%PDF-
%PDF-
Mini Shell
Mini Shell
<!DOCTYPE HTML PUBLIC "-//W3C//DTD HTML 4.01 Transitional//EN">
<html>
<head>
<meta http-equiv="content-type" content="text/html; charset=utf-8">
<meta http-equiv="Content-Language" content="cs">
<meta name="Author" content="Éósforos">
<meta name="copyright" content="© 2006–2014, Éósforos">
<meta name="subject" content="Spisy Éósforovy – Astronavigátorova vnučka v ohrožení – sci-fi erotický román">
<meta name="description" content="Po značných peripetiích Brandon dorazil do Chanabádu a následujícího dne zahájí výslech Lucky pomocí ‚tvrdých‘ metod. Nechá ji sice svléknout do naha, ale pak se cosi stane… V mučírně kdosi odpálí oslepující granát a Lucka uprchne i s klíčem od mříží – podle dozorcovy rady dolů, protože ‚nahoře je peklo‘… • Major Sirk a poručík Brandon zjišťují, že přepadové komando nastražilo ‚vymazávací zařízení‘ a snaží se schovat v podzemí jako v krytu. Jenže tam už vládnou Nancy a Lucka…">
<meta name="KeyWords" content="Éósforos">
<title>Astronavigátorova vnučka v ohrožení – Kapitola 14 – sci-fi erotický román</title>
<link rel="stylesheet" type="text/css" href="../styly.css">
<link rel="shortcut icon" href="../Obr/favicon.ico" type="image/x-icon">
</head>
<body class="b0">
<h1>Kapitola 14</h1>
<p class="p1">
„Mám takový dojem, poručíku, že jste tady měl být už před více než dvěma týdny,“ pochechtává se major Sirk, náčelník tajné americké věznice na základně v Chanabádu, „ale vaši piloti se sem prý ne a ne trefit…“<br>
<br>Poručík Brandon po majorovi jen zle loupl očima, ale neodpověděl. Po posledním nouzovém přistání na hladině Černého moře v ukrajinských výsostných vodách musel nejprve prchat před černomořskou flotilou do Turecka. Ztratil čtyři dny. Pak se ze zoufalství rozhodl pro cestu po zemi v rozpadávajícím se džípu, který mu Turci ne příliš ochotně půjčili. Plahočil se celých dvanáct dní přes Turecko, Írán a Turkmenistán skrývaje se před tamními úřady, protože pro tuto cestovní variantu nebyl vybaven potřebnými dokumenty.<br>
<br>„No tak, poručíku, netvařte se jako bubák, já jsem to přece nemyslel ve zlém…“<br>
<br>Poručík konečně promluvil: „Promiňte, majore. Ale nemám na žertování náladu. Jsem po té cestě jako zmlácený…“<br>
<br>„Chápu, poručíku. Zdejší silnice příliš pohodlí neskýtají. Ale abyste neřekl, zvu vás na oběd.“<br>
<br>„To si nechám líbit. Ještě mi povězte, majore, jak se daří těm mým…“<br>
<br>Sirk se opět pobaveně zasmál: „Nebojte, poručíku. Hlady jsme je umřít nenechali a klícky jsou útulné a čisté… tedy v rámci zdejších možností, pochopitelně. Dokonce jsme jim dopřáli ten luxus a odblešili jsme je. Pojďte se podívat, do oběda je ještě skoro hodina.“<br>
<br>Major zavedl Brandona do podzemní části základny, která je vybavena vězeňskými kobkami. Jdou nízkou klenutou chodbou, oba musí mít skloněné hlavy. Po obou stranách chodby je řada zamřížovaných dveří – vždy asi ve dvoumetrových intervalech, uspořádaných tak, aby na chodbě nebyly proti sobě.<br>
<br>„Každý váš ptáček je v jiné klícce, poručíku, a daleko od sebe. Přesně podle vašich propozic.“<br>
<br>Zamřížovanými dveřmi je do kobek pochopitelně vidět. Jsou to místnosti bez oken, špatně větrané a osvětlené jen odraženými paprsky slabých žárovek z chodby, což s bídou umožňuje jen hrubou orientaci. Veškeré vybavení kobky tvoří jen otep slámy.<br>
<br>„Vašim ptáčkům měníme slámu protekčně po týdnu,“ sděluje Sirk poručíkovi, „ostatním musí vydržet dva měsíce.“<br>
<br>Brandon postřehl, že v jedné kobce hned při vchodu leží na slámě Lucka. Nancy našel až v jedné z posledních kobek na konci chodby.<br>
<br>„Dobře jste se o ně postarali, majore. Dnes si pořádně odpočinu a zítra bychom mohli začít s výslechy. Slyšel jsem, že ta parta, kterou jste najal na špinavou práci, jsou šikovní hoši…“<br>
<br>„Tak to jste slyšel dobře, poručíku. Pojďte, ukážu vám výslechové místnosti. Určitě se vám budou líbit.“<br>
<br>Vyvedl majora o dvě patra výš – ale pořád ještě v podzemí.<br>
<br>„Tady bude vaše stanoviště, poručíku. Odsud budete sledovat poloprůhledným zrcadlem dění ve vedlejším sále. Kluci mají na hlavách přilby se sluchátky a na obličejích kukly s mikrofony. Jejich velitel je ve spojení s vámi a pokládá delikventům vámi vznesené otázky. Klukům pak dává rozkazy, jak s delikventem naložit, chápete?“<br>
<br>„Skvěle vymyšleno, majore,“ pochvaluje si Brandon a škodolibě se směje. „Nás pak nikdo obviňovat nemůže a my za to Uzbekům vystavíme vysvědčení o dodržování lidských práv…“
</p>
<p class="p3">- × - × - × -</p>
<p class="p1">
Následujícího dne hned po snídani se Brandon rozhodl zahájit výslechy. Doprovázen majorem Sirkem se uvelebil v místnosti přiléhající k sálu mučírny a oddělené od něj poloprůhledným zrcadlem. V sále už je živo, čtyři uzbečtí ‚katovi pacholci‘ jsou v plné zbroji. Podle Brandonova doporučení je jejich odění doplněno gumovými izolačními oděvy.<br>
<br>„Kým začnete, poručíku?“<br>
<br>Brandon se krátce zamyslel a pak rezolutně prohlásil: „Ono je to konec konců jedno, majore. Ať předvedou třeba tamtu tlumočnici z internačního tábora. Aspoň budeme mít hned pro začátek trochu exotiky…“<br>
<br>„Nevím, co je na ní tak exotického, ale prosím.“<br>
<br>Major stiskl tlačítko ovladače a sdělil veliteli eskorty: „Předveďte číslo 44758!“<br>
<br>„Rozkaz, pane majore!“<br>
<br>Netrvalo ani pět minut a čtyři pacholci v gumových kombinézách vlečou ve svém středu Lucku. Ruce má za zády spoutané koženými manžetami spojenými krátkými koženými řemeny se silným ocelovým kruhem uprostřed, za který ji drží jeden ‚katův pacholek‘.<br>
<br>„Číslo 44758 bylo předvedeno na váš rozkaz,“ oznámil velitel eskorty.<br>
<br>Slova se ujal Brandon: „Bude vypovídat dobrovolně nebo…“<br>
<br>Velitel položil otázku Lucce. Výslech je veden v angličtině, aby Brandon rozuměl.<br>
<br>„Anglicky umí jen velitel. Zbývající tři ne,“ informuje Sirk Brandona, „je to z toho důvodu, aby nevěděli, o čem je řeč … kdyby … no, snad chápete, ne?“<br>
<br>„Dobré opatření, i když, majore… moc bych na to nespoléhal. Znalost jazyka se dá i zatajit – v internačním táboře, kde tahle dělala tlumočnici, jsem toho byl očitým svědkem. A angličtina je tak rozšířená, že bych na to nespoléhal. Ale víte co? Raději si poslechneme, co nám poví delikventka…“ <br>
<br>„Záleží na tom, o čem chcete, abych vypovídala…“ pronesla konečně Lucka.<br>
<br>Krátká porada velitele s Brandonem.<br>
<br>„Kdy, jak a proč jste navázali kontakty s vesmírnými vetřelci?“<br>
<br>Lucka se jen pousmála: „Co se týče mě osobně, navázala jsem kontakty s mimozemskými přáteli v internačním táboře CIA, kam jsem byla zavlečena ještě s šestatřiceti dalšími děvčaty před sedmi roky… pětadvacátého ledna. Přesně. A proč? Nabídli nám pomoc a nakonec nás i osvobodili. Ale nechápu, proč se na to ptáte mě? To se můžete zeptat rovnou svých amerických kamarádů…“<br>
<br>„Drž hubu! Nezajímají mě tvoje názory, ale pouhá fakta!“ rozkřikl se velitel, „Vedle vás totiž osvobodili i bandu peruánských teroristů – a podle svědectví amerických vojáků jste jim v tom vydatně pomáhali!“<br>
<br>„Zajímavé! A co náš únos před sedmi roky nebo ten můj, který jste spáchali zcela nedávno – to snad není teror…“<br>
<br>„Opakuji, že tvé komentáře mě nezajímají,“ skočil velitel opět Lucce do řeči. „Podle zpráv CIA se tvoje sestra před sedmi léty seznámila s mimozemšťany už počátkem ledna. Jak?“<br>
<br>„Ona se mi nesvěřila…“<br>
<br>„Lžeš!“<br>
<br>„Dokaž mi to!“<br>
<br>„To tykání bych si vyprosil!“<br>
<br>„Vždyť sis začal…“<br>
<br>„Tak dost! Když si o to říkáš…“<br>
<br>„Stáhněte z ní ten hadr,“ obrátil se velitel ke členům eskorty.<br>
<br>Lucka je v mžiku úplně nahá a vzadu za ruce ji stále drží pacholek.<br>
<br>„Opakuji otázku,“ spustil znovu velitel, „jak se seznámila s vetřelci tvoje sestra?“<br>
<br>Ticho.<br>
<br>„Myslím, že ti trochu pomůžeme, aby sis osvěžila paměť,“ a velitel ukázal na hák jeřábu visící nad Luckou.<br>
<br>V té chvíli ‚pacholek‘ přitáhl Lucku blíž k sobě a zakryl jí dlaněmi oči.<br>
<br>„Co to má zname…“<br>
<br>Velitel otázku nedokončil, protože se stalo několik překvapivých věcí najednou:<br>
<br>Mučírnou se ozval ohlušující výbuch a rozlilo se ostré oslňující světlo. Velitel eskorty se sám octl na háku, kam kázal pověsit Lucku. Visí za opasek a kroutí se jako žížala na udici. Pak naráz mrtvolné ticho… Do náhlého ticha něco zazvonilo. Veliteli vypadl z kapsy klíč.<br>
<br>Major Sirk i poručík Brandon, upřeně se dívající na delikventku, náhle ztratili orientaci. Oslepující granát, který odpálil druhý z ‚katových pacholků‘ vykonal své dílo dokonale.<br>
<br>První ‚pacholek‘ odkryl Lucce oči a zbavil ji pout.<br>
<br>„Díky,“ zašeptala Lucka a nerozhodně se rozhlédla. <br>
<br><span lang="ru">«Убежай вниз по лестнице! Быстро! Наверху ад…»</span> špitl ‚pacholek‘ rusky. {„Běž dolů po schodech! Rychle! Nahoře je peklo…“}<br>
<br>Lucka vyrazila ke dveřím, přičemž šlápla na klíč, který před momentem vypadl veliteli z kapsy. Instinktivně ho sebrala a zmizela ve dveřích. Na konec chodby a po schodech dolů, jak jí radil ‚pacholek‘.<br>
<br>„Teroristický útok,“ zařval Sirk marně si protíraje oslepené oči, „máme tu zrádce! Sakra!“<br>
<br>Sotva to dořekl, rozječela se venku poplachová siréna.<br>
<br>Celých deset minut trvalo oběma důstojníkům, než opět nabyli zraku. Když prozřeli, zjistili, že jsou v podzemní mučírně sami s velitelem eskorty bezmocně se svíjejícím na háku jeřábu. Zbylí tři Uzbekové někam zmizeli. <br>
<br>V panické hrůze vyrazili po schodech nahoru, zanechavše bezmocného velitele eskorty jeho osudu. Ale cesta po schodech je blokována silnou mříží. Mříž je předpisově uzamčena a stráž není na svém místě.<br>
<br>„Co se to sakra děje?“ zařval Sirk, ale odpovědí mu je jen ozvěna.<br>
<br>A vtom to uviděl! „Musíme dolů!!“ zařval na Brandona, „Nebo z nás nezůstane ani ten pověstný mastný flek!“<br>
<br>„Co se…“<br>
<br>Brandon otázku nedořekl, protože v té chvíli rovněž uviděl šedozelenou kovovou krabici ležící na dalším schodě těsně za uzamčenou mříží.<br>
<br>„Ti mizerové! Nastražili vymazávací zařízení…!“ a vyrazil zběsilým úprkem za Sirkem dolů do podzemí. Minul dveře do mučírny a vrhl se k dalšímu bloku schodů. Po pár krocích však narazil na rozběsněného majora, který zoufale lomcuje mříží. Ta je rovněž zamčená.<br>
<br>„Na co čekáte, majore? Odemkněte a…“<br>
<br>Major loupl po poručíkovi zle očima: „A nevíte čím? Kdybych měl klíč, tak jsme mohli utéci nahoru, nezdá se vám?“<br>
<br>„Majore…“ zaúpěl Brandon, „vy jste náčelník věznice a nemáte…“<br>
<br>Major se opět zle utrhl: „Samozřejmě, že jako náčelník věznice klíč mám. Ale zapomněl jsem ho v druhé uniformě nahoře, no! Vy jste zřejmě v životě nikdy na nic nezapomněl, jak vás tak poslouchám!“<br>
<br>„A co ten velitel eskorty? Ten by snad…“<br>
<br>Major ani nečekal, až poručík dopoví, a vrhl se zpět do mučírny.<br>
<br>„Klíč!“ zařval na vyděšeného šéfa katovské družiny.<br>
<br>„A co kdybyste mě napřed osvobodil, majore,“ zaúpěl po chvíli.<br>
<br>Teprve teď majora napadlo spustit lano s hákem na zem, aby se nešťastný Uzbek mohl postavit a uvolnit hák zaklesnutý za opasek.<br>
<br>„Ten klíč!“ zařval znovu major, „Sedíme na náloži a nevíme, kdy to bouchne! Musíme okamžitě pryč…“<br>
<br>„Jenže… já žádný klíč… nemám! Zmizel,“ oznamuje velitel majorovi znovu prohledávaje všechny kapsy, „asi mi vypadl, jak jsem se kroutil na tom háku…“<br>
<br>„Kdybych to byl věděl, tak jsem tě tam nechal kroutit dál, ty mizero!“<br>
<br>„Pojďme zatím k dolní mříži, ať jsme od toho pekelného stroje co nejdál,“ navrhuje Brandon. Oba zbývající muži sice uposlechli, ale major poznamenal: „Tady nás před razantním výbuchem nic nezachrání. Musíme přivolat stráž!“<br>
<br>Vytáhl z kapsy mobilní telefon. Pohlédl na displej a vztekle s ním praštil o zem.<br>
<br>„Nemáme signál! Ti lotři buď vypnuli nebo zničili buňku!“<br>
<br>Pak se vrhl k zamčené mříži, zuřivě jí zalomcoval a jal se volat o pomoc doufaje, že ho uslyší aspoň jeden z obou službu majících dozorců.
</p>
<p class="p3">- × - × - × -</p>
<p class="p1">
Lucka se rozběhla po schodech dolů, ale narazila na mříž. Vyzkoušela klíč, který sebrala veliteli eskorty. Sláva! Funguje! Lucka mříž odemkla, prošla a pustila se dál dolů po schodišti. Po několika krocích se však zarazila. Vrátila se a mříž za sebou zamkla. Sestoupila o patro níž a prohlédla si chodbu. Narazila jen na prázdné kobky. Všechny jsou otevřené a nejsou vybaveny ani slámou. Uvědomila si, že ji před asi hodinou vyváděli nahoru o dva bloky schodů, a vrhla se znovu ke schodišti. Zamčená mříž se pod jejím klíčem opět poslušně otevřela. Lucka za sebou zamkla i druhou mříž a sestoupila do dalšího podzemního podlaží. Ano. Tady už to poznává. V téhle chodbě je její kobka… Ale jedinou výbavou je jen otep slámy. Na tu není vázána. Vtom uslyšela ze své kobky hlas dozorce: „To jste s ní nějak rychle hotovi, hoši. Ani jsem se nedostal k tomu, abych ji čistě podestlal…“<br>
<br>Lucka přibouchla zamřížované dveře a otočila klíčem, který trčí v zámku. Dozorce je zneškodněn!<br>
<br>„Pomóóóc! Vzpoura!“ řve uvězněný dozorce a lomcuje mříží.<br>
<br><i>Ještě musím zpacifikovat toho druhého,</i> uvažuje Lucka a krade se podél zdi jako stín. V hloubce chodby slyší dupot okovaných bot. To druhý dozorce zareagoval na volání. Lucka je bosa. Je ve výhodě, protože její kroky nejsou slyšet. Odemkla první kobku, na kterou narazila, a opatrně zavřela dveře, aby nezpůsobila hluk. Zajatec obývající kobku na ni vyděšeně zírá. Lucka si významně položila prst přes rty. Signalizuje mu, aby byl tiše. Když dozorce probíhal kolem dveří, prudce je otevřela. Dozorce utržil tvrdou ránu dveřmi rovnou do hlavy a sesul se k zemi.<br>
<br>„Pomoz mi,“ promluvila Lucka na zajatce anglicky.<br>
<br>Žádná reakce. Lucka zkouší ruštinu, uzbečtinu, arabštinu, perštinu. Na tu zajatec reaguje.<br>
<br>„Pomoz mi ho sem vtáhnout a přidrž mi ho…“<br>
<br>Lucka stáhla zneškodněnému dozorci uniformu a sama se do ní oblékla. Pak sebrala jeho pistoli i se zásobou nábojů.<br>
<br>„Tak, a jsme pány věznice,“ oznámila zajatci. „Tady máš klíč a zotvírej všechny kobky – kromě té první u schodů, tam je uvězněn druhý dozorce.“ <br>
<br>Na konci chodby čeká na Lucku překvapení…<br>
<br>„Nancy!! Jak ses sem vůbec dostala?“<br>
<br>Obě kamarádky si padly do náruče a svět pro ně přestal na chvíli existovat.
</p>
<p class="p3">- × - × - × -</p>
<p class="p1">
„Pomóóóc! Pomóóóc!“<br>
<br>Volání se ozývá shora.<br>
<br>„Nevšimla jsem si, že by byla některá z kobek v patře nad námi obsazena,“ poznamenává Lucka. „Nechceš se tam jít podívat? Mám sice pistoli, ale nemohu se chlubit tím, že s ní umím zacházet…“<br>
<br>„Dobrá, budu ji ‚obsluhovat‘ sama,“ nabízí se Nancy.<br>
<br>Lucka se obrátila k ostatním zajatcům anglicky, rusky, persky, uzbecky a arabsky: „Chovejte se naprosto tiše. My se jdeme opatrně podívat, co se děje.“<br>
<br>Obě dívky vystoupily po schodech a Lucka odemkla první mříž. Podlaží nad nimi je úplně prázdné.<br>
<br>„Musíme ještě nahoru…“<br>
<br>Major zahlédl Lucčinu uniformu.<br>
<br>„No, to je dost! Kde se flákáte? Jak to, že…“<br>
<br>„Chyťte se hvězd, pánové!“<br>
<br>V té chvíli s hrůzou zjistil, že na ně míří Nancy pistolí a ztichl.<br>
<br>„Zdravím vás, poručíku,“ pokračuje Nancy, „copak tady pohledáváte? Snad vás taky nezatkli a nejdete k nám sedět?“<br>
<br>„Otevřete!“ zařval major.<br>
<br>„A proč?“<br>
<br>„Nancy, prosím vás,“ spustil Brandon pokorným hlasem, „nahoře je zamčená mříž a za ní je načasované vymazávací zařízení. Nevíme, kdy to bude explodovat…“<br>
<br>„Co je to, to vymazávací zařízení?“ obrací se Lucka k Nancy.<br>
<br>„To vypadá, jako by sem vtrhlo nějaké přepadové komando. Pak je po takové akci třeba zahladit stopy, aby se nedalo zjistit, která znepřátelená nebo třeba také ‚spřátelená‘ – i takové případy jsou časté – země to komando vyslala. K tomu právě slouží vymazávací zařízení – obvykle jedna nebo několik razantních náloží, které celé místo činu a jeho okolí srovnají se zemí a spálí na uhel…“<br>
<br>„Výborná zpráva, poručíku,“ ujímá se slova tentokrát Lucka, „Jenže my vás sem – vlastně do krytu, rozumím-li tomu dobře – pustíme jen tehdy, když splníte naše podmínky!“<br>
<br>„Jaké podmínky?!“<br>
<br>„Všechny zbraně a vůbec všechny předměty, které by mohly jako zbraně posloužit, naházíte skrz mříž sem na schody, a to včetně vašeho oděvu. My si to všechno sebereme a teprve pak vás pustíme do bezpečí podzemí. Jasné?“<br>
<br>„A to se máme svléknout úplně … do naha?“<br>
<br>„Nejsme jako vy, poručíku. I když bych si vás nahého taky ráda vychutnala, jako vy před chvílí mě – ale stačí do spodního prádla. Abychom viděly, že už další zbraně nikde neukrýváte.“<br>
<br>„A co bude potom.“<br>
<br>„Co by. Zavřeme vás do kobek místo zajatců a pak bude záležet na podmínkách, které se nám podaří vyjednat ohledně našeho propuštění,“ informuje poručíka Nancy.<br>
<br>„Vy nás chcete zavřít … do kobek? Vždyť…“<br>
<br>„S čím kdo zachází, tím také schází, majore,“ odpověděla tentokrát Lucka, „ale rozmyslete se rychle. Dřív než vám to bouchne za zadkem. Až splníte podmínky, tak zavolejte. My se jdeme zatím schovat, abychom se případně neusmažily s vámi.“<br>
<br>Po těchto slovech obě dívky seběhly dolů po schodech a zamkly za sebou i druhou mříž.<br>
<br>„Než se pánové rozmyslí, mohly jsme se trochu nabít,“ poznamenala Lucka a vyšroubovala jednu žárovku v chodbě.<br>
<br>„Dobrý nápad,“ zvolala Nancy a Lucku napodobila.
</p>
<p class="p3">- × - × - × -<br>
<br>Z Nikolčina deníčku – <i>18. května</i>
</p>
<p class="p1">
Dnes jsem si svou službu na Lucii III opravdu vychutnala. Plukovníka Birda navštívil generál. Osobně. A ten jejich rozhovor byl tak zajímavý, že jsem si ho do deníčku opsala ze záznamu doslovně.<br>
<br>„Plukovníku! To už je vrchol!“<br>
<br>Generál vtrhl do pracovny <i>Černého Ptáka</i> bez zaklepání, bez pozdravu… Doslovně jako velká voda. Plukovník zmateně vstal a pokouší se salutovat, jenže generál ho nenechá ani nadechnout.<br>
<br>„Ten váš Brandon je blázen! A možná už i po smrti!“<br>
<br>„Co, co se…“<br>
<br>„Co, co se…! Hodně se! Základnu v Chanabádu přepadlo po zuby ozbrojené komando. A naši vojáci byli na takovou situaci naprosto nepřipraveni. To sice není vaše starost, ale část komanda vnikla i do věznice. Právě v době, kdy váš Brandon s velitelem věznice vyslýchali jednu z vašich delikventek. Jak se zdá, tak cílem komanda bylo především osvobození zajatců. To se jim sice nepodařilo, ale než se naši vojáci vzpamatovali, odvlekli maskovaní bandité do vrtulníku tři lidi – zatím nevíme koho, protože právě když se první vojáci k věznici přiblížili, vybuchla v prvním podzemním podlaží razantní nálož. První dvě mříže vyvrátila a třetí je zavalená. V závalu jsme kupodivu nalezli blůzu uniformy poručíka Brandona, ale nikde není jeho tělo, což znamená, že buď zahynul a pod těmi sutinami ještě někde bude, nebo je někde za tou zavalenou mříží. V každém případě – plukovníku! Je jasné, že část nalezené uniformy poručíku Brandonovi patří. Zůstaly v ní totiž jeho doklady! A na mně teď bude, jak vysvětlím ministrovi jeho přítomnost na místě, kde se vůbec neměl zdržovat.“<br>
<br>„Pane generále…“<br>
<br>„Mlčte, plukovníku! Několikrát jsem vás varoval. Pamatujte si, že naše kariéra se chýlí ke konci. Moje i vaše. Rozumíte? A modlete se, abychom neskončili před vojenským soudem. Moc mě mrzí, že jsem vás nevyhodil ze služby hned po tom vašem povedeném únosu té, toho… krucifix, však vy víte. Jediným štěstím pro vás tenkrát byla neuvěřitelná devótnost toho úředníka na ministerstvu zahraničí té… jak se to tam sakra jmenuje! Kdyby se ta blonďatá dračice sama obrátila se svou stížností přímo na naši ambasádu a nedůvěřovala těm patolízalům, tak byl s vámi konec už tenkrát, plukovníku!“<br>
<br>Vtom zazvonil generálův mobil. Slyším jen generála, protože technika instalovaná na Lucii III zatím umožňuje odposlech druhé strany jen u hovorů procházejících pobočkovou ústřednou nevadské základny.<br>
<br>„Co se stalo, kapitáne?“<br>
<br>…<br>
<br>„No, to nám ještě scházelo…“<br>
<br>…<br>
<br>„No tedy… Doufám, že další jobovku už nemáte!“<br>
<br>…<br>
<br>„Děkuji, to by stačilo!“<br>
<br>Pak se obrátil k plukovníkovi a spustil: „Je to ještě horší, plukovníku. Brandon, Sirk a tři uzbečtí dozorci jsou rukojmí vzbouřených zajatců, Jejich kápo je vaše povedená Nancy Moareová, která za pomoci té druhé vaší delikventky … ale co. Na podrobnostech nezáleží. Zkrátka a dobře – požadují volný odchod pro všechny zajatce výměnou za životy pěti mužů, kteří jsou drženi jako rukojmí. Vzhledem k tomu, že dva z nich jsou důstojníci – občané Spojených států, nevidím to jinak, plukovníku, že jsme tady opravdu skončili…“ <br>
<br>Generál ani nenechal plukovníka nějak reagovat a spěšně opustil jeho pracovnu. Když za ním zaklaply dveře, plukovník zmateně vstal a vrávoravým krokem přistoupil k lednici. Vytáhl z ní asi půllitrovou láhev whisky, skoro plnou. Otevřel ji a jal se rovnou z ní pít. Prázdnou láhev upustil na podlahu a svalil se vedle ní.<br>
<br>V té chvíli mě přišel vystřídat Erigyos. Okamžitě na mně poznal, že se stalo něco důležitého.<br>
<br>„Nancy s Luckou vyvolaly vzpouru vězňů a drží jako rukojmí pět mužů, z toho dva důstojníky Spojených států,“ vyhrkla jsem na něj dříve, než se stačil sám zeptat. „A musím se ihned teleportovat domů, navštívit velvyslanectví USA a podat trestní oznámení na jednoho úředníka z ministerstva zahraničí!“<br>
<br>Předala jsem mu službu a vyrazila za Myrou.
</p>
<hr>
<p class="p2">
Autor: <b>© Éósforos, 2006–2014</b><br>
<script type="Text/JavaScript" src="../Js/posto.js"></script>
</p>
<hr>
<p class="p1">
<a href="317_Kapitola_13.html" title="AVO – Kapitola 13:
„… Je sice pravda, že tak pěknou pornoherečku jsem ještě neviděl a předvádí se tam opravdu velice odvážně, jenže – jak dlouho si myslíte, že vás mohu krýt?“">
<b>Předchozí kapitola</b></a>
<a href="319_Kapitola_15.html" title="AVO – Kapitola 15:
Odhodila jsem podprsenku tak, aby viditelně ležela přes moje šaty na pultě, a přitiskla se k omráčenému úředníkovi.">
<b>Pokračování</b></a>
<a href="../Ram.html" target="_parent"><b>Zpět na obsah</b></a>
</p>
<p>
<a href="http://counter.cnw.cz/" target="_parent"><img src="http://counter.cnw.cz/invisible.cgi?SpisyEosforovy&on" alt="[CNW:Counter]" border="0"></a>
<script type="text/javascript">
<!--
document.write("<a href=\"http://counter.cnw.cz\" target=\"_parent\"><img src=\"http://counter.cnw.cz/trackit.cgi?SpisyEosforovy&t5&" + escape(top.document.referrer) + "\" alt=\"CNW:Tracker\" border=\"0\" width=\"1\" height=\"1\"><\/a>");
// -->
</script>
</p>
</body></html>
Zerion Mini Shell 1.0