%PDF-
%PDF-
Mini Shell
Mini Shell
<!DOCTYPE HTML PUBLIC "-//W3C//DTD HTML 4.01 Transitional//EN">
<html>
<head>
<meta http-equiv="content-type" content="text/html; charset=utf-8">
<meta http-equiv="Content-Language" content="cs">
<meta name="Author" content="Éósforos">
<meta name="copyright" content="© 2005–2014, Éósforos">
<meta name="subject" content="Spisy Éósforovy – Astronavigátorovo tajemství – sci-fi erotický román">
<meta name="description" content="Jošua, Gabriel a (jako obvykle nahá) Malik diskutují o problematice života lidu Severní Afriky. Nakonec je přijat Jošuův návrh, aby byla potravinová pomoc těmto národům vázána na pravidelnou školní docházku. • Američané vyjednávají podmínky vydání poručíka Brandona a jeho ‚specialisty‘ zadržených v Pekingu po neúspěšném pokusu o únos Xiaolan. Ta navrhuje, aby za ně Američané vrátili všechny dokumenty ukradené Lucce a Nikolce.">
<meta name="KeyWords" content="erotika, klinika, sci-fi">
<title>Astronavigátorovo tajemství – VI. Intermezzo – sci-fi erotický román</title>
<link rel="stylesheet" type="text/css" href="../styly.css">
<link rel="shortcut icon" href="../Obr/favicon.ico" type="image/x-icon">
</head>
<body class="b0">
<hr>
<p class="p5">
Nelze nalézt člověka tak nenadaného, aby mu vzdělání nepřineslo vůbec žádné zlepšení.
</p>
<p class="p6">Jan Ámos Komenský
<br>Velká didaktika
</p>
<hr>
<h1>VI. Intermezzo</h1>
<p class="p1">
„Když dovolíš,“ oznamuje Jošua Gabrielovi, „pozval jsem na naši dnešní poradu také slečnu Malik. Rád bych totiž v nejbližších dnech odcestoval do Bamaka na jednání s maliskými představiteli ohledně naší saharské základny a také ohledně pomoci africkému lidu.“<br>
<br>„Dobře – a úloha slečny Malik bude jaká?“<br>
<br>„Jednak je občankou Republiky Mali a zná tamní poměry, takže bychom měli vzít v potaz její názor. A za druhé – rád bych, aby fungovala jako generální sekretářka našeho zastupitelství, pokud se nám je podaří v Bamaku zřídit, pochopitelně.<br>
<br>Letos má dokončit studia práv, k čemuž jí samozřejmě dopomůžeme vytvořením vhodných studijních i pracovních podmínek. Její kvalifikace a znalost našich poměrů pak bude zárukou její kvalitní práce ve prospěch obou stran.“<br>
<br>„Docela rozumný nápad, ale kdepak ji máme, tu naši <I>Čokoládku,</I>“ ptá se Gabriel uživ něžné přezdívky, kterou dívku obdařil údržbář Jorge, a rozhlíží se po místnosti.<br>
<br>„Před chvílí jsem pro ni poslal. Měla by tu být… á, tady je,“ zaradoval se Jošua, když se otevřely dveře a v nich se objevila sympatická Afričanka – v Evině rouše, jak je zde – na CPLEN – i jejím zvykem. Její pleť je zbarvena skutečně krásně čokoládově – Jorgeova přezdívka jí opravdu ‚sedí‘. <br>
<br>„Pojďte dál a posaďte se u nás, slečno Malik.“<br>
<br>Když se dívka pohodlně uvelebila v nabídnutém křesle, Jošua spustil:<br>
<br>„Pozvali jsme vás proto, že jsme v části Sahary, která je součástí území vašeho státu, vybudovali svou základnu. Ačkoliv se jedná o jinak naprosto nevyužitelný kus země – přece jen je to majetek vašeho lidu a my bychom se chtěli s představiteli vašeho státu dohodnout na podmínkách jeho legálního využívání ve prospěch obou stran a o kompenzacích, které jsme schopni a ochotni vašemu lidu za toto území poskytnout.“<br>
<br>Gabriel mezitím promítá na obrazovku komunikátoru retrospektivní záběry. Malik zjišťuje, že se jedná o Gao, pětapadesátitisícové město na hranici pouště, kde je zkušebně poskytována potravinová a léková pomoc. Tedy – potravinová na tržišti: balíček za otisk palce, kdežto léky jsou vydávány v improvizované ordinaci zřízené v jednom domě. Tam se začíná tvořit fronta.<br>
<br>„Je od vás milé, že jste se rozhodli pomáhat těm nejubožejším,“ uvažuje nahlas Malik, „ale zdá se mi, že jste se vydali nesprávným směrem. Jen tak pro zajímavost: V jakém rozsahu má fungovat finální verze vašeho projektu?“<br>
<br>„Mali a všechny sousední země,“ odpovídá Gabriel.<br>
<br>Dívka přistoupila ke komunikátoru, vyvolala mapu celé oblasti a z přístupných dat vytvořila stručnou tabulku.
</p>
<table border cellspacing=2 cellpadding=2 width=550>
<caption class="f2">Uváděná data jsou platná k roku 2001</caption>
<col align="left" width="360" class="f1">
<col align="right" width="500" class="f3">
<col align="right" width="500" class="f3">
<col align="right" width="360" class="f3">
<col align="right" width="360" class="f3">
<tr>
<td class="f4">Stát</td>
<td class="f5">Rozloha (km²)</td>
<td class="f5">Počet obyvatel</td>
<td class="f5">Negramotnost (%)</td>
<td class="f5">Obyvatel /<br> 1 lékaře</td>
</tr>
<tr>
<td class="f1">Mali</td>
<td class="f3">1 240 142</td>
<td class="f3">9 112 000</td>
<td class="f3">69,0</td>
<td class="f3">18 046</td>
</tr>
<tr>
<td class="f1">Alžírsko</td>
<td class="f3">2 381 741</td>
<td class="f3">27 895 000</td>
<td class="f3">54,0</td>
<td class="f3">1 064</td>
</tr>
<tr>
<td class="f1">Niger</td>
<td class="f3">1 267 000</td>
<td class="f3">8 972 000</td>
<td class="f3">86,4</td>
<td class="f3">40 000</td>
</tr>
<tr>
<td class="f1">Burkina Faso </td>
<td class="f3">274 200</td>
<td class="f3">10 134 000</td>
<td class="f3">81,3</td>
<td class="f3">27 158</TD>
</tr>
<tr>
<td class="f1">Côte d’Ivoire </TD>
<td class="f3">322 463</TD>
<td class="f3">14 296 000</TD>
<td class="f3">51,5</TD>
<td class="f3">11 111</TD>
</tr>
<tr>
<td class="f1">Guinea </TD>
<td class="f3">245 857</TD>
<td class="f3">6 501 000</TD>
<td class="f3">64,1</TD>
<td class="f3">7 445</TD>
</tr>
<tr>
<td class="f1">Senegal </TD>
<td class="f3">196 722</TD>
<td class="f3">8 731 000</TD>
<td class="f3">66,9</TD>
<td class="f3">14 825</TD>
</tr>
<tr>
<td class="f1">Mauritánie </TD>
<td class="f3">1 030 700</TD>
<td class="f3">2 193 000</TD>
<td class="f3">62,3</TD>
<td class="f3">11 085</TD>
</tr>
<tr>
<td class="f4">Součet (*Průměr)</TD>
<td class="f6">6 958 825</TD>
<td class="f6">87 834 000</TD>
<td class="f6">* 63,8</td>
<td class="f6">* 2 902</TD>
</tr>
</table>
<p class="p1">
„Celá ta bída spočívá především v naší závislosti na ‚severu‘ a vznikla jako následek koloniálních vztahů,“ vysvětluje přátelům. <br>
<br>„Přestože jsme vytvořili ‚nezávislé‘ státy, stejně jsme i nadále závislí, protože celá naše ekonomika je pod mocí zahraničních monopolů. A i kdybychom se rozhodli, že se vymaníme i z ekonomické závislosti, stejně se daleko nedostaneme. Podívejte se například na hrozivou míru negramotnosti u nás a v sousedních zemích. Rovněž není překvapením, že čím vyšší je míra negramotnosti, tím vyšší počet obyvatel připadá na jednoho lékaře – i když tento údaj už nevypovídá o tom, že mnozí lidé vůbec nemají šanci k lékaři se dostat. Otázkou rovněž je, zda vůbec mají o existenci nějakých lékařů představu. V zapadlých vesnicích stále vládnou šamani … A navíc – šíření chorob napomáhá nedostatek kvalitní pitné vody v celé oblasti. Lidé požívají vodu ze znečištěných vodních toků, mnohdy i z louží, které naprší.“<br>
<br>„Dobře, takže podle vás, slečno Malik, máme místo potravinové pomoci zřizovat zdroje pitné vody a školy?“<br>
<br>Malik nespokojeně mávla rukou. „Zdroje pitné vody a dodávky léků by vyřešily spoustu problémů, ale pouhé zřizování škol není řešení. Pochopte – když budete rozdávat potraviny zdarma, tedy za nic, přejdeme jen od závislosti na nadnárodních monopolech k závislosti na vás, což není řešení. Když zřídíte školy, tak neseženete žáky, což pochopitelně také situaci neřeší…“<br>
<br>„Podle čeho usuzujete, že neseženeme žáky?“<br>
<br>„Například můj otec je učitel – a nemá koho učit. Lidé na vesnicích využívají svých dětí k různým pracím – domácím i zemědělským. Ne, že by jim rodiče nechtěli dopřát vzdělání, ale neuživili by je. Dítě dané do školy je pro rodinu neúnosnou zátěží. Chápete to?“<br>
<br>„Chápu,“ ujímá se slova Jošua, „ovšem – je-li váš otec učitel, jak se živí, když nemá žáky?“<br>
<br>Malik jen beznadějně pokrčila rameny: „Má kus půdy a farmaří. Svého vzdělání užívá jako veřejný písař. To znamená, že negramotní vesničané za ním občas přijdou s úřední zásilkou, aby jim přečetl obsah a v případě potřeby napsal odpověď.“<br>
<br>„Hrozné,“ uvažuje Gabriel, „nedovedu si představit, jak ven z toho bludného kruhu… Bez vzdělání není nezávislosti a bez obživy nelze zajistit vzdělání, bez …“<br>
<br>„A tím je věc vyřešena,“ přerušil jeho meditaci Jošua.<br>
<br>„Co chceš tedy dělat?“<br>
<br>„To je přece jasné,“ v Jošuově hlase se projevuje netrpělivost, „budeme všem rodinám, které o to projeví zájem, poskytovat takovou potravinovou pomoc, aby kompenzovala dětskou práci. Ale na druhé straně budeme kontrolovat, zda skutečně posílají své děti do školy. Dokonce můžeme podobné kriterium uplatnit i pro zájemce z řad dospělé populace…“<br>
<br>Malik jen nevěřícně zírá. Pak vydechla: „Ještě jsem neslyšela, aby někdo dostával odměnu za to, že navštěvuje školu. Všude je tomu spíše naopak…“<br>
<br>„Nu, tak vidíš, <I>Čokoládko,</I> u nás to možné je,“ poznamenal Jošua proti svému zvyku naprosto neformálně. Tím dal najevo, že oficiální část porady vlastně skončila. Malik však zůstala ve společnosti přátel ještě dlouho do noci a debatují nad poměry vládnoucími v subsaharské oblasti Afriky.
</p>
<p class="p3">- × - × - × -</p>
<p class="p1">
„Tak co máš na programu dál,“ zeptal se Gabriel, když se po více než dvou hodinách Malik rozloučila a odešla. <br>
<br>„Překvapení.“<br>
<br>„Cože? Jaké ty můžeš mít pro mě překvapení…“<br>
<br>Jošua přistoupil ke komunikátoru a vyvolal na obrazovku několik dokumentů.<br>
<br>„To jsou informace, které nám posílá z Pekingu slečna Xiaolan,“ vysvětluje Gabrielovi.<br>
<br>Gabriel si dokumenty chvíli prohlíží.<br>
<br>„Zajímavé. Tak Američané vyjednávají o vydání zajatců – poručíka Brandona a jeho kumpána – výslechového specialisty. Podívejme se! Osud jejich čínských kompliců je až tak nezajímá. Přesně podle přísloví ‚Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění‘ – a slečna Xiaolan, jejíž názor byl vzat v potaz, navrhuje, aby byli oba vyměněni za dokumenty ukradené slečně Lucii. To je od ní docela dobrý nápad, ne?“<br>
<br>„Jistě,“ odtušil ponuře Jošua, „jenže to má háček…“<br>
<br>Gabriel si zobrazil další dávku dokumentů – a strnul… „To je opravdu zapeklitý háček, protože bychom museli poněkud porušit usnesení z minulé porady…“<br>
<br>„Nejhorší na tom je,“ poznamenává Jošua, „že my ani nemůžeme reagovat jinak, protože Čína je zahrnuta mezi země, kterým jsme přece jen zavázáni.“<br>
<br>Gabriel mezitím zobrazuje další dávku dokumentů.<br>
<br>„Ale slečna Xiaolan je pro nás osoba natolik důvěryhodná, že se mi ten čínský návrh docela zamlouvá.“<br>
<br>„Poskytneš výhodu jednomu – a druzí se ji začnou domáhat také. Představ si, že budeme akceptovat čínský návrh; tedy že nám ukradené dokumenty skutečně předá slečna Xiaolan – a to jako zplnomocněná vyslankyně Číny u nás. Pak se ozvou další státy a…“<br>
<br>„To klidně mohou. Pokud to bude Kuba nebo Mali, nezbude nám, než jim vyhovět. Ostatní nemají šanci…“ <br>
<br>„Dovedeš si představit,“ sýčkuje Gabriel, „jaká opatření by proti nim učinila vláda USA?“<br>
<br>Jošua se smutně pousmál: „Jistě. Spojené státy nezahálejí. Proti SSE byly včera v noci vyslány čtyři řízené střely. Pochopitelně, že jsme je beze stopy zlikvidovali v nihilitovém obalu stanice ještě ve stratosféře. Jedná se o naprosto ‚tajnou‘ operaci, takže pozemské agentury o dalším neúspěchu Američanů mlčí. Možná, že se blíží okamžik, kdy začneme sami vydávat zprávy o událostech na SSE – samozřejmě pro pozemšťany. Tím by byla učiněna přítrž dezinformační kampani, která je proti nám soustavně vedena…“<br>
<br>„Mam tomu rozumět jako že mě pověřuješ dalším pracovním úkolem?“<br>
<br>Jošua zobrazil na komunikátoru další dokumenty – tentokrát svůj návrh obrany proti špinavé propagandě.<br>
<br>„Ano, to se mi líbí,“ rozplývá se nadšením Gabriel, „a dokonce přidám zlepšovací návrh: Budeme vstupovat do jejich vysílání okamžitě, jakmile o nás vypustí nějakou zkreslenou nebo přímo vykonstruovanou lživou ‚informaci‘ – a patřičně ji okomentujeme.“<br>
<br>„Tak. Domluveno – ale nějak jsme odběhli od předchozího tématu, nemyslíš, Gábi?“<br>
<br>Gabriel svraštil čelo: „To už zase mě chceš pozlobit. Ale ano, souhlasím s tebou. Čínským představitelům vyhovíme a přijmeme slečnu Xiaolan jako jejich vyslankyni. Ty ukradené dokumenty, které bychom touto cestou mohli získat zpět, za to rozhodně stojí.“<br>
<br>„Výborně! Je to i můj názor a těší mě, že v tom experimentu ‚nepojedu‘ sám… Vždyť slečna Xiaolan bude vlastně první oficiálně posvěcený zástupce pozemšťanů u naší civilizace. Uvědomuješ si to?“
</p>
<hr>
<p class="p2">
Autor: <b>© Éósforos, 2005–2014</b><br>
<script type="Text/JavaScript" src="../Js/posto.js"></script>
</p>
<hr>
<p class="p1">
<a href="225_Kapitola_19.html" title=
"ASTRONAVIGÁTOROVO TAJEMSTVÍ – Kapitola 19:
„Vzpaž a procházej se,“ nařizuje mezitím doktorka Brianovi. Ten je ovšem nucen projít kolem stolu s přikurtovanou nahou Nancy a při pohledu na její odkryté intimní tělesné partie a s teploměrem vyčuhujícím z její vagíny opět pociťuje vzrušení.">
<b>Předchozí kapitola</b></a>
<a href="227_Kapitola_20.html" title=
"ASTRONAVIGÁTOROVO TAJEMSTVÍ – Kapitola 20:
Jak se zdá, Sheila trpí mírnou nadváhou. Je menší postavy a taková ‚oplácaná‘. Některé její tělesné partie – zvláště pak stehna, boky a břicho – tuk viditelně deformuje. Naproti tomu prsa má modelovaná opravdu pěkně – pevná kulatá s velkými dvorci.">
<b>Pokračování</b></a>
<a href="../Ram.html" target="_parent"><b>Zpět na obsah</b></a>
</p>
<p>
<a href="http://counter.cnw.cz/" target="_parent"><img src="http://counter.cnw.cz/invisible.cgi?SpisyEosforovy&on" alt="[CNW:Counter]" border="0"></a>
<script type="text/javascript">
<!--
document.write("<a href=\"http://counter.cnw.cz\" target=\"_parent\"><img src=\"http://counter.cnw.cz/trackit.cgi?SpisyEosforovy&t5&" + escape(top.document.referrer) + "\" alt=\"CNW:Tracker\" border=\"0\" width=\"1\" height=\"1\"><\/a>");
// -->
</script>
</p>
</body></html>
Zerion Mini Shell 1.0