluníčko, kam je všechny uložíme?“<br>
<br>Míšenka se na mě podívala, jako bych spadla s Marsu. „Postavíte si stany na zahradě. A do altánku se taky někdo vejde, ne?“<br>
<br>„Ale, sluníčko, na stan je ještě trochu brzo, nezdá se ti?“<br>
<br>„Třeba tetě Leničce by to nevadilo, když si dokázala hrát na ledovci na polární vílu… A tebe prý tam taky vytáhla. Říkala mi to!“<br>
<br>Proti Míšenčiným argumentům není obrany. Vzhledem k tomu, že kromě dětí jsme všichni bioenergeticky senzitivní, můžeme si spaní ve stanech na zahradě dovolit.<br>
<br>Míša ovšem odbíhá každou chvíli ke komunikátoru netrpělivě očekávajíc, kdy se ohlásí teta Ariana, Sheila nebo Jenny, že jsou připraveny k teleportaci. Chce je u teleportu přivítat osobně ☺<br>
<br>Nakonec dorazili v opačném pořadí: Jenny s dvojčaty (Tony se omlouvá, ale někdo musí držet službu), pak Sheila s malým Paulim a nakonec Ariana. Nejprve tedy Adámek, pak teta, ale ta zůstává u teleportu.<br>
<br>„Ještě mám pro vás překvapení, ale musíte mě tu nechat samotnou.“<br>
<br>Po čtvrthodině se konečně otevřely dveře ložnice a v nich se objevil…<br>
<br>„Strycu! Jak se vede? Už dlouho jsem vás neviděla… naposledy na Vánoce!“<br>
<br>Starý pán se usmívá. „Nemusíš na mě křičet, děvčica… Myra mi spravila ouška tak dokonale, že slyším jako pes – dokonce i ultrazvuk!“<br>
<br>Pak zaslechl rozhovor mezi Janou a Magdou o Míšenčině návrhu na stavbu stanů.<br>
<br>„S tím si nedělejte starosti, když je vás tu tolik, může vás část přenocovat u mě. Místa tam mám dost.“<br>
<br>„Ale, strycu,“ oponuje Lucka, „teď jste se vrátili z cesty, musíte si taky odpočinout…“<br>
<br>Soused se rozesmál: „Odpočinout, odpočinout… co si myslíš, Lucinko, že jsem tam ty čtyři měsíce dělal? Že jsem tam doloval uhlí nebo co? Celou dobu jsem se procházel v lese, povaloval se na nudapláži a řádil ve vodě s krásnými děvčaty nebo vysedával v salonku a poslouchal hudbu. Dokonce harmoniku tam měli, tak jsem jim mohl zahrát i po našem. O nic jsem se starat nemusel. Jaký jiný ‚odpočinek‘ by sis ještě představovala?“<br>
<br>„To mě těší, strycu, že se vám tam líbilo,“ vstupuji do jejich konverzace.<br>
<br>„Bodejť by se mi tam nelíbilo… A navíc v péči takové senzační doktorky, jako je paní Myra. Moc dobře jsme si spolu rozuměli. Kupodivu hned od té chvíle, kdy mě celý den prohlížela nahatého v ordinaci. Ale stálo to za to. Já jsem tam za ty čtyři měsíce snad omládnul…“<br>
<br>„V tom případě upozorňuji, že Myra je slečna…“ poznamenala Magda zaslechnuvši poslední sousedova slova.<br>
<br>„Cožpak o to, slečna… a pěkná…“ povzdechl si starý pán. „Na pláži a v bazénu jsme se spolu něco navyváděli. Ale o tolik jsem zas neomládl, ty pokušitelko.“<br>
<br>„No představte si,“ obrací se vzápětí ke mně a k Lucce, „ že tady ta… No, člověk snad je jí jen pro blázny. Ale sestřička je to moc šikovná… Všechna čest!“
</p>
<p class="p3"> - × - × - × -<br>
<br>Z Nikolčina deníčku – <i>24. května</i>
</p>
<p class="p1">
Nová gynekologicko-porodnická klinika na místě starého kamenolomu je připravena k přijetí prvních pacientek. Ceremoniál slavnostního otevření zajistil Vašík Mámil, kterého nedávno jmenoval prezident republiky profesorem a který byl krátce na to zvolen děkanem lékařské fakulty. Čestným hostem, který nakonec slavnostně přestřihl pásku, byl prezident Akademie věd. Za mimozemské přátele se pak zúčastnili doktorka Myreialla, vedoucí SSE a strýček Hill, náčelník antarktické stanice. Ten tady pobývá už celý týden, protože se osobně ujal zdravotních revizí lékařských aparatur dodaných mimozemšťany.<br>
<br>„Z těchto formálních oslav mám vždycky hrůzu,“ svěřuje se mi Jana, když oficiální hosté odešli a zůstaly jsme v celém areálu jen Jana, já a Lenka. „Nejvíc práce mi dalo, abych kolegu Mámila neoslovovala ‚Vašíku‘ místo ‚Vaše Spectabilis‘ – no dovedeš si představit ten trapas? Ještě štěstí, že obě oslovení začínají na stejnou slabiku a že jsem si to vždycky zavčas uvědomila.“<br>
<br>„Abych pravdu řekla,“ přizvukuji kamarádce, „mně taky dalo dost přemáhání, abych o strýčku Hillovi mluvila jako o ‚Jeho Excelenci‘, ale je dobré, že k oficiálnímu otevření touto formou došlo a že se klinika mimozemského typu dostane do povědomí aspoň vědecké veřejnosti, když už účast odmítli zástupci ministerstva zdravotnictví – i když jejich důvody nechápu. Spíš mi to připadá jako výmluvy!“<br>
<br>„Hlavní problém ovšem spočívá v tom, že pan ministr, ač je vlastníkem diplomu doktora medicíny, už se dávno tomuto poslání zpronevěřil. Zdraví považuje za zboží a nejraději by ho prodával někde na tržišti. Chová se s odpuštěním jako hokynář,“ povzdechla si Jana. „Uvědom si, že vybavení kliniky nám umožňuje naprosto soběstačný provoz, co se týče zdravotnického materiálu, potravin, energií… Rozdílová elektrárna odčerpává dokonce teplo z vnějšího prostředí, takže pomocí ní ‚bojujeme‘ proti globálnímu oteplování. Všechny energetické, farmaceutické a další koncerny, které by se na nás mohly přiživovat a honit se za nestydatými zisky, jsou na nás krátké. Takže pan ministr, který je ve vleku různých lobby, ztratil zájem v momentě, kdy si tyto skutečnosti uvědomil, byť i před měsícem svou účast přislíbil. Ta jeho včerejší ‚neodkladná cesta‘ do USA je toho důkazem.“<br>
<br>„Zvlášť tedy poté, kdy byla ukončena blokáda Spojených států a tamní společnosti se snaží, seč mohou o znovuovládnutí světového trhu,“ poznamenala Lenka uvědomivši si význam toho, co konstatovala Jana, „ale… víš co? Zanechejme filosofování a konečně oslavme ten tvůj dnešní svátek. Koukám, že jsme tu zůstaly jen my tři… všichni už jsou pryč.“ <br>
<br>Jana se šibalsky usmála a podotkla: „Na to se těším celý den. Pojďte, předvedu vám, jak jsme tady krásně zařízeni. Vždyť tu kliniku mám od tebe vlastně jako dárek k tomu svátku…“<br>
<br>„No tak – zas tolik nepřeháněj,“ krotím její výlevy chvály. „Těch pár výkresů…“<br>
<br>„Já ti dám ‚pár‘ výkresů. Vždyť jsou toho dvě plné skříně. A hlavně, ukázala jsi mimozemským přátelům, že i když máme většinu místností se šestiúhelníkovým půdorysem, lze přesto udělat rovné chodby. Ty neúplné šestiúhelníky sloužící jako šatny a koupelny – to je hotová senzace,“ rozplývá se Jana vedouc nás hlavní chodbou v minus třetím podlaží.<br>
<br>Najednou nás postrčila do jedněch dveří.<br>
<br>„Chceš být moje první pacientka,“ obrátila se ke mně s nečekanou otázkou, „když už jsi mi to tu tak nádherně vyprojektovala?“<br>
<br>„Myslím, Janičko, že tvoje první pacientka už dávno jsem,“ oponuji kamarádce. „Kdopak ti dělal figurantku u zkoušky z gynekologie? A tady na Lenku taky nesmíš zapomenout – ta ti sloužila jako figurantka při všech přípravách, nemýlím-li se!“ <br>
<br>„To je pravda, ale domnívám se, že i tato klinika si zaslouží exkluzivní premiérovou pacientku. A kdo jiný by se jí měl stát, když ne ta, která se o výstavbu nejvíce zasloužila a která vytvořila tak nádherný projekt, co říkáš?“<br>
<br>„Zase jsi mě přemluvila,“ vydechla jsem vzrušeně a začala se svlékat, vědouc že toto dobrodružství určitě pouhým vyšetřením neskončí. Jana s Lenkou se totiž svlékly také a všechny tři jsme zamířily do sprchy společně. Když jsme pak opustily sprchu, oblečeny stylově v klinických župáncích, požádala mě Jana, abych chvíli počkala v přísálí, a obě dvě zmizely za dveřmi vyšetřovny.<br>
<br>„V kapse máš pozvánku,“ poznamenala Lenka s potutelným úsměvem na rtech, než za ní tiše zaklaply dveře. <br>
<br>Když jsem s údivem vytáhla z kapsy župánku avízovaný dokument, ihned jsem pochopila, že obě kamarádky se na mě předem důkladně připravily, a vyprskla jsem smíchy. Mnoho času na přemýšlení mi však nedaly. Vzápětí se totiž objevila ve dveřích znovu Lenka majíc na sobě sesterskou uniformu, a vyvolala mě jménem.<br>
<br>Vstoupila jsem do komfortně zařízené vyšetřovny, silou vůle nasadivši kamenný výraz, abych hned na začátku nevypadla z role. Podvědomě mi při tom došlo, že právě tuto vyšetřovnu Jana při oficiální prohlídce vynechala. Vzápětí jsem pochopila proč… Ale to už se slova ujímá ‚sestřička‘ Lenka:<br>
<br>„Dovolte, paní doktorko, abych vám představila naši první pacientku, slečnu Nikolku.“<br>
<br>Jana vstala od svého stolu, obřadně mi podala ruku a vyzvala mě, abych se posadila. Pak mě začala s vážnou tváří zpovídat z mé anamnézy – osobní i rodinné. Lenka mi mezitím založila kartu a jala se sepisovat protokol podle Janina diktátu.<br>
<br>„Tak, a teď mi povězte, slečno Nikolko, proč jste nás navštívila?“ zeptala se Jana na závěr.<br>
<br>Rozhlédla jsem se znovu po vyšetřovně a pak jsem Janě beze slova podala pozvánku. Ta se do ní s vážným výrazem začetla a pak mě požádala: „Ano, odložte si župánek a položte se úplně nahá na stůl.“<br>
<br>Vzápětí mi Lenka připoutala ruce i nohy k polohovacímu zařízení a oči mi zavázala černým šátkem. Cítím, jak stůl stoupá nahoru … naklání se … co to? Náramky se uvolnily a já kloužu někam dolů! Vykřikla jsem leknutím, ale to už jsem se skutálela na širokou pohovku mezi nahou Janu a Lenku. Obě se zmocnily mého těla a provádějí mi důkladnou masáž prsou i lasturky najednou. Vzápětí se rozsvítila umělá slunce a vznikl kalihapický efekt.<br>
<br>Teprve teď se během bezeslovné výměny informací dozvídám, že ani Jana neměla tušení o obsahu pozvánky, kterou mi Lenka iniciativně vpašovala do kapsičky župánku – tou mě totiž pozvala na <i>vyšetření citlivosti erotogenních zón…</i> <br>
<br>V něžnostech jsme setrvaly až do momentu, kdy nás jemný zvuk sirény upozornil, že je konec nabíjení.<br>
<br>„Nechala jsem přece jen zřídit nabíjecí místnost,“ vysvětluje Jana, „ale vzhledem se podobá vyšetřovně, abych nemusela zbytečně vysvětlovat podrobnost kolaudační komisi. Kromě toho jsme na klinice, takže je to i stylové.“
</p>
<p class="p3"> - × - × - × -</p>
<p class="p1">
Lucka s Míšenkou sedí každá z jedné strany u teleportačního lůžka a sledují, jak se Nikolka postupně zhmotňuje. Konečně se Nikolka protáhla a otevřela oči. První její pohled patří rozzářeným očím dceruščiným. „Ahoj, sluníčko… Jakpak jste to tu beze mne přežily?“<br>
<br>„Ale dobře, neboj,“ chlácholí Nikolku Lucka, zatímco Míšenka se k ní tulí, „Raději poreferuj o tom svém výletu, už se nemohu dočkat novinek.“<br>
<br>„Bylo to velkolepé,“ sděluje Nikolka sestře. „Sice pan ministr zdravotnictví svou účast na poslední chvíli odřekl – ‚neodkladná‘ cesta do Spojených států… Ale přesto se tam dostavila celá řada významných hostí a novinářů tam také byl značný počet, takže doufám, že se klinice reklamy dostane.“<br>
<br>„To je dobře,“ pochvaluje si Lucka, „a když už jsi zmínila ty Spojené státy – jestlipak jste taky sledovali zpravodajství?“<br>
<br>„Nee – to jsme měli? Cožpak o klinice referovaly i světové zpravodajské agentury?“<br>
<br>Lucka se jen shovívavě usmála: „Jistě, že referovaly, vždyť se zúčastnila i Sheila, nemýlím-li se, a ta už se postarala. Jenže o to mi ani tak nejde.“<br>
<br>„A o co ti teda jde…“ vydechla Nikolka a tón jejího hlasu vykazuje známky překvapení.<br>
<br>„Byl vynesen rozsudek vojenského soudu nad pány Birdem, Barnesem a Mayerem,“ sděluje Lucka sestře.<br>
<br>„Ano? A jakpak pánové dopadli?“<br>
<br>„Zle! Celkem se dělí o 225 let žaláře, ale nevím, kdo kolik vyfasoval. Bylo to v nočním přehledu zpráv bez dalších podrobností.“<br>
<br>„Hmm, ač jsou to lumpové k pohledání, tak je mi jich nakonec líto,“ poznamenala Nikolka vstávajíc z teleportačního lůžka.<br>
<br>V té chvíli do okna nakouklo vycházející sluníčko a celá ložnice se naplnila září jeho hřejivých paprsků.
</p>
<h1>KONEC</h1>
<hr>
<p class="p2">
Autor: <b>© Éósforos, 2006–2014</b><br>
<script type="Text/JavaScript" src="../Js/posto.js"></script>
</p>
<hr>
<p class="p1">
<a href="328_Kapitola_22.html" title="AVO – Kapitola 22:
„… ale nebojte, poručíku, není to nic hrozného… vždyť věrně kopírujeme vaše výslechové metody, které důvěrně znáte. Tady slečna Magda vám připojí na citlivé tělesné partie pár elektrodek…“">
<b>Předchozí kapitola</b></a>
<a href="../Ram.html" target="_parent"><b>Zpět na obsah</b></a>
</p>
<p>
<a href="http://counter.cnw.cz/" target="_parent"><img src="http://counter.cnw.cz/invisible.cgi?SpisyEosforovy&on" alt="[CNW:Counter]" border="0"></a>
<script type="text/javascript">
<!--
document.write("<a href=\"http://counter.cnw.cz\" target=\"_parent\"><img src=\"http://counter.cnw.cz/trackit.cgi?SpisyEosforovy&t5&" + escape(top.document.referrer) + "\" alt=\"CNW:Tracker\" border=\"0\" width=\"1\" height=\"1\"><\/a>");
// -->
</script>
</p>
</body></html>
Zerion Mini Shell 1.0