%PDF-
%PDF-
Mini Shell
Mini Shell
<!DOCTYPE HTML PUBLIC "-//W3C//DTD HTML 4.01 Transitional//EN">
<html>
<head>
<meta http-equiv="content-type" content="text/html; charset=utf-8">
<meta http-equiv="Content-Language" content="cs">
<meta name="Author" content="Éósforos">
<meta name="copyright" content="© 2003–2014, Éósforos">
<meta name="subject" content="Spisy Éósforovy – Astronavigátorova vnučka – sci-fi erotický román">
<meta name="description" content="Lucka je konsternována náhlým objevením se téměř nahé Nikolky právě ve chvíli, kdy CNN hlásí zprávu o pozorování UFO nad Saharou. Děsí se toho, že z Nikolčiných prsou vytéká mléko a přemluví ji, aby zašla k doktorovi.">
<meta name="KeyWords" content="Éósforos, nahá, Nikolka, Lucka, mimozemská, dívčí, klinika, mimoprostor, transdimensionální teleport, prsa, mléko, vagína, klitoris, penis, dráždit, vzrušení, hněte, bradavky, sekret, vystříkla, ejakulace">
<title>Astronavigátorova vnučka – Kapitola 1 – sci-fi erotický román</title>
<link rel="stylesheet" type="text/css" href="../styly.css">
<link rel="shortcut icon" href="../Obr/favicon.ico" type="image/x-icon">
</head>
<body class="b0">
<h1>Kapitola 1</h1>
<p class="p1">
„No teda… ty vypadáš…!“<br>
<br><i lang="en">…an unidentified flying object was observed…</i>
<br><br>Lucie (36) se vrhla k televiznímu přijímači a bedlivě se zaposlouchala do právě vysílané zprávy CNN.<br>
<br>„Tak, a na zítřek máme o program postaráno,“ otočila se k naprosto neupravené a téměř nahé Nikolce, která se – kdo ví jakým – řízením osudu ocitla právě před chvílí ve dveřích místnosti.<br>
<br>„Jen se divím, CNN, taková seriózní stanice, a vyrukují s takovou kachnou. Ráno toho bude plný bulvár a pak se nám v ústavu celý den telefony netrhnou… No to snad ne… Zaběhni rychle do kuchyně a zamíchej to tam na té pánvi, nebo máme po večeři…“<br>
<br><i>Co se to s tou Luckou děje? Osm měsíců jsme se neviděly – a ona se mnou jedná, jako bychom se rozloučily před týdnem…</i>
<br><br>Nikolka beze slova vyrazila přikázaným směrem a Lucie se zmocnila divoce vyzvánějícího telefonu. „Cože? Už zase? To je ale za dnešek čtvrtá. Znovu na 16°50′ severní šířky? Ale tam poblíž… Poslouchal jsi CNN? Ne? Vlastně… samozřejmě že ne, když tam nemáš televizi, to dá rozum… Zítra budeme mít veselo!“<br>
<br>„Co je to tady za blázinec,“ ozývá se Nikolka z kuchyně.<br>
<br>Lucie si uvědomila, že poklidný večer, kdy si začala chystat večeři poslouchajíc zpravodajství CNN, nenadálým příchodem neupravené, téměř nahé Nikolky, senzační zprávou CNN o pravděpodobném přistání neidentifikovaného létajícího objektu kdesi na Sahaře a hlášením jejího kolegy z observatoře o zániku další špionážní družice, se rázem mění v kovbojku. Neboť vařit večeři, sledovat bláznivé zprávy, poslouchat zmatená hlášení kolegů a ještě se postarat o sestru, která… raději ani nedomýšlet…, to už je trochu moc i na ředitelku státní observatoře! <br>
<br><i>Doufám, že jsem se nezbláznila…, </i>opakuje si Lucie v duchu, vypínajíc televizor, aby tak zlikvidovala aspoň jeden z rušivých elementů. Pak vstoupila za Nikolkou do kuchyně.<br>
<br>„Tak tě vítám z léčení…“ Pak zjistila, že Nikolčina pravá ruka už nevisí bezvládně na šátku … „no, neříkej, že ti dali tu ruku dohromady za pět dní…“<br>
<br>„Za jakých pět dní?“ ptá se udivená Nikolka. „Pět týdnů mi ji léčili … a dalších sedm měsíců rehabilitace,“ oznamuje své sestře.<br>
<br>Nikolka stojí nahá zády ke sporáku, přes opěradlo nejbližší židle je přehozen župánek, který měla při svém nenadálém příchodu přehozen volně přes ramena, a nechápavě pozoruje Lucku, která na ni zírá jako na nějaký přízrak.<br>
<br><i>Nebo že by Nikolka…, </i>medituje si Lucie v duchu.<br>
<br>Nikolka, aniž by tušila, jaký vnitřní boj se právě v Lucce odehrává, s neobyčejnou lehkostí odsunula vyléčenou rukou poněkud stranou těžkou, vyřezávanou židli, která jí stojí v cestě, aby Lucce předvedla, jak úspěšně léčení zvládla, a stanula pár centimetrů od své sestry. Pak ji pevně sevřela do náručí, aby se s ní jak se sluší a patří konečně přivítala.<br>
<br>„To, abys viděla, že nepřeháním…“<br>
<br>„Tak dobře,“ vydechla Lucka, když se konečně vymanila z Nikolčina sevření, „vysvětli mi, jak ses mohla někde půl roku léčit a rehabilitovat, když jsi na to léčení odjela 4. ledna večer a dnes máme devátého. A proč se vracíš nahá a neučesaná a bez zavazadel a …“<br>
<br>„Zadrž, zadrž s těmi otázkami, všechno se dozvíš. Napřed se dám trochu to pořádku.“ A Nikolka zmizela v koupelně.<br>
<br>Než se vrátila přepásaná osuškou, Lucka prostřela stůl a předložila Nikolce večeři. <br>
<br>„To snad byla tvoje večeře, ne?“ rozhořčila se Nikolka, když se konečně vynořila z koupelny.<br>
<br>„To nevadí, já jsem měla svačinu a tobě po cestě jistě vyhládlo,“ chlácholí Lucka sestru.<br>
<br>„Tak to tedy ne – leda, že by sis vzala se mnou.“<br>
<br>A tak obě dívky sedí vedle sebe u stolu a pojídají z jednoho talíře Kung Pao, které se Lucce dnes obzvlášť vydařilo. <i>Po Lucčině kuchyni se mi taky moc stýskalo,</i> a Nikolka láskyplně vzhlíží na svou sestru, kterou už osm měsíců neviděla…<br>
<br>„Tak říkáš, že dnes máme devátého ledna…,“ uvažuje nahlas Nikolka, „to znamená, že mě vrátili o půl roku zpět a že jsem tak získala nejen zdravou ruku, ale i mi vykompenzovali časovou ztrátu, kdy jsem pracovala pro ně. Musím přiznat, že je to od nich opravdu velkorysé řešení,“ pochvaluje si Nikolka.<br>
<br>„Pro … koho … jsi …“<br>
<br>„Pro koho? Pro mimozemšťany, přece – pro Jošuu a Amynilla …“<br>
<br><i>Blouzní…, </i>pomyslela si Lucie zděšeně a sáhla Nikolce kradmo na čelo. „Ještě ty začínej! Napřed ti Američané, pak ty družice a teď…“<br>
<br>„Jací Američané?“<br>
<br>„No ty jsi neslyšela tu zprávu o UFO – hlásili to zrovna v ten moment, jak ses objevila ve dveřích…“<br>
<br>„Promiň, přeslechla jsem to… co se kde stalo s UFO? A o jakých to mluvíš družicích? Koukám, že jsem se vrátila rovnou do blázince.“<br>
<br>„Asi jo. Na CNN hlásili, že nad centrální Saharou bylo pozorováno pravděpodobné přistání neidentifikovaného létajícího objektu. A představ si, že během dneška byly zničeny už nejméně čtyři špionážní družice. Nevím jaké – zda americké, ruské, čínské, ale čtyři. Dvě zkázy jsem viděla na vlastní oči v teleskopu, jedna je vyfotografovaná a o poslední mě informoval kolega právě před chvílí telefonem. A všechny došly zkázy právě nad Saharou. Agentury o nich pochopitelně mlčí. Teď do toho přijdeš ty s těmi svými báchorkami a…“<br>
<br>„Jenže to nejsou báchorky,“ oponuje Nikolka. „Včera v noci došlo ke katastrofě a k roztržení celého areálu kliniky tlakem vnitřní atmosféry. Těsně před tím byl vyhlášen poplach a já jsem utekla tak, jak jsem vstala z postele. Jen jsem přes sebe přehodila župan, ani jsem ho pořádně nezapjala a nepřevázala… A najednou, z ničeho nic – jsem zjistila, že stojím tady v předsíni opřená o futro…“ Nikolka stáhla župan se židle a začala prohrabávat jeho kapsy, „… dokonce jsem ztratila jeden blok s poznámkami, kdepak těm bude asi konec…“ <br>
<br>„No ne, obleč si to na sebe…“<br>
<br>Nikolka odložila osušku, do které se před tím v koupelně zabalila, a oblékla si rozkošný, téměř průsvitný sexy župánek – dědictví to po zničené CPLE.<br>
<br>„… to je fantazie,“ rozplývá se Lucka nad výstřelkem ‚poslední mimozemské‘ módy, „půjč mi to, jak v tom budu asi vypadat…“ a Lucka, která ještě před chvílí pochybovala o duševním zdraví svém i Nikolčině, chvatně svléká veškerý svůj oděv včetně spodního prádla a navléká se do Nikolčina jediného kousku oděvu, který má momentálně k dispozici. „… senzační,“ rozplývá se před zrcadlem.<br>
<br>Pak si však vzpomněla na sestru, která stojí nahá opodál a usmívá se nad Lucčiným dětinským chováním: „Ty jsi tam spala nahá? Vždyť nemáš ani noční košili…“<br>
<br>„Jistě,“ vypráví nadšeně Nikolka uvědomujíc si skutečnost, že kromě klinického župánku vlastně žádný jiný oděv nemá, „a kdybys věděla, jak je to pohodlné, chodila bys tak spát taky.“ <br>
<br>„A kde že’s to vlastně byla na tom léčení,“ ptá se Lucka stále pózujíc rozverně před zrcadlem.<br>
<br>„Na CPLE – to je <i>Clinica Puellaris Exoterra,</i> víš?“<br>
<br>Poslední Nikolčina slova připomněla Lucce syrovou realitu – <i>Jedna z nás je cvok!</i>
<br><br>„A kde se nachází takové zázračné zařízení?“ zeptala se rozechvělým hlasem odkládajíc konečně Nikolčin župánek.<br>
<br>Odpovědi se však nedočkala, protože Nikolka, sama nahá, spatřivši zcela svlečenou sestru, sevřela ji znovu ve svém objetí a donutila ji, aby se posadila na kuchyňskou lavici.<br>
<br>„Těch osm měsíců jsi mi moc chyběla,“ šeptá jí tiše do ucha hladíc její vlasy. Ale i Lucka si uvědomila, že s její sestrou se stalo cosi záhadného.<br>
<br>„Ale vyplatilo se to, viď? Já už jsem ani nedoufala, že ta tvá ruka…“ a Lucka něžně prohmatává Nikolčinu pravou ruku a paži od konečků prstů až k rameni. Nikolka instinktivně uvolňuje svaly a s rozkoší vnímá sestřiny podněty. Lucka rovněž vycítila Nikolčinu touhu pomazlit se. Jemnými doteky jí přejíždí dále po ramenou a masíruje jí krční páteř. Pak její ruka sklouzla na Nikolčina prsa a na břicho a do klína. Proniká prsty jemně do štěrbiny mezi stydkými pysky a cítí, jak sestřina vagína povoluje. Ještě chvíli bloudí v nitru její pochvy, a když ucítila na svých prstech teplý proud vaginálního sekretu, jala se jí dráždit klitoris. Celým tělem vnímá sestřino vzrušení, zrychlující se tep, prohlubující se dech a vstřícné pohyby vagíny.<br>
<br>Nikolka opětuje sestřiny podněty a její ruka si pohrává s Lucčinými bradavkami. Jejich rty se spojily a jejich hmaty nabývají na intenzitě. Lucka, rovněž slastně oddechujíc, opustila Nikolčin klín a opět laská její prsa, která už vyloženě hněte, když tu náhle zjistila, že má mokrou ruku. Zpočátku se domnívala, že se jedná o zbytek sestřina vaginálního sekretu, ale poznenáhlu si uvědomuje, že vlhkost pochází přímo z Nikolčiných prsou. Záhy se o tom přesvědčila, když schválně jednu bradavku intenzivněji stiskla a teplá tekutina jí vystříkla do obličeje. <br>
<br>Lucka slízla pár kapek, a zjistila – že chutnají sladce!<br>
<br>„Co se to s tebou stalo?“<br>
<br>Ale Nikolka vůbec nevnímá. Umlčela sestru další vlnou vášnivých polibků a její ruka nahmatává Lucčiny genitálie…<br>
<br>Ta se opět plně oddává sestřiným něžnostem a sama nabývá pocitu, že Nikolčino laskání, hlazení, hnětení a líbání už jí hrozně dlouho chybělo. Jejich těla se spojila v jedno a Nikolka cítí tlak Luciina penisu na své děložní hrdlo. Začala přirážet a přestala vnímat své okolí. Její pochva vydává kvanta ‚milostné šťávičky‘ jak obě sestry nazývají něžně Nikolčin vaginální sekret, a její prsa se slastně zachvívají, intenzivně hnětena Lucčinýma rukama.<br>
<br>Lucka naštěstí vycítila svým šestým smyslem okamžik ejakulace a včas vytáhla svůj penis z Nikolčiny vagíny. Několika mohutnými výstřiky skropila sestřina prsa svou semennou tekutinou a Nikolka si začala Luciin ejakulát láskyplně roztírat po celém těle.<br>
<br>Ale něžnosti ještě nekončí… Lucka se znovu zmocnila Nikolčiných prsou, líbá je a prohmatává, nemůže se od nich odloučit. Ale co to? Její ejakulát na Nikolčině těle dávno zaschl, zatímco Nikolčina prsa jsou kupodivu stále mokrá. Lucka stiskla mezi rty jednu sestřinu bradavku – a znovu ucítila tu zvláštní sladkou chuť… Tentokrát už je jí tento úkaz značně podezřelý. Zvedla hlavu a pozorně se zahleděla na sestřina prsa.<br>
<br>„Nikolko, sestřičko!“<br>
<br>Teprve teď Nikolka opět začíná vnímat skutečnost, že její sestru trápí nějaký problém, který je příčinou konce něžností.<br>
<br>„Copak?“<br>
<br>„Podívej se…“ a Lucka zvedla Nikolku s lavice a postavila ji před zrcadlo.<br>
<br>„Na co se mám podívat?“<br>
<br>„Na prsa… Ne, ne na moje! Na svá se podívej…“<br>
<br>Nikolka pohlédla do zrcadla a spatřila několik krůpějí mléka.<br>
<br>„To nic, to přejde. To byla součást léčby…“<br>
<br>„Cože? Součást léčby? Na té mimozemské klinice?“<br>
<br>„Ano, na Mimozemské dívčí klinice!“<br>
<br>„Můžeš mi aspoň konečně prozradit, kde se takové zázračné léčebné zařízení nachází?“<br>
<br>„Už se nenachází, protože vybouchlo,“ prohlašuje Nikolka sebevědomě.<br>
<br>„Tak dobře. Kde se tedy nacházelo a proč vybouchlo?“<br>
<br>„Nacházelo se v mimoprostoru, do kterého se cestuje transdimensionálním teleportem,“ sděluje Nikolka samozřejmě, „a vybouchlo proto, že zkapalněl venkovní vzduch a vnitřní vzduch svým tlakem…“<br>
<br>Lucka strnula.<br>
<br>„Co se ti stalo?“ Nikolka se skokem vrhla do koupelny a vzápětí se vrátila s mokrým ručníkem, který přiložila Lucce na čelo.<br>
<br>„Ty víš … o písemnostech … mého dědečka,“ vyráží ze sebe Lucka přerývaně.<br>
<br>„Tvého nebo našeho?“ naráží Nikolka na skutečnost, že obě sestry mají společného dědečka jen z matčiny strany.<br>
<br>„Mého,“ zdůrazňuje Lucka, že se jedná opravdu o nejzáhadnějšího člena rodiny.<br>
<br>„Ne, o jakých … spisech? Ani nevím, že ti po tvém dědovi něco zůstalo, tvrdila jsi, že při nějakém požáru…“<br>
<br>„Ano. Při požáru. Ale zachránila jsem kufr. Takový veliký, dřevěný, pobitý měděnými pásky… Je na půdě… Ráno ti ho ukážu. A tam… transdimensionální teleport … mimoprostor, … inerciální transportní skříň, … a spousta dalších podivných výrazů.“<br>
<br>„Autofarmaka, hemiatriny, xenofarmaka, lactiatriny … to taky?“<br>
<br>„Taky!“ Lucka už je na pokraji sil. <br>
<br>„Tak se podívej do mých poznámek,“ nabízí Nikolka Lucce své čtyři poznámkové bloky, které se jí podařilo zachránit.<br>
<br>„Co to je?“<br>
<br>„Tak tohle je popis areálu kliniky. Vidíš? Místnosti byly šestiúhelníkové, délka strany 4,683 m, Většina místností pochopitelně bez oken. Stavební materiál – fantastická izolace zvuková i tepelná, tloušťka stěny necelé tři milimetry…“<br>
<br>„Přesněji 2,71 mm jsi chtěla říci, ne?“<br>
<br>„Jak jsi na to přišla,“ žasne Nikolka.<br>
<br>„Víš ty co, Nikolko? Vezmi si tady jednu noční košilku a jdeme spát, nebo se z toho asi zblázním.“<br>
<br>„A nešlo by to bez těch košilek? Mně se po tobě moc stýskalo…“<br>
<br> Nikolka si vlezla k nahé Lucce pod deku a něžně se k ní přitulila. „Dobrou noc, sestřičko…“
</p>
<p class="p3">- × - × - × -</p>
<p class="p1">
„A s tím výtokem půjdeš hezky k doktorovi! Nepovažuji za normální, abys…“<br>
<br>„To je jen mléko – a při nejbližší menstruaci to zmizí,“ prohlašuje Nikolka druhého dne ráno po té, když jí z prsou opět začalo stříkat mléko při mazlení se sestrou.<br>
<br>„Nechápu, proč máš o mě takový strach? Vždyť na to léčení jsem jela s totálně ochrnutou rukou, vrátila jsem se úplně vyléčená, zdravá a cítím se skvěle,“ a pózuje před sestrou nahá, jak vstala z lůžka, aby Lucka viděla, že ruka Nikolku bezvadně poslouchá, ale že i její postava značně nabyla na půvabu.<br>
<br>Její skutečně nádherné tělo je příčinou tentokrát Lucčina vzrušení. Objala znovu Nikolku, přitiskla se k ní a začala ji líbat po celém těle. Nevynechala ani čtvereční centimetr. Její vzrušení pak znovu opadlo, když na svých rtech ucítila sladkou tekutinu vytékající ze sestřiných prsou: <br>
<br>„Mléko! Tím mi chceš naznačit, že během toho ‚půlroku‘ léčení s rukou jsi také počala a porodila – nebo jak tomu mám rozumět?“<br>
<br>„Tak dobře, půjdu s tím k doktorovi, ať se trochu potrápí,“ prohlásila Nikolka rezignovaně, cítíc, že Lucka by se po tom večerním šoku mohla také nervově zhroutit, a rozhodla se, že už ji nebude dál zbytečně dráždit.<br>
<br>„Patnáctého jedu do Prahy na služební cestu. Vezmu tě s sebou a předám tě na klinice docentu Mámilovi. To je můj spolužák z gymnasia…“<br>
<br><i>Není on také mimozemšťan a nejmenoval se původně Mammill – senzační ‚nomen omen‘ pro odborníka na prsa,</i> chtělo se Nikolce zeptat Lucky, ale udržela se. <br>
<br>„Dobře, pojedu s tebou na kliniku, ale teď dovol, abych se osprchovala. Potřebuji si zajít do knihovny a ke kadeřnici. A odpoledne se společně podíváme na ty poklady po tvém dědečkovi. Víš, že’s mi to slíbila…“
</p>
<hr>
<p class="p2">
Autor: <b>© Éósforos, 2003–2014</b><br>
<script type="Text/JavaScript" src="../Js/posto.js"></script>
</p>
<hr>
<p class="p1">
<a href="101_Prolog.html" title=
"ASTRONAVIGÁTOROVA VNUČKA – Prolog:
„… my teď musíme v první řadě sami navštívit Zemi a ochránit je před neporozuměním. Potom můžeme některé dívky získat zpět do našich služeb,“ shrnul nejbližší úkoly Gabriel.">
<b>Předchozí kapitola</b></a>
<a href="103_Kapitola_02.html" title=
"ASTRONAVIGÁTOROVA VNUČKA – Kapitola 2:
Je to lékař, pravda, ale neškodilo by mu, kdyby se choval trochu přívětivěji a ohleduplněji. Zdá se, že jeho jediným cílem je ‚honit body‘ a to, že vyšetřuje člověka – dokonce ženu! – je pro něj asi vedlejší. To i ten truhlář se chová ke kusu dřeva citlivěji…">
<b>Pokračování</b></a>
<a href="../Ram.html" target="_parent"><b>Zpět na obsah</b></a>
</p>
<p>
<a href="http://counter.cnw.cz/" target="_parent"><img src="http://counter.cnw.cz/invisible.cgi?SpisyEosforovy&on" alt="[CNW:Counter]" border="0"></a>
<script type="text/javascript">
<!--
document.write("<a href=\"http://counter.cnw.cz\" target=\"_parent\"><img src=\"http://counter.cnw.cz/trackit.cgi?SpisyEosforovy&t5&" + escape(top.document.referrer) + "\" alt=\"CNW:Tracker\" border=\"0\" width=\"1\" height=\"1\"><\/a>");
// -->
</script>
</p>
</body></html>
Zerion Mini Shell 1.0