%PDF-
%PDF-
Mini Shell
Mini Shell
<!DOCTYPE HTML PUBLIC "-//W3C//DTD HTML 4.01 Transitional//EN">
<html>
<head>
<meta http-equiv="content-type" content="text/html; charset=utf-8">
<meta http-equiv="Content-Language" content="cs">
<meta name="Author" content="Éósforos">
<meta name="copyright" content="© 2003–2014, Éósforos">
<meta name="subject" content="Spisy Éósforovy – Astronavigátorova vnučka – sci-fi erotický román">
<meta name="description" content="Nahá Jennifer odvede v noci Janu za Arianou. Ta jí vysvětlí, že je má „jako“ starat o vysílené dívky. Ve skutečnosti jim má odebírat mléko. Nikolka se setkává s Luckou, ale nesmí se jí dotknout, aby ji nezranila nebo nezabila. CIA se chystá nahradit Jennifer poručíkem Brandonem…">
<meta name="KeyWords" content="Éósforos, nahá, Nikolka, Lenka, Jana, Jennifer, Anthony, Brandon, Mořská Vlna, Xiaolan, Ariana, Hill, kryt, otevřel, pevná, prsa, odběrovou, podprsenku, dívka, předstoupit, zcela vysvlečená">
<title>Astronavigátorova vnučka – Kapitola 12 – sci-fi erotický román</title>
<link rel="stylesheet" type="text/css" href="../styly.css">
<link rel="shortcut icon" href="../Obr/favicon.ico" type="image/x-icon">
</head>
<body class="b0">
<h1>Kapitola 12</h1>
<p class="p1">
Měsíc v úplňku spoře osvětluje pokojík a Jana stále nemůže usnout. Přemýšlí o strašlivé proměně bývalé kamarádky, ze které se obratem stala zrádkyně a po té i velitelka tábora. <i>Její zvrhlé metody u ponižujících výslechů jsou návodem k ponižování a sexuálnímu obtěžování dívek ostatními dozorci. Nejhorším praktikám byla právě včera vystavena Nikolka, která posléze zmizela a nikdo neví kam. Proč jen jsou lidé na sebe tak zlí…</i>
<br><br>„Jonjo…“<br>
<br>Jana, která už napůl usnula rozjímajíc v duchu nad křivdami světa, se otočila po hlase. Bledé měsíční světlo vrhá na její přikrývku stín vysoké postavy, která k ní promlouvá esperantem:<br>
<br>„Spíš?“<br>
<br>Jana si protírá oči. Stín se nad ní shýbá… prst přes rty signalizuje, aby zůstala tiše. Jana zvedla trochu hlavu a ucítila, že temná postava ji bere za ruku a pohybem jí naznačuje, aby vstala. Jana odhrnula pokrývku a posadila se. V tom okamžiku se dostala její hlava mezi okno a tmavou postavu a sinavé měsíční světlo ozářilo tvář … „Jennifer!“<br>
<br>Jennifer si však uvědomila dříve než Jana, že v okamžiku, kdy se Jana posadí, bude poznána, a včas zakryla Janina ústa svou dlaní, dusíc tak její výkřik nevole.<br>
<br>„Pojď se mnou… tiše… ve vlastním zájmu…“<br>
<br><i>Co se mi ještě horšího může stát,</i> uvažuje Jana a neochotně vstává. Ve tmě zavadila o Jennifeřinu nohu … a zjistila, že velitelka dozorců přišla bosa! <i>To znamená, že si nepřeje, aby se kdokoliv jiný vzbudil… Co mi ta zrádkyně, která pošlapala naše kamarádství takovým hanebným způsobem, může chtít?</i> Jana se natahuje pro plášť, ale Jennifer zachytává její ruku a tiskne ji ke svému tělu. Jana cítí její hebkou pokožku <i>Jennifer je taky nahá! Nesmí nás prozradit ani šustot látky,</i> uvědomuje si Jana.<br>
<br>Jennifer vede Janu ven z místnosti. Opatrně otvírá dveře <i>… proto nechala dívky celé odpoledne mazat závěsy u všech dveří a oken v budově…</i> „Našlapuj opatrně, ať ani písek nešustí,“ šeptá Jennifer Janě.<br>
<br>Obě dívky opustily ošetřovnu a poté i areál tábora a míří k pobřeží. Jana slyší hukot příboje. <br>
<br>„Kam mě vedeš?“ zeptala se Jana velitelky dozorců nakvašeně, „ono ti nestačí to, jak nedůstojně a nelidsky tady s námi zacházíte – a ty nejhůř!?“<br>
<br>„Já se ti moc omlouvám,“ mluví tiše Jennifer, „ale mně nic jiného nezbývá. Já jsem totiž sledovaná, a kdyby se ukázalo, že stojím při vás, tak by mě stihl stejný osud … ne-li horší. Jenže se už blíží konec utrpení … vašeho i mého. Nebo si snad myslíš, že mě nějak zvlášť těší to, co tady musím proti vám podnikat?“<br>
<br>„A proč musíme jít nahé?“<br>
<br>„V tom plášti by se ti asi dost nepohodlně plavalo…“<br>
<br>Za tohoto tichého hovoru došly až k přístavu. Jennifer vede Janu podél pobřeží ve stínu skal tak, aby se stále držely z dohledu strážního domku. Když došly k řadě bójí, které ohraničují zrádný útes pod hladinou, Jennifer vstoupila do vody: „Plav podle bójí za mnou.“ <br>
<br>U poslední bóje se Jennifer postavila na hřeben útesu a chytila do ruky lano, kterým je bóje ukotvena ke skále. Jde podle něj. Jana ji následuje. Lano je ukotveno ve skalním výstupku. <br>
<br>„Tak jsme tady,“ říká Jennifer komusi, koho za výstupkem Jana nevidí. Když došla za něj, spatřila siluetu ženské postavy, kterou okamžitě poznala: „Ariano!“<br>
<br>Skutečně. Ve skalním výstupku stojí Ariana, manželka Janina osobního lékaře Hilla.<br>
<br>„Kde se tu bereš?“<br>
<br>„Janičko, na to teď není čas. Já ti jen potřebuji vysvětlit něco moc důležitého. Zítra ráno se u tebe na ošetřovně objeví Nikolka a Lenka…“<br>
<br>„Kde jsou?“<br>
<br>„V krytu. A tady u té bóje je nouzový výlez, proto tě sem Jennifer zavedla na schůzku. Ale teď opravdu není čas na dlouhé hovory, musíte se vrátit dřív, než si vaší nepřítomnosti někdo všimne. Poslouchej dobře…“<br>
<br>A Ariana vysvětluje Janě v hlavních rysech záměr mimozemšťanů, jak ochránit dívky před zvůlí vojáků. Mluví svou krásnou češtinou, aby Jennifer nerozuměla. Ne proto, že by jí nedůvěřovala, ale z konspiračních důvodů…<br>
<br>„… Potřebujeme v krytu na dva dny ještě tebe, Xiaolan, Halinu, Rodicu a peruánská dvojčata – <i>Sličné Akvabely</i> – je ti to jasné? A protože dívky Jennifer z pochopitelných důvodů nedůvěřují a zburcovaly by celou ‚ratejnu‘, a Xiaolan má teď službu u raněných, byla jsi jedinou osobou, kterou sem mohla Jennifer přivést. Takže se vás šest domluvíte tak, abyste se tu vystřídaly po dvou dnech. Nikolka mi říkala, že ti dva zranění už jsou téměř v pořádku, takže nebude vadit, když se s Xiaolan rozdělíte: Zítra Xiaolan a jedna Peruánka a za dva dny po nich ty a druhá Peruánka. Nakonec Halina s Rodicou. Vyvoláte incident, za který vás Jennifer ‚potrestá‘ – takže budete v krytu, aniž by se někdo divil, jak jste se tam dostaly.“ <br>
<br>„Co se pak bude dít v krytu?“<br>
<br>„To je složitá záležitost, Janičko, a není na to čas. Musíte se vrátit co nejdřív zpátky. Za hodinu se střídá stráž v přístavu. Tady si ještě každá uvažte k pasu balíček s výbavou, kterou budeš potřebovat k odběru mléka.“<br>
<br>Jana a Jennifer se vrátily do tábora každá zvlášť.
</p>
<p class="p3">- × - × - × -</p>
<p class="p1">
„Poslyšte, Brandone, nezdá se vám, že ta komise vyšetřující ty delikventky obviněné ze spolupráce s vesmírnými vetřelci, si počíná tak trochu diletantsky?“<br>
<br>„Proč myslíte, šéfe?“<br>
<br>„Protože ty závěry, které jsme zatím měli možnost prostudovat, nejsou nic moc. A vy jste je zkritizoval nejvíc. Cituji: ‚Výslechy delikventek jsou vedeny nesprávnými metodami a zdá se, že samotná vedoucí komise má o chodu vetřelecké základny větší přehled z vlastní zkušenosti, než je možno vyzískat z informací poskytnutých delikventkami.‘ – ‚Zatím vyslechnuté delikventky budí dojem, že buď o chodu stanice opravdu nic nevědí, protože se o takové věci nezajímaly, nebo část informací záměrně tají.‘ – ‚Žádná delikventka se zatím nezmínila o událostech předcházejících vlastnímu únosu. Nevíme, jak je organizována jejich residentura tady na Zemi a jakým způsobem a podle jakých kriterií jsou dívky vybírány k únosům.‘ – Jsou to vaše slova, Brandone?“<br>
<br>„Zajisté, šéfe. Ale myslím, že jsou pravdivá a já je odvolávat nehodlám. Kromě toho nebyly dosud zaslány detailní dokumenty.“<br>
<br>„Jenže já zase nemám rád lidi, kteří jenom kritizují, ale pro nápravu věci sami nic nedělají. Takže si vyberte spolupracovníky, sbalte si zavazadla a za týden odlétáte. Jmenuji vás dnešním dnem vedoucím komise a své funkce se ujmete ihned po příjezdu na místo. Členové stávající komise se stávají vašimi podřízenými. Tady máte pověření. Jasné?“<br>
<br>„Jasné, šéfe.“
</p>
<p class="p3">- × - × - × -</p>
<p class="p1">
Dveře krytu jsou otevřeny a na kamenné podlaze hned za dveřmi leží dvě nahé dívky tisknoucí se k sobě. Seržant Anthony jim hází trestanecké pláště. „Račte se obléknout, slečny, a jdeme! Vaší ‚ledničku‘ už si zamluvily další dvě delikventky, víme?“<br>
<br>Při těchto slovech strhl pláště Xiaolan a <i>Mořské Vlně,</i> které byly vzápětí zavřeny do krytu.<br>
<br>„Tak – a vyrážíme!“<br>
<br>Lenka s Nikolkou vrávoravým krokem zamířily v doprovodu eskorty k táboru, vzájemně se držíce za ruce.<br>
<br><i>Musíte hrát vysílené a promrzlé chudinky, kterým každý pohyb působí utrpení. Vaše první cesta nechť vede na ošetřovnu. Jana se o vás postará,</i> připomíná si Lenka slova doktora Hilla, se kterými se s nimi před svítáním loučil. <i>Kdyby tak ti vojáci věděli, že jsme nabity obrovskou dávkou energie…</i>
<br><br>Dívky se ‚dovlekly‘ na ošetřovnu.<br>
<br>„Teda, vy vypadáte,“ spráskla nad nimi Jana ruce, „honem do postele a horký čaj – ten nejdřív. Pak si vás vyšetřím…“<br>
<br>Sotva vojáci zmizeli, obrátila Jana okamžitě směr a tón hovoru:<br>
<br>„Mluvila jsem s Arianou, takže všechno vím. Jak jste daleko s výcvikem?“<br>
<br>„Já už jsem v pohodě,“ směje se Lenka a podává Janě ruku, „ale Nikolky se zatím raději nedotýkej, nechceš-li být popálena nebo nemáš-li právě zájem o elektrický šok.“<br>
<br>„Dobře, budete trénovat spolu, ale teď se podíváme, jak je to s tím mlékem.“<br>
<br>„Jak je na tom Willy? Vidím, že Mark už je v pořádku, před chvílí mě venku zdravil…“<br>
<br>„Ano, Mark už pracuje, ale Willy se pořád ještě nevzpamatoval. Už zase usnul,“ referuje Jana Nikolce dívajíc se na pacienta spícího neklidným spánkem, „ale teď bychom měly provést odběry mléka. Lence pomohu sama, ale tebe bude muset pak Lenka obsloužit, nerada bych přišla k úrazu.“<br>
<br>Jana připravila odběrovou podprsenku a požádala Lenku, aby odložila plášť. Pak jí podprsenku navlékla, zapnula a svedla hadičky do vzorkovnice.<br>
<br>„Není to tak pohodlné jako na CPLE, ale snad to půjde. Vibrace si musíš řídit tímto ovladačem. Já vím, že ten odběrní stoleček byl pohodlnější, ale co se dá dělat. Pracujeme v bojových podmínkách…“<br>
<br>Když Lenka vyprázdnila svá prsa, uložila Jana vzorkovnici do ledničky a Lenka pomohla do odběrní podprsenky Nikolce.<br>
<br>„Willy, otoč se, prosím. Já tady teď vyšetřuji dívky,“ požádala Jana probudivšího se strojníka.<br>
<br>„Promiň,“ a Willy se odvrátil na druhou stranu.<br>
<br>„Ty s ním mluvíš,“ zeptala se udiveně Lenka, „vždyť…“<br>
<br>„Neboj, Leni, to je civilní zaměstnanec a Jorgeův kamarád. Ti jsou s námi a neprozradí vojákům, že umím anglicky…“<br>
<br>„To je dobře. Hned jak budeme hotovy, tak ho vyzpovídám. Půl roku nebude muset do kostela,“ prohlašuje Nikolka a spustila vibrátor podprsenky. Když se pak oblékla a Jana uložila i vzorkovnici s jejím mlékem do lednice, obrátila se Nikolka k Willymu:<br>
<br>„Willy, co víš o zajateckém táboře na sousedním ostrově?“<br>
<br>„Skoro nic, Nicol. Byl jsem tam dvakrát upravovat chod agregátu, ale neměl jsem příležitost si ten ostrov prohlédnout. Zajatce tam drží a je jich asi hodně, to je pravda, protože lodě, které je tam dopravují, berou ve zdejším přístavu lodivoda, ale nevím kdo to je ani kolik jich je… Mark tam jezdí častěji, zkus se zeptat jeho.“<br>
<br>„Je pravda, že tam jsou zajatci drženi v klecích?“<br>
<br>„Ano, to je pravda. Říkal mi to Jorge. Do jeho kompetence patří jejich údržba. Ale nerad o tom mluví. Hnusí se mu to – a mně taky. Jednou dokonce dostal výprask za to, že odmítl u jedné klece se zajatcem dveře přivařit, aby nešly otevřít…“
</p>
<p class="p3">- × - × - × -</p>
<p class="p1">
Večer se dostavil na ošetřovnu seržant Anthony doprovázený Luckou. Ta, vidouc konečně svoji sestru, vrhla se k ní, aby se s ní přivítala. Nikolka však v poslední chvíli uskočila a v jejích očích se zaleskly slzy. „Ne… ne… nesmíme!“ A se zoufalým výrazem v obličeji se postavila za Lenku, která pohotově Lucku sama objala a zabránila tak neštěstí.<br>
<br>„Nikolka ještě není vycvičená,“ vysvětluje Lucce, která je udivena na nejvyšší míru. <br>
<br>„Jak – vycvičená!?“<br>
<br>„Podej mi ruku,“ požádala Lenka Lucku, když se vyvinula z její náruče.<br>
<br>Lucka podala Lence ruku, ale hned zase ucukla, protože ucítila slabou elektrickou ránu.<br>
<br>„A Nikolka pořád bije na plno, chápeš? Ještě se s tím nedokázala vyrovnat.“<br>
<br>„Co se to s vámi v tom krytu stalo,“ ptá se udivená Lucka.<br>
<br>„V krytu si udělali opěrný bod mimozemšťané a vybavili nás obranným systémem. <i>Mořská Vlna</i> a Xiaolan už to také prožívají a tady Janu a tři další dívky to teprve čeká,“ vysvětluje Nikolka sestře. <br>
<br>Anthony se obrátil k Lucce: „Mám vyzvednout zásilku.“<br>
<br>Lucka pohotově přeložila.<br>
<br>Jana mu beze slova podala krabici, která obsahuje šest vzorkovnic s denním odběrem mléka. <br>
<br>„Řekni mu, ať s tím zachází nanejvýš opatrně.“<br>
<br>„Já vím,“ odvětil Anthony, když Lucka Janinu poznámku přeložila. Sebral balík a odešel.<br>
<br>„Tak jak to vypadá u komise?“<br>
<br>„Pořád stejně. Jen tempo se zpomalilo, výslechy jsou delší, protože přišly na řadu dívky, které prožily na CPLE celou dobu její existence, takže teď jsou prováděny jen dva výslechy denně místo šesti ze začátku.“<br>
<br>„A metody jsou pořád stejné?“ ptá se Nikolka.<br>
<br>„Ano. Každá dívka musí předstoupit před komisi zcela vysvlečená, je vyfotografována, jsou jí odebrány otisky prstů, vyšetří ji lékař komise… Včera jsem se o tom bavila s Jennifer mezi čtyřma očima. A ta mi řekla, že kdyby postupovala jinak, mohlo by se provalit, že je na naší straně, a bylo by zle s námi a s ní ještě hůř. Odebrání oblečení je při výsleších nejen u CIA, ale i u ostatních ‚tajných služeb‘ dost časté, protože slouží jako významný stresující faktor.“<br>
<br>„Jano,“ přerušuje Lenka Lucčin výklad v momentě, kdy Nikolka na chvíli opustila místnost, „zítra musíme s Nikolkou bezpodmínečně aspoň 20 minut nabíjet. Dnes jsme to zanedbaly a mohlo by se stát…“<br>
<br>„Já o tom vím, Leni. A už je to všechno připravené. Dneska to ale nešlo, protože jste musely předstírat naprosté vyčerpání. Bylo by však dobré, abys teď s Nikolkou trénovala udržování bioenergetické rovnováhy, protože jí to působí psychické a citové potíže – hlavně vůči sestře…“<br>
<br>„Jak takový trénink vypadá,“ zajímá se Lucka.<br>
<br>„Tiskneme se k sobě a nesmíme pociťovat vzájemný přenos energie. Jenže Nikolce se to tak trochu nedaří, i když určité pokroky už udělala. Zvlášť v momentě citového pohnutí však selhává,“ vysvětluje Lenka.
</p>
<p class="p3">- × - × - × -</p>
<p class="p1">
„Já tady zůstávám u pacienta, takže se uvelebte do pokojíku, který sdílím s Xiaolan, a trénujte,“ navrhla Jana oběma dívkám po večerce, když byl proveden poslední odběr mléka. <br>
<br>A tak se také stalo. Nikolka s Lenkou obsadily vykázaný pokojík, odložily pláště a tisknou se k sobě na jediném lůžku snažíce se zadržet přenos energie. <br>
<br>Ale pokrok se nedostavuje. Nikolka neustále vzpomíná na prožité utrpení v den, kdy byla Lenka uvržena do krytu i na její obrovskou citovou a psychickou pomoc v těch dvou dnech, kdy spolu zcela nahé sloužily jako servírky v jídelně. Lenka je pro ni už dávno mnohem víc než kamarádka. Nejprve ji něžně hladí po celém těle, rukou bloudí v jejím klíně a jazykem laská její prsa. Lenka mimoděk opětuje Nikolčiny sbližovací manévry a obě dívky pociťují zvláštní krásno vyvolané vzájemným dotykem svých těl. Obě zhluboka dýchají a jejich srdeční tep se zrychluje. Střídavě si navzájem předávají obrovská množství energie, což u nich vyvolává další a ještě intenzivnější vlny vzrušení. <br>
<br>Nikolka intenzivně hněte Lenčina nádherná pevná a pružná prsa, zatímco Lenka se věnuje se stejnou péčí Nikolčině vagíně a vnitřní straně stehen. Orgasmu dosahují ve stejném okamžiku jako dokonale sehraná dvojice.<br>
<br>Pak však přišla krize a Nikolka se rozplakala: „Lenko, Leničko… já to… asi… ne… nedo… nedoká… žu, … já už… v životě nebudu… moci obejmout… svou sestru…“
</p>
<hr>
<p class="p2">
Autor: <b>© Éósforos, 2003–2014</b><br>
<script type="Text/JavaScript" src="../Js/posto.js"></script>
</p>
<hr>
<p class="p1">
<a href="113_Kapitola_11.html" title=
"ASTRONAVIGÁTOROVA VNUČKA – Kapitola 11:
„Vzpomínala jsem na to, že když jsem byla uvázaná u toho pranýře, myslela jsem si tady na Lenku, že jí musí v tom krytu být zima a moc jsem se k ní chtěla přitisknout a hřát ji.“">
<b>Předchozí kapitola</b></a>
<a href="115_Kapitola_13.html" title=
"ASTRONAVIGÁTOROVA VNUČKA – Kapitola 13:
„ … A ten blesk… vylít’ … vylít’ najednou z těch dvou… Rovnou z prsních… bradavek! Ty dvě jsou… čarodějnice… Musíme… je upálit…!“">
<b>Pokračování</b></a>
<a href="../Ram.html" target="_parent"><b>Zpět na obsah</b></a>
</p>
<p>
<a href="http://counter.cnw.cz/" target="_parent"><img src="http://counter.cnw.cz/invisible.cgi?SpisyEosforovy&on" alt="[CNW:Counter]" border="0"></a>
<script type="text/javascript">
<!--
document.write("<a href=\"http://counter.cnw.cz\" target=\"_parent\"><img src=\"http://counter.cnw.cz/trackit.cgi?SpisyEosforovy&t5&" + escape(top.document.referrer) + "\" alt=\"CNW:Tracker\" border=\"0\" width=\"1\" height=\"1\"><\/a>");
// -->
</script>
</p>
</body></html>
Zerion Mini Shell 1.0