%PDF-
%PDF-
Mini Shell
Mini Shell
<!DOCTYPE HTML PUBLIC "-//W3C//DTD HTML 4.01 Transitional//EN">
<html>
<head>
<meta http-equiv="content-type" content="text/html; charset=utf-8">
<meta http-equiv="Content-Language" content="cs">
<meta name="Author" content="Éósforos">
<meta name="copyright" content="© 2005–2014, Éósforos">
<meta name="subject" content="Spisy Éósforovy – Astronavigátorovo tajemství – sci-fi erotický román">
<meta name="description" content="Zemill si stěžuje Amynillovi, že některé dívky odmítají chodit nahé na přednášky. Jošua je uklidňuje a pak – po ostré debatě s Aminillem – ruší Domácí řád, který má být nahrazen Etickým kodexem.">
<meta name="KeyWords" content="erotika, klinika, sci-fi">
<title>Astronavigátorovo tajemství – III. Intermezzo – sci-fi erotický román</title>
<link rel="stylesheet" type="text/css" href="../styly.css">
<link rel="shortcut icon" href="../Obr/favicon.ico" type="image/x-icon">
</head>
<body class="b0">
<hr>
<p class="p5">
MÓDA<br>
Kde vzala móda tolik něhy?<br>
Z fíkového lístku Evy.</p>
<p class="p6">Stanisław Jerzy Lec</p>
<hr>
<h1>III. Intermezzo</h1>
<p class="p1">
Profesor Amynill pozorně naslouchá zprávě doktora Zemilla a nevěří vlastním uším. Pacientky se vzbouřily proti Domácímu řádu a Jošua, generální ředitel CPLEN je v tom snad dokonce podporuje!<br>
<br>„Jdu si to s ním vyřídit,“ rozhodl se Amynill, když Zemill skončil, „tohle přece není možné – ztěžovat nám práci. Zajímalo by mě, co by dělal on, kdyby mu někdo takovým způsobem házel klacky pod nohy…“ <br>
<br>Hádka mezi Jošuou a profesorem Amynillem je opravdu ostrá.<br>
<br>„Přece jsme si vymohli zpřísnění řádů kvůli tomu, abychom je mohli co nejvíce studovat…“<br>
<br>„Jenže teď se situace obrací – a my potřebujeme více je než ony nás,“ oponuje Jošua. „Uvědomte si, profesore, co všechno je v sázce! Dalo nám spoustu práce sehnat takový skvělý kolektiv dívek, které chápou naše problémy a jsou ochotny nám pomoci. Jenže co se stane, budeme-li si vynucovat něco, co se příčí jejich životnímu stylu? Držet je tady násilím nemůžeme – to by byla pro ně moc hezká odměna za to, co už pro nás udělaly, nemyslíte?“<br>
<br>„Ale já mám dojem,“ namítá Amynill,“ že zatím jsme pro ně udělali víc my – zbavili jsme je zdravotních problémů – některé z nich i velmi vážných, tak bych si představoval…“<br>
<br>„Profesore! Nechejte toho – snad mi tady nebudete sestavovat účetní bilanci? Mne vůbec nezajímá nějaké MÁ DÁTI – DAL; na to už si přece dávno nehrajeme. A nepřeji si, abyste to do mezilidských vztahů znovu zaváděl!“<br>
<br>„Ale vaše rozhodnutí nám značně ztíží práci. Pochopte přece, že …“<br>
<br>„Že co? Při lékařských prohlídkách je budete mít k dispozici zcela vysvlečené i nadále – to jsem přece nezrušil. Konec konců – je to stejně součást Všeobecného etického kodexu, který tady bude od zítřka platit. Vysvětlete mi, proč vám vadí, že některé z nich, které si to nepřejí, nebudou nahé na vašich přednáškách?“ <br>
<br>„My právě využíváme toho, že při těch přednáškách je jich vždycky víc pohromadě, jejich pozorování lze ihned srovnávat…“<br>
<br>„Profesore! Pořád na ně pohlížíte jako nějaký veterinář! Jste snad lékař, ne? Uznávám, že vaší zásluhou jsou teď dívky chráněny proti akcím těch praštěných ‚tajných‘ služeb – ale na druhé straně – už je znáte pomalu zpaměti, tak byste se mohl ve svých požadavcích trochu krotit.“<br>
<br>„Takže to je vaše konečné rozhodnutí?“<br>
<br>„Ano. Já, jako generální ředitel této instituce, z titulu své pravomoci nařizuji zavést místo vámi navrženého a dosud aplikovaného
<a HREF="../Dbs/DomRad.html" TARGET="_blank" TITLE=
"DĔDICTVÍ BOŽÍCH SYNŮ – Domácí řád:
Klientky absolvují všechny procedury
včetně přednášek a seminářů, …,
zcela vysvlečené, bosé a osprchované."><i>Domácího řádu</i></a> běžný Etický kodex platný v naší občanské společnosti. Ať si chodí na přednášky a do knihovny jak chtějí. Konec konců výhody vyšetřování, spánku, cvičení a plavání bez šatů samy chápou a oceňují, že je to tady umožněno…“<br>
<br>„Ó, vy optimisto! Etický kodex – vždyť je to tlustopis o tisíci dvou stech stranách, jsem zvědav, jak jim ho chcete natlouci do hlavy!“<br>
<br>„Víte, Amynille, vy mi občas připadáte jako spadlý s Měsíce! Vy snad žijete ještě před potopou. Podstatnou část našeho Etického kodexu přece znají – je obsažen v jejich zákonech… My je jen seznámíme s rozdíly – a to nebude snad zas tak obtížné. Snad si nemyslíte, že jim začneme vykládat o tom, že je nepřípustná vražda, loupež, znásilnění a podobně? To přece vědí i bez nás!“<br>
<br>„Táák! Myslíte, že to vědí i bez nás? A jak mi tedy vysvětlíte čin, který se pokusila provést Nancy Moareová? Jak mi vysvětlíte bombový útok na SSE, který jsme naštěstí odvrátili? Jak mi vysvětlíte…“<br>
<br>„Profesore, promiňte! Ale už mě začínáte nudit. Vy děláte, jako bychom sami v naší společnosti neměli individua, která Etický kodex porušují. Válečné zločiny už jsme samozřejmě vymýtili, ale pořád ještě se najde někdo, kdo…“<br>
<br>„Právě! Stále se najde někdo, kdo… A teď chci vidět, co se stane, až se naše děvčata vrátí domů a někdo je napadne…“<br>
<br>„Tedy, profesore, vy máte ale nápady! Deset dívek jsme vybavili bioenergetickou senzitivitou už během jejich pobytu v internačním táboře. A ani jedna svévolně nezaútočila. Vždycky se jenom bránily. BYLI STVOŘENI K OBRAZU NAŠEMU – proto se většině lidí vraždy a války hnusí, chápete to? Ti, kteří takové zločiny provádějí, jsou devianti a měli by se léčit. A navíc – za spolupracovnice jsme si vybrali takové dívky, které jsou poznamenány naším genetickým kódem, takže u nich teprve nehrozí nebezpečí, že by svých nově nabytých schopností zneužily k nekalým cílům.“ <br>
<br>„To platí o nás – ale co pozemšťané? Nedovedu si představit, že bychom léčili nějakého válkychtivého…“<br>
<br>„A to já si zase představit dovedu! Vzpomeňte si například na Jennifer, profesore! Jestli už si na ni nepamatujete, tak připomínám, že vnikla neoprávněně na CPLE, přivlekla s sebou celý kufr zbraní a špionážní techniky, cestou přepadla a uspala chloroformem dívku, jejíž místo pak zaujala…“<br>
<br>„Dobře, dobře. Tak ať je po vašem, ale varoval jsem vás…“<br>
<br>Jošua se jen usmál: „Aspoň vidíte, profesore, kam až zašla naše debata o odívání…“<br>
<br>„Pravda – vy dovolíte, aby chodily oblečené na přednášky… To vám taky jednou připomenu, nebojte se!“<br>
<br>„Proč bych se bál? A dobrou noc, profesore, bylo mi potěšením se s vámi zase setkat.“
</p>
<hr>
<p class="p2">
Autor: <b>© Éósforos, 2005–2014</b><br>
<script type="Text/JavaScript" src="../Js/posto.js"></script>
</p>
<hr>
<p class="p1">
<a href="215_Kapitola_12.html" title=
"ASTRONAVIGÁTOROVO TAJEMSTVÍ – Kapitola 12:
„Pochopte,“ ujímá se slova tentokrát Lucka, „že u nás není nahota normou – ve většině případů je to dokonce pobuřující a považuje se to za nemravné. Chcete-li na Zemi zřídit své instituce – jako že jste to už udělali, protože tato základna je toho důkazem, měli byste také respektovat zdejší zvyklosti.“">
<b>Předchozí kapitola</b></a>
<a href="217_Kapitola_13.html" title=
"ASTRONAVIGÁTOROVO TAJEMSTVÍ – Kapitola 13:
(Lucka): „… cílem tohoto opatření – aspoň doufám – nebylo to, abychom se tu navzájem osočovaly. Závěr je přece jasný – komu se líbí chodit bez šatů, ať je nenosí, kdo se chce obléci, nechť se obleče – ale důležité je, že se budeme vzájemně respektovat a tolerovat.“">
<b>Pokračování</b></a>
<a href="../Ram.html" target="_parent"><b>Zpět na obsah</b></a>
</p>
<p>
<a href="http://counter.cnw.cz/" target="_parent"><img src="http://counter.cnw.cz/invisible.cgi?SpisyEosforovy&on" alt="[CNW:Counter]" border="0"></a>
<script type="text/javascript">
<!--
document.write("<a href=\"http://counter.cnw.cz\" target=\"_parent\"><img src=\"http://counter.cnw.cz/trackit.cgi?SpisyEosforovy&t5&" + escape(top.document.referrer) + "\" alt=\"CNW:Tracker\" border=\"0\" width=\"1\" height=\"1\"><\/a>");
// -->
</script>
</p>
</body></html>
Zerion Mini Shell 1.0