%PDF-
%PDF-
Mini Shell
Mini Shell
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name>Ilona</first-name><last-name>Andrews</last-name></author>
<book-title>Magie vítězí</book-title>
<coverpage><image xlink:href="#_0.jpg" /></coverpage>
<lang>cs</lang>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name>Ilona</first-name><last-name>Andrews</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>4.2.2020</date>
<id>55015fdc-f141-4667-8912-ed78254e94a0</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<publisher>Fantom Print</publisher>
<year>2019</year>
<isbn>978-80-759-4050-6</isbn>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p>Kniha byla zakoupena na serveru Palmknihy.cz.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong><emphasis>Kupující:</emphasis></strong> Martin</p>
<p><strong><emphasis>ID 6717-22579562868624912483-203045-8376</emphasis></strong></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Upozorňujeme, že kniha je určena pouze pro potřeby kupujícího.</p><empty-line /><p>
Kniha jako celek ani žádná její část nesmí být volně šířena na internetu, ani jinak dále zveřejňována. V případě dalšího šíření neoprávněně zasáhnete do autorského práva s důsledky dle platného autorského zákona a trestního zákoníku.</p><empty-line /><p>
Neoprávněným šířením knihy poškodíte rozvoj elektronických knih v České republice.</p>
<p>Tak nám, prosím, pomozte v rozvoji e-knih a chovejte se ke knize, k vydavatelům, k autorům a také k nám fér.</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line />
</section>
<section>
<p><emphasis><strong>Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy:</strong></emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>
Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude <strong>trestně stíháno</strong>.
</emphasis></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p>
</section>
<section>
<p><strong>OBSAH<image xlink:href="#_2.jpg" />
</strong></p>
<p><strong>
Prolog
</strong></p>
<p><strong>
1.
</strong></p>
<p><strong>
2.
</strong></p>
<p><strong>
3.
</strong></p>
<p><strong>
4.
</strong></p>
<p><strong>
5.
</strong></p>
<p><strong>
6.
</strong></p>
<p><strong>
7.
</strong></p>
<p><strong>
8.
</strong></p>
<p><strong>
9.
</strong></p>
<p><strong>
10.
</strong></p>
<p><strong>
11.
</strong></p>
<p><strong>
12.
</strong></p>
<p><strong>
13.
</strong></p>
<p><strong>
14.
</strong></p>
<p><strong>
15.
</strong></p>
<p><strong>
16.
</strong></p>
<p><strong>
17.
</strong></p>
<p><strong>
Epilog
</strong></p>
</section>
<section>
<p>Ilona Andrews v nakladatelství<image xlink:href="#_2.jpg" /></p>
<p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p>
<p>Magie mrtvých</p>
<p>Magie spaluje</p>
<p>Magie útočí</p>
<p>Magie krve</p>
<p>Magie zabíjí</p>
<p>Magie na vzestupu</p>
<p>Magie ničivá</p>
<p>Magie změny</p>
<p>Magie spojuje</p>
<p>Magie vítězí</p>
<p>Magie střelného prachu</p>
</section>
<section>
<p><image xlink:href="#_4.jpg" /></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p>
</section>
<section>
<p>Copyright © 2018 Andrew Gordon and Ilona Gordon</p>
<p>Translation © Hana Vrábelová</p>
<p>Cover © Juliana Kolesova</p>
<p>ISBN 978-80-7594-328-6 ePub</p>
<p>ISBN 978-80-7594-329-3 mobi</p>
<p>www.fantomprint.cz</p>
<p>www.facebook.com/fantomprint</p>
<p>www.instagram.com/fantom.print</p>
<p><strong>#fantomprint</strong></p>
<p><strong>@fantom.print</strong></p><empty-line />
</section>
<section>
<p>Našim čtenářům<image xlink:href="#_2.jpg" /></p>
</section>
<section>
<p><strong>PODĚKOVÁNÍ</strong></p>
<p>Ze všeho nejvíc bychom chtěli poděkovat naší redaktorce, Anne Sowardsové, která nás vedla, korigovala nás, a co je nejdůležitější, podporovala nás, abychom se zlepšovali s každou další knihou. Její profesionální přístup a přátelství jsou pro nás nedocenitelné. Bez Anne by naše knihy nejspíš stále hnily v hromadě nepřečtených rukopisů.</p>
<p>Pak bychom chtěli využít této příležitosti, abychom vyjádřili uznání naší agentce Nancy Yostové a A týmu v NYLA: Sarah, Natanye a Amy. Vážně jsou nejlepší v branži. Nakonec bychom chtěli vyzdvihnout naše zkušební čtenáře. Dokážete zachytit věci, kterých bychom si nikdy nevšimli, a zlepšujete tak naše knihy.</p>
<p>Tuto knihu, zakončení celé dějové linky, bychom rádi věnovali našim fanouškům. Těm, kteří tu s námi byli od začátku a vydrželi s námi, zatímco jsme vyprávěli příběh Kate a Currana, jak nejlépe jsme dokázali. Víte, kdo jste, a nemůžeme vám nikdy dost poděkovat. Nebýt vaší podpory a nadšení, série by nejspíš skončila už u Magie útočí. Jsme vám nevýslovně vděční. Pokud jste ještě nečetli žádnou naši knihu, prosím odložte tuhle a najděte si výtisk Magie mrtvých. Nepatří mezi naše nejoblíbenější, a kdybychom dostali tu možnost, nejspíš bychom ji přepsali, ale každý nějak začínáme, a vždycky je lepší se do něčeho pustit od začátku.</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p>
</section>
<section>
<p>Prolog</p><empty-line /><p>Bolest se mi z boků rozšiřovala do celého těla. Měla jsem pocit, že se mi rozestupují kosti. Zatnula jsem zuby. Zkroutila mě tak, až jsem měla pocit, že se rozsypu, a pak povolila. Svezla jsem se zpátky do vody.</p>
<p>Andrea mi něžně otřela tvář studeným hadříkem. „Už to skoro bude.“</p>
<p>Curran mi stiskl ruku. Stisk jsem mu oplatila.</p>
<p>Na stropě jeskyně nad námi se vlnily zářivé obrazce, jak se světlo odráželo od vodní hladiny. Tak hezké…</p>
<p>„Zůstaňte s námi,“ pověděl mi Doolittle.</p>
<p>Mohla bych prostě zavřít na minutku oči. Jen na minutku. Byla jsem tak unavená.</p>
<p>„Vždycky to trvá tak dlouho?“ vyštěkla moje teta.</p>
<p>„Někdy ano,“ řekla Jevdokie, ruku položenou na mém břiše.</p>
<p>„Mně to nikdy tak dlouhý čas nezabralo.“</p>
<p>„Každá žena je jiná,“ pověděla jí Andrea.</p>
<p>Sevřela mě další kontrakce. Měla jsem pocit, že se mi tříští kosti. Bolest přešla a já se znovu svezla dolů.</p>
<p>„Už je to šestnáct hodin,“ zavrčela moje teta. „Je vyčerpaná a má bolesti. Udělejte něco. Dejte jí nějaké ty prášky, které ta vaše civilizace tolik zbožňuje.“</p>
<p>„Teď nemůže dostat žádné prášky,“ odtušila Jevdokie klidně. „Na to je příliš pozdě. Dítě je na cestě.“</p>
<p>„Dej jí ty prášky, nebo tě zabiju, čarodějko.“</p>
<p>„Pokud jí teď dáte cokoliv, ublíží to dítěti,“ řekla Andrea.</p>
<p>Dítě. To mě vytrhlo z mlhavého omámení a vrátilo zpátky do reality. Nacházeli jsme se v lese čarodějek, uvnitř jeskyně s magickým pramenem. Cítila jsem, jak sesterstva venku pracují. Pokryla jeskyni vrstvou neproniknutelné magie. Dokud vydrží, můj otec nás nenajde. Alespoň takový byl plán. Kolem mě šplouchala voda magického pramene. Ležela jsem v hladké prohlubni kamene, hlavu jsem měla zdviženou, nohy opřené směrem k jezírku. Mezi nohama mi stála Jevdokie, až po boky ponořená do vody. Doolittle čekal po mé pravici. Bylo nás tam moc.</p>
<p>Sevřela mě další křeč. Bolest mě trhala na kusy.</p>
<p>„Tlačte,“ pověděl mi Doolittle. „Tlačte. Přesně takhle, dobře… dobře.“</p>
<p>„Ty to zvládneš,“ pověděl mi Curran. „Do toho, zlato.“</p>
<p>Sevřela jsem mu ruku a zatlačila. Projela mnou oslepující vlna agónie a pak to najednou šlo lehčeji.</p>
<p>„Ještě jednou,“ řekl Doolittle.</p>
<p>„Tlač,“ povzbuzovala mě Jevdokie. „Ty to zvládneš.“</p>
<p>„Tlačte. Ještě jednou.“</p>
<p>Neměla jsem v sobě dost síly na „ještě jednou“, ale nakonec se podařilo, zatlačila jsem znovu a najednou jsem měla pocit, že jsem tak lehká. Projela mnou bolest, horká a téměř uklidňující. Zamrkala jsem.</p>
<p>„Gratuluju!“ Jevdokie zdvihla něco z vody a já zahlédla svého syna. Zarudlého a pomačkaného, s chomáčkem tmavých vlasů na hlavě, a byl to ten nejkrásnější pohled na světě. Zhluboka se nadechl a rozkřičel se.</p>
<p>Curran se na mě široce usmál. „Zvládla jsi to, zlato.“</p>
<p>Má teta vklouzla do vody jako průsvitný stín. Jevdokie přeřízla pupeční šňůru a zdvihla k ní mého syna. Erra ho vzala do náruče, držela ho ve vzduchu čistou magickou mocí proudící jí nehmotnými pažemi. Vytryskl z ní pulz moci a přelil se do dítěte. Můj syn na okamžik zazářil.</p>
<p>„Krev je stále silná.“ V Eřřině hlase zaznívala hrdost. „Pohleďte na šineárského prince a vězte, že je dokonalý!“</p>
<p>Nad námi vytryskla magie. Cítila jsem ji i skrz clonu. Mířila na štít čarodějek jako jehla. Můj otec se blížil.</p>
<p>Teta se rozptýlila do mraku čisté, zářící magie. Obklopila jím mého syna. Vznášel se v zámotku Eřřiny magie, chránila ho její magická podstata.</p>
<p>Jehla magie mého otce narazila do bariéry vytvořené čarodějkami. Ta na trýznivý zlomek okamžiku odolávala, ale jehla se stále nořila hlouběji, tlačila čím dál silněji. Ještě okamžik a prodere se skrz.</p>
<p>Našeho syna nedostane.</p>
<p>Moc ze mě vytryskla v soustředěném proudu bolesti. Vložila jsem do ní každičkou kapku své síly. Má magie se setkala s tou útočící. Voda v jezírku vystoupala do vzduchu v dlouhých provazcích, vznášela se nad suchým dnem.</p>
<p>Ze rtů mi splynula slova moci: <strong><emphasis>„Dnes ne. Ani nikdy jindy.“</emphasis></strong></p>
<p>Zápolili jsme, magie mezi námi se otřásala, proudy moci se přelévaly a kroutily se jako živé.</p>
<p>Jehla zatlačila plnou silou Rolandovy moci.</p>
<p>Zaječela jsem a v hlase mi nezněla bolest, jen vztek. Zaplavila mě magie, země mi dodala potřebnou sílu, a já ji vyslala naproti útočící moci.</p>
<p>Jehla se roztříštila.</p>
<p>Voda spadla zpátky do jezera v jeskyni.</p>
<p>Sesula jsem se znovu na kámen. Otec selhal.</p>
<p>Byla jsem vyřízená. Naprosto vyřízená.</p>
<p>Curran skočil do vody. Erra pustila našeho syna a on ho zachytil. Teta nabrala svou původní podobu. Cosi proběhlo mezi ní a Curranem, vyměnili si jakýsi podivný pohled, ale já byla příliš unavená, abych se o to víc zajímala.</p>
<p>Curran mi položil dítě na hruď. Přitiskla jsem ho k sobě. Byl tak maličký. Tak maličký. Život, který jsme společně stvořili my dva.</p>
<p>Curran mě objal a oba nás zdvihl.</p>
<p>„Pojmenuj to dítě,“ řekla Erra.</p>
<p>„Conlan Dilmun Lennart,“ řekla jsem. První jméno patřilo Curranovu otci. Druhé navrhla Erra. Šlo o jméno starověkého království a ona tvrdila, že ho ochrání.</p>
<p>Conlan Dilmun Lennart se mi zavrtěl na hrudi a rozplakal se. Na světě neexistoval krásnější zvuk.</p><empty-line />
</section>
<section>
<p>1.</p><empty-line /><p><emphasis>O třináct měsíců později<image xlink:href="#_2.jpg" />
</emphasis></p><empty-line /><p>Probudila mě tupá rána. Ocitla jsem se na nohou a držela meč v ruce ještě dřív, než můj mozek stačil zpracovat, že stojím.</p>
<p>Zastavila jsem se, Sarrat zdviženou před sebou.</p>
<p>Skrze mezeru v závěsech dovnitř proudil tenký paprsek mdlého předjitřního světla. Magie byla u moci. Po mé levici, v části naší ložnice, kterou Curran oddělil a udělal z ní dětský pokoj, stála postýlka a v ní Conlan. Byl úplně vzhůru.</p>
<p>V pokoji jsme se nacházeli jen já a můj syn.</p>
<p><emphasis>Buch-buch-buch.</emphasis></p>
<p>Někdo bušil na vchodové dveře. Hodiny na zdi ukazovaly za deset sedm. Naše domácnost se řídila denním režimem kožoměnců, chodili jsme pozdě spát a taky pozdě vstávali. Všichni naši známí o tom věděli.</p>
<p>„Ajaj!“ ozval se Conlan.</p>
<p><emphasis>Ajaj to přesně vystihuje.</emphasis> „Počkej tu na mě,“ zašeptala jsem. „Máma musí něco vyřídit.“</p>
<p>Vyběhla jsem z ložnice, pohybovala se rychle a tiše, zavřela jsem za sebou dveře.</p>
<p><emphasis>Buch-buch-buch.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jen klid, však už jdu. A pak budeš mít co vysvětlovat.</emphasis></p>
<p>Dlouhé schodiště z druhého patra až k vyztuženým dveřím jsem seběhla za dvě vteřiny. Popadla jsem páčku, odsunula ji stranou a spustila kovovou klapku zakrývající okénko. Skrze něj na mě upíral hnědé oči Teddy Jo.</p>
<p>„Co tady sakra děláš? To nevíš, kolik je hodin?“</p>
<p>„Otevři dveře, Kate,“ vydechl. „Jde o stav nouze.“</p>
<p>Vždycky šlo o nějaký stav nouze. Celý můj život byl jednou dlouhou řadou stavů nouze. Sundala jsem závoru a otevřela dveře. Prohnal se kolem mne. Vlasy mu stály na hlavě, vyfoukané větrem. Tvář měl bezkrevnou a pohled rozdivočelý. Přiletěl sem nejrychleji, jak uměl.</p>
<p>Žaludek se mi sevřel nehezkou předtuchou. Teddy Jo byl Thanatos, řecký anděl smrti. Muselo se stát něco strašného, aby ho to vykolejilo. Myslela jsem si, že je v poslední době až moc velký klid.</p>
<p>Zavřela jsem dveře a zamkla je.</p>
<p>„Potřebuju pomoc,“ oznámil mi.</p>
<p>„Je zrovna teď někdo v nebezpečí?“</p>
<p>„Jsou mrtví. Všichni jsou mrtví.“</p>
<p>Takže ať už se stalo cokoliv, bylo stejně po všem.</p>
<p>„Potřebuju, abys šla se mnou a prohlédla si to.“</p>
<p>„Můžeš mi vysvětlit, o co jde?“</p>
<p>„Ne.“ Popadl mě za ruku. „Potřebuju, abys tam se mnou šla, hned teď.“</p>
<p>Zadívala jsem se na ruku svírající tu mou. Pustil mě.</p>
<p>Zamířila jsem do kuchyně, kde jsem z lednice vytáhla džbán s ledovým čajem a nalila mu ho do vysoké sklenice. „Tohle vypij a zkus se uklidnit. Obleču se, najdu hlídání pro Conlana a pak vyrazíme.“</p>
<p>Vzal sklenici do ruky. Hladina čaje se chvěla.</p>
<p>Vyběhla jsem nahoru, otevřela dveře a málem se srazila s vlastním synem. Conlan se na mě uculil. Měl tmavé vlasy po mně a šedé oči po Curranovi. Po svém otci zdědil i smysl pro humor a přiváděl mě tím k šílenství. Začal chodit brzy, v deseti měsících, což bylo typické pro děti kožoměnců, a teď už běhal plnou rychlostí. Mezi jeho oblíbené hry patřilo utíkání přede mnou, schovávání se pod nejrůznější kusy nábytku a shazování předmětů z vodorovných povrchů. Body k dobru, když se ta padající věc rozbila.</p>
<p>„Maminka musí jít pracovat.“ Stáhla jsem ze sebe dlouhé triko, které jsem používala jako noční košili, a popadla sportovní podprsenku.</p>
<p>„Bataatata!“</p>
<p>„Mhm. Taky bych ráda věděla, kde je tvůj táta. Vyrazil na jednu ze svých výprav.“</p>
<p>„Tata?“ Zbystřil Conlan.</p>
<p>„Ještě ne,“ pověděla jsem mu a sáhla po džínách. „Měl by se vrátit zítra nebo pozítří.“</p>
<p>Conlan dusal kolem. Sice se naučil brzy chodit a projevoval celkem zneklidňující schopnost šplhat dost vysoko, ale jinak nevykazoval žádné známky toho, že patří mezi kožoměnce. Nezměnil formu při porodu, ani později. Ve třinácti měsících se z něj mělo stávat malé lvíče pravidelně. Doolittle v Conlanově krvi Lykosův virus sice našel, ve velkém množství, ale nečinný. Počítali jsme už od začátku s tím, že taková situace může nastat, protože má krev s gustem likvidovala upíří patogen i Lyk-Vé, a ještě by si klidně dopřála další nášup. Ale věděla jsem, že Curran doufá, že se z našeho syna stane kožoměnec. Stejně tak Doolittle. Mág léčitel Smečky se nějakou dobu pokoušel různými způsoby v Conlanovi šelmu probudit. Snažil by se ještě teď, ale to jsem mu zatrhla.</p>
<p>Zhruba před půl rokem jsme s Curranem navštívili Pevnost a nechali Conlana s Doolittlem asi na dvacet minut. Když jsme se vrátili, našla jsem svého syna plakat na podlaze, zatímco na něj tři kožoměnci v bojové formě vrčeli a Doolittle tomu jen přihlížel. Jednoho jsem kopla tak, že proletěl oknem, a dalšímu zlomila paži, než mě Curran stačil zastavit. Doolittle mě ujistil, že Conlanovi nehrozilo žádné nebezpečí, a já mu oznámila, že naše děťátko mučit pro vlastní pobavení nebude. Možná jsem svůj argument podpořila tím, že jsem Conlana tiskla jednou rukou k sobě a tou druhou jsem třásla se Sarrat, pokrytou mou krví. Podle všeho mi zářily oči a Pevnost Smečky se při tom třásla. Společně jsme se pak všichni shodli na tom, že další testy nebudou potřeba.</p>
<p>Přesto jsem však Conlana brala k Doolittlovi na pravidelné prohlídky, a taky když upadl, kýchl, nebo udělal jednu z těch dalších miminkovských věcí, při kterých jsem se bála o jeho život. Pokaždé jsem všechny pozorovala celou dobu jako ostříž.</p>
<p>Zapnula jsem sponu na opasku, nechala Sarrat vklouznout do pochvy na zádech a stáhla si vlasy do ohonu. „Tak se podíváme, jestli by tě některá z tet na pár hodin nepohlídala.“</p>
<p>Sebrala jsem ho ze země a zamířila dolů.</p>
<p>Teddy Jo přecházel u vchodových dveří jako tygr v kleci. Popadla jsem klíče k našemu džípu a vyšla ze dveří.</p>
<p>„Poletím tam s tebou,“ nabídl mi.</p>
<p>„Ne.“ Mířila jsem přes ulici k domu George a Eduarda. George Conlana hlídala poslední dobou tolikrát, že bych jí za to měla koupit dort.</p>
<p>„Kate!“</p>
<p>„Říkal jsi, že nikdo není v přímém nebezpečí. Když se mnou poletíš, budu viset stovky metrů nad zemí na houpačce, kterou nese hysterický anděl smrti.“</p>
<p>„Nejsem hysterický.“</p>
<p>„Tak dobře. Velmi rozrušený anděl smrti. Můžeš letět nade mnou a ukázat mi cestu.“</p>
<p>„Vzduchem to bude rychlejší.“</p>
<p>Zaklepala jsem George na dveře. „Chceš, abych ti pomohla, nebo ne?“</p>
<p>Nespokojeně zamručel a shrbeně se odšoural dál.</p>
<p>Dveře se rozletěly dokořán a v nich se objevila George, tmavě hnědé kadeře se jí vznášely kolem hlavy jako svatozář.</p>
<p>„Moc mě to mrzí,“ pověděla jsem jí.</p>
<p>Rozevřela náruč a Conlana si ode mě vzala. „Kdo je můj oblíbený synovec?“</p>
<p>„Je to tvůj jediný synovec.“ Po smrti Curranovy rodiny se ho ujali Mahon a Marta, alfa pár klanu Mohutných, a vychovali ho jako vlastního. George byla jejich dcera a Curranova sestra.</p>
<p>„Nepodstatná maličkost.“ George si ho přitáhla zdravou paží. Ta zmrzačená jí končila pahýlem asi tak dva a půl centimetru nad loktem. Pahýl teď měřil o celých dvanáct centimetrů víc než kdysi. Doolittle odhadoval, že by jí ruka měla kompletně dorůst během příštích tří let. George nikdy nedovolila, aby ji podobné znevýhodnění zpomalilo. Lípla Conlanovi pusu na čelo. Nakrčil nos a kýchl.</p>
<p>„Ještě jednou se moc omlouvám. Jde o nečekaný stav nouze.“</p>
<p>Mávla rukou. „Jen běž…“</p>
<p>Zamířila jsem doprava směrem k Derekově domu.</p>
<p>„Co zas?“ zavrčel Teddy Jo.</p>
<p>„Beru si s sebou posily.“ Měla jsem pocit, že je budu potřebovat.</p>
<p>* * *</p>
<p>Nasměrovala jsem džíp na zarostlou cestu.</p>
<p>„Vypadá, jako by mu někdo do zadku vrazil vosí hnízdo,“ poznamenal Derek.</p>
<p>Před námi vysoko na obloze letěl Teddy Jo a náhodně klouzal vzduchem tam a zpět. Křídla měl tmavá jako půlnoc, tak černá, že pohlcovala světlo. Za normálních okolností na něj byl úžasný pohled. Dnes letěl, jako by se snažil vyhýbat neviditelným šípům.</p>
<p>„Něco ho opravdu rozrušilo.“</p>
<p>Derek se zašklebil a upravil si nůž na boku. Když ještě patříval do Smečky, vždy se oblékal do šedé teplákové soupravy, ale po formálním odchodu od atlantských kožoměnců se přizpůsobil životu ve městě. Jeho uniformou se staly džíny, tmavá trika a pracovní boty. Kdysi míval krásnou tvář, ta současná už nikdy nebude jako dřív. Velmi tvrdě pracoval, aby si udržel image osamělého vlka, zachmuřeného a stoického, ale starý Derek se v něm probouzel čím dál víc. Čas od času něco utrousil a všichni se zasmáli.</p>
<p>Zrovna teď jsem neměla náladu na žerty. Thanatose by z míry dokázalo vyvést jen něco velmi špatného. Znala jsem ho skoro deset let. Za tu dobu ztratil nervy jen párkrát, jako tehdy, když praštil temného volha přímo do obličeje kvůli ukradenému meči. Ale tohle bylo na naprosto jiné úrovni. Teddy Jo vyšiloval.</p>
<p>„Nelíbí se mi to,“ prohlásil Derek bezvýrazně.</p>
<p>„Myslíš, že vesmíru na tom záleží?“</p>
<p>„Ne, ale stejně se mi to nelíbí. Řekl ti, kam jedeme?“</p>
<p>„Do Serenbe.“ Stočila jsem volant, abychom se vyhnuli díře v asfaltu.</p>
<p>„Nikdy jsem o něm neslyšel.“</p>
<p>„Jde o malou usedlost jihozápadně od Atlanty. Bývala to snobská, bohatá čtvrť. Označovali sami sebe za ‚městskou vesnici.‘“</p>
<p>Derek překvapeně zamrkal. „Co je sakra městská vesnice?“</p>
<p>„Je to roztomilá, architektonicky naplánovaná zástavba v nějakých malebných lesích postavená pro lidi, co mají až moc peněz. Takové ty typy, co si nechají postavit dům za milion dolarů, označí ho za ‚chatu‘, vyjdou si na procházku, aby splynuli s přírodou, a pak ujedou autem necelý kilometr, aby si koupili kelímek nějakého speciálního kafe za deset dolarů.“</p>
<p>Derek zakoulel očima.</p>
<p>„Během posledních pár desetiletí se všichni bohatí přestěhovali zpátky do města kvůli bezpečí, a teď je tam farmářská komunita. Většina domů má asi tak pětiakrový pozemek, a teď je to tam samá zahrada a sady. Je tam hezky. V červnu jsme tam byli na farmářském festivalu broskví.“</p>
<p>„Beze mě.“</p>
<p>Zpražila jsem ho kamenným pohledem. „Pozvali jsme tě. Pokud si dobře vzpomínám, ‚musel ses o něco postarat‘ a rozhodl ses, že tomu dáš přednost.“</p>
<p>„Muselo to být důležité.“</p>
<p>„Přemýšlel jsi nad tím, že by ses praštil přes kapsu a pořídil si kápi? S tím, kolik času trávíš běháním po městě a napravováním křivd, by se ti mohla hodit.“</p>
<p>„Nejsem typ na kápě.“</p>
<p>Džíp se zahoupal na asfaltu zvlněném silnými kořeny, nejspíš patřícím jednomu z vysokých dubů lemujících cestu. Před Změnou by nám podobný výlet zabral zhruba třicet minut. Teď jsme jeli skoro dvě hodiny. Vyrazili jsme po I-85, vnitrostátní dálnici, a než jsme se skrz provoz a jiné potíže prodrali, trvalo to hodinu a půl. Teď jsme se proplétali na západ po rychlostní v jižním Fultonu.</p>
<p>„Přistává,“ oznámil mi Derek.</p>
<p>„No bezva.“</p>
<p>Teddy Jo se snášel dolů před námi. Na okamžik byl proti jasné obloze viditelný jen jako silueta vznášející se s doširoka rozevřenými černými křídly jen pár metrů nad silnicí, temný anděl zrozený za dob, kdy lidé obětovali vlastní krev, aby svým drahým zesnulým vykoupili bezpečnou cestu do posmrtného života.</p>
<p>„Vejtaha jeden,“ zamumlal Derek.</p>
<p>„Nesluší ti, když jsi zelený závistí.“</p>
<p>Teddy Jo klesl na cestu. Složil křídla a ta se rozplynula v oblaku černého dýmu.</p>
<p>„Víš, co je, když takhle letí?“ zeptal se Derek.</p>
<p>„Ne, pouč mě.“</p>
<p>Derek se usmál. Byl to drobný úsměv, obnažil při něm jen zlomek tesáku. „Velký výstavní cíl. Můžeš ho sestřelit krásně z oblohy. Kam by se schoval? Má metr osmdesát a rozpětí křídel jako malé letadlo.“ Tiše se uchechtl.</p>
<p>Mohli jste vlka vytáhnout z lesů, ale vždy zůstane vlkem.</p>
<p>Zaparkovala jsem poblíž Teddyho Joa a otevřela dveře. Vlna hluku z motoru na očarovanou vodu mi zaútočila na ušní bubínky.</p>
<p>„Nech ho běžet,“ křikl Teddy Jo přes ten rámus.</p>
<p>Popadla jsem batoh a vystoupila z auta. Derek udělal to samé, pohyboval se s plynulou elegancí. Následovali jsme Teddyho Joa a zabočili doprava na vedlejší cestu, nechali jsme vrčící auto za sebou.</p>
<p>Stromy zastiňovaly cestu. Lesy bývaly obvykle tiché, ale tohle léto dospěly cikády sedmnáctileté. Jak už jejich jméno napovídalo, každých sedmnáct let se vynořily ze země v obrovském množství a cvrkaly. Ten hmyzí sbor byl tak hlasitý, že přehlušoval všechen ostatní lesní šum, zkreslil ptačí zpěv a štěbetání veverek do podivných, zneklidňujících zvuků.</p>
<p>Narychlo zdvižená cedule na straně cesty hlásala: ZÁKAZ VSTUPU Z NAŘÍZENÍ ŠERIFA FULTONSKÉHO OKRESU.</p>
<p>Dole bylo dopsáno: COYI PARKERE, JESTLI HO ZNOVU PORUŠÍŠ, ZASTŘELÍM TĚ JÁ SÁM. Šerif Watkins.</p>
<p>„Kdo je Coy Parker?“</p>
<p>„Jeden místní mladý darebák. Popovídal jsem si s ním. Nic neviděl.“</p>
<p>Teddy Jo to vyslovil tak, až jsem získala pocit, že Coy Parker se do téhle šlamastyky znovu namočit nehodlá.</p>
<p>„Proč sem nepostavili stráž?“ zeptal se Derek.</p>
<p>„Je toho na ně příliš,“ vysvětlil Teddy Jo. „Mají pět lidí na celý okres. A není toho tady moc ke strážení.“</p>
<p>„Tak o co vlastně jde?“ zeptala jsem se.</p>
<p>„Uvidíš,“ utrousil.</p>
<p>Cesta se stáčela doprava a přivedla nás na dlouhou ulici. Od ní se oddělovaly příjezdové cesty, každá vedla k domu na asi pětiakrovém pozemku. Domy lemovaly vysoké ploty, některé ze dřeva, jiné z kovu, všechny opatřené žiletkovým drátem. Tu a tam se skrz tepaný kovový plot dal zahlédnout kousek zahrady. Změna narušila přepravní řetězce, a spousta lidí se tak dala na zahradničení. Podobné farmy vyrůstaly jako houby po dešti všude kolem Atlanty, někdy ve městě samotném, ale častěji na jeho okraji.</p>
<p>Bylo tady ticho. Příliš ticho. V tuhle denní dobu se měl ozývat ruch běžného života: křik a smích dětí, štěkání psů, vrčení motorů na očarovanou vodu. Jenže krom nadržených cikád koncertujících jako o život se celá ulice topila v tichu. Nahánělo mi to husí kůži.</p>
<p>Derek se nadechl a přidřepl si nízko k zemi.</p>
<p>„Co se děje?“ zeptala jsem se.</p>
<p>Horní ret se mu zachvěl. „To nevím.“</p>
<p>„Vyber si dům,“ vybídl mě Teddy Jo. Tvářil se naprosto bezvýrazně.</p>
<p>Vyrazila jsem po nejbližší příjezdové cestě. Derek se dal do běhu po ulici. Tedy z jeho pohledu šlo jen o lehký klus, ale pro většinu lidí zase nemožně rychlý sprint. Vlk dokázal vycítit kořist téměř tři kilometry daleko. Kožoměnec během života nasbíral tisíce pachových stop. Když se Derek rozhodl nějaký sledovat, rozhodně jsem mu nehodlala bránit.</p>
<p>Prohlédla jsem si dům. Mříže na oknech. Pevné zdi. Dobrý domov po Změně. Bezpečný, snadno ubránitelný, praktický. Mezi rámem a pevnými modrými dveřmi zela úzká škvíra. Bylo odemčeno. Strčila jsem do dveří konečky prstů a ty se na dobře naolejovaných pantech hladce otevřely. Kolem mne se ovinul zápach zkaženého jídla. Vkročila jsem dovnitř. Teddy Jo šel za mnou.</p>
<p>Dům měl patro s otevřeným prostorem s kuchyní po levici a obývákem po pravici. Úplně nalevo, za kuchyní a kuchyňským ostrůvkem se nacházel stůl a na něm něčí snídaně. Přišla jsem blíž. Skleněná láhev javorového sirupu a talíře s čímsi, co kdysi bývaly vafle, pokryté plísní.</p>
<p>Žádné pověstné známky boje. Žádná krev, díry po kulkách, stopy po drápech. Jen prázdný dům. Ulice plná prázdných domů. Sevřel se mi žaludek.</p>
<p>„Je to ve všech ostatních stejné?“</p>
<p>Teddy Jo přikývl. Zůstal ve vstupu do místnosti, jako by nechtěl vkročit dovnitř. Působilo to tady znepokojivě, jako by i vzduch sám znehybněl a ustrnul. Nacházeli jsme se v mrtvém domě. Netušila jsem, jak to vím, ale cítila jsem to. Jeho majitelé zemřeli a srdce domu se odebralo do nebytí s nimi.</p>
<p>„Kolik?“</p>
<p>„Celá čtvrť. Padesát domů. Dvě stě tři lidé. Rodiny.“</p>
<p>Kruci.</p>
<p>Co by mohlo mít něco podobného na svědomí? Co by je mohlo přimět opustit snídaně a jednoduše vyjít ven? Spousta stvoření dokázala ovládnout lidi, většina z nich měla nějakou spojitost s vodou. Brazilský encantado by nejspíš dokázal očarovat celou rodinu. Silný lidský mág se zaměřením na telepatii by dokázal uhranout čtyři lidi a donutit je, aby poslechli jeho příkazy. Řekněme, že by někdo ty lidi přinutil vyjít ven. Co s nimi dělal pak?</p>
<p>Venku jsem se zhluboka nadechla. Derek se přišoural k nám.</p>
<p>„Jak jsi do toho zapletený?“ zeptala jsem se.</p>
<p>„Přivolali mě,“ řekl Teddy Jo.</p>
<p>Aha. Řecká rodina se k němu modlila, nejspíš mu nabídla i oběť. Za starých časů by to býval otrok. Teď nejspíš použili jelena nebo krávu.</p>
<p>„Vypil jsem krev,“ dodal.</p>
<p>Uzavřel dohodu. Přijal jejich nabídku, a teď ho zavazovala, aby pro ně něco udělal.</p>
<p>„Co po tobě chtěli?“</p>
<p>Zněl hluše. „Ptali se, jestli je jejich syn mrtvý. Měl se v sobotu ženit. On a jeho snoubenka se neukázali. Dělalo jim to starosti, tak je přijeli v neděli zkontrolovat. Našli tohle. Rodina zavolala šerifům. Dnes sem přijedou, aby ohledali místo činu. Proto jsme se sem museli dostat před nimi.“</p>
<p>„A co jejich syn?“ zeptal se Derek.</p>
<p>„Alek Katsaros je mrtvý,“ oznámil nám Teddy Jo. „Ale nemohu jeho ostatky vrátit rodině.“</p>
<p>„Proč?“ Tohle bylo jeho poslání. Když člověk řeckého původu vyznávající jeho náboženství zemřel, Thanatos přesně věděl, kde se nachází jeho tělo.</p>
<p>„Vysvětlím ti to po cestě.“</p>
<p>„Než půjdeme,“ řekl Derek, „měla bys něco vidět.“</p>
<p>Následovala jsem ho dozadu. Za kovaným železným plotem leželo chlupaté hnědé tělo. Z oka mrtvého psa trčel dřík šípu.</p>
<p>„Skoro všichni měli psy,“ vysvětlil Derek. „Všichni dopadli takhle. Mrtví po jediném výstřelu.“</p>
<p>Střílení lukem a šípy jste si dokonale osvojili až po dlouhém tréninku. Střelit psa šípem do oka z dost velké vzdálenosti, aby pes nezačal při pohledu na cizince vyšilovat nebo vás neucítil, se zdálo skoro nemožné. Muselo by jít o naprosto výjimečného, mistrovského střelce. Andrea, moje nejlepší kamarádka, by to zvládla, ale neznala jsem nikoho dalšího.</p>
<p>Vrátila jsem se dovnitř a vystoupila na zadní pozemek. Úhledně vysázené řady jahod, plody na keřících měly tmavorudou barvu, už byly přezrálé. Dřevěný kočárek s panenkou uvnitř. Srdce se mi sevřelo do pevného, bolestivého uzlíku. Bývaly tady malé děti.</p>
<p>Derek přeskočil skoro dvoumetrový plot, s žiletkovým ostnatým drátem a se vším, jako by o nic nešlo, a dopadl vedle mne. Zastavil se pohledem na panence. Oči mu na okamžik zasvítily bledým žlutým ohněm.</p>
<p>Přidřepla jsem si u psa, velkého huňatého křížence s dobráckým čenichem labradora. Kolem těla bzučely mouchy, celý roj jich sedal na krev prosakující skrze ránu, na dřík v jeho levém očním důlku.</p>
<p>Šlo o šíp, ne o šipku z kuše, s dřevěným tělem opatřeným letkami ze světle šedého peří. Staromódní. Šípy se po výstřelu nechovaly jako kulky. Měly mnohem klenutější trajektorii. Šíp pár centimetrů vystoupá, pak klesne, a vzhledem k reakční době psů musel být střelec nějakých… pětatřicet metrů daleko. Víceméně.</p>
<p>Otočila jsem se. Za mnou, těsně za plotem, větve rozpínal obrovský dub.</p>
<p>Derek sledoval, kam se dívám, rozběhl se přes zahradu, vyskočil a vyhoupl se do větví listnáče. Vrátil se o okamžik později.</p>
<p>„Člověk,“ řekl. „A ještě něco dalšího.“</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„To nevím.“</p>
<p>Chloupky na pažích mu stály v pozoru. Ať už to bylo cokoliv, nevonělo mu to dobře.</p>
<p>„Co za pach to je?“</p>
<p>Zavrtěl hlavou. „Nějaký špatný. Nikdy předtím jsem ho necítil.“</p>
<p>To nebylo dobré.</p>
<p>Krátce jsem pohlédla na Teddyho Joa. „Máš pro mě ještě něco víc na ukázku?“</p>
<p>„Následujte mě.“</p>
<p>Nechali jsme čtvrť za sebou a nasedli zpátky do džípu. Teddy Jo nastoupil dozadu. „Pokračujte dál po rychlostní.“</p>
<p>A to jsem taky udělala.</p>
<p>Lučištníci nejdřív zabili psy. To byl nejpravděpodobnější scénář. Pokud nebyli z nějakého neznámého důvodu vysazení proti psům, provedli to, aby zvířata neštěkala. To zpochybňovalo teorii s ovládáním mysli. Tvor nebo člověk schopný podmanit si mysl jiných by se nejspíš neobtěžoval se zabíjením psů.</p>
<p>Kicune by dávala podivným způsobem smysl. Názory se rozcházely, zda kicune patřily mezi opravdová kouzelná zvířata, liščí duchy nebo kožoměnce, ale shodovaly se v jednom: přinášely potíže. Pocházely z Japonska, a čím byly starší, tím mocnější se stávaly. Dokázaly utkat iluze, ovlivňovat sny a nenáviděly psy. Ale kicune byly fyzicky liškami a ten nezaměnitelný pach si s sebou nesly i v lidské podobě.</p>
<p>„Ucítil jsi nějaké lišky?“ zeptala jsem se.</p>
<p>„Ne,“ utrousil Derek.</p>
<p>Další teorie v háji.</p>
<p>Cesta před námi procházela nízkým kopcem po pravici a končila na parkovišti.</p>
<p>„Tady odboč,“ upozornil mě Teddy Jo.</p>
<p>Poslechla jsem. Džíp drkotal po staré cestě, nadskakoval na hrbolech. Před námi se rozprostírala obrovská, nízká budova, zašedlá a bez oken. Ve střeše zela díra.</p>
<p>„Co to je?“ zeptala jsem se.</p>
<p>„Staré distribuční centrum Walmartu.“</p>
<p>Derek prudce otevřel dveře a vyskočil z auta. Přišlápla jsem brzdu až k podlaze. Zlomil se v pase na kraji silnice a zvracel.</p>
<p>„Jsi v pořádku?“ zaječela jsem.</p>
<p>„Ten smrad,“ ucedil mezi zuby a znovu se dávil.</p>
<p>Vypnula jsem motor. Náhlé ticho bylo ohlušující. Necítila jsem žádné neobvyklé pachy.</p>
<p>Ticho. Kam se kruci poděly cikády?</p>
<p>Derek se vrátil k autu. Hodila jsem mu kus látky, aby si utřel ústa.</p>
<p>„Tudy.“ Teddy Jo zamířil po cestě ke skladišti.</p>
<p>Dohnali jsme ho. Vytáhl malou tubu masti proti rýmě a podal mi ji.</p>
<p>„Budeš to potřebovat.“</p>
<p>Namazala jsem si trochu pod nos a vrátila mu ji. Teddy Jo ji nabídl i Derekovi, ale ten jen zavrtěl hlavou.</p>
<p>Asi šest metrů od skladu mě oblil příšerný zápach: mastný, odporný, prodchnutý sírou, puchem čehosi hnijícího a strašného. Přehlušil aromatickou mast, jako bych ji ani nepoužila. Skoro jsem si připlácla dlaň na ústa.</p>
<p>„Kurva.“ Derek se zastavil, aby se dávil naprázdno.</p>
<p>Teddy Jo se tvářil neproniknutelně.</p>
<p>Pokračovali jsme dál. Smrad teď byl nesnesitelný. S každým nádechem mi připadalo, jako bych vdechovala jed.</p>
<p>Obešli jsme budovu. Před námi se rozkládala lesklá kaluž, velká jako rybník. Průsvitná, šedivě béžová, zaplavila celé zadní parkoviště. Nějaká tekutina… Ne, ne tekutina. Připomínala huspeninu, jako by šlo o vrstvu aspiku, a když se do ní sluneční paprsky opřely ve správném úhlu, lehce se rozzářila a uvnitř se daly zahlédnout kusy čehosi tmavého.</p>
<p>Klekla jsem si vedle.</p>
<p>Na co jsem se to kruci dívala? Něco dlouhého a šlachovitého…</p>
<p>Došlo mi to.</p>
<p>Otočila jsem se na patě a rozběhla se. Podařilo se mi uběhnout pět metrů, než ze mě vytryskly zvratky. Alespoň jsem se dostala dost daleko, abych nekontaminovala místo činu. Všechno jsem to vydávila a pak se mi ještě minutu nebo dvě naprázdno navalovalo. Konečně křeče ustaly.</p>
<p>Otočila jsem se. I odsud jsem to stále viděla, chuchvalec v pevném gelu. Lidskou kůži, hnědé vlasy zapletené a svázané růžovou gumičkou. Takové nosily děti.</p>
<p>Tenká maska lidskosti Teddyho Joa pukla. Z ramenou mu vyrazila křídla, a když otevřel ústa, zahlédla jsem tesáky. Ze zvuku jeho hlasu jsem měla chuť stulit se do klubíčka. Prostupovala ho stará magie, přetékal hlubokým, strašlivým žalem.</p>
<p>„Tam někde je Alek Katsaros a Lisa Winleyová, jeho budoucí žena. Cítím ho, ale prostupuje celou tou hmotou. Nemohu ho vrátit jeho rodině. Je ztracen. Všichni jsou ztraceni v tomhle masovém hrobě.“</p>
<p>„Je mi to moc líto.“</p>
<p>Otočil se ke mně, oči měl úplně černé. „Dokážu jedním pohledem určit příčinu smrti. Takový už jsem. Ale tohle nechápu. Co to má být?“</p>
<p>Derek se tvářil strašně. „Jsou to zvratky? Něco je všechny sežralo a pak je vyvrhlo?“</p>
<p>Měla jsem nepříjemný pocit, že vím, o co přesně jde. Obešla jsem kaluž po obvodu. Ve středu mohla být tak šedesát centimetrů hluboká, vyplnila výmol v nerovném parkovišti, které se propadlo vlivem dešťů a zanedbání. Celou kaluž jsem obešla až na čtvrtý pokus, hlavně proto, že jsem se musela zastavit a nasucho jsem dávila. Mžourala jsem na chuchvalce vlasů a uvolněné hrudky masa.</p>
<p>Už jsem se stala svědkem spousty násilí a viděla téct krev i různé další ohavnosti, ale tohle byla úplně jiná úroveň. Tohle se na seznamu věcí, které bych nikdy nechtěla vidět, nacházelo opravdu hodně vysoko. Bolelo mě na hrudi jen se na to dívat. Spolkla jsem kyselé žaludeční šťávy.</p>
<p>„Co přesně hledáš?“ Zeptal se mě anděl smrti svým tajemným hlasem.</p>
<p>„Dívám se, co tady nemůžu najít. Kosti.“</p>
<p>Upřeně hleděl na želé. Ve tváři mu cukl sval. Otevřel ústa a zaječel. Podobný křik by nedokázal vydat žádný člověk, ostré zakvílení, zčásti orel, zčásti umírající kůň, částečně se to nepodobalo ničemu, co jsem kdy slyšela.</p>
<p>Derek se ke mně obrátil s tázavým výrazem.</p>
<p>„Nejde o zvratky nějaké příšery,“ pověděla jsem mu. „Někdo je uvařil.“</p>
<p>Derek prudce ucouvl.</p>
<p>Skoro jsem nedokázala mluvit dál. „Vařili je tak dlouho, dokud jim neodpadlo maso z kostí, ty vzali pryč, a pak ten vývar vylili tady. A ať už do té tekutiny nalili cokoliv, je to magické nebo jedovaté. Nejsou tu mouchy ani červi. Není tam žádný hmyz. Vůbec. Neslyším ani jednu cikádu. Jsou v tom všichni ti lidé a jejich děti.“</p>
<p>Derek sevřel ruce v pěst. Hluboce hrdelně zavrčel. „Kdo? Proč?“</p>
<p>„To budeme muset zjistit.“ A až je najdu, budou si přát, aby se uvařili namísto nich.</p>
</section>
<section>
<p>2.</p><empty-line /><p>Zamířila jsem v autě zpátky do usedlosti. Telefon v prvním domě fungoval, takže jsem popaměti vytočila číslo Biohazardu a Lutherovu koncovku. Mohla bych celou záležitost nahlásit na recepci, ale tohle bylo dost špatné na to, abych přeskočila celého úředního šimla.</p>
<p>Telefon zazvonil. A zvonil, a zvonil.</p>
<p><emphasis>No tak, Luthere.</emphasis></p>
<p>Na lince cvaklo. „Co je?“ Ozval se Luther podrážděně.</p>
<p>„To jsem já.“</p>
<p>„Ať už jde o cokoliv, Nečistá, nemám na to čas. Mám na programu důležité čarodějování…“</p>
<p>„Někdo uvařil dvě stě lidí a vylil tu tekutinu a jejich ostatky poblíž Serenbe u distribučního centra Walmartu.“</p>
<p>Ticho.</p>
<p>„Řekla jsi ‚uvařil‘?“</p>
<p>„Ano, řekla.“</p>
<p>Luther zaklel.</p>
<p>„Masový hrob je nezabezpečený a magicky silný. Nejsou v něm brouci, Luthere. V okruhu čtyř set metrů tu není aktivní hmyz. Vytvořila jsem kolem něj základní clonu křídou a hlídá ho Teddy Jo. Dnes sem zamíří z úřadu šerifa, aby ohledali místo činu, takže jestli sem chceš dorazit před nimi, budeš si muset pospíšit. Je to kousek západně od rychlostní silnice v jižním Fultonu. Označím pro tebe odbočku.“</p>
<p>„Jedu tam. Neopouštěj místo toho hrobu, Kate. Udělej všechno, co budeš moct, aby se tam něco nevylíhlo.“</p>
<p>„Neboj se, nehnu se odtamtud ani na krok.“</p>
<p>Zavěsila jsem a vytočila číslo domů. Žádná odpověď. To mi mělo být jasné. Curran se ještě nevrátil.</p>
<p>Zavolala jsem George. Conlan zrovna odpočíval. Snědl nějaké cereálie a úspěšně jí dvakrát utekl.</p>
<p>Zavěsila jsem a prohrabala kuchyň mrtvého domu, jestli tam nemají sůl. Ve spíži na mě čekal velký vak. Vynesla jsem ho ven k džípu právě včas, abych zahlédla Dereka táhnoucího dvacetikilové pytle soli, jako by nic nevážily.</p>
<p>„Kde jsi je sehnal?“</p>
<p>„Našel jsem je ve společné lovecké boudě,“ řekl. „Museli je používat jako solný liz pro jeleny. Je jí tam víc.“</p>
<p>„Budeme ji potřebovat.“</p>
<p>Zamířili jsme k boudě.</p>
<p>„Pověz mi o těch pachových stopách,“ požádala jsem ho.</p>
<p>„Jsou lidské,“ řekl. „Ale je v nich ještě něco dalšího. Zmršený pach. Když cítíš lupa, nevoní správně. Toxicky smrdí. Víš, že na řeči je pozdě. Buďto ho zabiješ, nebo on zabije tebe. Tyhle věci páchnou podobně. Jako lupus, ale není to lupus.“</p>
<p>„Zkaženě?“ Tipla jsem si.</p>
<p>„Jo. To je výstižné. Odvedli lidi k okraji čtvrti.“</p>
<p>Vyčkávala jsem, ale neřekl nic dalšího.</p>
<p>„A pak?“</p>
<p>„Pach zmizí,“ řekl. „Objeví se znovu až u té kaluže.“</p>
<p>„Zmizí, jako by je teleportovali?“</p>
<p>„Víceméně.“</p>
<p>Párkrát jsem měla tu možnost se setkat s teleportací. Přenést jediného člověka spotřebovalo ohromné množství moci. Poprvé šlo o skupinu velmi mocných volhů, ruských pohanských kněží, ale ti k tomu museli obětovat člověka. Podruhé šlo o džina. Džinové patřili mezi prastaré bytosti, velmi mocné a také velmi vzácné. Na světě se jednoduše nenacházelo dost magie, aby dokázala udržet jejich nepřerušenou existenci. Zrovna tento džin byl uvězněn uvnitř klenotu. To důmyslné vězení ho udržovalo při životě i v obdobích mezi vlnami magie, kdy byla technologie nejsilnější. Ale i tak musel posednout člověka se značným magickým potenciálem, aby dokázal provádět své kousky, a pak se při velkém finále skrýval v Jednorožčí ulici, kde magie proudila i během vlády technologií.</p>
<p>Ať už to byl kdokoliv, jak se mu podařilo vyzmizíkovat dvě stě lidí?</p>
<p>Vážně jsem nechtěla řešit dalšího džina. Posledně jsem si z toho uhnala mrtvici, no, vlastně několik malých mrtvic zároveň, a skoro zemřela.</p>
<p>Obrátila jsem se k Derekovi. „Dokážeš z těch pachů zjistit, jestli všichni ti lidé zmizeli současně?“</p>
<p>„Ano, a přesně to se stalo.“</p>
<p>„Dvě stovky lidí a to, co je tam hnalo,“ zamyslela jsem se nahlas. „Teleportace nepřipadá v úvahu. Příliš mnoho magie. Musí jít o kapsu jiné reality.“</p>
<p>Derek po mně střelil pohledem.</p>
<p>„Pamatuješ si, když se během poslední magické erupce objevil Bran? Strávil většinu času v mlze mimo naši realitu.“</p>
<p>„Pamatuju si rákšasy a jejich létající palác v magické džungli.“</p>
<p>Samozřejmě že si je pamatoval. Po tom, co mu provedli s obličejem, na ně nikdy nezapomene. „Tohle je nejspíš podobné. Někdo vyšel ven, popadl skupinu lidí a někam je vzal.“ Což by naznačovalo přítomnost nějaké prastaré moci. Taky to naznačovalo, že jsme všichni v háji.</p>
<p>Prastaré bytosti, bohové, džinové, draci, prostě ti velcí, mocní a legendární, vyžadovali příliš mnoho magie, aby mohli v naší realitě existovat. Samozřejmě, že existovali jinde, v mlhách, v jiných světech nebo dimenzích, volně spojených s tou naší. Nikdo přesně nevěděl, jak to všechno funguje. Nikdo netušil, co by se stalo, kdyby se jeden z nich zjevil a zachytila by ho vlna technologie. Tradiční moudra tvrdila, že přestanou existovat. Proto jsme ony prastaré bytosti vídávali během erupcí, magického cunami, které přicházelo každých sedm let. Během ní magie zaplavovala svět alespoň tři dny, někdy déle.</p>
<p>Tahle oblast nebyla zrovna prostoupená magií. Pokud jsme měli tu čest s prastarou mocností, tak měla pořádnou kuráž. Obvykle jsem měla okamžité nutkání svést jakoukoliv podivnou, magicky silnou záležitost na svého otce, ale tohle nebyl jeho styl. Nevycítila jsem žádnou povědomou magii, na podobném odhození ostatků na zapomenutém parkovišti nebylo nic elegantního ani uhlazeného. Než vás magie mého otce zabila, většinou vás ještě stačila zaskočit svou krásou.</p>
<p>„Sebral tady dvě stě lidí do svého doupěte, aby je uvařil?“ zeptal se Derek. „Proč?“</p>
<p>„To nevím.“</p>
<p>„Chtěli kosti?“</p>
<p>„To nevím. Nejsem si jistá, jestli ty kosti nesebrali náhodou. Jsou i horší možnosti.“</p>
<p>Derek se zastavil a zadíval se na mě.</p>
<p>„Mohli je pomalu vařit zaživa, aby je mučili,“ řekla jsem.</p>
<p>Obrátil se k boudě.</p>
<p>„Svět je kurevsky zvrácené místo,“ pověděla jsem mu. „Proto jsem ráda, že mám Conlana.“</p>
<p>Prudce se na mě zadíval.</p>
<p>„Svět potřebuje víc dobrých lidí, a můj syn bude dobrým člověkem.“</p>
<p>Zabralo přes dvě hodiny, než hlasité vrčení motorů na očarovanou vodu ohlásilo příjezd Biohazardu. Dvě SUV si probojovala cestu k nám, vrčela a prskala. Za nimi silně obrněný náklaďák vezl cisternu. Za tou přijela další dvě SUV. Z aut vyskákali lidé a vypadly kontejnery s oranžovými bezpečnostními obleky. Stačil jim jeden závan vzduchu stoupající z kaluže padesát metrů za námi a nasadili si masky.</p>
<p>Kráčel k nám Luther. Podsaditý a tmavovlasý, obutý do těžkých bot a umazaných šortek. Na sobě měl triko, na němž stálo: RYTÍŘ V ULICÍCH, ČAROVNÝ V LOŽNICI.</p>
<p>„To triko se mi líbí,“ pověděla jsem mu. „Je tak profesionální.“</p>
<p>Na tu návnadu mi neskočil. Jen upřeně hleděl na želatinový masový hrob. Kolem něj jsme vysypali základní kruh ze soli. Asfalt byl totiž příliš rozbitý na malby křídou.</p>
<p>„Budu potřebovat výpověď,“ řekl. „Taky od toho vlkodlaka a Thanatose. Kde je?“</p>
<p>Kývla jsem směrem ke střeše skladu. Tam se totiž Teddy Jo usadil a shlížel na hrob. Vycházely z něj pramínky černého kouře a ovíjely se mu kolem těla. Kdyby měl tu moc, vytáhl by ostatky mladého páru z toho hrobu a přivedl je zpátky k životu. Ale nedokázal to. Nezvládl by to nikdo z nás. Jen bohové dokázali přivést mrtvé zpátky, a většinou, pokud přimhouříme obě oči, se smíšeným úspěchem.</p>
<p>„Truchlí,“ pověděla jsem Lutherovi. „Jeden z jeho lidí je uvnitř. Nemůže jeho duši odvést k posmrtnému životu. Musel by vykonat obřad nad tělem, a to se nedá nijak oddělit. Nemůže tělo přinést zpátky jeho rodině. Je zatraceně naštvaný, takže bych se ho vyptávala pokud možno něžně.“</p>
<p>Luther přikývl.</p>
<p>Pověděla jsem mu o zmizení pachové stopy. Čím déle jsem mluvila, tím víc se mračil.</p>
<p>„Prastará mocnost?“ zeptal se.</p>
<p>„Doufám, že ne.“</p>
<p>Znovu se upřeně zahleděl na hrob. „Celé rodiny, dokonce i děti?“</p>
<p>„Myslím, že ano.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>To bych taky ráda věděla. „Chybí tam kosti.“</p>
<p>Zašklebil se. „Magie se nejvíc koncentruje v lidských kostech. Proto je ghúlové žvýkají. Víme jistě, že si vzali kosti a nechali si je?“</p>
<p>„Ne, ale statisticky vzato by tam měly zbýt alespoň nějaké. Lebka, stehenní kost, cokoliv. Zahlédla jsem jen měkké tkáně.“</p>
<p>Povzdechl si a na okamžik mi připadal starší, pohled měl ztrhaný. „Dám ti vědět, až to vykopeme a projdeme to.“</p>
<p>Dlouhou chvíli jsme stáli, pojilo nás rozhořčení a žal. Oba se do toho pustíme, on ze svého konce a já ze svého. Nakonec zjistíme, kdo je za to zodpovědný. Ale to už nepomůže rodinám těch, jejichž ostatky ležely na parkovišti, odhozené jako odpadky.</p>
<p>Luther nakonec přikývl a zamířil pro svůj oranžový oblek, zatímco já šla podat svědectví.</p>
<p>Peklo zrovna teď vypadalo jako uváznutí v zácpě v koloně vozků přejíždějících přes Magnolia Bridge. Normálně bych zahnula do vedlejší ulice, ale tenhle most postavili nově nad hromadou zhroucených nadjezdů a padlých budov a představoval nejrychlejší cestu zpátky do kanceláře. Navíc jsem měla hlavu stále plnou uvařených lidí. Když jsem si konečně uvědomila, co se děje, bylo příliš pozdě.</p>
<p>Stálo nás to dobré půl hodiny, a když jsme konečně zastavili u Špičkově ostré agentury, odpoledne už bylo v plném proudu. Derek vystoupil, odemkl řetěz na našem parkovišti, já zajela na místo.</p>
<p>Na ulici dnes celkem vládl klid, horko zahnalo pryč většinu zákazníků dráteníka Billa Horna a Nicolina autoservisu. Zbýval už jen pan Tucker. Na jeho kdysi svalnatém těle se širokými rameny se podepsal čas a stáří. Postava se mu seschla, takže vypadal hubeně a křehce. Obraly ho také o většinu vlasů, takže je nosil sestřižené tak na krátko, že připomínaly bílé chmýří vznášející se nad jeho tmavohnědou kůží. Ubíhajícím rokům se však nepodařilo zničit jeho duševní zápal. Procházel naší ulicí dvakrát ráno a alespoň jednou odpoledne, a třímal v rukou velkou ceduli. Na ní stálo: POZOR! KONEC SVĚTA JE TU! PROBERTE SE!</p>
<p>Když jsem se vyškrábala z džípu, pan Tucker z plna hrdla provolával stejnou zprávu jako už nespočetněkrát předtím. Jako Jižan si však také zakládal na slušném vychování.</p>
<p>„Kajte se! Konec se blíží! Zdravíčko, jak se vám dnes daří?“</p>
<p>„Nemůžu si stěžovat,“ zalhala jsem. „Dal byste si nějaký ledový čaj? Venku je horko.“</p>
<p>Zdvihl mým směrem kovovou čutoru. „Dostal jsem nějaký u Billa. Díky. Tak zase na shledanou.“</p>
<p>„Tak fajn, pane Tuckere.“</p>
<p>Kolem nás pomalu projelo auto, řidič očividně po něčem pátral. Pan Tucker se vrhl tím směrem a mával cedulí. „Kajte se! Proberte se! Žijete uprostřed apokalypsy!“</p>
<p>Povzdechla jsem si, odemkla boční dveře a vešla dovnitř. Derek mě následoval a šklebil se. „Jednoho dne ho srazí auto.“</p>
<p>„A až se tak stane, zavezeme ho do nemocnice.“</p>
<p>Pan Tucker měl pravdu. Žili jsme uprostřed apokalypsy. S každou další magickou vlnou pomalu odumíral starý svět technologií a jeho místo zabíral nový, a jeho moc a příšery sílily. Vzhledem k tomu, že jsem mezi ty stvůry patřila také, nejspíš bych si asi neměla stěžovat.</p>
<p>Potřebovali jsme rychle vyřídit naše případy. Serenbe mělo přednost před vším ostatním. Zkontrolovala jsem velkou tabuli visící na zdi. Měli jsme tři aktivní zakázky. Ghúla na Oaklandském hřbitově, tajemného „patvora“ se zářícíma očima děsícího studenty Institutu umění a žeroucího drahé barvy, a hlášení o neobvykle velkém zářícím vlkovi na předměstí poblíž Dunwoody Road. Derek zamířil k tabuli a smazal vlka.</p>
<p>„Vyřešil jsem to včera v noci.“</p>
<p>„Co to bylo?“</p>
<p>„Desandra.“</p>
<p>Zamrkala jsem na něj. „Alfa klanu Vlků?“</p>
<p>Derek přikývl.</p>
<p>„Co dělá v Dunwoody Heights?“</p>
<p>„Snažila se své kluky přihlásit do kurzu gymnastiky ve městě, ale jeden z dalších rodičů udělal obrovskou scénu, takže ji požádali, ať odejde. Vyválela se ve fluorescenčním prášku a poslední tři noci strašila té ženské kolem domu.“</p>
<p>„Vysvětlil jsi jí, že zastrašování lidí není v nejlepším zájmu Smečky?“</p>
<p>„Přesně tak. Pověděla mi, že by jí to vyšlo, nebýt mě, všetečného děcka.“</p>
<p>Stoicky se mi podařilo udržet vážnou tvář. „Dobrá práce při uzavření případu.“</p>
<p>„Jistě.“</p>
<p>„Tak kam jsi schoval Scoobyho keksy?“</p>
<p>„Vážně vtipné,“ odtušil suše.</p>
<p>Zamyšleně jsem se zahleděla na tabuli. Ještě před rokem bych ten případ s barvami hodila na Ascania a zapomněla na něj. Ale Ascanio se tu poslední dobou ukazoval dost vzácně. Vlastně už sem skoro nechodil. V posledních pár případech jsem ho musela zavolat, namísto toho, aby mě o kšefty uháněl on. Škola mu zabírala hodně času, ale měl střední za sebou. Loni odmaturoval.</p>
<p>Pořád jsme ho ale vedli v účetních knihách. Zdvihla jsem telefon a zavolala do klanu Boud.</p>
<p>Zdvihla to Miranda a ohlásila se mazlivým: „Zdravíčko.“</p>
<p>„To jsem já.“</p>
<p>Svůdně zastřený hlas se vytratil. „Jé, ahoj, Kate.“</p>
<p>„Je zplozenec pekla někde poblíž?“</p>
<p>„Zrovna s něčím pomáhá Rafaelovi.“</p>
<p>Stejnou odpověď jsem dostala, když jsem mu volala posledně. „Fajn. Mohla bys mu dát vědět, že pro něj mám práci, jestli má zájem?“</p>
<p>„Jistě.“</p>
<p>Já Ascania zaměstnávala, ale Rafael a Andrea byli jeho alfové a klan Boud si oddanosti klanu vážil nadevše. Rafael byl důležitější než já. „Vlastně mě napadá, že je to jedno. Postaráme se o to.“</p>
<p>„Tak fajn,“ odpověděla Miranda.</p>
<p>Zavěsila jsem. Ascanio se potuloval neznámo kde a Julie vyrazila s Curranem na to jeho lovecké dobrodružství, takže jsme tu zbyli jen já a Derek.</p>
<p>„Chceš, abych to vzal?“ zeptal se.</p>
<p>„Ne, potřebuju tě v Serenbe. Musíme to předat Cechu.“ Nesnášela jsem předávání kšeftů Cechu. Když jsem brala zakázku, slíbila jsem, že ji dokončím, a byla jsem hrdá na to, že jsem ji splnila. Teď budu muset klientům vysvětlit, že máme příliš mnoho práce. To bylo špatné pro obchod a cítila jsem se kvůli tomu zle. Ale někdy jsem neměla na výběr.</p>
<p>Zavolala jsem Barabášovi do Cechu. Mohla bych to zkusit u Úředníka, ale vzhledem k tomu, že Barabáš byl hlavním správcem, půjde to rychleji. Navíc, žoldáci se do nebezpečných situací pouštěli každou chvíli. Potřebovali se dozvědět o Serenbe. Čím víc lidí se to dozví, tím větší jsme měli šanci, že tomu přijdeme na kloub.</p>
<p>Zvedl to po prvním zazvonění. „Ano?“</p>
<p>„Musím ti poslat dva kšefty. Jeden je spíš otravný, ale na tu extrakci ghúla budeš potřebovat někoho dobrého.“</p>
<p>„Tvůj otec se rozhodl pro invazi?“</p>
<p>„Ne, ale stalo se něco špatného.“ Shrnula jsem mu informace o Serenbe. „Ať už to udělal kdokoliv, vyvázl z toho bez následků. Mám tušení, že se to nestane jen jednou.“</p>
<p>Na druhé straně zavládlo dlouhé napjaté ticho.</p>
<p>„Jsi v pořádku?“ zeptala jsem se.</p>
<p>„Jsem. Jen se snažím vymyslet způsob, jak na to žoldáky upozornit a nezpůsobit při tom paniku.“</p>
<p>„Až na to přijdeš, zavolej mi zpátky.“ Nějaké tipy v oblasti oznamovací etikety by se mi rozhodně hodily.</p>
<p>„Zavolám. O ty kšefty se postaráme.“</p>
<p>„Díky.“</p>
<p>Zavěsila jsem, vytáhla jsem dvě složky, jednu ohledně ghúla a druhou o barvožroutovi, a položila jsem je na stůl. Až se dnes vrátím domů, předám je Barabášovi. Mělo své výhody, že jsme sousedé.</p>
<p>„Vážně si myslíš, že se to stane znovu?“ zeptal se Derek.</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>Opřela jsem se o stůl. „Zabili psy, dostali odtamtud dvě stovky lidí a nechali je zmizet. Nikdo neutekl. Nikdo z útočníků nezemřel, nebo jsme alespoň nenašli jejich těla nebo velké kaluže krve. Nic se nepokazilo. Nedošlo k žádnému průšvihu. Tak dobrý v ovládání obrovského počtu lidí se staneš jen ve chvíli, kdy to pravidelně opakuješ.“</p>
<p>„Myslíš, že to provedli už někdy předtím.“</p>
<p>„Vím, že to provedli už dříve, a víckrát. Pokud to udělali více než jednou, pak nejspíš proto, že na něco potřebují neustálý přísun lidí. To znamená, že to provedou znovu. Musím tam být, abych je zastavila. Nedovolím, aby si z města udělali lovecký revír. Takže společně zavoláme Smečce, Lidu, Řádu a komukoliv dalšímu na vedoucí pozici, koho známe, a upozorníme je, že se něco takového stalo.“ Biohazard vyšle vlastní varování, ale chtěla jsem naši síť rozšířit co nejvíc.</p>
<p>Derek přešel ke svému stolu. „Zamlouvám si Smečku.“</p>
<p>„Jen si posluž.“</p>
<p>„Kate?“ V zorném poli mi zacláněla Derekova tvář.</p>
<p>Promnula jsem si čelo. „Ano?“</p>
<p>„Jídlo?“ zeptal se.</p>
<p>Jídlo? Nejedla jsem celý den. „Jídlo zní úžasně.“</p>
<p>Přikývl a vyšel ze dveří.</p>
<p>Za poslední dvě hodiny jsem obvolala tři kanceláře okresních šerifů, kde mě lidé znali. V Douglas, Gwinett a Miltonu. S Beau Claytonem, šerifem Miltonského okresu, jsme se znali už strašně dlouho. Nerad slyšel, že mizí lidé.</p>
<p>Zavolala jsem do Řádu a požádala je, abych si mohla promluvit s Nickem Feldmanem, ale Maxine, telepatická sekretářka rytířů, mi pověděla, že je sice ve městě, ale zrovna mimo pobočku, takže mám nechat vzkaz u ní. Zkrátila jsem to.</p>
<p>Pokud Řád cokoliv věděl, nebudou se chtít o ty informace dělit, a těm mým zase nevěřili. Za těch osm měsíců, kdy jsem se vrátila zpátky do práce, jsem s nimi musela na několika případech spolupracovat, pokaždé s Nickem Feldmanem, současným Rytířem ochráncem, a bylo to asi tak příjemné jako trhání zubů. Jako by nebylo už tak dost špatné, že má matka zničila manželství jeho rodičů, Nick navíc strávil nějakou dobu v utajení jako člen vnitřního kruhu kolem Hugha d’Ambraye, a tak viděl na vlastní oči, jak můj otec funguje. Nenáviděl celou naši rodinu se zápalem žhavějším než tisíc sluncí a jeho jediným životním cílem se stala snaha zajistit, že zmizíme ze světa.</p>
<p>Derek se postaral o policii a bezpečnostní složky ve městě, Smečku a pár kontaktů na ulici, které si budoval. Oba dva jsme to celkem zvládali pokrýt. Zbýval jen Lid.</p>
<p>Vytočila jsem číslo.</p>
<p>„Dovolali jste se na telefonní podporu Kasina,“ ozval se v telefonu mladý muž. „Tady je Noah. Jak pro vás můžeme dnešek proměnit v nádherný den?“</p>
<p>To by byl potřeba zázrak. „Přepojte mě na Ghasteka nebo Rowenu, prosím.“</p>
<p>„Můžu se zeptat, kdo volá?“</p>
<p>„Kate.“</p>
<p>„Očekávají váš telefonát?“</p>
<p>Výborně. Narazila jsem na nějakého nového učně nebo tovaryše. „Ne.“</p>
<p>„Budu potřebovat vaše příjmení, madam.“</p>
<p>„Lennartová.“</p>
<p>„Momentíček, prosím.“</p>
<p>Ozvalo se pípnutí a Noah s někým mluvil. „Ahoj, mám tu Kate Lennartovou a chce mluvit s Neohroženým vůdcem. Není na seznamu.“</p>
<p>Noah se podle všeho ještě nenaučil, jak dát hovor na telefonu do pořadí.</p>
<p>„Jaká Kate?“ zeptal se další mužský hlas.</p>
<p>„Kate Lennartová?“</p>
<p>„Ty debile, to je In-Šineár!“</p>
<p>„Cože?“ vykvikl Noah.</p>
<p>„Ty jsi řekl samotné In-Šineár, ať počká, ty troubo! Ghastek tě pověsí za koule do průvanu.“</p>
<p>Ach jo.</p>
<p>„Tak co mám udělat?“ Noahovi přeskočil panicky hlas.</p>
<p><emphasis>Mohl bys mě přepojit ke Ghastekovi.</emphasis> Kdybych se ozvala teď, jen je vyděsím ještě víc.</p>
<p>Na lince se ozývalo nějaké náhodné pípání. Představila jsem si Noaha horečně mačkajícího tlačítka na telefonu, nahodile jako batole. A v uchu se mi rozezněl signál, že zavěsil.</p>
<p>Když jsem se posledně zúčastnila povýšení kandidátů do řad tovaryšů, Ghastek mě představil takhle: „Pohleďte na Nesmrtelnou, In-Šineár, Krevní čepel Atlanty.“ Celou ceremonii jsem ho v mysli vraždila. Když jsem ho za to později seřvala, zeptal se mě, pro koho bych raději riskovala život. Pro Krevní čepel Atlanty, nebo Kate Lennartovou, drobnou podnikatelku? Měla jsem mu tehdy říct, ať si to strčí někam. Ale mohla jsem z toho vinit jen sama sebe.</p>
<p>Položila jsem telefon a v duchu napočítala do pěti. To by jim mělo dát dost času, aby se trochu sebrali.</p>
<p>Znovu jsem vytočila číslo.</p>
<p>„Podpora na telefonu,“ zasípal Noah.</p>
<p>„To jsem zase já. Volám Ghastekovi.“</p>
<p>„Ano, lady madam, ehm, In-Šineár, eh, Vaše Výsosti.“</p>
<p>Vyčkávala jsem. Nic se nestalo.</p>
<p>„Noahu?“</p>
<p>„Ano?“ vydechl zoufale, téměř šeptal. Zněl, jako že brzy umře.</p>
<p>„Přepoj ten hovor, prosím.“</p>
<p>Tichounce, přiškrceně kníkl, na lince cvaklo, a z druhé strany se ozval Rowenin uhlazený hlas. „Ahoj, Kate. Jak se má Conlan?“</p>
<p>Povědět jí, že mě jeden z jejich tovaryšů právě nazval „lady madam“ by bylo kontraproduktivní. „Má se dobře.“</p>
<p>„Kdy ho zase přineseš ukázat?“</p>
<p>Rowena pocházela ze stejné vesnice jako má matka. Sdílely podobný magický talent, i když má matka ho zdědila mnohem silnější. To nadání si ale vybíralo svou daň. Ženy, jež ho ovládaly, měly velké potíže otěhotnět, a ještě větší problémy dítě donosit. Já byla výjimkou. Možná to mělo co dělat s Rolandovými geny, ale s Curranem jsme neměli problém počít. Rowena nikdy neměla vlastní děti, ale zoufale po nich toužila. Jednou mi pověděla, že dokud můj otec žije, svět není pro její děti dostatečně bezpečným místem. Takže veškerou mateřskou láskou namísto toho zahrnovala mého syna.</p>
<p>„Co nejdřív to půjde. Mám špatné zprávy.“</p>
<p>„Jde o tvého otce?“ V hlase jí zazníval náznak znepokojení.</p>
<p>„Ne. Alespoň si nemyslím, že je to on.“</p>
<p>Vysvětlila jsem jí Serenbe.</p>
<p>„To je strašné,“ ozvala se Rowena konečně.</p>
<p>Paní mrtvých nešokovalo jen tak něco. Ani mě ne. Zrovna teď jsem celý příběh vyprávěla asi posedmé nebo poosmé. Mysleli byste si, že opakováním se obrousí ony ostré hrany, ale ne, pokaždé mi přišel stejně znepokojivý jako posledně.</p>
<p>„Zavoláme do Biohazardu a pokusíme se získat nějaké vzorky na analýzu,“ pověděla mi.</p>
<p>„To by bylo skvělé.“</p>
<p>Rozloučila jsem se s ní a zavěsila, než se mě stačila zeptat, jestli se u Conlana projevila nějaká magická moc. Všichni chtěli, aby byl můj syn něčím víc. Byl naprosto dokonalý už teď.</p>
<p>Někdo klouby prstů zaklepal na dveře.</p>
<p>„Vstupte,“ zavolala jsem.</p>
<p>Dveře se rozletěly dokořán a dovnitř vešel Rafael s tmavozelenou lahví. Byl oblečený do tmavě šedého obleku.</p>
<p>„Střez se boud,“ zadeklamovala jsem. „Hlavně, když přinášejí dary.“</p>
<p>Usmál se. „Můžu dovnitř?“</p>
<p>„Prosím.“ Ukázala jsem na židli vyhrazenou pro klienty. „Posaď se.“</p>
<p>Poslechl. Tmavé vlasy mu v hebkých vlnách spadaly na ramena. Když lidé používali slova jako „smyslný“ při popisu chlapa, většinou jsem se tomu smála. Na Rafaela to však naprosto sedělo. Měl v sobě něco, cosi v pohledu tmavomodrých očí a způsobu, jakým se nesl s náznakem dravčí kožoměnčí elegance, co dokázalo proniknout skrze obranu žen a nutilo je to přemýšlet o sexu. Já byla naštěstí imunní.</p>
<p>„Co je v té lahvi?“</p>
<p>Postrčil ji přes stůl směrem ke mně. Na ručně popsané etiketě s roztomilým, oranžovožlutým jablíčkem stálo: Bein nejlepší cider.</p>
<p>Hvízdla jsem. „Tak teď vím, že je to zlé.“</p>
<p>Když jsme se s Curranem vzali, klan Medvědů dodal na svatbu několik sudů medového piva. Pivo mělo ohromný úspěch. Rafael si uvědomil, že dům klanu Boud stojí uprostřed jabloňového sadu a vycítil obchodní příležitost. Bein cider se na trh dostal před rokem, a měl obrovský úspěch, stejně jako všechno, do čeho se Rafael pustil.</p>
<p>Opřel se do židle a přehodil jednu dlouhou nohu přes druhou. Život s Andreou Rafaelovi svědčil. Vypadal uhlazeně. Ten oblek mu seděl tak dokonale, že si ho určitě musel nechat ušít na zakázku.</p>
<p>„Nech mě hádat, krejčí se rozhodl držet tvůj nejnovější ohoz jako rukojmí, a ty chceš, abych ho vysvobodila.“</p>
<p>„Kdybych tě o to poprosil, všechno by skončilo pokryté krví a můj oblek by byl zničen. Ne, to radši poprosím svou ženu. Ta by ho ze sto metrů střelila přímo mezi oči.“</p>
<p>Ano, to by udělala.</p>
<p>„Přišel jsem si promluvit o chlapci,“ řekl. „Přinesl jsem ti cider, protože nejde o zrovna jednoduchou konverzaci.“</p>
<p>Ach… aha.</p>
<p>„Přišel jsem tě požádat, ať ho necháš jít.“</p>
<p>To mě napadlo. „Proč tady není Ascanio, aby si o tom promluvil osobně?“</p>
<p>„Protože ses ho ujala v době, kdy to nikdo jiný nechtěl udělat. Teta Bé ho za tebou poslala, protože byl nezvladatelný, a ona věděla, že dřív nebo později udělá nebo řekne něco špatného a skončí s roztrhaným hrdlem. Ty jsi mu dala práci, místo, kam patří, trénovala jsi ho a věřila jsi mu. Proměnila jsi ho v někoho, kdo je teď přínosem vlastnímu klanu. Tohle všechno si uvědomuje. Je ti oddaný.“</p>
<p>Odmlčel se. Čekala jsem, že bude pokračovat.</p>
<p>„Ale taky chce další věci.“</p>
<p>„Jaké věci?“</p>
<p>„Můžeme začít penězi. Tady si sice nějaké vydělá, ale chce víc. Chce bohatství.“</p>
<p>Oba jsme věděli, že když Ascanio bude pracovat pro mě, boháčem se nestane. Špičkově ostrá agentura sice dokázala zaplatit účty, ale nikdo tady nevydělával jmění. Neměla jsem zájem podnik rozšiřovat. Líbilo se mi, že byl malý.</p>
<p>„Také chce přijetí, zodpovědnost, a moc. Chce stoupat v hierarchii svého klanu. Ve svém jádru je bouda, a proto potřebuje další boudy, aby uznaly, jak je dobrý.“</p>
<p>„Tak dobře.“</p>
<p>„Obojí je prostředkem k dosažení cíle.“ Rafael se naklonil dopředu. „Ale co Ascanio opravdu chce, je…“</p>
<p>„Jistota,“ pověděla jsem mu. „Učila jsem ho skoro čtyři roky, Rafaeli. Vyrostl bez mužského vzoru v pekle na zemi, takže když se přidal ke klanu, upnul se na tebe. Chce být jako ty. Uznávaný, úspěšný, nebezpečný alfa. Na to jsem přišla už hodně dávno.“</p>
<p>„Pracuje pro mě posledního půl roku,“ oznámil mi Rafael.</p>
<p>„Aha.“</p>
<p>Rafael se kousal do rtu. „Nemá cenu pokoušet se o diplomacii, takže to prostě řeknu bez obalu. Devatenáctiletí boudí samci myslí rozkrokem. S Andreou trávíme půlku našeho času tím, že se staráme, aby se nedostali do Jimova tábora a netahali kamení.“</p>
<p>Jim stejně jako Curran neustále vylepšoval Pevnost, přidával věže, opevnění a únikové tunely. Značnou část těch vylepšení postavily boudy ve věkovém rozmezí od dvanácti do pětadvaceti let, když si odpykávaly Smečkovou verzi prospěšných prací kvůli nejrůznějším prohřeškům. Zdálo se, že boudy se vždycky dokázaly zamotat do nějakých potíží a Jim vždycky uvítal pracovní sílu zdarma.</p>
<p>„Ascanio je jiný než jeho vrstevníci,“ řekl Rafael. „Myslí hlavou a rozhoduje se strategicky. Když jsme ho poslali do Kentucky, narazil tam na Pr…“ Rafael se odmlčel. „… problémy. Postaral se o ně. Lépe než já.“</p>
<p>„O tom nepochybuju.“</p>
<p>„Potřebujeme ho a on zase nás. Uvědomuju si, že ti ho moje matka pověsila na krk, a ty jsi strávila čtyři roky tím, že jsi ho stabilizovala, učila ho a tvrdě dřela, aby byl takový jako dnes. A teď, když je užitečný, chceme ho zpátky a není to spravedlivé. Mrzí mě to. Jsem tvým dlužníkem. Celý náš klan je ti zavázán.“</p>
<p>„Nedlužíte mi nic. Udělala jsem to pro něj, ne pro vás.“</p>
<p>„Ale udělala jsi to a někdo to musí ocenit. Jsem tady, abych ti dal najevo, že si to uvědomujeme a nezapomeneme na to. Kdybys to nechala na něm, nikdy od tebe neodejde. Nedokáže to. Jeho smysl pro oddanost mu to nedovolí. Ale nebude tady šťastný. Chce, aby ho Smečka přijala a uznala, jak je dobrý. Ať už se ti to líbí nebo ne, nejsi jen tak někdo, Kate. Jsi In-Šineár. A čím déle ho tady budeš držet, tím obtížnější pro něj bude vystoupit z tvého stínu.“</p>
<p>Prostě mi to musel vmést do tváře. Povzdechla jsem si. „Vidíš tady kolem nějaké řetězy, Rafaeli?“</p>
<p>„Ne.“ Smutně se usmíval.</p>
<p>„Tak dobře. Není nevolník. Může si dělat, co chce. Dneska ho stáhnu z výplatní listiny. Pokud se bude chtít kdykoliv vrátit, je tu vítaný, ale přestanu mu volat.“</p>
<p>„Díky,“ řekl.</p>
<p>„Nejde tady o tebe. Měl by dělat to, co mu bude dělat radost.“</p>
<p>Rafael znovu přikývl. Tvářil se zničeně.</p>
<p>Nechala jsem to plavat. „Jak se daří malé Bé?“</p>
<p>Uculil se. „Minulý týden se jí vlčí kluk pokusil při pikniku ukrást hračku. Dohnala ho, hračku mu sebrala, a pak ho s ní seřezala tak, až mu tekla červená.“</p>
<p>„Musíš na ni být tak pyšný.“</p>
<p>„Ach ano, to jsem.“</p>
<p>„Tak zase někdy na shledanou, Rafaeli.“</p>
<p>„Rozhodně, Kate.“</p>
<p>Odešel.</p>
<p>No, tak to bychom měli. Cítila jsem se podivně prázdná. Už žádné další vtipné hlášky. Už žádné prznění latiny. Už žádné nepřístojné vtípky. K téhle chvíli jsme mířili už nějakou dobu, ale stejně jsem si teď připadala prázdná.</p>
<p>Do kanceláře vešel Derek. „Co chtěl Rafael?“</p>
<p>Zavrtěla jsem hlavou. „Nic důležitého.“</p>
<p>Derek si prohlížel láhvi cideru a vytáhl z větší papírové tašky dva menší sáčky. Vzduch naplnila lahodná vůně mexického koření. Měkké kuřecí tacos. Mé oblíbené. Nejbližší mexická restaurace odsud byla asi tři kilometry. A on šel a sehnal je pro mě.</p>
<p>Vstala jsem, sebrala jsem dvě sklenice, otevřela cider a nalila nám. Ztěžka dosedl do křesla pro zákazníky a zakousl se do taca. Já žvýkala to svoje. Hmmm, dobrota.</p>
<p>„Zítra se vrátím do Serenbe,“ řekl. „Chci rozšířit pátrací okruh. Zjistit, jestli nenajdu nějakou stopu.“</p>
<p>„Tak dobře,“ okomentovala jsem to.</p>
<p>Dál jsme žvýkali.</p>
<p>„Budeš někdy chtít bohatství?“ zeptala jsem se.</p>
<p>Derek přestal žvýkat. „Ne.“</p>
<p>„Chci říct, chtěl bys někdy víc peněz?“</p>
<p>Pokrčil jedním ramenem. „Účty zaplatím. Zbude mi dost na jídlo, na vybavení a na dárky k Vánocům. Co dalšího bych potřeboval?“</p>
<p>Přikývla jsem. Pili jsme cider a jedli tacos a bylo nám fajn.</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p>
</section>
<section>
<p>3.</p><empty-line /><p>Z kulaté tvářičky se na mě upíraly dvě velké, šedivé oči, rozsvícené paprsky ranního slunce pronikajícími skrz okno kuchyně. Conlan odstrčil ovesnou kaši pryč. „Ne.“</p>
<p>„Ano!“</p>
<p>„Medí.“</p>
<p>Zkřížila jsem ruce na prsou. „Babička ti včera dala medové muffiny, že?“</p>
<p>Oči se mu rozsvítily. „Baba!“</p>
<p>„Babička tu není.“</p>
<p>Můj syn napodoboval mlaskání.</p>
<p>Když jsem byla těhotná, snažila jsem se vyhýbat nebezpečným činnostem, takže jsem najednou měla spoustu volného času. Trávila jsem ho tím, že jsem četla knihy o miminech. V těch knihách jasně stálo, že když jste vašemu dítěti dali med dřív, než mu byl rok, dělalo to z vás příšernou matku. Jakmile se lžíce s medem dotkla jeho rtů, na čele vám vyrazila slova „špatná matka“ a navěky vás tak označila za rodičovskou trosku. Vysvětlovala jsem to Mahonovi a Martě. Vyslechli mě, přikyvovali, souhlasili se mnou, a pak se na to stejně rozhodli vykašlat. Dávali mu med a různé sladkosti s medem už od doby, kdy je dokázal udržet v těch svých titěrných ručičkách, a ještě mi o tom bezostyšně lhali do očí. Mít za tchána a tchyni medvědodlaky mělo svá vlastní úskalí.</p>
<p>„Med nedostaneš. Sníš tu kaši.“</p>
<p>„Ne.“ Odstrčil cereálie pryč.</p>
<p>„Fajn, tak budeš o hladu.“</p>
<p>„Medí!“</p>
<p>Co se dětského vývoje týkalo, můj syn postupoval rychlostí světla. Ve třinácti měsících měla většina miminek slovník sestávající ze tří nebo čtyř slov. Mama, tata, pá pá, ajaj. Experti to nazývali obdobím pasivního osvojování si jazyka. Můj sladký koblížek už skládal slova do krátkých vět a hádal se se mnou o med. V téhle chvíli jsem si nebyla jistá, jestli jsem na něj hrdá, nebo mi to leze na nervy. Možná obojí.</p>
<p>„Mám dneska spoustu práce,“ pověděla jsem mu. „A nemůžou tě hlídat ani děda s babi, ani tvoje teta, protože řeší nějaké klanové záležitosti. Takže jsi tu zůstal trčet se mnou.“</p>
<p>„Medí.“ Popotáhl Conlan.</p>
<p>„S teroristy nevyjednávám. Ovesná kaše nebo nic.“</p>
<p>Dala jsem trochu kaše z hrnce do vlastní misky, přidala sůl a máslo, a pak si lžičku strčila do pusy. „Mňam. Všechno to sním a budu hezky plná a sytá.“</p>
<p>Conlan sledoval, jak lžíce putuje k mým ústům. Jednou. Podruhé… Potřetí…</p>
<p>Přitáhl si misku k sobě a zabořil do ní lžičku. Hlad zase vyhrál. Můj syn sice nebyl kožoměnec, ale rozhodně podědil jejich chuť k jídlu.</p>
<p>Olízla jsem lžíci. Dnes budu mít napilno.</p>
<p>Telefon zazvonil. Zdvihla jsem ho. „Haló?“</p>
<p>„Ahoj, Kate,“ ozval se Luther.</p>
<p>Nenazval mě pohankou, ani primitivem. To bylo hodně zlé. „Jak to šlo?“</p>
<p>„Měla jsi pravdu. Vyjmuli kosti.“</p>
<p>Chvíli mi zabralo, než jsem to zpracovala. „Co udrželo hmyz dál?“</p>
<p>„To ještě nevíme. Ta substance je magicky netečná, ale ještě v ní nějaká magie zůstala. Na m-skenu se zapisuje modře, ale nedokážu ti říct, jestli je to kvůli lidským ostatkům nebo povaze toho roztoku samotného. Máš tam někde tu svoji senzibilku?“</p>
<p>„Ne.“ Julie byla pořád pryč s Curranem. Kéž bych je tak měla doma.</p>
<p>„Škoda.“</p>
<p>„Našel jsi v některém z domů nějakou nelidskou krev?“</p>
<p>„Našli jsme chlupy,“ řekl Luther. „Hrubé, zrzavohnědé, krátké. V jednom z domů někdo vytrhl kus z pokožky útočníka.“</p>
<p>„A DNA?”</p>
<p>„Zrovna ji prověřujeme.“</p>
<p>„Jsou to vlasy nebo kožešina?“</p>
<p>„Dobrá otázka. Mají amorfní dřeň stejně jako lidské vlasy, a věnčitou kutikulu, která se dá občas najít i u lidí, ale obvykle naznačuje hlodavce, například netopýra. Vlasy na lidských hlavách rostou, dokud je neostříháme. Tyhle vykazují synchronizovaný růst, což znamená, že v nějakou chvíli se jejich růst zastavil, stejně jako u srsti. Nikdo je neostříhal. Ale také vykazují cibulovité kořínky, což je zase typické pro lidi. V určitém směru se podobají srsti kožoměnců a v jiných ne.“</p>
<p>„Chceš mi říct, že jde o křížence mezi člověkem a netopýrem?“</p>
<p>„Nebuď směšná.“ Do hlasu mu pronikla nespokojenost. „Snažím se ti říct, že jsem se hrabal dvacet čtyři hodin v želatinovém masovém hrobě a pak analyzoval, co jsem našel, ale nemám vůbec žádné výsledky.“</p>
<p>„To není pravda. Máš vzorek na porovnání.“</p>
<p>„Jestli najdu něco dalšího, dám ti vědět.“</p>
<p>„Díky.“</p>
<p>„A, Kate? Jestli na něco takového znovu narazíš, chci se o tom dozvědět hned, jak se to stane.“</p>
<p>„To by mohlo být trochu složité, Luthere. Co jsem se posledně kontrolovala, telepatie nepatřila mezi má nadání…“</p>
<p>Zavěsil.</p>
<p>„Někdo je tady nafučený,“ pověděla jsem Conlanovi.</p>
<p>Moc velký dojem to na něj neudělalo.</p>
<p>Vytočila jsem Nickovo číslo. Obvykle jsem využívala náležité způsoby, tedy Maxine, ale nezavolal mi zpátky, a Biohazard je na nic neupozorní. Právní status Řádu jako bezpečnostní složky byl vždy tak trochu nejasný. Nicméně Wilmingtonský masakr postavil rytíře pevně mimo zákon. Nějaká děcka na univerzitě ve Wilmingtonu si vzala zábavnou novou drogu, která je dokázala proměnit v příšery. Taky je obrala o inteligenci, protože jejich příšerné řádění sestávalo z toho, že pobíhali po koleji a vrčeli na každého, kdo prošel kolem. Zavolali na místo Řád, ale rytíři nezajistili místo činu a nevyčkali. Rozhodli se vejít dovnitř a povraždit všechny, na něž narazí. Uprostřed krveprolití vlna magie skončila a děti se proměnily znovu do lidské podoby. Řád se nezastavil. Když přestala stříkat krev, dvanáct mladých lidí bylo mrtvých. Při přelíčení rytíř ochránce Wilmingtonské pobočky uvedl, že mu bylo jedno, jestli se vrátili do lidské formy nebo ne. Podle něj přestali být lidmi ve chvíli, kdy požili drogu. Celonárodní dopad byl katastrofální.</p>
<p>Některé státy stále napolo uznávaly status Řádu jako součásti bezpečnostních složek, ale Georgie k nim nepatřila. Veškerá spolupráce s místními složkami a Řádem přestala loni. Metody Řádu mi byly lhostejné, i to, že Nick mě a mé dítě označoval za stvůry pokaždé, když mohl, ale Řád nashromáždil vědění o magii táhnoucí se desítky let do minulosti. Pokud zabráním dalšímu Serenbe jen tím, že se s Nickem setkám, bude to stát za to.</p>
<p>Včera jsem mu nechala krátkou zprávu. Měla jen dvě slova: „Zavolej mi.“ Věděl, že bych za ním přišla jen ve chvíli, kdy by šlo o stav nouze. Vzhledem k tomu, že mi nezavolal zpátky, měla jsem chuť na trochu delší telefonní hovor.</p>
<p>Když jsem se s tím vypořádala, posadila jsem Conlana a vytáhla mu ze skladiště jeho hasičský vůz. Dostal ho jako dárek od Jima a Dali k prvním narozeninám. Hasičák byl dost velký, aby na něj mohlo vylézt malé dítě a posadit se dovnitř. Měl dokonce maličký motor na očarovanou vodu, který během vln magie napájel světla a žebřík. Muselo je to stát pořádný balík. Conlan ho zbožňoval. Nechtěl na něm jezdit, ale rád šplhal na střechu, což mu zabralo dobrou minutu a několik pokusů. Jakmile se tam vyškrábal, mával ručkama a vydával podivné zvuky. Někdy na něm usnul. Stejně jako jeho otec miloval vyvýšená místa.</p>
<p>Conlan začal svou epickou výpravu a já vytáhla složky ohledně masových zmizení, posadila se na podlaze dost blízko, abych ho mohla zachytit, kdyby se rozhodl skočit po hlavě dolů, a snažila se projít to něco málo ohledně mizení lidí.</p>
<p>Vylidnění kolonie v Roanoke patřilo k těm nejslavnějším zaznamenaným případům masového zmizení, ale našly se i další. Velikonoční ostrovy, jejichž obyvatelé se rozpustili ve vzduchu a zanechali za sebou jen sochy. Starověcí Pueblané, kterým se kdysi říkalo Anasazi, což znamenalo „prastaří nepřátelé.“ Vesnice Hoer Verde v Brazílii. Zrovna ten příběh obzvlášť naháněl husí kůži. Podle teorií lidé z Velikonočních ostrovů možná umřeli hlady a kolonisté v Roanoke zase kvůli moru, ale všichni si byli docela jistí, že se v Hoer Verde stalo něco velmi, velmi špatného. V roce 1923 zmizelo beze stopy šest stovek Brazilců. Zanechali za sebou jen pistoli, z níž se střílelo, a vzkaz, na němž stálo: <emphasis>Neexistuje žádná spása.</emphasis></p>
<p>Ty všechny se udály před Změnou. Po Změně se sice častěji ztráceli lidé, ale většinou se případy nakonec vyřešily. Většinou ty lidi něco sežralo, nebo vypukla jakási magická nemoc, všechny odpravila, a pak se samovolně zničila. Jeden případ popisoval tajemná modrá světla ve vzduchu, která donutila populaci menšího městečka strhat ze sebe oblečení a běžet za nimi do lesů. Nakonec je našli místní šerifové, zmatené a rozpačité. Nejhorší utrpěná zranění se tehdy omezila na škrábance a pár vážných otrav škumpou jedovatou.</p>
<p>Nenašla jsem ve složkách ani zmínku o uvařených lidech nebo želatinových masových hrobech.</p>
<p>Telefon zazvonil. Popadla jsem ho a sledovala, jak se Conlan snaží couvat na střeše hasičského vozu.</p>
<p>„Zdravím, Kate,“ ozvala se Maxine.</p>
<p>Ten blbec. To mi nemohl zavolat osobně, musel tím pověřit sekretářku. Nick dokázal klesnout ještě hlouběji než kdy dřív. „Ahoj, Maxine. Jak se má moje Nemesis?“</p>
<p>„Potřebujeme vaši pomoc.“</p>
<p>„Omlouvám se, cože?“</p>
<p>„Potřebujeme vaši pomoc,“ zopakovala.</p>
<p>Conlan se vyškrábal na nohy a poposkočil na vršku auta, podařilo se mu vznést se na okamžik asi o dva a půl centimetru. Přistoupila jsem blíž k autu.</p>
<p>„Co pro vás můžu udělat?“</p>
<p>„Dorazila k nám skupina z Wolf Trap.“</p>
<p>Ve Wolf Trap ve Virginii sídlilo hlavní ústředí Řádu.</p>
<p>„Mám za to, že sem přijeli, aby Nikolase Feldmana sesadili z jeho postu Rytíře ochránce.“</p>
<p>Cože? Nick byl první ucházející Rytíř ochránce za posledních deset let, kterého ta pobočka měla. Jeho předchůdce zapříčinil, že celou posádku někdo vyvraždil.</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Nikolas kritizoval Řád a celkem hodně nahlas. Způsobuje tím problémy.” Maxine zněla strašlivě zranitelně. Když jsem pracovala u Řádu, nic ji nedokázalo rozhodit. Ať už se stalo cokoliv, Maxine se o to postarala se svou charakteristickou výkonností.</p>
<p>„Uvnitř pobočky?“</p>
<p>„Ne, rytíři v pobočce jsou mu oddaní. V minulosti se z nás stalo útočiště pro…“</p>
<p>„Potížisty,“ dokončila jsem za ni. Atlanta vždycky skončila jako odkladiště pro problémové rytíře.</p>
<p>„Ano. Nikolas má jedinečný talent, pomáhá lidem najít jejich pravé nadání. Zajišťuje, že budou užiteční. Většina z nich mu vděčí za vlastní život ve více směrech.“</p>
<p>Řád podporoval oddanost místním Rytířům ochráncům a Atlantská pobočka v tom nebyla žádnou výjimkou. Viděla jsem Nicka s jeho rytíři jen párkrát, ale podle všeho se jejich vztahy zakládaly na oboustranné úctě. Udělali to, co po nich žádal, a v mé přítomnosti jeho rozkazy nezpochybňovali.</p>
<p>„Řád by musel mít důvod ho odstranit,“ zamyslela jsem se nahlas. „Nemůžou jen tak vytáhnout Rytíře ochránce z jeho pobočky. To poklesla výkonnost?“</p>
<p>„Ne. Procento splněných žádostí je vyšší než kdy předtím.“</p>
<p>„Tak kde je problém?“</p>
<p>„Velice otevřeně vyjadřoval svou nespokojenost nad jejich nezájmem o nárokování Atlanty a situací ohledně vašeho otce obecně.“</p>
<p>No bezva. Dokázala jsem si představit zprávy, které do Wolf Trap odesílal. <emphasis>Uvědomujete si, že ta ohavnost jménem Kate Lennartová si nárokovala město Atlantu? Proč nijak nereagujete na to, že si Atlantu nárokovala? Hodláte v této záležitosti podniknout v nejbližší době nějaké kroky? Mohli byste mi dát časový rámec, do kdy hodláte celou věc vyřešit?</emphasis> Když se Nickovi někdo dostal pod kůži, nedokázal zavřít zobák, a Řád se z větší části zoufale snažil ignorovat, že vůbec existuji. Nebylo v jejich moci se mnou cokoliv udělat. Byla jsem si celkem jistá, že doufali, že nějak jednoduše zmizím sama, ale byl tu Nick a svítil obrovským reflektorem na problém, o němž chtěli předstírat, že ho nevidí.</p>
<p>„Nevěří, že by oplýval diplomatickým nadáním nutným pro takovou pozici,“ řekla Maxine.</p>
<p>„Jak to víte?“</p>
<p>„Prohlédla jsem si jejich mysli.“</p>
<p>Páni. Pro Maxine to bylo obrovské porušení morálky.</p>
<p>„Neměla jsem na výběr,“ prohlásila sekretářka tiše. „Dala jsem Řádu pětadvacet let. Cítila jsem, jak celá pobočka umírá, jeden rytíř za druhým. Tohle už znovu nedokážu.“</p>
<p>Zněla jako by se chytala posledního stébla. „Nechte mě hádat, hodlají ho sesadit, protože se nechová dost diplomaticky, aby mohl spolupracovat se mnou?“</p>
<p>„Ano.“ Maxine zněla úzkostně. „Pozvali ho na oběd. Šel tam ozbrojený. Než odešel, uvažoval velmi jasným stylem. Musíte pochopit, že tahle pobočka je všechno, co má.“</p>
<p>Ach ano. Naprosto jsem to chápala. Nick bez boje neodstoupí. Nezavolali ho do Wolf Trap, protože by tam nepřijel, a nechtěli to provést v prostorách pobočky, před ostatními rytíři, protože tam měl největší zastání.</p>
<p>„Musíte pochopit, že když jsem řekla, že jsou mu rytíři oddaní, znamená to, že jsou hluboce oddaní jeho cílům.“</p>
<p>Kdyby Nicka sesadili, pobočka se vzbouří. To si na to vybrali zatraceně dobrou chvíli.</p>
<p>Conlan balancoval na okraji auta.</p>
<p>Pokud se o to hned teď nepostarám, pobočka se zhroutí jako domeček z karet. Nick nejspíš zemře, a to bylo to poslední, co bych chtěla.</p>
<p>„Kde mají ten oběd?“</p>
<p>„U Jantarového jezevce.“</p>
<p>Cesta tam mi zabere dvacet minut. Jemu to z pobočky bude trvat nejméně půl hodiny. Ti rytíři ve Wolf Trap vážně chtěli, aby se od svých lidí vzdálil co nejdál.</p>
<p>„Kdy odešel?“</p>
<p>„Asi před pěti minutami.“</p>
<p>„Jdu na to. Udržujte všechny klidné, prosím.“</p>
<p>Zavěsila jsem a vrhla se vpřed právě ve chvíli, kdy Conlan seskočil z hasičáku. Přistál mi v náruči a zachichotal se. Můj syn, kaskadér. Jen dobře, že mám tak rychlé reflexy.</p>
<p>Objala jsem ho a lípla mu pusu na čelo. „Půjdeme se obléct. Musíme zachránit strejdu Nicka Zabedněného před ním samým.“</p>
<p>Vešla jsem do Jantarového jezevce s Conlanem v náruči. Nechtěl se nechat obléct. Úspěšně se mi ho podařilo nasoukat do trička a kraťasů, ale do restaurace jsem dorazila o deset minut později, než jsem plánovala. Jen jsem doufala, že nejdu příliš pozdě.</p>
<p>Hosteska se na mě usmála. „Můžu vám nějak pomoci?“</p>
<p>„Hledám skupinu rytířů Řádu. Ozbrojených, jde z nich strach, nejspíš se mračili.“</p>
<p>„Tudy.“</p>
<p>Jantarový jezevec uvnitř připomínal středověkou krčmu, pyšnil se kamennými stěnami, vydrhnutými dřevěnými podlahami, svítilnami na stěnách a bytelnými dřevěnými stoly. Bylo tady napolo prázdno, takže jsem bez problému zahlédla Nicka a tři rytíře u stolu poblíž zdi na opačném konci. Nick se tvářil stejně nezúčastněně a studeně jako ve chvíli, kdy obvykle vytasil meč. Ti další tři byli dva muži, jeden čtyřicátník s tmavou pletí, druhý bílý a o něco mladší, a jedna hispánka v mém věku. Ze všech vyzařoval klid ostřílených bojovníků. Neseděli tam uvolněně, ale ani napjatě. Na stole ležel poloplný tác preclíků se sýrem a pivní omáčkou. Výborně, jsou teprve u předkrmu. Vyhazov si určitě nechají k hlavnímu jídlu.</p>
<p>Zamířila jsem přímo ke stolu.</p>
<p>Nick zdvihl hlavu a zadíval se na mě. Vytřeštil oči.</p>
<p>Zastavila jsem se před stolem. „Rytíři ochránce.“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>Tři další rytíři se na mě zadívali.</p>
<p>„Mohla bych si vás na okamžik ukrást pro sebe?“</p>
<p>Zdálo se, že Nick zaváhal.</p>
<p><emphasis>Řekni ano. Řekni ano, ty pitomče. Snažím se tady předvést vzájemné porozumění.</emphasis></p>
<p>„Jistě,“ odpověděl.</p>
<p>„No výborně. Jen si vezmu židli.“ Předala jsem Nickovi Conlana.</p>
<p>Vzal si dítě a velmi opatrně ho držel. Možná se bál, že mu můj syn vybuchne v náruči.</p>
<p>„Může to počkat?“ zeptala se rytířka.</p>
<p>„Ne,“ pověděl jí Nick.</p>
<p>„Baddaa!“ potvrdil Conlan.</p>
<p>Nick zdvihl preclík a nabídl ho mému synovi. Conlan ho popadl a vrazil si ho do pusy. Přitáhla jsem si židli a posadila se na ni.</p>
<p>„Co se děje?“ zeptal se Nick.</p>
<p>„Přerušila jsem něco důležitého?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Fajn. Kdybys mi odpovídal na telefonáty, nemusela bych tě lovit po celém městě. Trochu profesionality, Nicku. Nic víc nechci.“</p>
<p>Naklonil se dopředu. „Ach tak, profesionality.“</p>
<p>Broukla jsem na souhlas.</p>
<p>„Takže ti mám nabídnout profesionální odpověď na: ‚Zavolej mi, ty paličatý hajzle.‘“</p>
<p>„Nicku! Klapky na uši.“</p>
<p>Nick zakryl Conlanovi uši dlaněmi. „Pardon.“</p>
<p>„Taky že jsi hajzl. Víš, že bych ti nevolala, pokud by to nebylo naléhavé.“ Alespoň jsem věděla, že si kontroluje zprávy.</p>
<p>Conlan se zavrtěl.</p>
<p>„O co jde?“ zavrčel Nick.</p>
<p>„Někdo vyčistil Serenbe. Prošli celou čtvrť, zastřelili všechny psy s přesností odstřelovače, shromáždili přibližně dvě stovky lidí, uvařili je, aby mohli získat jejich kosti, a ostatky nechali jen tak u starého distribučního centra Walmartu.“</p>
<p>Kolem stolu se náhle rozhostilo ticho. Nick nechal ruce padnout dolů.</p>
<p>„Kdy?“</p>
<p>„Na zmizení se přišlo minulou sobotu. Já to zjistila včera, když jsme našli masový hrob.“</p>
<p>„Kdo to řeší?“</p>
<p>„Biohazard a Teddy Jo. Jedna z jeho oveček tam zemřela a je v té želatině.“</p>
<p>„Udělal to Roland?“</p>
<p>Zavrtěla jsem hlavou. „Nebylo to cítit jako on.“</p>
<p>Conlan se očividně rozhodl, že Nick potřebuje zlepšit náladu, protože vytáhl ožužlaný preclík z pusy a pokusil se jím Rytíře ochránce nakrmit. Nick něžně navedl preclík pryč od vlastních rtů.</p>
<p>„Provedli to zkušeně a precizně. Žádní přeživší. Skoro žádné důkazy.“</p>
<p>„Myslíš si, že se to ještě někde zopakuje.“</p>
<p>„S klidem bych na to vsadila.“</p>
<p>„Tak dobře,“ souhlasil. „Kdo to má na starost u Biohazardu?“</p>
<p>„Luther. Zavolala jsem mu.“</p>
<p>„Při něčem takového rozsahu nejspíš zapojí GBI. Nejspíš půjde za Garcíovou. Ta mi dluží laskavost. Zavolám jí, zkusím zjistit, jestli nás do toho zapojí.“</p>
<p>„To by pomohlo.“ Vzala jsem si od něj Conlana. „Řekni pápá strejdovi Zabedněnci.“</p>
<p>Conlan zamával ručkou. „Pápá.“</p>
<p>„Pápá!“ Zamával zpátky Nick.</p>
<p>Vstala jsem a měla se k odchodu. „Díky, že jsi mě nechal přerušit váš důležitý oběd. Nechystáš se doufám někam pryč tady se svými přáteli, že ne?“</p>
<p>„Ne,“ opáčil Nick s kamenným výrazem.</p>
<p>„To je dobře, protože město tě potřebuje, a nenosíš kostým, takže tě nemůžu shánět tak, že bych reflektory na oblohy vyslala bat signál.“</p>
<p>Na všechny jsem se široce usmála. Tak. Naprosto profesionální.</p>
<p>„Paní Lennartová,“ ozval se rytíř s tmavou pletí. „Jsem Rytíř podněcovatel Norwood. Chtěl bych vás později navštívit.“</p>
<p>Krátce jsem se na Nicka zadívala. „Co je ta svatá trojice zač?“</p>
<p>„Nejsou místní,“ pověděl mi.</p>
<p>Pokrčila jsem rameny. „Klidně se stavte. Nick ví, kde mě najít.“</p>
<p>„Připadáte mi obyčejná,“ řekla rytířka.</p>
<p>„To je dobře.“</p>
<p>„Mohla bych vás hned teď zabít,“ oznámila mi.</p>
<p>Jen jsem otráveně obrátila oči v sloup, otočila se a zamířila pryč.</p>
<p>Zajela jsem do Špičkově ostré agentury, abych zkontrolovala vzkazy. Když jsem zastavila na parkovišti, na prahu nám seděl poslíček. Mohlo jí být tak dvanáct, šlo o malou hispánku ozbrojenou brokovnicí. Vrazila mi do rukou velkou žlutou obálku s razítkem Biohazardu v rohu, donutila mě podepsat potvrzení, a pak beze slova vyrazila pryč na kole. V obálce se skrývalo několik stran sepsaných na stroji, obsahujících analýzu a krátké psané shrnutí místa činu v Serenbe a dvanáct listů dlouhý seznam jmen, jedno na každém řádku. Mrtví.</p>
<p>Přelétla jsem zprávu pohledem. Přejeli domy v Serenbe m-skenerem. Všude jen modrá.</p>
<p>Vzala jsem Conlana dovnitř, zkontrolovala vzkazy. Žádné na mě nečekaly. Popadla jsem složku k případu, kterou jsme včera nachystali s Derekem, naložila Conlana zpátky do sedačky a jela domů. Na tomhle jsem mohla pracovat klidně i doma, kde jsem měla hračky a známé prostředí, které mi to ulehčí.</p>
<p>Mému synovi stačily přesně dvě a půl vteřiny v sedačce, aby začal ječet. Ani jsme nestačili vyjet z parkoviště. Vystoupila jsem a zkontrolovala sedačku, jestli se tam neskrývá nějaké nebezpečí. Sedačka byla v pořádku. Conlan byl také naprosto v pořádku, i když sebou mlel a tahal za bezpečnostní pás. Nabídla jsem mu dětský hrníček s džusem a on ho hodil na podlahu.</p>
<p>„Ale ne, někdo se nám tu vzteká?“</p>
<p>Rozhodně šlo o záchvat vzteku, i s nářkem a nefalšovanými slzami. Políbila jsem ho na čelo. „Miluju tě. Musíme jet domů. Zrovna teď tě nemůžu vzít do náruče, ale jsi v bezpečí.“</p>
<p>Conlan se rozvřískal. Sedla jsem si zpátky na sedadlo řidiče a zamířila domů. Vlastně jsem si nemohla tak úplně stěžovat. Conlan plakal jen zřídka, ale čas od času se vztekal, většinou proto, že byl unavený a nechtěl spát. Byl malé miminko a ta se vztekala, protože život byl těžký, nespravedlivý, a jejich přání jen málokdy lidé brali v potaz.</p>
<p>Opravdová otázka ale zněla, jak dlouho potrvá, než zjistí, jak si odepnout pás. Ten den se blížil, a až na něj dojde, budeme mít vážně velké potíže.</p>
<p>Stýskalo se mi po Curranovi. Chtěla jsem, aby se vrátil domů. Celá tahle záležitost mě hluboce zneklidňovala. Měla jsem pocit, že mi kus chybí. Chtěla jsem ho zpátky. Chtěla jsem, abychom byli všichni zase pohromadě.</p>
<p>Po patnácti minutách jízdy Conlan konečně vzdal pění truchlivých písní svého lidu a usnul.</p>
<p>Ta noční můra v Serenbe mi dělala starosti. Dvě stě lidí, rodiny, děti… To nebyla jen vražda, ale zvěrstvo. Ráda bych si myslela, že by něčeho takového byla schopná jen nelidská zrůda, ale celá historie lidstva dokazovala pravý opak. Všechny skeny magie ukazovaly na lidskou podstatu. Takže šlo o nějaký druh obrovské lidské oběti? Pokud ano, co se tím sakra snažili přivolat?</p>
<p>Ať už půjde o cokoliv, najdu to a zabiju. A pak najdu ty, co jsou za to zodpovědní, a přinutím je litovat, že s tím nezemřeli.</p>
<p>Dojet do naší čtvrti mi zabralo asi třicet minut. Náš dům stál uprostřed krátké, zahnuté ulice, zastrčené v záhybu lesa, který můj manžel koupil a pojmenoval Pětisetkorcový les. Původně šlo o počátky nové, rozvíjející se zástavby, ale lesy se ukázaly jako příliš agresivní. Stavbaři ani nestačili pořádně začít, než ulici zkrátili. Pak jsme se nastěhovali my, a všechny lidské rodiny, až na dvě, se rozhodly najít si o něco poklidnější ubytování. Dnes na té ulici bydleli většinou lidé, kteří společně s námi odešli ze Smečky. Další dvě ulice osídlili kožoměnci, kteří se z pracovních důvodů rozhodli žít v Atlantě. I když se Curran snažil držet si od Smečky odstup, svým způsobem si ho vždycky našla.</p>
<p>Nestěžovala jsem si. Naše čtvrť představovala pevnost bez hradeb, a kdybych jen podezřele kýchla, vyrojilo by se čtyřicet divokých zabijáků ozbrojených tesáky, drápy a zákeřnými povahami, a běželo by mi na pomoc. I tak jsem do obvodových clon vložila tolik moci, že by muselo celé osazenstvo magické univerzity spojit síly a stejně by se nadřelo, než by je prolomili. Opakovaně se mi zdály noční můry, že se k nám teleportuje můj otec a ukradne mi syna.</p>
<p>Příjezdová cesta před domem zela prázdnotou. Curran byl pořád pryč. <emphasis>No tak, zlato. Měl by ses vrátit domů.</emphasis></p>
<p>Strčila jsem obálku i složku do podpaždí a zdvihla Conlana. Ještě pořád byl ospalý, takže mi ležel na rameni, celý hřejivý a bezvládný. Otevřela jsem dveře, vešla dovnitř a pohodila složku na stůl.</p>
<p>„A jsme tu,“ zamumlala jsem ke Conlanovi a něžně ho k sobě přitiskla. „Jsme doma. Půjdeme nahoru a hezky si zdřímneme.“</p>
<p>Conlan sebou v náruči trhl.</p>
<p>„Co se děje?“</p>
<p>Můj syn prudce zdvihl hlavu, upřeně se zahleděl na dveře, oči měl vytřeštěné a plné strachu.</p>
<p>Zazvonil zvonek u dveří.</p>
<p>Conlan vydal tiché hrdelní zamručení. Po zádech mi přejel mráz. Miminka takové zvuky neuměla.</p>
<p>„To je v po…“</p>
<p>Narazil mi čelem do rtů. Ucítila jsem krev. Vzepřel se mi celou vahou, vytrhl se mi z náruče, dopadl na nohy a rozběhl se ke schodům.</p>
<p>Co se to do hajzlu dělo? Rozběhla jsem se za ním právě včas, abych spatřila jeho nožky mizet v ložnici ve třetím patře. Celé schodiště dokázal vyběhnout ve vteřině. Zámek se zaklapl. Dveře do naší ložnice měly kliku udělanou na zakázku, takže když jste je zavřely, zamkla se. Abyste je odemkli, museli jste stisknout tlačítko na jejím vršku. Conlan na to ještě nepřišel.</p>
<p>Tak fajn. Nejdřív dveře, syn později. Utřela jsem si ústa hřbetem ruky, vytáhla Sarrat a odhrnula kukátko.</p>
<p>Tráva, javor, příjezdová cesta. Žádné příšery plivající oheň. Žádní zákeřní zabijáci. Technologie vládly světu.</p>
<p>Naslouchala jsem.</p>
<p>Ticho.</p>
<p>Jo, nejspíš se na stěně hned nade dveřmi krčila přisátá suchozemská lidožravá chobotnice a čekala na svou příležitost.</p>
<p>Už dlouho jsme neměli smažené kalamáry. Technicky vzato se kalamáry dělaly ze sépií, ne z chobotnic, ale pokud se to usmaží, komu na tom záleží?</p>
<p>Neměla jsem čas na hlouposti. Musela jsem to vyřešit a přijít na to, co tak vystrašilo mého syna. Otevřela jsem dveře dokořán. Přední pozemek zel prázdnotou. Před dveřmi čekala dřevěná bedna. Asi šedesát centimetrů dlouhá, třicet široká a takových dvacet centimetrů vysoká. Bez ozdob, z neošetřeného dřeva, nejspíš z borovice. Po levé straně měla dva kovové panty.</p>
<p>Někdo vyčkával, než přijdu domů, a pak mi ji pohodil na prahu. Pohyboval se v naší čtvrti, sledoval náš dům, a já si toho nevšimla, když jsem přišla domů, protože jsem idiot. Během toho posledního roku a půl jsem zpohodlněla. <emphasis>Lajdácké</emphasis>, připomněl mi Voron kdesi z hlubin vzpomínek. <emphasis>Jo, já vím.</emphasis></p>
<p>Zamířila jsem ven, opatrně prošla po špičkách kolem bedny, a pak se rozběhla na konec příjezdové cesty. V obou směrech nikde ani noha. Necítila jsem, že by mě někdo pozoroval. Ať už bednu doručil kdokoliv, prostě přišel a zase odešel. Neobtěžoval se vyčkáváním, aby se ujistil, že jsem ji dostala.</p>
<p>Otočila jsem se zpátky k ní. Vypadala naprosto neškodně. Jasně, a hned jak se jí dotknu, s vrčením z ní vyrazí kovové čepele a nasekají mě na kousíčky.</p>
<p>Přidřepla jsem si k ní a dloubla do ní Sarrat. Na krabici to neudělalo velký dojem.</p>
<p>Šťouch. Šťouchy-šťouch. Strčila jsem do ní pořádně.</p>
<p>Nic.</p>
<p>Tak fajn. Nechala jsem čepel vklouznout mezi víko a krabici, a otevřela ji. Uvnitř se skrývala silná vrstva popela. Na ní ležel nůž a rudá růže. To vůbec nevypadalo děsivě. Vůbec ne.</p>
<p>Nůž mohl mít na délku nějakých padesát centimetrů, z toho čepel tvořila pětatřicet centimetrů, na levé straně byla nabroušená celá, na pravé jen do půlky. S jednoduchou dřevěnou rukojetí, bez záštity. Jednoduchá, účinná, brutální zbraň. Připomínal mi skean, irský bojový nůž.</p>
<p>Růže měla barvu burgundského vína, barvu merlotu. Nebo krve. Dlouhé trny. Vrátila jsem šavli do pochvy a krabici zdvihla. Voněla slabě po ohni. Ne po síře nebo dýmu, ale po tom sálajícím aroma dřeva těsně předtím, než se vznítilo. Byla taky cítit něčím dalším. Něčím temnějším a pronikavějším, co jsem si nedokázala tak úplně zařadit.</p>
<p>Vytáhla jsem kytku ven, zdvihla nůž, a čepelí prohrábla sypký náklad uvnitř. V popelu se nic neskrývalo.</p>
<p>To měla být nějaká výhrůžka?</p>
<p>Ať už šlo o cokoliv, zrovna teď se to zdálo netečné. Budu se s tím muset vypořádat, až najdu svého syna.</p>
<p>Zamířila jsem do garáže, vytáhla jsem plastovou krabici, položila nůž a růži zpátky do bedny, tu uložila do krabice a odnesla ji do boudy vzadu na pozemku. Tam jsem ukládala všechno podivné svinstvo, které jsem nechtěla nechat válet po domě. Položila jsem plastikovou krabici doprostřed kruhu ze soli na podlaze, zamkla boudu, běžela dovnitř, kde jsem si umyla ruce a pak brala schody nahoru po dvou.</p>
<p>Bylo ticho. Až nebezpečně ticho.</p>
<p>Odemkla jsem dveře, proklouzla jimi a zase za sebou zamkla. Ze svého místa jsem viděla na obloukový vchod do menší části pokoje, kterou Curran oddělil od toho našeho, a sloužila jako dětský pokojíček. Conlanova postýlka byla prázdná, jeho přikrývka visela přehozená přes dřevěné ohrazení. Dveře koupelny po mé levici zůstaly zavřené, zajištěné malou posouvací závorou ve výšce, kam dokázal dosáhnout jedině dospělý. Jen tak jsme dokázali Conlana udržet mimo koupelnu. Snažil se sníst mýdlo a pak plakal, když si uvědomil, že to není zrovna pochoutka.</p>
<p>Jediná dobrá schovka v místnosti se nacházela pod postelí. Curran rád spal na vyvýšených místech, a naše postel byla obrovský kolos, který se zvedal dobrých pětačtyřicet centimetrů nad podlahu, a to nepočítám box spring a matraci. Spousta místa.</p>
<p>„Conlane?“ zavolala jsem. „Kde je můj chlapeček?“</p>
<p>Ticho.</p>
<p>Po špičkách jsem postupovala vpřed. S Curranem jsme si s ním hráli na schovávanou pořád. Jeden z nás ho obvykle popadl a schoval se, zatímco ten druhý počítal. Conlan se dal najít až směšně snadno, protože se rozřehtal vždycky, když jste byli poblíž. Neměl v povaze zůstat potichu.</p>
<p>Krok k posteli. „Kde je Conlan?“ Ponořila jsem se přímo do rytmu hry. „Schovává se v rohu? Ne, tam není.“</p>
<p>Další krok.</p>
<p>„Je v kolébce? Ne, tam není.“</p>
<p>Další krok. „Je pod postelí?“</p>
<p>Drápatá tlapka vyrazila zpod postele a ohnala se mi po noze. Vyskočila jsem do vzduchu a dobrý metr nazad.</p>
<p>To nemohla být pravda.</p>
<p>Padla jsem na zem. Zpod postele na mě svítily dvě zářící šedé oči. Přelil se přes ně zlatavý svit, ten charakteristický kožoměnčí oheň. Ty zlatavé odlesky jsem spatřila nedávno, před pěti dny, kdy se náš přitroublý pudl pokusil vyzvracet u Curranova křesla.</p>
<p>„Conlane?“</p>
<p>Odpovědí mi bylo tiché, hrdelní bručení.</p>
<p>A do háje. Do háje, do háje, do háje!</p>
<p>Proměnil se. Proměnil se ve lvíče.</p>
<p>Pane bože.</p>
<p>Upřeně jsem se na ty oči zahleděla. Možná se mi to jen zdálo.</p>
<p>„Conlane?“</p>
<p>„Gráár gráár grrrauurrr.“</p>
<p>Ne. Nezdálo se mi to. Proměnil se.</p>
<p>Natáhla jsem k němu ruku a Conlan zacouval hlouběji pod postel.</p>
<p>Do háje.</p>
<p>„Conlane, vylez ven.“</p>
<p>„Grawrwr rawr!“</p>
<p>Telefon zazvonil. Možná to byl Curran. Zdvihla jsem ho.</p>
<p>„Kate Lennartová.“</p>
<p>„Zdravím,“ zašvitořil slaďoučký mužský hlas. „Volám vám ze Sluníčkové realitky. Měla byste zájem o prodej vašeho domu?“</p>
<p>„Ne.“ Zavěsila jsem a znovu padla k zemi.</p>
<p>„Grawrrawr!“</p>
<p>„Conlane Dilmune Lennarte, neopovažuj se na mě znovu vrčet. Vylez zpod té postele.“</p>
<p>Jen zacouval dál do temnoty, přitiskl se ke stěně na opačném konci. Ta postel vážila tunu. Možná bych na pár vteřin dokázala zdvihnout roh, ale to bylo tak všechno. To mi bude teda houby platné.</p>
<p>Mohla bych si sehnat koště a šťouchnout do něj. To by na něj mohlo dosáhnout. Na druhou stranu, to by ho mohlo ještě víc vyděsit. Co kdybych si sedla na podlahu a počkala?</p>
<p>Zazvonil zvonek u dveří. Pokud se ten poslíček vrátil, se Sarrat mu dáme pořádně co proto.</p>
<p>Vyskočila jsem na nohy, přešla k oknu, a opatrně odtáhla závěs jen natolik, abych viděla. Na příjezdové cestě stál džíp patřící Smečce.</p>
<p>„Nikam nechoď,“ pověděla jsem Conlanovi.</p>
<p>Zvonek u dveří se ozval znovu.</p>
<p>Vyšla jsem z ložnice, zavřela dveře, rozběhla se dolů a prudce otevřela.</p>
<p>Za nimi se na mě culila Andrea. „Konečně se mi podařilo vypadnout. Lora mě nazvala ‚Andreou Nemilosrdnou‘ přímo do tváře. Věřila bys té mrše? Počkej, až ti povím, co vyvedla. Měla jsem jí napařit měsíc tahání balvanů. Můžeme jít na obě…“</p>
<p>Popadla jsem ji a vtáhla ji dovnitř.</p>
<p>„No tak dobřeee,“ broukla. „Taky tě zdravím, sladká broskvičko.“</p>
<p>„Potřebuju, abys mi pomohla chytit mé dítě.“</p>
<p>„Utekl ti jednoletý špunt. Jde to s tebou z kopce.“</p>
<p>„Schovává se pod postelí. Potřebuju, abys mi ho pomohla dostat ven.“</p>
<p>„Proč jsi mu dovolila, aby zalezl pod postel?“</p>
<p>„Sklapni a pojď se mnou.“ Odtáhla jsem ji po schodech nahoru.</p>
<p>„Tak fajn, tak fajn.“</p>
<p>Odemkla jsem dveře ložnice a klesla na zem vedle postele. Andrea se přitiskla na podlahu vedle mě. „Na co se to dívám?“</p>
<p>Z temnoty se na nás upíraly dvě zářící zlaté oči. „Grarraawrooo rawrrawr.“</p>
<p>Otevřela ústa. A zůstala otevřená.</p>
<p>Conlan se opět přitiskl ke zdi.</p>
<p>Andrea se posadila, ukázala pod postel a oči třeštila tak, že jí div nevypadly.</p>
<p>„Ano,“ pověděla jsem jí.</p>
<p>„Kdy?“ vykvikla.</p>
<p>„Zrovna teď.“</p>
<p>„Jak vypadá?“</p>
<p>„To nevím. Uvidíš sama, až ho dostaneme ven.“</p>
<p>Obě jsme se znovu podívaly pod postel.</p>
<p>„Tak fajn,“ řekla Andrea. „Fajn, proměnil se, takže by měl dostat hlad. Máš tady maso?“</p>
<p>„Všechno maso je v mrazáku.“</p>
<p>„Co je to s tebou?“ chtěla vědět.</p>
<p>„Curran je pryč na jedné z jeho loveckých výprav. Jsme tady jen já a Conlan. Poslední tři dny jsem jedla sendviče se salámem a rámen.“</p>
<p>„Proč by sis dělala něco takového?“</p>
<p>„Protože je to jednoduché?“</p>
<p>„A čím krmíš jeho?“ Ukázala pod postel.</p>
<p>„Kuřetem, ovesnou kaší, jablky, zeleninou…“</p>
<p>Andrea mě zpražila pohledem. „Znám tě vůbec? Co u vás považujete za sladkost?“</p>
<p>„Sušenky.“</p>
<p>„Tvůj syn je lev.“</p>
<p>„To vím taky!“</p>
<p>„Sušenky ti tady nepomůžou. Znáš nějaké lovce lvů, kteří by do pastí dávali sušenky?“</p>
<p>„Neznám vůbec žádné lovce lvů. A víš ty co, jablečný koláč celkem zafungoval.“</p>
<p>„Tak to pro tebe mám novinku, Currana nezajímal zrovna tvůj jablečný koláč.“</p>
<p>V tom mě dostala.</p>
<p>„Zbyl ti nějaký salám?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Andrea zavrčela. „Mazej sehnat sušenky.“</p>
<p>O minutu později jsme seděly na posteli, upřeně hleděly na podlahu, kde ležel talíř se dvěma sušenkami s čokoládovými kousky a malou loužičkou medu.</p>
<p>„Nemyslím si, že chápeš, co znamená fráze ‚dravá kočkovitá šelma‘,“ informovala mě Andrea.</p>
<p>„Má rád med.“</p>
<p>Seděly jsme v tichosti.</p>
<p>„Tohle nezabírá,“ zavrčela jsem.</p>
<p>V očích jí zajiskřilo. „Možná bys měla zkusit zavolat: ‚Načičiči ‘.“</p>
<p>„Zabiju tě a nikdo nenajde tvé tělo.“</p>
<p>Uchechtla se.</p>
<p>Další minuta. Zpod postele se ozvalo tlumené žvýkání.</p>
<p>„Něco tam jí. Co by tam tak mohl žvýkat?“</p>
<p>Andrea se zamračila. „Elektrické kabely. Staré kapesníky. Mrtvé brouky.“</p>
<p>Kate Lennartová, matka roku. <emphasis>Čím svého syna krmíte? Mrtvými brouky, co našel pod postelí, jak jinak.</emphasis> Seskočila jsem z postele. „Musíme ho odtamtud dostat a hned.“</p>
<p>Andrea obrátila oči v sloup. „Už jsem ti říkala, že jsi úzkostný rodič?“</p>
<p>„Za minutu ze mě bude rodič dštící oheň pekelný.“ Dřepla jsem si k posteli. „Já ji zvednu, ty chytej.“</p>
<p>„Tak dobře.“ Andrea popadla okraj obrovské postele a prudce ji zdvihla, jako by nic nevážila. Černé lvíče o velikosti malého Čau-čau se rozběhlo k ní. Skočila jsem po něm a minula. Zaprskal a zakousl se Andree do holeně.</p>
<p>„Jau!“</p>
<p>„Ne, že na mé děcko pustíš tu postel!“</p>
<p>Popadla jsem Conlana za kůži na zátylku a trhla jsem jím zpátky.</p>
<p>„Dostaň ho z mé nohy!“ zavyla Andrea.</p>
<p>Ovinula jsem paži kolem Conlanova chlupatého hrdla a zatlačila, snažila se znít nesmlouvavě. „Pusť. Pusť ji hned teď.“</p>
<p>Andrea hrdelně zavrčela a zněla při tom jako nefalšovaná hyena. Stiskla jsem víc, vzala jsem ho do kravaty. Conlan se pustil a zalapal po dechu. Odkulila jsem se pryč i se svým synem tak, abych se převalila na něj. Andrea upustila postel. Podlaha se otřásla.</p>
<p>Na džínách se jí rozšiřovala rudá skvrna.</p>
<p>„Tvůj syn mě kousl!“</p>
<p>„Mrzí mě to.“</p>
<p>Conlan se pode mnou vzpíral. Držela jsem ho pevně.</p>
<p>„Kousl mě!“ Ukázala si na nohu.</p>
<p>„Nemůže si pomoct. Jsi cítit jako hyena a jsi děsivá.“</p>
<p>„Nejsem děsivá. Jsem hodná. Hlídala jsem ho nejmíň dvacetkrát. Dala jsem mu zmrzlinu! Spratek jeden nevděčnej!“</p>
<p>Spratek se přestal snažit mě shodit a rozvalil se na podlaze. Vstala jsem. Conlan se otřásl. Vypadal přesně jako lví mládě. Pokrývala ho černá, sametově hebká srst se slabými našedlými pruhy, ouška měl kulatá a chlupaťoučká. Zamrkal na mě a zastříhal ušima. Vyprskla jsem smíchy.</p>
<p>„Je roztomilý,“ oznámila mi Andrea. „Jsem pořád naštvaná, ale je tak chundelatý. Malá Bé bývala taky tak načechraná.“</p>
<p>„Grawr rawr,“ pověděl jí Conlan.</p>
<p>Natáhla jsem ruku a prstem ho ťukla do nosu. „Ne.“</p>
<p>Ucouvl jako pokárané kotě a překvapeně zamrkal.</p>
<p>„Kousl jsi tetu Andreu. Do našich kamarádů se nekouše.“</p>
<p>Conlan si všiml talíře a přešel k němu. Z tlamičky mu vyrazil růžový jazýček. Olízl med.</p>
<p>„Tak teď jsem viděla opravdu všechno,“ utrousila Andrea. Vykasala si nohavici džínů a ukázala mi rudou ránu na holeni. „Cítila jsem, jak mi zuby zavadil o kost. Má zatraceně silný stisk. Hotový lev.“</p>
<p>„Promiň.“</p>
<p>„Na tohle jen tak nějaké ‚promiň‘ stačit nebude. Tvůj syn napadl alfu klanu Boud.“ Nakrčila nos.</p>
<p>„Už se to stejně zatahuje, ty mimino.“</p>
<p>„Zatáhlo by se to ještě líp, kdybys mi koupila pozdní oběd a pár margarit.“</p>
<p>Conlan vylízal talíř do čista, pak se ke mně došoural, stulil se mi do klína a tam se rozvalil. Musel vážit dobrých sedmnáct kilo. Spíš tak dvacet.</p>
<p>„Oběd bude muset počkat. Víš ty co, protáhni mě rychlokurzem kožoměnčích batolat, a já ti dám trochu naší domácí sangríi.“</p>
<p>Sangría začala jako experiment. Než vyrostl Pětisetkorcový les, někdo v oblasti musel na zadním pozemku pěstovat hrozny, protože jsme narazili na mýtinu s několika starými keři. Christopher se zmínil, že v Kalifornii vyrůstal na vinici a já ho požádala, ať mi ukáže jak dělat víno. Jedno vedlo ke druhému, a teď jsem vyráběla lesní sangríu. Vysadila jsem nějaké keře u nás na zadním pozemku, ale zatím byly příliš mladé, aby rodily hrozny.</p>
<p>Andree se rozsvítily oči. „Udělala jsi novou várku?“</p>
<p>„To ano.“</p>
<p>„Dohodnuto. Obvykle se promění při porodu a pak jednou až dvakrát týdně, takže budeš mít šanci si na to zvyknout. Ale tvůj kluk se ještě nikdy předtím neproměnil, takže u vás se to může lišit.“</p>
<p>U nás se to vždycky lišilo. „Jak dlouho to trvá?“</p>
<p>„Promění se zpátky ve chvílích, kdy na něco potřebuje ruce, nebo když se unaví. Platí pro ně stejná pravidla jako pro dospělé kožoměnce. Jedna, možná dvě proměny za dvacet čtyři hodin, a po té druhé si budou muset zdřímnout. Miminka ještě neznají vlastní hranice, takže se připrav, že se pokusí proměnit dvakrát krátce po sobě a padnou přímo na čumák. Je to celkem psina. Prostě jim najednou dojdou baterky a seknou sebou.“</p>
<p>Když posledně spadl a udělal si bouli na hlavě, jela jsem s ním za Doolittlem, jako by mě honili všichni čerti.</p>
<p>Andrea se posadila vedle mne. „Hlavu vzhůru. Miminka jsou pohoda. To dospívající dělají problémy. Než se naděješ, bude v telecích letech a Curran ho začne učit meziformu.“</p>
<p>„Přestaň!“</p>
<p>„To nejhorší máš za sebou. Je dobře formovaný, tělo má souměrné, žádné kosti mu nikde divně netrčí…“</p>
<p>„Myslím to vážně, přestaň.“</p>
<p>„Tak fajn, tak fajn. Co dál? Pak se bude chvilku učit, co může v jaké formě dělat. Některé věci jdou instinktivně. Když se bude za něčím hnát, může se proměnit, aniž by nad tím přemýšlel. Ale často se pokusí do něčeho kousnout v lidské formě, nebo se promění a pak bude chtít lahvičku. Když se malá Bé proměnila v hyenu, nosila s sebou v tlamičce lžičku. Vypadalo to hrozně legračně. Nakrájela jsem jí maso a stejně chtěla, ať jí ho dám na lžičku a nakrmím ji. Počkej, až to povím Rafaelovi.“</p>
<p>„Byla bych radši, kdybys o tom pomlčela.“</p>
<p>„Cože? Proč?“</p>
<p>„Protože tvůj manžel je horší drbna než babky na pavlači.“</p>
<p>„Ale prosím tě. Neurážej mě tady. Babky z pavlačí stojí frontu až za roh, jen aby se mohly od Rafaela něco přiučit,“ uculila se Andrea. „Ne, vážně, proč?“</p>
<p>„Protože když to povíš Rafaelovi, seběhne se sem celá Smečka, aby na něj valila oči, a zrovna teď na to nemám sílu. Musím vyřešit jeden průser.“</p>
<p>„Je za ním Roland?“</p>
<p>„Ne.“ Pověděla jsem jí o Serenbe.</p>
<p>„No, do prdele,“ prohlásila.</p>
<p>„Jop.“</p>
<p>Chvíli jsme tiše seděli. Conlan se uvolněně rozvaloval na mém klíně, tiše hrčivě mručel. Skoro to připomínalo vrnění. Připadalo mi to podivně uklidňující.</p>
<p>„Pokud bys musela psa střelit do oka šípem z normálního luku, z jaké největší vzdálenosti bys to dokázala?“ zeptala jsem se.</p>
<p>„Z obyčejného luku dokážu zaručeně střelit přesně ze čtyřiceti pěti metrů. Kdyby šlo o vysoce trénovaného lučištníka, který nejsem já, možná třicet, ale oko je malý cíl a psi se rádi pohybují.“ Andrea si povzdechla. „Nikdy nemůže být trochu klidněji, že?“</p>
<p>„No, já ti nevím. Poslední rok a půl byl celkem tichý.“</p>
<p>Odfrkla. „A co ten Cherufe, co před dvěma měsíci spálil radnici?“</p>
<p>„Jen ji ožehl.“</p>
<p>„A předtím tady byl ten Raidžú. A ještě předtím…“</p>
<p>Zdvihla jsem ruku. „Dobře, ano. Ale ty víš, co tím myslím. To všechno bylo normální. Tahle věc v Serenbe běžná není. Někdo použil magii ve velkém rozsahu.“</p>
<p>Andrea si povzdechla.</p>
<p>Přelila se přes nás magická vlna, jako bychom ji přivolali. Conlan zdvihl hlavu, otřepal se a pak ji položil zpátky.</p>
<p>„Potřebuju, aby se Curran vrátil,“ pověděla jsem jí. „Býval předtím malým lvem. Vážně by to pomohlo.“</p>
<p>„Co vlastně s tím tvým lvem je? Kolikátý ten výjezd vlastně podniká? Třetí?“</p>
<p>„Čtvrtý.“</p>
<p>Curran mi jednou sáhodlouze vysvětloval, jak nesnášel lov. Podle něj byl lev, vážil přes tři sta kilo a honit se po lesích za jeleny bylo to poslední, co by rád dělal. Ale od Conlanova narození společně s Errou vymysleli plán, jak rozšířit dosah Cechu za Atlantu, aby získali strategickou výhodu, až můj otec znovu přijde. Takové strategické rozšiřování zahrnovalo lov na nějakou příšeru na okraji Atlanty. Curranovi zabralo tři nebo čtyři dny, než ji chytil, a má teta trvala na tom, že bude jezdit s ním.</p>
<p>„Bere s sebou Erru. To mě na tom mate nejvíc.“</p>
<p>„Možná se sbližují.“</p>
<p>„Moje teta, která mi neustále připomíná, že jsem si vzala barbarské zvíře, a můj manžel, který ji považuje za šílenou vraždící mrchu, se sbližují?“</p>
<p>„Už se staly i podivnější věci.“</p>
<p>Andrea natáhla ruku, aby Conlana pohladila po hlavě. Očichal jí ruku.</p>
<p>„Andreu si přece pamatuješ,“ zamumlala jsem.</p>
<p>„Samozřejmě, že ano. Jen byl trochu vyděšený. Proměna jednoho zmate. Takže, co ji spustilo?“</p>
<p>Já jí pohled oplatila.</p>
<p>„Malí kožoměnci se proměňují, když se vystraší. Proto se hodně z nich přemění při porodu. Opustit lůno je děsivé. Neproměnil se ani ve chvíli, kdy se ho Doolittle pokoušel vylekat… Muselo jít o nějakou vážnou hrozbu. Co jste dělali, když se proměnil?“</p>
<p>Ta krabice. To muselo být ono.</p>
<p>„Šla jsem ke dveřím. Někdo mi nechal na prahu dáreček.“</p>
<p>„Byl to hezký dáreček?“</p>
<p>„Ne.“ Vstala jsem. „Ukážu ti ho, ale myslím, že bychom ho raději měli nechat tady.“</p>
<p>Zamkly jsme Conlana v ložnici a zamířily dolů. Vytáhla jsem dvě lahve sangríi a nalila Andree sklenku. Okusila víno.</p>
<p>„Hmmm, nedokážu pochopit, proč to nechceš pít.“</p>
<p>Protože v určité fázi svého života jsem se málem stala alkoholikem. „Proč to piješ ty? Vždyť tě to ani nedostane do nálady.“</p>
<p>„Protože je výborná.“ Andrea si přitáhla jednu láhev k sobě a dolila si.</p>
<p>Nechala jsem ji v kuchyni a došla pro bednu. Stále ležela tam, kde jsem ji zanechala. Zdvihla jsem ji a vrátila se zpátky do domu. Jakmile jsem prošla dveřmi kuchyně, Andrea odložila sklenici. Spokojený úsměv jí stekl z tváře.</p>
<p>Něco nahoře zabouchalo, následovalo hlasité zasyčení.</p>
<p>„Co se děje?“</p>
<p>Andrea vycenila zuby. „To nevím. Ale je to cítit zle.“</p>
<p>„Jak zle?“</p>
<p>„Nemůžu to vysvětlit. Zle jako něco vážně obrovského, co by tě mohlo sežrat. Jako něco, od čeho chceš utéct. Jsem bývalý rytíř Řádu a vážně se chci vrátit zpátky do auta a prostě odjet, abych to nemusela čichat. Není divu, že ten malý takhle jančil.“</p>
<p>Andrea otevřela krabici. Protáhla obličej. Vzala růži a zamávala jí na mě.</p>
<p>„Já vím,“ řekla jsem. „Může a nemusí to být romantické.“</p>
<p>„Je rudá.“</p>
<p>„Ano, a v některých kulturách se věří, že rudé růže vyrostly z prolité krve.“</p>
<p>„Aha. Jen si to dál namlouvej.“</p>
<p>„To mám říkat já.“</p>
<p>Andrea se prudce otočila ke dveřím. „Blíží se auto. Zní podobně jako jeden z vašich džípů.“</p>
<p>Curran. Konečně.</p>
<p>Něco nahoře zapraskalo. Znělo to jako tříštěné dřevo. To nebylo dobré. Zamířila jsem ke schodům. „Conlane, táta je doma.“</p>
<p>Na zábradlí schodů sedělo nakrčené cosi. Chlupaté a vzpřímené, s příliš velkými pažemi a zakroucenými černými drápy. Zlaté oči se na mě upíraly z napolo lidské, napolo lví tváře.</p>
<p>„Dobrý bože.“ Zapotácela jsem se nazad.</p>
<p>„Co se děje?“ Andrea dorazila až ke mně a uviděla to samé. V očích se jí rudě zablesklo. Z úst jí vyrazil ostrý hyení skřek.</p>
<p>Malé, chundelaté monstrum s tesáky jako rotvajler se připravilo ke skoku. Tohle se nemělo dít. Batolata neuměla udržovat meziformu. Tohle se přece nedělo.</p>
<p>Klidně a konejšivě. Klidně a konejšivě. Hlas matky roku.</p>
<p>„Conlane.“ Začala jsem se k němu blížit krok za krokem. „Pojď sem. Pojď za maminkou.“</p>
<p>Andrea se z kuchyně přesunula do předsíně, tiše a hladce, připravená odříznout mu jakoukoliv únikovou cestu.</p>
<p>Krok. A další. Dalších třicet centimetrů a dokážu ho popadnout.</p>
<p>Přední dveře se prudce rozletěly a dovnitř vkročila Julie.</p>
<p>„Zavři dveře,“ vyštěkla jsem.</p>
<p>Conlan seskočil, chvíli plachtil vzduchem, než narazil do Julie, srazil ji k zemi a prudce vyrazil ven.</p>
<p>Krucinál!</p>
<p>Běžela jsem za ním, přeskočila jsem Julii a málem se srazila s Curranem. Grendel poskakoval kolem nás, štěkal jako na lesy, protože zrovna teď jsem v životě potřebovala obrovského hyperaktivního pudla.</p>
<p>„Co to sakra bylo?“ zavrčel můj manžel.</p>
<p>„To byl tvůj syn!“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Kam vyrazil?“</p>
<p>„Do lesů.“ Julie se překulila na nohy.</p>
<p>Moje teta se zhmotnila vedle džípu, lehce průsvitné zjevení v krevní zbroji. „Já ti to říkala,“ prohlásila. „Říkala jsem ti, ať se nevdáváš za kožoměnce. Stejně jsi to udělala. A teď se stane tohle.“</p>
<p>„Co tím myslíš, že je to náš syn?“ chtěl vědět Curran.</p>
<p>„Co se v téhle rodině děje?“ Julie si oprášila džíny.</p>
<p>Derek sprintem přiběhl na příjezdovou cestu. „Slyšel jsem křik.“</p>
<p>„Můžete všichni sklapnout?!“ Zavrčela jsem.</p>
<p>Na příjezdové cestě se náhle rozhostilo ticho.</p>
<p>„V lese teď běhá třináctiměsíční mimino v meziformě. Jdu ho najít. Pomozte mi, nebo se mi kliďte z cesty.“</p>
<p>Odvrátila jsem se od nich a rozběhla se do lesa najít své děťátko.</p><empty-line />
</section>
<section>
<p>4.</p><empty-line /><p>„Kožoměnci mají své problémy,“ řekla Erra.<image xlink:href="#_2.jpg" /></p>
<p>Použila jsem vidlici, abych zdvihla maso z grilu a odložila ho na talíř. Curran během své lovecké výpravy ulovil a vyvrhl jelena, kterého jsem našla v chladicím boxu vzadu v jeho džípu. To bylo dobře, protože jsem umírala hlady a byla jsem si jistá, že on taky. Zabralo mu přesně třicet vteřin, než našeho syna dohonil a chytil. Jakmile jsem se ujistila, že jsou v pořádku, nechala jsem je v lese a vrátila se zpátky do domu. Byli pryč už asi tak hodinu, a já měla pocit, že se brzy vrátí a budou pátrat po jídle.</p>
<p>„Divoký je nepředvídatelný,“ řekla Erra.</p>
<p>„Měla jsem pár vážně vyčerpávajících dnů,“ pověděla jsem jí. „Obvykle zbožňuju jízlivé přednášky o tom, jak jsem si nedokázala vybrat správného manžela. Vážně patří mezi moje nejoblíbenější. Ale jestli s tím nepřestaneš, odložím tvou dýku ve stájích.“</p>
<p>Erra mě zpražila nesmlouvavým pohledem. „Někdy si zoufám nad tvým nedostatkem úcty.“</p>
<p>„Měla jsem ten nejlepší vzor. Jednou praštila velekněze v Ninive, protože jí nařídil, ať se mu pokloní. Možná jsi o ní slyšela?“</p>
<p>Odfrkla. „Byl to nemožný kretén.“</p>
<p>„Potrefená husa.“</p>
<p>„Tvůj manžel tě miluje,“ řekla. „Myslím, že sis mohla vybrat i hůř.“</p>
<p>Přestala jsem s tím, co jsem zrovna dělala, a přehnaně dramaticky se zarazila.</p>
<p>Moje teta jen protočila oči. „Ano, mohla sis vybrat i hůř.“</p>
<p>„Až mi srdce usedá. Jak s takovou vlažnou chválou budu moct vůbec žít?“</p>
<p>Andrea se uchechtla. Obě jsme se na ni zadívaly.</p>
<p>„Vážně zbožňuju tuhle komedii s Kate a Errou v hlavní roli,“ řekla. „Měly byste uspořádat turné.“</p>
<p>Zdvihla jsem talíř se sotva propečenou zvěřinou a odnesla jej dovnitř. Andrea mi podržela dveře.</p>
<p>„Jak jsem řekla,“ pokračovala Erra, „v naší pokrevní linii se nikdy neobjevilo dítě Divokého. Doufala jsem, že se Divoký neprojeví, ale stalo se a nyní existuje uvnitř jeho těla společně s naší mocí. Naše silná magie ho napájí. Mám strach o svého prasynovce, neb bude schopen strašlivých činů.“</p>
<p>Moje teta škarohlíd. „Proč by měl být jiný než my všichni ostatní?“</p>
<p>Teta otevřela ústa a zase je zaklapla. „Dobrý postřeh.“</p>
<p>Julie v kuchyni vytáhla tři pecny chleba z trouby. Před pár lety se ujala pečení a vždycky měla kvásek po ruce. Chleba voněl božsky. Andrea se přikradla blíž.</p>
<p>„Já tě vidím,“ pověděla jsem jí.</p>
<p>Zastavila se a ublíženě se na mě zadívala.</p>
<p>Já se otočila k tetě. „Slyšela jsi někdy o tom, že by někdo zabil velké množství lidí a vybral jejich kosti?“</p>
<p>„Jak velké?“ zeptala se Julie.</p>
<p>„Asi dvě stovky.“</p>
<p>Julie zamrkala. „To je hodně lidí.“</p>
<p>Erra nad tím chvíli přemýšlela. „Tvůj dědeček to jednou kdysi provedl.“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Klany Hattiů si zvolili obzvláště neoblomného vůdce jménem Astu-Amur. Odvážného, ale naprosto tupého. Během čtyřiceti let nás napadl několikrát. Pokaždé jsme ho odrazili, ale tvůj dědeček, Šhalmaneser, toho měl konečně dost, takže nařídil, ať shromáždí hlavy padlých, někdo je vyčistí a poté je navrší do velké mohyly, aby jejich armáda při pokusu o dobývání spatřila, co se stalo jejich předchůdcům.“</p>
<p>„Ale proč čistit ty lebky?“ zeptal se Derek. „Nebyly by useknuté hlavy mnohem efektivnější?“</p>
<p>„Protože mrchožrouti nebudou ožírat čistou lidskou lebku, když si mohou vybrat něco s masem stále na kostech. Navíc, hromada hnijících lidských hlav je nehygienická,“ vysvětlila Erra.</p>
<p>Samozřejmě. Když stavíte mohyly z lidských lebek, nezapomínejte na hygienické normy. „Jak očistil lebky?“</p>
<p>„Brouky kožojedy, samozřejmě,“ řekla Erra. „Rychlí, důkladní a maso se navrací přírodě.“</p>
<p>Takže milého tátu můžu škrtnout ze seznamu.</p>
<p>Dveře se rozletěly dokořán. Dovnitř se vpotácel můj syn, stále v meziformě. Zaplavila mě úleva. Neuvědomila jsem si, že jsem si dělala takové starosti.</p>
<p>Grendel vstal z polštáře a vrtěl ocasem. Conlan se přišoural ke zmutovanému pudlovi a po čtyřech se došoural na Grendelův polštář. Velký černý pes se poslušně posadil na zem vedle něj. Conlan objal Grendela a zavřel oči.</p>
<p>Curran ho následoval, stále v lidské formě, ale bez bot. Musel se proměnit ve lva, pak se proměnit zpátky a obléct se.</p>
<p>„Bavili jste se dobře?“ zeptala jsem se.</p>
<p>„Ano, to bavili.“ Curran se zazubil. „Náš syn je kožoměnec.“</p>
<p>Vypadal tak šťastně. Skoro jsem se zasmála.</p>
<p>„Tvůj syn je hříčka přírody,“ vložila se do toho Andrea a žvýkala krajíc chleba. „Není přirozené, aby batole umělo meziformu.“</p>
<p>„Je to zázračné dítě,“ pověděl mi Curran.</p>
<p>Zázračné dítě tiše hvízdavě oddechovalo. Chrupalo. Grendel ležel naprosto nehybně, dýchal s otevřenou tlamou a oči mu zářily. Choval se jako by objetí od spícího příšerného dítka patřilo k jeho nejvyšším životním cílům, a teď se mu jeho sen splnil.</p>
<p>„Hříčka přírody,“ zopakovala Andrea.</p>
<p>Curran se na ni jen zadíval.</p>
<p>„Dobře, dobře.“ Zamávala rukama. „Už jdu.“ Popadla bochník chleba, uloupila si jelení steak, a z ostrůvku shrábla láhev sangríi. „Poznám, když mě někde nechtějí. Kate, pořád mi dlužíš oběd. Vyprovodím se sama.“</p>
<p>Zmizela v chodbě. Přední dveře se s klapnutím zavřely.</p>
<p>Curran se zamračil. „To nám zrovna ukradla jídlo?“</p>
<p>„Klidně si to vyřiď s klanem Boud,“ pověděla jsem mu. „Ale vzhledem k tomu, že náš syn dneska kousl jejich alfu, nemyslím si, že si můžeme zrovna vyskakovat.“</p>
<p>„Kousl Andreu?“</p>
<p>Broukla jsem na souhlas.</p>
<p>„Do kotníku?“</p>
<p>„Vlastně do holeně. Říkala, že jí prý zuby zavadil o kost.“</p>
<p>„Dobrý stisk,“ utrousil Derek.</p>
<p>Curran se usmíval ještě více. Bylo dobře, že tady Jim nebyl. Nejspíš by si v tu chvíli dali placáka.</p>
<p>Krátce jsem se na Conlana zadívala. Spal, jako by se nechumelilo. Můj život se dnes nenávratně změnil. Nic už nebude jako dřív. A musela jsem přijít na to, jak se s tím smířit, dokud se Conlan neprobudí.</p>
<p>Curran nenuceně přišel blíž a sebral kus Juliina chleba. „Co ho vydráždilo?“</p>
<p>Utřela jsem si ruce do utěrky. „Chceš nejdřív jíst nebo vidět bednu?“</p>
<p>„Jakou bednu?“ zeptal se Derek.</p>
<p>Curran se mi krátce zadíval do tváře. A výraz té jeho zkameněl. „Bednu jako první.“</p>
<p>Curran se naklonil ke krabici položené na stole na verandě. Chřípí se mu zachvělo. Přes šedé duhovky mu přejel zlatavý přísvit.</p>
<p>Derek zdvihl horní ret, obnažil zuby. Vypadal jako vlk. Zákeřný, divoký vlk.</p>
<p>„Jako co ti to voní?“ zeptala jsem se.</p>
<p>„Jako predátor,“ utrousil Derek. „Ještě jsem nikdy nic takového necítil.“</p>
<p>„Jsi si jistý?“ zeptala jsem se.</p>
<p>„Je to cítit po panice a běhu, kdy se snažíš zachránit vlastní život,“ vysvětlil Derek. „Tohle bych si pamatoval.“</p>
<p>„Voní to jako výzva,“ řekl Curran.</p>
<p>Julie se mračila na bednu.</p>
<p>Curran ji otevřel a vytáhl odtamtud růži. Najednou mluvil tichým, odměřeným tónem, jako by se bavil o počasí. „Zajímavé.“</p>
<p>Moje teta se soustředila na bednu. „Tohle už jsem kdysi viděla.“</p>
<p>No bezva. „Co se děje?“</p>
<p>„Je to starý způsob, jak vyhlásit válku.“</p>
<p>Výborně.</p>
<p>„Dřív se používala k překonání jazykové bariéry. Nebylo potřeba to překládat. Podvolte se našim požadavkům, nebo…,“ průsvitnými prsty přejela po noži, „… vám podřízneme hrdla a váš svět spálíme na popel.“</p>
<p>Tohle bylo čím dál tím lepší. „Mohl by otec…?“</p>
<p>Zavrtěla hlavou. „Tak to dělali uru. Cizinci. Barbarové. Tvůj otec je civilizovaný muž. Kdyby ti chtěl vyhlásit válku, alespoň ti nejdřív zavolá.“</p>
<p>No, až se Roland rozhodne rozpoutat konec světa a zavraždit všechny mé milované, alespoň předtím zvedne telefon.</p>
<p>Julie vešla dovnitř.</p>
<p>„A co ta růže?“ zeptal se Curran.</p>
<p>„To nevím,“ odtušila Erra. „Někdy se do bedny položí váček, aby tím naznačili poddanský poplatek.“</p>
<p>„Zaplaťte nám a my odejdeme?“ zeptala jsem se.</p>
<p>„V podstatě ano. Ale takový květ jsem jaktěživa neviděla. Růže je květinou královen. Když tvá babička vybudovala visuté zahrady, naplnila je růžemi.“</p>
<p>A to je přesně ten problém. My věděli, co pro nás ta růže znamená. Neměli jsme ani ponětí, co tím myslel ten, kdo onu bednu poslal.</p>
<p>Julie se vrátila s kusem papíru a tužkou.</p>
<p>„Jak víme, kdo ho poslal?“ zeptal se Derek. „Proč vyhlásit válku, ale nepředstavit se?“</p>
<p>Erra se na mě zadívala. „Zahlédla jsi poslíčka?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Pokud počkáme dost dlouho, zjistíme to,“ ozval se Curran s pochmurným pohledem.</p>
<p>„Podepsali ji,“ upozornila nás Julie.</p>
<p>Všichni se na ni zadívali.</p>
<p>„Ta bedna modře září,“ řekla a dál kreslila. „Na víku je symbol ve světlejší modré.“ Ukázala nám papír. Dva kruhy spojené dvěma vodorovnými linkami. Vypadalo to jako nějaká staromódní činka.</p>
<p>„Alchymistický znak pro arzen?“ Zamračila jsem se. To nedávalo smysl.</p>
<p>„Mohlo by jít o astrologický symbol opozice,“ zamumlala Julie.</p>
<p>Krátce jsem se zadívala na tetu. Erra zamrkala. „Izur?“</p>
<p>„Co je Izur?“ zeptala se Julie.</p>
<p>Erra vešla na pozemek, kde na potemnělé obloze poblikávaly první hvězdy, a ukázala směrem na Velký vůz. „Izur, dvojitá hvězda.“</p>
<p>Julii se rozsvítily oči.</p>
<p>„Nedělej to,“ pověděla jsem jí.</p>
<p>Zdvihla ruce před sebou jako by ukazovala nějakou délku mezi nimi. „Emzáci.“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Ale no tak, proč by to nemohli být emzáci? Ooo, třeba je celá tvá rodina z jiné planety.“</p>
<p>Obrátila jsem se na patě a zamířila zpátky do domu.</p>
<p>„Kam jdeš?“ zavolal za mnou Derek.</p>
<p>„Potřebuju se napít.“</p>
<p>Vešla jsem do kuchyně. Conlan stále chrupal na polštáři. Pořád v meziformě. Před očima mi probleskla vzpomínka na Juliino zmrzačené tělo, napolo lidské, napolo zvířecí, lapené v nemocniční posteli, napumpované sedativy až ke kómatu, protože ve chvíli, kdy by jí je Doolittle přestával podávat, prudce by se proměnila v lupa.</p>
<p>U žaludku mě ostře a ledově bodl osten úzkosti.</p>
<p>Rázně jsem otevřela láhev sangríi, nalila si sklenku a vypila ji až do dna.</p>
<p>Curran prošel dveřmi. Pohyboval se naprosto neslyšně. Kdybych měla horší periferní vidění, nikdy bych si nevšimla, že tam je. Objal mě oběma pažemi a přitáhl si mě k sobě. Opřela jsem se do něj, cítila sálající teplo jeho těla. Tohle mi tak moc scházelo. On mi scházel.</p>
<p>Přivoněl si k mým vlasům. „Co se děje?“ zeptal se tiše.</p>
<p>„Co když se nedokáže proměnit zpátky?“</p>
<p>„Promění se. Dneska měl vzrušující den. Má rozbouřené hormony. Ve spánku je spálí.“ Políbil mě do vlasů.</p>
<p>„Ale co když ne? Má krev je opravdu silná a koncentrace Lyk-Vé v jeho krvi je mimo tabulky. Co když se z něj stane lupus?“</p>
<p>Curran mě otočil k našemu synovi a přitiskl mě k sobě v náruči. Zněl klidně a konejšivě. „Nestane. Podívej se na něj. Je souměrný. Koukni na jeho čelisti. Zapadají do sebe, má je dobře zformované. Délku nohou a paží má dokonalou. Udělal to instinktivně. Nemusel s tím zápasit, prostě to provedl. Lupové ostře páchnou. On voní čistě.“</p>
<p>Hladil mě po ramenou.</p>
<p>„Kousl Andreu. Zná ji od narození.“</p>
<p>„Vyděsil se. To je dobře.“</p>
<p>Konečně mi to došlo. „Lupové neznají strach.“</p>
<p>„Ne, to neznají. Slepě útočí. Dospělí se dokážou chovat prohnaně, ale když se stanou lupové z dětí, jednoduše zdivočí.“ Znovu mě políbil. „Měla jsi ho vidět v lese. Čvachtal se v potoce. Vylezl všude, všechno očichal, jako by mu někdo sundal vodítko. Je to naše dítě. Zvládne to.“</p>
<p>Stáli jsme tam, drželi jeden druhého pevně v náruči a dívali se na našeho spícího syna.</p>
<p>„Andrea říkala, že jsem úzkostný rodič.“</p>
<p>„Andrea občas potřebuje sklapnout.“</p>
<p>„Nemám nikoho, s kým bych se mohla porovnávat,“ pověděla jsem mu. „Svou matku jsem nepoznala, a Voron zrovna nebyl vzorný otec.“</p>
<p>„Malá Bé je nádherné děcko,“ řekl Curran. „Ale je to bouda. Voní jako hyenodlak, chová se jako hyenodlak, a všichni hyenodlaci ví, co je přesně zač.“</p>
<p>„Kam tím míříš?“</p>
<p>„U ní nebudou žádná překvapení. Zato on,“ Curran ukázal přes rameno na Conlana, „je samé překvapení. Bude to legrace.“</p>
<p>„Nechci, aby skončil s dětstvím jako já.“ Odkud se to vůbec vzalo?</p>
<p>Do hlasu se mu vloudil náznak vrčení. „Má mě a tebe. Neskončí jako my, a my neskončíme jako naši rodiče. Historie se nebude opakovat. Nedovolím to.“</p>
<p>Historie měla tendenci převalit se přes ty nejpromyšlenější plány jako buldozer utržený ze řetězu.</p>
<p>„Ví, že jsem jeho matka, když je ve zvířecí formě?“</p>
<p>„Ano. Já věděl, že mí rodiče jsou mí rodiče.“</p>
<p>„Ale ví to on?“</p>
<p>„Poznal, že jsem jeho otec.“</p>
<p>„Jak to víš?“</p>
<p>„Protože jsem mu řekl, ať zastaví, a on to udělal.“</p>
<p>„Možná si jen myslel, že jsi větší lev.“</p>
<p>„Věř mi, zná nás. Naše pachy, jak zní naše hlasy. Ví, že jsme jeho rodiče.“</p>
<p>Věděl, kdo jsem, věděl, kým je Curran. Tak fajn. To zvládnu. Už jsem musela udělat i těžší věci.</p>
<p>Telefon zazvonil. Zdvihla jsem ho.</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Dobrý večer,“ ozval se povědomý hlas. Robert sloužil jako Jimův šéf bezpečnosti. Dneska se s těmi příjemnými zprávami opravdu roztrhl pytel. Dala jsem ho na reproduktor.</p>
<p>„Co pro tebe můžu udělat?“</p>
<p>„Chápu dobře, že jsi nějak zapojená do té záležitosti v Serenbe?“</p>
<p>Zvěsti se šířily rychle. „Ano.“</p>
<p>„Bylo by možné se setkat a probrat to?“</p>
<p>„Proč?“ zeptal se Curran.</p>
<p>„Jeden z domů v té ulici vlastnili rodiče Karen Iversenové.“</p>
<p>Neměla jsem nejmenší tušení, kdo je Karen Iversenová.</p>
<p>„Klan Šakalů,“ vysvětlil mi Curran. „Rodiče jsou lidé. Patří k první generaci.“</p>
<p>Kožoměnec napadl Karen Iversenovou, ta přežila a stala se sama kožoměncem. Stávalo se to dost často.</p>
<p>„GBI nás odmítá vpustit na místo činu,“ pokračoval Robert.</p>
<p>Dávalo to smysl. Karen sice byla kožoměnec, ale rodiče měla lidské, takže Smečka tam neměla žádný právní nárok. GBI se nejspíš chtěla vyhnout panice, dokud nebudou přesně vědět, s čím se potýkají.</p>
<p>„Nechtějí nám říct, jestli jsou mrtví nebo naživu.“</p>
<p>„Jsou mrtví,“ pověděla jsem mu.</p>
<p>„To jsem si domyslel. Brání nám, abychom si prohlédli těla. Potřebuju vědět, s čím máme tu čest, než podám k soudu náležité dokumenty, abych je donutil předat nám ostatky.“</p>
<p>Opřela jsem se do Currana o něco víc, nechala jeho teplo, aby mě uklidnilo. „Roberte, nemůžou vám vydat ostatky.“</p>
<p>„Pokud jde o karanténu, jsme imunní vůči většině nemocí.“</p>
<p>„Nemůžou vám dát ostatky, protože někdo donutil dvě stovky lidí vyjít z domovů a pak je uvařil.“</p>
<p>Curran mě stiskl pevněji.</p>
<p>„Omlouvám se, ale znělo to, jako bys říkala ‚uvařil‘?“</p>
<p>Vysvětlila jsem mu to jezero huspeniny.</p>
<p>Robert neřekl nic. Kuchyni prostupovalo ticho.</p>
<p>„Můžeme se potkat zítra?“</p>
<p>„Ano. Špičkově ostrá agentura v devět?“</p>
<p>„Budu tam,“ potvrdil Robert.</p>
<p>Zavěsila jsem.</p>
<p>„Omlouvám se,“ řekl Curran.</p>
<p>„Za co?“</p>
<p>„Že jsem byl pryč.“</p>
<p>„Chytil jsi tu magickou leopardí příšeru?“</p>
<p>„Ano,“ řekl.</p>
<p>„Pak je všechno v pořádku.“</p>
<p>„Vynahradím ti to. Co potřebuješ?“ zeptal se.</p>
<p>Krátce jsem se zadívala na Conlana. „Myslíš, že bude spát dalších pár hodin?“</p>
<p>„Přinejmenším.“</p>
<p>„V tom případě…“ Ovinula jsem kolem něj paže a políbila ho. Nešlo o něžnou pusu. Neviděla jsem ho tři dny. Svět za dobu jeho nepřítomnosti ztemněl, a já mu chtěla dát najevo, jak moc mi chyběl. Jeho rty horce sežehly ty moje, jeho povědomá chuť se přelila přese mne, drsná a mužská. Každý nerv v těle mi okamžitě zbystřil a já se zachvěla.</p>
<p>Pak mi najednou podlaha zmizela pod nohama a přesouvali jsme se po schodišti znepokojující rychlostí.</p>
<p>„Nechceš počkat až po večeři?“ Zamumlala jsem mu do ucha a olízla hranu jeho čelisti, ucítila drsný kartáč jeho strniště.</p>
<p>„Seru na večeři.“</p>
<p>Zasmála jsem se a on za námi zavřel dveře do ložnice.</p>
</section>
<section>
<p>5.</p><empty-line /><p>„Hanatý! Hanatý!“</p>
<p>Curran na vteřinu odtrhl pohled od cesty, aby se zadíval do zadního zrcátka. „Jsi v pořádku, kámo?“</p>
<p>„Hanatý!“</p>
<p>„Ne,“ pověděla jsem Conlanovi.</p>
<p>Mé ráno začalo Curranovými polibky, což jsem velmi uvítala. V té chvíli jsme také zjistili, že se náš syn proměnil zpátky do lidské podoby uprostřed noci, protože nám vyšplhal na postel v celé své kráse, plácl se rukama do bříška a houkl: „Hanatý!“ Pak se ještě popadl za pindíka pro případ, že by nám to náhodou ušlo. Když se Curran přestal smát, předala jsem mu naše dítě a prchla do koupelny.</p>
<p>Conlan vykřikoval „hanatý“ už dvacet minut od chvíle, co jsem ho nasoukala do autosedačky. Zjevně se rozhodl, že oblečení se přeceňuje. Alespoň zůstal v lidské formě.</p>
<p>Obvykle lidé stáli fronty, aby ho mohli pohlídat, ale každou vteřinou se mohl rozhodnout, že si nechá narůst srst, a v tom případě jsme chtěli oba být u toho, takže s námi jel na setkání s Robertem.</p>
<p>Atlanta za okny džípu pomalu ubíhala kolem. Magie prostupovala město. Vždycky jsem ho cítila, jako neviditelné moře, tu mělčí, tam hlubší, ale od chvíle, kdy jsem si nárokovala vlastní kousíček planety, neviditelné proudy moci nabraly na jasnějších obrysech. Když jsem se soustředila, cítila jsem, jak tečou a přelévají se. I po takové době mě to děsilo, takže jsem se nad tím snažila příliš nepřemýšlet.</p>
<p>„Hanatý!“ vykřikl Conlan tak nahlas, že ho bylo slyšet i přes řev motoru.</p>
<p>„Potřebuje stehenní kost z jelena, aby ji mohl okusovat,“ řekl mi Curran. „Ty byly mé oblíbené.“</p>
<p>„Může to být uvařená kost z jelena?“</p>
<p>„Je to kožoměnec,“ pověděl mi Curran. „Víš, že si nemusíme lámat hlavu s bakteriemi a nemocemi.“</p>
<p>„A co střevní parazité?“</p>
<p>„Jím syrové maso celý život, a ještě jsem neměl jediného parazita.“</p>
<p>„Cítila bych se líp, kdyby byla vařená.“</p>
<p>Curran si mě dlouhou chvíli pozorně prohlížel, pak ke mně natáhl ruku a stiskl tu moji. „Pořád se těžko smiřuješ s tím, že máme dítě kožoměnce?“</p>
<p>„Ne. Mám ho ráda, ať už je jakýkoliv. Strávila jsem třináct měsíců obavami, že přestane v noci dýchat, onemocní, zraní se, a syrové jelení kosti do toho nezapadají.“</p>
<p>„Vařené kosti se tříští. Zraní se.“</p>
<p>„Je legrační, že při podobné debatě používáš logiku a myslíš, že mě tím přesvědčíš.“</p>
<p>„Pořád mu rostou zuby. Potřebuje něco ohryzávat.“</p>
<p>„Na jedné straně čistý Conlan baštící cereálie. Na straně druhé Conlan pokrytý krví, ohlodávající jelení nohu.“</p>
<p>„Který z nich ti víc připomíná tvé dítě?“ zeptal se Curran.</p>
<p>Zpražila jsem ho vražedným pohledem. Zasmál se.</p>
<p>„Tak dobře,“ pověděla jsem mu. „Ale jestli dostane červíky, je to tvoje vina.“</p>
<p>Curran odbočil na Jeremiah street. „Včera v lese jsem ho nechal sníst myš.“</p>
<p>„Samozřejmě, že ano. Proč bys nedovolil vlastnímu děcku sníst v lese nějakého špinavého hlodavce?“</p>
<p>„Chytil ji sám. Nehodlám mu brát jeho vlastní kořist.“</p>
<p>Proč já?</p>
<p>Zaparkovali jsme. Curran vypnul motor a obrátil se ke mně. Pohled mu potemněl. „Neopouštěj mě, Kate.“</p>
<p>„Odkud se vzalo?“</p>
<p>„Myslím to vážně,“ řekl. „Kryju ti záda.“</p>
<p>A já zas ta jeho. Takže až se můj otec konečně objeví, aby proti nám bojoval se svou armádou, udělám všechno, co je v mé moci, abych zajistila, že on i Conlan přežijí. Ať už to bude stát cokoliv.</p>
<p>„Miluju tě,“ pověděla jsem mu a vystoupila z auta.</p>
<p>Alfa klanu Krys vláčně proklouzl dveřmi Špičkově ostré agentury, jako by neměl klouby. Robert Lonesco měl štíhlou, průměrně vysokou postavu. Vlasy měl uhlově černé, oči sametově hnědé, a kamkoliv šel, lidé se po něm otáčeli. Taky byl šťastně ženatý s Thomasem, a neměl v plánu na tom v nejbližší budoucnosti cokoliv měnit.</p>
<p>Conlan, který v kruhu běhal kolem stolů, ho zahlédl a přikrčil se do dřepu.</p>
<p>Robert zdvihl obočí a udělal krok vpřed.</p>
<p>Proměna byla okamžitá. V jednu chvíli normální – no, víceméně normální – lidské dítě, v další vteřině černé přerostlé lvíče.</p>
<p>Robertovi poklesla brada. Vážně ucouvl. Neměla jsem mu to za zlé. Conlan byl roztomilé lví mládě. Alespoň se znovu neproměnil do bojové formy.</p>
<p>„Gratuluji.“ Robert konečně našel slova.</p>
<p>„Díky,“ řekl Curran s blahosklonným výrazem, jako by se nedělo nic zvláštního.</p>
<p>Můj syn se oklepal od cárů oblečení a ukázal Robertovi lví tesáčky. „Grawrrawrrr!“</p>
<p>„To mě vyzývá?“ Robertovi zajiskřilo v očích.</p>
<p>Zakryla jsem si dlaní obličej.</p>
<p>„Grawrwrwa!“</p>
<p>„To je to nejroztomilejší, co jsem kdy viděl.“</p>
<p>„Conlane,“ řekl Curran a trochu při tom zavrčel. „Pojď sem.“</p>
<p>„Rawr.“</p>
<p>Curran vstal a vydal se ke Conlanovi. Můj kluk se pokusil uskočit do strany, ale Curran byl příliš rychlý. Prudce vymrštil ruku a zdvihl Conlana za volnou kůži na zátylku. „Ne.“</p>
<p>Conlan se uvelebil v otcově náruči a prohlížel si Roberta, jako by šlo o kobru. Zrovna jsme vyčkávali, sbírali síly pro chvíli, kdy se nás můj otec rozhodne napadnout, ale pokud by se mi podařilo nějak přežít a mohla bych vychovávat svého syna, čekaly mě zatraceně horké chvilky.</p>
<p>„Chci taky jedno,“ prohlásil Robert.</p>
<p>„Co ti brání?“ zeptal se Curran.</p>
<p>„Mluvili jsme o tom.“ Robert se posadil do křesla před mým stolem. „Nejsme si jistí, jestli bychom chtěli adoptovat nebo si najít náhradní matku. Každopádně, není na to zrovna ten správný čas.“</p>
<p>„Nikdy není ten správný čas,“ pověděla jsem mu.</p>
<p>„Jak se s tím vyrovnáváte?“ zeptal se mě Robert.</p>
<p>„Včera v noci můj manžel nechal mého třináctiměsíčního syna hodinu v lese, kde se válel v potůčku a žral syrové myši, než můj syn odpadl na psím polštáři, kde objímal Grendela.“</p>
<p>Robert se zašklebil. „Chápu, jak to může jednoho rozhodit. Museli jste to dítě polít dezinfekcí poté, co se té příšery dotkl?“</p>
<p>„Ha. Ha.“ Zdvihla jsem složku, kterou jsem dala dohromady včera v noci, a podala mu ji. „Všechno, co máme. Biohazard to tam zběžně prošel s přenosným m-skenerem. Jsou tam kopie výsledků, společně s kopiemi mých poznámek a těch Derekových. Moc mě to mrzí, Roberte.“</p>
<p>„Díky.“ Robert přijal složku. Výraz mu zvážněl. „Mám s sebou nějaké novinky na oplátku.“</p>
<p>„Nejsou to hezké novinky, že?“ zeptala jsem se.</p>
<p>Robert vytáhl z kapsy fotku a položil ji na stůl. Vysoký muž stál na střeše zřícené budovy. Dlouhý plášť měl sešitý z kusů nejrůznějších látek a usní, a ten za ním vlál, když se procházel po ocelové traverze trčící nad strmým spádem. Ta traverza nemohla být širší než patnáct centimetrů. Vítr muži čechral černé vlasy.</p>
<p>„Razer,“ utrousila jsem. Toho parchanta se zelenou kůží bych poznala kdekoliv.</p>
<p>Když můj otec ucítil, že se má teta probouzí, vytvořil kult asasínů vychovávaných k tomu, aby ji zabili, pokud by začala dělat potíže. Nazval svůj kult Řádem sahanu, podle starověkého slova znamenajícího „vytahovat dýku z pouzdra“. Krmil je nejrůznějšími hovadinami o božskosti naší krve. Sahanu žili za jediným účelem: zabíjeli na rozkaz mého otce, aby se dostali do nebeského posmrtného života. Jejich nejvyšší cíl byl zavraždit jednoho naší krve. Moji tetu, ale tu jsem už stačila zabít já. Mě. Mého syna.</p>
<p>Můj otec v tomhle případě bruslil velice blízko hranice, kterou lidé v naší rodině nepřekračovali. Erra mi to připomínala alespoň jednou měsíčně: nestaň se bohem. Víra měla sílu, a jakmile ve vás vaši následovníci uvěřili, vaše myšlenky a činy už vám nepatřily. Nemluvě o tom, že čím víc lidí ve vás věřilo, tím blíže božské podstatě jste se přiblížili, a bohové nemohli v naší realitě existovat, ne celou dobu. Aby se zjevili, potřebovali magii, a jakmile by zavládly technologie, zabilo by je to. Roland se tomu problému vyhnul tak, že předmětem uctívání učinil naši krev, ne sám sebe, ale pokud by se řady sahanu rozšířily, bude mít na talíři zatraceně velký problém. Jeho schopnost pohybovat se volně po našem světě se naruší, bude záviset příliš na víře a magii.</p>
<p>Sahanu byli fanatici, odolní vůči přemlouvání, úplatkům i nátlaku. Podařilo se mi jednu z nich osvobodit z Rolandových spárů před téměř dvěma lety. Adora se stále učila, jak být normálním člověkem. Během jejích posledních narozenin zmizela přímo před narozeninovou oslavou, kterou jsme pro ni tajně připravili. Obrátili jsme město vzhůru nohama, když jsme po ní pátrali. Vzhledem k tomu, že patřila mezi ty nejzkušenější zabijáky, s jakými jsem kdy bojovala, byla jsem si jistá, že se jí nebo kvůli ní stalo něco špatného. Vynořila se z lesů o dvacet čtyři hodin později, pokrytá blátem. Zahlédla nějaká mláďata vyder a celý den je sledovala v řece.</p>
<p>Adora byla v hierarchii sahanu na čtvrtém místě. Razer byl první.</p>
<p>„Kde byly pořízeny?“ zeptal se Curran.</p>
<p>„V Sandy Springs.“</p>
<p>Kruci. Razer by nevkročil na mé území, pokud nedostal rozkazy tam být.</p>
<p>„Je Roland v pohybu?“ zeptal se Curran.</p>
<p>Robert přikývl. „Dostáváme zprávy o zvýšeném provozu do Jester Park.“</p>
<p>„Stahuje vojáky k sobě,“ usoudil Curran.</p>
<p>„Už to tak vypadá,“ souhlasil Robert.</p>
<p>„Můj otec chce znovu spustit válku.“ Opřela jsem se do křesla. Teď? Rozhodl se k tomu teď, když jsem měla tolik jinačího svinstva k vyřešení? Nemohl si vybrat horší chvíli.</p>
<p>Conlan se napružil a pak vyskočil Curranovi z klína, přelétl přes stůl ke mně. Zachytila jsem ho, ale dopad dvaceti kilo mě zhoupl dozadu. Olízl mi tvář.</p>
<p>Věděla jsem, že máme na kahánku. Písek v hodinách právě došel.</p>
<p>„Jaké je stanovisko Smečky?“ zeptal se Curran tiše.</p>
<p>„S Jimem jsme to probrali,“ řekl Robert.</p>
<p>Jim byl oddaný především svému lidu. Smečka utrpěla při bitvě s Rolandem velké ztráty. Šedesát dva kožoměnců se nevrátilo do Pevnosti. Devatenácti nebylo ani dvacet let. Pamatovala jsem si ta těla a nářek, sbor kvílení, prostupující Pevností, když těla sesbírali. Ještě jsem ho občas slýchávala ve snech.</p>
<p>Bojovat s mým otcem bez pomoci Smečky bude velmi těžké.</p>
<p>„Jsem tady, abych vám řekl, že Smečka se nepostaví proti Rolandovi, pokud ji přímo nenapadne,“ řekl Roland.</p>
<p>Zapůsobilo to na mě jako rána do žaludku. Měla jsem tušení, že to přijde, ale stejně to bolelo.</p>
<p>„Vzhledem k tomu, že je Atlanta metropolitní oblastí, kde žije dle posledního sčítání přes osmnáct set kožoměnců, budeme považovat jakýkoliv útok na město za přímý útok na Smečku,“ pokračoval Robert.</p>
<p>Počkat, cože?</p>
<p>„Proto mám tu pravomoc přinést vám nabídku vzájemné pomoci. V případě že vaše rodina nebo Smečka zjistí, že hrozí městu ohrožení jako například invaze Rolanda, souhlasíme, že si navzájem vypomůžeme.“</p>
<p>Curran se zatvářil neproniknutelně.</p>
<p>„Je Pán šelem ochoten to stvrdit písemně?“ zeptala jsem se.</p>
<p>„Pokud na tom trváte,“ řekl Robert. „Ale slovní souhlas by měl stačit. Prošlo to jako rozhodnutí Rady Smečky, takže je to v záznamu.“</p>
<p>„Uvědomili jste si, že jakmile se vypořádá s námi, půjde po vás, a pokud na něj zůstanete sami, rozdrtí vás,“ zamyslel se Curran nahlas.</p>
<p>„Víceméně,“ poznamenal Robert. „Potřebujeme vás a vy zase nás.“</p>
<p>Zadívala jsem se na Currana. „Připadá ti ta nabídka v pořádku?“</p>
<p>Chvíli nad tím přemýšlel. Hladila jsem Conlana po chlupaté hlavě. Zívl. Běhání po kanceláři a změna podoby ho vážně unavily.</p>
<p>„Je Roland v tom usnesení uveden jako specifická hrozba?“ zeptal se Curran.</p>
<p>„Ano,“ potvrdil Robert.</p>
<p>„Jsem pro.“</p>
<p>Robert se na mě zadíval. „Kate?“</p>
<p>„Souhlasíme,“ pověděla jsem mu.</p>
<p>„Výborně.“ Sebral složku ze stolu. „Díky za tohle.“</p>
<p>„Kdykoliv. A, Roberte? Mohl bys prosím pomlčet o tom, že se Conlan proměnil?“</p>
<p>Robert přimhouřil oči. „Snažíte se vyhnout masové vlně nadšených kožoměnců?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Budu mlčet jako hrob.“ A s tím odešel.</p>
<p>Několik minut jsme zůstali zticha. Kožoměnci měli skvělý sluch, a ten Robertův se vymykal všem tabulkám.</p>
<p>„To šlo lépe, než jsem čekala,“ zamumlala jsem konečně.</p>
<p>„Potřebují nás.“ Curran se zašklebil. „Přeju si, abychom měli víc času.“</p>
<p>Srdce mi pukalo. „Já taky.“</p>
<p>Měla jsem spoustu práce. Musela jsem navštívit čarodějky věštkyně a dát jim vědět, že musíme pokročit s plánem poslední záchrany. Můj manžel a syn tohle přežijí.</p>
<p>Dveře Špičkově ostré agentury se rozletěly a dovnitř vešel zamračený Teddy Jo.</p>
<p>„Existuje taková věc jako klepání,“ pověděla jsem mu. „Sevřeš ruku v pěst, zdvihneš ji a opatrně zaťukáš na dveře, abys člověku uvnitř dal najevo, že jsi za nimi.“</p>
<p>Teddy Jo zavrtěl hlavou. „Kate, venku se děje něco podivného.“</p>
<p>Podivnosti se mi lepily na paty. Vstala jsem a vyšla ven, s Conlanem stále v náruči.</p>
<p>Ulici zalévalo sluneční světlo, a na ní vyčkávalo třináct lidí asi třicet metrů od našich dveří. Zahalovala je dlouhá bílá roucha s hlubokými kápěmi, skrývající jejich tváře, a ometala zemi dole, vlnila se ve větru. Stáli ve dvou řadách, na každé straně šest lidí, s pažemi překříženými a rukama založenýma do rukávů. Mezi nimi vyčkávala osamělá postava v modrém rouchu.</p>
<p>Otřela se o mě magie. Připadala mi stará a mocná.</p>
<p>Postavy se nepohnuly.</p>
<p>„To je dárek od tvého otce?“ zeptal se Curran tiše.</p>
<p>„To nevím.“ Ale připadalo mi to jako jeho práce. Prastaré, temné, ale podivně krásné. Možná tohle byla jeho verze telefonního hovoru, o kterém mluvila Erra.</p>
<p>Curran mi položil dlaň na rameno. Pohled měl teď naprosto zlatý. Chloupky na paži se mu postavily do pozoru.</p>
<p>„Co se děje?“</p>
<p>„Derekův pach, který není lupem.“</p>
<p>Osoba uprostřed zdvihla paže. Modré roucho sklouzlo k zemi, odhalilo mladého tmavovlasého muže, jenž jako by zrovna odrostl klučičímu věku. Byl nahý, s postavou řecké sochy s dokonale formovanými svaly. Z krásné tváře se na mě upíraly tmavomodré oči. Přes hruď mu zela rána, vyrytá hluboko do masa, a z jejích hlubin probleskovaly zlatavé jiskry, jako kdyby doutnal zevnitř.</p>
<p>„Dcero Nimrodova,“ zvolal chlapec s přízvukem. „Očekávám tvou odpověď.“</p>
<p>Nechal ruce padnout k bokům a usmál se. Rána na jeho hrudi zajiskřila a vznítila se zevnitř. Oheň mu olízl maso, rozšiřoval se z rány. Zalil mě zápach spáleného lidského masa.</p>
<p>Co to sakra…</p>
<p>Stále se usmíval. Bublala na něm kůže a on se usmíval.</p>
<p>Prudce jsem se otočila k Teddymu Joovi a vrazila mu Conlana do náruče.</p>
<p>Teddymu ze zad vystřelila křídla. Ovanul mě vítr a pak byl na střeše, dál od nás a držel mého syna.</p>
<p>Dveře do Nicolina autoservisu se s bouchnutím otevřely, vyrazil z nich pan Tucker, v rukou svíral tabuli.</p>
<p>„Nedělejte to!“ Vykřikli jsme s Curranem současně.</p>
<p>Pan Tucker popadl nejbližší zahalenou osobu za roucho. „Váš přítel hoří!“</p>
<p>Zpod látky vystřelila chlupatá pracka. Sevřela v drápech hrdlo pana Tuckera, stiskla, a on se skácel, s šokovaným pohledem, kus jeho zakrváceného hrdla zůstal tvorovi v tlapě. Stalo se to tak rychle, tak rychle. Zabralo to jen zlomek vteřiny.</p>
<p>Už jsem měla Sarrat v rukou a byla jsem v pohybu.</p>
<p>Dvanáct postav nechalo spadnout roucha k zemi. Bílá látka zavlála, odhalila těla pokrytá krátkou hnědou srstí. Stáli na dvou nohách, nahrbení vpřed, svalnaté paže jim visely dolů, každý prst jim zakončoval dráp. Kulaté hlavy nakláněli dopředu, puklina širokých úst prozrazovala nažloutlé tesáky. Upíraly na mne velké kulaté oči, studené a prázdné, připomínaly ty soví.</p>
<p>Prudce mě udeřila vzpomínka, ostře a živě, patřila dříve mé tetě. Pokoj ve starověkém paláci, pohroužený do průsvitných závojů, tělo dítěte, tvář ohavnosti, děsivě připomínající ty na parkovišti, žvýkající pahýl krku mého strýce.</p>
<p>Curran prolétl kolem mne a zařval. Jeho zuřivost připomínala hřmění. Narazila do bestií. Zavřeštěly a schoulily se, jak se snažily všechny nesourodě ucouvnout.</p>
<p>Viděla jsem rudě. Všechny instinkty v mé mysli křičely. Zabili jednoho z mých lidí. Byli ohavnost. Zkaženost. Museli být vymýceni. Uvnitř mě zabublala zuřivost.</p>
<p>Šelmy se rozběhly k nám.</p>
<p>První tvor se po mě ohnal prackou, pročísl vzduch drápy. Uhnula jsem před nimi a sekla po nich. Sarrat prošla svaly, jako by šlo o máslo, zaryla se šelmě do hrudi. Vystříkla na mě krev, zalila mě ohavnou magií.</p>
<p>Tvor zavřeštěl a znovu se po mně ohnal. Uhnula jsem vlevo, přikrčila se a řízla ho přes nataženou paži, přerušila šlachy. Tlapa mu ochabla. Bodla jsem mu Sarrat do boku, proděravěla žaludek a játra, než jsem šavli ostrým trhnutím znovu vysvobodila. Padl na kolena a pak se pokusil znovu vyskočit na nohy. Zabořila jsem mu Sarrat do hrudi a skopla ho z čepele. Odolní parchanti.</p>
<p>Druhý tvor mi zaútočil na záda, špičky jeho drápů prošly přímo skrz vyztuženou kůži až do masa. Záda mi hořela.</p>
<p>Prudce jsem se otočila, horečnou rychlostí sekla, přeťala mu krční tepnu, znovu se otočila, abych přerušila páteř první šelmy, která znovu vstávala. Druhý tvor se sesul k zemi, krev mu tekla z krku. Svíjel se na zemi, pokoušel se mě rozdrásat drápy. Sťala jsem mu hlavu. Dva ze hry.</p>
<p>Kolem mne prolétlo tělo, mířící ke mně. Curran trhal ty bestie na kusy, lámal kosti, rval maso, místo rukou měl tlapy, ale zbytek zůstal lidský.</p>
<p>Třetí tvor po mně skočil. Klesla jsem k zemi, přeťala mu stehenní tepnu a pak se otočkou dostala pryč z cesty, když padal. Plazil se ke mně. Dupla jsem mu na zátylek. <emphasis>Chcípni, ty zasraný parchante.</emphasis></p>
<p>Chlapec stále hořel. Na hrudi měl popel, ale pořád se usmíval, sledoval mě pohledem. Jak to, že byl sakra vůbec ještě naživu?</p>
<p>Vzduch za mnou prořízlo ostré vlčí zavrčení. Derek s krátkým mečem v ruce skočil na tvora po mé levici a brutálním máchnutím mu usekl paži. Po mé pravici se otáčela Julie, sekala kolem sebe dvěma tomahavky. Děti dorazily.</p>
<p>Ramena a stehna mě pálila od škrábanců, a rány na zádech mi žhnuly, jako by do nich někdo nasypal sůl. Zbývali už jen čtyři tvorové.</p>
<p>Otřásl mnou výboj magie, málem mi podrazil nohy. Nějaká obrovská síla zrovna shora prolomila hranice mého teritoria.</p>
<p>Prudce jsem se otočila. Na severozápadě proletěla mraky ohnivá koule.</p>
<p>Teddy Jo klouzavě prosvištěl nad námi. S prázdnýma rukama. Kde byl Conlan? Otočila jsem se a zjistila, že ho drží Julie.</p>
<p>„Kate!“ Teddy Jo ukázal na ohnivou kouli.</p>
<p>„Zvládnu to tady,“ zavrčel Curran vedle mě. „Běž!“</p>
<p>Popadl mě za pas a vyhodil mě vzhůru. Vystřelila jsem tři metry do vzduchu. Teddy Jo mě chytil za paže a přitáhl mě k sobě, obemkl mi žebra rukama, a pak jsme svištěli vzduchem ke sloupu stoupajícího dýmu.</p>
<p><emphasis>Poznámka pro sebe: A</emphasis><emphasis>ž tohle skončí, vysvětlit manželovi, aby m</emphasis><emphasis>nou v životě už takhle neházel.</emphasis></p>
<p>Pode mnou klouzaly zničené ulice. Poryvy větru mě tahaly za tváře. Stoupající sloup dýmu se blížil. Oblast nad ním vřela magií. Nahoře se dělo cosi strašlivého.</p>
<p>„Leť rychleji!“</p>
<p>„Nechtěj, abych tě upustil.“</p>
<p>Vteřiny uplývaly. Pod námi líně ubíhaly střechy, následované rozvalinami, pak další střechy, až jsme se nakonec ocitli na Bezejmenném náměstí. Dým stoupal ze středu ulice. Teddy Jo prudce klesl tím směrem. Tři metry nad cestou mě pustil. Padla jsem dolů a překulila se zpátky na nohy.</p>
<p>Ulice byla prázdná. Otáčela jsem se kolem, pátrala po nepříteli. <emphasis>Kde kruci jsi, ty parchante?</emphasis></p>
<p>Magie mě prudce udeřila shora. Zdvihla jsem hlavu. Nahoře v hustých, nízkých mračnech cosi jasně rudě zažhnulo. Magie zarezonovala jako obrovský zvon, vibrace otřásly zemí.</p>
<p>„Do hajzlu!“ zavrčel Teddy Jo. V ruce se mu objevil meč a obalily ho plameny.</p>
<p>Cosi se řítilo skrz mraky, zářilo rudě a pak plnou rychlostí udeřilo do země. Skočila jsem pryč. Teddy Jo stočil let do strany. To cosi narazilo do asfaltu jako dělová koule, zvedlo z něj obláčky páry. Asfalt kolem místa dopadu měkl a roztápěl se.</p>
<p>Přiběhla jsem k zářícímu čemusi, Sarrat připravenou v ruce.</p>
<p>Zastavila mě vlna tepla. Prodírala jsem se skrz ni, stínila si oči rukou.</p>
<p>Rudý svit pohasínal. Na cestě bezvládně leželo tělo. Mladík kolem dvaceti, nejspíš čínského původu, uhrančivě krásnou tvář měl pohmožděnou a rozedranou. Znala jsem ho. Chodil do školy s Julií. Jmenoval se Yu Fong. Jednou nebo dvakrát přišel k nám domů, aby se učil s Julií a Ascaniem, a oba chlapci strávili celou dobu tím, že se navzájem pražili pohledem.</p>
<p>Padal nejméně pět vteřin, možná déle. Co se to ksakru dělo?</p>
<p>V mracích nade mnou sršela magie. Její intenzita mě obírala o dech. Zatlačila na mě jako obrovská ruka. Nebyla jen stará, ale prastará, podobně jako hory. Všechny chloupky na zátylku se mi postavily do pozoru.</p>
<p>Pevně jsem se rozkročila a zatáhla za proudy magie kolem mne, vzývala své území, magii, kterou země vydechovala, a směřovala ji nahoru jako štít. Kolem mě zavířil neviditelný vítr. Kusy rozbitého asfaltu se otřásly a lehce se zdvihly, zachycené v proudu moci mířícím vzhůru.</p>
<p>Mraky nade mnou vřely.</p>
<p>Magie ke mně proudila a já ji soustředila nad nás tři.</p>
<p>Skrze mraky proklouzla tmavá silueta, tak obrovská, že má mysl odmítala přijmout, že je skutečná. Ale byla tam, a pak zmizela nahoře na obloze, rozplynula se v mlhu.</p>
<p>V zuřící bouři magie jsem se obrnila, ruce jsem zdvihla na úroveň boků. Divoce jsem se zazubila na oblohu. <emphasis>No tak. Máme spolu nevyřízené účty.</emphasis></p>
<p>Temná silueta se vznášela kdesi nade mnou, skrytá v mracích, ale vyzařující magii jako maják světlo.</p>
<p><emphasis>Tak se ukaž! Ukaž, co v tobě je.</emphasis></p>
<p>Zaváhalo to.</p>
<p>Tak fajn. Zatlačila jsem. Magický štít, který jsem nad námi vystavěla, se rozpůlil. Nahoru vystřelil gejzír moci.</p>
<p>Neznámý tvor v mracích svištěl pryč, stoupal čím dál výš znepokojující rychlostí. Stačil okamžik a zmizel.</p>
<p>Vyčkávala jsem.</p>
<p>Minuta se napjatě provlekla kolem.</p>
<p>A pak další.</p>
<p>Bylo to pryč.</p>
<p>Teddy Jo přistál vedle mě. „Co to u všech hromů bylo?“</p>
<p>„To nevím.“</p>
<p>Pustila jsem magii ze sevření, uhladila ji do jejího původního stavu, a přidřepla si u Yu Fonga. Žár už stačil vyprchat. Natáhla jsem se nad stále teplým asfaltem a dotkla se jeho krku. Puls.</p>
<p>Nedokázala jsem ani odhadnout, z jaké výšky se zřítil. Tří set metrů, šesti set metrů, víc? Nevypadal úplně rozbitý, a stále dýchal. Natáhla jsem se k němu znovu, snažila se vycítit jeho magii. Nic, až na drobný náznak. Veškerá jeho moc se soustředila dovnitř.</p>
<p>Teddy Jo zaklel.</p>
<p>Otočila jsem se k němu. „Dýchá. Prosím, vrať se za Curranem a vyřiď mu, že budeme potřebovat auto.“</p>
<p>„Zůstaň naživu!“ Teddy Jo rozpřáhl křídla a vznesl se na oblohu.</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p>
</section>
<section>
<p>6.</p><empty-line /><p>Dřepěla jsem u těla Yu Fonga. Podlitiny na jeho tváři nabraly jasně červenou barvu, oděrky a rány se zavíraly a vyplňovaly tak rychle, že jsem doslova viděla, jak se na něm hýbe maso. Prsty na pravé ruce mu trčely v podivném úhlu, měl je polámané. Šaty na něm neshořely. Zřítil se z katastrofální výšky, rozžhavil se tak, že roztavil asfalt, ale vybledlé džíny a šedé triko neměl ani ožehlé.</p>
<p>Zpoza rohu se vynořil Curran a sprintem se ke mně blížil. Čelo a vlasy měl zpocené. Neobtěžoval se s autem. Napřímila jsem se. Zastavil skoro smykem, pak mě popadl a přitiskl mě k sobě, až mi kosti zaprotestovaly.</p>
<p>„V pořádku?“ zeptal se.</p>
<p>„V pořádku,“ zasípala jsem. „A Conlan?“</p>
<p>Pustil mě, políbil mě a pak si mě prohlédl, jako by mi nevěřil. „Má ho Teddy Jo. Zamkl se s ním v kanceláři.“</p>
<p>Výborně. Kdybyste chtěli násilím vniknout do Špičkově ostré agentury, potřebovali byste tank.</p>
<p>„Podívej,“ ukázala jsem na Yu Fonga.</p>
<p>Curran přimhouřil oči. „Toho kluka znám.“</p>
<p>„Ano. Byl u nás doma. Chodíval do školy s Julií.“</p>
<p>„Co je zač?“</p>
<p>„Nemám tušení,“ řekla jsem mu. „Ale určitě něčím je.“</p>
<p>V dálce zaburácely motory na očarovanou vodu.</p>
<p>„Děti jsou v pořádku?“</p>
<p>„Jsou v klidu.“</p>
<p>Z okolních kancelářských budov začali vylézat lidé. Márnice na východním konci náměstí světle modře zářila. Musely se kolem ní aktivovat clony, což nebylo zas až tak překvapující. Kdokoliv s jiskřičkou magie v okruhu čtyř a půl kilometru ten výbuch ucítil. Když jste se nacházeli přímo pod ním, připadali jste si jako uvnitř jednoho z těch starých kostelních zvonů, zatímco je kněží rozhoupávali lany. Ten třesk mi zarezonoval lebkou a otřásl mnou, a to jsem měla lepší obranu než většina lidí v Atlantě. ÚPJ sem brzy dorazí a bude klást nepříjemné otázky, na které nebudeme moci odpovědět. Zabere to den, možná víc, a my nemohli promrhat ani ten.</p>
<p>Museli jsme Yu Fonga přesunout. Spadl z mraků, takže nějaké přenášení jeho stav zrovna nezhorší.</p>
<p>Naše dva džípy se dovalily na náměstí a zastavily. Právě včas.</p>
<p>Julie vyskočila ven z prvního a Derek zase z druhého.</p>
<p>„Zlato?“ poprosila jsem.</p>
<p>Curran se natáhl k Yu Fongovi, popadl ho za triko a džíny a zdvihl ho z horkého asfaltu. Na zlomek vteřiny jsem ho přidržela také, aby ho Curran mohl vzít do náruče jako dítě a odnést ho do nejbližšího džípu.</p>
<p>„Yu Fongu!“ Julie přiběhla až k nám. „Je v pořádku?“</p>
<p>„Zrovna spadl z těch mraků na zem,“ pověděla jsem jí. „Jak to, že je stále naživu?“</p>
<p>„Je Suanni.“</p>
<p>Zamrkala jsem. Podle čínské mytologie drak zplodil devět synů, každého se samicí jiného druhu. Suanni byl křížencem lva a draka, stvořením ohně. Takže představoval tvora nejpodobnějšího drakovi, jakého byste mohli najít v Atlantě.</p>
<p>„Julie. Byl u nás doma. Proč jsi mi o tom neřekla?“</p>
<p>Zamávala rukama. „Nějak na to nepřišla řeč.“</p>
<p>„Co tím myslíš, nepřišla na to řeč?“ Curran zavrčel.</p>
<p>Krucinál. „Až příště do domu přivedeš polovičního draka, chci o tom vědět. Takové životně důležité informace potřebuju.“</p>
<p>„Je to jen týpek, co se mnou chodil do školy. Neděláme z toho velkou vědu.“</p>
<p>Vrrr. „Dokáže regenerovat?“</p>
<p>„To nevím. Nikdy jsem se ho nezeptala. Myslím, že ano. Dali to bude vědět. Už se potkali. Říká jí Bílý tygr, jako by šlo o její opravdové jméno.“</p>
<p>„Proměňuje se?“ Curran něžně naložil Yu Fonga na zadní sedadlo.</p>
<p>„Tak trochu. Nikdy jsem ho neviděla proměnit se úplně. Obvykle to ani nepotřebuje. Umí vytvořit oheň. To většinou stačí.“</p>
<p>„Dokáže létat?“</p>
<p>„Já nevím!“ Julie rozpřáhla ruce.</p>
<p>Vrrr.</p>
<p>Nasoukala jsem se do džípu. Curran si sedl za volant a šlápl na plyn. Rozjeli jsme se ke Špičkově ostré agentuře. Derek a Julie za námi naskočili do druhého auta.</p>
<p>Svírala jsem Sarrat. Z čepele stoupaly tenké pramínky páry, olizovaly vzduch.</p>
<p>„Mluv se mnou,“ řekl Curran.</p>
<p>„Zabili pana Tuckera.“</p>
<p>„Zaplatí za to,“ ujistil mě.</p>
<p>„Nikdy nikomu nic neprovedl.“</p>
<p>„Já vím,“ řekl. „Já vím.“</p>
<p>Auto nadskočilo na hrbolu na cestě.</p>
<p>„Cítil jsi už někdy podobný pach?“ zeptala jsem se. „Viděl jsi někdy dřív jednoho z těch hajzlů?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Ale já ano. Ta vzpomínka mě bodla, ostře a studeně. Sarrat zasyčela.</p>
<p>Curran se na mě krátce zadíval. „Povídej.“</p>
<p>„Pověděla ti někdy má teta, jak vymřela naše rodina?“ zeptala jsem se.</p>
<p>„Zmiňovala válku.“</p>
<p>„Napadla je armáda. Přišli z moře. Měli mocnou magii, která se nepodobala ničemu, s čím se kdy setkala, a přivedli s sebou hordu příšer. Zatímco můj otec a Erra vyrazili pryč na setkání s jinými králi, zradili je. Když se teta a otec vrátili, našli své bratry a sestry zavražděné a tvory ohlodávající jejich mrtvoly. Když jsem sdílela své vzpomínky s Errou, ona se mnou sdílela ty své.“</p>
<p>Před očima mi bleskl obraz tvora svírajícího bezvládné tělíčko dítěte, ohlodávajícího rudý pahýl krku. „Vypadali nějak takhle. Podobně.“</p>
<p>„Podobně, ale ne stejně?“ zeptal se Curran.</p>
<p>„Eřřini tvorové byli šediví a lysí. Tihle jsou hnědí a mají srst. Ale byli cítit stejně. Zkaženě. Jako něco, co je potřeba vymýtit.“</p>
<p>„Něco, co páchne jako lupus a nemělo by to existovat.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Musíme jednoho nechat pro ni,“ řekl. „Chci, aby se na něj podívala. Co dalšího ti o nich řekla?“</p>
<p>„Že přišli ze Západního moře, ze Středomoří. Šineár se nikdy předtím neobával invaze z moře.“</p>
<p>„Proč?“ zeptal se Curran.</p>
<p>„Kvůli Sidoncům,“ pověděla jsem mu. „Starověkým Féničanům. Podle Erry nazývali moře svým otcem a plavili se po něm, aby drancovali a prodávali svá purpurová barviva. Sidonci si zbudovali opevněná města na pevnině, dále ve vnitrozemí, aby nájezdníkům připravili cíl. A když se útočící armáda vylodila, Sidonci splynuli s vrchovinou a pak, když nepřítel mašíroval k nejbližšímu městu, na něj podnikali výpady, ukrajovali z jejich vojsk kousek po kousku, než se znovu rozplynuli v divočině.“</p>
<p>„Nechali je vykrvácet,“ usoudil Curran.</p>
<p>„Jop. A když se armáda konečně dostala k městu, jejich morálka byla v troskách. Když se některým nájezdníkům podařilo přežít a vrátili se k moři, zjistili, že jejich lodě získaly nové majitele. Sidón měl jeden hlavní přístav, Tyros, velké město obchodníků. Obrovské hradby, hlídaný přístav, s řetězy u bran a mořskými tvory strážícími vody. Pevnost. Neproniknutelnou.“</p>
<p>Zarazila jsem se. „Teta mi vyprávěla, že potkala muže, který unikl z Tyru. Pověděl jí, že když uléhali do lože, moře bylo čisté, a když se probudili, neviděli na hladinu, protože se přístav hemžil plachtami. A z lodí vyskákal příval příšer. Nájezdníci nebyli organizovanou armádou, ale hordou. Měli s sebou magické šelmy čpící po zkaženosti, vojáky, které nikdo nedokázal zabít, a co stačili dobýt, to vypálili do základů. Kámen nezůstal na kameni. Všechno se obrátilo v popel.“</p>
<p>„Jako ta bedna,“ řekl.</p>
<p>„Jako ta bedna.“</p>
<p>Jeli jsme v tichosti.</p>
<p>„Chce odpověď,“ ucedila jsem mezi zuby.</p>
<p>Curranovy oči na okamžik zazářily zlatem. Vycenil zuby. „Ach ano, jednu mu dáme. Nebude vyhýbavá, a rozhodně se mu nebude líbit, to ti slibuju.“</p>
<p>To je dobře.</p>
<p>Curran stočil džíp na Jeremiah street. Před Špičkově ostrou agenturou se na asfaltu rozprostíraly pozůstatky masakru. Vozovku vlhkou krví pokrývala groteskně pokroucená těla, potrhaná a zmrzačená. Ležel tam zhroucený i pan Tucker, mezi vší tou krví a nepořádkem vypadal malý a jaksi ztracený. Uprostřed toho všeho se zdvihal sloup ze světlého popela ve tvaru člověka.</p>
<p>„Přestal se vůbec někdy usmívat?“ zeptala jsem se.</p>
<p>„Ne. Ten úsměv mu zůstal na rtech, dokud se mu oči neuvařily v hlavě.“</p>
<p>Tohle bylo naprosto mimo mé schopnosti. Neměla jsem ani ponětí, jak se s podobnou magií vypořádat. Nevadí. Učila jsem se rychle.</p>
<p>Když jsme parkovali, z drátenické dílny vyšel Bill Horn. Bill opravoval hrnce, příbory, cokoliv kovového. Také brousil nože a nosil s sebou bowie kudlu dost velkou, aby s ní zabil medvěda. Menší postavy s rozložitými rameny a holou hlavou vypadal jako někdo, s kým jen tak nepohnete, když se zabejčí.</p>
<p>Přešel k místu, kde jsem klečela u mrtvoly pana Tuckera. Býval to člověk. Zdravil nás. Já mu nosila ledový čaj. Teď z něj zbylo jen mrtvé tělo. Zlomek vteřiny, a jeho život skončil.</p>
<p>„Není to vaše chyba,“ řekl Bill.</p>
<p>„Ano, je. Mohla jsem na něj křiknout, aby se nepřibližoval, když se poprvé vypotácel na ulici.“</p>
<p>„Neposlechl by. Neměl v sobě kouska zatracenýho rozumu. Není to vámi. Je to tímhle.“ Pomalým gestem obsáhl celou ulici pokrytou krví. „Tou Změnou.“</p>
<p>Neřekla jsem nic.</p>
<p>„Byl to cvok,“ pověděl mi Bill tlumeně.</p>
<p>„Ano, ale byl to náš cvok.“</p>
<p>Curran ke mně přišel a položil mi dlaň na rameno. Bill se zadíval na mrtvolu pana Tuckera, pak na jatka, a nakonec na Currana. „Budete potřebovat nějakou pomoc, lidi?“</p>
<p>„Zvládneme to,“ pověděl mu Curran. „Díky. Omlouvám se za ten nepořádek.“</p>
<p>Bill znovu přikývl. „Uvažoval jsem, že bych se podíval za dcerou do Gainesville.“</p>
<p>„Dobré místo na rybaření,“ poznamenal Curran.</p>
<p>„Jo,“ souhlasil Bill. „Můj zeť říkal, že vytáhl patnáctikilového mořského okouna z Lake Lanier. Nemůžu ho nechat, aby překonal můj rekord, víte.“</p>
<p>„Možná je dobrá chvíle je navštívit,“ řekl Curran.</p>
<p>„Myslíte, že tak dva týdny by mohly stačit?“</p>
<p>„To zní dobře.“</p>
<p>Bill přikývl a zamířil ke svému obchodu.</p>
<p>Napřímila jsem se. „Sousedi raději utíkají za humna.“</p>
<p>„Za ty čtyři roky, co tady máš kancelář, se jim nikdo nepokusil vloupat do obchodů a dílen,“ připomněl mi Curran. „Nikoho z nich nezranilo magické svinstvo. Ulici jsme ochránili. Teď nám můžou dopřát trochu oddechu, zatímco to budeme řešit.“</p>
<p>„Pomůžeš mi ho dostat ze silnice?“ zeptala jsem se.</p>
<p>Zdvihl pana Tuckera a odnesl ho na chodník před Špičkově ostrou agenturou.</p>
<p>Zaklepala jsem na dveře mé kanceláře. Otevřel je Teddy Jo s velmi lidským Conlanem v náruči. Vzala jsem si ho k sobě. Můj syn zívl a malátně mě plácl ručkou po tváři. Objala jsem ho, přitiskla ho k sobě, vešla dovnitř a posadila se do křesla. Potřebovala jsem jen třicet vteřin, abych se znovu uklidnila.</p>
<p>„Nechtěla bys mi prozradit, co to všechno mělo znamenat?“ Teddy Jo se naklonil přes stůl.</p>
<p>„Někdo mi poslal dřevěnou bednu plnou popela, byl v ní nůž a růže. Podle všeho chce odpověď.“</p>
<p>Derek vešel do kanceláře a zamířil ke kóji se zásobami, kde jsme měli bělidlo, benzín a další prima věci, co jsme používali na úklid.</p>
<p>„Kdo ji poslal? Proč? Co ta bedna znamená?“ vyptával se dál Teddy Jo.</p>
<p>„Nejspíš vyhlášení války.“</p>
<p>„Někdo nás chce napadnout?“</p>
<p>„Možná.“</p>
<p>„Kdo nás chce napadnout?“</p>
<p>„To nevím.“</p>
<p>„Ale musíš o tom mít nějaké povědomí.“</p>
<p>„Kdybych měla, už bych s tím něco udělala. Podle tvých zkušeností většinou sedím na zadku a nic nedělám, když je město v ohrožení?“</p>
<p>„Můžeš mi aspoň říct, co za druh magie to je?“</p>
<p>„Proč myslíš, že bych to měla vědět?“</p>
<p>Teddy Jo ukázal směrem na Bezejmenné náměstí. „Protože jde o prastarou moc. Když má někdo problém s prastarou vyšší mocí, jdou za tebou. Ty jsi na staré zákeřné svinstvo expert.“</p>
<p>„Snažím se rozhodnout, jestli mi to má lichotit nebo se mám urazit.“</p>
<p>„Pokud ti poslali zprávu, musí si myslet, že ji pochopíš. Pokud ne, zeptej se někoho. Tohle město jde ke všem čertům. Lidi končí uvaření, spálení zaživa a ty tady sedíš. Jsi In-Šineár. Udělej s tím něco!“</p>
<p>Curran se hrozivě tyčil vedle Teddyho Joa. Oči mu teď naprosto zezlátly. Ani jsem ho neslyšela přijít.</p>
<p>„Ajaj,“ prohlásil Conlan.</p>
<p>Teddy Jo si uvědomil, že právě nastal ten nejvyšší čas, aby přestal mluvit, tak zaklapl ústa.</p>
<p>Curran si ho měřil soustředěným pohledem dravce. Teddy Jo se napřímil a o krok ustoupil od stolu.</p>
<p>„Jsem In-Šineár,“ pověděla jsem mu. „Ale nejsem vševědoucí, ani všemocná. Nejsem bůh. Technicky vzato je to všechno vyjmenované spíš tvoje parketa.“</p>
<p>Mlčel.</p>
<p>Vzala jsem kus papíru a nakreslila na něj symbol z bedny. „Co ti to připomíná?“</p>
<p>„Podprsenku?“ tipl si Teddy Jo.</p>
<p>„To je naše jediná stopa po adresátovi. Jen si posluž.“</p>
<p>Párkrát zamrkal, složil papír na polovic, pak znovu a nacpal si ho do kapsy u džínů.</p>
<p>„Pořád máš tu dodávku na mrtvoly?“ zeptala jsem se. Teddy Jo vedl márnici. Ta poskytovala služby velmi konkrétní klientele, většinou šlo o řecké novopohany, a značnou část peněz si vydělával díky vedlejšímu příjmu. Vyráběl a prodával mrazáky na mrtvoly, pitevní stoly a auta na převážení mrtvol. Prohledával vrakoviště a skládky, upravoval si vybavení a pak ho pronajímal ve městě a sousedících okresech.</p>
<p>Teddy Jo se zašklebil. „Není to dodávka na mrtvoly. Je to vůz pro Fortelné Uklizení Nedávno Umrlých Smrtelníků.“</p>
<p>„Uvědomuješ si, že má zkratku FUNUS?“ upozornil ho Derek.</p>
<p>Teddy Jo se na něj bezvýrazně zadíval. „Ano. V tom je právě ten vtip.“</p>
<p>Šibeniční humor anděla smrti, co bychom si bez něj jen počali? „Vážně by mi pomohlo, kdybys vzal svůj FUNUS, naložil do něj těla, a rozvezl je po městě.“</p>
<p>Teddy Jo zdvihl obočí. „Kam?“</p>
<p>„Všude. Pár jich dovez Biohazardu, jedno Smečce, jedno Kasinu, a jedno čarodějkám. Všem, kdo by měli vědět o tom, že ti tvorové existují. Co už, dovez jednoho i Řádu.“</p>
<p>„Co jim mám říct?“ zeptal se Teddy Jo.</p>
<p>„Pověz jim, že nás ti tvorové napadli. Je s nimi něco špatně a my potřebujeme vědět, odkud se tu vzali. Chceš nám pomoct? Udělej to, prosím.“</p>
<p>„Seženu dodávku,“ odpověděl.</p>
<p>Stal se zázrak, telefon fungoval a Curranovi se podařilo dovolat Smečce na první dobrou. Dali slíbila, že u nás budou co nevidět a že s sebou vezme Doolittla. Další telefonát patřil Cechu. Zavolal čarodějku léčitelku a trval na tom, ať přijede do agentury a ošetří mě. Curran a já jsme dosáhli vzájemného porozumění. On neprotestoval, když jsem se po hlavě vrhala do nebezpečí, a já se s ním nehádala, když k léčbě mých zranění přizval hordu mágů léčitelů. Léčitelka dorazila o půl hodiny později, zaklínáním zavřela mé rány, varovala mě, ať se šetřím, i když jsme obě věděly, že její radu budu ignorovat, a odešla.</p>
<p>Dali byla ještě pořád na cestě, což mě nepřekvapovalo. „Co nevidět“ v Atlantě po Změně znamenalo tak hodinu až dvě. Využili jsme ten čas, abychom shromáždili těla, svázali je řetězem dohromady pro případ, že by se rozhodla i po smrti znovu povstat, zametli prach do vzduchotěsné plastové nádoby, a dali Conlanovi jeho druhou snídani. Pokusila jsem se mu vnutit cereálie. Převrátil misku a narazil si ji na hlavu. Udělali jsme smrtelnou chybu, že jsme se tomu zasmáli. Pak se totiž rozhodl, že miska je nepostradatelný módní doplněk, a odmítal se jí zbavit. Také dospěl k názoru, že nějaké cereálie jsou hluboko pod jeho úroveň, takže je vyplivoval mnoha vynalézavými způsoby. Derek vyrazil klusem po ulici a vrátil se s uzeným krůtím stehnem od prodavače ve stánku. Měla jsem na výběr: hladového Conlana, nebo Conlana nacpaného krůtím masem, a rozhodla jsem se pro to druhé.</p>
<p>Teddy Jo se vrátil s dodávkou. Curran, Derek a já jsme začali nakládat těla, zatímco Julie čistila ulici. Když už nám zbývaly jen tři mrtvoly, zpoza rohu se vynořila Smečková dodávka a zastavila u nás. Ze sedadla řidiče vyskočila Dali, prudce rozevřela zadní dveře, odkud vyložila skládací kolečkové křeslo, a pak zdvihla Doolittla. Na okamžik na ně byl poněkud komický pohled. Drobounká Indonésanka s tlustými brýlemi nesla černocha ve středních letech, dvakrát tak velkého než ona sama. Pak ho opatrně usadila do křesla a Doolittle nás všechny přejel pohledem.</p>
<p>Curran a Derek drželi dvě chlupatá těla. Já a Teddy Jo jsme jim na nohy upevňovali okovy. Julie polila ulici benzínem a zapálila ho. V ruce držela hadici pro případ, že by se plameny vymkly kontrole. A Conlan na to všechno dohlížel z vysoké dětské židličky ve dveřích kanceláře, s napolo snězeným krůtím stehnem v ruce a plastikovou miskou na hlavě. Zahlédl Doolittla a zamával na něj krůtí nohou.</p>
<p>„Baddadda!“</p>
<p>Proč já?</p>
<p>Dali nehnula ani brvou. „Kde je Yu Fong?“</p>
<p>„Je uvnitř,“ oznámila jí Julie. „Půjdu s tebou.“</p>
<p>Podala mi hadici a pak si obě pospíšily do kanceláře.</p>
<p>„Bada!“ vrtěl se Conlan v židličce.</p>
<p>„Zůstaň tady,“ pověděla jsem mu.</p>
<p>„Dadbadaa!“</p>
<p>„Neodmlouvej své matce,“ pokáral ho Curran.</p>
<p>Když oheň dohořel, naložili jsme poslední tělo, až na jedno, které skončilo omotané řetězy v našem džípu, a jedno navíc jsme svázané uložili v mrazáku v kanceláři. Teddy Jo odjel a já se vrátila dovnitř.</p>
<p>Yu Fong vypadal, že je na tom pořád stejně.</p>
<p>„Jaké jsou jeho vyhlídky?“ zeptala jsem se.</p>
<p>Doolittle se ke mně obrátil. „Je stabilní. Upadl do léčivého kómatu.“</p>
<p>„Jak dlouho to potrvá?“</p>
<p>„To nevím,“ odtušil mág. „Hodinu, den, sto let. Může se probudit, až budou naši vnuci starci.“</p>
<p>Výborně. „Je možné ho nějak probudit?“</p>
<p>„Ano,“ řekl Doolittle. „Můžeme ho začít topit nebo dusit. Může se probrat, nebo může také umřít. Když se probudí, jeho proces uzdravování může být nenávratně přerušen, a pořád může zemřít.“</p>
<p>„Existuje nějaká možnost, při které by nemusel umřít?“ zeptala se Julie.</p>
<p>„Ano,“ řekl Doolittle. „Nechte ho spát.“</p>
<p>Promnula jsem si tvář. Můj jediný svědek si hrál na vlastní verzi Šípkové Růženky. Možná bych někde mohla splašit Krásného prince, aby ho probudil polibkem.</p>
<p>„Něco v něm je,“ oznámil nám doktor.</p>
<p>„Co tím myslíte?“</p>
<p>„Je v něm nějaký cizí předmět. Možná ho někdo probodl, nebo jde o něco, co si vložil do vlastního těla, aby to bezpečně ukryl.“</p>
<p>Kožoměnci občas využívali svou schopnost se rychle hojit těmi nejpodivnějšími způsoby. Než Andrea přijala svou pravou podstatu, měla v těle amulet blokující její moc. Yu Fong možná provedl to samé.</p>
<p>„Mohlo by ho to udržovat v kómatu?“</p>
<p>„Možná,“ připustil Doolittle.</p>
<p>„Měli bychom to vyjmout?“</p>
<p>„Ne, pokud nechceme ohrozit jeho život.“</p>
<p>Vrrr.</p>
<p>„Probouzet ho nebudete,“ prohlásila nesmlouvavě Dali. Znělo to hodně jako rozkaz.</p>
<p>Já jí pohled oplatila. Upřeně hleděla přímo na mě, nemrkajícím pohledem očí schovaných. Přes zorničky se jí přelil nazelenalý svit. Snažila se ukázat svou dominanci. Dva roky na pozici Paní šelem si na ní vybraly svou daň.</p>
<p>Pohled jsem jí oplatila. „Dej mi pak vědět.“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Až si vzpomeneš, že nejsem členem Smečky. Nejsi moje alfa, Dali. Vypni ty světlomety.“</p>
<p>Zpražila mě pohledem. Vyčkávala jsem. Žila jsem s bývalým Pánem šelem. Můj manžel mě zpražil svým alfa pohledem zrovna dnes ráno, když jsem mu sdělila, že hodlám vyhodit jeho staré triko. Zdálo se, že dokud má neporušený límeček, považoval ho za použitelný oděv, a bylo jedno, kolik v sobě mělo děr.</p>
<p>„Probouzet ho nebudete,“ zopakovala, tentokrát o něco vlídněji.</p>
<p>„Ne, to nebudeme.“ I když bych obětovala rok vlastního života, abych přišla na to, s čím v těch mracích bojoval, riskovat kvůli tomu jeho život nestálo za to. „Má nějakou rodinu? Někoho, komu můžeme zavolat?“</p>
<p>„Jeho rodina ho nechala celé roky hnít v kleci pytláků, kteří z něj ukrajovali kousky, aby je mohli prodávat na černém trhu. Pochybuju, že jim na něm záleží. Postaráme se o něj v Pevnosti,“ rozhodla Dali.</p>
<p>„Ne,“ řekla Julie.</p>
<p>Dali ji vůbec nevzala na vědomí. „My se o něj zvládneme postarat nejlépe.“</p>
<p>„To si nemyslím,“ namítla jsem.</p>
<p>„Nepotřebuju tvé povolení,“ ucedila Dali.</p>
<p>„Nemáš žádný důvod, proč ho brát s sebou. Za prvé, nepatří mezi členy Smečky, Dali. Unesla bys občana Atlanty. A za druhé, Yu Fong se zřítil a vytvořil ten úžasný kráter proto, že s něčím bojoval v mracích. Něčím prastarým a magickým, co si uvědomovalo hranice území a mou moc, protože jakmile jsem se ukázala a přeskupila magii, abych nás chránila, vyrazilo to pryč. Vrátí se to, aby svůj úkol dokončilo. Když se ujmete Yu Fonga, z Pevnosti se stane cíl, a nemáte moc, abyste tomu mohli vzdorovat. Jim ti nedovolí, abys ho u vás nechala.“</p>
<p>Otevřela ústa.</p>
<p>„A za třetí, Doolittle zrovna řekl, že pro něj nemůže nic udělat. Nemám pravdu?“</p>
<p>Mág léčitel přikývl. „Můžeme mu jen dopřát pohodlí.“</p>
<p>„Takže není žádný neodkladný důvod, proč ho brát do Pevnosti.“</p>
<p>Dali si postrčila brýle na nose výš. „Občas tě vážně nesnáším.“</p>
<p>„Vítej v klubu.“</p>
<p>„Je výjimečný,“ řekla. „Posvátný.“</p>
<p>Ano, stejně tak jako ona. „To si uvědomuju. Proto ho beru s námi domů.“</p>
<p>Kde jsme měli clony a přátelské vražedné sousedy, aby mě podpořili.</p>
<p>„Můžeš ho navštívit, kdykoliv budeš chtít, ale nebudeš ho převážet k vám, protože mi bezpochyby zavoláš ani ne hodinu poté, co se dostaneš zpátky do Pevnosti, a budeš po mně chtít, abych ho vyzvedla. Neměli bychom s ním hýbat víc, než je nutné. Už tak je pod velkým stresem.“</p>
<p>Zamyslela se nad tím. „Kdo ho pohlídá?“</p>
<p>„Adora.“</p>
<p>Dali nakrčila nos. „Je schopná na něj dohlédnout? Víš, jaká je. Co když uvidí motýla?“</p>
<p>„Zaplatím jí.“</p>
<p>Před pár měsíci Adora zjistila, že když odvede zakázku pro Cech, vydělá si tím peníze a bude je moci utratit, jak se jí zlíbí. Takže jakmile mi peníze několikrát ukázala, a já jí také několikrát potvrdila, že ty peníze jí opravdu patří, šla poprvé nakupovat, a my zjistili, jak vypadá hromada sladkostí za dvanáct set dolarů. Jedla je v jednom kuse další tři dny, a pak zbytek týdne proležela na našem gauči, protože ji rozbolelo břicho. Teď pracovala jako žoldačka, a měla v Cechu to nejvyšší procento splněných zakázek. Brala své kšefty až absurdně vážně. Bylo jedno, že pršelo, zuřila plískanice, kroupy, nebo z kanálů vybublával fialový žíravý sliz, a padaly tajemné sněhové vločky, které jiskřily při dopadu na kov. Ať už byly okolnosti jakékoliv, Adora svou práci odvedla. Dali to věděla.</p>
<p>„Tak fajn,“ utrousila. Podle tónu jejího hlasu se jí to nelíbilo.</p>
<p>To bylo v pořádku. Taky se mi nelíbila spousta věcí, ale vesmíru na tom naprosto nezáleželo, takže proč by se všehomír měl nějak přetrhnout kvůli Dali.</p>
<p>„Postaráte se o něj nejlépe, jak umíte, viďte?“</p>
<p>„Ne, pohodím ho do nejbližšího kanálu a zasypu mu hlavu hlínou.“</p>
<p>Povzdechla si. „Musím se každý večer vypořádat se dvěma tisíci chytráků. Prostě mi řekni, že se o něj postaráš, Kate.“</p>
<p>„Chodil do školy s Julií. Byl u nás doma. Není to cizinec. Samozřejmě, že se o něj postarám.“ Postarala bych se o něj i v případě, že by byl cizí, ale přišlo mi, že Dali potřebuje větší ujištění.</p>
<p>„Beru tě za slovo,“ řekla.</p>
<p>„Měla bys ještě trochu zavrčet, ať pochopím, že to myslíš opravdu vážně,“ pověděla jsem jí. „Jen pro případ, že by mi to náhodou nedošlo.“</p>
<p>Jen mi ukázala prostředníček.</p>
<p>„Taky tě miluju.“ Otočila jsem se k Doolittlovi. „Mohl byste se prosím podívat na Conlana?“</p>
<p>Doolittle se na mě významně zadíval. „Zahlédl jsem ho na cestě sem. Vypadal naprosto zdravě.“</p>
<p>„Já vím, ale…“</p>
<p>Doolittle zdvihl ruku. „Kate, posledně jste ho za mnou přinesla, když spadl při chůzi.“</p>
<p>„Měl na hlavě bouli.“</p>
<p>„A předtím jste si spletla kopřivku z horka s planými neštovicemi.“</p>
<p>„Chápu, ale kdyby se něco stalo…“</p>
<p>„Vždycky se něco stane. Váš syn je zdravé, aktivní batole. Má běhat, padat, šplhat, a čas od času sníst něco, co by neměl. Vy máte na starost uchránit ho od toho nejhoršího. Oběma by vám velmi prospělo, kdybyste ho prostě nechala být dítětem a přestala marnit můj čas.“ Zadíval se na Dali. „Jsem připravený k odchodu.“</p>
<p>Dali zdvihla nos vzhůru a otevřela dveře. Doolittle vyjel v křesle ven. Curran s Conlanem sledovali, jak odchází.</p>
<p>„Díky, že jsi mi před Doolittlem kryl záda,“ pověděla jsem Curranovi, když dodávka vyrážela pryč.</p>
<p>Uculil se na mě.</p>
<p>Něco zachroupalo. Otočila jsem se. Conlan vyplivl půlku krůtí stehenní kosti.</p>
<p>„Já ti to říkal,“ pověděl mi manžel. „Vařené kosti se tříští.“</p>
<p>Ach jo.</p><empty-line />
</section>
<section>
<p>7.</p><empty-line /><p>„Ta holka řídí jako šílenec,“ řekl Curran.<image xlink:href="#_2.jpg" /></p>
<p>Vyrazili jsme ze Špičkově ostré agentury současně, ale Julie a Derek nás nechali daleko za sebou. Už jsem před námi ani neviděla jejich auto. Přesně to se stalo, když jste dovolili poloslepé tygrodlačce vegetariánce se slabostí pro závodní auta, aby vašemu dítku dávala lekce řízení.</p>
<p>Zahnuli jsme na silnici vedoucí do naší ulice.</p>
<p>„Ještě se nevybourala,“ pověděla jsem mu.</p>
<p>Hřib krvavě rudých plamenů vyšlehl nad stromy po naší levici.</p>
<p>Curran přišlápl plyn k podlaze.</p>
<p><emphasis>Jen ať to není náš dům, jen ať to není náš dům.</emphasis></p>
<p>Zatáčkou jsme proletěli nebezpečnou rychlostí.</p>
<p>Dům jsme měli v dohledu. Před ním se na obrubníku válel ohořelý kovový vrak, vnitřek čehosi, co dřív bývalo džípem, v plamenech. Derek stál poblíž a tvářil se odevzdaně. Do háje.</p>
<p>„Tři minuty,“ zavrčel Curran. „Nechali jsme je bez dozoru tři minuty.“</p>
<p>Očividně stačily i ty tři minuty, aby něco zvládli vyhodit do povětří.</p>
<p>Curran navedl auto na příjezdovou cestu, vypnul motor na očarovanou vodu, a vyskočil z auta. Následovala jsem ho.</p>
<p>Vzduch naplnil smrad pálícího se masa a látky. Vánek něžně unášel popel.</p>
<p>„Co se tu sakra stalo?“ zeptala jsem se.</p>
<p>„Tvoje teta se stala,“ odpověděl Derek.</p>
<p>Ale ne.</p>
<p>„Vyděsila se,“ řekl Derek. Oči mu zářily jantarovým svitem. Nevypadal šťastně. „Hned, jak jsme s Julií vystoupili, vytvořila rudou ohnivou kouli a vyhodila auto do povětří.“</p>
<p>„Bylo v tom autě tělo toho tvora?“ zajímal se Curran.</p>
<p>„Jo. A mé vybavení. A Juliino.“</p>
<p>Odbouchla džíp. A při tom vyčerpala své síly až skoro do poslední kapky. Zabere jí několik dní, než se z toho vzpamatuje. No, zajímalo mě, jestli toho tvora pozná. Hádám, že tohle se dalo považovat za dostatečnou odpověď.</p>
<p>„Zranil se někdo?“ zeptala jsem se.</p>
<p>„Ne,“ zamručel Derek bezvýrazně. „Odnesl to jen džíp.“</p>
<p>„Mrzí mě to.“</p>
<p>Alespoň je nechala z toho auta vystoupit. „Kde je?“</p>
<p>„V dýce. Nechce vyjít ven. Julie je u ní.“</p>
<p>Derek natáhl ruku k vraku a pak se znovu stáhl.</p>
<p>„Co to děláš?“ zavrčel Curran.</p>
<p>„Mám tam nože.“</p>
<p>„Sežeň hadici,“ pověděl mu Curran.</p>
<p>Derek zamířil dlouhým krokem k domu.</p>
<p>Vytáhla jsem ospalého Conlana z autosedačky. „Mohl bys ho vzít? Já musím za Errou a pořádně jí vynadat.“</p>
<p>Curran rozevřel náruč a já do ní uložila našeho syna. Jakmile skončíme s vrakem, musíme Yu Fonga zabydlet v ložnici dole a já najít Adoru, aby mu mohla dělat chůvu.</p>
<p>Když jsem vycházela po schodech do druhého patra, zazvonil telefon. Curran vešel také a zamířil do kuchyně. Slyšela jsem, jak ho zvedl, a v duchu se obrnila. Začínám na tom být skoro tak špatně jako Pavlovův pes.</p>
<p>„Jestli mi znovu zavoláte, najdu tu vaši Sluníčkovou realitku a narvu vám hlavy do zadku.“</p>
<p>Planý poplach.</p>
<p>Erra měla vyhrazený pokoj v samotném středu domu, v prvním patře, vzdálený rovnoměrně od všech vchodů. Denní světlo proudilo dovnitř skrz jediné okno, narušované jen pravidelným stínem stříbrné mříže. Větřík si pohrával s dlouhými, průsvitnými záclonami. Uprostřed místnosti odpočívala na stole ve dřevěném stojanu Eřřina dýka, ale teta se neskrývala uvnitř. Když se do ní stáhla, dýka sálala magii jako krb teplo.</p>
<p>Julie se opřela o stěnu a zkřížila ruce na prsou.</p>
<p>„Kde je?“</p>
<p>Kývla směrem ke dveřím na balkón.</p>
<p>Krátce jsem se tam zadívala a zahlédla Erru na proskleném balkónu. Stála tam a objímala se rukama. Většinou se zjevovala v krevní zbroji, ale poslední dobou jsem ji vídala i v dlouhých šatech, někdy barvy rubínů, někdy bílých, nebo tmavě, sytě smaragdových. Zrovna teď na sobě měla rudé.</p>
<p>Vyšla jsem z místnosti k ní na balkón. Před námi se rozprostíral Pětisetkorcový les, zelenkavý a překypující životem. Stromy se jako pevná hradba zdvihaly hned za plotem proti jelenům. Teta vypadala unaveně, upírala zrak na něco vzdáleného na obzoru.</p>
<p>Na chvíli jsme vedle sebe stály nehybně a beze slova.</p>
<p>„Musíš zavolat svému otci,“ ozvala se.</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Otočila se ke mně. „Válka se blíží. Náš nepřítel se blíží.“</p>
<p>„Roland mě chce zabít. Chce zavraždit nebo unést moje dítě, nemyslím, že se ještě rozhodl, co z toho radši. Zrovna dnes jsem zjistila, že mobilizuje svoje jednotky.“</p>
<p>„Tohle je důležitější.“</p>
<p>„Nic není důležitější. Dneska jsem viděla fotku Razera. Nacházel se pár kilometrů severně, na území města. Je tady, protože si to přál můj otec. Ten fae nosí kabát vyrobený z kůží tvorů a lidí, které zavraždil. Nedovolím, aby si do šatníku přidal Conlanovu kůži…“</p>
<p>Natáhla ke mně ruku a dotkla se mé tváře. Průsvitnými prsty mi po ní přejela, magie mi zamravenčila na kůži. Svou mocí mi dávala herdu skoro každý týden, ale její pohlazení byla tak vzácná, že bych je dokázala spočítat na prstech. Zmlkla jsem.</p>
<p>„Tvrdohlavé děcko,“ pověděla mi královna Šineáru. „Tvůj svět bude hořet, dokud se vše nezmění v popel. Prožiješ si nezměrné hrůzy. Všechny své milované uvidíš padnout, a budeš si přát, abys zemřela, ale to se nestane, protože jsi princezna ze Šineáru, světlo naděje tvého lidu, a pokud podlehneš i ty, ta naděje zanikne společně s tebou. Vzpomínky se pro tebe stanou mučením. Poneseš si s sebou to břímě a budeš se brodit mořem krve, a když se z něj vynoříš, staneš se mnou. Tvé vítězství se promění jen v prázdnou lacinou cetku. Nemůžu přihlížet, jak si protrpíš něco takového. Ty a ten chlapec jste vše, co mám. Jste rodinou, kterou jsem ztratila a zase nalezla. Zavolej svému otci. Ukaž mu toho tvora. Pověz mu, že jeddimur jsou tady. Společně máme šanci. Udělej to pro mě, In-Šineár. Udělej to, protože jsem tvá teta a ty mě máš ráda.“</p>
<p>Vyšla jsem z domu a nesla s sebou svůj batoh. Curran stále držel Conlana v náruči. Derek kropil hadicí auto a Julie tomu přihlížela a tvářila se skepticky. Všichni čtyři se na mě zadívali.</p>
<p>„Promluvila sis s Errou?“ zeptal se Curran.</p>
<p>„Jop. Pojď se mnou,“ pověděla jsem Derekovi. „Potřebuju tvou pomoc.“</p>
<p>„S čím?“</p>
<p>„S přenesením metrické tuny dřeva na oheň. Jdu volat svému otci a na to musím být mimo vlastní teritorium.“</p>
<p>„Takže jsi jí pořádně vynadala, že?“ zeptal se Curran. „Tak to nakonec dopadlo?“</p>
<p>„Nechci o tom mluvit.“</p>
<p>Julie se uchichtla.</p>
<p>„Tvoje máma dostala na zadek,“ pověděl Curran Conlanovi.</p>
<p>„Jen dál mluv, uvidíme, jak dopadneš ty.“</p>
<p>Curran se zazubil. „Tady to vidíš, Conlane. Až na tebe bude maminka někdy zlá, stačí ji prásknout tvé pratetě a ta to vyřeší.“</p>
<p>Conlan se zachichotal.</p>
<p>Zavrčela jsem a nastoupila do džípu.</p>
<p>Stála jsem na vrcholku nízkého kopce a prohlížela si hromadu chrastí a suchých větví, které jsme s Derekem naaranžovali do podoby třímetrového kuželu. Za mými zády pomalu vyhasínal západ slunce, ohnivý kotouč se pomalu valil k obzoru za městem. Jeho paprsky rozzářily svět a oproti tomu závoji světla ostře vystupovaly rozvaliny Atlanty, tmavé a utopené ve stínech, přelud bezpečnějších časů.</p>
<p><emphasis>Ahoj, táto, to jsem já. Vím, že se snažíš zabít mě, mého manžela a syna, ale hádej co? Vše je odpouštěno, potřebuji tvou pomoc.</emphasis> Bah. Raději bych se prošla po skleněných střepech.</p>
<p>Jen jsem to oddalovala. Přišla jsem sem, postavila tu zatracenou hranici, musela jsem s tím pohnout.</p>
<p>„Potřebujeme víc dřeva?“ zeptal se Derek.</p>
<p>Tři metry vysoká a dva metry v průměru. To bude stačit. „Ne.“</p>
<p>Sáhla jsem do kapsy, vytáhla odtamtud váček sušených bylinek, pár větví odhrnula stranou a nasypala špetku doprostřed hranice. Znovu jsem větve vrátila na místo, škrtla sirkou a zapálila noviny. Oheň lačně stravoval papír, pak přeskočil na menší větvičky a začal si prokousávat cestu skrz větve.</p>
<p>Barvy nebe chladly, ztmavlo z téměř tyrkysové do tmavší indigově modré. Nad námi se objevily náznaky prvních hvězd.</p>
<p>Soustředila jsem se na oheň, nechala do něj proudit magii. Plameny olízly bylinky a zapraskaly. Z hranice vylétly modré jiskry a vzduchem se rozšířil hustý, voňavý dým.</p>
<p>Vytáhla jsem z opasku malou lahvičku se svou krví a pár kapek nechala spadnout do plamenů, mumlala při tom zaklínadlo. Výheň uvnitř zaplála jasně šarlatovou a rozšířila se, aby obklopila celou hranici nepřirozeně rudým ohněm. Magie pulzovala. Tak. Hotovo.</p>
<p>Z úst mi splynula prastará slova. <strong><emphasis>„Nimrode. Otče. Potřebuju tvou pomoc. Prosím odpověz.“</emphasis></strong> No, to se podívejme. Ani jsem se nezajíkla.</p>
<p>Nic.</p>
<p>Derek ucouvl. Chloupky na pažích mu stály v pozoru.</p>
<p><strong><emphasis>„Otče, mluv se mnou.“</emphasis></strong></p>
<p>Nic.</p>
<p>Přešla jsem do angličtiny. „Otče, čelíme strašlivé hrozbě. Jeddimur jsou tady. Musím s tebou mluvit. Je to důležité. Prosím.“</p>
<p>Plameny dál mlčely.</p>
<p>Posadila jsem se na trávu.</p>
<p>„Možná to necítí,“ ozval se Derek.</p>
<p>„Moje rodina používá tenhle způsob komunikace už tisíce let. Ten oheň vycítí. Je to jako zvonící telefon, dá se jen těžko přeslechnout. Prostě se rozhodl to nezvednout.“</p>
<p>Derek ležel rozvalený na trávě vedle mě a díval se do plamenů. Když jsem se na něj většinu času dívala, viděla jsem člověka, ale zrovna teď, s tančícím ohněm odrážejícím se v jeho očích, vypadal jako vlk.</p>
<p>„Chybí ti?“ zeptal se.</p>
<p>„Ano. Ať už je sebepříšernější, je to pořád můj otec. Schází mi, že s ním nemůžu mluvit. Když žil poblíž, byla jsem na něj naštvaná, ale našly se chvíle, kdy jsme si prostě povídali.“</p>
<p>V těch chvílích zapomínal, že je dobyvatel a tyran. Byl z něj jen otec. Otec, jehož jsem během dětství nikdy nepoznala. A byl na mě hrdý, obzvlášť když se mi podařilo mu to v něčem natřít. Byla jsem dítětem monstra, pocházejícího z rodiny monster. Má teta si propálila cestu skrz starověkou Mezopotámii. Spáchala ohavnosti, ale stejně jsem se ji naučila mít ráda. V Eřře se skrývalo světlo. Ale také temnota, a když jsem se zadívala hluboko do obou, poznávala jsem v nich sebe samu.</p>
<p>„Roland mě miluje tak moc, jak jen dokáže milovat dítě. Jen má prostě sám sebe radši.“</p>
<p>„Chybí mi můj otec,“ svěřil se Derek. „Než se z něj stal lupus.“</p>
<p>Když se Derekův otec proměnil v lupa, znásilnil, zabil a sežral manželku a dcery, dokud se dospívající Derek konečně neodhodlal, a pak ho nezabil. Přežil ten masakr jako jediný, a jakmile bylo hotovo, zapálil ten dům. Tehdy ho našla Smečka, němého a nereagujícího, u doutnajících trosek domu jeho rodiny. Curranovi zabralo celé měsíce, než ho znovu přivedl mezi živé.</p>
<p>„Jaký byl?“ zeptala jsem se.</p>
<p>„Přísný. Lidé o něm tvrdili, že je to dobrý člověk. Míval strach.“</p>
<p>„Z čeho?“</p>
<p>„Ze všeho.“ Derek se zahleděl do plamenů. „Vyrostl jsem ve světě rozděleném na křesťany a zbytek světa. Svět byl špatný a zkažený, a jen křesťané byli dobří a důvěryhodní. Mluvili o tom jako by snad existovala nějaká cizí síla, která se je snažila zničit. Jednou jsme vyrazili na trh v horách a putující kněz vedl kázání. Říkal, že je jednoduché být křesťanem, když se držíte dál od světla, ale pokud tak učiníte, není v tom žádné pokušení, žádný boj, nikdo, kdo by to dosvědčil. Že je naší povinností vyjít do světa a držet před sebou naši víru jako pochodeň, a pomáhat ostatním.“</p>
<p>„Tvůj otec to asi nenesl moc dobře, že?“ tipla jsem si.</p>
<p>„Ne. Vytáhl nás z davu a pověděl nám, že ten člověk je falešný prorok. Všechno ve světě bylo špatné. Knihy, hračky, škola. Všechno, co šlo proti čistému životu.“</p>
<p>Nevěděla jsem, co na to říct. „Křesťané ve městě nejsou jediní, kdo se tak chová. V Pevnosti jsou někteří kožoměnci, kteří nikdy nevyráží do města. Nechtějí se bavit s nikým jiným než s ostatními dlaky. Někteří lidé se drží svého kmene, Dereku. Dobře se o tebe staral. Jistě tě měl rád.“</p>
<p>Derek pokrčil rameny. „Měl jsem pocit, že to není ani tak láska jako druhé zaměstnání. Chlap pracuje a stará se o rodinu, a přesně to můj táta dělal, protože se to od něj očekávalo. Měl za nás zodpovědnost a byla jeho práce, aby nám poskytl vše potřebné a ujistil se, že vyrosteme jako dobří lidé a katolíci. Plán byl, že vyrostu a stane se ze mě můj otec. Budu pracovat v papírně, nebo se, pokud budu dost ambiciózní, naučím svařovat nebo dělat instalatéra. Vezmu si nějakou holku a budu bydlet v přívěsu na pozemku mých rodičů. Budu mít děti. Zůstanu v horách s ostatními hodnými křesťanskými lidmi. Zůstanu v bezpečí. Nechtěl jsem být v bezpečí. Chtěl jsem se stát námořníkem.“</p>
<p>„Proč námořníkem?“</p>
<p>Zašklebil se. „Abych mohl odplout pryč od hor. Chtěl jsem víc.“</p>
<p>A teď to víc dostal. Mnohem víc, než oč žádal.</p>
<p>„Můj otec nikdy neměl velkou trpělivost,“ řekl Derek. „Maggie, moje starší sestra, se s ním hádala. Dokázala se hádat donekonečna. Chvíli to vydržel, dokud se mu nedostala pod kůži, a pak jí nařídil, ať jde do svého pokoje. Potom šel sekat dřevo na dvorek. Styděl se, že mu povolily nervy. Ale nikdy nám nezkřivil ani vlásek. Když se proměnil, zahlédl jsem ho, jak šoustá Maggiinu mrtvolu.“</p>
<p>Poskočil mi žaludek. „Lupismus lidi přivede k šílenství. Ty to víš.“</p>
<p>„Možná se v něm ta temnota vždycky skrývala. Lupismus ji jen vynesl na povrch.“</p>
<p>„Pokud v něm byla vždycky temnota, nikdy nedovolil, abyste ji poznali. Neznamená to, že byl i tak dobrým mužem?“</p>
<p>Derek se ke mně obrátil. Pohled měl prázdný. Neodrážel se v něm smutek, ani vztek, jen ostražitá prázdnota dravce. Viděla jsem ho takhle se koukat i dřív. Tak se s tím vyrovnával. Stáhnul se hluboko do vlčí podstaty.</p>
<p>„Voron pro mě byl tím nejbližším, kdo by se dal považovat za otce,“ pověděla jsem mu. „Krmil mě, vyučoval mě. Záleželo mu na tom, jestli zemřu nebo budu žít. Čarodějky mi pověděly, že to dělal jen proto, že ho má matka usmažila magií. Manipulovala jím tak dlouho, dokud ji nemiloval nade vše. A když ji můj otec zabil, Voron to nedokázal snést, tak mě vychoval, abych se stala zbraní proti Rolandovi. Chtěl mému otci ublížit. Buď bych zabila svého otce, nebo on mě, ale ať už by to dopadlo jakkoliv, Vorona by uspokojila ta bolest, kterou napáchal.“</p>
<p>Derek tiše vyčkával.</p>
<p>„Rozhodla jsem se nelámat si s tím hlavu,“ pověděla jsem mu. „Zařadila jsem to mezi stejná fakta, jako že Země je kulatá a led plave. Uvědomuju si to, a když to potřebuju, vytáhnu ty vzpomínky a opráším je, ale do té doby mám jen vzpomínky svého dětství, kdy se o mě Voron staral. Jsou to mé vzpomínky. To já rozhoduju, jak na ně budu nahlížet, a rozhodla jsem se pamatovat si ho jako muže, který mě vychoval a naučil mě přežít. Jsem šťastnější, když si ho pamatuju takhle.“</p>
<p>„Ale je to pravda?“</p>
<p>„To nevím. Je mrtvý, takže se ho nemůžu zeptat. Můžeš si pamatovat svého otce jako někoho, kdo v sobě skrýval temnotu, nebo jako chybujícího muže, který svou rodinu miloval a zemřel, když ho ovládl lupismus. Musíš se sám za sebe rozhodnout, s čím dokážeš žít…“</p>
<p>Rubínové plameny rozčísl záblesk bílého světla. Vstala jsem. No to se podívejme, nejdražší tatíček se nakonec rozhodl vzít telefon.</p>
<p>Světlo se zformovalo v muže. Zahalovalo ho dlouhé roucho s kapucí. Ne, ne roucho, plášť s kápí lemovaný vlčí kožešinou a sepnutý na hrudi silným zlatým řetězem. Bílá látka se mu řasila na širokých ramenou a padala dolů do plamenů.</p>
<p>Nepodobal se mému otci. Ani trošku.</p>
<p>Muž si sundal kapuci. Byl vysoký, nejméně sto devadesát pět centimetrů, možná dva metry. Běloch. Dlouhá hříva plavých vlasů mu padala na ramena. Kolem krku mu spočíval zdobný nákrčník, ztěžklý zlatem. Měl pohlednou tvář, širokou hranatou čelist, vyrýsované lícní kosti, rovný nos, sledoval mě ostrým pohledem pod oblouky hustého plavého obočí. Upíral na mě zrak s královskou arogancí. Světle modré duhovky mu lehounce zářily. Nedokázala jsem určit, jestli to bylo kvůli plamenům, nebo svítily kvůli jeho magii.</p>
<p>Otevřel ústa.</p>
<p>Technologie prudce přejaly vládu nad světem. Muž i karmínové plameny zmizeli. Oheň pohasl a hranice se rozpadla v kupu popela.</p>
<p>Tak dobře.</p>
<p>Derek se opřel dozadu a zasmál se.</p>
<p>Zpražila jsem ho kamenným pohledem.</p>
<p>Ani si toho nevšiml. „Dostala jsi ten magický oheň se záručním listem? Protože si myslím, že tenhle měl výrobní vadu.“</p>
<p>„Není vadný.“</p>
<p>Otřásal se smíchy.</p>
<p>„No jen do toho, směj se.“</p>
<p>„Jeli jsme sem hodinu a půl, další dvě hodiny strávili hledáním dřeva a stavěním táboráku, a stejně jsme zavolali špatnému chlápkovi. To jsi vytočila špatné předčíslí?“</p>
<p>„Měl bys uspořádat turné. Vydělat si všemi těmi vtípky trochu peněz navíc.“</p>
<p>Jen se smál o to silněji.</p>
<p>„Je tohle u vás obvyklé? Jen si tak říkám, pokoušela se ta vaše rodina volat Attilovi a namísto toho to zvedl Čingischán?“</p>
<p>„Tohle si ani nezaslouží odpověď.“</p>
<p>„Možná bys mu mohla zkusit zavolat normálním telefonem,“ navrhl mi Derek. „Můžu ti pomoct vytočit číslo. Víš, odvést za tebe tu těžkou manuální práci.“</p>
<p>„Přestaneš už?“</p>
<p>Ležel na trávě na zádech a chrochtal smíchy. „Ne.“</p>
<p>„Koupím ti nové nože, když sklapneš.“</p>
<p>„Nechci nové nože. Chci ty své staré.“ Zdvihl hlavu. „Dej mi to sušené maso, co schováváš v přihrádce v autě, a přestanu.“</p>
<p>„Dohodnuto.“</p>
<p>Vyskočil na nohy, vytáhl sud s vodou ze zadní části auta, a vylil ho na popel. Pak jsme nasedli do džípu a já mu předala maso. Auto naplnilo mlaskání hladového kožoměnce. Nasměrovala jsem džíp k Atlantě.</p>
<p>Derek přestal žvýkat. „Ale bylo to rozhodně něco. Nějaký bůh, král nebo tak.“</p>
<p>Přikývla jsem. V těch modrých očích se odrážela moc. Budu se muset zeptat tety, jestli se volání skrze oheň dá narušit a kdo by měl dost silnou magii, aby to zvládl.</p>
<p>Uchechtl se.</p>
<p>„Co je zas?“</p>
<p>„Bylo na něm vidět, že si připravil celý proslov. Teď nejspíš někde tiše zuří.“</p>
<p>„A právě to mi dělá starosti.“</p>
<p>„Vždycky ti budu krýt záda,“ řekl mi. „I když půjde o divnou magii.“</p>
<p>„Já vím. Díky.“</p>
<p>„Není zač.“</p>
<p>Valili jsme se k Atlantě, lákající nás k sobě elektrickými světly a nabízející nám iluzi bezpečí.</p>
<p>* * *</p>
<p>„Pověz mi znovu o tom blonďákovi,“ řekl Curran.</p>
<p>„Vysoký, svalnatý. Měl na sobě drahý plášť s kápí, zapnutý zlatým řetězem. Arogantní. Dokonale upravené vlasy.“ Upíjela jsem čaj.</p>
<p>Seděli jsme v kuchyni. Zatímco jsem byla pryč, Curran dal našeho syna spát. On i Julie už stačili povečeřet. Já si taky dala opožděně něco na zub. Julie seděla u stolu naproti mně, pila vlastní čaj. Derekovi se podařilo vytáhnout nože z vypáleného vraku džípu, a teď je měl rozložené na plachtě na stole a pečlivě je čistil. Většina čepelí oheň přežila, ale pár syntetických rukojetí se roztavilo.</p>
<p>„Nesmíš zapomenout na ten psí obojek,“ připomněl mi Derek.</p>
<p>„Nešlo o obojek, ale o nákrčník,“ opravila jsem ho. „Obojky se otvírají vzadu. Tenhle se otvíral zepředu.“</p>
<p>„Jaký nákrčník?“ zeptala se Julie. „Skytský? Thrácký?“</p>
<p>„Těžký, zdobený, se třemi stylizovanými zlatými drápy.“</p>
<p>„A jsi si jistá, že nešlo o tvého otce v přestrojení?“ zeptal se Curran.</p>
<p>„Ano. Měl jiné oči.“</p>
<p>Můj manžel zkřížil ruce na prsou. „Jak dlouho ses mu vlastně dívala do očí?“</p>
<p>„Asi tři vteřiny, kdy jsem čekala, než promluví.“ Ukázala jsem na něj čajovou lžičkou. „Vím, na co teď myslíš. Přestaň s tím.“</p>
<p>Julii se podařilo udržet vážnou tvář, ale její oči se na mě smály zpoza okraje hrnečku. Derek působil stoicky.</p>
<p>„Co si mám tedy myslet? Nejdřív ti někdo pošle růži.“</p>
<p>„A nůž. A bednu plnou popela.“</p>
<p>„Přesně tak. To má být výhrůžka? Je to podmínečné vyhlášení války?“</p>
<p>Pokrčila jsem rameny. „Možná je to dárek od sociálně neobratného zahradníka.“</p>
<p>Julie se zasmála do čaje. Derek předstíral, že mě neslyšel, ale koutky úst mu cukly vzhůru.</p>
<p>„Jistě, že je. Pak zavoláš svému tátovi a nějaký zlatovlasý hezounek se ukáže, vyparáděný, aby na tebe udělal dojem.“</p>
<p>Zamávala jsem lžičkou. „V tom s tebou souhlasím. Nikdo se v létě uprostřed Atlanty neprochází v plášti lemovaném kožešinou a nemá dokonale upravené vlasy. Nejspíš vycítil mé volání ohněm, oblékl se do těch nejhonosnějších hadrů, co má, připravil si proslov, a až pak do toho vstoupil.“</p>
<p>„A pak přišly technologie.“ Derek se kratičce usmál.</p>
<p>Curran se opřel o stůl. „Tak mi řekni, jak si to mám vykládat. A aby toho nebylo málo, tvá teta vyhodila džíp do povětří a vyčerpala se při tom.“</p>
<p>Má teta měla velké potíže se zjevovat během vlády technologií, a vzhledem k tomu, že většinu své moci použila na vytvoření té ohnivé bomby, bude nějakou dobu spát. Zkoušela jsem její dýku, když jsme dorazili domů, ale odpovědí mi bylo jen ticho.</p>
<p>Rozpřáhla jsem ruce. „A to má být moje vina?“</p>
<p>„Nikdy jsem neřekl, že je. Jen vyjadřuju svou obecnou nespokojenost s momentální situací.“</p>
<p>„Já jsem taky nespokojená. Máme tu Serenbe. Dvě stovky lidí zmizely a jejich rodiny nedostaly žádné odpovědi. Pan Tucker je mrtvý, Yu Fong je v kómatu, prastaří tvorové vyskakují z nočních můr mé tety a útočí na nás, táta mobilizuje vojsko, a jako by toho nebylo málo, po městě běhá fae vrah a nejspíš doufá, že se mu podaří zabít mě, tebe, nebo našeho syna, nejlépe všechny tři. Má číše přetéká a já nemám na nic odpověď. Absolutně. Vůbec na nic.“</p>
<p>Zadívali jsme se na sebe.</p>
<p>„Měli bychom si zatrénovat,“ řekl. „Oběma by se nám udělalo líp.“</p>
<p>Ano, potřebovala jsem do něčeho kopat a bušit pěstmi tak moc, až by mě z toho bolely svaly. „Dobrý nápad. Ne, ten nejlepší nápad na světě.“</p>
<p>Někdo zaklepal na vchodové dveře. Derek začichal, zdvihl velký nůž a potěžkal ho v dlani.</p>
<p>„Co je?“ zeptala jsem se.</p>
<p>„Úchyl je tu,“ ucedil a zamířil ke dveřím.</p>
<p><emphasis>Ale ne, na to zapomeň.</emphasis> „Já tam půjdu.“</p>
<p>Předběhla jsem ho a prudce otevřela dveře. Na našem prahu stál muž oblečený do šedých kalhot, světle šedé zapínací košile s rukávy vyhrnutými až k loktům, a ošoupaných tmavých bot. Plešatý. Průměrné výšky, průměrné postavy, s nevýraznými rysy, ani pohledný, ani ošklivý. V davu byste kolem něj prošli a ani byste se na něj podruhé nezadívali. Saiman ve své neutrální formě, čistý štít pro měňavce podoby, který dokázal napodobit jakéhokoliv člověka na téhle planetě. Za ním na naší příjezdové cestě stála tmavá dodávka se zatemněnými okny.</p>
<p>Zadívala jsem se mu přímo do očí, hledala jsem onu obvyklou pronikavou inteligenci. Byla tam, společně s obavami.</p>
<p>„Kdepak hoří?“</p>
<p>„Hoří?“ Saiman zdvihl obočí.</p>
<p>„Ano. Jaká špatná věc se stala, že ses tady ukázal? Co jsi provedl?“</p>
<p>„Nic.“</p>
<p>Promnula jsem si čelo. „Můj manžel je obecně nespokojen a já taky, takže by bylo v nejlepším zájmu všech, abys mi rychle prozradil, proč jsi tady.“</p>
<p>Saiman na okamžik zaváhal. „Nemám tělo.“</p>
<p>Natáhla jsem ruku a ukazováčkem ho dloubla do ramene. „Právě jsem provedla praktickou zkoušku a zdá se, že jsi naprosto hmotný. Dobrou noc.“</p>
<p>„Nedostal jsem tělo. Biohazard, Řád a Smečka, ti všichni jedno dostali. Jsem ten nejlepší odborník na magii v Atlantě, mám laboratoř s nejnovějšími přístroji, a mně si jedno neposlala.“</p>
<p>Ach… aha. „Neposlala jsem ti tělo, protože bys chtěl za rozbor malé jmění. Dám ti prst a schlamstneš celou ruku.“ Na můj vkus bylo v té větě příliš mnoho slovních hříček. „Nezajímají mě tvé služby. Máš moc vysoké ceny.“</p>
<p>Saiman se zhluboka nadechl, jako by se chystal skočit z útesu. „Prohlédnu ho zadarmo.“</p>
<p>Štípla jsem se do paže.</p>
<p>Do pohledu se mu vkradl náznak staré arogance. „Vážně, Kate? To je dětinské.“</p>
<p>Otočila jsem se ke kuchyni a zavolala: „Je tady Saiman a chce nám pomoct zadarmo!“</p>
<p>Derek si přitiskl dramaticky ruku na hruď a padl jako podťatý.</p>
<p>„Ach, bohové!“ zamávala rukama Julie. „Schovejte děti. Apokalypsa se blíží! Vlkodlaci omdlévají!“</p>
<p>Saiman jim věnoval jeden jediný pohled. „Předtím byli naprosto rozumní. Tohle je výsledkem dlouhodobého působení a potvrzuje to mou teorii.“</p>
<p>„A to znamená co?“</p>
<p>„Že jsi nakažlivá.“</p>
<p>Julie přispěchala k Derekovi. „Ne, ne, je to v pořádku. Nepadl do mdlob! Jde jen o náhlou slabost! Planý poplach.“</p>
<p>Saiman vypadal, že mu to působí fyzickou bolest. „Nic z toho není vtipné.“</p>
<p>„Máš schopnost se proměnit ve všechno možné, ale nejsi schopný si vyvinout smysl pro humor. Hlavu vzhůru, Saimane. Led Jotunheimu je daleko odtud. Tvá rodina nepozná, když se usměješ.“</p>
<p>Saiman si povzdechl, otevřel ústa a ztuhl, pohled upřel kamsi za mě. Krátce jsem se ohlédla přes rameno. V chodbě se hrozivě tyčil Curran. Můj manžel měl talent vyzařovat hrozbu už jen tím, že stál nehybně na místě, a zrovna teď ten dar využíval až do poslední kapky. Kdyby ohrožení hřálo, stěny kolem mne by se vznítily v plamenech.</p>
<p>„Přišel jsem, abych pomohl,“ prohlásil Saiman tiše.</p>
<p>Derek se překulil na nohy.</p>
<p>„Kde je háček?“ zeptala jsem se. „Co chceš? Nechci ti být dlužná.“</p>
<p>„Nic. Jde o pomoc bez závazků.“</p>
<p>Na tomhle světě platilo absolutních pravd jen pár. Ta, že Saiman nikdy nedělal nic, aniž by za to vyžadoval něco na oplátku, patřila mezi ně.</p>
<p>„Dokážeš se proměnit během vlády technologií?“ zeptal se Curran.</p>
<p>Saiman se napřímil do své plné výšky. „Ano.“</p>
<p>„Fajn. Pojď dovnitř.“</p>
<p>„Omluvte mě.“ Saiman vykročil do chodby a prošel kolem mne do kuchyně.</p>
<p>Jeho Chlupatost se zaměřila na toho blonďatého chlápka tak usilovně, že hodlala spolupracovat se Saimanem. Tohle vůbec neskončí špatně. Vůbec ne.</p>
<p>„Kate se dnes pokusila skrze oheň zavolat svému otci,“ začal Curran.</p>
<p>„Zavolat skrze oheň?“ zeptal se mě Saiman.</p>
<p>„Později,“ pověděla jsem mu.</p>
<p>„Někdo to přerušil. Chci vědět, jak vypadal,“ řekl Curran. „Zvládneš to?“</p>
<p>Saiman se usmál. „Samozřejmě.“</p>
<p>„Fajn. Julie, vem si polaroid.“</p>
<p>Saiman si zamnul ruce. Kůže na jeho tváři se přesunula, jako by se pod ní převalila kulečníková koule. Můj žaludek úzkostně zapištěl a pokusil se obrátit.</p>
<p>„Vážně?“ Derek zdvihl obočí.</p>
<p>„Je to divný úchyl, ale je to náš divný úchyl a přišel nám sem pomoci. Nech ho, ať dělá svoje,“ řekla jsem.</p>
<p>Derek se zamračil.</p>
<p>Curran se na něj nesmlouvavě zadíval. „Když musíš, je potřeba využít každou příležitost.“</p>
<p>„Čekám jen na tebe,“ pověděl mi Saiman.</p>
<p>Nedalo se tomu uniknout. Povzdechla jsem si a začala: „Hranatá čelist… “</p>
<p>O pět minut později před námi stál onen návštěvník z vatry. Pořád byl oblečený do Saimanových šatů, ale tvář a vlasy patřily muži z ohně.</p>
<p>„Jo,“ přidal svou trošku do mlýna Derek. „To je on.“</p>
<p>Curran si ho prohlížel se zatnutými zuby. Julie udělala pár fotek. „Neřekla jsi mi, že byl pohledný.“</p>
<p>Díky, přesně to jsem potřebovala. „Byl pohledný, ale něco na něm bylo špatně.“</p>
<p>„V jakém smyslu?“ zeptal se Saiman.</p>
<p>„Oči měl…, “ bojovala jsem, abych našla ta správná slova, „… studené. Ne úplně bezvýrazné, ale pohled měl vzdálený. Jako koukat do očí aligátorovi.“</p>
<p>„Zajímavé,“ ozval se Saiman.</p>
<p>„Vypadá jako jeden z těch prastarých, které znáte?“ zeptal se Derek.</p>
<p>„Nimrod a Astamur jsou jediní dva prastaří, které jsem potkal osobně,“ řekl Saiman. „Netoulají se zrovna po okolí jako divoké kočky.“</p>
<p>Vstala jsem. „Hned jsem zpátky. Jestli náš host dojde nějaké úhony, než se vrátím, pekelně mě to vytočí.“</p>
<p>Julie vytřeštila oči tak moc, jak jen to šlo. „Zranit ho? My?“</p>
<p>Zamířila jsem nahoru a přinesla dolů bednu. „Potřebuju, aby ses na to podíval.“</p>
<p>Saiman se smrskl do neutrální podoby a prohlédl si bednu, dlouhými štíhlými prsty nadzdvihl víko. „Je to nějaký artefakt?“</p>
<p>„Někdo mi to nechal na prahu.“ Pověděla jsem mu o hořícím chlapci. Čím déle jsem mluvila, tím víc se mračil.</p>
<p>„Spálit živé tělo, ale zařídit, aby byl člověk odolný proti bolesti… “ zamumlal. „Jak by se to vůbec dalo zařídit?“</p>
<p>„To nevím.“</p>
<p>„Jestli je to vzkaz, měl by existovat způsob, jak to k něčemu přirovnat. Pokud ovšem není ten tvor tak arogantní, aby by věřil, že jeho vizitku každý okamžitě pozná.“</p>
<p>„Má teta naznačovala, že ta bedna je obecným způsobem, jak vyhlásit válku,“ vysvětlila jsem.</p>
<p>„A v ní nebo na tom noži jste nic nenašli?“</p>
<p>„Nic kromě tohohle.“ Nakreslila jsem pro něj ten symbol.</p>
<p>„Arzen? Zajímavé,“ zamumlal.</p>
<p>„Mám pro tebe tělo, jestli máš pořád zájem,“ pověděla jsem mu. „Jedno jsem vzala, abych ho ukázala otci.“ To byl jeden z důvodů, proč mi ta cesta zabrala tak dlouho. Museli jsme se zastavit u kanceláře a vytáhnout zbývající tělo z mrazáku.</p>
<p>„To mám.“</p>
<p>Curran nás doprovodil k džípu, odnesl tělo zabalené v pytli a omotané řetězy do Saimanovy tmavé dodávky. Saiman a já jsme ho při tom pozorovali.</p>
<p>„Proč to děláš?“ zeptala jsem se.</p>
<p>„Měli jsme své neshody i úspěchy. Jsme společníci. Občas obchodní partneři. Pro tvého otce jsem jen vak magicky silné krve. Přikoval mě v kamenné kobce s úzkým oknem zahrazeným mříží. Každý den při východu slunce vojáci tvého otce vešli do mé cely a roztříštili mi kosti v nohách kladivem, aby mohl plně využít mou regeneraci. Nemohl jsem ji zpomalit. Moje tělo znovu scelilo mé kosti a vytvořilo víc krve, aby se mohli vojáci večer vrátit a odsát ji. Seděl jsem v té cele, upřeně hleděl na proužek oblohy, a věděl, že pro mě nikdo nepřijde. Zůstanu tam až do smrti.“</p>
<p>Tuhle konverzaci už jsme vedli, ale nechtěla jsem ho přerušovat, abych mu to připomněla.</p>
<p>„A pak přišel Curran a vytáhl mě z té cely, protože jsi ho o to požádala.“ Saiman se na mě ani nezadíval, upíral zrak na cosi vzdáleného. „Pořád mám noční můry. Jsou noci, kdy si nechávám rozsvíceno, jako bych byl dítě. Já.“</p>
<p>Představila jsem si ho v jeho hypermoderním bytě s laboratoří, obklopeného uměním a všemi vymoženostmi bohatství, na vršku očarované věže, jak si rozsvěcí lampičku. Ach, Saimane.</p>
<p>Saiman se na mě krátce zadíval, v očích se mu ostře zrcadlil zelený led. Nevypadal jako člověk. Vypadal jako tvor, který povstal z místa, kde prastarý led nikdy neroztál.</p>
<p>„Nemůžu odejít z města. Pokud to udělám, tvůj otec mě najde. Tohle nikdy neskončí, dokud ho nezastavíš, takže udělám všechno, co bude v mé moci, abych ti pomohl.“</p>
<p>Curran nacpal mrtvolu do Saimanovy dodávky.</p>
<p>„Pak ti dám vědět, až něco zjistím,“ pověděl mi Saiman.</p>
<p>Sledovali jsme, jak couvá a vyráží pryč.</p>
<p>„Co myslíš, že měl za lubem?“ zeptal se Curran.</p>
<p>„Myslím, že má strach z mého otce. Chce pomstu.“</p>
<p>„Myslíš, že nás zaprodá?“</p>
<p>„Ne. Navíc, pokud nemůžeme věřit ledovému obrovi za volantem dodávky pro úchyláky vezoucí mrtvolu, komu pak ano?“</p>
<p>Curran se uchechtl.</p>
<p>„Ví, že v celé téhle ulici bydlí kožoměnci a nikdo ho nemá zrovna rád. Přijel přímo do chřtánu šelmy uprostřed noci. Podivné. Překvapuje mě, že nezavolal předem.“</p>
<p>„Nemohl,“ řekl Curran. „Rozbil jsem telefon.“</p>
<p>„Jak?“</p>
<p>„Rozdrtil jsem ho.“</p>
<p>Otočila jsem se a zadívala se na něj. Curran byl pyšný na své sebeovládání, zvlášť teď, když se stal otcem. Nevrážel pěstmi do zdí, nelámal nábytek ani nekřičel. Dokonce i jeho lví řev byl obvykle předem vypočítaný. I když jsem ho provokovala a otravovala ho, viděla jsem, že nad sebou ztratil kontrolu jen jednou. Sledovat, jak shazuje obrovské balvany z úbočí hory, byl nezapomenutelný zážitek. Ale nikdy nerozbil nic, co by patřilo přímo nám.</p>
<p>„Proč jsi ten telefon roztřískal?“</p>
<p>„Snažil jsem se uspat Conlana. Nechtěl přestat zvonit.“</p>
<p>„To není v pořádku.“</p>
<p>„Já vím. Byl to náhlý impulz.“</p>
<p>„Ale ty se impulzům nepoddáváš. Co se s tebou děje?“</p>
<p>„Kdo ví.“</p>
<p>„Currane?“</p>
<p>„Tvůj táta se nás chystá napadnout, ten zatracený faeský zabiják běhá po městě, někdo vaří lidi, nějaký pitomec ti posílá krabice s kytkami a noži a delegace pokřivených příšer, náš syn plakal, a ten blbec ze Sluníčkové realitky zase volal, jestli nechceme prodat náš dům. Tak jsem zmáčkl telefon a rozdrtil ho. Koupím nám nový.“</p>
<p>„Změnila jsem názor,“ řekla jsem. „Namísto tréninku si dáme hezky dlouhou koupel, zatímco naše dítě spí.“</p>
<p>„Mmm.“ Zatvářil se najednou zamyšleně.</p>
<p>„I když s naším štěstím se probudí, až půjdeme po schodech.“</p>
<p>„Ponesu tě,“ pověděl mi. „Bude to tak tišší.“</p>
<p>„Ne, nebude.“</p>
<p>„Dupeš jako nosorožec.“</p>
<p>„Vznáším se nad zemí jako tichý zabiják.“</p>
<p>Oči mu zazářily. „Roztomilý nosorožec.“</p>
<p>„Roztomilý?“</p>
<p>Jen souhlasně broukl.</p>
<p>„Vidíš, tvůj osud je zpečetěn. Teď tě budu muset zabít… “</p>
<p>Políbil mě. Začalo to vřele a něžně, jako když putujete temnou, studenou nocí a pak najdete teplo ohně. Vložila jsem se do polibku, omámená příslibem lásky a hřejivosti, a najednou zintenzívněl, horko se proměnilo ve spalující žár. Prsty mi vjel do vlasů. Opřela jsem se o něj, dychtivě si vychutnávala tu sálající výheň…</p>
<p>„Jděte s tím někam!“ zavolala na nás George stojící naproti přes ulici.</p>
<p>Do háje. Odlepili jsme se od sebe. Koutkem oka jsem postřehla, jak George pohodila pytel s odpadky do popelnice. Zubila se.</p>
<p>Curranovi v očích tančily zlatavé jiskřičky, tak jasné, že mu oči téměř svítily. No to se podívejme.</p>
<p>„Jdeme nahoru a dáme si tu koupel,“ prohlásil. „Klidně o to budu prosit na kolenou, hrdost jde stranou.“</p>
<p>I já bych prosila, a dozvěděl by se to hned, jakmile by mě znovu políbil. „Co když se náš syn vzbudí a začne bušit na dveře koupelny, zatímco budeme ve vaně?“</p>
<p>„Pohrozím mu, že ho vykoupu, a on zase raději hned usne.“</p>
<p>Vzal mě za ruku, políbil mi prsty a pak jsme zamířili nahoru.</p>
</section>
<section>
<p>8.</p><empty-line /><p>Když váš syn zjistí, že je kožoměnec, nese to s sebou určitá úskalí. Za prvé, Conlan byl hyperaktivní batole. Za druhé, lvi jsou kočky, a kočky rády útočí skokem na kořist. A obzvlášť zbožňují hupnout na své šťastně spící rodiče a pak poskakovat na posteli a procvičovat si drápy.</p>
<p>„Je šest… “ <emphasis>hop</emphasis> „ráno.“ <emphasis>Hop.</emphasis> „Myslela jsem… “ <emphasis>hop</emphasis> „že lovíte… večer.“</p>
<p>„Dokážeme… “ <emphasis>hop</emphasis> „se přizpůsobit.“ <emphasis>Hop</emphasis>. „Lvi… jsou… aktivní… za šera… i za soumraku.“</p>
<p>„Můžeme… zařídit, ať… je méně aktivní?“</p>
<p>Curran popadl Conlana a pak ho přitiskl na postel. „Přestaň zlobit svou matku.“</p>
<p>„Grawrarawara!“</p>
<p>„Proč se neustále proměňuje? Neměl by se proměnit jednou nebo dvakrát za dvacet čtyři hodin a pak odpadnout?“</p>
<p>„Je výjimečný,“ řekl můj manžel a stále držel Conlana jednou rukou na posteli.</p>
<p>Zamručela jsem a zakryla si hlavu polštářem. Šli jsme spát hodně pozdě a stálo to opravdu za to. Ale zrovna teď by se mi hodila další hodina spánku. Nebo pět.</p>
<p>„Můžu ho vzít ven na zadní pozemek,“ nabídl se Curran.</p>
<p>„Ne, jsem vzhůru.“ Vyškrábala jsem se z postele. „Všechno to proměňování ho muselo unavit tak, že se včera večer nevzbudil. A teď za to pykáme.“</p>
<p>„Vidíš? Proměňování má své výhody.“</p>
<p>„Jasně… “ Odšourala jsem se do koupelny. Potřebovala jsem obrovský hrnek kafe a nejméně dva aspiriny, ať přežiju ráno.</p>
<p>Když jsem sešla dolů, v kuchyni už seděli Derek a Julie. Bedna stále ležela na stole, společně s několika encyklopediemi symbolů. Zadívala jsem se na Dereka krhavým pohledem osudu. „Proč jsi vzhůru?“</p>
<p>„Curran chce, abych jel do Cechu.“</p>
<p>Popadla jsem hrnek s kávou a posadila se vedle Julie. „Máte něco?“</p>
<p>„Může jít o symbol pro intelekt v islámské mystice. Když ten symbol rozpojíme na značky stezek, znamená Velmi dobře – pochybně – velmi dobře. Může to být, a taky nemusí, součást šifry Iluminátů. A jsem si celkem rozumně jistá, že nejde o znak tuláků.“</p>
<p>Povzdechla jsem si. Docházelo k vraždám lidí a prastaré ohavnosti pobíhaly po ulicích, ale paráda, aspoň nás nehodlali napadnout tuláci.</p>
<p>Prolistovala jsem štos Juliiných poznámek. Ten symbol mi něco připomínal. Jen jsem si nemohla vzpomenout, kde jsem ho viděla.</p>
<p>Curran vešel do kuchyně s Conlanem v lidské formě v náruči. Ten kluk měnil podoby rychleji, než jsem dokázala spočítat.</p>
<p>„Roland se připravuje na invazi,“ řekl Curran. „Zjistili jsme to včera.“</p>
<p>Julie i Derek strnuli.</p>
<p>„Takže, co to znamená?“ zeptala se Julie. „Válku? Kdy?“</p>
<p>„To nevíme,“ odtušila jsem. „Záleží na tom, jak to provede. Nepřivolal Hugha zpátky z exilu. To bychom zaslechli. Takže alespoň v tomhle vyhráváme.“</p>
<p>„D’Ambray může pořád dělat potíže,“ namítl Curran.</p>
<p>„O tom pochybuju. Už celé roky o sobě nedal vědět, že žije,“ zamumlala jsem a listovala stránkami. Jedna z Juliiných kreseb ukazovala vlnovku uprostřed kruhů se dvěma tečkami ve středu. Už jsem to někde rozhodně viděla, ale kde?</p>
<p>„Možná je ženatý a žije šťastně v nějakém hradě,“ utrousila Julie.</p>
<p>Krátce, štěkavě jsem se zasmála. „Hugh?“</p>
<p>Neodpověděla, tak jsem vzhlédla. Julie se tvářila zarputile, zatínala čelist. Jasně. Já a moje ukecaná huba. Můj otec k sobě připoutal Hugha, stejně jako jsem já k sobě připoutala Julii. Byl pro ni jediným příkladem, jak mohla vypadat budoucnost pro někoho svázaného s naší krví. Zapomínala jsem, že bych si měla dávat pozor na každé slovo vždy, když na něj přišla řeč.</p>
<p>„Vím, že bys chtěla, aby Hugh dosáhl vykoupení, ale není takový. Je to demoliční koule. Jen ničí. Pokud se tady doteď neobjevil, aby zabil mě nebo kohokoliv z nás, je nejspíš mrtvý. Manželství a rodinný život, to není nic pro něj. To neznamená, že bys to někdy nezvládla ty, ale on určitě ne.“</p>
<p>„Občas dokážeš být vážně úzkoprsá,“ odpověděla.</p>
<p>„Občas považuješ za hrdinu nesprávného člověka, a když tě zklame, zabolí to.“</p>
<p>Zhltla zbytek svého čaje a vstala. „Budu muset vyrazit do Warrenu. Někdo ty znaky kreslí na stěny. Včera jsem provedla menší sondáž, takže potřebuju zkontrolovat, jestli se to vyplatilo.“</p>
<p>„Počkej. A co tohle?“ Ukázala jsem jí kresbu s vlnovkou.</p>
<p>Julie se zašklebila. „Když vidím magii, občas je jasná nebo zářivá, a někdy zamlžená, připomíná spíš mlhu. Magie na té bedně je jako mlha. Přesouvá se a kolísá a stáčí se v těch kruzích do vzoru. Nevím, jestli je to schválně, nebo jde jen o magické rušení.“ Otočila se ke dveřím.</p>
<p>„Buď opatrná,“ pověděla jsem jí.</p>
<p>„Hodlala jsem udělat botu a dostat se bez přípravy do strašného nebezpečí, ale teď, když jsi mě na to upozornila, určitě budu postupovat nanejvýš opatrně.“</p>
<p>„Dělej boty, jak chceš,“ pověděla jsem jí. „Až budeš mít potíže, zachraňovat tě nebudu.“</p>
<p>„Ha! Rozhodně mě zachráníš.“ Vyplázla na mě jazyk a pak zamířila ze dveří kuchyně do stájí za svým koněm.</p>
<p>„Ten úchyl má pravdu,“ ozval se Curran. „Jsi nakažlivá.“</p>
<p>Jen jsem zamručela v odpověď. Ten symbol mi rozhodně něco připomínal. Upřeně jsem se dívala na vlnitý vzor. Kde jsem ho jen viděla…?</p>
<p>Curran mi položil dlaň na rameno. Pohladila jsem ho po ruce.</p>
<p>„Jaké máš dneska plány?“ zeptal se mě.</p>
<p>„Zajedu do kanceláře a přilepím se k telefonu. Zavolala jsem naprosto všem, a ještě jejich mámě o Serenbe, takže se s nimi spojím znovu, jestli někdo z nich nezjistil, že by se stalo něco podobného. Pak obvolám všechny ohledně jeddimur a zjistím, jestli někdo odhalil, co jsou ti tvorové zač. Pak se možná zastavím u ÚPJ a zeptám se, zdali poznali toho našeho blonďáka.“</p>
<p>„Vezmi si džíp. Já pojedu s Derekem a dneska odpoledne nám koupím druhé auto.“</p>
<p>„Díky.“ Super, mám džíp. „Adora by se dnes ráno měla vracet z kšeftu.“</p>
<p>Zavolala jsem do Cechu včera v noci a Úředník mi sdělil, že Adora vyčkává na hejno harpyjí a že by se měla do Cechu vrátit dnes ráno.</p>
<p>„Povím jí, ať sem přijede, a pohlídá Yu Fonga. George a Marta jsou dneska pryč,“ řekl Curran. „Můžu kluka vzít s sebou do Cechu.“</p>
<p>„Nemáte náhodou schůzi ohledně rozpočtu?“</p>
<p>„Nevadí mi to.“</p>
<p>Schůze, kdy Cech rozhodoval o svém rozpočtu, připomínaly intriky na španělském královském dvoře: byly složité, překypovaly napětím a často tam docházelo k dramatickým výměnám. Conlan reagující na něco takového bylo to poslední, co jsme zrovna potřebovali. Představila jsem si svého syna, jak v meziformě utíká kolem a za ním běží horda žoldáků se sítěmi a snaží se ho chytit.</p>
<p>„Vezmu ho s sebou do kanceláře, a pak se s vámi setkám v Cechu. Tak bys měl mít trochu času navíc na tu schůzi.“</p>
<p>„Jak si přeješ,“ řekl Curran.</p>
<p>Když jsem dorazila do Špičkově ostré agentury, světélko na záznamníku blikalo. Zmáčkla jsem tlačítko přehrávání, v reproduktoru zapraskala statická elektřina a Lutherovým hlasem mi oznámil: „Stav se za mnou. Něco pro tebe mám.“ Ze zkušenosti jsem věděla, že nemá smysl mu volat. Vzhledem k tomu, že mi nikdo jiný neposlal žádnou poučnou zprávu, nasoukala jsem Conlana zpátky do sedačky a vyrazili jsme směrem k Lutherově doupěti.</p>
<p>Biohazard, nebo také oficiálním názvem Centrum pro prevenci nemocí a kontrolu magie, zabíral obrovskou budovu postavenou z místní šedé žuly. Vzadu za centrem obepínala velký pozemek vysoká kamenná hradba na vršku opatřená žiletkovým ostnatým drátem a posázená stříbrnými ostny. Na střechu umístili několik houfnic a očarovaných balist. Připomínalo to tam pevnost. Biohazard bral tu část s kontrolou magie velmi vážně.</p>
<p>Vytáhla jsem Conlana ze sedačky a prošla skrze velké dveře do hlavní haly připomínající jeskyni. Conlan si vrazil ručku do pusy a rozhlížel se po vysokých žulových zdech, kulil na ně oči. Strážný ve službě na recepci jen mávl, ať jdu dál, nevěnoval mi druhý pohled. Navštěvovala jsem je často.</p>
<p>Vynesla jsem Conlana po kamenných schodech, prošla kolem lidí spěchajících sem a tam, a zamířila doprava, do dlouhé chodby. Lutherova laboratoř se nacházela za druhými dveřmi po pravici. A ty teď stály rozevřené dokořán. Vzduchem se nesla hudba, David Bowie zpíval o tom, jak hasit oheň benzínem. Conlan se mi zamlel v náruči.</p>
<p>Přelila se přes nás magie. Hudba ztichla, přerušená uprostřed melodie. Černé skvrnky turmalínu zasazené v žule bzučely energií a zářily, jak jimi prostupovala magie. Conlan otočil hlavu jako překvapené kotě.</p>
<p>„Baddadada…“</p>
<p>„Září.“</p>
<p>„Zááí.“</p>
<p>„Přesně tak. Září.“</p>
<p>Přešla jsem ke zdi a nechala ho, ať si ji osahá. Pokusil se z ní vyškrábat tmavé, zářivé skvrnky, pak se naklonil ke zdi a olízl ji.</p>
<p>Kolem nás prošla žena v doktorské uniformě a divně se na mě podívala.</p>
<p>„To je jedna z výhod,“ zamumlala jsem ke Conlanovi. „Už si nemusíme dělat starosti s bacily.“</p>
<p>Luther ovládal slušnou magickou moc, měl vlastní hlavu a nebál se riskovat. Jeho pracovní místnost to zrcadlila. Zdi lemovalo několik ohnivzdorných laboratorních stolů, jejich desky pokrývaly mikroskopy, odstředivky a další podivné vybavení, vynalezené kvůli potřebě zkoumat nepřetržitě, i když se kyvadlově střídala vláda magie a technologií. V rohu na opačné straně místnosti stála dekontaminační sprcha. Na zdi po levici visela brokovnice, hasicí přístroj, plamenomet a sekera ve vikinském stylu. Cedule nad onou podivnou sbírkou hlásala: PLÁN B.</p>
<p>Střed místnosti obvykle zabíral kovový vyšetřovací stůl. Tentokrát ho někdo odtlačil stranou. Na podlaze z litého betonu někdo vytvořil velký kruh z křídy a soli. Luther stál v kruhu, oči měl zavřené a ruce zdvižené před sebou. Měl na sobě lékařskou uniformu, kterou někdo vypral a polil bělidlem tolikrát, že by nikdo nedokázal odhadnout její původní barvu, pokud si nechtěl pořádně zavěštit.</p>
<p>„Tohle je Luther,“ vysvětlila jsem Conlanovi. „Je to důležitý čaroděj. A taky je divný. Vážně divný.“</p>
<p>„Já tě slyším, nevěřící,“ ozval se Luther. „Ono odloží svůj meč do krabice, nebo dovnitř nevstoupí.“</p>
<p>Povzdechla jsem si, vytáhla Sarrat z pochvy na mých zádech a položila ji do dřevěné krabice na kovovém stole u vchodu. Tohle byl neměnný rituál už od chvíle, kdy jsem otěhotněla. Luther tvrdil, že Sarrat vyzařuje, a to mate jeho diagnostické přístroje.</p>
<p>„A nůž taky.“</p>
<p>„Proč nůž? Ten není magický.“</p>
<p>„Ty si myslíš, že není magický. Všechno, s čím denně pracuješ, nasákne tvou magií. Jen proto, že ji nevidíš, neznamená, že tam není.“</p>
<p>Zdvihla jsem obočí.</p>
<p>„Krabice,“ monotónně odzpíval Luther, jako by šlo o buddhistickou modlitbu.</p>
<p>Vytáhla jsem nůž a upustila ho tam. Mé vrhací čepele připomínající žraločí zuby následovaly, společně s opaskem.</p>
<p>„Spokojen?“</p>
<p>„Ano!“</p>
<p>„Měla bych do krabice odložit i dítě?“</p>
<p>„Ten se tam nevleze.“</p>
<p>Povzdechla jsem si.</p>
<p>„Co to děláš?“</p>
<p>„Čistím si pracovní prostor. Byl bych rád, kdyby si lidi přestali odnášet divné svinstvo z Jednorožčí ulice a pak nám nevolali a nepanikařili, když se snaží sežrat jejich děti.“</p>
<p>„Máš pravdu, měli by prostě dopustit, ať pohltí jejich mladé.“</p>
<p>„Ale huš. Moc vtipné. A jak se tak stává, musel jsem včera všeho nechat a provést nouzovou analýzu toho předmětu ohrožujícího dítě, a přerušila mě vláda technologií, takže mi zbyly jen nejrůznější druhy zbytkového svinstva v téhle bariérové cloně.“</p>
<p>Zatnul ruce v pěst. Vytryskl z něj pulz magie a zalila kruh. „Tak. A je to.“</p>
<p>Vyšel za magickou hranici a ztuhl, pohled upíral na Conlana. Chvíle uplynula. Luther se zajíkl a ukázal na něj.</p>
<p>„Ano, je to lidské dítě,“ pověděla jsem mu.</p>
<p>„Dej ho sem!“</p>
<p>„Dovolím ti ho podržet, pokud budeš přísahat při Merlinově plnovousu.“ Protože by to bylo legrační.</p>
<p>„Při Merlinově plnovousu, to je jedno, dej ho sem.“</p>
<p>Předala jsem mu Conlana. Luther si ho vzal, opatrně, jako by byl můj syn ze skla. Conlan na něj zíral velkýma šedýma očima.</p>
<p>„Nazdárek,“ promluvil Luther tiše, téměř šeptal. „No nejsi ty zázračný?“</p>
<p>Zázrak si pšoukl.</p>
<p>Zasmála jsem se.</p>
<p>„Kdy se probudil?“ zeptal se Luther.</p>
<p>„Dneska ráno asi tak kolem šesté.“</p>
<p>„Na to se neptám! Kdy se projevila jeho magie?“</p>
<p>„Před pár dny. Něco ho vyděsilo, tak na to zareagoval.“</p>
<p>Luther v úžasu hleděl na mé dítě. Vypadali tak trochu roztomile, mé děťátko s očima kotěte a hlavou ověnčenou hebkými tmavými vlásky, a Luther, poněkud zanedbaný, výstřední čaroděj.</p>
<p>„Je to jako držet v rukou atomovou bombu,“ ozval se Luther.</p>
<p>„Zkazil jsi to.“</p>
<p>„Překypuje magií. Úplně jí září. Neměl jsem vůbec ponětí, že to v sobě má.“</p>
<p>„Ještě ji neumí skrývat.“</p>
<p>Luther přimhouřil oči a zadíval se na mě. „Takhle tedy vypadáš? Ukaž.“</p>
<p><emphasis>Ano, a jako další číslo vám teď zatančím a zazpívám písničku.</emphasis> „Ne.“</p>
<p>„Analyzoval jsem pro tebe toho mrtvého šmejda. Zadarmo.“</p>
<p>„Byla to tvoje povinnost veřejného činitele. Stejně bys to udělal.“</p>
<p>„Kate! Nedělej potíže.“</p>
<p>„Tak dobře.“</p>
<p>Nechala jsem padnout vlastní magický plášť. Luther překvapeně zamrkal. Velmi opatrně zamířil vpřed, odložil mi Conlana do náruče a spěšně ustoupil.</p>
<p>Plavovlasá žena v doktorském oděvu se objevila ve dveřích. „Co má znamenat, že se odsud valí magie? Kruci, Luthere, to nedokážeš ovládat…“ Uviděla nás a zarazila se. Vytřeštila oči.</p>
<p>„Páni,“ vydechla tiše.</p>
<p>„Že jo?“ souhlasil Luther šeptem.</p>
<p>Na chvíli se na nás jen dívali. Conlan se mi vrtěl v náruči.</p>
<p>„Takhle budeme jednoho dne vypadat my?“ zamumlala žena. „Naše budoucí verze?“</p>
<p>„Takhle jsme vypadali v minulosti,“ povzdechl si Luther. „Radši se zase zahal, než sem přiběhne Allen. Museli bychom pak strávit celý den přesvědčováním, ať odejde.“</p>
<p>Skryla jsem svou magii.</p>
<p>Žena se zdržela ještě na pár okamžiků, pak zavrtěla hlavou a odešla. Posadila jsem Conlana na podlahu. Rozběhl se ke křídou nakreslenému kruhu, před čárou se udiveně zastavil, zdvihl ručku a zamával si jí před obličejem.</p>
<p>„Cítí tu hranici,“ pověděla jsem Lutherovi.</p>
<p>„To je tak nechutně roztomilé.“ Luther popadl madlo na čtvercových kovových dveřích na zdi a vytáhl ven box s tělem. Na něm ležely zbytky mnou dodané příšery.</p>
<p>Conlan poskočil na místě u čáry křídou, podařilo se mu povyskočit dva, tři centimetry.</p>
<p>„Chceš skákat?“ oslovil ho Luther.</p>
<p>„Nepodporuj ho v tom.“</p>
<p>„Je dobré, že se o to pokouší. Jde o velký vývojový milník. Batolata se učí poskakovat, když jsou jim asi tak dva roky. Je to pro ně velmi vzrušující.“</p>
<p>„Jak ses vůbec něco takového dozvěděl?“</p>
<p>Luther se na mě bezvýrazně zadíval. „Mám neteře. Neublíží mu to. Může jen poskakovat.“ Zamával na Conlana. „Neposlouchej mámu. Ty to zvládneš. Skoč!“</p>
<p>Conlan se skrčil do co nejmenšího klubka. Viděla jsem tak stokrát to samé u Currana.</p>
<p>„Ty to zvládneš!“ pobízel ho Luther.</p>
<p>Conlan vyskočil metr do vzduchu, překonal dobrého tři a půl metru a dopadl do kruhu. Lutherovi poklesla brada.</p>
<p>Conlan se zachichotal a vyskočil z kruhu ven. Pak zase dovnitř. A znovu ven.</p>
<p>„No,“ utrousil Luther. „Je to kožoměnec.“</p>
<p>„Ó ano. Začínáš měknout, Luthere.“</p>
<p>„Neměknu. Vyzařují z něj nejrůznější druhy magie a já neolizuju děti ostatních a nečichám k nim, ani když chci diagnostikovat jejich magii. To by bylo úchylné.“</p>
<p>Tam a ven. Tam a ven. Až se dostaneme domů, nakreslím pro Conlana taky jeden kruh. Na pár minut ho to zabaví.</p>
<p>„Je to kožoměnec,“ zopakoval Luther.</p>
<p>„To už jsme si vyjasnili.“</p>
<p>Postavil se ke mně čelem. „Kate. Je to kožoměnec ovládající magii.“</p>
<p>„Dali je taky kožoměnec ovládající magii.“</p>
<p>„Dali je posvátné zvíře. To je něco naprosto jiného. Všechna její magie je založená na víře. Proklíná a očišťuje. On je kožoměnec, a ještě k tomu v sobě nosí magii. Hory magie. Oceány magie. Ještě se nenarodil nikdo jemu podobný.“</p>
<p><emphasis>Mně o tom povídej.</emphasis> „Nějaký pokrok se Serenbe?“</p>
<p>„Takže prostě hodláš bezostyšně změnit téma?“</p>
<p>„Jop. Nějaký pokrok?“</p>
<p>Luther zavrtěl hlavou. „Ne.“</p>
<p>„Vůbec nic?“</p>
<p>„Nic, krom toho, co už jsem ti poslal. GBI vyslýchá přeživší příbuzné. Nikdo se nedvořil temným bohům. Nikdo nic nevyvolával. Většina z nich měla trochu magie. Bylo tam pár mágů ovládajících rostliny a pár pyromantů. Jako obvykle. Jeden z nich byl bývalý žoldák. Možná jsi ho znala. Říkali mu Šok.“</p>
<p>„Šok Collins?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Odešel z Cechu, když téměř zkrachoval. Neměla jsem ponětí, že se tam přestěhoval. Víš naprosto jistě, že zmizel?“</p>
<p>„Ano. Našli jsme v jeho domě peněženku s řidičákem a cechovním průkazem.“</p>
<p>To byly špatné zprávy. Šok Collins byl opatrný, zkušený žoldák, který se choval zákeřně, když jste ho zahnali do kouta. Přežil několik špatných kšeftů, při nichž mohl přijít o život, a když se dostal do úzkých, dokázal útočníka zabít elektrickým proudem. Nenechal by se přepadnout.</p>
<p>„Našly se v domě nějaké stopy po boji?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Co to ku… kudla?“</p>
<p>Luther si posunul brýle na nose a zadíval se na mě. Ukázala jsem přes rameno na Conlana. Mateřství vás naučilo dávat si pozor na ústa.</p>
<p>„Mám tu něco ohledně tvého chlupatého kamaráda příšeráka,“ řekl Luther. „Na první pohled se zdálo, že jde o nový druh oškliváka po Změně, dokud jsme ten ohavný exemplář nerozřezali a nepohráli si trochu s jeho vnitřnostmi.“</p>
<p>Odtlačil kovový stůl k zásuvce s tělem, zdvihl kovové dveře nahoru a pod nimi odhalil páku. Sevřel ji, zatáhl za ni a tělo hladce sjelo na vyšetřovací stůl. Ten Luther zase odtlačil tak, aby stál poblíž vílampy. Následovala jsem je.</p>
<p>Stáhl z mrtvoly prostěradlo a odhalil úhledné jizvy po pitvě. U mrtvého nebyl onen dopad tak silný, ale stejně mnou otřásl odpor.</p>
<p>„Co cítíš, když se na něj díváš?“</p>
<p>„Hlad,“ odpověděl Luther.</p>
<p>„Potřebuješ pomoc,“ pověděla jsem mu.</p>
<p>„Dneska jsem nejedl snídani, ani jsem neobědval.“</p>
<p>„A teď vážně, Luthere, nemáš z něj pocit, že je něco špatně?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Povzdechla jsem si.</p>
<p>„Pokud tedy nemáš na mysli tu auru zkaženosti tak hustou, že ji můžeš nakrájet nožem a podávat ji s kečupem. S kým si myslíš, že mluvíš? Samozřejmě, že tu auru cítím. To bych musel být slepý, hluchý a nemít vůbec žádný čich, a i pak bych ji stejně vycítil.“</p>
<p>„Proč se to takhle chová?“</p>
<p>„Protože možná kdysi bývala člověkem.“</p>
<p>„To mi došlo. Julie říkala, že byli modří, takže měli lidského předka.“</p>
<p>„Ne, předka ne.“ Luther se zašklebil. „Jako člověk se narodila.“</p>
<p>Ukázala jsem na chlupatou pokroucenou stvůru. „Tohle se narodilo jako člověk?“</p>
<p>Luther zakašlal. „Ano. Nejspíš.“</p>
<p>„Takže, o co jde, o nějakou podivnou formu lupismu?“</p>
<p>„To jsem bral jako jednu z dočasných teorií, ale v jejím těle se nenašlo Lyk-Vé.“</p>
<p>„Jsi si jistý? Protože šli jen velmi těžko zabít.“</p>
<p>„Jsem si jistý. Tělo prošlo zásadními změnami. Lidské orgány jsou stále tam, ale všechno bylo upraveno. Fascie, která… “ Luther zakašlal znovu. Zněl přiškrceně. „… vazivová pojivová tkáň obklopující orgány a svalstvo, byla… posílena…“ Zlomil se v pase a kašlal dál.</p>
<p>Za ním se do místnosti skrze otevřené dveře protáhl mrak smaragdově zeleného prachu. Prach se otřel o hranici kruhu a stáhl se.</p>
<p>Luther se napřímil. Z úst mu vyrazil obláček zeleného, jemného prachu. Hleděl na mě skelnýma, studenýma očima.</p>
<p>Mezi mnou a kruhem byl metr dvacet. Překonala jsem ho jediným skokem, chytila Conlana v půli skoku, a pak zacouvala směrem ke středu clony.</p>
<p>Prach teď vyplňoval místnost, vlnil se jako průsvitné smaragdové závoje všude kolem nás. Jedině povrch kruhu zůstal nedotčen. A Sarrat a všechny mé zbraně trčely příhodně odložené v Lutherově pitomé krabici, hluboko uprostřed zeleného prachu. Výborně.</p>
<p>Luther přistoupil ke kruhu, ztuhle jako loutka, jíž někdo tahá za provázky. „Zrádce,“ zasyčel tlumeně.</p>
<p>Conlan mi v náruči zavrčel.</p>
<p>No bezva, chtělo si to povídat. „Koho jsem zradila?“</p>
<p>„Hloupá, zrádná mrcho. Nehodná.“</p>
<p>Týkalo se to té bedny? „Ze všech urážek, co jich na světě je, jsi dokázal přijít jen s takovými? Jak ubohé.“</p>
<p>„Udělal pro tebe všechno. Nehodíš se ani na to, abys mu olízala lejno z bot.“</p>
<p>„Žraní hoven je tvoje specialita.“ Čím víc to naštvu, tím víc se to rozmluví a já tím dřív zjistím, co se to ksakru děje. „Budeš se muset snažit o hodně víc.“</p>
<p>Luther sebou krátce zacukal. Ať už šlo o cokoliv, bojoval s tím. Také měl posloužit jako rozptýlení. Když jste chtěli na někoho nečekaně zaútočit, pomáhalo, když se váš cíl soustředil na někoho jiného. Luther mě měl jen zaměstnat. Až ten útok přijde, bude mi mířit na záda. Pořád jsem svírala Conlana. Až nás budu bránit, budu ho muset pustit, a doufat, že zůstane uvnitř kruhu. Měl jen rok. Neměl rozum. Pro boha živého, vždyť olizoval zdi a jedl mýdlo.</p>
<p>„Dal ti život.“</p>
<p>Takže nešlo o tu bednu, ale o Rolanda.</p>
<p>„Je to bůh. Je to život sám. Je svatý. Ty jsi jen zrůda.“</p>
<p>Jen jediná skupina lidí byla přesvědčená, že je Roland svatý a zajistí jim cestu do ráje. Ten prach patřil k sahanu.</p>
<p>V paměti jsem se snažila vybavit si žebříček sahanu, o němž mi vyprávěla Adora. Zrovna tenhle neseděl vyloženě na žádného, ale tvrdila mi, že členové řádu svou moc skrývali.</p>
<p>„Můj otec je lhář.“ Svrběla mě kůže mezi lopatkami. Sahanu musel stát někde přímo za mnou.</p>
<p>„Rouhání!“</p>
<p>Náboženští fanatici. Rozumní a chápající lidé, snadno ovlivnitelní fakty a logickými argumenty.</p>
<p>„Nečeká na tebe žádné nebe. Krmil vás lží a vy jste ji sežrali i s navijákem. Můj otec je příliš chytrý na to, aby se někdy stal bohem. Když přijmeš božství, tvé myšlenky a činy už ti nepatří. To bys věděl, kdybys nebyl hluchý a slepý. Zkus chvíli přemýšlet sám za sebe. Pomůže ti to.“</p>
<p>Používat slova moci proti vrahům vyslaným mým otcem bylo riskantní. Někteří měli výhodu, že je k sobě otec připoutal krví, takže bylo dost pravděpodobné, že by došlo k nějakému zpětnému rázu. Hodně z nich dokázalo používat slova moci také. Podařilo se mu infikovat Luthera, a bylo dost možné, že jakékoliv použité slovo moci zasáhne i jeho.</p>
<p>Luther se naklonil dopředu a vycenil zuby. „Zabiju tě. Sežeru tvé maso a pak sním tvé dítě. Spolykám jeho měkké maso a pak se také stanu bohem.“</p>
<p>Vzplál ve mně ledový vztek. Svět kolem najednou nabral křišťálově čisté obrysy. „A co můj otec udělá, až zjistí, že ses pokusil pohltit jeho vnuka?“</p>
<p>„Bude mě velebit. Nařídil tvou smrt. Chce, abychom mu přinesli tvého syna, ale já ho namísto toho sním.“</p>
<p>Až se mi konečně podaří spojit s otcem, budeme si muset vážně promluvit.</p>
<p>„Vysaju morek z kostí tvého dítěte a pohltím jeho magii. Pak se stanu ještě mocnější.“</p>
<p>Ne, to se nestane. Pohrdavě jsem se zašklebila na Luthera. Když šlo o pohrdavé úšklebky, měla jsem skvělý vzor. Nikdo vás nedokázal usadit tak ničivě jako Eahrratim, Růže Tigridu.</p>
<p>„Ty a jaká armáda, hošku? Jsem Šineárská princezna, Krevní čepel Atlanty. Můj rodokmen sahá tisíce let do minulosti. Má rodina stavěla paláce v dobách, kdy se tví předkové choulili v chatrčích z bahna. Jsi slabý, hloupý, nejsi nic. Jak bys pro mne mohl být hrozbou? Ty sníš o moci, kterou já už ovládám. Tygřice si nevšimne červa, kterého rozdrtí tlapou. Jen se odplaz pryč, červíčku. Plaz se pryč tak rychle, jak jen dokážeš.“</p>
<p>Vycítila jsem přesně onen okamžik, když z mlhy zaútočil na kruh. Upustila jsem Conlana a o krok ustoupila, zkroutila jsem se tak, abych uhnula. Můj mozek zachytil ten útok jen jako zkratkovité vjemy, každý trval jen zlomek vteřiny: štíhlá plavovlasá žena mé postavy, mého věku, mladá, v každé ruce držela dýku.</p>
<p>Pravá dýka bodla do vzduchu jen pár milimetrů od mé hrudi. Popadla jsem ji pravou rukou za zápěstí a pokusila se jí levou dlaní rozdrtit loket. Padla do dřepu a druhou dýkou mi sekla po pravém bicepsu. Do paže se mi zakousla horká linka bolesti, jako by mě tam na kůži zaštípala rozehřátá gumička. Zhoupla jsem boky a kopla ji. Zdvihla ruce, aby se před úderem na poslední chvíli zaštítila, a pak se odkulila pryč. Sotva jsem se jí tím chodidlem dotkla. Překulila se zpátky na nohy a uskočila do zelené mlhy.</p>
<p>Ustoupila jsem o krok pozadu ke Conlanovi. Zůstal přesně tam, kde jsem ho pustila, přitisknutý k podlaze. <emphasis>Díky, ať už jsi tam nahoře kdokoliv, za ten zázrak. Díky.</emphasis></p>
<p>Conlan mi seděl u nohou. Nehybně jsem stála. Pravá paže mi hořela bolestí. Byla zatraceně rychlá a dýky měla ostré jako břitvu. Moc jsem nekrvácela. Mohla jsem rány zatáhnout, ale nevydrželo by to. Jakmile bych paži použila, krev by tekla znovu. Ale to bylo v pořádku. Tu krev můžu použít.</p>
<p>Mlha se přelévala tam a zase zpátky, přesouvala se v lesklých vzorech. Vyčkávala jsem, napínala všechny smysly, abych zachytila náznak pohybu, zaševelení kroků. Cokoliv.</p>
<p>Chvíle pomalu uplývaly.</p>
<p>Conlan naklonil hlavu lehce doleva. Nepřestávala jsem hledět na mlhu, ale sledovala jsem ho koutkem oka. Otočil ji víc. Ještě o kousíček víc.</p>
<p>Můj syn byl kožoměnec a dravec. S nadpřirozeně ostrým sluchem.</p>
<p>Nepřestával se dívat doprava, směrem k Lutherovi.</p>
<p>Okamžik uplynul.</p>
<p>A pak další.</p>
<p>Další…</p>
<p>Vyskočila z mlhy po mé levici, zaútočila na mě. Pravou nohou jsem rychle udělala krok, abych získala setrvačnost, a pak jejím směrem vyslala drtivý boční kop. Chodidlem jsem ji zasáhla do žeber. Kosti zapraskaly. Náraz ji odhodil zpátky do oparu.</p>
<p>Vyčkávala jsem. Conlan se teď otáčel doprava. Muselo ji to bolet. Bude se snažit chránit si zraněnou stranu.</p>
<p>Luther tiše, zvířecky zavrčel. Znělo to napůl animálně, napůl oplzle. Mručení nepřestávalo. Schválně dělala rámus. Snažila se skrýt zvuk vlastních kroků.</p>
<p>„Pořád tě slyším, červe.“ Zdvihla jsem ruku a gestem jí naznačila, ať přijde blíž, do hlasu vložila každičkou kapku arogance. „Přijď ke mně. Přijmi svou smrt důstojně.“</p>
<p>Luther ztichl, ale sahanu zůstala skrytá. Kruci. Z nějakého důvodu mé tetě šel podobný posměch mnohem lépe. Potřebovala jsem víc trénovat.</p>
<p>Conlan se otočil vpravo. Netušila jsem jak, ale věděla jsem, že úder přijde zdola. Nezaslechla jsem ho, ani jsem ho neviděla, ale něco mi našeptávalo, že můj syn bude cílem. Padla jsem do dřepu, přitiskla ho k sobě a zaštítila ho vlastním tělem. Z prachu vystřelila dýka a zaryla se mi do levého ramene, ani ne dva centimetry hluboko.</p>
<p>Pitomá sahanu. Házení fungovalo jen ve filmech.</p>
<p>Vytrhla jsem čepel a otočkou se napřímila právě včas, abych zablokovala její seknutí, když na mě zaútočila přímo v kruhu. Pokusila se mě bodnout a já ji sekla po paži. Krev zalila mou dýku. <emphasis>Díky za nůž, ty mrcho.</emphasis></p>
<p>Sahanu se prudce proměnila v sekající a bodající vír. Přiblížila jsem se k ní, zaměstnávala ji, rychle a plynule.</p>
<p>Barvy, zvuky, její pohyby, ty modré oči, všechno nabralo tak ostré a čisté obrysy, až to skoro bolelo.</p>
<p>Když mi bylo osm, Voron mě vzal k muži jménem Nimuel. V jeho rodné tagalštině to slovo znamenalo „mír“ a přesně to našli jeho protivníci, když se na něj pokusili zaútočit nožem. Když jsem ji zaměstnávala, blokovala její paže těmi vlastními, chytala ji prsty za zápěstí, používala vlastí zápěstí, abych srážela její údery stranou, a sekala ji po předloktích, slyšela jsem jeho klidný hlas ve své hlavě. <emphasis>Pod mostem, na mostě, přes most, dovnitř, ven…</emphasis></p>
<p>Mému synovi nezkřiví ani vlásek na hlavě.</p>
<p>Sahanu zavrčela, nepřestávala bodat, ale do prázdného vzduchu. Tucetkrát jsem ji škrábla, ale byla tak zkurveně rychlá.</p>
<p><emphasis>Přes most… Otevři okno.</emphasis></p>
<p>Zakontrovala jsem o okamžik později, než bych měla. Její dýka mi vykreslila na levé paži další, jasně rudou čáru. Zatímco ji zaměstnával tenhle úder, vrazila jsem jí dýku do boku.</p>
<p>Prudce ode mě uskočila, vzala si tu dýku s sebou.</p>
<p>Přitiskla jsem si dlaň na ránu na paži a mrštila po ní vlastní krví, kapky se uprostřed letu proměnily v jehly. Zabořily se jí do tváře.</p>
<p>Rozběhla se zpátky do mlhy. Já sprintovala za ní, ale ponořila se do zeleně. Kruci.</p>
<p>Magie za mnou se přesunula.</p>
<p>„Ne v mém domě!“ zařval Luther.</p>
<p>Magie z něj vytryskla v prudké vlně a prohnala se místností, zmrazila zelenou kouřovou clonu. Prach vybuchl, každičké smaragdové smítko se proměnilo v drobounký bílý kvítek. Pršely na zem v deštíku nádherném, až to zaráželo, unášené i tím nejslabším náznakem průvanu. Zahlédla jsem sahanu nějaké tři metry ode mě. Tvářila se ohromeně, ústa s nelidsky ostrými zuby měla pootevřená.</p>
<p><emphasis>Zuby.</emphasis></p>
<p>Shrábla jsem těžký mikroskop z laboratorního stolu a zaútočila na ni.</p>
<p>Je velmi těžké zastavit někoho, kdo se na vás řítí plnou rychlostí, obzvlášť když jste zády ke zdi.</p>
<p>Pokusila se mě seknout a já jí do rány nastavila mikroskop. Zbraň zarachotila na podlaze. Vedla jsem máchnutí opačným směrem a mířila přístrojem na její čelist. Rozstříkla se krev. Ten úder ji odhodil dozadu. Zapotácela se, pokusila se mě seknout alespoň prsty. Znovu jsem ji drtivě udeřila mikroskopem do tváře. Ten náraz ji poslal k zemi. Přistála jsem na ní dřív, než měla šanci se překulit zpátky na nohy, a máchla jsem mikroskopem dolů jako kladivem. Stříkala krev, hustá a rudá.</p>
<p><emphasis>Nažer se tohohle, ty mrcho.</emphasis></p>
<p>Zdvihala jsem přístroj znovu a znovu, zasypávala ji údery s metodickou přesností, těžký mikroskop v ruce jsem naváděla přímo do zóny mezi jejíma očima. Její tvář se proměnila v kaši kostí a krve, ale musela jsem se ujistit, že je doopravdy mrtvá.</p>
<p>„Kate!“</p>
<p>Další úder. Rudá sprška zamazala drobné bílé kvítky vířící kolem nás.</p>
<p>„Kate!“ vyštěkl ostře Luther hned vedle mě. „Je mrtvá.“</p>
<p>Měl pravdu. Byla mrtvá. Ještě jsem ji jednou praštila, jen pro jistotu, napřímila se a předala mu zakrvácený mikroskop.</p>
<p>Conlan se rozplakal.</p>
<p>Ale ne.</p>
<p>Plnou rychlostí jsem znovu přiběhla k němu a shrábla ho z podlahy. „Mám tě. Mám tě. Máma je u tebe.“</p>
<p>Kvílel. Uvědomila jsem si, že mám ruce od krve. Krev sahanu se mi dostala i na oblečení.</p>
<p>Conlan plakal, vysokým hláskem, a na líčka mu padaly slzy.</p>
<p>„Pššt,“ konejšila jsem ho. „To je v pořádku. Bude to v pořádku. Jsem u tebe. Máma je u tebe. Nedovolím, aby tě někdo snědl. Zabiju je všechny do posledního.“</p>
<p>Nemohl přece chápat, že se ho chystala sníst. Co mi to sakra vycházelo z úst?</p>
<p>Kolébala jsem se dopředu a dozadu. Conlan nepřestával kvílet a z šedých očí se mu valily slzy. Dobří bohové, traumatizovala jsem vlastní dítě. Umlátila jsem někoho k smrti přímo před ním. Poznamená ho to na celý život.</p>
<p>„Máš nějaké jídlo?“</p>
<p>Luther přiběhl k lednici a prudce ji otevřel. Salát, džbán s čajem, sklenice medu.</p>
<p>„Med,“ pověděla jsem mu.</p>
<p>Přinesl sklenici blíž. Natáhla jsem Conlanovu ručku. „Nalej na ni trochu.“</p>
<p>Luther vzal lžičku a nabral velký kus medu, který Conlanovi kápl na ruku.</p>
<p>Conlan začichal a olízl si dlaň. Na okamžik si nebyl jistý, jestli nejde jen o ošklivý trik, ale pak si vrazil ručku do pusy.</p>
<p>„Mimina by neměla jíst med,“ utrousil Luther trochu prkenně. „Může obsahovat <emphasis>Clostridium botulinum</emphasis>. To je bakterie zodpovědná za…“</p>
<p>„Botulismus. Já vím. Má rok. Je to bezpečné. Taky je to kožoměnec a jeho medvědodlačí prarodiče ho krmili medem od chvíle, kdy dokázal v ruce udržet medový muffin, a bylo jedno, co jsem jim říkala. Prostě mi o tom lhali do tváře.“</p>
<p>„Jak ses vůbec dozvěděla o botulismu?“ zeptal se Luther.</p>
<p>„Když jsem byla těhotná, nemohla jsem toho moc dělat, tak jsem přečetla všechny chytré knihy. Vím o všech špatných věcech, které se můžou stát.“ Přitiskla jsem Conlana k sobě. „Vím o zarděnkách, RSV a gastroenteritidě. Jeho největší problém není to, že by mohl chytit černý kašel. Ale to, že se ho jeho pomýlený megalomanský děda snaží zabít.“</p>
<p>Políbila jsem Conlana do vlasů. Nikdo se mého syna nedotkne. Ani vlásku na hlavě.</p>
<p>Conlan se o mě opřel a ukázal na tělo: „Slý.“</p>
<p>„Ano,“ potvrdila jsem. „Zlý. Moc zlý.“</p>
<p>Je v pořádku. Rozbila jsem ji na kaši a on byl v pořádku. Teď už to bude v pořádku. Jen jsem musela dýchat. Dusila jsem se vlastním vztekem.</p>
<p>Nařídil mou vraždu. Ohrozil život vlastního vnuka. Proroctví a všechny vize budoucnosti, které jsem doteď viděla, mi sdělovaly, že se ho můj otec pokusí zabít, ale nakrmit jím jeho vražedné mazlíčky, to bylo moc i na Rolanda.</p>
<p>Luther ke mně přisunul stoličku.</p>
<p>Posadila jsem se.</p>
<p>Zadíval se na mrtvou sahanu. „Ta opovážlivost, napadnout mě rostlinnou magií v mém vlastním domě.“</p>
<p>„Jen ty můžeš v podobné situaci použít slovo ‚opovážlivost‘.“</p>
<p>Upřeně hleděl na její rozbitou hlavu. „Ještě nikdy jsem tě neviděl vyděšenou.“</p>
<p>„No, a já zas neviděla, že bys proměnil místnost plnou spór ovládajících mysl na květinovou bouři.“</p>
<p>Luther překvapeně zamrkal.</p>
<p>„Ta aura?“ pověděla jsem mu. „Povídal jsi mi o změnách v těle toho tvora.“</p>
<p>Na okamžik na mě hleděl, jako bych na něj mluvila čínsky, a pak se otřepal. „Ta stvůra. Jasně. Proč zvracíme, když uvidíme a ucítíme, že zvrací někdo jiný?“</p>
<p>„To nevím.“</p>
<p>„Je to biologický mechanismus přežití. Primitivní lidé žili v rodinných skupinách. Spali na stejném místě, jedli stejné věci.“</p>
<p>Kusy skládačky zapadly dohromady. „Takže když jeden člověk zvracel, nejspíš se otrávili všichni, takže potřebovali vyzvracet jídlo, aby neumřeli.“</p>
<p>„Ano. To stejné platí pro tu auru. Tvé tělo ti napovídá, že ať tu ženu proměnilo v chlupatou příšeru cokoliv, je pro tebe vážným ohrožením. Je nutné to zničit.“</p>
<p>Napadla mě strašlivá myšlenka. „Myslíš, že by to mohlo být nakažlivé?“</p>
<p>„Nemůžu potvrdit, že to tak není.“</p>
<p>Curran a Derek vůči tomu budou imunní. Lyk-Vé zničí útočící patogen. Julie měla mou krev. Ta by proti tomu měla být také odolná. Ale co ostatní lidé?</p>
<p>„Proměnila se mrtvola pana Tuckera?“</p>
<p>„Ne. Včera večer jsem ho byl zkontrolovat v márnici a znovu dnes ráno. Ať jde o jakýkoliv vir, potřebuje živého hostitele.“</p>
<p>„Chceš mi tím říct, že jestli jsou ti tvorové nakažliví, mohli by infekci roznést po celém městě?“</p>
<p>„Víceméně. Pak bychom měli na talíři naši vlastní verzi zombie apokalypsy.“</p>
<p>Zadívali jsme se na sebe.</p>
<p>„Musím se něčeho napít.“ Luther seskočil ze stoličky, vytáhl z ledničky láhev a nabídl mi ji. Zavrtěla jsem hlavou. Přiložil ji ke rtům a zhluboka si přihnul. Vrásky na jeho tváři se vyhladily.</p>
<p>„Co to je?“ zeptala jsem se.</p>
<p>„Vlastnoručně připravené holandské kakao. Z poloviny je to cukr. Připravil jsem si ho zrovna dnes ráno pro případ nouze. Nevíš, o co přicházíš.“ Zdvihl láhev k přípitku. „Na zářící mimino a na to, že jsme neumřeli!“</p>
<p>Zářící mimino. Conlan neuměl skrývat svou moc. Vyzařoval magii jako maják uprostřed temné noci. Ani jsem si to neuvědomila. Prostě se v něm probudila, když se poprvé proměnil, a já to bez přemýšlení přijala. Přišlo mi to tak přirozené a svým způsobem normální. Pokud jakýkoliv sahanu dokázal vycítit magii, uvidí ho. Zvládnou ho stopovat. Podobal se mně a mému otci natolik, aby okamžitě poznali charakter jeho moci. Byli jsme tady přímo na ráně.</p>
<p>Seskočila jsem ze stoličky a rozběhla se ke krabici.</p>
<p>„Co se děje?“</p>
<p>„Musím jít.“ Prudce jsem zdvihla víko, položila Conlana na podlahu a popadla svůj opasek. Conlan se mě chytil za kalhoty a objal mi nohu.</p>
<p>„Krvácíš.“</p>
<p>„Musím jít, Luthere.“</p>
<p>„Kate? Kate!“</p>
<p>Vrazila jsem nůž do pouzdra a nechala Sarrat vklouznout do pochvy na zádech. Vrhacími noži jsem se neobtěžovala. Trvalo by to příliš dlouho. Zdvihla jsem Conlana a rozběhla se chodbou. Lidé nám uskakovali z cesty, jak si zbytek Biohazardu uvědomil, že se něco pokazilo. Prudce jsem proletěla kolem nich, brala schody po dvou, vyrazila ze dveří a pak se rozběhla k autu, prohlédla jsem si náměstí kvůli případným hrozbám.</p>
<p>Zaklínat jsem začala už nějakých sedm metrů před autem, vrazila Conlana do autosedačky, drahocennou vteřinu strávila tím, abych ho přepásala, nasedla jsem na sedadlo řidiče a nechala klapnout i svůj pás. Minuty se nesnesitelně natahovaly, zatímco se motor na očarovanou vodu zahříval. Zrovna teď bych dala svou levou paži za to, abych mohla otočit klíčkem a vypadnout odsud.</p>
<p>Konečně se magický motor probral k životu. Spěšně jsem vyrazila z parkoviště a téměř se srazila s jiným autem, obrněným SUV, které spíš připomínalo tank než auto. Stočila jsem džíp doprava, ale stejně jsem zahlédla na kratičký okamžik řidiče. Rytíř podněcovatel Norwood. Zatáčkou jsem proletěla nebezpečnou rychlostí. Rytíři Řádu pokládající pitomé otázky, to jsem zrovna teď opravdu nepotřebovala.</p>
<p>Musela jsem se dostat na nějaké bezpečné místo, kde s Conlanem budeme v bezpečí. Nějaké chráněné místo hned poblíž. Nemohla jsem si dovolit uváznout v dopravě. Cech byl příliš daleko. Má kancelář taky. Takže zbývala jen jediná možnost. Bezpečná a hlídaná, jen necelých pět kilometrů ode mne. Kdyby mi někdo před třemi lety pověděl, že tam poběžím, abych našla útočiště, vysmála bych se mu přímo do tváře. Byli mými nepřáteli už od nepaměti. Život byl ironická svině.</p>
<p>Šlápla jsem na plyn.</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p>
</section>
<section>
<p>9.</p><empty-line /><p>Vešla jsem do Kasina pokrytá krví a se synem v náruči. Po mé levici se rozprostíralo obrovské patro hazardních her, nabízelo stoly s kartami a hrací automaty upravené, aby fungovaly i během vlny magie. Mezi blikajícími světly muži a ženy strkali žetony do automatů, kuličky se koulely na ruletách, karty padaly na purpurový samet, to vše pod pozorným dohledem zaměstnanců Kasina, oděných do černých kalhot a purpurových vest. Většina z nich studovala u Lidu jako učni. Po mé pravé straně stál bar a v něm pravidelní zákazníci utápěli své smutky nebo oslavovali nečekaná vítězství. Ti by klidně mohli být hluší a slepí. Přímo přede mnou se nacházel hlavní pult lemující schodiště vedoucí nahoru a dolů.</p>
<p>Vzduchem se nesla kakofonie hluku, šumící závoj, v němž se utopily hlasy i ševel kroků. Na krátký okamžik si mě nikdo nevšímal. Pak mladý tovaryš za pultem vzhlédl. Vybavilo se mi jeho jméno: Javier. Už jsem se s ním při návštěvách Kasina setkala. Ghastek ho našel v Portoriku.</p>
<p>Tovaryšův pohled se setkal s tím mým. Javier cosi stiskl na panelu.</p>
<p>Na oknech sjely dolů okenice, aby je ochránily. Obrovské dveře za mnou se se zařinčením zavřely. Nikdo tomu nevěnoval pozornost. Na stropě se odsunul panel a propadli jím čtyři upíři. Vyzáblí a lysí, připomínali kostry obalené suchými svaly a napjatou kůží. Obklopili mě ze čtyř stran, pohybovali se svým podivně trhavým krokem ve stejném rytmu jako já. Jejich mysli, každá ovládaná navigátorem, plápolaly v mé hlavě jako čtyři ostrá bodová světla. Pokud mě budou chtít mít pod kontrolou, budou potřebovat zatraceně víc krvesajů.</p>
<p>Vampové se seřadili ve formaci, jeden přede mnou, zády ke mně, další za mnou a dva mi kryli boky. Pak mi to došlo. Nebyli tady, aby mě nějak omezovali. Sloužili jako má osobní stráž.</p>
<p>Javier přispěchal ke mně. „Mohu vás doprovodit na ošetřovnu, In-Šineár?“</p>
<p>„Nemám čas na ošetřovnu. Musím se setkat s Ghastekem.“</p>
<p>„Prosím, následujte mě.“ Zamířil ke schodišti a mumlal při tom: „Zastavit medika na hlavním patře. Potřebuji medika u Legáta. In-Šineár a dědic jsou na cestě.“</p>
<p>Ze schodiště nad námi se ozvalo spěšné ťukání podpatků na mramoru. Na scénu vtrhla Rowena. Její ohnivě zrzavé vlasy jí spadaly v umně naaranžované záplavě dolů na záda. Tmavě hnědé šaty barvy záhnědy jí obepínaly dokonalou postavu, ale stačil by jen vlas, aby od profesionální elegance sklouzly k vyzývavosti. Měla deseticentimetrové podpatky. Úzkou sukni. Byla o deset let starší než já a rozběhla se dolů po schodech jako gazela, která ve vysoké trávě savany zahlédla lva.</p>
<p>„Díky bohu. Měla jsem takové starosti.“</p>
<p>Přispěchala ke mně, zelené oči vytřeštěné, a sebrala mi Conlana ze zakrvácených rukou a zavrkala na něj: „No, no. Teta Rowena je u tebe. Už jsi úplně v bezpečí.“ Otočila se a pospíšila si dál po schodišti, odnášela mého syna do útrob Kasina.</p>
<p>Zadívala jsem se na vteřinu na zakrvácené ruce a pak po očku na Javiera. „Je fajn, že si o mě dělala takové starosti. Jsme vzdálené příbuzné. Ta rodinná láska se prostě pozná.“</p>
<p>„Ano, madam,“ odpověděl tovaryš.</p>
<p>Alespoň mi neříkal „lady madam“. Díky všehomíru za ty malé dary.</p>
<p>Pospíšila jsem si, abych Rowenu dohnala. Zamířili jsme dolů po schodišti, skrz bludiště pokroucených, rozvětvujících se chodeb, až do velkého sálu připomínajícího jeskyni. Od kulaté platformy ve středu místnosti se táhly nespočetné řady zadržovacích cel pro upíry, umístěných v rozšiřujících se paprscích. Krvesajové připoutaní silnými řetězy cvakali zuby, když jsme procházeli kolem, zářili jim oči a jejich ohavná magie mi otravovala mysl jako špinavé šmouhy na okně.</p>
<p>Rowena před námi se zastavila, stále Conlana držela. Můj syn začichal směrem k upírům a zašklebil se.</p>
<p>„Daa pffff!“ Prohlásil.</p>
<p><emphasis>Ano,</emphasis> pffff <emphasis>to vystihuje.</emphasis></p>
<p>Následovali jsme Rowenu nahoru po dalším schodišti do místnosti nacházející se nahoře nad podlahou. Stěny ze dvou třetin tvořilo tónované sklo. Sloužila Ghastekovi jako kancelář. Odsud měl výhled na celé upíří stáje. Jeho předchůdce sedával na zlatém trůně pod kupolí Kasina, ale Ghastek byl ve svém srdci spíše vědcem. Nikdy se příliš nevzdaloval od předmětu svého zkoumání.</p>
<p>Můj upíří doprovod se odpojil a seřadil se u paty schodiště, kde si sedli na zadní jako čtyři zmutované lysé kočky. Javier mě mávnutím ruky pozval nahoru po schodech. Následovala jsem Rowenu a vystoupala za ní do Ghastekova království. Stál tam s pažemi zkříženými na prsou, proti oknu jste zahlédli jen jeho obrys, siluetu hubeného muže v černé košili, uhlově temných kalhotách a drahých tmavých botách. Všichni Pánové mrtvých se oblékali, jako by očekávali, že je každou chvíli může někdo přepadnout a nečekaně unést na schůzi rady, ale od chvíle, kdy se Ghastek stal mým Legátem, přešel od obleků a uhlazeného korporátního odívání spíše k čistému a pohodlnému oblečení, vhodnějšímu pro bohatého akademického pracovníka spíše než pro průmyslového magnáta. Když jsem vstoupila, upír vycupital z malé kuchyňky a položil šálek kávy na Ghastekův stůl z leštěné černé žuly.</p>
<p>Můj Legát na mě zamžoural, prohlížel si mě ostrým pohledem na úzké tváři. „Co se stalo?“</p>
<p>„Sahanu.“</p>
<p>Ghastek se otočil k tovaryši. „Zahajte protokol proti invazi jedna, Sierra Delta, cílová skupina Charlie.“</p>
<p>„Ano, pane. Tým mediků se blíží k vaší kanceláři. Mám je požádat, ať počkají?“</p>
<p>„Ano,“ řekla jsem.</p>
<p>„Ne,“ odvětil Ghastek. „Pošlete je okamžitě dovnitř. Kromě nich si nepřeji být vyrušován.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„To bude všechno, Javiere.“</p>
<p>Tovaryš se lehce uklonil, nebo výrazněji přikývl, nedalo se přesně určit, co z toho, a odešel, opatrně za sebou zavřel dveře. Skrze sklo jsem zahlédla, jak sešel po schodech a zastavil se hned vedle upírů.</p>
<p>Ghastek se mi zadíval přímo do tváře. „Pokud si vzpomínám, podobnou možnost jsme probírali před třinácti měsíci. Oba jsme se shodli, že není otázkou, zda se Roland pokusí získat tvé dítě, ale kdy se o to pokusí.“</p>
<p>„Sahanu, která nás napadla, nechtěla Conlana unést. Chtěla ho sníst.“</p>
<p>„Cože?“ Rowena ucouvla. „Jeho vlastního vnuka?“</p>
<p>„Jsem si jistý, že to rozhodně neměl v plánu,“ prohlásil Ghastek. „Nedává to smysl. Tvůj syn je příliš důležitý, aby se s ním takhle plýtvalo.“</p>
<p>„Můj otec unesl bandu dětí, uvěznil je v pevnosti, a vymyl jim mozky, aby uvěřili, že je bůh, aby z nich vytvořil fanatické vrahy. Teď je vypustil do světa na sebevražednou misi, a to bez dohledu. Máš pravdu, přece nemohl předpokládat, že se v jeho plánu něco pokazí. Musím mu zavolat.“</p>
<p>Ke dveřím přispěchala žena nesoucí tašku, v závěsu za ní dva muži. Ghastek zavrtěl hlavou. Žena i muži zamířili dolů po schodech a postavili se vedle Javiera.</p>
<p>„Už jsme to probrali,“ připomněl mi Ghastek. „Není lehké zavolat tvému otci. A rozhodně ne teď a zrovna odsud.“</p>
<p>„Zradili jsme ho,“ doplnila Rowena. „Přerušili s ním veškeré kontakty.“</p>
<p>„Vypadám snad jako pitomec?“ zeptala jsem se.</p>
<p>Ghastek zdvihl obočí.</p>
<p>„Znám svého otce a znám tebe. Má mezi tvými lidmi zvědy, a ty jsi už před dlouhou dobou odhalil, kdo to je, a teď si je hlídáš.“</p>
<p>Rowena se usmála. Conlan se jí vyvinul z náruče a teď capkal po podlaze k upírovi nehybně sedícímu u Ghastekova stolu. Můj syn a krvesaj na sebe upřeně hleděli, nosy jen pár centimetrů od sebe.</p>
<p>Ghastek se zašklebil. „Měl jsem tě radši jako žoldačku.“</p>
<p>„No, tak to máš smůlu, protože jsem strávila dva roky až po kolena v politických záležitostech Smečky, a vím, jak to tady u vás funguje. Sežeň mi to číslo, Ghasteku.“</p>
<p>Ghastek se nadechl. „Ne.“</p>
<p>Promluvila jsem pomalu, do každého slova jsem vložila nezaměnitelnou hrozbu, aby mě pochopil naprosto jasně. „Co tím myslíš, že ne?“</p>
<p>Ghastek se opřel o stůl a propletl dlouhé prsty do jediné pěsti. „Zrovna teď víme o třech lidech, kteří podávají zprávy Rolandovi. Ti tři jsou tovaryš sloužící druhým rokem a dva učni, kteří váhají ve své oddanosti k tvému otci, protože jsi je osobně oslovila během chvíle, kdy ses tu zjevila jako bohyně.“</p>
<p>Zjevení bohyně znamenalo, že jsem vyzařovala magii i za vlády technologií. „Ty jsi na tom trval. Tvrdil jsi, že to podpoří jejich morálku.“</p>
<p>„A taky se stalo. Ty si opravdu myslíš, že kdokoliv z těch tří bude mít přímý přístup k tvému otci? To nemají. Podávají zprávy někomu a ten někdo je předává komusi dalšímu, a takhle to jde dál a dál po velmi vysokém žebříku, který může dosáhnout až k tvému otci, nebo končí u Legáta Zlaté legie nebo u toho půl tuctu lidí v Rolandově vnitřním kruhu důvěrníků. Takové kontakty se dají nejlépe využít pro matení nepřítele a rozšiřování klamných informací. Nedovolím, abys je zahodila jen kvůli tomu, abys mohla křičet na vlastního rodiče.“</p>
<p>„Být tebou, tak slovo ‚nedovolím‘ používám velice opatrně,“ upozornila jsem ho.</p>
<p>„Jestli jsi chtěla Legáta, kdo ti na všechno kývne, měla sis vybrat někoho jiného.“</p>
<p>„Přehodnocuju zrovna své rozhodnutí,“ odpověděla jsem. „Vydal příkaz a jedna z těch příšer se kvůli tomu pokusila sníst mého syna. Conlan si s sebou celý život ponese trauma, protože musel sledovat, jak jsem před ním zabila ženu.“</p>
<p>„Zabíjíš většinou rychle,“ připomněla mi Rowena. „Možná si toho nevšiml.“</p>
<p>„Všiml.“</p>
<p>Conlan zdvihl ručku s roztáhnutými prsty, jako by na nich měl drápy, a plácl upíra po tváři.</p>
<p>Nemrtvý se ani nepohnul.</p>
<p>„Nepřijde mi, že by tvůj syn utrpěl nějaké trauma,“ poznamenal Ghastek.</p>
<p>„Jsem si jistá, že to vyplave na povrch jako potlačovaná vzpomínka za nějakých patnáct let.“</p>
<p>Conlan znovu plácl upíra.</p>
<p>„Přestaň,“ pověděla jsem mu.</p>
<p>„Jaká škoda,“ zamumlal Ghastek. „Ani se nepokouší ho ovládnout.“</p>
<p>Conlan zdvihl ručku.</p>
<p><strong><emphasis>„Har.“</emphasis></strong> Ne. Prastaré slovo mi splynulo ze rtů, prostoupené magií. Byla jsem příliš rozrušená.</p>
<p>Conlan nechal ruku padnout, zacouval pryč od upíra, a pak zamířil ke mně a zdvihl paže. „Horu.“</p>
<p>Vysadila jsem si ho na bok. Pravá paže se mi ostře ozvala.</p>
<p>„Ach můj bože,“ zašeptala Rowena. „On ti rozuměl.“</p>
<p>Samozřejmě, že rozuměl. „Erra mu v jazyku Šineáru zpívá každou noc. V téhle chvíli jí mluví líp než svým mateřským jazykem.“ Pohladila jsem ho po vlasech. „Potřebuji si promluvit s otcem, Ghasteku. Jsi můj Legát. Zařiď to.“</p>
<p>Ghastek se naklonil k oknu a zaklepal na sklo. Žena vyběhla po schodech a otevřela dveře.</p>
<p>„Jen ty, Evo,“ pověděl jí Ghastek.</p>
<p>Zavřela za sebou dveře a poklekla u mne. „Mohu vás ošetřit, In-Šineár?“</p>
<p>Vzhledem k tomu, že mi paže hořely, jako by je někdo zapálil, nejspíš to bude dobrý nápad. Otočila jsem se k Roweně, ta si ode mě převzala Conlana a usmála se na něj. „Tady je moje princátko.“</p>
<p>Conlan pohladil Rowenu po ohnivých vlasech a roztomile zabroukal.</p>
<p>Pokusila jsem si sundat košili. Bolest mi vystřelila až do ramene. Ne, to nepůjde.</p>
<p>„Budete ji muset rozstříhat,“ řekla jsem.</p>
<p>Eva otevřela tašku a vytáhla odtamtud nůžky.</p>
<p>Conlan broukal a vrkal, vypadal jako to nejroztomilejší dítě na světě, zosobnění nevinnosti a světla. Dítěte, které by se nikdy neproměnilo v příšeru a s otcem v lese nežralo syrové myši. Můj syn byl podfukář.</p>
<p>Eva mi rozstříhala pravý rukáv. Rozpadl se. Vyslala jsem skrze látku pulz magie a na podlahu zapršel černý prášek. Rozhodně jsem nechtěla, ať se tu všude povaluje má zasychající krev.</p>
<p>Rowena zalapala po dechu.</p>
<p>Rána na mém bicepsu vedla celkem hluboko. Taky nabrala podivnou zelenou barvu. Měla jsem pocit, že ne všechno je tak, jak by mělo. Ta mrcha mě otrávila.</p>
<p>„Pokračuj,“ pověděla jsem Evě.</p>
<p>Nůžky přejely výš po mé paži. Košile se na mě rozpadla, zůstala jsem tam stát jen ve sportovní podprsence. Paže mi pokrýval tucet mělkých škrábanců, všechny měly nazelenalou barvu. Lopatka mi žhnula v místě, kde se do ní zabořila dýka.</p>
<p>Rowena si připlácla dlaň na ústa.</p>
<p>„Proč jsi něco neřekla?“ chtěl vědět Ghastek.</p>
<p>„Medik už byl na cestě.“</p>
<p>„Vypadáš, jako bys prošla tornádem nožů,“ pověděla mi Rowena.</p>
<p>„Měla dvě dýky. Já byla neozbrojená, protože mě v Biohazardu nutí odevzdat zbraně, než vkročím do jejich laboratoře. Nemohla jsem použít slova moci, protože bych jimi ohrozila Luthera. Umlátila jsem ji k smrti holýma rukama a mikroskopem.“</p>
<p>Dva Páni mrtvých na mě vytřeštěně hleděli.</p>
<p>„Nehodlala jsem dovolit, aby se dotkla mého syna,“ vysvětlila jsem.</p>
<p>Ghastek se obrátil k léčitelce. „Jak zlé to je?“</p>
<p>„Rána na pravé paži je hluboká. V tomhle případě bude nejlepší zahojit ji pomalu. Zabere to tři schůzky během příštích dvaceti čtyř hodin, pokud vlna magie vydrží.“</p>
<p>„To nepůjde,“ pověděla jsem jí. „Zahojte tu paži tak moc, jak jen zvládnete. To mi bude stačit.“</p>
<p>Zadívala se mi do očí. „Pokud to budu hojit všechno naráz, bude to velmi bolestivé.“</p>
<p>„To nevadí.“</p>
<p>„Musím vyčistit rány. Už se stačily zavřít. Jed je stále lapený uvnitř.“</p>
<p>Magií jsem znovu otevřela rány, použila ji, abych ovládla vlastní krev. Ze šrámů se vyřinula rudá. Eva ode mě ucouvla, jako by dostala zásah elektrickým proudem.</p>
<p>„Stačí to?“ zeptala jsem se.</p>
<p>Polkla a zdvihla ruce. „Ano. Prosím, přestaňte.“</p>
<p>Zastavila jsem krvácení. Jiskra magie a krev proudící z mých ran se proměnila na prach.</p>
<p>Přidržela jsem před ní paži. Eva se posadila vedle mě, dotkla se mě na paži studenými prsty a začala se zaklínáním. Žár v ranách prudce ustoupil ledu, jenž se mi chladivě zakousl do svalů tuctem ostrých jehliček. Léčila v dávkách. Většina mágů léčitelů vlévala svou moc do těla v rovnoměrném proudu, umocňovala přirozenou regeneraci. Mágové schopní léčit nárazově byli mnohem vzácnější. Dokázali magii nahrnout do svých pacientů najednou, opravili je jako neživé předměty. V případech nouze byli skvělí, protože dokázali vyléčit i ty nejhorší rány velmi rychle, ale za cenu nesnesitelné bolesti.</p>
<p>Nějaká strašlivá šelma se mi zakousla ledovými zuby do rány a začala mi žvýkat paži.</p>
<p>Donutila jsem povolit zatnuté zuby, než poraním čelist. „Musím mluvit s otcem. Sahanu, která mě napadla, není jediná. Razer je ve městě, takže jich tu přijde víc.“</p>
<p>Ghastekovi ve tváři zacukal sval. „Jak víš, že je Razer v Atlantě?“</p>
<p>„Smečka před pár dny tajně pořídila fotky, jak si vykračuje na střeše poblíž Sandy Springs.“</p>
<p>Bolest se teď skoro nedala snést. Zkontrolovala jsem, že mám paži stále připoutanou k tělu. Byla tam.</p>
<p>Ghastek stiskl tlačítko na telefonu.</p>
<p>„Ano, pane?“ ozval se neznámý mužský hlas.</p>
<p>„Byli jste si před dneškem vědomi, že se ve městě nacházejí nějací sahanu?“</p>
<p>„Ne, pane.“</p>
<p>„Smečka zahlédla Razera před dvěma dny poblíž Sandy Springs. To teď máme ve zvyku spoléhat se s informacemi na Smečku?“</p>
<p>„Ne, pane.“</p>
<p>„Jaká je naše mise?“ Ghastek zněl téměř vlídně.</p>
<p>„Ochraňovat In-Šineár a jejího dědice,“ odpověděl muž stroze.</p>
<p>Vážně jsem měla pocit, že mi někdo rve paži od těla. Přála jsem si, abych měla něco, do čeho bych se mohla zakousnout.</p>
<p>„Můžeme podobného cíle dosáhnout, když nemáme potřebné informace?“</p>
<p>„Ne, pane.“</p>
<p>„Můžete mi vysvětlit, proč Smečka ví o sahanu a my ne?“</p>
<p>Ticho.</p>
<p>„Čekám,“ ucedil Ghastek ledově.</p>
<p>„Ajaj,“ okomentoval situaci Conlan.</p>
<p>„Ajaj!“ Rowena se na něj usmála. „Takový chytrý chlapeček.“</p>
<p>Ale ne. Teď ho jen povzbuzovala.</p>
<p>„Ajaj!“ pověděl jí můj syn.</p>
<p>„Ajaj!“ zopakovala Rowena.</p>
<p>„Ajaj!“</p>
<p>Ghastek se na ni významně zadíval. Odvrátila se a ušla pár kroků k prosklenému oknu. „Koukni na to. Podívej, kolik tu máme upírů.“</p>
<p>Z telefonu se stále ozývalo jen zmučené ticho.</p>
<p>„Může mi někdo z vás prozradit, proč tomu tak je?“ ucedil Ghastek.</p>
<p>Ticho.</p>
<p>„Teď máte šanci, abych pochopil, proč musím stát před zraněnou In-Šineár a vysvětlovat jí, proč jsme selhali. Ukažte mi, že alespoň někdo ve výzvědném oddělení má alespoň špetku inteligence, nebo vás všechny do jednoho vyměním.“</p>
<p>„Sahanu museli identifikovat vzorce, podle kterých hlídkujeme,“ ozval se jiný hlas.</p>
<p>„Kdo to je?“ zeptal se Ghastek.</p>
<p>„Tovaryš Wickert, pane.“</p>
<p>„Wickerte, najděte ten vzorec a pak mi přineste výsledky.“</p>
<p>Ghastek zavěsil.</p>
<p>Bolest opadla. Hezky zhluboka jsem se nadechla a zkontrolovala si paži. Ani jsem neviděla jizvy. Eva dokázala zázraky.</p>
<p>Led se zakousl do šrámu na mém levém rameni. Zatnula jsem zuby. A je to tady zase.</p>
<p>Ghastek poklekl vedle mě, úzkou tvář staženou vážným výrazem. „Je to moje chyba. Přebírám za tohle selhání plnou zodpovědnost. Omlouvám se.“</p>
<p>Sklonil hlavu. Zatoužila jsem, abych mohla být kdekoliv jinde. <emphasis>Co mám dělat teď?</emphasis></p>
<p>Mávla jsem na Evu a ta ode mě ustoupila. „Přestaň, Ghasteku. Dohodli jsme se. Žádné poklekání, žádné úklony. Nesnesu to.“</p>
<p>Zůstal pořád na místě. „Máme za úkol ochraňovat tebe a tvého syna. Jde o jediný cíl naší existence. Nevěděli jsme, že tady ta dívka je. Nevěděli jsme, že je tu Razer. Je to selhání ve vedení. Neuvědomil jsem si, že jsou mí lidé neschopní. Dala jsi mi volnou ruku, abych naložil se svými podřízenými, jak uznám za vhodné. Změnil jsem strukturu Lidu, dohlížel jsem na přiřazení personálu, schválil jsem hlídky. Konečná zodpovědnost za tohle padá na mě.“</p>
<p>Konečně jsem to pochopila. Ghastek si cenil kompetence nade vše. Teď cítil hluboký stud. Zrovna teď nechtěl Kate kamarádku. Přesvědčit ho, že neprovedl nic špatného, tady nezabere. Potřeboval trest nebo odpuštění. Chtěl In-Šineár.</p>
<p>Cosi ve mně trošku umřelo. Nejdřív Rafael, pak Teddy Jo, teď Ghastek. Už nikdy nebudu prostě Kate. <emphasis>Jsi princezna ze Šineáru, světlo naděje tvého lidu, a pokud podlehneš ty, ta naděje zanikne společně s tebou.</emphasis></p>
<p>Dříve nebo později se ze mě ve všech vztazích stane In-Šineár, a jakmile se tak projevím, i kdyby jen na pár okamžiků, pozmění to ten vztah navždy. Žoldáci v Cechu si pamatovali, jak můj hlas otřásal budovou, když jsem ve staré řeči promluvila na projekci svého otce. Kožoměnci bojující v bitvě proti Rolandovi si pamatovali na běsnění In-Šineáru.</p>
<p>Jakmile jsem jim ukázala svou pravou tvář, lidé na ni nikdy nezapomněli.</p>
<p>Tak moc jsem proti ní bojovala poslední tři roky, ale nakonec na tom nezáleželo. Nárokovala jsem si Atlantu a všechny v ní. Přebrala jsem zodpovědnost za jejich bezpečí. Byla jsem Šarratum na Šar. Královna, která nevládne, ale stále královna.</p>
<p>Nechala jsem padnout své krytí a z hlubin duše jsem nechala vytrysknout magii. Vybublala na povrch jako gejzír. Kdyby měla hlas, nejspíš by zašeptala: <emphasis>Jsem vzhůru. Jsem živá.</emphasis></p>
<p>Eva poklekla po mém boku.</p>
<p>„Mama!“ pověděl mi Conlan, stejným tónem jako když se mi snažil říct, že zářivé stěny Biohazardu jsou hezké.</p>
<p>Natáhla jsem se ke Ghastekovi a kůže mi nazlátle zářila. Něžně jsem ho vzala za pravou stranu čelisti a zvedla mu bradu, ať ke mně vzhlédne.</p>
<p><strong><emphasis>„Odpouštím ti.“</emphasis></strong></p>
<p>Ta zbožná úcta v jeho pohledu mě téměř zlomila. Byl založením skeptik, ale v té chvíli by mě následoval dolů z útesu. A to bylo to poslední, co bych někdy chtěla.</p>
<p>„Odpouštím ti,“ zopakovala jsem normálně. „Udržuj mého syna v bezpečí. Věřím ti.“</p>
<p>Ghastek jen několikrát spěšně přikývl.</p>
<p>Alespoň jsem pořád měla Currana. Curran bude vždycky chtít mne. Bude se mnou lidský. Tomu jsem stačila.</p>
<p>„Povstaň,“ pověděla jsem mu.</p>
<p>Ghastek se znovu ocitl na nohách. Když se pohnul pryč, zahlédla jsem Javiera a další muže, jak na mě za sklem hledí s úžasem v očích. No nazdar. Přesně to jsem potřebovala.</p>
<p>Vtáhla jsem magii zpátky, svinula ji uvnitř svého nitra, jako když rostlina zavírá okvětní plátky. Ghastekovi v očích na okamžik proběhla zvláštní emoce, skoro jako by mě chtěl zastavit. Ano, In-Šineár byl návykový, a pokud budu ukazovat své vnitřní já lidem kolem sebe, brzy dopadnu stejně špatně jako můj otec.</p>
<p>„Díky za pomoc,“ pověděla jsem Evě.</p>
<p>Léčitelka sebou trhla, jako by se probudila z transu. „Samozřejmě.“</p>
<p>Uklidila věci zpátky do tašky a vyšla ven. Počkala jsem, až sejde ze schodů.</p>
<p>„Nepatřila mezi zvědy mého otce, že ne?“</p>
<p>„Ne,“ řekl Ghastek.</p>
<p>„Conlan ještě neumí skrývat vlastní magii. Pokud někdo umí vycítit magii, dá se až směšně snadno vystopovat.“</p>
<p>„To dává smysl,“ pověděl mi Ghastek neutrálně, a stejně tak se i tvářil.</p>
<p>„Přemýšlela jsem, že ho nechám u jeho prarodičů v Pevnosti, ať ho pohlídají.“</p>
<p>„To možná nebude ten nejlepší nápad,“ ozvala se Rowena za mnou.</p>
<p>„Proč ne?“</p>
<p>Ghastek přešel ke stolu, otevřel zásuvku a vytáhl z ní fotografii. Snímek cesty v lesích za soumraku. Muž kolem čtyřicítky, s prošedivělými vlasy, výrazný profil, šel mezi dvěma kožoměnci v bojové formě, jaguárodlakem a boudou. Poznala jsem oba. Rváči, ti nejnebezpečnější bojovníci, které Smečka měla k dispozici. Jim neponechal nic náhodě.</p>
<p>„To je Avag Barsamian,“ vysvětlil Ghastek. „Zástupce velitele Landona Neze.“</p>
<p>Landon Nez byl Ghastekův protějšek, nekromant a pravá ruka mého otce, velitel jeho Zlaté legie. Když se Nez do něčeho zapojil, většinou se vše ještě zhoršilo.</p>
<p>Pozorně jsem si prohlédla fotku. Avag nesl kufřík. Nezdálo se, že by byl nervózní. Kožoměnci po jeho boku ani netasili drápy. Držení jejich těla naznačovalo ostražitost, ale když stráže převážely nebezpečného vězně, sledovaly vnější hrozby, pokusy o záchranu a tak podobně. To proto, že osoba, za níž byli zodpovědní, byla řádně svázaná a nemohla nějak uniknout. Tihle dva sledovali namísto toho Avaga. Přišel tam z vlastní svobodné vůle.</p>
<p>Poklepala jsem na fotku. „Ten dub poznávám. Ta cesta míří do Pevnosti.“</p>
<p>„Navštívil Pevnost před dvěma dny,“ oznámila mi Rowena. „Zahlédla jsem ho skrze oči svého upíra. Zdržel se tam dvě hodiny, a poté odešel, ale při odchodu už neměl kufřík. Doprovodili ho úplně stejně k jeho autu zaparkovanému na straně cesty.“</p>
<p>A další den k nám Robert přišel s nabídkou spojenectví.</p>
<p>„Bylo mi řečeno, že můj otec mobilizuje svá vojska. Je to pravda?“</p>
<p>„Ano,“ odpověděli Ghastek i Rowena současně.</p>
<p>No není to zajímavé? „Otázka za šedesát čtyři tisíc dolarů zní, co bylo v tom kufříku?“</p>
<p>„To nevíme,“ odtušila Rowena.</p>
<p>Upír u Ghastekova stolu se postavil, popadl šňůru visící z role látky připevněné na okně, a stáhl ji dolů, aby odhalil obrovské plátno. Na něm někdo vyobrazil mapu Atlanty do nejmenších podrobností. Uprostřed mapy se nacházela malá červená tečka. Tečku obklopoval nepravidelný kruh městských bloků olemovaných modrou, následovaný dalším kruhem, tentokrát zeleným. Přerušované čáry vedoucí po celé mapě připomínaly nějaký propletený gordický uzel. Barevné tečky vyznačovaly další místa zájmu: Kasino, Cech a tak dále. Celá ta záležitost vypadala znepokojivě jako pokroucený terč se středem přímo…</p>
<p>„Proč je na mém domě červená tečka?“</p>
<p>„Měl jsem dva roky na přípravu,“ řekl Ghastek. „Modrá je zóna případného boje, zelená zas vnější perimetr. Asi tak před,“ zadíval se na hodiny na zdi, „dvaceti dvěma minutami jsme zdvojnásobili naše hlídky a vyslali šest úderných jednotek, z nich každý člen zná zpaměti složky těch dvaceti jedna sahanu v naší databázi. Znají jejich magickou signaturu, jejich vzorce pohybu a poznají je od vidění. Budou pracovat nepřetržitě ve směnách, a můžeme je okamžitě vyslat do boje, protože budou spát tady v Kasinu, poblíž operační místnosti. Vím, že začátek rozhodně nebyl ideální, ale osobně ti zaručuji, že se k tobě přes naši obranu nedostane ani jediný sahanu.“</p>
<p>A kdyby změnil stranu, všichni upíři ze stájí Kasina by se dokázali shromáždit kolem mého domu a zabít mé dítě ve chvíli, kdy bych byla někde venku a myslela si, že je Conlan v bezpečí a chráněný. Nebylo moc pravděpodobné, že by změnil strany, ale o Smečce by taky nikdo nepředpokládal, že by nás mohla zradit.</p>
<p>Ghastek a Rowena se na mě oba zadívali.</p>
<p>„Tak dobře,“ utrousila jsem. „Uděláme to po vašem.“</p>
<p>„Nezklamu tě,“ pověděl mi Ghastek. A znělo to nebezpečně blízko přísaze. Nelíbilo se mi to.</p>
<p>„Pořád máte tělo toho tvora, které jsem vám poslala?“ zeptala jsem se.</p>
<p>„Ano,“ potvrdil Ghastek.</p>
<p>„Ti tvorové představují bezprostřední hrozbu. Pokud je někde potkáte, sledujte je, a pokud je nebudete moci sledovat, chci, abyste je zničili. Má teta je poznala a nazvala je jeddimur.“</p>
<p>„Rozumím,“ odpověděl Ghastek.</p>
<p>„Vážně by pro mě moc znamenalo, kdybyste mohli analyzovat to tělo. Luther je přesvědčený, že ti tvorové bývali lidmi, a že živí mohou být nakažliví. Také by mi velmi pomohlo, kdybyste mohli prohlédnout tělo nebo ho alespoň vystavit někde, kde by se na něj mohli podívat tovaryši.“</p>
<p>„A možná i učni?“ zeptala se Rowena.</p>
<p>„Ano. Možná by někdo mohl zaslechnout slovo ‚jeddimur‘, když se o tom tvorovi bude mluvit.“</p>
<p>Ghastek se zamračil. „Proč?“</p>
<p>„Protože chci, aby se o nich dozvěděl můj otec.“</p>
<p>Ghastek se nad tím zamyslel. Skoro jsem viděla, jak se mu kolečka v hlavě otáčejí, ale nezeptal se. Raději na všechno přišel sám, a já mu dala alespoň tolik, abych v něm vzbudila touhu to dál zkoumat. Ta vlasatá ohavnost se stane hvězdou večírku, až se Lid pustí do pitvy.</p>
<p>Vstala jsem. „Máš kopii téhle fotky?“</p>
<p>„Máme další,“ ujistila mě Rowena.</p>
<p>„Můžu si ji vzít?“</p>
<p>„Samozřejmě,“ řekla.</p>
<p>Strčila jsem fotku Avaga do kapsy a převzala si od ní svého syna. Conlan zívl a pak se mi rozvalil na rameni, bezvládně jako hadrová panenka.</p>
<p>„Budu potřebovat doprovod domů.“</p>
<p>„Bude nám potěšením,“ odpověděl Ghastek.</p>
<p>Zazvonil telefon. Ghastek ho zdvihl, chvíli poslouchal a pak se ke mně otočil. „Tvůj manžel je na cestě ke Kasinu. Zdá se, že je rozrušený.“</p>
<p>„Jak to víš?“</p>
<p>„Běží. Jedou za ním dvě auta Cechu a mají problém s ním držet krok.“</p>
<p>Curran nechtěl počkat na žoldáky. Běhal mnohem rychleji než obyčejný člověk, ale taky byl lev, ne vlk. Běh na dlouhé vzdálenosti nepatřil mezi jeho silné stránky. Buď se stalo něco špatného, nebo zjistil, že jsem bojovala v Biohazardu a dokázal mě nějak vystopovat. Lid teď pracoval pro mě, ale nacházeli jsme se na opačných stranách barikády tak dlouho, že i když jsem během posledních pár měsíců strávila v Kasinu dost času, stejně jsem pokaždé zostražitěla, když jsem vkročila dovnitř. Nečekala jsem, že by mě tam někdo napadl, ale taky jsem se necítila úplně uvolněně. Curran nikdy Lid nepřijal. Kdyby zjistil, co se stalo v Biohazardu, a myslel si, že jsme s Conlanem zranění, nedorazil by do Kasina normálně. Vpadl by sem jako bomba.</p>
<p>Otočila jsem se ke dveřím a poplácala Conlana po zádech. „Půjdeme tvému tátovi naproti, než tady ztropí virvál.“</p>
<p>„Nikdy nepochopím, co na tom muži vidíš,“ utrousil Ghastek.</p>
<p>„Miluje mě,“ odpověděla jsem a prchla pryč.</p><empty-line />
</section>
<section>
<p>10.</p><empty-line /><p>Uvelebila jsem se před fontánou Šivy. Když Curran běžel, bral na sebe zvláštní podobu, ani lva, ani člověka, ale podivné šelmy: robustní, silné, zrozené pro rychlost. Většina kožoměnců měla jen dvě formy. Lidskou a zvířecí. Ti talentovanější zvládali udržet navíc bojovou formu na pomezí obou. Ještě jsem nepotkala nikoho, kdo by dokázal proměnit pouze část těla, zatímco zbytek zůstal v jiné podobě. Až na Currana. On uměl přebudovat vlastní tělo tak, jak uznal za vhodné.<image xlink:href="#_2.jpg" /></p>
<p>Na rameni se mi rozlévala lepkavá, teplá kaluž. Conlan ve spánku slintal.</p>
<p>Ozvalo se troubení aut. Nějaký muž přeskočil auta stojící na červenou. Proplul nad nimi vzduchem, jako by tam ani nebyly, přistál, a pak běžel dál, dlouhé nohy mu kmitaly. To nemohla být pravda… Ano, můj sladký miláček běžel v lidské formě.</p>
<p>Vyčkávala jsem. Zahlédl mě. Nezpomalil, jen změnil trasu.</p>
<p>Sto metrů. Sedmdesát pět. Padesát. Kruci, byl rychlý. Neměl by běžet tak svižně, obzvlášť pokud uběhl několik mil.</p>
<p>Linii vlasů mu zaléval pot, ztmavil mu plavou hřívu. Jeho delší plavou hřívu. Od dnešního rána mu vlasy povyrostly alespoň o pět centimetrů. Možná o víc.</p>
<p>Co to sakra? Vlasy mu rostly takhle moc jen v době magické erupce. A ta měla přijít až za další dva roky.</p>
<p>Pětadvacet metrů.</p>
<p>Je těžké vypadat svůdně, když vám dítě slintá na rameno, ale já se o to stejně pokusila. „Chodíš tady často?“</p>
<p>Zpomalil. Na okamžik jsem si myslela, že zastaví, ale namísto toho se pohyboval vpřed pomalým, jistým krokem. Nešel ke mně, ale plížil se, krok za krokem. Rozhodně měl delší vlasy. Lemovaly mu drsnou, pohlednou tvář. Přejel mě pohledem šedých očí, pátral po jakémkoliv zranění. Naše pohledy se spojily. Z toho jeho na mě koukal lev. Srdce se mi rozbušilo rychleji. Náhle jsem si uvědomovala každičký centimetr vzdálenosti mezi námi.</p>
<p>Tu snižoval, blížil se nebezpečným, skoro zvířecky divokým stylem. Vypadal jako můj muž, byl to můj muž, ale z jeho postoje vyzařovalo cosi znepokojujícího. Otočila jsem se na místě, abych ho neztratila ze zorného pole.</p>
<p>Skočil po mně. Pohyboval se rychle jako blesk, a nebyla jsem si jistá, že bych dokázala překonat podobné tempo, kdybych mu chtěla uniknout. Nechtěla jsem uniknout. Objal mě a políbil mě. Ten polibek mi sežehl rty, byl tak intenzivní, že skoro připomínal kousnutí. Zalapala jsem po dechu do jeho úst.</p>
<p>„Jsi v pořádku?“ zeptal se.</p>
<p>Byla jsem, dokud mě nepolíbil. „Ano.“</p>
<p>„Co Conlan?“</p>
<p>„V pořádku. Jen je unavený.“</p>
<p>Přitiskl mě k sobě pevněji. „Co se stalo?“</p>
<p>„V Biohazardu jsem si vjela do vlasů s jednou sahanu. Rozmačkáš mě.“</p>
<p>Pustil mě.</p>
<p>„To je dvakrát za dva dny. Měli bychom se přestat takhle potkávat,“ pověděla jsem mu.</p>
<p>„Pořád plánuješ, že se budeš vrhat do nejbližší rvačky?“</p>
<p>„Já se nikam nevrhala. Ona mě vystopovala.“</p>
<p>Dvě Toyoty Land Cruisery se vynořily z provozu a teď burácivě pokračovaly po parkovišti. Každé z aut vezlo osm lidí. Výborně. Nejdřív ke mně dramaticky přiběhne, pak mě na veřejnosti políbí, jako by měl nastat konec světa, a ještě si s sebou přiveze posádku žoldáků, se kterou by zvládl obléhat menší hrad. Všichni navigátoři pilotující upíry na zdech Kasina to divadlo určitě milovali.</p>
<p>„To jsi s sebou přivezl dvě dodávky plné lidí? Čekal jsi potyčku s armádou?“</p>
<p>„Následovali mě,“ ukázal mi zuby v širokém úsměvu. „Co se s tou sahanu stalo?“</p>
<p>„Je mrtvá. Já ne. Lid mě uzdravil. Musím promluvit s tebou a Barabášem.“</p>
<p>„To je dobře, protože nedovolím, abys někam vyrazila beze mě.“ Opatrně mi vzal Conlana z ramene.</p>
<p>„Nedovolíš?“</p>
<p>„Slyšela jsi dobře.“</p>
<p>Dveře nejbližší dodávky se otevřely a lidé uvnitř na nás zamávali.</p>
<p>„Kde jsi zaparkovala?“ zeptal se.</p>
<p>Ukázala jsem na džíp po levici.</p>
<p>„Dojdu pro auto,“ oznámil mi a vyrazil pryč i s Conlanem.</p>
<p>Tak fajn.</p>
<p>Přiklusala jsem k nejbližší dodávce. Žoldáci se na mě zadívali, někteří měli tváře zamazané, jiní zastříkané od krve. Douglas, Ella, Rodrigo… Curranův elitní tým. Řev motoru na očarovanou vodu ohlušoval, takže jsem musela křičet z plných plic.</p>
<p>„Co tady kruci všichni děláte?!“</p>
<p>„Sledovali jsme ho!“ houkla Ella.</p>
<p>„No a? Takže se prostě napakujete do auta pokaždé, když ho nějaký trn píchne do zadku, a pak za ním jezdíte po městě?“</p>
<p>„Plnili jsme zakázku,“ oznámil mi Ramirez svým hlubokým hlasem. „Zrovna jsme dokončovali kšeft, když prohlásil, že jeho žena má potíže, a vyrazil pryč.“</p>
<p>„Hnali jsme se za ním celou cestu až z Panthersville,“ dodala Ella.</p>
<p>Divoucnější a divoucnější.</p>
<p>„Díky, že jste přijeli!“ pověděla jsem jim.</p>
<p>„Kde se bojuje?“ vyzvídal Douglas.</p>
<p>„Už jsem je všechny zabila,“ informovala jsem ho. „Příště musíte být rychlejší.“</p>
<p>Jen se pošklebovali. Odběhla jsem k džípu. O pět minut později jsme vyjížděli z parkoviště.</p>
<p>„Jak jsi věděl, kde mě máš najít?“</p>
<p>„Jen jsem měl takovou předtuchu,“ řekl.</p>
<p>„To je všechno? Předtuchu?“</p>
<p>Přikývl.</p>
<p>Podivné.</p>
<p>Možná jsem za to mohla já. Podvědomě jsem ho při boji zavolala k sobě. Budu se muset Erry zeptat, jestli je něco takového možné.</p>
<p>„Co se ti to děje s vlasy?“ zeptala jsem se.</p>
<p>„To nevím. Pořád rostou.“</p>
<p>„To se chystá další erupce?“</p>
<p>„To nevím. Jak špatný byl ten boj?“</p>
<p>„Nebyl zas tak hrozný.“</p>
<p>„Netahej mě za nos,“ pověděl tiše. „Zamířila jsi do Kasina.“</p>
<p>„Vyděsila jsem se. Tvrdila, že prý zabije našeho syna a sní ho. Já jí rozmlátila obličej. Bylo toho na mě moc.“</p>
<p>Curran se ke mně natáhl a stiskl mi ruku.</p>
<p>„Currane, Conlan neumí skrývat magii. Září jako hvězda od chvíle, kdy se poprvé proměnil. A já byla tak zvyklá na jeho přítomnost, že mě ani nenapadlo, že se dá vystopovat. Tak nás našla. Ohrozila jsem naše dítě.“</p>
<p>„To je v pořádku.“ Znovu mi stiskl ruku. „Ochránila jsi ho. Vždycky ho ochráníš. Jsi jeho matka. Budou nás muset zabít oba, aby se k němu dostali. Zamysli se nad tím.“</p>
<p>Museli by projít přes nás oba. Hodně lidí se o to pokoušelo, a všichni selhali. I můj otec.</p>
<p>„Zvládneme to,“ pověděl mi. „Všechny je zabijeme.“</p>
<p>Náš syn chrápal v autosedačce a vůbec nic ho netrápilo. Přesně tak, jak by měl.</p>
<p>Curran měl pravdu. Všechny je zabijeme.</p>
<p>Cech kdysi dávno sídlil v přepychovém hotelu na okraji Buckheadu. Vysoké budovy neodolávaly magii zrovna nejlépe, a hotel v tomto směru nebyl žádnou výjimkou. Jeho zářivá věž se odlomila a padla na bok, zůstal po ní jen pětipatrový pahýl. Cech na něj nasadil provizorní střechu, trochu tam poklidil, a nechal to být.</p>
<p>Před pár lety, když se Cech ocitl na pokraji bankrotu, jeden obr provedl střeše pěstmi celkem odvážné úpravy, což si vynutilo přestavbu. Někdy v té době se k Cechu připojili Curran s Barabášem, a nakonec převzali jeho vedení. Barabáš sloužil jako administrátor, Curran převzal pozici Cechovního Mistra, a žoldáci mě jednohlasně zvolili za Důvěrníka, což znamenalo, že kdykoliv měli žoldáci nějaký problém nebo stížnosti na ty dva výše zmiňované, přiběhli za mnou a já to urovnala. Tu přidanou zodpovědnost jsem potřebovala asi jako další díru do hlavy. Vlastně jsem se té schůze ani nezúčastnila, protože jsem se zdržela, když jsem z místní základní školy vyháněla přízrak. Žoldáci o tom příhodně hlasovali v mé nepřítomnosti, a pak mi předložili svitek Důvěrníka ve chvíli, kdy jsem se tam ukázala, odkapával ze mě sliz a vybírala jsem si odpadky z vlasů.</p>
<p>Bob, člen Jezdců apokalypsy, neoficiálně zastával stejnou pozici přede mnou a podle všeho se pokusil kandidovat také, ale po jeho pokusu vyrabovat penzijní fond jeho pověst dost utrpěla. Nikdy neměl rád Currana ani mne. Jeho Chlupatost ovšem nikdy neplýtvala zdroji, takže ho převelela do Jacksonville, aby tam vedl zbrusu novou pobočku Cechu. Během tří měsíců se Bob pokusil o převrat a chtěl vyhlásit nezávislost. Jacksonvillská pobočka ho pak vyhostila. Neměli jsme tušení, kde teď je, nebo co dělá.</p>
<p>Mezi naše první společná rozhodnutí patřila i oprava Cechu. Curran měl sklony opevňovat všechna místa, která pravidelně navštěvoval. Musela jsem mu vymluvit, aby hradbu nepostavil i kolem naší čtvrti. U Cechu jsme mu však s Barabášem nechali volnou ruku. Některé bitvy prostě nestálo za to bojovat.</p>
<p>Nechal vyztužit původní stěny, nové zdivo bez viditelných přechodů splývalo s původní konstrukcí hotelu. Vyšší patra teď měla průzory pro střelbu. Budovu korunovala zbrusu nová střecha, opatřená čtyřmi houfnicemi a čtyřmi očarovanými balistami. Vchod chránily obrovské kovové dveře, a hned za nimi se nacházely druhé pro případ, že by se dovnitř někdo pokusil proniknout právě předním vchodem. Byl malý zázrak, že Cech neobehnal vodním příkopem.</p>
<p>Zaparkovali jsme a zamířili dovnitř. Conlan ještě pořád spal, takže ho Curran nesl v autosedačce. Uvnitř vypadal Cech stejně jako zvenku: čistě, funkčně, profesionálně. Kývla jsem na Úředníka za jeho pultem a pak jsme zamířili doleva k proskleným zdem Barabášovy kanceláře.</p>
<p>Bývalý právník Smečky a současný admin Cechu seděl za stolem. Když jste se zadívali na štíhlého, šlachovitého, bledého Barabáše, v mysli se vám vybavila dvě slova: ostrý a bystrý. Bystrý pohled očí, bystrá mysl. Ostré zuby. Dokonce i jeho jasně zrzavé vlasy, stojící mu přímo na hlavě jako les jehel, se zdály nabroušené.</p>
<p>Christopher seděl v křesle a četl si knihu. Když jsem ho viděla poprvé, byl zavřený v kleci. Vypadal tak křehce a zranitelně, že připomínal spíš ducha než muže, a vlasy měl tak světlé, že se zdály bezbarvé. I když jsme se ho Barabáš i já snažili přinutit jíst, vypadal tak až do chvíle před dvěma lety, než si konečně vzpomněl na své schopnosti. Christopher byl teofág. Můj otec se ho snažil propojit s Deimem, řeckým bohem hrůzy. Christopher mu odolával, a v posledním zoufalém pokusu o odpor si roztříštil vlastní mysl. Roland se ho rozhodl potrestat a svěřil zbytky Christophera do něžné péče svého vojevůdce, Hugha d’Ambraye.</p>
<p>Teď měl široká ramena a svaly, pyšnil se silnou atletickou postavou. Zatímco Barabáš vypadal ostře a pohyboval se rychle a úsporně, Christopher kolem sebe šířil druh tichého klidu. Když takhle seděl s knihou v křesle, vypadal, že s ním nic nedokáže pohnout. Samozřejmě že ten klid trval pouze do chvíle, než Barabášovi nebo někomu z nás hrozilo nebezpečí. V tom okamžiku Christopherovi narostla křídla a tesáky a probudila se v něm zuřivost. Uvnitř Christophera se spojilo lidské a božské, ale lidská část měla nad tou božskou převahu. Barabáš se neustále děsil, že lidé začnou Christophera uctívat a že se váhy přikloní na druhou stranu, ale zatím k tomu nedošlo.</p>
<p>Byli tak rozdílní. Christopher Barabáše miloval. Barabáš ho miloval také, ale vzhledem k tomu, že se o Christophera staral, když měl roztříštěnou mysl, potýkal se s etickým dilematem. Když jsme o tom spolu mluvili posledně, měl starosti, jestli Christopherova láska není jen nesprávně pochopenou náklonností k pečovateli. Barabáš ho nechtěl využívat. Stále žili ve stejném domě. Vypadali jako pár. Chovali se jako pár. Ani jeden se nesvěřil ohledně povahy jejich vztahu. Respektovali jsme jejich soukromí, takže se nikdo neptal.</p>
<p>Oba muži vzhlédli.</p>
<p>„Špatné zprávy?“ zeptal se Barabáš.</p>
<p>„Ano.“ Zavřela jsem za námi dveře. Curran něžně uložil Conlana na velký polštář na podlaze. Kožoměnci je nekriticky zbožňovali, a i když Barabáš trávil většinu svých dní v křesle, odmítal se jich vzdát.</p>
<p>Posadila jsem se do druhého křesla.</p>
<p>Barabáš začichal Conlanovým směrem. „Co se změnilo? Něco je jinak.“</p>
<p>„Proměnil se,“ oznámil mu Curran tiše.</p>
<p>Barabáš se v sedě napřímil. Christopher povytáhl světlé obočí.</p>
<p>„Je nezvyklý jako ty?“ zeptal se Barabáš Currana.</p>
<p>„Je ještě horší,“ pověděla jsem jim.</p>
<p>„Jak horší?“ vyzvídal Christopher.</p>
<p>„Dokáže udržet bojovou formu,“ svěřil se Curran.</p>
<p>Barabáš se zajíkl a zalapal po dechu. „Co tím myslíte, že dokáže udržet bojovou formu? Na jak dlouho?“</p>
<p>„Na tak dlouho, jak chce,“ řekl Curran.</p>
<p>„A taky nedokáže skrývat vlastní magii,“ pokračovala jsem. „Takže kdokoliv obeznámený s mou nebo Rolandovou magickou signaturou ho dokáže vystopovat. Dnes ráno nás napadla sahanu. Zabila jsem ji, ale podle Roberta je ve městě i Razer. Můj otec musel vydat všeobecný rozkaz, aby zabili mého syna. Takže přijdou další.“</p>
<p>Christopher se naklonil dopředu a položil ruku na tu mou. „Jsi v pořádku?“ zajímal se.</p>
<p>„Jsem v klidu,“ pověděla jsem mu.</p>
<p>Christopher vstal, nalil šálek horkého čaje z konvice a přinesl mi ho.</p>
<p>„Díky.“ Vzala jsem si čaj a napila se.</p>
<p>„Smečka tvrdí, že Roland mobilizuje vojsko,“ řekl Curran. „Co na to říkají zvědové?“</p>
<p>Zvědové? „Vy máte lidi, co sledují Rolanda?“</p>
<p>„My,“ opravil mě Curran. „My máme lidi, co sledují Rolanda.“</p>
<p>„Dělá to samé, co před rokem,“ vysvětlil Barabáš. „Stahuje posádky z okolních států. Posledně z toho nic nevzešlo. Tentokrát je ještě příliš brzo na nějaké závěry.“</p>
<p>„Jak to víš?“ zeptala jsem se.</p>
<p>„Musí přesunout velké množství vojáků ze Středozápadu k Atlantě. Posledně vyslal lidi, aby zhodnotili možnou cestu po siločáře,“ pověděl mi Curran.</p>
<p>To dávalo smysl. Siločára vás nesla vpřed vysokou rychlostí, ale jakmile skončila, vyplivla vás na výchozím bodě do čekající náruče kohokoliv, kdo vás tam chtěl přepadnout. Nedalo se tomu vyhnout.</p>
<p>„Vy jste mi o tom neřekli?“</p>
<p>„Zrovna jsi rodila,“ namítl Curran.</p>
<p>„Doolittle to kategoricky zakázal,“ přidal se Barabáš. „Každopádně z toho nic nevzešlo. Musel se rozhodnout, že na siločáře bude příliš zranitelný. Tentokrát používá náklaďáky. Laškuje s místními cechy povozníků a roznesly se zvěsti, že najímá mechaniky.“</p>
<p>„Pokud začne aktivně najímat mechaniky a řidiče, chci o tom vědět,“ řekl Curran.</p>
<p>Barabáš přikývl.</p>
<p>„A náklaďáky,“ dodala jsem. „Nemá dost nákladních vozů k dispozici, a nespokojí se jen tak s něčím. Sežene si ty nejšpičkovější, pravděpodobně přímo od výrobce, aby spolu všechny ladily. Možná je všechny přetře zlatou barvou.“</p>
<p>„Ukradl by je?“ chtěl vědět Barabáš.</p>
<p>„Ne,“ usadil ji Christopher. „To je pod jeho úroveň. Zabavil by je jako válečnou kořist, ale ke krádeži by se nesnížil.“</p>
<p>„Máme dva mnohem palčivější problémy.“ Obeznámila jsem je s bednou a přehlídkou hořícího muže. Christopher se naklonil dopředu, pozorně naslouchal. Když jsem skončila, Barabáš se na něj krátce zadíval. Christopher zavrtěl hlavou. „Nezní mi to povědomě.“</p>
<p>„Jak zní jeho otázka?“ vyzvídal Barabáš.</p>
<p>„Na tom nezáleží. Zabili pana Tuckera. Odpověď zní ne,“ pověděla jsem mu.</p>
<p>Barabáš se krátce zadíval na Currana. „Jak to chceš řešit?“</p>
<p>„Nemůžeme s tím udělat nic,“ řekl Curran. „Dokud ten hajzl neodhalí svoje záměry.“</p>
<p>„Říkali jste dva problémy,“ ozval se Christopher.</p>
<p>„Musíme ochránit Conlana,“ vysvětlila jsem. „Září jako maják v noci. Sahanu to k němu bude přitahovat. S Curranem se potřebujeme pohybovat po městě.“</p>
<p>„Můžeme ho vzít do domu klanu medvědů,“ navrhl Curran.</p>
<p>Tahle část se mu nebude líbit. Sáhla jsem do kapsy, vytáhla odtamtud složenou fotografii a položila ji na stůl. Všichni tři se naklonili blíž, aby se na ni zadívali.</p>
<p>„Avag Barsamian,“ ucedil Christopher s pochmurným pohledem. „Landonův zástupce.“</p>
<p>„Jak moc je nebezpečný?“ zeptal se Curran.</p>
<p>Christopher se opřel dozadu, překřížil jednu nohu přes druhou a na koleni si propletl prsty v jedinou pěst. „Patří do Zlaté legie, je to respekt vzbuzující navigátor. Jeho diplomatickým schopnostem se vyrovná jen velmi málo lidí. Když Avag vyjednává, společenskou obratnost proměňuje v umění. Je mazaný a prohnaný, a jeho instinkty ho skoro nikdy nezklamaly. Sám jsem ho využil při pár příležitostech. Vysílají ho při komplikovaných případech.“</p>
<p>„Odvedli ho do Pevnosti s kufříkem. Vyšel odtamtud bez něj,“ pověděla jsem mu.</p>
<p>„Jak moc jsi si jistá?“ zeptal se Curran.</p>
<p>„Rowenin upír to vyfotil. Mají víc snímků. Další den nám Robert přinesl nabídku spojenectví Smečky.“</p>
<p>Nikdo neřekl ani slovo. Barabáš se zamračil. Curran se tvářil neproniknutelně. Christopher se díval kamsi do zdi.</p>
<p>„Taky to s tím může souviset, nebo ne,“ dodala jsem, „ale Rafael mě přišel požádat, ať propustím Ascania.“</p>
<p>„Kdy?“ zeptal se Curran.</p>
<p>„V ten stejný den, kdy jim Avag donesl tu nabídku.“</p>
<p>„A vyhověla jsi mu?“</p>
<p>„Ano. Nejde tady o mě nebo o klan Boud. Ascanio to tak chtěl.“</p>
<p>Znovu se rozhostilo ticho.</p>
<p>Zabubnovala jsem prsty o stůl. „V tom kufříku bylo něco důležitého.“</p>
<p>„Možná šlo o dar,“ namítl Barabáš. „Přinesli mu dárek, Jim si tu cetku vzal, vyslechl, co mají na srdci, a pak je poslal, ať si jdou po svém. Curran to takhle udělal nejméně tucetkrát, byl jsem u toho.“</p>
<p>„Můj otec neposílá cetky. Otráví ti květiny v zahradě, a když si tvé dítě k jedné přivoní a onemocní, pošle ti protilátku v lahvičce vybroušené z ametystu s diamantem místo korku jako výraz přátelství a dobré vůle. Ať už šlo o cokoliv, Jim to přijal.“</p>
<p>Barabáš se zamračil. „Robertovo načasování je rozhodně podezřelé.“</p>
<p>Přikývla jsem. „Takže existují dvě možnosti: buď Rolandovi řekli ano a zradí nás, nebo Rolandovi něco namluvili a nemysleli to vážně, a v tom případě nás nezradí.“</p>
<p>„Nebo za třetí,“ doplnil Barabáš. „Vzali si čas na rozmyšlenou.“</p>
<p>„Nemusí proti nám ani bojovat. Prostě se neukážou a už to nás oslabí.“</p>
<p>„Pokud se Smečka nezúčastní konfliktu mezi námi a tvým otcem, Roland vyhraje, a Smečka bude další na řadě,“ řekl Barabáš.</p>
<p>Christopher se zavrtěl. „<emphasis>Gallia est omnis divisa in partes tres…</emphasis>“</p>
<p>„Celá Galie je rozdělená na tři části?“ zopakovala jsem.</p>
<p>„Úvodní věta <emphasis>Zápisků o válce galské</emphasis> od Julia Caesara,“ řekl Christopher. „Caesar dobyl Galii kmen po kmeni. Kdyby Galové spojili síly už od začátku, první císař by se do Říma už nikdy nevrátil. V knihovně Smečky mají jeden výtisk. Viděl jsem, jak si je Jim čte. Ví, že když se rozdělíme, padneme.“</p>
<p>„Jim není idiot a s Curranem jsou přátelé více než deset let,“ utrousil Barabáš. „Nechápu to.“</p>
<p>„Roland dokáže rozvracet přátelství,“ vysvětlil Christopher. „Takticky tě odloučí od ostatních. Stane se tvou rodinou, tvým přítelem, tvým důvěrníkem.“</p>
<p>V očích se mu na okamžik zračil smutek.</p>
<p>„Pak tě zradí,“ dokončila jsem. „Udělal to tobě, Eřře, Hughovi, mně. A seznam nekončí.“</p>
<p>„Hugh byl zvláštní případ,“ pověděl mi Christopher. „My byli dospělí. Hugh ještě dítě.“</p>
<p>„Hugh mohl odejít. Namísto toho páchal jednu ohavnost za druhou.“</p>
<p>„Není to tak jednoduché.“ Christopher zavrtěl hlavou.</p>
<p>Skrýval se za tím delší příběh, ale zrovna teď jsem neměla čas se v tom hrabat. Otočila jsem se ke Curranovi. Jeho tvář odrážela asi tolik rozmanitých emocí jako kamenná zeď. Přešel do módu Pána šelem.</p>
<p>„Můžeme se nějak ujistit, že nás Jim nezradí?“ zeptala jsem se.</p>
<p>„Ne,“ zněla Curranova odpověď.</p>
<p>To jsem si myslela. Pokud bychom mu předložili fotky, všechno by popřel, a my bychom ani nezjistili, jestli mluvil pravdu. Kdyby se nás pokoušel obehrát, předstíral by pohoršení. Kdyby ne, rozzlobilo by ho, že jsme mu nevěřili. Ani v jednom případě bychom se nic nedozvěděli.</p>
<p>„Musíme počítat s tím, že nás Jim zradí. To je jediný bezpečný způsob, jak plánovat.“ Barabáš si protřel obličej.</p>
<p>Zadívala jsem se na Currana. „Má nějaké slabiny?“</p>
<p>Můj manžel se ke mně otočil, tvářil se ryze jako Pán šelem. „Každý má slabinu. Ta naše spí na polštáři. Přemýšlíš nad tím, že bys Jima zasáhla tam, kde ho to zabolí?“</p>
<p>„Ne. Ale pokud na něj Roland může nějak zatlačit, potřebujeme o tom vědět.“</p>
<p>Curran se opřel dozadu, zněl klidně a vyrovnaně. „Přidat se k Rolandovi je pro Jima výhodné jen krátkodobě. Ztratili hodně lidí a spojenectvím zamezí dalšímu krveprolití. Ve Smečce existují tací, kteří by podobné řešení uvítali. V tomhle ohledu je pro něj nejlepší, když se vůbec neukáže. Jim nicméně uvažuje v dlouhodobém měřítku. Pokud nás nepodpoří, Roland zvítězí a on s ním bude muset vycházet. Tvůj otec na nějaká spojenectví nehraje. Chce poslušnost. Jim se tomu bude vzpírat a stejně tak i většina ostatních. Navíc, pokud nás Jim zradí, klan Medvědů, klan Boud a klan Vlků se vzbouří.“</p>
<p>„Klanem Vlků si nejsem tak jistá,“ utrousila jsem.</p>
<p>„Desandra vždy hlasuje ve tvůj prospěch,“ pověděl mi Barabáš. „Většinou říká provokativní věci, aby rozvířila vody, ale vždycky tě podporuje.“</p>
<p>Klan Boud, klan Medvědů a klan Vlků tvořily skoro polovinu počtu kožoměnců ve Smečce. Jim by čelil občanské válce.</p>
<p>„Možná Jim uvažuje v delší perspektivě,“ ozval se Christopher.</p>
<p>Curran se k němu otočil. „Chci vysvětlení.“</p>
<p>„Lidé vždycky touží po starých dobrých časech,“ prohlásil Christopher, pohled světlých očí měl zamyšlený. „Hledíme na minulost růžovými brýlemi.“</p>
<p>„Nemám žádné plány Jimovi přebrat Smečku,“ řekl Curran. „To on ví. Jim je paranoidní, ale jako Pán šelem rozhodně postupuje účinněji.“</p>
<p>„Ale nemá tvé kouzlo osobnosti,“ vysvětlil Barabáš. „Skoro nikdy neřve, aby se před ním všichni krčili.“</p>
<p>„Lidé jako jednotlivci jsou inteligentní,“ navázal na to Christopher. „Pokud je bereme jako politickou entitu, jsou věčně nespokojení. Tíhnou k symbolům síly a moci. Jsi výraznější osobnost než Jim.“</p>
<p>„Takže si myslíš, že doufá, že mě Roland odpraví?“ zeptal se Curran skoro nenuceným tónem.</p>
<p>„Tebe ne.“ Christopher se zadíval na Conlana.</p>
<p>Ne. Dokázala bych si představit, že by se Jim nezúčastnil boje, ale tak daleko by přece nezašel. „To by neudělal,“ ucedila jsem mezi zuby.</p>
<p>„Teď už nejspíš ví, že se Conlan dokáže proměňovat nebo má alespoň podezření, že toho bude v budoucnu schopný,“ řekl Christopher. „Kožoměnci o tobě už teď vyprávějí příběhy. Za pár desítek let se z nich stanou legendy. Pokud bude Conlanovi dovoleno vyrůst, stane se synem prvního Pána šelem, zakladatele Smečky, muže, jemuž za jeho vlády nebylo rovno. Bude mít fyzickou sílu a vylepšené schopnosti měnit podobu jako První. Bude rozeným vůdcem. Když zahlédneš v zahradě plevel, vytáhneš ho hned teď, když je ještě malý a slabý, nebo si počkáš, až vyroste?“</p>
<p>„To je šílené,“ vydechla jsem.</p>
<p>„Ve svém bývalém životě jsem byl legátem Zlaté legie,“ připomněl mi Christopher tiše. „Má vlastní existence závisela na tom, že jsem dokázal vyřadit své rivaly dřív, než plně zesílili. Já bych tvého syna odstranil teď, tak, aby se to ke mně nedalo vystopovat. Třeba nějaký útok Rolandovým týmem špehů, na klanový dům jeho prarodičů, když tam tvůj syn bude. Vyvraždili by tam všechny. Strašlivá tragédie, zvěrstvo. Hrozné. Vzbudilo by to samozřejmě pobouření, ale také zaselo strach. Vyděšení lidé se upínají ke známým vůdcům. A co se týká vás dvou, pro manželství existuje jen pár horších výzev než smrt dítěte.“</p>
<p>Nenáviděla jsem to. Nenáviděla jsem, že tu sedím a představuji si, jak naši přátelé spřádají plány, aby mi zabili dítě. Jestli tohle vůbec bylo možné, tak bylo na světě něco hodně špatně.</p>
<p>„Co uděláme? Musíme je varovat, že by se něco takového mohlo stát, ale nemůžeme to říct Mahonovi,“ řekla jsem. „Kdyby získal podezření, že se to děje, naběhne s řevem na Pevnost, a přijde o život on nebo někdo jiný.“</p>
<p>„Řekneme to Martě,“ pověděl mi Curran.</p>
<p>Marta by Conlana bránila až do svého posledního dechu. Myslí mi probleskla představa jejího zmrzačeného zakrváceného těla, schouleného na podlaze kolem mého syna. To už bylo příliš. Vstala jsem.</p>
<p>Curran mě sledoval, v očích se mu odrážela starost.</p>
<p>„Dejte mi chvilku.“</p>
<p>Otevřela jsem dveře a vyšla na hlavní podlaží Cechu. Žoldáci se přesouvali sem a tam, někteří se vraceli z kšeftu, unavení a pokrytí špínou nebo krví, jiní, čistí a znudění, na nějaký čekali. Část Curranova elitního týmu seděla na vyvýšené plošině a cpala se jídlem. Strava v jídelně Cechu se ze šlichty proměnila v legendární krmi. Kožoměnci vyzývali jeden druhého na souboj na život a na smrt kvůli moci, a dřímal v nich potenciál, aby se stali psychotickými zabijáky, ale předložte jim špatné jídlo, a smrtelně je urazíte. Když Curran poprvé ucítil jídlo ze staré jídelny, zvedl se mu žaludek. Jakmile k tomu dostal příležitost, jídelnu naprosto přebudoval.</p>
<p>Žoldáci se zubili. Ella, drobná a hezká, něco řekla. Charlie kulometně cosi opáčil, oči mhouřil do úzkých škvírek. Douglas King se zasmál, až se na židli zhoupl celým mohutným, skoro dvoumetrovým tělem, světlo se mu při tom odráželo od plešaté hlavy a směsice glyfů a run, které na ní měl vytetované. Ten chlap byl posedlý „kouzelnými runami“. Prodejci zbraní v Atlantě to věděli, a vždycky se mu snažili podstrčit všelijaké šunty, protože dokázal skupovat všechno, co na sobě mělo tajemný nápis. Na poslední meč někdo vyryl slovo ve starším futharku. Přinesl mi ho, abych mu ho přečetla. Stálo tam HULIBRK, foneticky přepsané do norských run. To zklamání skoro nepřežil.</p>
<p>Před pár lety bych šla a sedla si přímo k nim. Tehdy mě netrápily žádné starosti. Mé nejhorší strachy se omezovaly na to, jak zaplatím své nicotné účty a dokážu si vydělat dost na nové boty.</p>
<p>Najednou se mi stýskalo, ne po domě, ale po jiných časech a jiné verzi mě samé. Té, co nikomu nevelela. Té, co neochraňovala město. Té, co nebyla manželkou. Té, co nebyla matkou. Jen mně samotné.</p>
<p>Tak, jak Voron plánoval. Byla jsem jeho verze osamělého střelce. Žádné závazky, žádné kořeny, žádné vazby k přátelům nebo majetku. Tehdy jsem se mohla zvednout a okamžitě zmizet, a nikoho by to nezajímalo, ani by mu na tom nezáleželo. Byla jsem bezejmenná žoldačka, hleděla jsem si svého. Ale uvnitř jsem byla pořád stejná. Stále zabiják, stále Rolandova dcera. Stále jsem měla ruce od krve, a sebevětší množství magie by ji nedokázalo proměnit v prach.</p>
<p>Tehdy jsem Curranovi udělala proslov. Nepamatovala jsem si už, co přesně jsem mu tehdy řekla. Něco o tom, že se doplazím dobitá a polomrtvá do tmavého, prázdného domu. Nikomu nebude záležet na tom, jestli jsem to zvládla. Nikdo na mě nepočká, neošetří mi rány, nikdo mi neudělá šálek čaje a nezeptá se mě, jak to dneska šlo. Když jsem o tom teď přemýšlela, vzpomínky z té doby mi připadaly šedivé, jako by z nich cosi vysálo barvu.</p>
<p>Když jsem teď přemýšlela o svém domě, byl plný vřelosti a světla. Vždycky v něm vonělo pečené maso, čerstvě upečený koláč nebo připravená káva. Byl to můj kousek světa, vlídný a pohodlný, místo, které jsme si vystavěli společně s Curranem. Místo pro Conlana. Místo, kam jsem patřila.</p>
<p>Christopher měl pravdu. Dívali jsme se na minulost růžovými brýlemi.</p>
<p>Tenhle nový život jsem si vybrala. Budovala jsem ho den po dni. Měla jsem přátele, milujícího manžela, měla jsem syna a město pod mou ochranou. Když tady budu stát, utápět se v sebelítosti a přemýšlet nad tím, kdo další mě zradí a jak se s tím vyrovnám, ničeho nedosáhnu.</p>
<p>V případu Serenbe jsem vůbec nepokročila. Pořád jsem netušila, kdo mi poslal tu bednu. Musela jsem přijít na to jak ochránit Conlana. Využiju téhle chvíle, abych dostala všechny pocity stylu „hoře je mým osudem“ z těla ven, a měla to za sebou, abych mohla vyrazit a postarat se o všechny ty další záležitosti, co bylo potřeba vyřídit.</p>
<p>Douglas u stolu obnažil pravou paži a zatnul svaly, ukazoval ostatním biceps o velikosti baseballového míčku. Ano, ano, jsi velký a silný. Taky máš nové tetování.</p>
<p>Tak počkat.</p>
<p>Odlepila jsem se od zdi a zamířila přímo k Douglasovi.</p>
<p>„Nazdar, Danielsová,“ zazubila se na mě Ella.</p>
<p>„Je Lenna-a-a-a-rtová,“ zazpíval Charlie. „Už dva roky je to Lennartová. Měla by ses chytit za nos, Elle.“</p>
<p>„Nové tetování?“ zeptala jsem se Douglase.</p>
<p>Ten vycenil rovné bílé zuby. „Jo.“ Poklepal na kůži na paži, stále zarudlou od jehly. Had ve tvaru pokrouceného S. Mezi smyčkami hada tvořil zlomený šíp čáru ve tvaru písmene zet, sekce s opeřením vytetovaná vodorovně, zatímco zbytek šípu úhlopříčně procházel smyčkami, a ten poslední kousek s hlavicí mířil dolů. Had a oj ve tvaru písmene zet.</p>
<p>Skoro jsem zaslechla, jak mi kusy skládačky v mysli zapadly na správná místa.</p>
<p>„Je skotské,“ oznámil mi.</p>
<p>„Piktské,“ opravila jsem ho. „Hezké.“</p>
<p>Otočila jsem se a odešla pryč do své kanceláře.</p>
<p>„Co to sakra mělo znamenat?“ ozvala se Charlie za mými zády.</p>
<p>„Dej jí trochu svátek,“ pověděla jí Ella. „Někdo se dneska pokusil zabít její děcko. Umlátila ji k smrti vlastníma rukama. Zrovna jsem odevzdávala nějaký balíček Biohazardu a mohla jsem se kouknout na tělo. Tý mařeně nezbyl vůbec žádnej obličej. Jen naklepaný maso.“</p>
<p>Vešla jsem do kanceláře, neobtěžovala se zavírat dveře, a zamířila ke knihovně, naplněné odbornými příručkami. Bude buď tady, nebo ve Špičkově ostré agentuře. Konečky prstů jsem přejížděla po hřbetech knih. Tahle ne. Ne, ne, ne… Mám ji. Vytáhla jsem zelený svazek z poličky. <emphasis>Rozklíčování piktských symbolů</emphasis> od V. A. Cumminga.</p>
<p>Prolistovala jsem ji. Tady. Dva kruhy, spojené dohromady, s vlnovkami uvnitř, dvěma tečkami ve středu a ojnice ve tvaru písmene zet, zlomený šíp. Dva disky a ojnice ve tvaru písmene zet. Vypadalo to správně. Proporce, tloušťka obdélníkového kusu spojujícího dva kruhy. Přišlo mi to správně.</p>
<p>Padla jsem do křesla, knihu rozevřenou před sebou. O Piktech toho nikdo moc nevěděl. Všichni znali Hadriánův val, ale Římané vybudovali ještě další, Antonínův val, roku 142 po Kristu. Rozděloval Skotsko na dvě části. Římané nazývali „pomalované“ lidi na druhé straně zdi Pikty. Později se jim říkalo Kaledonci. Nikdo s jistotou nevěděl, co byli zač, nebo jak dlouho ve Skotsku žili. Někteří tvrdili, že jde o Kelty, jiní se hádali, že přišli z Galie. Piktské mýty odkazovaly na Skýtii a příchod do Skotska asi tak tisíc let před narozením Krista. Nikdo to nevěděl jistě.</p>
<p>Nechali za sebou kovové šperky a piktské kameny. Tucty prastarých kamenných stél, pokrytých tajemnými řezbami. Většina z nich se objevovala na východní straně Skotska. Ale nejranější piktské kameny sahaly až do šestého století. Příliš pozdě na Eřřiny nájezdníky.</p>
<p>Na bednu nikdo nevyryl ojnici, ale ten nůž by seděl. Vypadal, že pochází odněkud z Britských ostrovů.</p>
<p>Piktové nenosili nákrčníky. Některé hromady archeologických nálezů připisovaných právě jim obsahovaly dost odolné řetězy, ale nikdo neznal jejich pravý účel. Keltové nicméně nákrčníky rozhodně nosili a ty se nakonec rozšířily po celých Britských ostrovech.</p>
<p>Potřebovala jsem experta na Pikty. Nikdo takový bohužel neexistoval. Další nejlepší šancí byli druidové. Druidové mě neměli rádi. Neměli rádi nikoho. Stále nad nimi visel strašák lidských obětí, takže se snažili ze všech sil vystupovat neškodně a vstřícně. Odívali se do bílých rouch, mávali kolem větvemi stromů a žehnali všemu možnému. Nikoho z mých známých ještě nepozvali na setkání druidů. Nikdy neodpovídali na otázky o svých rituálech nebo původu. Když se ukážu na jejich prahu a budu po nich chtít, ať mi pomohou rozluštit piktské symboly, vlídně mě poplácají po zádech a pak mi zabouchnou dveře přímo před nosem. Ani jsem nevěděla, ke kterým dveřím bych měla vyrazit.</p>
<p>Potřebovala jsem pomoc. Někoho, kdo se u pohanů těšil vážnosti. Někoho známého se starou magií… Někoho, kdo se nebál minulosti druidů a koho nemohli opít rohlíkem.</p>
<p>Roman. Byl pohan, temný volh, a jeho matka patřila mezi čarodějky věštkyně.</p>
<p>Když se teď otec chystal zaútočit, stejně jsem musela sesterstva navštívit. Společně jsme vymysleli plán: Sesterstva, teta a já. Ale čarodějky se loudaly s jeho provedením, nebo to tak alespoň vypadalo.</p>
<p>Curran prošel dveřmi. Obešel stůl a pak se o něj opřel.</p>
<p>„Přemýšlím, že zajdu navštívit věštkyně,“ oznámila jsem mu.</p>
<p>Zamračil se. „Špatný nápad.“</p>
<p>Byl to příšerný nápad. Vyhýbala jsem se čarodějkám věštkyním jako čert kříži. Když jste zašli do věštírny a zeptali se na radu, riskovali jste jako při hře v kostky. Ať řeknou cokoliv, ovlivní to vaše další činy. Předpovědi vždy seděly, vždy se hodily na nějakou situaci, ale ne stylem, jaký jste předpokládali. Když vás věštkyně varovala, že můžete mít v budoucnu problém s vodou v domě, připravili jste se na záplavy, ale pak váš dům začal hořet a vy neměli dost vody na jeho uhašení. Věštkyně se sice nemýlila, ale váš dům vám to nevrátí. V devadesáti devíti procentech případů jste se měli líp, když jste se vůbec nepokoušeli nějaké proroctví získat. Bohužel pro mě jsem se dopracovala k tomu jednomu procentu a byla naprosto zoufalá. Potřebovala jsem odpovědi ohledně bedny, potřebovala jsem si zajistit Romanovu pomoc a musela jsem si promluvit s věštkyněmi, aby si pohnuly s naší konečnou strategií v boji proti mému otci.</p>
<p>Navíc jsme museli zabránit dalšímu Serenbe, a pokud mi s tím čarodějky pomůžou, budu jim klidně líbat ruce.</p>
<p>„Musím si promluvit s Romanem o druidech. A chci se Věštírny zeptat na Serenbe.“ A na pár dalších věcí. „Nemůžu jen tak sedět na zadku a nedělat nic, Currane. Lidé zemřeli. Musíme s tím něco udělat.“</p>
<p>„Pohlídám kluka,“ slíbil mi.</p>
<p>„Díky.“</p>
<p>„Vrátíš se dnes večer domů?“</p>
<p>„Určitě.“</p>
<p>„Dobře,“ odtušil, „protože mám vlastní plány.“</p>
<p>„Jaké plány?“</p>
<p>Pohled jeho šedých očí získal na vřelosti. „Vrať se domů a názorně ti je předvedu.“</p>
<p>„Jsi nenasytný,“ poznamenala jsem.</p>
<p>„Možná jsi jen tak neodolatelná.“</p>
<p>„Samozřejmě, že jsem.“</p>
<p>Naklonil se ke mně a dal mi polibek, až jsem se zachvěla. Bylo zvláštní, jak se svět pokaždé zastavil, když mě políbil. Pokaždé.</p>
<p>Zadíval se mi pevně do očí. „Běž a dělej, co potřebuješ. Zatímco budeš pryč, nikdo Conlanovi neublíží.“</p>
<p>Usmála jsem se na něj a vytočila Romanovo číslo. Zdvihl to po druhém zazvonění.</p>
<p>„Tři měsíce. Nezavoláš, nenapíšeš,“ ozval se Roman s přízvukem. „Jsem dotčen.“</p>
<p>„Ne, to nejsi.“</p>
<p>Zasmál se. „Dobře, nejsem. Co bys ráda?“</p>
<p>„Musím se setkat s čarodějkami věštkyněmi a taky si s tebou o něčem promluvit.“</p>
<p>„Potřebuješ vizi?“</p>
<p>Zhluboka jsem se nadechla. Jakmile to vyslovím, už to nebudu moci vzít zpátky, a budu se muset smířit s jejich předpovědí, ať už bude jakákoliv. „Ano.“</p>
</section>
<section>
<p>11.</p><empty-line /><p>„Proč to musí být zrovna želva?“ zamumlala jsem. Kráčela jsem po úzké stezce v lesích, jež kdysi bývaly Centennialským parkem.</p>
<p>„Říkala jsi, že chceš vizi,“ broukl Roman.</p>
<p>Měl na sobě své obvyklé černé roucho. Panteon slovanských bohů měl dvě strany, temnou a světlou, a volhové představovali prostředníky mezi bohy a jejich věřícími. Sloužili jako kněží, zaříkávači a příležitostně i jako terapeuti. Roman sloužil Černobogovi, bohu Smrti, Černému hadovi, Pánovi Návu, říše mrtvých. Navenek se zdálo, že Černobog je zlý a špatný a jeho bratr Bělobog zase dobrý a přináší světlo. Skutečnost byla mnohem složitější. Někdo musel Temnému bohu sloužit, a Roman nakonec skončil jako jeho kněz. Jednou mi řekl, že jde o rodinný podnik.</p>
<p>Vizáž temného kněze dotáhl k dokonalosti. Roucho měl černé, vyšívané na lemu stříbrem. Vlasy, vyholené po stranách a ponechané dlouhé uprostřed a na zátylku, připomínající hřívu divokého koně, měl černé také. Dokonce i oči stíněné černým obočím měl tak tmavohnědé, že se zdály téměř černé.</p>
<p>„Já vím. Ptala jsem se jen tak obecně.“</p>
<p>„Želvy jsou staré. Žijí opravdu dlouho a tím pádem zmoudří.“</p>
<p>„Vím, co želva symbolizuje,“ zavrčela jsem. Stezka se stáčela a my vyšli na mýtině, kde se ze zelené trávy zdvihala velká kamenná kupole.</p>
<p>Roman natáhl ruku a poklepal holí na kupoli.</p>
<p>Ta se otřásla a pomalu začala stoupat čím dál výš. Ze země se vynořil kulatý černý zoban. Upřely se na mě dvě oči velké jako talíře. Obrovský plaz otevřel ústa.</p>
<p>Vlezla jsem dovnitř, vkročila na jazyk připomínající houbu. „Tím chci říct, proč by se věštkyně nemohly scházet v nějaké budově? V nějakém hezkém chrámu, víš?“</p>
<p>„Protože by tam za nimi přišel každý Tom, Dick a Harry, a chtěl po nich vyvěštit, jak se jim příště povede v golfu,“ vysvětlil Roman a vyškrábal se dovnitř za mnou. „Takhle musí při prosbě o věštbu riskovat, že by je mohla sežrat obrovská želva. A do toho se pustí jen dva druhy lidí. Zoufalci a hlupáci.“</p>
<p>„Jestli mi řekneš, že jsem obojí, tak tě praštím do ramene.“</p>
<p>„Potrefená husa…“</p>
<p>Povzdechla jsem si a dál pokračovala hlouběji hrdlem skrz tunel svažující se až k jezeru kalné vody na dně. Ze stěn visely dlouhé provazce chaluh. Tekutina voněla po květinách a rybniční vodě. Zamračila jsem se. Obvykle bývala mnohem hlubší. Jednou se mnou šel Ghastekův upír, uklouzl a zmizel pod hladinou.</p>
<p>Teď jsem kráčela téměř suchým tunelem. „Co se stalo s želvími slinami?“</p>
<p>„Mám na sobě sváteční roucho,“ utrousil Roman.</p>
<p>Když vaše matka patřila mezi tři čarodějky Věštírny, mělo to své výhody.</p>
<p>Tunel zatáčel. Vydala jsem se tím směrem a vešla do obrovského sálu. Přede mnou se rozprostíral rybník, nabízel nám pohled na jemné květy leknínů mezi tmavozelenými listy. Přes rybník vedla kamenná lávka, postavená tak nízko, že se přes ni přelévala voda. Nad námi čněla rozlehlá kupole, průsvitným vrškem dovnitř pronikalo světlo večerního slunce, rozsvítilo klenutý strop odstíny ohnivě rudé a zlaté. Stěny pomalu tmavly, přecházely od zelené, v černou a smaragdovou.</p>
<p>Most končil na plošině, kde seděly tři ženy. Ta první, stará a seschlá, tiše spala ve svém křesle, vlasy měla tak světlé, že připomínaly chmýří pampelišky. Když jsem se s ní potkala poprvé, připomínala zuřivého dravého ptáka, připraveného drásat do krve. Teď Maria většinou spala. Ale stejně mě nenáviděla. Když jsem věštkyně navštívila poprvé, uzavřela mě do magického kruhu a já ho prolomila. Od té chvíle mi chtěla zakroutit krkem. Vedle ní seděla Jevdokie, plnoštíhlá dáma ve středních letech, pyšnící se copem hnědých lesklých vlasů připevněným k hlavě, a cosi pletla v houpacím křesle. O nohy se jí otírala drobná černá kočka. Třetí byla dívka, plavovlasá a drobná. Usmála se na mě. Zachránila jsem ji před smrtí, a Sienna se mi od té doby snažila na oplátku pomoci.</p>
<p>Zeď za ženami pokrývala vysoká freska Hekaté. Bohyně stála před obrovským kotlem, pod jejíma nohama se nacházela křižovatka tří cest. Stařena, matka a panna, všechny aspekty jejich bohyně-čarodějky.</p>
<p>„Požaduješ po nás vizi?“ zeptala se Sienna.</p>
<p>Takže si budeme muset projít celou ceremonií. „Ano.“</p>
<p>„Ptej se.“</p>
<p>Jevdokie se naklonila k Marie a dloubla do ní pletací jehlicí. Stařena sebou překvapeně trhla, zamrkala, zahlédla mě a zakoulela očima.</p>
<p>Musela jsem tu otázku položit velmi opatrně. „Lidé v Serenbe byli zavražděni kvůli svým kostem. Chci vědět, kdo to provedl a proč.“</p>
<p>Sienna se opřela do křesla. Proud magie z dalších dvou žen pulzoval do ní. Zdvihla ruce, připomínala při tom labuť před vzletem. Pohled měla skelný. Roztáhla rty v úsměvu. Používání magie Sienně přinášelo ničím nezkalenou radost.</p>
<p>Zhoupla se dozadu. Zeď za nimi postupně zmizela.</p>
<p>Před námi se rozprostíralo bojiště, lidé v černomodré zbroji bojovali proti dalším, oděným v moderním vybavení. Na zemi hořel oheň v dlouhých rýhách, stoupal dobré tři metry do výše. Do nosu mě udeřil pach spáleného masa. Vzduch naplnil pach krve. Vdechla jsem ho a na jazyku ucítila lidskou krev. Stačil okamžik a ocitla jsem se tam, uprostřed vraždění. Lidé vzájemně útočili jeden na druhého, obličeje křivili zuřivostí a děsem, emocemi tak základními a silnými, že bojovníci připomínali herce v groteskách s maskami na tvářích.</p>
<p>Prostor kolem mne prosycoval pot, krev a slzy, a za ním se nacházela hradba ohně.</p>
<p>Něčí řev zaburácel na opačné straně bojiště. Prodírala jsem se k němu. Čepele na slunci zářily, sekaly a krájely. Zasáhla mě sprška krve. Lidské kosti, osvobozené od masa, se přede mnou roztříštily, proměnily se v prášek.</p>
<p>Kdybych se tak dokázala dostat výš…</p>
<p>Bojující se rozestoupili. Přede mnou se zdvihal kopec mrtvol. Šplhala jsem po něm, drápala se výš po tělech lepkavých zasychající krví. Skoro už jsem byla na místě. Skoro.</p>
<p>Vyšplhala jsem na samotný vršek. V dálce mezi bojovníky si cestu razil dvoukolý válečný vůz. Otec… Ozvalo se další burácivé zařvání, hluboké a strašlivé. Ještě jsem nikdy neslyšela nic takového. Otočila jsem se a zahlédla dvě oči, průzračně jantarové, hořící vnitřním ohněm. Upíraly se na mne z temnoty stoupající nad bojištěm. Temná silueta po mé pravé straně klouzala vzduchem na dvou obrovských křídlech. Vypadal neurčitě povědomě, skoro jako by…</p>
<p>Oheň zalil vše a jeho žár mě ožehl.</p>
<p>Světlo zmizelo, znovu ho nahradila zeď. Sienna nehybně stála.</p>
<p>Vyčkávala jsem.</p>
<p>Nikdo neřekl ani slovo.</p>
<p>„To je všechno?“ ozvala jsem se.</p>
<p>„Viděla jsem jen tolik.“</p>
<p>„Takže obrovská bitva, krev, plameny, lidské kosti a všechno hoří?“</p>
<p>Přikývla.</p>
<p>„To nic nevysvětluje.“</p>
<p>Sienna rozpřáhla ruce.</p>
<p>„Máte pro mě nějaké proroctví?“</p>
<p>„Žádné ke mně nepřišlo.“</p>
<p>Kecy. Vždycky existovalo nějaké proroctví. „Chci vrátit peníze,“ řekla jsem.</p>
<p>„Nezaplatila jsi nám vůbec nic, nevděčnice,“ pověděla mi Maria.</p>
<p>„Tohle mi nepomohlo.“</p>
<p>„Promiň,“ omlouvala se Sienna. „Nejde o exaktní vědu. Pokud ke mně přijde něco dalšího, dám ti vědět.“</p>
<p>Vážně jsem toužila udeřit párkrát hlavou o něco tvrdého, ale nic jsem neměla v dosahu.</p>
<p>„Můj otec mobilizuje svá vojska. Možná hodlá postoupit ve svých plánech a podniknout invazi.“</p>
<p>Jevdokie přestala s pletením. „Jak moc jsi si jistá?“</p>
<p>„Dostáváme zprávy od zvědů Smečky, i těch našich. Jak vám to jde s Bílou čarodějkou?“</p>
<p>Sienna si poposedla.</p>
<p>Jevdokie našpulila rty. „Vyskytly se komplikace,“ utrousila.</p>
<p>„Nemůžou být žádné komplikace. Slíbily jste mi, že provedete ten rituál. Nezabije mi syna ani manžela. Pokud se pokusí o invazi a já se budu muset zabít, chci se ujistit, že to nevyjde nazmar. To tam mám vyrazit sama a promluvit si s tou čarodějkou osobně?“</p>
<p>„Ne!“ ohradily se Jevdokie a Sienna současně.</p>
<p>„Proč ne?“ Něco skrývaly.</p>
<p>„Je to záležitost čarodějek,“ vysvětlila Jevdokie. „Pokud tam půjdeš naslepo a budeš mávat mečem, všechno zkazíš. Slíbily jsme ti rituál a slovo dodržíme. Kdy jsem ho nedodržela, Kaťjo?“</p>
<p>Oslovila mě mým ruským jménem. No páni. „Jen se chci ujistit, že jestli dojde na nejhorší, nezemřu zbytečně.“</p>
<p>„Postaráme se o to,“ ujistila mě Sienna.</p>
<p>Maria se uchechtla. Dvě zbylé čarodějky se na ni zadívaly.</p>
<p>Zachrchlala a odplivla si na podlahu. „Jste ďábelská špína. Ďábelskou špínou vždycky budete. Doufám, že všichni zemřete v plamenech.“</p>
<p>Jevdokie si ztěžka povzdechla.</p>
<p>„Skvěle,“ utrousila jsem. „Príma pokec. Díky za produktivní setkání. Už se těším na další.“</p>
<p>„Ještě jedna další záležitost,“ zastavila mě Jevdokie. „Nějací rytíři Řádu žádali, jestli s námi mohou mluvit.“</p>
<p>„Místní?“</p>
<p>„Ne, nejsou z města.“</p>
<p>Rytíř podněcovatel Norwood vážně nepromeškal ani minutu. „Snaží se odstranit Nicka Feldmana z jeho pozice v čele pobočky. Připomíná jim, že existuju, a to jim nevoní.“</p>
<p>„Postaráme se o to,“ slíbila mi Sienna.</p>
<p>Otočila jsem se a vyšla ven z želvy. Vzduch venku chutnal čerstvě a sladce. Listí na stromech se chvělo v soumračném vánku, jak se obloha ochlazovala po požáru západu slunce. Tu a tam poletovaly světlušky, drobné tečky světla v indigově modrém vzduchu.</p>
<p>Roman se prudce postavil přede mne. „Plánuješ se zabít?“</p>
<p>Do háje. Já a moje ukecaná huba. „Ne.“</p>
<p>„Chci vysvětlení.“</p>
<p>Povzdechla jsem si. „Můj otec je zranitelný magií čarodějek. Je starší než on, svým způsobem primitivní, ale velmi mocná. Erra mi pověděla, že kromě války, která zabila většinu naší rodiny, byla jeho nejnebezpečnějším protivníkem čarodějka a téměř ho zabila. Plánujeme shromáždit Sesterstva na bitevním poli a provést rituál, který by všechnu jejich moc usměrnil do jediné osoby. Já to být nemůžu. Za prvé, nemám potřebný výcvik. Za druhé, ten člověk v tom plánu musí zafungovat jako usměrňovač, musí koncentrovat moc v sobě a pak ji nasměrovat přímo ven. Jako usměrňovač nestojím za nic. Moje tělo všechnu magii jen schraňuje.“</p>
<p>„Nech mě hádat,“ oznámil mi suše. „Bílá čarodějka je dobrý usměrňovač?“</p>
<p>„Ten nejlepší, jaký znají. Plánují ji k tomu přemluvit. Až na to, že se o to tvoje máma a další čarodějky snažily, ale nikam se nedostaly.“</p>
<p>„S tvým otcem tě pojí pouto. Když ho zabijí, umřeš taky,“ sdělil mi. „Tohle je hloupý plán!“</p>
<p>„Čarodějky se ho nesnaží zabít, jen uspat. Pokud všechno zabere, jak by mělo, Roland usne na bojišti a snad prospí pár desítek let nebo delší dobu. Provedli to Merlinovi. Ještě tam někde pořád je a vyspává.“</p>
<p>Roman se nad tím zamyslel. „Fajn. Vysvětli mi tu část, kde se zabiješ.“</p>
<p>„Moc sesterstev nemusí úplně stačit. Můj táta je příliš silný. Pokud nepadne, budu ho muset zabít já sama, nebo ho alespoň oslabit natolik, aby ho to kouzlo přemohlo. A to bude mít následky.“</p>
<p>Roman mým směrem prudce zatřásl holí. „Opakuju ti, že je to hloupý plán!“ Krkavčí hlava na vršku hole otevřela dřevěný zobák a zavřeštěla na mě.</p>
<p>„Víš, že když se zlobíš, ztrácíš ten svůj ruský přízvuk?“</p>
<p>„Tohle je pitomost. Máš manžela a syna. Nezabiješ svého otce a pak nezemřeš. To ti zakazuju.“</p>
<p>„Tak dobře, Vaše svatosti.“</p>
<p>„Myslím to vážně. Smrt je navždy, já to vím. Můj bůh je Pánem Návu.“</p>
<p>„Možná to jinak nepůjde,“ pověděla jsem mu něžně. „Kdybych věděla se stoprocentní jistotou, že když se zabiju, zemře i můj otec, udělala bych to bez zaváhání. Máš pravdu. Mám manžela a syna, a chci, aby oba prožili dlouhý, šťastný život, i když to bude beze mě. Ale můj táta je o hodně starší a mocnější než já. Pokud bych se jen zabila, pořád může přežít. Ale když mi čarodějky poskytnou svou moc, alespoň budeme mít větší šanci ho odpravit.“</p>
<p>„Ne. Tohle nepřipustím.“</p>
<p>Natáhla jsem k němu ruku a poplácala ho po paži. „Díky, že jsi mým přítelem.“</p>
<p>„Ví o tom Curran?“</p>
<p>„Ne, a ty mu to nepovíš. Tohle je plán pro okamžik, kdy nebude jiného východiska. Když mu o tom povíš, udělá nějakou hloupost, aby mi zabránil, ať na to bojiště vstoupím, a já jsem naše nejlepší šance, jak se s otcem vypořádat. Pokud nebudu bojovat, pak se budu muset rozhodně zabít.“</p>
<p>Něco polohlasně zavrčel. Dřevěný krkavec znovu zavřeštěl.</p>
<p>„Mám nápad. Co kdyby ses přestal zlobit a štvát na mě svého ptáka, a namísto toho mi pomohl?“</p>
<p>„Pomohl s čím?“</p>
<p>„Musím si s druidy promluvit o Piktech.“</p>
<p>„A co s tím mají Piktové společného?“</p>
<p>Vysvětlila jsem mu tu bednu a symbol. Zafuněl. „Dobře. Zítra.“</p>
<p>„Děkuju.“</p>
<p>Otočila jsem se k odchodu.</p>
<p>„Kate!“ zavolal.</p>
<p>Otočila jsem se zpátky k němu.</p>
<p>„Jsi má přítelkyně. Kvůli své práci moc přátel nemám. Pokaždé, když mě můj bůh povolá, snažím se s ním smlouvat o životy lidí, které neznám. ‚Co kdybychom zabili jen pět? Nebo to číslo snížili na tři? A když to uděláme takhle, možná nebudeme muset zabíjet vůbec nikoho.‘ Bojuju o jejich životy. A pak přijdeš ty a ani se nesnažíš. Musí existovat nějaký jiný způsob, slyšíš? Přijdi na něj.“</p>
<p>„Pokusím se,“ slíbila jsem mu.</p>
<p>„Rozhodně to udělej.“</p>
<p>Magie opadla na cestě domů. Na příjezdové cestě nestálo nové auto, ani mi nikdo nepřišel otevřít. Curran mě obvykle zaslechl dřív, než jsem vůbec odbočila na příjezdovku.</p>
<p>Vklouzla jsem dovnitř. Curran říkal, že dneska půjde koupit nové auto. Možná se při tom zdržel.</p>
<p>„Haló?“ zavolala jsem. „Je někdo doma?“</p>
<p>„Já jsem doma!“ ozvala se Adora ze sklepa.</p>
<p>Sešla jsem dolů za ní. Plně dokončené prostory jsme přetvořili v provizorní nemocniční pokoj, kdy Yu Fong odpočíval na nemocniční posteli. Z paže mu visely kapačky. Vedle něj se ve velkém plyšovém křesle choulila stulená Adora a četla si. Štíhlá, svalnatá, s tmavými vlasy spadajícími jí po ramena, vypadala takhle zezadu povědomě. Já měla širší ramena, mohutnější postavu a byla jsem o pár centimetrů vyšší. Krom toho by stačilo nahradit její katanu Sarrat a vypadala by jako mladší, dospívající verze mě samé.</p>
<p>„Jak je mu?“</p>
<p>„Pořád stejně,“ řekla.</p>
<p>Nezdálo se, že by Yu Fong vykazoval známky života. Naklonila jsem se k němu blíž a hřbet ruky mu přiložila k nosu. Kůži mi ovanul slabý proud vzduchu. Pořád dýchal.</p>
<p>„Je hezký,“ utrousila Adora.</p>
<p>„To je.“ Vypadal jako malovaný obrázek. „Ale nepokoušela bych se ho líbat. Není to Šípková Růženka.“</p>
<p>Nakrčila nos. „To jsem neplánovala.“</p>
<p>„Chceš, abychom ti zaplatili skrz Špičkově ostrou agenturu, nebo jako za kšeft v Cechu?“</p>
<p>Zdvihla bradu. „Pracuju pro veřejné blaho.“</p>
<p>„Odkdy?“</p>
<p>„Tohle je rodinná záležitost,“ prohlásila. „Starám se o něj, protože s Curranem jste z rodiny a potřebujete pomoc.“</p>
<p>„Kdo jsi a co jsi provedla s Adorou?“</p>
<p>Široce se na mě usmála. „Nejsi tak vtipná, jak si myslíš.“</p>
<p>„Jsem vtipná tak akorát. Jestli se probudí, přijď za mnou.“</p>
<p>„Dnes jsi zabila jednu z mých sester,“ oznámila mi.</p>
<p>Zvěsti se šířily rychle. „Přesně tak. Chtěla zabít Conlana a sníst ho.“</p>
<p>„Trpěla?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„To je dobře.“ Adora na mě mrkla. „Položila jsem Curranovy tepláky na schody. Do vašeho hnízdečka lásky nejdu.“</p>
<p>„Hnízdečka lásky?“</p>
<p>„Do ložnice, kde máte sex.“</p>
<p>No páni.</p>
<p>„Já sex ještě neměla,“ prozradila mi. „Ale rozhodla jsem se, že ho zkusím.“</p>
<p>„Chceš ho zkusit s nějakou určitou osobou?“</p>
<p>„Ne. Přemýšlím nad tím.“</p>
<p>„Sex je o důvěře,“ pověděla jsem jí. „Budeš v té chvíli nejzranitelnější. Zkus si vybrat dobře.“</p>
<p>Znovu nakrčila nos.</p>
<p>Vyrazila jsem po schodech nahoru. V prvním mezipatře ležela velká papírová taška. Zadívala jsem se dovnitř. Šedé smečkové tepláky. Curran v nich vyrostl, a i když už nepatřil mezi členy Smečky, pořád je nosil. Jedny, druhé… Pět kousků? Divné. Měl dva komínky tepláků ve skříni.</p>
<p>„Hej,“ zavolala jsem dolů do sklepa. „Kdo ty tepláky přinesl?“</p>
<p>„Nějaký vlkodlak ze Smečky.“</p>
<p>Vyšla jsem nahoru a otevřela dveře do skříně. Všechny staré tepláky zmizely. Podivné. Vyprázdnila jsem tašku na podlaze koupelny a prohlédla všechny nové tepláky, gumu v pase a elastickou část dole na nohavicích kvůli skrytým předmětům. Nic.</p>
<p>Tak fajn. Složila jsem tepláky a dala je zpátky do tašky. Kam se poděly všechny ostatní?</p>
<p>V prádelním koši jsem žádné nenašla. Teď mě ta záhada opravdu začala zajímat. Zamířila jsem dolů, zkontrolovala prádelnu, pračku a sušičku. Nic.</p>
<p>Takže zbýval odpadkový koš venku. Vyšla jsem z domu a prudce odklopila víko. Na vršku trůnil velký pytel na odpadky, napnutý, jako by někdo složil přikrývku a nacpal ji dovnitř. Vylovila jsem ho a roztáhla šňůrky. Tepláky. Stále čisté a složené. No, to nebylo vůbec divné. Vůbec ne. Proč by vyhodil všechny tepláky a pořídil si nové? To nějak smrděly? Přičichla jsem si k nim. Voněly mi jako bavlna.</p>
<p>Popadla jsem jedny staré tepláky a zamířila do sklepa.</p>
<p>„Voní ti nějak divně?“</p>
<p>„Chceš, abych Curranovi očichala tepláky?“</p>
<p>„Jsou čisté. Vytáhla jsem je z odpadkového koše.“</p>
<p>Adora překvapeně zamrkala a pak zdvihla jeden prst. „Ne.“</p>
<p>„Tak dobře.“ Vzala jsem staré tepláky nahoru, vytáhla nové z tašky a naaranžovala je do poličky, a pak položila ony osamocené staré čisté tepláky na postel vedle prázdné tašky a čistého, bílého trika. Past nastražena. Teď jsem jen musela počkat, až se lev vrátí domů.</p>
<p>Zabralo mu to dalších dvacet minut. Prošel dveřmi a nesl Conlana. Conlan mě uviděl, vysoukal se mu z náruče a pak neuvěřitelnou rychlostí vyrazil ozlomkrk nahoru po schodech. Měla jsem setinu vteřiny na rozhodnutí. Uhnout, nebo zpracovat náraz. Rozhodla jsem se to vydržet. Zády jsem prudce narazila do dřevěné podlahy. Jau. Objal mě. „Mama!“</p>
<p>Překulila jsem se na nohy. „Tahle náhlá láska je podezřelá.“</p>
<p>„Má průšvih, protože se pokusil sníst vonné svíčky.“ Curran vyšel nahoru po schodech.</p>
<p>„Kde přišel k vonným svíčkám?“</p>
<p>„V komoře se zásobami v Cechu. Corrina si koupila celý balík. Pálí je v šatně. Prý to pomáhá s tím smradem mokrého psa.“</p>
<p>Corrinna pracovala pro Cech jako žoldačka, ale taky šlo o šakalodlačku posedlou vlastním pachem.</p>
<p>Odnesla jsem Conlana do ložnice. „Promluvil sis s Martou?“</p>
<p>„Ještě ne.“</p>
<p>„Smečka ti dovezla nějaké tepláky. Dala jsem je do skříně. Co se stalo s těmi starými?“</p>
<p>„Vynosil jsem je.“</p>
<p>Kecy. Od chlapa, který používal alfa pohled, abych mu nevyhodila stařičké triko, to nebyly jen kecy, ale zatraceně podezřelé tvrzení.</p>
<p>Přikývla jsem.</p>
<p>„Jak to šlo s čarodějkami?“</p>
<p>Curran si sundal triko a já tak měla výhled na nejlepší hrudník na světě, opálený a svalnatý. Hmm.</p>
<p>„Velká bitva, oheň, lidské kosti, krev, víc ohně.“</p>
<p>„To je všechno?“ Natáhl si bílé triko a sundal džíny. Mmmm…</p>
<p>„Jop. Nic moc poučného. Ale mám dobré zprávy, Maria mě pořád nesnáší.“</p>
<p>Natáhl si tepláky. Končily mu v půli lýtek. Co to sakra?</p>
<p>„Vydrž, zlato. Maminka musí něco udělat.“ Položila jsem Conlana, otočila se bokem, zdvihla nohu, pokrčila ji v koleni a natáhla ji. Udělala jsem to snad stokrát, abych Currana při tréninku zasáhla do hrdla. Obvykle jsem se ho ani nedotkla, ale ten vysoký kop jsem měla tak zažitý, že jsem ho dělala automaticky. Tentokrát jsem na něj nedosáhla.</p>
<p>„Aaaha, předehra.“ Curran mě zachytil za kotník.</p>
<p>Vytáhla jsem nohu z jeho sevření. „Postav se rovně.“</p>
<p>„Co se děje?“ Rozpřáhl ruce.</p>
<p>Přistoupila jsem k němu blíž. Nosem jsem se dotkla jeho hrudi. V lidské formě mě Curran převyšoval asi o sedm centimetrů. Já měla sto sedmdesát centimetrů, on kolem sto sedmdesáti osmi. Teď jsem k němu vzhlížela.</p>
<p>„Jsi vyšší.“</p>
<p>„Nerad ti to říkám, ale s růstem jsem skončil.“</p>
<p>„Jsi vyšší, a víš o tom. Našla jsem tvoje tepláky v koši.“ Uskočila jsem dozadu a znovu rychle vymrštila nohu, mířila jsem mu kopem na hlavu. Zaklonil se, nechal mé chodidlo proletět kolem.</p>
<p>„Teď máš skoro o deset centimetrů víc.“</p>
<p>„To jsi mě změřila kopnutím?“</p>
<p>„Ano. A vlasy máš o tři centimetry delší než ráno. Co se děje?“</p>
<p>„Nic, čemu bych rozuměl.“</p>
<p>„Proč se to děje?“</p>
<p>Zdvihl paže. „Snažím se zesílit.“</p>
<p>Posiloval každou chvíli, kdy mohl.</p>
<p>„Nepokouším se vyrůst. To s těmi vlasy je divné, to uznávám.“</p>
<p>„Je to normální? Je to nějaké stádium kožoměnčího vývoje u Prvních, kterým si teď procházíš?“</p>
<p>„Můj otec tady není, takže se ho na to dost dobře nemůžeme zeptat.“</p>
<p>„Mluvil jsi o tom s Doolittlem?“</p>
<p>Usmál se na mě. „Chtěla bys, abych to udělal?“</p>
<p>„Ano. Chtěla. Co ti na tom sakra přijde tak vtipné?“</p>
<p>„Máš starosti o mé zdraví.“</p>
<p>„Děsíš mě.“ Posadila jsem se na postel. Najednou jsem se cítila tak unavená.</p>
<p>Přidřepl si na podlahu přede mnou. „Jsem v pořádku.“</p>
<p>„Dneska jsem přemýšlela nad tím, jaké to bylo předtím.“</p>
<p>„Před čím…?“</p>
<p>„Před erupcí.“</p>
<p>Uculil se. „Chceš říct, než jsem se ti vloupal do domu a udělal ti poprvé kafe?“</p>
<p>„Nevloupal ses mi do domu. Nechala jsem dveře odemčené.“</p>
<p>„Nepodstatné maličkosti.“</p>
<p>„Ghastek dneska požádal In-Šineár o odpuštění. Nevěděl o sahanu a vzal si to osobně. Nechtěl mě celou. Chtěl jen In-Šineár. Rafael mi pověděl, že jsem In-Šineár. Někteří lidé mě nikdy neuvidí jako něco víc.“</p>
<p>„Já tě chci celou,“ pověděl mi. „Žoldačku, In-Šineár, mou manželku, to všechno. Mou Kate.“</p>
<p>„Já vím. Mám příšerný pocit, že se k nám blíží něco zatraceně špatného. Nechci, aby se ti něco stalo. Takovou ránu bych nezvládla, Currane.“</p>
<p>„Nic se mi nestane. Mám to pod kontrolou.“ Stáhl mě z postele, aby mě mohl obejmout a políbit. „Nikam nejdu,“ zašeptal mi do ucha. „Jsem celý tvůj. Navždy.“</p>
<p>Věřila jsem mu, ale ten tísnivý pocit u žaludku se odmítal vytratit.</p>
<p>Probudilo mě zvonění telefonu. Vyklouzla jsem zpod Curranovy paže a odšourala se tam. Hodiny ukazovaly za deset půl sedmé ráno. Bleh.</p>
<p>„Kate Danielsová. Chci říct Lennartová. Kate Lennartová.“</p>
<p>Curran se polohlasně zasmál.</p>
<p>„Zdravíčko, Kate,“ ozval se do telefonu šerif Beau Clayton. Zněl bezvýrazně, jako by zahlédl něco, co by chtěl raději zapomenout. Tenhle telefonát se mi nebude líbit.</p>
<p>„Volala jsi ohledně Serenbe.“</p>
<p>„To ano.“</p>
<p>„Možná pro tebe něco mám.“</p>
<p>„Budu tam co nejrychleji to půjde.“</p>
<p>Zavěsila jsem. Včera v noci, když jsme to mezi sebou urovnali, Curran zavolal Martě a požádal ji, jestli by dneska nepohlídala Conlana a nepřivedla s sebou literární kroužek. Zeptala se ho, jestli tím myslel všechny členy, a on řekl ano. Pověděla mu, že dorazí v devět.</p>
<p>Kdybych čekala až do devíti, technologie by mohly převzít vládu. Musela jsem vyrazit teď, dokud byla magie u moci.</p>
<p>„Musím jet,“ pověděla jsem Curranovi.</p>
<p>„Doženu tě,“ slíbil mi.</p>
<p>Malá usedlost Ruby se nacházela hluboko v srdci Miltonského okresu. Dvě ulice, sedmnáct domů, pošta, benzínka s malým obchodem a věž Venkovské obrany. Venkovská obrana patřila pod Národní gardu a měla za úkol ochranu menších usedlostí. Byli jen o stupínek výš než domobrana.</p>
<p>S Julií nám zabralo zhruba dvě hodiny, než jsme tam dorazily, a to i s Julií za volantem, ale stihly jsme to, dokud byla magie stále u moci. Teď jsme stály na ulici a po stranách nás obklopovaly tiché domy. Po mé levici ležel mrtvý labrador. Někdo na konci ulice vybudoval hranici. Měla skoro dva metry na výšku a kuželovitý tvar.</p>
<p>Za námi vyčkával Beau Clayton a dva z jeho zástupců. Všichni tři stále seděli na koni. Zástupce vpravo držel v ruce kuši a ten druhý brokovnici. Tohle byli obezřetní lidé vybavení pro všechny případy.</p>
<p>Beau, velký jako hora, ztratil svou obvyklou veselou náladu. Pohled měl pochmurný a nesmlouvavý. Včera v noci pošťák nahlásil prázdnou vesnici, ale Beau vyřizoval nějakou jinou záležitost, a k té zprávě se dostal až dnes ráno. Společně se svými zástupci prošel celou usedlost a našel opuštěné domy, rozestlané postele a mrtvé psy.</p>
<p>„Co si myslíte o té hranici?“ zeptal se mě Beau.</p>
<p>„To nevím. Věštírna čarodějek mi včera poskytla proroctví. Bylo v něm hodně ohně. Jste si jistí, že ji nepostavili sami místní?“</p>
<p>„To se nedá s určitostí zjistit,“ řekl Beau. „Nejezdíme tudy moc často.“</p>
<p>Čekali jsme.</p>
<p>Julie po mně nakonec střelila pohledem. „Modrá.“</p>
<p>„Úplně všechna?“</p>
<p>Přikývla. „Lidská magie.“</p>
<p>Unesli lidi. Stejně jako v Serenbe. Tohle muselo přestat. A muselo to přestat hned.</p>
<p>Muž vyšel do ulice, vysoký, ramenatý, oděný do namodrale se lesknoucí zbroje. Tmavé kovové šupiny mu obepínaly tělo, přiléhaly k němu, širší na hrudi a menší kolem pasu. Zbroj se na něm ohebně přesouvala, chránila ho, aniž by omezovala jeho pohyby, každá šupina měla přesně tu správnou velikost, jako by mu ji někdo vytvořil přímo na tělo. Ještě nikdy jsem nic takového neviděla. Až na včerejšek, kdy jsem tu zbroj spatřila v Siennině vizi.</p>
<p>Pozorně jsem si válečníka prohlédla. Jedna šupina na jeho pravém rameni se třpytila zlatem. Lebku mu chránila helma, která ale nechávala prostor pro celý obličej, varianta chalkidské helmy, jíž jsem neznala. Výraz měl podivně prázdný. Šlo o bělocha s modrýma očima, kadeře spadající zpod helmy měly plavou barvu. Za rameny mu trčely dva jílce mečů. V ruce svíral pochodeň. Na jejím konci plápolal oheň.</p>
<p>„Myslela jsem, že jste tvrdil, že jste to tady prošli,“ utrousila jsem tiše.</p>
<p>„Taky že ano,“ odtušil Beau.</p>
<p>Válečník upustil pochodeň na hranici. Plameny se rozběhly po větvích.</p>
<p>„To ji napustil benzínem nebo co?“ zeptala se Julie.</p>
<p>„Když jsem ji kontroloval, žádný jsem necítil,“ pověděl mi jeden ze zástupců.</p>
<p>Válečník předstoupil k hranici, zády ke dříví, tváří k nám.</p>
<p>„Kancelář šerifa,“ zavolal Beau zdrsnělým hlasem. „Lehněte si na zem.“</p>
<p>Válečník si sáhl na záda a tasil oba meče.</p>
<p>Výborně. Podle všeho nastal čas na sekanou.</p>
<p>Čepele s obloukovým profilem vypadaly dlouhé asi tak dvaačtyřicet nebo pětačtyřicet centimetrů, připomínaly moderní filipínskou espadu, zbraň na pomezí španělského meče a tradičního garabu. Pružné a rychlé, stále dokázaly dost účinně zasáhnout při sekání i bodání.</p>
<p>Za válečníkem prudce vyšlehly plameny. Počkat, nic mi neříkejte.</p>
<p>V ohni se objevila další osoba, vysoký muž ve zlaté šupinové zbroji. Z ramenou mu visel bílý plášť, obroubený vlčí kožešinou. Plavé vlasy mu spadaly dolů ve vyčesané vlně. Na krku měl zlatý nákrčník.</p>
<p>Moje krabice a Serenbe patřily k sobě.</p>
<p>Ten zkurvysyn. Vztek ve mně vzkypěl a pak ztuhl v temný led. Všichni ti lidé, mrtví. <emphasis>Jdu si pro tebe. Jen počkej.</emphasis></p>
<p>„Co to sakra,“ ozval se ten druhý zástupce.</p>
<p>„Jde o invazi,“ pověděla jsem jim. „To je jejich král a před námi stojí jeho šampion.“</p>
<p>„Umí používat magii?“ zeptal se Beau.</p>
<p>„Má za sebou modrou stopu,“ řekla Julie.</p>
<p>„Kenny,“ utrousil Beau s chladnou vypočítavostí, „zastřel toho parchanta.“</p>
<p>Kenny zdvihl kuši. Na špičce kuše zasvítila drobná modrá jiskra. Zamířil a vypálil. Válečník otevřel ústa. Vyrazil z nich proud ohně. Ožehlé zbytky šipky padly na zem.</p>
<p>Výborně. Chodící plamenomet. Můj oblíbený.</p>
<p>„Myslím, že tady přicházím na řadu já.“ Tasila jsem Sarrat.</p>
<p>„Je nás pět a on je jen jeden,“ zdůraznil nám Kenny.</p>
<p>„Tady nejde o vítězství,“ vysvětlil Beau. „Ale o strach. Ten hajzl přichází do našich vesnic a krade naše lidi. Myslí si, že si může dělat, co chce, a nikdo z nás ho nedokáže zastavit. Musí se dozvědět, že jeden z našich dokáže porazit jednoho patřícího k němu. Užijte si to, Dan… eh, Lennartová.“</p>
<p>Vykročila jsem do středu ulice.</p>
<p>Válečník se jedním lehkým krokem pohnul vpřed. Chodil po špičkách. Většina lidí nejdřív došlápla na patu. Měli jsme pohodlnou výhodu moderních bot a kráčeli jsme většinou po dlážděných ulicích. On došlápl nejdřív přední částí chodidla, prsty otestoval zem pod ním, než na ni položil celé chodidlo. Tohle jste už skoro nikdy nezahlédli krom kultur, kde lidé stále pobíhali po světě bosí.</p>
<p>Válečník protočil meče, rozcvičoval si zápěstí. Napodobila jsem ho. Žádné rukavice. Pancéřovanou rukavicí budete jílec svírat účinně jen těžko. Klouby na levé ruce měl hezky nechráněné.</p>
<p>Začala jsem pomalu kroužit. Měl metr osmdesát a vážil nejméně sto kilo, s tou zbrojí nejspíš i víc. Otázka za šedesát čtyři tisíc dolarů zněla, jak silnou měl zbroj?</p>
<p><emphasis>Tak se podíváme, jak rychlý s těmi dvěma meči jsi.</emphasis></p>
<p>Zadíval se na mou čepel a nechal meč v levé ruce padnout na zem. Chytré. Dva meče měly svá využití. Fungovaly, když jste se potřebovali vysekat z davu, nebo zablokovat mnohem těžší čepel. Ale v souboji jeden na jednoho byl jediný meč vždycky lepší. Líbilo se mi to čím dál tím méně.</p>
<p>Zastavila jsem se asi šedesát centimetrů od něj. Sledoval mě. Já zase jeho.</p>
<p><emphasis>Ukaž, co v sobě máš</emphasis>.</p>
<p>Udeřil, rychle, sekl čepelí odshora dolů po mé pravici. Vykryla jsem ho dost, aby jeho zbraň sklouzla po mé, a ucouvla.</p>
<p>Byl silný. Pouštět se s ním do křížku a oplácet si údery mě unaví.</p>
<p>Vedl máchnutí opačným směrem. Naklonila jsem Sarrat tak, aby seknutí sjelo po naplocho nastavené čepeli a znovu ustoupila.</p>
<p>Válečník na mě zaútočil, meč vedl shora ve zničujícím úderu. Uskočila jsem doleva, skrčila se a bodla mu Sarrat do podpažní jamky. Jako bych se pokoušela probodnout skálu. Vytrhla jsem čepel a uskočila mu z cesty. O krok ucouvl, modrýma očima se díval studeně, ani nemrkl.</p>
<p>Konec špičky Sarratiny čepele pokrývala krev. Kdyby nebylo zbroje, vykrvácel by k smrti. Sekání mi nepomůže. Čepel nepronikne skrz. Mohla bych na něj použít slovo Moci, ale to by bylo proti pravidlům. Beau měl pravdu. Musela jsem toho chlápka porazit svým mečem v souboji jeden na jednoho. Nic menšího by toho hajzla v plamenech nepřimělo se zarazit.</p>
<p>Válečník znovu zaútočil, rány jen pršely. Vlevo, vpravo, vlevo.</p>
<p>Vykrýt, uhnout, vykrýt, ucouvnout dozadu, vykrýt. Byl zatraceně silný a bojoval, jako by se do podobných soubojů o život pouštěl mnohokrát. Nic okázalého. Ani jeden zbytečný pohyb. Každý úder byl zákeřný a předem propočítaný.</p>
<p>Úder, úder, hezká finta, ale prokoukla jsem ji, úder.</p>
<p>Vykrýt, vykrýt, vykrýt… Špičkou čepele mi přejel po pravém předloktí. Kruci.</p>
<p>Odskočili jsme od sebe.</p>
<p>Musela jsem vyhrát. Pokud mě porazí, budeme vypadat jako snadná kořist.</p>
<p>Vrhl se vpřed. Zkroutila jsem se do strany, jemu pryč z cesty. Znovu udeřil zprava, očekával, že uhnu. Namísto toho jsem udělala krok vpřed, rozkročila se a popadla ho za zápěstí. Náraz mnou otřásl až do konečků prstů, a zatímco jsem se stále vzpamatovávala, bodla jsem mu Sarrat do břicha. Popadl čepel rukou. Zuřivě jsem se zazubila a trhla Sarrat zpátky. Čepel mu projela rukou, jako by šlo o máslo.</p>
<p>Zavrčel bolestí. Oči mu zaplály jantarovým svitem. Před očima mi bleskla vize z věštírny. Jantarové oči a pak…</p>
<p>Otočila jsem se na patě a rozběhla se pryč.</p>
<p>Plameny mu trychtýřovitě vyšlehly z úst, s řevem se hnaly za mnou. Oblil mě žár. Klesla jsem k zemi. Spalující vedro škvařilo vzduch nade mnou.</p>
<p>Překulila jsem se na nohy. Mezi námi visela opona dýmu, uvnitř zářily plameny. Porušil pravidla a uchýlil se k použití magie. Výborně.</p>
<p>Přejela jsem čepelí Sarrat po ráně na mém předloktí, nechala čepel namočit od krve.</p>
<p>Prošel dýmem a ohněm, oči mu plály, meč držel zdvižený.</p>
<p>Vyslala jsem krví pulz magie. Na Sarratině čepeli vykrystalizovalo rudé ostří tenké jako vlas.</p>
<p>Řítil se ke mně, obrovský kolos, v očích mu hořelo.</p>
<p>Bodla jsem ho do břicha. Čepel prošla zbrojí, masem, orgány a škrtla o páteř, přerušila mu nervy. Podlomily se pod ním nohy. Padl na kolena.</p>
<p>Dým se rozptýlil. Sekla jsem ho do krku. Nenarazila jsem skoro na žádný odpor. Hlava se mu skutálela z ramenou. Zdvihla jsem ji, přešla k hranici, a mrštila ji po tom plavovlasém hajzlovi v plamenech. Proletěla ohněm.</p>
<p><emphasis>Tak. Ta je pro tebe. Nech si ji.</emphasis></p>
<p>S mužem v plamenech jsme na sebe upřeně hleděli. Měl na sobě stejný typ zbroje jako jeho šampion, ale kde válečníkovi zbroj házela namodralé odlesky, šupiny na těle jeho pána svítily sytě narudle zlatou barvou. Plášť mu na ramenou držel zlatý řetěz, spony posázené nejspíš pravými rubíny. Měl na sobě tolik zlata, že by se mu pod jeho vahou měla rozklepat kolena. Pokud byl jeho obraz podle skutečnosti, byl obrovský, skoro dva metry vysoký. Samozřejmě, taky mohl měřit metr dvacet a jen zvětšil vlastní projekci.</p>
<p>Ze strany mě oblil žár. Oheň stravoval válečníkovo tělo zevnitř, zbroj na něm tála. A moje důkazy jsou v háji.</p>
<p>Muž v plamenech na mě kývl.</p>
<p><emphasis>Buď trpělivá. Žádné nadávky. Vyčkej, až ti řekne, co chce a co je zač, a pak mu pověz, že mu usekneš hlavu.</emphasis> Zenový klid. Diplomacie. To zvládnu.</p>
<p><strong><emphasis>„Zavraždil jsi mé lidi.“</emphasis></strong> Promluvila jsem na něj jazykem Moci. Možná jsem měla začít z jiného konce.</p>
<p><strong><emphasis>„Vzal jsem je mimo hranice tvého území.“</emphasis></strong></p>
<p>Měl hluboký, zvučný hlas. Moc v něm obsažená se rozlila vesnicí, nepředstavitelně prastará. Chloupky na zátylku se mi postavily do pozoru. Jeden ze zástupců za mnou se zajíkl.</p>
<p><strong><emphasis>„Všichni to jsou mí lidé.“</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>„Tedy si teď děláš nárok na celý svět, dcero Nimrodova?“</emphasis></strong></p>
<p><strong><emphasis>„Nenárokuji si poddané, ale cítím s nimi spřízněnost. Pokaždé, když vejdeš do tohoto světa a zabiješ, bude to jeden z mých.“</emphasis></strong></p>
<p>Uchechtl se. <strong><emphasis>„Jsi arogantní. Stejně jako zbytek tvého klanu.“</emphasis></strong></p>
<p>Přála jsem si, abych mohla sáhnout do plamenů. Svrběly mě ruce. Skoro jsem slyšela to praskání, kdy by mi jeho průdušnice rupla v sevření.</p>
<p><strong><emphasis>„Měla jsi čas zvážit svou odpověď?“</emphasis></strong></p>
<p>Zdvihla jsem Sarrat a zadívala se na její okraj. Z čepele se zdvihaly pramínky bílého dýmu. Sarrat ho neměla ráda.</p>
<p><emphasis>Diplomaticky</emphasis>, připomněl mi Curranův hlas v mysli. <emphasis>Zjisti, co chce, a jak velkou hrozbu představuje.</emphasis></p>
<p>„Takže si to shrneme. Poslal jsi mi bednu popela, byl v ní nůž a růže.“</p>
<p>„Ano.“ Přešel také do angličtiny, ale nepomohlo to. Jeho hlas stále vyplňoval prostor, hluboký a pronikavý.</p>
<p>„Co s ní mám provést? Co to znamená? Je to dar?“</p>
<p>Odmlčel se. „Aha. Ty nerozumíš.“</p>
<p>„Ne. Pouč mě.“</p>
<p>„Svět patří mně. Sice jsem se z něj nakrátko stáhl, ale teď jsem se vrátil. Mnohé se změnilo.“</p>
<p>„Pokračuj.“</p>
<p>„Budu potřebovat královnu.“</p>
<p>Zdvihla jsem obočí.</p>
<p>„Nabízím ti korunu. Posaď se po mém boku a sdílej mou moc. Staň se mou průvodkyní v novém věku.“</p>
<p>„A když to neudělám?“</p>
<p>V očích mu jantarově zaplálo. „Sežehnu tvůj svět.“</p>
<p>„Měl bys zapracovat na tom, jak žádáš o ruku někoho jiného. Nejdřív přijdou květiny a dárky, pak randění, a jedině poté se nabízí sňatek.“</p>
<p>Upřel na mě pohled nemrkajících očí. „Vysmíváš se mi.“</p>
<p>„Ty seš ale takovej šikulda, že jo?“ ocitovala jsem mu jednu starou povídku. On Hemingwaye nejspíš nezná, ale mně to přišlo vtipné.</p>
<p>„Nechápeš, co ti nabízím.“</p>
<p>„A jak sis myslel, že takový návrh přijmu? ‚Ahoj, to jsem já, zavraždil jsem spoustu lidí dost ohavným způsobem, vezmi si mě, nebo to tady všechno vypálím.‘ Ty bys souhlasil? Nejsi materiál na ženění. Jsi hrozba a je nutné tě odstranit.“</p>
<p>„Tvoje teta řekla kdysi to samé mému bratrovi,“ řekl.</p>
<p>A do háje. „A jak to s tvým bratrem dopadlo?“</p>
<p>Usmál se. Jeho zuby vypadaly trochu zvláštně. Neměl vyloženě tesáky, ale byly ostřejší a kuželovitější, než by lidské zuby měly být.</p>
<p>„Tvá teta a otec ho zabili. Ale já nejsem svůj bratr.“</p>
<p>„Takže naše rodina tvému bratrovi nakopala zadek. Chápeš, že tohle zrovna nehraje ve tvůj prospěch.“</p>
<p>Zasmál se. „Víš, proč se můj bratr plavil do zemí tvé rodiny? Protože se mnou bojoval o tu mou a prohrál. Čelili slabé napodobenině pravé moci a museli při tom spojit všechny síly. Stejně je skoro vyhladil.“</p>
<p>„Nech mě hádat, ty jsi ta pravá moc.“</p>
<p>„Jsem. Vězním bohy a mučím je pro své potěšení. Přináším válku a hrůzy. Jsem Neig Nesmrtelný. Jsem legendou. Všichni, kdo mě znají, se mi klaní.“</p>
<p>Řekl slovo „legenda“ tak, že mi přeběhl mráz po zádech. Pokrčila jsem rameny. „Nikdy jsem o tobě neslyšela.“</p>
<p>„Pak to budu muset napravit.“</p>
<p>„Proč nevystoupíš z toho ohně, a já tvé legendě dám rychlý konec.“</p>
<p>Zasmál se. Kolem něj zavířily drobné pramínky dýmu. „Předvedu ti, co umím, dcero Nimrodova. Pak si znovu promluvíme.“</p>
<p>Oheň uhasl jako sfouknutá svíčka.</p>
<p>Otočila jsem se k Julii a mužům zákona.</p>
<p>„No,“ řekl Beau klidně. „Kenny, slez z Meredith, najdi telefon a zavolej na stanici. Pověz jim, že tu máme další invazi na spadnutí a ať vyhlásí evakuační poplach.“</p>
<p>Zamířila jsem k benzínce.</p>
<p>„Kam jdeme?“ Julie mě dohnala.</p>
<p>„Znovu zažehneme tu hranici. Jsi si jistá, že je to člověk?“</p>
<p>„Ano, jsem si jistá. Proč ji chceme znovu zapalovat?“</p>
<p>„Protože stojíme proti prastarému ohňovému mágovi vázaného krevní mstou proti mé rodině. Musím mluvit s otcem. Zkus telefon, a pokud bude fungovat, zavolej domů, a nech Eřře na záznamníku vzkaz se vším, co jsi zaslechla. Pak zavolej Romanovi a pověz mu, že plán se změnil. Ať se zastaví u nás v domě a vyzvedne bednu. Adora by měla být doma, pustí ho dovnitř. Nemůžeme čekat na dnešní večer. Musím s druidy mluvit hned.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Protože mi Neig slíbil, že předvede, co umí. Takže všechno, co udělal doteď, pro něj není dost velká ukázka síly. Podle něj se nepočítá, že nechal zmizet dvě stovky lidí a poslal člověka, co uhořel k smrti, aby doručil vzkaz.“</p>
<p>„Do háje,“ ucedila Julie.</p>
<p>„Najdi telefon. Až skončíš, zavolej Curranovi, a pověz mu, ať se neobtěžuje sem jezdit. Já pojedu přímo za druidy, až tady skončíme, a pochybuju, že ho pustí dovnitř.“</p>
<p>Rozběhla se za pult. Já zamířila k čerpací stanici. Erra mi pověděla, že čím víc sebe dám ohni, tím hlasitější to volání pro mého otce bude. Roland mi tentokrát odpoví. Budu křičet do plamenů a krmit je vlastní magií tak dlouho, dokud mi to nezvedne.</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p>
</section>
<section>
<p>12.</p><empty-line /><p>„Bude to v pořádku,“ chlácholil mě Roman na sedadle spolujezdce.</p>
<p>Projela jsem zatáčku příliš rychle. Auto nadskočilo na kořeni vystupujícím z cesty. Stromy ji lemovaly po obou stranách tak těsně, že mi přišlo, jako bychom se řítili skrz zelený tunel. Vlny magie kouzelným lesům prospívaly.</p>
<p>„Seděla jsem u toho zatraceného táboráku dvě hodiny. Napumpovala jsem do něj tolik magie, že by to probudilo mrtvého. Křičela až do ochraptění.“</p>
<p>„Rodiče,“ zamumlal Roman. „Nedá se s nimi žít. Nemůžeš je zabít. Když zavoláš, nezvedají ti to. Když nevoláš, urazí se. Pak ti vykřičí díru do hlavy, protože jsi špatný syn.“</p>
<p>„On je špatný otec!“ zavrčela jsem.</p>
<p>„Tak dobře,“ pověděl mi Roman konejšivě. „Samozřejmě, že je. Buď rozumná. Tenhle chlap nařídil vraždu vlastního vnuka. Nikdo netvrdí, že je dobrým otcem. Jen se ti snažím říct, že rodiče nemají rádi, když na ně děti křičí. Ví, že jsi rozzlobená, a proto na tvé hovory neodpovídá.“</p>
<p>„To je rodinná záležitost. Tohle je cizinec, který na nás útočí. Je to jiné!“</p>
<p>Roman si povzdechl. „Chápu to. Vážně ano. Zkoušela jsi úpěnlivě prosit? Možná si trochu poplakat? Tak by věděl, že je bezpečné ten hovor vzít, a prostě by k tobě vtrhnul jako zachránce. Rodiče si strašně rádi hrají na zachránce.“</p>
<p>Zpražila jsem ho pohledem.</p>
<p>Zdvihl ruce. „Tím chci jen říct, že když potřebuju mluvit s tátou, nevolám mu a neseřvu ho za to, že se ožral a popral se s Perunovým volhem, a nějaká přihlouplá děcka, která Peruna uctívají, se rozhodla použít taser na Černobogovu modlu v jeho svatostánku, protože se jinak nedokážou přiblížit k blesku, a teď je můj bůh chce všechny vyvraždit. Zavolám mu a řeknu: ‚Ahoj, tati, vím, že máš spoustu práce, ale mám tu takovou zapeklitou situaci a potřebuju, abys mi poradil.‘ Zkus to po mém. Vsadím se, že to zabere.“</p>
<p>„Kde je k čertu ten zatracený tábor?“</p>
<p>„Na příští odbočce doprava.“</p>
<p>Na příští zatáčce jsem zabočila. Džíp zaskřípěl, hrbolatá cesta mu nedělala dobře. Byla jsem tu jen já, lesy a temný volh. Poslala jsem Julii zpátky. Chtěla jsem ji vzít s sebou, ale Roman si postavil hlavu. Podle něj si musel vybrat všechny laskavosti, co měl, a budou stačit jen pro něj a pro mě.</p>
<p>„Mám pocit, že jezdíme v kruzích.“</p>
<p>„Taky že ano. Rozhodují se, jestli nás pustit dovnitř.“</p>
<p>Zastavila jsem džíp a zaparkovala.</p>
<p>„Co to děláš?“</p>
<p>„Nemám čas na druidské srandičky.“</p>
<p>Vypnula jsem motor, otevřela dveře spolujezdce a vystoupila.</p>
<p>„Tohle je chyba,“ pověděl mi Roman.</p>
<p>Zadívala jsem se na vrcholky stromů. „Znáte mě,“ zavolala jsem. „Znáte mě, a víte, co dělám. Dnes k vám přicházím se jménem. Neig. Neig Nesmrtelný. Legenda. Mluvila jsem s ním a jde si pro nás všechny. Potřebuju vědět, co je zač.“</p>
<p>Stromy neodpověděly.</p>
<p>Vyčkávala jsem. Les se hemžil životem. Veverky štěbetaly jedna na druhou. Někde po levé straně bubnoval datel své pravidelné kulometné ťukání. V podrostu šustili tvorové.</p>
<p>Nic.</p>
<p>Nasedla jsem zpátky do džípu. Čarodějný les se nacházel mimo mé území. Země ke mně volala. Bylo nutné ji nárokovat a ochránit ji. Všechna ta magie se ke mně natahovala. Všechen ten život, zranitelný vůči vnějším hrozbám. Mohla bych si ho nárokovat, a pak druidy vyhnat z lesa jako lišky ze zatopeného doupěte.</p>
<p>Byla to zatraceně zrádná myšlenka.</p>
<p>Měla jsem přes dva roky na to, abych se vyrovnala s nárokováním města. Naučila jsem se, jak ovládnout nutkání získat víc, ale některé dny mě popadla touha si území vzít a uzurpovat si ho pro sebe. Má teta mu říkala Šar. Potřeba vlastnit a chránit. Byla v naší rodině šlechtěna, aby se z nás stali lepší vládci. Většina mých, nyní zesnulých, příbuzných už od dětství dostávala trénink, jak ji zvládnout. Já si s ní musela poradit jako dospělá a skoro mě to připravilo o rozum. Podařilo se mi nad ní zvítězit, ale čas od času se ještě nepěkně ozvala, a já ji musela znovu porazit.</p>
<p>Dnes si nebudu nic nárokovat. Nahodím zaklínáním motor a společně s Romanem pojedeme domů.</p>
<p>„Hm,“ zamručel Roman. „Beru zpátky, co jsem řekl. Tvůj způsob je rychlejší.“</p>
<p>Vzhlédla jsem. Na místě, kde ještě před chvílí býval hustý les, se zdvihala palisáda. Hradbu tvořily obrovské stromy, jejichž kmeny rostly dokonale rovně a navzájem se dotýkaly. Bránu měla vyztuženou železem a vchod se ježil metr dvacet dlouhými ostny. Špičky ostnů potřísnila tmavá krev.</p>
<p>Brána se otřásla a rozevřela se.</p>
<p>„Teď si musíme pospíšit,“ upozornil mě Roman a popadl sportovní tašku, „než změní názor.“</p>
<p>Přišli jsme až k bráně. V jejím středu stál běloch kolem čtyřicítky a opíral se o hůl. Měl na sobě jednoduché kalhoty a boty. Žádnou košili. Svalnatý hrudník a paže mu zdobily modré spirály a symboly, namalované modrým inkoustem. Na hlavě měl pokrývku vyrobenou z hlavy grizzlyho a ta mu přidávala dalších patnáct centimetrů. Tvář mu koukala přímo z medvědích čelistí. Kdybych s ním měla bojovat, zaútočím na něj z boku. S tou kožešinou všude kolem muselo jeho periferní vidění stát za hovno.</p>
<p>Pražil nás pohledem, jako by se snad chystal zařvat a poštvat proti nám hordu Piktů. Když jsem ho viděla posledně, měl na sobě sněhobílou róbu a byl upravený tak úzkostlivě, jako by se měl zúčastnit nějaké formální události mezi společenskou smetánkou. Při festivalu Slunovratu se usmíval na nějaké děti a společně s ostatními druidy rozdával kandované ovoce jako součást aktivní dobročinnosti.</p>
<p><emphasis>Nazdárek, jsme druidové. Oblékáme se do hezounkých bílých hadříků, rozdáváme sladkosti a učíme ostatní, jak si vážit stromů a lesů. Podívejte, jak jsme mírumilovní a neškodní. Nikdy se nesvlékáme, nepomalováváme se válečnými symboly a netančíme v lesích s divošskými zbraněmi a kožešinovými trofejemi na hlavách.</emphasis> Jo, jasně. Není divu, že nechtějí, aby se někdo cizí zúčastňoval jejich maškarních přehlídek v lesích.</p>
<p>„To je nejvyšší druid Drest?“</p>
<p>Roman souhlasně zamručel. „Dávej si pozor na jazyk.“</p>
<p>„Vždycky si dávám pozor na jazyk.“</p>
<p>„Jestli tvoje další slova budou ‚Nevěděla jsem, že tady máte nóbl maškarádu, škoda, že jste mi nedali vědět předem‘, otočím se a půjdu domů. A myslím to naprosto vážně.“</p>
<p>„Suchare.“</p>
<p>„Tohle jsou mí kolegové z práce. Musím si s nimi udržovat dobré vztahy.“</p>
<p>„Tak fajn, tak fajn.“</p>
<p>Vedle nejvyššího druida stála žena. O nějakých pět centimetrů nižší než já, s bronzovou pletí a hustými vlnitými hnědými vlasy. Také na sobě měla kožešinový oblek. Nesla s sebou kopí. A podle vyrýsovaný svalů na jejích pažích se jím uměla i ohánět.</p>
<p>„A ona?“ zamumlala jsem.</p>
<p>„Jennifer Ruiderová.“ Vyslovil „Ruiderová“ jako „Riverová“, ale s D.</p>
<p>„Co dělá ona?“</p>
<p>„To nechceš zjistit. A říkej jí Jenn.“</p>
<p>Neměla jsem zrovna nejlepší vztahy s ženami jménem Jennifer, takže „Jenn“ mi rozhodně vyhovovala.</p>
<p>Za onou dvojící se rozléhal tábor. Chodili tam lidé, někteří nazí, jiní odění, většina pomalovaná. Ve stojanech odpočívaly zbraně. Vládla tady magie tak silná, že kdyby se měla zkondenzovat v mlhu, neviděla bych dál než na metr. Doufala jsem, že tady nenajdu žádnou proutěnou babu, protože kdyby se pokusili někoho nebo něco obětovat upálením zaživa, nebudu schopná jen tak nečinně přihlížet, ať už s nimi chce Roman udržovat profesionální vztahy nebo ne.</p>
<p>Drest se mi zadíval do očí. „Říkala jste Neig.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Zadíval se na Jenn. Pokrčila rameny. „Všechno je možné.“</p>
<p>Připojili se k nám další dva mužové, jeden starý a shrbený, oděný do tuniky sahající mu až po kotníky. Bílý plnovous mu spadal až k pasu. Tomu druhému mohlo být kolem třiceti a vypadal, že se rozcvičuje vrháním krav do vzduchu jen pro tu legraci.</p>
<p>Roman se uklonil. Já také.</p>
<p>Drest ukázal naším směrem prstem a obrátil se ke starci. „Ta žena tvrdí, že mluvila s Neigem.“</p>
<p>„He?“ zeptal se stařec.</p>
<p>„S Neigem!“ zopakoval Drest.</p>
<p>„Neslyším tě. Přestaň mumlat.“</p>
<p>Drest se nadechl z plných plic. „ŘÍKÁ, ŽE MLUVILA S NEIGEM!“</p>
<p>Lidé přestávali s dosavadními činnostmi a jen se na nás upřeně dívali. Drest jen mávl rukou.</p>
<p>„S Neigem?“ zamžoural na něj starý druid. „Eh, to není dobré.“</p>
<p>Drest se tvářil, že se chce plácnout po obličeji. „Brendane, když chodí na rituály, musí si s sebou brát naslouchátko.“</p>
<p>Brendan zdvihl ruce velké jako lopaty. „Co chceš, abych udělal? Sedl si na něj a narval mu ho do ucha? Jen si ho vytáhne. Říká, že chce splynout s přírodou.“</p>
<p>„Aha!“ zvolal nějaký mužský hlas.</p>
<p>Otočila jsem se. Nějaký chlapík k nám zrovna mířil energickým krokem. Hubený a modře pomalovaný, s pláštěm z vraních peříček. Nesl s sebou velké černé kuře.</p>
<p>Drest se zatvářil otráveně.</p>
<p>„Já vám říkal, že jsem o tom měl vizi,“ oznámil muž s kuřetem. „Říkal jsem ti to minulý čtvrtek. Říkal jsem, že se Neig blíží. A ty na to: ‚Alpine, přestaň podřezávat svoje kuřata. Přestaň se uvádět do transu, přestaň koukat na vnitřnosti, a přestaň mi volat uprostřed noci.‘ Tvrdil jsi mi, že když nemůžu usnout, mám se napít piva a prostě to překousnout.“</p>
<p>„Má pravdu,“ ozvala se Jenn. „Musíš ta kuřata nechat na pokoji. Je to nepřirozené.“</p>
<p>„Takže naposledy, kuřata nepodřezávám,“ prohlásil Alpin.</p>
<p>„Minulý týden jsem u tebe v kuchyni viděl mrtvé kuře,“ pověděl mu Brendan.</p>
<p>„Chtěl jsem ho upéct k večeři. Koupil jsem ho na trhu! Své kamarády nejím. Mám je rád kolem, protože mi pomáhají s astrálními projekcemi. Jejich kvokání mi přijde uklidňující.“</p>
<p>Jenn si zakryla dlaní obličej.</p>
<p>Roman si odkašlal.</p>
<p>Drest se na něj zadíval.</p>
<p>Roman rozepnul sportovní tašku a podržel ji pro mě otevřenou. Vytáhla jsem bednu ven.</p>
<p>Druidi všichni najednou o krok ucouvli. Jen Jenn zůstala na svém místě. Vztáhla ruku, dotkla se bedny a pak se znovu stáhla.</p>
<p>„Otevřete ji,“ nařídil Drest.</p>
<p>Poslechla jsem.</p>
<p>Zamžourali dovnitř na obsah. Starý druid sáhl roztřesenou rukou dovnitř, převelice pomalu sevřel trochu popela v hrsti a nechal ho uniknout mezi prsty zpátky do bedny. Pobledl. Vypadal, že se každou chvíli rozpláče.</p>
<p>„Bude to v pořádku, dědečku,“ uklidňoval ho Drest tiše. „Bude to v pořádku.“</p>
<p>„Všechno shoří,“ řekl stařec. „Podpálí celý svět.“</p>
<p>„Ne, to neudělá,“ Drest kývl na Brendana, a velikán opatrně nasměroval staršího druida jinam.</p>
<p>Drest se na mě zadíval. „Dejte to pryč.“</p>
<p>A to jsem taky udělala.</p>
<p>„Pojďte se mnou.“</p>
<p>Zavedl nás hlouběji do tábora. „Co Neig říkal, když jste s ním mluvila?“</p>
<p>„Pověděl mi, že dal světu přestávku na oddech, ale teď se vrátil a hodlá ho dobýt. Myslíme si, že má nějaké místo mimo čas, podobně jako Morigganiny mlhy. Zmizeli lidé, celé osady. Serenbe a Ruby v Miltonském okresu. Vzal je s sebou, zabil je a uvařil je, aby mohl vyjmout jejich kosti. Napadá vás, proč by to dělal?“</p>
<p>Jenn zavrtěla hlavou. „Ne. Ale je to vynalézavý starý parchant. Jestli to provádí, nevzejde z toho nic dobrého.“</p>
<p>Alpin vypadal, že se každou chvíli zhroutí.</p>
<p>Došli jsme až na konec tábora. Ze země tam trčel velký kus skály, na jedné straně vyleštěný a pokrytý piktskými symboly. Ovíjelo se kolem něj kudzu, rostlo na jeho vršku. V rohu někdo vytesal obrys Irska a Britských ostrovů. Drest ukázal na Irsko.</p>
<p>„Nejdřív přišla čarodějka Cesair a její lid. Zabydleli se na chvíli na ostrově, pak vymřeli. Pak zase Partholon a jeho lidé. Začali farmařit, rybařit, budovat domy. Pak, během jediného týdne všichni zemřeli na mor.“</p>
<p>„Pak následoval Nemed,“ doplnila jsem. Osvěžila jsem si britské magické dějiny. Většina lidí si myslela, že šlo o historii jen z jedné desetiny a zbytek tvořily mýty, toužebná přání a jednoduše kecy, ale stejně jsem to všechno přečetla.</p>
<p>Roman se na mě obezřetně zadíval.</p>
<p>„Správně je to N-e-i-m-h-e-a-d-h,“ vyhláskovala Jenn. „A když se to vysloví správně, zní to jako…“</p>
<p>„Neig,“ dokončil Drest.</p>
<p>Jedině Keltové by použili devět písmen k popsání jediného zvuku.</p>
<p>„Pojmenoval se tak, protože chtěl, aby si o něm lidé mysleli, že je posvátný,“ ušklíbla se Jenn. „Neig Nebeský. Neig Neusmrtitelný. Neig Mocný.“</p>
<p>Drest odfrkl. „Dobyl Irsko a pak se přesunul do Skotska.“</p>
<p>„Legenda to vypráví jinak,“ poznamenala jsem.</p>
<p>„Legendy se často mýlí. Ale tady nejde o legendu,“ vysvětlil Alpin tiše. „Jsou to naše dějiny.“</p>
<p>„Krade děti a promění je ve svou armádu,“ pokračoval Drest. „Piktové s ním bojují, dokud je nezatlačí až na samý východní okraj Skotska. Odtamtud se nedá uniknout, je tam jen moře a skotské útesy. Takže ho přechytračí. Začnou pokládat stojící kameny. Existuje mnoho druhů. Některé kolem sebe ovíjejí magii, to jsou zakřivující. Další spustí poplach, ty jsou varovné. A tak dále.“</p>
<p>Ukázal na řezby vytesané do povrchu kamene. „Zakřivující kameny skrývají vesnice. Neigovi vojáci nemohou osady najít, takže ani on je najít nedokáže, a i když se mu to podaří, ochranné kameny udrží štít dost dlouho na to, aby lidé unikli.“</p>
<p>„Co znamenají ty symboly?“ zeptala jsem se.</p>
<p>„Kruh a obdélník,“ řekl Alpin. „Každá usedlost má varovný kámen, který dá ostatním vesnicím vědět, že se Neig blíží. Srpek a ojnice ve tvaru písmene vé naznačuje štít chránící domy. Nepokoušejte se střílet ohnivé šípy, i když se Neig blíží, protože se jim nepodaří prorazit.“ Kruh a obdélník znamená, že usedlost vlastní sluneční kruh, aby mohla vyslat signál o pomoc.“</p>
<p>Byly to vysvětlující symboly. Jako dopravní značky. Tak zatraceně jednoduché.</p>
<p>„Dva disky a ojnice ve tvaru písmene zet?“ zeptala jsem se. „Podepsal jimi tu bednu.“</p>
<p>Alpin se zašklebil. „Ten si vybral sám pro sebe. Jeho vojáci jím poznačovali věci, aby ostatním připomněli, co se stane, když ho neuposlechnou.“</p>
<p>„A to je co?“</p>
<p>„Okovy,“ vysvětlila Jenn. „Neig nemá sluhy. Jen otroky.“</p>
<p>Alpin přejel prstem po obrysu symbolu. „Když ho uvidíte se zlomeným šípem, znamená to, že tady vás Neig neuvidí. Tady jste svobodní.“</p>
<p>„A co tenhle?“ zajímal se Roman a ukázal na další symbol, vzdáleně připomínající květinu.</p>
<p>„Dudy,“ řekl Drest.</p>
<p>„A jakou s tím mají spojitost?“ zeptala jsem se.</p>
<p>Pokrčil rameny. „Dudy vytvářely bojovou hudbu.“</p>
<p>„Nakonec by vybil všechny,“ pověděla nám Jenn. „Ale pak ostrovy napadli Fomoriané a zaměstnali ho. Zabili mu manželku. Své děti zabil buď sám, nebo je vyhnal.“</p>
<p>„Nemá rád konkurenci.“ Drest se zašklebil. „Jeho bratr se s ním pokoušel bojovat, prohrál, odplavil se někam pryč s vlastní armádou. Nakopali jim zadky někde v Evropě. Vrátila se jen jediná loď.“</p>
<p>„A co Tuatha Dé Danann?“ ptala jsem se dál.</p>
<p>„Ti s Neigem uzavřeli dohodu,“ řekl Drest. „Zaplatili mu vazalskou daň. Stejně se v té době přestěhoval do Skotska. Víc místa. Víc území. Než skončil, ovládl oba ostrovy.“</p>
<p>„Jak ho vaši předkové porazili?“ vyzvídal Roman.</p>
<p>„Nezvládli to.“ Drest se tvářil pochmurně. „Jen vytrvali déle než on. Nakonec jednoho dne magie zmizela a on s ní. Vyhrabal si doupě mimo náš svět a svou hordu a armádu tam vzal s sebou. Čas od času ještě raboval, když byla magie zrovna u moci. Nikdy jste nevěděli, odkud nebo kdy se vynoří. Naši lidé se ho tak báli, že zakřivující kameny stavěli ještě celá staletí poté, co usnul.“</p>
<p>„A za celou tu dobu se k němu nikdo nedokázal přiblížit dost blízko, aby ho zranil?“ zeptala jsem se. „Chápu, že ovládá ohňovou magii, ale bojovala jsem s Morfranem a setkala se s Morrigan. Chcete mi říct, že se k tomu chlápkovi nikdo nedostal?“</p>
<p>„Vy to nechápete,“ odpověděl Drest.</p>
<p>„Ukaž jí ho,“ vybídla ho Jenn.</p>
<p>Drest se dotkl kudzu. To se vyhrnulo nahoru a pryč z kamene. Teď před námi stál naprosto holý. Prohlédla jsem si obrazec na samotném vršku. Zledověla jsem.</p>
<p>„Neig není člověk,“ vysvětlil Alpin tiše.</p>
<p>„Je to drak,“ zašeptala jsem.</p>
<p>Obrovský drak se vznášel nad bojištěm, postavičky bojovníků v porovnání s ním vypadaly titěrné. Z tlamy mu vycházel kužel vlnících se plamenů, pod nimiž se rozpadala palisáda.</p>
<p>Tak to jsem tehdy cítila v mracích nad sebou. Proto se snažil zabít Yu Fonga. Na pažích mi vyrazila husí kůže.</p>
<p>„Ale jeho magie je modrá,“ namítla jsem. „Stejně jako lidská.“</p>
<p>„Všechna dračí magie je modrá,“ řekl Alpin.</p>
<p>„To ví každý,“ přidala se Jenn.</p>
<p>„Neig nás nikdy nenajde,“ pověděl mi Drest. „Máme zakřivovací kameny. Ale vy, vy jste v prdeli.“</p>
<p>Ani Roman, ani já jsme nepromluvili, dokud jsme nedorazili do města.</p>
<p>„Mohlo by jít o metaforu,“ nadhodil konečně.</p>
<p>„Není to metafora.“ Pověděla jsem mu o Yu Fongovi. „Všechno, co jsme kdy četli o dracích, naznačuje, že jsou vysoce teritoriální. Ucítil Yu Fonga a snažil se zbavit konkurence.“</p>
<p>„Ale když jsi ho viděla ty, byl v lidské formě. Takže co, umí měnit podobu?“</p>
<p>„To nevím.“</p>
<p>„Aspid to nedokáže,“ zamyslel se Roman nahlas. „A to je taky požehnání, protože by se mnou chodil úplně všude a olizoval mě. To by bylo divné.“</p>
<p>Aspid, obrovský černý drak připomínající hada, patřil Černobogovi a k Romanovi pociťoval hlubokou, bezbřehou lásku, kterou mu vyjadřoval jako štěně, ovíjel kolem černého volha jazyk, kdykoliv to jen šlo.</p>
<p>„Musíme svolat mimořádnou Konkláve,“ poznamenala jsem.</p>
<p>Konkláve začala jako prostředek předcházení sporů mezi Smečkou a Lidem, ale v případech nouze se jí zúčastňovaly všechny magické frakce ve městě. Abychom někoho takového odrazili, budeme potřebovat úplně všechny.</p>
<p>Roman zdvihl černá obočí. „A říct jim, že na nás hodlá podniknout nájezd drak?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Nemáme žádné důkazy,“ upozornil mě.</p>
<p>Měl pravdu. Yu Fong byl stále v kómatu, Beau Clayton a jeho zástupci zahlédli Neiga jen jako člověka, a druidové mě veřejně nepodpoří. Na Konkláve skoro ani nechodili. Budu potřebovat víc důkazů. Něco víc než jen vize ohně a obrázky vytesané do skály.</p>
<p>Přinejmenším jsem musela varovat Smečku a Lid. U těch dvou bude mé slovo stačit. Budu muset zavolat taky Nickovi.</p>
<p>„Vysaď mě tady,“ požádal mě Roman.</p>
<p>Zastavila jsem u obrubníku.</p>
<p>„Promluvím s volhy a čarodějkami,“ řekl. „Ale slova jsou jen slova. Potřebujeme důkazy. Svědky.“</p>
<p>„Já vím. Věříš mi, že jde o draka?“</p>
<p>„Ano,“ ujistil mě Roman. „Věřím ti. Ale ne kvůli Piktům a skalám. Věřím ti kvůli tomu, jaká jsi. Nepotřebuju to vidět. Stačí mi, že věříš, že jde o draka. Ale pro ostatní to bude málo.“</p>
<p>„Já vím.“</p>
<p>„Bude to v pořádku.“</p>
<p>Pochybovala jsem o tom, ale stejně jsem přikývla.</p>
<p>„Nezabíjej se.“</p>
<p><emphasis>Pro lásku boží…</emphasis> „Přestaneš s tím už?“</p>
<p>Zatřásl mým směrem káravě prstem. „Nedělej to. Sleduju tě.“</p>
<p>„Vypadni z mého auta.“</p>
<p>Jela jsem přímo do Špičkově ostré agentury. Neig měl pravdu v jedné věci. Byl opravdu legendou. A legendy během let kdekdo pokroutil. Jak se přenášely z generace na generaci, rostly a vyvíjely se. Všichni „věděli“, že draci schraňují poklady, žijí v horách v jeskyních, vydechují oheň a zabíjejí své rivaly. Ale kolik z toho byla pravda, se dalo jen hádat.</p>
<p>Mělo vůbec cenu v téhle chvíli něco zjišťovat? Většina toho, co nám Drest pověděl, se dalo považovat za mýtus. Všechno to pokřivilo křesťanství. Jak se rozlézalo po Středním východě a Evropě, kněží si uvědomili, že když budou bojovat proti starým pohanským představám, odsoudí nové náboženství k zániku. Byly příliš hluboce zakořeněné. Takže namísto toho je křesťanství přijalo za své, zahrnulo je mezi své obřady a vypůjčilo si vše od Vánoc a Velikonoc až po představu nesmrtelné duše oddělující se po smrti od fyzického těla. Křesťané provázali starověké Irsko s potomky Noeho a potopou. Nic z toho mi nepomůže, abych Neigovi přišla na kloub.</p>
<p>Dojela jsem na naše parkoviště a zamanévrovala s džípem na místo. Moje auto tam stálo jako jediné. Děti a Curran byli někde pryč.</p>
<p>Odemkla jsem dveře a vešla dovnitř. Během let se agentura stala mou pevností. Stejně jako v mém domě jsem tady mohla sundat meč ze zad. Povolila jsem přezku na pochvě a odložila ho na stůl. Otevřela jsem lednici, vytáhla odtamtud džbán s ledovým čajem a nalila si sklenku. Tohle už jsem dělala snad stokrát. V zaběhnutých rituálech se skrývala útěcha a já ji dnes potřebovala, protože ten drak mě vykolejil.</p>
<p>Jak se sakra dá bojovat s drakem? Jak byl vlastně velký? Pokud ta plastika na kameni měla stejné proporce, jsme v pěkné bryndě. Dokázala jsem si dost dobře představit tu konverzaci u stolu při Konkláve. <emphasis>Máte nějaké důkazy, že jde o draka? No, je tu jeden zarostlý balvan v kouzelném táboře druidů. Ten sice nemůžete vidět a nemůžete navštívit ani ten tábor, ale dávám vám své slovo.</emphasis> Bah.</p>
<p>Někdo zaklepal na dveře.</p>
<p>„Vstupte,“ zavolala jsem.</p>
<p>Dveře se rozletěly dokořán. Rytíř podněcovatel Norwood prošel dveřmi, následovali ho další dva členové Řádu. Přesně to jsem potřebovala.</p>
<p>Opřela jsem se o loket. „Svatá trojice. Pojďte dovnitř, neupejpejte se. Posaďte se.“</p>
<p>„Jste nezdvořilá,“ ucedila Hispánka.</p>
<p>„Moc se omlouvám, měla jsem vás oslovit jmény. Tak nevychovaná jsem. Ty se posaď tady, Bubíku, a Kulík a Dulík můžou sedět támhle.“</p>
<p>Hispánka otevřela ústa. Rytíř podněcovatel Norwood se na ni jen krátce zadíval a ona zase sklapla.</p>
<p>Jasně. Takže měli pevně dané, co se bude odehrávat. Nebyli si jistí, čeho jsem schopná, a chtěli na to přijít, tak ji vybrali jako návnadu. Špatný nápad.</p>
<p>Rytíři se posadili.</p>
<p>„Dovolte mi představit vám mé kolegy. Rytíř Mystik Younger a rytíř Střelec Cabrerová.“</p>
<p>Můj poručník, Greg Feldman, býval rytířem Mystikem, když ještě žil. Ne vždy se věnovali věštění. Sloužili jako odborníci na pomezí psychiatrů a kněží a měli jedinečnou schopnost „číst“ v lidech. Patřili mezi zpovědníky Řádu a zastávali pozici advokátů pro jednotlivé rytíře. Rytíř Střelec byl v Řádu ekvivalentem bazuky. Hezky. Diplomacie i hrubá síla, rytíř Podněcovatel měl pokryty obě možnosti.</p>
<p>„Kate Lennartová.“</p>
<p>„Myslím, že jsme vykročili špatnou nohou,“ začal Norwood.</p>
<p>„Jak to?“</p>
<p>„Řád by si rád vyjasnil stav záležitostí v Atlantě.“</p>
<p>„A jakou to má spojitost se mnou?“</p>
<p>„Vy jste jednou z mocností v Atlantě.“</p>
<p>„Jediná.“</p>
<p>Zamrkal.</p>
<p>„Jsem jediná mocnost v Atlantě,“ pověděla jsem mu. „Nárokovala jsem si město jako své vlastní.“</p>
<p>„Páni,“ ucedila Cabrerová. „Jste vážně skromná, co?“</p>
<p>„Přišli jste sem, abyste si vše vyjasnili. Tak vám to ujasňuji.“</p>
<p>„Co to znamená?“ Norwood se naklonil dopředu a soustředil se na mě.</p>
<p>„Znamená to, že když něco dostatečně velkého a nebezpečného ohrožuje město, jako když se ho snaží napadnout můj otec, použiji magii Atlanty, abych město ochránila.“</p>
<p>„Takže Atlanta má osobní magii?“ odfrkla Cabrerová.</p>
<p>Přešla jsem to bez poznámky.</p>
<p>„Tak má nebo ne? Je Atlanta osobnost?“ naléhala dál.</p>
<p>„Nemám čas, ani chuť dělat vám přednášku,“ pověděla jsem jí. „Magická univerzita je dál po ulici a za mostem. Když se tam stavíte, jsem si jistá, že vám to vyjasní.“</p>
<p>„Vládnete Atlantě?“ zeptal se plavovlasý mystik.</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Proč ne?“ vyzvídal.</p>
<p>„Atlantě se vede dobře i bez mého vedení. Máme demokraticky zvolenou vládu a já do ní nemíním nijak zasahovat.“</p>
<p>„Pokud jste si nárokovala Atlantu, proč tady nezastavíte zločin?“ zeptala se Cabrerová. Pohled měla vypočítavý. Pokládala sugestivní otázky, na něž už stejně znali odpověď. Chtěli jen potvrzení, že nejsem vševědoucí a všemocná.</p>
<p>„Protože to není moje zodpovědnost. Máme velmi dobře financovanou policii, ústředí GBI a místní pobočky šerifů, a to nemluvím o pár soukromých organizacích, jako je Cech, Rudá garda a samozřejmě Řád.“</p>
<p>„Ale dokázala byste zastavit všechen zločin?“ pokračoval Younger ve vyptávání.</p>
<p>„Nikdo nedokáže zastavit všechen zločin, rytíři Mystiku. Ze všech lidí byste to měl vědět právě vy.“</p>
<p>Norwood si mě pozorně prohlížel. „Řád by rád navázal vztah plný spolupráce a vzájemného porozumění.“</p>
<p>„Už mám s Řádem vztah plný vzájemného porozumění.“</p>
<p>„Vážně?“ zeptal se Norwood.</p>
<p>„Ano. Nick si myslí, že jsem jablkem padnoucím nedaleko otráveného stromu a nenávidí moji rodinu, a já zase toleruji jeho kreténské chování, protože občas potřebuji pomoc Řádu. Rozumíme si velmi dobře.“</p>
<p>„Zjistili jsme, že lidé většinou pracují produktivněji v méně nepřátelském prostředí,“ oznámil mi Norwood.</p>
<p>Povzdechla jsem si. „Dobře, takže Řád by se rád choval přátelštěji. Výborně. Co víte o dracích?“</p>
<p>„Cože?“ zarazila se Cabrerová.</p>
<p>„O dracích. Slabiny, zvyky, jak by se dal nějaký zabít?“</p>
<p>„Ta informace je tajná,“ ucedil Norwood.</p>
<p>„A je to tady. Když na to přijde, moc toho nesvedete, protože máte pravidla, která vás svazují. Rozdělujete váš svět na lidi a nelidi, a vaše definice člověka je tak úzká, že se váš vliv hroutí. Máte mé sympatie. Je těžké bojovat, když máte paže svázané za zády, ale to už není můj problém. Vy taky nejste můj problém, pokud se tak nezačnete chovat.“</p>
<p>Cabrerová otevřela ústa.</p>
<p>Nečekala jsem na ni. „Vraťte se zpátky do Wolf Trap. S Nickem máme fungující vztah. Není dokonalý, ale taky být nemusí. Nemusíme se spolu přátelit. Chci po něm jen to, aby své lidi poslal do akce, když je potřeba.“</p>
<p>„Nikolas Feldman bude nahrazen,“ upozornil mě Norwood.</p>
<p>„To je Řád, jak ho znám. Vždycky mu záleží víc na tom, jak budou vypadat spíš než na jejich rytířích.“</p>
<p>„Co podniknete v případě, že bude Feldman sesazen?“ zeptal se rytíř Mystik.</p>
<p>„Zakážu Řádu, aby provozoval pobočku v Atlantě.“</p>
<p>„To nemůžete,“ vyprskla Cabrerová.</p>
<p>„Můžu, a taky to udělám. Už mě unavují vaše problémy s neustálou výměnou rytířů. Dávám přednost spolupráci s Nickem. Po tom všem, čím ho Moynohan nechal projít, si zaslouží spravovat vlastní pobočku. Podává ukázkové výkony. Jestli se ho chcete zbavit, protože je pro vás politicky nevýhodný, jen do toho. Ale nepokoušejte se to vaše svinstvo přikrášlovat a předstírat, že je to kvůli mně. Pokud se ho zbavíte, slibuji vám, že nová pobočka Řádu nebude v Atlantě vítaná.“</p>
<p>„Jsi nicka,“ ucedila Cabrerová kousavě. „Jen mluvíš. Dokážu vycítit tvoji magii. Je mizivá.“</p>
<p>Telefon zazvonil. Zdvihla jsem ruku, ať počkají, a vzala sluchátko. „Kate Lennartová.“</p>
<p>„Conlan utekl,“ upozornil mě Curran.</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Proměnil se a utekl Martě. Teď ho chytají, ale jsou příliš daleko za ním. Blíží se k tobě.“</p>
<p>Náš syn byl venku nechráněný, a po celém městě pobíhali sahanu.</p>
<p>Soustředila jsem se na magii kolem sebe, nechala svou mysl proniknout tajemnou mocí zalévající město. <emphasis>Kde jsi, zlatíčko? Kde…</emphasis></p>
<p>Skrze magii se pohybovala jasná jiskra. Conlan! Nebyl daleko.</p>
<p>Popadla jsem meč a vyběhla ze dveří. Tři rytíři sprintovali za mnou.</p>
<p>Běžela jsem jako nikdy v životě. Ulice se jen míhaly kolem. Zahnula jsem, naváděná magií, a zaměřila se na tu jasně zářící kapku v moři. Už jsem byla skoro u něj. Přede mnou se rozléhala opuštěná ulice. Po levé straně stála kostra budovy, její přízemí tvořily jen prázdné cihlové oblouky. Konstrukce stála obnažená, o střechu přišla už dávno. Oblouky na opačné straně se temně utápěly ve stínech.</p>
<p>Conlan byl právě tam.</p>
<p>Někdo vyklidil většinu trosek, shrnul ji do obrovské hromady na vzdáleném konci budovy a jedné menší po pravici, mimo ni. Nedalo se tam zrovna schovat.</p>
<p>Zamířila jsem k budově. Za mnou se rytíři vynořili zpoza rohu.</p>
<p>„Conlane?“ zavolala jsem. „Maminka je tady.“</p>
<p>Z hromady prudce vyrazilo malé stvoření a skočilo mi do náruče, už ve vzduchu se proměnilo v lidské dítě. Přitiskla jsem ho k sobě. Srdce mi bilo tak rychle, že mi snad každou chvíli vyskočí z hrudi.</p>
<p>„Mama!“</p>
<p>„Co sis myslel, ty hlupáčku?“ přitiskla jsem ho k sobě.</p>
<p>Díval se na mě velkýma šedýma očima plnýma slz. „Slý.“ Popotáhl. „Slý.“</p>
<p>Ale ne. „Kde? Kde je ta zlá věc, Conlane? Ukaž.“</p>
<p>Zabořil mi tvář do hrudi.</p>
<p>Něco se pohybovalo uvnitř budovy, hluboko pod oblouky utopenými ve stínech na opačné straně.</p>
<p>Sahanu stopovali mého syna. Našli ho a vyděsili ho, a on se rozběhl přes celé město ke mně.</p>
<p>Vyděsili mého syna na mém území. Nikdy víc.</p>
<p>Vlna magie dorazila až k obloukům a odezněla. Vidím vás.</p>
<p>Vedle mě přistál upír, namazaný vínově fialovým krémem proti slunci. „Našli jsme sahanu,“ oslovil mě Javierovým hlasem. „In-Šineár, vyžadujete asistenci?“</p>
<p>Druhý upír seskočil po mém druhém boku.</p>
<p>„Ano,“ vrazila jsem Conlana Javierovu upírovi do rukou. „Ochraňujte mé dítě.“</p>
<p>Krvesaj si převzal mého syna.</p>
<p>Popadla jsem druhého upíra myslí. Navigátor ho pustil.</p>
<p>Tasila jsem Sarrat, nechala jsem pochvu padnout na zem a zamířila do budovy. Nemrtvý se mi držel za patami. Sahanu na mě vyčkávali v těch obloucích. Cítila jsem je. Ta zatracená budova měla příliš mnoho děr.</p>
<p>„Vidím vás.“ Můj hlas se rozlehl budovou. Uvnitř mne to vřelo zuřivostí, přehlušila vše ostatní. „Vidím vás všechny.“</p>
<p>Prudce jsem k sobě přitáhla magii. Ze rtů mi vyrazilo slovo moci, tu bolest už jsem skoro nevnímala. Měla jsem hodně natrénováno.</p>
<p><strong><emphasis>„Ranar kair.“</emphasis></strong> <emphasis>Přijďte ke mně.</emphasis></p>
<p>Magie ze mě vytryskla jako přílivová vlna. Z oblouků pršeli sahanu, má moc je vytrhla z úkrytů a mrštila jimi na zem. V tom zlomku vteřiny jsem spatřila povědomé tváře. Poryv, bledý se zelenými vlasy, ovládal vzduch, dva meče. Karolina, víc jak metr vysoká, snědá kůže, kroužková košile, kladivo, svaly šampiona ve vzpírání. Arzen, jasně zrzavé vlasy, ovinutý v průsvitné látce jako mumie, jedovatý na dotek. Čtrnáct sahanu. Všichni si přišli pro mého syna. Všichni až na Razera.</p>
<p>Rozřízla jsem si hřbet levého předloktí a přitiskla šrám ke stěně budovy. Má krev vyrazila v proudu tenkém jako vlas, tekla podél zdí, podél otevřených prostorů oblouků, přes cihly a díry, dokud nedorazila zpět ke mně. Opsala tak kruh kolem budovy. Na okamžik zasvítila průhledná rudá zeď a zmizela. To se uzavřela krevní clona.</p>
<p>Jeden ze sahanu, štíhlý tmavovlasý muž, vyskočil a chtěl uniknout skrze oblouk, ale padl zpátky, jak se odrazil od clony. Vrahové se otočili všichni ke mně. Konečně si uvědomili pravdu. Byli tady se mnou v pasti.</p>
<p>„Neuniknete.“ Rozdrtila jsem upírovu mysl. Lebka mu vybuchla. Vytryskla z ní nemrtvá krev, poslechla mé volání a smísila se s tou mou.</p>
<p>„Nedovolte jí, aby získala zbroj!“ křikla Karolina.</p>
<p>Zaútočili na mě.</p>
<p>Vyplivla jsem slovo moci. <strong><emphasis>„Osanda!“</emphasis></strong></p>
<p>Padli na zem. Karolina se ke mně pokoušela plazit, ale má magie ji tiskla k zemi.</p>
<p>Usadila se na mně mlha nemrtvé krve, přelévala se, formovaná mou vůlí, a proměnila se ve zbroj. Pokryla mi paže, břicho, záda, neproniknutelná, ale ohebná, měla rubínovou barvu, barvu mé krve. Mlha se srazila i na Sarrat, utvořila na ní krevní ostří. Cítila jsem, jak ze mě všechno spadlo. Povolila jsem všechna stavidla.</p>
<p>Upír bez kapky krve padl na zem vedle mě. Zaútočila jsem.</p>
<p>První sahanu se pokusil bránit, a já ho rozťala vedví jedním máchnutím. Karolina se ke mně přiřítila, mávla kladivem. Úkrokem do strany jsem se vyhnula a usekla jí ruku v lokti. Zaječela a já jí otevřela druhá ústa v úrovni pupku, abych ji srazila k zemi. Nějaká žena mě bodla do zad kopím. Zasáhl mě bolestivý šok, jak má zbroj zpracovala ten náraz. Otočila jsem se na místě a usekla jí hlavu.</p>
<p>Poryv na mě skočil seshora, mířil na mě oběma zbraněmi.</p>
<p>Vyštěkla jsem jeho směrem soustředěný příval magie. <strong><emphasis>„Hessad.“</emphasis></strong> <emphasis>Moje.</emphasis></p>
<p>Mysl mu pod tím tlakem povolila jako prasklý ořech. Dopadl. Patřil mi ještě dřív, než se nohama dotkl země.</p>
<p><strong><emphasis>„Amehe,“</emphasis></strong> nařídila jsem mu a vyslala ostrý šíp moci přímo do něj. <emphasis>Poslechni</emphasis>.</p>
<p>Arzen přede mnou vyplivl slovo moci. Zploštila jsem magii ve štít a odrazila ho. <strong><emphasis>„Zabij!“</emphasis></strong> Pověděla jsem Poryvu.</p>
<p>Zelenovlasý sahanu se rozběhl k Arzenovi, oba meče zdvižené, připravený k úderu. Druhý asasín se zkroutil z dosahu, na pažích mu vyrazily ostny.</p>
<p>Poryv se otáčel jako derviš. Ostny ho probodly ve stejném okamžiku, kdy zabořil Arzenovi levý meč do hrudi. Na zem se zhroutili společně, ale já už dávno mířila jinam. Svět vybledl a nahradila ho sytě ostrá bitva. Na každém okamžiku záleželo. Každý krok se počítal. Neexistovalo nic lepšího. Tohle bylo mým posláním. Tohle bylo moje. Tančila jsem skrze bojiště, skrze stříkající krev a bouřící magii, meč z kostí mé babičky zpíval nápěv mezi životem a smrtí.</p>
<p>Rozsekala jsem je na kousky. Kuchala jsem je a mrzačila. Už nikdy mého syna znovu nevyděsí.</p>
<p>Poslední sahanu padl k zemi.</p>
<p>Zemi u mých nohou pokrývala krev. Kolem se válely kusy lidských těl.</p>
<p>Otočila jsem se.</p>
<p>Rytíři stáli na ulici, všichni se tvářili úplně stejně: obočí měli zdvižená, třeštili oči a jejich ústa připomínala polootevřený šrám na tváři. Měli strach.</p>
<p>Upír ztuhl s Conlanem v náruči. Můj syn se díval přímo na mě.</p>
<p><emphasis>Krucinál, Javiere.</emphasis> Tohle Conlan rozhodně vidět neměl. Musela jsem to nějak zmírnit. Rozpustila jsem clonu a zamířila k nim, uťala magii v mé krevní zbroji. Rozpadla se v prach. Šla jsem k němu a má magie kolem mne vířila. Neskrývala jsem se a bylo mi to jedno.</p>
<p>Cabrerová a Norwood o krok ucouvli. Younger zůstal, tvářil se užasle. Zdvihl třesoucí se ruku směrem ke mně a Norwood ho strhl zpátky.</p>
<p>Zdvihla jsem paže. Conlan ke mně vztáhl ručky. Převzala jsem si své dítě od upíra, magie ze mě volně proudila. Conlan mě objal kolem krku a hladil mě po vlasech. „Záí.“</p>
<p>Ach, jak jsem si přála být zářivá a ne zabiják.</p>
<p>Na ulici se vřítil džíp, vybral zatáčku příliš ostře. Další ho následoval, pak SUV, a náklaďák.</p>
<p>První džíp se zaskřípěním zastavil. Vyskočila z něj Marta. Pohybovala se mnohem rychleji, než by mělo být možné u ženy dvakrát tak staré, než jsem já.</p>
<p>Na střechu šelestivě přiklusalo šest upírů namazaných krémem nejrůznějších barev, jako když někdo roztrhne pytlík Skittles. Ochutnej nemrtvou duhu.</p>
<p>„Zajistěte perimetr,“ vyštěkl vedoucí z nich, dopadl vedle Javierova upíra. „Stav?“</p>
<p>Javierův upír vedle mě se rozhlédl nejdřív nalevo, pak napravo a otevřel čelisti. „První generace sahanu je mrtvá. Druhá generace sahanu je mrtvá. Řád sahanu je pryč. Všichni jsou mrtví.“ Javier se odmlčel. „Pochválena budiž In-Šineár, Milosrdná paní.“</p>
<p>„Přestaň,“ zavrčela jsem polohlasně.</p>
<p>„Jistě,“ ozval se vedoucí týmu. „Tým jedna k základně, čtrnáct banditů neschopno boje, bez pulsu, místo čerstvé, Holubice a Ptáče jsou zajištěni. Další instrukce?“</p>
<p>Holubice? Kate Lennartová a holubice? Kdy jsem vlastně provedla cokoliv, co by holubici připomínalo?</p>
<p>Upíři se rozmístili po ulici, zaujali místa na budovách.</p>
<p>„Rozumím. Týme jedna, zůstaňte na místě, dokud neproběhne úklid.“ Upír se kolébavě stočil ke mně. „Úklidová četa je na cestě, madam.“</p>
<p>Marta dorazila až ke mně, těsně za patami se jí držela George. „Je mi to tak líto. Mysleli jsme, že si na chvilku zdříml. Neměl by být schopný otevřít západku na mřížích v okně.“</p>
<p>Ale podařilo se mu to. Byla jsem matkou toho nejchytřejšího chlapce na světě. Přitiskla jsem ho k sobě. Pořád byl naživu. Mohl umřít. Mohl umřít, kdyby mi Curran nezavolal a neupozornil mě, že se ztratil.</p>
<p>Náhlé uvědomění na mě padlo jako tuna cihel. Skoro se mi podlomila kolena, tak jsem je pevně sevřela.</p>
<p>George mě objala paží. „Je to v pořádku,“ řekla mi. „Je naživu a v bezpečí. Je to v pořádku.“</p>
<p>Držela mě ještě chvíli a pak mě pustila.</p>
<p>Auta stále přijížděla. Ulice se zaplnila kožoměnci, všechny to byly ženy. Poznávala jsem jen ty z klanu Mohutných. Deset, ne dvanáct…</p>
<p>„Co jsou to za lidi?“ zeptala jsem se George.</p>
<p>„Literární kroužek,“ pověděla mi.</p>
<p>Přitáhla jsem magii zpátky k sobě. „Ozval se někomu z vás Curran?“</p>
<p>„Zavolala jsem mu do Cechu, když se ztratil Conlan,“ ozvala se George.</p>
<p>„Madam,“ upozornil mě Javier. „Mám zprávy od hlídek. Cech je pod útokem. Chcete, abychom tam pomohli?“</p>
<p>„Ano!“</p>
<p>„Týme tři, In-Šineár žádá pomoc u Cechu.“ Javierův upír odběhl.</p>
<p>Marta se otočila a zařvala: „Otočte se! Všichni nasedat zpátky! Můj syn potřebuje pomoc u Cechu.“</p>
<p>Klan Mohutných se rozběhl do aut.</p>
<p>Otočila jsem se k rytířům. „Pomozte nám nebo se nám kliďte z cesty.“</p>
<p>Norwood ustoupil stranou a já se rozběhla k nejbližšímu autu, Conlana stále v náruči.</p><empty-line />
</section>
<section>
<p>13.</p><empty-line /><p>Během přestavby Cechu se architekt rozhodl zmírnit poškození budovy tím, že na nejvrchnějším patře přidal malý balkón. Lemovaly ho vystouplé francouzské dveře, byl zastrčený v severní zdi, čelem k parkovišti Cechu. Ze země byl skoro neviditelný. Žoldáci mu přezdívali Christopherovo bidýlko. Občas za soumraku nebo za východu slunce tam přicházel a postával na zábradlí. Sledoval slunce, než roztáhl krvavě rudá křídla a vznesl se do vzduchu. Já tady ráda chodila během dne. Přinesla jsem na balkón pár kytek. Nic přehnaně dekorativního, jen popínavky, bambus a šplhavnice. Tři křesla a velký sedací pytel nacpaný dřevěnými hoblinami.<image xlink:href="#_2.jpg" /></p>
<p>Teď jsem seděla v křesle, Conlan spal na pytli, a sledovala jsem ruch dole. Parkoviště pokrývala mrtvá těla. Neig poslal tucet svých tvorů, aby zaútočili na Cech. Zastavili jsme na parkovišti právě včas, abychom zahlédli, jak Curran rozerval posledního z nich v půlce. Popadl šelmu za krk a paži a roztrhl ho vedví jako by šlo jen o kus papíru.</p>
<p>Teď byl někde tam dole, dohlížel na úklid. Zavolali jsme i Biohazard, ale nedalo se s jistotou určit, kdy dorazí. Mezitím bylo nutné zajistit těla, posolit parkoviště a dezinfikovat ho ohněm, a také ošetřit raněné. Já se omluvila z toho ze všeho. Už jsem si užila vlastní boj.</p>
<p>Někdo vyšel nahoru po schodech za mnou. Pohyboval se tiše, ale pořád jsem měla zostřené smysly a ty kroky jsem poznala.</p>
<p>„Ahoj, Marto.“</p>
<p>Starší žena se usadila do křesla vedle mě a podala mi šálek čaje. Usrkla jsem. Z dobré poloviny to byl med.</p>
<p>„Mrzí mě to,“ pověděla mi.</p>
<p>„V pořádku. Je samé překvapení.“</p>
<p>Marta se na mě krátce zadívala a upila ze svého čaje. „Jen jsme ho uložili do jeho pokoje, ať se prospí.“</p>
<p>George svého synovce zbožňovala natolik, že mu u sebe doma vyhradila celý jeden pokoj. Zvedl mi náladu pokaždé, když jsem ho navštívila.</p>
<p>„V pokoji je jen jedno okno,“ pokračovala Marta.</p>
<p>„Já vím.“ Malé okno asi metr a půl nad zemí, zajištěné mříží se stříbrem.</p>
<p>„Mříž má západku,“ vyprávěla dál.</p>
<p>Přikývla jsem. Ve většině ložnic se mříže daly odemknout, protože v případě požáru by se pokoj jinak proměnil ve smrtící past.</p>
<p>„Lvíče nedokáže otevřít západku. Je příliš složitá.“ Usrkávala čaj. „Vyžaduje to lidskou obratnost.“</p>
<p>Kam tím mířila?</p>
<p>„Ale kožoměnčí dítě v lidské formě se nemůže držet mříží, protože je v nich stříbro, a to by jim popálilo ruce.“</p>
<p>Odmlčela se.</p>
<p>„Aha,“ utrousila jsem, jen abych něco řekla.</p>
<p>„Conlan otevřel západku a unikl. Na zdi a taky na západce byly stopy po drápech. Provedl to velmi rychle. George ho položila, ať se prospí, a o patnáct minut později, když jsem ho přišla zkontrolovat, byl pryč.“</p>
<p>Tak se vyhnul stříbru. Proměnil se do bojové formy, vyšplhal se nahoru a západku otevřel drápy.</p>
<p>„Curran mi neřekl všechno.“ Zněla trošičku káravě.</p>
<p>„Co ti pověděl?“</p>
<p>„Že je můj vnuk kožoměnec a pronásledují ho vrahové. Co dalšího bych měla vědět?“</p>
<p>Budeme ji potřebovat, aby Conlana pohlídala. Musela jsem kápnout božskou. „Dokáže udržet bojovou formu,“ pověděla jsem jí.</p>
<p>Marta překvapeně nadskočila. „Dítě?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Na jak dlouho?“</p>
<p>„Na tak dlouho, jak chce,“ povzdechla jsem si.</p>
<p>Marta ztichla.</p>
<p>Dopila jsem čaj.</p>
<p>„Co dalšího dokáže?“ zeptala se tlumeně.</p>
<p>„To nevíme.“ Položila jsem hrnek na stolek mezi námi. „Víme, že nedokáže ovládat vlastní magii, a díky tomu je viditelný pro lidi, kteří ji dokážou vycítit. Můj otec vypsal odměnu na jeho hlavu. Jednoho ze spolupracovníků mého otce zahlédli, jak nese do Pevnosti kufřík. Doprovázeli ho rváči. Odešel bez něj. Další den nám Robert přinesl nabídku spojenectví a přátelství.“</p>
<p>Marta se opřela dozadu. „Jim vás nikdy nezradí.“</p>
<p>„Jak si můžeš být tak jistá?“</p>
<p>„Protože by mu uřízla koule a pak by ho jimi nakrmila,“ ozvala se někde za mnou Desandra.</p>
<p>„Co tady děláš?“</p>
<p>Alfa klanu Vlků vyšla šelmím krokem na světlo a pak se opřela o zeď. „Jela jsem kolem. Viděla to divadlo, tak jsem si řekla, že se zastavím. Co jsou zač ty chlupaté, odporně smrdící mrtvoly na parkovišti?“</p>
<p>„Patří chlápkovi jménem Neig. Je prastarý, mocný a možná je to drak.“</p>
<p>„Co ten Neig chce?“</p>
<p>„Dobýt svět. A po mně, abych mu pomohla proti mému otci. Tohle měla být ukázka jeho síly.“</p>
<p>Desandra se přezíravě zašklebila na parkoviště. „To zrovna nedělá dojem. Co se dá dělat, většina chlapů má problémy s předehrou.“</p>
<p>V tom měla pravdu. Na to, jak přehnaně hlasitě vychvaloval své schopnosti, jsem rozhodně čekala větší ohňostroj.</p>
<p>„Nikdo mému vnukovi neublíží,“ ujistila mě Marta. „Klan Mohutných to nepřipustí.“</p>
<p>Neřekla jsem nic. Klan Mohutných byl mocný, ale pořád šlo jen o jeden klan.</p>
<p>„O nás vlcích lidé tvrdí spoustu hloupých věcí.“</p>
<p>Desandra si prohlížela lak na svých nehtech. Měla je dlouhé, naostřené do špičky a jasně žluté, stejné barvy jako hříva jejích vlasů, spadající jí na záda.</p>
<p>„Říkají, že se párujeme na celý život, že vyzařujeme vlčí důstojnost, že jsme celí upjatí a kyselí. Kecy. Ale v jednom mají pravdu. Nikdy nic nezapomeneme. Pamatujeme na své přátele a nepřátele. Pokud by se Pán šelem rozhodl zradit své přátele… inu, pak by se už nehodilo, aby nás dál vedl. A jestli mu Marta půjde po koulích, někdo se mu bude muset vrhnout na hrdlo.“</p>
<p>Desandře se přes oči přelil naoranžovělý svit. Usmála se. „Chudáček Pán šelem,“ zavrněla. „Nevěděl by kam dřív skočit.“</p>
<p>Upír překlusal parkoviště. Vínově fialový. Co zas…</p>
<p>„Chceš se stát Paní šelem a usednout na trůn?“ zeptala jsem se.</p>
<p>„Nepřijala bych to, ani kdyby mě prosili na kolenou.“ Desandra se dravě usmála, vycenila při tom ostré zuby. „Jsou s tím zbytečné mrzutosti. Jsem matka samoživitelka. Chci vychovávat své děti v klidu, na tom jediném mi záleží.“</p>
<p>„A vládnout největšímu klanu pěstí se železnými drápy,“ dodala jsem.</p>
<p>„Tyhle jsou plastové.“ Zamávala na mě svými nehty Desandra.</p>
<p>„Jim ví, čemu by musel čelit,“ přidala se Marta. „Není hloupý.“</p>
<p>„Stejně nechci Conlana nikde poblíž Pevnosti. A nechci ho ani v domě vašeho klanu. Je to pro všechny příliš riskantní.“</p>
<p>„O Conlana se postaráme,“ ujistila mě Marta. „Pohlídáme ho u vás v ulici. Nedělej si starosti.“</p>
<p>„A Mahon?“ zeptala jsem se.</p>
<p>„Co ten starý medvěd neví, to mu neublíží,“ usoudila jeho žena.</p>
<p>„Dělej, co potřebuješ,“ řekla Desandra. „My odvedeme zase naši část práce.“</p>
<p>Nemrtvý vyskočil na balkón. „In-Šineár!“ Javierovi v hlase zazníval náznak zoufalství.</p>
<p>„Co se stalo?“</p>
<p>„Rowena se neohlásila. Nemůžeme najít ji, ani jejího upíra.“</p>
<p>Do háje.</p>
<p>Vstala jsem a zavřela oči. Magie se rozprostírala všude kolem mne. Nemohla jsem najít někoho neznámého. Zvládala jsem vycítit, když někdo dost mocný překročil hranici mého území, ale sahanu pro mě byli neviditelní. Neměli na to dost Moci. Ty jsem moc dobře neznala, ale s Rowenou nás spojovala pokrevní spřízněnost, pouto posílené přátelstvím a slibem oddanosti. Šlo sice o vratké spojení, ale muselo to stačit.</p>
<p>Čekalo na mě moře magie. Musela jsem ho jen rozvířit. Vtáhla jsem k sobě svou moc a pak ji pustila. Pulz magie rozezněl město jako úder obrovského neslyšného zvonu. Podlaha pode mnou se zatřásla.</p>
<p>Pulz.</p>
<p>Další pulz.</p>
<p>Pulz.</p>
<p>Tam. Nevýrazná stopa, něco slabého, malého a nedůležitého, ale nesoucího otisk Roweniny magie. Její upír.</p>
<p>Na samotném okraji mého území, přesně uvnitř hranice, ponechaný tak, abych ho našla. A pak tu bylo ještě něco dalšího. Prastarého a spalujícího, jako kdyby po tkanině magie někdo přejel doběla rozpálenými drápy. Neig.</p>
<p>Otevřela jsem oči. „Sežeň Ghasteka,“ zavrčela jsem na Javiera. „Sežeňte vaše úderné týmy. Sežeňte autobus. Sežeňte úplně všechny.“</p>
<p>Když Teddy Jo někoho nesl ve vzduchu, měl na to speciální udělátko, kterému říkal „závěs“ a já zase stará dětská houpačka. Když mě bral někam Christopher, vzal mě do náruče jako dítě. Nešlo zrovna o můj oblíbený druh přepravy, ale potřebovala jsem se tam dostat rychle a on svištěl vzduchem jako sokol snášející se střemhlav na kořist.</p>
<p>Mířili jsme jihovýchodně, k Panthersville. Město ubíhalo pod námi, tak maličké, že se zdálo neskutečné. Jak sakra lidé před Změnou dokázali pravidelně používat letadla? Hodně věcí mi šlo dobře. Ale létání a výšky mezi ně nepatřily.</p>
<p>„Chceš, abych letěl níž?“ zeptal se Christopher.</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Chtěla bych, aby Rowena byla v klidu a v bezpečí. Měla jsem pocit, jako bychom se snažili předběhnout obrovský valící se balvan, zatímco na mě z každé strany padaly další kusy skály. Ať už mě drželo pohromadě cokoliv, drželo to na posledních pár nitkách, a až se stavidla prolomí, bude z toho oheň na střeše.</p>
<p>Musela jsem jen najít Rowenu. Musela jsem ji najít naživu, ne jako součást polévky uvařených lidí…</p>
<p>Jiskra magie se teď nacházela téměř přímo pod námi.</p>
<p>„Jsme tu,“ pověděla jsem Christopherovi.</p>
<p>Složil svá obrovská rudá křídla a začal padat. Opíraly se do mě poryvy větru. Semkla jsem pevně víčka.</p>
<p>Pak jsme zaplachtili a zázračně přestali klesat. Otevřela jsem jedno oko. Christopher stál na pastvině a stále mě držel. Před námi čekal podrost magnóliových stromů, jejich silné větve se kroutily vzhůru. Hranice mého území se nacházela jen pár metrů odtud, za stromy.</p>
<p>Christopher mě opatrně položil.</p>
<p>Pastvinu prostupoval klid. Hmyz cvrkal. Ptáci na větvích zpívali, trylkovali nějakou melodii. Letní vedro se na nás snášelo z oblohy tak nádherně modré, že skoro bolelo se na ni dívat. Slabá „záře“ Roweniny magie se nacházela přímo přede mnou. Vytáhla jsem Sarrat z pochvy a vykročila vpřed, pod hustou korunu.</p>
<p>Lesem se rozléhalo čísi chraptivé oddechování, dost děsivé, abych z něj měla noční můry.</p>
<p>Přede mnou větve roztahoval obrovský strom. Kolem kmenu měl ovinutý zakrvácený řetěz.</p>
<p>Postupovala jsem opatrně vpřed, kladla jednu nohu před druhou, abych listnáč obešla.</p>
<p>Krok. A další.</p>
<p>Zahlédla jsem opačnou stranu kmene. Tam se mrtvý upír opíral o články řetězu, někdo mu do srdce zabodl obrovské kopí. Vedle něj, spoutaný články stejného řetězu seděl jeddimur opřený o kmen. Srst mu smáčela krev na bocích, kde se nejspíš snažil vytrhnout z řetězu. Nad nimi do kůry někdo drápy vyryl jediné slovo. Kings.</p>
<p>„Kings? Králové?“ Christopher se zamračil.</p>
<p>Obrátila jsem se směrem, kterým by se krvesaj díval, kdyby byl ještě naživu. Dávalo to smysl.</p>
<p>Dva upíři vyběhli z lesů a klusali přes pastvinu. Oba tak staří, že po nějaké dvounohé chůzi u nich nezbyla ani památka. Běželi po čtyřech, groteskně ohavná stvoření tak pokroucená, že by do nich nikdo neřekl, že kdysi měla lidskou podobu. Krém proti slunci, temně karmínový, připomínal čerstvou krev.</p>
<p>„Není tady,“ ozvali se oba nemrtví Ghastekovým hlasem. Zněl tak ostře, že by se o jeho slova dalo pořezat.</p>
<p>„Jaký má Rowena efektivní dosah?“</p>
<p>„Sedm a půl kilometru.“</p>
<p>Protáhla jsem se vegetací na druhou stranu.</p>
<p>„Kate!“ křikl Pán mrtvých prudce.</p>
<p>Podrost tam končil. Stáli jsme na vrcholku nízkého kopce, až k obzoru se odsud táhly pole a lesy. Na jihovýchodě do nebe stoupal sloup černého dýmu.</p>
<p>„Kings Row,“ pověděla jsem Ghastekovi.</p>
<p>Ze severozápadu se ozýval řev motorů na vodu. Curran se žoldáky nás doháněl.</p>
<p>Ghastekovi krvesajové se řítili dolů z kopce. Christopher se rozběhl, shrábl mě do náruče a vyletěl nahoru.</p>
<p>V Kings Row bydlelo kolem tisícovky lidí. Město se zrodilo z pozůstatků rozpadajícího se Decaturu. Většina lidí vzdala boj s přírodou nabuzenou magií a stáhla se do původního města, ale pár satelitních usedlostí zůstalo a proměnily se v malá města. Chapel Hill, Sterling Forest a Kings Row. Zařídili si vlastní pošty a vodu a strážní věže a drželi se na vlastním území.</p>
<p>Christopher obkroužil usedlost. Kings Row zmizelo. Zbyly z něj jen ohořelé trosky. Černý popel zakrýval zemi. Na půl tuctu míst se zdvihal dým, mastný a ostře páchnoucí, spojoval se do jediného obrovského mraku nahoře. Tu a tam ještě doutnaly zbytky ohně, rudé žíly protkávající černou slupku. Kdyby šlo o požár, některé stavby by zůstaly stát: krby, cihlové zdi, poničené stroje, ohořelá auta… Nic nezbylo. Ani obrysy ulic. Jen černý prach.</p>
<p>Zmizelo tisíc lidí. Nevěděla jsem, jestli zemřeli v ohni, nebo je unesl, ale byli pryč a mohl za to Neig.</p>
<p>Stačilo. Musela jsem se k němu dostat a hned.</p>
<p>A co udělám, až se mi to podaří? Ani jsem netušila, jestli by proti něčemu takovému obstála krevní clona.</p>
<p>Christopher provedl další obrat. Něco problesklo skrz dým, rozmazaná oranžová záře.</p>
<p>„Támhle!“ ukázala jsem, ale už to stejně zahlédl. Klesli jsme skrze dým a přistáli na popelu. Žár mi ožehl tvář.</p>
<p>Uprostřed zpustošeného pole se zdvihal čtyři metry vysoký sloup, průhledný a poprášený popelem. Uvnitř něj se přelévala oranžová tekutina. Sklo, uvědomila jsem si. Sloup byl ze skla, vnější slupku měl pevnou, ale uvnitř skrýval roztavený obsah.</p>
<p>Christopher se zajíkl.</p>
<p>Vzhlédla jsem.</p>
<p>V sloupu vězela lidská bytost.</p>
<p>Dobrý bože.</p>
<p>Vězela v něm až po ramena. Hlavu a krk měl ten člověk volnou, umazanou od sazí, všechny vlasy sežehlé, ale tělo samotné se vznášelo, ponořené v roztaveném skle. Neshořelo. Roztavené sklo by mu mělo seškvařit maso na kostech, ale v zářící tekutině jsem zahlédla bledé nohy.</p>
<p>Co se to do hajzlu dělo?</p>
<p>Hlava otevřela oči.</p>
<p>Stále naživu. Jak?</p>
<p>Suché, rozpraskané rty se pohnuly. „Po…“</p>
<p>Ghastekovi upíři se klouzavě zastavili vedle mě a ztuhli.</p>
<p>„Po…“ zopakovala osoba ve skle. „Pomoc.“</p>
<p><emphasis>Rowena.</emphasis></p>
<p>Všechny chloupky na těle se mi postavily do pozoru.</p>
<p>Soustředila jsem se na sloup, vtáhla magii do sebe, abych si na něj posvítila. Nedokázala jsem vnímat magii tak jako Julie, ale cítila jsem cévy zářící Moci, kroutící se uvnitř sloupu do složité pavučiny. Rowena uvnitř jí byla pokrytá, jako by ji pokrýval neoprenový oblek sedící jí jako druhá kůže. Síť ji ovíjela a prorůstala do každého centimetru sloupu. Všechno bylo propojené dohromady. Do prdele.</p>
<p>Ghastekův upír po levé straně vyrazil ke skleněnému sloupu.</p>
<p>„Ne!“ zaječela jsem.</p>
<p>Otočil se ke mně.</p>
<p>„Jestli to sklo rozbiješ, uhoří zaživa.“</p>
<p>„Jsi si jistá?“ zeptal se Ghastek stroze.</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Zpoza zatáčky na cestě se vynořil džíp. Z něj vyskočili Julie a Derek a rozběhli se k nám.</p>
<p>„Dá se to vyčerpat zespoda?“ zeptal se Christopher.</p>
<p>„Je ovinutá zaklínadlem. Lne k ní jako druhá kůže. Ta kůže je propojená se sloupem. Rozbijeme jakoukoliv jeho část a okamžitě zemře.“</p>
<p>Upír se ke mně otočil. „Dostaň ji odtamtud.“ Ghastekův hlas vibroval odhodláním. „Kate!“</p>
<p>„Ticho.“</p>
<p>Pokud sloup rozbijeme, zemře. Pokud se jí z něj pokusíme zvednout, zemře. Pokud magie opadne, zemře.</p>
<p>Upíři vyběhli z lesů na severním okraji města. Lid dohnal Ghasteka.</p>
<p>Julie doběhla až ke mně, zadívala se na sloup a přitiskla si dlaň na ústa.</p>
<p><emphasis>Tak co mám dělat?</emphasis></p>
<p>Vzduchem se rozlehlo příšerné sténání namáhaného dřeva. Otočila jsem se. Na jižní straně se otřásaly stromy. Zelené větve se kroutily a upadávaly. Něco lámalo desítky let staré borovice jako párátka.</p>
<p>Něco obrovského. Před očima mi na okamžik vyvstala druidí freska. Vytáhla jsem Sarrat z pochvy.</p>
<p>„Utvořte formaci kolem In-Šineár!“ vyštěkl Ghastek.</p>
<p>Nemrtví se za mnou seřadili do klínové formace.</p>
<p>Dub se roztříštil, otočil se na místě a padl. Na světlo se vynořil obrovský rypák, měl metr osmdesát v průměru. Následovala ho obrovská hlava, pokrytá rozježenou hnědou srstí. Dva zahnuté kly dost velké, aby rozpáraly auto, lemovaly rypák, následované třemi páry kratších klů. Krátké, ostny připomínající rohy vyrůstaly bestii z lebky.</p>
<p>Ale ano, samozřejmě. Přesně to tomuhle večírku scházelo. Obrovské, naštvané prase. Do hajzlu.</p>
<p>Za mnou prolétl džíp Cechu skrze zatáčku a hnal se po spálené zemi, zdvihal za sebou mrak popela.</p>
<p>Obrovský divočák udělal krok vpřed. Rozeklané rány mu hyzdily kůži, procházely skrz síť vybledlých jizev. Tu a tam procházely skrz jeho kůži ostnaté koule, napolo zabořené do jeho masa. Někdo toho divočáka mučil.</p>
<p>Netvor stočil hlavu ke mně. Kolem krku se mu houpal přetržený řetěz, silný jako sloup venkovní lampy. Na jeho konci visel obrovský kovový symbol, Neigovy okovy.</p>
<p>„Je to bůh.“ Julie o krok ustoupila. „Má stříbrnou magii.“</p>
<p><emphasis>Vězním bohy a mučím je pro své potěšení.</emphasis></p>
<p>Neig polapil boha a pak ho tisíce let věznil a mučil, a teď ho na nás vypustil. Na celých Britských ostrovech existoval jen jediný prasečí bůh, jehož by Neig mohl polapit.</p>
<p>„Je to Moccus,“ řekla jsem. Keltský divočák, strážce lovců a válečníků, Kaledonská bestie. Bůh, nebo spíše jeho vtělení. Jeho zabití by ho neusmrtilo, ale zahnalo by boha pryč z naší reality. Změna ve vládu techniky by ho z existence vytrhla okamžitě. A taky by zabila Rowenu.</p>
<p>„Má nějaké slabiny?“ zeptal se Ghastek.</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Divočák otevřel tlamu a zabučel. Ten ryk mi narazil do ušních bubínků, zkoncentrovaná šílená zuřivost. Prostupoval vypáleným městem. Popel se rozechvěl.</p>
<p>Přesně to jsme potřebovali.</p>
<p>Moccus hrábl kopytem do země. Ohlušilo nás další zařvání.</p>
<p>Krvesajové nehybně vyčkávali.</p>
<p>Neměla jsem v zásobě nic, co by ho dokázalo skolit jednou ranou. Budeme ho muset nechat vykrvácet. Zabere nám to hodiny. Neměli jsme čas s ním bojovat.</p>
<p>Koutkem oka jsem zahlédla tři džípy Cechu, řítící se po cestě k nám. Sjely z asfaltu a razily si cestu zjizveným městem, zvedaly za sebou oblaka popela.</p>
<p>„Musíme ho zabít rychle,“ oznámila jsem jim.</p>
<p>„Rychle tady nepřipadá v úvahu,“ odpověděl Christopher bez emocí. „Je příliš velký, a navíc je to bůh. Bude se regenerovat.“</p>
<p>„Musíme to zkusit. Rowena nemá tolik času.“</p>
<p>Moccus nás zahlédl. Hluboko zapadlé oči mu divoce zazářily. Divočák byl konečně vypuštěn z vězení. Mohl volně trestat vše okolo. Neig ho dohnal k šílenství.</p>
<p>„Spusťte protokol Obr,“ prohlásil Ghastek klidně. „Upřednostněte poškození před ztrátami nemrtvých.“</p>
<p>„Nic mi nedlužíte,“ zašeptala Rowena ze sloupu. „Běžte. Odejděte.“</p>
<p>Moccus zamířil vpřed.</p>
<p><emphasis>A je to tady.</emphasis> Přitáhla jsem k sobě magii.</p>
<p>Vedoucí džíp smykem zastavil. Vyskočil z něj jediný muž a sprintoval k divočákovi. Ten styl běhu bych poznala kdekoliv.</p>
<p><emphasis>Ahoj, zlato, my jsme tady, ale klidně nás přehlédni a rozběhni se sám samotinký proti kouzelnému divočákovi. Jde jen o obrovského rozzuřeného živoucího boha. Není důvod si dělat starosti. V takových chvílích se nestane nic špatného.</emphasis></p>
<p>„Currane!“</p>
<p>Proběhl přímo kolem nás závratnou rychlostí. Jako bychom tam ani nebyli.</p>
<p>„Kruci,“ tasila jsem Sarrat.</p>
<p>„Idiot,“ ucedil Ghastek.</p>
<p>Moccus znovu zaryčel, dal průchod bolesti a šílenému vzteku, a všechnu sílu vložil do útoku. Země se mi otřásla pod nohama a já se zapotácela, abych udržela rovnováhu.</p>
<p>Divočák se hnal ke Curranovi jako splašený vlak.</p>
<p>Přešla jsem do sprintu. Potřeboval posily. Nemrtví mě následovali.</p>
<p>Můj manžel skočil. Lidská kůže na něm povolila. Magie do mě narazila jako první sluneční paprsek vycházející zpoza horizontu. Ven se vyřinula kožešina, celý oblak, černá a nekončící. Do divočáka narazil obrovský lev.</p>
<p>Zamrkala jsem. Ne, obrovský lev tam stále byl.</p>
<p>Co to sakra? Co to krucinál… Jak?</p>
<p>Byl stejně velký jako Moccus, naprosto černý, majestátní hříva mu vlála ve větru a jiskřila pramínky magie.</p>
<p>Co to…</p>
<p>Lev otevřel tlamu, až se ve slunečních paprscích zaleskly tesáky, které zaryl Moccusovi do krku. Divočák a lev se převalovali. Země se třásla.</p>
<p>„Kate!“</p>
<p>Dvě obrovská stvoření vrčela a řvala, snažila se navzájem pokousat a rozdrásat.</p>
<p>Jak tohle bylo možné?</p>
<p>„Kate!“</p>
<p>Uvědomila jsem si, že stojím na místě. Má upíří armáda se zastavila se mnou.</p>
<p>„Rowena!“ vyštěkli mi do tváře Ghastekovi upíři.</p>
<p>Rowena byla kamarádka. Ještě včera držela Conlana v náruči, a dnes mohla uhořet. Nemohla jsem ji nechat umřít. Věděla jsem přesně, co musím udělat. Jen jsem to musela provést. Buď to, nebo se uvaří zaživa.</p>
<p>Kolem mne prolétl chuchvalec hlíny velký jako náklaďák. Přikrčila jsem se a obrátila se zpátky ke sloupu. „Sežeňte mi dřevo. Tolik, kolik zvládnete. Potřebujeme oheň. Obrovský oheň.“</p>
<p>Upíři se rozhlíželi kolem. Nedalo se tu spálit nic krom stromů v dálce. Zabralo by to příliš dlouho.</p>
<p>„Musí to být zrovna dřevo?“ zeptal se Ghastek skrze upíry dvojčata.</p>
<p>„Ne. Stačí, že to bude hořet. Potřebujeme mohutný plamen.“</p>
<p>Žoldáci vyskákali z aut a hleděli na bitvu zuřící jen pár metrů od nich. Barabáš stál v přední linii. Zachytila jsem na okamžik výraz na jeho tváři, poznamenaný úžasem.</p>
<p>Nemohla jsem nad tím teď přemýšlet. Nemohla jsem si dovolit to teď zpracovávat. Nebyl na to čas. Zadívala jsem se na Rowenu. Upřeně se na mě zahleděla.</p>
<p>„Nechte mě být,“ řekla a zlomil se jí při tom hlas.</p>
<p>„To se nestane.“</p>
<p>„Máš Conlana…“</p>
<p>„Conlan bude v pořádku. Já budu v pořádku. Ty budeš v pořádku. Všechno bude v pořádku.“</p>
<p>A já půjdu do pekla za to, že jí něco takového slibuju.</p>
<p>Obrněný autobus se vynořil ze zatáčky a zamířil k nám. Pojízdné ústředí Lidu.</p>
<p>Přijel spěšně až k nám a zastavil se. Dveře se rozletěly dokořán a vystoupil z nich Ghastek, následovaný dvěma Pány mrtvých a tuctem tovaryšů. Poznala jsem povědomé tváře: Kim, Sean, Javier…</p>
<p>„Spálíme autobus,“ prohlásil Ghastek přes vrčení dvou kolosů.</p>
<p>Nemrtví se vrhli k vozidlu, vytáhli zezadu rezervní kanystry s benzínem a polili jím auto.</p>
<p>Dvě obrovská zvířata stále bojovala. Stálo to veškeré mé sebeovládání, abych se tam nerozběhla a nepokusila se pomoci.</p>
<p>Jeden z Ghastekových nemrtvých svého pána popadl, objal ho pažemi kolem nohou. Druhý zdvihl toho prvního a vyzdvihli společně Ghasteka ke sloupu. Ten vztáhl ruku k Rowenině tváři. Zastavil se těsně před tím, než by se prsty dotkl její kůže.</p>
<p>„Nech mě jít,“ pověděla mu Rowena.</p>
<p>„Nikdy,“ oznámil jí.</p>
<p>„Připraveni,“ pověděl mi Javier.</p>
<p>„Carlosi!“ zavolala jsem.</p>
<p>Menší žoldák se ke mně otočil. Ukázala jsem na vybrakovaný autobus. „Zapalte ho.“</p>
<p>Carlos se zapřel dozadu a napnul svaly, napřáhl ruce před sebe, jako by v nich mačkal neviditelný basketbalový míč. Mezi roztaženými prsty se ve vzduchu probudila jiskra a otáčela se, rostla, kroutila se, proměnila se v oheň, nejdřív narudlý, pak oranžový a nakonec bílý. Ruce se mu třásly. Zamručel a vystřelil ohnivou kouli na autobus.</p>
<p><emphasis>Čím víc ze sebe ohni dáš, tím hlasitější to volání bude.</emphasis></p>
<p>Obrněné auto vybuchlo.</p>
<p>Znovu jsem otevřela šrám na paži a vrazila ho do ohně. Horko mi opékalo kůži. Má krev vybublala do plamenů, obarvila je doruda. Zasáhla mě bolest a já ji společně se svou magií vyslala do plamenů, otevřela cestu táhnoucí se přes tisíce kilometrů. Krvavě rudé plameny zahučely a já zaječela do jejich hlubin.</p>
<p><strong>„OTČE!”</strong></p>
<p>Plameny náhle zkrotly, jako zářící hedvábná opona, jíž někdo najednou natáhl, a v ohni se objevil můj otec, oči mu zářily mocí.</p>
<p><strong>„CO JE?!”</strong></p>
<p>Vytáhla jsem paži z ohně a přitiskla si ji k tělu. Bolelo to. Bože, tolik to bolelo. <strong>„Pomoz mi.“</strong></p>
<p>Jen na mě zůstal zírat. Mohl si zvolit vlastní věk, někdy vypadal mladší, jindy starší. Dnes měl tvář, kterou jsem znala, muž na prahu šedesátky, vlasatý, moudrá pohledná tvář by mohla patřit učiteli, prorokovi nebo králi. Dovolil si podobně zestárnout, protože chtěl vypadat jako muž, který by mi mohl být otcem. Pořád takhle vypadal i o dva roky později.</p>
<p><strong>„Prosím, pomoz mi.“</strong></p>
<p><strong>„TY MĚ ŽÁDÁŠ O POMOC? PROČ BYCH TI MĚL POMÁHAT, ŠARRIM?“</strong></p>
<p>Můj otec na mě byl nejpyšnější, když se mi podařilo mu to v něčem natřít. Slabost a úpěnlivé prosby tady nezaberou. Musela jsem na to jít chytře.</p>
<p><strong>„Pamatuješ si na popel Tyru?“</strong></p>
<p>Podíval se za mě. Pohledem přejel pohřebiště Kings Row a zastavil se na Roweně uvnitř sloupu. Ve tváři mu cukl sval. V očích mu cosi zajiskřilo. Potlačil tu emoci dřív, než jsem jí stačila přijít na kloub. Má další slova rozhodnou, jestli Rowena zemře nebo bude žít.</p>
<p><strong>„Tvrdí, že jsi mu zabil bratra,“</strong> pověděla jsem mu. <strong>„Tohle má být ukázka jeho síly. Myslí si, že se mu naše rodina nevyrovná.“</strong></p>
<p>Plameny uhasly. Autobus najednou ležel přede mnou úplně studený. Bolela mě paže.</p>
<p>Nezabralo to. Opustil mě. Vsadila jsem všechno na jeho pýchu a prohrála. Odvrátila jsem se.</p>
<p>Tvář mi ovanul závan vzduchu. Roland vedle mě stáhl kapuci jednoduchého hnědého roucha z hlavy a zadíval se na sloup. Nemrtví se rozprchli. U sloupu zůstal stát jen Ghastek a vzdorovitě na Rolanda hleděl se zdviženou bradou. Zbytek Lidu se choulil k sobě v chumlu po mé pravici, stála jsem mezi nimi a mým otcem.</p>
<p>„Přemýšlela jsi už nad řešením?“ zeptal se, jako by mi zrovna předložil složitý matematický problém, a byl zvědavý, jestli ho dokážu rozlousknout.</p>
<p>„Můžu se zmocnit sloupu, ale to bych ho musela narušit, a jakékoliv zásahy zlomí ochrannou vrstvu kolem ní. Když se tu ochrannou vrstvu pokusím nárokovat za svou, může se rozpustit, a ona zemře.“</p>
<p>Přikývl, podle pohledného profilu se tvářil mírně zvědavě. „Pokračuj.“</p>
<p>„Nejlepší možností bude zmrazit ji ve stázi kouzlem Kair, zatímco si budu nárokovat půdu. Kouzlo by ji oddělilo od naší reality.“</p>
<p>A já bych ho nedokázala udržet déle než na okamžik. Neměla jsem na to dost zkušeností.</p>
<p>„Nárokování by mi dovolilo okamžitě roztříštit sloup, než ji popálí, ale jde o proces ve dvou krocích. Prvotní pulz, vycházející ode mě k hranici, a pak ten vratný, mířící od hranice zpátky ke mně. Mezi nimi jsem bezmocná. Kouzlo Kair vyžaduje neustálý přísun magie od mága. Zhroutí se. První pulz při nárokování naruší kouzelnou síť, která ji zrovna teď udržuje naživu. A pokud bude mimo stázi mezi dvěma pulzy, uhoří.“</p>
<p>A já mu zrovna pověděla, co mě Erra učí. Lámat si nad tím hlavu budu později.</p>
<p>Otec si přidřepl a zdvihl hrst popela. „Když jejich druh spálí zemi, zraňují ji. Jsi připravená na to, co přijde, když si ji nárokuješ?“</p>
<p>Neměla jsem ani představu, co by mohlo následovat. „Ano.“</p>
<p>Otec přikývl. „Tři vteřiny. Víc na to nemáš.“</p>
<p>Tři vteřiny byly o celou věčnost delší, než bych vydržela já sama. Bude to muset stačit.</p>
<p>Mocný pulz, kdy jsem si nárokovala půdu, jsem ze sebe vydala jen jednou, a bylo to na věži. S Errou jsem trénovala na malých kusech půdy. Pár metrů sem, pár metrů tam. Pak jsem je zase osvobodila. Stejně to však vyžadovalo dlouhé přípravy.</p>
<p>Potřebovala jsem jen dvacetimetrový okruh kolem sloupu. To by mělo pokrýt všechny žíly magie rozpínající se ze sloupu. To zvládnu. Jen jsem potřebovala nějakou kotvu. Nárokování vyžadovalo nějakou kotvu, ať už šlo o věž nebo hřeb zatlučený do země. Potřebovala jsem převaděč pro svou moc.</p>
<p>Nic jsem neměla po ruce.</p>
<p>Počkat. Měla jsem meč. Popadla jsem Sarrat levou rukou a poklekla, držela ji přímo vzhůru.</p>
<p>Ghastek se pomalu a rozvážně vzdálil od sloupu, kladl jednu nohu před druhou až ke skupině Lidu vyčkávající stranou.</p>
<p>Otec zdvihl ruce. Vyšlehlo z nich pronikavé světlo. Slova, prastará a překrásná, mu proudila z úst, rozpohybovala samotnou podstatu magie. Bylo to nádherné. Byla to poezie a hudba zabalená do písně čisté moci.</p>
<p>Bodla jsem Sarrat do země a nakrmila ji vlastní podstatou do poslední kapky.</p>
<p>Vyšel ze mě pulz, karmínová vlna světla se převalila přes zemi. Pak nastala odmlka na jediný úder srdce, ale zdála se nekonečně dlouhá. Přivítalo mě ticho a pak, kdesi v dálce, jsem zaslechla hluk připomínající hučení tornáda. Sílil, až nakonec ohlušoval, pronikavý, a narazil do mě, zdvihl mě ze země. Vznášela jsem se metr nad Kings Row. Kůže se mi proměnila v popel. Plameny vyšlehly uvnitř mne a spálily mne. Tělo mi hořelo.</p>
<p>Neig zbavil zemi její magie, aby ten sloup mohl vytvořit. K přežití potřebovala magii, a tak si brala tu mou. Brala si moc přímo z mých žil.</p>
<p>Topila jsem se v agónii. Bolelo to. Tak moc to bolelo. Země mě pohltí.</p>
<p><emphasis>Rowena.</emphasis></p>
<p>Skrz krvavou mlhu před očima jsem se natáhla ke šmouze magie hořící v mé mysli a udeřila do sloupu.</p>
<p>Na okamžik plný agónie se mi zrak projasnil, náhle jsem viděla naprosto ostře, jak Curran zabořil obrovské tesáky do Moccusova zátylku a prokousl ho. Velký divočák zalapal po dechu a ochabl. Konečně našel klid.</p>
<p>Sloup se roztříštil a roztavená tekutina se vyřinula ven, každá kapka se proměnila v dokonalou kuličku ze skla, prodchnutou ukradenou magií.</p>
<p><emphasis>Nepanikař</emphasis>, připomněl mi Eřřin hlas chladně ve vzpomínkách.</p>
<p>To sklo patřilo mně. Drtila jsem kapky vlastní mocí. Rozlomily se všechny současně, pak znovu a znovu, pršely dolů jako lesknoucí se vodopád a já je dál rozemílala na čím dál menší kousíčky a jejich magii vracela zpátky zemi, zatímco křišťálový déšť padal na půdu a vsakoval se do hlíny.</p>
<p>Kvílení sláblo, utichalo, stalo se z něj jen pofňukávání, zaševelení, a nakonec zmizelo. Padla jsem na zem, ošklivě si při tom narazila bok, a zamrkala. Ruce jsem neměla ani popálené. Ani levačku, kterou jsem předtím vrazila do ohně.</p>
<p>Posadila jsem se. Kolem sloupu se rozprostíral dokonalý kruh, pokrytý čerstvou trávou. Povědomá vůně naplnila okolí, připomínala koření a med. Všude kolem mne vyrašily drobounké kvítky, malé bílé hvězdičky s černými středy. Vytvořila jsem je už dříve, když jsem plakala během magické erupce, protože zemřel muž sloužící Morrigan. Záleželo mi na něm, chtěla jsem ho udržet naživu, ale nakonec jsem ho musela nechat odejít.</p>
<p>Rowena ležela na zemi vedle mě, nahá, ale nepopálená.</p>
<p>Otevřela oči, zdvihla ruku a snažila se mi něco říct.</p>
<p>Žila. Přežila to. Zvládli jsme to.</p>
<p>Cítila jsem se podivně otupělá.</p>
<p>Můj otec seděl na zemi vedle mě a něžně se dotkl jedné z květin. Ghastek poklekl vedle Roweny, vzal ji s neskutečnou opatrností do náruče a odnesl ji pryč.</p>
<p>Mrtvola divočáka ležela bezvládně na popelu, všechno maso mu zmizelo pryč z kostí a ty se na něm neznatelně vlnily, jak se lev krmil jeho vnitřnostmi. Skrz Kings Row se rozléhalo strašlivé mlaskání obrovského predátora. Část mě si uvědomovala, že jde o Currana a že pojídá boha, a mělo by mě to děsit, ale z větší části jsem to prostě odmítla řešit. Byla jsem hotová.</p>
<p>„Promlouval k tobě ten tvor?“ zeptal se otec.</p>
<p>„Ano. Chce dobývat.“</p>
<p>„Stejně jako jeho bratr. Co říkal dalšího?“</p>
<p>„Nabídl mi, abych se stala jeho královnou. Chce, abych tě zradila. Ještě se nedostal k tomu, aby to řekl přímo, ale dojde na to.“</p>
<p>„Jak jsi mu odpověděla?“</p>
<p>„Připomněla jsem mu, že můj otec a teta jeho bratra zabili a zničili jeho armádu, takže je prohrávající stranou. Pověděl mi, že není svůj bratr, a přísahal, že mi to dokáže. Tady to má být důkaz.“ Otočila jsem se k němu. „Má jeddimur.“</p>
<p>Otci v tváři cukl sval. „Jsou ohavnost.“</p>
<p>Takže mocný a veliký Nimrod má přece jen nějakou slabinu.</p>
<p>„Je vážně drak? Byl jeho bratr drak?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Výborně. To je vážně skvělé.</p>
<p>„Tvrdil, že jeho bratr prý požádal Erru o ruku.“</p>
<p>Otec se ušklíbl, měl v tu chvíli podobný výraz jako jeho starší sestra. „S hady se neženíme. Mažeme je ze stránek dějin.“</p>
<p>„Ach tak, výborně.“</p>
<p>Dlouhou chvíli jsme tiše seděli.</p>
<p>„Pověz mi o tom drakovi,“ požádal mě Roland.</p>
<p>„Jmenuje se Neimheadh. Vládl Irsku a Skotsku za pomoci armády lidských vojáků a zkažených příšer. Když magie opadla, stáhl se do mlh se svou armádou. Teď se vrátil. Unesl lidi z měst na okraji Atlanty a uvařil je kvůli jejich kostem.“</p>
<p>„Pouta, která svazují.“</p>
<p>Zadívala jsem se na něj.</p>
<p>„Jeho druh si vytváří doupata v kapsách jiné reality, v malých záhybech v tkanině časoprostoru,“ rozpovídal se Roland. „Jde o tvory ovládající neuvěřitelnou magii, schopné pokroutit přírodní zákony, aby si vybudovali domovy. Tenhle Neig si s sebou vzal vojáky do doupěte. Existovali tam s ním tak dlouho, že skončili sami provázaní s jeho realitou. Pokroucená magie je prostoupila a změnila. Magie tady není dostatečně hojná, aby udržela jeho nebo jeho armádu v té naší, pokud není magická vlna dost silná. On i jeho vojsko musí pohltit magii naší skutečnosti, aby se na ni znovu naladili. Lidé jsou magičtí a je jich mnoho.“</p>
<p>„Takže jedí lidské kosti, aby se tady mohli zjevit, i když je magie slabší?“</p>
<p>„Pravděpodobně je vypijí. Rozdrtí je magií na prach a pak ho smíchají s mlékem. Barbarské praktiky.“</p>
<p>Promnula jsem si tvář. Jednoduchá vysvětlení byla většinou ta správná. Jíst lidi by bylo logisticky složité. Příliš mnoho masa. Kostní moučka dávala větší smysl. <emphasis>Tady máte morkový smoothie, skvělý start do každého dne.</emphasis> Chtělo se mi zvracet.</p>
<p>Roland ke mně natáhl ruku a pohladil mě po rameni. „Většina z nich se s námi nikdy nezaplete, ale ti, kdo se rozhodnou spojit s lidmi, jsou morovou ránu tohoto světa. Morem, který jednoho dne vyléčím.“</p>
<p>„Otče…“</p>
<p>„Ano, Kvítku?“</p>
<p>„Pokud musí vypít ten kostní prášek, aby se mohl zjevit během magie, kolik lidí bude muset zabít, aby přežil během vlády technologií?“</p>
<p>„Stovky tisíc,“ řekl otec.</p>
<p>„Mohla bych do té kapesní říše vejít a zabít ho?“</p>
<p>„Nedostaneš se tam bez povolení.“</p>
<p>„A co kdyby mi to povolení udělil?“</p>
<p>„Pak by bylo velmi pošetilé tam vstoupit.“</p>
<p>„Ale kdybych…“</p>
<p>„Zakazuji ti to.“</p>
<p>Aha, za to, a ještě za dolar někde dostane šálek špatného kafe. Nebyl zrovna v pozici, kdy by mi mohl cokoliv zakazovat.</p>
<p>Roland ztišil hlas. „Kdyby se ti nějak podařilo skončit v jeho panství, nic nejez, ani nepij. Pokud bys tam cokoliv pozřela, připoutá tě to k jeho říši a staneš se na krátkou dobu poddaným jeho moci. Odezní to, pokud tě nebude dál krmit. Dokud nesníš cokoliv, co ti předloží, můžeš odejit kdykoliv chceš, a nic v jeho doupěti ti nemůže ublížit. Jen si začneš přát, aby ses vrátila zpátky, mlhy se rozplynou, a ty se vrátíš do našeho světa. V jeho říši jsi duchem. Nemůže tě zranit, ale ani ty ho nemůžeš zranit na oplátku. Ale nikdy bys to místo neměla navštívit, Kvítku. Draci jsou nevypočitatelní a v ovládání magie předčí i nás. Jsou to dobří manipulátoři.“</p>
<p>Curran zdvihl obrovskou hlavu. Ústa měl zakrvácená. Zapotácel se dál od mrtvoly, obrovská šelma jako z noční můry, příliš velký, aby mohl být skutečný.</p>
<p>„Poslal svého šampiona, aby se mnou bojoval,“ pověděla jsem mu.</p>
<p>„Kde je ten šampion teď?“</p>
<p>„Mrtvý.“</p>
<p>Otec se usmál.</p>
<p>„Poslal jsi asasíny, aby zavraždili tvého vnuka. Tvého jediného vnuka. Chtěli ho zabít a sníst ho. Jsi odporný, otče. Jak se vůbec dokážeš ráno dívat do zrcadla?“</p>
<p>„Co se s těmi asasíny stalo?“</p>
<p>„Zabila jsem je.“</p>
<p>„Já vím,“ řekl. „Cítil jsem, jak zemřeli.“</p>
<p>„Tvůj vlastní vnuk.“</p>
<p>Znovu se na mě usmál. „Sahanu začínali dělat potíže.“</p>
<p>Jen jsem na něj zírala, neschopná slova. „Páni. Prostě páni. Využil jsi mě, abych se postarala o tvůj kult.“</p>
<p>Pokrčil rameny. „Využila jsi mě, abys zachránila ženu, která mě zradila. Řekl bych, že jsme si kvit. Navíc, mému vnukovi nehrozilo žádné nebezpečí. Jsi moje dcera, Kvítku. Jsi výjimečná.“</p>
<p>„Nejsme si kvit. Ani zdaleka. Jestli se pokusíš Conlanovi znovu ublížit, přísahám, že tě zabiju.“</p>
<p>Tělo lva se sevřelo v podivné křeči. Propnul záda a pak trhl hlavou k obloze. Rozevřel doširoka obrovské čelisti. Sluneční paprsky se mu odrazily od tesáků delších než mé nohy. Zařval, oči mu zlatě zaplály. Obklopil ho lehce stříbrný oblak, praskalo v něm bouřlivou energií. Ze zad mu vyrazily dva výrůstky. Zavrčel a rozevřel je ve dvě černá křídla.</p>
<p><emphasis>Tak, a je to. Už je toho na mě příliš.</emphasis></p>
<p>Žoldáci křičeli a vyli. Pohled na Barabášově tváři by dokázal vyslat letku kosmických lodí.</p>
<p>„Někteří se bohy narodí,“ řekl Roland. „Jiní se k božství dopracují. Varoval jsem tě, že se za něj nemáš vdát.“</p>
<p>Lev zamířil k nám.</p>
<p>Zaševelil vítr. Otec zmizel. Stébla trávy, kde seděl, se pomalu napřimovala zpátky.</p>
<p>Lev se zastavil přede mnou. Složil křídla, sklonil obrovskou hlavu a pomalu a opatrně se položil na trávu, tváří ke mně. Mohl by mě vzít do tlamy celou, a ještě by mu tam zbylo místo na deset dalších.</p>
<p>„Je stříbrný?“ zeptala jsem se.</p>
<p>Nikdo neřekl ani slovo.</p>
<p>„Je stříbrný?“ zopakovala jsem hlasitěji.</p>
<p>„Ano,“ zašeptala Julie.</p>
<p>Vstala jsem, otočila jsem se k nim zády a odešla jsem od něj pryč.</p>
<p>„Chceš si o tom promluvit?“</p>
<p>Ležela jsem na okraji lesů, na měkké trávě. Jizva, jež bývala Kings Row, se rozkládala jen pár metrů daleko. Nebe nade mnou mělo nádhernou modrou barvu, tu a tam po něm pluly roztomilé mráčky jako nadýchané ovečky honící se po rozlehlé pastvině.</p>
<p>„Zlato?“</p>
<p>Curran se posadil vedle mne. Během dramatické proměny si roztrhal šaty. Někde se mu podařilo sehnat kraťasy, ale jinak byl nahý. Vlasy mu spadaly na ramena v blonďaté hřívě.</p>
<p>Otočila jsem hlavu a zadívala jsem se na něj. Tvrdit, že Curran posiluje, by bylo jako říkat o běžci maratonů, že si jde občas zaběhat. V jeho těle se snoubila síla s obratností, které dokázaly dát průchod výbušné moci. Vyzařovala z něj surová, divoká aura, přitahovala mě k němu jako magnet. Důvěrně jsem to tělo znala. A zrovna teď bylo větší. Vyšší, s širšími rameny, ostře vyrýsované. Měl proporce, nad kterými až srdce usedalo, postavu pokrytou svaly tvrdými jako ocel. Byl dokonalý.</p>
<p>Žádný člověk nebyl dokonalý.</p>
<p>Musel být takhle dokonalý už nějakou dobu. Zvláštní, že jsem si toho nevšimla dřív. Nejspíš proto, že ho miluju. Pro mě byl dokonalý vždycky, i se všemi jeho chybami. Zadívala jsem se zpátky na oblohu.</p>
<p>Pohled na obláčky mi zastínila svalnatá paže. Nabízel mi, ať ho do ní praštím.</p>
<p>Zdvihla jsem ruku, stáhla jsem ji z výhledu, a dál koukala na mraky.</p>
<p>„Není to tak zlé,“ řekl.</p>
<p>„Kolik zvířecích bohů jsi snědl krom toho tygra v hradu mého otce a Moccuse tady?“</p>
<p>„Čtyři.“</p>
<p>Jop. Přesně to jsem si myslela. „Zvláštní, že jsi vyjel přesně na tolik loveckých expedic.“</p>
<p>Mlčel.</p>
<p>A moje teta ho v tom podporovala. Nepřekvapovalo mě to, protože ho nikdy neměla ráda. Ta zrada mě zasáhla.</p>
<p>Natáhl se ke mně, aby se mě dotkl na rameni. Jen jsem se posunula o kousek dál.</p>
<p>„Kate…“</p>
<p>„Jsi bůh. Už nejsi člověkem. Tvé myšlenky a činy už ti nepatří. Moje rodina provedla hodně odporných věcí, ale vždy se od božství drželi dál, jako by šlo o lesní požár. A ty, ty jsi skočil přímo do plamenů. Ztratil jsi svou lidskost, Currane. Už se nebudeš moct ovládat. Bude ti vládnout víra lidí, kteří se k tobě budou modlit. Co se stane, až vlna magie skončí? Co když zmizíš?“</p>
<p>Otevřel ústa.</p>
<p>Posadila jsem se. „Jen chci vědět proč. To ti s Conlanem nestačíme? Co jsi vlastně chtěl?“</p>
<p>„Moc,“ pověděl mi.</p>
<p>„Myslela jsem, že nás miluješ.“</p>
<p>„Miluju vás víc než cokoliv na světě.“</p>
<p>„Chápu, kdybych ti nestačila já. Je to na hovno, ale pochopila bych to. Ale jsi zodpovědný i za svého syna. Jak jsi jen mohl?“</p>
<p>Nepodívala jsem se na něj.</p>
<p>„Proč Bílá čarodějka?“ zeptal se.</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Proč bys potřebovala Bílou čarodějku?“</p>
<p>Aha. Nejlepší obrana je útok. „Čarodějky a já ji potřebujeme kvůli rituálu, který oslabí mého otce a pošle ho do kómatu. Aby to zabralo, potřebujeme někoho schopného usměrnit všechnu moc sesterstev. Já to být nemůžu. Má magie se od té jejich příliš liší, ale ona to zvládne.“</p>
<p>„A co se stane, když rituál selže?“</p>
<p>„Kdo mě práskl?“</p>
<p>Povzdechl si. „Nikdo. Viděl jsem ti to na očích, když jsme bojovali s tvým otcem. A co tvoje povinnosti manželky a matky? Co s nimi?“</p>
<p>„Co s nimi?“</p>
<p>„Zabiješ se. Nebo zabiješ jeho, a to zabije zase tebe. Tak nebo tak mě s naším synem opustíš. Myslíš, že Conlanovi bude záležet na tom, že ses obětovala? Kdo ho utěší, až bude plakat, protože nejsi u něj?“</p>
<p>„Bude naživu, aby mohl plakat. Ty budeš naživu. Jen na tom jediném mi záleží. S otcem jsme propojení. Dokud žije jeden z nás, ten druhý přežije také. Myslíš, že to chci?“ otočila jsem se k němu. „Udělala bych cokoliv, jen abych s vámi měla víc času. Deset let. Pět. Jeden rok. Jakoukoliv dobu, abych mohla být s vámi oběma. Ale blíží se. Už se pokusil Conlana zabít. Náš syn bude v bezpečí jedině tak, že otce prostě odstraním.“</p>
<p>„Roland nebude jediným nepřítelem, kterého Conlan bude mít.“</p>
<p>„Ano, ale zrovna teď je tím nejhorším. Nechci to udělat, Currane. Netěším se na to. Ale pokud musím umřít, aby náš syn přežil, abychom zastavili mého otce, tak toho zkurvysyna zabiju, i když u toho zemřu taky.“</p>
<p>„To mi došlo,“ oznámil mi suše.</p>
<p>„Když to budu muset udělat, nepokoušej se mě zastavit.“</p>
<p>Natáhl se ke mně a stiskl mi ruku. Nechala jsem ho.</p>
<p>„Nezastavím tě,“ řekl. „Je to tvůj život. Co s ním uděláš je jen na tobě. Už jsem se tě snažil zastavit dřív, když sis něco usmyslela, a nikdy to nevyšlo. Nemá to cenu. Uděláš to, co uděláš.“</p>
<p>Čekala jsem hádku. Tohle šlo až příliš snadno.</p>
<p>Věnoval mi svůj pohled Pána šelem. „Ale když budu souhlasit, musíš přijmout, že udělám všechno ve své moci, abych se ujistil, že nebudeš muset zajít tak daleko.“</p>
<p>„Včetně toho, že se staneš bohem.“</p>
<p>„Včetně toho. Potřeboval jsem vylepšení. A to se dalo získat jedině takhle.“</p>
<p>„Ale vždyť nejsi sám sebou, Currane.“</p>
<p>Ukázal mi zuby v širokém úsměvu. „Pořád jsem to já.“</p>
<p>„Kecy. Viděl jsi Barabášův výraz? Co se stane, až tě kožoměnci začnou uctívat?“</p>
<p>„Nedostanou tu možnost. Všechno to spěje k závěru, ať tak nebo onak.“ Řekl to se strašlivou konečností.</p>
<p>Božství už se nedalo vzít zpátky. Bylo smrtelné. Bude ho stravovat, pomalu, ale jistě, postupně ho bude měnit, dokud můj milovaný muž nezmizí. Věděl to, ale stejně to udělal.</p>
<p>A udělal to pro mě. Obětoval svou svobodnou vůli, abych přežila. <emphasis>Ach, Currane</emphasis>.</p>
<p>Pokud nějak přežijeme, zůstanu s ním věčně, a budu žít pro ty záblesky mého starého Currana v novém bohovi.</p>
<p>„Co se stane, až magie skončí?“</p>
<p>„Nic se nestane. Erra mou božskou podstatu drží pod palcem. Nemám jí v sobě ještě tolik, abych se stal bohem. Budu v pohodě.“</p>
<p>Přitáhl mě k sobě, objal mě pažemi a nadechl se mého pachu. „Nikdy tě nenechám jít.“</p>
<p>Opřela jsem si hlavu mezi jeho krk a rameno. „Musíš.“</p>
<p>„Ne.“ Políbil mě do vlasů. „Ty a já, Kate. Jsme navždy. Conlan vyroste a půjde si svou vlastní cestou, a my dva tu budeme stále, budeme se dohadovat, kdo tentokrát zachrání koho.“</p>
<p>Držel mě, zatímco jsem mu tiše plakala na rameni a přála si ze všech sil život, který nedostanu. K čemu je vám nesmrtelnost, když ji s vámi nemohou trávit vaši milovaní?</p>
<p>Poprvé v životě jsem zatoužila, aby magie nikdy nepřišla.</p>
<p>Konečně jsem přestala. Slzela jsem jen pár minut, ale připadalo mi to jako celá věčnost.</p>
<p>„Budeme to muset oznámit Konkláve,“ řekla jsem.</p>
<p>Curran se zašklebil. „Ano. Nebude se jim to líbit. Ohňového mága by přijali, ale drak není něco, s čím by se dokázali vyrovnat.“</p>
<p>Věděla jsem to. Luther mi to jednou vysvětloval. Žili jsme ve věku chaosu, nikdy jsme netušili, jestli zrovna vyhraje magie nebo technologie, a co si na nás přichystají. Lidská mysl nebyla stvořena k tomu, aby se vyrovnávala s neustálou nejistotou. Namísto toho hledala řád a pravidelnost, nějaké vzorce, druh logické rovnice, kdy po určité události vždy následovaly jisté následky. Voda se vypařovala, když jste ji zahřáli do bodu varu. Slunce vycházelo na východě a mizelo na západě. Všechny magické vlny nakonec opadly. Podařilo se nám chaosu ustanovit pravidla. Tahle niterná přesvědčení nás udržovala při zdravém rozumu a my je ochraňovali za každou cenu, jinak by se ten dům logiky postavený na podobných základech zhroutil a nás by ovládlo šílenství.</p>
<p>Takové niterné přesvědčení bylo, že se „prastará bytost nemůže zjevit, pokud zrovna neprobíhá magická erupce“. Drak byl obrovský tvor s takovou mocí, schopný takové ničivé síly, že by se tomu nic v našem arzenálu nedokázalo vyrovnat. Šlo o podobnou myšlenku, jako že do nás uhodí meteorit. Teoreticky jsme si všichni uvědomovali, že každou chvíli může spadnout z vesmíru obrovská hořící skála a zabít nás, ale odmítali jsme se nad podobnou možností pozastavit. Představa, že by se drak mohl zjevit kdykoliv, napadnout město a neexistovala by proti tomu jakákoliv obrana, byla tak děsivá, že naše mozky prostě šláply na brzdu a podobnou možnost zavrhly. A tenhle drak se nejenom zjevil, ale byl chytrý, choval se prohnaně. Měl armádu a chtěl s ní dobývat. Budeme potřebovat neprůstřelné důkazy, abychom zvládli hlavy všech na Konkláve vytáhnout z písku.</p>
<p>„Vím, že Konkláve nám neuvěří,“ řekla jsem. „Budeme je muset přesvědčit.“</p>
<p>„Budeme muset přesvědčit celé město,“ pohladil mě po paži. „Máme jen jedinou šanci, abychom tu koalici vybudovali. Pokud za nimi přijdeme s ohnivým mágem a Neig se zjeví jako drak, vyjde najevo, že jsme to věděli a vědomě ten fakt skryli.“</p>
<p>„A spojenectví se pak rozpadne.“</p>
<p>Přikývl. „A když přijde tvůj otec, nezůstane nikdo schopný s ním bojovat.“</p>
<p>Džíp zamířil pryč. Plavovlasá řidička prudce zahnula do zatáčky. Julie.</p>
<p>„Kam jede?“ zamyslela jsem se nahlas.</p>
<p>„Kdoví.“</p>
<p>Když jsme mířili zpátky k vypálené jizvě ve tváři krajiny, zadívala jsem se na něj. „Měl bys to vzdát a nechat si narůst hřívu.“</p>
<p>„Mhm. A pak můžeme zůstat vzhůru dlouho do noci, ty mi ji můžeš zaplést a zavázat do ní pentličky…“</p>
<p>„To nechceš ukázat své hezké lokny, Zlatovlásko?“</p>
<p>„Já ti dám lokny!“</p>
<p>Zdvihla jsem obočí. „To má být nějaká výhrůžka?“</p>
<p>„Počkej a uvidíš.“</p>
</section>
<section>
<p>14.</p><empty-line /><p>Zavěsila jsem a ošklivě se na telefon zadívala. Nezakvičel a neprchl, aby se schoval pod kuchyňský stůl. Škoda.</p>
<p>Paprsky ranního slunce pronikaly skrz okna dovnitř. Druhá půlka mé ranní kávy pomalu chladla v mém oblíbeném hrnku. V domě vládlo ticho.</p>
<p>Včera v noci jsme dorazili domů, převzali si syna od Marty, udělali to nejnutnější minimum, abychom si udrželi jakous takous osobní hygienu, a pak všichni tři usnuli jako dudci na naší obrovské posteli. Měla jsem noční můru, že během noci převzaly vládu technologie a roztrhaly Currana na kusy. Vzbudila jsem se pokrytá studeným potem. Zabralo mi pár minut v Curranově náruči, než ten panický strach konečně povolil.</p>
<p>Jakmile jsme vstali, George přišla k nám, vzala si Conlana a rozdělili jsme se. Curran zamířil k George, aby obtelefonoval účastníky Konkláve, a já jim zase volala od nás z domu. Nechtěla jsem, aby odešel. Magie vydržela celou noc. Mohla opadnout každou minutou, ale on se choval, jako by se nic nedělo. Nikdo nevěděl, kolik z něj v téhle chvíli bylo lidského a kolik božského, a teta byla stále mimo dosah. Ale trávit celý den s manželem a viset na něm, abych se ujistila, že nezmizí, nepřipadalo v úvahu. Museli jsme svolat Konkláve a přinutit všechny hlavouny Atlanty, aby se sešli na jednom místě, bylo příjemné asi jako trhání zubů, a ještě méně zábavné.</p>
<p>Telefon zazvonil.</p>
<p>„Tady je Amy ze Sluníčkové realitky…“</p>
<p>„Vymažte mě z vašeho seznamu, kam voláte, nebo vás najdu a přinutím vás litovat.“ Zavěsila jsem. Výborně. Už jsem přešla k výhrůžkám. Co za sadistického parchanta zavolá na stejné číslo za poslední týden dvacetkrát a nutí naprosto cizí lidi, aby mu prodali dům?</p>
<p>Upila jsem kávu. Tohle byla první chvíle klidu za několik dní, kterou jsem měla jen pro sebe. Uvědomovala jsem si, že bych měla promyslet spoustu věcí, ale nedostala jsem šanci, když se odehrávaly, a teď jsem k tomu nedokázala sesbírat dost energie.</p>
<p>Curran teď byl teofág jako Christopher, jen pokročil mnohem dál. Snědl šest vtělení různých zvířecích bohů. Jen čas napoví, jestli přežije příchod technologií. Když jsem nad tím přemýšlela, připadala jsem si, jako bych s odhaleným krkem čekala, až dopadne sekera.</p>
<p>Julie zmizela hned po Rowenině záchraně. Obvolala jsem Dereka a Cech, ale všichni ji viděli naposled, když odjížděla z Kings Row s plynem přišlápnutým k podlaze. Vrátí se. Když někam odjela, obvykle pro to měla dobrý důvod.</p>
<p>Drak se chystal napadnout město. Drak, jehož bratr vyvraždil většinu mé rodiny. Až to Eřře konečně povím, vyletí z kůže. Musela mít podezření, že v tom má drápy drak, ale pochybuju, že by dokázala odhadnout, že ten současný a její pradávný nepřítel byli příbuzní. Ta konverzace bude prostě příjemná, to jsem věděla.</p>
<p>Museli jsme přesvědčit město, že se ho chystá napadnout drak. Bez důkazů.</p>
<p>A můj otec se stále chystal zaútočit.</p>
<p>Měla jsem pocit, že na tohle nemám dost času, ani sil.</p>
<p>Alespoň že Rowena zůstala naživu. Alespoň něco se mi podařilo.</p>
<p>Někdo zaklepal na dveře. Přešla jsem k nim a otevřela je.</p>
<p>Na prahu stál Saiman, v jedné ruce nesl obrovskou lampu v Tiffanyho stylu, která by se hodila někam na noční stolek, a v druhé sportovní tašku.</p>
<p>„To ses rozhodl vzdát života v bohatství a intelektuální převahy, a teď je z tebe podomní prodavač lamp?“</p>
<p>„Vážně vtipné,“ odtušil. „Možná jsem přišel na způsob, jak komunikovat se Suannim.“</p>
<p>Ustoupila jsem stranou, vpustila ho dovnitř a zavřela za ním dveře.</p>
<p>„To jsou další kusy ze sbírky Davida Millera?“ zeptala jsem se.</p>
<p>David Miller byl magickou verzí učence idiota. Krutá hříčka přírody nebo osudu. Nedokázal vůbec používat magii, ale každý předmět, který během života používal, získal nějakou náhodnou kouzelnou moc. Saiman utratil jmění, aby po Millerově smrti získal jeho majetek.</p>
<p>„Ne,“ řekl Saiman. „Kde je?“</p>
<p>„Ve sklepě. Půjdu první.“</p>
<p>Vedla jsem ho dolů. Adora vzhlédla od knihy, opovržlivě se na něj zadívala a znovu se začetla.</p>
<p>Saiman postavil lampu na noční stolek u Yu Fonga, zastavil se a pozorně si ho prohlížel.</p>
<p>„Co se děje?“ zeptala jsem se.</p>
<p>„To je celkem výjimečný obličej,“ poznamenal Saiman.</p>
<p>Někde v mé budoucnosti, jestli se jí dožiju, se ukáže Saiman a bude mít Yu Fongovu tvář. Ach jo.</p>
<p>Saiman poklekl, rozepnul tašku a odtamtud vytáhl roli látky, zabalenou do plastu. Rozvázal uzel a rozložil na zemi kobereček. Starý běhoun musel mít kdysi dávno zářivé barvy, ale modré a rudé květy kroutící se na jeho líci vybledly tak, že se zdály béžové. Saiman z tašky vzal čajovou svíčku a položil ji na stůl vedle lampy. Konečně vytáhl krabičku.</p>
<p>„Nastav ruku.“</p>
<p>Nabídla jsem mu dlaň. Otevřel krabičku a z ní mi do ruky vytřepal zářivý ametyst. Velký jako vlašský ořech, pulzoval oslňující barvou.</p>
<p>„Nepouštěj ho, nebo kouzlo zlomíš.“ Saiman vytáhl krabičku zápalek. „Ta lampa pochází z Cunninghamské nemocnice, ze zařízení v Nové Anglii, specializujícího se na ošetřování pacientů v kómatu. Nespočet lidí sedělo v jejím světle a přálo si každou částečkou své bytosti, aby mohli ještě alespoň jednou promluvit se svými milovanými.“</p>
<p>A všechna ta energie, ta láska, žal a smutek se vtělily do světla jedné lampy. Skrývalo se v ní tolik zoufalství.</p>
<p>„Bude ho to bolet?“ zeptala jsem se.</p>
<p>„Lampa ho nevzbudí z kómatu. Ale pokud se všechno podaří, budeme s ním moci mluvit. Čajová svíčka poplane zvýšenou rychlostí. Budeme na to mít asi tak pět minut. Připravená?“</p>
<p>„Připravená.“</p>
<p>Saiman rozsvítil svíčku. Lampa cvakla a rozzářila se. Napájecí šňůra byla u ní, omotaná kolem těla lampy. Nikdo ji nezapojil, a přesto zářila povědomým elektrickým světlem.</p>
<p>„Yu Fongu?“ oslovila jsem Suanniho. Ametyst mě studil v dlani.</p>
<p>„Ano…“ ozval se jasně mužský hlas.</p>
<p>„Tady je Kate Lennartová. Jsi v kómatu v mém domě. Jsi v bezpečí.“</p>
<p>„Uvědomuji si své okolí,“ řekl.</p>
<p><emphasis>Tak fajn.</emphasis> „Můžeme ti nějak pomoci?“</p>
<p>„Hojení, které potřebuji, je mimo schopnosti člověka. Ptejte se. Marníte čas.“</p>
<p>Svíčka se mi roztékala před očima. Měl pravdu. Musela jsem přejít k věci. „Pověz mi o tom drakovi, který tě napadl.“</p>
<p>„Zešílel. Jsme starý druh. Existují tradice. Pravidla chování. Nemůže slepě zaútočit na cizího draka bez provokace.“</p>
<p>„Jak velký byl?“ chtěl vědět Saiman.</p>
<p>„Ještě jsem neviděl žádného tak velkého. Ani můj nejstarší bratr se mu nevyrovná.“</p>
<p>„Jak ho můžeme zabít?“ pokračovala jsem.</p>
<p>„Kolik toho víte o dračích říších?“ zeptal se Yu Fong.</p>
<p>„Dračí říše je kapsa v realitě,“ řekl Saiman. „Záhyb v tkanině prostoru, kde čas a fyzikální omezení mají jiný význam. Obvykle je ukrytý na místě, kam je nutné vstoupit. V jeskyni, v paláci, ve strži, někde, kde se setkávají dva odlišné prostory a existuje mezi nimi hranice.“</p>
<p>Podívejme, jak se Saiman rozjel. „Místo, kam nemůže vkročit nikdo, koho drak nepozve,“ dodala jsem. „Dokud návštěvník nic nesní, ani nevypije, drak by jej neměl být schopný zranit.“</p>
<p>„Ale co tu kapsu tvoří?“ zeptal se Yu Fong. „Co ji drží zavřenou?“</p>
<p>„To nevím,“ pověděla jsem mu.</p>
<p>„Jde o kotvu. Každý drak jednu má. Jde o předmět, který má pro ně obrovskou cenu. Může jít o meč, knihu, báseň zapsanou na svitku. Něco, čeho si ceníme nadevše. Vkládáme do toho všechnu naši moc. Spíme s tím, olizujeme to, koupeme to v naší krvi a magii. Držíme si to při sobě. Je pravda, že nás v doupatech čas neovlivňuje stejně, ale na čase stále záleží. Čím víc času uplyne ve světě mimo, tím je kotva silnější. Jde o základní pilíř, kolem kterého se točí celá říše. Drak tak starý jako ten šílený parchant bude mít kotvu nezměrné síly. Může na ni zavolat a ona ho přenese domů.“</p>
<p>Kruci.</p>
<p>„Nemůžeme ho zabít,“ řekl Saiman. „Pokud se nám nějak nepodaří ho usmrtit okamžitě, zavolá na svou kotvu a stáhne se do své říše.“</p>
<p>„Ano,“ souhlasil Yu Fong.</p>
<p>Do háje. Do háje, do háje, do háje! „Dá se kotva zničit?“</p>
<p>„Jde o předmět s velkou mocí. Kdybyste ho chtěli nějak zničit, říše by vám spadla na hlavu.“</p>
<p>To neznělo moc dobře.</p>
<p>„Máte knihu,“ upozornil nás Yu Fong. „O malých lidech. Vejdou do drakova doupěte a ukradnou mu jeho ko…“</p>
<p>Svíčka dohořela.</p>
<p>„O malých lidech?“ zopakovala jsem.</p>
<p>Saiman zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Můžeme provést další sezení?“ zeptala jsem se.</p>
<p>„Teď ne. Budeme muset čekat nejméně dalších dvacet čtyři hodin.“</p>
<p>Povzdechla jsem si.</p>
<p>„Alespoň máme potvrzení od nezávislého zdroje,“ utěšoval mě Saiman.</p>
<p>„To nám fakt hodně pomůže.“ Při Konkláve budou lidé, kteří by trvali na tom, že je drak falešný i ve chvíli, kdy by je opékal vlastním dechem.</p>
<p>Nikdy nic nešlo jednoduše.</p>
<p>„Drak?“ Nick se na mě zadíval zpoza stolu.</p>
<p>Tři rytíři z Wolf Trap se rozestoupili za ním. Rytíř střelec Cabrerová mě pozorovala jako kobru plivající jed. Rukou stále sjížděla k pochvě meče, ale zbraně byly na Konkláve zakázané, takže nahmatala jen vzduch. Chápala jsem to.</p>
<p>„To jsem snad koktala?“ Upila jsem kávu. Stručně jsem jim popsala události v Kings Row a mou konverzaci s Neigem.</p>
<p>Všude kolem stolu se lidé ustaraně mračili.</p>
<p>Snažili jsme se všechny sehnat už ráno, ale než se nám podařilo přesvědčit veškeré mocnosti v Atlantě, aby se přesunuly do Riversovic Steakhousu, bylo osm večer. Obvykle jsme se setkávali v Bernard’s, na neutrálním území, ale potřebovali jsme soukromí, a v Bernard’s obsluhovali luxusní klientelu a odmítali na noc zavřít, aby nám vyhověli. Rebecka Riversová zavřela restauraci, postavila člena kuchyňského personálu u dveří a nalévala nám tolik kávy, kolik jsme jen chtěli, takže jsem měla chuť ji obejmout. To nutkání mě znepokojovalo.</p>
<p>Všichni významní představitelé tu byli. Nick a Řád naproti nám. Jim, Dali, Robert a Desandra po jejich pravici. Ghastek, Rowena, zavinutá do pláště s kápí staženou do obličeje, a Ryan Kelly, byznysmen každým coulem až na jasně fialové číro. Rudá garda, Magická univerzita, čarodějky reprezentované Jevdokií společně se dvěma mladšími ženami, které byly obě nejspíš jejími dcerami. Volhové, vysoký, vyzáblý Grigorij, jeho bratr Vasilij, uctívající Běloboga, a Roman. Teddy Jo a dva další lidé reprezentující novopohany. Saiman tam šel sám za sebe a Luther zastupoval Biohazard. Dokonce i druidi se ukázali, Drest v bílém rouchu bez poskvrnky, vážný a důstojný. Naše pohledy se setkaly. <emphasis>Jo, jo, ať už se vyšňoříš sebevíc, pořád jsem tě viděla, jak běháš po lese, oděný do zvířecích kožek a jsi pomalovaný namodro.</emphasis></p>
<p>„Takže si to vyjasněme,“ řekl Nick.</p>
<p>A je to tady. „Kéž bys to tak zvládl.“</p>
<p>„Tvrdíte mi, že nás hodlá napadnout drak z magické kapesní dimenze i se svou armádou.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„A chce, aby ses stala jeho královnou.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„A oprav mě, jestli se mýlím, ale technicky vzato jsi princezna, nebo ne?“</p>
<p>Vyskočit na stůl a praštit ho do tváře by při utužování spojenectví mohlo zapůsobit kontraproduktivně.</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Curran vedle mě se lehce pootočil a zadíval se na Nicka. Nemusela jsem se tam mrknout ani koutkem oka, abych věděla, že mu zezlátly oči.</p>
<p>Nick se zadíval na ostatní u stolu. „Dobře, dámy a pánové, právě se nám naskytlo dobrodružství Dračího doupěte. Zlý drak chce ukrást naši princeznu pro své zlolajné plány a ona hledá nějaké rytíře v zářivé zbroji, aby ji zachránili.“</p>
<p>Kolem stolu zazněl nervózní smích.</p>
<p>„Už jsi skončil?“ zeptala jsem se.</p>
<p>„Ne, jen jsem se rozehříval. Viděli jste vlastně toho draka v jeho dračí formě?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Proč si myslíte, že jde o draka?“ zeptal se Phillip z Magické univerzity.</p>
<p>„Jedna z pohanských frakcí mi dodala informaci, že jím je.“</p>
<p>„Která frakce?“ zeptal se Robert.</p>
<p>Druidi se tvářili naprosto nevinně. Ne, odtamtud pomoc nepřijde.</p>
<p>„Pohanská frakce si přeje zůstat v anonymitě.“</p>
<p>„Můžu se za to zaručit,“ ozval se Roman. „Byl jsem tam.“</p>
<p>„Oddával jsi je a jsi s ní příbuzný skrze její matku,“ řekl Nick. „Nejsi zrovna nezaujatou třetí stranou.“</p>
<p>Volhové vypadali, jako by je rytíř propleskl rybou.</p>
<p>„To zpochybňujete slovo mého syna?“ zahřímal Grigorij.</p>
<p>Nick otevřel ústa.</p>
<p>„Také máme potvrzení od Yu Fonga,“ ozval se Saiman. „Získané skrze magické prostředky.“</p>
<p>Phillip se na něj krátce zadíval. „Nech mě hádat, magické znamená, že jsi to dokázal provést jen ty a nedá se to provést znovu kvůli nějaké technické záležitosti?“</p>
<p>„Co tím naznačuješ?“ zeptal se Saiman ledově.</p>
<p>„Ten drak,“ přerušil je Curran.</p>
<p>„Ano, ten drak,“ přidal se Nick. „Viděl ho opravdu někdo?“</p>
<p>„Máte o něm nějaké důkazy?“ vyzvídal dál Phillip. „Šupiny, drápy…“</p>
<p>Rowena nechala kápi spadnout na ramena. Phillip ztichl.</p>
<p>„Upřímnou soustrast, že jste si to musela vytrpět,“ řekl Robert. „Mohu se zeptat na pár otázek?“</p>
<p>„Jen do toho.“</p>
<p>„Kings Row se nachází mimo hlídkovací trasy Lidu. Co jste tam dělala?“</p>
<p>„Byla jsem tam navštívit kamarádku. Vydala jsem se tam ve vlastním volném čase a vzala si s sebou jednoho upíra jako osobní ochranku.“</p>
<p>„Jakou kamarádku?“ naléhal Robert dál.</p>
<p>„Souvisí to s tím nějak?“ zeptal se Ghastek.</p>
<p>Rowena zdvihla ruku. „Odpovím. Jeden z mých tovaryšů zemřel. Zanechal po sobě těhotnou snoubenku. Měla jsem ho v oblibě, a tak čas od času navštívím ji i jeho dceru.“</p>
<p>„Zvládla jste je navštívit?“</p>
<p>„Ne. V její rodině se vyskytla nějaká naléhavá záležitost, a tak za nimi vycestovala pryč ze státu. Nechala mi u souseda vzkaz.“</p>
<p>Alespoň ona a její dcera přežili.</p>
<p>„A co se stalo pak?“ zeptal se Robert.</p>
<p>„Když jsem vyšla z domu souseda, na ulici stála armáda.“</p>
<p>V síni byste slyšeli spadnout špendlík.</p>
<p>„Šlo o válečníky,“ řekla. „Oblečené do plné zbroje. Zabíjeli lidi na ulicích. Pokřivení tvorové jim sloužili jako psi. Vbíhali do domů a vytahovali odtamtud lidi.“</p>
<p>„Co jste udělala?“ pokračoval Robert.</p>
<p>„Jsem Paní mrtvých.“ V očích jí zaplál chladný oheň. „Udělala jsem, co se dalo. Zabila jsem jich tolik, kolik jsem jen zvládla. Nakonec obklíčili mého upíra i mne. Uvědomila jsem si, že neuniknu, tak jsem poslala svého nemrtvého na území In-Šineár. Válečníci mě pak odvlekli ulicí pryč.“</p>
<p>A zatímco ji vlekli, hnala svého upíra tak daleko, jak jen zvládla, a ujistila se, že bude zajištěný, aby nikoho nezabil. A když jejího nemrtvého honili jeddimur, použila vlastního upíra, aby ho uvěznila. Ghastekův tým ho získal a bezpečně ho uzavřel v Kasinu.</p>
<p>„Zajistila jsem upíra, abych se vyhnula dalšímu krveprolití,“ prohlásila Rowena.</p>
<p>Zeptala jsem se jí, kde vzala to kopí zabodnuté do upíra. Nevěděla to.</p>
<p>„A co se stalo pak?“ zeptal se Robert.</p>
<p>„Oheň.“</p>
<p>Čekali jsme.</p>
<p>„Oheň?“ pobídl ji Jim.</p>
<p>„Proud ohně z oblohy. Když jsem se probrala, byla jsem uvězněná ve sloupu roztaveného skla.“</p>
<p>„A přesto jste tady, nepopálená,“ utrousil Nick.</p>
<p>To by celkem stačilo. „Všichni jsme tam byli,“ řekla jsem. „Všichni jsme to viděli. Musela jsem zavolat svého otce, abych se z toho dostala.“</p>
<p>Rytíř ochránce se naklonil dopředu. „A tady to máme. Všechen ten čas nám tady vykládáš, jak se připravuješ na boj proti němu, ale jsou to jen kecy, protože jakmile se něco podělá, utečeš za papínkem.“</p>
<p>Já ho zabiju.</p>
<p>„Utekla za papínkem, protože jí záleželo na životě její kamarádky,“ ozval se Curran. „Stejně tak jako jí záleží na životech všech ostatních. A protože má dost rozumu, aby si uvědomila, že Neig přichystal tuhle propracovanou past, aby všem dokázal, že se naše magie nevyrovná té jeho. Teď ví, že to dokážeme.“ Zdvihl ruku a začal vypočítávat na prstech. „Zabila jeho tvory a zachránila Yu Fonga. Zabila jeho šampiona. Neutralizovala jeho magii a navrátila život do Kings Row. Pokročil Řád nějak při identifikaci důvodu, proč v těle toho tvora, které jsme vám poslali, proběhly ony změny?“</p>
<p>„Neměňte téma,“ opáčil Nick.</p>
<p>„To byla otázka, na kterou se dá odpovědět jen ano nebo ne, Feldmane,“ řekl Curran. „Ano nebo ne?“</p>
<p>Všichni se zadívali na Nicka.</p>
<p>„Ne,“ ucedil.</p>
<p>Ha! „Podařilo se Řádu určit původ té magie nebo najít jiné podobné případy?“</p>
<p>„Ne,“ zopakoval Nick.</p>
<p>„Takže k téhle diskuzi nemáš co dodat,“ řekla jsem. „Budeš tady jen sedět a nadávat a stěžovat si a pokoušet se o svou osobní mstu. Tak mě napadá, jestli já jsem princezna, ty jsi rytíř, Nicku. Je to tvůj titul. Rytíři ochránce. Co takhle kdyby sis oblékl tu svou zářivou zbroj a pustil se do ochrany před tím drakem namísto toho, abys spoléhal, že princezna se o tu špinavou práci postará sama?“</p>
<p>Nick se naklonil dopředu. „Chceš po mně, abych přijal fakt, že mytická bytost, kterou nikdo neviděl stovky let a která vyžaduje příliš mnoho magie, aby přežila, hodlá napadnout město s kouzelnou armádou. Existuje i jednodušší vysvětlení.“</p>
<p>„Ráda si ho vyslechnu.“</p>
<p>„Jde o tvého otce.“</p>
<p>Zástupci Lidu i Cechu skupinově otráveně zamručeli.</p>
<p>„Přestaneš už?“ zavrčela jsem na něj. „Už stačilo, Nicku. Přestaň! Nejde o Rolanda.“</p>
<p>„Jak to můžeš vědět? Jsou tady dvě možnosti. Buďto to zorganizoval on, nebo mu při jeho machinacích pomáháš.“</p>
<p>„Sklapni!“ utrhla se na něj Rowena.</p>
<p>„Dává to smysl,“ křikl Phillip. „Nemáme důkaz, že ten drak teoreticky existuje. Z magického hlediska je to nemožné. Vlastně jsem napsal práci…“</p>
<p>„Tvá práce je hromada nesmyslů,“ přerušil ho Luther.</p>
<p>„Přesně tak,“ dodal Saiman.</p>
<p>„Jsem nejvyšší mág. Nikdo se mnou takhle mluvit nebude!“</p>
<p>Kolem stolu se rozléhal křik.</p>
<p>„Budu s tebou mluvit, jak se mi zlíbí!“ vypálil Luther v odpověď.</p>
<p>„Jsi nezvladatelný postrach, Luthere!“ Phillip jeho směrem zatřásl prstem.</p>
<p>„Pro tebe je to doktor Nezvladatelný postrach!“</p>
<p>„Důkazy!“ Nick zdvihl hlas, snažil se překřičet ostatní. „Nemáte důkazy, žádnou zbroj z těch válečníků, žádné šupiny, žádné důkazy!“</p>
<p>„Pověz jim to!“ Grigorij ukázal na Dresta.</p>
<p>„Co jim mám říct?“ zeptal se Drest.</p>
<p>„Ty víš co,“ křikl Grigorij.</p>
<p>„Nemám tušení, o čem to mluvíš,“ houkl Drest nazpět.</p>
<p>„Zbabělče!“ odplivl si Grigorij.</p>
<p>„Senilní hlupáku!“</p>
<p>Druidi a volhové bili holemi do podlahy a vzájemně se pražili pohledy.</p>
<p>„Musíme vzbudit Yu Fonga!“ zařval Phillip. „On toho tvora opravdu viděl. Můžeme se ho zeptat přímo.“</p>
<p>„Jen přes mou mrtvolu!“ utrhla se na něj Dali.</p>
<p>Všichni na straně Smečky se tvářili rozzlobeně.</p>
<p>Jevdokie si povzdechla a obrátila oči ke stropu. Na druhé straně začala Desandra tleskat do rytmu a skandovat: „Bitka, bitka, bitka…“</p>
<p>Otočila jsem se ke Curranovi. „Dělej, zařvi.“</p>
<p>Zavrtěl hlavou. „Ještě ne, nech je, ať se vykřičí.“</p>
<p>Přední dveře se prudce rozletěly dokořán. Dovnitř vešel Hugh d’Ambray, obrovský, v plášti a černé zbroji Železných psů. Následovala ho krásná žena s nepřirozeně bílými vlasy, oděná do modrých šatů.</p>
<p>Nechala jsem meč na parkovišti. To bylo v pořádku. Roztrhnu ho holýma rukama.</p>
<p>Za nimi se dovnitř protáhla Julie.</p>
<p>Vteřinu mi zabralo pochopit, proč se ho Julie nesnaží bodnout do zad. Vlastně to vypadalo, že… vešli dovnitř všichni společně. Jako by vyrazila pryč, aby ho přivedla.</p>
<p>Proč já? Proč? Už toho víc nesnesu, vážně ne.</p>
<p>D’Ambray zdvihl velký vak a vyprázdnil ho na stole. Na dřevě zarachotil kov. Lebka v helmě, dvě dýky, amulety, fotografie piktských symbolů vytetovaných na lidské kůži. Možná bych měla být vděčná, že nám tam nepohodil rozkládající se mrtvolu.</p>
<p>Kolem stolu zavládlo naprosté ticho.</p>
<p>„Přišel jsem vám pomoci s tím dračím problémem,“ řekl.</p>
<p>Nick zfialověl. Curran vedle mě naprosto znehybněl.</p>
<p>„No tak?“ Hugh se zazubil. „Neděkujte mi všichni najednou.“</p>
<p>Bělovlasá žena se usmála a lehce na nás zamávala. „Prosím omluvte ho. Občas zapomíná na své vychování. Jmenuji se Elara. Vy mě možná znáte jako Bílou čarodějku. Tolik jsem o vás slyšela. Ráda vás všechny poznávám. Jsem Hughova manželka.“</p>
<p>Svět se právě postavil na hlavu a pak mě kopl do tváře.</p>
<p>Hugh d’Ambray byl ženatý. Vlastnil hrad. Žil uprostřed divočiny v Kentucky. Poprvé se s Neigovými vojáky potkali víc jak před rokem. Bojovali s nimi a přišli na pár strategií. Rád se o ně s námi podělil. Neměl nejmenší pochybnosti, že je Neig drak. Mohl na bojiště vyslat tři sta Železných psů a osobně je povede, aby nám při boji pomohl. Litoval, že nemůže poslat víc, ale musel jich část nechat, aby bránili hrad. Na oplátku očekával, že mu město Atlanta pomůže s prodejem bylinek.</p>
<p>Prodejem bylinek.</p>
<p>Seděla jsem a naslouchala tomu všemu jako bych se nacházela pod hladinou vody. Nepřišlo mi to skutečné. Bylo to tak bizarní, že to můj mozek odmítal přijmout.</p>
<p>Měl za manželku Bílou čarodějku. Zachytila jsem jednou nebo dvakrát Jevdokiin pohled. Nepřipadala mi šokovaná. Čarodějky to věděly. Julie se na mě ani nepodívala. Vešli dovnitř společně. Vyrazila někam a přivedla ho.</p>
<p><emphasis>Možná je ženatý a žije šťastně v nějakém hradě.</emphasis></p>
<p>Věděla, kde je, a neřekla mi to.</p>
<p>Uvědomila jsem si, že se v místnosti rozhostilo ticho. Všichni se dívali přímo na mě, včetně d’Ambraye. Musel se mě na něco zeptat.</p>
<p>Takže jsem se rozhodla vystřelit naslepo. „Myslím, že si to budu muset promyslet.“</p>
<p>„Měli bychom to odložit,“ souhlasil Ghastek.</p>
<p>„Skvělý nápad!“ Phillip se natáhl k hromadě zbroje na stole.</p>
<p>„Ne!“ Luther ho plácl po ruce.</p>
<p>„Nedotýkej se mě.“</p>
<p>„Tohle jsou ty nejlepší důkazy, co jsme zatím získali!“ zavrčel Luther. „Ty je do pracek nedostaneš.“</p>
<p>„To nejsou,“ řekl Saiman a obrátil se ke Ghastekovi. „Má živý exemplář.“</p>
<p>Luther a Phillip se prudce zadívali na Pána mrtvých. Luther otevřel ústa a pokoušel se něco říct, ale nevyšla z nich ani hláska.</p>
<p>„Má ho už dvacet čtyři hodin, a ještě na něj nikoho neupozornil,“ práskl ho Saiman.</p>
<p>„Jeddimur je majetkem Lidu,“ namítl Ghastek.</p>
<p>Tři odborníci zavřeštěli současně, jako by se najednou proměnili v harpyje.</p>
<p>„To by stačilo,“ zařval Curran.</p>
<p>U stolu se rozhostilo ticho.</p>
<p>Otočila jsem se k Lutherovi. „Ty jsi největší expert na nakažlivou magii.“ Zadívala jsem se na Ghasteka. „Ty jsi největší expert na proměny způsobené magickým virem.“ Otočila jsem se k Saimanovi. „A ty máš rozsáhlé odborné znalosti v několika odvětvích.“ Krátce jsem se zadívala na Phillipa. „A ty jsi profesionální skeptik obávaný pro svou pověst. Pracujte společně.“</p>
<p>Ghastek vypadal zhrozeně. „Ty chceš, abych se…“</p>
<p>„Podělil,“ dokončila jsem.</p>
<p>Zamrkal.</p>
<p>„Pracujte společně. Vydejte pak společnou studii, jestli chcete, je mi to jedno. Jen přijďte na něco, co můžeme použít.“</p>
<p>Curran vstal. Zdvihla jsem se a společně jsme vyšli ven.</p>
<p>Hugh za mnou zamumlal: „To šlo dobře.“</p>
<p>„Dej jim čas,“ pověděla mu Elara.</p>
<p>„Steede,“ oslovil Christophera Hugh.</p>
<p>Zastavila jsem se. Řekne Christopherovi jedno křivé slovo a já ho zavraždím. Koutkem oka jsem dokázala zahlédnout Barabáše. Oči mu teď naprosto zrudly.</p>
<p>„Přežil jsi,“ řekl Christopher.</p>
<p>„Víš, co se o mně tvrdí. Není snadné mě zabít. Mám pár věcí, za které bych se chtěl omluvit.“</p>
<p>„Zastav se u mě doma,“ nabídl mu Christopher. „303 Forest Lane. Promluvíme si.“</p>
<p>Donutila jsem se pokračovat v chůzi.</p>
<p>S Curranem jsme nastoupili do džípu. Zaklínala jsem motor, dokud nenaskočil, a pak jsme vyjeli z parkoviště. Zatímco jsme byli uvnitř, přehnal se déšť. I město se zdálo podrážděné, jako zmoklá kočka.</p>
<p>„Zbláznila jsem se?“ zeptala jsem se.</p>
<p>„Ne,“ broukl.</p>
<p>„To se zrovna stalo?“</p>
<p>„Ano, stalo.“</p>
<p>„Takže po Kings Row Julie vyrazila a sehnala ho.“</p>
<p>„Už to tak vypadá.“</p>
<p>Město ubíhalo kolem nás.</p>
<p>„Přijde ke Christopherovi, prohlásí ‚ahoj‘ a ten ho pozve, ať se staví u něj doma?“</p>
<p>Curran neodpověděl.</p>
<p>„Vsadil Christophera do klece a skoro ho vyhladověl k smrti, a teď si to navzájem odpustí a zapomenou na to?“</p>
<p>„Já nezapomněl,“ utrousil Curran s pochmurným výrazem. „Na Mišmar si pamatuju.“</p>
<p>V Mišmaru jsem skoro zemřela, protože mě tam Hugh teleportoval a pokoušel se mě vyhladovět do bodu, kdy mu na všechno kývnu.</p>
<p>„Pamatuju si na tetu Bé,“ řekla jsem.</p>
<p>Curran neřekl nic.</p>
<p>„Na co se mě to kruci zeptal?“ zeptala jsem se.</p>
<p>„Jestli přijmeme jeho pomoc.“</p>
<p>„Mám pocit, že jsem se zbláznila.“</p>
<p>„Vítej v klubu,“ utrousil.</p>
<p>Šlápl na brzdu a ukázal přede mnou paží. Auto se zaskřípěním zastavilo.</p>
<p>„Co se děje?“</p>
<p>„Podívej.“</p>
<p>Přímo před námi na okraji městského bloku stála velká budova postavená po Změně. Svítilo se tam a v té záři jsem dokázala zahlédnout, že lidé sedí u stolů a u ucha mají telefon. Muselo být tak deset večer. Kdo by komu volal v tuhle hodinu…</p>
<p>Můj mozek konečně zaregistroval ceduli osvětlenou vílampami: „Sluníčková realitka“.</p>
<p>Zadívala jsem se na Currana. „Můžeme? Můžeme prosím?“</p>
<p>Mému manželovi zajiskřily oči zlatem. „Ó ano.“</p>
<p>Nechali jsme motor auta běžet a zamířili ke dveřím.</p>
<p>„Celé tělo nebo bude stačit hlava?“ zeptal se a prokřupal si klouby na rukou.</p>
<p>„Jen hlava.“ Přitáhla jsem k sobě magii. „Tak to vypadá děsivěji.“</p>
<p>Curran zkusil dveře a podržel je pro mě otevřené. No bezva. Bylo odemčeno. Vešla jsem dovnitř. Můj manžel mě následoval.</p>
<p>Od stolu vzhlédla mladá plavovlasá žena. „Zdravím. Jmenuji se Elizabeth. Přišli jste, abyste prodali svůj dům?“</p>
<p>„Elizabeth, je pan majitel tady?“</p>
<p>„Ano, je!“ Vyslovila to, jako by do už tak sladkého tónu přidala ještě další lžíci cukru.</p>
<p>„Můžete ho pro nás sehnat?“ zeptala jsem se.</p>
<p>„Koho mu mám ohlásit?“</p>
<p>„Povězte mu, že za ním přišla Kate Lennartová.“ První pulz mé magie otřásl budovou. „Dcera Nimrodova.“ Silnější pulz. Lidé vzhlédli od svých pracovních stolů. „Krevní čepel Atlanty a její manžel, božský král Curran Lennart.“</p>
<p>Celá budova se otřásala, jako kdyby někdo uhodil do obrovského gongu.</p>
<p>Curranovi pukla lidská tvář a na ramenou se mu místo ní objevila příšerná lví tlama. Můj manžel zařval.</p>
<p>Když jsme dorazili domů, Curran zamířil k Derekovi domů a já zase přes ulici. George otevřela dveře a přitiskla si prst ke rtům. Vkradla jsem se za ní nahoru.</p>
<p>„Kde jsi byla?“ zašeptala. „Derek říkal, že Konkláve skončilo už před hodinou.“</p>
<p>„Museli jsme udělat zastávku.“ Nikoho jsme nezabili. Když Curran zařval, všichni utekli a my si pak s vlastníkem promluvili o vhodné etiketě prodejů po telefonu, hodinách, kdy se volá, a významu fráze „vymažte nás ze svého seznamu telefonních čísel“. Odešel po svých bez jediného škrábnutí, ale byla jsem si docela jistá, že ty nevyžádané hovory ustanou.</p>
<p>Conlan byl ve svém pokoji, spal na posteli. Marta ležela vedle něj, stočená kolem mého syna.</p>
<p>„Nech ho dnes večer mámě,“ pověděla mi George. „Včera ho ztratila. Potřebuje to.“</p>
<p>Nechtěla jsem ho tady nechat. Chtěla jsem ho vytáhnout z postele, vzít ho domů a přitulit se k němu, abych se ujistila, že je v pořádku. Ale spal a stejně tak i Marta. Unikla jsem odtamtud, aniž bych kohokoliv vzbudila.</p>
<p>Když jsem přecházela ulici, všimla jsem si mokrých stop po pneumatikách, vedoucích k suché příjezdové cestě u Christophera a Barabáše. Svítilo se tam.</p>
<p>Měla bych počkat. Bylo pozdě. I na poměry kožoměnců.</p>
<p>Ne, kašlu na to. Napochodovala jsem k domu a zaklepala na přední dveře.</p>
<p>Otevřel mi Barabáš a ustoupil stranou. „To je pro tebe.“</p>
<p>Christopher vyšel z kuchyně s hrnkem čaje v rukou. Byl bosý, oblečený do tepláků a jednoduchého tmavého trika. Oči měl jasné, ani stopa po Deimovi, a světlé vlasy mu rámovaly tvář jako hedvábný závoj. „Pojď dovnitř. Dáš si čaj?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Seženu ti nějaký heřmánkový,“ nabídl mi Barabáš. „Vypadáš, že ho potřebuješ.“</p>
<p>„Zrovna teď bych se musela v uklidňujícím čaji topit, aby mi nějak pomohl.“</p>
<p>„Připravím ti šálek.“ Barabáš zamířil do kuchyně.</p>
<p>Vyzula jsem se z bot, vešla do obýváku a posadila se na pohovce. Christopher vzal zavděk velkým modrým křeslem. Vyzařoval tichou eleganci i ve chvíli, kdy sebou bosý žuchl do křesla.</p>
<p>„Pokračuj,“ vyzval mě.</p>
<p>„Vsadil tě do klece. Týdny tě tam trápil hlady. Byl jsi pokrytý špínou. Krom Rafaela neznám nikoho dalšího, kdo by měl právo ho zabít víc než ty. A ty jsi ho pozval k sobě domů. Pomoz mi to pochopit.“</p>
<p>Christopher se zadíval do hrnku. „Chceš ho zabít?“</p>
<p>Povzdechla jsem si. „Ne. Nechci. Měla bych, protože jeho centurionka zabila tetu Bé, protože Curranovi zlámal nohy, a kvůli Maurovi. Curran ho nejspíš zabije, pokud k tomu dostane příležitost. Ale zrovna teď chci ze všeho nejvíc pochopit tebe.“</p>
<p>„Hugh tě unesl a vyhladověl tě skoro až k smrti. Proč ho nechceš zabít ty?“</p>
<p>„Protože jsem se potkala s vlastním otcem. Trénovala jsem celý život, abych ho mohla zavraždit, a když jsme se setkali, nechala jsem to být. Můj otec má vliv supernovy. Měl Hugha odmala. Tvaroval ho a formoval, a Hugh se proti tomu nemohl bránit. Nikdy nešlo o férový boj. Můj otec je dost zodpovědný za Hugha d’Ambraye. A když už jsme u toho, Hugh je řezník.“</p>
<p>„To je,“ souhlasil Christopher.</p>
<p>Barabáš přišel ke mně a podal mi hrnek horkého heřmánkového čaje. „Napij se.“</p>
<p>Usrkla jsem. Dosedl do koženého křesla, vytáhl z tašky vedle něj složku a začal číst její obsah s perem v ruce.</p>
<p>Upíjela jsem čaj. Pár dlouhých minut jsme seděli v tichosti. Vydechla jsem. Svět se konečně ustálil.</p>
<p>„Tak fajn,“ řekla jsem konečně a položila hrnek na konferenční stolek. „Pověz mi o Hughovi d’Ambrayovi.“</p>
<p>Christopher se usmál. Šlo o drobný úsměv, prostupovala ho lítost. „Poprvé jsem si uvědomil, že něco nesedí, když mě zrovna povýšili na Tribuna, zástupce Morgana, tehdejšího legáta Zlaté legie. Byli jsme v Bostonu: tvůj otec, Morgan, Hugh a já. Roland se chtěl setkat s místním senátorem ohledně nějakých magických zákonů. Setkání proběhlo dobře. Plánovali jsme, že ráno vyrazíme pryč. Nemocnici přes ulici od hotelu zachvátil požár. Stovky lidí skončilo popálených, většinou děti. D’Ambray tam vyrazil. Léčil tam celé hodiny. Ráno se sotva držel na nohou. Morgan mě tam poslal, abych mu vyřídil, že Roland chce odejít.“</p>
<p>Christopher se znovu zadíval do hrnku. „Našel jsem ho pokrytého sazemi. Chodil od dítěte k dítěti, někdy uzdravoval dvě najednou. D’Ambray mi pověděl, že ještě neskončil. Morgan mě tam poslal ještě jednou, nakonec tam vyrazil sám. Nedokázali jsme Hugha od těch dětí odtáhnout. Byl jako posedlý. Když jsme se vrátili, tvůj otec byl vzhůru, seděl v hotelové restauraci, upíjel šálek kávy a sledoval záchranné čety. Zaplatil účet, vyrazil přes ulici a pověděl Hughovi, že je čas jít. Hugh mu pověděl, že ještě neskončil. Zrovna ošetřoval chlapce, možná dvanáctiletého, který se nadýchal horkého kouře. Spálilo ho to zevnitř. Pokaždé, když se nadechl, vydal takový hvízdavý, chraptivý zvuk. D’Ambray se ho pokoušel dát zpátky dohromady. Tvůj otec se na Hugha chvíli díval a pak řekl: ‚Bude to v pořádku.‘ Hugh chlapce pustil na zem a pak nás následoval ven. Na cestě k autům zažertoval ohledně zadku ženské, co procházela kolem.“</p>
<p>Toho Hugha jsem znala. Toho, co vtipkoval a překračoval spálená těla. Hugh, co léčil… zachránil Doolittla. Zachránil i Ascania, ale vydíral mě při tom. Zabil Maura. Mauro byl můj přítel.</p>
<p>„Další dva roky mě zaměstnával Morgan,“ vyprávěl dál Christopher. „Když jsem ho zabil a stal se Legátem, dál jsem Hugha prověřoval. Jako Legát jsem se zodpovídal pouze Rolandovi. Ovládal jsem všechen Lid. Studoval jsem jakékoliv potenciální rivaly stoupající skrz hierarchii Lidu a Hugha také. D’Ambray pro mě nepředstavoval bezprostřední hrozbu. Měli jsme obdobnou moc, ale fungovali jsme odděleně, a nevykazoval žádné známky, že by chtěl zaujmout mé místo. Přesto člověk musí věnovat náležitou pozornost všemu.“</p>
<p>Christopher upil čaj.</p>
<p>„Bolest jiných je Hughovi nepříjemná.“</p>
<p>Skoro jsem se rozesmála. „Hughovi d’Ambrayovi?“</p>
<p>Christopher se mi zadíval do očí. „Připadám ti jako člověk, který by dělal ukvapené závěry?“</p>
<p>Barabáš v křesle se uchechtl.</p>
<p>„Povaha jeho magie je taková, že když vidí zranění, způsobuje mu to tíseň. Ne vyloženě bolest, ale silnou úzkost. Ten mechanismus mu dovoluje, aby přesně identifikoval problém a spravil ho. Cítí nutkání uzdravovat.“</p>
<p>„Popisuješ někoho, kdo je téměř empat, ale namísto emocionální bolesti cítí tu fyzickou. Někdo takový by nikdy vědomě neubližoval ostatním. Hugh je zabiják.“</p>
<p>„Paradox,“ řekl Christopher. „Takže jsem se zeptal sám sebe, jak bych ty dvě jeho stránky dokázal spojit? A pak jsem sledoval tvého otce. To, co ti teď povím, je jen domněnka, ale domněnka založená na pečlivém pozorování a dlouhém zvažování. Věřím, že tvůj otec potřeboval vojevůdce. Chtěl někoho mladého a s velkým množstvím magie. Našel Hugha a pokusil se ho přeměnit v nástroj zkázy, který potřeboval. Na takovou pozici ale hledal psychopata se sadistickými sklony. Hugh nikdy nebyl takový. Jinak byl dokonalý v každém směru. Fyzicky i magicky nadaný, výjimečný bojovník, talentovaný stratég, charismatický, oddaný, rád sloužil, ale nebyl to sadista. Takže tvůj otec využil krevního pouta mezi nimi, aby otupil jeho emoce. Při mnoha příležitostech jsem Hugha pozoroval, jak se rozrušil a přel se s ním. Tvůj otec s ním promluvil a najednou Hugh získal stejný pohled na věc a na zdroji rozrušení už nezáleželo.“</p>
<p>Měla jsem to vidět. Najednou začala spousta věcí dávat smysl. Mišmar dával smysl. Můj otec mu pověděl, aby udělal všechno, co mohl, abych mu vyhověla, a otupil ho dost na to, aby to Hugh provedl.</p>
<p>„Máš s Julií krevní pouto,“ řekl Christopher. „Pověz mi, dá se to provést?“</p>
<p>Povzdechla jsem si. „Ano. Můžu jí vnutit svou vůli. Můžu zařídit, aby jí na něčem nezáleželo. Ale platí se za to vysoká cena.“</p>
<p>Christopher položil hrnek a opřel se do křesla, propletl si prsty a opřel je o koleno. „Jaké jsou následky?“</p>
<p>„Pokud takhle donutíš spolupracovat ty, s nimiž jsi svázaný krví, jejich mysl se nakonec zlomí. Nezůstane po nich nic, až na tvůj odraz. Provedeš jim lobotomii. Moje teta mi dává přednášku na tohle téma alespoň jednou za čtvrt roku, jen pro případ, že bych zapomněla. Má Julii ráda.“</p>
<p>„Mám otázku.“ Barabáš zdvihl prst. „Hugh byl s Rolandem propojený celé dekády, a teď víme, že Roland otupoval jeho emoce. Roland pak to krevní pouto přerušil.“</p>
<p>„Ano,“ potvrdila jsem.</p>
<p>„Proč Hugh není mrtvý?“</p>
<p>Zdvihla jsem ruce. „Protože je to Hugh. Nedá se zabít. Curran mu zlomil páteř a hodil ho do kouzelného ohně, který rozpustil celý kamenný hrad, a pořád je naživu. Neměl by ani být schopný zformovat logickou myšlenku.“</p>
<p>Jméno Železní psi sedělo ve více směrech než jednom. Pes má pevně zakořeněnou touhu potěšit člověka. Když jste si pořídili štěně a vychovali ho do dospělosti, psa jste tak formovali. Vezměte štěně a dejte mu milující domov, a ve většině případů z něj vyroste hodný pes. Vezměte to samé štěně a připoutejte ho řetězem na pozemku, a bude to úplně jiná pohádka. Můj otec vzal hůl a toho psa zbil do bezvědomí pokaždé, když si dovolil vykročit z předem dané cesty. Chudák Hugh. Ale nikdy se neobrátil proti svému pánovi. Nikdy nekousl do ruky držící hůl.</p>
<p>„Ano, můj otec mu vnutil svou vůli, ale to ho neočišťuje od zodpovědnosti za to, že prováděl příšerná zvěrstva.“</p>
<p>„Přesně to mám na mysli,“ prohlásil Barabáš. „Nedá se odhadnout, kolik z toho bylo Rolandovým přičiněním, a kolik provedl on sám. Možná je násilnický psychopat. Mohl se vzbouřit. Neudělal to.“</p>
<p>„Hugh by se nevzbouřil,“ pověděla jsem mu. „Je oddaný. Skutečná otázka zní, s kým teď jednáme? Otcův vliv je pryč. Zbyl jen Hugh. Nikdo z nás neví, co je zač. Provedl tolik zvráceného svinstva. Nejsem si jistá, že se s tím dokážu vyrovnat. Nevím, jestli to v sobě mám. Chci říct, Christophere, vždyť tě vsadil do klece.“</p>
<p>„Tvůj otec mě vsadil do klece,“ řekl.</p>
<p>„Ale Hugh tě tam držel,“ namítl Barabáš.</p>
<p>„Zamýšlela ses někdy nad tím, jak jsem přežil dva měsíce v kleci bez vody nebo jídla?“ zeptal se. „Proč mi neselhaly orgány? Proč jsem neměl žádné boláky, i když jsem seděl ve vlastní špíně?“</p>
<p>„Hugh tě krmil,“ tipla jsem si.</p>
<p>Christopher přikývl. „V noci. Mluvil se mnou.“</p>
<p>Rozhodila jsem rukama. „Neměl tě do té klece vůbec zavírat.“</p>
<p>„Udržel mě naživu.“</p>
<p>Barabáš si povzdechl.</p>
<p>Christopher se zatvářil přísněji, vypadal tak o něco křehčeji. „Vy dva si pamatujete jen muže v kleci. Předtím jsem býval Legátem Zlaté legie. Vraždil jsem, abych se dostal na vrchol. Páchal jsem ohavnosti. A na rozdíl od Hugha z toho nemůžu vinit nikoho jiného než sebe. Přijal jsem všechno, co jsem provedl. Udělal jsem to kvůli moci. Musím s tím žít. Hugh žije se svými vzpomínkami. Bude jen na něm, jestli bude chtít odčinit, co provedl, nebo ne. Já jsem Hughovi odpustil, protože kdybych to neudělal, neexistovala by možnost, že by někdo jako já mohl dosáhnout odpuštění také.“</p>
<p>Vstal a zamířil do patra. Barabáš vyrazil za ním a já se sama vyprovodila ven.</p>
<p>Vešla jsem k nám domů a zamířila dolů do sklepa. Yu Fong byl stále v kómatu. Adora nebyla k nalezení.</p>
<p>Vyškrábala jsem se znovu nahoru a došla do kuchyně. Místnost zalévalo světlo, měkké a hřejivé. Vzduch voněl po pečícím se másle a čerstvé kávě. Curran stál u trouby, opékal tam chleba. Vedle něj ležel talíř s nakrájeným uzeným masem.</p>
<p>Rozepnula jsem popruh s pochvou, Sarrat stále uvnitř, a přehodila jej přes židli.</p>
<p>Tady v kuchyni bylo tak pohodlně. Byli jsme tu jen sami dva. Našeho syna jsem milovala, ale občas bylo fajn dát si krátkou přestávku a nebýt zodpovědná za lidského drobečka.</p>
<p>„Kde je Adora?“</p>
<p>„Poslal jsem ji domů, ať si dá přestávku. Vysprchovat se, vyspat, takové ty věci. Ráno se vrátí.“</p>
<p>Připravila jsem stůl. Nikdy nebudeme obyčejní. Nikdy nebudeme vést bezstarostný život. Ale mohli jsme mít tohle, tiché okamžiky ničím nezkaleného štěstí, vmáčknuté mezi nebezpečí a zoufalství. Pro tyhle chvilky jsem žila.</p>
<p>„Rozhodla jsem se, že dám d’Ambrayovi šanci,“ řekla jsem.</p>
<p>„Myslel jsem si, že to uděláš.“</p>
<p>Nechal poslední krajíc chleba vklouznout na talíř a otočil se ke mně.</p>
<p>„Co mě prozradilo?“</p>
<p>„Většinou dáváš lidem druhou šanci. A třetí. A čtvrtou.“</p>
<p>„To říká ten pravý. Dokážeš s ním pracovat?“</p>
<p>Pokrčil rameny. „Potřebujeme jej i jeho manželku. Vždycky ho můžu zabít později.“</p>
<p>Jeho Chlupatost, dlouhodobý plánovač. „Jednou si s nimi budeme muset sednout, a nakonec si promluvit. Dokážeš se chovat zdvořile?“</p>
<p>Vytáhla jsem blok sýra z ledničky a nakrájela ho na plátky tenké jako papír.</p>
<p>„A ty?“</p>
<p>„Já se chovám vždycky zdvořile.“</p>
<p>Zkřížil paže na prsou. Svaly na předloktích se mu vyboulily. Hmm.</p>
<p>„Vážně?“ zeptal se Curran.</p>
<p>„Někdy vyskočím na stůl a kopnu člověka do tváře, ale vždycky se vší zdvořilostí.“</p>
<p>Postavil se za mě. Jeho dech mě pohladil na kůži. Přestala jsem krájet.</p>
<p>„Se vší zdvořilostí?“ zamumlal. Odhrnul mi vlasy z ramenou. Rty mi škrtl o citlivé místo vzadu na krku. Zachvěla jsem se.</p>
<p>Horce mi přitiskl ústa na kůži. Opřela jsem se o něj zády, zdvihla ruku a vklouzla prsty do jeho vlasů. Nesjel je strojkem na krátko.</p>
<p>„Dnes v noci jsme bez dítěte,“ zamumlal mi do ucha. „V domě krom nás nikdo není.“</p>
<p>„A co Julie?“</p>
<p>„Přespává u Dereka. Myslela, že budeš potřebovat trochu času.“</p>
<p>Potřebovala jsem kompletní výměnu temperamentu, protože kdyby teď prošla dveřmi, křičela bych na ni až do rána bílého.</p>
<p>„Věděla, kde Hugh je.“</p>
<p>„Podle všeho ano.“</p>
<p>Znovu mě políbil. Pažemi mě objal kolem pasu a přitiskl mě k sobě blíž, pletence tvrdých svalů mě hřály. Ano…</p>
<p>„Nemusíme být zticha,“ slíbil mi a stiskl mi kůži na krku na okamžik zuby. Vzplanuly ve mně drobné jiskřičky rozkoše.</p>
<p>„Nemusíme?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Proč si myslíš, že bych nebyla tichá i tak?“</p>
<p>„To má být výzva?“ Rukou mi přejel po zdvižené paži. Dech se mi zadrhl v hrdle. Dotýkal se mě na paži a na tom by nemělo být nic vzrušujícího, ale přesto jako by mi celé tělo zpozornělo, vnímala jsem hladivý postup jeho prstů.</p>
<p>„Chtěl byste, aby byla, Vaše božskosti?“</p>
<p>Zastavil se. „Pořád se na mě zlobíš?“</p>
<p>Otočila jsem se k němu a zadívala se na něj. Opravdu dobře se na něj zadívala.</p>
<p>„Jsi pořád sám sebou?“</p>
<p>Zadíval se na mě šedýma očima, poskakovalo v nich plno zlatavých jisker. „Jedl jsem bohy skoro dva roky. Ty jsi se mnou žila celou tu dobu. Jedli jsme spolu, spali spolu, měli sex. Pověz mi to ty.“</p>
<p>„To nevím,“ zašeptala jsem.</p>
<p>„Tak zkus vody a zjisti to. Pokud nejsi srab.“</p>
<p>„Přeju si, abys to neudělal.“</p>
<p>„Věděl jsem to. Moc se bojíš.“</p>
<p>„Moc se bojím o tebe, ty idiote.“</p>
<p>Přejel mě hodnotícím pohledem. „Jen si to dál namlouvej. Ale bylo by jednodušší si to prostě přiznat.“</p>
<p>„Přiznat si co?“</p>
<p>Ukázal na sebe. „Všechno tohle je na tebe moc.“</p>
<p>Protočila jsem oči. „Máš pravdu. Jo, to bude přesně ono. Zřela jsem tvou božskou mužnost a teď mě přemohlo ženské rozechvění. Moc si fandíš.“</p>
<p>„Neboj, zlato. Budu tě šetřit.“</p>
<p>Do háje s tím. Ovinula jsem mu paže kolem krku a políbila ho. Chutnal jako kafe a Curran. Sevřela jsem jeho ret mezi zuby, jemně ho kousla a pak po něm přejela jazykem. Otevřel ústa a já do nich škádlivě vklouzla jazykem. Zdvihl mě, rukama mi stiskl zadek a polibek mi oplatil, ochutnal na oplátku zase má ústa. Jazykem přejel krátce po tom mém. Prsa jsem měla napnutá až k bolesti. Uvědomovala jsem si celým tělem, že jsem prázdná, a potřebovala jsem, aby mě vyplnil.</p>
<p>„Hraješ si s ohněm,“ pověděl mi a posadil mě na kuchyňský stůl.</p>
<p>„Ne, jen tahám lva za vousy.“ Políbila jsem ho na citlivou kůži na hraně čelisti. Hluboce mužsky zamručel. Znovu jsme se políbili. Svět se omezil jen na žár a ostré vnímání nás dvou. Stáhla jsem mu triko a přejela mu rukama po vyrýsovaných svalech na břiše, tvrdých pletencích na jeho hrudi, po napnutých bradavkách. Líbala jsem ho, dychtivě, vášnivě a nedočkavě.</p>
<p>On ze mě stáhl triko také. Rukou mi vklouzl do podprsenky, osvobodil jedno ňadro, palcem přejel po citlivém hrbolku bradavky. Zalapala jsem po dechu a jen ho políbila silněji. Byl jako v jednom ohni, a když ho budu líbat dostatečně silně, dokážu ho z něj vymámit.</p>
<p>Podařilo se mu sundat mi podprsenku. Zdvihl mě. Ústy našel mé pravé ňadro a přisál se, jazykem vykreslil přes bradavku horkou, drsnou cestičku. Příval rozkoše mě donutil zasténat. Objala jsem ho nohama. Odnesl mě do obývacího pokoje. Nohama jsem se dotkla měkkého koberce. Byla jsem nažhavená, mokrá a nemohla jsem se ho dočkat. Líbal mě, dotýkal se mě, hladil a hnětl. Nemohl se nabažit. Podařilo se mi rozepnout mu džíny a vytáhla jsem ho ven, přejela rukou nahoru a dolů po jeho tvrdém vzrušení, obaleném hedvábnou kůží. Zasténal a přitiskl mě k sobě. Oči mu teď zezlátly. Zdvihl horní ret, ukázal mi zuby.</p>
<p>Podtrhla jsem mu nohy. Byl to klasický chvat, prostý a účinný. Předkláněl se, protože chtěl znovu laskat má ňadra. Na okamžik přenesl všechnu váhu na pravou nohu a já mu ji podrazila. Mohl se mnou na cestě k zemi zápasit, ale namísto toho na ni prostě spadl. Stáhla jsem si džíny a spodní prádlo, strhala z něj ty jeho a dosedla na něj.</p>
<p>Široce se na mě zazubil a v té chvíli na světě neexistoval krásnější chlap. „Jsi na tahu, drsňačko.“</p>
<p>Pořád to byl on. Pořád to byl můj Curran. Zbylo ho ještě dost.</p>
<p>Políbila jsem ho a nechala jeho tvrdost proniknout dovnitř. Měla jsem pocit, že jsem v nebi. Zavrčel a přirazil ke mně. Jela jsem na něm, sladila pohyb jeho boků s mými, cítila, jak mě každý jeho centimetr vyplňuje, klouže v mém žáru. Rukama mi bloudil po prsou, přejel po břiše a dotkl se i citlivého místa mezi mýma nohama. Vykřikla jsem. Zamručel v odpověď.</p>
<p>Jela jsem na něm čím dál rychleji, ztratila jsem se v tom rytmu, dokud ten tlak, jenž se ve mně sbíral, nedosáhl vrcholu a nezalil mě vlnou extáze. A pak byl za mnou a tvrdě přirážel, a pak jsem se ocitla znovu nahoře, a nakonec jsme byli tváří v tvář, zvolnili tempo. Vychutnávali si každičkou minutu. Každá chvíle byla dar. Milovala jsem to všechno. Chuť, vůni, doteky, to, jak se na mě díval, zlatavé jiskřičky v jeho očích, teplo jeho dlaní na mé kůži, to, jak se mu celé tělo napjalo, když se do mě nořil… Znovu jsem vyvrcholila, a tentokrát se mu celé tělo otřáslo, a skončil také. Padli jsme oba vedle sebe na koberec.</p>
<p>Hlava se mi motala. Pot mi pomalu chladl na kůži. Byla jsem tak šťastná. Vyčerpaná a šťastná. Obklopila mě měkká, pohodlná temnota.</p>
<p>„Kate,“ řekl. „Tady nemůžeme usnout. No tak, zlato.“</p>
<p>Nějak se nám podařilo dostat se nahoru do postele. Objal mě oběma pažemi, a já se nechala unášet spánkem.</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p>
</section>
<section>
<p>15.</p><empty-line /><p>Věděla jsem, že se teta vrátila, protože vtrhla bez ohlášení k nám do ložnice a zařvala: „Dítě se ztratilo!“</p>
<p>Prudce jsem se posadila na posteli. Curran zavrčel. Uvědomila jsem si, že jsem nahá, a zakryla si přikrývkou hrudník.</p>
<p>„Klepání,“ pověděla jsem jí. „Trochu soukromí.“</p>
<p>Zpražila mě pohledem. „Teď není čas na sex! Váš syn se ztratil! Nedokážu ho vycítit.“</p>
<p>Zabijte mě někdo. „Neztratil se. Je v domě přes ulici se svou babičkou. Nemůžeš ho cítit, protože jsem posílila clonu na Georgině domě, aby maskovala jeho přítomnost.“</p>
<p>Zamžourala na mě. „Jsi si jistá?“</p>
<p>„Ano. Včera večer jsem ho šla zkontrolovat a viděla jsem, jak spí. Grendel je u něj. V tom domě je dost medvědodlaků, aby dokázali odrazit armádu.“</p>
<p>Erra to chvíli zvažovala. „Tak tedy dobře. Také bojový pes tvého otce, jak jen se jmenuje? Hugh. Hugh a nějaká světlovlasá žena sedí v autě na vaší příjezdové cestě a mluví spolu.“</p>
<p>Obrátila se a odplula dál chodbou, přímo přes zbytky dveří, které rozbila.</p>
<p>Obrátila jsem se a párkrát udeřila čelem Curranovi do hrudi. „Proč já?“</p>
<p>„To nevím.“ Hladil mě na zádech. „Asi bychom se měli obléct.“</p>
<p>Jen jsem otráveně zamručela.</p>
<p>„Pokud mám Hugha zavraždit, nechci to udělat nahý,“ pověděl mi. „To by bylo divné.“</p>
<p>„Když se změníš do bojové formy, tak budeš nahý.“</p>
<p>„To je jiné.“</p>
<p>Oblékla jsem se, donutila se vyčistit si zuby a přesvědčila jsem se, abych zamířila dolů, otevřela dveře, zamířila na příjezdovou cestu k modrému SUV a zaklepala tam na okénko.</p>
<p>Elara ho stáhla dolů. Hugh se na mě zadíval ze sedadla řidiče.</p>
<p>„Ahoj,“ řekla jsem.</p>
<p>„Máme tady soukromou rozepři,“ obrátil se ke mně Hugh. „Dovolíš?“</p>
<p>Představila jsem si, jak sáhnu za Elaru a praštím ho do čelisti. Ne, nedosáhnu na něj.</p>
<p>„Na mé příjezdovce?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Elaře na rtech zahrál drobný úsměv.</p>
<p>„Dobře, tak až skončíte s hádáním, pojďte dovnitř na snídani.“</p>
<p>„Díky,“ poděkovala žena.</p>
<p>Hugh se přes ni natáhl a znovu okénko vysunul.</p>
<p>Zrovna jsem pozvala Hugha d’Ambraye na snídani. Svět se zbláznil. Nezbývalo mi nic než vydržet a pak ve strategicky vhodných chvílích křičet: „Jupí!“</p>
<p>Vrátila jsem se zpátky do domu. Měla jsem mu dát pěstí ve chvíli, kdy zatahoval to okénko. Kruci.</p>
<p>Curran sešel po schodech. „Co chtějí?“</p>
<p>„Mají soukromou rozepři. Pozvala jsem je na snídani.“</p>
<p>Jen odevzdaně pokrčil rameny.</p>
<p>Vešla jsem do kuchyně a zkontrolovala talíř s uzeným masem. Stále tam ležel. Jen dobře, že tu Grendel nebyl, jinak by ho přes noc vylízal do čista. Byl v tomhle tak ohleduplný.</p>
<p>Vytáhla jsem vejce z ledničky.</p>
<p>„Co tě přimělo změnit názor?“ zeptal se Curran a položil pánev na sporák.</p>
<p>„O Hughovi?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Rozklepla jsem pár vajec do misky, přidala lžičku cukru a vyšlehala je v pěnu. „Christopher si myslí, že můj otec využil krevního pouta, aby Hughovi vnutil svou vůli.“</p>
<p>„Souhlasím,“ usoudil Curran.</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Protože tvůj otec je posedlý kontrolou, a nerad nechává věci náhodě. Pokud se to dá provést, udělal by to. Stejně chci Hugha pořád zabít.“</p>
<p>„Já vím. Christopher Hughovi odpustil, protože věří, že když to neudělá, nedosáhne odpuštění ani on.“ Přidala jsem do misky mléko a pak mouku.</p>
<p>„Takže jsi mu odpustila kvůli Christopherovi?“ Curran zdvihl pánev, aby nechal klouzat kus uzeného sádla po celém dně.</p>
<p>„Ne. Nic jsem mu neodpustila, a jestli to udělám, nebude to kvůli Christopherovi. Udělám to sama pro sebe. Nechci tu tíhu tahat s sebou věčně. Ale prozatím bych ráda věděla, proč je tady. Musí tu být nějaký důvod a nebudou to obchodní smlouvy týkající se prodeje bylin.“</p>
<p>„Musím mu odpustit taky?“ zeptal se.</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„To je dobře. Protože jsem se na vteřinu začal bát.“</p>
<p>Zavrtěla jsem hlavou a zakoulela očima.</p>
<p>Někdo zaklepal na vchodové dveře.</p>
<p>„Je otevřeno!“ zavolala jsem. Nechala jsem odemčeno a otevřela jsem i clonu. Věděla jsem, že Hugh je člověk. Obyčejné clony by ho nezastavily a jednou dokonce rozbil mou krevní clonu, i když ho to na pár minut vyřadilo z boje. Ale u Elary to bylo jiné. Něco mi na ní nepřipadalo úplně v pořádku.</p>
<p>Hugh otevřel dveře a podržel je pro svou manželku. Vešla dovnitř a zamířila do kuchyně. Další šaty, tentokrát světle levandulové barvy. Vlasy, zapletené v copy a připevněné na hlavě, měla tak světlé, že skoro zářily. Z Elary vyzařovalo cosi lehce urozeného. Něco magického také, ale ukrývala to hluboko uvnitř, a kdybych se pokoušela vyzvídat, ucítí to. Co sakra byla zač?</p>
<p>Hugh se opře o zeď, mohutný, tmavý psychopat, co vás už od pohledu rád zabije. Přesně jak jsem si ho pamatovala. Podala jsem mu talíře. „Přilož ruku k dílu.“</p>
<p>Mrknul na mě.</p>
<p>Shrábla jsem nůž z kuchyňského ostrůvku a mrštila jím. Zabodl se do zdi jen dva, tři centimetry od jeho nosu. „Budeš potřebovat příbor,“ pověděla jsem mu. „Druhá zásuvka po pravé straně.“</p>
<p>„Tady, pomůžu ti.“ Elara vysunula zásuvku a začala vytahovat vidličky a nože.</p>
<p>O pár minut později jsme všichni čtyři seděli okolo stolu u snídaně, mezi námi ležel talíř plný zlatavých kulatých palačinek a talíř s uzeným masem, smažená vajíčka jsme měli rozdělená na talířích. Popíjeli jsme kávu. Elara pila čaj.</p>
<p>Začali jsme jíst.</p>
<p>„Chcete vědět něco určitého?“ zeptal se Hugh.</p>
<p>„Jak dobří jsou Neigovi lidští bojovníci,“ otázal se Curran.</p>
<p>Hugh se zašklebil. „Dobří. Najde se hrstka Železných psů, kteří je zvládnou jeden na jednoho, ale slavili jsme největší úspěchy s menšími údernými týmy.“</p>
<p>„Takže na ně naskáčete tři až čtyři zároveň?“ upřesnil Curran.</p>
<p>„Jop. Zbroj je problém. Je vytvořená ze silné slitiny a zabralo nám pekelně dlouho, než jsme je z ní vysekali.“</p>
<p>„Dá se rozdrtit?“</p>
<p>„Ty nebo medvědodlak to možná zvládnete,“ řekl Hugh. „Člověk na to potřebuje kyj. Bohužel se v té zbroji dokážou pohybovat dost svižně.“</p>
<p>„A co jeddimur?“ zeptal se Curran.</p>
<p>„Ty šelmy?“ ozvala se Elara. „Každý voják jich zvládne ovládat až pět. Nejsou to otroci, spíš připomínají psy. Velmi krutí. Krmí se tím, co sami zabijí.“</p>
<p>„Jsou nakažliví?“ zeptal se Curran.</p>
<p>Zamračila se. „Pokud ano, nevšimli jsme si toho, a to jsme se s nimi setkali dost nablízko.“</p>
<p>Uniklo jí zaševelení magie a promihotalo kolem mě, přízračné a studené. Ukrojila jsem si kousek z vajíčka a nabodla ho vidličkou. No, rozhodně byla něčím jiným.</p>
<p>„A co jeho armáda?“ zeptal se Curran. „Máme ponětí, jak je velká?“</p>
<p>Hugh zavrtěl hlavou. „Bojovali jsme s jeho předvojem, třemi stovkami mužů a asi tisícem šelem. Ale můžu vám říct, že prošli Nezovými jednotkami jako nůž máslem.“</p>
<p>Počkat, cože?</p>
<p>„Jednotkami Landona Neze?“ zeptal se Curran. „Legáta Zlaté legie? Jak se do toho zapletli oni?“</p>
<p>„Zrovna nás v té době obléhali,“ vysvětlila Elara.</p>
<p>„Zemřel Nez?“ zeptal se můj manžel.</p>
<p>„Ne,“ odpověděl Hugh a podle jeho výrazu mi bylo naprosto jasné, jak velkou radost z toho má. „Ale Legie se musela stáhnout.“</p>
<p>„Musíme zjistit, co má Neig v záloze.“ Curran zabubnoval prsty o stůl.</p>
<p>„Nevím, jak bychom toho mohli dosáhnout, pokud jednoho z nás nepozve k sobě,“ řekl Hugh. „Pár věcí jsme se dozvěděli. Jeho lidé se nedají poštvat proti němu. Mám pochybnosti, že v nich vůbec zůstalo cokoliv lidského. Napadá malé usedlosti, u nichž ví, že u něj dojde jen k minimálním ztrátám. Psi ho nenávidí a taky všechno, co po něm páchne, včetně jeho vojáků a jeddimur. Kožoměnci mezi mými lidmi hlásí, že cítí stejnou touhu je zabít podobně jako lupy.“</p>
<p>„Mezi tvými lidmi jsou kožoměnci?“ zeptal se Curran.</p>
<p>„Dělám rozdíly na základě schopností, ne původu. Ty to víš, Lennarte.“</p>
<p>„Vážně?“ Curran se zamračil. „Pak bys měl dělat mnohem větší rozdíly, protože si nepamatuju, že by se dali zabít zas tak těžko. Nezabila jsi jednoho, zlato?“ Krátce se na mě zadíval. „Taky šlo o centurionku. Bylo to těžké?“</p>
<p>Elara se na mě usmála. „Ty palačinky jsou výborné.“</p>
<p>„Jestli si chceš někdy zopakovat to dostaveníčko, co jsme měli my dva na střeše, dej mi vědět,“ opáčil Hugh.</p>
<p>Položila jsem hrnek na stůl trochu tvrději, až dřevo zadunělo. Oba se na mě zadívali. „Upřímně, Hughu, proč jsi kurva tady?“</p>
<p>„Už jsem ti to říkal,“ pověděl mi. „Bráním hrad. U něj stojí město. Tisícovka civilistů: pekaři, kováři, výrobci lektvarů. Děti. Staří. Nejsme připravení na dlouhodobé obléhání. Pokud Neig projde skrze vás, zamíří k nám. Má s námi nevyřízené účty.“</p>
<p>Elara odložila vidličku. „Můj manžel má potíže sdělovat vlastní pocity, takže je pro vás budu muset přetlumočit. Cítí se provinile. Pamatuje si vše, co provedl, lidi, které zabil, a zničené životy. Užírá ho to a trhá na kusy. Občas nastanou dny, kdy nespí několik dní. Pracuje až do vyčerpání, když se nás snaží chránit. Vyčítá si každé zranění a smrt. Opustil náš hrad i lidi a zamířil sem, protože jste ho potřebovali. Jste ve vážném nebezpečí. Nemůže změnit minulost, ale zvládne se zasloužit o budoucnost, a když mu to dovolíte, udělá všechno v jeho moci, aby vám pomohl. Nesnaží se tím vyhrát vaše odpuštění. Je tady, aby se očistil, protože je to správná věc. Já tu jsem, protože ho miluji. Je to pro něj velice těžké a já nechtěla, aby tomu čelil sám.“</p>
<p>Kolem stolu se rozhostilo ticho.</p>
<p>Zadívala jsem se na Hugha. On mi pohled oplatil. V očích se mu odrážela ostrá bolest. Můj otec ho pošramotil, odhodil ho jako nepotřebnou věc, a přesto tady byl, snažil se napravit celý život plný páchání zla, a já jsem se podle všeho měla stát klíčem k vykoupení. Cítila jsem to. Měla jsem pocit, jako by nás propojoval drát pod proudem.</p>
<p>„Omlouvám se za Mišmar,“ řekl. „Omlouvám se za rytíře, za hrad, za všechno.“</p>
<p>Sedět tam bylo trýznivé. Chtěla jsem se propadnout podlahou někam pryč.</p>
<p>Ticho se prodlužovalo.</p>
<p>Pokud mu teď zabouchnu dveře před nosem, zachovám se úplně stejně jako můj otec. Hugh byl tou nejbližší obdobou bratra, jakou jsem kdy měla. Oba nás vychoval Voron ve stínu Rolanda. Oba nás vycvičili k zabíjení. Očekávalo se od nás, že bez otázek poslechneme. Oba bychom kvůli uznání našeho „otce“ udělali cokoliv. Oba jsme se stali objektem Rolandova zájmu a oba jsme ho zklamali. Pokud jsme mu nesloužili, byli jsme pro něj bezcenní.</p>
<p>Kdyby se má matka neobětovala, stal by se ze mě Hugh, a podobně jako on bych teď seděla a čekala na drobek vlídnosti od někoho, kdo mi ublížil.</p>
<p>Ticho se teď nedalo snést.</p>
<p>„Ve sklepě mi leží drak v kómatu,“ řekla jsem. „Bojoval s Neigem a možná ví něco, co by nám mohlo pomoci. Snažili jsme se ho přivést zpátky k vědomí, ale nic nezabralo. Mohl by ses na něj prosím podívat?“</p>
<p>Hugh přikývl. „To můžu.“</p>
<p>„Děkuju.“ Vstala jsem. „Ukážu ti, kde je.“</p>
<p>Hugh se zamyšleně díval na Yu Fonga. Adora ho sledovala z křesla jako by se dívala na vzteklého psa.</p>
<p>„Budu ho muset otevřít,“ řekl Hugh. „Vězí v něm nějaký cizí předmět.“</p>
<p>„Dokážeš ho udržet naživu?“ zeptala jsem se.</p>
<p>„Ano,“ řekl Hugh.</p>
<p>„Říkali jste, že ten druhý doktor tvrdil, že to nejde,“ ozvala se Adora.</p>
<p>„Ten jiný doktor není Hugh,“ pověděla jí Elara. „Pokud můj manžel řekne, že ho dokáže vyléčit, myslí to vážně.“</p>
<p>Hugh se zadíval opět na mne.</p>
<p>Mohl by spolupracovat s Neigem proti mně. Mohl pracovat pro mého otce. Mohl by Yu Fonga zabít a pak se mi vysmát.</p>
<p>Curran se za Hughem opíral o zeď, díval se na něj jasnýma, klidnýma očima. Nezdálo se, že by měl starosti.</p>
<p>Buď Hughovi začnu věřit, nebo ne.</p>
<p>„Jen do toho,“ vyzvala jsem ho.</p>
<p>Vytáhl od opasku nůž. Kolem Hugha zaplálo silné modré světlo a přešlo na Yu Fonga, spojilo je oba dohromady. Hugh se naklonil nad bezvědomého a rozřízl mu břicho od hrudníku po slabiny. Místnost naplnil nakyslý zápach. Hugh vrazil ruku do rány a vytáhl cosi zakrváceného. Upustil to a já to zachytila, než to spadlo na podlahu. Sevřela jsem v dlani kost kluzkou krví. Slonovinově bílý úlomek dlouhý jako mé předloktí, v nejširším místě mohl měřit pět centimetrů.</p>
<p>„Co to je?“ Adora se naklonila dopředu.</p>
<p>„Zub,“ řekl Curran. „Nebo alespoň jeho část.“</p>
<p>„Neigův zub?“ Zamyslela jsem se nahlas.</p>
<p>„Musí být.“</p>
<p>Yu Fongovo tělo se otřásalo. Na čele mu vyrašila kapka potu. Záře kolem něj zjasněla.</p>
<p>„Myslím, že bychom měli jít,“ zamumlala jsem.</p>
<p>„Já tu zůstanu,“ prohlásila Adora.</p>
<p>„Nevyrušuj ho,“ pověděla jsem jí.</p>
<p>Jeden po druhém jsme vyšli nahoru, nejdřív Curran, pak Elara a nakonec já. Elara se ke mně v kuchyni otočila. „Díky, že jste mu poskytla možnost nějak pomoci.“</p>
<p>„Eh, udělá toho ještě mnohem víc,“ řekl Curran. „Máte pravdu. Jsme zoufalí. Bereme jeho i Železné psy.“</p>
<p>„Víte o tom, že je to parchant?“ zeptala jsem se Elary.</p>
<p>Neznatelně zdvihla bradu. „Prošla jsem jeho myslí. Je to můj parchant.“</p>
<p>„Mluvily s vámi čarodějky?“ ptala jsem se dál.</p>
<p>„Ano. Chcete mě použít jako převaděč, abyste uvrhla vašeho otce do věčného spánku. Co se stane, když selžeme?“</p>
<p>„Přejdeme k plánu B,“ pověděla jsem jí.</p>
<p>„A to je?“</p>
<p>„Zabiju svého otce, nebo při tom zemřu, což v podstatě vyjde nastejno.“</p>
<p>Elara mě pozorně sledovala. „Máte potřebné odhodlání?“</p>
<p>„Věřte mi,“ ucedil Curran s pochmurným pohledem. „Odhodlání není kamenem úrazu.“</p>
<p>„Máme tady mnohem naléhavější problém. Smečka nakonec vystopuje Hugha k nám domů a ukáže se tady Rafael a bude volat po krvi. Rafael je bouda. Hughova centurionka mu zabila matku. Já zabila tu centurionku, ale Rafael se nebude zrovna obtěžovat zkoumat podobné detaily. Uvidí Hugha a bude následovat krveprolití.“</p>
<p>„To už jsme vyřešili,“ ujistila mě Elara.</p>
<p>„Vážně?“ zeptal se Curran.</p>
<p>„Ano. Rafael je ten tmavovlasý v koženém?“</p>
<p>„Vypadá jako sex na špejli,“ pověděla jsem jí.</p>
<p>„Ano. Ten s těma očima.“ Zamávala prsty, aby napodobila mihotající se řasy.</p>
<p>„To je on.“</p>
<p>Curran vypadal, jako by se zrovna zakousl do citrónu.</p>
<p>„Přijel za námi loni na podzim,“ pokračovala Elara. „Má menší plavovlasou manželku.“</p>
<p>Cože? „Mluvila jste s ní?“</p>
<p>„To ano.“</p>
<p>„Omluvte mě.“ Vstala jsem, přešla k telefonu a zavolala do klanu Boud. Vzala to jedna z nich a švitořivě ohlásila: „Rezidence klanu Boud.“</p>
<p>„Prosím povězte alfě, že jí volá její bývalá nejlepší kamarádka.“</p>
<p>„Varovala nás, že zavoláte.“</p>
<p>Na lince cvaklo a pak se ozval Andrein hlas. „Ahoj.“</p>
<p>„Neřekla jsi mi to.“</p>
<p>„Ne, neřekla.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Protože jsi v té době byla těhotná a měla jsi dost vlastního svinstva.“</p>
<p>Donutila jsem se promluvit: „Proč jsi mi o tom neřekla později?“</p>
<p>„Protože jsem sledovala, jak Hugh dovolil Rafaelovi, ať ho rozseká na cucky. Kdybych ti to pověděla, všeho bys nechala, rozjela by ses tam taky a Hugh by ti dovolil, ať ho zabiješ. Ty bys pak nenáviděla sama sebe a já bych se o tu tvou zakaboněnou prdel musela starat. Mám klan k vedení, manžela k uspokojování a dceru, o kterou se musím starat. Zavolej mi, až vychladneš.“</p>
<p>Zavěsila.</p>
<p>Společnost většinou odsuzovala, když jste zabili nejlepší kamarádku. Tentokrát prostě bude muset udělat výjimku.</p>
<p>O půl hodiny později se Hugh vypotácel ze sklepa, vypadal ztrhaně. Jako by měl každou chvíli padnout na obličej, ale podařilo se mu dorazit až k židli v kuchyni a tam hltavě vypil svou studenou kávu jako by šlo o vodu. Počkala jsem, dokud neodloží hrnek.</p>
<p>„Bude žít,“ řekl Hugh. „Bude spát dalších pár hodin, ale pak by měl být v pořádku.“</p>
<p>„Chceš si lehnout?“ zeptala se Elara.</p>
<p>Zavrtěl hlavou. „Hodilo by se mi víc masa.“</p>
<p>Vzala jsem celý talíř a položila ho před něj. Vzal palačinku, nacpal do ní maso a pak ji sroloval.</p>
<p>Curran vstal a přesunul se k předním dveřím. Následovala jsem je.</p>
<p>„Co se děje?“</p>
<p>„Vozidlo Smečky.“</p>
<p>Přesně jak jsme předpovídali. „Jdu si sehnat svůj meč. Pokud Rafael bude chtít druhé kolo, nedovol mu vejít do domu.“</p>
<p>„Není to Rafael,“ upozornil mě Curran.</p>
<p>Příšerný rámus motoru na očarovanou vodu přerušil ticho, burácel čím dál hlasitěji, dokud po cestě kolem nás neprosvištěla povědomá dodávka Smečky. Ta se zaskřípěním zastavila, zacouvala a precizně vjela na naši příjezdovou cestu. Dveře se rozletěly dokořán. Vyskočila z nich Dali, vytáhla kolečkové křeslo a položila do něj Doolittla. Brýle jí na nose seděly trochu nakřivo, pohybovala se s trhanou urputností. Popadla dřevěnou bednu, položila ji Doolittlovi na klín a odtlačila ho k naším dveřím tak prudce, jako by se chystala dobýt nějaký hrad.</p>
<p>Co to sakra mělo znamenat? Nějaký lék pro Yu Fonga?</p>
<p>„Kde je?“</p>
<p>„Yu Fong je ve sklepě. On…“</p>
<p>„On ne.“ Dali se protáhla kolem mne, pohledem se zastavila na Hughových širokých zádech. „On.“</p>
<p>Krátce jsem se zadívala na Currana. Dali se chovala impulzivně vždycky, ale teď to dotáhla na úplně novou úroveň. Zavrtěl hlavou a následovali jsme ji do kuchyně.</p>
<p>„To vám lidi prostě chodí do domu, jako by jim to tady patřilo?“ zeptal se Hugh Currana.</p>
<p>„Nemáš ani ponětí,“ odpověděl můj manžel.</p>
<p>Dali položila krabici na stůl před Hugha. „Potřebuju vědět, co to je.“</p>
<p>„Zrovna jím,“ ucedil.</p>
<p>Vzala jsem hrnek na kávu ze stolu a uhnula z cesty. To bude ještě zajímavé.</p>
<p>Dali zasvítily oči. „Teď mě poslouchej…“</p>
<p>„Vrazila jsi do domu člověka, ke kterému mám nejblíže jako k sestře, a teď mě vyrušuješ při snídani.“</p>
<p>Dali se k němu natáhla, aby ho popadla. Elara jí přejela prsty po paži. Dali prudce ucukla, zatvářila se naprosto vyděšeně.</p>
<p>„Jestli se znovu dotkneš mého manžela, pohltím tvou duši, tygře,“ upozornila ji Elara a upila ze studeného čaje.</p>
<p>„Ach, miláčku.“ Hugh se na ni usmál. „To jsi nemusela.“</p>
<p>„Nikdo nebude hltat ničí duši,“ varovala jsem je.</p>
<p>Curran se zadíval Dali do očí a klidným, vyrovnaným hlasem s příměsi rozkazu řekl: „Posaď se.“</p>
<p>Prohlásil to tónem Pána šelem. Tomu se odporovalo jen velmi těžko. Já to pořád zvládala, ale Dali ve Smečce vyrostla, a starých návyků se špatně zbavuje. Ztěžka dosedla do nejbližšího křesla.</p>
<p>„Zhluboka se nadechni.“</p>
<p>Dali syčivě nasála vzduch do plic a pomalu vydechla.</p>
<p>„Proč jsi v mém domě?“ zeptal se.</p>
<p>Dali se znovu zhluboka nadechla. Zachvěl se jí dolní ret, její sebeovládání povolilo a ona si připlácla ruce na tvář. Nevydala ani hlásku. Jen si zakryla dlaněmi tvář a roztřásla se. Chudák Dali.</p>
<p>Curran si vedle ní dřepl a něžně jí z prstů vypáčil brýle. Já vzala kapesník a donesla jí ho. Curran si ho ode mne převzal a nabídl ho Dali. Ta ho popadla a přitiskla si ho na tvář. Objal ji pažemi. Ramena se jí otřásala.</p>
<p>Otočila jsem se k Doolittlovi. „Co se děje?“</p>
<p>Povzdechl si. „Je pod velkým tlakem.“</p>
<p>Dali něco zamumlala skrze dlaně.</p>
<p>„Co jsi říkala?“ zeptal se Curran opatrně.</p>
<p>Zopakovala to.</p>
<p>„Nerozumíme ti,“ pověděla jsem jí vřele, ale pevně.</p>
<p>Nechala ruce padnout. Bez brýlí vypadala o deset let mladší, tmavé oči měla vytřeštěné a plné slz. „Jsem neplodná! Nemůžu mít děti.“</p>
<p>Otočila jsem se k Doolittlovi.</p>
<p>Přikývl.</p>
<p>Dali odklopila víko krabice. Uvnitř se skrývala velká křišťálová láhev naplněná jantarovou tekutinou. Zářila a leskla se jako by ji někdo naplnil třpytkami.</p>
<p>„Roland nám poslal tohle. Je to dárek.“ Vyplivla to slovo jako by šlo o jed. „Ani nevíme, jak zjistil, že se pokoušíme o dítě. Muž, který ho poslal, mi pověděl, že mě to vyléčí. Jim si to odmítl vzít, ale on to nechal na zemi přímo před branami, tak jsem šla a vzala to. Potřebuju zjistit, jestli mě to uzdraví. Tvrdil, že to máme nejdřív otestovat, abychom se ujistili, že nejde o jed, ale nechci být zodpovědná za to, kdyby se někdo zranil.“</p>
<p>No, teď jsme alespoň věděli, co je v tom kufříku.</p>
<p>Hugh dál jedl.</p>
<p>Elara se na něj zadívala.</p>
<p>Pokrčil rameny. „Není to můj problém.“</p>
<p>„Prosím, odpověz jí,“ pověděla mu.</p>
<p>„Ty se možná cítíš špatně, ale já ne,“ zamručel.</p>
<p>„Kvůli mně,“ požádala ho.</p>
<p>„Mou cenu znáš,“ opáčil.</p>
<p>Elara se opřela do židle a zkřížila paže na prsou, její výraz zledověl. „Vážně?“</p>
<p>„Všechno. Strčíš si to všechno do pusy a polkneš.“</p>
<p>Cože?</p>
<p>„Všechno?“</p>
<p>„Myslím to vážně, Elaru. Sníš celé kuře.“</p>
<p>„Není pro mě možné, abych snědla celé kuře. Je to příliš.“</p>
<p>Hugh zněl nelítostně. „Uděláš to v průběhu jednoho dne.“</p>
<p>„To ode mě očekáváš, že sním i kosti?“</p>
<p>„Teď se chováš dětinsky.“</p>
<p>„Jen si chci ujasnit podmínky naší dohody,“ pověděla mu.</p>
<p>„Nemusíš jíst kosti,“ upřesnil. „Sníš maso a kůži z kuřete. Možná nějaké chrupavky, když se na to budeš cítit. Všechny části kuřete normálně konzumované lidskými bytostmi.“</p>
<p>„Jsi tyran,“ vyčetla mu.</p>
<p>„Věděla jsi, že jsem hajzl, už když sis mě brala.“</p>
<p>„Tak dobře. Sním to zatracené kuře. Pomoz jí, prosím.“</p>
<p>Hugh přestal jíst, odložil vidličku a nůž na talíř, který pak odhrnul stranou. Kývl směrem k láhvi. „Tohle je ambrózie. Nejedná se o skutečný nektar bohů, ale je to univerzální léčivý přípravek, který Roland dokáže uvařit. Příprava něčeho takového mu zabere asi rok. Zahojí to zranění v rekordním čase. Osobně bych si ho nevzal. Jeho lektvary mají legrační vedlejší účinky. Možná otěhotníš, a o deset dní později manželovi ve spánku uřežeš hlavu.“</p>
<p>Dali jako by se scvrkla a schoulila. Přistoupila jsem k ní a položila jí ruce na ramena. Curran ji stále objímal. Přála jsem si, abych jí mohla nějak pomoci.</p>
<p>„Takže mě to neuzdraví,“ ucedila hořce.</p>
<p>„O tom pochybuju. Neutrpěla jsi žádné zranění, které by bylo nutné napravit. Tvůj problém je přílišná regenerace. Oba tvé vejcovody jsou neprůchodné. Kdybys byla člověk, očekával bych u tebe vážný případ endometriózy. Tkáň obvykle rostoucí uvnitř tvé dělohy by rostla mimo ni. Ale jsi kožoměnec, takže se Lyk-Vé snaží napravit problém tím, že chce ucpat každou díru, kterou najde, a rozhodl se, že tvé vejcovody představují riziko. Před Změnou takovou neplodnost kvůli endometrióze obcházeli oplodněním ve zkumavce. To v našem případě nejde. Počítám, že jste zkoušeli chirurgické možnosti a vejcovody se uzavřou okamžitě, jakmile je operace u konce?“</p>
<p>„Ano,“ potvrdil Doolittle.</p>
<p>Hugh přimhouřil oči a zahleděl se na Dali. „Dokážu to spravit, ale budu tě muset otevřít. Budeš muset zůstat během celé procedury při vědomí, a bude to muset proběhnout bez anestetik, protože budu potřebovat, abys vědomě kontrolovala Lyk-Vé, jinak tě uzdraví rychleji, než zvládnu nechat vyrůst tvou tkáň. Jakmile ztratíš vědomí, dáváš viru volnou ruku a ten se rozběhne na plné obrátky, protože si bude myslet, že umíráš. Ta operace nebude žádná legrace. Tvému manželovi se to nebude líbit. Prober to s ním.“</p>
<p>„Ty bys to pro mě udělal?“ zeptala se ho Dali. „Proč?“</p>
<p>„Protože mě o to požádala moje žena,“ prohlásil.</p>
<p>„Jak plánujete znovu otevřít trubice?“ zeptal se Doolittle.</p>
<p>„To neudělám. Vyřežu je z ní a nechám je znovu narůst.“</p>
<p>Doolittle se zadíval na Dali. „I s jeho mocí to zabere hodiny.“</p>
<p>„Řekl jsem, že to nebude legrace,“ pověděl jí Hugh.</p>
<p>„Velmi dobře si to rozmyslete,“ upozornil ji Doolittle. „Bude to velmi bolestivé.“</p>
<p>Zdvihla hlavu. „Chci dítě. Chci mít dítě s Jimem. Nemáte ani ponětí, jaké to je, nemoci ho mít. Vidím je všude kolem sebe. Andreino dítě, Katino dítě, a teď je těhotná i George.“</p>
<p>„George je těhotná?“ O tom jsem slyšela prvně.</p>
<p>„Nikomu jejich děti nezazlívám. Jen chci mít jedno vlastní.“</p>
<p>„Promluv s Jimem,“ řekl Curran.</p>
<p>„To rozhodnutí není na Jimovi,“ pověděla mu.</p>
<p>„To vím,“ odtušil. „Ale miluje tě. Měla bys mu dovolit, alespoň aby ti řekl, jak se ohledně toho cítí.“</p>
<p>„Budu muset být během operace přítomen,“ řekl Doolittle Hughovi. „A taky mí asistenti.“</p>
<p>„Můžu to provést před celou Smečkou, jestli chcete,“ pověděl mu. „Mně je to naprosto jedno.“</p>
<p>„Jen se chci stát mámou,“ oznámila nám Dali tiše. „Chci v náruči držet dítě, které zplodíme s Jimem. Chci ji nebo jeho přitulit k sobě. Zpívat mu. Chci dítě.“</p>
<p>Krátce se na mě zadívala a slabounký svit té staré Dali jí zajiskřil v očích. „Chci vyšilovat a v panice uhánět s dítětem za Doolittlem, když zrovna kýchne.“</p>
<p>Vážně? „Neberu Conlana k doktorovi vždycky, když kýchne. Jen když mám vážné starosti.“</p>
<p>Curran prudce vyrazil ze svého místa u Dali. Přeskočil stůl a řítil se ven ze dveří. Popadla jsem Sarrat a rozběhla se za ním.</p>
<p>Vehnali jsme se na ulici. Okno ve vrchním patře Georgina domu bylo roztříštěné, mříže chyběly. Do středu ulice dopadl s nelidskou elegancí muž, dlouhý kabát sešitý ze záplat kolem něj vlál. Razer.</p>
<p>Svíral mého syna a špičkou dýky mířil Conlanovi na krk. Čepel se leskla stříbrem.</p>
<p>Sarrat mi zadoutnala v ruce. Práskla jsem magií jako bičem a aktivovala z dálky clonu, která ho uvězní uvnitř. Aby mohl opustit ulici, musel by ji prolomit a já měla o dost víc magie než on.</p>
<p>Curran se proměnil. Vedle mě čněla dvou a půl metrová noční můra, někde na pomezí člověka a lva, vydestilovaná v tvora nesmírné síly a rychlosti, určená jen k jedinému účelu: zabít. Z Georgina domu vyrazil obrovský Kodiak, krvácel ze šrámu na hlavě.</p>
<p>Hugh se přesunul po pravici vedle mě, v ruce svíral meč. Vedle něj udělala krok v před Elara. Dali se kradla blíž po Curranově levici. Derek a Julie k nám běželi z plných sil z Derekova domu. Na vzdálené straně ulice vyskočilo trio upírů, odřízlo sahanu únikovou cestu. Z Georgina domu se valili další medvědodlaci.</p>
<p>Razer vzhlédl. Christopher mu přeletěl nad hlavou, široce při tom rozevíral krvavě rudá křídla.</p>
<p>Má teta se zhmotnila vedle mě.</p>
<p>„Dej nám to dítě,“ přikázal Curran, v hlase mu zaznívalo hluboké vrčení.</p>
<p>Razer si přitiskl Conlana blíž a vycenil dlouhé, ostré zuby. Zuby patřící fae, uzpůsobené ke strhávání masa z lidských kostí. Můj syn se díval přímo na mě, třeštil vyděšeně své obrovské oči.</p>
<p>„Dej nám to dítě a nechám tě žít,“ pověděla jsem mu.</p>
<p>Razer se rozhlédl nejdříve napravo, pak nalevo. Neměl kam utéct. Obklopoval ho kruh vrčení a vyceněných tesáků, zářících očí a oceli.</p>
<p>„Nechovej se jako pitomec,“ utrousil Hugh. „Dej nám to dítě.“</p>
<p>„To já držím trumfy,“ zachraptěl Razer. Protočil dýku a řízl jí Conlana do tváře. Vyvalila se krev, okraj rány nabral šedivou barvu izolační pásky. Virus v ní odumřel.</p>
<p>Já ho zabiju.</p>
<p>Všichni zavrčeli.</p>
<p>„Držte se dál!“ vyštěkl Razer.</p>
<p>Conlan si setřel krev, uviděl ji na ručce… ret se mu zachvěl. Nadechl se z plných plic a rozkřičel se.</p>
<p>„Sklapni!“ zavrčel mu Razer přímo do tváře.</p>
<p>Conlan zprudka otevřel šedé oči, zaplály mu spalující zlatou zuřivostí. Lidská kůže na něm povolila. Vyvalilo se z ní démonické stvoření, napůl dítě, napůl lev. Krev z rány se mu prudce přenesla na drápy, vykrystalizovala v rudé čepele. Conlan jimi rozryl Razerovu tvář, zanechal mu v mase krvavé šrámy. Drápy zachytil Razerovo levé oko a vytrhl mu ho z důlku. Fae zavyl a podvědomě zachytil oko do ruky. Conlan se kopnutím vymanil z jeho sevření a rozběhl se ke mně. Zachytila jsem ho v náruči a objala ho.</p>
<p>Celá záležitost nezabrala ani vteřinu.</p>
<p>Můj syn právě vytvořil krevní drápy. Vytvořil drápy z vlastní krve.</p>
<p>Krevní drápy.</p>
<p>Na ulici se najednou rozhostilo takové ticho, že se dalo zaslechnout, jak lidé oddechují.</p>
<p>Razer upřeně zíral na vlastní oko v dlani.</p>
<p>Curran skočil dopředu.</p>
<p>Teta tiše chválila Conlana. „Takové nadané dítě,“ zavrkala na něj. „Takové talentované princátko.“</p>
<p>Malá noční můra se usmála na Erru, ukázala jí všechny zuby. Conlan se pokoušel něco říct, a tak se proměnil zpátky do lidské podoby. „Baba.“</p>
<p>„Babička je tak hrdá,“ pověděla mu Erra.</p>
<p>„To je můj chlapeček.“ Snažila jsem se znít šťastně a bezstarostně.</p>
<p>Conlan mě objal kolem krku. „Slý.“</p>
<p>Razer ječel, protože mu Curran utrhl levou paži.</p>
<p>„Ano, zlý. Koukni na tátu, jak toho zlého pána trhá na kusy. Do toho, tati!“</p>
<p>Conlan zatleskal ručkama.</p>
<p>Curran s hlasitým prasknutím zlomil Razerovi páteř, a pak faemu ukroutil hlavu.</p>
<p>„Podívej, táta ho zabil. Je úplně mrtvý.“</p>
<p>Conlan se zachichotal.</p>
<p>Dali na mě upřeně hleděla, tvářila se naprosto vyděšeně.</p>
<p>„Nechci, aby trpěl nočními můrami, že ho chytí zlý člověk,“ pověděla jsem jí. „Takhle ví, že se o něj jeho tatínek postaral.“</p>
<p>Curran se postavil nad Razerovo zničené tělo a zařval.</p>
<p>„Grawrawrawr,“ pověděl mi lidský Conlan.</p>
<p>„Přesně tak,“ řekla jsem.</p>
<p>„Co se stalo s tím, že ho nechceš traumatizovat?“ zeptal se upír Ghastekovým hlasem.</p>
<p>„Vzdala jsem to,“ pověděla jsem mu. „Jsme rodinou stvůr a on je naše dítě. Lidé se ho vždycky budou pokoušet zabít a my ho vždycky ochráníme. Měl by si na to začít zvykat.“</p><empty-line />
</section>
<section>
<p>16.</p><empty-line /><p>Seděla jsem na zadní verandě v křesle a upíjela ze sklenice ledový čaj. Curran dřepěl na zadním pozemku. Pohledem šedých očí sledoval slabý náznak pohybu v malinových keřích na okraji pozemku. Po té příhodě s Razerem se Elara šla na nějakou dobu projít do lesů. Nebyla jsem si jistá, jestli potřebuje vychladnout nebo získat zpět sebeovládání, ale teď už se vrátila, seděla na nízké větvi velkého dubu a sledovala Currana.<image xlink:href="#_2.jpg" /></p>
<p>Dveře se rozletěly dokořán a z nich se probojoval ven Hugh a padl do křesla vedle mě.</p>
<p>„Dali už konečně odjela?“</p>
<p>„Ještě pořád je na telefonu,“ oznámil mi.</p>
<p>Jakmile jsme odstranili Razerovu mrtvolu a vše se vrátilo k normálu, Dali se rozhodla, že si velice nutně potřebuje promluvit s Jimem, aby na ní Hugh provedl tu operaci. Bohužel odmítla odejít, protože podle ní jsem mohla Hugha zavraždit, zatímco bude pryč. Namísto toho se rozhodla tu konverzaci odbýt skrze telefon v naší kuchyni. Nešlo to zrovna hladce, protože Jim pochopitelně nesdílel její nadšení, že mu Hugh d’Ambray rozpárá manželku a bude z ní vykrajovat kusy těla. Dvakrát Jimovi zavěsila a on to dvakrát položil jí. Co jsem zaslechla posledně, od divokého obviňování přešli ke chladné logice. Vzhledem k tomu, že šlo o dva nejchytřejší lidi, jaké jsem znala, nějakou dobu jim to vydrží.</p>
<p>„Měkne,“ řekla jsem mu. „Mohla bych tě zabít zrovna teď, zatímco jsi tady se mnou na verandě.“</p>
<p>„Kdybych se nebránil.“</p>
<p>„A bránil by ses?“</p>
<p>„Přemýšlím nad tím.“ Sledoval Elaru. Seděla na větvi a pohupovala nohama. Měl stále kamenný výraz, ale v očích se mu odráželo cosi něžnějšího. Něco vřelého.</p>
<p>Curran se stočil k nám, odvrátil se od křoví.</p>
<p>„Měl by ses bránit,“ pověděla jsem Hughovi. „Nikdo nemá rád bačkory, co se vzdávají.“</p>
<p>Conlan vyskočil prudce z křoví a přistál svému otci na zádech. Curran dramaticky zařval a padl do trávy.</p>
<p>„Po tomhle toužíš?“ zeptal se Hugh.</p>
<p>Věděla jsem, o čem mluví. Ptal se mě na Currana, a Conlana, na domek s lesem za plotem, přátele, a domov, kde nikdy nebylo příliš dlouho ticho.</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Ty víš, že by ti Nimrod dal všechnu moc na světě. Kdybys mu pověděla, že ho přijímáš, stavěl by se na hlavu, jen aby tě potěšil. Postavil by palác jen pro tvého syna.“ Do hlasu se mu vloudil náznak hořkosti. Velmi rychle ho zahnal, ale já ho stejně zaslechla.</p>
<p>Chápala jsem ho. Ať už Hugh udělal cokoliv, ať už se snažil sebevíc nebo byl v něčem sebelepší, můj otec si ho nebude cenit tolik, jako si cenil mě. Já měla Rolandovu krev a Hugh ne. Největší ironie byla, že ani mě si necenil zas tolik.</p>
<p>„Ale všechny jeho dary bych dostala společně s obojkem kolem krku.“</p>
<p>„Pravda.“</p>
<p>„Roland mě tak stejně nevidí. Nevidí ve mně dceru, kterou by mohl něco naučit. Bere mě jako meč, který může použít. Čas od času na mě sáhne, jak by neměl, a já ho říznu, a on je překvapený a potěšený, že je ten meč ostrý, ale nikdy z toho nevzejde nic víc.“</p>
<p>„Nemáš ani tušení,“ utrousil Hugh.</p>
<p>„Mám. Pokoušel se žít hned vedle mého území. Co pár dnů mě provokoval. Nedokázal si pomoct. Proto ten hrad, který začal stavět, skončil jako vypálené ruiny. To máme oba společné. Ze vztahu s ním ani jeden nezískáme, co bychom chtěli. Z velké části chce, abych tě nahradila. Ještě si neuvědomil, že nemám tvůj trénink, ani tvou mysl. Pokud by mi dal armádu, netušila bych, co s ní.“</p>
<p>„Tvé tetě se to celkem dařilo,“ řekl Hugh.</p>
<p>„Má teta studovala strategii a taktiku od chvíle, kdy se naučila číst. Já jsem osamělý zabiják. To mi jde nejlépe.“</p>
<p>„Co jsem slyšel, tak to zabralo, ať už jsi udělala cokoliv, když jsi s ním bojovala.“</p>
<p>„Nechal vojáky seřadit do dvou obdélníků a mašíroval si to s nimi proti Pevnosti. Nemohla jsem tomu uvěřit.“</p>
<p>Hugh se zašklebil. „Jel ve válečném voze?“</p>
<p>„Mhm. Celém ze zlata.“</p>
<p>Hugh na okamžik zavřel oči.</p>
<p>„Byl příšerně pomalý.“</p>
<p>„Samozřejmě, že byl pomalý. Byl ze zlata. Víš, že na něj chtěl připevnit galionovou figuru?“</p>
<p>Zamrkala jsem. „Cože, jako na příď lodi?“</p>
<p>„Jo.“ Hugh vypadal, jako by se zrovna zakousl do shnilého citrónu. „S tváří tvé matky s diamanty místo očí a křídly vyrobenými z elektra. S roztaženými křídly.“ Zdvihl ruce, jako by předváděl holubici.</p>
<p>„Jak aerodynamické,“ uculila jsem se.</p>
<p>„Pověděl jsem mu, že by si musel sehnat zatraceného slona, aby ho utáhl.“</p>
<p>„Takže se vzdal?“</p>
<p>„Ne,“ řekl Hugh. „Co jsem o tom slyšel posledně, stavěl dvojici mechanických, magií poháněných ořů, aby vůz táhli.“</p>
<p>„Nech mě hádat, z platiny? Se zlatými hřívami?“</p>
<p>„Co myslíš?“</p>
<p>Zasmáli jsme se.</p>
<p>„A co ty?“</p>
<p>Zdvihl obočí. „Co já?“</p>
<p>„Co se stane, když prohlásí, že je vše odpuštěno a znovu tě potřebuje?“</p>
<p>Hugh se znovu krátce zadíval na Elaru. „Už se stalo.“</p>
<p>Odmítl.</p>
<p>Hm. To ho muselo stát dost sil. Můj otec byl pro Hugha vším: náhradním otcem, velitelem, bohem… A Hugh od toho všeho odešel. Mohl by mi lhát, ale připadalo mi, že mluví pravdu. Skrývalo se to v jeho pohledu, když najednou posmutněl a v tom nádechu odevzdanosti.</p>
<p>„Všechny jeho děti se nakonec obrátily proti němu,“ řekla jsem.</p>
<p>„Nikdy jsem nebyl jeho dítě.“</p>
<p>Protočila jsem oči. „Vychoval tě, učil tě, podporoval tě.“</p>
<p>„Zkurveně si pohrál s mojí hlavou.“</p>
<p>„To dělá u všech. U tvé mysli víc než u ostatních. Takže jsi jeho syn ve všem, na čem záleží. Jsi dost zmršený, abys byl.“</p>
<p>Krátce, štěkavě se zasmál.</p>
<p>„Smiř se s tím,“ pověděla jsem mu. „Jsme pošramocení sourozenci.“</p>
<p>Sledovali jsme, jak Curran honí Conlana kolem.</p>
<p>„Jaké to bylo?“ zeptala jsem se.</p>
<p>Hugh se zatvářil zklamaně. Nemusela jsem to dál rozebírat. Věděl přesně, na co se ptám.</p>
<p>„Jako by mi někdo vyrval slunce z duše,“ řekl. „Ze zvyku jsem sáhl po tom spojení, ale namísto něj čekala jen rozjitřená rána naplněná vším svinstvem, co jsem provedl.“</p>
<p>„To je mi líto,“ pověděla jsem mu.</p>
<p>„Nemusí být. Jsem sám sebou. Pořád jsem parchant, ale jsem vlastním pánem. Nikdo mi nemůže nakazovat, co mám dělat.“ Krátce se zadíval na Elaru a usmál se. „No, čas od času mi to řekne ona, ale stojí to za to.“</p>
<p>„Dal by ti celý svět, kdyby ses k němu připlazil zpátky,“ pověděla jsem mu a napodobila jeho předchozí intonaci.</p>
<p>„Mám ji. Mám naše vojáky a lidi, co musíme ochraňovat. Musím řídit hrad. Nechci celý svět. Chci jen ochránit ten svůj malý kousek.“</p>
<p>„Jít do války proti drakovi neudrží tvé Železné psy zrovna v bezpečí.“</p>
<p>Zadíval se na mě. „Ne, ale pomůže ti to.“</p>
<p>„Nemusíš splácet staré dluhy, Hughu. Mně ne.“</p>
<p>„Prostě tu pomoc přijmi,“ zavrčel. „Budeš ji potřebovat.“</p>
<p>„Ach ano, tu beru. Tři sta Železných psů a Hugh d’Ambray. Bylo by šílené to odmítnout.“</p>
<p>„Chytrá holka.“</p>
<p>„Ale my dva jsme v pohodě, Hughu. Myslím to vážně.“</p>
<p>„Jen tak beze všeho,“ poznamenal.</p>
<p>„Ne, dost jsem o tom přemýšlela. Dělám to spíš kvůli sobě než kvůli tobě. Nejsi jediný člověk s mrtvolami ve vzpomínkách. Zabíjela jsem na povel. Neptala jsem se proč. Voron prostě ukázal a já zabíjela.“</p>
<p>„Byla jsi děcko,“ řekl.</p>
<p>„A tobě zas upravovali emoce. Věřím, že by se to dalo považovat za polehčující okolnosti. Ale stejně to nepomáhá tak jak by mělo, že? Nezmění to, co jsem provedla. Můžu jen jít dál a snažit se být lepší. Vždycky budu zabiják. Líbí se mi to. A ty vždycky budeš parchant. Máš v sobě tu část, co si užívá, když někde vykopneš dveře a hodíš useknutou hlavu na stůl.“</p>
<p><emphasis>„N’importe quoi.“</emphasis></p>
<p>V duchu jsem si poznamenala, že bych měla Christophera poprosit, ať to pro mě přeloží. Mluvil plynně francouzsky.</p>
<p>„Jsme to ale dvojka,“ poznamenal Hugh.</p>
<p>„Mhm. Sedíme celí posmutnělí na verandě, zatímco drak útočí na město a náš táta trpí krizí středního věku, kterou si kompenzuje zlatými vozy…“</p>
<p>Hugh se zazubil, ale pak se znovu zachmuřil.</p>
<p>„Udělej pro mě jednu věc,“ řekl.</p>
<p>„Hmm?“</p>
<p>„Neproveď té dívce to, co udělali mně.“</p>
<p>„Julie má vlastní vůli. Nikdy jsem ji nenutila, aby něco dělala, a rozhodně to ani neplánuju.“</p>
<p>Elara sklouzla z větve a seskočila na trávu.</p>
<p>„Není to tak špatné.“ Hugh vstal a zamířil k ní.</p>
<p>Dopila jsem čaj.</p>
<p>„Věříš mu?“ zeptala se moje teta u ucha.</p>
<p>„Věřím tomu pohledu, který má, když mluví o mém otci. Jako by se nedokázal rozhodnout, jestli ho má rád, nebo ho chce uškrtit.“</p>
<p>„To se možná ukáže jako pošetilé.“</p>
<p>„A jestli na to dojde, vyrovnám se s tím.“</p>
<p>„Promluvila jsi jako královna.“ Teta mi přejela přízračnými prsty po vlasech. „Konečně jsem z tebe jednu vytvořila.“</p>
<p>„Škoda, že mi došel čas.“</p>
<p>„Slyším v tvém hlase porážku?“ Erra zdvihla obočí.</p>
<p>„Ne, to je skutečnost. Možná nemáme dost vojáků, abychom s Neigem bojovali, a rozhodně se nemůžeme utkat zároveň s ním a s mým otcem. Drak nás nenávidí, ale ze všeho nejvíc nenávidí jeho.“</p>
<p>„Žádáš mě, abych přesvědčila tvého otce, ať uzavře spojenectví?“</p>
<p>„Pokud nastane vhodná příležitost.“</p>
<p>Teta znehybněla. Pokud se postaví mému otci, přijde ji to dost draho.</p>
<p>„Žádáš příliš mnoho, dítě.“</p>
<p>„Slyším v tvém hlase porážku?“</p>
<p>Odfrkla.</p>
<p>„Jak ho plánuješ přesvědčit?“ zeptala se. „Studem. Výhrůžkami?“</p>
<p>Jak to Roman řekl? Rodiče si strašně rádi hrají na zachránce. „Ne. Ty nechám na tobě, ať je použiješ. Kdybych to provedla já, viděl by za tím osobní útok a přešel by do ofenzivy. Chce se stát hrdinou. Chce přijít, zachránit den a nechat se obdivovat a zbožňovat. Takže se hodlám poddat svému osudu. Chmuřit se, truchlit, potopit se do temných hlubin zoufalství.“</p>
<p>„Aby se tvůj otec stal jediným osamělým světlem naděje v temnotách?“</p>
<p>„Jop.“</p>
<p>Pozorně si mě prohlížela. „Stala se z tebe manipulátorka.“</p>
<p>„Nesouhlasíš snad?“</p>
<p>„Ne. Jen mě to překvapuje.“</p>
<p>„Dobře. Tátu to překvapí taky. Dlouho jsem ho přesvědčovala, že se neumím chovat rafinovaně. Nemyslí si, že mám dost chytrou hlavu na to, abych ho zmanipulovala, takže to nebude očekávat.“</p>
<p>„Nevíš, co je to rafinovanost. Tvá rafinovanost spočívá v tom, že zbrzdíš svůj kop tak, abys toho člověka nezabila, jen mu zlámala kosti.“</p>
<p>„Poučila jsem se.“</p>
<p>Vyčkávala, chtěla ode mne něco víc.</p>
<p>„Slovo Šarratum je zavazující,“ zamumlala jsem. To přesně mi řekla Erra, když po mně žádala, ať přísahám, že nikdy nebudu vládnout území, které jsem si nárokovala. „Nevládnu, ale stále jsem královna. Nárokovala jsem si město. Všichni potřebují mou ochranu. Ani o tom nevědí, ale potřebují mě, aby přežili.“ Vlastní hlas mi zněl mrtvě. „Takže budu lhát a podvádět a vzdám se vlastní hrdosti. Udělám, cokoliv bude v mých silách, abych je všechny udržela v bezpečí. Můj vlastní život mi nepatří.“</p>
<p>Erra ke mně přistoupila. Objala mě pažemi. Necítila jsem její tělo, ale její magii proudící kolem mě.</p>
<p><strong>„Ubohé dítě,“</strong> zašeptala tak tiše, tak něžně. <strong>„Snažila jsem se tě toho uchránit tak dlouho, jak jen to šlo.“</strong></p>
<p>Bylo mi do pláče, ale slzám se nepodařilo tak úplně vybublat na povrch. Nemohla jsem si dovolit plakat. Měla jsem práci.</p>
<p>Curran zdvihl Conlana a vyhodil ho do vzduchu. Když se do nich slunce opřelo pod správným úhlem, zahlédla jsem auru, jež z něj vyzařovala, slabé rozechvění vzduchu, horkou záři. Srdce mi poskočilo s trhnutím v hrudi. Byl v tom tak hluboko.</p>
<p>„Podporovala jsi ho, aby se stal bohem,“ zašeptala jsem v její náruči.</p>
<p>„To ano.“</p>
<p>„To ti nikdy neodpustím.“</p>
<p>„Časem možná změníš názor.“</p>
<p><emphasis>Ne. To se nestane.</emphasis> Chtělo se mi zuřit a křičet na ni, ale to nejdůležitější rozhodnutí učinil Curran. Tolik jsem ho milovala, a i teď mi proklouzával mezi prsty.</p>
<p>Myslí se mi rozlil tupý šum, tichý zvuk. Někdo právě otestoval moje clony. Odtáhla jsem se od Erry, vstala, zdvihla Sarrat a zamířila ke dveřím.</p>
<p>Válečník stál na opačném konci ulice. Oděný do tmavé zbroje, v levé ruce držel helmu a v pravé zase zlatý řetěz. Energicky jsem kráčela k němu, meč mi doutnal.</p>
<p>Zastavila jsem se těsně před clonou. On stál na opačné straně.</p>
<p>Byl mladý, mohlo mu být tak dvacet, jasně modré oči připomínaly dva kusy zimního ledu, po jedné tváři se mu na bledém obličeji táhlo tetování. Dlouhé plavé vlasy měl stažené koženou šňůrkou. Na řetězu v jeho ruce visel medailon s drahokamem o velikosti vlašského ořechu, kámen vypadal, jako kdyby někdo uzavřel čistě rudé plameny do skla.</p>
<p>„Můj pán vás zve,“ prohlásil strojeně. „Pojďte se mnou a on vám ukáže, jak mocná je jeho říše.“</p>
<p>Pokud mi otec lhal a já vejdu do Neigovy říše, mohla bych tam zůstat uvězněná navždy nebo zemřít.</p>
<p>Za mnou Curran vyrazil na ulici. Nemusela jsem se ani otáčet, abych věděla, že ke mně běží plnou rychlostí. Pokud dorazí až ke mně, vymluví mi to. Potřebovali jsme zjistit, kolik vojáků Neig má. Bez toho s ním budeme bojovat naslepo.</p>
<p>„Kate!“ vyštěkl Curran.</p>
<p>Otec by nechtěl, abych uvázla v Neigově říši a plnila drakovy rozkazy. Měli jsme své rozepře, ale Neiga nenáviděl. Když o drakovi mluvil, v očích se mu odrážel přílišný vztek. Nelhal by mi, zrovna o tomhle ne.</p>
<p>Curran byl skoro u mne.</p>
<p>„Věř mi,“ zavolala jsem. „Zvládnu to.“</p>
<p>Tohle si později schytám. Rozpustila jsem clonu a natáhla levou ruku. „Veď mě.“</p>
<p>Válečník sevřel mé prsty ve svých a do dlaně mi přitiskl kámen.</p>
<p>Curran byl skoro u nás. Skočil, překonal posledních sedm metrů.</p>
<p>Svět zbělal a pak se můj žaludek pokusil vyskočit na jednu stranu, zatímco celé tělo mířilo jinam. Oslepující světlo ustoupilo. Tělo se mi sevřelo v křeči. Otočila jsem se na patě a pozvracela se na skalnatou zem. Úžasný úvod. Tak důstojný a ohromující.</p>
<p>Napřímila jsem se. Stáli jsme na kamenném mostě klenoucím se nad hlubokou propastí. Před námi se zdvihal hrad. Zbudovaný z tmavého kamene, nehonosil se propracovanými věžičkami a ozdobami viktoriánských paláců nebo německých pohádkových zámků jako z perníku. Ne, šlo o anglo-normanskou kamennou pevnost s čtvercovým základem, silnými hradbami a lesem mohutných věží škrábajících se až do oblak. Po levé straně se svažoval a kroutil horský masiv, mizel kdesi v mlze. Po pravé straně se rozprostíralo hluboké údolí, na obzoru ohraničené dalšími horami. Kdesi daleko, u úpatí onoho druhého horského hřebenu, paprsky slunce zahrály na hladině jezera, až se zaleskla. Vzduch voněl po borovicích. Studený vánek se mi otřel o kůži a já se zachvěla.</p>
<p><emphasis>V jeho říši jsi duchem…</emphasis> No, tenhle duch si s sebou měl vzít radši svetr.</p>
<p>„Tudy,“ pověděl mi válečník.</p>
<p>Schovala jsem Sarrat zpátky do pochvy. Přešli jsme přes kamenný most až k obrovské bráně. Nikde jsem neviděla slunce, ale obloha byla jasná.</p>
<p>„Jak dlouho sloužíš Neigovi?“ zeptala jsem se.</p>
<p>„Věčně.“</p>
<p>„A co tvoje rodina? Nechal jsi někoho za sebou?“</p>
<p>Žádná odpověď.</p>
<p>„Pamatuješ si, kde jsi dřív žil? Bylo to tady v Georgii? Bylo to v Irsku?“</p>
<p>Žádná odpověď.</p>
<p>Dorazili jsme přímo k bráně.</p>
<p>„Vážně si nepamatuješ svou rodinu? Musíš přece odněkud pocházet. Jak se jmenovala tvá matka?“</p>
<p>Žádná odpověď.</p>
<p>Brána se otevřela a my vešli na nádvoří. Při našem příchodu se skřípavě otevřela další brána. Voják se zastavil a ukázal na ni. Dál jsem měla pokračovat sama.</p>
<p>Vmašírovala jsem dveřmi dovnitř a do trůnního sálu, osvětlovaného skleněnými koulemi kanoucími ze zdi. Podlaha se leskla. Na první pohled připomínala sklo, ale ne, byla ze zlata. Roztaveného a zase zchladlého, aby utvořilo dokonale hladký povrch lesknoucí se jako zrcadlo. Uměle vytvořený potok si v jemné vlnovce razil cestu skrze podlahu, byl jen pár centimetrů hluboký. Jeho dno bylo vykládané drahokamy lesknoucími se ve vodě: rudými rubíny, zelenými smaragdy, modrými safíry, fialovými ametysty, světle zelenými olivíny… Celé jmění v drahých kamenech poházených jako ohlazené kusy skla na dně akvária.</p>
<p>U protější zdi sálu dominoval trůn, vyřezaný z kostí nějakého obrovského tvora tak, aby připomínal dračí hlavu z profilu. Do drakova očního důlku kdosi usadil rudý drahokam o velikosti grapefruitu. Kámen jako by vyzařoval teplo, prostoupený magií, jako by v něm snad tepal život. Otřela jsem se o něj vlastní magií a on zajiskřil mocí. Páni. Šlo o zkondenzovanou magii, tak silnou, že připomínala malé slunce.</p>
<p>Kotva. Ten arogantní parchant měl kotvu umístěnou přímo tady, rovnou za vchodovými dveřmi.</p>
<p>Neig na mě čekal na trůně, oblečený v plné parádě, plášť s kožešinou přehozený přes zbroj, zlatý nákrčník vyleštěný. Po jeho levici se na dlouhém stole nacházela hostina. Pečené maso, chléb se zlatavou kůrkou, ovoce, víno. Ze vší té vůně se mi sbíhaly sliny.</p>
<p>„Měl jsi tu vodu v potůčku obarvit doruda,“ pověděla jsem mu.</p>
<p>„Řeka krve?“ ozval se. Jeho hlas mě obklopil, hluboký a rezonující mocí.</p>
<p>„Bylo by to mnohem upřímnější.“</p>
<p>„Ale neviděla bys pak tu krásu klenotů.“ Rozmáchlým gestem ukázal na stůl. „Prosím. Ukoj svůj hlad.“</p>
<p>Hezký pokus. Pohrdavě jsem se na něj zašklebila jako Erra. „Vážně?“</p>
<p>Neig se usmál, odhalil jen náznak ostrých zubů. Stůl zmizel. Tak dobře.</p>
<p>Sestoupil z trůnu a přibližoval se ke mně. Předtím jsem ho odhadla asi na sto devadesát pět centimetrů, možná sto devadesát osm. Sekla jsem se o dobrých třicet. Tyčil se nade mnou.</p>
<p>„Rád bych tě provedl po svém panství.“</p>
<p>„No bezva.“</p>
<p>Vyrazili jsme vycházkovým krokem do chodby plné obrovských klenutých oken.</p>
<p>„Jsi člověk nebo drak?“ zeptala jsem se ho.</p>
<p>„Jsem obojím.“</p>
<p>„Jako co ses narodil?“</p>
<p>„Bylo to už dávno. Nepamatuji se. Někteří se narodili s drápy, jiní s rukama, ale každý jsme drak.“</p>
<p>„Drak? Co to znamená?“</p>
<p>„Prastará rasa. Když se lidé vyškrábali z bahna, už jsme byli na světě. Sledovali jsme, jak se snažíte chodit vzpřímeně a třískáte kameny jedním o druhý, snažíte se vyrobit drápy a zuby.“</p>
<p>Jo, jasně. „Tak starý zase nejsi.“</p>
<p>Znovu se široce usmál. Z úst mu unikly drobné pramínky dýmu. Úžasné. Když mi začne být moc velká zima, mohla bych mu říct, ať na mě dýchne.</p>
<p>„Proč chceš dobývat?“ zeptala jsem se.</p>
<p>„Proč bych nechtěl?“</p>
<p>„Přivedl jsi mě sem, abys mě přesvědčil ke spojenectví s tebou. Zatím tedy odvádíš dost mizernou práci.“</p>
<p>„Jsi zajímavé stvoření, Dcero Nimrodova.“</p>
<p>„Jmenuji se Kate Lennartová. Nedefinuje mě jen to, že jsem dcera svého otce.“</p>
<p>„Ale nechala ses omezit jménem svého manžela.“</p>
<p>„To jméno jsem si zvolila. Rozhodla jsem se, že ho chci.“</p>
<p>Nakrčil huňatá obočí.</p>
<p>„Pokud nehodláš odpovědět ani na jednu mou otázku, půjde o velmi jednostrannou konverzaci,“ upozornila jsem ho.</p>
<p>„Tak tedy dobře. Odpovím na tvou otázku. Chci dobývat, protože mi to přináší potěšení. Rád vládnu, rád vlastním a jsem rád, když mě uznají za vládnoucí moc.“</p>
<p>„Tvé dobývání bude stát stovky tisíc životů. Miliony.“</p>
<p>„Lidských životů.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Vždycky bude víc lidí,“ opáčil. „Nikdy jich není nedostatek.“</p>
<p>Prošli jsme chodbou do obrovské místnosti. Patnáctimetrové stěny lemovaly police s knihami. Tisíce a tisíce knih. Některé vázané v kůži, jiné skryté v pouzdrech na svitky, papyry, hliněné tabulky, čínské bambusové knihy, dlouhé pruhy zvířecích kůží chráněných dřevěnými obaly… Nad tím vším dovnitř světlíkem pronikal proud slunečního světla do středu místnosti, ale nikdy se nedotkl drahocenných svazků. Můj otec by se samou závistí nejspíš zabil.</p>
<p>„Četl jsi nějaké?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Napsali je lidé?“</p>
<p>„Většinu z nich.“</p>
<p>„Pak jsi nahlédl do jejich myslí. Víš, že každý člověk je jedinečný. Jakmile jednoho zabiješ, už nebude žádný další přesně stejný.“</p>
<p>Neig přistoupil k polici a vytáhl odtamtud těžký svazek vázaný v kůži s deskami vykládanými zlatem. Písmo na obálce připomínalo Aššuri, ale starověcí Hebrejci psali na svitky, ne do vázaných knih. Neig přistoupil k oknu. Prudce se před ním otevřelo dokořán a on hodil knihu ven.</p>
<p>„Počkej!“ Vrhla jsem se k oknu a zahlédla, jak kniha padá a mizí v mlhách někde daleko pod námi.</p>
<p>„Tu knihu napsalo padesát lidí,“ řekl Neig a gestem ukázal na knihovnu. „Je má sbírka o něco méně úžasná?“</p>
<p>Povzdechla jsem si.</p>
<p>„Proč ti na tom záleží?“ zeptal se. „Jsi mocnější než oni. Rychlejší, silnější, lepší v každém směru. Viděl jsem, jak zabíjíš. Užíváš si to.“</p>
<p>„Zabíjím, abych ochránila sebe a jiné. Nezačínám s násilím, jen na něj reaguji.“</p>
<p>„Proč nechceš zabíjet pro potěšení?“</p>
<p>„Protože nacházím potěšení jinými způsoby. Když vidím, že se lidem daří a užívají si vlastní životy, mám z toho radost.“</p>
<p>Chvíli si nad tím zmateně lámal hlavu a znovu se dal do kroku. Šla jsem za ním.</p>
<p>„Proč?“ zeptal se.</p>
<p>„Protože když se lidem daří, svět je bezpečnějším místem. Na světě je tolik potěšení, o nichž se ti ani nesnilo. Proč čteš knihy?“</p>
<p>„Abych porozuměl těm, které si přeji podmanit.“</p>
<p>„Kecy. Zůstal jsi tady trčet na místě, kde čas nemá význam, a nemáš co dělat. Čteš, protože se nudíš.“</p>
<p>Zasmál se. Chloupky na zátylku se mi postavily do pozoru. Ostrý, ledový pocit znepokojení mě zasáhl do břicha jako pěst. Poznámka pro příště: vyhýbat se smějícím se drakům.</p>
<p>„Pokud si všechno podmaníš, život bude nudný a ztratí všechen smysl. Nebudeš mít žádné další knihy ke čtení, nebudeš moct vést zábavné rozhovory.“</p>
<p>„Dobytí celého světa nějaký čas zabere. Mezitím se budu bavit přímo královsky.“</p>
<p>„Pokoušel ses někdy procházet mezi lidmi?“</p>
<p>Vyšli jsme z knihovny do další obrovské místnosti. U stěn stály navršené hromady zlata. Mince, valouny, šperky. Ukazoval mi svůj nahromaděný poklad. Jak předvídatelné.</p>
<p>„Ano, když jsem byl mladší,“ řekl. „Žil jsem s lidmi půl století. Zjistil jsem, že jste slabí, hloupí a velmi snadno se necháte zastrašit. Když dostanete šanci, raději budete bojovat mezi sebou, než abyste spojili síly proti hrozbě. Ještě jsem nepotkal tvory, kteří by sami sebe tolik nenáviděli.“</p>
<p>„Tak to tě pak čeká překvapení,“ utrousila jsem.</p>
<p>„Ti pokroucení srstnatí tvorové, se kterými jsi bojovala a zabila je,“ oznámil mi. „Mí psí otroci.“</p>
<p>„Jeddimur.“</p>
<p>„Každý začal život jako lidské dítko. Každý se nadýchal výparů mého jedu. A teď jsou z nich bestie, primitivní a špinavé. Neznají nic kromě zuřivosti a hladu. Žerou své vlastní. Taková je pravá podstata lidstva. Jen jsem ji nechal vyplout na povrch.“</p>
<p>Před námi se otevřely dvojité dveře.</p>
<p>„Dovol mi ukázat ti mou moc,“ nabídl mi.</p>
<p>Prošli jsme skrze dveře na balkón. Před námi se rozprostíralo údolí, pokryté podivnou modrou vegetací. Zamžourala jsem.</p>
<p>Podal mi teleskopický dalekohled. Podívala jsem se skrz něj.</p>
<p>Válečníci. Stáli tam jeden vedle druhého namačkaní jako sardinky. Kilometry a kilometry naprosto nehybně stojících válečníků.</p>
<p>Dobrý bože.</p>
<p>„Má armáda,“ oznámil mi. „V mém panství neexistuje čas, hlad, ani žízeň, pokud je neprobudím vlastní vůlí. Tady vládnu nad vším.“</p>
<p>Stáli ve čtvercích, dva, čtyři, šest, dvacet mužů v každé řadě. Dvacet krát dvacet se rovnalo čtyřem stovkám. Kolik tam bylo čtverců? Jeden, druhý, třetí…</p>
<p>„Spí, dokud je nepovolám. Čekali tisíce vašich let, ale pro ně jde jen o mrknutí oka.“</p>
<p>… dvacet jedna, dvacet dva, dvacet tři…</p>
<p>„Mají trénované svaly, jejich zručnost neotupil čas. Žijí, aby bojovali mým jménem.“</p>
<p>… třicet čtyři… Přestala jsem. Neměli jsme na to dost lidí. I kdyby Konkláve vyslala všechny své bojovníky na pole, nestačilo by to.</p>
<p>Stočila jsem dalekohled doleva k jakýmsi tmavohnědým skvrnám a zahlédla ohrady naplněné jeddimur, jak se ve skupinách choulí k sobě jako krysy, jedna na druhé. Horda čekající, až ji někdo vypustí.</p>
<p>„Jak mám vědět, že nejde o iluzi?“</p>
<p>„Nemám důvod lhát,“ řekl. „Jaký by to mělo význam? Ten klam by žil jen krátkou dobu. Ať už budeš s mými podmínkami souhlasit nebo ne, stále vyšlu svou armádu ven. Vyžaduji potravu, abych mohl zůstat ve vašem světě, a jsem připravený k bitvě. Uvidíš velikost mého vojska, až jej vypustím. Kdybych lhal, nic by tě nezastavilo, aby ses obrátila proti mně.“</p>
<p>Tisíce, tisíce, tisíce vojáků. Nevolnost se mi prohnala tělem. Atlanta byla odsouzena k zániku. „Vaříš lidi a pak hltáš jejich kosti.“</p>
<p>„Ano. Je to rychlejší a mnohem účinnější, než je jíst celé. Jednou jich pohltím dost a už to nebudu potřebovat.“</p>
<p>„Kolik lidí zemře, aby ses k tomu ‚jednou‘ dostal?“</p>
<p>„Zbude jich dost,“ prohlásil.</p>
<p>Přistoupil ke mně blíž. Položil mi prsty na ramena.</p>
<p>„Nenávidíš svého otce,“ řekl. „Všichni to ví. Lidé si o tom šeptají.“</p>
<p>„Ale také mám svého otce ráda.“</p>
<p>„Rodiny jsou složité. Já svého otce měl rád, ale zabil jsem ho a vzal mu jeho území. Dávám ti šanci provést to samé. Potřebuji ve tvém světě průvodce. Můžeš se stát mou královnou. Magie z tebe skoro tryská. Dokážu to vycítit.“</p>
<p>Sklonil se ke mně. Dým z jeho úst se mi otřel o tvář. Přeběhl mi mráz po zádech.</p>
<p>„Naše děti budou nepředstavitelně mocné. Stanou se z nich králové a královny.“</p>
<p>„Jsem vdaná, a jedno dítě už mám.“</p>
<p>„Nech si ho. Nech si svého manžela jako hračku.“ Hluboký hlas se mi otíral o kůži. „Pomůžu ti zabít tvého otce. Pak budeme světu vládnout společně.“</p>
<p>„A co se stane s Atlantou?“</p>
<p>Pohladil mě po vlasech. „S městem nalož dle vlastního rozmaru. Jestli chceš, bude to svatební dar. Jen vyžaduji otroky.“</p>
<p>„Otroky?“</p>
<p>„Lidi. Můžeme smlouvat, jestli chceš. Kolik si jich chceš nechat. Dám ti všechny hezké.“</p>
<p>„Bah. Ty jsi vážně nelidský.“</p>
<p>„Bohatství, moc, potěšení z dobývání, potěšení těla, potěšení mysli. Po čem toužíš, Kate Lennartová?“</p>
<p>„Useknout ti hlavu.“</p>
<p>Znovu se zasmál. Propnul ruce na mých ramenou jako by měl na prstech drápy. „Dám ti tři dny na rozmyšlenou. Tři dny míru a úvah. Po třech dnech, až udeří první vlna magie, přijdu dobývat.“</p>
<p>Měl dost vojáků, aby dokázal na město zaútočit na mnoha frontách. Neměli jsme hradby, žádné opevnění, které by ho zastavilo, ani dost vojáků, abychom zareagovali na několik útoků současně. Bojovalo by se všude a já bych pobíhala po celé Atlantě jako kuře s useknutou hlavou a snažila se hasit, co se dalo. Musela jsem stanovit pravidla boje dřív, než se o to pokusí.</p>
<p>„Setkej se se mnou za tři dny v rozvalinách hradu mého otce.“</p>
<p>Zdvihl obočí.</p>
<p>„Ukaž mi celou svou armádu. Nech mě ji obdivovat. Pak ti dám svou odpověď.“</p>
<p>„Souhlasím,“ slíbil mi, jeho hlas se rozléhal rozsáhlým prostorem hradu. Z úst mu unikl dým.</p>
<p>„V tom případě mohu odejít.“</p>
<p>„Zůstaň se mnou ještě o chvíli déle. Ukážu ti víc mých divů.“</p>
<p>„Už jsem viděla dost.“</p>
<p>„Ale ještě jsi neviděla mě.“</p>
<p>Ustoupil stranou a nechal plášť s kožešinou sklouznout z ramen. Zbroj zarachotila na podlaze. Vystavoval se přede mnou nahý, svalnatý a stál mu, mohutný jako kláda.</p>
<p>Vážně? Co si myslí, že dělá? <emphasis>Vím, že mnou opovrhuješ, protože jsem nelidský masový vrah, ale pohleď na mého obrovského utahováka. To tě donutí zradit vše, za čím si stojíš.</emphasis></p>
<p>Zkřížila jsem ruce na prsou. „To mě má přesvědčit?“</p>
<p>„Ne,“ řekl. „Tohle ano.“</p>
<p>Rozběhl se a skočil z balkónu. Uprostřed onoho katastrofického pádu se jeho tělo rozervalo. Z něj si vydrápal cestu ven obrovský stín, obsidiánově černý, se strašlivou plazí hlavou na konci dlouhého krku a dvěma křídly, která se náhle rozevřela. Srdce mi prudce bušilo v hrudi, zatímco ve mně každý instinkt řval, ať uteču, schovám se a doufám, že mě nenajde.</p>
<p>Byl větší než Aspid. Proti rozpětí jeho křídel vypadala maličká i ta největší letadla, jaká jsem kdy viděla.</p>
<p>Drak chvíli plachtil, zakroužil a pak zmizel dole pod balkónem. O okamžik později jeho hlava vystoupala nad zábradlí, dvě ohnivé oči se upřely přímo na mne. Stoupal, šplhal přímo vzhůru, nespouštěl ze mne pohled. Musela jsem zapojit všechnu svou vůli, abych zůstala na místě.</p>
<p>Otevřel tlamu, odhalil tesáky jako z nočních můr.</p>
<p><emphasis>V jeho říši jsi duchem…</emphasis></p>
<p>Z tlamy mu vyšlehl oheň v rozžhavené záplavě a přelil se přese mne. Plameny mě oslepily, ovanuly mi tělo, ale nenapáchaly žádné škody.</p>
<p>Čekala jsem, dokud neskončí. Když plameny opadly, nepohnula jsem se ze svého předchozího místa, paže jsem stále měla zkřížené na prsou.</p>
<p>Drak si mě pozorně prohlížel a poprvé jsem v hlubinách jeho očí zahlédla náznak nejistoty.</p>
<p>Donutila jsem se pokrčit rameny a myslí se natáhla k domovu.</p>
<p>Svět zbělal. Dopadla jsem na trávu, zamrkala a pak zahlédla mého otce s tváří zkřivenou zuřivostí.</p>
<p><strong>„ŠARRIM! CO SIS MYSLELA?“</strong></p>
<p>Všechno mě bolelo. Ta bolest nebyla pronikavá, jen se mi tupě ozývalo celé tělo. V každé buňce jako by mi tepalo.</p>
<p><strong>„TO JSI HLUCHÁ, ŠARRIM? ODPOVĚZ MI! ŠARRIM?”</strong></p>
<p>Došlo mi, že ode mě očekává nějakou odezvu. „Ne.“</p>
<p><strong>„MÁŠ DAR ŘEČI? CHÁPEŠ SLOVA, KTERÁ TI TU VYKLÁDÁM?“</strong></p>
<p>„Ano.“ Posadila jsem se. Seděla jsem na mýtině kousek za naším zadním pozemkem. Curran, Hugh a Elara stáli jen pár metrů ode mě. Připadalo mi, jako by křičeli, ale z nějakého důvodu jsem je neslyšela.</p>
<p><strong>„ZOPAKUJ MI, CO JSEM TI ŘEKL O NEIGOVĚ ŘÍŠI.“</strong></p>
<p>„Zakázal jsi mi tam jít,“ odpověděla jsem zpěvavě.</p>
<p><strong>„A CO JSI UDĚLALA?“</strong></p>
<p>„Šla jsem tam.“</p>
<p><strong>„TAKŽE JSI MĚ VĚDOMĚ NEUPOSLECHLA.“</strong></p>
<p>„Ano, Mufaso.“</p>
<p>Narážka na Lvího krále otce zjevně nepobavila. <strong>„PŘIPADÁ TI, ŽE MÁM NÁLADU NA ŽERTY?“</strong> zahřímal.</p>
<p>Když nevíte, co říct, zdržujte a dejte si na čas. Musela jsem odehrát svou roli v tomhle dramatu, musela jsem přemýšlet nad tím, jak přesně se zachovat, abych otce dohnala k šílenství. Tedy, pokud teta nevyměkne a opravdu do toho se mnou půjde.</p>
<p><strong>„DAL JSEM TI JASNÉ A POCHOPITELNÉ POKYNY. A CO VÍC, VYSVĚTLIL JSEM TI, PROČ JE POTŘEBA OPATRNOSTI.“</strong></p>
<p>Curran se rozběhl a skočil. Neviditelná stěna jasně karmínově zapulzovala a on se od ní odrazil.</p>
<p>„To jsi kolem nás vytvořil krevní clonu, abys mě mohl seřvat a nikdo tě při tom nerušil?“</p>
<p><strong>„ANO!”</strong></p>
<p>Samozřejmě, že to udělal. „Tak pokračuj.“</p>
<p>Lehla jsem si naznak na trávu. Byla tak příjemně měkká. No tak, Růže Tigridu. Nenechej mě na holičkách. Pokud se Erra neukáže, budu muset rychle přehodnotit svou strategii.</p>
<p>Naklonil se nade mnou. <strong>„Šla jsi do drakovy sluje. Mohla jsi tam zemřít.“</strong></p>
<p>Aha. Tak proto takhle vyšiluje. „Jsem naživu. Jsi pořád s námi, Otče. Nechovej se tak dramaticky.“</p>
<p><strong>„MĚL JSEM O TEBE STAROST, TY POŠETILÉ DĚCKO!“</strong></p>
<p>„Staral ses jen o vlastní přežití.“</p>
<p>Můj otec si připlácl dlaň na obličej. <strong>„Proč, bohové? Proč já? Co jsem provedl, abych si zasloužil takový trest?“</strong></p>
<p>„Dobýval jsi, raboval, manipuloval, vnucoval ostatním svou vůli…“</p>
<p>„Vraždil vlastní děti,“ ozvala se teta ledově zpoza nás.</p>
<p>Skoro jsem zajásala.</p>
<p>Otec naprosto znehybněl. Zkroutila jsem krk a zahlédla Erru. Prošla krevní clonou, jako by tam ani nebyla.</p>
<p><strong>„Takže je to pravda,“</strong> prohlásil, prastará slova zněla lyricky a přetékala bolestí. <strong>„Zradila jsi mě.“</strong></p>
<p><strong>„Vytvořil jsi řád vrahů, abys mne zabil.“</strong> Tetě v hlase zaznívalo tolik: bolest, vztek, překvapení, žal. Skoro mě to zlomilo.</p>
<p>Zvládne to. Pokud jsem dokázala spolknout vlastní hrdost a jednat s člověkem, který se pokoušel zavraždit mé dítě, ona s ním zvládne jednat také.</p>
<p><strong>„Nikdy jsem neplánoval, že bych ho použil.“</strong></p>
<p>Erra zdvihla ruku. Otec ztichl.</p>
<p><strong>„Zničili jsme naši rodinu, Ime,“</strong> řekla. <strong>„Rozbořili ji.“</strong></p>
<p><strong>„Bojovali jsme ve válce.“</strong></p>
<p>Zavrtěla hlavou. <strong>„Po smrti získáš nad vším určitý nadhled. Rozbili jsme Šineár. Není to vina nájezdníků, ale naše. Truchlili jsme a nechali jsme naši zuřivost, ať nás zaslepí. Zničili jsme vše, co naše rodina vybudovala. Jen se na nás teď podívej. Na náš odkaz. Matka nás oplakává.“</strong></p>
<p>Otec se pohrdavě zašklebil. Dělal tím skoro stejně velký dojem, jako když se tak tvářila teta. Podle všeho se to dědilo v rodině. <strong>„Naše matka spáchala spoustu vlastních hříchů.“</strong></p>
<p><strong>„Tohle dítě,“</strong> ‒ Erra ukázala na mě ‒ <strong>„je naší nejlepší šancí do budoucna. Jak jsi jen mohl?“</strong></p>
<p>Roland zdvihl bradu.</p>
<p><strong>„Ano. Já vím,“</strong> řekla. <strong>„Připoutals ji k sobě. To se vážně tolik bojíš smrti?“</strong></p>
<p><strong>„Udělal jsem to z lásky,“</strong> ucedil.</p>
<p><strong>„Děťátku v lůně jsi provedl něco, co se nedá vzít zpátky. To teď vedeš válku i proti nenarozeným, Nimrode? Vážně jsi klesl tak hluboko?“</strong></p>
<p>Vstala jsem a dotkla se clony. Magie mi obemkla zápěstí. Clona na okamžik nabrala viditelné obrysy, připomínala průsvitnou kopuli rudého skla. Na půl nádechu držela, pak se po ní rozběhly praskliny, roztříštila se a rozplynula se ve vzduchu. Přivítal mě Curranův naštvaný výraz.</p>
<p><emphasis>Tohle nepůjde.</emphasis> „Na tom nezáleží,“ řekla jsem. „Viděla jsem Neigovu armádu. Má tisíce válečníků. Dost na to, aby dobyl město a zavraždil každého člověka, co tam žije. V jeho doupěti vyčkává horda jeddimur. Přijímá nabízená novorozeňata a pak je tráví vlastním jedem tak dlouho, dokud je nepromění v ty tvory. Pověděl mi, že jsou to primitivní, špinavé bestie, které znají jen zuřivost a hlad a jí své vlastní. Tvrdí, že taková je pravá podstata lidstva. Je horší než ty, otče. Ty chceš vládnout. On nás chce vyhladit.“</p>
<p>Slyšeli byste spadnout špendlík.</p>
<p>„Nemám spojence. Jsem úplně sama. Jen já a město. Žádná pomoc nepřijde. Ale jsem In-Šineár a drakovi se nepokloním. Budu bojovat za lidstvo, i když mi po boku nestane nikdo další. Tady jsem Šarratum. Jsem zodpovědná za město. Nezneuctím svou krev a rodinu.“</p>
<p>Curran se na mě zamračil. <emphasis>Opovaž se mi ten proslov zkazit.</emphasis> Podařilo se mi při něm využít každé slabé tátovo místo.</p>
<p>„Neimheadh si pro nás přijde za tři dny. Atlanta padne. Zemřeme. Pak nás budeš následovat, otče. Rozluč se.“</p>
<p>Odešla jsem pryč a neohlížela se.</p>
<p>Seděla jsem v křesle na verandě a držela sklenici ledového čaje. Led se rozpustil už před dávnou dobou, takže šlo spíš o vodu s příchutí čaje. Otec s tetou se pořád hádali na našem pozemku. Znovu zdvihli krevní clonu, nejspíš kvůli soukromí, což jim tedy nebylo moc platné, protože jsem stále viděla jejich tváře. Všechno to mávání pažemi a ukazování prstem vypadalo celkem zábavně.</p>
<p>Curran mi seděl po levici. Hugh se opíral o sloup verandy po mé pravici. Conlan se nacházel ve sklepě, obklopený medvědodlaky a hlídaný Adorou a Christopherem. Můj otec by musel projít skrze mě a Currana, aby se k němu dostal, a kdyby na to došlo, Christopher by s ním uletěl pryč, zatímco by medvědodlaci zaměstnávali Rolanda.</p>
<p>Jakmile jsem zmizela, Dali s Doolittlem zmizeli také. Zase jsme tu zbyli jen my, rodina a přátelé. Vlastně my, Hugh a Elara.</p>
<p>Otec sevřel ruce v pěst. Pod kupolí vybuchla záře, skryla ho před námi. Když pohasla, odhalila mou tetu s rukama překříženýma na hrudi. Zakoulela očima a něco řekla.</p>
<p>Otec se od ní prudce odvrátil. Rozhodil rukama.</p>
<p>„Zmýlil jsem se,“ řekl můj manžel. „Opravdu existuje jiná osoba, která dokáže tvého otce vydráždit k nepříčetnosti stejně dobře jako ty.“</p>
<p>„Ještě jsem ho neviděla chovat se tak lidsky,“ utrousila jsem.</p>
<p>„To nejsi sama,“ přidal se Hugh bezvýrazně. „To byl tedy proslov. Na vteřinu jsem si myslel, že ses zbláznila.“</p>
<p>„Potřebujeme jeho armádu. Připravila jsem ho pro tetu. Pokud ho někdo dokáže přesvědčit, je to ona.“</p>
<p>Sledovali jsme divadlo odehrávající se v bublině. Teta přešla k poučování. Otec si sevřel prsty kořen nosu, zadíval se kamsi dolů.</p>
<p>„No tak, ty sobeckej hajzle,“ zavrčel Hugh polohlasně.</p>
<p>Na opačné straně pozemku se usadila Julie, tvářila se odhodlaně. Derek tam čekal s ní, nehnul ani brvou.</p>
<p>„Kolik vojáků Neig má?“ zeptal se Curran.</p>
<p>„Přestala jsem počítat při třinácti tisících.“</p>
<p>Curran neřekl nic. Tisícovka by nebyl problém. Pět tisíc bychom porazili jen těžko. Nosili zbroj, takže bychom je z ní museli vypáčit, abychom je zabili, a oni by na nás plivali oheň. Deset tisíc se nedalo zvládnout.</p>
<p>Deset tisíc vojáků neměla ani Národní garda před Změnou. A Neig měl ještě víc.</p>
<p>Bublina clony pukla. Otec se zadíval na nás. Teta přešla ke schodům na verandu.</p>
<p>„Tvůj otec souhlasil, že s tebou spojí síly, abyste čelili drakovi.“</p>
<p>„Aha.“ Čekala jsem, co horšího ještě přijde.</p>
<p>„Chce se setkat s Conlanem,“ dodala Erra.</p>
<p>„Ne,“ řekl Curran.</p>
<p>„Podržím si svého vnuka,“ ozval se Roland, „a on pozná, že jsem jeho dědeček. To je má cena.“</p>
<p>Všechno ve mně se vzpíralo při myšlence, že bych mu Conlana nechala kdekoliv na dosah.</p>
<p>Bez mého otce jsme nemohli vyhrát. A nešlo jen o jeho armádu. Potřebovali jsme ho osobně. Jeho moc a magii. Bojoval s drakem už dříve a vyhrál.</p>
<p>Cítila jsem se, jako bych šla dolů po točitém schodišti. Každý schod představoval kus mého života, za který bych bojovala až do konce, jen abych si ho udržela. Mí přátelé. Mé vztahy. Každý měl jméno nebo představoval ústupek, který jsem nehodlala udělat. Má hrdost. Má důstojnost. Mé soukromí. Julie. Derek. Ascanio. Ghastek. Rowena. Jim. Dali. Curran…</p>
<p>Bojovala jsem za každého z nich. Urputně jsem se jich držela ze všech sil, zuby, nehty, ale nakonec se vzdám a sejdu dolů ve jménu obecného dobra. Takhle se chovala královna, a kdybych tak našla někoho, kdo by mě podobného postu zbavil, vzdala bych se ho ve zlomku vteřiny.</p>
<p>Jméno toho kroku znělo: „Nikdy nedovol svému otci dotknout se svého dítěte“.</p>
<p>Nechala jsem svou magii volně proudit ven. Tryskala ze mě jako plášť. Rozhodla jsem se, že už se nebudu obtěžovat se skrýváním.</p>
<p>Moc ze mě proudila, rozvětvovala se, natahovala se, mířila do daleka. Stala jsem se středem Atlanty, srdcem území, které jsem si nárokovala. Seděla jsem na schodech verandy, ale stejně tak bych mohla sedět i na trůně.</p>
<p>Můj otec to cítil. Přimhouřil oči. Zamrkal a kolem celé jeho bytosti se rozsvítil slabý zlatavý svit. Tady už nešlo jen o konverzaci mezi Rolandem a mnou. Tady rozmlouval Nový Šineár a Atlanta. Dvě soupeřící království se dohodla na krátké době míru.</p>
<p>„Co nabízíš, Im-Šineár?“ zeptala jsem se.</p>
<p>Otec přimhouřil oči ještě o něco víc. „Plnou sílu mé armády a sebe sama.“</p>
<p>„Budeš bojovat s Neigem, dokud nepadne mrtvý. Po dobu trvání války budeš ctít naše spojenectví.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Kate,“ napomenul mě Curran.</p>
<p>„Nedělej to,“ křikla Julie přes pozemek.</p>
<p>Tohle bylo ono. Tohle bylo to poslední, čeho jsem se musela vzdát. Plánovala jsem, že umístím svého syna otci do rukou.</p>
<p>„Slovo Šarratum je zavazující,“ prohlásila jsem. „Přísahej, otče, že mi syna vrátíš zpátky do náruče hned, jakmile si ho pochováš.“</p>
<p><strong>„Přísahám,“</strong> slíbil.</p>
<p>Existovaly hranice, které by nepřekročil ani můj otec. Musela jsem tomu věřit.</p>
<p>„Atlanta přijímá tvou nabídku spojenectví. <strong>Přiveďte mi mého syna,“</strong> prohlásila jsem. Můj hlas se nesl, procházel zdmi, jako by tam ani nebyly. Věděla jsem, že mě Adora slyšela.</p>
<p>Julie zaklela.</p>
<p>V domě se ozval nějaký rozruch. Adora otevřela dveře o okamžik později, položila mi Conlana na klín, o krok ustoupila, s rukou položenou na meči. Po levém spánku jí stékala krev, ale nevšímala si jí.</p>
<p>Conlan překvapeně zamrkal při pohledu na světlo. Moje dítě. Mé malinké, sladké děťátko. S Curranovýma šedýma očima a mými hnědými vlasy.</p>
<p>Ukázala jsem na otce. „To je tvůj druhý dědeček.“</p>
<p>„Dida?“</p>
<p>„Děda. <strong>Dědeček. Velký král.</strong>“</p>
<p>Můj otec si ke mně přidřepl. Během těch pár vteřin se nějak dokázal stát vším, čím by děd měl být: moudrý, vlídný, vřelý a naplněný láskou. Kdybych ho potkala jako dítě, okamžitě bych mu uvěřila.</p>
<p>Opatrně jsem mu předala Conlana.</p>
<p>Sevřel ho v rukou.</p>
<p>Všichni na pozemku čekali, připravení vyletět. Curran znehybněl v podřepu, jen o vlásek se držel, aby ho nepřemohly násilné choutky. Hugh vycenil zuby. Adora se soustředila na mého otce, jako by nic dalšího na světě neexistovalo. Jen teta se tvářila uvolněně, stála Rolandovi po boku.</p>
<p>Otec se napřímil a zdvihl Conlana. Můj syn překvapeně zamrkal.</p>
<p>Roland ho sledoval očima plnýma úžasu. Roztáhl rty v úsměvu, vřelém, nefalšovaném úsměvu, který mu pronikl i do očí.</p>
<p>„Jsi zázračný…“ zamumlal tiše.</p>
<p>Teta se usmála.</p>
<p>„Vidíš toho Divokého?“ zeptal se jí Roland.</p>
<p>„Vidím. Nemáš ani ponětí, co s ním dokáže. Není to to nejkrásnější stvoření, jaké jsi kdy viděl?“</p>
<p>„Je. Dobrá práce, má dcero,“ řekl otec. „Dobrá práce. Září jasně jako hvězda na nebesích.“</p>
<p>Do prdele.</p>
<p>Hugh i Julie prudce zkřivili tváře v totožném výrazu. Tohle už dříve zažili.</p>
<p>Můj otec si liboval v zářivých věcech a nadaných dětech. To ten potenciál, přitahoval ho k nim jako magnet. Jednou mi pověděl, že Hugh byl zářícím meteorem, který on zachytil a vykoval z něj meč. Pokud byl Hugh meteorem, můj syn byl supernovou. Ještě nikdy na světě neexistoval někdo jemu podobný.</p>
<p>Můj otec mého syna chtěl. Chtěl ho víc než cokoliv na světě. A pokud ho unese, vychová ho jako prince. Dá mu všechno a skončí to strašně.</p>
<p>„Conlane,“ zavolala jsem. „Pojď za maminkou.“</p>
<p>Můj syn se zamlel v dědečkově náruči.</p>
<p>Roland zaváhal. Curran se nahnul o centimetr víc dopředu.</p>
<p>Otec udělal tři kroky a odložil mi Conlana do náruče. Přitiskla jsem ho k sobě.</p>
<p>„Takže máme tři dny,“ utrousil otec. „Možná víc, protože útok přijde během první vlny magie po vypršení třídenní lhůty. Ještě předtím přijdu, abychom se pobavili o strategii.“</p>
<p>Zmizel v záblesku světlého zlatého svitu.</p>
<p>Všichni na mě křičeli zároveň.</p>
<p>Přitiskla jsem Conlana k sobě. „Děda je zlý,“ zašeptala jsem k němu. „Nedovolím, aby tě dostal. Nedovolím to.“</p>
<p>Tu jedinou cenu jsem nebyla ochotná zaplatit.</p>
<p>Vlna magie opadla, technologie znovu získala navrch.</p>
<p>Curran se zhroutil k zemi.</p>
</section>
<section>
<p>17.</p><empty-line /><p>Překonala jsem ten prostor mezi námi ve zlomku vteřiny. Překvapeně zamrkal a zasténal. Pevně jsem ho objala, vměstnala mezi nás i Conlana, a soustředila se celou svou vůlí, abych Currana udržela naživu. <emphasis>Nezmizíš mi. Prosím, prosím, hlavně mi nezmiz.</emphasis></p>
<p>„Currane, podívej se na mě. Dívej se na mě.“</p>
<p>Nepřipadal mi hmotný. Pane bože. Došlo na to. Rovnováha uvnitř něj se změnila. Byl teď více bohem než člověkem, a ta božská část nemohla existovat bez magie. Ztratím ho.</p>
<p>„Currane!“ Vytáhla jsem magii z vlastního nitra a vlnu vyslala přímo do něj.</p>
<p>Šedé oči se na mne upřely.</p>
<p>Objala jsem ho a zoufale ho políbila na rty. „Zůstaň se mnou. Zůstaň se mnou, zlato.“</p>
<p>Svaly pod mými prsty začínaly působit hmatatelněji.</p>
<p>„Miluju tě. Zůstaň se mnou.“</p>
<p>„Zvládnu to,“ pověděl mi. „Půjde to. Jen mě to zastihlo nepřipraveného.“</p>
<p>„Neměl jsi sníst toho posledního,“ ozvala se Erra nade mnou.</p>
<p>„Díky, to mi pomohlo.“ Polibek mi oplatil. „Teď už můžeš přestat, zlato. Zvládnu to.“</p>
<p>Nechala jsem proud magie odeznít. Bolest přestala společně s ním. Ani jsem si neuvědomila, že trpím, dokud jsem se nezastavila.</p>
<p>Curran mi pevně stiskl ruku. Vytáhla jsem ho na nohy. Přehodil mi paži přes ramena. Když jsme dorazili do kuchyně, už se dokázal pohybovat sám. Posadil se na židli. Nechala jsem ruku položenou na jeho rameni. Nechtěla jsem, aby mi zmizel.</p>
<p>„Roland chce toho kluka,“ řekl Hugh.</p>
<p>„Samozřejmě, že ho chce,“ zavrčel Curran. „Při první příležitosti nás bodne do zad.“</p>
<p>Oba ke mně vzhlédli. „Já vím,“ řekla jsem. „Nemáme na vybranou. I když je Roland špatný, Neig je horší. Neig znamená smrt a genocidu. Roland chce vládnout lidem. Neig nás chce sežrat.“</p>
<p>Kuchyni prostupovalo ticho.</p>
<p>„Víme, že se Roland obrátí proti nám, takže tomu přizpůsobíme naše plány,“ oznámil Curran. „Nepůjdeme do toho naslepo.“</p>
<p>A i kdyby nás něco nepříjemně překvapilo, vždycky existovala moje verze atomovky. Můj otec beze mě nemohl žít.</p>
<p>„Musíme vyřešit problém s Neigem,“ připomněl nám Hugh.</p>
<p>„A jeho mnoha vojáků,“ dodala jsem.</p>
<p>„A to nepočítáme jeddimur,“ pokračoval Curran. „Kdybych byl jím, nejdřív bych na nás nechal naběhnout jeddimur, a jakmile bychom se unavili, dodělal nás vojáky.“</p>
<p>„Podobnou strategii použil, když jsme s ním bojovali v Kentucky. Jeddimur se dají zabít jen těžko. Můžeme s nimi bojovat celé hodiny, než se vůbec dostaneme k jeho armádě,“ doplnil Hugh.</p>
<p>„Zvládneme to vyhrát?“ zeptala se Elara.</p>
<p>Curranovi zledověl pohled. „Nemáme na výběr.“</p>
<p>„Pokud dokážeme Rolanda přesvědčit, aby se řídil strategií,“ řekl Hugh. „A to je jedno velké ‚jestli‘.“</p>
<p>„Bude se jí řídit,“ ujistila ho Erra.</p>
<p>„Víme vůbec, kde se objeví?“ zeptal se Derek.</p>
<p>„U starého hradu mého otce,“ řekla jsem. „Pověděla jsem mu, že se chci podívat na jeho armádu. To je jediná oblast kolem Atlanty dost velká, aby tam mohl vysadit všechny své vojáky. Chtěla jsem se vyhnout útoku na více frontách.“</p>
<p>„S trochou štěstí udělá to samé, co Roland,“ pověděl nám Curran.</p>
<p>„Seřadí své vojáky do obdélníků a rozběhne se proti nám?“ zeptala jsem se.</p>
<p>„Mhm. Nejspíš je zvyklý spoléhat na početní převahu.“</p>
<p>„A oheň,“ dodala jsem. „Nezapomeň na oheň.“</p>
<p>„Vydechuje oheň?“ chtěla vědět Julie.</p>
<p>„Jako proud rozžhaveného napalmu.“</p>
<p>„Dokážeš ho zadržet, když budeš na vlastním území?“ zeptal se Hugh.</p>
<p>„Pravděpodobně.“</p>
<p>Curran se opřel dozadu. „Musíme svolat další Konkláve.“</p>
<p>„Problém je, že ho nemůžeme zabít,“ upozornila jsem je.</p>
<p>„Koho?“ zeptal se Curran.</p>
<p>„Neiga. Když vycítí, že může přijít o život, prostě zmizí do svého doupěte.“</p>
<p>Z chodby se ozvalo zaševelení pohybu a do kuchyně vešel Yu Fong, oblečený do džínů, trika a světle hnědé mikiny. Nevypadal, že by na něm zub zanechal následky. Pohyboval se trochu ztuhle, ale měl zdravou barvu.</p>
<p>„Snažil jsem se vám to říct už dřív,“ řekl. „Možná existuje způsob.“</p>
<p>Všichni se zadívali na mě. „Saiman,“ pověděla jsem jim. „Provedl rituál, který nám na krátkou chvíli dovolil s Yu Fongem promluvit i v kómatu. Každé dračí doupě má kotvu. Je to drakův nejcennější majetek, jeho největší poklad, zbožňuje ho ze všech nejvíc. Vkládá do něj veškerou svou magii. Jde o základní kámen říše, kde si drak vytvoří doupě. Ale nedá se zničit.“</p>
<p>„Jak jsem se vám předtím snažil říct,“ pokračoval Yu Fong, „nemusíme ho zničit. Můžeme ho jen na chvíli ukrást, a říše nebude reagovat na Neigovy povely. Zůstane uvězněn v současnosti a na tomto světě.“</p>
<p>Všichni se zarazili, chvíli to zpracovávali.</p>
<p>„Dokážete to?“ zeptal se Hugh.</p>
<p>„Ne. Jsem další drak. Jakmile vkročím do jeho říše, Neig mě vycítí. A i kdybych mohl, neudělám to. Kotva obsahuje mocnou magii, která nedokáže existovat moc dlouho mimo danou říši. Bude se do ní chtít vrátit. Zabere velkou moc ji udržet tady. Pro mě by šlo o příliš velké lákadlo. Pokud se té kotvy dotknu, stáhne mě do Neigovy říše, a já nemám v úmyslu opustit tento svět. Mé místo je tady.“</p>
<p>„Když ne ty, pak kdo?“ zeptal se Curran.</p>
<p>„Máte knihu,“ řekl Yu Fong. „O malých lidech, kteří se proplíží do drakova doupěte a seberou mu kotvu. Někdo malý a bezvýznamný.“</p>
<p>„Já jsem malá a bezvýznamná,“ oznámila nám Julie.</p>
<p>„Ne,“ zavrhla jsem to.</p>
<p>„Ano,“ opáčila. „Kate, jsem malá, tichá a dokážu se plížit. Mám velké zásoby magie a vím, jak je použít.“</p>
<p>„To dítě má pravdu,“ řekla Erra.</p>
<p>„Všichni ostatní jsou potřeba jinde,“ pokračovala Julie. „Ty jsi In-Šineár. Curran musí vést žoldáky a podporovat kožoměnce. Hugh musí vést Železné psy, Elara bude usměrňovat magii čarodějek a Yu Fong tam nemůže, protože je drak. Já to zvládnu.“</p>
<p>„Půjdu s ní,“ přidal Derek.</p>
<p>„Bude se to muset provést během bitvy, když bude mít ten šílenec jiné starosti,“ řekl Yu Fong. „Vím, co ho zaměstná.“</p>
<p>Zdvihla jsem jeho směrem obočí.</p>
<p>„Já,“ vysvětlil. „Jakmile mě uvidí, zaútočí na mě. Získám vám trochu času.“</p>
<p>„Vidím v tom plánu jen jedinou vadu,“ řekla jsem. „Jak se Julie dostane do dračí říše?“</p>
<p>„Nechali jste si úlomek jeho tesáku?“ zeptal se Yu Fong.</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Ten poslouží jako klíč. Já vám otevřu cestu. Načasování musí být dokonalé.“ Yu Fong se naklonil dopředu, upřeně se na mě zadíval. „Zopakuji vám to ještě jednou, kotva mimo říši se do ní chce vrátit. Nemohou existovat bez sebe. Bude třeba značné moci, aby kotvu udržela. A nevíme, jak rozsáhlá Neigova říše je. Nevíme, kde tu kotvu skrývá.“</p>
<p>Zazvonil telefon. Julie ho zdvihla. „Ano?“</p>
<p>Předala mi ho. „Ghastek.“</p>
<p>Vzala jsem telefon jednou rukou, druhou jsem stále držela Currana. „Prosím, řekni mi, že něco máš.“</p>
<p>„Mám,“ řekl Ghastek.</p>
<p>„Budu hned u vás.“ Zavěsila jsem a zadívala se na Julii. „Kotva je oko na jeho dračím trůně. Rubín o velikosti grapefruitu se nachází v první místnosti, když přejdeš padací most a vejdeš dovnitř. Je to arogantní pitomec. Nemyslí si, že ho musí skrývat. Žádné hrdinské kousky, Julie. Dostaň se tam, pak ven, přines mi kotvu a já ji tu udržím.“</p>
<p>Ghastek nechtěl riskovat, že by jeho upíří stáje spatřili cizinci. Namísto toho přemístil jeddimura do jedné z postranních místností. Tvor seděl v lupí kleci a sledoval nás sovíma očima. Kdysi dávno býval lidským dítětem. V Atlantě bylo hodně dětí.</p>
<p>Ghastek, Luther, Saiman a Phillip se všichni rozestoupili kolem stolu posetého poznámkami. Některé papíry na sobě nesly otisk hrnků s kafem.</p>
<p>Curran začichal. Zdvihl horní ret, obnažil zuby. Zápach jeddimur. Stiskla jsem pevně Curranovi ruku. Pořád tady byl se mnou. Zatím se technologiím nepodařilo, aby mi ho sebraly.</p>
<p>Za mnou se Hugh šklebil na jeddimura. Trval na tom, že pojede s námi. Elaru jsme vyložili u sesterstev. Teď jsme proti jeddimur stáli my, Luther, Ghastek, Phillip a Saiman. Čtyři odborníci se tvářili nanejvýš samolibě.</p>
<p>„Přišli jsme na to, jak ho vytvořili,“ prohlásil Phillip nadšeně.</p>
<p>„Jedem,“ pověděl mi Saiman.</p>
<p>„Dračím jedem,“ opravil ho Luther. „Požitým velmi krátce po narození, nejspíš vdechnutím.“</p>
<p>„To se ještě musí prokázat,“ opáčil Phillip.</p>
<p>„Soustřeďte se,“ pověděla jsem jim, než do sebe opět začnou kousavě rýpat.</p>
<p>„Je to pes,“ osvětlil Ghastek. „Prakticky vzato se tak chová ve všech směrech. Pes musí být schopný rozeznávat povely.“</p>
<p>„Nicméně, podle poznámek d’Ambraye, válečníci nikdy negestikulovali,“ pokračoval Luther.</p>
<p>„Napadla nás teorie, že používají podzvukové rozkazy,“ řekl Saiman. „Mají extrémně citlivé uši, dostatečně na to, aby zaslechli i zašeptání.“</p>
<p>„To jsem vám mohl říct také,“ řekl Hugh.</p>
<p>„Jak nám cokoliv z toho pomůže?“ zeptala jsem se.</p>
<p>„Moment.“ Ghastek stiskl tlačítko na telefonu. „Přiveďte subjekt B.“</p>
<p>Dvojité dveře ve zdi se otevřely a dva tovaryši dovnitř dostrkali druhou klec s dalším jeddimurem.</p>
<p>„Kde jste přišli k druhému?“ zajímal se Curran.</p>
<p>„Beau Clayton,“ oznámil Saiman. „Jeho zástupci jednoho chytili.“</p>
<p>Tovaryši obě klece připoutali k sobě. Popadli ocelovou páku, zatlačili do strany, a branka mezi klecemi se otevřela. Jeddimur v levé kleci se plíživě přesunul do pravé, sedl si na zadní hned vedle druhého stvoření.</p>
<p>„Jsou jako my, a my jsme společenská stvoření,“ vysvětlil Luther.</p>
<p>„Docela rádi spolu sdílí klec,“ navázal Phillip. „Společně jí a spí.“</p>
<p>„Musíme se zeptat sami sebe. Když je ovládají podzvukové povely, co by bylo jejich pravým opakem?“ prohlásil Saiman.</p>
<p>Ghastek se zadíval na Luthera. „Pokud bys mohl.“</p>
<p>Luther přikývl, sáhl pod stůl a vytáhl odtamtud dudy.</p>
<p>„Hraješ na dudy?“ podivila jsem se.</p>
<p>„Ne, ale experimentem jsme došli k závěru, že z nás čtyř z nich dokážu vyloudit ten nejhorší zvuk.“ Luther si přiložil píšťalu ke rtům a foukl do ní. Místností se rozlehlo pronikavé, skřípavé zamečení.</p>
<p>Jeddimurové zavřeštěli.</p>
<p>Luther dál foukal do dud. Místnost se naplnila příšernou kakofonií. Curran si přitiskl dlaně na uši. Jeddimur zavrčeli a pustili se jeden do druhého. Krev a kožešina odletovaly.</p>
<p>Luther přestal.</p>
<p>Jeddimur se po sobě ještě párkrát ohnali, ale pak se rozpojili, každý se odplížil do vlastního rohu spojených klecí.</p>
<p>„Zkusili jsme na ně přes padesát různých zvuků,“ vykládal Ghastek. „Dudy jsou nejúčinnější. Zkusili jsme je patnáctkrát a pokaždé jsme z nich vyloudili stejnou reakci.“</p>
<p>Dudy na kameni druidů náhle dávaly naprostý smysl.</p>
<p>„Ten zvuk je přivádí k šílenství,“ objasnil Luther.</p>
<p>„Přivádí k šílenství i mě,“ zavrčel Curran, oči mu zlatě zářily.</p>
<p>Zadívala jsem se na něj a na Hugha. „Můžeme je použít?“</p>
<p>„Mohli bychom,“ potvrdil Hugh.</p>
<p>„Pokud bychom ten zvuk dokázali dostatečně zesílit,“ řekl Curran.</p>
<p>Ghastek se zadíval na Phillipa. Mág se usmál. „Magická univerzita nabízí třicet sedm specializací. Jednou z nich je i zesilování světla a zvuku. Pokud se vám podaří sehnat hráče na dudy, dokážeme jejich hru zesílit natolik, že to probudí i bohy.“</p>
<p>„To je úžasné,“ pověděla jsem jim a myslela jsem to naprosto vážně.</p>
<p>Teď jsme jen museli sehnat celé město dohromady a získat armádu, se kterou se dokážeme postavit Neigovi. Měli jsme na to tři dny. Bude to muset stačit.</p>
<p>Atlanta se sejde. Nebyli jsme všichni stejní, ale rozmanití a bylo nás hodně: kožoměnci, nekromanti, čarodějky, mágové, žoldáci… Ve spoustě tvarů a velikostí, každém věku, každé lidské barvě kůže, každém druhu magie, a z toho jsme čerpali naši sílu. Překvapovali jsme a chovali jsme se nečekaně, a dokázali jsme spojit síly dohromady.</p>
<p>Atlanta odolá. Tak jako vždy.</p>
<p>„Zlato,“ zašeptal mi Curran do ucha.</p>
<p>Otevřela jsem oči. Takhle zachumlaná v jeho náruči jsem se cítila pohodlně a v teple. Dokud zůstaneme v posteli, pod pokrývkou, nic se nemůže pokazit.</p>
<p>Magie byla u moci. Nastal den pátý. Měli jsme štěstí, a nakonec jsme si mohli na chvíli odpočinout. Po krátké magické vlně při prvním dni naší třídenní lhůty technologie vydržely u moci další tři dny a čtyři noci. Změna proběhla, když jsme byli vzhůru, a Curran tentokrát zůstal hmotný. Technologie, stejně jako magie, zaplavovala svět s nejrůznější intenzitou. Silná vlna technologií mi ho mohla vyrvat z náruče. Těch posledních pár dní jsem žila ve stavu neustálé paranoie.</p>
<p>Zbytek se proměnil ve vír vyjednávání, vysvětlování, názorných ukázek a utvrzování spojenectví. Oba s Curranem jsme za těch posledních sedmdesát dva hodin naspali tak možná dvanáct, ale včera v noci, když buldozery vyklidily pole a dokončili jsme poslední přípravy, jsme konečně mohli zamířit do postele, ve stanu na okraji bitevního pole. Marta a Mahon hlídali Conlana, abychom si mohli odpočinout. Byli jsme sami.</p>
<p>Neig se blížil.</p>
<p>Natáhla jsem se po Curranovi. Políbil mě. Sdíleli jsme dech. Polibek jsem mu oplatila, a pokračovala jsem dál, znovu a znovu, pokrývala jsem polibky jeho rty, čelist zarostlou strništěm, jeho tvář. Vlasy mu přes noc vyrostly do zacuchané hřívy a já mu do ní vjela prsty.</p>
<p>Přitáhl si mě blíž, těla nám sklouzla k sobě s nacvičenou lehkostí. Líbal mě na krk a na ústa. Tři dny jsem byla Šarratum, protože jsem musela. Setkala jsem se se starostou a guvernérem, jako součást delegace Konkláve. Vybrala si všechny laskavosti. Naslibovala hory i doly za pomoc. Ale zrovna teď jsem byla Kate a líbala jsem ho se zoufalou touhou. A on mi vyšel vstříc, jako bych v něm rozdmychávala oheň a on se nemohl dočkat, až shoří.</p>
<p>„Teď to nebude naposled,“ pověděl mi.</p>
<p>„Ne, pokud tomu dokážu zabránit,“ odpověděla jsem mu.</p>
<p>„Slibuji ti,“ řekl hlubokým hlasem, skoro vrčel, „že to tentokrát nebude naposled. Věříš mi?“</p>
<p>„Naprosto ve všem.“</p>
<p>„Nebude to naposled,“ přísahal.</p>
<p>Pomilovali jsme se, horce a divoce. Pak jsme vstali, umyli se, oblékli a vystoupili ze stanu.</p>
<p>Před námi i za námi pole po obou stranách lemovaly řady stanů. Moře stanů. Slunce ani nestačilo víc vystoupat nad obzor, a v mladém jitřním světle se i svět zdál svěží. Vzala jsem Sarrat a druhou šavli, kterou jsem u sebe nosila, a zamířila na východ, k vrcholku nízkého kopce, táhnoucího se od severu k jihu. Erra už tam byla, upřeně hleděla na pole.</p>
<p>Rozprostíralo se před námi, sahalo až kdesi do dáli. Otec ho vymýtil před dvěma lety, protože tam plánoval vystavět vodní zahrady, místo jeho oblíbených vzpomínek z dětství. Obyčejně by takové prostranství znovu obrostla zeleň, ale když můj otec chtěl, aby něco zůstalo čisté, tak se tak i stalo. Šlo o rozlehlé obdélníkové území, tři kilometry široké a devět kilometrů dlouhé. Rozeklané pozůstatky kamenné věže, stále začerněné sazemi, vyčnívaly z jejího středu. Jen ty zbyly po hradu mého otce. Nechali jsme je stát. Podle Andrey šlo o příhodný ukazatel pro její balisty.</p>
<p>Krátce jsem se zadívala doprava, kde stála umístěná střelecká baterie. Andrea už tam byla také, na něco ukazovala a hádala se s plukovnicí VJONu. Připojilo se k nám i vojsko. Národní garda přijela jako první. Gardisté nepatřili mezi vojáky na plný úvazek. Většinou šlo o mechaniky, učitele, policisty, pracovníky v kancelářích. Jak jsme burcovali město k bitvě, hodně z nich se rozhodlo zapojit taky. Druhého dne generálporučík Myersová, zdatná černoška, jíž táhlo na šedesát, vešla do našeho ústředí v Cechu. Snažila jsem se pročíst spletitý dokument, který nám předložili druidové, a diktovali si v něm podmínky, za nichž s námi budou ochotni spolupracovat, ale nakonec jsem ho vmetla Drestovi do tváře, že buď s námi půjde do boje, nebo se může s Neigem vypořádat sám, až drak vypálí Atlantu do základů, ale že na jeho machinace nemám čas. Zaklel a rozzuřeně vyrazil pryč, a pak tam vešla ona. Dlouhou chvíli jsme se na sebe dívaly, a pak prohlásila: „Co budete potřebovat?“</p>
<p>Bez podmínek. Bez smlouvání. Prosté a jednoduché: „Co budete potřebovat?“ Pověděla jsem jí to a ona to zařídila.</p>
<p>Potřebovali jsme všechny. A teď jsme je i dostali: VJON, Národní gardu, lidské dobrovolníky, žoldáky, Rudou gardu, Smečku, Lid, Řád, mágy, sesterstva, volhy a další pohany. Dokonce se k nám připojili i druidi, takže když jsem zamžourala dost usilovně, dokázala jsem zahlédnout menší bílé kameny zasazené do země po obou stranách bojiště.</p>
<p>Byli jsme připravení, jak se jen dalo.</p>
<p>Ale všechno bude k ničemu, pokud se neukáže můj otec. Během toho prvního dne a krátké vlny magie s námi přišel probrat strategii. Seděl u našeho kuchyňského stolu, zatímco se mu Hugh, Curran a Erra snažili všechno vysvětlit ve dvou jazycích. V jednu chvíli prohlásil, že na to jdeme moc složitě, a tak mu Hugh na kus papíru nakreslil panáčky a snažil se to vysvětlit tímhle způsobem. Otec tu strategii nakonec pochopil, ale mohli jsme jen hádat, jestli ji opravdu dodrží.</p>
<p>„Myslíš, že se otec ukáže?“ zeptala jsem se.</p>
<p>„Udělá to,“ řekla.</p>
<p>Přidala se k nám Marta, následovaná George, nesla Conlana. Převzala jsem si od ní syna a objala ho. Přemýšlela jsem nad tím, že ho pošlu pryč z města, někam ho ukryju, ale k ničemu by nám to nebylo. Můj syn zářil příliš jasně. Našel by ho můj otec, nebo Neig, a pokud ne oni dva, pak někdo další. Aby Conlan přežil, musíme zvítězit.</p>
<p>Všechno bylo v sázce.</p>
<p>Před kopcem začaly formovat řady klanu Vlků, těsně za okrajem mého teritoria. Většina našich jednotek už byla strategicky rozmístěna, ale klan Vlků představoval přední a střední voj, záda mu hlídal klan Šakalů, žoldáci Cechu a Národní garda. Někde tam dole jsem zahlédla Curranovu plavou hřívu, jak procházel mezi bojovníky. Kožoměnci na něj s úžasem hleděli. Byl jejich bůh, který ožil.</p>
<p>Mágové už se seřazovali na kopci po levici. Dost z nich vypadalo opravdu mladě. Phillip sebou přivedl i studenty.</p>
<p>Čarodějky čekaly vzadu, na bocích chráněné Hughovými Železnými psy.</p>
<p>Andrea vyšla na kopec. „Ahojky.“</p>
<p>„Ahoj.“</p>
<p>„Je to mezi námi dvěma v pořádku? Nebo mi tu věc s Hughem budeš mít ještě za zlé?“</p>
<p>„Jsme v pohodě.“ Vlastně už mi na Hughovi ani nezáleželo. „Nandej jim to.“</p>
<p>„Pořád mi dlužíš oběd.“</p>
<p>„Eh, pro lásku Boží… Tak fajn. Kdy a kde?“</p>
<p>„Ty víš kde.“</p>
<p>„Dobře. Takže Parthenón, ode dneška za dva týdny.“</p>
<p>„Dohodnuto.“</p>
<p>Zdvihla pěst. Já do ní strčila tou svou. Zamířila zpátky ke své baterii.</p>
<p>Teta se ke mně otočila, vycenila zuby v zákeřném úsměvu. „Blíží se.“</p>
<p>Na opačném konci bojiště na obzoru se rozzářila linie bílého světla.</p>
<p>Přitiskla jsem Conlana k sobě. „Mám tě moc ráda. Máma tě tolik miluje.“</p>
<p>Přitiskl se ke mně, najednou znepokojeně.</p>
<p>Světlo se rozlámalo a vyplivlo na bojiště řadu ozbrojených mužů. Takhle zdálky připomínali figurky vojáčků na hraní.</p>
<p>Po našem boku se rozezněly rohy. VJON zdvihl Rudou, Bílou a Modrou, Národní garda přidala vlajku Georgie a pak se tu a tam na různých částech bojiště zdvihly jednotlivé standarty: Šedá patřící Smečce, temně burgundsky vínová pro Rudou gardu, černá Cechu a mezi Lidem má vlastní zelená korouhev In-Šineár.</p>
<p>Další řada vystoupila ze světla. A pak další. A další. Nepřestávali se valit do našeho světa.</p>
<p>Na kopec vyběhl Javier a po jeho boku následovali dva další tovaryši a pět čerstvě vytvořených nemrtvých. Javier sklonil hlavu. „In-Šineár.“</p>
<p>„Je čas,“ ozvala se teta.</p>
<p>Nechtěla jsem svého syna pustit.</p>
<p>„Kate,“ napomenula mě Erra.</p>
<p>Políbila jsem Conlana na čelo a předala ho zpátky jeho babičce. Marta mu dala pusu. „Buď na tetu hodný. Babi musí jít a plácnout pár zlých lidí po hlavě.“</p>
<p>George si převzala Conlana a usmála se na něj. „Zamávej babičce pápá.“</p>
<p>Nemrtví přede mnou poklekli. Řízla jsem se do paže a zdvihla Sarrat. Navigátoři se stáhli, pustili mysli nemrtvých a oči upírů rudě zaplály. Máchla jsem mečem a otevřela nemrtvému hrdlo. Má krev se smíchala s jeho. Magie, jež nám oběma dala život, zajiskřila. Přitáhla jsem krev k sobě, tvarovala ji, nechala ji klouzat po mém těle.</p>
<p>Vojáci stále proudili ze světla.</p>
<p>Po naší levici se Barabáš zadíval na Christophera, pak na řadu vojáků. Christopher se tvářil klidně, ale svaly na odhalených pažích měl zatnuté, napjaté.</p>
<p>„Vezmeš si mě?“ zeptal se ho Barabáš, nespouštěl pohled z armády zaplavující bojiště.</p>
<p>„Ano,“ souhlasil Christopher.</p>
<p>Barabáš se k němu otočil. Christopher se k němu naklonil a políbili se.</p>
<p>Julie vyběhla nahoru, popadala dech. Měla na sobě vyztužený hrudní plát, namalovaný nazeleno a precizně upravený, aby seděl na její drobnou postavu. Design mi přišel povědomý, i když měl jinou barvu. Už předtím jsem ho viděla u Železných psů. Hugh ho pro ni vyrobil.</p>
<p>„Kde jsi byla?“ zeptala jsem se.</p>
<p>„Loučila jsem se,“ pověděla mi.</p>
<p>Otevřela jsem druhého upíra, smíchala jeho krev s tou mou a pokračovala. Poslední kapka mi ztuhla na kůži. Protáhla jsem se, ozkoušela krevní zbroj. Dost ohebná.</p>
<p>„Dobrá práce,“ schválila ji teta.</p>
<p>Otevřela jsem třetího upíra a nechala krev pokrýt Sarrat a druhou šavli, na obou tak vytvořila nepřirozeně odolné ostří, nabroušené jako břitva.</p>
<p>„Meč,“ pověděla jsem Julii.</p>
<p>Předala mi svou zbraň a kopí. Obojí jsem namočila do krve a nechala ji magií ztvrdnout. Nedokázala jsem ještě vyrábět zbraně, jež by vydržely delší dobu, jako to uměl otec. Ještě ne. Ale vydrží skrz celou vlnu magie, a to bude muset stačit.</p>
<p>„Víš, kam máš jít a co dělat?“ zeptala jsem se.</p>
<p>Přikývla.</p>
<p>„Mám tě moc ráda,“ pověděla jsem jí. „Buď opatrná.“</p>
<p>Objala mě a zamířila dolů z kopce, zpátky k Železným psům. Dnes bude její místo s čarodějkami a Elarou.</p>
<p>Neigovi vojáci stále proudili do našeho světa. Už jsem ani nedokázala odhadnout jejich počet. Patnáct tisíc? Dvacet? Třicet? Před nimi se přesouvala temná masa, proudila skrze řady, aby zaujala místo jako předvoj. Jeddimurové.</p>
<p>Curran skočil, překonal kopec třemi obrovskými skoky. Políbil mě.</p>
<p>„Hodně štěstí při lovu,“ pověděla jsem mu.</p>
<p>„Tobě taky.“</p>
<p>Zamířil zpátky dolů.</p>
<p>Krátce jsem se zadívala na mágy. Phillip sehnal všechny hráče na dudy v Atlantě. Tlačili se v davu za řadou studentů. Zbytek mágů se přesunul dál po levé straně. Phillip mě přistihl, že se na něj dívám, a přikývl.</p>
<p>Zadívala jsem se na bojiště a vyčkávala.</p>
<p>Nick vyšlapal nahoru na kopec a zastavil se vedle mě. „Beru to zpátky,“ řekl.</p>
<p>„Co všechno?“</p>
<p>„S tou hrozbou jsi nepřeháněla.“</p>
<p>„Až mi srdce usedá. Takže to znamená, že jsi připravený uvěřit, že tu bude drak?“</p>
<p>„Uvěřím ti, až ho uvidím.“</p>
<p>„Ty jsi takový pitomec.“</p>
<p>„Vrána k vráně sedá. Snaž se neumřít, Danielsová,“ pověděl mi.</p>
<p>„Nápodobně. S kým bych se hádala, kdybys tu nebyl?“</p>
<p>Světlo v dálce rudě zaplálo. Vojáci se rozpojili na dvě strany, aby dovolili válečnému dvoukoláku projet mezi nimi. Byl obrovský a zdobený a světle zlatě zářil.</p>
<p>„No, to se podívejme, zlatý válečný vůz a táta u toho není,“ pověděla jsem Eřře.</p>
<p>Přešla to bez komentáře. No, alespoň mně to přišlo vtipné.</p>
<p>Vůz zamířil vpřed, táhli ho čtyři bílí koně. Zastavil se před řadami vojáků, za zničenou věží mého otce. Neigův hlas se rozlehl nad bojištěm. Byl tak daleko, že by ho nemělo být slyšet, ale najednou se rozezněl všude, naplnil vzduch, dotkl se i nás.</p>
<p><strong>„POHLEĎ NA MOU ARMÁDU.“</strong></p>
<p>Řady obránců Atlanty znehybněly. Všichni jsme se dívali na nespočetné řady vojáků, moře zbraní a zbrojí.</p>
<p><strong>„JAK ZNÍ TVÁ ODPOVĚĎ, DCERO NIMRODOVA?“</strong></p>
<p>Přitáhla jsem magii mého území k sobě a odpověděla, vyslala svůj hlas bojištěm také.</p>
<p><strong>„CHCEŠ ATLANTU? JESTLI SI TROUFÁŠ, TAK SI PRO NI POJĎ.“</strong></p>
<p>Neigova armáda se pohnula. Všichni současně vykročili vpřed, kolem něj, mířili k naší linii. Jeddimur se divoce rozběhli, rojili se jako včely. Nechal je řítit se k nám, spoléhal jednoduše na početní převahu. Téměř jsem vykřikla úlevou.</p>
<p>Po mé levici Phillip jasně a hlasitě rozkázal: „Připravte zesilovací glóby.“</p>
<p>Magie se pohnula. Řada studentů zdvihla paže. Nad každým z nich se utvořila průhledná koule, metr v průměru, chvěla se jako horký vzduch nad asfaltem, otáčela se.</p>
<p>Jeddimur už dorazili skoro k nám, při běhu nadšeně vřeštěli vysokými hlasy.</p>
<p>„Držte je pevně,“ prohlásil Phillip.</p>
<p>Osm set metrů k hranici mého území.</p>
<p>Šest set.</p>
<p>Chtěla jsem se vypravit tam dolů, na bojiště, do přední linie, ke Curranovi a vlkodlakům.</p>
<p>Čtyři sta metrů.</p>
<p>Yu Fong vyšel na kopec a postavil se mi beze slova po pravici.</p>
<p>Andreini střelci vypálili salvu očarovaných střel. Jasně zelené plameny výbuchů proděravěly řady jeddimur, ale těch bylo příliš mnoho. Nepokračovala dál v palbě. Ta první salva byla jen na ukázku. Chtěla šetřit střelami.</p>
<p>Roj tvorů se stále blížil. Za ním mašírovali Neigovi vojáci jako nezastavitelná ocelová lavina.</p>
<p>Tři stovky.</p>
<p>„Dámy a pánové,“ ozval se Phillip. „Dudy prosím.“</p>
<p>Ozvěnou mu bylo pronikavé zamečení dud. Když jsem se zeptala Phillipa, co budou hrát, pověděl mi, že skladbu „Na flanderských polích“. Šlo o starý pochod na dudy, složený během první světové války. Později se z něj stala jiná píseň, skotská „Freedom Come-All-Ye“, příběh národa, který miloval svobodu víc než válku.</p>
<p>Erra vedle mě se bolestně zašklebila. Nick se zašklebil také.</p>
<p>Dvě stovky metrů. Jeddimur už byli skoro u nás.</p>
<p>„Zapojte je!“ vykřikl Phillip.</p>
<p>Glóby znehybněly. Dudy vedle nás téměř ztichly, jak zesilovací koule pohlcovaly všechen jejich zvuk. O okamžik později jeddimur zasáhla ohlušující vlna rámusu.</p>
<p>Roj se zastavil, zhroutil se do sebe.</p>
<p>„Hrajte dál,“ povzbuzoval ostatní Phillip. „Hrajte dál. Fakulto, dál udržujte projekci. Všichni si vedete báječně. Je mi opravdu velkou ctí, že mohu spolupracovat s tak talentovanou skupinou.“</p>
<p>Roj se roztříštil. Ti vepředu a v jeho středu se pustili do sebe navzájem. Ti vzadu se otočili a zaútočili na přední linii Neigových vojáků. Uprostřed Neigovy armády se rozpoutal boj.</p>
<p>Našimi řadami se ozvalo nepravidelné jásání.</p>
<p>Neigovi vojáci se rozpojili, proudili kolem řad zápasících s jeddimur jako potok kolem balvanu. Drželi se poblíž okraje pole a neustále postupovali, stále blíž druidských kamenů.</p>
<p>Blíž.</p>
<p>Blíž.</p>
<p>Už byli skoro tam.</p>
<p>Nacházeli se sto metrů od naší linie, když se země pod oběma proudy vojáků prolomila. Stovky mužů spadly do dvojitých zákopů. Vytvořili jsme je za pomoci buldozerů a výbušnin během posledních tří dnů. Byly tři metry hluboké a pětadvacet metrů široké a ty postupující řady pohltily celé.</p>
<p>Ozvalo se bolestné vytí, téměř přehlušilo kvílení dud. Ze zákopů houpavě vyrazila černá, lesklá chapadla a strhávala dovnitř vojáky poblíž.</p>
<p>„Co tam sakra je?“ zeptal se Nick.</p>
<p>„To nechceš vědět.“ Ty zákopy měl pod palcem Roman.</p>
<p>Neigovi vojáci se přesunuli od zákopů dál, zamířili dál k okrajům na bocích bojiště, téměř ke stromům lemujícím pole na obou stranách.</p>
<p>Podrost na levém okraji se rozestoupil. Obrovská huňatá těla narazila do obrněných mužů, tlačila je zpátky k zákopům a svíjející se smrti uvnitř. Klan Mohutných dorazil. Neigovi válečníci se bránili, ale medvědodlaci měli na své straně setrvačnost a velikost.</p>
<p>Po pravé straně vyběhli z lesů upíři, zaútočili na druhý proud. Vlna Neigových vojáků zpomalila. Rozpojili jsme je a teď jsme jejich řady nechali krvácet. Ale bylo jich příliš mnoho. Stále příliš mnoho.</p>
<p>Minuty pomalu uplývaly. Medvědodlaci a upíři se stále zakusovali do obou hrotů Neigova předvoje. Trávu zalévala krev.</p>
<p>Neig vystoupil z válečného vozu. Kruci.</p>
<p>Natáhla jsem se k Nickovi a popadla ho za ruku. „Podívej.“</p>
<p>Neig kráčel vpřed, jeho kožešinový plášť za ním vlál. Tělo mu puklo, zevnitř se vyvalila temnota. Stále bobtnala a nabývala na objemu, rostla, roztahovala se a vršila se kolem. Na bojišti přistál černý drak, tyčil se nad bitevní linií, tak obrovský, že má mysl odmítala připustit, že může být skutečný.</p>
<p>Nickovi poklesla brada.</p>
<p>Neigovi vojáci se rozběhli do stran, snažili se před drakem uniknout, ale přední linie, zadržující rozběsněné jeddimur, neměly kam uniknout.</p>
<p>Obrovský plaz otevřel tlamu. Proud ohně zalil propletenec svíjejících se jeddimur i dračích vojáků. Zmizeli v plamenech, tmavé stíny pohltilo bílé ohnivé peklo.</p>
<p>Neig sežehl pole jako obrovský plamenomet, spálil vše, co mu stálo v cestě. Vyčistil blokádu. Stálo ho to jeddimur a slušnou část vlastních vojáků, ale teď se bojiště uvolnilo, a my byli nahraní.</p>
<p>Nick zavřel ústa, až mu cvakly zuby. „Prorazí skrz. Musím tam dolů za nimi.“</p>
<p>Rozběhl se pryč.</p>
<p>Neig rozevřel obrovská křídla.</p>
<p>„Stáhněte se!“ zaječela jsem na Phillipa.</p>
<p>Dudy zmlkly v půli noty jako když utne. Klan Mohutných se odpoutal od nepřítele a rozběhl se k nám. Nemrtví na druhé straně proudili k hranici mého území.</p>
<p>Zdvihla jsem paže do stran, shromáždila u sebe magii a proměnila ji ve štít. Tohle už jsem předtím dělala. Odrážela jsem mého otce, když se pokusil na Pevnost seslat oheň a kamení. S Neigovými vojáky jsem nemohla provést nic, neměli dostatečné počty a jako jednotlivci byli magicky příliš nevýznamní, ale samotný drak byl obrovský a magií přímo překypoval. Představoval velmi jasný cíl. Pokud si Neig myslel, že nás usmaží, pak ho čeká velké překvapení.</p>
<p>Mávl křídly, jednou, podruhé, a vznesl se, vystřelil přímo vzhůru.</p>
<p>Klan Mohutných běžel o život. <emphasis>Rychleji</emphasis>, pobízela jsem je v duchu. <emphasis>Rychleji</emphasis>.</p>
<p>Neig se střemhlav snesl z oblohy, zapálil les po levici jako pochodeň, zakroužil, a to samé provedl stromům na pravé straně bojiště.</p>
<p>Nemrtví to stihli všichni, ale klan Mohutných byl pomalejší. Dva medvědodlaci se opozdili za ostatními. Oheň je zachytil dvacet metrů před hranicí. Jejich huňatá těla zmizela, okamžitě proměněná na popel. Neig se znovu vznesl vzhůru, nabíral na rychlosti.</p>
<p>Teď zbývá jen doufat, že má magie bude stačit.</p>
<p>Drak se znovu snesl dolů, jako útočící sokol, a vyplivl oheň. Zdvihla jsem magický štít. Oheň se o něj rozbil a rozlil se do stran. Obklopil mě tlak ze všech stran. Zatnula jsem zuby a držela.</p>
<p><emphasis>Tak. Jak se ti to líbí, ty hajzle?</emphasis></p>
<p>Neig vystoupal výš, ve vzduchu se otočil a vrhl se proti mé bariéře.</p>
<p>Lidé kolem mne se instinktivně přikrčili.</p>
<p>Drak narazil do štítu. Náraz mnou otřásl až do morku kostí. Měla jsem pocit, že mi zarachotila celá kostra. Zavrčela jsem a dál držela bariéru zdviženou. Odrazil se od ní a znovu se vyhoupl zpátky na oblohu, otočil se a znovu se pokusil prorazit. Štít vydržel.</p>
<p>„Připravte se,“ zaburácela má teta.</p>
<p>Bitevní pole teď bylo volné. Všichni jeddimur byli mrtví. Mezi námi a Neigovými válečníky už nestálo nic, kromě doutnajících mrtvol.</p>
<p>Drakova armáda zaútočila.</p>
<p>Oheň.</p>
<p>Drápy.</p>
<p>Oheň.</p>
<p>Oheň.</p>
<p>Náraz v plné rychlosti.</p>
<p>Oheň.</p>
<p>Spustila se mi krev z nosu. Dýchala jsem ztěžka a namáhavě, jako bych uběhla maraton s padesátikilovým závažím na ramenou.</p>
<p>Pode mnou zuřil boj. Zákopy donutily Neigovu armádu postupovat skrz pět set metrů široké vražedné pole, protože nemohla zákopy obejít zvenku. Neig totiž podpálil lesy kolem. Stromy hořely jako pochodně. Saze a dým naplnily vzduch, mísily se s krví a žárem. Kouzelné balisty kvílely a vysílaly střely s náložemi do masy nepřátelských vojáků, následované pravidelným duněním výbuchů. Andrea se pokusila zasáhnout Neiga, ale pohyboval se příliš rychle.</p>
<p>Neigovi vojáci přitáhli válečné stroje a vrhali na nás ohnivé balvany. První tři salvy jsem odrazila, takže změnili cíl a mířili přímo před vlastní řady, těsně před ochrannou hranici mého území. Na naše lidi pršely balvany a já je nemohla zastavit a současně odrážet Neiga.</p>
<p>Byli jsme lapeni na pěti set metrech pekla na zemi, a Neigova válečná mašinérie nás drtila na kaši. Mágové metali zaklínadla a Neigovi vojáci na oplátku plivali oheň. Čarodějky přivolávaly děsy, pohané své bohy, a armáda bušila do válečníků pokročilou očarovanou výzbrojí, ale Neigovi vojáci stále proudili k nám, nezastavitelní, jako by jim snad neměl být konec. Vždycky se jich našlo víc.</p>
<p>Vládla tam jatka. Křik, vytí a vrčení plnilo vzduch. Dudy umlkly už před dávnou dobou. Teď se dal zaslechnout jen ryk bitevní vřavy. Visel nad námi jako dusivý hřmot, píseň umírání, bolestí a běsnění.</p>
<p>Kde byl ksakru můj otec?</p>
<p>Netušila jsem, kolik času mohlo uběhnout, ale byly to nejspíš hodiny. Slunce vystoupalo na vrchol. Můj svět se smrskl na Neiga a magii. Chtěla jsem vyrazit tam dolů, mezi jatka, ale Neig viděl mě a Yu Fonga vedle, a představovali jsme pro něj příliš lákavý cíl. Mohla jsem ho jen zadržovat.</p>
<p>Začínal se unavovat. Stejně tak i já. Nebyla jsem si jistá, kolik ještě zvládnu.</p>
<p>Do zorného pole mi skočila vlkodlačka, pokrytá krví a něčími vnitřnostmi. Popadla vědro vody vedle mě, napila se a zbytek si vylila na příšernou tvář. „Už toho o moc víc nezvládneme,“ zavrčela Desandřiným hlasem.</p>
<p>Neig se znovu střemhlav snesl dolů, zalil nás proudem ohně. Zadržela jsem ho.</p>
<p>„Musíte vydržet,“ pověděla jsem jí.</p>
<p>„Pokud máte nějaké eso v rukávu, teď je na něj ten pravý čas.“</p>
<p>Přiběhl ke mně nemrtvý. „Utržili jsme těžké ztráty,“ oslovil mě Javierovým hlasem. „Generálporučík Myersová je mrtvá. Ghastek hlásí, že za další půl hodiny nám dojdou upíři.“</p>
<p>Neig zavřeštěl a narazil do mého štítu. O krok jsem ustoupila, zavrčela a strčila do něj vlastní magií.</p>
<p>Otec nepřijde.</p>
<p>Museli jsme se stáhnout. Pokud měli přežít alespoň někteří, museli jsme ustoupit.</p>
<p>Další proud ohně. Krucinál, to se ten zasraný drak nikdy neunaví?</p>
<p>Hlouček Neigových vojáků dole se rozprskl. Vynořil se odtamtud Curran, zakrvácený, obrovský ve své bojové formě, vypadal jako démon. Kožoměnci se shromáždili kolem něj, ale i on se začínal unavovat.</p>
<p>Roland nepřijde. Znovu nás zradil.</p>
<p>„Kate,“ zavrčel Desandra. „Potřebuju rozhodnutí.“</p>
<p>Upír mi postával u nohou.</p>
<p>Po levé straně vyčkávali Julie a Derek, oba pokrytí krví.</p>
<p>Prohráli jsme. Pokud se obrátíme na útěk teď, alespoň někteří z našich lidí přežijí.</p>
<p>Otevřela jsem ústa, abych zavelela k ústupu.</p>
<p>Na opačné straně bojiště vytryskla magie. Nebe nad námi potemnělo. Obrovské kameny se řítily dolů z mraků, při své cestě k zemi hořely. Tam rozdrtily vojáky na poli před námi.</p>
<p>Pane bože.</p>
<p>Balvany se zabořily do hlíny, pukly a z jejich nitra se vyvalily zářící roje jasně zelených včel, bodaly do Neigových válečníků. Kamení roztálo, bublavě se proměnilo v zářící sliz. Ten vyrazil ze země a chňapal po zbylých vojácích, a ti ječeli, když jim těla tála také. V samotném středu Neigovy armády náhle zela obrovská díra a skrze ni jsem zahlédla svého otce.</p>
<p>Zapomněla jsem dýchat.</p>
<p>Jel v zářícím válečném voze, taženém mechanickými koňmi. Byl krásný, vypadal mladě a překypoval magií tak mocnou, že jen bolelo se na něj dívat. Zářil, pronikavě a jasně, jako druhý východ slunce. Za ním se táhla armáda.</p>
<p>Teta se objevila vedle mne. „Pohleď! Tohle je tvůj skutečný otec. To je bratr, kterého jsem tisíce let neviděla. Pohleď, dítě!“</p>
<p>Otec zdvihl ruku. Z dlaně mu vyrazil had z čisté, jasně zářící magie, plazivě si razil cestu bojištěm a hltal vše, co mu stálo v cestě.</p>
<p>Přišel. Neopustil mě. <emphasis>Můj otec přišel, aby bojoval.</emphasis></p>
<p>Neig se prudce obrátil ve vzduchu. Drak rozevřel nestvůrné čelisti a vydal příšerný skřek.</p>
<p>„Tvůj táta je kus!“ prohlásila Desandra překvapeně.</p>
<p>To mě vytrhlo z úžasu.</p>
<p>Neig střemhlav zaútočil na mého otce.</p>
<p>Otočila jsem se k Yu Fongovi. „Udělej to teď.“</p>
<p>Yu Fong vytáhl z šatů úlomek zubu a vyryl jím do vzduchu svislou čáru od místa, kam nejvýš mohl dosáhnout, až po zem. V tkanině našeho světa se otevřela zářící díra. Derek se zazubil, divoce vycenil tesáky. Julie se protáhla mezerou a on ji následoval. Záře zmizela.</p>
<p>Yu Fong odhodil zub stranou. Z kůže mu sálalo nesnesitelné horko, vzduch od něj proudil v průhledném toku.</p>
<p>Zacouvala jsem pryč.</p>
<p>Jeho tělo puklo. Ven se vyřinul tvor dobrých sedm a půl metrů dlouhý, svalnaté lví tělo mu pokrývaly šupiny. Obrovská hlava věnčená rudou hřívou se napojovala na silný, ale ohebný šupinatý krk, tlamou připomínal zpola draka a zpola lva. Zapráskal hadím ocasem.</p>
<p>Šelma, jež bývala Yu Fongem, vyrazila dolů na bojiště. Tělo mu obalily plameny, rudý oheň ho zahalil jako plášť. Neigovi bojovníci se před ním rozestoupili jako voda, nechali ho projít.</p>
<p>Na opačném konci bojiště se Neig odvrátil od mého otce.</p>
<p><strong>„Jsem Vládcem ohně!“</strong> zaburácel Suanni, prorážel řady bojovníků jako kometa. <strong>„Bojuj se mnou, zbabělče!“</strong></p>
<p>Popadla jsem meče a rozběhla se na bojiště skrze mezeru, kterou tam vytvořil. Musím najít Currana.</p>
<p>Řady válečníků přede mnou se znovu uzavíraly. Stačil okamžik a znovu mě obklopily. Vyplivla jsem slovo moci: <strong>„Osanda.“</strong> Padli na kolena a já si prosekala cestu skrze ně, razila si cestu vpřed, ke středu bojiště. Krev stříkala kolem. Těla se hroutila k zemi, ozývaly se chraptivé výkřiky. Sekala jsem kolem sebe, přetínala končetiny a kuchala těla čepelemi i magií. Nad mou hlavou zuřivě proudil oheň a létaly blesky, vzduch pročesávaly zářící zelené kulky z kulometů. Bojovníci se pouštěli do svých protivníků, kožoměnci kuchali nepřátele, upíři trhali těla na kusy. Byla to krvavá jatka. Řev, vytí a sténání umírajících se slévalo do příšerného rámusu.</p>
<p>Rozsekla jsem tělo na dvě poloviny, otevřela ústa a zaječela. Vyrazilo ze mě slovo moci, prudce jako šíp, sežehlo Neigovy bojovníky, pokroutilo jejich těla. Vpadla jsem do vytvořené mezery, sekala kolem sebe jako derviš v povědomém vzoru, rychle jako blesk, utínala končetiny, až se krev rozstřikovala kolem. Byla jsem nezastavitelná a neznala slitování.</p>
<p>Skočil přede mne jeddimur, osamělý přeživší ohně a kvílení dud. Rozpárala jsem ho od ramene k pasu a dál pokračovala, sklízela žeň životů, plivala magii a přinášela smrt. Po levé straně shluk těl explodoval, a Hugh zařval, pokrytý krví, v ruce třímal zakrvácenou sekeru. Opřeli jsme se jeden o druhého, přitisknuti zády k sobě. Na okamžik jsme stáli osamocení uprostřed masakru a pak se rozpojili, rozběhli se zpátky do bitvy.</p>
<p>Náhle se chumel válečníků kolem mne rozptýlil. V panice prchali pryč. Narazil do mě poryv větru, málem mě smetl na zem. Vedle mě dosedl obrovský černý lev s široce rozevřenými křídly, stříbrně zářil. Curran se převtělil do své božské podoby.</p>
<p>Vyskočila jsem a vyšplhala se po černé srsti Curranovi na záda. Rozběhl se a pak jsme se ocitli ve vzduchu. Bitva zuřila přímo pod námi. Před námi Neig zaléval Yu Fonga neustávajícím přívalem ohně, obkružoval ho, obrovskými křídly vířil vzduch. Yu Fong kulhal na zemi, bok měl rozdrásaný, posílal proti nepříteli proud bílých plamenů. Můj otec stál, zachycený uprostřed toho všeho, odlesky soupeřících proudů ohně hrály na ochranné bublině magie zářící kolem něj. V ruce držel kopí.</p>
<p>Curran se střemhlav snesl k Neigovi. Skočila jsem, mířila jsem drakovi na krk. Minula jsem. Do háje.</p>
<p>Pod nohama jsem najednou měla prázdno. Prudce jsem se řítila k zemi. Neměla jsem čas na strach. Neměla jsem čas vůbec na nic. Za okamžik zemřu.</p>
<p>Vzduch mě zbrzdil. Už jsem nepadala, jen jsem se pomalu snášela k zemi. Krátce jsem se zadívala dolů. Můj otec zavrtěl káravě hlavou, jako bych rozbila drahou vázu. Curran nade mnou narazil prudce do draka, sevřel čelisti na Neigově krku. Oproti drakovi vypadal maličký. Neig se pokusil Currana kopnout. Obrovskými drápy zavadil o bok lva, vyryl tam hlubokou ránu. Curran zavrčel a vytrhl Neigovi z krku kus masa. Otáčeli se na místě, zarývali do sebe drápy, kousali se.</p>
<p><emphasis>Vydrž, zlato. Už jdu.</emphasis></p>
<p>Únava se vytratila. Zůstala jen zuřivost, spalující nenasytná stvůra v mém nitru, jíž bylo nutno nakrmit. Zaútočila jsem. Padali přede mnou jako stébla trávy. Prosekala jsem si cestu kolem otcova vozu. Pršela na nás krev, jak se Neig a Curran vzájemně trhali na kusy. Yu Fong zalil bojiště ohněm tak žhavým, že roztavil zbroj přímo na tělech válečníků kolem.</p>
<p>Otec nechal ochranné kouzlo padnout. Neigovi válečníci se na něj pokusili nahrnout ze stran. Jen pohnul rukou, jako by chtěl odehnat mouchu, a oni odlétli, padli mi k nohám. Sekala jsem do nich, stále kolem sebe plivala magii a přinášela smrt.</p>
<p>Yu Fong padl na bok, kopí zářící magií mu trčelo mezi žebry. Z davu vyrazila Adora a postavila se k němu, svou katanou držela vojáky dál.</p>
<p>Otec zdvihl vlastní kopí, na jeden jeho konec připevnil dlouhý zářící provaz.</p>
<p>Curran padl k zemi. Neig ho následoval, široce rozevřel čelisti, připravený ho zabít.</p>
<p>Otec mrštil kopím. Pročíslo vzduch, zaplálo ostře rudou a zasáhlo Neiga do hrdla. Druhý konec lana se zabořil do země. Otec křikl povel. Lano se napjalo. Neig se zmítal na jeho konci jako ryba nabodnutá na harpuně. Roland popadl lano. Vypadalo to nemožně, byl tak malý a Neig zase obrovský, ale přesto ho můj otec dokázal udržet.</p>
<p>„Kate!“</p>
<p>Prudce jsem se otočila. Kulhala ke mně Julie, vlasy spečené krví. Za ní zavrčel Derek v bojové formě, levá paže mu visela u těla v nepřirozeném úhlu.</p>
<p>„Kate!“ Julie dorazila až ke mně a vrazila mi do ruky zářící rubín. Zdvihla jsem ho. Magie se do mě zakousla horkými čelistmi. Pojmenování kotva sedělo. Ta zatracená cetka musela vážit tak pětadvacet kilo. Samotná její váha hrozila, že mě strhne k zemi. Rubín mě kamsi táhl, jako by se mi snažil vysát duši. Chtěl se vrátit zpátky do své říše. Vyžadoval to, a když mu to dovolím, stáhne mě rovnou s sebou.</p>
<p>Vrazila jsem ho pod zbroj, nad pravý bok, kde jsem nechala vytvořit pouzdro přímo na něj.</p>
<p>„Mám ho!“ zaječela jsem. „Teď! Musíme to provést teď!“</p>
<p>Neig nade mnou strašlivě zavřeštěl.</p>
<p>Curran přiběhl ke mně. Půlka těla mu doutnala, kožešina zmizela, na kůži mu horkem naskákaly puchýře. Překulil se a znovu se vrhl k Neigovi. Já se rozběhla, zachytila se ho za křídlo a nechala ho, ať mě vynese nahoru. Neigova šupinatá záda se tyčila přede mnou.</p>
<p>Podruhé se to musí podařit, protože třetí šanci už nedostanu.</p>
<p>Skočila jsem. Vzduch kolem mě hvízdal a pak jsem dopadla na Neigův šupinatý hřbet. Vyběhla jsem po něm vzhůru, sklouzla se až k jeho hlavě.</p>
<p>Curran sevřel čelisti kolem Neigova krku, snažil se mu ho prokousnout. Neig se zmítal, snažil se o lva zapřít drápatou nohou a odervat ho od sebe, osvobodit se, ale otec ho držel na místě.</p>
<p>Neig potřásl hlavou, snažil se Currana shodit. Z tlamy mu vytryskl proud plamenů. Rozevřela se pode mnou země. Adora zmizela v ohni.</p>
<p>Ne. Ne, ne, ne, ne…</p>
<p>Plameny zmizely. Spálené tělo klečelo na koleni na zemi, katanu stále svírala v ruce. Kolem ní se protáhl voják a ona padla bokem na zem.</p>
<p>Mrtvá. Adora byla mrtvá. Neig ji zabil.</p>
<p>Bolelo to tak hrozně, až jsem měla pocit, že mě to roztrhá na kusy. Ječela jsem a škrábala se po Neigově masivním krku a rozích až nahoru k jeho hlavě a tlamě. Na zlomek vteřiny na mě upřel dvě obrovské, jantarově planoucí oči. Zdvihla jsem krevní meče a zabořila je Neigovi do očí. Zalila mě jantarová tekutina, horká a magická.</p>
<p>Drak zavyl, potřásl hlavou, snažil se mě shodit, ale já se držela mečů jako klíště.</p>
<p><strong>„CHCÍPNI!“</strong> zaječela jsem a nechala do mečů proudit vlastní magii. <strong>„CHCÍPNI, CHCÍPNI, CHCÍPNI!“</strong></p>
<p>Neig zavřeštěl, vytrhl se otcově moci, jež ho poutala, a vystřelil vzhůru do oblak. Opíral se do mě vítr. Držela jsem se mečů, obrovské tělo pode mnou se chvělo a otřásalo. Stoupali jsme stále výš a výš, čím dál víc jsme se přibližovali k mrakům.</p>
<p>„Zabila jsi mě, dcero Nimrodova,“ zašeptal drak. „Ale vezmu tě s sebou.“</p>
<p>Náhle jsme prudce klesali dolů k zemi. Bojiště se k nám řítilo závratnou rychlostí.</p>
<p><emphasis>A je to tady.</emphasis></p>
<p>Ze země vyrazil tmavý stín, zespodu se opřel do Neiga. Curran se snažil drakův pád zpomalit, ale Neig byl příliš těžký.</p>
<p>Nějaké ruce mě popadly pod rameny a trhly mnou vzhůru. Odervaly mě pryč společně se Sarrat. Náhle jsem se vznášela, zatímco Neig stále padal k zemi, můj druhý meč mu vězel zabořený v levém očním důlku. Teddy Jo se vznášel nade mnou na svých křídlech barvy půlnoci.</p>
<p>Curran se odkulil z dosahu. Neigovo obrovské tělo udeřilo do země, ještě se od ní jednou odrazilo. Hlava mocného draka klesla. Zůstal nehybně ležet. Neig, zvaný Legenda, byl mrtev.</p>
<p>Teddy Jo se snesl dolů. Nohama jsem se dotkla země. Pustil mě, já se překulila a vstala.</p>
<p>Curran se zhroutil vedle draka. Nedokázala jsem odhadnout, jestli zemřel také, nebo žije. Strach mě sevřel ledovými spáry. Kolem nás stále zuřila bitva.</p>
<p><strong>„DCERO.“</strong></p>
<p>Otočila jsem se. Otec mě sledoval z výšky svého vozu, tvářil se truchlivě. Za ním jeho vojáci stáli jako nehybná hradba, řady a řady lidí v taktické zbroji.</p>
<p>„Nedělej to,“ pověděla jsem mu. „Nedělej to, otče.“</p>
<p>Jeho hlas se rozezněl nad celým bojištěm. <strong>„Vzdej se, má dcero.“</strong></p>
<p>Zradil mě. Věděla jsem, že to udělá. Očekávala jsem to, ale stejně to tolik bolelo.</p>
<p>„Nedělej to,“ zaprosila jsem. „Prosím, nedělej to.“</p>
<p><strong>„Vzdej se a nechám tvůj lid žít.“</strong></p>
<p>„Jak to můžeš udělat? Jsi můj otec!“</p>
<p><strong>„Je to pro tvé vlastní dobro.“</strong></p>
<p>„Ne. Jen pro to tvoje.“</p>
<p>Hugh prorazil řady. Za ním se Železní psi prosekali skrze Neigovy vojáky jako máslem, a já spatřila Elaru. Bíle zářila. Její šaty, její kůže, její vlasy, všechno mělo barvu sněhu, jedinou barvu vyzařující proudící moc. Nepřipadala mi lidská.</p>
<p>Rozpřáhla ruce. Nad bojištěm se rozléhalo melodické zaklínání. Sesterstva jí předávala svou sílu. Ta se Elaře opřela do zad a vytryskla z ní jako čistě bílý proud. Ten narazil do mého otce. Zalapal po dechu a otočil se k ní. Magie ho probodla jako kopí.</p>
<p>Jeho vojáci proběhli kolem něj a zaútočili na Železné psy.</p>
<p>Paprsek sílil, tak jasně bílý, že se na něj skoro nedalo dívat. Můj otec se zapotácel. Výraz tváře měl uvolněný. Oči se mu zamžily.</p>
<p>Skoro ho máme. Skoro. Ještě chviličku. <emphasis>Spi. Prosím, tati, kvůli nám všem. Prostě usni.</emphasis></p>
<p>Vyrazila z něj vlna magie, zablokovala paprsek.</p>
<p>Elara zaječela.</p>
<p>Nestačilo to. Moc čarodějek nestačila.</p>
<p>Pomalu, tak strašlivě pomalu se napřimoval. Tvář se mu třásla vypětím. Jednou rukou vyrazil proti paprsku.</p>
<p>Vyhraje a pro Atlantu a Conlana už nebude naděje.</p>
<p>Julie sprintovala ze všech sil mezi bojujícími vojáky, meč zdvižený nad hlavou.</p>
<p>Cítila jsem, jak magie uvnitř mého otce zapulzovala, zablokovala Elařin paprsek. Kdyby ho Julie napadla zrovna teď, zabije ji. Rozmáčkne ji jako červa.</p>
<p>Zabije moje dítě.</p>
<p>Jako ve zpomaleném záběru jsem zahlédla, jak se Julie rozpřahuje paží dozadu, připravovala se ke skoku.</p>
<p>Pokud se dotkne mého otce, zemře. Musím ji zastavit. Musím…</p>
<p>Svaly na nohách se jí napjaly, vyšlou ji do vzduchu každou chvílí.</p>
<p>Ne!</p>
<p>„Stůj!“ zavrčela jsem a vložila jsem do toho povelu magii.</p>
<p>Ucítila jsem přesně onen okamžik, kdy moje vůle přehlušila tu Juliinu. Schoulila se uprostřed skoku a padla na zem.</p>
<p><emphasis>Ale ne. Co jsem to provedla?</emphasis></p>
<p>Z mého otce vytrysklo krvavě rudé světlo. Elara se zapotácela nazad. Bílý paprsek se vytratil. Otočil se ke mně. <strong>„To sis opravdu myslela, že mě to zastaví, pošetilé děcko?“</strong></p>
<p>Od řady jeho vojáků nás dělilo pouhých dvacet metrů. Nezvládnu se k němu dostat. Snesou se na mě jako vosy, on mě udeří svou magií, a všechno to skončí. Mohl mě udržet ve stázi do chvíle, dokud mě jeho vojáci nespoutají.</p>
<p>Rubín se mi pohnul ve zbroji, jako by byl živý.</p>
<p>Rubín.</p>
<p>Tohle byla moje jediná šance.</p>
<p><strong>„VZDEJ SE, IN-ŠINEÁR. ZAUJMI SVÉ MÍSTO.“</strong></p>
<p><emphasis>Currane, miluju tě. Synáčku můj, miluju tě. Miluju vás oba víc než cokoliv na světě. Miluju tě, Julie. Není jiná možnost.</emphasis></p>
<p>Vytáhla jsem Sarrat a probodla se.</p>
<p>Otec zaječel.</p>
<p>Cítila jsem, jak ze mě tryská krev a zakroutila čepelí. A je to. Přerušila jsem si břišní aortu. Smrt přijde rychle.</p>
<p>Padla jsem na kolena, vytáhla jsem rubín zpod zbroje, sevřela ho v rukou a zhroutila se na bok. V zorném poli se mi objevila tvář mého otce. Plakal.</p>
<p><strong>„Proč? Proč?“</strong> Přitáhl mě k sobě, sevřel mi hlavu v náruči. <strong>„Měla jsi všechno, Kvítku. Proč?“</strong></p>
<p>Zesinal ve tváři. Prsty se mu třásly. Vykřikl. Cítila jsem, jak jeho magie bojuje o jeho život, hladově pátrá po jakémkoliv zdroji, aby se nasytila. Ten hlad jsem znala. Zaslepoval. Sáhne po jakékoliv magii, jen aby se udržel naživu, a já zrovna měla zdroj po ruce.</p>
<p>Otevřela jsem náruč. Stejně jsem byla příliš slabá, abych tu kotvu udržela. Uviděl rubín. Natáhl se po něm.</p>
<p><emphasis>Vezmi si ho, otče. Vezmi si ho a použij ho.</emphasis></p>
<p>Jeho kůže připomínala barvou drolící se beton. Kdyby měl vteřinu na rozmyšlenou, zarazil by se. Ale tu neměl. Umírali jsme oba a můj otec chtěl žít. Zachoval se zbrkle.</p>
<p>Sevřel v dlani zářící klenot. Obklopila ho měkká karmínová záře. Bral z rubínu energii, pohltil každičkou její kapku, dokud celá podstata kotvy nesplynula s ním.</p>
<p>Snažila jsem se něco říct. Nimrod se naklonil nade mnou.</p>
<p>„Vyhrála jsem, otče.“</p>
<p>Kotva nedokázala existovat mimo svou říši, a chtěla se do ní navrátit za každou cenu. Můj otec ji vstřebal. Teď se stali jedním.</p>
<p>Otevřela se za ním prázdnota. Já zahlédla jen její okraj, ale cítila jsem ji. Pevně sevřela mého otce a celého ho pohltila.</p>
<p>V jednu chvíli tu byl, a v další zmizel. A všechno bylo tak, jak má být.</p>
<p>Vyhráli jsme. Conlan bude žít. Curran také, pokud byl ještě naživu. Zvládla jsem to.</p>
<p>Zemi kolem pokrývala moje krev. Myslela jsem, že to bude bolet. Nebolelo.</p>
<p>Má teta mě horečně popadla. „Zůstaň se mnou. Hughu! Sežeňte Hugha!“</p>
<p>„Příliš pozdě,“ pověděla jsem jí.</p>
<p>Erra na mě divoce vytřeštila oči a pak se ke mně vrhla. Tělem mi projela bolest, až jsem vykřikla. Snažila se mi předat svou magii, aby mě udržela naživu.</p>
<p>„Ne,“ zašeptala jsem. Nechtěla jsem, aby se kvůli mně obětovala, ale neměla jsem sílu se jí vzepřít. Její obraz vybledl a zmizel. Magie mě zaplavila jako studený proud.</p>
<p>Nestačilo to. Julie plakala. Někdo mě držel v náruči. Světlo se vytrácelo. Přicházela temnota.</p>
<p><emphasis>Kéž bych tak mohla ještě jednou obejmout Conlana.</emphasis></p>
<p><emphasis>Kéž bych tak mohla vidět Currana. Slyšet jeho hlas. Držet ho za ruku. Nebýt takhle sama, než odejdu.</emphasis></p>
<p><emphasis>Kdybych tak měla jen o trošičku víc času. Bylo toho tolik, co jsem ještě chtěla udělat. Dala bych cokoliv, abych mohla prožít ještě jeden den.</emphasis></p>
<p><emphasis>Mám vás ráda. Všechny.</emphasis></p>
<p>Smrt připomínala mlhu.</p>
<p>Bezcílně jsem jí kráčela, nevěděla jsem, kam se vydat. Táhla mě k sobě, a já jí to dovolila.</p>
<p>Vytrácela jsem se. Má podstata slábla, pomalu a něžně se rozplývala v šedou mlhu všude kolem mne.</p>
<p><emphasis>Podvol se</emphasis>, šeptala mlha. <emphasis>Podvol se a nech všechno za sebou…</emphasis></p>
<p>A pak se rozestoupila. Stála jsem na rozlehlé planině, na zelené trávě. Z bezmračně modré oblohy proudily zlatavé sluneční paprsky. Kdesi v dálce se popásala stáda divokého dobytka, velké srstnaté šmouhy.</p>
<p>Vycítila jsem, že za mnou kdosi je, a otočila se.</p>
<p>Přes planinu ke mně kráčel obrovský lev. Celý černý, křídla měl složená a přitisknutá k tělu. Velké zlaté oči mu přetékaly magií. Zářila všude kolem něj, pokrývala každičký chloupek jeho kožešiny. Byl to bůh.</p>
<p>Došel až ke mně a sklonil hlavu.</p>
<p>Zdvihla jsem ruku a položila mu ji na čenich. Přišel se rozloučit. Přece jen ho před smrtí ještě jednou uvidím.</p>
<p>Lev otevřel tlamu a ukázal mi své lesknoucí se tesáky.</p>
<p><strong>„ŽIJ,“</strong> rozkázal.</p>
<p>Vytryskla z něj stříbřitá magie a vlila se do mě.</p>
<p>BOLEST.</p>
<p>Agónie mi projela celým tělem, trhala ho na kusy. Vykřikla jsem a zazmítala se. Pode mnou jsem ucítila cosi pevného.</p>
<p>„Mám ji,“ ozval se Hughův hlas.</p>
<p>Seděl na mně. Přežila jsem.</p>
<p>Rozmáchla jsem se a praštila ho do čelisti tak silně, jak jsem jen dokázala. Spadl ze mě a zhroutil se na bok. Překulila jsem se na nohy.</p>
<p>Curran ležel vedle mě na zakrvácené trávě ve své lidské podobě. Nehýbal se. Po čtyřech jsem se k němu doplazila a sevřela ho rukama. „Currane? Currane?“</p>
<p>Otevřel oči, uviděl mě a usmál se. „Ahoj, drsňačko.“</p>
<p>„Jsi zraněný?“</p>
<p>„Ano. A taky příšerně unavený.“</p>
<p>„Co jsi udělal?“</p>
<p>„Přivedl jsem tě zpátky mezi živé,“ prohlásil.</p>
<p>V břiše se mi ozvala bolest a já mu padla na hruď.</p>
<p>„To jsme plánovali celou tu dobu,“ pověděl mi. „Já a tvoje teta. Dost božské moci na jeden zázrak.“</p>
<p>Schoulila jsem se do klubíčka a přitiskla se k němu. Pokud šlo jen o nějakou halucinaci, kterou člověk zažíval před smrtí, vstanu vlastní vůlí z mrtvých, abych mohla osudu vrazit pěstí do nosu.</p>
<p>„Promiň, že to bolelo,“ pověděl mi. „Dělal jsem to poprvé.“</p>
<p>Políbila jsem ho na hrudník. Pohladil mě po vlasech.</p>
<p>„A taky naposled,“ řekl. „Už nemám žádnou božskou moc, takže jsem dovolil Hughovi, ať tě vyléčí, protože kdybys umřela teď, nesvedu s tím ani hovno, a vážně by mě to vytočilo.“</p>
<p>Jen jsem ho dál objímala. Pomalu mi to docházelo.</p>
<p>„Dneska ráno jsem ti slíbil, že to nebude naposled,“ pověděl mi. „Já sliby plním.“</p>
<p>Někdo jiný ječel. Konečně jsem si uvědomila, že nejde o mě. Otočila jsem se. Moje teta ležela natažená na trávě, otřásala se křečemi, nahá, vytočená k nepříčetnosti, a velmi živá.</p>
<p>„Jejda,“ řekl Curran.</p>
<p>Rozplakala jsem se. Jen jsem mu ležela na hrudi a plakala.</p>
<p>Seděla jsem na naší verandě a sledovala ve vytrácejícím se světle večera, jak si Conlan hraje v trávě. Snažil se lovit světlušky a skákal po nich jako velké lidské kotě. Curran seděl vedle mne, rukou mě objímal kolem ramenou. Od bitvy uplynul týden.</p>
<p>Neig i Roland byli pryč, a jejich vojáci se rozprchli. Vyhráli jsme, ale zaplatili jsme za to vysokou cenu. Pohřbili jsme Adořin popel na malém kopci za domem. Při jejím pohřbu jsem plakala. Plakala jsem pokaždé, když jsem si na ni vzpomněla.</p>
<p>Christophera také zasáhl dračí oheň. Sice nezemřel, ale přišel o křídlo. Nikdo z nás nevěděl, jestli mu doroste zpátky. Truchlil nad tím, že si už nezalétá, jako jiní lidé oplakávají dítě. Desandra přišla o beta pár. Byli to její přátelé a ten žal byl stále čerstvý. Jim přišel o sestru. Čarodějky zase o Mariu. Přenos moci na ni byl příliš. Z Curranovy elity zbylo jen pět bojovníků.</p>
<p>Saiman se z bojiště nikdy nevrátil. Fyzická bolest ho vždy děsila, ale z nějakého důvodu se proměnil do své pravé formy a rozběhl se do té nejhustší vřavy. Možná zpanikařil, možná se rozzuřil, možná se pokoušel někoho chránit. To se nikdy nedozvíme. Přinesli mi jeho tělo. Probodli ho čtyřmi kopími. Truchlila jsem. Zanechal za sebou poslední vůli. Přál si, abychom ho pohřbili v Jednorožčí ulici. Vyplnili jsme ji do posledního písmenka. Alespoň to jsme pro něj mohli udělat.</p>
<p>Bůh Curran to taky nepřežil. Nic z jeho božské moci nezůstalo. Vlasy už mu rostly normální rychlostí, i když si zatím ponechal větší výšku, ale těžko říct, jestli mu už zůstane. Také ztratil ono tajemné povědomí, kde jsme. Jeho božství mu umožňovalo kdykoliv cítit, kde se s Conlanem nacházíme, ale už nedokázal šestým smyslem určit naši přítomnost. Svěřil se mi, že má pocit, jako by oslepl. Byla to svým způsobem smrt, ale já nemoha být šťastnější.</p>
<p>A ještě jednu smrt jsem neoplakávala. Šarratum také zemřela na bojišti. Když mě Curran přivedl zpátky, už jsem necítila, jak mě země volá k sobě. Pouto s nárokovanou půdou zaniklo společně s mou smrtí. Zůstala jsem jen sama sebou. Zůstala mi má moc, ale teď už mě nic nepoutalo k Atlantě, ani ke Kings Row.</p>
<p>Ghastek ke mně přišel po všech těch jatkách. Zdál se mi ztracený. Pověděl mi, že pro něj budu vždy In-Šineár. Odpověděla jsem mu, že ho vždy budu považovat za přítele, ale že teď je svobodný.</p>
<p>Pohřbili jsme přátele a truchlili, ale Atlanta se pomalu, kousek po kousku, probouzela z noční můry. Drak zemřel. Biohazard si nárokoval jeho kosti a Ghastek s Phillipem se o ně s Lutherem málem porvali.</p>
<p>Hugh a Elara oba přežili a vrátili se do svého hradu v Kentucky. Hugh nakonec Dali neuzdravil. Jim ji požádal o půlroční odklad. Z mého pohledu jí to dalo jen šest měsíců navíc, aby ho přesvědčila, a instinkty mi napovídaly, že Jim ten boj prohraje.</p>
<p>Christopher a Barabáš stanovili datum svatby. Barabáš strašlivě vyšiloval nad Christopherovými zraněními, krmil ho litry kuřecí polévky a doufal, že mu křídlo doroste. Druidové slavnostně pochodovali po ulicích a přihlásili se ke své části vítězství. Martu v boji vážně zranili a Mahon se o ni musel starat, dokud se neuzdraví. Pokoušel se upéct její medové muffiny a chutnaly příšerně. Naše teta nemluvila ani s jedním z nás. Vzala si to vzkříšení osobně. Podle všeho chtěla zůstat mrtvá.</p>
<p>Julie se mnou taky nechtěla mluvit.</p>
<p>Oprávněně. Nedodržela jsem vlastní přísahu. Snažila jsem se s ní promluvit, ale vždycky ode mě jen odešla. Něco jsem jí slíbila, a nedodržela to. Nevěděla jsem, jestli mi to časem odpustí. Doufala jsem, že ano, ale i tak se nedalo vrátit zpět to, co jsem provedla. Čas pomůže. Doufala jsem v to.</p>
<p>„Měla bych to udělat,“ pověděla jsem Curranovi. „Už je to týden. To už musel vychladnout.“</p>
<p>„Dej mu ještě rok,“ řekl mi.</p>
<p>„Pokud týden nestačil, nebude mu stačit ani rok.“ Položila jsem sklenici s čajem. „Nezdržím se tam dlouho.“</p>
<p>Zavřela jsem oči, a když jsem je znovu otevřela, kráčela jsem po padacím mostě do Neigova hradu. Zel prázdnotou. Nikdo mě nepřišel přivítat. Nikdo se mě nepokusil zabít. Čekala jsem, že se odehraje nějaké drama, a tohle mě dost zklamalo.</p>
<p>Kamenná dlažba se mi otřásla pod nohama. Ale ne. Zakřikla jsem to.</p>
<p>Brána hradu zívla a pohltila mě. Proletěla jsem jí. Nebo jsem spíš dál stála na místě a hrad se kolem mě otáčel, dokud jsem se neocitla v trůnním sále tváří v tvář svému otci. Vrátil se ke své starší podobě. Musel čekat, až se tu ukážu. Zosobňoval kotvu téhle říše. Prakticky vzato celá tahle říše byl on. Nemohl nikdy odejít. A vzhledem k tomu, že jsme byli spojeni krví, mohla jsem přicházet a navštěvovat ho. Conlan, Julie, Hugh, všichni, kdo měli výhodu jeho krve, mohli povolat její podstatu a vcházet a vycházet z jeho říše, jak se jim zlíbilo. Muselo ho to ničit. Snažila jsem se ze všech sil nesmát, ale bylo to vážně těžké.</p>
<p>„Přežila jsi,“ ucedil.</p>
<p>„Můj manžel mě přivedl zpátky k životu,“ pověděla jsem mu. „Vzdal se pro mě svého božství. Taky znovu vdechl život tetě Eřře. Obětovala se, aby mě udržela naživu, a podle všeho jsme byly obě ve stejném těle dost dlouho na to, aby nás obě zasáhl nápor toho zázraku. Dost se kvůli tomu zlobí.“</p>
<p>„Zapudila jsi mě,“ prohlásil. Hlas se mu třásl vzteky.</p>
<p>„Neposlala jsem tě do vyhnanství.“</p>
<p>„Tak co to má být?“</p>
<p>„Penze, otče. Prožil jsi spoustu životů. Já mám teprve první, a kdyby mělo být po tvém, nemohla bych prožít ani ten. Je to moc hezký hrad. A ta knihovna je neskutečně skvělá. Jen se zamysli, kolik bys toho tady s tím mohl provést.“</p>
<p>„Svět mě potřebuje. Zachráním ho. Zlepším ho.“</p>
<p>Povzdechla jsem si. „Mám tě ráda, otče. Přivedu za tebou Conlana, až bude starší.“</p>
<p>„Kate,“ řekl. „Najdu si cestu ven.“</p>
<p>„Možná. Pokud by se to někomu mělo podařit, budeš to právě ty. Ale zabere ti to dlouhou dobu. A mezitím budeme my žít v míru. To jsi vždycky chtěl, ne? Mírumilovnou idylickou existenci, osvobozenou od všudypřítomného zatracení?“</p>
<p>„Tohle ještě není u konce,“ opáčil.</p>
<p>„Ano, je, otče. A pokud někdy najdeš cestu zpátky, budu na tebe čekat.“</p>
<p>Zavřela jsem oči a opřela se o Currana.</p>
<p>„Jak to šlo?“ zeptal se.</p>
<p>„Podle očekávání. Zuří. Taky se velmi rychle znudí, a v Neigově říši má k dispozici nepřebernou moc. Až ho navštívím příště, bude to tam nejspíš připomínat vodní zahrady. Myslím, že si tam Conlan bude rád hrát, až bude trochu starší.“</p>
<p>Políbila jsem svého manžela. Společně jsme seděli na verandě a sledovali, jak si náš syn hraje se světluškami.</p>
<p>„Měli bychom si pořídit další,“ navrhl Curran.</p>
<p>Usmála jsem se na něj. „Možná.“</p>
<p>„To nechceš malou holčičku?“</p>
<p>„Chci. Až Conlan trochu povyroste. Teď na to máme čas, ne?“</p>
<p>Curran se na mě uculil. „Máme všechen čas na světě.“</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p>
</section>
<section>
<p>Epilog</p><empty-line /><p>Erra</p>
<p>Slunce mělo vyjít každou chvíli. Už teď bylo teplo. Vlastně by klidně mohlo být i tepleji. Byla jsem zvyklá na parnější léta. A taky na lepší koně, i když ten fríský hřebec vypadal hezky a po ztichlé, drolící se cestě klusal s velkým nadšením.</p>
<p>Nikdy jsem nedokázala odolat černému koni. Ani černovlasému muži. I když jsem měla za svého života i pár plavovlasých.</p>
<p>Má neteř ještě spala. Než jsem odešla z domu, ještě jsem ji, jejího manžela a syna zkontrolovala. Nevešla jsem dovnitř – spali se zamčenými dveřmi – ale vycítila jsem je za nimi. Všichni spali v teple a hezky společně v bezpečí. Zasloužili si to.</p>
<p>Já bezpečí nevyhledávala. Alespoň zatím ne. Když mě přivedli znovu k životu, měla jsem určitá očekávání, chtěla jsem si ho užít plnými doušky. V jejich světě teď pro mě nebylo místo. Naučila jsem Kate vše potřebné, aby přežila. Má neteř mě změnila tak, že by to sama ani plně nepochopila. Kate potřebovala matku, a já zastoupila její místo a nic za to neočekávala. Když povila syna, potřeboval babičku.</p>
<p>Myslela jsem si, že Eahrratim ve mně zemřela. Byla to hloupá holka, Růže Tigridu, hezká a naivní jako bývají někteří velmi mladí. Hrála si ve vodě, pěstovala květiny, líbily se jí hezké šaty, a plánovala hloupé malicherné záležitosti do budoucna. Manžela. Děti. Synovce a neteře. Rodinné hostiny. Život plný vřelosti a štěstí. Pohřbila jsem ji v popelu války, abych do ruky mohla vzít meč. Myslela jsem si, že se rozplynula během věků bolesti a utrpení, a zbyla jen Ničitelka měst. Ale teď se vrátila. Už nebyla mladá a naivní, ale uvnitř mě znovu ožila.</p>
<p>Má matka tvrdívala, že rodina, ať už pokrevní nebo nalezená, je naší spásou. Představovala záchrannou síť, která nás zachytila, když jsme se topili, a něžně nás vyzvedla ze zuřících vod. Má matka byla moudrá žena.</p>
<p>Neteř to bude mrzet, až se vzbudí, ale přenese se přes to. Měla manžela a syna, o něž se musela starat, a Šar už ji netrápil. Nastal čas nechat ji volně dýchat. Znovu se setkáme, a to brzy.</p>
<p>Křoví po mé levé straně znovu zašustilo. Už potřetí.</p>
<p>„Vylez ven,“ zavolala jsem.</p>
<p>Černobílý kůň si proklestil cestu z lesů, nesl na hřbetě světlovlasou jezdkyni. Julie.</p>
<p>„Utíkáš z domova?“ zeptala jsem se.</p>
<p>Zdvihla bradu. Zábavné děcko.</p>
<p>„Ano,“ řekla.</p>
<p>„Snažíš se to takhle nandat své matce?“</p>
<p>Pokrčila rameny. „Ano.“</p>
<p>„Vrať se. Na lháře nemám čas.“</p>
<p>Dítě stepí se mi zadívalo do tváře. „Jde o mě. Udělala něco, o čem přísahala, že se toho nikdy nedopustí. Nedodržela slovo. Teď ji to bude užírat. Bude se za to nenávidět. Bude si myslet, že se na pár vteřin proměnila v Rolanda. Nechci, aby se kvůli tomu cítila špatně. Ujala se mě ve chvíli, kdy nikomu nezáleželo na tom, jestli zemřu nebo budu žít. Nechci být chodící, mluvící připomínkou, že se nedržela vlastního slibu. Jen se tím všechno zkomplikuje.“</p>
<p>Život byl složitý. Po smrti se všechno zdálo mnohem jednodušší.</p>
<p>„Tak nebo tak,“ řekla, „nastal čas, abych odešla. Mohla bych tam zůstat a počkat, až se přes to přenese, nebo pokračovat se životem tak jako doteď. Celé roky. Nezměnit se. Neopustit město. Ale chci víc. Chci… něco vlastního. Už dlouho jsem nad tím přemýšlela, ještě než došlo k tomu všemu. Nastal čas jít.“</p>
<p>„Kam jdeš?“</p>
<p>„Kamkoliv jinam. Nechala jsem jí dlouhý dopis, aby si nemyslela, že jsem utekla ve vzteku.“</p>
<p>Povzdechla jsem si. „Asi by ses ke mně mohla přidat.“</p>
<p>Srovnala koně s tím mým. Seděla na něm, jako by se na oři narodila. Krev se nezapře. Říkala jsem to Imovi, a ten mi nevěřil. Můj bratr s myslí překypující nápady. Často zapomínal, že lidé nebyli pouhými kolečky otáčejícími se ve stroji jeho ambicí. No, a díky tomu skončil v dračím doupěti.</p>
<p>„Kde se zastavíme nejdřív?“ chtěla vědět Julie.</p>
<p>„V Mišmaru. Slíbila jsem něco své matce, a chci to dodržet.“</p>
<p>„Jestli je Kate mou matkou, ty jsi tím pádem moje prateta?“</p>
<p>„Pravděpodobně.“</p>
<p>„To je něco na způsob babičky, že?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Můžu ti říkat ‚babi‘?“</p>
<p>„Pokud chceš, aby ti zbyly všechny zuby, tak ne.“</p>
<p>Zasmála se a znělo to jako stříbrné zvonky. Slunce vystoupalo zpoza obzoru a zasvítilo na nás.</p>
<p>Julie na okamžik vypadala zamyšleně, a pak prohlásila: „Je to i jeho babička. Měli bychom mu to říct? Můžeme ho vzít s námi do Mišmaru, aby ji navštívil.“</p>
<p>„Možná,“ utrousila jsem.</p>
<p>Chlapec se měl jednou setkat se svou babičkou. Ale zrovna teď měl plné ruce práce. Pochybovala jsem, že jeho manželka ocení, když ho odtáhneme pryč kvůli rodinným záležitostem.</p>
<p>Rozhodla jsem se, že není zas tak špatné mít vnučku. Ještě jsem žádnou neměla a z téhle vyzařovalo tolik magie.</p>
<p>Mohla jsem ji toho tolik naučit.</p><empty-line />
</section>
<section>
<p>Ilona Andrews</p>
<p><strong>Magie vítězí</strong></p>
<p>1. vydání</p>
<p>Anglický originál Magic Triumphs</p>
<p>Překlad Hana Vrábelová</p>
<p>Obálka Juliana Kolesova</p>
<p>Jazyková redakce Soňa Dvořáková</p>
<p>Odpovědný redaktor Libor Marchlík</p>
<p>Vydalo nakladatelství <emphasis><strong>FANTOM Print</strong></emphasis></p>
<p>jako svou 550. publikaci</p>
<p>Ostrava 2019</p>
<p>www.fantomprint.cz</p>
<p>www.facebook.com/fantomprint</p>
<p>www.instagram.com/fantom.print</p>
<p><strong>#fantomprint</strong></p>
<p><strong>@fantom.print</strong></p><empty-line />
</section>
</body><binary id="_3.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAHAAcAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/2wBDAQoLCw4NDhwQEBw7KC
IoOzs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozv/w
AARCABLA1YDASIAAhEBAxEB/8QAGwABAAIDAQEAAAAAAAAAAAAAAAYHBAUIAwL/xAA/EAAB
AwMDAgQEAgcFCQEAAAABAAIDBAURBhIhBzETIkFRFDJhcRWBFiM2QlJ1syQzQ2KRNUVUc4K
EocHD0f/EABUBAQEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAB/8QAFBEBAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAP/aAA
wDAQACEQMRAD8AuZERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERARE
QEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQ
EREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERAREQE
REBERAREQEREBERAREQEREBERAREQEREBERAVV6r6xQxxml0w3xZDkOrJoyGtBbwWNOCSCe
7hjy9nAq1Fy7qGlhodSXSjpmbIKesljjZkna1ryAMnk8BBnM11qqOgkohfq0xSO3FzpMyA8
dpD5gOBwCB39yvil1tqijqWVEV/r3PZnAlndK3kY5a7IPf1Cl/SfRVuvkNTeLrAypigmEUE
LnHbvGHOLm+o5aACSDl2R2Ut1toKhu1Fb6Gz22ioJZa5vjVMNK1vhxCOQuJ2jtwMAkAnaMh
BLbHWy3Kw2+vmaxstVSxTPDAQ0Oc0E4z6crG1Dqe06Xo21N0qfD8TcIomjc+UgZw0f6DJwB
kZIytpDDFTwshhjZFFG0NYxjQGtaOAAB2CofXLqnVvU+W20MnjlsjKOHyECPaPPnAzhrzIS
eeAfTCDTVuutVXCYSzX6tY4N2gQSeC3HP7rMDPPfGVa3SvVtz1NR3GK7S+PPSyMc2ba1uWv
B8u1oA4LCc+u76KptZ2Sm07quttNG+V8FPs2ulILjuY1xyQAO5Pop70M/wB+f9v/APRBPtY
6h/RfTNTc2NifOzayCOV+0Pe44H1OBl2B3DT27iG6X6w/idwpLbdbX4c9TI2Js9K7LS9zwG
5Y7kDB5O49u3PGH1vun+y7RHN/FUzRbf8ApjdnH/MGAfv6KpkHWajt81T+H6hten6Kn+IuF
fI17w7hsUAJ3vzxk7WvwB7Z9g5oG51N30RbK2sdvndG5jn5JLtjnMBJJJJIaCT7kqFaarIt
T9aq+4mV7oqCGT4XZKHsLW4iyDj5Xb3PwPV3c85DadROoly0neKa3W6kpZPEpxM+SoDnZy4
tAABGMbT75z6Y5jVF1uu8cxNfaaKeLbw2Bz4nB3HOSXcd+Mfms7rLpu4VVZSXykglqII6cw
ziOPd4IaXPDjjnBDnc4wNvJ5CqZFX3YerFgvVZT0MkVVRVU+1jRIwOYZHEDYHNJPc9yAOOc
KVXi9W6w0BrrpVMpqcODdzgSS49gAMkn7DsCewVCaa0fquoNBqC0WplRFHMJoXPnjDXOY/1
BcDjLceimvW9lT8Ha5PjYm0okcPhckPe/Hz4zhwA47Dbu7ndwR93DrdSQV80VDZn1dMx2I5
31HhGQe+3YcD2yc4747L1out1okhJr7TWwS7uGwOZK0t45yS3nvxj81U1nstxv1eKG10r6m
oLS7a0gANHcknAA+57kDuV5VturrbMIa+jqKSVzdwZPE5ji3kZwR24P+iK6Zp7/aauzy3em
ropqKGMySSxndsAbuOQOQQOduM/RVNqXrFc6up8PTzfgKVuCJZY2umecHIIOWgc9uTxnPOF
run1zqW2fVNp3ZpZLPUVG0k+V7W7cgZwMh3PHO1vsoOiOraSqhrqOCspn74KiNskb8EbmuG
QcHkcFay+ausOnJoobtcWU8szS5jAxz3be2SGg4Htnvg+xWr6d32G4aBpKieaKP4CM087uW
NjEY4JJ/ybST25PbsKb11qP9J9U1NdG7NLH+ppuP8ADaTg9geSS7nkbseiDoO13u13uHxbZ
X09W0Na5wieC5gd23N7tPB4IB4KzlR/RT9sav8Al7/6kavBAVAzdS9cW25Pp6y4sdLSzFk0
L6eItLmnDmktb24I4P2Kv5QHXWmNDUlHU3i800tLNUyY8akLt75MF2A3lgLg05JGOSSQTlB
G7X1urmzYu9pp5YnOb5qRzmOY3944cXbj7DLe3fnixtNaws2qqbxLdUbZhnfSykNmYAQMlo
J45HIyOcd8hUZVaIuP6Ps1FbA+utT2vcXlgZLG1rtpL48njIPyl3AycLU2W8Vdhu9PdKEsF
RTuy3e3c0ggggj2IJHvzxgoOpUWHarnTXm1U1yo3boKmMPbyCRnuDgkZByCPQgp+LW38R/D
fxCl+N/4bxm+L23fLnPbn7IMxYN6vFJYbRUXSuLxT07cu2N3OJJAAA9ySB7c84CzlEuoWjq
nWFqgho674eemkL2xyOIhkzwd2ATkDODg9yPXICN2Pq3XX3VlBbo7OyKkqXeHI1hdNKHYPm
B8oDRwTwcAOKtFQzSFHpDTVY2wW+tpai9eG4zy4BlkIPnbu7NwW/3ecgNyQeSZLFfLRNXmg
iulFJVhzmmnZUMMgc3ORtznIwc/ZBnIiICq7WvVmW219VaLFTsM0DjFLVzAkNeMhwYz1IOP
MeMg8EYJxtZdWLlbr7W2qzRUohp8wmokY5zxIOHEAkAbTxyCDtzyDhVTDK6GZkrAwujcHAP
YHtJHu0ggj6EYQdVUkc0NHBFU1HxE7I2tkm2BniOA5dtHAyecei9lg2OtluVht9fM1jZaql
imeGAhoc5oJxn05WcgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiI
CIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiIC5g1PNFUaqu
80MjJYpK6ZzHscC1zS8kEEdwun1zBpuxy6k1BSWiKZkDqhxzI8EhrQ0uJx6nAOB6n1HdBvt
PdTLlpmxQ2u3W6g8kj3vlkY4mTdjGcOHI5GfbaOMcyfS/Vq93fUNJbaq1UszKqRsY+FD2uj
yRl5yXZDW7iRx27jClVn6W6VtLxIaJ9fK1xIfWu3gAjGNoAaR3PIJyftiVUtJTUNMymo6eK
ngZnbFEwMa3JycAcDkkoNZqDVtk0xCX3OtYyUt3Mp2eaV/fGGj0O0jJwM+oVCaV1O3T2ozf
Kujfcqja8tL6gscJHd3l2DuOC4c/xZ7hWd1jsdDU6fjvUkzIKujcI4wQ3NQ1zh5M9yRy4d8
DdxzkQq1dJdRXa1U1xjnoIY6mMSMZLK7dtPIJ2tI5GD39ecHhBptZami1Ze23OO3MoXeC2O
RrZA8yOBPmJ2jnBA+zQtj0zuN4g1ZS2211bIIq6ZhqmvY0iSOMOcRkgkHbuAxjk/mvHXOhp
dFzUYNeysiq2v2uEZjc1zcZBGTx5hg59+OObD6N2RtHYai5VFA+GrqJtrJpWFrnwbWObtz+
6SScjvgd8DBUH6t1stVr2ohkawNo4YoYy0HJaW7+frl5/LCiFRSVNJ4XxNPLD40Ylj8Rhbv
YezhnuD7rZ3yJ121vcIqAsqHVlylbAWPG2QukO3Ds4wcjnOFaPVTR8MulqauttPtfZ4xHsa
C4mnAAxnBJ28Hk4A3lBrtH6wZaekle91RFFVUEkkFK1haZN0nmY4tcefM557fKw8HBXt0Qt
m2jul2e2I+JI2njdjzt2jc8ZxwDuZ687foFUC6M6cWz8L0JbI3NiEk8fxD3Rj5t53NJOBkh
paPyx2CIk65o1tVTVmtrzLUP3vbWSRg4A8rHbGjj2a0D8l0pNNFTwvmmkZFFG0ue97gGtaO
SST2C5atVsqbzdaa20bd09TIGN4JAz3JwCcAZJPoAUF/dMoZYentqZLG+NxbI4B7SCWukcQ
fsQQR9Cqo6p31941lUU7Jt9Lb/AOzxNG4AOH94cH13ZGR3DW98ZV90lLDQ0cFHTM2QU8bY4
2ZJ2taMAZPJ4C5u1tSzUetrzFUM2PdWSSAZB8r3b2nj3a4H80Fl9F7C6ltFVfJmM3VrvDgJ
aC4RsJ3EOzkAu4I4+QHnhbzqhDaHaKrJrnGwysbtpHhrPEbKSCA0u9DtG7HO0O9lqaTqHpv
SujLTTRPZVVbaGImlpMYa8syd7uzTvB3d3ZOcFVje9QXvXV7phUlj5pHNgpqaLyRsc4gYGT
wScZJPtzgDASHp7Z3HSurL28PDW22aliIcNriWFz8jvkYjwe3J7+kINvqxbW3IwP8AhHTGA
TDlviABxafY4IIz35x2OOi9O6VpLPo+OwTRskbLC5tYWnHiuePP5gAcc4B74A9lCumNit+o
+nVfbrjD4kL7g8tcOHRu8OPDmn0I/wD0HIJCCtLber3T0E9kt1VUCnuDg2SmiGTI48YHqCe
AcfMMA5CztY6c/Rie10MjcVUlvZNU8/4jnvyO5HAAbxwdufVWnpTpRb9O3UXGsrPxKaLBp2
uh8NsTv4sbjk9se3fvgiG9a/2xpP5ez+pIinRT9sav+Xv/AKkavBVX0e0pcKGSXUVYPBhqa
cxU8Th5pGlzXb/oPKMe+c8DGbURBUv1ovFDX3K3UFLMyaWibKZjG5rmsc4tGw4PDhsOQe2Q
roXO2ubO5vUm4W2hD5ZaqqYY2vcAXSShrsZ4AG5+Bn07+6C0bZr3TNi0daGVd0iknZb4x4F
P+tfubG3LSG8NOePMR/4KqDWN2tt91NU3K1UstNBUbXObKGgufjzOw3gZPPc5OTnnA+6LQu
qrhMYobDWscG7iZ4/Bbjj95+BnntnKl9m6KXCfZLebjFSsOxxhpx4j8H5mlxwGkdsjcP8AT
kJP0bqpqjRL4pX7mU1ZJHEMAbWlrX4+vme48+6r/qzb6ul11VVc0D2U9Y2N0Eh+WQNja12D
7gjkd+3oQrwstnpLDaKe10IeKenbhu925xJJJJPuSSfbnjAUH6vaqit1oFghDH1Vc0OlEkQ
c1kOTyCeNxc3jvjBPB2lBENCdQb/TahordWVktwpK2obC5lS8vcwvIaHNecnjjjt34BORu+
qHUGpgrDYbHWeF4WDV1MDyHh4P92HDtjAJIPrjjBBhvT2xXC86toZaOHMNDUR1FRK7hrGtc
DjPucEAev2BI1+pbHdrDdfAvXNXURioc7xfELt2ckn1O4OB+oPcYJK23Te01N21FUtoqr4a
qgt9Q+F+SPO5nht8w5bgyA5Gey1ej7g616wtVWJ2QNbVMbJI/Aa2Nx2vyTwBtJ59FKuin7Y
1f8vf/UjVeILwunWewUnist1NVXCRuNjtoiifnGeT5hjn93uPblSHR+s7frGjllpIpYJ6fY
J4ZB8pcOCHDgjIcM8HjkDhc+XOz1dpZRGrDGmupW1UTWuyRG4kNz9Ttzj2I9cgWH0PrYo7l
dqAtf4s8MczSANoawkHP1/WDH2KIjfUuxfgesaj+0+P8furfk27N8j/AC9znGO/H2Wdobpp
Lqug/E6utfR0gm2Ma2Il8zR8xBOAB6A+bkHjjnL62Qyt1VRTGN4ifQta15adrnB7yQD7jcM
/ce6sDRlbabNp7Tti+M/tldR/ERQu8zjuBkceBgDJdjOM4xyQUEnpKWGho4KOmZsgp42xxs
yTta0YAyeTwF7IiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIi
ICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgw7tT1NXZ62mop
vBqpqeRkMu4t2PLSGnI5GDg5CrrpnpWWwa1vUM1WyWWgpYYXhjDtc6UNkOCT2bsx25znjsr
RXwyGKN8j442MdK7dIWtAL3YAyfc4AH2AQfaIiCD9SLNctTS2SxUkeylnqHy1FUYnOEGxvG
SOBkOfgHGSAMjlTWGGKnhZDDGyKKNoaxjGgNa0cAADsF9og1Fy09TXW+2q6VLt34X4ro4iw
EOe/bhxz/DtyPrg54526IggjOmdJRa9o7/bm07KFjnyTUcjeGSbTtdGMYxuIOONpHHoBOJo
YqiF8M0bJYpGlr2PaC1zTwQQe4X2iCo4eis8eo2PfXU8tmbMHFry4TPj77CAAMn5cgj3x6K
3ERBoNdVsVv0PeJpWvc11K6EBgBO6TyD8suGfoo7086cO01M273OVkle+Ha2ANBbTE9/Nzl
2MDIwBlw8wOVYKICjGs9C2/WNNGZH/AAtbDxHVNZuO3PLXDI3Dvjng9u5Bk6IOfqrpPrCnq
XxRUEVUxuMSxVDA13HpuLT9OR6KydA9OYdK5r7g6Kqujsta9mSyBvbyZAOSO5x64HqTOEQF
HdF6W/RG1VNAKjxmS1kk0fu1hw1oJ4ydrQTwOSR6ZMiRAUEk6eRXbqFcNQXhjJKIOi+Gpjg
iZzY2Auf/AJQQRt9SOePmnaICIiAqHpKqVnWKtr57fW3ZtJXVDnRU8JnkDWlzGEA+jTsx7Y
GPRXwvGnpKak8X4anih8aQyyeGwN3vPdxx3J90HsiIgKj9V9OtYXHVNyrYaL4yGeoc+KX4l
nLCfKPM4EbRhuMcY44wrwRBo9HWi4WHTNNbLjLSyTQbmtNLHtaG5yM9tx9ScDOecnLj46z0
fTaxtUdJLN8NPDJvhqBGHlvo4Y4OCPQEchp9MKRIghnT3Q9To38T+JrIqn4uRgj8NpGGM3Y
Jz2J3ducY7nPETsXRasZdY5L9V0slEzzOipXvLpD6NJLRge5HPoMZyLfRBW3WmzTVlio7rE
cst8jmys4+WTaN2c+jmtGAD82fRanpLpu/2zUM1xrLVLTUj6d8Dn1OYnA5Y4bWEZPYew785
GDb6INHqvSlv1bajR1g8OZmXU9Q0ZdC7/2Dxkev0IBEV6caHven73W3O9TM3CH4SFok8QyM
Bbh4Po0BgAB5x6DAzYyICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiIC
IiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICI
iAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIi
AiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiAiIgIiICIiD/9k=
</binary><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/2wBDAQoLCw4NDhwQEBw7KC
IoOzs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozv/w
AARCAACAAIDASIAAhEBAxEB/8QAFQABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAYEAADAQEAAAAA
AAAAAAAAAAAAAQIDUf/EABUBAQEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAQG/8QAFhEBAQEAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAEx/9oADAMBAAIRAxEAPwCaXrorpK6ST6ACmMmP/9k=
</binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD//gA7Q1JFQVRPUjogZ2QtanBlZyB2MS4wICh1c2luZyB
JSkcgSlBFRyB2NjIpLCBxdWFsaXR5ID0gNzUK/9sAQwAIBgYHBgUIBwcHCQkICgwUDQwLCw
wZEhMPFB0aHx4dGhwcICQuJyAiLCMcHCg3KSwwMTQ0NB8nOT04MjwuMzQy/9sAQwEJCQkMC
wwYDQ0YMiEcITIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIyMjIy
MjIyMjIy/8AAEQgAAQCAAwEiAAIRAQMRAf/EAB8AAAEFAQEBAQEBAAAAAAAAAAABAgMEBQY
HCAkKC//EALUQAAIBAwMCBAMFBQQEAAABfQECAwAEEQUSITFBBhNRYQcicRQygZGhCCNCsc
EVUtHwJDNicoIJChYXGBkaJSYnKCkqNDU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpa
nN0dXZ3eHl6g4SFhoeIiYqSk5SVlpeYmZqio6Slpqeoqaqys7S1tre4ubrCw8TFxsfIycrS
09TV1tfY2drh4uPk5ebn6Onq8fLz9PX29/j5+v/EAB8BAAMBAQEBAQEBAQEAAAAAAAABAgM
EBQYHCAkKC//EALURAAIBAgQEAwQHBQQEAAECdwABAgMRBAUhMQYSQVEHYXETIjKBCBRCka
GxwQkjM1LwFWJy0QoWJDThJfEXGBkaJicoKSo1Njc4OTpDREVGR0hJSlNUVVZXWFlaY2RlZ
mdoaWpzdHV2d3h5eoKDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXG
x8jJytLT1NXW19jZ2uLj5OXm5+jp6vLz9PX29/j5+v/aAAwDAQACEQMRAD8A8m0P/lv/AMB
/rXceJ/8Al1/4H/SiivtIbHh4j+IzH+Hn/MS/7Zf+z1seJ/8Al1/4H/SiiiGwYj+IzH+If/
MN/wC2v/slHw8/5iX/AGy/9nooqftm3/MN/Xc5/Q/+W/8AwH+teq/Er/mF/wDbX/2Siio+1
H5mOI/iM8TooopHpHqvwY/5jf8A2w/9qVwOuf8ALD/gX9KKKUN5fI5P+Yj+uwaH/wAt/wDg
P9a9YooreGxhiP4jOH+If/MN/wC2v/slbHhj/l6/4B/WiihbsJ/w4fM//9k=
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQAAAQABAAD/2wBDAAUEBAUEAwUFBAUGBgUGCA4JCAcHCBEMDQoOFBE
VFBMRExMWGB8bFhceFxMTGyUcHiAhIyMjFRomKSYiKR8iIyL/2wBDAQYGBggHCBAJCRAiFh
MWIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiIiL/w
gARCASwA1kDAREAAhEBAxEB/8QAHQAAAQQDAQEAAAAAAAAAAAAABAIDBQYAAQcICf/EABkB
AQEBAQEBAAAAAAAAAAAAAAABAgMEBf/aAAwDAQACEAMQAAAA5j34SON4uDUrg5KoyljkrsP
qOjoxSxtGK3KsWOhEqwOwVHKLlQjitJJ43HtRwTKwgiNixhFq8r4XnQaNWBWPwXmntCjGoG
kbrJcqbFquC80TU3KJYgSYg9KhumrNGhNjkuhmkDaOCySFgVyVA9iFSYJClxC1XK4EmkQIs
bhALT8u6dNwKkfZlWDeJDG9rsRKqn40OqqlQRDphtW7GzaLVIXCQgUPREbg4lHlKHJcsL59
BM6YXSQtgdzIzQVzkOWsISqZXgVGkGqZz0JyEqK1iQVMRm8j2ZLsYsJzR6SPwwDWPq9A9mK
kZQex0clbB7HFdCEfDIdBbBkct2Myj2EwsXRuTlGwm0dNDYiwVH10qYUDoNW4muuJTn0wXT
kJl3TkKrQTDg4uBI2jdN2IhSnjkZRMphFazHGXKCazttFg/Pq1NAJOZ1AaxE6yTKLZoWMU5
K6MUCy/KZN6BmVSk0BY3ZEayoZEj8rSEq0OQyNm6IzR6HuSVGMFio1TZgUSEYPWFZq7AqEs
3KIjlFSrEhKKEWHS6XEWg9OiJWDJRbFAlDyTvXEtjosXLiOGhyVYQuDo6LMB7klXwRFU6rs
PDotBaEptCJXQjNTmxE6DxF3Nwx0iLliwaljIzZsaGUbpoOmmQRlBJtC3IgDY4NjFOQkXCK
SmxCspivwwZTipjY4aEWNmDyOK8HIbK4BIFTkMUOFBMMWIo2IzWT5T5o6D03LEWIFDCiVuB
7AamenOUx0eFRs3CbZzjrqHnsr2zx/uQKHhuwqNUHLM8r1fiH1Ob+rIFLh2tgwgUDIxjoNn
SJYS5QWTO3IjtRweIq5TTsogLqDoeJA0ZH1eVhEmGwKsEEdc7HjaOC1VK2q4UuhCYLlbsbG
QkfMjLMRdknnRIyMaZlH0msR4cgexYFUnLIRI2EoOtfUVHIZphHaGVwlOnOVx0eNQsQQkoK
65a91/O1yH6nOg6IHKxCVGKpm2HxdPXnnnln7HLVjI8EQ3Lo1cjjvPpH56QFzsyV1C5S5dV
uoZndFyx1m4jd5RZJSg2CobnUhNRGsiWYSedQ+ss05ANjFhsp0p42dA5ibedWx9bhZlMIVN
aQlbjnNS1blJXNSFmto0jNPg9mBRHDgTLNHX+N4f3yEC2GJJhyKWKAZpIMPQ1S2RVIqS6c5
PHQuEqtMFS0qI+a9TfM69R9XLzp6oNTwmnCsy13Dp/h6ekLjzt9LAdmjQ/K7Y7klXMbXjpT
2WRijFGQg0IFkfY6Eyg2JMsywdAqclfmjc0SwHWdgNmxY2R9hcs3NEjZJ5nQPPqr+jNWtja
chqlDsMrtIWLZJ1zzatNnnf1BzajMt2YqUQD2EyqDS88NTGs8l750BJYlkohwBRDZgyN0uG
rEwslumJrHRYsWKhwqCv8tSceq/Drnf0udOpyk2BFXzen+PfF/RPcPjvnj6fMYSZK7rKYn+
enM7iM7ZIQFsRc2rKayhNqtTM0/rMvI8RFR9kzD46AIFpW11LMZrdA2FazLZErH6VZC1sMS
kROgqTkMrFWWzlYnZUu6QJksUU/ZzNFJ65dlEqAoIteWUwjZoWCaRsT48kLo2FQQKIqI0Zo
caE0zGjSYFqOkp0xM46OjguHlcKjL1DzWA9GY/ydPV28cH9MEpyqzErw1YMzhHW++fFfO/0
+bMqoyyvy1LN9ceHXIPXUZ0gp1lnmezeWcw72n9RGHQec5/6VJW6eZ6QzPM3qU+zrHj10zr
niu7HHZ+Lh3qMG1HqDuVRbvNr1Xznmv2ynVB1MYepPBrzn9HENm+ifndAPdy4P2dq8O4fpK
1XpXx64/7M1Fej8nD/AGxvjfXnlcE9Ury3PkA9E5Tudu8O0dMxWjIg9HfP3wz6nLiu7avPr
1dxnm73Zj6cp8ASEUCQUyhRAgQaFC0ZJXeLDjotXRw2OFOl6/5rzb0Six7t+dvl/wBPnWaG
SpzXZfHeDeuVmX374L55+nzaVqTFqPPpAax2bx6m/TOcNwKR2s+pvna4l74nO2ip2Hazcub
inSzOc+qeLz731za56PyvYdZ88dkTHQJAFGpgKFy1JR7n1d4dcd+hirkEWHnes83CvRI09A
eDpXvbzoOk7LVYBr118/fn76Ga9nVkua0sMz7K8d87+u1aw+yx5VrSw5sDTYAdP8uusYzwX
2qMby9heZ5z9klg5EEBUGmoZtHRgTTkaoQ2jaMll1LDjomnYfGEeWoZvZvNed+vNDXo3g36
b7Y4h6ZVwzjrocnn7qg5ff3z759+pgeEZ0JjcHZdOWeOdHrPlOBdN0ey3c3eMzm3TZIXKHE
Ba/qc4R1n1PynHem+TbzdeU7RqcP3qSZRVcsdCZdhs0BbRrjpfn12HrnhnRCy9t86m+lVSv
J3Tw7A93Ok3RUsJFbufW/z98R+hmNlYKvYBJ7L8d88+yALZ7moq7KUC0JlNc3pfw68+fSzD
VUxGXsDzvOvqHySOo0Vyggc0jAMZTZowDBrlZZ7J7HTKIhwWaKXm9s81qHrzyXNYj3v87fG
vp8uZNdg8dqvtzyfNgY+gPz9effp4K59RM2uB0wYcd6T1B47yz1ubWdM8mum981WdFCoZUa
mTl+s6Y9W8nId9OObxY8T1pxcw1ZrDnHszRwHUfHJdiaowZl7Q8t82+xBp3TzXlXpRtlZO7
eDbHtxWLpyWvy1K49aeDXLffI3O27KalbuPZ/g3A9c0626anGu9aI6yOR2PUPyunG/p86ju
6SnC8X2J5nnz1QLUlbHgAiFFGhAyiabNAiCWNiS12TOOhua3qEi5VrScu3+dW/XnnMteOq+
Dp6D78+H6XmKT6Jy+Wv5v0A+feBfSiOXSOlq1ls54uLPP9Uzjq3+jPnrVvvmdi7Tn+eg9RW
8puOr+bTHfPBN0TF9V8pxjp05NrFuxO2ScA7rHha5qk6kTrCbSZXB1a4RNz6E8PSA9uM403
rKRtFWQEd48HRj3Yq7SlrmbVNc/W/z98w95ia1FOSm6x6+8N8/e6CnSOavb0HUSgSd1+bsL
2c+YdgFNWVGH869ieV549Ue0nEABKilHRoFNoza2jRgOjVNE/rEzz6l5ro+aNy0s7z5lU9m
YCXmcM5vvv5m43044j7soOW5tcj6AfO35y+iiM6r1zH2df4TmvXVWsQnrnzvKXXTNz685zn
rtVdSoazCbz2bw6z2Z4kpUnqfk4P21QS5889qs4j00NqTUsRctkdY6KWVzqM1OfyXPnfTuJ
F5cr9Vi6BKondfBtn3Yq10XnVdzaXvn63+frj3vi5vTNISsXPsvxXh/steWQ3jUDETL0Dya
6znPGvajqaMsoiJxfYvlvA/Wyx5HCOUMbBrGBNJkaocwYB7kVLJqT2OhKpzXpVw1LXrPQnh
1Svoc4U50QS9x+d06V6efM/TGTn2LDy+9Pna8z/SzU5YYvXNbynt1uqt05+jvHrlvqnP9Tt
vktt9MgeXWn6nPuuO0+Kp9meJrIYepcZ4p13zlLZznatTj3TQqIOlTPNbuE3jAel50JLD2a
T1L8/b/qzzze690xGlck7l4d69uKLdF51DxUdY9aeDXGveblcKKkBc+yvHeMepDaay6LMcq
3p3k9NeLXAPpYi62MR17i4J3ReL7B884H6gVD2ESj0RCKFplGkUo6DmhAygTMr0k5jocGju
aBjQNjXLVl43qesVP0Z5/rXPYv3DV29GIYjaTytLzrqfG9G1mqds823qZ896dc0vfSCxqp+
jib59d+meHdtV2zrfBbpRJaD1yvFne05rqVnN9ReZQvVOfVXud9SedXusi1N5Vj0Z5Z0Q+p
CrFZ1hCzW6yZ7753LPRaWtn1mxXMlE/wCXXadZ5n31AqOldZ7J49zPoxSenQCIG4q0noPx7
lO2I1a4vRec86eyEeXfdZkLUSMrBLf8Tg3szU83075NVH2c6brSqIlaHJE0g0g1jY1Qhg2D
wmh987Jjo/GEpKJUfGpVylhNJiBiY1JgDkhlQLxp+Ug1VfJSWeUrNiSL1I6y45skVADuZPU
3YQs/KMQNj0TgFpX0HCEjqwscshHP9Ta1iytyiTQGdatiotu8VzGxqSzkloub2XrUKmiM6g
rGlkYkbH2iM2q3IlyerqC2EKWV8IR+kDaNBZI2QQ6sqhlDhZtUQyhKrTLNQtQbGgQZsEpgB
1zk8dJKU1TQ1Ha3I1TUredM5rY9TqKTc1UbLHncxij1F0yPyyMr4pAqruslQ/QKLJMk1dsP
UNDocoohbK3ZO51P41TtZgN4kM6gravch2VPPSCuszdyi0xDgtEm2cR5Mi2HYqsrQ4RNOEf
qN2OZji6Nmqbhdi0SqxixY3ZoDsKsVW6dkQbNq5CjQ/CxFiwkSyHaFAlBoyo/Tk9jo/KVKS
HqcmxNNIXK1KHnQw7GS6xsuxdCJG1HWMBBL5snKPYxVe1lqyVgsblagalVLykktBFaIWoG4
mZq3891zWYjeabLBoLZU5uszrg7JKJCWx95rmippdmSYmDkaixnXrbqq1XNPWD2PwJcgXDF
PqVNLE2ZJulCEYoKwxd2ODWo8m5VIswTT+RUu6GslJH43UcgaxVgdi2gOnKdx0FHJXpZCCU
dp0bHFcgBReXSDzrLJmWWh4QRVkDrNc1gXQ2JaamM61UFrEdcnymUfmxRGSxtknE5NSSvRK
g+kjExEJUBqc9SuBVzDTVWz0h7o6TdmgcjLy0ETb8qzYqNiYeln7OlL0+aJNUkWaSP1mN1h
FjSoJqVyVmlosC1B7CB4eNJqlC6ekUZTkOypR4fslIwBsBIwCphY/pxseOjFus14IkWbDRO
Noz0js6ERNV25m86dllM0ahzSD2A6yHqTMdA5bI1OddcVS5SdAxqBqEqLZblZDpTVLSXmrH
LMQnSplWsh94rSwkr613GoRvSm3IUhKvANMMYPTRSKhUEU1K7JtbLZ0Rrq8JNWsBUKsid8w
bEq1RUihIq11MGaRYeqUTYsQFCxY7Y4OQyIEJNEhAtgFkQo1jJEb52TPRY4rkqJFmoaztXD
uiyFsywldIzKBKBYAyPTNmWSCs2SBfM6rO8AWDwZmtnROeuXdJPY0JLG0aPWD2TEsnLKFe2
oyCXGazS295tczuFlFqVlEJbIOxqkK0uxlHpCRcmwhHYXGL0qrXbcZTKDrA2FUBrMdYsfR2
GqbsSIsdFDdHK/DVM2EyOC6IscEwNqOZrdjwWixojaVK/JSevKzZ6Oq+jg5GKnNgOPZpdCo
YsKlMlHptAqjEi7lkVW0H1CyzZ1mskSzmbKZtOuYayRmwokJppNKqw6CKRrNI3gghZYyhCS
IfOqlN1O5Lzs+akImNYqqgtFzKkBa2iEdlfgy5wRKhX4Piy6lsWbq+NIuRrHlJlD1kcXYxY
ZKobE2M2NWM2OhEqzYShKuITWkCpuwuVpFjw9CRilws5315WXO3wuHRS6GefSlxCltzuPR+
XQ7G6YsUrkgyipAajshtqLH7LTnT0MDaAqPDKnyyGa7A1DoZUgcy3i5LFrS7NJLy0toOqzn
YOdylymXZI7513Ogak5C5I9Y7eVQ7nRGYXqMDcrlTOYO1b0xbDpFV1BJqt1sPlFsHE0zcvK
9DCC6jiKpuxUr5gWj6lEfEeaHbl8ymRUSyOjFGQWvLO3GezvA6CRwczuEzqIllIXLEJgg3N
GymTQdzXd4FQmWRlcWQjdkPrOiXmtwdLoGSRlfgFU5rWpE2PEoVzWbnNcjtldYTmwVtEaw1
AmdSma7YFqZZVWx2HWprGRWhRjWVI/k/ZkISXVAI07FpRy2X1CVUkjTcplspYTVkQuWO1kW
5dlSKFWIs2hKuQFKxDNT9hupuGbCDYkSR2auJGyTQ1eL9+VizpCFqXadiwkoEo4iF50oUPT
TEu5XZToasiNYhtQdJGWy51aZYXUo2ub62LOpCU2DgJdwWRwDAFLGbITWbHLzSba1lvG7Rr
MZvEjNTeN1XG2+XaL3ir7xXGwxuxrWXUfwIkMuWKyQgTY5DwDpuV1SYkiY1BNI+au1xNFzt
MUQjrk2i12kYjNy9bkPmRDWR2aSWqpWx6tDVYi00KFD2WweUxJZOH9+Vizp2nbTak+PSqWQ
iYSmdWPOx5WkqqLzonOozUnc6lpSSRRyULWYDWAdSzZ1H1TtYlZbBnSCXiSGZYehpGVHhSh
6zC6zLTXJs7kbINrs/Tjb951z6O8+sdy61nl3rtlV3yr1kLaxRKR+g+oRnLkw6hNhQ8aRqz
RpWwy2R1ljG9xaN56LrLupFZo+dPtNJYN5eskJQbEWDQBNQyCweT+pN0kMRQ+IXdhBoTS0c
h8eTWa9hxf1cJ3OyKcp2VrnqCqPZaGJbLNF53BMwus9N4dwVhd5ks0nNidQ+UqD6m4a1mm6
zZ82D1BhuWTjCSBgNQEahi2bzd1HXNUspGejCidcd36cb8rfHrfud53z9Nd49q9bVdYAuY9
YXWAd5kMIq2F2lJzy5QjtYjlmLpEKehINnaiUR6x/S87zIMoAs7omdlQmxy5QsfY6kxqWiJ
OpKnlfRgKsUpKYurCDdi42ODyLQkTHDO3GwTZY7ActJzV0MjJqUqDFDOjc+srz2NTdjZE3J
2bHhg4TJZoHqr6hcKExGDtJCJUWIiHUWnZTCwSULU55Nx9p3fh6FuLPnUvjrZOeuZcPVG8+
sTLHalW1iW59Y3fOmdOMTuTGNVKagvRxfnJ9d0kHXQZJK2ZDMu7H81S5ZoKoyNWT1mibJAX
Y5cnqnWdj6mjgO0TGC6MDEcHrGFVZqCK3BRlyZCbOH9uM1jZhkMFOzuGZ0bVENKRF/z0tPL
pGVGawRKatgzS4GqRQQCskYlEDqDtn5NkasYBUZCUSscZK4ZYXFE1alnUL0jvfz94zb9Lec
ba5dOb8PTF47AQHZE6zbsWDm4zWaL289a0l+XWi9cQvfypuNMqm3p2IkcuUyrRUq7GgWnYf
lJTaGJatR+V8kpXRdyvclSaRwxVwPaoZo+RVp9ktI8sfTwsTcvQ6IpxHTjvbhNZ0mXcrSAl
RzoClgEKl6tz6lZ1krcShJRFahsFjAXBgTUfEpYYgVocYqjQPYIBriICM0yxICULV5pjbXb
ER35ej8z0NizubX+fXmPm9kXjrHA6Rm8dGwISvTcTqcy3iq7zP8APfJPX5henlwP5+keis6
1csWJRFwi51c4YLz0Ozt8nJnpG8G1DZs7NJLNKNZCkHZP1OKVI3QRlGoSGWyUjWjoXJu3Yp
NhKB1uzk3ThMZ2wNQ2NkdnVdWMsJzbzjV8zoKaelDWHQ6g7l4cUzIYm82TIfUm82WRuocVK
hZZE0lA1aB7NSjodZDnPW+cZ3HdJB9uPuuY6xm6zquc+vPvP64bHQK2OSP3jomYJcwlyRRm
dVaaYrhnXFQ9Pz9WTHH1gaauXJRt8EXGGGCpp2ddiEWpuLYWbprLBITY2UYIQ6ywLHh9W2s
oK5bo6JFTrS0JHxbOUqV8TY1YxbknJunnOzscEsdiRUrOubq0dG5bu8rKvAUrMpYXKJRiNz
TshQ0kXUFZaM06UtB61K6O04jlYCgwtmCUGo4qelWOfztGdfN61ss1y9joXx7Vzz+pjPSPK
xvMR04vRU9Z7Dx69CwfUKWJ1OD6cl9nhY3xI5+lc6p1ybZb1y1c4YYOZ6ltoZFvPVm5ZPG7
UKsgpu3ZySscMIlT4aa6HuSGoPZpE1MKaS0uWFyOU7WhSP2A0DqMHLbwMx0cHSRDqlM2kzV
oxroKEWIlWrkbmmcmmoqVldC0jaZRiyJS1ZpudEwZREAW4hRux1RjaN2A0KlIqkahVnL53g
d8PSSXmb4e1HZ1Mcelv5+jc1WGa/vnN46sxBdeT1lu59LxnUulDTh3fjCejxLz0fx6lOY2+
LeuWGGGG1VKobs0mGElnctnSLA1m87uslp0lErBSsoma6VvJO87tJQ0yw1cldsRY7YVR8ap
FjVmzlLlI46Gwch5lEyh5o011YNRlUD8OytzUNKxLUNSF1kvNMmj8g95elsPPWx1SE3Kkcp
k2Lp+RVJRVlOoaqTrINlHbpGuV+WevSASE57l+Xe3c+vUs0vnqpXVK1IXr56x05Tu8XPO5z
h6eoyQ2dcP1nmnq8Qu+RPP2Na46uW7ywwwww2aMMHQuW4hUttmpYhmnxMuAesuxTpZGLv0j
NFppCKVWBko+suaj4TTis3O6eOf55TfPoSFkiPDpHyv41aZZGnUbVYiETUHKENEhCZX5Yiz
WsS0ruN4Oy7s0q4ynBA4PI8MpHald0qdlGWv2w9Q9xIXHpbWrXc+XeHofzsnO/YOI9w7VHV
5s1Wdw/fOyadH56mMSWZqGenKrvjPbjVfV85eeiptnfnwwwwwwwwwwwsUvUSWtkZRs0lWbF
S6GKBquyUjOup7yzodBirsbuVBFLHNRAuxwB1CQqWhTlP8+kgPBQ8LVwXDuOiEmiVDR9GM6
YzrSphgiFhrGkscNyvA7R0mxldIscFD48bNWQxXtOfW0FYDQq5gtcZc+htcqz35fx9Fbzs3
fH1XmAeX1CRQNag2jbLCllSdmSpKw1zK9eRdeHPvT5Gd+dedt654YYYYYPzbFxhhhZJroOa
5qSxOyqmmK1EbqaBKBKLi2cnt5cpxCKcF09CtRaps2OoFWU4lOnOQx0OHYJNhQXK9Uxz6Vw
PDLJCLIZKmUyWOKkRVMlqkDmlZpNhUqoQOjlmx8bXB4WDpXFr2pyO6q+o7YGyHrmefTGUC3
jfH1UbOuv8AbzTPH0Oefu3y1HalcbHUonGZlF5VC641vtFb8nH/AE8BOvj0mGGzDbWk3NKX
at3k/KPZLS9Jzqy0VqLVqAhEqzAZR7KtAubdemSVdZeoawlSR0VS7EDVkcjwkhnORz0eHJc
s0hU0SPkhLIcutjzupAnXlJ5s7KVmyFkbLEwiolJseGYBtKyJpmFC6VCkXTg6ZUDENpy6oO
2qWHLA64vTqzeP0ezu1VzLl3i169189W4evfn9DPPY9xWptiVpZVJXMHlqHTXML6yOnzeC+
njH9vDpMNruVakTSdZGk21gm4ms2H1l0v2N3yjQJRSPsZEihyVxRLmm8+l368yiQlcsbpm5
KHginlGRFCWMo2JuJTG0o2FrsIl0KElkykOXq5/vlJ9OLspWOk7nTsKliKkJAaiCTglMlYN
BZs0LpaPhIoSvIlpWmazVmnUj2Q7l10FvH2TN95jmnP0G3PSd8qVw9jnn7hctgVFq2Nw4pM
ITnuvVG2r6/P8AO/o4R/Xyta5Oy6afm9IkPsibjSblyySlcSIqZzqezqzWWMGWCsAsyUdSE
2rZVcav28pswkyQteRq5LomN2jWAWM2MGiQvOSxt1UKmGzBI6JCZOwcfRwnpiV1yxZuav3H
txrRGuc/ZJ5sHKGYk1LkqUUMBoOPU8SIWM2R8vFJ1oWqi5M1ylc6qusnZ2Oom/P1+323z3z
/AI+gO27deVe8/rkfP2Emq9nUXKXcrVyXdyAvMn1JzXiievg4P34x3bzD64k50zdSGd7Bbl
CouW7z2ukJCZY2zByWSleHrGVYGhsdEipd2W2W4aMQ6aJ1RtZWiaXQyIoezAElWJLO1LuBh
k0mlINVpOp8ulCz0B7edaly9z49uNZ6Unv5rFcyU1BazU5XYGLNnQJNZrkLo6UgXYaEjIOv
Nc9OWXTlzZdcofPSItLzqN3yZ1xK0+hHLpCcPTT516B05U3ze214Rc2xnQ8wzdFw+DXMc3R
p9OY6fMo3Xycd9Hmjevm1crm8STz1bsZEo1SGFNovPEw0OylAdjkspLJKeTcu9ZCs0aWNKf
JeZu16LRMpCSgHrODWoFYcMDIPRtxI46EQsYpKIgWsNKsncaJ5da1385cqTtedV3h6uUd/K
frEjLWdSv5ItkJolYBBwzKUls0svKXY+HAJsjmuU52xvL9xWMdnZYTeR9+bRh6Oa7j5vRFY
7WjpzpXL0RXLtNQdkhWJdqkTMwrvWr6junzeLd/Nzn1eFFxgubxT5p0AGbz2qlMnRMol5Lu
GLMHlLiemjzakyOVIwiyGswftpKCy9Mmp6mjQ8mtRhGrGtNo8rSZa/ecnjoShMKCRdRYCYJ
VMi87Z1kNDlsa9G83p4l24CdOcxnUKlYJmatEsXQJXwFBUkF6lz1MUfGAoUMS8ybjNZXZWu
feJ1gPfFNxhhLV7n8/oX5+1n6Zq2O3OOXps2RyIXQyNDE3CuwVgHXx+ePT5Ijv5NJgubdnQ
hDYEppVS6Nm0GD7zO1K+y2bNk1LZFmJXBavIQsTrA2pCxFZ0NHSWpMGsdsaGrG9RgQiqWuW
auJXnsuw2WRJI0D0lEqKsVIGuhhCwY65w9HMtZrnblKxCEHlfp0s0RtQpVbHgEh0u2V/zoo
cFmgOXn83F6j+s0OdIzfnw0mGGHpPn17d5PTAOnF9enAZolbHnmflLc0uJzuF1R98+Z9OPI
PV5mNcE6xpHJ0NnVaEy6Yi021uFWosyGrmeRWswKMps0bC5qdi1NS8EagaZQNlVitxcM7td
F2R9KRixytajyNjBgnWCcbeJmJcPV5EDFjluSxEkOBDFhcN2yWNynPdN78m4HSLzq/NT+ay
MrFWMHPajLmbk61z2/YQu43LC1UJYa2EbY1ygdc9JhhhhKS+0fD7Ki7nejly3HpTLamrJqS
Xng/M9NItjNZrm+fFO3CP3kTWRd8mtcyc9JMKgFo5ivXKp0xCZpFj4YyC0u839RIKAohNhs
s1NSstqJHUHsZrRQpIXGrO1JpKamtTKTYtF0GiB+mrzzPR+JOJhSQkcRunlWNSRqxyXXG+W
9Oe1SOQLSIalHmujTT45CKSc0pOSrEXPS+eyAajYYlro0VputtjWR+uAesYYYYYde4d/Q3h
9sV2vM70iZqXiz4T2WzFG1mrbxRNc4XrwIbjNYg9ZjtZKh+5kZAbdyxly2q1buX87TT7KM6
mk3vnB2GipZCgLmAQyWytHZ1dw7WYHWRLGpqh4pGdzCGhO8N1upLWW7AxCuoRcIzt8kpSaK
h0cGRynUJjcsfXZuW+NLQu3J0UjYO0NEjnd+laHB4ptkHFy57rnTmJc9L59CIr+obKBKWBL
TJoPSpKjXNsa1y2ukwwUvqPxe3ofDtXruJt1NGSnQlofWajrnT9QxK3280vntH1E64i2C6y
5rGI2sdLlraEyxuuSG9ihSs3DzBBJrDnQBdVVIWadifWxlwtCsh7lmwLJM1E51NpN7idZas
iM1qxeopcCbzcz0cCIWbDAqEDVmqNCZWzqOKH5+/EPRxg+nN42NTQcvXM7eBEbWPsq9yRCQ
BGkvnPoTKJTwCpGbQJuJaitUDXJnfDZubxNWaTDAma9meL2SXLvWbsWdJWQKdRNc6nvjACV
mc2nd/NK56jXQ1zGb4i6wjfJaioM0COiJHCP1gbXPQqacm1tM3k5cy0tptPUSSiodOgiWgs
9TErdzB6jFzuG1CxuUJneQ9RKQoKOj1kfrG8dJKCzY3ThIQ6IE2EQUPkivY/P6Ocb58/AtR
0kqmpJ0ZUUAOd6yCFyOI2rROZ1N41LrqynzVWm4F0EVrXMfp58Z0bmk3O1Iln5dyBrL513b
ze0DHeNnQidEXlF74jytQXNF8+sDvdb9Hglc94lJS2F3xY7eHY4CUzLHqiVaBa54EkbrOkc
mnc7G3yJlu+hsoi1LMkGwEmS16jsp4HZG3LFy9K/LF43YumdWCWB1Fw4OAW+QmehIbKTG6c
Gx4MjdjwUPiy7cu09w7UPpzpvTHaeeuP6y3vF9lKUlK7Zy1ldriFRigB0toxs0BqhTpCzoL
NM2M74N3nqnM9U3mm46/jZUnM22FJmZfWZBafOkjw73fHYrO3ZVQRNZjqNO8DrpWe/zwunC
dx3Km4n1fLbuCmT7kVocHIF13BDnH6ycklLXtZ3KdLH6wkv1pVldzT5YObbC0u+svqqV82l
f1lNhOUTjpZOmFAdkdQhoTLvpyDzt2HxwQbGqIg6V+nZHrFjoTLbOHonbnhfbn3jn0juPav
9OLcr+4fcUXWI2VwFsah1RyWlnsbNWv6zXZutTqiBVyxCKm0XLW+HQczq8c3ZhCCxqY3Dqi
86rrTkt54eqdz1VmmzU5nTstJd6zuxPTznOchmhejyxHTgQyVcJCqkERQxFyjKBNjXDWuZE
00IsxHpbzqOVWM2xW1fOmZZctO8PSlSt2Hyw2sjXMcrmLLam60gVRosRbmuTOOmLsQihBlL
QqC1fHRCbHYfh7O7HLMZ1P57UxmJ1iu9OcTYSh0RohNm1Eqazqy42WlT1K41E46vQSLsDmx
4d1joznOXO0oYcLWSsq8tXzplXV6Rz7k8+7WdXKWzRA46U53hN4k82yY9Ano+dzD2/NHzSr
nEZRdOmWEotXBoEGUbTaxKgXM9NW/WRAFTUq+dhLbIsusuC1lVDGEjbIEkUka0JI2xFKjQD
vmHnqkSIFCTYoMg2CUXSBIlBYEVss2Oltx0BivdedL3l2JGHZGk2EIFrTMs3m2nGsSlaipp
cs3m5ZIEMH2CaxkBnSortShEpXFrc1H51pF10zn2v/H00ib6Gh2NxudQTRees9n0F74+evp
/CimV1jLwg2GWBKtMJBGxSJUUUTpWxxbFrMPB9ArWsb1ZdSfsep8LU+VsrTMbUrcnK8RlDo
OYOlR3gPPRoZtVJs2LCoUOEjI7ZhgkhJXbNRG2zedXCaEueeaqUOzFC5FBgoLmpqWZzpOsE
MiyxpOS1jUsUUvQySMV4tMpsN1DJI1y+bHjeapWicnT154/dyOul65SOLC571SeyyZkpOPO
/X4+G+v57A2h1LsDUODrNyptImXLNDiJpqUpHrbQkdLE0XSCpZ04uJPXNhWVHxNHURmxom5
J1HhgGVlBjY2U3eGsdEAtIhqtBCmyM2tpIIVJocB4FpsHErGhAhXFQGQpDYtslyZqM1LFyS
AIUAgW0UehFsrJAUDKksxMxEK2DJG1FSgY03Ki6TbYcdfank9UVrF2Yjs75Ly+lP3Mw8wSc
/8ATjjfq+fWNcxLJeCLBlBlWZTq7HkShLISlhyIqQluFldtiyGmo3Oi7l+yXslkkFNtegRM
lJqSsGsbEm1yI+xIuOf9MNY6bGxg0JtWHyGLH08wRGwiWfxqi6yrR+Qa0UuUdzYlLKVSVOy
ksaiSSOFraQgLkjaQV5WyLlsQ0AApNxbFiqDhlIq2Jli87RCKy7v/AD7dqxvsnNKomWpcvU
3nStcgWY1vm3fNH9fz+Z65IRmJNXUYUAUECwyhkaCIMseRwdW12PVXrY6IeablKsMuZ6xJI
LJS6sjYkKLNWDjZpWkYNiUo28hY6atckSN0k3bJyWHJpYjWcR8fl6Dz1GFRsGtBroLPWGZT
WbBZyuWmrWc3pGbYitxyloyy3yVdZQGIKGFbCyNlwUWqzcuxgGIiWJm21SMbl0x29G899ML
Lk3nUTz6tsj89x1kZZzjprhfo4TnXz0jXnGlbmlq8igUZselSPLJXIhiyjJ6NiAiriVO0Wn
obBZoQ0WfWXULWRVhAUIHq2gq7VmGLHTZTunONz0QqowUaV8sGYza2jlJND0l3xbEoQHL0C
461rEXvNWqqSxWbR86KISL4QctAWHW6ssqyjEsSo46WAmkaiJVpTJZahmYTNrzogSNaksvf
Ofbv2dSATlC57SV5sYofPpFJXrry337Vjv8AOnLzE1yiWQgrNL1RJEq1ZqNrtLNULEnWC0d
oiRdk1LANVmw5ZAkKywYj86sVyVRg4AmI8q7GzUbUUWipQ+nGOzsC1MJpYqUkUSMHSqrCPp
lLJm3yUMu+sWjeDuvKrbVXj055z2Nm1SaNQUOiDldWvLZGX6fK3mk0hLgFhawkrKDTVkphm
AIHGxGmxOjtdKnX1hz1PwVKhcTIB59Aee4qzkXTrwXtgXr89zWG2RCNuVyz0rBEUo0qGVra
agokBuJW5QuI5RJZDndoMsmskNmWORGrNXMlUhLFWLHbHoymzUqIZpslN8XMdAabMEBEN0g
IC4Pl2jFYEZ1ZM66N05z2+YHbEl05xedcf4dqby3CSsAkqCQIiVkII2yUlkUhlaJcuUstZC
ptYiWSQohyu51EXT2dZJrS03Xo3n17Ij6kxtWYH56G59AZa/Xlrv6ah2+dLa4Smsc6uDoi7
MJGakIgqRc7lXNPVN3MBLOwzSQ9HbEDhIkxVRDFMGxsZUCURbPrDkrFy9WGpDFcEDKjowS/
TnmNvhBoHGhkZHIeiSUtMpmlR0yXpnXlHdMBduaaqXLpzjzdqZjShwipqGJBI6UAcpuNWES
oVmzpKWGBFiptqbVeUxcxcsGsLjYdrsqrDtXreenp/Fk7S83YzmtY0jnoPG4zTnHR5+77hO
vzl3FrsibzgJYARcvS2OWu0xZpHJqZVu5jZTZSAmxwaDmdVsmhgEtJTFapAysPnZDMlrJQp
EViGQTNLBqYhtJfrzKxtAs2q4HsWagG1mCIMR6sq3y9I3zL78mumKx0gPDfPeXWu8OkdKKG
DawsrcAyi6jdzs0YYSMdkBpuLm45d3nYk0VmWClj87Qux/cuDfpblvqKkKqGpW+Ot89jZ2H
UFbxz0Y4534QOvN0TXOBJ7UIBJa3ENReVeUW5eFTUvZFWCxJzTlbSbRY1WpE0SThEWrsXK2
MUwNSiyv2GayULNISOyvSpGaZQnpyLx0KHxuVCIomXQxQsMCx+y1lyLX15jejjI6wxnXAeP
aG47i+e0jpV5bGR6gSxljFzhhhhhcZehSiTosFvOQQ9a5FUWJzsVpI7ZJ12nn39LyTErqDz
QvLW+XRGNBtxU3B3XEfb5qF38VXvHoWsAKxD4aLolYaWslTuZSUlQAS41NESlj9jtFRLWAo
OPBsF6Rlq4SMggXQcqh6x/UIhYQjkr8IXKYud75u46Ohyrhw2LNw1Q9DDZLpdYmrJ70cs78
iLkXl057z3zrz9YbOtDpBSjylAxG01c4bNiTDpkWSdB0JsOJ6IApUV2ai87atTYVV8z19S8
tdKsOhEQ83nHbXHoM1Gutc5+tXbycD9vno/o+ZAZXneZhBpZYPpRALW5YlKTczazK1CD7I+
UiV81RZJ3Ox8Qgo5E1UJdLRlNLgu1IgVYajo4PBMOQmlAyI6cy8dNq6PxlPw7DVNDdMhJa5
JUsOsr9PFOpLXMHjdD49Kvx6VfOigcCWMVtHYFoa5wXK+pgdJ0SrKQoosYPLXkp0tXnQeVu
l1c3Tt/Hp6DzifH6gFAxtvz9RufWtz11Th9IXv4+be35cH6/nia41nOrPrEnKCJifsfugAU
oWVassau21qQmwFCs7bDBJIXNj1GpYyFWKMUoBtfgem6yQhQgvWS0fCYeVRkmhFMD3TBOOj
sM05K3T+SrMlYsYpaWyJsBOl7xC+nk0SgHzvNePWtctwStjkII5YmxC4rVxhhhgs72sxKwh
wbLXKpUVGWInRtd2W2875z9Ho7j0vdk9ZHlYaZ57qfDvzKezmG91jv4Yr0fNc1y65vNQkhM
6t1lhD7IuWZsCarUVtYMh0shhXIc1AkVKqtRLTR2o3D1ksjChDwbEfqoVCJMRyVOhlyQioV
a8FZmwYEscWX6YXjo2OjQLK5IkTThgfJZ6II5e4deNS74ioskUjnulceldxscaUUckFquWS
M0bCVVcvhRi2JLhQaS8tktaipHMog87j7raykxL3MrZKxcJqYljEhKoM61Wdk2uslXy5cv1
2bea5LUcWcqbsDHBFkq1Vop6BzTCTVPFYUhkGzDYpXVkYl7GhqJIcQG1+HSD1rSOGXLwqiA
kdFw+KRUNEfYzZcdx/G21ZhCR6vQNTpgssiSpGEqdg7cq51xVIv0vFePSt8ukfK8gijGQtZ
46PBytgRBleqHq3MylRUXmpCWDObxR5uLawNkl7mSZ2uhAyMMjzoBnugXeb+uWkSPJ2rarR
HQxLZtQ5ZKxuK/QkcnNq5nU5YMQthADc4YEzTynIwsyzIWMygqag4+kZdC2s2ZTiPRIocOW
kI9Dsj8MEbYNVw6Zex0SDiQSGoYp8WFFjjVkeXqy3ejjHbzWM6vcvH+HSo89xEpSaVgmYSr
FqVHR0dFGzIn7kup0tpILzuTiedwl1kF5srcStytWjRg1KyjaNIlW1SiTdOnpbSoRUCEib1
NjsN1HyqueZ0pSMbn7AYibD6i7nDByUqbdslEHHEmqWgC7HJFrXtbbs1bsdknUKRdPj8hQ5
JqI+hi09cP56JhgZGZEKg0OySaz4DYzL0XfMH1cpJKnLcMbp3DpSOeq4riPq5DyprBkbHxS
vDwom2d2WK25q7lwqOUOiYdllWZe5fEDYgWNQOjQ1GlbpBs0Pp6a0pRz0s9klZELaAqOXSw
llVswKzuzJDyxlShD6xow2EZ2sfJDQ+Z0HEjZHKLISRN1G6YqKIgu5Oyfp8LsPgmGIasbSW
7ZJxtY2u5Dc6DuW1AR2WQJEbGzqfTnUPTybiRlXz3HcOlTlrkocGlpKta4bG43Y8uSvUSNk
5caXotWI5JHBcdI6zFlYmLklEK3CR0bhkHGZG7dQldGUhH7fVu8VmOWSyVCI3UwLisLSUAs
wJzu1JXpRKmCDuUWYYKlkJWqNlLuZum4hw8KrUmli9GbdwWLsKh6nRyyQiUhJEsjFg65Lzt
xXpB1yHRyI2xuUsdTQ8vQu/Jrpzo9tlzZblqo8eldVsg5ZIRUYLCJcH4eVabF0skLLWdJqJ
PLGNU9pItLRIXSRENGjFyQYYkbGmkmq0aEj9etdZ5okYsFE9ZYlCZrqvLx0aucCM6tS1mlx
OpVrEWYYYP50+pKHUCpUklYUAh6ZKRQtrJlhFEC7NQ4PhdhGaEiUlOuDM9HzSqhSJh6Vmgx
YqRFSxde/JW4ClBzbXy3Xue6rK8jSyVoBFo8OK9D8PKRLlm1ORdnUas9cWl4Hy6C0jWJCWy
pkatahkUiISBqmRukCFwSqKbHLPYms8ziuDgtI0UDqJJQbWLnB6atObVdJXNSRWsIswww2H
Y2LrJM0dYSE2SsCA4olYzVaE2JRZlq0dsJCBMYYSnTD03uNBcNjI6LXUKMhotWpde/ECpXC
kTVAxsXnQFRYoklUoaIFyrsWKldhauLJ3FqXo+kNHnbNoGejaM75zOdT4zLg0ja7huVpBFT
YmEUmsVCJVuxyz0tZEpUZZwEsNha18gpKo1F6xgRNWKWs2SeNR2ss6zhhhhgpXs1VFrPMqq
PlZgtHQijxVLB7MNUymUcjo4KhZIdMEZ6N0uR6VdjCph2i80mXSOr0feJvtygKisWIxur41
Xc0M1bEIQWmkQmGzQo1bkblJJ6zpy2TU5RHA8bh86Y1lvWJzOpeXQkYhK4jcrQKJE3LVqRu
tiETYuz1IsalRWOghADaxk1EyIsrOs4F51OkA0Rmg75oswwwwwwXK4smKjAmzQodR9ToXpu
xMZSLGBVPooMHpdB3XmTjokcRRtXCQhIQrkMhkvUevI/pitENz3H41W8arsQ1uiMsKL8Bg8
aGRxWlxXILkv250wpJy2XkuNhyj756sls6l5VwwNmxBqUWGqTTSNVo2jdJsTcvL35XynRK2
SEN1z3OjLKtNFM1nWcH5qczYS1yBtYRZhhhhhhg/NZLM2LG0IHwUfJBDALTDDVaseTZikI6
LzT+3MjG9UbBA7K/RErQk3KlDTp/TnOXMA1GYtezaZjrW2Y2xLQyGl+sFlHB0YFLiuLkhB3
rcwqcnBc2kY6tjHTlpCZqbzraswiHbESphpW9RqkDdJNM6tTcaR6Xvra7IqSMBxIRFYWLNF
f1jByWzTUFNLgHeE3OGGGGGGGwmb0kkS6AKJBlhA+hcrHTOpVVuNWKMscHBRonemCMdCEIV
5FKRD8qBilQ4TsdL1mduaHNIlqq07G6BnuNcymuMWrzPSbNKJA6Mrs3Kg1U6d81KdHM45xL
Us9G7G9ctG1lcdCIZjIdRpUq2repgxWrE1pEs6ucFL2PPYy4cuYSJ+git5sPKEgVsTrng5L
Ys6h5sbWW9Y0mG1VKm50YYYOK9KVTcEwbY7aTI2bFaiKepcmzVaR8cRows24VNuyPKTGqdl
VGzYzSywydNkhimTUcVio2IJqN5+kOdSenke1z6bZvNYoORhUCIRSVusdF3K4csjnnPpD0m
xF54YP52ZnezUZCkSrVuqTTViU1cpZyzRhh1bl7bR04xt5DAhAZtgso2dMg+rG3lgqWw51E
NDaxpFNEZrssvc1zUaucMMMDJthCokbDR6tSiwmpLUcs0ZZoWiB9UsphstvTJmdmKsbEqTD
krw2iBC2BDpOHSwmnQ+uLpqS2NBS1uOWcvRHsSuufRw2B1GAUZVAwPRfVK1K4cwza1noLYi
4Tc7XSYPZ6FZ3kaTYg0qK1Y3Zq5SzqzDDDC+8PpTHTzSG+BVkXEPnYSV0emm6itctGyex0i
gbeNw5NzGLYNZgOkFxYvWNGGGDk0WraSAbQGTKjColtSd1lutplYbEpoVGkvHSSeNj02DBc
SCu5oYNqDptYXLlEHV6X9HPuTcpcvZMUNm8lufN/HpU867Fcyw1A6iGhqxmWRDhyqlFFzqG
aTYi40mGGGx/HZbW4Sm41SbEWJsTcaTDDDDC38Pp3jpwmN+ehzJNDSx8RAmabIzXNFmEzno
FAus6sl+e+hWVLpkJdENmM2YYYKUwyaHZUPTTcurHZZKyw7yizBtEUuRVLG40l96Zcz0cEh
APY5KbmsAdsbYXlUc6sfP0djbmL0Rn09r6fOsV5wus2tOU9+PnWzzt5u3TUsqtS6RgGsaVk
mso7Ullp8c6x0DrSI1jSYYYYbUjHbapTE0aNUm50zq50YYYYSXL22VqY6eNdlbzqwXNImtX
L+doIffNKYSedhNN3D8t7km9SkaIEAGbGXOGGGD67mm0XLKJseVwNqSuUWCabTY6mhRrJNX
fplWdiig4nK6XmQU3zywEUagbzequ8/b025obrCzp0ffKBnoi+/wA/2N18fT3Pl/Tn4h5au
01Jwugh8Zhs0MU1YLLScark23ZpEa56MMMMMHpqQzsdWk1TaarDTKbnDDDDAvn67Zz9tn7f
PjLxhZolKY0ayqaURO+aUwlM9BJWdSdwvlzHdJAGhm1EQUjSYYYOkm1uWMjBwLFhJZrEayz
YswVYqNCFZLl0wvO9ikGUvF655unRI5d0REubzlnIvP7XHp6ReNNnRlbyzz96KlNdO3y6B6
vnplfuJVx5vIkRYiVuQeV2oukVDyc9x0ENVkI1z0YbMXEyayw7OipcGVYgbeU3O5dXOGjDD
B/HonOP0Zbflmt8Iq84kr80cjFy/NAWMa54SueohqS4WXxKPqDVpUo0oZX5nDDDCYmsViJG
wOBpdq+GazMoRYRqNputw2uQmrB056z0IhdE8Ota83fvnJW9kpHbR0tO3kKeix3d7uKjLlz
M1UseqOz06JrkT18lTnQzPboXTzQ3TyRLnMygUEDAdMizmeNV6bbpUrO+OkwwwwwVNYEzU2
bRkDzRrR9RNzpnRhhhg9nvb+XttXbwV6UxKPcNZ6PQjXMqbZIvfJUs/NCzWkvms2Ip9D2Mj
ogZICIxMMMClkZR5QxI/K/G63ZJXMtZIWasRWhUrApJfpjeeixwm/P2sPz/AG+mrwpHPtx7
0YhvRy5T04QC9B4e67XUwlCuJEMu4HPRxm5XMVrAcWPO9XPV9cK35Nw1tkzaJ7/LFbw0IKe
ULGwWsXViLhNxhowwwwwwksdXh1MVsbBKYuUXGGGGDs6WTl7Lr18dch0omsE46KUfXORz0V
cwmua5qxtN5SKXu5ibQtRkSNGhoZKjI2YYYETWStUqHB6ELuiGZfUsqM7jQgyRCtlj6YVno
/CbHIsnk9Nu+Z7Kj35x3p4wXTlzHvxmuXe9c/VfruEYrDNrm0tQqSV5nNUuyWkrh1fE6zyt
UzoHHSxzHLvq+BkywM5dbUM6aZU0RnQ9ypUojWNy6ucVU2m4wL59Xh5EiLUGGU0jNy3c6TA
mbvXL3TnXyRCV2Ss65v52dnaLhxXrYPXJ6anpo2QtDQ/RnUFHkQrQxZksFFdTDDDDa4O50m
xUrsKHVLssesl6y3TSJHJdpPdMlY6NDiNhfPbPh9V8ij+3zSe8JAFX5vddbvnbJsXJqtoFV
kuapDCQlyBi9o52+culg9WeT9vIJI5vKBFQkcmWvzTdyuaO50bV0bGrlNuIi4XOmJoks16x
1GJWAW1nWMFCprFRcIuVxcMeiQ1zBmoG84fWFzUrnoWzF2GrB65kTdhlLkMA8rx0zH6IgOl
jaM0g0tGyGTDDDDDa4Ym5VK7KQS6Tu861EJiqkbLbvJ+Oi1DsVA/Pdk8feydM031+dwXGqb
4eqWz35tM2223tc8YkVnLKDCWYGLZy16H89rPpInptOuXOfX81UM00Vc5JnYFMpI50TmatO
GrApY61NNa5qmnJpJIoZc7hgDUe1i41cYbmsR2dFqhOgugzActa1zBuFLP53qWP1kvOofWH
ZZtVZHI9HTNwDUCBDVDowapMQy02TDDDDDDDDDZgualM2d1mV3litGkyLfvMhjpkN0kB8/X
pPDrSfd5XoRTgkVnRHn9tWJ20+qpmTlIsq5FZMZvdvPq2650zYd3PdG/Z8ttnSjVVU4/joD
a5my0y7qZTeR1kZLHtM6mLkO5JpyJzpzCViUZWbG7Epias0mG1ez0uivo1ZSWGLNliz0i5d
3JrUemlOgiMyuGs9F3AEYAqABrGxNaExQYijDa4aTDDDDDDan51Jk1cldMDilcku+ofjpsa
GLIzy97rNQXq86obp0QmU9jbc0NnrH8+iVlbIMh5YLN6JznoTz3n/r4xvLdL7cy+i2b5EWI
EFOOKZ2yr+U3rK0AVhZxmBx0cs1Y7KyEo6SesympWlhppkRY3caudGGGGGHSZ0eQJaAwizC
Yz0Amn7h9puXEdhZLyWWy/agNmwSgUGpAsQYQ5zSMNrhpMMMMMMNh2dkhFlkuNamlarpLMl
joLQyNUH5PRd1gfTwVIjRuFDdiRVbjcsZw9em67IjOmsX0xMViwQom+Y6aoLeZ+rVqHXNIj
hk3uaMksGsFJW87USdzE52frL1HszVGJKbPVRIrGdgSs02iLlKYas0mGGFwnSeiEKog+sYG
Z29nbms4bUeaekfSaZsVXqgrNokYs0BU2KRAuuYywEbXSYYYYYYYbUnOyIeuZFJXedUg62k
pz6t2DERqR/m72oG78WbGayMGKWPQzY8pObFc+sVnpCY6WLj07vyzTe8qNzWOvB2DZqF6Yc
GKnpZDU5ERObYEn7H7mmTUyRqqQiybSXsN0J1FKkpMtZlFlHlZXQzrmm40YYYbW7zRCwWbG
SgdOWk2pWOs7cxNyZnbQ7TkktJZKttjdiRdbRQED02jdYBRyOVJowwwwwww2rs29BaEJN0u
5Cs7JZO8urVIALIfl0lsdN+jztUzYk3DVPwsVYuV02redV/j3uvz/AGXS8+M9PRZ93OvCHv
nrvTi2iQezcuUYraNJKJWVjolLIMMWessWhO8tIgbXZHRSpYaUSaaGEY3zww3GLqzSWlqw5
1S86EtH1zRcYE56WCK9rM1NKCQeJSS02WQ1qYEDqD0BTA0iaUIOcS13OtWJTDDDDDDY9NvK
TJiSQVqC12+4sXLq2C00sXlE8O9m9PAW5GpuwmFLpEU/BMuxaOqb5vRLfP8AbH9+U7ekf01
pnWsPd/HAxSpQUGsYGbNq+WEhQmSBuTrZWp/c3Y2Mg4lVJkc6lrs0HKgapKKXSIZRrOkwnp
uwTVTzoXWWbnVzpHpu0ZsNbtkias2sCZrpPRP2SGooIMQK0GzcDWIE00CnLc6am2Lzwwww2
uGDk0/DNipZdmRtb1O3MzvPoqUemBiyhcelwrXbk3ZgXLho1YVK4OSuIRKr5n0rbMVn6Hmm
bAbjVODochxWs7oudV7WI+zSoEiiUolJreZWh0YVixpUGDIJJzKbhc3DAcasRcaswVKi5wK
m5+bgpWblnXJU0m5ImrtLDzURrBmdklj1hObOmRadx5ChBH0NY0MjSaEKgjDmuOjNjdzpMM
HJpFmk2u03LKKYk+Rtvabia59DZWojdRALLQuPToPTIfbkiDlwUbRyiZdQ8rHn9Fz+Z7I36
PiZ9PEyVC5GI4PD1HB5SM2kTUdZDWDjQlFWztWLUkdZFkZpiVIlGyPXnEsPNOSIgG1mxcM6
i5pq4RcYHzUvnpDSj6y1rkqaTcky3fO4OWF3iUxvQdZOJLldl6jrL9hJgJQVgIgarIbTVrs
c8xuAbEvNNzhs3LqzRhgXNGjpMJJr1jWJTl0dUmWPsGpIFm1Pj0svTL3bioIV+EVIZqqySu
+f1X/53rnvb4q36+OQQYqTDY7AtOKSUBOLx0ibuS1NK/rISENaZTpKrOayXqZCBsSIOcxBN
DZNQIuJgxa1Y3c6uNBk1KY6BKPQm+G1xH5bdncRNRusS+aI1IMuk1YaTxZdZKNgdAgNNI0a
EDY6RWdc4mxBrXNKYYYYYYLleafh0NPQu+Mly7KUuG1GsDp4H56iPN6BdZkvRxmOmEoDoRD
HLpE+T1dd4at/u8nOe3NEugs0qDcIDAKsNy8RuaHFll9OWzelOzeaEGCWIHhGskrM6S1ysZ
ElTsqOdQ0o8uoYGVbpi52qNc0skTU1joCrKh74pudriWTHVqUW5fG5oqR+ycQ+ywrK2S1KQ
Wg0BVKM0k0OLrFcWqLQlDRnWNJhhhhhtXJrY7DknrXPOyc+g27C602jYJY+raDq/wCXvEcO
1b1k7UfHed6JjXQ+/EP1cacmCTZlOytjdOQsUIGTy2CydE0761J2SAStROd5tRBrGrGR1Vk
tZMayxVZsqudQcoko8rC7Ruxqzat656R2al8bFV+wID3x0YSeOkkuAVxnPqQhusqJ6yzkoS
1jtgoIN0wJBbHVms6hs0OyZXltVXND3zSmGGGzRsVNOSqXSeppzvvDpYFgdqzoFYinZUXLN
q0KzT+XSwZ1ZLg/rmGK0Djsqkw0uxJuGaWKCZUoNXlxHTq69TVaPWuI/ZIaBZ1z6XniQ6Yq
KchdknoVrNFivSgysStrqRuhN43NOEnK+qZGw65j1ht89Jg/nc5NSKVux7O9WbQ2Ciz2TUW
Gp6wGwMCrJUImrJNEZUyUGzAyuXrXqYvPDa6TDa7lyxUr8rR2DfLpHDr03FhdoinQOnobsJ
HZcST1CVAlYk0Pyt2vQsyMNUgVLgseFCxC+Z7iVrtedTi7EA9jdOoZZN1ktCmuaEUjNmhNG
wRbVrKiCZNysDdDah8s0g8RM2VY5I+ke1HdOabnSbWd59bNrFUF51GU3cz2a+SqFLZUvtOW
A2BKMNWKLLNbloUgpYhyh64bNR2uaUww2Yukw2Lmkr2XXIzl1lS5KlJTJNspms2Ho9biQ9M
LqFjwRGK9GjRhsSbp2V6N08Oy6POGsX23qedZGK0gVAWNWOBNSVk0pJSDllzGyiiZUDgUta
qnJFyvkjYSCQBdtSFQ4ke0mmblGsIuMJjHW23MctfhnOlqtD7kupCDUsBf7MoOo+xMqkJmq
zEGTpZbR0mdOO4c91G7nDa6TDDDDZi9quJHn1uEHq2j0T0snDSt0oFQClwmnB0ehcrpowWa
NiVcQ3NRRA6otnFrnt03uFKkQR9gdCWJNIujA/UkFmpKivHtSAhw3KkweIioNI8AljptIiw
+NgIkdVm5F3xwmMdLFRNlOzXc6SP2KDLNQSHxbNS3hNg1IVtBQIHg62SWPZsFtbw4esdvno
2ukwwwwww67rFk59bhLJRJ5qg2WTgWgh0bAtRcqR4WLMjQsdhxdCQTSQgzJNLV00lOq6zWQ
3SoGoRA6asGGqbs2P2HElUip8ca3mqShwgRKJY2GgC0+arUroqx+TTQdwxrMrjo2RW+OrJf
n2mNZlrKXnRcDTR+svQRYLKRIsLLxrMws1TBsfgsQQekVYJLcRvLhxVdRBqzSYYYYYYdg1m
2cuq661ityl5PBEAVG2LVYikxsTT0ODIsWLlkZQ7Emx+VyxapFEor0Cmgc2C0OM2MpF6iDB
qss3RZILIxz7UoyECZqMQRMGQlSIZWp2VSa2pEROsta5zfPq9UJYzrnK8+0rrEmU+WUgOWQ
sRWxEKDISh9lsroUribJWU1Hao2iLIgl6i5K5NcwBZRt40mGGGGGHatZleXVyOy50/BuSR6
WM1B6QICRsQZT0PQPatNjsPtYmlWbTVEZqxVsxDEqRuxIxTYyCWDA1gFiRrU0bHQpUlZsF1
mjS0bNmrZdNWaFwXDitq2VlanLEawm4lsdj7mOzqP3k7OpS5kbKbYqWSxp+zdB5qQiwml5B
yztnfJLnKqxEZSqp2pNJzLUkrYuJOXnEc8lE3hNmGGGGGHbtZnOXW887M2z0PZBUBTA6IHa
fjYwKHlekbpmnpXodVI4r8JTdPZrwqjZWE2uhCM0hW0idBrluA9B0ymrFGWvRop1lOsgyJA
ZV1G3F0mpM3Divw4rYmWoazSblWOsmjSsig9mRspms4p+OklcpQaabjdMi4ZlLj0Pc9Wh0T
SRhKvpEbzz4stDB4rF4fFctG3hKYYbXSYdw1m1cOve+Oqn1h0q4htI9BCaldjNV1HzUYODo
ONjyvw9LscV+XaYOq7G6eG5Mt0mhtRtEyAWMamoHoCxsYsTpuNq4R2pQtZo+bXmh5VpBIgs
DVjuZ5Ej8rwiXUphVaquaLqEoiHaWQM0F04FZ6TM0pltQpoaE04yho3L0cz1rN2OA9gtUjc
oO8EDkqaMMzWMuHkdQm86RQ80Ozh265vPDr3Hnqn7PiLI2hpQSUg8RRY6OQsSYJlUalKRyX
QUpJs0r8KNGGjRgkTTAxYkHsxWLAbBbBhrTE2r0B6nFbK7LFqIo0R9mh8ZSRmrpc2JGLdyu
5qx6UsrtQFzEI0rYJNRmsuSysrjIco9qI1WawvG5FPXWZe8bdjVkfqVzeebbzC7m5XDQVYH
F75b4lrNYlg6B3nEcVpMO3XN68/XsmNVXoks0HU0BANi5ZWMokfHRxVQkflPyWLEKhXjcOi
x0cEiQKnY2N0yODVJRkwbqK1B0CpCYEBILXDtZhqredMAShLpCSP1g/O9DqW9boCpiFSiqk
kYjaqSQliVgLUySOdF3I0o6s03Tdy/lZo9kZs/wA9pkF0G1OQdedH1JGxNPw8pyQ1GRNY1y
65rEte0FudGGHZdZvfDr03lpjYiEUzQyBU5Colpp2tU5BY/CFLyKVUbGh+ihEqxQoyMMNDY
mkCjQmkDNjZqmQLUCRumBqjJEVyDearFKzty5HURrQ1LodQizQgfLqtuRaR4mBRUsjYpaVb
zbXLedG56FWNwwDU3Sbl/OrKnqXM6Rz6KyB1Odd+dC3IFC0UND5LVEIktvLpUtYpMVZqE1G
7nDDt1zYOfS7Z1ecaZQK1xNg6ioXE7Nuw9YxRKFS7NyrjRpRwiFJsetKHBMMm5dWZKmxutG
kTTFMCxxcQWtglkZYMjyuVxfrzq0tCxt+5Ht2jco6syrF1qHLHkQS1ljWfzsiQG5QB52O0a
rWPTWN8K/riNK6yFaxWzSaS0J3uO+8uic2odMcs784GI4K1CQaUlJKyEMp/nq+51wHWACuN
A3KLMOw3Mzy63Zekcq8D6pOUfTgYWLFZXDdKR8UqoZFC1RGhIQLNGx6VwcMpKJVI1Zg0JGw
bUfVUmUmE02MUOiRuuIdudPkoud6pNNjUMypGlWEMn6iYGU0ORseWx51J3MA3GZ7A56TOuU
Dj0m59Dm/LE78VdMpKM75t3NlzvqkemefSRw5h0nGOvMVTrkqnkGVAVYwLIGOpc9ctStkIs
XaixKdTuTeXVw6Xi9XzRNEQGELNoRKKESsUSPCoyMFruBrXpEUTKQirUopVi4cHTaN2tDZs
bB0SKrERWxJsRSRlW7OI9+XPpKhncNbum4aXIalfsLudU3K3DCylyZSIQAyw9twLNDyjy1q
doabm7iKz6pa8xteSm9fM2mD031DLvkvUOe6gU7pmcyoXXEHqScQFOIMpdhBExalr+VMg6y
sLW1FueuyP8+pFTUekOO4XUbDM2QMG6QCUJZKylylRqFKSNEQmK+SMpqvJo0q0cFRlriOGq
SJgawSly6E2LEGzdJTStA1nCfTxoGVUzustEWMSoNyqsVDQlXUc0cR4kUIRsjlgs7GpNS2d
2rOyp1TebesPJAY9UPn0WPXNvp46n08bOOsxl2Tpj0zx3FyiqDrNf3ml7xPS03edg5Iw8Rc
sklX0HiOza7LTdTSdfR/l1niwy9z5aGp6CISsDobB6N0BY4pU0VG43BlDkbSQqJCWUHjUYq
jabMtULNGG0SNGUwNVoSR9khK4CCbAdThXblRSnZ1WGzGWrWM1sSqhxHbFGGzUP0RYuEJGz
Qk0Po3rDWuMnNWXHe+JpiQbqePTzqd1zpY89Ht+aM14Lh05ekc6uHPSZYfWaZ1xzzeSIC1G
hkkgghoeqCpUMgmHK7dJ2CSS59TCajtvLZgbK4QGkcPhUFWOVsVKTnTaEw4ROm4aD1l5S0I
l2bhVbMNmhZlja4bjdiBq1lBqGI7UKlLgSx+Irc8/duVJO6c+ti88uIvTz32vmhXAixQ0al
2iqVGw+yIV8ZhIPqB9OOJiqmnc9rNw+kNntlyO0xcJuH895XPWx9PH1bt83vPOMZRmpUOmO
O9MCk1TApDgkhIeqMGwSBjnuK7b0Vic59ek4oxdJoqJeUuAiA0XUhlsf1CY2rYvNehqhqdh
YRLKKXBQkCQgdXZsKMEmjZo1SYbpFgWkciKHC4Ll2lc654hvHNErdvSc33X8145+hvz+ocr
ljY2uxwIZ0Ybh+xlVoxqgXLGsauMXcqppTemVTclx+jZfP9bU2FvgNrnq4y8ybnqO+XRpxu
98lP6Y5HuLuJOmDaSQ2Qw+rKR4IaK9iw9vRJi3cuvVOW3a2GqUIGVZQwls14EsJUiFQpRbG
DUrqLVyJGU8WDAlj6uiBQfDi5Ys0aGqSCkfqD2YDiR6V+xsovTHEN4g1o9l5mvfPz3gf375
nioG7UU4hCEI3KgXDlOIwoNo2soucNXOkw2u5p2bclQm7Zvl7rh5/rFZ7x2uTXXxV/fnemg
semez26dvyJ7/ADYqla85OuTNhwki4xVWBAxg1nVbi4Mz3Pp3308xuWj/AC9WqAXB4mM2bh
YsGsHV2C5VK0iBa7NjIZBEpFmho0OjFKlJHUcHDVIhsaoIrHTMHpZ82WyitRxSIejkPblxj
UgqqZfF99fPeCPfvmObeKfVZApXIKucobOirnphb8Wl7cl0EubGtrSNsoLOLuLlbPzSog1q
Eq2evxHz013h9OU5e2e7+OV35ueTVVlMx6Olef6tk354Hv8AN12+dI9vCWiSMCiMNozSqbz
TGg88+p8OyLepd+Znk6xI3SSTlk5ZPJ5WabsjbGllM0qUdC5XxuxxXYcMFGjZtVpoyXdihw
VWzBI3A9tH65irDZbvz0lGqcSN1POvfnzyQAp1dDX31894M9+uWS9Y1j0r4rfNvEPfdG1lx
AZp3U9z+RhwvvOl815jw968lJ2jhv1N554b9t4xbpOlMd182+983h72OXzSdc/dHl3B98eJ
+vNS2jl7eqY9sJz9tEx1G1ySzYufpsnP0ydxNev5Eh6Pjx2+UfDRGhYDY9UdmgFkzOq+frG
dXSu/OQ8PcVE0pZvNfiQjaoUfWQaeiVzpQuDJXEDpY4OmzUJFU4bMlcsxVooVWRhsRbBWQG
81jcdl6Vy05K3ZsovoxxPWOfpArVjpJ76+e8Ge/fMsyI6c/Y3m3J6vkXdf1IzOo7pz9c8L1
LlrwX6Ebqa6cfSPHp6c5Pmz6s3euu+TXrLD5xe2UiVGufYc77B5+nknufksnTn2nhv1Vxny
69vJoOz07al2x6aR5/r0zl76/rAm/KVO0tjpZauHTy3H0/HrO/NBXENTqQGaHU0RxYs5lc9
H9z0j0zrwd4inIeUuJeXJSDQNZqiM0yV8ehaqG0apwSPSqs0ZKpFKsXYtdmhRsw0jS0Prga
olGqtGNW/G9pG7nIPTy53mURI22mV0aPfXz3hD375nEPvn7H82jN3yDvWoZLP05+0fA8zev
pyWCrkXUtu8+tfE4v6t8y3z9G+fpUWfSMfOL0yFZ7FnXWuV8o9dOJ6CxLFrXWfLnyB7c8tu
H877EvS6pqM53vz/AFweXtI7fMBtBnaanV9q39vlmdfJEkFcUdBklrAYtOJZc9Ibc9D7lu8
Xeh2M2qTUSEpks/jShynIKNyrMhIRTFkVqQmpHalz56mcXVLlVGxdOCqw2aMNmweuf9MRup
H05EodA49UJVe+OObxzpIYjSqVfj31894V+hrm8lf1j2L5tyu3kroIqILjrPuL598N+3cEy
SDEBvHr7y7nuk8s9s+kvNvzH6cejfLrofR8+e2euZvWeV8p9dC3Hv3zb8Revl6o8vTfXPi7
rzcl7LN9zxqp2VvWRrrXP22a+SXwS6RbtCY9dOx6Z3t47T2+c4keQmsRVwKTmc2Ll0J6Zm+
e+4cenPtGTYseh+UuC4KWQiTleFy6ND0R25S+mBxmuic9oyIV+CgwUbrRo2MmzI1Wii9MRG
4GjiyUvROXRu5496efJLmgIErpWC+Hvr57w/8AQ1zWStaz7D82pro8m9IsiVttz7c8N8X+3
VNkeMKtrHsDzbt255R759J+bfiP1cesTp6h8Vq3qnFa6zyvlLpud3z93eLfJeuYm309zny5
9eD89Ox3PoXnqJqnbzU9R3UBzsu4jIuHPU/jrX3Xj/H7BmuV47/Lb1iS3gaXGQ5wbnTqnbH
TuO3/ACdaPsizcuDsrw9IpTJZ/NkZU2NINQo9EJ0kRY5K3Z0vnsWwvGt0oLgg1QtiRIqESl
GxBXN5rPTLBhJS37num98cf1jl9lToGVkjbOiHvrwPEn0LzaSr2ewPNqa6PJ/SHG7CV9N+N
zz1a4NYkwjLn2n49UPveLdufpPzb8S+nKbz7dnr628Ss+jVDZ8jdN9xzjpfO8p7Zct9VeJ4
t92adjfZdZ9Ac9RNVPWa1uU1JawmIKnCw0Jis46xHD6sLdWvt88xmp8/a1Vg7fFkJ0UlxO1
+PtTepyRm1yH4xSYUEBMsxmyMrqNjVbiubzDbLRxen40mIjNdp9NK4ryKNUENhkpMIRgqHX
CVbRmnC1TXLe+OR3FJiuqCrURGs9YPfHgeJvfrmaVq59eebVg6PLPWSSXOVUOZvpzk8F+gM
Ay9As9kfPvg732R3j0x5deIPQb1yIue7c+vrjw3hftz4/6PfPk35A9fKg3Jy+x/J1F7Z8sX
XaE7hixO1W1mF1mBpsdsrkYSukFC4ZJbn7RPP9LTVLZkt8J3v8W4c+t/3kvlu/eXpXu8wEo
mHJcsRK4PBmacPwSOmhyITci9RwVL0zOi86qUyoeV6tmCjEaMVY9GGyB65CQOXLHRntKDqc
nmaQ1ByhTSK6rrnY+b1V4lI9d8ydENudm870Zh5z9B6O9eW+Xvbnn2p3vzavJ5072Qw9B+a
8P9E41udIr1j43iz23k1wi4nT0X5us3XHO+favg34j92eS65WBe48evrbzvD3rWyTt2NQus
1/UhdSg2SFE1AyKp8YiLFWOqqaG5+p3HpCz0O9HxF8+vavRzkOerb4u8d0jY3T2amGBFIH0
kc05TYINyYrowkNubXI6bnZmVUhYpVhMapBtMXLFquRIpYrpmMB4xI/pKN3z3Dxzy/wCu8a
IWUSaG3nszEaPTV85qdqp1AKtmE/lH6liOY9M10VXTOd6ZxtZ1eRdpS0lFskWDNs0vlnrGm
dWXQu+Na1Jjnq4x5O7cr0Tk1audm2gdZ77z1HVC6lO3KFrBGoojJW0KrIApsUODBC56hFic
N46elvRzlfP1F4dHgSh7H81hWEZUSpCJOJLNkR4cNZNkVqRW49ml5vVc7fiu4qkWrqLtRGx
o1K9YscNGqrvTAwHRJzr0Y5HvPpfwyu+q+NNWLm2lQKucV5H2UKkyU/WZO5lUmK3AQJQ4VS
gYjlEhsRKA1FypswWGSM0uJbWY+aidc0XDmelrmuvJ3rloDUj65n0lY1hweqPgQNTFFsZNU
2ZCYBWUmIfn19c+jnHcOk3w6tpqE24MwwDjdOrK5S0srgcaFxqXm/bAdSEsrjXVppeQuG4X
WVgpNSoja6MFmIiql1yOjcI6Th3qxW8zoPnej7PmR32DNMrqHLltd05ZqFo1NLix752aywR
tILSNBpXLHawwYI6UVUQwsNND2EDkG3LGaqjLIuaj98sLdNdrjqubVt5o1kbSbDBAADDYuN
CKymgZEwGSclYx09JdudiW3eH0NRpXExVyphI3WEjmycEhOWhVDS8268wLTc2Uxrrku8mZd
w7ZgwNrmSBdJzdjkKMsqvXIuoPZF+nPE+me3+a+WfTn3T4s+GPX15PnTQirTqFEBEcuhxLh
SINssDF2o5Y1KhZXRSbqUWQEiCAIqBRKzM0zZuaIscIeCbHUFmmbLNJ1qpmyCqsoTRhDMkr
Y8aAsp1gyIVqxI0gwyP0TiE56d+64Y4dOh8OuSD2h3ItT/PZcKlwdUyHIeppEykC8zmPbMc
SOdF511hR+bYsWaEQldizDcm11GpUFP6YH2d6YoPqzQ7noXneYvVn0p4w/ffi9tu1jfPv8z
2ny3ovSfO7r0jZWNZ9Gzn6L8djPQ85dr1rzvQ3KcU6pRp6ThPpnJrm5zXcfLe6ZzxHpq15U
b0TzZ0zGHZue/RHijnZy2pyUrU4t2vcfG6P0z5m7a6F5nZt588ejXbfC5d7ZEcr3XnPLHun
p35+uK950fi4P7s89uR6YRatRFi7H1ks51nfStSk5vo7z9bvm8S64530kut+5a63w6EQ7Lq
joWilj7HZYXWR1p28rlMxo3OuhxmSedXo8ahVYZGxytjcIVcJIbUgdxHq58S787fxUno889
Mdy4a9e5nzA69WRNBb49Zj154rCenXg7ex7lrfn9u+Tt5r79Od6591y9heZ4W9uYeOg516r
8k82+u8Js7JzvqLi+e3ql+X294p4z9tqzMHXsbx6q3pnmXcePVPHfjntz65jXtbzPmx7M9J
zr2/5b5l9Tq/neUfXz7f5+gHXK+Wuj2eX++LbNTkc03kE0EkcRocGBmcyXPp0TtjoupxPz9
e951HZvHO2Bsa61x32Xjt42Nj0Pmqrm803cbq+cdc765IzS8af56uocFc2xdJlUNms1Ykbl
1Yilj4LUL0zS/fy4Bvn6e8l8peucms6jl738U8Ce3rzGGiO3j0Nzly1rpHlzzP068larO+H
uXy9fLffdDue7ZnsXzPFXszDLRU7ryvrjlfnD6J17F9ScXgP1SwWe0fnXyr9C88si09o+PU
D6JwTcu8tVsraS7XrXxuA+yUuvTPivYbrkXqnFd49MePr5O9nGzcd+oebx76sxSboWIVV2S
AFIBaaO2TWMqz0776OcPz3zTnq+LN1TEms2RxrrXDpauWtUMaiQRCiazzrtlRbOGqr1jEpH
PReNWKpgk8NRs3GGS7zdxo3Zs2ZSagt0X0c+S+jnyjpj0F4baKYjh3d2fz55p69+LelSjeu
PrDhuh9c6a9eeR5I9bgu+Xufy9fLPo3Q2e55ey/M8YeyQhTy1ye8fFfnj7XSsPWPC+OPS77
5beM3w37cNVDJ7E8erf2nLzv3LXij0846qgelfPvp254u646pz6e0PO88e2VmXs/meYfZza
zruXivVOjyx6c1qhSEN2KQSUSjBy2Wzzs+endu2IrN4Rw6WypMgrBs2Tl6dz3JrbeWpjKVz
VmwPU5v3w6T3DUPs1mkZ0XLPQaJyfJLJyB86XivQowxNVgmtVWuoH18+Bd+JmJOLwHtIc3c
9d82vWMfLb0aZsb1x9Y+fpQe041rHeOXT2D53z79mPUfm6eWfRqiSdwmfZ3mviv2yEKtFkm
fdXg14A+hL7i+2/FfNfd6M4vn/wC6xDJBFWesfHq/1wbs79wvkn2cxCnS3iX3H5Xg72Zsc1
7f8TzT71t81T2nL95oSTk30Dy31NjPlD3OesxAlSEjQO1YgknNjHS3bnXTkHDoux9V2KsOz
rsXn6G1zvpnufDodEjBcJrmHbLBN8qHa1muZ0VLYUcli4bSWlk8aiOW7FnJKmWKpOoNk2M2
v6kN0lB93Lzd34+oPJfNvrUFAypWdVj3v4Z8/vb25aB78/rDhug9ZwvfOyL3vz9PUOFaXxH
6pRZe45nszzPE3ukTLUIv2Z7u8GvmF9HPceevTfCeDvZj1X49q73yr0jhEp7Q8eqp6Z5w3n
uuN8z6YGiHH2vWXjc39ax8tWnjE+mXnzb85e7lCD8lcI5eweXXc9zy16MRasQHUeDqKaNMX
POxpXc1yVyzcsIWux2z014+9R3OJd8Sh6f8nWRy1STkPo5m5sxy0I0jNyWTzbCOgqaHM6d5
6d46slzI7hPTDnXCZY7j1jOe0WSfXEH2nDPVx5Z25+o/JfEXrkJNNEMl81j1h4rWfTfJOrE
V6l4yhdpwffPSXtrvPk6ewuU+Y/vlGl7hl7O898R+3MFLBx638Wmt3xD6uPoPnv05xvzj9W
OwzXs/xvFns1zWVrXH254+lO9Lz5vLp0DNOOb6zUj0Lx36z5OSdJwrq9i+O1zvPOfqxAy+i
eHThno5USL7x36f4vLvswIgpHEcraqQYi0MmvSfTEXjXKOW4ZbNYTE9VVTtPn6jac83B9T0
Z5uloxUio5B6OcvnT+KnGtSvyzGbZ0LtHkd0KgvOic2Y6cievN3rhVjeNxXHvCc+m9Q64oX
bPFPRzi8Z9U+eePPZrkEscFJ1HeOieO+m5PF/p6cf3n1HwGavkvpqvssb49Sa9aeG+PPX1g
bnrEz7Y8byh74rnehefTFeOvTVa59v5X1ZwfO/12I1x9C8OvqPk8IenQW+XpbxbtHV5o7Uy
T1z47499srFzFpapr2N4L59+nmnR3759iPfOc6zWZfSfk6Vj0Z5pqegfn7557c886YGRdDj
MBqLKwlaQbl2VYQSoUkzSkDlIPTXm7QGpy7tlB1DnWbDVj7CYfzXee3Ma3KuWcxqfkfBUd0
kiQlksWc6cyOvN7pjdg3HrE8O1M4dnt5NZ4t7+HPPRyrtlixb1zvmTrunraunG65g9lixro
mNcl7RqZ6fx3T93g6osD6cvRvLpyyrLqSll0zLvztY05z2nNgOXoUbTo3LURu+b+nO5p1Xl
u2FP3IU6fxsjFdqZa8v987R6yZO/Y1V/RzpWXbeXSrdsRclTg/Ou1+bRUc89E5x0y6h9KRB
oYhcsAVgb59SwuwpHTBcKDT0V5+sZqcy65TLYdQCCbD5ZHNlMVzGk40RnSyW5bsmTFkPqPB
uN2HjqX52w9eZHTOAk6RXPpF89ROaRcG6zy/6vk5D358+1IWWEdGJWKZ1zTcaudJtrIwdz0
Izp+HZMHbHbJLebJuH6yIocRksRKJNNG00qxCjjcrSasyVNmkXK+08jiHXMqnRumZHUkJTV
YSOhiUKIax0ZVAwmElS0SMQQDW0HJ3n0PscHTcryYJV+O4c91nUhNZMV0NlCsncV3UksVnO
kZ0bnR2E3y6z2Q+sxO8uZsnjUty0Zz1bdY2A50FnoJLG3REwnU3rPL/r+LkfXFQtrs1CzbC
t03rmm4TcJudJhhhtV529jq5LuFy2HXPonbAuoGRcR2bCTQbTZpdRqzSJlUrg7ZtGYSIVVL
HZJC4ma6F0zlFm83EIHZWCMR0EUEbRtWrJEQjELppajITz6LNKoIQiA2lEilxlrgXD9SMJ0
JHghJXFbl3nRGdHZtg49bRzo+swe8kSymLuUvGrznMTndbz1kcVyxinO/IPVjtZ5X9DxULU
qa1ibAaGpu5TrCblF54YmjDDa7mtqvPTYVzvTNY6Z1zRrGiDIfOoPOhlHVBq5w0mG1XNEDq
OWP2JGlTGkKSfsu3TK7FykQybqYhER2oxDcohpY9GAqiUHVYwVmQTl2SEkrY9JlMKRKbGhI
YSwSYFqbY7Y5C1exo3GkLMc9F5SGdN2KHQjKTlJxoTOmM6lOWi9Rume+BLYnfPk3t8tIsrE
sBNiND2N6wm41cpsxnRhhs3NbaVNbV3GrPzx3PvmTt5zcoIIhIgJsZphEJpnVbl1c7XF2m5
XWn1KuSUcrQ9JPpa+saR1UwLD4Ybs2NQ1A6pIsbHKk0HXY9ZSMm+fUokbJJDBpI2aamjEUb
lcOjZ1WtZEogdSTH1XDhkpkpOaVmvykwSJlMQ8Xz2LLvOzeejozQPrHM2F68OK+zz1UrU1C
zoNa3co1zReernDSYYYYYKmlToualuLrWsdO6CreUXETUIsOQmdCjViGNWaTDZo2ukwwVNu
NrmiA65lEstzYemWx4TAQXG6QZKlEAkrtlalAWWsmyLDR8oESeNzliIWoQQR0o8smjsrpo6
RjVX3kCzKfNhYTK8EhcrgbKqRwsONYO0VmyONNY0xnRGNG5rG61s/i071+TjnfjCS1jO4x0
a1EXCLhF5ZZowwwwww2q89H8btXKdu7ZnCYuuZ6xVtSDiFzYeaFpi802aTDDa6TDDDDDB2d
X5vEnGbbrM30yofG5R0JpqIxVGxiMC0gpY5Z+xVoMP2ERRM6KxuRsallWcsYaClZlkGSzea
5ZaVAsaGa3TgTGU+hcpEpkKDQejs0sm803NkM6K57bXOetzQ2zehfPXNPd4ec7zXJa5nqJa
zrnplvXLVmkwwwwwwwwcz1P47vrPSO+T4Tqx0lOsgohohJsO5a1jSYbNGGGGGGGGGD+epc2
czc+mJbeSxsblTRgxICALg4MZKoaGFmLFgatDdf/EAFAQAAEDAgMFBAYGBwUFBgcBAAEAAg
MRIQQSMQUQEyJBMlFhcRQgIzNCgQYwNFJykRU1Q2KhscEkU3OCkjZARFTRFkVjdIPwJSZGk
6Lh8aP/2gAIAQEAAT8Cg9w36gDeAqW3H+SH81lqFl/j1Rbupy1QZQrI6ncFT+KDe4KmXUod
Sq9/5IC676LLfwKLaoA2AThZSO6FU0/qshzE2VKVFU5vUXqugK1CqndlN0CqiKuWjrLv7lG
dV1pVBmVNb1VcrynH2dBomgk2WX2d0wZVS6oB2ivh8E0/DSyqEXI8yrSqryqu+nevnuJohd
u7zsvL1AERfTc4Fu7orrz0TTzKvMsxDqIfwVKBDReSGu7zRqiFRUQ3fy3HVZVB7hq6fUhUX
Tf0RBAQJ70LlFvVcPl0VLLJ55Vl0AWSjdb0RHcst/BZQmWWVAEA3WVa2RA06rLdEGtaJ1q0
QFVpZFNFqLLRo8VUoaJuiNkToqputEBQ+KzF3kjpZEOd5ItGRZmtbZE2VeWyqV0KBKL7V0Q
K6LW3q5bI6bij3objrTfSqp3IWFP4oeap3ottr+aovBFErRDv03NPesl7oaFNbr4LpVfz3H
RE8qC70Oi76ar4UQtSqLD+4G7oqIqi6bqeufBDRU6leKr3/mmvN1qOVZT1t4JoRb36ItHRE
I3WW9F0smjVAdyaOeqddxULq1qiDltoVIynzTYyvBOFqBUonV6ICpK+GybZqJzKt0PBaIHJ
fqquQq4KpAPijVxRIIo1dUNN1VmoKLVNRbvK0Kqiv5L4e/fRaBUqqd6DajVCyAv4K2gWWgQ
ConIm6p3oofI7qKi1Cb3riHomvzChTgCFlqVk7wspcUIxeic3KEBuOqpZOG7D+5bu03hUVF
lKyqi0O4UrfdS6GipZZbaLIaLISqeCpTVUpZO7I6p3kqVVKlNbS+4C6ktpqr69ykdVqiNHW
TTnaVKK2C0b/BBtlk1Ky11RQsyi7I8StAfFGwKDMyOttEfFG+i62utBXqjfqjmp4KneuHfd
kWVWrf1vlu1RsqUuq76Ki+JEWTRRGtFm5RVA0cswLDX5Ic1CqVdVEc2iIXSypZBn5LrSyGi
6nwWa1O5ZxSy6mqjAKpdMaqd6paqNuirUo9lHS66ronbsN7gLy9TRB11FJBX2sz4/8qgwEO
J9zja/5VJsVwicWTlzgLDLqiKgHfbKqKllloibrCtGIxPD4mT5L9DH/mj/AKE/ZQZ28bTza
FIwMxD2CTiNbo4I0QQRuKBUQCd2LLLRtU2StU6So1WblsLImqDaXQcWqtlclMFUezqgToEw
XRFTuruAo1GyN1cNsm9yee5AdQjqVq26dlGir0XVEonuQO+iDFlsstll5UGqgyqlEGrIqI2
C6+KAWRZVTlssozoBvQ3QoAumt0dPFUVESqqt0PBZe9U71SooU0H4uiZ3ICyCNNESQ26JoE
HUXEvoi8qqFxuyrD/Z2oeodEWkXXpBaaOuEZXYTERzYc5Q7otn4n0rBskOvVbQw/AxrqdiX
mb59VSh3/CvhTzlGqz3c46BbGY+XF5/FTScLDySfdbVOObnl53u1JXlZHVBfCtVpqiibUCL
CWI0DbUqrOTv4LIKU6qgqgeS61XdVHuCP8logAj2iuniVRU51otVRAd6yWuE+nyXmhd2qy6
dyOp3E8mlU51dzWGmiDO9cMFBlSsFs9+LfRlABq4rHbOdhHNDi12bQhGO2qyrRZapwpVNr0
3aJpDkMBxYDJDR+XtAahcB1eVYPZsuLPJ2Rq86LERthlLWuD6fEEC0jVZeZaIu6VQNlmobI
FVGXmVKrKhZRx1PmhsOYwZy5gNOynChKpuFU2uiCqBqU6Sq1CpZa1Wouhqid3zWG+ztQ30Q
CpZYht1P9li81sLFNZh+G8raOH9JwZy+8ZzNTuZocOu/ouimcpWlwbG3rqtmSjDyZVjv1bi
PwFP7LfLd57qKq6LLVZKLMMlFK2lVTKxU0HVaAKhcQOq7lW5obolaElEkmyaCdVKcjaIU6L
U6o0p4prc3yT9UTRAty+arRDsW6qnTUJzL3WVtLo+C81REWVKlNaEPJAouBtlUbb3UOP8AR
fcAHzWIxT5355X5nfwC6ojuQb6mUotqE6rSsPipI3CSB1JW/wAVhJ8DtSUOlbwpvjaNHLae
NETPRcNRv3yOngn0qqDc8VFk1gWXu6oALL4LKUNPFVTBXyUJZFzHVYjbE0kfCrkb4alHtWX
ig29UxllQNT3E9nReaqEDurbcDbdpuw3uG13V9WbVCAzugjCxLnYN9uhoVsbG+mYBp+Jtis
bh+BjXs+CTnbvonGi1NSm4QQbM9Ik95JZoT5DHtENqsTfZcv8Aho9hn4d1CgESg5urkYJmQ
MnlYBE408UaN0Wa6dpVPNj4I3YLJo79SmYOd92YeT52XoOJH/Cn/UpIZGN9rDI3xLVkqeU1
KA+8gPP5JsVrRyf6VwrWil/0FTRkdpjhX7wXDz9kH5JuGkp7qQ/5V6M/+5l/0L0d+Wggl/0
o4ST+5l/0p+DkykmKQf5VkyputFouJQ8o/JO1r0TG5xom4N1Pdyf6V6Gf7mT/AEKaMxC7HD
8QoqEprLJkNdGOPyXorv7mX/QpYizVjm+YQgdmqAfyXAk6xyf6EcPKdIpP9K4Zz0dyqTZ8s
erHOadHsFQV6M7+7k/0L0d/91J/oXox/upP9BXop/upf9C9Eef2Un+hRbKnkrRhY0CtZFlr
2QvRHyaRvPkENnTB1opf9KZhZWuzCGUO7w1HDSn9jL/pXocn9zL/AKVJGWEh4IPimgFNwkg
YHcNxa7QgVXozv7uX/QvRX/3Un+leiPP7OT/QvRH/AHJf9BXojv7uT/QU/CuaKmN4Hi1CLM
SmQyZbNf8AJqOHkP7OX/QU/COYMxY8D94IRLIgyyCdzI7+vqiu/D+4b63RSdpbIbXa0Pg1Y
+kk88Z6vK+j2N9Ex/Cf2XWW0oOPg8zPeRczU7mo5uh3BTP6LBYb0nFMj6auW2MWHYjIz3cP
KPNTfrGP5Kb9Vyf4X9F+zZ+HdU7pn0CxE2XDg9arDUx+wgPvsp81HXh1+Lqs1PNOsL9Qsw0
WEwz8VLlbYdSnuwmyYwGsrKenUqfaeJlPb4Y7mL0h/WWT/UmY+dnYnePNYPEQY6Tg4+FnFP
ZeLVWNi4OIlY3RjrVXGvdYHaMuF2lFGXl0Mneto4t+Fgbwu280FVi8VNN76Qupomz5nUNls
THyM2mcLI8uY7sramLngxLGwyZQWVNk/a2Jr75y/SE7zbEPBWH2i7FbOxMU/vmRn5p4sEAA
tUTdSJsopR1vJYba0+z8QzO8vgcsXiXM2Y6fDXtUFYueWZw48uemicMosjKWlRyktL2OLHN
7imbSLdix4h15HWA8VjcfLO/2z81FFOZTZxa7wK+j20H4yB7JjV8a2ntSeOeRkL8jWW8Snz
ulbK9xq49VhtrPw2CZHkzOA6nRSbdxH3mjyCftXFcIyid3L0WCxnpOyxP1yp+2sVkHYFe4J
+0sRLYzkLAbQkMcsE5zHIcrlJJww3yXpb8LkmgedbhS4o/od2IiNHZKhTbUxehn/II7SmOs
71gNqTQSgTv4kLuvctq/bsT8v5KI9orZ+0fQ8CGvbmcb0Um3ZybZGr9NYn+8C/TmI/vP4J2
1sUG5zOsDO6fBskfqVtbH+kvysPsGf/kVxspodFBtCXBYqEteTE/ULG4o4fA8VnaNA2qxGM
mmOSabNfRU/JUsqWTrAjc5URR039LbuiqrrDe4agEPU6J/vFsX9cD8C2had7v3yp+V7J2dd
fNbJxgxmz2P6ixWKg9Hxj4vgdzsWiJoFq4lYT+w7KfiD72WzFi7OAU326LyCffZjv8AC/oh
7mP8O6qvqp7qTDmXh/cbqvo7jOFM/BP76sWMj4GPlb0l52/1TzRxrWifiSRQIWp955soGt2
ZsviP7f8AVSF75C+S73alCOpToga0UsJBsmHkB+JtwVjX8Sdz/vsaVODnTP1ngltn/hfxFT
xfxTgRMtl/7SReS259rj/w06O6yUdZYWbJmLurC1OOm6pVCuEpouqpxsK5nVtwvo9iBjdjc
F/wcp8liYHNc5h7UZyrISpGHqsHhzIRGNXmi2o8Ne2CPsQNp81IKrDD+0L6KdvFea2oK4zE
/wCIoRStU856qVhATfsk3kti/wCzn+UqRvK3yRZdQylpqO6ixOik+w/5gv8A6X/9JTgVTo+
qhPJRYuXivc7vAUQ1BTzmqjHUp0YC4ed3gtm4D02cFw9ixbTxQij9Egtbnp0Cc4H5Kdqf/w
AL+JbW/VsP42pw9rZMBpdFHRSPqLIXFV47q2XXeQqUXRE7sL9nbvARNkO9U5fFP94FsP8AW
7v8NY1uZrj+8f5qMcSN8R66L6N430fGcB+j1tSDi4TiM95DzBO0zDQqVywmHOIxTIh11WPl
EmJyM91hxlHmsT7xT/bIvJf92H/C/om/Zovw7qJ7souVrUrG0wuzsPH8budyfLwcZBi2dDd
bSpLgocWy+S/yKn1NNHInNJRbLj9J24G/DGtrPriIYujRnKHNXwTQqDuUsaEf5LKA0hoWIH
MmfrXBrbP/AAv4in6Gt1L79bL/ANpI/JbZFcZH/hrhkaqHDcWaNg+M0qsRBwZ5GVrkNKoHd
VVTFK2oUb+HOthz+hbc4R93MtsQ5MU2UaSih80+oV3PWyWCPi4p/ZhanuzVLu041KkNlD9o
X0U7WK81jgDjMVX+8QYO5ZCpm6r/AISbyWxf9nP8pRFY2V7k8XRaeinzDWqk+w/5gv8A6X/
9JTNObwTGOcU/B8LBwTZvfVsiLoDuVdxcSaLD4d2ImEMfzUr2bKwAbH7w9keKe+5zGrjcnv
RoVNZP1wv4ltb9XQ/jCfTjLNTrucqJ3cFpupv6qipbwR3XWE+zNRO4bzone9Wwv1nN+BStz
QfMp44ctVN7Kdk7Oq2bihjMAx/XQrFQ+jTyw/D2meS1f5LBD0PZsmLPvH2YjyRZevVYntrE
faofJM/Vo/wv6Jn2WL8KycqPRTDMsLDxcVDF3lbUrPNO9vZacjfkuGZMPIw/JbAf6ZsLhSd
ORTtIgyu7cbspUY/tC+i99o4grHc21JvCMKybYVKL62COYql08cmmqxOqj/WmDW1u1hPxlP
7JUvvlgXZPpDEfJY3A+kzNfx+GQ2minwcEdeJjrj91bIZhXy52y55W6V6LFCuKxH+IU5tBu
G7MUTXyUrSHKRx4UU7e1GU8/pPYIkZ2qZh5hT9/eoReqxP9m2bBhvik53pxzEp9CxQfaF9F
O1ivNYz7Ziv8RBVoFP2V/wAJN5LYv+zn+UoR5sOzyXCXDr1WJjyihUn2D/MsCz0r6PtjJy5
m0qpdmtjHtMcB/lTWYT0oRPxRLT3Ci2s0N9EYzsgGiLbrKinFMabAdtywOGZs3BGWbWlSVi
sS7ESulfqeyO4LXdOU7/hfxLa36uh/G1PPOmjvQJaO9ZswvYos7ynBUNV3rpu6Kl11X8137
8Kf7O35oao7gdxNl+2C2B9vxX4Qv2A+axMaaOLC6LrqF9Gcdwpzh36OW18PxcLxW9uG/wAu
qgwbsTPkj7Orisc8HEthZ7vDD+KddYntrEfaYfJQ/q1v+H/RR/ZGE9yL8zaJ1gOidJmetnS
U2jndZjRqjhsG1lPT3U7li24aBn9nlfIfJfRvGhmKfA/l4lwtrw5MWT8Mwr803lxNF9GX5N
sTM76rHjLtQ/vxIuLa96L7OqUZaVom4inbfIPGiw+B9Ki4kOMqPwKfBRQfaMflPdlWMpxeV
2ZtbO71H+tMEtsf8L+MqZ/RS3lC2c3P9Iogtt/a4/8ADRkNTZYaXhyxyx2cCsS6mKxFBq+q
f47gR+S7SGiy9aqcVCg5s0R+JfRXFcs2Efqy4W0YOBipYxpWrfJbNw3FxjG9BcrGYjjYqWT
p2W+S+afVQfaF9FO1ivNYz7Xiv8RAVssrgsSTRD7JN5LYv+zn+UprvYM8As7qIOJ6LFmoUv
2H/ME1uT6Lf+mpjlNgo3NeaOCMpkwOFzH3by1HtdoKncnO71btLY2A/wCJmHktpYz0mSjT7
CP/APIp/itPJEqdO/4X8a2t+rofxhOHtE3tXXRUunnojffRdFl36qyIpuwv2dqAWqoum52i
Hvgvo6Pb4x3yQ9yPmpW1CPs5qqQ+j4tk0ehusDiW4zBMf3i6bHHsrATOb31/6K4bzdo3d5o
6LFdtYj38PksLfZ0X+Gmu/srQs1HXNViJD07IUN1NCMPgYIfjl53+SJq/SgUkr2mylkI4OJ
Z2oysZTG7GZiGat5/+qxPLiMw6qKf0LbEWI+EraQzQQ4uO4Zr+EqSMVzDSlk5lraqUUqoZO
YsK+ij3ZcQz4QVjHf2zFO656LEnmUf60wS21/w34in60Ug9qKrZf+0kfktsfbY/8MrIMvim
tofBE9aklEEuKLKMqvBCoCB6IObS6lFQuxLVYbEeh7XgxI7D9VtmIOiixI0Fj5JsfoOxzJ+
3nt+akbbKEG0IqpRYqAf2hfRTtYrzWMBOMxVP7xCoQcsTov8AhJvJbF/2c/yldmOPyWoqFT
wWKrRSfYf8wX/0v/6Smynog0ZrK7fJaiqeQu2brZmC9MnzH3TFtPF8NnosJpbnP3QraA2HR
EA61VFwvC/cFiW3Tv8Ahfxra36uh/G1P7ZTFxQg4EWRvuovi307llRFloNzlRYQ/wBmbVdF
RdUNztE1mVxcV9HI6YOV51e5OiLeLH8UbyiO9YqNU42Hcz4hcL6K4gl0kJ7ltWXPPHB0Zzu
/onGpRuFMwukT4+JjWAfCFgxTBxD91TsLHyxfcebKp7k+r+UBbPwnExccfzKxr+Jjp3fCzk
Cy1FgsRCA1Mbnikj8F9GJuNst8L/gNFjcKWmSPrE6nyRZxoeGe0NFsDaoyegY3ybX+Smh9C
fw5Ps57D+7wKezn71iBymyib7Yr6J6YnzWJvicX/ilYgc6iH/xXBrbI+y/jKLQKjqpW1mC2
X/tJH5LbLa4uHxYVlI1ThQcqYC43+Q71i4BhsNhoaDjHne5SP8kLkrRXC4mUJuKY+ynuve4
Nw+Jlwtg4n9I7LdBPfJZbTmD8aGfBAP4pxB0TzmT+yoG+3X0U/wCKPisW0+lYv/EWcoPBWI
0X/BzeS2KP/l4D90oisEZ8Ew5euqcdViFKP7D/AJgqf/LP/pJ8WhHcixw6JocsJC3gz4uVg
MUbaNB6lSjRvVYeA4idsMfzUjmbLwIZGKyGzR3lPzEnNdxuSspXMFQ1WAi4OHlxr9GM9msW
LDvThzYUfvLa36ui/G1SD2l0Tu6URVLIBUVFQ10WnT1OqIVCsN9mbuB71QKgTjRcWjubNTw
UsrcvJGVgNqSYQ0MZyJ8+AxxDzI6GbvWJhZDk4WKE2Y0p3KdtU3kmWyneibazfs3BOkMrpJ
TrI6qJRlRdHl1eT5IFzZMwY5YPbM8FnMJYpMTs/H0dKTFJ95YnCYdmGc+HGCQj4UTkHKtm4
70fGcSRpopY4J3vfhsZG0PNSx6NnuYXNOQ9puhUxsieF2GlxWyMXJgMSXFho7UKd2Dx9JWY
gQy0oc3VYrD8OdwY8Pp8TU6Ns/a5XjRywW1pYo+Bj2caL7yEOGkvgcXkr8D0/BTHWbDU81P
A2EGkzXO/dWy53YJxyMzV6LESGad8z2hmYUyhPpWpus0npjZcruXRem4faOEayZ/BlbcHxW
JZwaETRS5vuJ9BzanuCgmkhx/HyurXuRx2D2jA0TuMTxoe5HC4fptBv+lPiw4F8ZX8LFs6b
CRYmp16OctoS8bHzEXaKNCfQJ5doFMHUoHeaq88uY/mjQeJT3GvcuLa5WFnLZ+bRbCm9Bx0
+bsUW0MY587zW5KbjpWaOKj2p/et+YTMU2YgV1TvZg5GklbFxjsBLzMdkdqphh8VKZsPi2R
uf2mvT2XeKtOU6t0Kc06hdpYipiyMaaFbF2mMNDwcQCGd6fhYj9nxsOToH9FTO2tkdPFGj6
1WIJcGta05R4LZW12Mw3AxQOXRHD4T9jjsrfuuujDD1x7f9CJwzZADI+QfktoYqF+zY2QEU
LtAsRK4NJYCXHSi2Vi3YSfO5hT5cJjJuM/FSMdTTuXCwP8Azsi4OB/5yRGLAD/i5Si/BMkG
UPeP3lj8dFNs5jIT2jcdwUlHkkqQvdOxwYaM0UO0IMbgOBiyY3feWJh4bQ4YmKa9KN1R6oD
f5KioqLLqsuicFTl3kbsM6kDU3cE1PbVZCsrlR4TTfSq06IhGKrk1o6rMnLKaogoMcUWuCA
I1TxfSioQo8yFL1AVu6gT2kosIQe4Poozy3aCfJEDL0HgE+GtwgHN10TbjmAVu4lNHgo9Cn
sJCMV01hqmM7wE+OpRac1ES4IB7uicS0oPKZcXann2OVgAXZk5inT1q0fmi5qe66z+Kz1Vb
KvNZNx8oZSqc/Mb7wS3RMxsjdSSocdxEHVGgWai1aSFl+6gHVTS4aqxFQAmSXThmBojEa2X
MOq5ka07KqU0/eFk9vLyhZT0NEC4aqp7lmPcqlVcm1R0WV1VzJpVl8enzWiKpbXdTl3eK6q
iy9SqWTmrqnq/eoGf2cFCyagmqioFRGyosu6l/VfIeImuzMurBoTiCqoUcU3VNpRDc/sK1b
riUFUJUZCelFxLhNI+JcumqBFfFC1bIu+SAtZAVd0onUa3RPkYOiLhW2ija14uKeCyNAspQ
M1FluKLPwrp7inuLjcp0oaE+VZq7yfqNNFh8Y+M3uFDiGyMtRArW/wCabQFGPMqFhKy1Pmh
Vir+azDquUnVXb4hUaUAAj4KysqNWUaKneFlGoWiCoN2Xd0Wm6gCyqi0XRUWWqLaBZUQtEb
qiwv2NqyoIbm130VN2VFtN3ms3csuZ1lwG15gvR6CyMLmA3R1o6xVaWCEl7oOTHigQdZZh0
RNdU+xVVEAW1r1Rd95vZ1RbVzeleqII8VxTpRcd1U1xPgh+8muqtdCvxVRiZU8xVA00v81C
avcOvetBoph4aK13dFNL2qarNmXWnzasTY2039VSidvB9eKQi7TQhYXFtmGV1pB/FMvpqj3
o2VA5tDqg29OiI6FFlKJzb2RTSR5LMNUKO0VHDRfJcrh3FU70bIuWY6tshR3gd2VUKC1WVU
qqbqbuiyoNQCoqIhEeCpdfNYP7GxEKm7qh6lENzqKwFVK+gKjb7AE/EhyhZrLOETVFgKkgt
ZOBCBTSm5zohE5GE9SpAB4qqijOo6LiAgghB4EDQfFOkub6LieSMl0yTxTHDvTSuIe4oOcU
c3UEprGkc9KdFwmN7KkmbHq8UT8U3KaUcppnZaONuidIm8pr8LlI+hT5M7VmTblftEX1Kdp
vHq03A0TCH3HK8LDYvNZ/b/mmuD2rzRblNRupVEVFE4HJu03aJjjTVB1ahZT3brgaJxtoul
Ar15ggLbuiBR8EN9PUqggiFlRbRUR0VPFYL7GxUVFlQHqBE2VaJzlm5qJ5snAvNOiJJApoE
G17RVGaI0CL+5VvqnTLitusrDooI21oUyFgCdlDTRTS81Aj2t2CFeXvWIiMMpTgWxg96qei
yPXDKbEe5An7t1nNEyvemuFLm6Aq2zkHZXX+axUwdyxu5fBZC4Woq8Mc2oU78+ll7xha3tj
TxTJawFp/JPcdCqqiaVVNbVH1B61EFF7R2XR3QrCYssfwZxRwTLssq0TtKpjtwT2UFl5qn5
KiaEWdyzEaKlQrKqdTKmyGmWiAtu7t4WiHitQqUHqVTXVC13P03UsuEsF9ij+e6ioqKioqI
mia2up1RcnZj5JrO9y4TfNZWjREHVxTi4Il1Cs7wi5yzmiDyuU+asEx+V1UJnGGylmJNkyt
zRBmZ1E7DlqhmMElVNjoXsTjxH8oUUIbdykcD2BbvQr3LMetlY6KmZ1EwIXunOyNqVNI4Mr
QVd1RI702XLdPLXg11UrMvkgy2ZqeeY96c+u5tkeZ1kyCoqdFp61VXeN4N1mGJwwzXkYsO5
4jEkJzN6tKZKyVtDZyFVobaIHomnvVPBOHKVpZChQC6UP5qi079wCBWZZis1dd/NXlQsqd2
4Ktd1d3kgs50QcnXVFau7BfYo/mgfXmtVRyex1WbxWYauQfz23CmVOdUJpDtU5qcy11dqzj
7qDcyLFkKaaKGW1Cg11QCLdEwMBObRCRjb0QLZmmmvipob1/NCHvVWx2Kq6bU0Hcg0tB6rh
X7V1w6nVMbR9CqAvTaJz8kGbu1Rxmd+lfAJ+IfS7Kea4hOtEcp7lwDmsaeKbWmWUBD2TvDQ
rEN/8A1uDFRMaB1TiPvJ+u4Is9UKm7Oq+KAQJGigmmw923BRxlWgvjI/e6LD44aVqhRzOXR
ZUfBNfZdpOF7/mqAIOAr95ZqIUIsq30Vqo0VBvqq8pVVVNrup6oC63XX1qeCwX2NnzVd1d1
d1aCymkLrBR1IyAdVwsq+KizUFhdCtLqgLhdOY74brI4Cw+S4l6FF+Yo5U+IOQYQutCgi2q
j1r3KF5NiVUXGhWawvVB3jdGVxt1XOmRnN3odsBVpqhQi6efEUWcB1DdMd3VXTRYkyYl+Ru
ihwrMLh66uWLoRe1F2jZCN/F7wpg3h9WuXpLmu5qKSWvMPyTjXc0LVVpoi6sZ6onczc++6q
qgq7whZqqsKY5G5JNehTXuw8xaTZPwjZm549fBRSz4V9DcJmPY/tcrlmFfNZbICngVXluqa
/wAlYhZaqlEDVUWTrXdQrohuGiG+qOIjHxX8F6Q53YiP+Ze3d1YzyFUIn/FM5cI/3j/zXDe
NJD817UH4SFxwO3VvmmkHQ7hqgrrBH+yMRVUCq7qhounnu6oxd5UYDBRv5pyOhomouAdQH5
KnPVNeQSsx1Cka196JwczxCMibL0TXNrRZKvQiH5p0JbonNIuBqo3DQpx7uqDaM1sqW7PzT
mBpTcp1QaC3l1QZa6cw0/qsqyX7/kpWGlaH5KEGlq/NFzspGqwxAfzBF1bE/wD7WJJlnaG+
S5IWAfEmO8ViXfu69Vkr/wDtZFwSuEa6IR2QjuslJw09UQGsN+YI7gaIcwRRCoqeqxqedwX
EErKS9ofEmuki7DyjJLiGjlBI6psoPs54TmXGdhZLVp3FHa4paO6G0cRL7qFNO0X/AHQgcc
zURvTMSc2WaMscgbrzTm9WoErOs27VOsVXuQcrJ0jWdanwQkkdcAMHeVlEhuXv+dAmRho5Q
B5evQdVwRrGcpWcts8fNNQVCsH9lZvG4KU10Qflb4ovJcCmnMSjXNR38FktqslHhHvdQla9
V5rUIvCAzJ8AdXovR5AdFR7DoU2ehuopu8aoEu0T2mhI1ThdNk+9/FMdWyaLEfwXXRGjelQ
uzcfkmkOOqIP/APU+57lWgpVV76oEZarOL1HzUJAlOqJ7/wA0+bKUCXXdqoX5pU+PmtoU+C
tGtCGFAZpdejthizO1KOHvU9VwaJ7KaKYV+SdupuBoq1QVGDxKKAQasqDKKtt1FTcx2QoPp
dvL5qeYzNpWlNCoQ6d2TV/ihs2l3OumOdh6CmUJkwcPHuWl9QpWhzL9FH1CzUNihVFOG7yX
VdF0snThli5cZ7+yMjf4pkZ0/h/1QZbnuh6g9XotdVlyXYPko3Z1ZYT7M31BqtAno1X9VEL
rKHLIOiLRS6kmAtqoLitEUwniG9k082izoPTaKg6oxMNbBSYUhuaIpsz47OTZM/QealhDiQ
381SjiKpsgB8Eezf8ANZj50TDUDxQFr6pwtcf5gnOo7WqzC1FQX1sg05jQ2To3Ea6Ito2h6
p1WXFVn9kS3VXzInLGSoH0lqUw8RNgGTP0QF6m6ZAZjncOUKVlCntUjU9t1JF3LLehsstFk
zIsI3DdVVQPqU3taShRviUTVNF7qMC2R2WQfxUUvHiro7qEfzToG/DUKs8GjszfFDGNe2h/
moZMzjXNfwVR0cqqtQj/BU5VVqdiImjmeF6b/AHYLlnnl60HcFHDTXUpjfBWaLdFmqmuQdX
d13eHqjdk6ixVZPBYX7M1DcEZOHc6L0lob2gjO0+Kzl2qJsg8g1qmz2XF6qSbMgC91O9ZAx
gaE9vijm+FM0uqgsKz2GVMe75ea4tiVC8kXomp8QdZy4bo3eATHh4UkXtKrLVnkVz9RY2TW
0CzHVZyaGqe8/DoeipyihRqw0vVZiK3sq990w2s75IXqFJH4miLsgyuNAs1JHKQqHtLZzeI
/wUldB8k1lXhqpRil1TgntUsfKgMwUmHrdZOjrEIgtdYXGoTaPbUJ8X5rRNyuGqyqm7MqrM
s25rR1RdvaMzbdFdnaCEpZJxIr/ulMxcUotyu7ir0THCvN/FP9HJ9plRMcc54Uzgji5f7zN
5helzOFBGD5BDFYoaMovScV4/JVxLvvrgyu1a75lMwrh0YE2AAczk1vdYeKDaeKr+apai0Q
VUN9VVfzQ3BA7qlYf3DUDvnvEqWXZYCVxO5Zqqqa6mqMqrUrCwZRndquqIqaJwDBU6KI5lL
n4lALLhOc2rgFFhS01zWKkwolbqQUyF8Q1zKPECpDhQhZrVCeA4IAxSdwRAd3oNWSvasVR1
bo3dpbvVKHWgXZ7SBzVpqndmtfknO8AV8qJpcNboPzFA8qxnYJ6KJuY16BSJoyhbJ5cGT8b
9E8gDNrSwWFi+J+pUp5U/VFOCcyqaykrmfNBqlgzCwTmU1+RXYfXQ9R3qz21ClZTcJCuL4L
Oi9ZjuYKqrRosyzb+JlXFJ6oPWdncmYiUWa408VxHPdSR5CjjhPadm8ypRh2EaJsmG+EV8g
mYpgs2NyLs3ZCa6la1VW0rRVroFlJ8E1uW/XvVUbeSqq2WZBxWqCosqpQoLqhuGm61LbsN7
hpQ13m6kaWut1Va676rMmNc/RYfDUoeqc6gsuLVNxBNQAfEp9X6hRODSAW69ybzDlFla9dF
RmbqrAIsUkOZje+qYCLOWVFubVDkk1ViKORjtQiyp3pzLUOiyUbQOVDl7yFRpvSiLA4eKMQ
KEJpZBlRcUcuEag6FU//AIsWfu3803ljvqV2pQFI7mosC+mGY2tFGzjvvZjdE1ldFOKNTtx
3SikkT/GiEQexPjLU6Jsg8VLAWGkg5U4Ohfm+BcMSsteqmiMZ9clVVVVZ1xFmWdZ0JGjW6z
Zuy1NYTYk/IIQRAczHlGKEss1wULeWzn28Ec5pQ/mgZSO0FWVnxJuKLTzITtceUjyQeHdnc
NxqPJAoFC10E0oeKJRrX1OiHqYa2Gbuqqqu6VtHqqqjqmVJUAbktayPMC02WSooUIKGyawZ
UPBPAfpy1TC4dahF2WIu7lHIwiou0rjx16LOAAXGyBa5tFSlxp3JullqbIgO6KuV1FnIK4h
JoRqvh6J8VRpZZXDrZFtCq9KUXQ0QPejm+az9Cict1P1qE5/iozdzkX+0NVs2B8rGkaU1Uc
eVqCxPZTkUV1U9HRtH74QoBoiwPsU/DfdUkEmWhZmClhLDyAj912ibngkzMFurFMGYiDMxO
FDvpy19Wqr6zfMLOUyc1/6qOd7ujUHvd+zqmsfxDSMNr3FCKbpJTzCLJGuqWtI71nFKO5XI
lh+6nQRO0sfBEPhNQ6qjxOYIc1wdxdyoLUprr0VE3VVqbbgVRAXui2m8CyC+Swv2Zu6qqq7
pOicB03BlSsPhKOzOssobU2roqWuqt7waJ8zWuy9VNiMnY1ULnOizkeK9JDjy/wAVnPF5W1
oK2WWaWEh5pUqGIRnkv5oYes5c46p0IdlzXp1QFE+SsttR0QOiBRT2hdoW6JgPei3MFlKDQ
KhFubRUpaoVPBFvyTKj4vkUDmFDqn1ALbFTjM6ymYWWKa6jCE7VbD5tlQeW6tApnVUnaRRK
ceqrmcz8SaeRPxccR5nhHarD7tlSmSYubss/NPhxLhzBidgpa8zGEeCdhWtFWih6rGR5ZK7
2Hkp9bVNI6iyZNwjWMlMxoPaopMa0OBBX6UjHQlHaTujV6U955i5CQk6IHP8ABRAvYOzXzT
gHczOSTuUUjjfu1CDwWL4brMuqqKoV+SbqtEOZZbL5LXfTuVbKqzBYb7O1VRKruDKr0cSMc
069CpAapkZcbBQYNzblUy2Kcy9+nVcA5UMLk06rgeC4Ay3XDLm2XBi6t+Syigyn5LJ1CLRm
bqiDXuR7PKjIUbv1Cjuyibv8Vqh3hVINlSpq06roixtNFlPesqe1pN9VQj4sy5tSKqd9T3F
Swktq7p4qqK2RjuBsuJlKvUu13NN2WTNtwPseXzTsW1/ZIRkqUSnGylkQnAe1S415Zkjsms
dK7+qwcEUQqbvQnHZXE8UZAn0IWOj1RFDub9UER6jJPvCqiZnjqIpHeSfC9rbxZR3vcm1ry
0PiFHA34nX80SyIcjtNUXh2n8lUt7TSChLI2tF6U93bbUrj5HBwq0+KjnD21aig5A3XVB3y
THUWayDwuJZcUKooV0QKzdEbLpqs7lC72IWbdRBtECoj7QLGsy4k+KwrGtGqaFQHov6qgQF
Fkvoiy105tRy2RYSetkWs+9ojKwG13ozUCdO46WK43JUi65sgdnstX2TKjxCqgUNF8K00VM
3VaLU1Gq8wtFVEeAWXvTmW0v4LES/DFclSRlpFblUPC1UrMpr37vo65j4ZAe2wrGshk7Wql
gynlNUHPZpVR4p9eZNntqicyla46JsLzJ4LhAa3T8UyLRHaT/hCZtSUKLale2mTh4sm3Cxr
FMyh3DcPqan1WU6vIQ4Q7b6p84pljaaLLLl0NFBhzIdQo8C0O531QwceoZX5qwFMgUzIz3A
+CeQBR11G90clY9D0KiJfHWqpQ6odqqJNqIFVommo8UCndEDSyzkFMl6LOaISLPXVdVVRe6
CAVEAqKiZZ4K2hfIVALxppqzl3OIqBSyJDNbJtDeqBqaJzgCGnqnzNicGkr0gOFwpXhwJDt
FCOKfJNzZi06Aoxkvp0VOWnVR+8LPvBR+KG6m4laHXd1XkaLMfmg9V8ECVVSyudJlZp3prB
HfqVNIM10D0IWLFHVJ+W7ZOI4GPHc8ZVjcW8ykNWTFObmANEMW8a0KjxIcaOFConjOAeqGH
uO5PgqpIuHYKevZCiw2c1cL9ylgcwlRMM/Di4Y1tQXKfsxvGphyTTtKLBSxFRRcl1PEHNKn
h5iE9uV1PrwaKFofK1p6lPwsHQn803Bwu0zkJmFDbsjaPNOgzM5j+S9CYep8wvRCf2rvmvR
5B+0Xo7z+0uhDe9z3LJHpSjuinZlBI0Oo7lhJaPHc/+aJ70Kd6roiVW1DotNFW6J71VVsq0
1FVnOiqs/eqqoUHuwhuahvnbni8lGGmJoBoUHVag7lqvHoiKqlBZRjI26fGHkHuNVLhw+TN
1XA9hkd1tVMg4eHcXCrnWUMQiq/u0RjAusrSCQi6lj+agjIzPPdRNiDdOz3d27zQVkDQlVB
39V8StvmdSPxRLYGVdr0CkLnszP06DuRkT5ynyOdqisPfFRD94L9FNixGdwz/ulPhZJBy5e
ZvRTYNzH+Pco4Bdz+5Q1L8oWT2EJ65UWhSQB6xMVDyXTAWuRbxNWrD4VrXApoAs1NaFSyka
sZF1WKbzDefrcHEZZ7CtLpoZqGphyii4gCq+thQKjmiocqu3Zz1TiD4EKzv6qYZQSOz1Tat
Lm/kg7NECs1E13erEGi6WVabgT1VNVp0Rfaqa6yNyiSD4qu6I0jCad+ZZlmQK61CJsW1ojI
WqOSwbn+Sa/uuESbUXwkLXdTMAD3p4q6nTonjKBGi/K/IT0svSKPpRElzg4Jx4bAz5lCRO7
x2StVpv+auq7q77KUtBq7QIR8/Fm16DuWLn1/gE51BdN7dSibkn/wBndhftkP4wpYqsWJjr
U6OCkzfHdPuoGHjsoOqltGwdwXREWU8XPZcCqbCR1TGINTRZdE+9ViXCixbbI/VU7vVwcnC
nqpngc8eh1uhcVqmvFLfyQOZaCiqqorVG5XmpRkcD/lKwz6w5eoKARtQoG+iz3Rt5LwQqEX
UfZFd6ruqNVWqp4fxUfYQWYoOKzLMgUCqp4EsAd1FiqE1BNu9ODqg92iY/IDTUpk2RzRKag
jVZ2yDlKJyhNkztUdm+SrkBd3aBPlfWn8U8OLhXuWW9SsNYFztP6o5s19UE0kfhPeqUu24W
ZdVqgBu6Kq6qqqFWhRNZA8i3QLF4kMYrvdnd8gpHVKaKDyTnWQFSozlxDD3OCbcBSwtPRYr
DNrom4fn0WEwIDc7gsSKPHkstAsqe0LIqIJqCcbKU8hROefL3LEsTtfrXNy7sO3NMAsOMru
G9MZk5CqUVU5yzLMq13VHzRusW32dVhTzU6FVoq1QARatFW3ehos3L4oG+m4ix8FWhValVs
rKMezVFTdXcNFXdFJkND2SomAyuoahOiBg8WqRuW7dFmNL3TXfJNqR4KmU26o91bDVSHmr0
6I0cSFJ2x5BZOKcrU4CgaHDI1HLQG5I1oi7wotTdAkXCqD3AqlLb63VVRUVFal092YlnTqp
sQI/NS87sz9egUrsoNNEwZpApLCm7puwU/FwUD/vMCPZU4q5QxjiJraRrGfaKI7nbqbmGyD
k5yxLqRlYcVkc5Yplk/tH12p4p6sgrHER3UK0N0xxY8OGoRmzBrjZzbg+CzcRrXt0IWcBty
s1dGlOz9wRzd4WbxCzOXEPcs7fJZhXWqmGeJwoVC6haaaKposyY9VFUfDcBZA2vuOligUbl
EgCyzLOe9Q+6G6m6yy+rg3e3A71jIsgq21dVHM4ey6KtlVBzvhKw7nOcS/Rt6ozteaA2Czi
lCgSpKHTQhV4Uf77k6pdUKKTREdR2UDZZjm8VmB8yg/of/wCKtPkq/ksy1CqqlB1lny1LtF
Li3aMtW5TsR0F1xLealfmdQaBRilfGylNXJuqdru+js/F2bw+sRonWYpbuWGbzoEEgBYj7W
UUTRZwUd4VVVY6XlooByrEe6Kk7Z3gVO6iG6udnj6rKvAZ3XU45mu+8NzH+zodQoXOy5c1G
qN4Z496z18FxKC5Tnxu0dX8IXMexGf8ANZUk6vDR4Kw1lqs0a4rOtFxR8K0eR3FRtLm9pZT
1XN1TXXymx8UERR1kDUIFNRb81/NV5rpy6qqhHsR6miqq7qqqY/K8HuU4E2Er4Jo9r8t1Vh
7zBTR0w4a21SpAY3Jk7s47gs3NQ6Idlr/haFI45n17WZCQBnjVOdRxbXxUc2YU6rMs97I6+
SBzfkmOry9eiBPRAoO/NVVaVVaXUnRp0JWLrG90Z71m/NFx71EyqdytRTRRte9HdsDFcDaQ
YezLZO7CfqhNw+qwFX8566KR9Z67jopW0usxVfUc6imPEmUYosa7LCVqbp2u5mu4C1VRUWi
PqMdkeHdyeas8jbfVNnIQxDutV6T3MFe9116VL95GaV/xOKyyDWoQqeqDH+K4ZQPjRSVrVY
aYEBp13dfBH+CbUXWaoFNVTVWQrqsyJ7kB37jpuh9yPUJ9Su6qwU2aAsPRTWlVU2riAEZcv
KzSv5qnEhr4LGNo8qLtuTTnoB2honuyMja3s9fFTP8AbGnenu1/Eg/MyvVn8kHuXHLow86i
zv8AqmYmla96EozJrunToq1eCFmr/XcOZVv4IXbTwWo+SDsxPgsXAZXvf40RF7rIeiYzKwK
U1KDauonIncx2R4cOiwmKGL2dHKOov5p+qmbULC4jg4RttG0Qmq9eksICfjI2LjCZnKsiCG
4qWzUBclNsFtJ3LROPT1W6bqqoP1AWSrag37t2U9xTYjXsH5r0aR/whqbhHaOfTyTcJF1q5
Ohyi2m4upquR/QFPwoIPDt4Jta21WHxObkeiLJhtRDlPh0XWqa7MjYoFONFU/8A7QNUUSs6
i90EPUy1WTfXdhpeHMO4rFWeiVm4bKfEdVFeVvmtmz8SIjqCsfHlf5rRzkx+Tn69F244yNA
TmTnVeSVJb+agvJTvsmiq7B8NCE9uR1OnQoOITZy1w7k3E96EoPzQKZcW6r4Sq0pTyQNRZN
sT4porDJ+IrExhk1R17048gLqucdAtGX1R5jUocjSUT6n0bxnvMK7rzNTllqQmQjLdS4HI4
uY+3cU116FCIKw03U9SY2KaFoFj5av9ZqPqBZVTdQ08N4cQapslNRUJoY/suylZZOjkHys6
VHguPXUUWdw0ouIXd6dGTosp8PyWRUI0KlZklIKr/BQTCVoqaFG66Jrq2Q5UHd5WauiuV1F
UNVXqq3urKP3YQQQQbdUVE9iyLKVReSfIXAd/emcvN16bo+2tnz8LE0OjrLG3YpO2i5Nfkw
RPe6i1uNP5J78zyoWUofFcOjz5otusuZuU/JEX3xSGqjdnb5pg8dETXRaJoGUUXUKP4ge9T
ipkqK06KMW4r7lG+qe66c6vq4aY4fExyj4DVRvbNE2RmjhVAc4QPKsTXKshqmVaL7tFVV3G
tE66op35ISVM7M/1m7i2qyqiqq74TzUKfEPIoihv6jJyO0mTMd1/Ncp0Q8LKgWiyghcPuuh
pdYiOrMw1Ca0TR/vhRO4ct9E13zB6oI6oOuigbIk+SrVUKBVbrlTTRqBTXbmi+4hEKiICLE
4U3O3N7Xy3RzcfC31FisQ2i1NAnuBie0aMpRA0+apU2UbdE7UpzeVOZbxT7v0XCNE6KiBoV
h5OqYbKtq9yN+qFEdVrp1U3vP5prxWnwjRPNlJZ59fYGMzQuwzzdt2o6KbHtgiNLv6KXFyv
fmc8oYyT76dib3fdNxjx2XFM2hJ8TahemV0afyUc2dBO0XTdtKflyBH1AgFognWCr67Ty97
U5geKhFpGvqtkc3RMxA+KyilDrB1fNB3RwWX7pXxeKIr5rKRYp8Zify/Ip55tKFYaTkogQP
NVBuqiq07SN9FrrqgOq1FirbrJvZ3Apjk1DfTcU4JwXktUNd0E3Cf4HVYoezqhap6pvYfuY
KyBRjmCKCddcKhr1TuVpU0mZ1kFDUOUXu//AHdHmOX5p3VDmYidE45QSn8w81oap8mZ9lKM
wzD18PM7D4hkrNWlMmbicM2SM2cF6AJSczyE/ZmFZHV+fxNU/DR1dk7PRCBjTyqJjeqFxQA
JgawWCdd1UESip5uG22qlq99SsiIRG4JmqcKoKlQiKHdpuIUZ5qHqnxfmEx5Ye/wTnCtRVp
QlBs8Lhtd2XBcJ3mqU13tcPibVRtaeymvLW0Jq0qJ2YfvIipGVGtVmCLGvGvyKxUDo7m471
G4jxTJq+aD3nRAWqj+e+qqjuqUOzuCag69FW6zIu5TRZtFVVTrotqst7rEYMGPNG2hVaFV3
ZyW5a23VRNisLfEBBVXTd2RUrEyh9mr0TkqTdGNrGDxTKZr6KFxkPcAvjNECa08dz7BOJkI
AWXkIUjOXz1RjI8+5A5DQpzaaaevsXHcCXgynkfp4FPCe85KFSE1VU2Ujoo31Vd5KmnDPNG
rzUot51ksnx9U5t1RDTdqE4KqcEEQhvEhAVcygyvNH/JSYbLouGenRNlpaQKRoy5mLhg9pq
fBQVZ+W5trtN1G8PPiUw5JadCmurJUWsn8w8VSvnucaxOCDNSNa9lZqnmFCOqaQW3TWs+4V
kA+A/wCpc4Fr+BQkp2xRC6NlZA7m3YiEFVArNuqqrMg5VVU4LDe0wg8ljoMshcFVV9RxoFg
mnO52+qaL+CxM+d2VuigYHSGvRUqFP2wO5NuQFGaReatenRV0Piq/yUj7eKhbRqlOUJ76nw
VcoqnGpQKPr7I2gMUwQTH2rf4qSHonYZp6J2HY3ohC3uQjpuqnGiln6N1WpumhPtK5UqwIh
FtPJFncstCsqpTcdVqFRBOFDuqqqm7iO+8UJK9upTQx7elU4FjqJt2XWnksTDQ5m6IaVRF6
tQkDy0/mon1p4JrqhOaibbuFR1W2ToGvrmJJQrA7KeyUDlP7q81oVrZOjy3Ys5pdVsu9VTT
QKt9wKzUVU1yBtuqsyBVVVbLkqHMKx8XNVTQlrlVV3E0CDXTHlChiEcQARFkRRUU8mWOje0
U2Am7rBWjqG6rjOTrm6AumyWA7kHWIXxj+CIpUr40ZAxhqpJs5pVZwNLpzvqmPdG8OYaOHV
bNxzdoYS/vmdoJ3KnuTXKqL+5OeGC6klLt7AsUMsvmozWJFHxWX7qJ792qpZWLVpv1FFlqD
4epXe12V1VMQ5jSFGeRvlufeJ1VF2qd6b1YVoQotXJr6BNfVPaHabqquiNHG+iIyNp8KgOZ
tD0R0pu6J1vJArXc43Qeg+qzbtEHFZlmVVVArMqrDzcGcOUxEjA4XCmAfUOsR2U+K91wGr0
XP2SQuBDCKy/xUMsT7R9FReapdHMOl0Z3B5NNUXukfVytmVLorRMcmEFAi3gtViCRIaGgT3
gjmJRcDoNx9cNqmRQfHI5GCP4XlcNnesNK7CTiWB3MOh6qPaMWLbUWd1aVJJdcZcavVcenZ
RcXG+6iDaKtFiBxAon5LFF6rUqlGp+qoqdy1ThlcsuZq013mzkD+SdH4H1Om6vJRRe6b5Kt
FIaRuWWjA/uTrl1FJoCoDyILRB1k9tbhEXKCZqnNqCFAaFa9VRaIlUVVVO7R3AqqzKqqsyD
lVVVUCq7sLieXhu+SeGyC6kjyFSzhhtcrIHRBYzDnNUFYRhjd7QUXEZ31WbMOVN1WMmyMow
0JRF0GnLmpZNB+SquicmhRC1U7laXIyZIifBHPZ7wXOfoFJXOaoin1GA2c0jPiB5NWKiYyz
LJzO5VITTXVMaKVKZA1xXFkHxup5pkrurimHM31AjVVony0T+a6DyExF1bIm+4LlpdZarKn
sqEbILJnVFHM6PyREcvZsURRUUbvhdojrubpuxDuUNRb7Gij1PkndkqC3zVd4dQiqe3WiNk
E53Ke9Q9tdVVO/gijuqna7hvqsyqgUHKqqqqqqg5R4iuqxOHbKzkKmw5idcLAS8bBN7wpm3
KawOq027t0dnWT52xjmN+5cQPeXuF+gXDfJKQ1TSVeGjsMsnGlWoGy6bowgU/sXR081PFw2
dryTCS4J/bKoqKipvwOCcZGySN5U13aWJdzpzeTcIXPFm271owD+KfKctKooKGuUHeBVMjT
2AKRSKhcsiEDw2oTjlq3qtEN1UHkLiB3aC/CfzT2Nf2m/ML0avYd+aySRaiyNHFHcXZtdfU
YKvCaFRe8xHgEdFF2nJ/VRax1Q3aiyNtUHVrZORVf4KLqVVVoijpu6bnanfVV9Ub6qqzLMs
y9Lex5oelFFimTcsmqw7hh5yB2XqfvTtaou1T8V0Z+aaaXPMs1TS1E6Z5GTQI0VUETZZlF5
2QVa2JUsnCNB2kOY35nFXzGiy9SmN6os5r6KlBu4bjo0rBYLLzyjn6BYjEZOVmqhJ4N+qmv
IjE54+637xTMM1twC/wASq0J4pzdykJOqNzuCwDeLA8dWlOaWoaqFi0CluniiMeYpmH5VFh
u9YmVsIoO0je53CipXQoigQ03A0VVVVI0R4T9WrgMOjiF6Oz7xXo7fv/wXovc8J8bma7sPq
qdymdkZ49FCzKy+pTtFH2inaqMczR3buiAugwELJlN/knDME4fkn9e4KMcl1lqFl5aroisq
y9yyp/aKqqqqqq76oIes5xCOniq08wsTJWKN7XdV6XmYKp0lViHlgFu0tFVAlZzSiqsyH8U
TXcwpp7052RpKylxL3qMB1zp3KGP27m0tVPgsafJCHK0WK9Fe/tcoTsLGD2ymwRxtza+adJ
XRZ3Dqu05UywhNZWStPzT6Zrc51spnODu7yWbKpZcxt6mxXf2/h/3jaLGQZSmjmUTbJwTmJ
0NSmQXQjRpFE5x0AT3Z33TjV1lSi1VETRRmqpvG6vfur0RTSUwZv+ixEAYMzdFhRYnd7yTM
ez03SOo1NPKU0ZpQo+0UPFALqm2sVZ1ismtdCnt+ELJV+X7qEd0I/BZRcKiLarKsqyp3bO6
nqV3Bvei6miaUD6mi1K81QFPBFtQsNO3Lkk+Sa6PpRTyNLctKp2Xomqu+iPghE6lcpTGNcm
wprE6DP2jZGKLKvZxDkauJz1pROkrDypspbJWqlLsupXVatRsm0IUTaCuidLSBF4J771os5
DqKSRvCuNE9xkdbRZKb6rBScLHwP7nhY6MUTIqyKOCy4OqlDYxdNJkf4JrVloFtMnhtA0JR
sELXKF95WhQO6vetdPUKrmNkEDQpo4jOh8EIwwHKpHaN70yhbZONk92YqnKAmWfWiYbpjkC
sw7lxB1Wa4RdUUTiIxl1ceqEeUf1WWyuE8dVSyIpu6bnds+uN2VaIFVVVVSG27qiKJ1WtFF
1uED3XFVmJ1KyCgym/VaalGjafyQ8U0F5o25UeDkd0yjxTMHFE37x7ypJz6Ub+QVGA1yoZS
2oFlNQDM3yVTRPJQcnKKTK6h0Ugoon548rzonvbWy41FzSeCjbwxXr4prqi2qxDtGJlmqvN
UqTmcSiab6oDMbJkNKd5WL7AWEw18xXDCkoGFSh00ngooclkGBqcFjaObQqeHqn9ArsNk11
RuKKzKu+vesyBsq5ihvY4i46L3oqO0pGg9PNcNncpbWBKoQstrJgCDENEDfxTTe6Pkqfd07
lnyj+ibWtX3JRsO9VVbLUeO7X1H+8Kr6wQWioXaBabx/BGDiw21Giu2yzoUpVGpKosJgDPd
/Kz+agwUEPu4mO8TdF8jRaKM0/cCfPC40nwkR+VEyHZUvR8b/NfozB/DzjzXCjiZSJoagb3
ViwhSDh49OcoZXCvd3Jh9tld2X2Xupi2ToaKVvcinvFEXJ7+KIwzmcegQw73N7k6HKeZyyx
rCsaZLj5qSKg1CjFJOZ7QFMw8Yk9dFxOTJT5p2iLuT1GgudQKGHLpdywWz6HiS69ykZnICa
3I2gRKlrIaN0Qj4Y8V2UdU5Y92UsTyDFXuUlpSFJqhbRNcjuOqBVVVZqtCpVONE3fRA0UUu
VSUrmbo5GxT2B4Ra8eKzU1CBHSxTZMlnroqprk110dahfHXqmussyDkSsyqnOWbfJ71yqq+
sy9kIwO0nSgaKpKruCw12XWIhBRw9NfkhASSAUY3josBgeN7WezO7vXCHTRRtyGxUhZIy9n
KXucA5TRMeKxGh7k2WSF2pUO0MwpInZJI/Z9oJxo2qxbqSNKY+rh1qqChoaISFsl+hWJm42
Jc5vVOklczKGrLIdVw66uQY2qqGttqs7z1N0GvK4MhULBC2mcZuqdLltULMTGAKd9VofNP1
Wc+rh49PvFYDAhgzv1TW33VoncypTRFORWOxfAFG9sp+KknJzGtLphD4Cp+1VO7Dd3kg7cf
UCju5OOZ5WiaFTvVRubqmjNEaFOKtupVcELI7TUKOUxmjtFWqBosyrVO7KHKq2WZFFV3A3v
vlbzn1xdBwYnPLkGd6osi0QWEcAE9uZZb2CLct+p7lhtm57y6dybhomi6lfGytIUcXGdYPy
KkljOlQe5PFDQqTld4pkkZYeKKrh0kobdygxD47xHIKXropMRHcZ9e5Ykh2iYVGWOpnJp1Q
kaGuDmg+KbiXMjLBTKehCOMkPVZ3nvWZyDXP0JPkmYSl5TlTYo2k8rnDvX+VELVQsr51XYN
DdScwzAUXGo0ghH1IWVNTotl4TO7O5AUTQjYKpeVRHc5SuEbC49Fi5+NMSrxvBCieK8uixN
MyPum7gi2qqRr6tVDaNxTbkqlQmyUZloqk+pC46LFx5X5maHVZyFximS94XEHj+SzjwRZmC
FYj+6g4OCHZTDYhVVa7gjvrZHdZFmYIwososiyLhlcArhrhpsayrhrIsioVhQelvHc0FzlF
G1lyLppb0NE7PltdPea60PinYl8IIo1OxGd1SPkhieHXLcnSvRSvLHV1Wb7ujkZKeJXwVea
lPQIe3KURlNFGKjmfTyTWs63TqZCAAtHKq6qGkQFu11Qu0+Ch5puHfmCeTxC0aDVO5Y2ud1
0THOcMoHKuHwJG1BobpwGQnMMx6Iv5Mp0T+1b1GNzuosLBxZWtGiw8IjiAQCATm1QbRFOKK
K2rNpC09rVBtZLoDiPOZQhwkIAWJeHSGmid7obgm6J43V3hN5cM5RuylC6pdClOYqvdvBTj
x4crjfoU+JwJBKyHuTAfuLJ4LIVojcJruE/wWZMd3p/QppoqrMq7uqPgum8dlVRasqyqnqh
BUVFlTfBR1csPhqNq7UrhiiygJkmTqpy2XXVS+KlNXeKIqaqRuePxCjNYiPurRA1jPgnIOo
n8wsgaIOWeyeVmUDc7/JFvtoWSco7R8k6aJsjsgOR3aCdJnmztGSmlEZGZKBvOeqpUtDzYJ
vJWieS6nU9VXmNe5PK6+pBHRviVsrCZW5nbh6hRRUr8jHFYl7ppr9bo1ZoVhtH2u63kpcPS
IvikBPxN6p2t0fdb4zeicLI+o3VTZmMylNTDQFB1kL7jbcEx1HX0UsYe3Mz8tzbeoQnIWsm
O5Fn6Fea6eudzdNwVLKioqKipuBQ9QXWCgvVyqnOQYXJ8OQVcVNP7LKD/BSOqUbkqmXyQWT
hz06OTzQqM+zcnbgUVVZlXdhocsLamme6bDWnXMLlOZWNrR2xWoVC2rXWJ0RiLHAkWXDylt
ad6Lhkpk8yjIQD4qQkm6Kpuoo2ZngLBw8SZQsyRgKl9/TeUVtJ+XBuWar+XqKKcFpuo2kND
054mZnYAxzf4p0TJOU2cpIzGwtd0VNze0gj2jvChj4hoNVO8udzIIIBNyjXVZt1N8Tr6qaP
KfAobqb3aLomutfRN0VV1XXcPUO5nZWWyy33V30RaqKiqhu1WHh6lRjIzzVStVNLLBUqLaW
eN2cc3ipn1J/oi6gK6LPw3d46hVBuNFIKsqNWqcc1e8KLsPCJ9eFnElAKs1xpGLNoaps0kV
m8qkz1NzVEE3qV8HzUUOZnzTqAOFRdSEUsU819QLDRfmVs/DZGVVPXKcei2qauY1SNyuPcp
enkmZBhQyQUJGq4bmBpbqonxSV4tGuce0vRjSgc13eCV6KyhzYZwvSrCnYWH4XPb5hHDW5X
tKpTVO7Z3NbmdREKLu0d0Ul3ncFU9EExlVyga1KzE+W8FB2ZlCuu4WR3E2Rv5Klk2yqgjZC
/rhZkHKoKoER6hCpuqgaqFiYnWACCbZYhofFdTRmN9kXJxQTmZmpryx6Dxl8CjzQeLCmWcj
6+z2Z8TRvaNgrtLnH7xCOUi770XFaa52nMT0WdotkJ7vBRx8/Zt3dyks3yUoXeifUjbmK2f
h+I8HoomZWIBUR9Sqe6iqtou/tAU4a6MFh06J/PJZRZS9/F+AK5Li23ko5DQtND8kMvUObV
CSQEvY91e9NxMo1NbU0Tn52BzsMzLWlQmQGY5Y2Ozdyc3UO6boPeKZnVBwpRycKO3DcDRVJ
TBUrIQE6g03BNflNRqniozj5qqqi5dUbu8Agh2dw3V9Su7oqqu4FD19Ud0bL1TQobygInm3
cSifiR3LEstVOFCj2t2aimFTUKN3QptM5FbFaI6+vsxgrV3iUxrXQttzHRRNAfIOgCdC6KS
J0gIDl6M40efiuuQM1unzZqsa3zT5TdvROKrvaKmgUMNw0arAYfhxhAKiKJ3lOeE52Y2VgF
i3cTEOp8CmbQN8k33or3rOHTOf36hCntGtPI/qUyMRYxzXitrJ0QE8L5DZ+pUhMrC4Nyxs0
CfLDHiQMvIB/FVjrlc6rKlAuDeIwuBrailkrF4ndhhWROu0jdN2694CCOttFXdVMlAZYXRz
OHMSmssqUrvYQWkVXmjoguu4m3mtNwXRD1Kbum4aoLVDcN9USqqtVGzMfBAUVcoWD0e/5KQ
0cg9C4UsdNFMU7cEUVShTxTRChCdY29SqbROY0jVqwbWsw0upOXKKaKR7sPSsOgoKlEODWm
1tE1rpGZnEkKNnK7N8KdYPHXopAYn+ScMsdT1RO8AlQx5PxLZ+F+JyibQIDc9191UXKXEBq
OIL9E7FwwN53ivgsVtmraQLDubwDxLZuqc3ivZ+VFT+1gfvItHpT8nYNgVJDkcGg36p4kid
R3kFV1BXmA0UWIfDUHsU0WQh0D5rslU8bYuIxvM4alFnBhobPaLGupKLUdVhR2iiin9lh8N
wPeuqqtU1lXJ1GUB0onYhlhE2niVqqfluBT7szKq6I7m6o7m/UV3UQVLb6qqqqoqqF1G2jU
1PN1hmZcK381KOZM1VcpUrxlUxvdP7B9UhOKqtfWFysLy4GIUF5ljszpQ0inEv8AJMdCXDi
VDQKABQ5WCnaaDVOkpVwbSqnc97+YpxtUlOKO4CqjpZYRjHS8x/NYaMAJiClflHjuLqBS46
GLWVqn2zCOycxUu1Xv7LR807FzP+JXOpqmi6hhrh3k9lqFn2snH29TqmObleBrmq2qzMMBF
faA1802P00zySG4byhROJwjYQ3ne6le5RxNw2PMU1C0C6mBlwnE7LA/lHcg5vEMRNW6uI6r
EuDbRk5O0PBA1CdqsPaJyPZTkfdN9VhA1XEIHKqFwJKYyy4eXWizivIqFBNP5J3KUDdarw3
U3D1zvaLbxvG6u+IcyFk40C1cB3oWZQKYdUw3UrfZqR4DqKU3Kk0AVERvkqIfM7mwuK4Lh0
XAkOjF6HN9xegzfdX6Om6o4HL2nhYTCRZ2lxtVRtzMw7Hv5bu8k32mIcHX8SdEyI8ZnQFOi
5Kjs1spwCxxzD91SyNyPPxOT3Wp0T3d29oQCBomYl8Z5Hub5FN21i2U9qD5hf8AaHGf+H+S
dtzEuOrFJtfEn9r+Slxs0nalKN9wCpub2lhuEW0mdQdB4p7OHiWuNMpvZFhlme7Sl1hcskb
zJ8P8UyDjSFvZTWH0j2T6u6LNJzOpS6knc91Zyc1KVXpbHYV0T4/I+KhBdK+SJ4aRosU/PI
SdUw2T1F7j5onkRX7H5+rqqUTqNiA6oSnLRoV3G6Edqqw1XW2iCc3MLa7q7qqu4Ibh6h3s7
G6yoiPWCjbuJKwjc+Kb4X3YkCii7ak9ysR29EUe3uKITGl7w0dViW5phHGOWOyw2BaOadwH
gmS4WMUoF6XhB0RxuEGjF+kIhpEn7RcewwBPxEr9XIrCn2JP3QUcsUrQ45sjRSia7mrck6p
hkkucvmuZ45iaNR7L3EXBosS7LNTu1Uj70G8Cia1D1DuKoqKnqN7Sl+wC1Gj+JT25HupoO9
NlpxqtrnH5LCgAXcNVKf7Q9+HJyvT3CODDvYOaM0cqeltnlsKDlYg+L0RmVmbEOsE8iD0ls
wq8No2vejEIcGwubVzm5s3d3J5q5NRTfcU8dx1Q9071B3IWKc/OVS6bHzBZo2Gup7k6Rz7C
wVFRdUE8ZT4es0KnqC6oiEQqJnu9/RWoqBUVN7W8yaLJxoN2zm2e/wCSN3KfsKIcyc9rY6U
qsUAeyivjJQXVPtZYb2QLz2uiDyBZX3dd9FRZVA32MlyFlHDdkb1/gmRcTSgDR+agy8Juaw
/mm0Z08liZTHKXCgOqlfmJJ1O8BNah9c3tJxZJsjhsIq0Vp3ownFYxtiGydlYZubEzNNOyV
B7tx8VIzhhrq2cmse5juHUtGq9rE6oOVyhxHBkD2i471i5vScaZS2mfULFFscWSJ7iO47wi
KRtR03M7Lh6gWo8Uy7k4hsnejIXG6AUceYqrGVrc9FUu0VNxoWFdPUGqBsgVVBDcV8KIVPF
RdhdVqqKiy1VFTexDRO1RFAsKMuEb4ri0enSZ2WQqHKI5rO06rFNGewsnNpWiAtujGaQd6l
ZSV9ell8IVFTcAhuAVN0fLH5oB3D15Vh4hq5RNo/m0CxHs3sc4LFTWc93aPTeE0Ier0+qZ2
wm4VkmEeereqL3NfGY5CXC1+iH2h+oJqo+D6GYr8WvKmZHFvG7OXKAsNiDh2zxDV1k+EYf0
V55uJr4qakz5eFG1jIm1oOqbI2eerqRhrPzWLkLzza+G9uqfo1P3M9UG60NQhdBqDms0u5F
733KbCXNRYyNo5tU97KWBqjchBSMy3Gh9QBBBDcELot7lSm6ij936lKLVHVFtlSiomCyruK
ZQQgKYUUL9QUQmCrg3vU1GzjLzUUnZl8lPHw3eCY3O1M5Zh4LEhr6uHfdFfCh2d1F0VFTec
mWhNKBQEkgagdFEC3pRScjMx16BYmRpgLnOOZSPzu3sbZNFB/uEfbCZ7SrIHcpAPyW0GCDF
4UCzRRSVO1ZDHehWHj9I4neLkrK3i5WkuvQO705ksWIyvse8ombh0kq5jCvTHMiLGsu7qoo
yzD1Ia5pdzd9lK7M/e3VSfD5J+qCojr6rRmsmnKUXFxumtKko2IBPxJyZWdlaoBNFTuIzCi
yUdQotQCogFSiA3hNKeLqqqouwPUogqVN9xF9wtuCZeRqYbrENDm2Qqwpjsw8VpTh3cnyO4
135SAnPHAfm6keanIfoLKI5JE8ZLp5pAAdSaldF0Vbb+m7ruFyE6jpJK/JQRGKRuZcKseao
zdylxEecl5o0Cyxc1XOa01B3i5TR650+qZ2wnwMjjGXNmyiixzn0a59wezVNdHhsUwujdXr
+8mg5pMpoH9FiXM4cIhtwxdBj9oTufIaNYKKDFywGVrG1rrVYgvbEyUu55HWWMa1kVAwsIo
yn8SUdd7e0FJ2k/tKMcyOiOvqgo6VTCK8yM5py2QugE1uW5WfloN1KDcRUbqX3AesETuoov
djcNF4bz4LoiqJu4KAVmWWhXmpoKtzLMYnXTJxkJqAs9cxGXTqpNB4lZk9tqr3uEf3hTdG+
G4bwq+pH1cgDI+pOmiw0OZgc6tkaNdkPVbTlHMyPRmp707fF2kNN59Qm31TDzhYbmjLnHtR
8t9FjXZsGxlOZrqKUOZwDJ1T4gzHSsNbDlCZC8wyyxGhZYhHit5c92pkhbLVwNeqkk9JnZx
eSNtuXopSTl9pnH8k7Xe3VS9tHVRKR1T4I+s11AfFaJt92busmAu1XDQc1pNVnqPJBMdROF
DuIQG+qr60fu6eO+tF3o67gaBA924BU3YJt3FdUdU1/LdTxtcnNylBOu4bs1lhT7XL95PFZ
HVVFRUv6tVVNuSLDpVYYAvaD8Ip5qAtbQCrm1qsXiucOEZq1YiY3aQb6oo7oev1B+qb2woG
Ne9rYXEDvPVYjO176sFadU+UyQxxu5QzQlQvYycTPdmcSKDwRldHJimRXEncnYYMwGatZGn
mClkZI9ojGo53KM/anwhhj0AfqjyyHlpS1FKN7O0sRanlvP1Gqa6miCayjK0XEazsi/WqL3
O9X4UPXBVfUZ2N2qCr6g8EAfJZbql0AFhmBkI8VZPIqi6g3TN67vjO5xuo35Xg9y1v3+pRU
9RnaChZmp4lQ4ajn5fg6qW/CjZ1uVLMYGzNd8FwpakVd2juO6HQ/UH6pvaCa4MweFIpyOus
TXF46QjsoAP2fK89oPTywvq1vIdFLC6BxNaBpsuYtNLozGOGTKylbEocJsEQyuDx2j3rNe6
m5hvj7SxPRN13H6gbo5MlbVJWYlALL6gTSjYqu6vqBdVXezsetQoMshY0VKKu4CpAQHRUsn
6lOrRE0F1OUUNXee5wuohVwqqItp6vXRdVRM7YWGAEbaglRuMTDbtKaWRr6ijarHZ3sD8wI
d4Jx9SE6/wC5N7YUUTuG50fTUJ80sVKAaJpjdyOdljN3KcxOwjOFQcPp1Kaz0mZskxyxijV
DIMPjJRTlWJkdLLz2zfyWIlJdTiCRrGhoK+JPsze3tKfpReCr3/VBaFMpS6LhXkV3IBGyru
brVP5ubdVdPUG6qG5vYXXcBUINuiFS66qh1VEDZVUNTiGpuqYwuNk9nOVw6rLWfKsSaSEdy
zXTeu52qh7f1Ud5W+awbKDmFmgqYu4HE6NKle180sj/AIRRqfITnbW3qsNHKu+qr9a3thcf
LXhaSNUsfB9HLviuVIxvEkhjaC/PXN3BMjD8JM/rGUWjhs570/JESRP5m181A7j7RdNNHxG
sbUtTrGuWhddaFSabxqp+m40p4/V6hAoC1VytZcoyV0G4bwUbWQO7p69U3sqioh4bqmt04f
dQ6qttzVRYUe1UdLlZw2PVOlHTVMlaHc6l9+DGCSP4rENzOJpROJaTXog4gBaom6aaGoWoq
qbj6nXdhW1mCuIaCic10j+HxC2oqsQMsnDzF39E+mTx9Zpsq+ofrBqoGEND2lTPeW+0qR3q
CeGLPY1eKOKzGs0cF2yaFejgYF9CC9rltCfMBwn2yXoohGMJzFzZXn+CkPtu8LUlHeNVL8P
l9aEe9CU5MvRBBAUuutlkKGt1VHT6tg5NwQG46oOqvLfXmFlVYS7jVNo1tKqZ1LFHl95Rv4
jROxsAYAZB45RVP2iHuYWmSrPBOxecmzk6UOrX4lYDVZ6aLtbgOUbiER62CHOPFST0sDd3X
uWNxDBOx8JvpZcQN4j3GrjYJ7rnu9Zv+5QPzNYzpVcUME7X/JHM7K+QUY92ilw7Ysa5nwUt
4qOBz8/Dtl6KV7svCPUrEPzZL1ZHHRtUTUA7jvCk7LPL1KLJTVMZmeApWNFhr1RFD6wvqVo
U1B17LJyVUcjWtu2p6IyOJqTlr0Cr32QeFqqW3dPqGDkWQoW16KvVV/Jdpy0Xj0VF4LvWgu
sLYKfaUOFHM7m+63VYja083Y9mP3dVh2OmeS6pTMC53RR7PPcvQfBHBfuqXZzC08tPJTYd8
F9Wpso6qqh5oW7yEfUaKlQcjgjly5nX7lkhEkrZdQLUUjuYgBOPr1+oP1MNowcy689aqXEC
TDtjpRzSmOb6QJpXA1TpgJ5sh5XLBxOlxWYMEnDGYtd1T8uUkNyklN936zuw1HeEI1QYZlf
2h/gtU+7fXpVqBonkZqtXHL2ZXGw+EKtOv5LP93fE69/q4ewtEdxuu5dV8KzWVaNXEKa6qx
eNdEwRxmjiruPeUIJS4NyOqfBbOwPChFG1Kgw5dq0BOhLSOSy4B1yrg30T8KOoWLwlisXhc
hq1NcWnwWG9wN3VH1Ym9U13tbVt3LiiOdpIFr2WImMs5f3px1R+oH+4YW5Ne5Ry8RkcTO2e
qZDHI+aGU0c11cyIHN3d6nhETQ5jqtcFDkGGke4c57JB0UrrtbWuUUQ7Tgug3HXf+yHqRrD
w5GOkf0Ce4vdU673Ch9ZljQ6FEFpIKqm6+qBZNu36qL3O4WQOtVw8ycHAplc2427KP8EeYp
oXoUmMx7mto1o1edAsO9mz3HhUe+vbIWG21L8TQ7zR+kApQwsao9txg618lh9qYacdoDzUm
KgjYS57VDiopzZGIELGQFuoWLw6nZw5SFg/srfUIoqbqXWjEOwXd5ypoZVrY7uJosQ4Nzst
Zyca/VD6+IkGxUEjon5g01CdJxJXObbPrVTPjMDWMOikf7ANvVPq3DwxVY9nasnurKiaSrq
uvqD3W9ouoYqU7+ixXIzh/n6jxb1h/LdRBAs6rk71yd65O9NaDomigp9VGfZIqqCZIs2YVK
2bs/D46GTnIkBoO5YrBTYS0rP83QomirRDRUTpjQjQJvM9ABsVFiFGxQtIbUG6xeKfk1WD2
riIJRRywO3o520eKFCaOdlLELGbM4gPBdTwK2jhZo9oFj2EE6KFhjjazu339Rrbp6zND2AE
8o7kXlrhS1lMS45u/wCraaFWIVFT6xhumOMma/K0aImE4aKSlDofFNiD5aSezsgxzpsjBnU
rmvkc4MyfuhHVOvGHIGvqt7G+JvesN73N0bdYp2ad1VT1CKH1WnKarS48wncwr8Vd9EGHLV
U8U0X1TeZt157qb6eoz3XzXmhoq8qjDnOsnTMimyvPMPhWyKxwcvmVJtOSEUOV47nKbH4ST
3mAoe+N1F/8Pd+zxUZ6CxKdhcM3SaUeDo9EMFEdMdECOj7KSxI1vqFDdyHYU91FGqACixbA
VHGsHy6IYl8R5SpNszVp0UG1PSJcmIa17eoKl2ex/NhHf5CuunraBHtKTndK4NPbDQsbIXv
zG3QBFx+sZ13U3EfVN1UbsjqkGijLeXiOsOifiGumEgFe8LDi80nF4ZYLePgpSQzm7TtzDS
oOhTOo3HeOwihqom/koG5IS49nUpxqanrvoqJ7Mw8fWZzsy9RogQ13MK+C6qw7Sz2Vd7XUQ
cgqeu08m4GgQNQi8sb7N2Vx6hcKLN2nveTUkrDSGLDODdap4lkdYF5cUMNwXHMQ0ts+U/D4
N8Vx8riMOeDH1ld2j81kIYDTJftPOqmc1t5nfLqj2BaiwzNCpeWIqW1FGaLMpruTW1KhbQJ
5FLotq5RxZX5gFHLTQ6Ke8ub7wQbV2q9Fky1blcPAp8EjO2wgeKoqI1r4JrTnFO0SNU3M9z
LMzOkc/MpHZq36/WtdQqxVFRUVPqW6qDUPN+alFIGCbJE0OtdSiNsDXNdzHUJ4lhwsUUjRl
fz+KlNT4Ibm2mR1Thyb29gJ6jF0xlliX5IGwD/N5qiIt6nVSsoa+qx2V1U7mOYLPy0/ij6o
KaU0+p19QdndWgKbooXR5/aszDuT8JGz2sZJaenULCbPiZhgZ+0e9YyaHC8mHzcR2r/uhSv
OJkYMtII9BVSyDBtpGc4Ds3EeFNj3veSyxPxdU0ZqZrlxRbdYZtAsUaYcpxqUxONFILqMXT
RZSSCiZ4psjY23UchlflibmJ0R2POYg59G5dQn4HIC6O6uBbVYOaQ1aScp6KSnGfl0quqKF
qHucEXhvB8AU531zTyrMsyruoiPXb2k1xHKRRQTMhY+l3vFKpwbxGxZSb6qYsbM/gPOQWui
alDTdo5OTvc7gieVqLKhQNqohQUUjuIKncVREb3DMKIihofVDqI+uHUTHLtN9QneByrqqb4
avdRp00U+15ZDkZ85HdFD7bF6vdm61QLoZZOG6t+ySsaZ54mN4YytNbHVOjc3tNI+SFONAB
0CAqVC2yxzuyzxQuoWLEDmjCdcqJqnk4cDiowTd6L6DxT5CdVsCQRYwyuFXUt4LF7SfiqiP
3Y7j/FPxkjQGlopT5phbIQK3RgdhonSycoGleqoi3uVFLytaRrm1RPOyp70dd9Bup9UPUqq
7qKnqMNHqEBkg4t8zUchY15YOHmy+Kw/2uV8cvCyN5a9fBSE5LgVdeu4bn6L4Qj7nc3XdWk
ajFFNL071l9k0+pRabuinZ8X1A9ZqjfRdPUGm5o5VRFUFNzc7bimZOcZ5dB5N6oOZgYwctZ
TcNUdTmJHXd0Rhjc+7ObvTBdR9lTuzY0+ATBdRtoFiHVxFB0CpdRtoFiXVmDBoLlVo1Oehz
G11hIOHhf3n9pcrIWsZd55nWT8PFi4hSjJ+/oVLA+J5ZK2hCAvWpPmVTdlo6qxR9m38SJuP
NHXcFSmqI3UVPXAsh69VXdTcNUTUAdR1TsQPRuG1MNMLI50d3nt9ympWwoNwTU5gyFM7JX7
I7mdpfGqCibou1JdU9k1URCp3KioqbiK6p7cjiPq6qqBTXWQR3fJaKvko/drostrLLcIDVO
JZG5bOiuZHCuXp3rFT5HcKOhcfeP8A6Lrb1NHLPRqBzTSFR6odlB2d7nd5Q1QNAgc0j3nqU
8orCRZ3jxTIw2BznaN0U0/ChqfeS/yUMx1T5RiIskvTsnuXnuO7He5Z+JO94fNO1O5oy3Rv
qstdVla3ojdPsPXZvP1Fd3VRyNjHO3NZOLeHme0c4tRUaIosklz2h3KTtb2iirz8yHvCAm3
BG5vaQN0Sga2CjBc+tEQOG2iypwVPVop48zK9R9aECmlahH1I/dDzQHcuZXA/om1JKmu5g7
1B7LDEjouhuunqdFSraJ0fDJ8UzUKd4jgNFF2Qmqd9IT3myGie66Y3O5YGHhw8Ui7rNWIlp
h2s/uxUqDB+lnNPMRTQqPUtDgafxVUdd1EVjvstf3gnHmO4JjcyZeTwCOq60TWqTteW+nqD
VEKqJ+qCsaZtFO9r2MbG3RTZDJThlmVunina7+icbpo9qEzVP7ZTRfdZNFXWWGzfJO0tuyo
tuqb6Kiop4+HJ4HT60JpoEx10Ru67ofdNpqtCVoqZjqqXOVOr6Qyqf9lb5ql7Ki/n6gT76o
cqmObKE1BTmsjR0CJ5U4rZ2DdicUyHvuVinRNxfDA5IG9OpTyXyZTrWrlipS0cNvXXczFub
aQZ2+KZJHL2HUP3XoijqOF91Fj/ALIfMI67guy2nei0tZXddN5Yi47qLIsiyIRlcEpmGJ6J
2HLGVKcEfq43gRCoqeiox0jWv5b3KmJynnzAmiOu8H2aK+Jq+JPHNZDsobmjxWHqJvFO8N5
F0WqlFRU3UWJizQ+LfrWqqBTHZm+O+qgHsAUGdV+IWRZYAFZaGh6qT3zVJ9nYgN1fWCoDqE
RlKzUVc0riioI+JMK9kXK2TTBbMnxrveScrExxOeV2jdK9SmHK0k6lPfmeStUW1RGVRYqSM
Adpn3XJuIil68N372n5otLdVtD7E7z3BBNj9lmci32YCPggFNYBqAQCyprO9NgqK0shGPhu
g2nQbppc0h8E51frIXdku0CbOX4p8uRrxTRPpTSluqcN7TueOQJt7pw3hClFBZ6+Gvq0RG4
+G/Ew8J9R2T9fG+jvBVvbfhvsw+ay8vmi3pr5ox0FynituqmFHt71mrhmrv8AUoqrXcLVQ6
KlRRGCvVPiEfzRChZ7HxkKawSPhgzUiwoq8jvW0JBDEHk81dE6fiRZmg33ArQLW/5rpWi6h
R4iSA8ht3dFNJHisO5hHCf3jRTYWWAVe3k++24TQoo86Lczw1vZrRTtyNO6JnxO0CddxKA3
CI6u5fNNb91tfF2i4d6vOb1MRHR9R1RCoj9VgzVuQDmJXs+fVr60FBZPdV5vXxTvUGqf2Ao
jR9O9OCAVKIJoUet0Dyj1KbjuO7opWcVhajY/Wjc3dVYX3A+aAP5J9AfFdFposR2A5ROrh7
ep13d60Wu4bgE6MPF16K6tBQ1ULB6TbSMUCnPomEZEG0leef8A9+ana/F4vm6XKES9Ga7wU
uCkZ0qO8Khy0VF4dFqu0V18UyR0buQ0RZBL2mZH/ej/AOiGFlYDwqSN72JseZwY3oLqZ/Ef
4JrMxUvIBGOmu5sZcUyO9Irn7ybC1tzc953nfK3M3yTgjvJ+owcnCeXJrnej15D1vruPqN7
Sf2R4I2cia0PemrIS2qagmDOLa0Ufuz4eqdx9XFx5Zc3R31g3Zkx10d2G+zD5/wA1c6I08E
BdUvdStzRkLByAEsciKFdd2hQCoiLIa1qh409WOwc/7oWAjzPaK31WLxHpG1MrBb+iw+Eyg
k3J1TwA6hsrLO7QLhRvbzKTA/cv4KSFwsiALdFQ1VDWy+Jd6DiDaybibOEgBLhQu+JHDV9y
7P4aFMbwGZnDnPZC4ZJ7ygxjO2b9wTYzL0ys/mgwNFGo+pTc6zCU/VOddVVfqcMRnObSimD
WxA5C02+e4+o3VOFdE9tky8fkUNUx/L4p7Mrqt66oKHtVCD/blvTdRAbju6I7ynsD2Frk9h
jflP1QWiqgmpwo5ZVhvsrfnupUKwCPa8EbqeIxPqo38WKvxDUbqeKC794X80FTfJS0fRt3K
OsGEL3spI+wHgofYlzqAyP1PcuO9wpmWq67wUQ2RtHCqk2cHe7PyKfhnRP7KcDU1Cpp4LLT
5r4iuiBQnrZ/OPFFnGPspcg+67/qmYThdoVO8j1eqn93RS67sqoqfUMu5THsgGo3H1GdpR9
iqkvVRdqnfuBUb2ljg5AcvkoeSRpPZT+TH5K7huKI3H1poBKz97oVpZU+qCaKLrZUzM8VkK
wtfR2/NBdVTqjY03Pi4jCCmF8Ele5AtmZmj+YR8EL2XmqbtEAqdy+a8UZaOoLuWBwgkzukI
oLlPnOIxDnstALM8fFam2qp6oQNEHrMC2jrrH8KCFslNTRNEU3uynQFvkUQQfJFausrDRX6
fNRYmSNtOncUMTG/XkP8ERT/AK7jp6nVYgclVI1U79xR3U9aL3gU/vdALaDcfUZ2wj2QE5d
mRHtbgo7up3oHsqWpnLu/RC4B3BFH6nFMyYg/vXR+qYqoFRvWcLCfZm+ZWrloqWTmaeComg
5bqWIPv1VHwPzMTXMmvo/qEG0Xh1R0TVm5lRaBeKfiKuyQ/wCpYHAF58u049FiiHt4UXJB8
VP2i8kGgeqPUqaWW2H/ANljb4pji08pUGKq2j+iGF4sWYNspMMW6ItpbcLWpdea+aZI+KmU
kITNdqKHwVK9k1VPUeKxFSMRG47qIrX1Y/eBSXkdbcfUZ2wi626TVasafDeCs1dUfcGvarZ
QHxsdwXRFH6jFQmSKoHM36sKu5pXEWEbXCN+a0PMF5qnVZUR3oWQuqXuB5J+Erzw/6U2U6P
TXtPUVVLKlu5Uv0VxquO1teaqLpMW/JEtn7Ka3ncbD4/8AosTIxjBGyzB8Pf5ouLnX3an1a
X303bVlzYnJ9wIKLmWDHDwzW/NPjjm7Yv3qbZnVnMpcG5vh5osLfBaHxXgq1NK8u4OLTZNn
+8g4O0VFRdLp4Ug9Sqr6zO2E7tOv65dUBBSJl4vLcN0bqDxTBmKfFkdVqidVu8ohdd1FRFM
bzKS0ibcrF4WntGC3UIj62q2d9ib8/wCaNCb6KTCnKTHfwQqO0q1VK7miqcLFXCzMmtOOb7
wUmBd8BDgVkmi0zhcTEU7/AJL+0uA5D+SZgsTPJzNdTxWG2OdZv5IYaKBt6BTYwmzF4lUVE
N1N/RBBHRBYg5sTIT3pousO3oNSouSMDu696Bqg+idkkHMKqXZ7X3YfkpcA5mgRjLNR80Ke
SKJNkHGqB5rJsxHaumua/RS2CkT9x9TT1W9oJ2p3ZbJ3qMNk1ShQ/EF1Q/LdmULh2Ux96OX
norix3Hu3kIW3UTGZBfVTe8TUOyQ7QqeHI80R+sqsBM30drOoQuhosW0cv3iiPCqdZC4QbS
4XRAOtetEWeCbVqEmbUV80zh9AE0gf/wAXpDWp+Nceyi4u7RQ9U+pRU6qiK81iRTFy/iULV
g4uays1tB03Zlmqs1EJe+6fhYZuzylT7NczonwFrriyofmia/JaC2q6F3ig6ybL0fonw1HI
aqRtDdFFUVNx3gVTYe9UY11ynjmd5oBAKQeo3VNUg5Ew5ZFIKOT5XPpm1ApVMdXlO5pyuqq
1GYKOTMKaqJ2TlrVic2nkiFlV82/VRNGWqdop+1ommgReX6KWPMwV7SmjylH6qu5hy3HesN
jr0k/NRytcBQrFu9sB4IFUqOhWSjbLLy9yyVsmty2Cp3LLVNg70crEZSdNFm39fBDf5ep13
aIFUVFjB/bZfxKCOywsWVnEOp0VL7ysyzIFMnI8R4p0GHxP/hvU+y3x6tzM7wn4bKVlyV71
TvBr3Lr3URIQeWhFweKOFVJhg73R+RT2OjdR4ofWZGSqNYnPc4W03VqSUFnonOr6rCgKtUr
U/ma126iYczb9Ou6N3RF1XVFio5QfBQyjJlfp3p7cp8N1N+iZ7pFTOBehShUbBwk/4VisNx
WVGqe3KfrGDlWWqY98ZWYv5uq/gmmosr1VFQtcg1BoCzgaIynMO49ESXKm4erTf0VN9KoDf
MOJjpD+8sHAXu8O9dBTQdPUcqKqD0HIO71HiHs7LrJ/o2J96zI77wU+yX5CYTxGqSJzH3sV
kJZ5dEbm1lS1kDbdq2hFR3FPwjXe7OU9ykifH22/PcGFyDGt8VqjRqLq7viWg9diZ2bKQJv
Yp3LruAogVXqFWoQJaaAghRSUPcmS8tH6d6IoijdZbqi4wY2ikxDneA3Bg4VSoxRgUh0XRY
+LJJUCzrhH6uM8qAq4AJkQpostNFenMm940QAWXuXVZqOAVa1RRaDdNtrdEKiC13dPXA3hd
E+zHHwWFg4sv4kxjY2ZWabuipuO47w5ByzVKa90Z5Si+KcUxUYP7wU2yajNhXZ/DqpsO9j/
AGmYHxRFLIXPMstW16KtOiBVUcNE64GUp8L2eXeFROf0HqA2+S1ajZDcd8eiYVIOQlM1cE5
DcNzTem5r3NN71UMo6WTX8t1qLKipuIXDHVGELL7FRe7UnaC+FYyLiYOvVhThf6tqAAI70D
7IFRkSCwNFwvyQjyig0QtpogLIo7itUN4C6+p0QCpuLiHAUQHqluZjh3hYOBzZS5woAuqpv
KO4rqqbw5B6Dk11NLFOkErMs7BIFiMJCXngvofuPRgdSlL9xRtZ9iNKJvitFcFZqIPrpZPg
bL2uU97VLhJI7t52+G4BUoe9XtaiFeicUNVqnDeyyapD7JC0qO8biE011RKbJcVUclW0bfw
TJQPwo7g264RTYE6GyNmFvVCfhs0uhJxGVPehoEwgyOjPxLER8OVzUdfqmDr4pruIQE6Sg4
ajYI8JG3qblXqFRAbnapxoN1KqlAvmjT1xqqVXXdS+4eoxHfTe5UTgrjx9YFB6a9bRizvzK
kkViXEdxRmFKSBUilb7Fw8k5rxXNZdVW+4GjVceCfDHL7xt+8KTBvHYOZvhqictgKIEo2JR
3M7KIRG4aJuqk92nWdVHmuuqpuqsyr13sfS4Qdm+ajFYwsqAWbwQVE9ubEFcPvCezJp1Tbt
HepTR9tVi2cXnGvVSNVLfUxafNAdyFiFmz3HcgFSyHaoUU51TTePDdT1Bouu7puB303N8d9
F0R3U30R3O8dx1XX1em7ESe3hzaKaeOWJuQ5nAVPgpWh4NHfwXDLHVqmYt4sebzQkjfpylE
Ibqne6NsvbbXxT8Gf2Rr4KQEHmFDvZuoqX3N1UvZTtUKn5JxDri3gndNx3tPT8t1VBLzgHQ
rBOzwjvFlkC4QXDCEdFlspoqS+ayBTUErqGqb2FJ2lDE3R+hCxmGLCfqo+z+ajBcaJ+B9hm
j1TBkaKoabpKC64vegqrqgN9FRDf4epT1qID1qKiO4qlUR63TdjGF7W0T2lseZsdLXf3rMW
NAKc/Mm6pyjxUketx4qPExyeBVEFXfWqIbI2jwHBS4DrC7/K5PjfGaPaQmnfRBBSaI6qqbf
RP6bqbqou7t7T+a2Q7PA4nv9bF9lekNbBUm6BLs7j1UfYCeKkLRZePBIw6i4WIiyPRH1EXY
WEHt29ypSPc0rN0TzdE2TTkfQ+r5/UAb6KioqKn1JXRG6oqIhFU9aXRTBjTXqpblOICEncF
mThdN1TcQ5mht4qPFMfrYrXRaLNuov5Kz2UeAR3FPwDHXhdl8CnxSQH2jSEFRAbnFOG4WoU
/teG+u8abmXWxWH0Z58VRUVFRdVjTZMaNSn9lDsI67oJMmJvoVtDCVuOqLKOoUR6nTfF2Vg
KcdG0RK6ry1RI+ae3MEexQJrcxr3K+YBUVFRALKqKi6aKlt7UR3Km+ioqKn1JXTeQqetRSN
5LrEStBOrismcZn/AJJzA02VEU5NTxZNIATJnM7KjxIIpK2nigGvHIao1aqryQ1HiuqzWvc
J+DifdnIf4KSB8Q5hbvCCruIRQ7KF2htLhaI+o3tX0RCjWzY+HgIwet1lVLqiIU0rIu2ViM
Q2R3KmHlon9hNdyolGq/aKB3HiMTteixkGSY2RYnNpvO+M8nzWANZinu9gV0shYLrucs3RA
uD9FmWqBO6p3l1E11UKIsBWWyosqpTcPWcabzoqIqiKoiFRFEeoBuf7tyxXLKfFfAKqQ+2p
4biEWoCi1bRCjTzBcTwXE8EJi3Syh2j0lFQg2Gfmhd8k5jmahDTRZRWyJruzUT4Ipb9k97V
Jg5Y7jnb3hURFk7VBNPMj6wUDbhYXmw7HDu3lOdZY6TiHyQTf4p3ZTeyEV08UbSJji2Rrmr
Hx5nB6kZR6cyycKeqzsrA2es9WFqF1lWXcWKlNAvmq3+ayoN3V3UsuGmtVN+ZDdTdRU9Sm+
m6lVREb6LKnBZVlVFXc4chWKAzV7kaqb7QN9EQuiohuoqd6byGrbKDHvFBJzBMfBiOw6ju5
Pie0afMKoI3dVWiElNVIyKbti/3hqpsE/wDYnP4dU4EOo4UKbuO4+oLaKI9kDUlbKfmhLD0
VFROWImuWtUvZ3N6p3ZTDy73dtdEDxcNmWJh5QU0DKpB6rPd/MqA0ULiXpgytTlS6pUbi2y
y2TIzW6og1GNcNcNZVSm/XdRAevT1KeqVWu6m6iyrIntWVAJwyxuKxAqnGqxHvvVPqgb4xV
2UWzKLGSRcpOanQo4mGQXGVyZE7LmbdHrVGlOVSSiJtSVHO2TQ0KMgbYqSWJwyzUd5r0Njr
wSX+49OifEaSNLd5PqVWFF6rZ8uSYd2/GPcxrcvVPdS5T5qqqbqndhMsxWCqifapywmI4c2
R3YcsRGHQeWicMrnNTmpzb+o11kx11AWB2YGttFHJxIw6iOia1G2+JvNVZVT1KevTcL/UUV
FT1qX30VFRURCyLKnsrC8eCl0KcsSOZNuwfUBvqDTyR+81tAjoo5XxXjdRN2kx1sSz5hZWy
CsLw4KSHMKOUeFAPM5NkdI9rHDsnVSxB/4lLY5swr91R4xwGV1C3uddFmGl7J4TvzapMNLG
KkVZ95txupuruwz70WHflcCsPJxYA5FbSdMI28vL3pxcTzboxmJTdSn9iib2UUHUFUbmqPe
qUmCa+sXP2VjGZJcw0RdZOV1RUQ3BYPGvZRjrtR5m1HVNACcVr5oApuiz0RdXogRRZghu0Q
3DdVVQNUPqqKm6i0309aioqbsU2krk6xWK0UXYKPqgbqrMq7mKp7NbbjZSCuiDix1Wmh8FH
tBwtM3OFHLHN7p1D4oQhlS0UPeg0PkrU8qcxsbn8VpNdFDEZH+HVT8Fnw38E3EGOSsJLR3L
iwTe/jyu+/H/ANE7Buy5oHCYeGv5I1BvrvBoahYeTO1bLnuWd6Kx4rg3DqoWcE0e0ZHWv3q
XBQPF2AeSlwogdymoKYOZGKrK6ICyp3oIMNE5qaz2ybyaqXK6rHfJcIjuNPFZIHMs+j+5ye
0BOO5unz3UssNeQKnKjqqXQbZMjqnWO6iO6qGu8bzvB3U309eioiFRZfqiLJ44j7mle9SAr
Ee6UWpR9XMs26m6m5mte5YgNbJVhq06KYDl8l0RG8TyZcuaywr4C3K9xa/vKnYWPFKlv3gh
GPvFeisOtUMDHS5Klwr4tLhB5aag0KGJEtsS0SDv0KOCZL9mlv8AcfZPifE7LI0tPjuhflk
WGlMbwQmO4kQcOqnFWjzQZ7KjrgoVZynTvWNb7H5rDj2105v8E0aq1L7m0yIoH2qce7RE81
U7TmbVSQxPbVmZh/MKVjwy5rTe3T5poqmttSqwYHpDFqso3UWfILJzySmFAVTh3LLU7h6g0
R3tQagEB9ZRU3UVEdzncyG6o3OdQKeznKRTnloou364G+u9po5EOLbVICjbnGoTmlq1R9SO
eSLsut3KLFML/a1b5LM1zBlka4Dd2hb8lisM3LVtM/cNwKZinZcr6PZ3OXCw83YrE7xuE7C
yRXpVv3mrDy5h4rZstYspTxUBEJzarEE8LI5cThygo4iosmaKTc3sI1VOZdN3wldERQI67m
aLRA5VhXUnamyBBwKG53aKND8k16z0NlWqG4WVbKu4nKEShuagf9xO4qq6oGiJVFoFJ2HeS
nKc6rhXSqdFhWPIlwFYxo4NWGwGxsUaRMaHdxX/AGb2f/chfoDZzNYmL6S4PCYWKH0VrQSe
nqVVfWqXCx11VaFcR1NVei804+qDQpuIOTLmVXC7XLO+tyapxqa7wVHO+M8pomzxudWRnN9
5iwMwbI0seHNVaio0RRWL92n9tNPMmaFP1CbcrS3civj3UXwppTzY9yEdyeiqE3s/NRcxov
QogBrfqosJkxGvINzECg6ql8F2kEE7wQNFqjuG53qBM3lVQKqqrMPq393qAoIlTmkdO9YmM
VUjSjicRD7uaRvk5Pne6DBYyvtn1a899Fs+QzYCF79SF9ItpT/pJ0MchYwDonuc/tuLvM+s
FT1AaW6FFqo2l9VmFNVX16KpCbMRrdMAkFQnRDuXBHiuFRZUW00UcpYsNtKSPRyi2zG60op
5JsjJRVjgVja8OyfdyjYS6qZ1UmgUeqO749zU+wTdE8WKeKN3NHIsJGS/wTacMeCCA3V3aj
VUQYfkslNFRUumhUWRZVREKlUAqIJqG4ncPUHrU3HRFyr3qlVTcE0pyx7yxjU+U59U81U4s
v8AuXA/ietl/qqD8K25+uZ/l6oCp6oaqI/WUVaaKPFPb2uYJnCm7JynuRiLeisiyosjC7Ms
jgsxBUOKcw2JUeNM8eV106OrqhGrCon11UnZUZ1R0R0Xxbm9op6aOVHquHxI7ahcA9yZ2fm
h6RBSbDHsrZ+1IMdgHicMhLdQovRzPVuLjli6t+JAJ6qd8YogFRURG6u+ipVZVRUWRAW30W
VZVTcB9SQp25m8vRGNw69FDZgBKLVRBALL3rarxy+CKdqpiv8AuXAfietl/qqD8K25+uZ/l
uj2RjJ4WyRxcrtOZfoLH/3H8UNh4/8AuP4rFYKfBZRiGZc2iCpvFyANVh9iY7EaRZB+8v8A
srjadtn5LEfR7aEF8gf+FPa5jy17S1w6HdhcFPjC4YdmbLqv0DtD+5//ACU2x8bh4TJJDyD
X1MJszE42MvgYMoNKk0X6A2h/c/8A5L9AbQ/uf4rF7OxOADfSWUDtL79k7Fm2i6t44vvd62
lDNsnG8HPnbSxKGLY/3raHvCaWnsPBTPFZGuasTDl03MeWGrTRQYsPs/tInN4rIAe5EkChT
G2qE5atXxbvjRFim9lFROy3XFCZ2VA32AUmGwuFBkkGqw2zImtY9j2ND0WZXOB6I6rKqJjV
RN03E7jubXdqgPUoqf7hRUTpskz7VRlq8mmqj53V7gh2VRZUAsQ/hwmmqxTi8EFZrUOqJUy
/7lwH4nrZf6qg/Cttfrqf5Jyg20wQxMnhfVjcueN62Xj3jaRwcr87CKsJW2NqjZeGD8tSVt
baz9qvZVmQMQbQbi5YeCTFziKEVcf4LY2xoMLFxKZj989VtL6RQYE8KLmf3NR+lLnO54X/A
CkWD246UVgfxwO1BJ2/l3qXB4Db2Dzxdr+LVtLZ02zcRkl0+F3etnbRGCbKx8ZeySmhoVhd
qEsfJgJJM0V3Qyd3gsFiodq4DN39ody29sc7OxOdg9g7+G/AbUGFwxhliL2ZswLXUKwW1iw
Mngke6DNlkjfq1bU2szZuEEpvm0W19tP2rkBjyBiC7TgAtl4mm35IK8oblA+S+mOErAzED4
d+GxD2upqPFRvz2bqsQLUTmKi0TMQeqZiD8Vwg9vw/koy13gnRupYVWirR6zIdpFN0Kry1W
rFZMFWLCSZQQaLEugx03oz5eF1zUUbsFicPBhfSznjFB3FNq0LUlFNbVDRddx3HdS6Cy3WR
UVFRD6un1EhPGYE+CuIN9U8AOIQ5TVNu0U9TEvzEjuU2qlCKlX/cuA/E9bL/AFVB+Fba/XM
/yRR1WzxX6Sw/4Lf5L6Y+4g/Emouoi9E1Wx8BwsmGHvn80x7vBbf2j+j8Dwoe26wRNTUmpP
VOUcj4pA+Nxa9uhCwu0XR5NpQWvkxMY/mtoYODbGy8w+IVaVNC6Cd8cnaYaFbE/WgHex38l
sLEyYKstPYVo5Ssw+1sCRZ7XLaezpNm4sxv7HwnfsXnjxjP3Wn+K+l9oMK3/wB6IBGwWyoe
PtSEHstOY+QUAfA/9JHXj38ltCJm0NjvDbh7bJwLXEHUbo+2Fs8/2j5KSFkguFLgB+yKfA9
mrUQqIOITJU2SlwocQFyyDmAUmDqasd+acxzdQh2txdQkK6HZ3R6J08mGfFMxuYA3B6qTGY
TD7W4ghEuFkF2vHZ8FBBsvIyaGJnP2aKRlraIKoQcEHCu7rvosqDUEPXqO/wD3GSZ3FBouO
/NmITuY1714LDyUOQ7uikdljJUr6V71O6tU4pwqFMF/3LgfxPWy/wBVQfhW2v1xN8tztVs7
/aWH/Bb/ACX0x9xB+JBEEos71sqJsu0mZ+xFzu+S+jbeJFNin9qRy+kmIM+2HDowIBcNOio
Fsd/9rdh39jEtyfPovotiTwJcLJrEV9LcHwMe2Vuj1sT9bM/C7+SxNNmbBhmDc2emdveFg8
adlYpk0LjJgJ1tLAQbY2dVt6irXBYnDSYTEOhmFHN3bB97if8AD/qvpj2cN/76JieV9F8Hx
TLIfi5B/VY2djtuHAN9y6Is/wA2oX0ZxHG2c+CTtRGi29hfRdsSjo/m3N1WzT/ahXuT5WtG
qdiHHRNlITmwSuHEbkPe1HZpN4XB/ghggwe0bQp+DAvGaFCI19oCPEL0dwZmYQ5RYmlnITc
tigahSQsN6fkn4dw7N1ICHXTe0EOu6Meyr4qMVgusPGzEbVhw7g0sJvmWFn2ZLjvR8NSKWI
loHQpwoCqqqCqmzOCExqq7tUN1PVeaAqKXPWqdK7OaHdhh/Z6+P150T7vsnW13BRe9buqsQ
+jKKZ6kkRuiptF/3LgPxPWy/wBVQfhW2v1xNuf2ls7/AGlh/wAFv8l9LxWKH8Sy7pStmWwe
0H/+GG/mVsIZdhM+a2kM21sST99NVU5MdwsSx4+F1Vss8L6VzAaSXX0xjrs5j+5y2J+tmfh
d/JfSD/ZeD/Ktn4xsWbD4m+Fl1/dPetkbQfsrF+h4p1YH9h/9Vt/YzcfhuLD71uie0seWvF
HDULYHvcT/AIf9V9Mezhv/AH0TE7VbFg9D2WCfgZfzKnxTn7TfiRrnzBbLnEH0iq33WMZmH
zX0ywnso8QOmu4CpWzR/bGJ2ChkGlPJP2b919k/DmMi4IR7lUtNW2UWNeLPo8eK/s03/huR
wrhdhDh4IstcUUkVRoCE6sOmihxHcuICiUaO1FU/CNrVllwXsJrdZfApnuEyvBWH2TNjH8a
NuX95xosJssRbRInFJY7p59m5dN2m4aIKpQlIXFKbJUrMsyqiq7p35Y/Naab8JfClZis6zI
H1aqqzLMFnCzhZgU9hz8uiIJN9wFFGPbDc6wWIkuSsQ/onvqs1FUFThf8AcuB/E9bL/VUH4
Vtn9bTIqTVbO/2lh/wW/wAl9LfdQ/i3BTNWzf1ftFv7jT/FfR92fYbPmFtRuTauIH728p/a
WBH/AM1M/A3+S+mDv/hYHiFsT9bM/C7+S2//ALLweTd2BnbiYPQsSaH9hIfhPctg7Udm9Ax
1pWWbVfSbYeb+14Uc3xDvWwPe4n/D/qvpjphv/fRDRbPg9J2lEw9mtXeSgY7H7JkZGcvEJv
3I/Q5jdcSV7DBzYNjZS90DtSOi2rhxjtkyNHxNsiKEg6hRDmWzftjUNE9TCrU5twVQAcyHv
bL5Jsr43ezcQmbQzWnYHhZIJxWGTK77rlPhXtHOz8lNE6B2ZiixnNR6DgdFnobhWVe5V8VD
7kfNHM/FQwN+Ny236WOFDs9j+FBqWd6dzOwk0lpHx0cpPdlU9QILoqJoFUKeoSVmKqVO4kh
A7iFgR/ZXKMezJPeqbg6izoFF1FVVVd1EGhZVRSupW10bqm5oq8JrQ0WWLmpZTSeKlddE3V
VWikfUL/uXAfietl/qqD8K2x+tZk4KTVbO/wBpYf8ABb/JfS33UP4tzQns5Vsq20DC7SdhY
vopiKCfCv7TTVfSbC8LaHF6PVNxUUZmxccY1e4BbFj423cXP8LOUL6Y4nNNFAOl1sT9bM/C
7+S2/wD7LweTd8Ep2jCL0x8A5T/eD/qti7UbtLC8Gf37dR3qPYzcJtx72e6nGi+mf7DzXRf
R/CmTjyDV3sm/PVbW2l+hpY8PhQHWvVH6RzHWCL+KwuNjx+K4EuFhYZAQHt1qvo7ivStmGG
XtxcpW3ML6LtiYdHcwUOq2b9rb5LopE9SjksiUNQijqm9UDXVPxkkfYeV6YyS0rPmFJgWyc
2HcPJNkfAcsoKbI2TQ7pXyCajFnm+6oXZfJRcRm0o8QynszW6ngn4r8RDM5r5DU0KwmM2lI
QOKwtH3m1Ujs7STqVXXcTRV9UbmOVdxCosoU45t4WC+zlStyR270Cd1QrKypXqsviqDvRp0
VSmnv3fPc6peaqiyqiFinS0h8Sp31U7k96cVVVTyv+58B+J62Z+q4PwrbVtrSqql1Wzv9pY
f8Fv8AJfSz3UPmgEBRbOwvpmOYwirRqvpFhIcDjIvRBkfrZMxXBxMG1IOy+0re53VbSw8e1
tk54r2qCnxuZIWvs5uoRTrLY8BzPxhHYtH4uWBibsrZGeSzjcraGIOMxkkzuunkth/rZv4X
fyX0gb/8sQ+Td8b3RSNfGaObcEJk5lA2jguSeP3zB/NbJ2kzasFXe9j1X00/Yee7YGF9Hwc
dfgZnPmVtjEek7Wnf0ByjdDIYZ2SN1YarZMww/wBI3tHusU3O35r6ZYS0WJHSxUC2YBxz5L
onp6JsnNYNVXmHciiblMN0K5U4XTUHc6EhI5wHjxXDgcbZonJ7MRGOQh4RlkEuZ2q9Nd3BN
UTqRqLA4p0XuX+Cgw8mHm9qwszd6d2F13OFUN9VmQcg5ByqgVmWZVUxuPUwPuPmsV2RvHq0
VPWf2kd1aoLES9O5OD31yNJ8lO45zX8k9Eqq8AhsCX9rPCzv6qVsbHQRMvHA2lT1Wy9oQvw
7IswDmrbGwXY2fjQOoVtHZk+zg0z0o7uTNkYydrX5A1jurnUWFxTItviTWNgDKramBbtXBj
hu8iv+zuMafhK/QGIF5XtYFsfARYSHM05j3rbjuPtKQ91lhMR6K9we3PBJZ7O9bNxrtmXYe
Ps5/XqzzW0NjwbUZ6RgnjN3hS7FxsbqcKvkVh/o9PK6uL9nH3DUqCCKHKXANii7Le5bb2x6
c/hQn2I/imQSYmThwtzPKwOCds5z5sS5uctysYDVYjDN2psIRMPw0U30fx8VfZZqdx34TFP
weJEsfzHeFs+ZuDx8WMwv2SexH3D3L6Y83o9OpWG2PJHK2TH0jhbcitz4LAO4+zJMnbd0WI
2Dj2PeeFmGtQd2Fwc+McRh2ZsuqDjhJNnZy0zwijspratljYI9rbKc1t8wUux8Xgml0zOQd
Qtk+9f5Klk8eCcypsns6iqeSe0mjROHci2pqg3Km9lPIVSNEwdUCtVmcwov4g5wCuFF9z+K
6KVrnw8i2bteednoRysxFPZuOiZjtoMnMG0YQ5n8vJZ7FdfVKJQO8ePrOFQjUGm/B/Z/msV
oN1FT1a+u5EKipZOdkFUZQ/O978sbNStk8ObCFzW2rRbbh4G0H/vJxR3VyuB7k7bUDznfhH
Zzr7RHauG/5H//AFTdq4caYH//AFKg+k7oRywuA/Gtr7ZO1GMaY8uVfpiF0TBPhnOc1uWz6
IbSwvTAn/7qh2/wfdYZzf8A1V/2nef2T/8A7iO22y9uCT/7iw+2RCPZxP8A9alk4srnnVxq
nNUE0uFfmhdTv8VhtrtidXhOid3wn+iH0kZS73//AG1P9IWu7LJH+dgsVtDEYuzzlj+43dg
8X6HieJkzgjKQjtPC1+xO+cqh2/6L7nDFv/qp30ve+JzTB/FG5J79+z8b6JIQ8Z4H9ti2vt
WPGNwzYM/ser1LtjDTOzyYRxedfaLD7eZAfYYZ7f8A1VL9K3vgc3ga+KOq2fj24RszJY88c
tNDRfpHBV+xO/8AurD/AEjbhfcYdzf/AFVi/pG7aGEMPCpXrVbIPt3+S6JxTgnzG9k9hc6q
+Jqci6+5ltERVfLdXcbhPBaVxHKvKmYrgYiMyR8SPqCoNs7Ltkjyf5UcXBiZfftJ8GlHdRe
W87uu5uiCA9WVy+e4LC+5CxF6LIsqosqyKioqINVFRZVlVEUd+PkoKBF//wAKxLvvSNaF9G
3f2Fw8V9KsNXDtmHwpx9TKqIDd1VFRBBqaxAWRCKpuFFQItRasiy7nR93qDVUWVCy1Ce3eF
DSi2QPbv8lXlTlX8lO6rii69kzVFEUVbqu4hU3VVd1lT2PzWfnY0fEaLGyQbLwEQbhonyu0
bl/itnz4faLHcBnCxDO1F/03U7lRAXRast1lusi4RWR1LpqA8E1ZAsiyLIph7ZyqgUFh7Qh
PuRvoqepTdVV3nTcUETlbVY59inwPdg8JC34iZHLA4r9GbSMDuxX+C2hAMTs+RneFIC15a7
Vpp6wKruO4FRuqmoCycxOBR3DdVWKLUQqbiwO80W013N1QN9xQK1Tm74VsnR7k6YfNTYqnZ
XpD6m5XaaUBdZVpf+COt1Sqy9ypbxXTeVTfX2dFJVr2SN+Er9O7OxgiZjYjmp2+5YLB4CLH
DF4TFOdl+BHqSqbqKiosiyLIshcmsKAQVQswVbLMp/fOWu4KH3LfJH1qqu/Ksu/oVVErVTu
o2ilHGnbGPiNEGxw7PmxThpZvkFNKcTgMNi/2jCY3/wBFsuf0vZcTvChW38N6NtZ/c+6rvj
wGLmjD48O9zD1ov0Zjf+Wk/JSwS4d2WeNzCe/1BsvGlocMM+hX6Mxv/LSJuzMd/wAs9YaGa
Vzm8J+aPtDuTcPMNYXr0WU/s3J+Cm/unKTDys7Ubh8l13xYaacEwxucB3L9HYv+4ev0fi/7
h6OBxXxYd6fC5naaW+YRaqIgEXX6JxZZVuHee5N2Tjh/wz1+icd/yr0Nl47/AJZ6/RWN/wC
WepsFicMzNNC5je8pmCxL4w9sEhadCAvQMV/y8v8ApX6NxZ/4aT8kNl4w/wDDSfko9m4rLf
DyLAYaWKJwfG4XUsUjtGusnYeanunVRws4fXgvp5JuDxH9y5eiz/3bk8Fpo7VMifM6kbMy/
Q+KffInbNxTP2acC15a4EEahabyiVmVb7mXsntbmY0Xc40osd9HopzFweDA0MpTvKwWzJsA
8h8YLD8bLhDRURpW5onTxt1eEzExyPytO4bwg1Bqyqiyqm7FfaSgLoWQ1TPdDyVb/wC4tHV
Yt9AVgued8n3BbzK+kL/Rtjx4YdbLZntYsXhPvtzs8wvoniqslgPmF9L8JWBmIHw+ph9swe
jwse6aJ7G5atuFg9sGGeJmJLJcPN2JgtsbKj2lg7dsXaQp4XwTOjlFHt13VTNtwSOFXzQPP
zatlY50s78NicheBVrh8QW0/pFh9nzcLJmf4BQ7cZx8TxGPaJn5gWahYTafDlw7s/Ew0xy8
4uCsZO3CYYy5AQEfpHA425P/AE1HtRk3ZZDP4Ms5ei7O2pUM5Jhq02K2lsebA1d2o0SsJtS
ODC8Gbiijqh0awG0zHicOC/iYbEDlLhcLH4tmAwvGeyrRqv8AtLh5Tyvaz8caZjcNO9sWMi
Y3idh7btctrbB4TDLhf9Kyp1lHtiGedoJnhkfaou1bGxzsQZsPiKcWE0W09tQ7MmyTM10oE
fpThz8Zb/6Swm2TJJmjkjxEfxNpRwX0meyTYWePsuosPteF0ULOM+CRrQ3SrVs3alcb6HjW
M4nR3etpY2PZuH4r4qjwCf8ASLDyH9tDfoFgNqujx7cLi8r2PuyTvWNxLcHFn4YPyTtpMml
DGukjc42oKrZuI4mCcZ8uaI5SVjdvwZ8gYbHVqwu0s7+NDK5zWEZmSN71jsdDgoQ5zRdNpt
DHSSmrYRr/ANEzg7OwOd7Q2yn+kmd1myhne2y2btPi5Q9/EjcaZjq09xW2G5Nqv8txKqq2R
ICc7msjqF81HYnzT+IMVFJE3NlNaLaOPftDCRtfWFzL26rCYrGYSTNFiHEfdKwuLZixy2f1
aqWW1GvbPU9nogdLoGl66KDaGUUfzJtwD3rKqLLdDTfK/htqVU9Apy9sVaqAkxqS8xQFEF1
UZ5Auu4H6qu90WpquqkOVqxsq2NBmMA+8eIf6L6ST8XG5fuLDz+i7Qil+65YN/wCjvpH/AO
GXfwK2nhxi9myx94RjLXEHUWWVZUQor/R9v7uIt+S2PtGkTcPijleByk9QvpFsX0uHjwD2r
f4q4JB1G/YAzvwUvdAR+RW2Tm2zifNdVD+q8F/5hy2x+pnfhRYnVaatse9YXHekvZHM/JiR
7qf+hWy8f+koX4bGNpiY7OC21sz0HEVZ7p38FKFhfs+yfxO/mvpJ+pZPJOFFsuQzMnwbtC0
vZ+64LYuJOP2Mzi9ocpW0mej7TmYNK1RIITR/a4vxBbF/2ixy+lTM2Mi+adCsMXYfFxyssW
lbW/UT2dM9lIyiZMZNnYXFD3mGdw3eXRYpjdpbFr0exTRFjiDq2xULzNshj/2uDf8A/iVVu
0ditf3tWDwx9Oc6nuenisf/AGDZYgj947tHxUzaLYmCzwxNd+0fnPkF9IMTxMbkGjFs0c2A
h/vXGRy+khNI2fCntWzZhFOQ91GPFFtXER4jGB0RzctynFZgq1COifu7tzf6pzDYhxB8FCz
bJYMrOPEf74Bfo3CyYWuKYMHP+66ywh4eNy5qJuJewaZk7FMm5Z7N+7RYmDhS8nZKbG6lSs
Ds9ksIkefkgKb6oHfirwriy1oXLmfq5QCkCcSZCgO/c3VRusmmrlT1r+pQqiosu4gZlin0a
VLWaZsbdXmi2blZHiZhoz2bfksY4zYiR9DcqaN2bsn8k/NNgcFP8bPZO+WiwT+Ps+Iu6toV
tzD+i7WlHR/MsyzIrYsHpOz2R9+J/otpZHY/0CuSQNrC/wAe5bB2rxgcFjffstfqvpLsTIT
i8MPxjf8ARv7Nhf8ACf8AzW1/1zifxbof1Xgf/MFbX/VDvJUopApRQ1UOMcPQtot7YPDl8V
tPDtx+yzTqKhTdxWF9xsn8Tv5r6Rfqd6foti/rBz/hjjcT+S+jUZi2RV3U1W2Hh+1pqdLIp
n2uP8QWxf8AaLHL6TfbY1qsFseXGwOlY4ABSOlPs5HuIZalVIyy2VeeXCu7OJZQfi6L6L4n
i4B+Gk7URW3cHwNov7n3WzXCPG8OT3c44bl9GsVwuLgJ+0x1lhsK2CWd5HVY1/Flc4qWLiO
yt1JWDaMPhZZOjRw2rGuzyuf3lMn4EuysR8IblP5ra2F9LwgfHdSsyuyuFCEKVVE/s7hufu
7tzRy18VNI+OWJzRXLdQfSjDaTxujU0GHx5dNDtEPIvllsuV5BNnhQT2o9MyZzxLjonMcXG
iZFlHtHBRSGI+yfZYXEiax7e+ia3dRSZclX6BOvIXJqjPskW8xVFRN1TQotfr61cn2qsa6y
wp/tM0/SBlR59FsdzYtnZMTobo4vAD4D/pXpuB/unf6VtDGcR9I435O7KtgY5mIw3D6tX0w
wvsY8QPh19T6Me5i/8x/RfSj9ef5VDMcfEJYzTHwa/wDiDv8ANbJ2kza2CyS++HaH9V9INj
HATmWIewd/Dd9G/s2F/wAJ/wDNbX/XOJ/Fuw/6pwH/AJgra36qPkiE6imHKsBz7JxzPu5Xr
ZL+NsKKv3KLaY4e0sQz99Yc0w2yT+87+a28x82ySyIZnO0CZsXHSmnDyeLisH9HzFhOE34/
ePPXwW0MfFsvZ3CZ26UARcXvLnXcTUopn2uP8QWx30+k2MHeVtjZM20MSHMNA1H6OTs7UoH
yWFwXoOy3MrWyf7x3mnaIuMMzZGdppqFgMSMNt+KZvucY2v5r6TYbPhRMPhT7XCfKW4vB45
n7TtfiCxkh9Cq34lM/kWDbmxRf/divzWP9hs+OAa0usQ1Yb+1YV2DNpQc8P/RbC21kHoeO5
S2wJWO2RDjBmZZ3gsXs2bBv5xy96pcp3ZRFUByldE7d0Cr5JtenesBkxG02QSuNHdydsvZm
Gmbx3V/ck6rF7KgwoecI4Z3aQnu8EVHQrigWUj5GPqNE1+btJrgFgMznkxgEjvU+JxAly0L
adyZjKsBc1yZNHJ2XIb5WZ4iFYOp3IIdhHVUVE3VBNOUoz0OiEzShuLgFr69UdE0XUxstoS
6rZmF4scMR/bvzu/CF9IcS6GWOHCuyU+6nY3G/81L+adj8eP8AipfzUG18YzExmSeRzA64J
WCl/R30jp+zc7+BW1cMMXsyWPwTmlpIOo3/AEY9zF/5j+i+lP67P4VDK+CZskRyvboVHiSC
3aeA5XD30Y6H/oopcPtvZnQ5hQjuW1tmP2Ziyw+7PZK+jf2bC/4T/wCa2x+ucT+Ldhv1TgP
/ADBW1v1UfJPKcpuytmfYdo/4Y/mthjLsKPyW1zXbGJ/Eor4LZfm7+axuNGz8CJZBVoF1id
rnFsOJwkhIhPPHSlAopvT9kNkgdQkLF8b0yQYpxdKDqd3RN+1RfiC2SzN9KMSe4ra+2js2c
MyF2buUm2opz7QYkeT1gMXx8C5ucvYW1YTr5J/vHeaKnWGeZtjn+8wb8w/CVE8bS2G12uZl
1iIuHI6M6tNEOTYvP8c3s/lqsIRi9kR+LFjTkkLVsiDNw6/Gc58gtoz8XFO8FJzBSRdQuNF
jAG432c47M46/iWE2ri9kPEeK9pAdD/0UcmH2nhMzCHNP8FtLZ5weKoOwdE4EBEJvZKontW
RHoNzX0cU9hzCWE0eFPj8Li8rto4eVuIH7WN2vyWPZFtD0WTCyRF/DpkLqOTxlNCLpj6LtF
cUB2V+ifH8TFwXZMywOEcImTxyc5GixGPLGObkyy96w2Nkgl1q3qEzgzsqAEA5nZNR3FNeH
bjonEfxTUOwiqqqYbobn7g/mCMnLZdUNEFRUVPU6LKsTJRrisS4yzhjfiNFsqMNlnl+CFvD
atpT8bHyO+ScUaKVtCpX8TBYLFDUDhu8wsBMMXs2J/wB5tCtt4P0fa0o6O5kW7vox7mL/AM
x/RfSn9dn8O7B4t+DxGdtxo5h+ILCYv9F4lmKwpz4Gfp3eCx2Eg2zs21w4cpWwcG7DYPLL2
4gW/wAVtj9c4n8S6LDfqnA/+YK2v+qXeSNU5SmywUZGx39+JlDR5BMpgtjAOtlYp5OLiJJP
vOqsL9n2T+J3819Jv1FKtn4r0TFhzrxO5ZB3hbDxP6P2k/BSO9jLeNy+k+zP+LhGna8kCi6
yYf7XH+ILYv8AtFjl9KvtsXzVFsraMGGw2WUkEV6a1T3Z5XuGhNd0gWzJRDtENf7ub2bvmv
oxMYn4nAy6xmy2/g3M2q3IPfWUmz6cJ8lsPh2//wBWyMb6PtJ2DPupeeJbdwn9oY9vxGihj
9Ewckhty5W+SkkLqk9VmRIcpIdVDi34asUg4uHOsbv6LZU36O2rFwn5sHihyrbsdcIHdQnI
sWSgKqj5qvcjqqJ3bPmtihmJ2zHBO3Mw9Fi/Rn7WELY5Io+JkcCa9VioGYXHywdYnUqq11Q
RNBQL4rqFsj2+zGi45zUKwTm+iMyLavBfB2hxRpRZadbqOZ8bhkcVAXGPn1RbmTTSxUp9i7
yWZNKry7syqmdpDcRVUsqbmtTRZAKioqJ9kSrpuildSMrHS0asCK4l87tIRX59FT0H6P37V
MxTnd6JuqqRbPPG2bjIOrfat/qvorPnwT4j8K+luFtHiB013PC+i/uov8f+i+lQ/wDjX+Xf
s/GCAuhxHNhZe2O7xWA2jJsXEcCU8TCvu0+Heo8jmGWPSQVW2P1zifxLosN+qMD/AOYK2t+
qT5IlO0UcEmMxLYYu0f4LZuAbLi4g37PhhRvj4r6VbUDIPRYjzP18t2F9xsn8Tv5r6TfqOV
EUWFkOM2fkH2nCczPFq2XjGbX2VR/vBZ62vgHbOxpbT2buyi9Q/aY/xBbF/wBosevpX9ui+
e4FbKwnp+N4Z7A1otr4OLA4sRxOrZHRSChqoMZwcbgtoDSUZZPMarEQMxb8NKLitQV9JsVS
DgM66pspOAhnZ73Bvp/lUUrNqYCKVmtbrbk2SIRBGpCrTtLF4SN+ys8LAHtWYUWIaCbLBsL
8Js8deOaLbr8uBojdZrp19EW11RZRAItWROPtHeawOK9C2rHORWhWKn2FiZ+LLaatczVj8P
htq4vj4LFw53C7Hmiye0dHUVHcaovc00ULszbp1IjUhQ4sRt5ApTV5d3rZsZkwgNz4VstoR
5AeyPJdEFgJy/Cgv1XpDBqaISsfo4KZw9Hdfogmqp30umapgVEQEAg1BgQagFT1JN9aLGzZ
WgLFYeafTI1p6uKYI4OFAw1YHZnu+8Viohj9mlkR1Cm2DjmGgYD81NG+CV0UoyvbqFVQ4aT
GS8OAVdqsHs9+z3vmxD4+wW5GmpNVsHEMwUvPoVioYtpYF0dQ5rgp/otjY3Hhlrm+KZgMVO
5wige7KaHzWxGjAy4WCUjiVLn06L6TbImxUzZ8O3N4KfBz4a88TmA96puwGIZPD6FijQfsZ
PuH/ovo7iXiGXBYi0sK2v8ArjE/iUOEnxI9hE59NaLhuwuCwUE1pQ8yFvcjlx+zKMOoUuxc
Y19AwEJn0exUnvSGNUGAhwjOHD17TurljdsxbNgMUPNN90f1U0kk8zpZjme7VQ4PEYmpghe
8DuCjHortnQy9uKrnjuqVtiE43Y7xDfMLLE4LE4dtZ4XMb3rDzvwuJZNF2mFQYv8AR2Mjx2
F+yz6t7u8LF4XDbb2da4OhWO2Pi8E5+aMuY34wsHs3FSYiF3BeI8wJcRQUWxMQz9OYp1bSk
0X0j2VNjckmH1av0Njx+w/im7Cxz+21sbe8lbH2azZ2Drq7UlbTn421J3dxoqqQVWA9vs/E
4b4me1Z/VbBxebYlXfs1tF/pM73/AJLAEDFmF/u5xkK+i8hiOJw0nwFbTm42MPginW1KwGN
Z6SMPMaMxETSPNY/ZcsMhMbczT3Juy8TO+mTI37zlgMGyOdjjaKBtGVW19oDFYrI3sNXRZV
VOFQvApzOrd1U/3rkb6rI3uQjaDUBNJBstdVA4A3Ur6lDSyB71sj7B81tjRneVXdh8X6LBG
KVrqp8XxpARVqjxZHvGNcFnzEnTwVbLMqlB3isxQco3WTXFZk59whIhIg9Ncgbbq7s1VM6j
FxFmTncqxr3VKmxWHfQytnzAU5UcVgv7vE/6goNtQ4b3XpI/zBM+lzG9pkhWPxQxmPkmAoH
Kq2djGYTEPMocWPZlOXVHaOA+7ij8wvT8B/dYn/WFDtzDwH2TcUP84Q+mEeTK6OUqDbEIwz
45myishf7PxTdo4FrqiPE1/EFD9LGRNy5JiP3qFbZ27HtLCCJkRaa13ZVlWytrxsyOxbss0
Vg+nbHisfK3EY6aWPsudZbOx0eHwkkMwlu7NWNcbAvNcmK/MLDbTiw3uTiR8wv+0g/8X8gp
tvl2kb3ficptqYma2bht7mIi6KwW0oYMDwJxLZ+asa9N2fmrkxX5hYX6TRYUUjbOR3Ootsb
fj2lgOCyEgk6qiwONEAfDO0vw0naHd4hYPbeGwHuPSqeJCxP0sjnwj2cB2Yiyl2xhMSwcX0
ltuy2lEzGbOjNWnF/wUX0pihFM2IPmAj9LYj/e/wCgKX6QYeftS4j/AEhR/SXDxQOZmlfbq
1F+dxcdSaoOVarAyejY2OXoDfyUE0OHwkkWGlz5zYU0T7hOj5/FYaWMTuxIfR728zKdU4SF
zjTUroVKFHim5GR4qLOGdh7TRzVhtuMjZk9JqP8AxWKXbkJHvfkxin2q+ZuSIZGfxO4Opog
6qoqohBObayopPeu80EFRAbq7qoLYr/7GfxLa7gXsHVCtV1RHLY6IErOQE13VA1QRsqoLRQ
9U0qQ0CzFNdZAlNTXIGyqs9EZari5SpZc9N2if2FiAKrEMCcE5H6qqqq7wdzOyoGi6LQqIh
HVEorIsoVBvyrKqKipvohvamqIZYgRuaGalcZreyEZS7UqqIFE+IZVw72To7bvPcE19UVqE
FVZPFSe9d5oBD1TZDVBy2S/Jh3eax83ExNuiYcwurVQtonWHL1XRMo1gJVaFcUp0iDigVVR
aWQUh5dzU3VNKD03ROfkRxDVxMxqnuCca6IdlfO6c6ymf97VTOq8p+qf9dVV3xaJsHDw4ef
iXminIpyzKpVVVZlnWZV9Sip6rUxaNFCqpp/iiqW3U71crqtUQjv0NkDVq0qq7qpw9q7zXR
AolBDdqdzG96bPkbRqL6k1TTayPbCk947LomvWeizqvcte5EoFAhAqFyaQVIeW24KtFnTCm
vsLhTOHfdEqM2TtwKzKV3snLEPsU88lU/mTtf9xasDDnffs9ViPdeW6QKqcjr9bRZVlVFRN
TU3sDNuGqcaKqBus/NdZvWJ3MdRyPqP7blVVQQBVCiaWVEBuBNdwUPvfAXWrSUy4NUArLLZ
AUXaKa3zQDCLFA925ryFnzKqqqoIFB6LquqUSo7BV3E2Ve9T14d1O6iceUhONkVX68CpUTK
rCRBkHidVI2sL7KvcE/RFqciqqv1FVVZlmQeg4bwEwcwRV0O0nqtk36g7hRHT1H+9d5rKmx
rLTdYIAFE0qg4Ku9rlh4wdnzPHaVbIOyoOWZNf0Qd3qqzHvWYoHqqrMqppqrgrPdNKzWVbL
MqrMgVmVd2KdyeSmfdON1Kbo/7hG2pWCw+c16BULUWZmOotAnFFxTjVH66u4Oog5MKjvvbq
pNV1QRKJQKqiuq6J7z0VUytETZZ01Zk80nf5piCKzUauImvOqcbm24epg3UwGLVU5DdW6zV
Qcg9ByzJpQcs3imyUKD+9eSG7LZAb6rNubcrGvufBOKcnn/AHAKFqw9ImAdUH5jatEwhtqq
YUe7zRTkUfrxuGqYVDrvBuianc1HRZkHIm6Jumm6cbJwVELNCJQQdfdL9of5oOXFpouJVC9
E8cqjfl10TzVyBQKrZVWqbJSHIPmro+KKqggqqqCaVXvVarVaFZkJSmyBByz+KB5dVVBV6I
6ouTFinVeU/VPNkdP9wj1WGZWSp0Cbp4pppVBxzXU/bKeU5OR1R+vBWqj1UKqtR6gRRbu+H
dRVVVS6Gqoigsy//8QAKRAAAgICAgICAgIDAQEBAAAAAAERITFBUWEQcYGRobEg8DDB0eHx
QP/aAAgBAQABPyFc3f7JjXhQZfIsWI/RkEob5Elol9EZ+hJpk3oUtWkwzI+uyzhrIObnLQ3
U4WIJwhU/RYpliE5CNVMKMmBq0Vz8CQzlj7JumcPAWp5/P2NuYLrBJZTQkYLaTIsCIidFVP
bjJZsaWibTJpcCbEbFMzHFGho0O0YUKGZY8eLLJrhggnIyXJmSJNq2TSRBh9EJppQ4xyTr+
RDiXcLgaUvSJ0a4MheuxtSIpFGBveroj0y9FQtJhkOBCKG3Oi6k/fBkuhrQ5Yo9mTnfoiZd
2PFfRpL0KQ/sRh6H/wChbcZo3s4ZVymRuGQ4Fn0SXCpyMU7vgVyUL2TzwNNLb76MabcDlrJ
BjyEtEylYGy2MBL/w78jTSw+TQ9jbtYZLmxgamDd+RchwUCNus6FCSTXsaUB44Luf3Z+5+x
rR2QLkggxKEqFKQ1FCULhgWhmiJxvA1FMNYP6miV10NFdiZkk54E0XKG8MtjS2sinP0CeEO
S23oJIbEWWxSg8tGxmVrDqymHE65JkkuRScr2TGHyxKYTKiLZpJ8N6FvhPgR3HItrfyOVjz
cDr/ANEy0Y2sTCSyPgdwbwNgsyTTjlGQ0PNtTwK7qbLqMsFquLFSg+CabVIFKKuGTaW3kn0
97J93BamynBb5ElI1sltljTwxvBP/ANF0Q1ga1wbRjVCn4Mjm+TLH2RcNROyrlM6IQ0SsIW
M26OFaFCcFt+x4G8ZLUsGcn0JReWBJEJK/RSYZX9CrtpjQm19GCYJkoxwI3MPkRwxkpJllm
hN8ipBJTs5I0XEWXmqES7zElUeU6EPCxd95G5aGUssmWiU6OzrYyZc+iNtM9C3TP7JpkBWE
sRjTIrSLX4VCVwaIhmo5IukIJlucsqoWo4Eu0mDgs/AZXD0ak0NDiTRQhlzn9DllDUJ5Ysg
b3IlJJBUUkaG0ofDegxLyH4TGYz2i09gcrbcMIttZVimul9kDWRgxT7hF36D419jUssOh0x
8Q2MZvUjw8YLXg/wAEaqGfpA5m0/8A6JwfQkbWR6AhNEbHFMPkR9iXcO2J1MPI4MFIqiVHC
EptJkJUqHTrBd5FMHAqRtDynAnPsyW27HWiJ9EXTclT6HJ2KCDqEsRMk3PZO0+hEEhnIiUJ
S57MofGCFy6QpQghClngVKZQ0XQtic+hrHFis1JwWv2SyiVszSiVkjUWssbGfSsUvwzyJzz
uSI31JWftFij2YkhJpFllQJuMl8o+03+yJZEKwQciCYnODoKq5QgkEZlQJgEK28xRkkWyY0
9W7LZEaCyLIoUWtBvkvgUgxG8jWBBrUJEKMk6WhRhYHt7hPBBYb5Cc+GzEIhJTtDVtUnyPg
ZTwhvq2LgEEmqFTQizgWgVObbgSgVPIR1NDIrJEzgrB0tUJCuxpx8GWtROGJO9LCQlfBciA
m+CZoWS1KU9olOYRB8YISF3A4iWkqwO1eynD4KkatdittfYicjWWEIqCghkwSQreIYk5hKB
wl0KSr7I0FN4cER4rBxSmw9nwhYDmRjG1whtCjBEyyjYvWZwNPAqwOioWy61JSl/dRCcics
aFHhkQK0T6ext1LJiXFyRwUrsukSv/AGL4PaHisJyh7Fa7J2XOIE5CE4JVpEJNLUHd6JIW9
/si1oLBqhLwnimPqu4uKvrxJRqGqvQjXeVwxSmK5oeDfJZLsjdjZkOUU10WD4RIS/8AiEk3
eIV7zyiyxYl0QavBR0GIhz6liTBPkcac9F5wsCGbdl2UMMserSWLQ5ElzC9DB1eKG6w1JYq
iM216kdNsOUchlkEdooFhckpNvUUP+2PDTIlbYinyS3I2jxPAzn/Qa8p72JUYHshAscIUrS
xGCgtV9nyckTekjUsELhJHOf0TXvRDgw0jnY1lEzwy0XUkfcvb1yKdansUjqsoY/kbK4JrR
JenoacE9CfOqkip9WjSJ+BNCCV2ZcWMV8oj4bnAup8i8ZEXF+5FBw7EaZ22KSzHsSas5JOd
OmQUuziBmJzWIX6DcMbnQ9LH/BGUHGzSQ1EqZ5JShSzLDSPNZSE0OG2M7Ry3DPkfvfsu54K
gjxNO0cUZWvQxgPLTkZllBaSfjtA8Iw2/wNSyLTMNiUQWC1tQ41K5O85Hd0Ks9tmRYSVISo
UOehTh9kNrS+RLwV0Ej0NA7DElR3HoyURfHQmRfMsTncETQw8CalD0QkpKZ0K4JtxEhNwjg
znU5MjRH9FGd58UhtibpOBmYUQlzTXBsTvioG4cfBoRIw/2PI2K/wCgmHKyiFvoFJQr6NkH
znYqWGiDS/A0euaLViuHGC1YTqLTTY5hCL4K5fDERRNoiekN7jqISkxMXD/Wx3Wp8ELX4iF
zR4hp+hGVH4mlFzvgklpFqMvI5DTQ1uU7LDZJjfD0JsOPYi7JmEUvBDHZv/7K0pKiy7skTU
Kxsz/9EinY1KOiQ1otcjRQS9lxLKE0zYpTBHKT+hQ3khD9j9lWxevC8BrRiVQ/PlRFjO3ft
aOI7EYm5yNNkYIwZnQirOSmtmUXiJJ7VIyJezJS9iwnWDtY5v8AgTYiRui7fsxTngoyr4HO
C9IIiLGTkA9ENBJinH0phTfLFQkAweils3+BDkcqMjstkhp9jIlKvBEyXQokMhNvZmMhztR
X7HlGzphixeJOBOa+CMGnJicyF8hqRzBclYJU2Ou3RA3XwMoMm2Id0cj0aac4nCVrSOkOXw
TJ8qRQxu91o977FCdPI1uU5XgLs4900vA2XNbhnZRcSijHgI0plLQ2pyJpVNDZsTLf0NG7J
CRecCdTb/g3emSUZSDpif8AZnutCFs1REysUPU9jtu5ZxInfYam00TRa+SBOzKYYbqg3XlD
49kubdF4MXuBck1uS5liUnBI2Jif2YZL4IgnB0REyvgUJNlttjvZHIeuTIYr/wBlDUMoSZW
RySxX4Ebt0vsQbgfOv+j8IRvWhwSl0KshyIKdJIUA3Cap4bLuWqNDTh37IQlSZJd2JKKysp
abiSUsbz3DT/YrtfAhqj7C/BcawhTX5E8pJtUk476dlcr2UE1+FcjaBl4+8nsrqf2P98Y3y
e4ioCttvCHMTm17I3gwBUvnsNnT3pEVauU5bUe7CI53AnRSqRVHvgofESPY+xB3uJkRf5MS
ZPyMg/mQw5Jw09GBWkof/XGL9o6lg7o+wSK+0IGb5qvwKNJsxo/2YSVfcnayXJNy2cy5/wD
ciKa0kND18jdpOCfg/wDrByf7I8j7xnIiwZEctuSHwlPoWRPpcrFlewL4plqQi9yNUo4RnX
CQuXodsyn+jmLY+0THoOWoUKhppRkuGXsmbQ0lUFE/v/YpiBIuxKXKENZMuold7mLx7/sY9
8Nn7HsTLvdyvoguFyvGEoZeTHp1l8Ahv4H7DWcoX9kZ9Y2QKhJKaon+R6d4S25f0gjydEem
qY6pS5EfkApIvdiG8VJJakvvb0iH3cf9hy2H7Di04aSExif6dkv3TyOCCVTXaZrSyxUe/YL
sjY26OoEJn7JwIORMngnWZVexx5+OiC+cmYgJWsZPqBRehQ7hJSITJZ6LwLJOy20COa2xsS
aDFwnsWTOekkiQbZFN5gvNwC2Y07YVXJxqEhpjqphLNWSdo7JWDeFp8mQIZyJB1uuSz2yDF
O9v2kO2R53C/wCPELcdy0Z9mDFH2kqnodkhO4YhY+BFGl8j37cTyYt3cA1S6THtmunEGL/h
Wf8Axh8MIdB6RgJrGNekhR9hkltyNYzDXI1QvhCWT8KpKMKTrYtbAlw+jqi4FTpiEItwS1r
kpdYY5c8iuuBymVryPUCzcw0SgjkhG1LN/sakxKuRIxCNjU53wYhPhcdpv6smOEgpUMJ19L
tfY1IUOZwhItrv0NbzGXy/Avu4S7oPbwjhhCUJDOoiRpySEt9gVAtROXIQxUUSVVhD1K6AY
0SymOWwhj86f9HoTTiaGjeiElyGOY08EGQ5n3FjyP8AAsofK/YtJ/aCCobY+UH40/Nfsndp
jeXQRez9wiX8Dksi/gVzpexJDuH0Mh8BBpbL3NfYyqthLN6OuFyUh1H7zyPlMyOSi3h3sBM
V0xjQ2PGSR8QunClKcM2hlJ9k4yseMf6SObWjUHSfAtA3CF5pQKawGPkVJ66LB7EGWaLoTg
DnTyfS9scQsaF1LYuDK1f0gUlcJTyRDa05E4KdOCr9oQ6rwhpxSUPBNQX4HpsvDE2lKTsbB
K2m8jjq9sg4go0u/wBiUf7G4mGcApM0K3kUn8hfsE+DwKyP/Rg9rYq+R8BLPYtoRNMPKNRi
UafUYfyJ3LzPwZkK0nAapCd3geM/g4Ejey/Q/NVjcVT/AJi97sIGhPx8/ZXeEQV2hiTqqMU
YMXxTEqpDjQ5YpRPzV+yWGf8AUTbGlJOHs/Hkf7/sbnZ7EUJrmRDvH2T8ZJDixqUVuYFPbI
jiSWbFC/0R5/FP/g7Hq9DfLsRq6nsat35kzMavki8PH97JOoS1FMqSHQlBcQ3FpBahyZCUK
qn28M/0iiQmwxpkYSdEcQNmnLI5HZjcS2RMkJdy7i506eTkMjl8vYXM0Imz4v8AueDAiL2h
PBQsTbhqidrT2Oz0khbUEGkYd2NT6Kl3OiHckilT7OR0pIdy1pFTO2R/SE/L+zQJKR+T4lM
rApsq7Fv4UkHz+4ZA0x3T1euSWcwH/wCmNr4G5m8ZEVdf3oWFnOTcvfh/ClwPwg4yYyonM5
JV4IJxI/R/onoJLNT7E7fdvQ8UsTco1MCz+YYjUWUUTrc7Er+rJHaWYyJ1ZY0MUF2FFg/LX
7N7H+gX0SM4Od+F0HyqMXKkp29CUnUxdF2SFTZ/9xdDvgljXknOfZJf5GzUiZmoOli7NGVg
lwkjW4WD/wBEIYemLR0LHh6/dEXJvXAzb3RBsQob2YzUSiavAdINsWGngfi/OIrUdqbccaZ
kcUo0vSMuBw1BV2iakl8CTTmhdD749S6Kaafww996Gqckl/szP+m4LHOIGRNX0LMJN1gwE5
BKbkjktrnBZvWOSVoNS7lCw1KISYVLzI4XYcsPLESyCCNf0xqpuRqxDkT2VNxnk2KxHD9hm
FEo7/Yqbgn7/pJm8fsYlP7moU0zRHSZ/vRhdy8H4ksMqhaRbAqWXDwdJsZmpCpyr6yTqycw
hjk3HKCvnjXyR+v03P48RJuoY/GJr4ZFIV/oa0SS5KrXDEvK3grgWll/QapSGIZFmWIMUNO
T8z/Zl/ZR7z7LJaJU4RG+7fsS1UR4i5jaIDM2p8jv2YuzcxsKj0hNvs3gN+RTFSB83dH+x+
BflCf0eqau/gETP4wOk3Q808f+fFLZibeGIXoZuc4hxytZYcJqfkTWnwSMqDME4l3KUXaG+
RoTOSfEDJ0Z0x56migklsa7P1qxLY78/lJOOdilAyImx5a0/C/ueC+3SWuRJV4DVsCjLsib
hkUbVjS0OmyJoX36FU/RPUjUO2Q3ucisCe39mnWf2Nts7Z5FSeCHgqQnFsyiVLkl9Qflft4
+ak0xtKbGOdiQw6FLYre7eBgvL5uWIT8n03KL8DEz2vyNV0nwPymaoQ1uiPim+JhD2JKnaQ
9DHlWYGt9SX/QWLBZDkedN/wCxdhMw3kN9aGxynBt+BixT6G5pMccesNbV12+EilLuT8xfs
w/uo5kt4RFEPx4qa3/ZjkQsh1r+BS5Rmcm9GQghw6DZMmGRE7CWY+BypNM2ZI/3LpMfywL1
PHr/AOBaVmFBPsGJV1/sg8f7CR9VjXWhZergRcQ22ouQ5ic5kdrsW+DnJ/pJSl8K0WzfZKl
btKU1I3YSTMhUxN8BZY1aYJCp10Pp9sbehqDCIDrA5pQ0sKkYpmZf03B0mMlkjbUZ2NL0HS
zs1WDIi0qiGhLgnCwn8jz5RK23vohytIiHH5JpxZDkT8j9igKiJgM56Epb4Fl6OAY7cSOGq
gjqZQ2HAyNIRVXM4kiPX+50JQZtKshuHITOjkQzGZnSZROmoTH0VPeZM9pM1NFMHx5HDBqh
E+bGcc0OmRIuf6iVptcmK2rd0GXjfcbUp+xrwR6dFJCXFaWglnqR7Xw1+yReh+B38h8Dspq
RfqD2lpL7HJlKZ1nsXGrbwpZD+30S10NtNQ0eqQ05qZbLpiUNNb6Y7lTIXwREhK0+b0SNWn
3/APC3hMUiQo4RaFY2Mt9ihqKmJkiw5RiBpcaYG94cxSjNh+hksPyicOGMXsUnFZL2rMoy1
ElLFk2UUlcw2IOxt6dxfr/ZUTt2/wBtkLpEYMcEuMLcjk+GFL9joXnbH84r8JQUbGJTsays
iWBQI0+xfIZJ0UHNpjSkSFRh4j8DtdSRPohaUQLs/tAn5v2JUoJuAugmVF8hCjCxD5pPpfK
gi7qNfvkm9hqaZohsRra5OCyv+mctei0iOSJK2luCba4Og3yDeYGK4+aFcHY0f/pgWBWWJf
CYekOudTo4SntZatgQkj9YIbbahsS/EMaMhcOxdRfhYqUnhmTB/wARtx2ha1F7aX/Bb85IX
jlxom4TNNjRWiTM9sSibLCRVfUE47yd0K8s+y7YzZJ8ALCouDO3zhbdCzl2eUY3fHCa7a1q
iYGo0nrYjHiDYk0IK52Wioj0hG33CUlHoJrsb7E19L9Ckdt/GidOc37P3GH62SMZoQ8Z1UT
AxzAqFSodN8lPdj/MIQRuFtwiReZGkej2CRVnOX0JtW2CaloKxteCTvZ7CKrRWa0Or16FAV
yvQm9+6gRnuT1JWPerEEwJnyqMUXKKheEOfL9H9dCD8JIjfztvIqLWk6BZrcOkjqwQUatQ3
Kwxa0H/ALgUgoHqfyJJrrRi1ZDniihPMIusD0OY2Ul0RJKPbE6aUS07UISpyXy3RfZAPf7G
TwyPsZqR4yaIk4Ga7g2rSHRM8F2kSTtsWzoUSjJbWBZUIaqCJcTAmjkcVzyTMroJ1N8jvlS
K36Yb0RHBKidO4P8AbCKSeKhhtmlIsAtJPcH4skjkXJ0YE26RtoRRbMgYzCfSF25G4+UiUS
hehFk0MbLaqI81Y5r8Ea2lLoa2QNwSnOf9CVgy88PQo7YhOxvFB7BqG6k1Eb4qMWPmsZIHE
u0x8vtBSXTM/wDAhMlKiEkf9G7d/YlGWMYi+CW/QtEFqRNG/wDRKc09kZ2+ROtKe0NkRPpH
BE+jj+xqF8Cnc3Qw+RxzFrkmX/I06/B6R52QeKT6NVtCS7Y95X4OiUvZLmm6jHIyyK4hQQp
oJN/+EIJnppoSq2BJYfKIrgvyHMQOcsaEpZHOTJ9/skyJ7LCCSCDRAZYK3+CCeDBsWBIpbK
wjA8kpZ4LB4WCsjEUTIZEOnBenwIxNQNEEyX3IvPySmn+x1KVI1DCxZyXGBNUyIUwo1y19G
JxlMTvCHQ5RNdhUklY5ylArQTKnBnwHiT2xilvoYIBispIbovI3WZGRwWWBq24lTk0US/Bq
7+BEPljdsjdMSl0XEiIH4opimwU0zBadyFK4UtZQk6EpmkCQHh8iJKYa2NqMmlASZvOpHSX
CyJqWRaKHpkSKgqNqPQ3p1+hU4kzbFvZGDRqahGgyP7WPUtCTlteCZZGRJkiPkX0REqVLZE
n/AKBIkUdkQxoz/uLMUyP+YPrKRkqxpZ2ZK2erEn5/2xweKYleigp+R6J4EpbIcUOjSEzEp
VnpBM7MTyRKTwIy5pxlidbQT6j2NUzjoQSW2PO4Mf4GWRtDpMhcyd8QhsxuTEOByNjVJRvL
KUywqaOQQxhRBfThFoaQTKuBvmnyO5lvgQ3+yJQyB3TcMCqoHwUSayhNtNYlwwKE1LKExNV
uV7Y1r7HXQ3SVfQt7cJScraG77xBGAlUW/Cb8mvGBMmxGnOAIDVraMLPyKuUxwO1X7HJ1MN
ClMFNLQIeGXj/hACNcHbCmUf8ABESynY81K4HzVvQlxkXIp5E9iFQx9I/JFn2QOnbk5zTGh
ytGNFQUQQT6RRK+jlohYYoLGCFGiJHYxECos8Da0Ul/Qbx4IQ/e/bEtYK40JQ+SJTgX7E6s
wQoEqdCEJeuxLNsUhtYJSsEcqpSPin4ME0oyOfvgRP2ZxS+WQWtlM06Gw5sfogyjHbwi5Us
ifMizjAys6cUNje37I9X/AFAxYnNL+0YuUzExoXMYEGIL0QuZf/RMegepW0tjs5mP0KdhJC
lK5HUc0k5F2cRMZWZOU4I1bFuNYLHOaysorHlMVPkWHslT4TMfgRlqBDk+Y8NjnlCZN/GZT
rTKHff2cR9jckuhVNuUPOsEtwwy0HdNDTbghsv1P2hMRQh+xegtieKs0EaJHe2JQ8c3Y1R7
GhFXouI0OptJvQpvsVJ2GlEXBEwUcPB6RDhMtYLayY9CyvfgYiTkcpv2IseSfAWfk/bMHo7
bFcgIkWBDYESLpIfQ5ybNk0Gjti5WqLHq3Q7ooTccjYXi5YtNN62fGGLN8ikR1I+zMUuWcZ
RthrRNI+h7tjXdl2IhhONDWOw/0DI46ZieFGyOmrCS4BQraJ7miJTpC2wTmGRk41QwsXK2E
++IlYjsF3ShDfYtn+BBeHh8BJSVHhYgjoyYwcRqSCBhPwhEWIJHRWaz7DVALWSD6tIdC/ex
MKtEjp5/I5mBIb7UQXDGKnBNPkJzOjYz+dEmMO9ivaQqQ26IPsRZNU8EDk0OwgfqhquhH2R
pCuSPbkheBEkKTcGlEMS5wOhSZ7AwGuGKHjkbuK+iXAv9nLIEYEMF/CopLeEKTIhFVCTxCY
dOzooht/IjU+yC0qwLpiIw+Rd0SKZmHg2k1I3spwK5syr2snpY5CvA7NPXok7PtkDRJRkch
FM7Hc7Ffi8EvaTbVofYtLCErWn29D++1hm7cECxRcEQymNDZiqP9jquYy4MSLHKEtvhaF9l
e9CEG8/RIgn7TJe23A9uWtEi8dwZ6g7MWR1mI6eeBtkGrLxHio8IJN+E/CCKIJcEjRJSnt9
Hzw7I9J5Mgt7UjXd6Nv4kpij0zaR2iMGwtEshdWycDATrsy0PUCFLkaqkVnCVdF2kJaJZXF
jzQ0ySjlmh4IdBLnByJM+CbZGXqSnsaU2KM7BKn+yXgS9qL5Q/9HLMgsiVT4S15kkbYuL9H
OhIplJYrmQTtF/RMzZlYfDEpn0I1gjO1LTHyg2QxXMcjY3NnkTDEbFLDmxanPskEHO2uBth
k/eCGX/TJdJzhLQvKQlCdoRwL9uUZYnCpIlEVIoV8YHKXwFROPpHJHJgHDQllM9ok8FuN0T
TDDMsNDLq9F9QnwYEuKlKZM7ZYktu26g4FLGBY5jUTJ5PIxEN1OBLPnwsknswOxC8EhKXhY
O5HUs0MG9ZSZIvvKKWG3hcPJlib/go2mp7JJN/UfdiaRtZ62Px1pSJLIJabB9HY3I8Dmkp7
Rwa5JdQOSmh4lNWU2nlrHgnk7rwTPUGDAkm8IywhUSKU6GrwSL4IjQRIWxLck1YlLoSPUf0
u2KkCYpfBvwm+hqCwFAzkpuQp4duJbRMrotobDJ7pkvUWX3BeBNcmw4dRfBUKMCwjT2xEoh
N7GUMmGVHZ8aQ5JuSCkoUuUc76HGr4EUQpGrIFEuhziWRyuYQ1aGiUxUnPTM8JWBJjSnhRB
DVVWjRMkdWjKLvWH9lplxWx5dbLGSuiJJCTiw/QtRdQ/JQyaSNqhD0qch/oJWISmCG0ideR
InSNaJMkwxpXhF7FoQXgxJ8LYmU3GGlcAxNeGk6JZxyCOyfTHKXzsCZ1KvhwyknhJYjPZB6
mPwJJJWna6J2T+hMpzyJHA9AVzKaaHsVLaIijj2KkyaSE/8AZlkjHiCU6H0QfC434SfaBXS
h7BFsrhJIWBfOL/0cjdtQtUyTEn6G0E+BYogLP0RwEL5v2xuUI1SZDZZPnAyGtmimYliRug
mfkM+ZhZW2LLmp5ReEnb0xYhPD4FJsiwkgxTBemnoUV7ClTLEOrgcaUvIkgaoWqYbZOeLkU
6UlOh89iGtRj29xI0ce1EGaTsdDSut+yCorxReguzM0nwKJ1jYowccGxSkQ7Ek2tnIglJkp
pj07OVoXyi+gstwv12KDsNSbgv8AZEpTRyE7y46E5gbHh+hrDAJoaIYisfIs6fkXlMof2GR
w+Cf4EoEhoSkjtkrrBIzmirW8PQwIm1GxKfDw8r+GmZI3FMifOiXSI54MfC+dixKI+Cda/w
BC1KPlbHFtV7RBmIEWVmU37EjqP/BOnlia6MRyIU1oxCUMTZDRz0Alh3t/A1U/wCDoeF/2J
JUlY6XsTYqngeM4IqSdP9iByHZ4ZPpLjhloaaa0LpHQNPyV8nPAirE9FFLHQTV2WmZDWa+h
/wBAd1k7CtWYmdr2xE2oZtbQnOacQJQ3NTOiYb3hEKNvI9HKrBhLfCUUOq+SLxq7IFq2UIS
+inRG3gQrd6Y2Xl2IsrnrY5bTeRNon00ToaM6HDJUNekoTZa8coRcq+ZEEwmy4Zn8sNocXT
4OUxuKU5gkyAmGpMTbkowmGdj3z4iJVKTvA5IoPUyBBokDfgJvd/aBzhqcEtFF5JKYdFxYZ
tyxrwiB70XEHtESl7GJLuBLOUc2I9hxpkYigmSmHPIl4WCJYBLKaAr6oMGcScP50T/H5hto
kDmxpRZSOFoTKuXDHs1fRCJif2iBtzJKRly0Fq9Caf7DiEx20PWWc4N7DbkrzH9sLV0+sCp
QsEQiYuB7WzDoXnsiLlUSSVB2UYKHtbR8jB9/tinAv9id9Ik0HDdqOTu70X4pCpPWEiLTi0
a31EDkwvCQo8fcnvjRN9y1JOOHNkkXDZYa7JlbaEOHkZrobcJQ1uNqBXkxofWJbYpNSc3KG
JvghuCV4mDGmcp0I4lwp2OSmcLFNsNE0X3DFoJ5KHsgzOcLQ+YYgyJ6YwRPhoYxEII5TocO
Vgx/H7G2i4iRb56gjVJ3giKdv65I6EaDJxNpDfCwJiaVMDZx4YFYiXyFdY7JNDVooozK8KQ
0IISGH7HMESMYJMLjliK/Ix73kW7RmSsGQmIoaYSVNwemZ7y8MbzbuMMK0m1ikMnSQ9g564
fwxRScsSTZezKE7CscL0czHtT13JFufbKESHMsUPVLZtiFxUx2TAVQFFKo0FiRQ0huMhWTX
Q12TGRW7yhdsVtE4LR7E6yyUz5/Y+ULkYWiM7BjmSMmyY5HDgXGJTW2QoWtG8C1fI9HpCyq
thKXSWRDh4LXIqdnqBGla4HJlFbFFEulA7URytZSgqqWKFD2kcYssFRFUKKXIONO+SSpS0O
ikp+4Sk0/EFT1KpsuvCWUyFBf7IEs2GDuNSxZKEpL5tLDG+kHSGOjPLIrab4djvoNLBJWXM
CRyJllKnCtiO4560VkCt4QnXLtjroSHJieR0xKXGiDCo3x/wCG/Gn/AHQ2MBQYqHChDI3NP
0PgQE4TgkYEFki0JyKXfobokTHtaBSpyiJ7DLYvzbclLMsTyLsD4BHBl96aLKUPvE0ZOWE1
PLobVEfAN6wn7x5780mskcUOivYExr2Fg2wwJR5OpJ4GcG+UYFSz2Z7vgPPo2Ml6LGTEM9g
jcD5/ZE2pLzrxZRego2vQ26EtimCRstoqgVZGNJYIbZaI+komBHQRZ4eEQfNUR6iFskeegi
akMwLWrY1zPvZCpJe1WRoXw6LttoI1NuvlMVdsCZAyuuHseCWWCYzF0OBt2VpToRZaljQzo
jFSENKeSVFQLEPJpHxsdOspRQltsSvDz9MlHoK/LIwXlSGG9/2JEu6ZfgWW8LBCuj6+EMSh
LM2Y/wCD47LDro01J6PTsalJJnQ6Yn2WVhJwcBJsbbGY4WyDFu/B8BMTgTPKY5l7ISR3Xpn
pUZQTnpiLeQDrlekxZKzG9jV2fKgS2Cc0MaBkOajUKmSPRnqP2Fts2wmbh4eh8A6LrBPNWO
TqI/Y1TMInQlJTDHd3nRGFdvJKDRtOeRYV4ahfJFYWJyT2CemJ0rX5Mj1yTKHRFHNo4TShu
wy68PxNYUsj7Toha9Ia2lNrSE8GkGeoIalT/sk+QodSZYskVz5M+3BjKL0Oym44LQ0lZpsg
URpmKaiFnsWj1EVfoKlSuCiw9LtCdTC1UsbyHJPmWXv2Kw5QwRXL3TGl6bWyqcp8oRxy89j
pHpXBVOlrYmy95bQ5SsITUluBr7ww5mMSz+2NQ+K8k7h4nJjMSRS/bOzuI16HjCdZ59j1Jf
D4GJbbP95LCKbIgL8yWJSJcmlYF5MEPiSblsVIRB5Yoom4Ia/yNUhkFlvubHeV5bSHKlwcS
R+41goPDSZIe3CRGsdko7hVzpkaUEM2nyN/3kSw0NyImHT7EacOCCaabvQ5zfyJPYQMCtEq
LeScoUqWxqsxMKieCe0P8t/s0yni5jvIx3HhHalk2EoXyQcL4dlwNsqBOlqbQlzl8C6p74E
6emIEmTJmIYoyxqoEwbXbZS/KIoJyKB2w+R5WOibSNs5YdNJwNvqGeRP0KxUN4I4kumaEor
8GI/KLQ4MI2pNjsE9ElpCe6+uCZRhkbJRx4YpUNTpiJM7/AAx5bqnvkvkK6eCVjQSjJrQ10
JUowKlgu5sZmQ6oIgZp+xU4tyhGF8uIxzND6+fsYXffJP0N30vKJRPXnGnz4TleJ8k/xdpO
EeyxN5XBMRGIsKmSJ1CCs6tLyiN6P2QYp2jFTINNMrW3+YGa+ew6xq2hb5UtEI0iGqejF5N
uJGoPY9M3ohEx9EOsoUC7b3o0S5cvgSS4SdRYipY2fRfCE6IpTkbPBKDR837G6HscxmRg5c
ETcSOV2OkKYGm1NwrQ1sgo2u4E2zfgrwn0wPV5KQ2EaxGxlwnt2WiAfMl/6H+M8Tr8DmTOT
SNesRKlRimhtFrNLPoQ+BXVwSb64GW25T9lIhIzLLvIiWMbgSJzWTIV5XApHLBJGrBdTfaF
zMyGpSNAnGdh3CN4bodmNPYxhhnMTY1kXvr+SIMwj0ZBzkIkHE8oxKRx7GJo+2NoZo7E01d
CArfkUl3NA5zDYkE35VKA0JwN0T/FCRBIhLiboKjNPTGMsneCYc0+CAmmtpIcuBRhjkmnEK
DDCfDeTeSHBghH1Jam+DKU2nTjMLcxbRlaTBg4pibjbvgw3Lf7LH+hB4UdKujm+SPCRKKHP
AnX+xKlI2jgitHfAlTfB2op837M/BMsehIyGU8DFoNQ1RnoyCvZn+Aa8m0RTE2r0RXntJJv
GfZQSrO+RwEJxTojeZfQjemJrBMsqa4EvpUJSTaLKSyO7ZrkhxESqUDOZs45Q8DW1pjKbcN
Dua/I4Uf7IeaqdaIUof0M1GimuUKfuuGQRAfAacHCokm78oq4d5O8MbU8aOBycSM4zxSELW
Ecmy0yhRtGQha137Ie58kixWCqXk1pmbYj2QheJkcD1ZOhruBBhT2PYWnQrEtDkkIRJzsVN
SYXhoY8jXH80JKIPMiEmrBXv5aiTL4EIuOfwDypfBIhht0JqhRdt8iRDZ3HyfhE6KZILiuV
sipUtHOX8knhLdL5GvDgTHcl6U+DKmyOX2NihtR2KY1JNHPg+waDS0TLfTxsS9X+yzJFMWK
LKLmhMasxqmzwYCI8rshJ3hFBY4lPo0nQrG0jRK8ZXI39BsQFEmuWSNJSiAsvYQNtJ6grHg
VSOxpsoMfLgla6Yu83pmblwxxmM8k+BlOhzhHoh4Y9EsEXQlDM0ONR/Im3Lo6HZ5jovMpNe
hLhwdlpgVEv+Avl5CVmnJdkDU6QyUo4DyJHTWanhiltEsJVGL1/JllBKLT2MYMTslIfI3PC
U2J7YLYj6RIdA3cw5FYmuyXtJeGO0hkkV5PA1ND/AJy1g7v4sz+lFVMrq5GXoEWzeXlgmSn
5YvytpJwYE7OQk6iIzVMSOyG26hPVrkIFeM1oz5Y2XBBttksvYoZlwXmRK3xsZxDLY+UrfJ
hHKG0xq3JApY2VfkNj4kn8n7HsT+NURQaowxcQf6BSG1STGaUCFhy4JxUaMfJMSxGojHKHE
KhIIlV0KagSpuRzppMxgdbMtVZJJXtFhSiuy6SoTyYZZNtNEow0NChDEyKd75JFmRc5FtxS
f4GnK49EysxC9H7jkbvB8Go56Y3mI9GJb0wmdls6GHo4xBJk9FIfQZdXeb/Q1+EKV/kyiT4
PDjTRpskDGhpor3TtnWvYv0AHY1Sd9CJSYsyPI1Ximp9kQtLp0PXiiiYwx7214Vo2P/HNmE
/ZKh0CEwouLDyVaxDEf5SYrIdpgutqjoI0Jy7SR8+MwO9bkPlVHIswVsyH/EbjPQAqFk+RW
TiwoNknxHiQFTkplenBI7OWN7adYFGMymbFNqRKSyRVQoFhDoz2e0fN3+xUIsYkShKEOiWb
oiRG9pn6itkkzrCEoymBHh6wzj16J57OVuOiSbxHwO8OMCabYTJOxoLD0ik4Sx7aI1k5Tyh
yxfMC5KnhKZP9OIuG2WEpBEbs5hgZQUxLTOIdMuL9izciElZv0KFkemBtfA3GBr4cvSOOiN
jFWVaokbbVaQtveJF98deC9gqvY69FeVERdFEpzHT4HpSkuWEWynEE+xE7rohPVkIypDuZg
VGyhkl05Fa2pQ2Ez7EaQl6RA5GrxL2oIlAhZ14T/wAxLVDJDahrTrDIuomomZ0h7485YnGx
wW264Gi2utCXOgxrLkZUNiKn5TTbjsmvjAoG8vkvsQ4cq+hgQ5+tmZONQWpvRKSdNEk34Pb
emYVSJq+xWPeT4R9w/ZKLAn2II2OUpYHK5I7JpCRfpsh3iljmhOkyJy4lL0LSIccjUzOiO8
D63KVuFn2UTYNdpOirJTDFbP8AKyG1la5RH+guhWjgUpeOSVaJSeLfLIb4fkeycik7WSYd2
Qqj1fTHGkRls+tTsnbV6VMR4wgc3ctlpWxjg68Gh/8AeRFSl8DGR3Isuai+pLISH8wGGE2z
iDUzSmJeR0oxSzELQdP4rqqLbPpieNf4Lqf4s7cxjk08E2O5SFNr6gQlNMhPlkVC1TBLYrX
o9ZrDJbTV06aYlfp/8GLY/a5GzjuCSIdMe20MLzDKpX0E6k547F2+hmpORqlTWiE9uYK4Ja
xjkgdr0hQqiQNT5/YzFzGwyQmny+BCegE1XX7IQawgewsc+B+uA6FG26fBGPe0Iv3Q1zDd7
MN7v/hJNaf5DPvVidAWCLFJPD1ImcnOyvfwNrjZyHmO7j2KSfHBMwwVKbEVhEKaZ+SI7sT5
yowLn+CxDmajknra4v2RjbWFyXf+INf2WjxZk6JFAhabDn5IdpC10kZevwIopMycLBF40KC
6INdjSaaGutfwT2RG4wU7AufAkMv5x4gTgfiQu1PiSdiEItzozFtaY+OhYXZQpyXXZ+h1Cd
yTIPKyJ7w6ZHHgwzE0hfCMJxMEkt5Jb5+CzctFYrD5FicyLy21yTLqY2WS+A7dw9FvgSaM9
WTo+3+xXFaykYUi2jAKC9CcqRTW8vgWcnUv4HXbISEoFvKDwm7QPo6NEVFFrkk2vwEjFpEf
Qr8CdNV0+P8AwVRCq7e2O2i3+wppE5WRSy7fJcl9Gy+XpjyF8GNfQnGk0xQZNDRYFbORvxQ
pJ6fI1yBbRUz/AEKoTlOCW4OOEQhg/LIcPQxnxEe4siuZH4GmQppbxJGrks3RGnrxaR57Hs
R4CY8w+9GZoke/+UVPjKF/CNfM7GmxUaMroOtJgbDS25xzhwOa8yTCPYi8nobYlYsaSEraN
iapbTE5I1Y2qk2Qb90ISwr2IxiWauBSsJWh0nLaWh9UIiL+R4VgxNpNz2RjmlmRD4jijqfR
+U/2bo7EdEwgTbFSHihNQSQO4WB1vgg8moPNN6Lw8cN0rRRYubcmWw+zKMKY6FXqOSMm9Mm
n6+F/6ScuMfsbZ+mi6eW10V1wOpr+UJiMYOxbUsLl7E2EU29tovDeRv4C0J/aFF3H5GWdex
xO0yQ2ubtnJHDpcsVTw9j4KIGpDObhbKFYQkqvMtbO/wDB2iyxmyDOefARdvZGFBEkcyDIn
w0CLqJUWWR1ElDyfkjUeK4iGWKyh0xpwIYf8GsOSdkKGEvwnI08RwKujTZGUqzpmTVyqcsa
SIXzQ+cj9zJY6CBuXqwn/eCRTT+CiPzDa7fEDbd0woyJroa1ZqBNHdNPkwh6dGZxsTSkZLN
Fk5RRV8oqTiHQ3N7fhDbNEHwvQ+C8Fv3P9iaiIKWBpPJTOCnjIvBAbtpGFexfbUDAoMmtrb
ehSBkDpDgaVCaLkVl8ZQrcpux3eB+bSSJwnZ8kQQlQf6Zo3V8/+kk1ngtPMZOWxFt5pPJln
/TBKmienyYW/oYgkbcZiSxtOxuyyWyD9gLgbWjNdihLdtsb24M0fF8Fm2XPOBu/E9d33oZ5
kUzPki8+v0j2dzRcMSFC3CkSIbIzLLsRDgnalMZml34aDsoho1IwnL+LvYRi0z4PynW39iO
NcGw+DHHO5J44elAytgchr7K8O0nivTNt1yhyfBq4EidZ2rR1IHOyW0nJK07I7vghsiUtbK
BuXslLYh2uTo+4IlZytCZKPwTQmMiWlgdfoWUfZPv6GX3/ALJ7J8MwTyTAnOKEGztk2s/US
fSshybNsqsrZ8iijuxQCSkuiCk8Hbon1KNy5SSayEbg3DYajah9sXkvUj/tRYEzqxI/nUQ/
9GKWQsCLh/A0tzMOxOWo27Q8kuLZamg1h4C5bcWO02ghtRD8Fuycjio45ZHNtSVo9aDxXx5
H5Y0oyBR/sEsOdCyQljrfLPQkZhv4UieZyYCQ/DR0GVnj2TllOfsjTTPlGxpdFor2PIUeiO
H/ADg6f2JW0GWIYpA/2CKjjexCEkXEVWa9tiKqh0XcHSfA4IaD4JONs9iC6EHJTOmSduiFm
VC0PPLgbhEvlci+zj6Jyl2bKSeeRRJ9hMpIy4/9NiJDfn/Y4vDsU1jZN7HKdk+CFzHoZGnE
0U0T0U34XA8dhLp/6Qj2PGcrTCvcTin/AKw5ZWPJLI9OrYkQJrHLLtIrTllPIiVtyblRkMS
3BhMpL9Cq9QNG6BOUrexMiWFrk1TLtLmLQc5CB62hJhi00y9v/wANjzk2I27CG2ZJ/CFu/w
BsoWZiJ8BMpKZSvnAJeN2M27XBCIRJLgcMfjPjBeiCjO3oRlljcvyvGIux+JEsXIoMV1KfJ
BR2hTtJbrgumcaNKY9Fw05AqV8ihLS0OUKtHukXE17Y1ty2gKyFqDHQy7UE1DVPY4gB+xdK
6M+p7IWVfJDP5tmZL8jicxfCFUhpcEEzv7OBnrEdx/sf7GJt2QxsQ5LQszCyz2S0iJWOA1W
wnoB4TU62OeZbGie0n+iOpQEjfGBY9jGlhDl/E9bGkybfIVDwqPuYiVebwYTef+RCtMETI3
Agt7LzGhfMksUYiwm6Q5ZkLo0m6FSntCw2JclIy+w3lv8AYJq2udCJrSJkfxyspFryyMsjU
HnSHpSVLKfYk2di4xMmAP8A+hbM5Dgl3/BCUiuWhy0Ziye5FECwxiVquhluPgwxjlkvKcYE
mT7QgwkJplF+xFcp9DdCav3TEo2n/wAKdqfQ4JtoIayEX/5JwzP2ioa9NjVEuHhovtNvYrS
uLRYmuyLUpEsd6JEuIGRq/ZsGJZoaKUwfErO/9nOWid9iVTJFOMsgS6JCMdCS59FTeDaImu
RpxhUicQoIpvYVOsoSnpAyL7gSa8joancn+zGq4zQfu3gRKcFwS2imPusNk6rMVDgdkYIfE
neCG6bl2eiMGycvsRHKXKYsQWVgTTwwRtodMYF1t9iWlQ3kzH818x7xwPEpihvXKUaJZ9jy
hiL94Mf0ybf6i0ZC7XssNcZkhmkm7I8oT4HL2hp8Bia8QMaqV4ekmebaYptsc0/jkBynoJ4
XUL7mJFCblwxPBdijKSbY2Gj/AILDeE/ifDJHnlIc0dTf2XifoSGg6EekS3logboki2QQnA
aeyGkSTyLOCP6Qii33+xNItETqiCbvIyyJyqHSb0JlVXkSjiSUC5jYxDVBWH5kjcusJfuHj
6CKI5S/ZESz5iSsikNLbEldMVNxUCTc1GUyikehJGrZ0jFMushWlnWSRLHqD5kF19wdqNwi
bX8mJRztUl/sbK1L8kL/ADNqE9n6pH6LXuuBckRf/MI5yPLJOmTHmUoBdlYJ5FA0I0+C35P
gv2Sbkh8i0UsRoaKuGOSUEiJ+AoarwKUHgZmkkm1yuRmpI8tsbg/jizC5M71h6o9GNmpHlN
4BKPDjDRLNjPaExtp8ie5wIukk0pofEqb2DaB6P+ycSQQsug4lI3PJNE0nvkhzYtY0hNRSF
MtqoH5JejvP3v8AZhWO2YDrKFGxCUpgdyUKss+KCBa8oaJdJIskrW0YDyteEjSs7XCGyh9M
fDKSvgmsyEk3pjjrS8nGxUvLZFaWwqzWU0tkkShYFCkYdvkauwhNuNYGsdbRhLVj9d+zadL
Lf6PYNCUwMmT/ADE019gYSjpWmTc2J0YwOyFT+EphW2iRbLYmYkSt7EehH0Y4uhSl+BPIWS
hPBfKwRKB4JkaII7hUNUXVISdKdmSm2p4SI29/gNe/HVj6NpsUWFP9j3SPnwnpuhE1kQ10l
QyJZLJDzQoQp4TMjlYcSNc8fZBI1JMk1QegZYra6Hklj5Y1VCWJfuDCk9kMHO5G5DbIosro
T8n7LIHhQhULaQkhxuxOUUIz2Idgpj+g5zONCSXkxJ8UJGxsyuHQ5FpKDCR3+SxPJ4D2ur+
RipOhKArwQzQVZza2FFKlFv7Bx2w5pGkFpwoYnqVkitByHySLIaeDp/JUVUCm9RSwoTMaSO
aGuJHQhdkc2chy1tLZWObCkkrRItSE9lwLxlg8wh2uo4gYoCLY2ITKCkQIaEn/AKDW+I04g
i0Qb2X7UjxbxghNdsK3bItOLvoiSqcQUFTap2JSTugi6yNxNaZiPIlmsl+GXUiVud4g3/fK
IlzLGkoQtjWbOBqEoyMzV6IKJ7QvgFHwwfI43IwWCi/BdMZFuhNDeBheDYdrEtVq0WoZGaE
10STsQkVI2X1ccIzvJE23Yin6FATdaeicb7xTeoKux29tLZMqQptYWhVv2R6HgMWDDIrwnL
Ga2WOYyJTNjea+Yc9j/wALijspNGH1V/sGsoFu2WkCZwZWxKpUhiV+G+0FJ6FsZJcCcz9Bi
xJ4Y60ODQrIFEsDr5EPM0KRTXTzPhkagcpD0tCWzkdclLxGy4qJ/Tkbb6idjzBgdC7QrZwX
FHkd1hkkKfoK2lkXTL8H9UMrLMpSOnGpJV06FSSssiJn6JlMFcDU/swzIlLIOhsTbRNEroW
8imxleCvAxPhZ9EQLFKG8nIf6ENkloSMtwJ8B5Y1bk42XrYvhBel8CUobvpDocT0QkCS2WS
gdvA1LwKXISyWFfiBNHI44whSNTlkYbMjtAS4yxZEfbckkfHr+L3ulzA8nEfSI9n2hYJfRA
7yYE4EhvOLRCFeiq6kUpL5Jw0sbFJ+AoiVnKwSsYrTG5cuyxhsqF8GZRZLCnGC3gSJjStFj
TiREpSfivsx4wx+LkvBnzfAl/RJctGPO6MWhsld92JgnT4KS3onZnsxQk/Bdp5EbmJROz6H
srv8AA2jC74G0lP4ZAoViRNrQnT8JLxN+BOKsbMxQKDtmHgvARkYpkwP2ETn7E5OpcCeIiU
X/APTcj67KyxIWQSTCrjeShrgYrE9h7GXMZWy+KITbnRRrgcqQ+zWhntNDYK1JFFyHAiZyt
N6GJLokdvzA/FpzeTXsWSteBqdkbwgGOZSHeVEJuRvQiG4TnyQMiokSkdLFsosZXNjdRRTQ
yhNsY4loyZHYrGomSYlMknWDIKyTQxhPKHDHD2UCc8WSWbyMZp5RaYEXa9f/AASGT8PCxiC
dsgQ2yR+aHnsP1hmyWmkjC3JF5ojPI/IMxqPJmSowUmMjgUdCeCgWSzs+4yIVyaTJcFHXY0
JLEiSg6efR4ILwowuVkQi+43TquR1Tn2Kb0Q/g0QwZkrEJZyM3p4TG2OPyL9HcMwiIj59HR
cd9lZlKbX+ywuSbEk1/jkYrViuT0ciuvoMuXG34JmFdjn+BoiCCLMtpPY5vRInaWISMyyUV
cvSXyJJQ5j4CrrnxQ1GCG4xkiMQ0pfIofJKWJAmOhT0RA+GNTA+ScPGYLbN/RGhKfKMNuno
IZsW0f+gD3neBsiGJrgThysjr4lnkV/HhuXZAOyGtDbwOL34Dw05YsN2bMGhSr1sm1rRCD9
JIuZr8i2uHhijW27VBNm4kszbRKWsp4OTY7xn+BQI4eDfI4KExhMT/AINFdxvGkE9MnRX07
HYtpX0x4gyRtpgdDfE5KWhlsaKoXCSIicGYUSMigtLJy1lkcBWJTXo4IQpcCiwHUE7A9Fw+
R21rrN6E2i42iaUH2Zwx1Rv34TQsv/AllIyZolvQvoQnkJe9iUpSKeEs2rNaXwRTkRROp6K
SiVjSMgodhr4Y4aLhOWVBEDyolSOfP0UqEJyin9Di+f1LHa2TrXZyV6OEgaxjTIQ1s/JNq7
IvJl2XArMb6G/W8M/+SJ/EWf56H1a5WPCp3W8lRIvavYtuU/Bmvkdtm9uUelLI2vyJCNOyk
+mmSVwYtUoSdySpP5CQ/wD6GQKtciZjTRN0WiG4R6OJgtFV4W+woYjn4diSeRQY8+C848Ui
xyWRpttmRKjmdXY7AyOSSHHPIxaEs8WeBuApxFEDmCVmdYKdjkohJEkqcLglXkVwROtlCCt
ob3RgnNiuQ1tRekksNtO3X5RGG7rkttE4ibn6RcihsSuOhT4cSaOWJWMKIEpTlD2LMoUkdh
mnVKA80xGyrw558QJGTwz5KyWaXneRpQ55K4ICRtfyTuEqWxUHlDGtu2QCwFkYhQYmS2mhq
pgadidEG7GX5+FbkPHo5FEmImrY3va4Pn8DprgfUKT/AGNxkU/kgd8siL+SDm+DCA10sEYN
YH9rDEtC0NZQDlGd7KSqs/Z0Gx6mKMam2mL++RnCRmZ6oX7RoY34nwUvBvGwG78E+EYNsdj
hwTEqDFpS92S6OG6E42HYSJ4utTCGe69DXWrJp3XoTRkTOOxm3NIyPvEWm1kSKrJJaSUELh
wyUmrohKDcLoTiKrcEVGjckROhMdo2OEewsbEDQ5tC2wTylLyK2N5l6sTXLVOmCUl40oUcF
2ueQ7QHIyLHXg9K8z8kq4GqSQxRGihskEUTSIQjikxIqYU6Oz4GkkZIynZiNGNCboOUcmVP
oXJJNeEx4U7HZSFqSqGTJ2JdleeQtMJwXMcLJjTGUaIi+NY0NEn8jzu0HDS+RvC+x60ZHIS
K+41kmtPkryV7ZUWvy7HOlW8/7C5s4E2q2+WShvCOCBG2PLTRtoof7TI0mnI0RQ/D8Ghs8J
Ftf8IQoIVbyWw5vZJat7JabcMtokeljYtRI+bkIo1ekxZqTl7lJx4REdv4QjSdS25iLXkYt
e4RhIioE3mCvXcWSYsJ77uPAkpvxfRNuR+SiTWDcTcJXeWhSN4a7OdQyFPX3jomxbEcukYc
I0jjSF0Q34YbAkse/OUC0coW30DRB0wpYhyWTKMQ2ntcECpy2Nxa77I+0m2oXIhkBC3QjIn
98kly7GmjIHi4EEMUrcyRos/YxwYq19CNaiMNi2Ijgx5NGYlT/DNyojCaMJv5CK4MhDmQ3U
58gla4sK1bP6XQjgWFyYwxYWZLnL0KFx2iFJO2NQyaIQ/3iEz4fhjF8jhBtWiTq15rmOzJK
KVzDbm1NcmalfKNtfA9GKUItmZHKb3vPoLFMcciuzoEf5ypjMO/ZG1X1GY6hEEFgnMFLWxH
S2RKCEAmHPuiO7DolvDkoxJazgtlCk9pWjZNKlTT0JhX8Fn+yj8LBwPyMe/s8yLNa/AcQrl
+F+QMkbEpFsRBLIIWmdeB1khSMArYvzsIgUCIXEslOdnbHR0xyPruG2OZFbzTEhfRKwo/0R
eCSvnEGnOwywZR7IITOvC6nhj476Yn09wXDIGmsM6/yhTWJjmXaPaOFplWQ7XJrdwYHJmp5
RhGwwTyT+B95TRRKVMkUlKIpwzgZ2G1MeG+ww8ExjfhE2gpZcNLKku6xBMlM5gRuaovWl7G
q7MX4kiTmSWzHGnAttUTED5KSItEsodS0pbPccSvpId8rEstpN2EqY6B6HJcl5ftFPT5jJs
NZC/0R+xUfUbHmYHFxGYloaucJ2NhzzE2WtDZiZ+SEmNbKxskdO2rIJwTlG5J9vImojZKbw
hskb8PSpIpdhnVa8NEtmScCyCMlJ7HI+zRwjiOC4Jiicr/AIJXpBdgnR+RJmh2qMReJGEad
kmiuBTV4J0KCDB6gdqwvNIwxD2q7E0eR4ITTUjZaoaEwbpRIlXKGMKGDC0Jqp6Js7rg3W1s
wMIGs/Abx4RPllcjJ9SNeJJcEeFbCtJFIqk3ByrRJkCTXCHNJS2KELIlcltrbSQTGqclLu0
tFcnwcQLISeXpjd7a0PLYoL4hZXZbkVqUe1oqBS3BJwHlSj0FyOT9YMxpWXI2qa3JVGWR9C
JYQolIbrmUjTqB9YcBsbb5ZEK7AcRnVss9iXwEJStCYHGCLQ8KKeyEuTsb+HDQhV+iNCwVy
NYxSelgqieEvkaMysCA1bslBWvyNOkh3MPRcjGUvEQwhO+R0ciZGhPwh+g+KZZzNOSRbkSE
SSIZI1D0uxHUeESZJ6Z0r7EuwpkIbnMKF0JZbEfiE0mmOJw8HECSNLG/FMCJqyeg1j58HCP
UqSYNrJpQhWt0IVkdCcZbp4kbvROc4zbDQ0LkjJXMkWMSyr6HGXqhS3fGR7EoWw9YFRIozk
8zsrLWqpKyvUiJuu40iMJrQ9/aNax15wFJv8hHQyZBIZEKUJQ3FfPe2K1ywElyOMXuEmBOG
RGvD7FGLYHBOrneyJkagyloZ8tSg9LoJQtCCg22IUh4GlmcsiShPI2ZUXRCS0WsKP6Nc+S0
MeZCmrMeD8JLFbDVPZYRJI70IkoB1CERuUIVF+Sifm10ISQTNasg4EnhRgu55GQPMSU05TO
wh12NFidiZWKDwOV7G5kT8LOJMo+T9z/YqRBJIug55K1orBAonwpiMOJB+iSenRYc6g/+Bh
GJORPsF0wSbRVPlgTZ8kVDCHNgXTmX4JL3A5MkyMjneNI7mzwmHoRyDXNsMRdKTLm9GClqa
j784mZf40hLq8lxbglmJY8BJLE/KBq6GorZoQQxjCXO/BT14UjWrvIM1oESqNFn3yhEK+H0
l5XIjTpILL59QSMJfiSBaySdd4MhDzcMamSj2c2RJ+SwpUZCnnWW2Rf6JCbQ+hpMelQk9xo
eyOnaEZoweLghzIT+hXIm+RYIumNXevKGJ+TJqDASSIxg9aPqMTTJo5sj12Jjh+Fkksk0Dc
kMGQY+Nz1DtOhw79DyuWPJMvshNFnSyOjZN6zAmCEylCZCLmSSarci5SbyMtjbqxI7UFOOB
DkdijkTyuCe+dDLImZkIZpJZONKGMhCscHENVIQgUCkEo8PgNDNh4TljITttSUW6mROhKWb
2M9KUyidGaSdy/4SDEipeH2KxsKS8PCFkL938DPhwrLJDwMUECbcBs9CTdCdImBWNUGGy08
DQ0UL8knLViJa+BU6oeNehlWDKNFFGUWvYasJGCE8mVI3Iigghly/2RtIoC5FaxtCS+BKyR
DCgxBvolnoIxFqhFMC0GFrSwhCUrqOA3jcCjCxQnYmuU2JCWwtZU6rqY3wp8D/AJLw7ZCJ6
gffJIQI6cLQysc/PoVKU9WJOLltuA+FtbOdGOxskkprPwBvxAgyJ6ULUyyIJeH5fhdDQ2br
ZdIfQlKS2EtCK4VX5IKJum6siayzivgXPVhKHh64AxxuWWVvIZUkxhidVwQse0Y6AXQ9GU2
/rMYSKLzNjpF74KGxEIQYaOAVyY1DdULAz+QkM05GTQlHoK2NMYLgNfJRyOFgXBw9EaHXsh
j072/2KhEyBg2TR2CVlqvI+nioxqNrIYWcDJLoq3wXESkNUqGNWTOPD3SGKVW0NMtAinnA+
BvW1Bn/ADcpUgNLF5i9C1fJSm+CnYtOlcCnOw6k8CBogz7i6+RG8RtwN2Jn4wJyerQ96qkA
o8qnluMjngjFpMdMpEvl5Cst4SkibyvtekQt8bQSUK4yJHEowtePhkjgaWC08yJW1sirENP
GaTJNADyINFXsi5Y5WhjExDEVJOQ3HqdIrCabUIaGUqL6NDDUYBxW8FplJFEtwhueCG9x9i
84Pqbk32UUCYpInQsid+LdpjWRIX7MVnEPUSJ6YmtwbESoY6XkXZGnIiQ1ZSsxhOSGZCa9B
bepSGbwiUFsKIW9EjCcGb+EPjy200ZF0hoOctnljaNfkNFxNLRJSXt0NSJXlJLHArkUs7bZ
FS1e0b2MSTY5WRjNlyIVSKhUKoknw2MhBUUWBbgu+kt9k22xlhhKYUk1e1PoRW5zVbbwSC3
Gp+1HEOY7hSllst+hYlv/ACGxLQZxDpvG99t+JDpGZZHTFry34GhipTC4qdlVh2NCQ229DT
mFgY5pSS6ETwxWMO1r4FTe6HelPgnbt9sbfoLqhlE7DWmiUW8LsUikhEB0PxlPuRHyTw8Zo
YTvoTHIoHyGkoPQvE+YLLCDZdaY9tcEI4UlDOS5LHsyZuS688ctCmTG4c7FTdPKcCXYzPXy
U9T5HIm6jdzzJOYOnOxCGkIgRQxxb2WOhEoi8QJHGEP2TGbw/Y2XiQhFti1Iti1Ja8WETwR
I35FrLETlwMYxHH0liSVE72PLVtfYbguUkQrBxCCUO21AU6nWb0+DDXYx1t2keEQnliTNTH
P/AAjjJbTjqChGheB/yoQUcl9Bg+fC/rPCoaWZwKUGglKORqElL5Ir8ZnkhNIq25E21uWxR
HaG31gTFuYZZKzLeM7GmZyT+TPrk7GVYsShRkWD0aG9cDpBJh8sXlwaUJOyYyVfiomBZFM/
BdGyn2xF9E7cI96QzSfoZg47ht9CKyoeO7xawJjUj9ErjgxH/IkCWxZKG57pDzb4m8LgbUb
2fyOnBvVURLJtrTGmb2wJbPQh7TY3iYQLCUIrWrpBDi+0UYlFEsiRVzS9lVM9k7P0DRxuxK
y/wPbexIqE4CCtcpN0xqWa+slvUi8LkSqkiv7ELqnHaqjcXAsTIBBqpZqmStf6wITqYOBvJ
6IjkW47gbyyUuPDP7a8Id2IdSxMrD0KRDgQ/YbvdEspuxqVp9kFnLQtOGpamuRJUtEdsGV+
CmRhJfAgsQaE6gTgTsbhyNBNkk7vcv8AZDU7P9DU3H2PFDUWhuaHkp2ZGpySy4GGA2Kp2SE
j0KPHqJiUrdDQrXslYYVxLkqrvwJwxuhm2qqEpNCI3ZBM2E8LQSGYMk/eRvganVOpQ1FUrR
86BSIblLrkdSaaCva5IEEbbJ8TxKMJHPRciX0JEpdEdIxmO7RMvFAFpOWba3d0KXRehPp0a
Utt+/EokXjENLeRizoTVZnJQrcJiOR1N/8AApLDpfRASTQyqYI1AdNaUexLYJB07ML7x67E
Mg7OJfQ2EzdwfUMjMMKJ2PZMx4/jQTQTou5TtwLxinezJZtvkYkRSh0yG4d/EZToRPh/J6H
9yZ97Mh4eHGnJb6E0RRgiRKHz4Wj7f7GuCG6MatLQxLobgkfREWdnBEOSoknDuIoma2fEjT
/2XxVI3KAxdFpeJKYRsNr6B7maPtsVnEMOFlL9H/AhoZijRnE3CO1kW/k+hkzWIxnMDEyqy
nhiVxtuGOhZRpj/AEiCqJRdiUTn9hMwZIPmEWRI2b8PJhWfCuCYnEcYJ8YiM6WlMf2gYlLN
Bjw4KnhyO7qTgYnwrMRD4Lp9hxkv0M37mRFTtywuRWkUcDmSE9ZHm8CRHhwXIJdmOfFfoh/
wugiv0y9ZrYz2HAoJPgESm8iiRFBptDfwh/skTJE7HTQvwIEUs4E4RwQSvxR+OL2/2NUQpp
EpYSS0CSZ/I7io9CX/ANEqsk9DvCYEyE12RN7cGQqkWfiSKKtCLYyb/MSDPhMwRTS2QV5ZR
1NCzlibKW/YsuUJBZgYqDsPodwEl3Jo6c1YU190eQmpJlchU7XMuRRjbhGh7RLLGLxXCjdE
+WqME/zxC0u4kwyINnuEIjJKx4opDtwvgd8fiQ7Sn6JoQppaIs2+UIJGao5WJhXr78Is14h
kHkS9x/DIeX5NixplXwLso4tjGVEW5Ew2NgPjJJ7EoETviV7OS8LBN+JMGhbFB+FhVkaVCO
E/DJceKMfb/Y0lS0JYJkUmy7wTwyOrItcCXsTgjbOEg72LpPugcrMSK8QFqsVWeiHbL1O0L
kwibIlfNmiNLaiQ5PBCTgfBhQi0ZBCLfg7kWZ8PJ/8ABmtCihpY4Ue2WtVSkNPETca6Jsu1
wQ3LfhZZK0IOiSTPhI34nw34nw32COK2XrECd4QW58GxDM+izbsFXoTmAxzGUIprVx827mr
yETu9Hz4YpOgacSmXPsR4pQiEheVCQh8FF4q3Ozf8IEbxwNvCJn3kpcr26Q5dafCFJ9jWi2
GEzNvkZiePEReI8EoJwZCY4iyGdpLGnnydJfb/AGa9EZhDRauGJoX4c9kLCk2y3gSSpmXI9
tI3DCJ7/ZUwikeob0YtoVsNZGTe6xXNsfArhTJBbQspKJSYhA2WOpFpNQyCECWghBIggiZ7
AjZFdP5YGCceEk2ttg2NzVblt0PY+fPyfCp0NjLFgbqCZGyfE/wkbNiSWcYeoK5KWXYsqrY
aGRYXI/Y4Kw+GDTPjg/JDrwnhkqMLvll3P0mi/wBCQ6/hNhwHN2VTnJk/gmOTWsnvCTbDmE
xVJq8xo0uFL2U2QCf2bfsn5eiTsh0+FbeFQUbiOBImIojZrY3wQ5Nrl/sWJeDdEVI2lJ17F
acJ/wDBTv1GhqthscyVSN2PkoHtllafJsZjsmKgSlgZvSe2tL8CjHTaznIeXcDJ4Z6HTGP0
gJkp4rJ2eIICV9ETDwsbbYyDSl5ZncKW82whUz+hZgp8rCio34ZPiSRb8c+J8ySfni7jahu
Vl9F3LvYLGUlzY+biXEja2Ujf7FlVaN+sC0U1EJjVV0uBynWaOv8AQM/n8wxrhGdEiCnJ/G
IRUu+BecoJBJbeyVnbHQQsPBqfkUtvkcZyrEy6qiBhhlxUCErYlGdnyO+Rjy8mbJdEoFy/2
LBBNzolv0Hdr6Eoh45LtvTgTlPWhdjg+T8BplIInpNjeTcm40KV40ypNWyDREwoTMU3bhCk
qGBplCtcyRsWCiFwJjCsieBCEhs0qHiFDXJiSwXJG0QQ3GWp2Gly/KSxQa8N5my6TJP8pJI
Hdlr/AGzTg3P4hlbptTiKgVmzoXlsmsm9cMbTITaknCPq4bQtqpaKwj2y1/W6Eh/fnCOrdD
S7KOdEoGl/yYlWhbWJOiYHNQqDBzIrNmeyioJJWsCwqjwYwjyHsznyLBND8R0hq9j/ACLfJ
8ikqfgWGi0O7clxIl75G3kkJNtfkZ9GZjsw+koGgkPQiaSWT7WXwPcNEtbJJ8X4b0ky+EgY
xnI6+Cg3hYb8SLAsqIv2h1bRBDE6L9ilkZFGWKct0poetDzLLLN8eS+DNDNjNmP8JJ8T4Z+
aR0tGhokVW4tuHZHohSFTZwPHYeWmqeFswaFyEMCNoWF0JTTLbsnUpcjJHlOL2RNOInzgXZ
bEJSxOE0PL/wAEx7QxxNsfLoRrmwVmFx4URGBMTscvshuBpNeNDG3nxs0KkLwn4xe3+xk6F
ySxgaUUR7aMZ+iTaDznQkpzQygEhLkRGSkjA9kPI52JTg8+F+tDMcYj2klv8g0JSQZCoJUh
mxJVyyTVw2arIhdZxYariPxkcOSPYzTpbJMz/BJq/E+Z8WRHh+G/Ex5/IHUcDmzjP1uMDqa
t+xzXTEuht8BzIlNWjzAqkQ9T0Mxszf4kEptsiRxFecJWPRsGql7Mv8DQxrZEgiEWNm2/Au
RS7fhDaInZbWz9CSiGx7mReCcFU84Pn9jdRwLIuh3Fyba2cAqEqZ2Qwlyyx3gStYOZVDpzL
yQpJoQ1gyIzQrRNSExGzKhpMnKNYhWEnUkDVEC2IbopM4WKxT3F6GnS03scWV3OybLUhTsR
rTM0Y+Xcs5H4gMqShv6Nkjfh+Xkn+UbcScONulyIIVJlC7ELbYVH6Fu7Gf8AsHJ6x9DkweY
knSN2pcDBiLYXAnKF9T15xCJvVBsSasPP+FteBGm0LkVyP2bmWIhJPR0E5GhOA6WGVnyWXi
Z+BfkbI1fg0Erkb6N/sjQnEDkwij2JVcbNc/Qm00DYmkKdjorbXAmSG8YhlB0NKxkgqVyTI
E3oyq+XSJ7ttFDBqhyyYdjBq8yP0Ox+h+Nz+BUhEiNVOwtbgQKciipMBEfCVXzsYMyyhk1/
B8iaY2KHg2SNk+G/E/xeG9ibGSaaRJuT/wBRcVjLiIXmUtHDRWWbXWuhHZ2Oy4GqJknjFfB
rciBNrUMg1fL84ymej9lOJ5SP/F9iNTGupwJIVvgipKUbLbEEosT2tmqTL4CdeDap8+E48a
JJn73+xcsCpKgZtN0e0X8rgTE1myC0yUVPodOoJlOBX66NJwZ71yJAG8oqIznIeptrok+ZS
oYVMX1IyUFJUJpCyMXkTJhbwaEsS+zY/L1QhqJeNjNH1tNCFK41z9hVZy9Wh5J/hKH4SKkZ
eG/8VEEvEld6EpQLpMotLJZX6EhMmkm8L9Gdcm06G3RkmlETgunruKaQ3YlI1MfH8NELp9P
Ekb/jH8mhi3DBRKDeCrBXRBKnCxbgio0RKZLo56EhImoI8JSJffn6Mzt/sTsVJqVI/wCh0s
5GyiGcOyeUJWyG/wDwSrplZM6orMr4QlNoiMnREmXKXIzuqYylCp7cy2MVUJpFQ1t3ubUje
OIQ/wDpNGSFLYTVlkSPqx8HIfYbNjf0b8ZLaCLxDoF34Ka4RECjdtmDC5fyaGJ+JJ8vw6X+
F0/skg4r4bkqCjwxzAzM5IZTSETybNmO1VE3GWVSqVGV9EduLJMH5yGl0hjMi02SSfodukG
umQ6z+SyiBcjQWHqFZ2Sk+E8jUuADdTIeWBxU/Y7GdmMTXiWSBD34iJNEjIKEKbf7JHC2Kr
teg8qQxRfIvIkU3EiwTRNrngbm8WNTyG7KMaR3bHtMcas+2hm0y+8+RpXY3Jx0USl49DzyE
4w9DxU4fRU/WDWQQ1Yza6GiOfMyoGqMkWiNv6N5dJJOWJEsgoELtkn80E6GSST/AJCRkBt4
2ba2SOy6mkWMhJKdLZUljgg72OqRDO1tnGkuEWdbWjZz5WTP68k2sEmzBtvSFMbXS4EuTbt
iWfyWBwWsooTaElbqfQ0cHAnPZzQ6yJJadjmW5sQxQahjbNX512aoWPFFFum3+yqfoWcUVN
shCXaEkorC2JNvtYUmOMDRRTlcj607OTeCXG9ECIXGjssFM1ssewM2TUIZzBRQddDfJ18EX
l2LpSsmFe0hLlh5h8P8tmRFkDQ0bhBQ0W+R0Sp5Uj3u+ChELDS/8DCJ/i/8LqS6kJYak90i
p1huErHmymLrl0WTtHehNiJ+nBR40o/2etdoeKMGzJ5mbcEqH52UKWKe9yUfQ4vlhpn6JH+
KYwhWG9pj0Q8CK8WLszCmzAo/9Ojomv4WJKPNv9j9jZN0Ka0CWydDTKieCNeOxZnsWEY5gd
5iOAjTlp1JBx7Ew3QUIp9ho64Ekn68LP3lIVXuwEJTODQ16kuVXwO62I2oZ2WOUr8Yufsan
4GjIHYak4pkcFFNxCJTj4HbcpPXZAVJE9slf4rY/wA8xiY/ShM8D3Bul3yxtb/di3hjEWn2
aWuUxs7q7IGaTUDy/QoDy/N/Rj8SoKkanQM0SuZ7sy+yNDngmR8Z/ksrNhy/bJTDz4cgf1g
TRZv0iXX40VEH6PcmOzLo3REkMihcmP2XyOSpTEv9jKLyN8aJVIzShISqRI237/xPVcJbJi
QzQ8ltoFT/AEOquPEFLcsXF2STaex+hghKpFop+BiypMS/Txkkxpkvla/6nB/5THE0z4eat
ESdjXH2NfY0Iux5/wBDXJbW4umP2T6xc8jq3yG/8bZCH44gwT/hiYfXSGk2yanB8ibym76n
Qpc1S0slMyulFnfIkZlUyMaHnymXY/EsPAVwZU0/Qxx72S4yXk2yK64JtfxbCEkywbP0Ms4
ufCdlghIXzEdLj5eMPkat4+hL9lZEsFci4ZNKvRGVPh4T2/Y0obZEGsKjLudEAWZqOSSXA1
VrpiJymvkbljv1nkkHKjJqSbnI2Pgmk9V5vtDEraomJuUppZWUxUP6RVdpkzUsuWCqWWQuX
9iNU/oJbahXhcCNSKdr0I32/wDmx5pwaIzWcmUacDXRyxYGQywrEyNbTDxiBk1yRobobfif
5x4+ojwanwR/iLJnToRn1b9GTphPApq33mVxJsltZc+IFgEv5h1QnlQrTvYsiFKaQZRsj1h
DG5GkdkaYzUkXpj+X3YoqOBvEiXrOiFuko0JIbNiExtUOalwWdjs2RF5aKTo/rLYoZ8n5j/
Zmh8cCvRsdLhktEs1zKZSdTPwQ2OiW5FYbpym4NjNomRPv/wBEKZkmm38BlKmKa3LPUEUid
sIdpQPS+CQmYyvRbkxAleoFikXrw8bFxMdSpX7INRxhuEJy/dcQy6bSvssi7H9CvY9Bolpk
mbSsM3cT+JQ6ZzYf+WlkQ0HShhhr/A0Hh5yaFMbpwR4pkkxnJiKPsjUsPBCRKZvRF+g9Sfh
FFC47J7j3MmZStuQ51JaEqREZH2vCjYf8YsXUmglMyxk5z4SKXBJAUCsXZxPoeaZu8Fb0Ov
gbhzGSieF2/wBip/BVcmFMSqdyCCfBJOrJN5440smHPXD7I7JeFIe0P3HO2dd7r6S9jn25L
ZyzJHY7MTxCZ7y1BDSK4RQmkTz2Uhi9xV7rFbFnb0SR1IkstRBZK9xLXcGKFZlWiV5tQobo
yHL8j4lTxGBSsqLFuwCbPLl1Mskknxof+NIKlkChqyEaj+SSiFT0EPgl9LNwkYcTu0y10MJ
tMN3JMsehM4Gom/ZWfZZHL8ZEiOB0/All2JS2JlshrFNCX/wuxCwhkc/Qlug5+RfxckHTxh
Cfi/Dok1yUpofGiak1BoNf78TfN/sr0Wjnka4/AkqqCcVlJl0PLGmlDn6FWWWiQaMGqYSrQ
pqGsuQwfzwSZUmfZCwKSqRMNuZfQpkUXR1eW2XGLbbkg5rEKORas2kLqvQtGI5ZH/eNGVqU
PyFajNLX5j8qnwsMX5B7Hekat52Q4Ii95GkkQ4YHtL4lKWLM/jI4K8o/wKYEkiCCX4RG0xq
P+GAZGKE08Cp71MufkdZOm2QLzUkiy58OJIVReyZf0Qfr5dpDvZcwVpGKVcLgQ5hiXk12zV
YLxMVwRoPHZC9yqGqf+DYkkmiYeRPsjJQGstHDZidjz8DT+xJVdS2/2LQWF8jYkfA7fQ/Gk
XgVXHhNEB+2qHnl9DSmpnexYxkjBklXwSh/axo7eGU4gNScOGvhRaCuKh2NKKY5slW9ETuX
mLjj5M3sTvJExEFvPtOI13v0Wma7nHg1LcqiLBBolRafUp5ZkffhZcLY3qhAKx+aP4zTEUl
Mexj8SS8c+WP2T4o/EGnqhpoTLCiQNR1Dz4yFkseUNVwzR3jxZPZQfyFRJT4FjD+IJ3Nj8x
7GzX6FR/JFEWIWMHka1/xSIIXFC9jyo5JTZPRQmGPEqdrt/shPaeeho5pEklwQStF9ou28I
vtHK5tIa9mAVl8PQtdNCTTaWPEX2L7SGb5PdMGC4HXwyWY7mkTfF8D8vs9MIiUIZ7Y1NK/x
QuppXo4z/wAOZ5KNrgSY12jPR+yxDtIaEro6/LEa4IyLCnoaShCREVekbM3ggyTQYCSeWIq
CYa6I/hHi6a2QYQoxv+SFMisDPCllIs1i0RDM0bm0mHbeXL58LJkckFdRFNKsTshqGYi1Ql
wngsNwhUfGicLUCi0LTb0zSKGh4IoSt4goSCf5VrIsE6NokDteicbkoTRlv2K0qL7JRTlcD
SKWxocIhE5DVPjI4kTdwJoN32YXY7a0yEzmLQzvpFjBixp5xCEhLykNhpCIvAKIksFjozOF
kc29JAuJUSXLeF/s7V9VIdJrG0HDGT7GKFuSDwyjjYia8WEz+x5EJXohZgcDr2GwQ5ZaAga
8EQQUDYlWivhbljx/ge0QjQXBEK25ZCxsDlM8v4bcq14ESBN9iwtDsBOFeTs6GwYsicfJEU
qwiYIUDkYGh0fPI1cER4J34S6XN/kIai4F15HX0OI9miRAioOTf7OhMCSaNq2OzL0QXwuhY
7TsRJEKcxQbTgatKeZH1QiF2RvAp9jcGGEos6HcSSU4MWi4aJLUDGKkv9EhXUb+j4HF0v8A
J/8AMGE6F4orKr0a+SPuep/DwxrmFwaIn5ILIsHXY2JRjXKyyDjnkQn9YLe7FMyJE5wOEph
ZGDSFzYkf4/ZghucmclrCMNwiOENLPzWRkYfsTi3IpXTJ9w2z9i65fgZYOmk+HjRsCCyIos
Vyhq8kJJtrmX+Xv4OZNzgjdZOyRLfal/tjWuTHGZPYiqWiSmjd0lgRJScw/oa1eR0NH6Rmy
OcoqSGtkfksTIQM94iumEoICUsF+pD51hdoOSdjT5M3RO+8CoKUmRl5ZLxewX/guj0mn+nZ
fJCeHpm9wHz4VEOASOu8sS4E40PpS/Iq5lgao5OkY69noR/wEtf+DpGKDmGN0aII/mlJOeA
fSqz4GgSd8lyIH5jTREsjef8AUOqcwehUfkTLGSvI2mib0STQ3JFjMAl2JQXpQUfGv11/jQ
qJExk3yHOOXIyD+t2xUq4CKRyVBgGCc8BjXCGKVcTIrsJP6GkneSMJ+HRHJEN3j2QiTmSQi
1kmpETSLxRPZlw9RWvPS/8ASbrn6ycfhD/02a5zmRyUEN6Nw/yY02TK2qMZTfLBEtBHslpN
ckVjbe2+BKZmLvmsotl0/YkjJ0ROEOhDWAnvUeyGZkb2ScZbIhCipTuKq76PobA3Gi154UE
OTAQgjxP8qauAn0cjhvvTGNuSctl15Q7aISh7WSw//R75RzD+wS/FX8pNRUD8R4NVZDEDiK
MRJR34Ja8UI2J5X+NC8FQ8jhKfHL03D7Y1H5CRnWRbT/ZEqWJCWmIjtBE5wjBEq/suXOBRF
iToRSc8I344EqcJISkosh/GzZHwQH/5G8ofomJcvC/IxNSFpmMz7/QXU8r/AOEkXCRjzLkS
UEapMGGp3I5iy7IhNl/8LdJw2H2VMPv4J/8AFD94fRMRj3L2sowQsfgc+5TA9KiXoVZlf3I
siqRqG1lj0fvDBqNECc+IHy7GQSGPJN/xI/grFuIT4O9TlgqP9k0MPy9C4pybIcGGiw3CKY
MmLVEWsP2JvqL9jViQkex7MmV5Ns9+H1odBX/YX+JXXhIsYIurN22UVb38rCaIk4GaE8uUQ
Rn4ILJj6JPXZtBpCIOBxZOxZKkn6MFOIJdTvsasob5Eh3yWCTtE/wBiqYMzBFf6LWVkZO1x
e3gTC1yrI52O+tSDuWyG+xwQtpN+huojYopbe1TIVLpX8hq2TXNDiK7HAUsyE+xrg5kUzDb
Jc7ZYadkkBUah72a/2/p2SryqZ+ySlNhtn3mVy54xdXhY0OfBaGmMIZSmhcoOhAyR4r+Ki2
SmyKo9SJzW0/r+VJUxjDcs88Wh4CopewpDqBIJRyop2YxeA04MXyQrbYwzaGprxkLIp7H/A
Cr8jVf5DKaFhqx8b/B8CeHf7MXD/wDg6UY4LTtE6Qu5AMKOniBS50A1c/sll/AnajdHBmHZ
cubTEmZ3oqICYFG4Iv8AQleCyjMdi78R2uQluWW6cItLJdDb+ByFTbqBNzWB6iSFP3FDd/8
AeyXNh+b6RK08JJM9rAUqSYSLtqfkdH6OOmFr6eRcCGdAWq9iyIQ1K8EO4GpIGvF68hsB25
EGX/FHlKBaT9NqRV/FgQkI2x5olQ18oYE8j6NiaKvLQMku0jqohNKTfgsCNqjkIeeqOQ3XZ
MUcDWRKCBaBDZtlOGOD/ih+ZcCSxeRSCknidBBBv/Ziy5cIVN/0atPg6FsPDMZ3+B2SRk50
a0bj/QVcQkfA0U3/AKDlEfZMJLbIaMc30IlKzScI5DNefRFMXbxyymKx7QchNMimyBL8jXc
Cs7EqZP8A7FQJOGhXDfRoSNrl62xFifsGlxEMMS4xti06WTLn32WSzQgVzvchR/1hqJ6eEt
P5G0bSPGxqpR4Ez8SX4Fgt8+MCBYH5xuTU4C/yH54sIaHhtCcD4YsMhMofH4XvQ2JNV+DOV
pY94ViQgkCo10OUyBwzDfZJgT4ydCQIP/CyTMq8FEtnvKN6Pyz6UYTFi2bRImSS9hs1WOWJ
MrtP8Cxw79mYEh+kaijkGTUR2JXD0KJkk021aY1TymjllEK+kK7Gw3IbW6ywi+Q0zq3X+h6
SJJUktD1wskaY05snRF3wQgstUJ/Aswp5IeWzF5wH7QDLS11Y4bWeUPhGJ0RCdqtQJZJJbH
hqS46G1ltjI8sCvgc1bnh9CTETo6jRHiwjOCA3QxDZ3MCYWP8AhG/kaUoKaGhP4ND3yMkO3
7ELjkApkRC1GRMuC6RGTArC4hbKXDF4NSEokl0NSpQsMhDwRRwKVRa9d8GUNf4aMUJE5Qya
PQfHyn+zGuYgSTaTX0KHKeDaTNJXRRz0QSJkaqwTdtsSjbay+UI1WvwIaS3IpXUfI1hLgsj
zqR6CX4Gkyz2hVRnMYJmHnZfjkxPWZe35Dg/j0RImoCNHLIxwZ/6LAkP3I0/+sYxbk6ZB8+
CtElXZBE8jTP2Ekxfgxi0k2eUgxly3ZEzUy2JWtW7JOSrbQsONEoa+VRxp7Rm8j8DSbrAVa
Mox2V4Ph/L8sVJbpOvDwNR/BpksWhvnDJwIS+pfb0KuuP2LgWv7hiVT+fDJfBRJAawngfQy
WSHA+8UhrVgfbZZjP8Hfia/xqfFkpOf2CswXKsiWSpCFCQ8EYNvOuB0QvtDyxaOXsbEkk4G
71r7HGi6UszeJMofBPyKaknPkpJH7kflJmfPLWJgl6QzUHmdnA6UJ8ekNNt2yPYwkSp+iPs
ohqnCI+zIfgyEPoMyGYxoiJpM1IqjlpDDeHYOhoawzc1RmP5gfA2+4R4clSm5KNKksyhqCb
sYovgtJ/Q7hBlF8MnThiUiVjx4M5IIh/IPLuWdCSzMP4Sw4ElpaERKVDV8o6D25+DE1E6Fx
H4aoedsfe6n/AGJpV7k1jtMSbnjD5RMSNfYluS5tE7omg5kTtPnQyXIPwmiU9MRPshEfwQj
Q/wDAslEkydXa4XyyGUpIqvBd4yNC4w6IVulLrQic4ixVyuBJTzeJ0IUT1E2IwzPT9OSLBF
aaXwb9IOorfRIKKHUub7GujZoiRRAhMIeCJZShalYnLKD6MikbE7GOqHpnSkFJISIJ9hDUI
l4ZIluVTlEUkl9DRTcz+DOVMJxZhJ3hRd/RMszc6GT+q8jHpWnwVkQZw8YD8NwQxlL9DJGL
DojgKMG/f8HgvJO74Mnh0ypGrQaPdBWZD0y04Y9PAqZf2ZlDjaZLk+ncDbrLDXgcUc1ou34
zX5IVVb5KdhlCIEk0/Y7SxOKtexz00J/hWSxJEk2/Y5O+tNoisc8MkmYsJxNjQhgJrQJK1F
I/sMIsJlhKzoQMNz6Bs8icwYXReMCxH0LMjxo9noSVxlv68JcskcmBgUEn68fn2IMJNQ0Lw
vBCIr0bULHfsSvovYriVxhdTm+iefCXiGw2QZ7ac6QssRSaFwoXMvZHon0yPhex5ML/AL2T
A93hmh+LeIXYtqRgVIG7Gzt5YxRyMLz5WSzAq8gU7Q1pLahjU4EzGsWRRY1KOVaP6fsSNuX
f0c0cJo3kthrY1Q4jOUKExlC0jIsWMMM7JEO0siwnc9CH435GtTQ6f+FeFPFxLr5FKolG4w
Zty0ZKTm0YpErZRIhyxTzkTDMP8E74G8tyOREViev28QvCyOJP9eGzoSzctEL5FRCVdFRDA
k0JLCwbSTbBQKW2xFFcAaixLkdarwdLKIYmu9C2U7DvNxYi4nRXR8tZGhq0vDEwxaRBMFPL
yQvhAibxBOtmRLeiS+7haH9yX0NnVItXYf0GueRuNCRbaOEKxmRkDXl6klITq9l35CGI8zk
mqGiC7omIGB1m1piXGni0Ykz2jER5bKUyRWx8uF8ZOBWxCdkVC4GSqeGapX/lkQUq8ufs3T
Khy5YuihYclnsZtK0wpavoUrDpsjzS8FicbMehtLKEcE2GRzdOtj8C4ER3Z6HsppORGxoan
ODQRCEryJyLSBtzDFPiRFppPyXLcGUMBos2NUJExkURLdkr6LkKkjZQuN69E3h8olq6c6Qh
ehjNeiRBsu2rKRK3TSFhjL7wOSbyiUPh5THsLrx9GQU/AMCOcBPOSYJ4FbWwgX4MeaIsX+H
QpL4PEzKEuixoQ0QzYY0ThNVjjh30ZBBX0+SEl4Mhl4RFIhwSalDtSCSqUyyRrJRFtlZaZq
Mh/wDKXv8AG7cpcv8AZAkrWi043ZIdRLwWbbuGBcdHAkvxno9lXORpeHYlJVXgz4Rh3wQ/k
WMEX2YLvRbMqG8iSXIgJIxkWzLZA3Yl/wDT9CbyYXJyS1IZzViXsi/AkgohljqNSxaIQgvZ
lwTyQPxzYd8DWuw929ViAj/6SIM/vf0yuKDMEfBBt169EXiGuRzbtjbXZnXCpybArBcn/Jc
krGkGXCFJJAIk2Htwx4CUSgfihD2TP6KgosoSnQi8SYPbLI1VNDnxdkyz2jHv+DOtkPQ102
cioQ7aNQTSLoo00NjmQyhtwYs0r2VNh0LAX+Fkez9idstleu8+JgPa9kGqKLWRdwTzwYJN8
vgnc+xwdFxOyIzkI3smhKV7IqhttJkd/B8lZMqoaESRdvgjvA9NM6HNQJi1JsQJKXBkOUqy
NWxCw3mB9YjJC14kTGI5hEqSNZ+mUMsJJTFrhicpqMO7TIUkl+RP2emLK8C/AtCgq/A0X67
PrOoLU0syhzPOTBMy80yZE/GAUtRdDRJnI+CLsVFwwJwOvhRx+fRm1hmCQmQ0LRvDQbX0TW
D7ROqYcsZjCLSktCnaiuBD6ZkI6IL6YRQxJl/hTe1L9jFwETTcsUs1QQmE9Coqh4bBoSyUR
KiJ675HT6EsNpU9jjWRpCUtvREt6gs9ET2EuRJW/YlTv5GJQJCVlv8AviSb/QWehL6Fesio
JyxKjJkMeX0WFHmii0H3Za+ENQ0DT58SIQbiyOdlbHi2/Puh/d0ixMn9DWeIQ5fjNuhIZTa
rZLtE91B2jFf5kLXB5Uy/HA15aoQxhwCyPCiUGkMjLgPku2Q34jUeCEZ54Da2zOiHJkeuxW
02Qm6IHSQ3MQ05IuxFNYDQyJOg8j0ngjGhlN4KWpjWR/4Jw9/sc5My7O0OXTCsVPMSjY2RD
4KQ0Y6ctRyKSHLthFlCkgdhQwJyKYMitiNQKIgRyIvAlQloVMSblR6FUyGjoS8foo+xwwYY
k08lo2VbHytEROT350Jh/g3ETJjL0p03A8wINwVDBorG6xQz1schoX+i09iShRZLWMkh0Fh
5Etf3HZI09kTJogs5EvwYrDi4VyKoqU7LfAdjYiF4QOQ3OHKJEJTo6HXxoLtCd+yCKojRj5
5IldqsIj7lJH4LIFO6L3E7bOkJ9R/hcFbf7HNHsLoQib6FRGjJt8CLuPbFRTucDAJS7JJc/
wCvCTmygiClgXSswuxkfYlXZI6Z+RRwLTIj6GFkhISvxBFkEGbEv2P7CJF+BzcmVmwSjbzj
yhY2SlsbEZN/CIHoHIiZ+JXkTQpp9xSS0ibHYXRQTaehPVtJM5nvX2PK7zT+RpgWfggmXke
WjZpTnR8rw2kPIkaH+oxJCj6zEUy44LA+Q9RlVwPLsIKMex2kMV/JOVsjnwWJbXgxzdD/AI
KUsa8op/b/AGRPxFDLoRbkxdA01Eipw0f8w3qLWWUwJrcR8kpNJPqJbaJuiYk6ClCORLoTJ
Zp4JWJHsKwqCEOcUNWM340ZHoRytQRHg1JRA4LFDUDUEX/o0JEyVtCnlK4JXinCsojPg0F7
FyQVLBk2WBYb6CcLCOuUVyZq42SaCd5cRo0wflO0OJfXbGXLdyM2Ow78SWZPY7smB9cDTSy
X8GiDWpkDaFl4GoFgvAaQykWpwN4M7xESMXQy4qK6Lk4EZJseTasVhfJjMG07MagmGBDT5Q
l9v2eoIRnJnYOkSSlPE0V9DJUlPs4lM1WhS15JXFi7YKHJL5LsyWpJcG2hGgrIwGuCCE5JM
UHiyI85IJKUCIlGQTtzgShyYg/AYSWbdMjEZ2NWZkriBKFeRfoMCpyIfJZEoNV4mMujUjM2
AJIpxtov5ViE/EpSeGuVgauzfyNEHltw2yM5tJ8ZFKi6E6yrTyKKS/J8E4iD+sCuIQyD5IF
aGJyM14Y85EOfE2MsZaCbexoTPgK5VWRGm4KNyGhO2NqIOFYrCrsYJaYhapnIly1FEwnfx+
RS/wBlocwu5FeGhyXBCLY4nnRN0jZMuxL24gokLIcbYx/RHAoKHnx805HTBF8lcCLJJ8+Ep
qjsiFoVzKBDENHkgiF4RBQQnwNEDMeCvA9f0XyU9C6UVkkh0iMjkKyTez9AbHYrHQXoUV+C
vxiGsW/QzQWOXk+ytRMlIqd6oeHLrTOG0LImk+jMmmtoQfrghtpX4B7YRpo2FplzXg35ukI
aY3OkPyjH0ZDCD2xhciNmGt/BiE4aNXA23HRfF6FmZbgRkp0xqZ2Sj0mTN0NfwWkLP7DV5H
FNyoE/kkk3X2U9zdVcjVwSlPQTWApqGiMRAlSIVDx4uJiNSRkRND+fggU8iE+yCPGI8bHkQ
QNQmKya9CxNWb8I5LkbMh+iWykkZ4RIb0PbopIacCkix7swo0LsngmRjGqLRZySyb5HThwS
5ztsanR6EafOI9Ll5TwWYaofxA87GSa0LyF8Ja+R0+v6IZNkakk0/wCJQyuzt6n4doT2E5Y
pW2+BCQhK9fBmX2WZzQy/pZQ+BWUei8tdiJrNxYpibYYz3yZbJUqGVyyJhprzFCdv9i8212
XuqdmQI6TWBJ6PZA2pKa4E1joyZZ1ghpeMb4P0K7EmRDIgWDZF+CohgRRhxFiEezVEc+fAi
XiuSCCBqUKIS/gPyry4FFYO6Qv/AAJTRDMeRI2huTZCkeDYk/FEKkPA/ZFo/dEacbyK3PQ3
lvxo3NNr+oHgzmnmRseimhKZr2BfKng+S0il0LavVAU3cbs/4ex0AYh7OniKf48O8/RDEMY
kbDU5X4nRS/wFwJVwKgemPEqjkl8lAm9oVLfdLQhqb47RAPyH4PcW/Tf7FfwO3nTE8KfeSp
QhibfYuWJPCPYwnHwVxOAW3UslgYPQnKMBj14PZkNY8ip8R4SEIoiR+CPBoZEk2QmRr7MED
V9jXHlwk9nVJOJYlWNKuGMN0JyxmS4VFUMua8VJVo4R0yyyJKUtk0atsLo3PsdOr1kP5Fu0
yRBNxZPGO262RWKiClXi47cunJy26/sOxd+MIwlaTT8uXkRGN5WSyuVh4dkFBehCj0FgTmo
tpvJGTquCzQzMRc5GsO1CUx7KtDr5jRIjaHSRtUCYZt1p8DbajegK7N64+mKZjOEcHjL7fs
X5E6k8CObbbwKlRoz6sTvGSBuRF3gRRoiRsLVCmRBy2TVCVYkPY1sTbYhKoV+MWQKwkR4R7
Iky68qYtvEEEEEEEDSFTe0OYlTZwQhbvsszHr6NjoQxNEBszPgkIJxgfAub9E4CMsxFMsux
OJayGQIxOxPU3koseNhlU9DsXvlkxHZaBmq5FRDfDh+SSan7L72OKB0gqHrjDOYwXogjXUR
SUimOxW6jP2JHTTQtp9MmL2NSiEpuhP8ASQbXPItWmEyhpkZIyLoKQI4DYSnRVoefHBls39
kq5J6x3qSZUMEhF0diVDI6/gAUoyTnBk2XHixsaSwJ/gsT5KPBBBBBBFiIognxh4wQvyaGY
6Lrsgc0Dc4EP4Q3sMac4YiQ/WYeRsfQ2SJeROfBMk3jSdMbofixsio5YisalQkZGN+Mxdlo
Qmn4px5aMlsUXk3sS0DJhFjFgR9VcjzTegqp8axCF8Mkw6WrR8wEQb2BBtGBRlexzmkSPdj
REMU1Ijg9CZaKRalyTaDk+QiYLZNvJlIE/J/sSo0TKr/Y1/sVkw7yU8O4mUGn2EvoVNn2LN
ychr5GyI3ItYFkzpL4bY6OATQn/PAv5p4cqhy5bGtKY1zwXZAbQXefYlLQTOctXlHXZaH4F
3lPaHvH14yo8IUFRzJQhQSSSMtM2TnRiYGzAomRox/BF0p+GZwjsTUufZl/BEnCG9QQYGrZ
IGhYjeg/lE6QemQUyRZDtf8ACDmsoqKy/HiPAKo3siLlR+g7wF/UKTdDUMcBMRzfVD+kCPH
bX8loxO0JsInXB5HeBIz9ES6EtAqSTyHGSsqulgWFz2J4RBHteEjBLkfCEJeEgQWTZgOJOM
qsiZkVrw/5TfhkpEjd0PmRu8EG6IieHG2KTI4mG5Su1CHdqbGUTfYyh2mcSy1ZLDmINE+Vn
0NoEhISLkgVOSC4OjJ9QN3/ABXkgUyw7KqTwzaidgbYCfgYD3Iozrhjm/58AJRo8hsp0gWg
K8WxM/0O6b2N7HLdXBKwzceUuMQYtU8lEze3+ytzyFV2qWQnodM3ZLXoU8WN3TG/UFdRbH2
k1/wL1BxWDq8M2LgVMiIXiZiDlvDl68ZeUhq8QJEEeDEDFhkLkVSiSbPZCLLKJPDHttkt0H
5/ZmIf9bkUf9zo6GSO/AkKShFmC2hpE/Qf+BCZoQm1mn0OY9Fj/coXbLlDXAVzCShElpSoH
eO0S9LtFUV52Iyy4LRC67eB0WJQnRo+xZ9iTlSUC6dI9QVNWYpywPEVtOJfsdeYS01KfsVK
qF67Q66kVKa+AmXGHyIkxIxaIULMiWlciXlrIhi+JAlMIRVrx2GSNS5JeMkxIciAu4y14Fn
wv4vA6GSMnL2ho1mpHOImVDiy6LZElj0lCLc5JSKGP+lz4P8AodDoXEjmaJteiH/zP/jx/R
95lMm2JhoageAtvhJS2Kk5znZ272JCE7X+TPihMPxy85KSR/ag+espNOP4MvKxyZ036QT/A
PzHHhrKREiUZPS9jfqM89pTx7H14PJYNjWciHbGCehhalxy5IMV7DduX0ZrCTya2iyjRWDs
ehCTkTljVEVbkjD9EMer6Fn5v9lQlNWUUMkIPcmnGmcikMzkLeBKlZIp48NQ4jwt1ZYTHhZ
MZJlZBZceIF4EheV5jwv4IgYYdEuGu8UQRe9OgWVngjtDQhJhlwWKti4FCKeTYf8AS58Gs/
0YFIcnVNLofgV5+GpQzM7CSGqvsS34huPF+L+E5fRPiR3+twh/W1/H/wAKml3yPryUqQiCB
i/Bw0ql9P8AUk0IjrmhOUrPzu2EtIpHKGe3/fxBgjQCZEWO5a8XtCbscVuSN5qcy2JBa1lw
Pd1ekoSkR/zv58JxgkNzD1xgusr7OAbrQm2oqJmJ0iL122wIqsMT+KcIgacA5LA7ctEIGhm
kQnJChsPwWmHtz9iXFIQmS0PKS6Es2Zhq5MnomtA415eBEgrCcKCxBmO2xAgpjMUTAlIj8S
LxAjRBBBkQJEEEQQQRBhkMdEk4W0TSjhMdNMoZBFkQbMWBNOmJdrI7iPF/0ufB/wB7owFjw
m/xv6YiFoMGMSFaVx2jF0lzzTUtssSWMfBOUmRNlHAN9ezM3tqFZQQ9Eq/uWucK/exB2qgU
c21868rK4f1T0FCVij/6jmF0U9HcepasJfhsNeKuPz/hvkfCyYdXRbQ2Tsx5Yppj2kGmk8i
a0hxkVVuhnaFsSGGPUOmN4SKppfJK4Zv7dfImukaUpOGKS73fu8o+hhdLkSxyn7irOTxGIk
QLwkbPQmaIhK8ET4dipkifoKHhprxHiPKIII/i8NikRK0UFOIFb6GGolJHbsECVhJD5pGIq
SxyJoIB/wBbnwa/3cDXnn/E/pkxpQxKaDSSVP1JP7Gj9KXGXtkonYqQTs4/7Psfb66f5EI1
MP4wf2HMRY5pG6mj8T0en2iRC/7uP2GUuV4/t9fHMayBOad1kULpK7WfhDX+46fBX0VP9+G
hT5WJbZjiWhOoODaenaFw1vqK4/2L6sW0YDv5Evg//ooa9UzPIjkQ5IaYhUZGmFvYUXS8bK
UaYpZGPQpO/Jfk54uCcxlcH0MUdh+eCJjhh0MPORwtCSHfgFTxCQWEJIUBZ8bE+SRLQzAUE
ZalMDcOUyZ1z/BBgQl/JeKsyjSRHKnodwxHA9nZPI2ThC+SyKcGSSuUN4n/AEufBp+H9DXk
n+Hv0xRISRCjvaUCeraYcARQwn0PoDUnwz/77ikRxEf2HM/BFwfmdSm4r67wnRElJUvz/wC
Mbsdhmmf0+vjsBguguX7b/A1Pe+nQh4Z/Z2Sp84+XhyUj6sebu9hSc/KRnybFUprFJz7D6N
PSk5k/xmCzGM5uqMt6qzlC9xJPoWG74ZQLQhOyLa34HAUHtEiWVjMuvlkDzUCisnRP0SdZh
vhogY+Dlsd1suEY2LF4MjKMSXMsRZF1j8R6EBTxY8C5oUHsKE7D9ktOzF9kcKRMT8aRHiUQ
nI1gj5ibkaDXIo94DgHWFI/YscCSaog9vRPO9EbhcjGxXigFDH/W58H+l+haE8d/wX6fhCg
tsfgha60D2m5fgwJlkJcm6Zihcsv7Dn5ovKqc/aPTFn3S/Uhuiw6Fv78fHPB/4WRbM/ntkw
hW2ql6Ja66rXcwWXWMNW4ZDRIokehizUkk0NfYxpGZQhY2k5j8hmbfhDkrjKpiRybpHFTLk
KEkDmkfsQqbjgupntCbWmSdtRPkP937EsrUnHA81oM9vt6JpFTPlDwOBENQNIwPWC0lhUIB
/gidJGVRHI+jClljvxLPSQ2cUK8EjPyhWnUjkpI4Ql4EMQg5vHhcanwgWNSglUTJmSZwUuB
5FIt0QHAYzRwidMXCcMIqkf8AS58Gn4v0UeTf8B+mJEjonDp+/P3j8oxajF+xi0VcfRgbsY
Q7P5CQJml9UJfef9H9hz82wLdXTav/AEG/Aw7XkgCUV95mj979CYjzj/qcDmzbzM7vn/ou0
OSEa2Pbr/iHRMP+4WSib+GE4LynRjEQQOHPLJqDPjvY1waKFEkingcO0RacilmmI6kbFCaB
MsPiY8bGbs3+xVu1BBt5jT2xa+CgdCVkgUpNujbNtCkJ0WLGfD/Yn2OShsiyU1GhBGuShiU
scFGF2doF+8gFSZHKE+RDnkXYjgILQcMmCZCm68Jvg0HuxMwgTw5GyKEkPgingGu7lF9YKj
IMMSMiV8/uFpCXOh0fk3T6P6YrYgKynl5Kry/pgYt3QvifItPUuuFPNyOAQaDF63X5/wDgy
NSc7Jwr1/AT4HfkP9HmbVe4BjaP/j/pkFknJp/s/b/RJMVt39fgtyfonjDNV+GYEV8CSmc/
sEocJ18O+uCRklNwJXg1kS0WnBW0f8o3eB8UWYjEXFkUE2nyQriBf1d4Jby9ZFWeOmvHJWd
v9irHBKHE77DnL4cxrSNZo3WBm2PHdE0exQQQjXwJnseMqRynwHYlOSMFX78iiwlIkQ0xow
MyOBV4x4T7HQbzshCrMh1cEISTEIqo19B5lkQ5CctWNuEfTxLZDA3CNluWxhESFOyG9q9pj
LJ0JhJlqUtTkR1wFzhRIklzlI4xRemR/g1jZOcvlnWkNjadNyu0XNbxy9BZmS/+oyfPJNq8
2f8AAjoinCcj2c/a/uhbevJCfV+bpe3wIJy1ppmHl3JrxZK1Tcbkx0jbv3z/AKO7wfQuu/q
vrIm8Z24fgduI3sPFJwl5SS+WK54k0uQObSVxpi3jfbv9DWQHk5JNuSNt2mPUoEzKIqBE6i
E1JvskZZIDEbq8EyGpkgNbDEm2Se4GuDXZgmxMDU7QVLHL/YqSucEeVYz5RpwKO53z2YwLS
eJ2XChOWS+PcCtDI8lOSFsWYYs2vgVJBRRhF+xTOCmTyUCYSRNChujF/A9BCGY8E5LehKPD
XhEKmdmFjjTZNsN80czvSHVdNk4IZq/iiNCdLlpQ7sb4xU/Qy8n7Yay5B8g5Mj93luZkg9o
zjOOiTMz2IdB0xDs2ZJZ48qIc0ORbDInG1t3hr2ROuxgp/Iy/9qZE+6JTH9SvnkagtUllw4
fDGs72CcH6Ynrtos2mWnxA/H5/3LtCaWnMUTwhjtzalP0T9r7DZzjClRHJsd3Ukp6awZqm7
b/h+wY/9DPz7sBMT2FCvk6fkU1eORb/AHjguWyaOFZzWCPAdYbkVp2yIs1cjnVCS2h1hCKw
o2PE8PDf7IoJ+8hBx4cYk7b1QlSRL47FhxZR3kvleR17IE0PBITrhluwuiQS2RjkgtMjhJ/
Rl7MS0itCwSQUlwSQpikSRlZmYjVoT8C6+MkThlmzAciuiTZSGTv/ALIn48jl+s1DfiJEnm
LDQhASERb8EYoE0NSFIjfwuYgkQsMom64GvKSLDFwvCtR4gMmLcjp7otoLgusMdIxuJsSXb
8G1iJuJoTTbFDrkV0hNQ06fJwOiUileyXwdhuURxQ505T9mHYLCr+KRMbYg5UnS1yxFQxQS
gOxbWkWDzQN3hQ7QhodCRgFqIGQETyhQeEYIECuGKEcE+TASD0fUEEESPiEzA04EiBbfnIQ
5YnJCSZ+hNdkWlfzCkSesmeQ51ihyHGGpwfJvxMDBW9k34SyNiaTZ3JvASJDQrJ8yiho/FR
VBzwIFkQMRKEgdyYQ/C1AhaTWUShVaQrTEqJRihsR+YUJbWxrhHyJkrpvkmUF0GWGGXaKRb
0N6LAVQyTBNCQj9fEEp6Jv9jrTYV92PJY9UfvIrbQtuYQmHmGI2fiqkeDIwELIgQ6m14pKI
BtrJmPIqCUD4Hu8qENjcCLaRSxMyMq8JjJqmInobpCM2H5ikL/V9KBlHLJ7z+Alu5bPh+v8
A7MIJEzAChKPxRXQaUlyN2h5MobyqlH/yzW/CJs5kRZDhWPQpRP7CcftvFJI/qkNof0kQ4/
EIL9EYQ69RCVIAY9KdtAyf+s/oo3vxjb/4lo1iKi72+VJKI8UbZxW4CqJYbSXKxum+uCGWh
jO6E5nM4CUt/Sf/ADyIzSuGnofmm3CpEOtTmWL3M/TMs5jQ8rfR7oeTA5PgzjfjgWbbl/sR
TwYMJ093T9oimFO/+BaxmR0G7ZZq/JmzXOxCP5GQKuCREIqD5iKihKDR8BMHkSU4KmcvFeH
4heII8ZI8PDHlpq/CEm2ESoR5ej6SFtNqn/2NIZ/qfRIvBxft7+RjdDFlfbpVO4EKwq/vsf
apP+yJ1thDRR+h+rhJtJKf/BNacrpmGMtdlKJ4vjVYIhlqndFJaG9tbrRcsO5GNLbvxMS66
wHCMUTz7Q5EGZF0t8yXl6j2Jw0x+Q0yHG9XV9m7c19sSjUrajR4EbzxY04ykJTxgQw77OMi
L3+cZ18YNyntMdzDKkucmvYyNtuLsa9JrKuP2dlHaOambJLQzVSk1SvDFdkRBPzBSXyQ0Zl
NZgXkyxJMIdKVlpjW1rSgSXXT5vj5ELGpRwUXOBBKUfVwQjK3IlRMko4OsiCFkRbEZNiIXI
foS/YktcRNi8XzZNExM3K2U12Jr/SPQlYbZ5q+i2YXIENU54IrNJ8qBRBAlapuCVVfI8Mnp
EmbYrzc5ImRbFAn9Bgz4J/kn4kijNyK5Ey2REhME5MyTJTWf1qhX8J+xyXU363+CuT0u8Q+
lywKzhrb2S48YmTe25fM1vJzTAn+72BpJtMhp6H4ljI5MnxX4MIf33QtP9V4IeRGNkP9bjc
/nQlHX3vtD46+uxX4NSUB4fTPzyJRnIqchNrL2WAgYv7M/fPgwXwMRadiJamfq3JMkZBnv2
f/AEQdcr8Cb4c/YJJpfq+mRPd/zsbdlaPpQkv29jIzQ1e/X/5IVtWBP/3QhDvIWaOdFnrT0
npi38KXJWXWLwnFeEqkSz/Z+xyCeG0DdUrSaTXyQDtVqefpjLlk6fJbUgM731GU/JP54p0X
ovsbHcvAWkLRnxBeFDcEnwpckKOqKgcykc8i7noiPkrMvBbuQoiT9eCX8GmLkOeCGQ34JcC
dlFkaqBZ4RJDXUhMEy9Ik9zxWhKn2iCU//RPo3KMqyKn+yJEeWJfleqL+Xa/sbWqPHwPl/h
45G/JP9/rx/c9F/wCnBQ68DYn4J1/fy2/aHXe1/RScip+HfxxQjW6v9P8AZheZj4wFUO/62
T81n7n+hpBrD2rQgntbNKPGZO9j1LHCXR0Vtf7mzfi/Jh/ZKeuRf5EV0rT/ALH4AKSrGQu9
L/Dkn7mOcF8A1aKUyR2EuCCjyJ1hitJQ3o34E+zSDfs078SqmZfsb3R0w4l+tiz9VKeoJnD
b5MslaI7bLZFiXLES+oOrauE0JXGk/IvDoMbsgsIkyGSOkGJ2TlVBA6FSQaWLYVmgy/yf8V
5nI6yYlmhadtl5Vj2aEYXKXrU/phwU35ExdZi4xq98E6PL8hvz+bLtO1TS/tkOTzDKf0DrB
DHOL/7cb/8APMP9/rx/c9H9/rxPaxSYbta/uDkuQjTCb82dWBarSoERlU783NPOjp0L7E6H
tj57I7LISP61ndMdp7KZFkruwpfJsWby/wCxZFcibu0UcrfPL8kMbz/2K+RNMrbqvqMWjzF
f9MSRre1AX0Q+/fseSdYETYpEe3v5iZ7/AM3spJHTGT88V+/AmuvAiVQNqwJM8TQ7P0D2TR
b9iL9ms5i9aQjtRLKnsJLOJHRGDOtUXzqPnNtsh6Y6I9hoIkYu1cUpSi2kUCJ4E8yS49DkW
sOh5z8E2KCF8a5ms+IQmmxk9+EDl40JwnkRBBHmBlNwwDEP7sAQ2DHfQRVeC5QlE61rZMK9
T7kc7ngQXDYa8/mz+J/bGrWZQXMH969iYwiR7cCaW33/AK8Y/wBfo0f1PR/X6ENLohdGSTI
6TdeTFur+4Fho8Dzu4ve2S42iefW8kcUE/wDR0IgJ/S2dlbIoicVTR8+5DMQ13FHbFF8P+x
qEkSSf9ifIzn+w2NXRqCu1NeNhGbloXyh+PaMX/wDFPz4ki9Mer2mnKaJl4CX0T/YmfW3Ka
7EfDx2GT/ThonAt2hGNlD4GoTMWIGT0QXSb/ZNy3Kgo0XTjy3+iMtrFM4pjWPJHDT0xi0xw
hr5EqVPMkawsTZDpQh+B2ZiieDcjk2Mk9m6yjP3zh0D4YiCdvGxqUoiTnYmEOkG4FQxFNR/
GSFgiYxTss+xKHoRi8LDMMyyLFJZZHRZ80J8i4YHw5/JY0pOHwJJlBYIdvmfp/BMSRGR0Ph
/satDUH5s/if2/C2tPWk2Jk3GR+R+0S6M2nK/9EPil2zk/r9eH9b0f1ej8RWS+VP8AN9r/A
GJRi8e43fd+LfxP+C02D3XJbt7NOGY+jLyFN/Ws/NZ+IHYnfuKUoBaRDaJ+xuhLTMd8/T/6
MsVafs3rIexbo017i/yEMuy6djo3/sIa4PWHD2bYrXgg+BbTKxYj6e98GQNklL/faFEqymI
asb7EkEo2O06oNGHlD5ElDy/YshLUnArkWJ4YShZJo3y1oqlr0xD86MUJrMY2x8BW1p49DM
6UlbfJISrfZ6Kk20hjoxwxcmnBWhSd8jeSQNCkh2OBBNlMijkxGPhTIxCMOIRIxsPCvI6CV
VQnLJlkmpNkHsb29IZOT5rsa220t2XPFpRKOn46/AazZyii84+RTQiaE++y1M+v7flNDo8v
j2jVQfhtoT/m+W6P7/Xh/S9Cz/fgqcDtNIs2W2+HL6EP5899/J+D3H49/C/54EwtzvevgpG
0xd8k2k0v/ooHn+9Z+Yx49ITTEIj5Yp/UMZq5NPQkh8bJ/wCL+QXyldB2QTuhcDPqD+2PyR
LQSPHPhauHjgWGWRmZnS+f0N96qhgdu0Ljf14lW7GQgugzsFcTGzm0JjsQyRF7BWyJHgsXx
L7I2qqnba2hupHviP0zr0x0pG+xReXRFtZDfRJ5RD3EqMKRMRLyLRcKwNuPqDT98xENCMwj
6hN50X9Ckhj8MZEnkSJ8BIlJCCRHjUbSE1JFWKAye2pnRPL/APJCZLVceho7XQk5mAxMV/K
XCS5kv1lp9Q1imGymSFMgeuHVjpTPpUuEkIXnkp3SRJaJQ+QmTOQmtDEF465Z9PsSuSIT4F
/v4GHq7gghZ1aulIsFP/mNCydOYL3r9sf133vm4IE2qOMOUsSwkZJDdSKWVg5ngInnFY7Im
qkeBExd9Gdvz/b6JA6VlGU/+mUvodd8GJkBiWZJ9pTjFVPUxt/6KOv6z6H5XOpOy2JUP4FQ
WjG/+OeH0QTLoMbuVhjP6fnw/sq5f6Bl+iubYzaQVlBt/Af7awJb5+pehU9Ubcv5GVmmexp
YWNNMScXHhE6CHgJojyfnsRYpFhaihAZImPkY9zhQJi0hoJrykwCCcso6KDEjUtNsPrshN0
RtWNmlHoJeInazEmKxmGIJsYPlZGyT5H0Meh5fkk8BPwkhgSLkdxPoeug/FpFDjunUUSM0F
gnzwmj2qQ+fEhPIw5u7VTtH/DES8GT4Mm5YotIi1/Nlthnt/iqj+YQepZtRggchsmMnSl0+
n0Jnr0swIJlGz4iCfmPlkz+DkIlEuX6VNfgVtVfpifkRKc8siP6lsR6udM32+S7PasMC3G2
SWBsjB7Vy2u4bV6Ir+DFtUoL50ExITrKqq655sl8GeUefRRj8sTfIwqKUmh5bKNYnDKBZRD
PCOUx+JOtyET8krGaSYREPsZdfI+46bD3sUWZeFf8AaLnJc8dWnZbf/wABqIQywUvDHxFCm
KieB76E2Ez8kJ+RKsVCg9CEtsTL4HqSp4CbOngtYbPWkD+mKw+mcgkiy4HinMoU6Q3JLYaj
QNpyNmWMoU4wPU+KgIuKYIbSwNp0M4IFTb5E38OBseRh5wKYjIlNtipS/BjII8ySSKAikEy
UIJQiYaWEiGMaHsIGErYkkH4oBDUjTyS8IIF4ExMsIfkQS3nAg4ZFJiT14wya52RmCS5IxW
QtSEucDlShDEczJPhkMiciKi0ePD+U8aWIkTkibGFhoMhKWOqr4UmknoareuB8r4EPOxIAb
bhIj3rgxRA5xOhl+x24FyEtLxivyJyZ9DrBlt0KToagpE3gRVNsSuhBCwR+BhRjAM7wiGdh
MN9DRb5HuB0zf+NMXikskXZL+C0LNC/pDHqNDG3inz55eFxMVjXniBEiGEnIm1rkiUd7ZFv
CIKYZsFe7bG8vQhTlYKV9Dysz79Fs52QtCp5pjeYe6E5egjNeNh2KN/jfwuGy+sauJFStRj
mxKwi3LY75sjYHlpCpLwOBiUM1Cn/6b5WUiho+TWvRVM2PTyiWWyFMwzJm2XhyCqLZJsokm
Tm0NSpuVopJYF1Bj4JU1+BtZCxuGNqliVyI7IgdzI5H/jXmRG3gj40sRbJJxD0VFFLfBg1o
tgeWnw/EEEEECQmSLHny8ZkhXQ76X5M8yQUfyRebsupVNEa2J+RksJXgebTNOx4zY1ZDUjU
4Jl2UHI0T34mmQxo9zJieYRI4gpiAOSLuTCJQUy3seZTFmV5ZnXlyKApzOhKCwOARlk4J6O
QNMlFkTa4K0xzKZVmyCXJLkVR5ExRHadoZIT2ZbKd0MtwekQ5fBVVJZIjrwi+pHSmHY2gf+
VeIjWqMK3f8ECYbRQ0tjS0zKFMRIimx+KSSSSSSSfigvBayUyC8si1eDh5sTISqMkxkmFkb
msjV9jzSJUwx0qGlnsgcyX8FCk+CyOxm14UhTpJEoh2PnQhkEG/wI1kf9ZBRjvKGJF8SS42
LM1yLdnDEqhmooUj5CQ6HJweoFjDgX35If9EKfALSSJb4yPR47OxYChgnSljt0XE67MWZ0J
Ix4LUWyP8AzIVhFy+xmzSbyQR6iWNKJpzgqhNkxjhm/Ef45EJHiYgYskSTPoS5o4yRsOplZ
fiSv++NxY1kzUeTYhwRN5ZIVo2cIzvy0ZOhZwRQlc2NtKyalXwXlJJmIMREzMicRLkizeUo
MIHwPuROHKZOyJYOxpzuyZ5MqwM3l+FXuCRBXMlkNfZCifmh96FZ/wDEhJaJjCKQNJdwN74
H2CEhOHSC5jR8DXbH5f8AjRdmGaZY3KhCvkPRJIx/SpFiWKqFSke2NwT/AJWIlDteA0FPow
8EffziZHUrGNbKRvM5Rg8+B3FShULc+DJQEYnRiWRBkYpSRKi4nmnRf4VOQglywU/CdtyTL
ogw25KfJYwtnWhTY1dljFmFJiSkfTJgWXImbbn32Ysji4YuehJYQ2pIkicsdttGTqN8uzUY
UTV8jC4NIn/MhDBUWkZ55D4pyiLbNvRJujKkTELJtyZEf/wwkhoeSVlmJ0bIix2+jY0IVaJ
Bpoboz3gy6JRJZmHgTLgc0UUIoz0P/8QAKBABAAICAgIBBAIDAQEAAAAAAQARITFBUWFxgR
CRobHB0SDh8DDx/9oACAEBAAE/EBS75m94HHQglYE8kOFcbuJ4C5iMBcwqsxAKqzAS3EvOM
OY8TDllByIg2SkwPP0V3Ci60zImZgPsfzC3ZUp6jzC+27lcp0wBRR6+JdkGN9tSxd6gbwPM
pgLeHn7QUACtOjdTFo591SQgV1RG33GqURxcYYg5suVP6iRr+7LGIW2rIaHcBzAMuBpogPa
JgZ8S+CNZN/MKElYtvfiGUDcTvLgNOY0TEcMFmtvJ6iN46Lf1CLjNRkZhNrGQipysQ3cAaQ
dmdxQVuiAa5gIVFw9jVddwDKa/MBIVWfmN10rgIIzbdr34iUoXYvPiDZ5Dt98VxXi28BxH6
V3QcHR7i+32G1jojixzfJcXXUMsr4gE2TiWzOLZtiDQroj1+onINnKCQ1BB3DGsLvmoj2y3
g4PcBJUqsu0xdoFPHcDphqjFf3DtUNisQaODtAtkaVADaqVcNUVF+076cY5lUFBXVsUKqbQ
1RMkZJHA+oihwH3EslAfh6ibXBLKjbpuO7iLkhqWAKaBy8xaQ2HlAI1WdTOWBdH6qFwcQsB
E0BugEJamPggXsqVznzMnAVRjdTHQ5wbuWCb16JaYruu8w7ELLapLFqqPZcBLo2YTJYGLwl
5cATgN456jCVXzAw0GgBzAaHQZ1n1KJoDnGn3CLTJIVkG8Fm8LtT4gQ0CCq8cQFoqfOKp5y
n4vL72ByVxAG2x57jBtb4YVLMC4Oou6MBKuOKItLMOpQGo6tSubZTTligj8putdyjFrfmBp
RrY8ysbLhTv17liyncPC2HZTC+pSABytXllWqdXnXgJjGZ0e/ccorTbfdHSLDKt3/AFEYRS
C8B4iGsKC75vmCVi7HMAKrFP7QuVUeF0S7whwgyNTHt7SoWnHImJCyCziv7BwEIUZI4hQUv
kKyQM8yuQQcjTm3jqAblVO1y/fCGjL8w+qBhVNQ4n/2QGII8xrbmbQ6hywqYtnRnEWDdAb+
eJfi8KK7mAMVQOL5l1a6k9cRVeC3iQy1GUcxUKk1X6i6AyzCLU/ZvML4snZlMLYypyOqlfV
atL07qIpsbOWXLSXzxAZsKV7gLnmOOpUbad6hY2AFPMJVsCpJYwR2WBcKBpoZYVVQNloETE
+asKClH3Ri2axEuKTi4YQsM+JTMTAhawRHqAaoRsiUOmJbHH5vEK14N4qohAAIjXUdFT+CN
IFKF3GT0NAteost8gfaa0Nm00PcqA2HPnhhYvLOHT5l8inNjD2wAilt5wVUzi1jQJgZVlyi
/wAPUBk3xVUmgl+0oXfpLjw2U29yrYEYMRXUOzNQ65Fq3fEuNXiGzyx6SdKZgqcFVWvcVkL
sBMVG81eVgSwjgg3ca1wL8iVGpq9vtK0WlV++UgUKN8MuOgmH0Q22xqYF5c31MYGoAxXDaJ
UqK5l/MEQsIubxMzhnEUC5YVRhd2YmJBYT9Ub1iNo59TYODOqgG50EGH0gwZtm9PJFtuDZE
r3UELVULkj6W9AMAVgqo0dkqRxKumUIaco1y1Sn6IPmfXSxEBFZGVTa+4ksXTWIYgvY0wFI
mFL3MBMF+BvUqVgUTiu4gg0+idp3O8cvxLMUSp14griV5MW5iHBKEVpLCC2roUuNZWlcTUE
c8q0Q1Uqg0AdIyD4Ool02tONpSl/c5VmUwS5LbOVYu7oYdLlWhp8Rg5cYrzVEOgOI/wAKy8
r3DgXEe9+J1KaLoDggQSsM9T5BxNegArrM6gsy8QCvDbCirfmBuVrDcqIATm6+JQ2sw8B1F
oC9t6YfzUrJaaHTOWcVwtsW0iqF0v3AChMCyNuIAi+5FzBEjuhwpz7mduz5sHhZisccRuop
lxRkuo1UGFFKiCoHCm/UptjqY6fVBeY85HYnBfS9X1FAnBnAiWSrcwOIUyYVzBMYjSNjAs5
Rso+2faK5DyQGI6l5jaPTqonqoUH9xSZuWt+UM2q5glltcLS+WJeOcvZzLGrvYiiWMlX6Yw
yRw078xbAGWKXgJf8A9EJc6/YQNgjDzNydQA44gK7LBX9sa47g91M5xJDfZLGaF4jAgWahZ
qpSCbYJS9QsZQyBxCvdOIoAUVsuXdnGG2NttDnggNcSzZMFbCod2/byyhNOjnH6LwtVMERy
K0hwstekl5MQZ5BrRAdFP7RHFvbOI2uXmD3xMb6AuKgyojF4ZiqbNDDhIX3ruOC7TwaYE0b
XUeJbic0nUQZYazvJFQNSmD6orE3NNzu+CVuAKaqMJViITtg22VLvzOaAahTr1KVwN2AYxo
puyCJidcTFz0HPuVrAPZHoAq8HVQBTZtskDKCaUavq4AFuGUUNcTXmWYHCWCMMc4qZYWKMN
NRrE6bc36FKGPcFeFjKEQGy4sRZdbgKOx8VKBBpu5OOTtbxQbO2t+I60ZYWCcbW3v8A3CXW
4AMMscUkwxTzLYxrhLgsFF12PMLWtgXcr2TmnEYo44Si6IY4uGkOhtc6OYMeBDdSwSC7OQ3
HrqqhAOtmEWRGWPI4lkYz5Sy2oKkt8yhrCW1hipOQ0GHmoAZNCLEpAVJXcQI116o7DmKQKj
TVoWuL8OIxaoAXh9zAyH2R2ou+PMVsZty1iA2jWBlKaEoOoTtqYpmk9GGXLzDatc1UFyFMG
PzK/wAAwmEFbFynUsQf9UVgUiDIX3c3glBnPmcgxc7aS5IYUAfeW1e5vj8jHhGopShuGQ2f
DAANp95S5sH4lGEO6DpJlp/uV4StV76hAn+4YIzcJlpiPfsZqJ61Z5fs2H9ZiguW6sxNnXl
mYeUJjZlviHjuAd5iMEza3zB+h5DOLAlaQxQjNsEZFVYhv3AsImlyDGyGF4rTfkmdCQOvD3
KBHZDa5lkKjZ5PENhs0ubi2lBSka0BvJ+ZcgAJ6O4SrHsfUK1jJiENOwja4KS46VKo29y1h
BNOVlLHCMK0qtyrLNgXMPtcu3w5l8AeNKRxY2ZtV4lZCYX2+oGeLBqvlmb2tl57MzAj5JsM
xRDcPQHB5TzKAScE5wo1DYd6QNnjog3KjzzBczoAQx2dSiWLlUuKN3+/9TOC0VXIRYiW0JW
cToJUFKaNcSp0mFiIfhcABdNxgcaPA7uVU5cBMiijoXcwC2VhwXwyhXGKsEGDobbNJ3HFIG
gPHMLBEpiL96oqG/KKbMRFUlqAZYN45U+Jk5kwkBkVUgCaOpODLgcTQE60LFZilaFqLilrD
ATKU2cuLlinNvZFa0F5MAhdAtDceUql0Q6SjBGBSH2grLA7gUitjwTPKvcows7qoQJ5pnrI
pXlv5zlrRWtQyIt9TNS/JMjUuTbWYYG9mGFHmw5Y73rTgEcsxPclJ83oD/6x6bW8RWhovNI
dnDBJSOAAHHfmKFzyyywVkmAG0nDYxTx5QUjHda2Tmg4JUF94KJZuAyktomZTS4fqylQ55U
DAi7gUVwV89VLYWvx7Y5hY9xO8hQzaUNsVERiA5i9qdPF6vxKKgKsm2XiwAL5b5lD0Ao/Ua
gAWlZCWXCQFQVuhN1z7YDybepydfg4JdyQS92svOjGiXjz2RVitxOZkqge444fcstr3EKmg
OlirE4LRBshXJLbk8R0QqrRp7h5fyW3wI2V79XMMUGx6Sgi9XcS3ts5QYHimJvSWPmOyyR2
EW2SmYs2u4Nao0xUeF5Z9HLG8TMK9hGMCrReNemNUqLOKPMNAKDNGJgoeGxmBWgxcdjNIxd
H5zLhQtM2230w6JKcvmIO4dhGsVQN8i2nqNJUt8PcQ0cDE8fliiRXQxvKXYuuKw+4EFCgYx
hIxWLsrhcOsi76gWBU36iKNbLzPvVWKklsvLcSul3DtSmK4CldQ7ErgmV8RU/pquKuma1Sr
XFwoRUptdyzczp5jBJYVmVkHwB0ykgpdpZU9LAvfqJlQDURwWH3lwIO3MVsRMutQ82FDWIy
xU3Uz6L45EVhT5qeT9iavF++8tSZlrF74jY0beSIRn1yRq0cMYU53Dg5xfaVn3NSsov5Wz5
Eqlofi8j6YLOg+5EMg3iogduUMQVk43GMDFJKDHRolf4ZZzlDgafowIYYSjxOe3YyxVnQlS
01og7ugMUQlIGi0TBigLrq5fBDsyy1hkas7I+Ystu7lcLq+zwwG6g/0MqTWns5/VzfZeND3
K6urLyc3UAiAOMTZg059mZkZ7Wb9ahFFrBfAIH+hSeYb6CzTK+A2s5CGLqtD1zGEqHbGGzE
QYZ1jiEQFYKNk1TJvpEqFYwxUetKG1UYBxMjYQaB+zLRvmeotqMlixS1LODEOhtdi5gAWIx
RKdCK1X2h9LClQgZvEMMKgt3HuI7x+sKcEu2U4jwUtY71mpiqFgxuajVx0qWtj+4d38srh1
alVPhxI9uVxh1EIN1OIE2+Q4QDUicftg4j9s8yhzocT1AwJ2nEHyHRbjZBtgeZhDd7pHoog
C4bvqcwJqU5awI3eULQM31Lo0FjxFHdVXcKQqMQfg2jLMYVv4x4Q5sqAhi3XBIWjJ0MFxxP
nlE01SYwuJu5vu830+IKhRwQjteVVFA5xZbiC+ZUIgWqKzXcAc4GIkl49/SivcCvImJ7wpF
I1VmSSqsfMONvEQVk3aMoRyxflCTHtxXCQ7ookPrvhf78xcWiV/SCHDDHC1kie2cCU0Npen
2MyyAc+24XtrlfL+kl0gqbNsXFeLrpWCVlX9yT6haGLWl4QTAs4IUVi6tXF/eR8PcG1XQBd
3EoAcJVX3PwCEE6KDivEA72XlbmVDWFn3IBY07yfEVTlWqZhOlsjQlGeyzffNRdTGZdj7Rz
EQkPermkLhMSOjuEOdlYIj98Mt0NuWQWzowOVY75swll/JLsidnt5gcCzTK0LDbtUZXJFrh
8EwJcALSKTmBeNH8kYoaFBrVyXFHkzA0zSrQ0GunhwonK9MUKeeU+rhbn4BWgL/ufUxDHT/
TEBg5qL88kfA8MiJ9xgZm8f+cQPDyL/AFwdvObM34jWlH/nUfuEiT2gs6NAywVBmrLHcSL7
fijdFk7ZSkzNSdpqrtY8PYEq3zin2CEugZrmXq7PtXypnd4E/pj7Hz/1xUTJnH9MKbNbn/4
QN/3PiIVVnwEWktBNBQuc9Vv0BKQDsf0QqwUEp4LYpyA7t49MP7BQxu1C3TKKi22ByRg2DM
NGXf8AKCppNLxLguN4rUsBnDctARtmYCUG4AFBsm2NQYUVol53FO68+pXjCOQX98aQt/qLz
q6+IYjpwRaDHcDzrgl1rcqTzUOqyPiVuvphr7w9R74hdP2wMUA8XiUn9RGFiIq2VGvYm6Eq
LFVo8ss7Kgr9xlPqnb8TPvx4l0VwxF5LxkYhbroRvxSPvbLvCF+tD9wlSlV6p0CqPkgYr5v
4D4lmBGpjtjxvQ5qXF1VPKEHiP/2N5j2zpT+A1zBXOn/y0jObzuxglsFHe7hKG+A1qMWHj2
NK0hhdEEFt0E3SVDaQdxUuYDdfCykW/viJ4l+8ZW8cUrxAo9mOeQ+5GVogZVlBI+IThtC6I
juoaiHs9vaEUpDmii6c0TOcSrw3QRCqo3H4lw1VVVrEqwDgfOy8cXE2dgE2jc2KeqpB0cxt
O3LDXMs2nMrHGrCMTTooI748/wCROJMz8LLT7sZXX1h4uT4DwykFK8tWOyB2vQqGVaoeXCl
95Jv/ADokgX9l2PCVtfwiVQtIeINzKWJ2sWD4Vyjy/DI9zO0uxJvayMJKSug79TiBa0lhQw
j/AFmIdb/BOV9EoaZU1uQJghkp5b7Jdk0hKQzmJPhVmiVSExjsEo9lVVnJLVfIhKAbEzDdp
UaALY1CqSq/Y4gaDCONMdBJyHXURgqtbICm+xAK4G9+PPj6ekjl++K3PDBvYVMyVbogJDJz
5gZpkXUZymNnIIfvVLZ9a0/ux4fuYcD+yVMjyrq2ugTj9RdnUd3RzUsVRein71uP7StUtzf
I/eYr3ClvmF7Tv9cpVIBQR1agXAK6qjDs3Eir/wAK8SkeHIxhuCLA+8C/Jr5M5IpIFhXi6J
R0I5oO09c5N5J3WevQMShlsBfucEFo9wejysHoCLZTCvqDPXBlwL9GsWdyfNHNGCAsqPsoZ
R7Ys6lju2I6oJq5wEWpdAPiJSh+JhsFuXFg0BAMwi4M2yaxS4z2S+Y2RpQ3aQTZGDwOH5JX
FQUjyw1gcNOyKufjK5h94dNEMoQSlBW+YPf+nX4JOz03FzG90RG62vBKiW6ghPXnghjMoN0
Y4fUopneOAy1xljApkNcdzEh6COvuVMshWIpIxezoXlLzFOODoMBAFMbQG0cjsZQAA7XgJR
8gFUo/Z5hR4MQ8AQQtXhFe/NHH/kygVWV09ROdW2rIOcMnWYtjSLg+QD2Zc6spprWviBWQ0
Rl35WsRo5TfhGh0X3+IL4HhmQt4VmG4Kt45lQzMD+sCDfBxeIzMkfd9yoxBl3v1eVA4MUOI
CApeJmtPkqaANRPR1jDEonlBVFpF7zrbl/yjN5Ft4Ooq93xgd77f8+RtbA/uai51MswXOBu
YMKgaUy+DEtaeZg3f7WYvcqRY0hiDmPuQeZe7/wCZTngKdwXEN51aMftAqwGYPLDqMS2i8I
BJwCoWf/xZZzp37hNEk5uDt11bZcgHQuljNB2VEUUePcsA6xG4DBv6WIXzMq/kyOfiFIrUY
TH62dkYm7pCDrW1V7ahgYZGhTmojh1a4O31B2z2S0mQ7Tco1Sm6nJuBlZ0Zjd/3sw1GeF8P
3iklphFHpDksHNe95ba+71rh2GA0Iwpy+nUgMZWBqLWbWlmOGZJQ437fvPP/AKHngI1IKIZ
4xQnUcgjUDhgkAebEKO2/oQt0QUTUuX1t4mQQU6p5Xzcs2EIo1RaRwv4CHapmgZlGPUucpV
z9tXtPwRzFLeJthrQxj/crYekfouPi/eiuue36iX/TwdkyRoFl3TGiyuBCavAcQDP2WJiuN
S3PUroKwZlw8I5INLsO76IUWFOfUWlLtsTu49NioKrFsefZFApHRsPJC1CHBeD119AbwZ/d
MtBF58SoEwuK5m9OVwLNNqJp1ONEQNQLYXGIvCAl8ewRa2+84evIW8rG8DuGkMR8kelrNnl
sj2hd2BO/t+1Yh0bP2/KfmCh7mCd/sZ8nDPIGCF+FIAqgr+0Yb0Nl4YeYHfwizwDpop/Mzd
z0hOHd7mZ06vKwv7QG/nh52Z55/n9WZwNErxsxLPJbXNzzPBFkl4LesdRwVBwImrOVOCApq
T6OV5cU1ABukwHiWNdZUjqOxY0a3LEGFZffwxHewpg0g5igUujmoSF3KKHOolVGXARDkUHH
SUK2cf0hb30DtjvmO4hlCg3V2Mo89c7CIz+Oo1OdpgPLDxv3NdHywgTuHITOyou+yYHgfp1
uDH8ZGbQnDHNxbJBmht6lDkb/AEOwsoS6jXvlcEtHXqOQg3GJsTNdLPaQ7HB/sxmMr6oXHy
6tYCiMsIvKpqAr2GU0w5yCEdh+UtFqkyjuH4z1scDyzE+rjjjHl2xFLJe4xwbRGziWGiZMf
RuPg/YmfxkqC0y/F9zH1bs1ABRTVOGNWIpLqoNqiYnIlZUyLpjowRs7ur4I9yNwIi3nkSXq
8Za67lFQGgcThv6x9js3rMdFM8sOJs0GX+56/hlSROR7yrfBUDgWlQwemJuIVk0l3ZwpxzN
PoY6LRGXTCAY/7cdmBpsy8GPW+DxlS6jjtsQpcfFtQlf9ErhT+CCu1mJmC/8AFz5cxf8Ac/
zbGS12P5IElRHIPiVEyKTzElmG9MUMuHixa3Kwe5Uhp+0Tv3w4wIQer0/dSOh4BqFu8xzSV
TlYZYJ0IdSY9CtGvERT7uUovZeOcdeQlL8WKM9FsK7J0k3COLmHqwqfqFskuGlYI8dpVC4a
8CpoHC3c3CLKCXqvNRZHJDQ8AGb9QtQCJgt1AIGywYwhaPXErAsK308xFKA5KNyraXXBqO7
b+ffDC5OU/aD7T2bKB6bIRfff4IGfg8xn3bZkLe8wOS6GwhC9vpxXqm4wKxzKELTcYAMOIY
cPofYPRDuVmctuhMrN7FFb0p91IuU/lZTcM2rBr8dcjH5ec6UjakdQVUsDANyq6GdENpEYJ
yirtOZya4HiW/Q4l4AR0YmW08K8S8OXAjcPCQaebZvD/r9owtlr3S2LXNOcwQgB459x7SHK
CmAFnu9xQ0XTmUoCcTIKK79xwWAX4lVVk2dQ0OCVBoCynYzNaRZ+WBloQlylo6py2l3KzG0
sn+edxEywFJsgBrcFFu5IFE53EHnISRQafQmF0cfuwWozUOEckT5OThwRKFPz6pjIYj7ZXw
4JeWf5iLYAUFfKZ+t+4ZEEaSwXgBSzQVLG/wBNvLcrMHp5WEy7M7A/YzVLjZnCUYe7PkGwf
q7Dn1jeJgV9duDGYzTnTpfGGEuXW4LGGPtBdQ/WQo9XGg1UZd7HILhrYBgCK3V8pnCUz6nN
tUrXxFxZv6M5/ZXDYovb3YakwFK3xlYyra3VxWileXT5jpGtHUZqFjPR1UwoM3DG70L/AHM
qaOTrwxm6EHa0L5cQWd23lnXwzQoPa9A9R6Jfw+bhXhDK8Q2AbVukfi3mvpgL/wAQitFE1g
pjBkrl4fMz3FBq0p+h9lapgIvqCC8cWiRFtwlas/QgU6ar74jDp8momMDah2qXNuerhhenb
e5p9zrHtzFTP/DMLkzAHUviCfFwbi5MKYxAU5URTzdEHomEH/Q7RIaCi57mfGqimukp2m1Y
fmE6FWl8MRsJQxy+rsjdKuvNxS0xEQe74mj1FlNwlZeA/bMIzYXNJQ0O7iURxfK2BF0VTc8
T7wgm8/vhSd9EJuLhbRUNkGua2RTIcPcdpY0BEwsDRyzHy9TIIPzsk9JFlmZniXfn7+bJjk
yDs4g+9IWRznLKgzCA+WFtax5WWHTMvRCeWyU8IxBUdF4gZp5jr0npOIqtQjgN0+WMEacK7
Yx04wxxOGr3Gp91fMn1bzhWX9oNXdb4epfAv6ttqefT8X5P0yo3qL8DiBfdnzLIxGZX3pp6
yyKpFOHazkPAbmD95J7Gy3ZfGIh+wnwctWnvxaABMXVITQTtD5MmSLgAi62CiHn1cMNbYVa
dwq6TIeZkvskp6oA4KEuWtaByAkcou12LBjlRxiUyNcPRuDPi7TJ0Oy8X+mLRM5TUYFCgA0
eJd8lU4QTN4jL3yxnTYeQlyNzmMG7RTy+4I3IrQQzOpJzJjoCEDhzDNVrOiMUsDUL88PEGD
uhF87BifDA4sqZyFj6hXZP3CWVe78NHi6IKrGCjzDRwUfOYa8q8EsIijb7YWEl2DyFkhb5e
UsEeeZ+eKfm0EHRIC825ZY5TtFu4/USPnQIaAcq9wFw9iUp3he5gmdKl522R7YmVcMRdLoe
fL/UOwoXBAYMM5puVvFbp8Sg7u4olHEml8y4aCur1UTSOwx+lFnNzzRm75v8AfKmaumG0Rb
mXEbPhuUDgR0h5jc/FnCBc/tCrHa9zxV+1nNOuEHGqHLizsnBsGZi+IIs3H64TtRzw4+1K9
2o1C5yNsPTbhAXHlrEeV/5hncAX610JXsrHmocZi4hwFisbv39UZU0VdX7Rg58jWG7GMVqr
nbMTigRiPvpmgixm2BiuIL1LT9Xdl4il0Owytp6QPBSbiHH6xeYWhev9UOS2cP5Rf680Hn4
5YXl5Y9IjAuAiSwA8AwJtZ8BzBCPh1oLovmFSzIhqFTAFLAcTeNtuTVG5Ttkf6/XPysS/yt
KGiJ/b2BBaH2wH8LjN93AqKWb8/uWUO0adR62boSmRbldDuXb0UGs9w6rNxpFILtHCogbif
NLhi3FnZtlGeBF8OD/tIFNoo76irTBYhNH0QNxTHAo7DKFTm2A1BUdHIcQPL3eNMDOgvckI
cfLWJ3Ssca3lyQFQzw00pZFgEPZyTGZ4dwkmzRZRRZQ2rbGL3njE9F0wxfBzqilVKnogFlb
RXwSJlAaU8rGGW83wni5y5GCOV/G/rP8A5/8AWLbJ1/Th2UFIPwAS9j3+ydSou5BAAdQf3h
irrhZIBc8MOd5FxJRZcD3EFSocIbdrFsTKr4nqIAABWHvNwp7H7stAI8jwRFhVureTupa7i
AogI2Nsana3CMygIoF7JgEo5MQbHlg1O2577ldfviLcP74m0axLn8IoDEwjTlXMa1PExSaI
C9zSXBW4F5NRIJ36tRmMbHqdtKD2GV0xqAoYAS/ggQwPkeCXSaHTKQvUMR4jVApjMowFjRz
F1yTlNAiZEwesSAmiBwrHwmkpINEVnInIwor80F77j27KTDGw8ZgatngU0S6LLgOziAKEoY
PbSfMMxKzO2JT46c6CYSUGMXAlq9jHCneKhL2bWajUWDdFwjFptIswHRKRLtCkK8ZqclOyA
Vi4aKg14HBTbxCoA0nHqMgHm1h5xeqhrtGsZwlO5fRSFsWooae4lSzKBGmpykARi6cdphSx
1MYrA8gzE8tkDFTM53TUJ8INB5lg5mhY0pkuwRQRw/ozFYXJwQ+NqO4SPQUDmAR26IMBXtg
YoebwUGiHDFZdg6F1C2vFFLM163LEGBfJIchbgSksgmyMMDO70i3S2DxieoMFPkRZ5xvDFa
JPAa+TG+a5VAMy0AA6F4gAoFYIqOCuLjqVjDDjlq/KHwEJC7q4PxGbsO0HQVj/AGQHSIy6m
VoU46SY2NI8fxFIKjeYgmgxjomGTeccfT25b/PCAXqJYSlbYjXCmwgCt4mHzZDFRFqsGY+z
BiNPkmWOezzmC7N++pzTaNsWXKkUrwEuzWcFLTu0QQqzGbb+8qSE0OTTpjgKrXeKY3GjM8d
xEo7b5gOBrGeSVLxuO4RUA7tH8gG/UvBgd33qU9W9qbhl1raXOUmPLx6iC7qhzNn3BcWljG
CEGD08MMuNw0LI0yKnazqKrK3bh/8AkuIzQIXcwVhlIODa25hxgc2ZEmKQ2LI1bxm2HPcrz
WVzfbEcHE3FlAimMRDAcF0S5JOBfcrnOwtFIhKh44YwN91PzMLqzUzx7iwZ2EHcCsrKTCEs
QoIltpnWlq6jC8o5JjoV+pmd7NgSul8Q0x6hkg2MegBVFcsAGClVpf4luErgsJMwqZ7ED2b
FryQMrk8KTElfDKqCedj45l5V7hfymdz1ghhYvQmuI4yXWKbKhcE22XX+mUHwrJZQtcGyGE
emkIsNmupqbKOYOkrOuohS9YxKtDWSo3WO0zypSCfsnswIqw6YhpBsogjnyzaFjAZxnSuYg
FtLuHQW3sDvqPcA5sgKY8KWYpgbl2FhM8BVr3EYM6DfHqUmuAsyK2QoThiNKYv6srtcQj5h
YrHEzekuKp4GPmmoLh4mRTZNBgcyrJ8rnHBgp1H0TWHzvjuKKdW7xctCOjYL/iMCANJkzjM
VHuBOFhhRLtpzzCcilg7g1OFeauNdpsAfxLZGswysvLydQFym47OuHcQSickpN6xy3wBA3y
ODSmGoghscPGr9jPAoGz2dQ2gTgOCFUaYDuPRCF5KRQIc1cB3FlPu8agayZJWxR039kw0FR
xHrIa3ySjKMAwL1KbHCuS46NWHIOyOsQAYqAYRTn9EZj2xfnx7jq+WBrkfMahYMQvmGUvfl
dVFnCxxJpiztRq+lXGZlS0SCMJsHlbJ/ZKUsXoByRAmLUF09TGIPCOHmoheQeRcFIM/O/wB
RiDRX0wUbVuBS2eKRTwZbYXMJaHqHUu47VYVGt5KBphZUDdOJiF7qYrrfDlmwPuPMrFgOM6
8kWju+eoxQpyWL5iZSH7IWh+A1AOJ0RBkMqJyWepdvYfaWN2dEUqVpYuNDSqg2ytEbJ5Llh
VWsJzKpQuZhZcHmHWlJVsdMr678xuhTykEIDnZL6I6z2xDO5lEE1bacTyoLcc7nchdeWJsp
WxCDhU6hrdSgORDMHOr3McuJdkRR2lLEa2Ftw04C5aPNCMDfZ6hFFS/L0TErBsto6YBSqbG
mdoUzD+dgKL2R0qq8kdzbNVzDE5srUTYgNv2xhSFg6wKLu5YBDQOLbd9IjJMcNWjcRODspz
Q8VHORaJwMKwOCxQ8PduJgnM0sr3HJcrDTDMFXDCV3M27WFUF2FYhirJmFxYDTH/HmDHa5R
kTk7B48RpXzDGr3iKLxaeFK0SgYIITCoDELhlweG+EmId7Th7PcXb4F9SgFatKmcsQQHH6E
ZbU4wBy5jqKoEMIP0CkwIEXEigx2K/l4ZUUVRNDse4dbwzkgSnhso8QiFDVchmuIu0yHUTJ
PXiWBiloy/F+kuu8zGrTBZwzGFXZiLG2DosXUVejqjhPcUsq5Mh9QSpaIEofBbKmZT231K0
s4DJAYS+K4stSjRwmXSjweYu0PpLiltZa8wDZWi6uW2hIiDdHPiJyG3D4gALt6Y06VGAlm2
bb+YfzCVYo3iJt0R8rpiIHUCUt+YSIGOI1hIJXQuYNQuPovpIzcauz1LpgMUYY/iXGzN3LB
a+gqxtvbMtoJLLHbqJtZas6Y2o1cdEpgrXECo6KpN5vceIKLxTCXVsddTqQjDMXQSsF2iSW
AB0RvpTAlh0RVRfMuylH5S4NrEr7UuncDntQ1mCqo9TJAKrS9NhoM8dRdRfPBLsLtAvDHfk
hiYWpO5lc90whmij7HUbzzcHeLg4jda+UOwUYtwzJqJhI0wg4qAKITl3F2eGK/cBD32wuFS
88gS/5IvabbUH16hiG00u7YJWsoKVXI8jKamShe4HOgLQcw6AWXtEU2hQf19IrIXD3ZhS9t
rCL0DzFQjUuRcESncKJ9IxGs2S3hVxDjmETQ9GZCL2hFeCO7xKL/AAaeFy1YXxsD9yl4mHi
sS1VxBoZH6oVJpbBww5S/Mlnk4mIaNc2Ta2emFa2PGDArcLRlHR+AZZujSwMgUMVHl/cDMQ
9hK5CShCm4VaB2NVBU02MRwAfaXHRbctE2FKRpwVv2CFWSLxCwJcXzBIvO6OJiDjZDRvjjH
NQNN612xxVc4hAXgVKCq1r7zLkGOHNHJLWyRbBFbR19BUx3FdAynTqH3viITNgFS6TrJB9x
zcvUflBZErsPi4TsBTFFmNQfCFPuKAyOmpWF22+UKBTaPch8J/DEJIqpsExfYMJ15IIaJGc
3jwCBFwikyjqgXDKYwt+kSYLXhiukWIbktsd8psGFeBJbaSs5rtjlCqxah1ZRYeJUZd/aF6
XkMw+K9N35i1tB0EiBSsptOb4iCJKbGLlinAdX1FYtLYiG+lH3EoVLdZR6Y24CK1Q4gWCor
ETJt1HUfRU4wKgGIDRkzN1kobPcWUIr+85guF06u4p5Ld76YnRBmceKpvqOCnpFcwJcQRHV
xbjHNJEViLX02Y+hCZy3ERa9kqrUq7IdIjEG0xD6lJ95fMDWjfAU6YUUeBGNAZG+L7I42ab
f6XHqP2SWRA0bM47jXFX1dZJSJcZCZFmMZqMYHo8RYl8OSSsRR28RpzLNZdtJWJzJTKYzF6
NxuOBYBbBbcC6SVFM/abZu8kd3RqGwVc3JKIRbXNjm3dzIhun2lbONcRsDY56YnzVgghFUU
DEArTCRtkG4fCYxHAKURLQpVwsiRDXMMGlhcx/PFQpJnjzGFTmbHFNXcqGvGYUDN8zIJtrs
jhE2CjKJy7uprBuyoJUDyRYNIXgMQC5tMwqrTt6mhng6Q1AUYNDojkvG6HAQv7GkOBVV0uY
ZnS7Lt9A6OoxM+rpRyspCtRlewJz9oiXuSkfHVxWcuVa/FX6jIiAXK9iW+iUFC8nzDCtHsR
i7lC2mWLXQiZvzFNrzA5hFVfUMIAm+R+mG863zQ3uW4TVwceadEOMxkeSNtNaUuFKS2r2wV
0yckRvU29IMzV2oH7QUHbCsOr4jNnMhjq3+5UpTI31XuPKbyVxV5IWapWZ/BGYIKE8A1CBm
4pq/T1GC3SyPDBzNdgcqEWyMoSCl4gCZzlQqxFuKlwy63KE0mrGdti4EQ0avkhUPsjzWPXZ
K3YtOYPQronhh5Dc8JSWYcpHNOnCHDEMy2OEXdYhj63DCQaB2HPKVlGG7uUS4HqemYUuiuh
kmTVt75lwvHh3CUQNgl1CjQILHfQRKMVId2gqQdWDt0NZlsQTFd+ZbIo4SZBMvNxQOr48QX
kYysfM35iO88Amhk5hQ0ARKoVNdw80VBGa629Es8K7CZLotZeTEuBiauFw3O5Ry50l2uRjV
zGzBpPEZmVDaGRjqD2uNi16Na6wWEUGKzyYhVcF1K6p2tu6lkWmqXKErn23kEsvT8JDJ8ln
fhEpuBrFE63q2QWqDhKrtLuXUMKRzA7quGu4TQisSFWdHNwgKkLWTqkrkkv8AF9oGxyGG+y
4p3zmnVyzYCgR/MQBWbLhlmuEHiWD2F3fuVyFdgKMfzC23JjsC5mAsOFDA5ETVxDN0ZD7yh
hGzCQIFqr+3AJGCpFXu5HFgTAumq1F6uvnKMH1kq39PsmnVs4X7IUCxgyRhM53VzNalwJTi
XlaJZ3W9xXNALWfBP0xb2goC0tiinymVIh/gRvasZfFN0irAz0rSWPnxE53Zgi9zv9THb8a
YtN9OhfXDLrFArdMfyPfMaj+ah5scOmUcYeZfGFF318MNosPPDCZDEuXLRS5HtKSbWgfe4W
7eskTL0XTBV8dP7JfM2Qkm8gfdOlLAFRTMRQIsYZKznhmQho01uCYviW9k0b5jeompf4jju
XIrmonx3pPyYineTNMlQpeKInvgbwFJZ+FL/wBUswwHD9iXqehayVaAbLVgCuytnER4vwn/
AAZaJWZq6U+OZVzWMspWSnHMFp3uKu9ytqOFo9NNhtriEvN6M7lXfE2L8rlixvI8AURNGmM
SOunL6jByzMWv8kCwCAb69Tmk2xf4QMUAO4zENr0vkHETsmSXNIauJilgGoly+UdwzcScPJ
AaDaJWKUigng2kC4LVIycKmccG3Y6WKiU1TsTXAvmNcR9Bn+yjqNar22PCoCuyIl+fDFDe9
Nj0xgxTgKr89Rbw2Q7+wh6dLxAwQV0fwpMqkUBQi3MkZK9MZEKwLPYSNtfBgso58w61fRcG
ERBm8NsFnRox/KZ9Qqn7DF/h3A34g5QpMYR4BKOguUkqHL3Cw639huWHpxXAZVB8Da7OHzL
7IxrVBRs6PfiUJsz9EltVCfVWgGZbN5mWZmNQghVSQNxKLb5QwQRYsexHiaL2wwdiMuvcVQ
62C/hj2V3cj/P0WQ0ByDWoZ7a0wrMELLXm+YsxVpMQhQH75M61W5ZqldbmamXsyzszzuDQH
ko/qNYaMY19pxJObnLeC9QKFeiIM29cwsoS3M/PR7i3WJ8/UPDPl+AQe3YKtd9pW1+3mZtp
hfqCusruUSwj9zMW+FRoA8RCEQ2C7l1ltyD1KvpQXDygqQcHhzf0BGu6z+WKlB8DcaCkTO9
oUyi21H6rKyDwzSVuq5is3Wwx8o7O7ops4ZR8FywISdAaM39yMFtSHK9ymp84KHbBdFmntz
LchUvk+Y3JcbaKIkXoaEFAauRORaCthN4s4SNoIzY1GEwLS6t4lrrdk5KmYIYV2QlXGVbL3
iHXweEruFv6HNUoTsgAww/qavUu53ZLriavZ7lmCzxL0fEwrG7FvNKryqC14HsjKnOjR+Of
cDDhk/jleVNFXuAwIKIgnTngVTCgqBQMo+4jPqXru5dteZ78CQ0QqDW11tt6uXOyK+oNXlC
0PHeHdeZRX+MhBYJQzflNwZjCzlV1CO/9qEUiMvR2kVHDyS4C3y/QbkXDp5StzNer2ypS59
J8ETE8K+ii5tXRLQWUTUMwPJgUwS7LMzK6rER1gaoWMRnObb/uPf0a+prrO1slba6TB7glh
2Fn42+UMGuS33EI20y6R6gtxElR26Kl39MSMDXMRVkCxXlDmFEP+kCiGHGGUHZVzCgBVZmR
KdPEFz33qHSeOT0TJGwMv/nFeb8C/uPUPV9YofEPoFoArEbF15IrIF1Y6lERpfiIywDsgOm
nKwBpeCZdoocQ0U8EGTUrEDB/BLl8S5TXx0zfR7X4Elf/AEmHcX8yuC2qMvEYYbxCjD2Rg8
rHqFoVRPMNIuszWYpYyL/LHWurssjnEW8OhXMbVBAFcCC7DRMW5zMIYFhZ/wBTA3DYcQv2u
Gt1M0KNYTFqy0eeVjgNzCHC+XiUdguCCpA8hH6FNncoW/GBfUV6FT0hFBU3NVzNyChdvEMz
biYPADgXh9eJiSsVu2IOLdnyS4mVQH5XBhQEDpS8D5gzuyBSZ6i/1ErwpTFLjqjfm9L4SCK
YLC5+R3BH9K85CS7hllMrPNVVPOYs2CcImB0TM3S8RUSOR5CZ0Zg5fEGuTGkR6VxVWBlMYV
km+U4+WHKyOGIQ93vcU1hb5ZZ2LmJUZ5naYQjTkdepZg3B0fMVUCZJVaFxdvo54lSyX7InP
EL6Sge4VhD6TQGEaFXPAEoVH/VRHirml0m25Vid6sOBhxHfYSIAW0Fj4SYp/wAMH1C6irqb
GLocNag48MbKittkfRbYug+8bPy5SkqAS0OR+5UN7DmE4mNdoGtRCw9YWRRX9y1+RNf8s6T
s2/kjtXbIn49Szq6tfthgGbq5YvOnLEYVncqiA5WWg+EOGPHuFBw7QQHPBI2CQN+5W9LqJY
CH5hiGggHZ6fPv6Wulf98ALFiOVzLpq5ctlSkrjGiuvPUJYtMGmWS55NYlRIOezmC6VOt2e
o4FLOc55IdAhn0CGw0uAcsQUgJReB7R6kNbp6TjWzgqYyOKJVu7meE3RamF27spiEIxKXci
XcGw5LBY/BVymXaDlN2Gw+4O7FjFXw9RmahdaHphV0w81kjgq7ikckouoZLQv81MHh1W/wD
umOWOvqHzB2bwmQGzzBqyA02PPuWQM64n1DDLwGouT1cp6eoerlZGqiY4Jmx1H+tUfTnYGo
V+C4cvTC47dNy4RfzzwSj7tw93WPU3MwAujycs2AM8J1MSUBRAXeRltai4ohPsncQN1okIx
UKCW+Cc/kRyF3OyvfK74lY7587OyD1scVyPTEeL0RqhRYOzOHysiTR8w+4g4FBMwrEaqLFN
/Q5ZUaMVjANBoje5ksywdlm/iATirB4+eGLc5VUF7nGyQpuWQtV8YDhvBeJHIWwb0nyQ5JA
84YM9HkNc+aZ/EH+Uv8x2qTkT8xG1jyNS6cKtIxK/ctqiIpGgCKF/X5+CLvIlo3AVptji4D
uLWJrHevcsrTEOgN0/uL0evnuGzwcy9M4MZ0xsnxKWjghkGiagcLDmxKbn3f4+mEbgq44W9
/THepfza/gMzDLgP6/llD8gwabpIvi5Wxn9e4NJXobY4Q6U+YrtTBbK8zPpT5IDV+GMeRcU
SuV/Zx4yq+SKULfFwC2rmHmTFsiU8bYd/eDlAJ1ruNXsfbOKlIXvXBYF3WsWZoGi7oiBwYW
LqAmtnkXLNquuh4YEXGJRq+ElKKChWOxcc0Guolucy41GyuBRahj99kCJwdufCJFLI8n/AA
sxGOTBR7l+BZM32YoKOI40xAqf7Q4sxpcZKD0Jc67hoinl2pLSXmhSHEJDtEuXrR+iXakQN
wyyodY8PkT/AHM6W+d5gBRZ3OYcNQ8zNy+LGkiqGgs5GO9iPhI04R7XD+GMm1iGq3KOPX2i
1Gw/zvSDxl7iJTJz4YXGzbofJENgfE0xEo0juRkFWWWm5aIBis2uZnA1Cv0Vx1x5KgyLiOh
VU76jctc0933mFLw0ovRZgDmt0fteXIIuOgfJHIaSgK9XxD/nnIFemXE8wm4ghpjGhWbHP4
3HKa+tvlgdRzdZUqZXbbZsWmRHoC7faUMWXsViBtW7l3iaIOxDqLqvIxRSP2uMkydbv1Bua
ow+GNRwLRTevMQCJUtXMFB2vqYGQs4hV1tW4dRvsdS1hDNIxrWUY8MrLNm+BveBKF2aH5WA
hSgu+IKJYOI0s4iOHczZrjqBQbMGjqoAMTeGZOxZZNKZDCgkHXXNhlnhYECUCXUQjCV/mDi
WraXyvxFUiVWbT+oaEBhcL2txR4PRBzWiqOZcLm8KzH6dQr5fURqiK3d9MVdjPRo/owgFAy
BQkRGlxuyuBm6Lh5Z88ywxt8OiPk21h9vtEN0fhZfR/EEGFYjYHj+DAaADsdMLmFiV2+2Pp
rM6PKKNML3C9zKRfJwKX/CsMGoiFeWjHgxeS0mgrxDD0V56WXRTfGlQtgDb0TCXjLLNKIbV
/qohnffM5iGXBtmLgv6Oqs54m2khM57EEuvuQp8vMfKNeZj+iKMHr+2yKsqvK/er6dMyY0K
DnzXHhMNh2LuIha4WMWCgrf0hVUMhiPBFg63ABDmxnBjYKUcCYTQ1Woze1BZYC87b38ELkr
vY7Pcv41FftwD2JEl0sN9whddmdh8QtWNgFfeKFCQBLiWhHSliMc4gLnD5GNycOXPUsXCuy
VJYOu03K0LnuA612OTzLSaOKi8e62FN7GvGBAOVtsoDkNUwepiOHRI1bc8VxHtQS8ATeEAx
X8zgWeIpxNGvJLqmWCXFLWI2gzTMHY5Y+kbQVp++WSMmY4HMIJCFNOIuhThnjMcngIrRQMw
2V0rZLEoMVs4XCiVyCkYYBKW24sy3cdK23G+4WUPDmv4uWhpUoZzUB2lkcPuBo1ldQdS6Sn
K8/wAR20ODNRLLEdH7IyNxtptlna0XNzy8lOT1MIl4Iz3j1ECkWtqHxPFgsDnsiQWHke4wA
7WYixwoImI84Xhz3/DFhRubO+GArLAFt0yt8F9oS9oUOKe4KjQqx/yXCDw4WvIxYJGCyun0
xS+6QcZpScsvZ1CCHBdD1K27GV6+THkSgVNGDEFA3xGhCJNqXD8JtO7PdIeEsy0xWRLoNwC
yGJxLsQTglFq9X1Npmy5DmzNqdXVTdJ3ENUr6ES74x/Bg0wPPEAYzeLi5bLhCJVbxs+pUYW
XeCzVKqArywmva4VvzVzhZUjceUooSjuiPQdmyvFMwTY0wJ9+Ie9IDXVwiYZZeTtz7GW8M+
HF5N57D3p+ZgS2U2fENkKMQQCUojhwAHiCntwDZ5m/CmCbHqDxAlTLx2ISFb5LyLFYdiX7o
ZsXY2PcK+axDHaR7INJ89xgFq2iCq0csRbpjWFQyGplRVGf9WUHp/fLdDMEVOCIAXqXSj7l
zfV7r8QSzFm8ETehTGIbhfUg24qkg50mlSdJzAgtGjryMKwixyvz3OcMYYnFbVNizExtkdI
OalRKEB4s4JisDiUdSivNc8ieBxGkFFPQvEMv5KwsgbSy/7ic/cOgc13Gdh3hnn/SXgyc08
MDJCFETdKzaV9TjRYWII4vZ2TJBHg4QWgoEOj5JjDwk0xlFme0fiILmN1k9sKys2ZhaVUvB
CMpTJdkTtrN+nxFh14XFnNwWtUKDSa7NajnweZAaUVRy2xHUr7YaYFU0ksMGKqwq1KhwLeU
sU1XManvkdBD0kcINkVAdWMWq/qKM3Db6ifMw1HYKF0Rftm27KagLMT6JRk3cosjqWqW/xF
/RaEsfRMVc1qYb3hK8QfQdVYrP8ZLj2R6VOJftiaVMBuvMMhFB0B01xFJSb0ksARhdCnhGH
aJ2CyPhjHaunhZfeU4cdKAvuRso+w+8VeEGnshqAFl7dwQOILppipmkNiozJZ7fPZKsBNEB
SEsLUFOcjdOYm9QDeootFW3XqXrLkqm5wyvcvXY3UFRYm6amO7WR+gUs2l/vjTPUwwzN85I
WblwuuCFIoC4dRTfag7MQ9a5ZRggZhcfeNVQbCnGJgKgPM5GNHNTgkJ1rF23fcaK+tWU+Li
L4GBA0QJgwzpNRPTz2ceTfMRAGg/cpli0omLe1OKmXEmBo+4R0QjCFvDaIIsKqzZO6jcfkQ
J2DFGhsbCBA6O4DmpjNIaVgDxs9RLkt8YbvJu9vSQ6klkOYOGt31eI9Hw5eEhg8ZuEJlL0z
BS3xhjuhq7yzvbzRP7lvQfDpPcAVGSTQL4i+p4INFzOpiu2Q8IYrbMusfQ2IbLsqRlS8XQn
KPyFuh4lRRi018wR8AjrjdfwJCmgEsveZdAjBo+8MmV29PSLjmWwaIbEK8P8AMM9R4solaM
Nkdjh+npH6eG/of8oXxIfoUYk0DZsjHQiUCGiqDrj0NxOFfJKfJ1E/N8CPmJGmFB8trDvXw
Lbj4wBohcNKTtc0FGjzZq3/APfOSC3OYEu4kBkhW5u4Vx4aX+yOnnDcVYbbrNxNe3n9QNq5
jZZkpLe9wv8AqnR6qKrRTcCwNFLmJCX5R4m0HwEytWgq4OkD5biUNUbE9H2mUDb90FhsgmV
1ovkhw7qYAIbwJVzoB+4RaPPJDux9oogDkigowjjyTUMAVY9hCs2VzewlWgaru2B2NrxKq0
GAWn9wA7YIr1OAmweHqoaXDOkuzmArC+4kk1juMJaW1LbN3OQvB/MdrfMdidxFZqjynYxsG
uFImZd5IQQrwEvSKdsY6iUWRnw9+I3HgXS/6lfVn8JwvUjxAZDcsULVv2Fn2gUGZVmQxCkJ
imovH3xKn9+TeG5ZfYGgiGRBk++WXam7aW65ZYIbIpuig+GalOcu0JfGXEVdAgk4LjpMn2j
xv2YLYrVufBKvVbDCC+w0RaLQpnj/AHTngiQWWQZR9TaABjslncQVwCczmIxZmVoYrnUX+Q
wzExQphf8ACg3JTRmMtbu6HzLMJkT70SgAXwfMop8mX7gQEU6UzGriXdX2RVWaASD5ROsC+
/EoHzLly5Fc44v9RtfTBY8PYyxX7yIbYcVQOSoogUwCFbAKUcka+AdukgvZTIvB3Ox2yX9R
9zGpcAQnYVXWWhUPWYu536fmYrUG71XrzK+jwjmOnLMUJsvYJL9fbLBwv7JYAIStLcRWi2N
luB1EvSkyzVpGk3DbEFPZzMuxRXqW20WsmW4L6QmjQrjzKovWR13KsZh+R94NJwLs5lMFyf
iviPXOf2hMnAGBUyNX0LZ+Y6fMyLlzC5xK23qDe552zj1+mTApfkSBFGWsnJBCwOSorOUeS
NdeRi5AnLW/cUKaN+Y+AJjqW8PMNrzKVZGhXAOJp2aZ6LtHEFImdvqI6RZ29k2Xp9iGvLiz
Wz1F9xG5vv0XO7Aoux11E24sT+2UMC1VqPF8y8yOoZLM+j9wr7kRqbCWQaEMVd54mjd3Rgd
XA7IG9EDgRmNQOeSCAJUxjUC6dzit5Y0LOx+IwvBcmAlwVIA7y92RQoyxbQrHUTPqky/CAo
HuSyDQXzACrAgD5cijfcIxSWkP/wA73ICULmEkAm1cxou1oCrkllCf7TUwm9C4XmAaG5r1K
x10/eqasejECLpZgVMEwYVYya++4vsIKX5LggBQA8w1urnUO/vE5QZ9KceyVsKcMBLSwFhP
mAG4CuFFyhzC5tKOU8yqhOG3UURsY9oiFQxGAxst+7Au9jpuGMVcPLllBmnrXmLFcuuIq8Z
0IsZazzmeL7pQeDf7Js3ZN/BKWyjNK/YlEoF8zdvmGcr0RXVXEwssTHgtXD+kGsicnnFe46
y3jWoA53I+O4NS6NicfaXqKc1yuw9PEQl4D33PTqKCxEcUSFNkFyO2KaJevmZqvoHK2l2DJ
4byWdQ+uSjTCccyOj2Sy4d3a1+rgyqqbtqePXTLlcgcspYDc7rhnOIBaC5kDyY0Qko8ojKZ
OR2MrEbq3HubajoKhUyLVtzgpzsgOmLyXv1EF1YdixXnYRnwzLHsjA89wr85GiGKNeClko5
AMgSuibRQlG+VOSRTmM7B7cQyjlTopDaHhjzS1i09+SAhERz4epcyspSLFpGMYpfWPlOJT1
5NOCEguWowWK7Y1lhc8scbGvgmfR52wQFHmdeLlhNQZonmGj7IlP0u3/qha7dqwgliWDkGx
hkgAjF4tbGA6sdvacRigUwm4WgssjGO4w2XcAxK0phgxQjVrxBLZZsPjSR7tidJq5Z2iVug
2CFlvP8AaGLlxQ1B2hK41G0RAsP3BWAL/ECizZveY8ink7VGheCUW4lbXCp94FIDyF0wAoX
hG5irifJUyi0aO5dVbYhdw3ex36Jn/dPmP7IGiLGEVZIQrqUYv6WcgrtZ9XsRxnUPYbIvo1
YaD5SAwhZCZ+ZpxbXkrj3KUALrPuEFBsUSfTuUYMI/cQLbm+YLXKg3k/tiKtal77+0yyAKY
iSLLtzzN0wLp2fcmgx1cah9EVORaVptkGmvM77LzGirbYf7lwgb3Rij2ZphTFeCAGzb4hVG
eETnhSGmADQFFmZYWw0XKvcIZDMOHKSrS4CYkutlwHbcc+Ny2eh77jWqmvBF/thkqRaHB1K
1F+jvogTI76V/UW1njr9GOnp/KA+IyKKjlNy5jmALKCBrWJijo4l81YEe1dOpZ0cy+AdVAd
x0X0mYOomWYgMosQRjv0OJV585irotd/QIt/8AgvtPH+Ic1QP3kbNbSjN4vctVWlJcd3Ubi
sNUCIHNOVLiQNFeW8kDFOOGAw6sRBpO80xAALGIS4/BIkh9KmYcLVORz9iIq2RTyhM8AtyY
0FdzAIGGfPiFkfgNVz4goLJxaz3MPIYQ0RgUD/DuUApO3F9MsQdsNIoKOn4lrpK10pDbi82
JnSpyXU1IC/J4nkSx7v2S5fM0LxrErbbnGx9QMFsxTuzUM1zfDH5rA2H+Ybo0R2d3EPuVFt
3DBWW0WcMVi+8WyOOUcJy+JUhTazqKKKWLd3oJeNoNp9sDzN9jaarCUKwwTyNozDN/K1+OZ
iLWlyt7/MJvww4LNhwougdd2dyiuDKt+H9oXOZn+srRtbF/iFGM+TiFwA4qIAbmyKgQv8ka
NjdA9whJWsIyQC62CFrJfUSqRfssesgyfCPcfObnvCela7MDlNPQO2GnKoDqM7Vlu3ifNtI
hbljd4o+hEpd1Mbx0ZxMSD4VOXpgISKldojyAb7wCnlHiukzn3mEvsxUKWGyYKPMeDMuBDR
ShxcMM1B+I9xe72srxAieBn/MSRKhDQRz9GOthn0/Q+/ZUEGgjT128MJJQ1+u5p1pHcACJm
WVbmuWHc6BnksNTtKnGCtLQqQe63KAMMU5HDL+jKPBFagMMrlXZ9yBpe25gKger8ysoJhYW
yjhEAiWTb+E2QYUckQAqdXYRTQHYuolYBzZz1FAUMRceIpFOVQ2BWg5+jTsv2IIMQfJNtpG
/YlOFl8jLCvCodpjmwqrnPDA60C4mTYq3AWbc7IZkEuqxLvKOTDiWwKfcEDKDEjnuMPyvXX
zxL5m4QceSIUNh8Ox+Y/JQPdtx70Pvb/4ymOLNVH8rLJ0rCr6Urb/WNbemZXo/MlZgat3iz
oVCuuzhiJVZtxUoEO1k+OYgC35jLQc+ekjgXvimE3MOE0G+wjmbBgp5EFUIN9nkmBBiLhtw
+dp1HJqNHCK9PoBx8xfOO/xRnHba9EMfNeeotzCXDCoJxL8YfTugwkTcIe2IxneITBmmIfD
B8BEJYppMCcSp5NTN4CMsFG+YBRm6eKhohrmNxyoZWlbgJmrci/wJUbM/MI+/MU2sMX+BEu
gPJq/iGkqpHhjB1aGAbSYnuPfEegEscdfNwCS78rmPIcpREKmHLuvtLBT9kHVg4hsqGTO4k
2OkEQnhxK49FFx0iRoJjIDbXjJ+SWGl2I8eoa2qJgfuUQuYFukggRQvHi9Q2midLGhMGSst
xoeBN3ENApZZC1ZbKEBwtKF3fmeN8fky5GmycMmx/uJhUSvh7+naHLejdWhkgdbllje2j1O
wfRNTSEowR09GXN5SGGIOIrlwlO1iDrGfuB0RAASnDLYblooTHCeK7k4EHUO3ldsqblQDt1
6YfFYqh1ePvLu0NOUqAjRU/gvmMSl1s4xo+dMEmtFZz2fJKy4KPdfyMUs48eOGYeNvB/0xH
pclx8IfdoM1H8RXEzuGfs8juJIXlOB5gHYL14fMBi3LZu4Ucpa7CCAVZpnhx9pSiWMkCIBX
V1WT4Y04jZQna+iiE8G3ynmMtXCtvzFNDMDS+XzEbA6QDXpyW9pY7fRr6Xj2viQstxNpWAj
QY6oohiWWb1isLRFTapUIYt39DHESpS1YjzSIgY6jgcBbhujly+j9GQ7rEbJ0wqqNfdhivT
TG2AAPnzEUHj6H0FzkJewWFQshMvfD9Mt3rd5Pai/Lc0LlZnlCwPjwV59hG5lw3RTxxwH7w
JD2MKLwStr5YKxPt2hWb7qx4YEioctBlYVbMFX3ZkQEB6WyYz1RYIwLdg03Db0Qx9zUGu1g
fsMdNW2zFA39pWSFd1zUMOSZr+IlBOqo2PUMrqDCuvcNWL1ceKbksrBUDQhV2h0xUmwK3Lz
M+WxeM5n1SYssMyWUygAOZfRmCHPc+KQM5m1/FPEWshCDHd0RRIbY+ZoF2OmY3awcO+IZV/
I0MvAsvOQ7ItFy/I0wRRAUduZlzX5b17H6jcTh/I8EtPAPKz+8QW5CLnolWhHwX/X9qjoxy
hc+PtLKFDY69eoGCKa9zIgHs+RKjiTfnt++IZq/YTuC5HPr1BqGqGe5rIPgmamGz8bnOIs3
kOEgN2/Vxz+4EV2/o6+JZIq2YK3kPs6h2e9HghepQ8RLnMNui8CGyzbX0xbn6t5MjKiPOip
RLpSrjs9dB42fvOU323FUrcKmJVpRuEaan+GBMRiPBKHLGUuDxgqZC2drfU8vv08PZVwzDC
Mi1DQ3GjKkyb/wQwtJqAG5Qu931xWPohPu923BJjhRgQhDqlxfF4JWV49UWN09rCeYm8An8
bV/ERAJyyakZZIpKwuzd/JxALkFLCVqkmBwbEGYHGeI1Te0EvTm3HOOrmjkGbgeHmCMDWmK
RdhXJEUDKLs0MZiWBTE9t22wsdpo6tzAyGlX3ogPuVnUpQNs3v4lpU3Lk784EWoxqvl6jae
tRI0xeI8YLpTrB4mDD4l1XxCgIvTEr0p0eYHlGhzFdpCDNLQHcCebu9HBAuDRh3CHu4JZA1
rTG+yo3MC7jAcDkwU5YkvQFK+CP9sHkP8AD+4K+gXEqrco7fwOnzLnkingO4v5EV9tr9kCh
NKNz5qKt84nhhiLUGjqWR9MvNEb0VFaAo+DMb7qYvxM/HEMBi/IBqYCwNJZvceehVukQU+Z
AVFXE8pYr3DRwBLwMshjH44nIkwTTRhLCvo3qHQ4RiaiSngYEe14ZdYaTMErXpiFobuJKka
GuZT3a4WkXrAVkSILJxEgOGAEZO9xCq4ac3qVViv4j8sydQtti39HTLnz1n5myLTgEFq13C
c5IESV/ggrN32gEw7FlOz4gwPDpdRmTeoA3fVgBb8mSUML8ftAeLfK/MVf9h0EB3tVUalHA
1Nmw0uiQoywsRU5SNkIfVLalkR+d0zIbtcBcxwjz5JyH7BdRM/BVFHR9zl1KZg3xSuOvmeO
pTzHoC2D3ly4SgCGsl3rq+paTooA2pSA+ROJ5ZXSliB7ynJxyRY1DT+YL42RKuEorQwwipq
FcwzXljKd2czaddZmBbRgZyh3L6xYFvgP8ykIiFHolqZ+O24j9LXC+GY9iXm0Z+Ft+CEe3Q
4NJ9MuxlRmPR+5jb7T11evyEJaU9S/3e4L7P5JcJO+3333LiXKr4ZeS2yeEmZ1FH3BjeIpz
9qPzMaFqMIN6TQ+7E08VXS6gU0Mr48zKQMA5zT+pSnKlHVpSQTbDB3d4YUcRak5MTSUD1bu
oLe7Fvl/qNthYl6NFUZ2/wCGzk/MYgrzVxxCsqi9MIYQpEiG2RKU+SY6cHvKNHfFbqICoQg
jKCMYgNwsiqbpFKl2rmKzBiIu36iMoF4Zjpax2ar6kdIS3FLwAxqRsfr0PtY5obHy7JXUr3
j8RJfC855chf2MuW33+wqGH08r8MAsNuKJ92CKd5r+0IrhSGT8sKvo5oxK1FnlUqMgd7WmG
91q5eoxnYD32TpgCnYapuLeW0cSivBxfDfMz7c5BqEAAUl7RbIq1qMaTHyCEI0c2slrW6MK
hS0J259R3kHNZn/dI9hxs9py8sKXbu+IEobhAtuFSiyQJUETVs5EaYDbhM1YwVH8I+ygpXM
C93JrKc+iBqry3m25Wcoo4bQ3DbHp4ji5TfpGRMRcOoaPLywJs2vdIX1ZVt9r8eYjOmp6NQ
HltJ++Jq+0xbarszQVV3h5+X7mLsDFBHGWMFlnqqX6OI9ZNXgMpKEeIFlzAo6gzcRheTf7i
FUYFrL/ADEEMXb7h3OIXIu4jvp2ox39oo6WyvBoBwTExvAhFJRG6BFv/CytqByDkix0bdM1
qASUEgwuLV4qMmPZIGeZakMR9E0VM/hHWAoK8pmcEK4KWGM23H6qCITibIIbGimYLkQPwwJ
Qg+aVETNh9qwlaCGlOFgOqvqIxSJkSU59STDsTWEzEgyCRbVhnLEwgPgUMZW0N5imEeXaMX
HfcarB7I2U7YK01aB9/wBkPD8I14YrSCTejmJoWWqmH2QlUfMIJ0TD/UJKxz2y01+/ANAAJ
3LIe1Xh8wpcA2vMYbWLIiAGs5PP0HHoqH2mFUW7JgW45CAmls3TAa82BsAyLEtV4JT5B5DM
rsJTcA4uuRaYTUVyJHw5F33EvgfhCQgo+GVwKm41Ci/0Q58E/MubZwCIVSgBLcEco9Auz2L
DPUt65JdOG3mQqEqoEWOXmo+6GoIkgtjPmB5orDleYCvOq+ZQlMlsNWqEDTtgDoPUFnNlOf
8AUzOlWWcuiF437Yh/hM8rcGx5T+ajjkG3q/3Lay0s7OmOLToDK7fxL0z1ltY3kFs/zAFp+
XOG1YtKXmdEe2XyNd4hP3BkUMS0EElXhUrDmKO5+jby7IvRqPsUSiqEKXZKQOeNMuHZjCfR
GPgLY6dCQsExHkJlaYTDmWMxcM7YcwpnmuKeV7g4WuE0yjOf4X9BD1VvNSN7UZcFgEc6PC/
F8zHUJfIRHVZY9bYZtpgaYbE/KjmlfuvE8RnjZjKplmcYN1lFAxakmHv5lQV4YVBqnax6sh
cLPMrE1cogXaJy9TY1AENERhB1ZRUGkKbHbOOicoZZ5D74hflflB1G11K/6RFnogQMMq6ig
pmDf+cd6UjRluBKrAd8hBbVWz7ymYhhfjrmMUdU2ly+TAaYaV4VF5mcL7R0xhYcESUbseu9
sohup8Q1poLjGrvHUsoq8zGjluomXdUcAgVftiyt9geCNuDbFdlcX3Fky5jd3BbsCiNp2ni
VqF6QwRWVeH8mPJgVE7yMNYyf1RNQCo8wEXGHQQCFWqPvARd++0LOkMx/yWHCpwOR9kvZXz
m3K8jFTfRMXUdcnRzCkjMBSPUDXeqayx0qgpMQMTdWJlI5ogvTLuOlMxW5JW2HyAYRJQtxI
oocZIgXAuLlKUcpcgVNvDxCg1MMT1L1aQgbW4eyHYUuL5mXUwe413aCx0DuYWkGjFv1bQbh
ORXEs+0WOSyNgt/VR8IhrJ9BTJBNHI6ZQ2xtvwmLOjlacvkh6iGxynMNbm+OSGLAi64lBPy
HcNhYoVAnAOdiHS/TA16NgR4tHDyHPuA01UU/GDeFnK4OY3HbGkQhRVcf3L0qTiVVUwWNYJ
aqIOjLaaZwJC4djM8H7ESW6C63lByZJFEALh3WtFnMWmpXMduB+YMLFs4gyAhi5dcBmSAtz
LoAUo4zLCZH1GcmETsuZet1rC9ejZU3Yy8IbXj6FLeSEN5QVEw1IjhQfuIVNqQwsjf2ZZyO
Q9y2YCyvUqULWpnSQQh822OZf0/PA6jal2kdzYMmFTRFbAsxyRJ25SCnMsOGZoGu+24xklL
HuFKoABsmsoDTwE272HUNM6/zSsN6/wCphshjuOrgZOIVHa6uOnZEbS4hZioSbhhhllxSvG
EMzAychBcw8wuG3PU2wwXnTwhJyF2pb8iBaHcrKrVqCmXMz0+jrCJA2DUuQl5ODk4JWd0eV
fTBwNXbZkTmRygMI5YCLtSYclw4UPeiGgAym68fS+VXzzqGgmA5he5akuPDqGKDTZfIkBBg
t6fJB2t6SDcJ2D+Jajh4cksalvgXYkAj5mtnh4lyLaGo/wBMDjcmshhoQnbmOFO7xtnsgUX
pwa+8JaZgY9qtnIy4mKxjuFYLXiXGrLpv9kyxioFBARzWiKKpqCJi9lVK26b0kGK+0bova5
kmemhAv4gUuD+cRFRFwVdUR+IFNPMsMt+nBKISt3gTt2/ysRws1bLyDLxCCjuAT3CvFjUjH
nh9ogjMKwV/PDoAjBDGwNxza8wV0xL5gatIIlXnEW2m8inncLrrt6ziCyw2nOGIRxZd4Fqp
QLeVR36g4azF8HUfu2U9kAc/Qf4K1zXf79f8kYKDaXZBGLOVl3VUN0CrlJEjWTBfOUqrNDB
Um0sFipcJiBVwJWU9Jj5ZRaprkfQeVGN/QZuF7FtqLhjBeI0TVw31FanbLPEFdRQai6yN2f
KmUhkGCX9okDFtZ8oqbwNcQqQtlFWDQHqUK6PTMfcGUMwtoauzFnUoUnOgdfuWCUW8lw2Fw
qKYsrt/UMp0GkgPI8IWAmSNUoyHDT4AhS4gEFPGKW6uGUuDFIDJsuRl7ZMHkrol7RcWlBdY
8hLjW2YA2RNnbPeRoXBUd5YC47fAws4CFWFx02RbdWUKiinb9xAwypjsKKiKtgMFTKUZ0U8
rdY2spgiBJZMyNaQQqFaHBKIste13cwyCADmaIX3qUOWOnCD6Yt2Y650w5iFQOdzfWqxbpa
8RgSq5bQYo1Vps3SwsmG0I4GWKUB8R28Uj9TK4/REfmBk2phlWzCqXTF9T/IV8HaUQWow/S
Phl5wJ3GLMkq41eSDF8QGa+2JCXLIr77Y7uo7BtWRR0xXCXmMtqIQXCzantGkUe5rZMBdx3
GDg5DuL1H+mDzQikLhlH2ChjWkNqaU8fURBkExqO8ksLocnZL9ttmcgzRl46fgwVoaZMtWq
01DDp6imJevfX5IaHWGGIFIF0p08kw/g4X8RieRxwwxbpNVzDs56QOhH2YC5sbz7TO5eN9I
DJjfCEqJuXiB7RwkcGqYn8RXU5pqCoYG5fT94T24XzljmRBCpYOyFcNRXBLggjGLzBDW0Xm
K/QolRDGLsiUe+UVQAGxipgasvlA3jozNHg0z33zsipvPghqDsEEhdsyTaxBQjyQF2KuiGb
0tBg7Y3LmZVOvEcLFFdBLxbVwG495Y/LCxGzhgyyPRdVQxUzJ4NhMJjU9zLkmWiIADb7CKb
njdJyE8sT9CD9GrYJVH0Gbw7ig9weuET0AMEqR8wvHCEnOUEfTjBP5l9nEotjXcRojsJanU
rRHS/0TB9OCiwskqXkGPeUurYHNxUq48yguEJhffaDS8IdcRaoCt4lSaOS6ioLJE/XoHir3
ksJVXnNNl6ERSP0yw7JdCnp7+i8M35lQtgyw77h8CwbmCJ7mA1paHHEHQOT2MbA49kCsREi
sDnaITkhLppjPTtBLVeN+o3osZ3KdzQ8RPPIPfEfhQodVKqo6X9IQiJVDl5mXSGvzQFQTlG
bmMsP4isuiqxKePvH4df2xcn3agIxIyBcZMXUEDHcbl6PL7gjDPP9E5ViVAyb+pRTniGQuN
wfAHsBeblKiFEj37TC/wCJcc1CYgoXHRCFKeIKCNnMKEw+Fyj4LZvxL1V1LweoJbqCjEN2Y
66gqbtFhGU0swU5z7YRuXRvjMsVWgglSv7WYzXC2DgxAo3G3EFjlq/ouyxICwp9AK0ZYfoW
9byhx5I2RWsezEA0WX1vUZUNqGNVJA4qoxybFpi3SiwKtqzB9QAIYEBU52Ul+mcYsws6tQ0
gJCtZ+ICNgQ7YLF4iRig43ES4DmiXf+6JciOSFRon0TKQGB5lDeDSSizIX+KB2bwYU+eGYX
Ug6EKF+yaTHglp09GKQpGoQuMCvUE3ycR9AufIQ0bH7bWI3So/EVlpRiUKEFOUgZ5GoQFK8
byMMlVU1MJOh/TDaAbl3Ai/wIqJacylnSbR6BR13L3QDdkwthSPUQW7KKdyik2YxLug6mXo
fTrhm1/dicQEFZ0rUx+Yc8UF+rIJlYrBKQPOT6yU+mhKg0kM1SISIsFkcSGU+Ebm6fr7BBN
mGpyh/ULYCjTKrDs6JiaDdoKCsVCFmu1SuB2wsTrPhG/lGKapssUi0tNhWUQVs6jZPd5iCy
92/IlS9Ku2IuGpPxGUt0VfAwMvdexXSYS3fPEMdzslotWLgJWbiojMfPsizYjhj5xKmlsFr
+Ig4h9ylDGWbFF+csuZOLTIl1KibZhC5lyO5rpgMrbBFhZcs6pk3MRsMHAtOdHMFION4HUE
TJJtKzlb5SmAp4S4JmGsML8ACz9RYYKmAXjv0szz3XsGZOG5Y4oByycxCRA2JM6mAA/KOiK
4YiMRFWzF12JXC+MzImM3fgYlQyImJJgKr5hRmglUT7Q1WzxE7jfA79QG6GLMnvxMBq2Ud8
MciBYHFfHmG43d0RTCV579y+JBl2srGBo7RY85ymMzgWRuIEoV9o0ZSsIQmXtzN15qfJH8C
/tjhd3coGYEfAibyJ1L66RRYa+nhH6/pGjCkKcxG8UwdYYdI7gwk0XQ8Twg6hVEPUh3Lgqu
7ikdFaklRF7dVDzfKxlg11lLy9srTFQuea8wTQVpc4Iqg8UtxhILHFUdnMBzidzbJ2iukA5
XhiU7IhCbrbfNEOVRk4XKwhC05KlGi3IDYwG4sCrdE1RH2hIEF2w7d9OH98SyTotRjFiryJ
CQgeKUjQX8vwQKgbRv3hDlPcKnSuADoYmIe4lwRjBB3AD6P7IjLjQlMFYBDgyEs65Crir5Y
O4OWb0IojWDkvXEFSfDBWlq1ZcoNjgXEjF81Gy1DvDKrTrx3FjcS5FaEwGCBwNcZbg337Zc
e1TTLn11uf2VJYWvCDa3hCWLx8/0OzgWDIROXHjWIJ37hQDwBkgoShfiQOGHgwPiQ8bjryZ
whAiGwX3x7hrMWKLN0t/MfbBpwXGIWmEcPEf7xMQQoWrtu2KaPHmIOVLYNqqcJa7UxK9q7I
tHkZSU7JRVq37ZcS/WWrcVPB5ls2aNRa7q5+CWAxaVcd4+gzHDXLEjMccIafKUSKSrA8Uyy
4QaayyM0UtHct8Wh6CUiirFwNg8YXh3V3mFUK1nO3uKyuih6IIi126u4jtfd4gAbriEGSX/
AEgpeuT2xIX7nP7i2gJ+5Slto7YMimsMrKiOWvCeL8QUISPaJaeRFN19yO9A28l4g7OFTli
Co8gkbrnv6o+egao1Dxnmcw0u1ysXzZRe30S5e6y7HRAbHbqFZt4phExVnuyuXmMbg2teYh
Op3yin6kbqfPsD6cCJKxcSuJVqdUUNEWM4viCFANwmBbYHYKy74jTlVs7WMyoQQr8sogCUF
RCFOIYI3Rxc1BjQwUKG54FepQL7LJU0TqpmCVAvsi4zw0oxgdIEiPHbS5Z9yIu7HK3iWIhB
/bgMGLu2V0ZTCWL9nRMsMI2ltrZw+0QbnKEfXz5hVaLJ1EGENj9QgyuNPoMuq8wJVtjgHcR
gMu+b4FxvEDXcKT216lDTii6JkGnfGoUo8tyoQqjnuAUCEt/rjPvftjRqOGF2WWcbneCVuo
EqCDD7YOEHXJorAkaYDuYc4I79E8cQCAljbnBN9lNjCBP8xsPZwwHnZA46h5b74SE6eQJfP
Z58RF9UWIBcixLzFciOJwKiV6toPtbH4mWmEEF3WnuNnB5xmIiJWfEA9Xw0ZLrptTDLYMLL
7zaxZENXcPEf2tXpBSkfshZK6WYOGcrjQZY1zAPaXzx8TQwACoR+dxsAfYQ453KJWuLZMFi
HdrfggwwHBxBhrfTK8oAYiSKELiusGMB2qX9lYC6bhoFo4jVqDA5ti0FGuiVKJrZDlppA2k
Qm+QwS8bfzOF8olpZZiamYIZJcE11FRJdJe+Q3e0qLxOOSOfoltxu4FHA0wURwtoPewy4DK
cdh7gjkVj+EIy65qwcRhSSqbIGfHbHF92rZQhELbflLplKHgilyh7ymi14uLEKN98RaoCsU
j94SfGzDGB4sGB0wbIddA+ZawfX73wQaBzBtXcVUuWy6jzQwA/rxBxNo4tr3cGyx0dyhV0Z
D9TjJMShRLXr6ay5t+2UCEDBZRgwcSplLDOcRBqMvN/BBlDAzpLiANMtbTGbuK3fMuaKiLJ
VrndVHxkNI70e3wepXbk7TJ5INApWKWOpl9EcCeowpNVG5By5VQyr9mV9solkS+AnOuLZUE
k9LJ+0tilHUHwRmlXu9SgjgXFuUOcwzTTBLwVJ0zMdDBMTgNkTuMFwI45gXUodo4123iXZq
cLaQ0WDk5mKkcRsUX5KBZLsgv7EyJJtc0gN9h/qY0ULVhe+zH4hsG7VmiCVmJerFx9C6JJb
4pROMkv20b+0K7ENIahVuiWpERcLApmXGV9y4qUtlleANCElmUkDT3INdk/kmiwLMam18M/
BjpiPbLmtLxF0S2AYRHmc+LhJnXQmPWv3RAqgDtE5R0SuVqpveIPFbYwQpLHB79xW0TNiyL
Og15pA3lBXmiW1hfIsc+zrRdnUWqlqe4ZghXs0wgmgdLDo4GmLXDiWWuAutbgN6m21/qLji
LN2/1GnUMxxEXWVg0ahfVXNHRzEvgOFcxW6vshDn00DiIHV5HuVrZnZDU8zxsptdKHpmJau
NI5yRbYRlytvZLi38EeL+YiuHdSqpMyljPm4WiCHMFB7qx0wSHGQZJmlaa2QNFu1DTM6M8R
TK5NAxC69dBWSzR/JHxvt/oqLQbf5WTY+Vj92ZhYy2kRFwLF1+4qydKoK5XAOAOhvLiV/AY
zQDzCcj8kdPwweHKn2I6R2zDfXGZyBa4BdBGzMrt0sm3EBlVO4RsemasZdMgQKU9lloGaps
eCOJac4SIigr+sbhJVLHLwa4Iu9a9gnBGixsshNMXDtxH6FQSkt96pzB24ltR4wCFRhMa4V
m2WdDv6hUEStRVjrZIuSB/wAQgOFOMLhtatow0VSVyRmnxHtuqvWyXI0wnHzDbZvmFldko3
eIrImFlK3mUep1XsIikghr5eIKFl7RcFcFmlbnOBUjKLgYaLhnRt8nJHS44YSXNglRZn0Zi
UedFTIihjv4Tkgy8+Q+Hkg0av3LSJXy4m62Bg4YXLFBnUGgOC7aWCWMZ8OyLmnITAUY/qHh
1cBZcuE5IUS1cxZBCqggpt1RCWN42S3uHS9okEHURWmWReJyS4UCZVJDKwmTqHpnojD9L5j
LL8Vu2oI2pRTByyuu8dUS1Tb5qPQLT76ir5aCwjgcNtv/AEhAJjHUPUPLIBBwT5YZnuxmKF
ckdEXhZW2tIskuW5Rg7IKBpcumKLiOfNx3qKDbcUEO3CoXGlrbO4Zuva9oKuH4tlzCXD5Fj
I371AmJ0IdKMfaKtBt7YrT5Mp/ZRVC4vUpkX/ERQClNp2SrUd+XSr68RsVaxbDZyr8TOUYI
0IxwtlMXeDogEjyjwAzEuYVMYE6IUnHMCTW8EA1batmODSrirRcxNVG3oG6JZYIL3bzD5yq
UvjB+KjfFpDRKS1UJQoWJXIqGDSZl4l7+niFq3RAwy1QaUt6ZkuCGzhDYGNRSGtVOoEYVgO
YPZdtF4qrFdFwz8zkHbewRvIvDx5lZ7TbxNCZAmYAcY578Rk2w5JmpWlKGCXNDi8vcrJct9
2BFdWB1K3VcAFRpe5M3MBg6couY3qc3uKtWAxCp5OTiXOxdl9EEu8yxdQhtXMSUIwdzdXV3
2xpwlxNuVYjQV9AEku4tiCR5/YcPUQTZbzSOippkKgJigeb1cehVgMAQElYsq35mIEKkpFh
f5HfzO04HPMMGIdEIb3L4AQrPmmpmL7fqBSZtZmbVhKPiZpKZCVMaacorQG7VcGOt/Og/si
sYoKnlbGBNEAHaGrjNzyMvsJriszB0sMs0DeajdxAVxt+YiQpql1jmIkptWDM40NsRuhtEd
Mu7FXA2t8dIZFOx7IuWDcoiyvDPjyxMSyInQlDG+ILrgNzjbUgKAvuC2D1FV96LJ1JcQ6lj
Ncjo9RP4W6SzsPiOHFObyILZBULghD3MVP0lfBjAdDmV3lbKCoJmZpRKraIF45bgsNDGIC7
W2RGWlJiwNobJa56YDkiUu9F1DlbDuU4Ve5k+coZUOz/xiGGM9aj8KMPWKtdQCLIywlWRgV
iQcn3RAAYl4KsCN1oVykTB2Q8vGmVoK0YY5o6iK0dDMpTVdahRT5TzQIxyXvllmiLl9stTS
iuUCQJpqFMxQDdiHqiwRmZGotMzmC1JhKSgDsep1ZAwzvQoqNCEVbj1DF/DmJrg9s/aNd06
qizxyqWnhiz9xVSf7mqhi6+ZL71X+REG27ogykqErqgRoEoaH13FYAtAhzWIIlEYz4RSoLP
LMfu6Y4vhVKocjOCYPF3ghG680J+pt9hKhNyrkZId/YXR2C3wGpf720ZW9xr+x87aCHveuh
BBhbO5Wa9alwn05wsr0TInyyFqMJ0pVSUuCVIAqUOUGYinc1C6q4S1CyhtrpgOCXQAC0umo
IGeQyXxLcGat84lEaFHtDL5YX5/ot0GomSeBtMtcy3B9KEhW7kG9bISULpiem13iZHdBJC8
GVlGG+rjUzKbrMc3RHiU4/J4U4eyMyTm1BPI7qOUp8hKnfcYqOQi9x1bK8Iy1+HHCpVdX5/
iWm5SxSh4jAEcDpILNU49EwfSVUeig8yiJ341LDavSxcEOColLy8MDVkF/EyS7lnf7Rlww6
D2gBFpcsQBzBackpDVPCJgXGW2hESOwMBcS/c5ART4A0JvBoAgiaajpF4VjajuA3WskeY1P
QyTuyY3GgCFYiKrwSlN5vZL7h+S0QlqIzCfvBAlQOJQqkbYuqAjdxIqbxthUpieYfbCbjEF
gaa8upU5ivDa1wNVK4V1Zful15VZBfAELvXjMq3UZXQUvyOCIhJaVq4XHlUviWQwGoqrYH0
zIidvzXEp+dwAjngiAuIutxLcUwHwKnOYMzpYhlmy/RFoXbZvEa0+3kI+SUrlITuFmr41Fx
s4htugx9amnLNSjBKFf0ILalpcmFrRRPaZRjkFDAg2rtBmLbazGEnG1dZBl3CxkyuLqLa10
y0eIIQML5IanEe2hmDmMruKzKEdG8hXXlENqlBLcXMm6RZFwwiaOIlxbdP5ItLRrXJLRRty
k31gc1BY0Xm2IF+Qil1VDHVhieY+8txcNH3YLIaYzFr2xgRtKFiOAiYrZFrDR5YLJ2R6BQZ
12YRmEGOkuiLlFpZqxsjTTjqXUJYBol0k/iY+/VkT5jrkDBbEs1wkWpGoI3cUm/JNsFgDpi
EskenzOSIrD6civoI0zoxU+s2tAwepm3NyysZdwXkUcHkwWCjcpu1iCHg223TF5Dyq9iFfE
TVldegiOwQxyhqXoFAMViKrEljH0WRRGU2vgiLzeVwFRYVouyNsQAJ2VBjOSprSJMN4A3kR
GN0MXyGZOsz2gKJs9lx6L5sBR8CNUyDijNtisfIfac8OmXT9LvAZBlHKCj9LDMdHezUUmzp
fWIEJSyx0RPZVwJd0A8Rx2s3AI1RHXiO1QNUGD+d6b3KrSLToSuQHE3jQGNL1KE5hRVi5tL
BgHQxoA3eIk3kwwpgicu4mDJKbXMTcsZU0kaIk6DjCxGidT5Syyw0PyjrtrqLRT4gAMyQDM
oeO4wyiobBTvhnb9GcoSOOM/pNxQhMqhZmLYgDYWv1CpsjiFuil1CTVKhiac0MvYilg7mCZ
B2VBd3ipdEcAwIcvavHiYXF34lrsExChWr6LH/Kwq7fpBpcmaG1K8QRBItyW1bKLIV3S+Ut
WwNlZHXxt4VHvj6aMw0eCBeBzEV6YNbCKr0lIUsYRR7YysyHolqKAooihNEUysQqNF/M1Yd
0vZg/puPKwrMClqxiDSAS2OAESXTQdXApwERrhWMvyaHTVHw12x5xqoNReOimNctXbBLSmV
MDV+nLXEWyxY7Dx7hQSwN3FM8xswlt3ENBwWMbsbXR9Lwz1rEtGLDIYcYgVzxN1jJuoapbg
Gg8sGAD1xF5TbLDO3UxvSM9dKXhOYxXeSUWFiRBTwSAoFzW4mpxpjD2sDnYItQFcY395kGB
AUZ6gs+yElbE3BV7zojxygoFnT1GtpKlhTmPI/aPi/wDqSqlxS5goqeJQtnSd2EQWabqAnM
l003Xe5xVdvE38CZG4QqOy1ODFe5mDTRMhgCyBCNFtYEXsiMh6iexsI0xZe75ZS6hligV8W
GAm5TR/loyQ0NxHla/MZHSlHTOn/PDB4+VmT+RPIqC6DaMTiqiMHy7Amgw6k46sl48t1Fab
QJpbDXmDPtVJw9EZwOA3C9EB4gzGajEqP0SlHuZqQtSgop4mBNkVWUkMLhKKwKA5lHRtdx6
LAwi4A5fLEcNRCzbEL1FQDnQDEAjOYtoOfMTFdBlIHAwui3xbxAOkHmF6MsWykK1DB5qOvr
BQY5Rh6ykfCSlqbO5dg5RIVXy1V/cYEi42RYtY8wrqHphi0gOq6ckZreZMVLSPNkLiO2XyV
tMtwb37lFrsmBdeSyX4AsBjyeKI+aNMBug3EpfTFxYqeVOhfSo0sZSL5mbNnCLYzdzFjiUO
MEEVaKhm+2ZCkNLxRLLj7hOBxn6QUgej2wKbGmU4gg5JVke7IhoLqWjmWOIlpGZJeXmaOYa
ZRhsB0ElUBjjxKKtnxtFF8zGJ59GsRo0qaYouFT43mWEIbeMQuZl3iVxy7nRnpjpKCnp4Zd
Kz5Slx9QWJbX1DkgXdVB+WA+XkFuwRjJOe5o9sam93URZ0YAGL4xw1GBt9HHZh490b7BmfB
DRyR9mWPn6G0CZaSklqWJxVpXQPpkNL1MkwQZnW45iIYRHbbcUbYJZtVPnpAG7VRto4GiCz
QUVATGPcfGmgLkp6LiVEaWCWr6jO6Xga3+IT45CqXle4a/8AgUh5RwI26dYUu8r3WVit2Px
PL7zNUtkNC/kP0tXMFaZGC0q5qwGB8iVLxzEdrwYmpUF7ASuDDOeqNtnFuoAQAwTMAUWnXq
IFqZf+kKcXDs8XLGsMCS2GnPtKGjwERRU5VEFmiBxw0f3Dx1NUxZZcQOy3zLXOnggT6Zzcr
BDJD8FRCHDfUV+0oiTnKn3YEKDyxGWDqyYW1ojQhgqdeJXnAywveyAaYubH4eovsiWsFoJU
DS4BZ5I3PwPW2LCUOTcvzC5OYgWGZqXLZaC2eUZa5CWr7MA3cGaNDAo3C4UX4LjWqPLuMFk
+kELPG/rfmkmGbauLhKcCsQS13Dbuxh5YZbzGkhi87lGb3O7zl5fMzIbLt9CbCFmcxndKna
x6rZE7Fzet083Lo05+gGVN4mMv1fUvskz6xQgxIXLS4wDBqyrTHBE+J7dRWP7yAv6ucJMpR
wMYuYYBGCvlOI2rAqPcXRflu9n3i3WDCHdO6ICRDfV9nNEyFturOyZ4mHF3r5iXGY4KxCZj
Q8RMIwN1gbSvBnYG3akNHWYFoUIzHaNvMKcy7lt5l6WEaoqrLT3MAtRfNwRpnhCr6hNMQLQ
LbZ+5NbRKK+wid5AwnYDskwNuOIlwbWVytHIeuoeAQRbwXELqByuMLLrimL4IsBNZhtVsuI
zL1qF1/dNPAy27tPEq4UMq8w4o5aiCaI3AXb6BXV3+xnacDzAlFFhdkKjW7KSghzDYzhlDN
RuhlkZe1ChDKWOhlXvzKIF8jOK4NEUVjsTmB2VVc3mE18GKYkLDLMGV8fuV4EwqOAAGM5vi
eE4XKijapgP020Lrcqg2RbAAif8AIuwKiDVJvFNXqXtlWkabOr3EGFMutZR7ixYYymlfBxK
sskm02Y5iRudrAMbj9gpS7rREktLYOszkl2RayEsANZ5jS8F+vzERBCAD96lEjszwdEWqra
xCm9qo8jniXzI/vkFK8QeMCbfvkFDSzEcdXlxoiU1oGy5TjBBxwx95YJytwaPmHwxQybwIA
X7k0YAIHTsp+lbFjkSMAF3BwgxYSys31a3zMg8W0XE+0JbwFDyVuO/pKZP+JCCmKk3UIL6j
vw/RUy1wa3Gyl44GDnLt25MePRt46IjwjyINx8kRbwsS5zza8gTOgdrJjYNrQgvsaepmVSw
xBrUw76lSMDyy6VGsh3D45gCzq4ZorLahbL+m+IEtEYSsQuVAYj8c95lCkF95S2LeEBOaYQ
zAYVQFmEiZMFBzHdLq2sQQatHELd6qYlNZuWL0MR1eq1cob0DIbY2qXWe4NeKB01LzgjXWY
IotuiUANrHLEEugxXdrUa8pCNcyG2cFXEiqaUYrVM3sMsRYgQjiSjcQwm84JkwT6UbkuBXM
QTaSIUITypMx7vtiUHOQgzbfNS+5jfxF7MxrMIjJOT4j2TUGDXePMcEVFp4aRkYdoQ2uMRA
DRwszAjjQy64NWkeB45Mfz/EnGvSae8OiZgPgWIyjtXANBEcFoiymXuOKKMY0JYVEdKqBmZ
ZqnNXipdavLBqvKEXcGsg5X4lXfUhCyE8VC1ESTJbp7cw0quv27TuVm0EWPYjQKovtsjZ2S
FEBpzCwOblhzdCVsBJlLMLixx3/AHPqSqIbHL+ZVSzymIz97Us1NequQB2kcmMgF4OIDeJN
ckEkrzT9x50OkuBQ0DwI5bhKotkAvgYLv/cBOej7goV9yXQL0zCjDbhi4w+mXUvLicEAK5j
bY+ZmnNj8pyPcqKqtxC0mQplIaZrjwsvzplVylxY+zCxaVbBfVomC4Z1KvxKN8RnB9aYLIr
n/ABALTx6ZkTGxUEwaMZ0iE94t56gMIE3eYjzcVwWMpZiLG5v7zegEVxE0NvKhcUZzzCYsx
cuDxiNzKdS7AinlmzDQwkzW6+2CUC6e0c7v4kfJmriNidZFv7QUs9KlAqniuJXulh8Y8DLv
Hdden2jHuDji1AxEGLAlol5NxTH7GZaQua8y4rgqtorFu+YxU1OouKlLmFCoYYrPyQCv2ld
fm+hGvJhLjeSF4jLocgJQFm0N+CYibXksKmdHbpvC2NyueMHAQ98LX99O+oWC4xUTQ21LeB
D06l4VMssI2GCWsK0q7FxlAJyHEwcFHlf4BGVF8wlxuRiJi48wVAtahiMWMsK/naaONwS/E
YfvLmLBlJTMbrmOy/yQ6WeCa9nlR88iXWN3zBccS8G+yeEuPprIXmswqpj28SyzoBTHwaNp
5huYMwYRIA95qVgo9/3phJy5IIbs3cLNY5qFAsHriVKCwxwImTrioC9KnGt3qF2U6ITZE3r
n3FtfAajCg8Hc5erXccaYPG5itot88y37sEoGBXlg9s0UwMtIS7WFVJkheI3USnVQK+TiXE
Wegiey5nJ5iAJcu1WK0Z5TFdEJauC4LYnRQqAJgFOtREr2jotlI1oReCpntAGRTGF4vmJ6g
W54jBU+S8PoJmZN71X27oLi/vgb62DBZuK7ithn3paL+82XxEuG4FwwTxLw+XE4EMohEi0S
2LLlX9D92WzznpbC498PMa1PxZFmKmkBl98YiF7ZkYOw9xSlHArXhxKrEhZHlJ4gSuw31yJ
FvRRlT3Ern2lKvO1jqGeiWvophLgk2rMQtqWXdsKwpXX+GNjZKlZZnGy7VixZwU2TPCnB1H
WxcFVULFol4egeL8x3taOIoEMMEvNskKNBM5OvoHaGh0zBwqFWZJ9g5hUnMoIsAaQe41Bmm
mdoauIIAxuWsNcy0MPVhcPtuV3ENwE0Grz+SCAN8BMh3gNpYb9RFM22UdRuWvLi4Kp7ahls
07gqgl8wgMrqBYPKyWB0aqaYiV+FYi8uBcEXFtN439INQzNIdxFyuAMHVoUB5xL13mjRKYe
hDG0J0u2dKBG5YIHLgnRzKbPEfNkCytVaogW3BiyKrdUmLDFW/LHSpc1sc68tx2yLHfUTeV
WfwRBKU4GtYgUpfOfiI7u24E4PBC7hxKUJQURq01KVmUUvjMvKuGOGpmgiXGLJslwi45n4S
psbRw8VHtZvWo2HkCalpjdd67dQ00VFejlvEc6Nh75joF5g+7jyM5Ym9eQ0NWseg6Hel7N3
DBixg8NeYey4oMHg+txY9ZMX3ctWQu8SjjgVcSkfUhCLLbDPJMBMh2ZgUbjJQnEF9GElRAJ
i+WA+Yy12jjuHaPQ9I+0AFUfuFZqxwjDRTCiUXGhhaJYv2hFJyGNDcyTPez6Swk0wYtW0lW
Km56MoDTZ6tUHZPAl0SuftFsAf5Yp7pHG4arQm01cAlGOPJCBj0GiZRRqt4gMkpdxTFLHri
PAsDeKDvcZJM6+ZVY0QPRKn9vKVIFNkJdVe5USMTgmSFrTYNUQIxIdQCF4hdURCsdw/E0OE
Q6uqnRaltEXb8QWvHEopWfMLFGJlIBJhus8TBVVwyqGfkl1uAgumCtGeZZyxsyWHauqCu/E
YcXxavDcTM2rQS1bSv6XEbcswMxbKmu4qVEy5Nq44ouKZmcyyMvz9C/VkE8KLYDuefaiOjf
EPEEZ0CubYxIL6PcBJr0aMNKZVBPWC61wRRRtNYNRq7MDXwpFmZbdS7jW7CUEtPCsGIpqsP
rugmDumVBTebYN2FOZ+X/hRGDSyRcRFUsMdJT0KJWkAh67uz7RN5IpUpYgXzd2xdCQkQF4g
2bYFenPgzrBnVArcMEAxzPG4qbXKUpEDecqVXHXmMedQKUXZ/v3M4/2uBFDr7fQ5FilL22l
tzlUc5LvOGKeaihcMOwGqLShTeb2i2lm8sEdbSs1EArqDCPTgjpoYLQht35GUlWiviWQKDO
WcUUlYbEngVjHUiI7bWsnmPfNwjoV3C292QXanRAlJ8+PcHBsaYjcML4JfIdjt0QvRcxy3B
INhhA6SBaAAsMQ2xahOZhWxARbm6M3oAjqaLerF6hWk2jABxAf0Mt52o4Vi4p25s8fTiPAA
8cQby2R0jzuZniNGhgzOxumKzM42LFst9EV9L+hh2FhZ37jVrHas9CAXeGWtfsSkfauu5sx
qPMWtqm034I+derao5cIrW4WmFJbR1Laoq6jr3K3XMuBWqIHg2kV3nasu/r8YyggS5gLSKw
cS9pZcCy0NO3BPyv8AFeWpW2rfHzLqU5QLhap25CJlXbbFDEsaBoLmJKK3nuVJWmXxLioNi
MzGcSvLTnK5O+SCHxEevG+yUEXDqZUEa3EDwchCUzm/iBgIFaqj1At6HEvL1hKtMGLnigLN
t35QjS6vPqW7LpAwo3oESnd4bP7ip1DTSAtuFlKElNTJgKM0CwhZCniZCOQ49QmcqkseQ7l
pb1D9ibUoEiaFWuCo8XZsgqh3q4vIpR2+iPI6Fj8eY6Qij81mYYIWB33AL/Hkbiwh2ly5OQ
zFeX0MvgnqCU2pUtaami+IVwV3xdXLb3O38bIiNaBtXRCWjUKYGBZ7uz5ZlrLE+l96JiEUy
NS8TyVH3uXULRRA3MS3UUp+l7gy6MxUWuZfWgS+ucQUgX9sNxUdOL4WWrKhwCoHicyc2ZwX
GNVL8tjrhhlPCvurrbMqPg8RfOnxB1DW0Zko9ywbxdVyaLvkDHGI9/t9al/cUeNann5l1VU
xbEAYODzLNoPX+JKzIO0qkI1Q1ABHdRDonW35lpl3thmrIgfZ0clxrFkSG+SYGDSA5zyPFQ
PJKmnZq58jUKLpXTNEUBdmyA08czLTN0zgdGScrcxM+OT6R3jAg4ylTAFZGChTHIyuGMxGk
24O46haNnqWKmi69wEF2CjFdS0FyphTi158RGAK7RFLLiNGLdWCPcpFllZSFcW8EBVZwOgl
LaRakFUc0Re05XuMI4KpzDO5ILYDa98TlgblNIcXUuUqYzCyq2yggKaAcwq0hvCC2/m5VvT
ZyWw8DAj4N3xWYObgR9o6WS7Bd5nBPQmH0FGkKCptXc8LxGW5hlQN3cFtFNiNTRLq5lcoS3
JGF+iqTpM7++kP4LxFW7TgXM9bYIVpUW7bibN7BDl8ONQ0lqOuAJWQPLKGM3vj2dWHS3FpA
8rVxFreci6CrfMSzA/XLvDMzWVkjVEHnDFR6LsP8xSKPaEbWq5dAKhFo/JjgJMNL8MyleEM
oHOG6IcItDC9y9RH26q6nFkgfEKFf7hiXVJgrdVEX23BrNzVZHjzLTwQP1pZcyvMY7TK+Mo
uqB0xdHQwwNKzj7RJlWI1yQhd+Twwtxd44gAVDTSohqBeuvMMLB0kCsKwTTty3B3BqqMbe4
JheWJ2mHk5jubBDmwGW4Md58phM41Fl8Qo2kQYcET+kbRd7NiZWyWlrMSsEp6mSNWyiziC1
O4CZsSpwJCag/1PLuFkSbf2GMi3UUVTi5eCeAirGeY4bIHYSyUVt/R13DKFIsY2sYhmFisW
tRUHhiFIhsY2NRFwep0wYwtIsyPsxxQC7qy5IrCpZRVcoIU2y3s7ljN2crA/E1uByIcQUqx
KXDoTuJeDeJXg9oAPKt9vFLN52r2sWjp01j/BAzC6uHiCuiIHRoswf/gstRoHdQXZoDqUJR
1f0XvCjhYOA2VUbuzAcxLvFRHoFUw14XVxFlSweDicTpiZYdJm58EmRKjFCGOOZVKqpcGaX
A+dw81ggzPbGiKVf7oDZjgRWrLriW3FXQDlI4zXQdVAt3EvYbPCC5clUbhSKE77lpbDimJq
dPOYmtIOUE4tK6h0EFN9Q1qIjMPki0AjadTWo7EuvjCIgzFeZKdZC5XASiagwxYaExVK0er
iAAPJDNpYdphjXeLlbfNuMvzAsHsdTDiHAqeXvjsihCFvZLx4NwzXy+AOkjCXmGWh9AlweB
l1IMWOEgduI9DcCLlmBFqWzZf1FI21iP15vhuvceMuZ4qBVPncKjq0Y2R8u4bHELJWEHK7u
Y3FUxrj4BKQjl3nA58sT6MtXg5lB9MdCaxCdP0ryUxxpZXAzdMa1sH1KvbFQWhmqtlNxLIs
DQzf/wCN+eqjaE4NWODjk1EYdagUdsuYFrlLrXfuOfniedGIRD90l6Vh0JQfPUpLOIUHPlK
riLmMfM2L0SttnkRgHAW/aYZFirWFzfTf2jC8msy1SVQSSi6XI3l8QkFA3Q2f6lFxkQbYbn
LmFCZMmNeo6pZxKu8tW+aj76MQ3JaiFORczBZSwRRm2peGG7LOwOrqGutsyzkLGbMgNeJ0p
N0vSIzzKZGKcAwF8lVwJz7AWONnEpjoCw9faGTn5MSs98VvOZayQnTgaO94Ygqiy2tR88sd
MfoxPDhgP2loZ7MM7GIWlVZi8ozBcpN0y65qOEH6L9CQ0H9xKxDe1TFe5cm5C73B60SLDYD
xB/vrpHHa3BKXFLctB88x86qyF58uCCuy1KlbVoRioMnAu0A4oqYIRZzRk+uXslUy2L89Ts
Xsxfw5fE2/8hvcwS7Phj4eYESb0sMokcOzB3L7J8KEClKZVkxygWrBKiVuO4GWUrozc3Q2S
5oRkgl4mVUxZW5nCfofQNlypd5yhYfQTKXtKVFxZv1CwFq99hl6+gQWIDh1E0g6o2lGg6BE
E5ECu6fAllRDs7uCLYbWEUMjSyjWaRo2llmzzL6HtN1xcbqiwqTyTM772+7jrin7wRs2bSE
bfIxHlzE9xGAVVYITW1XxOLXDFHKNGUynrmyJcJxiLUaMFqRGBayLlAdLLuY2y0YtjRzqNK
t17vlF7ZsTrOI4fqMSqtzNkuG0eS5QlafM4YRQxFWP+SsdJEHNnqgi14o7IzR1akRLQzYVs
p4MTfASW7KfsxqBTMQGfiN+jpHGo6FsojVfLmOtddulUP2jOgq0bSVgvH1dqMY0Kp+Ysbo9
MuY/Wpb/ACfFKgOUO6uStsscjBhKuBmnQdx46yUu8QO2YBwIAWy1WBwwp9qhgQlzmCLM1qP
oDA3MA80sTDViJWF+me4AzWnwZRDjrBwxEyCohaiuEMGXgzJERwYq9ssgNnELF4DiHCcTmt
RqGHIPHhiHRtaUuNaEva/iIpdFgMrAUtqjl+BFE0sLR+/xG7RStid4KgFJfDQVCCDN3o13s
kVWbhST14lzRTxONeQxRlRXYH5ldsM5MKhUgsIFY3nwES6shbsywlOSBxg+BXgjn8RXrmp+
ojTgJ5U5YlKbdS8sf8MKuJaIsvmEELzc2M6fR6OYbi7/AM6Ogh+1FQtsVa6CGtVMCB0ulkT
q5uswsPLFvrWuoeIZO8I8Bb0cEFLDXh3+1uYI8Aibq7GX0mJgX1wMoaxieJmp9AOkRcGE2g
XVo2uFmXL7v4YqBX+RFiNW4lgCpxMF6lPTU0tgdtsIi5jb7vfc01BFvpXECoRxmXmYJ8sEF
E3DZ1AHc4gpdRrhW+ZY5YOCY4gLINBeNx+0bmSpvgnpEHyDrotAHM9J47CDfmOrZdkB3HBi
vmOHlwKVNWnvn0SpYtkNWX66h8vm2xLjY4ErJHAolBQhh3FHLccw/opu+dJexcVqed5XB8W
ksdKflVwVD2jEgReUUl5tKiyYY8mdcvBl6rkcSwMcez9YLjmOWikLytTiczIZXHPImdl8x5
lZat7FpjcKC5eSM4GuO5jMzOo7F9wj4WiZxCTW7nMf8W19IqhhuMdjJFtZfcWiWRZf+VYmN
guY5Y5d1DJ93mXw4V0+GGVO8wH29VLX7tpSVvn8NsYKgdbxLM7uIzd6lvnXEc5UDWvMxVo7
fpgIrU6qVLb4jLWyQ8tY5m8cpjDmgxC5YIrfLFAnt/ywsMCxsHuGTMskCNIdkt3r7MHbd8n
3TFDz2WFISuYcVNpnQwPH73EbavUtbmvUXjREAuXz0gsMDzBsb41PUhdoSffG7K38yWW50Q
ynmGhqRuLKDB1iLWELYUStoMkK7WCV+IK+41HcNUVGztHaNLh0aFcKwy/gC3YX+WKhVn2rB
dsxFZ3k1GKL0l2wZcEOWBybsmRIivE5VKBAqsw56uAg7v0lT4EBJYtjFc7LaZnMrRAAUwW5
sdsc3ZAn18ixmdMpFQocwOxUtUpMtPzA79nEWFx/y436HY1cPLKKomfoMv8A4k2pFp4riNP
E7hoa0Le4bNod4jlOo2YyeZa+5rFu+S1CuLK6vdPFrCGpSC/xDQKUq93XMMrNzL3/AFs92J
URuy8fUtA3LWY3vaeXD5lw4qvHomMGtwpsrokc3+NEvGoa1fqA8lXIItOE0vfuW/aURcZOI
ccs3wTiX5wBoY7PDq4Cr4VwyqxeMwtkNoDnUEesb5YPxWo2IfPxK6Ecowr9XlwcHt8y1Ya8
EaBdo5RRmyC4DdGEiFwpW9CJUnGSvJK/A8FKjRvx2R6FAVNQGhYEpRfL3g/ynwQfdoAiHTN
ITI5Yd7IjwpnpUTrc8Kjg45YRLDxeXtpFDCJAUcX0zH7jCTwC2RT8EzRb4nIzbU2S00wzAI
MBSBQKxuu9SzPZSFtTlglfiRw7wb5qbwhRKNY8fSaIn+Y0wVhaJpDuXHJ9X/wSUvUqzgqqV
e+LZWfjm9rngjrnmexlrrJen1MrvHH7XuiYB2wGiM5UCvkgqld34EI9/wDDJY/2xZqJGxrt
1KVnoE29MGVslpo/RxEu5hZrTwzEj7+4hJdaX+SPVMxW4V5UvOVibJBwwBLBh9Ss0YYwxWy
xkgJ2wdHnLB7AwpfaGC9y4bTziIpk3zAvo5hs1cqMdZINQcNkVHpfqaXbnR4lf/CVqMOuMt
S0VlwalFCvMuYUW3StQuAb8vthvsKwaOIw3oYqC/mD1dX86OIAyVp8cy4Mg5isvO/8ks7Jy
KEl5LNMF7WDIoZPBNaAsYx/TEEjv5imNo69wcOiQuazplctNyOhuZgTZds9EKfIC4HY6SGC
UeOlhuqthRlVIapx6IxW9FMcLhfeAWBceCajhLq8UjY7W7hluzzxKFqAWQZbeYPWLWImaMu
Iamf/AAyCWSqTiBkIw6GLlD6K/wA0rHTfVMfqPyBXcUFagclpieuSuANIbN3cuvIvVGYOKk
WI3NXnRLcAoaC8ZAC0upzsgpfV8zQxjd7+hUeDmPtyvK6H3lpDWmhCI2grlEsovpIWXTNCX
q+Edfhx/iA2k26s3IN+wxS1KzjCRKtNkbaIpKVrLzDoE2dJAbFFOHyPalNRwatzFu9VlMEC
fKBhWDLLs4KnUoGMHPgQDRT6KVctPQ2uGwFWCWevI9xoFgGxZ7qWCmi2y4rmVITbQkL973D
lyQbK9Mge3mWzhdWiT1W2KcpmF9gzm+QfPmKj6BcEdjyQAhTxBQXBlWz3BedhnQL1EXPQoJ
ePyfMZz8Qv7k9rhGk2LhnC2JFBmb7D5FLeIFdvqA6w05Hqch2eEAWsRDUxinETA/dEGgb/A
HFbsSnxHjzFR28R1lcZCsqcqw5sD0UKiy2ugYplta/yV9LSoVPoKf6h1OmWfEUfS/8AMrj1
GLDCYuFhLtZAdlP2y+zsButVCJOjm1aQnNS3uB4djLKWFibplxXRRsNe4U32Yldv1wGIvZF
1wGZjPbArLlnP9pmXpCCWty89XDNWwlq0b1xECvm+4wxz+R1/lZLK3Qvkhh3VNwenxAXiKw
DBDFN6pjepEFJzGuWaG3VMzxi5c5XhDEbgbdVhhNjnD3L1pCFmgR5Vp/IjYH26qYlXjMs7R
MOv2oNzkl3GqYGb6liM23ZqLDU9tMFykJRW1+WZQfyaAYjmlADZRLZfMJ/M+IF2W0ShnyPE
yO4VYlXQtIe1UlL81wjwdntlGxL23V8R+9XLtVaEqCwir6lIGNX3EB4C0uNGNeZUg3hgdYR
h8y48e49CL5JQSjok47goBRGlVovy5j0FdKfstjsrwBsGssbL9rEcbZz2xXbl8fELnRiRQw
5GIa78Rlv7pA+wYJiWEp+VgFcyoBWZX+Yy4txp3BViuAVsSbULtzMzcpalf51bMD01RkJgY
4AKtvluvJEbCBKFNDfbFx2DKXYMmOGUqAMBMS+UhLoTLBHoaXTn3iYkKRAVzfPB9CLmBQQp
vMyPDwmm4ub9er4jFdZ+DHglmwfEvBLDVMraBWHGb6mZwMwWMRELPmuH/FBmqdwPuEmAtq5
bE82DMzEShQVAq3joluxlqbLq4y7p5fxKzUYBWTC2JPtKMacr7gK5opgNDGkYRS1y+rEN1j
R7tEU1WjHtpqoqSWjQEBWUTYXjPE3oCfQETklZ4b4mym348TvV0jFsqjuhZt7L4GYWaUgNg
M7jgMSxK1A2o8XHTYIHVq8srHCiFy1eU4hwVg++NsgjqONRMKzV8wkyAbhrfMbucKrs7lwh
RhBKtHB2iFFQjxDuU+I/JvYrstRTTpbvN5IZCwosqB9OzBHKRzDCOG3HiNt3RpJdYOcRV5V
GrXN7jsozSqWiWipKMItQn/yQha8Ez+SxTZKQzQRU1F/yKRFLAtwPuu6hCCIccCvNRzII/o
guF50ocSkro1Gf5ZZRsikwzjk0gsubXrXxGjVaT6qc6IlJpj1cA+FtiJnxCsxqcKPWGb5wS
314rUoxqKGzEussQlN3Az2ZX+kYgqUlP+KgLTuU2vpUOuVzcNguOVzjmEB0SlQWN1Ay3RZ3
5nIYPJHew/xMDGz8RMWBlWl068pT3N3otVq84GVF0DiALoFwQVwDGOTKT8G6rzETVyaZon6
hfb6U5SLHfRr7KtNVLrLWhFnDXcRVgGTaaep5OG6CMKtDkqzH1t5hopgZSgZ+sKr5lgLI35
nSBA4hQzf4GQj4uc9aidrSN5VBNOi9pL7HddtyrmmaeNp54JZfsSUWwcfDFdiCYPvhljlA4
YYCFmjlBJyDHojQA3wPwx7yrwGmdEBHJqLNv2/SZmYFdNxz/hB9CV9KhAOIy1K0GhjKSpCp
LoHREXUQ1n/DxXHi0Cs2uEbgthRleU1TxDuXv7apBdgjQrn6VP0nlbBcS0QA1jRAurFff6A
RcwOoagImlEObjFje+YekKvIgphLWB1UR2F14iJZuzLALucINoLVa2o2cU2wFqK7dwxOUtA
Z/yApLlASLiYEObD0XHxnMDgOPvKwXSMY5HIeZVmWmZaYJUyKeUxKBXLzCGz2epWLcBo3yi
jyUFGJzgUodsocXtaTuBHnifzGm9YH9hK03Tpmr8sPbaItcOjocy+dbvS2wCBwGZc2B7h7M
hyQkMsKKXGdULYJSbx+1hxuQwBslBHtY2FXsWV+98QIaGpzwiJqEVL3RCYXKjYxM3PIrJoP
4ehljrYBjqleDipRusPifSJxccwO1yMcbzB9lW4isCZ2f3GITXYwsC7pPE5eORppl6Lf4Ll
e1ZjVvmMeRVESeH9EXC4nUZqmOD9UJUAoOpa42TaKx7isEQkRiVbJUVPuhBuOIIc9IXDpvk
KuCjzZKejjMNa4K/Y+mE8emIRieDzBsbBNc49y9qwz+gA+xDIVVG4vOjIr1UdyFDvcyUVOO
yKUgU46lZpe74IBS0TJfzUS6DuAvVd9TMnoWI/QQdBvm5jIhQnAQ4ez/ADH62iWtyr1xLd2
7qH3DhPjhhDOGKmJVTMFUvLGYC7IUpriU6+2K3AVvymfcLntF0QOHqeReGqjo1coEsm6ofe
0hVETv+IYPR0l2XpNLgLUqccKhA2W7lj4YbWgZm+NUzAApabRFjFBMxMFXAZAuQHkhV8OHI
YCACXTvE5QEuNsvwDBLFspdEQ1ccQKl2X7jEaWEpYPuQw+WBf1rmkY+z8sUMBDJH4G9+p8S
pFwtZhlDkiq34HMRBVvcFELBRQIRSjVXqE1AtHiXMRPJUhY3cAhsg5KzAgpA232WhKei9Wj
bYziVmG5tRGMXU2JcuIDWIkay7/Ag19NSYfM4hOyBc2terihaQeJsUrPT0LI5w4io7K2+mJ
lU5QKFVtwjFYBKp55gKVYxcZSDlrMy9gSiCuauXxBeKoM7l2q3yi61ydsJw1e4oRhpkDtjc
ZDDL3s4+8ArHzLWqj7MeDqJnZ37P/ViUF6LmEQOQsbljGpYDfcXAL+kXhVIrpGHLtHxlMC2
yydiLFivIKqCcCreT5gDUAZIlyq/O47w1V4U6P3LFJHOWK6tXBi4lCqpFKrrpupTVDEKLWd
vEDjtEtjVSuYtBGGWYr3GeWH3gL2xrtLaLlD0eh7ZwwwlhZESpTzrqZiKPDnX9w/sSkWrP3
ba8EJKiW3BcqRgHwtSBoQY7VIGqjtDhrxr3Bvou42XU5CO8W0yTAvWQu1cVu4D8w26OXqFt
bUXbEebbKilyWPEFQuIcmMIwq7uChzNMfSUEaleoxbUtIuYdA4q4BVSq/yGbbuIfCkJsQxy
dKsrguNCEhVPavR6iVjiuPoTf8wkofIzdjY9dPeJgizgQ+AMYka5YaGd8QElFNEbpS4graS
+QgLgYHSy2ciAVZRkDtDFtbUDgjKVXwy4StsQInBxHXGTuFhO8I6jAK+oH/jtFaEzsm8YNU
xSLaira3SV9ILP8C7yi1TRRi2CRdmzcPkynw6Z1StLgwK7ZjusNGiuJwk2+s6E0ViqlrSgG
Xw8zHFukWWBwwyq1QVtwzi/09QaDgtltKrBWyCJiuzupoWabZgWUVZEK9DHkYhblJvNRziM
6XZfNhD5oTUCo46ngUIGcLaMY4IlTZrSzh+IP4Rz97lBOoYH/wCThgaMXuVAbWGuMkuXljg
zfcDgMkJ8yrVRmyVW4hQQufR1DAAWRbFkRKloyYzCw+u3UqxUpzD3mazGuU1M5wkEzNKpXc
1gsuaEdoMTiXUX/wAAYahBsGuSGfc9pjk5z1GbcfZGhzkEcRlOX6uk4xBdYKTyDNfziOtzG
8atDO4AW8oFYXUpXdCDSEOVVaOWKOXhmjV+x5hVJzC2sZHCZZnMGhy8sc2w8kbBLvHMXIDX
MHJi37VDzX7VyfUxmOX/AMCALHmCPXBDmUMDmDzLStaczwTLoZ5iKNwc+JixNFdc7l+Ut6y
WMqLtXPpIX8tkL09eSBVVeIrxN4QvdiVH2HJ1BYbtrrcA1S7lAVhjYDDAQUgHJUEOwuTojW
y6BgYGvRydRIQodkXmzR4qZFue3j1BinELxHUADMEmlN54PlhWBP6jDKral8F3KYXlu6i9G
FXpxLINgGRg+6E+8wtor0cE6Wx+Gd/BlwPzxfAyfCCqh2bY+EwzJ9ryDLtcOGbjvuNBZVt4
DBLvhq46OId0wRkCx0+A9nEdZWEuXAwVDYY+MHbweZIen7oRyhVGE1hDwKhklShHNYGG9sY
pftmX6JaV/lX/AIFDaQy5ZxhT72Q2ZgzL2rjcz59btebgJUrxKV5Jk9y46ipA4TjiNLVKze
jNoUBXImmzmcNruNFuYxssbqYr5qLai+KhGXwCCOpWqJTI2DctbrUwJed9uf8A0HkXDHzOb
kJUFWwGAWB5YF880s+MVgDap48UJWAG1aUmOlXNrzHjcWlhSkvCmpUY8P8AuPh+czCqjb5x
FRWzGXmjYOpaw3z6g2yvPmWW6ovD17hgoKQw0Jz1CqHDF8PULMJZHuZUmOfczxhl4Y0mO6q
4DBBzsWZMr3Rh0b+YX7YzkT7CGdlO3V5eUSa6xKJoVs5Sts+LYhFSWsBQGpRoI7SAEtYEcA
FdHiIXZSXzXiU3lbtw6/sCPbG0iz4a9NMwQxGuV2R+rK/tnnQB7PUWccwnWfseCHnrMATeH
Wfpov0blRNfgqPWzC2d+Fg/EEK0cS5Y5uCmHPHSGJUfR3siz3WItRTv/IzI9Bdcj5hej9fs
U3JiIITKxQSlpH6KmA7lhhzaXGE1FQZxwa5eIJzayRkU4vHqUeGmPEqxgI+UqVpwxS66jne
RfmG+IPFQgksJCVX9xVGpK5Dm4BZuKDKHaYsunhgv0qJ/5EXMzYYV3huEESmgfMuov2w25K
jLndFLl3uvnqBd3RXXTFpG1MvI7l3aaWq2xaKXb4uFRHweM5Zgo0HDE1FuXOj1AobzcoLRL
jcRgyVg2QYQVJUAqHTJSHYwjbHVYcPidGNPAmCtLcdmJySrbNqbOoBWmmfjXz/yKGipViO0
vwdQmepwgGhL8wCoVs2YBf4lg7vKfJsicXODGGTA6QC8KZDNRxKN2NYEEPVbbxjgjebGJrA
TTKrXHusPzH7/ADECeX8kTZiy6lyLA6dQ1Kgqx5VgYQSpEKcyp8yJy+Pgi2kGT0EvBz/rmL
VvPlQVt/ULLE0pW864lroTMQgNhCQJL04JlSHVjmWWFn0CV/iUyi+2RzBgAj6F9h+nmbWt8
TBX+Ah3VxgRsFemYi1sJDx81BC9O95hLBEHhlhBZckSyMG4CC7SO0ShpQLPaozaY7j1TKMy
TTZURGHeMw3bCmQiNCoJOcpfO4qFSMKu8Vxy+lK/8cXpMwIA01UrRkDG3rDe38EuQJG6h0u
CZ2l1rFRQTRgui17A5m6B8nCEnGEJKUaNHMX3xhcIxGSjyS4A1xfPiKUm3OH4gZAPKFlYf8
LjtByOXiI0hkrCosTSwedjUSgOXvmDqo3AYM2Fbgf3RecQ+NwVp06Ed4u+i2HOSC6wWK+9s
tzUgKVErQUIuoLsczL8hZeSUmuaiDPq9pOT14OZBFFIpNwbvbXqYBrsrsS/Ahpe0jvITMzn
fLAfbMVzaSEtpovZAalcHR8sfBh3qR9I9jxM2It8suKeE/8AQTTT0HPsyoQBuLgaeemVyh1
0nJCpbcpgTVMse4JaWZkyZijfMeqYgPsiRAXdxT/BMaZpYoYPvN4R4JFfZgSx9zdYfVhHZC
rlaL8sZncjCW5mEtjvQX+44JviYrgMHmXcCxrAsZW65gt+ezyaZnsBLPNSmiFVz2vNQyDIR
GCikUynBDRqlTUyr7yjgXLUqsEGVNJLeh/B4YBOTDwOElmPD/kRK+igUXmKzMAtkinTvM4x
cMX7++MIhEvW71Gt6E4ciC6sqh2qYCW4HbU15au6sF11ZxKLzCuEPxa/I+almN1YQmZS76E
KWI5o5PMr5OyYBGmo3MucHATDMbWb1LAoPAT8zKBtpq9+4QFRd81BjFKugbjmG1B3GhotPn
/oRHw3LJBfCxCo6FE/fQHAS/yDRh8RTtpnm5nkT9PqC1MlLCIXuQjZTsMk8MQbffiDQtf+i
G1trJX2dMAkAZsVFXNVYl74iOCxpDykgcwa0gckjGazSeZcuMWyvbgQjjQV/EGH5qL1zk0e
/MxDjo1LLFRntJRTtLDcQ/x9G0oFt4ldkt3FWYb0UpFlH0KRjZLmWLDP1ceDhepc72xdOBP
xG0awxL/hl3JRi3vuNQFG4iEbIAW3ZqUFMVBWMI4hqW417mAEzJ3yMsamg8pVS4Aer1cMIx
iYD07hvCPtuIpFKtBKWI1CgIyx2nLUKlO4ZEYefMtUb7lHSlahfXN1eGVBqsdMvCJ/gYrfp
cWotkQwgNm1gxbsLCp5cVfVWnO6V3SdfbuPQNZf0CV0wCLnNXSbzxOizw6cQgdlJ5iE3cJI
shLVzFgDplpBFy9MwOlWaMqrGt+mvUrkeOciC7cWwKqpaGssFoeXAcX4ZjIByCZXIjz4hKl
Pa3cM/KmOzrGYVwA0oW10MoczBTEtKKKvcwCmgNVqEIuUYXTDptPdnEr8OWZFawDs8R9Olh
ebd2CKhwGsClsgxwXfHoJiqBpMJXhuBVkW1L3Re4asDZSiOHTxPblinpHNMX4jJRZH+Pj4h
YKnLf3NkdOc6fhD6CqFi2UlZWFK5pmUre0ioBbyxnQa1DaEq3DmA3NwcCiB11G2JcO8qZ6I
vq6RVY0xom5LMF5iY+c3Mlfoa+mZdgiZkbVAGjNlUqSyjnGKxw1EEJR4jzXPxHP9Ihwl3Os
s3HcE+Uxcojjw1m4OGUZNTK6lLDZEbBm1LUP6rN81bmv1DQVTyQrrDK8epYs7YIuW25kXBM
ddFI+3cubCD/AaK/xBKXmGV2hl6VgtjZRPD90d6uhKrEpSgTUBJvpTCKkcCQ2FVnKpWcBdw
QDSU3UC4PEYp17iQt2k78Myq2GCKVFt8noImbSC7x3cDjBYTk6HJwMNK7Dn8zLOkMJpeIqP
WwXDREru6A8w6xajxHwcyhajShvK8we0hv6QdzSzK0x4zAjbPcBdjdaJ7UbN+IqkbNjqVU7
QbbqiB6XkvjxLsGK5qVqWh5gGALhdR+c+NCMEUYls0HYvVyybWKwRUPFHMOG22UvWFNMhLR
LLxGYUKvytxlqojSl9xgBBJt4RwxUd0fyeHxMj25y4Jl7ixqxIRORE28JdpIhftt+goeKnP
luVCm5SzFiOJX1xOrBYa4FtAJbZyysy/Q+h6gGNwGM3yQFobSiwNTFhitBymHLtlBiwRLhA
2MDI5DBCa2ruQ03BoClxzzH0awkEzeGGq9dxovPjHvaOCBDTrJEv1coyZCNqAXNFRWowOmC
HWwG3mQulfiNaJH/wdLEKIuVgs0t/8y1tKnnFHOqm/fmVABWVQNWEztitPsuCrl3mUFDR2o
qLn3KEKraueKe2XUfmqP78xnI94nq7mdrjt3AlQgZHHJ7tcazsyHZwSpKOLZZUkmAxSCWRb
BT7dEpSmGUpARzBagwGu4w+2+fU1PGAaHiWS0DDeUcrE58sVaKpx3Bomz8psPGS5RoIDWxM
PXmIYAwb8wai4ckctwLysss2Ci8w3qXfkw3SWr+3uF0dOBiEBRTuKy4HIRgKcXylCqQtt32
S4pd8Oq6qadrPC8Q5Xa6EhtADMlletgftCFNGx4+giPtB68DBDufQcrdRrGl5gUsbLIkx9X
XowwLlHk1LNsyypZY+phlJUFFssuK5xKGO7uMByxfjcGyCgWYJHYGEBfxO5SjRGL2miF/Zv
yHjuCrRcHIemGGPDAGkZzKNJzEqQZgE7u+emIXSiDB4S4ohtdstMSkBBtxMuCy4uqCG7Q4v
xS9UmFDj/wAD6XRHsDZLQv50+GVs5mJo8n8ksCtgYcdTgxYcj5IoIU0BqFK0Z4iUEovurlG
AZBeSXDLBc1FisHjhemEAqYR8hzKZmNlX9EaFAvhGVB0EwXit4ZUe4Br4IY8Xz8qLk8/z/w
AmUfx5joMETBbtVtYAicMGm2XCwBJKcUNEzeTt4ikq6OOJT0G4qjOLh59S0A3MNPJz1AOjT
s78wS7bweuJsDY65Y2jd/zAQrf4iaRylhceAaZlRt+8tGQ1zC+K5uU2ThUyQqC+CsYp3lLI
U2rVN/aYKwsTDzZL3VloUQn3VEhbiupL7BRf8iCnhLy5qGaeOJlEYJTLk5iwQ1CrUWHliqw
2NRTzluOsP1vi3cV8AweImVSvyQ1T/Coe4bSI54I45MQuZ47AEZmwkdB4Fg0sZc2sjCHPGr
lbqI1K6lYl88VtPHow+/N5zL4Ea5GQ64mdaUhYNl4juBriFFg8ce4r49hAhS4gF1e2Y26+T
N40yOSCGyqFnDOKFkVCyROTuLdLLPI6Y4qQU/8AhnlFiwUcfQrNLN5uQBSJYVV/0xtTNLKl
+k9iEFXMoOYj6BFiyTYBtiLAMaRlWVMAJdjCJXTZsHmEg5nynN3C7zslIaH71FSBYGjd/wC
4yUZf+blbbyUCHu8vMXpBrtCQVal1cvVMtVg1dw58VuWWN3llryFTYzXN8QlqtwMWA49QCU
Y5OWaWMELQsJRcNUQCwWCiO3pKza3ggQYc8vxA4r6OY9HGLqAACJDCNN/qU6WNVzOJcoQ+w
XZwsv2HDmiZmdjlHhiXDQi2zZBhtsmEl4XtWLx7gN0Z7VfiMNu8LPyhsAc6v6M7cqFMFwy6
5yQbATL6BF6ZZaOJ0RFyBYF1AUVZU0OSCjymCOUIL40r/EG9uYxlNiIOm0aKY/QeIZtUBSB
QvbWJghZk16hhCPME91sHJyS+X1SunUE3j2r2KjAiFusLoTr9QwYRtFjLsVdx1R1s/kmDha
jW3iiW0ruNYH9IchRuKotfx8S84H3GOgYbtE/ROerjHog2OHURuGyyV/5r1Lj5SicaJ7n2j
4Sv7MuzeYpDEDRhTxqSskLLO5TUsyWYIKZ3CJB3SRfLhuzqGi3z+0SLQazxGzM67onJVspt
hl9kw9pQ7e2K5p3EFHIXmF0JZhjpdt5uCLW9pilVjio7FrG8MJ1EKOvPcAWci24AbRFftO1
wjezhjHEX2roiqnKZlULJ4gBEBi9zEYt0Ax1EKJ/7tiFJyaSLAK+iLLObTa1ElYlATX5URb
lt+0RqryVxyt4GcaE2YMh55Q5zEbDLa0QWsAwtU8EzVBFW6HxAKRGihVPk5lOYXJBV14den
ZPeYv6/tFHTh36efo5d0NQYajmUPucIaXbuiHU5jXUAHbzLNjkjaPURVhEMb0cTJfXATk2G
eex3KIiPEf7GOTyy3SzM7o5ZldoHsOoVny8Xx/qBbCZawU79y7s7Kh+F88TDgzdYTKrnczg
vePMwWco5YcizVKxNtrcrjea9TMQG2BG02SUkHJNkeh3aqE4GYIw8hgsP8D/HIfowVMH5I2
ENmcRYCCjQ4GZQh0lFUQVbgviIoD2B/ErorX6mMaQDxG3+EQDXKRJ0vfcJDvUtgzZKLhHGc
MEVWr2XglG2zumFHxxC6EUviCnJ92WCMaqJCCIJklt/BEiWHv59yl21Y+WggV7Mr1wntbhY
BFUmTzHDChHKmDqX6bjogQClX8jLy7fUACkLvkwjLN4veO5o/JYqgy7bjamOTLLQGkfSMyM
OzFSyecfiLB7/AGy7P8HF85CCN8xhKLs7p5mSk9qvghhedkgMh1LrQ6hfALZ3v1EsX6AR55
la/C7J4MMZfpI3Gc+RgWg5iSNozAamkDoZxCUFPzUB3xEpdbKMBAbZJeV/QTV9aiuI6dXmu
yX7jVjWG8pl58aNSpy1JdHE/tsTTBYOUJBoYMCkKETBa+zMqXKYwJE1nybby0gDjknwVHUV
diDqZ5LqIRLI2wWrc0qN06KcoGxtjpA8CNbTCliMzQX3KbmhQhjcFXBZPzBm/qf5CjiXKg1
cbxaG9c9QbMqyDuUjAsZjtoFq/DuY9Dk5+Y2+RsGpUYOlXCvMvBDsTH3lhcAyDcBuqfvDwX
ku6ZeYilt/MpNGFt3nUrMZLprjzBmzrCwWORKA5aXBsJg8REtWIUBIEAhVf1Cyhrm9sEUuE
GgAiADW6gad8kvZw4nDku/MOWmV5gzHgiBayiuw5YIxxvapsxMhdxvg4u2Fzy6ma3BEPxKy
FDJADU/ZlHK/lMFa3RnmGSLuA5VBhjl/tYlqOKCqNrOi/CYyYhY6a98GGFjVNm31EFDRYNw
Arfabq/UtC2QiEeZYGrCuPtAObGKx9kcsXObf0+JnD48/+kQbFwMB5DzFOEvZlZW3ajmGBa
yL2wLN5ZWsfoFhyB/wsqykVjiUM6yE4IWGUtGz3AzUzUxIS4Xgy7Ztx0MXJ1smEECnMI3YB
jU9niCJT8J6lsrOyVIELnB2RJgGC4+40RtMtxYvpEael/E1FTN4PBC0lDTWppXotIhz4Xd9
zVmH6v8A4FULrx7aldMT+aIPOGTtHOeYXygBI1BGSHBDgLsjBQBsQNxRnyhrs2rPUsCy1+C
oQ863xG0Bo8RKUBO+CA3KV/CKapXUIJYyAcOHmBdQPaMvqjmmAt6slcYFQQAINjkIqWKMU5
/MzShu8Q6yOra3EZ7E1FWVTD5K4MJn4KglGbduYzB98kj4YANmKbMXwQCDJdscm1Kli1Kur
P5mAtL5jfJZ4njVHhW1lixLfLll1CFABGzZKKjGnHTCz8xS9+EMW0JQ4vphds++n4gFqKSs
vowkOGKouF5Y7OmGkW+K+HzMeVYpKIUaPtNM64ZVEPvF9wqcNQX7NMHeoPPzsQu73MFSsS3
4IjJgoH9zMCriIuB3KFlZHkU/R2rg0OGC9Nmo81oWnNbgljC4l3ADf0RCHbkxmjTEw/MCS2
1kalle6dMFQCXbydQuKrm9tl8BZkp1NQNkA7AbGKKWYSgL88Q0BbMQM8JLQcFiW1cFlC10y
uZoRX63kWci8Ev/AKF/8CK1P5bRg4wIjrRT5pgLRU7zqBOIKsDioNNFqXtYVg4mYlUSdtNr
UyoIUTk+uZvQJUbqnamFgI4YWKljfUTW2Mg5H9yhM0MGpS/UomKlMCNtHVIA2le4MJixBlb
RSyqyxO0aIjm7cMxtV0Janj9xdg3Bawe5m9Sy4F2+I+WW8R7lrEJhUQFLRce5YtPbUF7sKR
cFXKIWrlUTN4hNeamjcajpGyGw2k7vNGIKUTSOCIAGzvmLxEv5hAOqHCTNrFgPkWKfz2kcJ
Z0UWpYbceYw0ILGTk5qAJDjAlXgcx/oSiCRSi0B3LrA6/M9/MXUD0f3Dn4hJDCFSQVSrRIe
QZUGbPpRFsDK13FWaYSjmNSmEBcOURZQoJ2QEpQUzfxcJe6vMAeReZmymDKKPaYHfIjQMhW
QeMRhSMOAPJ0vXuJinGZJ6Rs4twbJZiMNsfJTOQFR8suLVSy6FoOIw9sGAEK1nNzASg08xF
TRpZcP/iS+zt7tEVzVT0QSRI+TMPOiAOJbmYAAoIecpu36gKRwygoY2y/BAkK8Cu9XDKYW4
NzmZeDxAoii61OEmIxOeMA7K+yFvU68McQEBn+4AZom/MaEFdRdRbpQtRqE7N5RgcqpxGpC
itQYwqpuoMNR0iDvB6EtLsFBlbK+0JygkIMUNuNFZKhGxg2IxSwgRDolhUdL5YKXkzZuJY/
iJxEqjO/MU2oa1D6H9vpKOHOIONOvBYNXLRZpK5Zyj3MW9KJAy7LXCNiEKPxBQqzAZ9KmW7
fY1EFAQ4inu2XmIFLR+CUvS9vmDYSETBYrXmEgaXjxvzplTo2aTiMI2ZuCj0VL1GNTMRET0
kCrQk+HlZWDB0QhawLQnUQQqGiwtG637mhmIjszxAzabH7JQSiLM2mKhUCTa4iwC8nj0kHW
hM1siHQGDiKlcJL52ojDjWd3AfXP08QUbUWDuDA2KozFGNhxpigHiiAVRHMGX/wIvKcS63g
MFKG7lgsZmOeahxhO5zEDhjI8Ry8OUNw8Q0W34+YtFmucV7gTUWru4QPNZIUtgigIgnZ7Ix
hz148RyeLNRmxVJqF53mUYOdFdQjFo4JTfYpFUrW0gHFOLbIKdM3RAXgw89zhwuFs6dxswg
mDuWUDTn1MYCKbOG5wnxcMEu40r0ZRcbInHwiUSoyDlME3oRwtKzjmJaqhxXMoWeQ9p1EaA
f8TEG3BmNl7JAuX1phhHH0oVag25u4bWNkUYsXh8VLqEkhFXbGa5rcONhRp6jpUt7vvDjI+
N/qYVREEsuoou32EuSwwMCtk8JZW/cr77/pOyPPJU/UO+szv08xJ5seIUwrEAM0xG8YBcOu
bDbG9uKLZsUB3KPim7YuczK+iSlFxZHLiHAzGkqthDvbwMWcyhsEYrlAieAgalaR5GYixpu
fc7mO2mjGgdY2Vlxwgglli4tCXumyYgIWRuzmW8eI8OSNOZGmqiV/gH1og6Z702g9pC+kG3
NloIbhvKOaz4G40bVBV2S0fHUGeVxphDOc07HiXCrpOtQqpV16S8hdXFNAJW+m+TdSlvkTI
aES3BsQDrqrhdHnlf1KM83llgRtZRRTQeIqCUViopw73GPUbuKHZCqKrwQozxApqweZw4n3
3Uo7q5kOiM1CFpRjUCqNiumK1aNbxjExyl1SOf2RzcOOGNTWUpyxxoEbKt+KlXxhzKRKfJE
a6gl8NTdTRTMEXMqDJa8ZGJjDle2JmkPyUdSH+TUpT6Oj8wSilH3DBRKuHmNNC4ikMBaeYM
te6Q9dS5T5j4didUB39QxAcY2cE4SNU6Jfc3AbfodVtQJov4PcaY0ZoyVX0THClqWEuZWHv
3HFMAlIIITi7IIJTcS4ca8vMqW7SAD0k7faVMnrbS1fUeS7d5pIlO3VsZ8nfqX0YF+zuLZD
ASo1lYTcoxUxqcfiJX0xxKl9bo3nPXlDyeaLlYKZ5jEUMNiwuvs0BhhOqDfBOM0Gu/EKgEC
oESXsvyJn3T8dsOABpuMHF8mZmhg194mjCg+WeJipCVbGnFy/tAcPMbtVrF9S4Hb8S4vFe+
SXtgPUtFGhLhTKhFfEqfpLCXgiuJqIFEKuFtsr5PEBddcwbplnDVfMxdWiLoJCWWgHTMbyW
wxL2JkiLpKHMrZ51LnTN1glyYJh9FcrDFQr1YRX4ZopyY9wo7gV3w4lxt6CIlw58KA8woCQ
glnD9Bcwhul5iizaZZ+JyRcCmIAwnTuGA9KkGEN0meu/cumDJx6l9EORPzcIxPB/SpkmxNB
PYz0IY+w2S637H73iUthVI7vEFJS6gEOQS9hajxzR7zHGxLC5lagZWJbesQ8QynXmZGFHcF
aUrIGv5nGzHdqUBdkzLuL7xaFrEJeaFzDGkWHSlOniYMJHB95UcN4E7laRSRb0sk07K/rRM
s0DxwwhTALWWkR+geB9bu6feUFABRiZKLVLe4O8Nipf8ApCiKFCmzA1NReidZOj3FVeaKqj
2YQNFRRsxFQVHXTGg5aVxLivKFIUs65gFLeVQSu2GiX6EyGwfPMRQWtStKenicIvbhDzniH
JcFQe272ysH7sut2YiypUCNfeBWvR9EBXJ1KK4uuZQiVZY44jecHUDhBZhKEsm4FvGwmJ5q
Ap4eZ0F3ipza7Yyq2DZEkzEHKFb0V+YDYFBNhTMMRCprjIoALoEA1DkICHrGYXmAtM5y7hV
levDCmzrTiUYYNdSlnPcIKjpmC/kXMMBjNnEXSi17YMIDWG7gXZjYCceIgm0BVH2YhLhzjR
GKpMXUr97hlLzowY3ytPexBcik4eI4jCTVDYFxTD9Om4h0q4UFj9Sj4QGxpjRNQeipVDRJl
stjFtRd3BzOGtAIr2pxE46lVXEAC2ZGMk2Ffl4mpBD4e6gELKcd9R2EVz/BHwg3DglrBhWM
WwbJqMjsidv+LTglfq0u+zJGwA5DqOGWGKlYJSrWCJvXiVDdGwNLNlS3WgINr1aXX3GC2i3
Lghu0IfEoOEdsNKGjA7mKoSESDpggWFG4MeOAPM1elXB4lLLMF4VwfuUL8OIkPA8PpEBGJk
aIcybQXZKZMsNspVFL9FCi6cR3KccyyQ/TJKB4IwGJtZw8aanKmP3LXvFSwS8TNZnFwRmK2
xF5jgFHLMucQ5SOrVsF34TmBiMVyWh9LGhPAIBKQnSKDUFslcxH7InbitEOTtDJG1WbirQI
wEOl0xGccioJsm3mfaJMjhRuvJO6QI9deIQISiQFVYQynXmKBCaXhCTR3u8kwAyr9t38wJz
uv63fxG1dlwkypHknVS7W7GBkxY+hl+li3c3kjBTXcO/uxbVezwQb4ecyobNG4vXmjFsZG+
4WVpWxxM3efusqN0ttVxELrBahtbrB8ykcdmRgRZQy0ADC3qmBRPN0zIuhDsriJ3FHplqJY
W/8Et4AcbRUZiAlK9fszBnK5RUGJSxvirwJSzE4GSF3Y2zH88q4JUArgohRTXMq6TLIJjgI
zBzUUZFglsfCFogqLYOuJRl4gQcHQxAVB2j9FenEIbtCZYUVmN1iWeJ8UTZww4cTBRqEqqn
cZRhO4m9HET84Sp8BDJr5J5GLlTEIDeczAnfepQyz0TOC5xDIFKjoamhamIHV3MBLpgeCaT
xAJ3LH5iKzJtCqip7YLJFV0BB5vrkhfm4Bd4H7xSLQayaqDWkMOnQYfdNOXHhjYbgF/JBQW
1c/HcFAihcQ9fUMAV5gF7FtySP15EmQF3V6lT2YwLxuQtpC3A+tLHd36cJ4dMODmdzeIS2R
ZVB5iDdR0kuQ5wGG9aCn3GwwFEeiYcaUrMLbVtgWeRpu6TACIZg4oWqjvqF6OW4vkLVbxcO
zIHBdeYJUvhFkKvBUDo0l48yvwpsrpL8quqWLVxFLlf8ABFs4Ff3QZWayOOoquqWj2RvcEF
mGOgFYSCSKmgi+UxUoKKDIYFQv0k583HmbmCOQ9wr6MVFptpglhm5YplZzIbcRoc3Lwgxag
lvZHyqCVdyjXAz3KoF00TMljmWQFxL3SVDEVkCKtmLTg1GusxupCl19PK2oCMqsvEyFvMDl
ZlULxTEszfyx10F82xDSx4leZuru5SBa1TGqMVgigwFgqWaphLqWMYEnaoslGVKEu8BqOKp
iLkYVjSTG5E8mCw/sS1Eyryt5zMoiiBuRDl/DCLgMbz7bmzGTZ7QMsVFKBj0rVo1Mo1ZNCC
K4TqHSTN0AYO2Epvv9S0+bHzNx4868Hs1Mlrn6DQttRwrA+li3mGE2Qj2yPbFBpzKq05Rt4
mSJtB6SnMKhMGbgbmjgqJVYKxiYRVbbHE0FrQzzA+U1SuKwQ1a4MtkYylLxRk2se/gOI1rO
85lSZXk4lhatkdPrLkuf5aO3Vo6K3U3APHg4k8MIoQWCZqUDVOY7E6K4mslfCojCXpRjEYD
Fa50Q1YYtMPLxG4G7gV4LqDg4hVJzr6V5qA2BnuBTKoczVQUnaoAuCAEyQN4gGYHi2Crp1K
HmCmXBUtuyWDEzR4YVLcsIXAquKlAIXKeiY0cxWcuje5Qe0SqpdZWYvxzKFxquDqVQglON2
kuiMThjz9pQO6+8oNxYPpYD2gIbWAFXK77mVouKmWZe0ja89j1EcpVYnDPqPFt1KVbgYukj
FBhnm3SaLMy+vgMY+NtpDsemF2MHDXNkJ0aWwQRje0tY6IuOq335uPr1ct74ZkDdYt+Bjo1
WmIeVn7RyiUhSfVwKSxhvK1JUPBftMxwxdt91mi3isqzFZ7BPc16q6sVfUOdmCwAWJzM0FW
gpWxb94mJpu3iFcFKZYJa55XtEv0YqO6XHPiH1MnOKYU9RenGnqKEbaYKOjbNRvxO4KJFsu
phTDztHvXAe46LWg8w7NCA9xLAAFxODTBJntoTWK9NQx0j7zP8ApCZ1HoTs/ubA8xB2quO4
vnZiBdZLiO2CBuOmeaWVtkdsU7nMRjxqHALm81DDlywovcFCT98QgIUL+g8oEXGEAI/0Iyz
ZAmIRSTf6e0eW4X4jLQisMBl1US4jp5zNzj9dQUHNYhlvcWtE4h7IObgUeo0LpmkhdoQhC1
CdLBzFtePPq1LKGrFUxFxIiDtsMMsjkoxMGdLEtyemW9sWgn3HupcwRhk8MTjTjsGySCnXm
zZAZvpbDOFdj/A/zCNtLj4dIbnHA+3cJky3TfSThWLEWEBj99JxsgQvKxC6d+zwwkka7Ets
F1CdR2H6DFCjN9cSgJxg8MABs8rCIwObJAAjSr/qQasUBl5Gi1DNEtVxxfHUd8I9UQa/mbJ
98krCJAvI9dTJfQhnBE7yimIHZLcYBprEYpaZGw7OSKSjJqHZ975hF4qFy0ZXSsR7un8oS5
xwwChRzeOZbyxxGMW3ybmQFOI8NRRZd9S41m1wOok0cnMrN4g5Sr4OphClTIsrlqyHhcAjW
4RqzCDaxtDJ2LiCxsol3iFSo5HMO0CDAV4lUWHYO4xi8NkcGb1RKku6BkYawaZCa1GDrQcx
A7eUWwBdwFSjcW2NIQ3JaWzJBISc0RGawwYuIF5oHThjVauQUlffbGQl5OOyNSLiuhMs/Ww
nY534YNhKFzfxslfG6uAjwysy2GSjCQtD1SqduH1FC4YrSlOqFYk9LklX58k9OyUx7E/nNT
MZrDLZSWSmG6zxIFQLlFQ9Ltbeuo+OgoHMbZFFWFcMVDZMKx5FhXU2cLHJlY52+pkUa1DzB
l3KVicJzAsFRzfECKNLHMuPDNsNe2X7II7LU/ecVJ9Rlups7BLMFPGZmN3cV2WwylABuBxy
SmFU3UCCFrgzlcYxKhN3I3yEWzFeEHOBLzMjL1LXygUiTnuUaJXsgWcuIrcqMV3bcrBp6Oo
SGIC36QDHMWmDKJWOpUxPTcyH6JTj6Cj3KGV1idGJTUz3FJU7kssN2OxhWBaWojNRr0CyQ+
luzElpIPBeZaVwLGvdxvzjHHLHDd7mz3bEUitzPLHs2SmJuBBVEZY1dyveCIsp3GkPJgCn7
ge1JLGcneYLrsXVncu2ZjAA6Itw+vIA80MGAY0bET0LOHf2ixrXUIleWiv05h/FGfC7uH2Q
NZZ334GK0eRrObIiYmRMkv6oxZo2uYm7rEfNmNdyaYQg5O4T6HGIbaxccHiXJbktNRc0ct/
qOm7W2xZJBdcM4riIUkLYQKpCV3CTD6Z4o0q8UOXKA6RL7iT7oecVtcgXJioj4xLg08CV9K
2mP0O2HwP7zOqbbgXCgKt+5jbslQoAnzZua9e2PhbUI9G4DdJFNjHMCHAS2pnOn1Kbe5Quf
iWMGpyvUO/2gV8I24Rzlqp91KWoOSWhYiwmRlRQhEqZyMtiNnETkYODnmAgsLtWHKw+Vajy
3mVStauLbAY34i03ocNxlwL4SAh8XBZpGWrpc1K6kMG+3C80WD9SLPvPCDTjUZaxLHMTsCI
SYCIBFRzKbtmUUa0O+ITG1wfLLb0BDsiMhoX5niiJ/gqGyYSWdRrCkwQ+++89nCdjd4QqP9
dLqi1LW0CvDuphqKlrrKz2Qy1ZOx1XQ5rup0kh1Qj1K7rPvcKhx3DOYFnzM0KtawuYGu1eG
V1wDrTMEWYS9xsVb0wK4ljdw7t/DzFmvmlJQRvtikVZstyvGEBq/wCdLmRTPs9ypTkFtwXh
l5HvzEl4KXMAcIGSYeiBFZs6N9xXHo11HJX2uYvitMkrOVURqy2ssTqqJzqZswzLiuY0ZoH
cXII4wV4m8vTzN2MsIvseZgcUSolckxxf7Sr7YGUu8ThojtSgkG2GX0aDUYbNmiXR/EEV5T
MM0B3FFBRltlOzMPc1CIVW0oSGUPsRBUHKWKBA10GhXHiIJtzB2USf9brKPW+gxb6DKHMYH
0AkH6MRSzymsBU5EqIas3SOLLl/5KdxpizJC17UqYCI5onjemY3l6OcnPFw3JUIcNKZjHMQ
e11fLv8AXtQDCo0wy2NF4Yq51Rq94TUSjdNJM3yfuWxaqxPj8F36hKlQ7n3iH0EVCHt3MlL
WuJW8MA7PogspFryZy3y0EByBwjKboNA6Tas70uwxdzfo2OQQVTrglYVDCMWRQLuVNpsYJz
DuGWcxMo0uLLwqUwU3iLdwE78lRX1KsSVLpSy+BolBVUHMDwuuYZO4WPLMjFQB4iJ+yBiEc
1H0g0kUuz6WMEECmMSVBLAGEQxIZz7UXZGWc6CzI7kd8UQKXxxCXkw1svEuiwvD0ss0nkRK
lUuXz/6XWfgpnNo8x/UPVcbMf6abv7Td+kRNDZZLNZStj5ZYli+08joCB25Vf2FsutR1mX3
/AI/sBMOYnS+GXGcoi911aw4/tnmVfXvtCV19LlwjEJtouPB5MerB7mAx6ONnH0TEAm0s2Z
4vEsxg3ItEmDSHnh+yoOhyS0DeCTX0iwYPdkkNgeuEEocesH7wGPTw34ZVV1zKgC8aEhtBR
NcsoNpUp5fMC2mTruNzcvDF0gVt6lfYMNxoMAi/uICuojzPD9qXFNf3pbWrgmD1123AYBZ2
wRkWnJdcymRWtRuBUwEZG88wAWoL1TUA9BiIJhJjbKVF7I1G9PUsgxJyuZppFQIAyMQzCbj
MKisAiJeWUy1NyhYhKBMfQG5uUsEdmoEzwiEuqdYgzArdCB9cIHAky1mm5RcF6IHCq4jJ8N
SLuxb3L0WlMU1DEQcz/pdZ+CnwaKlyi01aupuVcN2HWZrImo3fqy3/AFRmWV8Iwixm311cA
23Ag457d8y79NgD7uoWvdxTXT9Lk1ahHV/Ulyz1CgD9CI/3Yy0jLUvYGTgd1ADfmk03uH0/
Hp4mGMW/VfpAPDZMEff7QBhI+tDk3oQdON87GFsEsKZDlWeWtJbATbfX6/SitIwQfhcPTCu
CZmcujauUoeHRuZVg48II6UdkEPPe5hJy7X2TQY8dfEXiBh7HqI10sN/qZuZeYVJx1z7ikY
LvuNPDk3AsLirwVycwRCounEc15wu2YN6lEkK8dFJ7a1rlIEWsNMQ7EIkQUNGWKWuwkrHUM
CCLGXKio5wT+i7l4euZaUSiVUgGw4Hcr1HLEPVmQwsnZ+hKe1mVy3MrX6Mcw6y0PX/Ay5hK
KYFumtJvAw8SgW1v7l4Wx5jvAQcLp0QQeiWlQ6y2zBzO2MtefEK1o1Es/wCl1n4KYwc1cvo
fiwZ+aGJJUfoAYWroJg05d7/t5YS0OD15+CXWaVtHavcVMQHC3KFEynwO/Q4E4Xkw5Xh9ks
myXk5PDH2CvsYW690I0hZb/W+HqKxlX9p8n0YeT/OSidex+JaGwhHL9Py5svHhkTBb2z+GK
GV6yNJ9F7qU/g94jPUl/MVfIzxwdPzyGGutTCE35SAoEGAAWaSIDUjGtNGfnN4/MHA3ByRB
cNoR4eWJKNhHGdFuoBEsL+jd5cX/AHJSQ0+Ww6Sc4qdw8gwDjlvCcgSk6H2YBHBirjp7VBF
Kbgm+bwwOjE4VDyRvZPUPphX5IzdmGKmHkgaqcQlliK7shkvDLasfFxFfcBmsSiyuI0TtgX
iVD3CkYPgv0JUrEwQYMkONSgJQkYVBTCOyDSfA8RBeN0aDLrqy0TMpQiAJe6mQr1dMBJeo4
VmpXuf9brPxX0leYo+mGMDcUMR+lIOcXvP7yky8qmecRdZGLIuqlQLct96pNvim/Yx6mhKJ
7/flGXlmECm6aoNFb++/VPEfexHgRuTPji7BjM/Sjh7oSWGE16daRrAcUJZ7Fwu374LRAb/
7+PyH6fP4PWyvxMAKVo/ESMFDCAlpofUwlTc32QOuXAakHvowOVFuuIoRtcvPmNAVYYvwwa
uXKK7AuotPaUdkrwwCqcmkV9x2QHTVwleJfuEZq1Pm+oYlsuRlhrjaIihCrU4BxuCtwIxU5
rTBlw68TZA91FeQZoK7Y3KkYyMzye4tjBpmQ7HiAnG4aG5fEtjFUJkSLliKygCcEdPyJZrH
O+pdnuXxqELQPqGfokC/qQdy2OKGNQUmPIUFYsbH31KjjqUc3CCzBCyo/wBuOBkwvfcudp/
ErbDKhJRU/wC11n4KW9EnBm76YF4csoJqUkHGvHpGHts3t+HwAQFSaiBkwuItLntHxtcdgw
caN+BTz++v8TWKmHP8hnPZKTVG9Xado/bbi+KwfrcmkMIz8NH86BtLnDXL/wCv0ENDH6yz8
QmIfrexf4nZP8f9OwRYLaWKEdOJiI2Wj99HU1ZoggqvfifE1UMUpoGGV68j+kxBk3zITyKV
wHyfFojrTFlJrZsPPENtJt7juUeJ2sUtohrn3AuU5FvmRaHK2/if/JZegt/wkqngsO5pxo9
6cpUTGjxyVGRNiYN14fLHfJBj3AYLDZZg6LwhVluMXLHwEVlxxuVGiQmUcACexIa3JksSEI
Lwh52RrN2Q3DC0ZcKg+GPOL5MfNdXLm2HCCQ1JuJdwsl0CAVIUTNOfAU3K7H6Id7mkAjcuh
Uewn31EvYcwW1KpmAbXBLwLlwonceO6LcQbaXtRZMRojpBXhm0lMP8ArdZ+KmXbIhd8wDH6
QYQO4rFE1PX89ZZublP9/mhh2gIC6zEqMoCOzl3vSc/v8P4k6sHIvJK3dD+1xL5O98/5IUX
Yj+VAP3DH5luv48hJ0c0ElgM76/SDFLNbYDpldJX2zD96icHEbEaSac0SodUe6iopxhuboY
E2uGgjrLeYhU7fMtRUbQi7z2vhN0UKYfiV0XKaYoXei+ae4fUQkt44hWUZQqCnKbKuEhtS6
hca054+m0KZavzjd4ddjL2upe7KZCKoHcM4IIk2YjTw48Suw7uYiAcTxGiXKoCqpgwQSDnm
AYubl4ZId7M3UAuhBbkxUWE9QboRprMAFXEYzdqWGyyy9KY5gYE7Ix2RthYFAhpqWyBhrO2
gl3OyvUsahZLWLKgKFnxEQBdNQGDN0wkslnuFLt4IGllJM6I5YXdRm1iBxwxR48FbIafeFj
pll9ncSblT/pdZ+KhPd9IFPogzmbjFqEJu+5TK8Zqv8SOx+0/EL7/N5EbrlmkKjv6apRQPI
JtWjxQTZty/W+viCQVWNJHxBixwd8zqVOfgcYUNI3FdvBmHrLRSBIVO85L4geuu/WNMs/m4
hQMVNq5q5lmlnbAB9bO35GL4WcJIHwItVBBfMVoBalMvrRM+7UFgGg1GipRmsSw0wv2hLCQ
hE1hdcQ3e98CqxxQs+0e76rKeTAcZIZZhXE17Pwp5sBggFvu9R+WGjYhlTQKWnqJdUEUKe2
DWJZOB5qKKOsYiX8VepjBZgPAyz+uIU1gIrwDzcsuwnJiGXKIWvN0wy1LgCEhJGkUQgVSl+
CKSDj+4ZEahjQbcVCat2JqsWAZtCy5W2xF4qY0ISwSPNxC+IQ2BGIFIQU2vxEcUucKoiF1N
QFUi7N+DGoSiMpZksiDeFdxHMqsfMv4pVKbScvHmEta0zMkvKwbU8wQff06/K/pYxzqxS8h
w6mK4+8gt6ZKs4EOE1PVXVGgfbE87a90KmGn/AEMnjYlG+uWuPs4YotLdo2MBlOWKkbnmnQ
ngtxlbZ9bsrXgYEtXh74l4PMh3Egg/rUhphqFDxXVX3oZHs/1m8kjHf904PiWz/vTj9EdT2
aDGrrqjRluZ/DyJZuZkcOUmcxG3S2bAlTdD5JgcNlwrQzLcBcKPtPkW6l+YwsBZpSqsllmp
aQl32YzN9GVERQJUDTOHo0W/eLx8G1wqCNfxpSzxnC6+hLpQafuzFlY0XALjaihw7hbnqjH
mS0ORRAaFNxBtRhtTDsQaHUvM+6JHmGVqrzwTFQ3TipeHUQ3XMqKYGrhBZWKtDUVZWyLwJS
8fbKbCRVeDUb2sIXrPMA7VgW7aiZa0tReW4YvfEW1ttwxz39oh7UQ80vkvuDGhU4sz5jHPG
OgcO4gZKIWLWKJwWtR1SBSdxLGYU3l4mRIJhlc3FbYipPurLjbiKYTg7Xib3Pn4nQRPxj6c
I+LZXKZOiFtNyJQj9q7nDvIwY7j8PSFuFf41CbEf5NTXb9pne8+ozLZauvZ2xN8GP2zL9fu
ODo4mVmD/ADo44GaDD/qE8DsL/NMqmy1/14xyrxDbS8vKyh0la6ODwgnwQoYNquAIK/kz4W
rACVvtHJIj97018h4aYgolJ9HHLeXdgfIk7dVcu/2qMLxv98osQ5EIVW2DX6XYGKfaWPuh2
PTT9EXsWFXBaBDNZkBWCOal6Mzzf7hlJ+3H8Ksyu5KP7jY7xuW84CzGEMQNiEtkMezbEVlK
IjWvQh9jMLuXpQEBbd1mO2wSJ4mQN13VXKWP8JtJl0yih30Svag4S3rdZi3zkfQl21bvv3g
TQAveVbIbFLfovDKvhOPWWZMNFGRFV2T+fUsbup2BOUYTkI878VEqqgu4WuBWJS11GLvznH
UYBsGCHIdkzU+GEaRwu5Qqg2ZuVKs8sZqnIZZQ+GGxmG61AnXdguJQ2gw5KwzNbgbOiV6oh
locWEaNbNzh5lohkfQaL4lrpZXAcRCXHVDhDQNQbSKtQXupWQ4IstQHbG40BmkNW1i+zDLo
VssJWYIcpTJ1Y3KvW2K+IRZ3zf68PqfEqP1tT+SWbJaVK+prxmhKQNz8/wCuBT1aNpfiTjp
+szdGkXY4YF8Q86IVX62n02Eltczf/txQlfbRlt1+Sb8c3L+0VWKzxcvb3gZfvb/iEz/LZW
MphZlbNhV2sSMLpOd046+JgvWyVUooGU1Wp7lQQT8YpH/pVm5grcy/fJStGmIJ/t/GjNfBj
7MPLxU6CNFyLXGGOiGxhYlA2Fq0TUSl9rjqq8Fs0RcQY4hRoXT0nLFT8zNFu74lrGkGMhDr
aDNg5VoYtgwy8wKnITCNRuqJtsGsxVUixK8U+m1Tinb7wq2vProshu3yK5GY7P8AgLSaa9m
GOKKwMSyrTgNeobAsvaPotItalR+DKDavv3HE7sohBawb7ZQFIChbu/D2R7PRh6irCylXGH
DEyB8Qr25yPMpVVwMYpPcKqe8SveWUQQiN7U8vxAwnAzFiAzPAl1BCEI27sSzKWY/QQ06WD
MdLuUqYbcQAAVUWrAhVX8Utzs04onk31cMRh5eMxMZjA9YgQkFd4g2kulFS7CV9AMdEy8tz
Jt+qQiL6oYgMW2BmyMS8Qshi85yPqBiVhA2IZBmNREuaL9AtmYajC65lqlCH5Y12A1SQVIA
fmOtPIHNPZKVJeTd3HcAhY8S6dIc8sJFVJbq0OOJaA7bSptd4lqizMOFWLklZovuWHiHIKn
Z5hVEY8dQ/pwVy2oehx2qiHRYdd7LgZm433WjcWCoINTqLaxY1UKs4h1BCHYcJYm3eNdKNd
xVcs7laC5IqFZ24h1X4Q2WXMRpzqIbXUG6n28I3sTPnG3N1bBO7RHjfQAw6CN+oATwGULRE
uYMibVhKUqCLPwYo5gGcMBlrjmeqn2ipbMKNfcTpfgmWsceWhg5ASnwkVcYekaZYyldwUw4
IrIlpxKWPCVDFZEGJEUdO0uIEaZWqXeYoUSwwhEOI0AZizUKbzGnOGZTVJzCIW1CzUbNYMQ
pjHN8RCLzK1MGVMKTKLY6+kkAOzmM3yZqvG9XgiMpe3CK07uxvEjc1l4RWIWMlJqBU4BCtY
6GnwzCZf3F21YLxyRzLb17RzSoYezhmbIPUQu9dRdNjBclmhGi6PDPeCa37tLqyX281EBhR
wrKHkmGYlD1C7Fm8JTA22JBEiI1bdsJW0WiJIGd3FjaZc6JlEOFxOhzqoIYSVSgo6FSxcZc
8y+A53Hy4Ypa0KjHYtKYXYS4ovo5bHuaqJrZY0rLuWIIySmt5iET8DGAGYq2MKl8UB+ZXdG
ZrW54FyxEaxXpj9TtcotG59qff7TGIhWv37UKsKjGSZi0497Iz2M7D9OyVpFaSXkvjMPzN6
NTvhx/vwTnnP3oYYAfeMPTALBjoITRHKSr9JQZSa2PGD1bH/Vw/xt/aW745f0xj0837Rgwa
ajkbO+SU/vijEb3X1DtPsxqfbx/UUEmwADb2Qs72BDLSvvJdS29hc+kZ1AXIE4qAc5G+yGD
MNUkDa19RHMXkRrFZc4H2YmpaamdXKL81qNAWCisPmJ1sZzVBpg2GY2l+Fyk4iE0lwNEyrS
juJSXTUAVSoVXMp0QTWN96yhnUJuG3MKvYtzMVGHZ8O+YfYSZBiM8foJx4NFo6DxVr4TTXz
OZiBXB5i+rJYawjPbSzasYEKrSUXbBTmHwJTCuOWq/XHmBoIjUqFGFODFo4CYfoKiI0mZkM
QgEgeDP0QjCXmPvyQt6ISxGm8TSi3L2QXMIdr26QqFfvyd56d1n+7ab96yC+znrg/UFG9Dh
3DIMsp1+JQcDklB+sW8CKA/ganY7GOSy5JyGH2ZT4D3ANzu11j7IeWa456CqKk5kY+yveeo
HQmk3QuyEaeirMduH2G3TAbCw8C82ccPnsgCjAubzZpkEN+aCe0AGZh2O1DwQL0Vv3wysGH
9CNvf0j66YDcnQFoHxLJwfxodquFf4pxGWqQrwuOz5+gc58vs7oeb3jzHVcE3cBU2DNF9Gt
mUPIJX/rRIzUXxGT38lw0M39nJSZ2galr12hTDygCnId1DF+X8npzzAwGX4oKIUdCRXMO7s
KtF5igzo6hgrwjOUOUF8CPnhjcB18WRdNhwO4WRzECVMXiBLFGghn/wAaAhcy9Nos4YO1De
o+2d6SB5OO+4EqPqvgXJHnBuYDK308R6GpwxS1dKjC3EB3AD2jF9MqEeNQsiCT0IIi4SlBK
NoJdztTgMMQqcuZdZYygN1zCaoXs8kdJpjG6MqzyfQtfTeYc3D3CX9KxJTNy8csUAAE0pxi
PtCwHDCbA7SxIw5mzaHwLm2/eNWRvvU/KYY183xkwIoCfIiHgT0FGPDAsjEk0yvjoBYd790
CXDQR9ocuMNYFShpGD6FlPvlgReM/ambXTBfn/RFvnZzudcEe4lNryCRw+OLfx7Dhls1fjM
k9H0/9TKnBc15fgxjtfDN16bBGNCuUcppg1l6sZfRQUP8A88/PkvClkc4a1OnV5HwkEeBB0
cBFYEdMl57uPzD+k8/OX2YxcEdBpjaqLyUv4RKw134BRj33R3P/AOsFUBp7cqmHWgUpAI5/
2T7o64+O3X4guH5PVFg8aZim640ED/YPI229MQz06OUqbXNQ+IlomrzKo5gQRvolto7nSJ4
JfKmf5UIocWES9fD2/s4PbrEQ6ggPVGdWP6sYbpYzFunzFhyu9bWRLADnMOLsK4xA5gEA6J
SIF7lutsCs1EMAqwhM5oimGaawNl8Fpl1yRcnC8y66hUj78y1SecsDGIg3RD0JgzKxKLlSy
olSq6QIxCMZvFG3aGZYJoqScSrTBxHaKax6jshI/LUppsDoK/cQIEO+mCXp/cqd9yojbtvb
j5aD2BTF/wDgaxQUxoZfTW//AA4j4bSXB8dMS2S7yw24lXlzeXuQPp9pF/xeEdzNe/1wAfc
1UECG4bmrhVKpEdhj9L+J2CdxX93K+GXrKdB4TD9enJXM0t4qBYfdgsVWnP0nzBLIkcd4/j
/T7D1/rBcE7wHbqJW5ClJMQVyod4gy8RdkvneI6nD/AAhy9dRn8akanwftRLng2G6D9KI25
eUuy+ZWiUatLwc/vcTLVn/EO5zB05YLUQk62MNAwFEV5ipIWpeiGpr/AFAdgC6YjQfBmrwi
FC1BTgdkhnECYnyxcptp8oG54OazTH8/3hq3GmvoYRZnAXEYThoXLMeFu0GUet6HQQKDRiH
59t5nqG2LaGjAZKjzKrlLGK4UjTlj9AljuXSLx5RPU/SBvdZgBAt2TGBaOI4g4MyjCcPgjU
CZZVQlIH0rr6UZUCo2MKCGeo5YRvPoXNdiJu8N92NEN+OWYi/mM7VOp1hznAs06gCzG8Yua
6/WVlxfp6665H1NPY+vw/vklckfP6CXdLY1d/b6tf8AV4R5mX/HiMuqOqtudxQHwa+hF7a9
5G46cvwM19fPUD4SdXL7PyN6APsWss16ljoPElL3PZPbS7CbZWP/AH/WBrasH+VL3oQ27tX
Hkaf3bWK32l+6XkThIDhLInx43MA+JWz3v11DwlAIcPDFnWa/CFvsph5oQpwJBlayZZl7bz
GH7sdvjvnmh0vEI8ceLK6u4pkhZ62LuTTb+MxheWH6ziWNQOMwJFtZ8PMMt2KS15ivcqBaX
mFpTdYiUBbrglkMt/uld6je8ob3w1DdY3KBkaoZ5RXhuOaLbUS920IpCm4JLLAZaezCKuLI
Uwve5hwnv6YWrskyjMBtS/iOWffh+30eYENADTYuFva4uH5MMKljF13BAubgtUJMFRRYBqa
I1KIrBpxKi+C7xUjWX0kP0dfRDnMy9MyGKRaqz7iXYUEczl/tv3MD3tfFpgIwqeo5Ul3+Lm
3gkxP+nYjlyklPiruEaT/HX+NevGpKFTzWbZOZoC+5dcyo13D+c/JPsIv+LxnNmX/XiMIND
WEK9QQCMYcc+Ywujm0J3PsCLvbJxSXb4GCBN5H47uLjZMP1JSJLadc4cI4RHLqYB/x4xeDn
LMcm6Gu5S87ZJMOm0UKC9kr1b/KBeLZlyIvdfn7TXuqj4lQ3q4vhw/aW87Jaq9bqLweqZMs
lt6C+LH90Gc0sPEIJSyjM/BInJMZoMU6A/WP/AMvzvxMXiOVeEhjqijt1HAdGGuy9wR7XUG
O9vc12a5l5xeoBQUKqeqIr2R7Ro/COnDAHXvlfK8HmF1XIyG6QZD8fIYSVBKGWzyWvkmI50
cvmWbOg1BuJOIOZs2wg977DI7IIWx60OsTYwhpF+QemY4XlxJKcxutAuMq1LTImBDOc8RF2
4mhRiLa8dQh1BLgxFteGBzSqGBeK6iy7gS1Qvt3AuHDU7X0iN9EKSyCLpgl31QZqi0rkEvd
NZ2qhNFrcY5nuLIze8RZqBVIaSUFW823N9sioFL2hTC/99bj8pu4Rf4W/2HO3niVpuuV/Yz
OuczacJ0JTP4dQCMf+2s3P/f6j3s51qt0M9S9lFzEylVUXNhfvC6AH42zY796GZeeL/p8xY
X3g4fyNkc1cccZF7JizBrm/6QCllEeG/wAf6eyhEXCE1fIkBHBbWgKS4CrmOo54dd6h+KMY
DPb7QeYwnrj6XUm75jTn+HTQIvAyftQMjRHgMvzlj1rdjhbq7IOKL4tghgI6O+YPJuQj2V/
XyIacc3pjCcMwhV6SK2Dk9xGSFJxMOGc3uqbxcrFBUp3K5B/Il8XxdmpabMlratY9Nx4EjC
i2+0bl5MLeQYwnnphqSPM55TRxDHhJeFC5qPE8mWOudhHKikrkAcEYuszDKpquhsucgDobi
DrczxcpaUouo5EXBj3cojghY50ae5YDJde4hDiC4zpI5OpQou53WvIRqinmKhURbuo4fXsM
Z2mKCrhoZWLhEFNYhGHR+YdrN6P2gxbYXpykqWLDZ7WLdcU2DGa5uWZPL/YJnRHOrG/h4V0
v2H9/209/vxTp+lW9OZwdcq46mf1yxnIHiZKZl/y0mZw/78QnFnnsPPczIbJ6yNJ76hF0uo
HP7oCTIVXjnNn6fZ/89w6zD7603Ps/LyQspVv2erFGSOCd/GXOIt3/AB/pL336aA5YBZ2nD
eBcUdJe8WimXkM2gbE4Ymlfp/kimC9Z6Nr7FIFfGPU7lTZx5Vt/FiEgvNGD5eAkBcrJaWAT
iey9MyIhViUA+8NOlp+5UvaFsQL443+Yo2Y3acwywMLNuW2V1PJLt4LEsMRlUCtM8bPAAPy
wzoS/WmAQYsX440wK4/w+hImcZT+kYYwtlUxGBW4nCEx2IcZq3DAMrSCrXf04ywDSEP5LKA
Kqj7ylWhIKgmRtWJcyvKg9oXySFMzoMkOQVCAjARM0aqIbVNp03Bp6LIV4SA23bCAS4xM4M
B9bMH0UxCAqHGPn4lUCrthokuFw7TcXrMeeDR9iV7TN90nGawr8UjG7wNxAmVf2aMraUrv8
fIIYwEorn4cNQeyB97N6TPBY0mlaR48YMGLYc1/nhm/3Zp6v6KiAyv8AIvOIVumfb636zOf
qV43VsrvqbtEFNLUPiTKHTgn0khrTOeUMlO4RX1Hh4EwX7J96NS1ia/oOA4IfpyxTpYo4CG
5CNOag3r2e0Xb8Vkrkh1DleEwwg7f6vypZISNvDfxhMiBrGO43GbttxAqXFSuchPf9/nGVV
+c5Xs9v8RZvrdOOz9rcGouO0dPNfvxL3B2/fDUAfUP7Y6tW3w/pQ5y795Vy1xHAgBGGgtDC
f8K8jF53hx+pe0b1PFssuXLuFtfKltN1HT/rHXYL4ZY4eWHswhW8JzLQBRsiBa4XXs2fQNf
fX8sxw0rDFXBopOkhJQ9kXJSnLCGgoShyuaK10tjVMITGmFEN1mxEr564lIonzshDthZMxO
wq3zKq7KDyiWCLMQQ+IpU8oLYYl/v+YC8CXNpL9lgaJl5UpWOEIOVf0BchhmBLUFvpypn6Z
DirLyO6hlUSJdHNx2VeS4hXhcV7pOk4c6+wvc27uVEZPnQQP59O1v7e6BUxoR2sugGjkxND
58mX+FI/65JJ9e1mNvs3cuydTtj8eGTwSICvk8BBfiPrKLUof1vVauYHwqp0gANQ8BngsWO
4IzbmXi58ovyRV+Vlj2+z+xA15zc+28EuSbcisYGjiFP1WqQbI2s5u8yOt6vBlfvQV/TD9C
W6PsuAytt5peyH+7XMhWWkYQ4th8T8TrLfJ/XyIWN4P7IPLYMV+7j2L7ISwW4tCZTU3r32m
UNFraq7XkIjkoriwCcckPo5nY2B1FYBR63cSnRSzKU0BLwJg5zkMujQXwwfH0onxCon1p+W
G51L/wCYxDBEKMJHVKDiYXQ7i3sFYXcPLW/wy4KHKWWG+RN9U5Z42Vc2P5mbnmHQjcaKEsp
oYW7psidiie4h1LTzLWuHlne2MN+ySs6LniWVsMA8cyxpA0xJl4TEFRZNYjdGTI8xwuF8vE
HJTg8TMQu83LcLEeSSonQQr05l4WwQi1YG98zO2RYsarTUyoOSVwcl0khwSkFLvcW0Phl4Q
X2SwhnC5eIUgG2ZQA56x9YBTOrgSCmVHEI3F6NwU01OUVn1KSoY+oScD9NSVFruDjVBqFsA
60tc165gmZyo7/r0zP0dXG4xjdMK+jnEzCKEZkLueAljERTRB2D6NBqLh1RZ/hiqUFQqhOe
plMXUra/yYZ6RZGssTAfcMOxUItQ0mfE4txrHiGoQ1tNwN5SziCoZdkoRunBHKp7pzxGoKv
JKD2wgC8sBN5wuvMCUY/iXbGh8yw2qej7xKdf/AEYkGiGiYY6hXETDggsjmDQ5SMyNBthlm
jpmT2S3rEOVDBrvnErrl86lLWLYIFFdpoRXMu9dQSqU+u4qnNTpDHtThj6ZfTXzH7x919w2
wZXbmMEzkQBblgg3boS/XRAuPLPmWqjeh6iW6JWFFXeoZGTmLlDgqJ6toqZh05gDkdJZDVf
tia0KiHZYmaNeoSZorDiKJTXMHY8sXosvTLyi/wDkpFhJyIbMON0vUHYGVvXA8MKoA7f7gU
623FzXqMq3KZ+qLiGyPFLNxhFkYZLAbQJRY+rZHtBhhVyR4mMrZK4QzAJBqoOnRAYZDJfuV
F0JiAunWgYdk1tcQ9Uq65lGDwMVFsWyiCCzwSpFoIOCMNo0BkrDmU7GpcOrTKpCHR9Bey1g
lep7v+5l+ruBWoI4yyweYt8wtUwS9NhRixLtQtcTaOit7iOd3PmXI6rLwiIZ8BqIzVYHiGr
G9SyaD+2NUGrcEDzGjbuF0pbbQuZdumLyda6iKXpfUq8ygIV+uBuUCFuEYACKZP5igzhcNZ
gURhuPiTEto7hGEgO0IoCsc0GoPZ5YhA5uHn0lwOiCUC+nhYrtqGJCzWFc3FO2DzKXRDOoD
SjgIJsw7WKMf/CvqIK5fDCKJvthBclBTQghKyuYgSqA1zFGNyo5ZS79sqWUdtRIwl/8OfSV
QxlGAcMYXF4QoxUIGNawaGoG5igyrHyXUKFDuUq1uZW5WxXfcSUilNxC6DvJ4hqulNFaNpk
jAeICniVfS7NyuijiFNseJ41jDCYumohI+lc0z/My4oZkRhUcFLuGIksRbe6g8WhDR9zE07
ITPbqpelq33l2xe+opsQtvAQDIDfK4Khm6ibw4Yu5jWexlEnPUvBZNRshCsU2x8hteWvvDb
zQcQckUiAHwjREnoDKMUKZIBijeuZp/aBmOCOuMuVhkLPLEdQTCRXvli6mXFkXIWqWK3fEQ
KsAasXN4HAcIRf4ywkCW0maubslQKNwVoo+0wbkefqX/AMSH0UBHusGoeGtKLk6ggTBYjLE
Q7aUwVEBkXCQK3FwxTBsYkubhPxG2WM3lvpvL/WC+k5kfrCeKV4h1GGKOckadGULVKsqWh6
jpDR35iQ8ZCK3Q349QCwaNVGsWeSMC2WRga02z1AWEXlYh2I4rVghmm+YgWLeKlbQzKsyx0
gJbBrN/yME8DmXOmcdkjY0uFiigPUxhgAdNQgy4gGDakRTWMW/wgh6ZiPiXwnUsqZgRNSM6
hyy9YNclTGfgiKsCq7Dm4C1JAMQVmuyOaq6eSCPAVXce2xKUW3DUN1kE/Hz3FOpcIGkBRO4
C0EAW458IhdXuNh0DiJaq+wigvaYajbjq/MTBPF8yyRw3llizQwncMSJFh5iKvJl1LK3ER5
uWoijFj/4jCCEbfWOZS0ruRWHi2kUWW8H5+YgEyScQ0vm2ZV3sgjTZzUVtxeohoj9F/wDiQ
kE8s2zcH3iKwOsUsS20BV4/UHjm00jTshrFYL9oLuIB/wBPOFu34El03eM8maUJc5gDjA3T
ARCoKSpd8soF1EdxURUuUrKUuRH5Yq082yvZMEYAtxILowQ3IoO7naC3HIQuTYqIPolrvN3
qFFmeGXAC6I+E4zVxYE4v5g2ZMVFGyfqFyI+iD+IG7q9sfBUy3Gpuc1gxlPNdRaKDB/qVLz
nXfiKHxDmCjAtEe1UF+HiXXXdwwUdvtMBb6Iq7qiWJZxi3LDBRtdx3SKqt0WkV+Qi+Jt6g0
cP1ANCtDGOl+0G7yIzZeYoMf/MQQ2QtT++FjdZDql5WEVJaQsljOm9VcAlhSLrtLwtDLQvi
OKnzHzSpdRdtf4n/AIZMzgSlRnbABeNQTPxuA3Hl6mibgnUgjjTWZQSBMll3OnUS9GZjL2x
i2BIRnBtOKS0RIbBPBWpcps9Eb1SV7Y/Cv+5cIARdb5Z4E2xUJMtNmpa10lBsY6ikyAmBtz
AViUZIz3/23weiXcc4qEaYVABnQQOWzpEkVBW2Ey0bqXMI7EpyqaoJX15PEtdMc1zLnAZsW
Y4pH1mCu2NFjluZ5YKgli+G+UADgclcdk2g0LwsHDBFCsS+AfLzCoYGGgw4uVO8j+RdQw0z
UwK2t3BykwQhjOJVXLy+I3IsY/8AoZNEa35Bqy4rTk0JlY7LNR4mLZiDBAfnEChZQCAFGxU
uo+D/AN6mCNR0sAcygdW8MLKjUNHgH3h81xcQi4pC7QwX59TIchZmJhjaViZDw4YonJRZYc
ItimVwwSdWmNdmBiNcwk0F7upef//EADcRAAICAQIFAwMDAwQBBAMAAAABAhEQAyASITAxM
gRBURNAcSIzkUJhgRRQUqFTI0NiwSQ0sf/aAAgBAgEBPwCffeuokPdW51hYvch7WsXhISy+
teF9ivs5+X2CKzYsWLoSQnlbGLLKKKy1hYoS20UVtW1fa1uXR1PL7BbK2IW9iGsJl7FtrYl
iit1blldO9y6NDWy+jPy+4QtrLwh4i9q619VdBYRW5Zve+rPy3RVuierJf0D9Zw94f9mn6i
Mu8Sqdb7NbW+klysXrE/6BeqvtAi+KKlVbFlFj2XlbH0aFsQsLNdKy+jfUWysVit8/LfxSX
uasIyjddyL4JcJGXFC/gW5K3z7I9TO7bNGDk0hcuUeSzW5vqrC3WLF4WUtllmpqQ0vPv8EZ
RnFuPsWXlbFV8xzgp8D5MfLkyUo6fn/A0qWLLFuvC5kfUaUnSTKp1isV1J+XQfga8XxWj02
odnW1k5cEa+TXg6PSeSF3ebKzY2WX01lbHmxMt7nsnPg5LnIfpXN8Wq6//okox4YqlsS3Sg
tWPDLv7D1tbRVd/wD6PTad/wDqz/wc3zeKFyL30qt8kSWpr8oqoml6aGk77v8A623trfqeW
9mpLh00yempQjL+x+3OhPiipfAtiVsUnr639l3NenzPS+SPd4boXzjm+SIzhNuMXbQ5ZQhR
cuw3Bd5o+po/8yKjLxkmNNd1hR5XZX91/Iov5X8nC0rsqu7Ry/5L+Sl/yRy/5L+S4/8AJfy
JX2a2UIqkX/dfyf5X8lY5vkh/lH+V/JTFyd2hP/i0hR/uv5KIThqK4v8Awyv7r+Sv7r+Sv7
r+T/K/k/yv5OPT93f4HCm+Zy/5Ir/5L+RyT8nEtN+SFT/qQ1RzbouLbUZK0V/dfyf5X8n+V
/J/lfyf5X8iiyuV2Xyp0c33a/kS/uX9hPyfQ9V+1FEeVR9mkeog6v3R6bUXZ+5Vcns19T6e
l/dmjp/T0v7yNX/6PTeSPd7Gz+hmg/p6jJqpNbNScdFXLm/gitb1LuT5f9EdHRh2V/kuP/F
D09GXeNfgktT0/OLuI3aUvktVTVnqNCHDxRVHpoqfN9kJpKoqhtPyjZ6rRjH9UTRhCWm3JW
LR0f8AgfQ0PiiOm9HWS9mPyZexuLVSVmt6aLVxPSxU5VIjSVJVhcnY4Qm2nE0NLi1HH2I1F
VFHBpydOPc1dNac+Rp6cVFNq2xPv8JEfTcT426QvTaP9xem0WnS7EIVPhZL02jxNOxaGgvZ
ktFac4yh2bJP9Uk1aJ6UJwbqj00U58LPpaLfOP8A2fR0P+Jq+nilx6fsQd6cWQ8j6D1JOV0
hel0vdtn+l0f7n+l0f7i9LoNN8xVCbRpx+nHn3ZaqmrNbRhKPElR6aKm6ZDhXiqF9hqeW9n
q/CKJLt+Eai4lxC/RNoUuKKllK3R/+xr/2Q3ds1ey/B6fyX5H3ebGz3jA9RBwnxIvigpYoT
4I8f8EIPX1B1XDHsspkFdwfZmmn9KKfs2sa37a/B6X9uQh9j1niaH7T/OXDjUf7Mfd5svEe
acTw1bHV384snPghKR6aHDp2+8sR8kep80Lxj+DlTT9xpckvbEe0vwL94l5MoqLSUvZ2d22
f0M9L+9/kWIrmRhwQUX7CXJ13KSSivbKTbo9Tr0uGJ6TR/wDdn/g5vm8T/b/k9F7/AII9sL
r6nk97PV9oD7/4RHncfk9RDlxfB6bUXZ+525DNaf09Jv3Z6eHBp2+8hmr2X4NDy/yPyeLLs
irlRpPjlPV/wjUjx6f/AEeldpwYserlSpHp48Om5f422OUpd8a37a/B6X9uQj2PWeP8Gjy0
n+SxNU2/YdUmvfenTs9VCua9jSfHp/gQz1NylHRQ6ul2WI+SPUeaF4x/GyPaX4F+8S8ns/o
Z6X97/IhlxblGu27X1FpR4f5NDSevO329x8/xmf7f8novf8MXbC6+p5Pez1neKJeQzUSkr+
SH6JuJfFFSK4nRL/8AI1+H2R3djNXsvwaPkT8mWWJk5cGlKX+CEeDTjH/JDncRPg1eRNVK1
7kPJHqubX5I8tJfnejW/bX4PS/ty/Ah9j1fi/waXqFCFNWL1KfbTNXXl41SH2j+BbKKxJcU
PwemlwT4WVToVXb9j01znLWf+BYXkj1HmheMfxisR7S/Av3ifmziLRYvBmnP6eq2P1UfaA/
UyUbjCmemlxQk2LY5fTjxPuPi1p0iMFCPBHZP9v8Ak9F7/hizXW1PLC2vses84kvLEVdxPU
Q/qPTTT/S/c1dT6Wm2+75HpYcGnxPvLDNTsvwaPkaj/Ux59UnSguZ9fUlz+maepqN24Ueoi
0+Mi+LTv4IP9SPVKv5Fz0V/ZixBJyVklJf0H+pjdOH/AGRlx+MCao1v21+D0v7cvwI9j1fi
emuOk6+Tjn8k19WElIXPTg/7C23iPevk1VwTsbtKRrz4NL+8iEOCChleSPUeaF4x/GyPaX4
F+8TX62Usrwf5PTq9e/7nHP5OOXvzIQUJ6kV25PYq8n2R6jWc5UaGl9GNvyf/AEhbJ/t/ye
i9/wAEewvsNTyeK2s9X+6iXlnVinz+RN6cuEbfqdRWcr5dsM1PFfg0vI1PN4SIq5czRk5yn
q/4Rxz+Til8klx6fM9K6bg/wLlyPUQ41fyemlxRcGdhPGn5o11U0Pwiv7CRrftr8HpP25Yf
Y9Z4/wAGh+0/ziLofMSaVi3M9RHjja9z00vqRcD931H/AMY//QnbvK8keo80Lxj+Nke0vwL
94l5vKP6Gel/e/wAiWOISeErdHqdf+mJ6TR/92X+Dn3YsK2Mn+3/J6L3/AAxfY6nkUUVmyP
N37I1ZcWtZJ80/nKVpxPUx7M9LDhg5/PJCw2azpJf2NN/qZPupfOdWfBpN+75EY8GlGP8An
CZDu4/JL9GrfyTfNS+SFNcLNSL0pcSLWsuKPfCZDzR6jzQ/GP4xr/tL8HpPCX4x7HrPH+DQ
/aeVzNPUc+Kft2QltvC5xaHelqcUTRXDp37sVixHzR6jzR/TH8YeIf1fgj+8yfmyisf0P8n
pv3f8l02WWSk01pJ833JSuTo19RaceH+TR0XrSuXb3LT7dkXizUfFJaK/ySdtk/2/5PRe/w
CGR+xn5bGiifFGuGNjjrT8ifpZvmkQlr6apxtGnPjTuNUWduaPVQtcvcrhSj8Fns3VnHqe0
KHpzfdEvST7pEH6jTVcNo05ucqlCilSdNmvpamr7EZypLUg+RNJU17iOFRfJNmrozn2RpvV
iuGcLQ0qTSqziUlU/wCSXp5xfFpMfqH21YH19H4ZDVb8IE/TSn5OhJRgoJ2UklybsnGU1VG
lHV0X42hVJPk1Q4pcqbNWEtS7Rp/W0f6bR9aX/iZ9aXtpmvLWnGqpfCNNVpRQhblKnZ6nSb
kookudLsuRzRYubounyizV0Jz5pGnOajw6kHyHyqixJU2znTUYs1NDU4uKKFqN85wdklwus
JKm2O6pIlo6kZcUUfXm/LTtn1n/AOJn1dWv0wo9LGanKUyKcY8S7mroymuxpz1dOHBwWfW1
f/GfW1v/ABn1tb/xnH6hrtX4R6TSnCbcl2KSjdWSUpKkuRDT1tGVqNog1LlwtC+wn5baOfy
U/kp/Jz+S28xk1lWi38lv5LfyW/kUn8ib9mNv5OKXyO33xxS+S38ly+S2++VqT+Rakxyk+7
KxbRb+S38lv5LlXcTl8nFL5OKXyXL5OKfyc3zfRU5bbl8lv5Lfyd8JtFv5OfyKT+RrCbXY4
pfJxS+Til8nFL5OKXyXJ8mxNrsXL5Ll8ly+S5fJcvkuXyc/dnY5/Jz+Tn9jPy6PcqsrN4rN
YrNFFFFFFYW+sPlhZrNl5XRTFssuy811VhfYViiffctrWbG8WXsooaKKwisJdCyy8SxHC+z
ssWFyY8WLoLK2LFfYy79S0MS3JiYsUOi0Jiw3WyityLwkIfPZe1ddPYttYvK3rprdLu+i5o
c8pFYvKwlhEmzmxRYlmZF2XeLLLxWxYSF0bQuvQti6SKwsXtWK6c+/Qk8JCLLLxQiiisIQ0
ULNjVnC7EqJSFlbEhYXQsv7WhMvbeFlLFZvciulLvhYWW6O7K55rK3WJ5awzmNCZZzZVDEy
9iRyRey8XsRS2XXVvbWF9/PvtWHzK3p4rK2LD2Vi9i2Lki9t4eFhblyOTKK31lYX23EixWU
UJHMUi9su+576xWExUyis2WJjxfRQxDyiyytli57u2Eyxva2LNnYTwi96eK6DdCbZwiiVvo
uu5eZ99lDeK6dikcSORRWFl9R9FschSOIssTLxW2+iky8KJ2FlZW+zmxLq18CeJ+WELK3pE
hbkJsUiiqE+gukkKJQ2MlhMTLwnZ2E8PppNnKI23hCxwnNFiYnlYs4kcRzO3QvoNHMn32Pt
0EsN2ISGssSynRd4T3LenlEVl8sSwiLpjExYapilW2iitn5HLKWExSWXWLOI5nMpiiV9rPv
sfRlLCFzGKqw2J0XZX2SxEisskx5Q+14jITPamSRFkXZwI4d1YorbZbLOFFHLF4Tov7aXfq
N54RUPaiy914vNll7WRIjGNWTVD2Ls0MsjITs5ND5EJWLFbFsoooooSHWKKKLZYmXhPYsLC
yulLv0283lDKKeV0b6KH3ICPceJj2RwsK0KZykjnFkHazeViiitrKwmXYyniiyyxMvC2Xvv
dLvuYst7VGxo4RI5JjkcX2rXMgWPvmRIWY9ihRFAqJaRa9izSlzoWJcmLNdCiisKReLLysI
RQt97qzPy3SEMb6FsvdQ/saFj3GhxJDzFFCiXRKV7U6ZB2sSQi8LoLFDjQs0VsssTwuqsz8
t0uxEkJFFFFFbOZTEiisvqLoMcmKY2hxRWIujiVDmxRcmLSHojhRw4RpOuWGIaF0K3UyjkU
ysUNZQj23LFHCJFFZn5b0MRe1iQ0R5EuQ6ossX2CFuUThQ4Jjg4lDyiPIjLnQ37I1EuyLym
Qlaw8LqPNY7YrNFCK6CFlYoon5dFYranRfuWXZZzEhMfVQsIvCFhPHHTdibZRNchj5oi6LR
aYpJDnZZZYmaTwyPVeXtoWWLoLC3T8uhWF0HirOHDF1kLehyHJiEifYYnhMvZeEQIvC6F7X
hdJohsrLEIvKeZ+XRfIsva8ISxexFdVCQlhYZEZJEUUTJ7ViziEWRIdVYeFy6cHz2J772z8
tlbWrGqRfITKHhlDFhD69CRWFsQhjIoZq9yYhbWIjiBDqp7r33i6e1dOfl0n2E65HDeKJIQ
8MeFvroLKxEYsPk8MhjV7ksWXuWIkBO8N1hdFYe5Z5ZkhZvC2LdPy6ciOZdhukIUTgxRRRW
K6qyhu2LFWhjYmRNR82PoJYiRIiw9y6PCUUUUcjli8ULlitizW6fl05o081ZNciDI4qyK5Y
oo4RxK6TELNiEsQfMmq5DEKVIm7Gy30YkCCFh7aL6F4svFYT3dntWVun5dOXYh5bJIiR6VF
dFbUtk+askhCJQy9yEIghLYttDyttbLL6KwtivdPy6ihTvY0NUyGGufSrqRQtiJDFIk+kkR
RpLl0r2LC6FbFsYtiW6zkT8uqtmojSfVa6KEt+ovcZDFIpHAj6Y9Nj5bEQjbIieXis0VhbL
30VsWxI7bVvn5fYzjaNPv1WMW+xPe1aJqmQa7MUY4YhukOeUhCRFUJiYnvTGd8st4W+isrF
ZaEy7ELoT8n1rrZS6fELD6FCE9+tC1axGbRxnGcY3exCWEWJiZe5DEPNFNCxeVtaws0PKoR
zFLdPy60uxpz3Me1IkxC6N4iULfq6dOzsLckJZXbYnuWUyttLYtywhYoo7HYWa+BPZqeXWZ
2ZGXz0lirK6PfCF0WrJ6fDyFa2pCWbIO0SE8cS9yK+OpRWE+iisJ5rHYj0J+XWaJLnYmpdx
No4zifVe3vhC32WziLGuJUyWm0VihLY2NmnOmPmLFmn072LvlbULYmLL5kMLdPy6+pEQiMS
fIhMtFrYugsVsQsWLDkJ7EMqPwSj8bWyyhIg6KwlbIql0U8UdtyysLpRWVtn5fYShRHkJ2S
XIXIjzxHovCEUe+yy7wmN9BDRVbkI5I4jji+TNOFc+lWE8sWGJbluWGR6E+/wBhRwjVCZJC
xFdF5WxYexLYlh7JDy8IuhzGzR0r5v7FY98roLCylhbp+X2cYjEiKK6z2cJXRezU7WWXh4Q
8QjxOiKpDK+xXfY+kxLoz8n9o0UJdCy8pZoooS3roT8WWLNljEj067vC+yQxYvC23sjlbp+
X+6pF0XZQsOhsrCPT+/QXVRQ+i0WJdKfk+s+hzKy/tFm+WaLpH5G7KKKHzKrNGguTFhF9Bd
FYorotCwuhPyexbHhLY8LFl4oS6i310ksvnhrD5nDhYhCxRpciOFhZW59SsXQti6Vk+/Uve
kJCjsvqX0rFlYl8bO7KGUJCIKkRFhbKws0LqWXijsX01mflm8WXvvDykJEYocSX2yWLHtbp
bKzJ5gvcihCwsVsoWV9/Py67WEhIhE4TsS2rculW9Ybva2NjeEVXIiqEULcumsoXQXVn5fY
KIkRiLkcRNjfSTKzWyxOxbLE8JFD5La3Q2N4Rpq5CWELLeHuX+wT8uqsxRFCQ6otMm+ivsk
LF3sslIbzZork2JbaKFsWVW6uuunPyf2EEJCLolyG+gt76ixN+21knluiJodhLC2Jl4q976
afRXSn5ddEEIoaJD6C697Wz32MbGxDZ3ZGkeni+HpLch9NdJdGfl0VuiiPYsUhsk96ws11l
mT2sksOSQ9SzT0ptckaXpmuciCx77U8UdsLoWJ9BZXXn5deIu2WS3rpNbr2zvdIakxaWq+y
F6O/JmnoQh2QlhLHvhlCx7bFlbEsJfdT8uvFC7YY2PcsXmyyy+g9/I4Is+mjgRwIpbEsoZ7
l7llZW5Zv7efl1kREIZLesMplMoros79NlYroLeh4WELoLF7ULrz8ugt0SOWS+yrah4WxdS
8IWxFj3rYy8sW9defl1oEVlkvslitq+ys9xdhCOGsrL6SxWa2rrz79aCFixsb2rrP7ZYaK5
izbeVl5YhdFl/aT8n1oFiGP7VvL+0vb2ysvCyuktyyunPy6qIIYmMY+lW+hDwsP7BZW94XQ
W/uLo3hdOflvrdHuRzYx4WF00LbHqrcuinhbGPEeguW6vsZ+T6sCOJFjyt99FPMequh7YrF
YuhbXh4XSv7WffqwE8Mf2KxexYey91bV0m8PY9i662R6k+/TrCLLLGX9ghiylzy8vasratv
vs7vnuY8rqLqLfPv0FtWLLENYT+zS6633jlih72PC2301tj05+XUeL2soUqE76rQh4Wx/ZJ
i2NjFtY8LFnGWKAn0Vi8oXTn5ddRsWmOBwnAcBKFC6awti2tdBdKJ7Cwlb6KENJj5I7kY4f
J9dPpz8ulQ1sglFczjiRaaZyKWKslCuohvC6DW9dGXJkewlmPa9q6CWWrFuWEPculPy3PCx
eG6HqC1BztEW/diZdCYpEGmSQ1T6fLHd/c6hCReG+R7Y9srYsNiI7Oz6F5rYulPy2octzds
eyI5uyGpQlGXZlOItT5Jd+oxdJrN9TUXIXIVZeFldBbH9gn0Z+W16iXYlMjqsWsfVkLWTFN
YWxIlyFKyEmmQ1SWojji1ldCTxWK6L2p9GfYrEWLY8LYhi3vorbeF0J+WzVm4oU22SdsTWK
spijKRVCxWXiKFhsjMTvFr53v7NdCatCKx2QsUd0LL2rrrntWVvn5bNeDnH9JByuhwS56ku
EjLT/pbf9zTkrtnEm6iKCQ3z6FC23KMWfV+TiHNxXIhbim8rahdOyy9ie6XYQsMQ8LCwxDF
hfbrfPy2+oSiuNH0lqS45CioqqI6HHFM0tH6bvCt8T3rC2Sk4q0TctTk+x9GXtzHaEnKSjs
W28X0q6Cex9hd8LvlrER5eLFiP2D3Xhbp+W3UgpxojFROBy7s0lUaWaWX0WyU32Qk27NOfC
qY4xl3RGEY9lmxbHhMYmXvS2rFFFYvDO5aoQsPCGLDxePcj9nRWULdPy26jqJI0tHi/VLtt
muYuk2OVsjGlQyE2nuYhsbO4kVit62LfWLEchKkLKx7CEPDwhYWF9msLbPye3WEuKW6UbR2
FsS2SZN8+E0o3K2as1HscLaEhdt7FzFlF4TLHiy+q1hrC2UewtjwhbF9qtup5bdZ82aHfe4
pigkShWVh4b5lNtsS4IkFxPieU1vYuWzst1CRwiHsXSYsvC3VhZX2jzF4vGp5Pbq92en6LK
Q1T2SdIUlCNe7IRSJu+RFUsJtCdosTzY8LDEMWKKKKEiusi+eE8vEdiyhfdIvOp5vCZeNTu
aKroLLSY9MkqxN86Iy4pWxOuRFK8ULYnyLKHtW1CX2bFsrD3IX3ixq+bws6pp8n1WkyUGiU
m7a9yEvdEZe5A4iM09vbP56CFHppbL2XTOdYQsvC2LCF92hY1fN4WZK0Pk7QnfV9TPhhXyS
I6dRIQOaOFsjpsSpUUXQrfM5YXboJWLl9gtjGsLY8IeWvvKysavm9iw1TohKuQt6262pxzb
+DTjxTr2QochRre4/A7FSWLH2wzmUKPSfRvLytjFh/a2LYxdCzV83mxYavEJ+zFlb9fU4VS
Hb7Hp9Pgj03HFp57IWU+lWVhPKyx4Wx9s91vXVeF0Xt1vN7E8yV4hqezL2Vs1NelyG5aj5G
joVzfUexPcn8Cl1L3vK2PKHuXVeV1dbze1ZnpqQ24upEdZxI6sZYvM9WETU1/nkiMJa7+Ik
NKMVS6K3xVFIpoT2JVhF9NLcx5W1C7jWxZXTv7H1H7jE6FJbXhxUlTJ+na8SqIza9z68l7j
9S/klrtrvYo6k/FEPSLvN2xKus8rZRzyjtlSE+hZ3wsvtsWxiw9qyui3uXU9Qv1t5jvTHFS
7j0In0BaERQih/YrZeLEOJWUdxfGEy8vYs2c8rdIQzusVY1sWF1l1NbyY4lEdt4X36eKKOZ
T2pstbVsvZeFsWEMTG6/2DV83te6/u1tvHPL2pnIrCWK3osT3PN9S9i2Lp63m8V96t633my
sVsWK6CGsLPvl9vsay8Pv1NXyeErxfSW5bUh7UN9Rbe3Yq9lbL2vER5W1duosWWWJ4ssRL5
wsLoavm+gsL/Ylvvp1mOxPKwupdF7UXhYoRfR1fN9Cty++W5ZS6N5W1PlhYRLo2JjxeFhMW
FtXQ1fNj5CnZeUV9tf+xVhPD3ooeayh77ERysvk8LoavmyfYQsULrWXsvF9JYReF0EPah7a
2JnfesPciQihixYsRQkMWWrQnaEJ79XzZPsLpV9yhbELfEbxWUMQ1ta2IT3JjE93fCGWWLC
QtlZkuF2sp7tXzZPsLoIT+1XRQsrau4xbWxfYokJ7kSEMYhCRFUsLc+aoh2ytur5sn2I9FP
C2WXldNPqLchiH36ldC8Il0LESQxCIRwhb1ydHfK2avmxlUh7Vi8WWWX076q6CZeFl9+jYs
oodovLE8cbQtSMuhViJZ00nlC2LMo2uRGW/V83jiwsLL/2ayyxOnmQtt5S31ixqzhw4jgmL
jj2FqJ9+WbwlljQ0adZQsLC2Ne+/W83lwEPbRWKF0F9/IW5ZvK2MRWKz3OFM4Wuwp/ImntR
JYh3HzE2RdiLFuoccUis63m8LdYn/ALSsvfZfSvFjSYoDRwf3FGiiSOEU5RI6sZYYuWGhHv
iAxCXQaK2a3m8vturFi3r79ZfRS2rchLDSZwtDaWZcuZY4pico9hay9x/KIsllEMVurbWdb
zeXvrC3r7mt0czc/ZEtfUj3iL1LfsfXb5JEW3G2qysXvTLzFbGNWqHCcewpDdiLw0K12I6r
90WpLllEO+1dFPGt+48WXh4oWxP7ZdFbkiOUTViVSaRFcEaXUWEihJb7GosloRfYcHEU2LU
Yp2IoRxFx/GIDYsrp63mxvl0b3X90t8SOyQvJj2LfXUrNE9GMh6coiFKiM7KKY4i4odiPqO
HyQpxn2ZdCleF0qNbzZGVMqM40LSgu7+0vdfVQmMvbDtskR8mPFFFb267uj6un/wAhOMuzK
za3cvnbKSirY9OM1ZL08l2KlHuRYmPEo2OLXYjrSXfmR1YsjOxD6Wt5sYm3yR9Bvuxqm10V
96laKHyxZeIK3sRIXkx4cFLua+ko/qRpQUlbFSVIWVE1vUO+HTIelvnqMWhp/BL0yXOPIhq
yi+GYqHFNUyehBo0705UxO1ay4qXc1fTxatGhDjVsjFRVLCR6le5ou44oenElFxJMUhSKTH
A4SLaNPVFJS2oWzW82NGlDmS5qk+kvvF2FLkI5PbGNLYiQvJjxFnqfA0uUBFnNkUeo1OGJ6
bTpcbxF1jV01JGhP2edWHErRpajTpnfM/Fnpv29k48cGemm7p5eJaUZEtCS7FNCkJoaTOEo
jNojOy+hrebIUiNWSjpqNsWa3Isv7C+koqjhRdHIkr55grYtiJC8niiJ6nxNPwFhC7Gs+Kd
FUqxQuR3RqLhmn8kXavGhJycjV0rXLuaOr7PCJ+LPTftrOvPggzTjUEmSXBqX8i54awsOKZ
LTocaIwVHB8HD8jgRdEZCL3a/m8QjbJwU+S3UV00NUJKsS2LqLY+2YR3SI+TzE9T4ml4FZf
Y76rGtkex6nxs0Xyx6b+r8lGrptPiXc0tRSQifiz037eImt+vUjDHqFyv4NGVxwz2LYpERq
zho4IvsOMkKRSY4stxIaguZWFnW83iMJNciTcejRQ1itsNj7i66ZeX2xFWzttRIj5PMT1Pi
aPhsfY7ar2xPU+DPT+OPTf1fnDVk48D4l2NOfEifiz037awuwtSMNVykf6vTJtakOR6aXth
j7DELFCVYpPuPS+Gfrj3RcZEocLIyaFIT2a3myCJN3SNcb61Zitkh9s0ULfZeIoWzuQjS3I
kLyeUep8TR8NuqqkpCdq9kT1UvY0VUFj039QsSjZz0pf2JT4tNtHp1WnjUnwQbNLTUoXJc2
fSh8HCh/o1PyI9x4Qhb3BMcPgcGiMqE7w5SukcczW82RdHES1qQ58cs10HlZhsZ7br21lCL
LzCPPfEkR8nlHqfE0fDLdJtmnJyimzVhxKjRn/S9jfChJ62r/AGz6btLZOCkqZT0pV7M0fE
o9R+pqCFn1C5X8GlK4nuPCwl0paKfbkOE4i1WXfM4pGt5vChL4NVNLmR79Kis1mOx7rLxeb
2LKxBUtt44oxJSvsNOErIa0JLud+wjXXFF0aOtFKmfUh8n1tP5NbX43wLsJUqxq6T8o9yGu
nynyZ3JTjDuyUp6zqJp6S040sSaSNCag3GQqezXhcT07uA2kKda1yE86q4otGhqcP6ZCGIR
YntWxYocE+49BPsfRn8mt5siRnaonK1UhR54rroWWxl5vN5vYmWWWWQVs7InOT1K9kXeyI4
J8zhQ4xHo6b9iMVFUiospD04Puj6Gl8C0oLsh6MG7rZPShPuj/AEkPlkfTacRJLks8MSWlC
XdEdKEXaymM04qCpHCiWlCXdEdKEHaE7GrOBEtGEu6NPTjDxHhIRQlvW2qxrebIVfMU4Imu
J23hbV045vEmWWLNllllllli2wVIfY1OWoQdx2Lasr7lPDEMX2Wt5sirJcMVRLTUlcd9ll4
eGWXiyPbDwiXUssWLxBWxE3Rr6VmhK+hZexdet6x2ExiH2FEUShdNbNbzZFjcZdyowV2N7L
xZZZZea2R7DwxMb22X0ExPCRpqkITc9b+yJIh+mbQ9iTOFlVso4WJNYplMp4XTooooorFFM
5iTxHe5x+RST7dLW82RVktL4NSEkspNigxwa6Ce2HbLw+tYmJkObEN8KbPTLk5fJ3RrKpKR
B3HCES01I1NFx5xZo6lqmVhIlpKRrQem7T5EdK1cmOKka2k0rizRj9Rc2f6Vf8mfR1I+Mha
04OtREZKStYlFS7mto0riaMPqLuf6b/5Mf1dLndo09RTWXpqRqw4JchaPHG7F6VfLJemaVx
Z6eVp2OHEasJQ5ps048a7j01I1tJx5xZpR413JaakOMo6nCiGlw+5qaFRdM9PGU1bY2oq2X
P1EqukR9Jpo1NH6X6o9iDuKfR1vNkXRPVsU2SXviD5FlkoJjzexK8RqyXcQ8MRIsT3WWXtT
EaaEeplUKNOPDFIRrRuLNCV7IskTi9OVrsac1NYWPVdkhuhE/E9JmUVJUznoy/sJ2rWNXxZ
6XthrkL9Go0tnqfY0vBZ041OWJq0endPhKJK0aH6ZOJKXDFtnplxN6jx6mfDA0YcEEj1DqD
PTRqGJK1RpxcYqL6Ot5sToXG/Yekq+BL2HpHA12HGsSnXQh3OFYffLGIkULbebL2wVkUJGo
uPWUcImabptDLxE15cMGyK4oIlH6TtdiMuNCWPU+wxE/E9Js1YcUaPTzvljV8Wel7Y9ibvV
2ep9jT8FhyS5MvM/06l/InaxrJwlxGs/qRUUQiopRWJ/+prKPxjWjxRaPTT5V1NbzZHkxaq
JRvneYVfMoaoaTJwrtvjYsPuIbGMQ9zeL2p4SNJCxJyU+KBx65fqCC1Gv1MnFwnfyQ5xEsI
9T+2zT8USjaFelKvYi01ePU+wxE/E9LskQ5ajWNXxZ6XxG67mr6mPaJ6fSblxyyj1PayGpB
R5s/wBRp/ItRauoq7LZrxuN/BoyuONSNpnplff2w3SbPSq7m/fDRODi+KJp66fcTvt0bNXz
ZCFvmfTinzJQ4e2Uyx4nVEIxHpji1sjyeX3w8oe6y+hE01SIo158MD08eGH5xeNeNxZoSvZ
6n9tkPFY1IKSo05uD4WJ2ep9hiNTsek2Psf8AusRqdjQ0+NNXQvTxSNCKhNp7fVeJp6EJwT
kLQgux9P6eqmuz2SVo0XwSccS7Gk+GTQj1UqjS9zThwwSKw0T0L5rkzTm4umRd9HV82Jlp9
yavtsWKJT5tEYWSipIalB0WmVlIY++1DFhjZJiwhIrKERIkTX/XNQ2IkjT/AEyaxYj1P7bI
eKzq6XEjS1a5M9RzlHOp2PSbJukaP69SxGr4s9L2xrRr9SNOfEtnqfY0/BYnDir+23VXDNS
IO0canqcKNeHC+NGlK4jf1devZbteHK17Hp5Wujq+bIJXzKTkPkxZWLJr9RpWmIdMkqE8Lv
h7WLCyySEmKDI6YoD0ycaOFigyMTThzIF0jR/VqOWxD7Gry1EyDuOEep/bIeK2aujxc13IS
cqT9se5qdj0mz1OtSpHptPgjb7sRreLPS9hElZB/SlReEep9jS8VmUlFNsi+JXnWhxRZo6t
RdnptPhTfyakbRpTenJxZ6aFXLMJv6jg86zqLPR9ujq+bIOj9BKHE7RWxOsajSZpu0LGrHm
cLKaI98MexiGRzwjgRghQQolDROjkKhNECKruakrVI9PNR5MTT7PFkRyRrJy7GlrJcmJxfZ
iR6nw5GlJTiqOaFITGjUjwTv5G+YuZPsaE1B0zji13Ja2nHuyWs58oI0/T8+KeEavOLR6aS
7Z1dPiRpatfpkLHqPk0tSLjWHJLuzU1Vqy4I9tjHH/1aXuJUqGj1CqSZpx4Y1nXTjJTRDUU
1aHJLmzW1HqfpiaOnwRrCEVt1vN9LW8jRzKHGQ0+FD0/gqsMeyTExsjjiOIcyMiMhTHIeom
TmcYpimaSVFJ9zhRLShLuj/Tw+WMoS5UfTRwIlowfcj6eMXaHFSOBD0IEYqKpYToUjUipqh
82JWhQRL08Zdz/AEcCPptOPsKKXbNWcCJaEG7IQ4PcTxPRjPuQ0VB2mcFuxwTH6WDP9JD5Y
vTQiLQipcW2OmuPizLS4pJ4eGkyXpVdp0L0i7tkNOMO3S1vN9LVXM0e2UWWMoeGszELmxLD
G2NkZCkfUoeq2cdMnKxYj3ogqiiO1YvNFFDiU8WWWWRF9nexYiuWLLL61Y1fN4XQmrIxpbG
rZQ7bEhwRw0NDRRPEcMaGiURIbocxsWKEaSuQkJULrNHAcJWIEfsltWF0FldHV830qwsIW5
ooomhJke+GVZQ44ooaIoo04JrmS013NGCUyKH32LrUSILkLp2X1VlfY6vm+tW2ihjsaKHE4
SiiiihxOEoaEiiK5Y0F+oiVsXWk6RH5IqujRRRRRRRRWb2roLq6vm8V075pdCisUUUUUUKI
4lDQ0cJQlhnp13YlWL2rqSduiIn9nWbLwvtdXzeyy+g+66tHCcJWGUMoooSwzQjUdyELpy5
C+RLkLC3V9gmR+11vN4voPNb6K6FZaGMaooiihkFS3rqavY045rcuu1hENi+x/8QAMBEAAg
IBBAICAgIBBQEAAwEBAAECERADICExEjAyQUBRBGETBSIzUHFCUoGRFCP/2gAIAQMBAT8A0
/j+XYixYWysPahbFhIravTZf4y/E0/iVhfjrCyiOKw9iyhF5QkWM5xebzfor8CvTWb9ml8V
+EsL2RxHD2sWFixZvF/hrFFexeixbV6NL4+mvfexZSwxYfqr01iivYhblmy8VisUVvW+t2l
8Nqwo39ng/wBjTX36EiMbPB/s8f79NCWLL2rK2rYi9y3rZWUVtorPH4S9Ol8FvpEW1wNH3v
8AoiqRJ+qK/EWHvvNFFCt9Cu6ZWaHsfRzVnfKLvoTzXqqR3iyy816dL4bVlfIRJbkJWxMl1
sSLykJCQ0V6nl7FhYrF7UtiV99Hl9RFvrPx5PFMf6RwcHGazWf6Qqj32OTeazXr0vh6I/Ij
LloYu629I+MSBPp5Ssf6z12JVl4tLs8v6PJ/o8hNPoQ5I8keaLTLL/osv+sWLN4vFo8liqL
X6PJFo4aODyLOV2WjyPJFotFsUuC/6LP/ACxOvosTvF12jyRZaLLLWeFisr26Xw9Ee2fVkS
S2IirZ3IgSFsSPtElZDlbOZddHEeipM8f7P9y6ZxIgVzaZFvpjPES/TIu1yc3Rcv2XIfKF1
tSf0yMvpkuCs219kiv2W0uztHZQ39I5PKSGLyqy5l2nYlwhNp0yfCKf7P8Ad+xP6Yu2Pobr
guRci5FyGjsoi3dMlwVsXt0vgt6I/ZEjxwMWz4xoRAkLKViR+2J2iHDaxY+XQ3SIqs0S/Yv
kxke2P5IaEQH8s3Vi2Iofdj5QiihK2kN28fTF0L7wsP6H0R6WGn2jpH2ifReH0XbbGL956I
x+2Sd8ZXyZMe1ezS+C3oj9keh/sRJYQlbG7eIkhdYUTxok6VldRFxIlw7zD9j5kLKKFFLoZ
Htj+SzA/wDooYr398EHaOnhC6ciPWH0xdEfsooof0Poj1nk+yfWVe6Kvkk6EqyvkT/C0vgt
6IdMXWI8cDF+jo+MRCI/ZIiJCWHy0iPLbJccjVoi7Q+mR6I/Ji3Mj2x/JZgNOxRf7PH7I/Y
964ZNH1Z9EvqOX0xdEfvZL6H0Q+J4ooofZJWhJ/s8L7ZVSSKKz26G6Qv29kfkye2vWsaPwW
9EeiPWH+xEhcsbt4RH7JEFwLMftiVfZXHYuqI8SofTI9Efllt0J3/9FS/ZbX2RbaI9sfyRe
NMauR4o+L4I/Y8LFFYfR2iP6F3/AOC5d5fTF0R+xFPD+h9EPjixj+RPo8Ynii7p7H+kJUhv
ye1fImPYvbpfBYWKyiHxI9Zg/oaPihZj2xkPjhsb4Guoniv0Uv0LiRLjnEOOB8O9kumLoh9
4j2x9rMD/AOsNWJUMrKw8Q/Q+HZ1EqkIofTF0R+xWLEvofRD4rPJ9on1nxrN0QVcsk74zQ+
ML5E9q9ul8FsWWVSF1nrkXQ+XWUQGQ6ovH3/4R5beKJdWPoh1Q+OT5Ii/Hh5l0xdEPvEe2P
tZgf/WW6K5QxZRWOnY1aFy//MPDXDF0Q+xMTxL6H0Q+JeX2ifRRWO+RKkRV8kpUUVn+xLgX
yJ/haXxWxMTFz2xOKPNDUe0z77zAX7zS+2eUUecRqL+x8fZbtoi4r7OumQd4uxSRxdpkW2U
1yi0+GJNfFn+8a/8AyZ5L6Ip3bLdiaX2Sp/Ym7LbItIaT+yv7K/sSiLt5WEJDQ48URfFkOi
ho6O+2KSOnwyPKKHI/9Z5Rf2JtcJkeY3hvmj7tstMqumc/s8U+2SrpDduhSQ0m7sr+yl+yl
+xKBNovkVL7H4v7/C0vgt/GOCllpbFQkikUikUhJHihKseKKRSEks+ETwiJJZpFIpFFIpFL
9FI4KX62c4WaP8a2+KKOBOiyrFFFI8UJ48UeKPFFL9FI8V+hJIaRS/RSKX6KRSOM8fh6XxX
pT3pYTzYtlllllnkX6bwsPCzQkJCXrrCEIaxQuCy0LNbFWa/AvF7dP4ra9yzTEsUitiZYmX
lliL2XsrFLEXh4rMBIRZeHLkUi/QttYrKYmjjfZ3ivxNP45XppkUNi20OObFZRQ8JbLLELb
RWGLjKQo5+isNCdelZW1rFZT2v8fg0/jhb1BsUEdYsvFbWy0cCR0eQ3mI0VximUVixbXLCO
ivsWHtocRJras36Ws0VvT/Fo0/iLfBZd48Ss2WyyxPKZY3mhcFouxL0rDxHC6E6E7xRwi99
ZeUXvaK21uvZX4On8RbkrZ0hPgv1WUUVhPCWExooXB3vbo5Z44piKOxHPQlQkMTYsMT2vZW
KF+KvwtP47kLgsW5p4vNbULcl6UtiVngJCwzrH2ViWKOUJ+m2hOy6OHlemvXRRxtrdp/HdH
FCyixZasaaLExPFFYWK9SwtniJF4sTEh8HaF2NDsStD4ENFbmLNUcM6ykcHGVhrF+hLFl+i
ytmn8dliWLLFtWyhxPBnKExPavYsUUVwXhCIxFAcCKoSKPGzxoqyjlDt7UhiFsv6IodI8sW
XsTxW2s37bKxp/HatiEVhshysLdSPEvDWF7VhLklwNlkUcIgIaskqeyyihrFblnySOZCVF7
LxRRW6ii/wUcGn8diLLyhMTGxCVFYWLExvZVYr2tCKxN4QsQFiStEVaPHFCV4aHuplFHP0K
G7xeExWhWUeJUT/AGlo8i/xdP47FuReIRz0J2O7wlQ1Ylmvas/eZPCxBEBZjw2iiURiFyJf
TJqjyLsoorPLEi9nGKZS+yjyYm2c4axVle2vTp/H1pCiLHkVZ1+Qlh8IYhC4IEdj7Qm0J2S
gVTFwJWia4GN8CkyLYhixQlsWHeLPJibLy1+Rp/HCytqFhb79Ne1LgmNcHSFjTICzLFtCmX
CQ9P8ATLcRNSRqRrCIoujsrHkf5BzZbLYhLFIrjKFi80V6aK2Vu0/jujmhLKw3QnaPIbOaF
E8fxYMmhjFiBDY3zhtF4QmxI1VwNYgrSGiEhsc3tirOFixSRZTGhIV5r0X6b3afx3RwkJZs
WFjxK9VbHvWVNjJ9jEIgRLw3R5fY2JWKFHiUVh8mrGnjQlzRLhjiMe2JWGcClQpXssvahrc
ttb9P4rdHsYsXmyyxZvF7F+CmRdk+xEYn+P8AQoyRCTEIasUG2LTSG1EerQtY8kXnUjaGqN
J8kurFyS3J0WzyY3ey0eRYhvNYXoReEWWXt0/huQxFFCWxYQ3wR5FZWHuXug+CXZE8jzoWt
KPBDVUyxOxMQ7J2SVrgUfBNmmpVchIvDXBqxp2J0yDUo0W0ybv2LNv0JjEVsR16tL4LcsL0
NWf0JFVsYhfgUUJInxwI4x4KfKHFLoUjTdtkWJ0zljhZ/io8DxyiKs1Y2mhqjTkatd+1YWF
svNbE9q9Ol8fwFhdCxeEUL3pFDX1hu2LEEiMUMbNLtiGiLLe2iiKol2asREpWvQ4cWtq2rf
Y96Pv0aXw9MeRo8dqHi6xQ9iftSw3WJOihDIsg2SfA5cmj0yOELFYoihIWnUbJmqh7lEaoU
bRHgkk8NU6wi73Xua2V7NL4oWb2p0Jps6ZViaFhYWEMWV7vIXI+7I8djdi4jzhiREk+BGh8
SG5lCIo1OI0ahPq9iRQ6fJEmRZY8NZWF72vXpfD1RdMpSVjl4iEyDvgfAllfg0eJQsT6Iq2
aix9CIkxGj8COHHfoaduzXJ9E+iUawlYlyNEcVaOsLasrYtsXufq0vgvXpP6NQWI9kFbY0O
VHmJl0XvW9EeRj6wkTtmnGlZPp4TERHGyfHBpRqIhCKwllI0Y+MD+Q+SYyfGIi7GJFMSomv
v0J0WWWWWzk5KKOSzv36XwXrgzW6FizTdSJoni6G+cWJll4XoRF0NDG+SKHG8TksxZEQ4eT
IwpChQojVF7dNWxukaztk2TlQ3eIi4YxFidnhf2JDRWxUVihLY1hF4QuVteFv0vh649kuY5
Qhu1ZqCexLbZfpu1jtixKWxEHhvkhr8U0cs8hYT2aXDNSdom+SciUm8xQ+xNCz5MgsyW1PZ
Wa228NezS+C9jnarKEQdxNTH0VhLevQh/rCXBN0Sd7ERYuhrk0kscPdEiampxRJmox5iyrP
ESwolITy0IrbYnmstbFxxivXpfBe9Y0mai9q3/RWHNKO/TZEUPIVJcIpCaR5IficZieRJkp
E+SUaQ1WILCfAyy9yplYrbZe3vCG91b9L4r8GEqZPlbFtrLFvWFHgcfoe5OmQf2Sm/ojKbE
RSZQoqxqxKhLDY2N5nESsihixRRFUjrYqKYy8VssvNYsrESsPC36XwXurZbqsoW68NYW5CP
JElfI479GX0RPESRWFsY3hiRJVhR3NECStEWLHKItfQ1iizkeVhYrKYhba3aXwXuROO9bbI
4luWEJYkKVEkn1itkXTITsjI8hO9lDZeKH2R6GrHGirGXhcljRQhqmRkNikmUOL+jks42rk
oWazYmd7b26XwXuQuUOP6ysLfZ5PK2ISEisSeVRfO2EnEhO+ULkSyoVyyUy8pGpGpGkrRQ1
Z4NdEv7z9lYrLypNCmdjWPrYssWGtiFyP0aXwL9qIcqhxceikzwPFHCxeb3rYiKYk8SdLkb
y1Syo2eJWIvxdmnNMQolqJPUcsUUJEIOXRq/xbh/ZpvxdPFC07P5LUf9qLzZeWi6Z0UNVhM
b4x9YWPoSPo7FlrYnRJejS+C9+lIaHwORFWSgJFepCwhU7I1WWmxoUWxQolhLCkcPKZ5S+m
Q1X0xNiykKJCaSpCkork1o27QnXZFjn4Rtk5ebt4ZZeE6LxNKjxYnR2sUf1v+hrc8ol6NL4
L3ojO0PkqiD5GhqhDH6FsUj/5E+MJWeCFFRGSiJbuxIWIO0LCLPKzTVK2SdknfCP8ds/xTj
yjW1XLjZRRWU2jys4olH7WLtER4WxCH6UP0aXwWys0V6FweQnYkJjw/StiE1hl/oTHZY2Xs
vCWzT6IvFiIquRNsdy4FBIhp+Ktn8rXp+MSyyyh7uMWysvC62LD9KL9Gl8F+HZFjY36lh46
LExystIWoObfpitmh3QliyImJtkeCEVBW+z+Rr1FsnIiN4sse6xPb2fWKrCW9Zr1aXwX4iZ
ZfpWLQ5lll5v1JUXs0uJoQyxSNKDmyOikhuiWo2fyXaQ1tWVuW27FhFYfpfp0vgvet6L/AD
FlRbIQ5EyUhEIts0oqKNTVvoc28a64RLHW2ttYrKwsrcn79L4LcvQsVmt1sTez6/DS5KFiK
sS+kXQnhGnUVbHPyG7ExM1ZdI1GJjKKFi9vXoWU8VsQsLat2l8F7lubLL9C9fG2qxW2K2Lk
X+08rE8ttLgUvJtM1FlP0sXGH6UxSOCsr26XwLE/wXIsvCW9ba2XlYpstLrFC2JC6yjiCLs
WGacfJ0Ta+jVdO4jdoksLKysWPHQ1uTLxRRRZ3lezS+K2pllsssvastjY2JiKwsr2IWEkuW
OWKI7ErIovKdFiIoWNO1x+zVlQ3Yxux4WyysUP1rFl5fPu0vhnn1oi8SkWOWERyvTWWR2LP
0IWyKOuNqEhLEVbxrTt0IlQ9iw8XhYWK9t4rC9el8PUtzlwWN5ihL1MvN5SFAcfHsbyhIrK
I7khIWEak1XBPvE8pYWXhDGL1Lcnhoe1btL4L3oY2Ni5PGiKzWELL9CViVF0N3lCFsisJbE
hIrCXFnCkkzUkNll3iy2diWEMRR/7hepfiaXwX4Dw2JCEvQ96IxFQ2XtQsxQuFsQhCRRDT8
jUVGtxyTmi9tbOhiFlfm2aXxXv+hseERF6H6F1Re6K2JWRQ8oQhIRGDfYo+Ctk05s/mSSdL
6Ltn1n6zYti62R3L0rC9ul8F72MoaERFtvLymXst71sjtQiJGNmjoSk6RD+KoK2a+tpp8s1
v5ifEEak28LrYsrL2MWFtp7V6H6tL4L3vYiIt9j59SLylsumac4vahEIp9shL+ND5Ssf+px
hxpR//p/I/wBQ1dX5MeoN5WFtQsM+sPKwhlehbbw8L0aXwXveUJCQvReKKKKOuN6IrLynJC
1Zo/ys/wAshasmQUn2UhJLolNJDk2LZ9DEVhF5XQ8v0Jlbk8tl+3S+C2r0seUR/A+y81hEY
i9UKTP8iHqoeqXfexZe9kdjH1sSxWxbVmivZpfBbV6ZMYsIj6F7ooYh+xbax9DFmsLCFsex
Y+hdFb1+BpfBe6Q2LCF+A8LCEsL8CsPCPrauSuD6yhfgVlP36XxXullCF6a9V/WFxixv8F9
Z+tqG9kSsLD2LahL8TS+C9d5llCFtXvisof4Lws1lIQ8xFsfe1PDK9C92l8PayQsIQve9i2
L01uW5b3mIj7Hh/naXwW9YWxjEIoX4CexYeF1uXsv0NYfWUIWJP0di9K9ul8F6VmiQxCW1+
1bFiWF1+C2LC2pcj7xWYiEsP0LHf4ul8F7ZZQtkvSsvrasSELrevWt6FtiLL9K3V+BpfBep
F4eEsIULRWO0L8BYeI7aFtra3hdi3dLKyiOX7q/B0vivWsMRRWIT8RJSQ4FOJXsWU8N/ioU
WVsWFtiLDHmity/F0vgtiXqWaxFuPRCalx9j0vJEouG9ehIseyD+va3tUW+Caq1sSFuXYsM
SsURRGhMfrr36XwXtrF0eQmWWeRDVlLhDafrfW6W2MivRaGy90V/ttM1O+c9l0sLassToji
8drcvS169L4LK9jTlwh6Ul2U0UznCdCnfftQlY2WPdF4r3fxqkjW7JZe15W1vKHtWxfgaXw
WyvQotmnoWPQs09CEXyamnptUkT/AI8o8rkjpSfSHBrsokqFwdrC9aVFDQ9ydEWmsPay9/8
AEv6NfTePsS5Lt4+8vKw0JVh+pYoW5+rS+C3IW2Ea4IqkLshTGNpChFabZPS806J6codnDH
AW5bl64utt0KWK3/xH/uZqJzuicGsorkeXuv3L8HS+C2pNnjR4WeDP8Z/jZ4NGkN8FkXR53
wSmaDco0xw8ejVhFrk1NJGlo0ieg1yivVE6G2cl7ax4soj1taLL3/xvmOXiqoXi3yaiV8Eu
llojhrc/avQ16tL4LZpx8h6aR4lHAixyijSJOx9CfAnjSfijy5NSZJia8SFSjyT00Tj4yxW
+JWa3qVHkJp7mhrf/AB3Uyb4scuTsskLrHTEXiOF6ntX4Wl8Fs0ZqL5JNNWPUd1BWeM2v9y
HB9I8WlbHJsSNNYYmLF0jz5G7xEuizUcJyVCgjxFBMkqbS2oTEMl66KK2NbtH5om+Boj1hi
6w+HsjhMexetPNV7tL4LboO34sTUFSHNyZ/m8Waur5rHFxRF0hDeIn2N4fWEWNeXBpxjDld
lx+3R4jmkrvczkVyKHyeJWEsIoaK9NIcSsw7LTiXyNcZhiRE+8RxQxL32WLc/RpfBbdOXi7
JScmOVcIm7fObZHlCwhF8jFlYUSLV8mtoubtClODpOhycu9qWGROxZ8SqK4OsNIre2zyPM8
kcMcSiPYm0Nf7hj6xDseIZgLrDPr0r0XmxP1aXwW2CtkTU1a4jt0JcUWMRYjvaliPdkXZq6
Kmv73LooUT+hYbFsrkWXueUJ0KSwo8jR9lksLsbwu8NEcJYf469Gl8Ft0vsXCb3Ql4uxPyV
oeLxZ3lIj1ZN0adkNWLGyXb2IWWPhCwxYqyvVW5OiMi+C7F0Pvb9jwssY/xll7dL4LbpLg1
fjvjNx6HqyZDVtcliwhFD6E+LY+WSdKsRm10NbVnvCx2ysWWWNlo8tzfo+8IeVh4W5+pZXt
ezR+CFs0+ka3XqTaIStYWO+Ca8pV9DdkRu3isUUUfeEMvCwiy83tWzxPErf9YkswxITtC/M
W2s6PwWaxDo1ety2IUmha37NOXliC+yXCYtNyJxkkUJ5WGeJeGzgXeG/ZYst1vvgWWsJ0yx
CE/wV616NH4LbAnzH1LMZOPKI6qZwkRj5vk8UuEOiWlGRLRaKezsWXhLbY3vWxvgZRRRWV1
slmLESQsX+Chr0rNbNH4LbF0yPKoar0rZ/Hh5SGyEq4HM8kf5Ir7Ja0EObbs8keNj44ELCL
KRTH1WO/UhIrNb49CxLoix4gIfKI5T/AW9DWFi9uj8FuT+ySvnK9WjDwhZKXAtSh6je7oU/
wBirtD7ysI4K9axYnl2izs8cwI4lh4gMRHFD/BR4j2Ib2IvZo/Bbk6EyUftYXp/j6Xm/J9E
ppGrO+BeryFT6KOdnOKyty3qOJPMRYnhdYjhD4e5eh7ovDWy9q26PwWUVlOjolC+UVXo0tB
y+RKUYInqe7o4KysXiityF6KzEXWxYj3mQtq90ctehbKNH4IW+MqFFPmI4KQ9KUdiI6cpEN
FLknqKCr7JTbdvcvTZJ2JtFplYusd4sorYhbKy1sh2LMlWxYfRHcvWihZa49C26PwWVuTa5
RHWT7Ozxs/woWihQih6kI/2S15Pov3Loe2xM42WXiisIWFuZWIdiEWPrZHlYRERXviPa1T9
C2aPwW3rC2JtdC1ZIeq2ebLf4Kwt6eKwzo/ssorKLLyxFHGFlbIDEdMR0KXtQtqJLj0WLOj
8F/0S9CLEzgtIsWOikytzOjliWyih9jwh4ZFjFG/ahD2oa9ej8F/0CQvWhFYWFvsvCtlbqJ
LaiP4jwiWV6NH4L1L8V9fk85SFmnlO8NcZXWELhi/CQ9z9Gj8FlYr8prgj+GsLahPFnkLEu
CD5whqnsQxbV66wnlYYh+jR+Cyl+EvzXhPFblhYRLKJRs6eUNi20L0L01fq0fgvxl+Y8Is5
9SGIeWucMRN8kBC2vFDQiivSsv0aPwQt6/62sp0LnehxFxvRJckXyJi973IW6s6PwQsr8ev
x3lKysSSqzTKKze1cbkVeIdCysrD3vKymNZrCHnR+CF+IvzWJF0J4RNcGmSfBFopMrKZeFv
THEih7uhDFiisP0LnPY0IedH4IX/aLrCY+SKoasSrsRRWKGq23sQ3SIO97I9DELY/Qh+jR+
CF66yv+mj1sT9F+ihIl2aeFuoZEWW/V2soa2aPwWF/2SI9bFuvLEyKUmSjTzCDl0S03Hk07
F/GWoiX8TU0ua49DlQ3YnmT9cXQ1srOj8F6UL1L855gPv0X6aITcGPX/AEjxUVKUTS15Q/8
ADS15ocdHW+Spmp/BmuYO0NNOnscsLrY/YnwLbRo/BZT3r/qWIgS7FvoorD2JjWKVcDnJrx
ZbSpottLxHN6a5Ia+qld8C1Y6nE+Sf8SL502T056fyQ+cxGqIvD6KKGtq2Ivdo/wDGvev+l
RHsluorehYWKRGbg77J/wAnyfBCbcX0P+V+4olruXaR/m/SNHUi1S4Z/lH/ABdHW6dGt/B1
dLntftCQlQ1hbGL1piHjR/41lexf9G8xH6qxWXwJ4WJyxGbj0LVUlTQtKcuVyPgcJLk/jy8
7jI8Xdmnqyi6TJaWhrfJU/wCjU/07UXOm7RJOLqSoaI9bH+BofBZQt63r/oHnrFiYtlFFbq
KRSw3Q3eYGlN6b8kQ19DV4muSegpr/AGuyGl4WqfP9DX/v/wDDwOUQ1GuCTjqKtRWan+nwk
r03RPR1NJ/7lsftWKNH4IRRWF/1ss2y+LH7ky8Nscc0RZSY4GnqakOmaP8AqepDiStGn/I0
9ZD0IP6H/Ei/tj/jqJLg/wAg5EtCE/6Jfw9Vcx5GmuGcHj79H/jWF7q/Kv0SYsr4ofpWbLz
ZZZWFhITym10aH8/V0+HyjR/maOt90xxslpqSNXQa6G67PNENWiT09dVNWT/0haivSl/+ma
n8XW/jP/fHg/xqaJ6Tj61jQ+CGcpnk31uQti/MasoRW2a52LpD3vbWbLx4s8WV+sWiNvopn
Oxfs0/5uro9M0f9W0p8aio89PVX+x2akCWmQvoScTQ1XE09dTVSNX/T9GfMOGT/AIOpp8NW
jW/itcoaa9KLNH4LFH+SvoXK2L/orLFissexfFDGI8194SxeEi/pHWPKu0Kn0WSsjKhNPo6
5RZwxxFKuBOyj+sSf0MfMcJuPRp/zdVLl2aP8iOrx0zShZPQvoelQpSiQ1rI6zXDNSMJro/
kfw4vo1NGUPVo/8aESYuHde1Yr8iucrY3sfQvihjxND7I9DEiicvpCVIX7KHG0cpl2rF+mO
JDsR0PjDIfYjrEeZH9iXNZiuBGl/M1dL7s0f9UhPifBDV059MlpJ9D05J8ojOUSM0xs1dBT
Rq6DixxKa36PwQ8JyuvVRQl+VZeYvL2IfQvihjxMfZDrCZZS8sIssfJDh0fRfBD5F0sf0xc
cEjT+x8Is6RD7ZfNYn3iD+sViGpKD4ND+W2uBfyoNcmp/Kn5OiH8v6mhaz/8Ah2R/k81NUa
kFNGrojVCgmeO3R/41hkW487VixetZXX4i7zJ7l8UMeJjF1sh9vDex8MfbP/kh2S6ZGVcMo
XPBI0/sl0fRMS4SG+bw+Y4SEUisRm4O0LUjrL+yVxYpiZDWlAh/Ig++DxjqLg1v4rRKLjwx
Y8SnjR+Cw2kR5F6lvexdfiLL3L4oY8S6GLrKZH7w9kx9n/yyHyH08Rd8PDXkv7NP7H1juWP
BHC4F3QsLbyhz8u8qbQppmnqT03cWaP8AKWtGq5NXQhJcEtOmSjWHjR+CGI0/VXob2RXAvb
WHub3r4oY8S6GLrYu8dq9klyliuCHyPpjWE/I/sVcsfWIrtjlR/kFK+MSXJ9C9abIarTs0P
5Sn2aukp8onCUHzjS09N6flI/x6P7NH4IooURKl+BQ9i30UVlP0t8b58IXxQx4fQxdZihn9
i/Wxd2JYj8hfeGsXfKw/iKR9UT7wuBjVo6F7VwaP82enxLlEP5GhrKnwP+FB8ocFGPhXB/g
0zR+Cx5Ii8V7U8vYh/iN5WEh8Eo3hqxYcWz7EUeJ0uCQnRRf7KZWLEJU7eORqyhOnjpChzy
fZKLeEmzqhDFmhr1xk4mnrzjzBkf8AUZr5qz//AH6H/wCJofBYaEvtfjR/GbysSs8v6L/oX
/mWL/zFlotZTo8kWi0XhH/6E8UNDj+iBLrg81+hMTQ4tEZUea/QpJ/QxfgJtCl5HgjQ+CGe
LI8Kq/FSF669LPpn0R6F+UnsrauRxrEEhkcofutmh8EMjbYpV3srNFemti/GrjEeGLbRRWF
iivemIrYisdkoUQGLFl7F7ND4IZTXRzLivTRQl6ULC9tbXj7LtWMRXrZRRTKZWxJlM8WeL2
WWyniiniimI8RpiTKZTPFnizxeErPBng/VofBFimQks2i0KSws16kL3Lej6F9o+iD4FiTPN
feE64YsSdHms+WEWs1hPjCFRycPNrCqjyid9C6ZawjyWEeSePJITs/tnyd48kdq0S79Oh8E
MjGikJ4khCQn6G6wxYQhYX4LGzpDHw0zpkeGWXiaF8RojL6E7JLC6KJqmfQvvKdnR/eF0hf
eE74P7Gucv7PpYXA+h8i6F3hdC7IrkbpYj0S/QuEPrEXRJ+nQ+CxwjyePItYQltrMznCyvw
2PLJdHaTGLkoom+CHxH+sJ/Y5DF8ULtkj6F95+i7Vi7rC6QvvEfkVwPvDH9n0sKN5jiX7Iv
nFjKw3bPpC/Xs0PgseAnX1uTYne95WKEL0L1MYhHJyNjIPgciyTI/EmJ+S/s/tEuVawviLt
kj6F97IdPEuBdIX2eJSWxj7Zw0eP9n2lt+sf2LvEex9Yjyqx/wCjjXq0fghujybIyvahCG2
Jl7HtXpSK31mQxdF8Fs7+zyknydMjwxp0MZD4kxOjvlHRKNC+KPtj6F8UL72Q+8agukcF2u
C+dv2zhHkhZQuj7GL4nTsfAuiX6ynfeOhr7Xp0f+NYoi672VhEUNidCp+lb0JC31sbHyMeZ
K0fSYxMpMkqZD4k8RdYX6Z0qG+WdxI/FC+9kej7Ji6R9Mi6ZX0LlbH9j6WItLYnzh88lDO1
uUqx9P06H/GiTLpC6ytkSVYW9CytqFnyHM8hSI8lHA2N8EuhC72fRDpo+iPKw1aEqiSi2U8
RdYZJW2f/ACR+KF9574wiXYukL7JRoi7R1yUUPlj+z6WUhrP9i4H0LlCdH1lrMej6fp0P+N
Ekf7iMqVPfBWh5iy8PK2LasWOQ5DYmJmnmhj5wuGIrMY+PLEL/AGlolf0fVEXhwTJRog/p4
oZ0jpnieOUSi2+DqkLsfQnTwnRYouzuxcqijxP6H3ldNFWSdsi+cS/WbGr6FFlEn9enQ/41
ikUt8OiWU6G7FLYhZSws0JFDQ4niKJ4NdmnE8SiiZaOBUUnly5PKJ5RFJFI8hNFJiWXD9CL
LLR5ItHkjyeEXRaFTKQ4EXXDE0WkeaLRcTyieSFRWU6ZaS4ymsLCl+y0Why9Cxof8a9UOie
XtQhZj1h5QlmhRsjpJHjaIQoeZcvKQsuJ4o8RcHmeZ5imjjNFFDH7aKPE8UUeIopete/Q/4
16ojd7HsTExCxHrDwhCwxKxabFGihF4lwi8oWy99kZsUlsY9qKKzaR5IUkXtX5eh/xrK33s
remJ4h1h7ExPERPFlkmKTNR/7R5WWN8eiiOEJ84Y9q2UeJ4CgeIttll7l71nQ/40V7b3xEJ
77EyxMTL2I1nxlCKwxv0oQsN70I8hyPJnkeZ5sU2eZ/kP8gmmUUV+Tof8aLL2rclx6EWWJl
llllliYhCZexGuy8RFhjY/SmIQ8LcsNYv0qQpYorcvwdBf/wDJbKKwty6ftssvKEIW7VdvM
VlkmP1IT2IexDPIvYvRB5Y/WvV/H/4kOJ4lUWIoWVm/wkIW1Yk7eELDYx+uJQ3seViXvjK8
Mf4v/9k=
</binary><binary id="_4.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAAQABAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/2wBDAQoLCw4NDhwQEBw7KC
IoOzs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozs7Ozv/w
AARCASwA1sDASIAAhEBAxEB/8QAHAABAAIDAQEBAAAAAAAAAAAAAAYHBAUIAQMC/8QAUxAB
AAEDAwEEBQcIBgcGBQQDAAECAwQFBhEhBxIxQRNRYXGBFCIykaGxwRUjM1JydLLRFjQ2QmJ
zFzVTkqLC4SQ3Q0RUVWNkk5TwgoOE0iUm8f/EABQBAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAD/xAAUEQ
EAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oADAMBAAIRAxEAPwC5gAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAABrde1qzoG
lV6hftV3KKKqaZponr1nhGaO1PSav8AyeRHummfxBOBC47T9Jn/AMrk/wDD/N+v9JelTHTG
yP8Ah/mCZCOaLvTC1zUYwrFi5RVNE196qY46e5IomJB6AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAACO7j3jg6H3samqLubx0tx4Uc+E1fyBIhC9obuu6pn38PMvRXXNHftzxEeHjCZU1R
VHMA/QAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAPl
kUU12pproprpnxpqjmJQnduiYOVpeVMYNm3eot1V0XbdEU1UzEc+SdTHLV67jUVaLnVcdYx
rk/8Mg5sp1SqYie8k+zbmNmZV69l2qb8WuIooq8OZ85jzV1Tf4piOfBOuzin5RXf5/2tP3A
uDSrsdJs49u3H+CiI+5JceapojlgaThW6cemePJtKaYpjiAfoAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAHjn7fusxe3vqno6vm27kWuk/qxET9q99V1C1pOk5eoX5iLeNZqu1c+yOXMmL
g5Gt6brOt3Jqm5ari5+1VVM1VfYDO0ncVzTNWxs2mqfzVyJq9tPhP2Og9HzqcrHorpq70VR
ExPrhyl6aZjx6Lw7LNenO0CzauV83Mar0NfPs8PsBaL1+bdXeoiX6AAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAYOt/6iz/AN2ufwSzmDrf+os/92
ufwSDkFYXZb+kv/wCbT9yvVhdln6W//m0/cC/tN/q1PuaTeW9adn04tVek5mfTkd7mrHjpb
7vHj7+fsbvTf6tT7n2vzVFE90FX/wCn3Ro6VaLnxMeMd6jp9r2nt70e5VFFvRNQrqnwpiaJ
mftQTtix7djevfot025vY1FdfdjjmeZjn39H27Kr1vEu5mRFumb9U00U1zHM0x1mePUC8Nr
7jp3No9Ooxg38LvXKqItX44q6efublo9LvXr9MVVzM+9u6fAH6AAQzc3antnbVyvHryKs3L
o6TYxeKu7Pqqq8I+9Be1PtSvXci9t/b+RNu1bmaMrKt1da58Jopnyj1z5/fr9ibKwrONa1j
XLEZF67HfsYtyPm0x5VVR5zPlAN3V22azmTNelbRuXbPlVNVdf8NPD8Wu3fNxb8W9W2zNr1
xRdqoq+qqlNLF/Iroim1Ho6I8KaY4iPhD4anpdGp41VjPxbeVamOtNynn6p8Y+AMnbXadtn
c9yjHx8ucXLq8MfJjuVVT6onwn60u5cwb02bc27f+V4ffqwa6uI5nmq1V6pn1eqUx7M+1S/
bv2dC3BkTct1cUY2XcnrTPlTXPnHqkFu7g1mnQNEydUrxr2TTjxEzasxzXVzMR0+tXtfb1o
9uqaLmiahRVHjFU0RP3rPi5FdHNM9UG7RNDxtZ29menxbU37Nqq5Zvd2Iroqpjnx8ePYD8b
b7Y9A3Dq9vTarF/AuXulqvImnu1Vfq8xPSZWBFUS40iZieYniY8159lvaVOq029E1i9Hy63
TxYvVT+npjyn/ABR9oLZePKK4rpiYegr7cXa3Y23rOVp+ToGfXTj1d309MxFFfSJ5jny6tV
/p+0Xj/U2dz+1R/NY+o0zcs1UVUU3KJjiaa6YmJ+Eua96aHY0zfV3Ax7UWse9coqot0+FMV
8dI+PILd0Lthxtf1bGwcXb+f3b9yLdV7mJpt8+c8eULFiqJ8ED0HJ9DZt4mJaps2LURTTRR
HEREJnh97uR3gZaIb+7QcLZOJRRVaqyM/IomqxZ44p6dO9VPlHPxlL3PXbbqE6jvf5JZjv0
6fi00193r3Zme9PP+9SCyuzDfV/d+j5NWpTajOxb3FcW6e7E0THNM8fXHwTqJ5jlzD2a67X
ou67VM192zmR6Gvr058aZ+v73SWm5EX7ETyDNAAAAAAABWnbhr35P2na0u1Xxd1G7xVET19
HT1n7e7DR7Q0WnH2di49yj52XE3rsceMVeEf7vCPdo+dVu7tRp0uzVNVnGrpxKOJ6dJ5rn6
5n6loaXjU3LsUUU8W6IimmPVEdIBzzrWnXNI1jK0+5zE2bk0x7Y8p+rhJOzPXJ0zcMYlcz6
PM4pjr4VR4fybvtp0H5HqWHq9ujijIo9Dcn/FT4fXH3K1x79eNkW79ueK7dUVUz7YnkHXun
X4vY9M+xmIps3V6NT0rGyaJ5pvW4q93rj60qB6ie8t+4+zb+Pbv6XmZkX6Jr79imO7TxPHE
zKWPhk8+jmI6+yYBWH+n7RP/Zs//eo/mmGzt+aRvPFu3MGa7N+zP5zGu8d+mPKrp4xPrVV2
y6HiY1WJqtjGt2Lt25Nq76OmKYr6cxMxHn4q90TW8/b2q2dS069Nq/an4VR50zHnEg68ieX
qL7K3lhbs0mjKsVRRep4i/Y5626v5eqUnieYBjanmTp2mZObFi5kTj2qrkWrf0q+I54j2yr
Svt30+xVFOTt7ULNXqqqpift4WnV4dPFFN56PY1zRsrEyrFF3vW6pt1zT86iqI6TE+XUEVn
t+0b+7oudPvroj8Ur2dvund3yqadHy8GjHppqprv+F3nnpHTx6faons9x7M7km/fs0Xfk1u
aqaa45iKuYiJ49i+dJy8jJpiapngEayO2/TsKqaMzb2q2KomY+fTTHP1zDHq7fdF/uaNn1T
7aqI/FJN/2YydkatTkW6btNOLXXT3o57tURzEx7XNunV+j1PFr/VvUT/xQC7v9POnx1q2/n
xT5T36WVidu22L8xGTiZ+N7Zt01R9ktlg593Npn5lFUT5TTD4artnSdUtzGdo+LcmY+nTbi
iqPdNPEgkWi7421uCaaNO1excu1eFque5X/ALtXEy3zm7dnZ5c0imvP0iu5dx6PnVWqv0lv
2xMeMfazdi9rmo6Fet4Ot3bmdp0zFMV1T3rtiPXE/wB6PZPwB0KhW8O0ejaOqRhXNDzcyib
UXJv2ulEczPTnj2JZh52PnY1vJxrtN2zdpiuiuieYqifCYeZc1+jnu+HqkFXf6f8ATP8A2L
L/APrU/wAn6p7fNOq6xoGZMeuLlM/gqrfOPaxd7atZs26bdEZEzFNMcRHPX8Vh9muoV29r4
+NTTTPFy5PWmPOoG8xO3jbl2vu5WBqGN7e7TXEfVPKZaDvTb25fm6Xqdq9d45mzVzRcj/8A
TPVG9V2/put4k29Q0yxciY6XKaIprp9sVR1UbuDSMnam4a8a1frpm1MXLF6me7V3Z8J6eE/
yB1k9V/2Y75u7n0KaNQqirOxKot3a/D0kcfNq9/jE+5PqZ70cgi28d71bSvY9EaHnajTeom
qbmPT82jifCZ48UQnt+02mZidBy4mPGJu0/wAlp5E1RRPdmYc29rNmizv3Kmi3TRNy1brq4
jjmZp6yCwKe3zT6o5p0DMn3Xaf5PZ7e8CI5nb+bEf5lP8ka7KtQrxtKyrFMUz38nvdY5/uw
s+36W7b5m3RMT5TRAIl/p/0z/wBiy/8A61P8k02TvjF3rp+Rl4+JcxYsXotTTcqieZ4556I
nurZ+BreDdpqwLNnK7szbyLVEU1RV5c8eMNH2PZN3D0/Px5jiflcRVHqmKeASbUO2zSNM1G
/hZWj6lRVZuVW+93aYirieOY5nwY1Xb3t+I6aXqMz6uKP/AOyW65p2JrukXMTPxrd+1cp45
qpiaqfbE+Uw5k1jTbuj6vlade+nj3Jo59ceU/GOAX9oPa/pu4NSpw8bR9Qo71FdXpKqaZpj
u0zVx0nz44+LXXe3fSrExTe0HUrcz4RX3Y++WL2abhnL25jYlFNFFWL+arimOOeOsT8YSXd
2iUbk27fwr9umq5VRNVm5MdaK48Jifs+IND/p+0T/ANmz/wDeo/m3OF2rYWdtzN1u1o2oej
w7luibXdiarnf86fZHHVzpxcxcriuji5Zr601R4TE+Eui9rbgq1jTsbJtcU03KImKaY4imf
OPrBp6u3zRqKppq0XUImPGJmjp9rZbe7YdN3FrWNpmNpGdRVkV9z0lXdmmjp4zxPgrHtCuU
7m7SKsLBoo71vu41ddMR86qOe9VPHjxzMfBZO2KLWl4drT9Ps02rNuOJmI61z5zM+cyD4Zn
bjpeDk3LF7QtSpmiuaeaopjnifbL409vejV1RTRouoVVT4RE0TM/ayu1LOoxdh5UZFFuuvI
qotWu/TEzFUzzMx7oiUL7L8GjAxq9Wrs01ZF+qaLNVUczRRHjx6uZ+4F742ZbyMO1lTE26b
luLkxX0miJjnr6uFf7i7atD0rJqw9Lx7urZFM92arc923z6oq6zPwhHe1jduViaPjaHj3Jt
151M3MmqmeJ9HE8RT8Z559zD7LdLwsLS51q5aou5t+uqizVVHPoqY6Tx7ZnzBs73bHumxb9
Pd2bVbsePeri5Ece/utptXtpx9wa1iaTkaPXi3cqvuU3KL0V0xPHTmJiJSG3cy79HPeqmJ9
ast2aB+Q946TrmBjTbpu5VPpqLVPSK4mOvEeHMfcC+aa4q8JfpqNKyqrtPzm2B6AAAAAAAA
AAAAAAAAwdb/wBRZ/7tc/glnMHW/wDUWf8Au1z+CQcgrC7LP0t//Np+5Xqwuyz9Lf8A82n7
gX9pv9Wp9zLmmJYmm/1an3MwHPfbnTFO9rER/wCio/iqYvZjRFdzI5/2lP3Sy+3X+29j9yo
/iqY/Zb+lv/5lP3SC+9Ks0041PEeTPYmmf1Wn3MwBDe1Pc9e2dnXq8evuZmZPyexMT1p5j5
1Xwjn4zCZKO7f82urVtJwe98y3YruzT7aquP8AlBXG28GnUdexrN2O9airv3I9dMdZXno2L
cz70V1R0U9sS3FetXJ84tTEfGYdBbZxIt41M8eQNtiafbtW4iaX3qxbVUcd19noIxuLbmPq
en38a7RE27tE01fzcyapp97SdUycC/HFzHuTRPt483X9yiK6JiYc6dsum04O9Yv0U8U5ePT
XPtmOaZ+6AWN2Wbtr1zb1uzlXO/k4k+huTM9ao/uz9X3JhuOzRc23qNXH/lLs/wDDKheyfU
KsTX79nvcU3rUTMe2J/wCq99Tvel2pqM//ACd3+CQc3bf0KjWtKzuPm3rVVE26/VzE9J9jS
3LeRp+ZNNXfs37NXlPE0zHnCwOyqxF+xqVMxz8+3/zN5vPYf5UwvlWLTFOXaj5s/wC0j9Wf
wBIOzLtFo3HjRp2oVxRqdmnrz0i/TH96Pb64+KyKaoqjmHHtm9l6Xn03rNdzGysevmmqOlV
FUOiezrf+PuvT/RXpptajYpj09ryq/wAdPsn7ATiq3TXHWFB9qlim32q4FNP9+3j8/wC9K/
onmOYUP2rf97Om/sY/8cgsrb+HRTc8PNLaaIpiIhHdEj58+9IwfLMyrWDhXsu/V3bVi3Vcr
n1REcyofa2DVuqjc2u5tPNWpVVWKOf7vPzp493zY+Ce9tGu/knZVWFbr4valXFmI/wR1q/C
PixNoaR+TNp6fgzTxcqt+mux/ir6/dxHwBQldN7CzJpnmi9Yuce6qJ/nDpbY2tU6ro+LlRP
6W3EzHqnzj61LdqGhzpO6JyKaeLWdR6WP2vCr+fxSXsc1vii/pldXW1V6S3H+GfH7fvBekd
Xr5WK4rtRL6gAAAANXuTWLegbcz9Vucf8AZrNVdMT51eFMfGeG0VN28678n0jC0O1XxXl3P
TXY/wAFPh9dU/8ACCB9nGLcztwZerX5muqzTM96fO5XPj9XK8Nv43zYqmHOGmaluHSseben
VZNm1dmK57lrmKp46T4NzY3r2hWae7ZztQin2Y0T/wAoLo7TNB/Le0M2zRR3rtqn01rjx71
PXj4xzDmZNK989o1dMxXn6hMT4x8mj/8Aqh+Rbv270/KLVdu5V86Yrp7s9fYC2uxzW+9iXd
OuVfOx6+9RH+Gr/rz9a6rNXftxLljYurfkjdOLcqq4tXp9FX7p8Pt4dN6VkRex6evkDYPJp
ifF6Aqbt6s00bc06qmOs5k/wSrDUttVzoWFqmJRMzVj01XqI8+n0o/Fafb7/ZnTf33/AJJf
Haun0Ze19M5iJmcWgFSba3Jn7W1e3qODX1jpctz9G7T50y6Y2tufB3NpFrPwrnNNccV0TPz
rdXnTPtUVv7ZFzR7tWpYVufk1c83bcR+jn1x7PuabZu78zaGsU5djm5j18U5FjniLlP8AOP
KQdV+L4ZNii5aq5jylhaDrmHrumWc/BuxcsXqeaZ849cTHlMNlc/RVe6Qc59nWPTd3HqlPH
SmmeP8AfXtoeLRRYjopDsyjnc2r/sT/ABr20n9DHuBgb6t0/wBBtanjwwrn8LlrC/r1j/Np
+91Pvv8AsLrf7ld/hcsYX9ex/wDNp+8HR+0rNFVqOY80uqwrVUeCK7Q/RR70yBpM/RablEz
THVz52i7Z/o9rvpLVHdxsuJroiI6U1f3o/H4unpjmFW9t+l0V7Ut5kU/Ox8mnr7KomJ/AEd
7Gt3XbF+5t/KuTVbmJu43M/Rn+9T7vP6130VU3rXPjzDkzbeZVgbjwMmieJov0x8JnifvdQ
aHl+nxo5nnoDnLtJiI7Q9aiP/UfhCadltuK9Lsc/r1/ehnaV/3ia1+8fhCWdmep6fiadaoy
c7HsVU11cxcuRTMdfaC67OHarx46eSie26zZx90YdqiY78YvNcR5c1TwsvWO1Xa2g4M+jz6
NQyYj5tjFnvcz7avCFEanm6vvncmRn1WpuX79X0afoWqI6RHPlEQCS9kl+5jajmVxMxRXFF
Px5l0DgXfSY9M+xTWzdC/J0W8ej51XPeuVxH0qv5Lj02iaMemJ9QMuYiY6ucO2imKe0K/Ef
+ntfwuj3OXbT/3h3/3e1/CDI7LKIqt3uf8Ab/hC9sDGtzj0/N8nO2w9y6ZoNFyNQu3KO9d7
0dy3NXThamP2y7NsWIicnLqmI8IxpBLs69pVjLs4GRl2LWXk8+hs11xFdz3R5tLhbVwdJyL
s4OPFmL9yblziZnvVT59VdWN5Wd6dsmjZ1qzVZw8XmizTc4708U1T3p9XMz9i6ce5TfmJ8Q
e2cambHdmPJSPbVt35Jn42s2aOKL0ehvTH60daZ+Mcx8F8xHEIxvzQKdwbazMHiJuV0d61P
qrjrT9v3gozsy1eNP3LGLcq4tZcd2Of146x+MOicei3k4ce5yVauXsLMou080XrFcTHriqJ
dObM1q3q2kY2VRPS9birj1T5x9YKV7V9vfkbddWVao4x8+PSxx4RX4VR90/F9di7yo2/oOp
27lUelsUTcxaZ86qunHwnifrWf2sbc/LW1r9y1R3sjE/P2uI6zx9KPjH3OdKYiaoiZ4iZ8f
UCyezXRar1vL17L5quXqptWaqvGfOur8PrWzoOl00xFc0oxtTGtU4GLiY/WzatxFMx5+fPx
8VgUV2dL0y9l36u5asW6rlc+qIjmQU32z6jXqu6dO2zh/O+TxHepjzu3OOPqp4+tLtG0azi
04+Haj83j0U249vHn9avNmRd3NvnUNyZdPMW6qrsc+VdUzFMfCOfqhcWh4veqiuYBTXbNYr
sbzsxMT3Jwrfc+urn7Ww7LdStZNj8lV1xF2zXNdNMz9KmfV7pS7tg2jd13TbOfhUd7MwYn5
keNy3PWYj2xPWPiojHyMnAy6L+PduWL9mrmmqmeKqZgHXGFi2ox6ekeD5Zmm0XesUqr2b22
WqabeFuazNE+EZlmnmJ/ap/GPqW7gahhaph0ZeDk2snHuR825bq70SDHwcP0HEeDYkREeD0
AAAAAAAAAAAAAAAABg63/qLP/drn8Es5g63/AKiz/wB2ufwSDkFYXZZ+lv8A+bT9yvVhdln
6W/8A5tP3Av7Tf6tT7mYw9N/q1PuZgOfO3X+29j9yo/iqY/Zb+lv/AOZT90sjt1/tvY/cqP
4qmP2W/pb/APmU/dIL/wBM/qtPuZjD0z+q0+5mAKI7fLFVO4tMv8fNuYs0xPtiqf5r1rrpt
096uqKY9czwrbtq0KvVNsUZ1mjvXdPr9JPHjNuelX1dJ+AKk2BdincUW5/8S3MR8JiXSGhR
HyWn3OVdIz50zVsbNjwtXImqPXHn9jqDbGZbycG1ctVxVRXTFVMxPjE+AJAAAojt77sbh0y
mPpfJapn/AH5Xu5s7YNXo1Xf2TRar71vCopx4mPDvR1q+2Zj4AwOzymY1+q5HhTb4+uYX5e
rmdo6h+53f4JU12faZXbtxkVU8VZFUTH7MeH4rnyLfc2lqPP8A6O7/AASCo+yH6Gpft2/+Z
dNjEoyMPiYjwUt2Q/Q1H9u3/wAy89N/q8Ap/tI2DVk9/UtPtRGTRHNdER+lj+f3qs0vVM3R
NStZ2DeqsZNirmJj7YmPOPY6yz8GjJtTEwpDtI2FXZuXNV06z1jmq/apj6X+KI9frBZ+xd7
YW7dKi9bmLeVbiIyLHPWir1x64nylWnatPPazpn+Xj/xyr7b+v5+2tWtajp9zu3KOlVE/Ru
U+dMx6kn3TuLE3RvnRtUxJmKa6Memuirxt1xX1pkF4aL9OffKRI5ok81z7221jU7OjaNl6n
fn83i2ark+3iOkfHwBRHa9uG1n9oFrFrpm9iaVFNuq3E8d6rmKq4+6PgzbPbNj27vfnQqpj
yiMjw/4WD2eYdeqZmrbgzbdN65drmiJrp70TXXPeqnr8PrTzD0ynnvfI8ef/ANmn+QK1312
gYe8tPsWKdIqxL2Pc71F2b0VdJjiY44j2fU0WzdVnR9z4mRNXFuur0dz9mrp9/C7szSbeRj
12qsLHimumaZ4s0x0n4KA1LCuaZqeRhXImK7FyaPqkHV+j5EXsanr5Nmr/ALN9d/KugYt6q
rmvu9y5+1HSf5p/E8wD0AAABzNvrUa94dpV+3Yq71qL0Ylnjw7tM8TP196V9b412NubP1HU
Yqim7Tamiz7blXSn7Z5+CgezrAnJ1q9nVxzGNb6TP69XSPs5BYVjTa7tdFqxzFu3EUUxHqj
pDc29KzKaYiKqvrbbbmDTNMVVUpPGPbiPowCCTpebMcd6r61edp23cm1i2NU7k1Ran0d2fV
E+E/X0+K/vQW/1YaTdehWtZ0HNwJpjm/Zqppn1VeMT9fAOU6appqiqmeJieYmPJ0n2fa5Gr
aHiZE1c1V0RFfsqjpP2ubrtuuzdrtXKZproqmmqJ8pjxWb2O616K/kaZXV4TF23H2VfgC/I
6w9fHHuektRPsfYFVdvv9mdN/ff+SWZsKOduaV+7UMPt9/szpv77/wAkszYHXbmlfu1AJbq
mkWszEmmqiKoqp4mJjmJhz7vrZl3buZVk49EzhXKun/wp9U+z1OmqI5tREtFuDQrGo4t21d
tU3KK6ZiqmqOkwCgNg74ydn6p8+a7unX5iL9mJ8P8AFT7Y+10hp+p42p6bRl4t6m9ZvW+9R
XT4VRMOZd4bTyNs6hMRE14lyqfRV+r/AAz7W27Ot/3tr5fyDNuVV6XfnrHj6Gqf70ez1wDN
7Mv7Tav+xP8AGvXSf0Me5RHZhXTVuPVaqZiYqt8xMefz176T+hj3Awt9/wBhdb/crv8AC5Y
wv69j/wCbT97qfff9hdb/AHK7/C5Ywv69j/5tP3g6T2h+ij3pkhu0P0Ue9Mgeq97bK6aOz6
7EzxNeTapp9vWZ/BYSle3rX7dy7gaBZr5qtc5F+InwmY4pj6uZ+MAqjSbc3NWxKI8ZvU/e6
U2ncmrGpUDs7T6snVPlU0/MseE+uqXQW1bE0YtPMeQKD7Sv+8TWv3j8IZe09raXrOFbvZk3
4qqqqifR1xHhPuYnaV/3ia1+8fhCXdmePF7S7PP69f3gg27tvf0d1mrHtzXVi3Y79iurxmn
1T7YlKdg6xTm4UaLVTbt3bXzqZppiJuU+31zH3J5vrZn5c29VTapj5TZ/OWJ9vnT8f5KIws
zK0jU7eVZmbWRjXOeJ8pjxifuB0roOiU2YpuTT1Sq3TFFMRCM7K3Jibh0Wxm48xHeji5b56
2648YlKI6gOcu2n/vDv/u9r+F0a5y7af+8O/wDu9r+EGr2fo2n6pauVZuPN2abndjiuY6ce
xPKNg7Yu2Oul3ImfOm/XE/ejnZjZi9bvRP8Atvwhd2FpNqrHjp5AoujQ7e1+0bTKcWqubF6
Zqt+k61U9JiY5815aDXVXapmprtV2fp+Xn4+dexoryMXrZr5mO7/NudMx/QUxE9OAbV8r9H
ftzD6vAcy9qOgfkTeF+u3R3cfN/P2+I6RM/Sj6/vSfsb12aaL+lXK+tqr0luP8M+P2/elHb
Ht38pbZqzbVHN7Aq9LHHnRPSqPun4KW2rq86JuLEzeeKIr7lz9mek/z+AOnNd1HF07buXqW
Vx6HHs1V1R+t06R8Z4j4uT71U3Ltd30cURcqmqKYjpHXwhbvavuS5l6dp22MGZuXcuqm7ei
nzjniin4z1+ENLvPadGnbUwrePRFV3Tqfz1UR9LvfTn6/sBIeyPVqMzTfk1yrm9i1dyefOn
+7P4fBvu2XX40vZMYFqri9qdfounj6OOtX4R8VP7A1udE3Rj1VVd2zkT6G58fCfhPCR7yy6
97dpmJpNurnGw+LM8eERHzrk/h8ASPYOj/kzbGLRVTxezJ+UXPX1+jH1fes/Ssf0VmJ48ke
02xF3Iju08UU9KY9UR4JfZo7luIB8M7GjItTHHkqTenZ7j592vJtUegyJ6+kojpV+1HmtnD
1fTtRycnFw82zfvYlXcv26Kombc9ekx5eEv1lYVvIpmKoiQcm6poudo970eXamImfm1x1pq
+LZ7M3pqOz9VoyMa5VXiV1R8oxpn5tyn8J9Urw1/aFjMsXKK7MV0VR1pmPFz7r+lVaLrmVp
1UzPoa+KZnziesfZIOrdL1TH1PCs5WNciu1eoiuir1xMcwz1V9k+p3Kts4li5VM9zvUxz6u
9PC0qKu9REg/QAAAAAAAAAAAAAAADT7szrOm7U1TLv1RTRRi3PHzmaZiI+MzD5byxddzNu3
bO3MqnF1Ca6ZouVVd35vPWOeJ8lQa5sXtB1W33dZ12xk0U9Yory6ppifdxwCr077LciinU7
+NNURXV3a6Y9fHi1GVsXVMSZiu7j1TH6tcz+D8Ym0tXm/TVYvW7VdM801xcmmYn38A6f03+
rUsxUvZ7jbx0/WqLmsax8p070NVPopyJr+d/d6TCWbsnet+5jTtPIwbNruT6ecnjnvc9OOY
npwCp+3K5FW+7dET1ow7cT9dUsbstv0fLr+Pz8+ZpriPXHhL6bh7P93Zude1HWM/Eycm5Pz
6/TTM9OkRHzeIj2NJjbP1mzk01Y+TatXaZ6V03JpmPjEA6a03+rU+5mKMw9M7Tvk8U4+6KI
p8oqyJ/Gl8s/a/aXm2ZoytyU3KJ8aIzqoifhEQDc9re57GsZuDszTL8Xbl7Ko+VVW55imee
KaOfX15n1cQsfItWbmF8kpiK7dFv0fE9eYiOOqkds7F1TRNzYuoahXjVW8eqa+LdzvTNXE8
eXrXLo81X6eavMFAb62Ze21qNd6xRNWn3avmVf7OZ/uz+EpH2V7+taZco0TVb0W7FVX/AGe
/XPSiZ/u1eqPVK29e0O1n41dFdqmumqOJpqjmJU5r3ZjFN+qvT7voOZ/R3OZp+E+MA6BtXI
uURVE8xMcxMeb6Oe9Gq7TNt26cfS71d/Hp+jamui7RHuirrDc3NV7YNVtzY7tvBpq6Tcpi1
bn6+ZmPgCb9om/8TZ+lV2bFyi5q1+jixZ55mjn+/V7I+1Qu39BydwZ1eVk9/wCTU1TVevT4
11TPPET5zKbYXZfM5E525dUqzL9c96u1ZqmZqn/FXPX6krxdJpr9Hj41imzj2+lFuiOIpgH
42xpXN6mqKIpop4iIiOkQmG57tGnbJ1a9XPdijDufXNMxH3v1haXdxtOu/Je7Tkejq9FNcd
Ir4+bz7OeFabl2t2mbgw/QazrGBOPExM2LdzuUzMeuKaevxBHuyPKoo1HOxaqoiq5RRXTHr
4mefvX5pk848OcrWxdf0vOou4ubj2r9ufm3Ld2YmPsWhsa9vmzqVunXNQw8jTYoq70U930k
1cfN8IjzBZTXanp1GTaqjus+ivvxy/UxzAOc+0PYtelZFzU8Cz/2eZ5vW6Y+hP60ez7kK0u
ru6th1eq/RP8AxQ6q1fSreZYqpqoiqJjiYmPFRev9n2Xpm47N7TbE14lV2mqqnn9FxPM+Pk
C4tt3PS0xUivbluSnC0CxoNm5+fzqouXYiesWqZ8/fVx9Usqqzuf8AJFqjbF7Fs5XpPzleT
xxFHHlzE9eUA17s53fm5tzP1fUsTJybn0q6r8zPu+j0j2QCX7E0+jG2pptmmOt6mb9c+uap
/lwsfA0+1TYiZpUloGm780qinF07UMObVHSii7VFUU+7mF5aZduVYNmL00ze7lPpJp8O9x1
49nIPpVg2Zpn5sKA7ZtEp03dNrOt08UZ1rmf26ek/ZwvrWo1KrRsqNHqtUahNufQVXvoRV7
VJ7s2Xv7Xb1GTr2oYN+bNMxbpoucRRz48RFMAxeyDW/k2o39Mrr4i5+dtxM+cdJj6uPqX9i
3IuWYmHMONtDXMPNouY2RatX7dXNFdNyYmJ9/C5+z3I3RboyKNx5tjJtzFPyebfHeieve54
iPYCfD801d6OX6AePVT7x232i6pq+f8AItdt2NKu1/mrXymbcxRxHSYiOftBH+23eFnVM+x
t/AvRcsYdXpMiqieYqu8cRT7e7HPxn2MPsw9FXg5NmmYm7N+Jqp8+7x0/Fpsvs01nD59Lk4
czH6tyZ/B8MHaWvWMmLmFlW7F2PCum7NM/XEA6R0ex6PGp6eTZqq2JY3vh63au63rNOVpsW
6om16bvzNUx83y9a0bVz0lPIPo+d2jv0TD9qt3hoHaPn69m3dK12jG0yuY9DbjJm3NNPdjm
Okc+PIKs7RsG1p2/NVsWZp7k3fScR/dmqImY+uZazbmrzoeu42f17luri5EedM9Jb7UeznX
7Fyq7l5WLduVTzXV6aapmfbMx1aqdo6jFXd71qZ98/wAgdMbez7Wfp9q/YuU3bVdMTTXTPM
TDcOa9G2zvDEjjStWjFif7tvKqoj6oXDql3dl3ben2dvZeLTqVuKKcq7kzExVEUcTMTMT17
wIv2/5FFOjaTjd6O/XkV3OPPiKeP+ZkdmmXRk7Z0+aaombVM2qvZMTP/REdx7A3pq2X8u1z
VsTJvRTxEzemYpj1REUxER7mFoW3t4aJk1fkjU7Fiap60+k+bV74mOAdF2v0VL2qmKo4lGd
l5O4PyVXTuW/jXsv0s+jqx4jjucRxzxEdeeUnieYBFd07axtWwbti/Zi5brjrH4x7XO25dt
5W29Rqx78TVaqmZtXeOlUfzdY3KIrpmJQzeO0cXWsC5YvW+YnrTVEdaJ8pgFPdl930WtZP+
KzEf8UOhdHnnHifYo3aO1tT0PX8mMq1+a7vdouxPSvr5Lw0iKoxI48eOnIMPflUU7E1uZni
PkVzx9zlazXFu/buT4U1RP2ro3LoHajruDdw9R1TTaMOufnWrVcUd6InmOeKeZj4q6zNg6v
h1zRXcxqp/wANc/yBeGzLlN3Ft3KJiaa4iqJjwmJTVzloGjb5waIt6Tq8YtHlT8o4iPhMN9
c2jv7Vrfc1XeEU2p8aaciuqPqiIiQTve3abo+1Ma5Zs3bebqUxMUY9urmKJ9dcx4R7PFQmP
haxvLWL+deqquV3a+/kZNcfNp//ADyiFi4HZdoWn1Rdzsi/qV2Ovdn83b590dZ+tILWlekp
ox8bHosWKOlNu3T3aY+ANDtzQLeP6LGx6J9HR5z41T5zK19Kxfk+NEceTXaNolONTFU09Wr
3fj7/ALmf3NsZuBi4HoYiZu8Rc7/Xnxpn2ApDtIqivtD1qaZ5j5TMfVEJr2VVROmWoj+7cq
ifrRjVuzjcVm/cyM3Kxb165VNdyuLs1TVVPWZno+23NG3dpN+fyTmY1qap5mi5VzTM+6YB0
L6GL2JxMeSiO1fZ1Wn51Wt4lr8zdq4yKaY+jV5Ve6fv967tv38uvR8WnUardWZFqPTzb+jN
fnx7H413SbOo4V2zetU3LdymaaqZjpMSDnPYu8b+0dYi7VNVeFfmKci1Hq/Wj2w6V0nVMXV
cG1l4l+i/Zu080XKJ5iXO2udnGo4Go3qcWq3Vi97m3NdXFUR6p6NntTSt8aFXV+RNUx7NNc
81WblzmiqfdMcA6F8nOPbRVE9omRETzxj2on2fNW5uPI3tkUYn9GL2nUR6L/tNWR49/wDw8
+SodwbA3dkZ9/UdVyMXIyb1XeuVxe5mZ+oGX2VXKZm/a5+dF2Kpj2THH4L80/8Aq9Pucyad
trceFmRdwL9OPejwrovd1N8S32s+iiLOu2Zp46d+5bmftpBddVEVeKpO1Lc1Gralg7J0a/3
rt/Jo+V3LVX0Z56Ucx5x4z7oabUNH7Vc+zVbytb71uqOtNGXTRE/7vDA2js3VtD3Tj6jqVF
qKLHeqiabsVTNXExHh7wXziVWrFi3jWqpmizRFumZnmZiI48WZHg0OjVV3YiqfNvo8AYmpY
tvKxLlq7TFVFdM01RPnE9Jcpbk0e5oO4MzTLkT+YuTFEz50z1pn6uHW9Uc0zCmu1/ZmZqOd
jappmLN67FM2r9NPETxHWmrr8Y+oES7P7N3VNxzrGfXN35HRTTbmrzr44p+qI+5blOk29Sx
blF+jvUXaZpqifOJjqhOz9Cu6fas400/Oj51yY86p8VuabiRbxoiY8gcq65pd7QtcytOu8x
XjXZimr1x4xP1cJh2ZY0/K8vVLszVdr/NUVT4zz1qn7kj7Xdl5moZ+Pqml4s3rvd9Hfpp4i
eI+jV1+MfU/WzdEuYNrHxqqetEc1ftT4gsjQ8bimKphvvJiafZi1Ypj2MufAFH1bip2R226
rVkz3MHPrim/P6sVRFUV/CfsmV0YuTRkW6a6K6a6ao5pqpnmJj1xKq+0/s7va7q1Ws4WXRR
fqt00V2bscU1cRxExVCJ6LV2lbapjF0uq5VZp8Lc1UXKI90VeAOg8qqzax7l3Irpt2qKZqr
rrniKYjxmZcr7t1Gjcu9M7LwKKq7eRf7tiIjrVTHFMT8eOUx1DTO0zd9v0Gs5kY2JMxNVuu
5Rbon300ePxbHRtk4OgRzbrnLzao4qv1U8RT7KY8vf4g2mxMCrT7NjFjr6OmImfXPn9q1LH
6Kn3IptzSZsxFdVPVLaY4piAfoAAAAAAAAAAAAAAAH4uU96nhpc3TJvzPi3rwEOubUouzzV
Ty/NO0LdE8xSmfEHEAjmJok49UcRLbxYmLXdZnEAI9m6N8qmeYnq11O0qIq70UJlxBxHqBG
bWhzajiIl+6tHrmOOqR8R6jiPUCK07e5ud6YlvcHDjGoiIhm8R6noPzVTFUcTDW5mkWsiJ+
bDaAIpXoE26uaI4e06ZdjpzKUzET4w87lPqBHLeizXV86OW1xNMt2Ij5scs/iI8noPz3eKe
Ia3Nw5vxMNo8BE69tRXX3ppZuJpE48xxzHDf8R6jgHysUTRTEPsAPJiJjiWrztKt5E892G1
eA1WLp0WKOIjhi52kTkzPMS3/AAcAi1jb0Wa+9ES3mHjzapiGaA8qjmlqM/TZyeYmOeW5eA
h07UtzX3u62mBpM43HES3oD8W6e7Tw+gA8YObjTepmI82e8BFMjbnp6pmqJ6vjRtOiirvRT
1THiPUcR6gR3F0ebExxE9G8x7c26YiX24h6Dxh5ePN2J4ZrwEWydvenqmaqeeWJ/Q61M89x
NODiARGztiLNUd2nwbjGwKrVHHVtgGhzdJnI5iYlg0baiivvRSlnBxHqBqcLBqsceLa0RxD
16A+d21FymYmH0AaO7oluq934p82zxrPobfdZHADX5uJN6Jjq0ORtem/X3qqeUuARCztqLP
0YZlGj1R04lI+I9RxHqBo7eixM81Us/H061Z/uwzgH5ppimOIh8cm3NymYZACMZmgRlVT3o
5Y9jbFNmvvU08JdwcR6ga/CxJsRx1Z80xVTxL16DR6lodrL5maYa6xtqLFfephLAGss4dVF
rutdnaL8q55iZSQ4j1AhdO06aa+9FLNtaLXbjiIlJ+I9RxHqBGq9Jrqjjq+FO35m53piUs4
j1HEeoGHgYkY1ERwzXj0Bg5+FTlUTEx4s54DQ4eh0WL3filvLdEUURD9cQ9Bg5+FTlUTEw1
+FotGPd70Ut6cQDyinu0xD9ADCzsKnJomJjlH7u35ormqmJhLXnET5AikaRdnpMzwy8XQ6a
aoqqpb/ALtPqh7xAPlYx6bNPEQ+wAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAADWapuTR9Fu0WtR1C1j3K471NNXPMx6+IYP8AT3av/vNj6qv5
AkIj39Pdq/8AvNj6qv5Nnpms6drNmq9p2XbyaKJ4qmifoz7Y8gZwAAAAAANPqG7NB0rKnFz
tTs2L9MRM255mY59fEA3Aj39Pdrf+82Pqq/kf082t/wC82Pqq/kCQj4Yebjahi28rEvUXrF
yOaK6J5iX3AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAABXfaDsvWNd1W1qGlZFqju2YoqiqqInpM+HPTzV1q
djdW1KqbmoWKL+PPjV3KZ+qYdCXqO/TMIjvDTIu7a1GK6eaYszX18pgFSZO7cPIwpmj0dNf
Hh3eJZvZPu2vC3RXiZFyIs5vzevr/ALv2/egmVi28azVHPXnoxcTIqxMq3fo55onnoDsG1c
iunnl9US2Lr8a3t/FyZqia4p7lzr5x5/GEsgHoAAPAY2pZ9jTNPvZuTXFFqzRNVUz9yo6tV
s2MfI1LUIt/Kcuub12a4ieOfCPdEcJN2k6pTcrxdF70RR/WcjifKPo0/GevwU3unXYy6qse
1MTHPE8A/eq7tys7Lmxp1FFNNU92mqKI5ls8bs93BqVqm9lZM0TVHMRXcin7ES0CmKtcxYn
9dfWnY13KvzM88cg3mzcOvR9u4mm3blNdyzE96aZ6czPKSR1hrcHD9FEctlHSAegAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA+V/ItYtiu/fu0WrVEc1V1zxER7wfSaopiZmYiI6zMt
T/SrQPlfyX8r4npue73fSR4+rnwVrvbtHtZlF7EtXPRadE92aaZ4u5XH8NP3q9tzq259Rs2
8LEmxYpqiKLdunpwDqKJ5etZpF2q3p+Pj3K4uV2rVNFVXrmIiJbIHoAAAAAPhl5mNg49WRl
37di1T413KopiHxwNY03VO98gzrGT3PpRbriZj4PhuLQ8fcOkXNPyaqqKapiqmunxpqjwlR
9/Mztrbi9Ber+R5uNX3aMimOKavf64mAdB8sHP1zS9MuU287UMfHrqjmKblyImY9fCuMjtW
y6NJ9HVbxrOVEfOy+/zb49dNP63s8ED03Fz9+a/3Ldy96Ca+9eyLnM1VeuqqfKPYDo6zetZ
Nmi9YuU3Ldcd6muieYqj1xL6NZo9jH0/TsfT8WJ9Dj0RRTzPWfa2UA9AAAAAAAAec8Pzdu0
WbVV27XTRRRHNVVU8REe1U29e0mzk0XMTEv1Y+B1prrp6XMn2U+qn2gsWvdegW8r5LXq+JF
2J4mn0kdJ9/g20VRVETExMT1iY83LkXtV3Nm2sfAxKrFiieaKLdPXj2+t0VtqLmNo2FhXrn
fu2LFNFdXtiAboAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAABot6VdzZ+qVf/L1Q3qO7+q7mytT9tuI/
4oBzTlWbmZk5FNPMzZp70R6+vVq0v2lh2tR3hcxLv0LsTTPs6dPtR7WtOuaXqt/Fu092aK5
iATnsk3LOBqsaZdr4tZE8RE+U+U/h8V/49zv24lyBg5VeFm2sm3VNNVuqJ5h07szX6Nb0Wz
lRVE1zHduRH60fz8QSgeQ9AfDLyrWFiXsq/V3bVmia659kRy+6v+1HXfk2Ha0m3d7sXaZvZ
XH+zjwj4z9wKs3VrWTqGbc7kz8r1G5Nyev6Ojyj4Qi+oYU29QuWKY4i1RET9SV7D0udwbmu
all0TVj2573X1c9I/wDz2sLW7UflLULkxxM3K/vkGh2/PGuYvH68OlNAojrPHm5p0PprWL/
mOl9vgksRxD149AB5IMTU9VwdHw5y9QyKbFmJiO9V5zPhER5vdN1PD1bCozMG/TesV892uP
XHjHEqg1LWvyhOVqOp5VV+5brrixbqn5lqnmY+bHr482X2Obom9VmaZdr+bXVVdtx6p56/Z
x9QLfH4t1xXTzD9gA1mta9g6DixezLk96ueLVmiOa7tXqpgGyfi7ftWY5u3KLceuuqIU9uv
tI1Cm7VRXlVafbqj5mHj8Ten9qvy+CI4+Lunc12qvDw7nc5613aprn4zIOiI1XTpnuxn4sz
6ovU/zZFF2i5T3rddNceumeXP0dnW7pjvTkWIn9Xmh8ruj7x25+fu2bs2qOs3MeuaePjE8A
6I5eqFw+1bVtMiJq1Cu9FM/OsZdvvVe7nxW7tPc9rdOi0ajRZmxM1TRVRNXPWOJ5j2dQbw5
9inNf29vC1rudmRjZGVjV3aq6arV+ee7z04iJ6dPJqKtYwreBXeu38u3Xb571M5Vfj9YL65
9hy5ows7cm5Mqu1oc5Pcp8eb1VU/esXb+gbrs7J1TAyMquM7Iroqs96/1mI+lHPPTnwBaXJ
yofI0zXtBt03tcwr0Y81d30tN+rjn4S1et7gxMSmmjDm7N25x3Y9NV0+0HRnJy5ys6XvbLs
0ZGNZruWa45oqpqqmJ+1+50ze+P867pt6umPVVWDorkcy524srDtVWsjDyce/HTmbtXHP1r
P7GtUyMrb2VVl5FdyfTxNPfqme7zHkCzB+aau9HL9AAA8FY9oGjboydwVZun49/JwotUxTT
bvTHd48ekShmLruDN2rGzYysbIp8aa8iuPxB0COacrXMzP1KnTtEuX5u1VcRVN6qefZHVZP
Zlpe59Kzcm5rl+56CujiLdyvnmry6ezr9YLOH5pq70cor2habrOp6HataL3qrtN6KrlFFzu
TVTxP19fIErFBZmRk6DM2texsvGu93vRzfr6x9bQ2NR13cOozj6FVkU0c8RHpapmftB02rb
tG0feWv5nyTTbNP5Op4m33a4+dPnNUTPjE+DT5m3d53du6ZZoruX71iq5Ny38onmInjjz6+
fuami/ewcqcLWaMzFv0xz3Zya4/EGw0nsmjDmnK1u/N+/wCM26I70+6av5JTjafNjizh41O
Pa/Vojjn3qn1PcN27qHyDSK8iu7VPdiqq/VMc/Wluydu7vxtxYudqdVyjGt1d6537nHTieY
48wT3RNe0ivUZ0yjPoqy4mY7kxMRMx4xE+EylkeHg5t1LctnGpuYNON6e9VfrriIj6MzMzH
Vj42buy9HetY+TVTPh3blf4SDprn2HPsc6Y2XuG1V38/Bzos09a64v3IiI9fiydR3Bg4mFF
6i/mTVVHSn5TX4/WDoLn2HPsc12s/dGVbi9i4uVXaq8Kqb9dX4vpGVumjrf03Mrp9XprgL+
1fcWlaFbor1HLps9+ru0xETVM/COrMxMzHz8S1l4tyLti7TFVFceEw5e1TWsm5foxpxJxaq
6oiqap5qmOfWsbUNG1/VNuaB+Rpmu1Zxpi5bi73fnTVM88cxz0BcE9YQrf+0Le5tLqopppj
Kt9bVc8df8ADM/cr3vXNNypw9bxb+Nf7vMc3qusevxaC/rOTqGq/k7Ru/NyZ4pmq7VPen1R
1A/0X7gpvU03bURR3uJmao6R9az9taNTomBThY1Md6Z5uVxHHen1e6Fczt7fUTPONdn2fOK
sfdOnU9/N0m9XRHWZiquniAX7p1iqiiJqbGHLedufJrvUWcaMjFq70RV3rlXP3ujtu5lWRo
On1XK5ruVY9HeqmeszwDZXsmxjxE371u1E9ImuuKefrfSKuYiY6xPhMKk7TtZw8XdFPy2mL
lrGxIpi3VHMTVVPPh6+OFfRuHVsmuI03Gyos+FNPp6/s6g6c5OXNXy/dX/osz/61z+Z8v3V
/wChzP8A61z+YOleTn2OcMbUNwRcj5Vg58W/71VN+vpH1ttf1fT8bAnJu5GZR06ROTX1n6w
XzyOZtK1PXtx61Rh6ZkZNFFVXh6aqZ49szPRa+8NG3DnaFpWPpd+5l3cWnjI4u92bk8RHe8
Y58wedpGlbv1u/ThaTZ50/uRPNNcR3qvPvRz5eSMaV2S1Y8/KddyZu3Z6+jo+dMfHwhhd/K
0zKjC1y3mYt+Y5iJya4iY9fi0Wr7iqjMjD0qvIuXZnjmq/VMRP1gtTH06MWIs4WLRj246fM
jiZ98+aU6Nj12u7NXqVTsvbu8LW48LO1Gu5Ri01d65FdfHzfd5ros93iO7APsAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAi3aPc7mysyP15opj/AHoSlCu1S73NpxT/ALTJop++QU9sCO9viqfVM/
dLc9qW3/zFvWLNE/Oni5xHhPH4x9zUdnXzt53J9UVfdK4dQ0ajXNv5GDVEc3KPmTPlVHgDm
ZZ3ZBuX5Hm16Vfr4t3pjuc+VXl/L6learg3NN1K/iXKZpqt1zHE+T86dmXMDOtZNuriaKok
HX1i5FdES+qO7U1u1rOk2MuiqJmumIriJ+jV5wkIPnkX7eNj3L96qKLdqma66p8oiOZc474
1/J1vUqq/C7nVfQj+5ajpTH4ra7TdeowtJjSaauLmXE13Z/VtU+P1z0+tU2zdPq3FuK5qd+
nizZmJ4n1R4R/+e0E+2hotOk6bj41NPF27FNdz2eqP/wA9avdfpmNRz6fOLtcfbK6NFxpu5
PpKo81N7ljjWtSj1X7n8UgiWjzxrONP/wAR0vt6ekfBzPpU8avj/wCY6W27PMR7oBKXrx6A
1u4NRo0rQszNrqimbVmru8+dUxxEfW2StO2TWfkul42n0z9Lm/XHsp6U/bM/UCmtTzcq9j3
qqK59DRX3KvbM+L67G1erR9z4t/v92iaoir3ef2cpLg7W9P2b38y5TMXaq4rpnj+7/en65+
xXtE1Y96mv+9bq8PbAOudNyIvWYmmqKonrEx5wz0D7OdYjUtuYtfPW3Ho56+rw+xO4nmOQY
Os6vi6Hpl7Py6pi3ajpTHjXVPhTHtlS269y3saivVMyuK9WyI4s25nmnHonwppj2R4z60x7
QtVpu6ziadFUTbw6PlF2P8c9KYn3RzPxU1kXa9wbuiJnmmbndpj2RIJFs7bP5VuTrWtTVci
auaYqnrXPq9y0MOLlVum1j26bVqn6NFFPEQ1mlafE+hxbf6OzEUxPr9cp1p+nUWbcdAa21p
9yY68vpVg3KaJjjmJjiYnrEw38UU0x0gmimfIFFdp2zLGPZjVcHH9H4xcpojpTP8p+9v8As
gz5jb9yz3vo10z9nH4J/r2iWNX0y/hXe9TRep7szT4x7Ub2xs/H2xTcs4ty5cpuVRMzVHHH
AJjVE3LcTDmLc1qacjKriqYib9XNPPTxl1FYj81ES5i3T9LK/wA+r+KQSXsru1WcTLmjpVX
MRM/FcGl27ldvvVTKn+yqmJx8jn9aPvXjptFMWI6eQIj2nWZ/oddifCb1Efe59z7fotQpp5
mY6eMujO1KI/obc/z7f3ud9V/1nT8AXbtW7dr0XDtU1TxFHh8ZSmMW/wB2JiqpHdj0xOlYn
Mf3fxlYNFunuRHAKs7SNBtZe3L+XXYj09mYn0kR1mPDr62D2R112tFu0cTT+djmJj2Sk9ve
2Bruvf0fuaTPoci5XZi5VXExVxz1mnjw6etvMLQsTT+LWHYps2onnu0R5g3mLV3rUS+75Y9
Pct8PqAAD4X6ZmOnio/ti27TjXrWr49qafS1T6WY/W85+PivbhG976FGt7dycaimJuRHft+
+PL4xyDmPSsyvB1Oxk0Vd2qiuJ73qdH7bzqtUwsfL73PpaYmrj1+f2uasmzOPkXLMxMTRVM
dVy9j2t039Nq0+5VHpLNXeoiZ8Y8/wBb1qOKXtcc08FqqKqImHw1LPs6Zp1/OyKopt2KJrq
mfuBRnbLmRl63XYpq5jFii1ER51eMx9rP7P9Pq0rR4vRRxfyZ4mfPj//AL9yIZc39x7wtY9
XWu5e9Lc/aqnn7OVxaZptq3Vax7Ufm7MRRT8AbzTLVyq1E1cqx7W8fva5j8TNNXyeJ5ievj
K5cazTbtREQqTtdjjcGP8Au34yCtNnR/8A7XizV1mm5z196/dOrv5Fu7VzNVU01cR654lQe
z/7WY/7f4uitAtx6PwBTO1ttZOTuvIv6lg3abVvmr59ExE8eUrLxYy6q+7bj0dEeFNEcRCV
5eH6aeJ5fvF0+3a68Aie47eRTtXUprqqmPQTzz74UBrFmbNy3T3pmOJ6TLpretqijZmq8R/
4E/fDmrXv0tr3SC1th5F+jbtq1brmI78z090JpbtZc0RPfq+tD+zmmKtGs8/rfhC08exR6K
np5ApTtE21qGZreNk4mBXXHNNVddujpMx4+Hn4J/tqzfsabi2LtM01W7dNM0+qUoyMKi5HS
Hzx8Km1PSAVH2s2Jr1/GiZmJjGieYn2yr/Zkzb3Zi1RPWmvx+MLJ7XI43JYj/5SP4pVts/+
1eP+3+IL6wovZM97vTPVnVYt+ImOZmJ8YnrEv3oFETRHMebO1/U7OhaNkajcszeizEcW4ni
apmeIjn4goztO0Gzp2s4mRjWPRxenvVU0x0jr1+C2Np3q50vCp56ehp+5h6RqGl7+x79WTp
VNFeHXEd2urvx19U9PV4JHhYMWJiKY4iPCIjjgFIb7s3dwdqV3EimqqiLsW/Dp04hPsTAta
ZRRi6fj0000RxNfdiaqp9cyl2XouDXmVZ0Ydr5VVHW93fnPcXS6Yq71UeYNTat5s0xzVV9b
6RYzJn6dX1pNTjW4jwR/dutRouFRYwopq1HLnuWKZ69yPOuY9UfeCLbk1TIu13NGsX5ptU0
8516J+hH6kT6581Na1f8Aynq/yfCqm5apnu0RHh7ZSLd+ufIrFWjYtybl25zVkXuetVU+Px
l9dmbeixZ+X5NM+kqn5lIJHs3Sbeh2afR085Vyn59XHWmPUtHTaLlVimaueeEd29pHeri7X
E8z1TWxZi1bimI8gU92vWO9q+JHMxPyfnmJ/wAUqy21TzuG1FXXirz98LX7X/8AXmF+6z/F
Kqttf2jt/t/jAOgdLru5F6ZmqZSrHommmOWi0C3HPgkcRxAPQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAEC7W6+NvYtH62TH2UynqvO16rjStPo9d+qfqp/6grDs0jndd+r1RV+K+dJoiqxEexRHZ
j/AGmyP2avxX1o0fmo9wKb7ZdtTjanGr2qPmX4+dxHSKo8fwn61Wuqt5aHTrm38rD7kVV1U
d63z5VR4fy+LlzNxa8LLuWLkcTTILO7HNxzazLmk3qulyIm31848Ps6fUvCm/RTjzdrqimi
mnvVVT4REebkXSs+5puoWsm3VNM0z4xK9twbstZWxsf0N7i5qVPFzifoUU/pPd6viCvu0Dc
FWtarfrtc85tcUWf8NqnpH1+PxTLaGi/kjRLOP3eLt7iuvp148o/H4oHtfA/pDuz5XXTzi2
J6RP6tP/59q5dKx5v3/STHmDe6TixatxPuUJumONwapE/+ouffLou1RFFERDnfdscbk1Xn/
wBRc+8EK03pq1j/ADHS23PoU/sx9zmjA6apZ/zHSm25/N0fs0/cCWx4PXkeEPQeS547RNTu
bj3Pzapn0Ny96K3H+Cjp9s8yu7duqfkjbOblRV3bno5ot/t1dI+9zzlbgx8PUbFePbm9OLx
xPHMd7nn4guvTtNos6Xj6dVTE0W7MW6446TzHX71C7n0W/pmvZuNNHMW7k9UusdrGp/Tqv0
W6p8YnFiUf3Buv8s5NzLuxNd+5ERVXTa7kTxHHgCSdj+t+gy7mm1zPF2eaevhMdf5r3x6+/
aiXJ23NTr0vXsbKoqmmIuRM/W6i0fLoyMei5RPNNdMVU+6QUzvXPn+kmtXOZ59NNMe6mIhE
tjUem3Paqnxjq3naBzj7r1WzV079+uY+PX8Wj2Hdptbpx4qn6U8AvzbmLHdiueOZlK4jiGj
0GiKbUQ3oAxNVy68DSsrMt2/SV2LNVdNH60xHPCp8ftS12/d7s3sK3Mz4V2KuPr5BcNURMP
l6CnnnhWWVv/cWJY9PdyNLijjnn0dX82hr7aNcrmacazZvcdJqt488fbILwiOI4cu7p+llf
59X8Uui9r6ve1rbmFqGTbi3ev2+a6YjiOeeOY97nTdP0sr/AD6v4pBJuyj+r5H7UfevHTv0
EKO7KP6vkftR968dO/QQCNdqX9jbn7xb+9z1rPdpzLVcz1jxh0L2pf2NufvFv73O2rddTpp
nrHEAn2gdp9jTMS1i0YlmfRRxFd6qqOevsSG72u5F/ErptTp2PMxx6SK6q5p9sQ0+k7R2/m
4GPdv4tc3LlPNXdmIjnn3Nhkdm238ixMY9F2zdmPmzVxMfZwDQ7A1C3ndouPctzNVqzTMU1
VeNU8TzP1r3xrkXernbY9idK39ONz9CqaY+1f8ApFU1W4mQbSI4egAAA/FynvUv28BzP2n6
F+Rt2ZNVEcWr1XfpjjwirrH4/UwthazOj7lx6qp/N1V8VdfLwn7PuW32x6B+UNu/LrVuJvY
tXWYjrNM/9fvUDauVWb1FyOYmiYkHXmn3ouWvHlDO1nWKMPRrGn97ib9fpbn7FH854+pldn
ut/lbQbFyq5FVyj83VPu8J+rhVnaXrd3XdevW7Vc1013PQ2I9Vunxn4zzIMrs00yvIysjW7
tHnPdmfXPhH1cre0XG6RVPrRba2lxpuiYWHFPFU0xXXEeuf+nCe6fZ9HZjoDMiOIU92vf2h
x/3b8ZXEp3te/tDj/u34yCtdn/2sx/8AM/F0ZoH0I97nPZ/9rMf/ADPxdGaB9CPeDf8AEHH
D0Bod7/2M1X/In74cz69+kte6XTG9/wCxmq/5E/fDmfXv0lr3SC3Ozf8A1NZ/a/CFq4/6Gn
3Kq7N/9TWf2vwhauP+hp9wPpwcQ9eAp3tc/tNj/usfxSqzSdRt6PuCM2uia6bVczFMec8rT
7Xf7S2P3SP4pVftvFsZ24rdjKo79q5VMVR8QWVp3a/Tbpj0eJh0+y5cqifuYu6u0arWcGi3
k3ca3Zt1ekizjTVVNyqPDmZ8mbY2Ltm7VxOLdn3VR/JqN2dn2mYelXM3Te/T6OPnU1+XtBJ
+x2//AP4TMu1fSu3aZn6p/mtCzEVU8qc7Jb8/km7RE+dM/fC4cP8AQwD7TRE+JFMQ/T8XLl
Nq3VXXVFNNMTNVUz0iPWDD1nV8XQ9Mu5+ZVMWrfTiI5mqqfCI9sqX3TuG7hUZOq5c86ln9K
LfPMWaPKmPZEeLebp3Ra1LIq1PImaNLxOYxKKv/ABav9px9kKrojM3duCaqu9VTVV4TPSmn
1Aytr6Jd1nUJz8qZm3TV3qqp68ytnRtNnKu0zFEU0U9KaYjpENZomkU2bVnCx6Y7lH0piOl
UrG0fTace1HzYgGZg4lNi1ERHkzCI4egqLtf/ANeYX7rP8Uqq21/aO3+3+MLV7X/9eYX7rP
8AFKqttf2jt/t/jAOkdBSBH9BSAHoAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAACt+1yvv0aXYjx71yv
j2cRCxa7lNuia66ooppjmaqp4iFUbx1TH1zWLuVYuU14eHZ9DbuxPzblU9apj1xHSAQjsy6
bmyPZTV+K/NG/RQ562BnWcTd1fpK6abdyao70z068/zh0NpFM024iY8gbG5T3qJhz/2wbaj
Ttap1DGs92zkU96riOkT5/b1+LoJF997et69oF+xNMzdopmu1x+tEeHxgHL9mmmu5EVTxT5
ttlazcvYtODi97iY7nPPl6o97VZFmrHyK7NcTE0Tx1bbaem/lHWrdNXPo6OtUgtDYukRpug
Womji9k/Oqnz48ll6RiRatRPCNaDj+mqo4p4op4imPVEJvYtxbtxAPo533dTzubVf3mv73Q
9VUUxNVU8RHWZnyc/wC4pt5OVn6jFURRfyLlVE8+NPPSQV9iz3dTtz6rv4uk9sVc2LU+uim
fshzR34ozPSRPSLnP2ujNj5dGdpOPdt1RVNNMUVxE88TAJ1HhD1+aZ+bD83rtuxZru3aopo
t0zVVVPhER4gq3tk1uq1TZ0+3c4ps25vXKYnxqnpRE/bKObG27h17erydQxYv3Ltz5ne56d
Ov3w1u+s6vXNTjM6xTn5EdymfGLdPSn7IWfpGl0YuFi4VET3bdEc+2Z6z9oNXY2vo1cc1aV
bn4z/Nja9tHS6tCzPkunU2r1NuaqaqZmfDx+xY+PpluLccv1d021NqqmY5iYmJj2A5HuWq8
e9VTPSq3Vwv7st1z8o6BTRVc71diru+6J8PxhVW8tu1aZubPxqOlumr5vPq8vs4bTsm1qNP
1qvDu1cUZHFMcz4Tz0+37wbbtr0irF1Wxq1mJ7mTHz58u9HT+Ss9LzKsHU7GTTPdmiuJ5dK
7r0C3ufb9eFXxTcj51uqfCKvb73NmraXkaTn3cXIt1UzRVMfOjgHTG09Rt6lpljLtzExcp+
dEeVXnCTOduzXfk6BkRgZnzsS5VHPrp9sOgsPLs5mNRfx7tF21VHNNdE8xIPvVHMTHihe99
E0uNt6hkUadj271u336blFuKaonn2Jo0G96InZ2qT/wDAn74BzVrGfm127eNermLcRzxHms
7s+wtPt6DRXcwrN67XVx3rlEVcRxHrVluKmijIt0RVE1RT1iPJa3Z5bi7o1rrHMVdY+EAsn
TZmLVNNNMU0RHFNNMcREeyHOG6fpZX+fV/FLprFtU0Wafc5r3PZ5tZV3mOJvVTH+9IJB2Uf
1fI/aj7146d+ghR/ZP1sZMR4xVH3rw079BAI12pf2NufvFv73O+q/wCs6fg6J7UI720KqY8
ZyLcR9bnvXrM4+pW5n1R94Ln2fiU39LxJmOfm/jKb06RR3ImKUR2J8/R8SuOscTH2ysKj6E
Ar632d6fg6/OsWq703prmruzMcRyl2JcsYVFEZF+1Z708U+krinvT7OWfept0UVXLlVNFFM
c1VVTxER7ZUh2ha/TrmvWrWJMVWqavQYvHXvxz86v3TPSAXrExPg9avQ8aNM0bEwJuVXJsW
opmqueZmfNswegAAAwNYwLepaZkYd2PmX7c0T7OfCXK24tMu6TrmVhXaeKqK56e11tVHNMw
ortq0H5Pq1rVrcTxeo+d0846T+Eg1nZ5uevRdJ1THrqmmarM+h58q/L7Jn6mHtPBjce7oqu
c1YuPE9fZHj9f4opVqFziqm182mujuVe1a3ZvpX5P0mq/VTMXMniI59XjP2/cCwdMselvxX
xxHPRJ7dPdoiGs0nH7luKuG1B6p3te/tDj/ALt+MrhVD2rURe3JapiY+ZixM+zrIKy2f/a3
H/zPxdGaB9CPe5z2n+b3hYif9rx9ro3QYmKYifWDfgA0O9/7Gar/AJE/fDmfXv0lr3S6X3v
/AGM1X/In74c27ksTZrs8z14noC1+zf8A1NZ/a/CFq4/6Gn3Kq7NvnaJamPCKvwhauP8Aoa
fcD6vHrwFO9rv9pbH7pH8Uq02hHO6rEf4/xWf2rWpvbmsxHliU8/70qy2rxZ3fYpqmI4u8c
/EF+6Np1F2OZjxlnartuxqOnXsO73oou092Zp8YfvQqZopiKo46t5PEwCDbc2bi7a79rEqu
VRcmOZr8kvxcnG784sZFqb9MdbUVx3o+Hiw9e1bD2/p1zPyZiZjpbtxPzrlXlEQqPZs5Gtd
pdN+uuYmxXVkX66fOrxmPd1iAXnygW99eqy8irRMO/FGNbjnULtM+Xlbifb5txuvcs6Vh0Y
uHVTVqWX82xTPXuR53J9kfepXeOqfkrDo0jDuTVVd5qvXJnmqqZ8Zn2yDUbm1q5rufRgYUf
9msz3aKafCePP3JntnQKNMxLdFNE/KbsfPmfGmJajZW2K7Vr8o5FqaqquIt0zT05/6LR0HR
a6rkXbtM8z18AbDb+kRat011U9UnopimniH4sWYs24piH1mYiJmekR5yDH1DUMTS8K5mZt6
mzYtxzVXV5Plpes6frWLOTp2VRkWonuzNPjTPqmJ8FadqG78fIx6sHEri5jYlfeu3KZ+bcu
/3aKZ8+Oere9lmN8g2hau1/pcy5Vdqn2eEAj3a/wD68wv3Wf4pVVtr+0dv9v8A5oWv2r0en
1/DiJ8MSZn/AHpVTt+ItbnoiZ54r/GAdIaCkCP6DExPEpAD0AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
BHt9Z2Xpu0c3Kwrldu9RFMRXR9KmJqjmYSF+Llum5RNFURVTMcTExzEg5vytzavmR+fx8zM
nyjJyJmn/AHeWl1G9r+qcU3LVVFqmOIt0TEUw6avaJYu/Qi1b/Zs0tde2jTdn+ud33WYBzN
b0vU7NcXLdiumqnwmJhJ8DeG8MCiizbyMi3RHEdLnSI+1dMbDtd7n5fM//ALMfzZdnaFi1x
zeor99ikGVtfUL+obb0/Jyqu9fu2YmuqY45n1tpdp79L4Y2D8npin0vMR5ccMrjoDnTtX2z
Oka78rs082cqZrpiI8OvWPhP3srYelVWsGL9VMd690j1+38F26vt7B1q3TRmWqLkUTzT3qe
e7PsYGLszExKqfRXe7RT4URRxEfaD67fwvQ49EzDTdqGualoel4denXrtmbt2qLlVqI70xE
dIiZTLHx6ce3FFM88ex7fsW8ijuXbdFdPjxXTFUfaDnbN3fr+fa9Hf/KGVRPjRdv8AFM++I
8Ua1CjWtSu83bNUUR9G3TMRTS6eu6FYufRi1R7rNLAv7Qov/wDm+77rMA5knRtQj/y1X1w2
ek5W4tFqmcP01v8AZuccfVK/p2DbmeZ1Cr/6Mfzfazsq1a/853vfZgEB7Ot4bm1DdNGJql6
9cx5tVzNFyrvc8RMx9sR9bV7i7RNwavRewq8eqmx35ibVmIpiqOfCZmeZhcWNt+3i19+i7T
FXrptRE/XDIr0fHqifzdmKp8avQ08yDl7KnWcvOt5ddiqJtzHcoiY4pj1JnpPaJuXGv2bd7
DpuR3opmq7ET098LeyNp2r88/KKaY9UWaXuNtWxj1RV6SiuYnmJmzSDdWa4qtUzxxzTE8ep
Fe0TdGftjSse9p9mmu5fuTRNVVPe7scc9I9aU2rE2o4mvvfB7esW79Hcu0UV0+PFdMVR9oO
XtyalrW5c6cvJsVzXV0qnpHPHh0hq8bB1TDyKL9mxXTXTPPSYdR5W38fIiYp9Fb/Zs0tZVs
e1VX3pzfh6GAQPYW99xZ+4MbTNSpmrHuRNMzXxMxxHjzCSbz2bh6/Zrqropov8dLsR4+yf5
pNhbatYVffovU97w5i1ET9bZzh01Ud2qrn4A5i1nY2q6TdmaafSW/GmqmfxfvRt2a/tuuYs
3Mi16+5PSffHhLonI23ZvzMxemjn1U8sGvYuBdnm76K5+1YgFZ2u27WItxTXYs1VRHjNief
slqNY3/uDcNFdrnIrt19PRREW7f1eM/FcdGwdFonn5JjzPts/9WZa2th48cY9Fiz7aLFMSD
nPF2ZrWp1TfuW5oiZ611f9Vm9nuiXNFiuzXf8AS9+Y+Cc5G0qcmrm5m1z7O5/1ZGDtuxgzz
Tdmr30grHcnaTuGznZum4tn0Nu3cqt0zaojvcR0+lM+PwVlnWNV1C9NdWPXFPlT3o4h1Td0
zGu8zNmzNc+Nc2qZmfi1uVta1k88XqbfP6tmkHO239Q13bl2qvEsVx3p6xzHVbG39/avd2b
qep5OFbnJw66Kbcd2Yj53r49STW9j2aK+9OX3vfZht8TR6MS36OmumaJ8afRxET8AUXuXtA
17cOLTj3cee5RV36aaKIpp73rnrMyg13B1HIuTcuWblVU+cuq72hYd2niLGPR7YsUtXkbIx
79UzGRRR7Ix6QUNou4dzaJaizjTkUURPPzauG8/0k7pjpVk50e6KP5LcsbIx7M8/KKKvfj0
syNrYseMWJn1zj0gorP3rq+dbmjLjPy/VReu/M+MR4vjs61k6pvTGys6maYt1RVFMx0iI68
R9S+q9p4df92xH/8AHpfCjZmNbu+kovU0T66LMRIMvTr1V+qap85bmPBh4enU4dPEVzV8Ga
AAAAAivaDolOs7WzLMUxNdFHpKOnnHj9nKVPxdtxdommfCQcjaZpt3J1ajGmn6NfWZjx6r2
27i/Ot2qY+ZapimG+u7B0ib/prFq1Yr555ot+E/W2Wn6Ba0/wCjdmv308Az8W36O1Eex93k
RxHD0EG7Rd46ntavDt6fYor9PTVNVdVHenp5R1iFL7h1jXNw5VzIvWrs3LvHermYiZiPCIi
PCHTd/GtZFMU3bdFyI6xFdEVcfW12ToFjIjiJt2/2bNIOXcPD1TAzLeTax6u/bnmOsLT2Lv
vX8nXsPTs7Gpm1er7tVVURNXviYTyvY9quvvTmfD0MM7C21awqoqovUzVH96LURIN1TVEx0
azc2p39G27m6jjW6bl2xb71NNXhzzEdfrbG3b7lPHe5fquimumaaoiYmOJiY5iQUDrvaLuP
W8GvCuWZ9FX9Ki3RFEVe+eZnhBMjA1TLuzdu2a6qp9cw6ru6Pi1xMUWbFv3WaWsydoWsif6
1FEeqLMAonbm5tw7bs+isYvfo/Vq4mPqXnsXcGVuHb1GZnY9Ni935pmKY4iePN5Y2VYszzO
TFfsmxS3WLp8YtEUU3PmxHERFMRAMxBe0Le2o7VysSxg41u5F63NdVddE1TzE8cR1hOojiH
yyMWxkxEXrVu5EeHfoirj6wczbj1/XNw5VeRet3fSV9Jq6RxEeEREeENBZwtSsXqb1uxXFd
M8xLqXJ23i344posW/dj0tZXsPHqq73yqmPZ8npBTWn753Zg2otxdyqaaY4ju1RP3sue0jc
1UcVZWox+z3I/BcdjZ2PZjj0tur349L7/ANF8T9Wx/wDb0g591Lc+qZsTVFnKuX56enyLk1
1U+7yhLOzGr8jaNqGrZFuuuqmieYj6VXXmfwWjc2fh3I/8Cn3Y9L3F2nZxZjuZHzY/uxbiI
BROubo1nUtSysuzjV03L08RXz9Gnypp9iNUY2oxlxk3caq/XE8/nOvMuo7u3MO5b7sW7FPt
9BS1l3YmPcq73yqmn2Rj0gozH3HuC1TFFyjIiiiOKYt3Jp7sMyneG4KPoV6lT7sldlnZeNZ
/8a3V78elkf0Wx/1rP/29IKNjeu4/9vqn/wB0+V7dOrZEf9ox83Jj9W9lVTTPwXv/AEWx/w
Baz/8Ab0k7Vx5j6VqP/wCPSDnG9Vqer59inJsTbsU1fNt0xxTT8Fra1uPN2pomnWtPs01zF
EW5qmnvccRHhHr5TGrZliquKoyKKZj9WxTDNxtvWLFEUV1xeiOvFduJjkHPW4te17cORVfv
Wrk11UxT3p4jimPKIjwhocfT9Txcii/bx6u9RPPjDqXI0Cxfp4p9Hb91mlrLmyLVyvvTmfD
0MAr7Y++9fva/hadm40TZvVRRVVVETP1wuimqKo6NJhbYs4VcV0XaZqj+9FqIn625tWvRxE
d7kH0AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAABialqmDo+HVmajlWsWxTPE13KuI59Xta7D3rtrUNQpwMTWsW7k1zxTbpr+lP
qifCVWdrdi9l79w8Ki7cqi/ZtRTbqr+ZTVVVNPMRPSEuxeznbNjVNKu6Reom9hZEXr9fyjv
11xTE8Rxzx9Lj6gTrNzcbTsS5l5l+ixj2o5ruVzxTTHtY2ka9pWvWa72lZ1nLotzxXNufoz
7Y8le9oU5O5t01bcs5tePh4GBXl5URVEU118c0RPPj5ePrlpuxzVrOnVa36a9TTV8mi/TZm
fp9yKpqmPdHH1guii9auVVU27lFc0TxVFNUT3Z9Uld23bqimu5TTNUTMRM8cxHi532JruVi
7/xMz0vH5QyZoyInmYqi5P388dVq2aq9w733HbtV/msLT6dPtzMz3YuV81VTx9UfAErxtV0
3NrmjF1DFv1x402r1NU/ZLJrrot0TXXVFNNMczVVPEQ5p/ohqGDuzG23lXrOLm3aqaIuUVT
VTT3o+bPMdev4pd2lX9T0/SdB2zd1ScnKpsd3JtWImKb3WKaJq68zz4cT7ZBc1rIs5FPes3
rd2I86Kon7nzrz8O3m2sGvJtU5V6mardma479UR4zEePCgtQ2tuTs/1HAzvS9yi5eoii9jV
z3e9MxzRVH1+yWRd12NK7Zb+qZNfdt2s+q3dnr823Mdyfq8fgC/RQ2999ajm7tt5mj5uRj4
WN+bxq7dc003+KvnVcecTPT3Qva1VNdqiufGqmJkGvjceiTm3ML8rYcZNqru12pvUxVTPq4
mfFsomKoiaZiYnwmFUb62lousb7xdMxKL1jVdToqv3r0VRNqimmJ6zRPWZnu+Uw+Wxs/Vdm
70nZ+rZNN/GyI/MTTX3qaa+sxMc9YieJiY9fALdfK/kWMW36TIvW7NHPHeuVRTHPvlHKu0T
blnX8jRMrLqxcnHuRbmq9Rxbqq6dIq+Pnw0XaLZ0KvX9Iv7g1K9exqOlrSbNHem9XNURFc9
elPlPPq4jzBYj1oNu7u0vcWXn4Wn0X6KtOqii56W33Inxjp8Ynx4N5biu7a2xf1bFsW8mu3
VTTTTVVPdnmqI55gG5qy8ejKoxar9uL9dM1U2u9HemI8Z49XV9lNdlupahrXaFqGq5lqq7V
lY1Xfvdye7b4qp4ppnwjp049i5QAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAVLuPbNW9e1nKwK8quzjYeFbquV0
08zT/AIY59cz4pjt7s527trLpzMGxenLppmn09y7M1cTHE9PD7EkjGsRlVZUW6Yv1URbmvz
mmJmYj65l9QUrpnZnc3Tf1HU7mt3acWMy9atV10TcuXaaKpjvTMzHq4+D9aHs3UdH7Ptwar
ew66c/KxZoxqaetcWJ4mr5vlMx19fELksWLONZps2LVFq1RHFNFFMREfB9AUXrGzruk9nmh
bjxKJt5uNxeyJiOZ4rq71FX/AOnp8JT/ALK9Nv4m1Jz8yKpytUv15VyqvxqifCZ98dfimfc
pmjud2O7xx3eOnD2IimIiI4iPCIBVmhaXXr/bLq2sV0VTi6Xc7lNU88TcinuREc+riqWHv3
Fr0TtNwtzarj3b2kc26oqtx3u7VRTPFM+r53ErbxsaxiWfQ49qm3RzNXdp9czzM/GZfq7Zt
ZFqq1et0XLdXSqiumJifhIKp0TM1TtQ3bjajkWJxtB0q56W3a55iu5H0YmfOrznyiPezbuw
MDdWqa/byq6sS/Z1T0lF6zETVNFVuiZpnn19Z9krIsWLONai1YtUWrdPhRbpimI+EP3FMRM
zEREz4+0FP7q2XOrb20vb+iY3osPTsK3F+ufo2qZrqnrPnVPX2rgppiimKaY4iI4h5Tbopr
qrpopiqv6UxHWr3v0Cmdc2vqO6+0zW6NI1GMerEptRXcuXKo7vep4mmnjrEePTwSPafZPj6
FqlnVdQ1GvNy7FXft00U92iKvDmeeZlNsXRtOw9QydQx8O1by8qeb16I+dX4eM+rpHRmgo/
d2Jj707Tp0fRcfHsXrU9zKyKunpKqeO9VMefEdPXL5bo2/qeH2n4VepRXk2M7NszavU0z3Z
oiqI7nsmIjw+K77eHi2r9eRbxrVF659O5TREVVe+fGX1mInjmInieY5Bz3f0bVdW1/dt7Au
3rWPh3L96/NFUxFyYrmaaOnjPjPwSbYdvJ1rsk17S8aPS3oruU2qZq5mZmmJ4j1f8AVbfob
Xcro9HR3bnPfju/S58eXxwNNwdLxoxsDEs4tmP7lqiKY+wER7Kc3Er2rb07Gt3Iu4UcZdVV
Hd4vVTMzT18ZjpzKcPzRbot89yimnvT3p4jjmfW/QAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAANRui7q9
rQMiNCx5vajcjuWfnREUTPjVMz06R1+pUNjf29tnajTia7FzIpj51dnLpjvVU+umuP+sLU3
tub+i2gVZdq36bLvVxZxbXHPfuT4dPVHig+gdmWq67qFGubzzLlVyuqK/kvPNdXHWIqnwpj
/DAP3vre+sV7q0vRNu3KrN2mq1cqiPG5XX1poqj9WInmY9vsbzS98Z9Wna9iani0TrOixMT
Tj0zNN/npRNMePWeOntQudTwtt9q2vavrUV1V4s11YlmI5qu1VREU8eURFPn5MzYeTlZuHv
HdOb3ub9mumZp8Oe7VVMR7ommAYvZ5vrVbWpahc1zVb2Rg2MS5kXKbvzuKoqjiKZ8uZniIZ
mk7813O1W7uPUdSo0rb9Nz0NNiq16T0k/qURHWavOqrwhjdnOx7W4tkarVk3KrM51dNqxdi
OZo9HPPPHnHen7GBvDad/Ta9u6DdzPlWfkVTaoi3E02rVuaoiIpp9czM1TVPWZBd+nahjar
p9nPw7npMe/T37dfdmOY909WS+GHi2sHCsYlmO7bsW6bdEeyI4h9wAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAavcG3dO3NgRh6lbrqooriu3Xbrmmu3VHnTMeEsTRdt5ejXaedx6lm2KekWcq
aK49nzu73vtb8BE91dnekbs1CznZV2/j3rdPcrqsTEekp8onmJ8OvX2tta21puPtyrQMW1O
PhV25t1Rbn50xP0pmfXPXmfa2wDHwcHF03DtYeFj0Y+Paju0W7ccRTDTTte1l7zq3Fn8Xas
a1TawbfPS3HEzVXP8AimZmI9UJCAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9k=
</binary>
</FictionBook>
Zerion Mini Shell 1.0