%PDF-
%PDF-
Mini Shell
Mini Shell
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author>
<book-title>Steven Erikson - MKP7 - Vichr smrti</book-title>
<lang>cs</lang>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>15.8.2019</date>
<id>9be5cd46-86aa-4170-b742-20aa62435256</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<year>2009</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p>
<p>Steven Erikson</p><empty-line /><p>VICHR</p><empty-line /><p>SMRTI</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>TALPRESS</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Copyright © 2007 by Steven Erikson</p>
<p>Translation © 2009 Dana Krejčová</p>
<p>Cover design © 2007 Steve Stone</p>
<p>This edition is published by arrangement with Transworld Publishers, a division of The Random House Group Ltd. All rights reserved.</p>
<p>Všechna práva vyhrazena. Žádnou část této knihy není dovoleno použít nebo jakýmkoli způsobem reprodukovat bez souhlasu nakladatele.</p>
<p>ISBN 978-80-7197-387-4</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Věnováno Glenu Cookovi</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Poděkování</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Děkuji svým zkušebním čtenářům: Rickovi, Chrisovi, Markovi, Billovi, Hazel a Bowenovi. Dále děkuji lidem z Black Stilt Cafe, Ambiente Cafe a Cafe Teatro ve Victorii za stolek, spoustu kávy a klimatizaci. A za veškerou další podporu, která mě drží nad vodou, patří díky Clare, Simonovi z Transworldu, Howardovi a Patrickovi, děsivým davům na Malazanempire.com, Davidovi a Anne, Peterovi a Nicky Crowtherovým.</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p><empty-line />
</section>
<section>
<p>POSTAVY</p><empty-line /><p>Ledeřané</p>
<p>Tehol Beddikt, zchudlý obyvatel</p>
<p>Bugg, Teholův komorník</p>
<p>Šurk Elalle, kočovná pirátka</p>
<p>Skorgen Kaban, první důstojník Šurk</p>
<p>Ublala Pung, nezaměstnaný tarthenalský míšenec</p>
<p>Ormly, člen cechu chytačů krys</p>
<p>Ruket, vrchní vyšetřovatelka cechu chytačů krys</p>
<p>Karos Inviktad, dozorce patriotistů</p>
<p>Tanal Jatvanar, Karosův osobní asistent</p>
<p>Rautos Havanar, mistr Osvobozenské vkladové</p>
<p>Vennit Sathad, Rautosův vrchní agent v terénu</p>
<p>Triban Gnol, kancléř Nové říše</p>
<p>Nisall, první konkubína starého císaře</p>
<p>Janall, sesazená císařovna</p>
<p>Turudal Brizad, bývalý královnin první choť</p>
<p>Žanat Anar, politická vězeňkyně</p>
<p>Sirryn Kanar, palácový gardista</p>
<p>Brullyg (Třas), vládce Druhého Děvína, ale jen podle jména</p>
<p>Yedan Derryg (Stráž)</p>
<p>Orbyn „Pravdohledač“, druhý velitel patriotistů</p>
<p>Letur Anikt, faktor v Drene</p>
<p>Bivatt, atripreda Východní armády, žena</p>
<p>Péřová čarodějka, lederská otrokyně UruthTiste Edur</p>
<p>Rhulad, vládce Nové říše</p>
<p>Hannan Mosag, říšský ceda</p>
<p>Uruth, matka císaře a choť Tomada Sengara</p>
<p>K’risnan, císařův zaklínač</p>
<p>Bruthen Trana, Edur v paláci</p>
<p>Brohl Handar, dohližitel východu v DreneS edurskou flotilou připlouvají</p>
<p>Yan Tovis (Šero), atripreda lederské armády, žena</p>
<p>Varat Taun, její poručík</p>
<p>Taralak Výd, gralský agent Bezejmenných</p>
<p>Icarium, Taralakova zbraň</p>
<p>Hanradi Chalag, zaklínač Tiste Edur</p>
<p>Tomad Sengar, otec císaře</p>
<p>Samar Dev, učenec a čarodějka ze Sedmiměstí</p>
<p>Karsa Orlong, toblakajský válečník</p>
<p>Taxilan, tlumačOulané</p>
<p>Rudomask, vracející se vyhnanec</p>
<p>Masarch, válečník klanu Renfajar</p>
<p>Hadralt, válečný náčelník klanu Ganetok</p>
<p>Sag’Churok, tělesný strážce Rudomaska</p>
<p>Gunth Mach, tělesný strážce Rudomaska</p>
<p>Příval, měděnec</p>
<p>Natarkas, měděnecPronásledovaní</p>
<p>Seren Pedak, lederský akvizitor, žena</p>
<p>Strach Sengar, Tiste Edur</p>
<p>Konývka, lederská sirota</p>
<p>Udinaas, uprchlý lederský otrok</p>
<p>Chřad, stínový přízrak</p>
<p>Silchas Zmar, potomek Tiste AndiiRefugium</p>
<p>Ulsun Pral, Imass</p>
<p>Rud Elalle, adoptovaný nalezenec</p>
<p>Hostille Rator, T’lan Imass</p>
<p>Til’Aras Benok, T’lan Imass</p>
<p>Gr’istanas Is’Ilm, T’lan ImassMalažané</p>
<p><strong>Lovci kostí</strong></p>
<p>Tavore Paran, velitel Lovců kostí, žena</p>
<p>Lostara Yil, zástupkaně Tavore</p>
<p>Keneb, pěst Lovců kostí</p>
<p>Blistig, pěst Lovců kostí</p>
<p>Faradan Sort, kapitán, žena</p>
<p>Madan’tul Rada, poručík Faradan Sort</p>
<p>Žrout, Kenebův adoptivní syn</p>
<p>Zobák, mág přidělený kapitánu Faradan Sort</p>
<p><strong>8. legie, 9. setnina</strong></p>
<p><emphasis>4. oddíl</emphasis></p>
<p>Šumař, seržant</p>
<p>Smola, kaprál</p>
<p>Koryk, setijský míšenec, mariňák</p>
<p>Smíška, Kanéšanka, mariňák</p>
<p>Sépie, sapér</p>
<p>Flaška, oddílový mág</p>
<p>Corabb Bhilan Thenu’alas, voják</p>
<p><emphasis>5.</emphasis><emphasis> oddíl</emphasis></p>
<p>Gesler, seržant</p>
<p>Bouřňák, kaprál</p>
<p>Píska, mariňák, žena</p>
<p>Krátkonos, těžká pěchota</p>
<p>Bystroška, těžká pěchota, žena</p>
<p>Uru Hela, těžká pěchota, žena</p>
<p>Jepice, těžká pěchota, žena</p>
<p>7. <emphasis>oddíl</emphasis></p>
<p>Šňůra, seržant</p>
<p>Křáp, kaprál</p>
<p>Pajda, mariňák</p>
<p>Ebron, oddílový mág</p>
<p>Krump (Jamber Kmen), sapér</p>
<p>Sinn, mág, žena</p>
<p><emphasis>8. oddíl</emphasis></p>
<p>Hellian, seržant, žena</p>
<p>Truc, kaprál č. 1</p>
<p>Bezdech, kaprál č. 2</p>
<p>Balgrid, oddílový mág</p>
<p>Tavos Pond, mariňák</p>
<p>Snad, sapér</p>
<p>Lutes, oddílový léčitel</p>
<p><emphasis>9. oddíl</emphasis></p>
<p>Balšám, seržant</p>
<p>Smraďoun, kaprál</p>
<p>Hrdlořez, mariňák</p>
<p>Galt, mariňák</p>
<p>Lob, mariňák</p>
<p>Nešťast, oddílový mág</p>
<p><emphasis>12. oddíl</emphasis></p>
<p>Thom Tissy, seržant</p>
<p>Tulipán, kaprál</p>
<p>Ramp, těžká pěchota</p>
<p>Jibb, střední pěchota</p>
<p>Pružník, střední pěchota</p>
<p>Blátomet, střední pěchota</p>
<p>Bellig Harn, těžká pěchota</p>
<p><emphasis>13. oddíl</emphasis></p>
<p>Urb, seržant</p>
<p>Rím, kaprál</p>
<p>Masan Gilani, mariňák, žena</p>
<p>Šálek, těžká pěchota</p>
<p>Hanno, těžká pěchota</p>
<p>Sololiz, těžká pěchota</p>
<p>Sotva, těžká pěchota</p>
<p><strong>8. legie, 3. setnina</strong></p>
<p><emphasis>4. oddíl</emphasis></p>
<p>Pravalak Rim, kaprál</p>
<p>Med, sapér</p>
<p>Řemen Mull, sapér</p>
<p>Houfy, těžká pěchota</p>
<p>Ohlíd, těžká pěchota</p>
<p><emphasis>5. oddíl</emphasis></p>
<p>Badan Gruk, seržant</p>
<p>Volán, mariňák, žena</p>
<p>Pěna, mariňák, žena</p>
<p>Nep Žlábek, mág</p>
<p>Reliko, těžká pěchota</p>
<p>Hromsky Tupej, těžká pěchota</p>
<p><emphasis>10. oddíl</emphasis></p>
<p>Upjata, seržant</p>
<p>Lov, kaprál</p>
<p>Mulvan Děsič, mág</p>
<p>Neller, sapér</p>
<p>Smrtileb, mariňák</p>
<p>Prvnitas, těžká pěchotaOstatní</p>
<p>Banaschar, poslední kněz D’rek</p>
<p>Withal, mekroský mečíř</p>
<p>Sandalat Drukorlat, Tiste Andii, Withalova choť</p>
<p>Nimander Golit, Tiste Andii, potomek Anomandera Dlouhý vlas</p>
<p>Phaed, Tiste Andii, potomek Anomandera Dlouhý vlas, žena</p>
<p>Cudrn, posedlá ještěří kostra</p>
<p>Telorast, posedlá ještěří kostra</p>
<p>Onrak, T’lan Imass, osvobozený</p>
<p>Trull Sengar, Tiste Edur, uprchlík</p>
<p>Ben Adaefón Delat, čaroděj</p>
<p>Menandor, převtělenec (Sestra úsvit)</p>
<p>Šeltata Lor, převtělenec (Sestra soumrak)</p>
<p>Sukul Anchadu, převtělenec (Sestra Strakatá)</p>
<p>Kilmandaros, starší bohyně</p>
<p>Stříž, Tiste Andii</p>
<p>Kotilion, Špagát, božský patron asasínů</p>
<p>Imrot, zlomená T’lan Imass</p>
<p>Křovák, duch</p>
<p>Starý hrbáč Arbat, Tarthenal</p>
<p>Pádeň, bývalý vězeň, žena</p>
<p>Kráteň, bývalý vězeň, žena</p>
<p>Pully, třasská čarodějka</p>
<p>Skwish, třasská čarodějka</p><empty-line />
</section>
<section>
<p>ÚVOD</p><empty-line /><empty-line /><p><emphasis>Starší chodba Kurald Emurlahn</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>Doba Rozštěpení</emphasis></p>
<p><image xlink:href="#_3.jpg" />V krajině rozervané žalem ležely v nerovné řadě táhnoucí se na tisíc kroků přes pláň mrtvoly šesti draků. Potrhané maso, z něhož trčely zlámané kosti, tlamy otevřené, oči vyschlé. Tam, kde se jejich krev vylila na zem, se seběhly přízraky jako mouchy, aby se napojily, a uvázly v pasti. Jen se kroutily a hluše křičely zoufalstvím, zatímco krev tmavla a vsakovala se do jalové půdy. Když krev konečně zaschla a ztvrdla ve sklovitý kámen, duchové skončili navěky polapení v tmavém vězení.</p>
<p>Nahý tvor kráčející po stezce vytvořené padlými draky jim odpovídal velikostí, byl však spojený se zemí a kráčel po dvou ohnutých nohou se stehny tlustými jako tisíc let staré stromy. V ramenou byl široký, jako je vysoký Tartheno Toblakai, a od silné šíje schované pod lesklou černou hřívou mu hlava vyčnívala dopředu – čelo, lícní kosti a sanice a zapadlé oči s černými zornicemi obklopenými opaleskujícím bělmem. Obrovské paže měl nepřiměřeně dlouhé a rukama se téměř dotýkal země. Prsa měl velká, svěšená a světlá. Cestou kolem hnijících zdechlin se pohyboval plavně, vůbec se nešoural, a bylo vidět, že jeho končetiny mají klouby navíc.</p>
<p>Kůži měl barvy sluncem vybělené kosti, na konečcích rukou tmavnoucí do krvavě ruda. Na kotnících na rukou měl podlitiny a v síti popraskaného masa byla občas vidět kost. Ruce mu poničily děsivé rány, které zasadil.</p>
<p>Tvor se zastavil, zvedl hlavu a sledoval tři draky přelétající mezi převalujícími se mračny, objevující se a zase mizející v kouři umírající říše.</p>
<p>Pozemskému tvorovi se zatřásly ruce a z hloubi hrdla se mu vydralo zavrčení.</p>
<p>Po dlouhé době se znovu vydal na cestu.</p>
<p>Za posledním mrtvým drakem se zvedal hřeben hor se stržemi, jako by pohoří rozhrábl obří spár, a v největší roklině zuřila trhlina v prostoru, z níž se v perleťových proudech řinula energie. Zloba té energie byla zřejmá z toho, jak pohlcovala stěny rozsedliny a rozežírala skály a balvany prastaré bermy jako kyselina.</p>
<p>Trhlina se brzy uzavře, neboť kdo tudy prošel poslední, se bránu za sebou pokoušel uzavřít. Jenomže takové léčení se nikdy nemá dělat ve spěchu, a rána začala znovu krvácet.</p>
<p>Tvor si nevšímal nakažliviny hrnoucí se z trhliny a přistoupil blíž. Na prahu se zastavil a ohlédl se zpátky.</p>
<p>Dračí krev ztvrdla v kámen a vytvořila vrstvy substance, které se pomalu oddělovaly od okolní půdy a zvedaly se v hranu, vytvářející podivné, nesouvislé zdi. Některé se pomalu propadaly a mizely z této říše. Propadaly se jednou říší za druhou v závislosti na aspektu té které krve, a tyto zákonitosti nebylo možné změnit. Starvald Demelain, krev draků a smrt krve.</p>
<p>V dálce za tvorem se v předsmrtných křečích svíjela Kurald Emurlahn, Říše stínu, první říše zrozená ze spojení tmy a světla. Ještě dál dosud zuřila občanská válka, kdežto v jiných oblastech již započalo lámání, obrovitánské kusy hmoty tohoto světa se odlamovaly, nespojené, ztracené a opuštěné – aby se buď samy zahojily, nebo zahynuly. Přesto sem dál přicházeli vetřelci, jako mrchožrouti sbíhající se kolem padlého leviatana, dychtivě trhající vlastní soukromé kousky říše. A nad zbytky se navzájem ničili v zuřivých bitvách.</p>
<p>Nikdo si neuměl představit, že celá říše může zemřít takovýmto způsobem. Že ohavné skutky jejích obyvatel mohou zničit… vše. Panoval názor – předpoklad – že obydlené světy žijí dál bez ohledu na činnost těch, kdo je obývají. Rozervané tělo se zahojí, nebe se vyčistí a ze slaného bláta vyleze něco jiného.</p>
<p>Ne však tentokrát.</p>
<p>Příliš mnoho různých sil, příliš mnoho zrady, příliš velké a všepohlcující zločiny.</p>
<p>Tvor se opět podíval na bránu.</p>
<p>A pak bránou prošla Kilmandaros, starší bohyně.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p><emphasis>Zničená říše K’Chain Che’Malle</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>po pádu Silchase Zmara</emphasis></p>
<p>Stromy vybuchovaly v prudkém mrazu, jenž tento poničený les halil jako rubáš, neviditelný, přesto hmatatelný.</p>
<p>Gothos bez problémů sledoval stezku bitvy, srážky dvou starších bohů bojujících s převtěleneckým drakem, a jak procházel rozrytou zemí, přinášel s sebou krutý chlad Omtose Phellack, chodby ledu. <emphasis>Plním dohodu, jak jsi mě požádal, Maeli. Uzamykám pravdu na místě, aby byla víc než jen vzpomínkou. Do dne, než dojde na rozbití samotné Omtose Phellack. </emphasis>Gothose maně napadlo, zda někdy existovala doba, kdy věřil, že k takovému rozbití <emphasis>nedojde. </emphasis>Že Jaghuti, ve vší své dokonalé chytrosti, jsou jedineční, vítězní ve věčné nadvládě. Nesmrtelná civilizace, když všechny ostatní jsou odsouzené k záhubě.</p>
<p>Možné to bylo. Nakonec kdysi věřil i tomu, že veškeré bytí je pod vlídnou nadvládou laskavé všemohoucnosti. <emphasis>A že cvrčci tu jsou proto, aby nás uspávali. </emphasis>Už si nevzpomínal, jaké další hlouposti mu před všemi těmi tisíciletími táhly mladým, naivním mozkem.</p>
<p>To už samozřejmě neplatilo. Věci končí. Druhy vymírají. Víra v cokoliv je klam, produkt nespoutaného ega, prokletí pocitu nejvyšší důležitosti.</p>
<p><emphasis>V co vlastně věřím dnes?</emphasis></p>
<p>Nedovolil si ani melodramatický smích v odpověď na tuto otázku. K čemu by to bylo? Nebyl tu nikdo, kdo by ho ocenil. Včetně jej. <emphasis>Ano, jsem prokletý a musím žít ve společnosti sebe sama.</emphasis></p>
<p><emphasis>To je soukromá kletba.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ta nejlepší ze všech.</emphasis></p>
<p>Vyšplhal po rozeklaném svahu, výchozu podložní skály, při níž vznikla velká puklina a jejíž svahy se již leskly ledem, než došel na okraj a podíval se dolů. Z tmavé hlubiny se nesly dva hádající se hlasy.</p>
<p>Gothos se usmál.</p>
<p>Otevřel svou chodbu a s využitím nepatrného množství energie se pomalu snesl do šera na dně propasti.</p>
<p>Když se přiblížil, hlasy utichly a zůstalo jenom drsné syčení – dýchání ve velkých bolestech – a o kámen se o kousek dál otřely šupiny.</p>
<p>Postavil se na rozlámanou skálu několik kroků od Maela a deset kroků za ním stála s rukama zaťatýma v pěst obrovská Kilmandaros, s matně se lesknoucí kůží – nechutně se lesknoucí kůží – a s bojechtivým výrazem na krutých rysech.</p>
<p>Převtělenecký drak Skabandari byl zahnán do dutiny v útesu a nyní se tam krčil s polámanými žebry, takže každé nadechnutí bylo bezpochyby doprovázeno agonií. Jedno křídlo měl přeražené a zpola utržené, zadní končetinu zlomenou a z masa mu trčely kosti. Dolétal.</p>
<p>Oba starší se podívali na Gothose, jenž popošel blíž. „Vždycky mě potěší,“ začal, „když je zrádce sám zrazen. V tomto případě zrazen vlastní hloupostí. Což je ještě větší potěšení.“</p>
<p>„Rituál… jsi dokončil, Gothosi?“ otázal se Mael, starší bůh moře.</p>
<p>„Více méně.“ Jaghut upřel zrak na Kilmandaros. „Starší bohyně, tvé děti v této říši ztratily směr.“</p>
<p>Obrovská žena-zvíře pokrčila rameny. „Ony pořád ztrácejí směr, Jaghute,“ opáčila slabým, melodickým hlasem.</p>
<p>„A proč s tím tedy něco neuděláš?“</p>
<p>„Proč to neuděláš ty?“</p>
<p>Gothos zvedl tenké obočí a pak vycenil kly v úsměvu. „Je to žádost, Kilmandaros?“</p>
<p>Podívala se na draka. „Na tohle nemám čas. Musím se vrátit do Kurald Emurlahn. Zabiju ho hned –“ Přiblížila se.</p>
<p>„To nesmíš,“ zarazil ji Mael.</p>
<p>Obrátila se k němu. Otevřela ruce a zase je zaťala v pěst. „Přestaň to říkat, ty vařený krabe.“</p>
<p>Mael pokrčil rameny a otočil se ke Gothosovi. „Vysvětli jí to, prosím tě.“</p>
<p>„Jak moc mi chceš být zavázaný?“ zeptal se ho Jaghut.</p>
<p>„No tak, Gothosi!“</p>
<p>„No dobře. Kilmandaros, v rituálu, který se nyní spouští na tuto zemi, na bojiště a tyhle ohavné lesy, je sama smrt popřena. Pokud tohoto Tiste Edur zabiješ zde, jeho duše opustí tělo, ale zůstane tu, jen s nepatrně omezenou mocí.“</p>
<p>„Já ho chci zabít,“ namítla Kilmandaros svým hebkým hlasem.</p>
<p>„Na to budeš potřebovat mě.“ Gothos se usmál víc.</p>
<p>Mael frkl.</p>
<p>„Proč potřebuju tebe?“ zeptala se Kilmandaros Jaghuta.</p>
<p>Pokrčil rameny. „Musí se připravit finist. Kvůli domu, kvůli uvěznění duše toho převtělence.“</p>
<p>„Dobrá, tak ho vyrob.“</p>
<p>„Jako laskavost pro vás dva? To těžko, starší bohyně. Ne. Žel, stejně jako tady Mael, musíš uznat svůj dluh. Vůči mně.“</p>
<p>„Mám lepší nápad,“ podotkla Kilmandaros. „Rozmáčknu v prstech tvou lebku a nacpu ji Skabandarimu do krku, takže se udusí tvým nafoukaným egem. To mi přijde jako vhodná smrt pro vás pro oba.“</p>
<p>„Bohyně, ve svém věku jsi už zahořklá a mrzutá,“ poznamenal Gothos.</p>
<p>„A není divu,“ odsekla. „Udělala jsem chybu, když jsem se snažila zachránit Kurald Emurlahn.“</p>
<p>„Proč vůbec?“ zajímal se Mael.</p>
<p>Vycenila nerovné zuby. „Precedens je… nevítaný. Běž zase strčit hlavu do písku, Maeli, ale varuju tě, smrt jedné je příslibem pro všechny ostatní říše.“</p>
<p>„Jak říkáš,“ promluvil starší bůh po chvíli. „A tuto možnost připouštím. V každém případě Gothos žádá odměnu.“</p>
<p>Zase zaťala a otevřela pěsti. „Nuže dobrá. Jaghute, vyrob finist.“</p>
<p>„Tohle bude stačit.“ Gothos z trhliny ve své rozedrané košili vytáhl jakýsi předmět.</p>
<p>Starší bohové na něj chvíli zírali, pak Mael zabručel. „Aha, už to chápu. Dosti zvláštní volba, Gothosi.“</p>
<p>„Jiné nedělám,“ ujistil ho Jaghut. „Běž tedy, Kilmandaros, pokračuj v tom rafinovaném ukončení žalostné existence toho převtělence.“</p>
<p>Když se starší bohyně přiblížila, drak zasyčel, zavřískl vzteky a strachem.</p>
<p>Udeřila ho pěstí do lebky, do hřebene mezi a nad očima, a puknutí silné kosti zazvonilo jako žalozpěv a neslo se celou puklinou. Při nárazu bohyni vytryskla krev z kloubů na ruce.</p>
<p>Drakova rozbitá hlava ztěžka dopadla na skálu a zpod ochabujícího těla se vyřinuly tekutiny.</p>
<p>Kilmandaros se obrátila ke Gothosovi.</p>
<p>Ten kývl. „Mám toho chudáka.“</p>
<p>Přistoupil k němu Mael a natáhl ruku. „Vezmu si tedy finist –“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Starší bohové se podívali na Gothose, jenž se znovu usmál. „Splátka dluhu. Vás obou. Žádám finist, duši Skabandariho, pro sebe. Nyní si již více nejsme zavázáni. Nemáte radost?“</p>
<p>„Co s ním chceš dělat?“ chtěl vědět Mael.</p>
<p>„Ještě jsem se nerozhodl, ale ujišťuju vás, že to bude převelice nepříjemné.“</p>
<p>Kilmandaros opět zaťala ruce v pěst a zvedla je. „Láká mě poslat své děti za tebou, Jaghute.“</p>
<p>„Hrozná smůla, že ztratily směr.“</p>
<p>Gothos opouštěl roklinu a starší bohové mlčeli. Měl velkou radost, kdykoliv ty roztřesené staré zmetky a jejich starobylou, surovou sílu přechytračil. Tedy v každém případě chvilkovou radost.</p>
<p><emphasis>Ta je nejlepší.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Kilmandaros se vrátila k trhlině a nalezla před ní další bytost. V černém plášti, s bílými vlasy. Na zmučenou puklinu upírala pohled plný vznešeného rozjímání.</p>
<p>Chystá se vstoupit do brány, nebo čeká na ni? Starší bohyně se zamračila. „V Kurald Emurlahn nejsi vítán,“ pravila.</p>
<p>Anomandaris Purake na ni upřel chladné oči. „Myslíš si snad, že hodlám získat trůn pro sebe?“</p>
<p>„Nebyl bys první.“</p>
<p>Znovu se podíval na trhlinu. „Jsi v obklíčení, Kilmandaros, a Pomezičník má práci jinde. Nabízím svou pomoc.“</p>
<p>„Tiste Andii já nedůvěřuju snadno.“</p>
<p>„Neoprávněně,“ odvětil. „Na rozdíl od mnoha jiných mého druhu, já zastávám názor, že odměna za zradu nikdy nepostačí k tomu, aby pokryla její cenu. V Kurald Emurlahn nyní kromě divokých draků bojují i převtělenci.“</p>
<p>„Kde je Osserk?“ zeptala se starší bohyně. „Mael mi sdělil, že se –“</p>
<p>„Mi hodlá znovu postavit do cesty? Osserk si myslel, že se zúčastním zabití Skabandariho. Proč bych to dělal? S Maelem jste na to docela stačili.“ Zabručel. „Umím si představit Osserka, jak tu krouží a hledá mě. Pitomec.“</p>
<p>„A to, jak Skabandari zradil tvého bratra? Netoužíš se pomstít?“</p>
<p>Anomandaris se po ní podíval a nepatrně se usmál. „Odměna za zradu. Cena byla pro Skabandariho příliš vysoká, že? Co se Silchase týče, inu, dokonce ani azath nevydrží věčně. Skoro mu závidím nově nalezené odloučení od všeho, co nás v nadcházejících tisíciletích postihne.“</p>
<p>„Vskutku. Nechceš se tedy k němu připojit v podobné mohyle?“</p>
<p>„Ani ne.“</p>
<p>„To asi Silchas Zmar nebude v den, až se osvobodí, zrovna ochotný odpustit ti tvůj nezájem.“</p>
<p>„Možná se budeš divit, Kilmandaros.“</p>
<p>„Ty a tvůj lid jste pro mě záhadou, Anomandaride Purake.“</p>
<p>„Já vím. Nuže, bohyně, jsme dohodnuti?“</p>
<p>Naklonila hlavu na stranu. „Hodlám vyhnat podvodníky z říše – musí-li už Kurald Emurlahn zemřít, ať tak učiní sama.“</p>
<p>„Jinými slovy, chceš nechat Trůn stínu prázdný.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Zamyslel se a pak kývl. „Souhlasím.“</p>
<p>„Nezklam mě, převtělenče.“</p>
<p>„Nezklamu. Připravená, Kilmandaros?“</p>
<p>„Vytvoří spojenectví,“ podotkla. „Povedou proti nám válku.“</p>
<p>Anomandaris pokrčil rameny. „Dnes nemám na práci nic lepšího.“</p>
<p>Poté oba ascendenty prošly bránou a společně za sebou uzavřely trhlinu. Do říše ostatně vedly jiné stezky. Stezky, které nebyly otevřenými ranami.</p>
<p>Když dorazily do Kurald Emurlahn, pohlédly na poničený svět.</p>
<p>A pustily se do očisty toho, co z něj zbylo.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p><emphasis>Oul’dan, poslední dny krále Diskanara</emphasis></p>
<p>Preda Bivatt, kapitán drenské posádkové pevnosti, byla daleko od domova – jedenadvacet dní jízdy vozem. Velela expedičnímu sboru čítajícímu dvě stě vojáků z Armády Rozedraného praporce, oddíl třiceti modrorůžských lehkých jezdců a čtyřistačlenný pomocný sbor včetně civilistů. Když vydala rozkazy k rozbití tábora, sklouzla z koně a udělala asi padesát kroků na kraj srázu.</p>
<p>Na skále se do ní opřel vítr, jako by ji do prsou udeřilo kladivo, jako by se ji snažil srazit na záda, seškrábnout ji z tohoto ošlehaného kusu země. Oceán dole byl jako vize z umělcovy noční můry, rozbouřený, s vysokými vlnami a těžkými, kroutícími se mračny trhajícími se na obloze. Voda byla víc bílá než modrozelená, samá pěna, a mezi skalisky létaly chuchvalce kapek, jak do břehu bušily vlny.</p>
<p>Ona však s mrazením v morku kostí poznala, že je na správném místě.</p>
<p>Rybářský člun byl odnesený daleko mimo kurs do vražedného víru, v nějž se změnil tento úsek oceánu, úsek, kam se žádný kupecký koráb, byť sebevětší, dobrovolně neodvážil. Úsek, který před osmdesáti lety zachytil mekroské město a roztrhal ho na kusy, stáhl do hlubin přes dvacet tisíc obyvatel této plovoucí osady.</p>
<p>Posádka člunu přežila dost dlouho, aby vytáhla poničené plavidlo do mělčí vody asi třicet kroků od skalnatého břehu. Bez úlovku, o který přišli, s člunem rozbitým neúnavnými vlnami na třísky, se nicméně čtyřem Ledeřanům podařilo dosáhnout suché země.</p>
<p>A našli… tohle.</p>
<p>Preda Bivatt si dotáhla řemínek přílby, aby jí ji vítr neutrhl i s hlavou, a dál se rozhlížela po vracích lemujících pobřeží. Skalní výběžek, na němž stála, byl podemletý a spadal asi tři sáhy do hradby bílého písku, na němž byly v protáhlých řadách vyplavené mrtvé chaluhy, vyvrácené stromy a zbytky osmdesát let starého mekroského města. A ještě něco. Něco nečekanějšího.</p>
<p>Válečné kánoe. Ty schopné plavby po moři, každá dlouhá jako korálová velryba, s vysokou přídí, delší a širší než tisteedurská plavidla. Nebyly vyhozeny na pobřeží jako vraky – ne, ani jediná lodice nebyla na pohled nijak poškozená. Byly vytažené do řad vysoko na pláž, třebaže bylo zřejmé, že se to stalo již dávněji – možná před několika měsíci, možná před několika lety.</p>
<p>Kdosi se k ní připojil. Kupec z Drene, jenž dostal smlouvu na zásobování expedice. Bledý, s tak světlými vlasy, až byly skoro bílé. Na větru mu obličej zrudl, ale světle modré oči upíral na sbírku válečných kanoí a sledoval ji nejdřív na západ, pak na východ. „Mám jisté nadání,“ poznamenal dost hlasitě, aby ho bylo přes vichr slyšet.</p>
<p>Bivatt neřekla nic. Kupec to nepochybně uměl s čísly – to bylo jeho nadání. A ona byla důstojník v lederské armádě a dokázala odhadnout pravděpodobnou posádku každého obřího plavidla i bez jeho pomoci. Sto, plus minus dvacet.</p>
<p>„Predo?“</p>
<p>„Co?“</p>
<p>Kupec bezmocně ukázal rukou. „Ty kánoe.“ Mávl podél pláže. „Musí být…“ Pak mu došla slova.</p>
<p>Chápala ho dobře.</p>
<p><emphasis>Ano. </emphasis>Řady a řady, všechny vytažené na toto nepřátelské pobřeží. Drene, nejbližší město království, bylo tři týdny cesty odtud na jihozápadě. Přímo na jih odsud ležely země Oul’dan a o kmenech táhnoucích každoročně se svými ohromnými stády se nevědělo téměř nic. Ledeřané si je nakonec teprve podrobovali. O něčem takovém se neobjevily žádné zprávy.</p>
<p>Tak. Nedávno doplula k tomuto břehu flotila. Poté se všichni vylodili, posbírali si své věci a zřejmě vyrazili do vnitrozemí.</p>
<p>Měly se objevit stopy, řeči, aspoň vlny mezi Oulany. <emphasis>Měli jsme se o tom doslechnout.</emphasis></p>
<p>Jenomže nedoslechli. Cizí vetřelci prostě… zmizeli.</p>
<p><emphasis>To není možné. Jak je to možné? </emphasis>Znovu si lodice prohlédla, jako by doufala, že objeví nějakou důležitou podrobnost, která utiší rozbušené srdce a zahřeje promrzlé údy.</p>
<p>„Predo…“</p>
<p><emphasis>Ano. Stovka válečníků na plavidlo. A tady jich je před námi… naskládáno ve čtyřech pěti řadách – kolik? Čtyři, možná pět tisíc?</emphasis></p>
<p>Severní pobřeží bylo pokryté válečnými kánoemi ze šedého dřeva, kam až na obě strany dohlédla. Vytaženými. Opuštěnými. Vyplňujícími břeh jako pokácený les.</p>
<p>„Přes půl milionu,“ řekl kupec. „To je můj odhad. Predo, kam se v Bloudově jménu všichni poděli?“</p>
<p>Bivatt se zamračila. „Vykopejte to svoje hnízdo mágů, Leture Anikte. Ať si ty přehnané platy zaslouží. O tomhle se musí král dozvědět. Každou podrobnost. <emphasis>Všechno.</emphasis>“</p>
<p>„Provedu,“ vyhrkl kupec.</p>
<p>Totéž udělá s cedovým oddílem akolytů. Násobení bylo nezbytné. Bez Kuru Qanových vybraných žáků by nikdy nezjistila, co všechno si Letur Anikt nechal v závěrečné zprávě pro sebe, ani by nedokázala oddělit pravdu od pololží a vyložených lží. Věčný problém s najímáním soukromých dodavatelů – každý má vlastní zájmy a věrnost koruně je u osob jako Letur Anikt, nový faktor Drene, až na druhém místě.</p>
<p>Začala hledat cestu dolů. Chtěla se na kánoe podívat zblízka, zvlášť proto, že části přídí byly zřejmě rozebrané. <emphasis>Což je další podivnost. Přesto však záhada, se kterou se dokážu srovnat, abych nemusela myslet na to ostatní.</emphasis></p>
<p>„<emphasis>Přes půl milionu</emphasis>.“</p>
<p><emphasis>Bloudovo požehnání, kdo je to nyní mezi námi?</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p><emphasis>Oul’dan po dobytí Edury</emphasis></p>
<p>Vlci přišli a odešli, a kde byly z hromady na kopci vytahané mrtvoly – kde neznámí vojáci dobojovali do posledního – byly vidět stopy po jejich krmení, což neuniklo osamělému jezdci, pomalu projíždějícímu mezi nehybnými těly. Takové drancování bylo… neobvyklé. Pískově hnědí vlci z planin byli pochopitelně stejně oportunističtí jako kteříkoliv jiní predátoři z Oul’dan. Přesto měli podle dávných zkušeností s lidmi prchnout, jakmile ucítili první nakyslý pach, třebaže byl promíšený se vší tou prolitou krví. Co je tedy přilákalo na ztichlé bojiště?</p>
<p>Osamělý jezdec s tváří zakrytou maskou z karmínových šupin zastavil koně pod nízkým kopcem. Jeho kůň umíral, zmítala jím zimnice, a než skončí den, bude z jezdce pěšák. Když ráno balil tábor, uštkl koně, pasoucího se na trsech tenké trávy na kraji palouku, rohonosý had. Jed působil pomalu, ale byl smrtelný a nedal se neutralizovat žádnou z léčivých bylin, které měl muž u sebe. Ztráty litoval, nicméně to nebyla žádná pohroma, protože nikam nespěchal.</p>
<p>Nad hlavou mu kroužili krkavci, ale žádný neslétl – a jeho příjezd žádného nevyplašil od hostiny. Vlastně ho sem dovedli právě oni, jak poletovali nad návrším. Jejich křik byl nepravidelný, podivně tlumený, téměř žalostný.</p>
<p>Drenské legie si odnesly své mrtvé a za potravu travinám na pláních zanechaly pouze své oběti. Jinovatka, dosud vytvářející blyštivé vzorce na kůži ztmavlé smrtí, se již rozpouštěla, a on měl dojem, že mrtví vojáci roní slzy z nehybných tváří, otevřených očí, smrtelných ran.</p>
<p>Postavil se ve třmenech a obhlédl obzor – nakolik ho viděl – hledaje své dva společníky. Ti hrozní tvorové se však ještě nevrátili z lovu a jeho napadlo, že možná našli novou, zajímavější stopu někde na západě – lederské vojáky z Drene, vítězoslavně pochodující zpátky k městu. Pokud ano, dojde k masakru. Pomyšlení na pomstu bylo jen náhodné, jeho společníci takovými pocity netrpěli. Zabíjeli pro radost, aspoň pokud věděl. A tak vyhubení Drene a pomsta, kterou by bylo lze tomu skutku připsat, existovaly pouze v jeho představách. Ten rozdíl byl důležitý.</p>
<p>Přesto to byla uspokojivá představa.</p>
<p>Ale oběťmi byli cizinci, vojáci v šedočerných uniformách. Nepřítel jim sebral zbraně a zbroj a praporce odnesl jako trofeje, a jejich přítomnost v Oul’dan – v srdci jezdcovy domoviny – byla znepokojivá.</p>
<p>Nakonec znal lederské útočníky. Věděl o bezpočtu legií s podivnými jmény a zuřivým soupeřením. Stejně dobře znal neohroženou kavalerii z Modré růže, i dosud svobodná království a území hraničící s Oul’dan – soupeřící D’rhasilhaniové, Kerynové, Bolkandské království a Safinandský stát – se všemi obchodoval nebo s nimi zkřížil zbraně, a nikde neměli vojáky, jako byli tihle.</p>
<p>S bledou pletí, s vlasy barvy slámy či rudými jako rez, očima modrýma a šedýma. A… <emphasis>tolik žen.</emphasis></p>
<p><emphasis>Zrak </emphasis>mu spočinul na jedné takové ženě těsně pod vrcholkem kopce. Zbroj poničená magií se jí spojila s potrhaným tělem – a na zbroji byly vidět odznaky…</p>
<p>Muž sesedl a vykročil do svahu. Obcházel těla a mokasíny mu klouzaly v krvavém blátě. Konečně si dřepl vedle mrtvé.</p>
<p>Na začerněném bronzovém hauberku byla barva. Dvě vlčí hlavy. Jedna s bílou srstí a jednooká, druhá se stříbročernou srstí. Odznak, jaký dosud neviděl.</p>
<p>Skuteční cizinci.</p>
<p>Jinozemci. Tady, v zemi jeho srdce.</p>
<p>Pod maskou se zamračil. <emphasis>Byl jsem pryč příliš dlouho. Jsem teď taky cizinec?</emphasis></p>
<p>Půdu pod nohama mu rozvibroval těžký dupot. Narovnal se. Společníci se vraceli. Na pomstu tedy nedošlo. Však je ještě čas.</p>
<p>Ráno ho probudilo žalostné vytí vlků a sem ho přitáhlo právě jejich volání, jako by hledali svědka, jako by ho skutečně přivolali. Ač ho poháněl jejich křik, nezahlédl cestou jedinou šelmu.</p>
<p>Vlci se tu přesto krmili, někteří dnes ráno. Vytahali těla z hromady.</p>
<p>Cestou dolů zpomaloval, až se zastavil, zadržel dech a lépe se podíval na mrtvé vojáky kolem sebe.</p>
<p><emphasis>Vlci se krmili. Ale ne tak, jak to vlci dělají… ne takhle.</emphasis></p>
<p>Hrudníky rozervané, žebra trčící… požírali srdce. Nic jiného. Jenom srdce.</p>
<p>Dupot zněl hlasitěji, z větší blízkosti, drápy šustily v trávě. A krkavci kroužící nad kopcem se s křikem rozletěli do všech stran.</p><empty-line /><empty-line /><p>KNIHA JEDNA</p>
<p><image xlink:href="#_4.jpg" /></p>
<p>CÍSAŘ VE ZLATĚ</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Lež stojí sama, osamělý klam</p>
<p>obrácený zády bez ohledu na to,</p>
<p>z jaké strany se váhavě blížíš, a s každým krokem</p>
<p>je tvůj cíl odháněn dál, tvůj krok sváděn stranou,</p>
<p>stezka se skládá sama do sebe, chodíš stále</p>
<p>v kruzích, a co samo stálo před tebou</p>
<p>zbloudilé jako smůla, náhodně pronesené slovo,</p>
<p>nyní odhaluje legii dětí, hotový zástup</p>
<p>hemžící se ve vláknech a uzlech, jež tě obklopuje,</p>
<p>že nemůžeš dýchat, nemůžeš se hnout.</p>
<p>Svět tento je tvým dílem a jednoho dne,</p>
<p>příteli můj, budeš stát sám uprostřed</p>
<p>moře mrtvých, nakoupená slova</p>
<p>všude kolem tebe a vítr se ti vysměje</p>
<p>na nové cestě do nekonečných muk –</p>
<p>osamělý klam je vlastní osamělostí, lež je</p>
<p>lží stojící o samotě, vlákna a uzly</p>
<p>zástupů se stahují ve spravedlivém soudu,</p>
<p>jímž jsi kdysi tak svobodně uškrtil</p>
<p>každého pravdomluvce, každý nesouhlas.</p>
<p>A tak nyní utiš svou žízeň mým soucitem</p>
<p>a zemři vyprahlý v pustině.</p>
<p>Úryvek nalezený v den,</p>
<p>kdy byla básnířka Tesora Veddikt</p>
<p>zatčena patriotisty</p>
<p>(šest dní před svým utápěním)</p><empty-line />
</section>
<section>
<p>KAPITOLA JEDNA</p><empty-line /><empty-line /><p>Dvě síly, kdysi v zuřivé opozici, se nyní nalézají doslova v jedné posteli, ač žádná se nemůže rozhodnout, která jako první roztáhla nohy. Prostým faktem je, že se původní hierarchická struktura tisteedurských kmenů ukázala jako dokonale vyhovující lederskému systému moci získávané skrze bohatství. Edurové se stali korunou, snadno se usadili na nafouklém obžerství Lederu, ale má snad koruna vlastní vůli? Zhroutí se její nositel pod tím břemenem? Při zpětném pohledu je zřejmá i další pravda. Jakkoliv toto spojení vypadá bezproblémové, k jinému, mnohem rafinovanějšímu a vražednějšímu spojení došlo pod povrchem: spojení specifických vad každého z obou systémů, a z tohoto splynutí měla vzejít nanejvýš výbušná kaše.</p>
<p>Hirotská dynastie (Svazek XVII)</p>
<p>Kolonie, historie Lederu</p>
<p>Dinit Arnara</p>
<p><image xlink:href="#_5.jpg" />„Odkud je tohle?“</p>
<p>Tanal Jatvanar se díval, jak dozorce v baculatých rukou pomalu obrací podivný předmět. Onyxy v mnoha prstenech na krátkých prstech se blýskaly v paprscích slunečního světla, pronikajících otevřeným oknem. Karos Inviktad si pohrával s pokroucenou sbírkou bronzových špendlíků, jejichž konce byly ohnuté do oušek a zkroucené kolem sebe, takže vytvářely pevnou klec.</p>
<p>„Z Modré růže, myslím,“ odvětil Tanal. „Od Senorba. Průměrná doba řešení je tři dny, i když rekord je těsně pod dva –“</p>
<p>„Kdo?“ chtěl vědět Karos, sedící za stolem, a vzhlédl.</p>
<p>„Jakýsi tarthenalský míšenec, pokud tomu lze věřit, pane. Tady v Lederas. Je to údajně prosťáček, nicméně má přirozené nadání k luštění skládaček.“</p>
<p>„A úkolem je přesunout špendlíky do takové konfigurace, aby se to celé naráz zbortilo.“</p>
<p>„Ano, pane. Zploští se to. Co jsem slyšel, přesný počet manipulací je –“</p>
<p>„Ne, Tanale, neříkej mi to. Víš přece, co se sluší.“ Dozorce, velitel patriotistů hlavolam odložil. „Děkuju za dárek. Již,“ následovalo pousmání, „jsme Bruthena Tranu trápili dost dlouho, nemyslíš?“ Vstal a upravil si karmínový hedváb – jedinou barvu a materiál, jaké kdy nosil – popadl krátké žezlo, představující oficiální symbol jeho úřadu, z černého krvodřeva z edurské domoviny se stříbrnými čepičkami natlučenými do leštěných onyxů, a ukázal na dveře.</p>
<p>Tanal se uklonil a vyšel na chodbu. Po širokém schodišti sestoupili do přízemí a dvoukřídlými dveřmi ven.</p>
<p>Řada vězňů trčela na plném slunci u západní zdi. Vyvedli je z cel jedno zvonění před rozbřeskem a nyní bylo krátce po poledni. Nedostatek vody a jídla a dopolední vedro spolu s krutými výslechy, probíhajícími poslední týden, měly za následek, že více než polovina z osmnácti zadržených ztratila vědomí.</p>
<p>Tanal si všiml, jak se dozorce nad nehybnými těly zhroucenými v řetězech mračí.</p>
<p>Tisteedurský styčný důstojník Bruthen Trana z kmene Den-Ratů stál ve stínu před vězni. Když se Tanal s Karosem přiblížili, pomalu se otočil.</p>
<p>„Bruthene Trano, vítej,“ pronesl Karos Inviktad. „Je vše v pořádku?“</p>
<p>„Pokračujme, dozorce,“ pravil vysoký šedý válečník.</p>
<p>„Hned. Doprovodíš-li mne, můžeme si prohlédnout zde shromážděné vězně. Konkrétní případy –“</p>
<p>„Nijak netoužím přiblížit se k nim ještě víc,“ přerušil jej Bruthen. „Jsou znečištění vlastními výkaly a mezi těmito zdmi se vzduch téměř nehne.“</p>
<p>Karos se usmál. „Chápu, Bruthene.“ Položil si žezlo na rameno a obrátil se k řadě zadržených. „Nemusíme chodit blíž, jak říkáš. Začnu s tím na kraji nalevo, pak –“</p>
<p>„S tím v bezvědomí nebo mrtvým?“</p>
<p>„Kdo to odsud pozná?“</p>
<p>Tanal si všiml Edurova mračení. Poklonil se mu a Karosovi a udělal patnáct kroků k vězňům. Sklonil se, prohlédl si bezvládnou postavu a narovnal se. „Žije.“</p>
<p>„Tak ho probuď!“ rozkázal Karos. Když zesílil hlas, zněl mu pronikavě natolik, aby sebou hloupý posluchač trhl – hloupý, pokud si dozorce té instinktivní reakce všiml. Takové neopatrné chyby se stávaly pouze jednou.</p>
<p>Tanal do vězně kopal, dokud neuslyšel suchý, chraplavý vzlyk. „Vstávej, zrádce,“ vyzval ho Tanal potichu. „Dozorce si to žádá. Vstaň, nebo ti zlámu všechny kosti v tom žalostném pytli, který nazýváš tělem.“</p>
<p>Díval se, jak se vězeň s námahou zvedá.</p>
<p>„Vodu, prosím –“</p>
<p>„Už ani slovo. Narovnej se, čel svým zločinům. Jsi Ledeřan, že? Ukaž našemu edurskému hostu, co to znamená.“</p>
<p>S tím se vrátil ke Karosovi a Bruthenovi. Dozorce mluvil, „…známé spolky s rozkladnými elementy v kolegiu lékařů – tolik přiznal. Ačkoliv mu nelze přisoudit nějaký konkrétní zločin, je jasné, že –“</p>
<p>„Další,“ uťal ho Bruthen Trana.</p>
<p>Karos si odkašlal a usmál se, aniž by ukázal zuby. „Samozřejmě. Další je básník, který psal a rozšiřoval volání po revoluci. Nic nepopírá a jeho stoický vzdor můžeš vidět i odsud.“</p>
<p>„A ten vedle něj?“</p>
<p>„Majitel hostince, taverny, kam chodívaly nežádoucí živly – přesněji nespokojení vojáci – a dva z nich jsou také mezi zadrženými. Informaci o pobuřování jsme obdrželi od jisté počestné kurvy –“</p>
<p>„Počestné kurvy, dozorce?“ Edur se pousmál.</p>
<p>Karos zamrkal. „Inu ano, Bruthene Trano.“</p>
<p>„Protože udala hostinského.“</p>
<p>„Hostinský se zapojil do zrádného –“</p>
<p>„Spíš žádal příliš vysoký podíl na jejích ziscích. Pokračuj, a buď tak laskav, zkrať své popisy zločinů co nejvíc.“</p>
<p>„Samozřejmě.“ Karos Inviktad si poklepával žezlem na rameno jako holí odměřující pomalý pochod.</p>
<p>Tanal, stojící vedle velitele, dával pozor, zatímco dozorce pokračoval v hlášení jednotlivých přestupků přítomných Ledeřanů. Osmnáct vězňů bylo celkem přesným vzorkem více než tří set přikovaných v podzemních kobkách. To je na týden celkem slušný počet zatčení, říkal si Tanal. Většinu ohavných zrádců mezi nimi čekalo utápění. Ze tří set dvaceti se třetina projde po dně kanálu s drtivou váhou na zádech. Bookmakeři si stěžovali, protože v posledních dnech nikdo tuto zkoušku nepřežil. Pochopitelně si nestěžovali příliš hlasitě, protože skuteční rozvratníci mezi nimi riskovali utápění také – stačilo jich pár na začátku, aby to umlčelo námitky ostatních.</p>
<p>Tento detail Tanal oceňoval, jeden z dokonalých zákonů nátlaku a ovládání, jaké Karos Inviktad vyhlásil, znovu a znovu zdůrazňovaných v obsáhlém traktátu, jejž dozorce sepisoval na téma jeho srdci nejdražšímu. <emphasis>Vezmi kteroukoliv část obyvatelstva, vnuť jejím konkrétním vlastnostem přísná, přesto jasná omezení a přinuť ji k poslušnosti. Podplať slabé, aby udali silné. Zabij silné a zbytek máš v hrsti. Přejdi k další části.</emphasis></p>
<p>Bookmakeři byli snadný cíl, protože je měl rád jen málokdo – zvlášť ne notoričtí hráči, a těch s každým dnem přibývalo.</p>
<p>Karos Inviktad zakončil litanii. Bruthen Trana kývl, otočil se a odešel.</p>
<p>Jakmile byl z dohledu, dozorce se obrátil k Tanalovi. „Trapné,“ poznamenal. „Ti v bezvědomí.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„Vyměň hlavy na vnější zdi.“</p>
<p>„Hned, pane.“</p>
<p>„Teď, Tanale Jatvanare, musíš především jít se mnou. Bude to jen chvilka, pak se můžeš vrátit ke svým úkolům.“</p>
<p>Vraceli se k budově. Karos dělal krátké kroky a Tanal musel cestou do jeho pracovny neustále zpomalovat.</p>
<p>Nejmocnější muž hned po císaři se znovu usadil za stůl. Zvedl klícku z bronzových špendlíků, několik jich rychle přesunul a hlavolam se složil do placky. Karos Inviktad se usmál na Tanala a hodil placku na stůl. „Pošli Senorbovi v Modré růži úřední list. Sděl mu, jak dlouho mi trvalo najít řešení, a dodej můj vzkaz pro něj, že se obávám, že ztrácí vliv.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>Karos Inviktad zvedl jeden ze svitků. „Na kolika procentech z výnosů hostince U Obráceného hada pro mě jsme se dohodli?“</p>
<p>„Myslím, že Rautos naznačil čtyřicet pět, pane.“</p>
<p>„Dobře. Přesto je podle mě na řadě setkání s mistrem Osvobozenské vkladové. Později tento týden postačí. Přes všechny poslední příjmy nám stále scházejí hotové peníze, a já chci vědět proč.“</p>
<p>„Pane, jistě víte, jaké má Rautos Hivanar podezření.“</p>
<p>„Zhruba. Rád uslyší, že jsem připravený řečená podezření si poslechnout pozorněji. To jsou dvě věci z pořadu dne. Připrav setkání na jedno zvonění. Ach, a ještě poslední věc, Tanale.“</p>
<p>„Pane?“</p>
<p>„Bruthen Trana. Tyhle návštěvy každý týden. Chci vědět, zda je k tomu nucen. Je to nějaký edurský způsob královské nemilosti, nebo trest? Nebo ty parchanty opravdu zajímá, co děláme? Bruthen nikdy nic neřekne. Dokonce se ani nezeptá, jaký trest následuje po odsouzení. Navíc mě jeho sprostá netrpělivost unavuje. Stálo by za to se o něm něco dozvědět.“</p>
<p>Tanal zvedl obočí. „Vyšetřovat Tiste Edur?“</p>
<p>„Nenápadně ovšem. Jistě, na pohled se tváří, že jsou neochvějně věrní, ale nemůžu si pomoct. Zajímá mě, zda jsou sami skutečně imunní vůči pobuřování.“</p>
<p>„I kdyby nebyli, pane, se vší úctou, jsou patriotisté ta pravá organizace –“</p>
<p>„Patriotisté, Tanale Jatvanare,“ přerušil jej Karos ostře, „mají císařskou chartu na policejní správu říše. V té chartě se nerozlišuje mezi Edury a Ledeřany, pouze mezi věrnými a zrádci.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„Myslím, že tě teď čekají jisté úkoly.“</p>
<p>Tanal Jatvanar se uklonil a odešel z pracovny.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Sídlo vévodilo severnímu břehu řeky Leder, čtyři ulice od Quillasova kanálu. Stupňovité hradby vyznačující jeho hranice sestupovaly dolů po břehu a sahaly až do vody – na kůlech, aby na ně tolik nepůsobil proud – na délku nejméně dvou člunů. U hradby čněly dvě kotvicí tyče. Byly záplavy. V posledním století se objevovaly nepravidelně, všiml si Rautos Hivanar, listující v Sídelním kompendiu – svazku rodinných poznámek a map, zaznamenávajícím plných osm set let hivanarské krve na této půdě. Rautos se opřel v plyšovém křesle a se zádumčivou netečností dopil balatový čaj.</p>
<p>Tiše k němu přistoupil správce domácnosti a hlavní agent Venitt Sathad. Uložil Kompendium do dřevěné a železné truhly zapuštěné v podlaze pod stolem s mapami, položil zpátky prkna a uhladil nad nimi koberec. Poté se vrátil na své místo u dveří.</p>
<p>Rautos Hivanar byl velký muž, ruměný, s těžkými rysy. Kdekoliv byl přítomen, ovládl místnost, byť byla sebevětší. Nyní seděl v knihovně, jejíž stěny byly od podlahy ke stropu obložené policemi. Každé volné místo vyplňovaly svitky, hliněné tabulky a vázané knihy, nahromaděné vědomosti tisíců učenců, z nichž mnozí nosili jméno Hivanar.</p>
<p>Jako hlava rodu a dohližitel nad rozsáhlými finančními državami byl Rautos Hivanar zaneprázdněný člověk, a požadavky na jeho intelekt se zdvojnásobily ve chvíli, kdy Tiste Edur dobyli Leder – což spustilo oficiální zformování a uznání Osvobozenské vkladové, spolku nejbohatších rodin v Lederské říši – a to způsobem, jaký si předtím neuměl představit. Měl by potíže vysvětlit, proč mu veškerá činnost připadá únavná a vysilující, ale tak tomu bylo, a jeho podezření se pomalu, neznatelně změnilo v jistotu. Někde tam venku působil nepřítel – či nepřátelé – soustředící se na jedinou věc, a to ekonomickou sabotáž. Nešlo o pouhé vlastní obohacení, s kteroužto činností byl Rautos osobně dobře obeznámen, ale o něco hlubšího, obsáhlejšího. <emphasis>Nepřítel. </emphasis>Všeho, co živilo Rautose Hivanara a Osvobozenskou vkladovou, jejímž byl mistrem. Vlastně všeho, co živilo samotnou říši, bez ohledu na to, kdo zrovna seděl na trůně, dokonce bez ohledu na ty divoké, žalostné barbary, kteří se nyní naparovali na samotném vrcholku lederské společnosti jako straky s šedým peřím na hromadě tretek.</p>
<p>Takové poznání by u něj kdysi vyvolalo nanejvýš zapálenou reakci. Samotná hrozba měla ospravedlnit úporný hon a představa podniku s tak ďábelským cílem – a jak musel přiznat, vedeného nanejvýš rafinovaným géniem – měla oživovat hru, dokud by pronásledování nenabylo rozměrů posedlosti.</p>
<p>Místo toho Rautos Hivanar hledal v zaprášených účetních knihách důkazy o minulých povodních a věnoval se mnohem přízemnější záhadě, která zajímala pouze hrstku huhlajících akademiků. A to, jak si často připouštěl, bylo podivné. Nicméně nátlak nabíral na síle a on v noci lehával vedle odpočívající zpocené masy – což byla již třiatřicet let jeho manželka – a v duchu neúnavně zápolil s proudy cyklického toku času a se vší svou vnímavostí se snažil prodrat zpátky do minulých věků. Hledal. Něco hledal…</p>
<p>Vzdychl si, odložil prázdný šálek a vstal.</p>
<p>Cestou ke dveřím k němu přistoupil Venitt Sathad – jehož rodina byla u Hivanarů zadlužená již po šest pokolení – uchopil křehký šálek a vydal se za pánem.</p>
<p>Rautos sešel dolů k přístavišti přes mozaiku zpodobňující uvedení Skovala Hivanara do úřadu říšského cedy před třemi staletími a po nízkých schodech sestoupil k místu, kde za sušších časů bývala dolní terasovitá zahrada. Mezitím se tudy prohnaly říční proudy, odnesly půdu a rostliny a obnažily nanejvýš podivné uskupení balvanů, zasazených jako dlážděná ulice a rámovaných dřevěnými sloupky seřazenými do čtverce, i když ze sloupků zbývaly jen uhnilé pahýly, čnící z kaluží přetrvávajících po povodni.</p>
<p>Na horní terase dělníci podle Rautosových příkazů použili dřevěné podpěry, aby se stavba nezbortila, a vedle stála kolečka naplněná prapodivnými předměty, které záplava vynesla na světlo. Tyto předměty předtím ležely na dlážděné podlaze.</p>
<p>Pro Rautose to byla záhada. Nikde neexistovaly záznamy, že by dolní terasovitá zahrada byla cokoliv jiného než dolní terasovitá zahrada, a poznámky zahradního návrháře – z doby krátce po dokončení hlavních budov sídla – ukazovaly, že břeh na této úrovni tvořilo jen naplavené bahno.</p>
<p>Jíl uchoval dřevo, alespoň do nedávné doby, a tak se nedalo poznat, kdy byla podivná konstrukce zbudována. Jediným náznakem starobylosti byly ony předměty, všechny z bronzu nebo mědi. Nebyly to zbraně, jaké by se daly spojit s mohylou, a pokud to byly nástroje, musely sloužit činnostem dávno zapomenutým, protože jediný z dělníků, jež sem Rautos přivedl, nedokázal určit účel těch věcí – nepřipomínaly žádné známé nástroje ani pro opracovávání kamene či dřeva, ani pro přípravu jídla.</p>
<p>Rautos jeden zvedl a aspoň posté si ho prohlédl. Bronzový odlitek – nálitky byly jasně vidět – byl podlouhlý, zakulacený, a přitom ohnutý v téměř pravých úhlech. Kolem ohybů tvořily zářezy křížový vzor. Ani na jednom konci nebyla možnost uchycení – neměla to tudíž být součást nějakého většího mechanismu. Rautos jej potěžkal. Nebyl lehký a přes ohyb uprostřed nebyl vyvážený. Rautos bronz odložil a zvedl tenké měděné kolečko, tenčí než vrstva vosku na písařově tabulce. Kov byl po styku s hlínou zčernalý, ale na okrajích se teprve teď začínala objevovat měděnka. V kolečku byl vyražen bezpočet otvorů, které netvořily žádný viditelný vzor, ale každá díra byla dokonale kulatá, stejná jako ostatní, a nebylo poznat, z které strany byla vyražená.</p>
<p>„Venitte,“ řekl Rautos, „máme mapu zaznamenávající přesné rozložení předmětů, když byly nalezeny?“</p>
<p>„Zajisté, pane, jen s několika výjimkami. Zkoumal jste ji minulý týden.“</p>
<p>„Vážně? No dobrá. Polož mi ji znovu na stůl v knihovně, hned odpoledne.“</p>
<p>Úzkým bočním průchodem podél levé strany domu k nim došla hlídačka od brány, zastavila se deset kroků před Rautosem a poklonila se. „Pane, zpráva od dozorce Karose Inviktada.“</p>
<p>„Dobře,“ opáčil Rautos nepřítomně. „Hned se tomu budu věnovat. Čeká posel na odpověď?“</p>
<p>„Ano, pane. Je na nádvoří.“</p>
<p>„Ať mu donesou občerstvení.“</p>
<p>Hlídačka s úklonou odešla.</p>
<p>„Venitte, budeš se muset kvůli mně vydat na cestu.“</p>
<p>„Pane?“</p>
<p>„Dozorce konečně pochopil rozsah nebezpečí.“</p>
<p>Venitt Sathad neřekl nic.</p>
<p>„Musíš se vydat do města Drene,“ pokračoval Rautos, oči opět upřené na záhadnou stavbu na dolní terase. „Vkladová vyžaduje přesné hlášení o tamních přípravách. Žel, faktorovy zprávy jsou neuspokojivé. Pokud se mám plně soustředit na bližší hrozbu, požaduji v těchto věcech spolehlivost.“</p>
<p>Venitt opět mlčel.</p>
<p>Rautos se zadíval na řeku. Na protějším břehu se shromažďovaly rybářské čluny a k hlavnímu přístavu mířily dva koráby. Jeden, plující pod vlajkou rodu Esterriktů, vypadal poškozený, zřejmě ohněm. Rautos si oprášil ruce a zamířil k budově. Sluha ho následoval.</p>
<p>„Zajímalo by mě, co leží pod těmi kameny.“</p>
<p>„Pane?“</p>
<p>„Zapomeň na to, Venitte. Jen jsem přemýšlel nahlas.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Na oulanský tábor zaútočily za úsvitu dva oddíly modrorůžské kavalerie atripredy Bivatt. Dvě stě zkušených kopiníků vjelo do víru paniky, jak lidé vybíhali z kožených chýší, a drenští váleční psi, dorazivší chvíli před jezdci, se vrhli na smečku oulanských honáckých a tažných psů a ve chvilce se všechna tři plemena pustila do zuřivé bitvy.</p>
<p>Oulanští válečníci byli nepřipravení a jen málokterý měl čas si aspoň najít zbraň, než mezi ně vpadli kopiníci. Vraždění se ve chvilce přeneslo i na starce a děti. Většina žen bojovala po boku mužských příbuzných – manželka vedle manžela, sestra vedle bratra, umírali bok po boku v posledních kapkách krve.</p>
<p>Střet mezi Ledeřany a Oulany trval jen chviličku. Válka mezi psy byla delší, protože honáčtí psi – ač menší a kompaktnější než útočníci – byli rychlí a neméně zákeřní, kdežto tažní, chovaní k tahání vozů v létě a saní v zimě, se drenskému chovu vyrovnali. Byli cvičení k zabíjení vlků, a tak se válečným psům mohli směle postavit, a nebýt toho, že se kopiníci začali bavit zabíjením skvrnitých šelem, byla by se bitva obrátila. Takhle se oulanská smečka nakonec rozprchla, přeživší utekli na východ přes pláně a několik drenských válečných psů se je jalo pronásledovat, než je psáři odvolali.</p>
<p>Kopiníci sesedli, aby se přesvědčili, že z Oulanů nikdo nepřežil, a další vyjeli pro stáda myridů a rodar ve vedlejším údolí.</p>
<p>Atripreda Bivatt seděla na hřebci a snažila se ho zvládnout, protože ho vyváděl z míry pach krve v ranním vzduchu. Vedle ní seděl neohrabaně v neznámém sedle Brohl Handar, nově jmenovaný tisteedurský dohližitel Drene, a díval se, jak Ledeřané systematicky rabují tábor, svlékají mrtvoly a vytahují nože. Oulané si zaplétali šperky – většinou zlaté – do copů, takže Ledeřané museli vlasy uřezávat, aby získali kořist. V takovém mrzačení šlo pochopitelně o víc než jen o prospěch, protože se vztahovalo i na sbírání pruhů kůže zdobených tetováním ve zvláštním oulanském stylu, v sytých barvách a často obšitých zlatou nití. Tyto trofeje zdobily nejeden kopinický štít.</p>
<p>Ukořistěná stáda nyní patřila drenskému faktoroví Leturu Aniktovi, a když tak Brohl Handar pozoroval stovky myridů přicházejících přes kopec, s hustou černou srstí připomínající balvany valící se po stráni, bylo zřejmé, že se faktorův majetek právě podstatně rozrostl. Po myridech následovaly vyšší rodary s modrými hřbety a dlouhými krky, panicky mávající dlouhými ocasy, jak se váleční psi na krajích pouštěli znovu a znovu do hraných útoků.</p>
<p>Atripreda zasyčela. „Kde je vlastně ten faktorův člověk? Ty zatracené rodary se za chvíli splaší. Poručíku! Ať si psáři odvolají psy! Honem!“ Sňala si přílbu a pověsila ji na sedlovou hrušku. Podívala se na Brohla. „Tady to máte, dohližiteli.“</p>
<p>„Takže tohle jsou Oulané.“</p>
<p>Zaškaredila se a odvrátila zrak. „Podle jejich měřítek jen malý tábor. Asi sedmdesát dospělých.“</p>
<p>„Přesto velká stáda.“</p>
<p>Škleb se změnil v zamračení. „Kdysi bývala větší, dohližiteli. Mnohem větší.“</p>
<p>„Předpokládám, že toto tvoje tažení úspěšně zahání narušitele hranic pryč.“</p>
<p>„Není to moje tažení.“ Zřejmě v jeho výraze něco zachytila, protože dodala: „Ano, samozřejmě, velím expedičnímu sboru, dohližiteli. Ale rozkazy dostávám od faktora. A přesně řečeno, Oulané nejsou narušitelé.“</p>
<p>„Faktor tvrdí opak.“</p>
<p>„Letur Anikt má vysoké postavení v Osvobozenské vkladové.“</p>
<p>Brohl Handar si ji chvíli prohlížel. „Ne všechny války jsou vedeny pro majetek a půdu, atripredo.“</p>
<p>„Musím nesouhlasit, dohližiteli. Copak jste nás vy Tiste Edur nenapadli jako první, protože jste si mysleli, že vám hrozí ztráta půdy a zdrojů? Kulturní asimilace, konec vaší nezávislosti? Já v nejmenším nepochybuju,“ pokračovala, „že jsme se my Ledeřané snažili zničit vaši civilizaci, jako jsme to udělali už s Tarthenaly a mnoha dalšími. Takže ekonomická válka.“</p>
<p>„Nedivím se, atripredo, že to tvůj druh vidí takto. A nepochybuju, že podobné obavy měl i král-zaklínač. Podrobili jsme vás, abychom přežili? Možná.“ Chtěl ještě něco dodat, ale pak jen zavrtěl hlavou a díval se, jak se čtyři váleční psi vrhli na zraněného honáckého psa. Kulhající šelma se bránila, ale brzy ji strhli, takže jen chvíli kopala a nakonec znehybněla, když jí váleční psi rozervali břicho.</p>
<p>„Přemýšlel jste někdy, dohližiteli,“ zeptala se Bivatt, „kdo z nás tu válku skutečně vyhrál?“</p>
<p>Vrhl po ní chmurný pohled. „Ne, nepřemýšlel. Vaši zvědové, jak jsem slyšel, nenašli v této oblasti žádné další Oulany. Takže faktor teď zkonsoliduje lederský nárok obvyklým způsobem?“</p>
<p>Bivatt kývla. „Posádky. Hraniční pevnosti a silnice. Budou následovat osadníci.“</p>
<p>„A pak faktor rozšíří své hamižné úsilí dál na východ.“</p>
<p>„Jak říkáte, dohližiteli. Pochopitelně víte, že zisky obohatí i Tiste Edur. Území říše se rozšíří. Císař bude mít bezpochyby radost.“</p>
<p>Brohl Handar byl guvernérem Drene druhý týden. V tomto odlehlém koutě Rhuladovy říše bylo jen pár Tiste Edur, necelá stovka, a pouze tři členové štábu byli Arapajové z Brohlova kmene. Anexe Oul’dan probíhající jako genocida začala před lety – dávno před edurským vpádem – a jednotlivé vlády v daleké Lederas neměly pro toto vojenské tažení větší význam. Brohl Handar, patriarcha klanu věnujícího se lovu kelnatých tuleňů, uvažoval – a nikoliv poprvé – co tu vlastně dělá.</p>
<p>Titulární velení jako dohližitel zřejmě obnášelo pouze pozorování. Skutečnou moc vládnout měl v rukou Letur Anikt, drenský faktor, který „<emphasis>má vysoké postavení v Osv</emphasis><emphasis>obozenské vkladové</emphasis>“. Zjistil, že je to nějaká kupecká gilda, ač netušil, co přesně je na této záhadné organizaci osvobozujícího. Pokud ovšem to nebyla svoboda dělat si, co se jim zlíbí. Včetně využívání říšských oddílů k napomáhání při získávání dalšího bohatství.</p>
<p>„Atripredo?“</p>
<p>„Ano, dohližiteli?“</p>
<p>„Tito Oulané – brání se někdy? Ne, nemyslím jako dneska. Myslím, jestli někdy provádějí nájezdy? Shromažďují válečníky na cestu války?“</p>
<p>Zatvářila se rozpačitě. „Dohližiteli, tohle má dvě… inu, roviny.“</p>
<p>„Roviny. Co to znamená?“</p>
<p>„Oficiální a… neoficiální. Je to otázka úhlu pohledu.“</p>
<p>„Vysvětli mi to.“</p>
<p>„Obyčejní lidé věří tomu, co rozhlašují říšští agenti, že se Oulané spojili s Keryny na jihu a s D’rhasilhanii a dvěma královstvími Bolkandem a Safinandem – zkrátka se všemi územími hraničícími s říší – a vytvořili válkychtivou a případně nebezpečnou sílu – Hordu bolkandského spiknutí – která ohrožuje všechna východní území Lederské říše. Je jenom otázka času, než se horda sejde, a pak vytáhne. Proto každý útok provedený lederskými vojáky slouží ke zmenšení počtu bojovníků, jakým můžou Oulané přispět, a dále ztráta cenného dobytka zase divochy oslabí. Hlad možná lépe zvládne to, co nedokážou samotné meče – naprostý kolaps Oulanů.“</p>
<p>„Chápu. A neoficiální verze?“</p>
<p>Loupla po něm pohledem. „Žádné spiknutí není, dohližiteli. Žádné spojenectví. Pravdou je, že Oulané dál bojují mezi sebou – v konečném důsledku se jejich pastviny zmenšují. A Keryny a D’rhasilhanii opovrhují a nejspíš se nikdy ani nesetkali s někým z Bolkanda nebo Safinandu.“ Zaváhala. „Přede dvěma měsíci jsme se sice srazili s jakousi žoldnéřskou skupinou – zřejmě to byla ta hrozná bitva, která popohnala vaše jmenování. Bylo jich asi sedm set a po půl tuctu šarvátek jsem se je vydala pronásledovat se šesti tisíci Ledeřany. Dohližiteli, v té poslední osudové bitvě jsme ztratili skoro tři tisíce vojáků. Nebýt našich mágů…“ Potřásla hlavou. „A stále nemáme tušení, kdo to byl.“</p>
<p>Brohl si ji prohlížel. O žádném takovém střetu nevěděl. Důvod jeho jmenování? Možná. „Ta oficiální verze, o které jsi mluvila – ta lež – ospravedlňuje vraždění Oulanů v očích obyčejných lidí. Což všechno slouží faktorově touze ještě víc se obohatit. Chápu. Pověz mi, atripredo, k čemu potřebuje Letur Anikt tolik zlata? Co s ním dělá?“</p>
<p>Bivatt pokrčila rameny. „Zlato je moc.“</p>
<p>„Moc nad kým?“</p>
<p>„Nad každým.“</p>
<p>„Kromě Tiste Edur, kteří jsou k lederské představě majetku lhostejní.“</p>
<p>Usmála se. „A jste, dohližiteli? Ještě stále?“</p>
<p>„Co tím myslíš?“</p>
<p>„V Drene jsou Hiroti – ano, setkal jste se s nimi. Všichni tvrdí, že jsou příbuzní císaře, a na základě tohoto tvrzení zabrali nejlepší sídla a půdu. Mají stovky dlužníků jako otroky. Brzy možná budou členy Osvobozenské vkladové i Tiste Edur.“</p>
<p>Brohl Handar se zamračil. Na vzdáleném hřebeni stáli tři oulanští psi, dva tažní a jeden menší honácký, a pozorovali stáda hnaná zničeným táborem – dobytek v pachu prolité krve a výměšků bučel. Brohl si prohlížel tři siluety na vršku. Přemýšlel, kam teď psi půjdou. „Už jsem viděl dost.“ Otočil koně a příliš mu přitáhl otěže, a ten hodil hlavou, zafrkal a při otáčení couvl. Brohl se snažil udržet rovnováhu. Pokud to atripredu pobavilo, byla natolik moudrá, aby to na sobě nedala znát.</p>
<p>Na obloze se objevili první mrchožraví ptáci.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Po levém břehu Jižní Jasp, jednoho ze čtyři přítoků Lederu, vytékajícího z Modrorůžských hor, vedla silnice, která zanedlouho začala stoupat k průsmyku, za nímž leželo starobylé království Modrá růže, nyní poddané Lederské říši. Jižní Jasp tu proudila rychle, hybnost prudkého sestupu z hor ještě nezbrzdila rozlehlá pláň, kterou dále překonávala. Ledová voda bušila do obrovských balvanů, zanechaných zde dávno roztátými ledovci, a vyhazovala do vzduchu mrazivou mlhu, táhnoucí se v oblacích nad cestou.</p>
<p>Osamělý muž očekávající šestici tisteedurských válečníků a jejich doprovod byl snad ještě vyšší než Edurové, ale hubenější, zabalený v černém plášti z tuleních kůží, s nasazenou kapucí. Prsa mu křižovaly dva bandalíry se dvěma lederskými meči a pár chomáčů dlouhých bílých vlasů, které mu vytáhl vítr zpod kapuce, měl mokrých a přilepených na límec pláště.</p>
<p>Blížícím se Merudům připadala tvář pod kápí bledá jako smrt, jako by z ledové vody právě vylezla mrtvola, něco dávno zamrzlého v horách protkaných bílými žílami, jež na ně čekaly.</p>
<p>První válečník, veterán dobývání Lederas, zastavil své druhy a šel si promluvit s cizincem. Kromě dalších pěti Edurů tu bylo deset lederských vojáků, dva těžké vozy a čtyřicet otroků přikovaných v řadě za sebou za druhým vozem.</p>
<p>„Přeješ si společnost na cestu nahoru do průsmyku?“ zeptal se Merud a snažil se zahlédnout tvář pod kápí. „Prý tam přebývají zbytky banditů a odpadlíků.“</p>
<p>„Moje společnost mi stačí.“</p>
<p>Hlas byl drsný, přízvuk zastaralý.</p>
<p>Merud se zastavil tři kroky před mužem. Už mu viděl do tváře. Více méně edurské rysy, ale pleť bílá jako sníh. A oči… byly znepokojivé. Rudé jako krev. „Tak proč nám stojíš v cestě?“</p>
<p>„Předevčírem jste chytili dva Ledeřany. Patří mně.“</p>
<p>Merud pokrčil rameny. „Tak to sis je měl na noc přikovat, příteli. Tihle dlužníci utečou při první příležitosti. Naštěstí pro tebe jsme je chytili. Ano – samozřejmě je vrátíme do tvé péče. Aspoň tu holku – muž je uprchlý otrok Hirotů, aspoň podle tetování. Žel, čeká ho utápění, ale jsem ochotný zaplatit ti náhradu. V každém případě je holka, jak je mladá, docela cenná. Doufám, že můžeš zaplatit za jejich navrácení.“</p>
<p>„Vezmu si je oba. A nezaplatím ti nic.“</p>
<p>Merud se zamračil. „Byl jsi neopatrný, když jsi je ztratil. My je přičinlivě znovu chytili. Proto čekáme vyrovnání za svou námahu, stejně jako ty bys měl čekat jistou cenu za svou neopatrnost.“</p>
<p>„Sundejte jim okovy,“ řekl cizinec.</p>
<p>„Ne. Z kterého kmene jsi?“ Ty oči, neochvějně upřené do jeho, vypadaly dočista… <emphasis>mrtvé. </emphasis>„Co se ti stalo s kůží?“ <emphasis>Mrtvé jako císařovy. </emphasis>„Jak se jmenuješ?“</p>
<p>„Propusť je hned.“</p>
<p>Merud potřásl hlavou a zasmál se – trochu chabě – a mávl na své druhy. Chystal se tasit šavli.</p>
<p>Zpomalilo ho, že nemohl té absurdní výzvě uvěřit. Zbraň měl napůl venku, když z pochvy vyletěl cizincův meč a proťal mu hrdlo.</p>
<p>Rozzuřený křik. Zbývajících pět válečníků tasilo zbraně a vrhlo se na cizince a deset lederských vojáků je rychle následovalo.</p>
<p>Cizinec se díval, jak se vůdce hroutí na zem a krev stříká do říční mlhy halící silnici. Pak vytáhl i druhý meč a vydal se vstříc pětici Edurů. Řinčení železa a lederské zbraně v cizincových rukou náhle zazpívaly, jejich témbr s každou odraženou ranou sílil.</p>
<p>Dva Edurové se zhroutili zároveň, oba smrtelně zranění, jeden na prsou, druhý s odťatou třetinou lebky. Ten se ještě otočil, sehnul se pro úlomek kosti s vlasy a jako opilý vykročil po cestě.</p>
<p>Padl další Edur s useknutou nohou. Zbývající dva rychle couvali a ječeli na Ledeřany, kteří nyní váhali tři kroky od bojiště.</p>
<p>Cizinec vykročil. Odrazil výpad Edura napravo, sjel mečem pod jeho zbraní a otočil zápěstím nahoru, čímž mu zbraň vyrazil z ruky, a vzápětí ho bodl do krku. Zároveň druhým mečem předstíral bodnutí. Poslední Edur se zaklonil, aby se vyhnul čepeli, a pokusil se seknout po cizincově zápěstí. Jenomže meč se hbitě sklonil, odrazil šavli a projel válečníkovi pravým okem, kde zlomil křehké kosti a skončil v předním mozku.</p>
<p>Cizinec prošel mezi dvěma padajícími Edury a srazil dva nejbližší Ledeřany. V té chvíli se zbývajících osm otočilo a proběhlo kolem vozů – z nichž slézali vyděšení vozkové – a podél řady vykulených zajatců. V běhu Ledeřané odhodili zbraně a hnali se po silnici pryč.</p>
<p>Jak se jeden z Ledeřanů ocitl vedle zajatců, kdosi mu podrazil nohy a řada na řetěze se zavlnila, jak otrok skočil na bezmocného Ledeřana, obtočil mu kolem krku řetěz a zatáhl. Voják kopal nohama a mlátil rukama, ale otrok nepovolil a strážný nakonec znehybněl.</p>
<p>Silchas Zmar se zpívajícími meči v rukou došel k Udinaasovi škrtícímu teď již mrtvolu. „Už toho můžeš nechat,“ poznamenal tisteandijský albín.</p>
<p>„Můžu,“ procedil Udinaas přes zaťaté zuby, „ale nenechám. Ten neřád z nich byl nejhorší. Nejhorší!“</p>
<p>„Jeho duše se již utápí v mlze,“ prohlásil Silchas Zmar a otočil se, jak se z houští ve škarpě na jižní straně silnice vynořily dvě postavy.</p>
<p>„Jen ho dál dus,“ radila Konývka z místa, kde byla o kus dál přikovaná na řetěz. „Ublížil mi, tenhleten.“</p>
<p>„Já vím,“ zaskřípal Udinaas. „Já vím.“</p>
<p>Silchas Zmar přistoupil k dívce. „Ublížil ti. Jak?“</p>
<p>„Jako obvykle,“ opáčila. „Tou věcí mezi jeho nohama.“</p>
<p>„A ostatní Ledeřani?“</p>
<p>Dívka potřásla hlavou. „Jen se dívali. Smáli se, pořád se smáli.“</p>
<p>Silchas Zmar se otočil, když dorazila Seren Pedak. Při pohledu do děsivých očí Tiste Andii ji zamrazilo.</p>
<p>„Budu pronásledovat ty, kteří utekli, akvizitor,“ prohlásil Silchas Zmar. „A připojím se k vám, než skončí den.“</p>
<p>Odvrátila zrak a zachytila Stracha Sengara, stojícího nad mrtvolami Merudů, pak zalétla pohledem na kamenitou pláň – kde se dosud potácel Tiste Edur, jenž přišel o třetinu lebky. Ale i tento výjev byl dojemný. „Dobrá,“ řekla a prohlížela si vozy a v nich zapražené koně. „Budeme pokračovat po silnici.“</p>
<p>Udinaas si konečně vybil vztek na tělu Ledeřana pod sebou a vstal. „Seren Pedak, co ti ostatní otroci? Musíme je osvobodit.“</p>
<p>Seren se zamračila. Byla vyčerpaná, takže jí to příliš nemyslelo. Měsíce skrývání, prchání, vyhýbání se Edurům a Ledeřanům. Cestu na západ jim znovu a znovu někdo zablokoval a tlačil je k severu, a nekonečná hrůza v jejím nitru, to vše ji připravilo o jasné uvažování. <emphasis>Osvobodit je. Ano. Ale pak…</emphasis></p>
<p>„Jen další řeči,“ ozval se Udinaas, jako by jí četl myšlenky, jako by její myšlenky našel dřív než ona. „Je jich spousta, pletou naše pronásledovatele. Poslouchej, Seren, oni už v podstatě vědí, kdo jsme. A ti otroci – udělají všechno, aby se vyhnuli novému zajetí. Nemusíme si s nimi dělat starosti.“</p>
<p>Zvedla obočí. „Zaručuješ se za své druhy dlužníky, Udinaasi? Kteří se všichni obrátí zády k příležitosti vykoupit se cennými informacemi, ano?“</p>
<p>„Jediná další možnost je všechny je zabít,“ podotkl s pohledem upřeným na ni.</p>
<p>Ti, kdo poslouchali, tedy ti, kteří ještě nebyli usouženi v bezmocné loutky, najednou začali vykřikovat sliby a prohlášení a chřestili řetězy. Jiní ustrašeně vzhlíželi, jako myrid, když zachytí pach vlka, jehož nevidí. Další se rozplakali a krčili se na kamenité silnici.</p>
<p>„První Edur, kterého zabil, má klíče,“ řekl Udinaas.</p>
<p>Silchas Zmar odešel po silnici. V mlze byl stěží vidět, když se popustil v něco obrovského a okřídleného, co se vzápětí vzneslo do vzduchu. Seren přelétla pohledem řadu otroků – a ulevilo se jí, že si toho žádný nevšiml. „Tak dobře,“ otočila se k Udinaasovi a zašla ke Strachu Sengarovi, jenž dosud stál nad mrtvými Edury.</p>
<p>„Musím si vzít klíče,“ pravila Seren a poklekla k prvnímu zabitému.</p>
<p>„Nedotýkej se ho,“ štěkl Strach.</p>
<p>Vzhlédla. „Klíče – od okovů –“</p>
<p>„Najdu je.“</p>
<p>Kývla, narovnala se a couvla. Dívala se, jak Strach pronáší tichou modlitbu a pokleká k tělu. Klíče našel v koženém váčku u válečníkova pasu, váčku, v němž byla ještě hrst leštěných kamínků. Strach uchopil klíče do levé ruky a kamínky si nasypal do dlaně pravé. „Ty jsou z merudského pobřeží,“ podotkl. „Nejspíš je nasbíral ještě jako dítě.“</p>
<p>„Děti vyrostou,“ řekla Seren. „A i ty nejrovnější stromy mívají pokřivené větve.“</p>
<p>„A jakou vadu měl tento válečník?“ chtěl vědět Strach a zamračil se na ni. „Následoval mého bratra, stejně jako všichni ostatní válečníci z kmene.“</p>
<p>„Někteří se od něj nakonec odvrátili, Strachu.“ <emphasis>Jako ty.</emphasis></p>
<p>„To, od čeho jsem se odvrátil, leží ve stínu toho, k čemu se nyní obracím, akvizitor. Zpochybňuje to mou věrnost Tiste Edur? Mému druhu? Ne. To je něco, na co všichni pořád tak příhodně zapomínáte. Pochop, akvizitor, schovám se, budu-li muset, ale nebudu zabíjet vlastní lidi. Měli jsme peníze, mohli jsme jejich svobodu vykoupit –“</p>
<p>„Udinaasovu ne.“</p>
<p>Vycenil zuby, ale neřekl nic.</p>
<p><emphasis>Ano, Udinaas, muž, o jehož zabití sníš. Nebýt Silchase Zmara… </emphasis>„Strachu Sengare, rozhodl ses cestovat s námi a není pochyb – vůbec žádných – že naší žalostné skupince velí Silchas Zmar. Jeho způsoby se ti nemusí líbit, ale on jediný tě dovede až na konec. A to ty víš.“</p>
<p>Hirotský válečník odvrátil zrak a zamrkal, jak se mu do očí dostala voda. „A s každým krokem cena mého hledání roste – zadluženost, jakou bys měla dobře chápat, akvizitor. Lederský způsob života, břemena, kterým nikdy neuniknete. Ani se z nich nevykoupíte.“</p>
<p>Natáhla ruku pro klíče. Podal jí je, ale do očí se jí nepodíval.</p>
<p><emphasis>Nijak se nelišíme od těch otroků. </emphasis>Zvedla cinkající železo. <emphasis>Připoutaní k sobě. A přece… kdo vlastně drží prostředek našeho propuštění?</emphasis></p>
<p>„Kam odešel?“ zeptal se Strach.</p>
<p>„Ulovit ty Ledeřany. Proti tomu, doufám, nenamítáš nic.“</p>
<p>„Ne, ale ty bys měla, akvizitor.“</p>
<p><emphasis>To bych asi měla. </emphasis>Vydala se k čekajícím otrokům.</p>
<p>Vězeň vedle Udinaase se připlazil blíž. „Ten vysoký zabiják,“ ptal se šeptem, „to byl Bílá vrána? Byl to on, že? Slyšel jsem –“</p>
<p>„Neslyšel jsi nic,“ zarazil ho Udinaas a zvedl ruce k Seren. „Ten se třemi ploškami,“ řekl jí. „Ano, ten. Bloud nás vem, že ti to ale trvalo.“</p>
<p>Otáčela klíčem, až se první zámek otevřel. „Vy dva jste měli krást na statku – ne se nechat chytit lovci otroků.“</p>
<p>„Tábořili na prokleté půdě – té noci se na nás nikdo neusmál.“</p>
<p>Odemkla druhý okov a Udinaas vystoupil z řady a mnul si rudé podlitiny na zápěstí. „Strach to chtěl Silchasovi rozmluvit,“ poznamenala Seren. „Víš, pokud jsou ti dva něčeho svědectvím, není divu, že spolu Edurové a Andiové válčí už deset tisíc let.“</p>
<p>Udinaas zabručel a společně se vydali ke Konývce. „Strach lituje, že přišel o velení,“ prohlásil Udinaas. „A že ho převzal Tiste Andii, věci jenom zhoršuje. Pořád nevěří, že ta zrada tenkrát před staletími proběhla obráceně, že první tasil nůž Skabandari.“</p>
<p>Seren Pedak neříkala nic. Zastavila se před Konývkou a zadívala se jí do ušmudlaného obličeje. Dívka pomalu zvedla věkovité oči a usmála se.</p>
<p>„Chyběla jsi mi.“</p>
<p>„Jak moc tě zneužil?“ zeptala se Seren, když jí snímala těžká železa.</p>
<p>„Můžu jít. A krvácení přestalo. To je dobré znamení, ne?“</p>
<p>„Nejspíš.“ Ale řeči o znásilnění byly nepříjemné – Seren na každém kroku pronásledovaly vlastní vzpomínky. „Budeš mít jizvy, Konývko.“</p>
<p>„Být živá je těžké. Mám pořád hlad a bolí mě nohy.“</p>
<p><emphasis>Nenávidím děti s tajemstvími – zvlášť ty s tajemstvími, o kterých ani nevědí. Najdi správné otázky, jinak se to prostě udělat nedá. </emphasis>„Co ještě ti vadí na tom, že jsi zase mezi živými, Konývko?“ <emphasis>A… jak? Proč?</emphasis></p>
<p>„Že se cítím malá.“</p>
<p>Seren za rukáv zatahal jeden z otroků, stařec, natahující se se žalostnou nadějí v očích po klíčích. Podala mu je. „Osvoboď ostatní,“ nakázala mu. Ochotně přikyvoval a zápolil se svými pouty. „To je pocit, se kterým se musíme smířit všichni,“ řekla Seren Konývce. „Velká většina světa vzdoruje naší snaze žít v souladu s tím, co nás těší. Žít znamená zažívat zklamání a marnost.“</p>
<p>„Pořád se mi chce trhat hrdla, Seren. Je to špatné? Myslím, že musí být.“</p>
<p>Při Konývčiných slovech se stařík odtáhl a zdvojnásobil neohrabané úsilí se vysvobodit.</p>
<p>Udinaas vylezl na první vůz a vybíral z nákladu, co by se jim mohlo hodit. Konývka se k němu připojila.</p>
<p>„Musíme se dostat z té mlhy,“ zamumlala Seren. „Jsem celá promočená.“ Zamířila k vozu. „Pospěšte si s tím, vy dva. Jestli nás tu najdou další, budeme mít problémy.“ <emphasis>Zvlášť teď, když je Silchas Zmar pryč. </emphasis>Takhle dlouho přežili čistě jen díky Tiste Andii. Když skrývání a vyhýbání se vojákům selhalo, jeho dva meče nalezly hlas a zapěly strašidelnou píseň zkázy. <emphasis>Bílá vrána.</emphasis></p>
<p>Edury a Ledeřany, kteří byli očividně lovci hlav, zahlédli naposledy před týdnem. Hledali Stracha Sengara. Hledali zrádce Udinaase. Přesto byla Seren Pedak zmatená – měly je honit celé armády. Ač bylo pronásledování usilovné, bylo spíš umanuté než zuřivé. Silchas se jednou zběžně zmínil, že císařovi k’risnan provádějí rituální kouzla určená k lákání do pasti. A takové léčky na ně číhaly na východě a kolem samotné Lederas. Chápala, proč jsou na východě, protože divočina za hranicí říše byla celou dobu jejich cílem, kde Strach – z nějakého důvodu, který se neobtěžoval osvětlit – věřil, že najde, co hledá. Silchas Zmar mu jeho přesvědčení nevyvracel. Ale obklíčení hlavního města Seren mátlo. <emphasis>Jako by se Rhulad svého bratra bál.</emphasis></p>
<p>Udinaas seskočil z vozu a vydal se k druhému. „Našel jsem peníze,“ hlásil. „Spoustu. Měli bychom si taky vzít koně – na druhé straně průsmyku je můžeme prodat.“</p>
<p>„V průsmyku je pevnost,“ podotkla Seren. „Možná bude bez posádky, ale to se nedá zaručit, Udinaasi. Pokud se objevíme s koňmi – a oni je poznají…“</p>
<p>„Pevnost obejdeme,“ opáčil. „V noci. Neuvidí nás.“</p>
<p>Seren se zamračila a vytřela si z očí vodu. „To bude snazší bez koní. Kromě toho jsou staří a příliš unavení – moc za ně nedostaneme, zvlášť v Modré růži. A až se vrátí wyval, nejspíš umřou strachem.“</p>
<p>„Wyval se nevrátí,“ namítl Udinaas skřípajícím hlasem a odvrátil se. „Je pryč. Konec.“</p>
<p>Věděla, že by mu měla věřit. Dračí duch nakonec přebýval v něm. Ale neviděla žádný důvod, proč okřídlená šelma náhle zmizela, alespoň Udinaas jí to nijak nevysvětlil. Wyval byl pryč už přes měsíc.</p>
<p>Udinaas na druhém voze zaklel. „Nic, jenom zbraně.“</p>
<p>„Zbraně?“</p>
<p>„Meče, štíty a zbroj.“</p>
<p>„Lederské?“</p>
<p>„Ano. Průměrná kvalita.“</p>
<p>„Co dělali otrokáři s vozem plným zbraní?“</p>
<p>Udinaas pokrčil rameny, slezl dolů a pustil se do vypřahání koní. „Cestou nahoru by to měli těžké.“</p>
<p>„Silchas Zmar se vrací,“ hlásila Konývka a ukazovala na silnici.</p>
<p>„To bylo rychlé.“</p>
<p>Udinaas se drsně zasmál. „Ti hlupáci se měli rozprchnout, aby je musel honit každého zvlášť. Místo toho se nejspíš přeskupili jako hloupí vojáci, což ostatně byli.“</p>
<p>„Tvá krev je hodně řídká, Udinaasi, že?“ ozval se od předního vozu Strach Sengar.</p>
<p>„Jako voda,“ opáčil bývalý otrok.</p>
<p><emphasis>Pro Blouda, Strachu, on tvého bratra neopustil dobrovolně. To víš. Ani není zodpovědný za Rhuladovo šílenství. Kolik tvé nenávisti k Udinaasovi vlastně vychází z pocitu viny? Kdo je za Rhulada skutečně zodpovědný? Za císaře tisíce smrtí?</emphasis></p>
<p>Bílý Tiste Andii se vynořil z mlhy jako zjevení a černý plášť se mu leskl jako hadí kůže. Meče byly zpátky v pochvách tlumících jejich křik – železné hlasy umlkaly neochotně a nyní přetrvávaly celé dny.</p>
<p>Jak Seren ten zvuk nenáviděla.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Tanal Jatvanar se díval na nahou ženu ve své posteli. Tazatelé na ni byli tvrdí, hledali odpovědi, které chtěli slyšet. Byla vážně zraněná, kůži měla pořezanou a popálenou, klouby opuchlé a plné modřin. Když ji včera v noci použil, byla stěží při vědomí. Takhle to bylo snazší než s kurvou a navíc ho to nic nestálo. Sám své ženy netloukl, ale rád se díval, když je mlátil někdo jiný. Věděl, že je to zvrhlost, ale tato organizace – patriotisté – byla útočištěm pro lidi jako on. Moc a beztrestnost, vražedná kombinace. Tušil, že Karos Inviktad o jeho nočních eskapádách ví a schovává si tuto informaci jako nůž v pochvě.</p>
<p><emphasis>Není to, jako bych ji zabil. Nebude si to pamatovat. Stejně je odsouzená k utápění – co záleží na tom, když si nejdřív trochu užiju? Vojáci dělají totéž. </emphasis>Kdysi dávno snil o tom, že bude vojákem, ale to byl ještě mladý a držel se pomýlených romantických představ o hrdinství a neomezené svobodě, jako by to první ospravedlňovalo to druhé. V historii Lederu bylo mnoho ušlechtilých zabijáků. Gerun Eberikt, kupříkladu. Zavraždil tisíce lidí – zloděje, násilníky a budižkničemy, zvrhlíky a nuzáky. <emphasis>Čistil </emphasis>ulice Lederas, a koho by netěšily důsledky? Méně žebráků, méně zlodějů, méně bezdomovců a všech ostatních zkrachovalců moderní doby. Tanal Geruna Eberikta obdivoval – byl to velký muž. A zavraždil ho nějaký bandita, rozmlátil mu lebku na kaši – tragická ztráta, bezduchá a krutá.</p>
<p><emphasis>Jednou toho vraha najdu.</emphasis></p>
<p>Otočil se od bezvládné ženy a upravil si halenu, aby měl švy na ramenou rovně. Připjal si opasek. Jeden z dozorcových požadavků na všechny důstojníky patriotistů: opasek, dýka a krátký meč. Tanal je nosil rád, i autoritu plynoucí z výsady nosit zbraně tam, kde to ostatní Ledeřané – kromě vojáků – měli císařským výnosem zakázáno.</p>
<p><emphasis>Jako bychom se mohli vzbouřit. Ten zatracený hlupák si myslí, že tuhle válku vyhrál. Všichni si to myslí. Pitomí barbaři.</emphasis></p>
<p>Tanal Jatvanar vyšel z pokoje a zamířil do dozorcovy pracovny. Než zaklepal, odeznělo druhé zvonění z poledne. Na zamumlané vyzvání vstoupil.</p>
<p>Rautos Hivanar, mistr Osvobozenské vkladové, již seděl naproti Karosu Inviktadovi. Velký muž jako by vyplňoval polovinu místnosti a Tanal si povšiml, že dozorce si odsunul křeslo, jak nejdál to šlo, takže se nyní opíralo o okenní parapet. V tomto prostoru na své straně stolu se Karosovi dařilo vypadat spokojeně.</p>
<p>„Tanale, náš host velice trvá na svých podezřeních. Postačí, když řeknu, že se musíme opravdu snažit odhalit zdroj té hrozby.“</p>
<p>„Dozorce, je záměrem vzpoura či zrada, nebo tu máme co do činění se zlodějem?“</p>
<p>„Se zlodějem, myslím,“ odvětil Karos a podíval se na Rautose Hivanara.</p>
<p>Ten nafoukl tváře a pomalu si vzdychl. „Nejsem si tak jistý. Navenek se zdá, že čelíme umanutému jedinci posedlému hamižností, který hromadí majetek. A výhradně v penězích. Proto je tak těžké najít nějaké stopy. Nejde mu o nemovitosti, nepředvádí se, nepředhazuje ostatním výsady. A teď se jako zákeřný důsledek konečně projevil nedostatek peněz. Pravda, nedošlo k žádným skutečným škodám na finanční struktuře. Zatím. Ale pokud bude tento odliv pokračovat,“ a Rautos Hivanar potřásl hlavou, „začneme to pociťovat.“</p>
<p>Tanal si odkašlal. „Mistře, necháváte situaci vyšetřovat vlastními agenty?“ zeptal se.</p>
<p>Rautos se zamračil. „Osvobozenská vkladová prospívá právě proto, že jsou její členové přesvědčení, že jsou nejmocnějšími hráči v nenapadnutelném systému. Sebedůvěra je nejkřehčí hodnota, Tanale Jatvanare. Pravda, několik z těch, kdo se věnují finančnictví, si mi stěžovalo. Například Druz Thennikt a Barrakta Ilk. Zatím však nejde o nic formálního – žádné skutečné podezření, že je něco špatně. Ale hlupáci to nejsou.“ Vyhlédl z okna za Karosem Inviktadem. „Vyšetřování musejí provést patriotisté v naprostém utajení.“ Sklopil těžká víčka a upřel oči na dozorce. „Doslechl jsem se, že se poslední dobou soustředíte na akademiky a učence.“</p>
<p>Karos jen pokrčil rameny a zvedl obočí. „Mnoho stezek zrady.“</p>
<p>„Někteří jsou členy v Lederu zavedených a vážených rodin.“</p>
<p>„Ne, Rautosi, ne ti, které jsme zatkli.“</p>
<p>„Pravda, ale ty nešťastné oběti mají přátele, dozorce, kteří zase naléhají na mě.“</p>
<p>„Inu, příteli, je to delikátní situace. Kráčíš po nejtenčí slupce, pod níž je pouze bahno.“ Karos se předklonil a sepjal ruce na stole. „Přesto se na to podívám. Snad poslední zatýkání uspělo při potlačování nespokojenosti mezi učenými lidmi, nebo aspoň odstranilo ty neprovinilejší z nich.“</p>
<p>„Děkuju, dozorce. No, a kdo tedy povede vyšetřování?“</p>
<p>„Na to pochopitelně dohlédnu já osobně.“</p>
<p>„Venitt Sathad, můj asistent, který právě čeká dole na dvoře, může tento týden sloužit jako spojka mezi tvou organizací a mnou. Potom ho posílám jinam.“</p>
<p>„Výborně. Týdenní hlášení by měla stačit, alespoň ze začátku.“</p>
<p>„Souhlasím.“</p>
<p>Rautos Hivanar vstal a Karos Inviktad ho po chvíli následoval. Pracovna byla náhle přeplněná a Tanal couval, ač se zároveň sám na sebe zlobil, že se nechá takhle zastrašit. <emphasis>Nemusím se Rautose Hivanara bát. Ani Karose. Jsem jejich důvěrník. Oba mi věří.</emphasis></p>
<p>Karos Inviktad šel krok za Rautosem. Když mistr Osvobozenské vkladové otevíral dveře, položil mu ruku na záda, usmál se a řekl mu několik posledních slov. Rautos zabručel v odpověď a dozorce dveře zase zavřel a obrátil se k Tanalovi.</p>
<p>„Jedna z těch velevážených akademiků ti právě špiní povlečení, Jatvanare.“</p>
<p>Tanal zamrkal. „Pane, byla odsouzena k utápění –“</p>
<p>„Změň trest. A nechej ji umýt.“</p>
<p>„Pane, mohla by si vzpomenout –“</p>
<p>„Vyžaduje se od tebe, Tanale Jatvanare, jistá míra sebeovládání,“ pronesl Karos Inviktad mrazivým tónem. „Zatkni si dcery těch, kdo už jsou v řetězech, mor na tebe, a pobav se s nimi. Je to jasné?“</p>
<p>„A-ano, pane. Jestliže si vzpomene –“</p>
<p>„Bude nutné vyrovnání, pravda? Doufám, že máš finance v pořádku, Jatvanare. A teď mi zmiz z očí.“</p>
<p>Když za sebou Tanal zavíral dveře, lapal po dechu. <emphasis>Ten mizera. Nemohl mě varovat, že? A čí je to chyba? A ještě si myslí, že za to</emphasis> <emphasis>budu platit sám. Za všechno. Čepel a sekera tě vem, Inviktade, nebudu trpět sám. Nebudu.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Zvrhlost je jistým způsobem fascinující, nemyslíš?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Nakonec čím chořejší duše, tím sladší zasloužená odplata.“</p>
<p>„Pokud na nějakou dojde.“</p>
<p>„To je dozajista ústřední bod. A podle mých výpočtů by měl být přesně uprostřed. Možná je vadná samotná osa otáčení.“</p>
<p>„Jakých výpočtů?“</p>
<p>„No těch, o který jsem tě žádal, samozřejmě. Kde jsou?“</p>
<p>„Mám je na seznamu.“</p>
<p>„A jak vlastně vypočítáváš pořadí na tom svým seznamu?“</p>
<p>„O tenhle výpočet jste mě nežádal.“</p>
<p>„Dobrý postřeh. Nicméně kdyby chvíli podržel všechny nohy v klidu, mohli bychom vyzkoušet mou hypotézu.“</p>
<p>„Nechce, a já vím proč. Snažíte se ho vybalancovat uprostřed těla, jenomže on je stvořenej tak, aby tuhle část držel všema těma nohama nahoře.“</p>
<p>„To jsou formální postřehy? Pokud ano, zapiš je.“</p>
<p>„Na co? Voskovou tabulku jsme měli k obědu.“</p>
<p>„Není divu, že mám pocit, jako bych dokázal spolknout celou krávu a jen si odříhnout. Hele! Ha! Je usazený! Dokonale usazený!“</p>
<p>Oba muži si prohlíželi Ezgaru, hmyz s hlavou na obou koncích. Nebyl pochopitelně jedinečný, poslední dobou se takových objevovaly fůry, vyplňovaly nějakou tajemnou niku ve složitém miasmatu přírody, niku, která byla po nespočetná tisíciletí prázdná. Tvor bezmocně kopal nožičkama připomínajícíma zlomené větvičky.</p>
<p>„Mučíte ho,“ podotkl Bugg, „s jasnou zvrhlostí, Tehole.“</p>
<p>„To tak jenom vypadá.“</p>
<p>„Ne, tak to je.“</p>
<p>„No dobře.“ Tehol sebral bezmocný hmyz z podložky a ten otočil hlavy. „V každém případě,“ pokračoval Tehol s pohledem upřeným na tvora, „to nebyla zvrhlost, o jaký jsem mluvil. Mimochodem, jak pokračuje stavba?“</p>
<p>„Rychle se potápí.“</p>
<p>„Aha. To jako doslova, nebo je to hanebná nouze?“</p>
<p>„Docházejí nám kupci. Nemáme hotový peníze a já už nemám žádnej kredit, zvlášť když se ukazuje, že developeři nemůžou nemovitosti prodat. Tak jsem musel všechny propustit, včetně sebe.“</p>
<p>„Kdy se to stalo?“</p>
<p>„Zítra.“</p>
<p>„Typický. Vždycky se to dozvím až jako poslední. Myslíš, že má Ezgara hlad?“</p>
<p>„Sežral víc vosku než vy – kam podle vás jde všechen odpad?“</p>
<p>„Jeho, nebo můj?“</p>
<p>„Pane, já už vím, kam jde váš, a jestli to někdy zjistí Biri –“</p>
<p>„Už ani slovo, Buggu. Tak, podle mých pozorování a podle poznámek, který sis zapomněl udělat, zbaštil Ezgara jídlo odpovídající váze utopený kočky. A přesto je pořád hubený, mrštný, zdravý a díky našemu voskovýmu obědu už mu nevržou hlavy, když je otáčí, což považuju za dobrý znamení, protože teď nás aspoň nebude stokrát za noc budit.“</p>
<p>„Pane.“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Jak víte, kolik váží utopená kočka?“</p>
<p>„Od Seluš, pochopitelně.“</p>
<p>„To nechápu.“</p>
<p>„Musíš si vzpomenout. Před třemi lety. Ten divoký kocour, co ho chytili v Rinnesiktově sídle, když znásilňoval nelítavou okrasnou kachničku. Byl odsouzený k utápění.“</p>
<p>„Hrozná smrt pro kočku. Už si vzpomínám. To mňoukání bylo slyšet po celým městě.“</p>
<p>„Správně, to je on. Nějaký neznámý dobrodinec se nad tou promočenou kočičí mrtvolou slitoval a zaplatil Seluš menší jmění, aby ji co nejlíp připravila pro pohřeb.“</p>
<p>„Vy jste se musel zbláznit. Kdo by to dělal a proč?“</p>
<p>„Samozřejmě z vyšších pohnutek. Chtěl jsem vědět, kolik váží utopená kočka, pochopitelně. Jinak by to nemohlo být platný přirovnání, ne? Následně jsem čekal celý roky, abych ho mohl použít.“</p>
<p>„Tři.“</p>
<p>„Ne, mnohem dýl. Z toho pramení moje zvědavost a oportunismus. Před smrtí toho kocoura ve vodě jsem se bál takový přirovnání vyslovit, protože při nedostatku věrohodnosti z mý strany by bylo směšný.“</p>
<p>„Vy jste ale měkkosrdcatej, co?“</p>
<p>„Nikomu to neříkej.“</p>
<p>„Pane, jde o pokladnice.“</p>
<p>„Co je s nima?“</p>
<p>„Myslím, že je nutný rozšíření.“</p>
<p>Tehol konečkem prstu pohladil Ezgaru po zádech – nebo ho podrbal špatným směrem. „Už? A jak daleko pod řekou už jsme?“</p>
<p>„Přes polovinu.“</p>
<p>„A to je kolik?“</p>
<p>„Pokladnic? Šestnáct. Každá je tři sáhy na dva.“</p>
<p>„A všechny jsou plný?“</p>
<p>„Všechny.“</p>
<p>„Aha. Tak to už asi začíná bolet.“</p>
<p>„Buggovo stavitelství bude první velký podnik, který se zhroutí.“</p>
<p>„A kolik dalších strhne s sebou?“</p>
<p>„To se nedá říct. Tři, možná čtyři.“</p>
<p>„Myslel jsem, žes říkal, že se to nedá říct.“</p>
<p>„Tak to nikomu neříkejte.“</p>
<p>„Dobrý nápad. Buggu, potřebuju, abys mi vyrobil bednu podle velmi přesných specifikací, který ti dám později.“</p>
<p>„Bednu, pane. Prkna budou stačit?“</p>
<p>„Co je to za větu? Pěkná budou stačit?“</p>
<p>„Ne, prkna, víte, dřevěná.“</p>
<p>„Ano, tyhle prkna budou stačit.“</p>
<p>„Velikost?“</p>
<p>„Rozhodně. Ale bez víka.“</p>
<p>„Konečně začínáte být určitější.“</p>
<p>„Řekl jsem ti, že budu.“</p>
<p>„Na co ta bedna je, pane?“</p>
<p>„To ti, žel, nemůžu říct. Ne s určitostí. Ale budu ji potřebovat brzy.“</p>
<p>„Ohledně těch pokladnic…“</p>
<p>„Postav jich ještě deset, Buggu. Zdvojnásob velikost. A co se Buggova stavitelství týče, ještě chvíli vydrž, nahromaď dluhy, vyhýbej se věřitelům, nakupuj materiál a uskladňuj ho ve skladištích požadujících přehnaný nájmy. Jo, a obohacuj se, co můžeš.“</p>
<p>„Ztratím hlavu.“</p>
<p>„Neboj. Tady Ezgara může jednu postrádat.“</p>
<p>„Děkuju pěkně.“</p>
<p>„A už mu ani nevrže.“</p>
<p>„To je mi úleva. Co to děláte teď, pane?“</p>
<p>„Jak to vypadá?“</p>
<p>„Jako že si jdete zase lehnout.“</p>
<p>„A ty mi musíš vyrobit tu bednu, Buggu. Velice chytrou bednu. Ale nezapomeň, bez víka.“</p>
<p>„Smím se aspoň zeptat, na co to bude?“</p>
<p>Tehol si lehl do postele a zadíval se na modrou oblohu nad sebou. Pak se usmál na sluhu – což byl náhodou jistý starší bůh. „Přece na zaslouženou odplatu, Buggu, na co jinýho?“</p><empty-line />
</section>
<section>
<p>KAPITOLA DVĚ</p><empty-line /><empty-line /><p>Chvíle probuzení nás všechny čeká</p>
<p>na prahu či tam, kde se cesta obrací,</p>
<p>je-li popotažen život, jiskří jako můry do nitra</p>
<p>k tomu jedinému střížku času, lesknoucímu se</p>
<p>jako sluneční světlo na vodě, my srůstáme</p>
<p>do masy smáčknuté, protkané strachem</p>
<p>a prostoupené vším, co je nenadále</p>
<p>vzácné, a současná chvíle je pohlcena,</p>
<p>tíha sebe sama je drtivou bezprostředností</p>
<p>v tento den, kde se cesta obrací,</p>
<p>přichází chvíle probuzení.</p>
<p><emphasis>Zimní úvahy</emphasis></p>
<p>Korara z Drene</p>
<p><image xlink:href="#_3.jpg" />Výstup k vrcholu začínal tam, kde končila lederská silnice. Patnáct kroků nalevo bez ustání řvala řeka a otesané kameny zmizely pod černým štěrkem na úpatí morény. Ze suti natahovaly ohnuté a pokroucené paže vyvrácené stromy, jako vyčnívající končetiny, na nichž visely kořenové úponky s kapkami vody. Po severním úbočí nad řekou se šplhal les a rozeklaná skaliska na kraji zpěněné vody se na té straně zelenala mechorosty. Protější hora za stezkou byla ostrým protikladem, rozpukaná, rozrytá a téměř beze stromů. Uprostřed té rozbité fasády vyznačovaly stíny podivné nepravidelnosti v plochách a úhlech a na samotné stezce byly tu a tam vytesané stupně, ohlazené proudící vodou a staletími, kdy se po nich chodilo.</p>
<p>Seren Pedak byla přesvědčená, že celé úbočí kdysi zabíralo město, svislá pevnost vytesaná přímo do kamene. Rozeznávala něco, co považovala za velká okna a nahoře i zbytky balkonových říms, zahalených mlhou. Ale na svah dopadlo něco obrovského, strašlivě obludného a jediným úderem město zničilo. Téměř rozeznávala obrysy té srážky, avšak mezi sutí sjíždějící po stržených svazích patřily jediné viditelné kameny samotné hoře.</p>
<p>Stáli na začátku stoupání a Tiste Andii pomalu zvedal neživé oči vzhůru.</p>
<p>„Nuže?“ zeptala se ho.</p>
<p>Silchas Zmar zavrtěl hlavou. „Není to mého lidu. K’Chain Che’Malle.“</p>
<p>„Oběť vaší války?“</p>
<p>Podíval se na ni, jako by zvažoval, co ji k té otázce přimělo. „Většina hor, ze kterých K’Chain Che’Malle vytesali své nebeské tvrze, se nyní nachází pod vlnami, byly zaplavené po zhroucení Omtose Phellack,“ vysvětloval. „Města jsou vytesána do kamene, i když jen nejranější verze byly takové, jako zde vidíš – otevřené vzduchu spíš než vykopané do beztvaré skály.“</p>
<p>„Propracovanost naznačuje náhlou potřebu sebeobrany.“</p>
<p>Kývl.</p>
<p>Prošel kolem nich Strach Sengar a pomalu vystupoval nahoru. Udinaas s Konývkou ho po chvíli následovali. Seren prosadila to, že koně nechají dole. Na plošině napravo od nich stály čtyři vozy zakryté plachtou. Bylo jasné, že nic takového nemůže výstup zvládnout. Odsud veškerá doprava probíhala pěšky. Zbraně a zbroj, které otrokáři vezli, by museli buď nechat tady a počkat na nosiče, nebo by z otroků nadělali soumary.</p>
<p>„Tudy jsem ještě nešla,“ přiznala Seren, „i když jsem horu z dálky viděla. Už tehdy jsem měla dojem, že vidím stopy po tvarování. Jednou jsem se na to zeptala Hulla Beddikta, ale nic mi neřekl. Myslím si však, že nás cesta zavede dovnitř.“</p>
<p>„Kouzlo, které zničilo tohle město, bylo pozoruhodné,“ poznamenal Silchas Zmar.</p>
<p>„Možná nějaká přírodní síla –“</p>
<p>„Ne, akvizitor. Starvald Demelain. Zkáza byla dílem draků. Čistokrevných eleintů. Musel jich být nejmíň tucet a museli své chodby vypustit společně. Neobvyklé,“ dodal.</p>
<p>„Co z toho?“</p>
<p>„Takové početné spojenectví. Také rozsah jejich hněvu. Zajímalo by mě, jaký zločin K’Chain Che’Malle spáchali, že si vysloužili takovou odplatu.“</p>
<p>„Na to znám odpověď,“ ozvalo se za nimi šeplavě. Seren se obrátila a zašilhala na nezřetelný přízrak krčící se u země.</p>
<p>„Chřade. Říkala jsem si, kam ses poděl.“</p>
<p>„Cesty do srdce kamene, Seren Pedak. Do zamrzlé krve. Jaký že byl jejich zločin, ptáš se, Silchasi Zmare? Inu, nic menšího než drzé zničení vší existence. Mělo-li je postihnout vymření, potom museli zemřít i všichni ostatní. Zoufalství, nebo zlovolná zášť? Možná ani jedno, možná strašlivá nehoda, ta rána uprostřed všeho. Co nám na tom sejde? My budeme tou dobou už jenom prach. Lhostejní. Necitelní.“</p>
<p>„Střez se zamrzlé krve, Chřade,“ poradil přízraku Silchas Zmar, aniž se otočil. „Pořád tě může dostat.“</p>
<p>Přízrak se syčivě zasmál. „Jako mravence v míze, ano. Ale je také svůdná, pane.“</p>
<p>„Varoval jsem tě. Pokud uvízneš, nedokážu tě osvobodit.“</p>
<p>Přízrak proklouzl kolem nich a přeletěl nad schody.</p>
<p>Seren si upravila kožený pytel na ramenou. „Fentové nosili zásoby na hlavě. Kéž bych to uměla taky.“</p>
<p>„Obratle se tím zmáčkly,“ podotkl Silchas Zmar, „a následkem byla chronická bolest.“</p>
<p>„No, moje obratle dostávají docela zabrat, takže jaksi nevidím velký rozdíl.“ Vykročila. „Víš, jako převtělenec bys prostě mohl –“</p>
<p>„Ne,“ prohlásil a vydal se za ní, „v popouštění je příliš velká touha po krvi. V tom dračím hladu žije můj hněv a ten není snadné utišit.“</p>
<p>Frkla, nemohla si pomoci.</p>
<p>„Bavíš se, akvizitor?“</p>
<p>„Skabandari je mrtvý. Strach viděl jeho proraženou lebku. Ty jsi byl zraněný a uvězněný, a když jsi teď volný, stravuje tě touha po pomstě – a komu se chceš vlastně pomstít? Nějaké duši bez těla? Něčemu, co je méně než přízrak? Co teď může ze Skabandariho zbývat? Silchasi Zmare, tvá posedlost je žalostná. Strach Sengar aspoň usiluje o něco přínosného – ne že by to našel, protože ty nejspíš zničíš, co ze Skabandariho zbývá, dřív, než bude mít možnost si s ním promluvit, pokud to vůbec je možné.“ Když mlčel, pokračovala. „Zřejmě je mým osudem být průvodcem na takových cestách. Stejně jako moje poslední výprava, která mě zavedla do zemí Tiste Edur. Všichni jsou na nože, mají skryté a protichůdné motivy. Můj úkol je samozřejmě jasný, dovést hlupáky do cíle a stát stranou, až ty nože vytáhnou.“</p>
<p>„Akvizitor, můj hněv je složitější, než si myslíš.“</p>
<p>„To znamená co?“</p>
<p>„Budoucnost, kterou jsi nám vylíčila, je příliš jednoduchá, příliš omezená. Tuším, že až dorazíme do cíle, nic nepůjde tak, jak předpokládáš.“</p>
<p>Zabručela. „Tomu klidně věřím, protože to nepochybně platilo i o vesnici krále-zaklínače. Nakonec výsledkem bylo dobytí Lederské říše.“</p>
<p>„Přebíráš za to zodpovědnost, akvizitor?“</p>
<p>„Já přebírám zodpovědnost za málo věcí, Silchasi Zmare. To musí být jasné.“</p>
<p>Stupně byly strmé, s ohlazenými, zrádnými hranami. Jak stoupali, vzduch řídl a z vodopádu nalevo od nich se valila mlha. Hukot řeky vyvolával mezi kameny změť ozvěn. Když starověké schody zmizely docela, postavili zde lidé dřevěné podpěry, něco mezi žebříkem a schodištěm, opírající se o téměř svislou skálu.</p>
<p>Ve třetině výstupu našli plošinu, kde si mohli odpočinout. Mezi smetím byly pozůstatky architrávů, říms a vlysů, ale řezby byly příliš poničené, než aby se daly určit – což naznačovalo, že celá fasáda kdysi existovala přímo nad nimi. Z lešení se nyní stal skutečný žebřík a napravo asi o tři sáhy výš zelo ústí jeskyně, obdélníkové, připomínající dveře.</p>
<p>Udinaas se na tmavý portál dlouho díval, než se obrátil k ostatním. „Měli bychom to vyzkoušet.“</p>
<p>„Není třeba, otroku,“ zarazil ho Strach Sengar. „Stezka vede rovně, je spolehlivá –“</p>
<p>„A čím výš se dostaneme, tím víc bude namrzlá.“ Dlužník se zašklebil a pak se zasmál. „Přece tu čekají písně, ne, Strachu? Nebezpečí a strázně, sláva utrpení, vše získáš svým hrdinským vítězstvím. Chceš, aby stařešinové, kteří kdysi byli tvými vnuky, shromáždili klan kolem ohně a vyprávěli tvůj příběh o osamělém válečníkovi hledajícím svého boha. Skoro je slyším, jak popisují úžasného Stracha Sengara z kmene Hirotů, bratra císaře, a jeho zástup následovníků – ztracené dítě, zatvrzelou lederskou průvodkyni, ducha, otroka a samozřejmě nemesis s bílou kůží. Bílá vrána se svou stříbrnou lží. Máme tady celou škálu archetypů, ne?“ Sáhl do vaku vedle sebe, vytáhl měch, napil se a utřel si ústa hřbetem ruky. „Ale představ si, jak to všechno skončí, když spadneš ze zledovatělého žebříku a zřítíš se pět set sáhů, kde na tebe bude čekat neslavná smrt. Takové ale příběhy nebývají, žel, jenže on život není příběh, pravda?“ Vrátil měch do vaku a ten si hodil na ramena. „Zahořklý otrok si zvolí jinou cestu k vrcholu, hlupák. Ale zas,“ odmlčel se a zakřenil se na Stracha, „někdo musí v tom eposu přinášet morální poučení, ne?“</p>
<p>Seren ho pozorovala, jak šplhá po příčlích. Když vylezl naproti ústí jeskyně, natáhl ruku a zachytil se kamene na okraji. Následovala noha, až došlápl na římsu. Rychle přenesl váhu a odstrčil se od žebříku. Plavně se otočil na jedné noze a druhou švihl nad propastí. Vkročil dovnitř, vtažen váhou vaku na zádech.</p>
<p>„Hezká práce,“ utrousil Silchas Zmar a z jeho hlasu <emphasis>zaznívalo </emphasis>pobavení, jako by ho těšilo, že si otrok utahuje z pompézní domýšlivosti Stracha Sengara, čímž odhalil dvě hrany své poznámky. „Myslím, že ho budu následovat.“</p>
<p>„Já taky,“ přidala se Konývka.</p>
<p>Seren Pedak si povzdechla. „Dobrá, ale radím, abychom my použili provazy a předvádění se nechali Udinaasovi.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Ústí jeskyně odhalilo, že to bývala chodba, možná vedoucí na balkon, než byla fasáda smetena. Obrovské kusy zdí, protkané puklinami, se posunuly a usadily v prapodivných úhlech. V každé štěrbině, každé prasklině, kam až Seren dohlédla, se to hemžilo vrtícími se, chlupatými tělíčky netopýrů, které probudili. Zvířátka švitořila na pokraji paniky. Seren odložila vak. Objevil se u ní Udinaas.</p>
<p>„Na,“ řekl a od úst mu stoupala pára, „zapal lucernu, akvizitor – když klesne teplota, přestávám cítit ruce.“ Na její pohled se ohlédl po Strachu Sengarovi a dodal: „Příliš dlouho jsem sahal do ledové vody. Edurský otrok zažije málo pohodlí.“</p>
<p>„Dostával jsi jíst,“ ucedil Strach Sengar.</p>
<p>„Když v lese padl krvodřev,“ opáčil Udinaas, „poslali jste nás, abychom ho přitáhli do vesnice. Vzpomínáš si na ty časy, Strachu? Občas kmen nečekaně praskl, uklouzl v blátě nebo něco, a nějakého otroka rozdrtil. Jeden z nich byl z tvé vlastní domácnosti – ale ty si na něj nepamatuješ, viď? Co je jeden další mrtvý otrok? Vy Edurové jste pak vždycky křičeli, že duch krvodřevu žízní po lederské krvi.“</p>
<p>„To stačí, Udinaasi,“ zarazila ho Seren, které se konečně podařilo zapálit lucernu. Ve světle se netopýři vyřítili ze štěrbin a najednou bylo všude plno jejich zoufale bijících křídel. Ve chvilce byli všichni pryč.</p>
<p>Seren se narovnala a zvedla lucernu.</p>
<p>Stáli v husté, plesnivé pastě – guanu, v němž se plazili larvy a brouci – a kolem se šířil ohavný zápach.</p>
<p>„Měli bychom jít,“ radila Seren, „ať jsme z toho venku. Může to vyvolat horečku…“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Když ho stráže táhly za řetězy přes nádvoří ke zdi s kruhy, muž ječel. Jeho rozdrcené nohy za sebou zanechávaly krvavé šmouhy. Kvílel a vykřikoval obvinění, rozhořčení nad během světa – lederského světa.</p>
<p>Tanal Jatvanar frkl. „Jen si ho poslechněte. Taková naivita.“</p>
<p>Karos Inviktad, stojící vedle něj na balkoně, po něm střelil pohledem. „Jsi hlupák, Tanale Jatvanare.“</p>
<p>„Dozorce?“</p>
<p>Karos Inviktad se opřel o zábradlí a zadíval se na vězně. Pomalu zapletl prsty podobné napitým pijavicím. Někde nad nimi se hlasitě chechtal racek. „Kdo představuje největší hrozbu říši, Jatvanare?“</p>
<p>„Fanatikové,“ odpověděl Tanal po chvíli. „Jako ten dole.“</p>
<p>„Špatně. Poslouchej, co říká. Je si jistý. Má svůj bezpečný pohled na svět, muž se správnými odpověďmi – že otázky byly samy o sobě správné, je bez řečí. Občana s jistotou, Jatvanare, lze přesvědčit, obrátit, lze z něj udělat nejochotnějšího spojence. Stačí jenom zjistit, co ho ohrožuje nejvíc. Zažehni jeho strach, spal tu jistotu na popel a pak mu nabídni stejně jistý jiný způsob uvažování, nazírání světa. On pak k tobě natáhne ruku, byť by byla propast mezi vámi sebevětší, a bude se tě držet vší silou. Ne, ti s jistotou nejsou naši nepřátelé. Původně byli svedení na špatnou cestu, jako ten muž dole, ale vždycky jsou nejzranitelnější strachem. Seber jim útěchu jejich přesvědčení a zlákej je zdánlivě průkazným a rozumným prohlášením, které vytvoříme my. To, že se nakonec přidají k nám, je zajištěno.“</p>
<p>„Chápu.“</p>
<p>„Tanale Jatvanare, našimi největšími nepřáteli jsou ti bez jistoty. Ti s otázkami, ti, kteří na naše úhledné odpovědi pohlížejí s neutišitelnými pochybnostmi. Ty otázky na nás útočí, podkopávají nás. Rozčilují nás. Pochop, tihle nebezpeční občané vědí, že nic není jednoduché. Jejich postoj je opakem naivity. Jsou pokorní vůči rozporům, kterých jsou svědky, a vzdorují našim jednoduchým, útěšným, jasným tvrzením a černobílému světu. Jatvanare, pokud chceš takové občany nejvíc urazit, nazvi je naivními. To je rozběsní, doslova jim dojde řeč… dokud neuvidíš, jak se v myšlenkách vracejí, což odhalí kaskáda výrazů, kdy se sami sebe ptají, kdo je ten člověk, který mi říká naiva? Odpověď zní, že zcela očividně osoba s jistotou, se vší nadutosti a domnělými právy, jakou tato pozice znamená. Osoba se sebedůvěrou, jaká připouští ledabylý úsudek, opovržlivé odsouzení vyřčené s největší povýšeností. A po tom všem se v očích tvé oběti objeví světlo poznání – v tobě má nepřítele, svého největšího nepřítele. A pozná strach, skutečnou hrůzu.“</p>
<p>„To tedy vyvolává otázku, dozorce…“</p>
<p>Karos Inviktad se usmál. „Jsem si jistý? Nebo mě naopak moří otázky, pochybnosti, zmítám se v divokých proudech složitostí?“ Odmlčel se. „Držím se jen jedné jistoty. Tvář světa tvaruje moc. Sama o sobě není dobrá ani zlá, je to prostě nástroj, s nímž ti, kdo ho drží, přetvářejí všechno kolem sebe tak, aby to vyhovovalo jim. Pochopitelně projevit moc znamená chovat se tyransky, což může být nanejvýš rafinované a měkké, či tvrdé a kruté. V moci – politické, rodinné, jak chceš – je zahrnuta hrozba nátlaku. Vůči všem, kdo se jí postaví. Uvědom si jedno: pokud je nátlak možný, <emphasis>bude </emphasis>použit.“ Ukázal dolů. „Poslouchej ho. Dělá za mě mou práci. Dole v žaláři jeho spoluvězni slyší jeho blábolení a někteří se k němu přidají – stráže si všimnou, kdo to je, a to je seznam jmen, který každý den využívám, protože ty můžu získat na svou stranu. Ti, kdo neříkají nic nebo se odvracejí, jsou na seznamu těch, kteří <emphasis>musejí </emphasis>zemřít.“</p>
<p>„A tak je necháváme křičet,“ uzavřel Tanal.</p>
<p>„Ano. Ironií je, že on je skutečně naivní, ačkoliv ne tak, jak jsi to původně myslel. Právě jeho jistota odhaluje blaženou nevědomost. A další ironií je, že oba extrémy politického spektra vykazují sbíhání prostředků a metod a také přístupu svých zastánců – zuřivý odpor vůči těm, kdo s nimi nesouhlasí, ochotné prolévání krve pro svou věc, bránění své verze reality. Nenávist, jakou mají vůči pochybovačům. Skepticismus zakrývá opovržení, a když tebou opovrhuje někdo, kdo se nedrží ničeho, je to ta nejhlubší rána, jakou ti může zasadit. A tak my, kdo se držíme jistoty, Jatvanare, brzy zjistíme, že je naším úkolem vykořenit a zničit ty, kdo kladou otázky. A navrch to potěšení, co z toho máme…“</p>
<p>Tanal Jatvanar neříkal nic, ponořený ve víru podezření, z nichž žádné nedokázal vydělit a určit.</p>
<p>„Soudil jsi rychle, viď?“ ozval se Karos Inviktad. „Ach, těmi opovržlivými slovy jsi tolik odhalil. Přiznávám, že mě pobavila má instinktivní odpověď na tvá slova. <emphasis>Naivní. </emphasis>Bloud mě vem, chtěl jsem ti utrhnout hlavu, jako když zabíjíš komára. Chtěl jsem ti ukázat skutečné opovržení. Svoje. K tobě a takovým, jako jsi ty. Chtěl jsem si smazat ten zamítavý výraz z obličeje a strčit ho do drtiče odpadků. Myslíš si, že znáš všechny odpovědi? Musíš, vzhledem k tomu, jak snadno vyjadřuješ úsudek. No, ty ubohý tvorečku, jednou na tvoje dveře zaklepe nejistota, vleze ti do krku a bude zajímavé sledovat, co se objeví první, zda pokora, nebo smrt. V každém případě tě z chvilkového soucitu ušetřím, což nás rozděluje, že? Dnes dorazil balík, pravda?“</p>
<p>Tanal zamrkal. <emphasis>Hleďme, jak jsme všichni krvežízniví. </emphasis>Přikývl. „Ano, dozorce. Nový hlavolam pro vás.“</p>
<p>„Výtečně. A od koho?“</p>
<p>„Anonymně.“</p>
<p>„Prazvláštní. Je to součást záhady, nebo strach ze zesměšnění, až ho rozřeším po chvilkovém přemýšlení? Jak vlastně můžu na takovou otázku odpovědět? Kde je teď?“</p>
<p>„Měli ho doručit do vaší pracovny, pane.“</p>
<p>„Dobře. Nech toho muže dole do večera křičet, pak ho pošli zpátky do kobky.“</p>
<p>Tanal se uklonil a Karos opustil balkon. Tanal chvilku počkal a pak také odešel.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Zanedlouho sestupoval po točitých schodech do nejnižšího podlaží starobylého vězení, do chodeb a kobek, které se nepoužívaly už celá staletí. Nedávné povodně zaplavily poslední dvě podlaží, a i když voda již odtekla, zanechala po sobě husté bahno a zápach stojaté, špinavé vody. Tanal Jatvanar si nesl lucernu a kráčel svažitou chodbou až k místnosti, jež původně bývala výslechovnou. Na kamenné podlaze a ve stěnách byly zasazené tajemné, zrezivělé mechanismy a na tlustých řetězech ze stropu visela klec velká jako postel.</p>
<p>Naproti vchodu byla klínovitá vymyšlenost ověšená okovy a řetězy, které se daly utáhnout rumpálem upevněným do zdi vedle. Postel byla otočená do místnosti a na ní byla připoutaná žena, kterou měl rozkaz pustit.</p>
<p>Byla vzhůru a odvrátila hlavu od náhlého světla.</p>
<p>Tanal postavil lucernu na stůl plný mučících nástrojů. „Čas na krmení,“ poznamenal.</p>
<p>Žena mlčela.</p>
<p><emphasis>Velevážená akademička. Koukněte se na ni teď. </emphasis>„Všechna ta tvoje pyšná slova,“ pokračoval Tanal. „Nakonec byla méně hmotná než prach ve větru.“</p>
<p>Hlas měla roztřesený a chraplavý. „Kéž se tím prachem jednoho dne udusíš, skrčku.“</p>
<p>Tanal se usmál. „‚Skrčku‘. Snažíš se mě ranit. Žalostná námaha.“ Přistoupil k truhlici u zdi. Byly v ní drtiče lebek, ale Tanal je odstranil a do truhly naskládal láhve s vodou a sušené potraviny. „Budu sem muset donést vědra s mýdlovou vodou,“ prohodil a zvažoval, co jí dá k večeři. „Ač je tvoje kálení nevyhnutelné, ten zápach a skvrny jsou nanejvýš nepříjemné.“</p>
<p>„Aha, tak já tě urážím, ano?“</p>
<p>Podíval se na ni a usmál se. „Žanat Anar, vyšší lektorka na Akademii říšských učení. Žel, zřejmě ses nenaučila ničemu z říšských způsobů. Ačkoliv by se dalo namítat, že to se od tvého příchodu sem změnilo.“</p>
<p>Prohlížela si ho se zvláštním, vážným <emphasis>výrazem </emphasis>v napuchlých očích. „Od První říše dodneška, skrčku, se objevovaly chvíle otevřené tyranie. To, že současnými utlačovateli jsou Tiste Edur, ani nestojí za zmínku. Nakonec skutečný útlak vychází od vás. Ledeřané proti Ledeřanům. A dále –“</p>
<p>„A dále,“ vysmíval se jí Tanal, „jsou patriotisté lederským darem milosrdenství vlastním lidem. Lepší my než Edurové. My nezatýkáme bezdůvodně, netrestáme z nevědomosti, nejednáme náhodně.“</p>
<p>„Darem? Ty tomu opravdu věříš?“ zeptala se a stále si ho prohlížela. „Edurům je to jedno. Jejich vůdce nelze zabít, a proto je jejich nadvláda absolutní.“</p>
<p>„Jeden vysoce postavený Tiste Edur za námi přichází skoro denně –“</p>
<p>„Aby vás udržel na uzdě. Vás, Tanale Jatvanare, ne vaše vězně. Tebe a toho šílence Karose Inviktada.“ Naklonila hlavu na stranu. „Zajímalo by mě, proč organizace jako ta tvoje vždycky vedou žalostné lidské trosky. Úzkoprsí psychopati a zvrhlíci. Všem vám ubližovali, když jste byli malí. Nebo vás zneužívali pokřivení rodiče – určitě máš ke svěřování hrozné příběhy ze svého žalostného dětství. A když teď máš konečně v rukou moc, ach, jak musíme my ostatní trpět.“</p>
<p>Tanal k ní přistoupil s jídlem a lahví vody.</p>
<p>„Pro Bouda,“ vybuchla, „odvaž mi aspoň jednu ruku, ať se můžu najíst sama.“</p>
<p>Zastavil se vedle ní. „Ne, tomuhle dávám přednost. Ponižuje tě, nechat se krmit jako malé dítě?“</p>
<p>„Co se mnou chceš dělat?“ zeptala se Žanat, když otevřel láhev.</p>
<p>Přiložil jí láhev k rozpraskaným rtům a díval se, jak pije. „Nevzpomínám si, že bych říkal, že něco chci,“ podotkl.</p>
<p>Odvrátila hlavu, zakašlala a voda se jí vylila na prsa. „Přiznala jsem se ke všemu,“ pravila po chvíli. „Máš všechny moje poznámky, moje zrádné přednášky o osobní zodpovědnosti a nezbytnosti soucitu –“</p>
<p>„Ano, tvůj morální relativismus.“</p>
<p>„Dokazuju nesprávnost všech představ o relativismu, skrčku – což bys věděl, kdyby ses obtěžoval moje poznámky přečíst. Kulturní struktury neobcházejí ani neomlouvají očividnou nespravedlnost. Status quo není posvátný, není to oltář, který musíš omalovat potoky krve. Tradice a zvyklosti nejsou pádné argumenty –“</p>
<p>„Pro Bílou vránu, ženská, ty jsi opravdu učitelka. Víc ses mi líbila, když jsi byla v bezvědomí.“</p>
<p>„Tak mě zase do bezvědomí zmlať,“ poradila mu.</p>
<p>„Žel, nemůžu. Mám tě přece propustit.“</p>
<p>Přimhouřila oči a znovu se odvrátila. „To ode mě byla neopatrnost,“ zamumlala.</p>
<p>„V jakém ohledu?“ zeptal se.</p>
<p>„Skoro jsem se nechala svést. Vějička naděje. Kdybys mě měl osvobodit, nikdy bys mě nepřivedl sem dolů. Ne, mám být tvou soukromou obětí a ty mou soukromou noční můrou. Nakonec budou řetězy, které tě spoutají, stejné jako ty moje.“</p>
<p>„Psychologie lidské mysli,“ utrousil Tanal a strčil jí do úst kousek v tuku namočeného chleba. „Tvoje specialita. Takže můžeš číst v mém životě stejně snadno jako ve svitku. A to mě má děsit?“</p>
<p>Chvíli žvýkala a s trochou námahy polkla. „Mám mnohem nebezpečnější zbraň, skrčku.“</p>
<p>„A jakoupak?“</p>
<p>„Vlezu ti do hlavy. Budu se dívat tvýma očima. Plavat ve tvých myšlenkách. Stát tu a dívat se na špinavého tvora přikovaného k posteli, kde ho znásilňuješ. A nakonec ti začnu rozumět. To je mnohem intimnější než milování, skrčku, protože pak zmizí všechna tvá tajemství. A pro případ, že pochybuješ, ano, dělám to už teď. Poslouchám svá slova stejně jako ty, cítím, jak se ti stahuje hruď, jak tě přes pot mrazí pod kůží. Náhlý strach, jak si uvědomuješ rozsah vlastní zranitelnosti –“</p>
<p>Udeřil ji. Dost tvrdě, aby se jí zvrátila hlava. Z rány na rtech vytryskla krev. Zakašlala a plivala a přes krev lapala po dechu. „V jídle můžeme pokračovat později,“ prohlásil Tanal a snažil se mluvit bezvýrazně. „Čekám, že v příštích dnech a týdnech si pořádně zakřičíš, Žanat, ale ujišťuju tě, že tvůj křik nikdo neuslyší.“</p>
<p>Vydala podivný zvuk. Tanal si až za chvíli uvědomil, že se směje.</p>
<p>„Působivá kuráž,“ řekl s jistotou. „Nakonec tě možná opravdu pustím. Ale zatím jsem se ještě nerozhodl. Určitě to chápeš.“</p>
<p>Kývla.</p>
<p>„Ty nadutá mrcho,“ štěkl.</p>
<p>Znovu se zasmála.</p>
<p>Couvl. „Nemysli si, že tu nechám lucernu,“ zaprskal.</p>
<p>Její smích ho následoval ven a řezal jako skleněné střepy.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Zdobený kočár lemovaný lesklým krvodřevem stál na hlavní ulici Drene a mezi jeho vysokými koly tekla otevřená žumpa. Čtyři bělouši se v nezvyklém horku nehýbali, hlavy v chomoutech svěšené. Přímo před nimi byla ulice rámovaná klenutou, otevřenou bránou a za ní se rozlézalo bludiště Velké tržnice, obrovské náměstí plné stánků, vozů, dobytka a lidí.</p>
<p>Proud bohatství, kakofonie hlasů a množství nabízejících či chňapajících rukou jako by sílily a bušily do Brohlových smyslů, i když seděl na plyši v kočáře. Vzdouvající se zvuky z tržiště a chaotické proudění lidí v bráně i davů na samotné ulici dohližiteli připomínaly náboženské vytržení, jako by byl svědkem hysterické verze tisteedurského pohřbu. Místo žen rytmicky bručících, jak byly ovládány žalem, pobízeli poháněči davem řvoucí zvířata. Místo nezakrvených mladíků brodících se krvavým příbojem a bušících pádly do vln tu byl rachot kár a vysoké, pištivé hlasy pouličních prodavačů. Kouř z hranic a obětin halící edurskou vesnici byl tady hustou, prašnou řekou zabarvenou tisíci pachy. Hnůj, koňská moč, pečené maso, zelenina a ryby, nevydělané myridí a vydělané rodaří kůže, hnijící odpadky a dusivý smrad omamných látek.</p>
<p>Tady mezi Ledeřany se do moře neházely žádné vzácné obětiny. Slonovina kelnatých tuleňů se opírala o police jako řady tesáků nějakého dřevěného mučícího nástroje. Na jiných stáncích se slonovina objevila znovu, přiřezaná do tisícovky tvarů, z nichž mnohé napodobovaly posvátné předměty Edurů, Džheků a Fentů. Leštěný jantar byl ozdobou, ne posvátnými slzami zachyceného soumraku, a krvodřevo samotné skončilo vyřezané do misek, pohárků a náčiní.</p>
<p>Nebo na obložení honosného kočáru.</p>
<p>Škvírami v okenicích se dohližitel díval na příval na ulici. Občas se v davu objevil Tiste Edur, o hlavu vyšší než většina Ledeřanů, a on měl dojem, že za jejich povýšeným, odtažitým výrazem vidí zmatek. A jednou, v očích přehnaně oblečeného, prsteny ověšeného stařešiny, jehož znal osobně, spatřil záblesk hamižnosti.</p>
<p>Změnu si málokdo zvolil dobrovolně a obvykle přicházela pomalu a nenápadně. Jistě, Ledeřané zakusili šokující porážku svých vojsk, jejich král byl zabit a měli novou vládnoucí třídu, ale ani náhlá změna štěstěny nebyla nakonec takovou pohromou, jak by se dalo čekat. Předivo držící Leder pohromadě bylo odolné, a Brohl již věděl, že mnohem pevnější, než vypadalo navenek. Nejvíc ho však vyvádělo z míry, jak snadno to předivo ovinulo všechny, kdo se ocitli v jeho dosahu.</p>
<p><emphasis>V jeho doteku je jed, ne však smrtelný, jen opojný. Sladký, ale nakonec možná vražedný. Pochází z… pohodlí. A </emphasis>přesto viděl, že odměna pohodlí není dostupná všem. Vlastně byla znepokojivě vzácná. Zatímco boháči se očividně vyžívali v předvádění majetku, právě tato okázalost podtrhovala skutečnost, že jsou výraznou menšinou. Brohl však již pochopil, že taková nerovnováha je nezbytná. Ne každý může být bohatý – systém takovou rovnost nedovoluje, protože moc a výsady, které nabízí, závisejí na pravém opaku. <emphasis>Nerovnost, jak jinak by mohla být moc posouzena, jak by jinak bylo možné ocenit dary výsad? Protože aby mohli existovat bohatí, musí být i chudí, a těch musí být víc než boháčů.</emphasis></p>
<p>Prostá pravidla, snadno zjistitelná pouhým pozorováním. Brohl Handar nebyl vzdělaný, kterýžto nedostatek mu byl připomínán neustále ode dne, kdy dorazil do Drene jako dohližitel. Neměl žádné zvláštní zkušenosti s vládnutím a jen málo svých schopností mohl využít při plnění nových povinností.</p>
<p>Faktor Letur Anikt vedl nevyhlášenou válku proti kmenům za hranicí a s použitím říšských vojáků kradl zemi a upevňoval nově získané državy. Pro krveprolití neexistovalo žádné skutečné ospravedlnění, cílem bylo prostě jen osobní obohacení. Brohl Handar však zatím netušil, co s tím má dělat, tedy pokud s tím vůbec něco dělat hodlal. Sám připravil obsáhlou zprávu pro císaře s dobře zdokumentovanými podrobnostmi popisujícími situaci v Drene. Tuto zprávu měl zatím u sebe, protože začínal tušit, že kdyby ji poslal do Lederas, nedostala by se k císaři ani k žádnému z jeho edurských rádců. Lederský kancléř Triban Gnol vypadal jako komplic, možná byl dokonce spřažený s Leturem Aniktem – což ukazovalo na obrovskou pavučinu moci, ukrytou pod povrchem a prospívající bez toho, aby na ni měla edurská nadvláda sebemenší vliv. Prozatím měl Brohl Handar jen podezření, náznaky, že tato záludná pavučina moci existuje. Jedno spojení bylo jisté, a to s lederským spolkem bohatých rodin, Osvobozenskou vkladovou. Tato organizace mohla docela dobře být samotným srdcem skryté moci, ale zatím neměl jistotu.</p>
<p>Brohl Handar, mezi Tiste Edur nižší šlechtic a nově jmenovaný dohližitel malého města v zapadlém koutě říše, dobře věděl, že nemůže vyzvat k boji někoho takového jako Osvobozenská vkladová. Vlastně začínal docházet k názoru, že tisteedurské kmeny, nyní roztroušené po této rozlehlé zemi, jsou jen o málo víc než náplava plující na lhostejných proudech hluboké, kalné řeky.</p>
<p><emphasis>Ale ještě je tu císař.</emphasis></p>
<p><emphasis>Který je nejspíš šílený.</emphasis></p>
<p>Brohl prostě nevěděl, na koho se obrátit. Dokonce ani nevěděl, jestli to, čeho je svědkem, je skutečně tak nebezpečné, jak se mu to jeví.</p>
<p>Polekal ho hluk u brány, a tak se předklonil a vyhlédl mezi okenicemi.</p>
<p>Zatčení. Lidé rychle odcházeli od dvou nevýrazných Ledeřanů, tlačících oběť na bránu. Nikdo nekřičel obvinění, nikdo nic vyděšeně nepopíral. Patriotističtí agenti i jejich zajatec mlčeli, a dohližitelem to ticho otřáslo. Jako kdyby už nikoho nezajímaly podrobnosti.</p>
<p>Jeden z agentů oběť prohledal kvůli zbraním. Žádnou nenašel. Druhý agent tiskl muže ke zdobenému sloupu a první mu z pasu sebral koženou mošnu a začal se v ní prohrabávat. Vězeň měl hlavu z boku přitisknutou k basreliéfu na širokém, hranatém sloupu. Řezby zpodobňovaly nějaké dávné vítězství Lederské říše. Brohl Handar usoudil, že té ironie si nikdo ze zúčastněných nevšiml.</p>
<p>Obvinění bude znít pobuřování. Tak totiž znělo vždycky. Ale proti čemu? Ne přítomnosti Tiste Edur – to by nakonec nemělo smysl, a rozhodně nedocházelo k téměř žádným pokusům o odplatu, alespoň Brohl Handar o žádných neslyšel. Tak… čemu přesně? Proti komu? Zadluženost existovala vždycky, a někteří před dluhy utekli, většina však zůstala. Kolem politických či společenských nepokojů vznikaly sekty a většina jejich členů pocházela ze zbytků porobených kmenů, zbavených všech svobod – Fentů, Nereků, Tarthenalů a dalších. Ale po dobytí země byla většina sekt rozpuštěna nebo uprchla z říše. Pobuřování. Obvinění určené k umlčení debat. Někde proto musel existovat seznam přijatelných názorů, houf přesvědčení a víry, tvořící správnou doktrínu. Nebo tu snad pracuje něco záludnějšího?</p>
<p>Kdosi zaškrábal na dveře kočáru a vzápětí je otevřel. Brohl Handar si prohlédl muže, jenž vylezl na stupínek a svou vahou kočár naklonil. „Klidně nastup, Orbyne,“ vyzval jej.</p>
<p>Se svaly změklými léty nečinnosti, masitým obličejem a těžkými laloky se Orbyn „Pravdohledač“ neustále potil bez ohledu na příjemnou teplotu, jako by nějaký vnitřní tlak vymačkával jedy z jeho myšlenek na povrch kůže. Místní hlava patriotistů byl podle Brohla Handara ten nejodpornější, nejzlotřilejší tvor, s jakým se kdy setkal.</p>
<p>„Tvůj příchod je dobře načasovaný,“ pokračoval, když Orbyn vlezl do kočáru a usadil se na sedadle naproti, přičemž z něj táhl nakyslý pach potu. „I když jsem netušil, že osobně dohlížíš na každodenní činnost svých agentů.“</p>
<p>Orbyn zkřivil tenké rty v úsměvu. „Narazili jsme na nějaké informace, které by tě mohly zajímat, dohližiteli.“</p>
<p>„Další z tvých neexistujících spiknutí?“</p>
<p>Úsměv se na okamžik rozšířil. „Pokud míníš bolkandské spiknutí, tak to, žel, padá na hlavu Osvobozenské vkladové. Informace, které jsme získali, se týkají tvých lidí.“</p>
<p><emphasis>Mých lidí. </emphasis>„No dobře.“ Brohl Handar čekal. Agenti venku vězně odvlekli a lidé je obcházeli co největším obloukem.</p>
<p>„Západně od Modré růže byl spatřen oddíl. Dva Tiste Edur, jeden s bílou pletí. Myslím, že je nyní známý jako Bílá vrána – což je pro nás Ledeřany nanejvýš znepokojivý titul, mimochodem.“ Zamrkal těžkými víčky. „Doprovázejí ho tři Ledeřané, dvě ženy a jeden uprchlý otrok s vlastnickým tetováním kmene Hirotů.“</p>
<p>Brohl zachoval nehybný obličej, třebaže se mu sevřela hruď. <emphasis>Do toho tobě nic není. </emphasis>„Znáš podrobněji místo, kde se nacházejí?“</p>
<p>„Mířili na východ k horám. Jsou tam tři průsmyky, v této roční době jsou ale schůdné jen dva.“</p>
<p>Brohl Handar pomalu kývl. „Císařovi k’risnan také dokážou určit jejich hrubou polohu. Ty průsmyky jsou zablokované.“ Po chvíli dodal: „Je to, jak předpověděl Hannan Mosag.“</p>
<p>Orbyn na něj ze záhybů tuku upíral tmavé oči. „Vím, jak jsou Edurové schopní.“</p>
<p><emphasis>Ano.</emphasis></p>
<p>„Patriotisté mají otázky ohledně toho bílého Tiste Edur, Bílé vrány,“ pokračoval muž známý jako Pravdohledač. „Z kterého kmene pochází?“</p>
<p>„Z žádného. Není Tiste Edur.“</p>
<p>„Aha. To se divím. Popis…“</p>
<p>Brohl Handar mlčel.</p>
<p>„Dohližiteli, můžeme být nějak nápomocni?“</p>
<p>„V této chvíli to není nutné,“ opáčil Brohl.</p>
<p>„Velice mě zajímá, proč jste je už neobklíčili a nechytili. Moje zdroje naznačují, že ten Tiste Edur není nikdo menší než Strach Sengar, císařův bratr.“</p>
<p>„Jak jsem říkal, průsmyky jsou zablokované.“</p>
<p>„Aha, tedy utahujete smyčku.“</p>
<p>Brohl Handar se usmál. „Orbyne, prve jsi řekl, že za bolkandské spiknutí je zodpovědná Osvobozenská vkladová. Tím mi ve skutečnosti sděluješ, že patriotisty tato věc nezajímá?“</p>
<p>„Ale vůbec ne. Vkladová využívá naši síť pravidelně –“</p>
<p>„Za což nepochybně dostáváte odměnu.“</p>
<p>„Samozřejmě.“</p>
<p>„Já sám –“</p>
<p>Orbyn zvedl ruku a naklonil hlavu na stranu. „Budeš mě muset omluvit, dohližiteli. Slyším poplach.“ Se zachrčením se zvedl a otevřel dvířka kočáru.</p>
<p>Poněkud zmatený Brohl se jen díval, jak odchází. Jakmile se dvířka zavřela, sáhl do malé přihrádky, vyňal pletenou kouli naplněnou voňavou trávou a přidržel si ji u nosu. Zatahal za šňůru a kočí popadl opratě. Kočár se s trhnutím rozjel. Brohl už poplach slyšel, horečnou kakofonii. Předklonil se a promluvil do mluvicí trubky. „Dovez nás k těm zvonům, kočí.“ Zaváhal. „A není spěch.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Drenská vojenská posádka zabírala celý tucet kamenných budov na nízkém návrší severně od středu města. Zbrojírna, stáje, kasárna a velitelství byly silně opevněné, třebaže komplex sám nebyl obehnaný hradbou. Drene bývalo před několika staletími městským státem a po vleklé válce s Oulany pozval rozezlený král lederské vojáky, aby nomády porazili. O několik desítek let později vyšlo najevo, že samotný konflikt byl důsledkem lederských manipulací. V každém případě však lederské oddíly již město neopustily. Král přijal titul vezíra a následkem tragických nehod on i celý jeho rod sešli ze světa. Ale to už byla pouhopouhá historie, která nikoho nezajímá.</p>
<p>Z přehlídkového placu posádky vycházely čtyři hlavní ulice. Ta vedoucí na sever se měnila v Braní ulici a za městskou hradbou v Severní pobřežní. Ze tří silnic do vnitrozemí byla nejméně používaná.</p>
<p>Ze stínu pod palácovým balkonem hned za zbrojírnou měl malý, mrštný muž stojící v chladném šeru nerušený výhled na severní silnici. Tvář mu zakrývala hrubě tkaná kápě, a pokud by se někdo obtěžoval, zastavil se a pozorně se podíval, polekal by ho lesk karmínových šupin tam, kde měl být obličej, a oči skryté v černě orámovaných štěrbinách. Na muži však bylo něco, co se vyhýbalo pozornosti. Pohledy po něm klouzaly a málokdo si vůbec všiml, že ve stínu někdo stojí.</p>
<p>Postavil se sem před rozbřeskem a nyní bylo pozdní odpoledne. Oči upíral na posádkové sídlo, sledoval přicházející a odcházející kurýry, návštěvu půl tuctu urozených kupců, nákup koní, šrotu, sedel a dalšího materiálu. Prohlédl si kůže na kulatých štítech kopiníků – zploštělé obličeje, kůži ztmavlou do barvy mezi purpurem a okrem, což tetování zjemňovalo do zvláštní krásy.</p>
<p>Pozdě odpoledne se stíny dloužily a muž si všiml dvou Ledeřanů, procházejících jeho zorným polem již podruhé. Nedostatek pozornosti byl… nápadný a nějaký instinkt mu prozradil, že je čas jít.</p>
<p>Jakmile ho minuli, míříce po ulici k západu, muž vyklouzl ze stínu a rychle a tiše se vydal za nimi. Vycítil, jak si ho náhle uvědomili – a snad se i trochu polekali. Těsně předtím než by je dohonil, odbočil doprava do uličky vedoucí na sever.</p>
<p>Po patnácti krocích našel tmavý výklenek, v němž se mohl schovat. Přitáhl si plášť, sepjal ho a tím si uvolnil ruce.</p>
<p>Po chvilce uslyšel jejich kroky. Díval se, jak jdou kolem, opatrně, s noži v rukou. Jeden něco zašeptal a oba zaváhali. Muž schválně zaškrábal nohou o kámen, když udělal krok. Oba Ledeřané se bleskurychle otočili.</p>
<p>Oulanský bič kadaran zašustil, jak letěl ven, a kůže – pobitá jako mince velkými, jako břitva ostrými, překrývajícími se půlměsíčitými čepelemi – se mihla ve třpytivém oblouku, který oba muže lízl přes hrdla. Vytryskla krev.</p>
<p>Zahalený se díval, jak se ti dva hroutí. Krev proudila volně po špinavé dlažbě a víc krvácel muž nalevo. Zahalený přistoupil k druhé oběti, vytáhl nůž a vrazil mu ho do krku. Pak mu dobře nacvičeným pohybem odřízl obličej, bera kůži, svaly i vlasy. Totéž zopakoval u prvního.</p>
<p>Dva agenti patriotistů vyřízení.</p>
<p>Pochopitelně pracovali ve trojicích, jeden vždycky zpovzdáli sledoval první dva.</p>
<p>Z posádky zazněl poplach, pronikavá sbírka zvonů, nesoucí se prašným vzduchem nad budovami.</p>
<p>Vrah sbalil ohavné trofeje a zastrčil si je za volnou košili z rodaří vlny, kterou nosil přes šupinový hauberk, načež se vydal uličkou k severní bráně.</p>
<p>Na druhém konci se objevil oddíl městské stráže, pět Ledeřanů ve zbroji a s přílbami, krátkými meči a štíty.</p>
<p>Když je muž uviděl, rozběhl se. Levou rukou uvolnil kadaran a pravou z řemenů z nevydělané kůže u pasu vytáhl srpkovitou sekeru ryghta. Těžký topor, dlouhý jako stehenní kost, k němuž byla na každém konci připevněná železná čepel ve tvaru měsíce ve třetí čtvrti, hranami kolmo na sebe. Kadaran a ryghta, starodávné zbraně z Oul’dan, i když poslední století se již téměř vytratily. Proto také konstáblové nikdy podobným zbraním nečelili.</p>
<p>Deset kroků od prvních tří strážných vyletěl bič a vytvořil ve vzduchu ležatou osmičku, za níž následoval jekot a prameny krve, v šeru uličky téměř černé. Dva Ledeřané zavrávorali.</p>
<p>Mrštný, šlachovitý muž se vrhl na posledního z první řady. Pravou rukou sjel po toporu až k ráfku pod levou čepelí, takže zbraň držel vodorovně pod předloktím, když ji zvedal – a odrazil strážcův zoufalý sek. Švihl loktem dopředu a pravá čepel se muži zasekla do čela těsně pod okrajem přílby, projela kořenem nosu a čelní kostí a skončila v mozku. Sklopená, zužující se, nabroušená srpkovitá čepel snadno vyklouzla z rány, když Oulan proběhl kolem padajícího strážného a stáhl bič, kterým prve švihl nad hlavou, a ovinul ho kolem krku čtvrtého Ledeřana – jenž zavřískl, pustil meč a drásal vražedné čepelky – zatímco Oulan přidřepl, pravou rukou přehmátl na druhý konec toporu k rozšířenému konci pravé čepele a ťal. Pátý strážný zvedl štít, ale pozdě – čepel ho zasáhla přes oči ve chvíli, kdy bič připravil čtvrtého o hlavu.</p>
<p>Oulan pustil kadaran, uchopil oběma rukama ryghtu, přikročil a toporem praštil posledního Ledeřana do krku, čímž mu rozdrtil průdušnici.</p>
<p>Zvedl bič a odcházel.</p>
<p>Zprava se k němu nesl dusot kopyt kopiníků. Brána padesát kroků nalevo byla plná strážných, kteří se obraceli k němu.</p>
<p>Rozběhl se přímo proti nim.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Atripreda Bivatt se osobně ujala velení oddílu kopiníků. S dvaceti jezdci za sebou klusala po stopách krvavé lázně.</p>
<p>Dva patriotističtí agenti uprostřed uličky. Pět městských strážníků na konci.</p>
<p>Vyjela do širší ulice a otočila koně doleva. Cestou k bráně vytáhla meč.</p>
<p>Všude ležela těla, nejméně dvacet jich bylo, a jenom dva muži to zřejmě zatím přežili. Bivatt cítila, jak ji pod zbrojí svědí studený pot. Všude byla krev. Na dláždění, nastříkaná vysoko na zdech i na samotné bráně. Uťaté končetiny. Zápach vyprázdněných vnitřností, rozervaných střev. Jeden z přeživších ječel a cukal hlavou. Měl useknuté obě ruce.</p>
<p>Těsně za bránou Bivatt zastavila koně, protože to, co uviděla, jí vzalo dech. Na zemi leželi čtyři koně, jezdci rozhození na silnici. Sedající prach ukazoval, že zbytek prvního oddílu pronásleduje vraha.</p>
<p>Přiklopýtal k ní druhý přeživší. Dostal ránu do hlavy, přílbu měl promáčknutou a po tváři na krk mu stékala krev. Upřel na ni oči plné děsu. Otevřel ústa, ale nevydal ani hlásku.</p>
<p>Bivatt se znovu rozhlédla a pak se obrátila na svého finadda. „Vezmi si oddíl, jeď za nimi. A taste zbraně, zatraceně!“ Zamračila se na strážného. „Kolik jich bylo?“</p>
<p>Jen civěl.</p>
<p>Dorazili další strážní a k ječícímu muži, který přišel o ruce, spěchal ranhojič.</p>
<p>„Slyšel jsi, na co se ptám?“ zasyčela Bivatt.</p>
<p>Kývl. „Jeden. Jeden muž, atripredo.“</p>
<p><emphasis>Jeden? Nesmysl. </emphasis>„Popiš ho.“</p>
<p>„Šupiny – místo obličeje měl šupiny. Rudé jako krev!“</p>
<p>Po silnici se vrátil jeden z kopiníků. „Všichni z prvního oddílu jsou mrtví, atripredo,“ hlásil vysokým, přiškrceným hlasem. „Dál na silnici. Všichni koně až na jednoho – pane, máme ho následovat?“</p>
<p>„Máte ho následovat? Zatracený hlupáku – ovšemže ho máte následovat! Držte se mu na stopě!“</p>
<p>„Ten popis, atripredo…“ ozvalo se za ní.</p>
<p>Otočila se v sedle.</p>
<p>Mezi mrtvými stál Orbyn Pravdohledač zalitý potem a upíral na ni malá prasečí očka.</p>
<p>Bivatt vycenila zuby. „Ano,“ štěkla. <emphasis>Rudomask</emphasis><emphasis>. Ten a nikdo jiný.</emphasis></p>
<p>Velitel drenských patriotistů našpulil rty a prohlížel si mrtvoly kolem sebe. „Vypadá to,“ prohodil, „že jeho vyhnanství z kmenů skončilo.“</p>
<p><emphasis>Ano. Bloud nás chraň.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Brohl Handar vystoupil z kočáru a rozhlédl se po bojišti. Neuměl si představit, jaké zbraně útočníci použili, aby dokázali to, co měl před očima. Atripreda se ujala velení, přicházeli další vojáci a Orbyn Pravdohledač stál ve stínu brány a vše mlčky sledoval.</p>
<p>Dohližitel přistoupil k Bivatt. „Atripredo,“ začal, „vidím tu pouze naše mrtvé.“</p>
<p>Zamračila se na něj, ale v jejím pohledu bylo víc než jen prostý hněv. Uviděl v něm také strach. „Do města pronikl oulanský válečník,“ pravila.</p>
<p>„Tohle je dílo jediného muže?“</p>
<p>„To je nejmenší z jeho nadání.“</p>
<p>„Aha, potom tedy víš, kdo ten muž je.“</p>
<p>„Dohližiteli, mám práci –“</p>
<p>„Pověz mi o něm.“</p>
<p>Zašklebila se a ukázala k bráně. Cestou opatrně překračovali mrtvoly na kluzkých kamenech. „Myslím, že jsem právě poslala oddíl kopiníků na smrt, dohližiteli. Nemám náladu na dlouhé hovory.“</p>
<p>„Vyhov mi. Pokud je na kraji tohoto města válečný oddíl oulanských válečníků, musí se připravit obrana – která,“ dodal, když uviděl její uražený výraz, „bude kromě tvých jednotek zahrnovat Tiste Edur.“</p>
<p>Po chvíli kývla. „Rudomask. Pod jiným jménem ho neznám. Dokonce i Oulané znají o jeho původu jen báje –“</p>
<p>„A jaké?“</p>
<p>„Letur Anikt –“</p>
<p>Brohl Handar vztekle zasyčel a zamračil se na Orbyna, jenž se přesunul na doslech. „Proč každá pohroma začíná jménem toho muže?“</p>
<p>Bivatt se znovu ujala slova. „Před léty došlo k šarvátkám mezi jedním bohatým oulanským kmenem a faktorem. Prostě Letur Anikt zatoužil po stádech toho kmene. Vyslal agenty, kteří jedné noci pronikli do oulanského tábora a unesli jednu mladou ženu – jednu z dcer klanového vůdce. Oulané mají ve zvyku krást lederské děti, víš. V každém případě tahle dcera měla bratra.“</p>
<p>„Rudomaska.“</p>
<p>Bivatt kývla. „Mladšího bratra. V každém případě faktor dívku přijal do své domácnosti a zanedlouho byla jeho dlužnicí –“</p>
<p>„Bezpochyby o tom ani nevěděla. Ano, rozumím. A tak, aby splatil ten dluh a její svobodu, Letur požadoval otcova stáda.“</p>
<p>„Ano, více méně. A klanový vůdce souhlasil. Žel, když se faktoroví muži přiblížili se svým vzácným nákladem k oulanskému táboru, dívka si vrazila nůž do srdce. Poté následoval značný zmatek. Vojáci Letura Anikta zaútočili na oulanský tábor a zabili každého –“</p>
<p>„Faktor se rozhodl, že si ta stáda vezme tak jako tak.“</p>
<p>„Ano. Ale ukázalo se, že jeden Oulan přežil. O pár let později nabraly šarvátky na zuřivosti a faktorovy oddíly prohrávaly jeden střet za druhým. Léčky byly odvráceny. A poprvé se vynořilo jméno Rudomask – nový válečný náčelník. To, co následuje, je ještě méně jasné než to, co jsem zatím popsala. Zřejmě došlo ke shromáždění klanů a Rudomask promluvil – tedy pohádal se se stařešiny. Snažil se sjednotit klany proti lederské hrozbě, jenže stařešinové se nenechali přesvědčit. Rudomask ve vzteku pronesl neuvážená slova. Stařešinové požadovali, aby je vzal zpátky. Odmítl, a tak ho vyhnali. Prý se vydal na východ do divočiny kolem Kolanse.“</p>
<p>„Co znamená ta maska?“</p>
<p>Bivatt zavrtěla hlavou. „Nevím. Podle pověsti zabil hned po vyvraždění své rodiny draka. Byl ještě pouhé dítě – takže je to dost nepravděpodobné.“ Pokrčila rameny.</p>
<p>„A teď se vrátil,“ dokončil Brohl Handar, „nebo nějaký jiný oulanský válečník převzal masku a snaží se nám nahnat strach.“</p>
<p>„Ne, byl to on. Používá čepelový bič a dvouhlavou sekeru. Samotné zbraně jsou v podstatě bájné.“</p>
<p>Dohližitel se zamračil. „Bájné?“</p>
<p>„Podle oulanských pověstí kdysi jejich lid bojoval ve válce daleko na východě, když ještě přebývali v divočině. Kadaran a ryghta jsou zbraně navržené k porážce toho nepřítele. Další podrobnosti už neznám, jenom to, že ať byli ti nepřátelé kdokoliv, zřejmě to nebyli lidé.“</p>
<p>„Každý kmen má pověsti o minulých válkách, věku hrdinů –“</p>
<p>„Dohližiteli, oulanské pověsti nejsou takové.“</p>
<p>„Ne?“</p>
<p>„Ne. Za prvé, Oulané v té válce prohráli. Proto uprchli na západ.“</p>
<p>„Copak se do divočiny nevydala žádná lederská výprava?“</p>
<p>„Ne za celá desetiletí, dohližiteli. Nakonec bojujeme s různými teritorii a královstvími podél hranice. Poslední expedice byla doslova vyhlazena a jedinou přeživší to, co viděla, dohnalo k šílenství. Mluvila o něčem jako syčivá noc. Zřejmě myslela hlas smrti. V každém případě její šílenství nebylo možné vyléčit, a tak byla popravena.“</p>
<p>Brohl Handar se nad tím zamyslel. Dorazil důstojník a čekal, až bude moci mluvit s atripredou. Brohl jí tedy poděkoval a odešel.</p>
<p>„Dohližiteli.“</p>
<p>Otočil se k ní. „Ano?“</p>
<p>„Pokud Rudomask tentokrát uspěje… myslím se sjednocením kmenů, tak budeme Tiste Edur dozajista potřebovat.“</p>
<p>Zvedl obočí. „Samozřejmě, atripredo.“ <emphasis>A tak mě možná vyslyší císař a Hannan Mosag. Zatracený Letur Anikt. Co to na nás přivolal?</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Hnal lederského koně bez oddechu. Sjel ze severní silnice a zamířil k východu přes čerstvě zoraná pole tam, kde kdysi bývaly oulanské pastviny. Cestou si ho všimli osadníci a v poslední vísce, kterou objel, nasedlali tři vojáci koně a jali se ho pronásledovat.</p>
<p>Na kraji údolí, které Rudomask právě opustil, si je našla za sboru zvířecího a lidského řevu, pronikavého, nicméně krátkého, smrt.</p>
<p>Nad hlavou oulanského válečníka zavířily v nedočkavém oblaku rhinazany, odehnané od oblíbených hostitelů násilím. Jejich křídla tloukla jako bubínky a dlouhé pilovité ocásky syčely ve vzduchu, jak se hnaly za Rudomaskem. Už dávno si zvykl na jejich stálou přítomnost. Jako lasička velcí létaví plazi obývali divočinu a tady byli daleko od domova, pokud se jejich hostitelé – v údolí za ním a pravděpodobně chystající další léčku – dali nazývat domovem.</p>
<p>Zpomalil koně a poposedl si v nepohodlném lederském sedle. Věděl, že teď už ho nikdo nedohoní, a nemělo smysl koně uštvat. Nepřítel si věřil ve svém městě, drze vystavoval své trofeje, a Rudomask za tu noc a den, které strávil pozorováním, hodně zjistil. Modrorůžští kopiníci, se správnými třmeny a v sedlech hbití. Mnohem působivější než pěší vojáci před lety.</p>
<p>Zatím po návratu viděl ze svého lidu jen opuštěné tábory, stopy menších stád a nepoužívané kruhy týpí. Jako kdyby byl jeho domov zničen a všichni přeživší uprchli. Na jediném bojišti, na které narazil, byly jen mrtvoly cizinců.</p>
<p>Slunce za ním kleslo k obzoru a už se stmívalo, když narazil na první vypálený oulanský tábor. Rok starý, možná víc. Z trávy trčely bílé kosti a začernalé pahýly rámů chýší a byla tu cítit opuštěnost. Nikdo se nevrátil, aby padlé uložil na vyvýšené plošiny a osvobodil jejich duše k tanci s mrchožravými ptáky. Ten výjev vyvolal chmurné vzpomínky.</p>
<p>Jel dál. Ve tmě rhinazany pomalu odletěly a on uslyšel dvojí dupot, jak se jeho dva společníci, když dokončili krvavé dílo, přesunuli vedle něj, v šeru stěží viditelní.</p>
<p>Rhinazany se jim usadily na šupinatých zádech, olizovaly krev a vytrhávaly klíšťata, prudce zvedaly hlavy a ostře vdechovaly, aby přitáhly kousavý hmyz, jenž přibzučel příliš blízko.</p>
<p>Rudomask přivřel oči – byl vzhůru skoro dva dny. Sag’Churok, mohutný samec, ženoucí se napravo, a Gunth Mach, mladý trubec, z něhož vyrůstala samice, mu zaručovali naprosté bezpečí.</p>
<p>Jako rhinazany, oba K’Chain Che’Malle byli zřejmě spokojení dokonce i v této cizí zemi a daleko od svých druhů.</p>
<p>Spokojeně následovali Rudomaska, chránili ho a zabíjeli Ledeřany.</p>
<p>A on nevěděl proč.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Ve světle lucerny byly oči Silchase Zmara ještěří, což dokonale odpovídalo komnatě, v níž se nyní nacházeli, alespoň podle názoru Seren Pedak. Na kamenných stěnách, stáčejících se vzhůru do kupole, byly vytesané překrývající se šupiny. Z neporušeného vzoru se jí zatočila hlava a zvedal žaludek. Posadila se na podlahu a mrkala, aby z očí dostala prach.</p>
<p>Usoudila, že už musí být ráno. Procházeli chodbami a stoupali po šikmých plošinách a točitých rampách určitě už celou noc. Vzduch byl zatuchlý i přes klesavé proudy, jako by se v každé komnatě i chodbě shromažďovali duchové.</p>
<p>Odvrátila zrak od Silchase Zmara, podrážděná tím, jak ji divoký, nezemský válečník zajímal. Dokázal stát zcela nehybně, a dokonce i pohyby hrudníku byly téměř neznatelné. Pohřbený celá tisíciletí, a přece žil. Cévami mu proudila krev, myšlenky se pohybovaly, ušpiněné prachem po dlouhém nepoužívání. Když promluvil, skoro slyšela tíhu náhrobních kamenů. Neuměla si představit, jak to mohl vydržet, aniž by se zbláznil.</p>
<p>Ale zase možná byl šílený, něco hluboko v jeho nitru, buď omezené nezbytností, nebo prostě čekající na probuzení. Jako zabiják – protože to docela jistě byl – byl důkladný a odtažitý. Jako kdyby bylo možné zmenšit význam smrtelného života, zmenšit ho na lékařský posudek: překážka nebo spojenec. Nic jiného nebylo podstatné.</p>
<p>Chápala, jakou útěchu takový světonázor poskytuje. Jeho jednoduchost byla přitažlivá. Pro ni však nepřicházela v úvahu. Člověk nemohl zavřít oči před složitostmi světa. Přesto pro něj takové složitosti neměly význam. Našel si svou jistotu a ta byla neotřesitelná.</p>
<p>Žel, Strach Sengar se nemohl smířit s tím, že jeho neustálé útoky jsou prostě beznadějné. Stál u trojúhelníkového portálu, kterým brzy projdou, jako by mu zastávka na odpočinek vadila. „Myslíš si, že o té dávné válce a vpádu do této říše nevím skoro nic,“ štěkl na Silchase Zmara.</p>
<p>Tiste Andii se na něj podíval, ale neodpověděl.</p>
<p>„Ženy si to zapamatovaly,“ pokračoval Strach. „Předávaly příběh svým dcerám. Celá pokolení. Ano, vím, že ti Skabandari vrazil nůž do zad tam na tom kopci nad bojištěm. Ano, ale byla tohle první zrada?“</p>
<p>Pokud čekal nějakou reakci, dostalo se mu zklamání.</p>
<p>Udinaas, sedící zády opřený o šupinatou zeď, se uchechtl. „To všechno je tak zbytečné,“ prohlásil. „Kdo zradil koho. Co na tom záleží? Nespoléháme se přece na to, že nás pohromadě udrží důvěra. Pověz mi, Strachu Sengare – kdysi můj pane – tuší tvůj bratr, kdo je vlastně Zmar? Odkud přišel? Myslím, že ne. Jinak by po nás šel osobně s deseti tisíci válečníky za patami. Místo toho si s námi pohrává. Nezajímá tě proč?“</p>
<p>Chvíli nikdo nepromluvil, pak se Konývka zasmála a všichni se podívali na ni. Mrkala jako sova. „Pochopitelně chtějí, abychom nejdřív našli, co hledáme.“</p>
<p>„Tak proč nám brání v cestě do vnitrozemí?“ chtěla vědět Seren.</p>
<p>„Protože vědí, že je to špatný směr.“</p>
<p>„Jak to můžou vědět?“</p>
<p>Konývka zakmitala uprášenýma rukama. V šeru připomínaly netopýry. „Chromý bůh jim to řekl, tak. Chromý bůh řekl, ještě není čas jít na východ. Ještě není připravený na otevřenou válku. Nechce, abychom šli do divočiny, kde čekají všechna tajemství.“</p>
<p>Seren Pedak na ni zírala. „Kdo v Bloudově jménu je Chromý bůh?“</p>
<p>„Ten, který dal Rhuladovi jeho meč, akvizitor. Skutečná síla za Tiste Edur.“ Rozhodila rukama. „Skabandari je mrtvý. Dohodu uzavřel Hannan Mosag a penízem byl Rhulad Sengar.“</p>
<p>Strach vycenil zuby a civěl na Konývku s hrůzou v očích. „Jak tohle víš?“ dožadoval se.</p>
<p>„Mrtví mi to řekli. Řekli mi spoustu věcí. A taky ti pod stromy, ti polapení. A řekli ještě něco. Řekli, že velké kolo se ještě naposledy otočí, než se uzavře. Uzavře se, protože musí, protože tak ho udělal. Aby mu řeklo všechno, co potřebuje vědět. Aby mu řeklo pravdu.“</p>
<p>„A komu?“ zeptala se Seren a zmateně se zamračila.</p>
<p>„Jemu, tomu, který přichází. Uvidíš.“ Konývka přiběhla ke Strachovi, vzala ho za ruku a zatahala. „Musíme si pospíšit, nebo nás dostihnou. A pokud nás dostihnou, bude muset Silchas Zmar všechny zabít.“</p>
<p><emphasis>Nejradši bych ji uškrtila.</emphasis><emphasis> </emphasis>Přesto se Seren znovu vyškrábala na nohy.</p>
<p>Udinaas se smál.</p>
<p>Jeho by taky ráda uškrtila.</p>
<p>„Silchasi,“ řekla, když došla blíž, „máš tušení, o čem to Konývka mluví?“</p>
<p>„Ne, akvizitor,“ přiznal. „Ale hodlám jí naslouchat.“</p><empty-line />
</section>
<section>
<p>KAPITOLA TŘI</p><empty-line /><empty-line /><p>Na východních svazích Radagarského hřbetu jsme narazili na démona. Číhal v mělké rokli vytvořené náhlou povodní a zápach v rozpáleném vzduchu prozradil hnijící maso, a také po prozkoumání, provedeném s největší opatrností, právě v den následující po přepadení našeho tábora neznámými útočníky, jsme zjistili, že démon je, ač stále živý, smrtelně zraněný. Jak popsat takovou příšernou bytost? Vzpřímená udržovala rovnováhu na dvou silně osvalených zadních nohou, připomínajících nohy šaby, nelétavého ptáka žijícího na ostrovech v Dračím souostroví, avšak ve srovnání s ním byla mnohem větší. Když by se postavila, boky by měla v úrovni očí člověka. Byla dlouhoocasá, váha jejího trupu byla vyvážená v kyčlích, kdy dlouhý krk a hlavu nesla natažené kupředu a hřbet vodorovně. Dvě dlouhé přední končetiny, silně osvalené a s tvrdými šupinami, poskytujícími přirozenou ochranu, jí končily nikoliv drápy či rukama, nýbrž ohromnými meči se železnými čepelemi, kdy v zápěstích kost plynule přecházela v kov. Hlava byla zakončena čenichem připomínajícím krokodýla, jací se nalézají v bahně na jižním břehu Modrorůžského moře, a přece byla opět mnohem větší. Vysychající pysky byly ohrnuté a odhalovaly zubaté řady tesáků, každý dlouhý jako dýka. Oči, zamžené blížící se smrtí, však byly nicméně pro naše smysly zvláštní a zcela cizí.</p>
<p>Atripreda, smělý jako vždy, přistoupil, aby démona zbavil utrpení, a zasadil mu ránu mečem do měkké tkáně na hrdle. S touto osudovou ranou démon vyrazil smrtelný výkřik, který nám způsobil bolest, protože byl mimo hranice našeho vnímání, a přece nám pronikl do lebek s takovou prudkostí, až nám z očí, nosů a uší vytryskla krev.</p>
<p>Za zaznamenání stojí ještě jedna věc, než se pustím do líčení řečených zranění. Rány způsobené démonovi byly nanejvýš zvláštní. Podlouhlé, zakřivené řezy, snad od nějakého chapadla, avšak chapadla opatřeného ostrými zuby, kdežto ostatní byly kratší, zato hlubší, neomylně zasazené do oblastí důležitých pro pohyb či jiných podobných míst končetin, přetínaly šlachy a tak dále…</p>
<p>Faktor Breneda Anikt, <emphasis>Výprava do Divoči</emphasis><emphasis>ny</emphasis></p>
<p>Oficiální anály Pufanana Ibyrise</p>
<p><image xlink:href="#_3.jpg" />V posteli nebyl muž. Ano, jednotlivé části fungovaly správně, ale ve všech ostatních ohledech byl jako dítě, tento císař tisíce smrtí. Nejhorší však podle Nisall bylo, co se stávalo potom, když upadl napůl do spánku a napůl do něčeho jiného, zmítal se a vyrážel nekonečná slova jako litanii proseb, přerušovanou zoufalými vzlyky, drásajícími provoněný vzduch komnaty. A zanedlouho, když unikla samotné posteli, zahalila se rouchem a zaujala místo poblíž výjevu namalovaného na falešném okně o pět kroků dál, se dívala, jak se plazí po zemi, jako by měl zmrzačenou páteř, se vždypřítomným mečem v ruce, do rohu, kde stočený do klubíčka strávil zbytek noci, jako by vězel v nějaké věčné noční můře.</p>
<p>Tisíc smrtí, prožívaných noc za nocí. Tisíc.</p>
<p>Pochopitelně to bylo přehnané, nanejvýš jich bylo pár set.</p>
<p>Muka císaře Rhulada nebyla výplodem horečnaté představivosti, ani se nezrodila ze strachu. Jeho strašila pravda vlastní minulosti. Dokázala rozpoznat něco z jeho mumlání, zvlášť jednu věc, která ty noční můry ovládala, protože byla u toho. V trůnním sále byla svědkem Rhuladovy nesmrti, plakala na podlaze kluzké jeho prolitou krví, s mrtvolou na trůně, kdy ten, kdo Rhulada srazil, ležel opřený o stupínek – sám zabitý jedem.</p>
<p>Žalostné plazení Hannana Mosaga k trůnu zastavil démon, který si přišel pro tělo Bryse Beddikta, a zcela lhostejně vrazil meč do Rhulada, jak procházel kolem něj.</p>
<p>Zaječení, když se císař probudil, jí proměnilo srdce v kus ledu, výkřik tak surově syrový, až měla pocit, že má sama odřené hrdlo.</p>
<p>Ale až to, co následovalo krátce po jeho návratu, Rhulada pronásledovalo s tisícem obnažených čepelí.</p>
<p>Zemřel, jen aby se zase vrátil, nikdy nemohl uniknout. Nemohl uniknout… <emphasis>ničemu.</emphasis></p>
<p>Rány se uzavřely a on se zvedl na všechny čtyři, s tím prokletým mečem stále v ruce, se zbraní, která ho nenechá odejít. S pláčem, dýchaje trhaně, se doplazil ke stupínku s trůnem a před ním se zase zhroutil.</p>
<p>Nisall vystoupila z úkrytu. Byla otupělá – sebevražda jejího krále – jejího milence – a eunucha Nifadase – šoky jeden za druhým, odehrávající se v tomto hrozném trůnním sále, smrt, padající jako náhrobní kameny na zaplaveném poli. Triban Gnol, vždy pragmatický, poklekl před novým císařem a zaslíbil mu své služby s lehkostí úhoře zalézajícího pod nový kámen. První choť byl také svědkem, ale teď Turudala Brizada nikde neviděla, když se Rhulad, lesknoucí se krví zvlhlými mincemi, otočil na stupínku a vycenil zuby na Hannana Mosaga.</p>
<p>„<emphasis>Není tvůj</emphasis>,“ zachraptěl.</p>
<p>„Rhulade –“</p>
<p>„Císaři! A ty, Hannane Mosagu, jsi mým <emphasis>cedou. </emphasis>Už nejsi král-zaklínač, jsi můj ceda.“</p>
<p>„Tvá žena –“</p>
<p>„Je mrtvá. Ano.“ Rhulad se na stupínku narovnal a zadíval se na mrtvého lederského krále Ezgaru Diskanara. Natáhl volnou ruku, popadl mrtvolu za brokátovou halenu, stáhl ji z trůnu a hodil ji na zem, až hlava třískla o kamennou podlahu. A Rhulad se zachvěl. Pak se posadil na trůn, rozhlédl se a znovu spočinul pohledem na Hannanu Mosagovi. „Cedo,“ pravil, „v této naší komnatě k nám vždy budeš přicházet po břiše, jako to činíš teď.“</p>
<p>Ze stínu na druhém konci sálu se ozvalo zahleněné uchechtnutí.</p>
<p>Rhulad sebou trhl. „Teď nás opusť, cedo. A vezmi s sebou i tu babu Janall a jejího syna.“</p>
<p>„Císaři, prosím, musíš pochopit –“</p>
<p>„<emphasis>Vypadni!</emphasis>“</p>
<p>Zavřísknutí Nisall probudilo. Zaváhala,<emphasis> </emphasis>bojovala s touhou uprchnout, uniknout z tohoto místa. Ode dvora, z města, ode všeho.</p>
<p>Pak Rhulad švihl volnou rukou. „Ty ne, kurvo. Ty zůstaň,“ rozkázal jí, aniž by se otočil.</p>
<p><emphasis>Kurva. </emphasis>„Ten výraz se nehodí,“ poznamenala a ztuhla strachem, překvapená vlastní opovážlivostí.</p>
<p>Upřel na ni horečnatý pohled. Pak překvapivě mávl rukou a z jeho hlasu náhle zaznívala únava. „Samozřejmě. Omlouváme se. Císařská konkubíno…“ Lesklý obličej se mu zkřivil v pousmání. „Tvůj král tě měl vzít s sebou. Byl sobecký, nebo tě možná tolik miloval, že nesnesl pomyšlení na to, že tě pozve na smrt.“</p>
<p>Neřekla nic, protože mu neměla co odpovědět.</p>
<p>„Aha, vidíme ve tvých očích pochybnosti. Konkubíno, soucítíme s tebou. Věz, že tě nebudeme využívat krutě.“ Odmlčel se a pozoroval Hannana Mosaga, jenž se plazil přes práh velkolepého vstupního otvoru. Objevilo se půl tuctu Tiste Edur, pohybovali se váhavě, poněvadž si nebyli jistí, čeho vlastně jsou svědky. Hannan Mosag sykl příkaz a dva vběhli do sálu a vyhrnuli pytle kolem znetvořených těl Janall a Quillase, jejího syna. Zvuk dvou těl v plátěných pytlích tažených po podlaze připadal Nisall odpornější než cokoliv, co v tento osudový den slyšela.</p>
<p>„Zároveň,“ pokračoval císař po chvíli, „titul a s ním spojené výsady… zůstávají, je-li to tvým přáním.“</p>
<p>Zamrkala a měla pocit, jako by stála v pohyblivém písku. „Dáváš mi možnost volby, císaři?“</p>
<p>Kývl, zarudlé, krví podlité oči dosud upřené na vstup do sálu. „Udinaas,“ zašeptal. „Zrádce. Ty… ty jsi neměl možnost volby. Otrok – můj otrok – neměl jsem uvěřit temnotě, neměl…“ Znovu sebou škubl a v očích se mu zablýsklo. „On přichází.“</p>
<p>Netušila, koho míní, ale syrové emoce v jeho hlase ji znovu poděsily. Co ještě může v tento strašný den přijít horšího?</p>
<p>Venku se ozvaly hlasy, jeden zahořklý, druhý bázlivý.</p>
<p>Do trůnního sálu vstoupil tisteedurský válečník. Rhuladův bratr. Jeden z jeho bratrů. Ten, který nechal Rhulada ležet na podlaze. Mladý, pohledný oním edurským způsobem – cizí a zároveň dokonalý. Pokoušela se rozpomenout, zda slyšela jeho jméno –</p>
<p>„Trulle,“ zachraptěl císař. „Kde je? Kde je Strach?“</p>
<p>„Strach… odešel.“</p>
<p>„Odešel? Opustil nás?“</p>
<p>„Nás. Ano, Rhulade – nebo trváš na tom, abych ti říkal císaři?“</p>
<p>Po Rhuladově mincemi pokrytém obličeji se mihlo několik výrazů, nakonec se zašklebil. „Ty jsi mě taky opustil, bratře. Nechal jsi mě krvácet… na podlaze. Myslíš, že se nějak lišíš od Udinaase? Že jsi menší zrádce než můj lederský otrok?“</p>
<p>„Rhulade, kdybys byl můj bratr jako dřív –“</p>
<p>„Ten, nad kterým jsi ohrnoval nos?“</p>
<p>„Pokud ti to tak připadalo, pak se omlouvám.“</p>
<p>„Ano, teď to považuješ za nutné, viď?“</p>
<p>Trull Sengar přistoupil blíž. „To ten meč, Rhulade. Je prokletý – prosím, zahoď ho. Znič ho. Získal jsi trůn, už ho nepotřebuješ –“</p>
<p>„Mýlíš se.“ Rhulad vycenil zuby, jako by ho nenávist k sobě samému znechutila. „Bez něj jsem jenom Rhulad, nejmladší Tomadův syn. Bez toho meče, bratře, nejsem nic.“</p>
<p>Trull naklonil hlavu. „Vedl jsi nás při dobytí Lederu. Budu stát po tvém boku. Stejně tak Binadas i náš otec. Ten trůn jsi získal sám, Rhulade – nemusíš se bát Hannana Mosaga –“</p>
<p>„Toho bídného červa? Myslíš, že se bojím?“ Hrot meče lupl, jak odskočil z dlaždic. Rhulad zbraň namířil Trullovi na prsa. „Já jsem <emphasis>císař!</emphasis>“</p>
<p>„Ne, nejsi,“ opáčil Trull. „Císař je tvůj meč – tvůj meč a moc stojící za ním.“</p>
<p>„Lháři!“ zaječel Rhulad.</p>
<p>Trull couvl, ale hned se vzpamatoval. „Dokaž to.“</p>
<p>Císař vykulil oči.</p>
<p>„Rozbij meč – pro požehnání sestry, aspoň ho pusť z ruky. Aspoň to, Rhulade. Jenom to. Pusť ho!“</p>
<p>„Ne! Vím, o co ti jde, bratře! Sebereš ho – vidím, jak se napínáš, připravený po něm skočit – vidím pravdu!“ Zbraň se mezi nimi chvěla, jako by toužila po krvi, po číkoliv krvi.</p>
<p>Trull zavrtěl hlavou. „Chci ho rozbít, Rhulade.“</p>
<p>„Nesmíš stát po mém boku,“ zasyčel císař. „To je moc blízko – v očích máš zradu – opustil jsi mě! Ochromeného na podlaze!“ Zesílil hlas. „Kde jsou mí válečníci? Sem do sálu! Váš císař to přikazuje!“</p>
<p>Najednou se objevilo půl tuctu Tiste Edur s tasenými zbraněmi.</p>
<p>„Trulle,“ zašeptal Rhulad, „vidím, že nemáš meč. Teď je řada na tobě, abys pustil svou oblíbenou zbraň, svůj oštěp. A nože. Copak? Bojíš se, že tě zabiju? Ukaž mi důvěru, kterou tvrdíš, že v tebe mám mít. Veď mě svou ctí, <emphasis>bratře</emphasis>.“</p>
<p>Tehdy to nevěděla, nechápala dost z edurského způsobu života, ale v Trullově výraze něco zahlédla, jistou kapitulaci, ale bylo to mnohem složitější než jen to, že před bratrem odložil zbraně. Roviny odevzdanosti, skládající se jedna na druhou, váha neuvěřitelně těžkých břemen – a to, že oba bratři věděli, co taková kapitulace znamená. Tehdy si neuvědomila, co Trullova odpověď přesně znamená, způsob, jakým to provedl, ne svým jménem a za sebe, nýbrž za Stracha. Za Stracha Sengara víc než za kohokoliv jiného. Neuvědomovala si nesmírnost jeho oběti, když si odepjal oštěp a pustil ho na dlažbu, když si sundal opasek s nožem a odhodil ho na zem.</p>
<p>V Rhuladových zmučených očích se měl objevit vítězoslavný pohled, ale neobjevil. Místo toho mu zrak zamlžil zmatek, až couvl, jako by hledal pomoc. Jeho pozornost upoutala šestice válečníků, a tak jim pokynul mečem a zlomeným hlasem nařídil: „Trull Sengar bude ostříhán. Přestane existovat pro sebe i pro všechny Edury. Chopte se ho. Spoutejte ho. Odveďte ho pryč.“</p>
<p>Neuvědomila si ani, kolik ten rozsudek, to rozhodnutí Rhulada stály.</p>
<p>Měla možnost volby a rozhodla se zůstat z důvodů, které nedokázala vysvětlit ani sama sobě. Byla to lítost? Možná. Ctižádost, to bezpochyby – protože tím dravým způsobem člověka žijícího u dvora vycítila, že k němu může proniknout a nahradit – beze všeho balastu minulosti – ty, kdo již nestáli po Rhuladově boku. Ne jako jedna z jeho válečnických pochlebníků – ti byli nakonec bezcenní, a ona věděla, že si to Rhulad uvědomuje. Viděla, že nakonec nemá nikoho. Bratra Binadase, který byl stejně jako Trull císaři příliš blízký, a proto bylo příliš nebezpečné mít ho u sebe – poslal pryč, poslal ho hledat šampiony a roztroušené příbuzné edurských kmenů. A pro otce Tomada byla podřízená role také příliš trapná. Z přeživších k’risnan Hannana Mosaga jich celá polovina byla poslána s Tomadem a Binadasem, aby byl nový ceda oslaben.</p>
<p>A celou dobu, zatímco byla činěna rozhodnutí, potají, mimo zraky Ledeřanů, proběhlo stříhání a Nisall se vmanévrovala do císařovy postele, kancléř Triban Gnol všechno sledoval přimhouřenýma očima dravce.</p>
<p>Choť Turudal Brizad zmizel, ačkoliv se Nisall od dvorských sluhů doslechla, že neodešel daleko. Strašil v méně používaných chodbách a podzemních záhadách starého paláce, přízrak, zřídkakdy viděný jasně. Nemohla se rozhodnout, nakolik má těmto řečem věřit. Přesto, pokud by se opravdu skrýval v paláci, nijak by ji to nepřekvapilo. A nezáleželo na tom – nakonec Rhulad neměl žádnou manželku.</p>
<p>Císařova milenka, role, na niž byla zvyklá, ač to tak nevypadalo. Rhulad byl tak mladý, úplně jiný než Ezgara Diskanar. Rány v jeho duši byly příliš hluboké, než aby je mohl vyléčit její dotek, a proto se, třebaže se nalézala ve význačném postavení – jak byla blízko trůnu – cítila bezmocná. A velice opuštěná.</p>
<p>Stála a dívala se, jak se lederský císař svíjí a choulí se v rohu. Mezi fňukáním, sténáním a lapáním po dechu vyplivoval útržky rozhovoru s Trullem, svým zapovězeným bratrem. A znovu a znovu ho drsným šeptem prosil o odpuštění.</p>
<p>Nisall si připomněla, že je čeká nový den. A ona zajistí, aby se tento zlomený muž sebral, posbíral jednotlivé kousky a zaujal své místo na císařském trůnu, se zarudlýma očima a rozkouskovanou zbrojí z mincí lesknoucí se matně ve světle tradičních pochodní lemujících trůnní sál. Tam, kde mince scházely, byla jen jizvovitá tkáň, jelita znetvořeného masa s karmínovými okraji. A pak ji bude toto příšerné zjevení v průběhu dne nadále udivovat.</p>
<p>Císař tisíce smrtí opovrhl starými protokoly říšského vládnutí. Sedal na trůně během předkládání peticí, kdy stále rostoucí počet občanů říše, chudých i bohatých, přicházel na císařské pozvání a dodával si odvahy, než předstoupil před tvář cizího vladaře. Zvonění za zvoněním Rhulad vyměřoval spravedlnost, jak nejlépe uměl. Jeho snaha porozumět životu Ledeřanů Nisall dojímala nečekanými způsoby – pomalu začínala věřit, že pod všemi těmi prokletými traumaty je slušná duše. A právě tehdy ji nejvíc potřeboval, i když poslední dobou stále častěji radil kancléř, a ona si uvědomila, že ji začal považovat za sokyni. Právě on organizoval petice a snažil se udržet počty prosebníků ve zvládnutelných mezích, a podle toho se zase rozrůstal jeho úřad. Že zvětšující se množství jeho lidí také sloužilo jako rozlehlá, invazivní síť špehů v paláci, bylo samozřejmé.</p>
<p>A tak se Nisall dívala, jak se její císař, který na trůn nastoupil poté, co přebrodil řeku krve, snaží být vlídným vládcem a usiluje o citlivost příliš upřímnou a neohrabanou, aby nebyla skutečná. A z toho jí pukalo srdce.</p>
<p>Protože moc neměla zájem o poctivost. Dokonce i Ezgara Diskanar, v prvních letech tak slibný, v posledních desetiletích své vlády postavil mezi sebe a své poddané zeď. Poctivost mohli příliš snadno zneužít jiní, a Ezgara tou zradou trpěl znovu a znovu, přičemž možná ta nejbolestnější ze všech pocházela od jeho vlastní ženy Janall a jejich syna.</p>
<p>Bylo příliš snadné pustit z hlavy břímě takových ran a hloubku jejich jizev.</p>
<p>A Rhulad, nejmladší syn z urozené edurské rodiny, se stal obětí zrady původně dozajista upřímného přátelství – s otrokem Udinaasem – a vlastní krve, kdy ho zradili vlastní bratři.</p>
<p>Ačkoliv každý den překonal muka uplynulé noci, Nisall netušila, jak dlouho to ještě vydrží. Sama byla svědkem jeho vnitřního vítězství, neobyčejné války, kterou každé ráno sváděl ve svém nitru. Kancléř o tom, přes všechny své špehy, nevěděl nic – tím si byla jistá. A to znamenalo, že je ve své nevědomosti nebezpečný.</p>
<p>Potřebovala s Tribanem Gnolem mluvit. Potřebovala ten most spravit. <emphasis>Ale nestanu se jeho špehem.</emphasis></p>
<p>Byl to vskutku uzounký most, po němž musela kráčet s krajní opatrností.</p>
<p>Rhulad se ve tmě zavrtěl.</p>
<p>„Já vím, co chceš, bratře…“ zašeptal. „Tak mě veď… veď mě svou ctí…“</p>
<p><emphasis>Ach, Trulle Sengare, ať už tvůj duch číhá kdekoliv, těší tě to? Těší tě vědomí, že tvé stříhání selhalo?</emphasis></p>
<p><emphasis>Že ses vrátil.</emphasis></p>
<p><emphasis>Abys Rhulada strašil.</emphasis></p>
<p>„Veď mě,“ zakrákal Rhulad.</p>
<p>Meč zaškrábal o podlahu a zavlnil se na mozaice jako studený smích.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Obávám se, že to není možné.“</p>
<p>Bruthen Trana si prohlížel Ledeřana před sebou a dlouho nic neříkal.</p>
<p>Kancléř odvrátil zrak, jako by ho něco vyrušilo, a zřejmě hodlal edurského válečníka rovnou propustit. Pak si ale zřejmě uvědomil, že by to nemuselo být moudré, a tak si odkašlal a soucitně pronesl: „Císař na těch peticích trvá, jak jistě víš, a ty mu zabírají celý den. Jsou, s dovolením, jeho posedlostí.“ Nepatrně zvedl obočí. „Jak může skutečný poddaný zpochybňovat císařovu lásku ke spravedlnosti? Občané ho začali zbožňovat. Přicházejí sem za čestným vládcem, jakým skutečně je. Přechod sice chvíli trval, to připouštím, a z naší strany vyžadoval nesmírnou námahu.“</p>
<p>„Chci mluvit s císařem,“ zopakoval Bruthen stejným tónem, jako když to říkal poprvé.</p>
<p>Triban Gnol si povzdechl. „Pravděpodobně si přeješ podat hlášení ohledně dozorce Karose Inviktada a jeho patriotistů osobně. Ujišťuju tě, že řečenou zprávu předám.“ Zamračil se a dodal: „No dobrá. Vyřídím tvé přání Jeho Výsosti, Bruthene Trano.“</p>
<p>„Bude-li třeba, zařaď mě mezi prosebníky.“</p>
<p>„To nebude nutné.“</p>
<p>Tiste Edur kancléře chvíli sledoval, pak se obrátil a odešel z pracovny. Ve větší místnosti před ní čekal dav Ledeřanů. Když mezi nimi procházel, obraceli se k němu – nervózní, ustrašení – a jiní na něj upírali oči, které nic neprozrazovaly: kancléřovi agenti, již, jak Bruthen tušil, ráno sehnali všechny prosebníky a naučili je, co mají svému císaři říkat.</p>
<p>Nevšímal si Ledeřanů, kteří mu ustupovali z cesty, vyšel na chodbu a zamířil do bludiště komnat, chodeb a průchodů tvořícího palác. Zahlédl jen málo dalších Tiste Edur, kromě jednoho k’risnan Hannana Mosaga, ohnutého a při chůzi se opírajícího ramenem o zeď. Jak kulhal kolem Bruthena, zamrkal na pozdrav.</p>
<p>Bruthen Trana zašel do palácového křídla u řeky. Vzduch tu byl vlhký a chodby téměř prázdné. Ač záplavy, k nimž docházelo v raných stadiích stavby, vyřešil geniální systém podzemních pylonů, vlhko zřejmě nedokázalo rozehnat nic. Do vnějších zdí byly vyraženy díry, aby mohl vzduch proudit, ale s pramalým účinkem, jen do zatuchlého šera teď pronikal pach říčního bahna a hnijících rostlin.</p>
<p>Bruthen jednou takovou dírou prošel a vynořil se na rozbitém chodníku. Ve vysoké trávě nalevo hnily pokácené stromy a napravo měl základy malé budovy. V nehybném vzduchu přetrvával pocit opuštěnosti jako rozptýlený pyl. Bruthen byl zcela sám, když sestupoval po nerovném svahu na vyčištěnou plochu, na jejímž druhém konci se zvedala starodávná věž azathu s menšími jaghutskými stavbami po obou stranách. Na plošině byly náhrobní kameny zasazené bez ladu a skladu. Zpola zasypané urny uzavřené voskem, z nichž trčely zbraně. Meče, zlomené oštěpy, sekery, mlaty – trofeje porážky, zakrnělý les železa.</p>
<p>Padlí šampioni, obyvatelé nejprestižnějšího hřbitova. Všichni zabili Rhulada aspoň jednou, někteří i víckrát – největší z nich, téměř čistokrevný Tarthenal, ho zabil sedmkrát, a Bruthen si naprosto jasně vzpomínal na sílící vztek a hrůzu v jeho zvířeckém obličeji, když padlý protivník vstal, pokaždé silnější a nebezpečnější než před chvílí.</p>
<p>Vstoupil do bizarní nekropole a prohlížel si nejrůznější zbraně, kdysi tak opečovávané – mnohé opatřené jmény – a nyní pokryté rzí. Na druhém konci, kousek stranou od ostatních, byla prázdná urna. Před několika měsíci do ní ze zvědavosti sáhl a našel stříbrný pohár. Ten pohár obsahoval jed, jenž zabil tři Ledeřany v trůnním sále – jenž zabil Bryse Beddikta.</p>
<p>Popel scházel. Dokonce i jeho meč zmizel.</p>
<p>Bruthen Trana tušil, že pokud by se ten muž vrátil, znovu by se Rhuladovi postavil a udělal totéž, co předtím. Ne, to nebylo tušení, to byla jistota.</p>
<p>Aniž by ho nový císař ležící rozsekaný na kusy na podlaze spatřil, vplížil se Bruthen do sálu, aby to viděl na vlastní oči. A tím jediným ustrašeným pohledem obsáhl děsivou přesnost té řezničiny. Brys Beddikt jednal lhostejně. Jako učenec pitvající chabý argument s námahou o nic větší, než kdyby si zavazoval boty.</p>
<p>Kéž by byl viděl i celý souboj, umění tragicky zahubeného lederského šermíře.</p>
<p>Teď tu stál a díval se na zaprášenou, pavučinami ovinutou urnu. A modlil se, aby se Brys Beddikt vrátil.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Vzorec nabíral tvar, neznatelně, nezastavitelně. A přesto Bloud, kdysi známý jako Turudal Brizad, první choť královny Janall, nedokázal rozeznat jeho význam. Ten neklid, děs mu byly cizí. Vlastně si těžko mohl představit méně vhodný stav mysli boha v srdci vlastní říše.</p>
<p>Jistě, zakusil časy násilností, kráčel popelem padlých říší, ale i tehdy cítil svůj osud neposkvrněný, nenarušitelný, absolutní. A aby to bylo ještě horší, vzorce byly jeho osobní posedlostí, byl přesvědčený o svém mistrovském zvládání jejich tajemného jazyka, a jeho mistrovství mělo být nezpochybnitelné.</p>
<p><emphasis>Tak kdo si to teď se mnou zahrává?</emphasis></p>
<p>Stál ve tmě, poslouchal, jak po nějaké neviditelné zdi stéká voda, a civěl na Cedance, na kamenné dlaždice držby, skládačku v podlaze, jež byla samotným základem jeho říše. Cedance. <emphasis>Moje destičky. Moje. Já jsem Bloud. Tohle je </emphasis>moje <emphasis>hra.</emphasis></p>
<p>Vzorec před ním se pohyboval, rachot kamenů byl příliš hluboký a tichý, než aby ho slyšel, nicméně rezonance mu pronikala do kostí. <emphasis>Nesouvisející kousky se skládají k sobě. Funkce je skrytá do poslední chvíle – kdy bude příliš pozdě, až závěr znemožní cestu k úniku.</emphasis></p>
<p><emphasis>Čekáš, že nic neudělám? Nejsem jen další z tvých obětí. Jsem Bloud. Mou rukou je obracen každý osud. Vše, co vypadá náhodně, je mým záměrem. To je nezměnitelná pravda. Vždycky byla. A vždycky bude.</emphasis></p>
<p>Přesto na jazyku cítil strach, jako by den za dnem cucal špinavé mince a bohatství říše procházelo jeho ústy. <emphasis>Ale jde ten hořký proud dovnitř, nebo ven?</emphasis></p>
<p>Drhnutí, šepot pohybu, veškeré rozlišení obrazů vytesaných do destiček… <emphasis>ztraceno. </emphasis>Nevyjevila se jediná držba.</p>
<p>Cedance byla ve stejném stavu od smrti Ezgary Diskanara. Bloud by byl hlupák, kdyby tuto spojitost nebral v úvahu, ale zatím se nedobral žádného výsledku. Snad nebyla důležitá smrt Ezgary, nýbrž cedy. <emphasis>Nikdy mě neměl rád. A já stál a díval se, jak se ten Tiste Edur plíží po straně, jak vrhá oštěp, probodává Kuru Qana, zabíjí největšího cedu od dob První říše. Moje hra, myslel jsem si tehdy. Ale teď si tím nejsem tak jistý…</emphasis></p>
<p>Možná byla Kuru Qanova. <emphasis>A nějak se pořád hraje dál. Nevaroval jsem ho před hrozícím nebezpečím, že? Než naposledy vydechl, mohl pochopit to… opomenutí.</emphasis></p>
<p><emphasis>Proklel mě snad ten zatracený smrtelník? Mě, boha?!</emphasis></p>
<p>Taková kletba by neměla mít valného účinku. Dokonce ani Kuru Qan by nebyl schopen vytvořit něco, co by Bloud nedokázal rozebrat. Stačilo jenom pochopit strukturu, vše, co to drželo na místě, skryté hřeby určující destičkám cestu.</p>
<p><emphasis>Co přichází? Říše se znovu rodí, oživená, odhalující pravdivost dávného proroctví. Všechno je tak, jak jsem předvídal.</emphasis></p>
<p>Zamračil se na rozmazané kameny pod chodníkem, rozčileně zasyčel a díval se, jak se mu v mrazu sráží dech u úst.</p>
<p><emphasis>Neznámá proměna, z níž vidím jen led vlastního rozčilení. Sice vidím, ale jsem slepý, slepý vůči všemu.</emphasis></p>
<p>Zima byla novým jevem. Žár moci se z tohoto místa vytratil. Nic nebylo takové, jak by mělo být.</p>
<p>Možná bude muset nakonec přiznat porážku. <emphasis>A pak budu muset navštívit toho mrňavého, mrzutého staříka. Pracujícího jako sluha u bezcenného hlupáka. Pokorně přijdu hledat odpovědi. Nechal jsem nakonec Tehola naživu, nebo ne? To musí něco znamenat.</emphasis></p>
<p><emphasis>Maeli, vím, že jsi posledně zasáhl. S nepřiměřenou lhostejností k pravidlům. Mým pravidlům. Ale odpustil jsem ti, a to taky musí něco znamenat.</emphasis></p>
<p>Pokora chutnala ještě hůř než strach. Ještě na ni nebyl připravený.</p>
<p>Převezme vedení Cedance. Ale aby se mohl zmocnit vzorce, musel nejdřív zjistit, kdo ho vytvořil. Kuru Qan? Nebyl o tom přesvědčen.</p>
<p><emphasis>V panteonech, nových i starých, dochází k nepokojům. Chaosu páchnoucímu násilím. Ano, tohle je zásah nějakého boha. Možná je to vina Maela – ne, to není správně. Spíš o tom nic neví, setrvává v blažené nevědomosti. Poslouží mi, když ho upozorním, že něco není v pořádku?</emphasis></p>
<p>Znovuzrozená říše. Pravda, Tiste Edur mají vlastní tajemství, nebo aspoň věří, že ta tajemství jsou dobře ukrytá. Ale nejsou. Zmocnil se jich cizí bůh a z mladého edurského válečníka udělal avatár, šampiona, příhodně postiženého v nechutné poctě vlastním žalostným dysfunkcím svého boha. Moc vycházející z bolesti, sláva z ponížení, role v apozici – znovuzrozená říše slibovala sílu, rozpínání a dlouhý život, přičemž si musel přiznat, že nic z toho není zaručené. <emphasis>Takové už sliby jsou.</emphasis></p>
<p>Bůh se náhle ve studeném vzduchu rozlehlé, podzemní komnaty zachvěl. Zachvěl se na chodníku nad vířícím neznámem.</p>
<p>Vzorec nabíral tvar.</p>
<p>A až ho získá, bude pozdě.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Je pozdě.“</p>
<p>„Ale musí se dát něco udělat.“</p>
<p>„Obávám se, že ne. Umírá, pane, a pokud nevyužijeme jejího skonu hned teď, udělá to někdo jiný.“</p>
<p>Kapabara se s použitím chapadel vyšplhala po zdi kanálu a přelezla na chodník, kde se rozplácla a zůstala ležet, otevírala tlamu a hýbala skřelemi a při umírání sledovala, jak se nebe mračí. Ryba byla sáh dlouhá, tlustá jako obchodník se skopovým z Vnitřních ostrovů, a k Teholovu úžasu ještě ošklivější. „Ale láme mi to srdce.“</p>
<p>Bugg se poškrábal po téměř holé lebce a povzdychl si. „To ta nezvykle studená voda,“ poznamenal. „Mají radši teplý bláto.“</p>
<p>„Studená voda? Nemůžeš s tím něco udělat?“</p>
<p>„Buggovo zavodnictví.“</p>
<p>„Rozšiřuješ podnik?“</p>
<p>„Ne, jenom jsem zkoušel to jméno.“</p>
<p>„Jak můžeš zavodničit?“</p>
<p>„Nemám tušení. Teda mám, ale není to tak docela legitimní řemeslo.“</p>
<p>„Což znamená, že patří do říše bohů.“</p>
<p>„Většinou. Ačkoliv,“ dodal již veseleji, „s nedávným přívalem záplav a vzhledem k mým zkušenostem v budování suchých základů začínám vidět ty možnosti.“</p>
<p>„Můžeš namočit investory?“</p>
<p>Bugg se zaškaredil. „Pořád máte ničivou náladu, co, pane?“</p>
<p>„To je ta moje oportunistická povaha. Většina lidí by to považovala za ctnost. No a opravdu mi chceš tvrdit, že tu rybí chudinku nedokážeš zachránit?“</p>
<p>„Pane, už je chcíplá.“</p>
<p>„Vážně? Aha. No, asi máme večeři.“</p>
<p>„Spíš tak patnáct večeří.“</p>
<p>„V každým případě mám já schůzku, takže se s tebou a rybou uvidím doma.“</p>
<p>„Děkuju pěkně, pane.“</p>
<p>„Neříkal jsem, že tahle ranní procházka bude prospěšná?“</p>
<p>„Ne pro tu kapabaru, žel.“</p>
<p>„Pravda. Ach, mimochodem, potřebuju, abys pro mě udělal seznam.“</p>
<p>„Čeho?“</p>
<p>„To ti povím později. Jak jsem říkal, už jdu pozdě na schůzku. Jen mě právě napadlo: není ta ryba moc velká, abys ji odnesl sám?“</p>
<p>„Tedy,“ zabručel Bugg a prohlížel si chcíplinu, „na kapabaru je docela malá – pamatujete na tu, co se pokoušela spářit s galérou?“</p>
<p>„Sázky na výsledek překonaly i utápění. Ten den jsem přišel o všechno.“</p>
<p>„O všechno?“</p>
<p>„O tři měděný doky, ano.“</p>
<p>„A jakej výsledek jste to předpokládal?“</p>
<p>„Malý pramice, který dokážou samy veslovat s velkýma ploutvovitýma veslama.“</p>
<p>„Jdete pozdě na schůzku, pane.“</p>
<p>„Počkej! Nekoukej se! Právě jsem udělal něco nevhodnýho.“</p>
<p>„Ach, pane, opravdu.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Na nárožích postávali špehové. Malé oddíly patriotistů v šedých pláštěnkách chodily mezi lidmi, kteří se před nimi rozestupovali, když uviděli muže pyšně se procházející s rukama v rukavicích položenýma na obušcích za opasky a s nadutými výrazy. Tehol Beddikt, s pokrývkou ovinutou na způsob sarongu, kráčel s nevinným půvabem askety z nějakého obskurního, nicméně neškodného kultu. Nebo v to aspoň doufal. Výpravy do ulic Lederas v posledních dnech zahrnovaly jisté riziko, které za časů příjemného zanedbávání krále Ezgary Diskanara neexistovalo. Na jednu stranu to sice každé cestě propůjčovalo dojem intrik a nebezpečí – včetně nákupu přezrálé kořenové zeleniny – ale na druhou to byl nátlak na nervy, jakého se nebylo možné zbavit bez ohledu na to, kolik plesnivých tuřínů právě nesl.</p>
<p>A v tomto případě věci dále komplikoval fakt, že se skutečně hodlal dopustit podvracečství. Jednou z prvních obětí nového režimu byl cech chytačů krys. Karos Inviktad, dozorce patriotistů, jednal hned první den svého uvedení do úřadu a do Šupinatého domu, skromného sídla cechu, vyslal celou stovku agentů, kde zatkli desítky chytačů, ze kterých se později vyklubaly pouhé iluze – čímž se pochopitelně nikdo nechlubil, jinak by příchod děsivých patriotistů vítal posměšný křik. A to se nehodilo.</p>
<p><emphasis>Nakonec tyranie nemá smysl pro humor. Má příliš tenkou kůži, je příliš nafouknutá pocitem vlastní důležitosti. Proto taky předkládá téměř nezvladatelné pokušení – jak se můžu nestát terčem občasného zesměšnění?</emphasis> Žel, patriotistům scházela v takových věcech pružnost – nejnebezpečnější zbraní proti nim byl opovržlivý smích, a oni to dobře věděli.</p>
<p>Tehol přešel po nižším mostě Quillasův kanál a vydal se do méně honosné severní čtvrti. Konečně vkráčel do křivolaké, stinné uličky, což kdysi bývala špinavá ulice, než někdo vynalezl čtyřkolové povozy a zápřah dvou koní vedle sebe. Místo obvyklých chatrčí a zadních dveří, jaké by bylo možné na takovém místě očekávat, tuto lemovaly krámky, které se nezměnily za posledních asi sedm set let. Tam, první napravo, Půlsekerní chrám bylin, páchnoucí jako močál, kde v blátivé jámě sídlila čarodějka s obličejem jako sušená švestka se všemi svými vzácnými rostlinami na okrajích jámy či přímo v hmyzem zamořené tůni uprostřed. Prý se narodila z toho slizu a byla jen napůl člověk, i její matka se údajně narodila tady, a její matka jakbysmet, a tak dále. Že byly takové představy neposkvrněné, bylo samozřejmé, a Tehol si neuměl představit rozumného či nerozumného muže, který by zkoušel svoje štěstí zrovna tady.</p>
<p>Naproti Půlsekeře byl úzký vchod do krámku, kde se prodávaly krátké provazy a půldruhého sáhu dlouhé dřevěné tyče. Tehol neměl nejmenší tušení, jak může takhle specializovaný podnik přežít zvlášť na tomto omezeném trhu, ale jeho dveře zůstávaly otevřené skoro šest století a každou noc se zavíraly na krátký provaz a dřevěnou tyč.</p>
<p>Ostatní zboží v uličce bylo stejné pouze svou podivností. Dřevěné kůly a kolíky v jednom krámě, řemínky k sandálům v dalším – ne sandály, jen řemínky. Tady se prodávalo tekoucí nádobí – nebyla to otázka neschopnosti, nádobí bylo schválně upravené tak, aby propouštělo různé, přesně odměřené množství. Jinde se prodávaly krabice, které nebylo možné otevřít, nebo jedovaté barvy na látky. Keramické zuby, láhve naplněné močí těhotných žen, obrovské amfory s mrtvými těhotnými ženami, výkaly obézních vepřů a miniaturní domácí mazlíčci – psi, kočky, ptáci a hlodavci všeho druhu, všichni zmenšení po mnoha generacích selektivního chovu – Tehol viděl hlídací psy, kteří mu sahali tak ke kotníku, a ač byli roztomilí a správně uštěkaní, dost pochyboval o jejich působivosti, i když myši velké jako nehet na palci a kočky, které se mohly vozit na palci u nohy upevněné důmyslnou smyčkou na řemínku sandálu, museli děsit k smrti.</p>
<p>Co byl cech chytačů krys postaven mimo zákon, Dobrodružná ulička získala novou funkci, již nyní Tehol hodlal využít s bezstarostností zasvěceného. Nejdřív zašel do Půlsekery, podral se popínavkami hned za vchodem a zastavil se krok předtím, než by se byl po hlavě zřítil do blátivého jezírka.</p>
<p>Cáklo to, zamlaskalo a ve vysoké trávě kolem tůně se objevila žena s tmavým, svraštělým obličejem. „To jsi ty,“ zabručela čarodějka, zašklebila se a vyplázla příliš dlouhý jazyk, aby předvedla přisáté pijavice.</p>
<p>„A ty,“ opáčil Tehol.</p>
<p>Červený výrůstek se všemi kamarády zase zmizel v ústech. „Pojď si zaplavat, ty ohavníku.“</p>
<p>„Pojď ven, ať se ti trochu vzpamatuje kůže, Munugo. Náhodou vím, že ti pomalu nejsou ani tři dekády.“</p>
<p>„Jsem mapa moudrosti.“</p>
<p>„Jako varování před nebezpečím přehnanýho koupání možná. Kde máš tlustej kořen tentokrát?“</p>
<p>„Cos mi donesl?“</p>
<p>„To, co vždycky. Jediný, co ode mě kdy chceš, Munugo.“</p>
<p>„Jediný, co mi nikdy nedáš, chceš říct!“</p>
<p>Tehol si povzdechl a zpod provizorního sarongu vytáhl malou lahvičku a podržel ji tak, aby na ni viděla.</p>
<p>Čarodějka si olízla rty, což bylo překvapivě složité. „Co je to?“</p>
<p>„Kapabaří mlíčí.“</p>
<p>„Ale já chci tvoje.“</p>
<p>„Já mlíčí neprodukuju.“</p>
<p>„Víš, co myslím, Tehole Beddikte.“</p>
<p>„Žel, chudoba nesahá jen ke kůži. Taky jsem ztratil veškerej zájem být produktivní v každým smyslu toho slova. Nakonec, co je to za svět, abych vůbec uvažoval o tom, že na něj přivedu dítě?“</p>
<p>„Tehole Beddikte, ty nemůžeš přivíst na svět dítě. Jsi muž. Přivádění nech na mně.“</p>
<p>„Něco ti povím, vylez z tý polívky, uschni a já zjistím, jak máš vypadat, a kdo ví? Můžou se stát neobyčejný věci.“</p>
<p>Žena se zamračila a natáhla ruku. „Tady je tvůj tlustej kořen. Dej mi tu lahvičku a vypadni.“</p>
<p>„Tolik se těším na příště –“</p>
<p>„Tehole Beddikte, víš, na co se tlustej kořen používá?“</p>
<p>Podezíravě mhouřila oči a Tehol si uvědomil, že kdyby opravdu uschla, mohla by být celkem hezká takovým nejasně obojživelným způsobem. „Ne, proč?“</p>
<p>„Žádá se od tebe, aby ses zúčastnil jeho požívání nějakým bizarním způsobem?“</p>
<p>Zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Víš to jistě? Žádnej obvyklej čaj, co je cítit žlutě?“</p>
<p>„Cítit žlutě? Co to znamená?“</p>
<p>„Kdybys to ucítil, poznal bys to. Ale očividně tomu tak není. Dobře. Vypadni, vraští se mi kůže.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Následoval chvatný odchod z Půlsekery a vstup do Groolových Nezměrných hrnců. Popis měl zřejmě zdůraznit jedinečnou vlastnost či něco takového, protože hrnce samotné se prodávaly jako hodiny a pro alchymistické pokusy a podobně, a funkce závisela na přesnosti průtoku.</p>
<p>Tehol vstoupil do přecpaného, vlhkého krámku.</p>
<p>„Vždycky se mračíš, když vstupuješ, Tehole Beddikte.“</p>
<p>„Dobrý ráno, chvályhodný Groole.“</p>
<p>„Ten šedý, ano, to je ten správný.“</p>
<p>„Hezký hrnec –“</p>
<p>„To je kádinka, ne hrnec.“</p>
<p>„Samozřejmě.“</p>
<p>„Obvyklá cena.“</p>
<p>„Proč se pořád schováváš za všemi těmi hrnci, chvályhodný Groole? Vždycky z tebe vidím akorát ruce.“</p>
<p>„Ruce jsou jediná důležitá část mýho těla.“</p>
<p>„No dobře.“ Tehol vytáhl nedávno získanou hřbetní ploutev. „Řada trnů, tyhle jsou z kapabary. Postupně se zvětšující průměr –“</p>
<p>„Jak to víš?“</p>
<p>„No, to přece vidíš – dozadu se zmenšují.“</p>
<p>„Ano, ale jak přesně?“</p>
<p>„To musíš zjistit sám. Požaduješ předměty, se kterýma bys mohl vrtat díry. Tady jich máš… kolik… dvanáct. Jak to, že nemáš radost?“</p>
<p>„Kdo říká, že nemám? Polož to na pult. Vezmi si kádinku. A odnes odsud ten zatracenej tlustej kořen.“</p>
<p>Odsud se Tehol vydal do obchůdku se zvířaty a za zvířatomilkou Šill, obrovskou ženskou neustále pobíhající mezi řadami klícek, s pípajícím, cupitajícím rojem tvorečků za plochými patami. Nad darovanou kádinkou a tlustým kořenem jako obvykle vypískla radostí, a jak se ukázalo, tlustý kořen nejčastěji používaly zlovolné manželky ke zmenšení manželových varlat. Šill ho místo toho nějak rafinovaně upravila a jeho zmenšovací vlastnost použila na svůj odchov, když žlutě vonící čaj přesně rozdělila s pomocí děravé kádinky.</p>
<p>Nálada se pokazila, když se Tehol ohnal po komárovi, který mu seděl na krku, a dozvěděl se, že právě zabil trpasličího krev sajícího netopýra. Jeho odpověď, že mu ten rozdíl není jasný, nebyla přijata právě nejlépe. Nakonec však Šill přece jen otevřela padací dveře vzadu a Tehol po šestadvaceti úzkých kamenných schodech sestoupil do křivolaké chodby – jedenadvacet kroků dlouhé – vedoucí do starověké prázdné úlovité hrobky, jejíž stěny byly na třech místech rozebrané a na těchto místech byly hrubé průchody do točitých tunelů s nízkými stropy, z nichž dva končily smrtelnými pastmi. Třetí chodba se nakonec otevírala do dlouhé komnaty, kde přebýval asi tucet špinavých uprchlíků, kteří teď zřejmě spali.</p>
<p>Vrchní vyšetřovatelka Ruket naštěstí byla vzhůru. Když ho zahlédla, zvedla obočí a v obdivuhodném obličeji se jí rozhostil výraz nepředstírané úlevy. Pokynula ke stolu pokrytému pergameny, na nichž byly zakreslené plány podlaží a strukturální diagramy.</p>
<p>„Posaď se, Tehole Beddikte! Dej si víno! Pij. U Blouda, nová tvář! Nemáš tušení, jak je mi z těch stálých společníků v téhle díře zle.“</p>
<p>„Očividně potřebuješ víc chodit ven,“ poznamenal.</p>
<p>„Žel, většina mých vyšetřování je poslední dobou spíše archivní povahy.“</p>
<p>„Ach, ta velkolepá záhada, kterou jsi odhalila. Už se blížíš rozluštění?“</p>
<p>„Velkolepá záhada? Spíš zatracená záhada, a ne, pořád nic nevím, i když jsou moje mapy s každým dnem obsáhlejší. Ale nemluvme už o tom. Mí agenti hlásí, že praskliny v základech se nevyhnutelně šíří – dobrá práce, Tehole. Vždycky jsem si myslela, že jsi chytřejší, než vypadáš.“</p>
<p>„Děkuju pěkně, Ruket. Sehnala jsi ty lakovaný destičky, o který jsem žádal?“</p>
<p>„Onyx ráno dodělala poslední. Celkem šestnáct, správně?“</p>
<p>„Dokonale. Zkosený okraje?“</p>
<p>„Pochopitelně. Všechny tvoje příkazy byly pečlivě plněny.“</p>
<p>„Výborně. A teď k tomu nevyhnutelnýmu šíření –“</p>
<p>„Nechceš zajít do mého soukromého pokoje?“</p>
<p>„Teď ne, Ruket. Potřebuju peníze. Injekci na podporu kapitálové investice.“</p>
<p>„Kolik?“</p>
<p>„Padesát tisíc.“</p>
<p>„Uvidíme je ještě někdy?“</p>
<p>„Ne, o všechno přijdete.“</p>
<p>„Tehole, tu pomstu bereš opravdu hodně oklikou. Co z toho budeme mít my?“</p>
<p>„No, nic kromě návratu cechu chytačů krys zpátky na výsluní.“</p>
<p>Vykulila poněkud zasněné oči. „Konec patriotistů? Padesát tisíc? Nebylo by lepších sedmdesát pět? Nebo sto?“</p>
<p>„Ne, potřebuju padesát.“</p>
<p>„Nepředpokládám, že by kolegové cechovní mistři něco namítali.“</p>
<p>„Nádhera.“ Tleskl a vstal.</p>
<p>Zamračila se na něj. „Kam jdeš?“</p>
<p>„Do tvýho soukromýho pokoje, samozřejmě.“</p>
<p>„To je hezké.“</p>
<p>Přimhouřil oči. „Ty se mnou nepůjdeš, Ruket?“</p>
<p>„K čemu by to bylo? Jméno ‚tlustý kořen‘ je vtip žen, víš.“</p>
<p>„Žádnej žlutě vonící čaj jsem nepil!“</p>
<p>„Pro příště ti radím, aby sis vzal rukavice.“</p>
<p>„Který je tvůj pokoj, Ruket?“</p>
<p>Zvedla obočí. „Chceš si něco dokazovat?“</p>
<p>„Ne, jenom si musím… něco ověřit.“</p>
<p>„A k čemu to bude?“ zeptala. „Když teď máš zjitřenou představivost, přesvědčíš sám sebe, že jsi menší, Tehole Beddikte. Lidská povaha. Horší je, že jsi navíc muž.“ Vstala. „Nicméně já můžu být objektivní, ač to má občas ničivé následky. Nebojíš se podstoupit mou prohlídku?“</p>
<p>Zamračil se. „Dobře, nechme to plavat. Ale příště přesuneme celej rozhovor do tvýho pokoje, ano?“</p>
<p>„Bída spočívá v podrobnostech, Tehole Beddikte. Jak brzy sám zjistíš.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Venitt Sathad rozvinul pergamen a rohy zatížil kameny. „Jak vidíte, pane, má tato držba šest různých budov.“ Ukazoval postupně na nákresy. „Stáje a chlévy. Ledárna. Sušárna se sklepem. Čeledník. A pochopitelně hostinec –“</p>
<p>„Co je ta hranatá budova tady?“ zeptal se Rautos Hivanar.</p>
<p>Venitt se zamračil. „Jak jsem to pochopil, je vnitřek plný nějakých ikonických předmětů. Budova je starší než samotný hostinec. Pokusy o zbourání selhaly. Zbývající prostor se teď používá pro uskladnění různého harampádí.“</p>
<p>Rautos Hivanar se v křesle opřel. „Jak solventní je to akvizice?“</p>
<p>„Asi stejně jako kterýkoliv jiný hostinec, pane. Možná by stálo za to probrat investice na opravy s ostatními podílníky včetně Karose Inviktada.“</p>
<p>„Hmm, popřemýšlím o tom.“ Rautos vstal. „Mezitím posbírej nové artefakty z čisticího stolu na terase.“</p>
<p>„Provedu, pane.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Čtrnáct líg na západ od Dračích ostrovů nastalo v oceánu bezvětří a srovnalo moře do sklovité, mastné patiny ve vlhkém, nehybném vzduchu. V dalekohledu vypadala osamělá loď s černým trupem hluboko ponořeným zcela bez života. Stěžeň byl zlomený, ráhnoví smetla vichřice. Někdo vytáhl kosatku, ale visela zplihle. Kormidelní veslo bylo přivázané. Nikde se nic nehýbalo.</p>
<p>Skorgen Kaban, známý jako Krasavec, pomalu odložil dalekohled, nicméně zdravé oko z lodě v dálce nespouštěl. Poškrábal se na nosní dírce – jediném, co mu zbývalo z kdysi velkého, orlího nosu – a trhl sebou, jak si nehtem zajel do citlivé jizvy. Nos ho sice nesvědil, ale z dírek mu často tekl sopel, a při předstíraném drbání zjišťoval, zda mu náhodou zase neteče z nosu. To bylo jedno z mnoha gest, které zřejmě považoval za nenápadné.</p>
<p>Žel, jeho kapitán Šurk Elalle na to byla příliš chytrá. Přestala ho sledovat koutkem oka a zadívala se na čekající posádku. Žalostná, i když nafoukaná banda. Bezvětří pochopitelně sklíčilo každého, ale nákladový prostor nájezdníka byl nacpaný kořistí a Bloudovo štěstí zřejmě nemělo konce.</p>
<p>Teď našli další oběť.</p>
<p>Skorgen se syčivě nadechl. „Je to Edur, rozhodně. Hádám, že zabloudil, a ta bouřka, co jsme viděli včera, si s ním pořádně pohrála. Je možný, že posádka je buď zmožená, nebo mrtvá, nebo opustila loď v záchrannejch člunech. Pokud to udělali, tak mají nejlepší věci s sebou. Pokud ne,“ zakřenil se a předvedl začernalé zuby, „můžeme dokončit, co bouře začala.“</p>
<p>„Přinejmenším se podíváme,“ prohlásila Šurk a zafrkala. „Aspoň z toho, že nás to zahnalo na mělčinu, vzejde něco dobrýho. Ať vytáhnou vesla, Skorgene, ale hlídka ať kouká na všechny strany.“</p>
<p>Skorgen vzhlédl. „Myslíš, že jich tam může být víc?“</p>
<p>Udělala obličej. „Kolik lodí císař vyslal?“</p>
<p>Vykulil oči a znovu se dalekohledem zahleděl na osamělý vrak. „Myslíš, že je to jedna z nich? Bloudova prdel, kapitáne, jestli máš pravdu…“</p>
<p>„Máš svoje rozkazy, a zřejmě ti musím znova něco připomenout, první důstojníku. Na mý lodi žádný sprosťárny.“</p>
<p>„Omlouvám se, kapitáne.“</p>
<p>Odběhl a vydal čekající posádce rozkazy.</p>
<p>V bezvětří se námořníci ztišili, zmocnila se jich pověrčivá ustrašenost, jako by každý hlasitější zvuk mohl rozbít mořské zrcadlo.</p>
<p>Poslouchala, jak vystrkují čtyřiadvacet vesel a noří listy do vody. Vzápětí se ozvalo tlumené volání kormidelníka a <emphasis>Nehynoucí vděčnost </emphasis>se se zasténáním pohnula. Kolem lodi se zvedla mračna spacímilek, jak vesla narušila jasnou hladinu. Ty zatracené potvory měly ve zvyku vyhledávat úkryt ve tmě, jakmile byly donuceny vzlétnout. Námořníci kašlali a plivali – a dobře jim tak, pomyslela si kapitán Šurk, když jí kolem hlavy zakroužil kňučící oblak a hmyz jí nalezl do nosu, uší a očí. Slunce a moře byly už tak dost špatné, společně útočily na její důstojnost a veškerou marnivost, jakou mohla mrtvá žena mít, ale tyhle mouchy pro ni představovaly akutní utrpení.</p>
<p>Pirátka, božská nemrtvá, neukojitelná běhna, čarodějka hlubin – od chvíle, kdy vyplula z lederského přístavu po široké, dlouhé řece na západní moře, zažívala dobré časy. Štíhlá galéra byla její cestou ke slávě a ona dosud litovala jejího ohnivého konce způsobeného kobylskou eskortou na Konec vší legrace. Nicméně <emphasis>Nehynoucí vděč</emphasis><emphasis>nost </emphasis>ji potěšila. Na její posádku byla trochu moc velká, pravda, ale po návratu do Lederas ten problém snadno vyřeší. Největší ztrátu pro ni představoval odchod Rudé gardy. Kalený meč dal na začátku jasně najevo, že si jen odpracovávají dopravu. Přesto byli při plavbě přes oceán pozoruhodným přínosem, udržovali krvavou brázdu širokou a neporušenou, jak poráželi jeden kupecký koráb za druhým, zbavili ho všech cenností a většinou poslali ke dnu. A nebyly to jen jejich meče, ač byly vražedné, ale také Korlova magie – magie mnohem jemnější a chytřejší než cokoliv, co kdy Šurk viděla.</p>
<p>Takové detaily jí otevřely oči i mysl. Svět tam venku je obrovský, a v mnoha zásadních směrech Lederská říše, potomek První říše, zůstala ve stojatých vodách jak v uvažování, tak ve fungování. Bylo to pokořující zjištění.</p>
<p>Odchod Kaleného meče a jeho oddílu nebyl pro Šurk Elalle tak emocionální či smutný, jak to nejspíš připadalo ostatním, protože byla v jejich společnosti stále víc nesvá. Kalený meč nebyl ochotný snášet podřízené postavení dlouho – nepochybně to bylo jiné, když došlo na ostatní přísežníky z Rudé gardy nebo na jejich legendárního velitele prince K’azze. Jenomže ona nebyla přísežník, dokonce ani jeden z jeho vojáků. Dokud měli stejné cíle, šlo všechno hladce a Šurk nikdy neustupovala, jen aby se vyhnula jakýmkoliv střetům.</p>
<p>Vysadili žoldnéře na kamenitou pláž na východním pobřeží pevniny zvané Jacuruku za prudkého lijáku. Přistání naneštěstí neproběhlo beze svědků, a když naposledy viděla Kalený meč a jeho vojáky, obraceli se do vnitrozemí, aby čelili tuctu těžce vyzbrojených postav sestupujících po rozrytém svahu, hledí na velkých helmicích sklopená. Nepřítel vypadal drsně a Šurk doufala, že ta válkychtivost je jenom hraná. Když odrazili od břehu a vraceli se na <emphasis>Vděčnost, </emphasis>všechny podrobnosti na pláži brzy zahalily clony deště.</p>
<p>Skorgen přísahal, že slyšel řinčení čepelí – slabou ozvěnu – svým zdravým uchem, ale ona sama nezaslechla nic.</p>
<p>V každém případě odtamtud zmizeli co nejrychleji, jako to dělají piráti, když se objeví nebezpečí, že poblíž číhá organizovaný odpor, a Šurk utěšovala podrážděné svědomí tím, že si připomínala, jak Kalený meč mluvil o Jacuruku, jako by to tam znal – aspoň tedy znal jméno té země. A co se Korlových vykulených modliteb k několika desítkám božstev týkalo, on přece rád přeháněl. Tucet rytířů nemohl zastavit nadlouho Kalený meč a jeho Rudou gardu, odhodlanou provést to, co se chystali provádět, což v tomto případě zřejmě byl přechod přes Jacuruku od jednoho pobřeží k druhému a pak si najít jinou loď.</p>
<p>Svět je opravdu obrovský.</p>
<p>Opačiny se zvedly z vody a tiše zajely do podpalubí, jak <emphasis>Nehynoucí vděčnost </emphasis>klouzala podél edurského vraku. Šurk Elalle přistoupila k zábradlí a prohlížela si, co bylo vidět z paluby černodřevové lodi.</p>
<p>„Je hodně ponořená,“ poznamenal Skorgen.</p>
<p>Na palubě nebyla žádná těla. Nicméně tu loď <emphasis>byla. </emphasis>„Nebyla to uspořádaná evakuace,“ prohlásila Šurk Elalle, když vyletěly hákovací kotvice a hroty se zakously, jak námořníci dotahovali lana. „Šest s náma, zbraně do ruky,“ rozkázala, tasila rapír a vyhoupla se na zábradlí.</p>
<p>Skočila a zlehka přistála na střední palubě dva kroky od pahýlu hlavního stěžně. Vzápětí se k ní připojil Skorgen, který při dopadu zachrčel a zaklel, jak si narazil bolavou nohu.</p>
<p>„To byla pranice,“ řekl, rozhlížeje se kolem sebe. Dokulhal k zábradlí, vytáhl z něj roztříštěný dřík šípu a zamračil se. „Zatraceně krátkej – koukni na tu hlavici, ta by dokázala prorazit i bronzovej štít. A to opeření – je to kůže, jako z ploutve.“</p>
<p>Tak kde jsou těla? Šurk Elalle se zamračila a vydala se ke kajutě. U průlezu se zastavila, protože byl promáčknutý. Odstrčila ho nohou, dřepla si a nahlédla do šera v podpalubí.</p>
<p>Záblesk vody a něco plujícího na hladině. „Skorgene, je tu kořist. Pojď sem a natáhni se pro nějakou amforu.“</p>
<p>„Kapitáne!“ zavolal z jejich lodi druhý důstojník Bědák. „Ten trup je ve vodě hlouběji, než když jsme přirazili.“</p>
<p>Šurk už slyšela tiché sténání trupu.</p>
<p>Skorgen natáhl zdravou ruku a zachytil ucho amfory. Sykl pod tou tíhou a vysoký předmět vytáhl a položil mezi sebe a kapitána.</p>
<p>Amfora byla nádherný kousek. Cizí práce se smetanovou glazurou až k obrácenému úlovitému spodku, kde byly na lesklém bílém podkladě vyvedené geometrické vzory z černých smyček. Zájem Šurk však upoutal obraz namalovaný na boku. Dole po straně byla postava přibitá na kříž ve tvaru X. Ze zvednuté hlavy postavy vylétaly vrány. Stovky, každá vyvedená do nejmenších detailů – vrány vylétající ven – nebo možná dovnitř – se tlačily na široké horní části amfory a celou ji obtáčely. Slétaly se snad, aby se na tom nešťastníkovi krmily? Opouštěly ho jako poslední, umírající myšlenky?</p>
<p>Skorgen uchopil nůž a odřezával silný vosk utěsňující zátku. Po chvíli se mu ji podařilo uvolnit. Vytáhl ji a odskočil, jak z hrdla vytryskla hustá krev a rozlila se po palubě.</p>
<p>Vypadala čerstvá a stoupala z ní vůně květin, pronikavá a příliš sladká.</p>
<p>„Kazengový pyl,“ poznamenal Skorgen. „Zabraňuje srážení krve – Edurové ho používají, když malujou chrámy v lese – víš, na stromy. Krev posvěcuje. Pochopitelně to není opravdickej chrám. Nemá zdi ani strop, jsou to jenom stromy –“</p>
<p>„Nemám ráda důstojníky, kteří žvaní,“ utrousila Šurk Elalle a narovnala se. „Vytahej zbytek. Jenom z těch nádob budeme na měsíc nebo dva bohatý.“ Pokračovala v cestě ke kajutě.</p>
<p>Chodba byla prázdná a dveře do kajuty otevřené a visely na jednom koženém pantu. Cestou k nim nahlédla do bočních výklenků, kde byly kavalce posádky – všechny prázdné, i když rozházené, jako by tu někdo něco hledal.</p>
<p>V kajutě byly další známky loupení a na podlaze ležel roztažený mrtvý Edur. Ruce a nohy měl přibité k prknům a někdo na něj použil nůž. Místnost páchla výkaly a mrtvý měl výraz pokřivený strašlivou bolestí a oči otevřené, jako by byl svědkem ztráty víry, strašlivého zjevení v okamžiku smrti.</p>
<p>Za sebou Šurk uslyšela přicházet Skorgena. Když uviděl tělo, tiše zaklel. „Mučili ho,“ řekl. „Mučili kapitána. Tenhle byl Merud, skoro určitě stařešina. Bloud nás chraň, kapitáne, jestli se o tomhle někdo doslechne, než se loď potopí, hoděj to na nás. Mučení. To nechápu –“</p>
<p>„Je to prostý,“ opáčila. „Chtěli informace.“</p>
<p>„O čem?“</p>
<p>Šurk Elalle se rozhlédla. „Sebrali lodní deník a mapy. To by mohli udělat piráti, pokud by byli v Lederu cizí, ale ti by toho chudáka nemuseli mučit. Kromě toho by sebrali kořist. Ne, ten, kdo to udělal, chtěl víc informací – nejenom to, co najdeš v mapách. A na kořisti mu nezáleželo ani zbla.“</p>
<p>„Hnusný šmejdi, ať to byl kdokoliv.“</p>
<p>Šurk si připomněla amforu a její ohavný obsah. Odvrátila se. „Možná měli dobrý důvod. Proražte trup, Skorgene. Ale počkáme. Černodřevo se potápí špatně. Možná budeme muset loď zapálit.“</p>
<p>„Požár je všechny přivolá, kapitáne.“</p>
<p>„Uvědomuju si riziko. Tak se do toho dej.“</p>
<p>Na palubě pak Šurk Elalle zamířila k přední nástavbě, odkud sledovala obzor, zatímco Skorgen s posádkou se pustili do demolice.</p>
<p><emphasis>Cizinci na moři.</emphasis></p>
<p><emphasis>Kteří nejsou přátelé Tiste Edur. Přesto bych se s nimi radši nepotkala. </emphasis>Otočila se ke střední palubě. „Skorgene! Až tady skončíme, opřeme se do vesel. Zpátky na pobřeží.“</p>
<p>Svraštil zjizvené obočí. „Lederas?“</p>
<p>„Proč ne? Můžeme prodat lup a najmout posádku.“</p>
<p>První důstojník se zakřenil.</p>
<p><emphasis>Zpátky do Lederas, rozkaz. A rychle.</emphasis></p><empty-line />
</section>
<section>
<p>KAPITOLA ČTYŘI</p><empty-line /><empty-line /><p>Ke vzpouře došlo onoho osudného rána, když jsme se dívali k východu do husté mlhy, která nás sužovala po deset dní, a uviděli na oblaky zahaleném obzoru rychle stoupající bezpočet draků. Byli neuvěřitelně velicí, hlavy drželi nad sluncem a složenými křídly sahali dolů k zemi, kam vrhali stín, který by dokázal pohltit celou Drene. To bylo příliš, příliš děsivé dokonce i pro zkušenější vojáky z našeho oddílu, protože na nás upírali tmavé oči a jejich cizí pohled nám vysával krev ze srdcí i samotné železo z našich mečů a oštěpů.</p>
<p>Pomyšlení, že máme vstoupit do těch stínů, by otřáslo i šampionem První říše. Nedokázali jsme čelit takové výzvě, a i když jsem vyjádřil svůj hněv a zklamání, byl to pouze smělý požadavek, jaký by vznesl velitel každé expedice, a také jsem neměl v úmyslu od svých lidí požadovat odvahu, jež mně samému scházela. Smělost je nebezpečná věc, pokud člověk neuspěje tam, kde by jiný selhal. A tak jsem ukončil své pohoršení, možná trochu snadno, ale nikdo si toho nevšiml, všem se ulevilo, když jsme zrušili tábor, naložili soumary a obrátili se k západu.</p>
<p><emphasis>Čtyři dny v Divočině</emphasis></p>
<p>Thrydis Addanikt</p>
<p><image xlink:href="#_3.jpg" />Vyhnanství zabilo většinu obětí, když byl svět drsný a přežití nebylo možné vykoupit penízem spolupráce. Mezi kmeny neexistoval horší trest, ať to byli Oulané, D’rhasilhaniové nebo Kerynové. Přesto sama klanová struktura vnucovala vražednou nesmlouvavost a jí odpovídající zkázu, když byl člověk vyvržený, sám, zbavený všeho, co dávalo životu smysl. Oběti se vnitřně zhroutily, zapomněly vše, co by jim pomohlo přežít, zchřadly a zahynuly.</p>
<p>Ledeřané se svými velkými městy, přívalem nespočetných tváří, byli – mimo řetězy zadluženosti – k vypovězení lhostejní. Pravda, představa duchovního trestu jim cizí nebyla – žili přece v rodinách, což je univerzální lidská charakteristika – ale jizvy vznikající z odcizení se daly přežít. Jiná vesnice, jiné město – zápolení s novým začátkem se dalo zvládnout a pro některé byl nový začátek sám o sobě přínosem. Způsobem, jak se zbavit zodpovědnosti.</p>
<p>Rudomask, jenž žil mezi Oulany nepošpiněnými po celá pokolení, došel k závěru, že povaha Ledeřanů – jeho nejnenáviděnějších nepřátel – mu přesto poskvrnila duši. Vypovězení pro něj nebylo rozsudkem smrti, vyklubal se z něj dar, protože s ním nalezl svobodu. Právě tu vějičku, která nalákala tolik mladých válečníků do Lederské říše, kde se anonymita ukázala být zhoubou i osvobozením zároveň.</p>
<p>Když ho vyhnali, zatoulal se daleko a nemyslel na návrat. Nebyl stejný jako dřív, již nebyl synem svého otce, a přece to, čím se stal, byla záhada i pro něj.</p>
<p>Obloha byla čistá, nová roční doba přicházela s horkem, a když tak projížděl na lederském koni po stopě stáda k severovýchodu, z jednoho chvilkového úkrytu v houští do druhého před ním přebíhali králíci. Všiml si, že tudy šlo malé stádo a kolem stezky bylo jen pár mouchami obležených skvrn po porodu, kde se rodaří samci shlukli do ochranného kruhu, dokud se novorozeně nepostavilo na nohy. Klan ženoucí tato zvířata byl nejspíš malý.</p>
<p>Jeho K’Chain Che’Malle průvodci nebyli nikde vidět, ale na tom nebylo nic neobvyklého. Obrovští plazi měli také obrovský apetyt. V této roční době divocí bhederini, kteří přezimovali v malých lesících – samotářské, větší plemeno než ti z plání na jihu – vycházeli z úkrytu hledat družky. Každý býk byl větší než dva lederští voli, zuřivý a bojechtivý, a zaútočil na všechno, co se přiblížilo, kromě samic svého druhu. Sag’Churok, lovec K’ell, tuze rád čelil jejich dunivému útoku – Rudomask viděl jeho radost, projevovanou pomalým šviháním ocasem – když se bhederinovi postavil do cesty a zvedl železné čepele. Pokaždé, když býka zabil, přenechal zdechlinu Gunth Mach, dokud se dosyta nenažrala.</p>
<p>Rudomask jel přes den, pomalu, aby příliš neunavil koně, a když se slunce sklonilo k obzoru a zažehlo bouřkové mraky v dáli, dorazil na dohled oulanského tábora na starém ostrově mezi dvěma vyschlými říčními rameny. Stáda se tlačila na svazích a údolí zabíraly kupolovité chýše ze sešitých kůží, stojící v kouři pokrývajícím celé dno.</p>
<p>Nikde nebyli zvědové ani hlídky. A na množství dobytka to byl příliš velký tábor.</p>
<p>Rudomask zastavil na hřebeni a prohlížel si scénu pod sebou. Tu a tam zaznívaly hlasy v obřadném truchlení. Mezi chýšemi bylo vidět jen pár dětí.</p>
<p>Po nějaké době, když seděl nehybně ve vysokém lederském sedle, si ho někdo všiml. Najednou se ozval pokřik, v houstnoucích stínech pobíhali lidé a nakonec k němu vyjelo na půl tuctu válečníků.</p>
<p>Za nimi už ostatní začali v panice bourat tábor a všude létaly jiskry, jak zahrnovali a udupávali ohně. Kožené stěny chýší se vlnily.</p>
<p>Objevili se honáčtí i tažní psi a hnali se k válečníkům. Když se přiblížili, všiml si Rudomask, že oulanští válečníci jsou hodně mladí, rok, stěží dva po smrtinoci. Nebyl mezi nimi jediný veterán. Kde jsou stařešinové? Plecníci?</p>
<p>Šestice válečníků zastavila patnáct kroků od něj a začala se potichu radit. Jeden se pak otočil k táboru a pronikavě vykřikl. Veškerá činnost ustala.</p>
<p>Válečníci se dívali na Rudomaska. Jediný z nich zřejmě nebyl dost chrabrý, aby se odvážil blíž.</p>
<p>Psy přítomnost osamělého válečníka děsila méně. S vrčením a zježenými hřbety ho obstoupili půlkruhem. Najednou však zachytili nečekaný pach a se staženými ocasy a kňučením couvali.</p>
<p>Nakonec popošel blíž jeden z mladíků. „Nemůžeš být on,“ řekl.</p>
<p>Rudomask si povzdechl. „Kde je váš válečný vůdce?“ zeptal se.</p>
<p>Mladík se nafoukl a narovnal se. „Já jsem válečný vůdce tohoto klanu. Masarch, syn Nayrudův.“</p>
<p>„Kdy byla tvá smrtinoc?“</p>
<p>„To jsou staré způsoby,“ odvětil Masarch a vycenil zuby v úšklebku. „Takové hlouposti jsme opustili.“</p>
<p>Za válečným vůdcem promluvil další. „Staré způsoby nás zklamaly! Odvrhli jsme je!“</p>
<p>„Sundej si tu masku,“ pokračoval Masarch, „nehodí se pro tebe. Snažíš se nás oklamat. Jedeš na lederském koni – jsi jeden z faktorových špehů.“</p>
<p>Rudomask hned neodpověděl. Pohledem zalétl za válečného vůdce a jeho společníky a znovu si prohlížel tábor dole. Lidé se shlukovali na okraji a sledovali je.</p>
<p>„Nepostavil jsi hlídky,“ řekl nakonec. „Lederský oddíl by mohl přejet hřeben a vpadnout mezi vás a vy byste nebyli připravení. Tvoje ženy v rozčilení křičí, což je v takové tiché noci jako tahle slyšet na lígy daleko. Tví lidé hladovějí, válečný vůdce, a přesto zapalují zbytečné ohně, dost na to, aby nad vámi vznikl oblak kouře, který se nehne a odráží světlo zdola. Zabíjíte nově narozené rodary a myridy, místo abyste poráželi stárnoucí samce a již neplodné samice. Nemůžeš mít žádné plecníky, protože kdybys je měl, pohřbili by tě do země a vnutili ti další smrtinoc, aby ses mohl vynořit nově zrozený a snad s novou moudrostí – moudrostí, která ti očividně schází.“</p>
<p>Na to Masarch neodpověděl. Konečně si všiml Rudomaskových zbraní. „Jsi on,“ zašeptal. „Vrátil ses na Oul’dan.“</p>
<p>„Který klan jste?“</p>
<p>„Rudomasku,“ vyhrkl válečný vůdce a ukázal za sebe. „Tento klan… je tvůj…“</p>
<p>Když válečník na koni reagoval jen mlčením, dodal: „Jsme jediní, kdo zůstali. Nejsou žádní plecníci, Rudomasku. Žádné čarodějky.“ Ukázal na stáda. „Zvířata, která tu vidíš, jsou všechno, co zbylo.“ Zaváhal a narovnal se. „Rudomasku, vrátil ses… pro nic. Nemluvíš, a to mi říká, že vidíš pravdu. Velký válečníku, <emphasis>přišel jsi pozdě</emphasis>.“</p>
<p>Ani na to Rudomask neodpověděl. Pomalu sesedl. Psi, kteří ho dál ustrašeně obcházeli s ocasy mezi nohama, buď zachytili čerstvý pach, nebo něco zaslechli ze tmy, protože se najednou otočili a pelášili dolů. Panika zřejmě zasáhla i válečníky před ním, ale neuprchli, i přes strach a zmatek, který na nich byl znát.</p>
<p>Masarch si olízl rty. „Rudomasku, Ledeřané nás ničí. Přepadali předsunuté tábory, zabíjeli a odháněli stáda. Aendinarský klan už neexistuje. Zbytky Sevondů a Niritů se připlazily za Ganetoky – jenom Ganetokové zůstávají silní, protože jsou nejdál na východě, a jací už jsou zbabělci, uzavřeli smlouvu s cizinci –“</p>
<p>„S cizinci.“ Rudomask přimhouřil oči. „S žoldnéři.“</p>
<p>Masarch kývl. „Před čtyřmi dobami došlo k velké bitvě a ti cizinci byli zničeni.“ Mávl rukou. „Šedá kouzla.“</p>
<p>„Copak potom vítězní Ledeřané nevtáhli do ganetockých táborů?“</p>
<p>„Ne, Rudomasku, zůstalo jich moc málo – cizinci bojovali dobře.“</p>
<p>„Masarchu, něčemu nerozumím,“ řekl Rudomask. „Copak Ganetokové nebojovali se svými žoldnéři?“</p>
<p>Mladík si odplivl. „Jejich válečný vůdce shromáždil z klanu patnáct tisíc válečníků. Když dorazili Ledeřané, prchl a jeho válečníci ho následovali. Opustili cizince! Nechali je Ledeřanům napospas!“</p>
<p>„Uklidni tábor,“ přikázal mu Rudomask a ukázal na válečníky stojící za Masarchem. „Postavíte první hlídku tady na hřebeni, tady a na západě. Jsem teď nový válečný vůdce Renfajarského klanu. Masarchu, kde se ukrývají Ganetokové?“</p>
<p>„Sedm dní na východ. Drží teď poslední oulanské velké stádo.“</p>
<p>„Masarchu, zpochybňuješ mé právo být válečným vůdcem?“</p>
<p>Mladík zavrtěl hlavou. „Jsi Rudomask. Renfajarští stařešinové, kteří byli tví nepřátelé, jsou všichni mrtví. Jejich synové jsou mrtví.“</p>
<p>„Kolik válečníků mezi Renfajary zbývá?“</p>
<p>Masarch se zamračil. „Viděl jsi nás, válečný vůdce.“</p>
<p>„Šest.“</p>
<p>Přitakání.</p>
<p>Rudomask si všiml osamělého tažného psa sedícího na kraji tábora. Zřejmě ho pozoroval. Zvedl levou ruku a pes vyrazil. Obrovská šelma k němu doběhla vzápětí, padla na zem a širokou, zjizvenou hlavu položila Rudomaskovi mezi nohy. Muž se sklonil a sáhl mu na nos – čímž by všichni ostatní riskovali prsty. Pes se ani nehnul.</p>
<p>Masarch na něj zíral s vykulenýma očima. „Jediný přeživší z předsunutého tábora,“ vyhrkl. „Nedovolil nám se k sobě přiblížit.“</p>
<p>„Ti cizinci měli válečné psy?“ zeptal se Rudomask tiše.</p>
<p>„Ne. Ale byli to přísežní následovníci vlků války a ty zrádné, špinavé šelmy je zřejmě sledovaly – vždycky z dálky, válečný vůdce, zato ve velkém počtu. Dokud ganetočtí stařešinové nepoužili kouzlo a nezahnali je.“ Zaváhal. „Rudomasku, válečný vůdce Ganetoků –“</p>
<p>Ač to pod maskou nebylo vidět, Rudomask se pomalu usmál. „Prvorozený Kapalahův syn Hadralt.“</p>
<p>„Jak to víš?“</p>
<p>„Zítra, Masarchu, poženeme stáda na východ – ke Ganetokům. Chci zjistit víc o těch nešťastných cizincích, kteří se rozhodli za nás bojovat. A zemřít za lid Oul’dan.“</p>
<p>„To se máme připlazit ke Ganetokům jako Sevondové a Niritové?“</p>
<p>„Hladovíte. Stáda jsou příliš oslabená. Vedu šest mladíků, z nichž žádný neprošel smrtinocí. To má nás sedm vyjet do války proti Ledeřanům?“</p>
<p>Ač byl Masarch mladý, bylo jasné, že není žádný hlupák. „Ty chceš vyzvat Hadralta? Rudomasku, tví válečníci – my, my všichni zemřeme. Není nás dost, abychom mohli čelit stovkám výzev, které nám předhodí, a až budeme mrtví, budeš muset těm výzvám čelit sám dávno předtím, než tě uznají za hodna, abys mohl zkřížit zbraně se samotným Hadraltem.“</p>
<p>„Nezemřete,“ ujistil jej Rudomask. „A nikdo vás nevyzve.“</p>
<p>„To se chceš k Hadraltovi prosekat přes tisíc válečníků?“</p>
<p>„K čemu by to bylo, Masarchu? Já ty válečníky potřebuju. Zabít je by bylo plýtvání. Ne.“ Na chvíli se odmlčel. „Nejsem bez ochránců, Masarchu. A pochybuju, že se je odváží vyzvat jediný ganetocký válečník. Hadralt se mi bude muset postavit a v kruhu budeme jen my dva. Kromě toho,“ dodal, „nemáme na ostatní čas.“</p>
<p>„Ganetokové se drží starých způsobů, válečný vůdce. Budou trvat na obřadech. Potrvá celé dny, než vytvoří kruh –“</p>
<p>„Masarchu, my musíme vytáhnout do války s Ledeřany. Každý oulanský válečník –“</p>
<p>„Válečný vůdce! Oni za tebou nepůjdou! I sám Hadralt jich zvládl jen třetinu, a to je uplatil rodarami a myridy, což jeho majetek zmenšilo na polovinu!“ Masarch ukázal na ztenčená stáda v údolí. „Nám už nezbývá nic! Nemůžeš si koupit oštěpy ani stovky válečníků!“</p>
<p>„Kdo drží největší stáda, Masarchu?“</p>
<p>„Sami Ganetokové –“</p>
<p>„Ne. Zeptám se znovu, kdo drží největší stáda?“</p>
<p>Mladík se zamračil ještě víc. „Ledeřané.“</p>
<p>„Pošlu tři válečníky, aby dovedli poslední Renfajary ke Ganetokům. Vyber dva ze svých společníků, kteří nás doprovodí.“ Tažný pes vstal a poodešel stranou. Rudomask zvedl otěže a sjel dolů do tábora. Pes se k němu připojil. „Pojedeme na západ, Masarchu, a najdeme si nějaká stáda.“</p>
<p>„Pojedeme proti Ledeřanům? Válečný vůdce, copak ses před chvílí nevysmíval představě, že se s nimi do války pustí sedm válečníků? A teď říkáš –“</p>
<p>„Válka přijde později,“ odtušil Rudomask. „Jak říkáš, potřebujeme stáda, abychom si koupili služby válečníků.“ Zastavil koně a ohlédl se na mladíka, jenž se coural za ním. „Kde Ledeřané vzali svá zvířata?“</p>
<p>„Od Oulanů! Od nás!“</p>
<p>„Ano. Ukradli je. A tak je my musíme ukrást zpátky.“</p>
<p>„My čtyři, válečný vůdce?“</p>
<p>„A jeden tažný pes a mí ochránci.“</p>
<p>„<emphasis>Jací </emphasis>ochránci?“</p>
<p>Rudomask znovu pobídl koně. „Schází ti úcta, Masarchu. Myslím, že dnes v noci budeš mít svou smrtinoc.“</p>
<p>„Staré způsoby jsou k ničemu! Nebudu!“</p>
<p>Rudomaskova pěst byla jako blesk – bylo otázkou, zda ji Masarch ve tmě vůbec viděl – i když se setkala s jeho sanicí a srazila ho na zem. Rudomask se sklonil, popadl ho za koženou halenu a táhl bezvládného Masarcha k táboru.</p>
<p>Když se mladík probudil, trčel v rakvi pod půl sáhem hlíny a kamenů. Žel, nedostalo se mu žádných obvyklých rituálů, jaké sloužily k přípravě vyvoleného na uvěznění. Pochopitelně se přestal ovládat a předvedl děsivý nedostatek úcty, takže nakonec nezískal dar milosrdenství, k němuž popravdě slouží všechny rituály.</p>
<p>Jsou to tvrdé lekce. Ale aby se mohl stát člověk dospělým, jsou takové lekce nezbytné.</p>
<p>Rudomask předpokládal, že bude muset zbít i ostatní, aby ho poslechli, takže ho čekala dlouhá noc.</p>
<p><emphasis>Nás všechny.</emphasis></p>
<p>Tábor stařen takový rozruch zřejmě potěší. V každém případě budou rády kvílet až do rána.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Poslední terasa pobořeného města byla zajímavější, aspoň pro Udinaase. Už měl plné zuby toho zatraceného štěkání, které nešťastnou skupinku uprchlíků sužovalo, nevrlosti, která se zřejmě zhoršovala, přinejmenším u Stracha Sengara. Bývalý otrok věděl, že ho chce Tiste Edur zavraždit, a co se podrobností kolem opuštění Rhulada týkalo – a které jasně ukazovaly, že Udinaas neměl v té věci jinou možnost, že byl stejně tak obětí jako Strachův bratr – inu, ty Stracha nezajímaly. Polehčující okolnosti nezměnily jeho nesmlouvavost, a jeho drsný smysl pro to, co je a co není správné, se očividně nevztahoval na vlastní činy – nakonec Strach sám od Rhulada dobrovolně odešel.</p>
<p>Ale když Udinaas nabyl vědomí, měl se vrátit k císaři.</p>
<p><emphasis>Abych dělal co? Počkal si na hroznou smrt z Rhuladových rukou? Ano, byli jsme téměř přátelé, on a já – nakolik je to možné mezi otrokem a pánem, a tady byl pán velkorysejší a ctnostnější než otrok – ale j</emphasis><emphasis>á </emphasis><emphasis>se neprosil o to, abych tam mohl být, po šílencově boku, a snažil se ho vést přes uzoučký most zdravého rozumu, když on jenom chtěl na každém kroku skočit dolů. </emphasis>Ne, Udinaas udělal, co mohl, a tím, že ukázal ždibíček soucitu, vykonal pro Rhulada víc než kterýkoliv ze Sengarů – ať to byli bratři, matka, otec. Vlastně víc než kterýkoliv Tiste Edur. <emphasis>J</emphasis><emphasis>e</emphasis> <emphasis>tedy divu, že nikdo z vás nezná štěstí, Strachu Sengare? Všichni jste pokroucené větve ze stejného chorého stromu.</emphasis></p>
<p>Pochopitelně nemělo smysl to říkat nahlas. Seren Pedak by to možná pochopila, možná by s ním dokonce souhlasila, ale ona nechtěla <emphasis>být v </emphasis>tomto oddíle. Držela se role akvizitor, hledala stezky a četla v těch svých žárlivě střežených mapách. Byla ráda, když neměla na vybranou, a ještě radši, když se nemusela o nic starat.</p>
<p>Zvláštní žena, tahle akvizitor. Ze zvyku odtažitá. Bez přátel… <emphasis>a přece nese tisteedurský meč. Meč Trulla Sengara. Konývka říkala, že jí ho vložil do rukou. Pochopila význam toho gesta? Musela. </emphasis>Trull Sengar se pak vrátil k Rhuladovi. Možná jediný bratr, kterému na něm skutečně záleželo – kde je asi teď? <emphasis>Nejspíš mrtvý.</emphasis></p>
<p>Širokou rampou dolů proudil svěží noční vzduch a sténal ve dveřích rozmístěných každých deset kroků po obou stranách. Blížili se k povrchu někde poblíž horského sedla – ale na které straně pevnosti s posádkou? Pokud se vynoří na špatné straně, budou meče Silchase Zmara kvílet nahlas a dlouho. V patách té chodící bílé, rudooké noční můry se kupili mrtví. Když lovci několikrát dohonili kořist, zaplatili za to životem, a přece pořád přicházeli. Nedávalo to smysl.</p>
<p><emphasis>Bylo to skoro stejně směšné jako tahle mozaiková podlaha se zářícími armádami. </emphasis>Obrazy ještěřích válečníků uprostřed boje, dlouhé ocasy proti krátkým ocasům, přičemž většinou umíraly právě dlouhé ocasy. Bizarní zabíjení pod jejich nohama se rozlézalo i do přilehlých místností. Každá byla zřejmě zasvěcená hrdinské smrti nějakého šampiona – <emphasis>K’ell, Naw’rhuk A’dat a matrony, </emphasis>řekl Silchas Zmar, když ověnčený kouzelným světlem zkoumal jednu boční komnatu za druhou. Jeho zájem však byl přinejlepším zběžný a povrchní. Udinaas z barevných výjevů vyčetl dost, aby poznal tažení za vzájemné vyhubení, kdy po každém vítězství krátkoocasých následoval kouzelný požár matrony. Vítězové nikdy nevyhráli, protože poražení odmítli prohrát. <emphasis>Šílená válka.</emphasis></p>
<p>Seren Pedak šla v čele dvacet kroků před nimi a Udinaas si všiml, jak se najednou zastavila, dřepla si a zvedla ruku. Ve vzduchu byla cítit prsť a dřevěný prach. Ústí tunelu bylo malé, zarostlé a zpola zasypané úlomky čediče, tvořícího kdysi klenutou bránu. Venku byla tma.</p>
<p>Seren Pedak si přivolala ostatní. „Půjdu na průzkum,“ šeptla, když se shromáždili těsně před východem. „Všiml si ještě někdo, že na posledním úseku nebyli žádní netopýři? Podlaha byla čistá.“</p>
<p>„Jsou tu zvuky mimo lidské vnímání,“ podotkl Silchas Zmar. „Proudění vzduchu je usměrňováno ventily a trubkami za zdmi, což vydává zvuk, který netopýry, hmyz, hlodavce a tak znepokojuje. Krátkoocasí byli v tomhle zběhlí.“</p>
<p>„Takže to není magie?“ ujišťovala se Seren Pedak. „Žádná ochranná kouzla nebo kletby?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Udinaas si přetřel obličej. Vous měl špinavý a v rozcuchaných vlasech mu lezla nějaká havěť. „Prostě zjisti, jestli jsme na správné straně té zatracené pevnosti, akvizitor.“</p>
<p>„Chtěla jsem se ujistit, že cestou ven nezakopnu o nějaké staré kouzlo, dlužníku, což se už stalo, jak naznačují ty svalené balvany. Pokud si tam ovšem nechceš zaběhnout sám.“</p>
<p>„Proč bych to asi dělal?“ opáčil Udinaas. „Zmar ti odpověděl, Seren Pedak, tak na co ještě čekáš?“</p>
<p>„Možná čeká, až zmlkneš,“ ozval se Strach Sengar. „Ovšem v tom případě bychom všichni čekali věčně.“</p>
<p>„Trápit tě, Strachu, je mou jedinou radostí.“</p>
<p>„To je opravdu smutné přiznání,“ zamumlala Seren Pedak a přelezla hromadu balvanů.</p>
<p>Udinaas si shodil tlumok a posadil se na podlahu. Šustilo pod ním spadané listí. Opřel se o šikmou kamennou desku a natáhl si nohy.</p>
<p>Strach si dřepl přímo v ústí chodby.</p>
<p>Konývka se s broukáním vydala do boční komnaty.</p>
<p>Silchas Zmar se zadíval na Udinaase. „Jsem zvědavý,“ přiznal po chvíli. „Co vlastně dává tvému životu smysl, Ledeřane?“</p>
<p>„Zvláštní, zrovna totéž mě zajímá u tebe, Tiste Andii.“</p>
<p>„Vskutku.“</p>
<p>„Proč bych ti měl lhát?“</p>
<p>„Proč bys neměl?“</p>
<p>„Pravda,“ připustil Udinaas.</p>
<p>„Takže mi neodpovíš.“</p>
<p>„Ty první.“</p>
<p>„Já nezakrývám, co mě pohání.“</p>
<p>„Pomsta? Jako motivace to asi docela ujde – aspoň na chvíli, a možná chvíle je jediné, co tě zajímá. Ale buďme upřímní, Silchasi Zmare, jako jediný důvod existence je to ubohé, žalostné.“</p>
<p>„Kdežto ty tvrdíš, že existuješ, abys trápil Stracha Sengara.“</p>
<p>„To on zvládá docela dobře sám.“ Udinaas pokrčil rameny. „Potíž s takovými otázkami je v tom, že málokdy najdeme smysl v tom, co děláme, dokud to neuděláme. A v té chvíli máme ne jeden, ale tisíc důvodů, výmluv, ospravedlnění, upřímných obhajob. Význam? Teda vážně, Silchasi Zmare, zeptej se mě na něco zajímavého.“</p>
<p>„Nuže dobrá. Zvažuju, že vyzvu naše pronásledovatele – konec s těmito zbytečnými vytáčkami. Abych řekl pravdu, uráží mě to.“</p>
<p>Z ústí chodby se k němu obrátil Strach. „Rozkopneš sršní hnízdo, Silchasi Zmare. A horší je, že pokud za Rhuladovou mocí skutečně stojí ten padlý bůh, mohl bys skončit mnohem hůř než být na pár tisíciletí zahrabaný v zemi.“</p>
<p>„Strach se nám před očima mění ve stařešinu,“ zabručel Udinaas. „Děsíme se stínů. Jestli se chceš pustit do Rhulada a Hannana Mosaga a jeho k’risnan, Silchasi Zmare, máš moje požehnání. Popadni Blouda za hrdlo a roztrhej tuhle říši na kusy. Obrať ji v prach a popel. Klidně srovnej celý ten zatracený kontinent se zemí, Tiste Andii – my si zůstaneme tady v jeskyni. Až skončíš, přijď nás vyzvednout.“ Strach vycenil zuby. „Proč by nás měl ušetřit?“</p>
<p>„Nevím,“ odpověděl bývalý otrok a zvedl obočí. „Z lítosti?“</p>
<p>Z boční komnaty promluvila Konývka. „Proč se všichni nemáte navzájem rádi? Já vás mám ráda všechny. I Chřada.“</p>
<p>„To je v pořádku,“ sdělil jí Udinaas, „všechny nás prostě mučí to, kdo jsme, Konývko.“</p>
<p>Dál už toho moc nenamluvili.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Seren Pedak se přikradla na kraj lesa. Krčila se, aby nepřečnívala zakrslé stromy. Vzduch byl v této výšce řídký a studený, hvězdy na nebi jasné a ostré, prachem obklopený srpek měsíce stále nízko nad severním obzorem. Kolem ní se v hromadách spadaného listí a mezi lišejníkem hemžil život – lesní půdě v noci vládly nějaké šupinaté myši, jaké ještě nikdy neviděla. Chovaly se nezvykle neohroženě a nejedna jí dokonce přeběhla přes boty. Zřejmě tu nebyli žádní predátoři. Přesto se myši chovaly divně.</p>
<p>Před ní se táhl po svahu palouk asi šedesát kroků dlouhý, končící vyjetými kolejemi. Dále byl rovný pás ostrých, zubatých kamenů, které vypadaly zrádně. Tvrz dřepící uprostřed příkopu plného kamení byla obehnaná kamennou hradbou, dole širší a prudce se zužující do výše půldruhého sáhu. Rohové bašty byly mohutné, hranaté, s plošinou nahoře. Na plošinách stály otočné balisty. Seren rozeznala vojáky choulící se kolem nejbližšího stroje a další přecházeli na vyvýšených plošinách za hradbami.</p>
<p>Jak studovala opevnění, zaslechla zleva tiché cinkání zbraní. Skrčila se, protože ve vyjetých kolejích se objevila patrola. Zadržela dech a sledovala vojáky šourající se kolem.</p>
<p>Po chvilce se otočila a vrátila se do zakrslého lesa. Téměř přehlédla vstup do jeskyně – pouhou černou škvíru za vysokým kapradím pod šikmým převisem z vrstevnaté žuly. Protáhla se dovnitř a zakopla o Stracha Sengara.</p>
<p>„Promiň,“ šeptl. „Už jsme se začínali bát, nebo aspoň já,“ dodal.</p>
<p>Ukázala do chodby.</p>
<p>„Dobrá zpráva,“ hlásila, když zašli dovnitř. „Jsme za posádkovou pevností – průsmyk by měl být nehlídaný –“</p>
<p>„Na cestě jsou ochranná kouzla k’risnan,“ přerušil ji Silchas Zmar. „Popiš mi tu tvrz, akvizitor.“</p>
<p>Seren zavřela oči. <emphasis>Ochranná kouzla? Bloud </emphasis><emphasis>nás vem, jakou hru to Hannan Mosag hraje? </emphasis>„Cítila jsem z ní koně. Jakmile spustíme ty ochrany, budeme je mít za patami, a vojákům na koních neutečeme.“</p>
<p>„Pevnost,“ zopakoval Silchas.</p>
<p>Pokrčila rameny. „Vypadá nedobytně. Může tam být něco mezi jedním a dvěma sty vojáků. A s tolika budou mágové a taky aspoň dvě desítky Tiste Edur.“</p>
<p>„Silchase Zmara už unavuje utíkání,“ poznamenal Udinaas, rozvalující se, zády opřený o kamennou desku.</p>
<p>Seren Pedak se po jeho slovech zmocnil děs. „Silchasi, nemůžeme ty ochrany nějak obejít?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Podívala se na Stracha Sengara a uviděla v jeho očích podezíravost a neklid, ale její pohled neopětoval. <emphasis>Jaký rozhovor mi právě utekl? </emphasis>„Silchasi Zmare, v čarování se vyznáš. Nemůžeš všechny ve tvrzi uspat nebo tak něco? Nebo jim zamlžit myšlenky, zmást je?“</p>
<p>Vrhl po ní zvláštní pohled. „Neznám žádné kouzlo, které by dokázalo tohle.“</p>
<p>„Mockra,“ opáčila. „Chodba Mockra.“</p>
<p>„Za mých časů nic takového neexistovalo,“ opáčil. „Kouzla k’risnan, jak jsou prohnilá chaosem, mi připadají povědomá. O té tvé Mockře jsem nikdy neslyšel.“</p>
<p>„Korlo, mág s Kaleným mečem – s žoldnéři Rudé gardy – dokázal vsáhnout do myslí lidí a naplnit je falešnou hrůzou.“ Pokrčila rameny. „Říkal, že magie držeb a starších chodeb byla skoro všude jinde nahrazena.“</p>
<p>„Všiml jsem si zdánlivé slabosti Kurald Galain v této zemi. Akvizitor, to, oč žádáš, nedokážu. Ačkoliv hodlám všechny v té tvrzi umlčet. A vybrat nám koně.“</p>
<p>„Silchasi, jsou tam stovky Ledeřanů, nejen vojáci. Pevnost potřebuje i dělníky. Kuchaře, pradleny, kováře, tesaře, sluhy –“</p>
<p>„A Tiste Edur budou mít otroky,“ podotkl Strach Sengar.</p>
<p>„Nic z toho mě nezajímá,“ prohlásil Tiste Andii, prošel kolem Seren a opustil jeskyni.</p>
<p>Udinaas se tiše zasmál. „Rudý Zmar kráčí zemí. Musíme mít na zřeteli, že tenhle příběh o spravedlivé odplatě se ošklivě zvrtl. A tak, Strachu Sengare, se tvá dobrodružná výprava hatí – co budeš svým vnukům vyprávět teď?“</p>
<p>Edurský válečník neodpověděl.</p>
<p>Seren Pedak zaváhala. Slyšela, jak Silchas Zmar odchází – několik kroků po suchém listí – a byl pryč. Mohla se rozběhnout za ním. Naposledy se pokusit rozmluvit mu to. Ale nepohnula se. Po Zmarově odchodu bylo slyšet jen šustění a cupot šupinatých myší – byly jich snad tisíce a všechny spěchaly stejným směrem jako Tiste Andii. Na kůži ji zasvědil ledový pot. <emphasis>To jsme celí my. Přimražení jako králíci.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ale co můžu dělat? Nic. Kromě toho to není moje věc, ne? Jsem jenom oslavovaný průvodce. Nikdo z ostatních neusiluje o něco, na čem by mi záleželo. Klidně si můžou nechat své přehnané ambice. Mě jenom požádali, ať je vedu, to je vše.</emphasis></p>
<p><emphasis>Tohle je válka Silchase Zmara. A Stracha Sengara. </emphasis>Zadívala se na Udinaase. Sledoval ji lesknoucíma se očima, jako by přesně věděl, nač myslí, nečestné myšlenky sbíhající se k jedinému žalostnému závěru. <emphasis>Není to moje věc. Bloud tě vem, dlužníku.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>K’risnan Ventrala, znetvořený a zmrzačený, zvedl hubené, kořeni podobné předloktí a setřel si pot z čela. Svíce kolem něj blikaly, beznadějné vzývání Sestry stín, nicméně kruh temnoty v malé komůrce se stahoval nezastavitelný jako příliv.</p>
<p>Probudil se před půl zvoněním s bušícím srdcem a lapající po dechu. Les severně od pevnosti se hemžil ortheny, skály obývajícími šupinatými tvorečky, vyskytujícími se pouze v tomto průsmyku – od příchodu sem jich viděl na půl tuctu, jak je nosily hřivnaté kočky, které chovali zdejší Ledeřané. Kočky dobře věděly, že se nemají pokoušet ortheny žrát, poněvadž jsou jedovatí, ale rády si s nimi pohrály, dokud nechcípli. Orthenové se vyhýbali lesu a měkké půdě. Žili mezi skalami. A přesto jich teď byl les plný, a k’risnan v jejich přítomnosti vnímal cosi hmatatelného, probouzejícího se, co bylo cítit touhou po krvi.</p>
<p>Má se krčit v pokojíku, vyděšený ze zvířátek, která by dokázal rozšlápnout? Musel tu nevhodnou paniku potlačit – poslouchejte! Od pevnostních hlídek neslyšel nic. Nikdo nekřičel na poplach.</p>
<p>Jenže ti zatracení ortheni pokrývali les nad průsmykem, shromáždili se v neuvěřitelném počtu, a tato děsivá šupinatá záplava se teď hnala dolů. Ventralův děs sílil, hrozilo, že začne ječet. Snažil se zachovat chladnou hlavu.</p>
<p>Usoudil, že to snad bude nějaká desetiletá migrace. Možná k ní dochází jednou za sto let. Beztvarý hlad. To a nic víc. Zvířátka se natlačí k hradbám, chvíli budou pobíhat sem a tam a do rána odejdou. Nebo tvrz obejdou a popadají z říms a skal po stranách cesty. Některá zvířata takhle páchala sebevraždu – ano, to bude ono…</p>
<p>Touha po krvi náhle zesílila. K’risnan zvrátil hlavu, jako by dostal políček. Zamrazilo ho. Slyšel sám sebe, jak začíná blekotat. Probudil v sobě magii. Trhl sebou, jak mu do svalů a kostí proudila chaotická energie, jako by to byl jed. S magií, jež mu probíhala tělem, neměla Sestra stín nic společného, vůbec nic, ale jemu už na takových věcech nezáleželo.</p>
<p>A když se z hradeb ozvalo volání, k’risnan Ventrala vycítil v lese někoho dalšího, ohnisko vší té krvežíznivosti, a ten někdo – se blížil.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Atripredu Hayenar probudil křik. Někdo spustil poplach z horní hradby. Zatímco si rychle oblékala uniformu, uvědomila si, že to nedává smysl. I když na tomhle zatraceném úkolu vlastně nedávalo smysl nic. Nařídili jí, že má pronásledovat, ale vyhýbat se kontaktu. A teď v doprovodu pětadvaceti merudských válečníků dorazil jeden z těch nechutných k’risnan. No, pokud dojde na skutečné potíže, nechá je, ať si to vyřídí sami.</p>
<p>Nakonec to jsou <emphasis>jejich </emphasis>zatracení uprchlíci. S Bloudovým požehnáním si je můžou klidně nechat.</p>
<p>Vzápětí ji na zem srazil ohlušující výbuch, který otřásl celou tvrzí.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>K’risnan Ventrala zavřískl a klouzal po zemi, dokud nenarazil do zdi. Přeletěla nad ním nesmírná studená energie a rvala ho, jako když vrána oklovává hnijící mrtvolu. Jeho vlastní magie se stáhla, skrčila se do třesoucího se uzlíčku hluboko v jeho hrudi – natáhla se k té blížící se hrozbě, pátrala, až došlo k jakémusi kontaktu. A tehdy byl Ventrala – a všechna ta kypící energie v něm – <emphasis>odmrštěn.</emphasis></p>
<p>Vzápětí pevnostní hradba vybuchla.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Atripreda Hayenar vyklopýtala z hlavní budovy a ocitla se uprostřed zkázy. Hradba mezi horními baštami byla proražená a na shromaždišti se válely kusy kamení a cihel. A skála hořela – černým, syčivým plamenem, který pohlcoval kámen a rozbíhal se přes sutiny.</p>
<p>V troskách ležela těla a ve stájích – kde se zadní část budovy vachrlatě nakláněla dovnitř – řičeli koně, jako by je něco požíralo zaživa. A všude se hemžili orthenové, sbíhali se k padlým vojákům, rozežírali kůži a jako šílení se zavrtávali do rozdrceného masa.</p>
<p>Oblakem prachu do průlomu vstoupil vysoký muž s tasenými meči.</p>
<p>S bílou pletí a karmínovýma očima.</p>
<p><emphasis>Bloud mě vem – už mám dost utíkání</emphasis><emphasis> – </emphasis><emphasis>Bílá vrána –</emphasis></p>
<p>Z kasáren vyběhl tucet Tiste Edur. Přes nádvoří přeletěly těžké vrhací oštěpy, mířící na přízračného válečníka.</p>
<p>Všechny je odrazil, jeden po druhém, a s každým nárazem ratiště na čepel meče zazpívaly, až to znělo jako sbor hrobových hlasů.</p>
<p>Hayenar zahlédla dvě desítky svých lederských vojáků a klopýtala k nim. „Ústup!“ křičela a mávala jako šílená. „Ustupte, pitomci!“</p>
<p>Zřejmě jen čekali na rozkaz, protože se okamžitě otočili a pelášili k dolní bráně.</p>
<p>K atripredě přistoupil jeden Tiste Edur. „<emphasis>Co to děláš?</emphasis>“ chtěl vědět. „Přichází k’risnan – ten toho komára rozplácne –“</p>
<p>„Až to udělá,“ štěkla a couvla, „rádi se zase vrátíme!“</p>
<p>Edur vytáhl meče. „Zavolej je do bitvy, atripredo – nebo tě na místě zabiju!“</p>
<p>Zaváhala.</p>
<p>Zprava přiběhli ostatní Tiste Edur a pustili se do boje s Bílou vránou.</p>
<p>Meče zavyly tak radostně, až Hayenar úplně tuhla krev v žilách. Zavrtěla hlavou a dívala se, stejně jako válečník před ní, jak se Bílá vrána prosekává Merudy ve víru uťatých končetin, useknutých hlav a rozpáraných břich. Těla jen létala.</p>
<p>„– ty, Ledeřanko! Zaútoč na něj, zatraceně!“</p>
<p>Podívala se na edurského válečníka před sebou. „Kde je tvůj k’risnan?“ odsekla. „<emphasis>No, kde je?</emphasis>“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Ventrala zalezl do rohu nejdál od požáru venku. Z uslintaných rtů mu splývala nekonečná, bezvýznamná slova. Jeho moc ho opustila. Nechala ho tady v tom prokletém pokoji. To nebylo spravedlivé. Udělal všechno, co se od něj žádalo. Vzdal se masa a kostí, srdce i samotné krve, všechno pro Hannana Mosaga.</p>
<p>A dostal slib, slib spásy, ohromné odměny za věrnost – jakmile bude nenáviděný nejmladší syn Tomada Sengara svržen z trůnu. Měli vystopovat zrádce Stracha Sengara, a až se kolem něj uzavře síť, neměl se spokojeně usmívat Rhulad. Ne, Rhulad, ten hlupák, o tomhle nic nevěděl. Hra byla cele Hannana Mosaga, krále-zaklínače, jemuž ukradl trůn. A právě Hannan – se Strachem Sengarem a otrokem Udinaasem v rukou – hodlal naplnit svou pomstu.</p>
<p>Císař musel ztratit vše, každá známá tvář musela být pokřivena do masky zrady, musel ztratit všechny, až zůstane úplně sám. Jen se svým šílenstvím.</p>
<p>Teprve pak –</p>
<p>Ventrala ztuhl, stočený do klubíčka, protože uslyšel tichý smích… <emphasis>právě z této místnosti!</emphasis></p>
<p>„Ubohý k’risnan,“ říkal hlas. „Neměl jsi tušení, že se tenhle bledý král orthenů, který kráčí po bojištích, obrátí proti tobě. Jeho cesta je řekou krve, ty žalostný hlupáku, a… ach! Hleď! Jeho trpělivost, jeho snášenlivost – <emphasis>jsou pryč!</emphasis>“</p>
<p>Byl tu s ním přízrak a šeptal šílenosti. „Zmiz,“ zasyčel Ventrala, „jinak skončíš stejně jako já! Nepovolal jsem tě –“</p>
<p>„Ne, ty ne. Má pouta s Tiste Edur byla přeťata. Tím tam venku. Ano, víš, já patřím jemu, ne vám. Bílé vráně – cha, Ledeřané mě překvapili – ale byly to ty myši, k’risnan… je to jako celý věk. V lese severně od vesnice Hannana Mosaga. A zjevení – žel, nikdo nechápe, nikdo <emphasis>si nevšímá. </emphasis>Ale to nakonec není moje chyba, že?“</p>
<p>„Běž pryč –“</p>
<p>„Nemůžu. Nebo spíš nechci. Slyšíš? Venku? Už je ticho. Většina Ledeřanů naneštěstí unikla. Hnali se ze schodů jako opilí kozli s kapitánem v čele – nebyla hloupá. A tví Merudové, inu, ti jsou všichni mrtví. Teď poslouchej! Kroky na chodbě – už přichází!“</p>
<p>Ventralu přešel strach. Bát se nemělo smysl. Aspoň konečně opustí tu zničenou, pokroucenou tělesnou schránku. Jako kdyby se rozpomnělo na důstojnost, kterou kdysi mělo, tělo se s trhnutím zvedlo do sedu, zády se opřelo v rohu – zřejmě získalo vlastní vůli nezávislou na Ventralovi, na mysli a duchu držících se toho jména, té politováníhodné bytosti. Hannan Mosag kdysi řekl, že Padlý se krmí na všem, co je v duši nedokonalé a vadné, což se na oplátku projeví na těle – nezbytné tedy bylo naučit se radovat z té moci, i když křivila a ničila nádobu, v níž duše přebývala.</p>
<p>Ventrala si s náhlým osvícením, přicházejícím s blížící se smrtí, uvědomil, že to všechno byla lež. Z bolesti se nelze těšit. Chaos je protikladem smrtelného těla. Ničí tělo, protože tam nepatří. V sebezničení není žádná radost.</p>
<p>V lebce mu zazníval sbor hlasů a stále sílil. <emphasis>Ty meče…</emphasis></p>
<p>Z chodby se ozvalo tiché zaškrábání, pak se otevřely dveře.</p>
<p>Dovnitř se nahrnuli orthenové jako šedá mlha v zrnité temnotě. A vzápětí vstoupil Bílá vrána. Komnatu naplnila píseň jeho dvou mečů.</p>
<p>Na Ventralu se upřely planoucí rudé oči. Tiste Andii vrátil zbraně do pochev a utlumil jejich pronikavou melodii. „Pověz mi o tom, kdo se opovažuje mě takhle urážet.“</p>
<p>Ventrala zamrkal a potřásl hlavou. „Myslíš, že Chromý bůh tě vyzývá, Silchasi Zmare? Ne, tahle… urážka… padá na hlavu Hannana Mosaga a jen jeho. Už jsem to pochopil, víš. Proto mě moje moc opustila. Uprchla. Chromý bůh není na takové jako ty připravený.“</p>
<p>Bílé zjevení dlouho jen nehybně stálo. „Jestliže ten Hannan Mosag zná moje jméno, ví také, že mám důvod být uražen. Jím. Všemi Tiste Edur, kteří zdědili odměnu Skabandariho zrady. A přesto mě provokuje.“</p>
<p>„Možná si Hannan Mosag myslí,“ podotkl Ventrala, „že radost Chromého boha z nesvárů nemá hranic.“</p>
<p>Silchas Zmar naklonil hlavu na stranu. „Jak se jmenuješ, k’risnan?“</p>
<p>Ventrala mu to řekl.</p>
<p>„Nechám tě žít,“ prohlásil Tiste Andii, „abys mohl Hannanu Mosagovi doručit má slova. Azath mě proklel vidinami, vlastními vzpomínkami, a tak jsem byl svědkem mnoha událostí na tomto i jiných světech. Vyřiď Hannanu Mosagovi tohle: bůh v bolestech není totéž jako bůh posedlý zlem. Posedlosti tvého krále-zaklínače jsou jen jeho. Žel, zdá se, že je… zmatený. Proto jsem této noci milosrdný… a taky jen této noci. Následně, pokud bude dál zasahovat do mých záležitostí, pozná rozsah mé nelibosti.“</p>
<p>„Vyřídím mu tvá slova přesně, Silchasi Zmare.“</p>
<p>„Měl by sis vybrat k uctívání lepšího boha, Ventralo. Zmučení duchové mají rádi společnost, dokonce i když jsou boží.“ Na chvíli se odmlčel. „Ale možná právě tací jako ty na oplátku vytvarovali Chromého boha. Bez jeho zlomených, znetvořených uctívačů by se byl již dávno uzdravil.“</p>
<p>Přízrak se tiše uchechtl.</p>
<p>Silchas Zmar vyšel ze dveří. „Zkonfiskuju nějaké koně,“ oznámil ještě bez ohlížení.</p>
<p>Přízrak vyklouzl za ním.</p>
<p>Orthenové, kteří se hemžili ve zdánlivě bezcílném pohybu, začali opouštět místnost a brzy byl Ventrala opět sám.</p>
<p><emphasis>Na schodiště, najít atripredu – a doprovod na cestu zpátky do Lederas. Promluvím s Hannanem Mosagem. A řeknu mu o mrtvých v průsmyku. Povím mu o tisteandijském převtělenci se dvěma ranami po noži v zádech, ranami, které se nehojí. A přesto… je snáší.</emphasis></p>
<p><emphasis>Silchas Zmar ví o Chromém bohu víc než kdokoliv z nás, možná kromě Rhulada. Ale nechová nenávist. Ne, on lituje.</emphasis></p>
<p><emphasis>Lituje dokonce i mě.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Seren Pedak uslyšela koně jako první, kopyta dopadající na lesní stezku. Obloha nad tvrzí byla podivně černá a matná, jako od kouře – ale nebyly vidět plameny. Slyšeli výbuch, zničení nejméně jedné kamenné zdi, a Konývka vyprskla smíchem, mrazivým a groteskním. Pak se z dálky ozval křik a příliš rychle následovalo ticho.</p>
<p>Objevil se Silchas Zmar s tuctem koní v doprovodu mrzutého kvílení schovaných mečů.</p>
<p>„Kolik mých druhů jsi zabil tentokrát?“ zeptal se Strach Sengar.</p>
<p>„Jenom ty hlupáky, kteří se mi postavili. Za tímto pronásledováním,“ dodal, „nestojí tvůj bratr, nýbrž král-zaklínač. Myslím, že nelze pochybovat o tom, že hledá totéž, co my. A nyní, Strachu Sengare, nadešel pro nás dva čas zarazit nože do země. Přání Hannana Mosaga možná jsou stejná jako tvá, ale ujišťuju tě, že taková přání se nesrovnávají s mými.“</p>
<p>Seren Pedak se stáhl žaludek. Tohle mělo přijít dávno, téma, jemuž se znovu a znovu vyhýbali a ještě to omlouvali požadavky účelnosti. Tuhle bitvu nemohl Strach Sengar vyhrát – což všichni věděli. Hodlá se Silchasi Zmarovi postavit do cesty? Další zabitý Tiste Edur? „Není žádný důvod, proč to řešit zrovna teď,“ prohlásila. „Nasedněme na koně a jeďme.“</p>
<p>„Ne,“ odmítl Strach Sengar, oči upřené na Tiste Andii. „Vyřídíme to hned. Silchasi Zmare, v nitru jsem se smířil s pravdou Skabandariho zrady. Věřil jsi mu a následkem toho nepředstavitelně trpěl. Ale jak to můžeme napravit? Nejsme převtělenci. Nejsme ascendenty. Jsme prostě Tiste Edur, a tak před tebou a tvými meči padáme jako mladé stromky. Pověz mi, jak máme utišit tvou žízeň po pomstě?“</p>
<p>„To nemůžete, a moje zabíjení tvých druhů není v žádném případě odpovědí na mé potřeby. Mluvíš o nápravě, Strachu Sengare. Je to tvé přání?“</p>
<p>Edurský válečník chvilku mlčel. „Skabandari nás přivedl na tento svět,“ řekl nakonec.</p>
<p>„Ten váš umíral.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Možná o tom nevíš, ale Krvooký byl částečně zodpovědný za rozštěpení Stínu,“ vysvětloval Silchas Zmar. „Nicméně mě víc zajímají zrady, které přišly před tímto zločinem. Zrady mých druhů – mého bratra Andarista – jež způsobila jeho duši takový žal, že ho dohnal k šílenství.“ Pomalu naklonil hlavu na stranu. „Myslíš snad, že jsem byl naivní, když jsem uzavřel spojenectví se Skabandarim Krvookým?“</p>
<p>Udinaas vyštěkl smíchy. „Dost naivní, aby ses k němu obrátil zády.“</p>
<p>Seren Pedak zavřela oči. <emphasis>Prosím, dlužníku, drž hubu. Aspoň jednou.</emphasis></p>
<p>„To je pravda, Udinaasi,“ přiznal Silchas Zmar po odmlce. „Byl jsem vyčerpaný, neopatrný. Nemyslel jsem, že bude jednat tak… otevřeně. Ale při pohledu zpět musela být zrada absolutní – a to včetně pobití mých následovníků.“</p>
<p>„Chtěl jsi Skabandariho zradit,“ řekl Strach Sengar, „jenže on konal první. Skutečné spojenectví sobě rovných.“</p>
<p>„Zřejmě to lze vidět i takhle,“ připustil Tiste Andii. „Pochop, Strachu Sengare. Nebudu podporovat osvobození duše Skabandariho Krvookého. Tento svět má i bez něj dost hanebných ascendentů.“</p>
<p>„Bez Otce stína nedokážu Rhulada zbavit okovů Chromého boha,“ namítl Strach.</p>
<p>„To bys nedokázal ani s ním.“</p>
<p>„Nevěřím ti, Silchasi Zmare. Skabandari se ti vyrovnal ve všem. A já si nemyslím, že po tobě jde Chromý bůh doopravdy. Pokud je za tímhle nekonečným pronásledováním opravdu Hannan Mosag, potom hledá mě a Udinaase. Ne tebe. Je dokonce možné, že král-zaklínač o tobě nic neví – tedy kromě toho, že jsi záhadný Bílá vrána.“</p>
<p>„To zřejmě není tento případ, Strachu Sengare.“</p>
<p>Zmarovo prohlášení Tiste Edur otřáslo. A Silchas Zmar pokračoval: „Tělo Skabandariho Krvookého bylo zničeno. Teď by byl přede mnou bezmocný. Duše bez původu je zranitelná. Dále je možné, že jeho moc již… někdo využívá.“</p>
<p>„Kdo?“ Strach téměř šeptal.</p>
<p>Tiste Andii pokrčil rameny. „Zdá se,“ pravil skoro lhostejně, „že tvá výprava nemá cíl. Nemůžeš dosáhnout toho, oč usiluješ. Něco ti nabídnu, Strachu Sengare. V den, kdy se rozhodnu jednat proti Chromému bohu, se tvůj bratr osvobodí, stejně jako všichni Tiste Edur. Až ta chvíle přijde, promluvíme si o nápravě.“</p>
<p>Strach Sengar na něj zíral, kratičce se podíval na Seren Pedak a zhluboka se nadechl. „Tvá nabídka… mě zahanbuje. Ale neumím si představit, co by ti mohli Tiste Edur dát za takové vysvobození.“</p>
<p>„To nechej na mně,“ poradil mu Tiste Andii.</p>
<p>Seren Pedak si vzdychla a vydala se ke koním. „Už skoro svítá. Měli bychom jet aspoň do poledne. Pak se můžeme vyspat.“ Ohlédla se ještě na Silchase Zmara. „Jsi si jistý, že nás nebudou pronásledovat?“</p>
<p>„Jsem, akvizitor.“</p>
<p>„A opravdu tu na nás čekaly ty ochrany?“</p>
<p>Na to Tiste Andii neodpověděl.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Akvizitor upravila sedlo a třmeny na jednom koni pro Konývku. Udinaas mezitím pozoroval dívku, která dřepěla na patách na kraji lesa a hrála si s orthenem, který se nijak nesnažil uniknout její pozornosti. Tma bledla a mlhu postříbřily první paprsky slunce.</p>
<p>Vedle Udinaase se objevil Chřad, jako šmouha zatvrzelé noci. „Ty šupinaté krysy, Udinaasi, pocházejí ze světa K’Chain Che’Malle. Bývaly větší, chovaly se na maso, ale byly chytré – možná chytřejší, než být měly. Začaly utíkat z klecí, mizely v horách. Prý jich ještě pár zůstalo –“</p>
<p>Udinaas opovržlivě zabručel. „Prý? Jsi s námi už moc dlouho, co, Chřade?“</p>
<p>„Strašlivá cena za familiárnost – už si mě vůbec nevážíš, dlužníku. Tragická chyba, protože znalosti, které mám –“</p>
<p>„Jsou jako prokletí nudou,“ poznamenal Udinaas a vstal. „Koukni se na ni,“ ukázal na Konývku. „Řekni mi, opravdu věříš v nevinnost? Zapomeň na to, tvůj názor mě stejně nezajímá. Většinou ne. Teda ne tenhle. A přesto ta malá… no, už lituju.“</p>
<p>„Lituješ čeho?“ chtěl vědět Chřad.</p>
<p>„Nevinnosti, přízraku. Až ji zabijeme.“</p>
<p>Chřad zcela netypicky mlčel.</p>
<p>Udinaas se podíval na skrčený stín a ohrnul nos. „Tebe zajímají jenom vědomosti…“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Válku proti šupinatým démonům, které Oulané nazývali Kechrové, popisovalo sedmnáct legend. Z těch bylo šestnáct o bitvách, strašlivých srážkách, kdy těla válečníků zůstala roztroušená po pláních a kopcích Oul’dan. Spíš než válka to byl útěk, alespoň v prvních letech. Kechrové přišli ze západu, ze zemí, které měly jednoho dne patřit Lederské říši, ale tenkrát, před nespočetnými staletími, to byly jen jalové pustiny – mouchami zamořené mokřady plné rašeliny a tajícího ledu. Kechrové, rozedraná, potlučená horda, již zažili boj, a podle některých verzí legend sami prchali před ohromnou zničující válkou, která dala vzniknout jejich vlastnímu zoufalství.</p>
<p>Tváří v tvář vyhubení se Oulané naučili, jak s nimi bojovat. Přívalu se postavili a nakonec ho odvrátili.</p>
<p>Alespoň tak to líčily příběhy zvonivými, podmanivými tóny vítězoslávy.</p>
<p>Rudomask znal pravdu, ačkoliv si občas přál, aby to nebyla pravda. Válka skončila, protože migrace Kechrů dosáhla nejvýchodnější hranice Oul’dan a pokračovala dál. Pravda, bojechtiví předkové Oulanů jim hodně ublížili, ale ve skutečnosti Kechry nezajímali – byli jen překážkou v cestě – a smrt tolika jejich vlastních byla jen další těžkou zkouškou v historii plné tragických zkoušek od chvíle, kdy přišli na tento svět.</p>
<p>Kechrové. K’Chain Che’Malle, prvorození draci.</p>
<p>Na této informaci nebylo podle Rudomaska nic příjemného či zajímavého. Když byl ještě mladý válečník, byl jeho svět jediným uzlem na provaze oulanského lidu, vlastnoručně vevázaným do dlouhé, rozedrané linie krevních svazků. Nikdy si nepředstavoval, že existuje tolik dalších provazů, tolik proplétajících se vláken, nechápal rozlehlou síť existence, ani jak se síť po Noci života zašmodrchala – když vzniklo všechno živé, zrodilo se z klamu a zrady a bylo odsouzeno k věčnému usilování.</p>
<p>Rudomask to usilování viděl a pochopil – v polekaných očích rodar, v pokorném strachu myridů, v nevíře mladého válečníka umírajícího na kameni a větrem navátém písku, ve vykuleném pochopení ženy vzdávající se života kvůli dítěti, které vytlačila mezi nohama. Viděl starce, lidi i zvířata, čekající na smrt. Viděl jiné bojovat do posledního dechu se vší vůlí, již dokázali sebrat. A přesto v srdci nenacházel důvod, neviděl, že by na konci věčného usilování čekala nějaká odměna.</p>
<p>Dokonce i duchové bohů jeho lidu bojovali, zápolili, válčili zbraněmi víry, netolerancí a sladkými, vražednými vodami nenávisti. Nebyli o nic méně zmatení a podlí než smrtelníci.</p>
<p>Ledeřané chtěli a chtění nevyhnutelně přetvořili do morálního práva vlastnit. Pouze hlupáci věřili, že takové věci se obejdou bez prolité krve, ať v záměru, či v provedení.</p>
<p>Podle stejného argumentu – podle zákona zubu a drápu – existovalo morální právo jim vzdorovat. A taková bitva nebude mít konce, dokud jedna nebo druhá strana nebude úplně zničena. Navíc byly k tomuto osudu nejspíš odsouzeny obě strany. A toto pochopení právě pochází z příliš mnoha vědomostí.</p>
<p>Přesto hodlal bojovat dál.</p>
<p>Pláně, přes něž se ubíral se svými třemi mladými následovníky, kdysi patřily Oulanům, dokud Ledeřané nerozšířili představu vlastních zájmů o krádeže země a vyhánění původních obyvatel. Mohyly a totemové kameny byly odstraněny, balvany zůstaly ležet na hromadách. Dokonce i kameny kdysi ukotvující chýše byly pryč. Tráva byla přerostlá a tu a tam byly rozorané dlouhé obdélníky země, připravené k zasetí obilí, a opodál byly naskládané sloupky k plotu. Rudomask však věděl, že zdejší půda kromě říčních údolí je chudá a rychle se vyčerpá. Ledeřané tu mohli vydržet jedno dvě pokolení, než humus odvane vítr. Viděl výsledky východně od pustiny v dalekém Kolanse – celá civilizace se potácela na pokraji hladovění, protože poušť se šířila jako mor.</p>
<p>Rozmazaný měsíc vystoupal vysoko na hvězdami posetou noční oblohu a oni se blížili ke stádům rodar. Honit se za myridy nemělo smysl – nebyla to právě nejrychlejší zvířata – ale jak se dostali blíž, uviděl Rudomask celé rodaří stádo. Dvacet tisíc kusů, možná víc.</p>
<p>Na kopci na severu stál velký honácký tábor ozářený ohni. Na mělké údolí a stáda shlížely dvě budovy z kulatiny s drnovými střechami – ty budou patřit faktorovým předákům a tvořit jádro budoucí skutečné osady.</p>
<p>Rudomask dřepěl v trávě na kraji odvodňovacího příkopu, táhnoucího se přes údolí, s válečníky po levici a sledoval Ledeřany. Nakonec poslal Masarcha a ostatní zpátky do příkopu.</p>
<p>„Tohle je šílenství,“ šeptal válečník jménem Theven. „V táboře musí být aspoň stovka Ledeřanů – a co pastevci a jejich psi? Jestli se otočí vítr…“</p>
<p>„Ticho,“ štěkl Rudomask. „Psy a pastevce nech na mně. Co se tábora týče, ti budou mít brzo plné ruce práce. Vraťte se ke koním a buďte připravení stádo odehnat, až přiběhne.“</p>
<p>V bledém měsíčním světle byl vidět Masarchův nervózní výraz a vykulené oči – o smrtinoci si nevedl nejlépe, ale zatím se zdálo, že si zdravý rozum více méně zachoval. Rudomask tušil, že Theven a Krajsos využili bledden, který si do rakví propašovali a jehož žvýkáním upadli do bezvědomí, takže nepanikařili a nemlátili sebou. Možná to bylo dobře. Ale Masarch žádný bledden neměl. A jak bylo u lidí z plání běžné, uzavření do malého prostoru pro ně bylo horší než smrt, to nejhorší, co si uměli představit.</p>
<p>Přesto takový drsný přechod do dospělosti, znovuzrození, začínající tváří v tvář sobě samému, vlastním démonům, kteří vylézali v ohavném procesí, lhostejní vůči veškerému popírání, měl svou cenu. S jizvami zrozenými z přechodu válečník pochopil pravdu představivosti, že je to zbraň, kterou mysl tasí na každém kroku, a přece je nebezpečná nositeli stejně tak jako jeho vyčarovaným nepřátelům. Moudrost přichází s tím, jak roste obratnost v zacházení s touto zbraní – <emphasis>každou bitvu bojujeme s vlastní představivostí: bitvy uvnitř, bitvy ve světě kolem nás. Taková je pravda velení, a válečník se musí naučit velet sobě i ostatním. </emphasis>Bylo možné, že vojáci, jako třeba Ledeřané, zakoušeli něco podobného, když získali hodnost, ale Rudomask si tím nebyl jistý.</p>
<p>Ohlédl se a viděl, že jeho následovníci zmizeli ve tmě. Odhadoval, že už budou u koní. Čekají a rychle, mělce dýchají, jak se jim náhle stáhly plíce. Lekají se tichých zvuků a ve zpocených rukou drží otěže a zbraně.</p>
<p>Rudomask tiše zabručel a tažný pes se po břiše připlazil blíž. Pohladil ho po huňatém krku a pak společně, bok po boku, vyrazili k rodařímu stádu.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Abasard pomalu obcházel okraj spícího stáda, aby se udržel vzhůru. Za ním klusali dva jeho oblíbení psi. Narodil se a vyrostl jako dlužník v Drene a ve svých šestnácti si dřív neuměl takovýto svět ani představit – rozlehlé nebe, temné a hvězdnaté za noci, obrovské a bezedné za dne. Zemi táhnoucí se do neuvěřitelných dálav, až by mohl přísahat, že vidí, jak je svět zakřivený, jako by to vlastně byl jen ostrov na moři Propasti. A tolik života v trávě i na obloze. Na jaře na každém úbočí rašily maličké květy, v údolích zrály bobule. Zatím celý život, dokud jeho rodina neodešla s faktorovým předákem, strávil s rodiči, sourozenci, babičkou a dvěma tetami – všichni se mačkali v domku o málo větším než kůlna na ulici plné smetí a páchnoucí močí. Zvěřinec jeho mládí tvořily krysy, modrooké myši, suriky, švábi, štíři a stříbrní červi.</p>
<p>Ale tady na tomto neobyčejném místě objevil nový život. Vítr nepáchl hnilobou a odpadky. A bylo tu tolik místa. Na vlastní oči viděl, jak se do jeho rodiny vrací zdraví – křehká sestřička teď byla šlachovitá a opálená a neustále veselá. Babičku skoro přešel kašel. Otec chodil vzpřímeněji, už se nehrbil pod nízkým stropem dílen. A včera ho Abasard poprvé slyšel se smát.</p>
<p>Chlapec se odvažoval uvěřit, že až bude země zoraná a obilí zaseté, dostanou příležitost odpracovat si dluh. Najednou mu připadalo možné všechno.</p>
<p>Psi proběhli kolem a zmizeli ve tmě. Nebylo to nic zvláštního. Rádi honili zajíce nebo nízko letící rhinazany. V trávě za malým návrším zaslechl hluk. Sevřel pevněji hůl, kterou si nesl, a zrychlil krok – pokud psi chytili a zabili zajíce, bude zítra k obědu maso.</p>
<p>Na návrší se zastavil a hledal ve tmě psy. Nebyli nikde vidět. Zamračil se a tiše hvízdl. Čekal, že se k němu každou chvíli vrátí, jenže na jeho volání odpovědělo jen ticho. Zmateně si dřepl.</p>
<p>Před ním a nalevo se několik set rodar zavrtělo – byly vzhůru a neklidné.</p>
<p>Něco bylo špatně. Vlci? Modrorůžská kavalerie, kterou si předák nasmlouval, ty místní vyhubila už dávno. Dokonce i kojoti byli zahnáni, a medvědi jakbysmet.</p>
<p>Abasard se plížil dolů. V ústech mu vyschlo a srdce mu prudce bušilo.</p>
<p>Natahoval před sebe volnou ruku a najednou se dotkl měkké, teplé srsti. Jeden ze psů tu ležel zcela nehybně. Na krku měl srst vlhkou. Abasard hmatal, až prsty sáhl do rozervaného masa na hrdle. Rána byla nerovná. <emphasis>Vlk. Nebo jedna z těch pruhovaných koček. Z </emphasis>nich dosud viděl jedině kůže, navíc pocházející z dalekého jihu poblíž Bolkandského království.</p>
<p>Už byl skutečně vyděšený, přesto pokračoval dál a za chvíli narazil na druhého psa. Tenhle měl zlomený vaz. Uvědomil si, že k oběma útokům došlo zároveň, jinak by jeden nebo druhý pes zaštěkal.</p>
<p>Zlomený vaz… ale žádná jiná zranění ani sliny na chlupech.</p>
<p>Rodary se znovu pohnuly a on koutkem oka rozeznal, jak zvedají hlavy na dlouhých krcích a špicují uši. Přesto se nechovaly ustrašeně. Takže žádný nebezpečný pach, žádná panika – <emphasis>někdo upoutal jejich pozornost. Někdo, koho byly zvyklé poslouchat.</emphasis></p>
<p>V tom se nemohl mýlit – stádo někdo kradl. Abasard tomu nemohl uvěřit. Otočil se a vracel se zpátky. Po dvaceti tichých krocích se rozběhl k táboru.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Rudomaskův bič se ovinul pastevci kolem krku – starý Ledeřan stál a tupě zíral na pohybující se stádo. Rudomask škubl a pastevcova hlava se skulila na zem. Ruce sebou trhly a tělo se svalilo na bok.</p>
<p>Rudomask věděl, že tenhle byl poslední, kromě toho, který měl dost rozumu, aby utekl, i když ani to ho nakonec nezachrání. Inu, vetřelci se museli smířit s rizikem – nakonec to byli zloději, ne? Těšili se z nezaslouženého bohatství, zabírali zemi, která nebyla jejich, byli dost nadutí, aby ji chtěli změnit pro své vlastní účely. To klidně mohli nachčít na duchy v zemi – za takovou troufalost a rouhačství se platí.</p>
<p>Poslední myšlenku zahnal. Duchové se o sebe dokážou postarat sami a taky se sami pomstí, časem – protože jsou nejen trpěliví, ale i nesmiřitelní. Nebylo na něm, aby jednal jejich jménem. Ne, taková spravedlivost nebyla nutná a navíc byla falešná. Pravda byla prostá: Rudomaska těšilo být rukou <emphasis>oulanské </emphasis>pomsty. Osobní, a proto mnohem sladší. A se zabíjením Ledeřanů začal už v Drene.</p>
<p>Dřepl si ke starcově hlavě, popadl nůž, odřezal mu obličej, stočil ho a uložil k ostatním do prosoleného vaku u boku.</p>
<p>Většina honáckých psů se podvolila velení oulanského tažného – teď sledovali větší, nebezpečnější šelmu a pomáhali jí budit stádo a hnát ho k východu.</p>
<p>Rudomask se narovnal a obrátil se, protože v táboře zazněl křik.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Abasard byl ještě čtyřicet kroků od tábora, když viděl, jak se jeden stan bortí, tyče a lana praskají a přes něj přebíhá obrovský dvounohý tvor, přičemž drápy probodává kroutící se těla pod plachtou. Ozval se jekot. Nepřítel otočil hlavu a pokračoval v klusu. V rukou držel dva velikánské meče.</p>
<p>Další mu přeběhl přes cestu, rychlý, nízko skloněný, a mířil k předákovu domu. Kdosi se snažil utéct druhé šelmě, ale nebyl dost rychlý, protože ta natáhla hlavu a stočila ji. Lidská hlava jí skončila v tlamě, a když škubla hlavou nahoru, zapraskaly kosti. Bezvládné tělo odletělo vzduchem a tvrdě přistálo. Zakutálelo se do ohniště, až vyskočily jiskry.</p>
<p>Abasard stál ochromený hrůzným vražděním. Toho muže poznal, byl to další dlužník, dvořil se jedné z jeho tet a pořád se smál.</p>
<p>Jeho pozornost upoutala desetiletá sestřička. Utíkala z tábora – pryč od dalšího stanu, jehož obyvatelé hynuli pod meči – <emphasis>našeho stanu. Otec –</emphasis></p>
<p>Plaz zvedl hlavu, spatřil prchající děvčátko a rozběhl se za ním. Abasard už taky běžel, přímo proti obludě. Pokud si ho všimla, nedala to na sobě znát – až do poslední chvíle, kdy Abasard zvedl hůl a doufal, že ji zasáhne do nohy, představoval si lámající se kosti –</p>
<p>Bližší meč zasvištěl, tak rychle, tak –</p>
<p>Abasard najednou ležel na mokré trávě a cítil, jak se mu z těla na boku řine teplo, přičemž jemu samému bylo stále více zima. Oči měl otevřené, ale nic neviděl, jen cítil, že je něco špatně – ležel na boku, ale hlavu měl zploštělou, uši vtištěné do země. Pod hlavou by měl mít rameno a ruku, ale právě v těch místech z něj unikalo to teplo. A taky mu zřejmě chyběl kus hrudníku. Cítil pravou nohu, kopala do země, ale ne levou. Nechápal to.</p>
<p>Pomalu se převrátil na záda a zadíval se na oblohu.</p>
<p>Tolik místa tam bylo, strop mimo dosah všech, klenoucí se přes místo, kde mohli žít, aniž by se tlačili. Kde bylo místo pro všechny.</p>
<p>Uvědomil si, že je rád, že sem přišel, viděl to, pochopil. Byl rád, i když umíral.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Rudomask kráčel tmou k Masarchovi čekajícímu s lederským koněm. Za ním se pohybovalo stádo, dominantní samci v čele, pozornost upřenou na Rudomaska. Psi štěkali a štípali zvířata na bocích. Druzí dva válečníci pokřikovali v dálce a byli tam, kde měli být.</p>
<p>Rudomask se vyškrábal do sedla, pokynul Masarchovi a otočil koně.</p>
<p>Masarch se chvíli díval na vzdálený lederský tábor, kde děsivé vraždění nerušené pokračovalo. <emphasis>Jeho ochránci, říkal.</emphasis></p>
<p><emphasis>Nebojí se výzev. Vezme si kožešinu ganetockého válečného vůdce. Povede nás do války proti Ledeřanům. Je to Rudomask, který se zřekl Oulanů a teď se vrací.</emphasis></p>
<p><emphasis>Myslel jsem, že už je pozdě.</emphasis></p>
<p><emphasis>Teď si myslím, že jsem se mýlil.</emphasis></p>
<p>Znovu si připomněl svou smrtinoc a vzpomínky se mu vrátily jako okřídlení démoni. Ve vydlabaném kmeni zešílel, zašel tak daleko, že z něj nepřežilo skoro nic, co by se mohlo vrátit, když ho oslepilo ranní slunce. Teď bylo šílenství volné, cítil jeho mravenčení v konečcích prstů, bylo volné a divoké, ale dosud nerozhodnuté, ještě nebylo připravené jednat, ukázat svou tvář. Nebylo nic, co by ho zadrželo. Nikdo.</p>
<p><emphasis>Nikdo kromě Rudomaska. Mého válečného vůdce.</emphasis></p>
<p><emphasis>Který své vlastní šílenství vypustil již před lety.</emphasis></p><empty-line />
</section>
<section>
<p>KAPITOLA PĚT</p><empty-line /><empty-line /><p>Očerňování poškodilo naše vychvalované ideály už dávno, jenže takové zásahy se těžko poměřují, těžko ukážete prstem na nějaké místo, nějakou chvíli a řeknete: tady, přátelé moji, tady tehdy zahynula naše čest a bezúhonnost.</p>
<p>Poškozování probíhalo příliš nevýrazně a bylo hlavně výsledkem toho, že jsme přestali být pamětliví a vytrvalí. Slova postupně ztrácela svůj přesný význam – a nikdo se nenamáhal vyčinit těm, kdo slova cynicky zneužívali k tomu, aby sloužila jejich vlastním ambicím a tomu, aby jim umožnila vyhnout se osobní zodpovědnosti. Lži zůstávaly bez odezvy, z prosazování zákona se stala fraška závislá na úplatcích a spravedlnost sama se změnila ve zboží, proměnlivé a nestálé. Pravda byla ztracena, chiméra přetvořená, aby odpovídala agendám a předsudkům, a tak byla celá politická scéna zredukována na šaškovskou šarádu falešného rozhořčení, pokryteckých póz a vše prostupujícího opovržení vůči obyčejnému lidu. Jakmile byly jednou ideály a čest vytvořené obecným souhlasem začleněny do procesu, nemohly být získány zpět jinak než, žel, otevřeným a nijak neskrývaným zamítnutím, které vždy vycházelo z řad obyčejných lidí, v jednom konkrétním okamžiku, při jednom jediném příkladu tak nestoudné nespravedlnosti, že se revoluce stala jedinou rozumnou reakcí.</p>
<p>Považujte to tedy za varování. Lháři budou lhát a nepřestanou, ani když jim bude hrozit odhalení. Budou prostě lhát dál, až časem tito lháři svými lžemi přesvědčí sami sebe a se vší spravedlivostí zbaví lháře viny. Až nakonec přijde chvíle, kdy bude vyslovena poslední lež, taková, na niž bude nemožné reagovat jinak než zuřivostí, chladnokrevným vražděním, a toho dne poteče krev proudem po každé stěně této vychvalované, slábnoucí společnosti.</p>
<p>Proslov obžalovaného mistra cechu</p>
<p>Semel Fural z cechu výrobců sandálových přezek</p>
<p><image xlink:href="#_6.jpg" />U druhu želv zvaného vinik žijí samice převážně na horních tocích nespočetných pramenů řeky Leder, v tůních a vysoko položených bažinách jehličnatých lesů, obklopujících Modrorůžské hory. Voda stékající z hor, zastavovaná přehradami, které budují říční krysy s plochými ocasy, míří mělkými kroky k širším přítokům vlévajícím se do obrovské řeky. Viníkové mají dlouhé krunýře s hřebenem a silné přední nohy zakončené rukama s drápy a palcem v opozici vůči ostatním prstům. Když přijde období snášky, samice – mnohem menší než samci z hlubokých řek a moří – prolézají tůně a hledají kachní hnízda. Jakmile najdou nějaké dost velké, zabaví ho. Než do něj nakladou vlastní vejce, vyloučí sliz, který pokryje ptačí vejce a obsahuje látky potlačující vývoj mladých ptáků. Po nakladení vajec samice celé hnízdo uvolní a nechá ho volně plout po vodě. U každé přehrady se shromažďují samci viniků a přetahují je přes suchou zem, aby mohla pokračovat v pasivní migraci po Lederu.</p>
<p>Mnohá hnízda se na dlouhé, namáhavé cestě k moři potopí nebo narazí na nepřekonatelnou překážku. Jiná zničí dospělí vinikové žijící na dně řeky. V hnízdech, která dorazí až do moře, se vylíhnou malé želvičky, nakrmí se ptačími zárodky a vyklouznou do slané vody. Teprve po dosažení dospělosti – v šedesáti až sedmdesáti letech – se nová generace viniků vydá na léta trvající cestu zpátky proti proudu řeky do vzdálených, bahnitých tůní modrorůžských lesů na severu.</p>
<p>Hnízda, pohupující se na hladině, proplouvala říšským městem Lederas, sídlem císaře. Místní rybáři se jim vyhýbali, protože samci občas hnízda těsně pod hladinou sledovali – a pokud nebyli dost hladoví, aby hnízdo vyloupili, tak ho bránili. Jen málokterý rybář byl ochotný postavit se zvířeti vážícímu občas tolik, co říční člun, a schopnému rozštípat zobákem a drápy takový člun na třísky.</p>
<p>Příchod hnízd ohlašoval začátek léta, stejně jako mračna komárů hemžících se nad řekou, pokles hladiny a zápach obnažených usazenin podél břehů.</p>
<p>Na nízkém návrší za Starým palácem na neupravené ploše, kde stály základy starověkých věží a jedné postavené z černého kamene s nádvořím ohrazeným nízkou zídkou, se k bráně bolestně vlekl jakýsi shrbený, zahalený člověk. Páteř měl pokřivenou, zpustošenou neomezeným používáním magie, až pod rozedraným pláštěm byly vidět jednotlivé obratle. Hrbil se kvůli tomu tak, že měl zemi na dosah, a tak si při chůzi pomáhal rukama.</p>
<p>Přišel sem hledat hnízdo. Hromádku hlíny a usychající trávu, červem prohlodanou díru do nyní mrtvé říše. Pátral nadpřirozenými smysly, plahočil se od jedné mohyly ke druhé. Prázdná… prázdná… prázdná.</p>
<p>Z cesty mu prchali podivní brouci. Kolem něj vířili komáři, ale ani jeden si na něj nesedl, aby se nakrmil, protože jeho krev byla zkažená chaosem. Denní světlo za ním natahovalo pokroucený stín, jako by se snažilo najít smysl v té ohavné skvrně na poničeném nádvoří.</p>
<p>Prázdná…</p>
<p>Tahle prázdná nebyla. Muž si dopřál chvilku radosti. Tušení se mu konečně potvrdilo. Toto mrtvé místo… nebylo úplně mrtvé. Ach, z azathu zbyl jen neživý kámen, veškerá moc a vůle z něj byly vysáty. A přece trocha magie zůstala, tady, pod obrovskou hromadou lemovanou zpřelámanými stromy. Docela jistě Kurald. Snad Galain – pach Tiste Andii byl téměř hmatatelný. Poutací rituály, hustě propletené přadeno, které mělo udržet něco… někoho… <emphasis>dole.</emphasis></p>
<p>Muž se přikrčil a zapátral smysly. Najednou ucukl a zasyčel.</p>
<p><emphasis>Začalo se to rozplétat! Někdo tu byl – přede mnou! Není to dávno. </emphasis>Kouzlo pracující na osvobození uvězněného tvora. <emphasis>Pro Otce stína, musím přemýšlet!</emphasis></p>
<p>Hannan Mosag znehybněl, dřepěl na samém kraji hromady a horečně uvažoval.</p>
<p>Za poničeným pozemkem tekla řeka ke vzdálenému moři. Na ní se líně otáčela viničí hnízda, mléčně zelená vejce, dosud ohřátá denním teplem, obepínala nejasná tělíčka vrtící se uvnitř, dychtící po zrození světla.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Prudce naklonila hlavu. Ústa a bradu měla potřísněné zbytky lidských plic a krví, která kapala do otevřeného hrudního koše její oběti – hlupáka, bezpochyby ovládaného klamnou představou o nadvládě a tyranii, který ji sledoval celou cestu až z Horního trhu. Bylo to nakonec docela snadné, osamělá, zdánlivě zbloudilá urozená žena, toulající se davem a nevnímající přimhouřené oči plné lačnosti, které ji sledovaly. Byla jako návnada, již rybáři používají k chytání hloupých ryb v řece. Pravda, jak chodila zahalená, paže pokryté měňavým hedvábím barvy čerstvého volského srdce, s elegantními teletinovými rukavicemi a těsnými kamašemi z černého plátna, nemohl nikdo vidět její kůži ani její obvyklé rysy. A přestože jí žilami proudila zředěná tisteedurská krev, nebyla přehnaně vysoká, což napomáhalo její zdánlivé zranitelnosti, protože bylo jasné, že zdejší edurští okupanti jsou příliš nebezpeční, než aby se za nimi vydal nějaký obyčejný lederský násilník.</p>
<p>Zavedla ho do úzké uličky, kde mu vrazila ruku do hrudníku a vytrhla mu srdce. Nejvíc jí ale chutnaly plíce, kašovité maso plné kyslíku, ještě nezkažené ostrými šťávami násilné smrti.</p>
<p>Smrtelná říše je báječné místo. Na to předtím dočista zapomněla.</p>
<p>Teď jí však někdo přerušil krmení. Někdo vstoupil na azathské pozemky. Někdo zkoumal její kouzla, rozpouštějící poutací ochrany Silchase Zmara. To by mohlo znamenat potíže, a ona nehodlala dopustit, aby jí někdo zhatil plány.</p>
<p>Nejspíš to bude Bloud, ten vlezlý neřád. Nebo, což by bylo ještě protivnější, starší bůh Mael. Tahle Lederas je prožlukle přeplněné město – nemínila se tu zdržet příliš dlouho, jinak by ji mohli objevit a překazit jí záměry.</p>
<p>Otřela si ústa a bradu do rukávu, zvedla se od hostiny a vyrazila.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Rautos Hivanar, hlava Osvobozenské vkladové, dřepěl na rozbahněném břehu řeky. Přímo za ním dělníci dokončovali denní výkopy a další je oplachovali. S blížící se večeří sílily zvuky z panské kuchyně. Rautos své kopáče, k jejich značnému podivení, okázale dobře krmil, aby pořádně kopali. Nyní se dostali hluboko pod úroveň hladiny, a nebýt mužů neustále obsluhujících pumpy, pracovali by po prsa v kalné vodě. Zatím bylo nutné pořád dokola opravovat opěry, které se věčně vyvracely dovnitř.</p>
<p>Rautos sledoval půl tuctu viničích hnízd unášených řekou, sám ztracený v myšlenkách. Našli další záhadné předměty, zakopané a oddělené, ale on začínal tušit, že patří k sobě. Že nějakým dosud nepředstavitelným způsobem z nich dokážou sestavit mechanismus. Věřil, že dosud neobjevili nějaký ústřední kousek. Snad zítra…</p>
<p>Na chodníku z prken vedoucím k řece zaslechl pleskat trepky a vzápětí uslyšel Venitta Sathada. „Pane.“</p>
<p>„Venitte, přidělil sis na cestu dva strážné. Vezmi si ještě dva. A taky dva další soumary. Poputuješ bez zásobovacího vozu, jak bylo dohodnuto, ale to není důvod, proč by sis neměl udělat pohodlí.“</p>
<p>„Dobrá, pane.“</p>
<p>„A pamatuj si. Letur Anikt je ve všech ohledech faktickým vládcem Drene, bez ohledu na oficiální status edurského guvernéra. Doslechl jsem se, že v dozorcově agentovi Orbynovi Pravdohledači najdeš spolehlivého spojence. Co se Letura Anikta týče… důkazy ukazují na to, že faktor ztratil… perspektivu. Jeho ctižádost nezná mezí, už ji neovládá rozum, a to ani ten zdravý selský.“</p>
<p>„Budu při vyšetřování pilný, pane.“</p>
<p>Rautos Hivanar vstal a otočil se ke sluhovi. „Bude-li to nutné, Venitte, buď raději víc opatrný. Nerad bych o tebe přišel.“</p>
<p>Dlužníkovi se vrásčitou tváří mihlo cosi jako překvapení, pak se uklonil. „Budu se mít na pozoru, pane.“</p>
<p>„Ještě jedna věc,“ pravil Rautos a prošel kolem Venitta nahoru k sídlu. „Neztrapni mě.“</p>
<p>Dlužník chvíli sledoval pána a opět se tvářil nepřístupně.</p>
<p>Aniž by si toho všimli, mihl se pod jedním viničím hnízdem obrovský stín, z vody se vynořil ohrnutý okraj krunýře a pod ním se objevil šlachovitý krk a otevřený zoban. Celé hnízdo zmizelo v něm.</p>
<p>Kruhy na hladině se rychle rozplynuly a po hnízdu nezůstala ani stopa.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Víš, vidět něco je jedna věc. Pochopit to druhá.“</p>
<p>Bugg přestal sledovat vzdálenou řeku, kde zapadající slunce měnilo hladinu ve vlnící se plachtu tepaného zlata, a zamračil se na Tehola Beddikta. „Ohromně hlubokomyslný, pane.“</p>
<p>„To je, viď? Rozhodl jsem se, že moje normální oko vidí a to modrý chápe. Dává ti to smysl?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Dobře, to jsem rád.“</p>
<p>„Vypadá to na horkou a dusnou noc, pane. Radím síť proti komárům.“</p>
<p>„Souhlasím. Můžeš mi ji podat? Nedosáhnu na ni.“</p>
<p>„Dosáhl byste, kdybyste natáhl ruku.“</p>
<p>„Kam tím míříš?“</p>
<p>„Nikam. Jen přiznávám jistou… nepozornost.“</p>
<p>„Právě teď?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„A už jsi to překonal?“</p>
<p>„Skoro. Žel, dnešní večer hýbají městem jistí jedinci.“</p>
<p>„A hodláš s tím něco udělat, nebo tady musím všechno oddřít sám?“</p>
<p>Bugg došel k posteli a zadíval se na ležícího Tehola Beddikta. Pak zvedl síť a přehodil ji přes něj.</p>
<p>Pán na něj zamrkal – jedno oko měl hnědé, druhé modré. „Nepatří k tomu nějaký rám nebo něco? Mám pocit, jako bych se tu chystal na vlastní pohřeb.“</p>
<p>„Rám jsme použili na ranní oheň.“</p>
<p>„Aha. No, a jak mě tohle uchrání před poštípáním?“</p>
<p>„Nejspíš nijak, ale vypadá to ohromně.“</p>
<p>Tehol zavřel modré oko. „Chápu…“</p>
<p>Bugg si povzdechl. „Šibeniční humor, pane.“</p>
<p>„Teda ty jsi ale ve stavu, co?“</p>
<p>„Ještě jsem se nerozhodl,“ opáčil Bugg a kývl. „Ano, vím, jedna z mých věčných chyb.“</p>
<p>„Ty, starý brachu, potřebuješ vidět věci z pohledu smrtelníka. Tak si to poslechneme. Předlož mi svoje dilema, Buggu, abych ti mohl poskytnout přiměřeně pádný řešení.“</p>
<p>„Bloud sleduje krále-zaklínače, aby zjistil, co má v plánu. Král-zaklínač se plete do ohavných rituálů jinýho ascendentu. Ten zase opouští čerstvě zabitou mrtvolu a vydává se na nečekaný setkání s řečeným králem-zaklínačem, na kterým se nejspíš seznámí a uzavřou vzájemně prospěšnou dohodu nad drolícíma se řetězama poutajícíma další ascendent – který se brzo osvobodí, což znepokojí někoho na dálným severu, i když ten nejspíš ještě není připravený jednat. Mezitím dlouho neviděná edurská flotila obepluje Dračí moře a brzy na svý osudový cestě do našeho krásnýho města vpluje do ústí řeky a s ní taky dva prokletí šampioni, kteří nejspíš neudělají, co se od nich čeká. A aby toho nebylo málo, tak tajemství duše Skabandariho Krvookého přestane být za krušně krátkou dobu tajemstvím a následně a k tomu a současně s tím nás čeká zajímavý léto.“</p>
<p>„To je všechno?“</p>
<p>„Ani v nejmenším, ale hezky jedno po druhým, jak vždycky říkám.“</p>
<p>„Ne, to neříkáš. Tohle říká Šurk Elalle.“</p>
<p>„Vaše záliba v nechutnejch přirovnáních, pane, je jako vždy špatně načasovaná a naprosto nevhodná. A teď k tomu vašemu pádnýmu řešení…“</p>
<p>„Připouštím zklamání. Nezmínil ses o mým velkolepým plánu, jako dovíst říši k bankrotu.“</p>
<p>„Dozorce po vás teď jde naostro.“</p>
<p>„Karos Inviktad? Není divu, žes na mě hodil rubáš. V den, kdy se sem vyškrábe s těma svýma slintajícíma pohůnkama, se pokusím být na kraji střechy, abych mohl skočit dolů, což, jak jistě souhlasíš, je mnohem lepší než strávit byť jediný zvonění u tý jeho nechvalně známý, příšerný inkvizice. Mezitím, co je k večeři?“</p>
<p>„Viničí vejce – našel jsem rozbitý hnízdo vyplavený pod přístavem.“</p>
<p>„Ale viničí vejce jsou jedovatý, proto ty mraky protestujících racků, neustále kroužících nad každým tím ohavným plovoucím ostrůvkem.“</p>
<p>„Je to otázka správný přípravy, pane, a přidání několika nezbytnejch bylin, který většinu nežádoucích účinků zruší.“</p>
<p>„Většinu?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„A ty takový životně důležitý byliny máš?“</p>
<p>„Ne, ale chtěl jsem improvizovat.“</p>
<p>„Tady to máš.“</p>
<p>„Tady mám co, pane?“</p>
<p>„No, mou pádnou odpověď, pochopitelně.“</p>
<p>Bugg zašilhal na Tehola Beddikta, jenž mrkl, tentokrát hnědým okem. Starší bůh se zamračil řka: „Děkuju, pane. Co bych si bez vás počal?“</p>
<p>„Skoro nic, to se vsadím.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Tanal Jatvanar postavil balíček na dozorcův stůl. „Dnes ráno to doručil nějaký uličník s krysím obličejem. Předpokládám, že to nebude znamenat velkou výzvu, pane. V každém případě,“ pokračoval při rozbalování balíčku, „jsem dostal příkaz zacházet s tím opatrně a nepřeklápět to. Za chvíli uvidíte proč.“</p>
<p>Karos Inviktad sledoval přimhouřenýma očima, jak Tanal opatrně sundává umaštěný, laciný obal. Pod ním se objevila malá dřevěná krabička bez víka s rozvrstvenými boky. Dozorce se předklonil a nahlédl dovnitř.</p>
<p>A uviděl dvouhlavého brouka. Podobní se teď objevovali u řeky. Pohyboval usilovně nožičkama a běhal dokola… pořád dokola. Vnitřek krabičky byl z barevných vyleštěných dlaždiček, jež bylo zřejmě možné vytáhnout či přeskupit, pokud člověk chtěl.</p>
<p>„Jak zněl návod, Tanale?“</p>
<p>„Účelem je zastavit broukův pohyb. Zřejmě chodí pořád v kruhu na stejném místě, dokud nechcípne hlady – což je shodou okolností i neúspěšným řešením hádanky… přibližně za čtyři měsíce. Dokud bude brouk kroužit na místě, nebude žrát. K pití mu bude stačit hrst namočeného mechu. Jak vidíte, dlaždice uvnitř lze přestavět, a pravděpodobně, jakmile naleznete správné pořadí, brouk se zastaví. A vy rozluštíte hádanku. Omezení jsou tato: do nádoby nesmí být vložen žádný předmět a brouka se nesmíte dotknout.“</p>
<p>Karos Inviktad zabručel. „To vypadá dost přímočaře. Jaký je rekord pro vyřešení?“</p>
<p>„Žádný není. Jste očividně první a jediný, kdo to zkouší.“</p>
<p>„Vskutku. Zvláštní. Tanale, včera večer zemřeli v kobkách tři vězni – propukla nám tam dole nějaká nákaza. Nech mrtvoly spálit na pohřebišti západně od města. Důkladně. A zbylé nech opláchnout dezinfekcí.“</p>
<p>„Provedu, dozorce.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p><emphasis>Ruiny jsou mnohem rozlehlejší, než se všeobecně myslí. Vlastně většina historiků raného období kolonie věnuje malou či žádnou pozornost zprávám královských stavitelů, zvláště těm od Kedena Qana, jenž sloužil od základů až po šestou dekádu. Během přípravy stavebního plánu osady byl proveden velmi důkladný průzkum. Tři dochované jhagské věže za Starým palácem bývaly ve skutečnosti součástí mnohem většího komplexu, což je pochopitelně v protikladu s tím, co je známo o jejich civilizaci. </emphasis>Z <emphasis>tohoto důvodu lze celkem bezpečně předpokládat, že jhagský komplex na břehu řeky Leder představuje předrozptylové stanoviště. To znamená z doby předtím, než se kultura rozpadla v náhlé, násilné diaspoře. Alternativní výklad by byl, že tři hlavní věže, čtyři podzemní kobky a to, co Qan nazývá obložený suchý příkop, patřilo jediné, neobvykle soudržné rodině.</emphasis></p>
<p><emphasis>V každém případě chci říci toto: kromě jhagského – či správněji jaghutského – komplexu tam jsou další trosky. Pochopitelně není třeba zdůrazňovat, že nejpatrnější a jediná dosud existující je azathská stavba – tato přednáška bude muset počkat na jindy. Spíše jde o to, že v oblasti pokrývající téměř celou rozlohu dnešní Lederas lze nalézt základové stěny, náměstí či promenády, tvarované zdi, odvodňovací příkopy a také jakési hřbitovy či pohřební komory a – teď poslouchejte pozorně – nic z toho není lidského původu. Ani jaghutského, ani tarthenalského.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jak tedy vypadal onen neznámý komplex? Inu, kupříkladu byl soběstačný, obehnaný zdí a celý pokrytý střechami v různých úrovních – včetně náměstí a ulic. Jako pevnost byl doslova nedobytný. Pod složitě dlážděnými podlahami a ulicemi bylo druhé, ještě lépe bránitelné město, jehož chodby a tunely dnes tvoří nedílnou součást našich kanálů.</emphasis></p>
<p><emphasis>Zkrátka Lederas, kolonie První říše, byla založena na troskách staršího města, jehož rozvržení zřejmě nebralo v úvahu přítomnost jaghutských věží a azathu, což ukazuje, že bylo starší než obojí jmenované.</emphasis></p>
<p><emphasis>Dokonce i první stavitel Keden Qan nedokázal či se nechtěl pokoušet identifikovat ony rané budovy. Nenašly se v podstatě žádné artefakty – žádné hliněné střepy, sochy, zbytky po obrábění kovů. A ještě poslední zajímavost. Zdá se, že v posledních stadiích obývání se obyvatelé zběsile snažili město pozměnit. Analýza jejich úsilí vedla Qana k závěru, že došlo ke katastrofální změně klimatu, protože práce ukazují na zoufalé pokusy o zateplení.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jejich snaha zjevně selhala –</emphasis></p>
<p>Když uslyšela někoho přicházet, vnitřní monolog náhle ukončila. Zvednout hlavu jí dalo práci, ale podařilo se jí to ve chvíli, kdy se těžké dveře s vrzáním otevřely a dovnitř proniklo světlo lucerny – a třebaže tlumené, Žanat Anar přesto oslepovalo.</p>
<p>Ve dveřích se objevil Tanal Jatvanar – věděla, že to nebude nikdo jiný – a vzápětí promluvil. „Vidím, že ses ještě nedohnala k šílenství.“</p>
<p>Usmála se, rty popraskané a plné puchýřů. „Přednášky,“ zachraptěla. „Jsem v polovině semestru. Rané dějiny. Šílená? Ach ano, bezpochyby.“</p>
<p>Slyšela ho přicházet blíž. „Byl jsem pryč moc dlouho – a ty trpíš. To ode mě bylo bezohledné.“</p>
<p>„Bezohledné je držet mě naživu, ty malý neřáde,“ odsekla.</p>
<p>„Aha, to si asi zasloužím. Pojď, musíš se napít.“</p>
<p>„Co když odmítnu?“</p>
<p>„Potom tě čeká nevyhnutelně smrt a tím i porážka. Ode mě. Víš jistě, že to chceš, badatelko?“</p>
<p>„Pobízíš mě k umíněnému odporu. Chápu. Sadista nakonec potřebuje svou oběť živou, jak nejdéle je lidsky možné.“</p>
<p>„Dehydratace je jedna z nejnepříjemnějších smrtí, Žanat Anar.“</p>
<p>Zvedl jí k ústům měch s vodu. Žanat se napila.</p>
<p>„Ne tak rychle,“ zarazil ji Tanal a couvl. „Jinak ti bude špatně. Což by, jak vidím, nebylo poprvé.“</p>
<p>„Když vidíš, jak ti z vlastních výkalů lezou červi, Jatvanare… Příště,“ dodala, „si vezmi s sebou i tu zatracenou svíčku.“</p>
<p>„Když to udělám, tak oslepneš,“ namítl.</p>
<p>„A na tom snad záleží?“</p>
<p>Znovu přistoupil blíž a nalil jí do úst vodu. Pak ji začal umývat. Tam, kde vyschlou kůži potřísnily žaludeční šťávy, se jí dělaly boláky, a viděl, že tahala za okovy ve snaze vysvobodit si ruce. „Nevypadáš dobře,“ poznamenal, když jí natíral rány olejem. „Ty ruce ven nedostaneš, Žanat –“</p>
<p>„Panice nesejde na tom, co je a co není možné, Tanale Jatvanare. Jednoho dne to sám zjistíš. Kdysi žil jeden kněz, ve druhém století, který založil kult na předpokladu, že každá oběť smrtelného života čeká na druhé straně smrti na svého trýznitele, ať jí způsobil malou ranku či těžkou ránu. Každá oběť, která tě předejde ve smrti… <emphasis>čeká. </emphasis>Na tebe.</p>
<p>Smrtelník provádí za života spirituální ekonomiku a shromažďuje, co má dát a co dal. Řekni mi, patriotisto, jak moc zadlužený jsi teď? Jak velká je nerovnováha mezi tvými dobrými skutky a činy nekonečné zákeřnosti?“</p>
<p>„Podivný, šílený kult,“ zamumlal a poodstoupil. „Není divu, že neuspěl.“</p>
<p>„V této říši ano, což není divu. Toho kněze přepadli na ulici a roztrhali na kusy. Přesto prý někteří jeho přívrženci vydrželi mezi poraženými národy – Tarthenaly, Fenty a Nereky, oběťmi, jak už to tak bývá, lederské krutosti – a než tito lidé doslova zmizeli z města, povídalo se, že kult znovu ožívá.“</p>
<p>Tanal Jatvanar ohrnul nos. „Neúspěšní vždycky potřebují berličku, ospravedlnění – z bídy dělají ctnost. Karos Inviktad tuto slabost odhalil v jednom ze svých traktátů –“</p>
<p>Žanat se začala smát a vzápětí se rozkašlala. Když se vzpamatovala, odplivla si. „Karos Inviktad. Víš, proč tak nesnáší akademiky? Protože je sám neúspěšný vědec.“ Vycenila špinavé zuby. „Tak on tomu říká traktáty, co? Bloud chraň, to je ale ubohost. Karos Inviktad nedokázal přijít s pořádným argumentem, natož s traktátem.“</p>
<p>„V tom se mýlíš,“ prohlásil Tanal. „Vysvětlil dokonce, proč si jako mladý učenec vedl tak špatně – ano, nevyvrací tvé hodnocení své studentské kariéry. Tehdy ho poháněly emoce. Nebyl schopen zaujmout přesvědčivou pozici, často se zlobil – ale na sebe, na své neúspěchy. Po letech však zjistil, že se musí všech emocí zbavit. Teprve pak budou jeho vize čisté.“</p>
<p>„Aha, takže potřeboval zranit. Co to bylo? Nějaká zrada, předpokládám. Od ženy? Chráněnky, patronky? Záleží na tom vůbec? Karos Inviktad mi konečně dává smysl. Už tuším, proč se z něj stalo to, čím je.“ Znovu se zasmála, tentokrát bez kašlání, a dodala: „Roztomilá ironie. Karos Inviktad se stal <emphasis>obětí</emphasis>.“</p>
<p>„Nebuď –“</p>
<p>„Obětí, Jatvanare! A nelíbilo se mu to, ach ne, vůbec ne. Bolelo to – svět ho zranil, a tak mu to teď oplácí. A přesto dosud nevyrovnal účet. A taky to nikdy nedokáže, víš, protože v duchu je pořád tou obětí, pořád mlátí kolem sebe. A jak jsi řekl prve, oběť a její berlička, její ctnost vzešlá z bídy – jedno se bez přestání krmí druhým. Není divu, že přes to, jak vykládá o svém necitlivém intelektu, překypuje upjatostí –“</p>
<p>Udeřil ji, tvrdě, až jí odlétla hlava na stranu a vystříkla krev.</p>
<p>Rychle dýchal a měl podivně stažený hrudník. „Spílej mi, badatelko,“ zasyčel. „Já to čekám. Ale ne Karosi Inviktadovi. On je poslední skutečnou nadějí říše. Jedině on nás povede ke slávě, do nového věku, do věku bez Edurů, bez míšenců, dokonce i bez neúspěšných lidí. Ne, budou jen Ledeřané, říše rozšiřující se ohněm a mečem, až obsáhne celou domovinu První říše. On vidí naši budoucnost! Náš osud!“</p>
<p>V tlumeném světle na něj zírala. „Pochopitelně. Ale nejdřív musí zabít každého Ledeřana hodného toho jména. Karos Inviktad, velký učenec, a jeho říše zločinců –“</p>
<p>Uhodil ji znovu, silněji než předtím, pak se napřáhl – a ruka se mu třásla, kůži měl natrženou a z jednoho kloubu mu trčel kus ulomeného zubu.</p>
<p>Žanat byla v bezvědomí.</p>
<p><emphasis>Inu, říkala si o to. Nechtěla přestat. To znamená, že to chtěla, hluboko v nitru chtěla, abych ji ztloukl. Slyšel jsem o tom – Karos mi to řekl – že to tak nakonec dopadá. Mají rádi… pozornost.</emphasis></p>
<p><emphasis>A tak ji nesmím zanedbávat. Už ne. Hodně vody, udržovat ji v čistotě a nakrmenou.</emphasis></p>
<p><emphasis>A tlouct ji.</emphasis></p>
<p>Jenže nebyla v bezvědomí, protože něco mumlala. Nerozuměl jí, a tak se naklonil blíž.</p>
<p>„…na druhé straně… počkám si na tebe… na druhé straně…“</p>
<p>Tanal Jatvanar cítil, jak se mu stahují vnitřnosti. Utekl. <emphasis>Žádný bůh tam nečeká, aby nás soudil. Nikdo nezaznamenává nerovnováhu skutků – žádný bůh není sám vyrovnaný – protože i jeho vlastní skutky jsou podřízeny soudu jako každé jiné. Tak kdo tedy vytváří posmrtný život? Nějaká přírodní síla? Směšné – v přírodě není rovnováha. Kromě toho příroda existuje jen a pouze na tomto světě – její pravidla neznamenají nic, jakmile je překročen most…</emphasis></p>
<p>Tanal Jatvanar kráčel chodbou, odpornou ženu a její kobku měl daleko za sebou – a přitom si vůbec nevzpomínal, jak odtamtud odchází.</p>
<p><emphasis>Karos neustále opakuje, že spravedlnost je klam. Že v přírodě neexistuje</emphasis>. „<emphasis>Odveta viděná v přírodních katastrofách je dílem příliš dychtivých a příliš zbožných lidí, přičemž každý z nich je přesvědčený, že svět sice skončí, ale je a pouze je ušetří. My ale všichni víme, že svět zdědí nežádoucí, ne spravedliví</emphasis>.“</p>
<p><emphasis>Pokud, </emphasis>ozval se mu v hlavě hlas Žanat, <emphasis>nejsou jedno a totéž.</emphasis></p>
<p>Zaprskal a spěchal po ošlapaných kamenných schodech. Byla hluboko dole. Přikovaná. Vězeňkyně v kobce. Pro ni nebylo úniku.</p>
<p><emphasis>Nechal jsem ji tam dole, hluboko dole. Daleko za sebou. Nemůže uniknout.</emphasis></p>
<p>A přece v duchu slyšel její smích.</p>
<p>A už si nebyl ničím jistý.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Celá dvě křídla Věčného příbytku byla už dlouho prázdná, opuštěné chodby, nikdy nepoužívané komnaty, sklady, administrativní sály, pokoje pro služebnictvo a kuchyně. Strážní procházející jednou denně těmito prostory si nosili vlastní lucerny a za sebou zanechávali neporušenou temnotu. Bylo tu stále víc mokro a prach se měnil v plíseň, plíseň shnila a z hniloby zase stékala tekutina po omítnutých stěnách a na podlaze vytvářela louže.</p>
<p>Opuštěnost a zanedbanost brzy zmaří geniální inovace Buggova stavitelství, stejně jako porazily většinu věcí postavených něčíma rukama, a Turudal Brizad, Bloud, si o sobě myslel, že jako jediný dokáže plně ocenit takové špinavé pravdy. Jistě, byly tu další starší bytosti trvající na své nominální existenci, ale všechny do jedné dosud bojovaly proti nevyhnutelnému pustošivému rozkladu. Kdežto Bloud se tím nenechal obtěžovat.</p>
<p>Většinou.</p>
<p>Jaghuti pochopili podstatu marnosti, což v Bloudovi vyvolalo jistou špetku soucitu s tímto nejpolitováníhodnějším národem. Přemýšlel, kde je asi teď Gothos. Nejspíš už je dávno mrtvý, vzhledem k okolnostem. Napsal několikasvazkový dopis na rozloučenou – své <emphasis>Bláznovství – </emphasis>který měl být uzavřený, třebaže Bloud konec neviděl ani neslyšel o tom, že by nějaký konec existoval. Najednou v něm vzklíčilo podezření, že v sebevražedném svědectví bez konce může být nějaká ukrytá zpráva, ale pokud ano, nikdo kromě Jaghutů její význam neodhalil.</p>
<p>Bloud sledoval krále-zaklínače k mrtvému azathu a zdržel se dost dlouho, aby odhalil jeho záměry. Nyní se vrátil do Věčného příbytku, kde se mohl nikým nerušen procházet prázdnými chodbami. Mezi jiným zvažoval, že by se znovu vložil do boje. Ještě jednou se postavil proti pustošivému rozkladu.</p>
<p>Měl dojem, že odněkud slyší Gothosův smích. To ale byla bezpochyby jen jeho představivost, vždy připravená vysmát se jeho dokonale odůvodněnému jednání.</p>
<p>Ocitl se v části chodby zaplavené vodou plnou slizu a zastavil se. „Inu,“ pronesl s tichým povzdechem, „aby jeden došel na konec cesty, musí na ni nejdřív vykročit. Nejlepší bude jednat, dokud k tomu je vůle.“</p>
<p>Dalším krokem se dostal na palouk s hustou zelenou trávou v kruhu překrásných květin, za nimiž rostly stromy s černou kůrou. Od jednoho barevného květu k druhému poletovali motýli. Obloha byla slabě rumělková a vzduch poněkud řídký.</p>
<p>Za ním se ozval hlas. „Nemám tu ráda společnost.“</p>
<p>Bloud se otočil a pomalu naklonil hlavu. „Jen málokdy v mé duši vyvolává pohled na ženu strach.“</p>
<p>Zamračila se. „To jsem tak ošklivá, starší bože?“</p>
<p>„Právě naopak, Menandor. Spíš… působivá.“</p>
<p>„Neoprávněně jsi vstoupil do mého útočiště.“ Odmlčela se. „Překvapuje tě, že někdo jako já potřebuje útočiště?“ zeptala se pak.</p>
<p>„Na tohle neumím odpovědět.“</p>
<p>„Jsi opatrný, Bloude.“</p>
<p>„Tuším, že hledáš důvod, proč mě zabít.“</p>
<p>Prošla kolem něj. Dlouhý černý sarong jí volně splýval z roztřepených okrajů a trhlin. „Do Propasti pod námi,“ zamumlala, „to jsem tak průhledná? Kdo kromě tebe by uhádl, že pro zabíjení potřebuju ospravedlnění?“</p>
<p>„Vidím, že ani ve tvé osamělosti tě smysl pro jízlivost neopustil, Menandor. Právě z toho mě neustále obviňují, ne? Z… nahodilého jednání.“</p>
<p>„Ach, já vím, že není nahodilé. Jenom to tak vypadá. Tebe těší tragický neúspěch. Proto by mě zajímalo, co chceš ode mě. My dva se k sobě příliš nehodíme.“</p>
<p>„Co jsi dělala v poslední době?“ zeptal se jí.</p>
<p>„Proč bych ti to měla vykládat?“</p>
<p>„Protože pro tebe mám informace, které… <emphasis>se dobře hodí k </emphasis>tvé povaze. A chci za ně odměnu.“</p>
<p>„Pakliže ti ji odepřu, vykonal jsi tuto nebezpečnou cestu zbytečně.“</p>
<p>„Bude nebezpečná, jedině pokud se pokusíš o něco nepatřičného, Menandor.“</p>
<p>„Správně.“ Upírala na něj své nelidské oči.</p>
<p>Bloud čekal.</p>
<p>„Nebeské tvrze,“ řekla.</p>
<p>„Aha, chápu. Takže to už začalo?“</p>
<p>„Ne, ale bude to brzy.“</p>
<p>„Ty nikdy nejednáš bez dlouhých příprav, a proto se nedivím. A na které straně tě nakonec najdeme, Menandor?“</p>
<p>„Pochopitelně na té mojí.“</p>
<p>„Budeš mít protivníky.“</p>
<p>Zvedla tenké obočí.</p>
<p>Bloud se rozhlédl kolem sebe. „Příjemné místo. V jaké chodbě to jsme?“</p>
<p>„Kdybych ti to řekla, nevěřil bys mi.“</p>
<p>„Aha,“ kývl, „v <emphasis>téhle. </emphasis>Inu, tvoje sestra kuje pikle.“</p>
<p>„Ne proti mně, Bloude.“</p>
<p>„Ne přímo, nebo spíš ne teď. Ale můžeš si být jistá, že konečným cílem je srazit ti hlavu.“</p>
<p>„Je tedy na svobodě?“</p>
<p>„Bude každou chvíli.“</p>
<p>„A ty nic neuděláš? Co ostatní v tom prokletém městě?“</p>
<p><emphasis>Ostatní? </emphasis>„Mael je… Mael. Kdo jiný se ještě ukrývá v Lederas, kromě tvých dvou sester?“</p>
<p>„Sester.“ Ohrnula nos, obrátila se a zamířila na kraj lesa, kde se sklonila a utrhla květinu. Znovu se na něj podívala a přivoněla ke květu. Z utrženého stonku kapala hustá, rudá krev.</p>
<p><emphasis>Už jsem slyšel, že krása je tou nejtenčí kůží.</emphasis></p>
<p>Náhle se usmála. „Inu, nikdo. Přeřekla jsem se.“</p>
<p>„Ženeš mě do zoufalého a nepochybně časově náročného pátrání, abys dokázala svou bezelstnost, Menandor. Jaký důvod asi máš, že mě posíláš na tuhle cestu?“</p>
<p>Pokrčila rameny. „Patří ti to za to, žes vnikl do mého útočiště, Bloude. Už jsme tu skončili?“</p>
<p>„Tvoje květina krvácí,“ poznamenal a couvl. Opět stál na prázdné, zaplavené chodbě pátého křídla Věčného příbytku.</p>
<p><emphasis>Ostatní. Ta mrcha.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Jakmile Bloud zmizel z palouku, Menandor odhodila zvadlý květ a z lesa se vynořili dva muži, jeden zleva, druhý zprava.</p>
<p>Menandor se prohnula v zádech a prohrábla si husté rusé vlasy. Oba příchozí se zastavili a dívali se. Věděla, že to udělají.</p>
<p>„Slyšeli jste ho?“ zeptala se, aniž by ji zajímalo, který z nich odpoví.</p>
<p>Neudělal to ani jeden. Menandor se přestala předvádět a zamračila se na vychrtlého, stíny zahaleného boha nalevo. „Ta hůl je absurdní záliba, víš.“</p>
<p>„Nestarej se o mé absurdní záliby, ženská. Krev, která kape z květiny, pro mistra Kápě – jejda –“ Bůh známý jako Stínupán sklonil hlavu před vyšší, zahalenou postavou naproti. „Přijmi co nejpokornější omluvu, ženče.“</p>
<p>Mistr Kápě, pán smrti, naklonil hlavu, jako by byl překvapený. „Tvou?“</p>
<p>„Omluvu? Přirozeně nikoliv. Ale pronesl jsem deklarativní příkaz. Byl k němu připojený předmět? Nikoliv. My tři prokletí tvorové jsme se sešli, promluvili si, téměř na ničem jsme se nedohodli a došli jsme k závěru, že naše předchozí dojmy ze sebe navzájem nakonec byly příliš… velkomyslné. Nicméně se zřejmě všichni více méně shodujeme v té věci, o které chceš ty, mistře Kápě, mluvit. Není divu, že jsi tak vzrušený.“</p>
<p>Menandor se zamračila na pána smrti a hledala důkazy vzrušení. Když žádné nenašla, znovu se zadívala na Stínupána. „Víš, že jsem tvoje nároky nikdy neschválila.“</p>
<p>„Jsem zdrcen. Takže po tobě jdou tvé sestry. Máš to ale hroznou rodinu. Chceš pomoct?“</p>
<p>„Ty taky? Vzpomeň si, že jsem odmítla už Blouda.“</p>
<p>Stínupán pokrčil rameny. „Starším bohům to myslí příliš pomalu. Moje nabídka je na jiné úrovni. Důkladně si to rozmysli, než ji odmítneš.“</p>
<p>„A co žádáš na oplátku?“</p>
<p>„Použití brány.“</p>
<p>„Kterépak?“</p>
<p>Stínupán se zahihňal, což znělo příšerně. Náhle přestal a vážným tónem pokračoval. „Starvald Demelain.“</p>
<p>„K jakému účelu?“</p>
<p>„Inu, abych ti mohl být nápomocen, pochopitelně.“</p>
<p>„A taky chceš, aby ti moje sestry šly z cesty – možná ještě víc než já. Hodně se na tom svém trůně kroutíš, viď?“</p>
<p>„Příhodný souběh přání, Menandor. Zeptej se na to mistra Kápě, zvláště nyní.“</p>
<p>„Pokud ti umožním přístup do Starvald Demelain, použiješ ji víc než jednou.“</p>
<p>„Já ne.“</p>
<p>„Přísaháš?“</p>
<p>„Proč ne?“</p>
<p>„Bláhovost,“ zachraptěl mistr Kápě.</p>
<p>„Budu tě držet za slovo, Stínupáne,“ prohlásila Menandor.</p>
<p>„Tedy přijímáš mou pomoc?“</p>
<p>„Stejně jako ty mou v této věci. Souběh přání, jak jsi to vyjádřil.“</p>
<p>„Máš pravdu,“ pronesl Stínupán. „Stahuji veškeré zmínky o ‚pomoci‘. Jen si navzájem pomáháme, jak to odpovídá řečené souhře, a jakmile bude tento úkol splněn, nebudeme mít vůči sobě žádné další závazky.“</p>
<p>„S tím mohu souhlasit.“</p>
<p>„Vy dva,“ ozval se mistr Kápě, odvraceje se pryč, „jste horší než advokáti. A to ani nechtějte vědět, co dělám s dušemi advokátů.“ Vzápětí byl pán smrti pryč.</p>
<p>Menandor se zachmuřila. „Stínupáne, co jsou advokáti?“</p>
<p>„Profese věnující se převracení zákona kvůli zisku,“ vysvětlil jí, a když se šouravým krokem vydal zpátky do lesa, jeho hůl nevysvětlitelně klepala o zem. „Když jsem byl císař, uvažoval jsem, že je nechám všechny vyhubit.“</p>
<p>„A proč jsi to neudělal?“ zajímala se Menandor, zatímco Stínupán se pomalu vytrácel v šeru pod stromy.</p>
<p>„Královský advokát řekl, že by to byla obrovská chyba,“ zněla slábnoucí odpověď.</p>
<p>Menandor opět osaměla. Rozhlédla se kolem sebe a zabručela. „Bohové, jak já tohle místo nenávidím.“ Načež zmizela i ona.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Janall, bývalá císařovna Lederské říše, již připomínala lidskou bytost jen stěží. Když ji Hannan Mosag tak krutě použil jako vodič pro chaotickou magii Chromého boha, pokřivilo jí to tělo do ohyzdné podoby jako z nočních můr. Kosti měla ohnuté, svaly protažené a vyboulené a byla nesmírně tlustá. Nemohla chodit, levou ruku vůbec nezvedla a kouzla jí zničila mysl, takže jí v očích, zlovolně se lesknoucích v šeru, svítilo šílenství.</p>
<p>Nisall, nesoucí lucernu, se zastavila na prahu místnosti. Komnata páchla potem, močí a dalšími výtoky z nespočetných boláků na Janallině kůži a zkaženým jídlem, a byl tu další, pronikavý odér, jenž císařově konkubíně připomínal zkažené zuby.</p>
<p>Janall s pomocí podivného, nestejnoměrného pohybu boků a pravé ruky popolezla blíž. Při pohybu vydávala čvachtavé zvuky, a Nisall viděla, jak kdysi krásné ženě vytékají z úst pramínky slin. Podlaha byla pokrytá hlenem, a Nisall si uvědomila, že právě ten je zdrojem onoho odéru. Potlačila nevolnost a popošla blíž.</p>
<p>„Císařovno.“</p>
<p>„Už ne!“ Hlas byl chraplavý, vycházel ze znetvořeného hrdla a při každém pohybu sanice kolem stříkaly sliny. „Jsem Královna! Jeho dómu, jeho přesladkého dómu – ach, jaká jsme jen spokojená rodinka, ano, a jednoho dne, brzy to bude, uvidíš, že to štěně na trůnu přijde sem. Pro mě, svou Královnu. Ty, kurvo, nejsi nic – dóm není pro tebe. Zaslepila jsi Rhulada před pravdou, ale nakonec se mu zrak pročistí.“ Ztišila hlas do šepotu a předklonila se. „Hned jak se tě zbavíme.“</p>
<p>„Přišla jsem se podívat, jestli něco nepotřebujete –“</p>
<p>„Lhářko. Přišla jsi hledat spojence. Myslíš si, že ho ukradneš. Mně. Našemu skutečnému pánovi. To se ti nepodaří! Kde je můj syn? Kde je?“</p>
<p>Nisall zavrtěla hlavou. „Netuším. Ani nevím, jestli je ještě naživu – někdo u dvora tvrdí, že ano, kdežto jiní říkají, že je už dávno mrtvý. Já to ale zjistím, císařovno. A potom se vrátím. S pravdou.“</p>
<p>„Já ti nevěřím. Nikdy jsi nebyla můj spojenec. Byla jsi Ezgarova kurva, ne moje.“</p>
<p>„Navštěvuje vás Turudal Brizad, císařovno?“</p>
<p>Chvíli se zdálo, že mrzačka neodpoví. Nakonec se vzmohla na jakés takés pokrčení ramen. „Neodvažuje se. Pán vidí mýma očima – řekni to Rhuladovi a on pochopí, co je třeba. Mýma očima – podívej se blíž, pokud poznáš boha. Pravého boha. Jediného boha, na kterém teď záleží. Ostatní jsou zaslepení, stejně jako jsi ty zaslepila Rhulada, ale všechny čeká překvapení, ano. Dům je velký – větší, než si umíš představit. Dům jsme my všichni, kurvo, a jednoho dne ta pravda vyjde najevo, všichni ji uslyší. Vidíš mě? Jsem na kolenou, a to není žádná náhoda. Všichni lidé jednoho dne pokleknou a uznají mě za svou královnu. A co se Krále v řetězech týče,“ zasmála se a vyplivla hlen, „korunu nezajímá, čí lebku spoutá. Štěně slábne, víš. Slábne. Je tu… nespokojenost. Měla bych tě teď a tady zabít. Přistup blíž, kurvo.“</p>
<p>Nisall místo toho couvla, a ještě, až opět stála na prahu. „Císařovno, zdrojem Rhuladových… selhání je kancléř. Váš bůh by to měl vědět, aby neudělal chybu. Chcete-li někoho zabít, měl by to být Triban Gnol a možná Karos Inviktad – mají v plánu přivlastnit si Edury.“</p>
<p>„Edury?“ Janall si odplivla. „S těmi už pán skončil. Skoro.“</p>
<p>„Pošlu sem dolů služebnictvo,“ slíbila Nisall. „Aby vám poklidili v komnatě, císařovno.“</p>
<p>„Špehy.“</p>
<p>„Ne, z vaší vlastní družiny.“</p>
<p>„Podplacené.“</p>
<p>„Císařovno, postarají se o vás, protože vám zůstali věrní.“</p>
<p>„Ale já je nechci!“ Janall se shrbila ještě víc. „Nechci… aby mě viděli takhle.“</p>
<p>„Pošlu sem postel. S nebesy. Můžete si kolem sebe zatáhnout závěsy, dokud tu budou. Podávat jim špinavé prádlo mezerou mezi závěsy.“</p>
<p>„To bys udělala? Chtěla jsem tě nechat zabít.“</p>
<p>„Na minulosti nezáleží,“ odtušila Nisall. „Dnes už ne.“</p>
<p>„Vypadni,“ zachraptěla Janall a odvrátila zrak. „Pán je tebou znechucený. Utrpení je náš přirozený stav. Tato pravda má být zjevena, což já udělám, až získám svůj nový trůn. Vypadni, kurvo, nebo přistup blíž.“</p>
<p>„Sluhy čekejte během jednoho zvonění,“ pravila Nisall, otočila se a odešla z odporné komnaty.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Když ozvěna kurviných kroků dozněla, Janall, Královna dómu řetězů, se na kluzké, špinavé podlaze stočila do klubíčka. V očích jí blikalo šílenství, chvíli tam bylo, chvíli zase ne. A tak pořád dokola. Promluvila, jeden hlas hluboký, druhý chraplavý.</p>
<p>„Zranitelná.“</p>
<p>„Až do konečné války. Sleduj vojsko, jak se otáčí, úplně se otáčí. Ty zdejší nekalé hry, jejich čas téměř pominul, pominul nám všem. Ach, až bolest skončí, potom uvidíš mé pravé já. Milá Královno, moje moc byla kdysi nejsladším polibkem. Láskou, která nic neničila.“</p>
<p>„Dej mi můj trůn. Slíbil jsi mi ho.“</p>
<p>„A stojí za to?“</p>
<p>„Já tě prosím –“</p>
<p>„Všichni mě prosí a nazývají to modlitbou. Jak kyselé požehnání musím polykat z té studnice věčné hrůzy, zášti a čisté hamižnosti? Copak to nikdy neuvidíš? Nikdy to nepochopíš? Musím hledat ty zlomené, tak nečekej můj dosah, můj dotek. Nikdo nechápe, jak se bohové bojí svobody. Nikdo.“</p>
<p>„Lhal jsi mi.“</p>
<p>„Sama sobě jsi lhala. Všichni to děláte a nazýváte to vírou. Já jsem váš bůh. Jsem takový, jakého jste si mě stvořili. Tvrdíš, že jsem lhostejný, ale ujišťuji tě, že ještě méně by se ti líbila má pozornost. Ne, netvrď opak. Vím, co hodláš udělat mým jménem. Vím, že největší strach máš z toho, že tě jednoho dne povolám – a to je skutečná hra, která se tu hraje, ty vrhcáby o duši. Sleduj mě, smrtelnice, sleduj, až tě zavolám. Až vás všechny povolám.“</p>
<p>„Můj bůh je šílený.“</p>
<p>„Jakého mě chceš mít, takový jsem.“</p>
<p>„Já chci svůj trůn.“</p>
<p>„Ty pořád jen chceš.“</p>
<p>„Proč mi ho nechceš dát?“</p>
<p>„Odpovím ti jako bůh. Kdybych vám dal, co chcete, všichni zemřeme. Ha, já vím – <emphasis>tobě je to jedno! </emphasis>Ach, vy lidé, jste něco jiného. Kvůli vám je pro mě každý nádech agonií. A každá moje křeč je, vaší extází. Nuže dobrá, smrtelnice, odpovím na tvé modlitby. Slibuju. Jen neříkej, že jsem tě nevaroval. <emphasis>Nikdy</emphasis>.“</p>
<p>Janall se zasmála a plivala kolem sebe. „Jsme šílení,“ šeptala. „Ano, dočista šílení. A vylézáme na světlo…“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Přese všechny pobíhající sluhy a nehybné stráže v přílbách, stojící u různých vchodů, Nisall obydlenější části Věčného příbytku skličovaly v mnoha ohledech víc než opuštěné chodby, jež před třetinou zvonění opustila. Vzduch kazilo podezírání, ve stínech na zemi mezi jednotlivými pochodněmi se kradl strach. Jméno paláce získalo nádech ironie, jak už byl plný paranoie, intrik a vznikající zrady. Jako kdyby se lidé na nic lepšího nevzmohli a byli navěky odsouzení k této podlé existenci.</p>
<p>Na míru očividně nebylo nic uspokojivého, kromě svobody páchat zlo, kterou poskytoval. Návštěva u údajně šílené bývalé císařovny Janall jí otřásla. Chromý bůh jí opravdu koukal z očí – Nisall to viděla, cítila mrazivou, nelidskou pozornost upřenou na sebe, vypočítavou, zvažující její případnou užitečnost. Nechtěla být součástí božích plánů, a zvlášť ne plánů tohoto boha. Ještě děsivější bylo, že Janall neopustila její ctižádost, překypovala vidinami o absolutní moci i bez ohledu na zmučené tělo. Tento bůh využíval i ji.</p>
<p>Palácem se jako vítr nesly řeči o válce, příběhy o bojechtivém spiknutí pohraničních království a kmenů na východě. Zprávy, jež kancléř Rhuladovi podával, byly ve snaze zvýšit sázky o cokoliv, jen ne naivní. Formální vyhlášení války, přesun vojáků na hranice pro preventivní dobyvačné tažení. Je nakonec mnohem lepší prolít krev na jejich území než na lederské půdě. „<emphasis>Jestliže chce aliance vedená Bolkandem válku, měli bychom jim vyhovět</emphasis>.“ Kancléřovy planoucí oči usvědčovaly ze lži chladný, téměř monotónní přednes.</p>
<p>Rhulad se na trůně vrtěl a neklidně si mumlal – Edurové byli příliš roztažení a k’risnan přepracovaní. Proč je nemají Bolkanďané rádi? Přece nemají žádný důvod ke stížnostem. Neudělal nic, aby tuhle jiskru vykřesal.</p>
<p>Triban Gnol tiše poukázal na to, že nedávno byli polapeni čtyři agenti spiklenců, vstoupivší do Lederas. Převlečení za kupce obchodující se slonovinou. Karos Inviktad poslal po kurýrovi jejich doznání. Přál by si je císař vidět?</p>
<p>Rhulad zavrtěl hlavou a neřekl nic. Oči plné bolesti upíral na dlaždice před špičkami svých střevíců.</p>
<p>Byl naprosto ztracený, tenhle hrozný císař.</p>
<p>Když Nisall vstoupila do chodby vedoucí k jejím soukromým komnatám, uviděla u dveří vysokou postavu. Tiste Edur, jeden z těch několika sídlících v paláci. Nejasně si vzpomínala, že má co do činění s bezpečností.</p>
<p>Když se přiblížila, lehce se jí uklonil na pozdrav. „První konkubíno Nisall.“</p>
<p>„Poslal tě císař?“ zeptala se ho. Prošla kolem a pokynula mu, ať vstoupí. Jen málo mužů jí nahánělo strach – až příliš dobře věděla, jak uvažují. Ve společnosti žen a v podstatě vykastrovaných mužů jako Triban Gnol si byla už méně jistá.</p>
<p>„Žel,“ pravil válečník, „nemám dovoleno hovořit se svým císařem.“</p>
<p>Zarazila se a podívala se na něj. „Upadl jsi snad v nemilost?“</p>
<p>„Nemám nejmenší tušení.“</p>
<p>To Nisall zaujalo. Chvíli si Edura prohlížela. „Nedal by sis víno?“ zeptala se nakonec.</p>
<p>„Ne, děkuju. Víš o tom, že dozorce Karos Inviktad vydal příkaz, aby byly shromážděny důkazy vedoucí k tvému zatčení pro podněcování vzpoury?“</p>
<p>Nisall znehybněla. Pocítila horko, pak zimu, a kapky potu byly najednou jako led. „Přišel jsi mě zatknout?“ zašeptala.</p>
<p>Zvedl obočí. „Ne, nic takového. Vlastně právě naopak.“</p>
<p>„Chceš se tedy ke mně připojit ve zradě?“</p>
<p>„První konkubíno, nevěřím, že by ses účastnila jakýchkoliv velezrádných činů. A pokud ano, silně pochybuju, že jsou namířeny proti císaři Rhuladovi.“</p>
<p>Zamračila se. „Pokud ne proti císaři, tak proti komu? A jak by to bylo možné považovat za zradu, kdyby to nebylo proti císaři? Myslíš, že mi vadí tisteedurská nadvláda? A proti komu vlastně mám intrikovat?“</p>
<p>„Pokud bych už musel hádat… tak proti kancléři Tribanu Gnolovi.“</p>
<p>Chvíli neříkala nic. „Co chceš ode mě?“</p>
<p>„Odpusť. Mé jméno je Bruthen Trana. Byl jsem pověřen dohledem nad operacemi patriotistů, ačkoliv je pravděpodobné, že na to mezitím císař zapomněl.“</p>
<p>„Ani bych se nedivila. Ještě jsi mu nepodal žádnou zprávu.“</p>
<p>Udělal obličej. „Pravda. Kancléř si to musel pojistit.“</p>
<p>„Trvá na tom, abys zprávy podával <emphasis>jemu, </emphasis>že? Začínám tomu rozumět, Bruthene Trano.“</p>
<p>„Triban Gnol mě sice ujistil, že řečené zprávy předal Rhuladovi, ale podle všeho je to lež.“</p>
<p>„Jediné zprávy, které císař ohledně patriotistů dostává, jsou ty od dozorce a schválené kancléřem.“</p>
<p>Povzdechl si. „To jsem tušil. První konkubíno, tvůj vztah k císaři prý poněkud přestoupil vztah vládce a vyvolené kurvy – odpusť mi ten výraz. Rhulad je izolovaný – od svých vlastních lidí. Denně přijímá petice, ale ty jsou všechny od Ledeřanů a pečlivě je vybírá Triban Gnol a jeho poskoci. Situace se ještě zhoršila poté, co odplula flotila, protože s nimi odjel Tomad Sengar a Uruth a mnoho dalších Hirotů včetně Rhuladova bratra Binadase. Každý, kdo by se mohl účinně postavit kancléřovým machinacím, je odstraněn z cesty. Dokonce i Hanradi Chalag…“ Odmlčel se a zadíval se na ni. Pak pokrčil rameny. „Musím mluvit s císařem, Nisall. Soukromě.“</p>
<p>„Možná ti nedokážu pomoct, pokud mám být zatčena,“ podotkla.</p>
<p>„Tomu může zabránit jen sám Rhulad,“ opáčil Bruthen Trana. „Mezitím ti můžu nabídnout jistou ochranu.“</p>
<p>Naklonila hlavu. „Jakou?“</p>
<p>„Přidělím ti dva edurské ochránce.“</p>
<p>„Aha, takže nejsi úplně sám, Bruthene.“</p>
<p>„Jediný Edur, který je skutečně sám, je císař. A možná Hannan Mosag, ačkoliv ten má pořád své k’risnan – nicméně není v žádném případě jisté, zda je král-zaklínač Rhuladovi věrný.“</p>
<p>Nisall se nevesele usmála. „A tak se ukazuje, že Tiste Edur se nakonec nijak neliší od Ledeřanů. Víš, Rhulad to chtěl… jinak.“</p>
<p>„V tom případě, první konkubíno, možná můžeme spolupracovat, abychom mu pomohli naplnit jeho vizi.“</p>
<p>„Tví tělesní strážci by měli být nenápadní, Bruthene. Neustále mě sledují kancléřovi špehové.“</p>
<p>Edur se usmál. „Nisall, my jsme děti Stínu…“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Kdysi dávno se nějakou dobu procházela říší mistra Kápě. V jazyce eleintů chodba, jež nebyla ani nová, ani starší, byla známá jako Festal’rythan, Vrstvy mrtvých. Důkazy našla, když překonávala křivolakou rokli, na jejíchž stěnách byly vidět nespočetné vrstvy dosvědčující pravdu zániku. V usazeninách Festal’rythan byl lapen každý druh, který kdy existoval, avšak ne v podobných geologických formacích, jaké se nalézají na každém světě. Nikoliv, v říši mistra Kápě jiskry duší přetrvávaly, a ona nyní sledovala jejich „životy“, opuštěné, smáčknuté do nehybnosti. Samotný kámen byl v podivném protimluvu, jaký zamořuje jazyk mrtvých, <emphasis>živý.</emphasis></p>
<p>Na rozlámaných pozemcích obklopujících neživý lederaský azath prolezlo mnoho dávno vyhubených tvorů bránou, zákeřní jako jakákoliv jiná žoužel. Pravda, nebyla to brána jako taková, jen… trhliny, pukliny, jako by se nějaký strašlivý démon z obou stran rozehnal drápy o velikosti obouručních mečů a nadělal díry do látky mezi chodbami. Došlo tu k bitvám, byla tu prolita krev ascendentu a vysloveny přísahy, jež nebylo lze dodržet. Dosud cítila smrt tarthenalských bohů, téměř slyšela jejich vztek a nevíru, jak padl jeden, pak druhý a další… až byli všichni pryč, předaní do Festal’rythan. Nelitovala je. Bylo příliš snadné začít být po příchodu na tento svět arogantní, myslet si, že nikdo nemůže odolat vypuštění pradávné magie.</p>
<p>Už dávno v nezastavitelném proudu času objevila houfec pravd. Ze surového se stává kultivované a s kultivovaností je magie o to nebezpečnější. Vše, co bylo jednoduché, časem a pod dostatečným tlakem – a pokud jsou náhodné změny spíš blahodárné než zhoubné – získá na složitosti. Avšak v jistém bodě je překonán práh a složitost se rozpadne a zanikne. Nebylo v tom nic daného, některé formy se pozvedaly a upadaly pozoruhodně rychle, kdežto jiné odolávaly neobyčejně dlouhou dobu ve zdánlivé stázi.</p>
<p>Proto uvěřila, že většinu pochopila, nicméně s tímto poznáním nemohla téměř nic dělat. Stála na zarostlém, rozrytém dvoře a chladné, nelidské oči upírala na znetvořeného tvora dřepícího na kraji největší zničené mohyly. Viděla do něj, na chaos v něm, na to, jak podporuje rozklad složité matrice masa, krve a kostí. Z ohnutých, hrbatých zad vyzařovala bolest.</p>
<p>Uvědomil si její přítomnost a zmocnil se ho strach. Magie Chromého boha zesílila, ale nebyl si jistý, jestli ona představuje hrozbu. Prozatím kolem ostrova jeho duše stoupala a klesala ctižádost jako vlny.</p>
<p>Usoudila, že by ho mohla využít.</p>
<p>„Jsem Hannan Mosag,“ řekl hrbáč bez otáčení. „Ty… ty jsi převtělenec. Nejkrutější ze Sester, proklínaná v edurském panteonu. Tvoje srdce je zradou. Zdravím tě, Sukul Anchadu.“</p>
<p>Přistoupila blíž. „Zradila ta pohřbená, Hannane Mosagu. Sestra, kterou jsi kdysi uctíval. Zajímalo by mě, nakolik to, Edure, utvářelo tvůj osud. Nemoří poslední dobou tvůj lid další zrady? Aha, vidím, jak sebou cukáš. Tedy ani jeden z nás nebude překvapený.“</p>
<p>„Snažíš se ji vysvobodit.“</p>
<p>„Odjakživa se mi líp spolupracovalo se Šeltatou Lor než s Menandor… ačkoliv to teď už možná neplatí. Ta pohřbená má své… utkvělé představy.“</p>
<p>Tiste Edur zabručel. „To my všichni.“</p>
<p>„Jak dlouho víš, že vaše ochránkyně z nejmilovanějších je pohřbená tady?“</p>
<p>„Měl jsem podezření. Celá léta. Myslel jsem – doufal jsem – že objevím i to, co zbylo ze Skabandariho Krvookého.“</p>
<p>„Špatný ascendent,“ utrousila Sukul Anchadu podivným tónem. „Kdybys správně pochopil už tehdy, kdo koho zradil, věděl bys to.“</p>
<p>„Slyším z tvého hlasu opovržení.“</p>
<p>„Proč jsi tady? Nemůžeš se dočkat, až přidáš svou magii k obřadům, které jsem dole provedla?“</p>
<p>„Možná bychom mohli spolupracovat,“ prohlásil Hannan Mosag, „načas.“</p>
<p>„K čemu by to bylo dobré?“</p>
<p>Tiste Edur k ní vzhlédl. „To je nasnadě. Silchas Zmar právě hledá toho, o kom jsem si myslel, že je tady. Pochybuju, že ty nebo Šeltata Lor budete mít radost, pokud uspěje. Můžu tě navést na jeho stopu. Taky ti můžu opatřit… podporu ve chvíli střetu.“</p>
<p>„A na oplátku?“</p>
<p>„Například skončí zabíjení a pojídání občanů města. Dále pak můžeme zničit Silchase Zmara.“</p>
<p>Zabručela. „To už jsem někde slyšela, Hannane Mosagu. Je Chromý bůh skutečně připravený se mu postavit?“</p>
<p>„Se spojenci… ano.“</p>
<p>Zamyslela se nad jeho nabídkou. Bude v tom zrada, ale nejspíš k ní dojde, teprve až bude Zmar odrovnaný – hra se obrátí kvůli povaze finistu. Dobře věděla, že moc Skabandariho Krvookého není, co bývala, a navíc to, co z ní zbývá, je vysoce zranitelné. „Pověz mi, cestuje Silchas Zmar sám?“</p>
<p>„Ne. Má hrstku souputníků, ale z nich představuje problém jen jeden. Tiste Edur, nejstarší z bratří Sengarů, kdysi velitel edurských válečníků.“</p>
<p>„Překvapivé spojenectví.“</p>
<p>„Křehké to vyjadřuje lépe. I on hledá finist, a podle mě udělá všechno, co půjde, aby se nedostal do Zmarových rukou.“</p>
<p>„Aha, osobní prospěch nás moří všechny.“ Sukul Anchadu se usmála. „Nuže dobrá, Hannane Mosagu. Máme dohodu, ale vyřiď svému Chromému bohu tohle: uprchnout během útoku, opustit Šeltatu Lor a mě a nechat nás napospas Silchasi Zmarovi, a řekněme, zmizet během bojů s finistem, by nakonec byla osudová chyba. Před smrtí prozradíme Silchasi Zmarovi všechno, co potřebuje vědět, a on pak půjde po Chromém bohu bez slitování.“</p>
<p>„Nikdo vás neopustí, Sukul Anchadu. A co se finistu týče, přeješ si ho získat pro vás?“</p>
<p>Zasmála se. „Abychom se o něj popraly? Ne, raději bychom ho zničily.“</p>
<p>„Chápu. Nebude vám tedy vadit, když Chromý bůh využije jeho sílu?“</p>
<p>„Povede to k jeho zničení?“</p>
<p>„To ano, Sukul Anchadu.“</p>
<p>Pokrčila rameny. „Jak si přeješ.“ <emphasis>Musíš mě vážně považovat za hlupáka, Hannane Mosagu. </emphasis>„Tvůj bůh táhne do války – bude potřebovat veškerou pomoc, jaké se mu dostane.“</p>
<p>Hannan Mosag se sám usmál, pokřiveně a zuřivě. „On není schopný táhnout. Dokonce se nedokáže ani plazit. Válka přichází k němu, Sestro.“</p>
<p>Pokud v tom byl skrytý nějaký význam, Sukul Anchadu unikal. Zvedla oči a upřela je na řeku. Kroužící racci, podivné ostrůvky z klacků a trávy, otáčející se na hladině. A pod vlnami cítila obrovské, bojechtivé leviatany používající ostrůvky jako návnadu. Cokoliv se k nim přiblížilo…</p>
<p>Upoutala ji dunivá energie vycházející ze zničené mohyly. Znovu se podívala dolů. „Už přichází, Hannane Mosagu.“</p>
<p>„Mám odejít? Nebo přistoupí na naši dohodu?“</p>
<p>„V tom nemůžu mluvit za ni, Edure. Raději odejdi – nakonec bude velice hladová. Kromě toho si máme o čem povídat… musíme zacelit staré rány.“</p>
<p>Dívala se, jak se znetvořený zaklínač vleče pryč. <emphasis>Nakonec jsi mnohem víc její dítě než moje, a já raději prozatím zůstanu bez spojenců.</emphasis></p>
<p><emphasis>Stejně je to všechno dílo Menandor.</emphasis></p><empty-line />
</section>
<section>
<p>KAPITOLA ŠEST</p><empty-line /><empty-line /><p>Argument zněl takto: civilizace spoutaná omezeními přehnané kontroly svého obyvatelstva, od volby náboženství až po produkci zboží, vysaje svému lidu vůli a vynalézavost – protože tyto vlastnosti již déle neposkytují dostatečné podněty či odměnu. V běžných situacích to platí celkem přesně. Potíže nastanou, když odpůrci takovéhoto zřízení vytvoří extrémní protiklad, kdy je individualismus zbožštělý a posvátný a nic již nemůže lépe posloužit jinému ideálu (včetně společnosti). V takovémto systému bují pod maskou svobody dravá hamižnost a na povrch vylézají nejhorší stránky lidské povahy, jistý druh nekompromisnosti, stejně zuřivý a nesmyslný jako jeho mateřský protiklad.</p>
<p>A tak ve srážce těchto dvou extrémních zřízení se stáváme svědky surové hlouposti a krví pocákané necitlivosti. Dvě bojechtivé tváře mračící se jedna na druhou přes nezměřitelnou hlubinu, a přece, ve skutcích a fanatismu, jsou jako zrcadlový obraz jedna druhé.</p>
<p>Bylo by to k smíchu, kdyby to nebylo tak žalostně hloupé…</p>
<p><emphasis>Na obranu soucitu</emphasis></p>
<p>Denabaris z Lederas, 4. století</p>
<p><image xlink:href="#_7.jpg" />Mrtví piráti byli lepší, říkala si Šurk Elalle. V tom, jak mrtví kořistili na živých, byla jakási pokřivená spravedlnost, zvlášť když šlo o loupení jejich drahocenného majetku. Jediným důvodem její zločinecké činnosti bylo potěšení ze zcizování v konečném důsledku bezcenných předmětů, což byl víc než dostatečný stimul pro její nově nalezenou profesi. Kromě toho v tom byla dobrá.</p>
<p>Podpalubí <emphasis>Nehynoucí vděčnosti </emphasis>bylo naplněné zbožím z opuštěné edurské lodi. Vál svěží vítr a hnal je na sever, pryč z Dračího moře. Obrovská flotila se k nim zřejmě nijak nepřibližovala.</p>
<p>Edurské a lederské lodi, asi stovka jich byla, možná víc. Připluly od jihozápadu a směřovaly k trase vedoucí k ústí Lederu. Ke stejné trase, již nyní sledovala loď Šurk Elalle a také dva kupecké prámy, které <emphasis>Nehynoucí vděčnost </emphasis>rychle doháněly. A právě v tom byla potíž, protože pilotské prámy představovaly bohatou kořist a bez říšských lodí hemžících se za zádí by je byla přepadla.</p>
<p>Skorgen Kaban s klením dokulhal k zábradlí vedle ní. „To je to příšerný hledání, co? Dvě hlavní flotily, nebo co z nich zbylo.“ První důstojník se předklonil a plivl do pěny odletující od kýlu. „Budem je mít za zadkem celou cestu až do lederaskýho přístavu.“</p>
<p>„Správně, Krasavče, což znamená, že musíme být hodní.“</p>
<p>„Ano. Nic není tragičtější než být hodnej.“</p>
<p>„To překonáme,“ ujistila jej Šurk Elalle. „Jakmile zakotvíme, prodáme, co máme, a snad předtím, než dorazí flotila, aby udělala totéž – protože pak půjde cena dolů, to mi věř. A hned potom vyrazíme zpátky. Přijdou další pilotský prámy, Skorgene.“</p>
<p>„Nemyslíš, že flotila za náma narazila na ten plující vrak, že ne? Mají napnutý všechny plachty, tak nás možná honěj. Jak vplujeme do ústí, jsme v pasti, kapitáne.“</p>
<p>„To máš pravdu. Pokud je opravdu rozprášila bouře, někteří mohli na vrak narazit, než se potopil.“ Zamyslela se. „Něco ti povím. Proplujeme kolem ústí. Když si nás nebudou všímat a vplují na řeku, můžeme se obrátit a vydat se za nimi. To ale znamená, že vyloží náklad před náma, což znamená, že nedostaneme tolik –“</p>
<p>„Pokud je ovšem jejich zboží určený pro trh,“ přerušil ji první důstojník. „Možný je, že půjde rovnou do královský pokladnice, kapitáne, nebo možná Edurům a nikomu jinýmu. Krev a kazenga, nakonec. Vždycky si můžem najít nějaký přístav na pobřeží a prodat tam.“</p>
<p>„S každou částí těla, kterou ztratíš, jsi moudřejší, Krasavče.“</p>
<p>Zabručel. „Musí se to nějak vyrovnat.“</p>
<p>„To je mi přístup,“ opáčila. „No dobře, uděláme to, ale zapomeň na pobřežní přístavy – tady na severu to jsou všechno jen špinavý díry obklopený divočinou a špatnýma cestama, kde se banditi stavějí do řady, aby vybrali clo. Pakliže se za náma vydá pár edurských galér, můžeme vyrazit rovnou k tomu ukrytýmu vězeňskýmu ostrovu na týhle straně Fenský Dálavy – přístav má úzký vjezd, jak jsem slyšela, a přehrazují ho řetězem, aby tam nemohli lumpové.“</p>
<p>„Piráti nejsou lumpové?“</p>
<p>„Ne, pokud se jich týká. Teď to tam řídí vězni.“</p>
<p>„Pochybuju, že to bude tak snadný,“ zamumlal Skorgen. „Jenom k nim přitáhneme trable – Edurové přece mohli dobýt ostrov už dávno, akorát se tím neobtěžovali.“</p>
<p>„Možná, a možná ne. Podstatný je, že jestli nedoplníme zásoby, dojde nám jídlo a voda. Edurský galéry jsou rychlý, dost rychlý, aby s námi udržely krok. Ať přistaneme kdekoliv, budou u nás, než uvážeme poslední lano k pacholeti. S výjimkou vězeňskýho ostrova.“ Zamračila se. „Je to hrozná škoda. Chtěla jsem chvíli pobýt doma.“</p>
<p>„Tak doufejme, že celá ta zatracená flotila odpluje po řece,“ prohlásil Krasavec Skorgen a poškrábal se na prázdném očním důlku.</p>
<p>„Doufej a modli se – modlíš se k nějakým bohům, Skorgene?“</p>
<p>„Hlavně k mořskejm duchům. K tváři pod vlnama, ochránci utopenců, polykači lodí, zloději větrů, vodní věži, skokanům z útesů –“</p>
<p>„No dobře, Krasavče, to bude stačit. Tu hromadu pohrom si nech laskavě pro sebe… hlavně proveď všechno to usmiřování.“</p>
<p>„Myslel jsem, že ty na tohle nevěříš, kapitáne.“</p>
<p>„Nevěřím. Ale nikdy neuškodí, když se pojistíš.“</p>
<p>„Jednoho dne jejich jména povstanou z vod, kapitáne,“ prohlásil Skorgen Kaban a zbývající rukou provedl složité ochranné gesto. „A s nima se moře zvedne vysoko a dosáhne samotné oblohy. A svět zmizí pod vlnama.“</p>
<p>„Ty a ty tvoje zatracený věštby.“</p>
<p>„Moje ne. Fentů. Už jsi někdy viděla jejich první mapy? Ukazujou pobřeží lígy daleko od toho, kde je teď. Všechny jejich původní vesnice jsou pod stovkama sáhů vody.“</p>
<p>„Takže věří, že se jejich proroctví naplní. Akorát to potrvá deset tisíc let.“</p>
<p>Pokrčil rameny. „Možná, kapitáne. Dokonce i Edurové tvrdí, že led na dálným severu se láme. Deset tisíc let nebo sto. V každým případě my ale už budeme dávno mrtví.“</p>
<p><emphasis>Mluv za sebe, Krasavče. Ale zase je to hezká představa, jak se celou věčnost potuluju po mořském dně. </emphasis>„Skorgene, zavolej mladýho Burdenara z vraního hnízda, ať za mnou přijde do kajuty.“</p>
<p>První důstojník se zaškaredil. „Kapitáne, utaháš ho.“</p>
<p>„Neslyšela jsem, že by si stěžoval.“</p>
<p>„Ovšemže ne. Každej z nás by chtěl mít takový štěstí – promiň, kapitáne, že jsem tak otevřenej, ale je to pravda. A myslel jsem to vážně. Utaháš ho, a je to nejmladší námořník, jakýho máme.“</p>
<p>„Správně, což znamená, že vás ostatní bych nejspíš zabila. Zavolej ho dolů, Krasavče.“</p>
<p>„Provedu, kapitáne.“</p>
<p>Šurk Elalle se zadívala na lodi v dálce. Dlouhé hledání zřejmě skončilo. Co přivážejí do krásné Lederas, kromě sudů krve? <emphasis>Šampiony. Jeden každý je přesvědčený, že dokáže to, co se ještě nikomu nepodařilo. Zabít císaře. Zabít ho tak, aby zůstal mrtvý, mrtvější než já, tak mrtvý, aby už nikdy nevstal.</emphasis></p>
<p>Smůla, že to nevyjde.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Cestou z Lederas Venitt Sathad, dlužební sluha Rautose Hivanara, zastavil skromný konvoj u posledního přírůstku k Hivanarovým držbám. Přestavba hostince probíhala na plné obrátky, jak viděl, když v doprovodu majitele pronajaté stavební společnosti procházel kolem dělníků v hlavní budově. Vyšli ven a vydali se kolem stájí k dalším přístavbám, kde se zastavili.</p>
<p>Stavba, jež byla vztyčena kolem neznámého starověkého mechanismu, byla stržena. Venitt zíral na obrovský monolit z neznámého kovu a přemýšlel, proč teď, když je odhalený, je mu tak povědomý. Stavba se bez viditelného spoje ohýbala asi ve třech čtvrtinách výšky – půldruhého sáhu nad zemí – do pravého úhlu. Vypadalo to, že na vršek ještě patří nějaký nástavec, pokud složité drátěné smyčky nebyly jen na ozdobu. Celé to stálo na plošině ze stejně podivného matného kovu, a mezi předmětem a deskou opět nebyl viditelný spoj.</p>
<p>„Podařilo se ti zjistit, k čemu to slouží?“ zeptal se Venitt téměř holohlavého starce vedle sebe.</p>
<p>„Inu,“ začal Bugg, „mám pár teorií.“</p>
<p>„Velice rád bych si je poslechl.“</p>
<p>„Ve městě najdeš další,“ řekl Bugg. „Ani dva nejsou stejný, ale stejně jsou stejný, jestli víš, co tím myslím.“</p>
<p>„Ne, to nevím, Buggu.“</p>
<p>„Stejná výroba, stejně záhadná funkce. Nikdy jsem se je nenamáhal zmapovat, ale je možný, že tu je nějakej vzorec, a z toho vzorce by se dal odvodit smysl jejich existence. Možná.“</p>
<p>„Ale kdo je postavil?“</p>
<p>„Nemám tušení, Venitte. Předpokládám, že to bylo hodně dávno – těch pár dalších, co jsem viděl na vlastní oči, je skoro pod zemí a o kus dál na břehu. Pohřbený v náplavech.“</p>
<p>„V náplavech…“ Venitt pomalu vykulil oči a obrátil se na starce. „Buggu, musím tě požádat o velice důležitou laskavost. Sám musím pokračovat v cestě z Lederas, nicméně potřebuju doručit zprávu svému pánovi. Rautosi Hivanarovi.“</p>
<p>Bugg pokrčil rameny. „V tom nevidím žádnou obtíž, dá se to snadno zařídit, Venitte.“</p>
<p>„Dobře. Děkuju. Zpráva zní: musí sem přijít a podívat se na to sám – a musí s sebou přinést svou sbírku artefaktů.“</p>
<p>„Artefaktů?“</p>
<p>„On už bude vědět, Buggu.“</p>
<p>„No dobře,“ souhlasil stařík. „Za pár dní se tam dostanu… nebo pošlu běžce, jestli chceš.“</p>
<p>„Radši to vyřiď osobně, Buggu. Kdyby běžec zprávu zkomolil, můj pán by ji mohl ignorovat.“</p>
<p>„Jak si přeješ, Venitte. A kam máš namířeno, smím-li se ptát?“</p>
<p>Dlužník se zamračil. „Do Modré růže a pak do Drene.“</p>
<p>„Čeká tě dlouhá cesta, Venitte. Kéž je nudná a bez zvláštních událostí.“</p>
<p>„Děkuju, Buggu. A jak to jde tady?“</p>
<p>„Čekáme na další dodávku materiálu. Až dorazí, můžeme to dokončit. Tvůj pán mi odvelel další četu dělníků na ty vzpěry v jeho sídle, ale dokud nedorazí nosníky, není to tak nepříjemný, jak by mohlo být.“ Podíval se na Venitta. „Máš tušení, kdy s tím Hivanar asi skončí?“</p>
<p>„Přesněji řečeno nejde o vzpěry – i když ty tam jsou taky.“ Přetřel si obličej. „Je to spíš učenecká záliba. Pán nechává stavět hrazení do říčního koryta a vodu pak vypumpuje, aby mohli dělníci kopat v náplavech.“</p>
<p>Bugg se zamračil. „Proč? Hodlá snad stavět vlnolam nebo molo?“</p>
<p>„Ne. Sbírá… artefakty.“</p>
<p>Stařík se podíval na podivnou stavbu a přimhouřil uslzené oči. „Ty bych taky rád viděl.“</p>
<p>„Někteří z tvých předáků a stavitelů si je prohlédli… ale nedokázali přijít na to, k čemu mají sloužit.“ <emphasis>Ano, jsou spojené s tou věcí tady. Vlastně jeden kousek je její dokonalou replikou, jenom je mnohem menší. </emphasis>„Až doručíš zprávu, můžeš ho požádat, ať ti ukáže, co našel, Buggu. Tvoje postřehy určitě uvítá.“</p>
<p>„Možná,“ odtušil stařík nepřítomně.</p>
<p>„No, raději už půjdu,“ řekl Venitt.</p>
<p>„Ať si tě nevšimne Bloud, Venitte Sathade.“</p>
<p>„Ani tebe, Buggu.“</p>
<p>„Kéž by…“</p>
<p>Poslední slova pronesl šeptem, a Venitt se za ním ohlédl, když odcházel. To bylo zvláštní prohlášení.</p>
<p>Ale on byl stařík nakonec samá výstřednost.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Atripreda Bivatt sesedla a zamířila k troskám. Od jednoho nafouklého těla k druhému poskakovali supové a vrány, jako by nemohli tak bohatou hostinu vůbec pochopit. Přes snahu mrchožroutů bylo jasné, že vraždění bylo neobvyklé. Bezmocné osadníky, vojáky a honáky skosily obrovské čepele a veliké tesáky a drápy. A ten, kdo zabil tyhle lidi, už udeřil i dřív – jezdecký oddíl, pronásledující Rudomaska za drenskou severní bránou, skončil stejně.</p>
<p>Za ní kráčel edurský dohližitel Brohl Handar. „Existují démoni, kteří tohle dokážou,“ poznamenal. „Podobné k’risnan vyčarovali během války… i když málokdy používají zuby a drápy.“</p>
<p>Bivatt se zastavila u vyhaslého ohniště a ukázala na hlínu vedle sebe. „Nechávají ti vaši démoni takové stopy?“</p>
<p>Edurský válečník popošel blíž. „Ne,“ připustil po chvíli. „Tato vypadá na přerostlého nelétavého ptáka.“</p>
<p>„Přerostlého?“ Ohlédla se po něm a pokračovala v chůzi.</p>
<p>Vojáci dělali totéž, mlčky prohlíželi zničený tábor. Zvědové, dosud v sedlech, jezdili po okolí a drželi se na hřebenech.</p>
<p>Stáda rodar a myridů byla odehnána, zřetelná stopa vedla k východu. Rodary šly první a myridové je prostě následovali. Pokud by lederský oddíl jel hodně rychle, mohl by myridy dohonit. Bivatt tušila, že jezdci se nebudou zdržovat, aby se o pomalá zvířata postarali.</p>
<p>„No, atripredo, pojedeme za nimi?“ zeptal se Brohl Handar.</p>
<p>Ani se neotočila. „Ne.“</p>
<p>„Faktora tvé rozhodnutí určitě nepotěší.“</p>
<p>„A to vám dělá starosti?“</p>
<p>„Ani v nejmenším.“</p>
<p>Bivatt neřekla nic. Dohližitel získával sebedůvěru. Víc si věřil nebo dával menší pozor – z jeho hlasu zaznívalo opovržení. Pochopitelně to, že výpravu doprovázel, bylo dostatečným důkazem jeho rostoucí nezávislosti. Právě proto ho málem litovala.</p>
<p>„Jestliže si Rudomask povolal na pomoc nějaké démony,“ pokračoval Brohl Handar, „měli bychom mít větší oddíl a doprovod jak lederských, tak edurských mágů. Proto souhlasím s tvým rozhodnutím.“</p>
<p>„Těší mě, že chápete vojenské důsledky, dohližiteli. Přesto mě v tomto případě nezajímají ani faktorovy názory. Já jsem v první řadě přední důstojník říše.“</p>
<p>„To jsi, a já jsem císařův zástupce v této oblasti. Tak.“</p>
<p>Kývla.</p>
<p>Tiste Edur si povzdechl. „Mrzí mě, když vidím tolik zabitých dětí.“</p>
<p>„Dohližiteli, když jsme zabíjeli Oulany, nebyli jsme o nic méně důkladní.“</p>
<p>„To mě taky mrzí.“</p>
<p>„Taková je válka,“ odtušila.</p>
<p>Zabručel. „Atripredo, to, co se děje tady na planinách, není jen obyčejná válka. Vy Ledeřané jste započali vyhlazovací tažení. Kdybychom my Edurové překročili tuto hranici, nenazvali byste nás barbary? V tomto konfliktu nestojíte morálně výš, bez ohledu na to, jak se snažíte své skutky ospravedlnit.“</p>
<p>„Dohližiteli, mě nezajímají žádná ospravedlnění,“ prohlásila Bivatt chladně, „ani morální stanoviska. Jsem voják příliš dlouho, než abych věřila na takové věci.“ Ukázala na zničený tábor kolem nich. „Byli tu zavražděni občané Lederu. Je mou povinností na to reagovat, což udělám.“</p>
<p>„A kdo vyhraje?“ zeptal se Brohl Handar.</p>
<p>„My, samozřejmě.“</p>
<p>„Ne, atripredo. Vy prohrajete. Stejně jako Oulané. Vítězi jsou lidé jako faktor Letur Anikt. Žel, takoví lidé jako faktor pohlížejí na tebe a tvé vojáky téměř stejně jako na své nepřátele. Využívají vás, což znamená, že mnozí z vás zemřou. Leturu Aniktovi na tom nesejde. Potřebuje vás, abyste mu vyhráli tuto válku, ale pak vás potřebovat přestane… dokud se nenajde nový nepřítel. Pověz, existují říše pouze proto, aby se požíraly? Copak mír nemá žádnou cenu? Řád, blahobyt, stabilita a bezpečí? Jsou jedinou kloudnou odměnou stohy mincí ve faktorově pokladnici? Být po jeho – všechno ostatní bude podružné a užitečné jedině tehdy, pokud to slouží jemu. Atripredo, ve skutečnosti jsi míň než dlužník. Jsi otrok – a v tom se nemýlím, protože jsem Tiste Edur vlastnící otroky. A otroka v tobě Letur Anikt a jemu podobní vidí.“</p>
<p>„Povězte mi, dohližiteli, jak by se vám vedlo bez otroků?“</p>
<p>„Bezpochyby bídně.“</p>
<p>Obrátila se a zamířila ke koni. „Nasedat. Vracíme se do Drene.“</p>
<p>„A co tito mrtví občané říše? To necháš jejich těla supům?“</p>
<p>„Do měsíce zmizí i jejich kosti,“ odtušila Bivatt, vyhoupla se na koně a uchopila otěže. „Brouci je rozhlodají na prach. Kromě toho tu není dost hlíny, aby se daly vykopat pořádné hroby.“</p>
<p>„Jsou tu kameny,“ poukázal Brohl Handar.</p>
<p>„Pokryté oulanskými znaky. Použít je by znamenalo mrtvé proklít.“</p>
<p>„Aha, nepřátelství tedy přetrvává, dokonce i duchové spolu budou válčit. Obýváš to temný svět, atripredo.“</p>
<p>Chvíli se na něj dívala. „Jsou snad stíny lepší, dohližiteli?“ Když neodpovídal, dodala: „Na koně, pane, smím-li prosit.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Ganetocký tábor, zvětšený o ty, kdo přežili ze sevondského a niritského klanu, se táhl přes celé údolí. Za ním se na východě hromadily obrovské hnědavé oblaky prachu, zvířené stády ve vedlejších údolích. Prach byl všude a vzduchem se nesl i kouř z táborových ohňů. Skupinky válečníků přecházely sem a tam jako tlupy hrdlořezů, ježily se zbraněmi a muži mluvili příliš hlasitě.</p>
<p>Zvědové Rudomaska a jeho ubohoučký kmen odhalili už po ránu, ale drželi se opodál a víc je zřejmě zajímalo stádo rodar, táhnoucí se za skupinkou. Na tak malý počet Oulanů to bylo značné bohatství ponechané napospas, a když Rudomask přitáhl na návrší otěže, aby si prohlédl tábor, bylo mu jasné, že zpráva o něm se tam již donesla a podnítila bezpočet válečníků ke smělé výzvě. Všichni do jednoho prahli po rodarách a nemohli se dočkat, až je vyrvou z rukou hrstky renfajarských válečníků.</p>
<p>Žel, bude je muset zklamat. „Masarchu,“ řekl, „zůstaň tady s ostatními. A nepřijímejte žádné výzvy.“</p>
<p>„Nikdo z nich nepřijel dost blízko, aby viděl tvou masku,“ podotkl mladík. „Nikdo netuší, oč ti jde, válečný vůdce. Jakmile to zjistí, obklíčí nás.“</p>
<p>„Bojíš se, Masarchu?“</p>
<p>„Umírání? Ne, teď už ne.“</p>
<p>„V tom případě už nejsi dítě. Čekejte a nedělejte nic.“ Rudomask pobídl koně do klusu a blížil se ke ganetockému táboru. Všichni se po něm dívali a ozval se křik, spíš rozzlobený než ohromený. Dokud si nejbližší válečníci nevšimli jeho zbraní. Na tábor okamžitě padlo ticho, šířící se jako vlna, a za ním se opět neslo hněvivé mumlání, jaké slyšel poprvé, jenom teď mělo hlubší podtón.</p>
<p>Rostoucí vztek pochytili i tažní psi a pomalu se přibližovali, celí zježení a s vyceněnými zuby.</p>
<p>Rudomask přitáhl otěže a lederský kůň pohodil hlavou, zadupal a zafrkal, jak zaháněl obrovské psy.</p>
<p>Shromážděným davem někdo procházel, jako když příď neviditelné lodi proráží vysoké rákosí. Rudomask se pohodlně posadil v nezvyklém sedle a čekal.</p>
<p>Hadralt, prvorozený syn Kapalahův, se při chůzi naparoval stejně jako otec, jenže postrádal jeho přirozenou autoritu. Byl pomenší, hubený a údajně velice rychlý s krátkými meči s hákovitou čepelí, pověšenými v podpaždí. Obklopoval jej tucet oblíbených válečníků, mohutných, neohrabaných mužů s tvářemi pomalovanými falešnými šupinami. Barva byla měděná, nicméně bylo jasné, že mají napodobovat Rudomaskovu masku. Pod malbou bylo jasně vidět, že se mračí.</p>
<p>Hadralt držel neklidné ruce u opasku s amulety a zachmuřeně vzhlédl k Rudomaskovi. „Pokud jsi ten, kdo tvrdíš, potom tu nemáš co dělat. Odejdi, nebo tvoje krev nakrmí suchou hlínu.“</p>
<p>Rudomask nevzrušeně přelétl pohledem pomalované válečníky. „Vyslovuješ ozvěnu, ale zdroji se zdaleka nevyrovnáš.“ Zadíval se na válečného vůdce. „Jsem tu teď před tebou, Hadralte, synu Kapalahův. Já Rudomask, válečný vůdce renfajarského klanu, a dnešního dne tě zabiju.“</p>
<p>Hadralt vykulil tmavé oči a ohrnul nos. „Tvůj život byl prokletý, Rudomasku. Ještě sis nevysloužil právo mě vyzvat. Pověz, bude těch pár žalostných štěňat bojovat za tebe? Zřejmě je chceš všechny nechat zabít a mým válečníkům předat renfajarská stáda. A renfajarské ženy – ale jen ty v plodném věku. Děti a starci zemřou, protože jsou břemenem, které neponeseme. Renfajarové přestanou existovat.“</p>
<p>„Aby si tví válečníci vysloužili právo vyzvat mé druhy, Hadralte, musí nejdřív porazit mé vlastní šampiony.“</p>
<p>„A kde se schovávají, Rudomasku? Pokud nemyslíš toho zjizveného psa, který přišel s tebou.“</p>
<p>Smích provázející tento vtip byl příliš hlasitý.</p>
<p>Rudomask se ohlédl na osamělé zvíře. Leželo na zemi hned vedle koně a všechny ostatní psy přimělo k poslušnosti, aniž by se vůbec zvedlo ze země. Teď zvedlo hlavu a podívalo se Rudomaskovi do očí, jako by nejenže pochopilo, o čem se mluví, ale také vítalo příležitost postavit se všem vyzyvatelům. Rudomask cítil, jak se mu něco pohnulo v hrudi. „Tohle zvíře chápe odvahu,“ obrátil se opět na Hadralta. „Kéž bych měl deset tisíc takových válečníků. Jenomže před sebou vidím jenom tebe, Hadralte, válečného vůdce deseti tisíc zbabělců.“</p>
<p>Následoval řev nesoucí se k nebesům. Na slunci se zablýskly zbraně a dav se pohnul. Moře tváří zkřivených vztekem.</p>
<p>Hadralt zesinal. Zvedl ruku a počkal, dokud rámus neutichne. „Každý z přítomných válečníků,“ pronesl třesoucím se hlasem, „si vezme kousek tvé kůže, Rudomasku. V odpověď na tvá slova si ani nic jiného nezaslouží. Chceš zaujmout mé místo? Chceš velet? Velet… těmto <emphasis>zbabělcům? </emphasis>Ve vyhnanství ses ničemu nenaučil. Žádný ze zdejších válečníků za tebou nepůjde, Rudomasku. Ani jediný.“</p>
<p>„Najali jste si vojsko,“ pronesl Rudomask a nedokázal potlačit opovržení. „Pochodovali jste po jeho boku proti Ledeřanům. A pak, když přijali boj a vaši noví spojenci se zapojili – bojovali za <emphasis>vás – </emphasis>vy jste utekli. Zbabělci? To je ještě příliš mírné slovo. V mých očích, Hadralte, ty a tví lidé nejste Oulané, už ne, protože skutečný oulanský válečník by nic takového neudělal. Našel jsem jejich těla. Byl jsem svědkem vaší zrady. Pravda je taková. Až tady budu válečným vůdcem, než se dnes slunce dotkne obzoru, každý zdejší válečník bude muset dokázat, zač stojí, aby si vysloužil právo mě následovat. A mě není snadné přesvědčit. Měděná barva na tvářích zbabělců – víc jste mě už urazit nemohli.“</p>
<p>„Slez,“ zachraptěl Hadralt. „Dolů z té lederské kobyly. Slez, Rudomasku, a dožij se svého konce.“</p>
<p>Rudomask místo toho vytáhl vydlabaný rodaří roh a přiložil ho ke rtům. Pronikavé zatroubení umlčelo celý tábor kromě psů, kteří začali žalostně výt. Rudomask si roh zase pověsil na pás. „Tak už to chodí,“ začal dost hlasitě, aby ho všichni slyšeli, „že staří nepřátelé naleznou v běhu času klid. Bojovali jsme mnoho let, ale právě první boj, jenž se dosud drží ve vzpomínkách Oulanů, proběhl tady na této půdě.“ Odmlčel se, protože ze země cítil vibrace – stejně jako ostatní – jak se dva K’Chain Che’Malle blížili na jeho zavolání. „Hadralte, synu Kapalahův, za chvíli budeš stát sám. Ty a já tasíme zbraně. Připrav se.“</p>
<p>Na hřebeni, kde stála skromná řada renfajarských válečníků, celkem šest, se objevily dva obrovští tvorové a plavným krokem sbíhali dolů.</p>
<p>„Mí šampioni,“ vysvětlil Rudomask. „Jsou připravení na tvé vyzyvatele, Hadralte. Na tvé měděné tváře.“</p>
<p>Válečný vůdce neříkal nic a Rudomask z jeho výrazu poznal, že nehodlá riskovat ztrátu autority v případě, že by jeho rozkazu ostatní neuposlechli – což by zřejmě neudělali, jak si uvědomovali všichni přítomní. V tomto osamělém střetu vůlí spočíval osud.</p>
<p>Hadralt si olízl rty. „Rudomasku, až tě zabiju, co udělají ti Kechrové?“</p>
<p>Rudomask bez odpovědi sesedl a zastavil se šest kroků před Hadraltem. Uchopil ryghtu uprostřed toporu. „Tvůj otec je pryč. Musíš se pustit jeho ruky a jednat sám za sebe, Hadralte. Poprvé a naposledy. Jako válečný vůdce jsi selhal. Vedl jsi oulanské válečníky do bitvy, a pak jsi je vedl na útěku. Zradil jsi spojence. A nyní se schováváš na okraji pustiny, místo aby ses lederským vetřelcům postavil čepel proti čepeli a rval jim zuby hrdla. Teď buď odstup, nebo zemři.“</p>
<p>„Odstoupit?“ Hadralt naklonil hlavu a vzmohl se na křečovitý úsměv. „Takovou volbu oulanský válečník nemá.“</p>
<p>„Pravda,“ přitakal Rudomask. „Jedině stařešinové, kteří se už sami nedokážou bránit, nebo ti se zlomenými končetinami.“</p>
<p>Hadralt vycenil zuby. „Nejsem ani jedno z toho.“</p>
<p>„Nejsi ani oulanský válečník. Odstoupil tvůj otec? Ne, vidím, že nikoliv. Nahlédl do tvé duše a věděl, co jsi zač, Hadralte. A tak, jak byl starý, s tebou bojoval. Za svůj kmen. Za svou čest.“</p>
<p>Hadralt vytáhl hákovité meče. Znovu se třásl.</p>
<p>Promluvil jeden z měděnců. „Kapalah jedl v chýši se svým synem. Pak za jedinou noc ochořel a zemřel. Ráno měl obličej barvy modrého lišejníku.“</p>
<p>„Trenys’galah?“ Rudomask ve škvírách masky přimhouřil oči. „Otrávil jsi vlastního otce, Hadralte? Radši než by ses mu postavil se zbraní? Jak to, že tu vůbec stojíš?“</p>
<p>„Jed nemá jméno,“ zamumlal stejný měděnec.</p>
<p>„Jedině díky mně jsou Oulané dosud naživu!“ vybuchl Hadralt. „Ty je povedeš na jatka, Rudomasku! Ještě nejsme připravení na to, postavit se Ledeřanům. Nakupoval jsem zbraně – ano, existují Ledeřané, kteří naši věc považují za spravedlivou. Vzdáváme se jalové půdy a získáváme dobré železné zbraně – a teď si přijdeš ty a zhatíš všechny moje plány!“</p>
<p>„Vidím ty zbraně,“ podotkl Rudomask. „V rukou mnoha tvých válečníků. Vyzkoušeli jste je v boji? Jsi hlupák, Hadralte, pokud věříš, že jsi ve výhodě. Viděl jsem vozy a bedny s vyřazenými zbraněmi. Železné čepele, které se roztříští při prvním nárazu o štít. Zlomená zbraň je ztracená, a přece jsi s tím souhlasil, za to ses vzdal území – domova prachu našich předků. Domova oulanských duchů, půdy, která pila oulanskou krev.“</p>
<p>„Lederské zbraně –“</p>
<p>„Musí být posbírány od mrtvých vojáků – to jsou zbraně hodné toho jména, Hadralte. Když už musíš bojovat po jejich způsobu, potom musíš používat stejně dobré zbraně. Pokud nechceš pozvat své válečníky na porážku. A to,“ dodal, „jsi očividně nebyl připravený udělat. A tak, Hadralte, docházím k závěru, že jsi znal pravdu. Pokud ano, potom ti obchodníci zaplatili víc než jen zbraněmi. Podělil ses o ty peníze, válečný vůdce? Vědí vůbec tví druhové o pokladu, který schováváš pod svou chýší?“</p>
<p>Rudomask se díval, jak měděnci pomalu odstupují od Hadralta. Rozpoznali zradu, kterou jim jejich válečný vůdce vnutil, kterou vnutil Oulanům.</p>
<p>„Chtěl ses vzdát, že?“ pokračoval Rudomask. „Nabídli ti panství v Drene, viď? A otroky a dlužníky, aby tě poslouchali. Hodlal jsi zaprodat svůj lid, naši historii –“</p>
<p>„<emphasis>My nemůžeme vyhrát!</emphasis>“</p>
<p>Hadraltova poslední slova. Z prsou mu najednou trčely tři meče, jež mu do zad vrazili jeho vlastní měděnci. S vytřeštěnýma očima prvorozený syn a vrah Kapalaha, posledního důstojného vůdce Ganetoků, zíral na Rudomaska. Hákovité meče mu vypadly z rukou a on pak přepadl, sklouzl z čepelí s ošklivým mlasknutím a z ran vystříkla krev.</p>
<p>Mrtvý Hadralt se zřítil do prachu.</p>
<p>Rudomask vrátil ryghty do pochev. „Semena padají z koruny na stonku. Co je špatné tam, oslabuje každé dítě. Prokletí zbabělosti dnes skončilo. Jsme Oulané a já jsem váš válečný vůdce.“ Rozhlédl se kolem sebe. „A povedu vás do války.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Na hřebeni nad táborem pokynul Masarch slunci a nebi, pak zemi a větru. „Oulanům nyní vládne Rudomask.“</p>
<p>Krajsos, stojící napravo, zabručel: „Ty jsi snad opravdu pochyboval, že neuspěje, Masarchu? Boky mu chrání Kechrové. On je útočící čelo řeky krve a zaplaví celou zemi. A utopí se v ní stejně tak Ledeřané, jako my.“</p>
<p>„Té noci jsi oklamal smrt, Krajsosi, a pořád se ještě bojíš umírání.“</p>
<p>Na druhé straně frkl Theven. „Bledden ztratil většinu působnosti. Té noci nepomohl nikomu z nás. Já křičel do země, Masarchu. Křičel jsem a křičel. Krajsos taky. Nebojíme se toho, co přijde.“</p>
<p>„Hadralta zabili jeho vlastní válečníci,“ poznamenal Masarch. „Zezadu. To nevěstí nic dobrého.“</p>
<p>„Mýlíš se,“ namítl Theven. „Rudomaskova slova je všechny obrátila. Nemyslel jsem si, že je něco takového možné.“</p>
<p>„Tohle zřejmě budeme říkat často,“ utrousil Krajsos.</p>
<p>„Měli bychom sejít dolů,“ poznamenal Masarch. „Jsme jeho první válečníci a za námi jich teď jsou desítky tisíc.“</p>
<p>Theven si povzdechl. „Svět se změnil.“</p>
<p>„Chceš říct, že budeme ještě chvíli naživu.“</p>
<p>Mladý válečník se podíval na Masarcha. „To musí rozhodnout Rudomask.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Brohl Handar jel vedle atripredy. Oddíl postupoval po vedlejší stezce a do Drene mu stále zbývalo ještě půl dne cesty. Vojáci za nimi byli zamlklí. Bezpochyby potlačovali hněv a sny o pomstě. V Drene byly umístěny jednotky modrorůžské kavalerie už od anexe samotné Modré růže. Pokud tomu Brohl Handar rozuměl, zábor Modré růže nebyl tak nekrvavý jako Drene. Složité náboženství pomáhalo sjednotit nespokojené elementy populace, vedené záhadným kněžstvem, které se Ledeřanům nepodařilo úplně vyhubit. Několik povstaleckých skupin údajně existovalo dodneška, činné byly hlavně v horách na západních hranicích.</p>
<p>V každém případě stará lederská taktika poslat modrorůžské jednotky do vzdálených částí říše pokračovala i pod edurskou vládou, což dozajista znamenalo, že nebezpečí přetrvává. Brohl Handar by rád věděl, jak si vede nově jmenovaný edurský dohližitel v Modré růži, a připomněl si, že musí navázat kontakt se svým protějškem – stabilita v Modré růži byla životně důležitá, protože jakékoliv narušení hlavní zásobovací cesty přes Drene by mohlo znamenat pohromu, pokud by situace v Oul’dan eskalovala ve válku.</p>
<p>„Vypadáte zamyšleně, dohližiteli,“ poznamenala Bivatt po nějaké době.</p>
<p>„Logistika,“ odtušil.</p>
<p>„Pokud tím myslíte vojenskou, tak to je moje zodpovědnost, pane.“</p>
<p>„Potřeby tvého vojska nelze uspokojit izolovaně, atripredo. Pokud tento konflikt eskaluje, k čemuž podle mě dojde, potom ani faktor nedokáže zaručit, že nenastane nedostatek, zvlášť mezi nevojáky v Drene a okolních osadách.“</p>
<p>„Ve válce, dohližiteli, jsou potřeby vojska vždycky přednější. Kromě toho není důvod očekávat nedostatek. Ledeřané se v těchhle věcech vyznají. Celý náš systém dopravy byl zdokonalený právě kvůli požadavkům expanze. Vlastníme silnice, nezbytné námořní trasy a kupecká plavidla.“</p>
<p>„Přesto tu zůstává jedno slabé místo,“ poukázal Brohl Handar. „Modrorůžské hory.“</p>
<p>Polekaně se na něj podívala. „Hlavním zbožím jdoucím na východ přes pohoří jsou otroci a nějaké luxusní boty z dálného jihu. Modrá růže je samozřejmě proslulá minerálním bohatstvím a vyrábí se tam kvalitní železo, které se vyrovná i lederské oceli. Cín, měď, olovo, vápenec a ohnivý kámen a také cedry a jedle – všeho je tam nadbytek a Modrorůžské moře oplývá treskami. Na oplátku drenské statky produkují nadbytek obilí. Dohližiteli, s ohledem na materiální požadavky jste byl zřejmě špatně zpraven. Nebude žádný nedostatek –“</p>
<p>„Snad máš pravdu.“ Odmlčel se. „Atripredo, doslechl jsem se, že faktor provádí rozsáhlé obchody s podřadnými zbraněmi a zbrojí přes Modrorůžské hory. Tyto zbraně se poté prodávají Oulanům výměnou za půdu nebo aspoň za ukončení sporů o půdu. Zatím bylo odesláno přes čtyři sta velkých vozů. Ačkoliv faktor vlastní desátkovou pečeť, tyto položky nebyly úředně uznány ani zdaněny. Z toho mohu usuzovat jedině to, že přes hory prochází značná část zásob bez oficiálního schválení.“</p>
<p>„Bez ohledu na faktorovy pašerácké operace nejsou Modrorůžské hory v žádném případě překážkou, když jde o nezbytné zásobování.“</p>
<p>„Doufám, že máš pravdu, zvlášť vzhledem k problémům, které se poslední dobou na té cestě vyskytly.“</p>
<p>„Co prosím? Jaké problémy?“</p>
<p>„Poslední náklad nekvalitního válečného materiálu se na tuto stranu hor nedostal, atripredo. Navíc banditi udeřili na hlavní pevnost v průsmyku a vyhnali tamní lederskou setninu.“</p>
<p>„Cože? O tom jsem neslyšela! Celá setnina – zahnaná na útěk?“</p>
<p>„Očividně. Žel, víc informací jsem neobdržel. Nevím, o co kromě zbraní faktor ještě přišel. Pokud, jak říkáš, banditům do rukou nepadlo nic důležitého, poněkud se mi ulevilo.“</p>
<p>Chvíli oba mlčeli. Brohl Handar si uvědomoval, že atripreda horečně přemýšlí a možná je zmatená – netuší, kolik toho Brohl a přes něj i Tiste Edur vědí o ilegálních lederských podnicích. A možná ještě víc ji znepokojovalo, že sama o nedávných událostech v Modré růži nebyla zpravena. Že jí to otřáslo, mu prozradilo, že nakonec není agentem Letura Anikta, jak se obával.</p>
<p>Usoudil, že už čekal dost dlouho. „Atripredo, ohledně té blížící se války s Oulany. Pověz, už víš, jak velký oddíl bude zapotřebí k vítězství?“</p>
<p>Bivatt zamrkala, bezpochyby si musela přerovnat myšlenky, aby mu mohla odpovědět. „Více méně, dohližiteli. Jsme přesvědčení, že Oulané můžou poslat do pole přinejlepším osm až devět tisíc válečníků. Rozhodně ne víc. Jako vojsko jsou nedisciplinovaní, rozdělení starými krevními mstami a nepřátelstvím, a jejich styl se nehodí pro boj v jednotkách. Proto je snadné je rozprášit, nejsou připravení na střet delší než jedno zvonění, nanejvýš. Obvykle provádějí krátké nájezdy a útoky ze zálohy, drží se v menších oddílech a snaží se být nepolapitelní. Zároveň jsou zcela závislí na svých stádech a zranitelnost hlavních táborů je nakonec přinutí bojovat – a pak je zničíme.“</p>
<p>„Přesné zhodnocení,“ poznamenal Brohl Handar.</p>
<p>„Abych vám odpověděla, máme šest setnin z Modrorůžského praporu a téměř celý reformovaný Řemeslnický prapor, dále oddíly z drenské posádky a čtyři setniny Harridiktské brigády. Abych nám zajistila pořádnou početní převahu, vyžádám si Nezkrotnou brigádu a nejméně polovinu Kupeckého praporu.“</p>
<p>„Nepředpokládáš, že ten Rudomask nějak upraví taktiku Oulanů?“</p>
<p>„Ne. Neudělal to poprvé. Hrozba, kterou představuje, spočívá v tom, že umí geniálně uchystat léčky a provádí děsivě účinné nájezdy, zvlášť na naše zásobovací linie. Čím dřív bude zabit, tím rychleji válka skončí. Pokud nám bude dál unikat z dosahu, můžeme čekat dlouhý a krvavý konflikt.“</p>
<p>„Atripredo, hodlám si vyžádat tři k’risnan a čtyři tisíce edurských válečníků.“</p>
<p>„Potom bude vítězství rychlé, dohližiteli, protože před k’risnan se Rudomask nedokáže skrývat dlouho.“</p>
<p>„Přesně tak. Chci, aby ta válka skončila co nejdřív a s co nejmenšími ztrátami na životech – na obou stranách. Proto musíme Rudomaska zabít při první vhodné příležitosti. A rozprášit oulanské vojsko.“</p>
<p>„Hodláte přinutit Oulany, aby kapitulovali a požádali o dohodu?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Dohližiteli, já kapitulaci přijmu. Co se dohody týče, budu žádat naprostou kapitulaci, nic jiného. Oulané budou zotročeni, všichni do jednoho. Budou rozeseti po celé říši, ale nikde poblíž své domoviny. Jako otroci budou kořistí a právo vybrat si jako první bude odměnou pro mé vojáky.“</p>
<p>„Čeká je tedy osud Nereků, Fentů a Tarthenalů.“</p>
<p>„Správně.“</p>
<p>„Ta představa se mi příliš nelíbí, atripredo. A nebude se zamlouvat žádnému Tiste Edur včetně císaře.“</p>
<p>„O tom se můžeme dohadovat, až zabijeme Rudomaska, dohližiteli.“</p>
<p>Brohl Handar udělal obličej a kývl. „Souhlasím.“</p>
<p>Edur v duchu proklínal Rudomaska, jenž osobně zničil jeho naděje na zastavení nepřátelství a na spravedlivý mír. Místo toho teď měl Letur Anikt důvod, který ke zničení Oulanů potřeboval, a sebevětší génius přes léčky a nájezdy nebude v konečném důsledku znamenat žádný rozdíl. <emphasis>Je prokletím vůdců, že věří, že skutečně dokážou změnit svět.</emphasis></p>
<p><emphasis>A toto prokletí zřejmě postihlo i mě. Jsem nyní i já otrokem Letura Anikta a jemu podobných?</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Vztek v jeho nitru byl ledovým dechem, příliš dlouho zadržovaným, až mu spaloval hrudník. Když uslyšel poslední slova měděnce Natarkase, zdvihl se s tichou zuřivostí a vyrazil z chýše. Pak se zastavil a mhouřil oči, dokud se mu nepřizpůsobily bezměsíčné noci pod zataženou oblohou. Opodál, nehybní jako strážci vytesaní z kamene, stáli jeho ochránci K’Chain Che’Malle a oči se jim ve tmě matně leskly. Když se Rudomask pohnul, otočili hlavy a sledovali ho na cestě táborem. Nešli však za ním, za což jim byl vděčný, protože při každém jejich kroku začali všichni psi v táboře výt, a on na jejich bezduchý řev neměl náladu.</p>
<p>Polovina noci už uplynula. Svolal klanové vůdce a většinu kmetů, a ti se všichni natlačili do chýše kdysi patřící Hadraltovi. Všichni čekali výtky, další pokárání od nového a velice obávaného válečného vůdce, ale on nechtěl dál ponižovat válečníky, kteří byli nyní pod jeho velením. Rány způsobené nedávno byly dosud čerstvé. Odvahu, kterou ztratili, mohli získat jedině v bitvě.</p>
<p>Přes všechny své chyby měl Hadralt pravdu v jedné věci – staré způsoby boje proti Ledeřanům byly předem odsouzené k nezdaru. A přesto údajný záměr již mrtvého válečného vůdce přecvičit Oulany na boj po lederském způsobu byl, jak Rudomask svým následovníkům sdělil, také odsouzený k neúspěchu. Neměl u Oulanů tradici, odmala se učili zacházet s nesprávnými zbraněmi a věrnost zřídkakdy překračovala hranice klanu a rodiny.</p>
<p>Bylo nutné najít nový způsob.</p>
<p>Rudomask se vyptal na žoldnéře, jež tenkrát najali, a příběh, který mu vylíčili, byl složitý a sprostý. Podrobnosti musel z váhavých a zahanbených válečníků páčit. Za prodej pozemků obdrželi spoustu lederských peněz a původně je shromažďovali s tím, že za ně najmou cizí vojsko – to na východních hranicích. Jenomže Hadralt začal bažit po všem tom zlatě a stříbře a vojsko zradil – nechal je pobít – místo aby jim peníze předal. Tak působil jed peněz.</p>
<p>Odkud se ti cizinci vzali?</p>
<p>Zřejmě z moře, přistáli na severním pobřeží pustiny v korábech plujících pod vlajkou Lamatatu, vzdáleného poloostrovního království. Vojáci byli vlastně kněží a kněžky, zaslíbení vlčím božstvům.</p>
<p>Co je přivedlo na zdejší kontinent?</p>
<p><emphasis>Proroctví.</emphasis></p>
<p>Rudomask při této odpovědi nadskočil. Hovořil Natarkas, mluvčí měděnců, tentýž válečník, jenž odhalil, že Hadralt zavraždil Kapalaha.</p>
<p><emphasis>Proroctví, válečný vůdce, </emphasis>pokračoval Natarkas. <emphasis>Konečná válka. Přišli hledat místo, které nazývali bojiště bohů. Sami si říkali Šedé meče, reve Togga a Fanderay. Bylo mezi nimi hodně žen včetně jedné z velitelů. Druhý velitel byl muž, jednooký, a to oko prý ztratil třikrát –</emphasis></p>
<p><emphasis>Ne, válečný vůdce, tenhle dosud žije. Jediný, kdo bitvu přežil. Hadralt ho uvěznil. Je v řetězech za ženskou krevní chýší –</emphasis></p>
<p>Natarkas se odmlčel, couvl před přívalem vzteku, který uzřel v Rudomaskových očích.</p>
<p>Nyní maskovaný válečný vůdce procházel ganetockým táborem na východní konec, kde byly do svahu vykopané příkopy, odvádějící oulanské splašky. Ke krevní chýši patřící ženám, pak za ni, kde přikovaný ke kůlu spal špinavý chlap, dolní polovinu potlučeného těla položenou v příkopu, kam blátem a mezi kořeny a kamením odtékala ženská krev a moč do hlubokých jam opodál.</p>
<p>Zastavil se nad mužem, jenž se probudil, pootočil hlavu a upřel na Rudomaska lesklé oko.</p>
<p>„Rozumíš mi?“ zeptal se válečný vůdce.</p>
<p>Kývnutí.</p>
<p>„Jak se jmenuješ?“</p>
<p>Muž zamrkal a poškrábal se na krabaté jizvě kolem prázdného očního důlku, kde mu scházelo druhé oko. Zabručel, jako by ho otázka překvapila, a s námahou se posadil. „Anaster jsem se jmenoval,“ vypravil ze sebe a podivně zkřivil rty, což mohl být úsměv, „ale myslím, že se ke mně spíš hodí starší jméno, tedy s menší obměnou. Jsem Toc.“ Úsměv se rozšířil. „Toc Smolař.“</p>
<p>„Já jsem Rudomask –“</p>
<p>„Vím, kdo jsi. Dokonce vím, i co jsi.“</p>
<p>„Jak to?“</p>
<p>„V tom ti nepomůžu.“</p>
<p>Rudomask to zkusil znovu. „Jaké tajné informace o mně si myslíš, že máš?“</p>
<p>Úsměv pohasl. Muž sklopil zrak a zřejmě sledoval kalný proud řídnoucí krve kolem svých kolenou. „Tehdy to nedávalo smysl. A teď to dává smysl ještě míň. Nejsi takový, jak jsem čekal, Rudomasku.“ Zakašlal a odplivl si mimo proud ženské krve.</p>
<p>„Pověz mi, co jsi čekal.“</p>
<p>Další pokřivený úsměv, ale tentokrát Toc nevzhlédl, když promluvil. „Když někdo hledá první meč K’Chain Che’Malle, inu, jaksi předpokládá, že to bude… K’Chain Che’Malle. Ne člověk. Očividný předpoklad, nemyslíš?“</p>
<p>„První meč? Ten titul neznám.“</p>
<p>Toc pokrčil rameny. „K’ellský šampion. Choť matrony. Mistr Kápě mě vem, <emphasis>král. </emphasis>Ve tvém případě je to totéž.“ Znovu vzhlédl a v oku se mu cosi zalesklo. „Jen mi netvrď, že je zmátla ta maska. Prosím…“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Rokle, z níž se vynořila osamělá postava, byla stěží viditelná. Necelé tři sáhy napříč, táhla se mezi dvěma prudkými svahy na půl lígy, tisíc kroků hluboká. Poutníci překonávající skalní stěny na obou stranách o třicet kroků dál by ani nezjistili, že tam je. Pochopitelně pravděpodobnost, že se nějací poutníci náhodou vyskytnou na pět líg od údolí, byla naprosto mizivá. Modrorůžským pohořím tak daleko na sever od hlavních průsmyků nevedly žádné cesty, nebyly tu pastviny ani náhorní plošiny zvoucí usedlíky, zato podnebí bylo drsné.</p>
<p>Muž vylezl z rokliny do poledního slunce, v podřepu se zastavil a rozhlížel se kolem. Když neobjevil nic podezřelého, narovnal se. Byl vysoký, hubený, černočerné vlasy měl dlouhé, rovné a rozpuštěné, tvář bez vrásek a oči jako ohnivé kamínky. Sáhl do záhybů černé kožené košile a vytáhl tenký řetěz s kroužky na prst – jedním zlatým a druhým stříbrným – na koncích. Pravým ukazovákem kroužky roztočil a řetěz se svinul. Vzápětí pohyb obrátil. Vykročil a pravou rukou neustále stáčel a rozvíjel řetěz.</p>
<p>Mířil k jihu, procházel stíny a slunečním světlem. Jeho kroky téměř nebyly slyšet a pleskání řetězu bylo jediným zvukem, který jej doprovázel. Na zádech měl přivázaný luk z rohoviny a krvodřeva se sundanou tětivou. U pravého boku se mu houpal toulec se šípy s krvodřevovými dříky a sokolím opeřením. Hlavice šípů v toulci vycpaném mechem byly železné, kapkovitého tvaru a s drážkou, ostří byla překřížená. Navíc si nesl na bandalíru upevněný obyčejný rapír ve stříbrem obtažené pochvě ze želvoviny. Celá pochva i se závěsy byla zavinutá v ovčí kůži, aby při chůzi nevydávala žádné zvuky. Celou snahu o nenápadnost však kazilo pleskání řetězu.</p>
<p>Odpoledne ubíhalo. Muž kráčel jednolitým stínem na východním úbočí dalšího údolí, neustále míře k jihu. Celou dobu se řetěz točil a kroužky cinkaly, jak na sebe narážely.</p>
<p>Za soumraku dorazil na římsu nad širším údolím, táhnoucím se východozápadním směrem. Výhodné místo ho uspokojilo, a tak si dřepl a čekal. A řetěz šustil a kroužky cvakaly.</p>
<p>O dva tisíce švihnutí později kroužky cinkly naposledy a ztichly, lapené v jeho pravé dlani. Oči, které upíral na západní konec údolí, třebaže se již setmělo, zachytily pohyb. Schoval řetěz zpátky do váčku pod košilí a vstal.</p>
<p>Pustil se do dlouhého sestupu.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Onyxoví čarodějové nejčistší krve se dávno přestali bránit omezením vězení, které sami vytvořili. Starobylost a bezpočet tradic, jež byly dodržovány, aby vzpomínka zůstala živá, byly řetězy a pouty, s nimiž se smířili. Přijmout, říkali, znamená pochopit, jak je důležitá zodpovědnost, a pokud by mohlo existovat něco jako světský bůh, potom pro obyvatele Andary, poslední vyznavače Černokřídlého pána, bylo jméno tohoto boha Zodpovědnost. A během desítek let od chvíle, kdy Modrou růži dobyli Ledeřané, se stal soupeřem samotného Černokřídlého pána.</p>
<p>Mladý devatenáctiletý lučištník nebyl sám, kdo nanicovaté, zastaralé způsoby onyxových čarodějů odmítal. A jako mnoho jeho druhů stejného stáří – první generace narozená ve vyhnanství – si dal jméno, které v největší možné míře toto odmítnutí vyjadřovalo. Odvrhl klanové jméno, vzdal se i ozvěny starého jazyka – světského i kněžského. Jeho klan teď byl vyhnanský.</p>
<p>Přes všechna tato velká gesta nezávislosti přímý rozkaz Ordanta Brida, mistra skalního reve onyxového řádu, nebylo možné ignorovat.</p>
<p>A tak mladý válečník jménem Stříž z klanu vyhnanců opustil věčně tmavý klášter Andara, vyšplhal po nekonečné skalní stěně a nakonec se vynořil do nenáviděného slunečního světla. Putoval pod hvězdami, přes den oslepenými, a dorazil na vyhlídku nad hlavním průsmykem.</p>
<p>Malý oddíl poutníků, k nimž nyní přicházel, nebyl tvořen obchodníky. Nedoprovázely je vozy se zbožím, neklopýtali za nimi otroci v řetězech. Jeli na lederských koních, a i když mezi nimi byli nejméně tři Ledeřané, Stříž věděl, že to není říšská delegace. Ne, byli to uprchlíci. A prchali před pronásledovateli.</p>
<p><emphasis>A mezi nimi kráčí bratr mého boha.</emphasis></p>
<p>Když se Stříž přiblížil, aniž by ho poutníci zatím viděli, vycítil kohosi vedle sebe. Znechuceně frkl. „Otroku Tiste Edur, pověz, copak nepoznáš svou vlastní krev? Vytrhneme tě na svobodu, duchu – něco, co jsi pro sebe měl udělat už dávno.“</p>
<p>„Jsem nespoutaný,“ zazněla syčivá odpověď.</p>
<p>„To tedy budeš před námi v bezpečí.“</p>
<p>„Tvá krev je nečistá.“</p>
<p>Stříž se ve tmě usmál. „Ano, jsem kotel zklamání. Nerek, Ledeřan – dokonce D’rhasilhani.“</p>
<p>„A Tiste Andii.“</p>
<p>„Tak mě přivítej, bratře.“</p>
<p>Chraplavý smích. „Už tě vycítil.“</p>
<p>„Plížil jsem se k nim snad, duchu?“</p>
<p>„Zastavili se a čekají.“</p>
<p>„Dobře. Uhádnou, co jim řeknu? Víš to ty?“</p>
<p>„Jsi drzý. Schází ti úcta. Za chvíli se ocitneš tváří v tvář Silchasi Zmarovi, Bílé vráně –“</p>
<p>„Přináší slova svého ztraceného bratra? Ne? Myslel jsem si to.“</p>
<p>Další syčivý smích. „Kupodivu věřím, že mezi ty, s nimiž se chystáš setkat, dobře zapadneš.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Seren Pedak zašilhala do šera. Byla unavená, stejně jako ostatní, po několikadenní namáhavé cestě průsmykem. A konec byl v nedohlednu. Když Silchas Zmar ohlásil, že někdo přichází, všichni se zastavili na písčitém břehu potoka, kde se na ně vrhla hotová mračna hmyzu. Koně frkali, mrskali ocasy a pocukávali kůží.</p>
<p>Seren sesedla hned po Silchasovi a vydala se za ním přes vodu. Ostatní zůstali na druhé straně. Konývka spala v Udinaasově náruči a on ji zřejmě nechtěl budit. Strach Sengar sklouzl z koně, ale zůstal stát.</p>
<p>Seren už uslyšela zvláštní syčivý, cinkavý zvuk, nesoucí se zpoza balvanů před nimi. Vzápětí se na pozadí šedého kamene objevila vysoká, štíhlá postava.</p>
<p>Od muže vyklouzla šmouha tmavší tmy a přeletěla před Silchase Zmara.</p>
<p>„Bratře,“ řekl přízrak.</p>
<p>„Podomek mých následovníků, Chřade?“</p>
<p>„Ach ne, Silchasi Zmare.“</p>
<p>Tiste Andii hlasitě vydechl. „Mého bratra. Byli si tak blízcí?“</p>
<p>Mladý válečník se přiloudal blíž. Pleť měl tmavošedou, téměř stejného odstínu jako Tiste Edur. V pravé ruce točil řetězem, jehož konce s kroužky byly ve tmě téměř rozmazané. „Silchasi Zmare,“ pronesl, „vítám tě jménem andarského onyxového řádu. Je to dávno, co jsme naposledy potkali nějakého Tiste Andii, jenž by nepocházel z naší kolonie.“ Lehce zkřivil široké rty. „Nevypadáš tak, jak jsem čekal.“</p>
<p>„Tvá slova hraničí s urážkou,“ opáčil Silchas Zmar. „Takhle mě chce onyxový řád uvítat?“</p>
<p>Mladý válečník pokrčil rameny a řetěz se na okamžik napjal, než se zase roztočil. „Na stezce před vámi jsou k’risnanské ochrany – pasti a léčky. A v Modré růži taky nenajdeš, co hledáš, ani v samotném městě, ani v Jasp nebo Odchozu.“</p>
<p>„Jak víš, co hledám?“</p>
<p>„On říkal, že dřív nebo později přijdeš.“</p>
<p>„Kdo?“</p>
<p>„Tvůj bratr přece.“ Válečník zvedl obočí. „Nedorazil včas, aby zabránil tvému svržení ani pobití tvých následovníků –“</p>
<p>„Pomstil mě?“</p>
<p>„Okamžik,“ přerušila je Seren Pedak. „Jak se jmenuješ?“</p>
<p>Bílý úsměv. „Stříž. Abych ti odpověděl, Silchasi Zmare, neměl v úmyslu povraždit všechny Tiste Edur. Skabandariho Krvookého zničili starší bohové. Na zemi západně odsud byla uvržena kletba, kterou nezruší ani smrt. Tiste Edur byli rozprášeni, napadeni ledem, ustupujícím mořem a děsivými bouřemi. Ihned po kletbě Omtose Phellack bylo jejich přežití ohroženo a Dlouhý vlas je ponechal jejich osudu.“</p>
<p>„Nevzpomínám si, že by můj bratr byl kdy tak… milosrdný.“</p>
<p>„Pokud jsou naše kroniky o těch časech přesné,“ odtušil Stříž, „měl tehdy dost jiné práce. Rozbití Kurald Emurlahn. Povídá se, že se poblíž vyskytoval Osserk, a také o bouřlivém flirtování s paní Závistí, hádkách a vratkém spojenectví s Kilmandaros a nakonec s eleint Silanah, jež se po jeho boku vynořila z Emurlahn po uzavření brány.“</p>
<p>„Zdá se, že tvůj řád ví hodně věcí o těch dobách,“ poznamenal bezvýrazně Silchas Zmar. „Zřejmě s vámi nějakou dobu zůstal.“</p>
<p>„On nikde nezůstane dlouho,“ opáčil Stříž, očividně něčím pobavený.</p>
<p>Seren Pedak by zajímalo, zda mladík ví, že Zmara dohnal téměř k hranicím trpělivosti. Několik dalších nevhodně zvolených slov a hlava mu sletí z ramenou. „Máš za úkol doprovodit nás do cíle naší cesty?“ zeptala se Tiste Andii.</p>
<p>Další úsměv a švihnutí řetězu. „Mám. V Andaře budete, ehm, hosty. I když přítomnost Ledeřanů a Tiste Edur je poněkud problematická. Onyxový řád byl postaven mimo zákon, jak víte, a je utiskován. Andara představuje poslední tajné útočiště našeho lidu. Její poloha nesmí být vyzrazena.“</p>
<p>„Co tedy radíš?“ zajímala se Seren.</p>
<p>„Zbytek cesty proběhne chodbou,“ odvětil Stříž. „Kurald Galain.“</p>
<p>Silchas Zmar naklonil hlavu a zabručel. „Začínám chápat. Pověz, Stříži, kolik čarodějů řádu v Andaře přebývá?“</p>
<p>„Celkem pět a jsou poslední.“</p>
<p>„A shodnou se na něčem?“</p>
<p>„Ovšemže ne. Jsem tu na rozkaz Ordanta Brida, mistra skalního reve. Při ochodu z Andary mě nepotkalo nic zajímavého, jinak bych tu nebyl –“</p>
<p>„Pokud by tě zastavil jiný člen řádu.“</p>
<p>Válečník kývl. „Jen počkej, jaký chaos tvůj příchod vyvolá, Silchasi Zmare. Já se tedy nemůžu dočkat.“</p>
<p>„Tak měl znít tvůj pozdrav. Nevítá nás řád, nýbrž Ordant Brid.“</p>
<p>„Každý z nich mluví za řád,“ utrousil Stříž a v očích se mu zablýsklo, „pokud to co nejvíc zmate ostatní. Vidím, jak jste všichni nedočkaví.“ Z pravé ruky mu vyletěl řetěz, přičemž měl stříbrný kroužek navlečený na ukazováku, a jakmile se rozvinul do plné délky, objevila se před ním brána do noci. „Zavolejte sem ostatní, a rychle,“ nakazoval Stříž. „Spoutané přízraky sloužící Tiste Edur se slézají. Pochopitelně všechny sní o tom, že uniknou – žel, my jim nemůžeme pomoct. Ale edurští pánové se dívají jejich očima, a to se nám nehodí.“</p>
<p>Seren Pedak se otočila a zavolala na zbytek skupiny.</p>
<p>Stříž ustoupil stranou a hluboce se poklonil. „Silchasi Zmare, zvu tě, abys šel první a znovu poznal objetí skutečné noci. Kromě toho,“ dodal, když se narovnal a Zmar vykročil k bráně, „pro nás budeš jasným paprskem –“</p>
<p>Jeden Silchasův meč vyletěl z pochvy a mihl se lesklým obloukem. Ostří projelo místem, kde byl Střížův krk. Mladý válečník se však zaklonil… právě natolik, aby zbraň proťala jen vzduch. A tiše se zasmál, děsivě uvolněný.</p>
<p>„On říkal, že se rozzlobíš.“</p>
<p>Silchas Zmar se na něj chvíli díval, pak se obrátil a prošel bránou.</p>
<p>Seren Pedak se zhluboka nadechla, aby se uklidnila, a zamračila se na Stříže. „Nemáš ani tušení –“</p>
<p>„Že ne?“</p>
<p>Objevili se ostatní a vedli za sebou koně. Udinaas, s Konývkou v podpaždí, se na Stříže skoro nepodíval a odvedl koně do trhliny.</p>
<p>„Opravdu chceš zkřížit zbraně s bohem, Stříži?“</p>
<p>„Sám se prozradil – ano, je rychlý a se dvěma zbraněmi ho bude těžké zvládnout, to připouštím –“</p>
<p>„A mistra reve, který tě poslal, potěší tvoje nedospělé chování?“</p>
<p>Stříž se zasmál. „Ordant mohl pro tento úkol vybrat kohokoliv ze stovky válečníků, které má k ruce, Ledeřanko.“</p>
<p>„A přitom vybral tebe, což znamená, že je buď nesmírně hloupý, nebo tvou neuctivost předpokládal.“</p>
<p>„Plýtváš časem, akvizitor,“ ozval se Strach Sengar, jenž se zastavil vedle ní a prohlížel si Stříže. „Je to Tiste Andii. V hlavě má jenom tmu, ve které se daří pouze nevědomosti a pošetilosti.“</p>
<p>Strachovi se mladý válečník znovu poklonil. „Prosím, Edure, pokračuj. Temnota tě očekává.“ A ukázal na bránu.</p>
<p>Když Strach Sengar odvedl koně do brány, řetěz na Střížově ukazováku se znovu roztočil, až kroužky cinkly.</p>
<p>„Proč to děláš?“ zeptala se Seren podrážděně.</p>
<p>Zvedl obočí. „A co?“</p>
<p>Akvizitor v duchu zaklela a prošla bránou.</p><empty-line /><empty-line /><p>KNIHA DVĚ</p>
<p><image xlink:href="#_4.jpg" /></p>
<p>VRSTVY MRTVÝCH</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Kdo nyní kráčí v mých stopách,</p>
<p>požírá vzdálenost mezi námi,</p>
<p>jakkoliv rychle utíkám, zbytečný</p>
<p>dech svého spěchu do větru vrhám</p>
<p>a ti psi zvítězí, strhnou mě</p>
<p>s radostným vytím, protože tyto</p>
<p>šelmy byly zrozené osudem,</p>
<p>vycvičené v troufalé pomstě</p>
<p>mou vlastní holí a rukou,</p>
<p>a žádný bůh se za mě nepostaví,</p>
<p>útočiště neposkytne, i kdybych</p>
<p>prosil o rozhřešení –</p>
<p>ohaři mých skutků nepatří než</p>
<p>mně a jsou na lovu dlouho</p>
<p>a štvanice teď končí.</p>
<p><emphasis>Písně provinilců</emphasis></p>
<p>Bet’netrask</p><empty-line />
</section>
<section>
<p>KAPITOLA SEDM</p><empty-line /><empty-line /><p>Dvakrát tak daleko, jak myslíš,</p>
<p>o polovinu blíž, než se bojíš,</p>
<p>příliš slabá, abych tě udržela,</p>
<p>mnohem chytřejší, a přece</p>
<p>nezměřitelně bezduchá,</p>
<p>vyslechneš si můj příběh nyní?</p>
<p><emphasis>Příhody opilého barda</emphasis></p>
<p>Rybářka</p>
<p><image xlink:href="#_8.jpg" />Atripreda Yan Tovis, které vojáci říkali Šero, stála u zábradlí a sledovala svažité břehy řeky Leder. Na vlnách na mělčině se pohupovali rackové. Rákosím proplouvaly rybářské čluny a vrhači sítí se zastavovali v práci a dívali se, jak dobitá flotila míří k přístavu. Na stromech s opadaným listím, které podlehly posledním záplavám, se mačkali ptáci. Za uschlými stromy po silnici klusali jezdci, aby podali zprávy rozličným úředníkům, i když Yan Tovis si byla jistá, že palác už je zpraven, že se první flotila blíží a další je necelého půl dne za ní.</p>
<p>Těšila se na pevnou půdu pod nohama. A na neznámé tváře v zorném poli, místo těch unavených obličejů za ní a po stranách, které už znala až příliš dobře a občas, jak si musela přiznat, je nesnášela.</p>
<p>Poslední oceán, jejž přepluli, měli daleko za sebou, a jí se nesmírně ulevilo. Svět byl… ohromný. Dokonce i staré lederské mapy, sledující velké stěhování ze zemí První říše, odhalily jen zlomek obrovské rozlohy této smrtelné říše. V poměru k ní byli všichni nepatrní, jako by jejich velká dramata neměla význam, jako by skutečný význam byl jen tenkou vrstvou, příliš prchavý, než aby ho mohla jediná mysl pochopit. A za tyto osudové cesty museli zaplatit děsivou daň. Desítky lodí byly ztraceny, tisíce lidí zemřely – objevili válkychtivé, a až příliš schopné říše a národy, z nichž málokdo váhal vyzkoušet zdatnost a odhodlání cizích vetřelců. Nebýt pozoruhodných kouzel Edurů a nových kádrů lederských mágů, bylo by v knihách zaznamenáno mnohem víc porážek než vítězství a méně vojáků a námořníků by znovu spatřilo svou vlast.</p>
<p>Hanradi Chalag a Uruth a Tomad Sengarovi budou muset císaři doručit zoufalou zprávu, která dalece překonávala jejich chabé úspěchy, a Yan Tovis byla vděčná, že u toho nebude muset být. Kromě toho bude mít plné ruce práce sama za sebe. Lederští mariňáci byli zdecimovaní – bude třeba to oznámit rodinám, rozdělit posmrtné příspěvky, vyúčtovat ztracené vybavení a dluhy přesunout na dědice a příbuzné. Čekala ji skličující a únavná dřina, a ona se už teď nemohla dočkat, až podepíše a zapečetí poslední svitek.</p>
<p>Jak stromy a podrost řídly a nahrazovaly je rybářské chatrče, mola a nakonec ohrazená sídla elity, atripreda odstoupila od zábradlí a rozhlédla se po palubě. Na zádi spatřila Taralaka Výda a vydala se za ním.</p>
<p>„Už jsme blízko,“ řekla. „Lederas, sídlo říše a největší a nejbohatší město na tomto kontinentu. A tvůj šampion pořád ještě nevylezl na palubu.“</p>
<p>„Vidím před námi mosty,“ poznamenal barbar.</p>
<p>„Ano. Terasy. Městem vedou kanály. Copak jsem ti nevyprávěla o utápění?“</p>
<p>Muž se zaškaredil, otočil se a plivl přes zábradlí. „Umírají beze cti a pro vás je to zábava. Co chceš, aby Icarium viděl, Šero?“</p>
<p>„Bude potřebovat svůj hněv,“ odvětila potichu.</p>
<p>Taralak Výd si uhladil vlasy. „Až se příště probudí, odhodlání nebude znamenat nic. Tvůj císař bude zničen a tohle blýskavé město nejspíš s ním. Pokud toho chceš být svědkem, zemřeš taky. Stejně jako Tomad Sengar a Hanradi Chalag.“</p>
<p>„Žel,“ promluvila po chvíli, „nebudu u toho střetu osobně. Povinnosti mě odvedou na sever do Fentské Dálavy.“ Podívala se na něj. „Cesta trvá na koňském hřbetě měsíc, Taralaku Výde. Bude to dostatečně daleko?“</p>
<p>Pokrčil rameny. „Nic neslibuju.“</p>
<p>„Jen jednu věc,“ poukázala.</p>
<p>„Jakou?“</p>
<p>„Že bude bojovat.“</p>
<p>„Neznáš Icaria tak jako já. Možná zůstává dole, ale je vzrušený. Plný očekávání. Něco takového jsem u něj ještě neviděl. Smířil se se svou kletbou, Šero. Vlastně ji vítá. Pořád dokola si brousí meč. Olejuje luk. Každé ráno prohlíží zbroj, zda na ní nejsou kazy. Na nic se mě už neptá, a to je ze všeho nejděsivější.“</p>
<p>„Už jednou nás zklamal,“ podotkla.</p>
<p>„Došlo… k cizímu zásahu. To se znovu nestane, pokud to neumožní tvoje neopatrnost.“</p>
<p>Za mírným ohybem řeky se objevila samotná Lederas, táhnoucí se od severního břehu do vrchů. Přes vesele barevné budovy a oparem z nespočetných ohňů se klenuly vznosné mosty mezi kupolemi a terasami, věžemi a plošinami, jejichž okraje byly ve zlatě ozářeném kouři rozmazané. Přímo před nimi hned za molem bylo říšské nábřeží a první drómony flotily už vytahovaly vesla a obracely se ke kotvištím. Na nábřeží se scházely desítky lidí včetně průvodu ježícího se zbraněmi, jenž přicházel od Věčného příbytku, s vlajícími praporci a zástavami – oficiální delegace, třebaže Yan Tovis neuniklo, že v ní není jediný Edur.</p>
<p>Tribanu Gnolovi se zřejmě podařilo potichu uchvátit veškerou moc. Nepřekvapovalo ji to. Kancléř si vše začal plánovat nejspíš už dávno předtím, než král Ezgara Diskanar vypil v trůnním sále onen osudový nápoj. <emphasis>Zajištění hladkého přesunu moci, </emphasis>tím by se určitě hájil. <emphasis>Říše je víc než jen její vládce, a jí také musí být kancléř věrný. Vždycky a neochvějně. </emphasis>Bezpochyby směšné představy, ale pravda nebyla nikdy tak jasná. Touha po moci byla silným proudem, zakaleným mračny, které halily všechno před každým, snad kromě Tribana Gnola, jenž byl v samém středu toho víru. Jeho falešné představy o nadvládě zatím nikdy nic nenarušilo, avšak Yan Tovis soudila, že to nepotrvá dlouho.</p>
<p>Tiste Edur se nakonec vrátili. Tomad Sengar, Hanradi Chalag a další tři z původních válečných náčelníků kmenů, a navíc přes čtyři tisíce zkušených válečníků, kteří se dávno zbavili naivity, ztratili ji v Mokřinách, Sepiku, Nemilu, na Ztrátežském pobřeží, Šal-Morzinnu a Drift Avalii, v nepřátelských vodách mezi Mekrosy – plavba byla dlouhá. Plná –</p>
<p>„Hnízdo bude každou chvíli rozkopnuto,“ poznamenal Taralak Výd s poměrně ošklivým úsměvem.</p>
<p>Yan Tovis pokrčila rameny. „To se dá čekat. Byli jsme pryč dlouho.“</p>
<p>„Možná je váš císař už mrtvý. V tvém kontingentu nevidím jediného Tiste Edur.“</p>
<p>„Ani jsem si nemyslela, že tu budou. Naši k’risnan by to věděli.“</p>
<p>„Jejich bůh by jim to oznámil? Yan Tovis, žádný dar od boha není zadarmo. Navíc, pokud se mu to hodí, neřekne svým vyznavačům nic. Nebo jim zalže. Edurové nic z toho nechápou, ale ty mě překvapuješ. Copak není v povaze vašeho božstva, toho Blouda, klamat na každém rohu?“</p>
<p>„Císař není mrtvý, Taralaku Výde.“</p>
<p>„To je jen otázka času.“</p>
<p>„Jak neustále slibuješ.“</p>
<p>Barbar jen zavrtěl hlavou. „Teď nemluvím o Icariovi. Myslím, až bohem vyvolený <emphasis>selže. </emphasis>A oni vždycky selžou, Šero. V jejich očích nejsme nikdy dost dobří. Dost věrní, dost ustrašení, dost podřízení. Dřív nebo později je zradíme ve slabé chvilce nebo v přehnané ctižádosti. Vidíme před sebou město mostů, a přitom to, co vidím já a co vidíš ty, jsou dvě různé věci. Nenech se svýma očima klamat – mosty, které na nás na všechny čekají, jsou pro smrtelníky příliš úzké.“</p>
<p>Loď pomalu zatočila k hlavnímu říšskému molu jako unavený soumar a konečně se objevila i hrstka edurských důstojníků. Námořníci zatím připravovali lana na levoboku. Z kalných vod se zvedal zápach odpadků tak silný, až z toho všem slzely oči.</p>
<p>Taralak Výd si plivl do dlaní a znovu si uhladil vlasy. „Je skoro čas. Půjdu vyzvednout svého šampiona.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Turudal Brizad, Bloud, stál zády k nábřežnímu skladišti asi třicet kroků od hlavního mola, aniž by si ho někdo všiml. Sledoval vystupujícího Tomada Sengara – ctihodný válečník působil zestárle a utahaně – jenž se notně zachmuřil, když všiml, že v delegaci z paláce nejsou žádní Tiste Edur. Ani on, ani ostatní Edurové však boha nezajímali dlouho. Jeho pozornost se upřela na atripredu velící flotile a lederským mariňákům, scházející po lávce s půl tuctem pobočníků a důstojníků, protože z ní najednou vycítil cosi osudového. Podrobnosti mu však unikaly.</p>
<p>Zamračil se, protože ho rozčilovala snižující se vnímavost. Měl okamžitě vycítit, co na Yan Tovis čeká. Před pěti lety by to poznal a o nadání, čisté výsadě ascendentální moci, by ani neuvažoval. Od posledních, bouřlivých dní První říše – řadě příšerných událostí vedoucích k tomu, že T’lan Imass museli zakročit, aby uhasili osudová muka Dessimbelakisovy říše – nebyl nikdy tak vyvedený z míry. Na Lederas se valil chaos se silou kataklyzmatické vlny, příliv, který pohltí říční proudy – <emphasis>ano, přichází to z moře. Tolik vím, tolik vycítím. </emphasis>Z <emphasis>moře, stejně jako tato žena, tato Šero.</emphasis></p>
<p>Na lávce se objevila další osoba. Cizinec s předloktími ovinutými tajuplným tetováním a zbytkem těla zahaleným do hrubě tkané pláštěnky s kapucí staženou do čela. Ostražitý barbar, jehož jiskřivým očím nic neuniklo. Zastavil se v půlce cesty a odplivl si, což Blouda polekalo, stejně jako většinu lidí v přístavu.</p>
<p>Vzápětí se vynořil další cizinec a zastavil se na kraji lávky. Bloudovi se zadrhl dech a zamrazilo ho, jako by nenadále dorazil sám mistr Kápě a studeně dýchl bohovi zezadu na krk.</p>
<p><emphasis>Propast mě vem, co všechno v něm čeká. Podnět, který nikdo jiný nevidí, dokonce ho ani neuhádne. Milý synu Gothose a té přerostlé babice, skvrna azathské krve tě halí jako mrak. </emphasis>Tohoto prokletého válečníka nesoužilo pouze prokletí. Záměrně byl opředen vlákny nějakého starého, složitého a nebezpečného rituálu. A Bloud poznal jeho přídech. <emphasis>Bezejmenní.</emphasis></p>
<p>Dva vojáci z palácové gardy Tribana Gnola popošli blíž a čekali, až Jhag pomalu sestoupí na molo.</p>
<p>Bloudovi se rozbušilo srdce. <emphasis>Dovezli šampiona, vyzývatele císaře tisíce smrtí –</emphasis></p>
<p>Jhag vkročil na pevnou zem.</p>
<p>Z budov za přístavem se náhle vznesli ptáci, stovky, tisíce, a sborově křičeli a kamenem pod Bloudovýma nohama pohnulo těžké sténání. Daleko ve městě, až za Quillasovým kanálem, se zřítilo něco těžkého a následoval hlasitý jekot. Bloud se odlepil od zdi a za kroužícími, zpanikařenými holuby, havrany, racky a špačky zahlédl oblak prachu.</p>
<p>Podzemní sténání utichlo a rozhostilo se tíživé ticho.</p>
<p>Icarium se nepatrně pousmál, jako by ho uvítání země potěšilo, a Bloud si nebyl jistý – na takovou dálku – zda byl ten úsměv opravdu dětinský, jak se zdálo, nebo ironický či zahořklý. Potlačil touhu jít blíž, aby zjistil pravdu, a připomněl si, že po Icariově pozornosti rozhodně netouží. Teď ani jindy.</p>
<p><emphasis>Tomade Sengare, čemu bude tvůj syn čelit…</emphasis></p>
<p>Najednou si uvědomil, proč je všechno, co přichází, zahaleno vírem chaosu. <emphasis>Přivezli Icaria… do srdce mé moci.</emphasis></p>
<p>Bylo jasné, že delegace ani ostatní Ledeřané okolo si nespojili Icariův první krok na pevné zemi a menší zemětřesení rozechvívající Lederas – přestože něco takového bylo v této oblasti neznámé. Ačkoliv hrůza mezi ptáky a řev nejrůznějších soumarů pokračovaly v nezmenšené míře, údiv lidí v Bloudově zorném poli již mizel. <emphasis>Hloupí smrtelníci, t</emphasis><emphasis>ak rychle zapomínají na znepokojení.</emphasis></p>
<p>Voda v řece se pomalu uklidňovala a racci o něco dál si znovu sedali mezi lodě mířící ke břehu. A přesto se někde ve městě zřítila budova, nejspíš nějaká úctyhodná starobylá stavba, jejíž základy podemlela spodní voda, malta se rozdrolila a podpěry uhnily.</p>
<p>Budou oběti – <emphasis>Icariovy první, ale dozajista ne poslední.</emphasis></p>
<p><emphasis>A on se usmívá.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Taralak Výd se s kletbami obrátil na Yan Tovis. „Nepevná země – Ohnice tady neodpočívá klidně.“</p>
<p>Atripreda pokrčila rameny, aby zakryla šok. „Na sever odsud, podél Dálavských hor, se země otřásá často. Totéž platí pro severní stranu pohoří daleko na jihu na protější straně Dračího moře.“</p>
<p>Všimla si, jak pod kapucí cení zuby. „Ale ne v Lederas, že?“</p>
<p>„O něčem takovém jsem dosud neslyšela, ale to nic neznamená,“ odtušila. „Tohle město není mým domovem. Nenarodila jsem se v něm. Nevyrostla jsem v něm.“</p>
<p>Taralak Výd popošel blíž a odvrátil se od Icaria, jenž stál a poslouchal dva gardisty, kteří mu vysvětlovali, co bude následovat. „Hlupačko,“ zasyčel Gral. „Ohnice sebou cukla, Šero. <emphasis>Cukla – </emphasis>a kvůli <emphasis>němu</emphasis>.“</p>
<p>Atripreda frkla.</p>
<p>Taralak Výd naklonil hlavu a ona cítila jeho opovržení. „Co bude teď?“ zeptal se.</p>
<p>„Teď? Nic moc. Pro tebe a tvého šampiona jsou připravené bezpečné domy. A císař sám rozhodne, kdy se vlastně uvolí čelit vyzývatelům. Občas je netrpělivý a k souboji dojde hned. Jindy čeká, často celé týdny. Řeknu ti ale, co přijde hned.“</p>
<p>„Copak?“</p>
<p>„Pohřební urna pro Icaria a místo na hřbitově, kde odpočívají všichni vyzývatelé, kterým kdy Rhulad čelil.“</p>
<p>„Ani to místo nepřežije,“ zahuhlal Taralak Výd.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Gralovi bylo špatně od žaludku, když přistupoval k Icariovi. Nechtěl myslet na zkázu, jež bude následovat. Nakonec to už jednou viděl. <emphasis>Ohnice, dokonce i ve svém věčném spánku cítíš bodavou ránu, jakou je Icarium – a nikdo ze zdejších lidí to nechápe, nikdo není připravený na pravdu. Nemají ruce v zemi, dotek se ztratil – a přitom se na ně podívej, oni mě nazývají divochem.</emphasis></p>
<p>„Icarie, příteli –“</p>
<p>„Ty to necítíš, Taralaku Výde?“ Nelidské oči se mu nedočkavě leskly. „Toto místo… už jsem tu kdysi byl – ne, ne v tomto městě. V časech předtím, než se město zrodilo. Stál jsem na této půdě –“</p>
<p>„A ona si to pamatuje,“ zabručel Taralak Výd.</p>
<p>„Ano, ale ne tak, jak si myslíš ty. Jsou tu pravdy, čekají na mě. Pravdy. Ještě nikdy jsem nebyl tak blízko u nich jako teď. Už chápu, proč jsem tě neodmítl.“</p>
<p><emphasis>Odmítl mě? Ty jsi o něčem takovém uvažoval? Bylo to opravdu tak blízko okraje? </emphasis>„Brzy tě přivítá tvůj osud, Icarie. Nezbavíš se ho stejně, jako se nezbavíš jaghutské krve ve svých žilách.“</p>
<p>Úšklebek. „Jaghuti… ano, byli tady. Po mně. Dokonce možná šli po mé stopě. Kdysi dávno, a nyní opět –“</p>
<p>„Opět?“</p>
<p>„Omtose Phellack – srdcem tohoto města je led, Taralaku Výde. Nanejvýš divoké břímě.“</p>
<p>„Víš to jistě? Nechápu –“</p>
<p>„Ani já ne. Zatím. Ale pochopím to. Můj zdejší pobyt nepřežije žádné tajemství. Změní se.“</p>
<p>„Co se změní?“</p>
<p>Icarium se usmál, položil ruku na jílec meče a neodpověděl.</p>
<p>„Takže se postavíš tomu jejich císaři?“</p>
<p>„Jak se ode mě očekává, Taralaku Výde.“ Rychle se rozhlédl. „Jak bych je mohl odmítnout?“</p>
<p><emphasis>Duchové pod námi, moje smrt se blíží. Tohle jsme všichni chtěli, tak proč se tomu teď bráním? Kdo mi sebral odvahu?</emphasis></p>
<p>„Jako kdyby se můj život konečně probudil,“ zašeptal Icarium.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Ze šera se vynořila ruka a sebrala krysu z vršku dřevěné klece nad přední pumpou. Hubené zvířátko chvíli zděšeně pištělo, než mu zlomili vaz. Bouchlo to, jak mrtvá krysa dopadla k ostatním a sklouzla do kalné odpadní vody.</p>
<p>„Jak já nenávidím, když ztrácíš trpělivost,“ poznamenala Samar Dev unaveně. „Tímhle si říkáš o nemoc, Karso Orlongu.“</p>
<p>„Život je výzvou pro nemoc,“ opáčil obrovský válečník ze stínu a pak dodal: „Nakrmím tím želvy.“ Zafrkal. „Želvy dost velké, aby potopily celou tuhle zatracenou loď. Ledeřani žijí v noční můře šíleného boha.“</p>
<p>„Víc, než si uvědomuješ,“ zamumlala Samar Dev. „Poslouchej. Křik ze břehu. Konečně přistáváme.“</p>
<p>„Krysám se ulevilo.“</p>
<p>„Nemusíš si něco připravit?“</p>
<p>„Jako co?“</p>
<p>„Já nevím. Odrazit pár dalších kousků ze svého meče nebo tak něco. Nabrousit si ho.“</p>
<p>„Meč je nerozbitný.“</p>
<p>„A co ta zbroj? Většina škeblí je rozbitá – nestojí za nic a čepel nezastaví –“</p>
<p>„Žádná čepel se k ní nedostane, čarodějko. Budu čelit jen jednomu muži, ne dvaceti. A on je malý – mí lidé vás nazývají dětmi. A těmi taky všichni jste. Krátkověcí, hubení, s tvářemi, které chci štípnout. Edurové se od vás moc neliší, jsou jen trochu větší.“</p>
<p>„Štípnout? A to před, nebo po useknutí hlavy?“</p>
<p>Uchechtl se.</p>
<p>Samar Dev se opřela o žok s něčím tvrdým a hrbolatým – přes mírné znepokojení to nehodlala zkoumat. Edurové i Ledeřané měli prapodivné představy o tom, co je kořist. V podpalubí byly amfory s okořeněnou lidskou krví a tucet voskem obalených mrtvol edurských „uprchlíků“ ze Sepiku, kteří nepřežili cestu, ležel naskládaný jako štůčky látky vedle zakrváceného trůnu v podobě lastury, původně patřícímu náčelníkovi jakéhosi vzdáleného ostrova – jehož hlava naložená v láku pravděpodobně odpočívala v jedné z nádob, o které se Karsa Orlong opíral. „Aspoň se brzo dostaneme z té zatracené lodi. Kůže mi úplně vyschla. Podívej se na mé ruce – viděla jsem mumie, které vypadaly líp. A ta zatracená sůl – drží na tobě jako druhá kůže a chlupy slézají –“</p>
<p>„Duchové pod námi, ženo, provokuješ mě, abych zakroutil krkem další kryse.“</p>
<p>„Takže za tu poslední jsem zodpovědná já? Nic neříkej, to byla výjimka. Přece se po ní natáhla tvoje ruka, Toblakaji. Tvoje ruka –“</p>
<p>„A tvoje pusa se nikdy nezastaví, což ve mně vyvolává touhu něco zabít.“</p>
<p>„Nemůžu za tvé násilnické sklony. Kromě toho jenom neškodnou konverzací zabíjím čas. Už dlouho jsme si nepromluvili. Dávám přednost Taxilanově společnosti, a kdyby ho nepostihl stesk po domově a nebyl ještě protivnější než ty…“</p>
<p>„Konverzace. Tak tomu říkáš? Proč mi tedy mrtvějí uši?“</p>
<p>„Víš, taky se nemůžu dočkat. Už moc dlouho jsem nikoho neproklela.“</p>
<p>„Tví uječení duchové mě neděsí,“ prohlásil Karsa Orlong. „A ječí, co jsme vpluli na řeku. Tisíc hlasů mi huláká v lebce – nemůžeš je utišit?“</p>
<p>Samar Dev si povzdechla, zaklonila hlavu a zavřela oči. „Toblakaji… až zkřížíš meče s tímhle edurským císařem, budeš mít pořádné obecenstvo.“</p>
<p>„Co to má společného s duchy, Samar Dev?“</p>
<p>„Pravda, to bylo nejasné, viď? Budu tedy přesnější. Ve městě, k němuž se blížíme, jsou bohové. Usídlení.“</p>
<p>„Copak oni nikdy neodpočívají?“</p>
<p>„Oni nežijí v chrámech. Ani nemají vývěsní štíty nade dveřmi svých sídel, Karso Orlongu. Jsou ve městě, ale jen málokdo o tom ví. Pochop, duchové křičí, protože tu nejsou vítaní, a ještě děsivější je, že pokud by mi je chtěl některý z bohů vyrvat, nic proti tomu nenadělám.“</p>
<p>„Ale oni jsou připoutaní i ke mně, ne?“</p>
<p>Zavřela prudce ústa a zadívala se na něj. Zadunělo to, jak loď přirazila k molu. Samar Dev si všimla, jak se mu divoce lesknou vyceněné zuby, a zamrazilo ji. „Co o tom víš?“ zeptala se.</p>
<p>„Je mým prokletím, že sbírám duše,“ odpověděl. „Co jsou duchové, čarodějko, když ne hodně mocné duše? Štvou mě… a já štvu je. Svíce, které jsem v té tvé apatyce zapálil – duchové byli v tom vosku, že?“</p>
<p>„Propustil jsi je a přidržel, ano. Já je posbírala… když jsem tě poslala pryč.“</p>
<p>„Připoutala jsi je k tomu noži, co máš za opaskem,“ prohlásil Karsa. „Pověz, cítíš z mé zbraně dvě toblakajské duše?“</p>
<p>„Ano, ne. Tedy cítím je, ale neodvažuju se přiblížit.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Karso, jsou na mě příliš silné. Jsou jako oheň v krystalu toho pazourku, polapené tvou vůlí.“</p>
<p>„Nejsou polapené,“ ohradil se. „Sídlí v něm, protože to chtějí, protože je ta zbraň ctí. Jsou to mí druhové, Samar Dev.“ Náhle vstal a přikrčil se pod nízkým stropem. „Pokud by byl nějaký bůh natolik hloupý, aby nám chtěl krást naše duchy, zabiju ho.“</p>
<p>Pozorovala ho přivřenýma očima. Podobná sdělení u něj nebyla vzácná, a ona dávno zjistila, že to není prázdné vychloubání, jakkoliv absurdně takové prohlášení mohlo znít. „To by nebylo moudré,“ podotkla po chvíli.</p>
<p>„Bůh bez moudrosti si zaslouží, co dostane.“</p>
<p>„Tak jsem to nemyslela.“</p>
<p>Karsa se sklonil pro mrtvou krysu a zamířil k průlezu. Vydala se za ním.</p>
<p>Na palubě Toblakai došel ke kapitánovi. Samar Dev se dívala, jak mu klade zmáčenou krysu do dlaně a obrací se, řka: „Připrav zvedák – chci svého koně na palubě a pryč z téhle prokleté kocábky.“ Kapitán za ním zíral na mrtvou krysu, pak zavrčel a hodil ji přes zábradlí.</p>
<p>Samar Dev zauvažovala, že si s kapitánem promluví, aby odvrátila blížící se bouři – bouři, jakou Karsa tak nonšalantně spustil už tolikrát před touto plavbou – a usoudila, že to nestojí za námahu. Kapitán zřejmě došel ke stejnému závěru. Už k němu spěchal námořník s vědrem mořské vody, do které si Ledeřan namočil ruce.</p>
<p>Hlavní průlez do podpalubí byl zvednutý a další námořníci se postavili ke kladkostroji.</p>
<p>Karsa se vydal k lávce. Zastavil se. „Tohle město páchne. Až skončím s jeho císařem,“ prohlásil, „možná ho vypálím do základů.“</p>
<p>Plaňky se prohnuly, když sestupoval na nábřeží. Samar Dev spěchala za ním.</p>
<p>Jeden ze dvou strážných v plné zbroji už Karsovi něco opovržlivě vykládal. „– beze zbraně, kdykoliv budeš mít dovoleno opustit pozemek, a řečené povolení musí potvrdit vrchní důstojník hlídky. Naším úkolem je doprovodit tě do tvého ubytování, kde z tebe seškrábou špínu a chlupy –“</p>
<p>Dál se nedostal, protože Karsa natáhl ruku, popadl ho za kožené řemení a vyhodil ho do vzduchu. Muž odletěl šest kroků a srazil se se třemi přístavními dělníky, kteří přihlíželi dění na molu. Všichni čtyři spadli na zem.</p>
<p>Druhý strážný zaklel a vytáhl meč. Po Karsově ráně se mu zakývala hlava a on se zhroutil. Ozval se křik a přibíhali další Ledeřané.</p>
<p>Samar Dev popoběhla k válečníkovi. „Mistr Kápě tě vem, Toblakaji – to hodláš začít válku s celou říší?“</p>
<p>Karsa se zle zamračil na půlkruh stráží před sebou a založil si ruce na prsou. „Pokud mi máte dělat doprovod, tak se chovejte slušně, nebo vás roztrhám na kusy,“ sdělil jim, otočil se a prošel kolem Samar. „Kde je můj kůň?“ zařval na posádku na palubě. „Kde je Ničitel? To čekání mě už unavuje!“</p>
<p>Samar Dev se chtěla vrátit na loď a vyžádat si odplutí zpátky po řece do Dračího moře a ještě dál. Ať si ten nevypočitatelný Toblakai zůstane v Lederas mezi jeho nešťastnými obyvateli.</p>
<p><emphasis>Žel, to si nezaslouží ani bohové.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Bugg stál třicet kroků od velkolepého vstupu do Hivanarského paláce a nataženou rukou se opíral o zeď, aby neupadl. Na nějakém dvorku opodál kdákaly slepice a v panice se vrhaly na mříže. Špačci nad ním dosud zmateně poletovali sem a tam. Bugg si otřel pot z čela a snažil se nadechnout.</p>
<p>Zasloužená připomínka, říkal si. Všechno bylo jen otázkou času. Co se natahuje, zase se srazí. Události se valily, síly se každou chvíli střetnou, a přes to všechno se odměřený běh věcí zdánlivě nezměnil, proud plynoucí pod vším ostatním. On však věděl, že i ten se nepatrně zpomaluje od jednoho věku k druhému. <emphasis>Smrt je zapsána při narození – slova jedné velice moudré ženy. Jak se jmenovala? Kdy žila? Ach, tolik se mi toho z hlavy vytratilo, všechny ty vzpomínky, jako písek mezi prsty. Ona však viděla, co jiní neviděli – ani bohové ne. Smrt a zrození. Dokonce i v protikladu jsou tyto dvě síly spoutané, a vymezit jednu znamená vymezit i druhou.</emphasis></p>
<p>A teď přichází <emphasis>on. </emphasis>Svým prvním krokem přinesl váhu dějin. Této země. Jeho vlastní. Dvě síly v protikladu, a přece neoddělitelně spojené. <emphasis>Máš pocit, že ses vrátil domů, Icarie? Vzpomínám si, jak jsi vyšel z moře, uprchlík z říše, kterou jsi zničil? A přesto tě nečekal tvůj otec – odešel, vstoupil do chřtánu azathu. Icarie, byl Jaghut, a u Jaghutů žádný otec nevodí své dítě za ruku.</emphasis></p>
<p>„Není ti dobře, dědo?“</p>
<p>Bugg zamrkal a podíval se na sluhu z nedalekého paláce, jenž se vracel z trhu s košíkem jídla na hlavě. <emphasis>Jenom truchlím, milý smrtelníku. </emphasis>Zavrtěl hlavou.</p>
<p>„To ty záplavy,“ pokračoval sluha. „Pohnuly s bahnem.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Šupinatý dům se zřítil – slyšel jsi to? Rovnou do ulice. Ještě že byl prázdný, co? I když prý byla jedna oběť – na ulici.“ Muž se náhle zakřenil. „Kočka!“ A se smíchem pokračoval v cestě.</p>
<p>Bugg za ním zíral, než po chvíli se zabručením vyrazil k bráně.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Čekal na terase a mračil se na nečekaně hluboký příkop, jaký se dělníkům podařilo vyhloubit ve břehu. Pak se zadíval na usazené bahno v řece. Podpěry byly pevné a mezi utěsněnými prkny voda příliš neprosakovala. Přesto byli dva dělníci u pumpy a nahá záda se jim leskla potem.</p>
<p>K Buggovi se připojil Rautos Hivanar. „Buggu, vítej. Tuším si chceš vyzvednout četu.“</p>
<p>„Není spěch, pane,“ odpověděl Bugg. „Je mi jasné, že ten váš projekt je… ambiciózní. Kolik vody vytáhnete ze dna té jámy?“</p>
<p>„Bez neustálého pumpování by příkop přetekl asi za dvě zvonění.“</p>
<p>„Přináším vám zprávu od vašeho sluhy Venitta Sathada, který nás cestou z města navštívil. Přišel se podívat, jak pokročila přestavba hostince, co jste tuhle koupil, a překvapilo ho, když uviděl ten záhadný přístroj, který jsme našli v kůlně. Tvrdil, že je nezbytně nutný, abyste se na něj koukl sám. Taky se zmínil o nějaký sbírce artefaktů… vyzvednutých z toho příkopu, správně?“</p>
<p>Větší muž chvíli mlčel. Pak se zřejmě rozhodl, protože Buggovi pokynul, ať ho následuje.</p>
<p>Vstoupili do domu, prošli dlouhou, uzavřenou místností, kde se sušily byliny, a pak chodbou do dílny s velkým stolem a duhovými lampami pověšenými na pohyblivých ramenech, aby je bylo možné přitáhnout nebo odsunout, pokud někdo pracoval u stolu. Na naleštěné dřevěné desce spočívala asi desítka předmětů z kovu i pálené hlíny a ani u jednoho nebylo na první pohled jasné, k čemu by měl sloužit.</p>
<p>Rautos Hivanar se postavil na bok a Bugg si věci na stole dlouho prohlížel. Nakonec jeden zvedl. Byl těžký, bez jediné stopy rzi, bezchybně zohýbaný do téměř pravých úhlů.</p>
<p>„Tví stavitelé nedokázali zjistit účel těchto přístrojů,“ poznamenal Hivanar.</p>
<p>Bugg zvedl obočí nad výrazem „přístroje“. Potěžkal předmět, který držel.</p>
<p>„Pokoušel jsem se je sestavit,“ pokračoval kupec, „ale k ničemu to nevedlo. Nejsou tu žádné úchytky, a přece mi to všechno připadá jako součást jednoho kusu. Možná je nějaký důležitý kousek pořád ještě pohřbený na dně řeky, ale už tři dny jsme nic nenašli, jen hromadu kamenných úlomků a hliněných střepů – a ty byly v úrovni usazenin hluboko pod těmito artefakty, což mě vede k názoru, že jsou starší o celá staletí, pokud ne tisíciletí.“</p>
<p>„Ano,“ zamumlal Bugg. „Párek Eres’al si tady na okraji bažin připravoval pazourky na nástroje. On pracoval s jádrem, ona na jemnějším štípání. Přišli sem na tři roční období, pak ona zemřela při porodu a on se toulal s hladovějícím děckem v náručí, dokud taky nezemřelo. Nenašel nikoho dalšího ze svého druhu, protože je rozprášil požár velkých lesů, kdy se oheň rozšířil i na pláně. Vzduch zhoustl prachem. A on se toulal, dokud nezemřel, a tak byl poslední svého rodu.“ Upíral nevidoucí oči na artefakt, který jako by těžkl, tahal ho za ruce, stahoval ho na kolena. „Ale Icarium říkal, že žádný konec nebude, že přeťaté vlákno bylo jen iluzí – a tehdy jsem v jeho hlase uslyšel jasně jeho otce.“</p>
<p>Rameno mu sevřela ruka a otočila ho. Polekaně se podíval Rautosi Hivanarovi do pronikavých očí. Zamračil se. „Pane?“</p>
<p>„Ty – ty si rád vymýšlíš historky. Nebo jsi možná mudrc nadaný nadpřirozeným vhledem. Tohle jsi vykládal, staříku? Pověz mi, kdo byl ten Icarium? Jak se jmenoval ten Eres’al? Ten, který zemřel?“</p>
<p>„Omlouvám se, pane.“ Bugg zvedl předmět výš. „Zjistíte, že tento artefakt je stejný jako ten mnohem větší objekt v hostinci. Myslím, že to vám chtěl váš služebník sdělit – protože si toho všiml sám, když ho uviděl potý, co jsme strhli stěny kolem něj.“</p>
<p>Položil artefakt zpátky a přes chodbu a sušárnu vyšel na terasu. Nevšiml si dvou dělníků, kteří na něj zůstali civět, protože za ním vyběhl Rautos Hivanar, jako by ho pronásledoval – ruce měl rozpřažené, dlaně otočené nahoru, jako by ho prosil, třebaže neřekl ani slovo, jen němě pohyboval rty, jako kdyby náhle oněměl. Bugg po něm jen loupl okem a šel dál. Ohrazený pozemek opustil boční brankou poblíž hlavní brány.</p>
<p>Ocitl se na ulici a jen mimoděk si všímal kolemjdoucích v chladnějším odpoledním stínu.</p>
<p><emphasis>Ještě to nedorazilo.</emphasis></p>
<p><emphasis>A přece se to blíží.</emphasis></p>
<p>„Pozor, kam šlapeš, dědku!“</p>
<p>„Nech ho – vidíš, že pláče? Starci mají právo truchlit, tak ho nech být.“</p>
<p>„Ten je snad slepý, hlupák nemotorný…“</p>
<p><emphasis>A tady, dávno předtím, než se zrodilo město, stával chrám, do něhož Icarium vstoupil – ztracený jako každý syn, dítě odtržené od vlákna. Jenomže starší bůh v něm mu nemohl nic dát. Nic kromě toho, co se sám chystal učinit.</emphasis></p>
<p><emphasis>Bylo by tě napadlo, K’rule, jak Icarium vezme to, co jsi udělal? Přijme to jako každé dítě hledající rádce</emphasis><emphasis>?</emphasis><emphasis> Kdepak jsi teď, K’rule? Cítíš jeho návrat? Víš, co hledá?</emphasis></p>
<p>„Nemotorný nebo ne, je to otázka chování a patřičné úcty.“</p>
<p>Bugga kdosi popadl za obnošenou halenu, odtáhl ho stranou a mrštil jím o zeď. Uviděl před sebou pomlácenou tvář pod okrajem přílby. Vedle se mračil druhý strážný.</p>
<p>„Víš ty, kdo jsme?“ zeptal se muž, jenž ho držel, a cenil špinavé zuby.</p>
<p>„Rváči Karose Inviktada, ano. Jeho soukromá policie. Ti, kteří o půlnoci vykopávají dveře a odvádějí matky od dětí, otce od synů. Ti, kteří ve spravedlivé slávě přicházející s neomezenou mocí vylupují domy zatčených, nemluvě o znásilňování jejich dcer –“</p>
<p>Bugg skončil na zdi podruhé, až se hlavou praštil o drolící se cihly.</p>
<p>„Za to, hajzle,“ štěkl muž, „půjdeš na utápění.“</p>
<p>Bugg zamrkal, jak mu do očí stekl pot, a když mu došlo, co muž řekl, rozesmál se. „Utápění? To nemá chybu. Teď dej ty špinavý pracky pryč, než mi dojde trpělivost.“</p>
<p>Muž místo toho sevřel Buggovu halenu pevněji.</p>
<p>„Měl jsi pravdu, Kanorsosi,“ ozval se druhý strážný. „Zaslouží si výprask.“</p>
<p>„Tyran se nejvíc bojí, když potká někoho většího a hrozivějšího –“ poznamenal Bugg.</p>
<p>„A to jsi ty?“</p>
<p>Oba muži se zasmáli.</p>
<p>Bugg se rozhlédl. Lidé kolem zrychlovali krok – nebylo by moudré se u takových věcí zdržovat, ne, když do toho byli zapletení vrahouni od patriotistů. „Budiž,“ pronesl potichu. „Pánové, dovolte, abych vám představil někoho většího a hrozivějšího, nebo abych byl přesnější, <emphasis>něco</emphasis>.“</p>
<p>Vzápětí byl Bugg sám. Upravil si halenu, mrkl kolem sebe a vydal se k příbytku svého pána.</p>
<p>Věděl, že někdo si musel náhlého zmizení dvou ozbrojenců všimnout, to bylo nevyhnutelné. Ale nikdo za ním nekřičel, za což byl vděčný, protože v této chvíli neměl náladu na hovory.</p>
<p><emphasis>Ztratil jsem právě trpělivost? Je to možné, ale tys byl nepozorný. Dok</emphasis><emphasis>once rozrušený. To se stává.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Péřová čarodějka nemarnila čas. Vyběhla z té prokleté lodi a od nekonečně zbědovaných davů, kde na ni neustále někdo čuměl, opovržlivě či podezíravě, a vším pronikal pach utrpení stovek zajatců – padlých Edurů ze Sepiku, kteří byli všichni do jednoho smíšené krve, takže v očích čistokrevných ještě horší, byli míň než lederští otroci, a desítek cizinců, jejichž znalosti byly považovány za užitečné, alespoň prozatím. Dále tu byli nemilští rybáři, čtyři šalmorzinnští válečníci s měděnou pletí, vytažení z potápějící se karaky, obyvatelé Sedmiměstí, pocházející z Ehrlitanu, Karangských ostrovů, Pur Atrii a dalších míst, quonští námořníci, tvrdící, že jsou občany říše zvané Malazská, usedlíci z Lamatathu a Mokřin…</p>
<p>Byli mezi nimi válečníci, kteří byli podle názoru Tiste Edur hodni toho, aby s nimi zacházeli jako s vyzývateli. Bojovník se sekerou ze zničeného mekroského města, na něž flotila narazila, kabalský mnich a zamlklá žena s porcelánovou maskou na tváři, na níž bylo jedenáct tajemných znaků – našli ji polomrtvou na bouří zmítaném prámu jižně od Mokřin.</p>
<p>Byli tu další, přikovaní v podpalubí na lodích z ostatních flotil, ale odkud pocházeli a co byli zač, nebylo podstatné. Jediné, co Péřovou čarodějku fascinovalo – u všech těchto žalostných tvorů – byla podivuhodná přehlídka bohů, bohyň, duchů a ascendentů, jež uctívali. Modlitby v desítce jazyků, hlasy stoupající do ticha – všichni ti zoufalí hlupáci a jejich nezodpovězené prosby o vykoupení.</p>
<p>V tomto světě plném chaosu nečekal na pobloudilce, věřící, že byli vyvoleni, žádný konec. Jedineční mezi sobě rovnými, koupající se v pohledech bohů, jimž na nich za mák nezáleželo – a proč by mělo, když pravda byla taková, že každá nesmrtelná tvář přes všechny své zvláštní rysy byla jen aspektem jediné, a ta se již dávno odvrátila a bojovala pouze ve věčné bitvě proti sobě samé. Z nebes pršela jen lhostejnost, jako popel, pálila v očích a drhla v hrdle. V oslepujícím lijáku nebyla sebemenší podpora.</p>
<p>Vyvolení – tak <emphasis>tohle </emphasis>byla ješitnost neuvěřitelných rozměrů. <emphasis>Buď jsme vyvolení všichni, nebo nikdo z nás. A pokud platí to první, potom všichni staneme před stejným soudcem, před stejnou rukou spravedlnosti – bohatí, dlužníci, pánové, otroci, vrahové a oběti, násilníci i znásilnění, my všichni, a tak se usilovně modlete, všichni – pokud to pomůže – a dobře se dívejte na vlastní stín. </emphasis>Podle ní však nebyl vyvolený nikdo a na duše nečekal žádný soudný den. Každého smrtelníka potká jediný konec, a tím bude zapomnění.</p>
<p>Jistě, bohové existovali, ale v nejmenším jim nezáleželo na osudu smrtelné duše, tedy pokud ji nemohli ohnout podle své vůle, aby jim posloužila jako další voják v nesmyslné, sebezničující válce.</p>
<p>Ona sama už o tom přestala přemýšlet. Našla svou svobodu a koupala se v požehnaném dešti lhostejnosti. Bude si dělat, co bude chtít, a ani bohové jí v tom nezabrání. Přísahala si, že naopak bohové přijdou za ní. Budou ji prosit, na kolenou, polapení ve své vlastní hře.</p>
<p>Potichu procházela kryptami pod Starým palácem. <emphasis>Kdysi jsem byla otrok – mnozí si myslí, že jsem jím pořád, a přitom se na mě podívejte – vládnu této zasypané říši. Jen já vím, kde jsou skryté komnaty, jen já vím, co mě v nich čeká. Kráčím po osudové stezce, a až přijde správný čas, získám trůn.</emphasis></p>
<p><emphasis>Trůn zapomnění.</emphasis></p>
<p>Uruth ji možná právě hledá, stará baba se svou nadutostí, samolibostí zrozenou z tisíce údajných tajemství, jenže Péřová čarodějka všechna ta tajemství znala. Od Uruth Sengar se neměla čeho bát – tu strhly události. Její nejmladší syn, ostatní synové, kteří Rhulada zradili. Samotné dobývání. Společnost edurských žen byla rozprášená, rozpadla se. Odešly tam, kam byli posláni jejich manželé, a obklopily se lederskými otroky, pochlebníky a dlužníky. Přestaly se o všechno starat. V každém případě toho měla Péřová čarodějka dost. Konečně byla zpátky v Lederas, a stejně jako ten hlupák Udinaas, i ona prchala před otroctvím. Tady v katakombách pod Starým palácem ji nikdo nenajde.</p>
<p>Stará skladiště byla dobře zásobená, hezky kousek po kousku, v časech před dlouhou cestou přes oceán. Měla tu vodu, víno a pivo, sušené ryby a hovězí, nádoby z pálené hlíny se zavařeninami. Povlečení, náhradní oblečení a stovku svitků ukradených z Říšské knihovny. Historie Nereků, Tarthenalů a Fentů a houfu dalších, ještě bezvýznamnějších národů, které v posledních sedmi osmi stoletích Ledeřané pohltili – Brathů, Katterů, Drešů a Třasů.</p>
<p>Tady pod palácem objevila komnaty obložené policemi s tisíci plesnivějícími svitky, drolícími se hliněnými tabulkami a ohlodanými vázanými knihami. V těch, které už prohlédla, byly vybledlé zápisky v tajemném lederském stylu, který se jí těžko luštil, ale učila se, i když pomalu. Hrstka starých svazků však byla popsána jazykem, s jakým se dosud nikdy nesetkala.</p>
<p>První říše, odkud zdejší kolonie původně pocházela, byla zřejmě složité místo, domov nespočetných národů, z nichž každý měl vlastní jazyk a bohy. Třebaže si říše činila nároky na to, že je kolébkou lidské civilizace, Péřové čarodějce bylo jasné, že takové tvrzení nelze brát vážně. První říše možná byla prvním útvarem původního národa tvořeným více než jedním městem, možná zrozeným z dobývání, kdy byl jeden městský stát po druhém pohlcen řádícími zakladateli. A přece už tehdy bylo bájné Sedmiměstí říší ohraničenou nezávislými kmeny a národy a docházelo k válkám a usmiřování. Některé mírové smlouvy byly porušeny, jiné ne. Říšské ambice byly vybuzené, což spustilo věk kolonizace vzdálených zemí.</p>
<p>A pak První říše narazila na nepřátele, kteří před ní nepoklekli. To byla podle Péřové čarodějky nejdůležitější pravda, na niž se příhodně a schválně zapomnělo. Dodala jí sílu, i když to samo o sobě jen potvrzovalo, co zjistila už předtím – v rozlehlém světě mimo Lederas. Došlo ke srážkám se zuřivými mořeplavci, kteří měli výhrady, když do jejich vod vplula cizí flotila. Lederské a edurské lodě šly ke dnu jako první, postavy ve vlnách plných trosek, ruce zdvižené v bezmocné prosbě – hejna žraloků, dhenrabi a dalších tajemných predátorů z hlubin – jekot, žalostný jekot jí dosud zněl v hlavě a stahoval se jí z něj žaludek. Odporem i radostí zároveň.</p>
<p>Bouře bušící do flotily, zvláště západně od Dračího moře, odhalily skutečný rozsah přírodních sil, jejichž vrtošivý nápor dokázal pohltit celé lodě – když si uvědomila svou bezvýznamnost, bylo to jako zjevení. Lederská říše je slabá – stejně jako Uruth Sengar se drží předstírané velikosti, přičemž je jen další ubohou chatrčí choulících se smrtelníků.</p>
<p>Nebude litovat, až ji zničí.</p>
<p>Ve své oblíbené komoře s popraskanou kupolí a freskami zastřenými skvrnami a plísní se usadila na zemi se zkříženýma nohama a vytáhla malý, kožený váček. V něm měla nejvzácnější majetek. Cítila ho pod tenkou kůží, výstupky i drsný konec a naproti zkroucený nehet, který dál rostl. Chtěla ho vytáhnout, dotknout se kdysi vyleštěné pokožky –</p>
<p>„Holka hloupá.“</p>
<p>Péřová čarodějka zasyčela a ucukla. Na prahu stála zkroucená postava. Neviděla ho už tak dlouho, že téměř zapomněla. „Hannane Mosagu, já se ti nezodpovídám. A pokud si myslíš, že jsem slabá –“</p>
<p>„To jistě ne,“ zasípěl král-zaklínač, „to ne. Když jsem říkal ‚hloupá‘, volil jsem slova pečlivě. Vím, že bádáš hluboko ve své lederské magii. Už dávno jsi pokročila mnohem dál než k těm otlučeným dlaždicím, viď? Dokonce ani Uruth netuší nic o tvé Cedance – dobře jsi své učení skrývala. Ale přes to všechno jsi pořád hloupá, sníš o všem, čeho bys mohla dosáhnout – přičemž popravdě jsi úplně sama.“</p>
<p>„Co chceš? Jestli císař zjistí, že se tady potuluješ –“</p>
<p>„Nic nezjistí. My dva, Ledeřanko, můžeme spolupracovat. Můžeme zničit tu ohavnost –“</p>
<p>„Aby ho nahradil někdo jiný – ty.“</p>
<p>„Opravdu si myslíš, že jsem chtěl, aby to došlo až sem? Rhulad je šílený, stejně jako bůh, který ho ovládá. Musejí být vypuzeni.“</p>
<p>„Vím, po čem toužíš, Hannane Mosagu –“</p>
<p>„To tedy nevíš!“ štěkl Edur a otřásl se. Popošel dál do místnosti a zvedl znetvořenou ruku. „Pořádně si mě prohlédni, ženo. Vidíš, co s tělem udělají kouzla Spoutaného – ach, jsme teď připoutaní k moci chaosu, k jeho zálibám, k jeho svůdné příchuti. Sem to nikdy nemělo dojít –“</p>
<p>„To říkáš pořád,“ přerušila ho opovržlivě. „A jak by asi vypadala velká říše Hannana Mosaga? Déšť květů na každé ulici, každý občan zbavený dluhů a na vše by dohlíželi laskaví Tiste Edur?“ Předklonila se. „Zapomínáš, že já se mezi tvými lidmi narodila, ve tvém vlastním kmeni, králi-zaklínači. Vzpomínám si, jak jsem hladověla během sjednocovacích válek. Vzpomínám si na to, s jakou krutostí jste zacházeli s námi otroky – když jsme příliš zestárli, používali jste nás jako návnadu pro kraby beskra – starce jste naházeli do klece a z knarri je ponořili do vody. Ano, utopení bylo milosrdné, ale těm, které jste neměli rádi, jste drželi hlavy nad vodou, aby je krabi sežrali zaživa, a smáli jste se jejich nářku. My byli svalem, a když se ten sval použil, stali jsme se masem.“</p>
<p>„A je zadluženost v něčem lepší –“</p>
<p>„Ne, protože je to mor, který zasáhne každého člena rodiny v každém pokolení.“</p>
<p>Hannan Mosag zakroutil pokřivenou hlavou. „Neměl jsem Spoutanému podlehnout. Myslel si, že mě využívá, ale já využíval jeho. Péřová čarodějko, žádná válka by nebyla. Žádné dobývání. Kmeny se spojily – to jsem zajistil. Čekal nás blahobyt a osvobození od strachu, a v tom světě by se byly životy otroků změnily. Možná by nakonec život Ledeřanů mezi Tiste Edur přilákal dlužníky z jihu, dost na to, aby to zlomilo páteř této říše, protože bychom nabízeli svobodu.“</p>
<p>Odvrátila se a obratně skryla kožený váček. „Kam tím míříš, Hannane Mosagu?“</p>
<p>„Chceš svrhnout Rhulada –“</p>
<p>„Svrhnu vás všechny.“</p>
<p>„Ale musí to začít Rhuladem – to je ti jasné. Dokud nebude zničen a ten meč s ním, nedosáhneš ničeho.“</p>
<p>„Kdybys ho dokázal zabít, Hannane Mosagu, byl bys to udělal už dávno.“</p>
<p>„Ale já ho zabiju.“</p>
<p>Zamračila se na něj. „Jak?“</p>
<p>„S pomocí jeho rodiny.“</p>
<p>Péřová čarodějka chvíli mlčela. „Jeho otec se krčí strachem a matka se mu nedokáže podívat do očí. Binadas a Trull jsou mrtví a Strach uprchl.“</p>
<p>„Binadas?“ Hannan Mosag pomalu vydechl. „To jsem nevěděl.“</p>
<p>„Tomadovi se zdálo o synově smrti a Hanradi Chalag pátral po jeho duši – a nenašel ji.“</p>
<p>Král-zaklínač se na ni díval přimhouřenýma očima. „A zkusil můj k’risnan totéž u Trulla Sengara?“</p>
<p>„Ne, proč by měl? Rhulad ho sám zavraždil. Přikoval ho v Rodící se. Pokud to mělo být tajemstvím, tak se to nezdařilo. Doslechli jsme se o tom – my otroci slyšíme všechno –“</p>
<p>„Ano, to slyšíte, a proto si můžeme navzájem pomoct, Péřová čarodějko. Chceš, aby tahle prokletá říše padla – a já taky. Až k tomu dojde, věz, že chci odvést své Edury domů. Zpátky na sever. Nezajímá mě, jestli jih skončí v plamenech – ponechám Leder Ledeřanům, protože nikdo z nás nemá jistější recept na jeho zkázu. Věděl jsem to od samého začátku. Leder se sám neuživí. Chuť k jídlu je jeho závislostí, a ta chuť přesahuje zdroje potřebné k přežití. Tví lidé ten práh už překročili, třebaže to ještě nevědí. Mým snem bylo pozvednout stěnu moci, a tak Tiste Edur zajistit ochranu. Pověz, co víš o blížící se válce na východě?“</p>
<p>„Jaké válce?“</p>
<p>Hannan Mosag se usmál. „Rozplétání začíná. Každý popadněme jedno vlákno, ty na jednom konci, já na druhém. Za tebou budou otroci, za mnou všichni k’risnan.“</p>
<p>„Je Trull Sengar naživu?“</p>
<p>„Strach Sengar hledá prostředky, jak Rhulada zničit. A já chci, aby je našel. Rozhodni se hned, Péřová čarodějko. Jsme spojenci?“</p>
<p>Nepatrně se pousmála. „Hannane Mosagu… až přijde chvíle zkázy… plaz se rychle.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Nechci je vidět.“</p>
<p>S těmito slovy se císař zkroutil na trůnu, zvedl nohy a zdánlivě se soustředil na stěnu nalevo. Meč v jeho pravici, opřený hrotem o stupínek, se třásl.</p>
<p>Nisall stála ve výklenku na boku. Chtěla k němu přiběhnout, dosáhnout k tomuto usouženému, vyděšenému Edurovi.</p>
<p>Jenomže před trůnem stál Triban Gnol. Tato audience náležela jen a jen jemu, a nepřipustil by jakýkoliv zásah z její strany. Očividně mu vadila už její pouhá přítomnost, avšak Rhulad na tom trval – zatím její jediné vítězství.</p>
<p>„Výsosti, souhlasím s tebou. Váš otec, žel, trval na tom, abych vám vyřídil jeho přání. Chce přivítat svého nejmilovanějšího syna. Dále přináší vážné zprávy –“</p>
<p>„Jeho oblíbené,“ zamumlal Rhulad a rozhlížel se, jako by hledal únik ze sálu. „Nejmilovanějšího? Jeho slovo? Ne, to těžko. On miluje mou moc – chce ji pro sebe. On a Binadas.“</p>
<p>„Odpusťte mi, že přerušuju, Výsosti,“ řekl Triban Gnol a uklonil se. „Jsou nové zprávy o Binadasovi.“</p>
<p>Císař sebou trhl a olízl si rty. „Co se stalo?“</p>
<p>„Je známo, že Binadas byl zavražděn,“ pravil kancléř. „Velel části flotily. Došlo k bitvě s neznámým nepřítelem. Byla vypuštěna děsivá kouzla a zbytky obou flotil byly uvrženy do Rodící se, kde v zaplavené říši bitvu dobojovaly. To nicméně byla jen předehra. Když zbývající nepřátelské lodě uprchly, vrhl se na Binadasovu loď démon. Byl tak zuřivý, že pobil všechny Edury. Samotného Binadase přibodl ke křeslu oštěp vržený tím démonem.“</p>
<p>„Jak tohle všechno víš?“ zachraptěl Rhulad.</p>
<p>„Váš otec… měl sen. Ve snu se stal mlčícím, přízračným svědkem, jehož snad přitáhl rozmar nějakého zlovolného boha.“</p>
<p>„Co to bylo za démona? Ještě stále straší v Rodící se? Uštvu ho a zničím. Ano, musím se pomstít. Byl to můj bratr. Poslal jsem ho, svého bratra, poslal jsem ho tam. Oba zabilo moje slovo. Všichni, a to mi řekne můj otec – jak se na tu chvíli těší, ale nedočká se! Démon, ano, démon, který pronásleduje mou rodinu…“ Horečné blábolení utichlo. Rhulad měl tak zpustošenou tvář, až musela Nisall odvrátit zrak, jinak by se rozplakala.</p>
<p>„Výsosti,“ pronesl potichu kancléř.</p>
<p>Nisall strnula – k tomu se Triban Gnol postupně propracovával – vše, co přišlo předtím, směřovalo právě k této chvíli.</p>
<p>„Výsosti, démon byl dopraven sem. Je tady, císaři.“</p>
<p>Rhulad jako by se scvrkl. Neřekl nic, ač pohyboval rty.</p>
<p>„Vyzývatel,“ pokračoval Triban Gnol. „Tarthenalská krev, ale podle Hanradiho Chalaga čistší než kteréhokoliv Tarthenala na tomto kontinentu. Tomad poznal, co je zač, v okamžiku, kdy ten obří válečník poprvé vstoupil na edurské krvodřevo. Poznal ho, avšak nedokázal se mu postavit, protože Binadasova duše přebývá v jeho stínu – spolu s tisícem dalších padlých obětí. Všechny se dožadují svobody a pomsty. Výsosti, pravda vám musí být jasná. Váš bůh vám ho doručil. Vám, abyste ho mohl zabít a pomstít tak bratrovu smrt.“</p>
<p>„Ano,“ zašeptal Rhulad. „Směje se – ach, jak se směje. Binadasi, jsi nablízku? Jsi teď poblíž? Toužíš po svobodě? Pokud ji nemám já, proč bys ji měl mít ty? Ne, není spěch, že? Chtěl jsi trůn a teď zjišťuješ, jaký to je pocit – jen náznak toho, co všechno pronásleduje mě.“</p>
<p>„Výsosti,“ připomněl se kancléř, „copak vy netoužíte pomstít Binadase? Tomad –“</p>
<p>„Tomad?“ Rhulad na trůnu nadskočil a zamračil se na Tribana Gnola – jenž viditelně couvl. „On viděl, že démon zabíjí Binadase, a teď doufá, že totéž udělá se mnou! <emphasis>To </emphasis>je ta touha po pomstě, ty hlupáku s rybí kůží! Tomad chce, abych zemřel, protože jsem zabil Binadase! A Trulla! Zabil jsem jeho děti! Ale čí krev hoří v mých žilách? <emphasis>Čí? </emphasis>Kde je Hanradi? Ach, vím, proč ho nenajdou ve vnějším sále – jde za Hannanem Mosagem! Ponoří se do temnoty a šeptají o zradě – už s nimi nebudu mít trpělivost!“</p>
<p>Triban Gnol rozpřáhl ruce. „Výsosti, chtěl jsem s vámi o tom mluvit, ale až jindy –“</p>
<p>„O čem? Ven s tím!“</p>
<p>„O poníženém dotazu dozorce Karose Inviktada, Výsosti. Se vší úctou, jak vás ujišťuji, se ptá, jaká je vaše vůle ohledně otázek zrady – pochopitelně ne mezi Ledeřany, protože to má pevně v ruce – ale mezi samotnými Tiste Edur…“</p>
<p>Nisallin vzdech se rozlehl náhle ztichlou síní. Podívala se na edurské stráže, stojící nehybně jako sochy.</p>
<p>Rhulad měl slzy na krajíčku. „Zrada mezi Edury? Mými Edury? Ne, to nemůže být – má důkaz?“</p>
<p>Kancléř pokrčil rameny. „Výsosti, pochybuji, že by se do toho vyšetřování pustil, kdyby náhodou nenarazil na jisté… citlivé informace.“</p>
<p>„Jdi pryč. Vypadni. Vypadni!“</p>
<p>Triban Gnol se uklonil a vycouval ze sálu. Možná zašel příliš daleko, nicméně semínko zasel do nanejvýš úrodné půdy.</p>
<p>Jakmile se dveře zavřely, vystoupila Nisall z výklenku. Rhulad si ji přivolal k sobě.</p>
<p>„Má lásko,“ zašeptal dětským hlasem, „co si mám počít? Démon – přivedli ho sem.“</p>
<p>„Vás nelze porazit, císaři.“</p>
<p>„A zničit ho, kolikrát musím zemřít? Ne, nejsem připravený. Binadas byl mocný kouzelník, rival samotného krále-zaklínače. Můj bratr…“</p>
<p>„Je možné,“ odvážila se Nisall, „že kancléř se v podrobnostech zmýlil. Je taky docela dobře možné, že Tomadův sen byl klamný – existuje mnoho bohů a duchů, kteří považují Chromého boha za nepřítele.“</p>
<p>„Už dost. Jsem prokletý. Naprosto zmatený. Ničemu z toho nerozumím. Co se děje, Nisall?“</p>
<p>„Palácové ambice, můj milovaný. Návrat flotily věci rozvířil.“</p>
<p>„Mí vlastní Edurové… plánují zradu…“</p>
<p>Položila mu ruku na rameno. Jen zlehka, na okamžik, a zase ji stáhla. <emphasis>Odvážím se? </emphasis>„Karos Inviktad je z nich možná ten nejctižádostivější. Těší se ze své hrůzovlády nad Ledeřany a chce ji rozšířit i na Tiste Edur. Výsosti, jsem Ledeřanka – znám muže jako dozorce, vím, co je pohání, čím se krmí jejich zlovolné duše. On chce vládnout, protože se v nitru bojí všeho, co ovládat nemůže – samotného chaosu. V jeho světě na něj útočí ze všech stran. Výsosti, ideální svět Karose Inviktada je obklopený mořem mrtvol, všechno neznámé a nepoznatelné je v něm zničeno. A přesto nenajde klid.“</p>
<p>„Možná by se mi měl postavit v aréně,“ poznamenal Rhulad s náhle potměšilým úsměvem. „Tváří v tvář dítěti chaosu, co? Ale ne, pořád ho potřebuju, aby lovil svoje Ledeřany. Zrádce.“</p>
<p>„A má tento Ledeřan dostat do rukou vládu i nad Tiste Edur?“</p>
<p>„Zrada je bezbarvá,“ zabručel Rhulad a neklidně si poposedl. „Proudí bez ohledu na barvu krve. Ještě jsem se nerozhodl. Musím si to promyslet a pochopit. Možná bych si měl kancléře zavolat zpátky.“</p>
<p>„Výsosti, kdysi jste jmenoval jednoho Edura, aby dohlížel nad patriotisty. Vzpomínáte si?“</p>
<p>„Samozřejmě. Považuješ mě snad za pitomce, ženská?“</p>
<p>„Snad by Bruthen Trana –“</p>
<p>„Ano, to je on. Ani jednou mi nepodal hlášení. Udělal, co jsem mu přikázal? Jak to mám vědět?“</p>
<p>„Zavolejte si ho, Výsosti.“</p>
<p>„Proč se přede mnou schovává? Pokud se nespikl s ostatními zrádci.“</p>
<p>„Výsosti, vím zcela určitě, že téměř denně žádá o audienci u vás.“</p>
<p>„Ty?“ Rhulad přimhouřil oči. „Jak to víš?“</p>
<p>„Bruthen Trana mě vyhledal a prosil mě, abych se za něj u vás přimluvila. Kancléř mu odpírá audienci u vás –“</p>
<p>„Triban Gnol mu nemá co odpírat! Je Ledeřan! Kde jsou mí Edurové? Proč žádného nevidím? A teď se vrátil Tomad a Hanradi Chalag! Nikdo z nich se mnou nechce mluvit!“</p>
<p>„Výsosti, Tomad čeká v předsálí –“</p>
<p>„Věděl, že ho nepřijmu. Pleteš mě, kurvo, Nepotřebuju tě – nepotřebuju nikoho! Potřebuju jenom čas na přemýšlení. To je všechno. Všichni se mě bojí, a z dobrého důvodu, ano. Zrádci se vždycky bojí, a když jsou jejich plány odhaleny, jak potom prosí o život! Možná bych měl všechny zabít – moře mrtvol, potom by byl klid. A to já chci. Klid. Řekni mi, jsou lidé šťastní, Nisall?“</p>
<p>Sklonila hlavu. „To nevím, Výsosti.“</p>
<p>„A ty? Jsi se mnou šťastná?“</p>
<p>„Cítím k vám jedině lásku, císaři. Moje srdce patří vám.“</p>
<p>„Totéž jsi nepochybně říkala Diskanarovi. A všem dalším mužům, se kterými ses vyspala. Ať ti otroci připraví lázeň – páchneš potem, ženská. A potom na mě počkej pod hedvábím.“ Zesílil hlas. „Zavolejte kancléře! Chci s ním okamžitě mluvit! Běž, Nisall, z tvého lederského pachu se mi dělá špatně.“</p>
<p>Když couvla, Rhulad zvedl volnou ruku. „Má nejdražší, zlaté hedvábí – v tom vypadáš jako perla. Jako nejkrásnější perla…“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Bruthen Trana čekal na chodbě, dokud Tomad Sengar, jemuž byla odepřena audience u císaře, neodešel z Občanské komnaty. Postavil se mu na chodbě do cesty a uklonil se. „Vítám tě, Tomade Sengare.“</p>
<p>Starší Tiste Edur se na něj nepřítomně zamračil. „Den-Rate, co ode mě chceš?“</p>
<p>„Jenom si promluvit, nic víc. Jsem Bruthen Trana –“</p>
<p>„Jeden z Rhuladových pochlebníků.“</p>
<p>„Žel, nikoliv. Na počátku vlády jsem dostal za úkol dohlížet nad lederskou bezpečnostní organizací známou jako patriotisté. Součástí mých povinností bylo každý týden se osobně hlásit císaři. Zatím jsem s ním však nemluvil ani jednou. Vložil se do toho kancléř a pokaždé mě pošle pryč.“</p>
<p>„Můj nejmladší syn saje z Gnolova prsu,“ pronesl Tomad Sengar hořce.</p>
<p>„Jsem přesvědčený,“ řekl Bruthen Trana, „že císař sám tak docela netuší, jakou hradbu kolem něj kancléř a jeho agenti vybudovali, kmete Sengare. Třebaže jsem se k němu pokoušel proniknout, zatím jsem neuspěl.“</p>
<p>„A proč se obracíš na mě, Den-Rate? Já mám ještě menší šanci, že se k synovi dostanu.“</p>
<p>„Jde o to, že právě Tiste Edur byli odděleni od svého císaře,“ vysvětloval Bruthen. „Nejen ty a já, ale my všichni.“</p>
<p>„Hannan Mosag –“</p>
<p>„Je zlořečený, protože se všeobecně ví, že on je zodpovědný za tohle všechno. Jeho ctižádost a dohoda se zlým bohem. Chtěl ostatně ten meč získat pro sebe, ne?“</p>
<p>„Takže Rhulad je opravdu sám?“</p>
<p>Bruthen Trana kývl. „Je tu jedna možnost… jedna osoba. Lederská žena, která je jeho první konkubínou –“</p>
<p>„Ledeřanka?“ prskl Tomad. „Ty ses musel zbláznit. Je Gnolova agentka, špeh. Zkazila Rhulada – jak jinak by mohla zůstat první konkubínou? Můj syn by si ji nikdy nevzal, pokud by na něj neměla špatný vliv.“ Úšklebek mu zkřivil rysy. „Nechal ses zneužít, válečníku. Už spolu nebudeme mluvit.“</p>
<p>Tomad Sengar Bruthena Tranu odstrčil a odešel. Válečník se za ním jen díval.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Karos vytáhl šátek z karmínového hedvábí a otřel si pot z čela. Oči upíral na podivného dvouhlavého brouka, kroužícího pořád dokola v krabičce. „Toho zmateného tvora bez mozku nezastavilo jediné uspořádání dlaždiček. Začínám si myslet, že je to podvod.“</p>
<p>„Být to na mně, pane,“ poznamenal Tanal Jatvanar, „už dávno bych to celé rozšlápl. Musí to být podvod – důkazem je, že jste to dosud nevyřešil.“</p>
<p>Dozorce zvedl zrak a podíval se na něj. „Nevím, co je odpornější. To, že přiznáváš, že mě porazil hmyz, nebo tvůj žalostný pokus o lichotku.“ Odložil šátek a opřel se v křesle. „Promyšlené hledání řešení vyžaduje trpělivost a navíc jistý intelekt. Proto ty, Tanale Jatvanare, nikdy nedosáhneš ničeho víc, než co už máš. Potácíš se na samém kraji svých schopností – nemusíš se hned červenat, právě pro to, co jsi, mi jsi užitečný. Navíc nezvykle moudře ovládáš svou ctižádost a nepokoušíš se získat něco, na co nemáš. To je vzácné nadání. Co mi tedy chceš ohlásit?“</p>
<p>„Pane, už se nám téměř podařilo rozšířit pravomoci i na Tiste Edur.“</p>
<p>Karos Inviktad zvedl obočí. „Triban Gnol mluvil s císařem?“</p>
<p>„Ano. Císařem pochopitelně otřásla představa, že jsou mezi Edury zrádci. Natolik, že kancléře vykázal ze sálu. Na chvíli.“ Jatvanar se usmál. „Na celé čtvrtzvonění. Téma znovu nebylo nadneseno, ale je jasné, že Rhulad začíná Edury podezírat.“</p>
<p>„Výborně. Takže to už nepotrvá dlouho.“ Dozorce se předklonil a zamračil se na hlavolam. „Důležité je odstranit všechny překážky. Císař by měl poslouchat pouze kancléře. Tanale, připrav spis na první konkubínu.“ Vzhlédl. „Jistě chápeš, že příležitost propustit tu vědkyni, kterou jsi dole přikoval, dávno pominula. Teď není jiná možnost, než že musí zmizet.“</p>
<p>Tanal Jatvanar, neschopen slova, jen kývl.</p>
<p>„Říkám ti to – a s jistou naléhavostí – protože tě už nepochybně přestala bavit, a pokud ne, tak by měla. Doufám, že mi rozumíš. Nechtěl bys ji nahradit první konkubínou?“ Karos se usmál.</p>
<p>Tanal si olízl suché rty. „Obstarat takový spis nebude lehké, pane –“</p>
<p>„Nebuď hloupý. Spolupracuj s kancléřovými agenty. Nezajímají nás skutečné zprávy. Vymysli, co budeme potřebovat, abychom ji usvědčili. To by nemělo být těžké. Bloud ví, že máme dost zkušeností.“</p>
<p>„Jenomže – odpusťte mi, pane – je to císařova jediná milenka.“</p>
<p>„Ty to opravdu nechápeš, viď? Není Rhuladova první milenka. Ne, ta žena, Edurka, se zabila – zapomeň na oficiální verzi, viděl jsem zprávy o té tragické nehodě. Nosila císařovo dítě. A tak ho v každém představitelném ohledu zradila. Tanale, pro Rhulada přestalo pršet, ale i když bláto působí pod nohama pevně, je ve skutečnosti tenké jako papír. Při prvním náznaku podezření se Rhulad bezmezné rozzuří – budeme mít štěstí, když mu tu ženu vyrveme z drápů. Proto taky musí k zatčení dojít v paláci, v soukromí, až bude první konkubína sama. A okamžitě ji musíte přivést sem.“</p>
<p>„Myslíte, že císař nebude požadovat její navrácení?“</p>
<p>„Kancléř mu pochopitelně poradí, aby to nedělal. Tanale Jatvanare, nech, prosím, jemné detaily lidské – a edurské – povahy těm, kdo je plně chápou. Tu ženu dostaneš, neboj se. Budeš si s ní moct dělat, co budeš chtít – tedy jakmile získáme její přiznání. Zakrvácenou a potlučenou, tak to máš přece rád, ne? A teď běž. Myslím, že jsem našel řešení téhle hádanky.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Tanal Jatvanar chvíli stál za zavřenými dveřmi a snažil se uklidnit. Myšlenky mu běžely jako o závod. Zavraždit Žanat Anar? Nechat ji zmizet jako tolik ostatních? <emphasis>Aby nakrmila kraby na dně řeky? Ach, Bloude, já nevím… jestli… nevím</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>–</emphasis></p>
<p>Zpoza zavřených dveří zaznělo rozčilené zavrčení.</p>
<p>Tanala to kupodivu potěšilo. <emphasis>Ano, ty ohromný intelekte, znovu tě porazila. Ta dvouhlavá miniaturní noční můra. Přes všechno to tvoje vznešené přemítání o vlastní genialitě nedokážeš tu hádanku rozluštit. Svět možná není takový, jaký bys ho chtěl mít, dozorce, není tak jasný, tak dokonale navržený, aby přivítal tvou nadvládu.</emphasis></p>
<p>Přinutil se vykročit. Ne, nezabije Žanat Anar. Miluje ji. Karos Inviktad miluje jen sebe – vždycky to tak bylo a zřejmě se to nikdy nezmění. Dozorce neví nic o lidské povaze, bez ohledu na to, co si namlouvá. Vlastně se v tom nedbalém rozkazu zavraždit ji prozradil. <emphasis>Ano, dozorce, konečně jsem si to uvědomil, jsem chytřejší než ty. Jsem ti nadřazený ve všem, na čem skutečně záleží. Ty a tvoje moc, to všechno je náhražka za to, co o tomto světě nevíš, za prázdnotu v duši, kde by měl být soucit. Soucit a láska, kterou člověk cítí k jinému člověku.</emphasis></p>
<p>Teď jí to řekne. Přizná se ke svým citům, potom ji osvobodí a společně uprchnou. Z Lederas. Mimo dosah patriotistů. Společně začnou nový život.</p>
<p>Spěchal po vlhkých, ošlapaných schodech, kde už nikdo nebyl, dolů do svého soukromého světa. Kde na něj čekala jeho láska.</p>
<p>Dozorce nemohl dosáhnout všude – jak teď Tanal dokáže.</p>
<p>Dolů tmou, tak známou, že už ani nepotřeboval lucernu. Tam, kde vládl <emphasis>on, </emphasis>a ne Karos Inviktad, ne tady. Proto na něj dozorce neustále útočil stále stejnou zbraní, skrytou hrozbou odhalení, zhanobením dobrého jména Tanala Jatvanara. Jenže všechny ty zločiny spáchal Karos Inviktad. Stačilo si představit ta protiobvinění, která by proti němu mohl Tanal vznést, kdyby musel – měl kopie záznamů. Výčet krvavého bohatství, jež dozorce nashromáždil ze sídel obětí – Tanal věděl, kde jsou uložené účty. A co se mrtvol těch, kdo zmizeli, týkalo se to…</p>
<p>Zastavil se před zamčenými dveřmi mučírny, zvedl lucernu, kterou nechal na římse, a po několika pokusech zapálil knot. Zvedl těžkou závoru a jednou rukou otevřel těžké dveře.</p>
<p>„Tak brzy jsi zpátky?“ Hlas zněl ochraptěle.</p>
<p>Tanal vstoupil do místnosti. „Zase ses znečistila. Nevadí – tentokrát je to naposled, Žanat Anar.“</p>
<p>„Takže jsi mě přišel zabít. Budiž. Měl jsi to udělat už dávno. Těším se, až opustím tohle zničené tělo. Ducha připoutat nedokážeš. A tak se s mou smrtí staneš vězněm ty. Ty budeš trpět, dokud budeš naživu, a já doufám, že to bude dlouho. Budu ti šeptat do ucha –“ Dostala prudký záchvat kašle.</p>
<p>Tanal popošel blíž a cítil se uvnitř prázdný, naléhavost jejích slov mu sebrala odhodlání.</p>
<p>Okovy jako by ronily krvavé slzy – znovu se jich snažila zbavit. <emphasis>Sní o tom, že mě bude strašit, že mě zničí. V čem je jiná? Proč jsem vůbec</emphasis> <emphasis>čekal, že bude jiná? </emphasis>„Podívej se na sebe,“ pronesl tichým hlasem. „Už ani nejsi člověk – copak ti nezáleží na tom, jak vypadáš, jak chceš, abych tě viděl, když sem přijdu?“</p>
<p>„Máš pravdu,“ zaskřípala, „měla jsem počkat, dokud nepřijdeš, nepřistoupíš blíž. Pak jsem se mohla vyprázdnit na tebe. Omlouvám se. Žel, moje vnitřnosti nejsou v nejlepším stavu – svaly nevyhnutelně slábnou.“</p>
<p>„Ty mě strašit nebudeš, ženská, tvoje duše je příliš bezvýznamná – Propast tě spolkne, tím jsem si jistý. Kromě toho tě ještě hodně dlouho nezabiju –“</p>
<p>„Myslím, že už na to nemáš, Tanale Jatvanare.“</p>
<p>„Záleží to <emphasis>jenom </emphasis>na mně!“ zavřískl. „Všechno!“</p>
<p>Přiskočil k ní a začal jí sundávat pouta. Ztratila vědomí, než jí uvolnil druhou ruku, a zhroutila se na hromádku, přičemž si málem zlomila obě nohy, než se mu podařilo odemknout okovy z rozedraných kotníků.</p>
<p>Nevážila skoro nic, takže ji dokázal vynést po krátkém schodišti do boční chodby. Podlaha z kluzkých kamenů se postupně svažovala a on se šoural dolů, ženu přehozenou přes rameno a lucernu ve volné ruce. Z cesty mu prchaly krysy do hlubokých, úzkých stok, vyhloubených odpadní vodou.</p>
<p>Z kapek vody padajících z klenutého stropu se nakonec stal hotový déšť. Voda Žanat na okamžik probrala, dost na to, aby zasténala a několik kroků kašlala – byl vděčný za to, že znovu omdlela a přestala ho chabě škrábat po zádech.</p>
<p>A pak přišel zápach. <emphasis>Zmizeli? Ale ne, jsou tady. Všichni. Všichni, koho Karos Inviktad neměl rád, nepotřeboval, chtěl ho mít z cesty.</emphasis></p>
<p>Do první obrovské klenuté komnaty s kamennými chodníky kolem hluboké šachty, kde se mezi kostmi hemžili krabi s bílými krunýři. Ta byla už úplně plná, a proto museli otevřít další, pak další a ještě jednu – bylo jich tolik, tady dole pod řekou.</p>
<p>V poslední komoře ji Tanal položil na zem a jednu nohu jí připoutal ke stěně. Po obou stranách bude mít společnost, třebaže žádná z ostatních obětí již nebyla naživu. Ucouvl, když se znovu pohnula.</p>
<p>„Je to jen dočasné,“ sdělil jí. „Nepřipojíš se k přátelům vedle sebe. Až se vrátím – a nebude to trvat dlouho – znovu tě přesunu. Do nové kobky, kterou znám jen já. Kde tě naučím, jak mě milovat. Uvidíš, Žanat Anar. Nejsem netvor, za jakého mě považuješ. Karos Inviktad je netvor – pokřivil mě, udělal ze mě to, co jsem. Ale Karos Inviktad není bůh. Není nesmrtelný. Není… neomylný. Jak všichni zjistíme. Myslí si, že ji chci, tu císařovu kurvu – tu špinavou, padlou děvku. Víc se mýlit nemůže. Teď musím zařídit spoustu věcí, ale slibuju, že nebudu pryč dlouho. Uvidíš, má lásko…“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Probudil ji zvuk slábnoucích kročejů, které se vytratily do zurčení a kapání vody. Kolem byla tma a zima větší než předtím – byla někde jinde, v jiné kryptě, <emphasis>ale ve stejné noční můře.</emphasis></p>
<p>Pohnula rukou – nakolik to šlo – a otřela si obličej. Dlaň měla kluzkou od slizu. Ale… <emphasis>řetězy jsou pryč. </emphasis>Pohnula končetinami a vzápětí zaslechla chřestění železných kroužků tažených po kameni. <emphasis>Aha, ne úplně.</emphasis></p>
<p>A dorazila bolest, v každém kloubu palčivý oheň. Šlachy a vazy, tak dlouho natažené, se začaly smršťovat jako hořící provazy – <emphasis>ach, Bloud mě vem –</emphasis></p>
<p>Znovu otevřela oči a s vracejícím se vědomím si uvědomila prudký hlad, stahující žaludek. Vytékaly z ní vodnaté výkaly.</p>
<p>Nemělo smysl plakat, ani přemýšlet, kdo z nich dvou je šílenější – on pro své nízké choutky a necitelnou krutost, nebo ona, protože tak lpí na zbytcích života. Souboj vůlí, a přece naprosto nerovný – a ona to věděla, věděla to celou dobu.</p>
<p>Řada velkolepých přednášek, které si vymyslela, byla jen prázdnou domýšlivostí s hořkou pachutí. Porazil ji, protože jeho zbraně postrádaly rozum – <emphasis>a tak jsem reagovala vlastním šílenstvím. Myslela jsem si, že to bude fungovat. Místo toho jsem se vzdala všeho, co mělo nějakou cenu.</emphasis></p>
<p><emphasis>A teď, když se ke mně blíží chlad smrti, dokážu jenom snít o tom, že se stanu mstivým duchem, dychtícím mučit toho, kdo mučil mě, chovat se k němu stejně, jako se on choval ke mně. Věřit, že taková rovnováha je správná a spravedlivá.</emphasis></p>
<p><emphasis>Šílenství. Chovat se stejně znamená být stejná.</emphasis></p>
<p><emphasis>A tak mě nech odejít navždycky –</emphasis></p>
<p>Cítila, jak se jí zmocňuje šílenství, zachvacuje ji a <emphasis>zahání </emphasis>veškeré ponětí o vlastním já, o tom, kým kdysi byla, tou hrdou, samolibou vědátorkou s neposkvrněným intelektem rovnajícím a přerovnávajícím svět. Až nakonec i praktičnost se stala pitvornou představou, nehodnou přednášky, protože vnější svět nebyl hoden námahy, ne doopravdy – kromě toho byl pošpiněný, že? Lidmi jako Tanal Jatvanar a Karos Inviktad – těmi, kdo si libovali ve špíně, kterou vytvořili, protože pouze zápach výkalů pronikl až k jejich otupeným smyslům-</p>
<p>– <emphasis>stejně jako proniká k mým. Poslouchej! Už se vrací, váhavými kroky –</emphasis></p>
<p>Na čele ucítila mozolnatou ruku. Žanat Anar otevřela oči.</p>
<p>Ze všech stran k ní pronikala slabá záře. Teplé světlo, jemné jako dech. A nad ní se kdosi skláněl. Stařec, vrásčitý a sešlý, s očima hlubokýma jako moře a plnýma slz.</p>
<p>Zatáhl za řetěz a oka se rozletěla jako shnilé rákosí. Sklonil se a bez námahy ji zvedl.</p>
<p><emphasis>Propasti, máš tak laskavou tvář…</emphasis></p>
<p>Znovu ji přemohly mrákoty.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Pod dnem řeky, pod nánosy bahna vysokými jako celé poschodí, odpočívaly pozůstatky téměř šestnácti tisíc obyvatel Lederas. Jejich kosti vyplňovaly staré šachty vykopané předtím, než sem přitekla řeka – než se prudce změnilo rozvodí v horách daleko na východě, kdy had mrskl ocasem a proud si vyhloubil nové koryto, které před nespočetnými tisíciletími zatopilo rodící se město.</p>
<p>Před staletími lederští stavitelé narazili na potopené stavby a žasli nad hrbatými chodbami a klenutými komnatami, nad hlubokými studnami s čistou, chladnou vodou. A nedokázali vysvětlit, jak to, že chodby jsou více méně suché a vytesané tunely pohlcují vodu jako houba.</p>
<p>O těchto objevech neexistovaly žádné záznamy – o tunelech, komnatách a šachtách vědělo jen pár vyvolených. A o existenci rovnoběžných chodeb se stovkami menších hrobek netušili nic dokonce ani oni. Jistá tajemství patřila výhradně bohům.</p>
<p>Starší bůh odnesl vyhladovělou, zmučenou ženu právě do jednoho z těch bočních průchodů. Dveře se za ním nehlučně zavřely. V duchu se obviňoval, hněval se na sebe. Neuměl si představit celý rozsah zkaženosti a vražd, páchaných patriotisty, pohrával si s představou, že se probudí a vypustí na ty zatvrzelé sadisty plnou sílu svého hněvu.</p>
<p>To by pochopitelně přilákalo nechtěnou pozornost, což by dozajista vedlo k ještě většímu vraždění, kdy by nikdo nerozlišoval mezi těmi, kdo si zaslouží zemřít a kdo ne. Takové je nakonec prokletí moci.</p>
<p>Jak Karos Inviktad brzy pozná na vlastní kůži.</p>
<p><emphasis>Ty hloupý dozorce. Kdopak to na tebe upřel svou vražednou pozornost? Vražednou, a jak!</emphasis></p>
<p>I když by to jen málokdo pochopil, vzhledem ke skromně pohledným a naprosto neškodným rysům obklopujícím tu tvář.</p>
<p><emphasis>Přesně tak, Karosi Inviktade. Tehol Beddikt se rozhodl, že musíš odejít.</emphasis></p>
<p><emphasis>A já tě skoro lituju.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Tehol Beddikt klečel na špinavé podlaze chatrče a prohrabával se hromádkou smetí, když uslyšel něco ode dveří. Ohlédl se přes rameno. „Ublalo Pungu, dobrý večer, příteli.“</p>
<p>Obrovský tarthenalský míšenec se přišoural do místnosti a musel se sklonit pod nízkým stropem. „Co to děláš?“</p>
<p>„Dřevěná lžíce – nebo aspoň její kus. Hraje ústřední roli v přípravě dnešního ranního pokrmu. Děsím se možnosti, že ji Bugg přiložil do ohně. Aha! Vidíš to? Ještě je na ní nalepený tuk!“</p>
<p>„Mně to připadá jako špína, Tehole Beddikte.“</p>
<p>„Ale i špína má chuť,“ namítl Tehol a popolezl ke kotlíku na ohništi. „Konečně. Moje polívka vyžaduje rafinovaný přepych. Věříš tomu, Ublalo Pungu? Podívej se na mě, jsem nucený konat podřadný práce, dokonce si musím i sám připravovat jídlo! Řeknu ti, můj sluha si o sobě začíná nějak moc myslet. Pozvedl se nad svůj stav, náš Bugg. Třeba bys mu mohl za mě dát pár za uši. Nejsem tak lhostejný, jak si myslíš – z tvých poměrně tupých, urputných rysů vyzařuje značný vzrušení. Co se stalo? Už se snad vrátila Šurk Elalle?“</p>
<p>„Byl bych tady, kdyby ano?“ opáčil Ublala. „Ne, Tehole Beddikte. Je pryč. Na moři, se všemi svými mladými piráty. Byl jsem příliš velký, víš. Musel jsem spát na palubě, bez ohledu na počasí, a to nebyla žádná legrace – a ti piráti ke mně pořád chtěli přivazovat plachty a smáli se, jako by to byla nějaká legrace nebo co.“</p>
<p>„No, námořníci jsou prostoduší, příteli. A piráti jsou zhusta neúspěšní námořníci, dovádějící prostomyslnost do největších extrémů –“</p>
<p>„Co? Mám novinky, víš.“</p>
<p>„Víš to ty?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Můžu je slyšet?“</p>
<p>„Chceš je slyšet?“</p>
<p>„Inu ano, jinak bych se přece neptal.“</p>
<p>„Opravdu to chceš?“</p>
<p>„Hele, jestli mi to nechceš říct –“</p>
<p>„Ne, chci. Ti to říct. Proto jsem tady, i když bych si dal trochu tý polívky, pokud nabízíš.“</p>
<p>„Ublalo Pungu, tu polévku si klidně dej, jenom předtím vylovím ten hadr, co jsem tam hodil, aby ses neudávil nebo tak.“</p>
<p>„Hadr? Jaký hadr?“</p>
<p>„Hlavně čtvercový. Myslím, že se s ním utíral kuchyňský pult, a proto vsákl spoustu nejrůznějších potravin.“</p>
<p>„Tehole Beddikte, do města přišel jeden čistokrevný.“</p>
<p>„To je tvoje zpráva?“</p>
<p>Hromotluk vážně kývl.</p>
<p>„Čistokrevný?“</p>
<p>Další přikývnutí.</p>
<p>„Takže Tarthenal –“</p>
<p>„Ne,“ přerušil ho Ublala Pung. „<emphasis>Čisto</emphasis>krevný. Čistokrevnější než všichni Tarhenalové. A má kamenný meč. Na obličeji má nejděsivější tetování, jako rozbitou destičku. Je silně zjizvený a v jeho stínu se to jenom hemží duchy –“</p>
<p>„Duchy? Tys viděl, jak kolem něj krouží duchové?“</p>
<p>„Viděl je? Ovšemže ne. Ale cítil jsem je.“</p>
<p>„Vážně? A jak jsou duchové cítit? Zapomeň na to. Tarthenal, který je víc Tarthenal než všichni Tarthenalové, dorazil do města. Co chce?“</p>
<p>„Ty to nechápeš, Tehole Beddikte. Je to šampion. Přišel vyzvat císaře.“</p>
<p>„Ach, chudák.“</p>
<p>„Ano. Chudák, i když to je Tiste Edur.“</p>
<p>Tehol Beddikt se na Ublalu zamračil. „Aha, mluvili jsme každý o jiném chudákovi. No, před chvílí se tu objevil běžec od Ruket – Šupinatý dům se zřejmě zřítil při zemětřesení. Ale nebylo to obyčejné zemětřesení, k jakým tady stejně nikdy nedochází. Ublalo Pungu, je tu další šampion, a mnohem děsivější než nějaký čistokrevný Tarthenal. Mezi chytači krys panuje velké pozdvižení a všichni zřejmě vědí víc, než říkají. Převládá názor, že tentokrát císař vytáhl v síti opravdu nebezpečnou rybu.“</p>
<p>„O tom já nic nevím,“ zabručel Ublala Pung a zamyšleně si dřel strniště na bradě. „Jenom to, že ten čistokrevný má kamenný meč. Oštípaný, jako ty staré hlavice oštěpů, co lidi prodávají na Dolním trhu. Je skoro tak vysoký jako on a on je vyšší než já. Viděl jsem, jak popadl lederského strážného a odhodil ho stranou.“</p>
<p>„Odhodil ho?“</p>
<p>„Jako pytlík… hub nebo tak.“</p>
<p>„Takže je ještě větší vztekloun než ty.“</p>
<p>„Čistokrevní neznají strach.“</p>
<p>„Správně. A jak to, že toho o čistokrevných tolik víš?“</p>
<p>„Seregahlové. Naši bohové, ti, které jsem pomáhal zabít, byli padlí čistokrevní. Vyvržení.“</p>
<p>„Takže ten, který právě dorazil, se vyrovná jednomu z vašich bohů, Ublalo Pungu? Prosím tě, neříkej mi, že se ho chystáš zabít. Totiž má přece ten kamenný meč a vůbec.“</p>
<p>„Zabít ho? Ne, ty mi nerozumíš, Tehole Beddikte. Tenhle, tenhle čistokrevný je hodný skutečného uctívání. Ne tak, jak jsme usmiřovali Seregahly – ty jsme se snažili udržet dál od nás. Počkej a uvidíš, počkej a uvidíš, co se stane. Jakmile se ta zpráva roznese, mí druhové se shromáždí. Shromáždí se.“</p>
<p>„Co když ho císař zabije?“</p>
<p>Ublala Pung jen zavrtěl hlavou.</p>
<p>Oba se ohlédli, když se ve dveřích objevil Bugg s nahou ženou v náručí.</p>
<p>„Tedy víš,“ poznamenal Tehol, „ten kotlík vážně není dost velký. Kromě toho, i když mám hlad, jsou jisté hranice, a pojídat akademiky dalece přesahuje –“</p>
<p>Sluha se zamračil. „Ty tu ženu znáš?“</p>
<p>„Znám. Z předchozího života, jak byl plný přísných učitelů a občasných předmětů mladistvýho zájmu a tak. Žel, vypadá mnohem hůř než tenkrát. Vždycky jsem slýchal, že svět učenců je krvežíznivý – jaká debata o nuancích asi měla za následek tohle?“</p>
<p>Bugg ženu položil na svůj kavalec. Když ucouvl, přistoupil blíž Ublala Pung a praštil ho z boku do hlavy, až stařík odletěl ke zdi.</p>
<p>„Počkej!“ zařval Tehol. „To stačí!“</p>
<p>Bugg si třel spánek a podíval se na Ublalu Punga. „Co to mělo znamenat?“ chtěl vědět.</p>
<p>„Tehol říkal –“</p>
<p>„Zapomeň na to, co jsem říkal, Ublalo. Byl to jen prchavý nápad, hloubání postrádající podstatu, neopatrný projev nesouvisející v žádným směru se skutečným činem. Nikdy jsem nezamýšlel –“</p>
<p>„Řekl jsi, že Bugg potřebuje dostat pár za uši. Požádal jsi mě – protože to je větší nebo co, takže to mám propíchnout, aby se to zase zmenšilo. Mně to větší nepřipadalo. Ale tohle jsi řekl. Že je nad svým stavem, jsi povídal –“</p>
<p>„Pane, tohle <emphasis>je </emphasis>Ublala Pung.“</p>
<p>„Já vím, já vím. Očividně se všechny kdysi jemně vybroušené hrany mého intelektu poslední dobou otupily.“ Náhle se rozzářil. „Ale zase teď mám učitelku!“</p>
<p>„Oběť patriotistů,“ prohlásil Bugg a cestou ke kotlíku na ohništi si úkosem prohlížel Ublalu. „Do Propasti pod námi, pane, tohle se dá stěží vydávat za blátivou vodu.“</p>
<p>„Ano, žel, nutně potřebuje tvá kulinářská kouzla. Patriotistů? Tys ji osvobodil z vězení?“</p>
<p>„Jistým způsobem. Nicméně neočekávám celoměstskou štvanici. Měla se stát jednou z těch, kdo prostě zmizeli.“</p>
<p>Bugg pokračoval jemnějším tónem. „Potřebuje laskavý uzdravování, pane. A klid.“</p>
<p>„Není lepšího útočiště před hrůzami světa než obydlí Tehola Beddikta.“</p><empty-line />
</section>
<section>
<p>KAPITOLA OSM</p><empty-line /><empty-line /><p>Když je kámen ve vodě, čas je led.</p>
<p>Když je vše na místě přimrzlé,</p>
<p>osud prší v neblahém proudu.</p>
<p>Má tvář se objevila v kameni, co je ve vodě.</p>
<p>Vlny pevně lnou k jeho tvaru,</p>
<p>podoba zběžně cizí.</p>
<p>Věky se ukryjí, když je kámen ve vodě.</p>
<p>Cykly spoutané v těchto hlubinách</p>
<p>jsou postižené iluzí, že narušují proud.</p>
<p>Když je kámen ve vodě, čas je led.</p>
<p>Když je vše na místě přimrzlé,</p>
<p>naše životy jsou kameny v proudu.</p>
<p>A my pršíme a pršíme</p>
<p>jako voda na kámen</p>
<p>s každým úderem ruky.</p>
<p><emphasis>Voda a kámen</emphasis></p>
<p>Fentský kmet</p>
<p><image xlink:href="#_9.jpg" />Říše stínu byla domovem krutých míst, a přece se nevyrovnala krutosti stínů na duši. Kotiliona poslední dobou pronásledovaly podobné myšlenky. Stál na návrší a před sebou měl mírně zvlněné svahy klesající k nehybné hladině jezera. Na přirozené terase asi čtyřicet kroků nalevo od něj stál provizorní tábor, jediný dlouhý dům a několik polozemljanek včetně chléva a kurníku. Celé obydlí – naštěstí nyní prázdné až na tucet slepic a kohouta, podrážděného havrana s chromou nohou a dvě dojnice – bylo ukradené z jiné říše, polapené nějakou rozmarnou náhodou, nebo to spíš byl následek porušení záhadných zákonů, k čemuž během nekonečného stěhování Říše stínu občas docházelo.</p>
<p>Ať se to sem dostalo jakkoliv, Stínupán se o tom doslechl včas a vyslal houf přízraků, aby budovy a dobytek zabraly a zachránily je před toulavými démony či některým z ohařů.</p>
<p>Po pohromě s Prvním trůnem sem byly dopraveny dvě desítky přeživších, a teď se tu potulovali a hloubali nad podivnými artefakty zanechanými předchozími obyvateli. Na štítech dlouhého domu byly umístěny dřevěné lodní přídě se složitými řezbami, podivuhodné totemové šperky, většinou stříbrné a hojně zdobené jantarem, štůčky látky, sukno drsné i jemné, dřevěné misky a poháry z tepaného bronzu. Oni procházeli mezi tím, omámení, s prázdnými výrazy…</p>
<p><emphasis>Vzpamatovávají se. Pokud je něco takového možné.</emphasis></p>
<p>Napravo od Kotiliona stála na břehu jezera osamělá postava v kápi a zdánlivě civěla na hladkou vodu. Na jezeře nebylo nic normálního, třebaže scéna, již předvádělo z této strany pobřeží, byla klamně klidná. Až na to, že tu nebyli žádní ptáci. Ani měkkýši, korýši či dokonce hmyz.</p>
<p>Každý ždibec krmení pro dobytek – a nešťastného havrana – přinášely přízraky, které na to Stínupán určil. Přesto kohout zdechl jen pár dní po příchodu. <emphasis>Zřejmě žalem, </emphasis>pomyslel si Kotilion. <emphasis>Nemohl kokrháním ohlásit jediné ráno.</emphasis></p>
<p>Zpoza domu byly slyšet hlasy. Panek, Aystar a ostatní přeživší děti – no, vlastně to už děti nebyly. Zakusili boj, viděli umírat kamarády, věděli, že svět – každý svět – je nepříjemné místo, kde lidský život nestojí za nic. Taky poznali, co to je, když je někdo zneužívá.</p>
<p>Dál na pláži, hodný kus za osamělou postavou, se procházeli Trull Sengar a T’lan Imass Onrak Zlomený. Jako umělec se svou nesmrtelnou múzou, nebo spíš kritikem příšerného vzezření. Podivné přátelství. Nicméně T’lan Imass byl plný překvapení.</p>
<p>Kotilion si povzdechl a vydal se dolů.</p>
<p>Když se přiblížil, zahalený muž se pootočil. Pod plstěným okrajem kápě byla vidět tvář barvy vydělané kůže a tmavé oči. „Přicházíš s klíčem, Kotilione?“</p>
<p>„Rychlej Bene, jsem rád, že ses uzdravil.“</p>
<p>„Více méně.“</p>
<p>„Jakým klíčem?“</p>
<p>Záblesk neveselého úsměvu. „Tím, který mě osvobodí.“</p>
<p>Kotilion se zastavil vedle čaroděje a zahleděl se na kalnou vodu. „Myslel bych, že odsud můžeš odejít, kdykoliv se ti zachce. Jsi přece velemág a k dispozici nemáš jen jednu chodbu. Otevři si bránu a projdi.“</p>
<p>„Máš mě za pitomce?“ zeptal se Rychlej Ben potichu. „Tahle zatracená říše je v pohybu. Nedá se určit, kde bych vylezl, i když, pokud hádám správně, čekalo by mě dlouhý plavání.“</p>
<p>„Aha. No, já těmhle věcem poslední dobou nevěnuju dostatečnou pozornost. Takže plujeme přes oceán?“</p>
<p>„Myslím si to.“</p>
<p>„Abys tedy mohl někam odcestovat, potřebuješ naši pomoc.“</p>
<p>Čaroděj po něm loupl pohledem. „Já si to myslel. Vytvořili jste stezky, brány s pevnými východy. Jak se vám to vůbec povedlo, Kotilione?“</p>
<p>„Musím říct, že to není naše dílo. Prostě jsme o ně zakopli, abych tak řekl.“</p>
<p>„Azath.“</p>
<p>„Správně. Odjakživa jsi byl bystrý, Bene Delate.“</p>
<p>Zabručení. „Tohle svoje jméno jsem neslyšel už pěkně dlouho.“</p>
<p>„Ne? Kdy to bylo naposledy – vzpomeneš si?“</p>
<p>„Tyhlety azathy,“ řekl Rychlej Ben a otázku pominul. „Samotný dóm stínu je v týhle říši, pravda? Nějak se zmocnil brány, tý původní brány. Kurald Emurlahn. Dóm existuje jako vržený stín i jeho skutečná hmotná manifestace. Není mezi nimi žádný rozdíl. Spojení… ale to u azathských konstruktů není nic zvláštního, že? Zvláštní ale je, že brány do Kurald Emurlahn je vůbec možný se zmocnit.“</p>
<p>„Zřejmě z nezbytí,“ odtušil Kotilion a zamračil se, protože se ke břehu blížily pomalé, široké vlny, jejichž zdroj byl někde o kus dál. <emphasis>Zdaleka to není takové, jak se zdá…</emphasis></p>
<p>„Co tím myslíš?“</p>
<p>Bůh pokrčil rameny. „Říše byla rozbitá. Umírala.“</p>
<p>„Azath se zúčastnil léčení zlomků? Záměrně? Plánovitě, rozumově? Nebo způsobem, jako když na ráně zasychá krev a vytvoří strup? Je azath jenom jakýsi přirozený imunitní systém, jako když se naše těla brání nemoci?“</p>
<p>„Rozsah tvých vědomostí je pozoruhodný, Rychlej Bene.“</p>
<p>„Toho si nevšímej. Chodby byly K’rulovou vrcholnou obětí – jeho vlastní tělo a krev. Ale ne <emphasis>starší </emphasis>chodby – aspoň si to myslíme. Čí žíly se otevřely, aby vytvořily je, Kotilione?“</p>
<p>„Kéž bych to věděl. Nebo raději ne. Rozhodně pochybuju, že je to důležité. Reaguje azath prostě jen na poškození, nebo jeho skutky řídí nějaká inteligence? Na to ti odpovědět neumím. Pochybuju, že to někdo ví. A záleží na tom?“</p>
<p>„Abych byl upřímný, tak nevím. A právě z toho, že to nevím, jsem nervózní.“</p>
<p>„Mám pro tebe klíč,“ řekl Kotilion po chvíli. Trull Sengar s Onrakem mířili k nim. „Pro vás tři. Pokud ho chcete.“</p>
<p>„Máme na vybranou?“</p>
<p>„Oni ne.“ Kotilion ukázal na Trulla a T’lan Imass. „A tvoje pomoc by se jim mohla hodit.“</p>
<p>„Totéž platilo o Kalamu Mécharovi,“ podotkl Rychlej Ben. „Nemluvě o pobočnici Tavore.“</p>
<p>„Ti přežili,“ sdělil mu Kotilion.</p>
<p>„Tím si nemůžeš být jistý – ne Kalamem. Nemůžeš si být úplně jistý, nebo ano?“</p>
<p>„Byl naživu, když si ho bral Dům mrtvých.“</p>
<p>„To tvrdí Stínupán.“</p>
<p>„Ten by určitě nelhal.“</p>
<p>Čaroděj se trpce uchechtl.</p>
<p>„Kalam stále žije, Rychlej Bene. Má ho Dům mrtvých, kde je mimo dosah samotného času. Ale vyléčí se. Jed se rozloží a stane se inertním. Stínupán mu zachránil život –“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Těžko říct,“ přiznal Kotilion. „Možná prostě proto, aby namíchl Laseen, a nemělo by tě překvapit, kdyby to byl jeho jediný důvod. Věř mi, Stínupánovi stačí.“ <emphasis>Buď rád, Bene Adaefóne Delate, že jsem ti neřekl jeho skutečný důvod.</emphasis></p>
<p>Trull Sengar s Onrakem se zastavili před nimi. Tiste Edur měl na zádech nový oštěp s kamenným hrotem. Na sobě měl dlouhou pláštěnku na ochranu před zimou. Sukno bylo obarvené na vínovo – další z užitečných pokladů nalezených v domě. Přidržovala mu ho nádherná stříbrná spona v podobě stylizovaného kladiva. Onrak Zlomený byl tak dobitý, posekaný a polámaný, až byl div, že ještě drží pohromadě.</p>
<p>„Toto jezero, bože,“ promluvil T’lan Imass, „protější břeh…“</p>
<p>„Co je s ním?“</p>
<p>„Neexistuje.“</p>
<p>Kotilion kývl.</p>
<p>„Jak je to možné?“ chtěl vědět Trull Sengar. „Onrak říká, že na druhé straně není brána. Že tam není vůbec nic.“</p>
<p>Kotilion si prohrábl vlasy a poškrábal se na bradě – uvědomil si, že potřebuje oholit – a zadíval se na vodu. „Druhá strana je… nerozhodnutá.“</p>
<p>„Co to znamená?“ zeptal se Rychlej Ben.</p>
<p>„Abys to pochopil, budeš se tam muset vydat, čaroději. Vy všichni – vaše cesta vede tam. A musíte odejít brzy.“</p>
<p>„Odpusť, že to na nás neudělalo dojem,“ utrousil Tiste Edur suše. „Poslední noční můra, do které jsi nás poslal, nám vzala chuť na další dobrodružství. Potřebujeme lepší důvod, Kotilione.“</p>
<p>„Zřejmě ano.“</p>
<p>„Čekáme.“ Rychlej Ben zkřížil ruce na prsou.</p>
<p>„Žel, nemůžu vám pomoct. Jakékoliv vysvětlování z mé strany by ovlivnilo vaše vnímání toho, co najdete na konci cesty. A to se nesmí stát, protože způsob, jakým to budete vnímat, nabere tvar a určí realitu, která vás očekává.“ Povzdechl si. „Vím, že vám to moc nepomůže.“</p>
<p>„Tak zavolej Stínupána,“ ozval se Trull Sengar. „Třeba to zvládne líp.“</p>
<p>Kotilion pokrčil rameny a kývl.</p>
<p>Ve chvilce se mezi nimi zvedl téměř beztvarý stín, z něhož se vynořila uzlovatá hůl na konci hubené, ošlehané paže. Bůh se rozhlédl kolem sebe, podíval se dolů a zjistil, že stojí po kotníky ve vodě. Zasyčel, povytáhl si rozedrané roucho a vyskočil na pevnou zem. „Nebylo to zábavné?“ zazpíval. „Mizerové jste, všichni do jednoho. Co chcete? Nemám čas. Rozumíte? Mám práci.“</p>
<p>Onrak ukázal kostnatou rukou na jezero. „Kotilion nás chce poslat přes vodu na výpravu, kterou nám nevysvětlí, abychom splnili úkoly, které odmítá vymezit, na místo, které nedokáže popsat. Proto jsme zavolali tebe, beztvarý, abys doplnil, co on nemůže.“</p>
<p>Stínupán se zahihňal.</p>
<p>Kotilion odvrátil zrak. Tušil, co přijde.</p>
<p>„S potěšením, kostlivý. Odpovím takto. Je to právě tak, jak si Kotilion myslí. Ten kohout zahynul žalem.“</p>
<p>Rychlej Ben zaklel a Stínupán se rozplynul v nicotu.</p>
<p>Kotilion se otočil. „Zásoby na vás čekají před dlouhým domem. Až se sem vrátíte, budete mít připravený člun. Rozlučte se s Minalou a dětmi co nejrychleji. Cesta je dlouhá a namáhavá a nám dochází čas.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p><emphasis>Nehynoucí vděčnost </emphasis>se prudce stočila na pravobok. Ve vichru byl nahořkle cítit led. První důstojník Skorgen Kaban se cestou přes zadní palubu v tom náhlém přívalu předkláněl a musel se přidržovat zábradlí. Konečně se dostal k Šurk Elalle, která stála pevně rozkročená a přivázaná koženými řemeny ke kormidlu.</p>
<p>Klesající teplota jí zřejmě nijak nevadila, tváře jí v náporech větru ani trochu nezčervenaly. Skutečně zvláštní žena. Zvláštní, neukojitelná, neskutečná, byla jako mořská bohyně ze starých dob, okouzlující sukub vábící všechny vstříc zkáze – ne, to nebyla dobrá myšlenka, to nikdy. Nebo aspoň dokud se plavil s ní.</p>
<p>„Kapitáne! Bude to těsný – ty hory ledu nám plujou do cesty a možná jsou rychlejší než my! Odkud se v Bloudově jménu vzaly?“</p>
<p>„Zvládneme to,“ ujistila ho Šurk Elalle. „Doplujeme na závětrnou stranu ostrova – hlavní nápor schytá severozápadní pobřeží. Divila bych se, kdyby hradby citadely na tý straně přežily, co přichází. Koukni na Dálavu, Krasavče, jsou z ní vidět jenom ledový zuby – ať to přišlo odkudkoliv, požírá to celý pobřeží.“</p>
<p>„Zatracená zima, to je to,“ zavrčel Skorgen. „Možná bychom měli obrátit, kapitáne. Ta flotila stejně nešla po nás – mohli bychom doplout do ústí Leder –“</p>
<p>„A umřít hlady, než budeme v polovině cesty. Ne, Krasavče, Druhý Děvín je teď nezávislý stát, a mně připadá docela zajímavý. Kromě toho jsem zvědavá. Ty ne?“</p>
<p>„Ne tolik, abych riskoval, že nás rozmačkaj ty bílý čelisti, kapitáne.“</p>
<p>„Zvládneme to.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Pára nad hřebenem vzdouvajících se ledovců barvy staré kůže byla rozcupovaná převalujícími se úlomky ledu, vyvrácenými stromy, roztříštěnými lodními trupy a obrovskými balvany, vzdorujícími přitažlivosti hlubiny – alespoň na tak dlouho, aby se vynořily nad vodu jako čelo laviny valící se po rozbouřené hladině, než se neochotně potopily.</p>
<p>Z přívalu se jako cáry závěsů hrnula mlha, potrhaná prudkými větry, a Šurk Elalle se dívala, jak se za nimi zvedá vír. Blížil se, i když ne dost rychle. Ve chvilce obeplují mys, který působil natolik mocně, aby odvrátil všechen ten led.</p>
<p>Alespoň v to doufala. Pokud ne, byl přístav Druhého Děvína odsouzený k záhubě. <emphasis>A s ním i moje loď a posádka. </emphasis>Ona, pokud se úspěšně vyhne drtivému sevření ledu či zamrznutí v něm, nejspíš vyvázne, možná by si mohla na jeden ledovec vylézt a nechat se po dlouhé době vyvézt až na pevninu.</p>
<p><emphasis>K tomu nedojde. Ostrovy nic neposune. Možná je může něco potopit, ale všechno se to hromadí u Fentské Dálavy – nás pronásleduje jen ledové rameno a zanedlouho bude vzdorovat přílivu. Bloud chraň, co se asi stalo s edurskou domovinou – celé pobřeží musí být rozsekané na kusy – nebo úplně zaplavené. To bych tedy ráda věděla, co protrhlo tuhle přehradu.</emphasis></p>
<p><emphasis>Nehynoucí vděčnost </emphasis>se sténáním obeplula výběžek pevniny. Vítr rychle utichl a loď se usadila na vodě a pomalu se plazila do přístavu s vysokými hradbami. Byl to opravdu vězeňský ostrov – všechny důkazy přetrvaly: masivní opevnění, věže s možností střelby směrem na moře i na pevninu. Na každém volném místě stály balisty, mangonely a škorpiony a v samotném přístavu na skalnatých ostrůvcích byly miniaturní pevnosti ověšené signálními vlajkami a u nich kotvily rychlé pronásledovatelské galéry s posádkou deseti mužů.</p>
<p>V neklidných vodách se na kotvách houpal tucet lodí. Na molech pobíhali lidé sem a tam jako mravenci v rozkopnutém mraveništi. „Krasavče, přirazíme na druhý straně toho podivnýho drómonu. Nikdo nám zřejmě nebude věnovat velkou pozornost – slyšíš ten řev? Právě to zasáhlo severozápadní pobřeží.“</p>
<p>„Celej ten zatracenej ostrov se může potopit, kapitáne.“</p>
<p>„Proto taky zůstaneme na palubě – uvidíme, co bude dál. Kdybychom museli utíkat na východ, chci na to být připravená.“</p>
<p>„Hele, pluje k nám přístavní pramice.“</p>
<p><emphasis>Hrome. </emphasis>„Typický. Svět se rozpadá, ale výběrčí cla to nezastaví. No dobře, připravíme se je přijmout.“</p>
<p>Kotva zarachotila ve chvíli, kdy k nim přirazil prám. Na palubu vylezly dvě důležitě se tvářící ženy. Jedna byla vysoká, druhá malá a ta také promluvila. „Kdo je tu kapitán a odkud plujete?“</p>
<p>„Jsem kapitán Šurk Elalle. Připluli jsme z Lederas. Dvacet měsíců na moři s nákladem zboží.“</p>
<p>Vysoká, hubená bledá žena s rovnými plavými vlasy se usmála. „To je od tebe ohromně vstřícný, drahoušku. Teď, kdybys byla tak laskavá, tady Kráteň půjde do podpalubí prohlídnout náklad.“</p>
<p>„Tady Pádeň vybere poplatek za kotvení,“ řekla menší tmavovláska Kráteň.</p>
<p>„Patnáct doků za den.“</p>
<p>„To je trochu moc!“</p>
<p>„Vypadá to, že přístav už má svoje dny sečtený,“ poznamenala Pádeň s pokrčením ramen. „Musíme vybrat, co ještě jde.“</p>
<p>Kráteň se mračila na prvního důstojníka. „Nejsi náhodou Krasavec Skorgen Kaban, co?“</p>
<p>„Jo, to jsem já.“</p>
<p>„Náhodou mám tvoje ztracený oko, Skorgene. Ve sklenici.“</p>
<p>Skorgen se zamračil na Šurk Elalle. „Ty a asi padesát dalších lidí,“ zavrčel.</p>
<p>„Cože? Ale já za ně zaplatila slušnou cenu! Kolik lidí přijde o oko při kýchání? U Blouda, jsi slavnej!“</p>
<p>„Při kýchání, jo? Tohle jsi slyšela? A uvěřilas tomu? Duchové hlubin, holka, a zaplatilas tomu podvodníkovi hodně?“</p>
<p>„Můžete si prohlídnout náklad,“ obrátila se Šurk na Pádeň. „Ale dokud ho nevyložíme, tak nic dalšího. A jestli vyložíme, záleží na tom, jakou cenu jsou vaši kupci připravení nabídnout.“</p>
<p>„Dokážu ti to,“ prohlásila Kráteň a popošla ke Skorgenovi Kabanovi. „Je úplně stejný – to poznám i odsud.“</p>
<p>„Nemůže být stejný,“ odtušil první důstojník. „To oko, který jsem ztratil, bylo jiný barvy.“</p>
<p>„Tys měl různobarevný oči?“</p>
<p>„Správně.“</p>
<p>„To je mezi námořníky kletba.“</p>
<p>„Možná proto ho už nemám.“ Skorgen ukázal na drómon. „Odkud připlul tenhleten? Podobný linie jsem jaktěživ neviděl – a zřejmě už něco zažil.“</p>
<p>Kráteň pokrčila rameny. „Cizinci. Pár jich tu máme –“</p>
<p>„To už stačí,“ přerušila ji Pádeň. „Zkontroluj náklad, drahoušku. Čas běží.“</p>
<p>Šurk Elalle se po těch podivných slovech otočila a pozorně si drómon prohlédla. Vypadal pořádně pomláceně, ale její první důstojník měl oko bystré – loď zažila bitvu, v níž byla použita magie. Na trupu byly černé, ohořelé šmouhy, husté jako pavučina. <emphasis>A hodně magie. Ta loď by měla být na třísky.</emphasis></p>
<p>„Poslouchejte,“ ozvala se Pádeň dívajíc se na pevninu. „Odvrátili to, jak slíbili.“</p>
<p>Blížící se katastrofa zřejmě na druhé straně ostrova, kde se k nebi zvedala mračna ledové tříště, rychle hynula. Šurk Elalle se zadívala na moře na jihu za mysem. Za děsivým předvojem, který málem potopil <emphasis>Nehynoucí vděčnost, </emphasis>přicházel led, jako kdyby zamrzlo obrovské jezero. Ale energie vlnobití se rychle rozplývala. Palubou proletěl závan teplého větru.</p>
<p>Skorgen Kaban zabručel. „A kolik obětí naházeli z útesu, aby si tohle usmířili?“ Zasmál se. „Ale vy zase nebudete mít nedostatek vězňů.“</p>
<p>„Na ostrově žádní vězni nejsou,“ opravila ho Pádeň, nasadila povýšený výraz a zkřížila ruce na prsou. „V každým případě, ty hloupý osle, by krvavý oběti nepomohly – nakonec je to jenom led. Ty obrovský plochy na severu se rozlámaly na kusy – není to ani týden, co jsme se tu pořádně zapotili, a něco takovýho se na Druhým Děvíně nestává. Měla bych to vědět, páč jsem se tu narodila.“</p>
<p>„Narodila ses vězňům?“</p>
<p>„Tys mě neposlouchal, Skorgene Kabane? Na ostrově žádní vězni –“</p>
<p>„Ne, co jste vyhnali žalářníky, chceš říct.“</p>
<p>„To už stačí,“ zarazila je Šurk Elalle, když viděla, že se žena tváří stále dotčeněji, a to už na začátku nebyla zrovna přátelská. „Druhý Děvín je nezávislý, za což máte můj nekonečný obdiv. Pověz, kolik edurských lodí vás při invazi napadlo?“</p>
<p>Pádeň frkla. „Jednou se koukli na opevnění, čichli si k mágům, který jsme pustili na hradby, a pluli dál.“</p>
<p>Šurk Elalle zvedla obočí. „Slyšela jsem, že došlo k boji.“</p>
<p>„To taky ano, když jsme vyhlásili naše slavný osvobození. Po hrozných nehodách, co se přihodily vrchní dozorkyni a jejím kamarádkám.“</p>
<p>„Nehody, ha! To je dobrý.“</p>
<p>Šurk Elalle se zadívala na svého prvního důstojníka, ale on, stejně jako většina mužů, neverbální varování nepochopil.</p>
<p>„Teď si vezmu těch patnáct doků,“ pronesla Pádeň chladně. „A ještě pět doků za vylodění, teda pokud hodláte vystoupit na břeh kvůli nákupu zásob nebo prodeji nákladu nebo obojímu.“</p>
<p>„O žádných pěti docích ses nezmiňovala –“</p>
<p>„Krasavče,“ přerušila ho Šurk Elalle, „zajdi dolů a zkontroluj Kráteň – možná by se chtěla na něco ohledně nákladu zeptat.“</p>
<p>„Rozkaz, kapitáne.“ Naposledy se zamračil na Pádeň a oddusal k průlezu.</p>
<p>Pádeň chvíli šilhala po Šurk Elalle a pak si prohlédla několik námořníků poblíž. „Jste piráti.“</p>
<p>„Nemluv nesmysly. Jsme nezávislí obchodníci. Vy nemáte na ostrově vězně, já zas nemám na svý lodi piráty.“</p>
<p>„Co tím chceš naznačit?“</p>
<p>„Pokud jsem něco naznačovala, tak ti to očividně uniklo. Předpokládám, že nejsi správkyně přístavu, jenom výběrčí cla.“ Obrátila se, protože na palubu vylezl Skorgen a za ním Kráteň. Pomenší ženě svítily oči.</p>
<p>„Pádeň, ti mají věcí!“</p>
<p>„To je přesný popis,“ utrousila Šurk Elalle. „Kráteň, nezapomeň správci přístavu říct, že chceme kotvit u kamennýho mola, aby se nám náklad líp vykládal. A posel k případným kupcům by se taky… hodil.“ Pohlédla na Pádeň a zase se odvrátila. „Co se kotvicích a přistávacích poplatků týče, to vyřídím přímo se správcem přístavu, jakmile dohodnu provizi.“</p>
<p>„Myslíš si, že jsi chytrá,“ štěkla Pádeň. „Měla jsem s sebou vzít oddíl – jak by se ti líbilo tohle, kapitáne? Všude by se koukli, všechno důkladně prohlídli. Jak by se ti to líbilo?“</p>
<p>„Kráteň, kdo teď vlastně Druhýmu Děvínu vládne?“ zeptala se Šurk Elalle.</p>
<p>„Třas Brullyg, kapitáne. Je velmistr zdánlivýho shromáždění.“</p>
<p>„Zdánlivýho shromáždění? Víš jistě, žes použila správný výraz, děvče? Zdánlivý?“</p>
<p>„To jsem řekla. Řekla jsem to, ne, Pádni?“</p>
<p>„Kapitán si myslí, jak není chytrá, ale ona není, že? Počkej, až pozná Třasa Brullyga, potom se už divit nebude –“</p>
<p>„Ani ne,“ poznamenala Šurk Elalle. „Náhodou Třasa Brullyga znám. Dokonce vím, za jaký zločin ho sem poslali. Jenom se divím, že je ještě naživu.“</p>
<p>„Třasa Brullyga nezabiješ snadno,“ prohlásila Pádeň.</p>
<p>Jeden z námořníků vyprskl smíchy a rychle to maskoval jako kašel.</p>
<p>„Budeme čekat na odpověď správce přístavu,“ řekla Šurk.</p>
<p>Ženy se vrátily na prám a Pádeň se chopila vesel.</p>
<p>„Divný ženský,“ zamumlal Skorgen Kaban, když se díval, jak odplouvají.</p>
<p>„Ostrov plný vězňů, který se křížej mezi sebou,“ odtušila Šurk. „Tak čemu se divíš, Krasavče? A jako kdyby to nestačilo, vládne tomu plnokrevný Třas – který je náhodou úplně šílený. Jedno ti povím. Náš pobyt bude zajímavý.“</p>
<p>„Nesnáším zajímavý věci.“</p>
<p>„A nejspíš výdělečný.“</p>
<p>„Aha, dobře. Výdělečný věci mám rád. Dokážu se přenýst přes zajímavý, pokud to je výdělečný.“</p>
<p>„Ať jsou chlapi připravení vytáhnout kotvu. Pochybuju, že na signální vlajku správce přístavu budeme čekat dlouho.“</p>
<p>„Rozkaz, kapitáne.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Udinaas seděl a pozoroval ji, jak čistí a olejuje meč. Edurský meč, jejž jí do rukou vložil tisteedurský válečník. Už jí stačil jen dům, aby ho mohla zakopat. Ano, a osudový návrat budoucího chotě. No, tohle to možná neznamenalo, jenom nápomocné gesto jednoho ze Strachových bratrů – jediného ze sengarských bratří, jehož si Udinaas skutečně vážil. Možná, a možná ne.</p>
<p>Kamennými stěnami se neslo nekonečné drmolení, ještě ponuřejší než tupé bručení edurských žen při truchlení. Onyxoví čarodějové se radili. Pokud bylo toto tvrzení pravdivé, potom kněžská verze jejich jazyka byla nesrozumitelná a postrádala rytmus obvykle přítomný v písních i řeči. A pokud to bylo jen zaříkávání, potom se ti staří hlupáci nedokázali shodnout na tempu.</p>
<p>A on si myslel, že Tiste Edur jsou divní. Ve srovnání s Tiste Andii však byli prachobyčejní břídilové. Tiste Andii dovedli zarputilost do nadlidských extrémů.</p>
<p>Vlastně nebylo divu. Andara byla rozpadající se stavba z černého kamene na dně rokle plné smetí. Izolovaná jako věznice. Stěny útesu byly protkané jeskyněmi, nepravidelnými komorami, jako kdyby v křivolakých tunelech popraskaly obrovské bubliny. Byly tu bezedné jámy, slepé chodby, průchody tak strmé, že jimi nebylo možné projít bez provazových žebříků. Duté věže stoupaly skálou jako obrácené fiály. Přes podzemní strže se klenuly úzké mosty z bílé pemzy, vytesané do amorfních tvarů a sesazené bez malty. Na jednom místě bylo jezero ztuhlé lávy hladší než větrem ohlazený led, obsidián protkaný rudými žilkami. Tady byl Shromažďovací sál, kde se mohli sejít všichni obyvatelé – bosky – a sledovat nekonečné tahanice mistrů reve, jinak známých jako onyxoví čarodějové.</p>
<p>Mistr skály, vzduchu, kořenů, tmavé vody, noci. Celkem pět čarodějů, hašteřících se ohledně pořadí procesí, hierarchie usmiřování, správné délky onyxových rouch a Bloud ví čeho ještě. Podle těchto pološílených neurotiků byla každá ne dokonale hladká látka pomačkaná a zmuchlaná.</p>
<p>Z toho, co Udinaas pochopil, jen asi čtrnáct z půl tisícovky obyvatel – kromě samotných čarodějů – byli čistokrevní Tiste Andii, a z nich jen tři v životě viděli denní světlo – čemuž divně říkali <emphasis>oslepené hvězdy – </emphasis>jen tři se vyšplhali do světa nahoře.</p>
<p>Žádný div, že všichni přišli o rozum.</p>
<p>„Pročpak smích některých lidí zní spíš jako pláč?“ zeptal se Udinaas.</p>
<p>Seren Pedak vzhlédla od meče na kolenou, s mastným klůckem v rukou s dlouhými prsty. „Já neslyším, že by se někdo smál. Nebo plakal.“</p>
<p>„Neříkal jsem, že to musí být nahlas,“ odtušil.</p>
<p>Strach Sengar, sedící na kamenné lavici u východu, si odfrkl. „Nuda ti krade poslední útržky zdravého rozumu, otroku. Mně tedy scházet nebude.“</p>
<p>„Čarodějové se se Silchasem nejspíš dohadují o tom, jak tě popraví, Strachu Sengare,“ odsekl Udinaas. „Jsi jejich nejnenáviděnější nepřítel. Zrádcův potomek, zplozenec lží a tak. Hodí se to k tvému vznešenému úkolu, aspoň prozatím, ne? Do zmijího doupěte – každý hrdina to musí podstoupit, pravda? A okamžik předtím, než přijde tvá zhouba, vytáhneš kouzelný meč a zlí přisluhovači budou umírat po tuctech. Napadlo tě někdy, co musí po takovém vraždění přijít? Děsivé vylidnění, rozpadlé rodiny, plačící děti – a jakmile jednou překročíš ten osudový práh, je zaručeno nevyhnutelné vyhubení, vznášející se před nimi jako příšerné strašidlo. Když jsem byl malý, vyslechl jsem si svůj díl příběhů a eposů a všechno to ostatní. Ale vždycky mě zajímali… ti zlí přisluhovači, oběti oněch skvělých hrdinů a jejich úporné spravedlivosti. Chci říct, že když někdo vpadne do tvé skrýše, tvého milovaného domova, tak se ho pochopitelně pokusíš zabít a sníst. Kdo by to neudělal? Klidně si tam pobývali, údajně oškliví, úskoční, věnovali se svým bezvýznamným životům, splítali oprátky nebo něco podobného. A pak šok! Poplach! Vetřelci se nějak zbavili řetězů a smrt řádí jako smyslů zbavená v každé chodbě!“</p>
<p>Seren Pedak vrátila meč do pochvy. „Myslím, že mě tvoje verze těch příběhů docela zajímá, Udinaasi. Jak bys chtěl, aby dopadly. Přinejmenším tím zabijeme čas.“</p>
<p>„Nechci, aby Konývku pálily její nevinné uši –“</p>
<p>„Ta spí. Poslední dobou spí hodně.“</p>
<p>„Možná stůně.“</p>
<p>„Možná ví, jak všechno přečkat,“ podotkla akvizitor. „Pokračuj, Udinaasi, jak dopadne tvůj hrdinský epos, tvoje upravená verze?“</p>
<p>„Nejdřív přijde skryté doupě zloduchů. Propuká krize. Mají úplně popletené priority – nějaký minulý zlý vládce nezvládající správu věcí nebo tak něco. A tak mají žaláře a vynalézavé, nicméně v konečném důsledku neúčinné mučicí nástroje. Mají parní komory s obrovskými kotli čekajícími na to, až pokrm osladí lidské maso – ale, žel, poslední dobou se žádný člověk neobjevil. Nakonec doupě je prokleté, místo, odkud se žádný dobrodruh nikdy nevrátí – všechno je to pochopitelně pochybná propaganda. Ve skutečnosti je doupě slušným trhem pro místní dřevorubce a sběrače smůly – obrovská ohniště a pochodně a čadící olejové kahance – to je ta potíž s podzemními doupaty – je v nich tma. Horší je, že všichni mají posledních asi osm set let rýmu. V každém případě potřebuje zlé doupě věci pro slušnou existenci. Zeleninu, hromady bobulí, koření a léky, látky a nádobí, kůže nevydělané i dobře požvýkané, zle vypadající klobouky. Samozřejmě jsem vynechal všechny ty zbraně a zastrašující stejnokroje.“</p>
<p>„Zbloudil jsi ze své vyprávěcí stezky, Udinaasi,“ poznamenala Seren Pedak.</p>
<p>„To je pravda, ale i tohle je důležité. Život je takový. Bloudíme. Právě jako ti zlí přisluhovači. Krize – žádní noví zajatci, není čerstvé maso. Děti hladovějí. Naprostá katastrofa.“</p>
<p>„Jaké je řešení?“</p>
<p>„Přece se vymyslí příběh. Kouzelný předmět v jejich vlastnictví, něco, co by do doupěte přilákalo hlupáky. Je to rozumné, když se nad tím zamyslíš. Každý háček potřebuje kroutícího se červa. A pak mezi sebou vyberou jednoho, kdo bude hrát šíleného vládce, který se snaží uvolnit děsivé síly toho kouzelného předmětu a tím nastolit utopii oživených mrtvol klopýtajících říší prachu a vyhozené hlušiny. Pokud tohle nepřiláká hrdiny v celých houfech, tak už nic.“</p>
<p>„Bude to mít úspěch?“</p>
<p>„Nějaký čas ano, ale nezapomínej na všechny ty špatně navržené mučicí nástroje. Pravidelně se nějaký podnikavý a šťastný trouba osvobodí, rozdrtí lebky tuctu strážných a paseka je na spadnutí. Nekonečné zabíjení – stovky, pak tisíce necvičených zlých válečníků, kteří si zapomněli nabrousit meče, nemluvě o jejich štítech z březové kůry, co jim prodal hrbatý dřevorubec.“</p>
<p>Teď se uchechtl dokonce i Strach Sengar. „No dobře, Udinaasi, vyhrál jsi. Tvoje verze se mi opravdu líbí víc.“</p>
<p>Udinaas byl tak překvapený, že jen mlčky zíral na Seren Pedak, jež se usmála. „Předvedl jsi svoje skutečné nadání, Udinaasi. Takže se hrdina vysvobodí. Co dál?“</p>
<p>„Hrdina nic takového neudělá. Místo toho dole v těch vlhkých tunelech chytí rýmu. Nicméně vyvázne živý a ustoupí do nedalekého města, kde se mor, který přenáší, rozšíří a všechny zahubí. A další tisíciletí je jméno toho hrdiny proklínáno lidmi žijícími nad zemí i pod ní.“</p>
<p>„Dokonce i tvoje verze obsahuje skryté varování, otroku,“ promluvil po chvíli Strach. „Chceš, abych se jím řídil, což vyvolává podiv – co ti záleží na mém osudu? Nazýváš mě svým celoživotním nepřítelem kvůli všem těm nespravedlnostem, které ti můj lid způsobil. Opravdu mám tvou zprávu vzít na vědomí?“</p>
<p>„Dělej, jak chceš, Edure,“ odvětil Udinaas. „Ale moje víra je hlubší, než tušíš, a míří úplně jiným směrem, než si očividně myslíš. Řekl jsem, že hrdina vyhraje, přinejmenším v dané chvíli, ale nezmínil jsem se o jeho nešťastných následovnících, jeho udatných druzích.“</p>
<p>„Kteří všichni zahynou v doupěti.“</p>
<p>„Vůbec ne. Po boji byla nutně zapotřebí nová krev. Zloduši, kteří byli zlí jen relativně, protože byli stonaví, zbědovaní, hladoví a ne příliš chytří, je všechny do jednoho přijali mezi sebe. V každém případě kultura doupěte zažila velké obrození, kdy vznikla nejlepší umělecká díla a poklady, jaké kdy svět viděl.“</p>
<p>„A co se stalo pak?“ zajímalo Seren.</p>
<p>„To trvalo, dokud nedorazil nový hrdina, ale to už je jiný příběh na jindy. Už z toho mluvení chraptím.“</p>
<p>„Tisteedurské ženy si vyprávějí příběh,“ pravil Strach Sengar, „že Otec stín Skabandari Krvooký se rozhodl zemřít z vlastní svobodné vůle a osvobodil svou duši, aby se mohla vydat po šedé cestě, na které hledal rozhřešení, protože cítil tak velkou vinu za to, co spáchal na Kecherské pláni.“</p>
<p>„To je ale příhodná verze.“</p>
<p>„Teď schází důvtip tobě, Udinaasi. Tento alternativní výklad je sám o sobě alegorií a ve skutečnosti zastupuje <emphasis>náš </emphasis>pocit viny za Skabandarího zločin. Nemůžeme vzít zpátky, co Otec stín udělal, a nikdy jsme ani nebyli v postavení, kdy bychom se ho mohli zříct. On vedl, Edurové následovali. Mohli jsme se mu vzepřít? Možná. Těžko. A tak nám zůstala vina, kterou nebylo možné usmířit jinak než v alegorickém smyslu. Proto se držíme pověstí o vykoupení.“</p>
<p>Seren Pedak vstala a šla si položit meč vedle rance s jídlem. „Jenomže tenhle příběh si potají vyprávěly ženy vašich kmenů, Strachu. Odhlédnu-li od zajímavé skutečnosti, že ho znáš, jak to, že příslib vykoupení patří jen ženám?“</p>
<p>„Válečníci jdou jinou cestou,“ vysvětloval Strach. „Ten příběh – a pravdu o Skabandarim – znám díky matce, protože odvrhla tradici utajování. Uruth před pravdou neutíká a nechtěla ani, aby před ní utíkali její synové –“</p>
<p>„Jak potom vysvětlíš Rhulada?“ zeptal se Udinaas.</p>
<p>„Neryj do něj,“ napomenula ho Seren. „Rhulad je prokletý tím mečem, co drží, a bohem, který ten meč vyrobil.“</p>
<p>„Rhulad byl mladý,“ ozval se Strach a mimoděk zalomil rukama, s pohledem upřeným na podlahu. „Čekalo na něj ještě tolik učení. Chtěl se stát velkým válečníkem, hrdinským válečníkem. Stál ve stínu svých tří starších bratrů, a proto jednal ukvapeně.“</p>
<p>„Myslím, že bůh si ho vyvolil… místo Hannana Mosaga,“ podotkl Udinaas. „Rhulad neměl na vybranou.“</p>
<p>Strach si Udinaase chvíli prohlížel, než kývl. „Pokud si to myslíš, potom jsi vůči Rhuladovi mnohem velkorysejší než kterýkoliv Tiste Edur. Udinaasi, neustále mě překvapuješ.“</p>
<p>Udinaas zavřel oči a opřel se o drsnou stěnu. „Mluvil se mnou, Strachu, protože jsem poslouchal. Něco, s čím jste se vy ostatní nenamáhali – což není divu, vzhledem k tomu, že se váš vychvalovaný rodinný pořádek právě rozpadl. Vaše drahocenná hierarchie byla zpřeházená. Šokující. Strašné. A tak když on nemohl mluvit s vámi, vy jste na oplátku nebyli ochotní ho poslouchat. On mlčel a vy jste byli hluší k jeho mlčení. Obvyklý zmatek – ani nelituju, že žádnou rodinu nemám.“</p>
<p>„Házíš všechnu vinu na chaotického boha.“</p>
<p>Udinaas otevřel oči a zamrkal. Potom se usmál. „To je příliš pohodlné. Kdybych já hledal vykoupení, skočil bych po něm a dojel na něm až na konec cesty – na kraj útesu a přes něj. Amen.“</p>
<p>„A pak… co?“</p>
<p>„Co je na vině? Jak to mám vědět? Jsem jenom utahaný otrok. Ale pokud bych měl hádat, podíval bych se nejdřív na tu ustrnulou hierarchii, o které jsem mluvil. Ta polapí každého, a všichni zajišťují, že polapí všechny ostatní. Až se nakonec nikdo nedokáže pohnout ze strany na stranu ani nahoru. Samozřejmě můžeš postoupit dolů – stačí udělat něco, co se ostatním nelíbí. Nelibost urazí všechny příčle žebříku a už letíš.“</p>
<p>„Takový je život mezi Tiste Edur.“ Strach frkl a odvrátil zrak.</p>
<p>„No dobře.“ Udinaas si povzdechl. „Na něco se tě zeptám. Proč bůh nenabídl ten meč nějakému Ledeřanovi – vynikajícímu důstojníkovi od vojska nebo chladnokrevnému obchodníkovi? Proč ne Ezgarovi? Nebo spíš jeho synovi Quillasovi? Tam byly ctižádost a hloupost v dokonalé rovnováze. A když ne Ledeřanovi, proč ne nereckému šamanovi? Nebo fentskému, tarthenalskému? Jistě, většina těch kmenů je už skoro vyhlazená – přinejmenším jejich tabu, tradice a všemožná pravidla, která lidi udržovala v poslušnosti – jsou pryč, díky Ledeřanům.“</p>
<p>„Tak proč ho tedy nedostal Ledeřan?“ zajímalo Seren Pedak.</p>
<p>Udinaas pokrčil rameny. „Zřejmě mají nesprávné osudné vady. Spoutaný rozpoznal naprostou dokonalost Tiste Edur – jejich politiku, dějiny, kulturu i politickou situaci.“</p>
<p>„Už to chápu,“ zabručel Strach a zkřížil ruce.</p>
<p>„A co?“</p>
<p>„Proč si tě Rhulad tolik cenil, Udinaasi. Na celodenní škrábání rybích šupin tě bylo škoda. Se svou inteligencí a vhledem bys mohl hrdě sedat v každém trůnním sále.“</p>
<p>Otrokův úšklebek byl plný zášti. „Mor na tebe, Strachu Sengare.“</p>
<p>„Jak jsem tě urazil?“</p>
<p>„Právě jsi vyslovil ústřední argument – pro i proti instituci otroctví. Bylo mě škoda na to, co jsem dělal, že? Nebo jste mě z nezbytnosti drželi zkrátka? Kdyby příliš mnoho lidí jako já pobíhalo volně, žádný vládce, tyran či jiný by neměl svůj trůn jistý. My bychom věci rozviřovali pořád dokola. Vyzývali bychom, protestovali, vzdorovali. Osvícením bychom mohli způsobit naprostý chaos. A tak mi sem, Strachu, přikopni další košík ryb, to bude lepší pro všechny.“</p>
<p>„Kromě tebe.“</p>
<p>„I pro mě. Takhle zůstává má chytrost neplodná, neškodná, a to zvlášť pro mě, jinak by moje ušlechtilé nápady vypustily řeku krve.“</p>
<p>„Bojíš se vlastních myšlenek, Udinaasi?“ zeptala se Seren Pedak.</p>
<p>„Pořád, akvizitor. Ty snad ne?“</p>
<p>Neřekla nic.</p>
<p>„Poslyšte,“ ozval se Strach. „To drmolení skončilo.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Debata jako obvykle skončila prohrou všech zúčastněných. Srážka neoblomných názorů nepřinesla soulad, jen vyčerpání a bolest hlavy. Stříž seděl s nohama zapřenýma o zadní stranu dolní lavice v šeru horních řad kolem nesmyslně pojmenovaného Kotouče svornosti, na němž stálo pět mračících se onyxových čarodějů. Snažil se trochu probrat, když se čarodějové svorně obrátili k Silchasi Zmarovi.</p>
<p>Ordant Brid, mistr skalního reve, jenž Stříže poslal pro ty prokleté poutníky, promluvil jako první. „Silchasi Zmare, pokrevní bratře našeho Černokřídlého pána, víme, co hledáš.“</p>
<p>„Potom taky víte, že mi nemáte překážet.“</p>
<p>Na tato chladná slova se Stříž narovnal.</p>
<p>„Před tím jsem vás varoval!“ zavřískl Rin Varalat, mistr nočního reve, svým pronikavým, skřípavým hlasem. „Přijde si jako leviatan zkázy! Který z bratrů byl nadán větším rozmyslem a moudrostí? Odpověz jasně!“</p>
<p>„Uklidni se,“ zavrčela Penit Vinandas.</p>
<p>Stříž se pro sebe usmál a znovu si říkal, jestli vlastnosti reve utvářejí osobnosti jejich pánů – nebo jako v případě Penit paní – nebo naopak. Paní kořenů pochopitelně bude radit ke klidu, k utišení rozdivočelých nálad, protože je nesporně… <emphasis>zakořeněná.</emphasis></p>
<p>„Já jsem klidný!“ prskl Rin Varalat a namířil prstem na Silchase Zmara. „Nesmíme se mu podvolit, jinak se nám všechno, čeho jsme dosáhli, zřítí na hlavu. Naživu nás udržuje rovnováha, a to dobře víte. Pokud ne, potom je to s vámi horší, než jsem si myslel.“</p>
<p>Svým bezedným barytonem promluvil Draxos Hulch, mistr reve tmavé vody. „Tato záležitost, kolegové čarodějové, je méně otevřená debatě, než byste si přáli. Pokud ovšem tomuto válečníkovi nevysvětlíme podstatu našeho zápasu a nejistou rovnováhu, jíž jsme dosáhli teprve nedávno.“</p>
<p>„Proč by ho to mělo zajímat?“ zeptal se Rin Varalat. „Jestliže se tohle všechno zřítí, jemu na tom záležet nebude. Půjde klidně dál – naše smrt pro něj bude bezvýznamná.“</p>
<p>Silchas Zmar si povzdechl. „Nejsem lhostejný k bitvě, kterou tu vedete, čarodějové. Ale váš úspěch vychází ze zcela nevyhnutelného rozpadu jaghutského rituálu.“ Prohlédl si tváře před sebou. „Omtose Phellack se nevyrovnáte, protože ji nevypustil nikdo menší než Gothos. V každém případě je rovnováha, které jste údajně dosáhli, jen klamná. Rituál selhává. Led, který zadržoval v bezčasí, se znovu pohnul. V tomto teplém věku povoluje a je ho tolik, že i až roztaje, způsobí to ohromné změny. Ledovce na nejvyšších vrcholech Modré růže – ty na severu – se už začaly posouvat. Nedbají na útok vzdáleného oceánu a čerpají sílu ze zbloudilého proudění chladného vzduchu. Tyto ledovce, čarodějové, stále drží oštěp rituálu a brzy vám ho vrazí do srdce. Andara je odsouzená k záhubě.“</p>
<p>„Nám na Andaře nezáleží,“ prohlásil Gestallin Aros, mistr vzdušného reve. „Rovnováha, o které mluvíš, nás nezajímá. Silchasi Zmare, jaghutský rituál byl ledem jen v tom smyslu, jako je oheň ze dřeva – byl to prostředek k dosažení jistého cíle, a tím cílem bylo zmrazit čas, život a smrt.“</p>
<p>Stříž upřeně sledoval Silchase Zmara. Andijský albín pomalu naklonil hlavu na stranu. „Mluvíte o jiném selhání, ale ty dvě věci jsou spojené –“</p>
<p>„O tom my víme,“ přerušil jej Ordant Brid a pousmál se. „Možná víc než ty. Mluvíš o oštěpu v ledu, o jádru Omtose Phellack, které stále žije a má sílu. Ten oštěp, Silchasi Zmare, vrhá stín a v tom stínu najdeš, co hledáš. I když si myslím, že to nebude takové, jak by sis přál.“</p>
<p>„To mi vysvětli.“</p>
<p>„Ne,“ štěkl Rin Varalat. „Jestli to chceš pochopit, najdi svého příbuzného.“</p>
<p>„Svého příbuzného? Dokážete tedy Anomandera přivolat?“</p>
<p>„Jeho ne,“ opravil ho Ordant Brid a po kratším zaváhání pokračoval. „Nedávno nás navštívil ascendent. Menandor. Sestra úsvit –“</p>
<p>„Co s tím má ona společného?“ Pokud něco, zněl Zmarův hlas ještě chladněji.</p>
<p>„Rovnováhu, ty nevědomý hlupáku!“ zaječení Rina Valarata se rozlehlo komnatou.</p>
<p>„Kde je teď?“ chtěl vědět Silchas Zmar.</p>
<p>„Žel,“ odpověděl Draxos Hulch, „to nevíme. Ale je nablízku, z důvodů, které zná jen ona. Bojím se, že se ti postaví, pokud se rozhodneš projít přes nás silou.“</p>
<p>„Já hledám duši Skabandariho Krvookého. Nechápu, proč proti tomu máte námitky.“</p>
<p>„My víme, jaká je pravda,“ utrousil Ordant Brid.</p>
<p>Nastalo dlouhé ticho. Pět onyxových čarodějů stálo před ohromeným Silchasem Zmarem, jenž zřejmě nebyl mocen slova.</p>
<p>„Je to otázka… soucitu,“ dodala Penit Vinandas.</p>
<p>„Nejsme hloupí,“ řekl Ordant Brid. „Nemůžeme se ti postavit. Ale možná tě můžeme vést. Cesta na místo, které hledáš, je svízelná – nevede rovně. S jistým údivem ti, Silchasi Zmare, musím sdělit, že jsme dosáhli určité shody. Nemáš tušení, jak vzácná je to věc – pravda, mluvím o kompromisu, který někomu vadí víc a někomu míň. Nicméně jsme se dohodli, že ti poskytneme průvodce.“</p>
<p>„Průvodce? Aby mě vedl po té křivolaké stezce, nebo z ní svedl?“</p>
<p>„Takový klam by nevydržel dlouho.“</p>
<p>„Pravda, a já bych pak nebyl milosrdný.“</p>
<p>„Pochopitelně.“</p>
<p>Silchas Zmar zkřížil paže. „Poskytnete nám průvodce. Dobrá. Který z vás se přihlásil?“</p>
<p>„Přece žádný,“ opáčil Ordant Brid. „My musíme být zde. Jak jsi říkal, ledový oštěp je namířený na nás, a třebaže ho nedokážeme rozbít, snad se nám podaří ho… odvést stranou. Tvým průvodcem, Silchasi Zmare, bude smrtelný meč Černokřídlého pána.“ Čaroděj mávl rukou.</p>
<p>Stříž vstal a vydal se do Kruhu svornosti. V ruce se mu objevil řetěz s kroužky, zavířil, cvakl a znovu zavířil.</p>
<p>„On je Anomanderův smrtelný meč?“ zeptal se Silchas Zmar s neskrývanou nedůvěrou a zíral na jediného diváka.</p>
<p>Stříž se usmál. „Myslíš, že by ho to nepotěšilo?“</p>
<p>Bratr Dlouhého vlasu se po chvíli ušklíbl a potřásl hlavou. „Nejspíš ano.“</p>
<p>„Přijďte zítra,“ nakázal Ordant Brid, „připravíme cestu, abyste mohli pokračovat.“</p>
<p>Stříž sestoupil až k nejnižším lavicím, zlehka seskočil na vyleštěný kruh a přistoupil k Silchasi Zmarovi. Řetěz v jeho ruce neustále kroužil a cvakal.</p>
<p>„Musíš to pořád dělat?“ zeptal se Silchas Zmar.</p>
<p>„A co jako?“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Silchas Zmar vstoupil do sálu a chvíli po něm přišel i Tiste Andii Stříž.</p>
<p>Seren Pedak zamrazilo, třebaže netušila proč. Stříž se usmíval, ale byl to cynický úsměv, a oči upíral na Stracha Sengara, jako by čekal na nějakou výzvu.</p>
<p>„Akvizitor,“ pronesl Silchas Zmar a cestou ke kamennému stolu u protější stěny, na němž bylo víno a jídlo, si rozepnul sponu na plášti, „aspoň jedna záhada byla rozřešena.“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Množství přízraků tady v Andaře, bezpočet duchů mrtvých Tiste Andii – vím, proč jsou tady.“</p>
<p>„Je mi líto, ale netušila jsem, že je tady plno přízraků. Poslední dobou jsem neviděla ani Chřada.“</p>
<p>Podíval se po ní a nalil si do poháru víno. „Je pozoruhodné,“ zamumlal, „jak něco tak obyčejného jako nepřítomnost chuti na jazyku může být nejútrpnějšími mukami… když je někdo tisíce let pohřbený.“</p>
<p>Dívala se na něj, jak polyká ředěné víno a vychutnává si ho.</p>
<p>„Čas, akvizitor. Rituál Omtose Phellack všechno zmrazil, vzdoroval samotnému mistrovi Kápě – omlouvám se, mistr Kápě je pán smrti. Duchové – neměli kam odejít. Tiste Edur je snadno polapili a zotročili, ale mnohým se podařilo uniknout tomuto osudu a jsou tady mezi svými smrtelnými druhy. Onyxoví čarodějové mluví o soucitu a rovnováze, víš…“</p>
<p><emphasis>Ne, nevím, ale na tom zjevně nezáleží. </emphasis>„Pomůžou nám?“</p>
<p>Silchas Zmar se trpce ušklíbl a pokrčil rameny. „Náš neblahý oddíl má nového člena, akvizitor, který má za úkol dovést nás k tomu, co hledáme.“</p>
<p>Strach Sengar se najednou napjal a popošel ke Střížovi. „Tiste Andii, věz jedno. K tobě ani tvému lidu žádné nepřátelství nechovám. Pokud nás opravdu dovedeš tam, kde je připoutaná Skabandariho duše, budu ti vděčný – vlastně ti budou zavázaní všichni Edurové.“</p>
<p>Stříž se zakřenil. „To nedělej, válečníku.“</p>
<p>Strach se zarazil.</p>
<p>„Ty pro zdejší Andie představuješ největší hrozbu,“ podotkl Silchas Zmar, obraceje se na Tiste Edur. „Tví druhové mají dobrý důvod vyhubit je všechny do posledního, a Ledeřané jim taky nejsou zrovna naklonění kvůli tomu, jak vzdorovali anexi – a ten odpor pokračuje dodnes. Modrá růže nechce být okupovaná, a také lidé žijící v míru vedle těch, jimž v žilách proudí andijská krev, necítí vůči lederským dobyvatelům vděčnost. Když tu vládli onyxoví čarodějové, byla to vzdálená vláda, která se nerada pletla do každodenních záležitostí a na obyvatelstvo měla jen málo požadavků. A teď, Strachu Sengare, vládnou Ledeřanům tví lidé, což přispívá ke vzteku kypícímu v Modré růži.“</p>
<p>„Nemůžu mluvit za říši,“ pronesl Strach. „Jen za sebe. Ale myslím, že pokud všechno dopadne tak, jak si přeju, mohli by je Edurové za jejich pomoc odměnit svobodou – celou provincii Modrá růže a všechny její obyvatele. Já to rozhodně hodlám obhajovat.“</p>
<p>Střížův smích zněl jízlivě. Řetěz se mu v pravici pevně stočil, ale bohatě to stačilo jako komentář těchto vážných projevů a smělých příslibů.</p>
<p>Seren Pedak se udělalo špatně. Ze Stříže, z toho šíleného štěněte s řetězem a kroužky, z jeho věčně posměšného výrazu…</p>
<p><emphasis>Ach, Strachu Sengare, nevěř mu. Vůbec mu nevěř.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Víte jistě, že to chcete, dohližiteli?“</p>
<p>Brohl Handar se podíval na atripredu. „Má to být trestná výprava, Bivatt. Válka nebyla oficiálně vyhlášena – dopis z Lederas o tom mluví velmi jasně. Zřejmě do mých povinností dohližitele spadá i to, abych zajistil, že tento střet nepřesáhne jisté rozměry. Najdeš a zničíš ty, kdo povraždili osadníky.“</p>
<p>Atripreda upírala oči na zástupy lederských a edurských vojáků pochodující po silnici. Ve vzduchu visel prach, zastírající modrou oblohu. Zvuky armády Brohlu Handarovi připomínaly lámající se led, hrnoucí se řekou.</p>
<p>„Přesně to mám v úmyslu, dohližiteli,“ poznamenala. „To a nic víc, podle rozkazu.“</p>
<p>Dlouho si ji prohlížel. Pak si poposedl, aby ulevil bolesti v kříži – koně raději obdivoval z dálky, nemusel na nich zrovna sedět. Oni jeho nechuť zřejmě chápali a opláceli mu ji stejnou mincí, a tenhle měl navíc ve zvyku pohazovat hlavou, kdykoliv zpomaloval z klusu, bezpochyby ve snaze rozbít Brohlovi bradu. Atripreda mu řekla, že se příliš předklání a kůň to ví a jeho chybu považuje za příležitost mu ublížit. Na tuto cestu se Brohl rozhodně netěšil. „Nicméně tě budu doprovázet,“ prohlásil.</p>
<p>Věděl, že z té vyhlídky nemá radost. Jenomže měl vlastní tělesnou stráž ze svého kmene. Vlastní vůz, vozku a volské spřežení. Dostatek zásob, aby nebyli pro vojenský trén přítěží.</p>
<p>„Bojím se o vaše bezpečí,“ řekla.</p>
<p>„Nemusíš. Svým Arapajům bezvýhradně věřím –“</p>
<p>„Odpusťte, dohližiteli, ale lovení tuleňů není totéž jako –“</p>
<p>„Atripredo,“ přerušil pro změnu Brohl ji, „mí válečníci čelili při dobývání nejlepším lederským vojákům a tehdy utekli tvoji Ledeřani. Tuleni? Někteří z nich váží tolik co vůl a kly mají delší než meče. A pak tu jsou bělosrstí medvědi a jeskynní medvědi. Krátkonozí vlci a smečkoví vlci. A nesmíme zapomínat na džhecké tvaroměniče. Myslíš si, že bílé pustiny severu jsou pusté pláně? Proti tomu, čemu musejí Arapajové každý den čelit, nejsou Ledeřané žádná velká hrozba. Co se ochrany před Oulany týče, té bude zapotřebí, jedině když tvoje oddíly uprchnou. Budeme mít denratského k’risnan a tvůj kádr mágů. Zkrátka,“ zakončil, „tvoje obavy jsou zbytečné. Pověz, atripredo, čeho se týkala tvoje tajná schůzka s faktorem Leturem Aniktem?“</p>
<p>Otázka, pronesená jakoby náhodou, ji zasáhla jako rána pěstí. Upřela na něj vykulené, polekané oči, v nichž se vzápětí objevilo cosi temného. „Debata o financích, dohližiteli,“ prohlásila chladně. „Vojsko potřebuje jíst.“</p>
<p>„Finance na trestnou výpravu poskytuje říšská pokladnice.“</p>
<p>„Řečené fondy spravuje faktor. Nakonec je to jeho práce faktora, pane.“</p>
<p>„V tomto případě ne,“ opravil ji Brohl Handar. „Vyplácení má na starosti můj úřad. Ve skutečnosti výpravu platí edurské peníze. Atripredo, v budoucnu by ses měla přesvědčit o faktech, než mi začneš lhát. Zřejmě tě tíží břímě dvojích rozkazů. Kvůli tvému duševnímu klidu doufám, že si neodporují.“</p>
<p>„Neměly by,“ odvětila stísněně.</p>
<p>„Jsi si tím jistá, atripredo?“</p>
<p>„Jsem, pane.“</p>
<p>„Dobře.“</p>
<p>„Dohližiteli, hodně z těch zabitých osadníků pocházelo z faktorovy vlastní domácnosti.“</p>
<p>Brohl zvedl obočí. „Chudák Letur Anikt tedy musí překypovat touhou po pomstě.“</p>
<p>„Na té schůzce jsem pouze zopakovala svůj záměr vrahy příslušně potrestat. Faktor žádal ujištění, které jsem mu za daných okolností s potěšením poskytla.“</p>
<p>„Jinými slovy, Letura Anikta polekalo, že už tuto expedici neřídí, protože takové rozhodnutí nemá precedens. Dá se předpokládat, že je dost chytrý, aby pochopil – jakmile se trochu uklidní – že to znamená nesouhlas s jeho nedávnými výstřelky.“</p>
<p>„To netuším, pane.“</p>
<p>„Zajímala by mě míra jeho pokory po našem vítězném návratu, atripredo.“</p>
<p>Na to Bivatt neřekla nic.</p>
<p>Pochopitelně pak bude Letur Anikt reagovat jinak, vzhledem k tomu, že na této výpravě nebylo nic oficiálního. Faktoroví nohsledi v paláci – nejspíš kancléřovi lederští služebníci – budou pořádně rozhořčení, až zjistí, jak byli obelstěni. Tentokrát tento menší převrat uspořádali Edurové, bylo to dílo kmenů a spojení nastolili přes k’risnan a edurské štáby různých dohližitelů. Bylo v tom ohromné riziko – sám císař o tom nakonec nic nevěděl.</p>
<p>Leturu Aniktovi bylo třeba přistřihnout křídla. Ne, víc než to, bylo nutné ho ochromit. Nadobro. Pokud Brohl prosadí svou, bude v Drene do roka nový faktor, a co se držav Letura Anikta týče, no, trestem za velezradu a korupci takového rozsahu, v jakém se jich dopouštěl, bude bezpochyby jejich zabavení, zbavení veškerých práv a restituce na tak vysoké úrovni, že bude aniktská linie dlužníky několik následujících pokolení.</p>
<p><emphasis>Je zkorumpovaný. A spředl nebezpečnou síť sahající z Drene do všech hraničních států. Usiluje o válku se všemi našimi sousedy. Zbytečnou válku. Nesmyslnou, sahající za hranice prachsprosté chamtivosti jednoho muže. </emphasis>Takovou korupci bylo nutné zničit, protože v říši byla spousta Leturů Aniktů, kterým se dařilo pod ochranou Osvobozenské vkladové a pravděpodobně i patriotistů. Tento muž byl zároveň příkladem i varováním.</p>
<p><emphasis>Vy Ledeřané nás považujete za hlupáky. Smějete se nám za zády. Vysmíváte se tomu, že nepoznáme vaše rafinované lži. No, rafinovanosti existuje víc druhů, jak brzy zjistíte.</emphasis></p>
<p>Brohl Handar se konečně necítil bezmocný.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Atripreda Bivatt v duchu soptila. Ten zatracený hlupák vedle ní se chtěl nechat zabít a na ni padne zodpovědnost za to, že ho nedokázala ochránit. K’risnan a arapajští ochránci ničeho nedosáhnou. Faktoroví agenti nakazili všechny lederské legie v okolí a mezi nimi… <emphasis>Bloudem zatracení asasínové. Mistři jedů.</emphasis></p>
<p>Válečníka po svém boku si oblíbila, jakkoliv byl zarputilý – což byla zřejmě obvyklá edurská vlastnost. A ačkoliv byl bezpochyby inteligentní, byl zároveň… naivní.</p>
<p>Bylo jasné, že ty žalostné neúřední snahy Brohla Handara a půltuctu dalších dohližitelů Letur Anikt prokoukl a hodlal rodící se hrozbu na místě zlikvidovat. Na této výpravě.</p>
<p>„<emphasis>Máme problém s Brohlem Handarem</emphasis>,“ řekl faktor a jeho bledý, kulatý obličej v obvyklém šeru jeho svatyně připomínal zaprášený kámen.</p>
<p>„Pane?“</p>
<p>„Bez schválení se snaží rozšířit své pravomoci a tím podkopat tradiční funkce faktora hraniční provincie. Svou ctižádostí do té sítě zatáhl další, což může mít, žel, osudové následky.“</p>
<p>„Osudové? Jak?“</p>
<p>„Atripredo, musím vám to povědět. Patriotisté se už nezaměřují výhradně na Ledeřany v říši. Na světlo vyšly důkazy o rodícím se spiknutí mezi Tiste Edur – proti státu a pravděpodobně i proti samotnému císaři.“</p>
<p><emphasis>Nesmysl. Opravdu mě považuješ za tak pitomou, Anikte? Proti státu a proti císaři jsou dvě různé věci. Stát jsi ty a lidi jako ty. Stát je Osvobozenská vkladová a patriotisté. Stát je kancléř a jeho nohsledi. </emphasis>Představa spiknutí mezi Tiste Edur proti nim, aby zbavili říši lederské korupce, je celkem uvěřitelná. Okupují Lederskou říši už dost dlouho, aby si uvědomili, že se paláce zmocnili mnohem rafinovanější dobyvatelé a oni prohráli.</p>
<p>Tiste Edur byli nade všechno hrdí. Těžko si přiznají porážku, a skutečnost, že vítězové jsou podle jejich měřítek zbabělci v pravém smyslu toho slova, je bude pálit ještě víc. Nebylo tedy divu, že Brohl Handar a jeho druhové nakonec zahájili tažení za vyhubení Ledeřanů řídících stát. <emphasis>A není ani divu, že Edurové své nepřátele tak obrovsky podcenili.</emphasis></p>
<p>„Pane, jsem důstojník říšské armády. Mým velitelem je sám císař.“</p>
<p>„Císař vládne nám všem, atripredo,“ odtušil Letur Anikt s nepatrným úsměvem. „Spiknutí mezi jeho druhy přímo ohrožuje jeho věrné přívržence – ty, kdo za velkých osobních obětí udržují státní aparát v chodu.“</p>
<p>„Lidi jako vy.“</p>
<p>„Správně.“</p>
<p>„Co žádáte ode mě, pane?“</p>
<p>„Brohl Handar bude trvat na tom, že vás na té trestné výpravě doprovodí. Myslím, že hodlá zabrat znovu dobytá území pro sebe –“ mávl rukou – „nepochybně jménem říše, nebo nějaký podobný nesmysl.“</p>
<p><emphasis>Chceš říct, jako jsi to udělal ty.</emphasis></p>
<p>„Pokusím se mu to rozmluvit,“ řekla. „Není to bezpečné –“</p>
<p>„To opravdu není. A o tom právě mluvím.“ Po chvíli se Letur Anikt narovnal. „Vy ho, žel, nepřesvědčíte. Dohližitel potáhne s vámi a přijme na sebe riziko.“</p>
<p><emphasis>Riziko, ano. Bude si myslet, že mu nebezpečí hrozí od Oulanů.</emphasis></p>
<p>„Udělám, co bude v mých silách, abych ho ochránila.“</p>
<p>Faktor rozhodil rukama. „Pochopitelně. To je vaše povinnost, a my oba víme, jak proradní umějí Oulané být, zvlášť když jim teď nevelí nikdo jiný než Rudomask. Kdoví jaké hrozné léčky na vás uchystal se záměrem povraždit velitele a ostatní důležité osoby. Vlastně, atripredo, máte svoje povinnosti, a já od vás nečekám nic jiného, než že je beze zbytku splníte. Nicméně vám připomínám, že Brohl Handar je účastníkem spiknutí.“</p>
<p>„Tak ať ho Orbyn Pravdohledač zatkne.“ <emphasis>Pokud se odváží, protože to by všechno vyneslo na světlo, a na to vy ještě nejste připravení.</emphasis></p>
<p>„Budeme připravení na jeho návrat,“ pronesl faktor.</p>
<p><emphasis>Už tak brzo? </emphasis>„Byl o tomto vývoji zpraven císař, pane?“</p>
<p>„Byl. Patriotisté by se do lovu nezapojili, kdyby tomu tak nebylo – to jistě chápete, atripredo.“</p>
<p>Myslela si, že ano. Dokonce ani Karos Inviktad by v této věci nepostupoval bez nějakého schválení. „Je to všechno, pane?“</p>
<p>„Je. Bloud se usmívej na vaši štvanici, atripredo.“</p>
<p>„Děkuju, pane.“</p>
<p>A teď všechno probíhalo podle faktorových předpovědí. Brohl Handar bude expedici doprovázet, když vyvrátil všechny její námitky. V jeho výraze viděla obnovenou sebedůvěru a odhodlání – dohližitel měl pocit, že konečně našel pevnou půdu pod nohama. Skutečného nepřítele opravdu rozpoznal správně. Katastrofa spočívala v jeho přesvědčení, že učinil první krok.</p>
<p>„Pane, teď mě laskavě omluvte,“ požádala Bivatt dohližitele. „Musím si promluvit se svými důstojníky.“</p>
<p>„Samozřejmě,“ odvětil Brohl Handar. „Kdy podle tebe narazíme na nepřítele?“</p>
<p>Ty <emphasis>hlupáku, už jsi na něj narazil. </emphasis>„To záleží na tom, pane, jestli prchají, nebo táhnou přímo na nás.“</p>
<p>Dohližitel zvedl obočí. „Ty se toho Rudomaska bojíš?“</p>
<p>„Na strachu přinášejícím úctu není nic špatného, pane. A v tomto smyslu se Rudomaska opravdu bojím. Stejně jako se bude brzy bát on mě.“</p>
<p>Odjela ke svým oddílům, ale nejdřív nevyhledala důstojníka, nýbrž jistého muže, jezdce z Modré růže, vyššího a tmavšího než ostatní vojáci.</p>
<p>Po nějaké době ho našla. Přivolala si ho k sobě a pak spolu jeli vedle silnice. Řekla mu dvě věci, první dost hlasitě, aby je slyšeli ostatní, ohledně zdraví koní a podobných bezvýznamných podrobnostech, druhou potichu, aby ji slyšel pouze on.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Co vidíš na rozmazané šmouze obzoru, co se nedá zakrýt zdviženou rukou?“</p>
<p>Rudomask se podíval na cizince.</p>
<p>Anaster Toc se usmál. „Ležet v jámě mezi odpadem lidstva je něco, co bych doporučil každému začínajícímu básníkovi. Rytmy se přelévají, odkaz toho, co jsme odvrhli. Bohatství je jako tekuté zlato.“</p>
<p>Rudomask usoudil, že muž přišel o rozum, a neudivilo ho to. Anaster byl kost a kůže, samý bolák a loupající se, zhnisaná vyrážka. Aspoň teď dokázal stát sám, bez pomoci hole, a vrátila se mu chuť k jídlu. Rudomask věřil, že se cizinec brzy uzdraví, alespoň tělesně. Jeho mysl byla něco jiného.</p>
<p>„Vy nevěříte na básně,“ pokračoval Anaster Toc po chvíli, „na moc obyčejných slov. Ano, zpíváte s přicházejícím jitrem a prchajícím sluncem. Zpíváte bouřkovým mrakům a vlčím stopám a shozeným parohům, které najdete v trávě. Zpíváte, abyste rozhodli o pořadí korálků na šňůrce. Ale nejsou v tom slova, jen variace tónů, beze smyslu jako ptačí píseň –“</p>
<p>„Ptáci zpívají,“ přerušil ho Natarkas, stojící vedle něj z druhé strany a mhouřící oči do skomírajícího slunce, „aby ostatním sdělili, že jsou tady. Zpívají, aby zahnali lovce. Zpívají, aby přilákali družky. Zpívají ve dnech před svou smrtí.“</p>
<p>„Dobře, tak to byl špatný příklad. Vy zpíváte jako velryby –“</p>
<p>„Jako co?“ zeptali se Natarkas a druzí dva měděnci za ním.</p>
<p>„Ale, zapomeňte na to. Chtěl jsem říct, že zpíváte beze slov –“</p>
<p>„Hudba má vlastní jazyk.“</p>
<p>„Natarkasi, odpověz mi laskavě na tohle. Písnička, kterou zpívají děti, když navlékají korálky, co znamená?“ vyptával se Anaster.</p>
<p>„Je jich víc, záleží na vzoru. Píseň určuje pořadí korálků podle druhu a barvy.“</p>
<p>„Proč musí být něco takového určené?“</p>
<p>„Protože korálky vyprávějí příběh.“</p>
<p>„Jaký příběh?“</p>
<p>„Záleží na vzoru, který zajistí píseň. Příběh se neztratí, nezkazí, protože píseň se nikdy nemění.“</p>
<p>„Pro mistra Kápě,“ zamumlal cizinec. „Co je špatného na slovech?“</p>
<p>„Se slovy,“ promluvil Rudomask a odvrátil se, „se mění význam.“</p>
<p>Anaster Toc se vydal za Rudomaskem přes tábor. „A právě o tom mluvím. V tom jejich cena – schopnost přizpůsobit se –“</p>
<p>„Máš na mysli kazit se. Ledeřané jsou mistry v kažení slov a jejich významu. Válku nazývají mírem, tyranii svobodou. O významu slova rozhoduje to, na které straně stínu stojíš. Slova jsou zbraně a používají je ti, kdo na ostatní pohlížejí s opovržením. A opovržení se ještě prohloubí, když vidí, jak se ostatní nechávají zmást a dělat ze sebe hlupáky, protože se jim rozhodli věřit. Ve své naivitě si myslí, že význam slova je daný, že ho nelze pokazit.“</p>
<p>„Toggovy cecky, Rudomasku, to byla na tebe dlouhá řeč.“</p>
<p>„Já slovy opovrhuju, Anastere Tocu. Co vlastně myslíš tím, když říkáš ‚Toggovy cecky‘?“</p>
<p>„Togg je bůh.“</p>
<p>„Ne, bohyně?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Takže ty cecky jsou –“</p>
<p>„Na nic. Správně.“</p>
<p>„A co to ostatní? ‚Pro dech mistra Kápě‘?“</p>
<p>„Mistr Kápě je pán smrti.“</p>
<p>„Takže… žádný dech.“</p>
<p>„Přesně.“</p>
<p>„Beru chraň?“</p>
<p>„Nikoho neochrání.“</p>
<p>„Mowri dej?“</p>
<p>„Paní chudáků nikomu nic nedá.“</p>
<p>Rudomask se na cizince upřeně zadíval. „Tví lidé mají ke svým bohům vskutku zvláštní vztah.“</p>
<p>„Asi ano. Někteří ho odsuzují jako cynický a možná mají pravdu. Všechno to souvisí s mocí, Rudomasku, a s tím, co dělá s těmi, kdo ji mají. Bohové nejsou výjimkou.“</p>
<p>„Když jsou tak neužiteční, proč je uctíváte?“</p>
<p>„Představ si, o kolik neužitečnější by byli, kdybychom je neuctívali.“ To, co uviděl v Rudomaskových očích, Toca rozesmálo.</p>
<p>„Bojovali jste jako vojsko oddané pánovi a paní vlků,“ prohlásil podrážděně.</p>
<p>„A vidíš, kam nás to dovedlo.“</p>
<p>„Tvůj oddíl byl pobit, protože vás mí lidé zradili. Zrada nepocházela od vašich vlčích bohů.“</p>
<p>„Asi máš pravdu. Tu smlouvu jsme uzavřeli. Předpokládali jsme, že chápeme stejně význam slov, která jsme si vyměnili se zaměstnavateli –“ Na to se Rudomask suše usmál. „Vytáhli jsme do války s vírou v čest. Tak. Togg a Fanderay za to nejsou zodpovědní – a zvlášť ne za hloupost svých vyznavačů.“</p>
<p>„Teď jsi bez bohů, Anastere Tocu?“</p>
<p>„Občas slýchám jejich žalostné vytí, nebo si to aspoň myslím.“</p>
<p>„Vlci přišli na bojiště a vzali si srdce padlých.“</p>
<p>„Cože? Co tím myslíš?“</p>
<p>„Rozlámali hrudníky tvých druhů a sežrali srdce. Všechno ostatní nechali.“</p>
<p>„To jsem nevěděl.“</p>
<p>„Proč jsi nezemřel s nimi?“ zeptal se Rudomask. „Utekl jsi?“</p>
<p>„Byl jsem nejlepší jezdec Šedých mečů. Proto jsem měl udržovat spojení mezi našimi oddíly. Naneštěstí jsem byl u Oulanů, když se rozhodli, že uprchnou. Strhli mě z koně a zmlátili do bezvědomí. Nevím, proč mě rovnou nezabili. Nebo nenechali Ledeřanům.“</p>
<p>„Zrada má různé úrovně, Anastere Tocu. I to, co dokážou spolknout i Oulané, má své meze. Mohli uprchnout z boje, ale nedokázali ti podříznout krk.“</p>
<p>„To je mi úleva. Omlouvám se. Odjakživa jsem měl rád vtipné komentáře. Asi bych měl být vděčný, ale nejsem.“</p>
<p>„Pochopitelně,“ odtušil Rudomask. Blížili se k širokému koženému přístřešku chránícímu mapy, které na rodaří kůži nakreslil válečný vůdce – většinou podle toho, co si pamatoval z lederských vojenských map, jež viděl. Nové mapy byly vypnuté na zemi a uspořádané jako kousky skládačky. Dohromady zobrazovaly rozlehlou oblast jižních hraničních království. „Ale jsi voják, Anastere Tocu, a já vojáky potřebuju.“</p>
<p>„Chceš tedy se mnou uzavřít dohodu.“</p>
<p>„Chci.“</p>
<p>„Svázanou slovy.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„A co když budu chtít odejít?“</p>
<p>„To ti dovolím a dám ti koně a zásoby. Můžeš odjet na východ, jihovýchod nebo i na sever, i když tam nic není. Ne však na západ nebo jihozápad.“</p>
<p>„Jinými slovy, ne do Lederské říše.“</p>
<p>„Správně. Nevím, jakou pomstu chystáš ve své raněné duši. Nevím, jestli bys nezradil Oulany – oplátkou za to, že oni zradili tebe. Což bych se ti v nejmenším nedivil. Nechci tě zabít, proto ti zakazuju jet do Lederu.“</p>
<p>„Chápu.“</p>
<p>Rudomask si v nejasném světle šírání prohlížel mapy. Černé čáry jako by před ním bledly v zapomnění. „Nicméně se dovolávám tvé touhy po pomstě na Ledeřanech.“</p>
<p>„Spíš než na Oulanech.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Věříš, že je dokážeš porazit.“</p>
<p>„Porazím je, Anastere Tocu.“</p>
<p>„Tím, že si dopředu připravíš bojiště. Jako taktiku bych to nezavrhoval. Pokud budou Ledeřané natolik hloupí, aby se postavili přesně tam, kam budeš chtít.“</p>
<p>„Jsou ješitní,“ odtušil Rudomask. „Kromě toho nemají jinou možnost. Chtějí pomstít povraždění osadníků a krádež stád, která považují za svůj majetek – i když je nejdřív ukradli oni nám. Chtějí nás potrestat, a tak se nemůžou dočkat, až s námi zkříží čepele.“</p>
<p>„S použitím kavalerie, pěchoty, lučištníků a mágů.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Jak hodláš odrovnat ty mágy, Rudomasku?“</p>
<p>„To ti zatím neřeknu.“</p>
<p>„Pro případ, že odjedu a objedu vás a nějak se mi podaří uniknout tobě a tvým lovcům.“</p>
<p>„Je to jen málo pravděpodobné.“ Na cizincův úsměv Rudomask pokračoval. „Vím, že jsi zkušený jezdec, ale neposlal bych za tebou Oulany. Poslal bych svoje K’Chain Che’Malle.“</p>
<p>Anaster Toc se otočil a zadíval se na tábor, řady a řady stanů s věncem kouře ze sušeného trusu. „Sebral jsi kolik, deset, dvanáct tisíc válečníků?“</p>
<p>„Skoro patnáct.“</p>
<p>„Ale klany jsi ještě nezlomil.“</p>
<p>„Zlomil.“</p>
<p>„Způsobem potřebným k tomu, aby bojovali jako profesionální armáda, musíš změnit jejich věrnost a přimět je zapomenout na stará pokrevní pouta. Viděl jsem, jak honíš velitele a zajišťuješ si, že se v boji budou řídit tvými rozkazy. Viděl jsem, jak oni zase honí svoje oddílové vůdce a ti zase své oddíly.“</p>
<p>„Jsi voják, Anastere Tocu.“</p>
<p>„A nenávidím to z hloubi duše, Rudomasku.“</p>
<p>„Na tom nesejde. Pověz mi o svých Šedých mečích a taktice, kterou jste používali.“</p>
<p>„To ti moc nepomůže. Ale mohl bych ti povědět o vojsku, ve kterém jsem sloužil původně, před Šedými meči.“ Ohlédl se a Rudomask v jeho oku zahlédl pobavení, jaké ho vyvedlo z míry. „Mohl bych ti povědět o Malažanech.“</p>
<p>„O takovém kmeni jsem neslyšel.“</p>
<p>Anaster se zasmál znovu. „Není to kmen. Je to říše. Říše třikrát čtyřikrát větší než Lederská.“</p>
<p>„Takže zůstaneš?“</p>
<p>Anaster Toc pokrčil rameny. „Prozatím.“</p>
<p>Rudomask si uvědomil, že na druhém muži není nic obyčejného. Ano, byl šílený, ale mohlo by to být užitečné šílenství. „Jak tedy Malažané vyhrávají své války?“ zeptal se.</p>
<p>Cizincův pokřivený úsměv zazářil ve tmě, jako když se zablýskne nůž. „To by mohlo chvíli trvat, Rudomasku.“</p>
<p>„Pošlu pro něco k jídlu.“</p>
<p>„A olejové lampy – na té tvojí mapě vůbec nic nevidím.“</p>
<p>„Schvaluješ můj záměr, Anastere Tocu?“</p>
<p>„Vytvořit profesionální armádu? Ano, je to nezbytné, ale taky to všechno změní. Tvůj lid, vaši kulturu, všechno.“ Odmlčel se, než suše, posměšně dodal: „Budete potřebovat novou píseň.“</p>
<p>„Pak ji tedy musíš složit,“ řekl Rudomask. „Vyber nějakou malazskou. Nějakou vhodnou.“</p>
<p>„Ano, žalozpěv,“ zamumlal cizinec.</p>
<p>Bílý nůž se znovu zablýskl a Rudomask by byl mnohem radši, kdyby býval zůstal v pochvě.</p><empty-line />
</section>
<section>
<p>KAPITOLA DEVĚT</p><empty-line /><empty-line /><p>Kamkoliv jsem se podíval, viděl jsem na krajině stopy války. Návrší zabraly stromy a vyslaly dolů ze svahu předvoj, vyzývající povýšenecký podrost v říčním korytě, které bylo vyschlé na troud, dokud nepovolily ledové přehrady vysoko v horách, kde divoké slunce udeřilo nečekaně ze zálohy a při obležení prorazilo prastaré barikády a vypustilo do nížin proudy vody.</p>
<p>Tady na zkrabatělé podložní skále mizely staré jizvy po ledovcích pod postupujícími mechy, plíživými a nenažranými koloniemi lišejníků, které samy válčily se svými příbuznými.</p>
<p>Mravenci budovali mosty přes pukliny v kameni a ve vzduchu se hemžili okřídlení termiti, v tichosti umírající v pilovitých čelistech rhinazan, poletujících sem a tam, jak se vyhýbaly větším nebeským predátorům.</p>
<p>Všechny ty války hlásaly pravdu o životě, o samotné existenci. Nyní se musíme zeptat sami sebe, zda vše, co děláme, můžeme omluvit citováním takových starých a všudypřítomných zákonů. Nebo vyhlásíme svobodu vůle tím, že se postavíme přirozené touze páchat násilí, ovládat ostatní a zabíjet? O tom jsem přemýšlel – myšlenky to byly dětinské a cynické – když jsem stál vítězně nad posledním mužem, jehož jsem zabil, a jeho krev stékala po mém meči a moje duše se vznášela na křídlech takové rozkoše, až jsem se celý třásl…</p>
<p>Král Kilanbas v Břidlicovém údolí</p>
<p>Třetí lederaský proud – dobyvačné války</p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" />Palouk obklopovala pobořená nízká zeď a oštípaný, hrubě přitesaný čedič rozděloval trsy zelených travin. Za zídkou rostly břízy a jasany a jasně zelené lístky se jim třepetaly ve větru. Dál les houstl a byl tmavší, všechny ostatní stromy vytlačily borovice se šedou kůrou. Ať zeď obklopovala cokoliv, zmizelo to pod měkkou prstí palouku, i když tu a tam byly vidět dolíky, kde se propadly sklepy a tak.</p>
<p>Sluncem rozpálený vzduch sám jako by vířil, tolik tu bylo létajícího hmyzu, a bylo v něm cítit něco, co Sukul Anchadu zneklidňovalo, jako kdyby vše z černých větví okolních stromů pozorovali duchové. Znovu zapátrala, ale našla jen miniaturní životní jiskry, patřící přirozeným obyvatelům lesa, a tiché mumlání zemních duchů, příliš slabých, než aby se vzmohli na víc než neklidné vrtění ve věčném spánku umírání. Nebylo tu čeho se bát, což bylo dobře.</p>
<p>Stála u zídky, která jí nesahala ani ke kolenům, a prohlížela si provizorní přístřešek. Znovu potlačila podráždění a netrpělivost.</p>
<p>Osvobozená sestra by měla cítit jen vděčnost, mrcha. Šeltata Lor se v mohyle neměla právě nejlépe – Silchas Zmar a ten zatracený wyval ji ztloukli do bezvědomí a skoro ji utopili v bezedné bažině jakési paměťové kapsy azathské říše, kde se každá chvíle táhla celá staletí – tak dlouho, že se Šeltata vynořila nesmazatelně poskvrněná černými vodami, vlasy spálené doruda a pleť odstínu betelového ořechu, voskovitou a plnou jizev jako T’lan Imass. Z ran netekla krev. Nehty připomínající drápy se leskly jako protažené broučí krovky – Sukul neustále přitahovaly, jako by čekala, až se rozpojí, pod nimi se objeví křídla z odloupané kůže a vynesou odtržené prsty k obloze.</p>
<p>Sestra navíc měla horečku. Den za dnem šíleně blábolila. Dialog – vyjednávání – byl zatím beznadějný. Víc Sukul nezvládla, jen ji vytáhla z toho pekelného města sem do poměrného klidu.</p>
<p>Zadívala se na přístřešek, který z této strany zakrýval ležící Šeltatu Lor, a ten pohled ji ponuře pobavil. Nebyl to zrovna palác, zvlášť vzhledem k jejich královské krvi – pokud ohnivý dračí proud v jejich žilách ospravedlňoval toto označení, a proč taky ne? Úctyhodných ascendentů bylo v této říši jen pár a přebývaly daleko od sebe. Kromě hrstky vážných starších bohů – a těch bezejmenných duchů kamenů a stromů, pramenů a potoků. <emphasis>Menandor si pro sebe bezpochyby vytvořila vznešenější obydlí – a zralé na osvojení. Nějakou horskou tvrz, samá věž, a nedobytnou, tak vysoko, že bude věčně zahalená v mracích. Chci kráčet těmi vzdušnými sály a nazývat je svými. Svými vlastními. Pokud nebudu mít jinou možnost než Šeltatu zavřít do nějaké krypty, kde bude moct blábolit a ječet a nikoho přitom nebude rušit –</emphasis></p>
<p>„Měla bych ti rozervat hrdlo.“</p>
<p>Na zachraptění, vycházející zpod přístřešku, si Sukul jen povzdychla. Obešla ho a nahlédla dovnitř. Sestra seděla, ač se skloněnou hlavou, a karmínové vlasy jí zakrývaly tvář. Dlouhé nehty na bezvládných rukou se jí leskly, jako by z nich prosakoval olej. „Horečka polevila – to je dobře.“</p>
<p>Šeltata Lor nevzhlédla. „Vážně? Volala jsem tě – když se Zmar hrabal ven – když se obrátil proti mně – ten sobecký, bezcitný parchant! Proti mně! <emphasis>Volala jsem tě!</emphasis>“</p>
<p>„Slyšela jsem, sestřičko. Žel, byla jsem příliš daleko, než abych s tím něco nadělala – byl to tvůj boj. Ale nakonec jsem přišla, ne? Přišla jsem a osvobodila tě.“</p>
<p>Ticho se táhlo.</p>
<p>„Tak kde potom je?“ pronesla Šeltata Lor drsným, krutým hlasem.</p>
<p>„Menandor?“</p>
<p>„Byla to ona, ne?“ Lor najednou vzhlédla. Objevily se jantarové oči s bělmem zabarveným jako rez. Příšerný pohled, a přece pátravý. „Praštila mě zezadu – nic jsem netušila – myslela jsem, že jsi to byla ty – <emphasis>byla </emphasis>jsi tam, ne?“</p>
<p>„Jsem stejně obětí jako ty, Šeltato. Menandor tu zradu připravovala dlouho, dvacítka obřadů, aby tě odlákala a já nemohla zasáhnout.“</p>
<p>„Chceš říct, že udeřila jako první.“ Znělo to jako zavrčení. „Copak jsi neplánovala totéž, Sukul?“</p>
<p>„Na tom teď už nesejde, ne?“</p>
<p>„A přece, drahá sestro, nepohřbila <emphasis>tebe, </emphasis>ne?“</p>
<p>„Ne proto, že bych byla tak schopná. Ne, já si svobodu vyjednala. Navíc se mě Menandor nesnažila zničit.“ I ona zkřivila nenávistně obličej. „Nikdy si nemyslela, že za něco stojím. Sukul Anchadu, Strakatá, <emphasis>Rozmar. </emphasis>Teď se jí ale dostane poučení, že?“</p>
<p>„Musíme najít azath,“ prohlásila Šeltata Lor a vycenila zahnědlé zuby. „Musí si vytrpět to, co já.“</p>
<p>„Souhlasím, sestřičko. Žel, tady žádné azathy nepřežily – tedy na zdejším kontinentě. Šeltato Lor – důvěřuješ mi? Něco mě napadlo – způsob, jak Menandor polapit a konečně se pomstít. Připojíš se ke mně? Když budeme skutečné spojenkyně, nenajde se nikdo dost mocný, aby nás zastavil –“</p>
<p>„Hlupačko, je tu Silchas Zmar.“</p>
<p>„Mám odpověď i pro něj, sestřičko. Ale potřebuju tvou pomoc. Musíme spolupracovat, čímž dosáhneme odchodu Menandor i Silchase Zmara ze světa. Důvěřuješ mi?“</p>
<p>Šeltata Lor se drsně zasmála. „To slovo vynech, sestřičko. Nemá význam. Já chci pomstu. Musíš něco dokázat – nám všem. Dobře, spolupracujme. Uvidíme, co z toho vzejde. Vysvětli mi tedy ten svůj velkolepý plán. Pověz mi, jak rozdrtíme Silchase Zmara, který v této říši nemá sobě rovného –“</p>
<p>„Musíš překonat svůj strach z něj,“ prohlásila Sukul a odvrátila zrak. Rozhlížela se po palouku. Všimla si, jak se sluneční paprsky protáhly a zbořená zídka se krčí jako drolící se temnota. „Není neporazitelný. Skabandari to nakonec dokázal –“</p>
<p>„Jsi opravdu tak pitomá, abys tomu uvěřila?“ vybuchla Šeltata. Vyškrábala se z přístřešku a narovnala se jako nějaký antropomorfní strom. Kůže se jí leskla jako vyleštěná, barvy namořeného dřeva. „Strávila jsem s tím neřádem v mohyle tisíc věčností. Zakoušela jsem jeho sny, napájela se z proudu jeho nejtajnějších myšlenek – začal být neopatrný…“</p>
<p>Sukul se na sestru zamračila. „O čem to mluvíš?“</p>
<p>Posměšně se na ni upřely ty děsivé oči. „Stál na bojišti. Stál zády ke Skabandarimu – kterého nazýval Krvooký, copak to nebyl dostatečný náznak? Stál tam, to je pravda, ale na ty nože čekal.“</p>
<p>„Já ti nevěřím – to musí být lež, musí!“</p>
<p>„Proč? Zraněný a beze zbraně. Cítil, jak se rychle blíží síly té říše – síly, které by neváhaly zničit jeho i Krvookého. Zničit v absolutním smyslu – Silchas nebyl ve stavu, aby se jim mohl bránit. A věděl, že ani Skabandari ne, přes všechno to svoje blbé, nabubřelé nafukování nad bezpočtem mrtvých. Tak se připojil ke Skabandariho osudu, nebo… <emphasis>úniku?</emphasis>“</p>
<p>„Tisíciletí v azathské mohyle – tomu říkáš únik, Šeltato?“</p>
<p>„Silchas Zmar z nás nejvíc – dokonce víc než Anomandaris,“ Šeltata Lor náhle přimhouřila oči, „uvažuje jako… <emphasis>drak. </emphasis>Je stejně chladný, vypočítavý a <emphasis>nadčasový. </emphasis>Do Propasti pod námi, Sukul Anchadu, nemáš ani tušení…“ Otřásla se a odvrátila zrak. „Buď si svým plánem jistá, sestřičko,“ dodala hrdelním tónem, „a bez ohledu na to, jak jistá si jsi, nezapomeň na únikovou cestu. Až všechno selže.“</p>
<p>Zemní duchové okolo znovu tiše zasténali a Sukul Anchadu se zachvěla, jak se jí zmocnila nejistota – a strach. „Musíš mi o něm povědět víc. Všechno, co jsi zjistila –“</p>
<p>„Povím. Na svobodě jsi… domýšlivá, sestřičko. Musíme tě toho zbavit, musíme tvůj zrak zbavit závoje sebedůvěry. A podle toho upravit tvoje plány.“ Následovala dlouhá odmlka, pak se Šeltata Lor znovu podívala na Sukul a oči se jí divně leskly. „Pověz mi, vybrala jsi ho schválně?“</p>
<p>„Co?“</p>
<p>Mávnutí ruky. „Tohle místo… pro mé uzdravení.“</p>
<p>Sukul pokrčila rameny. „Zdejší lidé se mu vyhýbají. Je tu soukromí – jsem si myslela –“</p>
<p>„Vyhýbají se mu, ano. Z dobrého důvodu.“</p>
<p>„A ten je?“</p>
<p>Šeltata si ji dlouho prohlížela, než se otočila. „Na tom nezáleží. Už jsem připravená odejít.“</p>
<p><emphasis>Stejné jako já, myslím. </emphasis>„Souhlasím. Na severu –“</p>
<p>Šeltata po ní vrhla ostrý pohled a kývla.</p>
<p><emphasis>Aha, vidím tvé opovržení, sestřičko. Vím, že si o mně myslíš totéž, co Menandor – vím, že si mě nevážíš. A to sis myslela, že přiběhnu, když tě srazila? Proč? Mluvila jsem o důvěře, ano, ale ty jsi mě nepochopila. Já ti opravdu věřím, Šeltato. Věřím tvé touze po pomstě. A nic jiného nepotřebuju. Za těch deset tisíc životů přezírání a podceňování… nic víc potřebovat nebudu.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Taxilan, potetované paže ve vlhkém teple obnažené, přistoupil k nízkému stolu, u něhož seděla Samar Dev, a nevšímal si zvědavých pohledů ostatních hostů v restauraci. Beze slova se posadil, natáhl se pro ředěné chlazené víno, nalil si a naklonil se blíž. „U Sedmi svatých, čarodějko, tohle zatracené město je zázrak – a noční můra.“</p>
<p>Samar Dev pokrčila rameny. „Zpráva se roznesla – dvě desítky šampionů čekají, až se císaři zlíbí. Musíš přitahovat pozornost.“</p>
<p>Zavrtěl hlavou. „Špatně jsi mě pochopila. Kdysi jsem býval architekt, víš? Jedna věc je –“ nedbale kolem sebe mávl – „s otevřenou pusou civět na ty pozoruhodné průchody, oblouky, mosty i na ten pochybný nápad s Věčným příbytkem – dokonce i kanály se zdymadly, přítoky a odtoky, akvadukty a baráky s pumpami a tak.“ Napil se vína. „Ne, já mluvím o něčem úplně jiném. Věděla jsi, že v den, kdy jsme dorazili, se zřítil jakýsi starý chrám – chrám zjevně zasvěcený <emphasis>krysám</emphasis> –“</p>
<p>„Krysám?“</p>
<p>„Krysám, a nenašel jsem ani náznak kultu soustředěného na tak ohavná stvoření.“</p>
<p>„Karsu by ta představa pobavila,“ podotkla Samar Dev s úsměvem, „a taky že v jejich vyznavačích získává dalšího nepřítele, vzhledem k tomu, jak těm hlodavcům neustále kroutí krkem –“</p>
<p>Taxilan ztišil hlas. „Nejde jen o hlodavce, doufám…“</p>
<p>„Žel, v této věci mu přiznávám jisté oprávnění – varoval je, že mu nemají sahat na meč. Dokonce několikrát. Ten strážný měl mít rozum.“</p>
<p>„Milá čarodějko,“ povzdechl si Taxilan, „byla jsi neopatrná nebo spíš <emphasis>líná, </emphasis>což je horší. Jde o císaře, víš. Zbraň je určena pro boj s císařovým mečem. Dotknout se jí znamená požehnání – copak to nevíš? Věrní občané této říše <emphasis>chtějí, </emphasis>aby šampioni uspěli. Chtějí zničit toho proklínaného tyrana. Modlí se za to, sní o tom –“</p>
<p>„No dobře,“ sykla Samar Dev. „Ale ztiš hlas!“</p>
<p>Taxilan rozhodil rukama a zaškaredil se. „Ano, samozřejmě, nakonec se v každém stínu schovává nějaký patriotista –“</p>
<p>„Pozor na to, z koho si utahuješ. To je vrtošivá, krvežíznivá banda, Taxilane, a protože jsi cizinec, jsi o to zranitelnější.“</p>
<p>„Měla bys víc nenápadně poslouchat lidi, čarodějko. Císaře nelze zabít. Karsa Orlong se připojí k ostatním v urně na hřbitově. Nečekej nic jiného. A až se to stane, no, všichni jeho stoupenci, jeho druhové – všichni, kteří přišli s ním, skončí stejně. Takový je výnos. Proč by se s námi patriotisti obtěžovali, vzhledem k našemu nevyhnutelnému skonu?“ Dopil víno a dolil si. „V každém případě mě odvádíš od toho, co chci říct. Mluvil jsem o tom, že spadl chrám, a co jsem viděl z podpěr – je to jasný důkaz mého podezření.“</p>
<p>„Nevěděla jsem, že nás čeká poprava. To věci trochu mění – i když netuším jak.“ Chvíli o jeho slovech mlčky přemýšlela. „Pokračuj.“</p>
<p>Taxilan se narovnal a uchopil číši oběma rukama. „Vezmi si Ehrlitan, město zbudované na kostech bezpočtu jiných. Příliš se nelišil od většiny osad po celém Sedmiměstí. Ale Lederas je docela jiná, Samar Dev. Tady se staré město nikdy nezhroutilo, nikdy se nerozpadlo v sutiny. Zůstávají tu prastaré budovy, jako vykotlané zuby. Něco takového jsem jaktěživ neviděl, čarodějko – ty staré ulice při přestavbách vůbec nebrali v potaz. Přímo je protínají nejméně dva kanály – na březích kanálů můžeš vidět kamenné zdivo, jako upilované konce dlouhých kostí.“</p>
<p>„Opravdu zvláštní. Žel, téma zajímavé pouze pro architekta nebo kameníka, Taxilane.“</p>
<p>„Ty to pořád nechápeš. Ten starý vzor je většinou skrytý pod sítí ulic a staveb, které k tomu přiléhají – čarodějko, nic z toho není náhodné.“</p>
<p>„Co tím myslíš?“</p>
<p>„Nejspíš bych ti to neměl vykládat, ale kameníci a architekti mají svá mystická tajemství. Jisté věci v číslech a geometrii odhalují skrytou energii, mřížku moci. Samar Dev, existují energetické proudy, jako dráty vsazené do malty, proplétající celé město. Pád Šupinatého domu mi to odhalil. Ránu, ze které kape dávná krev – téměř mrtvá krev, to přiznávám, ale je to nepochybné.“</p>
<p>„Jsi si tím jistý?“</p>
<p>„Jsem, a navíc, někdo o tom <emphasis>ví. </emphasis>Dost na to, aby zajistil, že zásadní stavby, budovy tvořící síť otočných bodů – pevných bodů v energetické mřížce – zůstanou stát –“</p>
<p>„Kromě Šupinatého domu.“</p>
<p>Kývl. „Neznamená to nutně problém – vlastně to ani nemusí být <emphasis>náhoda, </emphasis>že spadl.“</p>
<p>„Teď jsem v koncích. Ten chrám spadl schválně?“</p>
<p>„Nezavrhoval bych to. Vlastně to přesně odpovídá mému podezření. Blíží se veledůležitá chvíle, Samar Dev. Dál netuším, co se stane. Ale něco určitě ano. Jenom se modlím, abychom se toho dožili.“</p>
<p>„Příliš jsi mě nerozveselil,“ podotkla a dívala se na nedojedený chleba, sýr a jakési neznámé ovoce, které měla ke snídani. „Přinejmenším bys za své hříchy mohl objednat další džbán vína.“</p>
<p>„Myslím, že bys měla utéct,“ zabručel Taxilan, aniž by se jí podíval do očí. „Já bych to udělal, vzhledem k tomu, co se podle mě blíží. Ale jak říkáš, jedná se o profesionální zájem. Ty, na druhou stranu, by ses měla starat o svou kůži – aby ti zůstala nepoškozená.“</p>
<p>Zamračila se. „Nejde o to, že bych bezdůvodně důvěřovala bojovým schopnostem Karsy Orlonga. Je tu spousta náznaků, že císař bojoval s jinými velkými šampiony, pozoruhodnými válečníky, a žádný ho nedokázal porazit. Jenomže k němu cítím… no, věrnost.“</p>
<p>„Dost velkou, aby ses k němu připojila v bráně mistra Kápě?“</p>
<p>„Tím si nejsem jistá. Ale určitě nás hlídají. Snad si nemyslíš, že se ostatní nepokusili uniknout svému osudu?“</p>
<p>„Bezpochyby. Ale ani to nezkusit, Samar Dev…“</p>
<p>„Promyslím si to, Taxilane. Teď jsem změnila názor – druhý džbán vína bude muset počkat. Projděme se po tomto krásném městě. Ráda bych se na ten zbořený chrám podívala sama. Můžeme civět jako správní cizinci, a patriotistům to nebude divné.“ Vstala.</p>
<p>Taxilan ji následoval. „Doufám, že jsi už zaplatila.“</p>
<p>„Není třeba. Říšská štědrost.“</p>
<p>„Velkorysost vůči odsouzeným – to je v protikladu k tomu, co z téhle neblahé říše cítím.“</p>
<p>„Věci jsou vždycky složitější, než se na první pohled zdá.“</p>
<p>Sledováni tuctem hostů opustili restauraci.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Na písčitém pozemku spolklo slunce poslední stíny a z obdélníkového prostoru obehnaného vysokou zdí stoupalo horko ve vlnách. Písek uhrabávali sluhové a povrch zůstane hladký do pozdního odpoledne, kdy se sem nahrnou čekající vyzývatelé, budou spolu zápasit a ti mluvící stejným jazykem začnou rozebírat tyto prapodivné, hrůzostrašné okolnosti. Taralak Výd, opírající se o zeď hned vedle vchodu, sledoval Icaria, jenž pomalu obcházel kolem vnější zdi a konečky prstů hladil vybělený, zaprášený kámen s vybledlým vlysem.</p>
<p>Na vlysu byly nezřetelné obrazy říšských hrdinů a slávou nasáklých králů, nyní osekané a poškrábané zbraněmi lhostejných cizinců, zápasících spolu navzájem, přičemž jeden každý z těchto cizinců hodlal zavraždit císaře nyní sedícího na trůně oněch slávychtivých králů.</p>
<p>Zatím se podél zdi táhla jedna řádka stop. Pod vysokým válečníkem s olivovou pletí se stín téměř docela vytratil, když se zastavil a zadíval se na hejno neznámých ptáků přelétajících přes modrou průrvu, než znovu pokračoval k cestě na druhý konec, kde cestu na ulici přehrazovala obrovská zavřená brána. Za rezavými mřížemi byli vidět strážní. Icarium zůstal stát před bránou a ve slunci ztrácel barvu, jako by právě vystoupil z vlysu nalevo, byl stejně vybledlý a omšelý jako starodávní hrdinové.</p>
<p><emphasis>Ne, ne hrdina. On není hrdina. Ni</emphasis><emphasis>kdy nebyl. </emphasis>Zbraň, nic víc. A přece… <emphasis>žije, dýchá, a když něco dýchá, je to jistě víc než jen zbraň. V žilách horká krev, půvabný pohyb, v lebce dovádivé myšlenky a pocity, vědomí jako plameny v očích. </emphasis>Bezejmenní klečeli na kamenném prahu příliš dlouho. Uctívali dům, vyzdvižený pozemek, místnosti s ozvěnou – proč neuctívali živoucí, dýchající bytosti, které v tom domě mohly přebývat? Proč ne nesmrtelné stavitele? Chrám je posvátným okrskem ne pro svou vlastní existenci, ale na počest boha. Jenže Bezejmenní to takhle neviděli. <emphasis>Dovedli uctívání do absurdních extrémů… ale možná bylo vlastně stejně primitivní jako zanechávání obětin ve skalní proláklině, krvavá kresba na omšelém povrchu… ach, tohle není pro mě, myšlenky, které mrazí do hloubi duše.</emphasis></p>
<p><emphasis>Gral, posekaný a zjizvený zradami. Těmi, jež číhají ve stínu každého člověka – protože jsme zároveň dům i obyvatel. Kámen a hlína. Krev a maso. A tak budeme strašit ve starých pokojích, kráčet známými chodbami, až se na rohu ocitneme tváří v tvář cizinci, který není ničím jiným než naším vlastním zlým odrazem.</emphasis></p>
<p><emphasis>A pak se vytasí nože, dojde k boji na život a na smrt, rok za rokem, skutek za skutkem. Odvaha a podlá zrada, zbabělost a jasná zloba.</emphasis></p>
<p><emphasis>Cizinec mě zatlačuje zpět, krok za krokem. Až už nepoznávám sám sebe – který duševně zdravý člověk by se odvážil poznat vlastní hanbu? Koho by těšilo zlo a uspokojovaly by ho hořké odměny? Ne, místo toho běháme se svými vlastními lžemi – copak každé ráno znovu nepřísahám pomstu? Neproklínám šeptem všechny, kdo mi ukřivdili?</emphasis></p>
<p><emphasis>A nyní se odvažuji soudit Bezejmenné, kteří stavějí jedno zlo proti druhému. A co moje místo v tomto děsivém plánu?</emphasis></p>
<p>Díval se na Icaria, jenž stále hleděl na bránu, stál nehybně jako socha a ve vlnách horka vypadal rozmazaně. <emphasis>Můj cizinec. Ale kdo z nás dvou je ten zlý?</emphasis></p>
<p>Předpokládal, že jeho předchůdce Mappo – Trell – dávno zanechal podobných úvah. Raději zradil Bezejmenné než válečníka před bránou. Zlá volba? Gral si tím už nebyl tak jistý.</p>
<p>Zasyčel, narovnal se a zamířil k Jhagovi. „Když necháš zbraně tady,“ poznamenal, „můžeš se projít po městě.“</p>
<p>„A můžu taky změnit názor?“ opáčil Icarium se slabým úsměvem.</p>
<p>„Tím bys ničeho nedosáhl – leda naší okamžité popravy.“</p>
<p>„To by mohlo být milosrdenství.“</p>
<p>„Tomu ani sám nevěříš, Icarie. Jenom si ze mě utahuješ.“</p>
<p>„Možná máš pravdu, Taralaku Výde. Co se města týče,“ zavrtěl hlavou, „na to ještě nejsem připravený.“</p>
<p>„Císař se může rozhodnout každou chvíli –“</p>
<p>„Nerozhodne se. Ještě je čas.“</p>
<p>Gral se na Jhaga zamračil. „Jak si můžeš být tak jistý?“</p>
<p>„Protože, Taralaku Výde,“ řekl Icarium tichým, odměřeným hlasem a obrátil se, „se bojí.“</p>
<p>Gral za ním mlčky zíral. <emphasis>Tebe? Co vlastně ví? Sedm svatých, kdo zná dějiny této země? Její legendy? Jsou varováním před Icariem a vším, co v něm číhá?</emphasis></p>
<p>Icarium zmizel ve stínu vchodu do budovy. Po chvilce ho Taralak následoval, ne však, aby vyhledal jeho společnost, ale aby našel někoho, kdo by mu zodpověděl houf otázek, které se mu vyrojily v hlavě.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Varat Taun, kdysi zástupce atripredy Yan Tovis, se krčil v rohu nezařízeného pokoje. Když Yan Tovis vstoupila, pouze sebou cukl, stočil se do ještě těsnějšího klubíčka a ani nezvedl hlavu, aby se na ni podíval. Sám přivedl Taralaka Výda a Icaria zpátky chodbami – tunelem rozervaným neznámou magií, skrz všechny říše, kudy expediční sbor cestou tam procházel. Atripreda na vlastní oči viděla rozpálenou ránu portálu a slyšela její pronikavé vytí, kdy měla pocit, že jí ten hlas sahá do hrudníku a tiskne jí srdce. Užasle a nevěřícně se dívala, jak z ní vycházejí tři osoby, dvě táhnoucí třetí…</p>
<p>Nikdo jiný nepřežil. Nikdo. Jediný Edur nebo Ledeřan.</p>
<p>Varat Taun už přišel o rozum. Nevzmohl se na žádné srozumitelné vysvětlení, jen blábolil, a pokud se někdo příliš přiblížil, vřískal. Přitom nedokázal či nechtěl odtrhnout vykulené oči od bezvládného Icaria.</p>
<p><emphasis>Všichni jsou mrtv</emphasis><emphasis>í, </emphasis>zachraptěl tehdy Taralak Výd. <emphasis>Všichni do jednoho. První trůn je zničený, všichni obránci pobití – jedině Icarium se ještě udržel na nohou, přičemž i on byl těžce zraněný. Je… je hoden vašeho císaře.</emphasis></p>
<p>To ale Gral tvrdil od samého začátku. Pravdou bylo, že to nikdo nevěděl jistě. Co se vlastně stalo v podzemní hrobce, kde stál První trůn?</p>
<p>A tady hrůza zdaleka nekončila. Trůn stínu byl také zničen. Yan Tovis si pamatovala zděšení na tváři Tiste Edur, když pochopili, co Taralak Výd se svým špatně srozumitelným přízvukem vlastně říká.</p>
<p>Bylo nezbytné podniknout další výpravu. To bylo jasné. Aby se na vlastní oči přesvědčili, zda mluví pravdu.</p>
<p>Brána se zavřela krátce poté, co vyvrhla tři přeživší, a vyléčení bylo téměř stejně prudké a divoké jako zranění, provázené kakofonií křiku – jako od ztracených duší zatracenců – jež z portálu v poslední chvíli vyletěla. Svědkové této události usoudili, že ostatní se teprve hnali k východu.</p>
<p>Krátce po vlně podezření přišly zprávy o neúspěších – šířící se z jedné lodi flotily na druhou – edurských zaklínačů, kteří se snažili vytesat nové stezky chodbami. Trauma vytvořené tou chaotickou trhlinou způsobilo, že se nějak uzavřely všechny možné stezky vedoucí k Trůnu stínu a t’lanimasskému Prvnímu trůnu. Je to nastálo? Nikdo nevěděl. Kdykoliv to zaklínači zkusili, ucukli před prudkou bolestí. <emphasis>Horké, </emphasis>říkali, <emphasis>samotné tělo existence žhne jako oheň.</emphasis></p>
<p>Yan Tovis to nicméně příliš nezajímalo. Ona ztratila vojáky, a nic ji nemrzelo víc než ztráta zástupce Varata Tauna.</p>
<p>Hleděla na schoulenou postavu. <emphasis>Tohle mám předat jeho ženě a dítěti v Modré růži? </emphasis>Lederští léčitelé mu nedokázali pomoct – na rány v jeho duši byli prostě krátcí.</p>
<p>Zaslechla z chodby kroky. Ustoupila stranou, protože vešla strážná s bosým svěřencem. Dalším „hostem“. Byl to mnich ze souostroví, kde vládla kabalská teokracie. Kupodivu se sám přihlásil, že se připojí k edurské flotile. Jak se ukázalo, v souostroví měli tradici odevzdávat rukojmí, aby tak uchlácholili mocné nepřátele. Edurská flotila byla v té době příliš poškozená, než aby představovala vážnou hrozbu, dosud si lízala rány po srážce s obyvateli Zániku, ale to zřejmě nebylo důležité – tradiční ohlašování prvního setkání s cizinci bylo oficiální politikou.</p>
<p>Kabalský mnich nyní stál na prahu. Sahal Šero stěží po plece, byl štíhlý, holohlavý a na kulatém obličeji měl hustými, jasnými a křiklavými barvami namalovanou směšnou masku, zdůrazňující veselý výraz, dokonale se odrážející v jeho blýskajících se očích. Yan Tovis nevěděla, co od něj čekat, ale rozhodně to nebylo tohle.</p>
<p>„Děkuju, že se na něj podíváš,“ řekla. „Slyšela jsem, že jsi nadaný léčitel.“</p>
<p>Vypadalo to, že mnich při každém jejím slově vyprskne smíchem, a Šero to podráždilo.</p>
<p>„Rozumíš mi?“ chtěla vědět.</p>
<p>Pod barvami měl bezvýrazný, netečný výraz, když plynnou lederštinou odpovídal. „Rozumím ti každé slovo. Podle zpěvavého přízvuku pocházíš ze severní části říše, z pobřeží. Také ses naučila nezbytné intonaci, která je součástí vojenského slovníku, což sice úplně nenapraví tvůj nízký původ, nicméně to postačuje k tomu, aby si tví druhové ve zbrani nebyli zcela jistí postavením tvé rodiny.“ Vlahé hnědé oči mu přetékaly tichým veselím. „Tím pochopitelně nenarážím na dočasnou poskvrnu, pocházející z dlouhodobého styku s námořníky a také Tiste Edur. A možná ráda uslyšíš, že se rychle vytrácí.“</p>
<p>Yan Tovis se podívala na strážnou, stojící za mnichem, a posunkem ji poslala pryč.</p>
<p>„Jestli je to tvoje představa vtipu, tak nepomáhá ani ta barva,“ sdělila Kabalanovi, když žena odešla.</p>
<p>Zablýsklo se mu v očích. „Ujišťuju tě, že to nebylo zamýšleno jako vtip. Nuže, slyšel jsem, že vaši léčitelé neměli úspěch. Je to pravda?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„A Tiste Edur?“</p>
<p>„Ty osud Varata Tauna nezajímá.“</p>
<p>Mnich kývl, přitáhl si k tělu volné hedvábné roucho a nehlučně přistoupil k muži v rohu. Varat Taun zapištěl a začal drásat stěny.</p>
<p>Mnich se zastavil, naklonil hlavu, pak se otočil a vrátil se k Yan Tovis. „Chceš slyšet můj názor?“</p>
<p>„Mluv.“</p>
<p>„Je šílený.“</p>
<p>Dívala se do těch tančících očí a nejradši by Kabalana uškrtila. „To je všechno?“ Hlas měla chraplavý, zdrsnělý nevyslovenou výhrůžkou.</p>
<p>„Všechno? Je to důležité. Šílenství. Bezpočet příčin. Některé v důsledku poškození mozku, jiné kvůli dysfunkci orgánů, což lze připsat dědičným vlohám – prostě zděděná vada. Další příčiny zahrnují nerovnováhu deseti tisíc výměšků těla, znečištění vybraných tekutin, horečnatý polibek sebeklamu. Taková nerovnováha může vyústit ve výše zmíněné poškození či dysfunkci.“</p>
<p>„Dokážeš ho vyléčit?“</p>
<p>Mnich zamrkal. „Je to nutné?“</p>
<p>„Proto jsem pro tebe poslala – promiň, jakže se jmenuješ?“</p>
<p>„Své jméno jsem odvrhl poté, co jsem ve sjednocených sektách Kabalu dosáhl svého současného postavení.“</p>
<p>„Chápu, a jaké je to postavení?“</p>
<p>„Starší odhadce.“</p>
<p>„A co odhaduješ?“</p>
<p>Mnichův výraz se nezměnil. „Všechny věci vyžadující odhad. Je nutné další vysvětlování?“</p>
<p>Yan Tovis se zamračila. „Nejsem si jistá,“ zamumlala. „Myslím, že jsme plýtvali tvým časem.“</p>
<p>Mnichovi opět divoce zatančilo v očích. „Cizí flotila, objevivší se mezi našimi ostrovy, vyžadovala odhad. Říše, která ji vyslala, vyžaduje odhad. Požadavky zdejšího císaře vyžadují odhad. A nyní, jak vidíme, stav tohoto mladého vojáka vyžaduje odhad. A tak jsem ho odhadl.“</p>
<p>„A z čeho přesně se bere to tvé nadání k léčení?“</p>
<p>„Léčení musí nutně předcházet odhad úspěchu či neúspěchu léčby.“</p>
<p>„Jaké léčby?“</p>
<p>„Tyto věci sledují dlouhou řadu požadavků a každý musí být beze zbytku splněn, než lze pokročit k dalšímu. A tak jsem odhadl současný stav tohoto vojáka. Je šílený. Potom jsem kvůli tobě popsal různé stavy šílenství a jejich možné příčiny. Poté jsme projednali otázku osobního názvosloví – což je, jak se ukázalo, vedlejší a má to pramalý význam – a nyní jsem připravený ujmout se úkolu.“</p>
<p>„V tom případě promiň, že jsem tě vyrušovala.“</p>
<p>„To není třeba. Pokračujme. Tento voják utrpěl trauma tak velké, že narušilo rovnováhu deseti tisíc výměšků. Různé orgány v jeho mozku se dostaly do cyklu dysfunkcí, které nedokáže mozek sám napravit. Trauma zanechalo reziduum ve formě chaotické infekce – a měl bych dodat, že není moudré pít nebezpečné vody mezi chodbami. Dále je tento chaos zabarven přítomností falešného boha.“</p>
<p>„Falešný bůh – co je na něm falešného?“</p>
<p>„Jsem mnich kabalských sjednocených sekt, a nyní bude zřejmě nutné vysvětlit podstatu mého náboženství. Mezi kabalským lidem existuje tři tisíce dvanáct sekt. Tyto sekty jsou všechny do jedné oddané Jedinému bohu. V minulosti mořily Kabalské ostrovy strašlivé občanské války, kdy každá sekta usilovala o nadvládu jak ve světských, tak v duchovních věcech. Teprve na velkém synodu na nový rok jedna byl zabezpečen mír a získal pevnou formu pro všechna budoucí pokolení. Odtud sjednocené sekty. Řešení nekonečných konfliktů bylo, jak se ukázalo, brilantně jednoduché. ‚Víra v Jediného boha přesahuje všechny ostatní zájmy.‘“</p>
<p>„Jak to, že existuje tolik sekt a jen jeden bůh?“</p>
<p>„Aha. Musíš to pochopit. Jediný bůh nic nezapsal. Jediný bůh obdařil své děti jazykem a myšlením v očekávání, že Jeho přání budou zaznamenána rukama smrtelníků a vykládána smrtelníky. Že na nový rok jedna existovalo tři tisíce dvanáct sekt překvapuje pouze do té míry, že kdysi jich byly desítky tisíc, což byl výsledek předtím pomýlené politiky obsáhlého vzdělání poskytovaného všem občanům Kabalu – politiky, která byla později pozměněna v zájmu sjednocení. Nyní existuje v každé sektě pouze jedna kolej, kde doktrína dostává pevnou formu. Díky tomu Kabal zažil třiadvacet měsíců nepřerušovaného míru.“</p>
<p>Yan Tovis se dívala na mužíka s jeho tančícíma očima a absurdní maskou. „A kterou doktrínu ses učil ty, starší odhadce?“</p>
<p>„Inu, posměváckou.“</p>
<p>„A jaké jsou její zásady?“</p>
<p>„Pouze tato: že Jediný bůh nic nezapsal a nechal veškeré záležitosti výkladu víry a uctívání mozkům příliš vzdělaných smrtelníků, aniž by jim poskytl návod, je očividně šílené.“</p>
<p>„Proto zřejmě tvoje maska ukazuje divoký smích –“</p>
<p>„Ale vůbec ne. My posměváci máme zakázáno se smát, protože smích otevírá brány hysterii postihující Jediného boha. V posvátném výraze zdobícím mou tvář můžeš spatřit pravou tvář Jediného za velikým plánem, nakolik ho naše sekta určuje.“ Náhle si sepjal ruce pod bradou. „Nuže, náš ubohý voják trpěl už příliš dlouho, zatímco my jsme opět odbočili. Odhadl jsem, že v usoužené mysli tohoto zraněného je špína falešného boha. Proto je nutné falešného boha vyhnat. Jakmile to bude vykonáno, odstraním z mozku blokády bránící samouzdravení, a tak bude veškerá nerovnováha napravena. Účinek řečené léčby bude doslova okamžitý a jasně viditelný.“</p>
<p>Yan Tovis zamrkala. „Opravdu ho dokážeš uzdravit?“</p>
<p>„Copak jsem to neřekl?“</p>
<p>„Starší odhadce.“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Uvědomuješ si, jakému účelu máš tady v Lederas posloužit?“</p>
<p>„Myslím, že se ode mě očekává, že se setkám s císařem v jámě, kde se pokusíme jeden druhého zabít. Dále jsem došel k názoru, že tohoto císaře nelze zabít nadobro, neboť na něm spočívá kletba falešného boha – mimochodem stejného falešného boha, který trápí tady toho vojáka. Proto odhaduju, že budu v tom souboji zabit, ke zděšení nikoho a všech.“</p>
<p>„A tvůj Jediný bůh ti nepomůže, starší knězi jeho chrámu?“</p>
<p>Muži se zaleskly oči. „Jediný bůh nikomu nepomáhá. Nakonec kdyby pomohl jednomu, musel by pomáhat všem, a taková potenciálně univerzální pomoc by nevyhnutelně vedla k nesmiřitelnému konfliktu, který by zase bezpochyby dohnal Jediného boha k šílenství. Jako se to už kdysi dávno stalo.“</p>
<p>„A tuto nerovnováhu nelze nijak vyrovnat?“</p>
<p>„Budu tě muset přehodnotit, atripredo Yan Tovis. Jsi docela chytrá. Intuitivně. Tvůj proud deseti tisíc výměšků je očividně pravidelný a čistý, pravděpodobně následek nelítostné objektivnosti či nějakého podobného rouhání – což ve mně nevyvolává žádný zvláštní odpor, tím si buď jistá. Klademe si tedy stejnou otázku, která formuluje samotné jádro posměvácké doktríny. My věříme, že kdyby každý smrtelník v této říši dosáhl jasného myšlení a získal neochvějný názor na morálku, čímž by došel k hluboké pokoře a úctě ke všem ostatním a světu, v němž žijeme, potom by byla nerovnováha vyrovnána a Jedinému bohu by se vrátil zdravý rozum.“</p>
<p>„Aha… chápu.“</p>
<p>„Tím jsem si jistý. Nuže, myslím, že léčení bylo naléhavé. Spojení Vysoké Mockry a Vysoké Denul. Fyziologické nápravy dosáhne druhá chodba. O vyplavení špíny a odstranění blokád se postará první. Řečené chodby se tady ve městě z mnoha důvodů pochopitelně projevují slabě. Nicméně mám dostatečné nadání, přičemž část je přímo použitelná na zadaný úkol.“</p>
<p>Yan Tovis se cítila poněkud omámeně. Přetřela si obličej a zavřela oči – a zase je otevřela, protože Varat Taun si roztřeseně vzdychl. Dívala se, jak se pomalu narovnává a křečovitě zaťaté svaly na krku se mu uvolňují. Zamrkal a pomalu zvedl hlavu.</p>
<p>A uviděl ji.</p>
<p>„Varate Taune.“</p>
<p>Slabý úsměv plný zármutku – ale přirozeného zármutku. „Atripredo. Takže jsme to dokázali…“</p>
<p>Zamračila se a kývla. „Ano, dokázali. A mezitím, poručíku, dorazila flotila domů.“ Ukázala na místnost. „Jste v Přístavku Příbytku v Lederas.“</p>
<p>„V Lederas? Cože?“ Pokusil se vstát, ale zarazil se, když si všiml kabalského mnicha. Pak se, podpíraje se o zeď za sebou, zvedl a podíval se Šero do očí. „Ale to není možné. Museli bychom přeplout nejmíň dva oceány –“</p>
<p>„Váš únik byl těžkou zkouškou, poručíku,“ pravila Yan Tovis. „Mnoho měsíců jste proležel v komatu. Předpokládám, že jste zesláblý –“</p>
<p>Úšklebek. „Vyčerpaný, pane.“</p>
<p>„Na co si vzpomínáte jako poslední, poručíku?“</p>
<p>Na pohublém obličeji se mu objevila hrůza. Odvrátil zrak. „Na jatka, pane.“</p>
<p>„Ano. Barbar jménem Taralak Výd přežil, stejně jako ten Jhag, Icarium –“</p>
<p>Varat Taun prudce zvedl hlavu. „Icarium! Ano – atripredo, on – on je <emphasis>ohavnost</emphasis><emphasis>!</emphasis>“</p>
<p>„Okamžik!“ vykřikl starší odhadce a upřel na poručíka pronikavý pohled. „Icarium, jhagský válečník? <emphasis>Icarium Zloděj životů?</emphasis>“</p>
<p>Yan Tovis se polekala. „Ano, Kabalane. Je tady. Stejně jako ty, i on vyzve císaře –“ Ohromeně se zarazila, protože mnich vyvalil oči, přitiskl si obě ruce na tvář, rozmazával si barvu a tak prudce se hryzl do dolního rtu, až vytryskla krev. Zavrávoral a narazil na stěnu vedle dveří – načež se z ničeho nic otočil a utekl.</p>
<p>„Bloud nás vem,“ sykl Varat Taun, „co mělo znamenat tohle?“</p>
<p><emphasis>Zakázaný smích? </emphasis>Šero potřásla hlavou. „Netuším, poručíku.“</p>
<p>„Kdo… co…?“</p>
<p>„Léčitel,“ odvětila roztřeseným hlasem a zhluboka se nadechla, aby se uklidnila. „Ten vás probudil, Varate. Císařův host – z flotily Uruth.“</p>
<p>Varat Taun si olízl rozpraskané rty. „Pane.“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Icarium… Bloud nás chraň, on se nesmí probudit. Taralak to ví, byl tam, viděl to. Ten Jhag… nechte ho poslat pryč, pane –“</p>
<p>Yan Tovis popošla blíž. „Gral tedy nepřehání? Přivodí zkázu?“</p>
<p>„<emphasis>Ano</emphasis>,“ šeptl poručík.</p>
<p>Šero si nemohla pomoct, popadla Varata za rozedranou košili a přitáhla si ho blíž. „Tak mi to řekněte, zatraceně! Dokáže ho zabít? <emphasis>Dokáže ho Icarium zabít?</emphasis>“</p>
<p>Voják měl v očích hrůzu, když kývl.</p>
<p><emphasis>Bloudovo požehnání, snad tentokrát… </emphasis>„Varate Taune. Poslouchejte mě. Za dva dny povedu setninu z města zpátky na sever. Pojedete se mnou podél pobřeží, kam až to bude nutné – a potom se vydáte na východ do Modré růže. Přiděluju vás ke štábu tamního faktora, rozumíte? Za dva dny.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>Pustila ho. Výbuch ji uvedl do rozpaků, a přece měla nohy jako z vosku. Vytřela si pot z očí. „Vítejte zpátky, poručíku,“ pronesla ochraptěle, aniž by se mu podívala do očí. „Jste dost silný, abyste mě mohl doprovázet?“</p>
<p>„Pane. Ano, pokusím se.“</p>
<p>„Dobře.“</p>
<p>Na chodbě potkali gralského barbara. Varat Taun zasyčel.</p>
<p>Taralak Výd se zastavil a zíral na poručíka. „Ty ses… vzpamatoval. Nemyslel jsem si –“ Potřásl hlavou. „Jsem rád, vojáku –“</p>
<p>„Varoval jsi nás znovu a znovu,“ řekl Varat Taun.</p>
<p>Gral udělal obličej a chtěl si odplivnout, ale rozmyslel si to. „Varoval,“ prohlásil vážně. „Ano, byl jsem tak hloupý, že jsem chtěl být svědkem…“</p>
<p>„A příště?“ Varat Taun přímo prskal.</p>
<p>„Na to se mě ptát nemusíš.“</p>
<p>Poručík se na divocha upřeně zadíval a pak podklesl. Yan Tovis se překvapeně dívala, jak ho Taralak Výd podpírá. <emphasis>Aha, tohle tedy sdíleli. Je to tohle. Tohle.</emphasis></p>
<p>Gral se na ni zamračil. „Je polomrtvý vyčerpáním!“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Pomůžu mu – kam nás povedete, atripredo?“</p>
<p>„Do pohostinnějšího obydlí. Co tady děláte, Výde?“</p>
<p>„Najednou jsem se polekal,“ opáčil a zápolil s bezvládným Varatem.</p>
<p>Šla mu na pomoc. „A čeho?“</p>
<p>„Že ho zastavíte.“</p>
<p>„Koho?“</p>
<p>„Icaria. Že ho zastavíte – zvlášť teď, když se jemu vrátil zdravý rozum. Řekne vám – řekne vám všechno –“</p>
<p>„Taralaku Výde,“ pravila drsně, „za dva dny s poručíkem odjíždíme z města. Pojedeme na sever. Do té doby je Varat Taun v mé péči a nikoho jiného.“</p>
<p>„Nikoho kromě mě.“</p>
<p>„Pokud na tom trváte.“</p>
<p>Přes poručíka si ji Gral prohlížel. „Vy to víte, viďte? Řekl vám to –“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„A nikomu o tom neřeknete. Nebudete je varovat –“</p>
<p>„Správně.“</p>
<p>„Kdo ještě by to mohl tušit – kdo zná dávnou historii První říše? Vaši učenci –“</p>
<p>„O tom já nic nevím. Jeden tu je, a pokud se mi to podaří, půjde s námi.“ <emphasis>Ten zatracený mnich. Mělo to být naprosto jednoduché. Kabalští kněží to pochopili špatně. Poslali nám vyslance, ne šampiona. Nemá cenu ho zabíjet – ten chudák ani neumí bojovat – jen si představte, jak se Rhulad rozzuří, že marnil čas… ano, to by mělo vyjít.</emphasis></p>
<p>„Žádní učenci…“</p>
<p>Ušklíbla se. „Ti jsou mrtví nebo ve vězení.“ Zamračila se na něj. „A co vy? Utečete s námi?“</p>
<p>„Víte, že nemůžu – musím sdílet Icariův osud. Víc, než si kdokoliv z nich uvědomuje. Ne, atripredo, já město neopustím.“</p>
<p>„To byl váš úkol, Taralaku Výde? Dopravit Icaria sem?“</p>
<p>Nepodíval se jí do očí.</p>
<p>„Kdo vás poslal?“ chtěla vědět.</p>
<p>„Záleží na tom? Jsme tady. Poslouchejte, Šero, vašeho císaře šeredně zneužívají. Mezi bohy zuří válka a my nejsme nic – vy, já, ani Rhulad Sengar. Tak odjeďte, ano, co nejdál můžete. A tohoto udatného válečníka vezměte s sebou. Udělejte to, a já zemřu bez zármutku –“</p>
<p>„A co lítost?“</p>
<p>Odplivl si. Byla to jeho jediná odpověď, ona ho však pochopila až moc dobře.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Starý Bloudův chrám, uzavřený masivními zdmi z vápencových kvádrů na konci dávno opuštěné chodby v zapomenuté části Starého paláce, už přestal existovat i v kolektivní paměti obyvatel Lederas. V ústřední síni s kopulí připomínající plástev byla tma, vzduch se tu nepohnul téměř čtyři století a paprskovité chodby vedoucí do menších síní neslyšely ozvěnu kročejů ještě o století déle.</p>
<p>Nakonec Bloud vyrazil do světa. Oltář byl studený a mrtvý a nejspíš zničený. Poslední kněží a kněžky – titul uchovávaný v tajnosti kvůli hrozbě pogromů – si odnesli gnostické tradice do hrobu a nenahradil je žádný další vyznavač.</p>
<p><emphasis>Pán držeb vyšel do světa. Nyní je mezi námi. Žádné uctívání není možné – kněží ani chrámy. Jediná krev, kterou Bloud odteď okusí, bude jeho vlastní. Protože nás zradil.</emphasis></p>
<p><emphasis>Zradil nás všechny.</emphasis></p>
<p>A přece šepot nikdy neutichl. Zazníval jako přízračný vítr v bohově mysli. S každým vyslovením svého jména, ať při modlitbě, nebo v kletbě, cítil chvění moci – vysmívající se všemu, co mu kdysi patřilo, vysmívající se planoucím hranicím krvavých obětí, vášnivé, děsivé víře. Připouštěl si, že bývaly doby, kdy cítil lítost. Kvůli všemu, čeho se dobrovolně vzdal.</p>
<p>Pán destiček, kráčející mezi držbami. <emphasis>Jenomže držby se časem vytratily, jejich moc je zapomenuta, jsou pohřbeny pod nánosem věků. I já vybledl, lapený v tomto úlomku země, v této ubohé říši v koutě kontinentu. Vyšel jsem do světa… avšak svět zestárl.</emphasis></p>
<p>Stál před kamennou stěnou na konci chodby. Chvilka nerozhodnosti, pak prošel skrz.</p>
<p>A ocitl se ve tmě, v zatuchlém, suchém vzduchu. Kdysi dávno pradávno potřeboval destičky, aby dokázal projít kamennou zdí. Kdysi mu jeho moc připadala nová, překypovala možnostmi. Kdysi se mu zdálo, že může tvarovat a přetvarovat svět. Taková nadutost. Svět vzdoroval každému útoku reality – po nějakou dobu.</p>
<p>Stále byl domýšlivý a věděl to – takové už je prokletí bohů. Občas se tady pobavil, tady postrčil, támhle zatahal a ustoupil a díval se, jak se předivo osudů přestavuje a každičké vlákno po jeho zásahu drnčí. <emphasis>Protože jsem poslední, sám jsem poslední vlákno sahající až k držbám. A </emphasis>bude-li to vlákno přerušeno, napětí najednou povolí a on bude volný a vyklopýtá do denního světla… a pak co?</p>
<p>Bloud mávl rukou a z lasturovitých výklenků pod kupolí znovu vyšlehly plamínky a vrhaly mihotavé stíny na mozaikovou podlahu. Na oltář na vyvýšeném stupínku bylo použito kladivo. Úlomky kamene v jeho očích stále obviňovaly. <emphasis>Kdo sloužil komu, zatraceně? Já vyšel ven, mezi vás, abych něco dokázal – abych mohl šířit moudrost, nakolik jsem ji sám měl. Myslel jsem – myslel jsem, že mi budete vděční.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ale vy jste radši mým jménem prol</emphasis><emphasis>é</emphasis><emphasis>vali krev. Moje slova vám jenom stála v cestě, moje volání po slitování nad ostatními občany – jak vás to rozzuřilo.</emphasis></p>
<p>Přestal přemýšlet a vlasy na šíji se mu zježily. <emphasis>Co je to? Nejsem tu sám.</emphasis></p>
<p>Z chodby se ozval tichý smích. Bloud se pomalu otočil.</p>
<p>Muž, dřepící v koutě, byl spíš skřet než člověk. Široká ramena měl porostlá tvrdými černými chlupy a na krátkém krku kulatou hlavu. Dolní část obličeje měl podivně protaženou pod dlouhými zakroucenými kníry a vousem, a z dolní čelisti mu mezi rty a kudrnatými chlupy vyčnívaly velké, zažloutlé kly. Měl dlouhé paže a otlučené ruce s krátkými prsty, klouby opřené o zem.</p>
<p>Vycházel z něj odporný puch.</p>
<p>Bloud přimhouřil oči a snažil se proniknout šerem pod vyčnívajícími nadočnicovými oblouky, kde se jako neleštěné červené granáty matně leskla malá očka položená blízko u sebe. „Tohle je můj chrám,“ řekl. „Nevzpomínám si, že bych si sem zval… hosty.“</p>
<p>Další tichý smích, ale neveselý. Zahořklý, silný a pronikavý jako zápach štípající boha v nose.</p>
<p>„Pamatuju si tě,“ pronesl tvor tichým, dunivým hlasem. „A tohle místo znám. Věděl jsem, kde bude. Bylo… bezpečné. Kdo si nakonec pamatuje držby? Kdo ví dost, aby něco tušil? Můžou mě honit, jak se jim zlíbí – ano, nakonec mě najdou – to vím. Možná už brzy. Dřív, když jsi mě teď našel ty, pane destiček. Mohl mě vrátit, víš, spolu s ostatními… dary. Ale selhal.“ Další smích, tentokrát drsný. „Obyčejná smrt mezi smrtelníky.“</p>
<p>I když skřet mluvil, nevycházela mu z úst žádná slova. Ten těžký, neohrabaný hlas zněl Bloudovi přímo v hlavě, což bylo nejlepší – protože kly by slova zkomolily k nepoznání. „Ty jsi bůh.“</p>
<p>Zase smích. „To jsem.“</p>
<p>„Kráčel jsi po tomto světě.“</p>
<p>„Ne z vlastní volby, pane destiček. Ne jako ty.“</p>
<p>„Aha.“</p>
<p>„A mí vyznavači vymřeli – ano, a jak umírali. Jejich krev se vsakovala do hlíny na polovině světa. A já nemohl udělat nic. <emphasis>Nemůžu </emphasis>udělat nic.“</p>
<p>„To už je něco, držet si tak skromnou podobu,“ poznamenal Bloud. „Ale jak dlouho ti to ovládání vydrží? Za jak dlouho mi zničíš chrám? Za jak dlouho se zvedneš všem na oči, odstrčíš mraky a hory rozbiješ na prach –“</p>
<p>„To ještě nějakou dobu potrvá, pane destiček.“</p>
<p>Bloud se trpce usmál. „To je mi úleva, bože.“</p>
<p>„Ty jsi přežil,“ pravil bůh. „A dlouho. Jak?“</p>
<p>„Žel, moje rada by ti nebyla k ničemu,“ povzdechl si Bloud. „Moje moc se rychle vytratila. Byla strašlivě poničená – pogromy Forkrul Assail na moje věrné to zajistily. Představa dalšího podobného selhání byla příliš… a tak jsem se dobrovolně vzdal většiny toho, co mi patřilo. Proto nemám mimo toto město a snad kousek řeky žádnou moc. Tak nikoho neohrožuju.“ <emphasis>Ani tebe, kelnatý. </emphasis>„Ty ale nemáš podobnou volbu. Budou chtít syrovou moc, kterou v sobě máš – ve své krvi – a budou ji muset prolít, než se budou moct napít, než se budou moct vykoupat v tom, co z tebe zbyde.“</p>
<p>„Ano. Čeká mě poslední bitva. Aspoň toho nelituju.“</p>
<p><emphasis>To máš štěstí. </emphasis>„Bitva. A… válka?“</p>
<p>Vnímal pobavení. „Zajisté, pane destiček. Válka – aby mi naplnila srdce životem, hladem. A jakpak by ne? Jsem kanec léta, pán houfců na bitevním poli. Sbor budoucích umírajících… ach, pane destiček, buď rád, že k tomu nedojde nikde poblíž –“</p>
<p>„Tím si nejsem tak jistý.“</p>
<p>Pokrčení ramen.</p>
<p>Bloud se zachmuřil. „Jak dlouho tady hodláš zůstat?“</p>
<p>„Tak dlouho, jak jen to půjde, než se přestanu ovládat – nebo mě nepovolají do bitvy, chci říct na smrt. Leda bys mě ovšem vykázal.“</p>
<p>„Nechci riskovat, jaká moc by se přitom odhalila,“ odtušil Bloud.</p>
<p>Dunivý smích. „Myslíš, že bych neodešel klidně?“</p>
<p>„Znám tě, kanče léta.“</p>
<p>„To je pravda.“ Zaváhání, než bůh války pokračoval: „Nabídni mi útočiště, Bloude, a já ti předám dar.“</p>
<p>„No dobře.“</p>
<p>„Žádné smlouvání?“</p>
<p>„Ne. Nemám na to sílu. O jaký dar se jedná?“</p>
<p>„O tento: držba zvířat se probudila. Mě vyhnali, víš, a byla tam potřeba, nutnost, <emphasis>naléhání, </emphasis>aby na moje místo nastoupil nějaký dědic – aby převzal hlasy války. Trhač byl příliš mladý, příliš slabý. A tak se probudili vlci. Nyní chrání trůn – ne, oni <emphasis>jsou </emphasis>trůnem.“</p>
<p>Bloud při tom odhalení téměř nemohl dýchat. Nějaká držba že se <emphasis>probudila? </emphasis>V ústech měl vyprahlo, když říkal: „Útočiště je tvé, kanče léta. A co se tvé cesty sem týče, učiním, co bude v mých silách, abych… svedl všechny ze stopy. Nikdo to nezjistí, dokonce to ani nevytuší.“</p>
<p>„V tom případě, prosím, umlč všechny ty, kdo mě pořád volají. Jejich křik mi plní lebku – je toho příliš –“</p>
<p>„Ano, já vím. Udělám, co půjde. Tvé jméno – volají kance léta?“</p>
<p>„Ne příliš často,“ odpověděl bůh. „Fener. Volají Fenera.“</p>
<p>Bloud kývl a uklonil se.</p>
<p>Prošel kamennou zdí a opět stál na nepoužívané chodbě ve Starém paláci. <emphasis>Probuzená? Do Propasti pod námi… není divu, že Cedance víří v chaosu. Vlci? Je možné…</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p><emphasis>Tohle je chaos! Nedává to smysl! </emphasis>Péřová čarodějka hleděla na otlučené destičky rozsypané na podlaze před ní. <emphasis>Sekera, spojená se Zachránkyní i Zrádcem prázdné držby. Kostky a Bílá vrána krouží kolem Ledového trůnu jako listí ve víru. Starší bůh držby zvířat stojí u Portálu azathské držby. Dračí brána a Krvesaj se blíží k Pozorovateli prázdné držby – ale ne, to všechno je šílenství.</emphasis></p>
<p>Dračí držba byla v podstatě mrtvá. To věděl každý vykladač destiček, každý jasnovidec. A přece tady teď bojovala o nadvládu s prázdnou držbou – a co ledová? Bezvěký, neměnný trůn byl mrtvý celá tisíciletí. <emphasis>Bílá vrána – ano, o tom jsem už slyšela. Ten titul si přisvojil nějaký bandita v Modrorůžských horách. Honí ho Hannan Mosag – což mi říká, že banditovy smělé nároky mají jisté opodstatnění. Musím si znovu promluvit s králem-zaklínačem, s tím pokřiveným, zlomeným neřádem.</emphasis></p>
<p>Narovnala se na patách a setřela si studený pot z čela. Udinaas tvrdil, že na pláži u vesnice viděl bílou vránu. Připadalo jí to tak dávno. Bílou vránu za soumraku. A ona povolala wyvala. Její touha po moci přehlušila veškerou opatrnost. Udinaas – tolik jí toho sebral. Snila o dni, kdy ho konečně polapí, živého, a bezmocného ho vsadí do řetězů.</p>
<p><emphasis>Ten hlupák si myslel, že mě miluje – mohla jsem toho využít. Měla jsem. Nasadit mu svoje vlastní řetězy na ruce a nohy a stáhnout ho dolů. Společně bychom byli Rhulada zničili dávno předtím, než získal svou moc. </emphasis>Hleděla na destičky, které dopadly lícem nahoru – ostatní nebyly ve hře, jak rozhodl osud. <emphasis>A přece není nikde vidět Blouda – jak je to možné? </emphasis>Uchopila jednu destičku otočenou lícem dolů a podívala se, co skrývá. <emphasis>Tvarohledač. Vida, ani tady se Bloud neprojevuje. </emphasis>Zadívala se na destičku. <emphasis>Ohnivý úsvit, tyto náznaky jsou nové… Menandor. A já myslela na Udinaase – ano, už to vidím. Čekala jsi, že si tě vyberu. Ty jsi to tajné spojení se vším ostatním.</emphasis></p>
<p>Vybavila si scénu, strašlivé vidění ze svého snu, jak se ta hrozná čarodějka zmocnila Udinaase a… <emphasis>Možná ho má teď na řetěze ona. To mě nenapadlo. Pravda, znásilnila ho, ale muži se občas stávají takovou obětí rádi. Co když ho teď chrání? Nesmrtelná… rivalka. Wyval si nakonec vybral jeho, ne? To musí něco znamenat – nakonec proto si ho vzala. Musí to být ono.</emphasis></p>
<p>Posbírala destičky, uložila je do dřevěné krabice a tu zabalila do kusu kůže, načež ji strčila pod lehátko. Z výklenku ve zdi vytáhla v kůži vázaný svazek a otevřela ho. Třesoucími se prsty obrátila špinavý, plesnivý obal a několik křehkých velínových stránek, než našla místo, kde naposledy skončila. Snažila se naučit nazpaměť jména, která zaplňovala celou knihu.</p>
<p><emphasis>Rukověť bohů.</emphasis></p>
<p>Závan studeného vzduchu. Zamračeně se rozhlédla. Nic. Nikdo nebyl ve vchodu, žádné nevítané stíny se neobjevily v rozích – všude hořely lucerny. Ten nehezký dech nesl jakousi špínu, něco jako vosk…</p>
<p>Zavřela knihu, vrátila ji na polici a s bušícím srdcem spěchala k jedinému dlažebnímu kameni uprostřed místnosti, kam předtím železným rydlem vyškrábala složitý motiv. <emphasis>Úlovek. </emphasis>„Držby jsou přede mnou,“ zašeptala a zavřela oči. „Vidím Stopaře zvířat, tiché kroky na stopě toho, jenž se skrývá, jenž chce uprchnout. Ale útěk není možný. Kořist krouží a krouží, a přitom ji to přitahuje k pasti. Ta se zavře – a tvor ječí, ale pomoc není možná – nic krom mé slitovnosti – <emphasis>a ta není zadarmo!</emphasis>“ Otevřela oči a nad vyrytým vzorcem uviděla mlhavou šmouhu. „Mám tě! Duchu, špehu – ukaž se!“</p>
<p>Tichý smích.</p>
<p>Mlha zavířila, zakolísala a znovu se usadila. Chapadla se opatrně natahovala – za vyryté hranice.</p>
<p>Péřová čarodějka zalapala po dechu. „Vysmíváš se mi svou mocí – a přece jsi natolik zbabělý, že se ani neodvážíš ukázat.“</p>
<p>„Milá holka, v této hře tě sežerou zaživa.“ Slova, slabý šepot – dotek dechu na uších. Nadskočila a zamračeně se rozhlížela. Vycítila kohosi za sebou a otočila se – nikdo tam nebyl.</p>
<p>„Kdo je tu?“ chtěla vědět.</p>
<p>„Střez se sbírání jmen… je to… předčasné…“</p>
<p>„Ohlas se, duchu! Přikazuju ti to!“</p>
<p>„Ach, nátlak je odjakživa zbraní nehodných. Smlouvejme místo toho ve víře. Ten prst, který nosíš kolem krku, vykladačko, co s ním máš v úmyslu?“</p>
<p>Sevřela předmět v pěsti. „To ti neřeknu –“</p>
<p>„V tom případě ti já prozradím totéž – nic.“</p>
<p>Zaváhala. „Neuhádneš to?“</p>
<p>„Aha, hádal jsem tedy správně?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Předčasné.“</p>
<p>„Dávám si načas, duchu – nejsem hloupá.“</p>
<p>„Ne, to nejsi,“ odvětil duch. „Přesto, rozšiřme smlouvání –“</p>
<p>„Proč? Nic o sobě jsi mi neprozradil –“</p>
<p>„Trpělivost, vykladačko destiček, počkej si na mé… povzbuzení. Než uděláš, co máš v úmyslu. Počkej na mě, pomůžu ti.“</p>
<p>Frkla. „Jsi duch. Nemáš žádnou moc –“</p>
<p>„Jsem duch, a právě proto mám moc. Tedy k tomu, oč usiluješ.“</p>
<p>„Proč bych ti měla věřit? Proč bych měla souhlasit s čímkoliv, co navrhuješ?“</p>
<p>„Nuže dobrá, moje část dohody. Mluvíš teď s Kuru Qanem, bývalým cedou krále Ezgary Diskanara.“</p>
<p>„Kterého zabil Trull Sengar…“</p>
<p>Něco jako uchechtnutí. „No, <emphasis>někdo </emphasis>musel ten oštěp hodit…“</p>
<p>„Ty jsi věděl, co přichází?“</p>
<p>„Vědět a být schopný něco s tím udělat jsou dvě různé věci, vykladačko destiček. V každém případě dávám skutečnou vinu Bloudovi. A připouštím, že mám chuť ho nakonec vyvolat. Ale stejně jako ty, i já chápu, jak je nutné nespěchat. Dohodli jsme se?“</p>
<p>Olízla si rty a kývla. „Dohodli.“</p>
<p>„Potom tě zanechám tvému vzdělávání. Buď při vykládání destiček opatrná – odhalením svého věšteckého nadání příliš riskuješ.“</p>
<p>„Ale potřebuju vědět –“</p>
<p>„Vědět a být schopná s tím něco udělat –“</p>
<p>„Ano,“ štěkla, „slyšela jsem tě už napoprvé.“</p>
<p>„Schází ti úcta, holka.“</p>
<p>„To jsem ráda.“</p>
<p>„Možná máš pravdu. Stojí to za úvahu, myslím.“</p>
<p>„To mě teď tady dole hodláš špehovat pořád?“</p>
<p>„Ne, to by bylo kruté a navíc nudné. Když sem zavítám, dostane se ti upozornění – vítr, mlha, ano? Teď sleduj její mizení.“</p>
<p>Dívala se na vířící oblak, který vybledl a byl pryč.</p>
<p>V místnosti bylo slyšet jen její dech. <emphasis>Kuru Qan, ceda! Vida, jak získávám spojence. To bude opravdu sladká pomsta.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Prašným prostorem, kde kdysi stával starý chrám, se prodíraly slábnoucí sluneční paprsky a trosky vyplňující spodní část průrvy byly zahalené tmou. Až na ulici se válely úlomky fasády – kousky krys v děsivém nadbytku. Samar Dev popošla blíž a kopla do suti. Mračila se na rozebrané kamenné hlodavce. „To je nanejvýš… znepokojivé,“ prohlásila.</p>
<p>„Ach.“ Taxilan se usmál. „Teď mluví čarodějka. Pověz mi, co z tohoto neblahého místa cítíš?“</p>
<p>„Příliš mnoho duchů, nepočítaně,“ zamumlala. „A všichni jsou… krysí.“</p>
<p>„Existoval jeden d’ivers, že? Příšerné démonické stvoření, putující kupeckými stezkami po celém Sedmiměstí –“</p>
<p>„Gryllen.“</p>
<p>„Ano, tak se jmenoval! Takže tady máme dalšího takového… Gryllena?“</p>
<p>Zavrtěla hlavou. „Ne, tohle je mnohem, mnohem starší.“</p>
<p>„A co to krvácení? Magie?“</p>
<p>„Nejsem si jistá.“ Rozhlédla se po okolí a zahlédla vysokého, zahaleného muže. Opíral se o zeď na druhé straně ulice a pozoroval je. „Některé věci se kdysi dávno zadrhly a neměly se nikdy probudit. Žel…“</p>
<p>Taxilan si povzdechl. „To slovo používáš hodně. ‚Žel‘. Jsi příliš odevzdaná, Samar Dev. Prcháš před vlastní zvědavostí – a já si myslím, že jsi taková nebyla vždycky.“</p>
<p>Úkosem se po něm podívala. „Zvědavá já jsem pořád. Ale výprask dostala moje víra ve vlastní schopnosti.“</p>
<p>„Točíme se v proudech osudu, že?“</p>
<p>„Když myslíš.“ Povzdechla si. „No, už jsem viděla dost. Kromě toho za chvíli začne zákaz vycházení, a stráže podle mě zabíjejí narušitele na potkání.“</p>
<p>„Viděla jsi – ale nic nevysvětlíš!“</p>
<p>„Promiň, Taxilane. Všechno to musím… promyslet. Pokud v brzké době dojdu k nějakým senzačním závěrům, určitě ti dám vědět.“</p>
<p>„Zasloužím si snad takovou ironii?“</p>
<p>„Ne, nezasloužíš. Žel.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Bugg konečně obešel roh a vynořil se ze šera v uličce. Zastavil se na jasně ozářené ulici a ohlédl se po Teholovi, jenž se opíral o zeď, ruce zkřížené pod pokrývkou, kterou měl omotanou kolem sebe místo šatů. „Pane,“ řekl Bugg, „proč teď váháte?“</p>
<p>„Já? To jenom vypadá jako váhání. Víš, mohl jsi mi dovolit, abych ti s tím pomohl.“</p>
<p>Bugg odložil těžký pytel. „Nikdy jste mi to nenabídl.“</p>
<p>„No, nehodilo by se to. Měl jsi naléhat.“</p>
<p>„Víte jistě, že to nemáte popletený, pane?“</p>
<p>„Ani v nejmenším, ale jistý vděk z tvý strany by nám pomohl překonat tuhle trapnou chvíli.“</p>
<p>V pytli to tiše zacinkalo.</p>
<p>Tehol zamrkal a podíval se na něj. „Buggu, říkal jsi vysloužilé slepice, správně?“</p>
<p>„Říkal. Výměnou za menší úpravy vodního koryta.“</p>
<p>„Ale… nejsou mrtvé.“</p>
<p>„Ne, pane.“</p>
<p>„Ale… to znamená, že je bude muset jeden z nás zabít. Zakroutit jim krkem. Dívat se, jak se jim z korálkových očí vytrácí světlo života. Jsi tvrdý muž, Buggu.“</p>
<p>„Já?“</p>
<p>„Vysloužilý – dny snášky mají za sebou. Nečeká je nějaká pastvina? Nějaký hustě posypaný místo k zobání?“</p>
<p>„Jedině to v nebi, pane. Ale chápu, jak to myslíte. Tedy to s tím zabíjením.“</p>
<p>„Krev na tvých rukou, Buggu – jsem rád, že nejsem ty.“</p>
<p>„To je směšný. Až se vrátíme domů, na něco přijdeme.“</p>
<p>„Mohli bychom na střeše postavit kurník, jako to blázni dělají kvůli holubům. Tak by mohli ptáci lítat dovnitř a ven, sem a tam, a vidět kousek tohohle krásnýho města.“</p>
<p>„Slepice nelítají, pane.“</p>
<p>„Ale je to lepší než jim zakroutit krkem, nemyslíš?“</p>
<p>„Vidět město?“</p>
<p>„Aspoň na chvíli.“</p>
<p>Tehola toto řešení očividně uspokojilo. Upravil si pokrývku na těle a vykročil do ulice. Bugg si povzdechl, zvedl pytel s tuctem slepic a poněkud pomalejším krokem ho následoval.</p>
<p>„Aspoň že je pryč ta cizácká čarodějka,“ poznamenal, když Tehola dohonil před zříceninou.</p>
<p>„Ona to byla cizácká čarodějka? Docela hezká, takovým tím nanicovatým, smyslným způsobem. No dobře, byla hezká, i když tě ujišťuju, že bych jí to nikdy neřekl do očí, poněvadž vím, jak snadné je urazit ženu.“</p>
<p>„Lichotkou?“</p>
<p>„Rozhodně. Pokud je to <emphasis>nesprávná </emphasis>lichotka. Byl jsi… nečinný příliš dlouho, milý Buggu.“</p>
<p>„Možná. Když dojde na lichotky, jsem taky zdrženlivý. Mívají sklon vám skočit po krku.“</p>
<p>Tehol se na něj podíval a zvedl obočí. „To vypadá, že jsi byl už nejmíň jednou ženatý.“</p>
<p>„Nejmíň jednou,“ připustil Bugg s úšklebkem. Zadíval se na pobořený Šupinatý dům a znehybněl. „Aha, už vidím, co bezpochyby viděla i ona.“</p>
<p>„Pokud je to, co vidíš, důvod, proč se mi ježí chlupy na krku pokaždý, když sem přijdu, potom budu rád, když mi to vysvětlíš.“</p>
<p>„Aby mohl někdo vstoupit do nezbytnosti, musí tu být dveře,“ pravil Bugg. „A pokud neexistujou, je nutný je udělat.“</p>
<p>„Jak může být zbořený dům dveřma, Buggu?“</p>
<p>„Začínám chápat, co přijde teď.“</p>
<p>„Natolik, abys mohl navrhnout další krok?“</p>
<p>„V týhle věci, pane, bude nejlepší neudělat nic.“</p>
<p>„Zadrž, Buggu, tenhle závěr používáš nějak často.“</p>
<p>„Měli bychom se vrátit, než začne zákaz vycházení, pane. Nechcete teď nýst ten pytel?“</p>
<p>„Pro Bloudovo požehnání, copak jsi přišel o rozum?“</p>
<p>„To jsem si myslel.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Jen málo z myšlenek Sirryna Kanara dosáhlo do hlubin jeho duše – uvědomoval si to natolik, aby věděl, že má štěstí a může vést téměř nerušený život. Ženu měl tak ustrašenou, že udělala cokoliv, co jí nařídil. Jeho tři potomci k němu chovali správnou směsici úcty a hrůzy a u nejstaršího syna se rozvíjela stejná nadřazenost a sebejistota. Postavení poručíka palácové buňky patriotistů se podle něj nijak netlouklo s oficiálním titulem seržanta gardy – ochrana mocných nakonec vyžadovala otevřenou i utajenou píli.</p>
<p>Ovládaly ho stejně jednoduché a přímočaré pocity. Bál se toho, čemu nerozuměl, a opovrhoval tím, čeho se bál. Ale to, že si přiznal strach, z něj ještě nedělalo zbabělce – protože v duchu vyhlásil věčnou válku proti tomu, co ho ohrožovalo, ať to byla nevyzpytatelná žena, která kolem své duše vystavěla hradbu, či spiklenci proti Lederské říši. Dobře věděl, že skuteční zbabělci jsou jeho nepřátelé. Uvažovali v mracích zakrývajících všechny drsné pravdy světa. Jejich snaha „pochopit“ vedla nevyhnutelně k odboji vůči autoritám. Dokonce i tím, že odpouštěli nepřátelům říše, prozrazovali slabiny své vlasti – aniž by si uvědomovali, že sami takové slabiny zosobňují.</p>
<p>Říše jako Leder byla věčně v obležení. To byla první věc, kterou mu Karos Inviktad řekl, když ho verboval a cvičil, a Sirryn Kanar to bez přemýšlení pochopil. V obležení zevnitř i zvenčí, ano – výsad, jež říše zaručovala, zneužívali ti, kdo ji chtěli zničit. A pro „pochopení“ takových lidí prostě není místo – ti jsou zlí, a zlo je třeba vyhladit.</p>
<p>Vize Karose Inviktada ho zasáhla se silou zjevení a přinesla naprosto dokonalou jasnozřivost, ba dokonce mír té často rozhárané duši – na niž útočil svět rozmazaný zmatkem a nejistotami – až se vše, co kdy v jeho nitru běsnilo, usadilo, protože dorazila jistota, planoucí a oslepující ve svém úžasném daru osvobození.</p>
<p>Nyní žil Sirryn Kanar nerušený život, čímž šel příkladem ostatním agentům v paláci. V jejich očích viděl znovu a znovu záblesk bázně a strachu či, což ho uspokojovalo stejně, dokonalý odraz svého vlastního výrazu – prázdný, nelítostný, odolný vůči všem klamům, o něž by se mohl nepřítel pokusit.</p>
<p>Nerušené tedy pokynul dvěma hřmotným patriotistům, kteří popošli blíž a vykopli dveře. Ty se v chatrných závěsech doslova rozletěly na třísky a dopadly do bohatě vybavené komnaty. Zaječení, pak další ze tmy nalevo – kde spaly komorné – ale to už první agenti mířili ke dveřím naproti. Další násilí a dřevo rozštípané těžkými holínkami.</p>
<p>Na chodbě za Sirrynem se válela mrtvola Tiste Edur – někdo sem postavil stráž. Zvláštní, ale bezvýznamné. Otrávené šipky byly rychlé a tiché. Dva jeho muži už táhli mrtvolu pryč – prostě jen další Edur, který záhadně zmizel.</p>
<p>Sirryn Kanar se zastavil uprostřed první komnaty, protože dorazil další agent se zlodějskou lucernou, poskytující dostatek světla. Příliš mnoho světla by se nehodilo – stíny musely být živé, vyvolávat zmatek všude kolem. Sirryn miloval přesnost.</p>
<p>Jeho muži vyšlí z druhé komnaty a někoho mezi sebou táhli – polonahou ženu s rozcuchanými vlasy a nevěřícím výrazem – Ne. Sirryn Kanar přimhouřil oči. To nebyla nevíra. <emphasis>Odevzdanost. Dobře, zrádkyně zná svůj osud, ví, že neunikne. </emphasis>Beze slova pokynul agentům, ať ji odvedou.</p>
<p>Tři plačící komorné se choulily u zdi vedle svých kavalců. „Postarejte se o ně,“ přikázal Sirryn a čtyři muži z oddílu přistoupili blíž. „Nejstarší vyslechnout, druhé dvě okamžitě odstranit.“</p>
<p>Sirryn se rozhlédl. Měl radost, jak byla operace snadná. Smrtelného chroptění dvou žen si nevšímal.</p>
<p>Zakrátko předá dvě vězenkyně oddílu čekajícímu u boční branky paláce, který je rychle odvede nocí – díky zákazu vycházení budou ulice opuštěné – na velitelství patriotistů. Předá ženy vyšetřovatelům. A pak začne práce. Jediným vysvobozením bude plné přiznání zločinů vůči říši.</p>
<p>Jednoduchá, přímočará procedura. A účinná. Zrádci měli vždycky slabou vůli.</p>
<p>A Sirryn Kanar si nemyslel, že první konkubína bude jiná. Pokud něco, bude mít ještě slabšího ducha než ostatní.</p>
<p>Ženy těší, když můžou předstírat tajemnost, ale taková nadutost zmizí před bouří mužovy vůle. Pravda, děvky umějí věci skrývat lépe než ostatní – za nekonečnou řadou lží, které jeho ale nikdy neoklamaly. Věděl, že jím a jemu podobnými muži opovrhují, považují je za slabochy prostě proto, že je využívají – jako kdyby využívání mělo příčinu ve skutečné potřebě. On ale vždycky věděl, jak z jejich zmalovaných tváří smazat ten afektovaný úsměv.</p>
<p>Záviděl vyšetřovatelům. Ta mrcha Nisall – soudil, že se nijak neliší od jeho ženy.</p>
<p><emphasis>Našich nepřátel je celá legie, </emphasis>řekl Karos Inviktad, <emphasis>to musíte pochopit vy všichni – tato válka bude trvat věčně. Věčně.</emphasis></p>
<p>Sirryn Kanar byl s touto představou spokojený. Věci byly díky ní jednoduché.</p>
<p><emphasis>A je naším úkolem, </emphasis>pokračoval velitel patriotistů, <emphasis>to zajistit. Abychom se nikdy nestali postradatelnými.</emphasis></p>
<p>To bylo přece jen poněkud matoucí, ale Sirryna nic nenutilo se nad tím zamyslet důkladněji. Karos je přece velice chytrý. <emphasis>Chytrý a na naší straně. Na té správné straně.</emphasis></p>
<p>V duchu se vrátil k posteli, která na něj čekala, a kurvě, kterou si tam nechal doručit, a vyrazil prázdnou palácovou chodbou. Jeho muži se zařadili za něj.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Bruthen Trana vstoupil do komnaty a pohledem spočinul na mrtvolách dvou komorných. „Jak je to dlouho?“ zeptal se arapajského zaklínače, jenž se skláněl nad těly. Další dva Edurové zašli do ložnice první konkubíny. Ve chvilce se vrátili.</p>
<p>Zaklínač si cosi zamumlal a hlasitěji dodal: „Asi zvonění. Krátké meče. Jaké používá palácová garda.“</p>
<p>„Sežeňte dalších deset válečníků,“ rozkázal Bruthen Trana. „Vyrazíme na velitelství patriotistů.“</p>
<p>Zaklínač se pomalu narovnal. „Mám o tom zpravit Hannana Mosaga?“</p>
<p>„Zatím ne. Nesmíme otálet. Šestnáct edurských válečníků a zaklínač by měli stačit.“</p>
<p>„Hodláš požadovat propuštění té ženy?“</p>
<p>„Jsou dvě, správně?“</p>
<p>Zaklínač kývl.</p>
<p>„Začnou okamžitě s výslechem,“ poznamenal Bruthen Trana. „A to není příjemná procedura.“</p>
<p>„A co jestli už z nich vynutili přiznání?“</p>
<p>„Chápu tvoje obavy, K’are Penate. Bojíš se, že této noci dojde k násilí?“</p>
<p>Ostatní válečníci v místnosti se zastavili a zadívali se na arapajského zaklínače.</p>
<p>„Bát se? Ani v nejmenším. S přiznáním v ruce však Karos Inviktad a tím také Triban Gnol můžou zaujmout spravedlivý postoj –“</p>
<p>„Marníme čas,“ přerušil jej Bruthen Trana. „Moje trpělivost s Karosem Inviktadem skončila.“ <emphasis>A kde je strážný, kterého jsem postavil na chodbu přede dveřmi? Jako kdybych to nevěděl.</emphasis></p>
<p>„Osobní nepřátelství, Bruthene Trano,“ ozval se ode dveří nový hlas, „je velice nebezpečný průvodce tvých činů.“</p>
<p>Tiste Edur se obrátili.</p>
<p>Na chodbě stál se dvěma tělesnými strážci kancléř se založenýma rukama. Po chvíli vstoupil do místnosti a rozhlédl se. Když uviděl mrtvé ženy, nasadil lítostivý výraz. „Očividně došlo k odporu. Byly to nejvěrnější služebnice první konkubíny, pravděpodobně se neúčastnily jejích zločinů – je to opravdu tragédie. Tu krev má na rukou Nisall.“</p>
<p>Bruthen Trana si prohlížel vysokého, hubeného muže. Po delší době kolem něj prošel na chodbu.</p>
<p>Tělesní strážci nic netušili a neměli ani čas tasit zbraně, než jim pod bradu zajely Edurovy nože a hroty pronikly až do mozku. Edur nechal nože v ranách, otočil se a oběma rukama popadl kancléře za těžký brokátový límec. Když ho zvedl ze země a otočil k sobě, Ledeřan zalapal po dechu. Pak s ním Bruthen Trana praštil o zeď.</p>
<p>„A moje trpělivost s tebou,“ pronesl tichým hlasem, „skončila taky. Tragický skon tvých tělesných strážců. Krev na tvých rukou, žel. A v této chvíli nejsem ochotný ti jejich smrt odpustit.“</p>
<p>Triban Gnol ho slabě kopal nohama ve střevících se zpevněnou špičkou do holení. Obličej mu tmavl a oči vylézaly z důlků, když hleděl do jeho tvrdých, chladných zraků.</p>
<p><emphasis>Měl bych ho zabít rovnou. Měl bych se dívat, jak se dusí v záhybech vlastního roucha. Ještě lepší by bylo sebrat nůž a rozpárat ho – dívat se, jak se mu vnitřnosti sypou po podlaze.</emphasis></p>
<p>„Veliteli,“ promluvil za ním K’ar Penat, „jak jsi sám říkal, na tohle nemáme čas.“</p>
<p>Bruthen Trana vycenil zuby a odhodil ubožáka stranou. Triban Gnol dopadl neohrabaně, natáhl ruku, aby zmírnil pád, a zlámal si prstní kůstky – znělo to, jako když se do dřeva zarazí železné hřeby, a okamžitě následovalo bolestivé pištění.</p>
<p>Bruthen Trana pokynul svým válečníkům, překročil kancléře a rychle odcházel.</p>
<p>Když kroky utichly, Triban Gnol se pomalu vyškrábal na nohy. Zraněnou ruku si držel u těla a mračil se do prázdné chodby. Olízl si suché rty a zasyčel: „Za tohle zemřeš, Bruthene Trano. Ty i všichni ostatní svědkové, kteří jen stáli stranou a nic neudělali. Všichni zemřete.“</p>
<p>Stačí varovat Karose Inviktada včas? Těžko. No, velitel patriotistů je schopný muž a má k dispozici víc mužů než dva neschopné, žalostné strážce. Lhostejná zpráva vdovám: <emphasis>Vaši manželé nesplnili své povinnosti. Nebude žádná vdovská penze. Okamžitě všichni opusťte byty palácové gardy – kromě nejstaršího dítěte, které je odteď dlužníkem kancléřova panství.</emphasis></p>
<p>Nenáviděl neschopnost – a když navíc musel ještě snášet následky… inu, někdo za to zaplatí. Vždycky. <emphasis>Raději dvě děti, ano. Snad to</emphasis><emphasis> budou chlapci. </emphasis>A navíc bude potřebovat nové tělesné strážce. Pochopitelně budou vybráni mezi ženatými gardisty. <emphasis>Někdo musí zaplatit dluh, pokud mě zklamou.</emphasis></p>
<p>Zlomené prsty mu mrtvěly a zápěstím a předloktím se mu šířila tupá bolest. Vyrazil do rezidence svého soukromého léčitele.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Nisall v roztržené noční košili strčili do místnosti bez oken, osvětlené jedinou svíčkou stojící na malém stolku uprostřed. Vzduch tu byl studený a vlhký a páchl starým strachem a lidskými výkaly. Roztřesená po pochodu nočními ulicemi chvíli nehybně stála a snažila se trochu zahalit tenkou látkou.</p>
<p>Dvě mladé, nevinné ženy byly mrtvé. Zavražděné jako zločinci. <emphasis>A Tissin je další na řadě – byla mi skoro jako matka, kterou jsem nikdy nepoznala. Neudělala nic – ne, nec</emphasis><emphasis>h</emphasis><emphasis> toho. Žádná z nás nic neudělala. Ale na tom nezáleží – nesmím myslet jinak. Nesmím předstírat, že cokoliv, co řeknu, bude znamenat rozdíl, že to jakýmkoliv způsobem změní můj osud. Ne, tohle je rozsudek smrti. Pro mě. Pro Tissin.</emphasis></p>
<p>Císař se o tom ani nedozví. Tím si byla jistá. Triban Gnol prostě oznámí, že zmizela z paláce. Že utekla – jen další zrada. Rhulad sebou na trůně trhne, schoulí se do sebe, a kancléř ho bude dál trpělivě, nelítostně krmit dalšími nejistotami. Pak ustoupí stranou a bude se dívat, jak jeho otrávená slova kradou život z Rhuladových zmučených očí.</p>
<p><emphasis>Tuhle válku nemůžeme vyhrát, jsou příliš chytří, příliš bezohlední. Jejich jedinou touhou je zničit Rhulada – jeho mysl – udělat z něj blábolící trosku sužovanou neviditelnými hrůzami, neschopnou cokoliv učinit, neochotnou kohokoliv vidět. Kohokoliv, kdo by mu mohl pomoct.</emphasis></p>
<p><emphasis>Bloud ho chraň –</emphasis></p>
<p>Dveře se rozletěly, až narazily o zeď. Staré škrábance ukazovaly, že takový prudký vstup zde patří k věci. Ona si jich ale všimla už předtím, a tak ji prásknutí nepolekalo. Jen se obrátila k mučiteli.</p>
<p>Nebyl to nikdo jiný než sám Karos Inviktad osobně. Vír karmínového hedvábí, na prstech onyxové prsteny, berla úřadu v ruce, položená mezi pravým ramenem a klíční kostí. Na nezajímavých rysech lehce konsternovaný výraz. „Nejdražší ženo,“ začal vysokým hlasem, „vyřiďme to rychle, abych mohl být milosrdný. Nechci ti nijak ublížit, jak jsi krásná. Tedy podepsané přiznání tvé zrady říše, pak rychlá, soukromá poprava. Tvoje komorná se již podvolila a byla milosrdně sťata.“</p>
<p><emphasis>Dobrá prá</emphasis><emphasis>ce, Tissin. </emphasis>Sama se však vzpírala, hledala stejnou odvahu – přijmout věci, jaké jsou, pochopit, že není jiného východiska. „Stětí není ublížení?“</p>
<p>Prázdný úsměv. „Ublížení, o němž jsem mluvil, se samozřejmě týká vynucení přiznání. Dám ti radu. Těsně předtím, než dopadne čepel, nasaď vyrovnaný výraz. Je nešťastné, že hlava žije ještě chvíli poté, co byla oddělena od těla. Několik mrknutí, zakoulení očima, a pokud je člověk… nedbalý, zbrklé, nepříjemné výrazy. Žel, tvá komorná se mou radou neřídila, jak se soustředila na bezvýznamnou tirádu kleteb.“</p>
<p>„Modlím se, aby ji Bloud vyslyšel,“ pronesla Nisall. Srdce jí prudce bušilo.</p>
<p>„Neproklínala mě Bloudovým jménem, milá kurvo. Ne, místo toho prozradila víru dávno považovanou za vymizelou. Věděla jsi, že pocházela z Třasu? U držeb, ani si nevzpomenu na jméno boha, které vyslovila.“ Pokrčil rameny a znovu předvedl svůj prázdný úsměv. „Na tom nesejde. Ale i kdyby byla volala Blouda, neměl bych důvod k panice. Jak tě rozmazlovali v paláci, nejspíš ani netušíš, že těch několik chrámů ve městě, údajně zasvěcených Bloudovi, jsou ve skutečnosti soukromé a zcela světské podniky profitující z nevědomosti občanů. Jejich kněží a kněžky jsou všichni do jednoho herci. Občas si říkám, jestli to věděl Ezgara Diskanar – byl Bloudovi kupodivu oddaný.“ Odmlčel se a povzdechl si. Začal poklepávat berlou. „Snažíš se oddálit nevyhnutelné. Je to pochopitelné, ale já tu nehodlám zůstat celou noc. Jsem ospalý a chci si jít co nejdřív lehnout. Zřejmě ti je zima, Nisall. A pak tahle děsivá místnost. Pojďme do mé pracovny. Mám tam náhradní šaty, ochrání tě před průvanem. A psací potřeby po ruce.“ Ukázal berlou a obrátil se.</p>
<p>Dveře se otevřely a Nisall na chodbě zahlédla dva strážné. Otupěle následovala Karose Inviktada z kobky.</p>
<p>Vystoupali nahoru po schodech, prošli chodbou a vstoupili do pracovny. Jak sliboval, našel Karos Inviktad plášť a přehodil jí ho přes ramena. Přitáhla si ho k tělu.</p>
<p>Ukázal jí na židli před obrovským stolem, kde čekal list velínu, štětec z koňských žíní a nádobka s inkoustem ze sépií. Vedle kalamáře byla položená podivná krabička, nahoře otevřená. Nisall do ní proti své vůli nahlédla.</p>
<p>„To tě nemusí zajímat.“ Hlas zněl o něco výš než obvykle a ona si všimla, že se Karos mračí.</p>
<p>„Máš za mazlíčka brouka,“ poznamenala a přemýšlela, proč se Karos Inviktad červená.</p>
<p>„Těžko. Jak jsem říkal, nemusí tě to zajímat.“</p>
<p>„Chceš získat přiznání i od něj? Jemu budeš muset srazit hlavu dvakrát. Velmi malým mečem.“</p>
<p>„Bavíš se, ženo? Posaď se.“</p>
<p>Pokrčila rameny a poslechla. Zadívala se na prázdný velín, pak si vzala štětec. Ruka se jí třásla. „K čemu se mám podle tebe přiznat?“</p>
<p>„Nemusíš se rozepisovat podrobně. Ty, Nisall, se přiznáváš ke spiknutí proti císaři a říši. To prohlašuješ svobodně a se zdravou myslí a podvoluješ se osudu čekajícímu všechny zrádce.“</p>
<p>Namočila štětec do inkoustu a začala psát.</p>
<p>„Jsem rád, že to zvládáš tak dobře,“ podotkl Karos Inviktad.</p>
<p>„Nedělám si starosti o sebe,“ opáčila, když dokončila strohé prohlášení a rozmáchle ho podepsala, což nezakrylo, jak se jí chvěje ruka. „Ale o Rhulada.“</p>
<p>„Nebude pro tebe mít nic jiného než jed, Nisall.“</p>
<p>„Opakuju,“ pravila a opřela se, „že mi na mně nezáleží.“</p>
<p>„Tvůj soucit je obdivuhodný –“</p>
<p>„Patří i tobě, Karosi Inviktade.“</p>
<p>Zvedl velín a zamával jím, aby usušil inkoust. „Mně? Ženská, ty mě urážíš –“</p>
<p>„Ne záměrně. Ale až císař zjistí, že jsi popravil ženu, která nosila jeho dědice, no, velitel patriotistů nebo ne…“</p>
<p>Velín mu vypadl z prstů. Přestal poklepávat berlou. „Lžeš,“ zachraptěl. „Snadný důkaz –“</p>
<p>„Správně. Zavolej léčitele. Patrně tu nějakého máš, kdyby popravčího zasáhl úlomek – nebo spíš mu popraskaly puchýře, jak je zaměstnaný.“</p>
<p>„Až odhalíme tvůj klam, Nisall, můžeš zapomenout na veškeré milosrdenství bez ohledu na podepsané přiznání.“ Sklonil se a zvedl velín. Pak se zamračil. „Použila jsi příliš mnoho inkoustu – roztekl se, teď je přiznání nečitelné.“</p>
<p>„Většinu dopisů píšu rydlem do vosku,“ odtušila.</p>
<p>Praštil velínem na stůl rubem nahoru. „Znovu. Za chvíli jsem zpátky – s léčitelem.“</p>
<p>Zaslechla, jak se za ní otevírají a zavírají dveře. Znovu sepsala přiznání, odložila štětec a vstala. Naklonila se nad podivnou krabičku s točícím se dvouhlavým hmyzem. <emphasis>Chodíš pořád dokola. Jestlipak znáš strach? Bezmoc?</emphasis></p>
<p>Dole se cosi dělo. Hlasy, něco třísklo o podlahu.</p>
<p>Dveře za ní se rozletěly. Obrátila se.</p>
<p>Vstoupil Karos Inviktad a mířil přímo k ní.</p>
<p>Viděla, jak otáčí polovinou berly, takže se na jejím spodku vysunul krátký nůž.</p>
<p>Podívala se mu do očí.</p>
<p>A neuviděla v nich nic lidského.</p>
<p>Vrazil jí nůž do prsou, do srdce. A ještě dvakrát, když padala a narazila na židli.</p>
<p>Viděla, jak se jí zvedá vstříc podlaha, uslyšela náraz svého čela, pocítila slabé píchnutí, než se kolem ní uzavřela temnota. <emphasis>Ach, Tissin –</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Bruthen Trana odstrčil zraněného strážného a vpadl do Inviktadovy pracovny.</p>
<p>Velitel patriotistů ustoupil od bezvládné Nisall, berlu v ruce – s nožem vysunutým a rudě se lesknoucím. „Její přiznání vyžadovalo –“</p>
<p>Tiste Edur přistoupil ke stolu, odkopl převrženou židli a zvedl velín. Zašilhal na lederské písmo. Jediná věta. Prohlášení. Opravdu přiznání. Na chvíli se mu zastavilo srdce.</p>
<p>Na chodbě byli tisteedurští válečníci.</p>
<p>„K’are Penate,“ pronesl Bruthen Trana, aniž by se otočil, „odneste tělo první konkubíny –“</p>
<p>„Tohle je urážka!“ zasyčel Karos Inviktad. „<emphasis>Nedotýkejte se jí!</emphasis>“</p>
<p>Bruthen Trana prskl, udělal krok a rozmáchl se levou rukou. Vystříkla krev a Karos Inviktad zavrávoral. Berla odletěla a on ramenem narazil na zeď – objevila se další krev, z úst a nosu, a v očích měl výraz hrůzy, když zíral na kapky na svých rukou.</p>
<p>Na chodbě promluvil jeden z válečníků edursky. „Veliteli. Té druhé ženě usekli hlavu.“</p>
<p>Bruthen Trana pečlivě svinul velín a zastrčil si ho za hauberk. Sklonil se a zvedl Karose Inviktada na nohy.</p>
<p>A udeřil ho znovu a ještě jednou. Potoky krve, zlomené zuby, karmínové sliny.</p>
<p>Znovu. Znovu.</p>
<p>Zápach moči.</p>
<p>Bruthen Trana popadl do hrstí hedvábí pod ochablým krkem a tvrdě s Ledeřanem zatřásl. Díval se, jak se mu kývá hlava. Třásl s ním dál. Až ho kdosi popadl za zápěstí.</p>
<p>Rudým oparem se podíval do klidných očí K’ara Penata.</p>
<p>„Veliteli, když s tím mužem v bezvědomí budeš takhle pokračovat, zlomíš mu vaz.“</p>
<p>„Kam tím míříš, zaklínači?“</p>
<p>„První konkubína je mrtvá, jeho rukou. Je na tobě, abys vykonal trest?“</p>
<p>„Sestra tě vem,“ zavrčel Bruthen Trana a odhodil Karose Inviktada na podlahu. „Obě těla bereme s sebou.“</p>
<p>„Veliteli, kancléř –“</p>
<p>„Zapomeň na kancléře, K’are Penate. Dobře ta těla zabal. Vracíme se do Věčného příbytku.“</p>
<p>„A co ti mrtví Ledeřani dole?“</p>
<p>„Jeho strážní? Co s nimi? Do cesty se nám postavili dobrovolně, zaklínači.“</p>
<p>„Jak říkáš. Ale když je léčitel mrtvý, někteří z nich vykrvácejí, pokud nezavoláme –“</p>
<p>„To není naše starost,“ ucedil Bruthen Trana.</p>
<p>K’ar Penat se uklonil. „Jak přikazuješ, veliteli.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Zpola oslepený hrůzou se Tanal Jatvanar blížil ke vchodu na velitelství. Byla pryč. Zmizela z toho nejskrytějšího místa – okovy byly zlomené, železo zkroucené, oka řetězu rozevřená, jako by byla z vlhké hlíny.</p>
<p><emphasis>Karosi Inviktade, to bylo tvoje dílo. Zase. Další varování – abych dělal, co přikážeš. Víš všechno, vidíš všechno. Pro tebe je to jenom hra, a zajistíš si, abys pokaždé vyhrál. Ale ona nebyla hra. Ne pro mě, ty neřáde. Já ji miloval – kde je? Co jsi s ní udělal?</emphasis></p>
<p>Pomalu si uvědomoval, že něco není v pořádku. Po pozemku pobíhaly stráže. Křik, světlo loučí. Přední vchod do budovy byl otevřený – zahlédl holínky natažené na nehybné nohy ležící bezvládně na prahu.</p>
<p><emphasis>Bloud nás vem, byli jsme přepadeni!</emphasis></p>
<p>Spěchal dál. Objevil se strážný a překročil tělo.</p>
<p>„Ty!“ houkl na něj Tanal. „Co se tady stalo?“</p>
<p>Muž zasalutoval. Byl bledý. „Zavolali jsme léčitele, pane –“</p>
<p>„Co se stalo, zatraceně?“</p>
<p>„Edurové – zákeřné přepadení – nečekali jsme –“</p>
<p>„A velitel?“</p>
<p>„Žije. Ale je zle zřízený. <emphasis>Ztloukl ho Tiste Edur, pane! </emphasis>Spojovací důstojník – Trana – Bruthen Trana –“</p>
<p>Tanal Jatvanar odstrčil toho troubu a vyběhl nahoru. Další těla, strážní posekaní bez toho, aby stačili tasit zbraň. <emphasis>Co to u Edurů vyvolalo? Doslechli se o našem vyšetřování? Bruthen Trana – zůstal tu jeho spis? Zatraceně, proč toho parchanta prostě nezabil? Neuškrtil ho – až by měl obličej rudý jako to svoje pitomý hedvábí! Ach, já bych to tu vedl jinak. Kdybych dostal příležitost –</emphasis></p>
<p>V pracovně se vrávoravě zastavil, když uviděl cákance krve na stěnách a kaluže na podlaze. Ve vzduchu se vznášel těžký zápach moči. Karos Inviktad vypadal malý a zlomený, jak se krčil ve svém příliš velkém křesle a na napuchlém, zmodralém obličeji si držel špinavou látku. V očích měl vztek ostrý jako démanty. A teď je upřel na Tanala Jatvanara.</p>
<p>„Veliteli! Léčitelé jsou na cestě –“</p>
<p>„<emphasis>Kde jsi byl?</emphasis>“ vyšlo z rozdrcených rtů tlumeně.</p>
<p>„Cože? No doma. V posteli.“</p>
<p>„Dnes večer jsme zatkli Nisall.“</p>
<p>Tanal se rozhlédl. „Nebyl jsem o tom zpraven, pane –“</p>
<p>„Ne – <emphasis>nemohli tě najít! </emphasis>Doma ani nikde jinde!“</p>
<p>„Pane, takže Bruthen Trana tu kurvu odvedl?“</p>
<p>Tlumený, kašlavý smích. „Ano. Její vychladlé tělo – ale ne jejího ducha. Má nicméně její psané přiznání – u držeb, mluvení mě bolí! <emphasis>Rozbil mi obličej!</emphasis>“</p>
<p><emphasis>A kolikrát udělala tvoje pěst totéž vězni? </emphasis>„Zkusíte si dát trochu vína, pane?“</p>
<p>Karos se přes hadr zamračil a ostře kývl.</p>
<p>Tanal rychle doběhl k sekretáři. Našel hliněný džbán s neředěným vínem. <emphasis>Lepší vůně – moč tvé hrůzy, skrčku. </emphasis>Nalil do poháru a zaváhal – nalil i sobě. <emphasis>Zatraceně, proč by ne? </emphasis>„Léčitelé tu budou brzy – sdělil jsem strážným, že za jakékoliv zdržování můžou přijít o život.“</p>
<p>„Uvažuješ rychle, Tanale Jatvanare.“</p>
<p>Přinesl pohár Karosi Inviktadovi a nebyl si jistý, zda poslední slova neměla být ironická, jak měl velitel změněný hlas. „Strážní nic netušili – odporná zrada –“</p>
<p>„Ti, kteří ještě nejsou mrtví, si budou přát, aby byli,“ sliboval velitel patriotistů. „Proč nás nikdo nevaroval? I když je kancléř, tak za tohle mi zodpoví.“</p>
<p>„Myslel jsem, že na tu kurvu ještě nejsme připravení,“ poznamenal Tanal a šel si pro víno. Přes okraj poháru se díval, jak Karos sundává hadr z obličeje. Objevily se strašlivé rány, a když usrkl vína, trhl sebou, jak ho alkohol zaštípal ve šrámech. „Ten Edur měl být možná první na řadě. Bruthen Trana nepůsobil jako taková zmije. Neřekl ani slovo, ničím neodhalil –“</p>
<p>„Ovšemže ne. Já bych to na jeho místě taky neudělal. Ne. Čekal bych, pozoroval a pak udeřil bez varování. Ano, podcenil jsem ho. Ale takovou chybu udělám jen jednou. Dnes večer začala válka, Tanale Jatvanare. A tentokrát Ledeřané neprohrají.“ Znovu si usrkl. „Jsem rád,“ pokračoval, „že ses zbavil té akademičky – škoda že jsi nedostal na hraní Nisall, ale musel jsem jednat rychle. Pověz mi, jak ses jí zbavil – té akademičky. Potřebuju pro změnu nějakou uspokojivou zprávu…“</p>
<p>Tanal na něj zíral. <emphasis>Pakliže jsi to nebyl ty…</emphasis></p>
<p>Na chodbě se ozvaly rychlé kroky. Dorazili léčitelé.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Veliteli,“ řekl K’ar Penat, spěchající vedle Bruthena Trany, „požádáme o audienci u císaře?“</p>
<p>„Ne. Ještě ne. Budeme se chvíli dívat, jak se to vyvine.“</p>
<p>„A těla?“</p>
<p>„Dobře je schovej, zaklínači. A sděl Hannanu Mosagovi, že s ním chci mluvit. Co nejdřív.“</p>
<p>„Pane, není právě v císařově přízni –“</p>
<p>„Špatně jsi mi rozuměl, zaklínači. Tohle nemá nic společného s Rhuladem. Zatím. Dobyli jsme tuto říši a zdá se, že na to Ledeřané zapomněli. Přišel čas opět Tiste Edur probudit. Začít vzbuzovat hrůzu, dát jasně najevo naši nelibost. Dnes v noci, K’are, jsou taseny zbraně.“</p>
<p>„Mluvíš o občanské válce, veliteli.“</p>
<p>„V jistém smyslu, i když od kancléře nebo Inviktada nečekám žádnou otevřenou akci. Válka, ano, ale vedená za císařovými zády. On se nic nedozví –“</p>
<p>„Veliteli –“</p>
<p>„Tvé zděšení nad mými slovy mě nepřesvědčuje. Hannan Mosag není hlupák – a ty ani ostatní jeho zaklínači taky ne. Jen mi netvrď, že jsi nic nečekal… aha, to jsem si myslel.“</p>
<p>„Bojím se, že ještě nejsme připravení –“</p>
<p>„Nejsme. Ale to nejsou ani oni. Odstranění Nisall – její <emphasis>vražda – </emphasis>mi prozrazují, že z nějakého důvodu panikaří. Musíme zjistit proč. Stalo se něco – nebo se to právě děje – co je přinutilo jednat. A tuto stopu musí Hannan Mosag sledovat – ne, nesnažím se mu rozkazovat –“</p>
<p>„Rozumím, Bruthene Trano. Mluvíš jako Tiste Edur. Podpořím tvé rady králi-zaklínači svým úsilím.“</p>
<p>„Děkuju.“</p>
<p>„Dnes v noci, veliteli,“ pokračoval K’ar Penat, „když jsem tě pozoroval… byl jsem hrdý. Konečně jsme se… probudili, jak jsi říkal. Tato civilizace je jako jed. Hniloba v našich duších. A tu je třeba vyříznout.“</p>
<p><emphasis>Teď slyším, jak tvými ústy mluví Hannan Mosag, zaklínači. Což je odpovědí na další… podezření. Budiž.</emphasis></p>
<p><emphasis>Nisall. První konkubíno, je mi to líto. Ale věz, že tě pomstím. Stejně jako pomstím svého udatného válečníka – Sestra mě vem, to bylo neopatrné –</emphasis></p>
<p>„Kancléř promluví s císařem –“</p>
<p>„Jedině pokud je padlý na hlavu,“ opáčil Bruthen Trana, „nebo má sklony panikařit. Což není a nemá. Ne, musíme na něj tlačit, vyvádět ho z rovnováhy – ach, my ho vyděsíme, ano, a dřív nebo později udělá, co jsi říkal. Promluví s Rhuladem. A pak ho dostaneme. I Inviktada. Dva hadi v jednom košíku – košíku napuštěném olejem. A jiskru vykřísne sám Triban Gnol.“</p>
<p>„Jak?“</p>
<p>„Uvidíš.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Tehol zíral skrz doškovou střechu s neskrývanou hrůzou. „To byla chyba,“ prohlásil.</p>
<p>Bugg se naklonil vedle něj a taky se podíval. „To byl milosrdný skutek, pane. Dvanáct slepic v pytli, namačkaných na sobě, postrkovaných sem a tam v smrdutý tmě. Hrozilo, že se udusej.“</p>
<p>„Přesně tak! Klidný odchod ze světa, vzdálený, nikým neviděný. Není zapotřebí žádné kroucení krkem! Ale podívej se na ně teď! Zabraly náš pokoj! Můj dům. Obydlí, můj vlastní krb –“</p>
<p>„Ohledně krbu – jedna zřejmě začala hořet, pane.“</p>
<p>„Doutná a je příliš hloupá, než aby si toho všimla. Když počkáme, budeme mít ke snídani pečenou slepici. A která snesla to vajíčko?“</p>
<p>„Hmm, to je opravdu nanejvýš zlověstná záhada.“</p>
<p>„Možná ti to teď připadá zábavný, Buggu, ale tam dole spíš ty. Vyklovou ti oči, víš. Pokolení za pokolením se mezi nima šířilo zlo, až se z jejich mozečků mrňavých jako černý boby staly uzlíky zloby –“</p>
<p>„Máte o slepicích nečekaný znalosti, pane.“</p>
<p>„Měl jsem učitelku, která byla jejich lidskou verzí.“</p>
<p>Bugg se narovnal a zadíval se na ženu spící v Teholově posteli.</p>
<p>„Ji ne. Žanat byla jen mírně zlomyslná, jak se patří na učitele, kterým tak často skončí na krku ufňukaní, zamilovaní a trudovití studenti.“</p>
<p>„Ach, pane, to mě mrzí.“</p>
<p>„Zmlkni. O tom se nebavíme. Ne, Buggu, jde o to, že můj dům zabraly vzteklý slepice, protože ty máš ve zvyku přinýst sem každou chvíli nějakýho zatoulance a tak.“</p>
<p>„Zatoulance? My je snad nebudeme jíst?“</p>
<p>„Není divu, že se ti zatoulanci poslední dobou vyhýbají. Jen si je poslechni – jak budeme v tom randálu spát?“</p>
<p>„Zřejmě jsou spokojený, pane. A v tom případě se hezky rychle postarají o tu záplavu švábů.“</p>
<p>Jejich pozornost upoutalo zavrzání postele. Vědkyně seděla a zmateně se rozhlížela kolem sebe. Tehol k ní rychle přistrčil Bugga.</p>
<p>Žena se zamračila. „Kde to jsem? Kdo jste? To jsme na střeše?“</p>
<p>„Na co si vzpomínáte jako poslední?“ zeptal se jí stařík.</p>
<p>„Že jsem byla sama. Ve tmě. Přesunul mě na… nové místo.“</p>
<p>„Jste volná,“ vysvětlil jí Bugg.</p>
<p>Žanat si prohlížela beztvarou, hrubou halenu, kterou měla na sobě. „Volná,“ pronesla tiše.</p>
<p>„Takhle narychlo jsme našli jen tuhle košili,“ vyhrkl Bugg. „Pochopitelně se pokusíme váš oděv vylepšit, hned jak to půjde.“</p>
<p>„Jsem vyléčená.“</p>
<p>„Z tělesných ran ano.“</p>
<p>Ušklíbla se a kývla. „Ty druhé se léčí hůř.“</p>
<p>„Působíte pozoruhodně… vyrovnaně, Žanat.“</p>
<p>Vzhlédla. „Ty mě znáš?“</p>
<p>„Můj pán býval vaším žákem.“ Pokusila se dohlédnout za něj, nejdřív z jedné strany, pak z druhé. Bugg se zmateně ohlédl a viděl, jak Tehol přešlapuje ve snaze udržet sluhu mezi sebou a ženou v posteli. „Tehole? Co to děláte?“</p>
<p>„Tehol? Tehol Beddikt?“</p>
<p>Když se Bugg otočil, Žanat držela košili a snažila se zahalit co největší část těla.</p>
<p>„Ten chlípný, žalostný červ? Jsi to ty, Tehole? Schováváš se za toho dědu, viď? Pojď sem, postav se mi čelem!“</p>
<p>Tehol popošel blíž a naštětil se. „Zadrž, už nejsem tvůj žák, Žanat! Kromě toho jsem už dávno někde jinde, to ti povídám. Nezdálo se mi o tobě… už… pár… let! Měsíců!“</p>
<p>Zvedla obočí. „Týdnů?“</p>
<p>Tehol se narovnal. „Je dobře známo, že dorostenecká nedorozumění dospělýmu muži často vnikají do spánku, do snů, chci říct. Nebo spíš do nočních můr –“</p>
<p>„Pochybuju, že se objevuju ve tvých nočních můrách, Tehole,“ podotkla Žanat. „Ačkoliv ty v mých ano.“</p>
<p>„Nepovídej. Nebyl jsem o nic žalostnější než ostatní žalostní, zamilovaní studenti. Nebo ano?“</p>
<p>Na to Žanat neřekla nic.</p>
<p>Ozval se Bugg. „Jste opravdu na střeše –“</p>
<p>„Nad kurníkem?“</p>
<p>„Inu, ohledně toho. Máte hlad?“</p>
<p>„Z jemné vůně pečeného kuřete se mí sbíhají sliny,“ přiznala. „A prosím vás, nemáte jiné šaty? Nemám nejmenší pochyby o tom, co se právě děje v nechutném mozečku mého bývalého žáka.“</p>
<p>„Hned po ránu se zastavím za Seluš,“ slíbil Bugg. „Její šatník, třebaže má poněkud bezútěšnej vkus, je nicméně bohatej.“</p>
<p>„Chceš mou pokrývku?“ zeptal se jí Tehol.</p>
<p>„Bohové pod náma, pane, vy mlsně pošilháváte.“</p>
<p>„Neblázni, Buggu. Jen jsem to zlehčoval. Ha ha, o šaty je tu nouze. Nakonec, co kdyby to byla dětská košile?“</p>
<p>„Co kdyby byla,“ ucedila Žanat s kamenným výrazem.</p>
<p>„Bloudovo požehnání.“ Tehol si dlouze vzdychl. „Tyhle letní noci jsou ale horký, co?“</p>
<p>„Znám jednu slepici, která by s váma souhlasila,“ utrousil Bugg a vrátil se k průlezu, z něhož nyní stoupal dým.</p>
<p>„Tehole Beddikte, jsem ráda, že jsi tady,“ řekla Žanat.</p>
<p>„Opravdu?“ zeptali se Bugg s Teholem zároveň.</p>
<p>Kývla, ale do očí se jim nepodívala. „Skoro jsem zešílela – myslela jsem si, že už se to stalo. Jatvanar – mě tloukl, znásilňoval… a celou dobu mi vykládal o své nehynoucí lásce. Takže, Tehole – ty jsi jeho pravý opak – ve svém poblouznění zcela neškodný. Připomínáš mi lepší časy.“ Na chvíli se odmlčela. „Lepší časy.“</p>
<p>Bugg s Teholem si vyměnili pohledy, pak komorník slezl po žebříku dolů. Shora uslyšel Tehola. „Žanat, není působivý, čeho jsem se svým obsáhlým vzděláním dosáhl?“</p>
<p>„Je to moc pěkná střecha, Tehole Beddikte.“</p>
<p>Bugg kývl a v oblacích štiplavého kouře se vydal hledat upečenou slepici. Všude kolem se ozývalo bezduché kdákání. <emphasis>Propast mě vem, jako bych byl v chrámu…</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Škvírami v okenicích proniklo ranní sluníčko a natáhlo stužky světla přes dlouhý, těžký stůl uprostřed poradní místnosti. Rautos Hivanar si otřel ruce do ručníku, vstoupil a zastavil se za křeslem na jednom konci stolu. Odložil ručník a zadíval se na obličeje před sebou – a na nejednom zahlédl napětí, strach a úzkost.</p>
<p>„Vítejte, přátelé. Máme na pořadu dvě věci. Nejdřív vyřídíme tu, která nás v této chvíli asi všechny zajímá nejvíc. Dostali jsme se do krize – nedostatek hotovosti, stříbra, zlata a broušených drahokamů a dokonce i měděných prutů je opravdu naléhavý. Někdo schválně poškozuje říšskou ekonomiku –“</p>
<p>„Věděli jsme, že to přijde,“ přerušil ho Uster Taran. „Ale jaké kroky podnikla Vkladová? Pokud je mi známo, žádné. Rautosi Hivanare, všechny zde přítomné stejně tak zajímá otázka tvého setrvání ve funkci mistra.“</p>
<p>„Chápu. Nuže dobrá, předložte mi svůj seznam stížností v této věci.“</p>
<p>Uster zrudl. „Seznam? Stížností? Bloud nás vem, Rautosi, copak jsi na stopu toho šílence nebo šílenců nepoštval už i patriotisty? Nemůže to být někdo zvenčí – z některého hraničního království – snaha destabilizovat nás před vpádem? Zpráva o bolkandském spiknutí by měla –“</p>
<p>„Okamžik, prosím. Hezky popořádku, Ustere. Patriotisté skutečně věc vyšetřují, zatím bezvýsledně. Všeobecné sdělení v tomto směru by sice mohlo zmírnit vaši úzkost, nicméně podle mého soudu by spíš vyvolalo paniku. Proto jsem se rozhodl udržet celou věc pod pokličkou. Moje vlastní šetření mě zatím dovedlo k závěru, že za tímto finančním útokem nestojí žádné vnější zdroje. Ten zdroj, přátelé, je přímo tady v Lederas –“</p>
<p>„Tak proč jsme toho neřáda už dávno nechytili?“ chtěl vědět Ruz Thennikt a hlava na dlouhém, hubeném krku se mu kývala nahoru a dolů.</p>
<p>„Protože velice chytře zakrývá stopy, milý Druzi,“ odvětil Rautos. „Prostě a jasně, vedeme tu válku s géniem.“</p>
<p>Na opačném konci stolu si frkl Horul Rinnesikt. „Proč prostě nevyrazíme víc mincí, abychom zmírnili tlak?“</p>
<p>„To bychom mohli,“ připustil Rautos, „i když by to nebylo snadné. Z říšských dolů přichází pevně daný výtěžek, který je z nutnosti skromný. A naneštěstí se s tím nedá nic dělat. Kromě toho byste se mohli sami sebe zeptat: co bych udělal já, být na místě toho sabotéra? Náhlý příliv nových peněz? Kdybyste chtěli vyvolat zmatek v ekonomice, co byste udělali?“</p>
<p>„Dal do oběhu svůj poklad,“ zabručel Barrakta Ilk, „a spustil splašenou inflaci. Utopili bychom se v bezcenných penězích.“</p>
<p>Rautos Hivanar kývl. „Jsem přesvědčený, že náš sabotér se už nebude moct dlouho skrývat. Klíčem bude zjistit, který podnik padne jako první, a pak bude stopa pachatele jasně zjistitelná.“</p>
<p>„A v tom okamžiku po něm skočí patriotisté,“ doplnil Barrakta.</p>
<p>„Což mě vede k druhému problému. Jak jsem pochopil, přišly zprávy z Drene – ne, nevím ještě nic určitého, ale očividně to mezi patriotisty vyvolalo ještě větší paniku. Včera večer došlo tady v Lederas k většímu počtu neslýchaných zatčení –“</p>
<p>Uster se zasmál. „Co je neslýchaného na tom, že patriotisté zatýkají lidi?“</p>
<p>„To, že přední mezi zatčenými byla první konkubína.“</p>
<p>Kolem stolu se rozhostilo ticho.</p>
<p>Rautos Hivanar si odkašlal a snažil se potlačit vztek. „Karos Inviktad zjevně jednal uspěchaně, což, jak jistě všichni víte, se mu vůbec nepodobá. Výsledkem je, že se věci zvrtly. Došlo ke střetu mezi patriotisty a Tiste Edur jak uvnitř Věčného příbytku, tak mimo něj.“</p>
<p>„Ten zatracený pitomec!“ zařval Barrakta a praštil pěstí do stolu.</p>
<p>„Pokud je mi známo, je první konkubína mrtvá. Stejně jako větší počet strážných – hlavně těch ze sídla patriotistů, a přinejmenším dva kancléřovi tělesní strážci.“</p>
<p>„Copak chce spáchat sebevraždu i ten zatracený had?“</p>
<p>„Skoro to tak vypadá, Barrakto,“ připustil Rautos. „Všechno je to velmi znepokojující – zvlášť to, jak se Karos Inviktad zdráhá prozradit, co přesně se stalo. Jediné, z čeho soudím, jak krajní byly včerejší události, jsou řeči o tom, že Karose téměř utloukli k smrti. Nemůžu to potvrdit, protože nikoho nepřijímá, a kromě toho ho mezitím určitě navštívili léčitelé.“</p>
<p>„Rautosi, neměli bychom se od patriotistů distancovat?“ zeptal se Druz.</p>
<p>„Rozhodně to stojí za úvahu,“ opáčil Rautos. „Asi byste měli začít s přípravami. Zatím ale patriotisty potřebujeme, i když se obávám, že až přijde den, kdy budeme jejich služby potřebovat nejvíc, mohlo by se ukázat, že na svůj úkol nestačí.“</p>
<p>„Najměme si vlastní,“ navrhl Barrakta.</p>
<p>„Už se stalo.“</p>
<p>Tiché prohlášení přivítalo důrazné přikyvování.</p>
<p>Uster Taran si odkašlal. „Omlouvám se, Rautosi. Postupuješ se svou obvyklou jistotou. Mrzí mě, že jsem o tobě pochyboval.“</p>
<p>„Jako vždycky,“ odtušil Rautos a znovu si utřel ruce, „vítám rozpravu. Dokonce i výzvu. Abych nezačal být neopatrný. Teď musíme ocenit stav našeho majetku, abychom měli všichni lepší představu o naší odolnosti…“</p>
<p>Jak porada pokračovala, Rautos si ještě několikrát utřel ruce. Ráno se na kotevním kůlu naproti jeho přístavišti zachytila mrtvola. Nafouklá, hnijící, hemžící se kraby a kypící úhoři.</p>
<p>Občas se takové věci stávaly, ale jeho to pokaždé zasáhlo s větší silou, zvláště v posledních letech. Dnes ráno to bylo zvlášť ošklivé, a i když se zastavil na horní terase svého sídla, pořád měl pocit, jako by na něm ulpěl nějaký kousek těla, až měl ruce celé ulepené – kousek, který nedokázal odstranit, ať se snažil sebevíc.</p><empty-line />
</section>
<section>
<p>KAPITOLA DESET</p><empty-line /><empty-line /><p>Jediný bůh zamířil pryč – loutka vláčející za sebou přestřižené provázky – od požáru. Další město zničené, další lidé posekaní po desítkách tisíc. Kdo mezi námi, pozorující jeho příchod, nemůže nedojít k závěru, že se ho zmocnilo šílenství? Protože i s veškerou mocí stvoření, již vlastní, nepřinesl nic než smrt a zkázu. Zloděj životů, Zabiják a Žnec, v jeho očích, které před chvílí plály bezdůvodným vztekem, je nyní klid. Neví nic. Nedokáže pochopit krev na svých rukou. Prosil nás o odpovědi, jenže my nemohli nic říci. Mohli jsme plakat. Mohli jsme se smát. Zvolili jsme si smích.</p>
<p><emphasis>Vyznání víry posměváků</emphasis></p>
<p>Kabal</p>
<p><image xlink:href="#_11.jpg" />Zahrajme si hru, šeptal vítr. A rozesmál se v tichém šustění prachu a písku.</p>
<p>Křovák seděl a poslouchal. Drolící se kamenný kvádr, zerodovaný do podoby sedla, byl docela pohodlný, vzhledem k okolnostem. Kdysi to možná byl oltář propadlý dírou v obloze – mistr Kápě ví, že z nízkých, neproniknutelných mračen za jeho dlouhou, křivolakou cestu tímto hrozným světem toho napadalo už hodně. A pár věcí dopadlo natolik blízko, aby ho to znepokojilo.</p>
<p>Ano, asi to býval oltář. Prohlubeň, do níž usadil své pozadí, byla příliš pravidelná a symetrická, než aby byla přirozená. Jemu ale nedělalo starosti rouhání – nakonec sem přicházejí všichni mrtví. A mezi nimi občas i nějaký ten bůh.</p>
<p>Tolik mu prozradil vítr. Provázel ho takovou dobu, že si na jeho nevzrušená odhalení, šeptaná tajemství a něžné hlazení docela zvykl. Když narazil na hromady obrovských kostí, zjevně patřící nějakému nelidskému, obludnému bohu z pradávných dob, vítr – jak klouzal mezi kostmi, pronikal mezi vyčnívající žebra a protahoval se očními důlky do dutých prostor lebek – s kvílením opakoval bohovo kdysi posvátné jméno. Jména. Zřejmě jich měli hodně. Jejich pronášení bylo již povždy lapeno v říši větru. Vyslovována byla ve víru prachu, dnes nic víc než ozvěna.</p>
<p><emphasis>Zahrajme si hru.</emphasis></p>
<p><emphasis>Není tu žádná brána – ach, viděl jsi ji, dobře to vím.</emphasis></p>
<p><emphasis>A</emphasis><emphasis>le to je le</emphasis><emphasis>ž</emphasis><emphasis>. </emphasis><emphasis>To </emphasis><emphasis>staví</emphasis><emphasis> tvoje mysl, kámen po kameni.</emphasis></p>
<p><emphasis>Protože tvůj druh miluje hranice. Prahy, dělení, jasné vymezení. Vstoupíte-li na nějaké místo, věříte, že opouštíte jiné. Ale když se rozhlédneš kolem sebe, uvidíš sám. Žádná brána tu není, příteli.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ukazuju ti to. Znovu a znovu. V den, kdy pochopíš, kdy k tobě přijde moudrost, se připojíš ke mně. Tělo, které tě obklopuje, je tvým posledním klamem. Vzdej se ho, má lásko. Kdysi ses rozprášil a uděláš to zase. Až dorazí moudrost. Už dorazila?</emphasis></p>
<p>Snaha větru ho svést, přimět ho, aby přijal nějaké záměrné rozplynutí, začínala být protivná. Se zabručením se zvedl.</p>
<p>Na svahu nalevo asi o sto kroků dál se válela dračí kostra. Něco bestii rozdrtilo hrudník a bodné rány vmáčkly úlomky kostí dovnitř – což bylo osudné, jak bylo vidět i na takovou dálku. Kosti působily divně, byly všechny pokryté jakousi hmotou připomínající černé kouřové sklo. Sklo vplétající se do země a táhnoucí se v zamrzlých pramíncích brázdami na svahu. Jako by roztékající se maso nějak zesklovatělo.</p>
<p>Totéž viděl u pozůstatků druhých dvou draků, na něž narazil.</p>
<p>Stál tam a kochal se svým klamem – tupou bolestí v kříži, pobolíváním v uších, způsobeným stálým větrem, a tak vyschlým hrdlem, až si musel každou chvíli odkašlat. Což udělal, než řekl: „Na všechny divy a trápení těla, větře, jsi ty už dávno zapomněl. A teď po nich toužíš. Chceš, abych se k tobě připojil? Cha, ve skutečnosti to je obráceně.“</p>
<p><emphasis>Tuhle hru nikdy nevyhraješ, má lásko –</emphasis></p>
<p>„Tak proč ji hrát?“</p>
<p>Vydal se šikmo do svahu. Z vršku viděl další kamení, zbytky chrámu, který vypadl dírou v zemi, vytržený ze smrtelných očí v požáru prachu a hromobití. Jako když někdo bohu podrazí nohy. Jako když jedinou ranou nožem zničí celou víru. Díra v zemi, kusy chrámu kutálející se Propastí, éterickými vrstvami říše za říší, až jim došly světy, kudy by mohly ještě propadnout.</p>
<p>Ťuk, ťuk, rovnou na hlavu mistra Kápě.</p>
<p><emphasis>Tvoje neuctivost ti přinese hlubokou lítost, milovaný.</emphasis></p>
<p>„Nejvíc ze všeho lituju, větře, že tady nikdy neprší. Nepadá tu voda – která by utopila každý tvý slovo.“</p>
<p><emphasis>Dnes máš špatnou náladu. To se ti nepodobá. Hráli jsme spolu už tolik her.</emphasis></p>
<p>„Začíná ti chladnout dech.“</p>
<p><emphasis>Protože jdeš na špatnou stranu!</emphasis></p>
<p>„Aha. Děkuju, větře.“</p>
<p>Opřel se do něj náhlý studený poryv, vyjadřující nelibost. V očích ho zaštípal prach a on se zasmál. „Konečně jsem odhalil tajemství mistra Kápě. Pospěš si za ním, větře, tuhle hru jsi prohrál.“</p>
<p><emphasis>Hlupáku. Zamysli se nad tímhle: mezi padlými, mezi mrtvými – najdeš mezi nimi víc vojáků – víc bojovníků než nebojujících? Najdeš víc mužů než žen? Víc bohů než smrtelníků? Víc hlupáků než mudrců? Mezi padlými, příteli, přehluší všechno ostatní ozvěna pochodujících vojsk? Nebo sténání zesnulých a křik hladovějících?</emphasis></p>
<p>„Předpokládám, že nakonec se to všechno vyrovná,“ pronesl po chvíli.</p>
<p><emphasis>Mýlíš se. Musím ti odpovědět, i když ti to zlomí srdce. Musím.</emphasis></p>
<p>„Není třeba,“ odtušil. „Já už to vím.“</p>
<p><emphasis>Opravdu? </emphasis>šeptal vítr.</p>
<p>„Chceš, abych zakolísal. V zoufalství. Znám tvoje triky, větře. A taky vím, že jsi nejspíš to jediný, co zbývá z nějakýho starýho, dávno zapomenutýho boha. Mistr Kápě ví, možná jsi všichni ti bohové, jejich hlasy spojený v jedinou změť, pohánějící prach a písek a nic moc dalšího. Chceš, abych před tebou padl na kolena. V otrockým uctívání, protože se tak k tobě možná dostane nějakej pramínek moci. Dost na to, abys unikl.“ Uchechtl se. „Ale teď se zamysli ty, větře. Mezi všema těma padlejma, proč pronásleduješ <emphasis>mě?</emphasis>“</p>
<p><emphasis>A proč ne? Směle sis uhájil maso a krev. Klidně bys plivl do tváře i mistrovi Kápě – i mně, kdybys přišel na způsob, jak uhnout, až ti to oplatím.</emphasis></p>
<p>„Ano, to bych udělal. A o tom právě mluvím. Vybral sis špatně, větře. Protože já jsem voják.“</p>
<p><emphasis>Tedy si zahrajme hru.</emphasis></p>
<p>„Radši ne.“</p>
<p><emphasis>Mezi padlými, kdo –</emphasis></p>
<p>„Odpověď zní <emphasis>děti, </emphasis>větře. Nejvíc ze všech je dětí.“</p>
<p><emphasis>Ta</emphasis><emphasis>k kde je tvé zoufalství?</emphasis></p>
<p>„Nic nechápeš.“ Odmlčel se, aby si mohl odplivnout. „Aby člověk dosáhl dospělosti, musí nejdřív zabít to dítě v sobě.“</p>
<p><emphasis>Jsi nanejvýš zkažený člověk, vojáku.</emphasis></p>
<p>„Pořád nic nechápeš. Právě jsem se ti přiznal ke svýmu zoufalství, větře. Tuhle hru jsi vyhrál. Vyhraješ každou. Ale já půjdu dál do tvýho ledovýho dechu, protože tohle vojáci dělají.“</p>
<p><emphasis>Zvláštní, nepřipadá mi, že jsem vyhrál.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Na pásu studeného, ale ještě ne zamrzlého bláta narazil na stopy. Široké, kostnaté nohy, jeden pár, mířící jeho směrem. Někdo… snad hledal totéž, co on. V hlubokých otiscích se hromadila voda, nehybná, odrážející cínovou oblohu.</p>
<p>Dřepl si a hleděl na otisky. „Buď užitečný, větře. Pověz mi, kdo to jde přede mnou.“</p>
<p><emphasis>Tichý. Tenhle si nehraje.</emphasis></p>
<p>„Na nic lepšího se nevzmůžeš?“</p>
<p><emphasis>Nemrtvý.</emphasis></p>
<p>Zadíval se na stopy a všiml si širokého, ne zcela pravidelného kroku a slabých šmouh po visících chomáčích kůží, kožešin a podobně. „T’lan Imass?“</p>
<p><emphasis>Zlomený.</emphasis></p>
<p>„Dvě tři lígy přede mnou.“</p>
<p><emphasis>Víc. Tady se voda plazí pomalu.</emphasis></p>
<p>„Cítím sníh a led.“</p>
<p><emphasis>Můj dech prozrazuje všechno, co pohltím. Obrat se ke sladšímu polibku, milovaný.</emphasis></p>
<p>„Myslíš ten puch mouchama zamořený bažiny, co jsem musel snášet poslední dva měsíce?“ Narovnal se a upravil si těžký batoh.</p>
<p><emphasis>Jsi krutý. Ten před tebou alespoň nic neříká. Nic si nemyslí. Nic necítí.</emphasis></p>
<p>„Tak to je určitě T’lan Imass.“</p>
<p><emphasis>Zlomený.</emphasis></p>
<p>„Ano. Rozuměl jsem ti už napoprvý.“</p>
<p>Co <emphasis>budeš dělat?</emphasis></p>
<p>„Pokud to bude nutný, dám ti dárek, větře.“</p>
<p><emphasis>Dárek? Ach, copak to je?</emphasis></p>
<p>„Nová hra – musíš hádat.“</p>
<p><emphasis>Budu přemýšlet a přemýšlet a –</emphasis></p>
<p>„Pro mistra Kápě – <emphasis>ach-ach! </emphasis>Zapomeň na to, co jsem právě řekl!“</p>
<p>– <emphasis>a přemýšlet a přemýšlet…</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Jeli rychle. Nejdřív dva dny na západ, rovnoběžně s velkou řekou, než dorazili ke stezce odbočující na sever k Almas, malému městu, důležitému pouze proto, že zde byla vojenská posádka a stáje, kde si atripreda Yan Tovis, Varat Taun a jejich lederská setnina budou moct odpočinout, doplnit zásoby a získat čerstvé koně.</p>
<p>Varat Taun poznal útěk, když se ho navíc sám účastnil. Pryč z Lederas, kde den před jejich odjezdem zavládla v paláci a kasárnách bouře napětí, ve vzduchu se vznášel opojný pach krve a všemi směry se šířily tisíce drbů, většinou zcela neopodstatněných, kromě zprávy, že z kasáren byly vyhozeny dvě rodiny, vdovy s dětmi, pozůstalí po dvou mužích sloužících jako kancléřova tělesná stráž, kteří již očividně nebyli mezi živými.</p>
<p>Pokusil se někdo zavraždit Tribana Gnola? Na to se zeptal nahlas na začátku cesty, na což Šero jen zabručela, jako by ji už nic nemohlo překvapit, natož polekat. Pochopitelně věděla víc, než dávala znát, ale ona toho nikdy moc nenamluvila.</p>
<p><emphasis>A já nakonec taky ne, jak se ukazuje. Hrůzy, jaké jsem viděl v té jeskyni – ne, žádná slova nemůžou vyjádřit tu… nesmírnost. Lepší bude nechat to být. Ti, kdo to zažijí na vlastní kůži, to nepřežijí. Co potom zůstane z říše?</emphasis></p>
<p><emphasis>A neutíkáme právě proto?</emphasis></p>
<p>Jel s nimi cizinec. Posměvák, říkala Yan Tovis, ať už to znamenalo cokoliv. Nějaký mnich to byl. <emphasis>S namalovanou šaškovskou tváří – co za bláznivé náboženství to vůbec je? </emphasis>Varat Taun si nevzpomínal, že by podivný chlapík promluvil – možná byl němý, možná mu vyřízli jazyk. Členové kultů si dělají takové věci. Cesta přes moře a oceány světa poskytla zdánlivě nekonečnou přehlídku bizarních kultur a zvyků. Už ho nepřekvapí žádné sebemrzačení v pomýlené službě nějakému bohu. Posměvák patřil k vyzývatelům, ale bylo jasné, jak je to absurdní – už první večer byl vyčerpaný a kymácel se v sedle. Ukázalo se, že je to léčitel.</p>
<p><emphasis>Který mě vyléčil. Vyvedl mě z hrůzy a zmatků. Poděkoval jsem mu, ale on jenom kývl. Viděl snad obrazy v mé hlavě? Je teď oněmělý, jeho zdravý rozum je v obležení? </emphasis>V každém případě to nebyl vyzývatel hodný císaře, a proto teď jel vedle Yan Tovis, i když proč si ho vlastně cenila, to poručíkovi unikalo.</p>
<p><emphasis>Možná se teď stejně dívá i na mě. Jsem v téhle společnosti z milosti. Brzy mě pošle do posádky v mém rodném městě. K ženě a dítěti. Šero neuvažuje jako atripreda – dokonce ani povinnosti vojáka ji nepřiměly ohlásit, co zjistila, nadřízeným.</emphasis></p>
<p><emphasis>To ale není poprvé, že? Proč by mě to mělo překvapovat? Předala Fentskou Dálavu Edurům, ne? Bez boje, prostě otevřela brány.</emphasis></p>
<p>„<emphasis>Očividně miluje Edury tolik, že s nimi vychází, že je ochotná</emphasis> <emphasis>převzít velení lederských sil ve flotile</emphasis>.“ To se říkalo, suše a posměšně.</p>
<p><emphasis>Možná je pravda, že Yan Tovis je zbabělec.</emphasis></p>
<p>Varatu Taunovi se ta představa nelíbila, i když ho strašila. Připomínal si bitvy, šarvátky na vodě i na souši, kde nic – ani na okamžik – nezavdalo příčinu pochybovat o její odvaze.</p>
<p>A přece teď prchá z Lederas se svou elitní setninou.</p>
<p><emphasis>Protože jsem potvrdil Gralova slova. Kromě toho, byl bych ochotný postavit se znovu dobrovolně vedle Icaria? Ne, nechci být po jeho boku ani ve stejném městě, a pokud možno, ani ne na stejném kontinentě. Dělá to ze mě taky zbabělce?</emphasis></p>
<p>V té jeskyni bylo jedno dítě, spíš rarach než člověk. A podařilo se mu to, co nikomu jinému – srazit Icaria, sebrat mu jeho vztek a všechnu moc, jež z něj vycházela. Varat Taun si nemyslel, že by se něco podobného mohlo opakovat. Obránci Prvního trůnu měli spojence. Císař ve zlatě bude muset totéž odmítnout. Icaria už nebude mít kdo zastavit. Nikdo kromě Rhulada samotného, což bylo samozřejmě možné.</p>
<p><emphasis>Na tuto cestu nás poslal nedostatek víry v našeho císaře.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ale co když nepadne ani jeden z nich? Co když bude Icarium zabíjet Rhulada pořád dokola? Desetkrát, padesátkrát, stokrát – desettisíckrát? Neuvidíme tak konec světa?</emphasis></p>
<p><emphasis>Icarium se nemůže poddat. Rhulad nebude </emphasis>chtít. <emphasis>Spojí je stejná nevyhnutelnost. A taky stejné šílenství, které z toho vzejde.</emphasis></p>
<p>Modrá růže nemůže být dost daleko. <emphasis>To ostatně žádné místo.</emphasis></p>
<p>Nechal za sebou jediného člověka, který lépe než ostatní chápal, co se blíží. Barbara. Nosícího tlustou kapuci, aby si mezi cizinci mohl zakrýt obličej. A plival si do dlaní, aby si uhladil vlasy. Každé svítání vítal litanií kleteb sesílaných na ty, kdo mu kdy ukřivdili. <emphasis>A přece ho teď v duchu vidím jako svého bratra.</emphasis></p>
<p><emphasis>Přežili jsme jen my dva. Společně jsme vyvedli Icaria ven.</emphasis></p>
<p>V duchu se vrátil do toho okamžiku zjevení a srdce ho zastudilo v hrudi. Pobídl koně do rychlejšího kroku a dojel velitelku. „Atripredo.“</p>
<p>Ohlédla se po něm.</p>
<p>„Musím se vrátit,“ řekl.</p>
<p>„Abyste je varoval?“</p>
<p>„Ne, pane.“</p>
<p>„A co vaše rodina, Varate Taune?“</p>
<p>Odvrátil zrak. „Něco jsem si uvědomil. Nikde to není dost daleko.“</p>
<p>„Chápu. Opravdu byste nechtěl být po jejím boku?“</p>
<p>„Když vím, že je nedokážu zachránit…“ Varat potřásl hlavou. „S Gralem společně – já nevím, třeba něco dokážeme – když budeme u toho.“</p>
<p>„Můžu vám to rozmluvit?“</p>
<p>Zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Nuže dobrá. Bloudovo požehnání, Varate Taune.“</p>
<p>„Má pravdu,“ ozval se za nimi posměvák. „Taky se musím vrátit.“</p>
<p>Yan Tovis si ztěžka povzdechla. „Budiž – měla jsem vědět, že se nemám pokoušet zachránit ještě někoho kromě sebe – ne, nejsem tak zahořklá, jak to vypadá. Omlouvám se. Oba máte moje požehnání. Ale občas koně veďte krokem.“</p>
<p>„Ano, pane. Atripredo? Děkuju.“</p>
<p>„Co mám vyřídit vaší ženě?“</p>
<p>„Nic, pane. Prosím.“</p>
<p>Yan Tovis kývla.</p>
<p>Varat Taun otočil koně z cesty a zastavil. Mnich ho o něco neobratněji následoval. Poručík ho pobaveně pozoroval. „Vy u vás nemáte koně?“</p>
<p>„Jen pár. Kabal je souostroví. Pevninské državy jsou nad poměrně strmými útesy, protože ten kus pobřeží je hornatý. A koně, které máme, chováme na práci a jídlo.“</p>
<p>Na to Varat Taun neřekl nic.</p>
<p>Čekali u cesty a sledovali zástup vojáků projíždějících kolem.</p>
<p><emphasis>Bloud mě vem, co jsem to udělal?</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Jezero se táhlo do nedohledna. Tři postavy veslovaly v dobře vybaveném člunu Říší stínu celý den a větší část noci, než narazily na mělčinu. Protože nešla obeplout, nahodili poutníci vaky na ramena, vystoupili a brodili se bahnitou vodou, která jim sahala po kolena. V polovině následujícího dne táhli vyčerpaně nohy klidným jezerem, jež jim od rána sahalo nejvýš k bokům – až narazili na propad.</p>
<p>Trull Sengar šel v čele a oštěpem prozkoumával vodu. Teď postupoval do strany a patkou oštěpu vířil šedý kal podél okraje. Chvíli v tom pokračoval. Druhové ho pozorovali. „Nepůsobí to jako přirozený svah,“ prohlásil nakonec a vrátil se k ostatním. „Klesá to hladce a pravidelně.“ Minul Onraka a Rychlýho Bena a zkoumal římsu opačným směrem. „Tady žádná změna.“</p>
<p>Čaroděj vypustil dlouhý a vybraný proud nadávek ve svém jazyce. „Mohl bych to zkusit vzduchem,“ prohlásil nakonec srozumitelně, „natáhnout ze Serc – i když netuším, jak dlouho to vydržím.“ Zamračil se na Onraka. „Ty by ses mohl rozpustit, ty zatracený Imassi.“</p>
<p>„Zůstávám já,“ pravil Trull a pokrčil rameny. „Budu teda plavat – před námi by mohla být další mělčina – víte, už nějakou dobu jsme šli po nepřirozeně rovném dně. Představte si, že jsme na potopeném náměstí – pravda, je obrovské, ale pořád je to náměstí. Ten svah může být prostě jenom nějaký kanál. V kterémžto případě bych měl brzy narazit na protější stranu.“</p>
<p>„Náměstí?“ Rychlej Ben se zaškaredil. „Trulle, jestli je tady pod náma náměstí, tak je velký jako slušnej městskej stát.“</p>
<p>„Takový konstrukt,“ ozval se Onrak, „najdeš na jihovýchodním poloostrově Stratemu, čaroději. Zabírá ho celý. Je to stavba K’Chain Che’Malle. Místo, kde probíhaly rituální války – než opustili všechny rituály.“</p>
<p>„Chceš říct, než se Krátkoocasí vzbouřili.“</p>
<p>Trull tiše zaklel. „Nesnáším, když všichni vědí víc než já.“ Zafrkal. „Mimochodem, moje společnost se skládá z mága a nemrtvého, takže asi není divu, že ve srovnání s nimi zaostávám.“</p>
<p>„Zaostáváš?“ Onrakovi hlasitě zavrzal krk, když se k němu obracel. „Trulle Sengare, ty jsi Rytíř stínu.“</p>
<p>Rychlej Ben se začal dusit.</p>
<p>„<emphasis>Co</emphasis><emphasis> </emphasis>že jsem?“ zařval přes čarodějův záchvat kašle Trull. „To byl Kotilionův nápad? Ten zatracený povýšenec –“</p>
<p>„Kotilion si tě nevybral, příteli,“ ujistil ho Onrak. „Nevím, kdo z tebe udělal to, co jsi. Možná ta Eres’al, i když mi není jasná podstata jejích nároků na stínovou říši. Jedna věc je však jistá – zajímá se o tebe, Trulle Sengare. Přesto nevěřím, že je za to zodpovědná ona. Jsem přesvědčený, že jsi to byl ty.“</p>
<p>„Jak? Co jsem udělal?“</p>
<p>T’lan Imass naklonil hlavu na stranu. „Válečníku, postavil ses Icariovi. Zadržel jsi Zloděje životů. Dokázal jsi, co žádný jiný válečník před tebou nedokázal.“</p>
<p>„Nesmysl,“ štěkl Trull. „Byl jsem vyřízený. Nebýt tady Rychlýho Bena – a Eres’al – byl bych mrtvý a moje rozsekané kosti by tlely před trůnním sálem.“</p>
<p>„Máš ve zvyku snižovat vlastní výkony, příteli.“</p>
<p>„Onraku –“</p>
<p>Rychlej Ben se zasmál. „Nazývá tě skromným, Edure. A nenamáhej se to popírat – v tomhle ohledu mě pořád ještě dokážeš překvapit. Většinu života jsem prožil mezi mágy nebo v armádě a ani v jedný společnosti jsem nenašel moc sebepodceňování. Měli jsme moc práce s chcaním na cizí stromy. Člověk se musí umět chvástat, když je jeho zaměstnáním zabíjení lidí.“</p>
<p>„Trull Sengar bojoval jako voják,“ sdělil Onrak čaroději. „Rozdíl mezi vámi dvěma je v tom, že on nedokáže skrýt svůj zármutek nad křehkostí života.“</p>
<p>„Na nás není nic křehkýho,“ zamumlal Rychlej Ben. „Život je umanutej, dokud nemá jinou možnost než se vzdát, a i pak nejspíš ještě naposledy plivne do oka tomu, kdo ho zabil. Jsme krutí ve vítězství i v porážce, přátelé. Teď vy dva na chvíli zmlkněte, ať můžu najít cestu odsud.“</p>
<p>„Nepoletíš?“ zeptal se Trull a opřel se o oštěp.</p>
<p>„Ne, zkusím bránu. Začínám tušit, že tohle zatracený jezero nemá konec.“</p>
<p>„Musí mít konec,“ namítl Edur.</p>
<p>„V Propasti vždycky neřádí bouřky, občas je taková – klidná, bezbarvá, příliv stoupající tak pomalu, že si toho ani nevšimneš, ale stoupá pořád a nakonec pohltí i tuhle nakloněnou, umírající říši.“</p>
<p>„Říše stínu <emphasis>umírá, </emphasis>Rychlej Bene?“</p>
<p>Čaroděj si olízl rty – toto nervózní gesto u něj Trull už viděl dřív – a pokrčil rameny. „Myslím si to. A není divu, když je každá hranice otevřenou ránou. A teď zmlkněte. Musím se soustředit.“ Zavřel oči.</p>
<p>Vzápětí se jeho tělo odhmotnilo, na okrajích se rozzrnilo, chvíli bylo pevné a vzápětí zase ne.</p>
<p>Tiste Edur se opřel o oštěp a zazubil se na Onraka. „No, starý brachu, zřejmě jsme zase zabloudili do neznáma.“</p>
<p>„Já ničeho nelituju, Trulle Sengare.“</p>
<p>„U mě je to naopak – s výjimkou toho, že jsem tě přemluvil, abys mě osvobodil, když jsem se měl utopit v Rodící se – která, jak jsem si právě uvědomil, se tuze podobá tomuhle místu. Zaplavené světy. Je to na víc místech, než jsme si mysleli?“</p>
<p>Zachrastily kosti, jak T’lan Imass pokrčil rameny. „Rád bych něco věděl, Trulle Sengare. Když na válečníka sestoupí mír…“</p>
<p>Edur se zadíval na poničeného nemrtvého. „Jak se zbavíš všeho toho ostatního? Vlny radosti v žáru boje? Přívalu pocitů, které tě přemáhají, až se v nich topíš? Ten rozpálený pocit, že jsi naživu? Onraku, já myslel, že tvůj druh… necítí nic.“</p>
<p>„Se vzpomínkami,“ opáčil Onrak, „se probudily i další… síly duše.“ Zvedl scvrklou ruku. „Ten klid kolem – se mi vysmívá.“</p>
<p>„Lepší by byla divoká bouře?“</p>
<p>„Myslím, že ano. Nějaký nepřítel. Trulle Sengare, pokud se spojím s touto vodou jako prach, myslím, že už se nevrátím. Zapomnění mě přemůže slibem ukončení zápasu. Po tom netoužím, příteli, protože by to znamenalo opustit tebe. A vzdát se vzpomínek. Ale co udělá válečník, když zvítězí mír?“</p>
<p>„Dá se na rybaření,“ zamumlal Rychlej Ben, oči stále zavřené a stále přecházející z bytí do nebytí. „A teď sklapněte. Tohle není snadný.“</p>
<p>Znovu se rozmazal a pak najednou zmizel.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Co ho Stínupán odnesl – když ho Kalam potřeboval nejvíc – Rychlej Ben tiše soptil. Splatit jeden dluh znamenalo zradit přítele při splácené jiného. Nepřijatelné.</p>
<p><emphasis>Ďábelské.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jestliže si Stínupán myslí, že získá tnou věrnost jen proto, že šoupl Kalama do Domu mrtvých, tak je opravdu tak šílený, jak si všichni myslíme. Azath a ten hrozný strážce, který v něm určitě přebývá, ho dozajista uvítají. Možná pověsí jeho hlavu nad krbovou římsu – no dobře, to není příliš pravděpodobné. Ale azath sbírá. To dělá, a teď má mého nejstaršího přítele. Jak ho ve jménu mistra Kápě dostanu ven?</emphasis></p>
<p><emphasis>Mor na tebe, Stínupáne.</emphasis></p>
<p>V hněvu ale nedokázal najít rovnováhu, nemohl se soustředit. <emphasis>A to, jak se mi z nohou loupe kůže, taky nepomáhá. </emphasis>Nicméně potřebovali najít cestu ven. Kotilion jim toho moc nevysvětlil. <emphasis>Ne, jenom čekal, že na všechno přijdeme sami. Což znamená, že tu je jen jeden skutečný směr. Nehodilo by se, abychom se teď ztratili, co?</emphasis></p>
<p>Poněkud osmělený – chvilkové vítězství nad nedůvěrou – se soustředil, smysly pátral po okolí. Pevný, chladný a vlhký hladký povrch, poddávající se jeho imaginárním rukám jako houba. Tkanivo této říše, podobaná kůže zničeného světa. Zatlačil víc a hledal… <emphasis>měkká místa, slabiny – vím, že existujete.</emphasis></p>
<p><emphasis>Teď o mně víš, cítím to. Zvědavost, působíš skoro žensky. Všechno je jednou poprvé. </emphasis>To, co prve bylo pod jeho rukama chladné a vlhké, teď bylo prostě studené. <emphasis>Pro mistra Kápě, myslím, že představy, jaké vyvolává to protlačování, se mi nelíbí.</emphasis></p>
<p>Kromě hmatu nebylo nic. Oči se neměly čeho chytit, ve vlahém vzduchu nebyly žádné vůně, kromě šplouchání krve proudící tělem nebylo nic slyšet – jednu chvíli byl tady, vzápětí byl jinde, jak se snažil oddělit duši, aby se mohl volně toulat.</p>
<p><emphasis>Není to tak zlé –</emphasis></p>
<p>Příšerný trhavý zvuk, pak neúprosný, hluboký nádech, vyškubávající jeho ducha – vytrhlo ho to dopředu a skrz a vzápětí vklopýtal do vířících horkých, hustých mračen, která ho obklopovala ze všech stran, a pod nohama měl měkkou, promáčenou půdu. Šátral před sebou a plíce mu naplnily štiplavé výpary, až se mu zatočila hlava. <emphasis>Bohové, co je tohle za nemoc? Nemůžu dýchat –</emphasis></p>
<p>Zavířil vítr a postrčil ho dopředu – najednou měl pod nohama studené kameny a zoufale lapal po požehnaně čistém vzduchu.</p>
<p>Padl na všechny čtyři. Na kamenitou zemi porostlou mechem a lišejníkem. Na druhé straně zmenšený řídký les – zahlédl duby, jedle, jasany, staré a pokroucené, stěží mu dosahující k pasu. Mezi malými zelenými lístky poletovali šedohnědí ptáci. Sletovali se k němu komáři a snažili se na něj sednout – ale tady byl duch, zjevení – <emphasis>zatím. Sem se nicméně musíme dostat.</emphasis></p>
<p>Pomalu zvedl hlavu a vyškrábal se na nohy.</p>
<p>Stál v širokém, mělkém údolí s trpasličím lesem šplhajícím se po úbočích. Velkorysé rozestupy mezi stromy dodávaly údolí vzhled parku. A všude bylo plno ptáků. Zpovzdáli se neslo zurčení vody. Nad ním poletovaly s tajemnou přesností vážky s rozpětím křídel jako slušný krkavec a krmily se komáry. Nad tím hladovým šílenstvím se klenula jasně modrá obloha, nad obzorem téměř purpurová. V dlouhých stuhách se táhly cáry mraků, jako pěna na zamrzlých vlnách jakéhosi nebeského pobřeží.</p>
<p>Prapůvodní krása – <emphasis>okraj tundry. Bohové, nesnáším tundru. Ale budiž, jak říkají králové a královny, když všechno odteče do záchodu. Nedá se nic dělat. Musíme sem.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Trull Sengar se lekl náhlého zakašlání – Rychlej Ben se znovu objevil, předkloněný, z očí se mu řinuly slzy a z těla mu stoupal kouř. Odkašlal si, odplivl a pomalu se narovnal.</p>
<p>Křenil se.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Majitel Harridiktského hostince byl muž v obležení. Toto utrpení prožíval celé měsíce, ba roky. Jeho podniku, jenž kdysi sloužil strážím ostrovních vězňů, se mezitím zmocnili jiní, stejně jako zbytku přístavního města poté, co se vězňové vzbouřili. Nyní všude vládl chaos a slušní lidé z toho předčasně šedivěli. Ale peníze se hodily.</p>
<p>Když zmatek trochu polevil, přisedával ke kapitánovi Šurk Elalle a Skorgenovi Kabanovi Krasavci u jejich oblíbeného stolu v rohu, zatímco šenkýřky a kuchtíci pobíhali po šenku cílevědoměji a tupou únavu nahradila v jejich skelných zracích nejhlubší hrůza – a všechno chvíli vypadalo tak, jak by mělo.</p>
<p>Tady z kapitána – <emphasis>a piráta, pokud Bloud chčije rovně, a zatím tedy neminul – </emphasis>vyzařoval klid, elegance a zdvořilost, prozrazující majiteli krčmy, že tahle žena nekrade urozeným jen peníze, ale i kultivovanost, což ukazovalo, že je chytrá a bystrá.</p>
<p>Myslel si, že se zamilovává, jakkoliv to bylo beznadějné. Napětí z jeho profese a přehnané ochutnávání ostrovního piva z něj – podle jeho poctivého a nezvykle přísného soudu – udělalo trosku odpovídající jeho morální únavě, kterou v lepších dnech nazýval <emphasis>obchodní prozíravostí. </emphasis>Vystouplé břicho, kulaté jako kotel a téměř stejně mastné. Cibulovitý nos – stejně jako tady Skorgenův – s popraskanými žilkami, uhry a chlupy a dalšími chlupy v nosních dírkách, dosahujícími téměř ke kníru – kdysi chloubou všech chlupatých mužů, ale žel, už nikoliv. Vodnaté oči blízko u sebe a bělma tak zažloutlá, že už si nebyl jistý, jestli je taková neměl vždycky. Vepředu mu zbývaly jen čtyři zuby, jeden nahoře a tři dole. Ale byl na tom líp než jeho žena, která o poslední dva přišla, když při vyprazdňování soudku piva narazila do zdi – mosazná pípa vyloupla ony náhrobní kameny z důlků, a kdyby se jimi tehdy neudusila, byla by po jeho boku doposud. Když byla zrovna střízlivá, dřela jako kůň a stejně i kousala, což se jí při obsluhování hostů hodilo obojí.</p>
<p>Poslední dobou tedy vedl osamělý život, načež si to sem přihasí tahle úchvatná, smyslná ženská a pirátský kapitán navrch k tomu. Na Šurk byl mnohem lepší pohled než na ty cizáky, motající se kolem paláce Brullyga Třasa, jako by to byl jejich rodný dům. Pak si přijdou sem a tráví celé noci u hracího stolu – největšího stolu v celé zatracené taverně, jen s jedním džbánkem piva, který jim vydrží celou noc, bez ohledu na to, kolik se jich kolem té cizí, podivné a zdánlivě nekonečné hry sejde.</p>
<p>Požadoval podíl, což bylo jeho právo, a cizinci klidně platili – i když jemu pravidla hry nedávala sebemenší smysl. A jak ty zvláštní hranaté mince měnily majitele! Ale podíl nestál za to. Obyčejná balíkova lopatka kterýkoliv večer by domu vynesla dvakrát tolik. A toho vypitého piva – na balíka hráč nepotřeboval bystrý mozek, Bloud buď pochválen. Takže tihle cizinci byli horší než mech pronajímající si balvan, jak říkávala jeho milovaná nebožka, kdykoliv si sedl, aby si trochu oddychl.</p>
<p><emphasis>Přemýšlím o životě, moje milá. </emphasis>Tak nejdřív popřemýšlej o tomhle, milý manželi. Ta ale byla něco, jeho nebožka. Co jí pípa zarazila zuby do krku, moc toho nenamluvila.</p>
<p>„No dobře, Ballante,“ řekl Skorgen Kaban, a když se naklonil přes stůl, z jeho dechu bylo cítit pivo. „Každej večer s náma vysedáváš. Akorát tu sedíš. Nic neříkáš. Seš ten nejnemluvnější hostinskej, jakýho jsem kdy potkal.“</p>
<p>„Nech ho na pokoji,“ zabručela Šurk. „Truchlí. Zármutek nepotřebuje slova. Vlastně slova jsou to poslední, co zármutek potřebuje, tak si utři nos, Krasavče, a zavři tu zubatou díru pod ním.“</p>
<p>První důstojník se sehnul. „Hele, já o zármutku nic nevím, kapitáne.“ Rukávem si utřel dírky, kde míval nos, z nichž mu neustále teklo, a obrátil se na Ballanta. „Jenom si tu klidně seď, hostinský, a nic neříkej, jak dlouho budeš chtít.“</p>
<p>Ballant s námahou odtrhl zrak od zbožňovaného kapitána na tak dlouho, aby se na Skorgena Kabana stačil usmát a kývnout, a hned se zase podíval zpátky.</p>
<p>Démant, který měla zasazený v čele, se ve žlutém světle luceren třpytil jako slunce v kosti, klenot jejího mračení – to si bude muset pamatovat – ale mračila se, a to nikdy nevěstilo nic dobrého. Ne u ženy.</p>
<p>„Krasavče,“ pronesla potichu, „pamatuješ na ty dva z Rudý gardy – v oddíle? Jeden byl tmavý – skoro jako Edur, akorát víc dohněda. A druhý měl kůži namodralou, nějaká ostrovní směs, povídal.“</p>
<p>„Co je s nima, kapitáne?“</p>
<p>„No.“ Kývla k cizincům u hracího stolu na druhé straně šenku. „Oni. Něčím mi připomínají ty dva v oddíle Kalenýho meče. Ne jenom barvou, ale gesty, pohyby – dokonce i těch pár slov, co jsem zaslechla. Jako… divná ozvěna.“ Upřela tmavé, lesklé oči na Ballanta. „Co o nich víš, hostinský?“</p>
<p>„Kapitáne, on truchlí –“ začal namítat Skorgen.</p>
<p>„Sklapni, Krasavče. Vedeme s Ballantem bezvýznamný hovor.“</p>
<p>Ano, nanejvýš bezvýznamný, i když ho ten démant oslepoval a z úžasné vůně vycházející z jejího dechu se mu točila hlava, jako by to byl nejjemnější likér. Zamrkal a olízl si rty – ucítil pot. „Mají spoustu soukromejch schůzek s Brullygem Třasem. Potom přijdou sem a marní čas.“</p>
<p>Dokonce i to, jak zabručela v odpověď, bylo roztomilé.</p>
<p>Skorgen frkl – vlhce – a zdravou rukou utřel stůl. „Věřila bys tomu, kapitáne? Brullyg je tvůj starej kamarád a ani se k němu nedostaneš, zatímco banda lacinejch cizáků mu může breptat do ucha celej den každej den!“ Začal se zvedat. „Uvažuju o tom, že si s nima –“</p>
<p>„Sedni si, Krasavče. Něco mi říká, že s nima by nebylo dobrý se zaplíst. Pokud ovšem nechceš přijít o nějakou další část těla.“ Zamračila se ještě víc, až démant skoro zmizel ve vráskách. „Ballante, říkal jsi, že marní čas, pravda? Tak tohle je opravdu zvláštní. Lidi jako oni čas nemarní. Ne. Ti čekají. Na něco nebo na někoho. A ty schůzky s Třasem – to vypadá na vyjednávání, a to takový, od kterýho Brullyg nemůže odejít.“</p>
<p>„To nevypadá dobře, kapitáne,“ zahuhlal Skorgen. „Vlastně mě to znervózňuje. Tehdy s tou lavinou ledu, Brullyg neutekl, když začala padat –“</p>
<p>Šurk Elalle bouchla do stolu. „To je ono! Děkuju, Krasavče. Tohle řekla jedna z těch ženských. Kráteň nebo Pádeň – jedna z nich. Ten led porazili, jasně, ale ne díky hrstce mágů, kteří pracujou pro Třasa. Ne – tenhle zatracený ostrov zachránili tihle cizinci. A proto před nima nemůže Brullyg zabouchnout dveře. To není vyjednávání, protože mluví jenom oni.“ Pomalu se narovnala. „Není divu, že mě Třas nechce přijmout – Bloud nás vem, divila bych se, kdyby byl ještě naživu –“</p>
<p>„On ale je naživu,“ podotkl Ballant. „Pár lidí ho vidělo. Kromě toho má rád fentský pivo a každý tři dny si u mě objednává soudek, a na tom se nic nezměnilo. No zrovínka včera –“</p>
<p>Šurk Elalle se předklonila. „Ballante, až budeš mít doručit další, necháš donášku tady na mně a Krasavci.“</p>
<p>„Tobě já nemůžu nic odmítnout, kapitáne,“ prohlásil Ballant a zrudl.</p>
<p>Ona se jen usmála.</p>
<p>Tenhle bezvýznamný hovor se mu zamlouval. Nijak se nelišil od těch, které vedl s manželkou. A… ano, bylo to tu – pocit, že dalším krokem došlápne do zející propasti. Zachvátil ho stesk, až mu vyhrkly slzy.</p>
<p>V obležení, milý manželi? Stačí rána pěstí a hradby se zřítí – ty to víš, manželi, viď?</p>
<p>Ano, milovaná.</p>
<p>Zvláštní, občas by přísahal, že nikdy neodešla. Mrtvá nemrtvá, pořád měla zuby.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Jak ledovec požíralo jasné slunce, dolíky v tajícím ledu vyplňovala modrošedá plíseň připomínající línající sněžnou srst. Příští zima nanejvýš trochu zpomalí nevyhnutelný rozklad. Tato ledová řeka umírala. Odcházející věk.</p>
<p>Seren Pedak se příliš nestarala o věk přicházející, protože měla pocit, že se topí, že ji unáší bláto a odpadky dlouho zamrzlého smetí. Jak se jejich svárlivý, věčně se dohadující oddíl šplhal stále výš do severních Modrorůžských hor, opakovaně slýchali dunivé sesuvy vzdálených ledových útesů, rozpadajících se pod obléhajícím sluncem. Po holé skále stékala voda, zpívala v kanálech a puklinách a hnala se kolem nich dolů do tmy – cesta k moři teprve začínala – hnala se kolem, překonávala podzemní jeskyně, zastíněné rokle, podmáčené lesy.</p>
<p>Plíseň vysílala spóry, což u Seren vyvolávalo odpor – nos měla ucpaný, krk vyschlý a rozbolavělý a neustále kýchala, což bylo natolik zábavné, až se Strach Sengar dokonce začal pobaveně usmívat. Už jen tím náznakem soucitu si vysloužil její odpuštění – potěšení, jaké z jejích potíží měli ostatní, si zasloužilo jen oplátku stejnou mincí, až přijde příležitost, čímž si byla jistá.</p>
<p>Silchas Zmar pochopitelně podobným smyslem pro humor netrpěl, alespoň pokud viděla. Nebo ho měl tak suchý, až to překonávalo i poušť. Kromě toho šel tak daleko vepředu, že její záchvaty kýchání snad ani neslyšel – a Tiste Andii Stříž se držel jen pár kroků za ním – jako vrabec sužující orla. Každou chvíli se útržek Střížova monologu donesl dozadu, ke klopýtající Seren a jejím společníkům, a ač bylo jasné, že se snaží bratra svého boha na něco ulovit, bylo stejně jasné, jak poznamenal Udinaas, že smrtelný meč Černokřídlého pána používá špatnou návnadu.</p>
<p>Cesta na zpustošený sever trvala už čtyři dny. Šplhali po páteři hor, obcházeli hromady rozlámaného ledu, který za děsivého sténání téměř viditelně klouzal po svahu. <emphasis>Leviatani jsou smrtelně zranění, </emphasis>prohlásil jednou Udinaas, a <emphasis>neodejdou bez kopání.</emphasis></p>
<p>Z tajícího ledu stoupal smrad překonávající štiplavé kousání spór. Rozkládající se zbytky vegetace a bahna zamrzlého po staletí, svraštělé mrtvoly zvířat, často dávno vyhynulých, za sebou zanechávaly pokroucené kůže s křehkou srstí, již odnášel sebeslabší závan větru, polámané kosti a vyboulené dutiny naplněné plyny, které konečně praskaly a vydávaly svůj páchnoucí dech. Žádný div, že se tělo Seren Pedak bouřilo.</p>
<p>Jak se ukázalo, tyto migrující hory ledu vyvolaly paniku mezi tisteandijskými obyvateli podzemního kláštera. Hluboká rokle, označující vchod, se větvila jako strom k severu a každou větví se nyní plazil stlačený sníh a obrovské kusy ledu, a proudy tající vody působily jako mazadlo, takže migraci ledovců k jihu ještě urychlovaly. A z ledu stoupala páchnoucí magie, pozůstatky prastarého rituálu, stále dost mocného, aby porazil onyxové čaroděje.</p>
<p>Seren Pedak tušila, že jejich cesta a Střížova přítomnost mají víc důvodů, než jí a jejím společníkům ráčili sdělit. <emphasis>Míříme do srdce toho rituálu, do samotného jádra toho, co ještě zbývá. Protože tam čeká tajemství.</emphasis></p>
<p><emphasis>Chce snad Stříž ten rituál rozbít? A co se stane, pakliže ano?</emphasis></p>
<p><emphasis>A co když to zničí i nás? Naše šance na nalezení duše Skabandariho K</emphasis><emphasis>rvooké</emphasis><emphasis>ho, na její osvobození?</emphasis></p>
<p>Konec cesty ji začínal děsit.</p>
<p><emphasis>Poteče krev.</emphasis></p>
<p>Připojil se k ní Udinaas, zabalený v kožešinách od Andiů. „Akvizitor, přemýšlel jsem.“</p>
<p>„Je to moudré?“ zajímala se.</p>
<p>„Ovšemže ne, ale nemůžu si pomoct. A totéž určitě platí pro tebe.“</p>
<p>„Už tu nemám co dělat,“ podotkla s úšklebkem. „Teď vás vede Stříž. Já… ani nevím, proč vlastně pořád zůstávám v té vaší sprosté společnosti.“</p>
<p>„Uvažuješ o tom, že nás opustíš?“</p>
<p>Pokrčila rameny.</p>
<p>„Nedělej to,“ ozval se za nimi Strach Sengar.</p>
<p>Překvapeně se pootočila. „Proč?“</p>
<p>Válečníka zřejmě vlastní slova vyvedla z míry. Zaváhal.</p>
<p><emphasis>Co je v tom za záhadu?</emphasis></p>
<p>Udinaas se zasmál. „Jeho bratr ti nabídl meč, akvizitor. Strach to chápe – nebyla to jen účelnost. Ani to, že jsi ho převzala, to se vsadím –“</p>
<p>„To nevíš,“ bránila se Seren, najednou znepokojená. „Trull mluvil – ujistil mě, že v tom není nic jiného –“</p>
<p>„To čekáš, že všichni mluví jasně?“ podivil se bývalý otrok. „Čekáš, že <emphasis>vůbec někdo </emphasis>mluví jasně? V jakém světě to žiješ, akvizitor?“ Zasmál se. „Rozhodně ne ve stejném jako já. Copak na každé slovo, které vyslovíme, jich nezůstane tisíc nevyslovených? Ženská, podívej se na nás – podívej se na sebe. Naše duše jako by byly lapené uvnitř strašidelné tvrze. Jistě, zbudovali jsme ji sami – každý z nás – vlastníma rukama, ale na polovinu místností jsme zapomněli a zabloudili jsme na chodbách. Vklopýtáme do pokojů, kde je prudký žár, a vycouváme, pokud nás naše pocity neusmaží zaživa. Jiná místa jsou studená jako led – stejně studená jako tahle zamrzlá země kolem nás. Jiná zůstávají navěky ve tmě – žádná lucerna nepomůže, každá svíčka zhasne, jako by se jí nedostávalo vzduchu, a my tápeme kolem sebe a narážíme do nábytku a zdí. Vyhlížíme z vysokých oken, ale vidíme jen nedůvěru. Vyzbrojujeme se proti neskutečným přeludům, a přitom nám stíny a šepot pouštějí žilou.“</p>
<p>„Ještě že tisíc slov na každém z těch tvých zůstalo nevyslovených,“ zamumlal Strach Sengar, „jinak bychom se ocitli v soumraku vší existence, než bys skončil.“</p>
<p>Udinaas odpověděl bez ohlížení. „Strhl jsem závoj z tvých důvodů, proč jsi žádal akvizitor, aby zůstala, Strachu Sengare. Popíráš to? Považuješ ji za bratrovu snoubenku. A to, že je náhodou mrtvý, nic neznamená, protože na rozdíl od svého <emphasis>nejmladšího </emphasis>bratra jsi ty čestný muž.“</p>
<p>Udinaas překvapeně zabručel, protože ho Strach Sengar popadl za kožešinu a v záchvatu vzteku ho odhodil do bláta a kamení.</p>
<p>Jak se Tiste Edur otočil a vykročil k Ledeřanovi, jenž měl vyražený dech, Seren Pedak se mu postavila do cesty. „Nech toho. Prosím tě, Strachu. Ano, vím, že si to zaslouží. Ale… nech ho.“</p>
<p>Udinaasovi se podařilo posadit se. Sklonila se k němu Konývka a snažila se mu setřít z obličeje blátivé šmouhy. Zakašlal. „To bylo naposled, co jsem ti složil poklonu, Strachu.“</p>
<p>Obrátila se k němu Seren. „Byla to dost hnusná poklona, Udinaasi. A podpořím tvou vlastní radu – už nikdy nic podobného neříkej. Nikdy. Ne, pokud si ceníš vlastního života –“</p>
<p>Udinaas vyplivl kamínky a krev. „Teď jsem opravdu narazil na temný pokoj. A ty, Seren Pedak, v něm nejsi vítaná.“ Vyškrábal se na nohy. „Varoval jsem tě.“ Vzhlédl a položil Konývce ruku na rameno. V očích se mu objevil dychtivý výraz. Přehlédl Seren a Stracha a vyrazil po stezce, kde stáli Silchas Zmar a Stříž bok po boku a dívali se na ně. „Tady je nejpůsobivější otázka – jakou se mimochodem jen málokdo odváží vyslovit. Koho z nás, přátelé, <emphasis>nestraší </emphasis>touha po smrti? Možná bychom měli probrat vzájemnou sebevraždu.“</p>
<p>Chvíli nikdo nepromluvil, až se ozvala Konývka. „Já nechci umřít!“</p>
<p>Seren viděla, jak se Udinaasův trpký úsměv drolí, náhle se zhroutil do nepopiratelného žalu. Vzápětí se bývalý otrok odvrátil.</p>
<p>„Trull byl slepý k vlastní pravdě,“ řekl jí Strach tiše. „Byl jsem tam, akvizitor. Vím, co jsem viděl.“</p>
<p>Odmítla se mu podívat do očí. <emphasis>Účelnost. Jak by mohl takový válečník prohlásit přede všemi svou lásku ke mně? Opravdu mě straší. Ach, Udinaasi, měl jsi pravdu. Strach je čestný muž, tak čestný, až nám to všem láme srdce.</emphasis></p>
<p><emphasis>J</emphasis><emphasis>enomže ctít někoho, kdo je mrtvý, nemá žádnou cenu.</emphasis></p>
<p>„Trull je mrtvý,“ prohlásila a samu sebe překvapila vlastní krutostí, když sebou Strach trhl. „Je mrtvý.“ <emphasis>A já taky. Ctít mrtvé nemá smysl. Viděla jsem příliš, než abych věřila opaku. Truchli pro ztracené možnosti, konec skutečnosti, věčně tichý zánik příslibu. Truchli pro to, Strachu Sengare, a nakonec pochopíš, že žal je jen zrcadlo nastavené vlastní tváři.</emphasis></p>
<p><emphasis>A každá slza pramení z možností, které jsme nezvolili.</emphasis></p>
<p><emphasis>Když já truchlím, Strachu, nevidím ani vlastní dech – co ti to říká?</emphasis></p>
<p>Pokračovali v cestě. Mlčky.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Sto kroků nad skupinkou Stříž roztočil svůj řetěz s kroužky. „Co to mělo jako být?“ zeptal se.</p>
<p>„Příliš dlouho jsi žil ve své útulné jeskyni,“ odtušil bílý Tiste Andii.</p>
<p>„Já se dostanu ven docela často. Veselím se v Modré růži – bohové vědí, kolik parchantů už moje semeno navařilo. Proč –“</p>
<p>„Jednoho dne, smrtelný meči,“ přerušil jej Silchas Zmar, „zjistíš, co raní hlouběji než zbraně ze železa.“</p>
<p>„Moudrá slova od někoho, kdo je stále cítit mohylami a dějícími pavučinami.“</p>
<p>„Kdyby mrtví mohli mluvit, Stříži, co by ti řekli?“</p>
<p>„Nic moc, myslím, jen by si na kdeco stěžovali.“</p>
<p>„Možná si víc nezasloužíš.“</p>
<p>„Aha, schází mi čest, co?“</p>
<p>„Nejsem si jistý, co ti schází,“ opáčil Silchas Zmar, „ale jsem si jistý tím, že to pochopím, než skončíme.“</p>
<p>Kroužky a řetěz se pevně napjaly. „Už jdou. Můžeme pokračovat dál nahoru?“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Toc Mladší – Anaster, Prvorozený z mrtvého semene, Třikrát oslepený, Vyvolený vlčích bohů, Smolař – chtěl zapomenout na tolik věcí. Kupříkladu na první tělo, do kterého se zrodil, na první domov své duše. Výbuchy na Měsíčním Kameni nad zničeným Dřevnovem, oheň a spalující žár – <emphasis>ach, nestůj tam. </emphasis>A potom na to, jak mu ta zatracená<emphasis> </emphasis>loutka, Pačes, přinesla zapomnění, v němž jeho duše našla jezdce, jinou sílu – vlka, jednookého a truchlícího.</p>
<p>Jak pannionský věštec toužil po jeho smrti. Toc si vybavoval klec, duchovní vězení, a muka, kdy bylo jeho tělo lámáno, léčeno a znovu lámáno pořád dokola a zdánlivě bez konce. To ale byly vzpomínky a bolest a úzkost přetrvávaly jen jako abstraktní představy. Přesto, jak bylo to tělo poničené a znetvořené, <emphasis>aspoň bylo moje.</emphasis></p>
<p>Odečti léta, pociť náhlý proud nové krve, vnímej tyto divné údy, v chladu tak zranitelné. Probudil se v jiném těle, zápolil se vzpomínkami svalů, bojoval s těmi, které byly náhle pryč. Toc by rád věděl, zda po této stezce utrpení před ním už někdy klopýtala nějaká smrtelná duše. Poznačily ho kámen a oheň, jak mu kdysi řekl Tolar. Ztráta zraku přináší dar nadpřirozeného vidění. A co výměna použitého těla za mladší a zdravější? <emphasis>Určitě dar – jak si přáli vlci, nebo to byla Stříbrná liška?</emphasis></p>
<p><emphasis>Ale počkat. Bližší pohled na Anastera – jenž ztratil oko, dostal nové a zase ho ztratil. Čí mysl – než byla zničená a odhozená – byla pokřivená hrůzou, pronásledovaná strašlivou láskou matky, jež žila život tyrana mezi kanibaly – ano, pořádně se podívej na ty údy, svaly pod nimi a vzpomínej – toto tělo vyrostlo na pojídání lidského masa.</emphasis> <emphasis>A tato ústa, tak pohotová se slovy, ochutnávala hutné šťávy vlastního druhu – pamatuješ?</emphasis></p>
<p>Ne, to nemohl.</p>
<p><emphasis>Ale tělo ano. Znalo hlad a touhu na bojišti – kráčelo mezi mrtvými a umírajícími, vidělo rozsekaná těla, vyčnívající kosti, cítilo prolitou krev – ach, jak se sbíhají sliny.</emphasis></p>
<p>No, každý má nějaké tajemství. A jen málokteré stojí za prozrazení. <emphasis>Pokud tě netěší ztrácet přátele.</emphasis></p>
<p>Jel stranou od kolony, zdánlivě jako hlídka na křídle, jako to dělával, když byl ještě voják, dávno předávno, Rudomaskova oulanského vojska, čítajícího asi čtrnáct tisíc válečníků a o polovinu víc civilistů – zbrojířů, léčitelů, koňských bab, kmetů, stařen, chromých a jednou narozených dětí a pochopitelně asi dvaceti tisíc rodar. S vozy, vleky a téměř třemi tisíci honáckých psů a větších lovců vlků, jimž Oulané říkali tažní. Pokud něco v Tocovi vzbuzovalo strach, byla to tato zvířata. Bylo jich příliš mnoho, zřídkakdy dostala nažrat, potloukala se ve smečkách a ulovila každé zvíře na planinách na lígy okolo.</p>
<p><emphasis>A nezapomínejme na K’Chain Che’Malle. Živé, </emphasis>dýchající. Tolar – nebo to možná byla paní Závist – mu říkali, že vymřeli už před tisíciletími – desítkami, stovkami tisíc let. Jejich civilizace se obrátila v prach. <emphasis>A zůstaly rány na obloze, která se nikdy nezahojí. To je podrobnost hodná zapamatování, Tocu.</emphasis></p>
<p>Obrovští tvorové dělali osobní stráž Rudomaskovi v předním voji – rozhodně nehrozilo, že ho někdo zavraždí. Samec – Sag’Churok – byl lovec K’ell, chovaný k zabíjení, elitní stráž nějaké matrony. <emphasis>Tak kde je ta matrona? Kde je jeho královna?</emphasis></p>
<p>Možná to byla ta mladá samice v jeho společnosti. Gunth Mach. Toc se Rudomaska ptal, jak to, že zná jejich jména, ale válečný vůdce mu odmítl odpovědět. Neřád jeden nesdílná. <emphasis>Vůdce musí mít svá tajemství možná víc než kdo jiný. Ale Rudomaskova tajemství mě dohánějí k šílenství. K’Chain Che’Malle, pro mistra Kápě!</emphasis></p>
<p>Vyvržený mladý válečník se vydal do východních pustin. To se povídalo, a dál příběh nepokračoval, protože o jeho dobrodružství v oněch desetiletích se nevědělo v podstatě nic – <emphasis>ale v určité chvíli si nasadil rudou masku. A našel si K’Chain Che’Malle z masa a kostí, kteří ho nerozsekali na kusy. A nějak mu dokázali sdělit svá jména. A odpřisáhli mu věrnost. Co na tom příběhu se mi tedy tolik nelíbí?</emphasis></p>
<p><emphasis>Co takhle celý?</emphasis></p>
<p>Východní pustiny. Typický popis místa, které lidem připadalo příliš nehostinné či nedobytné, než aby mu dali jméno. <emphasis>Nemůžeme si ho přivlastnit, a proto je bezcenné, pustá země, pustina. Cha, a ty sis myslel, že nemáme představivost</emphasis><emphasis>!</emphasis></p>
<p>Straší tu duchové či démoni, země je zničená, každé stéblo trávy se v čiré hrůze drží svého souseda. Sluneční světlo je tu temnější, jeho teplo chladnější. Stíny jsou rozmazané. Voda je slaná a nejspíš i otrávená. Běžné jsou dvouhlavé děti. Každý kmen potřebuje takové místo. Kam můžou zavítat hrdinští váleční vůdci na nějaké výpravě plné nejasných motivů, z nichž je snadné vytlouct moralizující poučky. <emphasis>A žel, tento příběh ještě zdaleka neskončil. Hrdina se musí vrátit, vysvobodit svůj lid. Nebo ho zničit.</emphasis></p>
<p>Toc měl své vzpomínky, obsahující celé bojiště, a jako poslední přeživší si nedělal iluze o vznešenosti ani jako svědek, ani jako hráč. <emphasis>To zbývající oko nemůže než hledět úkosem. Je tedy div, že jsem se dal na poezii?</emphasis></p>
<p>Šedé meče rozsekali na kusy. Povraždili je. Ano, životů se vzdali v tolika krvi, že bohatě zaplatila mýto ohařům, jak by řekli Gadróbiové. Co ale jejich smrt znamenala? <emphasis>Nic. Plýtvání. </emphasis>A přece tu jede ve společnosti těch, kdo je zradili.</p>
<p><emphasis>Nabízí Rudomask nápravu? Slibuje porážku Ledeřanů – ale ti nebyli naši nepřátelé, aspoň dokud jsme nesouhlasili s dohodou. Tak co se tu napravuje? Vyhubení Šedých mečů? Musím se hodně snažit, abych ty dvě věci svázal dohromady, a jak se mi zatím vede?</emphasis></p>
<p><emphasis>Špatně. Ani špetka spravedlivosti – na rameni mi cestou do války nekráká žádná vrána.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ach, Tolare, teď by se mi hodilo tvé přátelství. Pár pádných slov o marnosti, která by mě rozveselila.</emphasis></p>
<p>Bylo poraženo dvacet myridů, vykucháno a staženo z kůže, ale nepověsili je, aby je vykrvili. Do dutin, kde byly orgány, nacpali místní hlízu, která se předtím potila na rozpálených kamenech. Zvířata zabalili do kůží a naložili na vůz, jenž jel stranou od kolony. <emphasis>Rudomask se připravuje na bitvu. Není to o nic divnější než všechno ostatní. Přemýšlením o této nevyhnutelné válce strávil celá léta. A z toho jsem nervózní.</emphasis></p>
<p><emphasis>Hej, Tolare, po všem, čím jsem prošel, by sis myslel, že už žádné nervy nemám. Ale já nejsem Whiskeyjack. Ani Kalam. Ne, pro mě se všechno jenom zhoršuje.</emphasis></p>
<p><emphasis>Táhnu do války. Znovu. Svět ze mě zřejmě chce mít vojáka.</emphasis></p>
<p><emphasis>No, svět se může jít vycpat.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Pronásledovaný muž,“ poznamenal jeden kmet nabroušeně a zuřivě se poškrábal na rudé jizvě na krku. „Neměl by jít s námi. Je ztracený v temnotě, tenhleten. Zdává se mu o tom, že běhá s vlky.“</p>
<p>Rudomask pokrčil rameny a znovu si říkal, co od něj ten dědek vlastně chce. Kmet, který se nebojí K’Chain Che’Malle, který je tak smělý, že postaví svého starého koně mezi Rudomaska a Sag’Churoka.</p>
<p>„Měl bys ho zabít.“</p>
<p>„Neptal jsem se tě na radu, kmete,“ odtušil Rudomask. „Zasloužil si odklad. Musíme v jeho očích odčinit svou vinu.“</p>
<p>„Nesmysl,“ odsekl stařec. „Zabij ho a nebudeme muset nic odčiňovat. Zabij ho a budeme volní.“</p>
<p>„Před minulostí neutečeš.“</p>
<p>„Že ne? Tenhle názor musí někomu jako ty chutnat hořce na jazyku, Rudomasku. Radši se ho zbav.“</p>
<p>Rudomask se k němu pomalu otočil. „Ty o mně, kmete, nevíš nic.“</p>
<p>Pokřivený úsměv. „Žel, vím. Ty mě nepoznáváš, Rudomasku. Ale měl bys.“</p>
<p>„Jsi Renfajar – z mého kmene. Stejné krve jako Masarch.“</p>
<p>„Ano, ale je toho víc. Jsem starý. Chápeš? Jsem nejstarší z našeho lidu, poslední, kdo zůstal… kdo byl u toho, kdo si pamatuje. Všechno.“ Usmál se ještě víc a předvedl zkažené zuby a špičatý rudý – téměř purpurový – jazyk. „Znám tvoje tajemství, Rudomasku. Vím, co pro tebe znamenala, <emphasis>a vím proč</emphasis>.“ V černých zarudlých očích se mu zajiskřilo. „Měl by ses mě bát, Rudomasku. Měl bys dát na má slova – na mou radu. Pojedu po tvém boku, ano? Od této chvíle až do dne bitvy. A budu mluvit hlasem Oulanů, můj hlas bude hlasem jejich duše. Věz jedno, Rudomasku, nebudu podporovat zradu. Ani tvoji, ani toho jednookého cizince a jeho krvežíznivých vlků.“</p>
<p>Rudomask se na starce chvíli díval, než se zase otočil dopředu.</p>
<p>Po jeho boku se ozval tichý, chraplavý smích. „Neopovažuješ se nic říct. Neopovažuješ se nic udělat. Jsem dýka u tvého srdce. Neboj se mě – není třeba, pokud nemáš v úmyslu něco zlého. Přeju ti v této válce velkou slávu. Přeju konec Ledeřanům na věky věkův. Ta sláva možná přijde z tvé ruky – společně se o to pokusíme, ano?“</p>
<p>Dlouhé ticho.</p>
<p>„Mluv, Rudomasku,“ zavrčel dědek. „Nebo tě budu podezírat ze vzdoru.“</p>
<p>„Konec Ledeřanům, ano,“ pronesl nakonec Rudomask skřípavě. „Vítězství Oulanům.“</p>
<p>„Dobře,“ zabručel stařík. „Dobře.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Kouzelný svět nenadále končil, stejně náhle, jako když se zabouchne víko truhly – a ten zvuk ji pokaždé vyděsil, přimrazil na místě. Ve městě, na tom místě plném puchů a zvuků, byl jeden domácí správce, tyran, který honil děti otroků, které ho podle jeho slov zklamaly. Noc strávená v zatuchlé bronzové bedně je poučí, že?</p>
<p>Stayandi takhle jednu noc strávila, uzavřená v těsné temnotě, asi dva měsíce předtím, než se otroci připojili ke kolonistům na planinách. Prásknutí víka jí tehdy připadalo jako konec světa. Její křik vyplňoval vzduch v truhle, až se jí v hrdle cosi zlomilo a další křik už byl jen slabým sykotem.</p>
<p>Od té chvíle byla němá, což se ale ukázalo jako požehnání, protože ji vybrali do domácnosti paní domu jako učednici na komornou. Nakonec nemohla prozradit žádné tajemství. A byla by tam pořád, nebýt zakládání hospodářství.</p>
<p>Kouzelný svět. Tolik prostoru, tolik vzduchu. Svoboda pod modrým nebem, nekonečný vítr a tma prozářená nespočetnými hvězdami – neuměla si předtím ani představit, že takový svět existuje na dosah ruky.</p>
<p>A pak to jedné noci skončilo. Divoká noční můra se zhmotnila v křiku zabíjených.</p>
<p>Abasard –</p>
<p>Utekla do noci, omámená smrtí bratra, který se vrhl do cesty démonovi a zahynul místo ní. Bosé nohy, lehké jako pírko, ji odnesly pryč a šumění trávy bylo brzy jediným zvukem v jejích uších. Hvězdy jiskřily, pláně byly zalité stříbrem a vítr jí sušil pot na těle.</p>
<p>V duchu ji nohy odnesly přes celý kontinent. Pryč z říše lidí, otroků a pánů, stád a vojáků a démonů. Byla sama, svědek řady svítání, rozmazaných západů slunce, sama na pláni táhnoucí se na všechny strany, kam až oko dohlédlo. Vídala divoká zvířata, vždycky v dálce. Poskakující zajíce, antilopy, které ji pozorovaly z hřebenů, dravce kroužící na obloze. Za nocí slýchala vytí vlků a kojotů a jednou i hrdelní bručení medvěda.</p>
<p>Nejedla nic a bolest z hladu brzy přešla, takže se jen vznášela a před očima jí vše jasně zářilo. Vodu olizovala z orosené trávy, z hlubokých otisků zanechaných jeleny a losy v dolících, a jednou našla i pramen, téměř dokonale ukrytý v hustém křoví, kde poletovaly stovky malých ptáčků. Právě jejich švitoření upoutalo její pozornost.</p>
<p>Běžela celou věčnost, než upadla. A nenašla sílu znovu vstát, pokračovat v té úžasné cestě zářící zemí.</p>
<p>Přikradla se k ní noc a zanedlouho přišli čtyřnozí lidé. Měli na sobě kožešiny vonící větrem a prachem. Sešli se kolem ní, lehli si a zahřívali ji svými hustými, měkkými plášti. Měli s sebou maličké děti, lezoucí stejně jako jejich rodiče, kroutící se a tisknoucí se co nejblíž k ní. A když se začaly krmit mlékem, Stayandi se k nim připojila.</p>
<p>Čtyřnozí lidé byli stejně němí jako ona, dokud uprostřed nejhlubší noci nezačali žalostně křičet – jak věděla – aby přivolali slunce.</p>
<p>Zůstali s ní, strážci se svými dary, teplem a jídlem. Po mléku přišlo maso. Rozmačkané mrtvolky – myši, rejsci, bezhlavý had – snědla všechno, co jí dali, kostičky jí křupaly mezi zuby ve vlhké srsti a měkké kůži.</p>
<p>I tato doba jí připadala nekonečná, <emphasis>věčnost. </emphasis>Dospělí přicházeli a odcházeli. Děti sílily, a když přišel čas znovu vyrazit na cestu, lezla s nimi.</p>
<p>Když se objevil medvěd a přihnal se k nim, nebála se. Šlo mu o děti, to bylo jasné, ale dospělí se na něj vrhli a zahnali ho. Její lidé byli silní a neohrožení. Vládli světu.</p>
<p>Až se jednoho rána probudila a byla sama. Zvedla se na zadní a z hrdla jí v záchvatech bolesti vycházelo bezmocné fňukání. Rozhlížela se kolem sebe –</p>
<p>A uviděla toho obra. Do pasu byl nahý a tmavou, opálenou pleť mu téměř zcela zakrývala bílá barva – barva, jež mu proměnila hrudník, plece a tvář v kost. Přišel blíž a jeho oči byly jako černé díry v zaschlé masce lebky. Nesl zbraně: dlouhý oštěp a meč se širokou, zahnutou čepelí. Kolem pasu měl ovinutou kožešinu čtyřnohých lidí a kolem krku mu v náhrdelníku visely malé, nabroušené nože, které taky patřily jejím lidem.</p>
<p>Vyděšená a rozzlobená na něj vycenila zuby a zároveň se přikrčila pod pahorkem – nebylo kam utéct, věděla, že ji bez námahy chytí. A také věděla, že se rozbil další z jejích světů. Strach byl její bronzovou bednou, a ona byla lapená, neschopná se pohnout.</p>
<p>Dlouho si ji prohlížel a nakláněl hlavu, zatímco ona cvakala zuby a prskala. Pak si pomalu dřepl, až měl oči v jedné rovině s ní.</p>
<p>A ona zmlkla.</p>
<p>Rozpomínala se… na věci.</p>
<p>Oči neměl laskavé, ale měl je – jak věděla – stejné jako ona. A pod barvou měl hladké tváře.</p>
<p>Už si vzpomněla, jak utíkala, až se zdálo, že její prchající mysl překonala tělo a vrhla se do něčeho neznámého a nepoznatelného.</p>
<p>A ten divošský obličej před ní pomalu vracel její mysl zpátky. Konečně pochopila, kdo vlastně byli čtyřnozí lidé, co byli zač. Rozpomněla se, jaké to je stát vzpřímeně, běhat po dvou místo po čtyřech. Rozpomněla se na tábor, kopání sklepů, první drnové domy. Rozpomněla se na rodinu – svého bratra – a noc, kdy přišli démoni a všechno jim vzali.</p>
<p>Po delším vzájemném prohlížení se muž narovnal, upravil si zbraně a vykročil.</p>
<p>Stayandi zaváhala, pak vstala. A zpovzdáli ho následovala.</p>
<p>Mířil do vycházejícího slunce.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Toc se poškrábal na zjizveném důlku, kde míval oko, a pozoroval děti pobíhající sem a tam. Rozhořívaly se první táborové ohně. Stařešinové kulhali kolem železných kotlíků a zabaleného jídla – byli šlachovití, ošlehaní, ale dlouhý pochod ztlumil oheň v jejich očích a nejeden z nich štěkal na děti, pokud se příliš přiblížily.</p>
<p>Zahlédl Rudomaska s Masarchem a Natarkasem a dalším mužem s narudo obarveným obličejem. Blížili se k místu vyhrazenému pro jurtu válečného vůdce. Když Rudomask zahlédl Toca, zamířil k němu.</p>
<p>„Pověz mi, Tocu Anastere, dnes jsi jel na severním křídle – zahlédl jsi nějaké stopy?“</p>
<p>„Jaké myslíš?“</p>
<p>Rudomask se obrátil k Natarkasovu společníkovi. „Příval jel na jižní straně. Našel stopu sledující antilopí stezku – tucet opěšalých mužů –“</p>
<p>„Nebo víc,“ doplnil ten jménem Příval. „Byli zkušení.“</p>
<p>„Takže ne Ledeřani,“ hádal Toc.</p>
<p>„V mokasínech,“ upřesnil Rudomask a z jeho tónu bylo patrné lehké podráždění nad Přívalovým vyrušením. „Vysocí, těžcí.“</p>
<p>„Ničeho podobného jsem si nevšiml,“ prohlásil Toc. „Ačkoliv přiznávám, že jsem hlavně sledoval obzor.“</p>
<p>„Na tomto místě bude náš tábor,“ řekl Rudomask po chvíli. „S Ledeřany se střetneme tři lígy odsud v údolí Bast Fulmar. Tocu Anastere, zůstaneš se starci a dětmi, nebo nás doprovodíš?“</p>
<p>„Už mám po krk bojišť, Rudomasku. Řekl jsem, že jsem se zase stal vojákem, ale i vojenská kolona potřebuje stráže, a na víc se já zrovna nevzmůžu.“ Pokrčil rameny. „Možná později.“</p>
<p>Zpoza šupinaté masky se na něj upřely oči a pomalu se zase odvrátily. „Přívale, ty zůstaneš tady.“</p>
<p>Válečník překvapeně ztuhl. „Válečný vůdce –“</p>
<p>„Začneš cvičit ty děti, které se blíží smrtinoci. Luky, nože.“</p>
<p>Příval škrobeně kývl. „Jak přikazuješ.“</p>
<p>Rudomask s Natarkasem a Masarchem odešel.</p>
<p>Příval se zadíval na Toca. „Moje odvaha není zlomená,“ poznamenal.</p>
<p>„Jsi stále ještě mladý,“ odtušil Toc.</p>
<p>„Ty dohlédneš na mladší děti, Tocu Anastere. To a nic víc. Budeš se s nimi držet co nejdál ode mě.“</p>
<p>Toc už ho měl plné zuby. „Přívale, jel jsi po boku starého válečného vůdce, když nás Oulané nechali napospas lederskému vojsku. Tak buď s těmi smělými prohlášeními o své odvaze opatrnější. A když jsem k vám přišel a prosil za životy svých vojáků, ty ses odvrátil spolu s ostatními. Myslím, že tě Rudomask odhadl přesně, Přívale, a jestli od tebe uslyším ještě jednu výhrůžku, poskytnu ti důvod mě proklínat – do posledního dechu, což nebude trvat dlouho.“</p>
<p>Válečník vycenil zuby v neveselém úsměvu. „To, co vidím ve tvém oku, Tocu Anastere, mi prozrazuje, že ty už jsi prokletý.“ Otočil se a odešel.</p>
<p><emphasis>No, má ten syčák pravdu. Možná nejsem tak dobrý v těchhle výměnách názorů, jak jsem si myslel. Pro Oulany je to nakonec způsob života. Ale zase malazští vojáci v tom jsou taky dobří – není divu, že jsem nikdy pořádně nezapadl.</emphasis></p>
<p>Kolem proběhlo půl tuctu dětí se zabláceným batoletem, snažícím se udržet krok. Když děcko vidělo, že štěbetající houf zmizel za stanem, zastavilo se a začalo naříkat.</p>
<p>Toc zabručel. <emphasis>Jo, my oba.</emphasis></p>
<p>Uprdl si a děcko se vykuleně otočilo. Načež se rozesmálo.</p>
<p>Toc se chvíli škrábal, protože ho oční důlek zase svědil, a znovu pustil větry. <emphasis>Podívej se na to – nevinná radost. No, Tocu, vybírej si odměnu, kdy a kde to jen jde.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Rudomask stál na okraji rozlezlého tábora a sledoval obzor na jihu. „Někdo tam je,“ pronesl tiše.</p>
<p>„Vypadá to tak,“ souhlasil Natarkas. „Cizinci – kteří si chodí naší zemí, jako by jim patřila. Válečný vůdce, ranil jsi Přívala –“</p>
<p>„Příval se musí naučit vážit si úcty. A taky se to naučí jako mistr zbraní dvacítky neposedných dorostenců. Až se k nám připojí příště, bude z něj moudřejší muž. Zpochybňuješ má rozhodnutí, Natarkasi?“</p>
<p>„Zpochybňovat? Ne, válečný vůdce. Ale občas je zkoumám, když mám pocit, že je potřebuju líp pochopit.“</p>
<p>Rudomask kývl a obrátil se na válečníka stojícího opodál. „Dbej na jeho slova, Masarchu.“</p>
<p>„Budu,“ slíbil mladý válečník.</p>
<p>„Zítra povedu své válečníky do války,“ pronesl Rudomask. „Do Bast Fulmar.“</p>
<p>Natarkas zasyčel. „Prokleté údolí.“</p>
<p>„Uctíme krev prolitou tam před třemi sty lety, Natarkasi. Minulost tam zemře, a od té chvíle budeme hledět vstříc nové budoucnosti. Nové v každém směru.“</p>
<p>„V tom novém způsobu boje, válečný vůdce, vidím pramálo cti.“</p>
<p>„Pravdu díš. Žádná v něm není. Taková je nezbytnost.“</p>
<p>„Musí být nezbytností kapitulace?“</p>
<p>Rudomask se zadíval na válečníka s tváří pomalovanou stejně jako on. „Když to, čeho se vzdáváme, nepřináší než příslib porážky, potom ano. Musí to být. Musíme to odvrhnout.“</p>
<p>„Kmetové se s tím těžko smíří, válečný vůdce.“</p>
<p>„Já vím. My dva jsme tuhle hru už hráli. Není to jejich válka. Je moje. A já ji hodlám vyhrát.“</p>
<p>Rozhostilo se ticho, jen vítr, žalozpěv v suché trávě, strašidelně sténal zemí.</p><empty-line />
</section>
<section>
<p>KAPITOLA JEDENÁCT</p><empty-line /><empty-line /><p>Moře bez vody</p>
<p>roznáší bílé kosti</p>
<p>zploštělé a vybělené</p>
<p>jako pergamen,</p>
<p>kudy jsem kráčel.</p>
<p>Ale ta čmáranice,</p>
<p>škrábající se za mnou,</p>
<p>nemá historii,</p>
<p>zbavená hávu, jenž by</p>
<p>oděl můj osud.</p>
<p>Nebe ztratilo mračna</p>
<p>pro nějaký drsný vítr,</p>
<p>co nikdy nenarazí na dno</p>
<p>mělčin odhalených</p>
<p>na stezkách opuštěných.</p>
<p>Vítr zvedá vlny</p>
<p>neviditelné v ulitě,</p>
<p>pohár příslibů nenaplněných,</p>
<p>žluklá lež soli,</p>
<p>která mě štípe na jazyku.</p>
<p>Žiju u moře, kdysi</p>
<p>leptajícího historie</p>
<p>podél nekonečné pláže</p>
<p>ve valících se svitcích</p>
<p>náplavy a chaluh.</p>
<p><emphasis>Pověsti o moři</emphasis></p>
<p>Rybářka kel Tath</p>
<p><image xlink:href="#_12.jpg" />Odpoledne pršelo, což bylo dobře, protože spálit celý les by nemělo smysl, a kromě toho nebyl starý Hrbáč Arbat oblíbený ani v nejlepších časech. Vysmívali se jeho bláznivinám a říkali, že smrdí tolik, že se nikdo nepřiblížil na dosah jeho velkých, pokroucených rukou. Pochopitelně kdyby to některý z jeho sousedů udělal, nejspíš by ho po létech opovržení a týrání roztrhal.</p>
<p>Starý Hrbáč Arbat už nevozil káru z chalupy k chalupě, od domu k domu a nesbíral výkaly, kterými zasypával modly tarthenalských bohů, vládnoucí nejzapomenutějšímu palouku hluboko v lesích.</p>
<p>Sousedům se jeho náhlý odchod na odpočinek nelíbil, protože jim teď smrad z výkalů zůstával v domě. Jak to byli líní budižkničemové, nechtělo se jim vykopávat hlubší žumpy – copak je Starý Hrbáč předtím pravidelně nevyprazdňoval? No, už s tím skončil.</p>
<p>To samo o sobě mohlo být důvodem k odchodu. A Arbat by ze všeho nejradši zmizel v lesním šeru a už nikdy nevyšel. Šel by daleko, ano, až by narazil na vísku, kde by ho nikdo neznal, kde by o něm nikdo nic nevěděl. Déšť by z něj smyl všechny pachy. Byl by jen laskavý, neškodný starý tarthenalský míšenec, jenž za hrst drobných spravuje rozbité věci včetně těch z masa a krve.</p>
<p>A tak tedy šel. Zanechal za sebou tarthenalská území i s plevelem zahalenými sochami na zarostlém palouku. A možná opustil i své staré pokrevní dědictví. Ne všichni léčitelé nakonec jsou šamani, že? Nikdo nekladl nepříjemné otázky, pokud ho ošetřil dobře, což zvládal snadno.</p>
<p>Staří parchanti jako on si zaslouží klid. Celý život ve službě. Usmiřování, masky snění, šklebící se kamenné tváře, osamělé rituály – bylo po všem. Mohl konečně vyrazit na poslední cestu do neznáma. Víska, sluncem prohřátý balvan u zurčícího potoka, o který by se mohl opřít a ulevit zmučenému tělu a nehýbat se, dokud nebude stržena poslední maska…</p>
<p>Místo toho se probudil do tmy chvilku před falešným svítáním, celý roztřesený, jako by měl zimnici, a před očima se mu vznášely pomalu se rozpadající fragmenty nanejvýš nečekané snové masky. Podobnou nikdy neviděl, ale vyzařovala z ní děsivá moc. Maska celá popraskaná, chvilku předtím, než se rozletí na kousky –</p>
<p>Ležel na palandě a dřevěný rám pod ním vrzal, jak se třásl od hlavy k patě a čekal na odhalení.</p>
<p>Když konečně vylezl z chatrče, slunce už stálo vysoko. Na západě po obloze šplhala hradba mračen – bouře přicházející od moře se již téměř vybouřila – a on se pustil do příprav, třebaže za chvíli začne pršet.</p>
<p>Teď se blížil soumrak a Arbat popadl hůl z rákosu a přiložil konec k plamenům v ohništi. Zapálil chatrč a kůlnu i starou stodolu, kde stál dvoukolák. Když se přesvědčil, že všechno hezky hoří, hodil si na záda vak se svými věcmi a zásobami na cestu a vyrazil směrem k silnici.</p>
<p>Když tam dorazil, překvapeně zabručel, protože narazil na dvě desítky vesničanů ženoucích se proti němu. V čele byl faktor, jenž vykřikl úlevou, když ho uviděl.</p>
<p>„Díky Bloudovi jsi naživu, Hrbáči!“</p>
<p>Arbat se zamračil a zadíval se na jeho koňský obličej. Pak si všiml světlých šmouh, které měli na tvářích ostatní za faktorem. „Co to má znamenat?“ chtěl vědět.</p>
<p>„Dneska zůstal přes noc v hostinci oddíl Edurů, Arbate. Když se doslechli o požáru, trvali na tom, že máme jít na pomoc – pro případ, že by se vzňal les, víš –“</p>
<p>„Les, ano. A kde jsou ti šťourové teď?“</p>
<p>„Zůstali samozřejmě ve vsi. Ale mně přikázali –“ Faktor se zarazil a naklonil se k Arbatovi. „Byl to Vrager? Ten hlupák má oheň rád a není to zrovna tvůj kamarád.“</p>
<p>„Vrager? Možná. Má ve zvyku plížit se nocí a chcát mi na dveře. Nemůže se smířit s tím, že jsem skončil a tak. Prej je mou povinností odvážet jeho hovna.“</p>
<p>„A to taky je!“ zařval někdo z davu za faktorem. „Proč bychom tě tu jinak nechali žít?“</p>
<p>„To je teď problém vyřešenej, ne?“ zakřenil se Arbat. „Vrager mě vypálil, tak odcházím.“ Zaváhal. „A co je vlastně po tom nějakejm Edurům? Zrovna napršelo – nehrozí, že oheň přeskočí. Copak jste jim neřekli, že můj dům je na volným prostranství na sto kroků kolem? A jsou tam starý jímky – posloužej jako vodní příkop.“</p>
<p>Faktor pokrčil rameny. „Ptali se na tebe a usoudili, že tě asi někdo vypálil schválně – a to je porušení zákona a to se Edurům nelíbí –“</p>
<p>„A tobě řekli, ať za ně uděláš jejich práci?“ Arbat se zasmál. „To by bylo prvně!“</p>
<p>„Vrager, říkáš – to je formální obvinění, Arbate? Pokud ano, musíš to nadiktovat, udělat značku a počkat na jednání, a jestli si Vrager najme advokáta –“</p>
<p>„Vragerův bratranec v Lederas je advokát,“ podotkl někdo.</p>
<p>Faktor kývl. „Všechno to může trvat, Arbate, a nikdo z nás ti nemusí poskytnout střechu nad hlavou –“</p>
<p>„Takže bude lepší nedělat potíže? Můžete vyřídit Edurům, že si stěžovat nebudu. Tím to končí. A jelikož chalupa už nejspíš vyhořela do základů a do kostí zalejzá zima a oheň nikam nepřeskočil…“ Plácl faktora po rameni – čímž ho málem srazil na kolena – a odcházel. „Uhněte mi – možná jsem ještě nakaženej od těch nemocnejch, co jste mi házeli na káru.“</p>
<p>To zabralo rychle a Arbat měl najednou volnou cestu. A šel dál.</p>
<p>Vragerovi dají trochu zabrat – nakonec by nebylo dobré upoutávat zbytečně pozornost Edurů – ale nebude to nic vážného. Chcaní na dveře ještě nestojí za život toho hlupáka, ne? A vůbec, Edurové pojedou dál tam, kam mají namířeno, a on odchází –</p>
<p>Co teď? Koně na cestě, jezdci blížící se klusem. Starý Hrbáč Arbat zabručel, ustoupil stranou a čekal.</p>
<p>Další zatracený oddíl. Tentokrát lederský.</p>
<p>Když jezdkyně v čele, důstojník, uviděla Arbata, zpomalila koně a oddíl na její rozkaz udělal totéž. „Hej, pane – je tu někde vesnice?“ zavolala na Hrbáče.</p>
<p>„Je tady,“ odpověděl Arbat, „i když v hostinci se možná budete muset poprat o místo.“</p>
<p>„A pročpak?“ zeptala se projíždějíc kolem.</p>
<p>„Na noc tam zůstávají nějací Edurové.“</p>
<p>Jezdkyně náhle zastavila koně, otočila se v sedle a zadívala se na něj zpod železné přílby. „Tiste Edur?“</p>
<p>„Zřejmě.“</p>
<p>„A co tady dělají?“</p>
<p>Než mohl odpovědět, ozval se jeden z vojáků. „Atripredo, před námi něco hoří – je vidět záře a taky je to cítit.“</p>
<p>„To bude moje chalupa,“ odtušil Arbat. „Nehoda. Ale určitě se to nerozšíří, tím jsem si jistej. A s těma Edurama to nemá nic společnýho,“ dodal. „Ti tudy jenom projíždějí.“</p>
<p>Atripreda tiše zaklela. „Tarthenal, že?“</p>
<p>„Z větší části.“</p>
<p>„Napadá tě, kde bychom se mohli utábořit na noc? Někde poblíž, ale mimo cestu.“</p>
<p>Arbat na ni zašilhal. „Mimo cestu, jo? A tak daleko, aby vás nikdo nerušil, chceš říct?“</p>
<p>Kývla.</p>
<p>Prohrábl si ježaté vousy na protažené bradě. „Asi o čtyřicet kroků dál napravo odbočuje stezka. Vede houštím do starýho sadu a za ním je opuštěný hospodářství – stodola má pořád střechu, i když asi moc chránit nebude. Je tam taky studna, měla by posloužit.“</p>
<p>„Takhle blízko, a nikdo tam nebydlí?“</p>
<p>Arbat se zakřenil. „Brzo se k tomu dostanou. Bejvalo to po větru ode mě, víš.“</p>
<p>„Ne, to nevím.“</p>
<p>Zeširoka se usmál. „Místní barvy jaksi vyblednou, když se to vykládá přespolním. Ale to nevadí. Dneska v noci ucejtíte akorát kouř, a ten aspoň zažene hmyz.“</p>
<p>Chtěla se vyptávat dál, ale pak její kůň pohodil hlavou a ona znovu zvedla otěže. „Děkuju, Tarthenale. A bezpečnou cestu.“</p>
<p>„Tobě taky, atripredo.“</p>
<p>Vyrazili, a Arbat čekal, až projedou.</p>
<p><emphasis>Bezpečnou cestu. Ano, asi bude bezpečná. Na cestě není nic, co bych nezvládl.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ne, kolena se mi klepou o sebe jako dvě lebky v pytli kvůli konci cesty.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Tehol si lehl na břicho, popolezl k padacím dveřím a nahlédl dolů. V místnosti byl hotový zvěřinec, nicméně působil uklidňujícím dojmem. Znal umělce, kteří by za takovou domáckou scénu ještě platili. Pobíhalo tam deset slepic a občas s kdákáním uskakovalo z cesty neohrabanému Ublalovi Pungovi, jenž přecházel sem a tam. Vědkyně Žanat seděla zády u zdi, škubala slepici a peří cpala do režného pytle, jenž jí měl v budoucnu posloužit jako polštář – a dokonale dokazovala, že akademikové nevědí nic o ničem, co za vědění stojí. Nemluvě o ždibci obav, že Buggovo léčení její mysli mělo přece jen jisté nedostatky. A nakonec sám Bugg, dřepící u krbu a míchající slepičím pařátem slepičí polévku bublající v kotlíku, kterážto podrobnost, jak Tehol připouštěl, měla jistý hrůzný spodní proud. Stejně jako sluhovo pobrukování.</p>
<p>Pravda, domácnost byla požehnána dostatkem jídla, protože se jich poslední dobou drželo štěstí. Před pár týdny obrovská kapabara u kanálu a teď slepice na odpočinku, odcházející jedna po druhé na ještě další odpočinek, stejně nevyhnutelný jako kručení v žaludku. Nebo dvou nebo tří. Nebo čtyř, za předpokladu, že Ublala Pung má jenom jeden žaludek, což nebylo v žádném případě jisté. Seluš by to mohla vědět, protože už upravovala mnoho těl. Tarthenalové měli v těch svých obrovských tělech víc orgánů než obyčejní lidé. Žel, nevztahovalo se to na jejich mozky.</p>
<p>Ublalu Punga sužovala další nevýslovná obava. Mohl být zase zamilovaný nebo se bál lásky. Žil ve světě obav, což vzhledem k okolnostem bylo poněkud překvapivé. Ale zase mu ta nepopiratelná ctnost mezi nohama získala slušný zástup uctívaček a v ženských očích zažíhala světlo majetnickosti, lakomství a zlovolného soutěžení – zkrátka všechny rysy nejběžnější mezi kněžstvem. Jenže toto uctívání se dálo ze špatných důvodů, jak bylo zřejmé z rozčileného stavu Ublalovy mysli. Jeho chatrný mozek chtěl být milován kvůli sobě samému. Což z něj dělalo naprostého idiota.</p>
<p>„Ublalo,“ řekl Bugg od kotlíku, „podívej se, prosím, za mě nahoru a potvrď mi, že ty korálkový oči, co nás pozorujou, patří pánovi. Pokud ano, buď tak laskav a pozvi ho dolů na večeři.“</p>
<p>Jak byl Ublala vysoký, když zvedl hlavu, měl ho Tehol na dosah. Taky se usmál a poplácal ho po hlavě. „Příteli, ustup od toho, co nám slouží jako žebřík – a vzhledem k chabým snahám mýho sluhy o opravu ten popis používám s rozvahou – aby můj sestup odpovídal mýmu postavení.“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Uhni mi z cesty, troubo!“</p>
<p>Ublala se sklonil a couvl. „Proč je tak naštvaný?“ zabručel a ukázal palcem na Tehola. „Každou chvíli nastane konec světa, ale záleží mu na tom? Ne. Nezáleží. Nezajímá se o to. Svět končí. Co?“</p>
<p>Tehol se otočil, aby nohama dosáhl na horní příčli žebříku. „Upovídaný Ublalo Pungu, jak mám asi sledovat tvoje myšlenky? Zoufám si.“ Popolezl a šátral po příčli.</p>
<p>„Vzhledem k tomu, jakej výhled nám právě poskytujete, pane,“ ozval se Bugg, „je zoufalství opravdu to správný slovo. Radši se dívejte jinam, Žanat.“</p>
<p>„Příliš pozdě,“ podotkla Žanat. „K mé hrůze.“</p>
<p>„Žiju ve společnosti slídičů!“ Tehol konečně došlápl na příčli a jal se sestupovat.</p>
<p>„Myslel jsem, že to jsou slepice,“ řekl Ublala.</p>
<p>Pronikavý ptačí skřek ukončený křupnutím.</p>
<p>„Ach.“</p>
<p>Bugg zaklel. „Zatraceně, Pungu! Tu si sníš sám! A uvařit si ji můžeš taky sám!“</p>
<p>„Prostě se mi připletla do cesty! Kdybys postavil víc místností, Buggu, nestalo by se to.“</p>
<p>„A kdybys ty přecházel na ulici venku – a ještě líp, kdyby sis přestal se vším dělat starosti – nebo aspoň přestal nosit ty starosti sem – nebo nepřicházel vždycky těsně před večeří –“</p>
<p>„No no,“ přerušil ho Tehol, sestoupil ze žebříku a upravil si pokrývku. „Nervy jsou nadranc a obydlí přeplněný a Ublalův přeplněný mozek drancuje naše nervy bez oddychu, takže bude nejlepší, když spolu všichni –“</p>
<p>„Pane, právě zploštil slepici!“</p>
<p>„Slídiče,“ trval na svém Ublala.</p>
<p>„– budeme vycházet,“ dokončil Tehol.</p>
<p>„Myslím, že je čas na prominutí, Tehole,“ podotkla Žanat. „Vzpomínám si, že jsi na to měl nadání, zvlášť když šlo o to, vyhnout se mým pokusům tě vykázat.“</p>
<p>„A kde to děláme?“ zeptal se Ublala.</p>
<p>„A co?“ chtěla vědět Žanat.</p>
<p>„Potřebuju tam.“</p>
<p>„Ve skladišti,“ řekl Tehol a strkal Ublalu ke dveřím – bez většího úspěchu. „Ublalo, udělej svý vykazování ve skladišti u odtoku. Použij ten kostivalový trs na tý hromadě smetí a pak si uměj ruce v tom šikmým korytě.“</p>
<p>Hromotlukovi se viditelně ulevilo, když vybíhal do uličky.</p>
<p>Tehol se obrátil a zadíval se na Bugga. „No dobře, teď chvilka ticha za odešlou slepici.“</p>
<p>Bugg si zamnul čelo, narovnal se a povzdechl si. „Omlouvám se. Nejsem zvyklý na takový… davy.“</p>
<p>„Mě udivuje ta jejich strašidelná lhostejnost,“ přiznal Tehol. „Jen si tak chodí kolem svý rozmačkaný sestry –“</p>
<p>„Počkejte chvilku a začnou ji trhat na kusy,“ poznamenal Bugg a šel mrtvolku sebrat. „Já teda rozhodně dávám přednost lhostejnosti.“ Zvedl bezvládného ptáka a zamračil se na visící krk. „Tichá smrt, jako u všech tvorů. Skoro u všech tvorů, tedy…“ Najednou zavrtěl hlavou a hodil mrtvého ptáka na zem před Žanat. „Tady máte další peří, vědkyně.“</p>
<p>„Velice vhodný úkol,“ zamumlal Tehol, „otrhat to krásný opeření a odhalit uhrovitou noční můru pod ním.“</p>
<p>„Něco jako nechtě se ti podívat pod halenu, Tehole Beddikte.“</p>
<p>„Jsi krutá.“</p>
<p>Podívala se na něj. „Pokud to ovšem byly uhry.“</p>
<p>„Nejkrutější, což mě vede k podezření, že se ti ve skutečnosti líbím.“</p>
<p>Žanat loupla pohledem po Buggovi. „Jaké léčení že jsi to na mě použil, Buggu? Svět mi připadá… menší.“ Poklepala si na spánek. „Tady. Moje myšlenky urazí jistou vzdálenost – libovolnou vzdálenost – a zmizí v… v bílé prázdnotě. Požehnaném zapomnění. A tak si pamatuju, co se stalo, ale nedosáhne ke mně ani šepot pocitů.“</p>
<p>„Žanat, většina těch ochran je vaše vlastní práce. Věci se… rozšíří. Ale chvíli to potrvá. V každým případě není nic divnýho, že vás to přitahuje k Teholovi, poněvadž v něm vidíte ochránce –“</p>
<p>„Tak počkej, dědo! Přitahuje? K Teholovi? K bývalému studentovi? To je ve všech představitelných ohledech nechutné.“</p>
<p>„Já myslel, že je to běžný,“ poznamenal Tehol. „Podle toho, co jsem slyšel –“</p>
<p>„Běžné u hlupáků, kteří si pletou lásku s uctíváním – jen aby nakrmili svoje ubohé ego. Obvykle to jsou muži. Ženatí muži. Je to žalostné –“</p>
<p>„Žanat, copak – ne, zapomeň na to.“ Zamnul si ruce a otočil se k Buggovi. „Ta polívka ale voní náramně.“</p>
<p>Vrátil se Ublala Pung. „Ten kostival chutnal hrozně,“ poznamenal.</p>
<p>Všichni tři na něj chvíli zírali.</p>
<p>Nakonec promluvil Bugg. „Vidíš ty půltykve, Ublalo? Přines je sem a dostaneš svou slídičskou polívku.“</p>
<p>„Klidně bych sněd celýho slídiče sám, mám hrozný hlad.“</p>
<p>„Jeden je támhle, Ublalo,“ ukazoval Tehol.</p>
<p>Obr se zarazil a podíval se na ucouranou mrtvolku a strčil tykev Teholovi. „Dobře.“</p>
<p>„Necháš mi trochu peří?“ zeptala se Žanat.</p>
<p>„Dobře.“</p>
<p>„Nebude ti, Ublalo, vadit,“ ozval se Tehol, „když se mi ostatní najíme… ehm, nahoře na střeše?“</p>
<p>„Jen si poslužte.“</p>
<p>„Po večeři,“ pokračoval Tehol, když se míšenec usadil se zkříženýma nohama a utrhl slepici nohu. „Potom, tedy, Ublalo, si můžeme promluvit o tom, co tě trápí, ano?“</p>
<p>„Mluvit nemá smysl,“ zabručel Ublala s plnou pusou peří, kůže a masa. „Musím tě odvíst za ním.“</p>
<p>„Za kým?“</p>
<p>„Za šampionem. Toblakajem.“</p>
<p>Tehol se podíval do očí Buggovi a uviděl v nich neskrývaný děs.</p>
<p>„Musíme se vloupat na pozemek,“ dodal Ublala.</p>
<p>„Ehm, jistě.“</p>
<p>„A potom zajistit, že nás nezabije.“</p>
<p>„Neříkal jsi náhodou, že nemá smysl mluvit?“</p>
<p>„Říkal. Nemá.“</p>
<p>Žanat si vzala tykev s polévkou. „To musíme vylézt po žebříku a držet se jen jednou rukou? A předpokládám, že chceš, abych lezla první? Myslíš, že jsem padlá na hlavu?“</p>
<p>Tehol se na ni zamračil a pak se rozjasnil. „Můžeš si vybrat, Žanat. Půjdeš za mnou a Buggem a budeš riskovat ztrátu chuti k jídlu, nebo polezeme my za tebou a vyzvedneme tě k nebi obdivnými vzdechy.“</p>
<p>„A co takhle ani jedno?“ S tím vyšla na ulici.</p>
<p>Od Ublaly se neslo děsivé křupání. Po chvíli se Tehol i Bugg vydali za Žanat.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Ormly, bývalý šampion chytačů krys, se posadil naproti Ruket.</p>
<p>Ta mu kývla na pozdrav a vrátila se k jídlu. „Nabídla bych ti křupavá prasečí ouška, ale jak vidíš, už jich moc nezbývá a navíc jsou moje oblíbené jídlo.“</p>
<p>„To děláš schválně, viď?“</p>
<p>„Muži vždycky předpokládají, že krásné ženy nemyslí na nic jiného než na sex, nebo spíš jsou posedlé možným sexem v každé chvíli. Můžu tě ale ujistit, že jídlo poskytuje smyslnost zřídkakdy dosaženou při neohrabaném šátrání na nějaké zablešené matraci s průvanem, který tě zamrazí při každé změně polohy.“</p>
<p>Ormly se zamračil. „Změně polohy? Co to znamená?“</p>
<p>„Něco mi říká, že ztrátu jednoho Ormlyho nebude oplakávat legie usoužených žen.“</p>
<p>„O tom já nic nevím. Poslyš, mám strach.“</p>
<p>„A co myslíš, že cítím já? Nedáš si víno? Ach, doufala jsem, že odmítneš. Víš, schovávání se v pohřební kryptě opravdu kazí vybraná vína. Pro tebe je to snadné, číháš ve stínech každou noc, ale jako nový velitel naší vzbouřenecké organizace se já musím skrývat tady dole, celý den přijímat zprávy a odesílat depeše, dělat nekonečné papírování –“</p>
<p>„Jaký papírování?“</p>
<p>„No papírování, abych přesvědčila nohsledy, jak jsem zaneprázdněná, takže mi sem nebudou pořád běhat.“</p>
<p>„Ano, ale co to vlastně píšeš, Ruket?“</p>
<p>„Zapisuju zachycené útržky rozhovorů – akustika je tady působivá, byť poněkud zbloudilá. Občas s kritickým použitím juxtapozice docílíš skutečné poezie.“</p>
<p>„Když je to náhodný, není to poezie,“ namítl Ormly stále zamračeně.</p>
<p>„Očividně nesleduješ moderní hnutí.“</p>
<p>„Jen jedno, Ruket, a právě z toho jsem nervózní. Jde o Tehola Beddikta, víš.“</p>
<p>„To je nejpozoruhodnější juxtapozice,“ opáčila a vzala si další prasečí ucho. „Idiot a génius. Zvlášť jeho génius pro vytváření idiotských chvil. Když jsme se milovali naposledy –“</p>
<p>„Ruket, prosím tebe! Copak nevidíš, co se tady děje? Aha, promiň, asi nevidíš. Tak mě aspoň vyslechni. Je <emphasis>příliš </emphasis>úspěšný! Postupuje příliš rychle! Patriotisti chystají něco hroznýho, a můžeš si být jistá, že Osvobozenská vkladová je podpoří vším, co má k dispozici. Na Dolním trhu se začíná s handlem, protože nejsou žádný peníze.“</p>
<p>„Ale to bylo v plánu –“</p>
<p>„Jenže my ještě nejsme připravení!“</p>
<p>„Ormly, Šupinatý dům se zřítil, ne?“</p>
<p>Podezíravě se na ni zaškaredil, zabručel a odvrátil zrak. „No dobrá, tak jsme věděli, že to přijde. Byli jsme na to připravení, ano. To je pravda. Ale i když pořád nevíme, co se má stát, dokud se to nestane, předpokládám, že zjistíme, že se to děje, až se to bude dít. A vůbec, snažil se mě poplíst, protože když přijde na Tehola, přestaneš být objektivní.“</p>
<p>„Opravdu mě považuješ za hlupáka?“</p>
<p>„Ano. Láska, chtíč, cokoliv ovlivnilo tvou schopnost jasně myslet, když přijde na toho šílence.“</p>
<p>„To tobě to nemyslí jasně. Na Teholovi není nic záhadného. S Teholem je to snadné – ne, takhle to nemyslím – no dobře, tak taky. A vůbec, jak jsem řekla. Snadné. Skutečnou záhadou, Ormly, je ten jeho zatracený sluha.“</p>
<p>„Bugg?“</p>
<p>„Bugg.“</p>
<p>„Ale ten je jenom zástěrka –“</p>
<p>„Víš jistě, že to není obráceně? Co dělá se všemi těmi penězi, které jsme jim nacpali? Zakopává je na dvorku? Vždyť ani nemají dvorek. Ormly, mluvíme tady o tunách mincí.“ Mávla rukou. „Tuhle kryptu by vyplnily dvacetkrát. Jistě, pod městem jsou další krypty, ale my víme o všech. Poslala jsem do všech běžce, ale jsou prázdné a prach na podlaze nikdo nenarušil už léta. Poslali jsme krysy do každé pukliny, každé škvíry, každé štěrbiny. Nic.“ Luskla prsty. „Jsou pryč. Jako kdyby zmizely. A nejen tady ve městě.“</p>
<p>„Možná Tehol našel skrýš, kam jsme se ještě nepodívali.“</p>
<p>„To mě taky napadlo, Ormly. Věř mi, když říkám, že je všechno pryč.“</p>
<p>Najednou se přestal mračit a dolil si víno. „Přišel jsem na to. Všechno naházeli do řeky. Prostý. Snadný.“</p>
<p>„Až na to, že podle Tehola se ty peníze dají zase vyzvednout – chce s nimi zaplavit trh, pokud finančníci Vkladové zpanikaří a začnou razit víc, než je zapotřebí na recyklaci starých mincí. Na přeražbu se jim nic nevrací. Slyšela jsem, že už to pocítila i císařská pokladnice. A přitom Tehol říká, že to může okamžitě zase hodit zpátky do ulic.“</p>
<p>„Možná lže.“</p>
<p>„Možná ne.“</p>
<p>„Možná si dám to poslední prasečí ouško.“</p>
<p>„Zapomeň na to.“</p>
<p>„Dobře. Máme jiný problém. Mezi Edury a patriotisty – a taky kancléřem a jeho bandou vrahů a špehů – vypuklo napětí. Tekla krev.“</p>
<p>„Není divu,“ odtušila Ruket. „K tomu muselo dojít. A nemysli si, že s tím finanční napětí nemá nic společného.“</p>
<p>„Pokud ano, tak jenom nepřímo,“ podotkl Ormly. „Ne, myslím, že tenhle střet byl osobní.“</p>
<p>„Můžeme toho využít?“</p>
<p>„Ach, konečně se můžeme o něčem pobavit a k něčemu skutečně dojít.“</p>
<p>„Ty prostě jenom žárlíš na Tehola Beddikta.“</p>
<p>„No a i kdyby. Zapomeň na to. Musíme všechno naplánovat.“</p>
<p>Ruket si povzdychla a kývla na jednoho sluhu. „Přines nám další láhev, Unne.“</p>
<p>Ormly zvedl obočí, a když se kolohnát odšoural do vedlejší místnosti, naklonil se blíž. „Unn? Ten, který…?“</p>
<p>„Zavraždil Geruna Eberikta? Ano, právě on. Vlastníma rukama, Ormly. Vlastníma rukama.“ Usmála se. „A těma rukama, no, vraždění není jediné, v čem je dobrý.“</p>
<p>„Já to věděl! <emphasis>Opravdu </emphasis>myslíš jen na to jedno!“</p>
<p>Opřela se v křesle. <emphasis>Ať mají dojem, že jsou chytří. To je jediný způsob, jak je udržet v klidu.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Pod městem Lederas bylo mohutné ledové jádro. Pěst Omtose Phellack neúprosně svírající prastarého ducha, kterého sem vlákali a polapili překvapiví spojenci – ceda Kuru Qan, jistá jaghutská čarodějka a jeden starší bůh. U Blouda, takové spojení bylo lze ocenit jen s obtížemi, bez ohledu na to, jaké výsledky a výhody přineslo. Duch bude uvězněn, dokud ten úctyhodný obřad nezeslábne – nebo spíš, než dokud ho nezničí svévolná zloba. A tak, ač dočasně – a co vlastně dočasné není? – zabránil smrti a zkáze kolosálních rozměrů. Potud všechno v pořádku.</p>
<p>Kuru Qan hostící jaghutskou čarodějku – překvapivé, nicméně ne znepokojivé. Ne, Blouda strašil až Maelův zásah.</p>
<p><emphasis>Starší bůh. Ale ne K’rul, Draconus ani Kilmandaros. Ne, tohle byl starší bůh, který se nikdy do ničeho nepletl. Maelovo prokletí bylo pro všechny ostatní požehnáním. Co se tedy změnilo? Co přinutilo toho starého neřáda jednat, dokonce uzavřít spojenectví, vypustit</emphasis> <emphasis>svou moc do ulic města, objevit se na vzdáleném ostrově a zmlátit do bezvědomí zlomeného boha?</emphasis></p>
<p>Přátelství s jedním ubohým smrtelníkem?</p>
<p><emphasis>A co, milý Maeli, hodláš teď udělat se všemi těmi uctívači? S těmi, kdo tak zneužívali tvého nezájmu? Je jich celá legie a z rukou jim kape krev tvým jménem. Těší tě to? Nakonec oni ti dodávají moc. Dost velkou, aby utopila celou tuto říši.</emphasis></p>
<p>Válka mezi bohy, ale je bojová linie narýsovaná tak jednoduše, jak se zdá? Bloud si tím již nebyl jistý.</p>
<p>Stál na pevné skále na dosah od obrovské hroudy ledu. Cítil je, mrazivé pradávné čáry patřící do jiné éry. Duch uvězněný uvnitř, zmražený v okamžiku, kdy prostupoval smrdutým jezerem, byl bouří bezmocného vzteku, rozmazaný a nezřetelný uprostřed ledu. Bloud měl podezření, že je to jeden z Maelových příbuzných, jako kousek, který se odtrhl, jenže ho vzápětí zachytila geasa Chromého boha. Netušící – zatím – že ledem se táhnou trhliny připomínající bláznivou síť a propracovávají se do středu.</p>
<p><emphasis>Opravdová zkáza. S nějakým záměrem? Ne, ne tentokrát, ale když vybírali stálé místo, udělali hroznou chybu. Nemohli to tušit. Takové… postrčeni… ne ode mě. Jen… děsivá shoda okolností.</emphasis></p>
<p><emphasis>Uvědomuje si to Mael? Propast mě vem, musím s ním mluvit – ach, jak je mi ta představa odporná! Jak dlouho to ještě můžu odkládat? Jaké shnilé zboží svým mlčením získám? Jak chabou odměnu za varování?</emphasis></p>
<p>Snad by si měl promluvit s tím bohem války Fenerem. Ale ne, ten chudák nejspíš ví ještě méně než on. Krčící se, doslova uchvácený… <emphasis>uchvácený, to je zajímavá představa. Bohové ve válce… ano, nejspíš.</emphasis></p>
<p>Bloud prošel skálou jako duch. Náhlá touha, netrpělivost ho hnaly dál. K tomu, co měl v plánu, bude potřebovat ruku smrtelníka. Krev smrtelníka.</p>
<p>Vynořil se na plesnivých, nerovných dlažebních kamenech. Jak dlouhou cestu urazil? Kolik času uběhlo? Tma a tlumené zvuky kapající vody. Zavětřil a zachytil pach života. Se štiplavou skvrnou dávné magie. Už věděl, kde je. Takže nedaleko. Nedaleko. <emphasis>Nikdy se neschovávej na stejném místě, dítě. S </emphasis>vyschlými ústy – skoro jakoby v očekávání – spěchal křivolakými chodbami.</p>
<p><emphasis>Jak jsem zesláblý, nic nezmůžu. Kradmo postrkuju běh osudu – kdysi jsem dokázal mnohem víc. Pán destiček. Měl jsem veškerou moc Z těch popsaných obrázků, téměř slov, z doby, kdy ještě psaná slova neexistovala. Bez mého požehnání by byli pomřeli hladem. Zchřadli. Copak to nic neznamená? Už nemám s čím vyjednávat?</emphasis></p>
<p>Cítil v sobě záblesk života, prve zhasínající uhlík… <emphasis>čeho? Aha, ano, už to vidím. Vidím to jasně.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ctižádosti.</emphasis></p>
<p>Dorazil do tajné místnosti a rozeznal teplo kanoucí u vchodu.</p>
<p>Byla skloněná nad ohřívadlem, a když vstoupil, otočila se. Z opojného, vlhkého vzduchu prostoupeného vůní koření se mu zatočila hlava, jako by byl opilý. Viděl, jak kulí oči.</p>
<p>„Turudal Brizad –“</p>
<p>Bloud přiklopýtal blíž. „Jde o tohle, víš. O dohodu –“</p>
<p>Ucukla rukou, držela ji nad uhlíky v ohřívadle. „Všichni chtějí smlouvat. Se mnou –“</p>
<p>„Držby, čarodějko. Vyrážejí, nemotorné jako staré báby. Proti mladým – <emphasis>chodbám. </emphasis>Jenom hlupák by to nazval tancem sobě rovných. Moc bývala kdysi hřmotná. Teď je…“ Usmál se a popošel blíž. „Teď je <emphasis>útlá. </emphasis>Chápeš? Co ti nabízím, čarodějko?“</p>
<p>Mračila se, aby zakryla strach. „Ne. Páchneš jako jáma plná odpadků. Choti – tady nejsi vítaný –“</p>
<p>„Destičky si tolik chtějí hrát, viď? A přesto chřestí v rozbitých vzorech a rozbíjejí se dál. Není to <emphasis>plynulé. </emphasis>Jsou zastaralé, čarodějko. <emphasis>Zastaralé.</emphasis>“</p>
<p>Péřová čarodějka mávla rukou a zalétla pohledem za Blouda.</p>
<p>Za ním se ozval tichý hlas. „<emphasis>Nedělej to</emphasis>.“</p>
<p>Bloud se obrátil. „Kuru Qane. Ona povolala <emphasis>tebe?</emphasis>“ Zasmál se. „Mohl bych tě odsud vyhnat mrknutím oka, duchu.“</p>
<p>„<emphasis>Ona to neměla zjistit. Dej na mé varování, Bloude. Dohání tě to k zoufalství. A iluzi slávy – copak nevíš, co tě tak trápí? Stál jsi příliš blízko tomu ledu. Zasáhla tě bouře tužeb lapeného démona. Je to ctižádost. Je to chtíč</emphasis>.“</p>
<p>Záchvěv pochybností, píchnutí u srdce, pak Bloud zavrtěl hlavou. „Já jsem pán destiček, starší. Žádný politováníhodný duch pramene mě nemůže ovlivnit. Myšlení mám jasné. A cíl –“ Znovu se obrátil a ducha za sebou si přestal všímat. A lehce zavrávoral, musel udělat krok, aby znovu získal rovnováhu.</p>
<p>„<emphasis>Bloude</emphasis>,“ promluvil cedův duch, „<emphasis>hodláš vyzvat chodby? Neuvědomuješ si, že stejně jako destičky měly kdysi pána, mají ho i chodby?</emphasis>“</p>
<p>„Nebuď hlupák,“ odsekl Bloud. „Tyhle chodby žádné destičky nepopisují –“</p>
<p>„<emphasis>Destičky ne. Karty. Balíček. Ano, je tu pán. Chceš se mu opravdu postavit? A čeho tím dosáhneš?</emphasis>“</p>
<p>Bloud neodpověděl, třebaže odpověď mu táhla hlavou. <emphasis>Uchvácení</emphasis> <emphasis>moci. Přede mnou je jako dítě. Mohl bych ho i politovat, až mu vyrvu veškerou moc, do poslední kapky krve, celý jeho život.</emphasis></p>
<p><emphasis>A už se nebudu muset dál skrývat před světem.</emphasis></p>
<p>„<emphasis>Když pošleš držby do boje s chodbami</emphasis>,“ pokračoval Kuru Qan, „<emphasis>zničíš spojenectví, Bloude</emphasis> –“</p>
<p>Bloud si odfrkl. „Ta už jsou zničená, cedo. To, co začalo jako další tažení proti Chromému bohu a mělo ho krutě ztrestat – jako kdyby Padlý páchal nějaký zločin už svou pouhou existencí – inu, to už neplatí. Starší se probudili – přišli k sobě – rozpomněli se na to, čím kdysi bývali a čím by mohli být opět. Kromě toho,“ dodal a popošel k třesoucí se Péřové čarodějce, „je nepřítel rozdělený, zmatený –“</p>
<p>„<emphasis>Pro tebe – pro nás – to jsou všechno cizinci. Víš jistě, že to, co cítíš, je pravda? Že prostě jen nepřítel nechce, abys to cítil?</emphasis>“</p>
<p>„Teď hraješ hry, Kuru Qane. To byla vždycky tvoje chyba.“</p>
<p>„<emphasis>Tohle není válka, Blou</emphasis><emphasis>de</emphasis>.“</p>
<p>„Ale je. Moje válka. Rhuladova válka. A Chromého boha. Nakonec copak se Padlého tolik nesnaží zničit právě starší bohové?“</p>
<p>„<emphasis>Udělali by to, jen kdyby pochopili, Bloude. Ale zaslepila je vějička vzkříšení – stejně jako tebe tady a teď. Všechny až na jednoho, totiž až na tvůrce chodeb. Samotného K’rula. Bloude, poslouchej mě! Pošleš-li držby proti chodbám, vyhlásíš válku K’rulovi</emphasis> –“</p>
<p>„Ne. Jenom jeho dětem. Dětem, které ho zabijí, pokud dostanou příležitost. Nechtějí ho. Odešel, ale teď znovu kráčí říšemi a táhne s sebou destičky, držby, stará místa, která tak dobře znal – probíhá skutečná válka, cedo!“</p>
<p>„<emphasis>Pravda, a ta K’rulova pitomá nostalgie je nakonec nejprudším z jedů – i když on sám si to neuvědomuje. Já jsem mrtvý, Bloude – stezky, po nichž jsem bloudil</emphasis> –“</p>
<p>„Mě nezajímají.“</p>
<p>„<emphasis>Nedělej to. Je to hra Chromého boha!</emphasis>“</p>
<p>Bloud se usmál a mávl rukou. Popadl lederskou čarodějku za hrdlo a zvedl ji ze země. V druhé ruce se mu objevil nůž.</p>
<p><emphasis>Krev. Smrtelníkův dar staršímu –</emphasis></p>
<p>Držela něco v ruce. Zmítala se a zápasila s jeho stiskem, jenž z ní vymačkával život, oči jí vylézaly z důlků, obličej tmavl. Ohnala se a vrazila mu uříznutý prst do oka.</p>
<p>Bloud ohromeně zařval, jak mu do mozku projel oštěp oslepujícího světla. Jeho nůž zajel ženě do těla. Odhodil ji od sebe, skočil a drásal si tvář – po níž mu stékala krev a na vlákně cosi viselo a otíralo se mu o líc. <emphasis>Dostanu ji bez ohledu na to, co mi udělala – dostanu ji, tu hnusnou potvoru – její krev – moje krev – Propast mě vem, ta </emphasis>bolest!</p>
<p>Najednou byla zpátky. Hrabala mu po obličeji – něco uchopila a vytrhla – <emphasis>bolest! A </emphasis>zuřivě zavrčela, někde blízko – „<emphasis>Beru si</emphasis>.“ Otočila se ve chvíli, kdy po ní sekl nožem, rozřízl maso a sjel po kosti.</p>
<p>Vytrhla mu oko. Zničila ho. Rozmačkala v zakrvácené pěsti.</p>
<p>Ale na noži se leskla její krev. Postačí. Rozhodně.</p>
<p>Bloud natáhl ruku a zdravým okem se snažil rozeznat zničené, roztříštěné vyhlídky. Klopýtal ke dveřím.</p>
<p><emphasis>Víc nepotřebuju.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Krvácející Péřová čarodějka se dovlekla ke zdi, kde se stočila do klubíčka. V jedné umazané ruce držela oko boha, v druhé useknutý prst Bryse Beddikta – připadal jí oteklý, jako kdyby vsákl Bloudovu krev. Teplý, ne, <emphasis>horký.</emphasis></p>
<p>„<emphasis>Beru si</emphasis>,“ zašeptala.</p>
<p>Cedův duch popolétl blíž. „<emphasis>Ty umíráš, dítě. Potřebuješ léčitele</emphasis>.“</p>
<p>Odplivla si. „Tak mi nějakého najdi.“</p>
<p>V ohřívadle vzplály uhlíky, ale ona cítila zimu, šířila se jí tělem a vysávala z údů život.</p>
<p>„Pospěš si,“ zamumlala.</p>
<p>Nikdo jí neodpověděl.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Bloud vrávoral po mostě. Kolem něj vířily v bláznivém zmatku destičky Cedance. Vyštěkl smíchy a před sebou držel kluzký nůž, jako by to byla pochodeň – cítil žár spalující mu obličej, zasychající krev a další tekutiny vytékající z levého očního důlku.</p>
<p>Někdo tu byl. A nedávno.</p>
<p>Hannan Mosag. Lovil v záhadách prastaré moci. Jenomže byl Tiste Edur. Zdejší síly mu byly cizí.</p>
<p><emphasis>Ne, ty patří mně. Odjakživa. A já přicházím.</emphasis></p>
<p><emphasis>Abych si je vzal zpátky.</emphasis></p>
<p><emphasis>A vyzval tebe, pane balíčku, ať jsi kdokoliv. Postav se mi, máš-li kuráž. Vyzývám tě!</emphasis></p>
<p>Dorazil ke stupínku uprostřed, zvedl nůž a mrštil jím na destičky.</p>
<p>Hrot se zarazil do jednoho pomalovaného kamene.</p>
<p>Bloud na něj zíral. Jedním okem. Vykuleným.</p>
<p>Nůž probodl střed destičky a připíchl ji na místo. Ostatní začaly kroužit kolem ní, jako by je přitahoval vír.</p>
<p>Destička uprostřed.</p>
<p>Jeho vlastní. Čepel se zarazila do prsou jeho obrazu. <emphasis>Mých prsou. </emphasis>Co <emphasis>to znamená? Na tom nezáleží. Jakou jinou destičku si vlastně mohl vybrat?</emphasis></p>
<p>Svět se zatřásl – cítil to, hluboko v nitru, a vlnky se šířily, stoupaly, pohlcovaly energii, zvedaly se ve větších vlnách. A vlny sílily, nabíraly na rychlosti, zvedaly se…</p>
<p>Bloud se zasmál, jak v něm kypěla moc. „Smrtelná krev!“</p>
<p>Je už mrtvá? Zasáhl ji dvakrát. Vbodl zbraň hluboko. Už by měla vykrvácet. Mrtvola skrčená v té prokleté komnatě. Dokud ji nenajdou krysy. Nesmí přežít – nechtěl žádnou velekněžku, nechtěl, aby bylo jeho vzkříšené božství připoutané k nějakému smrtelníkovi. <emphasis>Ostatní modlitby můžu spolknout. Ignorovat. Všichni vědí, že nikdy neodpovím. Nikomu nic nikdy nedám. Nic nečekají a nic nedostanou, a já k nim nejsem připoutaný.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ale veleknežka…</emphasis></p>
<p>Bude se muset ujistit. Vrátit se. A ujistit se.</p>
<p>Otočil se a vykročil.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Parchante,“ pronesla Péřová čarodějka. V ústech cítila krev, která jí tekla z nosu a bublala v hrdle. Hrudník na jedné straně jí drtila nesmírná váha.</p>
<p>Už nemohla čekat. Duch byl pryč příliš dlouho.</p>
<p>„Umírám.“</p>
<p><emphasis>Ne. Bloud, zparchantělý bůh, zapomenutý bůh, hladový bůh.</emphasis></p>
<p><emphasis>No, nejsi tady jediný hladový.</emphasis></p>
<p>Vycenila zuby v krvavém úsměvu a strčila si do úst oční bulvu.</p>
<p>A polkla.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Bloud se zapotácel a odrazil se od stěny chodby, jak mu něco vniklo do prsou a vyrvalo chuchvalec moci. Ukradl ho. A zanechal jeskyni agonie.</p>
<p>„Ta mrcha!“</p>
<p>Výkřik se odrážel od chladného kamene.</p>
<p>A on v hlavě uslyšel její hlas. „<emphasis>Teď jsem tvoje. A ty jsi můj. Uctívač a uctívaný, spojení vzájemnou nenávistí. To věci hezky pokřiví, viď?</emphasis></p>
<p><emphasis>Měl sis najít někoho jiného, Bloude. Já četla historie. Destrai Anant, bohem vyvolený válečný jezdec, studnice ducha. Péřová čarodějka. Jsi můj. Já jsem tvá. Vyslyš mou modlitbu – poslouchej! Tvoje Destrai si to žádá! V mé ruce nyní spočívá tvůj smrtelný meč. I on okusil tvou krev. Tvá moc ho může vyléčit, jako to udělala se mnou. Copak necítíš jeho dotek?</emphasis>“ Poslední slovo doprovázela zlomyslná radost.</p>
<p>Její smích mu drhl v hlavě, odrážel se, plný hořkosti z uloupené moci.</p>
<p>„<emphasis>Přivolej ho, Bloude. Potřebujeme ho</emphasis>.“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„<emphasis>Potřebujeme ho! A taky nezdolný štít – T’orrud Segul v jazyce První říše. Koho z nás vybrat? Ach, samozřejmě, to právo si podržíš. Ale já mám kandidáta. Dalšího lapeného v pavučině zloby – vyslovím jeho jméno a tím přiřadím tvář své nejhlubší nenávisti – nehodí se to?</emphasis></p>
<p><emphasis>Ano, dosud žije. Udinaas. Udělejme z tohohle kněžstva spolek zrádců. Vyžádejme si Prázdný trůn – odjakživa právem náleží tobě, Bloude – milovaný.</emphasis></p>
<p><emphasis>Udinaasi. Vyžádej si ho! Vyvol si ho! Můžeme si navzájem požírat duše dalších tisíc let. Deset tisíc!</emphasis>“</p>
<p>„Nech mě být, zatraceně!“</p>
<p>„<emphasis>Nechat tě? Bohu můj, já tě nutím!</emphasis>“</p>
<p>Bloud padl na kolena, zvrátil hlavu a zavřískl vzteky.</p>
<p>A svět se znovu otřásl.</p>
<p>Zapomněl. Řetězy. Vůle navěky uzavřené ve válce. Záplava prudkých emocí, neustále stoupající. Topení bez utopení. <emphasis>Opět jsem na světě. Vzdal jsem se svých slabostí a jsem uvězněn mocí. </emphasis>„Pouze slabí a neužiteční jsou opravdu svobodní,“ zašeptal.</p>
<p>Slyšela ho. „<emphasis>Nemusíš hned fňukat, Bloude. Vrať se do Cedance a uvidíš sám. Mezi destičkami nyní proudí krev. Mezi všemi. Chodby. Cedance přinejmenším mapuje pravdu věcí. Pravdu věcí. Abych použila tvá slova, destičky… plynou.</emphasis></p>
<p><emphasis>Copak je necítíš? Ty nové chodby? Pojď, prozkoumáme je společně, ty a já, a vybereme si aspekt. Jsou tu příchuti… světlo a tma, stín a smrt, život a… ach, copak je tohle? Šprýmaři náhody, nezadaní, Oponn? Oponn – milý Bloude, na tvém místě stojí povýšená. Dvojčata hrají tvoji hru, Bloude. Co s tím uděláme?</emphasis>“</p>
<p>„Propast mě vem,“ zasténal bůh a padl na studenou, vlhkou dlažbu.</p>
<p>„<emphasis>Přivolej ho, Bloude. Je tu zapotřebí. Teď. Přivolej svůj smrtelný meč</emphasis>.“</p>
<p>„Nemůžu. Ten zatracený hlupák je pro nás ztracený.“</p>
<p>„<emphasis>Vlastním</emphasis> –“</p>
<p>„Vím, co vlastníš. Vážně si myslíš, že to postačí? Abych ho vyrval z Maelova sevření? Ty blbá, žalostná mrcho. Nech konečně toho zatraceného modlení, Destrai. Každý tvůj požadavek mě oslabuje – a to není chytré. Ne teď. Je to příliš brzo. Jsem… zranitelný. Edurové –“</p>
<p>„<emphasis>Edurští zaklínači se teď třesou a nadskakují při pohledu na každý stín – nevědí, co se stalo. Cítí jen slepou hrůzu</emphasis> –“</p>
<p>„Zmlkni!“ zařval bůh. „Kdo dosáhne skrze zaklínače, ty užvaněná kapabaro? <emphasis>Nech mě na pokoji! Hned!</emphasis>“</p>
<p>Odpovědí mu bylo… nic. Náhlá nepřítomnost, přítomnost ucukla.</p>
<p>„Lepší,“ prskl.</p>
<p>Ale zůstal dál schoulený na podlaze, obklopený temnotou. Přemýšlel. Ale ani myšlenky nepřicházely samy, aniž by za ně musel zaplatit.</p>
<p><emphasis>Do Propastí pod námi, myslím, že jsem udělal chybu. A teď s ní musím žít.</emphasis></p>
<p><emphasis>A kout plány.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Gadalanak se skrčil za svůj kulatý štít. Paži těsně pod ramenem mu obalila obrovská pracka a vzápětí ležel na zádech. Přistál tvrdě a klouzal, až narazil na zeď.</p>
<p>Mekroský válečník zasténal, zatřepal hlavou, pustil krátkou dvouhlavou sekeru a zvedl ruku k přílbě. „To není spravedlivé,“ prohlásil a posadil se, přičemž prudce zamrkal. Zamračil se na Karsu Orlonga. „Císař by tohle nedokázal.“</p>
<p>„Jeho smůla,“ zabručel Toblakai.</p>
<p>„Myslím, žes mi překroutil něco v ruce.“</p>
<p>„Tak to si radši najdi léčitele, Gadalanaku,“ poradila mu Samar Dev, sedící na židli ve stínu.</p>
<p>„Kdo další se mi opováží postavit?“ chtěl vědět Karsa, opřel se o meč a prohlížel si půl tuctu válečníků. Všichni obrátili oči k maskované ženě, stojící mlčky a nehybně, ošumělá a omšelá jako nějaká zapomenutá socha v troskách. Pozornost jí byla lhostejná. Dosud netasila své dva meče.</p>
<p>„Zbabělci,“ frkl Karsa.</p>
<p>„Zadrž,“ ozval se jistý Puddy a zkřivil zjizvenou tvář. „Vo to nejde, ty zatracenej bhederiní bejku, ale vo tvůj styl boje. Nemá smysl učit se, jak mu čelit, páč edurskej císař takhle nebojuje. Ani nemůže. Prostě na to nemá sílu. Ani dost dlouhou ruku. Kromě toho je civilizovanej – ty bojuješ jako zvíře, Karso, a možná bys ho i dostal – akorát že nebudeš muset, páč já ho složím dřív.“ Potěžkal krátký oštěp. „Nejdřív ho propíchnu – a uvidíme, jak bude bojovat, až mu bude z těla trčet kus dřeva. Propíchnu ho ze šesti kroků, jasný? A pak přiskočím se šavlí a rozsekám ho na kusy.“</p>
<p>Samar Dev přestala poslouchat, protože už Puddyho vychloubání slyšela, a zadívala se na ženu, kterou mekroský válečník nazval Seguleh. Slovo z První říše. <emphasis>Štít. </emphasis>Divné jméno pro lid – nejspíš nějaký zbytek klanu z koloniálního období Dessimbelakisovy říše. Část vojska, usazená na nějakém příjemném ostrově odměnou za velké vítězství – každé vojsko mělo jméno a „Štít“ byla jen variace na téma běžné ve vojenských složkách První říše. Maska však byla jedinečnou vyumělkovaností. Gadalanak tvrdil, že takhle vystrojení chodí všichni Segulehové, a taky povídal něco o značkách a škrábancích na smaltovaných maskách, označujících hodnost. <emphasis>Ty značky jsou písmo, a ne z První říše. Dokonce ani vzdáleně ne. Zvláštní. Škoda že nikdy nepromluví.</emphasis></p>
<p>Gadalanak si přidržoval levou ruku, s pomocí zdi se postavil a vydal se hledat léčitele.</p>
<p>V paláci se událo něco, co ovlivnilo dokonce i vyzývatele. Snad už byl konečně vytvořen seznam a bylo rozhodnuto o pořadí soubojů. Kterážto představa potěšila hloupé válečníky, kteří se tu sešli – ačkoliv Karsa nad tím pouze kysele zabručel. Samar Dev s ním byla ochotná souhlasit – nevěřila, že je to pravda. Ne, stalo se něco jiného, něco ošklivého. <emphasis>Frakce po sobě štěkají jako vořeši na hostině, jíž by se mohli zúčastnit všichni, jen kdyby trochu používali mozek. Tak to ale chodí vždycky, n</emphasis>e? <emphasis>Dost není nikdy dost.</emphasis></p>
<p>Pak něco ucítila, záchvěv ve vláknech – v kostech – schovaných pod masem této říše. <emphasis>Této říše… a všech ostatních. Bohové pod námi… </emphasis>Zjistila, že stojí. Zamrkala. A uprostřed dvora spatřila Karsu. Díval se na ni a v očích měl divoký pohled. Vycenil zuby.</p>
<p>Odtrhla pohled od děsivého válečníka a rychle se vydala sloupořadím. Prošla chodbou lemovanou celami, kde přespávali šampioni. Konečně dorazila ke svému skromnému pokojíku.</p>
<p>Zavřela za sebou dveře a už mumlala uzamykací rituál. Potíže, prolitá krev, syčící jako kyselina. Děsivé události, něco neuvěřitelně starého, radujícího se z nové moci –</p>
<p>Srdce se jí zastavilo. Z podlahy uprostřed místnosti stoupalo zjevení. Prodralo se jejími ochrannými kouzly.</p>
<p>Vytáhla nůž.</p>
<p><emphasis>Zatracený duch. Vlastně duch zatraceného mága.</emphasis></p>
<p>Upřel na ni zářící, ač nezřetelné oči. „<emphasis>Čarodějko</emphasis>,“ zašeptal, „<emphasis>nevzdoruj, prosím</emphasis>.“</p>
<p>„Nejsi zvaný,“ prohlásila. „Proč bych neměla vzdorovat?“</p>
<p>„<emphasis>Potřebuju tvoji pomoc</emphasis>.“</p>
<p>„Na to je zjevně trochu pozdě.“</p>
<p>„<emphasis>Jsem ceda Kuru Qan</emphasis>.“</p>
<p>Zamračila se, pak kývla. „To jméno jsem už slyšela. Padl jsi při edurském vpádu.“</p>
<p>„<emphasis>Padl? Představa hodná zamyšlení. Žel, není vhodná chvíle. Musíš někoho vyléčit. Prosím. Můžu tě k ní dovést</emphasis>.“</p>
<p>„Kdo je to?“</p>
<p>„<emphasis>Ledeřanka. Jmenuje se Péřová čarodějka</emphasis> –“</p>
<p>Samar Dev zasyčela. „Vybral sis špatnou osobu, cedo Kuru Qane. Vyléčit tu plavovlasou rhinazanu? Jestliže umírá, ráda jí s tím pomůžu. Ta ženská dělá čarodějkám špatné jméno.“</p>
<p>Neviditelnou sítí poutající svět projel další záchvěv. Duch Kuru Qana sebou trhl a v očích se mu objevil děs.</p>
<p>Samar Dev plivla na nůž, přiskočila a proťala ducha.</p>
<p>Ceda zavřískl, krátce, jak ho železná zbraň zachytila, vtáhla do sebe a polapila. Jílec byl najednou studený jako led a z čepele stoupala pára.</p>
<p>Samar rychle připojila pár slov a utáhla pouta.</p>
<p>Zapotácela se a narazila na kavalec. Svezla se na něj a celá se třásla. Zrak jí padl na nůž. „Bohové pod námi,“ zamumlala. „Bude další?“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Chvíli nato se rozletěly dveře a vstoupil Karsa Orlong.</p>
<p>Samar Dev mu vynadala. „Musíš to dělat?“</p>
<p>„Tenhle pokoj smrdí.“</p>
<p>„Procházíš mými ochranami, jako by to byly pavučiny. Na to, co jsi právě dokázal, Toblakaji, bys potřeboval boha – jenže ty nejsi bůh. To bych odpřisáhla na kosti každého chudáka, kterého jsi kdy zabil.“</p>
<p>„Mně na těch tvých ochranách nesejde,“ opáčil obrovský válečník. Opřel meč o zeď a zastavil se uprostřed pokoje. „Ten pach znám. Duchové, je to pach zapomnění.“</p>
<p>„Zapomnění?“</p>
<p>„Když mrtví zapomenou, že jsou mrtví, čarodějko.“</p>
<p>„Jako tví přátelé v tom tvém kamenném meči?“</p>
<p>Oči, jež na ni upřel, byly vychladlé jako popel. „Ti podvedli smrt, Samar Dev. Byl to můj dar. A jejich, že se odřekli míru. Zapomnění. Žijí, protože žije ten meč.“</p>
<p>„Ano, chodba ve zbrani. Nemysli si, že je to tak výjimečné, jak bys možná chtěl.“</p>
<p>Vycenil zuby. „Ne. Nakonec ty máš svůj nůž.“</p>
<p>Nadskočila. „V téhle čepeli nemůže být chodba, Karso Orlongu. Je to jenom překládané železo. Překládané zcela určitým způsobem –“</p>
<p>„Čímž vzniklo vězení. Vy civilizovaní lidé tak rádi otupujete význam svých slov. Pravděpodobně proto jich máte tolik a používáte je často a bezdůvodně.“ Rozhlédl se kolem sebe. „Takže jsi spoutala ducha. To se ti nepodobá.“</p>
<p>„Proti tomu nemůžu nic namítnout,“ přiznala, „protože už si nejsem jistá, kdo vlastně jsem. Kdo vůbec mám být.“</p>
<p>„Kdysi jsi mi řekla, že nepoužíváš nátlak, nepoutáš. Že vyjednáváš.“</p>
<p>„Aha, to. No ano, pokud mám možnost. Vypadá to, že tvoje společnost drtí podpatkem výsadu volby, Toblakaji.“</p>
<p>„Mně dáváš vinu za svou chamtivost?“</p>
<p>„Chamtivost ne. Spíš nepřekonatelnou touhu po moci.“</p>
<p>„Aby ses mi mohla postavit?“</p>
<p>„Tobě? Ne, to si nemyslím. Spíš abych zůstala naživu. Jsi nebezpečný, Karso Orlongu. Tvoje vůle, tvoje síla, tvoje… bezohlednost. Jsi ztělesněním podivuhodného a děsivého argumentu, že pokud záměrně nebereš na vědomí zákony a pravidla vesmíru, nemůžeš trpět jejich následky. Jak si asi umíš představit, tvůj úspěch představuje důkaz o pravdivosti tohoto principu, a s tím se já nedokážu srovnat, protože to odporuje mým celoživotním pozorováním.“</p>
<p>„Zase příliš mnoho slov, Samar Dev. Řekni to jasně.“</p>
<p>„Dobře,“ štěkla. „Všechno na tobě mě děsí.“</p>
<p>Kývl. „A zároveň fascinuje.“</p>
<p>„Nafoukaný neřáde. Věř si, čemu chceš!“</p>
<p>Vrátil se ke dveřím a popadl meč. „Seguležanka pro mě vytasí meče, čarodějko,“ prohodil přes rameno a byl pryč.</p>
<p>Samar Dev ještě chvíli seděla na kavalci. „Mor na něj!“ zařvala. Vstala a běžela se podívat na zápas. <emphasis>Mor na něj!</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Slunce popolezlo dost daleko po obloze, aby na dvůr dopadal stín. Když se vynořila z kryté kolonády, uviděla Samar Dev Seguležanku. Stála uprostřed pískem vysypaného cvičiště a v rukou v rukavicích svírala meče s tenkou čepelí. Tmavé vlasy jí v mastných pramenech spadaly na ramena a škvírami v masce upírala půlnoční oči na Karsu Orlonga, který se blížil.</p>
<p>Přihlížela celá dvacítka šampionů, což ukazovalo, že se zpráva rozšířila. A Samar Dev si všimla – což ji zděsilo – Grala Taralaka Výda a za ním i Icaria. <emphasis>Bohové pod námi, to jméno, J</emphasis><emphasis>h</emphasis><emphasis>ag… to všechno znám, to všechno jsem už slyšela. Icarium je tady. Šampion.</emphasis></p>
<p><emphasis>Zanechá tohle město v hromadě sutin. </emphasis>Z <emphasis>jeho obyvatel udělá horu rozlámaných kostí. Bohové, koukněte na něj! Klidně si tu stojí, ve stínu téměř neviditelný – Karsa ho nevidí, ne. Toblakai se soustředí na Seguležanku, zpovzdáli ji obchází. A ona se pohybuje jako kočka, stále čelem k němu.</emphasis></p>
<p><emphasis>Je to rozhodně bojovnice. A Karsa ji přehodí přes tu pitomou zeď. Pokud se odváží k němu přiblížit. Což musí. Dostat se do toho pazourkového meče.</emphasis></p>
<p><emphasis>Přes zeď. Nebo skrz ni.</emphasis></p>
<p>Srdce jí rozčileně bušilo.</p>
<p>Vycítila vedle sebe kohosi a polekaně sebou škubla. Tiste Edur – pak ho poznala. <emphasis>Preda… Tomad. Tomad Sengar. Císařův otec.</emphasis></p>
<p><emphasis>Karso, tohle obecenstvo tu mít nechceš –</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Soupeři se přiblížili – následně nikdo nedokázal říct, kdo se pohnul jako první, jako by Seguležanka s Karsou dosáhli nějaké instinktivní shody a jednali rychleji než myšlenka.</p>
<p>A jak železo zazvonilo o kámen – nebo kámen o železo – Karsa Orlong udělal něco nečekaného.</p>
<p>Dupl tvrdě do udusaného písku. Přímo uprostřed Seguležančina mrštného tance.</p>
<p>Dupl dost tvrdě, aby se celý dvůr otřásl.</p>
<p>Seguležančina dokonalá rovnováha… zmizela.</p>
<p>Bezpochyby to byl jen zlomeček, zakolísání tak nepatrné, že si toho skoro nikdo nevšiml, a nepochybně se vzápětí vzpamatovala – ale to už letěla dozadu po prudkém úderu plochou čepelí Karsova meče, který jí přerazil obě zápěstí.</p>
<p>Přesto, jak padala, stočila se a vykopla. Mířila Toblakajovi na rozkrok. On ránu zachytil a zvedl ji do vzduchu. Kopla druhou nohou.</p>
<p>A Toblakai se smíchem pustil meč a popadl ji za obě nohy. Držel ji a ona tam visela.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Za Taralakem Výdem si kdosi tiše povzdechl. Gral se otočil a zamrkal.</p>
<p>Icarium se usmál. „Myslím, že jsme se setkali,“ poznamenal. „Já a on. Možná už dávno. Souboj byl přerušený.“</p>
<p><emphasis>To udělal Mappo. Musel to být on. Mappo, jenž viděl, jak mezi ty dva přichází bouře. Ach, Trelle…</emphasis></p>
<p>Taralak si olízl rty. „Chceš v tom souboji pokračovat, Icarie?“</p>
<p>Jhag nepatrně zvedl obočí a jen mlčky zavrtěl hlavou.</p>
<p><emphasis>Díky duchům.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Preda Tomad Sengar zabručel.</p>
<p>„Tyhle hry,“ poznamenala Samar Dev, čímž upoutala jeho pozornost, „mají pobavit, že? Každý souboj je větší výzvou než ten předchozí.“</p>
<p>Tiste Edur si ji chladně prohlížel. „Mezi diváky jsou i tací, kteří se baví.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Ano, Tarthenal půjde poslední,“ prohlásil nakonec. „Naši pozorovatelé rozhodli jednohlasně.“ Pokrčil rameny. „Přišel jsem se přesvědčit na vlastní oči, i když můj úsudek nemá žádnou váhu.“</p>
<p>„Ta Seguležanka byla velice dobrá,“ podotkla Samar Dev.</p>
<p>„Možná. Ale s nikým z ostatních nezápasila.“</p>
<p>„Mají ji ve velké úctě.“</p>
<p>„I teď? Kdy ji položí na zem?“</p>
<p>Potřásla hlavou.</p>
<p>Tomad Sengar se odvrátil. „Tarthenal je úžasný.“</p>
<p>„A přece je tvůj syn lepší.“</p>
<p>To ho znovu zarazilo. Upřel na ni přimhouřené oči. „Tvůj Tarthenal je úžasný,“ zopakoval. „Ale stejně zemře.“ A odešel.</p>
<p>Karsa Orlong konečně vyslyšel naléhavé prosby přihlížejících a položil ženu na zem. Hned k ní přiběhli tři lederští léčitelé.</p>
<p>Karsa zvedl svůj meč, narovnal se a rozhlédl se kolem sebe.</p>
<p><emphasis>Ach, </emphasis>pomyslela si Samar Dev, <emphasis>ach ne.</emphasis></p>
<p>Ale Icarium byl pryč. Stejně jako jeho gralský strážce.</p>
<p>Toblakai zamířil k ní.</p>
<p>„Nepotřebovala jsem to vědět,“ prohlásila.</p>
<p>„Ne, už jsi to věděla.“</p>
<p><emphasis>Ach, bohové!</emphasis></p>
<p>Přistoupil blíž a <emphasis>zadíval </emphasis>se na ni. „Jhag utekl. Trell, který byl s ním, je pryč. Nejspíš mrtvý. Teď je tu pouštní válečník, kterého bych dokázal přerazit jednou rukou. Tentokrát nás nikdo nezastaví, mě a Icaria. On to věděl. Proto utekl.“</p>
<p>„Zatracený pitomče. Icarium není válečník, jaký zápasí <emphasis>cvičně. </emphasis>Rozumíš?“</p>
<p>„Nezápasili bychom cvičně, Samar Dev.“</p>
<p>„Proč by ses teda vysiloval bojem s ním? Copak se nechceš pomstít Edurům a jejich lederským otrokům?“</p>
<p>„Ač skončím s jejich císařem, najdu si Icaria. Dokončíme, co jsme začali.“</p>
<p>„Střez se mužů shromážděných před beranidlem, Karso Orlongu.“</p>
<p>„Hloupé rčení,“ utrousil po chvíli.</p>
<p>„A proč?“</p>
<p>„Mezi Teblory jsou <emphasis>muži </emphasis>beranidlo. Podívej se na mě, Samar Dev. Já bojoval a vyhrál. Vidíš pot na mých svalech? Pojď, ulehni se mnou.“</p>
<p>„Ne, je mi špatně.“</p>
<p>„Se mnou se budeš cítit líp. Já tě rozštípnu vedví.“</p>
<p>„To bude jistě legrace. Běž pryč.“</p>
<p>„Copak si musím ulovit jinou děvku?“</p>
<p>„Jakmile tě uvidí, všechny utečou, Karso Orlongu. Před tebou.“</p>
<p>Frkl a rozhlédl se kolem. „Snad ta Seguležanka.“</p>
<p>„To nemyslíš vážně! Právě jsi jí zlomil obě ruce!“</p>
<p>„Nebude je potřebovat. Kromě toho jí je léčitelé dají do pořádku.“</p>
<p>„Bohové pod námi, já odcházím.“</p>
<p>Slyšela za sebou jeho dunivý smích. <emphasis>Vím, že si ze mě utahuješ. Vím to, a přesto ti pokaždé skočím na špek. </emphasis><emphasis>J</emphasis><emphasis>si příliš chytrý, barbare. Kde je ten zabedněný divoch? Ten se stejným přístupem?</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Hannan Mosag za sebou táhl zmrzačené nohy a každý pohyb mu projel ohnutou páteří. Mhouřil oči a rozeznával svah pokrytý říčními oblázky, zvedající se jako cesta mezi dvěma srázy rokliny. Nevěděl, zda to, co vidí, je skutečné. Ale působilo to správně. <emphasis>Jako domov.</emphasis></p>
<p>Kurald Emurlahn, Říše stínu. Ne úlomek, ne utržená šmouha plná nečistot. Domov, jaký kdysi býval, než ho rozervaly všechny ty zrady. <emphasis>Čeká nás ráj. V našich duších. Přízračné obrazy, veškerá dokonalost sebraná v</emphasis><emphasis>ů</emphasis><emphasis>lí a jen a jen vůlí. Věř tomu, co vidíš, Hannane Mosagu. Toto </emphasis>je <emphasis>domov.</emphasis></p>
<p>Přesto mu to místo odolávalo. Snažilo se ho odmítnout, jeho zničené tělo, chaosem poskvrněnou mysl.</p>
<p><emphasis>Matko noci. Otče světlo. Pohlédněte na své zmrzačené děti. Na mě. Na Emurlahn. Vylečte nás. Copak nevidíte svět vytvořený v mé mysli? Všechno je tak jako kdysi. Stále se držím té čistoty, všeho, co jsem se snažil vytvořit ve smrtelné říši mezi kmeny, které jsem ovládl – mír jsem požadoval a získal.</emphasis></p>
<p><emphasis>Nikdo neuhádl mé nejtajnější přání. Trůn stínu – byl určen pro mě. A pod mou vládou by Kurald Emurlahn opět zesílila. Scelila by se. Získala by své právoplatné místo.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ano, byl tu chaos – syrová, nespoutaná síla proudící jako nepřekonatelné řeky, oddělující všechny ostrovy stínu. Ale já bych ten chaos využil k léčení.</emphasis></p>
<p><emphasis>Řetězy. Řetězy by přitáhly úlomky k sobě a připoutaly by je k sobě.</emphasis></p>
<p><emphasis>Padlý bůh byl jen nástroj, nic víc.</emphasis></p>
<p>Jenže Rhulad Sengar to všechno zničil. Na dosah dětské ruky. A teď všechno umírá. Otrávené. Rozpadá se v nicotu.</p>
<p>Dorazil pod svah a pod prsty mu cvakaly oblázky. Za nehty měl mokrý, drsný písek. <emphasis>Můj svět.</emphasis></p>
<p>Chomáčky mlhy padal déšť a pronikavě tu voněl mech a tlející dřevo. A vítr… od moře. Kmeny černodřevů překonaly i prudký svah a tyčily se jako strážci.</p>
<p>Tady neřádili žádní protivní démoni. Tento svět byl světem Tiste Edur.</p>
<p>Po svahu sklouzl stín přelétající sovy a Hannan Mosag strnul.</p>
<p><emphasis>Ne. To není možné. Ten titul si nemůže přivlastnit nikdo z živých.</emphasis></p>
<p><emphasis>On je mrtvý. A nebyl to ani Tiste Edur!</emphasis></p>
<p>A přece, kdo se sám postavil Rhuladu Sengarovi? <emphasis>Ano, měla jeho useknutý prst. Sova – nejstarší ze znamení – sova ohlašující jeho příchod.</emphasis></p>
<p>Zmocnil se ho hněv.</p>
<p><emphasis>Tohle musím rozhodnout já. Já! Matko noci! Otče světlo! Veďte mě k Trůnu stínu. Znovuzrozená Emurlahn! Říkám vám, že buď tohle, nebo Král řetězů a za ním Chromý bůh! Slyšte mou nabídku!</emphasis></p>
<p>„Andiové, Liosanové, Edurové, <emphasis>tistejské armády. </emphasis>Žádná zrada. Se zrazováním je konec – připoutejte nás k našim slovům, jako jste to udělali sami se sebou. Světlo, tma a stín, první prvky existence. Energie a prázdnota a neustálý pohyb mezi nimi. Tyto tři síly – první, největší, nejčistší. Vyslyšte mě. Zavážu Edury k tomuto spojenectví! Pošlete mi ty, kdo mluví za Andie. Za Liosany. Pošlete je – přiveďte své děti k sobě!</p>
<p>Matko noci. Otče světlo. Čekám na vaše slovo. Čekám…“</p>
<p>Dál se nedostal. S pláčem položil hlavu na kameny.</p>
<p>„Jak říkáte,“ mumlal, „znamení nemůžu odmítnout. Nuže dobrá, volba není na mně. On bude naším smrtelným mečem Emurlahn – ne, ne ten starý titul. Nový, vhodný do tohoto věku. Smrtelný meč.“ <emphasis>Šílenství – proč by měl souhlasit? Ledeřan…</emphasis></p>
<p>„Budiž.“</p>
<p>Stmívalo se. Hannan Mosag ucítil na tváři teplo a zvedl hlavu. Mraky se protrhaly a na východě se hromadila temnota.</p>
<p>A na západě se mraky rozdělily. Jasná záře slunce.</p>
<p>„Budiž,“ zašeptal.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Bruthen Trana couvl, když sebou ležící král-zaklínač cukl a přitáhl si nohy pod sebe jako umírající brouk. Vzápětí otevřel krví podlité oči. Chvíli zřejmě nic neviděl. Konečně zvedl zrak.</p>
<p>„Válečníku,“ zachraptěl, zaškaredil se a odplivl si na dláždění. „Bruthene Trano. K’ar neustále mluví o tvé věrnosti a cti. Jsi Tiste Edur – jako jsme kdysi byli všichni. Před – před Rhuladem.“ Zakašlal, zvedl se do sedu a zdvihl hlavu v očividné snaze se na Bruthena Tranu zle mračit. „A proto tě musím poslat pryč.“</p>
<p>„Králi-zaklínači, já sloužím této říši –“</p>
<p>„Bloud vem tuhle zatracenou říši! Ty sloužíš Tiste Edur!“</p>
<p>Bruthen Trana se na něj zadíval a neřekl nic.</p>
<p>„Já vím,“ pokračoval Hannan Mosag, „chceš vést naše válečníky – do paláce nad námi. Pokoj po pokoji, a rozsekat všechny ty kancléřovy hnusné špehy. Vysekat Rhulada ze sítě, do které ho polapili – jenomže ten hlupák na trůně by nepoznal svobodu, ani kdyby mu narostla křídla. Považoval by to za útok, za vzpouru. Poslouchej mě! Nechej kancléře nám!“</p>
<p>„I Karose Inviktada?“</p>
<p>„Všechny, Bruthene Trano. To ti přísahám!“</p>
<p>„Kam chceš, abych se vydal, králi-zaklínači? Za Strachem Sengarem?“</p>
<p>Hannan Mosag sebou trhl a zavrtěl hlavou. „Ne. Ale neodvažuju se vyslovit jméno toho, koho musíš najít. Tady v této říši mi v žilách proudí krev Chromého boha – tam, kde jsem byl před chvílí, jsem byl svobodný. Chápal jsem. Modlil se.“</p>
<p>„Jak mám vědět, kde hledat? Jak zjistím, že jsem našel toho, koho chceš najít?“</p>
<p>Král-zaklínač zaváhal. Olízl si rty. „Je mrtvý. Ale ne mrtvý. Vzdálený, a přece povolaný. Jeho hrobka je prázdná, a přece v ní nikdy nikdo nebyl. Nikdy se o něm nemluví, třebaže jeho stín nás všechny pořád straší.“</p>
<p>Bruthen Trana zvedl ruku – a nepřekvapilo ho, že se mu chvěje. „Stačí. Kde najdu začátek cesty?“</p>
<p>„Tam, kde umírá slunce. Myslím.“</p>
<p>Válečník se zachmuřil. „Na západě? Ale jistý si nejsi.“</p>
<p>„Nejsem. Neodvažuju se.“</p>
<p>„Mám jít sám?“</p>
<p>„To si musíš rozhodnout ty, Bruthene Trano. Ale především musíš něco získat – předmět – od jisté lederské otrokyně. Péřová čarodějka se ukrývá pod Starým palácem –“</p>
<p>„Ty chodby znám, králi-zaklínači. Co je to za předmět?“</p>
<p>Hannan Mosag mu to prozradil.</p>
<p>Bruthen Trana si ho chvíli prohlížel – viděl jasný lesk v jeho očích, jako by měl Hannan Mosag horečku – pak se otočil a vyšel z komnaty.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Oddíl strážných s lucernami vytvořil kaluži jasného žlutého světla, odrážejícího se na vodách Quillasova kanálu, když za chřestění zbraní a mrzutého mumlání přecházel most. Na druhé straně se vydal po hlavní třídě k Plíživé čtvrti.</p>
<p>Jakmile se záře vytratila, Tehol dloubl do Ublaly a oba vyběhli na most. Tehol se ohlédl na míšence a zamračil se. „Sleduj mě, pitomče,“ zasyčel. „Vidíš? Plížím se. Ne – přikrč se, podezřele se rozhlížej a přebíhej sem a tam. Skloň se, Ublalo!“</p>
<p>„Ale pak nic nevidím.“</p>
<p>„<emphasis>Zmlkni!</emphasis>“</p>
<p>„Promiň. Už můžeme z toho mostu?“</p>
<p>„Nejdřív chci vidět, jak se plížíš. No tak, musíš to nacvičit.“</p>
<p>Ublala Pung se s brbláním přikrčil a huňaté obočí se mu vlnilo, jak se rozhlížel kolem sebe.</p>
<p>„Hezký,“ prohlásil Tehol. „Teď sebou hni a pliž se za mnou.“</p>
<p>„No dobře, Tehole. Jde o to, že už je zákaz vycházení a já nechci mít žádný potíže.“</p>
<p>Dorazili na druhý konec mostu a Tehol šel asi třicet kroků za strážemi, než odbočil doleva a ocitl se na dohled Mýtné banky. V uličce se přikrčil a mával na Ublalu, ať udělá totéž.</p>
<p>„Víš, který je to křídlo?“ zeptal se ho šeptem.</p>
<p>Ublala zamrkal. „Cože?“</p>
<p>„Víš, kde ubytovali toho Tarthenala?“</p>
<p>„Ano. S ostatními šampiony.“</p>
<p>„Dobře. A to je kde?“</p>
<p>„Někde to být musí.“</p>
<p>„Správná úvaha, Ublalo. Teď se drž u mě. Nakonec jsem mistrem zlodějských lotrovin.“</p>
<p>„Vážně? Ale Bugg povídal –“</p>
<p>„Co? Co povídal můj žalostný sluha? O mně? Za mými zády?“</p>
<p>Ublala pokrčil rameny. „Spoustu věcí. Totiž nic. Špatně jsi mě pochopil, Tehole. Nic jsem neřekl. Nejsi nemotorný osel s hlavou plnou představ o vlastní velikosti nebo tak něco. Tak.“ Rozzářil se. „Chceš, abych ho zase zpohlavkoval?“</p>
<p>„Později. Myslím si tohle. Bude poblíž Císařských kasáren, ale už v křídle Věčného příbytku. Nebo mezi Věčným příbytkem a Starým palácem.“</p>
<p>Ublala přikyvoval.</p>
<p>„Tak půjdeme?“ zeptal se Tehol.</p>
<p>„Kam?“</p>
<p>„Mám takový dojem, že tahle noc neprobíhá právě nejlíp. No nic, drž se u mě.“</p>
<p>Rychle vyhlédl do ulice a vyrazil. Pohyboval se těsně u zdi. Když se přiblížili k Věčnému příbytku, stíny se vytratily – na křižovatkách a širších ulicích svítily lucerny a u postranních branek před pevnůstkami stáli vojáci. Vlastně vojáci byli všude.</p>
<p>Tehol zatáhl Ublalu do poslední vhodné uličky, kde se znovu přikrčil. „Tohle vypadá špatně,“ šeptal. „Je tam plno lidí, Ublalo. No, poslyš, byl to dobrý pokus. Ale zvítězila nad námi lepší ochrana, takže končíme.“</p>
<p>„Všichni stojí ve vlastním světle,“ podotkl Ublala. „Nic nevidí, Tehole. Kromě toho mě napadlo, jak odpoutat pozornost.“</p>
<p>„Myslíš tak, jak ji odpoutáváš obvykle, Ublalo? Na to zapomeň. Šurk Elalle mi vyprávěla, jak to dopadlo posledně –“</p>
<p>„Ano, takhle. Nakonec to vyšlo, ne?“</p>
<p>„Ano, ale to se ona chtěla dostat do Gerrunova sídla – ona, ne ty. Copak si s tím šampionem nechceš promluvit ty?“</p>
<p>„Proto budeš odlákávat pozornost ty, Tehole.“</p>
<p>„Já? Copak ses pomátl?“</p>
<p>„Je to jediný způsob.“</p>
<p>Uslyšeli z ulice kroky. „Hej! Kdo se to schovává v tý uličce?“ ptal se kdosi hlasitě.</p>
<p>Ublala sebou trhl. „Jak to poznal?“</p>
<p>„Radši zdrhneme!“</p>
<p>Rozběhli se ve chvíli, kdy do ústí uličky pronikl paprsek světla. Vzápětí měli za patami vojáky. Uprchlíci dorazili na konec uličky. Kde se Tehol vydal doleva. A Ublala doprava.</p>
<p>Nocí se rozlehl poplašný křik.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Odpověď na jeho modlitby nebyla rozhodně taková, jak si Bruthen Trana představoval. Neměla to být groteskní postava Hannana Mosaga, krále-zaklínače. Právě ten muž, který Edury vypravil na cestu ke zkáze. Ctižádost, nenasytnost a zrada – Bruthen Trana měl co dělat, aby před Hannanem Mosagem jen klidně stál, místo aby ho na místě uškrtil.</p>
<p>A přesto z jeho pokřivených rtů vycházela… naděje. Bylo to nemožné. Děsivé. Výsměch Bruthenovým představám o hrdinské záchraně. <emphasis>Rhulad padne – celá sengarská pokrevní linie bude vyhubena – a pak… zemře Hannan Mosag. Za svoje zločiny. Čest lze získat zpátky – na to dohlédnu.</emphasis></p>
<p><emphasis>Takhle to musí dopadnout.</emphasis></p>
<p>S Ledeřany si nedělal těžkou hlavu. Kancléř už nebude žít dlouho. V paláci proběhne čistka. Patriotisté budou rozdrceni, jejich agenti pobiti a ti ubozí vězni, jejichž jediným zločinem, pokud věděl, byl nesouhlas s praktikami patriotistů – tito vězni, Ledeřané do jednoho, budou osvobozeni. To nebyla žádná vzpoura. Žádná velezrada. Karos Inviktad tato obvinění používal, jako by zahrnovala vinu, která nepotřebuje dokazovat, jako by ospravedlňovala jakékoliv zacházení s obviněnými, po jakém zatoužil. Ironií bylo, že tím podvracel samotnou lidskost, což z něj dělalo největšího zrádce ze všech.</p>
<p>Ale ani na tom příliš nezáleželo. Bruthen Trana ho neměl rád, a to mu jako důvod, aby ho zabil, docela stačilo. Karos Inviktad se těšil z krutosti, takže byl ubohý i nebezpečný zároveň. Pokud bude moct dál pokračovat, hrozilo nebezpečí, že lederský lid skutečně povstane a stoky každého města v říši zrudnou krví. <emphasis>Nezáleží na tom. Nemám ho rád. Léta jsem se díval, jak mnou opovrhuje, viděl jsem mu to na očích. Už ty urážky nebudu dál snášet.</emphasis></p>
<p>Právě tohle, víc než co jiného, Bruthena Tranu rozčilovalo. Hannan Mosag naléhal, ať okamžitě odejde – někam, kde umírá slunce. <emphasis>Na západ. Ne, ne na západ. Král-zaklínač špatně pochopil své vidění –</emphasis></p>
<p>Najednou Bruthena cosi napadlo. Zastavil se na cestě do podzemních chodeb a komnat pod Starým palácem. <emphasis>Kdo odpověděl na jeho modlitby? Kdo mu ukázal tuto cestu? Tvrdil, že to nebyl Chromý bůh. Tedy snad Otec stín? Vrátil se nám snad Skabandari Krvooký?</emphasis></p>
<p><emphasis>Ne, nevrátil. Tak tedy… kdo?</emphasis></p>
<p>Vzápětí se zamračil, zaklel a pokračoval v cestě. <emphasis>Dostávám naději, a co udělám? Snažím se ji vlastníma rukama zabít. Ne, už chápu, kam to povede – a líp než sám Hannan Mosag.</emphasis></p>
<p><emphasis>Tam, kde umírá slunce, není na západě. Je to pod vlnami. V hlubině.</emphasis></p>
<p><emphasis>Copak jeho tělo neodnesl mořský démon? Ne, Hannane Mosagu, neopovažuj se ho pojmenovat. Není to ani Tiste Edur. A přesto musí být naší spásou.</emphasis></p>
<p>Dorazil k šikmému tunelu, jímž se dostane do údajně tajného příbytku otrokyně. Tihle Ledeřané jsou skutečně žalostní.</p>
<p><emphasis>Všichni v sobě nosíme záchvěv Emurlahn – jeden každý Tiste Edur. Proto nám neunikne žádný otrok.</emphasis></p>
<p>Až na jednoho, opravil se. Udinaas. Ale k’risnan vědí, kde je – nebo si to aspoň Bruthen Trana myslel. Vědí to, ale raději nedělají nic.</p>
<p>Žádný div, že jim Rhulad nedůvěřuje.</p>
<p><emphasis>Ostatně já taky ne.</emphasis></p>
<p>Když se přiblížil, ucítil hořký zápach magie a uslyšel její mumlání. Poznal, že se něco změnilo. Změnila se Péřová čarodějka. A moc, kterou vládla.</p>
<p>Nehodlal jí poskytnout čas na přípravu.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Když tisteedurský válečník vstoupil, Péřová čarodějka poplašeně vzhlédla. Se zapištěním couvala, až ji zastavila zeď. Pak klesla na zem a zakryla si obličej.</p>
<p>Válečník měl své záměry jasně vepsané ve tváři.</p>
<p>Popadl ji za vlasy, zvedl ji na nohy a pak do vzduchu. Bolestí vykřikla.</p>
<p>Volnou rukou popadl kožený váček, jenž jí visel mezi prsy. Strhl jí ho z krku, přičemž se jí řemínek zařízl do šíje a za ucho jako drát. Ucítila krev. Bála se, že jí utrhl ucho, že jí visí na vlásku –</p>
<p>Hodil ji na zem. Narazila hlavou na kamennou zeď, schoulila se na podlaze a prudce se rozvzlykala.</p>
<p>A přes hučení krve v uších poslouchala jeho utichající kroky.</p>
<p>Odnesl useknutý prst.</p>
<p><emphasis>Chce najít duši Bryse Beddikta.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Tehol se vpotácel do místnosti a zhroutil se před krbem. Byl celý zalitý potem a lapal po dechu.</p>
<p>Bugg, sedící zády opřený o stěnu a popíjející čaj, pomalu zvedl obočí. „Postižený klamem o vlastních schopnostech, jak vidím.“</p>
<p>„To – tohle jsi řekl – Ublalovi? Ty krutej, bezcitnej –“</p>
<p>„Vlastně to je postřeh týkající se všech smrtelníků.“</p>
<p>„On to takhle nepochopil!“</p>
<p>„Všechen ten poplach ve městě se strhl kvůli tobě, Tehole Beddikte?“ zeptala se Žanat, popíjející cosi z otlučeného hrnku.</p>
<p>„Teď budou hledat muže v pokrývce,“ podotkl Bugg.</p>
<p>„Těch ale musí být spousta, ne?“ odsekl Tehol.</p>
<p>Nikdo mu hned neodpověděl.</p>
<p>„Musí,“ trval na svém Tehol, i když trochu moc důrazně. Honem pokračoval umírněnějším tónem. „Neustále se zvětšující propast mezi bohatými a chudými a tak. Pokrývky jsou přece mezi nuzáky nová móda. Jsem si tím jistý.“</p>
<p>Posluchači mu neodpověděli, jen se napili z hrnků.</p>
<p>Tehol se zamračil. „Co to pijete?“</p>
<p>„Slepičí čaj,“ odvětil Bugg.</p>
<p>„Chceš říct polívku.“</p>
<p>„Ne,“ prohlásila Žanat. „Čaj.“</p>
<p>„Počkat, kde jsou všechny ty slepice?“</p>
<p>„Na střeše,“ sdělil mu Bugg.</p>
<p>„Copak nespadnou?“</p>
<p>„Jedna dvě by mohly. Pravidelně chodíme na obhlídky. Zatím předvádějí nezvyklou chytrost. V týhle domácnosti dost vzácnou.“</p>
<p>„Jo, jasně, kopeš do vyčerpanýho uprchlíka, co? Chudáka Ublalu už nejspíš chytili.“</p>
<p>„Možná. Ale měl v plánu odvíst pozornost.“</p>
<p>Tehol přimhouřil oči. „Ty chomáčky nad ušima potřebujou upravit. Žanat, podej mi nůž, ano?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Ty musíš být na jeho straně, co?“</p>
<p>„Bugg je vlastně velice schopný, Tehole. Nezasloužíš si ho, víš.“</p>
<p>„Ujišťuju tě, vědkyně, že nezaslouženost je to vzájemná.“</p>
<p>„Co to znamená?“</p>
<p>„Víš, podle toho, co cítím, bych rozhodně tvrdil, že ten slepičí čaj se neliší od řídký slepičí polívky nebo aspoň vývaru.“</p>
<p>„Tys nikdy nerozuměl sémantice, Tehole Beddikte.“</p>
<p>„Já nerozuměl ničemu, jak si vzpomínám. Ale budu bránit svou píli, umanutou touhu po svůdných znalostech, čistotě pravých akademických… ehm, studií – inu, mohl bych pokračovat dál –“</p>
<p>„To byla vždycky tvoje vada, Tehole.“</p>
<p>„– ale nebudu, protože mám tu smůlu, že nemám obecenstvo, které by to ocenilo. Tak mi pověz, Buggu, proč si Ublala tolik chtěl popovídat s čistokrevným Tarthenalem?“</p>
<p>„Myslím, že chce zjistit, jestli ten válečník není bůh.“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Nový bůh, chci říct. Nebo ascendent, abych byl přesný. Pochybuju, že jsou do toho zapletení uctívači. Zatím.“</p>
<p>„Tarthenalové přece uctívají to, co je děsí, správně? Tohle je akorát nějaký válečník odsouzený k tomu, aby padl pod císařovým mečem. Těžko někdo, kým by se měl chudák Ublala Pung inspirovat.“</p>
<p>Na to Bugg jen pokrčil rameny.</p>
<p>Tehol si setřel pot z čela. „Dej mi trochu toho slepičího čaje, ano?“</p>
<p>„S, nebo bez?“</p>
<p>„S, nebo bez čeho?“</p>
<p>„Peří.“</p>
<p>„Záleží na tom. Je to peří čistý?“</p>
<p>„Teď už ano,“ opáčil Bugg.</p>
<p>„Dobrá tedy, protože mě nenapadá nic absurdnějšího. S.“</p>
<p>Bugg sáhl po hrnku. „Já věděl, že je na vás spoleh, pane.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Probudilo ji kovové řinčení na chodbě. Samar Dev se posadila a rozhlížela se po tmavé místnosti. Měla dojem, že těsně za dveřmi slyší čísi dech a pak i tlumené vzlykání. Vstala, zavinula se do pokrývky a došla ke dveřím. Zvedla závoru a odstranila chatrnou překážku.</p>
<p>„Karso?“</p>
<p>Hromotluk se otočil k ní.</p>
<p>„Ne, ty nejsi Karsa,“ prohlásila. „Kdo jsi?“</p>
<p>„Kde je?“</p>
<p>„Kdo?“</p>
<p>„Ten jako já. Který pokoj?“</p>
<p>Samar Dev vyšla na chodbu a uviděla nehybná těla dvou palácových stráží, obvykle postávajících u vchodu. Hlavy v přílbách měli strážní podezřele blízko u sebe a na železných hrncích byly hluboké rýhy. „Ty jsi je zabil?“</p>
<p>Hromotluk se ohlédl a zabručel. „Dívali se na špatnou stranu.“</p>
<p>„Chceš říct, že tě neviděli.“</p>
<p>„Možná moje ruce.“</p>
<p>Nesmyslná, nicméně podivně uspokojivá debata byla vedena šeptem. Samar Dev na muže kývla, ať jde za ní, a zamířila k pokoji Karsy Orlonga. „Je tady.“</p>
<p>„Zaklepej,“ přikázal jí obr, „a pak vejdi první.“</p>
<p>„Nebo?“</p>
<p>„Nebo ti zaklepu na hlavu.“</p>
<p>S povzdechem natáhla ruku ke dveřím. Ty se rozletěly a o hrdlo se jí téměř opřel kamenný meč.</p>
<p>„Kdo je to za tebou, čarodějko?“</p>
<p>„Máš návštěvu,“ sdělila mu. „Zvenčí.“</p>
<p>Karsa Orlong, do pasu nahý, takže byla vidět šílená spleť otrockého tetování na plecích a hrudi, odtáhl meč a couvl.</p>
<p>Cizinec odstrčil Samar Dev a vstoupil do pokojíku. Tam padl na kolena a sklonil hlavu.</p>
<p>„Čistý,“ pronesl, jako by to byla modlitba.</p>
<p>Samar Dev se protáhla dovnitř a zavřela za sebou dveře. Karsa Orlong hodil meč na kavalec, natáhl ruku – a praštil cizince z boku do hlavy.</p>
<p>Muž se zakymácel. Z nosu mu vystříkla krev a omámeně mrkal na Karsu.</p>
<p>„Máš v sobě toblakajskou krev,“ zavrčel Karsa Orlong. „Toblakai před nikým nekleká.“</p>
<p>Samar Dev zkřížila ruce na prsou a opřela se zády o dveře. „První lekce, když jednáš s Karsou Orlongem,“ zamumlala. „Čekej nečekané.“</p>
<p>Kolohnát se vydrápal na nohy a setřel si krev z obličeje. Nebyl tak vysoký jako Karsa, ale skoro stejně rozložitý. „Jsem Ublala Pung Tarthenal –“</p>
<p>„Tarthenal.“</p>
<p>„Míšenec s krví vzdáleně pocházející z nějaké místní toblakajské populace,“ vysvětlovala Samar Dev. „Ve městě jich bývalo víc – určitě jsem na tržištích a tak neviděla jiného. Skoro vymizeli, stejně jako většina ostatních kmenů, které si podrobili Ledeřané.“</p>
<p>Ublala se pootočil a zamračil se na ni. „Nevymizeli. Byli poraženi. A teď ti, kdo přežili, žijí na ostrovech v Dračím moři.“</p>
<p>Při slově „poraženi“ se Karsa zachmuřil.</p>
<p>Ublala se znovu obrátil k Toblakajovi. „Veď nás, válečný vůdce,“ požádal neohrabaně.</p>
<p>Karsovi zasvitlo v očích a podíval se na Samar Dev. „Jednou jsem ti řekl, čarodějko, že povedu vojsko svých druhů. Teď to začalo.“</p>
<p>„Ale oni nejsou Toblakajové –“</p>
<p>„Pokud jim v žilách hoří byť jediná kapka toblakajské krve, čarodějko, potom to jsou Toblakajové.“</p>
<p>„Zdecimovaní lederskými kouzly –“</p>
<p>Karsa ohrnul nos. „Lederská kouzla? Ta jsou mi lhostejná.“</p>
<p>Ublala Pung však zavrtěl hlavou. „Ani naši největší šamani, Čistý, je nedokázali odrazit. Samotný Arbanat –“</p>
<p>Tentokrát mu do řeči skočila Samar Dev. „Ublalo, viděla jsem Karsu Orlonga, jak se těmi kouzly <emphasis>prodírá</emphasis>.“</p>
<p>Míšenec zůstal civět s otevřenou pusou. „Prodírá?“ Téměř šeptal.</p>
<p>Proti své vůli kývla. „Kéž bych ti mohla říct opak, ty chudáku. Kéž bych ti mohla poradit, ať utečeš a schováš se u svých druhů na ostrovech, protože tenhle tady dává jalové sliby. Žel, nemůžu. On jalové sliby nedává. Aspoň zatím žádný nedal. Pochopitelně,“ dodala a pokrčila rameny, což neodpovídalo trpkosti, již cítila, „ho edurský císař zabije.“</p>
<p>Na to zavrtěl Ublala Pung hlavou.</p>
<p>Popíral to? Děsil se?</p>
<p>„Až tohle skončí, musíš odejít, válečníku,“ sdělil Karsa Orlong Ublalovi. „Musíš se vydat na vaše ostrovy a sehnat náš lid a přivést je sem. Ty jsi teď moje vojsko. Já jsem Karsa Orlong, Toblakai a Teblor. Jsem tvůj válečný vůdce.“</p>
<p>„Ty značky na tváři,“ zašeptal Ublala.</p>
<p>„Co je s nimi?“</p>
<p>„Stejně rozbité jako Tarthenalové. Jako Toblakajové – zlomení, rozehnaní. Tak praví nejstarší pověsti – rozprášení ledem, zradou…“</p>
<p>Samar Dev zamrazilo, jako když studená vlna zalije skálu. Zachvěla se. <emphasis>Tohle se </emphasis><emphasis>m</emphasis><emphasis>i vůbec nelíbí, protože to odráží pravdu. Až příliš jasně.</emphasis></p>
<p>„Ale pod nimi je vidět moje tvář,“ podotkl Karsa. „Dvě pravdy. Co bylo a co bude. Popíráš to, Ublalo Tarthenale?“</p>
<p>Válečník jen němě zavrtěl hlavou a loupl okem po Samar Dev. „Válečný vůdce, mám zprávu,“ řekl nakonec. „O… o Rhuladovi Sengarovi, edurském císaři. Zprávu o… jeho tajemství.“</p>
<p>„Odejdi, čarodějko,“ nařídil Karsa.</p>
<p>Samar Dev nadskočila. „Cože? Ani náhodou –“</p>
<p>„Odejdi, nebo svému válečníkovi přikážu, aby ti zaklepal na hlavu.“</p>
<p>„Takže se teď necháváš inspirovat hloupostí?“</p>
<p>„Samar Dev, tento válečník překonal každou překážku obklopující toto sídlo. Jeho slova mě nezajímají. Copak jsi neslyšela poplach? Bojuje jako pravý Toblakai.“</p>
<p>„Jednou se mě snažili utopit,“ poznamenal Ublala.</p>
<p>Samar Dev frkla. „S ním je opravdu těžké zachovat klid, nemluvě o důstojnosti. Lék na nabubřelost, Karso Orlongu – rozhodně si ho drž u sebe.“</p>
<p>„Běž.“</p>
<p>Opovržlivě mávla rukou. „No dobře, jen do toho, vy dva. Později ti, Karso, připomenu jednu věc.“</p>
<p>„Jakou?“</p>
<p>Otevřela dveře. „Tenhle hlupák ani nedokázal najít tvůj pokoj.“</p>
<p>Na chodbě se jeden ze strážných pohnul a zasténal. „Co znamenají všechna ta světla?“ zeptal se.</p><empty-line />
</section>
<section>
<p>KAPITOLA DVANÁCT</p><empty-line /><empty-line /><p>Pohlédl jsem k západu a spatřil zapadat tisíc sluncí.</p>
<p>Sidivar Trelus</p>
<p><image xlink:href="#_11.jpg" />Zemitá vůně ohňů ze sušeného trusu byla cítit dávno předtím, než se oulanské vojsko objevilo na dohled. V rozptýleném měsíčním světle dojeli atripreda a Brohl Handar s oddílem zvědů pod hřeben, kde sesedli. Jednoho vojáka nechali u koní a sami se pěšky vydali nahoru.</p>
<p>Na vrcholku tráva téměř nerostla a z tenké vrstvy hlíny, neustále odnášené větrem, vyčnívala podložní skála. Půl tuctu Ledeřanů a jeden Tiste Edur si lehli na břicho a mezi čedičovými skalisky vylezli na samotný hřeben, přičemž se snažili vyplňovat mezery v rozlámané kamenné páteři.</p>
<p>Asi třetinu lígy od nich hořely nepřátelské táborové ohně. Moře spadlých, doutnajících hvězd, táhnoucí se po celém dně údolí i nahoru do protějšího svahu, který byl díky tomu vidět.</p>
<p>„Kolik myslíš?“ zeptal se Brohl Handar atripredy.</p>
<p>Bivatt si povzdechla. „Bojovníků? Tak deset, jedenáct tisíc. Tahle vojska jsou spíš lidé na pochodu, dohližiteli. Táhnou všichni.“</p>
<p>„Tak kde jsou stáda?“</p>
<p>„Nejspíš na druhém konci údolí.“</p>
<p>„Zítra tedy vyjedeme do bitvy.“</p>
<p>„Ano. A znovu vám radím, abyste se svými strážci zůstal u trénu –“</p>
<p>„To nebude nutné,“ přerušil ji Brohl Handar a zopakoval tak slova, která za poslední tři dny a noci vyslovil snad tucetkrát. „Máš s sebou edurské válečníky a využiješ je, správně?“</p>
<p>„V případě potřeby, dohližiteli. Ale bitva, jaká nás čeká, se nebude nijak lišit od ostatních, které Ledeřané s těmihle lidmi vybojovali na pláních. Rudomask zřejmě nedokázal zlákat stařešiny k nové strategii. Je to stejná stará taktika – a zatím vždycky spolehlivě zklamala.“ Na chvíli se odmlčela, než pokračovala. „Údolí za námi se jmenuje Bast Fulmar. Má pro Oulany jakýsi tajuplný význam. Tam se střetneme.“</p>
<p>Otočil hlavu a prohlížel si ji. „Ty je necháš zvolit místo bitvy?“</p>
<p>Frkla. „Dohližiteli, kdyby byly tyto země plné roklí, soutěsek nebo nepřekonatelných řek – nebo lesů – potom bych se opravdu vážně zamyslela nad tím, jestli se mám s nepřítelem střetnout na místě, které si vybral on. Tady ale nic takového není. S viditelností není problém – a před našimi mágy se Oulané stejně neschovají. Nejsou tu žádné složité ústupové cesty ani slepé uličky. Zítřejší boj bude krutě jednoduchý. Oulanská zuřivost proti lederské disciplíně.“</p>
<p>„A když je povede Rudomask, bude to opravdu zuřivý boj.“</p>
<p>„Ano. Ale nakonec prohraje.“</p>
<p>„Hodně si věříš, atripredo.“</p>
<p>Zachytil její úsměv. „Spíš se mi ulevilo, dohližiteli. Dnes v noci vidím jenom to, co jsem viděla už tucetkrát předtím. Ale nemyslete si, že beru nepřítele na lehkou váhu. Boj to bude krvavý.“ Vydala pokyn a oddíl se začal stahovat z návrší.</p>
<p>„Neviděl jsem žádné hlídky,“ poznamenal Brohl Handar cestou k čekajícím koním. „Ani zvědy na koních. Nepřipadá ti to divné?“</p>
<p>„Ne. Vědí, že jsme poblíž. Chtěli, abychom si tábor prohlédli.“</p>
<p>„A čeho tím chtěli dosáhnout? Je to snad hloupá snaha nás zastrašit?“</p>
<p>„Něco takového, ano.“</p>
<p><emphasis>Chceš, abych Oulany pohrdal? Proč? Abys mohla ospravedlnit, že nepoužiješ Tiste Edur? K’risnan? Chceš, aby zítřejší vítězství patřilo jen Ledeřanům?</emphasis> <emphasis>Asi nechceš být zavázaná Edurům – ne za tu obrovskou krádež půdy a zvířat, za sklizeň otroků.</emphasis></p>
<p><emphasis>Zřejmě to tedy nařídil faktor. Letur Anikt se nehodlá o kořist dělit.</emphasis></p>
<p><emphasis>Mně, atripredo, se </emphasis>neulevilo.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Šípy s kamennými hroty – ty jsi opravdu hlupák. Proti lederské zbroji se zlámou. Nic od tebe nečekám. Aspoň že jsem to zjistil teď, a ne uprostřed bitvy.“</p>
<p>Toc Anaster si dřepl na paty a díval se, jak Příval pochoduje do tmy. Někam… pryč. <emphasis>Za něčím důležitým. Jako jsou latríny. </emphasis>Dál si prohlížel opeření na imasském šípu. <emphasis>Dar od starého přítele. Od té směšné chrastící, vrzající sbírky kostí. </emphasis>Stěží si vzpomínal, kdy byl naposledy mezi přáteli. Snad s Vrčem. Na jiném kontinentu. Opilecký večer – bylo to saltojské víno? Gredfallské pivo? Už si nevzpomínal.</p>
<p>Kolem něj se neslo mumlání zástupů – lidé procházeli táborem a povídali si u ohně. Starci a stařeny, chromí a mladí. Za jednoho každého Oulana hořel oheň.</p>
<p><emphasis>A někde tam na pláni Rudomask a jeho válečníci – noc bez ohně, bez řečí. Zřejmě jen tiché broušení zbraní. Železo a kámen šeptající do noci.</emphasis></p>
<p>Prostý klam, jehož úspěch závisel na tom, co Ledeřané očekávají. Nakonec tábor našli nepřátelští zvědové. Podle předpokladů. Nespočetné ohně v temnotě, příhodně blízko Bast Fulmar, místu nadcházející bitvy. Všechno bylo tak, jak mělo být.</p>
<p>Jenže Rudomask měl jiné plány. A klamu, jak Toc tušil, napomáhala nějaká tajemná magie K’Chain Che’Malle.</p>
<p>Ve světle ohně se objevil kmet s ohnutýma nohama. Toc ho viděl mluvit s Rudomaskem, často jezdil po jeho boku. Teď si dřepl naproti Tocovi a chvíli si ho prohlížel. Pak si odplivl do plamenů, kývl, když to zasyčelo, a promluvil.</p>
<p>„Nevěřím ti.“</p>
<p>„Jsem zdrcen.“</p>
<p>„Ty šípy jsou opředené obřadní magií. A přesto jim nepožehnal žádný duch. Co je to za kouzla? Lederská? Vyznáváš destičky a držby? Zrádce v našem středu. Chystáš zradu, pomstu proti těm, kdo tě opustili.“</p>
<p>„Snažíš se mě inspirovat, kmete? Nerad tě zklamu, ale v tomhle popelu nejsou žádné uhlíky, nic k životu nerozdmýcháš.“</p>
<p>„Jsi mladý.“</p>
<p>„Ne tak mladý, jak si myslíš. Kromě toho, co to s tím má společného?“</p>
<p>„Rudomask tě má rád.“</p>
<p>Toc se poškrábal na důlku, kde míval oko. „Zamlžuje ti snad stáří myšlení?“</p>
<p>„Znám tajemství.“</p>
<p>„Já taky.“</p>
<p>„To není nic ve srovnání se mnou. Byl jsem u toho, když se Rudomaskova sestra zabila.“</p>
<p>„A já sál z cecku matrony K’Chain Che’Malle. Pokud se tomu dá říkat cecek.“</p>
<p>Stařec nevěřícně zkrabatil obličej. „To je dobrá lež. Ale tuhle hru já nehraju. Na vlastní oči jsem viděl velké mořské kánoe. Na severním pobřeží. Tisíce a tisíce.“</p>
<p>Toc pomalu vracel šípy do koženého toulce. „Tyhle šípy vyrobil mrtvý muž. Mrtvý asi sto tisíc let, možná víc.“</p>
<p>Vrásčitý dědek naproti němu se zamračil ještě víc. „Viděl jsem v noci běhat kostry přímo po téhle pláni.“</p>
<p>„Tělo, které tu vidíš, není moje. Ukradl jsem ho.“</p>
<p>„Jen já znám pravdu o Bast Fulmar.“</p>
<p>„Otcem tohoto těla byl mrtvý muž – naposledy vydechl, když mu na bojišti odebírali semeno.“</p>
<p>„Dávné vítězství bylo ve skutečnosti porážkou.“</p>
<p>„Tohle tělo zesílilo z lidského masa.“</p>
<p>„Rudomask nás zradí.“</p>
<p>„V těchto ústech se při pohledu na tebe sbíhají sliny.“</p>
<p>Stařec se zvedl. „Zlo mluví ve lžích.“</p>
<p>„A dobro zná jedině pravdu. Ale to je lež, protože pravd je vždycky víc.“</p>
<p>Další odplivnutí do ohně. Následovaly složité posunky, vytvářející nad plameny předivo ochran, které chvíli vířily v řídkém kouři. „Jsi vypovězen,“ prohlásil stařec.</p>
<p>„Nemáš ani tušení, jaká je pravda, staříku.“</p>
<p>„Myslím, že jsi měl zemřít už dávno.“</p>
<p>„Víckrát, než bych se dopočítal. Začalo to kusem měsíce. Potom přišla ta zatracená loutka a pak… ach, zapomeň na to.“</p>
<p>„Příval tvrdí, že utečeš. Nakonec. Tvrdí, že tvoje odvaha je zlomená.“</p>
<p>Toc se zadíval do plamenů. „To může být pravda,“ připustil.</p>
<p>„Potom tě zabije.“</p>
<p>„Jestli mě chytí. Jednu věc opravdu umím, totiž jezdit na koni.“</p>
<p>Kmet s prsknutím odkráčel.</p>
<p>„Odvaha,“ mumlal si pro sebe Toc. „Ano, to je ono. A možná se zbabělost opravdu rodí v kostech.“ <emphasis>Protože když si to přiznáme, Anaster nebyl žádná chladná hlava. Ani horká, když už jsme u toho.</emphasis></p>
<p>Odněkud z noci se ozvalo pronikavé vlčí zavytí.</p>
<p>Toc zabručel. „Ano, nejde o to, že bych si směl vybrat, co? Zajímalo by mě, jestli to může aspoň někdo z nás. Někdy.“ Trochu zesílil hlas. „Víš, Přívale – ano, vidím tě, jak se tam krčíš – napadlo mě, vzhledem k precedentu, že zítra budete vy Oulané muset čelit otázce zbabělosti. Nepochybuju, že Rudomask – pokud vůbec má nějaké starosti – o tom právě uvažuje. Přemítá. Dokáže vás dotlačit zpátky ke cti?“</p>
<p>Příval odešel.</p>
<p>Toc mlčel. Hodil do ohně další kus rodařího trusu a vzpomínal na dávné přátele.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Dlouhá řada rozmazaných otisků končila u postavy plahočící se po svahu dolů, hlínou a přes kamínky. O to při sledování stopy jde, připomínal si Křovák. Snadno se zapomene, že ty zatracené šlápoty patří k něčemu skutečnému, zvlášť když už toho neřáda stopoval snad celé týdny.</p>
<p>T’lan Imass, jak si myslel. Široké, kostnaté nohy se příliš vlekly, zvlášť když byla klenba tak vysoká, že nezanechávala sebemenší otisk. Pravda, někteří křivonozí Záchlumčané by mohli zanechávat podobnou stopu, ale ti by nezvládli takové tempo a neudrželi si před ním náskok tak dlouho. Ani náhodou. Přesto bylo s podivem, že starý nemrtvý válečník vůbec jde.</p>
<p>Snazší by bylo překonat tuto pustinu jako prach.</p>
<p><emphasis>Možná je moc vlhko. Možná není zábava být blátem. Musím se ho na to</emphasis><emphasis> zeptat.</emphasis></p>
<p><emphasis>Pokud mě rovnou nezabije. Nebo to aspoň nezkusí. Pořád zapomínám, že už mrtvý jsem. Existuje-li jedna věc, kterou by si mrtvý měl pamatovat, pak je to tento klíčový detail, nemyslíš, Šume? Pche, co ty víš. </emphasis>Ty <emphasis>jsi pořád ještě naživu. A ani nejsi ta</emphasis><emphasis>dy.</emphasis></p>
<p><emphasis>Mistr Kápě mě vem, potřebuju společnost.</emphasis></p>
<p>Ale ne ten prokletý šeptající vítr. Ještě že se v cárech vytratil, utekl, nedokázal se přiblížit k T’lan Imass s – ano – jen s jednou rukou. <emphasis>Je pořádně domlácený, co?</emphasis></p>
<p>Byl si jistý, že T’lan Imass o něm ví, i když byl tisíc kroků daleko. <emphasis>Nejspíš taky ví, že jsem duch. Proto se nenamáhal na mě zaútočit.</emphasis></p>
<p><emphasis>Zřejmě si na to začínám zvykat.</emphasis></p>
<p>Urazil další třetinu lígy, než se přiblížil natolik, aby konečně upoutal pozornost nemrtvého válečníka. Ten se zastavil a pomalu se otočil. Pazourková zbraň v jeho ruce byla spíš šavle než meč, s podivným hákem na konci. Jílec byl vyrobený z dlaňovité části parohu, jenž zároveň vytvářel úzký, zvoncovitý chránič, vyleštěný věkem dohněda. Válečník měl surově poničený obličej, ale jedna část brady zůstala nepoškozená, což jeho příšernému vzezření propůjčovalo zvláštní výraz.</p>
<p>„Zmiz, duchu,“ zachrčel T’lan Imass.</p>
<p>„Rád bych,“ opáčil Křovák, „jenže se zdá, že míříme stejným směrem.“</p>
<p>„To není možné.“</p>
<p>„Proč ne?“</p>
<p>„Protože ty nevíš, kam jdu.“</p>
<p>„Dokonalá imasská logika. Jinými slovy, naprostá pitomost. Ne, nevím přesně, kam jdeš, ale nedá se popřít, že to je ve stejným směru, kterým jdu já. Není to na tebe moc chytrý?“</p>
<p>„Proč stále lpíš na svém těle?“</p>
<p>„Asi ze stejnýho důvodu, proč ty se držíš toho, co z tebe zbejvá. Poslyš, jmenuju se Křovák. Býval jsem voják, Palič mostů od malazských mariňáků. Ty jsi nějaký vyvrženec od Logros T’lan Imass?“</p>
<p>Válečník dlouho nic neříkal. „Kdysi jsem byla Kron T’lan Imass. Narozená v období krve z hor do klanu Eptr Phinana. Moje krev dorazila na pobřeží Jagra Til. Jsem Emrot.“</p>
<p>„Žena?“</p>
<p>Chřestivé pokrčení rameny.</p>
<p>„No, Emrot, co tady děláš, že cestuješ přes tuhle mistrem Kápě zapomenutou ledovou jámu?“</p>
<p>„Tady žádná jáma není.“</p>
<p>„Jak chceš.“ Křovák se rozhlédl. „Sem teda přicházejí opuštěný T’lan Imass?“</p>
<p>„Sem ne,“ odvětila Emrot, zvedla šavli a ukázala.</p>
<p>Dopředu. Směrem, který se Křovák rozhodl považovat za sever. „Cože, copak míříme k hromadě zmrzlejch kostí?“</p>
<p>Emrot se otočila a znovu vykročila.</p>
<p>Křovák se k ní připojil. „Bývalas dřív krásná, Emrot?“</p>
<p>„Nevzpomínám si.“</p>
<p>„Já to se ženskýma nikdy neuměl,“ povzdechl si. „Mám moc velký oči – ano, proto nosím tuhle koženou čapku. A mám uzlovatý kolena. Proto jsem se dal na vojnu, víš. Abych poznal ženský. A pak jsem zjistil, že vojandy jsou děsivý. Mnohem děsivější než obyčejný ženský, což už o něčem svědčí. U vás Imassů je asi každej válečník, co?“</p>
<p>„Chápu,“ řekla Emrot.</p>
<p>„Vážně? A co?“</p>
<p>„Proč nemáš společníky, Křováku od Paličů mostů.“</p>
<p>„Nehodláš se mi proměnit v oblak prachu, že ne?“</p>
<p>„Na tomto místě nemůžu. Žel.“</p>
<p>Křovák se zakřenil. „Teda neumřel jsem jako panic nebo tak, samozřejmě. I šeredové jako já – no, pokud máš dost peněz v kapse. Ale něco ti povím, Emrot. To není láska, viď? Takže pravdou je, že jsem to nikdy s nikým nesdílel. Teda lásku. Co jsem vyrostl, dokud jsem neumřel.</p>
<p>Byla jednou jedna vojanda. Byla velká a zlá. Jmenovala se Detoran. Rozhodla se, že mě miluje, což mi dokazovala tak, že mě vždycky zmlátila do bezvědomí. Co si myslíš o tom? Já na to přišel. Víš, ji milovali ještě míň než mě. Chudák stará kráva. Kéž bych to pochopil včas. Ale já před ní akorát pořád utíkal. Legrační, jak to dopadlo, co?</p>
<p>Taky umřela. A tak jsem si s ní mohl, víš, popovídat. Poněvadž jsme skončili na tom samým místě. Potíž byla v tom, že nedokázala dát dohromady dost slov, aby z toho udělala větu. Nebyla hloupá, jenom mluvila nesrozumitelně. Jak potom u takových lidí uhádneš, co chtějí říct? Nedokážou ti to povědět a hádání je pořád hádání a většinou jsi vedle jak ta jedle, až je to k pláči. Ale my to nějak zvládli, myslím. Jako duch toho namluvila ještě míň.</p>
<p>Ale takhle je to se vším, Emrot. Přijde výbuch, bílo, pak černo, a potom se zase znovu probudíš. Pitomej duch, kterej se nemá kam podít, a zůstane ti jenom lítost a věci, co sis uvědomila pozdě. Seznam přání delší než –“</p>
<p>„To stačí, Křováku od Paličů mostů,“ přerušila jej Emrot se záchvěvem v hlase. „Nejsem hloupá. Pochopila jsem tu tvou hru. Moje vzpomínky však nejsou pro tebe.“</p>
<p>Pokrčil rameny. „A pro tebe nejspíš taky ne. Zahodila jsi je, abys mohla válčit s Jaghutama. Byli tak zlí, tak nebezpeční, že jste ze sebe udělali svoje první oběti. To je trochu zpátečnická pomsta, nemyslíš? Jako kdybyste za ně odvedli veškerou práci. A největší legrace je, že oni nebyli moc zlí, a vůbec ne nebezpeční. Možná hrstka z nich, ale ta si ostatně rychle vysloužila hněv ostatních – často dávno předtím, než jste se objevili s vašima armádama. Dokázali sami sebe zvládnout docela dobře. Házeli po vás ledovci, a co jste udělali vy, abyste je porazili? Zařídili jste, abyste měli srdce ještě studenější, ještě mrtvější než jakejkoliv ledovec. Mistr Kápě ví, že to je náramná ironie.“</p>
<p>„Jsem osvobozená,“ pronesla Emrot chraplavě. „Vzpomínky mi zůstaly. A právě ty mě zlomily.“</p>
<p>„Zlomily?“</p>
<p>Opět pokrčila rameny. „Křováku od Paličů mostů, na rozdíl od tebe si já na lásku vzpomínám.“</p>
<p>Poté dlouho mlčeli. Zvedl se kousavý, suchý vítr. Pod nohama jim křupaly zbytky přemrzlého sněhu na koberci z mechu a lišejníku. Na obzoru se táhl břidlicově šedý hřeben, hranatý jako řada natlačených, zborcených budov. A obloha nad ním byla mléčně bílá. Křovák ukázal k severu. „To je ono, Emrot?“</p>
<p>Zvedla poničenou hlavu. „Omtose Phellack.“</p>
<p>„Vážně? Ale –“</p>
<p>„Musím ji přejít.“</p>
<p>„A co leží za ní?“</p>
<p>T’lan Imass se zastavila a upřela na Křováka svraštělé oči zahalené stíny. „Nejsem si jistá,“ přiznala. „Ale věřím, že by to mohl být… domov.“</p>
<p><emphasis>Zatraceně, Emrot. Právě jsi mi všechno pořádně ztížila.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Chrám stál na nízkém návrší s holými svahy. Obrovitánské zdi působily otlučeně, byly prohnuté, jako by do nich bušilo deset tisíc kamenných pěstí. Od země po mohutný překlad, opile se naklánějící nad kdysi velkolepým vstupem, se po tmavošedé žule táhly křivolaké pukliny. Na podstavcích po obou stranách širokého, nyní se bortícího schodiště se ještě tyčily zbytky soch.</p>
<p>Udinaas netušil, kde je. Byl to jen další sen, nebo to aspoň jako další sen začalo. A jako ve všech ostatních snech i teď bylo jasné, že bude hůř.</p>
<p>A tak čekal, třásl se, nohy ochromené, zlámané a bez života – nová variace na téma neschopnosti. Jasný symbol mnoha jeho vad. Vzpomínal si, že naposledy se kroutil na zemi zcela bez údů, had se zlomenou páteří. Jeho podvědomí očividně scházela rafinovanost, což bylo nejhořčejší přiznání.</p>
<p>Pokud mu ovšem ta vidění nesesílal někdo jiný.</p>
<p>A teď se na kamenných schodech pod chrámem objevily mrtvoly. Desítky, pak stovky.</p>
<p>Vysocí tvorové s pletí bledou jako želví vajíčka, s hluboko posazenýma zarudlýma očima a protaženými, ostře řezanými obličeji. Na dlouhých končetinách měli příliš mnoho kloubů – což jejich posmrtnou ztuhlost proměňovalo v cosi nereálného, blouznivého – ale na tom vlastně nebylo nic divného.</p>
<p>Teď se ve tmě pod překladem něco pohnulo. Na dohled vyklopýtala postava. Nebyla jako ti mrtví. Ne, tahle vypadala… <emphasis>lidsky.</emphasis></p>
<p>Muž byl od hlavy k patě zastříkaný krví. Zavrávoral, zastavil se nad schody a vykuleně, rozzuřeně se rozhlížel. Pak zvrátil hlavu a zaječel na bezbarvou oblohu. Žádná slova, jen vztek.</p>
<p>Udinaas couvl, snažil se odplazit. A muž ho zahlédl. Zvedl ruku, z níž padaly karmínové kapky, a pokynul mu.</p>
<p>Jako by ho držel za krk, Udinaasem to trhlo směrem k muži, k chrámu, k chladné suti mrtvol. „Ne,“ zamumlal, „ne mě. Vyber si někoho jiného. Ne mě.“</p>
<p>„<emphasis>Cítíš ten žal, smrtelníku?</emphasis>“</p>
<p>„To není pro mě!“</p>
<p>„<emphasis>Ale je. Jsi jediný, kdo zůstal. Má být jejich smrt zbytečná, zapomenutá, bez významu?</emphasis>“</p>
<p>Udinaas se pokoušel zachytit země, ale kameny se mu pod rukama vyvracely a písčitá půda se drolila. Nehty za sebou vyrýval rýhy. „Najdi si někoho jiného!“ Jeho vřískot měl ozvěnu, vycházející jakoby z chrámu, ze zejících vrat, jež se odrážela uvnitř – lapená, ukradená, neustále se opakující, až už to vůbec nebyl jeho hlas, nýbrž hlas samotného chrámu – žalostný křik umírání, zoufalý vzdor. Chrám dával průchod své žízni.</p>
<p>Náhle něco otřáslo oblohou. Blesk bez ohně, hrom bez zvuku – něčí příchod, rozechvívající tento svět.</p>
<p>Celý chrám se naklonil na bok a z malty ve spojích vylétla oblaka prachu. Za chvíli se zřítí –</p>
<p>„<emphasis>Ne!</emphasis>“ zařval muž na schodech a snažil se znovu získat rovnováhu. „<emphasis>Tenhle je můj! Můj T’orrud Segul! Podívej na ty mrtvé – t</emphasis><emphasis>y je nutné zachránit, vysvobodit, musí být</emphasis> –“</p>
<p>Za Udinaasem se ozval další hlas, vysoký, vzdálený, hlas samotných nebes. „Ne, Bloude. Tito mrtví jsou Forkrul Assail. Zemřeli tvou rukou. Nemůžeš někoho zabít, abys ho zachránil –“</p>
<p>„<emphasis>Hnusná čarodějko, ty nevíš nic! Oni jsou jediní, koho můžu zachránit!</emphasis>“</p>
<p>„Kletba starších bohů – podívej se na krev na svých rukou. To všechno je tvoje dílo. Úplně všechno.“</p>
<p>Nad Udinaasem přeletěl obrovský stín. A otočil se.</p>
<p>Zavál vítr a zvedl mrtvolám černé vlasy, tahal je za šaty, pak přišel tlak, jako by si sedala velká tíha, a byl tu drak – mezi Udinaasem a Bloudem – dlouhé zadní nohy natažené dolů, drápy zarývající se do chladných těl, drtící je za zvuků praskajících kostí, když přistával na svahu. Stočil hadovitý krk, naklonil hlavu k Udinaasovi a v očích měl bílý oheň.</p>
<p>Jeho hlas zněl Udinaasovi přímo v lebce. „Poznáváš mě?“</p>
<p>Na zlatavých šupinách tančily stříbřité plameny a z dračího těla vycházel nesnesitelný žár – těla Forkrul Assail pod ním černala, kůže se jim vraštila a odlupovala, tuk se roztékal a pukaly vznikající puchýře.</p>
<p>Udinaas kývl. „Menandor. Sestra úsvit. Ta, která znásilňuje.“</p>
<p>Hluboký, vlhký smích. Otočila hlavu a zadívala se na Blouda. „Tenhle je můj,“ prohlásila. „Vyžádala jsem si ho už dávno.“</p>
<p>„<emphasis>Žádej si, co chceš, Menandor. Než skončíme, tak mi ho dáš. Dobrovolně</emphasis>.“</p>
<p>„Neříkej.“</p>
<p>„<emphasis>Jako… platbu</emphasis>.“</p>
<p>„Za co?“</p>
<p>„<emphasis>Za zprávu o svých sestrách</emphasis>.“</p>
<p>Znovu se zasmála. „Myslíš, že nic nevím?“</p>
<p>„<emphasis>Já ale nabízím víc</emphasis>.“ Bůh zvedl krvavé ruce. „<emphasis>Dokážu zajistit, aby se ti nepletly do cesty, Menandor. Stačí jen… postrčit</emphasis>.“</p>
<p>Drak se znovu ohlédl po Udinaasovi. „Kvůli tomuhle?“</p>
<p>„<emphasis>Ano</emphasis>.“</p>
<p>„Nuže dobrá, můžeš ho mít. Ale ne naše dítě.“</p>
<p>Teď se zasmál Bloud. „<emphasis>Kdy jsi naposledy to… dítě… navštívila, Menandor?</emphasis>“</p>
<p>„Co tím myslíš?“</p>
<p>„<emphasis>Pouze tohle. Už vyrostl, má vlastní představy. Ne tvoje, Menandor. Varoval jsem tě, a tentokrát nežádám nic na oplátku. Starší bohové, moje milá, občas umějí být slitovní</emphasis>.“</p>
<p>Frkla – závan syrové moci. „To už jsem slyšela. Vynikající propaganda, ten ždibec, kterým krmíš své hladovějící, žalostné vyznavače. Tenhle muž, otec mého dítěte, tě zklame. T’orrud Segul. Nevěří. Jeho soucit je jako suritkana v jámě lvové – tančí rychleji, než stačíš sledovat, a neustále je o maličký krok před zkázou. Pohrává si s ním už dlouho, Bloude. Ten nechytíš, nebude ti patřit, nepřipoutáš ho ke své věci.“ Opět se krutě zachechtala. „Vzala jsem si z něj víc, než si uvědomuješ.“</p>
<p><emphasis>Včetně mého strachu z tebe, mrcho. </emphasis>„Myslíš, že mě můžeš jen tak někomu dát, Menandor?“</p>
<p>V očích jí zaplálo pobavení nebo opovržení nebo obojí. „Tak tedy mluv, Udinaasi, vyslov své smělé nároky.“</p>
<p>„Oba si myslíte, že jste mě sem povolali, viďte? Kvůli té vaší pitomé válce. Ale pravdou je, že já sem povolal vás dva.“</p>
<p>„Ty ses zbláznil –“</p>
<p>„Možná, Menandor. <emphasis>Nicméně tohle je můj sen. </emphasis>Ne tvůj. Ne jeho. <emphasis>Můj</emphasis>.“</p>
<p>„Hlupáku,“ štěkla. „Jen si zkus nás vyhnat –“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Udinaas otevřel oči a zadíval se na chladnou, jasnou noční oblohu. Pousmál se. <emphasis>Můj sen, vaše noční můra. </emphasis>Přitáhl si kožešiny úžeji k tělu, skrčil nohy – aby se ujistil, že je nemá zlomené. Ztuhlá kolena – jako obvykle, následek lezení po skalách a ledu – ale teplá životem. „Všechno je, jak má být,“ zašeptal.</p>
<p>„Dobře,“ odvětila Konývka.</p>
<p>Udinaas vzhlédl. Dřepěla vedle něj. „Proč jsi vzhůru?“ chtěl vědět.</p>
<p>„Nejsem. A ty taky ne. Ten chrám se zřítil. Potom co jsi odešel.“</p>
<p>„Doufám, že Blouda rozmačkal na placku.“</p>
<p>„Ne. Už jsi ho přece poslal pryč. Ji taky.“</p>
<p>„Ale tebe ne.“</p>
<p>„Ne. Nevěděl jsi, že tam jsem.“</p>
<p>„No dobře, tak pořád ještě sním. Co chceš?“</p>
<p>„Ten chrám. Nedokázal udržet všechny ty duše. Všechen ten žal. Rozbil se, a proto spadl. To jsi měl vidět. Abys pochopil, až se všechno stane. A nebyl smutný. A mohl udělat, co chtěl on vždycky udělat, jenom ne tak, jak si myslel, že to bude. To je všechno.“</p>
<p>„Dobře. A teď si zalez zpátky do svého snu, Konývko.“</p>
<p>„Ano. Jen si pamatuj, že nesmíš začít plakat moc brzo. Musíš počkat.“</p>
<p>„Nepovídej. A za jak dlouho mám začít plakat?“</p>
<p>Ale už byla pryč.</p>
<p>Z toho tajícího ledu chytil horečku. Třásl se a měl halucinace už tři – možná čtyři – noci po sobě. Prapodivné sny uvnitř snů, a pořád dokola. Klamné představy o teple, pohodlí kožešin nepromočených potem, balzámu záhadných rozhovorů, v nichž nezáleželo na významu. <emphasis>Mám tenhle život rád. Je předvídatelný. Většinou. Jako kdybych každou noc dostával lekce v… ve velení.</emphasis></p>
<p>Přišel čas na obrovskou tabuli plnou jeho oblíbených pokrmů.</p>
<p>Prý je hubený jako přízrak. Každou noc se však dosyta najedl.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Rozbřesk zahnal stíny do roklí a údolí a přeměnil sněhem zaváté štíty v tekuté zlato. Seren Pedak vylezla z kožešin a narovnala se. Cítila se špinavá a neupravená. Z vysoké nadmořské výšky ji škrábalo v krku a oči měla vyschlé, takže se alergie ještě zhoršily. Celá se třesouc v kousavém větru, pozorovala Stracha Sengara, jenž se snažil znovu rozdělat oheň. Zmrzlé dřevo nechtělo hořet. Konývka nasbírala trávu a teď si přisedla k Tiste Edur se svou obětinou.</p>
<p>Udinaas, ještě zahrabaný v kožešinách, zakašlal a po chvíli se pomalu posadil. Tváře měl zarudlé horečkou, na čele pot a oči matné. Vydal zvuk, v němž Seren opožděně poznala smích.</p>
<p>Strach otočil hlavu, jako by ho píchla vosa. „Bavíš se? Chtěl bys radši na začátek dne další studené jídlo?“</p>
<p>Udinaas zamrkal, pokrčil rameny a odvrátil zrak.</p>
<p>Seren si odkašlala. „Ať ho pobavilo cokoliv, Strachu, nemělo to nic společného s tebou.“</p>
<p>„To mluvíš za mě?“ zeptal se Udinaas. Vyškrábal se na nohy, stále zabalený v kožešinách. „Možná je to jen další sen,“ pokračoval. „A ten bílý válečník, který támhle hřaduje, se možná každou chvíli promění v draka. A malá Konývka otevře pusu jako vrata a Strach Sengar se do ní vrhne, pohlcený vlastní touhou po zradě.“ Upřel bezvýrazné oči na Seren Pedak. „A ty vyčaruješ ztracené věky, akvizitor, jako by bláhovosti dějin měly nějaký význam.“</p>
<p>Prapodivné prohlášení doprovázelo pleskání řetězu.</p>
<p>Udinaas se podíval na Stříže a usmál se. „A ty sníš o tom, že ponoříš ruce do kaluže krve, ale nebude to žádná stará krev. Otázka zní, jestli dokážeš zmanipulovat události, abys ten rudý proud získal.“</p>
<p>„Horečka ti uvařila mozek,“ odtušil tisteandijský válečník s úsměvem a obrátil se na Silchase Zmara. „Zabij ho nebo ho nech tady.“</p>
<p>Seren Pedak si povzdechla. „Stříži, kdy začneme sestupovat? Níž porostou byliny na tu jeho horečku.“</p>
<p>„Ještě pár dní to nebude,“ odpověděl a roztočil řetěz. „A i pak… pochybuju, že najdeš, co hledáš. Navíc to, co ho trápí, není tak docela přirozené.“</p>
<p>„Říká pravdu,“ ozval se Silchas Zmar, prohlížející si cestu, kudy půjdou. „Ve zdejším páchnoucím vzduchu jsou cítit stará kouzla.“</p>
<p>„Jaká?“ chtěla vědět Seren.</p>
<p>„Je to útržkovité. Možná… K’Chain Che’Malle – ti zřídkakdy používali magii způsobem, který se dá snadno pochopit. Nikdy v bitvě. Vzpomínám si na něco… nekromantského.“</p>
<p>„A tohle je ono?“</p>
<p>„Netuším, akvizitor.“</p>
<p>„Tak proč to postihlo jedině Udinaase? Co my ostatní?“</p>
<p>Nikdo neodpověděl, jen Udinaas se chraplavě zasmál.</p>
<p>Zacinkaly kroužky. „Já něco navrhoval,“ podotkl Stříž.</p>
<p>Rozhovor opět odumřel. Konývka se postavila k Udinaasovi, jako by ho chtěla chránit.</p>
<p>Táborový ohýnek se konečně rozhořel. Seren sebrala cínový kotlík a vydala se hledat čistý sníh, což mělo být jednoduché. Jenomže natáté plochy byly plné smetí. Sníh hyzdily hnijící vegetace, flekaté vrstvy dřevěných uhlíků a popela, mrtvoly červů a brouků žijících v ledu, dřevo a části bezpočtu zvířat. To nebylo zrovna k jídlu. Jen se v duchu divila, že nejsou nemocní všichni.</p>
<p>Zastavila se u dlouhého, úzkého pásu sněhu s vrstvou firnu na povrchu, vyplňujícího nějakou puklinu ve skále. Vytáhla nůž, klekla si a začala odsekávat led. Jak se odlamovaly jednotlivé kusy, prohlížela je a odhazovala ty zabarvené špínou. Čisté ukládala do kotlíku. Nevypadalo to jako obyčejný ledovec – pár jich přece jen viděla zblízka. Nakonec všechny vznikly ze sněhových srážek a plíživého ledu. Sníh obvykle tvořil poměrně čisté vrstvy. Tady však jako by byl vzduch, skrze který vločky padaly, plný poletujících odpadků. <emphasis>Vzduch zhoustlý kouřem, popelem a kusy kdysi živých tvorů. Co to mohlo způsobit? </emphasis>Kdyby tu byl jenom popel, připsala by to výbuchu sopky. <emphasis>Jenže to by tu nebyly části kůže a masa. Jaké tajemství se skrývá za těmito horami?</emphasis></p>
<p>Podařilo se jí zarazit nůž hluboko do ledu. Opřela se o něj a najednou se zvedla celá ledová deska, jak ji vypáčila ze skály. A pod ní ležel oštěp.</p>
<p>Ratiště bylo dlouhé jako ona vysoká a nebylo ze dřeva. Bylo vyleštěné, plné skvrn, jantarovohnědé a vypadalo skoro jako… ze šupin. Široká hlavice – tulej i ostří – byla z jednoho kusu nefritu, mléčně bílá a hladká, listovitého tvaru. A nebylo poznat, jak je vlastně připevněná k ratišti.</p>
<p>Zvedla zbraň. Všimla si, že šupinatý povrch je tvořen složitě prokládanými vrstvami rohoviny, což vysvětlovalo skvrnitý vzhled. Ani tady nepoznala, jak jsou k sobě vrstvy upevněné. Oštěp byl překvapivě těžký, jako kdyby ratiště zkamenělo.</p>
<p>„To je mi ale náramně zajímavý nález,“ poznamenal za ní Stříž.</p>
<p>Otočila se. Tvářil se posměšně, což ji podráždilo. „Máš ve zvyku sledovat lidi, Stříži?“</p>
<p>„Ne, většinou je vedu. Já vím, kvůli tomu se cítíš odstrčená. Zbytečná.“</p>
<p>„Chceš dodat ještě nějaký bystrý postřeh?“</p>
<p>Pokrčil rameny a zatočil tím zatraceným řetězem. „Ten oštěp, co jsi našla, je t’lanimasský.“</p>
<p>„To mi má jako něco říkat?“</p>
<p>„Bude.“</p>
<p>„S takovou zbraní <emphasis>ty</emphasis> nebojuješ, co?“</p>
<p>„Ne. Ani se neschovávám mezi stromy a neházím ovocem.“</p>
<p>Zamračila se.</p>
<p>Se smíchem se otočil. „Já se narodil v noci, akvizitor.“</p>
<p>„No a?“</p>
<p>Zarazil se a ohlédl se po ní. „Proč myslíš, že jsem smrtelným mečem Černokřídlého pána? Kvůli své hezké tvářičce? Okouzlující osobnosti? Tomu, jak umím zacházet s čepelemi?“</p>
<p>„Teď jsi vyčerpal můj seznam možných důvodů,“ podotkla.</p>
<p>„Ha ha. Tak poslouchej. Zrozený v noci. Požehnaný naší matkou. První za tisíce let – odvrátila se od nás, víš. Od svých vyvolených synů. Tisíce let? Spíš desítky tisíc. Ale ne ode mě. Já <emphasis>kráčím </emphasis>nocí, akvizitor.“ Ukázal rukou s řetězem na ostatní. „To o sobě nemůže tvrdit ani Silchas Zmar.“</p>
<p>„A ví to?“</p>
<p>„Ne. Dokud budeš chtít, bude to naše tajemství.“</p>
<p>„A proč bych mu to neměla povědět, Stříži?“</p>
<p>„Protože já jsem z vás jediný, kdo mu může zabránit, aby vás zabil. Tebe a Udinaase – protože vás považuje za nejmíň užitečné. Vlastně přímo za možné nepřátele.“</p>
<p>„Nepřátele? Proč by si to měl myslet?“ Nevěřícně kroutila hlavou. „Jsme jenom brouci, které může zašlápnout, kdykoliv se mu zachce. A nepřítel je někdo, kdo představuje hrozbu. Což my nepředstavujeme.“</p>
<p>„V tom případě nevidím důvod, proč ti něco vysvětlovat. Zatím.“</p>
<p>S prsknutím se otočila a zvedla kotlík s kusy třpytivého ledu.</p>
<p>„Hodláš si svůj nález ponechat?“ zajímal se Stříž.</p>
<p>Podívala se na zbraň, kterou držela. „Udinaas ho může používat jako berlu.“</p>
<p>Střížův smích zněl hořce a krutě. „Taková nespravedlnost, akvizitor. Pro proslavenou zbraň, jako je tahle.“</p>
<p>Zamračila se na něj. „Mluvíš, jako bys ji poznal. Znáš ji?“</p>
<p>„Řekněme jen, že patří k nám.“</p>
<p>Rozčileně prošla kolem něj a zamířila zpátky do tábora.</p>
<p>Oštěp upoutal děsivě rychle pozornost Silchase Zmara. Než se k ní otočil, trhl sebou. Udinaas také – škubl hlavou a zadíval se na ni. Srdce se jí rozbušilo a najednou dostala strach.</p>
<p>Snažila se to zakrýt tím, že umíněně lpěla na svém původním nápadu. „Udinaasi, našla jsem tohle – můžeš se o to opírat.“</p>
<p>Zabručel a kývl. „Kamenný hrot – není moc ostrý, že? Aspoň nezakopnu a nevypíchnu si oko, pokud se nebudu hodně snažit, ale proč bych to dělal, že?“</p>
<p>„Nevysmívej se mu,“ pronesl Silchas Zmar. „Rozhodně ho používej způsobem, jakým navrhla akvizitor. Ale věz, že není tvůj. Budeš ho muset odevzdat – to si pamatuj, Udinaasi.“</p>
<p>„Odevzdat – snad tobě?“</p>
<p>Další záchvěv. „Ne.“ S tím se Silchas Zmar zase otočil.</p>
<p>Udinaas se chabě zakřenil na Seren. „Nedala jsi mi náhodou prokletou zbraň, akvizitor?“</p>
<p>„Nevím.“</p>
<p>Opřel se o oštěp. „Nevadí. Mám už celou sbírku kleteb – jedna navíc neznamená žádný rozdíl.“</p>
<p>Led roztál, měchy na vodu byly naplněny. Další kotlík zmrzlého sněhu poskytl vodu na vývar s bylinami, pruhy myridího tuku, bobulemi a kousky mízy z javorů – poslední viděli před deseti dny ve výšce, kde byl vzduch svěží a provoněný životem. Tady už žádné stromy nerostly. Ani keře ne. Rozlehlý les kolem nich jim sahal stěží po kotníky – propletený svět mechů a lišejníků.</p>
<p>Udinaas držel misku s polévkou v třesoucích se rukou. „Jen abych si udělal jasno v téhle naší epické frašce,“ poznamenal, dívaje se na Seren, „našla jsi ty oštěp, nebo si on našel tebe?“</p>
<p>Potřásla hlavou. „Na tom nezáleží. Teď je tvůj.“</p>
<p>„Ne. Silchas má pravdu. Jen jsi mi ho půjčila, akvizitor. Klouže mi v rukou jako sádlo. V boji bych ho nemohl použít – ani kdybych to uměl, což neumím.“</p>
<p>„Na tom není nic těžkého,“ ozval se Stříž. „Prostě ho nedrž za ten ostrý konec, s tím píchej do lidí, dokud nepadnou. Ovšem ještě jsem nestál proti válečníkovi s oštěpem, kterého bych nedokázal rozsekat na kusy.“</p>
<p>Strach Sengar si odfrkl.</p>
<p>A Seren věděla proč. Stačilo to, aby se jí rozjasnil den a na rtech se jí objevil trpký úsměv. Stříž si toho všiml a ohrnul ret, ale neřekl nic.</p>
<p>„Sbalte se,“ nakázal po chvíli Silchas Zmar. „Čekání už mě unavuje.“</p>
<p>„Pořád ti říkám, že všechno přijde ve vhodnou chvíli, Silchasi Zmare,“ namítl Stříž.</p>
<p>Seren se zadívala k horským vrcholům na severu. Zlato vybledlo, jako by z něj vyprchal všechen život. Čekal je další den namáhavé pouti. Nálada jí poklesla. Vzdychla si.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Kdyby měl možnost, byla by to jeho hra. Ne Kotilionova ani Stínupánova. Ale sneslo se k němu dost podrobností, těžkých a ponurých jako popel z lesního požáru, aby se Ben Adaefón Delat prozatím věnoval problémům jiných. Od obléhání Dřevnova byl jeho život dost překotný. Měl pocit, že se řítí z prudkého svahu neustále jen krok před krvavou katastrofou.</p>
<p>Zvykl si, takové pocity mu teď šly k duhu. Byly důkazem, že je naživu.</p>
<p>A přece… příliš mnoho přátel cestou odpadlo. Až příliš mnoho, a on nechtěl dovolit, aby jejich místo zaujali jiní – dokonce ani tento pokorný Tiste Edur se srdcem překypujícím žalem, ani ten zatracený T’lan Imass, brodící se kalným mořem vzpomínek, jako kdyby hledal jednu – <emphasis>aspoň jednu – </emphasis>nevzlykající marností. Pro Rychlýho Bena to byla věru špatná společnost – oba byli otevřenou pozvánkou k přátelství. Ne k lítosti – což by bylo bývalo snazší. Ne, jejich prokletá <emphasis>ušlechtilost </emphasis>to znemožňovala.</p>
<p>A kam odešli všichni přátelé? Whiskeyjack, Křovák, Honec, Dujek Jednoruký, Kalam… copak to tak nebylo vždycky, že bolest ze ztráty snadno překonávala… <emphasis>ještě neztracené? </emphasis>A tento smutný seznam byl jenom nejnovější verzí. Všechno od Dřevnova. A co všichni ti ostatní dávno před ním? <emphasis>My, kdo přežijeme, to opravdu nemáme lehké. Ani zdaleka ne.</emphasis></p>
<p>V duchu ohrnul nos. Co má znamenat tahle sebelítost? Žalostná slabost, nic jiného.</p>
<p>Obešli podvodní rokli a brodili se vlažnou vodou, jež jim sahala k pasu. Při průchodu vířili mraky bahna, zlehka spočívajícího na neviditelném dlážděném dně jezera bez konce. Teď je sledovaly nějaké ryby, jejichž hřbety s žebrovanou hřbetní ploutví se objevovaly každou chvíli na hladině a vlny, které vytvářely, byly na klidné rozjímání trochu příliš velké.</p>
<p>Ze všeho nejnepříjemnější byla Trullova poznámka, že to jsou nejspíš tytéž ryby, jaké se ho snažily sežrat.</p>
<p>„Ano, jsou to ty samé, s nimiž jsme bojovali na hrázi, i když pochopitelně tehdy byly ve své suchozemské životní fázi,“ pronesl Onrak Zlomený.</p>
<p>„Tak proč jsou tady?“ chtěl vědět Trull Sengar.</p>
<p>„Mají hlad,“ odvětil Onrak.</p>
<p>To stačilo probrat Rychlýho Bena ze zasmušilé mlčenlivosti. „Jen se poslouchejte, vy dva! Každou chvíli nás napadnou obří, čaroděježeroucí ryby, a vy si tu vzpomínáte! Hleďte, hrozí nám skutečně nebezpečí, nebo ne?“</p>
<p>Onrak se k němu otočil a chvíli si ho prohlížel. „Předpokládali jsme, že nás před nimi chráníš, Rychlej Bene.“</p>
<p>„Já?“ Rozhlédl se kolem sebe, hledaje nějakou stopu suché země – ale na všechny strany se táhla kalná voda.</p>
<p>„Je tedy čas použít tvou bránu?“</p>
<p>Rychlej Ben si olízl rty. „Asi ano. Totiž posledně jsem se z toho vzpamatoval. Více méně. A přišel jsem na to, kam jít. Jenom…“</p>
<p>Trull Sengar se opřel o oštěp. „Z té kouzelné cesty ses, Rychlej Bene, vrátil s úsměvem odsouzených. Pokud je opravdu náš cíl tak hrozivý, jak být musí, tvou neochotu chápu. Také tě už nějakou dobu pozoruju a je mi jasné, že tě boj s Icariem oslabil na nějaké zásadní úrovni – možná se bojíš, že nedokážeš vytvořit bránu na dost dlouho, abychom mohli projít všichni tři? Pakliže tomu tak je –“</p>
<p>„Počkej,“ zarazil ho čaroděj a v duchu klel. „No dobře, jsem trochu… nalomenej. Od tý věci s Icariem. Vidíš toho nějak moc, Trulle Sengare. Ale dostanu nás skrz. To slibuju. Jenom…“ Ohlédl se na Onraka. „Mohlo by dojít k… nečekanýmu, ehm, vývoji.“</p>
<p>„Představuju riziko?“ zeptal se Onrak.</p>
<p>„Nejsem si jistej. Možná.“</p>
<p>„To by nemělo nepatřičně ovlivnit tvoje rozhodnutí,“ odtušil T’lan Imass. „Jsem nahraditelný. Navíc mě ty ryby nemůžou sežrat.“</p>
<p>„Když odejdeme, zůstaneš tu trčet navěky,“ upozornil ho Rychlej Ben.</p>
<p>„Nikoliv. Vzdám se této podoby. V těchto vodách naleznu zapomnění.“</p>
<p>„Onraku –“ začal polekaně Trull, ale Rychlej Ben ho přerušil. „Půjdeš s náma, Onraku. Chci jenom říct, že není tak docela jistý, co se s tebou stane. Líp to vysvětlit neumím. Prostě se to vztahuje k tomu, kde se ocitneme. Teda k aspektu tý říše.“</p>
<p>Trull Sengar zafrkal. „Občas,“ pronesl s trpkým úsměvem, „jsi opravdu beznadějný, čaroději. Raději tu bránu otevři hned, než skončíme v břiše nějaké ryby.“ Ukázal za Rychlýho Bena. „Tahle zatím vypadá největší – vidíte, jak se ostatní rozprchly – a pluje přímo k nám.“</p>
<p>Čaroděj se otočil a vykulil oči. Voda rybě nesahala ani k očím. Ten zatracený sumec se prostě valil mělčinou, delší než napanská galéra –</p>
<p>Rychlej Ben zvedl ruce a pronikavě vykřikl: „Je čas odejít!“</p>
<p><emphasis>Křehký. Ano, to je ono. Příliš jsem toho skrze sebe protáhl, když jsem se ho snažil přemoct. Smrtelné maso a kosti snesou jen určitou míru násilí. Nejstarší pravidlo ze všech, pro mistra Kápě.</emphasis></p>
<p>Otevřel bránu a slyšel, jak se voda prudce žene do druhé říše – proud se mu ovinul kolem nohou – a on se vrhl skrz. „Za mnou!“ houkl.</p>
<p>Znovu přišla ta děsivá chvíle, kdy se dusil a zvedal se mu žaludek. Vzápětí vrávoral vodou cákající všude kolem a odtékající pryč – oblaka páry rozháněl studený zimní vítr.</p>
<p>Kolem proklopýtal Trull Sengar a těsně předtím, než upadl, se stačil zapřít o oštěp.</p>
<p>Rychlej Ben se se supěním otočil. A viděl, jak se z bílé mlhy vynořuje postava. Trull Sengar překvapeně vykřikl, až z vysoké trávy vyplašil hejno ptáků, jež zakroužilo nad hlavou Onraka Zlomeného. Na jejich křik, na roj maličkých stínů poletujících kolem něj, válečník vzhlédl. A zarazil se.</p>
<p>Hruď se mu vzedmula vzduchem, který vdechoval zdánlivě bez konce. Pak hlavu sklonil.</p>
<p>A čaroděj měl před sebou hladký obličej s ošlehanou pletí. Pod silnými nadočnicovými oblouky se třpytily zelené oči. Ze širokých, plochých nosních dírek několikrát zlomeného nosu vycházela pára.</p>
<p>„Onraku? U Sester, Onraku!“ vykřikl Trull Sengar.</p>
<p>Malé mandlové oči ukryté pod záhyby víček se pohnuly. A válečník z masa a kostí promluvil dunivým hlase. „Trulle Sengare. Je toto… smrtelnost?“</p>
<p>Tiste Edur popošel blíž. „Ty si nevzpomínáš, jaké to je být naživu?“</p>
<p>„Já – já… ano.“ Zatvářil se užasle. „Ano.“ Znovu se nadechl a prudce, téměř jásavě vydechl. A zadíval se na Rychlýho Bena. „Je to iluze, čaroději? Sen? Cesta mého ducha?“</p>
<p>„Myslím, že ne. Totiž, podle mě je to docela skutečný.“</p>
<p>„Tedy… tato říše. To je Tellann.“</p>
<p>„Možná. Nevím to jistě.“</p>
<p>Trull Sengar náhle padl na kolena a po tmavých lících se mu koulely slzy.</p>
<p>Rozložitý, svalnatý válečník před nimi, stále zabalený ve zbytcích kožešin, se pomalu rozhlížel po suché krajině otevřené tundry. „Tellann,“ zašeptal. „<emphasis>Tellann</emphasis>.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Když byl svět ještě mladý,“ začal Rudomask, „pláně kolem nás byly výš, blíž k nebi. Země byla pouze tenkou kůží pokrývající maso, které tvořilo jen zmrzlé dřevo a listí. Hnijící mrtvola starých lesů. Pod letním sluncem tím lesem tekly neviditelné řeky mezi všemi kmeny, každou zmáčknutou větví. A s každým létem byl sluneční žár větší, léto delší a řeky tekly a odváděly vodu z podzemního lesa. A tak pláně klesaly a usadily se na vysušeném lese rozpadlém v prach a s dešti dolů pronikala další voda a ten prach odnášela k jihu, k severu, k východu, k západu, údolími a potoky. Odtékala na všechny strany.“</p>
<p>Masarch seděl mlčky s ostatními válečníky – asi dvě desítky jich teď poslouchaly dávný příběh. Nikdo však – včetně Masarcha – ho neslyšel vyprávět takovýmto způsobem, slovy vycházejícími z rudé masky – od válečníka, jenž mluvil zřídkakdy, a přitom nyní hovořil plynule a dokonale zvládal kadenci kmetů.</p>
<p>K’Chain Che’Malle stáli opodál, mohutní a nehybní jako groteskní sochy. Přesto si Masarch představoval, že poslouchají stejně pozorně jako on a jeho druhové.</p>
<p>„Země se oddělila od nebe. Usadila se na kameni, na kosti světa. Tak se změnila v ozvěnu prokletých kouzel šamanů s parohy, kteří poklekají mezi balvany, uctívají kámen a vyrábějí zbraně.“ Na chvíli se odmlčel. „To nebyla náhoda. Co jsem právě popsal, je jen jedna pravda. Pak je tu ještě jiná.“ Tentokrát váhal déle, pak se zhluboka nadechl. „Šamani s parohy, pokroucení jako kořeny stromů, těch několik málo, kteří zůstali, kteří nás straší ve snech, jako straší na této prastaré pláni, se ukryli v puklinách kosti světa. Jejich těla občas téměř zmizela, zbyly jen svraštělé tváře vyhlížející z puklin, vzdorující věčnosti, jak se patří k jejich hroznému prokletí.“</p>
<p>Masarch nebyl sám, kdo se v předjitřním chladu zachvěl nad obrazy, jež Rudomask přivolával. Každé dítě vědělo o těch pokřivených, zlovolných duších, slupkách šamanů dávno mrtvých, a přece neschopných skutečně zemřít. Pod hvězdami posetou noční oblohou kutálely kameny do podivných vzorů, ohryzávaly balvany a vytvářely na nich hrozné výjevy, které se objevovaly pouze za úsvitu či za soumraku, kdy se sluneční paprsky rodily či chřadly – a balvany byly často nakloněné tak, aby se za soumraku probouzela hluboká magie a obrazy vznikaly ze zdánlivě náhodných dolíčků na kameni. Magie vraždící vítr –</p>
<p>„V dobách, než pláně sestoupily, provozovali šamani a jejich děsiví následovníci pod umírajícím sluncem hudbu za nejkratšího průchodu noci a v dalších posvátných dobách, než přišel sníh. Nepoužívali bubny z kůží. Nebylo to třeba. Ne, schovávali se v zemi, v podzemním lese. Bušili na kůži světa, až se třásla všechna zvířata na pláni, až se bhederini rozběhli, desítky tisíc jako jeden, a divoce se hnali nocí a tak tvořili ozvěnu hudby šamanů s parohy a krmili jejich temnou sílu.</p>
<p>Ale země nakonec odpadla – ve snaze dosáhnout věčnosti šamani zahubili samotnou zemi. A tato kletba nemá konce. Tato kletba by se nám vrhla po krku – jednomu každému z nás tady – právě teď, této noci.“</p>
<p>Rudomask dlouho mlčel, jako by čekal, až hrůza volně proběhne srdci posluchačů. Nakonec se opět ujal slova. „Šamani s parohy tehdy sebrali své mrtvé válečníky a vytáhli do války. Opustili pláně – a od té doby se sem vraceli jen ti, kdo padli v bitvě. Rozlámaní na kusy. Ztracení a vysušení jako samotná pláň, a oblohy už nikdy nedosáhli, ani se na ni nedívali. Takové bylo jejich prokletí.</p>
<p>My neodpouštíme. Nemáme to v sobě. A ani nezapomeneme.</p>
<p>Bast Fulmar, Údolí bubnů. Ledeřané si myslí, že ho chováme ve velké úctě a bázni. Věří, že toto údolí bylo svědkem dávné války mezi Oulany a K’Chain Che’Malle – třebaže neznají skutečné jméno našeho nepřítele. Snad tu skutečně došlo k šarvátkám, jaké přežijí v paměti, a jen se přeměnily do nové podoby. Mnozí z vás vidí tuto novou podobu a věří jí. Dávná bitva. Kterou jsme vyhráli. Kterou jsme prohráli – někteří kmetové s tím tajemstvím zacházeli směle, jako by to byl nůž ukrytý v jejich srdci.“ Rudomask nad tou představou jen pokrčil rameny. Objevilo se slabé světlo a z nízkých keřů zazněla ptačí píseň.</p>
<p>„Bast Fulmar,“ pokračoval Rudomask. „Údolí bubnů. Toto je utajovaná pravda. Šamani s parohy bubnovali na kůži tohoto údolí před námi. Až z něj ukradli život a všechna voda zmizela. Pili zhluboka, až žádná nezbyla. Protože tenkrát nebyli sami, ne na ten neblahý obřad. Ne, připojovali se k nim další jim podobní – na vzdálených kontinentech, stovky, tisíce líg odsud, každou noc. Aby oddělili svůj život od země, aby oddělili tuto zemi od svého života.“</p>
<p>Ticho, jediný z válečníků se ani nenadechl. Trvalo – příliš dlouho –</p>
<p>Rudomask je propustil dalším vzdychnutím. „Bast Fulmar. Nyní táhneme do další války. V Údolí bubnů, mí válečníci, lederská kouzla <emphasis>selžou. </emphasis>Edurská kouzla <emphasis>selžou. </emphasis>V Bast Fulmar není žádná kouzelná voda, jediný pramínek síly, z něhož by se dalo krást. Všechna byla využita do poslední kapky. A oni dnes zjistí pravdu. Příliš pozdě. Dnes, mí válečníci, bude stát železo proti železu. To a nic víc.“</p>
<p>Rudomask vstal. „Rozneste pravdu – všem válečníkům. Potom se připravte. Vytáhneme do boje. Vstříc vítězství.“</p>
<p>Masarchovi se prsa dmula odvahou. Najednou stál, celý se třásl, a už vyrážel do světlající tmy a šeptal každému, koho potkal.</p>
<p>„<emphasis>Dnes Bast Fulmar zpívá. Zpívá: není žádná magie. Není žádná magie!</emphasis>“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Štolbové převzali koně a odváděli je přes nádvoří za ní. Atripreda Yan Tovis podala otěže pobočníkovi a zamířila k ponurému vstupu do sídla. Boaralská tvrz, třicet líg jižně od přístavního městečka Rennis, byla rodištěm Trávozelené brigády, ale to už bylo dávno, před sto lety, a teď v ní vládl nějaký třetí či čtvrtý syn, s Boaralem jen vzdáleně spřízněný a lpící na zastaralém šlechtickém titulu drešpreda či pán dominikálu. A pod svým velením měl posádku čítající stěží tucet vojáků, z nichž přinejmenším dva – u vnější brány – byli opilí.</p>
<p>Yan Tovis, unavená, rozbolavělá a rozhodně neoplývající trpělivostí, vystoupila po čtyřech širokých stupních k hlavním dveřím překlenutým překladem. Nikde nikdo. Trhla klikou, rozkopla těžké dveře a vpochodovala do šeré haly, kde polekala dvě stařeny s vědry a chalitovými hadry.</p>
<p>Uskočily, sklopily oči a rychle poklekly.</p>
<p>„Kde je dreš Boaral?“ chtěla vědět Šero a stahovala si rukavice.</p>
<p>Babizny si vyměnily pohledy, pak se jedna pokusila o úklonu. „Madam, bude vyspávat, jo. A my poklízíme jeho večeři.“</p>
<p>Druhá služka si tlumeně frkla.</p>
<p>Teprve teď Yan Tovis pod louhovým mýdlem zachytila nakyslý pach žluči. „Kde je tedy zbrojmistr?“</p>
<p>„Madam,“ následovala další úklona, „ten vodjel se čtyrma vojákama na západ, prej že aby dojeli na pobřeží rychle, jako dyž škeble vystříkne, a prach se za nima eště neusadil.“</p>
<p>„Takže odjel nedávno? Proč? A jak daleko je odsud pobřeží?“</p>
<p>„Madam, ani ne zvonění, jak rychle mazal.“</p>
<p>„A proč?“</p>
<p>Další záhadná výměna pohledů. „Madam, pobřeží bude takhle pozdě moc černý a šeplavý. Rybáři mizej a démoní voči blejskaj z hlubin. Vostrovy budou samej led a tak, bledý a vražedný jako vnitřek vrahovy lebky.“</p>
<p>„Zbrojmistr odjel po těch pověrčivých řečech?“</p>
<p>„Madam, mám na pobřeží sestřenku –“</p>
<p>„Tu ztřeštěnou, jo,“ přerušila ji druhá baba.</p>
<p>„No ztřeštěná možná je, ale to je fuk, páč todle sou hlasy moře, který slyšela nejednou. Hlasy, madam, jako vod duchů utopenejch, povídala, že je slyšela, a slyšela je víckrát.“</p>
<p>Za atripredou se objevili dva její seržanti a poslouchali. Šero si uvolnila podhradní řemínek. „Tenhle zbrojmistr zůstává střízlivý?“ zeptala se.</p>
<p>„Jeden z nich musí, a dobře tak.“</p>
<p>„Von to bude,“ souhlasila druhá. „A to je prokletí, který se akorát za takovýhodlenc večera zhoršuje –“</p>
<p>„Sklapni! Tady madam je voják vyšší než sám dreš!“</p>
<p>„Ty nic nevíš, Pully! No –“</p>
<p>„Ale vim! Čí synovec kopal latríny pro Trávozelenou brigádu, a dobře mu tak! Hodnosti a nákrčníky a střih pláštěnky a to všecko –“</p>
<p>Yan Tovis se obrátila k seržantům. „Jsou ve stájích čerství koně?“</p>
<p>„Čtyři, atripredo.“</p>
<p>První stařena dloubla do druhé. „Skwish! Dobře tak!“</p>
<p>Yan Tovis zaklonila hlavu ve snaze uvolnit ztuhlé svaly na šíji. Zavřela oči a vzdychla si. „Osedlejte je, seržante. Vyberte mi tři nejmíň unavené jezdce. Pojedu hledat ztraceného zbrojmistra.“</p>
<p>„Pane.“ Muž zasalutoval a odešel.</p>
<p>Atripreda se znovu obrátila ke stařenám. „Kde je nejbližší oddíl Tiste Edur?“</p>
<p>Baby si zase vyměnily názory beze slov, pak první kývla. „V Rennis, madam. A ani jedinkrát tady nebyli.“</p>
<p>„To buďte rády,“ podotkla Tovis. „Ti by Boaralovi rovnou srazili hlavu.“</p>
<p>Druhá babizna si odfrkla. „By si toho ani nevšim –“</p>
<p>„Ticho!“ napomínala ji druhá a otočila se k Šero. „Madam, dreš přišel vo skoro všecky příbuzný, dyž přišli Edurové. Taky ztratil ženu v Oprátkovým močálu, no a to budou dobře tři roky –“</p>
<p>Druhá bába plivla na podlahu, kterou právě umyly. „Ztratil? Spíš ji uškrtil a zakopal, Pully, vlastníma rukama! A teď se utápí v pití! Ale vona byla jako voheň, to jo – neměla čas na ufňukaný manžele, akorát že von rád fňuká, a to tak moc, že rači zamordoval vlastní ženu!“</p>
<p>„Pár dní tu zůstaneme,“ sdělila Šero zbývajícímu seržantovi. „Dreš má domácí vězení. Pošlete jezdce do Rennis a požádejte Tiste Edur o posouzení situace. K vyšetřování budou zapotřebí nějaká kouzla, zvlášť k výslechu mrtvých.“</p>
<p>Seržant zasalutoval a odešel.</p>
<p>„Byste rači neměla mluvit s paní, madam.“</p>
<p>Šero se na bábu zamračila. „Proč ne?“</p>
<p>„Jak začne mluvit, už se nezastaví. Pán chlastá a vona je voheň, samej voheň – mohla by mu vyškrábat voči, a dobře mu tak.“</p>
<p>„Vy jste čarodějky?“</p>
<p>Další bezeslovná výměna, pak první posunula chlupatou kostnatou nohu a pečlivě utřela slinu na podlaze. Šero si všimla, že má na prstech drápy.</p>
<p>„Vy jste Třasanky? Plecnice starých časů?“</p>
<p>Obě nakrčily vrásčitá čela, pak Pully zase předvedla poklonu. „Narozený tady, byste měla vědít. De vo to, madam, že vy ste dítě pobřeží a zatoulala ste se daleko, ale ne tak daleko, abyste zapomněla. Paní nás nikdy neměla moc v lásce.“</p>
<p>„Tak kdo ji vlastně uškrtil a hodil tělo do Oprátkového močálu, Pully?“</p>
<p>Druhá se chvíli dusila. „Dreš nám dal rozkaz jasnej jako pavučina na cestě, že jo, Pully? Dal nám rozkaz a my tady sme, co byl položenej první černej kámen tvrze. Věrný, jo. Boaralská krev byla lederská krev, první v těchdle zemích, první pánové všeho. První dreš nám dal svou krev s plným vědomím, že začerníme Černej kámen.“</p>
<p>„První dreš vás tady našel a přinutil vás k požehnání?“</p>
<p>Druhá žena se zachechtala. „Von si myslel, že to je požehnání!“</p>
<p>Šero odvrátila zrak. Poodešla a opřela se o špinavou zeď. Na tohle byla příliš unavená. Boaralská linie prokletá třasskými čarodějkami – které tu zůstávaly, živé a pozorné, pokolení za pokolením. Zavřela oči. „Pully, kolik žen jste vy dvě zavraždily?“</p>
<p>„Nikdá bez drešova rozkazu, madam.“</p>
<p>„Ale vaše kletba je všechny dohnala k šílenství. Nenuťte mě tu otázku opakovat.“</p>
<p>„Madam, bude jich jednadvacet. Jakmile přestanou bejt plodný. Většinou.“</p>
<p>„A tvrdě pracujete na tom, aby sem Tiste Edur nestrkali nos.“</p>
<p>„Nejni to jejich věc, madam.“</p>
<p><emphasis>Ani moje. A přece… to není tak docela pravda, že? </emphasis>„Ukončete tu kletbu, Pully. Už jste udělaly dost.“</p>
<p>„Boaral zabil víc Třasů než kterejkoliv jinej dreš, madam. To víte.“</p>
<p>„Ukončete ji,“ zopakovala Šero, otevřela oči a zadívala se na ně, „nebo vaše hlavy budou v pytli a v Oprátkovém močálu, než tahle noc skončí.“</p>
<p>Pully a druhá bába se na sebe zakřenily.</p>
<p>„Jsem z pobřeží,“ pronesla Yan Tovis tvrdě. „Moje třasské jméno je Šero.“</p>
<p>Baby najednou couvaly, pak padly na kolena a sklonily hlavy.</p>
<p>„Ukončete kletbu,“ řekla Šero. „Nebo chcete odporovat princezně poslední krve?“</p>
<p>„Princezna už není,“ zabručela Pully do podlahy.</p>
<p>Yan Tovis cítila, jak se jí z tváří vytrácí krev – nebýt zdi, o niž se opírala, byla by upadla.</p>
<p>„Vaše matka zemřela, dobře rok tomu je,“ pronesla Pully smutně.</p>
<p>„Přeplouvala z Vostrova, loď se převrátila,“ dodávala druhá čarodějka. „Prej to byl nějakej démon z hlubin, přivolanej temnou magií na moři – stejnou magií, má královno, jaká najspějš žene zbrojmistra na západ, jak se tak povidá. Démon převrhnul člun, všichni se utopili. Šeptání z vody, má královno, temný a černý jak noc.“</p>
<p>Yan Tovis nabrala dech. Být Třas znamenalo zažít žal. Její matka zemřela, zbyla jen tvář bez života. No, neviděla ji už přes deset let, ne? Tak proč cítí takovou bolest? <emphasis>Protože tu je ještě něco jiného. </emphasis>„Jak se jmenuje ten zbrojmistr, Pully?“</p>
<p>„Yedan Derryg, Výsosti. Stráž.“</p>
<p><emphasis>Polobratr, jehož jsem nikdy nepoznala. Ten, který utekl-před svou krví, přede vším. Utekl skoro stejně daleko jako já. </emphasis>A je vůbec ten starý příběh pravdivý? Stráž byl nakonec tady, pouhé zvonění od pobřeží. Už chápala, proč vyjel do noci. <emphasis>Něco jiného, a to je ono.</emphasis></p>
<p>Yan Tovis si přitáhla plášť k tělu a znovu si navlékla rukavice. „Dobře moje vojáky nakrmte. Vrátíme se s Derrygem za úsvitu.“ Ve dveřích se ještě zastavila. „To šílenství, co postihlo dreše, Pully.“</p>
<p>Čarodějka za ní odpověděla: „Pro něj už je moc pozdě, Výsosti. Ale dneska v noci očistíme Černej kámen. Než dorazej Edurové.“</p>
<p><emphasis>Ano, přece jsem pro ně poslala, že? </emphasis>„Předpokládám, že okamžitá poprava bude pro toho chudáka dreše Boarala spíš milosrdenstvím.“</p>
<p>„To jako že to máme udělat, než dorazej Edurové, jak se tak povidá, Výsosti?“</p>
<p>„Ano, Pully. Zřejmě zemře, když se bude bránit zatčení. Pully, kolik plecníků tu zůstalo?“ zeptala se ještě.</p>
<p>„Přes dvě stovky, Výsosti.“</p>
<p>„Aha.“</p>
<p>„Má královno,“ ozvala se druhá, „zpráva bude rozeslaná do všech stran z pavouka do pavučiny, jak se tak povidá, ještě před východem slunce. Byl vám vybranej snoubenec.“</p>
<p>„To asi byl, co? Kdo?“</p>
<p>„Třas Brullyg na Vostrově.“</p>
<p>„A přebývá můj snoubenec v Druhém Děvíně?“</p>
<p>„Myslíme si to, Výsosti,“ odpověděla Pully.</p>
<p>Teď se Yan To vis otočila. „Vy to nevíte?“</p>
<p>„Síť se přetrhla, Výsosti. Už skoro měsíc. Led a tma a šeptání, nedosáhnem přes vlny. Pobřeží je vůči moři slepý, Výsosti.“</p>
<p><emphasis>Pobřeží je vůči moři slepé. </emphasis>„Už se něco takového někdy stalo?“</p>
<p>Obě čarodějky svorně vrtěly hlavami.</p>
<p>Šero vyšla ven. Jezdci na ni už čekali v sedlech, zamlklí únavou. Přistoupila ke koni pod svým sedlem – kaštanovému valachovi, nejlepšímu ze všech, jak viděla i ve světle loučí – a vytáhla se mu na široký hřbet.</p>
<p>„Atripredo?“</p>
<p>„Na pobřeží,“ přikázala a zvedla otěže. „Poklusem.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Co je to s nimi?“</p>
<p>Psář se tvářil zoufale a po ošlehaných lících se mu koulely slzy, lesknoucí se mu ve vousech jako pot.</p>
<p>„Někdo je otrávil, atripredo! Otrávené maso, pohozené na zem – přijdu o všechny!“</p>
<p>Bivatt v duchu zaklela. „Budeme se tedy muset obejít bez nich.“</p>
<p>„Ale edurští mágové –“</p>
<p>„Když je nedokážou vyléčit naši mágové, Bellikte, tak to nezvládnou ani zaklínači – edurské kmeny přece nechovají psy pro válku, ne? Je mi to líto. Teď mě nechte.“</p>
<p>Jen další nepříjemné překvapení hned po ránu. Její vojsko pochodovalo poslední dvě noční zvonění, aby dorazilo do údolí včas – chtěla tu být první, aby rozmístila oddíly pro nadcházející bitvu a přinutila Rudomaska reagovat na ni, místo aby sám převzal iniciativu. Vzhledem k poloze oulanského tábora nijak zvlášť nespěchala. Předpokládala, že divoši se na druhém konci Bast Fulmar objeví nejdřív před polednem, čímž přijdou o případnou výhodu, kdy by mohli mít slunce v zádech.</p>
<p>Jenomže nepřátelský tábor byl jen lest. Necelé půl lígy od údolí se vrátili zvědové a hlásili, že nepřítel je v Bast Fulmar v plné síle.</p>
<p>Jak to, že je mágové neobjevili? Na to neuměli odpovědět, jen v očích měli strach, který atripredu znepokojil. Dokonce ani denratský k’risnan Brohla Handara a jeho čtyři zaklínači nedokázali vysvětlit, jak se Rudomaskovi taková věc podařila. Zpráva zanechala Bivatt v ústech nakyslou chuť – spoléhat se na mágy byla chyba, lenost vycházející z minulých úspěchů. Předsunutí zvědové by byli tento úskok odhalili už před několika dny, kdyby se je byla obtěžovala poslat dál než na dohled od kolony. Ale zase pokud se drželi nablízku, chránilo je to před nájezdy a přepady ze zálohy, jimiž byli Oulané vyhlášení. Řídila se doktrínou do posledního písmenka.</p>
<p><emphasis>Zatracený Rudomask. Očividně tu doktrínu zná stejně dobře jako já. A využil ji proti nám.</emphasis></p>
<p>Teď je čekala bitva a jasné ranní slunce bude opravdu svítit jejím vojákům do očí ve chvíli, kdy bude prolita první krev.</p>
<p>Bivatt se postavila ve třmenech a znovu se zadívala na druhou stranu údolí. Oulané na koních se motali ve zdánlivém zmatku, přejížděli sem a tam a zvedali oblaka prachu, zlatě zářící v ranním světle. Většinou to byli lučištníci a sjížděli se před širší svah napravo, na jih od ní. Další mírný svah byl nalevo, kde neklidně přešlapovalo pět klínů oulanských pěších bojovníků, řadících se na nevysokém hřebeni – viděla jejich dlouhé oštěpy, klátící se jako rákosí na pobřeží. A měli oštěpy, ne ty chatrné meče, které jim prodávali faktoroví agenti. Odhadovala, že v každé klínové formaci je asi tisíc válečníků – až příliš disciplinovaných, i když boj ještě nezačal. <emphasis>Měli by být opilí. Třískat do štítů. Vepředu by měli přebíhat jejich šamani až dolů k říčnímu korytu. Měli by nám ukazovat zadky při vyprazdňování. Ječet nadávky, tančit, aby přivolali děsivé duchy a všechno to ostatní. Místo toho tohle…</emphasis></p>
<p><emphasis>J</emphasis><emphasis>ak moc je ale pravděpodobné, že ty klíny přežijí první střet s mými vojáky? Nejsou na takovýhle druh války cvičení – a Rudomask neměl čas jim vštípit víc než na tenkou slupku organizace. Já s sebou mám šestnáct tisíc mužů. Osmnáct, pokud připočítám Tiste Edur. Jediné vojsko převyšuje celou populaci oulanských válečníků – a i když to opravdu vypadá, že je Rudomask sehnal všechny, pořád to nebude stačit.</emphasis></p>
<p>Jenomže on jí počítání neusnadňoval. Neustálé přesuny jízdních lučištníků, oblaka prachu, omezený výhled za údolí – nic neviděla.</p>
<p>Brohl Handar zastavil koně vedle ní a promluvil dost hlasitě, aby ho slyšela přes hluk vytvářený vojáky a hulákání důstojníků. „Atripredo, zřejmě hodláš držet většinu středně těžké pěchoty v záloze.“ Ukázal rukou, aby svá slova podtrhl. A jako by bylo jasné, že mu neodpoví, mávl rukou dopředu. „Svahy údolí, ač nejsou příkré, jsou protkané odvodňovacími kanály –“</p>
<p>„Ty jsou úzké,“ uťala ho. „A ne hluboké.“</p>
<p>„Pravda, ale přesto rozdělují bojiště do dílů.“</p>
<p>Podívala se na něj. „Tři kanály máme na naší straně a všechny jsou napravo ode mě. Oni mají čtyři, jeden napravo, dva přede mnou a jeden nalevo – a tím směrem se údolí k severu zužuje.“ Natáhla ruku. „Vidíte ten útes na naší straně, kde jsou umístěné drešovy balisty? Z údolí na něj nelze zaútočit. To bude náš kámen v řece. A než skončí den, nebude to jen kámen, nýbrž kovadlina.“</p>
<p>„Pokud dokážeš zastavit vodu vlévající se pod něj,“ poznamenal Tiste Edur.</p>
<p>„Modlím se k Bloudovi, aby se Oulani pokusili uprchnout tou soutěskou. Možná nevypadá nebezpečně, ale ujišťuju vás, že když do zúženého místa vženete pár tisíc zpanikařených barbarů, ušlape se jich nejmíň tolik, kolik jich zabijeme my.“</p>
<p>„Hodláš tedy vyslat pravé křídlo a zatlačit nepřítele na sever k tomu zúžení. Nemůže to Rudomask vidět stejně?“</p>
<p>„On si tohle místo vybral, dohližiteli.“</p>
<p>„Což ukazuje, že vidí to, co ty – že toto místo umožňuje obklíčení a nahnání válečníků k severu – na smrt. Říkala jsi přece, že Rudomask není hloupý. Jak tedy překoná to, co vidíš?“</p>
<p>Znovu se zadívala na údolí. „Dohližiteli, žel, teď nemám čas na –“</p>
<p>„Nebylo by pro nás výhodou pomalé rozmisťování jednotek, vzhledem k postavení slunce?“</p>
<p>„Myslím, že on už je připravený teď,“ opáčila a snažila se ovládnout rozčilení. „Může vyrazit kdykoliv – a my nejsme připravení.“</p>
<p>„Proč tedy neustoupíme?“</p>
<p>„Protože za námi se na lígy táhne rovná pláň – bude mít víc jezdců než já, lehčeji vyzbrojených, než jsou mí modrorůžští kopiníci, a ti jeho mají odpočaté koně – můžou nás pronásledovat, jak se jim zlíbí, dohližiteli. Horší je, že jsme přišli o válečné psy. A podle toho štěkání má Rudomask stovky, ne-li tisíce svých tažných a honáckých. Váš návrh by vedl ke zmatku, řadě ošklivých šarvátek, útoků, léček, nájezdů –“</p>
<p>„No dobře,“ přerušil ji Brohl Handar. „Atripredo, k’risnan mi řekl, že toto údolí je mrtvé.“</p>
<p>„Jak to myslí, <emphasis>mrtvé?</emphasis>“</p>
<p>„Zbavené energie používané k vytvoření kouzel. Bylo… zavražděno.“</p>
<p>„Proto nikdo z mágů nevycítil oulanské vojsko?“</p>
<p>Brohl Handar kývl.</p>
<p><emphasis>Zavražděné? Snad to udělal Rudomask? Na tom nesejde. </emphasis>„Zeptal jste se svého k’risnan na bitvu? Bude moct použít svá kouzla?“</p>
<p>„Ne. A tví mágové taky ne. Jak říkal, tady v tomto údolí žádná magie není a nebude. Proto opět radím ústup. Na pláni, i když budeme před Oulany odkrytí, budeme mít aspoň kouzla.“</p>
<p>Bivatt se nad tím zamyslela. Už předtím věděla, že její mágové v údolí nebudou k ničemu, třebaže nedokázali vysvětlit, proč tomu tak je. Že edurští zaklínači odhalili důvod, potvrzovalo, že je ve věci magie duchů. Po dlouhé době zaklela a zavrtěla hlavou. „Pořád nad nimi máme přesilu a máme líp vyzbrojené vojáky s lepší disciplínou. Železo proti železu, dneska Oulany rozdrtíme. A ukončíme tuto válku, dohližiteli. Copak jste sám neradil rychlé a rázné tažení?“</p>
<p>„Radil. Ale jsem znepokojený, atripredo –“</p>
<p>„Bitva čeká – všichni jsme neklidní.“</p>
<p>„Ne takhle.“</p>
<p>Bivatt se zašklebila. „Podržte své válečníky, dohližiteli, v půlce cesty mezi naším táborem a záložními jednotkami – ta střední pěchota, mimochodem, je rozdělená do nenápadných čet po minimálně pěti stech mužích a každou chrání jeden z mých mágů. <emphasis>Ti </emphasis>nejsou v údolí.“</p>
<p>„Pokud tedy budeš muset ustoupit –“</p>
<p>„Budeme moct zastavit pronásledovatele magií, ano.“</p>
<p>„To je tvůj plán, atripredo? Klamný ústup?“</p>
<p>„Jeden z plánů, ale nemyslím, že ho bude zapotřebí.“</p>
<p>Brohl Handar si ji hezkou chvíli prohlížel, pak zvedl otěže a otočil koně. „Přesunu tedy své válečníky.“</p>
<p>Jak odjížděl, ozývaly se z různých míst podél západní strany údolí rohy ohlašující, že jednotky jsou na místě a připravené. Bivatt se znovu postavila ve třmenech a přelétla své řady.</p>
<p>Tato část údolí rozhodně zvala k postupu ve formaci s rohy – západní konec se stáčel podél kdysi širokého ohybu koryta dávno vyschlé řeky. Nepřátelská strana byla víc zvlněná a uprostřed vystupovala dopředu. Nejširší volný prostor měla napravo. Aby Oulany zastavila, postavila tři legie Nezkrotné brigády do štítové hradby na vrcholek svahu, patnáct set středně těžkých pěšáků, a na vnitřním křídle pět set těžkých pěšáků z Harridiktské brigády. Nejdál napravo, již stočených do údolí, stálo tisíc lehkých pěšáků Nezkrotné. Vedle těžkých pěšáků bylo dalších patnáct set lehkých pěšáků, tentokrát z Řemeslnického praporu. Ti se stejně pomalu a neuspořádaně sunuli dolů. Pěšáky na této straně doprovázela tři křídla modrorůžské kavalerie – patnáct set kopiníků, kteří se na její znamení vrhnou dolů mezi jižně postavenými lehkooděnci a štítovým valem Nezkrotné a vytlačí nepřítele údolím k severu, zatímco štítový val bude postupovat ke korytu.</p>
<p>Hned napravo vedle sebe už na poměrně slušném kopci postavila drenskou posádku – patnáct set mužů střední pěchoty. Shlíželi na přístupovou cestu, kterou v těchto místech zužovaly dva odvodňovací kanály. Přímo před ní čekaly spojené klíny tisícovky těžkých pěšáků z Kupeckého praporu – pilovitá formace, kterou nechá sejít dolů a stočit se doprava nebo doleva podle toho, jak se bude boj vyvíjet. Napravo by představovalo problémy, protože by museli překonat kanál, ale protože by to přišlo brzy, nedělalo jí to vážnější starosti.</p>
<p>Nalevo čekaly tři půllegie těžkých pěšáků z Řemeslnického praporu, vepředu kryté tisícovkou harridiktských lehkooděnců. A na sever od nich byla její obrněná pěst, tisíc těžkých pěšáků Nezkrotné, opět v pilovité formaci. Čekala, že právě proti nim vrhne Rudomask hlavní voj – válečníci stáli přímo naproti a dosud drželi klínové formace.</p>
<p>Za pevnou hradbou těžké pěchoty čekaly zbývající tři setniny modrorůžských kopiníků, třebaže to byla lest, protože je Bivatt hodlala vyslat na sever, kolem kopce s balistami a dolů do údolí za zúžené místo.</p>
<p>Severně od těžké pěchoty Nezkrotné byl další štítový val její středně těžké pěchoty, mající za úkol strážit bok těžkých pěšáků po pravici a přístup k balistám nalevo.</p>
<p>Bivatt se usadila v sedle a mávla rukou. Přihnal se k ní kurýr. „Dejte znamení těžké pěchotě Nezkrotné, ať vyrazí do údolí a zastaví se v půli cesty mezi svou současnou pozicí a říčním korytem. Potvrďte, že drešovy balisty jsou zaměřené k ostřelování.“</p>
<p>Běžec vyrazil k houfu signalistů s praporky, shromážděných na vyvýšené plošině za ní. Bez mágů se museli uchýlit ke starým způsobům komunikace. Pochopitelně to zdaleka nebylo ideální, a jakmile se nad bojovníky vzedmou oblaka prachu… no, v té chvíli už obvykle na signálech nezáleželo.</p>
<p>Přivolala si dalšího kurýra. „Pošlete kopiníky na levém křídle k severu k zúženině.“</p>
<p>Napravo a nalevo sestupovali lederští lehkooděnci k říčnímu korytu. Zatím se jim nikdo nepostavil. Nad duněním kopyt z druhé strany údolí se jako šepot nesl zvuk pohybujících se vojáků.</p>
<p>Na této straně mračna ozářeného prachu halila téměř všechno, nicméně se prach táhl na obě strany daleko mimo bojiště. <emphasis>Jeden z nich značí léčku, nejspíš ten severní. Ví, který z mých rohů udeří hlouběji a stočí se. </emphasis>Zavolala si třetího kurýra. „Dejte znamení kopiníkům na pravém křídle, ať v širokých rozestupech sjedou k říčnímu korytu pro případ, že by lehkooděnci museli rychle ustoupit. Střední pěchota Nezkrotné a těžká Harridiktské potáhnou za nimi.“</p>
<p><emphasis>Ať už to konečně začne, Rudomasku.</emphasis></p>
<p>Neviděla ho. Nikde žádné zástavy či praporce označující velitelskou pozici. Nikde se jezdci nesjížděli na jedno místo a zase se nerozjížděli na všechny strany.</p>
<p>Konečně se ale něco pohnulo. Lehce vyzbrojení pěšáci pelášili dolů proti jejím mužům. Prakovníci, lučištníci, vrhači oštěpů, s kulatými koženými štíty a šavlemi. Jízdní lučištníci, popojíždějící po hřebeni, byli najednou pryč.</p>
<p>„Ať se kopiníci na jihu zastaví!“ štěkla Bivatt. Ti oulanští střelci je měli vylákat k útoku, v kteréžto chvíli by její jízdní křídlo smetli lučištníci na koních – a všichni ti ostatní, číhající za hřebenem.</p>
<p>Zatím docházelo k lehkým střetům mezi střelci přímo pod drenskou posádkou. Vrhací oštěpy byly nečekanou vložkou a navíc krvavě účinnou.</p>
<p>Nejjižnější lehkooděnci Nezkrotné překonali říční koryto a mířili k severu – stále asi tisíc kroků od svých oulanských protějšků. Pak doprostřed začaly pršet šípy – jízdní lučištníci zabírali hřeben těsně nad nejprudším svahem. Nebyla to zrovna mračna střel, ale stačilo to, aby se lehce vyzbrojení vojáci zarazili a sestoupili do koryta.</p>
<p>Kde došlo k boji muže proti muži. Řemeslničtí lehkooděnci, kteří odolávali oštěpům, tlačili Oulany zpátky.</p>
<p>Ranní vzduch byl protivně nehybný – větřík nezavál a zvířený prach se převaloval a roztahoval v houstnoucím oparu.</p>
<p>Při pohledu na pět set těžkých harridiktských pěšáků na západním okraji koryta se oulanští střelci dali na ústup a mnozí cestou odhazovali štíty.</p>
<p><emphasis>Jejich srdce nepatří Rudomaskovi. Dokážeme je zničit. Rychle a tvrdě. </emphasis>„Dejte znamení kupecké těžké pěchotě, ať vyrazí a stočí se k jihu!“</p>
<p>Nalevo se hýbaly jen její oddíly, harridiktští a na sever od nich těžká pěchota Nezkrotné – už byli skoro na dně údolí. Bivatt se zadívala na protější stranu. Snad je ten zmatek důkazem, že Rudomask ztrácí kontrolu. Ne, <emphasis>počkej si. Počkej, až získáme jižní konec údolí.</emphasis></p>
<p>Řemeslničtí lehkooděnci se snažili dohnat ustupující Oulany, ale seržanti je drželi na uzdě a nenechali je postoupit příliš daleko před těžkou pěchotu napravo. <emphasis>Ale odhodili přece ty své zatracené štíty…</emphasis></p>
<p>Pak se přímo před ní objevili jízdní lučištníci, úzký oštěp se zarazil doprostřed bojiště, kde proti nim stáli pouze lehce vyzbrojení pěšáci – a ti se rychle stáhli nahoru a za postupující těžkooděnce Kupeckého praporu. <emphasis>Copak se Rudomask zbláznil? Ten oštěp rozdrtí těžká pěchota – takhle kavalerie neútočí – jsou to jenom jízdní lučištníci!</emphasis></p>
<p>V kteréžto chvíli se lučištníci otočili a z oštěpu se stala dlouhá řada – asi tisíc jezdců – a najednou se hnala k jihu. A zachytila řemeslnické lehkooděnce z boku. Vyletěly šípy.</p>
<p>Lederská lehká pěchota jako by tála, padala těla a přeživší prchali, aby spasili holý život.</p>
<p>Široká řada jízdních lučištníků začala složitý, podivuhodný manévr, kdy východní konec zpomalil, stočil se k západu, celá linie se přesunula severojižně a do předních řad harridiktské pěchoty začaly létat šípy a posléze i do střední pěchoty Nezkrotné, než se čelo linie vrátilo k východu. Další střely padaly do řad modrorůžských kopiníků, kteří zaduli na rohy a vyrazili proti Oulanům. Ty ale už boj nezajímal. Linie se rozpadla, jak jezdci hnali koně zpátky na východní hřeben.</p>
<p>„<emphasis>Zastavte ten útok!</emphasis>“ zařvala Bivatt. <emphasis>Popíchnou nás, my se oženeme – kdo velí tomu křídlu?</emphasis></p>
<p>Když se kopiníci roztáhli při pronásledování, na hřebeni se objevila tři křídla lépe vyzbrojených oulanských jízdválečníků a vrhla se dolů, modrorůžským setninám do boku. Tři křídla měla proti kopiníkům přesilu dva na jednoho.</p>
<p>Bivatt vztekle přihlížela, jak se kopiníci snaží obrátit čelem k útoku, zatímco další reagují na její rozkaz – čímž ztratili rychlost.</p>
<p>„Zatrubte ústup pro ty kopiníky!“</p>
<p>Příliš pozdě.</p>
<p>Oulanští jízdválečníci proletěli mezi rozprášenými lehkooděnci Nezkrotné a udeřili na modrorůžské setniny.</p>
<p>Slyšela řičení koní, cítila, jak se při srážce chvěje země – její kůň dokonce přešlápl – a pak všechno zahalil prach. „Ať okamžitě vyrazí těžká pěchota!“</p>
<p>„Která, atripredo?“</p>
<p>„Harridiktská a kupecká, hlupáku! A totéž platí pro střední Nezkrotné! Honem!“</p>
<p>Z převalujících se oblaků prachu občas vypadli jezdci či koně bez jezdců. Kopiníci byli rozprášeni – pronásledují je Oulané? <emphasis>Musí jim vřít krev – jen ať se přestanou ovládat, jen ať se střetnou s pěstmi mých těžkých pěšáků!</emphasis></p>
<p>Ale ne, támhle jsou, na protějším svahu, a mávají zbraněmi na znamení vítězství.</p>
<p>Na hřebeni se objevili i oulanští střelci a nechávali mezi formacemi místo, aby tudy mohli projet jezdci – avšak lehká pěchota se proměnila. Nyní bojovníci drželi obdélníkové štíty zpevněné mosazí a dlouhé oštěpy. Za posledními jízdválečníky srazili řady a zastavili se na hřebeni.</p>
<p>Dole v údolí se zvedal prach a pomalu odhaloval ničivé účinky útoku na křídla modrorůžských setnin. <emphasis>Bloud pod námi, úplně je smetli. </emphasis>Na zemi ležely stovky mrtvých a umírajících lehkooděnců.</p>
<p>Postup zprava byl vážně zraněn – <emphasis>ale ne smrtelně – </emphasis>„Střední pěchota a obě těžké ať vyrazí přes údolí – rozkaz zní, střetnout se s těmi na hřebeni. Klínové formace!“ <emphasis>Ti lehkooděnci jsou příliš rozestoupeni, než aby vydrželi.</emphasis></p>
<p>„Atripredo!“ zavolal jeden pobočník. „Pohyb na severním svahu!“</p>
<p>Dojela na okraj svahu a zadívala se dolů a doleva. „Hlášení!“</p>
<p>„Modrorůžští kopiníci ustupují, atripredo – údolí před zúženinou je jejich –“</p>
<p>„Cože? Kolik těch zatracených jízdních lučištníků vůbec má?“</p>
<p>Důstojník zavrtěl hlavou. „Váleční psi, pane. Skoro dva tisíce – běhají v té vysoké trávě na dně údolí – byli u lučištníků dřív, než si jich všimli. Koně se splašili, pane –“</p>
<p>„<emphasis>Kurva!</emphasis>“ Když viděla, jak kurýr kulí oči, vzpamatovala se. „No dobře. Záloha střední pěchoty se přesune na severní okraj pahorku.“ <emphasis>Sedm set padesát, Kupecký prapor – pochybuju, že se pokusí poslat psy proti nim. Pořád můžu postoupit a získat zpátky zúženinu, až přijde vhodný čas.</emphasis></p>
<p>Při přemýšlení se rozhlížela po scéně pod sebou. Přímo naproti překonala tisícovka harridiktských lehkooděnců koryto a pilovitá formace Nezkrotné již postupovala po rovině.</p>
<p>A vstříc jim pochodovalo pět Rudomaskových klínů. <emphasis>Výborně. Teď je máme – střelbou z balist oslabíme jejich severní křídlo – a pak se dolů dostane střední pěchota Nekzrotné a otočí se proti jejich křídlu.</emphasis></p>
<p>Oulanské klíny kupodivu více méně zachovávaly formaci, ačkoliv se od vedlejších jednotek držely dost daleko. Bivatt tušila, že jakmile se mezery zmenší, klíny se začnou míchat a ostří se otupí. Pochodovat zároveň byl nakonec nejtěžší bojový manévr. Byla tu však slabá místa. Možná dost na to, aby se tamtudy protlačily její pily a klíny oddělily.</p>
<p>„Váleční psi na pahorku!“</p>
<p>Otočila se. „Bloudův kopanec!“</p>
<p>Hysterický štěkot, ječení osádek –</p>
<p>„Druhá záložní legie – Řemeslnická! Postup – pobijte ta zatracená psiska!“</p>
<p>Najednou se jí matně vybavila scéna stará několik měsíců – byli zranění, ale naživu, necelá hrstka psů na kopci nad oulanským táborem sledovala, jak Ledeřané zabíjejí poslední pány. A zachvěla se pověrčivým strachem, když ji napadlo, že se šelmy nyní krutě mstí. <emphasis>Zatraceně, Bivatt – nemysli na to.</emphasis></p>
<p>Viděla, že oulanské klíny se nestahují k sobě – a nebylo to ani nutné, když dočasně přišla o balisty. A severní dva klíny už mířily proti střední pěchotě Nezkrotné. Tohle ale byl boj ve starém stylu – a Oulané neměli na takové zabíjení disciplínu ani dostatečný výcvik.</p>
<p><emphasis>Nicméně Rudomask boj tentokrát nevede v oulanském stylu, pravda? Tohle je něco jiného. Bere to jako miniaturní střety na pláni – to, jak se jízdní lučištníci otočili a přeskupili a pak se znovu přeskupili – taktika udeř a uteč, všechno ve zhutnělém měřítku.</emphasis></p>
<p><emphasis>Už to chápu – ale dlouho mu to fungovat nebude.</emphasis></p>
<p>Jakmile se jeho válečníci srazí s její okovanou pěstí.</p>
<p>Oulanské klíny se blížily ke dnu údolí – dvě strany se setkají na udusaném písku samotného koryta. Žádná strana nebude mít výhodné postavení na svahu – <emphasis>dokud se nezmění příliv. Tak, nebo onak – ne, nemysli –</emphasis></p>
<p>Země se opět otřásla. Bylo to hluboké, dunivé, děsivé.</p>
<p>Z prachu mezi oulanskými klíny se vynořily obrovské obrysy a řítily se kupředu.</p>
<p>Vozy. <emphasis>Oulanské vozy, ty veliké se šesti koly – </emphasis>ne tažené, nýbrž tlačené. Na nich se mačkali polonazí válečníci s oštěpy. Celá přední část každého nadskakujícího, kymácejícího se vozu byla vodorovným lesem velkých oštěpů. Kulaté štíty se překrývaly a vytvářely položelvu chránící předek.</p>
<p>Valily širokými mezerami mezi klíny – dvacet, padesát, sto – sjížděly tak rychle, že mohutní válečníci, kteří je tlačili, teď museli běžet, aby jim stačili.</p>
<p>Vozy vrazily přímo do řad těžké pěchoty Nezkrotné. Nad tlačenicí létala obrněná těla a celá formace se rozpadla – a polonazí fanatici se teď z vozů vrhali na všechny strany a vřískali jako démoni.</p>
<p>Tři klíny před těžkou pěchotou udeřily do toho chaosu. Bojovníci zabíjeli hlava nehlava.</p>
<p>Bivatt na to nevěřícně zírala. „Řemeslnická těžká pěchota, okamžitě pochod dolů, půlměsíc, a připravit se krýt ústup.“</p>
<p>Pobočník vedle ní vytřeštil oči. „Ústup, atripredo?“</p>
<p>„Slyšel jste mě! Dejte znamení ke všeobecnému ústupu a zatrubte na ústup pro Nezkrotnou! Rychle, než je všechny pobijí!“</p>
<p><emphasis>Bude nás Rudomask pronásledovat? Pokud ano, budu mít těžké</emphasis> <emphasis>ztráty – ale taky se můžu bránit – na pláni. Uvidím, jak jeho kosti hoří –</emphasis></p>
<p>Uslyšela další vozy, tentokrát napravo. <emphasis>Můj další oddíl –</emphasis></p>
<p>„Zatrubte na ústup!“</p>
<p>Zazněly rohy.</p>
<p>„Útok na tábor!“ křikl kdosi za ní. „Útok –“</p>
<p>„Ticho! Myslíte si, že to snad Edurové nezvládnou?“ Modlila se, aby to Brohl Handar dokázal. Bez zásob tohle tažení skončilo. <emphasis>Bez zásob se nikdy nevrátíme do Drene. Bloud chraň, ve všech ohledech mě Rudomask přechytračil –</emphasis></p>
<p>Zvuky za ní zesílily. S hrůzou otočila koně a projela za signalisty. Všechny zbývající záložní jednotky se otočily. Zahlédla mezi dvěma čtverci důstojníka a rozjela se k němu.</p>
<p>„Co se tam v Bloudově jménu děje?“ chtěla vědět. Slyšela křik a dunění, cítila kouř –</p>
<p>Důstojník otočil hlavu. Byl celý bledý. „Démoni, atripredo! Mágové je pronásledují –“</p>
<p>„<emphasis>Cože je? </emphasis>Odvolejte je, zatraceně! <emphasis>Okamžitě je odvolejte!</emphasis>“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Brohl Handar seděl na koni ve společnosti osmi arapajských válečných vůdců, čtyř zaklínačů a denratského k’risnan. Čtyři tisíce pěších vojáků – tisteedurských válečníků, podle lederských vojenských termínů střední až lehká pěchota – stály v osmi čtvercích v plné zbroji a čekaly na výzvu k pochodu.</p>
<p>Zásobovací tábor zabíral široký, převážně plochý kopec patnáct set kroků na západ. Soumaři v provizorních ohradách se motali v prachu a kouři z hořícího trusu. Na bližší straně stály špitální stany a plátěné stěny byly v ranním slunci jasně vidět. Nad dalším kopcem severně od zásobovacího tábora kroužili dva dravci, možná orli. Obloha byla jinak prázdná, tmavě modrá rozloha pomalu světlající, jak se slunce šplhalo výš.</p>
<p>Mezi žlutými kvítky poletovali motýli a barva jejich křídel přesně odpovídala okvětním lístkům. Brohla překvapilo, že si toho nevšiml dřív. <emphasis>Příroda rozumí převlekům a klamu. Příroda nám připomíná, co znamená přežít. </emphasis>Tiste Edur tyto pravdy dobře chápali – šediví jako stíny, z nichž se zrodili, šediví jako kmeny stromů v šerých lesích jejich světa, šediví jako rubáše soumraku.</p>
<p>„Na co jsme zapomněli?“ zamumlal.</p>
<p>Arapajský válečný vůdce – preda – otočil hlavu a pod vyčnívajícím okrajem přílby mu byl ve stínu tak tak vidět zjizvený obličej. „Dohližiteli? Jsme rozestavení podle tvých rozkazů –“</p>
<p>„Zapomeň na to,“ přerušil jej Brohl Handar, nevysvětlitelně podrážděný veteránovou pozorností. „Kdo stráží tábor?“</p>
<p>„Čtyři sta pěšáků od různých zbraní,“ odpověděl válečník a pokrčil rameny. „Tihle Ledeřané si přehnaně věří.“</p>
<p>„To pochází z nesmírné nadřazenosti,“ protáhl další Arapaj.</p>
<p>První preda kývl. „Dobře si vzpomínám, příteli, jak překvapeně se tvářili ten den, kdy jsme je před Lederas rozdrtili. Jako kdyby se z ničeho nic ukázalo, že svět je jiný, než vždycky věřili. Ten výraz – to byla <emphasis>nevíra</emphasis>.“ Uchechtl se. „Příliš se soustředili na popírání, než aby se přizpůsobili, když toho bylo nejvíc zapotřebí.“</p>
<p>„To už stačí,“ štěkl Brohl Handar. „Atriprediny oddíly se srazily s nepřítelem – copak to neslyšíte?“ Otočil se v sedle a zašilhal k východu. „Prach.“ Chvíli mlčel, pak se obrátil na prvního arapajského predu. „Vezmi do tábora dvě kohorty. Čtyři sta Ledeřanů nestačí.“</p>
<p>„Dohližiteli, co když nás zavolají, abychom podpořili atripredu?“</p>
<p>„Pokud dojde na to, je den stejně ztracený. Dal jsem ti rozkaz.“</p>
<p>Preda kývl a pobídl koně k nastoupeným edurským válečníkům.</p>
<p>Brohl Handar se podíval na k’risnan po svém boku. Shrbený muž se choulil v sedle jako nafouklá vrána. Měl nasazenou kapuci, bezpochyby proto, aby zakryl poničený, kdysi spanilý obličej náčelníkova syna, proměněný v příšerný patvar chaotickými silami, před nimiž nyní Edurové poklekali. Brohl si všiml, jak sebou muž trhl. „Co tě trápí?“ chtěl vědět.</p>
<p>„Něco, nic.“ Odpověď byla hrdelní, slova vycházející ze znetvořeného hrdla nezřetelná. Byl to zvuk plný bolesti, přetrvávající a nepolevující.</p>
<p>„Co z toho?“</p>
<p>Další škubnutí. Brohl Handar pochopil, že to má být pokrčení ramen. „Kroky na mrtvé zemi.“</p>
<p>„Oulanský válečný oddíl?“</p>
<p>„Ne.“ Muž pootočil stíny zahalenou tvář k dohližiteli. „Těžší.“</p>
<p>Brohl Handar si najednou vzpomněl na obrovské stopy nalezené u zničené osady. Narovnal se a natáhl ruku k arapajskému šamšíru, jejž měl u pasu. „Kde? Kterým směrem?“</p>
<p>Dlouhá odmlka, pak k’risnan ukázal spárovitou rukou. K zásobovacímu táboru. Odkud náhle zazněl křik.</p>
<p>„Kohorty, pohyb!“ zařval. „K’risnan, ty a zaklínači – za mnou!“ Pobídl koně a ten polekaně rovnou nacválal.</p>
<p>Arapajský preda, doprovázející dvě kohorty, již dal rozkaz zrychlit krok. Teď otočil hlavu a sledoval dohližitele a jeho kádr mágů, ženoucí se kolem.</p>
<p>Před nimi zděšeně bučeli voli a hýkaly muly, žalostně a bezmocně. Stany padaly, poutací lana svištěla vzduchem a lidé prchali z tábora k severu –</p>
<p>– kde na ně čekal v dokonalé léčce oulanský přepadový oddíl. Bojovníci se zvedli z vysoké trávy. Všude létaly šípy a oštěpy. Ledeřané padali a kutáleli se a divoši k nim přibíhali s válečným pokřikem a oštěpy, sekerami a meči v rukou.</p>
<p><emphasis>Nic se pro ně nedá udělat – chudáci. Musíme zachránit zásoby.</emphasis></p>
<p>Dorazili k mírnému svahu a cválali k řadě špitálních stanů.</p>
<p>Bestie, která jim skočila přímo do cesty, byla skutečný démon – obraz, zarývající se do mozku jako spár – šokující poznání. <emphasis>Náš dávný nepřítel – musí to být on – Edurové nezapomínají –</emphasis></p>
<p>Hlava natažená na hadovitém krku, tlama otevřená a odhalující zuby jako dýky, mohutné plece, dlouhé, svalnaté paže s obrovskými, zakřivenými železnými čepelemi v místě, kde měly být ruce. Jak se k nim tvor hnal na obřích zadních nohou, předkláněl se daleko dopředu a silný ocas držel rovně nad zemí kvůli rovnováze. Z ničeho nic byl mezi nimi.</p>
<p>Koně řičeli. Brohl se ocitl po démonově pravici, téměř na dosah švihajících čepelí, a s hrůzou se díval, jak se zmijí hlava prudce sklání a čelisti se svírají kolem koňského krku. Zakřupalo to, zapraskalo, vystříkla krev. Tvor měl tlamu plnou masa a kostí a z děsivé díry, kterou koni udělal na krku, vyčnívala páteř. Mečem přesekl zaklínače vedví, ještě když seděl v sedle. Švihl druhým mečem a dalšímu zaklínači rozťal stehno i sedlo pod ním a udělal hlubokou ránu koni v pleci, přerazil mu lopatku a žebra. Zvíře pod úderem padlo a jezdec – jemuž z pahýlu tryskala krev – přepadl, chvíli se držel v jednom třmeni, načež se rozplácl na zemi a jiný kůň mu šlápl rovnou na obličej.</p>
<p>Dohližitelův kůň se s něčím srazil a zlomil si obě přední nohy. Jak se hroutil, Brohl mu přeletěl přes hlavu. Při dopadu se překulil a do levé nohy se mu zakousl vlastní šamšír. Zastavil se před zmítajícím se koněm. Démon švihl ocasem, otočil se a chystal se k dalšímu útoku.</p>
<p>Do cesty se mu postavila pěnící vlna magie a zvedla se a vzdouvala.</p>
<p>Démon Brohlovi zmizel z dohledu za tou převalující se vlnou.</p>
<p>Najednou cosi zakrylo slunce –</p>
<p>– démon byl ve vzduchu, přeběhl přes hřeben magie k’risnan a seběhl dolů, drápy na zadních nohou vytažené. Jednou popadl dalšího zaklínače a vtlačil mu hlavu mezi ramena, jak došlápl – kůň se pod tou váhou zřítil a nohy se mu zlomily jako suché větve. Druhou nohou hrábl démon po k’risnan, jen zběžně, ale shodil ho ze sedla plašícího se koně a drápy koni zaryl do zadku dřív, než stačil uprchnout. Po drápech zůstalo obnažené maso a v ráně byly vidět pánevní a stehenní kost.</p>
<p>Kůň se zřítil v pokřiveném pádu, při kterém si zlámal žebra, jen tři kroky od ležícího Brohla. Ten viděl bělmo jeho očí – šok a hrůzu, přízrak smrti –</p>
<p>Dohližitel se pokusil vstát, ale něco bylo v nepořádku s jeho nohou – neměl v ní žádnou sílu a připadala mu podivně těžká a mokrá, jak ji měl nataženou v trávě. Podíval se dolů. Nohu měl zrudlou od kyčle dolů – vlastní šamšír mu způsobil hlubokou ránu na stehně, končící těsně nad kolenem.</p>
<p>Rána to byla smrtelná – crčela z ní krev – a Brohl Handar padl na záda a nevěřícně zíral na nebe. <emphasis>Zabil jsem se sám.</emphasis></p>
<p>Slyšel dusot démonových nohou, rychlý, vzdalující se – a hlubší zvuk, běžící válečníky stahující se k němu s tasenými zbraněmi. Obraceli hlavy a něco křičeli – nerozuměl jim, zvuky slábly, ustupovaly – kdosi se k němu připlazil, pod kapucí bylo vidět, že mu z nosu kape krev – a natáhl k němu pokroucenou ruku – a Brohl Handar zavřel oči.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Atripreda Bivatt přitáhla koni otěže a zastavila mezi dvěma jednotkami záložní střední pěchoty – Řemeslnický napravo, Harridiktský nalevo a za nimi, kde byla další jednotka Řemeslnického, se zmateně bojovalo.</p>
<p>Do řad vojáků vpadla plazí obluda a muži jako by před ní táli a jiní po stranách létali vzduchem v potocích krve, jak bestie máchala rukama s drápy napravo nalevo. Démon měl tmavou kůži, dokonale balancoval na mohutných zadních nohou a hnal se přímo do středu čtverce –</p>
<p>Natáhl ruce, popadl jednu osobu, ženu, mága – zvedl ji do vzduchu a roztrhal na kusy jako dítě slaměnou panenku.</p>
<p>Za ním se motali vojáci nejjižněji umístěné jednotky, sedm set padesát mužů střední pěchoty Kupeckého praporu, mezi mrtvými a umírajícími vojáky.</p>
<p>„Magie!“ zavřískla Bivatt a zamířila k řemeslnické jednotce napravo – hledajíc v jejím středu mága – a někdo se snažil protlačit řadami.</p>
<p>Její pozornost upoutala oblaka prachu v táboře – edurská legie nebyla nikde v dohledu, protože spěchala na pomoc Ledeřanům. <emphasis>Proti dalším podobným démonům?</emphasis></p>
<p>Obluda se prohnala řemeslnickými vojáky jižně od nyní ustupující harridiktské jednotky. Na dohled se objevil druhý čaroděj a běžel k jinému. Otevíral ústa, jako by splétal kouzla a přidával mu svou energii.</p>
<p>Démon se otočil doleva, a místo aby pokračoval v útoku, oběhl jednotku, kterou právě rozerval, čímž ji dostal mezi sebe a kouzla, nyní vyrážející v jiskřícím víru ze země před mágy.</p>
<p>Démon se předklonil a neuvěřitelně rychle prchal.</p>
<p>Bivatt slyšela, jak rituál utichá, a otočila se v sedle. „Zatraceně! Zasáhněte ho!“</p>
<p>„Vaši vojáci!“</p>
<p>„Trvalo vám to moc dlouho!“ Zahlédla predu harridiktské jednotky. „Stáhněte všechny zálohy za mágy! Na sever, hlupáku – vydej rozkaz! Kádre, mějte tu zatracenou magii připravenou!“</p>
<p>„Máme, atripredo!“</p>
<p>Bivatt i přes panující horko zamrazilo. Znovu otočila koně a ujížděla k údolí. <emphasis>Převezl mě. Na všech stranách ustupuju, jen reaguju – Rudomasku, tahle bitva je tvoje.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ale nakonec tě dostanu. To přísahám.</emphasis></p>
<p>Před ní se na hřebeni objevovaly její jednotky, spořádaně ustupující. V ústupu jim očividně nikdo nebránil. Rudomask byl zřejmě spokojený – nenechal se vylákat z údolí, ani když měl tak démonické spojence –</p>
<p>Tábor. Musela dostat vojáky do toho zatraceného tábora – <emphasis>snad Edurové útok odrazili. Snad Brohl Handar nezapomněl přemýšlet jako voják.</emphasis></p>
<p><emphasis>Kéž se mu dnes dařilo líp než mně.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p><emphasis>Pobřeží je vůči moři slepé. To bych klidně mohla říct, že měsíc navždycky uprchl z noční oblohy. </emphasis>Prochlazená a unavená Yan Tovis sjížděla s vojáky na rovnou cestu. Rostly tu stromy a listí tam, kam nedosáhlo měsíční světlo, bylo černé. Svahy kolem úvozu byly vysoké a prudké, dokazující, jak je cesta na pobřeží stará. Kořeny se natahovaly tajemně propletené a pokroucené a ve vlhké tmě z nich kapalo. Koním pod kopyty křupaly kameny. Zvířata funěla a zbroj jezdců tlumeně vrzala. Svítat začne za dvě zvonění.</p>
<p><emphasis>Slepé vůči moři.</emphasis> Žízeň moře byla nekonečná. Tuto pravdu bylo lze vidět v tom, jak moře neustále ohlodávalo pobřeží, bylo ji slyšet v jeho hladovém hlase, bylo ji lze nalézt v nahořklém jedu jeho chuti. Třasové věděli, že na začátku světa nebylo nic než moře a že na konci to bude stejné. Voda stoupne a pohltí všechno, to byl nevyhnutelný osud, jehož byli bezmocnými svědky.</p>
<p>Pobřežní bitva byla odjakživa bitvou jejího lidu. Ostrov, kdysi posvátný, byl znesvěcen. Ledeřané z něj udělali smrduté vězení. <emphasis>A přece je opět svobodný. Příliš pozdě. </emphasis>Před mnoha pokoleními spojovaly ostrovy jižně od Dálavy pevninské mosty. Ty zmizely. Ostrov sám se nyní zvedal z moře, obklopený vysokými útesy všude, kromě jediného přístavu. Takový byl umírající svět.</p>
<p>Mezi Třasy se teď často rodily démonem políbené děti. Některé si vybral koven a vycvičil je ve starých způsobech, zbytek naházeli z útesů do žíznivého moře. Dar smrtelné krve. Chvilková, ubohá úleva.</p>
<p>Před lety utekla z dobrého důvodu. Urozená krev ji pálila jako jed, barbarský odkaz jejího lidu v ní vzbuzoval hanbu a pocit viny. S neředěnou rázností mládí se odmítla smířit s barbarskou krutostí svých předků, odmítala se válet ve vtíravém, dusivém nihilismu sebepoškozujícího zločinu.</p>
<p>Všechen vzdor se vytratil, když na vlastní oči spatřila zrod démonem políbené obludnosti – ruce a nohy s drápy, šupinatý, protažený obličej, tupý ocas kroutící se jako bezhlavý had a jasně zelené oči. Pokud by na démoní sémě ukazovaly pouze drápy, byl by si dítě vybral koven, protože pokud dítěti v žilách kolovala pouze kapka démonické krve, byla v ní obrovská síla. Víc té krve ale už znamenalo ohavnost.</p>
<p><emphasis>Groteskní děti lezoucí v blátě na mořském dně, vyrývající ve tmě brázdy, mořská legie, vojsko čekající na nás na všechny.</emphasis></p>
<p>Semeni se dařilo tam, kde se zpěněné vlny setkávaly se zemí. Vyhazováno vysoko na břeh se vsakovalo do země. Přebývalo v živoucích tvorech, lovcích i kořisti, dařilo se mu v rostlinách, lnulo ke stéblům trávy, listí stromů – tomuto semeni se nedalo uniknout. Další trpká třasská pravda. Když si našlo ženské lůno, v němž již rostlo dítě, uloupilo mu semeno osud. Hledalo… něco, ale zanechávalo jen tvar válčící s tím, co v něm bylo lidského.</p>
<p>Kdysi dávno bývali démoni čistí. Rodili se mezi svými, svět matek a potomků. Semeno dlelo v moři démonických děloh. Dokud nedošlo k válce, kdy byla břicha matek otevřena a to, co patřilo dovnitř, se vylilo do světa – semeno, které ani moře nechtělo přijmout. Válce plné zabíjení – a přece si démoni našli způsob, jak přežít do dnešních dnů. Ve vířících výparech přílivových tůní, v narážejících vlnách. Ztracení, přesto neporažení. Odešlí, a přece připravení k návratu.</p>
<p><emphasis>Hledají správnou matku.</emphasis></p>
<p>A tak tu čarodějky zůstaly. Yan Tovis byla přesvědčená, že koven byl zničen, vyhuben – Ledeřané dobře věděli, že odpor vůči tyranii se pěstuje ve školách víry, hlásících se ke starým způsobům, kde působí zahořklí kněží a kněžky, kmetové, kteří pracují skrze hloupou mládež – použijí ji jako zbraň, a když se zlomí, tak ji zahodí, přičemž melodramaticky truchlí, když je zničena. Kněží a kněžky, jejichž verze víry ospravedlňuje zneužití vlastních následovníků.</p>
<p>Yan Tovis již pochopila, že zrod kněžství vnutil hierarchii zbožnosti, jako kdyby byla pravidla nevolnictví tvárná, a taková pleticha – zaobalená do tajuplného vědění a učení – dodávala životu kněze či kněžky větší cenu než životům nevědomých obyčejných lidí.</p>
<p>Během let, kdy se učila mezi Ledeřany, se stala svědkem toho, jak příchod plecníků – či zaklínačů a čarodějek – pro Třasy ve skutečnosti znamenal přenesení od skutečného poznání boha, jímž bylo pobřeží. Úskočnost a světská ctižádost, zatajující posvátné znalosti před těmi, kdo neměli být nikdy zasvěceni – taková nebyla vůle pobřeží. Ne, <emphasis>jen to, co zaklínači a čarodějky chtěli.</emphasis></p>
<p><emphasis>Drápy na rukou a nohou byly opravdu dokonalým obrazem.</emphasis></p>
<p>S démonickou krví však přicházela moc. A pokud bylo každé dítě s takovou mocí, jemuž bylo umožněno přežít, zasvěceno do kovenu, zůstávala tato moc výlučná.</p>
<p>Ledeřané při dobývání Třasu vyvolali pogrom na koven. A neuspěli.</p>
<p>Yan Tovis si z hloubi duše přála, aby byli uspěli.</p>
<p>Třasové jako národ byli vyřízení. Dokonce i vojáci z jejího oddílu – každý během let pečlivě vybraný na základě zbytků třasské krve v žilách – byli ve skutečnosti víc Ledeřané než Třasové. A ona se nakonec nijak nesnažila probudit jejich dědictví.</p>
<p><emphasis>Přesto jsem si je ale vybrala, ne? Chtěla jsem jejich věrnost, sahající dál než věrnost pouhého lederského vojáka jeho atripredě.</emphasis></p>
<p><emphasis>Přiznej si to, Šero. Teď jsi královna a tito vojáci – </emphasis>tito Třasové – <emphasis>to vědí. A přesně o to jsi v hloubi své ctižádosti ostatně usilovala. </emphasis>Teď se zdálo, že se bude muset postavit čelem té ctižádosti, probouzející se urozené krvi – hledající své pravé místo, své <emphasis>pr</emphasis><emphasis>ávo.</emphasis></p>
<p><emphasis>Co přivedlo mého polobratra na pobřeží? Jel tam jako Třas, nebo lederský zbrojmistr drešpredy? </emphasis>Nemohla uvěřit vlastní otázce. Odpověď znala, chvěla se jí v duši jako zaražený nůž. <emphasis>Pobřeží je slepé…</emphasis></p>
<p>Jeli dál tmou.</p>
<p><emphasis>Nikdy jsme nebyli takoví jako Nerekové, Tarthenalové a ostatní. Nemohli jsme proti vetřelcům postavit vojsko. Naše víra v pobřeží nepřinášela velkou moc, protože je to víra v nestálost a proměnlivost. Bůh bez tváře a se všemi tvářemi. Naším chrámem je pláž, kde se vede věčná válka mezi mořem a pobřežím, je to chrám postavený jen k tomu, aby se zase zřítil. Chrám zvuků, vůní, chutí a slz na konečku každého prstu.</emphasis></p>
<p><emphasis>Náš koven léčil rány, vyháněl nemoci a vraždil nemluvňata.</emphasis></p>
<p><emphasis>Tarthenalové na nás pohlíželi s hrůzou. Nerekové nás lovili v lesích. Pro Faeredy jsme byli zloději dětí. Nechávali nám na pařezech kůrky chleba, jako kdybychom nebyli o nic lepší než zlomyslné vrány.</emphasis></p>
<p><emphasis>A tohoto lidu, těchto Třasů jsem nyní královnou.</emphasis></p>
<p>A čekal na ni muž, jenž se měl stát jejím chotěm. Na Ostrově.</p>
<p><emphasis>Bloud mě vem, na tohle jsem příliš unavená.</emphasis></p>
<p>Koně cákali v loužích. Stará cesta se svažovala – blížili se k pobřeží. Před nimi se terén zase zvedal – nějaká dávná hranice nejvyššího přílivu, široký hřeben z ohlazených kamenů a kostek zasazených do písčitého jílu, z něhož se během času stane lupek podobaný neklidnými kameny. V lupku bylo možné najít zasazené lastury, úlomky měkkýšů, důkaz mnoha vítězství moře.</p>
<p>Stromy tu byly řidší, ohnuté větrem, který dosud na tváři necítila – a ten klid ji vzhledem k roční době překvapil. V nehybném vzduchu se vznášela silná vůně pobřeží.</p>
<p>Zpomalili koně. Dosud neviditelné moře nevydávalo žádné zvuky, dokonce ani šepot něžných vlnek. Jako kdyby svět na druhé straně hřebene docela zmizel.</p>
<p>„Tady jsou stopy, pane,“ ohlásil jeden z vojáků, když se pod svahem zastavili. „Jezdci, objeli návrší ze severu i z jihu.“</p>
<p>„Jako kdyby někoho honili,“ poznamenal další.</p>
<p>Yan Tovis zvedla ruku.</p>
<p>Od severu se cvalem blížili koně.</p>
<p>Yan Tovis přepadl téměř pověrčivý strach. Vydala pokyn a vojáci tasili meče. Ona sáhla po svém.</p>
<p>Objevili se první jezdci. Ledeřané.</p>
<p>Yan Tovis si s úlevou vydechla. „Zadržte, vojáci!“</p>
<p>Náhlý rozkaz očividně polekal jezdce v čele i jeho tři společníky. Koně při zastavování klouzali na volných oblázcích. Muži byli odění jako do bitvy – hauberky, jejichž černé kroužky se leskly, a hledí na přílbách stažené. Vůdčí jezdec svíral sekeru s dlouhým toporem. Ostatní měli kopí se širokými, ozubenými hlavicemi, jako kdyby se vydali na lov kance.</p>
<p>Yan Tovis otočila koně a popojela blíž. „Jsem atripreda Yan Tovis,“ představila se.</p>
<p>Vůdce sklonil hlavu. „Yedan Derryg,“ pronesl tiše. „Zbrojmistr, Boaralská tvrz.“</p>
<p>Šero zaváhala, než dodala: „Stráž.“</p>
<p>„Šero,“ opáčil. „I takhle ve tmě vidím, že jsi to ty.“</p>
<p>„Přijde mi zatěžko uvěřit – utekl jsi –“</p>
<p>„Utekl, má královno?“</p>
<p>„Z domu naší matky, ano.“</p>
<p>„S tvým otcem jsme zrovna nevycházeli, Šero. Ty jsi byla ještě batole, když jsem tě viděl naposledy, ale na tom nezáleží. Ve tvé tváři teď vidím totéž, co tenkrát. O tom není pochyb.“</p>
<p>S povzdechem sesedla.</p>
<p>Ostatní ji po chvíli následovali. Yedan naklonil hlavu a spolu se Šero poodešli stranou. Zastavili se pod nejvyšším stromem u hřebene – uschlou borovicí – protože se drobně rozpršelo.</p>
<p>„Přijíždím právě z tvrze,“ začala Yan Tovis. „Tvůj dreš se pokusil uniknout zatčení a je mrtvý. Nebo brzy bude. Mluvila jsem s těmi čarodějkami. Z Rennis přijedou Tiste Edur, ale než dorazí, vyšetřování bude ukončeno a já se budu muset omluvit za to, že jsem marnila jejich čas.“</p>
<p>Yedan neříkal nic. Mřížkové hledí mu dokonale zakrývalo rysy, jen černé, kudrnaté vousy vylézaly – zřejmě něco pomalu přežvykoval.</p>
<p>„Stráži,“ pokračovala Šero, „oslovil jsi mě ‚královno‘ před svými vojáky.“</p>
<p>„Jsou to Třasové.“</p>
<p>„Chápu. A ty jsi tady… na pobřeží –“</p>
<p>„Protože jsem Stráž, ano.“</p>
<p>„Ten titul nemá smysl,“ prohlásila drsněji, než zamýšlela. „Je čestný, pozůstatek starých –“</p>
<p>„Myslel jsem si totéž,“ skočil jí do řeči – <emphasis>jako starší bratr, zatraceně – </emphasis>„až do večera před třemi dny.“</p>
<p>„Proč jsi tedy tady? Koho hledáš?“</p>
<p>„Rád bych ti odpověděl líp, než můžu. Nejsem si jistý, proč jsem tady, ale byl jsem povolán.“</p>
<p>„Kdo tě povolal?“</p>
<p>Chvíli zase přežvykoval. „Pobřeží.“</p>
<p>„Chápu.“</p>
<p>„Ohledně toho koho – nebo co – hledám, to opravdu vůbec netuším. Objevili se cizinci. V noci jsme je slyšeli, ale ať jsme jeli kamkoliv, ať jsme přijeli seberychleji, nikoho jsme nenašli. Ani žádné stopy – otisky, nic. A přece… jsou tady.“</p>
<p>„Tak možná snad duchové.“</p>
<p>„Možná.“</p>
<p>Šero se pomalu obrátila. „Z moře?“</p>
<p>„Ani na pláži nebyly žádné stopy. Sestro, co jsme dorazili, vzduch se nepohnul. Ani vánek. Už den a noc je pobřeží nehybné.“ Zvedl hlavu. „A teď přišel déšť – poprvé.“</p>
<p>Jejich pozornost upoutalo mumlání vojáků. Dívali se na hřeben, šest nehybných přízraků v lesklé zbroji.</p>
<p>A za hřebenem trhaně stoupala a ustupovala záře.</p>
<p>„Tohle,“ řekl Yedan a vykročil.</p>
<p>Yan Tovis ho následovala.</p>
<p>Škrábali se přes uvolněné kameny, větve bez listí a obnažené kořeny. Konečně byli na návrší. Vojáci lezli za nimi. Yan Tovis s polobratrem se protáhli houštím a vynořili se na břehu.</p>
<p>Zastavili se a zírali na moře.</p>
<p>Lodě.</p>
<p>Řada lodí, hodný kus od břehu. Táhnoucí se k severu i k jihu.</p>
<p><emphasis>A všechny hořely.</emphasis></p>
<p>„Bloudovo požehnání,“ zašeptala Yan Tovis.</p>
<p><emphasis>Stovky hořících lodí.</emphasis></p>
<p>Nad nehybnou vodou si pohrávaly plameny, do vzduchu stoupaly sloupy kouře, ozářené odspodu jako obrovské zaprášené uhlíky ležící na černé obloze.</p>
<p>„To nejsou lederské lodě,“ podotkl Yedan. „Ani edurské.“</p>
<p>„Ne,“ zašeptala Šero, „to nejsou.“</p>
<p><emphasis>Dorazili cizinci.</emphasis></p>
<p>„Co to znamená?“ V otázce zazníval neskrývaný strach a Yan Tovis se podívala na vojáka, jenž promluvil. Na rysech mu slabě pohrávala oranžová záře vzdálených plamenů.</p>
<p>Šero se zadívala na lodě. „Drómony,“ řekla. Srdce jí vzrušeně bušilo v hrudi – s podivnou, temnou zlobou a… <emphasis>divokou radostí.</emphasis></p>
<p>„Co je to za jméno?“ chtěl vědět Yedan.</p>
<p>„Znám je – ty přídě, lanoví. Objevili jsme je na jednom vzdáleném kontinentu. Říši. Zabili jsme stovky – tisíce – jejích poddaných. Srazili jsme se s jejich flotilami.“ Odmlčela se, pak se obrátila na jednoho vojáka. „Zajeďte zpátky do tvrze. Zajistěte, aby byl dreš mrtvý. Setnina okamžitě odjede – sejdeme se na pobřežní silnici severně od Rennis. Ach, a ty zatracené čarodějky vezměte s sebou.“</p>
<p>„Co –“ začal Yedan.</p>
<p>Zarazila polobratra s krutou radostí. „Jsi Stráž. Tvá královna tě potřebuje.“ Zamračila se na něj. „Pojedeš s námi, Yedane. Se svým oddílem.“</p>
<p>Pohnul vousatou bradou. „Kam?“</p>
<p>„Na Ostrov.“</p>
<p>„A co Ledeřané a jejich pánové? Měli bychom jim poslat varování.“</p>
<p>S očima upřenýma na hořící lodní trupy skoro prskla. „Zabili jsme jejich poddané. A oni to určitě nenechají projít jen tak. Bloud vem Ledeřany i Edury.“ Otočila se a vykročila ke koni. Ostatní šplhali dolů za ní. „Cizinci, Yedane? Ne pro mě. Tihle nás sledovali.“ Vyhoupla se na koně a rozjela se k severu. „Zanechali jsme krvavý dluh,“ dodala a vycenila zuby. „V malazské krvi. <emphasis>A oni to zřejmě nenechají jen tak</emphasis>.“</p>
<p><emphasis>Jsou tady. Na tomto pobřeží.</emphasis></p>
<p><emphasis>Malažané jsou na našich březích.</emphasis></p><empty-line /><empty-line /><p>KNIHA TŘI</p>
<p><image xlink:href="#_4.jpg" /></p>
<p>VRHCÁBY O DUŠI</p><empty-line /><p>Máme sklon</p>
<p>napadat zvíře přikrčené</p>
<p>v našich duších,</p>
<p>ale ono je čisté,</p>
<p>s plachým pohledem,</p>
<p>a sleduje naše zběsilé zločiny,</p>
<p>schoulené</p>
<p>v kleci naší krutosti.</p>
<p>Vezmu</p>
<p>svůj a tvůj osud</p>
<p>do těchto rukou,</p>
<p>půvab zvířete, abych vylepšil</p>
<p>zničené sny –</p>
<p>svoboda nespoutaného, volného,</p>
<p>dlouhého běhu –</p>
<p>zvíře bude zabíjet, když já vraždím.</p>
<p>V rozhřešení</p>
<p>seznam nezaznamenaných rozdílů</p>
<p>poskytl těmto rukám</p>
<p>svobodu bez výjimek,</p>
<p>viz, jak čistá je</p>
<p>tato krev ve srovnání s tvou,</p>
<p>smrtelný škleb</p>
<p>tvého bestiálního vrčení hyzdí krajinu</p>
<p>tvé tváře,</p>
<p>toto nás rozděluje</p>
<p>v našich duších,</p>
<p>mé zvíře a já jsme připoutáni k sobě,</p>
<p>jak musíme,</p>
<p>kdo vede a kdo veden je,</p>
<p>otázka nikdy nevyvstane</p>
<p>před okouzlujícími a nevinnými.</p>
<p><emphasis>Pes v uličce</emphasis></p>
<p><emphasis>Přiznání</emphasis></p>
<p>Tibal Feredikt</p><empty-line />
</section>
<section>
<p>KAPITOLA TŘINÁCT</p><empty-line /><empty-line /><p>Když jsme se tam my lupiči sešli, zbýval z vraku jen kýl a půlka trupu, a bouře uplynulé noci zůstala ve vzduchu jako slina, když jsme slezli dolů.</p>
<p>Slyšel jsem mnoho tichých modliteb, ruce se míhaly, aby zahnaly to či ono, jak vyhovovalo té které duši, jejíž rozmluva se strachem začala bezpochyby již v dětství, a kdybych si dokázal vzpomenout na to své, dozajista bych byl chtěl napodobit útěk před hrůzou.</p>
<p>Takhle jsem se mohl jen dívat na tu žeň maličkých koster v krabím krunýři, na ocasaté rarachy s lidskými tvářemi, na jejich dravčí spáry a všemožné podivné okrasy, dodávající dokonalé podrobnosti této noční můře za jasného dne.</p>
<p>Žádný div, že jsem se toho dne zřekl moře. Bouře a zničená loď vyzvedly houf bezbožností a ach, na tomto zatraceném ostrově se jich nepochybně vyskytovalo mnohem víc.</p>
<p>Takhle jsem to byl já, kdo pronesl ten nechutný vodopád slov. „Ne všichni raraši asi umějí létat.“</p>
<p>Přes to všechno to ještě nebyl důvod, proč mi vypíchnout oči, ne?</p>
<p><emphasis>Slepý Tobor z Dálavy</emphasis></p>
<p><image xlink:href="#_13.jpg" />„Tedy, přátelé, to je náramná krasavice.“</p>
<p>„Pokud se ti líbí takové.“</p>
<p>„A proč by ne, ty zatracenej vykradači mohyl? Jde vo to, že takhle je to vždycky, no koukni na toho beznadějnýho rváče, se kterým je. Mohla mít kohokoliv z nás. Mohla mít dokonce i mě. Ale to vona ne, sedí si tady vedle toho kulhavýho jednorukýho, jednouchýho, jednovokýho a beznosýho kraváckýho psa. Chci říct, mně povídejte vo šerednosti.“</p>
<p>Třetí muž, jenž dosud nepromluvil, po něm kradmo, úkosem koukl a všiml si vlasů jako ptačí hnízdo, trčících velkých uší, vyboulených očí a jizev po spáleninách na obličeji připomínajícím rozmáčknutou tykev – a krátce a rychle odvrátil zrak. Poslední, co Hrdlořez chtěl, byl další záchvat pronikavého, zlověstného smíchu, který obvykle přimrazil všechny v doslechu.</p>
<p><emphasis>Nikdy si nezvyknu na to, že mám takový smích. Zatraceně mě děsí. </emphasis>Inu, spolykal dost plamenů a to mu poškodilo hlasivky. Bylo to znát, pouze pokud se smál, a jak si vzpomínal, v měsících po… <emphasis>tom vš</emphasis><emphasis>em… </emphasis>bylo jen málo důvodů k veselí.</p>
<p>„Támhle jde ten hospodskej,“ poznamenal Smraďoun.</p>
<p>Klidně se mohli bavit o kdečem, protože tady nikdo malazsky neuměl.</p>
<p>„Ten je další celej do ní zblázněnej,“ ohrnul nos seržant Balšám. „Ale kdo s ní sedí? Mistr Kápě mě vem, nedává to smysl.“</p>
<p>Smraďoun se pomalu předklonil a opatrně si dolil korbel. „Jde vo doručení toho soudku. Brullygovi. Ten hezoun a ta mrtvá holka se zřejmě přihlásili.“</p>
<p>Balšám vykulil oči ještě víc. „Vona nejni mrtvá! Povím ti, co je mrtvý, Smraďoune. Ten v louži utopenej červ mezi tvejma nohama!“</p>
<p>Hrdlořez se zadíval na kaprála. „<emphasis>Když je máš rád takový</emphasis>,“ odtušil a uniklo mu přidušené škytnutí, až ostatní nadskočili.</p>
<p>„Co ve jménu mistra Kápě je tu k smíchu?“ chtěl vědět Balšám. „Hlavně se nesměj, a to je rozkaz.“</p>
<p>Hrdlořez se kousl do jazyka. Jak mu bolest zakroužila lebkou jako oblázek ve škopku, vyhrkly mu z očí slzy. Mlčky zavrtěl hlavou. <emphasis>Smát se? A já?</emphasis></p>
<p>Seržant se znovu zamračil na Smraďouna. „Mrtvá? Mně teda moc mrtvá nepřipadá.“</p>
<p>„Věř mi,“ opáčil kaprál po dlouhém loku a říhl si. „Jasně, schovává to dobře, ale umřela už před nějakým časem.“</p>
<p>Balšám se nakláněl nad stolem a škrábal se v rozcuchaných vlasech. Na tmavé dřevo z nich padaly lupy. „Bohové pod náma,“ zašeptal. „Možná by někdo měl… já nevím… možná… říct jí to?“</p>
<p>Smraďoun zvedl své značně prořídlé obočí. „Promiňte, madam, máte pleť, za jakou by ženský daly život, a vy jste to zřejmě udělala.“</p>
<p>Hrdlořez zase vypískl.</p>
<p>„Je pravda, madam,“ pokračoval kaprál, „že dokonalý vlasy a drahý líčení zakryjou všechno?“</p>
<p>Přidušené Hrdlořezovo zapištění.</p>
<p>Lidé se otáčeli.</p>
<p>Smraďoun polkl další doušek a pomalu se rozehříval. „Legrační, ale <emphasis>nevypadáte </emphasis>mrtvá.“</p>
<p>Pronikavý chechtot se nedal zadržet. Když přestal, v šenku se rozhostilo ticho, jen nějaký korbel se skutálel ze stolu a dopadl na podlahu.</p>
<p>Balšám se zamračil na Smraďouna. „To je tvoje vina. Pořád tlačíš na pilu. Ještě slovo, kaprále, a budeš mrtvější než ona.“</p>
<p>„Co je to tu cejtit?“ zeptal se Smraďoun. „Aha, jasně. Esence rozkladu.“</p>
<p>Balšámovi se vyboulily líce a tvář nabyla podivně purpurového odstínu. A vypadalo to, že zažloutlé oči mu každou chvíli vypadnou z důlků.</p>
<p>Hrdlořez se pokusil pevně zavřít oči, ale vynořil se mu obraz seržantovy tváře. Zapištěl do dlaní a bezmocně se rozhlédl kolem sebe.</p>
<p>Veškerá pozornost se upírala na ně, nikdo nevydal hlásku. Dokonce i krasavice, která připlula s tím zmrzačeným ťulpasem, jakož i ťulpas sám – jemuž svítilo oko z vrásek hlubokého mračení – se zarazili u soudku piva, jejž vyvalil hostinský. A sám hostinský na Hrdlořeza zíral s otevřenou pusou.</p>
<p>„No,“ poznamenal Smraďoun, „a je konec naší vážnosti jako zlejch hochů. Hrdloš tady toká – doufejme, že na ostrově nejsou žádný krocani. A ty, seržante, vypadáš, že ti praskne hlava jako svítivka.“</p>
<p>„To je <emphasis>tvoje </emphasis>vina, ty šmejde!“ zasyčel Balšám.</p>
<p>„To těžko. Jak vidíš, já jsem klidnej. Ačkoliv trochu znepokojenej touhle společností.“</p>
<p>„Dobře, tak tě vylučujeme. Mistr Kápě ví, že Gilani je mnohem hezčí na pohled –“</p>
<p>„Ano, ale ta je náhodou živá, seržante. Vůbec ne tvůj typ.“</p>
<p>„Já to nevěděl!“</p>
<p>„To je nejubožejší přiznání na světě, nemyslíš?“</p>
<p>„Zadrž,“ vypravil ze sebe nakonec Hrdlořez. „Já to taky nepoznal, Smraďoune.“ Píchl do kaprála prstem. „Další důkaz, že seš zatracenej nekromant. Ne, nech si ten šokovanej výraz, my ti to už nežereme. Věděls, že je mrtvá, protože ty dokážeš smrad mrtvejch vycítit. Vlastně bych se vsadil, že proto ti dal Braven Zub tohle jméno – jemu holt nic neuniklo, co?“</p>
<p>Pomalu se zase začínaly ozývat běžné zvuky doprovázené ochrannými gesty. Několik židlí zavrzalo, jak hosté nenápadně unikali předními dveřmi.</p>
<p>Smraďoun se napil piva. A neříkal nic.</p>
<p>Mrtvá žena odešla se svým společníkem, jenž kulhal a na rameni nesl soudek.</p>
<p>„Támhle jdou,“ zabručel Balšám. „Příznačný, ne? A zrovna když máme málo lidí.“</p>
<p>„S tím si nelam hlavu, seržante,“ podotkl Smraďoun. „Všechno je zařízený. I když pokud se hospodskej rozhodne jít za nima…“</p>
<p>Hrdlořez zavrčel. „Jestli to udělá, bude litovat.“ Znovu vstal a upravil si mariňáckou pláštěnku. „Vy dva máte štěstí, budete si tu hezky sedět na těch svejch tlustejch zadcích. Venku je pořádná zima, víte.“</p>
<p>„Všechno to porušování subordinace si zaznamenávám,“ zaprskal Balšám a poklepal si na hlavu. „Tady.“</p>
<p>„To je mi úleva,“ utrousil Hrdlořez a vyšel z krčmy.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Třas Brullyg, tyran Druhého Děvína a rádobykrál Ostrova, se hrbil v křesle s vysokým opěradlem, původně patřícím starému prefektovi, a mračil se zpod huňatého obočí na dva cizince u stolu vedle dveří. Hráli další z těch svých zatracených her. Kostky, podlouhlá dřevěná miska a štípané vraní peří.</p>
<p>„Dva skoky mi vynesou veslo,“ pronesl jeden z nich, třebaže si tím Brullyg nebyl jistý – chytat jazyk potají nebylo snadné, ale byl na jazyky dobrý. Třasština, lederština, tisteedurština, kupecký jazyk a mekroština. A teď po kapkách tahle… tahle <emphasis>malazština.</emphasis></p>
<p>Načasování. Sebrali mu ho stejně snadno jako nůž a válečnou sekeru. Cizinci pronikající do přístavu – na palubě jich nebylo tolik, aby to vyvolávalo obavy, aspoň ze začátku ne. Kromě toho měl tehdy spoustu jiných starostí. Moře plné ledových hor, řítících se na Ostrov, hrozivějších než jakákoliv flotila či vojsko. Tvrdili, že se o to postarají – a od té chvíle se už jen topil.</p>
<p>Rádobykrál Ostrova rozmačkaného pod necitelným ledem. Čelit takové hrozbě bylo, jako kdyby mu plachtou projely dračí drápy. Po všem, co udělal…</p>
<p>Načasování. Teď si říkal, zda tihle Malažané nakonec nepřinesli led s sebou. Neposlali ho po divokých proudech této roční doby, jen aby mohli dorazit krok před ním a nabídnout, že hrozbu odvrátí. Vzpomínal si, že jim ani nevěřil, jenomže zoufalství hovořilo vlastním hlasem. „<emphasis>Dokažte to, a budete královskými hosty, jak dlouho budete chtít</emphasis>.“ Nad tou nabídkou se usmáli.</p>
<p><emphasis>Jsem hlupák. Ba hůř.</emphasis></p>
<p>A teď tu, jemu i všem zatraceným obyvatelům Ostrova, vládnou dva mizerné oddíly a on s tím nemůže nic dělat. <emphasis>Jen to utajit před ostatními. A to je každý den těžší a těžší.</emphasis></p>
<p>„Veslo je ve vlně, seber kostku a je to,“ prohlásil další voják.</p>
<p>Možná.</p>
<p>„Sklouzla, když jsi dýchnul – viděl jsem to, podvodníku!“</p>
<p>„Já nedýchnul.“</p>
<p>„Jasně, seš přece mistrem Kápě prokletá mrtvola, co?“</p>
<p>„Ne, akorát jsem nedýchnul, kdy jsi říkal. Hele, je ve vlně, chceš to snad popřít?“</p>
<p>„Hele, kouknu se. Ha, ne, není!“</p>
<p>„Právě sis vzdychl a posunul ji, mor na tebe!“</p>
<p>„Nevzdychal jsem.“</p>
<p>„Jasně, ani neprohráváš, co?“</p>
<p>„To, že prohrávám, neznamená, že jsem v tý chvíli vzdychal. A hele, není ve vlně.“</p>
<p>„Počkej, dokud se nenadechnu –“</p>
<p>„Potom si já vzdychnu!“</p>
<p>„Vítězové dýchají. Prohrávající taky. Proto jsem vyhrál.“</p>
<p>„Jasně, protože podvádění je pro tebe stejně přirozený jako dejchání, co?“</p>
<p>Brullyg pomalu přenesl pozornost od dvojice u dveří a zadíval se na zbývajícího vojáka v místnosti. U kovenu, to byla krasavice. S takovou tmavou, magickou pletí a šikmýma očima zářícíma sladkým pozváním – zatraceně, v těch očích byly všechny záhady světa. A ta ústa! Ty rty! Kdyby se jen dokázal zbavit druhých dvou vojáků a možná jí sebral ty strašné nože, potom by mohl záhady objevovat způsobem, jakým chtěla, aby je objevoval.</p>
<p><emphasis>Jsem král Ostrova. Nebo jím brzy budu. Ještě týden, a pokud se žádná z těch potvor – dcer mrtvé královny – neobjeví, připadne titul mně. Král Ostrova. Skoro. Ale jsem natolik blízko, abych si už na ten titul zvykl. A která žena by nevyměnila bídný vojácký život za měkkou, teplou postel královy první konkubíny? Jistě, to je lederský způsob, ale jako král si můžu tvořit vlastní pravidla. A pokud se to kovenu nebude líbit, inu, pořád tu jsou útesy.</emphasis></p>
<p>„Opatrně, Masan, zase má ten výraz,“ poznamenal jeden z Malažanů u stolu.</p>
<p>Žena jménem Masan Gilani se na židli narovnala jako kočka, zvedla hladké, ale ne šlachovité paže a protáhla se způsobem, jenž její prsa proměnil v koule napínající látku košile. „Dokud jenom přemejšlí nesprávným mozkem, Lobe, tak nám to nevadí.“ Zase se opřela a natáhla si dokonalé nohy.</p>
<p>„Měli bychom mu přivíst další kurvu,“ prohlásil Lob a sebral kostky do koženého váčku.</p>
<p>„Ne,“ opáčila Masan Gilani. „Tu poslední Smraďoun oživil jen taktak.“</p>
<p><emphasis>To ale není skutečný důvod, že? </emphasis>Brullyg se usmál. <emphasis>Ne, ty mě chceš pro sebe. Kromě toho obvykle nejsem takový. Jen jsem si vybíjel jisté… frustrace. To je všec</emphasis><emphasis>hno. </emphasis>Úsměv pohasl. <emphasis>Zvláštní lidé, tihle Malažané. </emphasis>Odkašlal si a promluvil ledersky, pomalu, aby mu rozuměli. „Potřebuju se projít. Mým nohám schází cvičení.“ Mrkl na Masan Gilani, jež odpověděla vědoucím úsměvem, z něhož mu v podbřišku zaplál oheň, až si musel poposednout. „Mí lidé mě musí vidět, chápete? Když začnou něco tušit – pokud někdo ví, jak vypadá domácí vězení, jsou to občané Druhýho Děvína.“</p>
<p>„Máš svoje pivo přijít dneska, ne?“ zeptal se ledersky s hrozným přízvukem Lob. „Lepší chtít počkat na to tady. Projdeme tě v noci.“</p>
<p><emphasis>Jako madam svého rozmazleného psíka. Není to hezké? A když zvednu nohu a pochčiju tě, Lobe, co pak?</emphasis></p>
<p>Tito vojáci ho neděsili. To ten druhý oddíl, ten stále ve vnitrozemí. Ten s hubenou němou dívenkou, která se uměla zjevit jakoby odnikud. Z víru světla – říkal si, co by tomu roztomilému triku asi říkaly třasské čarodějky. Lobovi – Lobovi nebo Masan Gilani nebo Galtovi, komukoliv z nich – stačilo jen zavolat její jméno.</p>
<p><emphasis>Sinn.</emphasis></p>
<p>Ta byla opravdu strašná, a neměla jediný dráp. Tušil, že na to, aby se jí zbavil, by potřeboval celý koven. A určitě by měli těžké ztráty. Koven uměl tlačit na vyvolené vládce Ostrova. <emphasis>A jsou na cestě, jako krkavci slétající se k mrtvole, samá zášť a štěbetání. Pochopitelně neumějí létat. Dokonce ani plavat. Ne, budou potřebovat lodě, aby je přepravily přes úžinu – a to za předpokladu, že z Dálavy se nestala hromada ledu, protože odsud to tak vypadalo.</emphasis></p>
<p>Voják Galt se zvedl, zamrkal, protože ho píchlo v bedrech, a přišoural se k prefektovu ceněnému kousku, tapiserii zabírající celou stěnu. Barvy věkem vybledly – a v levém dolním rohu byla skvrna a cákance zaschlé krve nebohého prefekta – a výjev zobrazoval První přistání Ledeřanů, třebaže to nebylo jejich první přistání. Flotila se objevila na dohled pobřeží zhruba naproti Dálavě. Kontakt s cizinci se vydali v člunech navázat Fentové. Výměna darů se nějak zvrtla, což mělo za následek povraždění fentských mužů a následné zotročení žen a dětí ve vsi. Další tři osady dopadly stejně. Čtyři na jih podél pobřeží byly ve spěchu opuštěny.</p>
<p>Flotila nakonec obeplula poloostrov Sadon na severním pobřeží u Vyhoštěného moře, obeplula Lendské rameno a skončila v Gedryské zátoce. Na místě Prvního přistání v ústí řeky Leder bylo založeno město Gedry. Nástěnný koberec, dobře tisíc let starý, toho byl dostatečným důkazem. Dnes se všeobecně myslelo, že k přistání došlo na místě dnešního hlavního města, o hodný kus dál po řece. Zvláštní, jak byla minulost přetvořena, aby vyhovovala současnosti. Lekce, kterou bude moct Brullyg využít, jakmile se stane králem. Třasové byli jako národ neúspěšní, odsouzení jen k tragédiím a žalu. Ochránci pobřeží, nicméně neschopní ho ochránit před neúnavným hladem moře. To všechno potřebovalo… napravit.</p>
<p>Ledeřané zakusili porážku. Mnohokrát. Jejich historie v této zemi byla krvavá, plná jejich zrad, lží a bezcitné krutosti. A to vše nyní považovali za vítězství a hrdinství.</p>
<p><emphasis>Tak se musí národ vidět. Tak se musíme vidět my Třasové. Oslepující paprsek na tomto temném pobřeží. Až budu králem…</emphasis></p>
<p>„Koukněte na to,“ řekl Galt. „Tady, to písmo na okraji – to by mohlo být ehrlijský.“</p>
<p>„Jenže není,“ zamumlal Lob. Rozebral jednu ze svých dýk – na stole před ním ležely hruška, několik nýtů a spon, dřevěná střenka obalená kůží a úzká čepel. Vypadalo to, že netuší, jak teď všechno seskládat dohromady.</p>
<p>„Některý písmena –“</p>
<p>„Ehrlijština a lederština mají stejnej původ,“ vysvětlil mu Lob.</p>
<p>Galt se podezíravě mračil. „Jak tohle víš?“</p>
<p>„Nevím, pitomče. Tohle jsem slyšel.“</p>
<p>„Od koho?“</p>
<p>„Asi od Ebrona. Nebo Křápa. Jakej je v tom rozdíl? Prostě od někoho, kdo se v těchhle věcech vyzná, to je všechno. Pro mistra Kápě, bolí mě z tebe mozek. A koukni na tu spoušť.“</p>
<p>„To je můj nůž?“</p>
<p>„Byl.“</p>
<p>Lob naklonil hlavu na stranu. „Kroky dole na schodišti,“ ohlásil. S těmito slovy se jeho ruce pohnuly rychle jako blesk. Než Galt došel ke dveřím, přišrouboval hrušku na jílec a hodil nůž Galtovi do cesty. Ten ho chytil ve vzduchu a ani nezpomalil.</p>
<p>Brullyg se posadil.</p>
<p>Masan Gilani vstala a v pochvách u boků si uvolnila ošklivé tesáky. „Kéž bych byla se svým oddílem,“ zabručela a popošla k Brullygovi. „Ani se nehni,“ nakázala mu.</p>
<p>S vyschlými ústy kývl.</p>
<p>„Nejspíš je to dodávka piva,“ prohodil Lob ode dveří, zatímco Galt odemkl a pootevřel natolik, aby mohl škvírou vyhlédnout.</p>
<p>„Jasně, ale ty boty mají špatnej zvuk.“</p>
<p>„Ne ten uslintanej starej páprda se synem jako obvykle?“</p>
<p>„Ani náhodou.“</p>
<p>„Dobře.“ Lob sáhl pod stůl a zvedl kuši. Byla to opravdu cizokrajná zbraň, celá vyrobená ze železa – nebo něčeho podobného lederské oceli. Tětiva byla silná jako palec a šipka měla hlavici ve tvaru X, takže prorazila lederský štít, jako by to byla březová kůra. Voják kuši natáhl klikou a nějak zajistil a přesunul se do rohu.</p>
<p>Když se kroky na schodech přiblížily, Galt couvl. Udělal několik posunků a Masan Gilani zabručela v odpověď. Za Brullygem se ozval trhavý zvuk a vzápětí se mu mezi lopatky vtiskl hrot nože – vražený rovnou skrz čalounění. Masan se naklonila blíž. „Chovej se mile a hloupě, Brullygu. Ty dva známe a tušíme, proč jsou tady.“</p>
<p>Galt se po ní ohlédl, kývl, přistoupil ke dveřím a doširoka je rozevřel. „Jestlipak to není kapitán a první důstojník,“ protáhl hroznou lederštinou. „Peněz přišel konec moc brzo? Co vy děláte tady nosíte pivo?“</p>
<p>„Co to povídal, kapitáne?“ ozvalo se zavrčení.</p>
<p>„Ať to bylo cokoliv, řekl to hrozně.“ Žena, a ten hlas – Brullyg se zamračil. Ten hlas už slyšel. Nůž se mu zaryl hlouběji do páteře.</p>
<p>„Neseme Třasu Brullygovi jeho pivo,“ pokračovala žena.</p>
<p>„To je hezký,“ opáčil Galt. „Zařídíme, že dostává.“</p>
<p>„Třas Brullyg je můj starý přítel. Chci ho vidět.“</p>
<p>„Má práce moc.“</p>
<p>„A dělá co?“</p>
<p>„Přemyšluje.“</p>
<p>„Třas Brullyg? O tom silně pochybuju – a kdo ve jménu Blouda vlastně jste? Nejste Ledeřani a se svými kamarády se poflakujete po krčmě. A nikdo z vás taky není vězeň. Poptávala jsem se. Jste z tý cizí lodi kotvící v zátoce.“</p>
<p>„Inu, kapitáne, to prosté. Přicházíme odejít všechen ten led. A tak nás Brullyg odmění. Hosté. Královští hosté. Teď mu společnost děláme. On usmívá mile pořád. My taky milí.“</p>
<p>„Milí pitomci, myslím,“ prohlásil muž venku – zřejmě první důstojník – nabručeně. „Už mě bolí ruka – uhněte a nechte mě ten zatracenej sud doručit.“</p>
<p>Galt se ohlédl na Masan Gilani.</p>
<p>„Proč koukáš na mě?“ zeptala se ho malazsky. „Já mám akorát zajistit, aby držel hubu.“</p>
<p>Brullyg si olízl pot ze rtů. <emphasis>I když to vím, proč to pořád zabírá? Jsem opravdu tak hloupý? </emphasis>„Pusťte je dál,“ řekl potichu. „Ať je můžu uklidnit a poslat pryč.“</p>
<p>Galt se znovu podíval na Masan Gilani, a ačkoliv neřekla nic, musela mezi nimi proběhnout nějaká bezeslovná výměna, protože pokrčil rameny a ustoupil. „Přichází pivo.“</p>
<p>Brullyg se díval, jak ti dva vstupují do komnaty. V čele šel Krasavec Skorgen Kaban. Což znamenalo… ano. Rádobykrál se usmál. „Šurk Elalle. Nezestárla jsi ani o den, co jsem tě viděl naposledy. A Skorgene – polož ten sud, než si vykloubíš rameno a na seznam neduhů přidáš ještě křivost. Naraz ho a můžeme se napít. Ach,“ dodal, když si všiml, jak si piráti prohlížejí vojáky – Skorgen skoro nadskočil, když v rohu uviděl Loba s kuší – „to jsou mí královští hosté. U dveří je Galt. Ten v rohu Lob a tady ta kráska s jednou rukou za mým křeslem je Masan Gilani.“</p>
<p>Šurk Elalle si vzala židli a přitáhla si ji naproti Brullygovi. Posadila se, přehodila nohu přes nohu a sepjala ruce v klíně. „Brullygu, ty pološílenej bídnej podvodníku. Kdybys byl sám, rovnou bych tě uškrtila.“</p>
<p>„Nemůžu říct, že mě tvoje nepřátelství překvapuje,“ opáčil Třas Brullyg a najednou byl za malazskou tělesnou stráž vděčný. „Ale, víš, nebylo to tak zlý nebo ošklivý, jak sis myslela. Nedala jsi mi příležitost vysvětlit –“</p>
<p>Šurk se usmála krásně i chmurně zároveň. „No, Brullygu, ty jsi nikdy nebyl na vysvětlování.“</p>
<p>„Muži se mění.“</p>
<p>„To by bylo poprvý.“</p>
<p>Brullyg odolal pokrčení ramen, protože by skončil s ošklivou ránou v zádech. Místo toho zvedl ruce dlaněmi nahoru.</p>
<p>„Zapomeňme na to všechno. <emphasis>Nehynoucí vděčnost </emphasis>bezpečně kotví v mým přístavu. Náklad je vyloženej a ty máš v měšci spoustu peněz. Předpokládám, že se nemůžeš dočkat, až tenhle požehnanej ostrov opustíš.“</p>
<p>„Něco takovýho,“ opáčila Šurk Elalle. „Žel, máme zřejmě potíže dostat, ehm, povolení. V ústí přístavu teď je největší zatracená loď, jakou jsem kdy viděla, a k hlavnímu kotvišti míří válečná galéra. Víš,“ dodala s dalším pousmáním, „začíná to vypadat na nějakou… no… <emphasis>blokádu</emphasis>.“</p>
<p>Nůž opustil Brullygova záda. Masan Gilani vrátila tesák do pochvy a obešla křeslo. Když promluvila tentokrát, hovořila jazykem, jaký Brullyg jaktěživ neslyšel.</p>
<p>Lob znovu namířil kuši na Brullyga a odpověděl Masan stejným jazykem.</p>
<p>Skorgen, klečící za soudkem, zarazil dlaní pípu a vstal. „Co se to tu, ve jménu Blouda, děje, Brullygu?“</p>
<p>„Jen tohle,“ ozvalo se ode dveří. „Tvůj kapitán má pravdu. Naše čekání skonalo.“</p>
<p>O dveře se s rukama zkříženýma na prsou opíral voják jménem Hrdlořez. Usmíval se na Masan Gilani. „Dobrá zpráva, ne? Teď můžeš ty svoje rozkošný křivky odnýst zpátky do přístavu – Urbovi a ostatním docela určitě scházejí.“</p>
<p>Šurk Elalle, která se ani nepohnula, si hlasitě vzdychla. „Krasavče, myslím, že tady chvíli zůstanu. Najdi korbely a nalej nám, ano?“</p>
<p>„Jsme rukojmí?“</p>
<p>„Ne, ne,“ ujistila ho Šurk Elalle. „Hosté.“</p>
<p>Masan Gilani, s přehnaným pohupováním v bocích, odtančila z místnosti. Brullyg tiše zaúpěl.</p>
<p>„Jak už jsem říkala,“ zamumlala Šurk, „muži se nemění.“ Ohlédla se na Galta, jenž si přitáhl další židli. „Asi mi nedovolíte toho odpornýho červa uškrtit.“</p>
<p>„Promiň, ne.“ Rychle se usmál. „Aspoň zatím ne.“</p>
<p>„Kdo vlastně jsou ti vaši kamarádi v přístavu?“</p>
<p>Galt mrkl. „Máme tu něco na práci, kapitáne. A usoudili jsme, že tady z toho ostrova bude skvělý velitelství.“</p>
<p>„Tvoje lederština se pozoruhodně vylepšila.“</p>
<p>„To musí být tvou milou společností, kapitáne.“</p>
<p>„Nenamáhej se,“ poradil mu Hrdlořez. „Podle Smraďouna stojí na špatný straně brány mistra Kápě, i přes to, co vidíš, nebo si myslíš, že vidíš.“</p>
<p>Galt pomalu zbledl.</p>
<p>„Sice netuším, co tím vším myslí,“ poznamenala Šurk Elalle a upřela na Galta vášnivý pohled, „ale moje chutě jsou živé jako vždy.“</p>
<p>„To je… nechutný.“</p>
<p>„Zřejmě to vysvětluje, proč se tak potíš.“</p>
<p>Galt si rychle otřel čelo. „Tahle je ještě horší než Masan Gilani,“ posteskl si.</p>
<p>Brullyg si nervózně poposedl. Načasování. Tihle zatracení Malažané měli času plno. <emphasis>Svoboda by měla trvat déle. </emphasis>„Pospěš si s tím pivem, Krasavče.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Ocitnout se osamocený, odříznutý, s nespokojeným vojskem na krku, byla velitelova nejhorší noční můra. <emphasis>A když je přinutíte vběhnout rovnou do divočiny rozlehlého oceánu, horší už to být nemůže.</emphasis></p>
<p>Na chvíli je sjednotil vztek. Dokud jim nezačala docházet pravda, jako larvy střečka jim zalézala pod kůži. Doma je chtěli všechny mrtvé. Neuvidí znovu své rodiny – manželky, manžele, matky, otce. Děti jim nebudou poskakovat na klíně a počítat – nebudou přemýšlet, na kterého souseda se dívat svrchu. Nebudou propasti, které by mohli překonávat, nebudou rozpory, které by mohli napravovat. Všichni milovaní jako by už byli mrtví.</p>
<p>Když se to stane, začnou být vojáci neukáznění. Je to skoro tak zlé, jako když není kořist či žold.</p>
<p><emphasis>Byli jsme vojáci říše. Naše rodiny závisely na žoldu, úlevě na daních, výkupu a penzích. A spousta z nás byla dost mladá, abychom uvažovali o odchodu do výslužby, o tom, že začneme nový život, ve kterém se nebude máchat mečem a dívat se do očí nějakému vrčícímu rváči, jenž vás chce rozsekat na kusy. Někteří z nás byli proklatě unavení.</emphasis></p>
<p><emphasis>Tak co nás drželo pohromadě?</emphasis></p>
<p><emphasis>To, že nebylo, jak se dostat domů, protože scházely lodě, že?</emphasis></p>
<p>Pěst Blistig však věděl, že v tom je víc. Zaschlá krev držela každého na místě jako lepidlo. Popálenina zrady, žihadlo vzteku. A velitelka, jež obětovala vlastní lásku, jen aby všichni přežili.</p>
<p>Strávil na palubě <emphasis>Zuřivého vlka </emphasis>příliš mnoho dní a nocí jen pět kroků od pobočnice, s očima upřenýma na její strnulá záda, když sledovala mrzuté moře. Nedávala na sobě nic znát, jenomže některé věci smrtelník zatajit nedokáže, a jednou z těch věcí je zármutek. Blistig se díval a přemýšlel. Dokáže tím projít?</p>
<p>Někdo – mohl to být Keneb, protože Tavore rozuměl líp než kdo jiný, možná dokonce líp než ona sama – pak učinil obávané rozhodnutí. Pobočnice přišla o svou zástupkyni. Tam v Malazu. Zástupkyni a milenku. Ohledně milenky se nejspíš nedalo nic dělat, ale úloha zástupce byla oficiální, každý velitel nějakého potřeboval. Ne muže, pochopitelně – bude to muset být určitě žena.</p>
<p>Blistig si vzpomínal na ten večer, kdy na palubě odeznělo jedenácté zvonění – rozedraná flotila se zánickými válečnými trůny po boku byla tři dny plavby od Kartoolu a pomalu se stáčela k severu, aby obepluli bouřlivé a nebezpečné úžiny mezi ostrovem Malaz a korelským pobřežím – stála pobočnice sama za předním stěžněm a vítr ji tahal za pláštěnku. Blistigovi to připomnělo zlomená vraní křídla. Pak se objevila další žena a zastavila se po její levici. <emphasis>Tam, kde by stála T’jantar, kde by stál každý zástupce velitele.</emphasis></p>
<p>Tavore polekaně otočila hlavu. Něco si řekly – příliš tiše, než aby je Blistig slyšel – a nově příchozí zasalutovala.</p>
<p><emphasis>Pobočnice je osamělá. Stejně tak i druhá žena, zdánlivě stejně spoutaná žalem jako sama Tavore, a přece má tahle v sobě ostří, hněv zakalený jako arenská ocel. Nedostatek trpělivosti, což je možná právě to, co je tu zapotřebí.</emphasis></p>
<p><emphasis>To je tvoje dílo, Kenebe?</emphasis></p>
<p>Lostara Yil, kdysi kapitán Rudých čepelí a nyní jen voják postavený mimo zákon, pochopitelně nedávala nijak najevo, že by si chtěla vzít druhou ženu do postele. Vlastně tam zřejmě nechtěla nikoho. Přesto na ni byl pěkný pohled, pokud se někomu líbily hezké skleněné střepy. A pardúnské tetování. Ale bylo stejně pravděpodobné, že pobočnice takhle neuvažuje. Příliš brzy. Nesprávná žena.</p>
<p>Důstojníci hlásili, že se mezi vojáky celé flotily šíří řeči o vzpouře – ne však mezi mariňáky, což bylo spodivem. Ti zřejmě dokázali myslet jen na další jídlo či další partičku vln. Řada hlášení, doručovaných stále znepokojenějším tónem, a pobočnice na to zřejmě nechtěla či nemohla myslet.</p>
<p><emphasis>Rány na těle dokážete vyléčit docela snadno, ale duše vykrvácí z těch druhých.</emphasis></p>
<p>Od toho večera se Lostara Yil držela rozmrzelé Tavore jako klíště. Zástupce velitele. Pochopila svou roli. Když velitelka odmítala vydávat rozkazy, Lostara Yil se ujala velení téměř osmi tisíc zbědovaných vojáků. Ze všeho nejdřív bylo nutné vyjasnit otázku žoldu. Flotila mířila ke Krádeži, ubohému království rozervanému malazskými nájezdy a občanskou válkou. Bylo zapotřebí nakoupit zásoby, ale hlavně vojáci potřebovali dovolenku, k čemuž musely být peníze a hlavně příslib dalších, jinak by celé vojsko zmizelo v bočních uličkách prvního přístavu.</p>
<p>Vojenská pokladna nemohla splatit dluhy.</p>
<p>A tak Lostara našla Banaschara, bývalého kněze D’rek. Ulovila ho a zahnala do rohu. A truhlice najednou opět přetékaly.</p>
<p><emphasis>Proč Banaschar? Jak to Lostara věděla?</emphasis></p>
<p><emphasis>Žrout, pochopitelně. Ten hubený prcek šplhající v lanoví s ne tak úplně správnými bhok’arala – ani jednou jsem ho neviděl slízt dolů, bez ohledu na počasí. A </emphasis>přesto Žrout nějak zjistil, co má Banaschar uschováno, a nějak to sdělil Lostaře Yil.</p>
<p>Čtrnáctá armáda byla náhle bohatá. Rozdat příliš mnoho peněz najednou by znamenalo katastrofu, ale Lostara to věděla. Ukázala dost, aby se zpráva rychlostí blesku roznesla na každou loď ve flotile.</p>
<p>Jací už vojáci jsou, netrvalo dlouho a začali se zajímat o něco jiného. Tentokrát jim ale zástupkyně pobočnice nemohla dát odpověď.</p>
<p><emphasis>Kam ve jménu mistra Kápě plujeme?</emphasis></p>
<p><emphasis>Jsme pořád ještě řádná armáda, a pokud ano, pro koho bojujeme? </emphasis>Jak se ukázalo, vyhlídka na to, stát se žoldnéři, se ne všem právě zamlouvala.</p>
<p>Povídalo se, že si to Lostara Yil s Tavore vyříkala jednou večer v kajutě. Večer plný řvaní, nadávek a možná i slz. Nebo se stalo něco jiného. Něco tak prostého, že Lostara velitelku jednoduše utahala, jako když červí vojáci D’rek, ohlodávají kotníky země, <emphasis>prokoušou se rovnou skrz. </emphasis>Ať to bylo jakkoliv, pobočnice se… probrala. Celá Čtrnáctá byla na pokraji zhroucení.</p>
<p>Byl vydán rozkaz k nástupu pěstí a důstojníků s hodností kapitána a vyšší na <emphasis>Zuřivém vlku. </emphasis>A ke všeobecnému úžasu se na palubě objevila Tavore Paran a pronesla <emphasis>řeč. </emphasis>Sinn a Banaschar byli u toho a díky nějakému kouzlu slyšeli její slova všichni, dokonce i námořníci v ráhnoví a ve vraních hnízdech.</p>
<p>Mistrem Kápě zatracená řeč.</p>
<p>Od málomluvné Tavore. Ale mluvila. Ne dlouho, nic složitého. Nebylo to duchaplné ani geniální. Bylo to prosté, každé slovo zdvižené z prašné země, navlečené na rozžvýkaný řemínek a rozhodně ne vyleštěné. Když konečně promluvila, mluvila potichu, odměřeně, beze všech pocitů.</p>
<p>Blistig nezapomněl jediné slovo.</p>
<p>„Byly tu armády. Obtěžkané jmény, odkazem porad, bitev, zrad. Historie za těmi jmény je tajným jazykem každé z těch armád, jakému nikdo jiný nerozumí a ani nemůže. První meč Dassema Ultora – Untské pláně, Griská pahorkatina, Li Heng, Y’Ghatan. Paliči mostů – Raraku, Černý pes, Mottský les, Dřevnov, Černý Korál. Coltainova Sedmá – Gelorský hřeben, Vatharský brod a Den čisté krve, Sanimon, Pád.</p>
<p>Někteří z vás mají pár vzpomínek společných – s nyní padlými druhy obrácenými v prach. Pro vás jsou jako popraskané nádoby vašeho žalu a pýchy. A nedokážete stát na jednom místě příliš dlouho, protože by se vám půda pod nohama proměnila v bezedné bláto.“ Sklopila oči, jen okamžik, než zase vzhlédla a přelétla sbírku vážných tváří před sebou.</p>
<p>„Mezi námi, mezi Lovci kostí, vznikl tajný jazyk. Krutý při zrození v Arenu, špinavý v řece staré krve. Coltainovy krve. To víte. To vám vykládat nemusím. Máme vlastní Raraku. Vlastní Y’Ghatan. Máme město Malaz.</p>
<p>V občanské válce na Krádeži polapil jeden válečný pán vojsko druhého a zničil je – vojáky nezabil, prostě vydal rozkaz, že mají každému useknout ukazovák na ruce, v níž drží zbraň. Zmrzačené vojáky poslal zpátky svému soupeři. Dvanáct tisíc neužitečných mužů a žen. Které bylo třeba krmit, poslat domů, spolknout hořkou pachuť porážky. Ten… ten příběh mi nedávno kdosi připomněl.“</p>
<p><emphasis>Ano, </emphasis>pomyslel si Blistig, <emphasis>a já myslím vím, kdo to by</emphasis><emphasis>l. Bohové, všichni to víme.</emphasis></p>
<p>„I my jsme zmrzačení. V srdci. Každý z vás to ví. A tak si neseme k opasku přivázaný kousek kosti. Odkaz useknutého prstu. A nemůžeme necítit hořkost.“ Odmlčela se a Blistigovi to ticho drhlo v lebce.</p>
<p>„Lovci kostí,“ pokračovala Tavore, „budou mluvit naším tajným jazykem. Brzy ke svému břemeni přidáme další jméno, a kéž by bylo poslední. Nemyslím si to, ale tvář budoucnosti je zahalená v mracích – nic nevidíme. Nevíme.</p>
<p>Ostrov Sepik, protektorát Malazské říše, je nyní bez života. Všichni obyvatelé, muži, ženy i děti, byli odsouzeni k nesmyslnému zabití. Známe tvář vraha. Viděli jsme tmavé lodě. Viděli jsme drsnou magii.</p>
<p>Jsme Malažané. Zůstaneme jimi bez ohledu na názor císařovny. Je to dostatečná odpověď?</p>
<p>Ne, není. Soucit nikdy nestačí. Ani touha po pomstě. Ale prozatím, na to, co nás čeká, snad postačí. Jsme Lovci kostí a plujeme vstříc dalšímu jménu. Po Arenu, Raraku, Y’Ghatan plujeme přes celý svět, abychom si našli první jméno, které bude skutečně patřit nám. Které nebude sdílet nikdo jiný. Plujeme dát odpověď.</p>
<p>Je toho víc. Ale já už řeknu jen jedno: ‚<emphasis>Co čeká v soumraku odcházejícího starého světa, by mělo proběhnout beze svědků</emphasis>.‘ Slova T’jantar.“ Nastala další dlouhá odmlka.</p>
<p>„Jsou tvrdá a docela dobře by mohla krmit zášť, pokud bychom to ve své slabosti dopustili. Já však na ně odpovídám, jako váš velitel: <emphasis>Budeme svými vlastními svědky, a to postačí. Musí to stačit. Musí to stačit napořád</emphasis>.“</p>
<p>Ještě teď, o rok později, Blistig přemýšlel, jestli řekla to, co bylo zapotřebí. Popravdě si nebyl tak docela jistý významem toho, co říkala. <emphasis>Být svědky, nebýt, opravdu to znamená nějaký rozdíl? </emphasis>Odpověď nicméně znal, i když nedokázal přesně vyjádřit, co vlastně ví. Něco se pohnulo v hloubi jeho duše, jako kdyby jeho myšlenky byly černou vodou hladící neviditelné skály, ohýbající se podle tvarů, jaké nedokáže změnit ani nevědomost.</p>
<p><emphasis>J</emphasis><emphasis>ak to může dávat smysl? Na to nemám slov.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ale ať se propadnu, měla. Tehdy. Měla </emphasis>slova.</p>
<p>Beze svědků. Ta představa byla zločin. Hluboká nespravedlnost, proti níž se bouřil. <emphasis>Mlčky. Jako každý voják Lovců kostí. Možná. Ne, nemýlím se – vidím jim něco v očích. Bouříme se proti nespravedlnosti, ano. To, co děláme, nikdo nevidí. Náš osud je nezměřený.</emphasis></p>
<p><emphasis>Tavore, co jsi to probudila? A mistr Kápě nás vem, proč si myslíš, že na to máme?</emphasis></p>
<p>Nikdo však nezběhl. To Blistig nechápal. Nemyslel si, že to někdy pochopí. Co se stalo té noci, co se stalo v té podivné řeči.</p>
<p><emphasis>Řekla nám, že už nikdy znovu neuvidíme své milované. To nám řekla. Není to tak?</emphasis></p>
<p><emphasis>Takže nám zbývá co? Asi my sami.</emphasis></p>
<p>„Budeme svými vlastními svědky.“</p>
<p>Stačí to?</p>
<p><emphasis>Možná. Zatím.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ale teď jsme tady. Dorazili jsme. Flotila, flotila hoří – bo</emphasis><emphasis>h</emphasis><emphasis>ové, že to udělala. Nenechala jediný koráb. Spálené, potopené na dno u tohohle zatraceného pobřeží. Jsme… odříznutí.</emphasis></p>
<p><emphasis>Vítejte, Lovci kostí, v Lederské říši.</emphasis></p>
<p><emphasis>Žel, nemáme zrovna náladu na oslavy.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Zrádný led už měli za sebou, ty rozlámané hory, které vyplnily moře a vylezly na Fentskou Dálavu, kde rozdrtily všechno v dosahu. Nezůstaly trosky, nad nimiž by v nějaké vzdálené budoucnosti bylo lze hloubat, na holé skále nezbyla ani stopa po lidské existenci. Led všechno zničil. Nedělal to, co písek, který všechno pohřbí. Dělal to, co Jaghuti chtěli: beze zbytku zničil všechno až na holou skálu.</p>
<p>Lostara Yil si přitáhla k tělu kožešinou podšitý plášť a následovala pobočnici na přední nástavbu <emphasis>Zuřivého vlka. </emphasis>Před nimi byl chráněný přístav, kde kotvilo půl tuctu lodí včetně <emphasis>Silandy – </emphasis>hromada tisteandijských hlav byla schovaná pod tlustou plachtou. Získat od Geslera kostěnou píšťalku nebylo snadné, jak si vzpomínala. A mezi vojáky dvou oddílů poslaných na strašidelnou loď ji byl ochotný použít pouze kaprál Smraďoun. Dokonce ani Sinn se jí nechtěla dotknout.</p>
<p>Než se flotila rozdělila, došlo mezi oddíly a setninami k hodně výměnám. Strategie pro tuto válku vyžadovala jisté úpravy, a jak se čekalo, jen málokoho změny potěšily. <emphasis>Vojáci jsou tak konzervativní parchanti. Ale aspoň jsme Blistiga odstavily od skutečného velení – je horší než revmatický starý pes.</emphasis></p>
<p>Lostara, stále čekající, až velitelka promluví, se otočila a podívala se na válečný trůn blokující ústí přístavu. Prozatím poslední zánická loď v těchto vodách. Doufala, že to bude stačit.</p>
<p>„Kde je oddíl seržanta Šňůry teď?“ zeptala se pobočnice.</p>
<p>„U severozápadního výběžku ostrova,“ odpověděla Lostara. „Sinn zadržuje led –“</p>
<p>„Jak?“ chtěla vědět Tavore, nikoliv poprvé.</p>
<p>A Lostara jí mohla dát jedině tutéž odpověď, co už bezpočtukrát předtím. „Netuším, pobočnice.“ Po chvilce dodala: „Podle Ebrona ten led umírá. Jaghutský rituál se hroutí. Všiml si stop po nejvyšší hladině vody na útesech – teď je hladina mnohem výš než kdykoliv předtím.“</p>
<p>Na to pobočnice neřekla nic. Zima, vlhko a vítr na ni zřejmě neměly vliv, jen jí scházela barva ve tvářích, jako by se krev stáhla z povrchu. Vlasy měla ostříhané hodně nakrátko, jako kdyby se chtěla zbavit všeho, co by připomínalo ženskost.</p>
<p>„Žrout říká, že se svět topí,“ poznamenala Lostara.</p>
<p>Tavore se obrátila a zadívala se na neosvětlené mraky na obloze. „Žrout. Další záhada,“ prohodila.</p>
<p>„Zřejmě dokáže rozmlouvat s nachty, což je, inu, pozoruhodné.“</p>
<p>„Rozmlouvat? Je těžké poznat je od sebe.“</p>
<p><emphasis>Zuřivý vlk </emphasis>klouzal kolem zakotvených lodí a mířil ke kamennému molu, na němž stáli dva lidé. Nejspíš seržant Balšám a Smraďoun.</p>
<p>„Jděte dolů, kapitáne,“ rozkázala Tavore, „a sdělte ostatním, že se budeme vyloďovat.“</p>
<p>„Rozkaz, pane.“</p>
<p><emphasis>Zůstaň vojákem, </emphasis>připomínala si Lostara nejméně stokrát denně. <emphasis>Zůstaň vojákem a všechno ostatní zmizí.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>S prvními paprsky zabarvujícími oblohu na východě sjel oddíl Ledeřanů na koních po úzké pobřežní cestě. Berma starého plážového hřebene jim zůstala po levici, neprostupný les měli po pravici. Po dešti zůstala jen lepivá mlha, posilující poslední záchvěv noci, a dusot kopyt zněl tlumeně a rychle utichal, jakmile byl poslední jezdec z dohledu.</p>
<p>Hladina kaluží se uklidnila a mlha vířila a odplouvala mezi stromy.</p>
<p>Oddíl sledovala sova, sedící na větvi uschlého stromu. Ozvěna slábla. Pták zůstal, kde byl, a nehýbal se. Velké, nemrkající oči upíral na změť houští a ostružiní mezi topoly s tenkými haluzemi. Něco tu nebylo takové, jak by mělo. Ptáka to mátlo.</p>
<p>Pak se houští rozmazalo, jako by se rozpadlo v prudkém vichru – třebaže vzduch byl nehybný – a místo něj se z čista jasna zjevila postava.</p>
<p>Sova usoudila, že bude muset počkat ještě chvíli. Třebaže měla hlad, pocítila zvláštní uspokojení, následované zataháním v duši, jako kdyby něco… odcházelo.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Flaška se převrátil na záda. „Přes třicet jezdců,“ oznámil. „Kopiníci, lehká zbroj. Divný třmeny. Pro mistra Kápě, ale že mě bolí palice. Nesnáším Mockru –“</p>
<p>„Přestaň fňukat,“ napomenul ho Šumař a sledoval řadící se oddíl – kromě nehybného Flašky. Gesler dělal totéž pod stromy o pár kroků dál. „Víš jistě, že nic nezvětřili?“</p>
<p>„První zvědové se zastavili skoro na nás,“ zabručel Flaška. „Něco na nich je… zvlášť na jednom z nich. Jako kdyby byl nějak… já nevím, citlivější, řekl bych. On a tohle zatracený hnusný pobřeží, na který nepatříme –“</p>
<p>„Jen odpovídej na otázky,“ uťal ho Šumař znovu.</p>
<p>„Měli jsme je přepadnout všecky,“ zamumlal Koryk a zkontroloval si uzly na všech amuletech, které nosil, načež si přitáhl obrovský vak se zásobami a prohlédl přezky.</p>
<p>Šumař zavrtěl hlavou. „Žádný bojování, dokud nám neuschnou nohy. Mokrý nohy nesnáším.“</p>
<p>„Tak proč ses dal k proklatejm mariňákům, seržante?“</p>
<p>„Náhodou. Kromě toho to byli Ledeřani. Kontaktu s nima se zatím vyhneme.“</p>
<p>„Já mám hlad,“ prohlásil Flaška. „Vlastně ne. To byla ta sova, zatraceně. Na každý pád byste nevěřili, jaký to je koukat se v noci sovíma očima. Jasno jako o polednách na poušti.“</p>
<p>„Poušť,“ ozval se Smola. „Schází mi poušť.“</p>
<p>„Tobě by scházela i latrína, kdyby to bylo poslední místo, odkud jsi vylezl,“ poznamenala Smíška. „Koryk na ty jezdce mířil kuší, seržante.“</p>
<p>„Co jsi zač, moje mladší sestra?“ vyjel Koryk. Napodobil Smíščin hlas. „Neotřepal si svý množidlo, když dochcal, seržante. Já to <emphasis>viděla</emphasis>.“</p>
<p>„Viděla?“ Smíška se zasmála. „Nikdy bych se k tobě, míšenče, nepřiblížila tak blízko, to mi věř.“</p>
<p>„Začíná se lepšit,“ sdělil Sépie Korykovi, jehož jedinou odpovědí bylo zabručení.</p>
<p>„Všichni ztichněte,“ rozkázal Šumař. „Nedá se říct, kdo v tomhle lese ještě žije – ani kdo by mohl používat tu silnici.“</p>
<p>„Jsme tu sami,“ hlásil Flaška. Pomalu se posadil a chytil se za hlavu. „Schovat čtrnáct brlblajících a prdících vojáků není právě snadný. A jak se dostaneme do obydlenějších oblastí, bude hůř.“</p>
<p>„A zavřít hubu jednomu protivnýmu mágovi je ještě horší,“ odsekl Šumař. „Všichni si zkontrolujte výstroj. Zalezeme hlouběji do lesa a přes den se tam schováme.“ Poslední měsíc na lodi si Lovci kostí navykali na jiný cyklus, aby mohli spát přes den. Jak se ukázalo, bylo to náramně těžké, ale teď už to většina zvládala. <emphasis>Rozhodně jim vybledlo opálení. </emphasis>Šumař došel k dřepícímu Geslerovi.</p>
<p><emphasis>Až na tohohle neřáda se zlatou kůží a jeho chlupatýho kaprála. </emphasis>„Tví lidi jsou připravený?“</p>
<p>Gesler kývl. „Těžkooděnci si stěžujou, že jim rezne zbroj.“</p>
<p>„Hlavně aby nevrzala.“ Šumař se zadíval na schoulené vojáky z Geslerova oddílu a pak na ty svoje. „To je mi ale vojsko,“ zabručel potichu.</p>
<p>„To je mi invaze, jo,“ souhlasil Gesler. „Znáš někoho, kdo by to dělal takhle?“</p>
<p>Šumař zavrtěl hlavou. „Ale dává to takovej divnej smysl, ne? Edurů je podle všech zpráv málo a utiskovanejch spousty – všichni ti zatracený Ledeřani.“</p>
<p>„Ten oddíl, co právě projel, mi moc utiskovanej nepřipadal, Šume.“</p>
<p>„No, nakonec zjistíme, jak to je doopravdy, ne? Tak teď pohněme s tou invazí.“</p>
<p>„Okamžik,“ řekl Gesler a položil Šumařovi na rameno zjizvenou ruku. „Spálila ty zasraný lodě, Šume.“</p>
<p>Seržant sebou trhl.</p>
<p>„Těžko ti může nedojít, co to znamená, viď?“</p>
<p>„Co přesně myslíš, Geslere? To, že hlídky na pobřeží uviděj plameny, nebo to, že se my už nevrátíme?“</p>
<p>„Mistr Kápě mě vem, já dokážu přežvejkat jen jedno sousto naráz, víš? Začni s tím prvním. Bejt já tahle zatracená říše, tak bych pobřeží zaplavil vojákama, než zejtra vyjde slunce. A ať naši oddíloví mágové uměj zacházet s Mockrou sebelíp, dopadneme na hubu. Dřív, nebo pozdějc, Šume.“</p>
<p>„A bude to potom, nebo předtím, než začneme prolejvat krev?“</p>
<p>„Mně ani na mysl nepřišlo, jak jednou začneme zabíjet ty mistrem Kápě prokletý Tiste Edur. Já myslel dneska.“</p>
<p>„Někdo o nás zakopne a my budem hnusný a zákeřný a pak zdrhnem, přesně podle plánu.“</p>
<p>„A budem se snažit zůstat naživu, jo. Paráda. A co když tihle Ledeřani nebudou přátelský?“</p>
<p>„Tak budem pokračovat a to, co potřebujem, si ukradnem.“</p>
<p>„Měli jsme se vylodit hromadně, ne akorát my mariňáci. Se sraženejma štítama. Ať si proti nám pošlou cokoliv.“</p>
<p>Šumař se poškrábal vzadu na krku a povzdechl si. „Víš, co proti nám můžou poslat, Geslere. Akorát že příště nebude ve vzduchu tancovat Rychlej Ben a nebude jim ty hrůzy oplácet stejnou mincí. Tady nás čeká noční válka. Přepadení ze zálohy. Nože ve tmě. Seknout a zdrhnout.“</p>
<p>„A není cesty zpátky.“</p>
<p>„Právě. Tak by mě zajímalo, jestli naše koráby zapálila, aby jim oznámila, kde jsme, nebo aby ujasnila nám, že nemáme myslet na návrat. Nebo obojí.“</p>
<p>Gesler zabručel. „‚Beze svědků‘, povídala. Už je to tady?“</p>
<p>Šumař pokrčil rameny a začal se zvedat. „Možná, Geslere. Vyrazíme – ptáci cvrlikají skoro tak hlasitě jako my.“</p>
<p>Jak se ale plahočili mokrým, tlejícím lesem, strašila ho Geslerova poslední otázka. <emphasis>Má pravdu, pobočnice? Už je to tady? </emphasis>Přepadnout celou říši jen v jednotkách o dvou oddílech. Pobíhat jen tak, bez podpory, žít a umírat na ramenou jediného oddílového mága. Co <emphasis>když Flašku zabijí v první potyčce? Potom jsme vyřízení. Nejlepší bude říct Corabbovi, ať na Flašku hezky dohlídne, a doufat, že štěstí toho starého rebela vydrží.</emphasis></p>
<p>Přinejmenším už skončilo čekání. Pod nohama měli pevnou půdu – když vylézali na pláž, všichni se kymáceli jako opilci, což by za jiných okolností mohlo být legrační. <emphasis>Ne však, když jsme mohli narazit na patrolu. </emphasis>Teď ale všechno působilo pevným dojmem. Díky mistrovi Kápě. No, tak pevné, jak jen může být, když člověk klopýtá mechem, přes zarostlé nory a pokroucené kořeny. <emphasis>Skoro taková hrůza jako Černý pes. Ne, nemysli na to. Hleď kupředu, Šume. Nepřestávej hledět kupředu.</emphasis></p>
<p>Někde nad nimi, za kobercem z větví jako utkaným šílenou čarodějkou, začínalo svítat.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Jestli si nepřestanete stěžovat, uříznu si levej cecek.“</p>
<p>Půl tuctu mužů na ni vrhlo zamilovaný pohled. Výborně. Líbilo se jí, jak to vždycky zabralo.</p>
<p>„Ještě že tě to plavání uklidnilo,“ podotkl Šálek.</p>
<p>Seržant Hellian se na obrovského vojáka zamračila. Uklidnilo? „Těžkooděnci jsou pitomci, víš to? A teď.“ Sklopila oči a snažila se dopočítat soudků rumu, které se jí povedlo vyvléci z podpalubí, než se oheň rozhořel naplno. Šest, možná deset. Devět. Ukázala na rozmazanou sbírku. „Všichni si udělají místo ve vaku. Jeden na každýho.“</p>
<p>„Seržante,“ ozval se Truc Bezdech, „neměli bysme najít Urba a jeho oddíl? Mají bejt poblíž.“ Pak kaprál promluvil znovu, tentokrát jiným hlasem. „Má pravdu. Šálku, odkud jsi to přišel? Zprava, nebo zleva po pobřeží?“</p>
<p>„Nepamatuju se. Byla tma.“</p>
<p>„Zadrž,“ vyhrkla Hellian a ustoupila, aby na zmítající se palubě udržela rovnováhu. Ne, na zmítající se zemi. „Ty nejsi z mýho oddílu, Šálku. Běž pryč.“</p>
<p>„Nic by se mi nelíbilo víc,“ opáčil a zadíval se na stěnu stromů kolem nich. „Neponesu žádnej blbej soudek pitomýho piva. Koukni na sebe, seržante, jsi celá ohořelá.“</p>
<p>Hellian se narovnala. „Tak moment, tady mluvíme o nespitnejch zásobách. Ale povím ti, co je mnohem horší. Se vsadím, že ten oheň někdo zahlíd – a doufám, že z toho pitomce, který ho založil, je teďka hromada popela, v to doufám. Někdo ho viděl, to je jistý.“</p>
<p>„Seržante, zapálili <emphasis>všechny </emphasis>koráby,“ upozornil ji jeden z vojáků. Vousatý, rozložitý, pevný jako kmen stromu a zřejmě ne o moc chytřejší. Jakže se jmenuje?</p>
<p>„Kdo jsi?“</p>
<p>Muž si protřel oči. „Balgrid.“</p>
<p>„Jasně, Bambulo, teď mi zkus vysvětlit, jak mohl nějaký hňup plavat od lodi k lodi a zapalovat je? No? To jsem si myslela.“</p>
<p>„Někdo přichází,“ sykl oddílový sapér.</p>
<p>Ten s tím blbým jménem. Jménem, které si pořád nemohla zapamatovat. Mohlo by to být? Ne. Občas? Někdy? <emphasis>Aha, Snad. Náš sapér se jmenuje Snad. A tady jeho kamarád, to je Lutes. A támhle Tavos Pond – je moc vysoký. Vysocí vojáci skončí s šípem v čele. Proč není mrtvý? </emphasis>„Nemá někdo luk?“ zeptala se.</p>
<p>Šustot v podrostu, pak se ze tmy vynořily dvě postavy.</p>
<p>Hellian zírala na první z nich a zmocňovala se jí nevysvětlitelná zuřivost. Zamyšleně si zamnula bradu a snažila se rozpomenout na něco o tom smutném vojákovi. Vztek opadl a nahradila ho upřímná náklonnost.</p>
<p>Prošel kolem ní Šálek. „Seržante Urbe, díky mistrovi Kápě, žes nás našel.“</p>
<p>„Urb?“ zopakovala Hellian a cestou blíž se zakymácela. Zadívala se mu do tváře. „To jsi ty?“</p>
<p>„Našla jsi rum, viď?“</p>
<p>„Ničí si játra,“ utrousil za ní Lutes.</p>
<p>„Moje játra jsou v pořádku, vojáku. Stačí je jenom vymačkat.“</p>
<p>„Vymačkat?“</p>
<p>Obrátila se a zamračila se na oddílového léčitele. „Už jsem játra viděla, řezníku. Velký houby plný krve. Vyvalí se ven, když někoho rozpářeš.“</p>
<p>„To vypadá spíš na plíce, seržante. Játra jsou plochý, špinavě hnědý nebo purpurový –“</p>
<p>„Na tom nesejde,“ utrousila a znovu se zamračila na Urba. „Když odumře to první, to druhý natáhne brka. Jsem v pořádku. No,“ dodala s hlasitým povzdechem, po němž Urb o krok ucouvl, „mám svou nejlepší náladu, přátelé. Nejlepší. A když jsme teď konečně všichni, vyrazíme, protože si jsem docela jistá, že máme někam jít.“ Usmála se na kaprála. „Co říkáš, Truci Bezdechu?“</p>
<p>„To zní dobře, seržante.“</p>
<p>„Výbornej plán, seržante.“</p>
<p>„Proč to pořád děláš, kaprále?“</p>
<p>„A co?“</p>
<p>„A co?“</p>
<p>„Hele, to tady Bambula je nahluchlý –“</p>
<p>„Já už nejsem nahluchlej, seržante.“</p>
<p>„Že ne? Tak kdo je tu nahluchlý.“</p>
<p>„Nikdo, seržante.“</p>
<p>„Nemusíš řvát. Bambula tě slyší, a jestli ne, tak jsme ho měli nechat v člunu spolu s tím vysokým támhle se šípem v lebce, protože ani jeden nám není k ničemu. Hledáme šedivý vrahy a ti se schovávají tady v těch stromech. Za stromy, chci říct. Kdyby byli v nich, tak by to bolelo. Takže musíme začít hledat za všemi těmi stromy. Ale nejdřív posbíráme ty soudky, každej vezme jeden, a pak můžeme vyrazit.</p>
<p>Na co všichni zíráte? Já tady dávám rozkazy, a sehnala jsem si nový meč, takže useknutí tady toho cecku bude mnohem jednodušší. Všichni sebou hněte, musíme vybojovat válku. Za těmi stromy.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Jak tak dřepěl před ním, působil Pružník záludně jako lasička v kurníku. Utřel si nos hřbetem ruky a přimhouřil oči. „Všichni jsou tady, pane.“</p>
<p>Pěst Keneb kývl a obrátil se, jak někdo hlasitě sklouzl pod hřeben. „Ticho tam. No dobře, Pružníku, najděte kapitána a pošlete ji za mnou.“</p>
<p>„Rozkaz, pane.“</p>
<p>Vojáci se cítili nechránění, což bylo pochopitelné. Jedna věc byla jeden dva výzvědné oddíly před kolonou – aspoň mohli ustoupit v tradičním slova smyslu. Tady, pokud by se dostali do potíží, by měli jedinou možnost – rozprchnout se. Jako velitel dozajista dlouhého a chaotického střetu měl Keneb starosti. Zakrýt útok jeho šesti oddílů bude nejtěžší – mágové, které měl s sebou, byli nejslabší z toho prostého důvodu, že jeho četa bude hlídat zadek a jejich hlavním úkolem bude vyhnout se jakémukoliv kontaktu. Zbytek legie byl nyní roztroušený podél třiceti líg pobřeží. Postupovali v malých jednotkách o tuctu vojáků a začínali tajné tažení, jež by mohlo trvat celé měsíce.</p>
<p>Ve Čtrnácté armádě došlo po odjezdu z Malazu k důkladným změnám. Na desítky čarodějů, šamanů, kouzelníků a vyvolavačů v legiích byla uvalena jakási standardizace ve snaze ustanovit magii jako hlavní prostředek komunikace. A mezi oddílovými mágy mariňáků – silou, k níž nyní patřilo skoro stejně tolik těžkooděnců jako sapérů – se rozšířily jisté rituály Mockry. Iluze napomáhající maskování, pohlcování zvuků a matení pachů.</p>
<p>To všechno Kenebovi prozrazovalo jedno. <emphasis>Ona to věděla. Od samého začátku. Věděla, kam jdeme, a se vším počítala. </emphasis>Ani tentokrát se neporadila s důstojníky. Scházela se pouze s tím mekroským kovářem a Tiste Andii z Drift Avalii. Co <emphasis>jí</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>ti mohli povědět o této zemi? Nikdo z nich ani nepochází odsud.</emphasis></p>
<p>Radši předpokládal, že když flotila zahlédla dvě edurské lodě oddělené od ostatních bouří, byl to prostě zásah štěstěny. Byly příliš poškozené, než aby mohly uprchnout, a tak je mariňáci zabrali. Nebylo to snadné – Tiste Edur, když byli zahnaní do rohu, uměli být strašliví, i když byli vyhladovělí a umírali žízní. Důstojníky zajali, ale teprve když zabili všechny obyčejné válečníky.</p>
<p>Výslech edurských důstojníků byl krvavý. Přes veškeré informace, které poskytli, byly nakonec pro toto podivné tažení nejužitečnější lodní deníky a mapy. <emphasis>Ach, „podivné“ je příliš mírné slovo. Pravda, tisteedurské flotily se srazily s naší říší – nebo s tím, co bývala naše říše – a vyvraždily celé národy pod naší nominální ochranou. Není to ale teď Laseenin problém?</emphasis></p>
<p>A pobočnice se nevzdá svého titulu. Pobočnice čí? Ženy, která udělala vše, co bylo v jejích silách, aby ji zavraždila? Co se vůbec stalo té noci v Posměvákově tvrzi? Jediní další svědkové kromě Tavore a císařovny jsou mrtví. T’jantar. Kalam Méchar – <emphasis>bohové, tahle ztráta nás bude pronásledovat. </emphasis>Keneba tehdy napadlo – a přemýšlel o tom dosud – zda celý debakl v Malazu nakonec nenaplánovala Laseen se svou milovanou pobočnicí. Pokaždé, když se toto podezření vynořilo, objevily se stejné námitky. <emphasis>Nebyla by souhlasila s vraždou T’jantar. A sama Tavore téměř zemřela v přístavu. A co Kalam? </emphasis>Kromě toho, dokonce ani Tavore Paran nebyla dost chladnokrevná, aby obětovala Záchlumčany a všechny nakrmila nějakou zatracenou lží. Nebo ano?</p>
<p><emphasis>Laseen však tohle už udělala předtím. S Dujekem Jednorukým a Houfcem. A tenkrát k tomu patřilo vyhlazení Paličů mostů-aspoň to tak vypadalo. Takže… proč ne?</emphasis></p>
<p><emphasis>Co by se bylo stalo, kdybychom byli prostě vtáhli do města? Kdybychom byli zabili každého hlupáka, jenž by se nám postavil do cesty? Kdybychom byli táhli všichni s Tavore do Posměvákovy tvrze?</emphasis></p>
<p>Občanská válka. Věděl, že to je správná odpověď na tyto otázky. A neviděl z toho cestu ven ani po celých měsících přemýšlení.</p>
<p>Nebylo tedy divu, že se tím užíral, a věděl, že není sám. Blistig už v nic nevěřil, počínaje sebou samým. V očích se mu odrážel přízrak budoucnosti, jakou viděl jen on sám. Chodil jako mrtvý muž – tělo odmítalo přijmout, o čem mysl věděla, že je to nezvratná pravda. A ztratili Tene Baraltu a jeho Rudé čepele, i když to možná nebyla zase taková tragédie. <emphasis>Když o tom tak uvažuju, Tavořin vnitřní kruh je v podstatě celý pryč. Vyříznutý. Mistr Kápě ví, ze já k němu stejně nikdy nepatřil – a proto jsem tady, v téhle zatracené lesní bažině.</emphasis></p>
<p>„Jsme nastoupení a čekáme, pěsti.“</p>
<p>Keneb zamrkal. Všiml si, že kapitán už je tady. <emphasis>Stojí – čeká – jak dlouho? </emphasis>Zvedl oči k šedivějící obloze. <emphasis>Kurva. </emphasis>„No dobře, tak potáhneme do vnitrozemí, dokud nenajdeme nějakou suchou půdu.“</p>
<p>„Rozkaz.“</p>
<p>„Ach, kapitáne, máte vybraného mága, kterého si vezmete?“</p>
<p>Faradan Sort přimhouřila oči a v matném světle vypadal její obličej ještě hranatější než obvykle. Povzdechla si. „Myslím, že ano, pěsti. Z oddílu seržanta Rejpala. Zobáka.“</p>
<p>„Toho? Víte to jistě?“</p>
<p>Pokrčila rameny. „Nikdo ho nemá rád, tak to nebude vážná ztráta.“</p>
<p>Keneba to podráždilo. „Vaším úkolem není sebevražedná mise, kapitáne,“ poznamenal tiše. „Nejsem úplně přesvědčený, že tahle magická komunikace bude fungovat bezchybně. A jakmile začnou oddíly ztrácet své mágy, všechno se rozpadne. Nejspíš budete jediným spojením mezi jednotkami –“</p>
<p>„Jakmile najdeme nějaké koně,“ přerušila jej.</p>
<p>„Správně.“</p>
<p>Chvíli si ho prohlížela. „Zobák umí stopovat, pěsti,“ řekla nakonec. „Do jisté míry. Prý dokáže vystopovat magii, což mu pomůže najít naše vojáky.“</p>
<p>„Výborně. Je čas přesunout se do vnitrozemí, kapitáne.“</p>
<p>„Rozkaz, pěsti.“</p>
<p>Zanedlouho se čtyřicítka vojáků Kenebovy velitelské čety probojovávala páchnoucí, černou vodou močálu. A horko sílilo. Hmyz je sledoval v hladových mračnech. Skoro nikdo nepromluvil.</p>
<p><emphasis>Nikdo z nás si není jistý, že? Najít Tiste Edur – utiskovatele této země – a pobít je. Osvobodit Ledeřany, aby se mohli vzbouřit. Ano, vyvolat občanskou válku, když jsme právě uprchli z Malazské říše, abychom se něčemu takovému vyhnuli.</emphasis></p>
<p><emphasis>Zvláštní, že, jak teď přinášíme jinému národu to, co jsme nechtěli udělat svému vlastnímu.</emphasis></p>
<p><emphasis>To je asi tak stejně morálně na výši jako tahle prokletá bažina. Ne, nejsme spokojení, pobočnice. Vůbec ne.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Zobák o ničem z toho nevěděl. Vlastně by jako první přiznal, že neví moc o ničem, snad kromě čarování. Jistě věděl jedině to, že ho nikdo nemá rád.</p>
<p>Nechat se uvázat k téhle děsivé ženské nejspíš nebude dobrý nápad. Připomínala mu matku, vypadala moudře, což mělo zadusit veškeré chlípné myšlenky. Mělo, ale neudusilo, což by ho poněkud znepokojovalo, kdyby se nad tím zamyslel, ale to on neudělal. Přinejmenším ho, na rozdíl od matky, neustále nezastrašovala, a to bylo příjemné.</p>
<p>„Narodil jsem se jako hlupák velmi bohatým a urozeným rodičům,“ bylo obvykle to první, co sděloval každému, koho potkal. A dodával: „Proto jsem se stal vojákem, abych mohl být se sobě rovnýma.“ Krátce nato obvykle rozhovor odumřel, z čehož byl Zobák smutný.</p>
<p>Byl by si rád popovídal s ostatními oddílovými mágy, ale ani s nimi se nějak nedokázal podělit o svou skutečně hlubokou lásku k magii. „Tajemno,“ říkal a pokyvoval hlavou, „tajemno, jasný? A poezie. To je kouzlení. <emphasis>Tajemno a poezie, </emphasis>tohle matka vždycky říkávala bratrovi, když mu za nocí, co byl otec někde jinde, lezla do postele. ‚Žijeme v tajemnu a poezii, můj milý,‘ říkávala – já předstíral, že spím, protože když jsem se jednou posadil hrozně mě ztřískala. Obvykle to nedělala, teda ne pěstma. To dělala většina mých učitelů, takže už nemusela sama. Ale já se posadil, a to ji namíchlo. Domácí léčitel řekl, že jsem tý noci skoro umřel, a tak jsem se dozvěděl o poezii.“</p>
<p>Zázrak kouzlení byl jeho největší láskou, možná jedinou, zatím, i když si byl jistý, že jednoho dne potká dokonalou družku. Krasavici stejně hloupou, jako byl sám. V každém případě na něj ostatní mágové jen civěli, zatímco blábolil, což dělával, kdykoliv byl nervózní. Bez ustání mlel a mlel. Občas ho některý z mágů objal a odešel. Jednou se čaroděj, k němuž promlouval, prostě rozbrečel. To Zobáka vyděsilo.</p>
<p>Kapitánovy pohovory s mágy v četě skončily u něj. Stál druhý v řadě.</p>
<p>„Odkud jste, Zobáku, že jste tak přesvědčený o své hlouposti?“</p>
<p>Nebyl si jistý, co má otázka znamenat, nicméně se pokusil odpovědět. „Narodil jsem se ve velkém městě Quon v Quon Tali v Malazské říši, kterýžto říši vládne malá císařovna a je to nejcivilizovanější místo na světě. Všichni mí učitelé říkali, že jsem hloupý, a oni by to měli vědět. Taky s nima všichni souhlasili.“</p>
<p>„A kdo vás naučil čarovat?“</p>
<p>„O stáje se nám starala jedna setijská čarodějka. Na venkovským panství. Říkala, že pro mě je čarování jako osamělá svíčka v temnotě. Osamělá svíčka v temnotě. Říkala, že můj mozek všechny ostatní svíčky zhasil, aby tato jediná zářila jasněji a jasněji. A tak mi ukázala magii, nejdřív setijskou, kterou znala nejlíp. Ale později nacházela další sluhy, další lidi, kteří znali jiný druhy. <emphasis>Chodby. </emphasis>Tak tomu říkali. Pro každou je svíčka jiný barvy. Šedá pro Mockru, zelená pro Reus, bílá pro mistra Kápě, žlutá pro Thyr, modrá pro –“</p>
<p>„Umíte používat Mockru?“</p>
<p>„Ano. Mám vám to ukázat?“</p>
<p>„Teď ne. Potřebuju, abyste šel se mnou – převeluji vás od vašeho oddílu, Zobáku.“</p>
<p>„Dobře.“</p>
<p>„My dva teď budeme cestovat společně, jen sami dva. Budeme jezdit od jednotky k jednotce, jak jen to půjde.“</p>
<p>„Jezdit, jako na koni?“</p>
<p>„Umíte to?“</p>
<p>„Quonští koně jsou nejlepší na světě. My jsme je chovali. Byli skoro jako další svíčka v mojí hlavě. Ale čarodějka říkala, že je jiná, protože s tím jsem se narodil a ježdění mám vepsaný v kostech jako černým atramentem.“</p>
<p>„Myslíte, že dokážete najít ostatní oddíly, i když se budou ukrývat s pomocí magie?“</p>
<p>„Najít je? Samozřejmě. Já magii cítím. Moje svíčka zabliká a plamen se nakloní tím směrem, odkud magie přichází.“</p>
<p>„Dobrá, Zobáku, teď jste přidělený ke kapitánovi Faradan Sort. Vybrala jsem si vás mezi všemi ostatními.“</p>
<p>„Dobře.“</p>
<p>„Vezměte si výstroj a následujte mě.“</p>
<p>„Jak blízko?“</p>
<p>„Jako kdybych vás měla uvázaného k opasku, Zobáku. A kolik vám je vlastně let, mimochodem?“</p>
<p>„Ztratil jsem přehled. Bylo mi třicet, ale to bylo před šesti lety, takže už nevím.“</p>
<p>„Chodby, Zobáku – kolik svíček znáte?“</p>
<p>„Spoustu. Všechny.“</p>
<p>„Všechny?“</p>
<p>„Poslední dva roky jsme měli za kováře fennskýho míšence a on mě jednou požádal, ať mu je vyjmenuju, a tak jsem to udělal, a on řekl, že to jsou všechny. Řekl: ‚To jsou všechny, Zobáku.‘“</p>
<p>„Co ještě říkal?“</p>
<p>„Nic moc, jen mi vyrobil tenhle nůž.“ Zobák poklepal na pořádný tesák u pasu. „Pak mi řekl, ať uteču z domu a přidám se k malazský armádě, aby mě už nebili za to, že jsem hloupý. Když jsem to udělal, přesně jak mi řekl, zbýval mi rok do třicítky, a od tý doby mě nikdo nezbil. Nikdo mě nemá rád, ale neubližujou mi. Nevěděl jsem, že v armádě budu tak osamělý.“</p>
<p>Dívala se na něj tak, jak se na něj dívala většina lidí. „Zobáku, nikdy jste nepoužil magii, abyste se bránil, nebo jim to oplatil?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Viděl jste od té doby své rodiče nebo bratra?“</p>
<p>„Bratr si vzal život a rodiče jsou mrtví – zemřeli tu noc, co jsem odešel. Učitelé taky.“</p>
<p>„A co se jim stalo?“</p>
<p>„Nevím to jistě,“ přiznal Zobák. „Jenom jsem jim ukázal svou svíčku.“</p>
<p>„A udělal jste to ještě někdy od té doby?“</p>
<p>„Ne všechno to světlo, ne. Kovář mi řekl, ať to nedělám, jedině pokud nebudu mít na vybranou.“</p>
<p>„Jako tu poslední noc s vaší rodinou a učiteli.“</p>
<p>„Jako tu noc, ano. Nechali kováře zbičovat a vyhnat, víte, za to, že mi dal ten nůž. A pak se mi ho pokusili sebrat. A já najednou neměl na vybranou.“</p>
<p>Říkala, že odejdou od ostatních, ale teď se tady plahočili s ostatními a jeho štípal hmyz, zvlášť zezadu na krku, a lezl mu do uší a do nosu, a on si uvědomil, že ničemu nerozumí.</p>
<p>Ale ona tu byla, hned vedle něj.</p>
<p>Četa dosáhla jakéhosi ostrůvku v bažině, odděleného od černé vody. Byl kulatý, a když na něj vylezli, zahlédl Zobák mechem pokryté sutiny.</p>
<p>„Kdysi tu stával dům,“ poznamenal jeden z vojáků.</p>
<p>„Jaghutský,“ zvolal Zobák, náhle vzrušený. „Omtose Phellack. Ale žádný plamínek, jen pach lojovice. Všechna magie odtekla, z toho vznikla tahle bažina, ale nemůžeme tu zůstat, protože pod kameny jsou rozbitá těla a duchové jsou hladoví.“</p>
<p>Všichni na něj zírali. Sklonil hlavu. „Promiňte.“</p>
<p>Kapitán Faradan Sort mu ale položila ruku na rameno. „Nemusíte se omlouvat, Zobáku. Ta těla jsou jaghutská?“</p>
<p>„Ne. Forkrulassailská a tisteliosanská. Bojovali v těch troskách. Říkali tomu spravedlivý války. Tady to byla jen šarvátka, ale nikdo nepřežil. Pozabíjeli se navzájem a poslední válečnice, která ještě zůstala na nohou, měla díru v krku a vykrvácela přímo tam, kde teď stojí pěst. Byla Forkrul Assail a její poslední myšlenka byla, jak vítězství dokázalo, že měli pravdu a nepřítel se mýlil. Potom umřela.“</p>
<p>„Tohle je jediný suchý kus země v dohledu,“ poznamenal pěst Keneb. „Může některý mág ty duchy vypudit? Ne? Pro dech mistra Kápě. Zobáku, co nám vůbec můžou udělat?“</p>
<p>„Zažerou se nám do mozku a přimějou nás myslet si hrozný věci, abychom se nakonec pozabíjeli navzájem. Tak to chodí se spravedlivýma válkama – nikdy neskončí, protože Spravedlnost je příliš slabý bůh s příliš mnoha nepřáteli. Liosanové ho nazývali Serkanos a Assailové Rynthan. V každým případě, bez ohledu na to, jakým jazykem mluví, mu jeho vyznavači nerozumějí. Používá tajemný jazyk, a proto nemá žádnou moc, protože jeho vyznavači věří ve špatný věci, jaký si prostě vymyslí a nikdo s nima nesouhlasí, a proto ty války nikdy neskončí.“ Odmlčel se, prohlédl si tupé výrazy kolem sebe a pokrčil rameny. „Nevím, možná kdybych s nima promluvil. Vyvolám jednoho a můžeme si s ním popovídat.“</p>
<p>„Radši ne, Zobáku,“ zarazil ho Keneb. „Vstávat, vojáci, jdeme dál.“</p>
<p>Nikdo si nestěžoval.</p>
<p>Faradan Sort si vzala Zobáka stranou. „Teď je opustíme,“ řekla. „Kterým směrem se podle vás dostaneme z téhle houštiny?“</p>
<p>Ukázal k severu.</p>
<p>„Jak daleko?“</p>
<p>„Tisíc kroků. Tam končí stará Omtose Phellack.“</p>
<p>Dívala se, jak Keneb s vojáky sestupují z ostrůvku a čvachtají dál do vnitrozemí směrem na západ. „Jak daleko, než se z toho dostanou tímhle směrem – tedy směrem na západ?“</p>
<p>„Možná dvanáct set kroků, pokud se budou držet mimo řeku.“</p>
<p>Zabručela. „Dvě stě kroků navíc je nezabije. Dobrá, Zobáku, jdeme na sever. Veďte.“</p>
<p>„Rozkaz, kapitáne. Můžeme použít starý chodník.“</p>
<p>Zasmála se. Zobák netušil proč.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Ve válce, při obléhání, těsně před útokem na hradby, se ozve takový zvuk. Onagery, balisty a katapulty vypálí v jediné salvě. Obrovské střely dopadnou na kamenné hradby, opevnění a budovy a způsobí chaotický sbor vybuchujícího kamení a cihel, praskajících tašek a bortících se střech. Sám vzduch jako by se chvěl, jako by ustupoval před tím násilím.</p>
<p>Seržant Šňůra stál na mysu a předkláněl se v prudkém, ledovém větru. Při pohledu na převalující se ledové hory, ženoucí se přes úžinu, myslel na ten zvuk. Jako když se hroutí město, obrovské kusy tyčící se tam, kde bývala Fentská Dálava, se odlamovaly v okamžiku ticha, než se přes zčeřené moře převalily nárazovité vlny doprovázené duněním hromu. Valící se stříbrná mračna, zpěněná voda –</p>
<p>„Pohoří ve smrtelné křeči,“ zamumlal vedle něj Ebron.</p>
<p>„Válečný stroje bušící do městský hradby,“ opáčil Šňůra.</p>
<p>„Zamrzlá bouře,“ podotkl Pajda za nimi.</p>
<p>„Všichni se mýlíte,“ prohlásil za nimi Krump, drkotající zuby. „Je to jako velký kusy ledu… padající dolů.“</p>
<p>„To je prostě… ohromující, Krumpe,“ pravil kaprál Křáp. „Jsi hotovej básník a poeta. Nemůžu uvěřit, že tě Mottští zálesáci nechali odejít. Ne, vážně, Krumpe. Nemůžu tomu uvěřit.“</p>
<p>„No, neměli moc na vybranou,“ zabručel vysoký sapér s boulovatými koleny a zuřivě si třel bradu. „Totiž, odešel jsem, když se nikdo nekoukal. Okovy jsem otevřel rybí kostí – velemaršála nemůžeš jen tak zatknout. Pořád jsem jim to říkal. Nemůžeš. To není dovolený.“</p>
<p>Šňůra se obrátil na svého kaprála. „Podařilo se ti spojit se se sestrou? Není už unavená, jak to všechno zadržuje? My to nepoznáme. Nešťast ani neví, jak se jí daří, takže nemůže pomoct.“</p>
<p>„Nic nevím, seržante. Se mnou taky nemluví. Netuším – unavená nevypadá, ale ona už stejně skoro nespí. Poslední dobou ji moc nepoznávám. Už od Y’Ghatan.“</p>
<p>Šňůra se nad tím zamyslel a kývl. „Pošlu Nešťasta zpátky. Pobočnice už by měla přistávat ve tvrzi.“</p>
<p>„Přistála,“ hlásil Ebron a tahal se za nos, jako by si chtěl potvrdit, že mu neumrzl. Stejně jako Nešťast, ani oddílový mág netušil, jak se Sinn daří odhánět ty hory ledu. Neprospívalo to jeho sebevědomí, což bylo znát. „Přístav je zablokovaný, loupežník, který tomu tam velí, odříznutý. Všechno jde podle plánu.“</p>
<p>Pajda zabručel. „Jsem rád, že nejsi pověrčivej, Ebrone. Já mizím z tohohle hřebene, než uklouznu a rozbiju si koleno.“</p>
<p>Křáp se zasmál. „Už je skoro čas, Pajdo.“</p>
<p>„Díky, kaprále. Tvůj zájem vážně oceňuju.“</p>
<p>„Zájem je v pořádku. Vsadil jsem pět imperiálů na to, že do konce měsíce budeš pajdat dovopravdy.“</p>
<p>„Neřáde.“</p>
<p>„Křápe,“ ozval se Šňůra, když se – s jistým pobavením – podívali, jak Pajda opatrně slézá z vysokého mysu, „kde je Sinn teď?“</p>
<p>„V tom starým majáku,“ odpověděl kaprál.</p>
<p>„Dobře. Tak se pojďme taky schovat – blíží se mrznoucí déšť.“</p>
<p>„A dost,“ vybuchl vztekle Ebron. „Nejenže ten led zadržuje, seržante, ona ho <emphasis>zabíjí. </emphasis>A voda stoupá a stoupá rychle.“</p>
<p>„Já myslel, že stejně umírá.“</p>
<p>„To jo, seržante. Jenže ona to urychluje – právě rozpletla Omtose Phellack jako rákosí z rozbitýho košíku – ale nezahodila ho, ne, ona plete <emphasis>něco jinýho</emphasis>.“</p>
<p>Šňůra se na mága zamračil. „Sinn není jediná, kdo nic neříká. Co myslíš tím ‚něco jinýho‘?“</p>
<p>„Nevím! Pro koule mistra Kápě, nevím!“</p>
<p>„Tam žádný košíky nejsou,“ namítl Krump. „Aspoň já žádný nevidím. Pro močálový prase, ty ale máš dobrý voči, Ebrone. Ani když přimhouřím jedno oko, tak nevidím –“</p>
<p>„To stačí, sapére,“ uťal ho Šňůra. Chvíli se ještě díval na Ebrona, pak se otočil. „Pojďte, mám mezi nohama kus ledu, a to je moje nejteplejší část.“</p>
<p>Zamířili dolů do rybářské chýše, kterou používali jako svou základnu.</p>
<p>„Měl by ses toho zbavit, seržante,“ řekl Krump.</p>
<p>„A čeho?“</p>
<p>„Toho kusu ledu. Nebo aspoň použít ruce.“</p>
<p>„Díky, Krumpe, ale tak zoufalej ještě nejsem.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Vzhledem k okolnostem to byl pohodlný život. Pravda, město Malaz nebylo zrovna klenotem říše, ale aspoň nehrozilo, že se rozpadne a potopí v bouři. A na společnost si taky nestěžoval. U Kurníka se scházívala dostatečná sbírka hlupáků, aby se tam Withal cítil jako doma.</p>
<p>Braven Zub. Kalen. Banaschar – a přinejmenším ten byl tady, jeden známý obličej kromě trojice nachtů a pochopitelně jeho ženy. <emphasis>Pochopitelně. Jí. </emphasis>Třebaže mu starší bůh řekl, že má čekat, mekroský kovář by byl spokojený, kdyby to čekání trvalo věčně. <emphasis>Zatracení bohové, s tím, jak neustále do všeho strkají nos, jenom nás využívají. Jak se jim zachce.</emphasis></p>
<p>Dokonce i po roce stráveném na stejné lodi jako pobočnice, nemohl Withal tvrdit, že ji zná. Pravda, dlouho truchlila – její milenku prý zabili v Malazu – a ona nějakou dobu vypadala spíš mrtvá než živá.</p>
<p>Pokud byla skutečně opět sama sebou, tak to nestálo za moc.</p>
<p>Bohům na tom nezáleželo. Rozhodli se ji využít stejně, jako využívali jej. Viděl ten bezútěšný, vědoucí výraz v jejích očích. A pakliže se rozhodla postavit se jim, potom na to byla sama.</p>
<p><emphasis>Já bych na to odvahu neměl. Ani náhodou. Ale na to, aby udělala, co dělá, se možná musela nejdřív stát něčím míň než člověk. Míň než člověk? </emphasis>Snad musela být nejdřív míň, aby se mohla stát něčím víc. Mnozí si mysleli, že je obklopená spojenci. Spojenci jako Withal, Banaschar, Sandalat, Sinn a Keneb. On ale věděl svoje. <emphasis>Všichni se jen díváme. Čekáme. Přemýšlíme.</emphasis></p>
<p><emphasis>Nejsme rozhodnutí.</emphasis></p>
<p><emphasis>Tohle jsi chtěl, Maeli? Dopravit mě k ní? Ano, právě na ni jsem čekal.</emphasis></p>
<p>Což nevyhnutelně vedlo k nanejvýš matoucí otázce: <emphasis>Proč já?</emphasis></p>
<p>Pravda, mohl jí povědět o tom meči. Svém meči. Nástroji, který vykoval pro Chromého boha. Jenomže tato zbraň nebyla odpovědí.</p>
<p>A přesto pobočnice nepolevovala. Vybrala si válku, kterou nechtěli dokonce ani její vojáci. S cílem svrhnout říši. A císař té říše držel v rukou onen meč. Císař dohnaný k šílenství svou vlastní mocí. Další nástroj bohů.</p>
<p>Bylo těžké zachovat v takové situaci klid. Bylo těžké vidět ve smělém rozhodnutí pobočnice sebedůvěru. Mariňáci byli vyhozeni na lederské pobřeží ne hromadně, v plné síle, ale roztroušeně, potají, potmě. A potom, jako naschvál, byly zapáleny všechny koráby.</p>
<p>Nepřehlédnutelné sdělení, dozajista.</p>
<p><emphasis>Jsme tady. Najděte si nás, pokud se opovažujete. Nicméně si můžete být jistí, že časem si my najdeme vás.</emphasis></p>
<p>Zatímco další legie zůstává na lodích hodný kus od lederského pobřeží. A jen pobočnice věděla, kam se poděli Chundrylové. A většina Zániků.</p>
<p>„Čím dál častěji jsi zadumaný, manželi.“</p>
<p>Withal pomalu zvedl hlavu a zadíval se na ženu s onyxovou pletí, sedící naproti němu. „Mám spoustu hlubokomyslných myšlenek,“ odvětil.</p>
<p>„Jsi líná ropucha lapená v jámě posedlosti sebou samým.“</p>
<p>„To taky.“</p>
<p>„Brzy budeme na břehu. Myslela bych si, že budeš nedočkavě postávat u zábradlí, vzhledem k tomu, jak pořád úpíš a sténáš. Matka noc ví, že bych v tobě nikdy nepoznala Mekrose, s tím, jak nenávidíš moře.“</p>
<p>„Že nenávidím moře? Ne, to je spíš pocit marnosti.“ Zvedl obrovské ruce. „Opravování lodí je odbornost. Jenže ne moje. Potřebuju se vrátit, abych mohl dělat, co umím nejlíp, ženo.“</p>
<p>„Podkovy?“</p>
<p>„Správně.“</p>
<p>„Kování štítů? Jílce dýk? Meče?“</p>
<p>„V případě nutnosti.“</p>
<p>„Vojska s sebou svoje kováře vždycky vozí.“</p>
<p>„Není to moje odbornost.“</p>
<p>„Nesmysl. Dokážeš ze železa vykovat čepel jako každý jiný zbrojíř.“</p>
<p>„Viděla jsi jich spousty, co?“</p>
<p>„Když žiješ tak dlouho jako já, uvidíš spoustu všeho. No, naši ubozí mladí svěřenci jsou nejspíš zase dole v podpalubí. Dojdeš pro ně ty, nebo mám já?“</p>
<p>„Opravdu je čas jít?“</p>
<p>„Myslím, že pobočnice už je pryč.“</p>
<p>„Tak běž ty. Mně z nich pořád ještě naskakuje husí kůže.“</p>
<p>Vstala. „Schází ti soucit, což je charakteristické pro posedlost sebou samým. Tihle Tiste Andii jsou mladí, Withale. Nejdřív je opustil Anomander Dlouhý vlas, potom Andarist. Bratři a sestry padli v nesmyslné bitvě. Příliš mnoho ztrát – jsou lapení v křehkosti světa a zoufalství, jaké přináší do jejich duší.“</p>
<p>„Výsada mládí, válet se ve světobolném cynismu.“</p>
<p>„Na rozdíl od tvé hlubokomyslnosti.“</p>
<p>„To rozhodně, Sand.“</p>
<p>„Myslíš si snad, že si tu výsadu nezaslouží?“</p>
<p>Cítil její rostoucí hněv. Nakonec nebyla o nic méně Tiste Andii než oni. Některé věci se nedají obejít. <emphasis>Sopečný ostrov. Plující hora ledu. Moře ohně. A seznam věcí, na které je Sandalat citlivá. </emphasis>„Asi ano,“ odpověděl opatrně. „Ale odkdy je cynismus ctností? Kromě toho je to zatraceně únavné.“</p>
<p>„Proti tomu nic nenamítám,“ odvětila smrtelně nebezpečným tónem, otočila se a odkráčela.</p>
<p>„Dumání je něco jiného,“ zamumlal prázdné židli naproti. „Například můžeš dumat o čemkoliv. O něčem, co vůbec není cynické. Jako vměšování se bohů – ne, dobře, tohle tedy ne. Kovářství, ano. Podkovy. Na podkovách není zhola nic cynického… aspoň si to nemyslím. Jasně. Aby měli koně pohodlí. Aby mohli cválat do bitvy a zemřít strašnou smrtí.“ Odmlčel se a zamračil.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Phaedin plochý, srdcovitý obličej měl barvu špinavé břidlice, nešťastný odstín ukazující na neživost. Oči měla prázdné, pokud je zrovna neměla plné jedu, což bylo právě teď, když je upírala na záda Sandalat Drukorlat, hovořící s ostatními.</p>
<p>Nimander Golit ji viděl koutkem oka a znovu si říkal, co je asi zdrojem její neukojitelné zloby, kterou v sobě měla, co ji pamatoval. Mladá žena, kterou nazýval sestrou, v sobě neměla ani špetku empatie, a na jejím místě nyní bujelo cosi chladného, příslib kruté radosti z každého vítězství, skutečného i smyšleného, očividného i nenápadného.</p>
<p>Na té mladé, krásné ženě nebylo nic jednoduchého. Začínalo to u prvního dojmu, jakým působila na cizince. Měla jakési přirozené, dechberoucí kouzlo. Dokonalost uměleckého díla, bezeslovný jazyk romantiků.</p>
<p>První chvíle ale trvala jen krátce. Obvykle se všechno změnilo po první zdvořilé otázce, na niž Phaed vždy odpovídala chladným mlčením. Mlčením, jež se proměnilo v jazyk beze slov, zahánějící veškeré představy o romantice a vyplňující dlouhou nepřítomnost slušného chování neskrývaným opovržením.</p>
<p>Pro ty, kdo ji skutečně vnímali, měla vyhrazenou zášť. V těchto chvílích cítil Nimander neblahou předtuchu, protože věděl, že je schopná vraždit. Běda bystrému pozorovateli, jenž jí bez mrknutí oka nahlédl do hloubi duše – do toho třesoucího se uzlíčku temnoty protkaného nepředstavitelnými obavami – a pak se rozhodl, že nic ze svého objevu nebude skrývat.</p>
<p>Nimander se dávno naučil předstírat nevinnost, když byl v její přítomnosti. Jeho rychlý, uvolněný úsměv ji zřejmě uklidňoval. Právě v těchto chvílích však, žel, mívala ve zvyku svěřovat se mu se svými krutými postoji a šeptem rozvádět složité plány na pomstu těm, kdo ji údajně urazili.</p>
<p>Sandalat Drukorlat rozhodně nescházela vnímavost, což nebylo nic překvapivého. Žila už celá staletí a viděla nejrůznější tvory, od vznešených po běsy. Netrvalo jí dlouho, než poznala, na který konec spektra Phaed patří. Na její chlad odpovídala vlastním. Opovržení vrhané jejím směrem bylo jako oblázky házené na válečníkův štít, na němž neudělají ani ten nejmenší škrábanec. A nejvíc ze všeho zraňovalo pobavení nad Phaediným němým vyváděním, občas až otevřený výsměch. A tak žena, jež jim všem nyní zastupovala matku, zasazovala hluboké rány, hnisající ve Phaedině duši.</p>
<p>Nimander věděl, že krásná Phaed plánuje matkovraždu.</p>
<p>Přiznával se k vlastní nečinnosti – dlouhým obdobím naprosté lhostejnosti – jako kdyby nic z toho nestálo za přemýšlení. Nakonec měl vlastní houf bubáků a žádný se nechystal jen tak vytratit. Nezalekli se občasného zanedbávání a hráli vlastní temné hry. Slušný poklad, tvořící Nimanderův život, měnil majitele tak často, až se vážky neustále točily. Svár a chaos zaznívaly ve vítězoslavném křiku, kletbách i lhostejném rozhazování mincí. Často se cítil otupělý, ohlušený.</p>
<p>Docela dobře to mohly být rysy vlastní Tiste Andii. <emphasis>Introverti, jimž schází schopnost sebepozorování. Temnota v krvi. Chiméry i pro vlastní vnímání.</emphasis></p>
<p>Chtěl se zajímat o trůn, který bránili, pro který zahynul Andarist, a v té zuřivé bitvě vedl útoky bez váhání. Možná dokonce se skutečnou horlivostí.</p>
<p><emphasis>Spěchání na smrt. Čím delší je život, tím méně si ho jeho vlastník cení. Proč asi?</emphasis></p>
<p>Jenomže to by bylo sebepozorování, ne? Příliš náročný úkol, zabývat se takovými otázkami. Snazší je prostě řídit se rozkazy jiných. Další rys jeho druhu, útěcha v plnění rozkazů? Kdo ale je u Tiste Andii symbolem vzbuzujícím úctu a bázeň? Jistě ne mladí válečníci jako Nimander Golit. Ani zkažená Phaed a její ohavné touhy. <emphasis>Anomander Dlouhý vlas, jenž odešel. Andarist, jeho bratr, který neodešel. Silchas Zmar – ach, taková rodina! </emphasis>Mezi potomky Matky noci zcela jistě jedinečná. Ti prožívali větší drama. Vedli životy plné vzrušení, bzučící jako napjatá tětiva, v jejich každém slově byla nelítostná pravda, v jejich tvrdých, krutých rozhovorech, které je rozeštvaly tak, jak by to nic jiného nedokázalo. Ani to, že se Matka noc odvrátila. Jejich rané životy byly velkolepé eposy. <emphasis>A my? My nejsme nic. Změkčilí, oslabení, zmatení a zcela bezvýznamní. Ztratili jsme svou prostotu, čistotu. Jsme noc bez tajemnosti.</emphasis></p>
<p>Sandalat Drukorlat – jež žila za těch dávných dob a musí v duchu truchlit pro padlé Tiste Andii – se obrátila a pokynula nesourodé skupince z Drift Avalii, ať ji následuje na palubu. „<emphasis>Tvoje vlasy, Nimandere, mají barvu hvězdného svitu</emphasis>.“ Byl odsud vidět špinavý přístav, jenž se na <emphasis>příští malou věčnost </emphasis>stane jejich domovem, jak prskala Phaed.</p>
<p>„<emphasis>Tento ostrov býval vězením. Plným násilníků a vrahů</emphasis>.“ Podívala se mu do očí, jako by něco hledala, pak se prchavě usmála. „<emphasis>Dobré místo na vraždu</emphasis>.“</p>
<p>Slova, jež v minulých tisíciletích mohla spustit občanskou válku či něco horšího, hněv samotné Matky noci. Slova, která stěží rozvlnila klid Nimanderovy lhostejnosti.</p>
<p>„<emphasis>Tvoje vlasy, Nimandere, mají barvu</emphasis> –“ Ale minulost byla mrtvá. <emphasis>Drift Avalii. Náš vlastní vězeňský ostrov, kde jsme se učili umírat.</emphasis></p>
<p><emphasis>A to, jak strašná je cena za poslouchání rozkazů.</emphasis></p>
<p><emphasis>Kde jsme se naučili, že láska do tohoto světa nepatří.</emphasis></p><empty-line />
</section>
<section>
<p>KAPITOLA ČTRNÁCT</p><empty-line /><empty-line /><p>Uchopila jsem kamennou misku</p>
<p>do obou rukou</p>
<p>a vylila svůj čas</p>
<p>na zem,</p>
<p>topivši nešťastný hmyz</p>
<p>krmící se plevelem,</p>
<p>dokud slunce nevstalo,</p>
<p>nepodívalo se dolů</p>
<p>a skvrnu neukradlo.</p>
<p>Vidouc v nádobě</p>
<p>tisíc prasklin,</p>
<p>ohlédla jsem se</p>
<p>cestou, kudy jsem přišla,</p>
<p>a spatřila stopu zelenou</p>
<p>ztracenými vzpomínkami,</p>
<p>kdožkoliv tu misku vyrobil,</p>
<p>byl hlupák, ale větší je ten,</p>
<p>kdo ji nosil.</p>
<p><emphasis>Kamenná miska</emphasis></p>
<p>Rybářka kel Tath</p>
<p><image xlink:href="#_14.jpg" />Ledový svah několikrát natál a zase zamrzl, až byl jeho povrch poďobaný a vytvarovaný do podoby bezbarvé kůry obrovského vyvráceného stromu. Vítr, střídavě teplý a studený, sténal na drsném povrchu sborem ztracených hlasů a Křovák měl dojem, že při každém jeho kroku je navěky umlčen jeden osamělý výkřik. Z té představy byl mrzutý, a odpadky posetá ledová pláň a firn mu na náladě rozhodně nepřidávaly.</p>
<p>Zbytky po jaghutských životech pomalu vystupovaly na povrch jako kameny na sedlákově poli. Obyčejné předměty nesly svědectví o celém lidu – jen kdyby se v nich vyznal, dokázal poskládat nesourodé kousky. Nyní věřil, že duchové existují ve věčně zmateném stavu, protože před sebou mají neustále výhled na bezvýznamné smetí – pravdy živých jsou tajemství, podstata faktů jim navěky uniká. Duch může sahat, ale ne se dotýkat, může pohybovat tímhle a oním, ale nikdy tím sám není pohnut. Část esence empatie zmizela – ne, empatie není správné slovo. On nakonec <emphasis>vn</emphasis><emphasis>ímal. </emphasis>Stejně, jako když byl ještě naživu. Pocity pluly vodami mělkými i hlubokými. Dotykové vjemy možná byly přesnější výraz pro cit, jejž hledal. Útěcha ze vzájemného odporu.</p>
<p>Vůlí si vnutil tuto podobu, toto tělo, v němž nyní přebýval, ztěžka kráčející po boku seschlé, oživené mrtvoly. Vedle Emrot. A zdálo se, že dokáže vykouzlit jistou tělesnou souvislost se vším kolem sebe – jako křupání sněhu pod nohama – ale nyní přemítal, zda tato souvislost není jen bludem, zda, pokud zvedne střep z nádobí, ležící před ním, nezvedá ve skutečnosti <emphasis>jeho </emphasis>ducha. Jeho oči však rozdíl nepoznaly, hmat a sluch ho klamaly a on byl ztracený jako ozvěna.</p>
<p>Plahočil se dál po náhorní plošině pod tmavomodrou oblohou, kde se na nebeské báni nad ním třpytily hvězdy a ledový svět neměl konce. Na všech stranách ho doprovázelo smetí. Kusy látky či oděvů nebo možná tapiserií, střepy z nádobí, příbory, tajemné nástroje ze dřeva či opracovaného kamene, kus hudebního nástroje se strunami a hmatníkem, ulomená noha židle či stolu. Žádné zbraně, už celé dny je neviděl, a ta, kterou objevili předtím – ratiště oštěpu – byla imasská.</p>
<p>Na tomto ledu kdysi umírali Jaghuti. Byli povražděni. To mu řekla Emrot. Nebyla tu však žádná těla a T’lan Imass také dál nic nevysvětlovala. Křovák usoudil, že je posbíral možná nějaký přeživší. Praktikovali Jaghuti obřadní uvěznění? Netušil. Nevzpomínal si, že by se na svých cestách doslechl byť o jediné jaghutské hrobce či pohřebišti. Pokud něco takového dělali, nechávali si to pro sebe.</p>
<p>Nicméně když tady umírali, byli na útěku. Některé pruhy látky pocházely ze stanů. Nepronásledovali je Imassové z masa a kostí – ne přes tento neživý led. Ne, to museli být T’lan. Po obřadu. <emphasis>Jako tady Emrot.</emphasis></p>
<p>„Taky ses zúčastnila toho honu, Emrot?“ zeptal se Křovák a vlastní hlas ho překvapil.</p>
<p>„Nejsem si jistá,“ odvětila po chvíli. „Je to možné.“</p>
<p>„Jedno místo, kde se vraždilo, vypadá stejně jako jiný, co?“</p>
<p>„Ano. To je pravda.“</p>
<p>Z jejího souhlasu dostal ještě větší depresi.</p>
<p>„Něco je před námi,“ poznamenala. „Myslím, že brzy odhalíme odpověď na tuto záhadu.“</p>
<p>„Jakou záhadu?“</p>
<p>„Chybějících těl.“</p>
<p>„Aha, tuhle záhadu.“</p>
<p>Noc tady přicházela nenadále, jako když se zhasne svíčka.</p>
<p>Slunce, kroužící celý den těsně nad obzorem, se najednou skutálelo pod zářící, krvavě zabarvenou oblohu. A černou oblohu vyplnily hvězdy, které vybledly až s příchodem podivných šmouh světla, táhnoucích se přes nebeskou klenbu a syčících jako poprášené úlomky jemného skla.</p>
<p>Křovák vycítil, že se blíží noc, protože závany teplého větru se pomalu vytrácely a jantarový odstín ve směru, jejž pokládal za západ, ztmavl do hrůzostrašného jasu.</p>
<p>Už viděl, co upoutalo Emrotinu pozornost. Hrb na planině, lemovaný tmavými předměty. Obrys zdvihající se ze středu pahrbku zprvu vypadal jako ledový trám, ale když se přiblížili, Křovák viděl, že jádro je tmavé a temnota sahá až k zemi.</p>
<p>Předměty okolo byla v látce zabalená těla, mnohá žalostně maličká.</p>
<p>Jak najednou zmizelo denní světlo, ohlásila se noc závanem mrazivého větru a Křovák s Emrot se zastavili těsně před pahrbkem.</p>
<p>Stojící trám byl ve skutečnosti ledový trůn a na něm zamrzlá mrtvola Jaghuta. Třebaže byl mumifikovaný chladem a suchými větry, stále působil velkolepě, ač příšerně. Byl to prostě vládce. Hlavu měl lehce předkloněnou, jako kdyby pohlížel na kruh neustále ležících poddaných.</p>
<p>„Smrt pozorující smrt,“ zamumlal Křovák. „Náramně příhodný. Posbíral těla, posadil se a umřel s nima. Vzdal to. Žádný pomyšlení na pomstu, žádný sny o vzkříšení. Tady je ten tvůj děsivej nepřítel, Emrot.“</p>
<p>„Víc, než si uvědomuješ,“ odvětila T’lan Imass.</p>
<p>Vykročila kolem stavby a nohy obalené kůží se jí bořily do křehké ledové kůry v malých obláčcích jiskřivého prašanu.</p>
<p>Křovák se díval na Jaghuta na jeho tajícím trůnu. <emphasis>Všechny trůny by, myslím, měly být z ledu.</emphasis></p>
<p><emphasis>Seď si na té své znecitlivělé prdeli, propadající se do stále se zvětšující kaluže rozkladu. Seď si, milý vládce, a povídej mi o svých velkolepých plánech.</emphasis></p>
<p>Trůn pochopitelně nebyl to jediné, co se tady rozpadalo. Jaghutovi se z čela sloupávala tuhá, zelená kůže a odhalovala bledou kost, v šeru téměř světélkující. A na ramenou měl kůži rozedranou, až mu z ní trčely ohlazené klouby. Stejně se mu leskly kůstky na rukou, spočívajících na nyní nakloněných opěrkách trůnu.</p>
<p>Křovák se vrátil k obličeji. Černé, v důlcích zapadlé oči, široký, rozplácnutý nos, kly z černého stříbra. <emphasis>Myslel jsem, že tihle nikdy neumírají. Že je zapotřebí velká skála, aby jim zabránila se vrátit. Nebo je rozsekat na kusy a každý kus zatížit balvanem.</emphasis></p>
<p><emphasis>Nemyslel jsem si, že umírají takhle.</emphasis></p>
<p>Otřepal se a vydal se za Emrot.</p>
<p>Půjdou celou noc. Táboření, jídlo a spánek byly nakonec určené pro dýchající tvory.</p>
<p>„Emrot!“</p>
<p>S vrzáním otočila hlavu.</p>
<p>„Ten zatracenej tvor tam vzadu není ještě živej, že ne?“</p>
<p>„Ne. Duše odešla.“</p>
<p>„Prostě… odešla?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Není to, ehm, neobvyklý?“</p>
<p>„Ledový trůn umíral. Dosud umírá. Nezůstalo – nezůstává – nic, čemu by bylo lze vládnout, duchu. Nebo bys chtěl, aby tam seděl na věky věkův?“ Zřejmě nehodlala čekat na odpověď, protože dodala: „Předtím jsem tu nikdy nebyla, Křováku od Paličů mostů. Jinak bych to věděla.“</p>
<p>„Co bys věděla, Emrot?“</p>
<p>„Ještě nikdy předtím jsem neviděla pravý Ledový trůn v srdci držby. V samotném srdci jaghutské říše.“</p>
<p>Křovák se ohlédl. <emphasis>Pravý Ledový trůn? </emphasis>„Kdo – kdo to byl, Emrot?“</p>
<p>Tentokrát mu neodpověděla.</p>
<p>Po nějaké době mu to však došlo. Nakonec to věděl od samého začátku.</p>
<p>Odkopl rozbitý hrnec a díval se, jak se kutálí, kymácí a zastavuje. <emphasis>Králi na svém tajícím trůně, nadechl ses a vydechl. A… pak už nikdy víc. Prost</emphasis><emphasis>é</emphasis><emphasis>. Snadné. Když jsi poslední svého druhu a naposledy vydechneš, potom je to dech zániku.</emphasis></p>
<p><emphasis>A nese se na větru.</emphasis></p>
<p><emphasis>Na každém větru.</emphasis></p>
<p>„Emrot, v Malazu byl jeden učenec – ubohej starej mizera jménem Obo – kterej tvrdil, že viděl smrt hvězdy. A když potom porovnali, a několikrát, mapu s noční oblohou, jedno světýlko bylo pryč.“</p>
<p>„Hvězdy se od mého smrtelného života změnily, duchu.“</p>
<p>„Některé zmizely?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Jako že… <emphasis>umřely?</emphasis>“</p>
<p>„Na tom se kostějové nedokázali shodnout,“ odvětila. „Další pozorování nabízela jinou možnost. Hvězdy se od nás vzdalují, Křováku od Paličů mostů. Možná ty, které již nevidíme, se vzdálily příliš pro naše oči.“</p>
<p>„Obova hvězda byla dost jasná – neměla by předtím dlouhou dobu pohasínat, než zmizela?“</p>
<p>„Možná jsou pravdivé obě odpovědi. Hvězdy umírají. Hvězdy se vzdalují.“</p>
<p>„Takže ten Jaghut umřel, nebo se vzdálil?“</p>
<p>„Tvoje otázka nedává smysl.“</p>
<p><emphasis>Že ne? </emphasis>Křovák se zasmál. „Jsi zatraceně špatná lhářka, Emrot.“</p>
<p>„Toto není dokonalý svět,“ odtušila.</p>
<p>Barevné pruhy táhnoucí se jim nad hlavou tiše syčely a vítr kolem nich tahal za kusy látky a kožešin a sténal v miniaturních ledových údolíčkách a jeskyňkách, a ještě blíž se ozývaly zvuky vydávané duchem a T’lan Imass, ničivé křupání jejich kročejů na náhorní plošině.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Onrak si klekl k potoku, ponořil ruce do ledové vody, a když je vytáhl, díval se, jak z nich stékají čůrky. Z tmavohnědých očí se mu od té proměny, kdy zázrakem znovu získal život, nevytrácel údiv.</p>
<p>Člověk by nesměl mít srdce, aby nic nepocítil při pohledu na znovuzrozeného, na nevinnou radost divokého válečníka, jenž byl po sto tisíc let mrtvý. Zvedal blýskavé kamínky, jako by to byly drahokamy, tupými, mozolnatými prsty hladil porosty mechu a lišejníku, k silným rtům zvedal shozené paroží a olizoval je a vdechoval pach spálených chlupů. Prošel trnitým keřem jakési arktické růže, zastavil se a s užaslým výkřikem se zadíval na rudé šrámy na svých křivých holeních.</p>
<p>Trull Sengar si znovu připomněl, že Imass vůbec není takový, jak si představoval. Kromě hnědé až téměř černé hřívy spadající mu pod široká ramena byl lysý. Během dní od jejich příchodu do této podivné říše mu začal na bradě a na horním rtu, nikoliv však na lících a krku, rašit řídký vous, černý jako kančí štětiny. Obličej měl široký a plochý, nos s výrazným kořenem připomínajícím prstní kost, oči posazené daleko od sebe a zapadlé. Vystouplé nadočnicové oblouky byly ještě výraznější díky řídkému obočí.</p>
<p>Třebaže nebyl zvlášť vysoký, působil mohutně. Silné kosti měl ovinuté svaly jako provazy, paže dlouhé a ruce široké, nicméně prsty krátké a tlusté. Nohy měl nepřiměřeně krátké a ohnuté, takže kolena byla v podstatě až pod kyčlemi, a nikoliv u sebe. A přesto se pohyboval mrštně, plíživě jako lovná zvěř, očima kmital na všechny strany, nakláněl hlavu a větřil pachy ve větru. Lovná zvěř, jenže teď potřeboval ukojit svou ohromnou chuť k jídlu, a když lovil, lovil disciplinovaně a soustředěně.</p>
<p>Toto byl jeho svět ve všech ohledech. Na severu tundra, na jihu se každou chvíli objevovaly lesy a mezi tím se do údolí táhly obrovské ledovce. Les tvořily jehličnany i listnáče a objevovaly se v nich hluboké rokle, hromady kamení, prameny čisté vody i bažinaté tůně. Ve větvích se hemžili ptáci a jejich neustálé švitoření přehlušovalo všechny ostatní zvuky.</p>
<p>Podél okraje lesa vedly stopy. Karibu táhli sem a tam po pastvinách mezi lesem a tundrou. Blíž k ledu na výše postavených místech vystupovala obnažená skála, po jejíchž římsách poskakovali kozám podobní tvorové a sledovali dvounohé cizince procházející jejich říší.</p>
<p>První týden pouti Onrak každou chvíli zmizel v lese. Při každém návratu měl víc nástrojů. Nejdřív si udělal dřevěný oštěp, jehož hrot zatvrdil v ohni. Ze šlahounů a rákosí vyráběl oka a sítě, které navlékal na tupý konec oštěpu, a velice obratně chytal ptáky v letu.</p>
<p>Malé savce polapené do ok stáhl z kůže a vyndal z nich střeva. Ze žaludků a střev zajíců dělal plováky pro sítě, jež natahoval přes potoky, a páteře lipanů a jeseterů nalovených do sítí využil jako jehly, když si šil mošnu. Sbíral dřevěné uhlí, mízu ze stromů, lišejník, mech, hlízy, peří a kousky zvířecího tuku. To všechno šlo do kožené mošny.</p>
<p>Ale to nebylo nic ve srovnání s tím, jak se sám spravil. Obličej, tvořený kdysi jen kůží nataženou přes kosti, byl nyní plný života. Trull měl pocit, jako by ho předtím, když i hlas měl plochý a bez života, vůbec neviděl.</p>
<p>Teď se Onrak <emphasis>usmíval. </emphasis>Náhlý záblesk upřímné radosti, která nejenže brala dech Trullovi – a dokonce mu často vháněla slzy do očí – ale dokázala umlčet i Rychlýho Bena. Čaroději se náhle v tmavé tváři objevil nevýslovný úžas, jaký by mohl mít dospělý při pohledu na hrající si dítě.</p>
<p>Všechno na Imassovi vyzývalo k přátelství, jako kdyby sám jeho úsměv sesílal kouzlo, geasu šarmu, na niž byla jedinou možnou reakcí nekritická věrnost. A Trull Sengar ani nehodlal tomu kouzlu vzdorovat. <emphasis>Nakonec je Onrak ten bratr, kterého jsem si zvolil. </emphasis>U malazského čaroděje Tiste Edur občas zahlédl záblesk podezření, jako kdyby se přistihl na okraji nějaké vnitřní propasti, jako kdyby klouzal na místo, jemuž ze samé své podstaty nedokáže důvěřovat.</p>
<p>Trull si nedělal starosti, viděl, že Onrak se nijak nesnaží se svými společníky manipulovat. On svého ducha držel v sobě, ducha, jenž se vynořil z nějakého strašidelného místa, ale teď už ho nic nestrašilo. <emphasis>Mrtvý v děsivé noční můře. Znovu se narodil do ráje. Onraku, příteli, nyní jsi vykoupen a víš to, vnímáš to všemi smysly – hmatem, zrakem, s pachy země a písní stromů.</emphasis></p>
<p>Včera večer se vrátil z výletu do lesa s kusy kůry v rukou. Na ní měl valounky drolícího se žlutého okru. Později u ohně, zatímco Rychlej Ben dohlížel na zbytky masa z malého jelínka, kterého Onrak ulovil předevčírem, rozdrtil Imass valounky na prášek a spojil ho se slinami a tukem ve žlutou pastu. Během příprav si broukal nějakou melodii, drnčivou, s vibrující kadencí, a zpíval si nosově i hlasově zároveň. Rozsah, stejně jako jeho hlas, když mluvil, byl neskutečný. Zřejmě zvládl dva různé tóny naráz, jeden vysoký a jeden hluboký. Píseň skončila, když dodělal pastu. Nastala dlouhá odmlka, pak si začal patlat barvu na obličej, krk a paže. Přitom zazněla jiná píseň, tato byla rychlejší, jako tlukot srdce prchajícího zvířete.</p>
<p>Když na jeho jantarové kůží skončila posledním máznutím všechna barva, zpěv utichl.</p>
<p>„Bohové pod náma!“ vyjekl Rychlej Ben s rukou na prsou. „Srdce mi málem vyskočilo z hrudníku, Onraku!“</p>
<p>Imass se posadil se zkříženýma nohama a upřel na čaroděje klidné tmavé oči. „Za tvého života tě často pronásledovali.“</p>
<p>Rychlej Ben udělal obličej a kývl. „Mám pocit, že už je to celý roky.“</p>
<p>„Ta píseň má dvě jména. Agkor Raella a Allish Raella. Vlčí píseň a píseň karibu.“</p>
<p>„A tak jsou konečně odhalený moje přežvýkavecký sklony.“</p>
<p>Onrak se usmál. „Jednou se musíš stát vlkem.“</p>
<p>„Možná že jím už jsem,“ poznamenal Rychlej Ben po chvíli. „Viděl jsem vlky – nakonec tady kolem jich jsou spousty. Ti dlouhonozí, s menší hlavou –“</p>
<p>„Ayové.“</p>
<p>„Jo, správně. A jsou zatraceně plachý. Vsadil bych se, že se k zabíjení odhodlají, teprve když mají pořádnou přesilu. Nejhorší druh hráčů, ale umějí přežít.“</p>
<p>„Plaší,“ kývl Onrak, „a přitom zvědaví. Stejná smečka nás sleduje už tři dny.“</p>
<p>„Obírají tvoje úlovky – nechávají všechno riziko na tobě. To je výborná dělba práce.“</p>
<p>„Zatím to příliš velké riziko nebylo,“ podotkl Onrak.</p>
<p>Rychlej Ben se podíval na Trulla, pak potřásl hlavou. „Ta horská ovce, nebo jak tomu říkáš, nejenže tě napadla, Onraku, ale dokonce tě odhodila. Mysleli jsme si, že sis zlámal všechny kosti v těle, a to máš ty nový teprve dva dny.“</p>
<p>„Čím větší kořist, tím víc musíš platit,“ odtušil Onrak opět s úsměvem. „To je princip hazardních her, správně?“</p>
<p>„Rozhodně,“ přitakal čaroděj a dloubl do masa na rožni. „Já chtěl říct, že vlk je karibu, dokud ho nutnost nepřinutí k opaku. Když jsou šance příliš bídný, vlk uteče. Je to otázka načasování, musíš si zvolit správnou chvíli k tomu, aby ses otočil a stál si za svým. A ti vlci, který nás sledujou, no, ti asi ještě nikdy neviděli náš druh –“</p>
<p>„Ne, Rychlej Bene,“ přerušil jej Onrak. „Pravý opak je pravdou.“</p>
<p>Trull přítele chvíli studoval. „Nejsme tu sami?“ zeptal se nakonec.</p>
<p>„Ayové věděli, že nás mají sledovat. Ano, jsou zvědaví, ale taky jsou chytří a mají skvělou paměť. Imassy už sledovali předtím.“ Zvedl hlavu a zavětřil. „Dnes večer jsou blízko. Ayové. Přilákala je moje píseň, kterou už slyšeli předtím. Ayové vědí, že budu zítra lovit nebezpečnou kořist. A až přijde okamžik zabití, no, uvidíme.“</p>
<p>„Jak přesně nebezpečnou?“ chtěl vědět Trull, náhle znepokojený.</p>
<p>„Je tu velký dravec emlava – dnes jsme vstoupili na její území, protože jsem na kameni a na dřevě našel škrábance označující její nároky. Podle chuti moči je to samec. Dnes jsou ayové nervóznější než obvykle, protože tyhle kočky je zabíjejí při každé příležitosti a navíc loví ze zálohy. Ale já jsem je svou písní uklidnil. Nakonec jsem našel tog’tol – žlutý okr.“</p>
<p>„Takže když tví vlci vědí, že jsme tady,“ ozval se Rychlej Ben s očima upřenýma na prskající maso nad plameny, „co ta kočka?“</p>
<p>„Taky to ví.“</p>
<p>„To je vážně skvělý, Onraku. Takže budu muset mít celej den po ruce připravený nějaký chodby. To je dost namáhavý, víš.“</p>
<p>„Se sluncem nad hlavou si nemusíš dělat starosti, čaroději,“ poznamenal Onrak. „Emlava loví v noci.“</p>
<p>„Pro dech mistra Kápě! Doufejme, že ji ti vlci ucítí dřív než my!“</p>
<p>„Neucítí,“ odtušil Imass s nesnesitelným klidem. „Tím, že si označí území, emlava nasytí vzduch svým pachem. Její tělesný pach je mnohem slabší, takže se po svém území může pohybovat volně.“</p>
<p>„Proč jsou vlastně pitomá zvířata vždycky tak zatraceně chytrá?“</p>
<p>„Proč jsme my chytří lidé často tak pitomě krutí, Rychlej Bene?“ zeptal se Trull.</p>
<p>„Přestaň se mě pokoušet mást v mým stavu zvířecího strachu, Edure.“</p>
<p>Uplynula klidná noc a následující den se vydali hlouběji do emlavího území. Dopoledne se zastavili u potoka. Onrak si k němu klekl a pustil se do rituálního omývání rukou. Alespoň Trull usoudil, že jde o rituál, i když to mohl docela dobře být další okamžik bezdechého úžasu, jež Onraka postihovaly – a nebylo divu. Trull by se byl zřejmě jen motal kolem celé měsíce po takovém znovuzrození. <emphasis>On samozřejmě neuvažuje stejně jako my. Já jsem svým způsobem uvažování mnohem blíž tady tomu člověku, Rychlýmu Benovi, než kterémukoliv Imassovi, mrtvému, či nikoliv. Jak je to možné?</emphasis></p>
<p>Onrak vstal a otočil se k nim. V jedné ruce držel oštěp. V druhé meč. „Blížíme se k emlavímu doupěti. I když spí, vycítí nás. Dnes v noci hodlá zabít jednoho z nás. Já ho teď vyzvu ohledně nároku na toto území. Pokud selžu, možná vás nechá být, protože se nakrmí mým masem.“</p>
<p>Rychlej Ben však vrtěl hlavou. „Do toho se sám pouštět nebudeš, Onraku. Jistě, nejsem si moc jistý, jak tady budou fungovat moje kouzla, ale ať se propadnu, je to nakonec jenom pitomá kočka. Oslepující záblesk světla, hlasitý zvuk –“</p>
<p>„Taky se přidám,“ ozval se Trull Sengar. „Začneme s oštěpy, ano? Už jsem se s nimi něco nabojoval s vlky. Postavíme se mu s oštěpy. Potom, až bude zraněný a zchromlý, pustíme se do něj čepelemi.“</p>
<p>Onrak se na ně zadíval a usmál se. „Vidím, že vám to nerozmluvím. Do samotného boje však nesmíte zasahovat. Nemyslím, že selžu, a brzy pochopíte proč.“</p>
<p>Trull s čarodějem následovali Imasse nahoru po sandru, vyplňujícím větší část průrvy mezi lišejníkem obrostlými, zvrásněnými skalami. Za římsou z černého kamene se zvedala kolmá stěna šedého lupku, posetá jeskyněmi, kde nekonečný proud vody z tajícího ledovce vyplavil usazeniny. Potok, v němž si Onrak prve namáčel ruce, vytékal z tohoto útesu a v jedné jeskyni vytvářel jezero vyplňující i údolí před ní, než pokračoval dolů svahem. Napravo od vody byla další jeskyně trojúhelníkového tvaru, jejíž celá jedna strana byla tvořená sesuvem přetížené břidlice. Na plošině před ní se válely poházené kosti.</p>
<p>Když obešli jezero, Onrak se najednou zastavil a zvedl ruku.</p>
<p>Ústí jeskyně vyplňoval obrovský tvor. A vzápětí vyšel na světlo.</p>
<p>„Pro mistra Kápě,“ zašeptal Rychlej Ben.</p>
<p>Trull čekal kočkovitou šelmu podobnou horskému lvu – možná jednomu z těch černých, kteří údajně žili v pralesích jeho domoviny. Emlava, ospale mrkající žhoucíma očima, byla velká jako hnědý planinský medvěd. Protažené horní špičáky jí vyčnívaly pod dolní čelist, dlouhé jako lovecký tesák a vyleštěné do barvy jantaru. Hlavu měla širokou a plochou, uši malé a hodně vzadu. Krátký krk pokračoval mohutnými plecemi, vytvářejícími jakýsi svalový hrb. Srst měla tygrovanou, černé pruhy na šedivém podkladu, jen na hrdle bílou skvrnu.</p>
<p>„Není zrovna stavěnej na rychlost, co?“</p>
<p>Trull se podíval na Rychlýho Bena a viděl, že svírá dýku. „Měli jsme ti pořídit oštěp,“ podotkl Tiste Edur.</p>
<p>„Vezmu si jeden z tvých náhradních – jestli ti to nevadí.“</p>
<p>Trull shodil svazek z ramene. „Vyber si,“ vybídl čaroděje.</p>
<p>Emlava si je prohlédla a zívla. Tehdy Onrak přikrčeně popoběhl blíž. Přitom se opodál rozlétly oblázky.</p>
<p>Trull se obrátil. „Vypadá to, že Onrak nakonec má spojence.“</p>
<p>Vlci – <emphasis>ayové </emphasis>v jazyce Imassů – se opravdu objevili a blížili se k Onrakovi, hlavy skloněné, oči upřené na přerostlou kočku.</p>
<p>Náhlý příchod sedmi vlků se emlavě očividně nezamlouval, protože se přikrčila, až se hrudníkem dotýkala země, a nohy složila pod sebe. Znovu otevřela tlamu a zasyčela.</p>
<p>„Zřejmě bychom měli uhnout,“ poznamenal Rychlej Ben a s očividnou úlevou couvl.</p>
<p>„Rád bych věděl,“ ozval se Trull sledující chvilkovou remízu, „jestli takhle začalo zdomácňování. Ne jako spojenectví kvůli lovu kořisti, nýbrž kvůli odstranění konkurenčních predátorů.“</p>
<p>Onrak si připravil oštěp i atlatl – vrhač z kamenem zatíženého parohu. Vlci se rozestoupili a přibližovali se s vyceněnými zuby.</p>
<p>„Ani nezavrčí,“ podotkl Rychlej Ben. „To je jaksi ještě děsivější.“</p>
<p>„Vrčení znamená varování,“ opáčil Trull. „Je v něm strach, stejně jako v syčení té kočky.“</p>
<p>Emlavě konečně došel dech. Naplnila si plíce a začala nanovo.</p>
<p>Onrak vyrazil a oštěp mu vyletěl z ruky. Emlava sebou cukla a zařvala, když se jí zbraň zabodla do hrudníku těsně pod klíční kostí. V té chvíli zaútočili vlci.</p>
<p>Smrtelná rána však nestačila kočku zpomalit. Sekla tlapami po jednom z vlků. První tlapou ho popadla za rameno a druhou si ječící zvíře přitáhla ještě blíž. Sklonila hlavu a zaryla mu zuby do masa, načež ho zalehla a nejspíš mu zlámala všechny kosti v těle.</p>
<p>Vtom se čtyři vlci vrhli na měkké břicho, dva z každé strany, zakousli se a tahali. Vřeštící emlava se otočila, aby je zahnala. Čímž odhalila krk.</p>
<p>A Onrak ji bodl mečem do hrdla. Šelma sebou trhla a jednoho vlka odhodila. Postavila se na zadní – jako by se chtěla otočit a uprchnout zpátky do jeskyně – ale opustily ji síly. Převrátila se, ztěžka dopadla na zem a znehybněla.</p>
<p>Šest zbývajících vlků – jeden kulhající – odběhlo a ve chvilce zmizelo trojici mužů z dohledu.</p>
<p>Onrak přistoupil k emlavě a vytáhl z ní svůj zakrvácený oštěp. Pak jí poklekl u hlavy.</p>
<p>„Žádá o odpuštění?“ zajímal se Rychlej Ben jen nepatrně ironickým tónem.</p>
<p>Imass vzhlédl. „Ne, to by bylo nečestné, čaroději.“</p>
<p>„Máš pravdu, to by bylo. Jsem rád, že nám nepředhazuješ nějaký pitomosti o požehnání duchovi. Je přece jasný, ne, že <emphasis>války </emphasis>se vedly dávno předtím, než se objevily války mezi lidma. Nejdřív jste se museli zbavit konkurenčních lovců.“</p>
<p>„Ano, to je pravda. A našli jsme spojence. Pokud chceš hledat ironii, Rychlej Bene, věz, že tehdy jsme lovili, až jsme si vyhubili většinu kořisti. A naši spojenci potom hladověli – ti, kteří se nepoddali našemu dozoru.“</p>
<p>„V tom jsou Imassové těžko výjimeční,“ podotkl Trull Sengar.</p>
<p>Rychlej Ben si odfrkl. „To věci zdaleka nevystihuje, Trulle. Tak nám pověz, Onraku, proč klečíš u tý zdechliny?“</p>
<p>„Udělal jsem chybu,“ odpověděl Imass, postavil se a zadíval se do jeskyně.</p>
<p>„Mně to připadalo bezchybný.“</p>
<p>„Zabití ano, Rychlej Bene. Ale tahle emlava je samice.“</p>
<p>Čaroděj zabručel a pak sebou trhl. „Chceš říct, že samec tu pořád někde obchází?“</p>
<p>„Netuším. Občas se… toulají.“ Onrak se zadíval na zkrvavený oštěp, jejž držel. „Přátelé, nyní… váhám, připouštím. Kdysi dávno bych o tom možná nepřemýšlel – jak jsi říkal, čaroději, válčili jsme s konkurenty. Ale tato říše – je dar. Vše, co bylo ztraceno kvůli našim nerozvážným skutkům, nyní opět žije. Tady. Říkám si, mohly by se věci vyvinout jinak?“</p>
<p>V tichu následujícím po této otázce uslyšeli z jeskyně vycházet žalostný nářek.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Přál sis někdy, Udinaasi, aby ses mohl vnořit do kamene? Uvolnit jeho ohromné vzpomínky –“</p>
<p>Bývalý otrok se podíval na Chřada – tmavší šmouhu ve tmě – a ohrnul nos. „A vidět, co viděly ony? Ty hloupý přízraku, kameny přece nevidí.“</p>
<p>„To je pravda. Ale polykají zvuky a vážou je v sobě. Vedou hovory s žárem a zimou. Jejich kůži odnášejí slova větru a jazyk vody. V jejich těle žijí tma a světlo – nesou v sobě ozvěny ran, lámání, krutého tvarování –“</p>
<p>„To stačí!“ štěkl Udinaas a strčil větev hlouběji do plamenů. „Tak se běž rozpustit do těch trosek.“</p>
<p>„Jsi poslední, kdo je vzhůru, příteli. Ano, v těch troskách jsem <emphasis>byl</emphasis>.“</p>
<p>„Takové hrátky tě doženou k šílenství.“</p>
<p>Dlouhá odmlka. „Znáš věci, jaké nemáš právo znát.“</p>
<p>„A co tohle? Vnoření do kamene je snadné. Těžší je dostat se ven. Můžeš se ztratit v bludišti a zůstat tam polapený. A ze všech stran na tebe tlačí všechny ty vzpomínky.“</p>
<p>„To ty tvoje sny, viď? V nich se učíš takové věci. Kdo k tobě promlouvá? Řekni mi jméno toho prokletého učitele!“</p>
<p>Udinaas se zasmál. „Hlupáku. Můj učitel? Tím je přece moje <emphasis>představivost</emphasis>.“</p>
<p>„Já ti nevěřím.“</p>
<p>Na toto prohlášení nemělo očividně smysl reagovat. Udinaas civěl do plamenů a nechával se ukolébat jejich mihotavým tancem. Byl unavený. Měl by spát. Horečka opadla, děsivé halucinace, podivné nektary napájející rozpadající se přeludy, se vsákly jako moč do mechu. <emphasis>Síla, kterou jsem v oněch jiných světech cítil, byla lež. Jasnost byla klamem. Nabízely mi pouze cesty vpřed, skrze to, co přijde, a každá končila slepě. Měl jsem mít rozum.</emphasis></p>
<p>„Tyhle trosky jsou K’Chain Nah’ruk.“</p>
<p>„Ty jsi ještě tady, Chřade? Proč?“</p>
<p>„Na této náhorní plošině si kdysi Krátkoocasí vystavěli město. Ale to se, jak vidíš, rozpadlo. Zůstaly jen hrůzu nahánějící kamenné desky, popadané a rozlámané – a přece neustále sestupujeme dolů. Vnímáš to? Brzy dorazíme do středu, do srdce kráteru, a zjistíme, co toto místo zničilo.“</p>
<p>„Trosky si vzpomínají na chladný stín,“ prohlásil Udinaas. „Pak na náraz. Stín, Chřade, v přívalu ohlašujícím konec světa. Náraz tehdy patřil stínu, správně?“</p>
<p>„Znáš věci –“</p>
<p>„Ty zatracený hlupáku, poslouchej mě! Přišli jsme sem, na okraj tohoto místa, na tuto náhorní plošinu, a čekali, že uvidíme, jak se před námi táhne hezká rovina. Místo toho to vypadá jako zamrzlá kaluž, do které někdo hodil velký kámen. Ž<emphasis>bluňk. </emphasis>Všechny strany se propadnou dovnitř. Chřade, nepotřebuju žádné tajemné znalosti, abych si to spočítal. Něco velkého spadlo z oblohy – meteor, nebeská tvrz, cokoliv. Už celé dny se brodíme jeho popelem. A všechno tady je pokácené, vyvrátilo se to ven a potom zase naklonilo dovnitř. Nejdřív ven, pak dovnitř. Pohnulo se to a sklouzlo zpátky. Chřade, stačí se jenom <emphasis>rozhlédnout. Pořádně se rozhlédnout. </emphasis>To je všechno. Takže dost těchhle mystických blbostí, ano?“</p>
<p>Jeho tiráda probudila ostatní. <emphasis>Smůla. Ostatně už stejně skoro svítá. </emphasis>Udinaas poslouchal, jak se pohybují, někdo zakašlal a odplivl si. <emphasis>Kdo? Seren? Konývka</emphasis><emphasis>? </emphasis>Usmál se. „Tvůj problém, Chřade, jsou ty tvoje zatracené naděje. Celé měsíce mě štveš a teď máš pocit, že se musíš ujistit, že to – já – za tu pozornost stálo. Takže teď tady tomuto zlomenému otrokovi vnucuješ nějaká moudra, ale tehdy jsem ti řekl totéž, co ti povím dnes. Nejsem nic, nikdo. Rozumíš? Jenom člověk s mozkem, který tu a tam opravdu funguje. Ano, pracuju s ním, protože být hloupý mi nepřináší žádnou útěchu. Na rozdíl od většiny lidí, myslím. Aspoň nás Ledeřanů. <emphasis>Jsme hloupí a jsme na to hrdí. </emphasis>Tohle šťastné prohlášení by mělo být na říšské pečeti. Není divu, že jsem tak žalostně zklamal.“</p>
<p>Do světla ohně vstoupila Seren Pedak a dřepla si, aby si mohla ohřát ruce. „Zklamal v čem, Udinaasi?“</p>
<p>„Inu, ve všem, akvizitor. Není nutné zabíhat do podrobností.“</p>
<p>„Vzpomínám si, že jsi uměl spravovat sítě,“ ozval se za ním Strach Sengar.</p>
<p>Udinaas se neotočil, jen se usmál. „Ano, tohle si nejspíš zasloužím. Promluvil můj mučitel, který to myslí dobře. Myslí to dobře? Možná ne. Je lhostejný? Pravděpodobně. Aspoň dokud neudělám něco špatně. Špatně spravená síť – jej! Stáhněte tomu hlupákovi kůži ze zad! Já vím, bylo to pro moje dobro. Tedy něčí dobro určitě.“</p>
<p>„Další bezesná noc, Udinaasi?“</p>
<p>Podíval se přes oheň na Seren, ale ona se soustředila na plameny pod svýma nataženýma rukama, jako kdyby otázka byla řečnická.</p>
<p>„Vidím svoje kosti,“ prohodila místo toho.</p>
<p>„To nejsou skutečné kosti,“ namítla Konývka, posadila se a přitáhla si kolena pod bradu. „Vypadají spíš jako větvičky.“</p>
<p>„Děkuju, drahoušku.“</p>
<p>„Kosti jsou tvrdé jako kameny.“ Začala si třít kolena. „Studené kameny.“</p>
<p>„Udinaasi, vidím v popelu loužičky zlata,“ řekla Seren.</p>
<p>„Našel jsem kusy rámu.“ Pokrčil rameny. „Zvláštní představa, že si K’Chain Nah’ruk věšeli obrazy, že?“</p>
<p>Seren vzhlédla a podívala se mu do očí. „K’Chain –“</p>
<p>Silchas Zmar obešel hromadu otesaného kamení. „Obrazy ne. V tom rámu byla natažená kůže. K’Chain se svlékali, dokud nedosáhli dospělosti. Kůže pak používali na psaní jako pergamen. Nah’rukové byli posedlí zaznamenáváním událostí.“</p>
<p>„Víš toho hodně o tvorech, které jsi zabíjel na potkání,“ utrousil Strach Sengar.</p>
<p>Odněkud ze tmy zazněl Střížův tichý smích následovaný cvakáním řetězu.</p>
<p>Strach prudce zvedl hlavu. „To tě pobavilo, štěně?“</p>
<p>Hlas Tiste Andii se strašidelně nesl nocí. „Děsivé tajemství Silchase Zmara. S Nah’ruky vyjednával. Probíhala občanská válka, víte…“</p>
<p>„Brzy bude světlo,“ prohlásil Silchas a odvrátil se.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Zanedlouho se skupinka jako obvykle rozdělila. Silchas Zmar se Střížem kráčeli hodný kus vepředu. Za nimi šla Seren Pedak a asi dvacet kroků za ní se plahočil Udinaas – stále používal imasský oštěp jako hůl – a nakonec Konývka se Strachem Sengarem.</p>
<p>Seren si nebyla jistá, jestli po samotě opravdu touží. Spíš ji nějaký pozůstatek původní profese nutil ujmout se vedení, přičemž obratně pomíjel dva tistejské válečníky. <emphasis>Jako kdyby se nepočítali. Jako kdyby byli jako průvodci na místo, kam jdeme, zcela nespolehliví.</emphasis></p>
<p>Často vzpomínala na nekonečný útěk z Lederas, na čirý chaos té cesty, rozpory ve směru a cíli, na chvíle, kdy se nehýbali – zkusmo zapouštěli kořeny v nějaké zapadlé vísce či opuštěném stavení – ale vyčerpání nepominulo, protože nešlo o únavu těla. Na jakémsi dávno zapomenutém místě na ně jako jakýsi vysilující parazit čekala duše Skabandariho Krvookého. Takový byl určený cíl, jenomže Seren o něm začala pochybovat.</p>
<p>Silchas je vedl na západ, stále na západ, a pokaždé byl od toho směru odvrácen – jako kdyby hrozba, již představovali služebníci Rhulada a Hannana Mosaga, byla příliš velká. A to nedávalo smysl. <emphasis>Ten syčák se přece umí změnit v draka. Je snad v hloubi duše pacifista? Zabíjí se stejnými výčitkami, jaké má člověk utloukající komáry? Odvrací nás od cíle, aby ušetřil naše životy? Těžko. Drak za sebou nezanechává živé, ne?</emphasis></p>
<p>Hnali je k severu, pryč od obydlených oblastí. Na samotný kraj Modré růže, oblasti kdysi ovládané Tiste Andii – <emphasis>dosud se skrývajícími přímo pod nosem Ledeřanů i Edurů – ne, ničemu z toho nevěřím. Nemůžu. Silchas Zmar vycítil příbuzného. Musel.</emphasis></p>
<p>Podezírat Silchase Zmara z klamu byla jedna věc, ale vyslovit toto podezření nahlas něco zhola jiného. Scházela jí kuráž. Prostě tak. <emphasis>Je přece snazší jen se nechat vést a příliš nemyslet. Protože přílišné</emphasis> <emphasis>přemýšlení postihlo Udinaase, a podívejte, kam ho to dostalo. Ale i tak se mu daří držet pusu zavřenou. Většinou. Možná je bývalý otrok, možná je „nikdo“ – ale hloupý tedy rozhodně není.</emphasis></p>
<p>A tak putovala sama. K nikomu ji nepoutalo přátelství – alespoň ne k nikomu z přítomných – a nechtělo se jí na tom cokoliv měnit.</p>
<p>Kolem se táhlo pobořené město, vlastně jen hromady kamení, a svah byl stále příkřejší. Po nějaké době měla dojem, že slyší šepot písku, drolící se malty, úlomků suti, jako kdyby svým průchodem ještě víc nakláněli terén a sbírali cestou proudy klouzajícího smetí. <emphasis>Jako kdyby sama naše přítomnost stačila narušit rovnováhu.</emphasis></p>
<p>Šepot mohly být hlasy hovořící pod větrem. Seren si náhle uvědomila – až jí na čele vyrazil pot – že by slovům mohla každou chvíli porozumět. <emphasis>O kameni a maltě. Opravdu se propadám do šílenství –</emphasis></p>
<p>„<emphasis>Když se rozlomí kámen, uniknou všechny výkřiky. Slyšíš mě teď, Seren Pedak?</emphasis>“</p>
<p>„Jsi to ty, Chřade? Nech mě být.“</p>
<p>„<emphasis>Jsou chodby živé? Většina by řekla, že ne. Nemožné. Jsou to síly. Aspekty. Dispozice projevující se jako předvídatelnost – ach, velcí myslitelé, kteří se dávno obrátili v prach, si s tím lámali hlavu v zoufalé potřebě, jak se sluší na posedlé. Ale nepochopili to. Jedna chodba leží jako síť nad všemi ostatními a její hlas je vůlí nezbytnou k tvoření magie. Neviděli to. Nepoznali, co to je. Považovali to za… chaos, síť, kde je každé vlákno nediferencovanou energií, ještě nerozpojenou, která dosud nezískala tvar záměrem jednoho staršího boha</emphasis>.“</p>
<p>Poslouchala, a přece nic nechápala. Srdce jí prudce bušilo a lapala po dechu. Věděla, že to není Chřadův hlas. Nebyl to přízrakův jazyk. Jeho kadence.</p>
<p>„<emphasis>Avšak K’rul to pochopil. Prolitá krev je ztracená krev a nakonec je bezmocná. Zemře, když je opuštěna. Stane se svědkem násilné smrti, aby to dokázala. Aby se chodbám dařilo, aby proudily v určených řekách a potocích, musí tu být živoucí tělo, větší forma existující sama o sobě. Ne chaos. Ne noc či světlo. Ne teplo či chlad. Nikoliv, musí tu být vědomý odpor vůči nepořádku. Negace všeho ostatního, když je vše ostatní mrtvé. Protože skutečnou tváří smrti je rozklad a v rozkladu je chaos, dokud poslední zrnko energie neztratí svou úmyslnou zář, schválně se jí nevzdá. Rozumíš?</emphasis>“</p>
<p>„Ne. Kdo jsi?“</p>
<p>„<emphasis>Lze to vidět i jinak. K’rul si uvědomil, že to nezvládne sám. Oběť, kdy by si otevřel tepny a žíly, by nic neznamenala, selhala by. Bez živého těla, bez organizované funkčnosti.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ach, chodby, Seren Pedak, jsou dialog. Už to chápeš?</emphasis>“</p>
<p>„Ne!“</p>
<p>Její rozčilený výkřik se rozlehl troskami a Silchas se Střížem se zarazili a ohlédli se.</p>
<p>„Akvizitor!“ zavolal za ní Strach Sengar. „Co odmítáš?“</p>
<p>A Udinaas se vědoucně rozesmál.</p>
<p>„<emphasis>Nevšímej si toho bídného davu, proudu zvuků přemáhajícího chodby, uživatelů, ochránců, parazitů a lovců, spoluviníků – bohů starších i mladších. Uzavři je, jak tě to naučil Korlos. Pamatovat si znásilnění znamená zabalit podrobnosti do pocitů, a tak stále dokola prožívat hroznou pravdu. Řekl ti, že se z toho může stát zvyk, návyk, až se samotné zoufalství stane vítanou chutí na jazyku. Pochop tedy – a to tady můžeš jen ty – že vzít si život je konečným projevem zoufalství. Viděla jsi to. Buruk Bledý. Cítila jsi to na břehu moře. Seren Pedak, K’rul nemohl tuto oběť zvládnout sám, jinak by všechny chodby naplnil zoufalstvím.</emphasis></p>
<p><emphasis>Dialog. Domněnka, ano, že jich bylo víc. Jeden a další. Nebo řada dalších, protože dialog musí pokračovat skutečně věčně.</emphasis></p>
<p><emphasis>Mluvím o pánovi držeb? Pánovi balíčku? Možná – tváře ostatních jsou vždycky odvrácené – všechny kromě K’rula samotného. Tak to musí být. Tento dialog krmí moc. Moc nepředstavitelnou, moc doslova všemocnou, nenapadnutelnou… dokud tvář toho druhého zůstane… odvrácená.</emphasis></p>
<p><emphasis>Před tebou. Přede mnou. Před námi všemi</emphasis>.“</p>
<p>Polekaně se rozhlížela po troskách, po té nekonečné zkáze.</p>
<p>„<emphasis>Avšak tento dialog lze cítit, když už ne slyšet – taková je jeho moc. Stavba jazyka, v zásadě dohoda o významu a záměru, pravidlech gramatiky – Seren Pedak, co podle tebe byla Mockra? Ne-li hra gramatiky? Překroucená sémantika, převrácená dedukce, podbízivý návrh, přetvářející vnitřní jazyk mysli k oklamání vlastních smyslů?</emphasis></p>
<p><emphasis>Kdo jsem?</emphasis></p>
<p><emphasis>Inu</emphasis><emphasis>, Seren Pedak, jsem Mockra</emphasis>.“</p>
<p>Ostatní se seběhli kolem ní. Zjistila, že klečí, jak ji na zem srazilo odhalení – bude mít pořádné modřiny, protože koleny narazila na tvrdou dlažbu. Uvědomila si to, jak se podívala na ostatní. Káravý rozhovor mezi poničeným tělem a myslí, mezi smysly a mozkem.</p>
<p>Odehnala slova a usadila se v požehnaném, bezbolestném klidu.</p>
<p>Tak snadné to bylo.</p>
<p>„<emphasis>Dej si pozor, v klamání sebe sama spočívá smrtelné nebezpečí. Můžeš se zaslepit před poraněním. V této hře můžeš zemřít rychle, Seren Pedak. Ne, když už musíš… experimentovat… vyber si jiného.</emphasis></p>
<p><emphasis>Korlos by ti to byl ukázal, kdyby na tebe měl čas</emphasis>.“</p>
<p>„Takže – takže on tě znal?“</p>
<p>„<emphasis>Ne tak důvěrně jako ty. Jen málokdo je tak… požehnaný</emphasis>.“</p>
<p>„Ty ale přece nejsi bůh, ne?“</p>
<p>„<emphasis>Na to se nemusíš ptát, Seren Ped</emphasis><emphasis>ak</emphasis>.“</p>
<p>„Máš pravdu. Ale stejně, vždyť ty <emphasis>žiješ</emphasis>.“</p>
<p>V dalších slovech slyšela pobavení. „<emphasis>Pokud není mým největším klamem ohlášení mé vlastní existence! V jazyce existují pravidla a jazyk je zapotřebí k vyjádření těchto pravidel. K’rul pochopil a krev vytéká ven a zase se vrací. Slabá, pak oživená. Pořád dokola. Ptej se sama sebe, kdo je tedy nepřítel?</emphasis>“</p>
<p>„Nevím.“</p>
<p>„<emphasis>Zatím možná ne. Ale budeš to muset zjistit, Seren Pedak. Než skončíme</emphasis>.“</p>
<p>Usmála se. „Dáváš mi cíl?“</p>
<p>„<emphasis>Dialog, moje milá, nesmí skončit</emphasis>.“</p>
<p>„Náš? Nebo ten druhý?“</p>
<p>„<emphasis>Tví společníci si myslí, že teď máš horečku ty. Pověz mi, než se rozloučíme, co by sis vybrala pro své experimentování?</emphasis>“</p>
<p>Zamrkala na půlkruh tváří. Její společníci vypadali ustaraně, posměšně, zvědavě, lhostejně. „Nevím,“ řekla. „Vypadá to… krutě.“</p>
<p>„<emphasis>Taková je moc vždycky, Seren Pedak</emphasis>.“</p>
<p>„V tom případě si nevyberu. Zatím ne.“</p>
<p>„<emphasis>Budiž</emphasis>.“</p>
<p>„Seren?“ vyptávala se Konývka. „Co je to s tebou?“</p>
<p>Usmála se a zvedla se ze země. Udinaas – k jejímu úžasu – ji podepřel, aby neupadla.</p>
<p>Když si všiml, jak sebou trhla, pousmál se. „Dopadla jsi tvrdě, akvizitor. Můžeš chodit?“ Usmál se víc. „Teď snad půjdeš stejně pomalu jako my loudové?“</p>
<p>„Jako ty, Udinaasi? To těžko.“</p>
<p>Zamračil se. „Teď zrovna jen my dva,“ prohlásil.</p>
<p>Podívala se na něj, uhnula pohledem a zase se vrátila – tentokrát na něj oči upřela. „Ty jsi to slyšel?“</p>
<p>„Nemusel jsem,“ odpověděl potichu a strčil jí do ruky svou hůl. „Chřad mi větřil za patami dávno předtím, než jsem se vydal na sever.“ Pokrčil rameny.</p>
<p>Silchas Zmar se Střížem už pokračovali v cestě.</p>
<p>Seren Pedak se opřela o imasský oštěp a vykročila vedle bývalého otroka. Zápasila s přílivem citu k tomuto zničenému muži. <emphasis>Nakonec jsme možná opravdu skuteční druhové. My dva.</emphasis></p>
<p>„Seren Pedak.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Přestaň přenášet tu bolest kolenou na mě, ano?“</p>
<p><emphasis>Přestat – cože? Aha.</emphasis></p>
<p>„Nebo mi vrať tu pitomou hůl.“</p>
<p>„Když řeknu ‚promiň‘, tak, no…“</p>
<p>„Prozradila ses. Řekni to, pokud to myslíš vážně, ale v každém případě to necháme tak.“</p>
<p>„Promiň.“</p>
<p>Jeho překvapený pohled ji potěšil.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Stoupající hladina moře podmáčela půdu pod vesnicí. Každý s trochou rozumu v hlavě by se přesunul na kamenitou terasu se stromy na okraji záplavové oblasti, ale lakotní Třasové, kteří tu ještě přebývali, prostě zvedli své domovy na piloty a zbudovali chodníky z prken a žili nad páchnoucí slanou bažinou hemžící se kraby s bílým hřbetem, jakým se říkalo lebkouni.</p>
<p>Yan Tovis, Yedan Derryg a oddíl kopiníků zastavili na Konci cesty, přívozu s příslušnými budovami nalevo a hromadou pokácených stromů, tlejících na zemi, napravo. Bylo zima, větší, než takhle pozdě na jaře být mělo, a chomáče přízemní mlhy zakrývaly většinu slaniska pod kůly a visutými chodníky.</p>
<p>Mezi budovami kolem přístaviště – všechny byly postavené na vyvýšené půdě – byla i kamenná stáj s ohradou z ohoblovaných kůlů a za ní, otočená k vesnici, bezejmenná hospoda.</p>
<p>Yan Tovis sesedla a dlouho jen stála vedle koně. Oči se jí zavíraly. <emphasis>Byli jsme přepadeni. Měla bych objet všechny posádky na pobřeží – Bloud chraň, už to musejí vědět. Pravdu zjistili tvrdým způsobem. Říše je ve válce.</emphasis></p>
<p>Ona ale teď byla královnou poslední krve, královou Třasů. Otevřela unavené oči a prohlížela si zchátralou vesnici. <emphasis>Mí lidé, Bloud mi pomáhej. </emphasis>Útěk tehdy dával smysl. A teď dokonce ještě větší.</p>
<p>Její polobratr Yedan Derryg vedle ní si uvolnil přílbu. „Šero, co teď?“ zeptal se.</p>
<p>Ohlédla se po něm a všimla si, jak pohybuje čelistí. Pochopila otázku ve všech důsledcích. Co <emphasis>teď? Vyhlásí Třas nezávislost a dychtivě se pozvedne ve zmatcích malazsko-lederské války? Chopíme se zbraní a svoláme mládež, kterou označíme za vojáky? Třas vykřičí svou svobodu a jeho hlas pohltí příboj na pobřeží.</emphasis></p>
<p>Povzdechla si. „Velela jsem Dálavě, když připluli Edurové na svých lodích. Vzdali jsme se, já se vzdala.“</p>
<p><emphasis>Cokoliv jiného by bývala byla sebevražda. </emphasis>To měl Yedan říct, protože věděl, že je to pravda. Místo toho zřejmě chvíli přežvykoval, než se otočil a zašilhal na přívoz. „Myslím, že už nějakou dobu nevyplul. Pobřeží severně od Oulu musí být zaplavené.“</p>
<p><emphasis>Nepomáhá mi. </emphasis>„Musíme ho použít a doplout do Třetího Děvína.“</p>
<p>Kývl.</p>
<p>„Předtím ale musíme svolat čarodějky a zaklínače.“</p>
<p>„Většinu z nich najdeš v téhle vesnici, královno. A Pully a Skwish ohlásily tvůj návrat. Drápaté prsty teď určitě dupou.“</p>
<p>„Sejdi dolů,“ přikázala mu, dívajíc se na hospodu. „Přiveď je sem – já budu v krčmě.“</p>
<p>„A pokud není krčma dost velká?“</p>
<p>Zvláštní starost. Vykročila ke vchodu. „Potom se ti můžou usadit na ramenou jako vrány, Yedane, což ostatně jsou.“</p>
<p>„Šero.“</p>
<p>Pootočila se.</p>
<p>Yedan si zase dotahoval přílbu. „Nedělej to.“</p>
<p>„Co nemám dělat?“</p>
<p>„Neposílej nás na vodu, sestro.“</p>
<p>Zadívala se na něj. On ale už nic neřekl a chvíli nato se otočil a odešel do vesnice.</p>
<p>Yan Tovis pokračovala v chůzi. Vojáci odváděli koně do stáje. Na kluzkých kládách na dvoře zaklapala kopyta. Jeli rychle a poslední koně vytáhli z opuštěné posádkové pevnosti severně od Tulaméše – na hlášení o banditech vyrazil oddíl do kraje a dosud se nevrátil. Yan Tovis usoudila, že už se nevrátí nikdy.</p>
<p>U vchodu se zastavila a zadívala se na kamennou desku pod nohama, do níž byly vytesané třasské runy.</p>
<p>„<emphasis>Tento vyvýšený kámen je položený na počest Teytana Atovise, Výstupa, jehož si léta Ostrova 1113 vyžádalo pobřeží. Zabit Ledeřany za dluhy neprominuté</emphasis>.“</p>
<p>Yan Tovis zabručela. Jeden z jejích příbuzných, bezpochyby, mrtvý už tisíc let. „No, Teytane,“ zamumlala, „zemřel jsi kvůli pití a teď tvůj kámen leží na prahu krčmy.“ Pravda, jeho mrzký pád do alkoholu a bídy přivolal dlouhý seznam záhadných, zdrcujících dluhů, ale taková velkolepá památka v rukou řídících jeho osud byla předpojatá. A teď… <emphasis>bude Výstupem Brullyg. Budeš nosit korunu stejně dobře jako Teyan</emphasis><emphasis>?</emphasis></p>
<p>Otevřela dveře a vstoupila.</p>
<p>Šenk s nízkým stropem byl přeplněný. Všichni se podívali na ni. Dopředu se protlačila známá osoba, vrásčitou tvář zkřivenou v úsměvu.</p>
<p>„Pully.“ Šero kývla. „Právě jsem poslala Stráže do vesnice, aby vás našel.“</p>
<p>„Postačí, že najde Skwish a dvě desítky dalších. Budou splítat z pavouka do pavučiny na moři blízko za pobřežím, královno, a tam zapíšou všecky pravdy. Cizinci –“</p>
<p>„Já vím,“ přerušila ji Yan Tovis a prohlížela si ostatní čarodějky a zaklínače, plecní lid starých časů. Oči se jim v zešeřelé místnosti leskly a Šero už je i ucítila – zpola rozmotanou vlhkou vlnu a spravované tulení kůže, rybí tuk a starý pot, dech vycházející z úst plných zanícených dásní a zkažených zubů.</p>
<p>Pokud měla krčma majitele, utekl. Třasští stařešinové narazili soudky a rozlili do korbelů čpící pivo. Uprostřed se na ohništi kouřilo z kotle rybí polévky a po stolech se válely misky z tykví. Po špinavé podlaze se kolébaly velké krysy.</p>
<p>Šero si všimla, že čarodějek je mnohem víc než zaklínačů. To byl mezi démony políbenými význačný trend – s přijatelnými znaky se rodilo stále méně chlapců, většina jich byla příliš démonická. <emphasis>Víc než dvě stě plecníků. A všichni jsou tady.</emphasis></p>
<p>„Královno,“ pokračovala Pully a sklonila hlavu. „Z pavouka do pavučiny, všechna třasská krev už ví, že teď vládneš ty. Kromě těch, kdo jsou na ostrově, ty věděj akorát, že tvoje matka umřela.“</p>
<p>„Takže tam je Brullyg a předpokládá…“</p>
<p>„Ano, Šero, že bude dobrý, když bude Výstupem, králem Třasů.“</p>
<p><emphasis>Bloud mě vem. </emphasis>„Musím odplout na Ostrov.“</p>
<p>Mezi dychtivým lokáním piva zaznělo i bručení na souhlas.</p>
<p>„Dnes v noci chystáte obřad,“ pokračovala Šero.</p>
<p>„Uvolňujeme řetězy, jak se říká, královno. Budou se natahovat sítě přes stezky světa a uvidí se, co se do nich chytí.“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Pully přimhouřila černé oči. „Cože?“</p>
<p>„Ne. Dneska v noci žádný obřad nebude. Ani zítra v noci, ani pozítří. Ne, dokud nebudeme na Ostrově, a možná ani potom ne.“</p>
<p>V taverně se rozhostilo naprosté ticho.</p>
<p>Pully otevřela ústa, zavřela je a znovu otevřela. „Královno, pobřeží bude oživlý hlasama, jak se říká, a slova, ta budou pro nás. Tohle – tohle jsou starý způsoby, <emphasis>naše </emphasis>způsoby –“</p>
<p>„A moje matka měla ve zvyku se dívat jinam, ano. Já ale ne.“ Zvedla hlavu a znovu si prohlédla sbírku tváří. Viděla šok, hněv, sílící zlobu. „Staré způsoby nás zklamaly. Tehdy i teď. Vaše způsoby,“ sdělila jim tvrdě, „nás zklamaly všechny. Já jsem královna. Šero na pobřeží. Po mém boku za mé vlády stojí Stráž. Jestli Brullyg bude Výstupem – to se teprve uvidí, protože vaše prohlášení nepostačuje, ani zdaleka ne. Výstupa vybírají všichni Třasové. <emphasis>Všichni</emphasis>.“</p>
<p>„<emphasis>Nemař naše dílo, královno</emphasis>.“ Pully se již neusmívala. Její obličej byl maskou jedu.</p>
<p>Yan Tovis frkla. „Sešleš mi do cesty kletbu, stařeno? Ani na to nemysli. Hodlám zajistit, aby můj lid přežil všechno, co přijde. Od vás všech budu potřebovat léčení, budu potřebovat požehnání. Vy již nevládnete – ne, nevykládejte mi o mé matce. Vím líp než kdokoliv z vás, jak dalece se vzdala. Já jsem královna. Vy mě budete poslouchat.“</p>
<p>Neměli radost. Drželi skutečnou moc tak dlouho – pokud se tomu žalostnému proklínání v šeru dalo říkat skutečná moc – a Yan Tovis věděla, že zápas teprve začíná, i když se na první pohled podvolili. <emphasis>Začnou připravovat můj pád. To se dá čekat.</emphasis></p>
<p><emphasis>Yedane Derrygu, zapomeň na hlídání pobřeží. Odteď mi musíš hlídat záda.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Šumař otevřel oči. Pomalu se stmívalo. Zasténal a převalil se na záda. Příliš mnoho let spaní na tvrdé, studené zemi, příliš mnoho let používání rozedrané pláštěnky místo slamníku, jen s jedinou vlněnou pokrývkou. Aspoň že teď spal přes den, takže mu slunce prohřálo staré kosti.</p>
<p>Posadil se a rozhlédl se po palouku. Všude viděl schoulené postavy. Těsně za nimi seděl na pařezu Koryk, jenž měl poslední hlídku. <emphasis>Ano, dřevorubci v tomhle lese.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ne že bychom nějaké viděli.</emphasis></p>
<p>Tři noci od vylodění. Stále postupovali k východu, do vnitrozemí. <emphasis>Zvláštní říše, tohleto. Silnice a stezky a občas nějaké hospodářství, stěží hrstka měst na pobřeží, víc jsme neviděli. A kde jsou ve jménu mistra Kápě ti Tiste Edur</emphasis><emphasis>?</emphasis></p>
<p>Vyškrábal se na nohy, protáhl si hřbet a snažil se uvolnit bolesti a záškuby. Chtěl být vojákem jménem Šňůra, tady mezi Lovci kostí, jiný člověk, nový člověk. Jenomže to moc nevyšlo. Nikoho neoklamal. Ba hůř, nedokázal přesvědčit ani sám sebe, že začal nanovo, že dokáže zapomenout na odkaz minulých tažení. <emphasis>Život takhle nefunguje. Zatraceně. </emphasis>Dobelhal se ke Korykovi.</p>
<p>Setijský míšenec vzhlédl. „To jsme se dostali do náramný války, seržante. Klidně bych si nechal od Smíšky vrazit nůž do nohy, jen aby tu byla cejtit krev. Zapomeňme na ty zatracený Edury a pojďme začít zabíjet Ledeřany.“</p>
<p>„Sedláky a pasáky vepřů, Koryku? Potřebujeme je na svý straně, nezapomínej!“</p>
<p>„<emphasis>Zatím </emphasis>jsme jich nepotkali ani tolik, aby to vydalo za oddíl. Aspoň se můžem ukázat –“</p>
<p>„Ještě ne. Kromě toho je to nejspíš akorát smůla, že jsme ještě nepotkali nepřítele. Vsadím se, že ostatní oddíly se už do nějaký pořádný pranice dostaly.“</p>
<p>Koryk zabručel. „Pochybuju. Stačí, aby jeden oddíl rozkopnul hnízdo, a tyhle lesy by se nepřáteli jenom hemžily. A nehemžej se.“</p>
<p>Na to Šumař neřekl nic. Poškrábal se a otočil. „Na chvíli si zdřímni, vojáku. Probudíme tě, až bude hotová snídaně.“</p>
<p><emphasis>Postěžuj si teď, Koryku, protože jak tohle jednou praskne, budeme na takovéhle západy slunce vzpomínat jako na idylický ráj. </emphasis>Kolikrát si ale tohle už sliboval? Odkaz Lovců kostí zatím nevydal na pořádnou píseň. Dokonce i Y’Ghatan byla zpackaná, jak si tak vyzpěvovali a vlezli rovnou do pasti. To ho pořád ještě žralo. Měl vycítit potíže. A Gesler taky – <emphasis>ano, ten den jsme zklamali. A pořádně.</emphasis></p>
<p>V Malazu bylo ještě hůř. Pravda, tam tasili zbraně. Pár oddílů mariňáků vytvořilo štítovou hradbu. <emphasis>Proti Malažanům. Nedisciplinovanému davu našich vlastních lidí. </emphasis>Tohle vojsko potřebovalo někde nějak vybojovat skutečnou bitvu.</p>
<p>Pobočnice je vyhodila na zdejší pobřeží jako hrst klíšťat psovi na hřbet. Dřív nebo později se pes musí poškrábat.</p>
<p>Jak se s příchodem noci probouzeli ostatní, Šumař zašel ke svému pytli a chvíli si ho prohlížel. Balíček čekal. A jeho to lákalo. Jen ochutnat, co přichází. <emphasis>Nebuď labuť, Šume. Vzpomeň si na Besanu. Vzpomeň si, k čemu to bylo dobré jí.</emphasis></p>
<p>„Špatnej nápad, seržante.“</p>
<p>Šumař se ohlédl a zamračil se. „Přestaň mi číst myšlenky, Flaško. Nejsi tak dobrej, jak si myslíš.“</p>
<p>„Jsi jako člověk, který se odpřisáhl pití, ale láhev pořád nosí u sebe.“</p>
<p>„To stačí, vojáku.“</p>
<p>Flaška pokrčil rameny a rozhlédl se. „Kam se poděl Gesler?“</p>
<p>„Nejspíš někde hnojí stromy.“</p>
<p>„Možná.“ Přesvědčeně Flaška rozhodně nemluvil. „Jenže jsem se předtím probudil a taky jsem ho nikde neviděl.“</p>
<p><emphasis>Bohové pod námi. </emphasis>Šumař cestou na opačný konec palouku, kde ložíroval druhý oddíl, odháněl komáry. Bouřňák tam stál jako ospalý medvěd – rusé vlasy a vous měl rozcuchané a plné větviček – a kopal do boku hlasitě chrápajícího Krátkonosa.</p>
<p>„Bouřňáku,“ zavolal tiše Šumař, „kam odešel váš seržant?“</p>
<p>„Nemám tušení,“ odtušil hromotluk. „Měl poslední hlídku na týhle straně. Hele, Šume, <emphasis>Silandu </emphasis>by snad nespálila, že ne?“</p>
<p>„Samozřejmě že ne. Poslyš, jestli se Gesler brzo nevrátí, budete ho muset jít hledat.“</p>
<p>Bouřňák zamrkal prasečíma očkama. „Mohl se třeba ztratit? To mě nenapadlo.“</p>
<p>„Přestaň si hrát na pitomce, kaprále.“</p>
<p>„Jo. Ten Koryk, co máš, umí stopovat?“</p>
<p>„Ne. Vlastně je skoro na nic, i když do očí mu to neříkej. Flaška –“</p>
<p>„Aha, ten. Z toho mi naskakuje husí kůže, Šume. Masturbuje, jako když se já šťourám v nose. Jasně, vojáci tohle dělají, ale –“</p>
<p>„Říká, že to není on.“</p>
<p>„No, jestli si mu chce Smíška zalízt pod deku –“</p>
<p>„Smíška? Co to tady meleš, Bouřňáku?“</p>
<p>„Totiž –“</p>
<p>„Hele, Flašku straší nějakej démon – Rychlej Ben to potvrdil, tak se na mě přestaň takhle koukat. A vůbec, ten duch je, ehm, ženská a má ho až moc ráda –“</p>
<p>„Mágové jsou chorý, Šume.“</p>
<p>„O to tady nejde, Bouřňáku.“</p>
<p>„Jak říkáš,“ opáčil kaprál, otřásl se a odvrátil zrak. „‚<emphasis>O to tady nejde</emphasis>,‘“ zapitvořil se potichu.</p>
<p>„Pořád tě slyším, kaprále.“</p>
<p>Bouřňák mávl chlupatou prackou a zamířil k ohni. Zastavil se a došlápl těžkou botou Krátkonosovi na ruku. Slyšitelně to křuplo a pěšák fňukl a posadil se. Bouřňák pokračoval dál a Krátkonos zíral na svou ruku a mračil se na podivně ohnutý prsteník. Vrátil ho do správné polohy, vstal a šel si někam vyprázdnit měchýř.</p>
<p>Šumař se poškrábal ve vousech, otočil se a vrátil se ke svému oddílu.</p>
<p><emphasis>Ano, děsná banda.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Gesler se toulal po divných troskách. Světla rychle ubývalo, takže místo působilo ještě strašidelněji. Všude kolem byly kulaté studny, mezi starými stromy jich objevil nejmíň tucet. Kameny byly dokonale otesané a sesazené bez použití malty – jak zjistil, když odloupl mech. Z okraje paseky zahlédl pravidelné tvary. Nejdřív je považoval za podstavce nějakého chodníku se sloupořadím, které se dávno zřítilo. Ale jediné další kameny, jež našel, byly dlažební, porostlé kořeny, takže cesta byla dost zrádná.</p>
<p>Posadil se na roubení studny a zadíval se do inkoustové černě. Ucítil stojatou vodu. Kupodivu ho potěšilo, že jeho zvědavost není tak docela otupená, jak si kdysi myslel. Zdaleka na tom nebyl tak špatně jako třeba Sépie. To tedy byl ponurý chlapík. Gesler toho nicméně už hodně zažil a něco z toho mu navždy ulpělo na kůži – nemluvě o jiných, méně viditelných změnách. Ale většina z toho, čeho byl svědkem, co vykonal, či nevykonal, ho prostě udolávala.</p>
<p>Nemohl se podívat na plamínky v ohništi, aniž by si vzpomněl na Pravdu a ten neohrožený skok do y’ghatanského paláce. Nebo, když už se plahočili tímhle zatraceným lesem, pohlédl na kuši ve svých rukou a připomněl si Pellu s probodnutým čelem, hroutícího se na rohu budovy stěží sto kroků za y’ghatanskou hradbou. V každém vraním zakrákání slyšel ozvěnu křiku, když tábor Psobijců na Raraku napadli děsiví duchové. Pohlédl na holé ruce a otlučené klouby a v duchu spatřil toho Záchlumčana Coltaina na břehu Vathar – <emphasis>bohové, dovést ten dav tak daleko, s ještě delší cestou před sebou, když na konci čeká jen krutá zrada Pádu.</emphasis></p>
<p>Vyvraždění obyvatel Arenu, když z prachu v ulicích povstali Logros T’lan Imass a začali se ohánět kamennými zbraněmi. Nebýt bývalých Rudých čepelí, které otevřely brány a tím i únikovou cestu, nebyl by přežil vůbec nikdo. Nikdo. <emphasis>Kromě nás, Malažanů. My jsme dokázali jen stát stranou a přihlížet tomu zabíjení. Bezmocní jako nemluvňata…</emphasis></p>
<p>Drak v ohni, loď plující na plamenech – tehdy poprvé spatřil Tiste Edur, mrtvého, přibodnutého ke křeslu obrovským oštěpem. Na lavicích seděli bezhlaví veslaři, ruce položené na opačinách, a jejich usekané hlavy se válely na hromadě pod hlavním stěžněm. V náhlém světle mrkaly a křivily tváře do příšerných výrazů –</p>
<p><emphasis>Kdo vlastně vybudoval v lese dvanáct studní? To bych rád věděl.</emphasis></p>
<p><emphasis>Možná.</emphasis></p>
<p>Připomněl si zaklepání na dveře. Otevřel je a s absurdní radostí uviděl promočeného T’lan Imass, jehož poznal. <emphasis>Bouřňáku, to je pro tebe. Ano, o takovýchhle chvílích sním, ty vole zrzavá. </emphasis>A co to prozrazuje o něm samotném? <emphasis>Počkat, </emphasis>takhle <emphasis>zvědavý zase nejsem.</emphasis></p>
<p>„Tady jsi.“</p>
<p>Vzhlédl. „Bouřňáku. Právě jsem na tebe myslel.“</p>
<p>„Myslel na co?“</p>
<p>Ukázal na černou díru ve studni. „Jestli bys tam vlezl, samozřejmě. Většina by prošla, ale, žel, ne tvoje hlava.“</p>
<p>„Pořád zapomínáš, Geslere,“ odtušil kaprál a přistoupil blíž, „že já byl jeden z těch, co ránu vrátili.“</p>
<p>„Na to si vůbec nevzpomínám.“</p>
<p>„Mám ti to připomenout?“</p>
<p>„Já chci jenom vědět, proč mě otravuješ.“</p>
<p>„Připravujeme se vyrazit.“</p>
<p>„Bouřňáku.“</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„Co si o tom všem myslíš?“</p>
<p>„Někoho bavilo stavět studny.“</p>
<p>„Ne o tomhle. Myslím o válce. O týhle válce tady.“</p>
<p>„Dám ti vědět, až začnem stínat hlavy.“</p>
<p>„A co když k tomu nikdy nedojde?“</p>
<p>Bouřňák pokrčil rameny a prohrábl si zacuchaný vous. „Takže akorát další typická válka Lovců kostí.“</p>
<p>Gesler zabručel. „No tak, běž první. Ne, počkej. V kolika bitvách jsme my dva bojovali?“</p>
<p>„Myslíš proti sobě?“</p>
<p>„Ne, ty pitomče. Myslím proti jinejm lidem. V kolika?“</p>
<p>„Ztratil jsem přehled.“</p>
<p>„Lháři.“</p>
<p>„No dobře. V sedmatřiceti, ale Y’Ghatan nepočítám, protože tam jsem nebyl. Ty v osmatřiceti, Geslere.“</p>
<p>„A kolika se nám podařilo se vyhnout?“</p>
<p>„Stovkám.“</p>
<p>„Možná se v tom zlepšujeme, příteli.“</p>
<p>Mohutný Falari se zamračil. „Snažíš se mi zkazit den, seržante?“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Koryk si dotáhl řemení na naditém vaku. „Akorát chci někoho zabít,“ vrčel.</p>
<p>Flaška si přetřel obličej a zadíval se na něj. „Pořád je tu Smíška. Nebo Smola, když na něj skočíš, až se nebude koukat.“</p>
<p>„Snažíš se být vtipnej?“</p>
<p>„Ne, jenom se snažím odvrátit tvou pozornost od nejslabšího člena tohohle oddílu. Jmenovitě mě.“</p>
<p>„Ty jsi mág. Jakýs takýs. Aspoň jsi tak cejtit.“</p>
<p>„Co to znamená?“</p>
<p>„Kdybych tě zabil a tys mě s posledním dechem proklel, byl bych nešťastnej.“</p>
<p>„A co by se tím změnilo, Koryku?“</p>
<p>„Mít důvod být nešťastnej je horší než nemít důvod, ale stejně být nešťastnej. Totiž tak to v životě chodí.“ Najednou vytáhl nejnovější zbraň ve svém arzenálu, tesák. „Vidíš to? Stejnej, jako používal Kalam. Je to hromsky rychlá zbraň, ale proti zbroji toho podle mě moc nezmůže.“</p>
<p>„Tam, kam bodal Kalam, žádná zbroj nebyla. Hrdlo, podpaždí, rozkrok – měl bys ho dát Smíšce.“</p>
<p>„Sebral jsem ho, aby ho ona <emphasis>nedostala, </emphasis>pitomče.“</p>
<p>Flaška se podíval na místo, kde před chvílí Smíška zmizela v lese. Už se vracela a klidný výraz bezpochyby skrýval všechny možné neplechy. „Doufám, že se od nás nečeká, že se postavíme Edurům tak, jak to dělají těžkooděnci,“ prohodil ke Korykovi a nespouštěl oči ze Smíšky. „Kromě tebe a Smoly a možná Corabba nejsme jako oddíl zrovna okovaná pěst, co? Takže nám tahle válka jistým způsobem vyhovuje – úskoky, pasti.“ Ohlédl se a viděl, jak se na něj míšenec mračí, tesák stále v ruce. „Ale možná jsme všestrannější. Můžeme být napůl okovaná pěst a napůl černá rukavice, ne?“</p>
<p>„V každým případě,“ prohlásil Koryk a vrátil tesák do pochvy, „když jsem říkal, že chci někoho zabít, myslel jsem nepřítele.“</p>
<p>„Tiste Edur.“</p>
<p>„Lederský banditi postačí – někde tady musí být nějaký banditi.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Jak to myslíš, proč? Na venkově jsou vždycky banditi, Flaško. Vede je darebák s knírkem a legračním jménem. Zorala Řehtal nebo Pamby Srdnatej –“</p>
<p>Smíška zrovna dorazila k nim a uchechtla se. „Ty příběhy si pamatuju. Pamby Srdnatej měl klobouk s pérem a hrbatýho pomocníka Pomola Mizeru Čtveráka. Ukradli královskej poklad Li Hengu. Přeřízli velký lano, který drželo Drift Avalii na místě. A Zorala jako kluk vylezl na nejvyšší strom v lese a pak zjistil, že nedokáže slízt dolů, a tak tam žil celý roky, než dorostl. Až přišel dřevorubec –“</p>
<p>„Bohové pod náma,“ zavrčel Sépie zpod pokrývek, „podřízněte jí někdo krk, prosím!“</p>
<p>„Aspoň začínám noc s dobrou náladou,“ prohlásila Smíška s úsměvem, věrná svému jménu.</p>
<p>„Chce říct, že měla nanejvýš uspokojivej –“</p>
<p>„Zavři hubu, Koryku, nebo ti uřežu ty tvoje copánky, až budeš spát, a věř mi, nebude se ti líbit, k čemu je použiju. A ty, Flaško, si taky nech ty svoje nápady. Jednou jsem na sebe vzala vinu za to, co jsi udělal, ale víckrát ne.“</p>
<p>„Já bych Korykovi ty copánky neuřezával,“ podotkl Flaška. „Potřebuje do něčeho smrkat.“</p>
<p>„Pohyb, Sépie,“ křikl Šumař procházeje mezi nimi. „Koukni na Corabba – je jedinej, kdo je skutečně připravenej –“</p>
<p>„Ne, to nejsem,“ přerušil jej jmenovaný. „Jenom jsem usnul ve zbroji, seržante, a teď se potřebuju někde vymočit. Jenže –“</p>
<p>„Zapomeň na to,“ uťal ho Šumař. „Třeba dneska v noci narazíme na nějakýho toho Edura.“</p>
<p>„Mohli bychom založit lesní požár,“ navrhl Koryk.</p>
<p>„Jenže jsme náhodou v tom lese,“ poukázal Smola.</p>
<p>„Byl to jenom nápad.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Corabb Bhilan Thenu’alas si přiznával, že tihle Malažané se vůbec nepodobají vojákům Psobijců či válečníkům Leomanova vojska. Nebyl si ani jistý, jestli to jsou lidé. Spíš… jako zvířata. Donekonečna se dohadovali jako smečka vyhladovělých psů.</p>
<p>Většinou si ho nevšímali, což bylo jen dobře. Ani Flaška, k němuž ho seržant v podstatě přidělil. Hlídat někomu záda Corabb uměl, a tak mu rozkaz nedělal problémy. Dokonce mu nevadilo ani to, že Flaška je mág, třebaže si mágy nebyl příliš jistý. Uzavírali dohody s bohy – ale na to člověk nemusel být mág, jak Corabb dobře věděl. Ne, člověk mohl být ten nejdůvěryhodnější vůdce, velitel, jehož by válečníci následovali i do samotné Propasti. I někdo takový mohl uzavřít dohodu s bohy a tím odsoudit všechny své následovníky k ohnivému konci, i když jednomu se podařilo utéct.</p>
<p>Ano, utéct.</p>
<p>Vojsko o čtrnácti vojácích vypadalo příliš malé, ale prozatím to postačí. Doufal však, že někde vepředu – dál ve vnitrozemí – narazí na poušť. V tomhle mokrém, páchnoucím lese bylo příliš mnoho stromů. A rád by taky zase jednou vsedl na koně. Byl si jistý, že tolik chození je nezdravé.</p>
<p>Oddíl opustil palouk a vklouzl do hlubší tmy v lese. Corabb se držel u Flašky, jenž se ohlédl a zaškaredil se. „Chráníš mě tady před netopýry, Corabbe?“</p>
<p>Válečník pokrčil rameny. „Pokud na tebe zkusí zaútočit, potom je zabiju.“</p>
<p>„Neopovažuj se. Náhodou mám netopýry rád. Vlastně s nimi mluvím.“</p>
<p>„Stejně jako s tou krysou a jejími mladými, které jsi choval, pravda?“</p>
<p>„Správně.“</p>
<p>„Překvapilo mě, že jsi je nechal shořet na korábu, Flaško.“</p>
<p>„To jsem neudělal! Přesunul jsem je na <emphasis>Zuřivého vlka. </emphasis>Vlastně už před nějakou dobou –“</p>
<p>„Abys mohl špehovat pobočnici, ano.“</p>
<p>„Byl to milosrdný skutek – věděl jsem, že ta jediná loď bude v bezpečí, víš –“</p>
<p>„A taky abys mohl špehovat.“</p>
<p>„No dobře, jasně. Taky abych mohl špehovat. Změňme téma. Řekl ti někdy Leoman o své dohodě s královnou snů?“</p>
<p>Corabb se zamračil. „Tohle téma se mi nelíbí. Je to <emphasis>stará historie, </emphasis>což znamená, že o tom už nikdo nemluví.“</p>
<p>„Dobře, tak proč jsi neodešel s ním? Určitě ti to nabídl.“</p>
<p>„Zabiju prvního netopýra, kterého uvidím.“</p>
<p>„<emphasis>Přestaňte žvanit, pitomci!</emphasis>“ sykl někdo zepředu.</p>
<p>Corabb si přál, aby mohl jet na dobrém koni po sluncem spalované poušti – nikdo nedokáže skutečně pochopit kouzlo vody, dokud nestráví nějaký čas na poušti. Tady jí bylo tolik, že člověku mohly uhnít nohy, a to nebylo správné. „Tato země je šílená,“ zamumlal.</p>
<p>Flaška zabručel. „Spíš jako bez smrti. Vrstva na vrstvě, duchové vpletení do každého kořene, neklidně se vrtící pod každým kamenem. Sovy je vidí, víš. Chudinky.“</p>
<p>Zepředu se doneslo další syknutí.</p>
<p>Rozpršelo se.</p>
<p><emphasis>Dokonce i nebe tady vodou opovrhuje. Šílenství.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Trantalo Kendar, nejmladší ze čtyř bratrů v pobřežním klanu Beneda Tiste Edur, jezdil s překvapivým půvabem, jakému se nikdo z jeho společníků nevyrovnal. Byl v oddíle jediný, kdo měl skutečně rád koně. Při dobývání mu bylo syrových patnáct, byl nezakrvený a k boji se nejblíž dostal jako učedník vzdáleně spřízněné tety sloužící jako léčitelka ve vojsku Hannana Mosaga.</p>
<p>Pod jejím trpkým velením viděl, jak strašlivé škody válka napáchala na jinak zdravých válečnících. Příšerné rány, hnisající popáleniny a údy scvrklé působením lederských kouzel. A když na bojišti hledal raněné, viděl stejnou děsivou zkázu mezi mrtvými a umírajícími Ledeřany.</p>
<p>Ačkoliv byl mladý, něco z touhy po boji ho opustilo, což ho vzdálilo jeho kamarádům. Příliš mnoho vyhřezlých střev, rozdrcených lebek, zoufalých proseb o pomoc, na něž odpovídali jen vrány a racci. Obvázal bezpočet ran, díval se do skelných zraků válečníků, zděšených vlastní smrtelností či hůř, zoufajících si nad ztrátou končetin, zjizvenými tvářemi, ztracenou budoucností.</p>
<p>Nepovažoval se za zvlášť chytrého ani za jakkoliv výjimečného – snad kromě toho, že uměl jezdit na koni – ale nyní jel s jedenácti edurskými veterány, z čehož čtyři byli Benedové, včetně velitele oddílu Estava Kendara, Trantalova nejstaršího bratra. A byl hrdý na to, že jede v čele kolony po pobřežní cestě vedoucí k Boaralské tvrzi, kde, jak slyšel, si nějaká lederská nepřístojnost vyžadovala pozornost Edurů.</p>
<p>Takhle daleko na jih od Rennis nebyl, co se mu těsně za Oulem podařilo vyváznout z tetiných spárů. Nespatřil hradby Lederas ani okolní bojiště, a byl za to vděčný, protože slyšel, že magie v posledních střetech byla ze všech nejhroznější.</p>
<p>Život v Rennis měl jednu zvláštní výsadu. Být Tiste Edur samo o sobě stačilo vzbuzovat mezi podlézavými Ledeřany strach i úctu. Úcta ho nesmírně těšila. Strach ho děsil, ale nebyl tak naivní, aby nechápal, že bez něj by nebylo úcty, která mu dělala takovou radost. „<emphasis>Hrozba odvety</emphasis>,“ řekl mu Estav první týden po příchodu sem. „<emphasis>To drží ty žalostné tvory při zemi. A přijdou chvíle, mladší bratře, kdy jim tu hrozbu budeme muset připomenout – krvavě</emphasis>.“</p>
<p>Radost se mu snažila zkazit obava, že tato cesta do tvrze uprostřed ničeho je právě tohle – cesta za odvetou. Krvavý rozsudek. Žádný div, že se Ledeřané snažili nezatahovat Edury do podobných sporů. <emphasis>Nás nezajímají delikátnosti. Podrobnosti nás nudí. A tak budou taseny meče, pravděpodobně už této noci.</emphasis></p>
<p>Estav po něm nebude chtít nic zvláštního. Stačilo, že ho nechal jet v čele. Ve tvrzi ho zřejmě nechá hlídat bránu nebo něco podobného. A s tím se Trantalo rád spokojí.</p>
<p>Sluneční světlo na cestě vedoucí k tvrzi rychle sláblo. Před chvílí sjeli z hlavní pobřežní silnice, a tady užší cestu lemovaly vysoké náspy, sahající stojícímu Edurovi téměř po prsa, celé prorostlé kořeny. Stromy se tlačily z obou stran a větve se jim nad hlavami téměř proplétaly. Za zatáčkou zahlédl Trantalo palisádu z nehoblovaných kůlů, nepravidelně nakloněných a zapadlých. Vedle několika olší a bříz nalevo od brány se krčilo půl tuctu zchátralých budov a napravo stál zbytek vozu se zlomenou ojí, zarůstající trávou.</p>
<p>Trantalo přitáhl otěže. Brána byla otevřená, deska z tenkých kmínků přibitých na rám z prken ve tvaru Z byla odsunutá zřejmě nadobro, kolem rostla další tráva. Za ní bylo nádvoří podivně opuštěné. Když válečník uslyšel, že se klusem blíží ostatní Edurové, pobídl koně až k očazené fasádě vlastní tvrze. Z žádného úzkého okna nevycházelo světlo a přední dveře byly otevřené dokořán.</p>
<p>„Proč váháš, Trantalo?“ zeptal se Estav, když k němu dojel.</p>
<p>„Predo,“ řekl Trantalo, jako vždy nadšený novými lederskými tituly, „vypadá to, že tvrz je opuštěná. Možná jsme dojeli k nesprávné –“</p>
<p>„Boaral,“ potvrdil válečník za Estavem. „Už jsem tady byl.“</p>
<p>„A je tu vždycky takový klid?“ zajímal se Estav a zvedl obočí způsobem, který Trantalo tak dobře znal.</p>
<p>„Skoro,“ odtušil válečník a opatrně se zvedl v otáčejících se lederských třmenech, aby se mohl rozhlédnout. „Měly by tu být aspoň dvě pochodně, jedna támhle nad vozem – a druhá na nádvoří.“</p>
<p>„Žádné stráže?“</p>
<p>„Aspoň jedna – možná si zašel na latrínu –“</p>
<p>„Ne,“ prohlásil Estav, „tady nikdo není.“ Projel kolem Trantala a vjel na dvůr.</p>
<p>Mladý válečník jej následoval. Bratři se přiblížili ke schodům před vstupem do tvrze.</p>
<p>„Estave, na těch schodech je něco mokrého.“</p>
<p>„Pravda. Máš bystrý zrak, bratře.“ Benedský válečník sesedl s očividnou úlevou a podal otěže Trantalovi. Popošel ke schodům. „Krvavá stopa.“</p>
<p>„Tedy vzpoura?“</p>
<p>Ostatní Edurové nechali u koní jednoho válečníka a vydali se prohledat stáje, kovárnu, kurník a přístřešek se studnou.</p>
<p>Estav se zadíval na zem. „Vytáhli ven tělo,“ prohlásil a sledoval stopu. Zadíval se na stáje. Najednou zabručel a prudce se posadil.</p>
<p>„Estave?“</p>
<p>Trantalo se podíval na dvůr právě včas, aby viděl, jak se čtyři válečníci hroutí. Ze tří bližších stájí se ozval křik a mezi ně dopadlo něco jako kámen.</p>
<p>Záblesk a hlasité prásknutí. Tři Edury to odhodilo na záda. Vyskočil obláček kouře. Kdosi zavřískl.</p>
<p>Trantalo vyhodil nohy ze třmenů a seskočil do dřepu. V ústech měl sucho. Srdce mu bušilo tak hlasitě, až ho to ohlušovalo. Tasil meč a přeběhl k bratrovi.</p>
<p>„Estave?“</p>
<p>Velitel seděl na zemi, nohy bezstarostně rozhozené jako dítě, ruce položené v blátě. Něco mu trčelo z hrudi. Na dlaň dlouhý dřík, silnější než u normálního šípu, s opeřením z kousků kůže. Z úst Estavovi crčela krev, stékala mu na bradu a vpíjela se mu do vlněného pláště. Oči měl otevřené, ani nemrkl.</p>
<p>„<emphasis>Estave?</emphasis>“</p>
<p>Na nádvoří zařinčely čepele.</p>
<p>Trantalo nevěřícně odtrhl oči od bratrovy mrtvoly. Dva edurští válečníci se snažili ustoupit a couvali k neklidným koním, stojícím asi pět kroků od brány. Edur, jenž je hlídal, se po čtyřech snažil vylézt z brány. Něco mu vyčnívalo ze spánku.</p>
<p>Ve tmě bylo těžké poznat, kdo jsou útočníci, ale byli celkem čtyři, dobře vyzbrojení, a drželi se u posledních dvou Edurů.</p>
<p>Za nimi se cosi pohnulo – Trantalo vyskočil a chtěl vykřiknout, když mu hrdlo naplnil oheň. Začal se dávit a odskočil. Cítil, jak mu z krku vyjíždí něco studeného. Vytryskla krev, ven i dovnitř. Kašlal a topil se vlastní krví. Klesl na koleno kousek od bratra. Přestával vidět. S napřaženýma rukama se vrhl k Estavovi.</p>
<p><emphasis>Estave?</emphasis></p>
<p>Nestihl to.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Hellian se podařilo vyjít ze stáje celkem rovně. Trochu se třásla, když se konečně přestala tolik potit. Boj ji vždycky uklidnil. Nevěděla, proč tomu tak je, ale nakonec to zřejmě bylo dobře. „Zapalte někdo tu blbou lucernu,“ zavrčela. „Ty, Snade, dej tu práskavku pryč – dostali jsme je všechny.“ Hlasitě si vzdychla. „Velkýho, hnusnýho nepřítele.“</p>
<p>Popošla ke dvěma Edurům ležícím před tvrzí a zamávala mečem. „Tavosi, prohlídni tyhle dva. Nestačí ho jenom bodnout a pak na něj čučet. Moh by ještě mít trochu sil, víš.“</p>
<p>„Oba jsou mrtví jako můj pohlavní život,“ odvětil Tavos Pond. „Kdo odstřelil toho prvního, seržante? Zatraceně dobrá muška.“</p>
<p>„Lutes,“ odpověděla Hellian a dívala se, jak Urb vede ostatní kolem edurských těl na nádvoří. „Opřel si kuši o mý záda.“</p>
<p>„Tvý záda?“</p>
<p>„Zrovna jsem zvracela, pokud ti do toho něco je. A mezitím vystřelil. Rovnou do středu, co?“</p>
<p>„Ano, seržante.“</p>
<p>„A tys nechtěl nosit rum. No, velím já, a ne ty. Kde je můj kaprál?“</p>
<p>„Tady.“</p>
<p>„Tady.“</p>
<p>„Pochytejte koně – je mi fuk, co pěst nařídila, ale my dál pěšky nepůjdem.“</p>
<p>Na to se Urb ohlédl a přišel k nim. „Hellian –“</p>
<p>„Ani na mě ty sladký řečičky nezkoušej. Skoro si vzpomínám, cos udělal.“ Zvedla čutoru a zhluboka se napila. „Tak si dávej bacha, Urbe. A teď si každej, kdo vystřelil, zase ty šipky posbírá, a to znamená všechny!“ Podívala se na dva mrtvé Edury u vchodu.</p>
<p>„Myslíš, že jsme krev prolili první?“ zeptal se Tavos Pond a dřepl si, aby si do pláště staršího Edura mohl otřít meč.</p>
<p>„Velká tlustá válka, Tavosi Ponde. Do tý jsme se teď dostali.“</p>
<p>„Nebylo to tak těžký, seržante.“</p>
<p>„Ale taky nic nečekali, ne? Myslíš, že to zvládneme jen s léčkama až do Lederas? Tak to si nemysli.“ Znovu se napila, vzdychla si a zamračila se na Urba. „Za jak dlouho začnou chystat léčky oni? Proto chci jet – musíme se držet před špatnejma zprávama, dokud to půjde. Tak můžeme být my ta špatná zpráva, co? A tak to má být.“</p>
<p>K Urbovi přistoupil kaprál Rím. „Seržante, máme dvanáct koní.“</p>
<p>„Takže to je jeden pro každýho,“ prohlásila Hellian. „Skvělý.“</p>
<p>„Podle mýho počítání budou muset jet na jednom koni dva,“ opravil ji Rím a přimhouřil oči.</p>
<p>„Když to říkáš. Teď odtáhněte těla – neměli u sebe peníze? Kouknul se někdo?“</p>
<p>„Trochu,“ ozval se Snad. „Ale většinou jenom vyleštěný kamínky.“</p>
<p>„Vyleštěný kamínky?“</p>
<p>„Nejdřív jsem si myslel, že jsou do praků, jenže nikdo z nich prak neměl. Takže tak, seržante. Vyleštěný kamínky.“</p>
<p>Hellian se otočila od vojáků chystajících se odklidit těla. Štěstí Oponn, najít tuhle tvrz a v ní nikoho, jen jednoho čerstvě zabitého Ledeřana na chodbě. Místo bylo vyčištěné, i když ve sklepích zůstalo nějaké jídlo. Ani kapka vína či piva, podle ní konečný důkaz, že tahle cizí říše je na houby a k ničemu a nejlepší bude ji zničit do poslední cihly.</p>
<p>Hrozná škoda, že k tomu nedostanou příležitost.</p>
<p><emphasis>Ale je hromsky dobré občas špatně pochopit rozkazy. A proto budeme lovit edurské hlavy. </emphasis>Hellian se otočila zpátky na nádvoří. <emphasis>Zatracená tma. Ale mágové to možná mají snadné. A tihle šediváci. </emphasis>„Urbe,“ zavolala tiše.</p>
<p>Ostražitě popošel blíž. „Hellian?“</p>
<p>„Musíme tyhle léčky uchystat za svítání nebo za soumraku.“</p>
<p>„Ano. Máš pravdu. Víš, jsem rád, že se naše oddíly spojily.“</p>
<p>„Samozřejmě že jsi. Ty mi rozumíš, Urbe. Jsi jedinej, kdo mi rozumí, víš.“ Hřbetem ruky si utřela nos. „Je to smutný, Urbe. Smutný.“</p>
<p>„A co? Zabíjení Tiste Edur?“</p>
<p>Zamrkala. „Ne, ty troubo. To, že mi nikdo nerozumí.“</p>
<p>„Ano, Hellian. Tragédie.“</p>
<p>„To mi vždycky říkal Banaschar, ať jsem mluvila o čemkoliv. Jen se na mě díval, stejně jako ty teď, a řekl <emphasis>tragédie. </emphasis>Co to vlastně všecko znamená?“ Zatřásla čutorou – <emphasis>pořád je napůl plná, ale další lok znamená ji zas o trochu vyprázdnit, takže ji nejdřív musím naplnit. Musím si to odměřovat pro případ, že by se stalo něco hrozného a já nemohla rychle doplnit zásoby. </emphasis>„No tak, je čas vyjet.“</p>
<p>„A co když narazíme na oddíl Ledeřanů?“</p>
<p>Hellian se zamračila. „Tak uděláme to, co nám řekl Keneb. Promluvíme s nima.“</p>
<p>„A co když se jim nebude líbit, co říkáme?“</p>
<p>„Tak je samozřejmě zabijeme.“</p>
<p>„A pojedeme do Lederas?“</p>
<p>Usmála se na něj a poklepala si prstem na lehce otupělou hlavu. „Načunila jsem se mapu – čila, naučnila se mapu. Jsou tam města, Urbe. A čím blíž budem k Lederas, tím víc jich bude. A co je ve městech, Urbe? Krčmy. Bary. Takže nepojedeme přímou, před-ví-da-telnou cestou.“</p>
<p>„Dobudeme Leder od hospody k hospodě?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Hellian, nerad to říkám, ale to je vážně chytrý.“</p>
<p>„Ano. A tak můžeme jíst opravdický vařený jídlo. To je civilizovanej způsob vedení války. Hellianin způsob.“</p>
<p>Těla Edurů se připojila k osamělému Ledeřanovi v latríně. Polonahá, zbavená cenností je naházeli do husté břečky, která byla hlubší, než kdo čekal, protože všechny mrtvoly beze stopy pohltila. Pak za nimi Malažané naházeli leštěné kamínky a vyrazili po tmavé silnici.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Vypadá to na zájezdní hostinec,“ poznamenala kapitán Faradan Sort tiše.</p>
<p>Zobák zašilhal. „Cítím koně, pane. Z tý dlouhý budovy támhle.“</p>
<p>„Stáje,“ odtušila Faradan a kývla. „Jsou tu nějací Tiste Edur?“</p>
<p>Zobák zavrtěl hlavou. „Nejtmavší modř Rašan – to je jejich svíčka, většinou. Ne tak tmavá jako Kurald Galain. Říkají jí Kurald Emurlahn, ale tihle tady, no, na tý modrý je špinavá pěna, jako to, co leží na vlnách před přístavem. To je chaotická energie. Nechutná energie. Energie jako bolest, pokud by bolest byla dobrá, možná dokonce silná. Já nevím. Tihle Edurové tady se mi nelíbí.“</p>
<p>„Jsou tady?“</p>
<p>„Ne. Myslím tenhle kontinent, pane. Tady jsou jenom Ledeřani. Čtyři. V tom domku u cesty.“</p>
<p>„Žádná magie?“</p>
<p>„Jenom nějaký amulety.“</p>
<p>„Chci ukrást čtyři koně, Zobáku. Zvládneš na ty Ledeřany seslat kouzlo?“</p>
<p>„Šedou svíčku, ano. Ale až odjedeme, tak to zjistí.“</p>
<p>„Pravda. Nějaké návrhy?“</p>
<p>Zobák byl šťastný. Ještě nikdy nebyl tak šťastný. Tenhle kapitán mu dával otázky. Žádal návrhy. Rady. A nebylo to jen naoko. <emphasis>Zamiloval jsem se do ní. </emphasis>Na otázku kývl a posunul si šlap, aby se mohl podrbat na hlavě. „Obvyklý kouzlo ne, pane,“ prohlásil pak. „Něco mnohem složitějšího. Zakončený oranžovou svíčkou –“</p>
<p>„Což je?“</p>
<p>„Tellann.“</p>
<p>„Nebude to komplikované?“</p>
<p>„Ne, pokud vezmeme všechny koně, kapitáne.“</p>
<p>Díval se, jak si ho prohlíží, a uvažoval, co asi vidí. Na tvrdé, přesto krásné tváři se jí moc výrazů neobjevovalo. Dokonce ani na očích jí nebylo nic znát. Miloval ji, pravda, ale taky se jí trochu bál.</p>
<p>„Dobře, Zobáku, kde mám být já?“</p>
<p>„Ve stáji se všemi koňmi připravenými k odchodu a dva by mohli být osedlaní. Ach, a s jídlem pro nás na cestu.“</p>
<p>„A to všechno zvládnu, aniž bych spustila poplach?“</p>
<p>„Neuslyší nic, pane. Vlastně byste tam mohla jít a zaklepat na dveře a neuslyšeli by vás.“</p>
<p>Stále váhala. „Takže já jen tak dojdu ke stájím, jen tak, teď hned?“</p>
<p>Zobák kývl se širokým úsměvem.</p>
<p>„Bohové pod námi,“ zamumlala. „Na tohle si asi nikdy nezvyknu.“</p>
<p>„Jejich myslí se zmocnila Mockra, pane. Nemají se jak bránit. Myslím, že je ještě nikdy nikdo neočaroval.“</p>
<p>Faradan Sort se přikrčila a rozběhla se, třebaže to nebylo nutné. Ve chvilce byla ve stáji.</p>
<p>Zobák věděl, že chvíli potrvá, než všechno připraví tak, jak žádal – <emphasis>právě jsem řekl kapitánovi, co má dělat</emphasis><emphasis>!</emphasis><emphasis> A ona to dělá! Znamená to, že mě taky miluje? </emphasis>Otřepal se. Nebylo dobré se teď zamyslet. Vylezl z lesa u kamenité cesty, sklonil se pro kamínek, plivl na něj a zase ho vrátil – aby Mockra držela – pak zavřel oči a vyhledal bílou svíčku.</p>
<p>Mistr Kápě. Smrt, chladné, přechladné místo. Dokonce i vzduch je mrtvý. V duchu se na říši díval, jako by nahlížel dovnitř oknem s dřevěným parapetem hustě politým roztaveným voskem a na kraji blikala bílá svíčka. Za oknem byly hromady popela se spoustou nejrůznějších kostí. Zobák natáhl ruku, popadl těžkou, dlouhou kost a vytáhl ji. Rychle posbíral tolik kostí, kolik jich pohybujícím se oknem protáhl, a vybíral si ty největší. Neměl tušení, z jakých zvířat všechny pocházejí, ale budou se hodit.</p>
<p>Když byl s bílou, zaprášenou hromádkou na cestě spokojený, zavřel okno a otevřel oči. Uviděl, jak na něj kapitán od stájí mává.</p>
<p>Zamával jí taky, otočil se a strčil kosti do purpurové svíčky. Zvedly se ze silnice jako pírka v průvanu, a když se Zobák rozběhl k Faradan Sort, kosti ho následovaly asi ve výši pasu nad zemí.</p>
<p>Než k ní dorazil, Faradan Sort zase zmizela ve stáji a vynořila se s koňmi. Zobák se zastavil u velkých vrat.</p>
<p>Zašel dovnitř i s kostmi. Uvnitř ucítil nádherný pižmový pach koní, kůže, hnoje a moči ve slámě. Rozházel kosti, pár do každého štontu. Jak skončil, purpurovou svíčku sfoukl, došel k hromadě slámy na jednom konci, zavřel oči a zapálil oranžovou svíčku. Plivl do slámy.</p>
<p>Vyšel ven. „Už můžeme jít,“ sdělil kapitánovi.</p>
<p>„To je všechno?“</p>
<p>„Ano, pane. Budeme tisíc kroků po silnici, než se Tellann vznítí –“</p>
<p>„Oheň?“</p>
<p>„Ano, pane. Strašný požár – nedokážou se přiblížit – a bude hořet rychle, ale nikam se nerozšíří, a do rána tam nezbude nic než popel.“</p>
<p>„A ohořelé kosti, které by mohly patřit koním.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„Dneska v noci jste si vedl dobře, Zobáku,“ prohlásila Faradan Sort a nasedla.</p>
<p>Zobák se cítil neuvěřitelně lehký v nohou. Vyhoupl se na druhého osedlaného koně a s pýchou se podíval na zbývajících sedm zvířat. Slušní koně, jen se s nimi špatně zacházelo. A proto bylo dobře, že je ukradli. Nakonec Malažané vědí, jak pečovat o svoje koně.</p>
<p>Pak se zamračil a podíval se na třmeny. Faradan Sort udělala totéž.</p>
<p>„Co je to?“ zasyčela.</p>
<p>„Rozbité?“ hádal Zobák.</p>
<p>„Nemyslím – a vaše jsou stejné jako moje. Který blbec tohle vymyslel?“</p>
<p>„Kapitáne, myslím, že s lederskou kavalerií si nemusíme dělat těžkou hlavu,“ poznamenal Zobák.</p>
<p>„Máte pravdu, Zobáku. Tak pojeďme. Když budeme mít štěstí, tak si vzápětí nesrazíme vaz.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Otec muže jménem Hrdlořez vyprávěl příběhy o tom, jak císař dobýval Li Heng dávno předtím, než se stal císařem čehokoliv. Pravda, zmocnil se Posměvákovy tvrze na ostrově Malaz a prohlásil se vládcem ostrova, ale odkdy byl Malaz něčím víc než špinavým útočištěm pirátů? Jen málokdo na pevnině si takových věcí všímal. Prostě jen nový tyran a zločinec na místě starého tyrana a zločince.</p>
<p>Jenže dobytí Li Hengu tohle všechno změnilo. Ústí řeky jihovýchodně od města nevyplnila mocná flotila, nic předem neohlásilo útok. Prostě bylo krásné jarní ráno, ničím se nelišící od nespočetných podobných rán, a Hrdlořezův otec, spolu s tisíci dalšími srdnatými občany, si při zběžném pohledu na Vnitřní Město, kde stál palác ochránkyně, všiml nečekané a nevysvětlitelné přítomnosti cizích osob na hradbách a baštách. Byly podsadité, rozložité, oblečené v kožešinách a vyzbrojené prapodivnými meči a sekerami. Měly kostěné přilbice.</p>
<p>Co se stalo s vychvalovanou gardou? A proč z kasáren na nádvoří a cvičišti stoupají obláčky kouře? A opravdu se z Vysoké věže vedle městského chrámu za všeobecné pozornosti vrhla sama ochránkyně?</p>
<p>Někdo usekl hlavu Li Hengu přímo v paláci. Na hradbách stáli na stráži nemrtví válečníci a zakrátko se jich další tisíce vynořily z brány Vnitřního Města a zabraly zbytek. Lihengské vojsko po několika sebevražedných půtkách kapitulovalo ještě tentýž den. Městský stát ovládl Kellanved a důstojníci a šlechtici nejvyššího dvora před ním poklekli a přísahali mu věrnost. Ozvěna záboru zatřásla palácovými okny po celém pevninském Quon Tali.</p>
<p>„<emphasis>To, synku, bylo probuzení Logros T’lan Imass. Císařovy armády nemrtvých. Já tam byl, v ulicích, a na vlastní oči jsem viděl ty strašné válečníky se zapadlýma očima, napjatou, potrhanou kůží a chomáčky vybělených vlasů. Povídá se, synku, že Logrosové tu byli odjakživa, hned pod Sáhovými vodopády. Možná v Roklině, možná ne. Možná v tom zatraceném prachu, který každý den i noc přinášel vítr od západu – kdo ví? Ale on je probudil, velel jim, a povím ti, že po tom dni viděl každý vládce Quon Tali ve stříbrném zrcadle místo své tváře lebku, tak.</emphasis></p>
<p><emphasis>Flotila připlula později pod velením tří šílenců – Krusta, Urka a Noka – nicméně první na břeh nevystoupil nikdo jiný než Mrzena, a víš, čím je teď, viď?</emphasis>“</p>
<p>Opravdu to věděl. Velení nad T’lan Imass nezastavilo nůž vražený do zad, co? Tato podrobnost byla určujícím objevem v Hrdlořezově životě. Velení nad tisíci, desetitisíci. Velení nad čarodějníky a říšskými flotilami. Mít v rukou životy milionů občanů. Avšak skutečná moc nespočívala v ničem z toho. Skutečnou mocí byl nůž v ruce, v ruce za hlupákovými zády.</p>
<p><emphasis>Rovnostářský pád. Tak, otče, ty starý krabe, slovo, které jsi nikdy neslyšel mezi těmi asi padesáti, co ses za svůj dlouhý, bezvýznamný život naučil. Barvení hrnců, to je neužitečné řemeslo, protože hrnce nikdy nepřežijí, a tak všechny ty krásné obrázky skončí jako střepy na oblázkových plážích, jako výplň mezi zdmi, na polích sedláků. A je to pravda, viď, otče, že tvůj soukromě vypálený „Příchod Logrosů“ byl nakonec stejně populární jako zmalované kurvy?</emphasis></p>
<p>I když byl nejstarší syn, míchání glazur a obcházení pece v den vypalování nebyla budoucnost, o jaké snil. <emphasis>Ale můžeš si mě namalovat, otče, a nazvat to „Příchod asasína“. Moje tvář bude zdobit pohřební urny – těch, které zabije můj nůž, samozřejmě. Škoda že jsi nikdy nepochopil svět natolik dobře, abys mě takto uctil. Moje zvolené povolání. Moje válka proti nerovnosti v tomto bídném, hnusném životě.</emphasis></p>
<p><emphasis>A vyškrtnout moje jméno z rodokmenu, to bylo opravdu neodůvodněné.</emphasis></p>
<p>Před čtrnácti lety se Hrdlořez ocitl ve společnosti tajnůstkářských starců. Proč a jak nebylo podstatné ani tehdy. O své budoucnosti měl jasno a ani bohové ho nemohli odradit od této chladné stezky.</p>
<p>Občas o svých starých pánech přemýšlel. Pochopitelně byli všichni mrtví. Mrzena to zařídila. Ne že by smrt znamenala neúspěch. Její agenti nakonec nedokázali vystopovat Hrdlořeza, a on pochyboval, že je jediný, kdo Spárům unikl. Taky si říkal, zda je pořád ještě na své stezce, jak byl vyrván z Malazské říše. Byl však trpělivý, jak ostatně někdo s jeho povoláním být musel.</p>
<p><emphasis>Přesto pobočnice žádala věrnost. Službu neznámé věci. A beze svědků, říkala. To mi vyhovuje. Takto přece asasínové vykonávají své řemeslo. </emphasis>Proto půjde s ní a tím Oponn postrkovaným vojskem žalostných hlupáků. Prozatím.</p>
<p>Se zkříženýma rukama a nahrbený se opíral o zeď a občas na prsou ucítil dotyk lehký jako od myší tlapky, zatímco s nevelkým zájmem sledoval dění v Brullygově soukromé komnatě.</p>
<p>Chudák třasský vládce se potil a sebevětší množství jeho oblíbeného piva nedokázalo uklidnit třesoucí se ruce, jak se choulil ve svém křesle, s očima upřenýma na ucho korbele spíš než na dvě ozbrojené ženy, stojící před ním.</p>
<p>Lostara Yil byla podle Hrdlořezova mínění ještě pohlednější než T’jantar. Nebo aspoň víc odpovídala jeho vkusu. Na kůži měla smyslně vykroužené pardúnské tetování. Její plnou postavu neúspěšně skrývala zbroj a pohybovala se s půvabem tanečnice (když už se pohnula, což teď nedělala, třebaže příslib elegance byl nepřehlédnutelný). Pobočnice tvořila její ponurý protiklad, chudinka. Jako všichni, kdo jsou odsouzeni přebývat ve stínu přitažlivějších přátel, snášela i ona toto srovnání s naprostou lhostejností. Přesto Hrdlořez, jenž uměl odhalit nevyslovenou pravdu, rozpoznal bolest, již toto hloupé přehlížení způsobovalo. Taková byla pravda, o nic méně či více špinavá než jiné pravdy. Lidé bez krásy si nedostatky vynahrazovali jinak, formálními, přesto umělými vymyšlenostmi – hodnostmi a mocí – a tak to chodilo na celém světě.</p>
<p><emphasis>Pochopitelně když tu moc konečně získáte, nezáleží na tom, jak jste oškliví, protože se můžete párovat s těmi nejlepšími. </emphasis>To možná vysvětlovalo přítomnost Lostary po Tavořině boku. Hrdlořez si tím však nebyl úplně jistý. Nemyslel si, že jsou milenky. A nebyl ani přesvědčený, že jsou přítelkyně.</p>
<p>U zdi napravo ode dveří stál seřazený zbytek doprovodu pobočnice. Pěst Blistig, jemuž se na tupém obličeji zračilo duševní vyčerpání. <emphasis>Držet si nablízku takového člověka, pobočnice, se nevyplácí – vysaje z tebe život, naději, víru. Ne, Tavore, musíš se ho zbavit a jmenovat nějaké nové pěsti. Faradan Sort. Madan’Tul Radu. Šumaře. Ale ne kapitána Laskavu, na toho ani nepomysli, ženská. Ne, pokud nechceš mít na krku skutečnou vzpouru.</emphasis></p>
<p>Vzpoura. Tak, řekl jsem to. Vlastně jsem si to pomyslel, ale to stačilo. Přivolat to slovo znamenalo probudit možnost, jako poškrábat se znamenalo říkat si o bolák. Lovci kostí byli rozprášení do větru, což představovalo hrozné riziko. Tušil, že na konci tohoto bizarního tažení se budou vojáci vracet v žalostně nízkých počtech, pokud vůbec.</p>
<p><emphasis>Má to probíhat beze svědků. Většině vojáků se ta představa nelíbila. Pravda, byli díky tomu tvrdší – když jim to sdělila – ale taková zavilost nevydrží. Železo je příliš studené. Chutná příliš hořce. Bohové, stačí se podívat na Blistiga, aby to bylo všem jasné.</emphasis></p>
<p>Vedle pěsti stál Withal, mekroský kovář – <emphasis>muž, pro kterého jsme si došli do Malazu, a pořád nevíme proč. Ve tvém stínu je krev, že? Malazská krev. T’jantařina. Kalamova. Možná i Rychlýho Bena. Stojíš za to? </emphasis>Hrdlořez ještě neviděl Withala mluvit s vojákem. Ani jednou to neudělal, ani slovíčko díků nebo omluva za obětované životy. Byl tady, protože ho pobočnice potřebovala. K čemu? <emphasis>Ha, ona toho taky moc nenamluví, co? Ne naše tajnůstkářská Tavore Paran.</emphasis></p>
<p>Napravo od Withala stál Banaschar, sesazený velekněz D’rek, pokud byla pravda, co se povídalo. Další pasažér v tomto zatraceném odpadlickém vojsku. Jeho motiv však Hrdlořez znal. <emphasis>Peníze. Tisíce, desítky tisíc mincí. On je náš pokladník a všechno to stříbro a zlato v našich měšcích někde ukradl. Musel. Nikdo není tak bohatý. Zjevná odpověď? lnu, co takhle truhlice v chrámech zmije podzimu?</emphasis></p>
<p><emphasis>Pomodli se ke zmiji a vyplať vojsko rozladěných nespokojenců, jaksi pochybuju, věřící, že se tohle objevilo ve vašich modlitbách.</emphasis></p>
<p>Chudák Brullyg měl v této místnosti pramálo spojenců. Zdroj Balšámových tužeb, kapitán Šurk Elalle z kaperské lodi <emphasis>Nehynoucí vděčnost, </emphasis>a její první důstojník Skorgen Kaban Krasavec. A ani jeden zřejmě netoužil postavit se po bok Brullygovi.</p>
<p>Nicméně Šurk byla náramně všímavá. Nejspíš mnohem nebezpečnější než uchvatitel tohohle zavšiveného ostrova.</p>
<p>Pobočnice celkem slušným kupeckým jazykem vysvětlovala nová pravidla vlády v Druhém Děvíně a s každým dalším Brullygova nálada klesala.</p>
<p>Zábavné, pokud měl někdo sklony k sardonickému humoru.</p>
<p>„Lodě z naší flotily,“ říkala právě Tavore, „připlují do přístavu k doplnění zásob. Jedna po druhé, protože nechceme vyděsit vaše občany –“</p>
<p>Šurk Elalle si frkla. Odtáhla si židli stranou, téměř před Hrdlořeza, aby lépe viděla na hostitele i hosty. Skorgen vedle ní si naléval obrovský břich Brullygovým oblíbeným pivem. V jedné ruce držel korbel a druhou zkoumal hlubiny znetvořeného rudého ucha. Neustále říhal, což provázel těžkými vzdechy, a to trvalo už půl zvonění a nezdálo se, že by toho chtěl nechat. V místnosti páchly jeho kvasnicové výpary.</p>
<p>Kapitánův opovržlivý protest upoutal pozornost pobočnice. „Chápu vaši netrpělivost,“ pronesla Tavore chladně, „nepochybně chcete odejít. Naneštěstí s vámi potřebuju mluvit, což učiním zakrátko –“</p>
<p>„Až Brullyga důkladně zbavíš mužství, chceš říct.“ Šurk si přehodila jednu dobře tvarovanou nohu přes druhou, v klíně propletla prsty a sladce se na pobočnici usmála.</p>
<p>Tavore na ni dlouho upírala bezbarvé oči. Pak je zvedla ke své družině. „Banaschare.“</p>
<p>„Pobočnice?“</p>
<p>„Co je na této ženě v nepořádku?“</p>
<p>„Je mrtvá,“ odpověděl bývalý kněz. „Nekromantova kletba.“</p>
<p>„Jste si jistý?“</p>
<p>Hrdlořez si odkašlal. „Pobočnice, kaprál Smraďoun říkal totéž, když jsme ji uviděli dole v krčmě.“</p>
<p>Brullyg na Šurk Elalle třeštil oči vystupující z důlků a brada mu spadla.</p>
<p>Skorgen Kaban se najednou zamračil a rychle se rozhlédl. Pak zvedl prst, který měl prve v uchu, a zadíval se na maz na jeho konečku. Po chvíli si prst strčil do úst.</p>
<p>„Inu,“ povzdechla si Šurk a podívala se na Tavore, „tak jsi to dokázala, viď? Žel, peníz za tohle tajemství je nejnižší ze všech, jmenuje se <emphasis>marnivost. </emphasis>Jelikož máš jisté nepříjemně bigotní názory na nemrtvé, musím přehodnotit svůj názor na tebe, pobočnice. A na tu tvoji sbírku společníků.“</p>
<p>K Hrdlořezovu překvapení se Tavore usmála. „Kapitáne, Malazská říše je dobře obeznámena s nemrtvými, třebaže jen málokterý tolik oplývá šarmem jako vy.“</p>
<p><emphasis>Bohové pod námi, ona s tou navoněnou mrtvolou flirtuje!</emphasis></p>
<p>„Oplývá, to jo,“ zamumlal Banaschar a nevychovaně to nerozvedl. <emphasis>Mistrem Kápě prokletí kněží. Nejsou k ničemu.</emphasis></p>
<p>„V každém případě,“ pokračovala Tavore, „nemáme v tomto ohledu předsudky. Omlouvám se, že jsem položila otázku vedoucí k tomuto odhalení. Jsem prostě zvědavá.“</p>
<p>„To jsem já taky,“ opáčila Šurk Elalle. „Ta vaše Malazská říše – má nějaký zvláštní důvod, proč vpadla do Lederské říše?“</p>
<p>„Byla jsem toho mínění, že zdejší ostrov je nezávislý –“</p>
<p>„To taky je, od edurskýho vpádu. Ale těžko chcete dobýt jen jeden mrňavý, špinavý ostrov. Ne. Používáte ho k přípravě útoku na pevninu. Takže se ptám znovu, proč?“</p>
<p>„Naším nepřítelem,“ odvětila pobočnice, a veškeré pobavení zmizelo, „jsou Tiste Edur, kapitáne. Nikoliv Ledeřané. Vlastně bychom rádi podnítili Ledeřany k všeobecnému povstání –“</p>
<p>„To se vám nepodaří,“ přerušila ji Šurk Elalle.</p>
<p>„Proč ne?“ zeptala se Lostara Yil.</p>
<p>„Protože se nám náhodou líbí, jak se to všechno vyvrbilo. Více méně.“ Když nikdo nepromluvil, usmála se a pokračovala. „Edurové sice nahradili vládce v tom jejich nemožným zpola dokončeným paláci v Lederas a cestou do hlavního města pobili pár lederských armád, ale těžko v lesích najdete bandy hladovějících vzbouřenců snících o nezávislosti.“</p>
<p>„Proč ne?“ zeptala se Lostara znovu stejným tónem.</p>
<p>„Oni si nás podrobili, ale my vyhráli. Škoda že tu není Tehol Beddikt, ten tyhle věci umí vysvětlit mnohem líp než já, ale zkusím to. Budu si představovat, že tady sedí, to mi pomůže. Zábor. Existují nejrůznější druhy záborů. My tady teď máme Tiste Edur, panují tady a támhle, elita, její slovo je nezpochybnitelný jako zákon. Nakonec jejich magie je krutá a jejich soudy chladný a děsivě zjednodušený. Vlastně stojí nad zákonem – tak jak Ledeřané chápou význam toho slova –“</p>
<p>„A jak tedy chápou význam zákona?“ zajímala se Lostara.</p>
<p>„Inu, jako soubor záměrně mlhavých pravidel, kdy si člověk v případě potřeby najme advokáta, aby se vyhnul následkům.“</p>
<p>„Čím jsi byla, než ses stala pirátem, Šurk Elalle?“</p>
<p>„Zlodějkou. Za svých časů jsem si nejednoho advokáta sama najala. V každým případě jde o tohle. Edurové vládnou, ale buď skrze nevědomost, nebo lhostejnost – a přiznejme si to, bez nevědomosti se k lhostejnosti nedopracuješ – a o každodenní vedení říše se nestarají. A tak zůstává vládní aparát v rukou Ledeřanů a v těchto dnech se na něj dbá ještě míň než dřív.“ Znovu se usmála a zahoupala nohou. „Co se nás nižších tříd týče, tak pro nás se v podstatě nic nezměnilo. Jsme dál chudí. Jsme zadlužení a pohodlně ubozí, a jak by asi řekl Tehol, bída je naším potěšením.“</p>
<p>„Takže by změnu současného řádu neuvítali ani lederští šlechtici,“ hádala Lostara.</p>
<p>„Ti nejmíň ze všech.“</p>
<p>„A co váš císař?“</p>
<p>„Rhulad? Podle všeho je šílený a navíc v naprostý izolaci. Říši vládne kancléř a ten je Ledeřan. Byl kancléřem už za časů krále Diskanara a měl zajistit, že přechod proběhne hladce.“</p>
<p>Blistig zabručel a obrátil se na Tavore. „Mariňáci, pobočnice,“ zpola zaúpěl.</p>
<p>A Hrdlořez pochopil. Úplně ho zamrazilo. <emphasis>Poslali jsme je v naději, </emphasis><emphasis>ž</emphasis><emphasis>e najdou spojence, že vybičují venkov do bojechtivého šílenství, jenomže to se jim nepodaří.</emphasis></p>
<p><emphasis>Celá tahle zatracená říše povstane, to ano. Aby nás roztrhala na kusy.</emphasis></p>
<p><emphasis>Pobočnice, opět jsi to dokázala.</emphasis></p><empty-line />
</section>
<section>
<p>KAPITOLA PATNÁCT</p><empty-line /><empty-line /><p>Zalez, slunce, teď není tvá chvíle,</p>
<p>černé vlny kloužou pod zakrytým měsícem,</p>
<p>na pobřeží tichá bouře, vůle nezkrocená</p>
<p>zvedá se z rudě lemované pěny.</p>
<p>Uhánějte do svých horských hnízd, vy železné mraky,</p>
<p>a zanechte moři jeho tančící smetí hvězd</p>
<p>na houfu slaných půlnočních proudů.</p>
<p>Posbírejte a pevně nafoukněte svůj nepokoj</p>
<p>zvedající se jako šupinaté hlavy ze slepých hlubin,</p>
<p>veškerou svou blyštivou moc v neklidně se toulajících očích.</p>
<p>Vraťte se, vy kymácející se lesy, této noci,</p>
<p>kdy černé vlny narážejí na černé pobřeží</p>
<p>a kradou maso z vašich kostnatých kořenů,</p>
<p>smrt přichází, odstrkujíc v chladném davu</p>
<p>v pochodujícím větru tuto hrůzu, tuto krev,</p>
<p>tento vichr smrti.</p>
<p><emphasis>Přicházející bouře</emphasis></p>
<p>Reffer</p>
<p><image xlink:href="#_10.jpg" />Pěst dopadla na druhý konec stolu. Špinavé příbory zatančily, talíře nadskočily a sklouzly. Záchvěv – těžký jako dunění hromu – rozklepal sklenice a otřásl vším, co stálo na přeplněné desce. S chvějící se pěstí a bolestí pronikající znecitlivěním po šoku se Tomad Sengar pomalu narovnal.</p>
<p>Plameny svíček se narovnaly, jako by chtěly potěšit svým znovu získaným klidem, i když průzračné teplo jejich žlutého světla uráželo Edurův hořký hněv.</p>
<p>Jeho žena, sedící naproti němu, zvedla ke rtům hedvábný ubrousek, ťukla, ubrousek odložila a zadívala se na chotě. „Zbabělče.“</p>
<p>Tomad sebou trhl a odvrátil zrak k omítnuté stěně napravo. A zvedl ho nad protivný předmět k místu méně… bolestnému. Pod stropem vytvářelo vlhko mapy a omítka bobtnala a prohýbala se, podemílaná neustále prosakující vodou. Praskliny se klikatily jako vjem přetrvávající po blesku.</p>
<p>„Nechceš s ním mluvit,“ řekla Uruth.</p>
<p>„On nechce mluvit se mnou,“ opáčil Tomad a neznamenalo to souhlas. Ve skutečnosti odsekával.</p>
<p>„Porazil tě nechutný, hubený Ledeřan, který spává s mladými chlapci, manželi. Stojí ti v cestě a tobě zeslábly vnitřnosti. Nevyvracej moje slova – ani se mi nedokážeš podívat do očí. Vzdal ses svého posledního syna.“</p>
<p>Tomad zkřivil rty. „Komu, Uruth? Pověz. Kancléři Tribanu Gnolovi, který ubližuje dětem a nazývá to láskou?“ Teď se na ni podíval. Nechtěl ani sám sobě přiznat, jakou to vyžadovalo námahu. „Mám mu kvůli tobě zlomit vaz, ženo? Snazší než přelomit suchou větvičku. Co podle tebe udělají tělesní strážci? Budou stát stranou?“</p>
<p>„Najdi si spojence. Naše lidi –“</p>
<p>„To jsou hlupáci. Změkli nečinností, oslepila je nejistota. Jsou ztracenější než Rhulad.“</p>
<p>„Dnes jsem měla návštěvu,“ poznamenala Uruth a dolila si víno z karafy, jež při Tomadově výbuchu málem spadla ze stolu.</p>
<p>„To mě těší za tebe.“</p>
<p>„Tebe možná. K’risnan. Přišel mi sdělit, že Bruthen Trana zmizel. Má podezření, že Karos Inviktad – nebo kancléř – konečně dosáhli své pomsty a nechali ho zavraždit. Mají na rukou tisteedurskou krev.“</p>
<p>„Může to ten tvůj k’risnan dokázat?“</p>
<p>„Vydal se po té stezce, ale přiznává, že má jen málo důvodů být optimistický. Ale o tomhle jsem s tebou vlastně mluvit nechtěla.“</p>
<p>„Aha, takže si myslíš, že mě nezajímá, když lederské ruce prolijí edurskou krev?“</p>
<p>„Nezajímá? Ne, manželi. Ale jsi bezmocný. Hodláš mě znovu přerušit?“</p>
<p>Tomad neřekl nic. Ne proto, že by se podvolil, ale protože prostě neměl co říct. Jí. Nikomu.</p>
<p>„Dobrá,“ pokračovala, „povím ti tohle. Podle mě ten k’risnan lhal.“</p>
<p>„O čem?“</p>
<p>„Podle mě ví, co se Bruthenu Tranovi přihodilo, a za mnou přišel, aby dosáhl k ženské radě a k tobě, manželi. Za prvé, aby posoudil mou reakci ve chvíli, kdy mi to sděloval, a potom aby posoudil naše odměřenější reakce v následujících dnech. Za druhé, tím, že vyslovil podezření, jakkoliv falešné, se snažil povzbudit naši rostoucí nenávist k Ledeřanům. A naši touhu po pomstě, aby tento spor pokračoval za závěsy, což podle všeho odvrátí pozornost Karose a Gnola.“</p>
<p>„A až se nebudou soustředit, mohli by si nevšimnout nějaké větší hrozby – což má co do činění s tím, kam se poděl Bruthen Trana.“</p>
<p>„Výborně, manželi. Ač jsi zbabělec, nejsi hlupák.“ Napila se. „To už něco znamená.“</p>
<p>„Jak daleko mě hodláš zatlačit, ženo?“</p>
<p>„Tak daleko, jak bude nutné.“</p>
<p>„Nebyli jsme tady. Přepluli jsme polovinu tohoto zatraceného světa. Po návratu jsme zjistili, že všude vítězí, vládne a bují spiklenectví. Po návratu jsme zjistili, že jsme ztratili i posledního syna.“</p>
<p>„Potom ho musíme získat zpátky.“</p>
<p>„Nezůstalo nic, co by bylo možné získat, Uruth. Rhulad je šílený. Zrada Nisall ho zlomila.“</p>
<p>„Je lepší, když je ta mrcha pryč, než aby nám stála v cestě. Rhulad opakuje svoje chyby. S ní to dopadlo stejně jako s tím otrokem Udinaasem. Nepoučil se.“</p>
<p>Tomad se trpce pousmál. „Nepoučil se. To nikdo z nás, Uruth. Na vlastní oči jsme viděli, jaký jed představuje Leder. Hrozbu jsme chápali, a tak jsme sem přitáhli, abychom dobyli říši a hrozbu tím navěky zničili. Aspoň jsme si to mysleli.“</p>
<p>„A ona nás pohltila.“</p>
<p>Znovu se zadíval na zeď, kde na železném háku visel svazek amuletů. Pírka, pruhy tulení kůže, náhrdelníky ze škebliček, žraločí zuby. Ucourané pozůstatky tří dětí – všechno, co zůstalo, aby jim připomínalo jejich životy.</p>
<p>Něco sem nepatřilo, protože syn, jenž vlastnil jisté předměty z této sbírky, byl zapuzen a jeho život byl zameten, jako by nikdy nežil. Kdyby to uviděl Rhulad, ani pouto synovské krve by neušetřilo životy Tomada a Uruth. Trull Sengar – samo jméno bylo zločinem a trestem za jeho vyslovení byla smrt.</p>
<p>Ani jednomu na tom nezáleželo.</p>
<p>„Jed opravdu bez chuti,“ pokračovala Uruth a prohlížela si sklenici. „Ztloustli jsme. Válečníci začali pít a spát v postelích lederských kurev. Nebo zůstávají v bezvědomí ležet v durhangových doupatech. Jiní prostě… zmizeli.“</p>
<p>„Vrátili se domů,“ opravil ji Tomad a potlačil záchvěv bolesti při tom pomyšlení. Domov. Před tímhle vším.</p>
<p>„Jsi si jistý?“</p>
<p>Znovu se jí podíval do očí. „Co tím myslíš?“</p>
<p>„Karos Inviktad a jeho patriotisté nikdy nepřestávají se svou bdělou tyranií. Každý den se zatýká. Kdo ví, že nezatýkají i Tiste Edur?“</p>
<p>„To by utajit nedokázal, ženo.“</p>
<p>„Proč ne? Když je teď Bruthen Trana pryč, dělá si Karos Inviktad, co se mu zlíbí. Už mu nikdo nestojí za zády.“</p>
<p>„Dělal si, co chtěl, už předtím.“</p>
<p>„To nemůžeš vědět, manželi. Nebo ano? Jaké zábrany Inviktad měl – nesejde na tom, zda byly skutečné, či vymyšlené – když věděl, že ho sleduje Bruthen Trana?“</p>
<p>„Vím, o co ti jde,“ zavrčel Tomad. „Ale kdo za to všechno může?“</p>
<p>„Na tom již nezáleží,“ odtušila a nespouštěla z něj oči – byl by rád věděl, čeho se bojí. Dalšího neovladatelného výbuchu násilí? Nebo mnohem bezvýraznějšího projevu zoufalství?</p>
<p>„Nevím, jak to můžeš říct,“ pronesl. „Poslal naše syny pro ten meč. A toto rozhodnutí je všechny zničilo. Nás všechny. Vidíš, sedíme teď v paláci Lederské říše a hnijeme ve špíně lederské nestřídmosti. Před leností a apatií, chamtivostí a zkažeností nemáme obranu. Tihle nepřátelé nepadnou mečem, ani se neodrazí od zdviženého štítu.“</p>
<p>„Hannan Mosag, manželi, je naší jedinou nadějí. Musíš jít za ním.“</p>
<p>„A kout pikle proti našemu synovi?“</p>
<p>„Který je, jak jsi sám řekl, šílený. Krev je jedna věc.“ Uruth se pomalu předklonila. „Ale my teď mluvíme o přežití Tiste Edur. Tomade, ženy jsou připravené – jsme připravené už dlouho.“</p>
<p>Zíral na ni a přemítal, kdo vlastně je tato žena, toto chladné, přechladné stvoření. Nakonec možná je zbabělec. Když Rhulad poslal Trulla pryč, neřekl nic. To ale neřekla ani Uruth. A co jeho vlastní spiknutí? S Binadasem? Najdi Trulla. Prosím. Najdi nejchrabřejšího z nás. Povolej zpět sengarskou pokrevní linii, synu. Naše první kroky na tomto světě. V čele legie, na kamenité zemi, věrní důstojníci Skabandariho. Kdo v den zrady prolil první andijskou krev? To je naše krev. Tohle – ne tohle.</p>
<p>A tak poslal Tomad Binadase pryč. Poslal syna na smrt. <emphasis>Protože jsem neměl odvahu udělat to sám.</emphasis></p>
<p><emphasis>Zbabělec.</emphasis></p>
<p>Uruth si dolila sklenici a stále ho pozorovala.</p>
<p><emphasis>Binadasi, můj synu, tvůj vrah čeká, až se Rhuladovi uráčí. Stačí to?</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Jako starý hlupák, jenž kdysi dával v sázku lidské životy, toulal se Bloud chodbami oživenými magií a mumlal si svou litanii ztracených příležitostí a špatných rozhodnutí. Kouzelné výpary odvracely pohledy všech, kdo procházeli kolem, strážných u dveří a na křižovatkách chodeb, pobíhající služebnictvo, prohrávající bitvu s rozpadající se rezidencí známou – nyní s nádechem ironie – jako Věčný příbytek. Viděli, ale neviděli, a po jeho průchodu jim v paměti nezůstal sebemenší otisk.</p>
<p>Starší bůh byl zapomenutelnější než kterýkoliv duch. Ne však tak zapomenutelný, jak by chtěl. Měl teď vyznavače, spoutali ho i jeho moc za cenu oka a bojovali s jeho vůlí v převleku za víru. Tuto válku pochopitelně znal každý bůh – takové podvratnictví bylo zřejmě hlavním cílem každého kněze. Přeměna posvátného v obyčejný svět plný soupeření, politiky a her smrtelníků na ovládnutí a zmanipulování tolika lidí, kolik bylo přívrženců. Ano, a také získávání majetku, ať už půdy či peněz, ať už přiřčeného osudem či sbíráním duší.</p>
<p>S hlavou plnou podobných nepříjemných myšlenek vstoupil Bloud do trůnního sálu a tiše se postavil na své obvyklé místo u zdi mezi dvěma obřími goblény, stejně nepovšimnutý jako velkolepé výjevy vetkané do koberců – přičemž na těchto obrazech bylo lze v pozadí vidět postavu velmi připomínající jej.</p>
<p>Kancléř Triban Gnol – s nímž Bloud sdílel postel, kdykoliv to bylo nutné – stál před Rhuladem, schlíplým jako nějaká nasycená obludnost, dojemná bohatstvím a šílenstvím. Kousek od Gnola postával jeden z jeho tělesných strážců a tvářil se znuděně, zatímco jeho pán recitoval čísla. Znovu dopodrobna líčil krátící se zásoby v pokladnici.</p>
<p>Bloud s jistým obdivem pochopil, že účelem těchto únavných sezení je císaře ještě víc vyčerpat. Příjmy a ztráty, výdaje a náhlý příval propadlých dluhů se hromadily za drmolivé kadence jako síly sbírající se k obléhání. A proti takovému útoku neměl Rhulad žádnou obranu.</p>
<p>Nakonec se vzdá, jako ostatně vždy. Přenechá veškeré vedení kancléři. Rituál stejně vyčerpávající pro diváky jako pro účastníky, a přece Bloud necítil lítost. Edurové byli barbaři. Jako děti stojící před civilizovanou sofistikací.</p>
<p><emphasis>Proč sem chodím den za dnem? Co čekám, že zde uvidím? Jak se Rhulad konečně zhroutí? Potěší mě to? Pobaví? Jak sprostou začínám mít chu</emphasis><emphasis>ť!</emphasis></p>
<p>Zadíval se na císaře. Obroušené mince se jasně leskly a rozmazaný odraz se zvedal a klesal podle Rhuladova dechu. Krvavý příslib dlouhé, rovné čepele, zabodnuté do mramorového stupínku, a drátkem ovinutý jílec v sevření šedé, kostnaté ruky. Rhulad, rozvalený na trůně, byl opravdu metaforou učiněnou skutečností. Obrněný bohatstvím a vyzbrojený mečem slibujícím nesmrtelnost a zároveň i zkázu, odolný vůči všemu krom vlastního sílícího šílenství. Bloud byl přesvědčený, že až Rhulad padne, bude to zevnitř ven.</p>
<p>Zpustošená tvář odhalovala tuto pravdu v kaskádě podrobností, v jizvách minulých selhání, jež mu, právě proto, že je přežil, nepřinesla žádné ponaučení. Poďobané maso vysmívající se bohatství dávno ztracenému. Zapadlé oči, kde sídlila zoufalá chudoba jeho ducha, který se občas přitiskl na třpytivé, tmavé hranoly a tiše zavyl.</p>
<p>Při pohledu na Rhulada na trůně se dala pochopit klamná jednoduchost, kterou moc šeptem popisovala pozorovateli do ucha. Svůdný hlas navádějící k příjemnému a uspokojivému zjednodušení, od zmatků života ke srozumitelnosti smrti. Tak se projevuji, mumlala moc. Nahá procházím všemi převleky. Jsem hrozba, a pokud hrozba nestačí, potom konám. Jako žencova kosa.</p>
<p>Klamná jednoduchost. Rhulad v ni stále věřil. V tom se nijak nelišil od kteréhokoliv jiného vládce v každém věku na každém místě, kde se lidé shromáždili a vytvořili občinu ku prospěchu společenství, vyžadující organizaci a rozdělení. Moc je násilí, příslib i vykonávání. Moci nezáleží na rozumu, spravedlnosti, soucitu. Vlastně je výjimečným odmítáním těchto věcí – jakmile je zbavena hávu lží, objeví se tato pravda.</p>
<p>A Blouda už to unavovalo. Všechno.</p>
<p>Mael kdysi řekl, že žádná odpověď neexistuje. Na nic z toho. Řekl, že tak to na světě chodí a vždycky bude, a jediné vykoupení lze najít v tom, že veškerá moc, jakkoliv obrovská, jakkoliv centralizovaná, jakkoliv převažující, nakonec zničí sama sebe. Zábavné je potom sledovat překvapený výraz na tvářích jejích nositelů.</p>
<p>To ale byla příliš trpká odměna, alespoň podle Bloudova názoru. <emphasis>Nedokážu se na věci dívat stejně chladně a povrchně jako Mael. Ani s jeho slavnou trpělivostí. Ostatně ani s jeho temperamentem.</emphasis></p>
<p>Žádný starší bůh nebyl slepý k pošetilosti těch, kdo vládli v mnoha světech. Tedy pokud vůbec dokázal rozumně přemýšlet, a u některých rozhodně nebylo jisté, že jsou toho schopni. Anomander Dlouhý vlas to viděl jasně, a proto se odvrátil od vší té rozlehlosti a raději se soustředil na konkrétní, menší konflikty. A odmítal uctívače, což byl podle nich zločin tak těžký, že ho prostě rovnou zamítli. Osserk na druhou stranu své odmítnutí – beznadějné pravdy – říkal nahlas, znovu a znovu to zkoušel a pokaždé neuspěl. Pro Osserka se Anomanderova samotná existence stala nesmiřitelnou urážkou.</p>
<p><emphasis>Draconus – ach, ten nebyl žádný hlupák. Jeho tyranie by ho byla unavila – kdyby byl žil dostatečně dlouho. Pořád si říkám, jestli svou zkázu ve skutečnosti nevítal. Zemřít mečem vyrobeným vlastníma</emphasis> <emphasis>rukama, díval se, jak nejmilovanější dcera stojí stranou a dívá se, záměrně slepá k jeho údělu… Dracone, jak bys mohl nezoufat nad tím, o čem jsi kdysi snil?</emphasis></p>
<p><emphasis>A pak tu byla Kilmandaros. Ta tedy měla ráda… jednoduchost. Jasná spravedlnost vlastní pěsti jí docela stačila. A kam ji to dostalo!</emphasis></p>
<p><emphasis>A co K’rul? Inu, ten –</emphasis></p>
<p>„Dost!“ zavřískl Rhulad a na trůně viditelně nadskočil. Předklonil se a oči mu hrozivě zčernaly. „Co jsi to říkal?“</p>
<p>Kancléř se zamračil a olízl si svraštělé rty. „Císaři, právě jsem citoval náklady na odstranění mrtvol z temnic –“</p>
<p>„Mrtvol, ano.“ Rhuladovi zacukala ruka na zdobeném lenochu křesla. Oči upíral na Tribana Gnola a s podivným úsměvem se zeptal: „Jaké mrtvoly?“</p>
<p>„Z flotil, Sire. Otroků zachráněných z ostrova Sepik, nejsevernějšího protektorátu Malazské říše.“</p>
<p>„Otroci. Zachránění. Otroci.“</p>
<p>Kancléř byl v té chvíli naprosto zmatený, ale pak mu to došlo.</p>
<p><emphasis>Ach, teď se tedy podívejme! </emphasis>pomyslel si Bloud.</p>
<p>„Vaši padlí příbuzní, Sire. Ti z tisteedurské krve, trpící pod malazskou tyranií.“</p>
<p>„Zachránění.“ Rhulad se zarazil, jako by to slovo ochutnával. „Edurská krev.“</p>
<p>„Zředěná –“</p>
<p>„Edurská krev!“</p>
<p>„Správně, císaři.“</p>
<p>„<emphasis>Tak proč jsou v temnicích?</emphasis>“</p>
<p>„Jsou považováni za padlé, Sire.“</p>
<p>Rhulad se zkroutil, jako by ho něco napadlo zevnitř. Zvrátil hlavu, údy se mu roztřásly. Mluvil jako ztracený. „Padlé? Ale jsou to naši příbuzní. Na celém zatraceném světě naši jediní příbuzní!“</p>
<p>„To je pravda, císaři. Přiznávám, že mě rozhodnutí uvrhnout je do těch hrozných kobek zděsilo –“</p>
<p>„Čí to bylo rozhodnutí, Gnole? Odpověz!“</p>
<p>Úklona zakrývající, jak Bloud věděl, spokojený lesk v kancléřových očích. Který ovšem Gnol rychle zamaskoval, když znovu vzhlédl. „Nakládání s padlými sepickými Edury měl na starosti Tomad Sengar, císaři.“</p>
<p>Rhulad se pomalu opřel. „A oni umírají.“</p>
<p>„Houfně, Sire. Žel.“</p>
<p>„Zachránili jsme je a teď je sami mučíme. Zachránili jsme je, abychom je zabili.“</p>
<p>„To je, dle mého, poněkud nespravedlivý osud –“</p>
<p>„Nespravedlivý? Ty vychrtlý hade – proč jsi mi o tom neřekl dřív?“</p>
<p>„Císaři, nenaznačil jsi sebemenší zájem o podrobnosti financování –“</p>
<p><emphasis>Ach, chyba, Gnole.</emphasis></p>
<p>„Cože?“</p>
<p>Kancléři se teď na šíji zaperlil pot. „Nejrůznější náklady spojené s jejich uvězněním, Sire.“</p>
<p>„<emphasis>Jsou to Tiste Edur!</emphasis>“</p>
<p>Další úklona.</p>
<p>Rhulad si najednou začal drásat tvář a odvrátil zrak. „Edurská krev,“ zamumlal. „Zachráněná před otroctvím. A jejich odměnou jsou temnice.“</p>
<p>Triban Gnol si odkašlal. „Mnozí zahynuli v podpalubí těch lodí, Sire. Jak jsem slyšel, špatné zacházení s nimi začalo po vyplutí ze Sepiku. Co mám tedy udělat, císaři?“</p>
<p><emphasis>A jak obratně jsi zase získal ztracenou půdu, Tribane Gnole.</emphasis></p>
<p>„Přiveď mi Tomada Sengara. A Uruth. Přiveď mi otce a matku.“</p>
<p>„Hned?“</p>
<p>Meč zaskřípal a hrot namířil na Tribana Gnola. „Ano, kancléři. Hned.“</p>
<p>Triban Gnol a jeho strážce se rychle vzdálili.</p>
<p>Rhulad v trůnním sále osaměl. Nyní mířil mečem do prázdna.</p>
<p>„Jak? Jak to mohli udělat? Ti chudáci – jsou naší vlastní krve. Musím si to promyslet.“ Spustil meč, poposedl si na trůně a přitáhl omincovaná kolena k bradě. „Jak? Nisall? Vysvětli mi to – ne, ty nemůžeš, viď? Opustila jsi mě. Kde jsi, Nisall? Podle některých jsi mrtvá. Ale kde je tvoje tělo? Jsi jen další nafouknutá mrtvola v kanále – jedna z těch, které vídám z věže – byla jsi jedním z nich, plujících kolem? Říkají, že jsi byla zrádce. Říkají, že jsi nebyla zrádce. Všichni mi lžou. Vím to, vidím to, slyším to. Všichni mi lžou –“ Rozvzlykal se, volnou rukou si zakrýval ústa a rozhlížel se po prázdném sále.</p>
<p>Bloud viděl, jak po něm jeho pohled klouže. Už už chtěl vystoupit, propustit kouzlo, které ho ukrývalo, říct císaři: <emphasis>Ano, Sire. Všichni ti lžou. Ale já ti lhát nebudu. Máš odvahu slyšet pravdu, císaři Rhulade? Celou?</emphasis></p>
<p>„Otroci. Tohle – tohle je špatně. Tomade – otče – odkud se vzala taková krutost?“</p>
<p><emphasis>Ach, milý Rhulade…</emphasis></p>
<p>„Otče, musíme si promluvit. My dva. Sami. A matko, ano, s tebou taky. My tři. Už je to dávno, co jsme spolu mluvili. Ano, to uděláme. A nesmíte… nesmíte mi lhát. Ne, to nepřijmu.</p>
<p>Otče, kde je Nisall?</p>
<p>Kde je Trull?“</p>
<p>Může se staršímu bohu zlomit srdce? Bloud se málem zhroutil, jak se Rhuladova žalostná otázka rozlehla komnatou a rychle utichla. Dál byl slyšet jen císařův namáhavý dech.</p>
<p>Pak císař promluvil tvrdším hlasem. „Hannane Mosagu, tohle všechno je tvoje vina. To jsi udělal ty. Nám. Mně. Pokřivil jsi mě. Přiměl jsi mě poslat je všechny pryč. Hledat šampiony. Ale ne, to byl vlastně můj nápad, že? Nějak si nevzpomínám, je tu tolik lží, tolik hlasů, všechny lžou. Nisall, opustila jsi mě. Udinaasi – oba vás najdu. Budu se dívat, jak vám z těla stahují kůži, budu poslouchat váš křik –“</p>
<p>Z chodby před sálem zazněly kroky.</p>
<p>Rhulad provinile vzhlédl a usadil se na trůně. Narovnal zbraň. Olízl si rty. A když se dveře otevřely, seděl tam a v úsměvu cenil zuby na přivítanou rodičům.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Zákusek dorazil na hrotu meče. Do komnat Tomada a Uruth Sengarů vpadl celý tucet lederských strážných pod vedením Sirryna Kanara. S tasenými zbraněmi se přihnali do jídelny, kde oba Edurové seděli u dlouhého stolu.</p>
<p>Ani jeden se nepohnul. Ani jeden nevypadal překvapeně.</p>
<p>„Vstávat,“ štěkl Sirryn a nedokázal skrýt svoje uspokojení, radostné potěšení z této chvíle. „Císař si vás žádá. Hned.“</p>
<p>Tomadův úsměv na okamžik zvadl, pak se starý válečník zvedl.</p>
<p>Uruth jen ohrnula pysk a nehýbala se. „Císař chce vidět svou matku? No dobře, může požádat.“</p>
<p>Sirryn se na ni zadíval. „Tohle je rozkaz, ženo.“</p>
<p>„A já jsem velekněžka stínu, ty ubohý rváči.“</p>
<p>„Poslaný sem z císařovy vůle. Vstaneš, nebo –“</p>
<p>„Nebo co? Odvážíš se na mě vložit ruce, Ledeřane? Nezapomínej, kde je tvoje místo.“</p>
<p>Strážný natáhl ruku.</p>
<p>„Dost!“ zařval Tomad. „Pokud ovšem, Ledeřane, nechceš, aby ti maso slezlo z kostí. Moje žena probudila stín a nestrpí tvůj dotek.“</p>
<p>Sirryn Kanar se roztřásl. Vzteky. „Tak jí sděl, Tomade Sengare, že její syn je netrpělivý.“</p>
<p>Uruth pomalu dopila víno, odložila sklenici a vstala. „Schovejte zbraně, Ledeřané. Půjdeme s manželem do trůnního sálu ve vaší společnosti nebo sami. Raději bych to druhé, ale snesu vás s jediným varováním. Schovejte meče, nebo vás všechny zabiju.“</p>
<p>Sirryn pokynul vojákům a čepele zajely zpátky do pochev. Po chvíli je následoval i sám Sirryn. Za <emphasis>tohle se mi budeš zodpovídat, </emphasis><emphasis>Uruth</emphasis><emphasis> Sengar. Že nemám zapomínat, kde je moje místo? Samozřejmě, pokud ti ta lež vyhovuje stejně jako mně… prozatím.</emphasis></p>
<p>„Konečně,“ řekla Uruth Tomadovi, „budeme mít příležitost povědět synovi všechno, co je třeba. Audience. Taková výsada.“</p>
<p>„Možná budete muset počkat, až se mu uráčí,“ poznamenal Sirryn.</p>
<p>„Vážně? A jak dlouho?“</p>
<p>Ledeřan se na ni usmál. „Není na mně, abych o tom rozhodl.“</p>
<p>„Tohle není Rhuladova hra. Ta je vaše. Tvoje a kancléřova.“</p>
<p>„Tentokrát ne,“ opravil ho Sirryn.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Už jsem pár Tiste Edur zabil.“</p>
<p>Samar Dev se dívala, jak Karsa Orlong zkoumá rozedranou lasturovou košili, kterou si rozložil na palandu. Perleťové šupiny byly zašlé a otřískané a byly vidět velké kusy čtverců z tlusté kůže – pospojovaných řemeny – vespod. Toblakai nasbíral pár set mincí s dírkou – vyrobených z cínu a v podstatě bezcenných – a očividně je hodlal použít na vyspravení zbroje.</p>
<p>Samar přemýšlela, zda to má být na posměch. Jasný výsměch Rhuladovi přímo do tváře? Ač byl Karsa Orlong barbar, klidně by tomu věřila.</p>
<p>„Vyčistil jsem palubu od těch hlupáků,“ pokračoval a podíval se po ní. „A co v tom anibárském lese? A Ledeřani jsou ještě ubožejší – vidíš, jak se pořád krčí? Tohle město prozkoumám s mečem na zádech a nikdo mi v tom nezabrání.“</p>
<p>Přetřela si obličej. „Povídá se, že bude povolána první várka šampionů. Brzy. Vyvolej hněv zdejších lidí, Karso, a nebudeš muset na císaře čekat dlouho.“</p>
<p>„Dobře,“ zabručel. „Potom budu kráčet Lederas jako nový císař.“</p>
<p>„O tohle ti tedy jde?“ zeptala se a překvapeně přimhouřila oči.</p>
<p>„Pokud to bude nutné, aby mě nechali na pokoji.“</p>
<p>Odfrkla si. „Poslední, co chceš, je být císařem.“</p>
<p>Narovnal se a zamračil se na okázalou, byť ucouranou košili. „Nehodlám utíkat, čarodějko. A oni nemají důvod mi něco zakazovat.“</p>
<p>„Můžeš z tohoto sídla odejít a chodit si, kde se ti zachce… jen tady nechej meč.“</p>
<p>„To neudělám.“</p>
<p>„Potom zůstaneš tady a pomalu budeš propadat šílenství pro císařovo potěšení.“</p>
<p>„Třeba se probojuju skrz.“</p>
<p>„Karso, oni jenom nechtějí, abys jim zabíjel občany. Vzhledem k tomu, že je, ehm, velice snadné tě urazit, není to neobvyklý požadavek.“</p>
<p>„Mě uráží jejich nedostatek důvěry.“</p>
<p>„Správně,“ štěkla, „kterou sis vysloužil tím, že napravo nalevo zabíjíš Edury i Ledeřany. Včetně predy –“</p>
<p>„Nevěděl jsem, co je zač.“</p>
<p>„A znamenalo by to nějaký rozdíl? Ne, myslím, že ne. A co fakt, že to byl císařův bratr?“</p>
<p>„To jsem taky nevěděl.“</p>
<p>„No a?“</p>
<p>„A co, Samar Dev?“</p>
<p>„Přece jsi ho zavraždil oštěpem, ne?“</p>
<p>„Napadl mě magií –“</p>
<p>„To jsi mi už vyprávěl, Karso Orlongu. Ale právě jsi mu povraždil posádku. Pak jsi vykopl dveře jeho kajuty. Pak jsi rozdrtil lebky jeho tělesným strážcům. Povím ti, na jeho místě bych taky sáhla po své chodbě – pokud bych tedy nějakou měla, což nemám. A vrhla bych proti tobě všechno, co bych měla po ruce.“</p>
<p>„Tento rozhovor nemá smysl,“ prohlásil Toblakai.</p>
<p>„Dobře,“ opáčila Samar Dev a vstala. „Půjdu najít Taxilana. Jeho zatvrzelá posedlost je aspoň míň protivná.“</p>
<p>„On je teď tvůj milenec?“</p>
<p>Zastavila se ve dveřích. „A i kdyby?“</p>
<p>„O nic nejde,“ zavrčel Karsa a zamračil se na svou záplatovanou zbroj. „Já bych tě přetrhl vedví.“</p>
<p>K houfu šíleností se připojila ještě žárlivost? Duchové pod námi! Znovu se obrátila ke dveřím. „Spíš by se mi líbil starší odhadce. Žel, složil přísahu čistoty.“</p>
<p>„Ten podlézavý mnich je pořád ještě tady?“</p>
<p>„Je.“</p>
<p>„Máš sprosté chutě, čarodějko.“</p>
<p>„Nevidím žádný způsob, jak reagovat na tuto poznámku,“ prohlásila po chvíli.</p>
<p>„Ovšemže ne.“</p>
<p>Se stisknutými rty vyšla z místnosti.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Karsa Orlong měl prachšpatnou náladu, ale nenapadlo ho, že jakýmkoliv způsobem ovlivňuje jeho rozhovor se Samar Dev. Byla to žena a libovolná výměna slov se ženou přivolá celý šik vražedných nástrojů, balancujících na samém okraji mužova chápání. Meče jsou jednodušší. Dokonce i tragédie otevřené války je jednodušší než nejkratší, nejlehčí dotek ženiny pozornosti. Rozčilovalo ho však, jak moc mu ten dotek schází. Pravda, pro šampiony čekající na císaře byly připravené spousty kurev, ale v tom nebylo nic křehkého – nic skutečného.</p>
<p>Říkal si, že musí existovat střední cesta, kdy výměna vykřeše všechny jiskry a finty, které činí věci zajímavými, aniž by to ohrozilo jeho důstojnost. Přesto byl natolik realistou, aby příliš nedoufal, že to někdy najde.</p>
<p>Svět byl plný zbraní a boj byl náplní jeho života. Možná jedinou náplní. Krvácel pod biči a slovy, ranami pěstí i pohledy.</p>
<p>Tloukly do něj neviditelné štíty, oslepovaly ho neviditelné palice a těžce se dřel pod řetězy vlastních přísah. A jak by řekla Samar Dev, přežít může jedině tak, že vydrží tento útok, historii toho, co bylo a co je. Neuspět znamenalo padnout, ale pád ne vždy znamenal rychlou a milosrdnou smrt. Bylo také možné upadnout do pomalého rozkladu, kdy se ztráty hromadily a nakonec smrtelníka srazily na kolena. Tím pomalu zabíjeli sami sebe.</p>
<p>Konečně pochopil vlastní pasti a v tomto smyslu nejspíš ještě nebyl připravený na pasti ostatních, na to, že špatně došlápne a objeví prudkou bolest. Přesto ten hlad nikdy nezmizel. Nepokoj v duši byl únavný, a tak mrzce vyvolával špatnou náladu.</p>
<p>Zmatek byl snadno vyřešen.</p>
<p>Z <emphasis>nedostatku lásky válečník vyhledává násilí.</emphasis></p>
<p>Karsa Orlong si hodil kamenný meč na levé rameno, ušklíbl se a vyšel na chodbu. „Slyším tě, Bairote Gilde. Chceš být mým svědomím?“ Uchechtl se. „Ty, který jsi mi ukradl ženu?“</p>
<p><emphasis>Možná sis našel jinou, Karso Orlongu.</emphasis></p>
<p>„Roztrhl bych ji vedví.“</p>
<p><emphasis>To tě předtím nezastavilo.</emphasis></p>
<p>Ne, tohle je hra. Duše Bairota Gilda byla připoutána k meči. Uličnická slova vyplňující Karsovu lebku byla jeho vlastní. Z nedostatku pozornosti si teď kopal vlastní jámy. „Asi potřebuju někoho zabít.“</p>
<p>Z chodby vyšel na širší chodbu a pak na příčnou kolonádu a bočním průchodem dorazil k severní boční brance sídla. Cestou nikoho nepotkal, což mu na náladě rozhodně nepřidalo. Vedle branky byla malá strážnice, odkud se zvedala těžká závora.</p>
<p>Ledeřan sedící uvnitř měl stěží čas vzhlédnout, než mu Toblakajova pěst dopadla na obličej. Nešťastníkovi vystříkla z rozdrceného nosu krev a vzápětí se sesul na zem jako pytel cibule. Karsa ho překročil a odsunul bronzovou závoru, až se brána dala otevřít. Závora s bouchnutím dopadla. Karsa vyšel ze strážnice, otevřel bránu, sklonil se pod překladem a vyšel na ulici.</p>
<p>Ve chvíli, kdy překračoval práh, se zableskla nějaká kouzelná ochrana. Vzplály ohně, příslib bolesti, a pak plameny pohasly a zmizely. Karsa potřásl hlavou, aby se zbavil kovové ozvěny kouzla, a pokračoval v cestě.</p>
<p>V ulicích bylo jen málo lidí a jen jeden si ho všiml a s vykulenýma očima zrychlil krok, zahnul za roh a zmizel z dohledu.</p>
<p>Karsa se zhluboka nadechl a vydal se ke kanálu, který zahlédl ze střechy kasáren.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Dveře restaurantu vyplnila černovlasá žena, velká jako říční bárka, ve slézovém hedvábí, upřela oči na Tehola Beddikta a s odhodláním hladového leviatana vyrazila.</p>
<p>Bugg vedle Tehola se přikrčil. „U Propasti, pane –“</p>
<p>„No tohle,“ zamumlal Tehol, když se žena přiblížila. „Pragmatismus, milý Buggu, teď musíme mít v největší úctě. Najdi Hulda a ať jeho hoši přitáhnou z kuchyně tu velkou pohovku. Honem, Buggu!“</p>
<p>Sluha nezvykle rychle odběhl.</p>
<p>Žena – náhle ve středu pozornosti mezi utichajícím hovorem – přes pozoruhodný břich jako by se vznášela cestou mezi stoly, naštěstí rozestavenými dost daleko od sebe. V tmavofialových očích jí zářila vášnivá sebedůvěra zcela neodpovídající jejím těžkopádným proporcím, až Tehol pocítil nepříjemný pohyb v rozkroku a na mnoha místech mu vyrazil pot. Neklidně si poposedl a veškeré pomyšlení na jídlo na talíři před ním z něj opadlo jako roztrhané šaty.</p>
<p>Nepovažoval za možné, že se tělo dokáže pohybovat tolika směry naráz. Jako by každé vzdutí pod hedvábím mělo tělesnou nezávislost, a přitom tělo postupovalo s jedinečným sborem nepřehlédnutelné sexuality. Když na něj dopadl její stín, Tehol zafňukal a snažil se vzhlédnout nad naskládané záhyby jejího břicha, nad neuvěřitelně vysoká, vyboulená prsa velká jako pytle obilí – na okamžik se ztratil v rýze mezi nimi – a pak, s hrdinským odhodláním, zvedl zrak až k hladkému laloku pod bradou, a ještě výš – s námahou zakláněl hlavu – až ke kulatému obličeji se širokými, zmalovanými purpurovými rty – a výš – <emphasis>Bloud mi pomáhej – </emphasis>k nádherným, vědoucím očím.</p>
<p>„Znechucuješ mě, Tehole.“</p>
<p>„Já – cože?“</p>
<p>„Kde je Bugg s tou zatracenou pohovkou?“</p>
<p>Tehol se předklonil a zase z pudu sebezáchovy ucukl. „Ruket, jsi to ty?“</p>
<p>„Mlč, hlupáku. Víš, jak dlouho nám trvalo zdokonalit tuhle iluzi?“</p>
<p>„A-ale –“</p>
<p>„Nejlepším převlekem je svedení ze stopy.“</p>
<p>„Svedení ze stopy? Ach, proč… aha, no ovšem, když to takhle vyložíš. Totiž, když to takhle naservíruješ. Promiň, to mi jenom vyklouzlo. A vyznělo to špatně. Totiž –“</p>
<p>„Přestaň mi civět na cecky.“</p>
<p>„To bych byl jediný tady, kdo by necivěl,“ odsekl, „což by bylo nanejvýš podezřelé. Kromě toho, kdo rozhodl o tomhle konkrétním… vzdorování věčné přitažlivosti zemské? Nejspíš Ormly – v těch jeho prasečích očkách je vidět náznak zvrácených představ.“</p>
<p>Dorazil Bugg se dvěma Huldovými služebníky, přinášejícími pohovku. Postavili ji a rychle vycouvali.</p>
<p>Bugg se zase posadil. „Ruket,“ pronesl tiše a potřásl hlavou, „nemyslíš, že žena tvých rozměrů by už byla nechvalně proslulá po celý Lederas?“</p>
<p>„Jako kdybych nikdy nechodila ven, co? Jak se ukazuje, je ve městě plno poustevníků –“</p>
<p>„Protože většina z nich byla jen iluzemi cechu – falešný osobnosti, který můžeš převzít, když je to nutný.“</p>
<p>„Správně,“ prohlásila, jako by tím byla celá věc vyřízená.</p>
<p>Což taky učinila se suverénním půvabem a plavně se usadila na ohromnou pohovku. Mohutné alabastrové ruce roztáhla po opěradle, čímž se jí vystrčila prsa ještě víc a roztáhla se jako brány zatracených.</p>
<p>Tehol se podíval na Bugga. „Existují jistý zákony ohledně vlastností hmotných bytostí, ne? Musí existovat. Tím si jsem jistý.“</p>
<p>„Je to vzdorná ženská, pane. A prosím, mohl byste si upravit tu pokrývku? Ano, tam pod tím požehnaným stolem.“</p>
<p>„Nech toho.“</p>
<p>„S kým to vlastně mluvíš?“ zeptala se Ruket s chlípným úsměvem postačujícím pro dvě ženy.</p>
<p>„Zatraceně, Ruket, právě jsme si objednali, víš. Z Buggova měšce, nebo spíš z jeho společnosti. A teď moje chuť k jídlu… no… ta –“</p>
<p>„Se přesunula jinam?“ zeptala se a zvedla dokonalé obočí nad vědoucíma očima. „Problém s muži je objasněn přímo tady: to, že se nedokážete oddat víc než jedný rozkoši naráz.“</p>
<p>„Což v současný chvíli zosobňuješ s děsivou dokonalostí. Jak přesná je ta tvoje iluze? Totiž kočár vrzal a tak.“</p>
<p>„Bezpochyby se nemůžeš dočkat, až tu těžkou otázku prozkoumáš. Ale nejdřív, kde je Huldo s mým obědem?“</p>
<p>„Jen se na tebe podíval a běžel najmout další kuchaře.“</p>
<p>Předklonila se a přitáhla si Teholův talíř. „To půjde. Zvlášť po tom tvým krutým pokusu o humor, Tehole.“ S absurdní delikátností se pustila do jídla.</p>
<p>„Žádná cesta neexistuje, že?“</p>
<p>Sousto se zastavilo v půli cesty k ústům.</p>
<p>Bugg se zřejmě čímsi dávil.</p>
<p>Tehol si setřel pot z čela. „Bloud mě vem, přicházím o rozum.“</p>
<p>„Nutíš mě dokázat ti opak,“ prohlásila Ruket a jemně si oťukala rty.</p>
<p>„Čekáš, že podlehnu iluzi?“</p>
<p>„Proč ne? Muži to dělají tisíckrát za den.“</p>
<p>„Bez toho by se svět zastavil.“</p>
<p>„Tvůj možná.“</p>
<p>„Když už o tom mluvíme,“ přerušil je Bugg spěšně, „tvůj cech, Ruket, každou chvíli zbankrotuje.“</p>
<p>„Nesmysl. Máme schovaný větší bohatství než vlastní Osvobozenská vkladová.“</p>
<p>„To je dobře, protože ti zjistí, že většina jejich neohlášenejch držav je tak důkladně podkopaná, že je nejen bezcenná, ale navrch ještě osudnou přítěží.“</p>
<p>„My přesunuli majetek mimo říši, Buggu. Už před několika měsíci. Jakmile nám došlo, co přesně s Teholem provádíte.“</p>
<p>„Kam?“ zeptal se Bugg.</p>
<p>„Mám ti to povědět?“</p>
<p>„Nás to nezajímá,“ řekl Tehol. „Viď, Buggu?“</p>
<p>„Ovšemže ne. Jenom chci vědět, ehm, jak daleko jste ho přesunuli.“</p>
<p>Ruket přimhouřila oči. „To už jste tak blízko?“</p>
<p>Muži neodpověděli.</p>
<p>Zadívala se na talíř a pak se posadila jako lidské stavidlo a zpod hedvábných vln se vynořilo její břicho. „No dobře, pánové. Jižní Pilot. Je to dost daleko, Buggu?“</p>
<p>„Jen tak tak.“</p>
<p>„Tvoje odpověď mě znervóznila.“</p>
<p>„Hodlám nezaplatit nic z toho, co dlužím,“ řekl Bugg. „To vyvolá mohutnou finanční kaskádu, která neušetří jediný sektor obchodu nejen tady v Lederas, ale po celý říši i dál. A jakmile to udělám, vypukne chaos. Dokonce by mohli umírat lidi.“</p>
<p>„To je Buggovo stavitelství tak velký?“</p>
<p>„Ale vůbec ne. Kdyby ano, už nás dávno vyhmátli. Ne, je tu na dva tisíce zdánlivě nezávislých, malých a středních podniků, každý dokonale umístěný přesně podle Teholova ďábelského plánu, aby k tý děsivý kaskádě došlo. Buggovo stavitelství je první náhrobní kámen, který se svalí – a je toho hodně plný hřbitov.“</p>
<p>„Z tý tvojí analogie jsem ještě nervóznější.“</p>
<p>„Když jsi nervózní, tvoje kouzlo se lehce vytrácí,“ poznamenal Tehol. „Prosím tě, vzpamatuj se, Ruket.“</p>
<p>„Sklapni, Tehole.“</p>
<p>„V každým případě,“ pokračoval Bugg, „měla tahle schůzka za úkol doručit tobě a cechu poslední varování před kolapsem. Není třeba dodávat, že až k tomu dojde, bude těžký mě vystopovat.“</p>
<p>Upřela oči na Tehola. „A ty, Tehole? Hodláš si taky vlízt do díry?“</p>
<p>„Já myslel, že o tom se už nebavíme.“</p>
<p>„U Propasti, pane,“ zamumlal Bugg.</p>
<p>Tehol zamrkal a podíval se nejdřív na Bugga, pak na Ruket. „Aha, promiň,“ zabručel nakonec. „Tys myslela, ehm, jestli se hodlám někam schovat, ano? No, ještě jsem se nerozhodl. Částečný uspokojení, víš, poskytne sledování toho zmatku. Protože bez ohledu na to, jak jsme pronikli do mašinerie obrovskýho lederskýho obchodu, nejhořčejší pravda je ta, že příčiny hrozícího chaosu jsou ve skutečnosti systémový. Pravda, trochu jsme věci urychlili, ale rozklad – v tom pravým slova smyslu – je nedílnou chybou samotnýho systému. Možná se považuje za nesmrtelný, neobyčejně přizpůsobivý a tak, ale všechno je to jen iluze a klam. Zdroje nikdy nejsou nevyčerpatelný, i když to tak možná vypadá. A nepatří k nim jenom surové produkty země a moře. Patří mezi ně i práce a jasný pojetí peněžního systému s všeobecně přijímanými představami o hodnotě – mimochodem dvě síly, na který jsme se zaměřili. Poslali jsme nejnižší třídy – nemajetný – aby tlačili na infrastrukturu, a pak jsme odstranili tvrdou měnu, což vystupňovalo recesi – proč na mě vy dva takhle zíráte?“</p>
<p>Ruket se usmála. „Je to vina útěchy tvý učený analýzy, že nás odvádí od tvých žalostnějších fixací. Tehole Beddikte, hlouběji jsi snad ještě neklesl.“</p>
<p>„Ale teprve jsme začali.“</p>
<p>„Možná tomu chceš věřit. Moje zvědavost rychle opadává.“</p>
<p>„Jen si pomysli, jaký výzvy nás čekají, Ruket!“</p>
<p>Vymrštila se na nohy. „Odcházím zadní cestou.“</p>
<p>„Tam se nevejdeš.“</p>
<p>„Žel, Tehole, totéž se nedá říct o tobě. Loučím se, pánové.“</p>
<p>„Počkej!“</p>
<p>„Ano, Tehole?“</p>
<p>„Ehm, doufám, že v tomhle rozhovoru budeme pokračovat později.“</p>
<p>„Na tohle tady nezůstanu,“ prohlásil Bugg a zkřížil svalnaté paže v gestu… něčeho. Snad znechucení. Nebo spíš zavrženíhodné závisti, usoudil Tehol.</p>
<p>„Nic není jistý,“ sdělila mu Ruket. „Kromě toho, že muži neradi ztrácejí iluze o svý velikosti.“</p>
<p>„Ach,“ zamumlal Bugg, „moc hezký, Ruket.“</p>
<p>„Kdyby mi nedošla řeč,“ podotkl Tehol, když se valila pryč, „tak bych teď něco řekl.“</p>
<p>„O tom nepochybuju, pane.“</p>
<p>„Tvá důvěra mě těší, Buggu.“</p>
<p>„Malá útěcha ve srovnání, to se vsadím.“</p>
<p>„Ve srovnání,“ souhlasil Tehol a kývl. „Nepůjdeme se teď projít, starý příteli?“</p>
<p>„Pokud už vaši přikrývku nehyzdí nevzhledný vybouleniny.“</p>
<p>„Za chvilku.“</p>
<p>„Pane?“</p>
<p>Tehol se usmál nad tím, jak se Bugg tváří poplašeně. „Jenom jsem si ji představil, jak trčí zaklíněná v Huldově uličce. A nemůže se obrátit. Vlastně bezmocná.“</p>
<p>„Tady to je,“ povzdechl si Bugg, „opravdu se vám podařilo klesnout ještě hlouběji.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Existovala jedna stará gralská legenda, která Taralaka Výda strašila, ačkoliv zatím nedokázal rozpoznat souvislosti se situací tady v Lederas, kde po jeho boku kráčel Zloděj životů mezi lidmi tlačícími se kolem stánků naproti Quillasovu kanálu.</p>
<p>Gralové byli starobylý národ, jejich kmeny obývaly divoké kopce První říše a v Dessimbelakisově vychvalovaném vojsku sloužily gralské setniny hlavně jako stopaři, lehkooděnci a přepadové oddíly, i když jim tento způsob boje zrovna nevyhovoval. Dokonce i tehdy dávali přednost svým krevním mstám, prolévání krve ve jménu osobní cti. Pomsta byla úctyhodnou pohnutkou. Zabíjení cizinců nedávalo smysl a špinilo duši. Vyžadovalo mučivé očistné rituály. Navíc takové vraždění nepřinášelo žádné uspokojení.</p>
<p>Dva měsíce před Velkým pádem velitelka Vorlok Duven zavedla Karašskou legii hluboko do nezkrocených pustin na jihozápadě. Poslala svých čtyřiasedmdesát válečníků do Tasských hor ve snaze podrobit si kmen údajně ovládající toto hrůzostrašné pohoří. Gralové měli vylákat Tassy do bitvy a pak se, s divochy za patami, stáhnout na kraj vrchoviny, kde byla uchystaná léčka.</p>
<p>Graly vedl moudrý veterán z klanu Bhok’ar jménem Sidilak, nazývaný mnoha Hadí jazyk podle toho, že mu kdysi meč rozsekl jazyk. Jeho válečníci, dobře zakrvení během tříletého výbojného tažení mezi pouštním a planinským lidem jižně od Ugari, uměli hledat tajné stezky vedoucí do drsných výšin, a zanedlouho narazili na primitivní obydlí a skalní přístřešky uprostřed dávnověkých trosek naznačujících, že Tassy kdysi dávno postihl nějaký strašlivý úpadek civilizace.</p>
<p>Za soumraku třetího dne přepadli přední zvědy ze zálohy borytem zmalovaní divoši, a než byli zahnáni, jednoho zabili. Ze čtyř Tassů, zraněných při srážce, zůstal naživu pouze jeden. Jazyk jeho blouznění se nepodobal ničemu, co Sidilak a jeho válečníci kdy slyšeli. Pod modrou barvou vypadali Tassové úplně jinak než příslušníci okolních kmenů. Byli vysocí, mrštní, měli překvapivě malé ruce a nohy, protáhlé obličeje, ustupující brady a příliš velké zuby. Oči měli blízko u sebe, duhovky žlutohnědé jako suchá tráva a v bělmu tolik žilek, až se zdálo, že budou ronit krvavé slzy.</p>
<p>Na všech čtyřech Tassech byla patrná dehydratace a podvýživa a jako bojovníci s oštěpy s kamennými hlavicemi a kyji nestáli za nic. Zraněný divoch brzy zemřel.</p>
<p>Gralové pokračovali v honu a postupovali stále hlouběji do nitra pohoří. Našli terasy z dávných dob, na nichž se kdysi pěstovalo obilí, ale půda dnes byla téměř jalová, stěží schopná vyživit pouštní křoviny. Objevili kameny obložené kanály na sběr dešťové vody, která již nepadala. Nalezli kamenné hrobky s velkými závěrnými kameny přitesanými do falických tvarů. Na cestě jim pod nohama křupaly hliněné střepy a úlomky velkých, vybělených kostí.</p>
<p>V poledne čtvrtého dne narazili na tasskou osadu. Dvanáct ubohých chatrčí, z nichž vyběhli tři válečníci s oštěpy a s jekem se postavili do žalostné obranné linie před pět vyhladovělých žen a jednu dvou až tříletou holčičku.</p>
<p>Sidilak, moudrý veterán dvaceti bitev, jenž si pošpinil duši zabitím bezpočtu cizinců, poslal své Graly vpřed. Boj trval okamžik. Když tasští muži padli, zaútočily ženy holýma rukama a zuby. Když byly všechny mrtvé, dítě se přikrčilo a syčelo jako kočka.</p>
<p>Jeden z válečníků se je chystal srazit mečem. Ale nikdy se k tomu nedostal.</p>
<p>Mýtinu náhle pohltily stíny. Vynořilo se sedm strašlivých ohařů a dítě obklopilo. A objevil se muž. Ramena měl tak široká, až vypadal nahrbený, měl na sobě po kotníky dlouhý kabát z namodralých kroužků a dlouhé černé vlasy měl rozpuštěné. Upřel na Sidilaka chladné modré oči a promluvil jazykem První říše. „Ti byli poslední. Nenapadám vaše zabíjení. Když je opustili degarotové i jejich příbuzní, v zápase o život neuspěli.“ Obrátil se k holčičce. „Ale tuhle si vezmu.“</p>
<p>Sidilak prý v té chvíli ucítil, jak se mu na duši usazuje skvrna nejtmavší. Taková, jakou nemohl vymazat žádný očistný rituál. V té chvíli spatřil vlastní pochmurný osud, pád do šílenství neutišitelného žalu. Bůh si vezme poslední dítě, ale bylo opravdu poslední. Krev ostatních měl na rukou Sidilak jako kletbu, jíž ho může zbavit pouze smrt.</p>
<p>Ale byl Gral. Nesměl si sáhnout na život.</p>
<p>Následovala další legenda, líčící dlouhou cestu k jeho konci. Hadí jazyk hledal odpovědi na otázky, na něž odpověď neexistovala, dojemnost jeho strhující cesty do Pouště mrtvého – říše padlých Gralů – kde ho dokonce i vznešení duchové odmítli, odmítli přijmout jeho duši, odmítli prázdnou obhajobu jeho zločinu.</p>
<p>Taralak Výd na to nechtěl ani pomyslet. Ozvěna toho dítěte, syčení ne tak docela lidského tvora, jehož bůh odtáhl do stínů – a k čemu? Záhada uvnitř báje, která nebyla nikdy rozřešena. Podle Taralaka však bůh nejednal z dobroty srdce. Nechtěl myslet na mladé ženy s malýma rukama a nohama, ustupující bradou a dlouhými špičáky, s vlahýma očima odstínu savanové trávy.</p>
<p>Nechtěl myslet na Sidilaka a nekonečnou noc jeho zkázy. Na válečníka s krví na rukou a duši. On není jako ten tragický hlupák, opakoval si pořád dokola. Pravda se nakonec neskryje v mlhavých podobnostech, pouze v konkrétních podrobnostech, a on nemá s Hadím jazykem nic společného.</p>
<p>„V posledních dnech mluvíš zřídka, Taralaku Výde.“</p>
<p>Gral vzhlédl k Icariovi. „Bojím se o tebe,“ odpověděl.</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Nevidím ve tvých očích žádnou tvrdost, příteli, kterou by snad dokázal zachytit jen dlouholetý společník. Tvrdost hovořící o tvém hněvu. Zdá se, že spí, a já nevím, zda ho dokáže probudit i sám Rhulad. Pokud to nedokáže, zemřeš. Rychle. Nikdo jiný nedokáže porazit císaře –“</p>
<p>„Proč si jsi tak jistý, že já to dokážu? Nemám kouzelný meč. Nevrátím se do života, pokud padnu. Toto se povídá o Tiste Edur jménem Rhulad, pravda?“</p>
<p>„Když vypustíš svůj hněv, Icarie, nikdo tě nezastaví.“</p>
<p>„Aha, zdá se, že já to dokážu.“</p>
<p>Taralak Výd přimhouřil oči. „Taková změna se s tebou udála, Icarie? Vrátily se ti vzpomínky?“</p>
<p>„Myslím, že kdyby ano, nebyl bych teď tady,“ odtušil Jhag a zastavil se před stánkem nabízejícím provázkem oplétanou keramiku. „Podívej se na tyto předměty, Taralaku Výde, a pověz mi, co vidíš. Prázdné nádoby? Nebo nekonečné možnosti?“</p>
<p>„Jsou to přece jenom hrnce.“</p>
<p>Icarium se usmál.</p>
<p>Gral usoudil, že je to příliš pohotový úsměv. „Utahuješ si ze mě, Icarie?“</p>
<p>„Něco mě čeká. A nemyslím zdejšího šíleného císaře. Něco jiného. Odpověz mi na tohle. Jak se měří čas?“</p>
<p>„Podle běhu slunce, fází měsíce, otáčení hvězd. A pochopitelně ve městech, jako je tohle, se zvoní v pevně daných intervalech – je to naprosto absurdní ješitnost a duševně značně vysiluje.“</p>
<p>„Tak mluví Gral.“</p>
<p>„Teď si ze mě opravdu utahuješ. To se ti vůbec nepodobá, Icarie.“</p>
<p>„Zvuk zvonů, jejichž pohyb určuje padající písek či voda protékající úzkou nádobou. Jak říkáš, ješitnost. Svévolné trvání na neměnnosti. Můžeme však opravdu tvrdit, že čas je neměnný?“</p>
<p>„Jak by ti řekl každý Gral, není. Jinak naše smysly lžou.“</p>
<p>„Třeba lžou.“</p>
<p>„Potom jsme ztraceni.“</p>
<p>„Oceňuji tvou dnešní duchovní bojechtivost, Taralaku Výde.“</p>
<p>Pomalu se vydali podél kanálu.</p>
<p>„Chápu tvou posedlost časem,“ poznamenal po chvíli Gral. „Ty procházíš z věku do věku, neměnný a nevědomý.“</p>
<p>„Nevědomý, ano. A v tom je ta potíž, že?“</p>
<p>„Nesouhlasím. V tom je naše spása.“</p>
<p>Několik kroků mlčeli. Mnozí kolemjdoucí po nich vrhali zvědavé – a občas lítostivé – pohledy. Nakonec šampioni byli předem odsouzeni. A přece, nebyla hluboko v těch plachých očích i naděje? Musela být. Naděje, že konečně skončí noční můra, jakou představoval Rhulad Sengar, edurský císař Lederu.</p>
<p>„Bez chápání času neznamená historie nic. Sleduješ mě, Taralaku Výde?“</p>
<p>„A přesto čas nechápeš, viď?“</p>
<p>„Ne, to je pravda. Přesto si myslím, že jsem… se tomuto již věnoval… a mnohokrát. Od věku k věku. Ve víře, že mi odhalení významu času pomůže odhalit vlastní minulost. Najdu jeho pravý rytmus, Taralaku Výde. A nejen rytmus, ale i podstatu. Vezmi si tento kanál a všechny s ním spojené. Vodu žene proud a příliv z řeky, projde městem a zase se spojí se řekou kousek od místa, kde z ní vyšla. Možná se snažíme vystoupit z řeky a najít si vlastní cestu, ale i když vypadá rovná, nakonec se vrátíme do řeky.“</p>
<p>„A spolu se zvony potom voda sleduje běh času,“ dodal Gral.</p>
<p>„To jsi pochopil špatně,“ odtušil Icarium, ale dál to nerozváděl.</p>
<p>Taralak Výd se zamračil, plivl si do dlaní a uhladil si vlasy. Někde v davu zavřískla jakási žena, ale zvuk se neopakoval. „Proud v kanálu nemůže změnit zákony určující jeho směr. Kanál je jenom odbočka.“</p>
<p>„Ano, která zpomaluje průchod vody. A ta voda se potom změní, nasbírá odpadky z města, kterým protéká, a tak má při návratu do řeky jinou barvu, je blátivější, špinavější.“</p>
<p>„Čím pomaleji jdeš, tím víc máš zablácené boty.“</p>
<p>„Přesně tak,“ řekl Icarium a kývl.</p>
<p>„Čas vůbec není takový.“</p>
<p>„Víš to jistě? Když musíme čekat, naši mysl naplní bahno, náhodné myšlenky jako odpadky. Když nás to žene k činu, náš proud je rychlý, voda zdánlivě čistá, chladná a svěží.“</p>
<p>„Radši bych, abychom čekali hodně dlouho, Icarie. Tady, tváří v tvář tomu, co má přijít.“</p>
<p>„Cesta k Rhuladovi? Jak si přeješ. Ale povím ti, Taralaku Výde, po této cestě já nejdu.“</p>
<p>Dalších několik kroků.</p>
<p>Pak Gral promluvil. „Oplétají je provázkem, Icarie, aby se nerozbily.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Staršímu odhadci se třpytily oči. Stál v davu asi dvacet kroků od místa, kde se Taralak Výd a Icarium zastavili před hrnčířským stánkem. Ruce měl sepjaté a prsty se mu třásly. Dýchal rychle a mělce.</p>
<p>Samar Dev vedle něj zakoulela očima. „Hodláš mi tu umřít?“ zeptala se. „Kdybych věděla, že k procházce patří plížení v Jhagově stínu, asi bych radši nikam nechodila.“</p>
<p>„Volby, které učiníš,“ odvětil, „musí být zcela z tvé vlastní vůle, Samar Dev. Přiměřeně odlišné od mých či kohokoliv jiného. Říká se, že historie lidských konfliktů tkví čistě jen na střetu očekávání.“</p>
<p>„Opravdu?“</p>
<p>„Dále –“</p>
<p>„Zapomeň na ‚dále‘, starší odhadce. Očekávání vyjedná kompromis. S tvými zbloudilými představami nevyjednáváme, a proto jsou veškeré kompromisy na mně.“</p>
<p>„Jak chceš.“</p>
<p>Chtěla ho praštit, ale rozhodla se, že nechce vyvolat scénu. Co je vlastně na tom muži a jeho obsesích? „S největší pravděpodobností zemře, a brzy.“</p>
<p>„Myslím, že ne. Ne, jsem si celkem jistá, že ne.“</p>
<p>Icarium s Gralem se dál proplétali davem a starší odhadce je po chvíli následoval a udržoval si odstup. Samar Dev s povzdechem vyrazila za ním. Tlačenice se jí nelíbila. Něco nebylo v pořádku. Příliš velké napětí, které bylo vidět i na tvářích. Křik pouličních prodavačů zněl pronikavě a zpola zoufale. Všimla si, že kupuje jen málokdo.</p>
<p>„Něco je špatně,“ prohlásila.</p>
<p>„Není tu nic, co by se nedalo vysvětlit blížící se finanční panikou, Samar Dev. Ačkoliv si možná myslíš, že kromě něj si nevšímám ničeho jiného, ujišťuju tě, že jsem posoudil stav Lederas a následně i celé této říše. Hrozí krize. Žel, majetek není nekonečná komodita. Soustavy, jako je tato, jsou však závislé na tom, že všichni považují zdroje za neomezené. Zdroje sahají od laciné práce a materiálů po neukojitelné požadavky. Takové požadavky zase závisejí na spíše nehmotných hodnotách, jako je důvěra, vůle, chápaná potřeba a blaho krátkodobého uvažování, na což působí záhadné a často nevysvětlitelné vlivy. Tady jsme svědky toho, jak účinkuje složitá koluze faktorů, sloužících k podkopání řečených hodnot. Dále jsem toho názoru, že tato situace byla pečlivě připravena.“</p>
<p>Během jeho tirády se v duchu zatoulala, nicméně při poslední poznámce zpozorněla. „Lederas čelí ekonomickému útoku?“</p>
<p>„Dobře řečeno, Samar Dev. Někdo manipuluje se situací, aby dosáhl kaskádovitého kolapsu, ano. Takový je můj pokorný závěr.“</p>
<p>„Pokorný?“</p>
<p>„Samozřejmě že ne. Na svou chytrost prostě nahlížím s ironií.“</p>
<p>„K čemu je to dobré?“</p>
<p>„Inu, abych byl pokorný.“</p>
<p>„Budeme Icaria a jeho miláčka Grala sledovat celé odpoledne?“</p>
<p>„Jsem jediný žijící domorodec Kabalu, Samar Dev, který na vlastní oči viděl našeho boha. Je tedy div, že ho sleduju?“</p>
<p><emphasis>Bůh? On není bůh. Je to jen prokletý Jhag z odhan v západním Sedmiměstí. Trpí tragickou kletbou, ale tou nakonec trpí všichni, ne? </emphasis>Její pozornost upoutala postava hodný kus před Icariem a Taralakem Výdem. Vysoký hromotluk s poničeným obličejem a obrovským kamenným mečem na zádech. „Ach ne,“ vyjekla.</p>
<p>„Co se děje?“ chtěl vědět starší dozorce.</p>
<p>„Vidím ho.“</p>
<p>„Samar Dev?“</p>
<p>Ale už byl kus za ní, protože se rozběhla a odstrkovala lidi z cesty. Očekávání? To rozhodně. Kompromis? Ani náhodou.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Jedna lucerna měla vadnou záklopku a vycházely z ní pramínky černého kouře, kroutící se vzduchem jako had. Kašel Uruth se předpokojem rozléhal jako štěkot psa. Sirryn Kanar stál zády ke dveřím vedoucím do trůnního sálu, ruce zkřížené, a pozoroval dva Tiste Edur. Tomad Sengar přecházel sem a tam a obratně se vyhýbal ostatním čekajícím strážným, třebaže předstíral, že tam nejsou. Jeho žena si přitáhla k tělu tmavošedé roucho a Sirrynovi připomínala supa se složenými křídly. S věkem se víc hrbila, což k ptačímu dojmu přispívalo. Strážný se při té představě pousmál.</p>
<p>„Bezpochyby tě to čekání baví,“ zavrčel Tomad.</p>
<p>„Takže mě nakonec sleduješ.“</p>
<p>„Sleduju dveře, o které se náhodou opíráš.“</p>
<p>A určitě uvažuješ o tom, že je vykopneš. Sirryn se usmál ještě víc. <emphasis>Žel, to bys musel projít přese mě, a to neuděláš, viď? </emphasis>„Císař je velice zaneprázdněný.“</p>
<p>„A čím?“ chtěl vědět Tomad. „O všem přece rozhoduje Triban Gnol. Rhulad tam jenom omámeně sedí a občas přikývne.“</p>
<p>„Moc dobře o svém synovi nesmýšlíš.“</p>
<p>To zasáhlo cíl, protože na něj oba manželé upřeli tvrdý pohled.</p>
<p>„Ještě hůř smýšlíme o Tribanu Gnolovi,“ ucedila Uruth.</p>
<p>Tuto poznámku nebylo třeba komentovat, protože Sirryn jejich názor na kancléře znal dobře. Vlastně jejich názor na všechny Ledeřany. Pochopitelně to byla slepá bigotnost, ještě pokrytečtější kvůli zápalu, s jakým Edurové přijali lederský způsob života, i když nad ním navenek ohrnovali nos a vyjadřovali znechucení a opovržení. <emphasis>Když jste tak znechucení, proč pořád ještě sajete z toho prsu, Edurové? Měli jste příležitost tohle všechno zničit. Zničit nás, celou tu naši strašnou civilizaci. </emphasis>Ne, tihle dva divoši nestáli za řeč.</p>
<p>Spíš ucítil než uslyšel zaškrábání na dveře za sebou a pomalu se narovnal. „Císař vás přijme.“</p>
<p>Tomad se otočil ke dveřím a najednou měl pod povýšenou fasádou napjatý výraz. Uruth za ním roztáhla plášť a uvolnila si ruce. Měla teď v očích strach? Díval se, jak se připojuje k manželovi, ačkoliv blízkost u nich vyvolávala spíš ještě další napětí.</p>
<p>Sirryn Kanar ustoupil stranou a otevřel dveře. „Postavte se do vyznačeného kruhu,“ nakázal Edurům. „Překročíte ho, a v těle vám skončí tucet šípů. Bez varování. Na císařův osobní rozkaz. Nyní pokračujte. Pomalu.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>V té chvíli se na zpěněných koních blížili k západní bráně jeden Tiste Edur a čtyři Ledeřané. Edurův výkřik rozehnal chodce na silnici. Pět jezdců bylo pokrytých blátem a dva byli zranění. Meče těch dvou, kteří neměli prázdné pochvy, byly olepené zaschlou krví. Edur byl mezi neozbrojenými a ze zad mu trčel ulomený dřík šípu, jehož železná hlavice mu prorazila pravou lopatku. Do pláště, kde mu ho střela připíchla k zádům, se mu vsákla krev. Válečník umíral. Umíral už čtvrtý den.</p>
<p>Znovu chraplavě vykřikl, když vjížděl bránou do města.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Bloud studoval Rhulada Sengara. Císař se na trůně nepohnul, co se kancléř vrátil a ohlásil příchod Tomada a Uruth. Bránila snad Rhuladovi kolísající odvaha v tom, aby si okamžitě vyžádal jejich přítomnost? Nedalo se to poznat. Dokonce ani kancléřovy zvědavé otázky neměly žádnou odezvu.</p>
<p>Lucerny hořely dál. Tradiční pochodně vydávaly kouř a jejich mihotavé světlo olizovalo zdi. Triban Gnol stál se sepjatýma rukama a čekal.</p>
<p>V Rhuladově hlavě se odehrávaly bitvy. Vojska vůle a touhy bojovala s blouznivými silami strachu a pochybností. Pole smáčená krví byla posetá padlými hrdiny. Nebo se mu do hlavy vevalila oslepující mlha, dusivá jako samo zapomnění, a Rhulad v ní zabloudil.</p>
<p>Seděl jako vyřezaný, oděný ve špinavém bohatství, dílo šíleného umělce. Lakované oči a zjizvené tělo, zkřivené rty a prameny černých, mastných vlasů. Vtesaný do trůnu jako klamný symbol neměnnosti a uvěznění, ale tohle šílenství už opustilo veškerou jemnost – dokonce i kletbu fašismu, tyranii veselé podlézavosti, která nedokázala snést podvratnictví.</p>
<p><emphasis>Podívejte se na něj a uvidíte, co se stane, když spravedlností je pomsta. Když výzva je zločinem. Když skepticismus je zradou. Povolej je, císaři! Otce a matku. Povolej je, ať před tebe předstoupí v této převrácené noční můře synovské věrnosti, a vypusť svůj hněv!</emphasis></p>
<p>„Teď,“ zakrákal Rhulad.</p>
<p>Kancléř pokynul a strážný u dveří se za tichého zaskřípání zbroje otočil a otřel oplechovanou ruku o zdobený panel. Vzápětí se dveře otevřely.</p>
<p>To vše se odehrávalo po Bloudově levici u stejné zdi, o niž se opíral, takže neviděl, co se stalo za dveřmi, jen zaslechl pár nezřetelných slov.</p>
<p>Tomad a Uruth Sengarové vstoupili do trůnního sálu a zastavili se v kruhu vyznačeném dlaždicemi. Oba se poklonili císaři.</p>
<p>Rhulad si olízl rozpraskané rty. „Jsou to příbuzní,“ řekl.</p>
<p>Tomad se zamračil.</p>
<p>„Zotročení lidmi. Zaslouží si vysvobodit, nebo ne?“</p>
<p>„Z ostrova Sepik, císaři?“ zeptala se Uruth. „O nich mluvíš?“</p>
<p>„Ti byli opravdu osvobozeni,“ prohlásil Tomad a kývl.</p>
<p>Rhulad se předklonil. „Zotročení příbuzní. Osvobození. Tak proč, milý otče, teď hnijí v řetězech?“</p>
<p>Tomad zřejmě nedokázal odpovědět, jen se tvářil zmateně.</p>
<p>„Čekají na tvé rozhodnutí,“ promluvila Uruth. „Císaři, od našeho návratu jsme mnohokrát usilovali o přijetí. Žel,“ ohlédla se na Tribana Gnola, „nás kancléř posílá pryč. Pokaždé.“</p>
<p>„A tak,“ zachraptěl Rhulad, „jste je prohlásili za hosty říše, jak bylo jejich právem, a pak jste je usadili kde? Ne v mnoha našich skvělých rezidencích obklopujících palác. Ne. Vybrali jste temnice – jámy, kam patří dlužníci, zrádci a vrahové. To je tvoje představa hostovského daru ve tvé domácnosti, Tomade? Uruth? Zvláštní, nevzpomínám si ze svého mládí na takovou zradu tisteedurských zvyků. <emphasis>Ne v domě mé rodiny!</emphasis>“</p>
<p>„Rhulade. Císaři,“ vyhrkl Tomad a málem před synovým hněvem couvl, „viděl jsi ty naše příbuzné? Jsou… žalostní. Pohled na ně vzbuzuje pocit pošpinění. Jejich duch je zlomený. Stal se z nich výsměch všem Tiste Edur. Takový zločin spáchali lidé ze Sepiku na naší krvi a za to se nám zodpovídali, císaři. Ostrov je nyní mrtvý.“</p>
<p>„Příbuzní,“ zašeptal císař. „Vysvětli mi, otče, protože já to nechápu. Vidíš zločin a vyneseš rozsudek, ano, ve jménu edurské krve. Nezáleží na tom, jak je zkažená, jak vyčerpaná. Na takových věcech nezáleží – nijak neovlivňují trest, snad jen, že je pak přísnější. To vše, otče, je jeden způsob uvažování a je v pořádku. Ale je tu další, že? Překroucený, zauzlovaný. Takový, kde oběti lidí si nezaslouží naše ohledy, kde musí být schovány, ponechány ve špíně.</p>
<p>Koho jste tedy potom mstili?</p>
<p>Kde – ach, kde, otče – je hostovský dar? Kde je čest poutající všechny Tiste Edur? Kde, Tomade Sengare, kde v tom všem je moje vůle? <emphasis>Já jsem císař a tvář říše je moje a jen moje</emphasis>!“</p>
<p>Jak se ozvěna jeho řevu rozléhala sálem a nechtěla utichnout, Uruth ani Tomad zřejmě nebyli mocni slova. Jejich šedivé obličeje měly barvu popela.</p>
<p>Triban Gnol, stojící pár kroků za nimi a napravo, se tvářil jako kajícný kněz a oči upíral na podlahu. Ale Bloud, jenž měl mnohem citlivější smysly než kterýkoliv smrtelník, slyšel, jak mu prudce buší jeho bídné srdce, a téměř cítil temnou radost ukrytou za jeho nevinným, nejasně lítostivým výrazem.</p>
<p>Uruth se otřepala první a pomalu se narovnala. „Císaři, nemůžeme znát tvou vůli, když je nám bráněno v přístupu k tobě,“ pravila. „Je snad kancléřovou výsadou odpírat císaři jeho rodiče? Císařovu vlastní krev? A co všichni ostatní Tiste Edur? Císaři, byla kolem tebe zbudována hradba. Lederská hradba.“</p>
<p>Bloud slyšel, jak srdce Tribana Gnola zakolísalo. „Veličenstvo!“ zavřískl rozhořčeně. „Žádná taková hradba neexistuje! Jste chráněn, ano. Pravda. Přede všemi, kdo by vám chtěli ublížit –“</p>
<p>„Ublížit mu?“ zařval Tomad a otočil se ke kancléři. „Je to náš syn!“</p>
<p>„Ty dozajista ne, Tomade Sengare. Ani ty, Uruth. Snad vám ochrana nezbytná pro vládce připadá jako hradba, ale –“</p>
<p>„Chceme s ním mluvit!“</p>
<p>„Od vás,“ pronesl Rhulad s děsivým skřípěním, „nechci slyšet nic. Vaše slova nejsou nic než lži. Oba mi lžete, jako mi lže Hannan Mosag a všichni mí Tiste Edur. Myslíte si, že necítím pach vašeho strachu? Vaší nenávisti? Ne, nebudu vás poslouchat. Vy ale budete poslouchat mě!“</p>
<p>Pomalu se opřel. Pohled měl tvrdý. „Naši příbuzní budou propuštěni na svobodu. Toto je můj rozkaz. Budou propuštění na svobodu. A vy, drazí rodičové, zjevně potřebujete lekci. Nechali jste je hnít ve tmě. Na lodích. V temnicích. Podle těchto neslýchaných skutků můžu jenom soudit, že naprosto nechápete hrůzu takového utrpení. Proto dále soudím, že musíte na vlastní kůži zakusit něco z toho, co jste způsobili našim příbuzným. Oba strávíte dva měsíce ve vězeňských kobkách Pátého křídla. Budete žít potmě a krmit vás budou jednou denně otvorem ve stropě. Budete moct mluvit jen spolu. Budete v okovech. Ve tmě – rozumíš, Uruth? Skutečné tmě. Žádné stíny, kterými bys mohla manipulovat, v uchu ti nezašeptá ani vlásek moci. A radím vám oběma, abyste si za tu dobu důkladně popřemýšleli o tom, co pro Tiste Edur znamená hostovský dar, že to je pocta pro příbuzné bez ohledu na to, jak hluboko padli. A o tom, co skutečně znamená osvobození.“ Mávl volnou rukou. „Pošli je pryč, kancléři. Z jejich zrady vlastních příbuzných je mi špatně.“</p>
<p>Bloud byl skoro stejně ohromený jako Tomad a Uruth a uniklo mu gesto, jímž Triban Gnol přivolal lederské strážné. Ti se objevili rychle, jako by je přičaroval, a obstoupili Tomada a Uruth.</p>
<p>Paže Tiste Edur sevřely lederské ruce obalené železem a nesmiřitelné.</p>
<p>A Bloud věděl, že nastává konec.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Naděje Samar Dev, že všechno skončí dřív, než to začne, nevydržela dlouho. Pořád byla čtyři kroky od Karsy Orlonga, když došel k Icariovi a Taralaku Výdovi. Přiblížil se k nim ze strany, téměř za Jhagem – jenž se otočil a hloubal nad kalnou vodou v kanále – natáhl ruku, popadl Icaria za paži a otočil si ho k sobě.</p>
<p>Taralak Výd přiskočil, aby Icaria vysvobodil, a do hlavy ho zasáhla téměř bezmyšlenkovitá pěst. Zhroutil se a už se nehýbal.</p>
<p>Icarium zíral na ruku svírající jeho levou paži a tvářil se poněkud zmateně.</p>
<p>„Karso!“ zařvala Samar Dev. Lidé se otáčeli a ti, kdo viděli osud Taralaka Výda, ustupovali. „Jestli jsi toho Grala zabil –“</p>
<p>„Ten nic neznamená,“ zavrčel Karsa, oči upřené na Icaria. „Tvůj poslední pečovatel, Jhagu, byl mnohem pozoruhodnější. Teď tu stojíš sám a nikdo mě nenapadne zezadu.“</p>
<p>„Karso, nemá zbraň.“</p>
<p>„Ale já ano.“</p>
<p>Icarium dosud hleděl na potlučenou ruku na své paži – rudé jizvy po okovech obkružující silné zápěstí, tečky a čárky starého tetování – jako kdyby nedokázal pochopit, k čemu slouží. Pak se podíval na Samar Dev a jeho obličej prozářil přátelský úsměv. „Aha, čarodějka. Taxilan i Varat Taun tě tuze chválili. Kéž bychom se poznali dříve – ačkoliv jsem tě viděl v sídle –“</p>
<p>„Ona není tvůj problém,“ přerušil jej Karsa. „Já jsem tvůj problém.“</p>
<p>Icarium se pomalu otočil a podíval se mu do očí. „Ty jsi Karsa Orlong, který nechápe, co znamená cvičný souboj. Kolik druhů jsi zmrzačil?“</p>
<p>„Nejsou to mí druhové. A ty taky ne.“</p>
<p>„A co já?“ chtěla vědět Samar Dev. „Copak já nejsem nic, Karso?“</p>
<p>Zamračil se. „A co z toho?“</p>
<p>„Icarium je neozbrojený. Když ho tady zabiješ, nedostaneš se k císaři. Ne, skončíš v řetězech. Aspoň dokud ti neuseknou hlavu.“</p>
<p>„Už jsem ti to říkal, čarodějko. Řetězy mě neudrží.“</p>
<p>„Chceš se snad postavit císaři, nebo ne?“</p>
<p>„A co když ho tenhle zabije první?“ štěkl Karsa a zatřásl Icariovi rukou, což Jhaga viditelně polekalo.</p>
<p>„A to je problém?“ zeptala se Samar Dev. <emphasis>Proto tedy mrzačíš</emphasis> <emphasis>ostatní šampiony? Ne že by si s tebou ještě chtěl někdo hrát, ty tupý tyrane.</emphasis></p>
<p>„Ty se chceš s císařem Rhuladem střetnout přede mnou?“ zajímal se Icarium.</p>
<p>„Neprosím se tě o svolení, Jhagu.“</p>
<p>„Přesto ti ho dávám, Karso Orlongu. Můžeš Rhulada mít.“</p>
<p>Karsa se na něj zamračil. Icarium, ač nebyl zvlášť vysoký, se mu nějak dokázal podívat z očí do očí, aniž by musel zaklánět hlavu.</p>
<p>Pak se stalo něco divného. Karsa při pohledu na Icariovu tvář vykulil oči. „Ano,“ pronesl drsně. „Už to vidím.“</p>
<p>„To jsem rád,“ opáčil Icarium.</p>
<p>„Co vidíš?“ vyptávala se Samar Dev.</p>
<p>Za ní na zemi zasténal Taralak Výd, zakašlal, převalil se na bok a zvracel.</p>
<p>Karsa pustil Jhagovu ruku a ustoupil. „Své slovo dodržíš?“</p>
<p>Icarium se nepatrně uklonil. „Jak by ne?“</p>
<p>„To je pravda. Icarie, jsem svědkem.“</p>
<p>Jhag se uklonil podruhé.</p>
<p>„Dej ruce pryč od toho meče!“</p>
<p>Na ten výkřik se všichni otočili a uviděli půl tuctu lederských stráží, blížících se s obnaženými zbraněmi.</p>
<p>Karsa ohrnul pysk. „Vracím se do sídla, děti. Uhněte mi z cesty.“</p>
<p>Když k nim Toblakai zamířil, rozestoupili se jako rákosí před přídí kánoe a pak se seřadili za ním a spěchali, aby udrželi tempo s jeho dlouhými kroky.</p>
<p>Samar Dev za nimi zírala, načež vyjekla. Honem si přitiskla ruce na ústa.</p>
<p>„Připomínáš mi v tomhle staršího dozorce,“ poznamenal Icarium s úsměvem a podíval se za ni. „Ano, támhle stojí, můj vlastní osobní sup. Když na něj mávnu, přijde? Co myslíš, čarodějko?“</p>
<p>Zavrtěla hlavou a stále se snažila vyrovnat s ohromnou úlevou a následkem ledové hrůzy, z níž se jí ještě teď třásly ruce. „Ne, on tě radši uctívá z dálky.“</p>
<p>„Uctívá? Je zmámený. Samar Dev, sdělíš mu to?“</p>
<p>„Jak chceš, ale stejně to nepomůže, Icarie. Víš, jeho lidé si tě pamatují.“</p>
<p>„To se podívejme.“ Icarium přimhouřil oči a zahleděl se na staršího dozorce, jenž se před pozorností svého boha přikrčil.</p>
<p><emphasis>Duchové pod námi, proč jsem se o toho mnicha vůbec zajímala? Záře fanatického uctívání není v nejmenším lákavá. Je tu jen domýšlivá nesmlouvavost a skryté nože ostrého odsudku.</emphasis></p>
<p>„Nakonec s ním možná budu muset mluvit,“ prohlásil Icarium.</p>
<p>„Uteče.“</p>
<p>„Tedy v sídle –“</p>
<p>„Kde ho dokážeš zahnat do kouta?“</p>
<p>Jhag se usmál. „Důkaz mé všemohoucnosti.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Radost Sirryna Kanara byla jako vroucí kotel, jehož těžké víko se každou chvíli sveze, ale cestou do krypt Pátého křídla, kde byl vzduch tak vlhký, až byla voda skoro vidět, nohy jim klouzaly v plísni a do kostí jim prosakoval chlad, se držel na uzdě.</p>
<p>Tady tedy bude po příští dva měsíce domov Tomada a Uruth Sengarů a nic nemohlo Sirrynovi udělat větší radost. Ve světle luceren, které nesli strážní, s obrovským uspokojením spatřil na tvářích Edurů výraz, jaký se objeví u každého vězně. Otupělá nevíra, šok a strach míchající se v očích, až je znovu překonalo pitomé odmítání reality.</p>
<p>Věděl, že dnes v noci si sexuálně užije, jako kdyby tato chvíle byla jen polovinou dialogu touhy. Bude spát nasycený, spokojený se světem. Svým světem.</p>
<p>Prošli nejníže položenou chodbou až na konec. Sirryn vydal pokyn, aby Tomada uvrhli do kobky nalevo a Uruth naproti němu. Edurka se naposledy ohlédla po manželovi, otočila se a odešla se třemi lederskými strážemi. Chvíli nato ji Sirryn následoval.</p>
<p>„Vím, že ty jsi nebezpečnější,“ řekl jí, když jí strážný začal připínat řetěz na kotník. „Dokud tu jsme, jsou tu i stíny.“</p>
<p>„Nechám tvůj osud ostatním,“ opáčila.</p>
<p>Chvíli si ji prohlížel. „Nemáš povolené návštěvy.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Šok odezní.“</p>
<p>Pohlédla na něj s čistým opovržením.</p>
<p>„Na tomto místě přichází zoufalství,“ pokračoval.</p>
<p>„Zmiz, mrzký člověče.“</p>
<p>Sirryn se usmál. „Vezměte jí plášť. Proč by měl Tomad trpět zimou sám?“</p>
<p>Odstrčila ruku strážného a sama si odepjala sponu.</p>
<p>„Byli jste natolik hloupí, že jste odmítli edurský dar,“ řekl Sirryn, „tak teď přijměte lederský dar.“ Ukázal rukou na maličkou kobku se stropem, z něhož kapala voda a stékala po zdech. „Věnovaný s radostí.“</p>
<p>Když neodpověděla, Sirryn se otočil. „Pojďte,“ vyzval stráže, „zanechme je jejich tmě.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Když dozněla ozvěna jejich kroků, Péřová čarodějka vylezla z kobky, v níž se schovávala. Do jejího soukromého světa přišli hosté. Nevítaní. Tohle byly její chodby. Nerovné kameny na podlaze, slizké stěny na dosah, vlhký vzduch, pach hniloby, samotná tma – to vše patřilo jí.</p>
<p>Tomat a Uruth Sengarové. Uruth, která kdysi Péřovou čarodějku vlastnila. Inu, byla v tom jistá spravedlnost. Péřová čarodějka byla nakonec Ledeřanka, a kdo mohl nyní pochybovat o tom, že se šedý příliv obrátil?</p>
<p>Vylezla na chodbu. Na nohou měla mokasíny a chodila zcela neslyšně. Teď zaváhala. Chce se na ně podívat? Vysmát se jejich údělu? Bylo to silné lákadlo. Ale ne, raději zůstane neviděna, nic se o ní nedozvědí.</p>
<p>Mluvili spolu. Popošla blíž a zaposlouchala se.</p>
<p>„…zanedlouho,“ říkal Tomad. „Víc než co jiného nás to nutí konat. Hannan Mosag zajde za ženami a uzavřou spojenectví –“</p>
<p>„Nebuď si tak jistý,“ zarazila ho Uruth. „Nezapomněly jsme na to, oč skutečně králi-zaklínači jde. Tohle je jeho dílo –“</p>
<p>„Přejděte to – není jiná volba.“</p>
<p>„Možná. Ale budou nezbytné ústupky a to bude obtížné, protože mu nevěříme. Ano, bezpochyby nám dá svoje slovo. Jak jsi říkal, není jiná volba. Jenže jakou cenu má slovo Hannana Mosaga? Jeho duše je otrávená. Stále prahne po tom meči a moci, kterou vládne. A tu mu my nedáme. Nesmí se k ní dostat. Nikdy!“</p>
<p>Zachřestily řetězy, pak Tomad promluvil. „Nemluvil jako blázen, Uruth.“</p>
<p>„Ne,“ odpověděla tiše. „To nemluvil.“</p>
<p>„Ve svém hněvu měl pravdu.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Stejně jako my na Sepiku, když jsme viděli, jak hluboko naši příbuzní klesli. Viděli jsme jejich bídu, odevzdanost, to, jak se vzdali své hrdosti, identity. Byli kdysi Tiste Edur! Kdybychom to věděli od začátku –“</p>
<p>„Byli bychom je opustili, manželi?“</p>
<p>Ticho. „Ne. Pomstít se Malažanům bylo nutné. Ale kvůli nám, ne kvůli našim příbuzným. A to Rhulad nepochopil.“</p>
<p>„To nepochopil. Tomade, ti příbuzní trpěli v podpalubí lodí. Trpěli v jámách. Rhulad to pochopil. Trestali jsme je za neúspěch. I to byla pomsta. Na naší vlastní krvi.“</p>
<p>Z Tomadova hlasu zazněla hořkost. „Když byl vynášen soud, neřekla jsi nic, ženo. Utěšuj se tou svou falešnou moudrostí, chceš-li. Ale než bych to od tebe musel poslouchat, to radši ticho.“</p>
<p>„Potom ho, manželi, budeš mít.“</p>
<p>Péřová čarodějka se stáhla. Ano, Hannan Mosag se to dozví. Co potom udělá? Vyhledá edurské ženy? Doufala, že ne. Pokud měla Péřová čarodějka skutečného nepřítele, byly to ony. Dokáže se jim král-zaklínač vyrovnat? Zákeřností docela určitě. Ale mocí? To už ne. Pokud ovšem nemá tajné spojence.</p>
<p>Bude si muset promluvit s Bloudem. Se svým bohem.</p>
<p>Bude muset vynutit jisté… ústupky.</p>
<p>S úsměvem se vydala chodbou.</p>
<p>Osud Tomada a Uruth Sengarů jí proběhl hlavou, zmizel a zanechal po sobě stěží vlnku.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Jeden podzemní tunel Starého paláce se táhl až téměř na křižovatku Hlavního a Plíživého kanálu. Na třech různých místech byl zazděný. Hannan Mosag nechal cihly na místě a raději křivil realitu Kurald Emurlahn, aby se přes ně dostal, stejně jako to udělal tentokrát s Bruthenem Tranou.</p>
<p>Stoupenci krále-zaklínače válečníka schovávali už nějakou dobu a Hannan Mosag se zatím připravoval na nelehký úkol. Ne že by palácem táhly pátrací oddíly nebo tak – nakonec horečka zmatku a strachu byla v těchto dnech endemická. Lidé mizeli s děsivou pravidelností, zvlášť mezi Tiste Edur. Ne, potíž byla v Bruthenu Tranovi samotném.</p>
<p><emphasis>Muž se silnou vůlí. To nám ale prospěje, pokud se mi podaří vtlouct mu do hlavy, že netrpělivost je slabost. </emphasis>Válečník potřebuje odhodlání, pravda, ale všechno má svůj čas i místo a ani jedno ještě nenadešlo.</p>
<p>Hannan Mosag dovedl Bruthena do komnaty na konci chodby. Místnost byla osmiboká a kameny špatně sesazené. Strop byl zaúhlený a pokrytý kdysi lesklou, nyní začernalou mědí a tak nízký, že místnost působila jako bouda.</p>
<p>Když ji král-zaklínač objevil, bylo aspoň čtyřicet kroků tunelu pod vodou, a jak se svažoval, dosahovala kalná břečka téměř ke stropu komnaty.</p>
<p>Hannan Mosag vodu vypustil menší trhlinou vedoucí do Rodící se říše a trhlinu pak uzavřel. Rychle sem přitáhl sedm jako paže dlouhých, svázaných tyčí z černodřeva. Voda se pochopitelně vracela a on se dobrodil doprostřed, kde tyče rozvázal a sestavil osmiboký plot. Tyče umístil na dlaň od stěn, dvě na každou stranu. V husté kaši na podlaze držely tyče zpříma. Když práci dokončil, povolal plně odhalenou Kurald Emurlahn.</p>
<p>Za hroznou cenu. Snažil se vyčistit magii ode všeho chaosu, jedovatého dechu Chromého boha, ale na takový úkol zdaleka nestačil. Jeho znetvořené tělo, pokroucené kosti, řídká, zčernalá krev v žilách, to teď sloužilo záludnému světu Padlého a vytvářelo symbiózu života a moci. Bylo to už tak dávno, co naposledy cítil – opravdu cítil – čistou Kurald Emurlahn, i v jejím rozbitém, oslabeném stavu, že před jejím hořícím dotekem málem ucukl.</p>
<p>Vzduch páchl ohořelým masem a spálenými vlasy. Hannan Mosag se snažil komnatu vysvětit. Polapit moc stínu v tomto svém novém, soukromém chrámu. Dřel celou noc. Studená voda stoupala, nohy měl znecitlivělé a pomalu ho opouštělo soustředění. V zoufalství – kdy cítil, jak mu všechno uniká – zavolal Otce stína.</p>
<p>Skabandariho.</p>
<p>V zoufalství, kdy věděl, že selhal –</p>
<p>V komnatě náhle vzplála energie, čistá a pevná. Voda vyvřela v proudech páry a z kamenných stěn vycházel žár jako z pece. Bláto na podlaze ztvrdlo a upevnilo černodřevové tyče.</p>
<p>Žár dosáhl i na Hannana Mosaga, pronikl mu až do morku kostí. Král-zaklínač zavřískl bolestí. Tělem se mu šířil nový život. Nevyléčil ho, nenarovnal mu kosti, neroztáhl zjizvenou tkáň.</p>
<p>Ne, byl to spíš příslib, šeptem pronesené pozvání k nějaké požehnané budoucnosti. Ve chvilce byl pryč, ale vzpomínka na ten slib zůstala.</p>
<p>Skabandari, Otec stín, dosud žije. Odtržený od masa a krve, pravda, ale duch zůstal. Odpověděl na zoufalou modlitbu, posvětil toto místo.</p>
<p><emphasis>Našel jsem cestu. Vidím konec.</emphasis></p>
<p>Teď se krčil na tvrdé, vyschlé zemi a Bruthen Trana – jenž se musel trochu hrbit kvůli nízkému stropu – stál vedle něj. Král-zaklínač ukázal do středu komnaty. „Tam, válečníku. Musíš si lehnout. Obřad je připravený, ale varuju tě. Cesta bude dlouhá a nesnadná.“</p>
<p>„Nechápu to, králi-zaklínači. Tento… tento chrám. To je skutečná Kurald Emurlahn.“</p>
<p>„Ano, Bruthene Trano. A požehnala mu moc samotného Otce stína. Tvá cesta je posvěcena, válečníku. Neříká ti to, že jsme na správné stopě?“</p>
<p>Bruthen Trana na něj chvíli zíral. „Ze všech právě tebe měl Otec stín odmítnout. Tvoje zrada –“</p>
<p>„Moje zrada nic neznamená,“ štěkl král-zaklínač. „Válečníku, dostalo se nám požehnání! Toto místo není jen chrám Kurald Emurlahn! Je to Skabandariho chrám! Chrám našeho boha! První takový chrám v této říši – copak nechápeš, co to znamená? On se vrací. K nám.“</p>
<p>„Potom je možná to, co hledáme, zbytečné,“ podotkl Bruthen.</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Skabandari se vrátí a postaví se před Rhulada Sengara. Pověz, bude tvůj Chromý bůh riskovat takový střet?“</p>
<p>„Nebuď hloupý, Bruthene Trano. Pokládáš špatnou otázku. Bude Skabandari riskovat takový střet? Právě ve chvíli svého návratu? Neznáme moc Otce stína, ale podle mě bude zesláblý, vyčerpaný. Ne, válečníku, my ho po návratu musíme chránit. Chránit a živit.“</p>
<p>„Takže ho Strach Sengar našel?“</p>
<p>Hannan Mosag přimhouřil tmavé oči. „Co o tom víš, Bruthene Trano?“</p>
<p>„Jenom to, co většina Edurů. Strach odešel hledat Otce stína. Navzdory svému bratrovi. A tobě, králi-zaklínači.“</p>
<p>„Očividně došlo ke smíření,“ procedil Hannan Mosag mezi zuby.</p>
<p>„Možná došlo. Neodpověděl jsi mi na otázku.“</p>
<p>„Nemůžu, protože sám odpověď neznám.“</p>
<p>„Zase něco tajíš?“</p>
<p>„Tvoje obvinění je nespravedlivé, Bruthene Trano.“</p>
<p>„Začněme s obřadem. Pověz, bude cestovat moje tělo?“</p>
<p>„Ne. To bys okamžitě zemřel, válečníku. Nikoliv, musíme vysvobodit tvého ducha.“</p>
<p>Bruthen Trana došel do středu komnaty, odepjal si opasek s mečem a položil se na záda.</p>
<p>„Zavři oči,“ přikázal mu král-zaklínač a popolezl blíž. „Doveď svou mysl do útěchy stínu. Ucítíš můj dotek na prsou. Krátce na to přestaneš úplně vnímat svoje tělo. Potom otevři oči. Budeš… jinde.“</p>
<p>„Jak poznám, že jsem našel cestu, kterou hledám?“</p>
<p>„Díky hledání ji najdeš, Bruthene Trano. A už mlč. Musím se soustředit.“</p>
<p>Krátce nato král-zaklínač položil ruku válečníkovi na hruď.</p>
<p>Tak snadné to bylo.</p>
<p>A válečník ležící před ním se nenadechl. Pokud by tu zůstal ležet dost dlouho, začalo by jeho tělo hnít. Tady však byla půda posvěcená, oživená magií Kurald Emurlahn. K žádnému rozkladu nedojde. Pro tělo přestal čas ubíhat.</p>
<p>Hannan Mosag se přitáhl blíž a jal se prohledávat Bruthenovy šaty. Válečník měl u sebe něco schovaného – něco s aurou čisté moci, co udeřilo krále-zaklínače jako smrad. Prošel kapsy na vnitřní straně koženého pláště a našel jen jakýsi potrhaný dopis. Vyprázdnil váček uvázaný u opasku. Jen vyleštěný kámen, černý jako onyx, ale byl to pouze vodou ohlazený obsidián. Tři doky – místní lederské oběživo. A nic jiného. Stále podrážděnější začal Hannan Mosag válečníka svlékat.</p>
<p>Nic. Ale pořád to cítil ze šatů. Prskl a narovnal se. Ruce se mu třásly.</p>
<p><emphasis>Vzal si to s sebou. To by ale nemělo být možné. A přece… jaká jiná možnost tu je?</emphasis></p>
<p>Horečnatý zrak mu padl na pomačkaný dopis. Zvedl ho, narovnal plátno a začetl se do toho, co na něm bylo napsáno.</p>
<p>Zprvu mu prohlášení nedávalo smysl – ne, nebylo to prohlášení, nýbrž přiznání. Podpis jaký ještě nikdy neviděl, tak stylizovaný podle lederské módy, až byl nečitelný. Po chvíli usilovného přemýšlení mu to došlo.</p>
<p>Zadíval se na nahé tělo Bruthena Trany. „Jakou lest máš v úmyslu, válečníku? Nakonec jsi možná chytřejší, než jsem si myslel.“ Odmlčel se a usmál se. „Ale na tom už nezáleží.“</p>
<p>Vytáhl dýku. „Trocha krve, ano, aby zpečetila posvátný život mého chrámu. Skabandari, ty to pochopíš. Ano. Nezbytnost.“</p>
<p>Dolezl k Bruthenu Tranovi. „Přiveď toho, koho hledáme, válečníku. Jistě. Ale k ničemu jinému tě už nepotřebuju.“ Zvedl nůž a vrazil ho válečníkovi do srdce.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Tehol Beddikt se podíval na Bugga, který se otočil a sledoval obrovského Tarthenala, jako by měl oči přibité k jeho zádům a tomu nemožnému kamennému meči. Strážní obklopující obra vypadali náležitě zděšeně. „No, Ublala Pung to rozhodně není, což?“ utrousil Tehol.</p>
<p>Bugg ho snad ani neslyšel.</p>
<p>„Jen si buď takový. Myslím, že chci mluvit s tím druhým – jak jsi ho nazval? Aha, ano, Jhag. Kdokoliv, kdo sebou necukne, když ho popadne ten Tarthenal, buď nemá mozek, nebo – ach, tohle není příjemná představa – ještě děsivější. Možná by se hodilo chvíli váhat, dbát na sluhovu radu… ne? Tak tedy ne. Prosím, stůj si tady jako člověk, co mu spadlo srdce a uvízlo někde pod jázinou nebo nějakým podobným orgánem, o kterým nechci nic vědět. Ano, to udělej.“</p>
<p>Tehol se vydal k Jhagovi. Druhý divoch, jehož Tarthenal srazil do bezvědomí-Tarthenal, kvůli kterému se Ublala vloupal do sídla šampionů, aby ho našel – teď seděl a omámeně se rozhlížel. Ze zlomeného nosu mu pořád ještě tekla krev. Žena, jakýmsi přízemním způsobem přitažlivá, jak si Tehol opět všiml, mluvila s potetovaným obrem a o kousek dál stál jiný cizinec a s bázní a uctivostí pozoroval buď ženu, nebo Jhaga.</p>
<p>Tehol usoudil, že je to vcelku zajímavá scéna. Natolik zajímavá, aby zapomněl na své obvykle okouzlující chování. Když došel blíž, rozpřáhl ruce a zvolal: „Myslím, že je čas na onačejší přivítání v našem krásným městě!“ A s tím mu sklouzla pokrývka a poskládala se mu k nohám.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Buggovi, žel, toto rozkošné představení uniklo, protože nedokázal odlepit oči od Toblakaje. Sledoval ho krok za krokem, jak válečník s doprovodem mířil k Sídlu šampionů – či jaké neúmyslně ironické jméno dali tomu místu bezelstní hodnostáři z paláce. Dorazili na ulici před hradbami obehnanou stavbou, když veškeré naděje na pokračování náhle ve zmatku skončily, protože ulice byla plná lidí.</p>
<p>Vyzáblí, pokrytí výkaly, téměř nahá těla plná boláků a podlitin, tlačili se v ulici jako opuštěné děti, ztracené a zanedbané. Popleteně mrkali v prudkém odpoledním slunci. A těch chudáků byly stovky.</p>
<p>Toblakajovi strážci se u té nečekané překážky zastavili a první couvl, jako by na něj zaútočil smrad. Pak se otočil a začal se dohadovat s ostatními. Jejich „vězeň“ však prostě jenom zařval, ať mu uhnou z cesty, a šel dál, přičemž ty, kdo neposlechli, jednoduše odstrkoval.</p>
<p>Udělal asi dvacet kroků, když se také zastavil. Byl o hlavu a ramena vyšší než dav. Zamračeně se rozhlédl a hrubou malažštinou houkl: „Já vás znám! Bývalí otroci z ostrova Sepik! Poslouchejte mě!“</p>
<p>Obraceli se k němu a strkali se, až vytvořili kruh.</p>
<p><emphasis>Poslouchají. Zoufale se snaží poslouchat.</emphasis></p>
<p>„Já, Karsa Orlong, vám odpovím! Tak přísahám. Vaši příbuzní vás odmítají. Vyvrhli vás. Žijete a umíráte a je to nezajímá. Ani nikoho jiného v této prokleté zemi. Pro váš osud nenabízím nic! Pro pomstu za to, co vám udělali, nabízím všechno. Teď si běžte po svých – řetězy jsou pryč. Běžte, abyste je už nikdy nemuseli nosit!“ S tím pokračoval v chůzi k hlavní bráně do sídla.</p>
<p><emphasis>Myslím, že zrovna tohle slyšet nepotřebovali. Aspoň zatím ne. Časem nejspíš zase skončí v řetězech.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ne, tohle – tady a teď – vyžaduje jiný druh vedení.</emphasis></p>
<p>Strážní se stáhli a našli si jinou cestu. Těch několik občanů v dohledu udělalo totéž. Po tomto odkazu netoužil nikdo.</p>
<p>Bugg se pohnul. Natáhl ze své moci a cítil, jak se mu při takovém nepěkném záměru vzpírá. <emphasis>Zatracení moji vyznavači – kdokoliv a kdekoliv jsou. Já si prosadím svou! </emphasis>Moc, postrádající soucit, chladná jako moře a temná jako mořská hlubina. <emphasis>Já si prosadím svou.</emphasis></p>
<p>„Zavřete oči,“ přikázal davu. Slova byla pronesená šeptem, ale přesto je všichni slyšeli, v jejich myslích byla pevná a nevývratná. <emphasis>Zavřete oči.</emphasis></p>
<p>Poslechli. Děti, ženy, muži. Znehybněli. Oči měli pevně zavřené, zadržovali dech, snad ze strachu – i když Bugg tušil, že tihle se už ani nedokážou bát. Čekali, co přijde dál. A nehýbali se.</p>
<p><emphasis>Prosadím si svou. </emphasis>„Poslouchejte. Existuje bezpečné místo. Daleko odsud. Pošlu vás tam. Teď. Přátelé vás najdou. Přinesou léčení a budete mít jídlo, šaty a přístřeší. Až ucítíte, jak se vám země pohnula pod nohama, otevřete oči v novém domově.“</p>
<p>Moře neodpouští. Jeho moc je hladová a hněvivá. Moře válčí s pobřežím, se samotnou oblohou. Moře nepláče pro nikoho.</p>
<p>Ale o to se Bugg nestaral.</p>
<p>Jako každá přílivová tůň, nehybná pod horkým sluncem, se jeho krev… zahřála. A i ta nejmenší tůň je naplněná příslibem oceánu, desítkami oceánů – všechna jejich moc může být vložena do jedné kapky vody. Taková byla Denaeth Rušen, taková byla Reus, chodba, v níž se poprvé zrodil život. <emphasis>A tak v příslibu samotného života najdu, co potřebuju.</emphasis></p>
<p>Empatii.</p>
<p>Teplo.</p>
<p>Když moc přišla, byl to hotový proud. Rozhněvaný, ano, ale skutečný. Voda znala život tak dlouho, že už si nevzpomínala na čistotu. Moc a dar se spojily v jedno a podvolily se svému bohu.</p>
<p>A on je poslal pryč.</p>
<p>Bugg otevřel oči. Před sebou měl prázdnou ulici.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Karsa Orlong se vrátil do svého pokoje, shodil si z ramen pochvu a se zbraní v rukou se zadíval na stůl, na němž stála zapálená olejová lampa. Po chvíli odložil meč a řemení. A znovu se zarazil.</p>
<p>Měl o čem přemýšlet, jako by z nějaké studny hluboko v jeho nitru vystoupila na povrch pěna. Otroci. Vyvržení, protože jejich životy nic neznamenaly. Zdejší Edurové i Ledeřané jsou bezcitní, a přitom zbabělí. Ochotně se odvracejí od ceny, jakou stála jejich lhostejnost. Kdykoliv se jim to hodí, klidně komukoliv odepřou přátelství.</p>
<p>A přesto jeho nazývají barbarem.</p>
<p>A vlastně byl za toto rozlišení vděčný.</p>
<p>A věren svému divošsky jasnému pohledu na to, co je správné a co špatné, si podrží v mysli dnešní scénu – vyhladovělé tváře a vlahé oči, jež jako by zářily tak jasně, až ho jejich dotek málem popálil – podrží si ji, až se ocitne před císařem Rhuladem. Až se ocitne před těmi Ledeřany a Edury, kteří mu budou stát v cestě.</p>
<p>Tak přísahal a to všichni uvidí.</p>
<p>Chladná myšlenka ho na chvíli zastavila, pak se mu vrátil jiný obraz. Icarium, jemuž říkali Zloděj životů. Téměř mu zlomil vaz. A pak v jeho popelavé tváři spatřil… něco. Zřejmě se rozpomněl.</p>
<p>Podvolí se Karsovi. Dal mu slovo. A Karsa již věděl, že ho neporuší.</p>
<p>V žilách Icariovi proudila jhagská krev, o níž toho však Karsa mnoho nevěděl. Otec či matka byl Jaghut. Nezáleželo na tom, který.</p>
<p>Důležitý byl druhý rodič. Otec nebo matka. Viděl Icariův obličej natolik dobře, aby poznal tu krev. Šeptala stejně jako jeho vlastní.</p>
<p>Toblakai.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Kancléř Triban Gnol si ve své přepychové pracovně sedal s nezvyklou opatrností. Před ním stál zaprášený, zpocený a zkrvavený lederský voják a vedle něj Sirryn Kanar, jenž se z krypty vrátil ve chvíli, kdy dorazil i posel.</p>
<p>Triban Gnol spustil oči z vyčerpaného vojáka. Později zavolá otroky-umývače, aby vydrhli podlahu v místě, kde voják stál, a provoněli vzduch borovým olejem. S pohledem upřeným na lakovanou krabičku na stole před sebou se zeptal, kolik mužů s sebou kaprál přivedl.</p>
<p>„Ještě tři. A jednoho Edura,“ zněla odpověď.</p>
<p>Triban Gnol prudce zvedl hlavu. „Kde je teď?“</p>
<p>„Zemřel tři kroky od vznešeného vchodu do Příbytku, pane.“</p>
<p>„Opravdu? Zemřel?“</p>
<p>„Byl těžce zraněný, pane. A já vím dost, abych každému léčiteli zabránil dostat se k němu včas. Když se zapotácel, přiblížil jsem se k němu a několikrát zakroutil šípem a zatlačil ho hlouběji. Bolestí ztratil vědomí, a když jsem ho podepřel a pokládal ho na zem, přitiskl jsem mu palec na tu velkou tepnu na krku. Udržel jsem ho tam dost dlouho, aby to žádný Edur nepřežil.“</p>
<p>„A to jsi pouhý kaprál v mých službách? To těžko. Sirryne, až tady skončíme, sepiš pro tohoto muže povýšení.“</p>
<p>„Ano, kancléři.“</p>
<p>„A tak, jako tomu s nejvyšší hodností mezi zbývajícími Ledeřany, připadla povinnost podat hlášení tobě,“ pokračoval Triban Gnol.</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„Potřebuju znát jména ostatních.“</p>
<p>Kaprál sebou trhl. „Pane, bez mých vojáků bych nikdy –“</p>
<p>„Chápu tvou věrnost a chválím tě za ni. Žel, musíme čelit situaci s jasným zrakem. Musíme vědět, co je zapotřebí. Ti vojáci nejsou moji. Nejsou jako ty.“</p>
<p>„Jsou věrní, pane –“</p>
<p>„Komu? Čemu? Ne, riziko je příliš vysoké. Ale něco ti přece jen zaručím.“ Obrátil se na Sirryna. „Rychle a bezbolestně. Žádné vyslýchání.“</p>
<p>Sirryn zvedl obočí. „Vůbec žádné?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Jak přikazujete, pane.“</p>
<p>Kaprál si olízl rty a další slova ze sebe viditelně vynutil. „Děkuju, pane.“</p>
<p>Kancléř kývl už nepřítomně, oči znovu upíral na lakovanou černodřevovou kazetu na stole. „Zeptám se znovu,“ pokračoval, „nedalo se nijak poznat, co jsou zač? Žádné formální vyhlášení války?“</p>
<p>„Nic takového, pane,“ odpověděl kaprál. „Stovky hořících lodí – to bylo jejich vyhlášení války. A i tak to vypadalo, že jich je… málo. Žádné vojsko – ani stopy po vylodění.“</p>
<p>„Přesto k němu došlo.“</p>
<p>„Bloud chraň, ano! Pane, jel jsem s dvaceti Ledeřany, všechno byli veteráni, a šesti Arapaj Tiste Edur. I přes edurskou magii nás přepadli ze zálohy na mýtině za opuštěným hospodářstvím. Chtěli jsme rozbít tábor a zastavili koně ve vysoké trávě – v jedné chvíli jsme byli sami, a vzápětí přišel hrom a oheň a těla létala vzduchem – létala, pane! Nebo jenom kusy těl. A šerem svištěly šípy.“</p>
<p>„Přesto se tvůj oddíl vzpamatoval.“</p>
<p>Kaprál ale vrtěl hlavou. „Edur, který nám velel – věděl, že zprávy, co neseme do hlavního města – ty o hořících lodích a mrtvých tistejských tělech na silnicích – vyžadují, že se nesmíme pustit do boje. Snažili jsme se jen probojovat z té mýtiny. Pane, s Edurem v čele jsme uprchli. Na začátku nás bylo sedm – ostatních pět Edurů zabili hned při prvním útoku – sedm, pak pět.“</p>
<p>„Nepřítel vás pronásledoval?“ zeptal se Triban Gnol tiše a zamyšleně.</p>
<p>„Ne, pane. Neměli koně – aspoň my jsme žádné neviděli.“</p>
<p>Kancléř jen kývl a zeptal se, zda to byli lidé.</p>
<p>„Ano, pane. Ale ne Ledeřané, ani divoši, podle toho, co jsme viděli. Pane, používali kuše, ale ne ty malé, slabé rybářské, jaké používáme v mělčinách, když se vytírají kapři. Ne, oni měli zbraně z černého železa se silnými tětivami a šipkami, které prorazí zbroj i štít. Viděl jsem, jak jednoho mého vojáka taková střela srazila na záda. Okamžitě byl mrtvý. A –“</p>
<p>Zarazil se, protože Triban Gnol zvedl dokonale upravený prst.</p>
<p>„Okamžik, vojáku. Okamžik. Něco jsi řekl.“ Vzhlédl. „Pět ze šesti Edurů bylo zabito hned na začátku útoku. A na silnicích vedoucích od pobřeží jste našli edurské mrtvoly. Nebyly tam žádné lederské?“</p>
<p>„Žádnou jsme neviděli, pane.“</p>
<p>„A přesto ten šestý Edur přežil první útok na mýtině – jak?“</p>
<p>„Muselo to vypadat, že nepřežil. Ta šipka v jeho zádech, pane, ho nakonec přece jen zabila. Nejdřív spadl ze sedla. Nikdo zřejmě nečekal, že se ještě zvedne a dokáže nasednout –“</p>
<p>„To jsi viděl na vlastní oči?“</p>
<p>„Viděl, pane.“</p>
<p>„Ta šipka – přišla před, nebo po hřmění a ohni?“</p>
<p>Kaprál se zamračil. „Předtím. Těsně předtím – myslím, že to bylo téměř zároveň. Ano, jsem si tím jistý. Jeho zasáhli prvního.“</p>
<p>„Protože bylo zřejmé, že je velitel?“</p>
<p>„Zřejmě ano, pane.“</p>
<p>„Ten hrom a oheň, kde magie zasáhla nejdřív? Odpovím si sám. Uprostřed zbývajících Edurů.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„Už můžeš jít, vojáku. Sirryne, ty ještě chvíli zůstaň.“</p>
<p>Jakmile se dveře zavřely, stál Triban Gnol na nohou. „Bloud chraň! Zatracená invaze! Proti Lederské říši!“</p>
<p>„Mně to spíš připadá, že proti Edurům,“ poznamenal Sirryn.</p>
<p>Kancléř se na něj zamračil. „Pitomče. To je náhoda – nanejvýš zajímavá podrobnost. Bezvýznamná. Sirryne, Edurové nám vládnou – jistě, možná jen podle jména, ale jsou to okupanti. Jsou mezi námi. Velí lederským silám, jak se jim zlíbí.“</p>
<p>Praštil pěstí do stolu, až lakovaná krabička nadskočila a víko sklouzlo. Triban Gnol civěl na její obsah. „Jsme ve válce,“ řekl. „Není to naše válka – ne ta, kterou jsme naplánovali – ne. Válka!“</p>
<p>„Rozdrtíme ty vetřelce, pane –“</p>
<p>„Samozřejmě, jakmile se postavíme jejich magii s tou naší. Ale ani to není důležité.“</p>
<p>„Nerozumím, pane.“</p>
<p>Triban Gnol se na něj zamračil. <emphasis>Ne, nerozumíš. Proto taky nikdy nepovýšíš, ty žalostný rváči. </emphasis>„Až umlčíš ty ostatní vojáky, Sirryne – aha, ano, a vyřídíš to povýšení pro našeho podnikavého kaprála – osobně doručíš zprávu Karosi Inviktadovi.“</p>
<p>„Pane?“</p>
<p>„Pozvání. Ať přijde do paláce.“</p>
<p>„Kdy?“</p>
<p>„Okamžitě.“</p>
<p>Sirryn zasalutoval. „Ano, pane.“</p>
<p>„Běž.“</p>
<p>Dveře se zavřely podruhé. Triban Gnol zíral na stůl. Do krabičky se sundaným víkem. Kde byla uložená malá lahvička. Zbývala třetina obsahu.</p>
<p>Triban Gnol často čerpal uspokojení z pohledu na ni, z toho, co kazeta ukrývala. Vzpomínal si, jak naléval obsah do nádoby s vínem, o níž věděl, že z ní bude pít Ezgara Diskanar onoho posledního, strašlivého dne. V trůnním sále. Ezgara a ten směšný eunuch. Nisall je měla následovat. Ale ne Brys. Ne, kdokoliv, jen ne Brys Beddikt.</p>
<p>To bylo politováníhodné.</p><empty-line />
</section>
<section>
<p>KAPITOLA ŠESTNÁCT</p><empty-line /><empty-line /><p>Každé bojiště</p>
<p>obsahuje každý výkřik.</p>
<p>Propletené jako kořeny</p>
<p>mezi kamením</p>
<p>a rozbitou zbrojí,</p>
<p>roztříštěnými zbraněmi,</p>
<p>koženým řemením hnijícím</p>
<p>v zemi.</p>
<p>Staletí jsou jako nic</p>
<p>pro tyto hlasy,</p>
<p>tyto zarmoucené duše.</p>
<p>Zemřely teď</p>
<p>a teď je navěky.</p>
<p><emphasis>Na Sosnové pláni</emphasis></p>
<p>Rael z Mrholu</p>
<p><image xlink:href="#_15.jpg" />Trávu pohltil oheň. Vítr a voda odnesly hlínu. Pláň táhnoucí se ke dvěma zavodňovacím kanálům byla posetá kaktusy, dlažebními kostkami a kameny popraskanými žárem. Mrtvola lederského zvěda se skulila z hřebene a zanechala za sebou krvavou stopu. Krev na kamenech byla černá jako inkoust. Měkké tkáně – obličej, vnitřnosti, hýždě a stehna – ohryzali kojoti, vlci a možná i oulanští psi a zbytek nechali mouchám a červům.</p>
<p>Dohližitel Brohl Handar – jenž věděl, že měl zemřít v Bast Fulmar, a v té chvíli skutečně věřil, že tak skončí, směšně zabitý vlastním mečem – pokynul dvěma mužům z oddílu, ať zůstanou na hřebeni, a ostatní poslal na nejvyšší pahorek o třicet kroků dál na druhé straně rokle. Sám sjel dolů. Připravil se na zápach vycházející z mrtvého vojáka a pobídl váhající zvíře blíž.</p>
<p>K’risnan k němu dorazil včas. S léčivou mocí, čistou mocí, bez špíny chaosu, jak Brohl Handar pochopil, to bylo požehnání. Kurald Emurlahn. Noc znovuzrozená. Na nic se neptal, o ničem nepochyboval. <emphasis>Požehnání.</emphasis></p>
<p>Zvědovi trčel z krku zbytek šípu. Zbraň mu sebrali, stejně jako kroužkovou vestu pod světlou koženou košilí. Po jeho koni nebylo nikde ani stopy. Mouchy bzučely nepřirozeně hlasitě.</p>
<p>Brohl Handar otočil koně a vrátil se nahoru. Obrátil se na sollantského zvěda. „Stopy?“</p>
<p>„Jen jeho koně, dohližiteli,“ odpověděl válečník. „Útočníci byli podle mě opěšalí.“</p>
<p>Brohl kývl. Tak to vypadalo všude. Oulané sbírali koně, zbraně a zbroj. Atripreda už nenechávala zvědy jezdit samotné. Proto Rudomask nepochybně vyšle víc útočníků.</p>
<p>„Oulané odjeli k jihovýchodu, dohližiteli.“</p>
<p>Žel, před několika dny. Nemělo smysl je pronásledovat.</p>
<p>Brohl Handar mhouřil v ostrém světle oči a rozhlížel se po planině. Jak se může válečník schovat v takové pustině? Zřejmou odpovědí byly kanály, a jakmile nějaký zahlédli, oddíl sesedl, postupoval pěšky a vrhl se dolů, aby nepřítele vypudil. Zatím našli jenom schované jeleny a kojotí doupata.</p>
<p>Do vysoké trávy se vrhali útokem na koních i pěšky. Znovu nic, jen pod nohama nějakého polekaného, nadávajícího vojáka občas vyskočil jelen nebo s hlasitým pleskáním křídel vylétl bělokur či drozd.</p>
<p>Mágové pořád tvrdili, že tu nepůsobí žádná magie, a na většině Oul’dan chybělo to, co bylo k čarování nezbytné. Údolí Bast Fulmar nakonec nebylo ničím výjimečné. Brohl Handar si nejdřív myslel, že planiny jsou jen jižní verzí tundry. V jistých ohledech to byla pravda, ale v jiných věcech to byl pravý opak. Obzor klamal, vzdálenosti lhaly. <emphasis>A přestože se tolik podobá tundře, je to hrozné místo pro válku.</emphasis></p>
<p>Rudomask i jeho vojsko zmizeli. Ano, byly tu spousty stop. Pásy rozdupané hlíny se táhly sem a tam. Některé stopy byly od bhederiních stád, jiné byly staré a další ukazovaly opačným směrem a překrývaly se, až to dočista přestalo dávat smysl. A tak, den za dnem, pokračovaly lederské oddíly v cestě. Zásoby se jim tenčily, ztrácely zvědy v léčkách, pochodovaly hned sem a hned zase tam, jako by usilovaly o nějakou záhadnou bitvu, k níž nikdy nedojde.</p>
<p>Brohl Handar sebral třicet svých nejlepších jezdců a každý den je odváděl od kolony daleko do stran – nebezpečně daleko – v naději, že spatří Oulany.</p>
<p>Teď se díval na sollantského zvěda. „Kam se poděli?“</p>
<p>Válečník udělal obličej. „Hodně jsem o tom přemýšlel, dohližiteli. Vlastně jsem poslední týden nemyslel na nic jiného. Podle mě je nepřítel všude kolem nás. Po Bast Fulmar Rudomask rozdělil kmeny. Ke každému přidělil vozy, aby se nedaly rozlišit – jak jsme viděli na všech těch stopách, vozy táhnou ze strany na stranu, osm až deset vedle sebe, a postupují rychle, čímž zničí všechny stopy před sebou. Může je provázet stovka válečníků, ale taky pět tisíc.“</p>
<p>„Pokud ano, tak bychom měli aspoň jeden takový trén dostihnout,“ namítl Brohl Handar.</p>
<p>„Nepostupujeme dost rychle, dohližiteli. Vzpomeň si, že jsme celé dva dny zůstali na jižní straně Bast Fulmar. Tím získali rozhodující náskok. Jejich kolony, vozy a všechno se pohybují rychleji než my. Tak je to prosté.“</p>
<p>„A atripreda odmítá vyslat větší výzvědné oddíly.“ Brohl kývl.</p>
<p>„Moudré rozhodnutí,“ opáčil zvěd.</p>
<p>„Jak to?“</p>
<p>„Na takový oddíl by se Rudomask vrhl. Přemohl by ho a všechny vojáky by pobil. V každém případě tu hrajeme jejich hru, dohližiteli.“</p>
<p>„To je… nepřijatelné.“</p>
<p>„Tuším, že atripreda bude souhlasit, pane.“</p>
<p>„Co se s tím dá dělat?“</p>
<p>Válečník zvedl obočí. „Já tomuto vojsku nevelím, dohližiteli.“</p>
<p><emphasis>Ani já ne. </emphasis>„A kdyby ano?“</p>
<p>Zvěd najednou zneklidněl a ohlédl se na druhého zvěda na návrší. Ten se ale zřejmě soustředil na něco na obzoru a z tenkého proužku sušeného masa trhal kousky a pomalu je žvýkal.</p>
<p>„Zapomeň na to,“ prohlásil Brohl Handar a povzdychl si. „Nebyla to poctivá otázka.“</p>
<p>„Přesto bych rád odpověděl, dohližiteli, jestli smím.“</p>
<p>„Mluv.“</p>
<p>„Ústup, pane. Zpátky do Drene. Postupně zabírat půdu a dobře ji chránit. Potom by Rudomask musel přijít za námi, pokud by chtěl zabránit krádeži oulanské půdy.“</p>
<p><emphasis>Souhlasím. Ale ona o tom nebude chtít ani slyšet. </emphasis>„Dej signál,“ nařídil. „Vracíme se zpátky.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Slunce už přelezlo poledne, než oddíl Tiste Edur dorazil na dohled lederské kolony. Bylo okamžitě jasné, že se něco přihodilo. Zásobovací vozy byly seřazené do čtverce, volové a muly již vypřažení a odvedení do dvou ohrad uvnitř obranné formace. Na sever a na jih od čtverce se řadily jednotky z různých brigád a pluků a na severu a na jihu byly jezdecké oddíly.</p>
<p>Brohl Handar vedl svůj oddíl rychlým klusem.</p>
<p>„Připojte se k mým Arapajům,“ přikázal zvědovi v čele. „Vidím je na západě.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>Jak se oddíl vydal za zvědem, dohližitel pobídl koně do cvalu a hnal se k lesíku praporců označujících postavení atripredy těsně vedle vozové hradby na východě. Terén tu byl poměrně rovný. Asi tisíc kroků jižně odsud se od východu k západu táhl nízký hřeben a na severní straně byla půda srovnaná se stezkou a porostlá po pás vysokou trávou se stříbřitými stébly, nazývanou nožnice, což byl doslovný překlad oulanského jména <emphasis>masthebe.</emphasis></p>
<p><emphasis>Rudomask by byl hloupý, kdyby se s námi setkal tady.</emphasis></p>
<p>Brohl Handar zpomalil koně do klusu. Už viděl atripredu. Napětí, kvůli němuž jako by každý den od Bast Fulmar zestárla o rok, nahradilo radostné vzrušení. Svolala si své důstojníky a ti se nyní na její rozkazy rozjížděli. Než dohližitel dorazil, zůstalo jen pár kurýrů spolu s praporečníkem z Bivattina štábu.</p>
<p>Brohl Handar přitáhl otěže. „Co se stalo?“</p>
<p>„Zřejmě už ho utíkání unavilo,“ odpověděla Bivatt, nanejvýš spokojená.</p>
<p>„Našli jste ho?“</p>
<p>„Táhne přímo na nás, dohližiteli.“</p>
<p>„Ale… proč by to dělal?“</p>
<p>V očích se jí mihl neklid, pak zrak odvrátila a upřela k jihovýchodu, kde se na obzoru objevil oblak prachu. „Myslí si, že nás utahal. Ví, že nám dochází jídlo i slušná píce a že máme vozy plné raněných. Chce nás znovu napadnout.“</p>
<p>Pot na Brohlově čele osušil závan teplého větru. Jako neutichající dech planin, vál neustále severní či severozápadní vítr, sebral každou kapku vláhy a vysušoval kůži. Dohližitel si olízl rozpraskané rty. „Můžeš tady použít kouzla, atripredo?“</p>
<p>Zablýsklo se jí v očích. „Ano. A tím mu taky odpovíme.“</p>
<p>„A co jejich šamani? Co oulanští šamani?“</p>
<p>„Nepoužitelní, dohližiteli. Jejich obřady jsou pro boj příliš pomalé. Ani nedokážou využít syrovou magii. Dneska je vyřídíme, Brohle Handare.“</p>
<p>„Tiste Edur jsi znovu umístila dozadu. To máme hlídat volský hnůj, atripredo?“</p>
<p>„Ale vůbec ne, dneska zažijete boj. Určitě dojde na útoky na křídla, půjde jim o naše zásoby, a já potřebuju, aby je vaši Edurové odrazili. A nezapomínejme na ty dva démony.“</p>
<p>„Na ty je těžké zapomenout,“ opáčil Brohl Handar. „No dobře, přichystáme se k obraně.“ Zvedl otěže. „Užij si boj, atripredo.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Bivatt se dívala, jak dohližitel odjíždí. Jeho otázky a skepticismus ji podráždily. Rudomask byl smrtelník jako každý jiný. Taky dělal chyby, jako například dnes. Obránce je vždycky ve výhodě a všeobecné pravidlo říká, že útočník potřebuje značnou početní převahu. Při porážce v Bast Fulmar Bivatt přišla o víc než osm set vojáků. Ani tak však neměl Rudomask dostatek bojovníků, pokud opravdu hodlal zaútočit.</p>
<p>Byla by radši, kdyby mohla své síly rozmístit na hřebeni, jenže na to už nebyl čas. A tím, že zůstala tady, si zajistila, že hřeben nebude hrát v bitvě žádnou roli. Byla tu šance, že Rudomask prostě zaujme postavení nahoře a bude na ni čekat. Ona mu však nehodlala hrát znovu do ruky. Pokud bude chtít dnes bojovat, bude muset přijít za ní. A rychle. Čekání na hřebeni mu nepovolí, ne, když má svoje mágy. <emphasis>Zůstaň si tam, jestli chceš, Rudomasku, tváří v tvář kouzelným vlnám.</emphasis></p>
<p>On však přicházel. Bivatt si nemyslela, že bude chtít čekat na hřebeni a doufat, že se vzdá svého obranného postavení a potáhne k němu.</p>
<p><emphasis>Ne, ztratí trpělivost. Odhalí svou slabinu.</emphasis></p>
<p>Přehlédla svoje oddíly. Těžká pěchota Nezkrotné brigády tvořila těžiště nalevo na východním okraji. Těžkooděnci Kupeckého praporu byli napravo a Řemeslnického praporu uprostřed. Na křídlech ve dvojité linii – dvacet, a ne deset řad – byla střední pěchota. Záložní jednotky zbývajících lehkooděnců, drenská posádka a střední pěchota čekaly před vozy. Modrorůžská kavalerie, rozdělená do dvou křídel, čekala na povel, aby buď rychle provedla protiútok, nebo uzavřela průlom.</p>
<p>Tiste Edur Brohla Handara strážili sever. Hlavní bitvy se nezúčastní, nicméně Bivatt si byla jistá, že na ně znovu zaútočí kvůli zásobám. A tušila, že přijde z vysoké trávy severně od stezky.</p>
<p>Postavila se ve třmenech a zadívala se na blížící se mračno prachu. Zvědové potvrdili, že je to opravdu Rudomask a vede zřejmě většinu svých válečníků. Prach směřoval k hřebeni. Atripreda ohrnula nos a přivolala si kurýra. „Přiveď mi mágy. Rychle.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Starce našli ráno mrtvého ve stanu. Stopy po rukou, které ho uškrtily, zanechaly skvrnitou mapu krutosti pod nafouknutým obličejem a očima vylézajícíma z důlků. Vrah seděl na něm a díval se na příchod smrti. Poslední kmet Renfajarů, Rudomaskova vlastního kmene, a možná nejstarší ze všech Oulanů. Slepý slídič měl na tohoto muže sáhnout nanejvýš jemně.</p>
<p>Táborem se roznesly strach a zděšení a točily se jako vítr lapený v rokli, přerušované strašlivým kvílením bab a voláním ohlašujícím špatné znamení. Rudomask se šel podívat na mrtvolu, již vynesli na otevřené prostranství. Nikdo pochopitelně neviděl, co se odehrává pod rudými šupinami, nicméně padl u těla svého příbuzného, svého rádce, na kolena.</p>
<p>Psi vyli, protože je probudili truchlící, a na svazích na jihu nervózně přecházely rodary.</p>
<p>Rudomask se zvedl. Jeho důstojníci s měděnými maskami přistoupili blíž spolu s Masarchem a Tocem Anasterem.</p>
<p>„Skončili jsme s utíkáním,“ pronesl Rudomask. „Dnes prolejeme další lederskou krev.“</p>
<p>Na tohle oulanští válečníci čekali. Jejich věrnost byla nesporná už od Bast Fumar, jenže byli mladí a okusili krev. A chtěli ji ochutnat znovu. Složitý zaječí tanec, jímž Ledeřany prováděli, už trval příliš dlouho. Dokonce ani chytré léčky, do nichž chytali nepřátelské zvědy, nestačily. Klikatý, chaotický pochod příliš připomínal útěk.</p>
<p>Válečníci se ve svěžím ranním vzduchu shromáždili na severu od tábora a psáři a jejich pomocníci uvazovali štěkající, neklidná zvířata a postupovali s nimi kousek k východu. Koně dupali v orosené trávě a klanové praporce se vlnily jako rákosí. S jízdními lučištníky byli vysláni zvědové, aby se postavili lederským zvědům a zahnali je zpátky do hnízda. Tím si Rudomask zajistí, že zvláštní rozmístění jeho sil zůstane nepříteli utajeno co nejdéle.</p>
<p>Chvilku předtím, než vojsko vyrazilo, objevil se vedle Toca Příval. Mračil se, jako ostatně skoro každé ráno – a odpoledne i večer – když si zapomněl namalovat masku. A poněvadž se mu po ní dělala svědivá vyrážka na tvářích, bradě a čele, „zapomínal“ poslední dobou stále častěji. Toc na jeho agresivní výraz odpověděl zářivým úsměvem.</p>
<p>„Dnes budou vytaseny meče, Přívale.“</p>
<p>„Dal ti Rudomask svolení vyjet do bitvy?“</p>
<p>Toc pokrčil rameny. „Nic neříkal, což znamená, že svolení mám.“</p>
<p>„Neznamená.“ Příval couvl s koněm, otočil ho a odjel k Rudomaskovi, sedícímu na svém lederském oři za řadícími se jezdci.</p>
<p>Toc, usazený v podivném oulanském hranatém sedle, si znovu zkontroloval luk a šípy v toulci připevněném na pravém stehně. Skutečný boj ho příliš nezajímal, ale aspoň bude připravený se bránit, kdyby to bylo nutné. <emphasis>Špatná znamení. </emphasis>Rudomaska takové věci očividně nezajímaly. Toc se poškrábal na světlé jizvě kolem prázdného očního důlku. <emphasis>To oko mi schází, dar Vysoké Denul kdysi v dávnověku. Bohové vědí, že ze mě díky němu byl znovu skutečný lučištník – dnes jsem v podstatě k ničemu. Rychlý a nepřesný, to je Toc Smolař.</emphasis></p>
<p><emphasis>Zakáže </emphasis>mu Rudomask vyjet? Nemyslel si to. Viděl, jak se Příval baví s válečným vůdcem a jeho kůň ustupuje a pohazuje hlavou. <emphasis>Je pravda, že zvíře začne připomínat pána. Představuju si všechny ty jednooké psy, které jsem mohl mít. </emphasis>Příval nakonec otočil koně a doklusal zpátky k Tocovi.</p>
<p>Mračil se ještě víc než prve. Toc se opět usmál. „Meče budou dnes vytaseny, Přívale.“</p>
<p>„To už jsi říkal.“</p>
<p>„Myslel jsem, že bych měl začít znovu od začátku.“</p>
<p>„Nechce, aby ses dostal do ohrožení.“</p>
<p>„Ale s vojskem jet můžu, ne?“</p>
<p>„Nevěřím ti, tak si nemysli, že něco, co uděláš, neproběhne beze svědků.“</p>
<p>„Příliš mnoho záporů, myslím, Přívale. Ale dneska ráno mám velkodušnou náladu, tak nechám otěže volné.“</p>
<p>„Otěže nesmíš nikdy zavázat,“ opáčil Příval. „To ví každý hlupák.“</p>
<p>„Jak říkáš.“</p>
<p>Vojsko vyrazilo. Prozatím jeli všichni na koních – včetně psářů – ale nezůstanou v sedlech dlouho. A nakonec zřejmě ani nezůstanou pohromadě. Rudomask nepovažoval žádnou bitvu za jedinou událost, spíš za řadu srážek, střet vůlí, a pokud ho někde zastaví, přesune pozornost na boj jinde. A bitvy se vyhrávají či prohrávají právě podle toho, jak jsou jednotlivé střety naplánované. Křídla se oddělí od hlavního proudu. Útoků bude víc, cílů bude víc.</p>
<p>Toc to dobře chápal. Předpokládal, že taková je podstata taktiky úspěšných vojevůdců po celém světě. Malažané takhle rozhodně bojovali s velkým úspěchem. Vystříhali se klamných výpadů a každý střet byl záměrný a měl za cíl připoutat nepřítele v prudkém, zoufalém boji.</p>
<p>„<emphasis>Klamné výpady přenechejme šlechtě</emphasis>,“ řekl kdysi Kellanved. „<emphasis>A můžou si svou důmyslnou eleganci odnést do mohyly</emphasis>.“ Tehdy s Dassemem Ultorem pozorovali untské rytíře na bitevním poli východně od Jurdy. Přejížděli sem a tam, unavovali své zatížené válečné oře a v oblacích prachu halících jejich vlastní řady zasévali zmatek. Předváděli se a byli dočista oslepení. Dassem ty čistokrevné pitomce ignoroval, a než bitva skončila, rozprášil celé untské vojsko včetně oněch vychvalovaných, kdysi obávaných rytířů.</p>
<p>Ledeřané neměli těžké jezdectvo, ale kdyby ho měli, určitě by se předváděli, dočista oslepení, celý den.</p>
<p>Nebo možná ne. Jejich kouzla v boji nebyla rafinovaná ani elegantní. Vlastně byla hnusná jako fennská pěst. To ukazovalo na jistý pragmatismus. Zjevně dávali přednost výkonnosti před pompou a na válečné manýry pohlíželi s netrpělivostí.</p>
<p>Kouzla. Zapomněl snad Rudomask na lederské mágy?</p>
<p>Na rozlehlé planině, kde čekal nepřítel – Oulané ji nazývali Pragedar, Stará Sůl – nebyla magie mrtvá. Nakonec taky Rudomaskovi šamani použili zbytkovou magii ke sledování pohybů nepřítele.</p>
<p><emphasis>Rudomasku, přišel jsi o rozum?</emphasis></p>
<p>Oulané jeli dál.</p>
<p><emphasis>Bojím se, že dnes nebudou vytaseny jen meče. </emphasis>Znovu se poškrábal v prázdném důlku a pobídl koně do kroku.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Orbyn Pravdohledač neměl rád pod nohama měkkou půdu. Hlínu, prst, písek, cokoliv, co pod jeho velkou váhou povolovalo. Raději vytrpěl jízdu kočárem, protože jeho kola byla dostatečně pevná a kodrcání ho uklidnilo pokaždé, když pomyslel na nejistou zem. Nyní stál na pevném kameni, skalním výchozu vyčnívajícím ze stezky vinoucí se po dně údolí.</p>
<p>Vzduch byl prohřátý sluncem a voněly tu borovice a chladná voda. Nad potoky z tajícího ledu, stékajícími po úbočí hor, se proháněla mračna komárů a uhýbala pokaždé, když se mezi ně vrhla vážka. Nebe bylo bez mráčku, jasně modré a čisté ve srovnání se zaprášenou atmosférou Drene – či kteréhokoliv jiného velkého města – a Orbyn se každou chvíli téměř nevěřícně podíval vzhůru.</p>
<p>Když se zrovna nekoukal na oblohu, upíral oči na tři jezdce sestupující z průsmyku. Jeli hodný kus před jeho družinou. Vyšplhali do výšky a po páteři hor přejeli k průsmyku, kde byla vyvražděna posádka hlídkové pevnosti. A kam, což bylo důležitější, nedorazila jistá zásilka zbraní. V celkovém ohledu taková ztráta nic neznamenala, ale faktor Letur Anikt nebyl mužem velkých plánů. Motivy měl omezené, vyžadoval přesný jazyk, nesnášel jakékoliv odchylky, a kdykoliv musel čelit něčemu zmatenějšímu, dostával málem hysterický záchvat. A tato situace byla rozhodně zmatená. Zkrátka, Letur Anikt byl přes všechen svůj majetek a moc byrokratem v plném smyslu toho slova.</p>
<p>Předsunutí jezdci se konečně vydali nazpátek, ale Orbyna to nijak zvlášť nepotěšilo. Věděl, že nepřinášejí dobré zprávy. Zvěsti o hnijících mrtvolách, ohořelém dřevě a krkavcích a myších hašteřících se mezi tlejícími kostmi. Nakonec by se mohl znovu vměstnat do faktorova kočáru, posadit se naproti tomu protivnému úředníčkovi a navrhnout – tentokrát skutečně oprávněně, že by se měli otočit a vrátit se zpátky do Drene.</p>
<p>Věděl ovšem, že neuspěje. Pro Letura Anikta byla každá urážka těžká a každý neúspěch byl urážkou. Někdo musí zaplatit. Někdo vždycky zaplatil.</p>
<p>Orbyn se náhle instinktivně ohlédl k táboru a viděl, jak faktor vystupuje z kočáru. Aspoň to byla úleva, protože Orbyn se v Leturově těsném vozítku vždycky silně potil. Teď se díval, jak k němu bledý faktor míří a pečlivě si vybírá cestu. Do teplého počasí byl příliš oblečený, rovné bílé vlasy měl schované pod kloboukem se širokou krempou, aby si chránil bledou pleť před sluncem, a podivně kulatý obličej měl námahou celý zarudlý.</p>
<p>„Pravdohledači,“ začal, když dorazil ke skále, „oba víme, co nám zvědové sdělí.“</p>
<p>„Jistě, faktore.“</p>
<p>„Tak… kde jsou?“</p>
<p>Orbyn zvedl tenké obočí a zamrkal, protože ho v očích zaštípal pot. „Jak víš, nikde nesestoupili níž než tentokrát – kde teď táboříme. Takže jsou tři možnosti. Za prvé, obrátili se, vyjeli nahoru a přes průsmyk –“</p>
<p>„Nikdo je při tom neviděl.“</p>
<p>„Ne. Za druhé, tady sjeli ze stezky a vydali se k jihu, možná přes Perlový průsmyk do jižní Modré růže.“</p>
<p>„Že by putovali po páteři hor? To mi nepřipadá pravděpodobné, Pravdohledači.“</p>
<p>„Za třetí, šli odsud na sever.“</p>
<p>Faktor si olízl rty, jako kdyby o něčem uvažoval. Hluše se zeptal: „Proč by to dělali?“</p>
<p>Orbyn pokrčil rameny. „Takhle se dá, pokud si to přeješ, obejít pohoří až k pobřeží, tam si najmout loď a odplout v podstatě do libovolné vesnice či přístavu na Modrorůžském moři.“</p>
<p>„Měsíce.“</p>
<p>„Strach Sengar a jeho společníci jsou na to zvyklí, faktore. Žádní uprchlíci neunikali uvnitř hranic říše tak dlouho jako oni.“</p>
<p>„Toho nedosáhli jen obratností, Pravdohledači. Oba víme, že je Edurové mohli vyřídit snad stokrát na sto různých místech. A oba víme, že to neudělali. Otázka, kolem které tu my dva pořád dokola tancujeme, zní, co, pokud něco, s tím uděláme.“</p>
<p>„Žel, právě na tohle můžou odpovědět pouze naši pánové v Lederas,“ řekl Orbyn.</p>
<p>„Pánové?“ frkl Letur Anikt. „Ty zajímají jiné, naléhavější věci. Musíme jednat nezávisle na základě zodpovědnosti, která nám byla svěřena. Budeme stát stranou, zatímco Strach Sengar hledá edurského boha? Budeme stát stranou, zatímco Hannan Mosag a jeho takzvaní lovci předvádějí obratnou neschopnost při tom takzvaném pronásledování? Pochybuješ snad, Orbyne Pravdohledači, že Hannan Mosag zradil? Císaře? Říši?“</p>
<p>„Otázku zrady krále-zaklínače řeší Karos Inviktad a určitě i kancléř.“</p>
<p>„Určitě. Ale jak by to ovlivnilo jejich plány, kdyby Strach Sengar uspěl? Jak to ovlivní naše plány, povstane-li znovu edurský bůh?“</p>
<p>„To je, faktore, vysoce nepravděpodobné.“ <emphasis>Ne, to je nemožné.</emphasis></p>
<p>„Dobře znám pravděpodobnosti a odhad rizika, Pravdohledači,“ odtušil Letur Anikt popuzeně.</p>
<p>„O co ti vlastně jde?“ zeptal se Orbyn.</p>
<p>Letur Anikt se stísněně usmál a otočil se k severu. „Skrývají se. A my oba víme kde.“</p>
<p>Orbyn neměl radost. „Rozsah tvých informací mě překvapuje, faktore.“</p>
<p>„Podcenil jsi mě.“</p>
<p>„Zřejmě ano.“</p>
<p>„Pravdohledači, mám s sebou dvacet svých nejlepších strážných. Ty máš čtyřicet vojáků a dva mágy. Máme dost luceren, aby zahnaly temnotu, a tak sebraly těm vetchým čarodějům veškerou moc. Kolik jich v té tajné pevnosti ještě zbývá? Udeříme-li rychle, můžeme se toho zatraceného kultu zbavit jednou provždy, a už to samo stojí za námahu. Pokud přitom chytíme Stracha Sengara, tím líp. Představ si radost a uznání, až Karosovi a kancléři přivedeme toho strašného zrádce Stracha Sengara a toho hloupého Udinaase. Představ si, chceš-li, <emphasis>odměnu</emphasis>.“</p>
<p>Orbyn Pravdohledač si povzdechl. „No dobře.“</p>
<p>„Takže znáš tajnou stezku. Myslel jsem si to.“</p>
<p><emphasis>A ty ne, což jsem věděl. </emphasis>Vytáhl kapesník, setřel si pot z obličeje a pod lalokem na krku. „Stoupání je prudké. Kočáry a koně musíme nechat tady.“</p>
<p>„Ti tví tři zvědové můžou pohlídat tábor. Zaslouží si odpočinek. Kdy vyrážíme, Pravdohledači?“</p>
<p>Orbyn udělal obličej. „Okamžitě.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Dva z trojice zvědů seděli u ohně, na němž stál očouzený kotlík s bublajícím čajem. Třetí vstal, protáhl si záda a pomalu se vydal ke skromnému trénu, který většinu dne sestupoval do údolí.</p>
<p>Vyměnili si obvyklé pozdravy spolu s pozváním k táborovému ohni. Pomalu k němu došel vůdce.</p>
<p>„Není na tom kočáře erb drenského faktora?“ zeptal se.</p>
<p>Zvěd kývl. „Je.“ Zaletěl pohledem za nepříliš působivého muže před sebou. „Vidím, že nejste obchodníci. Přitom máte spoustu stráží.“</p>
<p>„Podle mě je to moudrá investice,“ odtušil muž a kývl. „Posádková pevnost je toho jasným důkazem. Ještě pořád je opuštěná, polovina shořela a všude se válejí kosti padlých vojáků.“</p>
<p>Zvěd pokrčil rameny. „Na západním konci pohoří žije spousta banditů. Slyšel jsem, že je pochytali a pobili.“</p>
<p>„Opravdu?“</p>
<p>„To jsem slyšel. A na cestě je nový oddíl s tesaři, dřevorubci a kovářem. Do konce roční doby bude pevnost opravená.“ Pokrčil rameny. „Cestování je holt nebezpečný.“</p>
<p>Venitt Sathad kývl. „Cestou jsme nikoho nepotkali. Faktor se tedy připojí k vám tady?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Není to neobvyklé, že vyrazil na cestu? Nakonec Drene je na opačném konci moře.“</p>
<p>„Do faktorových věcí mně nic není,“ opáčil zvěd popuzeně. „A neodpověděl jste mi, pane.“</p>
<p>„Vážně? A jakže zněla otázka?“</p>
<p>„Ptal jsem se, co vezete, že potřebujete tak málo balíků a tolik stráží.“</p>
<p>„To, žel, nesmím prozradit,“ odpověděl Venitt Sathad a rozhlédl se po táboře. „Ještě nedávno tu bylo víc vojáků.“</p>
<p>„Včera odešli.“</p>
<p>„Naproti faktoroví?“</p>
<p>„Správně. Říkám si – pokud se dnes večer vrátí, tábor pro ně nebude dost velký. Ne pro ně a pro váš oddíl.“</p>
<p>„Očividně to tak bude.“</p>
<p>„Asi bude nejlepší, když pojedete dál. Dva tisíce kroků dál je v údolí jiný vhodný místo. A zatím je dost světla.“</p>
<p>Venitt Sathad se usmál. „Poslechneme tedy vaši radu. Snad faktora potkáme cestou.“</p>
<p>„Možná, pane.“</p>
<p>Venitt Sathad mu viděl na očích, že lže. Stále s úsměvem se vrátil ke koni. „Nasedat,“ přikázal strážím. „Jedeme dál.“</p>
<p>Byl to nepříjemný rozkaz, avšak Venitt Sathad si doprovod vybral velice dobře. Zakrátko byl oddíl opět na cestě.</p>
<p>Neměl tušení, proč je muž, za nímž byl vyslán, tak daleko od Drene. A nevěděl ani, kam se Anikt vydal, protože před nimi byly jenom rozeklané, divoké hory obývané jen rohatými ovcemi a několika kondory hnízdícími na útesech. Nakonec to možná zjistí. Takhle se musel Letur Anikt dřív nebo později vrátit do Drene, a tam na něj Venitt Sathad, agent Rautose Hivanara a lederaské Osvobozenské vkladové, taky počká.</p>
<p>S nějakými otázkami od svého pána. A několika odpověďmi.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>V dálce zazněl výkřik a utichl. Blíž mezi mihotavým světlem lamp a vlnícími se stíny poslední křik zabíjených dávno utichl, když Orbynovi vojáci procházeli mezi hromadami těl – v této komnatě většinou dětí, žen a starců – a ujišťovali se, že už nikdo nedýchá.</p>
<p>Nedýchal. Orbyn Pravdohledač to zajistil osobně jistým nepřítomným způsobem, protože ho to na jednu stranu znechucovalo a na druhou věděl, že nesmí dopustit žádnou neopatrnost. V podzemním bludišti byli nanejvýš čtyři zvonění od chvíle, kdy prorazili ochrany ve vchodu do rokle, a s tím, co následovalo. Procházeli chodbami, z místnosti do místnosti, a útočili světlem a třpytivými kouzly.</p>
<p>Složitou organizaci moci v této pohřbené říši vyřídili rychle, aniž by ztratili jediného muže, a zůstala jen obyčejná řezničina. Hledali ty, kdo se ukryli, uprchli do nejvzdálenějších koutů, nejmenších spíží. Děti schované ve výklencích, a jedno dokonce v amfoře zpola naplněné vínem.</p>
<p>Necelá čtyři zvonění stačila ke zničení kultu Černokřídlého pána. Zdegenerované verze Tiste Edur. Podle Orbyna Pravdohledače to skoro nestálo za námahu. Hořkým zklamáním nicméně bylo, že nenašli ani stopu po Strachu Sengarovi a jeho společnících. Ani sebemenší stopu, pokud tady vůbec někdy byli.</p>
<p>Při pohledu na hromady mrtvol se cítil pošpiněný. Letur Anikt ho využil ve své utkvělé snaze o výkonnost, o kruté zjednodušení světského dění. Jedna z méně protivných vlastností drenského faktora. A teď se vrátí, a Orbyna zajímalo, zda cesta za několika vozy laciných zbraní neměla náhodou jen odvrátit pozornost a on se nenechal oklamat stejně snadno jako malé dítě.</p>
<p>Vytáhl hadr a otřel krev z dýky, kterou si pak zasunul do pochvy pod pravou paží.</p>
<p>Přistoupil k němu jeden z mágů. „Pravdohledači.“</p>
<p>„Už jsme tu hotoví?“</p>
<p>„Ano. Našli jsme komnatu s oltářem. Půl tuctu vrávorajících kněží a kněžek na kolenou prosilo svého boha o vykoupení.“ Udělal kyselý obličej. „Žel, Černokřídlý pán nebyl doma.“</p>
<p>„Jaké překvapení.“</p>
<p>„Ano, ale něco přece, pane. Tedy překvapení.“</p>
<p>„Pokračuj.“</p>
<p>„Ten oltář, pane, byl skutečně posvěcený.“</p>
<p>Orbyn se na muže zadíval s přimhouřenýma očima. „Co to znamená?“</p>
<p>„Dotek noci, samotné držby.“</p>
<p>„Ani jsem netušil, že taková držba existuje. Noc?“</p>
<p>„Destičky jsou aspektované nocí, pane, i když se o tom zmiňují jen nejstarší texty. O Osách, pane. O Bílé vráně.“</p>
<p>Orbynovi se náhle zadrhl dech v hrdle. Zíral na mága před sebou a viděl, jak se mu po vrásčité tváři míhají stíny. „Bílá vrána. Tak se jmenuje ten divný Edur, který doprovází Stracha Sengara.“</p>
<p>„Jmenuje-li se tak ten cizinec, potom není Tiste Edur, pane.“</p>
<p>„A kdo tedy?“</p>
<p>Mág ukázal na těla ležící všude kolem. „Tiste Andii. Tak si říkají. Děti noci. Pane, něco málo o tom vím… Bílá vrána putuje se Strachem Sengarem. Pokud jsou skutečně spolu, potom se něco změnilo.“</p>
<p>„Jak to myslíš?“</p>
<p>„Edurové a Andiové, pane, bývali nejnesmiřitelnější nepřátelé. Jestliže je v tom, co jsme posbírali z edurských legend a podobně, aspoň zrnko pravdy, potom na začátku válčili společně a válka skončila zradou. Zabitím Bílé vrány.“ Mág potřásl hlavou. „Proto nevěřím, že Bílá vrána se Strachem Sengarem je něco víc než jen jméno, jméno použité omylem nebo možná jako výsměch. Pakliže se ale mýlím, pane, potom bylo staré nepřátelství pohřbené v hlubokém hrobě a to by mohlo znamenat… potíže.“</p>
<p>Orbyn odvrátil zrak. „Přece jsme zabili poslední Andie, ne?“</p>
<p>„Tady ano. Můžeme věřit, že jsou to poslední Andiové na světě? Nebo jen v Modré růži? Copak Edurové nenašli své příbuzné za oceánem? Možná se setkali i s jinými národy, čehož si naši špehové ve flotilách nevšimli. Tohle všechno mě dost znepokojuje, pane.“</p>
<p><emphasis>To nejsi sám, mágu. </emphasis>„Důkladně to promysli,“ nařídil mu Pravdohledač.</p>
<p>„Jistě, pane.“</p>
<p>Když se mág obrátil k odchodu, Orbyn ho ještě zastavil. „Mluvil jsi s faktorem?“</p>
<p>Mág se zamračil, jako by se ho otázka dotkla. „Ovšemže ne, pane.“</p>
<p>„Dobře. Neříkej nic o oltáři a posvěcení.“ Na chvíli se zamyslel. „A o svých ostatních obavách taky ne.“</p>
<p>„To bych samozřejmě neudělal, pane.“</p>
<p>„Výborně. Teď svolej naše vojáky. Odejdeme co nejdřív.“</p>
<p>„Ano, pane, s radostí.“</p>
<p><emphasis>A Letur Anikt ať si zůstane ve svém zjednodušeném světě. Jaký ho chce mít a jaký ve skutečnosti je, není totéž. A to, milý faktore, je cesta ke zkáze. Po které ale půjdeš beze mě.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Stříž se díval k jihu. Pravou ruku měl zdviženou a řetěz s kroužky omotaný kolem prstů. Už chvíli s ním netočil. Rozpuštěné vlasy mu čechral vítr. Opodál seděl na balvanu Silchas Zmar a brousil si jeden ze zpívajících mečů.</p>
<p>Z bledě modré oblohy se snášely sněhové vločky, snad nějaká vysokohorská obdoba deště za jasného slunce, nebo vítr zvedl vločky ze štítů zvedajících se všude kolem kromě přímo před nimi. Vzduch byl štiplavý a tak suchý, až sukno jiskřilo a praskalo. Včera překonali rozlámanou náhorní plošinu a nechali za sebou kusy černého kamene uprostřed kráteru. Cesta vzhůru byla zrádná, protože kámen byl často pokrytý ledem. V podvečer dorazili na okraj kaldery a před nimi se objevil svah táhnoucí se půl lígy k severu a pokračující tundrou. Obzor tvořila rozmazaná bílá linka. Ledová pole, říkal Strach Sengar, na což se Udinaas zasmál.</p>
<p>Seren Pedak neklidně přecházela po hřebeni. Šla s ostatními hodný kus za Střížem a Silchasem. Bylo ještě dost světla, aby mohli pokračovat, nicméně mladý Tiste Andii se zastavil na hřebeni a díval se na cestu, po níž přišli. Mlčky, bezvýrazně.</p>
<p>Seren se postavila před Udinaase, jenž opět nosil imasský oštěp a nyní seděl na skále a dloubal do mechu. „Co se to tu děje?“ zeptala se ho potichu. „Víš to?“</p>
<p>„Znáš ptáka žaraka? Toho lesního zloděje a vraha se šedou chocholkou?“</p>
<p>Kývla.</p>
<p>„A co se stane, když žaračí samice najde hnízdo s holaty nějakého jiného ptáka? Nehlídané hnízdo?“</p>
<p>„Ptáčata zabije a sežere.“</p>
<p>Usmál se. „Správně. To ví každý. Ale občas, na začátku roční doby, udělají žaraci něco jiného. Vyhodí vajíčko a snesou tam vlastní. Ostatní ptáci to zřejmě nepoznají. A když se žarak vylíhne, pochopitelně zabije a sežere své rivaly.“</p>
<p>„A pak zazpívá,“ doplnila Seren Pedak. „Jenže zpívá stejně jako ostatní ptačí mláďata. A ptáci přiletí s potravou v zobáku.“</p>
<p>„A tehdy na ně nečekaně zaútočí dospělí žaraci, kteří číhají opodál, a zabijou je na hnízdě. Další potrava pro ptáče.“</p>
<p>„Žaraci jsou ve všech ohledech hnusní ptáci. Proč se o nich vlastně bavíme, Udinaasi?“</p>
<p>„Vlastně jen tak. Ale občas je dobré si připomenout, že krutí nejsou jen lidé.“</p>
<p>„Fentové věřili, že žaraci jsou duše opuštěných dětí, které zemřely samy v lese. Touží po domově a rodině a zároveň se tolik zlobí, když ji najdou, že zničí všechno, po čem toužily.“</p>
<p>„Fentové měli ve zvyku opouštět děti?“</p>
<p>Seren Pedak udělala obličej. „Jenom asi posledních sto let.“</p>
<p>„Zřejmě jim překážely v jejich sebezničujících choutkách, řekl bych.“</p>
<p>Na to už nic nedodala, ale v duchu vedle sebe najednou uviděla stát Hulla Beddikta, jak popadá Udinaase za krk a zvedá ho na nohy.</p>
<p>Udinaas sebou náhle trhl dopředu, dávil se a jednou rukou po ní sahal.</p>
<p>Seren Pedak couvla. <emphasis>Ne, zatraceně. </emphasis>Snažila se toho vidění zbavit. Nedařilo se jí to.</p>
<p>Udinaasovi vylézaly oči z důlků a obličej mu purpurověl. Chytil se za krk, ale neměl, co by odtáhl –</p>
<p>„Seren!“ zavřískla Konývka.</p>
<p><emphasis>Bloud chraň! Co, jak… ach, já ho zabíjím! </emphasis>Hull Beddikt vymačkával z Udinaase život. Chtěla ho odtrhnout, ale věděla, že nemá dost síly. Uvědomila si, že potřebuje někoho jiného –</p>
<p>A přičarovala na scénu dalšího bojovníka, mrštného, sotva viditelného. Ten máchl rukou a zasáhl Hulla Beddikta do krku. Ledeřan zavrávoral, klesl na koleno a pustil Udinaase. Pak sáhl po meči.</p>
<p>Scénou se mihl oštěp a zasáhl Hulla naplocho do čela, až se mu zvrátila hlava. Přepadl na záda.</p>
<p>Edurský válečník se postavil mezi něj a Udinaase, oštěp připravený.</p>
<p>Když mu Seren uviděla do tváře, zapotácela se. <emphasis>Trull Sengar? Trull –</emphasis></p>
<p>Vidění se vytratilo.</p>
<p>Udinaas se s kašláním a supěním převalil na bok. Přiběhla k němu Konývka.</p>
<p>Seren kdosi popadl za rameno a otočil. Stál před ní Strach a tvářil se podivně. <emphasis>Nemohl to přece vidět. To by znamenalo –</emphasis></p>
<p>„Ostříhaný,“ zašeptal Strach. „A starší. Smutek –“ Zarazil se, nedokázal pokračovat.</p>
<p>Zírala na něj. <emphasis>Smutek v jeho očích.</emphasis></p>
<p><emphasis>V jeho očích.</emphasis></p>
<p>„Nebezpečné hry, akvizitor.“</p>
<p>Polekaně vzhlédla. Silchas Zmar si ji prohlížel z místa, kde seděl. Stříž za ním se neotočil, ani se nepohnul. „To ne já. Totiž. Já ne –“</p>
<p>„Představivost,“ zachraptěl Udinaas ze země, „je vždycky rychlý soudce.“ Znovu zakašlal a pak se rozchechtal. „Zeptej se kteréhokoliv žárlivého muže. Nebo ženy. Až příště řeknu něco, co tě naštve, Seren Pedak, tak mi jenom vynadej, ano?“</p>
<p>„Mrzí mě to, Udinaasi. Nemyslela jsem –“</p>
<p>„Ale ano, myslela, ženská.“</p>
<p><emphasis>Ach, Udinaasi. </emphasis>„Mrzí mě to,“ zašeptala.</p>
<p>„Jakou magii jsi našla?“ chtěl vědět Strach Sengar a trochu kulil oči, i když se na ni mračil. „Viděl jsem –“</p>
<p>„Co jsi viděl?“ zeptal se tiše Silchas Zmar, vrátil jeden meč do pochvy a vytáhl druhý.</p>
<p>Strach neříkal nic. Po chvíli odtrhl oči od Seren Pedak. „Co to dělá Stříž?“ chtěl vědět.</p>
<p>„Zřejmě truchlí.“</p>
<p>Po této odpovědi se Udinaas prudce posadil. Pohlédl na Seren, kývl a naznačil <emphasis>žarak.</emphasis></p>
<p>„Proč truchlí?“ zeptal se Strach.</p>
<p>„Protože všichni, kdo přebývali v Andaře,“ odtušil Silchas Zmar, „jsou mrtví. Povraždili je lederští vojáci a mágové. Stříž je smrtelný meč noci. Kdyby býval byl tam, byli by dosud naživu – jeho příbuzní. A těla ležící nehybně v temnotě by byla lederská. Říká si, jestli neudělal hroznou chybu.“</p>
<p>„To bylo jen prchavé pomyšlení,“ ozval se mladý Tiste Andii. „Honili tebe, Strachu Sengare. A tebe, Udinaasi.“ Otočil se, děsivě klidný. Řetěz se roztočil a práskl v chladném vzduchu, pak se zase stočil. „Mí příbuzní zajistili, že po vašem pobytu nezůstala sebemenší stopa. A lederští mágové nebyli dost silní – ani chytří – aby znesvětili oltář, i když to zkoušeli.“ Usmál se. „Přinesli si s sebou lucerny, víte.“</p>
<p>„Brána tam stejně nezůstala dost dlouho,“ prohlásil Udinaas lámajícím se hlasem.</p>
<p>Stříž na bývalého otroka upřel tvrdý pohled. „Nic nevíš.“</p>
<p>„Vím, co se ti točí na prstu, Stříži. Už jsi nám to přece jednou ukázal.“</p>
<p>Silchas Zmar skončil s druhým mečem a vstal. „Udinaas je stejnou záhadou jako tady akvizitor,“ řekl Střížovi. „Vědění a moc, ruka a obrněná rukavice. Měli bychom pokračovat. Udinaasi,“ dodal, stále otočený ke Střížovi, „je čas.“</p>
<p><emphasis>Čas? Čas na co?</emphasis></p>
<p>„To je,“ přitakal Udinaas a při vstávání se opřel o imasský oštěp. „Věděli, že zemřou. Schovávání se v té díře jim nic nepřineslo. Míň potomků, ještě slabší krev. Ale ta krev, když se jí prolije dost…“</p>
<p>Stříž k němu vyrazil.</p>
<p>„Ne,“ zarazil ho Silchas Zmar.</p>
<p>Smrtelný meč se zastavil, zřejmě váhal. Nakonec pokrčil rameny a otočil se. Řetěz se roztočil.</p>
<p>„Matko noci,“ pokračoval Udinaas se stísněným úsměvem. „Otevři tu zatracenou bránu, Stříži, je to zaplacené.“</p>
<p>A roztočený řetěz se pevně napjal. Vodorovně. Na obou koncích kroužek, vybalancovaný jako na kraji něčeho neviditelného. A v kroužku blíž k nim… temnota.</p>
<p>Seren Pedak vykulila oči, protože černá koule se začala zvětšovat, vylila se z kroužku.</p>
<p>„Má něco s porodními cestami,“ zamumlal Udinaas.</p>
<p>Silchas Zmar vstoupil do noci a zmizel. Vzápětí se přízračně zablesklo, když do brány vpadl Chřad. Konývka uchopila za ruku Udinaase a provedla ho skrz.</p>
<p>Seren se podívala na Stracha. <emphasis>Tvůj svět jsme zanechali za sebou, Tiste Edur. A přece ti vidím na očích, že začínáš chápat. Za tou bránou, Strachu Sengare, čeká Skabandariho duše.</emphasis></p>
<p>Položil ruku na meč a vstoupil.</p>
<p>Seren Pedak ho následovala. Podívala se Střížovi do očí, jak tam stál, čekal, ruku zvednutou, a brána vytvářela tunel vycházející ve spirále z kroužku na řetěze. Představovala si, že v nějakém jiném světě vychází brána z druhého kroužku. <emphasis>Nosil to u sebe. Naši cestu tam, kam potřebujeme. Celou dobu.</emphasis></p>
<p>Stříž na ni mrkl.</p>
<p>Akvizitor jeho gesto zamrazilo. Udělala krok a vnořila se do temnoty.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Ostrov Třetí Děvín byl přímo před přídí. Zvedal se na dohled, když se přívoz vyhoupl na vlně, a zase mizel, když sklouzl dolů. Prkna sténala jako zmítající se zvíře a kroutila se pod lesem stěžňů a provizorních plachet a tíhou zděšených Třasů choulících se na palubě. Všem bylo špatně. Čarodějky a zaklínači se na kolenou modlili, že to bylo slyšet i přes vichr, ale pobřeží bylo daleko a oni byli ztraceni.</p>
<p>Yedan Derryg, promočený sprškou létající přes zábradlí s děsivou radostí, mířil k Yan Tovis stojící vedle čtveřice mužů u kormidelního vesla. Šero se držela lanového žebříku, doširoka rozkročená, aby vyrovnala kymácení člunu, a v polobratrově tváři zahlédla, co již věděla.</p>
<p><emphasis>Nezvládneme to.</emphasis></p>
<p>Za slaniskem přesekli lana, obepluli poloostrov a podél severního okraje útesů pluli tři dny a dvě noci, než mohli přirazit v jedné z malých zátok na závětrné straně ostrova Třetí Děvín. Počasí bylo pěkné a po ránu se zdálo, že jim v cestě nemůže zabránit nic.</p>
<p>„Spoje, Šero,“ zasupěl Yedan Derryg, když k ní dorazil. „Ty vlny je trhají. Potápíme se –“ Vyštěkl smíchy. „Mimo pobřeží bude, a dobře tak, jak se říká! Další kosti do hlubiny!“</p>
<p>Byl bledý – stejně bledý, jako byla dozajista i ona – ale v jeho očích byl temný hněv. „Bodec leží dvě čárky mimo kurs a jsou tam skaliska, ale je to jediná pevnina, k jaké se dostaneme, sestro.“</p>
<p>„Ach, a kolik z těch na palubě umí plavat? Vůbec někdo?“ Potřásla hlavou a zamrkala, jak se jí do očí dostaly slané kapky. „Co máme podle tebe udělat, najet s tímhle krámem na břeh? Modlit se k pobřeží, abychom propluli mezi dvěma útesy? Milý Stráži, chceš se snad schovat v klíně bohů?“</p>
<p>Zaťal zuby a svaly se mu napjaly tak, až se bála, že uslyší praskat kost či zub. Pak odvrátil zrak. „Co tedy chceš <emphasis>ty, </emphasis>abychom udělali?“</p>
<p>„Zařiď, ať se ti pitomci uklidní, Yedane. Ponoříme se ještě víc a další vlna se přes nás převalí.“</p>
<p>Věděla však, že je příliš pozdě. Velkolepé plány pro přežití svého lidu, které živila hluboko v srdci, se rozpletly. Stačila na to jediná bouře. Bylo šílenství vydat se v příbřežním plavidle dál od pobřeží, i když jediný skutečně nebezpečný úsek byl… <emphasis>tenhle, na sever od Třetího Děvína po závětrnou stranu Špehérky. Jediný úsek skutečně otevřený západnímu oceánu.</emphasis></p>
<p>Vichr náhle udeřil do levoboku. Zlomil se stěžeň, plachta se vzdula a pleskala a jako obrovské křídlo se urvala a odnesla s sebou i stěžeň. Lanoví strhávalo bezmocné lidi z paluby a vyhazovalo je k obloze. Skácel se další stěžeň, dost těžký, aby plachtu vzal s sebou. Vytím pronikl další slaboučký křik.</p>
<p>Přívoz jako by podklesl, zdálo se, že vzápětí se potopí. Yan Tovis svírala lana, jako kdyby ji mohla vytáhnout k obloze – jako kdyby ji mohla odnést odsud. <emphasis>Královna velí. Její lid zahyne.</emphasis></p>
<p><emphasis>Aspoň se já připojím –</emphasis></p>
<p>Dolehl k ní výkřik Yedana Derryga, jenž se mezitím vydal chaosem na palubě na příď.</p>
<p>Už to spatřila. Od zádě se k nim blížily dvě obrovské lodě, zvedající se jako lovící mořské obludy, a samotné jejich plachty byly větší než přívoz kymácející se mezi nimi. Ta na levoboku odstínila vichřici a přívoz se na vlnách okamžitě narovnal.</p>
<p>Yan Tovis uviděla postavy lezoucí po balistách umístěných na boku a další mířily s obrovskými stočenými lany k zábradlí.</p>
<p><emphasis>Piráti? Teď?</emphasis></p>
<p>Posádka lodi na pravoboku dělala totéž. Šero ale nejvíc vyděsily lodi samotné. Protože je poznala.</p>
<p><emphasis>Zánické. Jakže se jim říká? Aha, válečné trůny. </emphasis>Dobře si na tu bitvu vzpomínala, na kouzla trhající hřebeny vln, výbuchy, kdy se jí edurské galéry rozpadaly před očima. Křik topících se válečníků –</p>
<p>Balisty vypustily těžké střely, jenže ty přeletěly vysoko, dobře dva sáhy nad palubou. A z nich sklouzla lana. Z obou lodí vyletěla dvacítka střel takřka současně. Prorazily chatrné plachty, projely ráhnovím a pak spadly do moře.</p>
<p>Lana se napjala a přívozem to trhlo, jak se střely vynořily z vody a ostny se zachytily v obrubníku. A jak je vítr všechny poháněl dál, válečné trůny se přiblížily k sobě. Po bocích sklouzly tlusté zarážky z řas, aby ztlumily náraz trupů.</p>
<p>Námořníci ze zánických lodí slézali po lanech – mnozí přitom stáli rovně, neuvěřitelně balancovali i na rozbouřeném moři – a spouštěli se na přívoz s lany a různými nástroji. Lana přichytili ke sloupkům.</p>
<p>Z hemžení na hlavní palubě se vynořila ozbrojená Zánička a sešplhala k Yan Tovis.</p>
<p>„Vaše plavidlo se potápí, kapitáne,“ řekla obchodnickým jazykem. „Musíme vaše pasažéry evakuovat.“</p>
<p>Yan Tovis omámeně kývla.</p>
<p>„Plujeme k ostrovu Druhý Děvín,“ pokračovala žena.</p>
<p>„My taky,“ pravila Yan Tovis.</p>
<p>Žena se náhle usmála, což Yan Tovis uvítala jako rozbřesk po dlouhé noci. „Potom je dobře, že jsme se setkali.“</p>
<p><emphasis>Dobře, </emphasis><emphasis>ž</emphasis><emphasis>e jsme se setkali, ano. A příhodně. Pevnost Druhý Děvín. Tichý Ostrov je dobyt. Tedy nejen Malažané. I Zánikové. Do čeho jsme se to probudili?</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Banaschar, bývalý demidrek zmije podzimu, měl celé měsíce, aby si to promyslel, a nakonec ho překvapovalo jen málo z toho, co se dálo v Malazské říši. Možná kdyby to sledoval zvenčí, z nějaké hraniční země, kde byla skutečná moc pomíjivá a prchavá jako mrak před tváří měsíce, potom by žasl a divil se. Že smrtelná žena velící nejmocnější říši na světě může být tak… bezmocná. Tak spoutaná ctižádostí a chtíčem hráčů bez tváře, stojících v pozadí. Ti šťastní, kdo netuší nic o politických machinacích, možná věří, že někdo jako císařovna Laseen je všemocná, že si může dělat, co se jí zlíbí. A že velemág jako Tayschrenn je stejně volný, ve svých ambicích ničím neomezovaný.</p>
<p>Banaschar věděl, že pro lidi s tak zjednodušujícím pohledem na svět nemají katastrofy žádnou spojitost, jsou izolované a odehrávají se samy od sebe. Nevnímají příčinu a následek kromě bezprostředně po sobě následujících událostí, kdy je přece vše jasné. Na vesnici se zřítí skála a zabije stovky lidí. Následek: smrt. Příčina: zřícení skály. Pochopitelně kdyby pak někdo začal mluvit o tom, že skutečnou příčinou katastrofy bylo vykácení všech stromů v dohledu, včetně těch nad skálou – příčinou, za niž byly ve své podstatě zodpovědné samy oběti – potom by to všichni vehementně odmítali přijmout, ba ještě by se tvářili zmateně. A pokud by pak dotyčný rozvedl ekonomický tlak, požadující takové hrabivé odlesňování, od používání dřeva přímo v místě k topení přes přání vyklučit půdu na pastviny pro rozrůstající se stáda po hlad po dřevě v přístavním městě vzdáleném celé lígy na stavbu lodí, aby se mohla země pustit do války se sousedním královstvím kvůli sporným rybolovným oblastem – sporným, protože hejna mizela, pročež v obou královstvích hrozil hlad, což by zase mohlo destabilizovat vládnoucí rodiny, takže se objevoval přízrak občanské války… potom celé pojetí příčiny a následku náhle odhalilo skutečnou úroveň složitosti, která byla prostě zdrcující.</p>
<p>Povstání v Sedmiměstí následoval strašlivý mor a srdce Malazské říše – Quon Tali – náhle muselo čelit nedostatku obilí. A Banaschar věděl, že by mohl jít ještě dál. Proč vůbec k povstání došlo? Pomiňme příhodná apokalyptická proroctví. Krize se zrodila po Laseenině převratu, kdy doslova všichni Kellanvedovi velicí důstojníci zmizeli – utopili se, jak zněl ošklivý vtip. Laseen, sotva dosedla na trůn, zjistila, že nejschopnější guvernéři a vojenští velitelé jsou pryč. A v prázdnotě po jejich odchodu se objevili mnohem méně schopní a spolehliví lidé. Jejich hrabivost a úplatnost ji neměla překvapit – protože kapitola, kterou začala psát do historie říše, byla ohlášena zradou a krví. <emphasis>Zaseješ hořká semena a sklidíš hořké plody, </emphasis>jak znělo rčení.</p>
<p>Korupce a neschopnost. To byly jiskry, které zažehly rebelii. Zrodily se v říšském paláci v Untě a jen se vrátily s větší silou.</p>
<p>Laseen využila pro svůj převrat Spáry. Ve své nadutosti si očividně myslela, že nikdo nemůže udělat totéž, že se nemůže infiltrovat do jejího kádru asasínů. Nicméně Banaschar si myslel, že právě k tomu došlo. A tak nejmocnější smrtelnice na světě najednou zůstala oslabená, doslova lapená houfem naléhavých požadavků, nesnesitelných tlaků a nevyhnutelných nároků. A její nejnebezpečnější zbraň vnitřní kontroly byla neodvratně pokažená.</p>
<p>K občanské válce sice nedošlo – to zajistila <emphasis>pobočnice – </emphasis>přesto ostřelování v Malazu mohla docela dobře zarazit poslední hřebík do namáhaného srdce Laseeniny vlády. Spárové byli podlomeni, možná natolik, že je v příštích letech nebude moct použít <emphasis>nikdo.</emphasis></p>
<p>Spárové vyhlásili válku nesprávným lidem. A tak se konečně Kotilionovi – jenž kdysi býval Tanečníkem – dostalo zadostiučinění, protože organizace, která zničila jeho Drápy a pozvedla na trůn Laseen, byla v podstatě zničena.</p>
<p>Příčiny a následky byly jako pavučinová vlákna táhnoucí se mezi věžemi v Kartoolu, nebezpečná síť, přadeno upevněné na tisíci místech. Představovat si, že věci jsou prosté, bylo naivní a často osudné.</p>
<p>Zločin, jímž se sám provinil, jak konečně pochopil. Hněv D’rek, padající na její vyznavače, nebyla ojedinělá vnitřní záležitost. Vše patřilo k ohromné válce, v níž umírali lidé. Na rozdíl od Banaschara, možná Tayschrenna ta tragédie tolik neovlivnila. Možná o tom říšský velemág věděl celou dobu.</p>
<p>Podobné nepříjemné myšlenky se mu vkrádaly do hlavy, když slunce už dávno uprchlo z oblohy a on měl dávno spát – propadnout se do opilého zapomnění tady ve zchátralém pokoji, který si pronajal naproti Harridiktské krčmě na tomto zatraceném ostrově. Místo toho stál u okna, zcela vzhůru, a poslouchal, jak studený vítr vrže okenicemi. Pochyboval, že by okenice otevřel, i kdyby byla teplá noc. Lepší bylo nevidět nic kromě omšelých příček, lepší bylo nezapomínat, že cesta ven neexistuje.</p>
<p>Zmije podzimu se mu ozývala ve střevech, nesmrtelný parazit, jehož byl on smrtelným hostitelem. Bohyně byla opět v něm, po všech těch letech. A opět žádné překvapení. <emphasis>Nakonec jsem jediný, kdo zůstal. </emphasis>A přece D’rek byla jen stínem, pachutí na jazyku. Neprobíhal tu souboj vůlí, i když věděl, že na něj dojde. Bohyně ho potřebovala, a dřív nebo později natáhne ruku a sevře mu duši do studené pěsti.</p>
<p>Takhle by člověka nemělo jeho božstvo povolávat.</p>
<p>Uslyšel za sebou cupitání a pomalu zavřel oči.</p>
<p>„Cítit. Cítit, cítit, cítit.“</p>
<p>Slova mu fňukala v hlavě.</p>
<p>„V tom je ta potíž, Telorast. S tímhle ostrovem. S celým tímhle kontinentem! Proč jsme sem chodily? Měly jsme ukrást těla dvěma rackům a zapomenout na tyhle hnijící tyčky s prázdnými břichy, která stejně nikdy nenaplníme! Kolik krys jsme zabily, Telorast? Odpověz mi!“</p>
<p>„Tak jsme je nemohly sníst, no,“ zamumlala Telorast. „Ale zabíjet je byla legrace, ne? Nejčistší lodi na světě. A už si přestaň stěžovat, Cudrn. Copak necítíš, jak jsme blízko?“</p>
<p>„Došla sem!“ V hlase Cudrn zazníval děs. „Co <emphasis>vůbec děláme na tomhle místě?</emphasis>“</p>
<p>Banaschar se obrátil. Dvě plazí kostry, sahající mu po kolena, přecházely sem a tam po palandě a neohrabaně přelézaly rozházené pokrývky. „Dobrá otázka,“ poznamenal. „Co tady děláte? V mém pokoji? A kdo je ‚ona‘?“</p>
<p>Cudrn zakývala hlavou a zacvakala čelistmi. „Neneapsalar nás odehnala. Ale my to potřebujeme někomu říct!“</p>
<p>„Komukoliv!“ pípla Telorast. „Třebas tobě!“</p>
<p>„Jmenuje se Lostara Yil,“ pokračoval Banaschar. „Ne Neneapsalar – bohové, opravdu jsem to právě řekl?“</p>
<p>„‚Ona‘,“ řekla Cudrn a zašvihala ocáskem, „tudy kráčela. Kdysi dávno. Dávněji, než si umíš pomyslet, tak dávno. Telorast je šílená. Je vzrušená, ale jak může být někdo vzrušený tak blízko u <emphasis>ní? </emphasis>Šílenství!“</p>
<p>„Že tudy prošla, ještě neznamená, že tu pořád ještě je,“ namítla Telorast. „Nemá žádné velké lebky, které by prorážela pěstí, už hodně dlouho ne, pravda? A podívej se na nás, Cudrn. Mohly bychom jí tancovat na dlani. Jedna nebo druhá. Nebo obě, na jedné já a na druhé ty – a ona by o nás nic nevěděla, vůbec nic.“ Tvor znovu otočil hlavu k Banascharovi. „Takže není důvod k panice, a to musíš říct Cudrn. No tak, řekni jí to.“</p>
<p>Banaschar pomalu zamrkal. „Není čeho se bát, Cudrn,“ řekl pak. „A teď už vy dvě odejdete? Musím ještě přemýšlet a půlka noci je pryč.“</p>
<p>Telorast obrátila hlavu s ostrým zobanem k Cudrn. „Vidíš? Všechno je v pořádku. Jsme tak blízko, protože musíme. Protože to Pomezičník chce –“</p>
<p>„Ticho!“ zasyčela Cudrn.</p>
<p>Telorast uhnula. „Ach. Teď ho musíme zabít, že?“</p>
<p>„Ne, to by bylo ošklivé. Musíme jenom doufat, že se mu stane nějaká strašlivá nehoda. Honem, Telorast, vymysli nějakou strašlivou nehodu!“</p>
<p>„O Pomezičníkovi jsem v životě neslyšel,“ ozval se Banaschar. „Uklidněte se a běžte pryč a zapomeňte, že mě chcete zabít. Tedy pokud nechcete, abych probudil D’rek. Bohyně by mohla vědět, co je ten Pomezičník zač, a z toho by mohla odvodit něco o té vaší hrozně tajné misi a z toho by mohla usoudit, že by bylo lepší, kdyby vás rozdrtila na prach.“</p>
<p>Cudrn seskočila z kavalce a přiblížila se k Banascharovi, načež se před ním začala<emphasis> </emphasis>plazit. „My jsme tím nic nemyslely. Nikdy nic nemyslíme, viď, Telorast? A kromě toho jsme nanejvýš neužitečné a maličké.“</p>
<p>„Cítíme zmiji, to ano,“ dodávala Telorast a pokyvovala hlavou. „Na tobě. V tobě. Jen další hnusný pach tady kolem. Vůbec se nám to nelíbí. Pojďme, Cudrn. S ním se bavit nemá cenu. Není tak nebezpečný jako Neapsalar, ale je stejně děsivý. Otevři ty okenice, odejdeme tudy.“</p>
<p>„To se vám snadno řekne,“ zamumlal Banaschar, obrátil se a odsunul zástrčky na okně. Dovnitř zavál vítr jako dech mistra Kápě a znovuzrozený kněz se zachvěl.</p>
<p>Oba plazi se bleskem ocitli na parapetu.</p>
<p>„Koukni, Telorast, holubí trus.“</p>
<p>Vzápětí obě stvoření zmizela z dohledu. Banaschar po chvíli zavřel okenice. Tím se mu spravil pohled na svět. Tedy přinejmenším na jeho svět.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p><emphasis>„Šilidan, ten tmavooký</emphasis></p>
<p><emphasis>vystrkuje hlavu, se rozhlíží,</emphasis></p>
<p><emphasis>hiliman, ten černodrápý</emphasis></p>
<p><emphasis>ven ze studny se rozhlíží.</emphasis></p>
<p><emphasis>‚</emphasis><emphasis>No a </emphasis>a<emphasis>!</emphasis><emphasis>‘</emphasis><emphasis> říká tuctoprstý</emphasis></p>
<p><emphasis>a dolů kol vrchu uhání.</emphasis></p>
<p><emphasis>Rukudrž, ten mrtvý muž</emphasis></p>
<p><emphasis>se dolů hnal, jak ten se hnal.</emphasis></p>
<p><emphasis>Šilidan, muž rudý vody</emphasis></p>
<p><emphasis>kráká, líbá čelo dívčí,</emphasis></p>
<p><emphasis>hiliman, ten s ptákem modrým</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>–“</emphasis></p>
<p>„Pro mistra Kápě, Krumpe, přestaň už zpívat!“</p>
<p>Vyčouhlý sapér se narovnal a chvíli zíral s otevřenou pusou, než se vrátil ke kopání. A tiše si broukal svou šílenou, nekonečnou písničku z bažin.</p>
<p>Kaprál Křáp se ještě chvíli díval, jak hlína létá na všechny strany, poponášená poryvy větru. Dvacet kroků za hlubokou jámou a Krumpovou lopatou se táhla nízká kamenná zídka, kam si oddíl uložil výstroj a kde nyní v závětří dřepěli seržant Šňůra, Masan Gilani, Pajda a Ebron. Šňůra brzy všechny zvedne a začnou hlídkovat na této části pobřeží.</p>
<p>Krump mezitím kopal díru. Hlubokou jámu, přesně jak seržant nařídil. Přesně jak seržant nařizoval každý den už skoro týden.</p>
<p>Křáp si přetřel znecitlivělý obličej. Dělal si hrozné starosti o sestru. Sinn, jakou znal, byla pryč a nezůstalo po ní vůbec nic. Nalezla svou moc, která jí v tmavých očích vytvářela cosi horlivého, téměř zlověstného. Křáp se jí bál, a nebyl sám. Pajdovi se rozklepala špatná kolena, kdykoliv se přiblížila, a Ebron jí za zády prováděl podle něj nenápadná ochranná gesta. Na Masan Gilani zřejmě nepůsobila nijak – což bylo aspoň něco, možná nějaká ženská záležitost, protože s Faradan Sort to bylo v podstatě stejné.</p>
<p>Tak jednoduché? Děsí muže, ne však ženy? Proč ale? Na to odpověď neznal.</p>
<p>Krumpovo broukání zesílilo a znovu přitáhlo Křápovu pozornost. Bylo dost hlasité, aby přehlušilo vzdálené sténání umírajícího ledu na druhé straně úžiny. Má na něj znovu zařvat? Raději ne.</p>
<p>Hlína vyletěla k obloze a pak se roztáhla na vlně mrazivého větru.</p>
<p>Půl lígy severního pobřeží zdejšího ostrova lemovaly díry. Krump byl na svoje výkony hrdý a možná bude hrdý už navždycky. Nejlepší díry, jaké kdy vykopal. Deset, padesát, sto, kolik si jich bude seržant přát, rozkaz, pane.</p>
<p>Křáp soudil, že Šňůrovo přesvědčení, že se jedna jáma zbortí a toho prokletého pitomce nadobro pohřbí, je jen toužebné přání.</p>
<p><emphasis>Nakonec Krump kope vynikající díry.</emphasis></p>
<p>Za sebou uslyšel pronikavý výkřik a otočil se. Byla tam. Sinn, dívka, kterou nosil na rameni jako pytel hlíz – hihňající se pytel – a probíhal s ní z pokoje do pokoje, až se hihňání změnilo ve vřískání a ona začala kopat. Nyní jí rozcuchané černé vlasy vlály, když s kostěnou flétnou v rukou vyhazovala do drsného povětří hudbu připomínající inkoustové prameny a skotačila ve vichru jako kousnutá pavoukem.</p>
<p>Sinn, malá čarodějka. Velemág žíznící po krvi.</p>
<p>Dítě povstání. Ukradli jí život, který měla žít, hrůza ji přetvořila v cosi nového. Dítě Sedmiměstí, apokalypsy, ano. Drydžhnou požehnaný zplozenec.</p>
<p>Křáp by rád věděl, kolik podobných tvorů existuje, klopýtá troskami jako hladoví psi. Povstání, velké prohry, pak mor. Kolik jizev mladá duše unese? Než se pokřiví v něco nepoznatelného, něco stěží lidského?</p>
<p>Našla Sinn spásu v kouzlení? Křáp nevěřil, že taková spása může být blahodárná. Zbraň pro její vůli, ale jak daleko člověk dojde s takovou zbraní v rukou? Jak velká je váha jeho nespoutané vůle?</p>
<p>Bylo správné se bát.</p>
<p>Drsný rozkaz seržanta Šňůry. Přišel čas na hlídku. Podél celé lígy zničeného, větrného pobřeží. Křáp vylezl z jámy a oprášil si ruce. Když se podíval na své dílo, úplně se rozzářil.</p>
<p>„Není skvělá, kaprále? Díra vykopaná velemaršálem Mottského lesa, a my teda umíme kopat, co? Podle mě je tahle zatím nejlepší! Zvlášť jak jsou dole všecky ty dětský lebky, vypadají jako dlažební kameny, i když se teda snadno zloměj – musíte našlapovat zlehka! Zlehka!“</p>
<p>Místo bylo najednou studenější než vítr. Křáp se postavil na kraj jámy a nahlédl dovnitř. Připojil se k němu i zbytek oddílu.</p>
<p>V šeru téměř na sáh hluboko se leskly kulaté tvary. <emphasis>Jako dlažební kameny jsou.</emphasis></p>
<p>A navíc se <emphasis>hýbaly.</emphasis></p>
<p>Ebron zasyčel a podíval se na Sinn, jejíž hudba a tanec dosáhly vzrušeného vrcholu. „Bohové pod náma! Seržante –“</p>
<p>„Popadni zase tu lopatu,“ štěkl Šňůra na Krumpa, „a zasypej to, pitomče! Hned to zasypej! Zasypej to!“</p>
<p>Krump zamrkal, popadl lopatu a začal házet suchou hlínu zpátky do jámy. „Nejlepší zasypávač jam, jakýho najdete! Uvidíte, seržante! Ještě nikdy jste neviděli jámy zasypaný tak dobře, jako když to dělá velemaršál Mottskýho lesa!“</p>
<p>„Pospěš si, blbče!“</p>
<p>„Ano, pane. Spěchám. Krump to dokáže!“</p>
<p>Po chvíli se sapér znovu pustil do zpěvu.</p>
<p><emphasis>„Šilidan, muž rudý vody</emphasis></p>
<p><emphasis>kráká a líbá čelo dívčí,</emphasis></p>
<p><emphasis>hiliman, ten s ptákem modrým</emphasis></p>
<p><emphasis>hladí, žehná, jak děkuje jí!“</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Nimander Golit, zabalený do těžkého pláště z modrého sukna, stál na kraji klikaté ulice. Sešlé přístavní budovy se nakláněly a prohýbaly se, cihlová grimasa šklebící se na nábřeží s vodou lesknoucí se sto kroků daleko. Přes kalné hvězdy se po noční obloze hnaly cáry mraků k jihu jako předzvěst sněhu a ledu.</p>
<p>Tiste Andii, strážce temnoty. Byl by rád, kdyby k sobě mohl kromě pláště pevně přivinout i tyto velkolepé představy. Mýtická pozice, obtěžkaná… něčím. S mečem, zbraní hrdinů, po boku, který by mohl tasit, až s děsivým kvílením dorazí jeho osud, a použít ho s překvapivou zručností – jako dávní velikáni, svrchovaný obraz moci odhalené ve jménu Matky noci.</p>
<p>Ale všechno bylo jako sen. Jeho šermířské umění bylo jen průměrné, symbol prostřednosti stejně pošpiněné jako jeho krev. Nebyl voják temnoty, jen mladý muž stojící na cizí ulici, ztracený mladý muž, který nemá kam jít – a přesto ho to právě žene – aby se <emphasis>někam </emphasis>vydal.</p>
<p>Ne, ani to nebyla pravda. Stál tu uprostřed noci, protože potřeboval uniknout. Phaed začala být ve své zlobě nepříčetná a právě jemu se se vším svěřovala. Zavraždí Sandalat Drukorlat tady v tom přístavním městě, jak slibovala? A podstatnější bylo, dovolí jí to? Má vůbec odvahu ji zradit – když ví, jak rychle se obrátí a jak nebezpečný je její jed?</p>
<p><emphasis>Anomander Dlouhý vlas by neváhal. Ne, ten by hned vykopl dveře do jejího pokoje a vytáhl tu uje</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>enou malou lasičku za krk ven, A pak by z ní vytřásl život. Neměl by na vybranou, že? Stačil by jediný pohled do jejích očí a tajemství by bylo vyzrazeno. Tajemství té obrovské prázdnoty v ní, kde by měla mít svědomí. Uviděl by to jasně, a jí by se pak do očí vkradl strach z odhalení – </emphasis>chvíli předtím, než by jí praskl vaz.</p>
<p>Matka noc si počká na Phaedinu duši, přinesenou s řevem, vyvolaným spravedlivou popravou, z volby, která vlastně nebyla volbou. Proč? <emphasis>Protože se nic jiného nedá dělat. Pro někoho jako ona ne.</emphasis></p>
<p>A Dlouhý vlas se smíří s krví na svých rukou. Smíří se s těžkým břemenem, jedním z bezpočtu dalších, jež nosí už sto tisíc let. Zabitím dítěte. Dítěte vlastní krve.</p>
<p>Odvaha související s mocí. To byla zející prázdnota v Nimanderově duši. <emphasis>Možná jsme jeho děti, jeho vnoučata, možná jsme jeho krev, ale každý jsme nehotový. Phaed se svou strašnou morální prázdnotou. Nemanda se svým bezdůvodným vztekem. Aranatha se svými hloupými nadějemi. Kedevis, jež se každého rána budí s křikem. Sypek, pro něhož je veškerý život jenom vtip. Desra, která roztáhne nohy před každým mužem, jenž ji může postrčit na žebříčku k velké slávě, jakou si podle svého názoru zaslouží. A Nimander, považující se za vůdce této padlé rodiny rádoby hrdinů, který půjde až na konec světa, aby našel… odvahu, přesvědčení, důvod něco udělat, cítit </emphasis>cokoliv.</p>
<p>Proto stál Nimander uprostřed noci na té prázdné ulici. Obyvatelé byli ztraceni v nepokojném, dojemném spánku – jako by zapomnění nabízelo únik před vším. Pro něj to byly přerušované chvíle, kdy mohl zvažovat, že skutečně učiní rozhodnutí, postaví se mezi nevinnou starší Tiste Andii a vlastní vraždychtivou sestřičku. Že řekne: <emphasis>Ne, Phaed. Tohle nesmíš. Už dost. Už to nebude tajemství. Všichni tě poznají.</emphasis></p>
<p>Kdyby to tak jen dokázal.</p>
<p>Cosi zaslechl. Šeptnutí roztočeného tenkého řetězu protínajícího vzduch – tak blízko, že se otočil – ale nikdo tam nebyl. Nimander byl sám. <emphasis>Zatočení, zasyknutí – </emphasis>pak výrazné plesknutí, dvě tichá cvaknutí jakoby drobných předmětů upevněných na koncích toho tenkého řetězu – <emphasis>ano, tento zvuk, proroctví</emphasis><emphasis> </emphasis>–<emphasis> </emphasis><emphasis>Matko chraň, je to proroctví?</emphasis></p>
<p>Dál bylo ticho, ale ve vzduchu bylo napětí a on dýchal trhaně. „<emphasis>Nosí bránu, Nimandere, tak se to povídá. Není to záslužná věc? Pro nás? Prohledávat říše ne kvůli prapředkovi, ale kvůli tomu, kdo nosí bránu?</emphasis></p>
<p><emphasis>Naše cesta domů. K Matce noci, do jejího nejhlubšího objetí – ach, Nimandere, má lásko, pojďme</emphasis> –“</p>
<p>„Dost,“ zachraptěl. „Prosím, dost.“</p>
<p>Je mrtvá. Zemřela na Plovoucím ostrově. Bezmyšlenkovitě ji zabil Tiste Edur. Jen tak. Je mrtvá. Ona byla jeho odvahou. Teď mu nezbývalo nic.</p>
<p>Proroctví? Ne pro někoho jako Nimander.</p>
<p><emphasis>Nesni o slávě. Ta je taky mrtvá. Ona byla vším. A je mrtvá.</emphasis></p>
<p>Zavál chladný vítr a odehnal napětí. Věděl, že si to jenom představoval ve slabé chvilce. Něco zřejmě jen přeběhlo po střeše.</p>
<p>Takové věci se nestávají nedokonalým. Měl to vědět.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Nocí zazněla tři tichá cinknutí, ohlašující další výměnu předsunutých stráží. Vojáci tiše vstávali, tmavé postavy se přesouvaly z pozic a rychle je nahrazovali ti, kdo je přišli vyměnit. Zbraně chřestily, přezky cvakaly, kožená zbroj tiše vrzala. Někde v temnotě na druhé straně hřebene ve vysoké trávě a stržích se ukrýval nepřítel.</p>
<p>Vojáci věděli, že podle Bivatt hrozí bitva bezprostředně. Rudomask se se svými Oulany rychle blížil. Odpoledne uplynulého dne měla být prolita krev. Jak lederští vojáci v předsunutých hlídkách dobře věděli, divoši opravdu dorazili. A atripreda jim na uvítanou povolala své mágy. Ohavná kouzla zapraskala a vypálila dlouhé pásy trávy, až vzduch zhoustl popelem.</p>
<p>A přesto se nepřítel neobjevil, ti zatracení Oulané nevystrčili ani nos. Jen těsně mimo dohled lederské vojsko obklíčili. To znělo hrozivěji, než jaká byla skutečná situace – soustředěnému výpadu neodolá žádná linie oulanských barbarů a stovky nízko postavených geniálních taktiků, běžných v každém vojsku, znovu a znovu předpovídaly, že Bivatt udělá právě tohle: vrazí do řad Oulanů pevný klín a rozpráší je do větru.</p>
<p>Jak ale odpoledne pokračovalo a okolí zahalila noc neproniknutelným pláštěm, tyto věštby se rychle vytrácely.</p>
<p><emphasis>Pochopitelně že se nenechá vyprovokovat, </emphasis>říkalo <emphasis>se. Je to očividná past, tak neohrabaná, až je to skoro nepochopitelný. Rudomask nás chce vylákat z našich pozic, abychom pobíhali sem a tam. Chce zmatek, jasný? Na to je Bivatt moc mazaná.</emphasis></p>
<p>A tak tu teď seděli, napjatí, nervózní a unavení, a sledovali každý zvuk, který by prozrazoval plíživý pohyb vrahů v temnotě. Ano, přátelé, opravdu se tam něco pohnulo. Tak co to ti neřádi vlastně provádějí?</p>
<p><emphasis>Čekají. Tasí meče za úsvitu, jako to udělali posledně. A my tu sedíme a bdíme pro nic za nic. Ráno budeme unavení a ztuhlí jako mrtvoly, aspoň dokud boj nezačne doopravdy, a potom z nich sedřeme kůži. Čepel a magie, přátelé. Ty ohlásí nový den.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Atripreda přecházela sem a tam. Brohl Handar ji viděl dobře, ale i kdyby ne, dokázal by ji sledovat podle vrzání zbroje. Třebaže byly podrobnosti nezřetelné, Tiste Edur věděl, že je přetažená. Věděl, že nezachovává klid, jak se očekává od velitele. Proto bylo dobře, že byli dvacet kroků od nejbližšího oddílu.</p>
<p>A byli docela nechránění. Pokud by nepřítel pronikl za hlídky, mohl se klidně ukrývat deset kroků od nich a připravovat si nože těsně před útokem. Zabil by dva velitele vojska vetřelců. Pochopitelně aby to divoši dokázali, museli by překonat kouzelné ochrany spletené mágy, což nebylo příliš pravděpodobné. Bivatt nebyla sama, kdo měl nervy nadranc, a on musel na takové chyby dávat pozor.</p>
<p>Rudomask byl samé překvapení. Už to dokázal, a bylo hloupé čekat nějakou prudkou změnu v jeho prohnanosti. Šlo mu opravdu o to, začít bitvu za východu slunce? To bylo příliš očividné.</p>
<p>Došla k němu atripreda. „Dohližiteli,“ začala tichým hlasem, „chci poslat vaše Edury na výzvědy. Potřebuju zjistit, co dělá.“</p>
<p>Překvapený Brohl mlčel.</p>
<p>Vyložila si to jako nesouhlas, a správně. „Vaši lidé vidí potmě líp. Není to tak? Rozhodně líp než Ledeřané. Ale důležitější je, že líp než Oulané.“</p>
<p>„A co jejich psi, atripredo? Ti nás ucítí a uslyší – zvednou hlavy a probudí noc. Jako tví vojáci,“ pokračoval, „i moji jsou na pozicích ve vysoké trávě a každou chvíli čekají nepřítele.“</p>
<p>Povzdechla si. „Ano, jistě.“</p>
<p>„Hraje si s námi,“ dodal Brohl Handar. „Chce, abychom se snažili uhádnout, o co mu jde. Chce, abychom byli za úsvitu otupělí únavou, což zpomalí naši schopnost reagovat hbitě. Rudomask chce, abychom byli zmatení, a to se mu daří.“</p>
<p>„Myslíte, že to nevím?“ zasyčela.</p>
<p>„Atripredo, ty teď nevěříš už ani vlastním mágům – ochranám, které na tuto noc postavili. Naši vojáci by měli spát.“</p>
<p>„Mám dobrý důvod mágům nevěřit,“ odtušila Bivatt suše. „A zatím na mě dojem neudělali ani vaši k’risnan. I když,“ dodala, „jejich léčivé schopnosti jsou více než dostatečné.“</p>
<p>„To říkáš dost lítostivě,“ podotkl Brohl.</p>
<p>Mávla odmítavě rukou a pokračovala v přecházení. Skutečně ustaraný velitel.</p>
<p>Rudomask bude radostí bez sebe.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Toc se nakláněl nad koňský krk. Jel bez sedla a cítil ze zvířete teplo a do nosu mu stoupal pronikavý, přesto jemný pach. Z koňských plecí viděl těsně nad hřeben nalevo.</p>
<p>Skromné obranné náspy na rovině podél lederského tábora připomínaly hrbaté hroby. Došlo k výměně stráží – zvonění bylo jasně slyšet – což znamenalo, že pominula další ideální chvíle pro útok.</p>
<p>Toc nebyl žádný vojenský génius, ale byl přesvědčený, že tato noc nemohla být pro Oulany lepší. Nepřítele zmátli, utahali a znervózněli. Rudomask místo toho unavil vlastní válečníky, když je jednoho po druhém posílal pryč zdánlivě za jediným účelem, zvedat prach, který už nikdo neviděl. Nevydal rozkaz k zahájení boje. Nepřipravil nečekaný útok na lederský tábor. Tmou neproletěly ani šípy, které by Ledeřany sužovaly.</p>
<p>Myslel si, že zná důvod pro Rudomaskovu vrtkavost. Lederští mágové. Zvědové viděli tu netrpělivou, vražednou magii, připravenou proti oulanskému útoku. Přinesli příběhy o sežehnuté zemi a kamenech praskajících v prudkém žáru, a tyto historky se rychle roznesly a hluboko do srdce vojska vrazily bodec strachu. Problém byl jednoduchý. Tady neměl Rudomask co proti magii postavit. Toc usoudil, že Rudomask brzy zavelí k ústupu, i když to bude pokořující – nepoteče krev, a navíc se vzdali výhody postoupit mimo dosah Ledeřanů, zbytečně ji zahodili. Žádná bitva, přesto to byla porážka.</p>
<p>Kůň bez jezdcovy pobídky udělal další krok a sklonil hlavu, aby dosáhl na trávu. Pokud se napase příliš, zauzlují se mu vnitřnosti.</p>
<p><emphasis>Bez přemýšlení tě odvedeme na porážku. Ano, některým z vás se to</emphasis> <emphasis>líbí, toužíte po hluku, násilí, pachu krve. A tak ho s vámi sdílíme, milý koni, to naše podivné šílenství. Kdo nás ale odsoudí za zločin vůči tobě a tvému druhu? Nikdo.</emphasis></p>
<p><emphasis>Pokud vy koňové nemáte boha.</emphasis></p>
<p>Přemítal, zda o tom někde neexistuje báseň. <emphasis>J</emphasis><emphasis>enže básně připomínající naše horší vlastnosti nejsou nikdy oblíbené, že? Lepší, aby balady lhaly o hrdinech a velkých činech. Povrchní útěcha z cizí odvahy a přesvědčení. A tak se hřejeme ve spravedlivé záři a cítíme se povzneseni.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ano, budu se těch lží držet. Proč by ne? Všichni ostatní to dělají.</emphasis></p>
<p><emphasis>A ti, kdo to nedělají, příliš přemýšlejí. Cha, tak to je děsivý útok otřásající dobrodružnou duší. Vidíte, jak se třesu.</emphasis></p>
<p>Kůň zaslechl zprava zaržání, což v koňském jazyce bylo dozajista pozvání, protože zvedl hlavu a zamířil po zvuku. Toc chvíli počkal, a když usoudil, že už jsou pod úrovní hřebene za nimi, narovnal se a zvedl otěže.</p>
<p>A uviděl před sebou linii válečníků na koních s připravenými kopími. V první řadě byl mladý Renfajar Masarch. Toc stočil koně k němu.</p>
<p>„Co se děje, Masarchu? Jezdecký útok v noci?“</p>
<p>Mladý válečník pokrčil rameny. „Dnes v noci jsme to připravili už třikrát, Mezlo.“</p>
<p>Toc se pro sebe usmál. Před pár dny ten hanlivý výraz vyplivl v záchvatu sebepohrdání a teď se z něj stal čestný titul. Který, jak si musel přiznat, vyhovoval jeho smyslu pro ironii. Popojel blíž. „Máš tušení, proč to Rudomask dělá, Masarchu?“ zeptal se potichu.</p>
<p>Zastřený pohled, další pokrčení ramen.</p>
<p>„Je tohle hlavní soustředění sil?“ vyptával se Toc dál. „Ne? Tak kde?“</p>
<p>„Myslím, že na severozápadě.“</p>
<p>„Váš útok má být předstíraný?“</p>
<p>„Zazní-li roh, Mezlo, vyjedeme za krví.“</p>
<p>Toc otočil koně a podíval se na hřeben. Ledeřané ucítí dusot kopyt a uvidí siluety, jakmile Oulané překonají hřeben. A ti vojáci vykopali jámy – už slyšel praštění kostí a řičení zvířat. „Masarchu,“ řekl, „na ty hlídky nemůžete zaútočit.“</p>
<p>„Uvidíme je včas, abychom je mohli objet –“</p>
<p>„Dokud kůň vedle tebe nepostrčí toho tvého do jednoho z vojáků.“</p>
<p>Zprvu si Toc myslel, že slyší výt vlky, ale zvuk se vyrovnal – Rudomaskův rodaří roh.</p>
<p>Masarch pozvedl kopí. „Jedeš s námi, Mezlo?“</p>
<p><emphasis>Bez sedla? </emphasis>„Ne.“</p>
<p>„Potom rychle odjeď stranou.“</p>
<p>Toc pobídl koně, a jak projížděl podél linie, oulanští válečníci si připravovali zbraně. Koně byli najednou nepokojní a vyfukovali obláčky páry. Odněkud z druhého konce lederského tábora se k nim neslo řinčení zbraní.</p>
<p>Toc odhadoval, že Masarch vede šest až sedm set jezdců. Pobídl koně do cvalu a mimo linii se ocitl ve chvíli, kdy válečníci vyrazili. „Tohle je šílenství!“ Obrátil koně, uvolnil luk, který měl na rameni, a ovinul si otěže kolem levého zápěstí. Jeden konec luku opřel o nohu v mokasínu mezi palec a ostatní prsty a celou váhou se zapřel, aby mohl napnout tětivu. S připravenou zbraní si obratně upravil otěže a zavázal je, aby mu nespadly a kůň si je v běhu nepřišlápl.</p>
<p>Klusal v prachu zvířeném jezdci a z toulce u pasu vytáhl první šíp s kamenným hrotem. <emphasis>Co to ve jménu mistra Kápě dělám?</emphasis></p>
<p><emphasis>Připravuju se krýt ústup, který musí přijít? Ano, jednooký lučištník…</emphasis></p>
<p>Stiskem stehen a jemným přesunutím váhy navedl koně na pahorek – kam dorazili oulanští válečníci a vyráželi válečný pokřik. Z dálky se ozvali psi a připojili se k sílícímu třesku železa o železo a ječení mužů.</p>
<p>Rudomask konečně zaútočil a nocí vládl chaos.</p>
<p>Jezdci se řítili z hřebene a ve chvilce zmizeli z dohledu.</p>
<p>Toc popohnal koně a nasadil šíp na tětivu. Neměl třmen, aby se mohl při střelbě opřít, takže celé mu to připadalo směšné. Přesto se hnal na hřeben. Těsně předtím, než dorazil, uslyšel zvuky bojujících – křik, ržání zraněných koní a pod tím vším dusot kopyt.</p>
<p>I když ve tmě a prachu nebylo moc vidět, rozeznal Toc, že většina kopiníků objela hlídky a žene se do tábora. Ze zákopů se vynořovali vojáci, mnozí zranění či prostě ohromení. Mezi nimi projížděli mladší oulanští válečníci a v pitvorném vraždění se rozháněli šavlemi.</p>
<p>Napravo vzplálo jasné světlo – pěnivá vlna magie – a oulanská kavalerie se pustila na ústup, jako když tesáky vyjíždějí z masa.</p>
<p>„Ne!“ vykřikl a rozjel se k nim. „Zůstaňte mezi nepřáteli! Vraťte se! Zaútočte, pitomci! Útok!“</p>
<p>Ale i kdyby ho slyšeli, měli před očima magii, vlnu kroutící se, spalující energie. Jejich srdcí se zmocnil strach. Přemohl je strach a oni prchali –</p>
<p>Toc jel dál, nyní se ocitl mezi náspy. Všude se válela těla, koně leželi na boku, kopali, uši přitisknuté k hlavě, zuby vyceněné, a mrtví jen vyplňovali jámy.</p>
<p>První ustupující Oulané se prohnali kolem, aniž by si ho všímali, celí bez sebe hrůzou.</p>
<p>Přihnala se druhá kouzelná vlna, tentokrát zleva. Srazila se s prvními jízdválečníky na té straně. Maso praskalo, tekutiny stříkaly. Magie šplhala vzhůru a zpomalovala, jako by ji brzdila všechna ta těla, na něž narazila. Jekot vytvořil vlastní vlnu a mrazil do morku kostí. Stovky válečníků zahynuly, než se kouzlo vyčerpalo, a v prachu nyní vířil bílý popel – vše, co zbylo z lidí a koní na celém západním křídle.</p>
<p>Kolem Toca se hnali jezdci v záchvatu paniky. Ve zdravém oku ho štípal prach, lezl mu do hrdla a všude kolem něj se svíjely stíny ve vlastní válce se světlem a tmou. Magie se zvedla, převalila se a padla v oblacích popela.</p>
<p>Toc Anaster zůstal sám, šíp stále nasazený na tětivě, v pustině těsně za prvními náspy. A díval se, jak se přes něj žene další vlna kouzel a pronásleduje prchající Oulany.</p>
<p>Než se mohl rozmyslet, hnal se za tou děsivou vlnou rozpáleným vzduchem a mezi postupujícími vojáky zahlédl mága. Ten zatínal pěsti a valila se z něj magie, vytvářející další spalující energie čiré zkázy, jež vyrazila Tocovi vstříc.</p>
<p>I s jedním okem toho zatraceného čaroděje viděl.</p>
<p>Byl to nemožný výstřel, jak nadskakoval na koňském hřbetě mezi dírami a podezřelými drny. Kůň najednou zvedl hlavu, protože poznal nebezpečí.</p>
<p>Vyrazila proti němu energie protkaná stříbrnými žilkami.</p>
<p>V plném cvalu, celý bez sebe jako každý jiný hlupák této noci, zahlédl Toc nalevo zákop – od táborových latrín – a stočil koně k němu. Magie se k němu hnala zprava.</p>
<p>Kůň zahlédl zákop, zvážil jeho šířku a chystal se skočit. Toc cítil, jak se zvíře pod ním zvedá a letí vzduchem – na okamžik bylo všechno nehybné a hladké, a v té jediné chvíli se Toc otočil v bocích, kolena přitiskl ke koni, natáhl luk, zamířil – zatracený plochý, jednooký svět, který mu zůstal – a vystřelil.</p>
<p>Kůň dopadl a Toc mu přepadl na krk. S lukem v pravé ruce a nohama nataženýma podél koňova zadku, s levou rukou pevně ovinutou kolem svalnatého krku – žhavá vlna se blížila –</p>
<p>Kůň zaržál a vyrazil. Toc se ho držel.</p>
<p>Ucítil v zádech závan chladného vzduchu. Odvážil se ohlédnout.</p>
<p>Magie zmizela. Za ní se v linii lederských vojáků, kteří se zastavili a motali se na místě, hroutilo tělo. Tělo bez hlavy. Z krku netryskala krev, ale něco jako kouř –</p>
<p>Výbuch? Slyšel snad výbuch – prásknutí ve vzduchu – ano, možná ho slyšel –</p>
<p>Zvládl koně, vzal svázané otěže do levé ruky a otočil splašené zvíře zpátky k hřebeni.</p>
<p>Ve vzduchu smrdělo spálené maso. Noc prozářily další záblesky. Psi vrčeli. Vojáci a válečník umírali. A jak se později dozví, z Masarchova oddílu jich svítání neuvidí celá polovina.</p>
<p>Vysoko nad nimi noc a její diváctvo nemrkajících hvězd už viděly dost a obloha bledla, jako by ze sebe vyplavila všechnu krev, jako by ze sebe vyplavila život.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Slunce nelaskavě osvítilo ranní oblohu a odhalilo hustý, štiplavý popel ze spálených lidí, koní a psů. A také ukázalo jatka právě ukončené bitvy. Brohl Handar kráčel zpola otupělý po východním okraji zničeného tábora za atripredou a její družinou.</p>
<p>Bivatt sesedla a dřepěla u mrtvoly pod náspem – kde se sebevražední Oulané rozhodli zaútočit. Brohla Handara zajímalo, kolik jich tu zabila lederská magie. Nejspíš všechny do posledního. Zcela určitě jich byly stovky, možná tisíce – teď už se to nedalo poznat. Z celého člověka tu zůstala jen hrstka jemného popela. Dvě hrstky z koně. Polovina ze psa. Prostě tak. Vítr vše odnesl, méně než řečníkova ozvěna, méně než zoufalé hekání truchlícího. Zastavil se před Bivatt. Mezi nimi ležela bezhlavá mrtvola.</p>
<p>Atripreda vzhlédla, a snad to bylo prudkým světlem či tenkou vrstvou prachu – ale vypadala bledší než kdy předtím.</p>
<p>Brohl se zadíval na bezhlavé tělo. Jeden z mágů.</p>
<p>„Víte, dohližiteli, co mohlo způsobit tohle?“ zeptala se Bivatt ochraptěle.</p>
<p>Zavrtěl hlavou. „Možná se jeho magie vrátila a nezvládl ji –“</p>
<p>„Ne,“ přerušila jej Bivatt. „Byl to šíp. Vystřelil ho jeden lučištník, který byl dost smělý, aby předjel… vklouzl mezi – dohližiteli, lučištník, který jel na neosedlaném koni a vystřelil, když jeho kůň přeskakoval zákop…“</p>
<p>Nevěřícně k němu vzhlížela, jako by ho chtěla přimět k něčemu víc než jen vrtění hlavou. Jenže na cokoliv jiného byl Brohl Handar příliš unavený. V noci ztratil mnoho válečníků. Z vysoké trávy vyběhli psi. Psi… a dva Kechrové – dva, byli jenom dva, že ano? Stejní dva, které už viděl. A jen jeden vyzbrojený meči.</p>
<p>A ty meče rozsekly jeho k’risnan na dva kusy, jeden přiletěl z jedné strany, druhý ze strany opačné. Ne že by se čepele skutečně srazily, protože levá šla o trochu výš, od ramene těsně pod hradní koš, a pravá se zasekla do žeber, pokračovala přes břicho a vyšla pod kyčlí, přičemž s sebou kus té kyčle vzala. Takže aby to bylo přesné, kusy nebyly dva, nýbrž tři.</p>
<p>Druhý Kechra používající jen drápy a zuby nebyl o nic méně nebezpečný – vlastně podle Brohla byl ještě surovější než jeho větší druh a páchání násilností ho těšilo mnohem víc. První bojoval s ledabylým půvabem. Menší Kechra bez mečů se vyžíval v tom, když střeva a končetiny létaly na všechny strany.</p>
<p>Jenže nebyli nesmrtelní. Taky krváceli. Chytali rány. A jejich tuhou kůži prorazilo dost oštěpů a meč, aby se válečníkům nakonec podařilo je zahnat.</p>
<p>Brohl Handar zamrkal na atripredu. „Vynikající zásah.“</p>
<p>Obličej se jí zkřivil vztekem. „Byl propojený s dalším z mých mágů, oba používali magii společně. Byli unavení… všechna ta ochranná kouzla.“ Odplivla si. „Tomu druhému, dohližiteli, se taky rozprskla hlava. Stejně jako tomu tady. Jeden prokletý šíp mě stál dva mágy.“ Ztuhle se zvedla. „Kdo byl ten lučištník? <emphasis>Kdo?</emphasis>“</p>
<p>Brohl mlčel.</p>
<p>„Pošlete svého k’risnan –“</p>
<p>„Nemůžu. Je mrtvý.“</p>
<p>To ji umlčelo. Na chvíli. „Dohližiteli, dali jsme jim zabrat. Rozumíte? Padly dva tisíce Oulanů a my přišli jen o pár set vojáků.“</p>
<p>„Já ztratil osmdesát dva tisteedurské válečníky.“</p>
<p>Potěšilo ho, když sebou trhla a její tvrdý výraz zakolísal. „Jeden šíp. Jeden jezdec. Ne Oulan – očití svědkové na to přísahají. Zabiják mágů.“</p>
<p><emphasis>Jediný osten z této divoké jízdy nocí. Chápu, ano. Ale nemůžu ti pomoct. </emphasis>Brohl Handar se odvrátil. Ušel deset patnáct kroků po rozpukané, praskající, popelem pokryté zemi.</p>
<p>Magie sežehla trávu. Magie sežehla hlínu, vypálila z ní život. Slunce, jemuž uloupila krásu dřív, než dnes stačilo vyjít, se dívalo dolů jedním okem. Uražené svým sokem.</p>
<p><emphasis>Ano. Uražené.</emphasis></p><empty-line />
</section>
<section>
<p>KAPITOLA SEDMNÁCT</p><empty-line /><empty-line /><p>Když jdu hledat</p>
<p>svět vykřikne</p>
<p>a odvrátí se</p>
<p>jít znamená dosáhnout</p>
<p>ale svět se otáčí</p>
<p>uskakuje do velebných obav</p>
<p>stahuje do mého bodnutí</p>
<p>tak nevinný dotek</p>
<p>to znamená hledat</p>
<p>odpověď světa</p>
<p>je zahnaná ostrá</p>
<p>nechce vidět</p>
<p>nechce trpět věděním</p>
<p>chtít znamená neuspět</p>
<p>a zemřít němý</p>
<p>každý osamělý krok</p>
<p>přináší co to je</p>
<p>být sám</p>
<p>plakat do světa</p>
<p>co se odvrací</p>
<p>jako při hledání</p>
<p>tě to nalezne.</p>
<p><emphasis>Hledání</emphasis></p>
<p>Gaullag od Pramene</p>
<p><image xlink:href="#_7.jpg" />Mohl vykládat o záhadách a nasazovat si masku nadšeného úžasu, ale pravda byla taková, že záhady Zobáka děsily. Cítil magii, to ano, a vnímal její poetickou hudbu, ukázněnou a výmluvnou, jenže její žár dokázal snadno sežehnout, propálit se až do duše. Zobák nebyl nijak zvlášť odvážný. Viděl odvahu u ostatních vojáků – do nejmenších podrobností u kapitána Faradan Sort, která teď seděla na koni vedle něj – ale věděl, že sám jí nemá, co by se za nehet vlezlo.</p>
<p>Zbabělec a hlupák jsou dvě slova, jež podle něj chodí ruku v ruce, a obě na něj padla jako ulitá. Vycítit magii byl způsob, jak se jí vyhnout nebo před ní utéct, a ohledně všech těch svíček, inu, nejšťastnější byl, když se neobjevilo nic, co jejich plamínky rozblikalo, rozjasnilo či přimělo vzplanout. Říkal si, že stát se vojákem bylo další hloupé rozhodnutí, jenomže se s tím teď nedalo nic dělat.</p>
<p>Během pochodování tou pouští na místě zvaném Sedmiměstí (třebaže viděl města pouze dvě, byl si jistý, že zbývajících pět tam někde bude) poslouchal, jak si ostatní vojáci stěžují na… v podstatě všechno. Že se bojuje. Že se nebojuje. Že je ve dne horko a v noci zima, že ve tmě štěkají kojoti tak blízko, až jste měli dojem, že stojí hned vedle vás s tlamou hned u vašeho ucha. Že štípe hmyz, že vás štíři, pavouci a hadi chtějí pořád zabít. Ano, vojáci si uměli najít spoustu důvodů ke stížnostem. A to strašné město Y’Ghatan a bohyně, která tehdy v noci otevřela jedno oko a odnesla toho zlého vzbouřence Leomana. A pak, když už se zdálo, že je všechno ztraceno, mu ta holčička – Sinn – ukázala svou svíčku. Oslnivě jasnou a tak čistou, že se Zobák přikrčil. Na to si vojáci taky stěžovali. Sinn měla tu ohnivou bouři uhasit. Pobočnice měla čekat ještě o pár dní déle, protože tihle mariňáci by přece neumřelí tak snadno.</p>
<p>A co Zobák? On je nevycítil? No, možná. Toho mága Flašku, toho se všemi těmi zvířaty. Možná ho Zobák ucítil, poznal, že pod hromadou popela ještě žije. Ale on je přece zbabělec, ne? Měl zajít, řekněme, za pobočnicí nebo kapitánem Laskavou a oznámit jim – ne, to by bylo příliš. Laskava byl jako jeho otec, nerad poslouchal něco, co slyšet nechtěl. A pobočnice, inu, tou si nebyli jistí ani její vojáci.</p>
<p>Den po odplutí z Malazu poslouchal spolu s ostatními její proslov (byla to nanejvýš děsivá loď, takže byl rád, že je hodně daleko a na palubě korábu) a vzpomínal si, jak vykládala, že odteď jsou na všechno sami. A budou dělat věci, o nichž se nikdy nikdo nedozví. <emphasis>Beze svědků, </emphasis>říkala. Jako kdyby na tom záleželo. Takové řeči Zobáka obvykle mátly, ale ne tentokrát. Celý jeho život byl <emphasis>beze svědků. A </emphasis>tak ze všech ostatních vojáků udělala jemu podobné, což byl od té chladné, přechladné ženy nečekaný dar. Zbabělec nezbabělec a jak byl hloupý, té noci si ho získala. Ji to určitě moc nezajímalo, ale pro něj to znamenalo hodně.</p>
<p>V každém případě jeho srdce přibrzdilo svůj divoký běh a on zvedl hlavu a podíval se na kapitána. Faradan Sort seděla na koni v hlubokém stínu, nehybná stejně jako on, a přece měl dojem, že u ní zachytil nějaký zvuk – narážení vln na kámen, ječení vojáků v bitvě, meče a vraždění, kopí jako led pronikající žhavě do těla a vlny – vzápětí to bylo pryč.</p>
<p>Musela si uvědomit, že ji pozoruje, protože se tiše zeptala, jestli už všichni projeli.</p>
<p>„Ano,“ odpověděl Zobák.</p>
<p>„Nezachytili náš pach?“</p>
<p>„Ne, kapitáne. Schoval jsem nás v šedý a modrý. To bylo snadný. Ta čarodějka kleká před držbama. O šedý a modrý chodbě neví nic.“</p>
<p>„Měli se k nám připojit Ledeřané,“ mumlala Faradan Sort. „Místo toho jezdí s Tiste Edur a dělají za ně jejich práci.“</p>
<p>„Všechno je rozvířený, ano. Zvlášť tady kolem.“</p>
<p>„A v tom je problém,“ utrousila, zvedla otěže a pobídla koně zpod hustých větví, pod nimiž se ukrývali – patnáct kroků od stezky – dokud válečný oddíl neprojel. „Jsme velký kus před ostatními oddíly. Hellian nebo Urb se zřejmě zbláznili. Možná oba.“</p>
<p>Zobák ji následoval. Jel na mírné hnědce, kterou nazval Lily. „Jako když strkáte rozpálenej pohrabáč zpátky do ohně, kapitáne. Když to uděláte, spálíte si ruku, ne?“</p>
<p>„Ruka, ano. Keneb. Ty a já. Všechny ostatní oddíly.“</p>
<p>„Ehm, já myslel vaši ruku.“</p>
<p>„Učím se ty chvíle poznat,“ podotkla a podívala se na něj.</p>
<p>„Jaký chvíle?“ chtěl vědět Zobák.</p>
<p>„Když sám sebe přesvědčíte, jaký jste hlupák.“</p>
<p>„Aha.“ <emphasis>Tyhle chvíle. </emphasis>„Já nikdy nebyl tak věrnej, kapitáne. Nikdy.“</p>
<p>Vrhla na něj zvláštní pohled, ale neřekla nic.</p>
<p>Jeli dál po cestě na východ. „Jsou někde před námi,“ poznamenala Faradan Sort. „A vyvolávají potíže.“</p>
<p>Zobák kývl. Ty dva oddíly sledovali už dvě noci. A byla to stopa tvořená mrtvolami. Útoky ze zálohy, mrtví Ledeřané i Tiste Edur, těla odtažená do úkrytu, svlečená a nahá, až musel Zobák odvracet oči, aby se mu do myšlenek nevkrádaly ošklivé nápady. Všechna ta místa, kde ho matka té jedné noci osahávala – ne, to byly jenom ošklivé myšlenky, ošklivé vzpomínky toho druhu, kvůli nimž by se mohl oběsit, jako to udělal jeho bratr.</p>
<p>„Musíme je najít, Zobáku.“</p>
<p>Znovu přikývl.</p>
<p>„Musíme jim to zarazit. Dneska v noci, co myslíte?“</p>
<p>„To ten, jak se jmenuje Balgrid, kapitáne. A ten druhý, Šálek – ten se učí kouzlit moc rychle. Balgrid má bílou svíčku, víte, a tahle země už bílou svíčku neviděla hodně dlouho. A tak vytahuje ze všech těch těl, co po sobě nechávají, všechny pachy, a to věci dost kalí – ty uši, co uřezávají, a prsty a tak, který si přivazujou na opasky. Proto jedem od léčky k léčce, jasný? Místo přímo k nim.“</p>
<p>„No ale my máme koně, ne?“ podotkla, když se na něj znovu dlouze, zvědavě zadívala.</p>
<p>„To <emphasis>oni </emphasis>taky, kapitáne.“</p>
<p>„Víte to jistě?“</p>
<p>„Myslím, že jo. Dneska v noci. To ty držby. Jedna je pro zvířata. A jestli na to přijdou lederský mágové, mohli by to otočit a rychle je najít.“</p>
<p>„Pro dech mistra Kápě, Zobáku. A co nás?“</p>
<p>„Nás taky. Pochopitelně tady jezdí na koních spousta lidí, i s těma špatnejma třmenama. Ale když se dostanou dost blízko, tak možná nezafungujou ani šedá a modrá svíčka.“</p>
<p>„Tak to byste jim jich možná měl ukázat víc.“</p>
<p>Ta představa se mu pranic nezamlouvala. „Doufám, že ne. Upřímně doufám.“</p>
<p>„Tak jedeme, Zobáku.“</p>
<p><emphasis>Nespalte mě až na jádro, kapitáne. Prosím. Nebude to hezký pro nikoho. Pořád slyším jejich křik a pořád je tu křik a já začínám první. Můj křik mě děsí nejvíc, kapitáne. Děsí mě, až přicházím o rozum.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Škoda že s náma nebyla Masan Gilani,“ prohlásil Sotva. Vytrhával trsy mechu, aby si mohl z rukou smýt krev.</p>
<p>Hellian na toho pitomce zamrkala. Masan kdo?</p>
<p>„Poslouchej, seržante,“ ozval se znovu Balgrid.</p>
<p>Tohle říkal pořád, a tak ho přestala poslouchat. Bylo to jako močit do ohně, jako to dělají muži, přičemž ženy nemůžou. Jen to zasyčí a najednou je tma a hrozně to smrdí. <emphasis>Poslouchej, seržante, </emphasis>a zasyčení, přestala to poslouchat.</p>
<p>„Musíš jít,“ naléhal Balgrid a dloubl do ní prstem. „Seržante?“</p>
<p>Zamračila se na jeho prst. „Chceš, abych si odřízla levou tvář, vojáku? Ještě jednou na mě šáhni a budeš litovat, to řikám.“</p>
<p>„Někdo nás sleduje.“</p>
<p>Zamračila se. „Jak dlouho?“</p>
<p>„Dvě, možná tři noci <emphasis>po sobě</emphasis>,“ odpověděl Balgrid.</p>
<p>„A to mi řikáš až teď? Všichni moji vojáci jsou pitomci. Jak nás stopujou? Ty s Šálkem jste všecko zakryli, nebo jste něco zakrývali. Co jste to zakrývali? Jasně, močili jste po celý stopě nebo tak něco.“ Zamračila se na něj. „Syk.“</p>
<p>„Cože? Ne, poslouchej, seržante –“</p>
<p>Už to tu bylo zase. Hellian vstala a zakolísala v měkké prsti. Člověk tady mohl upadnout na každém kroku, pokud nedával pozor. „Někdo – ty, kaprále, odtáhne ty těla pryč.“</p>
<p>„Rozkaz, seržante.“</p>
<p>„Hned, seržante.“</p>
<p>„A vy dva. Možná. Lojzo –“</p>
<p>„Lutes.“</p>
<p>„Pomůžete kaprálovi. S tím zabíjením jste nadělali hroznej svinčík.“ To byla pravda, ne? Tentokrát to bylo opravdu ošklivé. Šestnáct Ledeřanů a čtyři Tiste Edur. Šipky do hlavy dělaly s Edury totéž, co s normálními lidmi. A pak dvě práskavky, jedna před lederský zástup, druhá na konec. Bumbum, a tmou se rozléhalo jen ječení, zmítání lidských a koňských končetin a něco nerozeznatelného.</p>
<p>Ti zatracení Ledeřané se na její vkus vzpamatovali trochu moc rychle. A na vkus Hanno až smrtelně rychle, protože ta šla k zemi jen s polovinou hlavy po jednom z nejhnusnějších seků, jaké kdy Hellian viděla. Ale s těmi pitomými třmeny voják ztratil rovnováhu, takže Urb jen klidně zvedl ruce, popadl toho pitomce za opasek nebo co a strhl ho na zem. A praštil s ním tak tvrdě, že mu vyletěl vzduch z obou konců těla. Načež ho udeřil okovanou pěstí do obličeje pod přílbou, že si poranil klouby o jeho lebeční spodinu – těsně nad obratli nebo jak se to jmenuje. Všude létaly zuby, úlomky kostí a kusy masa.</p>
<p>To byla první ztráta. A všechno kvůli tomu, že Hanno vyskočila, protože si myslela, že Ledeřané budou ještě zmatení a k ničemu. Ale to ne, tihle vojáci byli veteráni. Sebrali se proklatě rychle.</p>
<p>Sololiz utržil ošklivou ránu, i když ho Balgrid léčil, takže už nekrvácel a nebyl v bezvědomí. A kaprál Rím si nechal useknout dva prsty na levé ruce – špatně se kryl štítem. Chudák Urb si jako seržant nevedl právě nejlíp.</p>
<p>Hellian opatrně našlapovala, až se otočila a uviděla Urba. Seděl na tlejícím kmeni a tvářil se nešťastně. Hellian si přihnula rumu a zamířila k němu. „Teď jsme oba seržanti, že jo? Tak pojďme najít nějaký křoví, kam zalezem. Mám náladu se s někým zapotit a zachrochtat si, a poněvadž máme stejnou hodnost a tak, je to jasný a nikdo tady si nebude stěžovat.“</p>
<p>Zamrkal na ni jako sova.</p>
<p>„Co máš za problém, Urbe? Nejsem taková šereda jako ty, ne?“</p>
<p>„Urb nejni šereda,“ ozval se Rím s nevěřícným smíchem. „Masan vedle něj nedokázala myslet jasně! Možná proto se nechala převelet k Balšámovi.“</p>
<p>Hellian zabručela. „Zmlkni, Ríme. Ty seš kaprál. Tohle je seržantská záležitost.“</p>
<p>„Chceš se vyválet s Urbem, seržante,“ prohlásil Rím. „To nemá nic společnýho s tím, že vy dva jste seržanti, zato s tím, že Urb vypadá jako nějakej pitomej bůh a ty seš dost vožralá, abys dostala chuť na to pocení a chrochtání.“</p>
<p>„Stejně ti do toho nic nejni.“</p>
<p>„Možná ne, ale my budem muset poslouchat to chrochtání. Jak říkal Sotva, kdyby tady byla Masan, mohli bysme mít tyhle sny všichni, a možná to i zkusit a doufat, že bude dost zoufalá, aby se pokusila někam dostat s Urbem –“</p>
<p>„Odkdy máš tu ukecanou hubu, Ríme?“ ozval se Balgrid. „Zamlklej a záhadnej jsi byl mnohem lepší. Teď přijdeš o pár prstů a co se stane?“</p>
<p>„Sklapněte všichni,“ štěkla Hellian. „Chcete, aby na nás narazila další patrola a my na ni nebyli nachystaný? Všichni kromě tady Urba si zkontrolujte výstroj a posbírejte trofeje a tak, a jestli chcete poslouchat, tak hlavně moc neúpějte. Závistí a tak.“</p>
<p>„My nebudem úpět závistí, Hellian. To spíš –“</p>
<p>„Zamlklej a záhadnej, mor na tebe, Ríme!“</p>
<p>„Mám chuť mluvit, Balgride, a ty mi v tom nezabráníš –“</p>
<p>„Ale jo, zabráním, a tobě se to nebude vůbec líbit.“</p>
<p>„Zatracenej nekromante!“</p>
<p>„Je to akorát druhá strana Denul, Ríme, jak ti rád připomínám. Denul dává, mistr Kápě bere.“</p>
<p>Hellian se vrhla na Urba, jenž se zatvářil vyděšeně. „Jen klid,“ řekla mu. „Nic ti neuříznu. Teda aspoň ne nic tvýho. Ale jestli mě zasáhne hrozný odmítnutí…“</p>
<p>„Támhle je moc hezkej mech,“ poznamenal Sotva, vstal a s posunkem odcházel.</p>
<p>Hellian vytáhla Urba na nohy.</p>
<p>Najednou byl vedle něj Balgrid. „Poslouchej, seržante –“</p>
<p>Táhla Urba kolem mága.</p>
<p>„Ne, seržante! Ti, kdo nás stopujou – myslím, že nás našli!“</p>
<p>Okamžitě všichni popadli zbraně a rozestoupili se do obranného postavení – zhruba do kruhu, tváří ven, s Hellian a Urbem uprostřed.</p>
<p>„Balgride,“ zasyčela Hellian, „mohls říct –“</p>
<p>Dusot kopyt, těžký dech, pak kdosi tiše zavolal malazsky: „Kapitán Faradan Sort a Zobák. Přicházíme, tak dejte pryč ty zatracené práskavky.“</p>
<p>„No to je vážně paráda,“ povzdechla si Hellian. „Všichni se uklidněte, to je ten děsívej kapitán.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Byli to mariňáci. Zobákoví se vůbec nelíbili. Ničemní, hladoví, mračící se, že je s kapitánem našli. A pak tu byl ten mrtvý.</p>
<p>Faradan Sort vjela mezi ně a sesedla. Zobák zůstal, kde byl, kousek od dvou vojáků, kteří schovávali meče. Viděl nekromanta s bílou strašidelnou aurou. Smrt tady byla všude, nehybný vzduch byl těžký posledními výdechy, a jemu se z té ztráty stahoval hrudník.</p>
<p>Takové to bylo všude, kde umírali lidé. Nikdy se neměl dávat k vojsku.</p>
<p>„Hellian, Urbe, musíme si promluvit.“ Kapitánův hlas zněl chladně a tvrdě. „Zobáku?“</p>
<p>„Kapitáne?“</p>
<p>„Vy půjdete s námi.“</p>
<p>Ach ne. Přece jen popojel a sesedl. Najednou byl středem pozornosti. Přikrčil se a vydal se ke kapitánovi.</p>
<p>S Faradan Sort v čele zašli do lesa.</p>
<p>„Neudělali jsme nic špatnýho,“ hájila se seržant Hellian, jakmile se zastavili asi dvacet kroků od ostatních. Kymácela se jako plochohlavý had chvíli předtím, než vyplivne jed.</p>
<p>„Měli jste se rozdělit, ne vyrazit před ostatní oddíly. Za chvíli, seržante, před sebou nebudeme mít patroly s dvaceti muži, ale s dvěma sty. A pak dvěma tisíci.“</p>
<p>„To není problém,“ opáčila Hellian – její přízvuk slyšel Zobák poprvé. „Problém je, kapitáne, že s těma Edurama bojujou i Ledeřani –“</p>
<p>„Pokusili jste se s těmi Ledeřany navázat kontakt?“</p>
<p>„Ano,“ odpověděl Urb. „Dopadlo to špatně.“ Potřásl hlavou. „Nikde není vidět, že by se chtěli osvobodit, kapitáne.“</p>
<p>„Jak říká Urb,“ dodala Hellian a důrazně přikyvovala.</p>
<p>Kapitán Faradan Sort se odvrátila. „Ostatní oddíly hlásí v podstatě totéž.“</p>
<p>„Možná je dokážem přesvědčit nebo tak,“ navrhoval Urb.</p>
<p>Hellian se opřela o strom. „Se mně zdá, kapitáne, že můžem udělat dvě věci a nic jinýho. Můžem se stáhnout zpátky na pobřeží. Postavit deset tisíc vorů a odpádlovat, jak nejrychlejc to pude. Nebo můžem jít dál. Rychle a tvrdě. A jestli na nás přijdou naráz dva tisíce, potom se můžem skovat, jak jsme se to učili. Rychle a tvrdě, kapitáne, nebo dlouhý pádlování.“</p>
<p>„Existuje jen jedna věc horší než dohadování se s opilcem,“ podotkla Faradan Sort, „a to je dohadování se s opilcem, který má pravdu.“</p>
<p>Hellian se zářivě usmála.</p>
<p>Je opilá? Je opilá. Jenom opilý seržant, jak říkal kapitán, ale ne hlupák.</p>
<p>„Máte pro svoje oddíly dost koní?“ pokračovala Faradan Sort.</p>
<p>„Ano, pane,“ odvětil Urb. „Víc než dost.“</p>
<p>„Přesto chci, abyste zpomalili, aspoň na pár dní. Hodlám se spojit s ostatními oddíly a dát rozkaz, aby začaly s tím, co už děláte vy, ale to chvíli potrvá –“</p>
<p>„Kapitáne,“ ozval se Urb, „mám pocit, že oni se to už učí. Je tu teď mnohem víc hlídek a jsou větší a mnohem opatrnější. Čekáme, že každou chvíli narazíme na léčku, a to nám dělá starosti. Příště, až nás pojedete hledat, možná najdete hromadu mrtvol. Malazských mrtvol. Nemáme dost munice, aby nám vydržela – nikdo nemá – takže to bude mnohem těžší, pane.“</p>
<p>„Já vím, seržante. Dneska jste jednoho vojáka ztratili, že?“</p>
<p>„Hanno.“</p>
<p>„Nedávala bacha,“ podotkla Hellian.</p>
<p>Urb se zamračil a kývl. „Ano, to je pravda.“</p>
<p>„Tak doufejme, že to bude dost tvrdá lekce,“ prohlásila Faradan Sort.</p>
<p>„Asi bude,“ potvrdil Urb.</p>
<p>Faradan Sort se obrátila na Zobáka. „Povězte jim o držbách, Zobáku.“</p>
<p>Trhl sebou a povzdechl si. „Lederští mágové nás možná dokážou najít podle koní, teda vyčenichat je.“</p>
<p>„Balgrid naši stopu zakryl,“ namítl Urb. „Chceš říct, že to nefunguje?“</p>
<p>„Možná jo,“ usoudil Zobák. „Nekromancie je jedna věc, která jim nevoní. Ani Ledeřanům, ani Tiste Edur. Jenomže existuje držba zvířat, víš.“</p>
<p>Hellian vytáhla čutoru a napila se. „Musíme to vědět jistě. Příště, Urbe, chytíme jednoho z těch lederskejch mágů živýho. Položíme mu pár otázek a mezi řvaním dostaneme odpovědi.“</p>
<p>Zobák se zachvěl. Nejen opilá, ale ještě krvežíznivá.</p>
<p>„Opatrně,“ radil kapitán. „To by se mohlo rychle zvrtnout.“</p>
<p>„Umíme bejt opatrný, pane,“ pronesla Hellian s krhavým úsměvem.</p>
<p>Faradan Sort si ji prohlížela stejně, jako si občas prohlížela Zobáka. „Skončili jsme,“ prohlásila nakonec. „Zpomalte a pozor na menší patroly – mohla by to být past.“ Zaváhala. „Jsme v tom až po uši, jasné?“</p>
<p>„Žádný vory?“</p>
<p>„Žádné vory, Hellian.“</p>
<p>„Bezva. Jestli už nikdy neuvidím moře, umřu šťastná.“</p>
<p>Zobák věděl, že šťastná opravdu umře. Měla to v sobě.</p>
<p>„Zpátky k oddílům,“ přikázal kapitán. „Uklidněte vojáky.“</p>
<p>„Není to ten pach,“ ozval se Zobák.</p>
<p>Všichni se zvědavě otočili.</p>
<p>„Teda že kvůli tomu nejsou nervózní,“ vysvětloval. „Pach mrtvých – nesou si ho s sebou, víte? Takže jsou na něj už zvyklí. Nervózní jsou, akorát když moc dlouho sedí na zadku. Na jednom místě. To je všechno.“</p>
<p>„Tak už neplýtvejme časem,“ prohlásila Faradan Sort.</p>
<p>Dobrý nápad. Proto taky byla kapitánem. Byla dost chytrá, aby nedokázal pochopit její způsob uvažování – ale tato záhada mu nevadila. Možná jako jediná.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Vrhli se na okraj lesa. Okraj, ano – příliš mnoho okrajů. Za lesem byla políčka a živé ploty. V dohledu byly dva malé statky, ale v malých oknech za okenicemi nebylo vidět žádné světlo. Šumař se s rozbušeným srdcem překulil na bok, aby zjistil, kolik jich to zvládlo. Drsný dech od těl roztroušených ve tmě po obou stranách. Všichni. Díky Corabbovi a jeho neuvěřitelnému štěstí.</p>
<p>Šumař musel přiznat, že past byla nastražená dobře. Měla je vyřídit všechny. Místo toho, asi o půl lígy zpátky na malém palouku, ležela mrtvola jelena, kterého Corabb nedopatřením vyplašil, a měla v sobě asi dvacet šípů. Chytře naplánováno, špatně provedeno.</p>
<p>Malažané situaci rychle obrátili. Nocí zabouchaly práskavky, zadrnčely kuše, zasvištěly šipky, zazněly nárazy. Bolestný křik. Geslerovi těžkooděnci prorazili řadou útočníků.</p>
<p>A pak se probudila magie, něco syrového a děsivého, co rozežíralo stromy jako kyselina. Šedivé jazyky chaotického ohně, zvedající se do stojaté vlny. A vlna vyrazila a obklopila Písku – jeho řev byl milosrdně krátký. Šumař, asi deset kroků od místa, kde Píska zmizel, zahlédl lederského mága, jenž snad ječel vlastní bolestí, když vražednou vlnu vrhal. Seržant zahulákal, otočil kuši a cítil, jak sebou škubla, když vypustil střelu.</p>
<p>Svítivka zasáhla strom těsně za mágovou hlavou. Výbuch skosil okolní stromy a roztrhal dvě desítky lederských vojáků. Magie okamžitě zhasla. Jak padaly další stromy a na zem pršely větve, Malažané se rychle stáhli a pak utekli.</p>
<p>Po Šumařově levici se cosi pohnulo, pak k němu přilezl Gesler. „Mistr Kápě nás všecky vem, Šume. Utíkáme z lesa – jak je na tom Sépie?“</p>
<p>„Šíp vězí hluboko,“ odpověděl Šumař, „ale nekrvácí. Až bude čas, můžem ho vytáhnout.“</p>
<p>„Myslíš, že nás sledujou?“</p>
<p>Šumař zavrtěl hlavou. Neměl tušení. Pokud jich zůstalo dost. Otočil se. „Flaško,“ sykl, „sem.“</p>
<p>Mladý mág popolezl blíž.</p>
<p>„Můžeš se porozhlídnout?“ zeptal se ho Šumař. „Zjistit, jestli po nás jdou?“</p>
<p>„Už se stalo, seržante. Použil jsem všechny možný tvory.“</p>
<p>„No a?“ zajímal se Gesler.</p>
<p>„Ta svítivka jich většinu vyřídila, seržante. Ale kravál přilákal ostatní. Aspoň tucet Tiste Edur a možná pár set Ledeřanů. Jestli nás teď sledujou? Ano, ale pořád jsou dost daleko – poučili se, že si mají dávat pozor, řekl bych.“</p>
<p>„Brzo bude svítat,“ podotkl Gesler. „Musíme se někde schovat, Šume – akorát že tentokrát to asi nevyjde, co? Oni si nedají pokoj.“</p>
<p>„Dokážeme je setřást?“ zeptal se Šumař Flašky.</p>
<p>„Jsem unavený, seržante –“</p>
<p>„Nic se neděje. Udělal jsi dost. Co myslíš, Geslere, je čas se do toho pustit?“</p>
<p>„A použít těch pár zbývajících svítivek?“</p>
<p>„Podle mě nemáme na vybranou. Pochopitelně si můžeme jednu schovat. Totéž platí pro Sépii.“</p>
<p>Gesler kývl. „Já nechal naše rozdělit – ještěže tak, vzhledem k tomu, jak skončil Píska. I tak měl u sebe munici, ale nevzňala se –“</p>
<p>„Ale ano, jenom ne v týhle říši,“ opravil ho Šumař. „Mám pravdu, Flaško? Ta magie je jako rozbitá brána, která rozžvejká každýho, kdo jí projde.“</p>
<p>„Duchové pod náma, Šume, vycítil jsi to správně. Ta magie začala jako něco a pak se z ní stalo něco jinýho – a ten mág ji přestával zvládat ještě předtím, než jsi ho romáznul.“</p>
<p>Šumař kývl. Taky to viděl. Nebo si to aspoň myslel. „No, Flaško, co to znamená?“</p>
<p>Mladý mág kroutil hlavou. „Vymyká se to z ruky… někde. Nejdřív to byla stará, primitivní magie. Ne tak dávná jako ta spojená s duchy, ale pořád primitivní. A potom ji za krk popadlo něco chaotickýho…“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Opodál se Koryk převalil na záda. Byl k smrti utahaný. Ať si Flaška se seržanty povídají, co chtějí, on věděl, že jsou až po krk v prašivých hovnech mistra Kápě.</p>
<p>„Hej, Koryku.“</p>
<p>„Co je, Smíško?“</p>
<p>„Skoro jsi tam skonal, víš to?“</p>
<p>„Opravdu?“</p>
<p>„Když se na tebe vrhli čtyři najednou, tak jsi pěkně tancoval, míšenče.“ Zasmála se. Byl to tichý smích plný zloby. „Kdybych tomu jednomu nevrazila do oka nůž – tomu, který proklouzl pod tvým krytem a chystal se ti udělat druhou hubu na břiše – tak teď bys tam hezky vychládal.“</p>
<p>„A ti zbývající tři?“ Koryk se ve tmě křenil. „Vsadím se, že jsi netušila, jak jsem rychlej, co?“</p>
<p>„Něco mi říká, že ty taky ne.“</p>
<p>Neodpověděl, protože měla pravdu. Jako by měl záchvat paniky, ale oči a ruce mu fungovaly dokonale. Celou dobu měl dojem, že se jenom dívá, sleduje pohyby, kryty, postoje, každou ránu těžkou čepelí. Díval se a tu chvíli, každý pohyb, si dokonale užíval. Stejný pocit měl ve štítové hradbě té noci v malazském přístavu. Ale to, co začalo jako mlhavá euforie, se změnilo v čisté zjevení. <emphasis>Rád zabíjím. Bohové pod námi, mám to rád, a čím víc to mám rád, tím jsem v tom lepší. </emphasis>Ještě nikdy se necítil živější, nikdy to nebyl dokonalejší život.</p>
<p>„Nemůžu se dočkat, až tě zase uvidím tancovat,“ zamumlala Smíška.</p>
<p>Koryk zamrkal a otočil se k ní. Je vzrušená? Podařilo se mu ji probudit mezi těma svalnatýma nohama? Protože dobře zabíjí? <emphasis>Byl to </emphasis>tenhle <emphasis>tanec, Smíško? </emphasis>„Čím líp tě znám, tím víc mě děsíš, ženská.“</p>
<p>Frkla. „Tak je to správně, míšenče.“</p>
<p>Na druhé straně se ozval Smola. „Asi budu zvracet.“</p>
<p>O kousek dál se uchechtl Sépie. „Jo, Smolo, to se stává, když se ti zhroutí svět. Pochopitelně,“ dodal, „kdybys zvládal tanec jako poezii, když zabíjíš lidi, kdo ví –“</p>
<p>„To už stačí, prosím.“</p>
<p>„Neboj se,“ pokračoval Sépie. „Ty nejseš tenhle tanečník. Jsi zabedněnej a pomalej, Smolo.“</p>
<p>„Možná jsem pomalejší, Sépie, ale hlupáci nakonec umřou, ne?“</p>
<p>„Ano, to umřou. Netvrdím opak. Ty seš štítová zeď o jednom muži, to seš.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Kaprál Bouřňák plival krev. Do úst ho zasáhl loket, takže se mu uvolnily dva zuby a navíc se kousl do jazyka. Ten loket mohl být jeho vlastní – někdo do něj v pranici tvrdě narazil a on se právě napřahoval mečem z horního střehu. Skoro si přitom vykloubil rameno.</p>
<p>Provedl prudký zpětný sek, kdy hruškou zasáhl Ledeřana do spánku, až se s jedním okem napůl vypadeným z důlku odpotácel. Vzápětí ho srazil Krátkonos.</p>
<p>To tedy byl útok, on a jeho těžkooděnci, Krátkonos a trojice děsivých ženských, z nichž každá dokázala přinutit mrknout i říjícího se bhederiního býka a zmlátit ho na kaši, kdyby na to přišlo. Proto byl Bouřňák tuze spokojený seržant. Smůla to s Pískou. <emphasis>Ale další lidi už neztratíme. Ani jediného. Mám svoje těžkooděnce a zvládneme všechno, co se přinatrefí.</emphasis></p>
<p><emphasis>A nejsme na to sami. Ještě Smola a Koryk… Šumař v nich má pořádně zavilý páreček. A ta Smíška, ta má kamenné srdce Spára. Dobré oddíly to jsou na tuhle práci. A teď se obrátíme a kopneme je do brady, už to cítím. Šumař s Geslerem vaří v Kellanvedově starém kotlíku.</emphasis></p>
<p>Byl rád, že je pobočnice konečně pustila ze řetězu. Tohle se mu líbilo. K mistrovi Kápě s pochodováním v zástupu. Ne, to chce rychle vyrazit, držet se nízko a nezastavovat se. Pořádně nepříteli zamotat hlavu. Takže ti hlupáci je pořád sledují, co? A proč ne? Jen dva mizerné oddíly. A jich jsou teď už nejspíš stovky.</p>
<p>„Kellanvedova kletba,“ zamumlal s úsměvem.</p>
<p>V jeho zorném poli se objevila Bystroška. „Říkals něco, kaprále?“</p>
<p>„Malazští mariňáci, moje milá, to jsme my.“</p>
<p>„Ne těžkooděnci? Já myslela –“</p>
<p>„Ty jsi obojí, Bystro. Uklidni se. Víš, jde o to – malazští mariňáci nedělali to, k čemu jsou cvičený, celý roky, už od tý doby, co umřel Kellanved. K čemu jsou cvičený, chápej. K tomu, co děláme právě teď, pochválen buď Fener. Ti chudáci Ledeřani a Edurové, bohové pod náma, chudáci, který nic nevěděj.“</p>
<p>„Dost chytrý, aby nám nastražili past,“ poznamenala Uru Hela za Bystroškou.</p>
<p>„Ale nevyšlo jim to, ne?“</p>
<p>„Jen proto, že –“</p>
<p>„To stačí, Uru Helo. Mluvil jsem já, jasný? Tvůj kaprál. Tak poslouchej.“</p>
<p>„Akorát jsem se ptala –“</p>
<p>„Ještě slovo a seš v hlášení, vojáku.“</p>
<p>Pokud frkla, rychle to převedla v zakašlání.</p>
<p>„<emphasis>Ticho tam!</emphasis>“ ozvalo se od Geslera a Šumaře.</p>
<p>Dokázal, co chtěl. Kývl.</p>
<p><emphasis>Malazští mariňáci. Cha.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Šumař pokyvoval nad úzkou, klikatící se stezkou vinoucí se k nejbližšímu statku a kůlnám okolo. „Poběžíme co nejrychleji a raněný odtáhnem tam. Rovnou k domu po tý vozový cestě.“</p>
<p>„Jako kdybychom pořád zdrhali jako o život,“ dodával Gesler. „Pochopitelně musíme ten statek vyčistit, což znamená zabít civilisty, a musím říct, Šume, že se mi to nelíbí.“</p>
<p>„Třeba by se to dalo nějak obejít,“ opáčil Šumař. „Flaško?“</p>
<p>„Rozkaz, seržante. Jsem unavený, ale možná bych je mohl očarovat. Možná by se mi podařilo nasadit jim do hlavy pár falešných nápadů. Jako že jsme odešli na sever, když ve skutečnosti půjdeme na jih. Něco takovýho.“</p>
<p>„Ty nám nesmíš umřít, Flaško,“ prohlásil Gesler a obrátil se na Šumaře. „Půjdu teda od svejch lidí posbírat munici.“</p>
<p>„Já a Sépie,“ řekl Šumař a kývl.</p>
<p>„Nástražný dráty?“</p>
<p>„Ne, tou dobou už bude den. Ne, uděláme buben.“</p>
<p>„Mistr Kápě mě vem,“ vydechl Gesler. „Víš to jistě? Teda, slyšel jsem o tom –“</p>
<p>„Slyšels o tom, protože jsme to s Křovákem vymysleli. A zdokonalili, více méně.“</p>
<p>„Více méně?“</p>
<p>Šumař pokrčil rameny. „Buď to vyjde, nebo ne. A pro případ, že by to nevyšlo, zkusí to Flaška –“</p>
<p>„Pro ty práskavky se ale nebudem moct vrátit, nebo ano?“</p>
<p>„Ne, pokud nechceš uvidět jasný bílý světlo, Geslere.“</p>
<p>Muž s jantarovou kůží se usmál. „Jelikož je tu možnost, že uvidím, jak se legenda stává skutečností, přímo od génia, kterej to celý vymyslel… tak ti to nebudu vymlouvat, Šume.“</p>
<p>„Polovičního génia, Geslere. Křovák byl ta druhá půlka.“</p>
<p>„Chceš si to rozmyslet?“</p>
<p>„Klidně i několikrát, příteli. Ale stejně to provedem. Až budou všichni připravený, ty je povedeš. Já zůstanu se Sépií. K tomu statku – tomu bližšímu. Ten vzadu je, myslím, opuštěnej. Možná majitel přestavoval. Pole ale vypadají udržovaně, co?“</p>
<p>„Jo, zvlášť vzhledem k tomu, jak malej ten statek vypadá.“</p>
<p>„Ať to Flaška pročenichá, než tam vrazíte.“</p>
<p>„Jasně. Slyšels, mágu?“</p>
<p>„Cože? Promiňte, já usnul.“</p>
<p>Gesler se zamračil na Flašku. „Naše životy v jeho rukou? Mistr Kápě nám pomáhej.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Byly vydány rozkazy a předány podél nerovné řady ležících vojáků. Právě svítalo, když Gesler s Flaškou po boku a Corabbem Bhilanem Thenu’alas za patami vedl svůj nyní přerostlý oddíl po vozové cestě ke skromnému domu. Občas zaškobrtli – ne příliš nápadně.</p>
<p>Šumař se Sépií je chvíli pozorovali, dokud nebyli dost daleko od místa, které vybrali pro past. Tady rostlo křoví hned u cesty a na sáh zužovalo zorné pole. Za křovím rostly nalevo dva stromy a napravo další, hodně starý.</p>
<p>Na to použijí čtyři svítivky. Dvě těsně u sebe, pak jednu a nakonec poslední.</p>
<p>Sépie s tváří zalitou potem, protože mu v rameni vězel stále kus šípu, byl podivně zamlklý, když ho Šumař posílal odměřit dvacet kroků od zúženého místa. Na seržantův povel na zem položil klacíky. Potom měl za úkol na tom místě vyhrabat v udusané hlíně jamky. Mělké.</p>
<p>Sapér věřící v tah Oponn by tím mohl skončit a modlit se k vrtošivým Dvojčatům, aby na poslední nastraženou svítivku dopadlo koňské kopyto. Takhle ale buben nefungoval. Stačilo pouhé chvění. Když se svítivka na jedné straně správně ztenčila a opřela se tím místem o kámen dost ostrý a správně nakloněný, tak pouhé chvění zarazilo hrot do hliněné skořápky. Skutečnou výzvou, jak Šumař s Křovákem zjistili, bylo oškrábat svítivku, až byla tenká jako vaječná skořápka, aniž by ji rozbili a jejich krev a střeva nebarvily listí na nejvyšších stromech.</p>
<p>Jakmile Sépie vyhrabal první jamku, vydal se k ní Šumař se svítivkou, již nesl v obou rukou. Opatrně ji položil na zem, vytáhl nůž a ještě jamku trochu upravil. Dál se věnoval svítivce. Ta nejdál po cestě vybuchne jako první. Což spustí ostatní uprostřed oddílu. Poslední dvě vzadu byly pojistka pro případ, že by byl oddíl zvlášť velký.</p>
<p>Šumař vložil svítivku do jamky, lehl si na břicho, z jedné strany k ní přiložil nůž a začal jemně oškrabovat hlínu.</p>
<p>Slunce vyšlo, a třebaže bylo dosud chladno, Šumařovi po tvářích stékal pot, když stahoval nepatrné hoblinky z hlíny. Byl by rád, kdyby mu na svítivku posvítilo slunce, na tu stranu, na níž pracoval, aby mohl škrábat, dokud by nespatřil, jak slabá záře proniká k jasně žlutému zápalnému prášku s kousky ostrého železa. Štěstí ale neměl, vše zůstávalo ve stínu.</p>
<p>Po poslední hoblince nůž odtáhl. Našel ostrý kámen a opřel ho o ztenčenou stěnu, hrotem o hlínu. Pootočil jím – se zadrženým dechem a zavřenýma očima – a pak dal pomalu ruku pryč. Otevřel oči a prohlédl si své dílo.</p>
<p>Po pár nádeších se uklidnil a začal jamku zasypávat hrstmi hlíny. Nakonec nahoru nasypal trochu smetí a po břiše se odplazil až na kraj cesty, kde nechal ostatní svítivky. Zvedl hlavu a uviděl Sépii, čekajícího na druhé straně, ruce zkřížené na prsou. Vypadal, jako by se právě pochcal. <emphasis>Jasně, ví, proč jsme vymírající plemeno.</emphasis></p>
<p>Šumař si vzal druhou svítivku a popošel – zlehka našlapuje – k druhé jamce. Tentokrát svítivku neztenčil tolik. Na každé další zapracoval méně, což zvyšovalo nebezpečí – riziko, že začne být neopatrný, nedbalý čistě z úlevy, že zvládl tu první… ale to nebezpečí přece dobře zná, ne?</p>
<p>Se skřípěním zubů dorazil k druhé jamce a poklekl. Položil svítivku a uchopil nůž.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Sépie se opravdu skoro pomočil. Nevadila mu vyhlídka na smrt – s tím se smířil ve chvíli, kdy se stal členem Čtrnácté – ale to, co tu viděl.</p>
<p>Poslední velký malazský sapér. Nikdo jiný se mu zdaleka nevyrovnal. Představte si, oškrabuje stěny svítivek. Nožem. Až byly tenké jako vaječná skořápka. Sépie ho pozoroval, aniž by na tu dálku něco rozeznal, zatímco Šumař pracoval na té první, na té nejnebezpečnější ze všech. A modlil se ke všem bohům, kteří ho napadli, i k bohům, které ani neznal jménem, k duchům a všem sapérům živým i mrtvým, aby mu požehnali. Modlil se, aby jediný člověk, jehož skutečně uctíval, neudělal… co vlastně?</p>
<p><emphasis>Aby ho nezklamal.</emphasis></p>
<p>Jak žalostné. Věděl to. Pořád si to opakoval mezi naléhavými prosbami. Jako kdyby měl čas litovat, pokud by ho jeho víra zklamala.</p>
<p>Teď se Šumař přesunul k druhé jamce a začal znovu od začátku. Jen si to představte, Šum a Křovák, jaké to muselo být, když byli spolu. Bohové, Paliči mostů museli být opravdu děsiví. Ale teď… jen Šumař a Sépie, který se nevyrovná ani stínu slavného Křováka. Všechno se blíží ke konci. Ale dokud je Šumař naživu, potom k ďasu se vším, stálo to za to. A ten šíp v levém rameni, pravda, viděl ho přilétat, ale nenaklonil se k němu, ne? Možná se tím směrem podíval. Možná. Jako kdyby měl čas přemýšlet s tím, kolik se toho dělo kolem. Není přece nadčlověk, ne?</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Šumař se odplazil od druhé miny a ohlédl se po Sépiovi. Byl bledý jako smrt. Když o tom tak uvažoval, už tady druhého sapéra nepotřeboval, co?</p>
<p>Ukázal mu rukou, ať odejde a vrátí se k oddílu.</p>
<p>Sépie zavrtěl hlavou.</p>
<p>Šumař pokrčil rameny – na dohadování se neměl čas, a jestliže chce Sépie umřít, nebyla to pro něj žádná novinka – vstal a došel si pro třetí svítivku. Teď byly riskantní i kroky, a tak šel hodně pomalu. Ohledně toho, kde skladovat munici při práci, existovalo hodně pověr. Křovák by trval na tom, že nejdřív jsou na řadě svítivky, ale čím míň se jich musel Šumař dotýkat, tím líp se cítil. Stejně je pořád tahal sem a tam, ne?</p>
<p>Dorazil na místo a podíval se na zbývající svítivky. Další pověry. Kterou? Tu na lícové, nebo na rubové straně? Tu s dírou otočenou k němu, nebo tu druhou? Pro mistra Kápě, Křovák mu lezl v lebce jako fanatik. Dost už pověr! Dřepl si a jednu svítivku zvedl. Tu lícovou.</p>
<p>Je náhoda skutečně jen to? Když přišlo na preciznost, byli Moranthové fanatici. Každá třída munice byla neuvěřitelně dokonalá. Bez sebemenších odchylek. S odchylkami by sapér byl jen obyčejný vrhač kamení – pravda, vybuchujícího kamení, ale stejně to bylo pořád kamení. Nevyžadovalo by to žádné nadání, žádné schopnosti.</p>
<p>Šumař si děsivě jasně vzpomínal na bohy seslané zjevení při jeho prvním setkání s moranthskou municí. Severní Genabakis, týden před tažením na město Mott, následovaném dvojí noční můrou Mottského lesa a Černopeské bažiny. Povídalo se o kontaktech a rozsáhlém vyjednávání s podivným vládnoucím na místě zvaném Mračný les daleko na jihu. Izolovaný lid, strašlivého, nelidského vzhledu, jezdící na obrovském zdomácnělém čtverkřídlém hmyzu – vážkách – který dokázal házet na nepřátele smrt z velkých výšek.</p>
<p>Mezi malazskými vyjednavači byli Tayschrenn, jakýsi urozený hodnostář Aragan a osamělý T’lan Imass jménem Onos T’oolan. Dva dny cesty od přístaviště jižně od Malynties tábořila na nathijských polích Druhá a Třetí armáda. Přinesli bednu – zpocení vojáci z proviantní jednotky – a postavili ji deset kroků od ohniště. Whiskeyjack si přivolal Křováka a Šumaře.</p>
<p>„Vy dva v tomhle žalostným oddíle odvádíte nejvíc práce,“ prohlásil seržant a škaredil se, jako kdyby spolkl něco nepříjemného – což taky ano, protože uznal Šumovu a Křovákovu zkázonosnou anarchii. „V týhle bedně jsou granáty a horší věci, přišlo to od Moranthů, když jsme teďka jejich spojenci. Zřejmě dává smysl – i když dost šílenej – předat to vám dvěma. S tím, co je v bedně, asi budete muset trochu experimentovat. Hlavně ať to je nejmíň půl lígy od tábora.“ Zaváhal a poškrábal se ve vousech. „Ty velký jsou moc velký, aby se s nima dalo házet, teda dost daleko, abyste výbuch přežili, chci říct. Tak si budete muset namáhat mozky, abyste vymysleli, jak je použít. A poslední rozkaz, vojáci, zní, nezabijte se. Tenhle oddíl už je na tom špatně i tak, nechci vybírat další dvojici, aby se s tím popasovali. A jediní dva, který můžu použít, jsou Kalam a Honec.“</p>
<p>Ano, Honec.</p>
<p>Šumař s Křovákem vypáčili víko a zmateně zírali na dobře zabalené granáty uložené v rámečcích vycpaných slámou. Malé kulaté, dlouhé a zužující se na jednom konci, s hrotem a ze skla – nebyla v něm vidět ani bublinka – a na dně mnohem větší, dost velké, aby vyplnily koš balisty, pokud by je tam člověk chtěl dát, což, jak se ukázalo, byla hotová sebevražda, protože měly sklon vybuchnout ve chvíli, kdy rameno narazilo na břevno. Nicméně vynikající k ničení balist a jejich osádek.</p>
<p>Opravdu to bylo experimentování. Křovák se Šumem se s bednou vydali na dlouhou, vyčerpávající cestu na odlehlé místo, kde házeli těmi malými, kterým začali říkat práskavky, protože pokud vybuchly příliš blízko, zasypaly vrhače kusy železa a navrch mu popraskaly bubínky. Tam taky objevili zápalné vlastnosti hořivek, za plačtivých protestů sedláka, jenž sledoval ohnivou zkázu žebřiňáku se senem (tedy naříkal jen do chvíle, než mu dali čtyři zlatá říšská žezla – Kellanvedovu nově raženou měnu – což stačilo na koupi celého statku). Bořiče, vražené do klínovitých děr v zemi, vyváděly psí kusy s kamennými základy, ať spojenými maltou, či nikoliv. A nakonec svítivky, nejhnusnější munice, jaká kdy byla vyrobena. Moranthové je shazovali z výšky ze svých quorlů a Křovák se Šumem použili téměř veškeré přidělené zásoby, než vymysleli alternativu, která by byla použitelná, a ne smrtící. Nakonec – spotřebovali jich asi dvacet, celé dvě bedny – usoudili, že každý, kdo by se pokoušel o cokoliv jiného než druhotné použití – jako přídavek k svítivkám a hořivkám, a pokud se naskytla příležitost, nějaké té dobře vržené práskavce, by musel být Oponn-políbený paní.</p>
<p>Velké kuše přišly mnohem později, stejně jako šílené varianty typu buben a pomalé hoření. A při tom všem zůstával tah paní vždycky poslední instancí. Šumař věděl, že kdyby byl nábožensky založený, musel by vložit všechny peníze, které si vysloužil, do truhlic v chrámech paní, vzhledem k tomu, kolikrát hodil svítivku na cíl, a přitom byl sám i spousta dalších Malažanů v jejím dosahu. Křovák měl ještě menší… zábrany. A žel, jeho odchod ze světa nebyl v tomto ohledu skutečně ničím překvapivým.</p>
<p>Vzpomínky měly ve zvyku dorazit v nejnevhodnější chvíli, kouzlo nostalgie nepochybně napuštěné jemnými, nicméně svůdnými sebevražednými sklony, a Šumař je cestou k Sépiovi a poslední jamce musel násilím vytlačit.</p>
<p>„Měl jsi odsud vypadnout,“ podotkl, když si klekal ke skromnému výkopu.</p>
<p>„Ani náhodou,“ odpověděl Sépie tiše.</p>
<p>„Jak chceš, ale nestůj potom v bráně mistra Kápě, jestli tohle zvorám.“</p>
<p>„Slyšel jsem tě, Šume.“</p>
<p>Snaže se nemyslet na Křováka, Whiskeyjacka, Honce a všechny ostatní, nemyslet na staré časy, kdy svět působil novým, úžasným dojmem, kdy riziko bylo součástí hry, se Šumař, poslední velký sabotér, pustil do práce.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Flaška si prohlížel statek. Uvnitř někdo byl, tím si byl jistý. Živí, dýchající lidé, ano. Ale… něco, slabý pach, mrtvolné vzpomínky nebo… něco. Nebyl si jistý, nemohl si být jistý, a to ho silně vyvádělo z míry.</p>
<p>Připojil se k němu Gesler a ležel tam trpělivě jako klíště na stéblu trávy, alespoň ze začátku. Nyní z něj však Flaška cítil rostoucí nepokoj. On si to ovšem mohl dovolit, s tou svou zlatou kůží, která ani v Y’Ghatan neshořela – pochopitelně Pravda dokázal, že ta zvláštní kůže neodolá úplně všemu, když přijde na moranthskou munici. Přesto byl Gesler muž, jenž procházel ohněm ve všech významech, jaké Flašku napadly, takže mu plížení, lsti i surové zabíjení vyhovovaly.</p>
<p><emphasis>Nakonec ale všichni spoléhají na mě, a já bych přitom nedokázal použít ten meč, co nosím, ani abych se prosekal hejnem puritánských dobrodějů s nataženými prsty a ostrými nehty – bohové pod námi, odkud se vzala tahle představa? Zatracená Mockra, někomu unikají myšlenky. </emphasis>Podíval se na Geslera. „Seržante?“ šeptl.</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„Nemáš náhodou v hlavě divné představy, že ne?“</p>
<p>Podezíravý pohled, pak Gesler zavrtěl hlavou. „Myslel jsem na jednoho starýho mága, kterýho jsem znal. Na Kulpa. Ne že bys mi ho v nejmenším připomínal, Flaško. Ty seš víc jako Rychlej Ben, myslím, což nás všechny dost děsí. Ale když jsem Kulpa viděl naposled, letěl přes zábradlí lodi – v ohnivý bouři. Vždycky mě zajímalo, co se s ním stalo. Rád si představuju, že se mu vede dobře, že vypadl z tý ohnivý chodby na zahrádku nějaký mladý vdovy, do studený vody její fontánky. Zrovna když klečela a modlila se o spásu nebo něco takovýho.“ Najednou se zatvářil rozpačitě a odvrátil zrak. „Maluju si hezký obrázky toho, co mohlo bejt, protože to nakonec všechno vždycky dopadne špatně.“</p>
<p>Flaška tiše zabručel a kývl. „To se mi líbí, seržante. Nějak se mi při tom… ulevilo.“</p>
<p>„A to znamená co?“</p>
<p>„Jenom to ukazuje, že ses nám nevzdálil tolik, jak to občas vypadá.“</p>
<p>Gesler udělal obličej. „V tom se mejlíš, vojáku. Jsem seržant, takže od tebe a těch pitomců stojím tak daleko jako jeskynní medvěd od třínohý lasičky. Jasný?“</p>
<p>„Ano, seržante.“</p>
<p>„A proč se tady teď vlastně schováváme? Z komína stoupá kouř, což znamená, že vevnitř jsou lidi. Řekni, že můžem vyrazit, Flaško, a tvůj úkol prozatím skončil.“</p>
<p>„Dobře. Myslím, že tam jsou dva. Klidný, zádumčivý myšlenky, ale zatím žádný hovory.“</p>
<p>„Zádumčivý? Jako co si myslí kráva s nacpaným břichem, kterou tahá tele za cecek? Nebo jako že dolů komínem sleze obří dvouhlavej had a spolkne pána se špínou za nehtama i s jeho paničkou?“</p>
<p>„Něco uprostřed, řekl bych.“</p>
<p>Gesler se zamračil a frkl. Otočil se a dal rukou znamení. Vzápětí kolem Corabba Bhilana Thenu’alas – jenž byl za seržantem – prolezla Uru Hela a lehla si vedle Geslera.</p>
<p>„Seržante?“</p>
<p>„Flaška říká, že tam jsou dva. Chci, abys tam úplně klidně přišla a zavolala je ven – máš žízeň a chceš požádat o žejdlík támhle z tý studny.“</p>
<p>„Já nemám žízeň, seržante.“</p>
<p>„Lži, vojáku.“</p>
<p>Flaška viděl, že jí ta představa vadí. <emphasis>Duchové chraň, věci, které zjistíš…</emphasis></p>
<p>„A co takhle že si doleju do měchů?“</p>
<p>„Ano, to půjde.“</p>
<p>„Samozřejmě je musím nejdřív vylít,“ podotkla zachmuřeně.</p>
<p>„Tak to udělej.“</p>
<p>„Rozkaz, seržante.“</p>
<p>Gesler se podíval na Flašku a mladý mág jasně viděl, jak bojuje se smutkem a zoufalstvím. „Připrav se,“ přikázal, „je praštit tím kouzlem nebo co, kdyby se něco zvrtlo.“</p>
<p>Flaška kývl, ale pak si všiml úplně nového výrazu na Geslerově tváři. „Co se děje, seržante?“</p>
<p>„Buď jsem se právě pochcal, nebo Uru Hela vylejvá vodu ze svýho měchu,“ odvětil Gesler. „Na určitý úrovni je rozdíl dost problematickej.“</p>
<p><emphasis>To je, seržante. Právě sis mě získal. Tady a teď. Získal sis mě, takže odteď ti dám všechno, co mám k dispozici. Všechno. </emphasis>Ale i s tímto zpola vážně míněným názorem musel otočit hlavu a zakousnout se do rukávu. <emphasis>A jen počkej, seržante, až všichni uvidíme ten mokrý flek na tvých kalhotách. Tohle nepřežiješ, ne, pane, to ani náhodou. Ach, paměť je mrcha.</emphasis></p>
<p>Uru Hela si pověsila nyní prázdný měch k pasu, kousek popolezla a vyškrábala se na nohy. Upravila si těžkou zbroj a z kovových kloubů vytahala větvičky a trávu, dotáhla si řemínek přílby a vydala se k domu.</p>
<p>„Ach,“ zamumlal Flaška.</p>
<p>„Co je?“ chtěl vědět Gesler.</p>
<p>„Najednou zpozorněli – nevím, možná jí jeden z nich uviděl škvírou mezi okenicemi – ne, tak to nebylo.“</p>
<p>„<emphasis>Cože?</emphasis>“</p>
<p>„Pořád nemluví, ale chodí. Hodně. A rychle. Seržante, myslím, že ji neuviděli, oni ji <emphasis>ucítili. </emphasis>A nás taky.“</p>
<p>„Ucítili? Flaško –“</p>
<p>„Seržante, myslím, že to nejsou lidi –“</p>
<p>Uru Hela právě míjela studnu asi patnáct kroků od domu, když se dveře rozletěly – natolik prudce, až se přervaly kožené závěsy – a tvor, jenž se objevil, byl snad až příliš velký, než aby se vešel do rámu, jak vybíhal po schodech nahoru – vynořil se a vytáhl obrovskou dřevorubeckou sekeru s dlouhým toporem –</p>
<p>Uru Hela se zastavila jako přimražená.</p>
<p>„Vpřed!“ zařval Gesler, vyskočil a zvedl kuši –</p>
<p>Kolem něj proběhl Corabb Bhilan Thenu’alas s taseným mečem –</p>
<p>Flaška si uvědomil, že pohybuje ústy, ale nevyšel z nich ani hlásek. Jen valil oči a snažil se pochopit, co vidí. Démon. Mistrem Kápě prokletý démon Kenryll’ah! Který právě útočil na Uru Helu. Ta odhodila měch na vodu a obrátila se na útěk. Zároveň se snažila vytáhnout meč.</p>
<p>Nebyla dost rychlá – démon máchl sekerou v blyštivém oblouku a zasáhl ji do levého ramene. Paže odpadla a z kovových spojů na celých zádech vytryskla krev, jak široký klín čepele zajel hlouběji, přeťal páteř a vytrhl pravou lopatku, která uvázla na zkrvavené zbrani, když opouštěla tělo.</p>
<p>Další krev, tolik krve, ale proudy rychle zeslábly – srdce Uru Hely už přestalo bít a život opouštěl zničené tělo – když přepadla dopředu, meč zpola tasený. Hlava jí klesla na prsa a pak se zhroutila na zem celá. Zadunělo to. Víc už se nepohnula.</p>
<p>Geslerova kuše zadrnčela a šipka prosvištěla těsně kolem Corabbova ramene.</p>
<p>Démon zařval bolestí – střela se mu zabodla do prsou kus nad oběma srdci.</p>
<p>Corabb Bhilan Thenu’alas přiskočil. Ječel něco ve svém rodném jazyce. Znělo to jako „<emphasis>Leomanovy koule!</emphasis>“</p>
<p>Gesler poklekl a dobíjel kuši. Bouřňák, Sololiz a Krátkonos proběhli kolem něj s Korykem a Smolou v závěsu. Smíška utíkala obloukem, kuši v rukou – jednu ze Šumových zbraní, nabitou práskavkou – a namířila na vchod do domu, kde se objevil druhý démon. Byla opravdu rychlá. Šipka s drnčením vyletěla. Když ji démon ve dveřích uviděl, podařilo se mu nastavit jí do cesty svou zbraň – tulvar – což mu ale bylo celkem k ničemu, když práskavka vybuchla.</p>
<p>Další bolestný výkřik a obrovský démon se zřítil na zeď domu. Dřevo, drny a rovnanina se prohnuly, a jak démon padal, strhl s sebou celou stěnu.</p>
<p><emphasis>A co dělám já? Zatraceně, co to dělám? </emphasis>Flaška vyskočil a zoufale hrábl po první chodbě, která se objevila na jeho zavolání.</p>
<p>Démon se sekerou vyrazil proti Corabbovi. Čepel se mihla vražedným obloukem a zešikma zasáhla Corabbův štít a odrazila se. Corabb by byl skončil s rozseknutou hlavou, kdyby nebyl klopýtl. Došlápl do sviští díry, takže se mu podlomilo koleno, ztratil rovnováhu a přepadl na bok. Ještě švihl mečem, který měl narazit na démonovu sekeru, ale takhle projel pod ním a zasáhl Kenryll’ahovo pravé koleno. Démon zavyl.</p>
<p>Vzápětí dorazil Bouřňák se svými těžkooděnci. Do zraněného Kenryll’aha narážely meče a štíty a do vzduchu vyletovaly kusy masa a krev.</p>
<p>Démon se s řevem vrhl dozadu, vymanil se ze sevření a rozpřáhl se sekerou vodorovně. Narazil na tři štíty, které mu byly nastaveny do cesty. Kov a dřevo létaly na všechny strany. Sololiz zachrčel, protože měl zlomenou ruku.</p>
<p>„Uhnout!“ štěkl někdo a Bouřňák s druhy odskočili. Corabb, dosud ležící na zemi, se odkutálel za nimi.</p>
<p>Démon tam stál, poněkud zmatený, a připravoval si sekeru.</p>
<p>Smíščina rukou vržená práskavka ho zasáhla do spánku. Zablýsklo se, prásklo to, vyvalil se kouř a démon se potácel pryč, s polovinou obličeje proměněnou v rudou kaši.</p>
<p>Flaška však vycítil, že se již vzpamatovává.</p>
<p>„Ústup! Všichni!“ ječel Gesler.</p>
<p>Flaška sebral všechno, co měl po ruce, a zaútočil na démonův mozek Mockrou. Ten omámeně ucukl.</p>
<p>Z pobořeného domu se pomalu škrábal druhý Kenryll’ah.</p>
<p>Smíška do trosek hodila ještě jednu práskavku. Výbuch, kouř, další kus budovy se zřítil.</p>
<p>„Ustupujeme!“</p>
<p>Flaška viděl, jak Koryk se Smolou váhají. Chtěli se vrhnout na omráčeného démona. V té chvíli dorazili Šumař se Sépií.</p>
<p>„Pro koule mistra Kápě!“ zaklel Šumař. „Pohyb, Koryku! Smolo! Pohyb!“</p>
<p>Gesler udělal podivný posunek. „Jdeme na jih! Na jih!“</p>
<p>Sololiz s Krátkonosem se otočili tím směrem, ale Bouřňák je stáhl zpátky. „Tomu se říká uvedení v omyl, pitomci!“</p>
<p>Oddíly se cestou na východ v běhu řadily. Šok ze smrti Uru Hely a následného boje všechny umlčel. Jen supěli a zbroj jim chrastila, jako kdyby dupali po hliněných střepech. Za nimi ze statku stoupal kouř. Démon se sekerou se omámeně potácel s krvácející hlavou.</p>
<p>Flaška věděl, že ta práskavka mu měla rozrazit hlavu. <emphasis>Asi má silné kosti. </emphasis>Kenryll’ah, osobně, žádný z jejich poskoků. Ne, přímo vysoceurozený z Aral Gamelon, docela jistě.</p>
<p>„Mistrem Kápě prokletý démoni-sedláci!“ spustil Bouřňák. „Mají tu mistrem Kápě prokletý démony-sedláky! Sejou semena, škubou za cecky, předou vlnu – a sekají cizince na kousky! Geslere, kamaráde, tohle místo nenávidím, slyšíš? <emphasis>Nenávidím!</emphasis>“</p>
<p>„Zmlkni!“ štěkl Šumař. „Měli jsme štěstí, že nás ty práskavky nerozsekaly na cestě – a to tvoje mečení těm démonům řekne, kam přesně jdeme!“</p>
<p>„Už jsem nechtěl nikoho ztratit,“ odsekl Bouřňák hořce. „Přísahal jsem –“</p>
<p>„Měl jsi mít rozum,“ přerušil jej Gesler. „Hrome, Bouřňáku, neslibuj něco, co nemůžeš splnit – jsme ve válce a lidi umírají. Už žádný sliby, jasný?“</p>
<p>Jedinou odpovědí mu bylo mrzuté přikývnutí.</p>
<p>Běželi dál a dlouhá, předlouhá noc se překulila v den. Flaška věděl, že na ostatní čeká odpočinek. On ale bude muset vytvořit iluzi a skrýt je. Bude muset skákat z jednoho lesního obyvatele na druhého a zkontrolovat cestu, po níž přišli. Musel ty idioty udržet naživu.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Démoní princ se vyplazil z trosek domu, vyplivl trochu krve, posadil se na paty a uslzeně se rozhlížel. Jeho bratr stál opodál, posekaný a domlácený, s utrženou polovinou obličeje. Tedy jeho obličej nestál nikdy za moc a většina mu stejně doroste. Možná snad až na to oko.</p>
<p>Bratr si ho všiml a připotácel se blíž. „Už ti v životě neuvěřím,“ zakrákal.</p>
<p>„Co tím myslíš?“ princ mluvil drsně a s bolestí. Při výbuchu druhého granátu vdechl oheň.</p>
<p>„Říkal jsi, že sedlačení je mírumilovné. Říkal jsi, že můžeme odejít na odpočinek.“</p>
<p>„Bylo to mírumilovné,“ ohradil se princ. „Všichni sousedi přece utekli, ne?“</p>
<p>„Tihle ne.“</p>
<p>„To taky nebyli sedláci. To, myslím, můžu tvrdit s jistotou.“</p>
<p>„Bolí mě hlava.“</p>
<p>„Mě taky.“</p>
<p>„Kam utekli?“</p>
<p>„Na jih tedy ne.“</p>
<p>„Neměli bychom jít za nimi, bratře? Jak to vypadá, musím vyslovit názor, že v té malé šarvátce měli navrch oni, a to se mi nelíbí.“</p>
<p>„Stojí to za úvahu. Nakonec probudili můj hněv. I když bych ti radil, ať si najdeš kyj, bratře, místo té hloupé sekery.“</p>
<p>„Byla první v dosahu. A teď se budu muset prokopat do našeho zbořeného, doutnajícího obydlí – všechno to kopání bylo úplně k ničemu!“</p>
<p>V té chvíli zaslechli dusot kopyt. Rychle se blížil po cestě.</p>
<p>„Poslouchej, je jich víc. Není čas hledat kyj, bratře. Vyrazíme a započneme s naší sladkou pomstou, co říkáš?“</p>
<p>„Vskutku vynikající nápad. Jedno oko mi ještě funguje, což by mělo stačit.“</p>
<p>Kenryll’ažští princové se vydali po vozové cestě. Dnes opravdu neměli svůj den.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Čtvrt lígy od statku se Šumař otočil a znovu tak Flaškoví potvrdil, že má skryté nadání. „Koně,“ ohlásil.</p>
<p>Flaška vycítil totéž.</p>
<p>Oddíly se zastavily v jasném slunci u dlážděné cesty, která nutně potřebovala opravit. O tisíc kroků dál na východ čekal další shluk budov. Z komínů nestoupal kouř. <emphasis>Žádný div, když jsou v okolí démoni.</emphasis></p>
<p>Výbuchy byly jako hromové údery bubnu otřásající zemí.</p>
<p>„Čtyři,“ napočítal Šumař s krutým úsměvem.</p>
<p>Sépie na seržanta zíral s neskrývanou bázní a ne právě malým zbožňováním.</p>
<p>V dálce se objevil kouř, hnědavá skvrna zvedající se nad lesem.</p>
<p>„Půjdeme na támhle ten statek,“ prohlásil Šumař. „Tam si den odpočineme – naši pronásledovatelé nebudou ve stavu něco podniknout.“</p>
<p>„Buben,“ šeptal Sépie. „Já ho viděl. Buben. Teď můžu klidně umřít.“</p>
<p>Zatracení sapéři. Flaška kroutil hlavou. Z poničené stezky o čtvrt lígy dál se nesla bolest. Lidská, zvířecí… ach, <emphasis>a démoni. Měli jste radši honit nás. Ale že jsme nadělali pořádný binec.</emphasis></p>
<p>Ano, spousta bolesti a ještě víc smrti. Vytrácející se smrt roztahující tmu jako prach ve větru. Šumařův buben. Nic nemohlo lépe ohlásit, že dorazili Malažané.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Sestup Thoma Tissyho ze stromu byl poněkud příliš rychlý a hlasitý. Ve spleti praskajících větví, padajícího listí a jednoho opuštěného vosího hnízda seržant přistál tvrdě na zadku. „Au, bohové pod náma, bohové pod náma!“</p>
<p>„Na tom konci není žádnej bůh, akorát kostrč!“ zavolal jeden z vojáků.</p>
<p>Keneb chvíli počkal, než se seržanta zeptal, co nahoře viděl.</p>
<p>Thom Tissy se pomalu a opatrně zvedl. Byl to skrček s krátkýma křivýma nohama, podobaným obličejem a rukama plnýma bradavic. „Kouř, pěsti, hodně. Napočítal jsem deset míst, jedno fakt velký – asi ten hrom, co jsme slyšeli před chvílí – určitě to nebyla jenom jedna práskavka. Tři, možná víc.“</p>
<p>Což znamenalo, že někdo má opravdu vážné potíže. Keneb si prohlédl vojáckou sebranku dřepící na palouku. „Deset?“</p>
<p>„Ano, pěsti. Asi jsme to tu trochu rozvířili, dost na to, aby se začalo pořádně bojovat. Až se vrátí kapitán, poví nám něco víc.“</p>
<p>Ano. Faradan Sort. Ta byla ale se Zobákem pryč už skoro týden.</p>
<p>„Deset.“</p>
<p>„Čekal jste víc, pěsti?“ zeptal se Thom Tissy. „Výhled jsem měl docela dobrej, ale ne dokonalej. Šest jsem jich viděl na severu, čtyři na jihu, takže my jsme skoro přesně uprostřed půl nočního pochodu pozadu. Krajní výbuchy byly skoro na obzoru, což znamená, že jsme pořád roztažení, jak bychom měli být. A ten kouř nám jenom říká, kde došlo k větším potyčkám, ne o všech těch malých přepadeních a tak. Něco je špatně, pěsti?“</p>
<p>„Ať se oddíly připraví,“ odpověděl Keneb a otočil se. Ano, bojovalo se. Ale nebyl to vyrovnaný boj. Jeho mariňáci čelili přesile a nebyla naděje, že získají spojence, o nichž si mysleli, že je budou mít. Pravda, měli spoustu munice, ale čím víc mágů přicházelo s edurskými a lederskými oddíly, tím víc se nerovnováha sil projeví. Jeho oddíly, i spárované, si nemohly dovolit ztráty. Čtyři či pět mrtvých znamenalo překročit práh použitelnosti. Přeživší se budou muset přeřadit – a lígy dlouhá linie začínala povážlivě řídnout. Místo aby s postupem na hlavní město získávali sílu, budou malazští mariňáci ve skutečnosti slábnout.</p>
<p>Pochopitelně tato invaze nebyla jen Kenebova tajná mariňácká operace. Byly tu další elementy – pravidelná pěchota pobočnice a Blistiga, která vyrazí do pole, až přijde čas, pod velením děsivého, ale schopného kapitána Laskavy. Potom tu byly Chundrylové Spálené slzy a Zánikové – ačkoliv ti se prozatím zdržovali daleko. Opravdu složitá invaze.</p>
<p><emphasis>Nám zatím stačí zasít zmatek, přerušit zásobování do hlavního města, kdykoliv to půjde, a neustále vyvádět nepřítele z rovnováhy, aby netušil, co se děje, a musel reagovat, místo aby se ujal iniciativy. Osudové rány přijdou později odjinud, a já si to musím pořád připomínat. Abych se nepokoušel dělat příliš. Nejdůležitější je udržet co nejvíc mariňáků naživu – ne že by nám taktika pobočnice dávala příliš velké šance. Asi začínám chápat, jak se cítili Paliči mostů, když je pořád dokola posílali do noční můry.</emphasis></p>
<p><emphasis>Zvlášť na konci v Dřevnově, v Darúdžhistánu, v tom městě zvaném Černý Korál.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ale ne, tohle je jiné. Pobočnice nás nechce vyhladit. To by bylo šílené, a ona je sice chladnokrevná mrcha, ale šílená tedy není. Aspoň se to na ní zatím neprojevilo.</emphasis></p>
<p>Keneb si v duchu spílal. Strategie byla troufalá, pravda, nicméně založená na rozumných zásadách. Na tradičních zásadách. Na těch Kellanvedových, které stály za vytvořením mariňáků. Na nichž se pozvedli sapéři, jakmile malazské válčení pozměnila moranthská munice. Tohle byl ve skutečnosti starý, původní způsob upotřebení mariňáků – ačkoliv nepřítomnost zásobovacích cest, jakkoliv chabých a natažených, si vynutila odevzdanost neumožňující žádné odchylky ani ústup – <emphasis>spálila koráby a v dohledu není jediný quorl – </emphasis>což vytvořilo situaci, v jaké by se kroutil i císař.</p>
<p>Nebo ne. Kellanved znal cenu rizika, věděl, jak se může celá válka posunout, obrátit se na jediném nečekaném, neskutečném činu, porušení protokolu, po němž nepřítel zaváhal a nakonec uprchl docela.</p>
<p>Takové věci dělaly z vojáků génie. Kellanved, Dassem Ultor, princ K’azz D’avore z Rudé gardy. Caladan Chmur. Coltain. Dujek.</p>
<p>Patří pobočnice Tavore do této slovutné společnosti? <emphasis>Ještě se neukázala, že? Bohové nad námi, Kenebe, musíš přestat takhle uvažovat. Jinak se z tebe stane další Blistig, a jeden Blistig nám bohatě stačí.</emphasis></p>
<p>Musel se soustředit na naléhavé záležitosti. On a jeho mariňáci se museli soustředit na tažení, na odvážný hazard. Nechat ostatní, ať udělají svoje, a věřit, že se v pravý čas objeví na určené pozici. Objeví se, ano, a budou čekat, že Keneb udělá totéž. S většinou svých mariňáků.</p>
<p><emphasis>Figurky ve hře, ano. Rozhodování necháváme v rukou někoho jiného. Osudu, bohů, Tavore z rodu Paranů, ničí pobočnice. A tak musím věřit. Pořád věřit. Že není šílená. Že je génius na úrovni hrstky ostatních v celé malazské historii.</emphasis></p>
<p>Víra. Ne v boha, ne v osud, ale v jiného smrtelníka. Její tvář dobře znal, jasně si vzpomínal na její omezené výrazy, od žalu po hněv, na zuřivé odhodlání dosáhnout… <emphasis>toho, čeho chce dosáhnout. Kdybych tak jenom věděl, co to je.</emphasis></p>
<p>Tento způsob boje mariňákům možná vyhovoval. Ne však Kenebovi. Ne jako veliteli, ne jako pěsti. Prostě se cítil bezmocný. Nebyl ani ve spojení s vojskem, kromě sporadického mumlání mezi oddílovými mágy. <emphasis>Budu se cítit líp, až se vrátí Faradan Sort.</emphasis></p>
<p><emphasis>Pokud se vrátí.</emphasis></p>
<p>„Pěsti.“</p>
<p>Obrátil se. „Vy mě sledujete, seržante?“</p>
<p>„Ne, pane,“ odpověděl Thom Tissy. „Jen jsem chtěl říct, než vypadnu, že to, no, chápeme.“</p>
<p>„Co chápete? A kdo je to ‚my‘?“</p>
<p>„My všichni, pane. Je to nemožný. Teda pro vás. My to víme.“</p>
<p>„Opravdu?“</p>
<p>„Jo. Nemůžete velet. Musíte poslouchat a nevíte, co se děje s vašima vojákama, protože jsou všude tady kolem –“</p>
<p>„Jděte si lehnout, seržante. A řekněte ostatním, že podle mě nic z toho není nemožné. Postupujeme a hotovo.“</p>
<p>„No, ehm –“</p>
<p>„Moc si namlouváte, seržante. Teď se vraťte k oddílu a vyřiďte vojákům, ať přestanou teoretizovat a trochu se vyspí.“</p>
<p>„Rozkaz, pane.“</p>
<p>Keneb se za ním díval, jak odchází. Bylo to od něj hezké, všechny ty nesmysly. Hezké, ale bezvýznamné a nebezpečné. <emphasis>Nejsme přátelé, Thome Tissy. Nemůžeme si to dovolit.</emphasis></p>
<p>Po chvíli se trpce usmál. Všechny ty stížnosti ohledně Tavore, a teď je tady a dělá totéž, co ona – odstrkuje je všechny pryč.</p>
<p>Jenomže to bylo nutné, protože jiná možnost neexistovala.</p>
<p><emphasis>Takže pokud je šílená ona, jsem šílený i já.</emphasis></p>
<p><emphasis>Mistr Kápě mě vem, možná jsme šílení všichni.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Čekal je dlouhý sestup ledovým polem plným kamení a smetí. Víc toho z doby Jaghutů nezbylo. Stáli vedle sebe, tělo bez duše a duše bez těla, a Křovák si přál, aby víc vnímal tu ironii, ale dokud nepřijde na to, kdo z nich dvou je víc ztracený, chladné potěšení z tohoto zjištění si nedokáže patřičně užít.</p>
<p>Za nerovným koncem ledovce, asi dva tisíce kroků od nich rostly ve vzdorovité hojnosti listnáče. Les tu a tam přerušovaly palouky zelené, vysoké trávy. Krajina plná skvrn se táhla až k nízkým kopcům, za nimiž se zvedaly vyšší kopce s prudšími svahy, a lesní porost, nyní nepřerušený, tvořily tmavěji zelené jehličnany.</p>
<p>„Připouštím,“ promluvil Křovák a konečně přerušil mlčení, „že něco takovýho jsem nečekal. Možná tundru. Hromady štěrku a ty suchý, prašný duny přesouvaný větrem. Většinou bez života. Jinejma slovama, bezútěšnost.“</p>
<p>„Ano,“ pronesla Emrot. „Nečekané, tak blízko Ledovému trůnu.“</p>
<p>„Zřejmě bychom si měli promluvit o tom, kam kdo z nás má vlastně namířeno,“ poznamenal Křovák po chvíli.</p>
<p>T’lan Imass na něj upřela prázdné, zapadlé oči. „Cestujeme spolu, duchu. Kromě toho nás dva nic neváže. Já jsem zlomená, osvobozená a poklekla jsem před bohem. Moje cesta je tím dána, a vše, co mi v ní bude bránit, zničím vlastní rukou.“</p>
<p>„A jak přesně hodláš zničit mě, Emrot?“ zajímalo Křováka. „Jsem přece jenom duch.“</p>
<p>„Že nedokážu vyřešit toto dilema, duchu, je jediný důvod, proč jsi stále ještě se mnou. A taky za to může moje zvědavost. Nyní věřím, že tvůj záměr je nepřátelský vůči mému pánu – možná máš za úkol zhatit mi plány. Ale jako duch nezmůžeš –“</p>
<p>„Víš to jistě?“</p>
<p>Neodpověděla. Došli na třicet kroků od kraje ledu, znovu se zastavili a T’lan Imass se otočila k sapérovi.</p>
<p>„Projev vůle,“ utrousil Křovák, zkřížil paže a usmál se. „Trvalo mi dlouho přijít s touhle představou i pojmem. Ano, jsem duch, ale očividně ne jen tak obyčejný duch. Přetrvávám, dokonce jsem si vytvořil zdánlivě pevný tělo – odkud se taková moc bere? To je otázka. Přebíral jsem si to hodně dlouho. Vlastně co jsem otevřel svoje neexistující oči a uvědomil si, že už nejsem v Korálu, nýbrž někde jinde. A pak, když jsem našel známou společnost, začala to být ještě větší záhada.“ Mrkl. „Nevadí ti, že mluvím, Emrot?“</p>
<p>„Pokračuj.“</p>
<p>Křovák se usmál ještě víc a kývl. „Paliči mostů, Emrot. Tak nám říkali. Elitní divize malazskýho vojska. V Korálu nás v podstatě zničili – asi to byl náš poslední oficiální úkol. Měl být. Ale nebyl. Ne. Nějaký tannoský poutník duší nám dal píseň, velice mocnou píseň. Paliči mostů, Emrot – tedy ti mrtví, netuším, jak je na tom těch pár, kteří přežili – my mrtví jsme <emphasis>ascendovali. </emphasis>Projev vůle, T’lan Imass. Hádám, že tohle chápeš možná líp než já. Jenže taková moc nekončí tím tvým prokletým rituálem. Ne, vy jste jenom možná zavedli precedens.“</p>
<p>„Ty nejsi tělo bez duše.“</p>
<p>„Ne, jsem spíš jako váš odraz. Tak nějak <emphasis>převrácený, </emphasis>ne?“</p>
<p>„Necítím z tebe žádnou magii,“ prohlásila Emrot a nepatrně naklonila hlavu. „Nic. Ani tu nejsi.“</p>
<p>Křovák se znovu usmál a pomalu vytáhl zpod pláštěnky svítivku. Podržel ji mezi nimi. „A co tohle, Emrot?“</p>
<p>„Nevím, co to je.“</p>
<p>„Jistě, ale je to tady?“</p>
<p>„Ne. Je to iluze, stejně jako ty.“</p>
<p>„Iluze, nebo projev vůle? Mojí vůle?“</p>
<p>„Ten rozdíl nemá žádnou hodnotu,“ prohlásila T’lan Imass.</p>
<p>„Nevidíš ve mně pravdu, protože vy nemáte moc vidění, jaký k tomu potřebujete. Zahodili jste ho při rituálu. Záměrně jste se oslepili, abyste neviděli jedinou věc, která vás může zničit. A možná právě teď ničí tvůj druh – nějaký potíže v Assailu, co? Matně si vzpomínám, jak někdo něco slyšel… no, o nic nejde. Chci říct, Emrot, že mě nedokážeš pochopit, protože mě <emphasis>nevidíš. </emphasis>Kromě toho, co jsem vůlí stvořil – tohle tělo, svítivku, tuhle tvář –“</p>
<p>„V níž nyní vidím svou zkázu.“</p>
<p>„Ne nezbytně. Hodně záleží na našem rozhovoru. Říkala jsi, že jsi poklekla před bohem – ne, to nevadí, už jsem přišel na to, který to byl, Emrot. A teď děláš, co ti přikáže.“ Zadíval se na svítivku v ruce. Vážila správně. <emphasis>Je tady, přesně jako předtím u soch degarotů. Žádný rozdíl. </emphasis>„Ušel jsem dlouhou cestu,“ pokračoval, „od začátku v jaghutským podsvětí. Nevzpomínám si, že bych překročil nějakou viditelnou hranici nebo prošel nějakou bránou. A ty ledový pole, přes který se trmácíme už snad celý týdny, taky dávají smysl. Vlastně mě ani moc nepřekvapuje, že jsme našli ten Ledový trůn – nakonec kde jinde by měl být?“ Volnou rukou ukázal na zalesněnou krajinu před nimi. „Ale tohle…“</p>
<p>„Ano,“ přitakala T’lan Imass. „Držíš se pojetí odlišností, jako všichni tvého druhu. Chodby. Jako kdyby byly oddělené –“</p>
<p>„Vždyť přece jsou,“ namítl Křovák. „Nejsem žádnej mág, ale jednoho jsem znal. Byl vážně dobrej a měl k ruce víc než jednu chodbu. Každá je nějakým aspektem magie. Jsou mezi nima bariéry. A v kořenech chaos a celý je to propletený.“</p>
<p>„Co potom vidíš tady, duchu?“</p>
<p>„Nevím, ale tahle chodba není jaghutská. Nicméně mám dojem, že je starší, přesně jako jaghutská. Starší chodba. Takže nezbývá moc možností, viď? Zvlášť proto, žes sem měla namířeno.“</p>
<p>„V tom se mýlíš,“ odtušila Emrot.</p>
<p>„Ale poznáváš ji.“</p>
<p>„Samozřejmě. Je to Tellann. Domov.“</p>
<p>„A přitom je tady, polapená v jaghutským podsvětí, Emrot. Jak je to možný?“</p>
<p>„Netuším.“</p>
<p>„Pokud jsi nechtěla přijít sem, tak bych potřeboval vědět, jestli se tím, že jsme ji našli, něco mění. Teda pro tebe.“</p>
<p>Naklonila hlavu ještě dál. „A na mé odpovědi závisí můj osud, duchu?“</p>
<p>Pokrčil rameny. Svítivka byla opravdu až příliš skutečná. Začínala ho z ní bolet ruka.</p>
<p>„Nemám pro tebe odpověď,“ prohlásila Emrot, a Křovák v jejím hlase zaslechl cosi jako lítost, i když to nejspíš byla jen jeho představivost. „Možná, duchu,“ pokračovala po chvíli, „je to, co tu vidíme, příkladem <emphasis>projevu vůle</emphasis>.“</p>
<p>Sapér vykulil oči. „A čí?“</p>
<p>„Za jaghutských válek padlo mnoho T’lan Imass. Pokud nedokázali uniknout z toho, co zůstalo z jejich těl, zůstali ležet, kde padli, protože selhali. Při vzácných příležitostech získal padlý dar a před věčným zrakem měl výhled místo pruhu hlíny či temnotu v zemi. Věřilo se, že ti T’lan Imass, již byli důkladněji zničeni, nalezli zapomnění. Skutečnou neexistenci, kterou jsme začali považovat za největší dar ze všech.“</p>
<p>Křovák odvrátil zrak. Ti zatracení T’lan Imass mu lámali srdce v každém smyslu těch slov.</p>
<p>„Třeba někteří nenalezli zapomnění. Stáhlo je to do jaghutského podsvětí, do jaghutské říše mrtvých. Na místo bez válek, možná bez samotného rituálu.“</p>
<p>„Bez válek? Tohle je jaghutský podsvětí – nemělo by být plný Jaghutů? Jejich duší? Duchů?“</p>
<p>„Jaghuti nevěří na duše, duchu.“</p>
<p>Křovák na ni nechápavě vykulil oči. „Ale… to je nesmysl. Jestli nejsou duše, tak jak to, že jsem tady, ve jménu mistra Kápě?“</p>
<p>„Připadá mi, že projev vůle funguje oběma směry,“ poznamenala Emrot suše.</p>
<p>„Jejich duše zničila vlastní nevíra? <emphasis>Proč si teda vytvořili podsvětí?</emphasis>“</p>
<p>„Verdith’anath je prastarý výmysl. Možná se duším prvních Jaghutů nezamlouval. Nakonec vytvoření říše smrti je nejzazším projevem vůle. A přece to, co je vytvořeno, není vždy bezvýhradně takové, jak to bylo míněno. Každá říše nalezne… obyvatele. Každá říše, jakmile je stvořena, oplývá mosty, branami, portály. Pokud se nelíbila Jaghutům, zalíbila se jiným.“</p>
<p>„Jako T’lan Imass.“</p>
<p>„Za věků ledu, jež postihly náš druh, existovaly kapsy úrodné země, často obklopené ledem, a přece odolávající jeho divoké moci. V těchto kapsách, duchu, přetrvaly staré imasské způsoby. Lesy, občas tundra, a vždycky zvířata, která jsme tak dobře znali. Takovému místu jsme říkali Farl ved ten ara. Útočiště.“</p>
<p>Křovák si prohlížel zalesněné kopce. „Jsou tam Imassové.“</p>
<p>„Jsem o tom přesvědčená.“</p>
<p>„Hodláš je vyhledat, Emrot?“</p>
<p>„Ano. Musím.“</p>
<p>„A co ten tvůj novej bůh?“</p>
<p>„Chceš-li mě zničit, udělej to hned, duchu.“ S tím se otočila a zamířila k útočišti.</p>
<p>Křovák zůstal stát. Přehodil si svítivku do pravé ruky a zvažoval vzdálenost. <emphasis>Chromý bůh by uvítal další spojence, co? jen běž, Emrot, za svými druhy bez času. Pokus se jim svými slovy nabídnout novou víru. Svým druhům. Možná jich jsou tisíce. Desítky tisíc.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ale nesplní tvé očekávání. Stejně jako já, i ty, Emrot, míříš k bráně Starvald Demelain, kde je možné naprosto všechno. Včetně zničení chodeb.</emphasis></p>
<p><emphasis>To ta krev, víš. Krev draků. Venku i uvnitř. Mrtvá a živá. Ano, je úžasné, co všechno ti dojde, jakmile jednou umřeš. A přitom neumřeš. Ano, všechno je to o vůli.</emphasis></p>
<p>Přendal si svítivku zpátky do levé ruky. Napřáhl se a hodil. Díval se, jak letí, a pak, jak vyžadoval zvyk, se vrhl na zem –</p>
<p>Která mu vyskočila vstříc a do brady ho tvrdě praštil kámen. Výbuch ho pochopitelně ohlušil. Rozhlížel se kolem a plival krev, jak si prokousl jazyk. Levá paže mu chyběla, stejně jako větší část levého boku a stehna. K zemi se snášel sníh a prach jiskřící ve slunci. Kolem něj poskakovaly a kutálely se kamínky a kusy zmrzlé hlíny. Sníh ve vzduchu se třpytil jako kouzlo.</p>
<p>Vyplivl další krev a zbývající rukou si sáhl na bradu. Našel hluboký šrám plný štěrku. Zamračil se a pustil z hlavy takové nepodstatné podrobnosti. Už žádná krev, jazyk celý a připravený k použití. Hladká brada bez sebemenšího škrábnutí – no, více méně hladká, pod tím strništěm. Nová levá noha, bok, paže. <emphasis>Ano, to je lepší.</emphasis></p>
<p>Vyškrábal se na nohy.</p>
<p>Kráter měl správnou velikost, příhodnou hloubku a pronikal ledovosněhovou kůží do hlíny, která byla vlhká a leskla se. Tu a tam se válely kousky Emrot. Nebylo jich moc. Nakonec takhle svítivky fungují.</p>
<p>„Ano,“ zamumlal si pro sebe, „ten sentimentální je Šum.“</p>
<p>O třicet, pětatřicet kroků dál se ocitl mezi prvními trsy buřičské trávy a narazil na další kus Emrotina těla. Zastavil se a chvíli na něj koukal. Pak se pomalu obrátil a zahleděl se na hranici mezi ledem a hlínou.</p>
<p>Farl ved ten ara. Skutečné útočiště. „Kurva,“ zamumlal. Nejhorší bylo, že mu to řekla. <emphasis>Místo bez samotného rituálu.</emphasis></p>
<p>Po delší době se znovu otočil k lesu. Překročil utrženou levou nohu krvácející v trávě. Nohu z masa a kostí. Ženskou nohu. A zatraceně dobře tvarovanou.</p>
<p>„Kurva,“ zopakoval a spěchal dál. „Ten měkkosrdcatej je Šum, to on. Šumař. Ne já. Ne já.“ Otřel si líce a proklínal přízračné slzy na přízračném obličeji. Opět byl sám v této nudné, nezajímavé říši mrtvých. Pokračoval v cestě. Nemrtvá několik set tisíc let. Zlomená, padlá, pak vzkříšená dost na to, aby opět mohla chodit. A nakonec, asi třicet kroků od návratu do života…</p>
<p>Ponurá lekce v tom, jak dělat špatnou společnost.</p>
<p>Zamířil k lesu. Pod husté větve, obalené bolavě zelenými lístky nové roční doby. Mezi vířící, poletující hmyz, švitořící ptáky. Les, ano, aby neviděl tu utrženou nohu, hranici, kouřící kráter.</p>
<p><emphasis>Kurva!</emphasis></p>
<p>„Jsi zatracenej měkkota, Šume. Ale vždyť jsme ve válce, pořád ti to říkám. Jsme ve válce. A mně je jedno, jestli je to zatracený jaghutský Most smrti, pořád je to most, a ty víš, co děláme s mosty, viď?“</p>
<p>Útočiště.</p>
<p><emphasis>Ale ne pro mě.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Emlaví koťata byla těžká jako kraváčtí psi, jen měla kratší nohy a zdaleka nebyla tak energická. Pořád jenom spala. A měla hlad. Prvních pár dní je nesli a vysloužili si tlapy s tasenými drápy a děsivé výpady s otevřenou tlamou. Aniž by si Onrak uvědomoval tu hrůznou ironii, vyrobil z matčiny kůže vak. Konce upevnil na kmínky a s Rychlým Benem nebo Trullem v něm pak nosili dva syčící, zmítající se tvory.</p>
<p>Ayové se už nikdy nepřiblížili.</p>
<p>Byli to samec a samice, dosud neměli pruhy a srst měli světle šedou jako popel, spíš než tmavě železnou jako matka. V jeskyni bylo ještě třetí kotě, ale už nejméně týden mrtvé. Podle stavu těla bylo zřejmé, že ho sourozenci vyřídili. Tak se na tomto i všech ostatních světech vede slabým.</p>
<p>Kdykoliv se Trull podíval na Onraka, znovu užasl. Přítel se skutečným tělem byl jako zjevení. Myslel si, že už nemůže zažít takový hluboký, dlouhotrvající údiv. V den, kdy ho bratr ostříhal, měl pocit, že mu zemřelo srdce. Přikovaný ke kameni, čekající na studenou vodu a hnilobu, již slibovala, sval rozvádějící krev po těle jako by tloukl už jen ze slábnoucí setrvačnosti.</p>
<p>Vysušená mrtvola, přicházející k místu, kde ho připoutali, mu připadala jako velice nepravděpodobná spása.</p>
<p>Vzpomínal si, jak se musel s T’lan Imass dohadovat, aby ho propustil. Ta vzpomínka ho stále ještě bavila. Vrzající šlachy, svaly jako provazy, pokroucené kosti. Onrak byl ztělesněním lhostejnosti. O život a jeho zápas o přetrvání se nezajímal, jak jen se může nezajímat skutečně neživý.</p>
<p>A tak se za ním Trull jen táhl a nechtěl si přiznat rašící pravdu o své záchraně – neochotný návrat k životu ve společnosti nemrtvého válečníka, jenž začínal objevovat vlastní život a vzpomínky, kterých se kdysi vzdal kvůli času a krutému rituálu, a toto vědomé odpírání trvalo desítky tisíc let.</p>
<p>Co je poutalo k sobě? Jaká nepravděpodobná menažerie stručných rozhovorů, nečekaných emocí a společné krajnosti v boji je tak důkladně propojila, že nyní byli jako bratři, byli si bližší než bratři, s nimiž měl Trull stejnou krev? <emphasis>Stáli jsme bok po boku a čelili jisté porážce. A nakonec jsme nalezli požehnání v ostýchavé ruce tvora stěží z poloviny lidského. Ano, znám ji moc dobře.</emphasis></p>
<p><emphasis>Přitom představuje tajemství, o něž se nemůžu podělit ani s Omakem, se svým přítelem. Kdyby jen byl stejně zdrženlivý, jako je opatrný. Kdyby tu aspoň nebylo otevřené pozornosti, odvržení veškeré přirozené, rozumné obrany. Této dětinskosti – u Sester, Trulle, najdi</emphasis> <emphasis>si aspoň svět, který existuje. Vypadá tak mladě! Ne léty, nýbrž vzezřením. Druh dokonalé nevinnosti – je něco takového vůbec možné?</emphasis></p>
<p>To zřejmě brzy zjistí. Cestou tímto mladičkým světem nacházeli stopy. Tábořiště, ohniště obložená kameny. Místa, kde se vyráběly kamenné nástroje, plochý balvan, na němž seděl Imass a odštípával z pazourku štěpinky, které zůstaly ležet v půlkruhu kolem. Jámy naplněné kostmi opálenými či ovařenými, aby pustily morek, takže byly drolivé a lehké jako pemza, ožehlé tykvové slupky, v nichž se kosti ve vodě vařily, a rozštípané kameny, rozpálené a vhazované do vody, aby se začala vařit. Tyto stopy byly podle Onrakových odhadů staré někdy jen pár týdnů.</p>
<p>Věděli zdejší Imassové, že mezi nimi chodí cizinci? Na to neznal odpověď ani Onrak. Vysvětloval, že jeho druh je plachý a šikovný. Mohli by je z úkrytu sledovat celé dny a noci, a teprve až by se sami odhodlali, prozradili by svou přítomnost Onrakovým smyslům, jeho zvířecímu vědomí s instinktivním šeptáním. <emphasis>Oni nás sledují, přátelé. Je čas.</emphasis></p>
<p>Na tato slova Trull čekal.</p>
<p>Emlaví koťata zakňourala, ohlašovala, že mají hlad. Trull šel v čele a pytel se zvířaty nesli Onrak s čarodějem. Byl čas krmení. Jinak nebudou mít chvíli klid.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Rychlej Ben se zaúpěním položil svůj konec tyče a zadumaně se díval, jak se koťata s prskáním a drápáním škrábou z kůže a syčí na sebe a na Onraka, jenž vytahoval v listech zabalené kusy syrového antilopího masa. Maso už bylo zamřelé, což ale malým emlavám nijak nevadilo a hned se k němu vrhly.</p>
<p>Imass hodil maso na zem, aby si zachránil ruce, a pak se zvláštním úsměvem odstoupil.</p>
<p>Podle čaroděje se poslední dobou vůbec nějak moc divně usmíval. Jako kdyby slepý úžas a radost začínaly pohasínat – ne moc, jen nepatrně, nicméně Rychlej Ben měl dojem, že vidí náznak strachu. Nepřekvapovalo ho to. Čistá radost nemohla vydržet věčně. A přestože je zdánlivě obklopoval ráj – alespoň podle imasských měřítek – přetrvávalo tu něco mlhavě neskutečného. Jako kdyby to byla pouhá iluze a na okrajích se již začínala třepit.</p>
<p>Nikde pro to pochopitelně nebyly skutečné důkazy. Rychlej Ben <emphasis>cítil, </emphasis>jak je toto místo zdravé. Bylo silné a zjevně rostlo. Tak jako Omtose Phellack na všech stranách bledla. Takže konec věku. Věku, jenž všude jinde skončil už dávno, předávno. <emphasis>Není ale i sama Tellann všude jinde mrtvá? Možná není. Možná se jen změnila, vrostla do</emphasis> <emphasis>sebe. Možná je všude jinde to, co vidíme – v čem žijeme – Tellann na vzestupu, vítěz ve válce tisíc let staré, vládnoucí a bezpečná ve své vyzrálosti. Je to možné?</emphasis></p>
<p>Jenže to neladilo s Onrakem, s tím, jaký byl předtím a jaký byl teď. Pokud… <emphasis>bohové pod námi, na rozdíl od všech ostatních míst leží tento úlomek Tellann mimo rituál. Proto je tady Onrak z masa a kostí. Tady žádný rituál Tellann neproběhl, duše Imassů nebyly odděleny od těl. Což naznačovalo, že o něm zde žijící Imassové nic nevědí.</emphasis></p>
<p><emphasis>Co by se stalo, kdyby Logros přivedl své tisíce sem? Kdyby Kron – Ale ne, to by Stříbrná liška nedovolila. Potřebovala je k něčemu jinému. K další válce.</emphasis></p>
<p>Bylo by hezké vědět, v jakém vztahu je tento úlomek k onomu vytvořenému pro vlky na konci pannionské války. Pokud Rychlej Ben věděl, držba zvířat, nebo jak se to jmenovalo, byla oseta dušemi T’lan Imass. Nebo aspoň vzpomínkami jejich duší – <emphasis>je možné, že duše je právě jen tohle? Svázaná, zapletená změť vzpomínek na život? Cha. To by vysvětlovalo, proč je ta moje tak zamotaná. Příliš mnoho životů, příliš mnoho různých vláken, všechno zašmodrchané dohromady…</emphasis></p>
<p>Trull Sengar se vydal hledat vodu – prameny vybublávaly ze skály téměř všude, jako kdyby byl i samotný kámen nasycený roztátým ledem.</p>
<p>Onrak ještě chvíli sledoval koťata, pak se obrátil k Rychlýmu Benovi. „Za kopci je pás ledu,“ řekl. „Cítím jeho hnilobu – stará cesta, kudy kdysi chodívali Jaghuti. Prchali před vražděním. A ten led mi dělá starosti, čaroději.“</p>
<p>„Proč? K tý bitvě nejspíš došlo před tisíci lety a Jaghuti jsou všichni mrtví.“</p>
<p>„Ano. Ale ta cesta mi připomíná… věci. Probouzí vzpomínky…“</p>
<p>Rychlej Ben pomalu kývl. „Jako stíny, ano.“</p>
<p>„Právě tak.“</p>
<p>„Musel jsi vědět, že to nevydrží.“</p>
<p>Imass se zamračil, což podtrhlo jeho podivně nelidské, hřmotné rysy. „Ano, možná jsem to v hloubi duše věděl. Ale… zapomněl jsem.“</p>
<p>„Jsi na sebe zatraceně tvrdej, Onraku. Nemusíš pořád tak jasně zářit.“</p>
<p>V Onrakově úsměvu byl patrný smutek. „Obdarovávám přítele,“ pronesl tiše, „za vše, čím on obdaroval mne.“</p>
<p>Rychlej Ben se na něj zadíval. „Dar ztrácí hodnotu, Onraku, pokud trvá příliš dlouho. Potom začne všechny unavovat.“</p>
<p>„Ano. Už to chápu.“</p>
<p>„Kromě toho,“ pokračoval čaroděj s pohledem upřeným na emlavy, které se s plnými bříšky vesele praly na zakrvácené trávě, „ukázat omylnou stránku je další dar. Umožňuje vcítění, místo aby přinášel jen úctu. Pokud to dává smysl.“</p>
<p>„Dává.“</p>
<p>„Vyrábíš spousty barev, co?“</p>
<p>Onrak se náhle usmál. „Jsi chytrý. Když najdu kamennou stěnu, která mluví… ano, to je další dar. Moje zakázané nadání.“</p>
<p>„Proč zakázaný?“</p>
<p>„Mezi mými lidmi platí tabu, nesmíme zachycovat vlastní podobu pravdivým obrazem. Příliš mnoho je tím polapeno v čase. Srdce lze zlomit a zrada se množí jako havěť.“</p>
<p>Rychlej Ben k němu vzhlédl a zase zrak odvrátil. <emphasis>Srdce lze zlomit. A duše může strašit, to je pravda.</emphasis></p>
<p>Vrátil se Trull Sengar se šplouchajícími měchy. „U Sester,“ řekl Onrakovi, „to se teď snad mračíš?“</p>
<p>„Ano, příteli. Přeješ si vědět proč?“</p>
<p>„Vůbec ne. Jenom že to je, ehm, no, úleva, abych byl upřímný.“</p>
<p>Onrak se sehnul a popadl za krk jedno kotě. Rozzuřeně syčelo a svíjelo se mu v ruce, když je zvedal. „Trulle Sengare, můžeš vysvětlit našemu příteli, proč mají Imassové zakázáno malovat své podobizny. Taky mu můžeš vypovědět můj příběh, aby pochopil a nemusel se znovu ptát, proč jsem se probudil do bolesti v nitru, když si teď vzpomínám, že smrtelné tělo je smrtelné jen tehdy, krmí-li ho dech lásky.“</p>
<p>Rychlej Ben si ho prohlížel přimhouřenýma očima. <emphasis>Nevzpomínám si, že bych se ptal na něco takového. Tedy aspoň ne nahlas.</emphasis></p>
<p>Úleva byla najednou pryč. Trull Sengar si povzdechl, jako kdyby se zbavoval dlouho zadržovaného napětí. „Povím. Děkuju, Onraku. Některá tajemství jsou těžkým břemenem. A až Rychlýmu Benovi vyjevím tu okolnost z tvého života, která ukula naše přátelství, prozradím vám oběma svoje tajemství. Povím vám o Eres’al a o tom, co mi udělala dávno předtím, než se nám všem zjevila v té jeskyni.“</p>
<p>Dlouho bylo ticho.</p>
<p>Pak si Rychlej Ben odfrkl. „Dobře. A já vám povím příběh o dvanácti duších a o slibu, kterej jsem dal muži jménem Whiskeyjack – o slibu, kterej mě přivedl až sem a kvůli kterýmu mě čeká ještě dlouhá cesta. A potom zřejmě jeden druhýho skutečně poznáme.“</p>
<p>„Dnes je den darů,“ poznamenal Onrak a zdvihl druhé kotě.</p>
<p>Za kopci zaduněl hrom. Jednou, a už se neopakoval. Emlavy najednou ztichly.</p>
<p>„Co to bylo?“ zeptal se Trull Sengar.</p>
<p>Rychlýmu Benovi bušilo srdce až v krku. „To, přátelé, byla svítivka.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Šumař zamířil přes stodolu ke spícímu Flaškoví. Zadíval se na mladého vojáka stočeného pod tmavošedou dekou. <emphasis>Chudák. </emphasis>Strčil do něj nohou a Flaška zaúpěl. „Slunce zapadlo,“ poznamenal Šumař.</p>
<p>„Já vím, seržante. Viděl jsem ho zapadat.“</p>
<p>„Vyrobili jsme nosítka. Jen se prober, něco sněz a pak máš na zbytek noci pohyblivou postel.“</p>
<p>„Pokud mě nebudete potřebovat.“</p>
<p>„Pokud tě nebudeme potřebovat, jo.“</p>
<p>Flaška se posadil a přetřel si obličej. „Díky, seržante. Celou noc nepotřebuju – půlka bude stačit.“</p>
<p>„Budeš brát, co ti dám, vojáku. Něco zvoráš a mohli bychom litovat všichni.“</p>
<p>„No dobře, ale cítím se kvůli tomu provinile. Jako kdyby na tom záleželo.“</p>
<p>Šumař se s úsměvem otočil. Zbytek oddílu si chystal výstroj. Ozvalo se jen pár tlumených slov. Gesler se svými lidmi byl v opuštěném stavení – nemělo smysl se tlačit na jednom místě. Navíc to byla špatná taktika.</p>
<p>Nikdo je nepronásledoval. Buben odvedl svou práci. Ale taky přišli o čtyři svítivky navíc k těm, které již použili předtím. Zbývaly jim jen dvě, a to byla špatná zpráva. Pokud je najde další nepřátelská kolona… <emphasis>tak je po nás. </emphasis>Inu, mariňáci to nemají mít snadné. Stačí, že jsou ještě naživu.</p>
<p>Přistoupil k němu Sépie. „Smola hlásí, že jsme připravený, Šume.“ Podíval se na Flašku. „Pro začátek nesu těžší stranu nosítek, vojáku. Doufám, že neprdíš.“</p>
<p>Flaška s pusou plnou oříšků a špeku, až se mu nadouvaly tváře, na něj jen zíral.</p>
<p>„Bohové pod náma,“ zavrčel Sépie, „ty baštíš ten chundrylskej koláč, co? No, Šume, jestli budem potřebovat na cestu pochodeň –“</p>
<p>„Zamítá se, Sépie.“</p>
<p>„Asi jo. Ozářilo by to půlku noční oblohy. Pro dech mistra Kápě, proč já vždycky dostanu tu kratší slámku?“</p>
<p>„Pokud taháš zároveň s Corabbem,“ opáčil Šumař, „potom je kratší tvý další jméno.“</p>
<p>Sépie se naklonil k Šumařovi a ztišil hlas. „Ten prásk včera večír musel přitáhnout celou armádu –“</p>
<p>„Pokud nějakou vůbec vypravili. Zatím jsme narazili jen na setniny, prapory – jako kdyby se armáda rozptýlila, což jsme ale čekali, že udělá. Nemá smysl udržovat jeden oddíl, když je nepřítel roztroušenej po celý uhrovatý zadnici mistra Kápě. Pokud byli chytrý, tak přivolají zálohy a oblast zaplněj. Nenechají nám jedinou jelení stezku, po který by se dalo vyklouznout.“</p>
<p>„Zatím,“ podotkl Sépie, mhouřil oči do šera na zbytek oddílu a masíroval si sotva zahojené rameno, „moc chytrý nebyli.“</p>
<p>„Moranthská munice je pro ně novinka,“ poukázal Šumař. „Stejně jako naše zbrusu nová magie. Ať tady velí kdokoliv, nejspíš se ještě vzpamatovává a snaží se uhádnout, o co nám jde.“</p>
<p>„Podle mě ten, kdo tady velel, Šume, skončil jako jistej poručík Ranal a už dávno je rozmáznutej ve větvích stromů.“</p>
<p>Šumař pokrčil rameny, hodil si batoh na ramena a zvedl kuši.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Kaprál Smola si naposledy prohlédl výstroj a narovnal se. Levou ruku protáhl řemením štítu, upravil si opasek s mečem a dotáhl řemínek přílby.</p>
<p>„Většina lidí nosí štít na zádech,“ poznamenal Koryk, stojící ve vratech stodoly.</p>
<p>„Já ne,“ odvětil Smola. „Padneš do léčky a nemáš čas se chystat, ne? Já jsem radši připravenej.“ Pohnul rameny, aby se mu usadil šupinatý hauberk, a uslyšel známé, uspokojivé chřestění železa. Bez té ukotvující tíhy se necítil pevný v kramflecích. Na vaku s výstrojí měl přezky, které šly rychle uvolnit, takže mohl všechno shodit jednou rukou a zároveň udělat krok a tasit meč. Aspoň jeden člen oddílu musel být v čele a dát ostatním čas chopit se příslušných zbraní.</p>
<p>K tomuhle byl cvičený od samého začátku. Braven Zub to okamžitě poznal, viděl Smoloví do hloubi jeho tupé, umíněné duše, a taky to řekl, že? „<emphasis>Jmenuješ se Smola, vojáku. Máš ji pod nohama a drží pevně. Když je to nutný. To bude odteď tvoje práce. Zadržíš nepřítele při prvním kontaktu a zařídíš, aby oddíl tu chvíli přežil, jasný? Akorát zatím nejseš dost pevnej. Nandej si tuhle váhu navíc, vojáku, a běž cvičit</emphasis>…“</p>
<p>Smoloví se líbila představa, že je neochvějný. A taky se mu líbilo být kaprálem, zvlášť proto, že téměř nikdy nemusel nikomu nic říkat. Na tohle měl dobrý oddíl. Učili se rychle. Dokonce i Smíška. Jen Corabbem si nebyl jistý, i když na toho rozhodně mrkli Oponn. A nechyběla mu odvaha. Ale nějak vždycky musel dorazit první ještě před Smolou. Pochopitelně se snažil něco dokázat. Na tom nebylo nic záhadného. Podle názoru oddílu byl Corabb rekrut, více méně. No, možná už nebyl – nikdo mu přece neříkal rekrute, že? I když ho za něj Smola pořád ještě považoval.</p>
<p>Ale Corabb vytáhl ven Šumaře. Úplně sám, zatracený zajatec, a on udělá tohle. Zachrání život seržantovi. Tím se skoro vyrovnávalo, že byl po Leomanově boku, když společně vlákali Lovce kostí do Y’Ghatan.</p>
<p>Skoro.</p>
<p>Ano, Smola věděl, že neumí odpouštět. Ani zapomínat. A v hloubi duše věděl, že by se postavil za každého vojáka v oddíle, stál by za ním, dokud by nepadl. Možná až na Corabba Bhilana Thenu’alas.</p>
<p>Koryk se v čele oddílu vydal do noci.</p>
<p>Podél okraje nejbližšího lesíka, po stezce mezi stromy a okrajem pole ležícího ladem. Mlčky se spojili s Geslerovým oddílem. Kráčeli tmou pod planoucími hvězdami.</p>
<p>Bylo dobré mít vedle sebe Bouřňákovy těžkooděnce. Byli skoro stejně odolní a umínění jako on. To s Uru Helou byla smůla, ale měla si dávat pozor, ne? I když nesete měch s vodou, měli byste mít připravený štít. A ještě otřesnější bylo, že se otočila a utíkala, záda nechráněná.</p>
<p><emphasis>Měli na to poslat mě. Démon nedémon, já bych se mu byl postavil. A vydržel bych.</emphasis></p>
<p>„<emphasis>Zapamatuj si svoje jméno, Smolo. A aby sis ho líp pamatoval, pojď sem a poslechni si příběh, kterej ti vrchní seržant povypráví. Je o jiným vojákovi se smůlou pod nohama. Jmenoval se Kalen a byl tam v den, kdy Dassem Ultor padl před Y’Ghatan, a tohle je ten příběh</emphasis>…“</p>
<p>Smola poslouchal. Dost pozorně, aby věděl, že takový chlap nemohl existovat jinde než v představách vrchního seržanta Bravena Zuba. Ale stejně to bylo podnětné. Kalen, dobré jméno, zatraceně dobré jméno. Skoro tak dobré jako Smola.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Tři kroky za kaprálem se Smíška rozhlížela na všechny strany. Byla neklidná a smysly měla tak vybuzené, až ji z toho rozbolela hlava. Flaška spal. Což znamenalo, že okolí nezkoumala žádná bystrá očka, žádná lesní zvěř nepodléhala trikům jeho mrňavé vůle, empatii pocházející ze stejné velikosti mozku a inteligence, jež jim zatím tak dobře sloužila.</p>
<p>A jejich zatracený kaprál, samá cvakající kovová šupina a vrzající kůže, zřejmě nedokázal poskládat ani patnáct slov do něčeho rozumného a pochopitelného. Byl dobrý na to, aby tím svým příliš velkým štítem – jediným, co jim zůstal, když se démon postaral o zbylé, které používala těžká pěchota – a krátkým mečem ucpal průlom. Byl ten druh vojáka, jenž neustoupí, i když je mrtvý. Užitečný, ano, ale jako kaprál? Nedokázala to pochopit.</p>
<p>Ne, Šumař by potřeboval nějakého duchapřítomného, rychlého, nebezpečného a mrštného kaprála. Měla jednu útěchu, protože každý jasně viděl, že ona je další na řadě. A na tom statku to bylo těsné, že? Kdyby tomu démonovi na přivítanou poslali Smolu, bylo by se tím všechno vyřešilo. Z ní by byl kaprál Smíška, a dejte si bacha, vy zatracený nadrženci.</p>
<p>Ale zapomeňte na Smolu. Ona měla hlavu plnou Koryka. Byl to zabiják, skutečný zabiják. Trochu jako ona, ale bez její rafinovanosti, takže se k sobě dokonale hodili. Nebezpeční, děsiví, jádro nejstrašnějšího oddílu Lovců kostí. Jistě, Balšámovi chlapi mohli něco namítat, zvlášť s tím uňafaným Hrdlořezem, ale ti se teď povalují po nějakém pitomém ostrově, ne? Nejsou tady a nedělají to, co mají mariňáci dělat. Nepronikají na cizí území, nedělají z Edurů a Ledeřanů bílý, kroutící se koule a nevyhazují do vzduchu náhodné kumpanie, jen aby připomněli mistrovi Kápě, kdo mu to všechno dodává.</p>
<p>Takový život se jí opravdu líbil. Bylo to lepší než špinavá existence, kterou zanechala doma. Chudá vesnická holka, krčící se ve strašidelném stínu mrtvé sestry a bojící se, kdy další ztracená hejna ryb přivolají i její mokrou smrt. Ale že ji potom kluci chtěli, když zůstala jako jediná, chtěli ten stín naplnit svým vlastním, jako by to bylo možné.</p>
<p>Ale tady Koryk, to bylo něco jiného. V každém případě působil jinak. Možná proto, že teď byla starší. Zkušenější, mnohem zkušenější. Už věděla, co v ní probouzí toho malého ptáčka mávajícího křidélky. Pozorovat Koryka, když zabíjel lidi, ach, to bylo tak sladké. Všichni ostatní byli naštěstí příliš zaneprázdnění, než aby ji slyšeli, jak sténá a téměř piští, a domysleli si, co to znamená.</p>
<p>Odhalení jsou nejostřejším kořením na světě, a ona ho právě měla plný nos. Noc byla díky tomu jaksi jasnější a čistší. Každá podrobnost byla ostrá jako břitva a dychtila nechat se vidět, postavit se jí před lesklé oči. Slyšela zvířátka pohybující se po úhoru, slyšela žáby spěchající po kmenech okolních stromů. Komáři bzučeli a –</p>
<p>Na jihu se náhle prudce zablýsklo a nad les vystoupal ohnivý květ. Vzápětí k nim dolehlo zadunění dvou výbuchů. Všichni se přikrčili a znehybněli. Zvířátka ztuhla a vyděšeně se třásla.</p>
<p>„Na přepadení je to špatnej čas,“ zamumlal Koryk cestou zpátky kolem Smoly.</p>
<p>„Taky tu past nespustili malazský mariňáci,“ poznamenal Šumař a došel ke Korykovi a Smoloví. „Bylo to asi lígu odsud, možná míň. Vzpomíná si někdo, který oddíly byly první noc napravo od nás?“</p>
<p>Ticho.</p>
<p>„Neměli bychom tam zajít, seržante?“ zeptal se Smola a vytáhl meč. „Třeba potřebujou pomoc.“</p>
<p>Dorazil Gesler. „Bouřňák říká, že po práskavkách slyšel svítivky,“ hlásil. „Čtyři nebo pět.“</p>
<p>„Možná se ta past obrátila,“ poznamenala Smíška a snažila se dýchat normálně. <emphasis>Vezmi nás tam, seržante pitomá. Ať zase vidím Koryka bojovat. To to svěděni, víš…</emphasis></p>
<p>„Na to nemáme rozkazy,“ řekl Šumař. „Pokud je posekali, tak ten, kdo přežije, zamíří na jih nebo na sever a bude hledat kamarády. Jdeme dál.“</p>
<p>„Přijdou za náma a můžou mít za patama tisícovku nepřátel,“ přisadil si Gesler.</p>
<p>„To je vždycky možný,“ usoudil Šumař. „No dobře, Koryku, zpátky do čela. Jdeme dál, ale zvlášť nenápadně. Nejsme jediný, kdo to viděl a slyšel, tak možná narazíme na spěchající jezdce. Jdi opatrně, vojáku.“</p>
<p>Koryk kývl a vyrazil.</p>
<p>Smíška si olízla rty a zamračila se na Smolu. „Dej pryč ten blbej žabikuch, Smolo.“</p>
<p>„Pro tebe ‚kaprále‘, Smíško.“</p>
<p>Vyvrátila oči. „Pro dech mistra Kápě, vlezlo ti to do hlavy.“</p>
<p>„A ty snad nedržíš nože?“</p>
<p>Mlčky je vrátila do pochev.</p>
<p>„No tak,“ vyzval je Šumař, „Koryk čeká.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Corabb znovu zvedl nosítka a vykročil za ostatními. Flaška vzdálené výbuchy zaspal. Známka, jak utahaný ten chudák je. Přesto bylo znepokojivé, že není vzhůru a nedává pozor, jak si tak vždycky přeskakoval ze zvířete na zvíře. Včetně ptactva. A dokonce hmyzu. I když by Corabb rád věděl, jak vlastně takový hmyz vidí.</p>
<p>Rozmáčkl si o víčko komára. Jak zvedl ruku, nosítka se zhoupla a Sépie tiše zaklel. Corabb rychle chytil i druhou stranu. Zatracený hmyz. Potřeboval na něj přestat myslet, protože když na něj myslel, znamenalo to, že ho zároveň i slyší a cítí, jak po něm leze a všude ho štípe, a on má obě ruce plné. Vůbec se to tu nepodobalo poušti. Tam byly vidět písečné blechy přilétající na větru, krvničky byly slyšet na pět kroků, v podstatě pod každým kamenem byl štír nebo chlupatý pavouk či had, a všichni vás chtěli zabít. Jednoduše a prostě. Žádné ďábelské šeptání za noci, bzučení u ucha, křídla mrskající se v nose. Nebo hmyz zalézající do vlasů, aby si mohl uštípnout masa, po němž zůstávaly nateklé, mokvající a zatraceně svědící boule.</p>
<p>A pak tu byly plazivé potvory sající krev. Schovávaly se pod listím a čekaly, až kolem bude procházet nějaký ubohý bezruký voják. A klíšťata. A rostliny, o které se stačilo jen zlehka otřít a způsobily strašlivou svědivou vyrážku, z níž později vytékal jakýsi olej – bylo to skutečné podsvětí, obydlené démonickými sedláky, a každý noční tvor prahl po tom, aby mohl hladově pozřít v poušti zrozené lidi. A to tu byli ještě Tiste Edur a bezpáteřní Ledeřané. Jen si to představte, bojovat na příkaz tyranských pánů. Copak nemají žádnou hrdost? Možná by bylo chytré ulovit jednoho dva jazyky, aby získali aspoň nějaké odpovědi. Ledeřany. Měl by se o tom zmínit seržantovi. Šumař dobré nápady bral. Vlastně celé malazské vojsko je bralo. Bylo to něco jako stálé kmenové válečnické shromáždění, kdy mohl promluvit kdokoliv, každý směl vznést námitku, a tak se teprve došlo k rozhodnutí. Pochopitelně mezi kmeny veškeré hádky skončily, jakmile bylo shromáždění rozpuštěno.</p>
<p>Ne, Malažané dělali skoro všechno jinak, po svém. Corabbovi to už nevadilo. Nejspíš bylo dobře, že když ještě patřil mezi vzbouřence, měl o nich spoustu ignorantských, neskutečných představ. Jinak by pro něj bylo těžké nepřítele nenávidět tak, jak se od něj čekalo, jak to bylo nutné.</p>
<p><emphasis>Teď ale vím, co znamená být mariňák v malazské armádě, i když říše rozhodla, že jsme psanci či co. Pořád jsme mariňáci. Pořád elita, a za to stojí bojovat – za vojáka po boku, za toho na nosítkách, za toho v čele. Jen si nebyl jistý Smíškou. Tou si nebyl jistý v ničem. Připomínala mu Šeranu, s tím vědoucím výrazem v očích a tím, jak si olizovala rty, kdykoliv někdo mluvil o zabíjení. A ty nože – vůbec si jí nebyl jistý.</emphasis></p>
<p>Aspoň že mají dobrého kaprála. Houževnatý neřád, který toho moc nenamluví. Za něj mluvily štít a meč, a Corabb v každé potyčce okamžitě spěchal k němu. Stál napravo a kousek před ním, protože Smola používal krátký meč určený k bodání, a tak měl kratší kryt, což bylo nebezpečné v rychlém a podlém boji nablízko – ve stylu, jaký používaly pouštní kmeny proti jedinému vojákovi se štítem, jako byl Smola – když nebyla žádná štítová hradba, když byl bojovník sám, měl odkrytý bok a příliš krátký dosah. Pak mu třískali do štítu, dokud se mu nepodlomila kolena a on se neschoval pod a za štít, s levou nohou nakročenou – potom stačilo ukročit, proklouznout za štít, shora nebo spodem se vyhnout meči a přetnout šlachy na ruce či bodnout do nechráněného podpaždí.</p>
<p>Corabb věděl, že musí Smolu z té strany chránit, i když to znamenalo neuposlechnout Šumařův rozkaz, že se má držet u Flašky. Dokud bude Flaška neschopný boje, půjde Corabb dopředu, protože Smolu a jeho způsob boje chápal. Nebyl jako Koryk, jenž se ze všech v obou oddílech nejvíc podobal pouštnímu válečníkovi, jenž po boku potřeboval spíš někoho jako Smíška s rychlými noži, kuší a tak. Někoho, kdo bude stát stranou a kousek vzadu, z dosahu Korykova dlouhého meče, a srazí každého, kdo by se ho pokoušel obejít. Ti dva byli dobrý pár.</p>
<p>Sépie, žalostný starý veterán, měl svoje svítivky, a pokud by se Flaška dostal do nebezpečí, postará se o něj. Taky to náramně uměl s kuší a nabíjet a střílet uměl i v běhu.</p>
<p>Nebylo divu, že s malazskými mariňáky v poli bylo Sedmiměstí poprvé dobyto. T’lan Imass nebyli podstatní, a nakonec je vypustili pouze během arenského povstání. <emphasis>A pokud říká Šumař pravdu, vůbec za tím nestál císař. Ne, ten rozkaz vydala Laseen.</emphasis></p>
<p><emphasis>Gesler o tom nebyl přesvědčený, takže pravdou bylo, že pravdu o Arenu neznal nikdo. Stejně jako brzy asi nebude nikdo znát pravdu o Coltainovi a Psím řetězu nebo – duchové pod námi – </emphasis>o <emphasis>pobočnici a Lovcích kostí u Y’Ghatan a v Malazu.</emphasis></p>
<p>Zamrazilo ho, jako by zakopl o něco důležitého. O historii. A tu si lidé pamatovali podle toho, jak si ji vyprávěli a převypravovávali. Jakmile byla pravda příliš nepříjemná, ztrácela se ve lžích. <emphasis>Něco, ano… Něco… Zatraceně! Ztratil jsem nit!</emphasis></p>
<p>Na nosítkách Flaška cosi zamumlal ze spánku a pak zřetelně dodal: „Nikdy nevidí sovu. V tom je ta potíž.“</p>
<p><emphasis>Chudák. Blábolí v deliriu. jen se vyspi, vojáku, potřebujeme tě.</emphasis></p>
<p><emphasis>Já tě potřebuju. Tak jako Leoman nikdy nepotřeboval mě, tak já potřebuju tebe. Protože teď jsem mariňák. Aspoň myslím.</emphasis></p>
<p>„Zeptej se myší,“ pokračoval Flaška. „Ty ti to povědí.“ Ještě něco zahuhlal, povzdechl si a dodal: „Jestli chceš žít, dávej pozor na stín. Stín. Soví stín.“</p>
<p>Sépie zabručel a zatřásl nosítky, až Flaška znovu zasténal a obrátil se na bok. Poté se odmlčel.</p>
<p>Šli dál nocí. A později znovu zaslechli z dálky výbuchy. Tentokrát od severu.</p>
<p>Opravdu je pořádně probudili.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Šurk Elalle začínaly vadnout byliny. Na <emphasis>Nesmrtelné vděčnosti </emphasis>na palubě zmítané větrem a v soukromí vlastní kajuty to nevadilo. Zvlášť když jí dělal společnost muž bez nosu. Ale teď, v přeplněné místnosti s mapami, s půl tuctem cizinců a Třasem Brullygem, titulárním králem tohoto ubohého ostrůvku – a zvláště mezi ženami zachytila krčící se nosy, když v zatuchlém, teplém vzduchu zachytily nepříjemný pach.</p>
<p>Aha, dobře. Pokud s ní chtějí jednat, budou se s tím muset smířit. A být vděčný za tu „živou“ část. Prohlížela si pobočnici, která si nikdy nechtěla sednout. Ačkoliv stála za židlí, kterou si pro sebe zabrala v čele dlouhého, poškrábaného stolu, ruce položené na opěradle, nedávala na sobě znát nedočkavost, jaká by se dala čekat od někoho, komu sezení připadá jako odsouzení na pranýř na vesnickém náměstí.</p>
<p>Když došlo na vzhled, nebyla Tavore Paran nic moc. Záměrně fádní, bezpohlavní lhostejnost, bez důrazu na oděv. Žena, pro niž má ženské kouzlo menší cenu než prach v záhybech měšce. Mohla se trochu vylepšit – udělat ze sebe skutečnou ženu – pokud by chtěla. Takové věci ale očividně nepatřily k její představě velení. A to bylo takovým mlhavým, akademickým způsobem zajímavé. Velitel snažící se velet bez fyzické přítomnosti, bez hrdinství či smyslnosti či jakékoliv jiné představitelné velkoleposti. Co tedy Tavore zbývalo krom nepatrného náznaku osobnosti?</p>
<p>Šurk usoudila, že tu půjde o její mozek. Je snad geniální taktik? Nebyla si tím jistá. Podle toho, co zatím posbírala z mumlaných útržků od Balšámova oddílu, již došlo ke značné chybě v úsudku. Zřejmě tu bylo předsunuté vylodění. Elitní oddíly, plížící se uprostřed noci přes divoké pobřeží plné bažin a lesů. Vojáci s úkolem zasít zmatek a destabilizovat edurskou vládu a tím povzbudit utiskované Ledeřany k povstání.</p>
<p>Geniální taktik? Spíš špatný průzkum. Ledeřanům se současný stav docela zamlouval. Tavore možná odsoudila důležitý prvek své armády k vyhubení. Spálili koráby – <emphasis>a to mělo znamenat co? Že vlastním mužům nedá jinou možnost než pokračovat? To smrdělo nedůvěrou, nedostatkem sebevědomí – ano, smrdělo to hůř než já. Pokud</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>všechno nechápu špatně. Což je klidně možné. Na těchhle Malažanech není nic prostého a jednoduchého.</emphasis></p>
<p>Malazská říše, ano. Ale zcela nepodobná Lederské říši s jejími malichernými hrátkami pokrevních linií a rasové hierarchie. Ne, tihle Malažané přicházeli v nejrůznějších druzích. Stačilo se podívat na Tavořinu pobočnici – úchvatnou potetovanou barbarku, jejíž každý pohyb byl ztělesněná smyslnost. Kdokoliv s tak divošským a primitivním vzezřením by tady v Lederské říši čistil stáje. A pak tu byla Masan Gilani, další pastva pro mužské oko – jak si Šurk Elalle přála, aby měla pleť stejně svůdnou a vyleštěnou, stejné půvabné, lví linie dlouhých nohou s plnými stehny a vzedmutá, nepodklesávající prsa s bradavkami připomínajícími přezrálé fíky – <emphasis>ne že bych musela šmírovat, ona se stydí ještě míň než já, a to už prozrazuje hodně. Takže Tavore si krasavice drží u sebe. To by mohlo něco naznačovat.</emphasis></p>
<p>„Na co čekáme?“ chtěl vědět Třas Brullyg už tak opilý, že málem šišlal. Krčil se v křesle na druhém konci stolu naproti pobočnici, ale oči s těžkými víčky upíral na Masan Gilani. Opravdu byl přesvědčený, že chlípné pohledy dokážou přimět ženu omdlévat touhou. Masan Gilani nicméně odpor dobře skrývala a hrála s sebou, takže měla toho trapného krále hezky namotaného kolem prstu. Šurk Elalle tušila, že barbarka se řídí jasnými rozkazy a má Brullyga udržet na uzdě, aby nezačal být moc bojechtivý. Dokud ho nepřestanou potřebovat.</p>
<p>To by s ní nefungovalo, že? Pokud tedy nemají Malažané někde schovaného Ublalu Punga. To by byla opravdu smůla, kdyby se Šurk přede všemi proměnila v neukojitelně se pářící zvíře. Tohle tajemství si radši nechá pro sebe. „Uklidni se, Brullygu,“ řekla. „Tohle všechno se týká těch obrovských trimaranů, který včera večer dorazily do přístavu.“ Tuze ráda by jeden z nich získala, i když by na něj potřebovala dvě posádky, což znamenalo míň peněz pro všechny – <emphasis>zatracená logistika, vždycky mi zkazí sny.</emphasis></p>
<p>Pobočnice na ni upřela jeden z těch zvažujících pohledů, jež na ni vrhala, kdykoliv nemrtvá pirátka promluvila. Byla to vlastně její chyba, protože poslala Skorgena zpátky na loď. Nešťastná sbírka postižení jejího prvního důstojníka natolik dokonale odpoutávala pozornost od všech ostatních, až si Šurk Elalle uvědomila, že se stal přítěží, podkopával její… profesionalitu. <emphasis>Ano, tohle slovo hledala. Tady ji musejí brát vážně. Jistě na tom závisí samotná moje existence. </emphasis>Jí ale ten jeho poničený obličej, utržené ucho, slepé oko, pahýl ruky a kulhavá noha najednou scházely – cokoliv, co by odvedlo pozornost Tavore pokaždé, když Šurk nemoudře vyjádřila svůj názor.</p>
<p>Hrdlořez sedící naproti Šurk Elalle si odkašlal – podivně vypískl – a usmál se na ni.</p>
<p>Ona se ostentativně podívala jinam. Nebyl to příjemný muž, stejně jako nebyl příjemný Gerun Eberikt. Jeho práce ho očividně těšila až příliš. A dokonce i na vojáka to bylo nerozumné. Takoví lidé rádi setrvávali, když delší setrvávání nebylo v pořádku. Měli sklon ohrožovat ostatní vojáky. Nechávali se unést. Ne, neměla ho ráda.</p>
<p>Ale jak odvracela zrak, nechtěně jí padl na kaprála Smraďouna. <emphasis>Vážně legrační jméno. </emphasis>Jistým způsobem byl ještě horší než Hrdlořez. Z něj by žádné tajemství nevyloudila, jakkoliv by byla plachá – on ji cítil, ne pouze ty zavadlé byliny. <emphasis>Seslal na mě tuhle kletbu nějaký jemu podobný mizera? </emphasis>Ne, to určitě ne. Smraďounovo nadání bylo v Lederu neznámé. Připomínalo jí tu umírající věž v Lederas a Konývku a mohyly na dvoře.</p>
<p>Naštěstí v té chvíli kaprál podřimoval, vousatou bradu na prsou, takže ji ušetřil vědoucího pohledu.</p>
<p><emphasis>Ach, kdyby tu tak jen byl Tehol Beddikt – ten by je všechny dostal. Popletl by je, nebo by je rozesmál? Smích by byl opravdu špatný. Pro mě. Pro každého, kdo by seděl příliš blízko mě. No dobře, zapomeňme na Tehola Beddikta. Musím přicházet o rozum.</emphasis></p>
<p>Obrátila se k ní pobočnice. „Kapitáne, promluvila jsem si s Třasem Brullygem ve snaze plně pochopit tu Lederskou říši. Jeho odpovědi mi však připadají velice neuspokojivé –“</p>
<p>„Chudák Brullyg je sklíčený,“ prohlásila Šurk Elalle. „A zamilovaný. No, neopětovaný chtíč ten sprostý a nesdílný stav jeho mysli možná popisuje přesněji.“ <emphasis>Cha, dokázala přeteholovat Tehola Beddikta! Aniž by riskovala smích!</emphasis></p>
<p>Brullyg na ni zamžoural.</p>
<p>Seržant Balšám se naklonil k Hrdlořezovi. „Co to právě řekla?“</p>
<p>„Císař,“ řekla Tavore.</p>
<p>Šurk Elalle se zamračila a čekala.</p>
<p>„Tisíce smrtí.“</p>
<p>„Ten titul je určitě přehnaný. Možná pár set. Šampioni. Nakonec všichni umřou.“</p>
<p>„Podle všeho ho jeho Edurové v paláci dobře chrání.“</p>
<p>Šurk Elalle pokrčila rameny. „Z Věčnýho příbytku se moc podrobností nevynese, pobočnice. Po dobytí nechali kancléře i celou tu jeho svitu – Ledeřany – v úřadech. Teď je tam i nová tajná policie, taky lederská. Co se ekonomickýho aparátu týče, no, ten je taky lederský.“</p>
<p>Potetovaná Lostara Yil si odfrkla. „Tak co ve jménu mistra Kápě ti Edurové dělají? Kam zapadají?“</p>
<p>„Nahoru,“ opáčila Šurk. „A kymácejí se.“</p>
<p>Nastalo dlouhé ticho.</p>
<p>„Přesto edurského císaře nelze zabít,“ řekla Tavore na závěr.</p>
<p>„To je pravda.“ Šurk Elalle se dívala, jak tento detail proniká k Malažanům, s výjimkou Smraďouna, pochopitelně, jehož chrápání bylo jako vlny valící se na břeh v malé vlhké jeskyni, již místnost připomínala.</p>
<p>„Je to důležité?“ zeptala se Tavore.</p>
<p>„Občas to tak vypadá,“ připustila Šurk Elalle. Jak si přála, aby se mohla napít vína, aniž by ho nasála všude. Zvládla by korbel, dva.</p>
<p>„Císař, jehož vládu diktuje meč,“ dodala Tavore. „Zdokonalit ale potřebuje administrativa říše.“</p>
<p>„To je opravdu nutná nezbytnost,“ potvrdila Šurk Elalle s úsměvem.</p>
<p>„Tiste Edur se těžce spoléhají na nesmrtelnost svého císaře a žijí v přesvědčení, že vládnou,“ pokračovala Tavore, „ale skutečnost tak velkorysá není.“</p>
<p>Šurk Elalle kývla. „Tiste Edur byli rybáři a lovci tuleňů. Stavěli ze dřeva. Bylo jich asi půl tuctu kmenů. Měli někoho, komu říkali král-zaklínač Hannan Mosag. Ten vedl dobyvačnou válku – proč ten hrozný meč neskončil u něj, vědí jen Edurové, a ti se o tom nebaví.“</p>
<p>„Ten Hannan Mosag ještě žije?“ zajímala se Tavore.</p>
<p>„Je císařův nový ceda.“</p>
<p>Smraďoun přestal chrápat. „Říšský velemág,“ vysvětlil. „Ceda je, vsadím se, odvozený od ‚cedance‘. To býval jakýsi obřad za časů První říše.“ Pootevřel oči. „Ebrona to vůbec nepřekvapí. Tihle Ledeřani jsou nějaká ztracená kolonie První říše.“ Víčka se znovu zavřela a vzápětí už zase chrápal.</p>
<p>Šurk Elalle si chtěla odkašlat, ale změnila názor. Už tak to tu páchlo dost. „Chci říct, že Tiste Edur by nedokázali zvládnout ani vybírání desátku za kotvení, pobočnice. Jsou to válečníci a lovci – teda muži. Ženy jsou, pokud vím, naprosto neužitečný mystičky a od dobytí doslova zmizely z dohledu.“</p>
<p>Na chodbě se ozvaly kroky a vzápětí se otevřely dveře. Do místnosti vstoupili v doprovodu Galta a podivného mužíka jménem Nešťast dva lederští vojáci. Jeden z nich byl atripreda.</p>
<p>Třas Brullyg nadskočil v křesle, až ho málem převrátil. Se zkřivenou tváří vstal. „Ať je každá čarodějnice zatracená do hlubiny!“</p>
<p>„Je to horší,“ opáčila atripreda s lehkým úsměvem. „Vybrala jsem si vlastního Výstupa, a ty to nejsi. Yedane, vyhoď toho hlupáka – kterékoliv okno se hodí.“</p>
<p>Brullyg se najednou zatvářil polekaně, když se podíval na vojáka po kapitánově boku, jenž vykročil.</p>
<p>Galt vytrhl meč z pochvy a naplocho ho opřel muži o břicho, čímž ho zastavil. „Možná bychom měli všichni trochu couvnout,“ protáhl. „Pobočnice, dovolte, abych vám představil atripredu Yan Tovis a Pobřežního stráže Yedana Derryga – což je podle mě nějakej seržant velící nějaký pobřežní patrole. Co je ‚atripreda‘? Kapitán? To je fuk, prostě veleli tý napůl utopený bandě, kterou Zánikové vytáhli z bouřky.“</p>
<p>Pobočnice se mračila na Yan Tovis. „Atripredo, vítejte. Jsem pobočnice Tavore Paran z Malazské říše –“</p>
<p>Yan Tovis se na ni podívala. „Vy velíte téhle invazi? Kolik vojáků jste vysadila na břeh, pobočnice? Deset tisíc? Dvacet? Viděla jsem lodě, hořící lodě – připluli jste až z vaší říše? To je trochu dlouhá cesta kvůli malému pomstychtivému puštění žilou, ne?“</p>
<p>Šurk Elalle snila o tom, že vypije další korbel vína. Aspoň už se Malažané nedívali na ni.</p>
<p>Pobočnice se zamračila ještě víc, což podtrhlo její fádnost. „Přejete-li si, můžeme formalizovat váš statut válečných zajatců. Nicméně mi přijde zatěžko popisovat váš potápějící se přívoz jako trestnou výpravu. Podle zpráv, které jsem obdržela, bude víc stávající situaci odpovídat statut uprchlíků, pravda? Skromný oddíl vojáků dohlížejících na dost velkou sbírku starců, dětí a dalších nebojujících. Pluli jste sem s předpokladem, že ostrov zůstal nezávislý?“ Zalétla pohledem k Brullygovi, jenž se opíral o protější zeď. „Že se znáte s Třasem Brullygem, ukazuje, že jste sem přišla vyřešit nějakou soukromou záležitost mezi vámi dvěma.“</p>
<p>Yan Tovis s kamennou tváří pokrčila rameny. „Není to soukromé. ‚Třas‘ je jméno kmene a může, pokud si tak nositel přeje, stát před jménem mým i tady Yedana a stejně tak u naší ‚sbírky uprchlíků‘. Třasové byli původní obyvatelé středního západního pobřeží a několika ostrovů. Dávno si nás podrobili Ledeřané.“ Znovu pokrčila rameny. „Můj spor s Brullygem se týká nástupnictví.“</p>
<p>Tavore zvedla obočí. „Nástupnictví? Ponecháváte si takové věci, i když jste podrobení?“</p>
<p>„Více méně. Linie je udržována přes ženy. Královna – moje matka – zemřela nedávno a Brullyg doufal, že se nevrátím, abych si titul vyžádala. Brullyg chtěl vládnout Třasům sám. Taky zřejmě chtěl směle v závislosti na vaší invazi vyhlásit nezávislost – pokud byste uspěli. Svrhnout lederské jho a vytvořit nové středisko pro náš lid tady na kdysi posvátném ostrově. I když je vrah a zrádce, je velice ctižádostivý. Žel, jeho vláda tady na ostrově skončila.“</p>
<p>Hrdlořez se syčivě zasmál. „Slyšíš to, Masan Gilani? Už můžeš přestat ukazovat tolik kůže.“</p>
<p>„Nejsem si jistá, jestli to rozhodnutí můžete učinit vy, atripredo,“ podotkla pobočnice.</p>
<p>„Ta hodnost je už pryč. Můžete mi říkat královno, nebo pokud chcete, Šero.“</p>
<p>Šurk Elalle si všimla, jak Smraďoun prudce otevřel oči a upřel je na Yan Tovis.</p>
<p>Pobočnici nic neuniklo, protože se po něm podívala.</p>
<p>„Šero, Stráž a Výstup,“ zamumlal Smraďoun. „To pokrejvá celou noc, co? Ať se propadnu, ale ta krev je hrozně řídká. Kůži máte barvy hlíny – na začátku vás nemohla být víc než hrstka, nejspíš uprchlíci schovávající se mezi místníma divochama. Žalostná hrstka, ale tituly zůstaly. Stráž pobřeží noci.“</p>
<p>Yan Tovis si olízla rty. „Jen pobřeží,“ řekla.</p>
<p>Smraďoun se usmál. „Zbytek se ztratil, co?“</p>
<p>„Kaprále,“ ozvala se Tavore.</p>
<p>„Náš oddíl strávil nějakej čas na tý správný lodi,“ vysvětloval Smraďoun. „Měl jsem spoustu času si popovídat s našima černejma hostama. Šero,“ obrátil se k Yan Tovis, „používáš lederský slovo. Budeš se divit, když ti řeknu, že ‚šero‘ se ve vašem původním jazyce řeklo ‚yenander‘? A že ‚antovis‘ znamená ‚noc‘ nebo ‚tmu‘? Tvoje vlastní jméno je tvým titulem, a podle tvýho výrazu soudím, žes to ani nevěděla. Yedan Derryg? Nevím jistě, co je ‚derryg‘ – na to se budeme muset zeptat Sandalat – ale ‚yedanas‘ je stráž, jak funkce, tak titul. Bohové pod náma, která to byla vlna? Ta úplně první? A proč pobřeží? Protože odtamtud přicházeli čerstvě narození K’Chain Che’Malle, že jo? Teda ti, který si nevyžádala matrona.“ Ještě chvíli se díval na Yan Tovis, pak znovu zavřel oči.</p>
<p><emphasis>Bloud chraň, bude to dělat celý večer?</emphasis></p>
<p>„Nevím, o čem to mluví,“ prohlásila Yan Tovis, ale očividně to s ní otřáslo. „Všichni jste cizinci – co můžete vědět o Třasech? V lederské historii o nás skoro není zmínka.“</p>
<p>„Šero,“ promluvila Tavore, „přišla jste si sem pro titul královny – hodláte také prohlásit tento ostrov za samostatný?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„A jste z této funkce ochotná s námi jednat?“</p>
<p>„Čím dřív dokážu vyjednat odchod vás Malažanů z ostrova, tím šťastnější budu. A vy taky.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>Ozval se mág Nešťast. „To ti její uprchlíci, pobočnice. Jedna velká banda čarodějnic a zaklínačů. Většinou jsou hrozně uječení – kalí vodu a sesílají na nás hnačky a boláky a tak. Víte, mohli by se dát dohromady a přijít s hnusnějšími obřady…“</p>
<p>Šurk Elalle na něj zírala. <emphasis>Uječení?</emphasis></p>
<p>„Ano,“ přitakala Yan Tovis. „Mohli by dělat potíže.“</p>
<p>Galt zabručel. „A záchrana života se jako nepočítá?“</p>
<p>„Samozřejmě že ano. Ale jako všechno, i vděk časem vyvane, vojáku. Zvlášť když nad námi ten skutek visí jako popravčí meč.“</p>
<p>Galt se zamračil a dloubl mečem do Yedana Derryga. „Mám to tu držet dál?“ zeptal se.</p>
<p>Vousatý voják v přílbě si odpověď chvíli přebíral. „To musí rozhodnout má královna,“ prohlásil nakonec.</p>
<p>„Ruším poslední rozkaz,“ řekla Yan Tovis. „S Brullygem to můžeme vyřídit později.“</p>
<p>„To teda určitě!“ Brullyg se sebral. „Pobočnice Tavore Paran, tímto žádám o ochranu. Protože jsem s váma od začátku spolupracoval, můžete mě aspoň udržet naživu. Poslat mě na pevninu, pokud to bude nutný. Je mi jedno, kde skončím – pokud to nebude v drápech týhle ženský.“</p>
<p>Šurk Elalle se na něj usmála. <emphasis>Jen všechno, co si nezasloužíš, Brullygu. Smilování? </emphasis>V <emphasis>Bloudově prdu, tam </emphasis><emphasis>h</emphasis><emphasis>o najdeš.</emphasis></p>
<p>Tavore měla náhle studený hlas. „Třase Brullygu, vaši pomoc bereme na vědomí a máte náš vděk, ačkoliv si vzpomínám na něco takového, jako že ostrovu hrozila okamžitá zkáza pod mořem ledu – čemuž jsme zabránili a dále vás před ním chráníme. Královnu zřejmě potěší, že se tu nehodláme zdržet dlouho.“</p>
<p>Brullyg zbledl. „Ale co ten led?“ vyhrkl. „Když odejdete –“</p>
<p>„Jak se oteplí,“ odvětila Tavore, „hrozba zmizí. Doslova.“</p>
<p>„Tak co vás tu drží?“ chtěla vědět Yan Tovis.</p>
<p>„Hledáme navigátora na řeku Leder. A do Lederas.“</p>
<p>Ticho. Šurk Elalle, která vesele sledovala Brullygovo cituplné zhroucení, se pomalu zamračila. A rozhlédla se. Všichni upírali oči na ni. Co to právě pobočnice říkala? Aha. Řeka Leder a Lederas.</p>
<p><emphasis>A navigátor pro invazní flotilu.</emphasis></p>
<p>„Co je to za smrad?“ zeptal se najednou Nešťast.</p>
<p>Šurk Elalle se zamračila. „Hádám, že Bloudův prd.“</p><empty-line />
</section>
<section>
<p>KAPITOLA OSMNÁCT</p><empty-line /><empty-line /><p>Prozatím získané zorné pole přineslo vyhlídku</p>
<p>k zodpovězení mého posledního dne na smrtelném</p>
<p>světě. Cesta mezi otesanými kameny, menhiry</p>
<p>a regolitem odhalila v neztenčených stínech sbírku</p>
<p>netečných tváří, podsvětních šklebů a sykotu,</p>
<p>vyceněné, hrozící zuby a nekonečné řady</p>
<p>zakořeněných bohů a duchů, táhnoucí se dolů</p>
<p>ze svahu, kopec za kopcem, celou cestu, ano,</p>
<p>až do nekonečna mimo dohled,</p>
<p>mimo zrcadlo těchto znetvořených,</p>
<p>přimhouřených očí. A tito oddaní válkychtivci,</p>
<p>kteří každý den své proslulosti natahovali</p>
<p>zaťaté, sápající se ruce, přičemž karmínový</p>
<p>dotek víry ve všech jejích požadavcích</p>
<p>na náš čas, naše životy, naši lásku a naše</p>
<p>obavy nebyl již nic než tajemství, jak veškeré</p>
<p>poznání bylo zapomenuto, opuštěno pro</p>
<p>plazivou, nelítostnou změnu. Jezdí snad</p>
<p>jejich hlasy na tomto ztraceném větru? Třásl</p>
<p>jsem se do ozvěny žadonící krve, trhání</p>
<p>mladého, panenského masa a údivu</p>
<p>obnaženého srdce, zmatených posledních</p>
<p>stahů vytrvalého pobouření? Padl jsem na</p>
<p>kolena před přízračným zástupem svaté</p>
<p>tyranie, jako každý nevědomky se krčící</p>
<p>v namačkaných stínech?</p>
<p>Armády věrných byly pryč.</p>
<p>Odtáhly ve vlnách zvířeného prachu</p>
<p>a popela. Kněží a kněžky, podléhající</p>
<p>naději, předávající své přesvědčení se</p>
<p>zoufalou žízní démonů hromadících</p>
<p>ustrašené duše ve svých soukromých</p>
<p>významech bohatství, dál číhají</p>
<p>ve štěrbinách svých idolů, kousky drolící</p>
<p>se kosti vklíněné do slabin kamene, to</p>
<p>a už nic víc.</p>
<p>Pohled takto získaný je historikovým</p>
<p>prokletím. Lekce nekonečné v nesmyslných</p>
<p>hrách intelektu, emocí a víry.</p>
<p>Jediní historikové, kteří dle mého za něco</p>
<p>stojí, jsou ti, již ukončí svůj život</p>
<p>pregnantním skutkem sebevraždy.</p>
<p><emphasis>Šestá poznámka, Svazek </emphasis><emphasis>II</emphasis></p>
<p><emphasis>Sebrané poznámky o sebevraždách</emphasis></p>
<p>historik Brevos (Nerozhodný)</p>
<p><image xlink:href="#_16.jpg" />Jeho matka milovala jeho ruce. Ruce hudebníka. Ruce sochaře. Ruce umělce. Žel, ty patřily někomu jinému, protože kancléř Triban Gnol takové nadání postrádal. Přesto v něm s léty rostla láska k rukám, jakkoliv byla pošpiněná, poněvadž fyzický projev neodpovídal schopnostem, což byl vlastně výsměch. V jistém smyslu se staly jeho vlastním uměleckým dílem. Když byl zamyšlený, pozoroval je, jejich hadovité pohyby plné půvabu a elegance. Žádný umělec nemohl zachytit skutečnou krásu těchto neužitečných nástrojů, a třebaže v takovém názoru dlela temnota, už dávno se s nimi smířil.</p>
<p>Jenomže teď byla dokonalost pryč. Léčitelé dělali, co mohli, přesto Triban Gnol stále rozeznával znetvoření hyzdící kdysi bezvadné linie. Stále slyšel praskání prstních kůstek, viděl zradu všeho, co jeho matka milovala a spolu s ním tajným způsobem uctívala.</p>
<p>Jeho otec by se samozřejmě smál. Protivně by se uchechtl. No, nebyl to skutečný otec, jenom muž, který vládl domácnosti se zabedněnou, utajovanou krutostí. Věděl, že manželčin milovaný syn není jeho vlastní. On měl ruce tlusté a neohrabané – a nejhorší ironie spočívala v tom, že ty jeho nástroje k mlácení byly obdařeny uměleckým nadáním. Ne, kdysi dokonalé ruce Tribana Gnola pocházely od matčina milence, mladého (tehdy tak mladého) chotě Turudala Brizada, muže, jenž byl vším, jen ne tím, čím se být zdál. Vším, ano, a také ničím.</p>
<p>Triban Gnol věděl, že by matka schvalovala, že si její syn našel v choti – svém otci – dokonalého milence.</p>
<p>Takové byly špinavé rozmary palácového života v milovaném království krále Ezgary Diskanara, přičemž ty časy nyní připadaly Tribanu Gnolovi staré, vyčerpané a hořké jako popel v ústech. Choť byl pryč, a přece nebyl. Odtažitý, možná už navždy, choť, jehož existence nyní byla stejně pomíjivá jako jeho bezvěká krása.</p>
<p>Pomíjivá, ano. Jako všechny věci, které kdysi držel v rukou, jako všechny věci, které kdy prošly jeho dlouhými, tenkými prsty. Věděl, že se lituje. Stařec, bez naděje, že k sobě ještě někdy někoho naláká. Kolem něj se tlačili duchové, sbírka špinavých odstínů, jež kdysi malovala jeho milovaná umělecká díla, vrstvu za vrstvou – ach, skutečně potřísněná krví byla jen jedinkrát tehdy v noci, když zavraždil otce. Všichni ostatní zemřeli, aniž by to vyžadovalo přímé úsilí. Houf milenců, kteří ho nějakým způsobem zradili – obvykle spáchali prostý, nicméně hrozný zločin, že ho dost nemilovali. A nyní si jako shrbený stařec bral do postele děti a dával jim roubík, aby utlumil jejich křik. Využíval je. Díval se, jak jeho ruce konají svou práci, věčně selhávající umělec usilující o jakousi dokonalost a zároveň ničící vše, čeho se dotkne.</p>
<p>Houf duchů byl dostatečným obviněním. Nemuseli mu šeptat v hlavě.</p>
<p>Triban Gnol seděl za stolem a díval se na své ruce, sledoval jejich hon za krásou a dokonalostí, nyní navěky ztracenými. <emphasis>Zlomil mi prsty. Ještě pořád slyším –</emphasis></p>
<p>„Kancléři?“</p>
<p>Vzhlédl k Sirrynovi, novému nejoblíbenějšímu agentovi v paláci. Ano, byl ideální. Blbý a bez sebemenší kapky představivosti, nejspíš před školou mučil slabší děti, aby si vynahradil mlhu v hlavě, pro niž byl jakýkoliv pokus se něčemu naučit jen nesmyslným plýtváním časem. Stvoření dychtící po víře, sající u něčího prsu, jako by prosilo, aby mohlo být o něčem – o čemkoliv – přesvědčené, že to může chutnat jako nektar.</p>
<p>„Blíží se osmé zvonění, pane.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Císař –“</p>
<p>„Nevykládej mi nic o císaři, Sirryne. Tvoje názory na něj mě nezajímají.“</p>
<p>„Samozřejmě. Omlouvám se, kancléři.“</p>
<p>Věděl, že znovu uvidí ruce před sebou pomalované karmínem. A to doslova. „Našel jsi Bruthena Tranu?“</p>
<p>Sirryn zaváhal a sklopil zrak. „Ne. Zmizel, pane.“</p>
<p>„Hannan Mosag ho poslal pryč,“ usoudil Triban Gnol. „Zřejmě zpátky do edurské domoviny. Kde se bude přehrabovat ve smetí.“</p>
<p>„Ve smetí, pane?“</p>
<p>„V hromadách odpadků, Sirryne.“</p>
<p>„Ale – proč –“</p>
<p>„Hannan Mosag neschvaloval Bruthenovu zbrklost a hloupost. Ten pitomec skoro způsobil krvavou lázeň v paláci. A přinejmenším, ať už ho poslali pryč, nebo ne, dal Bruthen Trana všem jasně najevo, že taková krvavá lázeň hrozí bezprostředně.“</p>
<p>„Ale císaře nikdo zabít nedokáže. Nemůže být –“</p>
<p>„To nic neznamená. Nikdy neznamenalo. Této říši vládnu já. Kromě toho tu je jeden šampion…“ Kancléř se odmlčel, potřásl hlavou a pomalu vstal. „Pojď, Sirryne, je čas sdělit císaři zprávu o válce, kterou nyní vedeme.“</p>
<p>Na chodbě čekalo sedm lederských mágů, povolaných od čtyř armád scházejících se západně od Lederas. Triban Gnol na chvíli zalitoval, že už tu není Kuru Qan. A Enediktal a Nekal Bara, nanejvýš působiví mágové. Ti noví byli jen chabými stíny a většinu vytlačila tisteedurská Cedance Hannana Mosaga. Přesto budou zapotřebí, protože k’risnan nezbývalo dost. A kancléř tušil, že brzy bude k’risnan ještě míň.</p>
<p>Cizí nepřítel byl nebezpečný. Mágy zabíjel s naprostou samozřejmostí. Používal vybuchující třaskaviny, granáty. Nějak se dokázal skrýt před pátrající magií a líčil vražedné pasti, přičemž při přepadeních zřídkakdy ztrácel své lidi.</p>
<p>Nejdůležitější však byla věc, již Triban Gnol hodlal před císařem utajit. Tihle cizinci schválně zabíjeli Tiste Edur. A tak, až se lederští vojáci budou sbírat k tažení na západ proti vetřelcům, kancléř pro velitele připraví tajné rozkazy. Viděl jasnou cestu ven. <emphasis>Tedy pro Ledeřany.</emphasis></p>
<p>„Připravil sis výstroj, Sirryne?“ zeptal se přede dveřmi do trůnního sálu.</p>
<p>„Ano,“ odvětil voják popleteně.</p>
<p>„Potřebuju u vojska někoho, na koho se můžu spolehnout, Sirryne, a ten někdo jsi ty.“</p>
<p>„Ano, kancléři!“</p>
<p>„Otevři dveře.“</p>
<p>Sirryn spěchal napřed.</p>
<p>V trůnním sále je čekalo nevítané překvapení. Na hromádce pokroucených kostí a poničeného masa se krčili Hannan Mosag a čtyři jeho k’risnan. Jako symbol ohavné magie krmící tyto Edury se kancléři do mozku nemohl hořce vpálit žádný lepší obrázek. Jeho otec by ten výjev ocenil, sehnal by si velké kusy mramoru a vytesal by do nich podobu v životní velikosti, jako kdyby v napodobování skutečnosti mohl nějak odhalit, co leží vespod, kalné proudy duše. Podle Tribanova názoru to bylo mrhání časem. Kromě toho některé věci by nikdy neměly vyjít na světlo.</p>
<p>Hannan Mosag jako by po kancléři pošilhával, když ten procházel kolem cedy a jeho čtyř tisteedurských zaklínačů, nicméně v očích měl strach.</p>
<p>Hrot meče zaskřípal na popraskaných a rozrytých dlaždicích, když si císař tisíce smrtí neklidně poposedl na trůně. „Kancléři,“ zachraptěl, „jak jsi laskavý, že jsi přišel. A lederští mágové. To je nanejvýš působivé, i když zbytečné shromáždění.“</p>
<p>Triban Gnol se poklonil. „Ve spojení s mocnou Cedance Hannana Mosaga, Sire, by měli být naši kouzelníci sdostatek schopní zbavit zemi těch cizáckých vetřelců.“</p>
<p>Mince na Rhuladově obličeji zacvakaly, jak se zaškaredil. „A mágové Borthenské brigády nestačili? A co sama brigáda, kancléři? Byla zničená! Lederští mágové, lederští vojáci! Tiste Edur! Tví cizáčtí vetřelci se prosekávají celou armádou!“</p>
<p>„Nedalo se předvídat,“ zamumlal Triban Gnol se sklopenýma očima, „že říšské flotily při pátrání po šampionech takhle podráždí jakousi vzdálenou říši, která je navíc velice bojechtivá. Vlastně je vyloženě šílená, vzhledem k tomu, jakou vzdálenost překonala, aby mohla vykonat pomstu. Dále je zvláštní, že jsme neobdrželi formální vyhlášení války – ačkoliv je pochopitelně pochybné, že by naše flotily učinily totéž předtím, než pobily občany té říše. Možná,“ dodal a vzhlédl, „je stále možné vyjednávat. Nějaká forma finanční náhrady. Měli bychom být schopni dohodnout příměří –“</p>
<p>Hannan Mosag se kašlavě rozesmál. „Ty provinční hlupáku. Kéž bys dokázal rozšířit to mrňavé, melodramatické divadlo svého myšlení, potom by snad pokora umlčela ten tvůj žvanivý jazyk.“</p>
<p>Kancléř zvedl obočí a pootočil se k cedovi. „A jaké tajné informace o tom nepříteli máš? Mohl bys třeba poučit tady mě i svého císaře?“</p>
<p>„Tohle není trestná výprava,“ prohlásil Hannan Mosag. „Ačkoliv to tak možná vypadá. Říše dostávají každou chvíli po hubě a na moři došlo k tolika srážkám, že jsme pochopili, že s touto Malazskou říší není radno si zahrávat. Naše flotily vyhnali ze svých vod docela rychle – Hanradi Chalag byl při svém hodnocení surově upřímný. Malazští mágové se nám i Ledeřanům víc než vyrovnají.“</p>
<p>„Není-li to trestná výprava, co potom tedy?“ zajímal se Triban Gnol.</p>
<p>Hannan Mosag se obrátil k císaři. „Sire, moje odpověď je určena jen tobě.“</p>
<p>Rhulad vycenil zuby. „Tvoje hry mě neošálí, cedo. Mluv.“</p>
<p>„Sire –“</p>
<p>„Odpověz mu!“</p>
<p>„To nemůžu!“</p>
<p>V nastalém tichu slyšel Triban Gnol jen bušení vlastního srdce. Hannan Mosag udělal obrovskou chybu, stal se obětí pocitu vlastní důležitosti. Snažil se využít tuto informaci, aby se dostal zpátky k císaři. Jenomže to bylo tak… <emphasis>neohrabané!</emphasis></p>
<p>„Pověz mi,“ vyzval jej Rhulad šeptem, „proč to musí zůstat naším tajemstvím.“</p>
<p>„Sire, je to záležitost Tiste Edur.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p><emphasis>Aha. Protože, milý císaři, si tihle Malažané přicházejí pro tebe. </emphasis>Triban Gnol si odkašlal a sepjal ruce nad opaskem. „To není nutné,“ pronesl co nejuhlazeněji. „Nejsem tak provinční, jak by se Hannanu Mosagovi líbilo. Císaři, flotily byly poslány na druhý konec světa, aby nalezly šampiony, a opravdu shromáždily nejlepší a nejschopnější bojovníky mnoha národů. Nemohly však předpokládat, že se celá jedna <emphasis>říše </emphasis>prohlásí šampionem. A vydá se proti vám, Sire. Z našich zpráv je jasné,“ dodal, „že nepřítel se blíží k Lederas, k tomuto městu.“ Zadíval se na Hannana Mosaga. „Jsou – ano, cedo, vidím ti pravdu jasně na očích – na cestě a přicházejí si pro císaře tisíce smrtí. Žel, nečekám, že ho budou chtít vyzvat jeden voják po druhém.“</p>
<p>Rhulad se na trůně ještě víc schoulil. Zarudlé oči měl vykulené hrůzou. „Musíte je zastavit,“ zasyčel roztřeseně. „Zastavíte je. Ty, Hannane Mosagu! I ty, kancléři! Vaše armády je musí zastavit!“</p>
<p>„To taky uděláme,“ sliboval Triban Gnol. Znovu se uklonil a pak se podíval na cedu. „Hannane Mosagu, přes všechny naše… spory se nemusíš ani na chvíli bát, že bychom my Ledeřané přenechali císaře těm cizím psům. Musíme se sjednotit, my dva, a přivést všechny vojáky, které máme, abychom ty Malažany zničili. Taková drzost musí být důkladně potrestána. Budou-li Tiste Edur a Ledeřané skutečně ve spojení, nikdo je neporazí!“</p>
<p>„Ano,“ vyhrkl Rhulad. „To je pravda. Rozestavte armády v jedné linii před městem – je jasné, že nemají dost lidí, aby se jim mohli postavit, že?“</p>
<p>„Sire,“ ozval se Triban Gnol, „snad by bylo nejlepší trochu postoupit na západ. Tak můžeme v případě potřeby sehnat zálohy, pokud by došlo k průlomu. Dvě linie obrany, Sire, abychom měli jistotu.“</p>
<p>„Ano,“ přitakal Rhulad, „to je rozumná taktika. Jak daleko ti Malažané jsou? Kolik času máme?“</p>
<p>„Týdny,“ odvětil Triban Gnol.</p>
<p>„Dobře. To je dobře. Ano, to musíme udělat. Všechno to, co jsi říkal. Cedo! Budeš se svými k’risnan podřízený kancléři –“</p>
<p>„Sire, on přece není vojenský velitel –“</p>
<p>„Ticho! Vyslechl jsi mou vůli, Hannane Mosagu. Ještě jednou mi budeš vzdorovat a nechám tě zbičovat.“</p>
<p>Hannan Mosag se nenechal zastrašit. Proč by taky, s tak zničeným tělem? Ceda, kdysi král-zaklínač, očividně znal bolest. Vlastně se občas zdálo, že vražedná magie, jež jím prochází, proměňuje bolest v extázi, až mu oči plály vášní.</p>
<p>„Sire, my vás ochráníme,“ sliboval císaři Triban Gnol. Zaváhal a zvedl ruku, jako by ho náhle cosi napadlo. „Císaři, snad by bylo nejlepší začít s výzvami co nejdřív. Přítomnost šampionů je rušivá a odvádí pozornost mých stráží. Došlo k výbuchům násilí, netrpělivost roste.“ Znovu se odmlčel a tišeji dodal: „Spekuluje se o tom, že se bojíte jim postavit…“</p>
<p>Hannan Mosag zavrčel jako zvíře. „Ty žalostný chudáku –“</p>
<p>„Už ani slovo, cedo!“ zasyčel Rhulad a obličejem mu projela vlna křečí. Meč opět zaskřípal.</p>
<p><emphasis>Ano, Rhulade, ty z nás nejlíp víš, co to je bát se smrti. Možná víc než kterýkoliv tvor na světě. Ale necouváš před mlhavou představou zapomnění, viď? Ne, pro tebe, milý císaři, znamená smrt něco jiného. Nikdy to není konec, u tebe smrt jen předchází dalšímu bolestivému znovuzrození. Dokonce ani ve smrti se neztratíš, ničemu neunikneš – chápe tu ještě někdo kromě mě celou tu hrůzu?</emphasis></p>
<p>„Výzvy,“ řekl císař, „začnou za čtyři dny. Kancléři, dohodli se už tví odhadci na pořadí?“</p>
<p>„Ano, Sire. Pro začátek tři nejméně zdatní. Je pravděpodobné, že všechny tři zabijete v jediném dni. Unaví vás, jistě, ale ne příliš. Druhý den je vyhrazen jedinému šampionovi. Ženě v masce. Je neobyčejně rychlá, nicméně jí schází představivost. Přesto to s ní nebude snadné.“</p>
<p>„Dobře.“</p>
<p>„Sire…“</p>
<p>„Ano? Co je?“</p>
<p>„Jsou tu ti dva, o kterých jsme už mluvili. Tarthenal s pazourkovým mečem. Neporažený žádným jiným šampionem – vlastně se s ním už nikdo neodváží cvičit. Má ve zvyku lámat kosti.“</p>
<p>„Ano. Ten nadutý.“ Rhulad se usmál. „Ale není první Tarthenal, s jakým jsem bojoval.“</p>
<p>„Žádný ale nebyl tak schopný jako Karsa Orlong, Sire.“</p>
<p>„Na tom nesejde.“</p>
<p>„Možná se mu podaří vás zabít, Sire. Možná víc než jednou. Ne sedmkrát. Ty dny jsou dávno pryč. Ale možná třikrát nebo čtyřikrát. Vyhradili jsme tři dny.“</p>
<p>„Po té ženě v masce?“</p>
<p>„Ne, dva následující dny přijde šest dalších.“</p>
<p>Hannan Mosag teď zíral na kancléře. „Tři dny na toho Tarthenala? Žádný šampion ještě neměl přidělené <emphasis>tři </emphasis>dny.“</p>
<p>„Přesto se moji odhadci jednomyslně shodli, cedo. Tenhle je… jedinečný.“</p>
<p>Rhulad se znovu třásl. Být zabit Karsou Orlongem třikrát, čtyřikrát. <emphasis>Ano, Sire, je to hrůza…</emphasis></p>
<p>„Zbývá ještě jeden,“ poznamenal císař.</p>
<p>„Ano. Jmenuje se Icarium. Ten bude poslední. Pokud ne osmý den, potom devátý.“</p>
<p>„A počet dnů na něj, kancléři?“</p>
<p>„Není známo, Sire. Ještě s nikým nezápasil.“</p>
<p>„Jak tedy víme, že umí bojovat?“</p>
<p>Triban Gnol se znovu poklonil. „Sire, tohle jsme už probírali. Zpráva Varata Tauna, podpořená Icariovým společníkem Taralakem Výdem. A dnes jsem se dozvěděl ještě něco. Něco opravdu zajímavého.“</p>
<p>„Tak mluv!“</p>
<p>„Mezi odmítnutými šampiony, Sire, byl mnich z jednoho vzdáleného souostroví. Vypadá to, Sire, že tento mnich – a vlastně celý jeho lid – uctívá jediného boha. A tímto bohem není nikdo jiný než Icarium.“</p>
<p>Rhulad sebou trhl, jako by dostal políček. Meč odskočil z podlahy a zase o ni třískl. Po schodech na stupínek se rozletěly úlomky mramoru. „Já mám zkřížit meč s <emphasis>bobem?</emphasis>“</p>
<p>Kancléř pokrčil rameny. „Může být takové tvrzení pravdivé, Sire? Kabalané jsou zaostalí a nevědomí. Bezpochyby v dhenrabi vidí duši mořských bouří a v krabích krunýřích tváře utopenců. Měl bych dodat, císaři, že tento mnich věří, že jeho bůh je šílený, na což je jedinou odpovědí namalovaná maska naznačující smích. Divoši mají zvláštní představy.“</p>
<p>„Bůh…“</p>
<p>Triban Gnol riskoval pohled na Hannana Mosaga, jenž se tvářil neurčitě a prohlížel si Rhulada. V kancléři zahlodal červíček pochybností.</p>
<p>„Já mám zabít boha…“</p>
<p>„Není důvod myslet si něco jiného,“ pronesl klidně a sebevědomě Triban Gnol. „A příhodně to oznámí vaše vlastní božství, Sire.“</p>
<p>Rhulad vykulil oči.</p>
<p>„Nesmrtelnost,“ mumlal kancléř, „již byla potvrzena. Uctívání? Inu ano, ode všech občanů říše. Jste příliš skromný, než abyste vyhlásil, co je nám všem zřejmé, ale až stanete nad Icariovou mrtvolou, bude to jako prohlášení stačit.“</p>
<p>„Božství. Bůh.“</p>
<p>„Ano, Sire. Zcela jistě. Vydal jsem příkaz cechu sochařů a jejich nejlepší umělci už začali pracovat. Oznámíme konec výzev nejvhodnějším a nejskvělejším způsobem.“</p>
<p>„Jsi opravdu moudrý,“ prohlásil Rhulad a pomalu se narovnal. „Opravdu moudrý.“</p>
<p>Triban Gnol se poklonil a nevšímal si kyselého bručení Hannana Mosaga. <emphasis>Ach, cedo, teď jsi můj a já tě využiju. Ty i tvoje hnusné Edury. Ano. </emphasis>Spočinul pohledem na svých rukou, vážně sepjatých na přezce opasku. „Sire, je třeba doručit rozkazy armádám. Musíme s cedou probrat rozmístění mágů a k’risnan.“</p>
<p>„Ano, jistě. Všichni odejděte. Běžte splnit své úkoly.“</p>
<p>Triban Gnol mávl rukou a se skloněnou hlavou couval po podlaze poseté kusy mramoru a plné prachu.</p>
<p>Slyšel, jak se Hannan Mosag se svou sbírkou zrůd vlečou ke dveřím jako obrovské tažné ropuchy. To přirovnání vyvolalo úsměv.</p>
<p>Na chodbě za zavřenými dveřmi se otočil k cedovi. Ten se však plazil dál i s ropuchami.</p>
<p>„Hannane Mosagu,“ zavolal kancléř. „Musíme spolu –“</p>
<p>„Schovej si ty blbosti pro Rhulada,“ odsekl ceda.</p>
<p>„Nepotěší ho, až se doslechne, že nechceš spolupracovat.“</p>
<p>„Klidně si plácej, Gnole. Nelibost, která ještě přijde, dozajista překoná všechno to tvoje ubohé mečení.“</p>
<p>„Co tím myslíš?“</p>
<p>Ale otázka zůstala bez odpovědi.</p>
<p>Triban Gnol se díval, jak se Tiste Edur vrhají do boční chodby a mizejí z dohledu. <emphasis>Ano, s tebou si to vyřídím, cedo, s velikým uspokojením. </emphasis>„Sirryne, sežeň svůj doprovod na nádvoří a do zvonění vyraz. A tyhle mágy vezmi s sebou.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>Kancléř počkal, dokud neodejdou, a pak velmi potěšený zmizel ve své kanceláři. Ta hlodavá nejistota v něm však hlodala dál. Bude si to muset promyslet – nakonec ignorovat podobné instinkty bylo příliš nebezpečné. Ale to počká. Důležité bylo se ihned odměnit, a tak se věnoval svému uspokojení. Všechno probíhalo podle plánu – detail, že konečným cílem těch cizinců je sám císař, celou věc ještě osladil. Tiste Edur ho budou pochopitelně chránit – <emphasis>určitě budou, je to přece jejich císař.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ale co Rhuladovi vlastní bratři tehdy při nástupu na trůn? </emphasis>Červíček pochybností se zakroutil, až kancléři zacukala tvář. Zrychlil krok, jen aby se už dostal do bezpečí své pracovny.</p>
<p>Jenomže tam už někdo byl.</p>
<p>Triban Gnol se zastavil ve dveřích. Muž stojící za obrovským stolem ho překvapil a znepokojil. V karmínovém hedvábí, s onyxovými prsteny a tím pitomým žezlem úřadu, jímž si poklepával na rameno. „Co tady v Bloudově jménu děláš, dozorce?“</p>
<p>Karos Inviktad si povzdechl. „Taky jsem rozčilený, kancléři.“</p>
<p>Triban Gnol vstoupil a šel se posadit za stůl. „Celou dobu mám za to, že město je hezky v rukou –“</p>
<p>„Kde je Bruthen Trana?“</p>
<p>Kancléř našpulil rty. „Na tohle nemám čas. Uklidni se – Bruthen Trana už není v Lederas.“</p>
<p>„Kam se potom poděl? Kudy odešel? Jak je to dlouho? Jak velký má doprovod?“</p>
<p>Triban Gnol se s povzdechem opřel a spočinul pohledem na rukou, které položil dlaněmi na stůl. „Tvá touha po pomstě, dozorce, ti brání v plnění povinností a udržování pořádku. Musíš udělat krok zpátky, zhluboka se nadechnout –“</p>
<p>Žezlo prásklo o stůl, rovnou mezi kancléřovy ruce. Ten polekaně ucukl.</p>
<p>Karos Inviktad se předklonil ve snaze druhého muže zastrašit, jenomže selhal. Byl prostě příliš malý. Na čele se mu perlil pot a po nose mu stékal k příliš plným rtům. „Ty povýšenecký hovno,“ zašeptal dozorce. „Dostal jsem volnou ruku k lovu Tiste Edur. Dostal jsem volnou ruku k zatýkání. Chtěl jsem toho k’risnan, který doprovázel Bruthena Tranu, ale zjistil jsem, že je mimo můj dosah kvůli Hannanu Mosagovi a tý zatracený invazi ze západu. Dobře. Může počkat, než pominou potíže. Ale Bruthen Trana… ne, na toho nezapomenu. Chci ho. <emphasis>Chci ho!</emphasis>“</p>
<p>„Toho odklidili, dozorce, a opravdu nemám tušení kam, po jaké cestě či na jaké lodi ho poslali pryč. Není tu. Vrátí se? Zřejmě ano, a až ta chvíle přijde, bude samozřejmě tvůj. Mezitím, Karosi, máme mnohem důležitější starosti. Na západ od města se mi scházejí čtyři armády a už dva týdny nedostaly vyplacený žold. Proč? Protože v pokladnici je nedostatek oběživa. Zatímco ty si se svými oblíbenými agenty vystýláš nově získaná sídla nakradenou kořistí a přebíráš jeden po druhém zkonfiskované podniky. Pověz mi, dozorce, jak je na tom poslední dobou pokladnice patriotistů? Nepočítáš-li lup?“ Kancléř vstal a plně využil větší výšky. S ponurým potěšením se díval, jak druhý muž polekaně couvá. Teď se předklonil on. „Máme na krku krizi! Všechny nás ohrožuje finanční krach – a ty se tady rozčiluješ kvůli nějakému tisteedurskému barbarovi!“ Předvedl, jak ovládá svůj hněv, a dodal: „Dostávám stále zoufalejší úřední dopisy z Osvobozenské vkladové od Rautose Hivanara osobně – od nejbohatšího muže říše. Úřední dopisy, dozorce, v nichž mě žádá, abych tě povolal – budiž, jsi tady a teď mi <emphasis>odpovíš </emphasis>na moje otázky! A pokud mě odpovědi neuspokojí, tak si můžeš být jistý, že neuspokojí ani jeho!“</p>
<p>Karos Inviktad ohrnul nos. „Hivanar. Ten starý hlupák už senilní. Je posedlý hrstkou artefaktů, které vykopal na břehu řeky. Viděl jsi ho teď někdy? Zhubl tak, že na něm kůže visí jako draperie.“</p>
<p>„Možná za jeho stres můžeš ty, dozorce –“</p>
<p>„To těžko.“</p>
<p>„Rautos naznačil, že v používání jeho zdrojů nemáš zábrany. Začíná tušit, že používáš jeho peníze na financování celé organizace patriotistů.“</p>
<p>„To používám a budu dál. Při hledání spiklenců.“ Karos se usmál. „Kancléři, tvůj názor, že Rautos Hivanar je nejbohatší muž říše, je naneštěstí mylný. Pokud jím někdy byl, už to dávno neplatí.“</p>
<p>Triban Gnol na něj zíral. Na ruměný, vítězoslavný výraz. „To mi vysvětli, Karosi Inviktade.“</p>
<p>„Na začátku tohoto vyšetřování, kancléři, jsem si povšiml základní slabiny našeho postavení. Samotného Rautose Hivanara. Jako vůdce Osvobozenské vkladové. A taky toho, že samotná Vkladová jako organizace je přirozeně vadná. Stáli jsme před rozporem, ke kterému jsem nemohl zůstat slepý, a proto bylo mou povinností situaci co nejrychleji napravit. Víš, měl jsem moc, ale bohatství spočívalo ve spárech Hivanara a jeho Osvobozenské vkladové. To bylo nepřijatelné. Abych mohl čelit hrozbě spiklenců – nebo, jak nyní chápu, spiklence – ano, je jenom jeden – abych mohl čelit té hrozbě, potřeboval jsem zaútočit z upevněné pozice.“</p>
<p>Triban Gnol sebou trhl. Začínal chápat, kam dozorce svým nabubřelým, megalomaniakálním monologem směřuje, a nemohl tomu uvěřit.</p>
<p>„Největší ironií je,“ pokračoval Karos Inviktad a zase si poklepával žezlem na rameno, „že mi jediný zločinec a jeho žalostně jednoduché snahy o finanční sabotáž poskytli největší inspiraci. Pro někoho s mou inteligencí nebylo těžké se přidat, a dokonce spolupracovat na té zdánlivé destabilizaci. Pochopitelně jediní lidé, kteří byli destabilizovaní, byli Rautos Hivanar a jeho vypasení kolegové s modrou krví. S těmi jsem měl soucítit? Já, Karos Inviktad, narozený v rodině zdrcené vražednými dluhy? Já, který jsem si razil cestu s využitím svého nadání, abych se zbavil té zděděné bídy – ne,“ tiše se zasmál, „žádný soucit jsem necítil. Jen úžasný objev, skvělou inspiraci – víš, kdo byl můj největší idol v mém boji proti dlužnictví? Tehol Beddikt. Vzpomínáš si na něj? Nemohl prohrát, jeho bohatství vylétlo k nebi s ohromující rychlostí a dosáhlo neuvěřitelné výšky, než zhaslo jako vyhořelá hvězda na noční obloze. Ach, on svoje hry miloval, že? Ale já se z toho hodně poučil. Takový génius zahoří příliš žhavě a příliš brzy a zůstane jen prázdná skořápka. Tak jsem já, kancléři, dopadnout nechtěl.“</p>
<p>„Ty nejsi skutečným zdrojem téhle celoříšské sabotáže,“ poznamenal Triban Gnol.</p>
<p>„Kdo je v lepším postavení? Ach, zaručuju ti, že můj milý spoluspiklenec vykazuje poslední dobou stále větší prohnanost. A není pochyb, že bez něj či ní bych nedosáhl takového úspěchu. Tribane Gnole, před tebou teď stojí nejbohatší muž, jaký kdy v Lederu žil. Ano, opravdu zmizelo děsivé množství oběživa. Ano, napětí vytvořilo osudové trhliny v každém kupeckém domě v celé říši. Ano, mnoho vznešených rodin brzy padne a nic už je nemůže zachránit, ani kdybych to měl v úmyslu. Což nemám. Tak.“ Žezlo mu nehybně spočinulo na rameni. „Mám moc i bohatství a jsem připravený zachránit říši před finančním krachem – pokud budu chtít.“</p>
<p>Kancléřovy ruce, položené na stole, zbělely a cévy na nich vystupovaly v nezdravých modrých a zelených barvách. Ruce – jeho ruce – byly studené jako smrt. „Co chceš, Karosi Inviktade?“</p>
<p>„Většinou to už mám, kancléři. Včetně toho, jak rád vidím, že už plně chápeš situaci. Jak zatím vypadá. A jak bude vypadat v budoucnu.“</p>
<p>„Zřejmě zapomínáš, že je válka.“</p>
<p>„Ta je vždycky. Příležitost pro další zisk a větší moc. Za týden za dva, kancléři, budu slavnější, milovanější a <emphasis>mocnější, </emphasis>než si umíš představit, nebo bych měl říct, než se <emphasis>obáváš</emphasis>.“ Zeširoka se usmál. „Předpokládám, že je to strach, ale uklidni se, kancléři, tebe na svém seznamu nemám. Tvoje postavení je bezpečné, a jakmile se postaráme o ty zatracené Tiste Edur včetně císaře, povládneme této říši společně. Ne, jasně to pochopíš stejně jako všichni ostatní. Sabotéra zatkneme. Peníze vrátíme do oběhu. Vetřelce si koupíme. Osvobozenská vkladová bude zničena a patriotisti povládnou. Víš, moji agenti budou ovládat vnitřní záležitosti, zatímco ty budeš mít armády – dobře placené, tím si můžeš být jistý – a naprostou nadvládu v paláci.“</p>
<p>„Copak? Nebudeš chtít trůn pro sebe?“ zeptal se Triban Gnol suše.</p>
<p>Žezlo zamítavě kmitlo. „Ani v nejmenším. Klidně si na něj posaď nějakého panáka. Nebo vzdej poctu legendě a ponechej ho prázdný.“</p>
<p>Triban Gnol sepjal ruce. „Chystáš se svého spiklence zatknout?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„A moje vojska?“</p>
<p>„Dostanou žold. Okamžitě.“</p>
<p>Kancléř kývl. „Dozorce,“ řekl a zamračeně si prohlížel své ruce, „slyšel jsem znepokojivé zprávy…“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Ano. Zdá se, že způsobem nepříjemně podobným Rautosovi Hivanarovi jsi i ty podlehl prapodivné posedlosti.“ Pátravě, nevinně vzhlédl. „Jde o jakýsi hlavolam.“</p>
<p>„Kdo ti to řekl?“</p>
<p>Kancléř pokrčil rameny.</p>
<p>Ruměnec na dozorcových tvářích se po chvíli vytratil, zůstaly jen skvrny na lících. Následovalo pokrčení ramen. „Zahálčivá zábava. Legrační výzva, kterou za pár dní vyřeším. Na rozdíl od Hivanara jsem zjistil, že tato hádanka mi bystří mysl, víš. Ještě nikdy jsem neviděl jasněji. Svět nikdy nebyl tak čistý, ostrý a dokonalý. Ta hádanka, kancléři, je mou inspirací.“</p>
<p>„Jak myslíš, dozorce.“</p>
<p>Karos Inviktad se obrátil k odchodu. „Jakmile se doslechneš o návratu Bruthena Trany…“</p>
<p>„Okamžitě tě o tom zpravím.“</p>
<p>„Výborně. Mám radost.“ U dveří se zarazil, ale neotočil se. „Ohledně k’risnan pod cedovou ochranou…“</p>
<p>„Určitě se s tím dá něco udělat.“</p>
<p>„Mám tedy dvojitou radost, kancléři. Nyní se opatruj.“</p>
<p>Dveře se zavřely a ten hnusný, šílený muž byl pryč.</p>
<p>Hnusný a šílený, ano, ale… <emphasis>teď nejbohatší muž v říši. </emphasis>Tohle bude muset zahrát vskutku opatrně. <emphasis>Přesto Karos Inviktad odhalil vlastní vadu na kráse. Příliš rád se předvádí a je ochotný se tomu poddat. Příliš brzy.</emphasis></p>
<p><emphasis>Císař tisíce smrtí dosud sedí na trůně.</emphasis></p>
<p><emphasis>Cizí armáda nestojící o vyjednávání se blíží.</emphasis></p>
<p><emphasis>Šampion, který je bůh, brzy vytasí meč.</emphasis></p>
<p><emphasis>Karos Inviktad má ruce dítěte. Zkaženého dítěte, které si prozpěvuje, zatímco se dívá, jak z jeho dosud živé, oblíbené kočky vytahují střeva. Nebo ze psa. Nebo z ubohého vězně v jedné z jeho cel. Dítě, ano, ale s neomezenou mocí, které si může dělat, co se mu zlíbí.</emphasis></p>
<p><emphasis>U Blouda, děti jsou takové zrůdy.</emphasis></p>
<p>Kancléř si připomněl, že si na dnes večer taky nechá nějaké dítě poslat. Pro vlastní potěšení. A zničí ho, jak to dokáže jen dospělý s krásnýma rukama. Dokonale ho zničí.</p>
<p>Se zrůdami můžete udělat jen jedinou věc.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Jednooký bůh, stojící nikým neviděn v trůnním sále, zuřil. Nevědomost byla odjakživa nepřítelem, a on věděl, že se musí bránit kancléři Tribanu Gnolovi i Hannanu Mosagovi. Srážku těchto dvou sil v říši císař na trůně vnímal jen okrajově – tím si byl Bloud jistý. Rhulad vězel v kleci vlastních pocitů, hrůza vládla všemi svými mučícími nástroji a dloubala, píchala a kroutila jimi. Přesto Bloud na vlastní oči – ne, na vlastní oko – v právě skončené audienci viděl, jak zuřivá ta bitva začíná být.</p>
<p><emphasis>Jenže netuším, jaká mají tajemství. Ani Triban Gnol, ani Hannan Mosag. Tohle je moje říše. Moje!</emphasis></p>
<p>Mohl obnovit jednu starou stezku, vedoucí do kancléřovy ložnice. Ale ani tehdy, když byl jejich vztah na vrcholu, Triban Gnol žádné ze svých tajemství neprozradil. Vnořil se do jedné ze svých osobností nevinné oběti a zvídavého dítěte a v Bloudově společnosti se stával pouhým prosťáčkem – a nenechal se pohnout ke hrám, které Bloud tolik potřeboval. <emphasis>Ne, to teď by nefungovalo, jako to nefungovalo tehdy.</emphasis></p>
<p>Existuje ke kancléři jiná cesta?</p>
<p>I teď byl Triban Gnol bezbožník. On by před Bloudem nepoklekl. Takže i tato stezka byla uzavřena. <emphasis>Mohl bych ho prostě sledovat. Všude, kam se hne. Poskládat si jeho plány z rozkazů, které vydá, z úředních dopisů, které pošle. A mohl bych doufat, že bude mluvit ze spaní. Do Propasti pod námi!</emphasis></p>
<p>Opravdu zuřil. Nad rostoucí panikou, jak se sbíhání blížilo. Když šlo o Hannana Mosaga, nevěděl toho o moc víc, i když některé věci se prostě utajit nedaly. Kupříkladu moc Chromého boha. Ale ani tady nebyl král-zaklínač pouhým služebníkem, bezduchým otrokem chaotického příslibu. Nakonec o meč, který nyní třímal Rhulad, usiloval sám. Stejně jako každý jiný bůh, ani Padlý neměl žádné oblíbence. Kdo první dorazí k oltáři… Ne, Hannan Mosag si určitě nedělal žádné iluze.</p>
<p>Bloud se znovu podíval na Rhulada, císaře tisíce smrtí. Ten hlupák přes svou mohutnou postavu seděl na trůně v trapné bezvýznamnosti, až bolelo jen se na něj podívat. Sám ve své ohromné komnatě, tisíc smrtí, které ty lesklé oči odrážely desettisíckrát.</p>
<p>Kancléř s doprovodem byli pryč. Ceda se svou zlomenou hrstkou se taky vzdálil. V dohledu nebyl jediný strážce, jen Rhulad zůstal. Seděl tam a mince se leskly. A všechno, co bylo soukromé a neodhalené, se pomalu vynořovalo ve výmluvné sestavě. Všechna dojemnost, žalostné strachy – Bloud je u dvora vídával neustále na jedné tváři po druhé, předěl duše, rozdíl mezi tím, když člověk věděl, že ho někdo pozoruje, a když věřil, že je sám. Rozdvojení. A taky viděl, když nitro vylezlo ven na zdánlivě nevidoucí svět.</p>
<p><emphasis>Rozdělení duše. Tvoje, Rhulade, byla rozseknuta vedví. Tím mečem, krví prolitou mezi tebou a tvými bratry, mezi tebou a tvými rodiči. Mezi tebou a tvým druhem. Co bys mi dal, Rhulade Sengare z Hirot Tiste Edur, abych tě vyléčil?</emphasis></p>
<p><emphasis>Pokud bych to samozřejmě dokázal. Což nedokážu.</emphasis></p>
<p>Bloudovi však bylo jasné, že Rhulad pomalu chápe jednu věc. Že se sbíhání rychle blíží, děsivé shromáždění a nevyhnutelný střet sil. Možná Chromý bůh našeptával nositeli meče do ucha. Nebo možná nebyl Rhulad tak hloupý, jak si všichni mysleli. <emphasis>Dokonce i já, občas – a kdo jsem, abych nad někým ohrnoval nos? Ta prokletá lederská čarodějka mi spolkla oko!</emphasis></p>
<p>Na císařově tváři byl patrný rostoucí strach. Mince vnořené do spálené kůže. Skvrny tam, odkud vypadly. Kruté bohatství a raněná chudoba, dvě strany jedné kletby sužující moderní dobu. <emphasis>Ano, předěl lidské duše. Toho, co má být a co nemá. Rhulade, jsi ty skutečný živoucí symbol. Ale tu tíhu nikdo neunese dlouho. Vidíš přicházet konec. Nebo mnoho konců, přičemž jeden z nich je tvůj.</emphasis></p>
<p><emphasis>Bude to ta cizí armáda, která se, podle mazaných slov Tribana Gnola, prohlásila šampionem?</emphasis></p>
<p><emphasis>Bude to Icarium, Zloděj životů? Poutník časem?</emphasis></p>
<p><emphasis>Nebo něco ubožejšího – dokonalá léčka Hannana Mosaga či poslední zrada, která tě dokonale zničí, jak by si přál tvůj kancléř?</emphasis></p>
<p><emphasis>A proč si myslím, že odpovědí nebude nic z toho? Nic. Nic tak… přímého. Tak očividného.</emphasis></p>
<p><emphasis>A kdy mi přestane z očního důlku téct krev? Kdy ty karmínové slzy oschnou?</emphasis></p>
<p>Bloud splynul se zdí za sebou. Už měl dost Rhuladova soukromého obličeje. Až příliš se zřejmě podobal jeho vlastnímu. <emphasis>Myslím, že mě nikdo nevidí – ale není to náhodou jinak? Čí chladný pohled se na mě upíná, počítá významy, zvažuje slabosti?</emphasis></p>
<p><emphasis>Ano, viz, kde pláču, viz, co pláču.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ano, tohle vše je dílo smrtelníka.</emphasis></p>
<p>Pohyboval se rychle, překážky z malty a kamene, tapiserie a skříně, ani podlahy a stropy mu v pohybu nebránily. Procházel tmou, světlem a stíny ve všech jejich příchutích až do podzemních tunelů, kde kráčel po kotníky ve vodě, aniž by narušil kalnou hladinu.</p>
<p>Do jejího milovaného pokoje.</p>
<p>Nanosila sem kameny a vybudovala plošiny a chodníky, vytvořila řadu mostů a ostrovů nad mělkým jezerem na dně komnaty. Olejové lampy malovaly vlny a Bloud se zastavil a znovu získal tvar naproti zdeformovanému oltáři, jejž vztyčila. Na něm ležela sbírka prapodivných votivních darů, předmětů ke spoutání a investituře, relikviáře sebrané, aby daly novou podobu uctívání tohoto boha. <emphasis>Mne. </emphasis>Gnosticko-chtonická noční můra by Blouda kdysi dávno pobavila. Teď se ale tvářil opovržlivě.</p>
<p>Promluvila z tmavého rohu. „Všechno je dokonalé, nesmrtelný.“</p>
<p>Samota a šílenství, nejpřirozenější společníci. „Nic není dokonalé, Péřová čarodějko. Rozhlédni se kolem sebe – copak to nevidíš? Bojujeme s rozkladem –“</p>
<p>„Řeka se zvedla,“ prohlásila zamítavě. „Třetina tunelů, které jsem používala, je teď pod vodou. Ale zachránila jsem staré knihy a svitky a tabulky. Zachránila jsem je všechny.“</p>
<p>Pod vodou. Něco ho na tom znepokojovalo – ne to, co bylo nasnadě, rozklad, o němž mluvil, spíš… něco jiného.</p>
<p>„Jména,“ pokračovala. „K propuštění. Ke spoutání. Budeme mít mnoho služebníků, nesmrtelný. Mnoho.“</p>
<p>„Viděl jsem praskliny v ledu,“ poznamenal bůh. „Tající voda z ledovců. Rozpadající se vězení toho obrovského démona moře. Nemůžeme doufat, že bychom ho mohli zotročit. Až se osvobodí, dojde ke zkáze. Pokud se ovšem nevrátí Jaghutka – aby svůj rituál opravila. V každém případě – a naštěstí pro všechny – nevěřím, že Mael dopustí, aby to zašlo tak daleko – aby unikl.“</p>
<p>„Musíš ho zastavit!“ zasyčela Péřová čarodějka.</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Protože já toho démona chci!“</p>
<p>„Řekl jsem ti, nedokážeme –“</p>
<p>„Já ano! Znám jména! Všechna jména!“</p>
<p>Zíral na ni. „Jde ti o celý panteon, Péřová čarodějko?“</p>
<p>Zasmála se a ve vodě za ní něco cáklo. „Moře si pamatuje. V každé vlně, v každém proudu. Moře, nesmrtelný, si pamatuje pobřeží.“</p>
<p>„Co – co to znamená?“</p>
<p>Znovu se zasmála. „Všechno je dokonalé. Dnes v noci navštívím Udinaase. V jeho snech. Ráno bude můj. Náš.“</p>
<p>„Ta síť, kterou jsi vrhla, je příliš slabá a tenká,“ upozornil ji Bloud. „Roztáhla jsi ji, že přestala být pružná, a ona <emphasis>praskne, </emphasis>Péřová čarodějko.“</p>
<p>„Vím, jak používat tvou moc,“ opáčila. „Líp než ty sám. Protože my smrtelníci chápeme některé věci mnohem líp než vy.“</p>
<p>„Jako třeba?“ zeptal se Bloud pobaveně.</p>
<p>„Jako třeba, že uctívání je zbraň, například.“</p>
<p>Při jejích suchých slovech boha zamrazilo.</p>
<p><emphasis>Chudáku Udinaasi.</emphasis></p>
<p>„Teď běž,“ nařídila. „Víš, co musíš udělat.“</p>
<p>Opravdu? <emphasis>Inu… ano. Postrčit. To umím nejlíp.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Žezlo tvrdě narazilo Tanalovi Jatvanarovi do spánku, až se mu zajiskřilo před očima a on se zapotácel a padl na koleno. Vytryskla krev. „Radím ti, až budeš příště chtít o mých aktivitách informovat některého kancléřova agenta,“ prohodil nad ním Karos Inviktad konverzačním tónem, „aby sis to rozmyslel. Protože příště tě, Tanale, nechám zabít velmi nepříjemným způsobem.“</p>
<p>Tanal se díval, jak krev padá v kapkách a rozstřikuje se po zaprášené podlaze. Spánek ho bolel, a když zvedl ruku, nahmátl odchlípnutou kůži visící až na tvář. V oku na té straně mu cukalo zároveň s bušením v hlavě. Cítil se nahý, zranitelný. Cítil se jako dítě mezi mrzutými dospělými. „Dozorce,“ vypravil ze sebe roztřeseně, „nikomu jsem nic neřekl.“</p>
<p>„Ještě jednou zalži, a nebudu mít slitování. Ještě jednou zalži, a budou to tvoje poslední slova.“</p>
<p>Tanal si olízl rty. Co mohl dělat? „Mrzí mě to, dozorce. Už to nikdy neudělám. Přísahám.“</p>
<p>„Vypadni a pošli sem sluhu, ať uklidí, cos po sobě nechal v mé pracovně.“</p>
<p>S nevolností a hrdlem staženým ve snaze nepozvracet se, spěchal Tanal Jatvanar v podřepu ven.</p>
<p><emphasis>Nic jsem neudělal. Nic, čím bych si zasloužil tohle. Dozorce jeho paranoia dohnala do propasti šílenství. I když jeho moc roste. Jen si to představte, vyhrožovat, že smete kancléře v jeho vlastní pracovně! </emphasis>Pochopitelně to byla jen dozorcova verze toho, co se odehrálo doopravdy, ale Tanal v jeho očích viděl lesk, když se slavně vrátil z návštěvy ve Věčném příbytku.</p>
<p>Zašlo to příliš daleko. Všechno.</p>
<p>Tanalovi se točila hlava, a tak šel najít léčitele. Ještě toho musel dneska hodně zvládnout. Někoho zatknout, rozbít pár lebek. Přesný rozvrh Karose Inviktada bylo nutné dodržovat. Dnešek byl vítězným dnem pro patriotisty i pro velkou Lederskou říši.</p>
<p>Uvolní tlak, sílící nedostatek sužující lid – a nejen tady v Lederas, ale po celé říši. Kolovalo příliš mnoho povídaček o bitvách a utrpěných porážkách. Kritiky nedostatku tvrdé měny, podivné mizení námezdných dělníků, příběhy o kdysi zabezpečených rodech upadajících do dluhů. Šeptalo se o obřích majetcích kymácejících se jako stromy s uhnilými kořeny. Bylo zapotřebí hrdinských vítězství a dnešek jedno přinese. Karos Inviktad odhalil největšího ze všech zrádců a on, Tanal Jatvanar, ho půjde zatknout. <emphasis>A o tom se bude povídat. Moje jméno ve středu všeho, co se dnes odehraje. To zajistím.</emphasis></p>
<p>Karos Inviktad není jediný, kdo si umí urvat slávu pro sebe.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Stará města skrývají mnohá tajemství. Průměrný občan se rodí, žije a umírá v mlze obrovské nevědomosti. Bloud věděl, že lidstvem opovrhuje kvůli špíně smrtelné existence, jež slepé představy, špatné chápání a mámení nazývala vírou. Často vídal úmyslnou zanedbanost, jakou na sebe lidé brali, když odrostli (přičemž zároveň odrůstali i divům nekonečných možností dětství), jako kdyby existence vyžadovala obětování nespoutaných snů i neohrožené ctižádosti, k jejich dosažení nezbytné. Jako by tato dobrovolně přijatá omezení, používaná k ospravedlnění neúspěchu, byla ctnostmi, přispívajícími k pobožné upjatosti a blahovůli flagelanta.</p>
<p>Ale stačilo se podívat na sebe a na to, co se chystal udělat. Dávná tajemství města přetvořená v něco, co se dá využít k dosažení krutých cílů. Copak není bůh? Není tohle jeho říše? Pokud vše, co existuje, není přístupné k využití a <emphasis>zneužití, </emphasis>k čemu to tedy potom slouží?</p>
<p>Procházel přízračnými zdmi a podvodními podlažími a nejasně vnímal skryté, zahalené vzorce, struktury, sbírku <emphasis>věcí, </emphasis>které byly důležité, třebaže takové pochopení nebylo určené pro něj, pro jeho způsob myšlení, nýbrž to bylo něco cizího, něco dávno ztraceného v mrtvých dobách pradávné minulosti.</p>
<p>Ale projevovalo se to, i když jen máloco z toho upoutalo pozornost smrtelníků, mezi nimiž nyní kráčel – kráčel neviděn, méně než závan větru na krku – a pokračoval v cestě a sledoval podrobnosti, které upoutaly jeho pozornost.</p>
<p>Našel místo, které hledal, a zastavil se. Před sebou měl zdi paláce. Právě toho, jenž patříval zesnulému Gerunovi Eberiktovi. Nyní byl opuštěný, vlastnictví tvořila bažina legální změti nároků táhnoucí se stále dál. Gerun Eberikt si zjevně odnesl veškerý majetek s sebou, což Blouda neuvěřitelně pobavilo.</p>
<p>Otisky obrovské hlavní budovy se táhly přes nezajímavé obrysy starší stavby, již kdysi ze tří stran obklopovala voda – dva kanály a potok vytékající z hluboké artéské studny, plné studené černé vody pod vápencovým šelfem, ležícím na silné vrstvě naplavenin, písečných kapes a ložisek jílu. Kanály měly svůj význam, stejně jako fakt, že čtvrtá strana měla pod tím, co před sedmi tisíci lety byla ulice, tunel z pálených cihel. V tunelu, hezky mimo ostatní místní zdroje, proudila voda z hloubky řeky. A tak to tu ze všech stran obklopovala drahocenná krev staršího boha, jenž byl uctíván v chrámu kdysi dřepícím na místě dnešního paláce.</p>
<p>Eberikt si to měl uvědomit, protože najatý věštec mohl klidně odhalit jeho konečný odchod ze světa rukama obra se smíšenou krví. Nakonec nebyla žádná náhoda, že to tarthenalskou krev k Maelovi tolik přitahovalo ještě nyní – našeptávající instinkt pamatující ono první spojenectví uzavřené na vodě mezi Imassy a Tarthenaly – či Toblakaji, abychom použili jejich pravé jméno. Předtím velká vylodění přivedla poslední z obrů, již se rozhodli uchovat si čistou krev, na toto a další pobřeží, kde se ze zakladatelů měli stát zlovolní, zatrpklí tarthenalští bohové.</p>
<p>Nebyl to však jen Gerun Eberikt a nespočetní další občané Lederas, kdo nic netušil – nebo možná zapomněl – na starodávný význam všeho, co bylo smeteno z povrchu zdejšího města.</p>
<p>Bloud znovu vykročil. Skrz zeď obklopující sídlo. A dolů, skrz dláždění, proklouzl sutí a pískem až do zatuchlého, nehybného vzduchu hlínou obloženého tunelu. Skončil po kolena v husté vodě.</p>
<p>Zadíval se na šikmou stěnu tunelu a odhadl, kde stojí, vzhledem ke zbytkům chrámu nahoře. Vydal se na cestu.</p>
<p>Všechen volný prostor vyplňovaly kamenné úlomky, těsně napěchované a omazané hustou vrstvou černého jílu. Praskliny v základových kamenech ukazovaly na požár. Na zbytcích omítky ještě místy ulpívaly skvrny minerálních barev. Všudypřítomné hliněné střepy, beztvaré hroudy měděnkou potažené mědi, pokroucené zčernalé pruty stříbra, vzdorovitý lesk narudlého zlata – to jediné zůstalo z minulých složitostí smrtelného života, připomínky rukou, které se těch věcí kdysi dotýkaly, tvarovaly je, hroty vytvářely vruby, hřeby zase zářezy, leštily glazuru a barvu a utíraly prach z oštípaných okrajů, rukou, po nichž nezůstalo nic než tyto předměty dojemně ukazující na selhání.</p>
<p>Znechucený bůh prošel smetím a vylezl z vody po strmé rampě vytvořené částečně zborcenou zdí. Modré kamínky z mozaiky vytvářely obraz neporušeného moře, jenže částečně vypadaly a odhalily šedou omítku dosud s vyrytými vzory, zanechanými pod maličkými kostičkami. Ve stísněném prostoru se Bloud přikrčil a lapal po dechu. Čas nevyprávěl žádné oslnivé příběhy. Ne, čas s naprostou monotónností přinášel jen svou němou zprávu o zkáze.</p>
<p><emphasis>Do Propasti, tak drtivá tíha!</emphasis></p>
<p>Zhluboka se nadechl zatuchlého, nehybného vzduchu. A znovu.</p>
<p>O kousek dál ucítil slabý nádech moci. Zbytkové, tak skromné, až byla bezvýznamná, nicméně bohovi se z ní rozbušilo srdce. Posvěcení přetrvalo. Nedošlo ke znesvěcení, což mu věci náramně usnadnilo. Ulevilo se mu při představě, že to na tomto příšerném místě bude moct vyřídit opravdu rychle, a vydal se směrem ke zdroji moci.</p>
<p>Oltář vězel pod sutinami a kusy vápence byly tak natěsnané, že musely pocházet ze zříceného stropu. Ta obrovská váha dopadla dost tvrdě, aby roztřískala kameny v podlaze pod žlábkovaným posvátným kamenem. <emphasis>Ještě lepší. A… ano, vysušené na troud. </emphasis>Mohl by okolní hmotu pobídnout tisíci tichými slovy. Deseti tisíci.</p>
<p>Popošel blíž a položil ruku na oltář. Necítil žlábky ani vodou ohlazený čedič, necítil ani hluboko vytesané kanálky, kudy kdysi odtékala krev do slaných proudů vyplňujících žlábky. <emphasis>Tenkrát jsme byli pořádně žízniví, co?</emphasis></p>
<p>Probudil vlastní moc – kolik jí jen dokázal pojmout, což pro tento úkol bohatě stačilo.</p>
<p>Bloud se pustil do tkacího obřadu.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Advokát Slím byl vysoký a hubený. Čelo a levou tvář až k bradě měl postižené kožní chorobou, vytvářející na popraskané tkáni šupiny připomínající břicha čerstvě vylíhlých aligátorů. Nemoci ho mohly snadno zbavit příslušné masti, nicméně bylo jasné, že legendární obhájce lederského práva si svou plazí dermatózu ve skutečnosti pěstuje, neboť chytře doplňovala jeho pověst i chladné oči bez života.</p>
<p>Právě stál v Buggově kanceláři a hrbil se, jako by chtěl vypadat ještě hubenější. Vysoký límec tmavozeleného pláště se mu za protaženou holou hlavou s malýma ušima rozšiřoval jako hadí kápě. Díval se na Bugga unyle tím svým obvyklým neživým způsobem. „Slyšel jsem správně?“ tázal se a usilovně se snažil dodat hlasu na syčivosti. Ve skutečnosti to ale znělo rozechvěle a trapně. Bugg si s mírným překvapením uvědomil, že to zní přesně, jako kdyby se had snažil mluvit s tlamou beze rtů. Ačkoliv had by se těžko ptal právě na tohle. <emphasis>Hadi nežádají objasnění. Nebo ano?</emphasis></p>
<p>„Tváříte se nanejvýš podivně, pane Buggu,“ pronesl Slím po chvíli. „Zmátlo vás snad, že jsem vás nedokázal pochopit?“</p>
<p>„Opravdu jste mě nepochopil?“</p>
<p>„Proto jsem žádal o zopakování.“</p>
<p>„Aha. No, a co si myslíte, že jste slyšel?“</p>
<p>Advokát zamrkal. „To jsme skutečně vyslovili všechna ta slova, jen abychom se vrátili k mé původní otázce?“</p>
<p>„Klidně můžete vyslovit nějaká další, Slíme.“</p>
<p>„Spíš než bych se prostě opakoval.“</p>
<p>„Já se hrozně nerad opakuju.“</p>
<p>Bugg věděl, že advokát Slím nesnáší, je-li z něčeho perplex. I když to snad ani nebylo skutečné slovo.</p>
<p>„Pane Buggu, jak víte, nesnáším, jsem-li z něčeho perplex.“</p>
<p>„Ach, to nerad slyším.“</p>
<p>„Správně, protože si účtuju od slova.“</p>
<p>„Od obou našich slov, nebo jenom od svých?“</p>
<p>„Už je trochu pozdě se na to ptát, ne?“ Slímovy sepjaté ruce učinily cosi hadovitého a nejasně nepatřičného. „Pokud jsem vás správně pochopil – a opravte mě, pokud se mýlím – přikázal jste mi, abych zašel za vaším bankéřem a požádal o další půjčku se záměrem použít ji ke splacení části úvěru z předchozí půjčky, se kterou, pokud si správně vzpomínám, a já si zcela jistě vzpomínám správně, se měla splatit část úroků z další půjčky. Což mě vede k otázce, protože nejsem váš jediný advokát, kolik půjček jste si vzal, abyste mohl splatit úroky jiných půjček?“</p>
<p>„No, bylo to drahý.“</p>
<p>„Když jsem nervózní, začnu být upovídaný, pane Buggu.“</p>
<p>„Jednání s váma je nákladnější, když jste nervózní? To je vážně chytrý, Slíme.“</p>
<p>„Ano, jsem chytrý. Odpovíte mi tedy na otázku?“</p>
<p>„Když na tom trváte. Mám asi čtyřicet nesplacených půjček určených na splacení úroků z dalších půjček.“</p>
<p>Advokát si olízl příslušně suché rty. „Pouze zdvořilost a úcta, pane Buggu – a jak nyní vidím, i jisté nedorozumění ohledně vaší solventnosti – mě přiměly zdržet se žádosti o platbu předem – tedy za mé služby, které byly značné, ačkoliv celkově ne tak značné, jak jsem předpokládal.“</p>
<p>„Nevzpomínám si, že bych vás vedl k nějakým takovým předpokladům, Slíme.“</p>
<p>„Pochopitelně že ne. Byly to předpoklady.“</p>
<p>„Od advokáta se dá čekat, že nebude nic moc předpokládat. O ničem.“</p>
<p>„Dovolte mi jistou neomalenost, pane Buggu. Kde v tom vašem finančním plánu jsou peníze, které mi dlužíte?“</p>
<p>„Zatím nikde, Slíme. Možná by se dala zařídit další půjčka.“</p>
<p>„To je nanejvýš znepokojující.“</p>
<p>„To určitě je, ale jak se podle vás cítím já?“</p>
<p>„Odolávám touze tuto otázku si položit, protože se bojím, že odpověď by zněla nějak jako ‚cítí se skvěle‘. Pokud bych se s velkou vírou držel oněch předpokladů, o kterých jsme mluvili před chvílí, trval bych na tom, aby příští půjčka šla výhradně na můj honorář. Bez ohledu na lži, které sdělím vašemu bankéři. Čímž se, žel, vracíme k mému původnímu vyjádření, jež jsem pronášel tónem nejhlubší nevíry. Víte, sem mě přivedla současná panika vašich bankéřů, protože začali kvůli vám, pane Buggu, obtěžovat mou kancelář do té míry, že je to až absurdní. Musel jsem si dokonce najmout tělesné strážce – na vaše náklady. Troufám se vás tedy ptát, kolik peněz máte ve svém vlastnictví.“</p>
<p>„To jako teď?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Bugg vytáhl odrbaný kožený měšec, otevřel ho a nahlédl dovnitř. Pak zvedl oči. „Dva doky.“</p>
<p>„Chápu. Určitě přeháníte.“</p>
<p>„No, odřízl jsem z nich střížek na zaplacení holiče.“</p>
<p>„Nemáte vlasy.“</p>
<p>„Proto to taky stálo jen střížek. Chlupy v nose. Chlupy v uších, upravit obočí. Je důležitý vypadat dobře.“</p>
<p>„Při vašem utápění?“</p>
<p>Bugg se zasmál. „To by byla legrace.“ Pak se vzpamatoval a předklonil se. „Nemyslíte si, doufám, že dojde až na to. Jako váš klient čekám velice horlivou obranu u svýho soudu.“</p>
<p>„Jako váš advokát, pane Buggu, budu první, kdo bude požadovat vaši krev.“</p>
<p>„To ale od vás není moc loajální.“</p>
<p>„Nezaplatil jste mi za loajalitu.“</p>
<p>„Ale za loajalitu se neplatí, advokáte Slíme.“</p>
<p>„Kdybych tušil, že vaši očividnou neschopnost provázejí ještě klamné představy, pane Buggu, nikdy bych nesouhlasil, že vás budu v čemkoliv zastupovat.“</p>
<p>Bugg se narovnal. „To nedává smysl,“ prohlásil. „Jak Tehol Beddikt při spoustě příležitostí poznamenal, klamný představy jsou v samým srdci našeho ekonomickýho systému. Závazky jako etická moc. Kousky kovu, který je jinak k ničemu – kromě ozdob – jako majetek. Nevolnictví jako svoboda. Dluh jako vlastnictví. A tak dále.“</p>
<p>„Aha, jenomže tyto klamné představy jsou nezbytné pro mé blaho, pane Buggu. Bez nich by moje profese neexistovala. Veškerá civilizace je v podstatě sbírka smluv. Inu, samotná podstata společnosti je založená na vzájemně odsouhlasených měřítkách hodnoty.“ Zarazil se a pomalu zavrtěl hlavou – při čemž nepříjemně připomínal hada. „Proč se o tom s vámi vůbec bavím? Vy jste očividně šílený a vaše šílenství spustí lavinu finanční pohromy.“</p>
<p>„Nechápu proč, pane Slíme. Leda by ovšem vaše víra v pojetí společenský smlouvy byla akorát cynickým sobectvím.“</p>
<p>„Ovšemže je, hlupáku!“</p>
<p>Tolik k trapnému syčení.</p>
<p>Slímovi zakmitaly prsty jako naslepo pátrající červi. „Bez cynismu,“ pronesl přiškrceně, „se člověk stává obětí systému, namísto jeho pánem, a já jsem příliš chytrý, než abych byl obětí!“</p>
<p>„Což si musíte neustále opakovat tím, že přeměřujete svoje bohatství, svůj život a to, v jakým jsou protikladu k obětem – a tím protikladem se musíte neustále obklopovat, jak ukazujou vaše materiální výstřelky.“</p>
<p>„Rozvláčné, pane Buggu. Samolibá okázalost postačí.“</p>
<p>„Stručnost od vás, advokáte Slíme?“</p>
<p>„Dostáváte, za co si platíte.“</p>
<p>„Podle toho se teda divím, že vůbec otevřete pusu,“ poznamenal Bugg.</p>
<p>„Na řadu přijde mé nadání. Okamžitě půjdu zpravit vaše bankéře, že jste ve skutečnosti zkrachoval, a poté jim nabídnu své služby, až se pohrnou rozebírat vaše hmotné statky.“</p>
<p>„To je od vás velkorysý.“</p>
<p>Slímovy rty zmizely v kostnatém úšklebku. Zacukalo mu oko. Červi na koncích rukou zběleli. „Mezitím si vezmu ty dva doky.“</p>
<p>„Nejsou celý.“</p>
<p>„Nevadí.“</p>
<p>„Budu vám dlužný ten chybějící střížek.“</p>
<p>„Ten budu určitě nakonec chtít.“</p>
<p>„No dobře.“ Bugg zalovil v měšci a vytáhl dvě mince. „Tohle je úvěr, ano?“</p>
<p>„Na můj honorář?“</p>
<p>„Přirozeně.“</p>
<p>„Cítím, že už tu hru nehrajete, pane Buggu.“</p>
<p>„A která hra že to má být?“</p>
<p>„Ta, ve které vítěz vyhraje a prohrávající prohraje.“</p>
<p>„Aha, tuhle hru. Ne, to asi nehraju. Teda pokud jsem ji vůbec kdy hrál.“</p>
<p>„Najednou mám takové podezření, že ta pravda za všemi těmi řečmi o hrozícím zhroucení trhu je ve skutečnosti vaše dílo, že?“</p>
<p>„Těžko. Přidala se hrozná spousta vítězů, o tom vás ujišťuju. Přirozeně věřili, že nakonec vyhrajou. Takhle to funguje. Dokud to nepřestane fungovat.“ Bugg luskl prsty. „Puf!“</p>
<p>„Bez těch kontraktů vypukne chaos, pane Buggu.“</p>
<p>„Chcete říct, že vítězové zpanikaří a prohrávající se sami pohrnou rozebírat statky. Ano. Chaos.“</p>
<p>„Jste opravdu šílený.“</p>
<p>„Ne, jenom unavený. Díval jsem se do očí příliš mnoha prohrávajících, Slíme. Příliš mnoha.“</p>
<p>„A vaší odpovědí je udělat prohrávající z nás všech. Srovnat hřiště? To ale nepůjde, víte. To musíte vědět, Buggu. Nepůjde to. Místo toho se na vrcholek každé hromady dostanou zločinci a místo dluhu budete mít skutečné otroctví, místo smluv dostanete tyranii.“</p>
<p>„Všechny masky budou stržený, ano.“</p>
<p>„Kde je v tom nějaká hodnota?“</p>
<p>Starší bůh pokrčil rameny. „Nebezpečí neomezený expanze, advokáte Slíme, se objevuje v prachu a popelu, který nechává za sebou. Předpokládáme nesmrtelnost druhu, protože to týhle hře vyhovuje. Vlastně každý hře. Jenomže ten předpoklad vás nakonec nezachrání. Ne, ve skutečnosti vás nejspíš zabije. Tenhle vypočítavej, pobožnej, domýšlivej, nafoukanej předpoklad.“</p>
<p>„Promluvil zahořklý stařec?“</p>
<p>„Nemáte ani tušení.“</p>
<p>„Kéž bych nosil nůž, protože bych vás na místě zabil.“</p>
<p>„Ano. Hra vždycky v nějakým bodě končí, že?“</p>
<p>„A vy se opovažujete mě označovat za cynika.“</p>
<p>„Váš cynismus spočívá ve vaší ochotě zneužívat ostatní, abyste posílil svou nadřazenost nad nima. Můj cynismus je ve vztahu k tomu, jak lidstvo schválně odmítá vidět vlastní záhubu.“</p>
<p>„Bez té záměrné slepoty by ale zbývalo jedině zoufalství.“</p>
<p>„Ach, tak cynickej nejsem. Vlastně vůbec nesouhlasím. Možná až ta slepota doběhne do konce, zrodí se záměrná moudrost, lidi budou vidět věci takový, jaký jsou.“</p>
<p>„Věci? O jakých věcech to mluvíte, starče?“</p>
<p>„Přece o tom, že všechno, co má skutečnou cenu, je vlastně zadarmo.“</p>
<p>Slím si strčil mince do naditého měšce a zamířil ke dveřím. „Prapodivný názor. Žel, dneska vám dobrý den nepopřeju.“</p>
<p>„Nenamáhejte se.“</p>
<p>Slím se otočil kvůli ostří v Buggově hlase a zvědavě zvedl obočí.</p>
<p>Bugg se usmál. „City už nebudou zadarmo, ne?“</p>
<p>„Ne, to nebudou.“</p>
<p>Jakmile byl nešťastný advokát za dveřmi, Bugg vstal. <emphasis>Už to začalo. Skoro na den přesně, kdy Tehol řekl, že to začne. Ten chlap je záhada. A možná tu opravdu je nějaká naděje pro lidstvo. Všechny ty věci, které nelze změřit, nelze je nijak kvantifikovat.</emphasis></p>
<p><emphasis>Možná.</emphasis></p>
<p>Bugg bude muset zmizet, jinak by ho roztrhali na kusy vraždychtiví advokáti, nemluvě o bankéřích. A to by byla nanejvýš nepříjemná zkušenost. Nejdřív ale musí varovat Tehola.</p>
<p>Rozhlédl se po kanceláři s téměř láskyplnou lítostí. S nostalgií. Vždyť to přece byla legrace. Tahle hra. Jako většina her. Napadlo ho, proč se Tehol poprvé zastavil těsně před koncem. Ale na tom nakonec vůbec nebylo nic divného. Ocitnete se tváří v tvář kruté pravdě – jakékoliv kruté pravdě – a je pochopitelné, že couvnete.</p>
<p><emphasis>Jak říkal Slím, zoufalství nemá žádnou cenu. Nicméně v ceně je spousta zoufalství, jakmile je jednou odhalena pravda. A já jsem opravdu unavený.</emphasis></p>
<p>Odešel z kanceláře, kam se už nikdy nevrátí.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Jak to, že zůstaly už jenom čtyři slepice? Ano, Ublalo Pungu, dívám se přímo na tebe.“</p>
<p>„Pro Blouda,“ povzdechla si Žanat, „nech toho chudáka na pokoji. Co jsi čekal, že se stane, Tehole? Jak jednou slepice přestane snášet vajíčka, začne být hubená a vyschlá a k ničemu, jako ty kdákající postarší učenkyně v mojí staré škole. Ublala vlastně provedl velice odvážný skutek.“</p>
<p>„Že snědl moje slepice? Syrový?“</p>
<p>„Aspoň jim oškubal peří.“</p>
<p>„Byly v tý chvíli už chcíplý?“</p>
<p>„Nebavme se o takových podrobnostech, Tehole. Každý má právo udělat chybu.“</p>
<p>„Moje chudinky milovaný,“ kvílel Tehol s pohledem upřeným na tlustě nacpaný polštář na rákosové rohoži sloužící míšenci za lůžko.</p>
<p>„Nebyla to domácí zvířata.“</p>
<p>Upřel přísný pohled na svou bývalou učitelku. „Jasně si vzpomínám, jak jsi pořád mlela o hrůzách pragmatismu během celých dějin. Co ale od tebe slyším teď, Žanat? ‚To nebyla domácí <emphasis>zvířata</emphasis>.‘ Deklarativní prohlášení vyslovený nanejvýš pragmatickým tónem. Jako kdyby se slovy dalo očistit, co musela být příšerná ptačí vražda.“</p>
<p>„Ublala Pung má víc žaludků než my dva dohromady a potřebuje je naplnit, Tehole.“</p>
<p>„Ale?“ Dal si ruce v bok – vlastně aby se ujistil, že špendlík držící pokrývku je tam, kde být má, a znovu si vzpomněl na své veřejné vystoupení minulý týden. „Ale?“ zeptal se znovu a dodal: „A co přesně a pragmaticky bylo špatnýho na mý slavný drtinový polívce?“</p>
<p>„Že v ní byly drtiny.“</p>
<p>„Naznačovaly nejrafinovanější chutě, jaký lze vytvořit z pozorný sbírky smetí z podlahy, zvlášť z podlahy, po který běhají hladový slepice.“</p>
<p>Zírala na něj. „To nemyslíš vážně, že ne? To <emphasis>vážně </emphasis>byla drť z podlahy? <emphasis>Téhle podlahy?</emphasis>“</p>
<p>„To není důvod pro tak šokovaný výraz, Žanat. Pochopitelně,“ přihodil ledabyle a zastavil se u polštáře s krvavými skvrnami. „Kreativní kuchyně vyžaduje jistou delikátní chuť, kulturu oceňování –“ Kopl do polštáře, který zakdákal.</p>
<p>Tehol se otočil a zamračil se na Ublalu Punga, jenž seděl zády ke zdi a nyní svěsil hlavu.</p>
<p>„Tu jsem si schovával na pozdějc,“ přiznal obr.</p>
<p>„Oškubanou, nebo neoškubanou?“</p>
<p>„No, je tam, aby jí bylo teplo.“</p>
<p>Tehol se podíval na Žanat a kývl. „Vidíš? Vidíš to, Žanat? Už to konečně chápeš?“</p>
<p>„A co jako?“</p>
<p>„Nebezpečný svah pragmatismu, madam. Jasný důkaz všech těch tvých argumentů před lety. Ublalova historie lhostejné racionalizace – pokud můžeš nazvat cokoliv, co se v tý jeho lebce odehrává, racionálním – ho – a troufám si dodat, i bezpočet nicnetušících slepic – vede do neslýchaných krajností… zavrženíhodný nahoty v polštáři!“</p>
<p>Zvedla obočí. „Ta scéna minulý týden tě vážně dost vyděsila, co?“</p>
<p>„Nemluv nesmysly, Žanat.“</p>
<p>Ublala vyplázl jazyk – velký, poďobaný kus masa – a snažil se na něj dohlédnout, přičemž mu šly oči šejdrem.</p>
<p>„Co děláš teď?“ chtěl vědět Tehol.</p>
<p>Jazyk se vrátil do úst a Ublala zamrkal, aby si srovnal oči. „Škrábl jsem se o zobák,“ vysvětlil.</p>
<p>„Ty jíš zobáky?“</p>
<p>„Je snazší začít od hlavy. Bez hlavy se tolik nevrtí.“</p>
<p>„Opravdu?“</p>
<p>Ublala Pung kývl.</p>
<p>„A to mám považovat za milosrdenství?“</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„Ovšemže ne,“ štěkl Tehol. „Je to jenom <emphasis>pragmatický. </emphasis>‚Ach, on mě jí. Ale to je v pořádku. Nemám hlavu!‘“</p>
<p>Ublala se zamračil. „Tebe nikdo nejí, Tehole. A hlavu máš pořád na svém místě – vidím ji.“</p>
<p>„Já mluvil za slepice.“</p>
<p>„Ale ony nemluví ledersky.“</p>
<p>„Ty moje poslední čtyři slepice nesníš.“</p>
<p>„A co tu v polštáři, Tehole? Tu chceš taky zpátky? Třeba jí to peří doroste, i když by se mohla nachladit nebo tak. Můžu ti ji vrátit, jestli chceš.“</p>
<p>„To je od tebe velkorysý, Ublalo, ale ne. Zbav ji utrpení, ale pozor na zobák. Mezitím se ale potřebuješ trochu sebrat, myslím – měl jsi přece odejít už před několika dny, ne?“</p>
<p>„Nechci odejít na ostrovy,“ namítl Ublala a škrábal po podlaze olámaným nehtem. „Poslal jsem zprávu. To stačí, ne? Poslal jsem zprávu.“</p>
<p>Tehol pokrčil rameny. „Pokud to stačí, tak to stačí. Správně, Žanat? Rozhodně zůstaň s náma, ale musíš jít hledat jídlo. Pro všechny. Lovecká výprava, a nebude to snadný, Ublalo. Vůbec to nebude snadný. Na řece se zásobovací loď neobjevila už pár dní a lidi začínají hromadit zásoby, jako kdyby hrozila strašná katastrofa. Takže jak jsem říkal, Ublalo, nebude to snadný. A hrozně nerad to přiznávám, ale venku jsou lidi, kteří si nemyslí, že se ti to podaří.“</p>
<p>Ublala Pung prudce zvedl hlavu a v očích mu zahořelo. „Kdo? Kdo?“</p>
<p>Čtyři slepice přestaly hrabat a zároveň naklonily hlavy.</p>
<p>„Radši to neřeknu,“ zabručel Tehol. „Stejně ale potřebujeme jídlo.“</p>
<p>Tarthenal už stál na nohou a hlavou se praštil o strop, než se jako obvykle přikrčil. Ve vlasech měl omítku a další kusy padaly na podlahu. Slepice se k němu seběhly.</p>
<p>„Jestli to nezvládneš,“ pokračoval Tehol, „budeme muset začít jíst, ehm, omítku.“</p>
<p>„Vápno je jedovaté,“ upozornila Žanat.</p>
<p>„A slepičí trus snad není? Slyšel jsem nějaký stížnosti, když jsi chlemtala mou polívku?“</p>
<p>„Měl jsi ruce na uších, Tehole, a já nic nechlemtala. Plivala jsem ji zpátky.“</p>
<p>„Já to zvládnu,“ kasal se Ublala a zatínal ruce v pěst. „Seženu nám jídlo. Předvedu ti to.“ A s tím vyšel ze dveří a zmizel v úzké uličce.</p>
<p>„Jak jsi to dokázal, Tehole?“</p>
<p>„To není moje zásluha. Takhle ho zvládá Šurk Elalle. Ublala Pung dychtí předvíst, co v něm je.“</p>
<p>„Zneužíváš jeho nízkýho sebevědomí, chceš říct.“</p>
<p>„Od učitelky je to dost licoměrný, nemyslíš?“</p>
<p>„Aha, všechny ty staré rány pořád bolí, co?“</p>
<p>„Zapomeň na starý rány, Žanat. Musíš odejít.“</p>
<p>„Cože? Povídá se snad, že něco nedokážu?“</p>
<p>„Ne, mluvím vážně. Každou chvíli vypuknou potíže. Tady.“</p>
<p>„A kam mám asi tak jít?“</p>
<p>„Musíš se spojit se svými učenými přáteli, kteří ještě zbyli – najdi někoho, komu můžeš důvěřovat –“</p>
<p>„Tehole Beddikte, vzpamatuj se. Mezi kolegy učenci nemám žádné přátele a rozhodně neznám nikoho, komu bych mohla důvěřovat. Očividně o mé profesi nic nevíš. My drtíme zobáky mezi zuby jen tak pro legraci. V každém případě, o jakých potížích to vlastně mluvíš? O té své ekonomické sabotáži?“</p>
<p>„Bugg by se opravdu měl naučit držet jazyk za zuby.“</p>
<p>Prohlížela si ho nanejvýš znepokojivým způsobem. „Víš, Tehole Beddikte, nikdy by mě nenapadlo považovat tě za agenta zla.“</p>
<p>Tehol si uhladil vlasy a nadmul se.</p>
<p>„Ohromně působivé, ale stejně jsi mě nepřesvědčil. Proč to děláš? Máš snad nějakou hlubokou ránu z minulosti, která překonává všechno ostatní? Nějakou strašnou touhu po pomstě, aby sis vyřešil nějaké hrozné trauma z mládí? Ne, opravdu mě to zajímá.“</p>
<p>„To všechno byl pochopitelně Buggův nápad.“</p>
<p>Zavrtěla hlavou. „Zkus to znovu.“</p>
<p>„Existuje spousta druhů zla, Žanat.“</p>
<p>„Ano, ale z toho tvého poteče krev. Spousta krve.“</p>
<p>„Existuje rozdíl mezi krví prolitou a krví pomalu, mučivě vymačkávanou během pokřivenýho života plnýho stresu, bídy, úzkosti a zoufalství – všechno ve jménu nějakýho beztvarýho boha, kterýho se nikdo neodváží nazvat svatým? I když před ním poklekají a opakují litanii ze svatý povinnosti?“</p>
<p>„No teda,“ vyhrkla Žanat. „To je opravdu zajímavá otázka. Existuje rozdíl? Možná ne, možná je to jenom otázka míry. To tě ale těžko staví do morálního světla, že?“</p>
<p>„Já se nikdy nestavěl do morálního světla,“ prohlásil Tehol, „což mě samo o sobě odlišuje od nepřítele.“</p>
<p>„Ano, to chápu. A pochopitelně jsi připravený toho nepřítele zničit jeho vlastními nástroji s použitím jeho vlastního písma svatého, zkrátka ho přiměješ, aby sám sebe zabil. Právě jsi na kraji svahu, na kterém stojí tvůj nepřítel. Nebo bych měla říct, že se ho zuby nehty drží. To, že jsi ďábelsky prohnaný, Tehole, není překvapení. To jsem v tobě viděla už dávno. Ale co všechna ta krvežíznivost? To pořád nechápu.“</p>
<p>„Možná to má něco společnýho s tvýma lekcema v pragmatismu.“</p>
<p>„Neopovažuj se ukazovat na mě! Skutečný pragmatismus by tě v tomto případě dovedl k velkému bohatství a zaslouženému lenošení, k plnému využití systému. Byl by z tebe dokonalý parazit, a ať se jdou bodnout všichni ti míň důležití lidi, strádající a omezení, neúspěšní, dřepící v každé uličce. Ty rozhodně máš potřebné nadání a génia, a v nejmenším by mě nepřekvapilo, kdybys byl nejbohatším mužem říše a žil si v obrovském paláci obklopený armádou strážců a s padesáti konkubínami.“</p>
<p>„Nepřekvapilo by tě to, jenom zklamalo, viď?“</p>
<p>Našpulila rty a odvrátila zrak. „To je jiná otázka, Tehole Beddikte. O tom se teď nebavíme.“</p>
<p>„Když to říkáš, Žanat. V každým případě je pravda, že <emphasis>jsem </emphasis>nejbohatší občan týhle říše. Díky Buggovi, samozřejmě, mý nastrčený figurce.“</p>
<p>„A přesto žiješ v chatrči.“</p>
<p>„Haníš moje obydlí? Ty, neplatící host? Opravdu jsi mě ranila, Žanat.“</p>
<p>„Ne, neranila.“</p>
<p>„No, slepice jsou raněný, a protože nemluví ledersky…“</p>
<p>„Ať jsi nejbohatší, nebo ne, Tehole Beddikte, tvým cílem není okázalé předvádění toho bohatství, ani co největší využití moci, kterou přináší. Ne, ty chceš zbořit základní ekonomickou strukturu této říše. A já pořád netuším proč.“</p>
<p>Tehol pokrčil rameny. „Moc se nakonec vždycky zničí sama, Žanat. Nebo snad proti tomu něco namítáš?“</p>
<p>„Ne. Takže mi chceš říct, že tohle všechno je procvičování moci? Procvičování, které vyústí v lekci, kterou nikdo nepochopí? Metafora učiněná skutečností?“</p>
<p>„Žanat, když jsem mluvil o moci ničící samu sebe, nemluvil jsem v metaforách. Myslel jsem to doslova. Kolik generací dlužníků musí trpět – zatímco na všech stranách bují civilizovaná nádhera a neustále roste podíl materiálních zbytečností, který jsou mimo jejich dosah? Kolik, než se společně zastavíme a řekneme: ‚Jej! To stačí! Už dost utrpení, prosím! Už žádný hlad, války, nerovnost!‘ Pokud já vidím, těch generací není nikdy dost. Prostě se hrabeme dál, požíráme všechno, co máme na dosah, včetně vlastního druhu, jako kdyby to byl jen nepopiratelný projev nějakýho přírodního zákona a jako takový nepodléhal morálnímu kontextu ani etickým omezením – přes všudypřítomný a falešný užvaněný přehnaný vzývání obou těch velkolepých představ.“</p>
<p>„Vkládáš do svého řečnění trochu moc emocí, Tehole Beddikte. Známka snížená.“</p>
<p>„Vracíš se k suchýmu humoru, Žanat?“</p>
<p>„Au. No dobře, začínám chápat tvoje motivy. Spustíš chaos a smrt pro dobro všech.“</p>
<p>„Kdybych patřil k těm, kdo se litujou, možná bych taky plakal, že mi nikdo nepoděkuje.“</p>
<p>„Takže se nezříkáš zodpovědnosti za následky.“</p>
<p>„Někdo ji na sebe musí vzít.“</p>
<p>Chvíli mlčela a Tehol se jí díval do očí – měla je opravdu krásné a pomalu je kulila. „Ty jsi metafora učiněná skutečností.“</p>
<p>Tehol se usmál. „Nelíbím se ti? Ale to nedává smysl! Jak mě můžeš nemít ráda? Neobdivovat mě? Stane se ze mě ztělesnění vítězný hamižnosti, obraz toho velkýho, nepojmenovanýho boha! A pokud se svým obrovským bohatstvím nic nedělám, inu, to právo jsem si vysloužil. U každýho pravidla vyslovenýho v tý posvátný litanii, <emphasis>já si ho vysloužil!</emphasis>“</p>
<p>„Kde je potom ale ve zničení všeho toho bohatství ctnost? Ve zničení samotného systému, který jsi k jeho získání použil?“</p>
<p>„Žanat, <emphasis>kde je ctnost v čemkoliv z toho? </emphasis>Je vlastnictví ctnost? Je život plný dřiny pro nějakou bohatou ropuchu ctnost? Je věrný plnění povinnosti v kupeckým domě ctnost? Věrný vůči komu? Čemu? Platili za tu věrnost sto doků týdně? Jako za každý jiný zboží? Potom ale která verze je pravdivější – ctnost vypočítavý hamižnosti, nebo ctnost věrnosti vůči zaměstnavateli? Nejsou snad kupci na hromadách svých pokladů právě tak nemilosrdní a krvežízniví, jak odpovídá výsadám, který si údajně zaslouží? A když je to dobrý pro ně, proč totéž neplatí pro posledního dělníka v jejich domě? Kde je ctnost ve dvou sadách pravidel, který jsou ve vzájemným rozporu? A proč jsou nóbl slova jako ‚morální‘ a ‚etický‘ ty první, který zabečí každý, kdo je cestou na vrchol ztratil ze zřetele? Odkdy jsou etika a morálka zbraněmi podrobování?“</p>
<p>Zírala na něj s nečitelným výrazem.</p>
<p>Tehol chtěl rozhodit ruce, aby svoje kázání zdůraznil, ale nakonec jen pokrčil rameny. „A přesto mi láme srdce nahatá slepice.“</p>
<p>„To určitě,“ zašeptala Žanat.</p>
<p>„Měla jsi odejít,“ řekl Tehol.</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>V uličce se ozvaly kroky spěchající ke dveřím. Chatrná okenice – kterou sem nedávno nainstaloval Bugg ve jménu Žanatiny cudnosti – odletěla. Dovnitř se drali ozbrojení lidé.</p>
<p>Žanat tiše vykřikla.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Tanal Jatvanar nevěřícně zíral. Kolem se protlačili jeho strážní, až musel držet ruce u boků ve stále větší tlačenici v tomto absurdním pokoji s vyplašenými, kdákajícími slepicemi a dvěma vyděšenými občany.</p>
<p>Tedy aspoň <emphasis>ona </emphasis>byla vyděšená. Muž, což musel být nechvalně známý Tehol Beddikt, se jen díval, směšný v té své pokrývce. Tanal upřel pohled na Žanat a usmál se. „Tohle je nečekané.“</p>
<p>„Já – já tě znám, že?“</p>
<p>„Můžu nějak pomoct?“ zeptal se Tehol klidně.</p>
<p>Tanala Žanatina otázka zmátla, takže mu chvílí trvalo, než si jeho slova uvědomil. Potom se opovržlivě ušklíbl. „Přišel jsem zatknout tvého sluhu. Toho jménem Bugg.“</p>
<p>„Aha, no ale zas tak strašně nevaří.“</p>
<p>„Jak se ukazuje, narazil jsem na probíhající zločin.“</p>
<p>Tehol si povzdechl a sehnul se pro polštář. A z něho vylovil živou slepici, z větší části oškubanou. Pták mával růžovými křídly a kýval hlavou na hubeném krku. Tehol natáhl ruku. „Tak tady ji máte. Stejně jsme za ni nečekali výkupný.“</p>
<p>Jeden strážný za Tanalem se uchechtl a rychle smích potlačil.</p>
<p>Tanal se zamračil a připomněl si, že má později zjistit, kdo to byl. Důtka a týden disciplinární služby by měly ukázat, že takové neprofesionální jednání v přítomnosti Tanala Jatvanara je nákladné. „Oba jste zatčeni. Žanat za útěk z vazby patriotistů. A Tehol Beddikt za ukrývání řečené uprchlice.“</p>
<p>„Aha, no,“ protáhl Tehol, „když si projdete advokátní spisy za poslední měsíc, pane, zjistíte, že Žanat Anar byla v nepřítomnosti udělena milost. Takovou milost obvykle vydáváte, když někdo načisto a obvykle <emphasis>nadobro </emphasis>zmizí. Takže tady učenkyně má plnou milost, což zase znamená, že já neukrývám uprchlici. A co se Bugga týče, až ho najdete, řekněte mu, že má padáka. Nechci ve svým domě žádný zločince. A když už mluvíme o domě, můžete jít, pane.“</p>
<p><emphasis>Podruhé mi rozhodně neunikne. </emphasis>„Pokud řečená milost existuje,“ opáčil Tanal, „potom budete zajisté oba s omluvou propuštěni. Prozatím jste ale ve vazbě.“ Kývl na strážného. „Spoutej je.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Bugg zahnul za roh do uličky a zjistil, že mu v další cestě brání čerstvě zabitý volek s nohama nakřivo a vyplazeným jazykem, zatímco Ublala Pung – paži ovinutou kolem volkova zlomeného vazu – bručel a tahal, celý rudý, s vystupujícími žilkami na spáncích. Po stranách krku mu byl jasně vidět tep několika srdcí, jak vlekl volka k Teholovým dveřím.</p>
<p>Když uviděl Bugga, očka se mu rozzářila. „Ach, výborně. Pomoz.“</p>
<p>„Kde jsi to sebral? Nevadí. Stejně neprojde dveřma, Ublalo. Budeš ho muset naporcovat venku.“</p>
<p>„Aha.“ Obr mávl rukou. „Pořád na něco zapomínám.“</p>
<p>„Ublalo, je Tehol doma?“</p>
<p>„Ne. Nikdo není.“</p>
<p>„Ani Žanat ne?“</p>
<p>Tarthenal zavrtěl hlavou a prohlížel si volka, který nyní zcela vyplňoval uličku. „Musím mu nejdřív utrhnout nohy,“ usoudil. „Ach, slepice jsou doma, Buggu.“</p>
<p>Bugg byl s každým krokem k domu nervóznější a konečně pochopil proč. Ale neměl být jenom nervózní, měl to <emphasis>vědět. Já se nesoustředil. Vzdálení uctívači a něco poblíž…</emphasis></p>
<p>Přelezl volka a prošel kolem Ublaly Punga, což vzhledem k tomu, že byl obr celý zalitý potem, zvládl celkem bez námahy, a spěchal ke dveřím.</p>
<p>Okenice byla vytržená z chatrných závěsů. Uvnitř bezcílně jako vojáci pochodovaly čtyři slepice. Polštář Ublaly Punga se pokoušel o totéž.</p>
<p><emphasis>Kurva. Dostali je.</emphasis></p>
<p>Na velitelství patriotistů dojde ke scéně. S tím se nedalo nic dělat. Celková zkáza, hněv staršího boha vypuštěný – ach, to by bylo příliš brzy. Příliš mnoho hlav by se zvedlo, očí přimhouřilo, hlad by se rozlil jako šťávy pod jazykem. <emphasis>Jen hezky zůstaň, kde jsi. Zůstaň, kde jsi, Icarie. Zloději životů. Ještě nesahej po meči, nevrašti obočí. Ať vrásky hněvu nezhyzdí tvou nelidskou tvář. Jen klid, Icarie!</emphasis></p>
<p>Vstoupil do místnosti a našel větší pytel.</p>
<p>Ublala Pung se zastavil ve dveřích. „Co se děje?“</p>
<p>Bugg házel do pytle jejich věci.</p>
<p>„Buggu?“</p>
<p>Bugg popadl slepici a nacpal ji do pytle. Pak další.</p>
<p>„Buggu?“</p>
<p>Pohybující se polštář přišel na řadu poslední. Bugg pytel zavázal a podal ho Ublalovi Pungovi. „Někam to schovej,“ přikázal mu. „Na, to všechno je tvoje –“</p>
<p>„Ale co s tou krávou?“</p>
<p>„Je to vůl.“</p>
<p>„Snažil jsem se, ale zaklínil se.“</p>
<p>„Ublalo – dobře, zůstaň tady, ale budeš tu sám, rozumíš?“</p>
<p>„A kam jdeš ty? Kde jsou všichni?“</p>
<p>Kdyby mu to Bugg byl řekl rovnou dostatečně srozumitelně, aby to pochopil i Ublala Pung, všechno mohlo dopadnout jinak. Starší bůh bude na tuto chvíli během dlouhého rozjímání, které mělo následovat, vzpomínat nejvíc ze všech. <emphasis>Kdybych jen byl řekl pravdu – </emphasis>„Odešli, příteli. A nikdo z nás se už nevrátí. Hodně dlouho se nevrátí. Možná už nikdy. Dávej na sebe pozor, Ublalo Pungu, a střez se svýho novýho boha – je mnohem víc, než se zdá.“</p>
<p>S tím Bugg odešel. Znovu přelezl zdechlinu a v ústí uličky se zastavil.</p>
<p>Budou ho hledat. V ulicích. Chce začít bitvu? Ne, postačí jediný úder, jedno odhalení moci, aby se těleso patriotistů rozpadlo. Rychle bude hotovo. <emphasis>Než probudím celý ten zatracený zvěřinec.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ne, teď mě nesmí nikdo vidět. A musím si pospíšit.</emphasis></p>
<p>Starší bůh probudil k životu svou moc natolik, aby se zbavil svého hmotného těla. Už nehmotný proklouzl skrz špinavou dlažbu ulice do žil vody, protkávajících celé město.</p>
<p>Ano, mnohem rychlejší, pohyb rychlý jako myšlenka –</p>
<p>Past sklapla, než si uvědomil, že ho to táhne stranou jako železné piliny k magnetu. Zatáhlo to tvrdě, jako by se ocitl ve víru, a stáhlo ho to do kamene pohřbeného v temnotě. Kamene moci – Maelovy vlastní moci – <emphasis>zatraceného oltáře!</emphasis></p>
<p>Dychtivě se ho zmocnil a spoutal ho, jak o to usilovaly všechny oltáře se svými vyvolenými bohy. Nebylo to nic vědomého či zlovolného, pouhá dispozice struktury. Částicemi až do krystalické mřížky kamene pronikala příchuť prastaré krve.</p>
<p>Mael odolával, zařval, až se otřásly základy celé Lederas, dokonce se pokusil znovu získat tělo, soustředit sílu –</p>
<p>A tak past sklapla – právě tím, že získal tělo. Oltář zasypaný sutí, která se nepatrně pohybovala, až Maela polapila – nemohl se hnout, dokonce už nemohl ani vykřiknout.</p>
<p><emphasis>Bloude! Ty prevíte! Proč? Proč jsi mi to udělal?</emphasis></p>
<p>Bloud však nikdy neprodléval u svých vítězství. Nebyl nikde poblíž, a i kdyby byl, neodpověděl by.</p>
<p>Ze hry byl odstraněn jeden hráč, avšak hra se hrála dál.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>V trůnním sále Věčného příbytku seděl Rhulad Sengar, císař tisíce smrtí, sám s mečem v ruce. V mihotavém světle pochodní civěl do prázdna.</p>
<p>V duchu byl v jiném trůnním sále a tam sám nebyl. Stáli před ním jeho bratři a za nimi otec Tomad a matka Uruth. Ve stínech podél zdí Udinaas, Nisall a žena, kterou Rhulad odmítal nazvat jménem, jež bývala Strachovou manželkou. A u zamčených dveří další postava, ztrácela se v šeru, takže ji nerozeznal. Byla příliš ztracená.</p>
<p>Binadas sklonil hlavu. „Selhal jsem, císaři,“ pravil. „Selhal jsem, bratře.“ Ukázal dolů a Rhulad spatřil v jeho hrudi vražený oštěp. „Toblakai, duch našich dávných válek po pádu Kechrů. Našich válek na moři. Vrátil se, aby mě zabil. Je to Karsa Orlong, Teblor, Tartheno Toblakai, Tarthenal, Fenn – ach, mají dnes mnoho jmen. A já jsem zabitý, bratře, a přece jsem neumřel pro tebe.“ Binadas vzhlédl a usmál se mrtvým úsměvem. „Karsa na tebe čeká. Čeká.“</p>
<p>Strach udělal krok a poklonil se. Když se narovnal, upřel zrak na Rhulada – jenž zafňukal a přikrčil se na trůně. „Císaři. Bratře. Nejsi dítě, které jsem živil. Zradil jsi nás u Ledového oštěpu. Zradil jsi mě, když jsi mi ukradl mou snoubenku, mou lásku, když jsi ji obtěžkal, když jsi ji učinil tak zoufalou, až si sáhla na život.“ Jak mluvil, mrtvá manželka se k němu připojila. Vzali se za ruce. „Jsem nyní s Otcem stínem, bratře,“ pokračoval Strach. „A čekám na tebe.“</p>
<p>Rhulad žalostně vykřikl a ten zvuk se rozléhal prázdnou síní.</p>
<p>Trull s bledým temenem, kde kdysi míval vlasy, s očima ostříhaného – prázdnýma, nikým neviděnýma, očima, do nichž se nedokáže podívat žádný Tiste Edur. Očima <emphasis>osamělého. </emphasis>Zvedl oběma rukama oštěp a Rhulad na ratišti a na železné hlavici spatřil rudou skvrnu. „Vedl jsem válečníky tvým jménem, bratře, a oni jsou teď všichni mrtví. Všichni jsou mrtví. Já se k tobě vrátil, bratře, když Strach a Binadas nemohli, abych prosil za tvou duši, tvou tak starou duši, Rhulade, za to dítě, za bratra, kterým jsi kdysi byl.“ Sklonil oštěp a opřel se o něj. „Utopil jsi mě, přikovaného ke kameni, zatímco Rhulad, kterého jsem hledal, se skrýval v temnotě tvé duše. Ale už se skrývat nebude.“</p>
<p>Postava v šeru u dveří se pohnula a Rhulad na trůně uviděl sebe sama. Mladého, beze zbraně, nezakrveného, neolepeného mincemi, s pletí hladkou a čistou.</p>
<p>„Stojíme v řece sengarské krve,“ prohlásil Trull. „A čekáme na tebe.“</p>
<p>„<emphasis>Dost!</emphasis>“ zavřískl Rhulad. „<emphasis>Dost!</emphasis>“</p>
<p>„Pravda,“ ozval se Udinaas a popošel blíž, „je nelítostná, pane. Příteli?“ Zasmál se. „Tys nikdy nebyl mým přítelem, Rhulade. Držel jsi v rukou můj život – v obou, té prázdné i té s mečem, není v tom rozdíl. Můj život patřil tobě a ty sis myslel, že jsem ti otevřel srdce. Bloud mě vem, proč bych to dělal? Podívej se na mě, Rhulade. Tohle je tvář otroka. O nic pozoruhodnější než hliněná maska. Maso na mých kostech. Pohybuje údy, které jsou pouhé nástroje. Držel jsem ruce v moři, Rhulade, až mi z nich vyprchal cit. Všechen život byl pryč. Unikl z mého vzdorného sevření.“ Udinaas se usmál. „A teď, Rhulade Sengare, kdo je tu otrok? Já stojím na konci řetězu. Ten však má konce dva. Jedny okovy. Tady, vidíš? Stojím a čekám na tebe.“</p>
<p>Nisall připlula, nahá, ve světle svíček byly její pohyby hadí. „Špehovala jsem tě, Rhulade. Zjistila jsem všechna tvá tajemství a mám je s sebou, jako semena v mém lůně, a brzy se mi vzedme břicho a zrůdy vylezou jedna po druhé,“ vykládala. „Zplozenci z tvého semene, Rhulade Sengare. Ohavnosti jedna každá z nich. To je podle tebe láska? Byla jsem tvoje děvka. Mince, které jsi mi házel do dlaně, platily za můj život, ale to nestačilo. Jsem tam, kde mě nikdy nenajdeš. Já, Rhulade, na tebe nečekám.“</p>
<p>Otec a matka stále mlčeli. Vzpomínal si, když je viděl naposledy a poslal je do řetězů v břiše tohoto města. To bylo tak chytré, že?</p>
<p>Ale chvíli předtím jeden z kancléřových strážců prosil o audienci. Chtěl odhalit strašlivou událost. Ledeřanovi se chvěl hlas jako špatně naladěná lyra. Tragédie. Chyba ve střídání žalářníků, uběhl týden, než někdo sestoupil k jejich celám. Neměli jídlo, ale zato spoustu vody. Ve skutečnosti stoupala jako potopa.</p>
<p>„<emphasis>Můj císaři. Oni se utopili. V celách, voda po prsa, Sire. Jejich řetězy… nebyly dost dlouhé. Nebyly dost dlouhé. Palác pláče. Palác křičí. Celá říše, Sire, věší hlavu. Kancléř Triban Gnol je zdrcený, Sire. Musel ulehnout, nedokáže vyjádřit svůj žal</emphasis>.“</p>
<p>Rhulad jen zíral na roztřeseného muže s prázdným výrazem někoho, kdo neustále zakouší smrt, takže už nic necítí. A poslouchá prázdná slova, vhodné vyjádření hrůzy a žalu.</p>
<p>Jemu v hlavě zněla tato slova: <emphasis>Poslal jsem je, aby se utopili. Bez sebemenší naděje. Stoupající voda z tajícího ledu, potápějící se palác. Věčný příbytek. Utopil jsem otce. Matku. </emphasis>Viděl ty kobky, černou potopu, rýhy ve zdech, které vydrásali na konci řetězů. Všechno to jasně viděl.</p>
<p>A teď tu stáli. Mlčky. Hnijící maso nafouknuté plyny, kaluže slizu roztékajícího se kolem bílých, zvrásnělých nohou. Otec, který ho nosil na ramenou, až Rhulad výskal smíchy, dítě na svém bohu, běhajícím po pláži s neomezenou silou, s příslibem jistoty připomínající něžný polibek na čelo.</p>
<p>Matka – ne, dost. <emphasis>Já umírám a umírám. Víc smrtí, než si kdo umí představit. A já umírám a umírám a umírám.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ale kde najdu klid? Vidíte, co mě čeká? Vidíte je!</emphasis></p>
<p>Rhulad Sengar, císař tisíce smrtí, seděl sám na trůně a snil o míru. Jenže ten mu nemohla nabídnout ani smrt.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>V té chvíli jeho bratr Trull Sengar stál vedle Onraka a s úžasem se díval, jak Ben Adaefón Delat, velemág Malazské říše, překračuje mělkou řeku. Nevnímal ledovcový chlad proudu znecitlivujícího maso, kosti, ba dokonce ani mysl – nic mu v tom nemohlo zabránit.</p>
<p>Když se z křoví na druhé straně vynořila osamělá postava, Rychlej Ben se zastavil. Po dlouhé době se usmál a potichu řekl něco jako: „Kde jinde než tady? Kdo jinej než on?“ A pak se smíchem pokračoval v cestě.</p>
<p>Vstříc starému příteli, jenž bez váhání vstoupil do řeky. Další Malažan.</p>
<p>Onrak položil Trullovi ruku na rameno. „Příteli, pláčeš příliš snadno.“</p>
<p>„Já vím.“ Trull si povzdechl. „Protože, totiž, protože o takových věcech sním. Pro sebe. Pro své bratry, naši rodinu. Můj lid. O darech míru, Onraku – a proto mi to znovu a znovu láme srdce.“</p>
<p>„Myslím, že se vyhýbáš hlubší pravdě,“ poznamenal Onrak.</p>
<p>„Opravdu?“</p>
<p>„Ano. Je tu někdo další, viď? Ne bratr ani příbuzný, dokonce ani Tiste Edur. Někdo, kdo ti nabízí jiný druh míru, nový druh. A po tom toužíš. Ozvěnu toho toužení vidíš i v setkání dvou přátel, jakého jsme tu právě svědky. Pláčeš, když mluvím o své dávné lásce. Pláčeš proto, Trulle Sengare, protože tvoje láska nebyla opětovaná, a na světě není většího trápení.“</p>
<p>„Příteli, prosím, to už stačí. Podívej. Zajímalo by mě, co si říkají.“</p>
<p>„Proud řeky jejich slova odnáší, stejně jako ta naše.“ Onrak zesílil stisk na Trullově rameni. „Pověz mi o ní, příteli.“</p>
<p>Trull Sengar si otřel zrak a usmál se. „Byla to nejkrásnější žena…“</p><empty-line /><empty-line /><p>KNIHA ČTYŘI</p>
<p><image xlink:href="#_4.jpg" /></p>
<p>VICHR SMRTI</p><empty-line /><p>Vydal jsem se hledat smrt</p>
<p>ve skličujících troskách</p>
<p>čísi chrámové lodi.</p>
<p>Vydal jsem se hledat mezi květy,</p>
<p>přikyvoval slovům větru,</p>
<p>jeho bědným válečným historkám.</p>
<p>Šel jsem krvavými brázdami</p>
<p>za ženskými stany.</p>
<p>Všechny děti, které nikdy nebyly.</p>
<p>A v bouři ledu a vln</p>
<p>jsem se vydal hledat utopence</p>
<p>mezi schránkami kostí a červy,</p>
<p>kde zrna vířila,</p>
<p>každé vykřikovalo</p>
<p>své jméno, život, ztrátu.</p>
<p>Vydal jsem se cestami proudů,</p>
<p>které nevedou nikam do známa.</p>
<p>A v nehybných mlhách na polích,</p>
<p>kde samo světlo kráčí nejisté,</p>
<p>vydal jsem se hledat moudré duchy,</p>
<p>vykřikující své pravdy v tmavé prsti,</p>
<p>ale mech mlčel, příliš vlhký,</p>
<p>než by si pamatoval mé hledání.</p>
<p>Konečně jsem našel, kde ženci seli,</p>
<p>posekali stébla, aby vzali dobu.</p>
<p>Selhal jsem ve svém hrdém hledání</p>
<p>před míhající se pazourkovou čepelí,</p>
<p>ležím tu, prohrav s létem,</p>
<p>obnažený, jak byl teplý krunýř</p>
<p>mladistvého příslibu poslán pryč</p>
<p>do podzimního relikviáře nebe,</p>
<p>až byly noční kosti</p>
<p>nehty lesknoucími se v chladu</p>
<p>zapomnění, a do temnoty</p>
<p>smrt přišla hledat mne.</p>
<p><emphasis>Před Q’uson Tapi</emphasis></p>
<p>Toc Anaster</p><empty-line />
</section>
<section>
<p>KAPITOLA DEVATENÁCT</p><empty-line /><empty-line /><p>Velké spiknutí mezi královstvími Safinand a Bolkando a Ak’ryn a D’rhasilhani, jež vyvrcholilo strašlivou východní válkou, bylo v mnoha ohledech hluboce ironické. Pro začátek tu nešlo o žádné spiknutí. Tato údajná politická hrozba byla ve skutečnosti podvodem, vytvořeným a podněcovaným silnými ekonomickými zájmy Lederu, a víc než jen, jak je třeba dodat, ekonomickými. Strašák děsivého nepřítele umožnil vnutit populaci říše omezení, která dobře posloužila obchodníkům mezi elitou, a byla by je nepochybně velice obohatila, nebýt současného finančního zhroucení, k němuž došlo v nejméně vhodném okamžiku lederských dějin. V každém případě hraniční království a národy na východě se nemohly necítit ohrožené, zvláště při probíhajícím tažení proti Oulanům na severních pláních. Tak byla velká aliance skutečně vytvořena a na výše zmíněné cizí podněty vzplála na celé východní hranici válka.</p>
<p>Spojená, ne tak docela náhodně, s trestnou výpravou, začínající na severozápadním pobřeží, je zcela nepochybné, že se císař Rhulad Sengar ocitl v opravdu velice ošemetném postavení…</p>
<p><emphasis>Popel ascendence</emphasis></p>
<p><emphasis>Historie Lederu, sv. IV.</emphasis></p>
<p>Calasp Hivanar</p>
<p><image xlink:href="#_17.jpg" />Svými dětinskými sny o lásce se nijak nelišila od jiných dětí. Vysoký, hrdý hrdina vstoupí do jejího života, obejme ji a zažene všechny strachy, jako když bahno odtéká potokem a mizí ve vzdáleném oceánu. Požehnání čistoty a jednoduchosti, ano, to byl nejdražší sen.</p>
<p>Třebaže si Seren Pedak to dítě pamatovala s úzkostí v srdci, zatímco toužila po spáse, s úzkostí nádhernou ve všech jejích možných zkázách, nehodlala se poddat nostalgii. Falešný pohled na svět byl právem dítěte, čehož netřeba litovat, ale není to něco, po čem by měl tesknit dospělý.</p>
<p>Nakonec mladá Seren Pedak věřila v Hulla Beddikta – dost dlouho, než její hloupý sen konečně zmizel – věřila, že našla svého úžasného hrdinu, své mocné kouzlo, jehož každý pohled je požehnáním pro její srdce. Tak zjistila, že čistota je jed, tedy čistota přesvědčení, že takoví hrdinové opravdu existují. Pro ni. Pro kohokoliv.</p>
<p>Hull Beddikt zemřel v Lederas. Nebo spíš tam zemřelo jeho tělo. Zbytek zemřel v jejím náručí už o několik let dříve. Jistým způsobem ho využila a možná nejen to, ona ho znásilnila. Sežrala jeho víru, ukradla mu vidinu – pohled na sebe sama, na své místo na světě, na význam, o jaký pro sebe v životě usiloval jako každý jiný muž. Seren Pedak našla svého hrdinu a následně ho rafinovaně a krutě zničila, když ho oblehla realitou. Realitou, jak ji viděla ona, jak ji viděla stále. Byla jako jed, souboj mezi dětským snem a úplatným cynismem, jenž prosákl do dospělosti. A Hull byl její zbraní i obětí zároveň.</p>
<p>Na oplátku byla znásilněna ona. Opilá v přístavním městě trhajícím se na kusy, když se tamtudy hnala vojska Tiste Edur v kouři, plamenech a popelu. Její tělo vytvořilo zbraň, její duše oběť. Nebyl žádný div, že se následně pokusila sama zabít. Divit se mohli jen ti, kdo nechápali, kdo nikdy nepochopí.</p>
<p>Seren zabila, co milovala. Udělala to Hullovi, a pokud někdy nadejde den, kdy se ten nebezpečný květ v jejím srdci znovu otevře, zabije zas. Strach nebylo možné zahnat. Strach se vracel ve vysokém přílivu a stahoval ji do hlubin. <emphasis>Jsem jed.</emphasis></p>
<p><emphasis>Držte se ode mě dál. Vy všichni, držte se ode mě dál.</emphasis></p>
<p>Seděla s imasským oštěpem položeným přes kolena, ale tížil ji meč u pasu, jako kdyby čepel nebyla ukovaná ze železa, nýbrž tvořená oky řetězu. <emphasis>Nic tím nemyslel. Tys tím nic nemyslel, Trulle. Já vím. Kromě toho jsi mrtvý stejně jako Hull. Měl jsi aspoň tu slušnost, že jsi mi neumřel v náručí. Za to budu vděčná.</emphasis></p>
<p>Nostalgie nenostalgie, dítě v ní se pořád plazilo dál. Bylo bezpečné, že, vzít ho za nezjizvené ručky a nechat ten starý sen potají znovu zazářit. Bezpečné, protože Trull byl mrtvý. Nikomu to neuškodí.</p>
<p>Uvolni ten stažený žaludek – ne, dál už nechoď. Uvolni se, ano, proč ne? Jed nalézá velkou útěchu v úzkosti. V nezřízeném toužení. V nesmyslném zkoumání radostí porážky, podmanění – podmanění, které bylo ve skutečnosti ovládáním – <emphasis>nemá smysl být zdrženlivá. Vzdávám se, abych mohla velet. Zříkám se, abych mohla vládnout.</emphasis> <emphasis>Vítám znásilnění, protože násilníkem jsem já a toto tělo je moje zbraň a ty, má lásko, jsi mou obětí.</emphasis></p>
<p><emphasis>Protože hrdinové umírají. Jak říkal Udinaas, je to jejich osud.</emphasis></p>
<p>Hlas Mockry, chodby mysli, k ní nepromluvil od té doby, co se to stalo poprvé, jako kdyby už nebylo nutné něco říkat. Disciplíny ovládání musela dosáhnout sama, sama musela odolat lákadlům nadvlády. A ona zvládala obojí. Jen tak tak.</p>
<p>Ozvěny minulosti ji rozptylovaly, ukolébávaly do smyslného toužení po dávno mrtvém muži, po lásce, kterou nikdy nebude mít. Dokonce i minulost mohla být zbraní, kterou odháněla přítomnost a také budoucnost. Bylo tu však i nebezpečí. Prožívala znovu chvíli, kdy Trull Sengar tasil meč a vložil jí ho do rukou. <emphasis>Přál mi bezpečí. To je vše. Odvážím se vytvořit něco víc? Přikápnout med do touhy?</emphasis></p>
<p>Vzhlédla. Neblahá sešlost – její společníci – nebyli ani pospolití, ani družní. Udinaas byl dole u potoka a pod kameny hledal raky – cokoliv, co by jim zpestřilo jídelníček – a v ledové vodě mu ruce zrudly a pak zmodraly, ale jemu na tom zřejmě nezáleželo. Konývka seděla u balvanu a choulila se před větrem. Poslední dny byla nezvykle zamlklá a nikomu se nepodívala do očí. Silchas Zmar stál o kus dál na kraji skalního převisu a hleděl na bílou oblohu, která měla stejnou barvu jako jeho kůže. „<emphasis>Svět je jeho zrcadlem</emphasis>,“ poznamenal Udinaas se smíchem, než odešel k potoku. Stříž seděl na plochém skalisku na půl cestě mezi Silchasem a ostatními. Rozložil si před sebe pozoruhodnou sbírku zbraní a důkladně je prohlížel, jako by posedlost byla ctností. Seren Pedak je přelétla pohledem a zadívala se na Stracha Sengara.</p>
<p>Bratra muže, jehož milovala. To se snadno řeklo. Možná to bylo snadné, protože to byl klam. Nebo taky prostá pravda. Strach věřil, že Trullův dar je víc, než se zdá, že dokonce ani Trull neznal svoje motivy. Že smutný edurský válečník našel u ní, u Seren Pedak, akvizitor, Ledeřanky, něco, co předtím nenašel u nikoho jiného. Ani u jedné z nespočetných tisteedurských krasavic, jež musel poznat. U mladých žen s tvářemi nepoznamenanými léty nevlídného počasí a žalu. U žen, které nebyly cizinky. U žen se stále čistým viděním lásky.</p>
<p>Říše, v níž se nalézali, je opravdu nocí? Kurald Galain? Proč je tedy obloha bílá? Proč s až bolestnou jasností vidí všechny podrobnosti v takové dálce, že se jí z toho točí hlava? Samotná brána byla černá, neproniknutelná – klopýtala poslepu a proklínala nerovnou, kamenitou půdu – dvacet, třicet kroků a přišlo světlo. Krajina plná kamenů, kde se občas k perleťové obloze zvedal nějaký pokroucený strom.</p>
<p>Místo stmívání tady obloha získala zvláštní, narůžovělý odstín, načež ztmavla do purpurových a modravých vrstev, než zčernala. Normálně se tu střídaly den a noc. Někde za tím bílým hávem tedy bylo slunce.</p>
<p>Slunce v říši noci? Nechápala to.</p>
<p>Strach Sengar pozoroval Silchase Zmara. Teď se obrátil a přistoupil k ní. „Už to nebude trvat dlouho,“ prohlásil.</p>
<p>Zamračila se na něj. „A co?“</p>
<p>Pokrčil rameny, oči upřené na imasský oštěp. „Trull by tu zbraň ocenil, myslím. Možná víc než svůj meč.“</p>
<p>Rozzlobila se. „Řekl mi to, Strachu. Dal mi svůj meč, ne svoje srdce.“</p>
<p>„Nesoustředil se. V duchu se vracel k Rhuladovi – k poslední audienci u bratra. Nemohl si dovolit myslet na… jiné věci. Přesto se ty věci chopily jeho rukou a bylo uděláno gesto. V tom rituálu promluvila duše mého bratra.“</p>
<p>Odvrátila zrak. „Už na tom nezáleží, Strachu.“</p>
<p>„Mně ano.“ Mluvil tvrdě, zahořkle. „Je mi jedno, co si z toho vybereš, co si namluvíš, aby ses vyhnula jakýmkoliv citům. Kdysi si můj bratr vyžádal ženu, kterou jsem miloval. Nevzepřel jsem se mu, a ona zemřela. Všude, kam se podívám, akvizitor, vidím její krev. Teče v potocích. Nakonec mě utopí, ale na tom nesejde. Dokud žiju, dokud držím to šílenství na uzdě, Seren Pedak, budu tě chránit a bránit, protože můj bratr ti vložil do rukou meč.“</p>
<p>S tím odešel a ona se na něj pořád nedokázala podívat. <emphasis>Strachu Sengare, ty hlupáku. Jsi hlupák jako každý jiný muž, jako všichni muži. Co je to s těmi tvými gesty? Touhou obětovat se? Proč nám ze sebe dáváš všechno? Nejsme čisté nádoby. Nejsme nevinní. Nebudeme s tvou duší zacházet jako s drahocenným, křehkým klenotem. Ne, hlupáku, my ji zneužijeme, jako kdyby byla naše vlastní, nebo spíš ještě méně cenná – pokud je to vůbec možné.</emphasis></p>
<p>Ozvaly se kroky a najednou před ní dřepěl Udinaas. V dlaních měl střevli. Kroutila se, lapená ve zmenšující se trošce vody.</p>
<p>„Chceš ji rozdělit na šest dílů, Udinaasi?“</p>
<p>„O to nejde, akvizitor. Podívej se na ni. Pozorně se podívej. Vidíš? Nemá oči. Je <emphasis>slepá</emphasis>.“</p>
<p>„A to je důležité?“ Vzápětí si uvědomila, že je. Zamračila se na něj a všimla si lesku v jeho očích. „Nevidíme to, co tu skutečně je, že?“</p>
<p>„Temnota,“ odtušil. „Jeskyně. Lůno.“</p>
<p>„Ale… jak?“ Rozhlížela se kolem sebe. Skaliska, světlý lišejník a mech a uschlé stromy. Obloha.</p>
<p>„Dar, nebo kletba,“ opáčil Udinaas a vstal. „Nakonec si vzala manžela, ne?“</p>
<p>Dívala se za ním, jak se vrací k potoku a jemně vrací slepou rybku do spěchající vody. To by od něj Seren nečekala. <emphasis>Ona? Kdo si vzal manžela?</emphasis></p>
<p>„Dar, nebo kletba,“ zopakoval Udinaas, když se vrátil. „Ten spor pokračuje.“</p>
<p>„Matka noci… a Otec světla.“</p>
<p>Předvedl svůj obvyklý studený úsměv. „Seren Pedak konečně vylézá ze své nory. Já přemýšlel o těch třech bratrech.“</p>
<p>Třech bratrech?</p>
<p>Pokračoval, jako kdyby věděla, o čem mluví. „Potomci Matky noci, ano, ale těch byla spousta, že? Co ty tři vydělilo? Andarista, Anomandera a Silchase? Co nám řekl Stříž? Aha, jasně, nic. Ale viděli jsme ty tapiserie, že? Andarist jako sama půlnoc. Anomander s jasně bílou hřívou. A tady Silchas, naše chodící bezkrevná ohavnost, bělejší než mrtvola a asi stejně přátelský. Co tedy způsobilo roztržku mezi syny a matkou? Možná to nebylo kvůli tomu, že roztáhla nohy před Světlem jako otčímem, jehož nikdo z nich nechtěl. Možná je to všechno lež, jedna z těch sladce příhodných lží. Možná, Seren Pedak, to bylo proto, že zjistili, kdo je jejich otec.“</p>
<p>Nemohla si pomoct, podívala se na Silchase Zmara. Pak frkla a odvrátila zrak. „Záleží na tom?“</p>
<p>„Záleží na tom? Teď zrovna ne,“ opáčil Udinaas. „Ale bude.“</p>
<p>„Proč? Každá rodina má svá tajemství.“</p>
<p>Zasmál se. „Já mám vlastní otázky. Jestliže je Silchas Zmar samé světlo navenek, jaký musí být uvnitř?“</p>
<p>„<emphasis>Svět je jeho zrcadlem</emphasis>.“</p>
<p><emphasis>Ale svět, na který se díváme teď, je lží.</emphasis></p>
<p>„Udinaasi, myslela jsem, že děti Matky noci a Otce světla byli <emphasis>Tiste Edur</emphasis>.“</p>
<p>„Možná další pokolení. Žádným viditelným způsobem spojené se třemi bratry.“</p>
<p>„Skabandari.“</p>
<p>„Ano, zřejmě ano. Otec stín, že? To tedy musela být rodinka! A nezapomínejme na sestry! Menandor se svým řádícím ohněm úsvitu, Šeltata Lor – milující soumrak a Sukul Anchadu, proradná mrcha noci. Byli tu další sourozenci? Museli být, ale už dávno padli vedle cesty. Mýty nakonec dávají přednost zvládnutelným počtům a trojice vždycky funguje nejlíp. Tři tihle, tři támhleti.“</p>
<p>„Ale Skabandari by byl čtvrtý –“</p>
<p>„Andarist je mrtvý.“</p>
<p><emphasis>Aha. „Andarist je mrtvý.</emphasis><emphasis>“</emphasis><emphasis> A jak to, že tohle všechno ví? Kdo s tebou mluví, Udinaasi, když se v noci zmítáš v horečce?</emphasis></p>
<p>Najednou si uvědomila, že by to mohla zjistit. Mohla by tam vklouznout jako duch. S magií Mockry by mohla ukrást informace. <emphasis>Mohla bych znásilnit jeho duši, to tím myslím. Aniž by to někdy zjistil.</emphasis></p>
<p>Účel přece světí prostředky, ne? A blíží se něco hrozného. Udinaas věděl, co to je. Co by to mohlo být. A Strach Sengar – ten právě přísahal, že ji bude chránit, jako kdyby taky tušil, že nadchází nějaký strašný střet. <emphasis>Já jsem jediná, kdo nic neví.</emphasis></p>
<p>To mohla změnit. Mohla by použít moc, kterou v sobě našla. Byla by to jen sebeobrana. Zůstat v nevědomosti znamenalo zaslouženě strpět, cokoliv jí osud přichystá. Ano, kvůli nedostatku bezohlednosti by si určitě zasloužila, cokoliv ji postihne. Za to, že ignoruje, co jí Mockra nabízí, za to, že ignoruje tento dar.</p>
<p>Žádný div, že od prvního rozhovoru se neozval. Byla ve své noře a prohrabávala starý písek, aby se podívala, jaká semena mohla vzklíčit, avšak do nory nepronikalo světlo a ve studených zrncích se neobjevil život. Shovívavá hra, nic víc.</p>
<p><emphasis>Mám právo se chránit. Bránit se.</emphasis></p>
<p>Stříž a Silchas Zmar se vraceli. Udinaas je sledoval se stejnou dychtivostí, s jakou si prohlížel slepou střevli.</p>
<p><emphasis>Odhalím tvá tajemství, otroku. Odhalím je, a možná mnohem víc.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Udinaas se na Silchase Zmara nemohl nedívat jinak. <emphasis>V novém světle, ha ha. </emphasis>Zarmoucený syn. Aspoň jeden ze synů. <emphasis>Zarmoucení synové, dcery, vnoučata, jejich děti a tak dál, až se rasa stínu pustila do války s rasou noci. Všechno kvůli neopatrnému slovu, urážce, špatnému pohledu starému sto tisíc let.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ale kde jsou potom děti světla?</emphasis></p>
<p>Možná je dobře, že tu nejsou. Už tak je tu dost potíží, se Silchasem Zmarem a Střížem na jedné straně a Strachem Sengarem a – možná – Skabandarim na straně druhé. <emphasis>Ale on Strach Sengar není smrtelným mečem stínu. Jakkoliv to chce a možná tomu i věří. Tohle dopadne opravdu špatně, že?</emphasis></p>
<p>Mlčky šli dál. Zničenou krajinou bez života. <emphasis>Ale možná ne tak docela bez života! Jsou tu přece… střevle.</emphasis></p>
<p>Pátrání se blížilo k závěru. Ještě že tak. Podle něj nebylo o nic horší než ty staré legendy, v nichž chrabří, ušlechtilí dobrodruzi prostě pokračují v cestě a prožívají řadu absurdních příhod, sloužících nějakým tajemným způsobem přinejmenším jednomu z těch vykulených chlapáků, jak se patří na lesklou, pilovitou páteř morálky táhnoucí se celým příběhem od hlavy po špičku toho dlouhého, hadovitého ocasu. <emphasis>Legendy, které koušou. To je jejich smysl.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ale ne tahle, ne to naše slavné pátrání. </emphasis>Neobjeví se žádné hřmící poselství jako blesk před našima očima. Žádný vodopád významných scén, stoupajících jako nějaké zatracené schody na kouzelnou věž hřadující na vrcholku hory, kde jsou všechny pravdy skovány do jednoduchého souboje hrdiny s padouchem.</p>
<p><emphasis>Podívej se na nás! Co jsme to za hrdiny? Všichni jsme padouši a ta věž ani neexistuje.</emphasis></p>
<p><emphasis>Zatím.</emphasis></p>
<p><emphasis>Vidím krev kapající mezi kameny. Krev, která se tvoří. Tolik krve. Chceš tu věž, Silchasi Zmare? Strachu Sengare? Stříži? Chcete ji tolik? Budete si ji muset postavit, což taky uděláte.</emphasis></p>
<p>Horečnaté sny každou noc. Jaká nemoc šeptající v jeho žilách dává přednost tmě v mysli, již přináší spánek? Odhalení přicházelo v útržcích, kouscích naznačujících nějakou vyšší pravdu, něco obrovského. Ale on ničemu z toho nevěřil – žádnému odhalení, všechno to byly lži. <emphasis>Něčí</emphasis> lži. Bloudovy? Menandořiny? Prstů šátrajících v jeho mozku byly hotové legie. <emphasis>Příliš mnoho protiřečení, vidění svářejících se mezi sebou navzájem.</emphasis></p>
<p><emphasis>Co ode mě všichni chcete?</emphasis></p>
<p>Ať to bylo cokoliv, nehodlal to dát. Býval otrokem, ale to již neplatilo.</p>
<p>V této říši se nežilo už dlouho. Alespoň ne v této oblasti. Stromy byly suché tak dlouho, že se proměnily v křehký kámen až po nejtenčí větvičky s navěky zamrzlými pupeny očekávajícími novou roční dobu a život, jenž nikdy nepřišel. A slunce tam nahoře, někde za bílým závojem, bylo také lží. <emphasis>Nakonec tma by měla být </emphasis>tmavá, <emphasis>nebo ne?</emphasis></p>
<p>Chtěl najít trosky nebo něco. Důkaz, že tady Tiste Andii kdysi žili a prospívali, ale neviděl jedinou věc, kterou by vytvarovala ruka vedená rozumnou myslí. Nebyly tu cesty ani jakékoliv vyšlapané stezky.</p>
<p>Když začalo světlo neviditelného slunce blednout, Stříž zastavil. Od příchodu sem jedinkrát nevytáhl řetěz se dvěma kroužky, což bylo jediné požehnání, jaké jim tato část velkolepé výpravy přinesla. Neměli z čeho zapálit oheň, a tak sušené zbytky uzeného jeleního masa nezískaly šťavnatost v kotlíku a nezahřály je při svačině.</p>
<p>A konverzace nebyla o nic lepší.</p>
<p>„Stříži,“ ozvala se Seren Pedak, „proč je tady světlo?“</p>
<p>„Jdeme po cestě,“ odvětil mladý Tiste Andii, „Kurald Liosan, dar Otce světla z pradávných dob. Jak vidíš, jeho hrdá zahrada nevydržela dlouho.“ Pokrčil rameny. „My se Silchasem Zmarem to pochopitelně nepotřebujeme, ale vodit vás za ruku…“ Jeho úsměv byl chladný.</p>
<p>„Já myslel, že to stejně děláte,“ podotkl Udinaas. Šero houstlo, ale na jeho vidění to žádný vliv kupodivu nemělo, což si ovšem nechával pro sebe.</p>
<p>„Chtěl jsem být zdvořilý, a tak jsem neřekl nahlas, co je zřejmé, Ledeřane. Ty, žel, takt postrádáš.“</p>
<p>„Takt? Do háje s taktem, Stříži.“</p>
<p>Úsměv ztvrdl. „Nikdo tě tu nepotřebuje, Udinaasi. Myslím, že to víš.“</p>
<p>Seren Pedak zamrkala. „Nemá smysl –“</p>
<p>„To je v pořádku, akvizitor,“ řekl Udinaas. „To hrozné utajované přetvařování mi už stejně lezlo na nervy. Stříži, kam tahle cesta vede? Když s ní sejdeme, kde se ocitneme?“</p>
<p>„Divím se, žes to neuhádl.“</p>
<p>„No, uhádl.“</p>
<p>Seren Pedak se na Udinaase zamračila. „Neřekneš mi to?“</p>
<p>„Nemůžu. Je to tajemství – ano, vím, co jsem říkal o utajování, ale takhle možná zůstaneš naživu. Právě teď a s tím, co se chystá, máš naději odejít, až bude všechno dokonáno.“</p>
<p>„To je od tebe velkorysé,“ zabručela unaveně a odvrátila se.</p>
<p>„Je otrok,“ podotkl Strach Sengar. „Nic neví, akvizitor. Jak by mohl? Spravoval sítě. Zametal mokrou slámu z podlahy a sypal suchou. Louskal ústřice.“</p>
<p>„A jednou večer na pobřeží jsem uviděl bílou vránu,“ utrousil Udinaas.</p>
<p>Najednou zavládlo ticho.</p>
<p>Nakonec Silchas Zmar frkl. „To nic neznamená. Možná až na předzvěst mého znovuzrození. Je vlastně možné, Udinaasi, že jsi jasnovidec. Nebo lhář.“</p>
<p>„Nejspíš obojí,“ ušklíbl se Udinaas. „Ale ta bílá vrána tam byla. Proletěla tmou, nebo šerem? Nejsem si jistý, ale myslím, že ten rozdíl je, no, důležitý. Možná by stálo za to vzpomenout si přesně. Jenže dny, kdy jsem se dřel, už jsou pryč.“ Ohlédl se na Silchase Zmara. „To brzy zjistíme.“</p>
<p>„Tohle nemá smysl,“ prohlásil Stříž, lehl si na zem s rukama za hlavou a zadíval se na černou, prázdnou oblohu.</p>
<p>„Takže tohle je cesta, ano?“ ujišťoval se Udinaas. „Dar Otce světla. To je zajímavá část. Proto bych se rád zeptal, jestli po ní putujeme sami.“</p>
<p>Stříž se posadil.</p>
<p>Udinaas se na něj usmál. „Aha, takže jsi to vycítil, viď? To chmýří na krku se ti ježí. Vycítil. Ucítil. Šeptnutí větru letícího vysoko. Trochu tě z toho mrazí. A tak dále.“</p>
<p>Silchas Zmar se zvedl a hněv z něj přímo vyzařoval. „Menandor,“ řekl.</p>
<p>„Řekl bych, že na tuhle cestu má větší právo než my,“ poznamenal Udinaas. „Ale Stříž nás sem přivedl z dobroty srdce. Takové ušlechtilé záměry.“</p>
<p>„Sleduje nás,“ bručel Silchas Zmar. Sevřel zpívající meče a vzhlédl k nebi. „Z oblohy.“</p>
<p>„Protože vaše ubohé rodinné sváry jsou to jediné, proč stojí za to žít, pravda?“</p>
<p>Strach Sengar se zatvářil poplašeně. „Já to nechápu. Proč nás Sestra úsvit sleduje? Co jí sejde na Skabandariho duši?“</p>
<p>„Finist,“ vydechl Stříž a hlasitěji dodal: „Duše Krvookého, Edure. Snaží se ji získat pro sebe. Její moc.“</p>
<p>Udinaas si povzdechl. „No, Silchasi Zmare, jakým strašným skutkem ses provinil na své sluneční sestře? Nebo dceři nebo jaký vlastně je mezi vámi vztah? Proč jde po tvé krvi? Co jste si to vlastně navzájem před těmi tisíciletími udělali? Nemůžete si dát pusu a usmířit se? Ne, asi ne.“</p>
<p>„K žádnému zločinu nedošlo,“ opáčil Silchas Zmar. „Jsme nepřátelé ve jménu ctižádosti, i když já po tom netoužím. Žel, když někdo žije tak dlouho jako my, nic jiného ho zřejmě nepohání. Jen hněv a hlad.“</p>
<p>„V tom případě byste měli spáchat společnou sebevraždu,“ poradil mu Udinaas. „Ty i všichni tví mizerní příbuzní, a ty, Stříži, by ses mohl přidat, abys uchlácholil svoje ego. Všichni zmizte z říše smrtelníků a nás nechte na pokoji.“</p>
<p>„Udinaasi, tohle není říše smrtelníků,“ podotkl Stříž pobaveně.</p>
<p>„Blbost.“</p>
<p>„Tedy ne taková, jak si ji obvykle představuješ. Tohle je místo živelných sil. Bez pout a pod každým povrchem číhá chaos. Tohle je tistejská říše.“</p>
<p>Seren Pedak se polekala. „Jen ‚tistejská‘? Ne andijská, edurská –“</p>
<p>„Akvizitor,“ přerušil ji Silchas Zmar, „Tisteové jsou první děti. Úplně první. Naše byla první města, první civilizace. Pozvedli jsme se v říších, jako je tahle. Jak říkal Stříž, <emphasis>živelných</emphasis>.“</p>
<p>„Co potom starší bohové?“ chtěla vědět Seren Pedak.</p>
<p>Stříž ani Silchas Zmar neodpověděli a ticho se táhlo. Nakonec si Udinaas odfrkl. „Nevítaní příbuzní. Nacpaní do skříní. Zastrčte závory, ignorujte klepání a doufejte, že odejdou. To je věčný problém se všemi příběhy stvoření. ‚My jsme ti první, není to jasné? A ostatní? Ignorujme je. Podvodníky, vetřelce a ještě horší chamraď! Může být někdo čistší, živelnější než tohle?‘ Odpověď pochopitelně zní ano. Vezměme si příklad, ano?“</p>
<p>„Před tmou nebylo nic,“ ucedil Stříž podrážděně.</p>
<p>Udinaas pokrčil rameny. „To vypadá jako celkem rozumné tvrzení. Ale je to tak? Nakonec tma je jen nepřítomnost světla, ne? Můžeš mít takovou negativní definici? Ale Stříž možná nebyl tak ledabylý, jak se tvářil. ‚<emphasis>Před tmou nebylo nic</emphasis>.‘ Opravdu <emphasis>nic. </emphasis>Skutečná absence čehokoliv. Dokonce i tmy. Ale počkat, kam do toho zapadá chaos? Bylo to <emphasis>nic </emphasis>opravdu prázdné, nebo bylo naplněné chaosem? Vynutila si tma řád, nebo chaos? Nebo <emphasis>jenom </emphasis>vnutila řád chaosu? To zní troufale. Kéž by tady byla Péřová čarodějka – tolik destiček jsem zapomněl. Všechno to zrození tohohle a támhletoho. Ale chaos taky dal vzniknout ohni. Musel, protože bez ohně neexistuje světlo. Taky by se dalo říct, že bez světla neexistuje tma a bez obojího není stín. Oheň ale potřebuje palivo, aby hořel, a tak potřebujeme nějakou hmotu – pevnou – zrozenou ze země. A taky potřebuje vzduch, a proto –“</p>
<p>„Už mám dost všech těch nesmyslů,“ prohlásil Silchas Zmar.</p>
<p>Odkráčel do noci, která vůbec nebyla nocí – alespoň ne v Udinaasových očích, protože Tiste Andii dokázal sledovat, i když poodešel asi o čtyřicet kroků a otočil se zpátky k táboru. <emphasis>Aha, Bílá vráno, chtěl bys poslouchat, viď? Ale aby ti nikdo neviděl do tváře, nikdo tě nevyzval přímo.</emphasis></p>
<p><emphasis>Hádám, Silchasi Zmare, že když dojde na zrození vší existence, víš toho stejně málo jako my ostatní. Ty tvoje představy jsou stejně podivné jako ty naše, a taky stejně patetické.</emphasis></p>
<p>Promluvil Strach Sengar. „Udinaasi, edurské ženy tvrdí, že Kechrové připoutali vše, co existuje, k samotnému času, čímž zajistili zničení všeho. Jejich velký zločin. A přece ta smrt – hodně jsem o tom přemýšlel – ta smrt nemá tvář chaosu. Vlastně právě naopak.“</p>
<p>„Chaos pronásleduje,“ zabručel Stříž bez své obvyklé nadutosti. „Je to Požírač. Matka noc rozprášila jeho moc, jeho vojska, a on se neustále snaží znovu spojit, opět se stát jedním, a až se to stane, nikdo – dokonce ani Matka noc – ho nepřemůže.“</p>
<p>„Matka noc musela mít spojence,“ poukázal Udinaas. „Anebo chaos přepadla ze zálohy, přistihla ho nepřipravený. Copak se veškerá existence zrodila ze zrady, Stříži? Je tohle jádro tvé víry? Není divu, že si jdete všichni po krku.“ <emphasis>Poslouchej dobře, Silchasi Zmare. Jsem blíž k tvé stezce, než sis kdy myslel. </emphasis>Což, pomyslel si, by nemuselo být moudré, vlastně naopak. „V každém případě se i sama Matka noc musela z něčeho zrodit. Ze spiknutí uvnitř chaosu. Z neslýchaného spojenectví, když všechna spojenectví byla zakázaná. Takže další zrada.“</p>
<p>Strach Sengar se předklonil. „Udinaasi, jak jsi věděl, že nás sleduje Menandor?“</p>
<p>„Otroci si musí vybrousit všechny smysly, Strachu Sengare, protože naši pánové jsou vrtošiví. Jednou ráno by ses mohl vzbudit s bolavým zubem, takže bys byl protivný a prchlivý, a následkem toho by mohla celá jedna rodina otroků skončit špatně, než by se slunce vyšplhalo k poledni. Mrtvý manžel nebo manželka, mrtvý rodič nebo oba. Zbití, zmrzačení, oslepení, mrtví – ve vašich stínech číhají všechny možnosti.“</p>
<p>Nemyslel si, že Stracha přesvědčil, a pravdou bylo, že jeho argument nebyl příliš pádný. Pravda, zbystřené smysly mohly vyvolat husí kůži, osvětlit instinktům, že <emphasis>něco </emphasis>jde po jejich stopě. Ale to nebylo totéž jako vědět, že je to Menandor. <emphasis>Bylo neopatrné odhalit, co vím. Chtěl jsem ty hlupáky vyvést z míry, ale jen jsem zhoršil situaci. Pro sebe.</emphasis></p>
<p><emphasis>Protože teď vědí – nebo to brzy vědět budou – že tento neužitečný otrok nechodí sám.</emphasis></p>
<p>Prozatím ho však nikdo nehodlal vyzývat.</p>
<p>Připravili si pokrývky k neklidnému spánku. Tma, která nebyla tmou. Světlo, které nebylo světlem. Otroci, kteří by mohli být pány, a někde před nimi modrofialový bouřkový mrak plný hromů, blesků a karmínového deště.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Počkala, dokud otrok nezačal dýchat pravidelně. Válka svědomí pominula. Udinaas odhalil dost svých tajemství, aby pro to měla ospravedlnění. Svoje otroctví nikdy neopustil, jen teď byla jeho paní Menandor, stvoření podle všeho stejně zrádné, ničemné a chladnokrevné jako všichni ostatní členové té prastaré rodiny rádoby bohů.</p>
<p>Mockra se jí v mysli probudila, volná jako bloudívá myšlenka, neomezovaná tvrdou kostí a vyšlapanými cestičkami myšlenek. Vlákno se uvolnilo a vznášelo se ve vzduchu nad ní. Dala mu podobu hada, pátrajícího, s míhajícím se jazýčkem, slídícím po Udinaasově pachu, po jeho duši – pak vyrazil, dotkl se –</p>
<p><emphasis>Pálí!</emphasis></p>
<p>Seren Pedak cítila, jak se had svinuje, cítila vlny vracející se s přívalem spalujícího žáru.</p>
<p>Horečnaté sny, oheň Udinaasovy duše. Ledeřan se zavrtěl v pokrývkách.</p>
<p>Bude muset být rafinovanější, bude potřebovat esenci hada, jehož si zvolila. Znovu popolezla a našla hotovou výheň. Zavrtala se do rozpáleného písku pod ní. Ach, bolelo to, ale ona si uvědomila, že to není nedílná součást jeho duše. Byla to říše, do níž ho zavedl sen, říše žhoucího světla –</p>
<p>Otevřela oči v rozervané krajině. Balvany spečené doruda, až byly křehké. Hustý, kalný vzduch, horký jako v hrnčířské peci. Sežehnutá bílá obloha nad hlavou.</p>
<p>Udinaas se potácel o pár kroků dál.</p>
<p>Poslala za ním svého hada.</p>
<p>Přeletěl nad nimi obrovský stín – Udinaas se otočil a zamračil se nahoru. Stín klouzal dál a nad ním letěl stříbrnozlatý drak s roztaženými křídly, přenesl se nad hřeben před nimi a vzápětí zmizel z dohledu.</p>
<p>Bylo zřejmé, že Udinaas čeká, až se znovu objeví. A pak ho zahlédl, maličkou tečku, třpytivou skvrnku na obloze, rychle se zmenšující. Lederský otrok vykřikl, ale Seren nepoznala, jestli vztekem, nebo zklamáním, že byl opuštěn.</p>
<p><emphasis>Nikdo není rád, když ho ignorují.</emphasis></p>
<p>Poblíž hada zaskřípaly kamínky a Seren polekaně zvedla hlavu a spatřila ženu. Nebyla to Menandor. Byla to Ledeřanka. Malá, mrštná, s téměř bílými vlasy. Rozechvěle přistoupila k Udinaasovi a každý pohyb prozrazoval nervy napjaté k prasknutí.</p>
<p>Další vetřelec.</p>
<p>Udinaas ještě upíral oči do dálky a Ledeřanka popošla blíž. Pět kroků od něj se narovnala a prohrábla si rozcuchanou hřívu. Když promluvila, znělo to mrzutě. „Hledala jsem tě, lásko.“</p>
<p>Neotočil se. Vůbec se nepohnul, ale v jeho linii zad a ramenou a držení hlavy se objevilo něco nového. „‚Lásko‘?“ ujišťoval se pobaveně. A pak se k ní otočil, se zpustošenýma očima, s bezútěšností vypadající v této ohnivé říši jako vzdorovitý led. „Už nejsi ten polekaný zajíc, Péřová čarodějko – ano, vidím, jak provokativně se na mě díváš, s bezostyšnou sebedůvěrou, <emphasis>vyzývavě. </emphasis>A tím vším se propaluje tvé opovržení. Kromě toho,“ dodal, „jsem slyšel tvoje kroky, cítil jsem dokonce tvůj strach. Co chceš, Péřová čarodějko?“</p>
<p>„Já se nebojím, Udinaasi,“ odvětila žena.</p>
<p><emphasis>To jméno, ano. Péřová čarodějka. Otrokyně, vykladačka destiček. Mezi vámi bylo něco, co si my ani neumíme představit.</emphasis></p>
<p>„Ale bojíš,“ trval na svém Udinaas. „Protože jsi čekala, že mě tu najdeš samotného.“</p>
<p>Strnula, pak se pokusila pokrčit rameny. „Menandor k tobě nic necítí, lásko. To ti musí být jasné. Nejsi nic než zbraň v jejích rukou.“</p>
<p>„Těžko. Jsem příliš otupělý, zprohýbaný, příliš křehký.“</p>
<p>Smích Péřové čarodějky byl pronikavý a vysoký. „Křehký? Bloud mě vem, Udinaasi, <emphasis>takový </emphasis>jsi nikdy nebyl.“</p>
<p>Seren Pedak s tímhle prohlášením rozhodně souhlasila. K čemu ta falešná skromnost?</p>
<p>„Ptal jsem se, co chceš. Proč jsi přišla?“</p>
<p>„Změnila jsem se, co jsme se viděli naposledy,“ odpověděla. „Jsem teď Destra Irant Blouda, posledního lederského staršího boha. Jenž stojí za Prázdným trůnem –“</p>
<p>„Není prázdný.“</p>
<p>„Ale bude.“</p>
<p>„Teď ti zase překáží ta nově nalezená víra. Všechno to nadějeplné přesvědčení, že jsi znovu ve středu dění. Kde se teď skrývá tvoje tělo, Péřová čarodějko? Bezpochyby v Lederas. V nějaké zatuchlé, páchnoucí díře, kterou jsi prohlásila za chrám – aha, popíchlo tě to, což mi říká, že se nemýlím. V tobě. Že ses změnila, Péřová čarodějko? Klidně sama sobě lži, jestli chceš. Ale nemysli si, že oklameš mě. Nemysli si, že ti teď padnu kolem krku a budu lapat po dechu touhou a oddaností.“</p>
<p>„Kdysi jsi mě miloval.“</p>
<p>„Kdysi jsem taky vtiskl rozpálené mince do Rhuladových mrtvých očí, ano. Jenomže nebyly mrtvé, žel. Minulost je mořem lítosti, ale já se už vyškrábal na břeh, Péřová čarodějko. Vlastně jsem urazil hodný kus cesty.“</p>
<p>„My patříme k sobě, Udinaasi. Destra Irant a T’orrud Segul, a budeme mít k dispozici smrtelný meč. Všichni do jednoho Ledeřané. Jak to má být, a skrze nás se Bloud znovu pozvedne. K moci, k nadvládě – tohle náš lid potřebuje, tohle jsme potřebovali už dlouho.“</p>
<p>„Tiste Edur –“</p>
<p>„Jsou na cestě pryč. Rhuladova šedá říše byla od začátku odsouzená k zániku. I ty jsi to viděl. Potácí se, drolí, rozpadá se na kusy. Ale my Ledeřané přežijeme. Vždycky přežijeme, a teď, se znovuzrozením víry v Blouda, se před naší říší bude třást svět. Destra Irant, T’orrud Segul a smrtelný meč, my tři budeme stát za Prázdným trůnem. Budeme bohatí, budeme si moct dělat, co budeme chtít. Budeme mít Edury jako otroky. Zlomené, dojemné Edury. Spoutané, ztlučené, využijeme je, jako oni kdysi využívali nás. Ať už mě miluješ, Udinaasi, nebo ne, ať už přijmeš mé polibky, nebo je odvrhneš, na tom nezáleží. Jsi T’orrud Segul. Bloud si tě vyvolil –“</p>
<p>„Chceš říct, že se snažil. Poslal jsem toho hlupáka pryč.“</p>
<p>To ji očividně ohromilo.</p>
<p>Udinaas se pootočil a mávl odmítavě rukou. „Poslal jsem pryč i Menandor. Snažili se mě využít jako minci, jako něco, co se dá předávat sem a tam. Ale já vím o mincích všechno. Cítil jsem spalující zápach jejich doteku.“ Znovu se na ni podíval. „A pokud jsem mince, nepatřím nikomu. Občas se nechám vypůjčit. Často vsadit. Vlastnit? Nikdy ne nadlouho.“</p>
<p>„T’orrud Segul –“</p>
<p>„Najdi si někoho jiného.“</p>
<p>„Byl jsi vybrán, hlupáku!“ Najednou přiskočila a rvala ze sebe otrockou halenu. Látka zapraskala a zatřepetala se v horkém větru jako útržky císařské vlajky. A ona tu stála nahá, otočila Udinaase k sobě a objala ho kolem krku –</p>
<p>Odstrčil ji, až odletěla na tvrdou kamenitou zem. „Už mám dost znásilňování,“ pronesl tiše a skřípavě. „Kromě toho jsem ti řekl, že máme společnost. Očividně jsi mi nerozuměla –“ Obešel ji a zamířil přímo k hadovi Seren Pedak.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Probudila se, když jí hrdlo sevřela mozolnatá dlaň. Vzhlédla do očí lesknoucích se v šeru.</p>
<p>Cítila ho, jak se nad ní třese. Tiskl ji k zemi a skláněl se k ní, až se jí vousy otíral o tvář, ústa u jejího ucha.</p>
<p>„Něco takového jsem čekal, Seren Pedak,“ zašeptal, „už nějakou dobu. Máš můj obdiv… za to sebeovládání. Smůla, že nevydrželo.“</p>
<p>Měla problém s dýcháním, ruka na jejím krku byla jako železná obruč.</p>
<p>„To o znásilnění jsem myslel vážně, akvizitor. Jestli to uděláš ještě jednou, zabiju tě. Rozumíš?“</p>
<p>Podařilo se jí kývnout, a už viděla i jeho tvář a plný rozsah zrady, již cítil, hroznou <emphasis>ublíženost. </emphasis>Že ho tak zneužila.</p>
<p>„Mysli si o mně, že nejsem nic,“ pokračoval Udinaas, „pokud to vyhovuje té ubohé díře, ve které žiješ, Seren Pedak. Nakonec to smetlo tvoje zábrany. Ale už mě zneužila bohyně. A bohové to zkoušeli. A teď jedna hubená čarodějka, za kterou jsem kdysi pálil a která sní o tom, že její verze tyranie je lepší než všechny ostatní. Já byl otrok – byl jsem zvyklý, že mě využívají, pamatuješ? Ale – a teď mě dobře poslouchej – <emphasis>už otrok nejsem</emphasis> –“</p>
<p>Shora se k nim donesl hlas Stracha Sengara. „Pusť ji, Udinaasi. To, co cítíš na šíji, je hrot mého meče – a ten pramínek krve je tvůj. Akvizitor je zaslíbená Trullovi Sengarovi. Je pod mou ochranou. Pusť ji, nebo zemřeš.“</p>
<p>Ruka na jejím krku povolila a zvedla se –</p>
<p>A Strach Sengar popadl otroka za vlasy, strhl ho dozadu a odhodil na zem. Meč zasyčel v jasném oblouku –</p>
<p>„NE!“ zavřískla Seren Pedak a snažila se Udinaase zakrýt vlastním tělem. „Ne, Strachu! Nedotýkej se ho!“</p>
<p>„Akvizitor –“</p>
<p>Už se probudili i ostatní.</p>
<p>„Neubližuj mu!“ <emphasis>Za jednu noc jsem toho už udělala dost. </emphasis>„Strachu Sengare – Udinaas na to měl právo –“ <emphasis>Ach, Bloud mě chraň – </emphasis>„Měl na to právo,“ zopakovala, hrdlo poškrábané od toho ječení. „Já – poslyš, ty, Strachu, ty to nechápeš. Něco jsem provedla. Něco hrozného. Prosím…“ Už seděla a obracela se ke všem. „Prosím, je to moje vina.“</p>
<p>Udinaas ji odstrčil, až si do krve rozedřela loket.</p>
<p>„Udělej zase den, Silchasi Zmare,“ řekl Udinaas.</p>
<p>„Noc –“</p>
<p>„<emphasis>Udělej zase den, zatraceně! Dost spaní – jdeme. Hned!</emphasis>“</p>
<p>K Sereninu úžasu začala obloha světlat. <emphasis>Co? Jak?</emphasis></p>
<p>Udinaas už bojoval s pokrývkami, snažil se je sbalit a nacpat do batohu. Na ošlehaných tvářích se mu leskly slzy.</p>
<p><emphasis>Co jsem to provedla. Udinaasi –</emphasis></p>
<p>„Chápeš toho nějak moc,“ ozval se Stříž svým zpěvným, ledabylým tónem. „Slyšíš mě, Udinaasi?“</p>
<p>„Jdi se vycpat,“ zamumlal otrok.</p>
<p>„Nech ho být, Stříži,“ přikázal Silchas Zmar. „Pro nás je jen dítě. A bude hrát svoje dětské hry.“</p>
<p>Její duši zasypával popel, když se Seren Pedak odvrátila. <emphasis>Ne, dítě jsem já. Pořád ještě. Vždycky.</emphasis></p>
<p><emphasis>Udinaasi…</emphasis></p>
<p>Opodál seděla Konývka s nohama složenýma pod sebou a držela se za ruce s Chřadem, andijským duchem, a nebyla v tom hřejivost, ani chlad. Jak pomalu přicházel nový den, pozorovala ostatní.</p>
<p>„Co si to navzájem dělají,“ zašeptala.</p>
<p>Chřad jí stiskl ruce. „Tohle znamená žít, dítě.“</p>
<p>Zamyslela se nad tím, nad únavou v duchových slovech, a po dlouhé době kývla.</p>
<p><emphasis>Ano, tohle znamená žít.</emphasis></p>
<p>Díky tomu bylo o něco snazší smířit se s tím, o čem věděla, že to přichází.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Ve špinavých ulicích Drene byl vzduch štiplavý kouřem. Zdi domů zdobily černé šmouhy. Kameninové nádobí, padající z překocených vozíků, se rozbilo a kusy létaly na všechny strany, jako by z oblohy včera pršely polévané střepy. Zkrvavená látka, rozedrané zbytky halen a košil, černala pod horkým sluncem. Za stolem, u kterého seděl Venitt Sathad, byl vidět chaos z pouličních bouří, jež vzplály včera za soumraku.</p>
<p>Majitel stánku přikulhal ze stínu ve výklenku, sloužícího jako kuchyň a spíž, přinesl rozbitý podnos s další zaprášenou láhví modrorůžského vína. Ohromený výraz v jeho očích dosud neustoupil, a když pokládal láhev na stůl před Venitta Sathada, klaněl se a odcházel, byly jeho pohyby jaksi nesouvislé.</p>
<p>Těch pár lidí, kteří dopoledne prošli přes náměstí, se zastavilo a zíralo na Venitta – ne proto, že by byl nějak pozoruhodný či působivý, ale proto, že tu seděl, snídal a popíjel drahé víno. Sluha Rautose Hivanara představoval klid a odpočinek. Taková scéna byla nyní jaksi nepatřičná a těm, kdo přežili chaos předchozí noci, připadala ozářená vlastním šílenstvím.</p>
<p>Začátek bouří halila stovka verzí. Zatčení lichváře. Předražené jídlo a hádka, která se vymkla z rukou. Náhlý nedostatek toho či onoho. Dva patriotističtí špehové někoho zmlátili a pak je přepadlo dvacet kolemjdoucích. Možná se nestalo nic z toho, možná všechno.</p>
<p>Bouře zničily půlku tržnice na tomto konci města a pak se přelily do chudinské čtvrti severozápadně od přístavu, kde, soudě podle kouře, dosud zuřily.</p>
<p>Vojenská posádka se vydala do ulic, aby město surově zpacifikovala. Nejdřív se vojáci neohlíželi na nic, ale pak se pustili do nejchudších obyvatel. V minulosti se chudáci – skutečné oběti – dali snadno zastrašit pár desítkami rozbitých lebek. Ne však tentokrát. Už měli všeho po krk a bránili se.</p>
<p>V dopoledním vzduchu Venitt Sathad dosud cítil šok – ostřejší než kouř, chladnější než ranec krvavé látky, dosud snad obsahující kusy lidského masa – šok strážců ječících pod smrtelnými ranami, ozbrojených tyranů zahnaných do rohu a roztrhaných zešílevším davem. A konečně šok ze zbabělého ústupu posádky zpátky do kasáren.</p>
<p>Pochopitelně stáli proti přesile. Příliš mnoho jich odešlo s Bivatt bojovat proti Oulanům. A byli příliš nadutí, osmělení předchozími staletími. Ta nadutost je zaslepila, neviděli, co se tu děje, co se bude dít.</p>
<p>Co ale ve Venittu Sathadovi uvízlo jako dřevěná tříska v hnisajícím mase a sebevětší množství vína ji nemohlo odplavit, bylo to, co se stalo zdejším Tiste Edur.</p>
<p><emphasis>Nic.</emphasis></p>
<p>Dav je nechal na pokoji. Pozoruhodné, nevysvětlitelné. <emphasis>Děsivé.</emphasis></p>
<p>Místo toho na pět set vřeštících občanů vtrhlo do paláce Letura Anikta. Faktoroví osobní strážci byli pochopitelně do jednoho elitní vojáci – zverbovaní z lederských setnin umístěných v Drene – a dav zahnali. Říkalo se, že před zdmi paláce zůstaly ležet hromady mrtvol.</p>
<p>Letur Anikt se do Drene vrátil předevčírem a Venitt Sathad tušil, že faktor byl na ten náhlý výbuch stejně nepřipravený jako posádka. V nepřítomnosti dohližitele Brohla Handara vládl Letur městu i celé oblastí. Zprávy, které mu po návratu nosili jeho agenti, musely být plné strachu, ale nic konkrétního – takové informace neměl Letur Anikt rád a šmahem je zavrhoval. Kromě toho se měli patriotisté o takové věci postarat ve svém věčném tažení hrůzy. Nějaké to zatčení, pár význačných zmizení, konfiskace majetku.</p>
<p>Rautosi Hivanarovi, Sathadovu pánovi, pochopitelně zrádné známky hrozící zkázy neunikly. Tyranská nadvláda závisela na množství často nesouvisejících sil, od dojmů po otevřenou zkaženost. Pocit moci musel být všeprostupující, aby vytvořil a udržel iluzi vševědoucnosti. Zloduch v rudém hedvábí, dozorce Karos Inviktad, to chápal, ale naprosto mu unikalo, že existuje jistá mez, a překračovat ji – se stále větší krutostí, paranoiou a strachem, neustále rostoucím strachem – znamenalo, že se iluze rozbije.</p>
<p>V jisté chvíli, bez ohledu na to, jak je režim represivní, občané pochopí, jak ohromnou moc mají ve svých rukou. Nuzáci, zadlužení, sužovaná střední třída, zkrátka nespočetné oběti. Ovládání bylo jen kouzelnický trik a proti stovkám tisíc vzdorovitých občanů nemělo šanci na úspěch. Hra byla najednou prozrazena.</p>
<p>Tentokrát byla mez přesně taková, jak se Rautos Hivanar obával. Tlak hroutící se, přetížené ekonomiky. Nedostatek mincí, drtivá váha obrovských a stále rostoucích dluhů, náhlá neschopnost platit za cokoliv. Patriotisté mohli tasit nože a meče a ohánět se kyji, ale proti zoufalému hladu a pocitu hrozící katastrofy mohli klidně mávat rákosím ve vzduchu.</p>
<p>Tváří v tvář tomu všemu byli Tiste Edur bezmocní. Zmatení, nechápající a zcela nepřipravení. <emphasis>Tedy pokud nebude jejich odpovědí začít zabíjet všechny bez rozdílu.</emphasis></p>
<p>Další ze slepých míst Karose Inviktada mohlo být dost dobře sebevražedné. Jejich císaře nebylo možné zabít. Jejich k’risnan dokázali vypustit magii, jež pohltí všechny Ledeřany v říši. A ten hlupák si na ně zaměří zatýkací kampaň?</p>
<p>Ne, patriotisté byli užiteční, vlastně nějakou dobu i dost potřební. Ale –</p>
<p>„Venitte Sathade, vítej v Drene.“</p>
<p>Aniž by vzhlédl, Venitt mávl rukou a sáhl po láhvi. „Najdi si židli, Orbyne Pravdohledači.“ Zvedl zrak. „Právě jsem na tebe myslel.“</p>
<p>Nechutný tlusťoch se usmál. „Jsem poctěn. Pokud jsi tedy myslel opravdu na mě. Pokud jsi ovšem myslel na patriotisty, tak by ‚pocta‘ byla skutečně nevhodné slovo.“</p>
<p>Majitel stánku se snažil přitáhnout ke stolu další židli, ale bylo zřejmé, že to, co způsobovalo jeho kulhání, je skutečně velmi bolestivé. Venitt Sathad postavil láhev zpátky, vstal a šel mu na pomoc.</p>
<p>„Pokorně se omlouvám, laskavý pane,“ supěl stařík celý bledý, s perličkami potu na horním rtu. „Včera jsem spadl, pane –“</p>
<p>„Musel to být ošklivý pád. Nech tu židli na mně a najdi nám další celou láhev vína – můžeš-li.“</p>
<p>„Jsem opravdu zavázaný, pane…“</p>
<p>Venitt Sathad přemítal, kde asi stařík vzal dubovou židli – dost velkou, aby unesla i Orbyna – odtáhl ji po dlažbě a postavil naproti té své. Potom se zase posadil.</p>
<p>„Jestliže to není pocta,“ utrousil a dolil si hliněný hrnek, „jaké slovo tě tedy napadá, Orbyne?“</p>
<p>Pravdohledač se usadil a sípavě nadechl. „K tomu se můžeme vrátit pak. Už nějakou dobu jsem čekal na tvůj příjezd.“</p>
<p>„A přece jsem při svém tolik očekávaném příjezdu ve městě nenašel tebe ani faktora, Orbyne.“</p>
<p>Mávnutí rukou. Majitel mezitím přikulhal s pohárkem a další lahví modrorůžského vína a se skloněnou hlavou se zase vzdálil. „Faktor trval na tom, abych ho doprovázel při výpravě do zámoří. Poslední dobou má ve zvyku plýtvat mým časem. Ujišťuju tě, Venitte, že takový přepych už je minulostí. Pro Letura Anikta.“</p>
<p>„Předpokládám, že se teď nachází ve velmi znepokojeném stavu.“</p>
<p>„Je otřesený.“</p>
<p>„Nevěří si, že dokáže znovu nastolit pořádek?“</p>
<p>„Nedostatek sebedůvěry nikdy nebyl jeho slabou stránkou. Žel, smíření se s realitou je.“</p>
<p>„Je velmi nešťastné, že se dohližitel rozhodl doprovázet atripredu Bivatt při tažení na východ.“</p>
<p>„A taky nejspíš osudné, ano.“</p>
<p>Venitt Sathad zvedl obočí. „Dej si trochu vína, Orbyne. A trochu mi to upřesni, prosím.“</p>
<p>„V setnině jsou asasíni,“ odpověděl Pravdohledač a zamračil se, aby ukázal, že to neschvaluje. „Moji ne, to tě ujišťuju. Letur hraje s dohližitelem svou vlastní hru. Politickou. Vlastně nečekám, že se Brohl Handar vrátí do Drene, leda jako zabalená a nasolená mrtvola.“</p>
<p>„Chápu. Pochopitelně tohle soupeření mu nyní vyneslo velkou nevýhodu.“</p>
<p>Orbyn kývl a nalil si plný pohár vína. „Ano. Když není Brohl v dohledu, vina za včerejší nepokoje padá výhradně na faktorovu hlavu. Bezpochyby to bude mít důsledky.“</p>
<p>„Pravdohledači, ty bouře ještě zdaleka neskončily. Budou pokračovat i dnes v noci, kdy se vyvalí ze slumů s ještě větší silou a zuřivostí. Dojde k dalším útokům na Leturův palác a zanedlouho i na všechny jeho nemovitosti a državy po celém Drene, a ty ochránit nedokáže. Kasárna budou obležená. Dojde k rabování. Dojde k vraždění.“</p>
<p>Orbyn se předklonil a mnul si mastné čelo. „Takže to je pravda. Finanční kolaps.“</p>
<p>„Říše se kymácí. Osvobozenská vkladová je smrtelně zraněná. Až to lidé zjistí, dojde k dalším bouřím, jedno město po druhém –“</p>
<p>„Tiste Edur se probudí.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Orbyn upřel oči na Venitta Sathada. „Povídá se o válce na západě.“</p>
<p>„Na západě? Co to povídáš?“</p>
<p>„Invaze z moře, zřejmě soustředěná přímo na Tiste Edur. Trestná výprava přicházející za flotilami. Nějaké vzdálené říši se nelíbilo vraždění jejích občanů. A teď přicházejí zprávy, že se Bolkando a jeho spojenci řadí na hranicích.“</p>
<p>Venitt Sathad se stísněně usmál. „Spojenectví, které jsme my vytvořili.“</p>
<p>„Správně. Další geniální plán Letura Anikta, který se nepovedl.“</p>
<p>„Těžko jen jeho, Orbyne. Vaši patriotisti byli v té propagandě nezbytnými účastníky.“</p>
<p>„Kéž bych to mohl popřít. A tak se vracíme k tomu slovu, které mi nahrazuje ‚poctu‘. Nacházím tě tu v Drene, Venitte Sathade. Chápej mě dobře. Vím, co pro svého pána děláš, a vím, jak dobře to děláš. Vím, co neví dokonce ani Karos Inviktad – a nemám zájem mu to vykládat. Ohledně tebe, myslím.“</p>
<p>„Teď mluvíš za sebe? Ne za patriotisty?“</p>
<p>„Abych zůstal naživu, ano.“</p>
<p>„Potom to slovo opravdu není pocta.“</p>
<p>Orbyn Pravdohledač, nejobávanější muž v Drene, dopil víno a narovnal se. „Sedíš si tu mezi mrtvolami. Lidé kolem spěchají a vidí tě, a ačkoliv vzhledem a postavením nestojíš za povšimnutí, oni tě vidí. A zmocňuje se jich strach a nevědí proč. Ale já ano.“</p>
<p>„Takže chápeš, že musím navštívit Letura Anikta.“</p>
<p>„Ano, a přeju ti úspěch.“</p>
<p>„Naneštěstí, Orbyne, se nacházíme v krizi. V nepřítomnosti dohližitele Brohla Handara je na Leturovi Aniktovi, aby znovu nastolil pořádek. Ano, možná neuspěje, ale musí dostat příležitost uspět. Kvůli říši, Orbyne, doufám, že mu se svými agenty pomůžeš, jak jen to půjde.“</p>
<p>„Pochopitelně. Ale od včerejška jsem přišel o jedenatřicet agentů. A ti z nich, kteří měli rodiny… no, ušetřen nebyl nikdo.“</p>
<p>„Je smutná pravda, Orbyne, že všichni, které odměňuje tyranie, musí nakonec sdílet stejný osud.“</p>
<p>„Mluvíš, jako by tě to uspokojovalo, Venitte.“</p>
<p>Dlužební sluha Rautose Hivanara se nepatrně usmál a natáhl se pro víno.</p>
<p>Orbyn strnul. „Určitě si nemyslíš, že dav dokáže být spravedlivý?“</p>
<p>„Zatím se dost ovládali.“</p>
<p>„To nemyslíš vážně.“</p>
<p>„Orbyne, nedotkli se jediného Tiste Edur.“</p>
<p>„Protože nejsou hlupáci. Kdo se opováží čelit edurské magii? Právě nečinnost zdejších Edurů vybičovala dav k ještě zlořádnějším extrémům – a můžeš si být jistý, že si to Letur Anikt uvědomuje.“</p>
<p>„Aha, takže z téhle šlamastyky obviní Tiste Edur. Jak příhodné.“</p>
<p>„Nejsem tu, abych faktora bránil, Venitte Sathade.“</p>
<p>„Ne, jsi tu, abys smlouval o jeho život.“</p>
<p>„Pochopitelně pomůžu Leturovi Aniktovi nastolit pořádek. Ale nejsem si jistý, jestli uspěje, a svoje lidi neobětuju zbytečně.“</p>
<p>„Vlastně uděláš přesně to.“</p>
<p>Orbyn vykulil oči. Po tváři mu stékal pot. Šaty se mu lepily k záhybům tuku.</p>
<p>„Pravdohledači,“ pokračoval Venitt Sathad, „patriotisté přestali být užiteční, zbývá poslední, nejušlechtilejší oběť. Jako ohnisko hněvu lidu. Slyšel jsem, že v Drene existuje jistý zvyk, něco ve spojitosti s dobou bouří a výrobou rybářů z chaluh – jsou to prý loutky v životní velikosti s mušlemi místo očí, navlečené do starých šatů a tak. Vysílají je, tuším, v malých loďkách na znamení zrodu nové roční doby. Obětina starým mořským pánům – aby se bouře utopily. Roztodivné a nepřekvapivě krvežíznivé, jak už tak staré zvyky bývají. Patriotisté, Orbyne, se musejí stát chaluhovými rybáři Drene. Nyní je doba bouří a oběť je nutná.“</p>
<p>Pravdohledač si olízl rty. „A co já?“ zeptal se šeptem.</p>
<p>„Ach, toto vyjednávání dosud neskončilo.“</p>
<p>„Chápu.“</p>
<p>„To doufám.“</p>
<p>„Venitte Sathade, mí agenti – jsou to manželky, manželé, děti –“</p>
<p>„Ano, tím jsem si jistý. Stejně jako tu jsou manželky, manželé a děti všech těch, které jste klidně zatkli, mučili a zavraždili ve jménu osobních finančních zisků. Lidé, Orbyne, vědí, jak napravit nerovnováhu.“</p>
<p>„Tohle požaduje Rautos Hivanar –“</p>
<p>„Můj pán nechává podrobnosti na mně. Váží si mé… výkonnosti. Ačkoliv autorita, kterou představuje, bezpochyby vyzývá ke spolupráci, zřídkakdy jí využívám. Tím myslím, že je to málokdy nutné. Říkal jsi, že mě znáš, Pravdohledači, ne?“</p>
<p>„Vím, Venitte Sathade, že jsi ten, kdo našel vraha Geruna Eberikta a poslal toho míšence pryč s truhlicí peněz. Vím, že jsi zabil dobře stovku mužů a žen doslova na všech úrovních společnosti, a bez ohledu na to, jak dobrou mají ochranku, zemřou, a ty z toho vyjdeš bez škrábnutí, aniž by se o tobě cokoliv vědělo –“</p>
<p>„Zřejmě až na tebe.“</p>
<p>„O tvůj tajný život, Venitte Sathade, jsem zakopl už před léty. A sledoval jsem tvou kariéru nejen v říši, ale na mnoha konzulátech a vyslanectvích, kde byly tvoje… schopnosti… zapotřebí k prosazení lederských zájmů. Jsem tvůj velký obdivovatel, Venitte Sathade.“</p>
<p>„A přesto mi teď předhazuješ minci svých znalostí, aby sis vykoupil život. Chápeš, jaké v tom spočívá riziko?“</p>
<p>„Jakou jinou možnost mám? Tím, že ti řeknu všechno, co vím, ti také říkám, že si nedělám iluze – vím, proč jsi tady a co musíš udělat. Vlastně se jen divím, že Rautosovi Hivanarovi trvalo tak dlouho, než tě poslal. A je možné, že jsi nakonec dorazil pozdě, Venitte Sathade.“</p>
<p>Na to Venitt jen pomalu kývl. Orbyn Pravdohledač byl nebezpečný, ale prozatím stále užitečný. Stejně jako Letur Anikt, žel. Ale takové věci se měnily den ze dne, z chvíle na chvíli. <emphasis>Příliš pozdě. Ty hlupáku Orbyne, dokonce ani ty nemáš tušení, jak pravdivá to jsou slova – příliš pozdě.</emphasis></p>
<p><emphasis>Tehol Beddikt zahrál svou malou hru jednou, aby zjistil, jak to bude fungovat. Ale tentokrát – s tím svým zatraceným sluhou – zahrál tu hru v rozsahu téměř nepochopitelném.</emphasis></p>
<p><emphasis>A já jsem Venitt Sathad. Dlužník, zrozený v rodině dlužníků, nejschopnější otrok a asasín Rautose Hivanara, a ty, Tehole Beddikte – a ty, Buggu – se mě nikdy nemusíte bát.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jen ty neřády svrhněte. Jednoho každého z nich. Všechny je svrhněte.</emphasis></p>
<p>Orbyn Pravdohledač zřejmě zahlédl v jeho výraze něco, z čeho mu vyprchala barva z kulatého, zpoceného obličeje.</p>
<p>Venitt Sathad se bavil. <emphasis>Orbyne, našel jsi pravdu?</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Po obou stranách tmavé bouřkové fronty klouzaly šedé mraky a táhly za sebou clony deště. Úbočí kopců i koryta údolí se zelenala, připomínajíce sešívanou pokrývku lišejníku, mechu a zcuchané trávy. Na vrcholku nejbližšího kopce ležel zdechlý divoký bhederin, chvatně naporcovaný poté, co ho zasáhl blesk. Nohy mu trčely vzhůru a na jednom paznehtu hřadovala ucouraná vrána. Vyvržená střeva se táhla po stráni, kolem níž se svým oddílem projížděl Brohl Handar.</p>
<p>Oulané byli na útěku. Válečníci, kteří zemřeli na svá zranění, byli ponecháni pod hromadami kamenů a tvořili ukazatele po prchajícím kmeni, což ovšem nebylo zvlášť nutné, protože po deštích byla stezka doširoka rozdupaná. Dohližiteli dělala taková netypická neopatrnost starosti, ale možná to bylo tak, jak říkala Bivatt: řada bouří, pro tuto roční dobu zcela netypická, která se přes pláně převalila v posledních třech dnech, zastihla Rudomaska nepřipraveného – teď neměl jak zamaskovat stopy po tisícovkách válečníků a jejich rodinách, se stády táhnoucími s nimi. Spolu s krvavou porážkou v Praedegaru to ukázalo, že Rudomask je omylný, a bylo docela pravděpodobné, že maskovaný válečný vůdce nyní zápolí s počínající vzpourou v řadách vlastních lidí.</p>
<p>Potřebovali to ukončit a brzy. Zásobování z Drene bylo z neznámých důvodů přerušeno. Bivatt vyslala po jejich stopě zpátky stovku modrorůžských kopiníků, aby naložené vozy s eskortou našli. Hrozil nedostatek potravin a žádné vojsko, sebelépe cvičené a sebevíc věrné, nebude bojovat s prázdným žaludkem. Pochopitelně je čekaly hody – stáda rodar a myridů. Bylo nutné přinutit nepřítele k bitvě. Zničit Rudomaska s jeho Oulany.</p>
<p>Přes cestu jim přeběhl mrak s mrznoucím deštěm. V téhle roční době byla překvapivá zima. Brohl Handar se svými Tiste Edur jel dál mlčky – tohle nebyl déšť jejich domoviny, nic mírného promíšeného mlhou. Tady voda dopadala tvrdě a ve chvilce každého promočila na kůži. <emphasis>Tady jsme opravdu cizí.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ale nejsme v tom sami.</emphasis></p>
<p>Nalézali zvláštní mohyly s namalovanými příšernými bílými hlavami. Do štěrbin byly nastrkané prapodivné obětiny – chomáče vlčí srsti, zuby, kly nějakého neznámého zvířete a parohy s perlením a rýhami. Nebyly oulanské – dokonce ani oulanští zvědové v Bivattině armádě nikdy neviděli podobné.</p>
<p>Snad patřily nějakému toulavému národu, ale když to Brohl navrhl, atripreda jen zavrtěla hlavou. <emphasis>Něco ví. Další zatracené tajemství.</emphasis></p>
<p>Vyjeli z deště do horkého slunce a páry stoupající ze země, přinášející vůni mokrého mechu a lišejníku.</p>
<p>Široký pás rozdupané hlíny měli napravo. Přiblížit se znamenalo vdechovat pach mrvy a lidských výkalů, který si Brohl Handar spojoval se zoufalstvím. <emphasis>Bojujeme ve svých válkách a necháváme po sobě libý puch utrpení a bídy. Zdejší pláně jsou rozlehlé, že? Jakou strašnou cenu bychom zaplatili, kdybychom se prostě navzájem nechali na pokoji? Ukončili tyhle rozmíšky kvůli půdě – Otec stín ví, že ve skutečnosti nepatří nikomu. Hra na vlastnictví je jen naše, ne kamení a hlíny, trávy a zvířat kráčejících po povrchu v zoufalém zápase o přežití.</emphasis></p>
<p><emphasis>Zablýskne se. Divoký bhederin je zasažen a téměř vybuchne, jako by samotný život byl příliš mnoho.</emphasis></p>
<p><emphasis>Svět je už tak dost drsný. Nepotřebuje naši záměrnou krutost. Naše oslavování zkaženosti.</emphasis></p>
<p>Cvalem se vracel jeden ze zvědů. Brohl Handar dal znamení zastavit.</p>
<p>Mladý válečník přitáhl otěže s překvapivým půvabem. „Dohližiteli, jsou na Q’uson Tapi. Neobešli ho, pane – máme je!“</p>
<p>Jméno Q’uson Tapi se nacházelo na nejstarších lederských mapách. Sama slova byla tak archaická, že dokonce i jejich význam upadl v zapomnění. Dno vyschlého vnitrozemního moře či rozlehlého solného jezera. Rovná plocha bez jediné vyvýšeniny na celé lígy daleko – alespoň tak to ukazovaly mapy.</p>
<p>„Jak daleko je tohle Q’uson Tapi?“</p>
<p>Zvěd se zadíval na nebe a přimhouřil oči na slunce na západě. „Do soumraku tam můžeme být,“ odvětil.</p>
<p>„A Oulané?“</p>
<p>„Od starého pobřeží byli necelou lígu, dohližiteli. Tam, kam jdou, není žádná píce – stáda jsou odsouzená k záhubě, stejně jako sami Oulané.“</p>
<p>„Dorazil na Q’uson Tapi déšť?“</p>
<p>„Zatím ne, ale dorazí, a tamní jíl se promění v bahno – velké vozy jim nebudou proti nám k ničemu.“</p>
<p><emphasis>Stejně jako kavalerie na obou stranách.</emphasis></p>
<p>„Vrať se ke koloně,“ nařídil Brohl Handar zvědovi, „a podej zprávu atripredě. Počkáme na ni na starém pobřeží.“</p>
<p>Lederské zasalutování – ano, mladí Edurové takové věci přejímali rychle – a pobídl koně do běhu.</p>
<p><emphasis>Rudomasku, co jsi to udělal teď?</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Atripreda Bivatt se většinu dne snažila sama sebe přesvědčit, že to, co viděla, byl jen výplod vyčerpané, přetažené mysli, sklon oka hledat tvary tam, kde nic není, v radostné službě třesoucí se představivosti. Úsvit byl teprve pouhým náznakem ve vzduchu, když si vyšla k jedné z těch zvláštních mohyl, na něž cestou na východ každou chvíli narazili. Na zploštělých stranách obrovských balvanů byly namalované příšerné tváře. Ve výklencích a mezi balvany byly nastrkané votivní předměty.</p>
<p>Předevčírem jednu mohylu otevřeli a uvnitř našli… velmi málo. Jediný plochý kámen položený na třískách ztrouchnivělého dřeva – vypadalo to na náhodu, ale Bivatt věděla svoje. Vzpomínala si, jak kdysi dávno na severním pobřeží, na něž ten den narážel zuřivý příboj, viděla řadu válečných kánoí s rozebranými příděmi – a dřevo bylo stejné jako tady uprostřed mohyly na Oul’dan.</p>
<p>Před mohylou, zatímco se rozbřesk pokoušel vyplazit na oblohu, z níž padaly šedivé provazce deště, náhodou vzhlédla. A spatřila – o dvacet třicet kroků dál tmavošedý stín, sice lidský, ale obrovitánský. Osamělý, nehybný, pozoroval ji. Z těla jí vyprchalo teplo a déšť byl najednou stejně studený jako rozbouřené moře na severu před lety.</p>
<p>Závan větru přihnal matnou clonu lijáku, a když se rozplynula, postava byla pryč.</p>
<p>Žel, Bivatt nepřestávalo mrazit z toho zvažujícího, téměř nelidského pohledu.</p>
<p>Duch. Tvar vytvořený myslí, klam způsobený deštěm a větrem a nejistým zrodem rána. <emphasis>Ne, byl tam. Díval se. Stavitel mohyl.</emphasis></p>
<p><emphasis>Rudomask. Já sama. Oulané a Ledeřané a Tiste Edur bojujeme na této pláni. Předpokládáme, že jsme v této vražedné hře sami. Že nás na cestě pozorují jen mrchožraví ptáci, kojoti a antilopy pasoucí se v údolích.</emphasis></p>
<p><emphasis>J</emphasis><emphasis>enomže my tu nejsme sami.</emphasis></p>
<p>Ta představa ji děsila, jako by byla malá holčička – strach zrozený z mysli příliš mladé, než aby dokázala něco odvrhnout, ať by to byly sny, noční můry, hrůza ze všeho neznámého. Teď se cítila úplně stejně.</p>
<p><emphasis>Byly jich tisíce. Musely být. Jak se tedy dokážou schovat? Jak se</emphasis> <emphasis>dokázali schovávat tak dlouho, celou dobu, neviditelní pro nás i pro Oulany?</emphasis></p>
<p><emphasis>Pokud to ovšem Rudomask neví. A nepracuje ve spojení s těmito cizinci z moře a nechystá léčku. Naše vyhlazení.</emphasis></p>
<p>Měla právo se bát.</p>
<p>Dojde ještě k jedné bitvě. Ani jedna strana neměla sílu na víc. A pokud nedojde k další ukázce vražedných schopností toho vraha mágů, lederská kouzla přinesou vítězství. Zvěd Brohla Handara se vrátil s ohromující zprávou, že Rudomask vede svůj lid na Q’uson Tapi, kde na plochém dně vyschlého moře nebude stát magii nic v cestě. <emphasis>Rudomask nás k tomu nutí. jakmile se srazíme na Q’uson Tapi, o našem osudu bude rozhodnuto. Už žádné prchání ani léčky – dokonce ani Kechrové se nebudou mít kde skrýt.</emphasis></p>
<p><emphasis>Bloude, vyslyš mě, prosím. Pokud jsi opravdu bohem Ledeřanů, dej, ať nás ten den nic nepřekvapí. Prosím. Dej nám vítězství.</emphasis></p>
<p>Zástup pochodoval dál ke starému pobřeží mrtvého moře. Na obzoru se hromadila mračna. Déšť bičoval solnou krustu ležící na hlíně a bahně. Budou bojovat v bažině, kde nebude kavalerie k ničemu, kde žádný kůň nebude dost rychlý, aby unikl vlně vražedné magie. Kde válečníci a vojáci srazí zbraně a budou umírat, dokud jedna strana nezůstane vítězně stát.</p>
<p>Teď s tím skoncují. Skoncují se vším.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Od poledne hnal Rudomask svoje lidi rovnou na mořské dno. Spěchali před dešťovými mračny. Lígu, pak druhou pod spalujícím sluncem, než začala nadcházející bouře rozechvívat vzduch. Tehdy nechal zastavit, ale veškerá činnost neustala. Toc Anaster zprvu zmateně, posléze s rostoucím údivem a nakonec s obdivem sledoval oulanské válečníky, kteří odložili zbraně, zbavili se zbroje a připojili se ke kmetům a všem ostatním nebojujícím. Sundávali z vozů stany a všechny kůže, které našli.</p>
<p>Rozebrali i samy vozy, rozbíjeli je až na velká kola s nápravami, kdysi sloužící k dopravě prken. Kůže a plátna natáhli a přikolíkovali, přičemž kolíky zaráželi do země až po vršek. Sestavovali dřevěné chodníky vedoucí ke dnům vozů uprostřed. Ta ponechali celá a postavili je na svazky oštěpů, takže vznikla plošina.</p>
<p>Plátno a kůže natáhli do řad a za každou řadou vznikl čtverec lemovaný proutěnými stěnami, používanými jako rámy pro chýše. Dnes pod nimi ale nebude nikdo spát. Vše, co tu vznikalo, sloužilo jedinému cíli – nadcházející bitvě. <emphasis>Konečné bitvě.</emphasis></p>
<p>Rudomask se hodlal bránit. Pozval Bivatt a její vojsko, aby si to s ním rozdala, a na to budou muset Ledeřané a Tiste Edur překonat otevřené prostranství – Toc seděl na koni a sledoval horečné přípravy. Občas se podíval k severozápadu na blížící se bouřková mračna – otevřený prostor se změní v moře bláta.</p>
<p>Možná se rozhodne počkat. <emphasis>Já bych to udělal, být jí. </emphasis>Počkal bych, dokud nepřestane pršet a země opět neztvrdne. Toc však tušil, že Bivatt nebude tak zdrženlivá. Rudomask byl skutečně v pasti, avšak Oulané měli svá stáda – tisíce zvířat, z nichž většinu teď poráželi – takže Rudomask mohl čekat, jeho válečníci budou mít co jíst, kdežto Bivatt a její vojsko budou čelit hrozbě hladu. Bude to maso potřebovat pro sebe, ale aby ho získala, bude muset projít přes Oulany. A zničit nenáviděného nepřítele.</p>
<p><emphasis>Kromě toho bude možná v den bitvy míň vystrašená, než si Rudomask myslí. Nakonec má svoje mágy. </emphasis>Pravda, nebylo jich tolik co předtím, nicméně stále představovali významnou hrozbu – vlastně by ještě mohli bitvu vyhrát.</p>
<p>Rudomask bude muset rozestavit své válečníky na ostrůvky suché země, jenže takové postavení – se zálohami na čtvercích za nimi – nenabízelo ústupovou cestu. Konečná bitva, osudy budou rozhodnuty tak nebo tak. Plánoval tohle Rudomask? <emphasis>Těžko. Praedegar byl katastrofa.</emphasis></p>
<p>Přijel k němu Příval. Neměl namalovanou masku, jen na čele měl pruh rudých pláství. „Moře znovu ožije,“ prohlásil.</p>
<p>„Těžko,“ odtušil Toc.</p>
<p>„Ledeřané se však utopí.“</p>
<p>„Ty plachty, Přívale, nezůstanou suché dlouho. A potom tu jsou mágové.“</p>
<p>„Rudomask má na ty zbabělce své ochránce.“</p>
<p>„Zbabělce?“ opáčil Toc pobaveně. „Protože místo mečů se ohánějí kouzly?“</p>
<p>„A schovávají se za řadami vojáků, ano. Jim nezáleží na slávě. Na cti.“</p>
<p>„Pravda, jim záleží pouze a jedině na vítězství. Aby pak mohli mluvit o cti a slávě. Ta výsada je kořistí vítězů.“</p>
<p>„Mluvíš jako jeden z nich, Mezlo. Proto ti nevěřím a proto ti v bitvě zůstanu po boku.“</p>
<p>„Cítím s tebou – mám za úkol hlídat děti. K boji se nedostaneš.“ <emphasis>Dokud se boj nedostane k nám, což se stane.</emphasis></p>
<p>„Najdu slávu v tom, až ti podříznu ten tvůj bídný krk, Mezlo, ve chvíli, kdy se otočíš k útěku. Vidím ve tvé duši slabost. Viděl jsem ji celou dobu. Jsi zlomený. Měl jsi zemřít se svými vojáky.“</p>
<p>„Nejspíš ano. Aspoň bych byl ušetřen soudů někoho, komu na uhrovaté bradě stěží raší chmýří. Už jsi někdy ležel se ženou, Přívale?“</p>
<p>Mladý válečník se chvíli mračil, pak pomalu kývl. „Říká se, že se svými ozubenými šípy jsi rychlý, Mezlo.“</p>
<p>„Metafora, Přívale? Žasnu nad tím příklonem k básnění.“</p>
<p>„Ty jsi neposlouchal naše písně, že ne? Uzavřel jsi uši před krásou Oulanů a ve své hluchotě sis oslepil i to zdravé oko. My jsme starobylý lid, Mezlo.“</p>
<p>„Hluchý, slepý, smůla, že nejsem i němý.“</p>
<p>„Budeš, až ti podříznu krk.“</p>
<p>Toc usoudil, že v tomhle má Příval pravdu.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Rudomask na tuhle chvíli čekal dlouho. A tentokrát tu nestál žádný renfajarský dědek se svými zatracenými tajemstvími, připravený všechno zničit. Ne, o to se Rudomask postaral osobně, a stále v duchu viděl dědkův obličej, oči vylézající z důlků, praskající žilky, vyplazený jazyk a modrající vrásčitou tvář, přecházející pod jeho zaťatýma rukama ve smrtelnou šeď. Ten krk byl jako nic, tenký jako rákosí, chrupavky se drolily jako papírový svitek. Nedokázal ho pustit ještě dlouho poté, co byl ten hňup mrtvý.</p>
<p>Do rukou mu vklouzlo příliš mnoho vzpomínek z dětství a proměnilo mu prsty ve stočené hady, které neuspokojovalo mrtvé maso v jejich smyčkách, ti usilovali o chlad přicházející dávno po odchodu duše. Pochopitelně v tom bylo víc. Kmet se považoval za Rudomaskova pána, dohližitele, aby použil lederský výraz, stojícího po boku válečného vůdce, připravený kdykoliv vyslovit slova obsahující děsivou pravdu. Pravdu, jež by zničila Rudomaska i veškerou naději, že kdy dovede Oulany k vítězství.</p>
<p>Nyní se však čas nachýlil. Dostane Bivattinu hlavu naraženou na oštěp. Bude se dívat na bahno a tisíce lederských a tisteedurských mrtvol. Nad nimi budou kroužit vrány a nadšeně pokřikovat. A on bude stát na dřevěné plošině a to všechno sledovat. I své šupinaté ochránce, kteří ho našli, vybrali si ho, roztrhali mágy na kusy, prosekali se nepřátelskými řadami –</p>
<p>A před očima mu vytanula dědkova tvář. Zprvu se z toho těšil, ale teď ho začínala strašit. Tvář vítající jeho sny. Tvář naznačená v každém mraku, v šedomodrých odstínech studených jako železo, vyplňujících oblohu. Myslel si, že se toho hlupáka a jeho krutých tajemství zbavil, toho jeho zvažujícího pohledu – jako když otec pozoruje vrtošivého syna, jako by nic, co dítě udělá, nebylo dost dobré, jako by nedokázalo být <emphasis>Oulanem </emphasis>oulanským způsobem.</p>
<p>Práce na všech stranách pokračovaly a Rudomask vystoupil na plošinu s bičem kadaran u pasu a sekerou rygtha pověšenou na řemení. <emphasis>Zbraně, pro něž jsme byli stvořeni, kdysi dávno. Je to dost oulanské? Copak nejsem víc Oulan než kdokoliv z Renfajarů? Z válečníků zde shromážděných? Nedívej se tak na mě, dědku. Na to nemáš právo. Nikdy jsi nebyl mužem, jímž jsem se stal – podívej se na mé ochránce!</emphasis></p>
<p><emphasis>Mám ti vyprávět příběh, otče?</emphasis></p>
<p><emphasis>Ale ne, ty jsi mrtvý. A já pořád v prstech cítím tvůj hubený krk – aha, chyba. To patří dědkovi, který záhadně zemřel ve svém stanu. Poslední z renfajarských kmetů, kteří věděli, ano, kteří znali mého otce a jeho příbuzné a děti, jež nazývali svými.</emphasis></p>
<p><emphasis>Hlupáku, proč jsi nenechal své vzpomínky vyblednout? Proč ses nestal dalším neduživým, beznadějným starcem? Proč sis brousil zrak? Ale to už neplatí, že? Teď civíš na kámen a tmu. Teď ta tvoje bystrá mysl hnije v lebce, a tím to končí.</emphasis></p>
<p><emphasis>Nech mě na pokoji.</emphasis></p>
<p>Dopadly na něj první dešťové kapky a on vzhlédl k obloze. Tvrdé kapky, rozstřikující se o masku a šupinovou zbroj skrývající děsivou pravdu. <emphasis>Jsem imunní. Nedotknutelný. Zítra zničím nepřítele.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ochránci se o to postarají. Vybrali si mě, ne? Jejich darem je sláva a nikdo kromě mě si ji nevysloužil.</emphasis></p>
<p><emphasis>U ještěřích očí K’Chain Che’Malle, budu mít své vítězství.</emphasis></p>
<p>Hluchý bubeník začal se svým arytmickým hřměním hluboko v bouřkových mračnech a duchové Oulanů, mračící se na zemi, začali vytahovat zubaté meče.</p><empty-line />
</section>
<section>
<p>KAPITOLA DVACET</p><empty-line /><empty-line /><p>Žijeme čekáním</p>
<p>na nejvzácnější věc v životě:</p>
<p>na svého boha s jasnýma očima,</p>
<p>jenž kráčí pustinou</p>
<p>našich životů</p>
<p>se svázanou slámou</p>
<p>koštěte,</p>
<p>a jasným úsměvem</p>
<p>tento bůh smete do rohu</p>
<p>naše hrozné zločiny,</p>
<p>chatrné protesty,</p>
<p>které s každým ránem</p>
<p>pliveme na východ slunce.</p>
<p>Žijeme čekáním, ano,</p>
<p>v drahocenném odkladu</p>
<p>chladných očí našich ctností</p>
<p>zaséváme semena zkázy</p>
<p>do horké hlíny života,</p>
<p>v ruce ledové železo</p>
<p>zbraní</p>
<p>a se šťastnou odměnou</p>
<p>napouštíme tuto zemi</p>
<p>pod čistým nebem</p>
<p>krví našeho boha</p>
<p>vyplivnutou</p>
<p>v přísném znechucení.</p>
<p><emphasis>Náš čekající bůh</emphasis></p>
<p>Cormor Fural</p>
<p><image xlink:href="#_3.jpg" />Věže a mosty, tenké jako kostry, a nikde ani stopy po řídících rukou, po inteligenci či soustředěné vůli. Tyto konstrukty, sahající vysoko ke slabému světlu, byly zcela přírodní, s drsnými liniemi a syrovostí v kostnaté eleganci. Pohnout pavoučíma nohama znamenalo zahltit veškerý smysl pro proporce, způsob, jak má svět vypadat. Nebyl tu vzduch, jen voda, nebylo tu světlo, jen záře jakéhosi nadpřirozeného daru duchovního vidění. V něm se skvěly věže a klenuté mosty, tak vysoké, tak tenké, až se zdálo, že je zdejší prudké proudy musí každou chvíli překotit.</p>
<p>Bruthen Trana, vytržený z těla z masa a kostí, jež bylo domovem veškeré jeho existence, se nyní toulal zcela ztracený po dně oceánu. Tohle nečekal. Vidění a věštby je zklamaly, a zvlášť zklamaly Hannana Mosaga. Bruthen tušil, že se na této cestě ocitne na cizím, nečekaném místě, možná dokonce v nějaké bájné říši. Říši zalidněné bohy a démony, ochránci bránícími dávno mrtvé říše s nesmrtelným odhodláním.</p>
<p>„<emphasis>Kam slunce nikdy neposvítí</emphasis>.“ Jeho paměť možná nebyla dokonalá, ale taková byla podstata oné neblahé věštby. Bruthen Trana byl obyčejný tisteedurský válečník – nyní válečník zbavený těla kromě toho, na čem trval jeho duch s neústupnou tvrdohlavostí, stejně zarputilý ve své domýšlivosti jako kterýkoliv ochránce.</p>
<p>A tak nyní chodil a viděl vlastní končetiny i tělo. Mohl se dotknout svého obličeje, vlasů – teď rozpuštěných – vlajících v proudech jako chaluhy. Cítil chlad vody, a dokonce i nesmírný tlak obklopující ho v tomto tmavém světě. Nebyly tu však stezky, kolem kamenných staveb se nevinuly žádné viditelné cesty.</p>
<p>Práchnivějící dřevo z lodních trámů se mu pod nohama rozpadalo v oblaka, spečené hřeby se obracely. Rozklad byl zjevně prokletím světa, všech světů. Všechno rozbité si našlo cestu na nějaké místo konečného odpočinku, ztratilo se to ve tmě, a nešlo jen o lodě na moři a životy na těch lodích, ale i o velryby, dhenrabi, nejmenší korýše. Plány, intriky, velkolepé vize. Lásku, víru a čest. Ctižádost, chtíč a zlobu. Mohl se sehnout a nabrat plné hrsti a dívat se, jak to odnáší voda, vyhodit to do víru, na chvilkovou cestu třpytivé slávy, která ihned pominula.</p>
<p>Tuto pravdu měl možná vidět, pochopitelně pokud by byl tak troufalý a myslel si, že je důležitý – což bylo těžké. Zaplavovaly ho vlny zoufalství a divoce se mu točily v duši.</p>
<p>Byl ztracený.</p>
<p><emphasis>Na co se to dívám? Koho hledám? Zapomněl jsem. Je to prokletí? Jsem mrtvý a nyní jen bloudím? Zbortí se ty věže a rozdrtí mě, zbyde ze mě další zlomený, zmrzačený tvor v blátě?</emphasis></p>
<p><emphasis>Jsem Tiste Edur. To vím. Moje skutečné tělo je pryč, možná navždycky.</emphasis></p>
<p>Něco, nějaká instinktivní síla ho hnala dál krok za krokem. Byl tu cíl, jehož měl dosáhnout. A on ho najde. Musí ho najít. Má to něco společného s Hannanem Mosagem, který ho sem poslal – tolik si pamatoval, spolu se slabou ozvěnou věštby.</p>
<p>Ale cítil se jako dítě, lapený ve snu, který byl nekonečným hledáním známé tváře, matky, jež tam někde byla, nic nevěděla o jeho strastech, a i kdyby ano, bylo by jí to lhostejné – protože takové bylo jádro oněch ustrašených snů – jádro, kde láska byla mrtvá, byla lží, nejhorší možnou zradou. Bruthen Trana věděl, co jsou ty obavy zač, jakou slabost odhalují, a přitom s nimi nedokázal bojovat.</p>
<p>Toulal se dál, až konečně nechal děsivé monumenty za sebou. Možná chvíli plakal, ačkoliv samozřejmě vlastní slzy necítil – splývaly s okolním mořem – ale tlumeně vykřikoval, až ho z toho rozbolelo v krku. A občas klopýtl, upadl, zabořil se rukama do bahna a snažil se zvednout, přičemž do něj bušily proudy.</p>
<p>Všechno trvalo hrozně dlouho.</p>
<p>Dokud se ve tmě před ním něco nezvedlo. Hranaté, na hromadě zbytků – naplavenin ze ztroskotaných lodí, větví stromů a podobně. Bruthen Trana došel blíž a snažil se rozeznat, co vlastně vidí.</p>
<p>Dům. Obklopený nízkou zdí ze stejného černého kamene. Na dvorku mrtvé stromy se silnými, nízkými kmeny, každý na hromádce hlíny obepnuté kořeny. Ke třem prohnutým schůdkům a ve zdi zasazeným úzkým dveřím vedla klikatá cestička. Po stranách vchodu byla okna se zavřenými laťkovými okenicemi. Napravo tvořila roh přisedlá věž s rovnou střechou. Z malého okna s římsou se linulo matně žluté, slabé a mihotavé světlo.</p>
<p><emphasis>Dům. Na dně oceánu.</emphasis></p>
<p><emphasis>A někdo je doma.</emphasis></p>
<p>Bruthen Trana se ocitl za bránou a sledoval chodník ke dveřím. Kolem mohyl vedle chodníku vířilo bláto, jako by byla každá plná červů. Zblízka si všiml zeleného slizu na zdech a převládajícího proudu, jenž navršil smetí na jedné straně a odvedl svou práci i na zemi, kde vyvrátil jeden uschlý strom a vytvaroval mohylu, až vypadala jako hromada vilejši obrostlých balvanů. K domu se nakláněl strom s nepoddajnými větvemi, z nichž vlály chaluhy a vířily ve zpětném proudu.</p>
<p><emphasis>Tohle nehledám. </emphasis>Najednou to věděl zcela jistě. A přece… vzhlédl k věži a viděl, jak se matné světlo vzdaluje a zhasíná.</p>
<p>Bruthen Trana vstoupil na chodník.</p>
<p>Proud tu byl prudší, jako kdyby se ho snažil vytlačit ze stezky, a nějaký instinkt mu prozradil, že uklouznout na tomto dvorku by nebylo dobré. Nahrbil se a šel dál.</p>
<p>U schodů do něj narazil prudký vír. Vzhlédl a viděl, že se dveře otevřely. A na prahu stála neobyčejná postava. Vysoká jako Tiste Edur, ale hubená, skoro vychrtlá. Tělo bílé jako kost, protažený úzký obličej samá vráska. Oči světle šedé se svislými zorničkami.</p>
<p>Na sobě měl hnijící bezbarvé hedvábí, skrývající jen málo, včetně nadbytečných kloubů na pažích a nohou a prsní kost s kloubem uprostřed. Vlnky příliš mnoha žeber, sadu menších klíčních kostí pod většími. Vlasy – jen chomáčky na plesnivé lebce – se vlnily jako pavučiny. V jedné ruce držel lucernu, v níž ležel kámen hořící zlatým ohněm.</p>
<p>Hlas, jenž zazněl v hlavě Bruthena Trany, byl podivně dětský. „Je toto noc duchů?“</p>
<p>„Je tedy noc?“ zeptal se Bruthen Trana.</p>
<p>„A není?“</p>
<p>„Já nevím.“</p>
<p>„Já taky ne,“ přiznal hubeňour. „Připojíš se k nám? Dům neměl hosta již dlouho.“</p>
<p>„Nepřišel jsem kvůli tomuto místu,“ vysvětloval Bruthen Trana nejistě. „Myslím…“</p>
<p>„Máš pravdu, ale je čas na svačinu. Kromě toho tě sem musel přinést nějaký proud. Dům nemůže najít jen tak nějaký duch. Někdo tě sem přivedl, příteli.“</p>
<p>„Proč? A kdo?“</p>
<p>„Dům, samozřejmě. A proč,“ muž pokrčil rameny, ustoupil a pokynul. „Připoj se k nám, prosím. Máme víno vhodně… suché.“</p>
<p>Bruthen Trana vyšel po schůdcích a překročil práh. Dveře se za ním samy zavřely.</p>
<p>Stál v úzké chodbě přímo naproti křižovatce ve tvaru T.</p>
<p>„Jsem Bruthen Trana, Tiste Edur z –“</p>
<p>„Ano, ano, jistě. Z říše Chromého boha. Tedy aspoň jedné z nich. Císař v řetězech, lidé v područí –“ rychle se ohlédl přes rameno na muže, jehož vedl chodbou doprava – „to budete vy Edurové, ne Ledeřané, ti jsou v područí mnohem krutějšího pána.“</p>
<p>„Peněz.“</p>
<p>„Jsi chytrý.“</p>
<p>Zastavili se přede dveřmi zasazenými v oblé zdi.</p>
<p>„Ty vedou do věže,“ poznamenal Bruthen Trana. „Kde jsem uviděl tvoje světlo.“</p>
<p>„Správně. Žel, je to jediná místnost dost velká, aby se do ní vešel můj host. Má slabost – ale ty máme všichni, že? V každém případě je na mně tuto slabost, ehm, oslavovat – nyní, ano, brzy to skončí, jako končí všechny věci – ale ještě chvíli ne. A proto nesmíš mého hosta rušit při vyrušení, které jsem mu již poskytl. Rozumíš?“</p>
<p>„To bych tam asi neměl chodit.“</p>
<p>„Nesmysl. Jde o tohle, Bruthene Trano. Nesmíš mluvit o <emphasis>dracích. </emphasis>Žádní draci, rozumíš?“</p>
<p>Tiste Edur pokrčil rameny. „Tohle téma mě nikdy ani nenapadlo –“</p>
<p>„Ach, ale jistým způsobem napadlo, a přemýšlíš o něm dál. Duch Emurlahnise. Skabandariho. Otce stína. Věc je delikátní, víš. Velice delikátní pro tebe i mého hosta. Musíš se ovládnout, jinak budou potíže. Vlastně katastrofa.“</p>
<p>„Udělám, co bude v mých silách. Moment – jak se vlastně jmenuješ?“</p>
<p>Muž sáhl po petlici. „Moje jméno není pro nikoho, Bruthene Trano. Můžeš mě znát pod jedním z mnoha titulů. Ledeřané by ho znali. Můžeš mi říkat Vrhcáb.“</p>
<p>Zvedl petlici a otevřel dveře.</p>
<p>Uvnitř byla rozlehlá kruhovitá místnost – příliš velká na skromnou věž, kterou Bruthen Trana viděl zvenčí. Strop se ztrácel v šeru. Kamenná podlaha měla napříč dobře padesát kroků. Když Vrhcáb vstoupil, světlo jeho lucerny zesílilo a zahnalo stíny. Naproti nim u oblé zdi byl stupínek, na němž ležely hromady hedvábí, polštářů a kožešin. A na kraji stupínku, s rukama opřenýma o stehna, seděla obryně. Zlobr či nějaký podobný démon, s kůží stejné barvy jako Vrhcáb, ale nataženou přes mohutné svaly a robustní kostru. Ruce démonce visely přes kolena a byly příliš velké i na takové tělo. Dlouhé, nečesané vlasy jí rámovaly obličej s těžkými rysy a zapadlýma očima – tak hlubokýma, že v nich i světlo lucerny vykříslo jen jiskřičku.</p>
<p>„Můj host,“ huhlal Vrhcáb. „Kilmandaros. Velmi laskavá, o tom tě ujišťuju, Bruthene Trano. Když… se nesoustředí. Pojď, těší se na tebe.“</p>
<p>Šli blíž a jejich kročeje se komnatou bez vody hlasitě rozléhaly. Vrhcáb odbočil k nízkému mramorovému stolku, na němž stála zaprášená láhev s vodou. „Milovaná,“ zavolal na Kilmandaros, „podívej, koho nám dům přivedl!“</p>
<p>„Nacpi ho jídlem a pitím a pošli ho pryč,“ zavrčela obří žena. „Jsem na cestě k řešení, ty můj hubený klacku.“</p>
<p>Bruthen Trana si všiml, že před sebou má rozházené kostičky, celé pokryté řezbami. Byly rozložené zdánlivě bez ladu a skladu, jen smetí vysypané z pytle, ale Kilmandaros se na ně mračila s usilovným soustředěním.</p>
<p>„Řešení,“ zopakovala.</p>
<p>„Jak vzrušující,“ opáčil Vrhcáb, odněkud vytáhl třetí skleničku a nalil jantarové víno. „Dvojnásobek, nebo nic?“</p>
<p>„Aha, ano, proč ne? Ale už teď mi dlužíš poklady tisícovky říší, milý Sech –“</p>
<p>„Vrhcábe, má lásko!“</p>
<p>„Milý Vrhcábe.“</p>
<p>„Jsem si jistý, že naopak ty jsi dlužná mně, matko.“</p>
<p>„Ale už jenom chvilku,“ prohlásila a zamnula si ruce. „Už jsem blízko. Jsi hloupý, že nabízíš dvojnásobek, nebo nic.“</p>
<p>„Ano, moje slabina.“ Vrhcáb si povzdechl a zamířil se skleničkou k Bruthenu Tranovi. Podíval se mu do očí a mrkl. „Zrnka odplouvají řekou, matko,“ řekl. „Měla by sis s tím řešením pospíšit.“</p>
<p>Do stupínku udeřila pěst. „Neznervózňuj mě!“</p>
<p>Ozvěna rány doznívala dlouho.</p>
<p>Kilmandaros se předklonila a zamračila se na sbírku kostí. „Ten vzor,“ šeptala, „ano, už to skoro mám. Skoro…“</p>
<p>„Jsem dneska velkorysý,“ usoudil Vrhcáb, „a nabízím, že ta zrnka zastavím… na chvíli. Abychom mohli dobře pohostit našeho nového hosta.“</p>
<p>Obryně vzhlédla a najednou se tvářila vychytrale. „Vynikající nápad, Vrhcábe. Zařiď to!“</p>
<p>Mávnutí ruky a mihotavé světlo lucerny se přestalo mihotat. Všechno znehybnělo, i když by to Bruthen Trana nedokázal popsat – nakonec nic se nezměnilo. A přesto v duchu věděl, že zrnka, o nichž Vrhcáb mluvil, jsou <emphasis>čas, </emphasis>jeho běh, jeho nekonečná cesta. A on právě jediným mávnutím ruky ten čas zastavil.</p>
<p>Přinejmenším v této místnosti. Určitě ne všude. A přece…</p>
<p>Kilmandaros se se spokojeným úšklebkem narovnala a upřela očka na Tiste Edur. „Chápu,“ pravila. „Dům předjímá.“</p>
<p>„Pro azath jsme jen prchavé sny,“ podotkl Vrhcáb. „Ale i když jsme jen chvilkové představy, jak by mohla být naše truchlivá existence nazvána, máme svoje využití.“</p>
<p>„Někteří z nás,“ upřesnila Kilmandaros přezíravě, „jsou užitečnější než jiní. Tenhle Tiste Edur –“ mávla zjizvenou rukou – „má rozhodně jen průměrnou cenu.“</p>
<p>„Azath v každém z nás vidí něco, co my nevidíme. Možná ve <emphasis>všech z </emphasis>nás, matko.“</p>
<p>Kyselé zabručení. „Myslíš, že mě tenhle dům nechá odejít o své vlastní vůli – což je důkaz tvé důvěřivosti, Vrhcábe. Dokonce ani azath mě neudrží navěky.“</p>
<p>„Pozoruhodné je, že tě vůbec drží,“ podotkl Vrhcáb.</p>
<p>Bruthen Trana si uvědomil, že tahle debata je stará a pokračuje ve vyjetých kolejích.</p>
<p>„Nikdy by se to nestalo,“ brumlala si Kilmandaros, „kdyby mě nezradil –“</p>
<p>„Ach, matko. Já Anomandera Purake nemám zvlášť v lásce, ale buďme spravedliví. On tě nezradil. Ve skutečnosti jsi <emphasis>ty </emphasis>skočila po <emphasis>něm </emphasis>zezadu –“</p>
<p>„Předvídajíc jeho zradu!“</p>
<p>„Anomander svoje slovo drží, matko. Vždycky držel a vždycky bude.“</p>
<p>„To řekni Osserkovi –“</p>
<p>„Ten má taky ve zvyku ‚předvídat‘ Anomanderovu hrozící zradu.“</p>
<p>„A co Drakonus?“</p>
<p>„Co je s ním, matko?“</p>
<p>Kilmandaros zabručela cosi, co Bruthen Trana nezachytil.</p>
<p>„Náš tisteedurský host hledá místo se Jmény.“</p>
<p>Bruthen Trana nadskočil. <emphasis>Ano! </emphasis>To byla pravda – pravda, kterou sám do chvíle, kdy ji Vrhcáb vyslovil, neznal. <emphasis>Místo se jmény. Se Jmény bobů.</emphasis></p>
<p>„Tak to znamená potíže,“ prohlásila Kilmandaros a rozčileně si poposedla. Nespouštěla oči z rozsypaných kostí. „Musí si tedy zapamatovat tento dům. Stezku – každý krok – musí si ho zapamatovat, jinak bude navěky bloudit. A s ním, ztracená jako vždycky, jména všech zapomenutých bohů.“</p>
<p>„Jeho duch je silný,“ poukázal Vrhcáb, obrátil se k Bruthenu Tranovi a usmál se. „Tvůj duch je silný. Odpusť – často dočista zapomeneme na vnější svět, i když, při vzácných příležitostech, jako je tahle, sem ten svět <emphasis>vpadne</emphasis>.“</p>
<p>Tiste Edur pokrčil rameny. Točila se mu hlava. <emphasis>Místo se jmény. </emphasis>„Co tam najdu?“ zeptal se.</p>
<p>„Už to zapomněl,“ mumlala Kilmandaros.</p>
<p>„Stezku,“ opáčil Vrhcáb. „A vlastně něco víc. Ale to všechno skončí – pro tebe, tam na tom místě – musíš se rozpomenout na stezku, Bruthene Trano, a musíš po ní jít bez sebemenších pochybností.“</p>
<p>„Jenže, Vrhcábe, já nikdy za celý život nechodil bez pochybností – ve skutečnosti jich nebylo málo –“</p>
<p>„Zvláštní,“ přerušila jej Kilmandaros, „pro potomka Skabandariho –“</p>
<p>„Zase musím spustit zrnka,“ oznámil najednou Vrhcáb. „Do řeky – vzorec, matko, tě opět volá.“</p>
<p>Zaklela v nějakém neznámém jazyce a zamračeně se předklonila. „Už jsem to skoro měla,“ mumlala. „Byla jsem blízko – tak blízko, tak –“</p>
<p>Cosi tiše zacinkalo.</p>
<p>Kilmandaros praštila pěstí do stupínku a tentokrát byla ozvěna téměř nekonečná.</p>
<p>Na Vrhcábovo znamení dopil Bruthen Trana víno a postavil skleničku na mramorový stolek.</p>
<p>Byl čas odejít.</p>
<p>Vrhcáb odvedl Bruthena Tranu zpátky na chodbu. Tiste Edur se ještě naposledy ohlédl do místnosti. Kilmandaros měla ruce položené na kolenou a upírala na něj třpytivé oči jako dvě osamělé, pohasínající hvězdy na nebesích. Bruthena Tranu z toho zamrazilo. Odtrhl od ní zrak a následoval jejího syna k předním dveřím.</p>
<p>Na prahu se zastavil a zadíval se Vrhcábovi do tváře. „Hra, kterou s ní hraješ – pověz mi, existuje ten vzorec vůbec?“</p>
<p>Zdvižené obočí. „V házení kostek? Ať se propadnu, jestli to vím.“ Najednou se usmál. „Když on ale náš druh tak <emphasis>miluje </emphasis>vzorce.“</p>
<p>„I když neexistují?“</p>
<p>„A neexistují?“ Úsměv byl teď rozpustilý. „Běž, Bruthene Trano, a pozor na cestu. Vždycky dávej pozor na cestu.“</p>
<p>Tiste Edur vykročil po dlažebních kamenech. „Zajímalo by mě, jestli to někdy najdu,“ huhlal si.</p>
<p>Po čtyřiceti krocích se ohlédl na dům, ale uviděl jen vířící proudy a rozvířené bahno.</p>
<p><emphasis>Pryč. Jako kdybych si to celé jen představoval.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ale varovali mě, ne? Mělo to něco společného s cestou.</emphasis></p>
<p>„<emphasis>Nezapomeň</emphasis>…“</p>
<p>Zase to bylo pryč. Vzpomínky mu uletěly, odnesly je zuřivé vodní větry.</p>
<p>Znovu se obrátil a vykročil, klopýtal směrem k něčemu, co nemohl vylovit z paměti, co si ani neuměl představit. Tady končí život? Při nějakém beznadějném hledání, nějakém věčném hledání ztraceného snu?</p>
<p><emphasis>Nezapomeň stezku. Ach, Otče stíne, nezapomeň… něco. Cokoliv.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Kde se kdysi zvedaly hromady ledu, nyní rostly stromy. Olše, osiky a svídy tvořily propletený lem mrtvého mekroského města. Za stromy se táhly travnaté pláně s hluboko kořenícím modrým kavylem a rudými máky, pokrývajícími pohřební mohyly, pod nimiž ležely kosti tisíců lidí.</p>
<p>Tu a tam ještě stály v troskách budovy na masivních pilotech, jiné se naklonily a zřítily, až se jejich obsah vysypal na strmé ulice. V celých rozlehlých ruinách teď bylo plno býlí a křovisek a mezi rozlámanými kostmi domů se skvěly roztroušené různobarevné květiny.</p>
<p>Rud Elalle stál na zborceném mramorovém sloupu, odkud viděl na město nalevo a pás stromů s mohylami napravo. Jasně jantarové oči upíral na něco na obzoru přímo před sebou. Koutky širokých úst měl ze zvyku svěšené a zasmušilý výraz byl v příkrém rozporu s radostí planoucí mu v očích. <emphasis>Očích po matce, </emphasis>říkalo se. Ústa však byla méně ohnivá, snad to bylo něco ze znepokojivého dědictví po otci – ústa, která se nikdy neusmála.</p>
<p>Jeho druhý otec, jeho skutečný otec. Krevní pouto. Ten, který ho navštívil v sedmém týdnu života. Ano, i když ho vychovával muž jménem Arak Elalle, i když žil v Mekrosu, byl to ten druhý – cizinec ve společnosti žlutovlasé kostějky – kdo dal své semeno Menandor, matce Ruda Elalleho. Jeho imasským pečovatelům to pochopitelně neuniklo, a jak na ně potom Menandor nadávala.</p>
<p>„<emphasis>Vzala jsem si od Udinaase všechno, co jsem potřebovala! Nechala jsem z něj jen prázdnou slupku. Už nikdy nezplodí další dítě – je slupka! Neužitečný smrtelník – zapomeň na něj, synu. On není nic</emphasis>.“ Před hrozným požadavkem v jejích planoucích očích syn couvl.</p>
<p>Rud Elalle byl vysoký, o půl dlaně vyšší než matka. Vlasy, dlouhé a rozpuštěné podle zvyklostí bentraktských imasských válečníků, měl vybělené sluncem. Nosil plášť z ranaží kůže, tmavohnědý, s jantarovou srstí a pod ním měkkou jelenicovou košili. Kamaše měl ze silnější, pevnější allishové kůže a na nohou mokasíny z ranaží kůže, které mu sahaly až ke kolenům.</p>
<p>Po straně krku se mu táhla jizva po posledním výpadu umírajícího kance. Kosti v levém zápěstí si kdysi zlomil a špatně mu srostly a tvořily výčnělky mezi silnými šlachami, avšak paži mu to neoslabilo, naopak ji měl silnější než pravou. Dar Menandor – podivná reakce na zranění, jako by se tělo samo snažilo vyzbrojit proti tomu, kdyby se chtělo stejné zranění vrátit. Měl i další zlomeniny, další rány – život mezi Imassy byl tvrdý, a i když by ho rádi chránili před nepřízní osudu, on jim to nedovolil. Žil mezi Bentrakty, byl jedním z Bentraktů. Tady mezi těmito úžasnými lidmi nalezl lásku a přátelství. Chtěl žít tak jako oni, jak dlouho to jen bude možné.</p>
<p>Ale žel, teď cítil… že se ten čas chýlí ke konci. Oči dál upíral na obzor a zároveň vycítil její příchod. „Matko.“</p>
<p>„Imassky,“ zabručela. „Mluv naším jazykem, synu. Mluv jazykem draků.“</p>
<p>Rud Elalle pocítil mírné podráždění. „Nejsme eleintové, matko. Ta krev je ukradená. Nečistá –“</p>
<p>„Přesto jsme děti Starvald Demelain. Nevím, kdo tě nakrmil takovými pochybnostmi. Ale jsou to slabosti a na ty teď není čas.“</p>
<p>„Teď není nikdy čas,“ opáčil.</p>
<p>Frkla. „Sestry.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Chtějí mě. Chtějí jeho. Ale tebe nepovažují za hrozbu, synu. Vědí, že jsi vyrostl. Vědí, jakou v sobě máš moc. Ale nevědí nic o tvé vůli.“</p>
<p>„Ani ty ne, matko.“</p>
<p>Slyšel, jak zadržela dech, a pobavilo ho náhlé ticho, jež následovalo.</p>
<p>Ukázal na obzor. „Vidíš je, matko?“</p>
<p>„Nepodstatné. Možná přežijí, ale nesázela bych na to. Pochop mě, Rude, vzhledem k tomu, co má přijít, není nikdo z nás v bezpečí. Nikdo. Ty, já, tví milovaní Bentraktové –“</p>
<p>Na tohle se obrátil a jeho oči byly zrcadlem matčiných – svítily vztekem a nebezpečím.</p>
<p>Menandor sebou málem trhla a jeho to potěšilo. „Nedovolím, aby jim někdo ublížil, matko. Přeješ pochopit mou vůli. Teď ji chápeš.“</p>
<p>„Hloupost. Ne, šílenství. Vždyť ani nejsou živí –“</p>
<p>„Považují se za živé. Já je považuju za živé, matko.“</p>
<p>Ohrnula nos. „I ti noví mezi Bentrakty mají tak ušlechtilou víru, Rude? Copak nevidíš jejich přezíravost? Jak opovrhují vlastními oklamanými druhy? Je jen otázkou času, než někdo z nich řekne pravdu – nadobro roztříští tu iluzi –“</p>
<p>„To neudělají,“ prohlásil Rud a znovu se zadíval na oddíl poutníků v dálce. Nebylo pochyb, že se blíží ke zničenému městu. „Nechodíš na návštěvu často,“ pokračoval. „Přezírání a opovržení, ano, ale teď uvidíš strach.“</p>
<p>„Z tebe? Ach, synu, ty jsi takový hlupák! Vědí tví adoptovaní příbuzní, že se před nimi mají chránit? Ovšemže ne, to by odhalilo příliš, vyvolalo by to nepříjemné otázky – a když začnou Imassové hledat pravdu, není snadné je od toho odvrátit.“</p>
<p>„Záda budu mít hlídaná,“ řekl Rud.</p>
<p>„A kdopak ti je bude hlídat?“</p>
<p>„Ne ty, matko?“</p>
<p>Zasyčela jako plaz. „Kdy asi? Až se mě budou moje sestry snažit zabít? Až bude mít on v rukou finist a upře zrak na nás na všechny?“</p>
<p>„Když ne ty,“ odtušil hladce, „pak někdo jiný.“</p>
<p>„Moudřejší je zabít ty příchozí hned, Rude.“</p>
<p>„Potom se mí příbuzní nebudou na nic ptát?“</p>
<p>„Nikdo jiný živý jim odpovědět nemůže, a ty jim pochopitelně namluvíš, co budeš chtít. Zabij ty nové Imassy, cizince s jejich úskočným pohledem, a pospěš si s tím.“</p>
<p>„To asi ne.“</p>
<p>„Zabij je, nebo to udělám já.“</p>
<p>„Ne, matko. Ti Imassové jsou moji. Prolij krev mých lidí – kohokoliv z nich – a v den, kdy dorazí Sukul se Šeltatou, v den, kdy přijde Silchas Zmar, jenž si přichází pro finist, budeš sama.“ Podíval se na ni. Může bílá kůže ještě zblednout? „Ano, všechno v jediný den. Pobývám u Dvanácti bran – hlídám, jak sis přála.“</p>
<p>„No a?“ vydechla.</p>
<p>„Kurald Galain je tuze rozbouřená.“</p>
<p>„Přicházejí?“</p>
<p>„Víš to stejně dobře jako já – je s nimi můj otec, ne? Kdykoliv se ti to hodí, ukradneš si jeho oči –“</p>
<p>„Není to tak snadné, jak si myslíš.“ Z jejího hlasu zaznívala upřímná hořkost. „On mě… mate.“</p>
<p><emphasis>Chceš říct děsí. </emphasis>„Silchas Zmar bude žádat finist.“</p>
<p>„Ano, to bude! A my oba víme, co s ním udělá – <emphasis>a to se nesmí stát!</emphasis>“</p>
<p><emphasis>Jsi si tím jistá, matko? Protože já nejsem, víš. Už ne. </emphasis>„Silchas Zmar může žádat. Může i vyhrožovat, matko. To jsi opakovala dost často.“</p>
<p>„A když budeme stát při sobě, synu, nemůže doufat, že se přes nás dostane.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„<emphasis>Ale kdo ti tedy bude hlídat záda?</emphasis>“</p>
<p>„Dost, matko. Nařídil jsem jim, ať mlčí, a myslím, že se o nic nepokusí. Říkej tomu víra – i když nespoléhám na jejich strach. Moje víra spočívá ve značné míře… na podivení.“</p>
<p>Zmateně na něj koukala.</p>
<p>Nechtělo se mu to rozvádět. Časem to pochopí. „Půjdu přivítat nově příchozí,“ prohlásil a zadíval se na cizince. „Připojíš se ke mně, Menandor?“</p>
<p>„Ty ses musel zbláznit.“ Slova plná lásky – nikdy se na něj nedokázala zlobit dlouho. Snad to bylo něco z věčné pohody jeho otce – pohody, na jakou si dokonce i Rud vzpomínal z té jediné krátké návštěvy. Pohody, která se Ledeřanovi rozhostila na pravidelném, nezajímavém obličej pokaždé, když vlna bolesti, zděšení, vlastně jakýchkoliv výraznějších citů pominula a nezanechala za sebou ani stopu.</p>
<p>Rud konečně pochopil, že to je Udinaasova pravá tvář. Tvář jeho duše.</p>
<p><emphasis>Otče, tolik se těším, že tě zase uvidím.</emphasis></p>
<p>Jeho matka byla pryč – tedy nestála vedle něj. Při náhlém závanu větru vzhlédl a spatřil bílozlatého draka, na mohutných křídlech stoupajícího k nebi.</p>
<p>Cizinci se zastavili, stále asi tři sta kroků daleko, a zírali, jak Menandor letí výš, než se otočila na proudu větru a prudce se snášela přímo k nim. Jak ráda zastrašovala nižší bytosti!</p>
<p>To, co se stalo pak, nepochybně překvapilo Menandor ještě víc než Ruda – který překvapeně vykřikl, protože do vzduchu mezi lidmi vyskočily dvě kočky velké jako pes a mávly tlapami, když nad nimi jeho matka přelétala. Ta polekaně přitáhla zadní nohy pod břicho a máchla křídly, aby se dostala z nebezpečí. Při pohledu na to, jak otáčí hlavu a oči se jí rozzuřeně blýskají, se Rud Elalle zasmál, a s uspokojením viděl, že jeho hlas dolehl až k ní. Zlobně se koukala po něm, dokud neodletěla kus za cizince a jejich vzdorovité mazlíčky, takže se už nemohla prudce otočit, otevřít tlamu a vypustit na neukázněné emlavy a jejich pány vražednou magii.</p>
<p>Rovnováha se naklonila – o což Rud svým smíchem usiloval – a ona letěla dál a zapomněla na všechno za sebou včetně vlastního syna.</p>
<p>Kdyby to měl v povaze, byl by se usmál, protože věděl, že matka se usmívá. Potěšilo ji, že tak pobavila svého jediného syna, její dítě, které si stejně jako Imassové schovává smích pro rány, jež utrží tělo v zuřivé hře o život. A dokonce i její pochybnosti, vyleptané právě proběhlým rozhovorem, se časem ohladí.</p>
<p>Zakrátko. Rud taky věděl, že až se vrátí, budou pálit jako oheň. To už ale bude pozdě. <emphasis>Více méně.</emphasis></p>
<p>Slezl ze sloupu. Byl čas přivítat cizince.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Není to Imass,“ prohlásil Křovák. „Leda by je tady plodili velký.“</p>
<p>„Není náš příbuzný,“ poznamenal Onrak s přimhouřenýma očima.</p>
<p>Křovákovi ještě bušilo přízračné srdce v přízračné hrudi kvůli tomu zatracenému drakovi. Nebýt emlavích mláďat a jejich hloupého nedostatku strachu, mohlo se to ošklivě zvrtnout. Svítivka v Křovákově levé ruce. Tucet lapajících chodeb, jež mohl Rychlej Ben všechny vypustit naráz. Trull Sengar a jeho zatracené oštěpy – <emphasis>ano, dračí řízky pršící z oblohy.</emphasis></p>
<p><emphasis>Pokud by nás ona nevyřídila první.</emphasis></p>
<p>V každém případě hrozivá chvíle pominula, a on byl za to vděčný. „Možná není příbuzný, Onraku, ale oblíká se jako Imass, a na konci tý kostěný palice má zaražený kamenný úlomky.“ Křovák se podíval na Rychlýho Bena – znovu pocítil radost, že vidí známou tvář. „Kéž by tady byl Šum, protože jen když toho chlapa vidím, ježí se mi vlasy.“</p>
<p>„Jestli z toho máš už teď špatnej pocit, tak na co potřebuješ Šuma?“ zajímal se čaroděj.</p>
<p>„Kvůli tomu, aby mi to potvrdil. Ten mizera mluvil se ženskou, která se vzápětí popustila v draka a chtěla nás vyděsit. Každej, kdo se pohybuje v šupinatý společnosti, mě znervózňuje.“</p>
<p>„Onraku,“ ozval se Trull Sengar, když je Imass beze spěchu došel, „myslím, že se blížíme k místu, kam nás poslal Kotilion.“</p>
<p>Na to se Křovák zamračil. „Když už mluvíme o šupinatcích – jednání se Stínupánovým lokajem to celý ještě zhoršuje –“</p>
<p>„Což znovu vyvolává otázku, co tady vlastně děláš, Křováku,“ odvětil Tiste Edur s úsměvem – tím zatraceným úsměvem, tak odzbrojujícím, že Křovák málem vysypal všechna svá tajemství, jen aby viděl, jak se ten úsměv rozšiřuje. Trull Sengar byl takový, vybízel k přátelství a kamarádství jako vůně květiny – nejspíš jedovaté – <emphasis>ale možná je to můj problém. Moje obvyklá paranoia. A opodstatněná. Ale zatím se nezdá, že by na Trullovi Sengarovi bylo něco jedovatého.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jde o to, že prostě nesnáším milé lidi. Tak, řekl jsem to – aspoň v duchu. Ne, nepotřebuju k tomu nějaký důvod od mistra Kápě. </emphasis>Ocitl se příliš blízko k jednomu emlavěti a musel odskočit, aby se vyhnul drápům. Zamračil se na ně. „Tvoje kůže patří mně, víš to? Mně, kotě. Tak se o ni zatím dobře starej.“</p>
<p>Kotě se do něj propalovalo pohledem a znovu tiše zasyčelo.</p>
<p><emphasis>Ty tesáky jsou už nějak moc dlouhé.</emphasis></p>
<p>Onrak popošel dopředu a ostatní se postavili za něj. Vysoký, rozcuchaný válečník se přiblížil. Zastavil se pět kroků před Onrakem, usmál se a pronesl něco hrdelním jazykem.</p>
<p>Onrak naklonil hlavu. „Mluví imassky.“</p>
<p>„Ne malazsky?“ Křovák s hraným překvapením kroutil hlavou. „Co to s tím hlupákem je?“</p>
<p>Muž se usmál ještě víc, upřel na Křováka jantarové oči a promluvil malazsky. „Všechny děti imasského jazyka jsou pro tohoto hlupáka jako poezie. Stejně jako jazyky tistejské,“ dodal a přenesl pohled na Trulla. Rozpřáhl ruce dlaněmi nahoru. „Jsem Rud Elalle, vychovaný mezi Bentrakt Imass jako jejich vlastní dítě.“</p>
<p>„Ještě se neukázali, Rude Elalle,“ podotkl Onrak. „Takové přivítání bych od příbuzných nečekal.“</p>
<p>„Už nějakou dobu vás pozorují, ano. Mnoho klanů. Ulsun Pral poslal zprávu, že vám nikdo nemá bránit v cestě.“ Zadíval se na uvázaná koťata vedle Trulla Sengara. „Ayové prchají před vaším pachem, a už chápu proč.“ Svěsil ruce a couvl. „Sdělil jsem vám svoje jméno.“</p>
<p>„Já jsem Onrak z Logros T’lan Imass. Ten, kdo drží emlavy, je Trull Sengar, Tiste Edur z kmene Hirotů. Muž s tmavou pletí je Ben Adaefón Delat, narozený v zemi zvané Sedmiměstí, a jeho společník je Křovák, kdysi voják Malazské říše.“</p>
<p>Rud se znovu zadíval na Křováka. „Pověz mi, vojáku, krvácíš?“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Byl jsi mrtvý, pravda? Duch, jenž se vnutil do těla, které kdysi vlastnil. Teď jsi tady. Krvácíš?“</p>
<p>Křovák se zmateně podíval na Rychlýho Bena. „O čem to mluví? Jako když krvácí žena? Na ženskou jsem moc ošklivej, Rychlej.“</p>
<p>„Odpusť mi,“ řekl Rud Elalle. „Onrak se prohlašuje za T’lan Imass – a přece tu stojí, oděný v mase, a nese na sobě jizvy putování zdejší říší. Byli tu další podobní hosté. T’lan Imass – osamělí tuláci, kteří našli tohle místo – i ti jsou odění v mase.“</p>
<p>„Další hosti?“ podivil se Křovák. „Jedna taková se sem skoro dostala, ale ta by byla ve vašem středu jako zmije, Rude Elalle. Pokud to za něco stojí, tak já být tebou, těm ostatním T’lan Imass nevěřím.“</p>
<p>„Ulsun Pral je moudrý vůdce,“ opáčil Rud s dalším úsměvem.</p>
<p>„Jsem pořád duch,“ prohlásil Křovák.</p>
<p>„Opravdu?“</p>
<p>Sapér se zamračil. „No nehodlám do sebe řezat, abych zjistil, jak na tom jsem.“</p>
<p>„Protože hodláš toto místo nakonec opustit. To samozřejmě chápu.“</p>
<p>„Vypadá to tak,“ štěkl Křovák. „No, možná žiješ s Bentrakt Imass, Rude Elalle, ale dál tohle příbuzenství nesahá. Kdo teda jsi?“</p>
<p>„Přítel,“ odvětil muž s dalším úsměvem.</p>
<p><emphasis>Samozřejmě, a kdybys tak jen věděl, jaký mám názor na přátelské lidi.</emphasis></p>
<p>„Sdělili jste mi svoje jména, a já vás nyní vítám mezi Bentrakty. Pojďte, Ulsun Pral se s vámi chce setkat.“</p>
<p>Vykročil.</p>
<p>Ostatní ho následovali. Křovák si odtáhl Rychlýho Bena stranou a potichu promluvil. „Ten chlupatej strom stojí na troskách mrtvýho města, Rychlej, jako kdyby byl nějakej pitomej princ.“</p>
<p>„Mekroskýho města,“ poznamenal čaroděj.</p>
<p>„Jasně, to jsem si myslel. No a kde je oceán? Jsem rád, že jsem neviděl vlnu, která ho sem přinesla.“</p>
<p>Rychlej Ben frkl. „Bohové a starší bohové, Křováku. Vsadím se, že tady do toho kopali. A možná i jeden dva Jaghuti. Je tady hrozná směsice zbytkový magie – a nejen imasský. Víc jaghutský než imasský. A… další.“</p>
<p>„Rychlej Ben Delat, pochopitelnej jako latrína.“</p>
<p>„Vážně chceš vědět, proč nás sem Kotilion poslal?“</p>
<p>„Ne. Už jen tím bych se chytil do jeho pasti, a já nechci tancovat pro žádnýho boha.“</p>
<p>„A já snad ano, Křováku?“</p>
<p>Sapér se zakřenil. „Ale ty tancuješ, a jak!“</p>
<p>„Rud má mimochodem pravdu.“</p>
<p>„Ne, on má palici.“</p>
<p>„Ohledně tvýho krvácení.“</p>
<p>„Mistr Kápě nad náma, Rychlej –“</p>
<p>„Víš, tím se to prozradilo, Křováku. Co dělá mistr Kápě ‚nad náma‘? Z jak hluboký díry jsi to vylezl? A ještě víc by mě zajímalo proč?“</p>
<p>„Moje společnost se už pokazila? Tebe jsem měl nejmíň rád, víš. Dokonce i Honce –“</p>
<p>„A kdopak tancuje teď?“</p>
<p>„Lepší, když nevíme nic o tom, proč jsme tady, to se snažím říct.“</p>
<p>„Klídek. Už jsem na to přišel, Křováku, a možná tě to překvapí. Nejenže mi nevadí, že tu jsi – nevadí to ani Kotilionovi.“</p>
<p>„Neřád! Copak – posíláte si s Kotilionem holuby se zprávama?“</p>
<p>„Neříkám, že o tobě Kotilion něco ví, Křováku. Jenom říkám, že by mu to nevadilo, kdyby to věděl. Ani Stínupánovi –“</p>
<p>„Bohové pod náma!“</p>
<p>„Uklidni se!“</p>
<p>„Vedle tebe, Rychlej, to nejde. Nikdy to nešlo a nikdy nepůjde! Pro mistra Kápě, jsem duch, a <emphasis>pořád </emphasis>jsem nervózní!“</p>
<p>„Tys nikdy neuměl být klidnej, co? Člověk by si myslel, že na tom smrt něco změní, ale asi ne.“</p>
<p>„Legrační, ha ha.“</p>
<p>Obcházeli trosky města a ocitli se na dohled pohřebních mohyl. Rychlej Ben zabručel. „Vypadá to, že Mekrosové to nakopnutí nepřežili.“</p>
<p>„Mrtvej nemrtvej,“ mrmlal Křovák, „taky bys byl nervózní, kdybys měl na hřbetě pytel svítivek.“</p>
<p>„Zatraceně, Křováku – takže jsi <emphasis>měl v </emphasis>ruce svítivku, když ten drak –“</p>
<p>„Jo, Rychlej, tak drž ty koťata ode mě dál, jinak uskočím a vyvrtnu si kotník nebo něco. A přestaň mluvit o Kotilionovi a Stínupánovi!“</p>
<p>„Pytel plnej svítivek. Teď jsem nervózní <emphasis>já – </emphasis>ty seš možná mrtvej, ale já nejsem!“</p>
<p>„Dobře ti tak.“</p>
<p>„Kéž by tady byl Šum. Místo tebe.“</p>
<p>„To od tebe nebylo hezký! Zraňuješ moje city. A vůbec, chtěl jsem ti vyprávět o tý T’lan Imass. Nějakou dobu jsem s ní cestoval.“</p>
<p>„Co se jí stalo? Budu hádat. Hodil jsi po ní svítivku.“</p>
<p>„To máš zatraceně pravdu, Rychlej. Táhla za sebou řetězy, a těžký.“</p>
<p>„Chromý bůh?“</p>
<p>„Ano. Každej chce do hry.“</p>
<p>„To by byla chyba,“ usoudil čaroděj, když se vydali ke skaliskům, za nimiž se zvedaly pramínky kouře. „Chromý bůh by tady byl silně zastíněný.“</p>
<p>„Hodně si o sobě myslíš, viď? Některý věci se nikdy nezmění.“</p>
<p>„Nejde o mě, pitomče. Myslel jsem toho draka. Menandor. Matku Ruda Elalleho.“</p>
<p>Křovák si strhl koženou čapku z hlavy a tahal se za zbývající chomáčky vlasů. „Tohle mě dohání k šílenství! Ty! Takový věci, jak vždycky hodíš takovou smradlavou hroudu – au!“ Pustil si vlasy. „To bolí!“</p>
<p>„Taháš se za vlasy dost tvrdě, abys krvácel, Křováku?“</p>
<p>Křovák se zamračil na ušklibujícího se čaroděje. „Hele, Rychlej, tohle by bylo v pořádku, kdybych si tu chtěl vybudovat statek, zasadit tuříny a chovat emlavy na kožešiny nebo tak něco. Ale já tudyma akorát procházím, jasný? A až vylezu na druhý straně, tak budu duch, a na to si musím zvyknout.“</p>
<p>Rychlej Ben pokrčil rameny. „Tak se přestaň tahat za vlasy a budeš v pořádku.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Emlaví koťata vyrostla a byla dost silná, aby strhla Trulla Sengara, když se je snažil utáhnout na kožených vodítkách. Opět upřela pozornost na malazského vojáka jménem Křovák, jehož zcela bez zábran nenáviděla. Trull se předklonil a vlekl je za sebou – vždycky to fungovalo líp, když šel sapér vepředu, místo aby se coural vzadu jako právě teď.</p>
<p>Onrak si jeho nesnází všiml a rychle praštil emlavata po plochých hlavičkách. Správně zastrašená se koťata přestala prát a se skloněnými hlavami ťapkala za Trullem.</p>
<p>„Jejich matka by udělala totéž,“ vysvětlil Onrak.</p>
<p>„Disciplína kočičí pracky,“ poznamenal Trull Sengar s úsměvem. „Zajímalo by mě, jestli totéž platí pro našeho průvodce.“</p>
<p>Rud Elalle byl deset kroků od nich, možná je slyšel, možná ne.</p>
<p>„Ano, mají stejnou krev,“ pravil Onrak a kývl. „Tolik bylo jasné, když stáli vedle sebe. A pokud má matka eleintí krev, potom ji má i syn.“</p>
<p>„Převtělenec?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Zajímalo by mě, jestli tuhle komplikaci předvídal.“ Trull myslel Kotiliona.</p>
<p>„Netuším,“ přiznal Onrak, jenž dobře pochopil. „Úkol, který nás čeká, je ještě nejistější. Příteli Trulle, bojím se o tyto Imasse. Vlastně o celou jejich říši.“</p>
<p>„Ať potřeby našeho dobrodince zaobstará čaroděj se svým sapérem a my se pokusíme tohle místo a tvé příbuzné, kteří ho považují za domov, ochránit.“</p>
<p>Imass na něj upřel přimhouřené oči. „Říkáš to s takovým klidem?“</p>
<p>„Ten, kdo tu má být, Onraku, je čaroděj. Jeho moc – v tom, co přijde, bude rukou našeho dobrodince. My dva jsme jen jeho doprovod, tělesná stráž, chceš-li.“</p>
<p>„Špatně jsi mě pochopil, Trulle Sengare. Já žasnu nad tím, že jsi ochotný znovu riskovat život. Tentokrát pro lidi, kteří pro tebe nic neznamenají. Pro říši, která není tvoje.“</p>
<p>„Jsou to tví příbuzní, Onraku.“</p>
<p>„Vzdálení. Bentraktové.“</p>
<p>„Kdyby svrchovanou moc mezi Edury získali, řekněme, Den-Rathové místo mých Hirotů, Onraku, nepoložil bych snad život při jejich obraně? Pořád je to můj národ. A pro tebe je to totéž, pravda? Logrosové, Bentraktové – jen kmeny – ale stejný národ.“</p>
<p>„Jsi tak moudrý, Trulle Sengare. Zahanbuješ mě.“</p>
<p>„V tom možná spočívá tvoje nepochopení, příteli. Možná vidíš jen moje pátrání po příčině, po něčem, zač bych bojoval, zač bych položil život.“</p>
<p>„Ty tady neumřeš.“</p>
<p>„Ach, Onraku –“</p>
<p>„Klidně můžu bránit Bentrakty a tuto říši, ale nejsem tu kvůli tomu. Zato ty ano.“</p>
<p>Trull se nedokázal podívat příteli do očí a bolelo ho u srdce. Byla to dávná, hluboká bolest, jež se znovu probudila.</p>
<p>„Ten syn,“ řekl Onrak po chvíli, „vypadá… velmi mladý.“</p>
<p>„To já taky.“</p>
<p>„Ne, když se ti podívám do očí. Nejsou stejné jako toho převtělence,“ pokračoval Imass a zřejmě si neuvědomil, jakou ránu právě zasadil. „Ne, ty žluté oči jsou <emphasis>mladé</emphasis>.“</p>
<p>„Nevinné.“</p>
<p>Kývnutí. „Důvěřivé, jako je důvěřivé dítě.“</p>
<p>„Tedy laskavá matka.“</p>
<p>„Ona ho nevychovávala,“ podotkl Onrak.</p>
<p><emphasis>Aha, tedy Imassové. Už začínám chápat. </emphasis>„Budeme bdělí, Onraku.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Rud Elalle je vedl k mezeře mezi dvěma skalními výchozy po stezce vinoucí se mezi balvany, než vyústila do imasské vesnice.</p>
<p>Kamenné přístřešky podél útesu. Chýše s kostrami ze zvířecích klů, vytáhlé rámy stojanů na sušení kůží. Děti pobíhající jako rarášci mezi asi třicítkou dospělých Imassů. Byli tu muži, ženy i kmeti. Jeden válečník se postavil před ostatní a stranou postávali další tři Imassové ve shnilých šatech trochu odlišného střihu, než nosili Bentraktové – Trull si uvědomil, že to jsou cizinci – hosté, a přece se drželi bokem.</p>
<p>Když je Onrak uviděl, jeho mírný výraz ztvrdl. „Příteli,“ obrátil se k Trullovi, „střez se těch tří.“</p>
<p>„To mě už napadlo,“ odvětil potichu Trull Sengar.</p>
<p>Rud Elalle se postavil vedle bentraktského vůdce. „To je Ulsun Pral,“ řekl a položil mu ruku na rameno – gesto neskrývané náklonnosti, jak si zřejmě neuvědomoval rostoucí napětí.</p>
<p>Onrak popošel blíž. „Jsem Onrak Zlomený, kdysi Logros T’lan Imass, dítě obřadu. Žádám, abychom byli přijati jako hosté tvého kmene, Ulsun Prale.“</p>
<p>Válečník s medovou pletí se zamračil na Ruda Elalleho a řekl něco svým jazykem.</p>
<p>Rud kývl. „Ulsun Pral se ptá, zda mluvíš prvním jazykem.“</p>
<p>„Ptal se, proč jsem to neudělal,“ upřesnil Onrak.</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Mí přátelé ten jazyk neznají. Nemůžu žádat hostovství i pro ně, pokud by nerozuměli, protože být hostem znamená řídit se pravidly kmene, a ta musejí znát, než se jejich jménem opovážím slíbit mír.“</p>
<p>„Nemůžeš to prostě přeložit?“ zeptal se Rud Elalle.</p>
<p>„Ovšemže, ale nechám to na tobě, Rude Elalle, protože tebe Ulsun Pral zná a důvěřuje ti, zatímco mě nezná.“</p>
<p>„Nuže dobrá, udělám to.“</p>
<p>„Už je toho dost!“ křikl Křovák a opatrně položil svůj pytel. „Všichni budeme hodní, dokud se nás někdo nepokusí zabít nebo něco horšího, jako nutit nás jíst nějakou hnusnou zeleninu, oprávněně vyhynulou ve všech ostatních říších.“</p>
<p>Rud Elalle působivě překládal jeho slova skoro tak rychle, jak Křovák mluvil.</p>
<p>Ulsun Pral zvedl obočí v hraném překvapení, pak se obrátil a zavolal na hlouček postarších žen.</p>
<p>Křovák se zamračil na Onraka. „Co jsem řekl?“ chtěl vědět.</p>
<p>Ale Trullův přítel se usmíval. „Ulsun Pral právě nařídil kuchařům, ať z kotlíku, který pro vás připravili, vyloví baektar.“</p>
<p>„Baek co?“</p>
<p>„Zeleninu, Křováku, kterou nenajdeš jinde než tady.“</p>
<p>Najednou napětí opadlo. Všichni Imassové se usmívali a volali na přivítanou a mnozí přistupovali nejdřív k Onrakovi a pak – s úžasem a nadšením k Trullu Sengarovi – ne, uvědomil si, nešlo o něj – <emphasis>to ta emlaví koťata. </emphasis>Která začala příst, jakmile je podrbali za malýma ouškama se štětičkami.</p>
<p>„Koukni na to, Rychleji“ vydechl Křovák nevěřícně. „No je to spravedlivý?“</p>
<p>Čaroděj ho poplácal po zádech. „Je to tak, Křováku, mrtví smrdí.“</p>
<p>„Zase zraňuješ moje city!“</p>
<p>Trull si povzdechl, pustil vodítka a ustoupil. Usmál se na Křováka. „Necítím nic nevhodného,“ ujistil jej.</p>
<p>Ale voják se mračil stále víc. „Možná tě teď mám rád, Trulle Sengare, ale chovej se takhle mile dál, a to se změní, přísahám.“</p>
<p>„Urazil jsem tě –“</p>
<p>„Křováka si nevšímej,“ přerušil ho Rychlej Ben, „aspoň ne, když mluví. Věř mi, jedině tak jsme si my ostatní v oddíle zachovali zdravej rozum. Nevšímej si ho – dokud nesáhne do toho svýho pytle.“</p>
<p>„A pak?“ tázal se Trull dokonale popletený.</p>
<p>„Potom zdrhej, jako bys měl za patama samotnýho mistra Kápě.“</p>
<p>Onrak se oddělil od hloučku a mířil k cizincům.</p>
<p>„Ano,“ poznamenal Rychlej Ben tiše. „Ti mají opravdu starosti.“</p>
<p>„Protože byli jako Onrak? T’lan Imass?“</p>
<p>„Z rituálu, ano. Otázkou je, proč jsou tady?“</p>
<p>„Ať už je sem přivedlo cokoliv, ta proměna, kterou prošli, jimi hodně otřásla, Rychlej Bene – možná se u nich probudil duch, stejně jako u Onraka.“</p>
<p>„Vypadají teda dost nevyrovnaně.“</p>
<p>Rozhovor s Onrakem byl krátký, pak Imass zamířil k Trullovi.</p>
<p>„Tak co?“ chtěl vědět čaroděj.</p>
<p>Onrak se mračil. „Nakonec to jsou Bentraktové. Ale z těch, kteří se připojili k rituálu. Klan Ulsun Prala byl mezi těmi málo, kdo to neudělali, kdo se nechali zviklat argumenty, které přednesla Kilava Onass – a proto vítali emlavy, jako by to byly Kilaviny děti. Proto jsou mezi těmi dvěma skupinami dávné rozpory. Ulsun Pral tehdy nebyl klanovým náčelníkem – vlastně T’lan Bentrakt ho ani neznají.“</p>
<p>„A to je problém?“</p>
<p>„Je, protože jeden z těch cizinců je zvolený náčelník – vybraný samotným Bentraktem osobně. Hostille Rator.“</p>
<p>„A ti druzí dva?“ zajímal se Rychlej Ben.</p>
<p>„To je ještě složitější. Ulsun Pralův kostěj je pryč. Til’aras Benok a Gr’istanas Is’ilm vedle Hostille Ratora jsou kostějové.“</p>
<p>Trull Sengar se zhluboka nadechl. „Takže zvažují převzetí moci.“</p>
<p>Onrak Zlomený kývl.</p>
<p>„A co jim v tom brání?“ chtěl vědět Rychlej Ben.</p>
<p>„Rud Elalle, čaroději. Menandořin syn je děsí.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Liják bušil do země a každou chvíli tmou mezi doškové střechy sjelo sto tisíc kopí se železnou špičkou a vybuchlo na dláždění, kudy se řítily proudy vody a hnaly se k přístavu.</p>
<p>Ledový sever ostrova neumíral klidně. Modrobílé hory, rozervané magií zlobivého dítěte, vyhodily k nebi pilíře páry, jež se vevalila do bouřkových mračen následně táhnoucích k jihu, když se vymanila z pout odmítnutí, a nyní se roztrhly nad sužovaným městem. Pozdní odpoledne přešlo v půlnoc, a když zpola utopená zvonkohra půlnoc skutečně ohlásila, zdálo se, že noc nikdy neskončí.</p>
<p>Ráno – pokud někdy přijde – vypluje pobočnice se svou pestrou flotilou. Válečné trůny, dvě desítky dobře vyzbrojených rychlých eskortních lodí, poslední koráby se zbytkem Čtrnácté armády a jeden štíhlý černý drómon, poháněný neúnavnými vesly osazenými bezhlavými Tiste Andii. A pochopitelně v čele bude místní pirátská loď pod velením mrtvé ženy – ale na té nezáleželo. Návrat, ano, do té noční můry s černým trupem.</p>
<p>Hostitelé se usilovně snažili, aby pravdu quonského drómonu před Nimanderem Golitem a jeho druhy utajili. Uťaté hlavy na palubě, naskládané kolem hlavního stěžně, nechávali zakryté. Nemělo smysl vyvolávat hysterii, pokud by živí tisteandijští hosté spatřili své skutečné příbuzné, protože přece pocházeli z Drift Avalii, že? Ano, pocházeli. Strýčkové, otcové, matky, ach, teď by se hodila slovní hříčka – hlavy rodin, uťaté předčasně, než byly jejich děti dost staré, dost moudré, dost odolné, aby přežily. Uťaté, ha ha. Smrt by byla jedna věc. Umírání bylo jedna věc. Jen jedna, ale vždy tu byly další věci, a na to jste nepotřebovali být zvlášť moudří. Jenomže ty hlavy nezemřely, neztuhly a posléze nezměkly hnilobou. Tváře neodpadly a nezůstala jen kost, jen poznání přicházející se sdílením toho, co je, co bylo a co bude. Ne, oči hleděly dál, oči mrkaly, protože jim nějaká vzpomínka říkala, že mrkání je nutné. Ústa se pohybovala, pokračovala v přerušených rozhovorech, žertování, klevetění o rodičích, a přece se z nich nevydralo jediné slovo.</p>
<p>Ale hysterie byla pro mladou mysl složitá věc. Mohla ohlušovat křikem, jekotem, nekonečnými výbuchy hrůzy – přívalem bez konce. Nebo mohla být tichá – tím strašným způsobem, jakým některá ticha působí – jako otevřená ústa, zoufalá, ale neschopná se nadechnout, oči vylézající z důlků, vystupující žíly, kdy však nepřijde žádný vzduch, do plic nevklouzne život. Taková je hysterie topení. Topení se v sobě, v hrůze. Hysterie dítěte s prázdným výrazem a slinami na bradě.</p>
<p>Některá tajemství se nedají uchovat. Například pravda o té lodi. Obrysy <emphasis>Silandy </emphasis>byly známé, až příliš známé. Loď odvezla jejich rodiče na žalostnou cestu, pátrání po tom, jehož všichni Tiste Andii na Drift Avalii nazývali otcem. Po Anomanderovi Dlouhý vlas. Anomanderovi se stříbrnou kšticí a dračíma očima. Žel, nenalezli ho. Nedostali možnost poprosit o pomoc, položit všechny ty otázky, dělat obviňující, odsuzující, zatracující gesta. Nic z toho.</p>
<p>Jen si seďte u vesel, chrabří rodičové, je třeba přeplout moře. Vidíte pobřeží? Ovšemže ne. Vidíte přes tkaninu sluneční světlo, když svítí slunce, a cítíte v hlavách bolest těl, napětí v ramenou, zatínání a uvolňování svalů při každém pohybu vesel. Cítíte krev hrnoucí se do krku, jako by to byl zlacený pohár, a klouzající zpátky dolů. <emphasis>Veslujte, zatraceně! Veslujte k pobřeží!</emphasis></p>
<p>Ano, k pobřeží. Na druhou stranu tohoto oceánu, a tento oceán, drazí rodičové, je nekonečný.</p>
<p><emphasis>Tak veslujte! Veslujte!</emphasis></p>
<p>Možná by se zahihňal, ale bylo by nebezpečné přerušit ticho své hysterie, kterou držel na uzdě tak dlouho, až byla hřejivá jako matčino objetí.</p>
<p>Lepší bylo pokračovat, zahnat všechny myšlenky na <emphasis>Silandu. </emphasis>Snazší to bylo na zemi, v této hospodě, v této místnosti.</p>
<p>Ale zítra vyplují. Znovu. Na lodích. Sprška a vítr jsou tak osvěžující!</p>
<p>Proto byl této hnusné, deštivé noci Nimander vzhůru. Protože znal Phaed. Znal její hysterii a k čemu by ji mohla dovést právě dnes v noci, v promočeném popelu půlnočního zvonění.</p>
<p>Uměla chodit potichu, když se kradla z postele a bosky přecházela ke dveřím. <emphasis>Požehnaná sestro požehnané dcery požehnané matky požehnané tety, neti, báby – požehnaní příbuzní, krvi mé krve, slino mé sliny, žluči mé žluči. Slyším tě.</emphasis></p>
<p><emphasis>Protože vím, jak uvažuješ, Phaed. Znám ty tvoje výbuchy – ano, vidím tvoje vyceněné zuby, stín záměru. Myslíš si, že jsi neviditelná, a tak odhaluješ svoje syrové já v tom požehnaném záblesku šedobílé, tak poeticky odrážející lesk nože ve tvé ruce.</emphasis></p>
<p>Ke dveřím, drahá Phaed. Zvedni petlici a vyjdi ven, vyklouzni na chodbu, pliž se, zatímco střechu bičuje déšť a voda stéká po zdech jako špinavé slzy. Je dost velká zima, abych viděl tvůj dech, Phaed, což ti připomíná, že jsi nejen naživu, ale také sexuálně probuzená, pohráváš si s nožem a na lodi pohupující se v zálivu civí oči do černě pod promočeným plátnem a voda teče dál…</p>
<p>Pravda, starosti jí dělá Withal. Mohl by se vzbudit. Předtím, nebo potom. Mohl by ucítit krev, kovový pach, smrt odjíždějící s posledním dechem Sandalat Drukorlat. Mohl by se dívat, když vše, čím Phaed skutečně je, nikdo vidět nemá – protože takové věci se nesmí, nedovolují se, a tak by ho mohla zabít taky.</p>
<p>Zmije neútočí jen jednou.</p>
<p>Teď u dveří, poslední překážka – <emphasis>veslujte, hlupáci – pobřeží leží před vámi! – </emphasis>a petlici pochopitelně nejistí žádný zámek. Není k tomu důvod. Kromě jednoho vraždícího dítěte, hlava jehož matky civí na plátno na zmítající se palubě. Jediného dítěte, které se šlo podívat osobně. A nás vytáhlo na pouť. Protože žít znamená honit ozvěny. Ozvěny čeho? Nikdo neví. Ale pouť probíhá, ano, pořád, a ty ozvěny jsou občas chyceny – jen šepot – vrzající vesla, pleskání vln o trup, snažících se proniknout dovnitř, bublající krev, nasátí, když je vtahována zpátky. A my v těch ozvěnách slyšíme hlas nějakého pána: <emphasis>Veslujte! Veslujte k pobřeží! Veslujte </emphasis>o <emphasis>holý život!</emphasis></p>
<p>Vzpomněl si na příběh, na který vzpomínal vždycky a nikdy na něj nezapomene. Na starce v malém člunu, veslujícího do tváře hory ledu. Jak ten příběh miloval. Nesmyslnou slávu v něm obsaženou, bezduchou magii – při tom pomyšlení ho zamrazilo, když si představil tu úžasnou, hlubokomyslnou a hluboce zbytečnou scénu. <emphasis>Starče, co si myslíš, že děláš? Starče – ten led!</emphasis></p>
<p>Uvnitř stín mezi stíny, šero v šeru, zuby skryté, ale nože je jasný lesk chytající odrazy deště z podobaného duhového skla v okně. Otřepe se, přikrčí, jak cítí cosi v podbřišku, a ten pocit proniká do mozku, až se jí zadrhne dech – ach, Phaed, teď nekřič. Ani nesténej.</p>
<p>Přitáhli si palandy k sobě – této noci tedy muž a jeho děvka sdíleli sliny svých lůn, no není to sladké? Blíží se, pátrá. Vidí, že Sandalat leží nalevo, blíž k ní. Jak vhodné.</p>
<p>Phaed zvedá nůž.</p>
<p>V duchu se jí míhá scéna za scénou, špinavý seznam neustálých urážek téhle staré ženské, znevažujících Phaed a odhalujících všem okolo Phaediny tajné obavy – na to nemá nikdo právo, nikdo nemá právo to udělat a pak se smát – alespoň v duchu, když už ne nahlas. Všechny ty urážky, no, přišel čas je splatit. Tady, jediným bodnutím.</p>
<p>Zvedá nůž ještě výš, zadržuje dech a drží ho.</p>
<p>A bodá.</p>
<p>Nimander švihne rukou, popadne ji za zápěstí a stiskne, když se ona otočí, rty ohrnuté, oči planoucí vztekem a strachem. Zápěstí je jako malý, kostnatý hádek, který se kroutí a snaží se obrátit nůž a opřít ho ostřím o Nimanderovu ruku. On znovu zakroutí, kosti prasknou s ošklivým drhnutím.</p>
<p>Nůž zazvoní o dřevěnou podlahu.</p>
<p>Nimander se na ni vrhne, celou svou váhou ji přitiskne na podlahu vedle postele. Phaed se mu pokusí vyškrábat oči, a on pustí zlomenou ruku a chytí ji za druhou, kterou jí zlomí taky.</p>
<p>Phaed nekřičí. Podivuhodné. Jen supí.</p>
<p>Nimander ji tiskne pod sebou a drží ji za krk. Začíná mačkat.</p>
<p><emphasis>Už dost, Phaed. Teď dělám, co by udělal Anomander Dlouhý vlas. </emphasis>Co <emphasis>by udělal Silchas Zmar. Co by udělala sama Sandalat, kdyby byla vzhůru. Dělám to, protože tě znám – ano, teď ve tvých očích vylézajících z důlků, kde se jako povodeň shromažďuje tvé vědomí, vidím tvé pravé já.</emphasis></p>
<p><emphasis>Tu prázdnotu uvnitř.</emphasis></p>
<p><emphasis>Tvá matka zírá v hrůze. Na to, co zplodila. Zírá nevěřícně, zoufale se drží možnosti, že to pochopila špatně, že jsme to všichni pochopili špatně, že nejsi taková, jaká jsi. Ale není pomoci. Ne pro ni. Ne pro tebe.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ano, dívej se mi do očí, Phaed, a věz, že tě vidím.</emphasis></p>
<p><emphasis>Vidím tě –</emphasis></p>
<p>Táhne ho to pryč. Od Phaed. Ruce mu jsou páčeny, bolestivě zkrouceny, aby uvolnily stisk – a on padá dozadu. Kolem sebe má ovinutou svalnatou paži a je odtržen od Phaed, od jejího nafouknutého obličeje a děsivého lapání po dechu – chudinku Phaed bolí krk. Dýchání představuje bolest.</p>
<p>Ale žije. Ztratil šanci, a teď ho zabijí.</p>
<p>Sandalat na něj ječí – ječí na něj už nějakou dobu. Začala ječet, když Phaed zlomil druhé zápěstí – probudil ji Phaedin křik – pochopitelně že nemlčela. Praskání kostí to nedovoluje ani u tak bezduché kreatury, jako je Phaed. Ona ječela a on nic neslyšel, dokonce ani ozvěnu ne – <emphasis>ruce na veslo a mačkat</emphasis><emphasis>!</emphasis></p>
<p>Co bude teď? Co udělají?</p>
<p>„<emphasis>Nimandere!</emphasis>“</p>
<p>Trhl sebou a zadíval se na Sandalat, jako by to byla cizinka.</p>
<p>Withal ho svíral, paže mu držel u boků, ale Nimander se nebránil. Na to bylo pozdě.</p>
<p>Phaed se pozvracela a v místnosti páchly zvratky.</p>
<p>Někdo bušil na dveře – které za sebou Nimander ve své moudrosti zamkl poté, co za Phaed vklouzl do místnosti.</p>
<p>Sandalat křikla, že jsou všichni v pořádku – nehoda, ale už je to v pořádku.</p>
<p>Ale chudinka Phaed má zlomené ruce. To bude třeba ošetřit.</p>
<p>Ne teď, Withale.</p>
<p>On se nebrání, ženo. Můžu ho pustit?</p>
<p>Ano, ale buď opatrný –</p>
<p>Budu, o tom nepochybuj.</p>
<p>Sandalat, stojící mezi Nimanderem a kašlající Phaed, vzala Nimanderovu hlavu do dlaní a sklonila se, aby mu viděla do očí.</p>
<p>Co vidíš, Sandalat Drukorlat? Drahokamy zářící pravdou a údivem? Jámy šeptající o své bezednosti, o pádu do duše bez konce? <emphasis>Veslujte, hlupáci! Potápíme se! </emphasis>Ach, nehihňej se, Nimandere, nedělej to. Zůstaň takový, jaký jsi, navenek otupělý. Prázdný. Co vidíš? Přece nic, jak jinak.</p>
<p>„Nimandere.“</p>
<p>„V pořádku,“ opáčil. „Už mě můžeš zabít.“</p>
<p>Na tváři se jí objevil zvláštní výraz. Něco jako hrůza. „Nimandere, ne. Poslouchej mě, potřebuju to vědět. Co se tady stalo? Proč jste v našem pokoji?“</p>
<p>„Phaed.“</p>
<p>„Proč jste tu oba, Nimandere?“</p>
<p><emphasis>Protože jsem ji sledoval. Zůstal jsem vzhůru – to dělám často. Pozoroval jsem ji celé dny a noci. Pozoroval jsem ji, jak spí, jak se probouzí, jak bere nůž a usmívá se do tmy. Do tmy, která je jejím dědictvím, do tmy zrady.</emphasis></p>
<p><emphasis>Nevzpomínám si, kdy jsem naposledy spal, Sandalat Drukorlat. Musel jsem zůstat vzhůru, pořád vzhůru. Kvůli Phaed.</emphasis></p>
<p>Odpověděl jí? Nahlas vyslovil všechny ty věci, rozumná vysvětlení? Nebyl si jistý. „Zabij mě teď, ať můžu spát, tolik se mi chce spát.“</p>
<p>„Nikdo tě nezabije,“ ujistila jej Sandalat. Ruce, jež mu tiskla na obličej, měla zvlhlé potem. Nebo možná deštěm. Ale ne slzami – <emphasis>ty nechej obloze, noci.</emphasis></p>
<p>„Mrzí mě to,“ řekl Nimander.</p>
<p>„Myslím, že omlouvat by ses měl Phaed, ne?“</p>
<p>„Mrzí mě,“ zopakoval a dodal: „že není mrtvá.“</p>
<p>Odtáhla ruce a jeho zastudilo.</p>
<p>„Počkej chvilku,“ ozval se Withal, přešel k posteli, sehnul se a něco zvedl. Lesklé ostří. Její nůž. „Teď by mě zajímalo, komu z nich tahle hračka patří.“</p>
<p>„Nimander svůj ještě má,“ poukázala Sandalat a najednou se zadívala na Phaed.</p>
<p>Withal po chvíli zabručel. „Chová se k tobě jako nenávistný malý had, Sand. Ale tohle?“ Otočil se k Nimanderovi. „Právě jsi zachránil mé ženě život, že? Myslím, že ano.“ Popošel blíž, ale netvářil se zdaleka tak zhrozeně jako Sandalat. Ne, jeho tvrdý výraz změkl. „Bohové pod námi, Nimandere, ty jsi věděl, že to přichází, viď? Jak dlouho? Kdy ses naposledy vyspal?“ Ještě chvíli se díval, pak se obrátil. „Ustup, Sand, myslím, že musím dokončit, co Nimander začal –“</p>
<p>„Ne!“ štěkla jeho žena.</p>
<p>„Zkusí to znovu.“</p>
<p>„To chápu, pitomče! Myslíš, že jsem nenahlédla do zubaté tlamy její duše? Poslouchej, existuje řešení –“</p>
<p>„Ano, zakroutit jí krkem –“</p>
<p>„Necháme je tady. Na ostrově – zítra odplujeme bez nich. Withale – manželi –“</p>
<p>„A až se vzpamatuje – protože tací jako ona se vždycky vzpamatují – vezme ten svůj zatracený nůž a udělá Nimanderovi, co se snažila udělat tobě. On ti zachránil život, a já ho neopustím –“</p>
<p>„Ona ho nezabije,“ skočila mu Sandalat do řeči. „Ty to nechápeš. Nemůže – bez něj by byla skutečně sama a to si nemůže dovolit – to by ji dohnalo k šílenství –“</p>
<p>„K šílenství, ano, je dost šílená, aby vzala nůž na Nimandera, který ji zradil!“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Jsi si tím jistá, ženo? Skutečně tak pevně věříš, že chápeš, jak uvažuje sociopatka? Že s ní Nimandera necháš?“</p>
<p>„Manželi, má zlomené ruce.“</p>
<p>„A zlomené kosti můžeš vyléčit. Nůž vražený do oka nikoliv.“</p>
<p>„Ona se ho ani nedotkne.“</p>
<p>„Sand –“</p>
<p>„Ona se mě nedotkne,“ řekl Nimander.</p>
<p>Withal se mu podíval do očí. „Ty taky?“</p>
<p>„Musíte nás tu nechat,“ pokračoval Nimander a trhl sebou při zvuku vlastního hlasu. Tak slabý, neužitečný. Není žádný Anomander Dlouhý vlas. Žádný Silchas Zmar. To, že ho Andarist pověřil vedením ostatních, byla chyba. „Nemůžeme jít s vámi. Se <emphasis>Silandou. </emphasis>Nemůžeme tu loď vidět už ani chvilku. Odvezte ji, prosím, odvezte <emphasis>je!</emphasis>“</p>
<p>Příliš mnoho křiku této noci v této místnosti. Další dotazy zvenčí, rostoucí strach.</p>
<p>Sandalat se otočila, přehodila přes sebe župan – a Nimander si najednou uvědomil, že doteď byla nahá – <emphasis>žena mateřsky obdařená, tělo ženy, která rodila, tělo, o jakém mladí muži sní. A najdou se manželky, které by mohly být matkami, které by mohly být milenkami… i pro někoho jako já? Nech toho, ta je mrtvá – </emphasis>v županu šla Sandalat ke dveřím, rychle je otevřela, vyšla na chodbu a dveře za sebou zavřela. Další hlasy na chodbě.</p>
<p>Withal se díval na Phaed, která přestala kašlat a místo toho fňukala. „Tohle není tvůj zločin, Nimandere.“</p>
<p>Cože?</p>
<p>Withal se sklonil a popadl Phaed za lokty. Zavřískla.</p>
<p>„Ne,“ řekl Nimander.</p>
<p>„Není to tvůj zločin.“</p>
<p>„Ona tě opustí, Withale. Jestli to uděláš, opustí tě.“</p>
<p>Withal se zadíval na Nimandera a pak Phaed hodil na podlahu. „Ty mě neznáš, Nimandere. Ona možná taky ne – ne, když přijde na to, co jsem pro ni ochotný udělat – a asi i pro tebe,“ dodal s prsknutím.</p>
<p>Nimander si myslel, že jeho slova Withala zastavila, zabránila mu udělat, k čemu se chystal, a tak nebyl připravený a jen se díval, když Withal zvedl Phaed, odnesl ji přes místnost, jako by to byl jen pytel turínů, a vyhodil ji z okna.</p>
<p>Tlusté sklo plné bublin se rozbilo a Phaed mávající rukama i nohama byla pryč, zmizela ve vyjící noci a dovnitř pronikl ledový déšť.</p>
<p>Withal ustoupil před větrem. Otočil se k Nimanderovi. „Budu lhát,“ prohlásil. „Ta šílená osoba se rozběhla a skočila – rozumíš?“</p>
<p>Otevřely se dveře a dovnitř vrazila Sandalat se zástupkyní pobočnice Lostarou Yil a knězem Banascharem – a za nimi se tlačili ostatní Tiste Andii – oči vytřeštěné strachem a zmatkem – a Nimander se potácel k nim –</p>
<p>Načež ho k sobě obrátila Sandalat.</p>
<p>Withal mluvil. Nevěřícný tón. Protesty.</p>
<p>Ale ona zírala do jeho očí. „Udělala to? Nimandere! <emphasis>Udělala to?</emphasis>“</p>
<p><emphasis>Udělala co? Aha, ano, vypadla z okna.</emphasis></p>
<p>Křik z ulice, tlumené kvílení větru a hukot deště. Lostara Yil se vyklonila z okna. Po chvíli couvla a s vážným výrazem se otočila. „Zlomený vaz. Je mi to líto, Sandalat. Ale mám pár otázek…“</p>
<p>Matka, žena, Withalova milenka se dívala Nimanderovi do očí – ten pohled říkal, že se ze tmy, z děsivých míst v její duši zvedá ztráta a hrozí, že spolkne lásku, již chová k manželovi – k muži s nevinným výrazem, který mu řekl, jakou odpověď jí má dát, aby nebyly zničeny další dva životy. <emphasis>Udělala to? Z okna? Zemřela?</emphasis></p>
<p>Nimander kývl. „Ano.“</p>
<p>Další mrtvá žena mu vřískala v hlavě, skoro se zapotácel. Mrtvé oči, požírající lásku. „<emphasis>Ty jsi lhal, Nimandere!</emphasis>“</p>
<p><emphasis>Ano. Abych zachránil Withala. Abych zachránil Sandalat Drukorlat –</emphasis></p>
<p>„<emphasis>Abys zachránil sebe!</emphasis>“</p>
<p>„<emphasis>Ano</emphasis>.“</p>
<p>„<emphasis>Má lásko, co se to s tebou stalo?</emphasis>“</p>
<p><emphasis>Slyšel jsem, jak se cosi točí. </emphasis><emphasis>Š</emphasis><emphasis>eptem pronesený příslib – musíme zůstat tady, víš. Musíme. Andarist si mě vyvolil. Věděl, že zemře. Věděl, že se neobjeví Anomander Dlouhý vlas ani Silchas Zmar, žádný velký příbuzný z věku slávy – nikdo nás nepřijde zachránit, nikdo se o nás nepostará. Zbyl jsem jenom já.</emphasis></p>
<p><emphasis>Má lásko, vést znamená nést břímě. Jako to dělali hrdinové ze starých časů s jasnýma očima.</emphasis></p>
<p><emphasis>Tak se podívej na moje oči, má lásko. Vidíš moje břímě? Jako hrdina ze starých časů –</emphasis></p>
<p>Sandalat znovu natáhla ruku s dlouhými prsty. Ne aby ho vzala za hlavu, ale aby setřela déšť proudící mu po lících.</p>
<p><emphasis>Moje jasné oči.</emphasis></p>
<p><emphasis>Zůstaneme tady na tomto ostrově – budeme se dívat na Třasy a uvidíme v nich slabé stopy tisteandijské krve a odvrátíme je od barbarství, které se jich zmocnilo a pokřivilo jim vzpomínky.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ukážeme jim pobřeží. Skutečné pobřeží.</emphasis></p>
<p><emphasis>Břemena, má lásko. To znamená žít, zatímco tví milovaní umírají.</emphasis></p>
<p>Sandalat stále ignorovala Lostařiny otázky. Couvla a nechala se obejmout manželem. A Withal se podíval na Nimandera.</p>
<p>Venku ječel vítr.</p>
<p><emphasis>Ano, má lásko, vidím mu to na očích. Podívej, co jsem udělal Withalovi. A to všechno proto, že jsem neuspěl.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Včerejší bouře opláchla město, takže teď vypadalo zpustošeně, až bylo skoro přijatelné. Yan Tovis, Šero, stála na molu a dívala se, jak cizí lodě vyplouvají z přístavu. Vedle sebe měla polobratra Yedana Derryga, Stráže.</p>
<p>„Jsem rád, že odplouvají,“ prohlásil.</p>
<p>„To nejsi sám,“ ujistila jej.</p>
<p>„Brullyg je pro svět mrtvý – ale byla to oslava, nebo sebelítost?“</p>
<p>Yan Tovis pokrčila rameny.</p>
<p>„Za úsvitu,“ pokračoval Yedan Derryg po dlouhém mlčení, „se naši černí bratranci vydají stavět hrobku.“ Zaskřípal zuby. „Tu holku jsem viděl jen jednou. Kyselý výraz, plaché oči.“</p>
<p>„Ty ruce si nezlomila při pádu,“ poznamenala Yan Tovis. „Příliš mnoho modřin – stopy po prstech. Kromě toho přistála na hlavě, ukousla si jazyk, jako by si ho uřízla.“</p>
<p>„V té místnosti se něco stalo. Něco nepěkného.“</p>
<p>„Jsem ráda, že jsme tyhle rysy nezdědili.“</p>
<p>Zabručel a neřekl nic.</p>
<p>Yan Tovis si povzdechla. „Pully a Skwish zřejmě usoudily, že jejich jediným úkolem je mě otravovat.“</p>
<p>„Ostatní čarodějnice si je zvolily za své zástupkyně. Začínáš svou vládu v bouři rozladěnosti.“</p>
<p>„Je to horší,“ zabručela. „Tohle město je plné bývalých vězňů. Dlužníků a vrahů. Brullygovi se je dařilo ovládat, protože měl čím podpořit názor, že je nejzlejší zmije v jámě. Teď se podívají na mě a vidí atripredu říšské armády – jen dalšího dozorce – a ty, Derrygu, jsi můj silný finadd. Na Třasech a jejich zatracené královně jim za mák nezáleží.“</p>
<p>„A právě proto potřebuješ čarodějky, Šero.“</p>
<p>„Já vím. A jako by to nestačilo, <emphasis>ony </emphasis>to vědí taky.“</p>
<p>„Potřebuješ vliv,“ podotkl.</p>
<p>„Jsi chytrý.“</p>
<p>„Už jako dítě jsi byla jízlivá.“</p>
<p>„Promiň.“</p>
<p>„Myslím, že odpověď by mohli mít ti Tiste Andii.“</p>
<p>„Kdo ví víc o naší minulosti než čarodějky? Kdo ji zná čistou? Ne překroucenou generacemi rozkladu, zapomínání a příhodných lží?“</p>
<p>„Necháváš se unést, Yedane.“</p>
<p>„Další jízlivost.“</p>
<p>„Ne, jsem spíš ohromená.“</p>
<p>Zaťal zuby a díval se na ni.</p>
<p>Zasmála se, nemohla si pomoct. „Ach, bratře, pojď – cizinci jsou pryč a nejspíš se nevrátí – nikdy.“</p>
<p>„Plují vstříc své zkáze?“</p>
<p>„Co myslíš?“</p>
<p>„Nejsem si jistý, Šero. Ta malá čarodějka Sinn…“</p>
<p>„Možná máš pravdu. Zpráva o jejím odjezdu Pully a Swish rozveselila.“</p>
<p>„Zničila ledovou stěnu dlouhou jako Fentská Dálava. Já bych tyhle Malažany nepodceňoval.“</p>
<p>„Pobočnice na mě dojem nedělá,“ utrousila Yan Tovis.</p>
<p>„Možná proto, že to nepotřebuje.“</p>
<p>Šero se nad tím zamyslela, a důkladně.</p>
<p>Otočili se od třpytivého zálivu a cizích lodí v dálce. Slunce skutečně začínalo hřát – nejjasnější důkaz, že led je mrtvý a hrozba pominula. Ostrov bude žít dál.</p>
<p>Na ulici před nimi začvachtal obsah prvního z nočníků vylévaných z oken v poschodí, takže kolemjdoucí museli uskakovat.</p>
<p>„Lidé tě zdraví, královno.“</p>
<p>„Ale, sklapni, Yedane.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Kapitán Laskava stál u zábradlí a díval se přes vlny na <emphasis>Silandu. </emphasis>Vojáci z obou oddílů té prokleté lodi byli na palubě, pár jich hrálo v kostky nebo se věnovali podobné zahálčivé činnosti a vesla bušila do vln v pravidelném rytmu. Masan Gilani stála u kormidelního vesla a dělala společnost seržantovi Šňůrovi.</p>
<p><emphasis>Ten má ale štěstí, neřád. </emphasis>Poručík Pores se vedle Laskavy opíral o zábradlí a oči upíral na Masan Gilani – stejně jako se na ni nejspíš dívala většina námořníků na lodi, pokud tedy zrovna nedělali něco s plachtami.</p>
<p>„Poručíku.“</p>
<p>„Pane?“</p>
<p>„Co si myslíte, že děláte?“</p>
<p>„Ehm, nic, pane.“</p>
<p>„Opíráte se o obrubník. V pohovu. Řekl jsem snad někdy ‚pohov‘, poručíku?“</p>
<p>Pores se narovnal. „Promiňte, pane.“</p>
<p>„Ta žena bude dána do hlášení.“</p>
<p>„Ano, nemá toho na sobě moc, že?“</p>
<p>„Nemá uniformu.“</p>
<p>„To zatraceně rozptyluje, co, pane?“</p>
<p>„Určitě jste chtěl říct rozčiluje, poručíku.“</p>
<p>„Ano, to slovo jsem hledal. Děkuju, pane.“</p>
<p>„Třasové vyrábějí neobyčejné hřebeny,“ poznamenal Laskava. „Ze želvoviny.“</p>
<p>„Působivé, pane.“</p>
<p>„Jsou drahé, ale stojí za to, řekl bych.“</p>
<p>„Ano, pane. Už jste je zkoušel?“</p>
<p>„Poručíku, myslíte si, že to má být vtipné?“</p>
<p>„Pane? Ne, ovšemže ne!“</p>
<p>„Protože, jak je zcela zřejmé, poručíku, váš velicí důstojník má velmi málo vlasů.“</p>
<p>„Pokud tím myslíte svou hlavu, pane, pak ano, ehm, to je opravdu zřejmé.“</p>
<p>„Mám tedy snad vši, že bych měl hřeben použít na jinou část svého těla, poručíku?“</p>
<p>„To netuším, pane. Teda určitě ne.“</p>
<p>„Poručíku, chci, abyste zašel do mé kajuty a připravil disciplinární zprávu na támhle toho vojáka.“</p>
<p>„Ale, pane, ona je mariňák.“</p>
<p>„Řečená zpráva bude předána pěsti Kenebovi, jakmile to bude proveditelné. Proč tu ještě stojíte? Padejte mi z očí, a žádné kulhání!“</p>
<p>„Už dávno nekulhám, pane!“</p>
<p>Pores zasalutoval a spěchal pryč, přičemž se snažil nekulhat. Potíž byla v tom, že v přítomnosti kapitána Laskavy se mu kulhání stalo zvykem. Pravda, byl to ubohý pokus vyvolat aspoň ždibec soucitu. Laskava v sobě soucit neměl. A neměl ani přátele. Kromě svých hřebenů. „Ty jsou sice samý zub, ale nekoušou,“ mumlal si cestou do Laskavovy kajuty. „Želvovina, ách!“</p>
<p>„Rozhodl jsem se, že vás doprovodím, poručíku,“ promluvil za ním kapitán. „Abych dohlédl na vaše psaní.“</p>
<p>Pores se přikrčil, zakulhal a zamnul si kyčel, než otevřel dveře. „Ano, pane,“ pravil chabě.</p>
<p>„A až skončíte, poručíku, moje nové želvovinové hřebeny budou potřebovat důkladně vyčistit. Třasové nejsou právě nejčistotnější.“</p>
<p>„To želvy taky ne.“</p>
<p>„Co prosím?“</p>
<p>„Budu velice pilný, pane.“</p>
<p>„A opatrný.“</p>
<p>„Rozhodně, pane.“</p>
<p>„Vlastně na to radši dohlédnu taky.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„Neviděl jsem vás tuhle kulhat?“</p>
<p>„Ne, pane. Už je mi mnohem líp.“</p>
<p>„Jinak bychom museli pro vaše kulhání najít dobrý důvod, poručíku. Například bych si našel palici a roztřískal vám nohu. Myslíte, že by to šlo? Nemusíte odpovídat, chápu. Teď byste měl najít psací potřeby, že?“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Říkám ti, Masan, že tam byl sám Laskava. A slintal nad tebou.“</p>
<p>„Pitomče,“ odsekla a dodala: „Seržante.“</p>
<p>Šňůra se zašklebil. „I na takovou dálku jsou tvoje vnady, ehm, nezaměnitelný.“</p>
<p>„Seržante, Laskava nejspíš neměl ženskou, co dospěl, a tehdy to nejspíš byla kurva, kterou mu k tý příležitosti koupil otec nebo strýc. Ženy tyhle věci poznají. Ten chlap je potlačovaný těma nejhoršíma způsobama.“</p>
<p>„A jak můžeš být potlačovaná dobrým způsobem?“</p>
<p>„Jako chlap? No, například slušností, jako že nevyužíváš svý hodnosti. Dobře mě poslouchej, jestli se nebojíš. Všechny skutečně ušlechtilý skutky jsou formy potlačenýho chování.“</p>
<p>„Kdes k tomu ve jménu mistra Kápě přišla? Na dalhonskejch savanách těžko!“</p>
<p>„Divil by ses, o čem se ženy v chýších baví, seržante.“</p>
<p>„No, vojáku, tuhle blbou loď náhodou řídím já, takže tys přišla za mnou, a ne obráceně!“</p>
<p>„Jenom jsem utíkala od Balšámova oddílu – nemluvě o tom tvým sapérovi Krumpovi, který se rozhodl, že jsem hodna jeho uctívání. Prý mám ocas nějakýho mločího boha.“</p>
<p>„Cože máš?“</p>
<p>„Jo. A jestli na to sáhne, tak to nejspíš upadne. Podle mě chce říct, že jsem pro někoho jako on příliš dokonalá. Což je něco jako úleva. Ale stejně na mě civí.“</p>
<p>„Civí na tebe, protože to chceš, Masan Gilani. Nesundávej si zbroj a všichni na tebe rychle zapomeneme.“</p>
<p>„Zbroj na lodi? Ne, díky. To zaručuje rychlý pád na blátivý dno, seržante.“</p>
<p>„Na vlnách se bojovat nebude,“ věštil Šňůra.</p>
<p>„Proč ne? Ledeřani snad nějakou tu flotilu mají, ne?“</p>
<p>„Většinou jsou poničený létama na moři, Masan Gilani. Kromě toho v boji loď proti lodi nikdy nebyli moc dobří – teda bez svý magie.“</p>
<p>„Ostatně my taky ne, bez našich mariňáků.“</p>
<p>„To ale oni nevědí.“</p>
<p>„Už nemáme Rychlýho Bena.“</p>
<p>Šňůra se opřel o veslo a zadíval se na ni. „Tys strávila většinu času ve městě, viď? Jen pár cest na sever k nám. Masan Gilani, Rychlej Ben uměl všechny ty triky, a dokonce i vypadal jako říšskej velemág. Úskočnej, záhadnej a děsívej jako prdel mistra Kápě. Ale povím ti tohle – Sinn, ta to má fakt v sobě.“</p>
<p>„Když to říkáš.“ Pokud šlo o Sinn, Masan Gilani dokázala myslet jen na němé děcko stočené v náručí každé ženy v dohledu a ocucávající bradavky jako novorozeně. Pochopitelně to bylo hned po Y’Ghatan. Už hrozně dávno.</p>
<p>„Říkám,“ ujistil ji Šňůra. „A pokud se nechceš tady k seržantovi chovat neoficiálně, tak si ty svoje houpavý boky odnes někam jinam.“</p>
<p>„Vy mužský jste všichni stejný.“</p>
<p>„Vy ženský taky. Možná tě bude zajímat,“ dodal ještě, když se obrátila k odchodu, „že Krump pod těma spodkama není žádná sušinka.“</p>
<p>„To je nechutný.“ Ale zarazila se a ohlédla se na něj. „Opravdu?“</p>
<p>„Myslíš, že bych ti lhal o něčem takovým?“</p>
<p>Díval se, jak Masan Gilani přechází po palubě k Balšámovi a ostatním hráčům. Zatím vyhrával Krump. Pochopitelně ho později oberou. I když idioti mívají zatracené štěstí.</p>
<p>V každém případě představa, že Masan Gilani ze všech mužů skončí právě s Krumpem, byla příliš zábavná, než aby to nechal jen tak. Pokud se nezajímá o slušné muže jako seržant Šňůra, může mít sapéra, čímž si zaslouží všechno, co bude následovat. <emphasis>Ano, bude tě uctívat. I to, co každé ráno vykašleš, a ten rozkošný způsob, jak si před bitvou utíráš nos. Jen počkej, až o tom řeknu Křápovi. A Ebronovi. A Pajdovi. Sepíšeme knížku. Za jak dlouho s řevem uteče? A Krump za ní zoufale pokluše s koleny u uší?</emphasis></p>
<p>Na zadní palubu vylezl Ebron. „Co se tváříš tak rozjařeně, seržante?“</p>
<p>„To ti povím pozdějc. Přestal jsi hrát?“</p>
<p>„Krump pořád vyhrává.“</p>
<p>„Ještě jste to neobrátili?“</p>
<p>„Zkusili jsme to před půl zvoněním, seržante, ale to jeho zatracený štěstí je skoro zlověstný.“</p>
<p>„Vážně? Přece není mág, nebo je?“</p>
<p>„Bohové, ne. Právě naopak. Veškerá moje magie šla vepsí – a co jsem toho vyzkoušel na něj i na kostky. Tihle mottští zálesáci bývali lovci mágů, víš. Velemaršál tenhle a velemaršál támhle ten – jestli je Krump opravdu Kmen, jeden z bratrů, tak ti byli vyhlášený.“</p>
<p>„Chceš říct, že ho podceňujeme, Ebrone?“</p>
<p>Oddílový mág se tvářil mrzutě. „Asi o tři sta říšských jakatasů prozatím, seržante.“</p>
<p><emphasis>Pro koule mistra Kápě, možná se Masan Gilani ráda stane královnou vesmíru.</emphasis></p>
<p>„Co jsi mi to chtěl říct, seržante?“</p>
<p>„Zapomeň na to.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Šurk Elalle stála na přední palubě <emphasis>Zuřivého vlka </emphasis>a upírala oči na <emphasis>Nehynoucí vděčnost </emphasis>o pět délek před nimi. Loď pod napjatými plachtami přímo letěla po vlnách. Skorgen Kaban velel její lodi a bude jí velet, dokud nevplují do ústí Lederu. Zatím se nezahanbil – ani ji, což bylo důležitější.</p>
<p>Neměla z toho radost, ale Malažané jí platili opravdu dobře. Zlatem, a byla ho plná truhlice, což se bude v příštích dnech, měsících a nejspíš i letech hodit.</p>
<p>Další invaze do Lederské říše, a svým způsobem možná stejně hnusná jako ta poslední. Jsou to snad znamení signalizující úpadek kdysi velké civilizace? Podrobené barbarskými Tiste Edur a teď uprostřed dlouhé války, která jí rozhodně pustí žilou, až možná zůstane jen bezkrevná mrtvola.</p>
<p>Pokud už ovšem tihle nešťastní, opuštění mariňáci – ať už je „mariňák“ cokoliv, v každém případě to je nějaký voják – nerosolovatěli a nerozpouštěli se v humus. Což bylo docela dobře možné, a Šurk neznala žádné podrobnosti tažení, takže netušila, jak to vlastně je.</p>
<p>A tak se teď vracela do Lederas… možná včas, aby viděla její dobytí. <emphasis>Svědek – no tedy, milá Šurk, ty přece hraješ větší roli. Vedeš nepřítele přímo do doků. A jak slavná budeš pak? Kolik další kleteb se snese na tvou hlavu?</emphasis></p>
<p>„Je na to obřad,“ poznamenal za ní kdosi.</p>
<p>Obrátila se. Ten divný chlap v hnusných šatech a se zapomenutelným obličejem. Kněz. „Banaschar, že?“</p>
<p>Kývl. „Můžu se připojit, kapitáne.“</p>
<p>„Jak chceš, ale teď nejsem kapitán. Jsem pasažér, host.“</p>
<p>„Stejně jako já,“ opáčil. „Jak jsem se zmiňoval před chvílí, je na to obřad.“</p>
<p>„A na co jako?“</p>
<p>„Jde o to, najít a znovu připoutat tvou duši k tvému tělu – odstranit kletbu a vrátit ti život.“</p>
<p>„Na to je trochu pozdě, i kdybych po něčem takovým toužila, Banaschare.“</p>
<p>Zvedl obočí. „Ty nesníš o tom, že budeš zase živá?“</p>
<p>„Měla bych?“</p>
<p>„Jsem nejspíš poslední živý velekněz D’rek, zmije podzimu. Tváře zestárlých, umírajících, nemocných. A všepožírající země, která vezme maso a krev a kosti, a ohně, který to přemění v popel –“</p>
<p>„Ano, dobře, chápu.“</p>
<p>„Líp než kdo jiný chápu napětí mezi živými a mrtvými, hořkost roční doby, která si najde každého z nás –“</p>
<p>„To vždycky takhle žvaníš?“</p>
<p>Odvrátil zrak. „Ne. Snažím se vzkřísit svou víru –“</p>
<p>„U destiček, Banaschare, nerozesmívej mě. Prosím.“</p>
<p>„Rozesmívat? Aha, ano, hra se slovíčky. Náhodná –“</p>
<p>„Blbost.“</p>
<p>To vyvolalo posměšný výraz – což bylo lepší než vážná mizerie, která tam byla před chvílí. „Nuže dobrá, Šurk Elalle, proč nechceš znovu žít?“</p>
<p>„Nechci zestárnout. Zůstanu taková, jaká jsem, přitažlivá –“</p>
<p>„Navenek ano.“</p>
<p>„A namáhal ses někdy podívat se <emphasis>dovnitř, </emphasis>Banaschare?“</p>
<p>„Něco takového bych bez dovolení neudělal.“</p>
<p>„Dávám ti ho. Jen se ponoř, velemágu.“</p>
<p>Upřel na ni oči, ale pohled se mu pomalu rozostřoval. Po chvíli zbledl, zamrkal a couvl. „Bohové pod námi, co je <emphasis>tohle?</emphasis>“</p>
<p>„Nevím, co tím myslíš, milý pane.“</p>
<p>„Jsou tam… kořeny… vyplňují celé tvoje tělo. Každou žílu i tepnu, nejtenčí kapiláry… jsou živé…“</p>
<p>„Můj ootooloo – prý nakonec převezme kontrolu. Jeho chutě –“ usmála se – „jsou bez hranic. Ale naučila jsem se je ovládat, více méně. Má svou vlastní tvrdost, co?“</p>
<p>„Jsi mrtvá, a nejsi mrtvá, už ne – ale to, co v tobě žije, co zabralo celé tvoje tělo, Šurk Elalle, je <emphasis>cizí. </emphasis>Parazit!“</p>
<p>„Lepší než blechy.“</p>
<p>Civěl s otevřenou pusou.</p>
<p>Jeho strach ji přestával bavit. „Bloud vem tvoje obřady. Jsem spokojená taková, jaká jsem, nebo budu, jakmile se vyškrábu a nacpu nový koření –“</p>
<p>„Dost, prosím.“</p>
<p>„Jak chceš. Přeješ si probrat ještě něco? Pravda je, že s veleknězi nemám moc trpělivost. Jako kdyby zbožnost vycházela z barevných hadrů a licoměrný nadutosti. Ukaž mi kněze, který umí tancovat, a já se budu chvíli vyhřívat v jeho stínu. Jinak…“</p>
<p>Uklonil se. „Tak mě omluv.“</p>
<p>„Zapomeň na křísení svý víry, Banaschare, a snaž se pro sebe najít nějaký lepší obřad k žití.“</p>
<p>Couvl a málem se srazil s pobočnicí a její vždy přítomnou tělesnou stráží Lostarou Yil. Rychle se uklonil a utekl.</p>
<p>Pobočnice se na Šurk Elalle zamračila. „Zřejmě rozčilujete moje ostatní pasažéry, kapitáne.“</p>
<p>„To mě nezajímá, pobočnice. Líp bych posloužila na vlastní lodi.“</p>
<p>„Nedůvěřujete svému prvnímu důstojníkovi?“</p>
<p>„Mému neúplnému kusu člověka? Proč si to myslíte?“</p>
<p>Lostara Yil frkla a schválně si nevšímala varovného pohledu od pobočnice.</p>
<p>„Budu na vás mít spoustu otázek, kapitáne,“ prohlásila Tavore. „Zvlášť až se přiblížíme k Lederas. A pochopitelně si budu cenit vašich odpovědí.“</p>
<p>„Jste moc drzí, vplout rovnou do hlavního města,“ prohlásila Šurk Elalle.</p>
<p>„Odpovědí, nikoliv rad.“</p>
<p>Šurk Elalle pokrčila rameny. „Jeden můj strýc se kdysi rozhodl opustit Lederas a žít s Mekrosy. Taky moc neposlouchal rady. Odešel. A pak, není to tak dávno, se objevila loď, mekroská loď z jednoho z jejich plovoucích měst na jih od Pilotu – a ti vyprávěli, jak jejich sesterský město zničil led, až úplně zmizelo – nezůstaly skoro žádný trosky – a nikdo nepřežil. Nejspíš šli rovnou do hlubiny. Právě v tom nešťastným městě můj strýc žil.“</p>
<p>„Potom sis z toho měla vzít nejmoudřejší lekci,“ pronesla Lostara Yil suše, což naznačovalo posměch.</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Jistě. Lidé, kteří se jednou rozhodnou, nikdy neposlouchají rady – zvlášť když jim někdo radí opak.“</p>
<p>„Hezky řečeno.“ Šurk Elalle se na potetovanou ženu usmála. „Protivný, že?“</p>
<p>„Jestli jste vy dvě už skončily s těmi ne příliš jemnými poklonami,“ vložila se do hovoru pobočnice, „chci si tady s kapitánem promluvit o té lederské tajné policii, o patriotistech.“</p>
<p>„Aha, tak tohle není zábavný téma,“ zabručela Šurk Elalle. „Vůbec není zábavný.“</p>
<p>„Mně nejde o zábavu,“ ujistila ji Tavore.</p>
<p>Jediný pohled jako důkaz bohatě stačil.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>S dvanácti nejvěrnějšími strážci z Věčného příbytku pochodoval Sirryn na kopec zvaný Kravos. Ležel dva tisíce kroků od západní hradby Lederas. Stany Říšské brigády vévodily pomocným setninám a menším brigádám, i když tisteedurský tábor, stojící kousek stranou na sever od ostatních, vypadal taky důkladně – nejméně dva, možná tři tisíce těch zatracených divochů, hádal Sirryn.</p>
<p>Na Kravosu postávalo půl tuctu lederských důstojníků a kontingent Tiste Edur. Mezi nimi i Hanradi Chalag. Sirryn vytáhl svitek a obrátil se na bývalého krále. „Přináším kancléřovy rozkazy.“</p>
<p>Hanradi s kamenným výrazem převzal svitek, a aniž by se na něj podíval, podal ho jednomu z pobočníků.</p>
<p>Sirryn se zamračil. „Tyto rozkazy –“</p>
<p>„Neumím číst ledersky,“ opáčil Hanradi.</p>
<p>„Chcete-li, můžu to přeložit –“</p>
<p>„Mám na to vlastní lidi, finadde.“ Hanradi Chalag se podíval na důstojníky Říšské brigády. „V budoucnu budeme my Edurové hlídkovat kolem našeho tábora. Promenáda lederských kurev končí, takže vaši vojenští pasáci si budou muset přivydělávat jinde.“</p>
<p>S tím odvedl svůj oddíl z kopce. Sirryn za ním chvíli civěl, dokud si nebyl jistý, že se nevrátí. Potom vytáhl druhý svitek a přistoupil k predovi Říšské brigády. „Tohle jsou taky kancléřovy rozkazy,“ sdělil mu.</p>
<p>Preda byl veterán nejen bojů, ale i palácových intrik. Pouze kývl a přijal svitek. „Bude nám kancléř velet osobně, až přijde čas, finadde?“ zeptal se.</p>
<p>„Myslím, že ne, pane.“</p>
<p>„To by mohlo věci zkomplikovat.“</p>
<p>„V některých věcech za něj budu mluvit já, pane. Co se zbytku týče, tak až si přečtete ten svitek, zjistíte, že pro bitvu dostáváte poměrně velkou volnost.“</p>
<p>„A když se dostanu do střetu s Hanradim?“</p>
<p>„Pochybuju, že to bude problém,“ prohlásil Sirryn. Díval se, jak si to preda přebírá, a měl dojem, že v jeho očích vidí záblesk pochopení.</p>
<p>„Finadde,“ řekl preda.</p>
<p>„Pane?“</p>
<p>„Jak se daří kancléři?“</p>
<p>„Opravdu dobře, pane.“</p>
<p>„A… v budoucnu?“</p>
<p>„Je velice optimistický, pane.“</p>
<p>„Výborně. Děkuju, finadde.“</p>
<p>Sirryn zasalutoval. „S dovolením odcházím, pane. Rád bych dohlédl na stavbu svého tábora.“</p>
<p>„Postavte ho blízko kopce, finadde – odsud povelíme bitvě – a já vás chci mít nablízku.“</p>
<p>„Pane, už tu skoro není místo –“</p>
<p>„Máte moje svolení přesunout lidi podle vlastního uvážení, finadde.“</p>
<p>„Děkuju, pane.“</p>
<p>Tohle se mu bude líbit. Špinaví vojáci se zaprášenými botami si vždycky mysleli, že jsou něco víc než jejich protějšky v paláci. No, pár rozbitých lebek to brzy změní. <emphasis>Se svolením jejich vlastního predy. </emphasis>Znovu zasalutoval a odvedl svůj oddíl z kopce.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Muž jí byl povědomý. Je to snad některý ze studentů? Sousedův syn, syn jiného učence? Tyhle otázky vířily Žanat hlavou, když je vojáci vlekli z Teholova domu. Na cestu do sídla patriotistů si vzpomínala jen matně. Ale ten muž se známou tváří – tváří, která vyvolávala podivně intimní pocity – jí nešel z mysli.</p>
<p>Přikovaná v cele, přikovaná ve tmě hemžící se kdejakou havětí, byla sama. Dny, možná celý týden. Škvírou pode dveřmi jí v nepravidelných intervalech strkali talíř vodnatého vývaru – ale jen tehdy, když strážnému na dosah nechala prázdný talíř z předchozí dodávky. Nikdo jí to nevysvětlil, ale musela obdivovat přesnost a působivost celého rituálu. Neposlušnost znamenala hladovění – hlad totiž měla pořád, což nezažila za celou dobu strávenou s Buggem a Teholem. Tehdy bývaly chvíle, kdy nenáviděla chuť drůbežího masa. Teď o těch zatracených slepicích snila.</p>
<p>Ten muž, Tanal Jatvanar, ji navštívil jen jednou, očividně aby se chvástal. Netušila, že ji hledají pro pobuřování, i když ji to popravdě příliš nepřekvapilo. Kdykoliv se k moci dostanou zločinci, vzdělanci pocítí jejich pěst vždycky jako první. Bylo to opravdu ubohé, kolik násilí dokáže způsobit někdo, kdo se cítí <emphasis>méněcenný. </emphasis>S méněcennou myslí, a nezáleželo na tom, jak velký meč třímá v ruce, ta <emphasis>méněcennost </emphasis>zůstávala a měla velice ostré zuby.</p>
<p>Bugg a Tehol občas naznačovali, že pokud ji patriotisti najdou, nebude to pro ni dobré. Vlastně pro <emphasis>ně, </emphasis>jak se ukázalo. Z Tehola Beddikta, jejího nejprudivějšího studenta, který na její přednášky chodil čistě jen z jinošské chlípnosti, se vyklubal největší zrádce říše – jak jí sdělil Tanal Jatvanar, přičemž škodolibé radosti v jeho hlase se vyrovnaly pouze jasné odlesky v očích, jak tam stál s lucernou v jedné ruce, s druhou položenou na přirození, kdykoliv si myslel, že se nedívá. Seděla zády ke kamenné zdi, hlavu svěšenou na prsa, špinavé vlasy visící do obličeje.</p>
<p>Že prý Tehol Beddikt zařídil ekonomický krach říše – tomu tedy bylo opravdu těžké uvěřit. Ano, talent by na to měl. A možná by se mu to i líbilo. Ale takový celkový kolaps, k jakému právě došlo, vyžadoval hotovou legii spoluspiklenců. Většinou pochopitelně bezděčných, kromě toho hryzáni v útrobách, upozorňujícího, že to, co dělají, je v konečném důsledku nezměřitelně zkázonosné. Ale jako obvykle zvítězila chamtivost. A tak Tehol Beddikt vydláždil cestu, po které se ovšem vydaly stovky – tisíce? – dalších zcela dobrovolně. A teď rozhořčeně a zděšeně vykřikovali, jak prchali do krytu, protože jinak by se vina šířila jako karmínová kaluž.</p>
<p>Jak to zatím vypadalo, celý zločin spočíval na hlavě Tehola – a Bugga, toho nepolapitelného sluhy.</p>
<p>„<emphasis>Ale my ho najdeme, Žanat</emphasis>,“ tvrdil Tanal Jatvanar. „<emphasis>Nakonec najdeme každého</emphasis>.“</p>
<p><emphasis>Každého kromě sebe, </emphasis>chtěla odpovědět, <emphasis>protože to hledání by tě zavedlo na příliš děsivou stezku. </emphasis>Místo toho neřekla nic, vůbec na něj nereagovala. A dívala se, jak se meč v jeho ruce zmenšuje – <emphasis>ano, </emphasis>ten <emphasis>meč taky.</emphasis></p>
<p>„<emphasis>Jako jsme našli tebe. Jako jsem tě našel já. Ach, už se to ví všude. To já zatkl Tehola Beddikta a vědkyni Žanat. Já. Ne Karos Inviktad, slintající dnem i nocí nad svou krabicí a tím požehnaným dvouhlavým hmyzem. Dohnal ho k šílenství, víš. Nedělá nic jiného</emphasis>.“ Rozesmál se. „<emphasis>Věděla jsi, že je teď nejbohatším mužem říše? Aspoň si to myslí. Ale tu práci jsem za něj udělal já. Já prováděl obchody. Mám kopie všeho. Ale největší legrace je tohle – jsem jeho obmyšlená osoba, a on to ani neví!</emphasis>“</p>
<p>Ano, dvouhlavý hmyz. Jeden slintá, druhý blekotá.</p>
<p>Tanal Jatvanar. Znala ho – tím si byla jistá. Znala ho, protože tohle všechno před ní dělal už předtím. Když o tom mluvil, nebyla v tom žádná obojakost – byl to nakonec zdroj té jeho škodolibé radosti, takže to nemohla být lež.</p>
<p>A její vzpomínky – na dobu mezi koncem semestru na akademii a probuzením v péči Tehola a Bugga – ty útržkovité vzpomínky, obrazy rozmazané k nepoznání, začínaly nabývat tvar.</p>
<p>Šli po ní, protože utekla. Což znamenalo, že byla zatčená – první zatčení – a nemučil ji nikdo jiný než Tanal Jatvanar osobně.</p>
<p>Logické. Rozumné odvození z dostupných faktů a pozorování. Pádný argument stojící přímo před ní – tedy už před nějakou dobou – právě onen muž, který jí poskytl nejjasnější důkaz, jak tak blekotal dál, poháněný její nulovou reakcí. „<emphasis>Milá Žanat, musíme navázat tam, kde jsme přestali. Nevím, jak ses dostala pryč. Dokonce ani nevím, jak jsi skončila u Tehola Beddikta. Ale teď jsi zase má a já si s tebou můžu dělat, co budu chtít. To, co udělám, se ti, žel, nebude líbit, ale nakonec mě tvoje potěšení nezajímá. Tentokrát mě budeš prosit, slíbíš mi úplně všechno, začneš mě zbožňovat. A s tím tě dnes opustím. Abys měla o čem přemýšlet do mého návratu</emphasis>.“</p>
<p>Její ticho, jak se ukázalo, bylo chabou obranou.</p>
<p>Začínala se rozpomínat – kromě těch seřazených podrobností poskládaných s vědeckým odstupem – a se vzpomínkami přišla… bolest.</p>
<p>Nepochopitelná bolest.</p>
<p><emphasis>Zbláznila jsem se. Proto si na nic nevzpomínám. Byla jsem úplně šílená – nevím, jak mě Bugg s Teholem vyléčili, ale museli to nějak udělat. A Teholova ohleduplnost, ta jeho velmi netypická laskavost – ani jednou se nepokusil využít situace, i když musel vědět, že by mohl, že bych to uvítala. To mi mělo být podezřelé, mělo, ale já byla příliš šťastná, podivně spokojená, zatímco jsem čekala a čekala, až se Tehol ocitne v mé náruči. No není to divný způsob, jak to podat?</emphasis></p>
<p>Napadlo ji, kde asi Tehol je. V jiné cele? Z okolí se sem neslo dost sténání a křiku, většinou zcela nesrozumitelného. Je Tehol Beddikt některým z jejích sousedů? Zlomený, pouhá krvácející a blekotající hromádka?</p>
<p>Nevěřila tomu. Nechtěla. Ne, velkého zrádce říše jistě čekalo pořádné divadlo. Utápění tak přemrštěné, aby vypálilo cejch do kolektivní paměti všeho lederského lidu. Bude nutné ho zlomit veřejně. Udělat z něj ohnisko obrovské vlny vzteku a strachu. Klíčový počin Karose Inviktada při získávání vlády, kdy potlačí anarchii a paniku a nastolí řád.</p>
<p>Jaká ironie, že zatímco se císař Rhulad chystá pobít šampiony – přičemž někteří z nich jsou nejnebezpečnější, jakým vůbec mohl čelit – Karos Inviktad tak snadno upoutá pozornost všech – tedy všech Ledeřanů – jediným zatčením, jediným soudem, jediným prolitím krve.</p>
<p><emphasis>Uvědomuje si to? Uvědomuje si, že když zabije Tehola Beddikta tímto způsobem, udělá z něj mučedníka? Mučedníka, jaký tu ještě nikdy nebyl? Tehol Beddikt se pokusil zničit lederský systém dlužnosti. Snažil se zničit ohavné spojení mince a moci. Bude z něj nový Bloud, ale nový druh Blouda. Bude připoutaný ke spravedlnosti, ke svobodě, k lidské stejnosti. Bez ohledu na to, jestli má pravdu, jestli vůbec</emphasis> <emphasis>usiloval právě o tohle – na ničem z toho nebude záležet. Budou o něm psát, tisíc příběhů, a i když jich časem přežije jen hrstka, přitáhne je to do srdce nového kultu.</emphasis></p>
<p><emphasis>A ty, Karosi Inviktade, tvoje jméno se ponese na kletbách ještě dál.</emphasis></p>
<p><emphasis>Udělej z někoho mučedníka a vzdáš se kontroly nad tím, čím ten člověk v životě byl, čím se stane ve smrti. Udělej to, Karosi Inviktade, a prohraješ, i když si budeš olizovat jeho krev z rukou.</emphasis></p>
<p>Ale dozorce to možná chápal natolik, že už Tehola Beddikta zavraždil a tělo hodil do řeky zatížené kameny. Bez ohlášení, hezky uprostřed noci.</p>
<p>Ne – lidé chtějí, potřebují, vyžadují veřejnou, ritualizovanou popravu Tehola Beddikta.</p>
<p>A tak se jí to v hlavě točilo pořád dokola, v nekonečném víru, v bezedné studni, jak její duch v obraně zkolaboval a stahoval ji stále hlouběji.</p>
<p>Pryč od vzpomínek.</p>
<p>Od Tanala Jatvanara.</p>
<p>A od toho, co jí udělal předtím.</p>
<p>A od toho, co jí udělá teď.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Když se kdysi hrdý, vychloubačný válečník Gadalanak vrátil, vůbec nepřipomínal Člověka. Samar Dev slyšela, že toho strašného, děsivého císaře taková selhání rozčilovala. Gadalanaka proto rozsekal na kusy. Ještě dlouho potom, co byl mrtvý, do něj Rhulad sekal a bodal. Většina krve se nejspíš vsákla do písku arény, protože z mrtvoly, kterou přinesl pohřební průvod dlužníků, ani neukáplo.</p>
<p>Puddy a ostatní válečníci čekající, až přijdou na řadu – včetně ženy v masce – stáli opodál a dívali se na nosiče s rákosovými nosítky, na nichž ležela odporná hromada masa a kostí. Nosiči mířili na druhou stranu do takzvané urnárny, kam uloží Gadalanakovy ostatky. Další dlužník se táhl za nosiči s válečníkovou zbraní a štítem bez jediné kapky krve. Už se sem donesly podrobnosti o souboji. Císař Gadalanakovi usekl ruku se zbraní hned první ranou v předloktí a zbraň odletěla stranou. Následovala druhá paže, uťatá v rameni. Zúčastnění Tiste Edur – a několik lederských hodnostářů, jejichž krvežíznivost překonala paniku z náhlé finanční tísně – prý nadšeně řvali jako v odpověď na Gadalanakův zoufalý křik.</p>
<p>Puddy s ostatními, zamlklí, vážní a pobledlí, sledovali pochmurný průvod. Samar Dev se nakonec odvrátila a odešla.</p>
<p>Karsa Orlong ležel na velkém kavalci, co vyrobili pro nějakého bývalého šampiona – plnokrevného Tarthenala, jenž však nebyl tak vysoký jako Teblor, který se tu teď povaloval a bosé nohy mu přečnívaly přes okraj, takže se prsty opíral o zeď – zeď ušpiněnou od jeho bosých nohou, protože Karsa Orlong od vyhlášení soubojů nedělal skoro nic.</p>
<p>„Je mrtvý,“ sdělila mu Samar Dev.</p>
<p>„Kdo?“</p>
<p>„Gadalanak. Byla to chvilka – podle mě byla chyba, že jste se všichni rozhodli nejít tam – musíš přece vidět, s kým bojuješ. Potřebuješ poznat jeho styl. Mohl by mít nějakou slabinu –“</p>
<p>Karsa frkl. „Která se projeví ve chvilce?“</p>
<p>„Ostatní teď zřejmě změní názor. Půjdou tam, podívají se –“</p>
<p>„Hlupáci.“</p>
<p>„Protože se nebudou řídit tvým příkladem?“</p>
<p>„Já ani netušil, že to dělají, čarodějko. Co vlastně chceš? Nevidíš, že nemám čas?“</p>
<p>Vstoupila do místnosti. „Proč?“</p>
<p>„Táhneš za sebou svoje duchy.“</p>
<p>„Spíš se mi drží za patami a žvaní – něco se s tebou děje, Karso Orlongu –“</p>
<p>„Vlez si na mě a můžeme se toho zbavit, Samar Dev.“</p>
<p>„Úžasné,“ vydechla.</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Ne, ty pitomče. Já komentovala, jak se ti ještě pořád občas zadaří mě překvapit.“</p>
<p>„Ty nevinnost jenom předstíráš, ženská. Svlíkni se.“</p>
<p>„Kdybych to udělala, tak jenom proto, že bys mě utahal. Ale já to neudělám, protože jsem odolnější, než myslíš. Stačí jediný pohled na ty odporné skvrny, které nohama děláš na stěně, aby to potlačilo nadšení, které bych mohla – v případném náhlém záchvatu šílenství mít.“</p>
<p>„Nechtěl jsem po tobě, aby ses milovala s mýma nohama.“</p>
<p>„Neměl bys cvičit – ne, to jsem nemyslela. Chci říct, abys zůstal mrštný, protahovat se a tak.“</p>
<p>„Co chceš?“</p>
<p>„Myslím, že potřebuju uklidnit.“</p>
<p>Podíval se na ni a pomalu se posadil, jen pod ním kavalec zaskřípal. „Samar Dev, čeho se bojíš nejvíc?“</p>
<p>„Asi toho, že umřeš. I když jsi neuvěřitelně protivný, jsi přítel. Aspoň pro mě. A taky toho, ehm, že po tobě zavolají Icaria. Jak vidíš, obě ty obavy jsou spolu úzce spojené.“</p>
<p>„A bojí se toho i ti duchové kolem tebe?“</p>
<p>„Zajímavá otázka. Nejsem si jistá, Karso.“ A po chvíli dodala: „Ano, chápu, že to může být důležité – tedy pro tebe.“</p>
<p>„Já mám svoje vlastní duchy,“ prohlásil.</p>
<p>„Já vím. A co cítí? Poznáš to?“</p>
<p>„Dychtivost.“</p>
<p>Zamračila se. „Opravdu, Karso Orlongu? <emphasis>Opravdu?</emphasis>“</p>
<p>Zasmál se. „Ne takovou, jak myslíš. Ne, je těší konec, který přichází, konec oběti, kterou učinili.“</p>
<p>„Jaké oběti?“</p>
<p>„Až přijde čas, čarodějko, musíš vytáhnout svůj železný nůž. Dát mu svou krev. Osvobodit duchy, které jsi spoutala.“</p>
<p>„Jaký čas, mor na tebe?“</p>
<p>„To poznáš. Teď se svlíkni. Uvidím tě nahou.“</p>
<p>„Ne. Gadalanak je mrtvý. Už nikdy neuslyšíme jeho smích –“</p>
<p>„Ano, takže se musíme smát my, že, Samar Dev. Musíme si připomínat, jaké to je být naživu. Kvůli němu. Kvůli Gadalanakovi.“</p>
<p>Zírala na něj a hněvivě zasyčela. „Málem jsi mě dostal, Karso Orlongu. Právě když jsi nejpřesvědčivější, víš, začínáš být nejnebezpečnější.“</p>
<p>„Možná bys radši, kdybych si tě prostě vzal. Serval z tebe šaty vlastníma rukama. Hodil tě na postel.“</p>
<p>„Odcházím.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Taralak Výd kdysi snil o chvíli, která se rychle blížila, kdy Icarium Zloděj životů vstoupí do písku arény za nedočkavého řevu náhodných diváků – a ten opovržlivý křik se rychle změní na projevy úžasu a pak hrůzy, až se v něm probudí vztek a bude vypuštěn.</p>
<p>Až začne krvavý konec světa. Císaře, paláce, města, srdce říše.</p>
<p>Jenomže tenhle Rhulad nezemře. Ne nadobro. Ne, on pokaždé znovu povstane, a tyto dvě síly se utkají v bitvě, která možná nebude mít konec. Pokud… je možné zabít Icaria? Může umřít? Nakonec není nesmrtelný – ačkoliv by se dalo tvrdit, že jeho hněv nesmrtelný je, hněv oběti, generace za generací, hněv kvůli nespravedlnosti a nerovnosti, a taková věc konce nemá.</p>
<p>Ne, pokud to Taralak Výd domyslel dál, vždycky skončil na stejném místě. Rhulad zabije Icaria. Stovka střetů, tisíc – v jisté chvíli, na kontinentu z popela, prorazí rostoucí chaos do srdce Icariova hněvu. A Zloděj životů padne.</p>
<p>Mělo to logiku. Oběť se možná probudí do vzteku, ale pořád bude jen obětí. Takový je skutečný cyklus, jaký zakouší každá kultura, každá civilizace století za stoletím. <emphasis>Přírodní síla, kdy jádrem boje</emphasis> <emphasis>o existenci je nejen touha přežít, nýbrž také touha prospívat. A prospívat znamená krmit se </emphasis><emphasis>oběťmi</emphasis><emphasis>, stále dalšími oběťmi.</emphasis></p>
<p>„Jde o samotný jazyk,“ vysvětloval starší odhadce, klečící nad mísou vody, v níž sledoval svůj odraz, zatímco si nanášel křiklavé barvy. „Život se tlačí dál, když uspěje. Život se zastaví nebo padne vedle cesty, když neuspěje. Pokrok, Taralaku Výde, v sobě zahrnuje cestu, ale ne nezbytně s pevným časovým intervalem. Tím je růst a stárnutí každé osoby, ačkoliv i to je rychle všito do látky. Ne, skutečná cesta je cesta plození, kdy se semeno přesouvá během pokolení z hostitele na hostitele, přičemž každé pokolení musí být do jisté míry úspěšné, jinak se semeno… zastaví, padne vedle cesty. Pochopitelně jeden člověk nemůže myslet v rámci pokolení za pokolením, i když potřeba zasít svoje semeno stojí nade vším. Obvykle má jinak hlavu plnou běžných starostí, které ovšem všechny napomáhají té hlavní. Získání potravy, zabezpečení úkrytu, podpora rodiny, příbuzných a spojenců, snaha vytvořit předvídatelný svět zalidněný předvídatelnými lidmi – hledání pohodlí, chceš-li.“</p>
<p>Taralak Výd odvrátil zrak zpátky k oknu, kde stál finadd Varat Taun a pozoroval cosi dole. „Mnichu,“ zavrčel Taralak, „u mého kmene všechno, co jsi popsal, je jen součástí války, sporu, který nikdy neskončí. Všechno je zoufalé a zkažené. Žádné lásce ani věrnosti nelze cele věřit, protože země pod nohama je rozdupaná. Nic není jisté. Nic.“</p>
<p>„Jedna věc jistá je,“ odtušil Varat Taun a obrátil se k nim. „Válečník jménem Gadalanak je mrtvý. A teď také ten jménem Puddy, ten rychlý, který se tak rád vychloubal.“</p>
<p>Taralak Výd kývl. „Docházíš ke stejnému závěru jako já, finadde. Ano, my dva jsme viděli Icaria v jeho hněvu, ale tento císař, tento Rhulad…“</p>
<p>Mnich podivně zabručel a otočil se na stoličce – pryč od nich obou – a položil si ruce na ramena.</p>
<p>Varat Taun se zamračil a popošel blíž. „Starší odhadce? Knězi? Stalo se něco?“</p>
<p>Oslovený důrazně zavrtěl hlavou. „Ne, prosím. Změňme téma. Požehnaný bože, téměř jsem zklamal – víte, skoro jsem vyprskl smíchem. Dělám, co umím, abych se ovládl.“</p>
<p>„Tvá víra v tvého boha je neotřesitelná.“</p>
<p>„Ano, Taralaku Výde. Ano. Copak není řečený Rhulad šílený? Dohnaný k šílenství bezpočtem smrtí a znovuzrození? Inu, přátelé, povídám vám, že Zloděj životů, můj milovaný bůh – jediný bůh – tedy ten je taky šílený. A pamatujte si, prosím, že Icarium přišel sem. Ne Rhulad – to můj bůh vykonal tuto pouť. K radosti ve vlastním šílenství.“</p>
<p>„Rhulad je –“</p>
<p>„Ne, Varate Taune, Rhulad <emphasis>není</emphasis> bůh. <emphasis>Ten </emphasis>bůh. Je to prokletý tvor, smrtelný jako ty nebo já. Jeho moc spočívá v meči, který nosí. A ten rozdíl, přátelé, je podstatný. A už dost, jinak moje přísaha povolí. Oba jste příliš vážní, otrávení strachem a hrůzou. Srdce mi málem puká.“</p>
<p>Taralak Výd na něj zíral a viděl, jak se mu třesou záda. <emphasis>Ne, starší odhadce, to ty jsi šílený. Uctívat Icaria? Uctívá snad Gral zmiji? Štíra?</emphasis></p>
<p><emphasis>Duchové kamenů a písku, už nedokážu čekat dlouho. Skoncujme s tím.</emphasis></p>
<p>„Konec není nikdy takový, jak si představujete,“ prohlásil starší odhadce. „S tím se spokojte, přátelé.“</p>
<p>„Kdy se hodláš podívat na první souboj?“ zeptal se mnicha Varat Taun.</p>
<p>„Pokud se vůbec odhodlám – a ještě jsem se nerozhodl – pokud vůbec, potom na Toblakaje, samozřejmě,“ zamumlal starší odhadce a konečně ovládl záchvat smíchu – natolik, že se ohlédl a zadíval se na finadda klidným, vědoucím pohledem. „Na Toblakaje.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Rhulad Sengar, císař tisíce smrtí, stál nad mrtvolou třetí oběti. Zacákaný cizí krví, s třesoucím se mečem v ruce, civěl na nehybnou tvář s prázdnýma očima, zatímco dav poslušně vyřvával radostí a ohlašoval jeho hořký triumf.</p>
<p>Stěna zvuku se kolem něj rozdělovala, aniž by se ho dotkla. Dobře věděl, že je to lež. Všechno byla lež. Výzva, která byla všechno, jen ne výzvou. Vítězství, které bylo vpravdě porážkou. Slova pronášená jeho kancléřem, jeho ohnutým, pokrouceným cedou – a všechny tváře otočené k němu byly stejné jako ta na zemi. Maska smrti, výraz skrývající smích, výsměch. Protože pokud se mu smrt nevysmívá, co tedy?</p>
<p>Kdy naposledy viděl na tvářích poddaných něco upřímného? <emphasis>Když jsi na ně nemyslel jako na poddané. Když jimi nebyli. Když to byli přátelé, bratři, otcové a matky. Mám svůj trůn, svůj meč, celou říši. Ale nemám… nikoho.</emphasis></p>
<p>Tolik toužil zemřít. Skutečně zemřít. Aby padl a jeho duchovní tělo se neocitlo na pláži toho děsivého ostrova.</p>
<p><emphasis>Tentokrát to ale bude jiné. Cítím to. Něco… bude jiné.</emphasis></p>
<p>Nevšímal si davu a jeho řevu, jenž stoupal k hysterii, a odešel z arény. Ze sluncem rozpáleného písku stoupaly vlnky vedra. Jeho pot ředil krev nastříkanou na tělo, pot pronikající mezi začerněnými mincemi, lesknoucí se na okrajích jizev, kde penízky chyběly. Pot a krev se mísily v pramíncích trpkého vítězství, které mohlo pošpinit povrch mincí jen dočasně.</p>
<p>Věděl, že tohle kancléř Triban Gnol nikdy nepochopí. Jak zlato a stříbro přežívá domýšlivost smrtelných životů. Stejně tak to nechápal dozorce Karos Inviktad.</p>
<p>V mnoha směrech Rhulad obdivoval toho velkého zrádce Tehola Beddikta. <emphasis>Beddikt, ano, bratr onoho skvělého lederského válečníka, jehož jsem měl tu čest poznat, jednoho jediného. Brys Beddikt mě skutečně porazil – a v tom se lišil ode všech ostatních. </emphasis>Karos Inviktad chtěl Tehola Beddikta přitáhnout do arény, postavit ho před císaře, aby ho zahanbil a přinutil poslouchat hysterický dav. Karos Inviktad si myslel, že by to Tehola Beddikta zahanbilo. <emphasis>Jenže Tehol je jako Brys, on by tu stál, jen by se usmíval a ten úsměv by byl jeho výzvou. Pro mě. Vyzýval by mě, ať ho popravím, rozsekám, jako jsem to neudělal s Brysem. Ano, viděl bych mu na očích, že ví. </emphasis>Rhulad to zakázal. Pošle Tehola na utápění. Do toho cirkusu krutosti přeměněného na hru sázek.</p>
<p>Mezitím se základy říše kymácely a plivaly prach v drhnoucím protestu. Kdysi pevné základní kameny se třásly, jako by se ukázalo, že jsou jen z hlíny, ještě mokré z řeky. Bývalí boháči si brali život. Skladiště obléhal stále rostoucí dav – tisícihlavá bestie nouze se pozvedala v každém městě a vesnici říše. Krev se prolévala kvůli hrsti doků, skývě chleba a nejchudší matky ze slumů radši zadusily své děti, než by je nechaly hladovět.</p>
<p>Rhulad opustil jasné sluneční světlo a zastavil se v bráně, pohlcený stíny.</p>
<p><emphasis>Má velká říše.</emphasis></p>
<p>Každý den se před něj postavil kancléř a lhal mu. Že je všechno v pořádku, že všechno bude v pořádku hned po popravě Tehola Beddikta. Doly pracují přesčas, razí se další mince, ale je třeba je pečlivě hlídat, protože podle Karose Inviktada bude nalezeno vše, co Tehol ukradl. Přesto byla lepší inflace než chaos, jaký nyní Leder sužoval.</p>
<p>Jenomže Hannan Mosag tvrdil něco jiného, připravil rituály, umožňující Rhuladovi, aby se přesvědčil na vlastní oči – pouliční bouře, šílenství, rozmazané výjevy občas šíleně bledly, ale pořád páchly pravdou. Ceda lhal v tom, co mu nevyjevil.</p>
<p>„<emphasis>Co ta invaze, cedo? Ukaž mi Malažany</emphasis>.“</p>
<p>„<emphasis>Žel, nemůžu, císaři. Chrání se podivnou magií. Víš, voda v míse</emphasis> <emphasis>se zakalí, kdykoliv zapátrám jejich směrem. Jako by vyhazovali hrsti mouky. Oslepí všechno, co může voda vyjevit</emphasis>.“</p>
<p>Lži. Triban Gnol byl neomalenější – přímočarost odhalovala jeho rostoucí obavy, možná dokonce i strach. Malažané, kteří přistáli na západním pobřeží a nyní táhli do vnitrozemí – na samotnou Lederas – byli lstiví a nebezpeční. Srazit se s nimi znamenalo ustoupit, a ústup byl provázený mrtvými vojáky a mrtvými Tiste Edur. Ano, přicházejí si pro Rhulada. Dokáže je kancléř zastavit?</p>
<p>„<emphasis>Ano, císaři. Dokážeme to. Uděláme to. Hanradi rozdělil edurské oddíly. Jeden čeká s hlavním vojskem západně od města. Druhý se nalehko rychle vydal na sever a nyní se stáčí k západu, aby se objevil za Malažany – ale ne tak, jak to dělali dřív. Ne, tví Edurové nejedou v zástupu, neputují po cestách. Bojují jako kdysi během válek za sjednocení. Válečné oddíly, pohybující se nehlučně ve stínech, vyrovnají se Malažanům a v plížení jsou možná i lepší</emphasis> –“</p>
<p>„<emphasis>Ano! Přizpůsobujeme se nikoliv něčemu novému, nýbrž starému – samotnému srdci naší zdatnosti. Čí to byl nápad? Pověz!</emphasis>“</p>
<p>Triban Gnol se uklonil. „Sire, copak jste obranu nesvěřil mně?“</p>
<p>„Takže tvůj.“</p>
<p>Další úklona. „Jak jsem říkal, císaři, dovedl jste mě k tomu vy.“</p>
<p>Být takhle vemlouvavý znamenalo dávat najevo opovržení. Tolik Rhulad chápal.</p>
<p>Ceda takové civilizované chování postrádal. „<emphasis>Ten nápad byl můj a Hanradiho, císaři. Nakonec jsem býval král-zaklínač a on byl můj největší soupeř. Lze z toho udělat válku, jakou my Edurové chápeme a známe. Je jasné, že snaha bojovat s Malažany po lederském způsobu selhala</emphasis> –“</p>
<p>„<emphasis>Ale dojde ke srážce, k velké bitvě</emphasis>.“</p>
<p>„<emphasis>Vypadá to tak</emphasis>.“</p>
<p>„<emphasis>Dobře</emphasis>.“</p>
<p>„<emphasis>Možná ne. Hanradi věří</emphasis>…“</p>
<p>Tehdy začalo přetvařování, polopravdy, špatně skrývané útoky na kancléře a jeho novou roli vojenského velitele.</p>
<p>Získat informace odpovídající realitě bylo obtížné, prosít lži, vytřepat pravdu – Rhulada to unavovalo, ale co jiného mohl dělat? Učil se, mor na ně. Učil se.</p>
<p>„Pověz mi, cedo, o bolkandském vpádu.“</p>
<p>„Naše hraniční pevnosti byly dobyty. Došlo ke dvěma bitvám a v obou musely lederské divize ustoupit s těžkými ztrátami. Aliance východních království je nyní skutečností a zdá se, že najali žoldnéře…“</p>
<p><emphasis>Bolkandské spiknutí… nyní skutečné. Což znamená, že to začalo jako lež. </emphasis>Vzpomněl si na šokovaný výraz Tribana Gnola, když mu zopakoval slova Hannana Mosaga – jako by byla jeho vlastní. „<emphasis>To spojenectví východních království je teď skutečné, kancléři</emphasis>…“</p>
<p>Gnolova maska popraskala – to nebyla iluze, hra přenesená na vyšší úroveň. Ten muž se tvářil… <emphasis>provinile.</emphasis></p>
<p><emphasis>Musím ty války vyhrát. Tu na západě i tu na východě. Dny dlužnosti jsou pryč. Dny, kdy tomuto tělu vládly peníze, jsou pryč. Já, Rhulad, císař, vložím ruce na tuto hlínu a vytvořím z ní něco nového.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jen ať záplava sebevražd mezi bývalými boháči pokračuje. Jen ať velké kupecké domy dál krachují. Jen ať chudí roztrhají urozené na kusy. Jen ať paláce hoří. Až se usadí popel a vychladne, potom Rhulad najde úrodnou půdu pro svou novou říši.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ano, to je tentokrát nové. Cítím znovuzrození. Blízko. Velmi blízko. Cítím ho, a možná to postačí, možná mi to poskytne důvod znovu si vážit života. Svého života.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ach, Otče stíne, veď mě.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Mael byl neopatrný a právě na to Bloud spoléhal. Starší bůh se natolik upínal na záchranu svého smrtelného společníka, až spadl do zcela jednoduché pasti. Byla úleva, že je ten neřád, který do všeho strká nos, z cesty a slouží jako jakási protiváha zlověstné hamižnosti Péřové čarodějky, jejíž odpornou společnost Bloud právě opustil.</p>
<p>A nyní stál sám v tmavé chodbě.</p>
<p>„<emphasis>Budeme mít svůj smrtelný meč</emphasis>,“ oznámila mu ze svého hradu na oltáři, dřepícím jako ostrov uprostřed černých vod. „<emphasis>Ten pitomec je pořád slepý a blbý</emphasis>.“</p>
<p><emphasis>Kteréhopak pitomce myslíš, Péřová čarodějko? Náš přicházející smrtelný meč?</emphasis></p>
<p>„<emphasis>Nechápu tvou jedovatost, Bloude. Všechno jde dobře. Náš kult s každým dnem roste mezi lederskými otroky a nyní i mezi dlužníky</emphasis> –“</p>
<p><emphasis>Myslíš mezi nespokojenci. A co jim to vlastně slibuješ, Péřová čarodějko? Mým jménem?</emphasis></p>
<p>„<emphasis>Zlaté časy minulosti. Když jsi stál na vrcholu mezi všemi ostatními bohy. Když tě uctívali všichni Ledeřané. Naše sláva dávno pominula a teď se musí vrátit</emphasis>.“</p>
<p><emphasis>Žádné zlaté časy nikdy nebyly. Uctívání mé maličkosti s vyloučením všech ostatních bohů mezi Ledeřany nikdy neexistovalo. Čas, o kterém mluvíš, byl věkem mnohosti, tolerance, kulturního rozkvětu –</emphasis></p>
<p>„<emphasis>Zapomeň na pravdu. Minulost je taková, jak říkám. Taková je svoboda, když učíš nevzdělance</emphasis>.“</p>
<p>Na to se rozesmál. <emphasis>Velekněžka zakopne o ohromnou moudrost. Ano, posbírej si svoje nespokojené, nevědomé hlupáky. Nacpi jim do hlavy vznešenou slávu a neexistující minulost a potom je s očima planoucíma hloupým – nicméně uklidňujícím – zápalem pošli ven. A tak začnou naše vlastní zlaté časy, plesání nad radostmi represe a tyranské vlády nad životy všech. Sláva mocnému Bloudovi, bohu, který nepřipouští nespokojenost.</emphasis></p>
<p>„<emphasis>Co si se svou mocí uděláš, je na tobě. Já vím, co hodlám udělat s tou svou</emphasis>.“</p>
<p><emphasis>Udinaas tě odmítl, Péřová čarodějko. Ztratila jsi toho, koho jsi chtěla ze všech nejvíc.</emphasis></p>
<p>Usmála se. „<emphasis>Však on změní názor. Uvidíš. Společně založíme dynastii. Býval dlužník. Stačí jenom probudit v něm chamtivost</emphasis>.“</p>
<p><emphasis>Péřová čarodějko, dobře poslouchej svého boha. Tento skromný ždibec moudrostí. Životy ostatních nemůžeš používat, jak se ti zlíbí. Nabídni jim blaženost, ano, ale nebuď zklamaná, když si vyberou bídu – protože bída je jejich, a při rozhodování, zda si vyberou cizí cestu, nebo vlastní, si vyberou tu svou. Třasové mají rčení:</emphasis> „<emphasis>Otevři jim svou ruku k pobřeží a dívej se, jak kráčejí do moře</emphasis>.“</p>
<p>„<emphasis>Není divu, že byli vyhubeni</emphasis>.“</p>
<p><emphasis>Péřová čarodějko –</emphasis></p>
<p>„<emphasis>Teď ty poslouchej mou moudrost, Bloude. Moudrosti Třasů by se měla věnovat pozornost. Když dojde na používání životů ostatních, první věc, kterou jim sebereš, je výsada svobodné volby. Jakmile to uděláš, zbytek je snadný</emphasis>.“</p>
<p>Opravdu našel svou velekněžku. <emphasis>Požehnej nám všem.</emphasis></p><empty-line />
</section>
<section>
<p>KAPITOLA DVACET JEDNA</p><empty-line /><empty-line /><p>Napřáhni k nim svoje ruce směrem ku pobřeží, dívej se,</p>
<p>jak do moře vstupují.</p>
<p>Vnuť jim vše, co potřebují, hleď, jak touží po všem, co chtějí,</p>
<p>obdaruj je klidnou tůní slov, dívej se, jak hned tasí meč.</p>
<p>Požehnej jim mírem, hleď, jak po válce hladovějí.</p>
<p>Věnuj jim tmu a budou prahnout po světle.</p>
<p>Přines jim smrt a slyš, jak prosí o život.</p>
<p>Zploď život a oni zavraždí tvůj rod.</p>
<p>Buď jako oni a budou zřít cizince.</p>
<p>Ukaž moudrost a jsi hlupák.</p>
<p>Pobřeží ustupuje moři.</p>
<p>A moře, přátelé,</p>
<p>nesní o vás.</p>
<p>Třasská modlitba</p>
<p><image xlink:href="#_18.jpg" />Další mistrem Kápě prokletá vesnice, horší než houby po dešti. Důkaz, tedy pokud by ho potřebovali – což tedy nepotřebovali – že se blíží k hlavnímu městu. Vísky, vesnice, městečka, doprava na cestách a vozových stezkách, dunivý dusot koňských kopyt, rohy troubící v dálce a připomínající vytí vlků před stržením kořisti.</p>
<p>„Nejlepší život, jakej je,“ huhlal Šumař.</p>
<p>„Seržante?“</p>
<p>Šumař se převalil na záda a prohlížel si svoje vyčerpané, posekané, zakrvácené a vytřeštěné ubohé náhražky vojáků. Co jsou vlastně teď? A co vidí, když se podívají na něj? <emphasis>Svou poslední naději, a pokud tohle není špatná zpráva…</emphasis></p>
<p>Napadlo ho, jestli jsou Gesler se svým oddílem ještě naživu. Včera v noci je hezky rozdělil chytrý výpad Edurů ověšených zbraněmi a větřících ve vzduchu jako ohaři, jimiž se stali. Edurové jim byli na stopě, neustále na ně tlačili a hnali je před sebou ke stěně vojáků někde vepředu – Šumař věděl, že tentokrát se jim vyhnout nedokážou. Neprotáhnou se na jih ani na sever – sever byl plný edurských tlup a nedaleko na jihu tekla široká Leder, křenící se do slunečního úsměvu. Nakonec začal někdo na druhé straně používat mozek a učinil nezbytná opatření, takže celou invazi změnil v obří trychtýř, kudy Malažany naháněl do mlýnku na maso.</p>
<p>Holt žádná legrace nevydrží navěky. Poté, co Geslera s jeho pátým oddílem vytlačili, donesly se k nim z té strany zvuky bojů. A Šumař čelil těžké volbě. Má svou hrstku vést do útoku z boku a jít těm pitomcům na pomoc, nebo zůstat zticha a spěchat dál na jih, přímo do číhajícího chřtánu?</p>
<p>Hromové výbuchy práskavek rozhodly za něj – vydat se tam by byla sebevražda, protože práskavky mívají ve zvyku létat na všechny strany, což znamenalo, že Geslerův oddíl je na útěku a prosekává si cestu řadami nepřátel a Šumař se svými lidmi by se mohli ocitnout za nimi mezi desítkami rozzuřených Edurů.</p>
<p><emphasis>A tak jsem je v tom nechal. Výbuchy přestaly, ale ječení pokračovalo, mistr Kápě mě vem.</emphasis></p>
<p>Jeho oddíl se válel ve vysoké trávě u lesa. Všichni smrděli. Sláva Lovců kostí, dovedená do nejodpornějšího významu toho jména. <emphasis>Ano, Korykova kletba. Kdo dál? </emphasis>Usekané prsty a uši, propíchané a pověšené na opascích, řemení a podobně. Jeho vojáci, všichni do jednoho, klesli na úroveň příšerných, krvežíznivých, stěží ještě lidských divochů. Což nebyl žádný div. Jedna věc byla se skrývat – a nakonec právě k tomu byli mariňáci cvičení – jenže tentokrát to trvalo příliš dlouho a bez přestávky, kdy na konci nečekalo nic než brána mistra Kápě. Prsty a uši, přičemž Smíška ještě přidala něco, co mohli poskytnout pouze muži. „<emphasis>Moji červoři</emphasis>,“ prohlašovala, narážejíc na nějakého v blátě žijícího vodního červa, vyskytujícího se u kanského pobřeží. „<emphasis>Stejně jako tihle červi to je na začátku purpurový a modrý a po pár dnech na slunci to zešedne. Postě červoři, seržante</emphasis>.“</p>
<p>Bylo jasné, že nepotřebovali zabloudit, aby se mohli zbláznit. <emphasis>Bohové pod námi, koukněte na ty hlupáky – jak jsme, ve jménu mistra Kápě, dokázali přežít tak dlouho?</emphasis></p>
<p>Kapitána a jejího mrňavého mága neviděli už nějakou dobu, což jim jenom vyhovovalo. Nicméně se kolem po ránu občas táhly pramínky zrádného hnědavého kouře a za noci se ozývaly tlumené výbuchy. Aspoň někdo další byl tedy očividně stále naživu. I tyto stopy se však objevovaly stále řidčeji, když naopak, jak začínalo jít do tuhého, měly přicházet častěji.</p>
<p><emphasis>Docházejí nám zásoby a síly. Pche, jen si mě poslechněte! Začínám</emphasis> <emphasis>mluvit jako támhle Sépie. </emphasis>„<emphasis>Jsem připravenej chcípnout, Šume. A s potěšením. Když jsem teď viděl</emphasis> –“</p>
<p>„To už stačí!“ štěkl.</p>
<p>„Seržante?“</p>
<p>„Přestaň se mě vyptávat, Flaško. A přestaň na mě koukat, jako kdybych se zbláznil, nebo co.“</p>
<p>„To radši ne, seržante. Teda že by ses zbláznil. Jsi z nás už jediný, kdo ještě má zdravý rozum.“</p>
<p>„Jako včetně tebe?“</p>
<p>Flaška udělal obličej, vyplivl trávu, kterou žvýkal, a natáhl se pro nový trs.</p>
<p><emphasis>Dostatečná odpověď.</emphasis></p>
<p>„Je skoro tma,“ poznamenal Šumař a prohlížel si zvláštní vesnici před nimi. Křižovatky, hospoda a stáj, kovárna na hlavní ulici, před ní hromada hlušiny, a příliš mnoho rezidencí, řady plotů a úzkých uliček a obydlí, jaká mohla stěží pojmout jednu rodinu. Možná byl někde stranou nějaký další podnik, lom či hrnčířská manufaktura – seržant měl dojem, že vidí štěrkovou cestu vinoucí se za východním koncem vsi nahoru na kopec.</p>
<p>Na soumrak tu vládlo podivné ticho. <emphasis>Dělníci jsou ještě přikovaní k práci? Možná. Ale na ulici není ani pitomý pes. </emphasis>„Tohle se mi vůbec nelíbí,“ zabručel. „Určitě necejtíš nic divnýho, Flaško?“</p>
<p>„Nic kouzelnýho. Což ale neznamená, že se v domech nekrčí stovka Edurů, kteří čekají jen na nás.“</p>
<p>„Tak tam pošli veverku nebo něco, mor na tebe!“</p>
<p>„Hledám, seržante, ale ty mě pořád vyrušuješ…“</p>
<p>„Velebnej Kápě, prosím tě, zašij mágům huby, úpěnlivě žádám.“</p>
<p>„Seržante, zapřísahám tě. Ani ne lígu za zadkem máme šest edurských oddílů, a já jsem na uskakování před oštěpy moc utahaný. Nech mě se soustředit.“</p>
<p><emphasis>Ano, soustřeď se na to, jak ti nacpu pěst do krku, ty zatracenej milovníku krys. Jsem moc unavenej, moc starej. Jestli se z toho dostaneme – ha! – tak se možná někam odplížím, zmizím v ulicích tý Lederas. Půjdu na odpočinek. Dám se na rybaření. Nebo možná na štrikování. Pohřební šátky. To bude nějakou dobu úspěšnej obchod, to se vsadím. Jak dorazí pobočnice se zbytkem nás zatracenců a provede příjemnou pomstu za nás všechny mrtvý mariňáky. Ne, takhle nesmíš myslet. Ještě žijeme.</emphasis></p>
<p>„Našel jsem kočku, seržante. Spí v kuchyni v tý hospodě. A zdají se jí ošklivý sny.“</p>
<p>„Tak se staň její nejhorší noční můrou, Flaško, a fofrem.“</p>
<p>Na stromech kolem nich švitořili ptáci. Hmyz se usilovně živil a umíral v trávě. Celý rozsah jeho světa v této chvíli, únavná dřina prošpikovaná okamžiky nejvyšší hrůzy. Svědila ho špína a cítil zatuchlý pach starého strachu jako libovonné skvrny na kůži.</p>
<p><emphasis>Kdo ve jménu mistra Kápě vůbec jsou tihle Ledeřané? No tak si jejich říše s edurskými pány dala po hubě s tou Malazskou. Laseenin problém, ne náš. Mor na tebe, Tavore, v téhle chvíli už ani pomsta nestačí –</emphasis></p>
<p>„Mám ji,“ ohlásil Flaška. „Je vzhůru… protahuje se – ano, musí se protáhnout, seržante, a neptej se mě proč. No dobře, tři lidi v kuchyni, všichni se potí a koulí očima – vypadají vyděšeně a krčí se. Ze šenku slyším zvuky. Někdo zpívá…“</p>
<p>Šumař čekal na další.</p>
<p>A čekal.</p>
<p>„Flaško –“</p>
<p>„Přecházím do šenku – ach, šváb! Počkat, ne, přestaň si s ním hrát – prostě ho sežer!“</p>
<p>„Mluv potichu, Flaško!“</p>
<p>„Hotovo. Jéje, tady je plno. Ta píseň… nahoře na zábradlí, a tam –“ Flaška se prudce zarazil, tiše zaklel a vstal. Chvíli stál, pak frkl. „Pojďme, seržante. Můžeme jít klidně dál.“</p>
<p>„Tu vesnici držej mariňáci? Plivni na sázku, mistře Kápě, ano!“</p>
<p>Ostatní to zaslechli a jako jeden se zvedli a s úlevou se seběhli.</p>
<p>Šumař zíral na jejich připitomělé úsměvy a najednou vystřízlivěl. „Koukněte se na sebe! Že se nestydíte!“</p>
<p>„Seržante.“ Flaška ho popadl za ruku. „Šume, věř mi, tady nic nehrozí.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Hellian zapomněla, co to vlastně zpívá. Ať to bylo cokoliv, ostatní to nezpívali, tedy ne že by jejich zpěv za něco stál. I když se kaprálovi kupodivu dařil dvojitý trylek, jak protahoval jakási prapodivná slova ze starocawnštiny – cizinci by neměli zpívat, protože jak jim potom mají lidi rozumět, klidně můžou zpívat něco ošklivého, hnusného a urážlivého o seržantech, což znamenalo, že si kaprál vysloužil ránu pěstí do hlavy a aspoň to trylkování se trochu ztlumilo.</p>
<p>Chvíli nato si uvědomila, že přestávají zpívat i ostatní. A že už zpívá sama, ačkoliv i jí samotné připadalo, že jí ze zmrtvělých rtů vychází nějaká cizinština – možná něco o seržantech – no, mohla by nakonec vzít ten nůž a –</p>
<p>Najednou bylo v krčmě mnohem víc vojáků. Neznámé tváře, které jí byly povědomé, a jak to, že je to v pořádku, i když bylo. Zatracený další seržant – s kolika seržanty bude muset v téhle špeluňce jednat? Nejdřív tu byl Urb, který ji zřejmě sledoval už celé týdny, a potom Gesler, jenž se připotácel kolem poledního s větším počtem zraněných vojáků, než se mu jich ještě drželo na nohou. A teď se objevil další, s narezlým vousem a otlučenými skřipkami na zádech, smál se a objímal Geslera, jako by byli dávno ztracení bratři nebo milenci nebo co – a podle ní byli vůbec všichni až příliš šťastní. Šťastnější než ona, což bylo pochopitelně totéž.</p>
<p>Ráno to vypadalo líp. Bylo to dneska? Včera? Na tom nezáleží. Byli očarovaní, aby je bylo těžké najít – je tohle Balgridova práce? Nebo Tavose Ponda? A tak tři oddíly Edurů v podstatě prošly těsně kolem nich. O to bylo zabíjení snazší. Ten nádherný zvuk, když spustí kuše. <emphasis>Brnk</emphasis><emphasis>!</emphasis><emphasis> Brnk</emphasis><emphasis>!</emphasis><emphasis> Brnkbrnkbrnk!</emphasis> A potom sekání a bodání mečem, utínání a máchání a dloubání a šťouchání, ale ne, už se nikdo nehýbá, a to je úleva, a úleva je ten nejkrásnější pocit.</p>
<p>Dokud vás nezačne skličovat. Když tak stojíte obklopení mrtvými lidmi, občas vás to sklíčí důkladně. Krev na meči ve vaší ruce taky. Vytahování šipek z nepoddajných svalů, kostí a orgánů. A mouchy, slétající se, jako kdyby prve jen čekaly na větvi opodál. A smrad ze všech těch tekutin vytékajících z těl.</p>
<p>Ty smrděly skoro stejně jako krámy, které na sobě nosili tihle mariňáci. Kdo s tím vůbec začal? S uřezáváním prstů a pinďourů a uší a tak?</p>
<p>Najednou se jí zmocnil pocit viny. <emphasis>To jsem byla já! </emphasis>Zatočila se jí hlava. Podívala se na stůl, kde kdysi hodovala většina poutníků, na stůl, táhnoucí se podél zdi naproti baru. Na něm byly na hromadě naskládané edurské hlavy mezi spoustou bzučících a lezoucích much a larev. <emphasis>Na opasek jsou moc těžké – Snadovi stáhly spodky, cha! Ne, počkat, kvůli tomu se mám přece cítit špatně. Budou potíže, protože ty přicházejí, když hnusně zacházíte s mrtvolami nepřátel. Jenom se to, jakže znělo to slovo? </emphasis>„Stupňuje!“</p>
<p>Vojáci se obraceli a zírali. Šumař s Geslerem, kteří se poplácávali po zádech, od sebe odstoupili a zamířili k ní.</p>
<p>„Pro péro mistra Kápě, Hellian,“ vrčel Šumař potichu, „co se stalo se všema zdejšíma lidma? Vlastně budu hádat,“ dodal a podíval se na hromady hlav. „Všichni vzali roha.“</p>
<p>Připojil se k nim Urb. „Všechno to byli ti dlužníci, o kterejch jsme slyšeli. Pátý, šestý pokolení. Vyráběli odlitky.“</p>
<p>„Odlitky?“ zeptal se Gesler.</p>
<p>„Na zbraně,“ vysvětloval Šumař. „Takže to byli otroci, Urbe?“</p>
<p>„Ve všem, kromě jména,“ odvětil hromotluk a poškrábal se ve vousech, v nichž měl pověšený uříznutý prst, celý seschlý a zčernalý. „Pod hlavama všech těch Edurů je hlava zdejšího faktora, nějakýho bohatýho neřáda v hedvábí. Zabili jsme ho před dlužníkama a koukali se, jak jásají. Pak mu uřízli hlavu jako dárek pro nás, když už jsme si přinesli ty edurský. Nakonec ukradli, co mohli, a zdrhli.“</p>
<p>Gesler zvedl obočí. „Takže se vám podařilo to, co nikomu z nás – dorazili jste sem jako osvoboditelé.“</p>
<p>Hellian frkla. „Na to jsme přišli už dávno. Ty lurrský vojáci jsou fuk, páč jsou všecko profesionálové, a tak maj rádi věci tak, jak jsou, a tak musíte pozabíjet je, páč jsou stejný jako Edurové. Ne, musíte do vesniček a dědin a pozabíjet hostáře –“</p>
<p>„Koho že?“</p>
<p>„Hodnostáře,“ upřesnil Urb. „Zabíjíme hodnostáře, Geslere. A každýho, kdo má peníze. Taky advokáty.“</p>
<p>„Koho?“</p>
<p>„Právnický týpky. A taky lichváře a držitele dluhů a strážce záznamů a výběrčí mýta. Zabíjíme je všechny –“</p>
<p>„Spolu s vojákama,“ dodala Hellian a kývla – a kývala a kývala a z nějakého důvodu nedokázala přestat. „A potom je to snadný. Rabování, spousta sexu a všichni zahnou kramle a my spíme v měkkejch postelích a pijeme a jíme v krčmě, a když tam ještě zůstane hostinskej, zaplatíme mu hezky poctivě –“</p>
<p>„Hostinskej jako ten, co se schovává v kuchyni?“</p>
<p>Hellian zamrkala. „Skovává? Aha, možná jsme se trošku vodvázali –“</p>
<p>„To ty hlavy,“ přerušil ji Urb a pokrčil rameny. „Vymyká se nám to, Geslere. Žijeme jako zvířata v lese a tak –“</p>
<p>„Jako zvířata,“ souhlasila Hellian a stále kývala hlavou. „V měkký posteli a spousta jídla a pití a to ty hlavy ani nenosíme na opasku nebo tak. Akorát je necháváme po krčmách. V každý vesnici, že jo? Jenom aby věděli, že jsme tamtudy prošli.“ S nepochopitelnou závratí se posadila a natáhla se pro nádobu s pivem na stole – musela Balgridovi vypáčit prsty z držadla, a on se s ní rval, jako by to byl jeho džbánek nebo co, pitomec. Polkla lok a zaklonila se – jenomže stolička neměla opěradlo, a ona teď civěla do stropu a na zádech jí potrhanou košilí prosakovala nějaká tekutina a všichni na ni zírali. Zamračila se na džbánek, který stále držela. „Já něco rozlila? Rozlila? Rozlila jsem něco?“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Ani kapku,“ řekl Šumař a užasle kroutil hlavou. Zatracené Hellian, která podle Urba šla celou cestu od pobřeží v opileckém oparu – ženě s měkkými rysy, měkkými na pokraji zpustlosti, se vždycky mokrými rty – téhle Hellian se podařilo uspět tam, kde všechny ostatní oddíly – pokud Šumař věděl – bídně zklamaly. A protože Urb umíněně trval na svém, musela tomu velet ona. Tahle opilá, divoká mariňačka.</p>
<p><emphasis>Nechávat po hospodách usekané edurské hlavy, pro mistra Kápě!</emphasis></p>
<p>Ale osvobodila obyčejné lidi, všechny ty nevolníky a otroky a dlužníky, a dívala se, jak tančí radostí. <emphasis>Naše opilá osvoboditelka, naše krvežíznivá bohyně – co si ve jménu mistra Kápě všichni ti lidé pomyslí, když ji uvidí poprvé? Nekonečné řeči o strašlivém vojsku. Vojáci a Edurové umírají v léčkách, chaos na silnicích a cestách. Potom se objeví ona, přivleče hlavy v pytli, a její mariňáci vyrazí všechny dveře ve městě a vyvlečou ven každého, koho nikdo nemá důvod mít rád. A potom? Ne zrovna jemné odstraňování břemen chudých lidí. </emphasis>„<emphasis>Dejte nám na pár nocí hospodu a potom potáhneme dál. Jo, a jestli v lese narazíte na nějaký Edury, dejte nám vědět, ano?</emphasis>“</p>
<p>Byl tedy div, že oddíly Hellian a Urba pochodovaly tak daleko vepředu – aspoň si na to kapitán Sort stěžovala – s minimálními ztrátami? Opilá žena se svítícíma očima, s výstřelky dobře krmené, nikdy střízlivé, ale pořád ještě mladé coury, nějak dokázala získat veškerou zdejší pomoc, kterou k přežití potřebovali.</p>
<p>V podivném úžasu, téměř euforii z úlevy, vyčerpání a spousty obdivu, který rozhodně nepostrádal náhlou sexuální touhu – <emphasis>po ožralé ženské – </emphasis>si Šumař našel stůl. Připojili se k němu Gesler a Bouřňák, jenž dorazil s bochníkem žitného chleba, naraženým soudkem piva a cínovými korbely s nápisy.</p>
<p>„Skoro bych to dokázal přečíst,“ poznamenal a zašilhal na svůj pohár. „Jako stará ehrlitština.“</p>
<p>„Značka řemeslníka?“ optal se Gesler a utrhl si kus chleba.</p>
<p>„Ne. Možná něco jako ‚advokát roku‘. Potom jméno. Mohl by to být Rizzin Purble. Nebo Wurble. Nebo Fizzin.“</p>
<p>„Mohlo by to být jméno týhle vesnice,“ podotkl Gesler. „Fizzin Wurble.“</p>
<p>Bouřňák zabručel a dloubl do Šumaře. „Přestaň o ní snít, Šume. Je samá potíž a taky ztracenej případ. Kromě toho si o ní nechává zdát Urb, a ten vypadá dost nebezpečně na to, aby sis s ním něco začínal.“</p>
<p>Šumař si povzdechl. „Se vším souhlasím. Akorát je to už dlouho, to je všechno.“</p>
<p>„Brzo dostaneme odměnu.“</p>
<p>Šumař se zadíval na Bouřňáka a potom na Geslera, který se pro změnu mračil na kaprála.</p>
<p>„Přišels o rozum, Bouřňáku? Jedinou odměnou nám budou vraní brka, který nám podá mistr Kápě, až budem procházet jeho bránou. Jasně, dáváme se dohromady a získáváme na síle, ale ti Edurové na naší stopě dělají to samý, a až narazíme na otevřený prostranství, budou mít přesilu pět, deset na jednoho.“</p>
<p>Bouřňák jen mávl rukou. „Ty to počítáš, Geslere? Koukni na Urbův oddíl. A na Hellianin. A koukni na Šumův a náš. Nemáme skoro škrábnutí, vzhledem k tomu, čím jsme prošli. V každým oddíle tady je víc živejch než mrtvejch. A kdo říká, že ostatní na tom nejsou stejně? Jsme skoro v plný síle, a to o Ledeřanech a Edurech říct nemůžeš, nebo jo?“</p>
<p>„Je jich mnohem víc než nás,“ poukázal Gesler, popadl soudek a začal rozlévat pivo.</p>
<p>„Na tom ale moc nezáleží. Tou poslední léčkou jsme se probili –“</p>
<p>„A cestou odtamtud jsme tolik krváceli, že by nás vystopoval i krtek –“</p>
<p>„Práskavka ulítla, to je všechno –“</p>
<p>„Jepice měla záda nadranc –“</p>
<p>„Většinu zachytila zbroj –“</p>
<p>„Zbroj, kterou už nemá –“</p>
<p>„Vy dva jste horší než manželskej pár,“ zavrčel Šumař a natáhl se pro pivo.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„No dobře,“ prohlásil Koryk, „nesouhlas nepřipadá v úvahu. Ty tvoji červoři, Smíško, smrdí nejhůř. Hůř než prsty, hůř než uši, dokonce hůř než jazyky. Hlasovali jsme všichni. Všichni z našeho oddílu, a ty se jich musíš zbavit.“</p>
<p>Smíška ohrnula nos. „Myslíš, že nevím, proč chceš, abych je zahodila, Koryku? To není kvůli smradu, ale kvůli tomu, že je vidíš a je ti z toho ouzko a koule se ti zatahujou do břicha. O tom to všecko je. Brzo nikdo z nás neucítí nic – všechno bude uschlý a scvrklý –“</p>
<p>„Dost,“ zaúpěl Smola.</p>
<p>Koryk se podíval na Flašku. Ten blbec vypadal, že spí. Nevadí. Bez něj by se nikdy nedostali až sem. A navíc doslova bez škrábnutí. Poklepal si na prstní kůstky pověšené na krku – kůstky z jámy kolem toho, co zbylo z Y’Ghatan. S takovými myšlenkami vždycky stálo za to na ně sáhnout.</p>
<p>A věděl, že je čekají potíže. Všichni to věděli, a proto teď nemluvili o ničem jiném než o té ohavné bestii krčící se v myšlenkách na předním místě. O té se zuby a drápy a vědoucím úšklebkem. Ano. Znovu sáhl na kosti.</p>
<p>„Zatím o nic nešlo,“ podotkl Sépie a zadíval se na ostatní mariňáky v místnosti. „Uvažuje tady někdo o tom, jak oblehnem město velký jako Unta? Dochází nám munice – Šumovi zbejvá jedna svítivka a mně možná taky, ale tím to končí. Těžko můžem zkoušet něco nenápadnýho, když všichni věděj, že přicházíme –“</p>
<p>„Pochopitelně magie,“ přerušila ho Smíška. „Prostě tam vrazíme.“</p>
<p>Koryk nad tímhle obratem v hovoru zamrkal. Oblehnout Lederas? A nikdo se jim nepostaví do cesty? Těžko. Kromě toho je Edurové tlačili před sebou, takže určitě neskončí v nějakém paláci rozkoší, že? Copak Sépie úplně přišel o rozum? Nebo je to jen jeho způsob, jak se vyrovnat se smrtí, na kterou všichni nepřestávali myslet?</p>
<p>Možná. Sapér měl pramalou představivost a doposledka ji využil, když přišel s obléháním, k němuž nikdy nedojde, a i kdyby došlo, stejně by to nefungovalo. Ale Sépie má aspoň o čem přemýšlet.</p>
<p>„Seržant něco vymyslí,“ zakončil Sépie náhle s hlasitým povzdechem a posadil se.</p>
<p><emphasis>Cha, ano. Šumař. Pán sapérů. Pozdravte ho a padněte na kolena!</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Flaška se díval bystrýma očima kočky. Hřadovala na střeše krčmy a sledovala ptáky, kdykoliv mágova pozornost polevila – což bylo až nepříjemně často, ale za to přece může únava, ne?</p>
<p>Teď tu ale byl pohyb, támhle na kraji lesa – kde se oddíl přednedávnem ukrýval. A další na severu. A támhle, edurský zvěd plížící se od jihu na druhé straně cesty. Větří, jak už to Edurové dělávají – žádný div, Malažané si s sebou poslední dobou nesli mrtvolný puch, kamkoliv se hnuli.</p>
<p>Jsou opatrní, co? <emphasis>Nechtějí skutečný střet. Jenom chtějí, abychom utíkali. Znovu. Jakmile jich bude dost, ukážou se pořádně. Předvedou své počty, oštěpy připravené.</emphasis></p>
<p>Ještě zbývá trocha času, aby se mohli ostatní mariňáci uvolnit. Ale zase ne moc, jinak se všichni zpijí, že se neudrží na nohou, natož aby se vzmohli na boj. Ačkoliv když na to přijde, Hellian zřejmě dokázala bojovat bez ohledu na množství požitého alkoholu – jeden z jejích kaprálů mluvil o tom, jak vystřízlivěla a zůstala jako přimražená, kdykoliv propukl boj. Kdykoliv bylo třeba vydat rozkaz. To bylo opravdu zvláštní nadání. Její vojáci ji přímo uctívali. Stejně jako Urb a jeho oddíl. Uctívání bylo prodchnuté hrůzou a pravděpodobně i nemálo chtíčem, takže smíšené uctívání, díky čemuž zřejmě bylo pevné jako zbroj, a proto jich tolik přežilo.</p>
<p><emphasis>Hellian jako skromnější verze, řekněme, Coltaina. Nebo dokonce Dujeka během genabakiských tažení. Šedohříva v Korelu. Prince K’azze z Rudé gardy – aspoň podle toho, co jsem slyšel.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ale už ne pobočnice. A to je zl</emphasis><emphasis>é</emphasis><emphasis>. To je horší než zlé –</emphasis></p>
<p>V dohledu už bylo dvacet Tiste Edur, všichni obhlíželi vesnici – ach, koukni na toho ptáčka! Ne, to nebyli oni, to ta zatracená kočka. Potřeboval se soustředit.</p>
<p>Objevovali se další barbarští válečníci. Další dvacítka. A támhle, další skupina, aspoň čtyřicet.</p>
<p>A třetí skupina se blížila od severu –</p>
<p>Flaška se otřepal, posadil se a zamrkal. „Jdou sem,“ ohlásil. „Musíme pryč.“</p>
<p>„Kolik?“ chtěl vědět Koryk.</p>
<p><emphasis>Tři sta a počty stoupají. </emphasis>„Moc –“</p>
<p>„Flaško!“</p>
<p>„Stovky!“</p>
<p>Zamračil se do náhlého ticha, následujícího po jeho zaječení. <emphasis>Tak tohle je probralo.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Zobák měl pocit, že má v očích písek. Jazyk měl naběhlý a dělalo se mu špatně. Nebyl zvyklý držet svíčku zapálenou tak dlouho, jenomže neměl na vybranou. Tiste Edur teď byli všude. Tlumil zvuky koňských kopyt a rozmazával jejich podobu, aby vypadali jen jako stíny pod větvemi. A rozhlížel se kolem, všechny smysly probuzené k téměř bolestivé dokonalosti, aby odhalil kradmé lovce stahující se k nim ze všech stran. A aby to bylo ještě horší, bojovali stejně jako Malažané – rychlé, prudké srážky, a ani se nesnažili zabíjet, protože zranit bylo lepší. Zranění mariňáky zpomalovala, zanechávali za sebou krvavé stopy. Vyrazit a stáhnout se. Nedávno to udělali zase. V noci i ve dne, aby neměli čas si odpočinout. Aby měli jen čas utíkat.</p>
<p>A teď jeli s kapitánem přes den a snažili se najít cestu zpátky k pěsti Kenebovi a jeho oddílům spojeným s jeho setninou. Čtyři sta mariňáků ještě předevčírem. Zobák s kapitánem vyrazili na východ ve snaze spojit se s oddíly, jež se pohybovaly rychleji a dostaly se dál od ostatních, ale zahnali je zpátky – v cestě měli příliš mnoho edurských tlup. Už věděl, že se Faradan Sort bojí, že ty oddíly jsou ztracené, a pokud už nejsou vojáci mrtví, tak jako by byli.</p>
<p>Byl si docela jistý, že tato invaze neprobíhá podle plánu. Něco v kapitánových tmavých očích mu prozradilo, že na potíže nenarážejí pouze oni dva. Nakonec našli tři oddíly vybité do posledního muže – zaplatili opravdu vysokou cenu, jak řekla Faradan Sort, když narazila na paseku s hromadami mrtvol a prostudovala krvavé stopy mizející v lesích. Zobák to poznal podle němého vytí smrti ve vzduchu, chladného ohně – dechu každého bojiště. Vytí zamrzlého jako šok ve stromech, kmenech, větvích a listí. A v zemi, odkud vytékala jako míza. Lily, jeho milá hnědka, nechtěla na paseku vstoupit. Zobák věděl proč.</p>
<p>Vysoká daň, ano, právě jak říkala, i když se pochopitelně neplatila v mincích. Jen v životech.</p>
<p>Vyjeli na návrší zarostlé křovím a Zobák se musel soustředit ještě víc, aby ztlumil dupot kopyt a praskání větviček. Svíčka v jeho hlavě náhle vzplála a on málem spadl ze sedla.</p>
<p>Faradan Sort ho zachytila. „Zobáku?“</p>
<p>„Je to horký,“ zamumlal. A najednou viděl, co se děje a co musí udělat.</p>
<p>Koně se od sebe odpoutali, jak se snažili vyškrábat nahoru.</p>
<p>„Vydržte,“ mumlala Faradan Sort.</p>
<p><emphasis>Ano. </emphasis>Zobák si povzdechl. „Před náma, kapitáne. Našli jsme je.“</p>
<p>Dvě desítky stromů přímo před nimi byly poraženy a ponechány svému osudu a na druhé straně bariéry byla kalná tůň, na níž tančil třpytivý hmyz. Ze břehu se zvedli dva mariňáci pomazaní blátem s připravenými kušemi.</p>
<p>Kapitán Faradan Sort zvedla ruku a udělala několik gest, načež vojáci sklonili kuše a poslali je dál.</p>
<p>V dolíku pod padlými stromy se krčila čarodějka a trochu nejistě na Zobáka kývla. Ten jí zamával. Zastavili s kapitánem deset kroků od tůně.</p>
<p>„Už vás čekáme,“ zavolala čarodějka. „Zobáku, záříš tak jasně, až z toho bolí oči.“ A zasmála se. „Neboj se, tohle světlo Edurové nevidí, ani jejich zaklínači. Ale trochu jsem ho ztlumila, abys rovnou neshořel.“</p>
<p>Faradan Sort se k němu obrátila. „Odpočiňte si, Zobáku.“</p>
<p><emphasis>Odpočívat? Ne, nemůže odpočívat. Už nikdy. </emphasis>„Pane, blíží se stovky Edurů. Od severozápadu –“</p>
<p>„My víme,“ opáčila čarodějka a vylezla jako ropucha za soumraku. „Právě balíme zavazadla a uniformy jsou vyžehlený a zástavy vyšitý zlatou nití.“</p>
<p>„Opravdu?“</p>
<p>Vystřízlivěla, a najednou měla v očích měkký pohled, jenž mu připomněl chůvu, kterou matka najala a kterou potom znásilnil otec a ona musela odejít. „Ne, Zobáku, jen si dělám legraci.“</p>
<p>Škoda, usoudil. Rád by viděl tu zlatou nit.</p>
<p>Sesedli a obešli pokácené stromy. Před nimi se objevil tábor pěsti. „Pro smilování mistra Kápě,“ vydechla Faradan Sort, „ono je toho víc.“</p>
<p>„Šest set sedmdesát jeden, pane,“ hlásil Zobák. A jak říkala čarodějka, připravovali se k odchodu, hemžili se jako mravenci v rozkopnutém mraveništi. Měli hodně raněných, ale léčitelé odvedli dobrou práci a všechna krev byla stará a pach smrti zůstával, kam patřil, poblíž desítky hrobů na druhé straně palouku.</p>
<p>„Pojďte se mnou,“ vyzvala ho Faradan Sort, když se dva vojáci ujali jejich koní, a Zobák ji následoval k pěsti Kenebovi a seržantovi Thomu Tissymu.</p>
<p>Bylo zvláštní chodit po tak dlouhé době strávené v divném lederském sedle, jako kdyby se mu země drolila pod nohama a všechno vypadalo podivně křehké. <emphasis>Ano. Mí přátelé. Všichni.</emphasis></p>
<p>„Jak zlé to je?“ zeptal se Keneb kapitána.</p>
<p>„Nedostali jsme se k nim,“ odpověděla Faradan Sort, „ale pořád je naděje. Pěsti, Zobák říká, že si musíme pospíšit.“</p>
<p>Keneb se podíval na mladého mága, jenž se schoulil. Pozornost důležitých lidí ho vždycky děsila.</p>
<p>Keneb kývl a povzdechl si. „Chci dál čekat pro případ…“ Potřásl hlavou. „Tak dobře. Je čas změnit taktiku.“</p>
<p>„Ano, pane,“ odvětila kapitán.</p>
<p>„Vyrazíme rychle k hlavnímu městu, a pokud narazíme na něco, co nezvládneme… tak to zvládneme.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„Kapitáne, vezměte si deset oddílů s těžkooděnci. Budete velet zadnímu voji.“</p>
<p>„Ano, pane.“ Obrátila se a vzala Zobáka za ruku. „Chci, abyste ležel v nosítkách, Zobáku,“ prohlásila a odváděla ho pryč. „A vyspal se.“</p>
<p>„Nemůžu, pane –“</p>
<p>„Uděláte to.“</p>
<p>„Ne, vážně nemůžu. Ty svíčky nezhasnou. Teď už ne. Nechtějí zhasnout.“ <emphasis>Už nikdy, kapitáne, a ne že bych tě nemiloval, protože tě miluju a udělám všechno, oč mě požádáš. Ale prostě nemůžu a neumím to vysvětlit. Prostě je pozdě.</emphasis></p>
<p>Nebyl si jistý, co mu uviděla na očích, kolik z toho, co neřekl, stejně uslyšela, ale uvolnila sevření – bylo teď spíš jako pohlazení – kývla a otočila hlavu. „No dobře, Zobáku. Pomozte nám tedy hlídat Kenebovi záda.“</p>
<p>„Ano, pane, provedu. Jen mě sledujte.“ Počkal, než prošli kousek táborem, a pak se zeptal: „Pane, pokud se objeví něco, co nezvládneme, jak to zvládneme?“</p>
<p>Zabručela, nebo se hrdelně zasmála. „Pilovité klíny a pokračovat v cestě, Zobáku. Vrátit všechno, co na nás pošlou. A jít dál, dokud…“</p>
<p>„Dokud co?“</p>
<p>„Je v pořádku zemřít po boku svých druhů, Zobáku. To je v pořádku. Chápete?“</p>
<p>„Ano, pane. Chápu. Je to v pořádku, protože to jsou mí přátelé.“</p>
<p>„Správně, Zobáku.“</p>
<p><emphasis>A proto si nikdo nemusí dělat starosti, kapitáne.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Keneb se díval, jak se mariňáci řadí. Rychlý pochod, jako by ti chudáci nebyli už tak dost vyřízení. Jenže nemohli dál útočit a skrývat se. Nepřítel obrátil hru a byl v přesile. Nakonec jeho Malažané zřejmě narazí na sobě rovné.</p>
<p>Bylo to nevyhnutelné. Žádná říše se jen tak nepřevalí na záda a neroztáhne nohy. Po několika drcnutích se otočí, zavrčí a zakousne se. Teď krváceli jeho mariňáci. <emphasis>Ale není to tak zlé, jak jsem se obával. Podívej se na ně, Kenebe. Vypadají stejně nebezpečně jako vždycky.</emphasis></p>
<p>„Pěsti,“ ozval se vedle něj Thom Tissy, „jsou připravení.“</p>
<p>„To vidím, seržante.“</p>
<p>„Ne, pane. Chci říct, že opravdu <emphasis>jsou připravení</emphasis>.“</p>
<p>Keneb se mu podíval do korálkových očí a nebyl si jistý, co v nich vidí. Ať to bylo cokoliv, hořelo to jasně.</p>
<p>„Pane,“ pokračoval seržant, „k tomuhle jsou určení. K tomuhle.“ Mávl kolem sebe rukou. „Vycvičení, aby hráli víc než jednu hru, správně? Vydráždili jsme je, a tak jsou tady, všechny ty zatracené Edury to k nám přitahuje, jako bychom byli magnet. A teď je znovu vyvedeme z konceptu, a mistr Kápě mě vem, vře mi z toho krev! Nám všem. Tak, pane, laskavě vydejte rozkaz k pochodu.“</p>
<p>Keneb na něj ještě chvíli zíral, než kývl.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Koryk se smíchem vrazil do tří edurských válečníků a těžkým mečem odrazil dva oštěpy namířené na svoje břicho. Levou rukou chytil třetí a přitáhl se. Sekl válečnici napravo do obličeje – ne dost hluboko, aby jí opravdu ublížil, ale krev vystříkla. Prostředního udeřil ramenem do prsou, až Edur odletěl a rozplácl se na zemi. Aniž by pustil oštěp, otočil si válečníka k sobě a vrazil mu meč do krku.</p>
<p>Obrátil se a sekl po první válečnici, která už ale couvala s vrhacím mečem v oku. A tak vyrazil proti prostřednímu Edurovi a zuřivě do něj sekal, až mu upadly ruce, jež zvedl na obranu, načež mu zasadil smrtelnou ránu do hlavy.</p>
<p>Otočil se. „<emphasis>Přestaneš se už konečně smát?</emphasis>“</p>
<p>Ale Smíška klečela a řehtala se jako blázen, zatímco vytahovala svůj vrhací nůž z těla. „Bohové, nemůžu dýchat! Počkej – jen počkej –“</p>
<p>Koryk se s vrčením obrátil zpátky – úzké uličky jako by byly rovnou slepé – stačilo odvést je za sebou, oběhnout roh, otočit se a rozsekat je, neřády. Nikdo neplánoval, že jejich poslední boj se odehraje v téhle hnusné díře. Možná až na Edury, kteří ji obklíčili a propracovávali se dovnitř, dům za domem, ulička za uličkou.</p>
<p>Ale dostávali pořádně zabrat, kdykoliv se ve snaze prolít co nejdřív malazskou krev příliš roztáhli.</p>
<p>„Snaží se bojovat ve skupinách,“ poznamenala Smíška a přistoupila k němu. Podívala se na něj a znovu vyprskla smíchy.</p>
<p>„Co je tu tak legračního?“</p>
<p>„Ty! Oni! Ten jejich výraz – překvapení, ach, bohové! Nemůžu přestat!“</p>
<p>„Radši bys měla,“ upozornil ji Koryk a setřásl z meče kapky krve. „Slyším pohyb – ulička támhle – jdeme.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Vyletěly tři šipky a dvě srazily přibíhajícího Edura. V odvetu se objevila dvě kopí a obě mířila přímo na Šumaře. Do cesty se jim postavil Smolův obrovský štít. Seržanta kaprál odstrčil a jen zabručel, jak kopí narazila na bronzový štít a jedno mu na délku prstu zajelo do paže, takže začal nadávat.</p>
<p>Šumař se sehnul za káď s vodou v kovárně a třetí kopí se zabodlo do ní. Na zem vystříkla voda.</p>
<p>„Ústup!“ zařval Šumař, obrátil se a vyměnil si použitou kuši za nabitou, kterou mu podal Flaška.</p>
<p>Smola je kryl všechny tři, když ustupovali skrz kovárnu a zaprášený dvůr s hromadou hlušiny a strusky a přes povalený plot zpátky do hospody.</p>
<p>Kde podle zvuků bojoval Bouřňák a jeho těžkooděnci.</p>
<p>Pohyb na křídlech – smyčka se stahovala. Sépie, Corabb, Snad, Gesler, Balgrid a Bezdech. Dobíjeli v běhu.</p>
<p>„Geslere! Bouřňák –“</p>
<p>„Slyším to, Šume! Corabbe – podej tu blbou kuši Bezdechovi – tobě není k ničemu. Přidej se ke Smolovi a jděte první!“</p>
<p>„Zasáhl jsem cíl!“ namítl Corabb, když jednomu z Hellianiných kaprálů předával těžkou zbraň.</p>
<p>„Páč se šipka odrazila od dlažby, a neříkej mi, žes to tak chtěl!“</p>
<p>Corabb už si připravoval edurský oštěp, který zvedl.</p>
<p>Jakmile dorazil Corabb, Šumař poslal Smolu napřed. „Mazejte, vy dva! A dejte si záležet!“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Jen tak, že se do něj opřel vší silou, dokázal Edur prohnat oštěp Bouřňákovým ramenem. Bylo to neobyčejně odvážné a vysloužil si tím palec v oku – který se zarýval stále hlouběji. Válečník s ječením trhl hlavou, ale obrovský rudobradý kaprál už držel v hrsti vlasy a nepustil.</p>
<p>S hlasitým zavřísknutím a ještě větší odvahou Edur škubl hlavou a zanechal Bouřňákovi chumáč vlasů i s kůží a palec umazaný rosolem a krví.</p>
<p>„Ne tak rychle,“ pronesl seržant věcně a vrhl se na něj. Oba se skáceli na zakrvácenou podlahu šenku – při nárazu projel oštěp Bouřňákovi úplně skrz rameno. Kaprál popadl nůž, vrazil ho válečníkovi do boku těsně pod žebra, pod srdce, a trhl nahoru. Na podlahu vystříkla další krev.</p>
<p>Bouřňákovi se podařilo vyškrábat se na nohy – oštěp vzadu vypadl. Chvíli se potácel, až narazil na stůl s edurskými hlavami. Jednu popadl a hodil ji do klubka Edurů na druhé straně, kde Bystroška se Šálkem hlídali dveře, dokud oštěp neprobodl Šálkovi krk a někdo Bystrošce nesrazil přílbu a nerozrazil jí hlavu. Ležela na zádech a nehýbala se, zatímco po ní dupali Edurové hrnoucí se dychtivě dovnitř.</p>
<p>Hlava zasáhla prvního válečníka do tváře a on zavyl šokem a bolestí a zapotácel se.</p>
<p>K Bouřňákovi přiklopýtala Jepice. Už byla čtyřikrát bodnutá, byl div, že se ještě drží na nohou.</p>
<p>„Neumírej, ženská,“ zamručel Bouřňák.</p>
<p>Strčila mu do rukou meč. „Tohle jsem našla, seržante, tak mě napadlo, že se ti bude hodit.“</p>
<p>Na odpověď nebyl čas. První tři Edurové už byli u nich.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Z kuchyně – nyní bez kuchařů – se vynořil Corabb, uviděl útok a vyrazil z boku.</p>
<p>A spadl přes tělo Edura, jehož právě Bouřňák probodl. Natáhl ruce, v nichž stále držel oštěp. Hrot zajel do stehna nejbližšího válečníka, minul kost, na druhé straně vyjel a zapíchl se do kolene dalšího Edura. Trojúhelníkový hrot sklouzl pod čéšku a úhledně kloub rozkrojil. Zabodl se do podlahy a držel, dokud se neuvolnil druhý konec právě včas, aby podrazil nohy třetímu Edurovi, který se vzápětí doslova vrhl na Bouřňákův napřažený meč.</p>
<p>Corabb přistál mezi válejícími se nepřáteli a mezitím dorazil Smola a oháněl se krátkým mečem. Postavil se do cesty zbývajícím Edurům.</p>
<p>Bystroška se rozkročila s kethrami v rukou.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Šumař vedl útok kuchyňskými dveřmi, kuši připravenou. Zjistil ale, že Smola už srazil i posledního Edura. Všude bylo plno těl a jen pár se jich ještě hýbalo. Zpod dvou edurských mrtvol vylezl Corabb Bhilan Thenu’alas a kašlal, jak byl celý zlitý krví.</p>
<p>K oknu přistoupil Bezdech. „Seržante! Další banda!“</p>
<p>„Kuše dopředu!“ zavelel Šumař.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Hellian zašilhala přes ulici na ten nóbl dům. Faktorův dům, jak si vzpomněla. Vypadal na to. Drahý a nevkusný. Ukázala mečem. „Támhle, tam se jim postavíme.“</p>
<p>Urb zabručel a vyplivl rudou slinu – možná začal žvýkat betel. Co byli někteří lidé ochotní dělat se svými těly, ji rozčilovalo. Dala si dalších pár loků místního čehosi, co chutnalo jako bambusové výhonky, na které se vymočil pes, ale co už. A poslala ho dál. A pak ostatní, až na Lutese a Tavose Ponda, které rozsekali na kusy, když drželi křídlo v té uličce.</p>
<p>„Já budu hlídat zadek,“ prohlásila na vysvětlenou, když šest zbývajících mariňáků provrávoralo kolem. „A pořádnou řadu!“</p>
<p>Další hlt. To pití bylo pořád horší. Kdo to vůbec může pít?</p>
<p>Vykročila. Byla asi v polovině cesty, když se třicet kroků od ní objevila asi stovka Tiste Edur. Odhodila hliněnou láhev a rozkročila se. Tohle zadní voj dělá, ne? Zadrží nepřítele.</p>
<p>První řada, asi deset válečníků, se zastavila a zvedla oštěpy.</p>
<p>„To není fér!“ zaječela Hellian a zvedla štít, aby se za něj mohla schovat – ale on to vůbec nebyl štít. Bylo to víko od sudu, takové to s držadlem. Zírala na ten kus dřeva. „Hele, tohle mi nevydali!“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Tři dny a tři noci na útěku od řeky, a teď se zepředu ozývaly zvuky boje. Předevčírem večer přišel o svého kaprála – ten pitomec spadl do nepoužívané studny, jednu chvíli šel vedle něj, vzápětí byl pryč. Padal sítí kořenů, až se mu v nich zachytila hlava a křupl mu vaz, a není to legrace, jak mistr Kápě nikdy nezapomíná, protože pro kaprála se buď mohl dát k mariňákům, nebo si zatancovat na šibenici, a teď ten pitomec zvládl obojí. Co Badan Gruk ztratil svého kaprála, táhl s sebou Volán – což nebylo zrovna povýšení, Volán nebyla typ na povýšení, ale aspoň si zachovávala chladnou hlavu, když se zrovna necpala vším, co bylo v dohledu.</p>
<p>Teď se se zasupěním usadila vedle něj – Badana Gruka, seržanta 5. oddílu, 3. setniny, 8. legie – a zvedla k němu bledý, kulatý obličej s těma chladnýma šedýma očima. „Jsme tak jako unavený, seržante.“</p>
<p>Badan Grak byl Dalhoňan, ale ne z kmenů ze severní savany. Narodil se v jižní džungli půl dne od pobřeží. Kůži měl černou jako Tiste Andii a kožní záhyby na víčkách tak výrazné, až byl ve škvírkách vidět jen kousek bělma. Nejlíp se cítil za bezměsíčných nocí, i když Pěna si neustále stěžovala na to, jak si jejich seržant jen tak zmizí obvykle ve chvíli, kdy je ho nejvíc zapotřebí.</p>
<p>Teď byl jasný den a Badan Gruk z celého srdce toužil po šeru tropického deštného pralesa své vlasti. „Zůstaň tady, Volán,“ rozkázal a odplížil se k seržantovi Upjatovi, jenž dřepěl mezi ostatními mariňáky. Upjatův 10. oddíl také přišel o jednoho muže a 4. o dva včetně seržanta Sintr, což Badana Gruka zvlášť bolelo. Nakonec byla z jeho kmene. Zatraceně, to kvůli ní vůbec vstoupil do armády. Následovat Sintr bylo vždycky až příliš snadné.</p>
<p>Badan Gruk si přivolal quonského šlechtice Upjatu s protáhlým, asketickým obličejem a spolu s ním se přisunul i jeho kaprál Lov. Posadili se stranou od ostatních. „Takže,“ vydechl Badan, „obejdeme to?“</p>
<p>Upjata se zatvářil kysele, což udělal vždycky, když na něj někdo promluvil. Badan sice nevěděl nic o jeho minulosti, kromě toho, co bylo očividné, tedy že kdysi udělal něco ošklivého – dost ošklivého, aby ho vydědili, a možná kvůli tomu musel i utíkat. Na Badanovu šeptem pronesenou otázku kartoolský kaprál Lov frkl a odvrátil zrak.</p>
<p>„Jsi tady,“ řekl mu Badan, „tak mluv.“</p>
<p>Lov pokrčil rameny. „Utíkáme už od řeky, seržante. Schováváme se a všichni tři naši mágové jsou tak utahaní, že jsou jak chodící mrtvoly.“ Ukázal k severu. „Tam jsou mariňáci a bojujou. My přišli akorát o jednoho těžkooděnce a jednoho sapéra –“</p>
<p>„A o seržanta a kaprála,“ dodal Badan.</p>
<p>„Je nás sedmnáct, seržante. Vím, co naši těžkooděnci dokážou, a se seržantem Upjatou ti můžeme říct, že Ohlíd, Prvnitas a Houfy se klidně vyrovnají Relikovi a Hromsky Tupýmu. A Med má pořád ještě tři svítivky a o polovinu víc práskavek, co je tu Polibti nechala, když odešla se Sintr, a –“</p>
<p>„No dobře,“ přerušil ho Badan, protože nechtěl znovu poslouchat, co se stalo Sintr a Polibti, protože právě Polibti byla důvodem, proč se dala Sintr na vojančení. Na tom jít za ženou, která jde za jinou ženou se zbožňujícím výrazem v očích, není pranic dobrého – i když je to sestra – ale tak to prostě bylo a teď byly obě mrtvé, ne? „Upjato?“</p>
<p>Quoňan si přetřel to, co na své bradě vydával za vousy – bohové, ukazovalo to, jak mladý ve skutečnosti je – a vrhl pátravý pohled na čekající vojáky. Najednou se usmál. „Koukni na Smrtileba, Badane. Tady máme vojáka, kterýmu hned první den na ostrově Malaz dal jméno Zubáč, a já pořád nevím – byl to žert? Smrtileb doteď neprolil jedinou kapku krve, kromě tý v komárech a navíc ta byla jeho. Kromě toho, Badane Gruku, tady máte něco, co vypadá jako jakási dalhonská velká rada, a vaše bezměsíčný noci v Edurech vzbuzují svatou hrůzu, jako byste byli duchové nebo tak, a občas si sám říkám, jestli to tak není, vzhledem k tomu, jak všichni dokážete zmizet v noci. V každým případě jsi tu ty, Nep Žlábek, Reliko, Neller, Řemen Mul a Mulvan Děsič je taky napůl váš, no a my sem přišli bojovat, ne? Tak bojujme.“</p>
<p><emphasis>Tys možná přišel bojovat, Upjato. Já se jenom snažím zůstat naživu. </emphasis>Badan Gruk si ještě chvíli prohlížel oba muže před sebou a pak se narovnal do své plné výšky, takže Upjatovi sahal někam k rameni, a z jelenicového závěsu na širokých zádech vytáhl obouruční srpovitý meč. Sevřel slonovinový jílec a zadíval se na dvě tenké otataralové čepele, zasazené po stranách zahnutého a osekaného klu. <emphasis>Vethbela </emphasis>se té zbrani říkalo v jeho rodné řeči, <emphasis>líbač kostí, </emphasis>protože čepele nebyly dost dlouhé, aby dokázaly něco víc než jen škrábnout dlouhé kosti v nohou normálního válečníka, neboť stehenní kost byla ceněnou trofejí, jež se leštila a vyřezávaly se do ní scény vlastníkovy slavné smrti – a každý válečník usilující o srdce ženy musel na práh její rodinné chýše položit víc než jednu, aby prokázal své schopnosti a odvahu.</p>
<p><emphasis>Já ji nikdy nedokázal použít správně, co? Ani jediná stehenní kost, kterou bych ukázal Sintr. </emphasis>Kývl. „Je čas nasbírat pár trofejí.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>O patnáct kroků dál dloubl Med do Pěny. „Hej, miláčku, zřejmě si dneska hodíme pár práskavek.“</p>
<p>„Přestaň mi tak říkat,“ opáčila sapérka znuděně, přičemž ale dál sledovala Badana Gruka, jenž se vracel ke schované Volán, a dívala se, jak se kaprál Lov vydává po stezce pro kaprála 4. oddílu Pravalaka Rima, který jim s Houfym a Prvnitas hlídal zadek. Brzy si začali všichni vojáci chystat zbraně a dotahovat řemínky na přílbách. „No dobře, Mede,“ zabručela, „mistr Kápě mě vem, jak nerada to říkám – ale vypadá to, žes to zvětřil správně –“</p>
<p>„Jen mě nech, abych ti dokázal –“</p>
<p>„Ty mi nohy nikdy neroztáhneš, Mede. Proč to nechceš pochopit?“</p>
<p>„To je ale mizerný přístup,“ posteskl si sapér 10. oddílu, zatímco si připravoval kuši. „To třeba Polibti byla –“</p>
<p>„Ty tvoje řečičky ji už tak otrávily, Mede, že se radši vyhodila do vzduchu – a ještě s sebou vzala sestru. A já bych si teď přála, abych s nima byla na jedný lodi.“ Vstala a odkráčela k Nepu Žlábkovi.</p>
<p>Starý dalhonský mág na ni zašilhal zažloutlým okem, a když viděl, že drží v rukou práskavky, otevřel obě oči. „Di ode mňa, ceckatá!“</p>
<p>„Klídek,“ opáčila, „jdeme do boje. Zbejvá ti v tom tvým ohnutým rákosu ještě něco?“</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„Kouzla, Nepe, kouzla – vycházejí z červorů v mužích. To přece ví každá žena.“ Mrkla na něj.</p>
<p>„Posměváš sa, ceckatá, ty! Di ode mňa!“</p>
<p>„Nehnu se od tebe, Nepe, dokud mi nepožehnáš tyhle dvě práskavky.“</p>
<p>„Žehnať ty hliněný kule? Ses pomátla, ceckatá? Dyž sem posledně to uďál –“</p>
<p>„Vybuchly, jo. Sintr a Polibti. Roztrhalo je to na kusy, ale šlo to hezky rychle, ne? Poslouchej, jedině tak uniknu před Medovejma řečma. Ne, vážně, chci jednu z těch tvejch požehnanejch kleteb nebo prokletejch požehnání. Prosím, Nepe –“</p>
<p>„Di ode mňa!“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Reliko, jenž byl ještě o půl dlaně menší než seržant, a tudíž podle Zubáčova prohlášení nejmenší voják v těžké pěchotě v historii Malazské říše, se s bručením postavil, tasil meč a zvedl štít. Ohlédl se na Hromsky Tupýho. „Zas je čas.“</p>
<p>Přerostlý setijský válečník, dosud sedící v mokrém mechu, vzhlédl. „Co?“</p>
<p>„Zase boj.“</p>
<p>„Kde?“</p>
<p>„My, Hromskej. Pamatuješ Y’Ghatan?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„No, tak teď to nebude jako u Y’Ghatan. Spíš jako včera, ale horší. Pamatuješ včerejšek?“</p>
<p>Hromsky Tupej na něj ještě chvíli civěl, pak se zachechtal. „Včerejšek! Pamatuju si včerejšek!“</p>
<p>„Tak popadni meč a utři z něj bláto, Hromskej. A vezmi si štít – ne, ne můj, svůj, ten, co máš na zádech. Ano, otoč ho dopředu. Správně – ne, meč do druhý ruky. Výborně. Připravenej?“</p>
<p>„Koho mám zabít?“</p>
<p>„Hnedle ti to ukážu.“</p>
<p>„Dobře.“</p>
<p>„Setiové by se neměli křížit s bhederinama.“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Vtip, Hromskej.“</p>
<p>„Aha. Dobře.“</p>
<p>„Prvnitas a Houfy jsou za náma, ano? Jako včera.“</p>
<p>„Jasně. Reliko, co se stalo včera?“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Řemen Mul se postavil vedle Nellera a oba pozorovali kaprála Pravalaka Rima, jenž právě poslal Prvnitas s Houfym k ostatním těžkooděncům. Bavili se v rodné dalhonštině.</p>
<p>„Zlomený srdce,“ poznamenal Řemen.</p>
<p>„Zlomenější než zlomený,“ souhlasil Neller.</p>
<p>„Polibti byla milá.“</p>
<p>„Milejší než milá.“</p>
<p>„Jak ale říká Badan.“</p>
<p>„Jak říká, ano.“</p>
<p>„A tohle je to, co říká.“</p>
<p>„To já vím, Řemene, nemusíš mi všechno říkat. Myslíš, že Lederas bude jako Y’Ghatan? V Y’Ghatan jsme nedokázali nic. A,“ dodal najednou, jako kdyby ho něco napadlo, „tady jsme taky nedokázali nic, co? Aspoň zatím ne. Ale jestli to bude jako v Y’Ghatan –“</p>
<p>„Ještě tam ani nejsme,“ namítl Řemen Mul. „Kterej meč použiješ?“</p>
<p>„Tenhle.“</p>
<p>„Ten se zlomenou rukojetí?“</p>
<p>Neller sklopil zrak, zamračil se, odhodil zbraň do křoví a vytáhl druhou. „Tenhle. Je lederskej, byl na stěně kajuty –“</p>
<p>„Já vím. Já ti ho dal.“</p>
<p>„Dal jsi mi ho, protože pokaždý, když s ním něco zasáhnu, zavyje jako divoženka.“</p>
<p>„Správně, Nellere, a proto jsem se ptal, kterej meč si vezmeš.“</p>
<p>„Teď to víš.“</p>
<p>„Když to teď vím, jdu si ucpat uši mechem.“</p>
<p>„Já myslel, že už je máš ucpaný.“</p>
<p>„Jdu přidat víc mechu. Víš?“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Kaprál Pravalak Rim byl štvanec. Narodil se v severní provincii Gris chudým sedlákům a většinu života neviděl ze světa ani ň, dokud do sousední vesnice nedorazila mariňácká verbířka v den, kdy tam právě byl Pravalak se svými staršími bratry, kteří cestou do hospody ohrnovali nad mariňačkou nos. Pravalak ale jen nevěřícně zíral. Poprvé uviděl někoho z Dal Honu. Žena byla obrovská, kulatá, a i když byla o desítky let starší než on a vlasy měla prokvetlé, stále viděl, že bývala krásná, a v jeho očích stále byla.</p>
<p>Tak tmavá kůže, tak tmavé oči. Ano, všimla si, jak na ni civí, a zářivě se na něj usmála, než ho za ruku odvedla do zadní komůrky místní šatlavy a předala mu verbovací glejt, zatímco na něm seděla a s přehnaným veselím se kolébala, až vybuchl rovnou do malazského vojska.</p>
<p>Jeho bratři vyjadřovali úžas a zpanikařili, když si představili, že budou muset vysvětlit mámě a tátovi, že jejich nejmladší syn se nechal zapsat k armádě a ještě přitom přišel o panictví s padesátiletou démonkou – a vlastně se už nikdy nevrátí domů. To ale byl jejich problém, a Pravalak odhrkotal ve verbířském voze, jednu ruku pevně zaklíněnou mezi jejími mocnými stehny, a ani jednou se neohlédl po rodné hroudě.</p>
<p>První velká láska mu vydržela do příštího města. Tam ho přesunuli mezi padesátku dalších griských sedláčků, a odsud mašíroval po říšské silnici do Unty a dál do Malazu, kde ho vyškolili na mariňáka. Nicméně srdce zlomené neměl, jak se původně bál, protože malazské oddíly byly v té době plné dalhonských rekrutů – nějaká záhadná populační exploze či politické nepokoje spustily exodus z dalhonských savan a pralesů. A on si brzy uvědomil, že zbožňování půlnoční pleti a půlnočních očí ho neodsuzuje k nejhlubšímu toužení a věčné samotě.</p>
<p>Dokud nepotkal Polibti, která se jeho pokusům jen smála, i když je do té doby už důkladně vybrousil. A právě svým odmítnutím mu ukradla srdce navěky.</p>
<p>Teď ho ale nestrašilo, možná překvapivě, neopětované uctívání, nýbrž to, co viděl či si možná jen představoval v temné noci na řece, kdy se po tom oslepujícím záblesku munice a řevu, jenž otřásl vodou, vynořila nad hladinu černá ruka a natahovala se nad vysoké vlny, a po té mele znovu se probudivší, vířící proudy se rozdělily kolem elegantního zápěstí – a potom ta ruka sjela dolů nebo se mu prostě ztratila z dohledu, jak zoufale, žalostně pátral v zrnité temnotě – ruka, kůže, tma, tmavá kůže, která ho té noci porazila…</p>
<p>Teď chtěl zemřít. Ukončit svou žalostnou existenci. Ona byla mrtvá. Její sestra taky – sestra, která si ho teprve předevčírem vzala stranou a šeptala mu do ucha: „<emphasis>Nevzdávej to s ní, Prave. Znám svou sestru, víš, a v očích má takový ten pohled, když se na tebe koukne… tak to nevzdávej</emphasis>…“</p>
<p>Obě byly mrtvé, a to, jak Badan opakoval pořád dokola, když si myslel, že ho nikdo nemůže slyšet, <emphasis>znamená konec. A to znamená konec.</emphasis></p>
<p>Objevil se seržant Upjata a poplácal ho po rameni. „Připravený, kaprále? Dobře. Povedeš oddíl, jako to dělala Sintr. Veď je, Prave, a pojďme vykuchat pár Edurů.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Smrtileb, jenž se kdysi jmenoval Tribol Futan, poslední přeživší mužský potomek futanské královské linie gilanského kmene z jihovýchodního Sedmiměstí, se pomalu narovnal a díval se, jak se těžkooděnci propracovávají do svahu směrem ke zvukům boje.</p>
<p>Připravil si dva gilanské tulvary, které kdysi patřívaly falah’danskému šampionovi – jeho prastrýci – jehož tři roky před malazskou invazí otrávil najatý vrah, když byl Tribol ještě tak malý, že ho dosud nevyvrhli do smrtelných písků. Zbraně zdědil jako poslední z rodu zničeného krevní mstou, jež byly běžné po celém Sedmiměstí před jeho porobením. Tulvary vypadaly na jeho ruce příliš velké, ale byl Gilani a jeho lid neměl na těle téměř žádný tuk. Svaly měl jako provazy, dlouhé a štíhlé, a byl mnohem silnější, než se na první pohled mohlo zdát.</p>
<p>Měkkost v jeho zženštilých očích se při pohledu na tulvary nezměnila. Vzpomínal, jak když byl malý, vybalancoval tulvary na zakřivených hrotech a stříbrné hrušky na jílcích si opřel v podpaždí, popadl jílce těsně nad záštitami a poskakoval po táboře jako jednonohý rarach. Brzy nato používal zatížené klacky vyřezané do podoby prastrýcových tulvarů. Cvičil podle gilanského stylu, opěšalý i na koňském hřbetě, kde se naučil stát na špičkách a provádět lishgar efhanah, útok skokem, Síť s ostřím. Tehdy si často večer ošetřoval podlitiny na ramenou, dokud se nenaučil udělat po výpadu ve vzduchu kotrmelec, přičemž tři trávou vycpané figuríny rozsekal na kusy a zlatavou trávu, snášející se prašným vzduchem, odnášel vítr. A on se překulil a vyskočil, zbraně připravené.</p>
<p>Nebyl vysoký. Nebyl otevřený a jeho úsměv – jak byl vzácný – byl plachý jako úsměv panny. Muži ho chtěli mít v posteli. Ženy jakbysmet. Ale on byl z královského rodu a jeho sémě bylo posledním semenem, a jednoho dne je předá královně, možná dokonce císařovně, jak se sluší na jeho postavení. Mezitím nechával muže, aby ho využívali, jak se jim zachce, a dokonce v tom nacházel zalíbení, neboť to bylo neškodné potěšení. Odmítal však prolít své semeno.</p>
<p>Nyní vykročil, když zazněl signál, a pohyboval se zlehka.</p>
<p>Smrtilebovi bylo třiadvacet. Měl takovou disciplínu, že semeno neprolil ani jednou, dokonce ani ve spánku ne.</p>
<p>Jak později bude vykládat oddílový mág Mulvan Děsič, Smrtileb byl muž připravený vybuchnout.</p>
<p>A jistý vrchní seržant na ostrově Malaz to poznal. Opět.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Urb utíkal od faktorova domu, jak nejrychleji dokázal, a štít si držel nad pravým ramenem. Ta zatracená ženská! Stojí si tam s víkem od sudu, když na ni každou chvíli přiletí snop kopí. Její vojáci ji uctívali, to ano, a uctívání bylo tak slepé, že nikdo z nich neviděl, co Urb dělá, aby tu blbou ženskou udržel naživu. Byl vyčerpaný a nervy měl nadranc a teď – tentokrát – to vypadalo, že dorazí pozdě.</p>
<p>Byl pět kroků od Hellian, když se půl tuctu kopí pohnulo a dvě zamířila na Urba. Sklouzl, otočil se za štít a ztratil seržanta z dohledu.</p>
<p>Jedno kopí mu proletělo na šířku dlaně od obličeje, druhé udeřilo do štítu, železná hlavice prorazila skrz a přibodla mu paži k boku. Náraz Urba otočil. Zapotácel se, jak ho popotáhlo kopí, zabručel a klesl na kolena. Tvrdě narazil do dlažby. Máchl rukou – kupodivu dosud nepustil meč – aby nepřepadl, a slyšel, jak křupe prsní kost. A v té chvíli svět bíle vybuchl.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Čtyři kopí mířící na Hellian ji téměř přiměla vystřízlivět. Přikrčila se a zvedla chatrný a příliš malý štít, který jí kopí vyrazila z ruky, přičemž v tom navlhlém, těžkém, nádherně vonícím dřevě uvízla zlomená ratiště dvou kopí. Vzápětí jí to s ohlušujícím třísknutím srazilo z hlavy přílbu a další zbraň ji zasáhla do ramene, kde přervala kožené destičky zbroje. Náraz ji otočil do ulice, a když uviděla hliněnou láhev, kterou před chvílí odhodila, vrhla se k ní.</p>
<p>Lepší zemřít s posledním douškem –</p>
<p>Jak letěla vzduchem, nad ní to hvízdlo a přeletěl ji dobře tucet kopí.</p>
<p>Narazila prsy na dlažbu, přičemž si vyrazila dech, a s vyvalenýma očima se dívala, jak láhev sama od sebe vyskočila do vzduchu. Vzápětí ji to zvedlo za nohy a praštilo to s ní zády o zem. Modrá obloha byla náhle šedá, plná prachu a štěrku, kamenných úlomků a červených kousků, a to všechno pršelo dolů.</p>
<p>Nic neslyšela, a při prvním zoufalém nádechu nabrala do plic tolik prachu, až dostala záchvat kašle. Stočila se na bok a šest kroků od sebe spatřila Urba. Ten pitomec se nechal propíchnout a tvářil se ještě užasleji než obvykle. Obličej měl bílý od prachu, až na krev na rtech, jak měl vyražené zuby, a tupě civěl na ulici, kde byli všichni Edurové – možná právě útočí, takže by si měla najít meč –</p>
<p>Právě se posadila, když na rameni ucítila ruku, a zamračeně vzhlédla k neznámé tváři – mračila se na ni jakási Kanéšanka. „Pořád jsi s náma, seržante?“ zeptala se a její hlas zněl odkudsi z dálky. „Tak blízko svítivce to není právě zdravý, víš.“</p>
<p>A byla pryč.</p>
<p>Hellian zamrkala. Rozhlížela se po ulici a v místě, kde prve byli Edurové, uviděla obrovský kráter. A kusy těl a prach a kouř.</p>
<p>A další čtyři mariňáci, z toho dva Dalhoňané, vypustili střely do boční ulice, načež se rozprchli, protože jeden z nich hodil stejným směrem práskavku.</p>
<p>Hellian popolezla k Urbovi.</p>
<p>Podařilo se mu vytáhnout si kopí z ruky, což nejspíš bolelo, a teď silně krvácel. Krev pod ním vytvářela louži. V očích měl výraz porážené krávy, takže možná nebyl tak úplně mrtvý, ale brzy bude.</p>
<p>Dorazil další mariňák, taky cizinec. Černovlasý, se světlou pletí. Poklekl vedle Urba.</p>
<p>„Ty,“ řekla Hellian.</p>
<p>Podíval se po ní. „Ty na svoje zranění neumřeš, seržante, ale tady tvýmu příteli už moc času nezbývá, tak mě nech pracovat.“</p>
<p>„Kterej oddíl, zatraceně?“</p>
<p>„Desátej. Třetí setnina.“</p>
<p>Léčitel. Výborně. Dá Urba do pořádku, aby si ho mohla zabít sama. „Nathi, viď?“</p>
<p>„Bystrá žena,“ zamumlal a začal nad obrovskou dírou v Urbově paži splétat kouzlo. „A zastřízliva možná ještě bystřejší.“</p>
<p>„Na to nespolíhej, ranhojiči.“</p>
<p>„Já nejsem vlastně ranhojič, seržante. Jsem bojový mág, ale dneska si nemůžeme moc vybírat, co? Jsem Mulvan Děsič.“</p>
<p>„Hellian. Osmej oddíl, devátá.“</p>
<p>Náhle se po ní podíval. „Nepovídej. Ty seš jedna z těch, kdo vylezli zpod Y’Ghatan?“</p>
<p>„Jo. Urb to přežije?“</p>
<p>Nathi kývl. „Ale chvíli stráví na nosítkách. To ta ztráta krve.“ Narovnal se a rozhlédl se kolem. „Kde jsou tví ostatní vojáci?“</p>
<p>Hellian se podívala k faktorovu domu. Svítivka ho v podstatě srovnala se zemí. „Ať se propadnu, jestli to vím, Mulvane. Nemáš u sebe náhodou něco ostřejšího, co?“</p>
<p>Mág se ale mračil na trosky domu. „Slyším volání o pomoc,“ prohlásil.</p>
<p>Hellian si povzdechla. „Tak tos je asi našel, Mulvane Děsiči. Což znamená, že je budeme muset vykopat.“ Rozzářila se. „Ale to je žíznivá práce, ne?“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Před hospodou vybuchly práskavky, a jak se šrapnely zasekávaly do průčelí domu, Malažané uvnitř sebou trhali. Zvenčí se ozvalo ječení a kvílení a všude byl zvířený prach. Šumař se díval, jak Gesler drží Bouřňáka, aby tam nevběhl – obrovský Falari se potácel – a pak se obrátil k Jepici, Corabbovi a Smolovi. „Pojďme za našimi spojenci, ale mějte se na pozoru. Ostatní zůstanou tady, obvážou rány – Flaško, kde jsou Koryk se Smíškou?“</p>
<p>Mág jen kroutil hlavou. „Šli na východní konec vesnice, seržante.“</p>
<p>„Dobře, tak vy tři se mnou. Flaško – můžeš udělat něco pro Bouřňáka?“</p>
<p>„Rozkaz.“</p>
<p>Šumař si nachystal kuši a vydal se ke dveřím. Na prahu se přikrčil a vyhlédl do prachu.</p>
<p>Spojenci, jistě. Požehnaní mariňáci, půl tuctu celkem, procházeli mezi válejícími se edurskými těly a umlčovali ty dosud ječící. Šumař zahlédl seržanta, jižního Dalhoňana, pomenšího, rozložitého a černého jako onyx. Žena po jeho boku byla o půl hlavy vyšší, světlá, se šedýma očima a dost kulatá, ale dosud to nebylo samé sádlo. Za nimi stál další Dalhoňan, tentokrát vrásčitý, s propíchaným kdečím – ušima, nosem, lalokem, lícemi – a zlaté ozdoby vytvářely ostrý protiklad k jeho zachmuřenému obličeji. <emphasis>Zatracený šaman.</emphasis></p>
<p>Šumař šel blíž, oči upřené na seržanta. Dosud se bojovalo, ne však poblíž. „Kolik vás je?“</p>
<p>„Sedmnáct na začátku,“ odpověděl mu seržant a zadíval se na barbarský meč z klu, který držel. „Právě jsem s ním usekl hlavu jednomu Edurovi,“ prohlásil a vzhlédl. „Moje první zabití.“</p>
<p>Šumař zalapal po dechu. „A jak jste se ve jménu mistra Kápě dostali takhle daleko od pobřeží? Co jste zač, převtělenečtí netopýři?“</p>
<p>Dalhoňan se zašklebil. „Ukradli jsme rybářskej člun a připluli.“</p>
<p>„Byli jsme nejdál na jihu,“ ozvala se žena vedle něj, „a tak jsme šli na východ, až jsme narazili na řeku, a pak jsme se buď mohli brodit po pás bažinama, nebo vyrazit na vodu. Šlo to hladce až donedávna, to jsme v noci narazili na lederskou galéru. O pár lidí jsme přišli,“ dodala.</p>
<p>Šumař se na ni ještě chvíli koukal. Celá kulatá a měkká, až na ty oči. <emphasis>Mistr Kápě mě vem, tahle by dokázala jednou rukou stahovat z chlapa kůži po malých kouscích a zároveň si to druhou udělat. </emphasis>Otočil se zpátky k seržantovi. „Která setnina?“</p>
<p>„Třetí. Jsem Badan Gruk a ty jsi Šumař, co?“</p>
<p>„Yeggetan,“ zamumlal šaman a udělal ochranné gesto.</p>
<p>Badan Gruk se obrátil k bledé ženské. „Volán, vezmi si Hromskýho a Relika a jděte na západ, až se setkáte s Upjatou. Pak se zase vraťte sem.“ Podíval se na Šumaře. „Myslím, že jsme je dostali.“</p>
<p>„Měl jsem dojem, že jsem před chvílí slyšel práskavku.“</p>
<p>Kývnutí. „Upjata měl sapéry. Každopádně se Edurové stáhli, takže jsme je zřejmě vyplašili.“</p>
<p>„To moranthská munice umí.“</p>
<p>Badan Gruk odvrátil zrak. Působil dost nervózně. „Nečekali jsme, že takhle daleko na východě narazíme na nějaký oddíly,“ řekl. „Pokud to ovšem nevzali po vodě jako my.“ Podíval se Šumovi do očí. „Jste necelej den od Lederas, víš.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Sedm Edurů obrátilo Korykovu a Smíščinu hru proti nim a zatlačilo je do nepříliš vábné uličky mezi zchátralými, naklánějícími se obydlími. Ulička končila slepě mezi naskládaným řezivem.</p>
<p>Koryk strčil Smíšku za sebe a couval před Edury – kteří se z ústí uličky pomalu sunuli dál – a připravil si meč. Teď to bude boj na jednu a půl ruky, protože přišel o štít. Jestli ti neřádi začnou házet kopí, bude mít potíže.</p>
<p>Z toho pomyšlení zafrkal. On proti sedmi Tiste Edur a za sebou má jenom mladou ženu, která už přišla o všechny vrhací nože a zůstala jí jenom těžká kudla patřící do ruky spíš řezníkovi. Potíže? Kdyby jenom házeli kopí.</p>
<p>Ale Edurové je nechtěli propíchnout z dálky. Chtěli boj zblízka, a Koryka to nepřekvapovalo. <emphasis>Jsou jako Setiové, tihle šedí vyzáblíci. Tváří v tvář, ano. </emphasis>V <emphasis>tom je skutečná sláva. </emphasis>Zvedl meč a pozval je dál.</p>
<p>„Zůstaň tam,“ nařídil Smíšce, jež se krčila za ním. „Ať mám dost místa –“</p>
<p>„Na co, hlupáku? Abys stylově umřel? Jen jich pár posekej a já se připlížím a dorazím je.“</p>
<p>„A necháš si rozrazit hlavu jílcem? Ne, zůstaň tady.“</p>
<p>„Nezůstanu tady, aby mě znásilnili ti, který nedokážeš zabít, než umřeš, Koryku.“</p>
<p>„Skvěle! Tak ti tu palici rozrazím <emphasis>já!</emphasis>“</p>
<p>„To bude jedinkrát, kdy se dostaneš do mě, tak si posluž a užij si to.“</p>
<p>„Věř mi, já –“</p>
<p>Mohli by tak pokračovat donekonečna, ale Edurové se rozestoupili, čtyři vepředu, tři za nimi, a vyrazili.</p>
<p>Koryk se se Smíškou později hádal často kvůli tomu, zda jejich spasitel slétl na křídlech, nebo jenom umí skákat neuvěřitelně daleko, protože dorazil jako rozmazaná šmouha přímo do cesty čtyřem prvním Edurům a v tichém letu se kroutil mezi těžkými železnými čepelemi. Podivně to zacvakalo a muž byl za nimi – a měl se ošklivě srazit s hranicí dříví. Místo toho se jedním tulvarem zapřel o kládu a otočil se. Přistál jako kočka v podřepu na naskládaných trámech – v neuvěřitelném úhlu, ale na tom nezáleželo, protože už skočil zpátky a tentokrát přeletěl přes čtyři hroutící se, zakrvácené Tiste Edur. <emphasis>Cvak cvak cvak – </emphasis>a složili se i zbývající tři Edurové.</p>
<p>Znovu dopadl na dřevo, tentokrát na opačné straně, sklonil hlavu a rameny se otřel o zem, než se překulil, jednou nohou se dotkl vodorovné klády a využil ji k otočce, aby mohl přistát v rovnováze na druhé noze, nyní natažené. Čelem k sedmi Edurům, které právě zabil.</p>
<p>A podíval se na dva malazské mariňáky, kteří tentokrát výjimečně opravdu neměli slov.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Mariňáci 3. a 4. setniny se sešli před hospodou a postávali či posedávali na zkrvaveném dláždění hlavní ulice. Někteří ošetřovali raněné, další si spravovali zbroj či brousili zuby na ostřích svých mečů.</p>
<p>Šumař seděl na kraji koryta u uvazovacího sloupku vedle vchodu do taverny a rozhlížel se. Od vylodění utrpěly ostatní tři oddíly 4. setniny ztráty. V Geslerově oddíle chyběly Píska a Uru Hela. Hellian scházeli Lutes a Tavos Pond, kteří padli v téhle prokleté dědině, a Urb přišel o Hanno a teď Šálka a Sololiz ztratil levou ruku. Šumařův oddíl z toho zatím vyšel beze ztrát, takže se seržant cítil provinile. <emphasis>Jako oblíbenec mistra Kápě, jednu řadu před bránou. Vraní peří v ruce nebo zvadlé růže nebo koláčky či kterýkoliv z nespočetných darů, které mrtví radostně předkládají nově dorazivším příbuzným – bohové pod námi, Smíška ze mě udělá dalšího Kanéšana s těmi nesmyslnými pověrami. Na druhé straně brány mistra Kápě nikdo nečeká, leda by jásal.</emphasis></p>
<p>Dorazili dva seržanti ze třetí. Badan Gruk, s nímž se Šumař už setkal, a Quoňan Upjata. Tvořili podivný pár, ale tak to nakonec bývalo vždy, ne?</p>
<p>Upjata se Šumařovi uctivě poklonil. „Nám to vyhovuje,“ prohlásil.</p>
<p>„A co jako?“</p>
<p>„Že jsi služebně starší, Šumaři. Tak co uděláme teď?“</p>
<p>Šumař se zašklebil a odvrátil zrak. „Nějaký ztráty?“</p>
<p>„Z týhle šarvátky? Ne. Edurové zdrhli rychle jako zajíci z psince. Jsou mnohem nejistější, než jsme čekali.“</p>
<p>„Nemají rádi boj štít na štít,“ poznamenal Šumař a škrábal se ve špinavých vousech. „Zvládnou ho, to jo, zvlášť když s sebou mají lederský oddíly, ale poslední dobou tý taktiky nechali, poněvadž s naší municí jim přišla dost draze. Ne, teď nás štvou, přepadají ze zálohy, ženou nás. Asi je to jejich tradiční způsob boje.“</p>
<p>Upjata zabručel. „Říkal jsi, že vás ženou. To na nás na týhle straně Lederas nejspíš čeká armáda. Kovadlina.“</p>
<p>„Proto si taky myslím, že bychom měli chvíli zůstat tady. Vím, že je to riskantní, protože by se Edurové mohli vrátit a tentokrát by jich mohly být tisíce.“</p>
<p>Badan Gruk přimhouřil oči. „Doufáš, že tvoje pěst dorazí se spoustou mariňáků.“</p>
<p>„A taky vaše pěst, Badane Gruku.“</p>
<p>Důrazné kývnutí a zamračení. „Dostali jsme se do toho akorát kvůli ztrátám devátý u Y’Ghatan.“</p>
<p>„Pobočnice pořád něco mění,“ poznamenal Upjata. „Nemáme pěsti velící pouze mariňákům – ne od Krustových časů –“</p>
<p>„Teď máme. Už nejsme malazská armáda, Upjato.“</p>
<p>„Ano, Šumaři, toho jsem si vědom.“</p>
<p>„Takhle zní můj návrh,“ zopakoval Šumař. „Chvíli počkáme tady. Ať si mágové trochu oddychnou. A budeme doufat, že se objeví Keneb a bude s sebou mít víc než pár tuctů mariňáků. Já na tu služební nadřazenost moc nejsem. Budu radši, když se prostě shodneme jako seržanti, takže to nemusíte udělat.“</p>
<p>„Gesler s tebou souhlasí, Šumaři?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„A co Hellian a Urb?“</p>
<p>Šumař se zasmál. „Šenk je ještě mokrej, Upjato.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Slunce zapadlo, ale nikomu se nikam nechtělo. Lidi chodili z krčmy nebo do ní jen tehdy, když bylo třeba vyvalit další sud. V šenku byla jatka, kde se nikdo nechtěl zdržovat příliš dlouho.</p>
<p>Smíška přistoupila k sedícímu Korykovi. „Jmenuje se Smrtileb, no, věřil bys tomu?“</p>
<p>„Kdo?“</p>
<p>„Dobrej pokus. Ty víš kdo. Ten, kterej by tě dokázal zabít palcem u nohy.“</p>
<p>„Přemejšlel jsem o tom útoku,“ utrousil Koryk. „Funguje to jen tehdy, když to nečekají.“</p>
<p>Smíška frkla.</p>
<p>„Ne, vážně. Jak uvidím, že na mě někdo letí, přeseknu ho. Nemůže ustoupit a rozmyslet si to, ne?“</p>
<p>„Seš pitomec,“ prohlásila a dloubla do něj. „Hele, potkala jsem i tvý dvojče. Jmenuje se Hromsky Tupej a z vás dvou má podle mě mozek on.“</p>
<p>Koryk se na ni mračil. „Co ode mě chceš, Smíško?“</p>
<p>Pokrčila rameny. „Smrtileb. Chci, aby byl můj.“</p>
<p>„Tvůj?“</p>
<p>„Ano. Věděl jsi, že se uchovává pro ženu z královský krve?“</p>
<p>„Tohle muži s těmahle sklonama neříkají.“</p>
<p>„Kdes to slyšel?“</p>
<p>„Kromě toho ty nejsi z královský krve, Smíško. Královna louskačů krabů není zrovna ono.“</p>
<p>„Proto potřebuju, abys kvůli mně lhal. Bývala jsem kanská princezna – do malazský armády mě poslali, aby mě nenašli Drápové –“</p>
<p>„Pro mistra Kápě!“</p>
<p>„Pššt! Poslouchej, zbytek oddílu řekl, že kvůli mně bude klidně lhát. Tak co je to s tebou?“</p>
<p>„Klidně… ha, to je dobrý. Vážně dobrý.“ Zadíval se na ni. „Chceš, aby ti ten Smrtileb takhle skočil rovnou mezi nohy, co? Chceš otěhotnět s nějakým princem ze sedmiměstskýho kmene lítajících veverek?“</p>
<p>„Otěhotnět? Jo, až budou delfíni chodit a ryby hnízdit na stromech. Já neotěhotním,“ řekla. „Flaška mi dá nějaký bylinky, který se o to postarají. Můj milovanej Smrtileb do mě může vylejvat galony svýho semene klidně navěky a kolem nebudou poskakovat žádný králíci.“</p>
<p>„Má obličej jako holka,“ podotkl Koryk. „A chlapi říkali, že tak i líbá.“</p>
<p>„Kdo ti to všechno nakecal?“</p>
<p>„Schovává si semeno, to je k smíchu.“</p>
<p>„Poslyš, ti chlapi nic neznamenají. Tak jsem kanská princezna, nebo ne?“</p>
<p>„No dobře. Vlastně soupeřka o říšskej trůn. Buď si lítající ryba k tý lítající veverce a postav si hnízdo na stromě, Smíško. Až bude po všem.“</p>
<p>Překvapila ho zářivým úsměvem. „Díky, Koryku. Jsi vážně kamarád.“</p>
<p>Zíral za ní, když spěchala pryč. Chudinka. <emphasis>Veverka si schovává semeno, protože neví, co s ním, řekl bych.</emphasis></p>
<p>V šeru kolem kdosi prošel a Koryk přimhouřil oči. Nakonec poznal ten krok. „Hej, Flaško.“</p>
<p>Mladý mág se zastavil, ohlédl se a pomalu se přiblížil.</p>
<p>„Máš spát,“ upozornil ho Koryk.</p>
<p>„Díky.“</p>
<p>„Takže ty dáváš Smíšce zvláštní bylinky. Proč –“</p>
<p>„Co že dělám?“</p>
<p>„Bylinky. Aby neotěhotněla.“</p>
<p>„Hele, jestli nechce otěhotnět, tak ať přestane lízt na každýho –“</p>
<p>„Počkej, Flaško! Počkej. Já myslel, že s tebou mluvila. O bylinkách, který jsi jí slíbil –“</p>
<p>„Aha, tyhle bylinky. Ne, pochopil jsi to špatně, Koryku. Ty jí nemají zabránit otěhotnět. Vlastně je to odvar, který mám od svý babičky, a netuším, jestli funguje, ale rozhodně nemá nic společnýho s otěhotněním. Teda pokud by se mě na to zeptala, tak určitě existují nějaký spolehlivý –“</p>
<p>„Dost! Co – co teda dělá ten odvar, kterej jí dáváš?“</p>
<p>„Rozhodně by si ho neměla brát. Je určený pro muže –“</p>
<p>„Pro Smrtileba.“</p>
<p>„Smrtileba? Co…“ Flaška dlouho zíral do země. „Víš, co znamená Smrtileb, Koryku? Je to rostlina z ostrova Malaz, možná i z Geni. Víš, normálně tu máš samčí rostliny a samičí rostliny a tak dostaneš plody a tak, chápeš? No ale sladký malý smrtileb je jiný. Existují jenom samčí rostliny – vůbec žádný samičí. Smrtileby vypouštějí svoje – no, vypouštějí to do vzduchu a ono se to nějak uchytí na semenech jiných rostlin a jen si to tak jede, schovaný, až ta semena vyklíčí, a potom to převezme a najednou je tady další hezký smrtileb se šedým květem, co vlastně vůbec není květ, jenom tenký měchýřek naplněný –“</p>
<p>„Takže co teda dělá ten odvar, kterej Smíška chtěla?“</p>
<p>„Zřejmě změní muže, který dává přednost jiným mužům, na muže, který chce ženy. Jestli to funguje, opravdu netuším.“</p>
<p>„Smrtileb možná je kytka,“ zabručel Koryk, „ale taky se tak jmenuje jeden voják v Upjatově oddíle. Hezkej.“</p>
<p>„Aha, a to jméno…“</p>
<p>„Očividně velice příhodný, Flaško.“</p>
<p>„Aha. Chudák Smíška.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Faktorův dům možná vypadal hezky, ale taky mohl být ze slámy, podle toho, jak se zřítil. Div, že v něm nikdo nezahynul. Urbovi se tedy rozhodně ulevilo, třebaže ho nadšení trochu přešlo poté, co na něj Hellian začala řvát.</p>
<p>V každém případě konečně uspokojená a příjemně naladěná… příjemná Hellian nebyla vůbec nadšená, když se přímo před ní objevil Balgridův příšerně nepřitažlivý obličej. Zamrkala. „Jsi menší, než jsem myslela.“</p>
<p>„Seržante, já klečím. Co děláš pod barpultem?“</p>
<p>„Já s ním teda rozhodně nehýbu, Bambulo.“</p>
<p>„Ostatní seržanti se dohodli, že tu chvíli zůstaneme. Souhlasíš, seržante?“</p>
<p>„Proč ne?“</p>
<p>„Dobře. Ach, víš, že v nových oddílech je další Kartoolan?“</p>
<p>„Nejspíš špeh – pořád po mně jdou, víš.“</p>
<p>„Proč by po tobě šli?“</p>
<p>„Protože jsem něco udělala, proto. Nemůžu si vzpomenout, co přesně to bylo, ale bylo to dost zlý, aby mě poslali sem, ne? Zatracenej špeh!“</p>
<p>„Pochybuju, že je –“</p>
<p>„Jo? Dobře, tak ať sem teda přijde a políbí mi nohy! Řekni mu, že jsem královna Kartoolu! A chci svoje políbený nohy! Svoje nohový polibky, chci říct. Tak už padej!“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>O šest kroků dál seděl na druhém konci pod barovým pultem Smrtileb. Schovával se před tou hezkou, ale příliš chlípnou ženskou ze Šumařova oddílu. Na Hellianina slova otočil hlavu a pomalu vykulil tmavé oči mandlového tvaru, které už zlomily tolik srdcí, na rozcuchaného seržanta dřepícího v kaluži rozlitého vína.</p>
<p>Královna Kartoolu.</p>
<p>A takové nepatrné věci mění svět.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Ženy zpívaly prastarou píseň v jazyce, který rozhodně nebyl imasský. Píseň, plná podivných mlaskání a odmlk, spolu s rytmickými gesty a neobyčejným dvojitým hlasem vycházejícím ze všech hrdel, způsobila, že se Křovákovi ježily vlasy. „<emphasis>Eres’al</emphasis>,“ zašeptal Rychlej Ben a sám byl poněkud pobledlý. „<emphasis>První jazyk</emphasis>.“</p>
<p>Žádný div, že z toho naskakovala husí kůže, neboť to vyvolávalo slabou ozvěnu vzadu v hlavě – jako kdyby probouzelo k životu mumlání matky pár dní po jeho narození, zatímco je přisátý k bradavce a hloupě civí do jejího rozmazaného obličeje. Píseň, při které se dospělý muž cítil hrozně zranitelný, slabý po těle a zoufale toužící po útěše.</p>
<p>Křovák si cosi zabručel a zatahal Rychlýho Bena za rukáv. Čaroděj pochopil a oba vstali, vycouvali od ohně a shromážděných Imassů. Vydali se do tmy pod rozsypanými hvězdami mezi balvany za skalními přístřešky pod útesem.</p>
<p>Křovák našel pod suťovým svahem plochý kámen velký jako člun a posadil se na něj. Rychlej Ben se zastavil opodál, sehnul se pro hrst štěrku, začal přecházet sem a tam a přitom zkoumal nález – spíš hmatem než zrakem – a vyřazené kamínky odhazoval na všechny strany. „Tak, Křováku.“</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„Jak se má poslední dobou Šumař?“</p>
<p>„Přece mu nesedím na rameni nebo tak.“</p>
<p>„Křováku.“</p>
<p>„No dobře, občas něco zachytím. Závan. Ozvěnu. Ještě žije, tolik ti říct můžu.“</p>
<p>Rychlej Ben se zamyslel. „Tušíš, co má v plánu pobočnice?“</p>
<p>„Kdo? Ne, proč bych měl – nikdy jsem se s ní nesetkal. To ty bys měl hádat, čaroději. Přece si tě přikovala a udělala si z tebe svýho velemága. Já se jenom celou věčnost potuloval mezi popelem mrtvejch. Aspoň dokud jsme nenarazili na tohle místo, a to není tak daleko od podsvětí, jak by sis myslel.“</p>
<p>„Neříkej mi, co si mám myslet, sapére. Já už vím, co si myslím, a není to to, co si myslíš ty.“</p>
<p>„Tak teď zase mluvíš nervózně, Rychlej. Srdíčko se nám klepe?“</p>
<p>„Vedla je do Lederu – do říše Tiste Edur – když se jí podařilo vyváznout z malazskýho přístavu. Podle Kotiliona se jí to podařilo, i když jsem zmizel v nejhorší možný chvíli. Pravda, pár ošklivejch ztrát. Jako Kalam. A T’jantar. Já. Takže, Leder. Postaví svoji bídnou armádu proti říši zabírající skoro polovinu kontinentu, a proč? Inu, možná aby se pomstila za Malazskou říši a všechna ostatní království a národy, který ty potulný flotily rozsekaly. Ale možná o tohle vůbec nejde, protože – řekněme si to upřímně – jako motiv to působí dost šíleně. A podle mě pobočnice není šílená. Takže co zbývá?“</p>
<p>„Promiň, to byla opravdu otázka? Pro mě?“</p>
<p>„Ovšemže ne, Křováku. Byla řečnická.“</p>
<p>„To je úleva. Tak pokračuj.“</p>
<p>„Podle mě je pravděpodobnější, že chce bojovat s Chromým bohem.“</p>
<p>„Ale? Co má ta Lederská říše společnýho s Chromým bohem?“</p>
<p>„Spoustu věcí, o to jde.“</p>
<p>„Což znamená, že se Šumařem bojujeme zas v tý samý zatracený válce.“</p>
<p>„Jako kdybys to už nevěděl, Křováku – a přestaň se tvářit jako neviňátko. Na to není dost velká tma a ty to víš, takže ses takhle tvářil kvůli mně, ale je to hrozná lež, tak toho hned nech.“</p>
<p>„Au, čarodějovy nervy zpívají!“</p>
<p>„Proto jsem tě měl ze všech nejmíň rád, Křováku.“</p>
<p>„Vzpomínám si, jak jsi byl jednou k smrti vyděšenej z rekruta jménem Líto, protože byla posedlá bohem. A teď pro toho boha pracuješ. Úžasný, jak se můžou věci obrátit způsobem, jakej bys nečekal a ani nedokázal předpovědět.“</p>
<p>Čaroděj na něj dlouho upřeně zíral. „Tak počkej, Křováku,“ řekl nakonec.</p>
<p>„Vážně si myslíš, že tam Líto byla, aby dostala císařovnu, Rychlej? Že to byl nějakej podlej plán, jak se pomstít Laseen? Tak to by bylo… šílený.“</p>
<p>„Kam míříš?“</p>
<p>„Jen uvažuju, jestli bys měl být tak jistej tím, pro koho pracuješ, jak si myslíš, že jsi. Protože, a takhle to teda připadá jenom mně, ten zmatek, co cítíš ohledně pobočnice, možná pochází z nějakýho nedorozumění ohledně dvou bohů krčících se ve tvým stínu.“</p>
<p>„To je další z těch tvejch pocitů?“</p>
<p>„Nejsem Šumař.“</p>
<p>„Ne, ale byli jste si blízký – chodil jsi v jeho stínu – že přebíráš ty jeho divný podezření, a nepokoušej se to popřít, Křováku. Takže to chci od tebe slyšet rovnou. My dva bojujeme na stejný straně, nebo ne?“</p>
<p>Křovák se zazubil. „Možná ne. Ale možná víc, než tušíš, čaroději.“</p>
<p>Rychlej Ben vybral půltucet vodou ohlazených oblázků a zbytek zahodil. „A tahle odpověď mě měla uklidnit?“</p>
<p>„Jak se podle tebe cítím já?“ chtěl vědět Křovák. „Jsem s tebou už od Raraku, Rychlej! A pořád nevím, kdo nebo <emphasis>co </emphasis>jsi!“</p>
<p>„Co tím myslíš?“</p>
<p>„Jde o tohle. Začínám tušit, že dokonce ani Kotilion – ani Stínupán – tě neznají ani z poloviny tak dobře, jak si asi myslí. A proto si tě drží u sebe. A proto taky možná zařídili, abys zůstal bez Kalama, kterej by ti hlídal záda.“</p>
<p>„Jestli máš pravdu – s Kalamem – tak budou potíže.“</p>
<p>Křovák pokrčil rameny. „Já jenom říkám, že v plánu možná bylo, aby Líto byla teď u Šumaře.“</p>
<p>„Pobočnice tehdy ještě ani neměla armádu, Křováku. To, co naznačuješ, je nesmysl.“</p>
<p>„Záleží na tom, kolik toho Kellanved s Tanečníkem předvídali – a pochopili – když opustili svou říši a šli hledat ascendenci.“ Na chvíli se odmlčel. „Vydali se po cestách azathů, ne?“</p>
<p>„To neví skoro nikdo, Křováku. Tys to rozhodně nevěděl… než jsi umřel. Což nás přivádí zpátky na cestu, na který jsi skončil, když ses v Černým Korálu vyhodil do vzduchu.“</p>
<p>„Chceš říct po mým vlastním ascendování?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Už jsem ti většinu říkal. Paliči mostů ascendovali. Na vině je nějakej poutník duší.“</p>
<p>„A teď se tu potuluje takových pitomců víc. Mistr Kápě vás všechny vem, Křováku, mezi Paliči mostů bylo pár opravdu hnusných parchantů. Krutých, zkažených, očividně zlých –“</p>
<p>„Blbost. A prozradím ti tajemství, který ti možná jednou poslouží. Umírání přináší pokoru.“</p>
<p>„Já žádnou pokoru nepotřebuju, Křováku, což je dobře, protože v nejbližší době rozhodně nemám v úmyslu umřít.“</p>
<p>„Takže radši našlapuj zlehka.“</p>
<p>„Hlídáš mi záda, Křováku?“</p>
<p>„Sice nejsem Kalam, ale hlídám.“</p>
<p>„Prozatím.“</p>
<p>„Prozatím.“</p>
<p>„To bude stačit, myslím –“</p>
<p>„Ale pozor, jen pokud ty hlídáš záda mně, Rychlej.“</p>
<p>„Samozřejmě. Věrnost starýmu oddílu a to všechno.“</p>
<p>„A na co jsou ty pitomý kamínky? Jako kdybych to neuhádl.“</p>
<p>„Čeká nás ošklivá potyčka, Křováku.“ Obrátil se k sapérovi. „Poslouchej, ohledně těch zatracených svítivek – jestli mě roztrháš na malý kousky, tak <emphasis>já </emphasis>se pro tebe vrátím. To přísahají všechny ty duše ve mně.“</p>
<p>„Tím ale vyvstává otázka, že? Jak dlouho se tam ty duše hodlají schovávat, Bene Adaefóne Delate?“</p>
<p>Čaroděj se na něj zadíval a předvídatelně nic neřekl.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Trull Sengar stál na rozhraní světla a tmy za shromážděnými Imassy. Ženská píseň klesla do zvuků, jaké vydává matka nad dítětem, když ho uklidňuje. Onrak mu vysvětlil, že eresí píseň se ve skutečnosti vrací ke kořenům jazyka. Začíná bizarním, nicméně dosti složitým jazykem dospělých Eresů s jejich podivným mlaskáním a přestávkami a gesty podtrhujícími význam, načež se propracovává zpátky, zjednodušuje se a je stále hudebnější. Na Tiste Edur to působilo zvláštně a znepokojovalo ho to.</p>
<p>Hudba a písně jeho lidí byly statické, zafixované do rituálu. Pokud byly staré příběhy pravdivé, používali kdysi Tiste Edur rozmanité nástroje, ale většina byla dnes neznámá kromě jmen. Hlasy se upevnily a Trull měl pocit, že něco bylo ztraceno.</p>
<p>Gesta žen se přeměnila v tanec, hadovitý a houpavý a najednou velmi sexuální.</p>
<p>„Před dítětem je vášeň,“ poznamenal tichý hlas vedle něj.</p>
<p>Trull se otočil a překvapeně se zadíval na jednoho z T’lanů, klanového náčelníka Hostille Ratora.</p>
<p>Do dlouhých, špinavých vlasů visících ze skvrnité, zjizvené lebky měl zapletené zvápenatělé kosti. Celému obličeji vévodil nadočnicový hřeben a halil mu oči temnotou. I když na sobě měl živé tělo, působil jako mrtvola.</p>
<p>„Vášeň plodí dítě, Tiste Edur. Chápeš?“</p>
<p>Trull kývl. „Ano, myslím, že ano.“</p>
<p>„Tak to bylo, kdysi dávno, při rituálu.“</p>
<p><emphasis>Aha.</emphasis></p>
<p>„Jenže dítě vyroste,“ pokračoval klanový náčelník. „A z vášně je dnes…“</p>
<p><emphasis>Nic.</emphasis></p>
<p>Hostille Rator pokračoval. „Mezi klany bývala kostějka. Viděla jasně iluzi této říše. A taky viděla, že umírá. Snažila se zastavit krvácení tím, že se sama obětovala. Neuspěla – její duch i vůle slábnou.“</p>
<p>Trull se na Hostille Ratora zamračil. „Jak to, že toho tolik víš?“</p>
<p>„Dala hlas své bolesti, své úzkosti.“ T’lan se odmlčel. „Chtěli jsme odpovědět na volání ke shromáždění – ale potřeba v jejím hlase byla nesporná. Nemohli jsme ji odmítnout, i když jsme se tím vzdali svého – možná – posledního odpočinku.“</p>
<p>„A teď jste tady, Hostille Ratore. Onrak věří, že se chceš zmocnit postavení Ulsun Prala, jenom ti překáží Rud Elalle – hrozba, kterou pro tebe představuje.“</p>
<p>Záblesk ve tmě pod obočím. „O takových věcech ani nešeptáš, Edure. Chceš vidět tasené zbraně i po daru první písně?“</p>
<p>„Ne. Ale možná líp teď než později.“</p>
<p>Za Hostille Ratora se postavili dva t’lanští kostějové. Píseň utichla – skončila předčasně? Trull si nemohl vzpomenout. V každém případě bylo zřejmé, že jejich rozhovor poslouchají všichni přítomní. Z davu se vynořil Onrak a v rukou svíral kamenný meč.</p>
<p>Trull se znovu obrátil na Hostille Ratora. Mluvil klidně a vyrovnaně. „Vy tři jste byli svědky všeho, čím jste kdysi byli –“</p>
<p>„Tohle nepřežije,“ přerušil jej klanový náčelník. „Jak můžeme přijmout tuto iluzi, když se po jejím zmizení musíme vrátit k tomu, čím jsme doopravdy?“</p>
<p>„Mému lidu se nesmí nic stát,“ promluvil ze zástupu Rud Elalle, „ani tvou rukou, Hostille Ratore, ani rukama tvých kostějů. Ani,“ dodal ještě, „těch, kdo přicházejí. Hodlám klany odvést – do bezpečí.“</p>
<p>„Žádné bezpečí neexistuje,“ poznamenal Hostille Rator. „Tato říše umře, a s ní všechno, co je v ní. A nikdo neunikne. Rude Elalle, vždyť bez této říše tvoje klany ani neexistují.“</p>
<p>„Jsem T’lan Imass jako ty,“ ozval se Onrak. „Cítím tělo, které tě teď odívá. Svaly, horkou krev. Cítím dech z tvých plic, Hostille Ratore. Podíval jsem se vám do očí, vám třem, a viděl jsem to, co je bezpochyby i v mých. Údiv. <emphasis>Vzpomínku</emphasis>.“</p>
<p>„Nesmíme to dovolit,“ prohlásil kostěj Til’aras Benok. „Až toto místo opustíme, Onraku…“</p>
<p>„Ano,“ zašeptal Trullův přítel. „To bude… přílišné břemeno.“</p>
<p>„Kdysi byla vášeň,“ řekl Hostille Rator. „Pro nás. Už se nikdy nevrátí. Už nejsme děti.“</p>
<p>„Nikdo z vás to nechápe!“</p>
<p>Zaječení Ruda Elalleho všechny polekalo. Ulsun Pral – s rozrušeným výrazem – natáhl ruku k adoptivnímu synovi, jenž ji rozhněvaně smetl. V očích měl oheň stejně jasný, jako plápolal v ohništi za ním. „Kámen, hlína, stromy a tráva. Zvířata. Obloha a hvězdy! Nic z toho není iluze!“</p>
<p>„Lapená vzpomínka –“</p>
<p>„Ne, kostěji, mýlíš se.“ Snažil se potlačit hněv a otočil se k Onrakovi. „Vidím do tvého srdce, Onraku Zlomený. Vím, že budeš stát při mně – v nadcházejících časech. Budeš!“</p>
<p>„Ano, Rude Elalle.“</p>
<p>„Takže věříš!“</p>
<p>Onrak mlčel.</p>
<p>Hostille Rator se tiše, hořce zasmál. „Je to takhle, Rude Elalle, Onrak z Logros T’lan Imass se rozhodne bojovat po tvém boku, rozhodne se bojovat za tyto Bentrakty, protože nesnese pomyšlení na to, že se vrátí k tomu, jaký býval, a tak radši zemře tady. A smrt Onrak Zlomený očekává – vlastně po ní touží.“</p>
<p>Trull se na přítele zadíval a v jeho osvětlené tváři viděl pravdivost Hostille Ratorových slov.</p>
<p>Tiste Edur nezaváhal. „Onrak nebude sám,“ prohlásil.</p>
<p>Obrátil se k němu Til’aras Benok. „Vzdáš se života při obraně iluze, Edure?“</p>
<p>„To smrtelníci dělají s radostí, kostěji. Připoutáš se ke klanu, kmeni, národu či říši, ale abys dodal sílu iluzi společného pouta, musíš krmit opak – že všechno, co není klan, kmen či říše, toto pouto nesdílí. Viděl jsem Onraka Zlomeného, T’lan Imass. A teď jsem ho viděl znovu smrtelného. Pro radost a život v očích svého přítele budu bojovat se všemi, kdo ho považují za nepřítele. Protože pouto mezi námi je poutem přátelství, a to, Til’aras Benoku, <emphasis>není </emphasis>iluze.“</p>
<p>„Ve svém milosrdenství, které jsi opět nalezl živé ve své duši, odmítneš Trulla Sengara z Tiste Edur?“ zeptal se Onraka Hostille Rator.</p>
<p>Válečník sklonil hlavu. „Nemůžu.“</p>
<p>„Potom, Onraku Zlomený, tvoje duše nikdy nenalezne klid.“</p>
<p>„Já vím.“</p>
<p>Trull měl pocit, jako by dostal ránu pěstí do prsou. Bylo hezké vydávat smělá prohlášení v divoké jistotě, jaká vychází jen z pravého přátelství. Další věc ale byla zjistit cenu požadovanou na duši toho, koho nazýval přítelem. „Onraku,“ zašeptal nešťastně.</p>
<p>Nebylo tu ale řečeno vše, co mohlo či mělo být řečeno, protože Hostille Rator se obrátil ke svým kostějům. Rychle se uradili a klanový náčelník pak přistoupil k Ulsun Pralovi. Před ním poklekl a sklonil hlavu. „Jsme zahanbeni, Ulsun Prale. Jsme zahanbeni těmito dvěma cizinci. Ty jsi Bentrakt, stejně jako jsme jimi byli my kdysi dávno. Rozhodli jsme se vzpomenout si. Rozhodli jsme se bojovat tvým jménem. Naše smrt bude čestná, to přísaháme.“ Povstal a otočil se k Rudu Elallemu. „Převtělenče, přijmeš nás jako svoje vojáky?“</p>
<p>„Jako vojáky? Ne. Jako přátele, jako Bentrakty ano.“</p>
<p>Tři T’lan Imass se mu poklonili.</p>
<p>To vše se odehrálo vmžiku. Od Onrakova doznání měl Trull dojem, že se celý svět s drtivou neodolatelností otočil na obrovské, nepředstavitelné ose. Kdosi mu položil ruku na rameno. Stál před ním Onrak.</p>
<p>„Není třeba,“ řekl imasský válečník. „Vím něco, co neví ani Rud Elalle, a povídám ti, Trulle Sengare, že není třeba truchlit. Litovat. Příteli, poslouchej mě. <emphasis>Tento svět nezemře</emphasis>.“</p>
<p>Trull neměl sílu mu odporovat, vehnat do přítelova upřímného pohledu pochyby. A tak si jen povzdechl a kývl. „Budiž, Onraku.“</p>
<p>„A když budeme opatrní, nezemřeme ani my,“ dodal Onrak.</p>
<p>„Jak říkáš, příteli.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Ve tmě o třicet kroků dál se Křovák obrátil na Rychlýho Bena. „Co si o tom myslíš, čaroději?“ sykl.</p>
<p>Rychlej Ben pokrčil rameny. „Střetnutí bylo zjevně odvráceno, pokud si teda Hostille Rator neklekl před Ulsun Pralem, jen aby zvedl upadenej kel nebo tak.“</p>
<p>„Upadenej – co?“</p>
<p>„Zapomeň na to. O to vůbec nejde. Ale už vím, že mám pravdu v jedný věci, a neptej se mě, jak to vím. Prostě vím. Z podezření se stala jistota.“</p>
<p>„Tak mluv, mor na tebe.“</p>
<p>„Jen tohle, Křováku. Finist Skabandariho Krvookého je tady.“</p>
<p>„Kde? Co tím myslíš, tady?“</p>
<p>„<emphasis>Tady, </emphasis>sapére. <emphasis>Přímo tady</emphasis>.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Brána byla vyvalená a rozbitá. Obrovské kameny, kdysi tvořící ohromný oblouk snad pět poschodí vysoký, jako by několik ran odhodilo stranou, a některé kvádry odletěly na sto kroků daleko od vstupu. Cesta pod obloukem byla zprohýbaná, jako by ji zvlnilo zemětřesení, pronikající podložní skálou pod dlážděním. Na druhé straně dosud stála věž, ač pokroucená a vachrlatá.</p>
<p>Iluze jasného denního světla vydržela i poslední úsek cesty jak z útočného naléhání Udinaasova, tak z pobavené shovívavosti Střížovy. Nebo možná netrpělivosti Silchase Zmara. Hlavním důsledkem bylo, že Seren Pedak byla utahaná – a Udinaas nevypadal o nic líp. Na Konývku, stejně jako na oba Tiste Andii, to zřejmě nepůsobilo – měla nespoutanou energii dítěte, ač bylo docela dobře možné, že se v brzké budoucnosti prostě zhroutí.</p>
<p>Strach Sengar byl taky unavený, ale spíš kvůli nepříjemnému břemeni, které mu spočívalo na ramenou. Když mu Seren Pedak líčila, jaký strašný zločin spáchala na Udinaasovi, byla na sebe přísná a nemilosrdná. Udělala to v naději, že ji Strach Sengar – s neskrývaným a zaslouženým odporem – odvrhne a zruší přísahu, že ji bude chránit.</p>
<p>Ten hlupák se ale místo toho přísahy držel dál, i když viděla kruté probuzení lítosti. Svoje slovo nezruší – nemůže.</p>
<p>Bylo stále snazší opovrhovat takovými smělými gesty, vážností, s jakou se chovali muži libovolného plemene. Nějaká primitivní památka na dobu, kdy vlastnit ženu znamenalo přežít, ale ničeho tak prozaického jako vlastní pokrevní linie, nýbrž <emphasis>vlastnictví </emphasis>ve smyslu majetnictví a přežití ve smyslu moci. V pohraničí Lederského království byla spousta zaostalých kmenů, kde takové archaické představy přežívaly, a ne vždy v situaci, kdy muži byli vlastníky a nositeli moci – protože občas to byly ženy. V každém případě historie ukázala, že takový systém vydrží pouze v odloučení a pouze mezi národy, u nichž magie stagnuje v chaotické změti zákazů a vynalézání nesmyslných pravidel – kde se moci nabízené čarováním zmocnila přízemní ctižádost a nutnost ovládat společnost.</p>
<p>Oproti romantickým představám Hulla Beddikta o takových lidech, Seren Pedak nelitovala, když myslela na jejich nevyhnutelné a často krvavé vyhubení. Kontrola byla odjakživa iluzí a její udržování mohlo přetrvat pouze v odloučení. Tedy ne že by lederský systém představoval nespoutanou svobodu a svobodnou vůli. Stěží. Jednu daň střelhbitě nahrazovala jiná. <emphasis>Ale aspoň to není rozdělené podle pohlaví.</emphasis></p>
<p>Tiste Edur byli jiní. Jejich představy… primitivní. Nabídka meče, zakopání na prahu domova, symbolická výměna přísah tak archaických, že slova ani nebyla zapotřebí. V takovém obřadu nebylo možné žádné vyjednávání, a pokud manželství nezahrnuje i vyjednávání, není to manželství. <emphasis>Ne, jenom vzájemné vlastnictví. Nebo ne tak vzájemné vlastnictví. </emphasis>A něco takového si nezaslouží úctu.</p>
<p>A tady a teď si na její život ani nečinil nároky případný manžel, pouze jeho zatracený bratr. A aby byla celá situace ještě nesmyslnější, případný manžel byl mrtvý. <emphasis>Strach bude i za cenu vlastního života bránit moje právo na svatbu s mrtvolou. Nebo spíš právo mrtvoly na mě. A takové šílenství já nepřijmu. Ani na chvíli.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ano, už jsem překonala sebelítost. Teď jsem jenom naštvaná.</emphasis></p>
<p><emphasis>Protože se nenechal odradit odporem.</emphasis></p>
<p>Přes všechny její představy o vzdoru ji ta poslední myšlenka popíchla.</p>
<p>Kolem prošel Udinaas a zadíval se na zničenou bránu. Nakonec se obrátil ke Střížovi. „Tak co, ještě žije?“</p>
<p>Tiste Andii zatočil řetězem a chladně se na lederského otroka usmál. „Poslední cesta, která nás čeká, leží za branou,“ odpověděl.</p>
<p>„Kdo se vlastně naštval a rozkopal ji, Stříži?“</p>
<p>„Na tom už nezáleží,“ odtušil Stříž a usmál se ještě víc.</p>
<p>„Jinými slovy, nemáš tušení,“ zavrčel Udinaas. „No, pokud máme jít dál, tak přestaňme marnit čas. Už jsem skoro přestal doufat, že se tím řetězem nakonec sám uškrtíš. Skoro.“</p>
<p>Jeho poslední slova Stříže z nějakého důvodu polekala.</p>
<p>A Seren Pedak najednou uviděla řetěz s kroužky v docela jiném světle. U <emphasis>Blouda! Proč jsem si toho nevšimla dřív. To </emphasis>je <emphasis>garota. Stříž je asasín! </emphasis>Frkla. „A to se vydáváš za smrtelný meč! Nejsi nic jiného než obyčejný vrah, Stříži. Ano, Udinaas to poznal dávno – a proto ho tak nesnášíš. Všechny ty zbraně, které nosíš, ho neoklamaly ani na chvíli. A teď to vidím i já.“</p>
<p>„Opravdu marníme čas,“ prohlásil Stříž, opět zdánlivě klidný, a vydal se k obří bráně. Silchas Zmar vykročil za ním, ruce položené na jílcích mečů.</p>
<p>„Nebezpečí před námi,“ oznámil Strach Sengar a postavil se před Seren. A tasil meč.</p>
<p>Udinaas to všechno sledoval, přezíravě zabručel a pootočil se. „Silchas Zmar si svou paranoiu vysloužil, Strachu. Ale to ještě neznamená, že do té jámy drakové skočíme.“ Nevesele se usmál. „Ne že by draci žili v jámách.“</p>
<p>Když kráčel za dvěma Tiste Andii, přiběhla k němu Konývka a vzala ho za ruku. Nejdřív Udinaas ucukl, jako by ho její dotyk popálil, ale pak se podvolil.</p>
<p>Stříž se ocitl na prahu, udělal krok a zmizel. Vzápětí ho následoval Silchas Zmar.</p>
<p>Udinaas ani Konývka neváhali.</p>
<p>Když na totéž místo dorazil Strach Sengar, zastavil se a zadíval se na Seren. „O čem přemýšlíš, akvizitor?“ zeptal se.</p>
<p>„Myslíš, že bych vás mohla opustit, Strachu? Dívat se, jak jdete dál, říct si, že se stejně nevrátíte, otočit se a odejít po téhle marné cestě – ze které nejspíš nikdy nesejdu? Je tohle volba, která mi zbývá?“</p>
<p>„Tobě zbývají všechny volby, akvizitor.“</p>
<p>„I tobě, řekla bych. Možná až na tu, které ses dobrovolně vzdal.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Přiznáváš se rychle.“</p>
<p>„Možná to tak vypadá.“</p>
<p>„Strachu, pokud by se měl teď někdo obrátit, jsi to ty.“</p>
<p>„Jsme blízko, akvizitor. Od Skabandariho finistu nás dělí možná jen pár kroků. Jak si můžeš myslet, že bych uvažoval o něčem takovém?“</p>
<p>„Možná kvůli umíněnému pudu sebezáchovy. Poslední přežívající víře, že máš v hlavě mozek a jsi schopný rozumně uvažovat. Pokud projdeš tou bránou, Strachu Sengare, nejspíš zemřeš.“</p>
<p>Pokrčil rameny. „Možná zemřu, i kdyby jen proto, abych Udinaasovi zhatil jeho předpoklady.“</p>
<p>„Udinaasovi?“</p>
<p>Slabý úsměv. „Hrdina neuspěje.“</p>
<p>„Aha. A to by bylo dostatečně uspokojivé?“</p>
<p>„To se asi teprve uvidí. Půjdeš tedy dál?“</p>
<p>„Samozřejmě.“</p>
<p>„A potom se té volby dobrovolně vzdáš?“</p>
<p>V odpověď mu položila ruku na prsa a tlačila ho k bráně. Jakmile jí prošel, veškerý tlak zmizel. Seren klopýtla a narazila na jeho širokou, svalnatou hruď.</p>
<p>Zachytil ji, než mohla spadnout.</p>
<p>A před nimi se objevila nanejvýš nečekaná scéna. Černý sopečný písek pod skoro stejně černým nebem, i přes nejméně tři jasně planoucí slunce. A na drsné planině táhnoucí se na všechny strany byli draci.</p>
<p>Shrbení, nehybní. Desítky – stovky.</p>
<p>Konývka zmučeně zašeptala. „<emphasis>Udinaasi! Všichni jsou mrtví!</emphasis>“</p>
<p>Stříž, stojící dvacet kroků od nich, se otočil. Řetěz se napjal a Tiste Andii se uklonil. „Vítejte, drazí společníci, ve Starvald Demelain.“</p><empty-line />
</section>
<section>
<p>KAPITOLA DVACET DVA</p><empty-line /><empty-line /><p>Stíny leží na poli jako mrtvoly</p>
<p>z noční bitvy, zatímco slunce vysoko zdvihá praporec</p>
<p>do rosou zvlhlého vzduchu.</p>
<p>Děti se zvedají jako květiny na stvolech,</p>
<p>aby zapěly písně beze slov, kterých jsme se dávno vzdali,</p>
<p>a včely tančí s velkou péčí.</p>
<p>Můžete této scéně požehnat,</p>
<p>zatímco potěžkáváte v ruce zbraň,</p>
<p>a rozhlížet se po pláni.</p>
<p>A zaslíbit slunci další krvavý den.</p>
<p>Bez názvu</p>
<p>Toc Anaster</p>
<p><image xlink:href="#_19.jpg" />Gaskaral Traum byl první voják v armádě atripredy Bivatt, který toho rána vzal život. Byl to velký chlap se stopami tarthenalské krve a stan si postavil čtyřicet kroků od tábora Tiste Edur. Ve stanu si zapálil lampičku a přes rance se šaty, náhradními botami a náhradní přílbou si rozprostřel pokrývky. Pak si lehl vedle na zem, na straně blíž k edurským stanům, a nechal oheň strávit olej v lampičce do poslední kapky, až byla ve stanu stejná tma jako venku.</p>
<p>Za falešného svítání vytáhl nůž, rozřízl stěnu stanu a tiše vylezl do vlhké trávy, kde zůstal chvíli nehybně ležet.</p>
<p>Když se rozkoukal, vstal, ale držel se při zemi, a vydal se k táboru. Do starého mořského dna Q’uson Tapi – kde čekali nenávidění Oulané – dosud bušil déšť a ve vzduchu byla cítit vlhká hlína. Gaskaral dorazil k první řadě edurských stanů, zastavil se, aby nabral dech, a pokračoval dál.</p>
<p>Stan dohližitele Brohla Handara stál uprostřed. Když se Gaskaral přiblížil, viděl, že chlopeň není přivázaná a jen volně visí. Po naolejovaném plátně stékaly kapky deště jako slzy a sbíhaly se kolem přední tyče a v hlubokých otiscích nohou ve vchodu.</p>
<p>Gaskaral si strčil nůž pod košili a utřel jílec do špinavých spodků. Pak zbraň znovu vytáhl a kradl se ke vstupu do stanu.</p>
<p>Uvnitř byla tma. Zvuky dechu. A na druhém konci dohližitelův kavalec. Brohl Handar spal na zádech. Kožešinová pokrývka sklouzla na zem. Na jeho obličeji a hrudníku byl vidět stín.</p>
<p>Zalesklo se začerněné železo, prozradilo ho nabroušené ostří.</p>
<p>Gaskaral Traum vyrazil jako blesk. Muž stojící nad Brohlem Handarem se otočil, ale ne včas, protože Gaskaralův nůž mu zajel mezi žebra až do srdce. Černá dýka spadla a zabodla se do podlahy a Gaskaral zachytil asasína, když se zhroutil.</p>
<p>Oblíbený tělesný strážce atripredy Bivatt – kterého před Drene vybrala, aby chránil dohližitele právě v takovéto situaci – strnul, oči upřené na Brohla Handara. Ten však dýchal klidně, neprobudil se. To bylo dobře. Velmi dobře.</p>
<p>Gaskaral se prohnul pod asasínovou váhou, pomalu vrátil nůž do pochvy a sehnul se pro dýku. Byl si jistý, že tenhle neřád je poslední. Celkem sedm, i když jen dva se dostali dost blízko, aby se pokusili Brohla zavraždit – a v obou případech to bylo uprostřed bitvy. Letur Anikt byl odjakživa důkladný a raději se pojistil, aby jeho přání byla splněna. Žel, tentokrát se tak nestane.</p>
<p>Gaskaral se sklonil, přehodil si tělo přes rameno a v podřepu tiše odešel. Obešel louži a stanovou tyč a protáhl břemeno mezi chlopněmi.</p>
<p>Obloha byla zatažená a znovu začínalo pršet. Gaskaral Traum se rychle vracel do lederského tábora. Tělo může zůstat v jeho stanu – svítalo a přijde bitva, což znamenalo spoustu zmatků i spoustu příležitostí zbavit se mrtvoly.</p>
<p>Něco mu ale dělalo starosti. Nebylo dobré se v noci před bitvou nevyspat, avšak on důvěřoval svým instinktům, jako kdyby dokázal příchod asasínů vycítit, jako kdyby dokázal proniknout do jejich mysli. Tajemné načasování dnes v noci rozhodně bylo důkazem jeho nadání – ještě chvilka a byl by přišel pozdě –</p>
<p>Občas pochopitelně instinkty selhaly.</p>
<p>Dva lidé, kteří se na něj náhle vrhli ze tmy, ho přistihli zcela nepřipraveného. Šok byl naštěstí krátkodobý, jak se ukázalo. Gaskaral odhodil tělo asasína na zem. Neměl čas tasit nůž, a tak se prostě vrhl na prvního zabijáka, odrazil dýku, mířící mu na hrdlo, popadl mužovu hlavu do rukou a tvrdě zakroutil. Dost tvrdě, aby to asasína zvedlo, když mu lámal vaz.</p>
<p>Druhému vrahovi podrazila nohy mrtvola, takže se teprve zvedal, když ho zasáhla Gaskaralova bota do brady. Náraz ho zdvihl do vzduchu. Zamával rukama a lebka se oddělila od páteře. Byl mrtvý dřív, než dopadl na zem.</p>
<p>Gaskaral Traum se rozhlédl. Nikoho dalšího neviděl. Zlobil se na sebe. Pochopitelně si museli uvědomit, že jim někdo hatí plány. A tak šel jeden dovnitř, zatímco další dva zůstali před táborem, aby zjistili, kdo je ten neznámý lovec, a vyřídili to s ním obvyklým způsobem.</p>
<p>„Jo? To kurva ne.“</p>
<p>Prohlédl si tři těla. Teď bude mít ve stanu pěkně těsno.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Slunce nebude muset překonávat žádné překážky, až bude sledovat bitvu u Q’uson Tapi, a jak stoupalo po obloze, propalovalo se mračny a vrhalo oštěpy horka na zem, z níž se kouřilo. Brohl Handar se probudil překvapivě osvěžený. Stál před stanem a díval se, jak si Arapaj Tiste Edur připravují zbraně a zbroj. V náhlé zvýšené vlhkosti bylo železo vlhké a oštěpy kluzké a země zrádná – dohližitel se bál, že mořské dno bude jako noční můra.</p>
<p>Včera večer se svým oddílem sledoval oulanské přípravy a dobře chápal výhody, proč si Rudomask připravuje pevnou půdu pod nohama. Nicméně tušil, že nakonec to nebude k ničemu. Plátno a kůže budou za chvíli stejně zablácené a kluzké jako okolní hlína. Při prvním střetnutí to jistě bude znamenat rozdíl… ale ne dost velký.</p>
<p><emphasis>Doufám.</emphasis></p>
<p>Přistoupil k němu lederský voják – přerostlý chlap, kterého už viděl – s příjemným úsměvem a nevinným, zvláštně jemným obličejem. „Slunce je příjemný, co, dohližiteli? Přináším pozvání atripredy, máte se k ní připojit. A můžete si být jistý, že se vrátíte včas, abyste mohl víst svý válečníky do bitvy.“</p>
<p>„Nuže dobrá. Půjdeme tedy.“</p>
<p>Různé setniny se řadily na okraji vyschlého moře naproti Oulanům. Modrorůžští kopiníci byli opěšalí a s nově vydanými štíty a oštěpy vypadali poněkud ztracení. Zbývala jich necelá tisícovka a byli rozmístěni jako pomocné sbory. Do boje zasáhnou pouze tehdy, pokud půjde všechno špatně. „To je ale žalostná banda,“ prohodil ke svému průvodci a ukázal na Modrorůžský prapor.</p>
<p>„To je, dohližiteli. Ale všimněte si, že koně mají osedlané a hezky po ruce. To je kvůli tomu, že naši zvědové nevidí Kechry nikde v oulanským táboře, takže atripreda očekává další útok těch dvou z boku. Tentokrát se jim postaví kopiníci v sedlech a budou je pronásledovat.“</p>
<p>„Přeju jim hodně štěstí – Kechrové jsou pořád největší hrozbou, a čím dřív budou mrtví, tím líp.“</p>
<p>Atripreda Bivatt stála na okraji starého pobřeží, odkud viděla na budoucí bitevní pole. Jak měla ve zvyku, poslala pryč všechny kurýry a pobočníky – ostražitě ji sledovali zpovzdáli. Věnovala se svým myšlenkám a pozorování a zůstane sama – kromě Brohlovy návštěvy – dokud nezačne boj.</p>
<p>Průvodce se zastavil kousek od atripredy a s úsměvem poslal Brohla Handara dál.</p>
<p><emphasis>Jak může být tak klidný? Pokud ovšem nebude mezi těmi, kdo budou hlídat koně. Jak je velký, nevypadá jako voják – ale nakonec i koňáci jsou zapotřebí.</emphasis></p>
<p>„Dohližiteli, vypadáte… odpočatě.“</p>
<p>„A odpočatý taky jsem, atripredo. Jako kdyby nade mnou stáli v noci na stráži duchové mých předků.“</p>
<p>„Věru. A jsou Arapajové připravení?“</p>
<p>„Jsou. Boj začnou mágové?“</p>
<p>„Musím k vám být v téhle věci upřímná. Nemůžu spoléhat na to, že během bitvy zůstanou naživu. A proto je použijeme okamžitě. Pokud s námi budou i později, tím lépe.“</p>
<p>„Po Kechrech tedy není ani stopy.“</p>
<p>„Ne. Povšimněte si, jak je nepřítel seřazený.“</p>
<p>„Na suché zemi –“</p>
<p>„Pro začátek ano, ale my tu zemi dobudeme, dohližiteli. A to je vada v Rudomaskově taktice. Udeříme dost tvrdě, abychom je vytlačili, a potom se v bahně budou topit Oulané.“</p>
<p>Brohl Handar se obrátil k lederským silám. Různé brigády, setniny a prapory se spojily na základě funkčnosti. Přímo proti Oulanům stály tři klíny těžké pěchoty. Na křídlech se mísili lehkooděnci se střední pěchotou a lučištníky. Mezi klíny stály čtverce lučištníků, kteří se ovšem po mořském dně daleko nedostanou. Jejich salvy měly proniknout oulanskou linií, aby ji pak mohla těžká pěchota vytlačit do bláta.</p>
<p>„Já tomu Rudomaskovi nerozumím,“ prohlásil Brohl a zamračil se na řady Oulanů.</p>
<p>„Neměl na vybranou,“ odtušila Bivatt. „Po Praedegaru už ne. A tam u něj šlo o nedostatek trpělivosti. Tady možná taky, ale jak říkám, nemá na vybranou. Máme ho, dohližiteli. Přesto nás nechá za tohle vítězství tvrdě zaplatit, pokud dostane možnost.“</p>
<p>„Tví mágové boj možná ukončí dřív, než začne, atripredo.“</p>
<p>„Uvidíme.“</p>
<p>Slunce stoupalo po obloze a zlomyslně ohřívalo den. Na mořském dně se objevovaly světlejší skvrnky, jak povrch vysychal. Ale hned pod nimi bude samozřejmě stále bláto.</p>
<p>Bivatt zůstali dva mágové – třetí zemřel předevčírem, jak ho pohroma u Praedegaru smrtelně oslabila – jednomu lučištníkovi na koni se podařilo jediným šípem zabít tři mágy. Brohl Handar teď zahlédl zbývající dva, kulhající jako kmetové, na břehu na obou koncích linie těžké pěchoty. Vypustí svou hroznou magii zešikma, aby se srazila několik řad za první linií uprostřed oulanské formace a zkáza tak byla co největší.</p>
<p>Atripreda musela udělat nějaké gesto, kterého si Brohl nevšiml, protože najednou dorazili všichni kurýři. Bivatt se obrátila k Tiste Edur. „Je čas. Měl byste se vrátit ke svým válečníkům, dohližiteli.“</p>
<p>Brohl Handar udělal obličej. „Zase zadní voj.“</p>
<p>„Dneska se boje dočkáte, dohližiteli. Tím jsem si jistá.“</p>
<p>Nepřesvědčila ho. Otočil se, udělal dva kroky a ještě se zarazil. „Kéž dnešní den ohlásí konec války.“</p>
<p>Atripreda neodpověděla. Nebylo ani jisté, jestli ho slyšela, protože právě tiše rozmlouvala s vojákem, jenž Tiste Edur doprovázel. Tváří se jí mihlo překvapení, pak kývla.</p>
<p>Brohl Handar se zamračil na slunce a zatoužil po stinných lesích své domoviny. S tím se vydal za svými Arapaji.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Toc Anaster seděl na balvanu a sledoval hrající si děti. Pak stočil kus kůže a strčil si ho do vaku, přihodil štětec z měkčeného dřeva a uzavřenou nádobku s inkoustem z dřevěného uhlí, morku a gaenthových bobulí. Vstal, vzhlédl k nebi a vydal se ke svému koni. Sedm kroků, a při sedmém měl mokasíny obalené hroudami bláta. Přivázal vak k sedlu, vytáhl nůž a sklonil se, aby si mohl oškrábat bláto z nohou.</p>
<p>Oulané se seřadili nalevo od něj a čekali, zatímco se lederské oddíly pět set kroků od nich strkaly a stavěly do formací, které hodlaly držet při útoku. Rudomaskovi válečníci byli podivně tiší – pochopitelně, protože tohle nebyl jejich způsob boje. „Ne,“ zamumlal Toc. „Takhle bojují Ledeřané.“ Zadíval se na nepřítele.</p>
<p>Klasické tři klíny tvořené těžkou pěchotou. Než dorazí k Oulanům, budou formace už v pořádném zmatku. Postupovat budou pomalu, vojáci budou padat, klopýtat a klouzat na každém kroku. Výborně. V okamžiku střetu nebudou mít dostatečnou sílu se do nepřítele opřít, aniž by celé přední řady vojáků v těžké zbroji nepadly na hubu.</p>
<p>„Odjedeš pryč,“ ozval se za ním Příval. „Nebo si to aspoň myslíš. Ale já tě budu sledovat, Mezlo –“</p>
<p>„Nech toho,“ zavrčel Toc. „Není moje vina, že si tě Rudomask nijak nepovažuje, Přívale. Navíc ten kůň stejně nemůže jít rychleji než krokem,“ dodal. „A nakonec Rudomask řekl, že mě možná bude potřebovat – s mými šípy – pro případ, že by K’Chain Che’Malle neuspěli.“</p>
<p>„Oni uspějí.“</p>
<p>„Aha, a co o nich vlastně víš, Přívale?“</p>
<p>„Vím, co nám řekl Rudomask.“</p>
<p>„A co ví on? A co je ještě důležitější, <emphasis>jak </emphasis>to ví? Nepřemýšlel jsi o tom? Ani jednou? K’Chain Che’Malle jsou na tomto světě démoni. Stvoření z dávné minulosti. Doslova všude jinde jsou vyhubení. Tak co ve jménu mistra Kápě dělají tady? A proč jsou s Rudomaskem a zřejmě ochotně plní jeho přání?“</p>
<p>„Protože on je Rudomask, Mezlo. Není takový jako my, a vidím, jak ti v oku hoří závist. Vždycky budeš opovrhovat těmi, kdo jsou lepší než ty.“</p>
<p>Toc se opřel rukama o koně. „Pojď blíž, Přívale. Podívej se do očí tady té kobyle. Pověz, vidíš v nich závist?“</p>
<p>„Bezduché zvíře.“</p>
<p>„Které dneska nejspíš zemře.“</p>
<p>„Nerozumím ti, Mezlo.“</p>
<p>„Já vím. Nicméně vidím v jejích očích stejný výraz, Přívale. Stejnou slepou ochotu věřit všemu, čemu potřebuješ věřit. Rudomask je pro tebe tím, čím jsem já pro toho chudáka koně.“</p>
<p>„Už tě nebudu dál poslouchat.“</p>
<p>Mladý válečník odcházel, ale škrobený krok mu brzy zhatilo bláto na botách.</p>
<p>Děti po sobě házely hroudami a smály se u toho. <emphasis>Ty mladší. </emphasis>Starší mlčely a pozorovaly nepřátelské síly, odkud se nesly zvuky rohů a dvě dobře hlídané skupiny se přesouvaly na kraj dávného pobřeží. Mágové.</p>
<p><emphasis>Takže začínáme.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Daleko na západě slunce ještě nevyšlo. V bezvýznamné vesnici den rychlého pochodu od Lederas, kde za poslední dva dny zemřelo příliš mnoho lidí, seděli na konci napájecího koryta před jedinou hospodou tři falarští těžkooděnci ze 3. setniny. Ohlíd, Prvnitas a Houfy byli příbuzní, nebo si to o nich aspoň ostatní mysleli vzhledem ke společným falarským rysům – ohnivě rusým vlasům a modrým očím a olivové pleti domorodců z hlavního ostrova – třebaže se před vstupem do malazského vojska vůbec neznali.</p>
<p>Pěšelská civilizace dosáhla svého vrcholu už dávno, před příchodem železa, a jako zdroj cínu, mědi a olova kdysi ovládala obchod s bronzovými zbraněmi a ozdobami na všech ostrovech v souostroví. Kdyby byli vojáci čistokrevní Pěšelané, byli by menší, černovlasí a lakoničtí až ospalí. Těmhle však kolovala v žilách drsnější, divočejší krev falarských vetřelců, kteří si během minulých pokolení podrobili většinu ostrovů. Toto spojení kupodivu dávalo vynikající mariňáky.</p>
<p>V této chvíli, uprostřed noci a za příjemně chladivého vánku vanoucího od řeky na jihu, vedli tito tři rozhovor, jehož hlavním tématem byli seržant Gesler a kaprál Bouřňák. Tato dvě jména – když už ne žalostné hodnosti – byla známa všem rodným Falariům.</p>
<p>„Ale změnili se,“ říkal Ohlíd. „Ta zlatá kůže, to vůbec není přirozený. Podle mě bysme je měli zabít.“</p>
<p>Prvnitas, jež měla nešťastnou kombinaci velkých prsou a sklonu k silnému pocení, využila tmy a zbavila se horní části zbroje a teď si utírala prsa hadrem. „Ale k čemu to bude, Ohlíde?“ zeptala se. „Kult je mrtvej. Je mrtvej už celý roky.“</p>
<p>„Pro nás ale ne, že?“</p>
<p>„Většinou,“ opáčil Houfy.</p>
<p>„To seš celej ty, Houfy,“ zabručel Ohlíd. „Pořád ve všem vidíš tu umírající a mrtvou stránku.“</p>
<p>„Tak se jich běž zeptat, Ohlíde. A oni ti řeknou to samý. Fenerův kult je mrtvej.“</p>
<p>„Proto si myslím, že bysme je měli zabít. Za to, že zradili kult. Za to, že zradili nás. A co je vůbec s tou zlatou kůží? Je to hrůza.“</p>
<p>„Poslyšte,“ ozval se Houfy, „teprve jsme se s těma oddílama spojili. Pro případ, žes zapomněl, Ohlíde, tak tahle setnina vylezla zpod Y’Ghatan. A pak je tu Šumař. Zatracenej Palič mostů a možná jedinej ještě živej. Gesler měl kdysi vysokou hodnost a Bouřňák jakbysmet, ale stejně jako Whiskeyjackovi, i jim hodnosti sebrali, a ty je teď chceš propíchnout. Kult postavili mimo zákon a Fener zdaleka není takovej bůh, jak by měl být, ale to není Geslerova vina ani Bouřňákova.“</p>
<p>„Co chceš vlastně říct?“ odsekl Ohlíd. „Že je máme nechat jen tak být?“</p>
<p>„Nechat je? Prvnitas, vysvětli to tomu pitomci.“</p>
<p>Mariňačka si strčila prsa zpátky do řemení a věnovala se posledním úpravám. „Je to prostý, Ohlíde. Nejenže tady trčíme se Šumem a ostatníma, ale taky s nima umřeme. Co se mě týče – a nejspíš i tady Houfyho – budem stát a bojovat po jejich boku. Po boku Geslera, Bouřňáka a těch sladkejch těžkooděnců, který mají. A až padneme, nebude moct nikdo říct, že jsme neměli právo stát po jejich boku. Možná je to tím, že seš poslední těžkooděnec v Upjatově oddíle. Možná kdyby s tebou ještě byla Maska, nemluvil bys takhle. Takže teď si musíš vybrat, Ohlíde. Budeš bojovat s náma, s Relikem a Hromsky Tupým v oddíle Badana Gruka, nebo budeš bojovat sám jako jediná pěst v tom Upjatově. Ale v každým případě budeš bojovat. Přilezeš za Gesem nebo Bouřňákem a já ti osobně useknu hlavu.“</p>
<p>„Dobře, dobře, jenom jsem tak plácal –“</p>
<p>Zvuky nalevo od nich je zvedly na nohy. Sáhli pro zbraních. Hlavní ulicí se k nim blížili Řemen Mul, Pěna a Neller.</p>
<p>„Vojáci na cestě. Bacha,“ zavolala tiše Pěna.</p>
<p>„Lederští?“ zeptal se Houfy.</p>
<p>„Ne,“ odpověděla a zastavila se, zatímco druzí dva mariňáci pokračovali k hospodě. „Představte si ty nejošklivější obličeje, co jste kdy viděli, a jak je nadšeně líbáte.“</p>
<p>„Konečně nějaká dobrá zpráva,“ povzdechla si Prvnitas.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Zobák s kapitánem dorazili do čela kolony, kde čekal pěst Keneb. Už nějakou dobu před nimi byli Tiste Edur a nechtěli se pustit do boje, ale teď byli pryč. Přinejmenším cesta do další vesnice byla volná.</p>
<p>Kapitán Faradan Sort popojela k pěsti. „Podle Zobáka to jsou mariňáci, pěsti. Zřejmě jsme našli aspoň nějaké z nich.“</p>
<p>„Všechny,“ opravil ji Zobák. „Ty, kteří se dostali hodně před ostatní. Jsou v té vesnici a zabíjeli Tiste Edur. Zabili spoustu Tiste Edur.“</p>
<p>„Munice, kterou jsme slyšeli včera.“</p>
<p>„Správně, pěsti.“ Zobák kývl.</p>
<p>„Konečně nějaká dobrá zpráva. Kolik?“</p>
<p>„Sedm osm oddílů,“ odpověděl Zobák. Byl nadšený, že může osobně hovořit se skutečnou pěstí. Jistě, podobné scény si představoval a poskytoval v nich všemožné informace, aby pěst mohla vykonat všechny ty hrdinské skutky, které potřebovala vykonat, a nakonec byl Zobák největší hrdina ze všech. Byl si jistý, že každý má podobné sny, kdy náhle odhalí něco skrytého, něco, o čem nikdo jiný nevěděl a ani by to neuhádl, i kdyby to měl přímo pod nosem. Odhalení přijde ve chvíli, kdy je ho zapotřebí, a potom všechny udiví!</p>
<p>„Zobáku?“</p>
<p>„Pěsti?“</p>
<p>„Ptal jsem se, jestli vědí, že jsme tady.“</p>
<p>„Ano, pane. Myslím, že vědí. Mají pár zajímavých mágů včetně starosvětského jakatského zaklínače, a Jakatové byli první lidé na ostrově Malaz potý, co ustoupili Bouřní jezdci. Vidí očima všech možných zvírat, a to muselo být po cestě užitečný. Taky tam je dalhonský houštinový šaman a dalhonský travní tanečník. A nathijský bažinový nekromant.“</p>
<p>„Zobáku, patří k těm oddílům Šumař? Gesler a Bouřňák?“</p>
<p>„Šumař je ten se skřipkami, jak hrál tak smutně v Malazu? Ten s balíčkem draků v hlavě? Ano, pane, je tam. Gesler a Bouřňák jsou Falariové, ale mají zlatou kůži a svaly a to všechno, a byli překovaní v ohních Tellann. Telas, Kurald Liosan, ohně, kudy prolétají draci, aby získali odolnost a další ochranu před magií a horšími věcmi. Ano, ti tam jsou taky.“</p>
<p>Vida, jak na něj všichni užasle zírají! Je to jako v tom snu!</p>
<p>A on až příliš dobře věděl, jak to všechno dopadne, a nemohl necítit než hrdost. Vzhlédl k tmavé obloze. „Za zvonění bude svítat.“</p>
<p>Keneb se obrátil na Faradan Sort. „Kapitáne, vezměte Zobáka s sebou do vesnice. Rád bych ty oddíly viděl nastoupené – kromě hlídek, které vyslaly.“</p>
<p>„Ano, pěsti. Hodláte je zpražit, pane?“</p>
<p>Keneb zvedl obočí. „Vůbec ne, Faradan. Ne, ale mohl bych je všechny zulíbat.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>A tak šel Zobák znovu vedle kapitána Faradan Sort, a teď mu to připadalo správné, jako kdyby k ní patřil odjakživa. Byl jí užitečný, kdykoliv to potřebovala. Začínalo falešné svítání a vzduch byl nádherně svěží – aspoň dokud nenarazili na jámy, kam byla naházena těla Edurů. Tam to vůbec nevonělo dobře.</p>
<p>„Bohové pod námi,“ zamumlala Faradan Sort, když jednu takovou mělkou jámu obcházeli.</p>
<p>Zobák kývl. „Tohle udělá moranthská munice. Jen… části těl a všechny potrhaný.“</p>
<p>„Ne v téhle jámě,“ podotkla a ukázala na další hromadný hrob. „Tihle byli posekaní. Meče, šipky…“</p>
<p>„Ano, kapitáne, v tom jsme taky dobří, že? Proto ale Edurové neodešli – byl jich tu dobře tisíc a chystali se k dalšímu útoku. Ale pak přišel rozkaz ustoupit, a tak ustoupili. Teď jsou lígu za námi a spojují se s dalšími Edury.“</p>
<p>„Kladivo a někde před námi kovadlina,“ utrousila Faradan Sort.</p>
<p>Zobák opět kývl.</p>
<p>Zapátrala v jeho obličeji. „A pobočnice a flotila, Zobáku?“</p>
<p>„Nevím, pane. Pokud chcete vědět, jestli se k nám dostanou včas, aby nám přispěli, potom ani náhodou. Budeme se muset udržet, kapitáne, ale tak dlouho to není možné.“</p>
<p>Zamračila se. „A když prostě zůstaneme tady? V téhle vesnici?“</p>
<p>„Začnou útočit. Tou dobou jich budou čtyři tisíce, možná pět. Ti nás dokážou vytlačit, pane, ať budeme chtít, nebo ne. Kromě toho neříkala pěst, že chce zadržet co nejvíc nepřátel bude možný? Aby nemohli odejít jinam, jako vrátit se za hradby, což by znamenalo, že by pobočnice musela řešit další oblíhání, a to nechce nikdo.“</p>
<p>Zamračila se na něj, pak vykročila. Zobák se zařadil za ni.</p>
<p>„Je hezký vás zase vidět, kapitáne!“ zavolal kdosi zpoza hromady černé hlušiny na kraji vesnice.</p>
<p>Faradan Sort šla dál. Za hromadou se zvedl kaprál Smola, kuši si hodil na rameno a oprášil se, než k nim přistoupil.</p>
<p>„Pěst chce zaklepat, než půjde dál, co?“</p>
<p>Kapitán se zastavila před kaprálem. „Už nějakou dobu jsme na pochodu. Jsme pořádně utahaní, ale pokud máme přitáhnout do téhle vesnice, nebudeme se nikde zdržovat. Proto nechala pěst na chvilku zastavit. To je vše.“</p>
<p>Smola se poškrábal ve vousech, až kosti a podobné věci, které v nich visely, zachřestily. „To jde,“ prohlásil.</p>
<p>„Velice se mi ulevilo, že souhlasíte, kaprále. Pěst chce, aby všechny oddíly nastoupily na hlavní ulici.“</p>
<p>„To můžeme,“ usoudil Smola a zakřenil se. „Už nějakou dobu bojujeme a jsme příšerně utahaný, kapitáne. Takže seržanti poslali většinu lidí odpočívat do, ehm, hospody. Ale až nás pěst uvidí, budeme vypadat k světu, tím jsem si jistej.“</p>
<p>„Tak pohněte tím svým líným zadkem, kaprále, a probuďte ty parchanty v hospodě. My počkáme tady – ale ať to netrvá dlouho, jasné?“</p>
<p>Smola rychle a nepořádně zasalutoval a odešel.</p>
<p>„Vidíte, co se stane, když není delší dobu přítomný důstojník? Začnou si o sobě moc myslet, to se stane, Zobáku.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„No, až uslyší všechny ty špatné zprávy, nebudou zdaleka tak nafoukaní.“</p>
<p>„Oni to vědí, pane. Líp než my.“ <emphasis>To ale není úplně pravda. Nevědí, co vím já, a ty, kapitáne, má lásko, taky ne.</emphasis></p>
<p>Obrátili se, protože uslyšeli přicházející vojáky. Objevili se rychleji, než by měli.</p>
<p>Kapitánovo vyjádření bylo precizní. „Kurva.“ Po chvíli přišlo pokračování: „Běžte napřed, Zobáku – ať sebou pohnou!“</p>
<p>„Ano, pane!“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Potíž se sovami je v tom, že co se ptáků týče, jsou neuvěřitelně hloupé. Přinutit je aspoň otočit hlavu byla dřina, ať je měl Flaška v hrsti sebevíc.</p>
<p>Právě bojoval jednu takovou bitvu. Nespal už tak dlouho, až měl pocit, že spánek patří výhradně jiným lidem a už navždy zůstane mimo jeho dosah.</p>
<p>Ale najednou nezáleželo na tom, kam se sova kouká, dokonce ani na tom, kam se <emphasis>chce </emphasis>koukat. Protože mezi stromy, po zoraných polích a svazích starých lomů i na silnici se hemžili lidé a blížili se k nim. Stovky, tisíce. Pohybovali se tiše, zbraně připravené. A ani ne půl lígy za Kenebovým zástupem.</p>
<p>Flaška se otřepal a prudce mrkal, jak se snažil znovu zaostřit – podobané zdi krčmy, oštípaná omítka, jak se do ní zabodávaly nože, zažloutlé skvrny, protože doškovou střechou prosakovalo. Mariňáci kolem něj si oblékali zbroj. Někdo, nejspíš Hellian, prskal a dávil se kdesi za barovým pultem.</p>
<p>Zastavil se před ním jeden z nově dorazivších mariňáků, přitáhl si židli a posadil se. Dalhonský mág, ten, jenž měl dosud v očích džungli.</p>
<p>„Nep Žlábek,“ zabručel. „Mě matuješ?“</p>
<p>„Matuju co?“</p>
<p>„Mě!“</p>
<p>„Ano. Nep Žlábek. Tos říkal. Poslouchej, nemám čas na řeči –“</p>
<p>Dalhoňan zamával pokroucenou rukou. „My vieme! Eduřé! Vieme šecko!“ Píchl do Flašky ohnutým prstem. „Slyš tole. Ty. Použils klam! A to zlý! Zlý! Všickni umřem! Kvulivá tobě!“</p>
<p>„No díky, ty starej kořene! My si neužívali jako vy, víš. Vlastně jsme se až sem dostali jen díky mně!“</p>
<p>„Pche! To ty křipy! Ty křipy vášho seržána! Ne ta pjesnička, vieš – eště néni hotová. Néni hotová! Ha!“</p>
<p>Flaška na mága zíral. „Takže tohle se stane, když si vyšťouráš nos, ale nevrátíš nic zpátky, jo?“</p>
<p>„Šťúráš zpátky! Hi hi! I taj, Fluško, ty důvod, že všickni my umřem, bys vědíl.“</p>
<p>„A co je s tou nedokončenou písní?“</p>
<p>Přehnané pokrčení ramen. „Kaj ví kdy, he? Kaj ví?“</p>
<p>U stolu se objevil Šumař. „Flaško, nemáme čas na řečičky. Ven na ulici a tvař se probuzeně, zatraceně – chystáme se vyrazit z vesnice jako stádo bhederinů.“</p>
<p><emphasis>Jo, a rovnou přepadneme z útesu. </emphasis>„Já se bavit nezačal, seržante –“</p>
<p>„Seber si svý krámy, vojáku.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Koryk stál s ostatními členy oddílu kromě Flašky, jenž si očividně myslel, že je nějak výjimečný či co, a díval se, jak se na druhém konci hlavní ulice objevuje čelo kolony, tmavší masa v posledním, umíněném sevření noci. Viděl, že nikdo nejede na koni, což nebylo nic překvapivého. Keneb a jeho zadní setnina museli hledat jídlo opravdu těžko, a tak skončili v kotlích koně – pár jich zůstalo, ale sloužili jako soumaři. Brzy se k místnímu obilí, které chutnalo, jako smrdí kozí bobky, přidá šlachovité maso.</p>
<p>Srdce mu bušilo v hrudi. Dneska se bude bojovat. Edurové je celou noc tlačili od západu. A vepředu čekalo velké hlavní město, kde bude nějaké to vojsko či dvě. <emphasis>A čekají jen na nás. To je od nich opravdu hezké.</emphasis></p>
<p>Přímo před ním se objevil Šumař a klepl ho do přílby. „Probuď se!“</p>
<p>„Já <emphasis>jsem</emphasis> vzhůru, seržante!“</p>
<p>Ale to bylo v pořádku. Pochopitelně, protože Šumař pocházel podél řady a štěkal na každého. Ve vsi se trochu moc pilo a všichni byli trochu otupělí. Koryk se samozřejmě cítil dobře. Když ostatní vyprazdňovali poslední sudy piva, skoro spal. Spal, protože věděl, co přichází.</p>
<p>Noví mariňáci ze 3. setniny byli novinkou, ale ne na dlouho. Měli to snadné a věděli to, a teď to věděli i ostatní, takže měli všichni v očích výraz, jenž říkal, že ještě mají co dokazovat, a ta malá výpomoc tady ve vesnici zdaleka nedostačovala. <emphasis>Ještě se budete muset dostat přes pár stovek Edurů, drahoušci, než vám někdo z nás kromě Smíšky aspoň kývne na pozdrav.</emphasis></p>
<p>V čele zástupu šli pěst Keneb se seržantem Thomem Tissym, kapitánem Sort a jejím bezduchým mágem Zobákem.</p>
<p>Keneb přehlédl oddíly. „Seržanti ke mně, prosím.“</p>
<p>Šumař, Hellian, Gesler, Badan Gruk a Upjata se postavili do půlkruhu před pěst.</p>
<p>„Typický,“ mumlala vedle Koryka Smíška. „Teď nás dají všechny do hlášení. A zvlášť tebe, Koryku. Nemysli si, že někdo zapomněl, jak jsi v Malazu zabil toho hodnostáře – takže vědí, že si mají na tebe dávat pozor.“</p>
<p>„Sklapni,“ zahučel Koryk. „Jenom rozhodujou, kterej oddíl umře první.“</p>
<p>To ji rychle umlčelo.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Vedli jste si zatraceně dobře,“ pronesl Keneb tiše, „ale teď začíná skutečná práce.“</p>
<p>Gesler frkl. „Myslíte, že to nevíme, pěsti?“</p>
<p>„Vidím, že máte pořád ve zvyku rozčilovat nadřízené.“</p>
<p>Gesler předvedl svůj obvyklý úsměv. „Kolik mužů jste přivedl, pane, jestli se můžu zeptat? Protože, víte, začínám něco větřit a pořádně to smrdí. Zvládneme dvojnásobnou přesilu. Možná i trojnásobnou. Ale mám takovej pocit, že tentokrát budem stát proti kolik – desetinásobný? Dvacetinásobný? Snad jste nám přivezli další munici, ale pokud nemáte schovaný čtyři pět vozů, nebude to stačit –“</p>
<p>„To není náš problém,“ přerušil jej Šumař, vytáhl si z vousů hnidu a rozkousl ji. „Budou mít mágy, a já vím jistě, pěsti, že ti naši jsou utahaný. I Flaška, a to už říká hodně.“ Zamračil se na Zobáka. „Kvůli čemu se, pro mistra Kápě, křeníš?“</p>
<p>Zobák zvadl a schoval se za kapitána.</p>
<p>Faradan Sort se naštětila. „Poslouchejte, Šumaři, možná tady o tomto mágovi nevíte nic, ale můžu vás ujistit, že zvládá bojovou magii. Zobáku, udržíte se v tom, co přichází?“</p>
<p>„Ano, pane,“ zamumlal mladík v odpověď. „Uvidíte. Všichni uvidíte, protože jste všichni mí přátelé a přátelé jsou důležití. Nejdůležitější na světě. A já vám to předvedu.“</p>
<p>Šumař sebou trhl a odvrátil zrak. „Kurva, brzo bude svítat.“</p>
<p>„Seřaďte se k pochodu,“ rozkázal Keneb. Šumař si všiml, jak vypadá staře. „Každých sto kroků běh – jak jsem pochopil, nepůjdeme daleko.“</p>
<p>„Dokud cesta před náma nebude plná nepřátel,“ podotkl Gesler. „Doufám, že to aspoň bude na dohled od Lederas. Rád bych ty zatracený hradby uviděl dřív, než začnu krmit trávu.“</p>
<p>„To stačí, seržante. Rozchod.“</p>
<p>Když se vraceli k oddílům, Šumař Geslerův úsměv neopětoval.</p>
<p>„No tak, Šume, všechno to tvoje nadání ti teď musí jasně říkat jednu věc, ne?“</p>
<p>„Ano, říká tobě, ať zavřeš tu svou zatracenou hubu, Gesi.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Corabb Bhilan Thenu’alas už nasbíral víc zbraní, než unesl. Čtyři lepší oštěpy, dva vrhací oštěpy. Jednobřitý meč, něco jako šamšír. Hezký, dlouhý lederský meč se zakaleným hrotem, zbroušený od tupého konce. Dva bodací nože a pár páracích. Na zádech měl lederský štít ze dřeva, kůže a bronzu. A taky nesl kuši se sedmadvaceti šipkami. A jednu práskavku.</p>
<p>Věděl, že kráčejí do poslední bitvy a ta bude hrdinská. Slavná. Bude taková, jaká měla být pod Leomanem S cepy. Budou stát bok po boku, rameno vedle ramene, dokud nepadne poslední z nich. A v příštích letech se o dnešním dni budou zpívat písně. A mezi podrobnostmi bude příběh o jednom vojákovi s oštěpy, meči a noži a hromadou mrtvol u nohou. O válečníkovi, jenž přišel ze Sedmiměstí, ano, přes tisíc líg daleko, aby správně ukončil velké povstání své domoviny, jenž se opět stal rebelem v mimo zákon postavené Čtrnácté armádě bez domova, která si nyní říkala Lovci kostí, a jehož kosti se budou hledat kvůli kouzelným vlastnostem a prodávat na trhu za hromady zlata. Zvlášť jeho lebka, větší než všechny ostatní, kdysi domov velkého mozku plného geniálních i jinak vynikajících myšlenek. Takovou lebku si nebude moct dovolit ani král, zvlášť když v ní bude zaražený meč či oštěp jako poslední připomínka Corabbovy velkolepé smrti, poslední mariňák –</p>
<p>„Pro mistra Kápě, Corabbe,“ štěkl za ním Sépie, „uhýbám teďka víc oštěpům, než budu za zvonění! Zbav se aspoň něčeho, buď tak laskavej!“</p>
<p>„Nemůžu,“ odvětil Corabb. „Budu je všechny potřebovat.“</p>
<p>„To mě nepřekvapuje, vzhledem k tomu, jak zacházíš se svejma zbraněma.“</p>
<p>„Bude tam mnoho nepřátel, které bude potřeba zabít, ano.“</p>
<p>„Ten lederskej štít je v podstatě k ničemu,“ pokračoval Sépie. „To už bys měl vědět, Corabbe.“</p>
<p>„Až se rozbije, najdu si jiný.“</p>
<p>Tolik se těšil na nadcházející bitvu. Jekot, řev umírajících, šok ustupujícího nepřítele, znovu a znovu odráženého. Mariňáci si to zaslouží. Boj, na jaký čekali, pod hradbami samotné Lederas – a měšťané se budou řadit, aby s úžasem, ohromením a bázní přihlíželi, jak Corabb Bhilan Thenu’alas bojuje, jako by chtěl, aby se jeho obraz vpálil do duší všech svědků…</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Hellian <emphasis>to </emphasis>už nikdy pít nebude. Představte si, nemocná, stále opilá, žíznivá a halucinující zároveň. Skoro taková hrůza jako paraltí slavnost v Kartoolu, kdy všichni lidé nosí pavoučí kostýmy a Hellian se je s hysterickým řevem snaží všechny zadupat.</p>
<p>Teď se plahočila v čele svého ucouraného oddílu zrnitým polosvětlem a z útržků hovorů, pronikajících jejím současným zoufalstvím, pochopila, že Edurové jsou přímo před nimi, jako deset tisíc pavouků se zuby, které prohryznou nevinné racky a vyděšené ženy. A hůř, tenhle zatracený zástup pochoduje přímo do pavučiny, která je chce všechny polapit.</p>
<p>Mezi tím byly halucinace. Například její kaprál rozdělený ve dva. Jeden tady, jeden támhle, oba mluví zároveň, ale neříkají totéž, a dokonce ani nemluví stejným hlasem. A co ten hlupák s laníma očima a blbým jménem, který se jí teď drží? Svrabdech? Zuboleb? To je jedno, byla dobře o deset let starší, možná o víc, aspoň jí to tak připadalo s tou jeho hladkou dětskou pletí v obličeji, takže vypadá, bohové, tak na čtrnáct. Bez dechu, jak jí vykládá, že je princ, poslední z královské linie, a schovává si semeno, aby ho zasadil do dokonalé půdy, kde nerostou kaktusy, a teď chce… co chce? Nebyla si jistá, ale jeho řeči spouštěly všemožné ošklivé představy a nade vše nesmírnou touhu toho kluka zkazit tolik, že už by nikdy neviděl rovně, jen aby mu dokázala, že není někdo, s kým by si měl zahrávat bez toho, aby sám skončil zahraný. Moc zničit nevinnost a tak podobně má dokonce i nevinná žena, ne?</p>
<p>Prošli další vesnicí, a to nebylo dobré znamení. Byla srovnaná se zemí. Všechny domy byly stržené. Tohle dělají vojska, aby nepříteli sebrala úkryt a neposkytla mu možnost postavit reduty a takové věci. A za vsí nebyly žádné stromy, jen zoraná pole s pokácenými živými ploty a úrodou spálenou až na hlínu. Ranní slunce už jí vysílalo do hlavy vražedné střely, takže si musela dát pár loků ze zmenšující se zásoby falarského rumu, který získala z dodávek.</p>
<p>Díky mistrovi Kápě to pomohlo.</p>
<p>Kaprál se zase spojil v jednoho, což bylo dobré znamení. Ukazoval dopředu a žvanil o něčem –</p>
<p>„Co? Počkej, Trucdechu, cos to povídal?“</p>
<p>„Ten svah naproti, seržante! Vidíš to vojsko, co na nás čeká? Vidíš to? Bohové nad náma, jsme vyřízený! Tisíce! Ne, víc než tisíce –“</p>
<p>„Sklapni! Vidím je dobře –“</p>
<p>„Ale díváš se na opačnou stranu!“</p>
<p>„To je taky fuk, kaprále. Pořád je vidím, ne? Teď se na mě přestaň tlačit a běž najít Urba – musím ho mít u sebe, abych ho udržela naživu, toho pitomce škobrtavýho.“</p>
<p>„Nepřijde, seržante.“</p>
<p>„O čem to mluvíš?“</p>
<p>„To Smrtileb, víš. Prohlásil, že ti dal svoje srdce –“</p>
<p>„Jeho co? Hele, běž a řekni Srdečný Smrti, že si svou lebku může vzít zpátky, páč já ji nechci, ale jakmile skončíme se zabíjením těch šmejdů, nebo možná ještě předtím, pokud bude příležitost, si vezmu jeho péro, ale mezitím sem přitáhni Urba, páč jsem za něj zodpovědná, víš, že jsem ho nechala vykopnout vrata toho chrámu.“</p>
<p>„Seržante, on ne –“</p>
<p>„Jak to, že se ti furt mění hlas?“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„A tak jsou tady,“ řekl velitel lederských oddílů rozestavených na hřebeni. „Co soudíte, Sirryne Kanare? Necelý tisíc? Myslím. A došli sem až od pobřeží. Pozoruhodné.“</p>
<p>„Zatím přežili,“ zabručel Sirryn zamračeně, „protože se odmítali postavit čelem a bojovat.“</p>
<p>„Nesmysl,“ namítl zkušený důstojník. „Bojovali tak, jak potřebovali, a vedli si výjimečně dobře, jak by dosvědčil Hanradi a jeho Edurové. Necelá tisícovka, pro Blouda. Co bych dokázal s deseti tisíci takových vojáků, finadde. Pilot, Koršenn, Šíje, Pokles, T’roos – mohli bychom dobýt všechny. Dvě sezóny, tolik by stačilo.“</p>
<p>„Ať je to jak chce,“ opáčil Sirryn, „teď je zabijeme všechny, pane.“</p>
<p>„Ano, finadde.“ Velitel si povzdechl. „To uděláme.“ Zaváhal a vrhl na Sirryna mazaný pohled. „Pochybuju, že bude příležitost nechat Edury vykrvácet, finadde. Svůj úkol nakonec splnili a teď se jenom musí zakopat za těmi Malažany – a až budou ti chudáci prchat, naběhnou přímo na oštěpy Hanradiho Edurů. Tím to celé skončí.“</p>
<p>Sirryn Kanar pokrčil rameny. „Pořád nechápu, jak si můžou tihle Malažané myslet, že tisícovka jejich vojáků postačí k dobytí říše. I s výbušninami a tak.“</p>
<p>„Zapomínáte na jejich pozoruhodnou magii, finadde.“</p>
<p>„Pozoruhodná je v ukrývání před našimi oddíly. V ničem jiném. A teď jim takové nadání nebude k ničemu. Nepřítele vidíme, pane, je odhalený a zemře.“</p>
<p>„Lepší bude to vyřídit co nejrychleji,“ prohlásil velitel poněkud stroze a přivolal si mágy.</p>
<p>Dole na pláni, jež se pro vojsko vetřelců – pokud se tomu vůbec dá říkat vojsko – změní v koliště, se malazský zástup začal hbitě řadit do ochranného kruhu. Velitel zabručel. „Nedělají si iluze, finadde, že? Jsou vyřízení a vědí to. Takže žádný ústup nebude. Podívejte se na ně! Budou tu stát, dokud bude na nohou jediný z nich.“</p>
<p>Když se oddíl stáhl do obranného kruhu přímo uprostřed koliště, najednou vypadal žalostně malý. Velitel se podíval na svých sedm mágů. Stáli na hřebeni a připravovali konec rituálu – na kterém pracovali už týden. Pak se zase zahleděl na hlouček Malažanů. „Bloud dej mír jejich duším,“ zašeptal.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Bylo jasné, že atripreda Bivatt, jak byla nepochybně netrpělivá, na poslední chvíli rozhodla odložit začátek bitvy, aby slunce mohlo ještě trochu zapracovat na bahně. Žel, takový odklad nebyl v Rudomaskově zájmu, a tak jednal jako první.</p>
<p>Lederští mágové stáli v ochranných kruzích vojáků s velkými štíty hezky mimo dostřel šípů. Bivatt přesto věděla, jak jsou zranitelní, zvlášť když začnou s obřadem povolání energie.</p>
<p>Toc Anaster seděl na koni, takže měl lepší rozhled. Jizva po vyraženém oku ho začala děsivě svědit a vzduch jako by byl nabitý, horečnatý, jak mágové spojili vůle. Tušil, že to nedokážou udržet moc dlouho. Magie bude muset vybuchnout, budou ji muset vypustit. Pak se zpěněné vlny převalí přes mořské dno a cestou všechno spálí a narazí na oulanské linie. A válečníci budou umírat po stovkách, možná po tisících.</p>
<p>Proti tomu Rudomaskovi šamani nic nezmůžou. Všechno, co kdysi dodávalo sílu planinskému kmeni, bylo rozervané, zničené vysídlením, znesvěcením posvátné půdy, smrtí nespočetných válečníků, kmetů a dětí. Oulanská kultura se hroutila, a aby ji Rudomask zachránil, aby vzkřísil svůj lid, potřebuje dnes vítězství. A udělá všechno, aby ho dosáhl.</p>
<p>Včetně toho, že v případě nutnosti obětuje K’Chain Che’Malle.</p>
<p>Pod svou podivnou zbrojí a mečí navařenými na pažích, pod tichým jazykem a nevysvětlitelným spojenectvím s Oulanem Rudomaskem, byli K’Chain Che’Malle plazi, krev měli studenou, a hluboko v mozku by se možná našly prastaré vzpomínky na existenci před civilizací, na divokost spoutanou v přadenu instinktů. A tak jim tou studenou krví kolovala trpělivost nejvyšších predátorů.</p>
<p>Plazi. <emphasis>Zatracené ještěrky.</emphasis></p>
<p>Asi třicet kroků od místa, kde stáli mágové a jejich vojenští strážci, se půda svažovala k vyschlému moři, kde se mezi trsy špinavé, polehlé trávy táhlo bláto a kam stekla voda po dešti, než se pomalu vsákla do usazenin.</p>
<p>V tom blátě se vyváleli K’Chain Che’Malle, dost možná ještě za prudkého deště. Přes to, jak byli obrovští, ukázalo se, že se umějí dobře zahrabat, takže po jejich přítomnosti nezůstaly žádné stopy – alespoň pro oči běžného pozorovatele.</p>
<p>A nakonec, koho by napadlo, že taková obrovská zvířata dokážou prostě zmizet z dohledu?</p>
<p>A Rudomask více méně přesně odhadl, kam se mágové postaví. Vlastně je přivábil do takového postavení, aby měla magie co největší dopad na čekající válečníky. Sag’Churok i Gunth Mach se zvedli dost blízko, aby se jim nečekaný, zničující výpad do svahu podařil.</p>
<p>Když se hlína na okraji starého pobřeží rozloupla, ozval se zděšený jekot. Vzápětí se už démoničtí tvorové hnali vzhůru, jen se jim bláto ze zad odlupovalo, a blížili se k mágům.</p>
<p>Zpanikařený ústup – strážci odhazovali štíty a meče a zdrhali – a nešťastní mágové zůstali osamělí, jen se pokusili vypustit magii –</p>
<p>– nebyl čas, protože Sag’Churok švihl čepelemi a první mág zmizel v oblaku krve a masa –</p>
<p>– nebyl čas, protože Gunth Mach vyskočila vysoko do vzduchu a s roztaženými drápy přistála na druhém, krčícím se mágovi, jehož za křupání kostí rozmačkala –</p>
<p>A pak se bestie otočily a odkličkovaly zpátky mezi salvami šípů. Ty, které je zasáhly, se odrazily. Jen občas pronikly tuhou, šupinatou kůží a uvízly v ní, dokud se při pohybu zase neuvolnily.</p>
<p>Za tou náhlou hrůzou zněly lederské rohy jako řev hněvu, a všechny klíny náhle vyrazily ze svahu a k nebi stoupala bojová píseň udávající rytmus – jenomže zněla pronikavě a vycházela z hrdel otřesených vojáků –</p>
<p><emphasis>Tak je to snadné, </emphasis>pomyslel si Toc, a <emphasis>bitva začala.</emphasis></p>
<p>Příval za ním šíleně tancoval.</p>
<p>„<emphasis>Rudomask! Rudomask! Rudomask!</emphasis>“ ozývalo se všude kolem.</p>
<p>Klíny dorazily na dno a viditelně zpomalily. Mezi nimi se motali lučištníci, lehkooděnci a nějaká střední pěchota. Vojáci klouzali a padali. Boty jim podkluzovaly, jak se snažili zapřít, aby mohli natáhnout luky – <emphasis>chaos. </emphasis>Těžkooděnci vepředu zabředli do bláta až po kolena a ti vzadu naráželi do mužů před sebou. Rytmus byl narušen a pak se zhroutil úplně.</p>
<p>Jakmile se celé klíny ocitly na mořském dně a veškerý dopředný pohyb ustal, ozvaly se znovu rohy. V následujícím tichu se klíny přeskupily a vojáci zapěli novou píseň, tentokrát hlubším hlasem, sebejistějším, s pomalejším rytmem, odpovídajícím jednotlivým krokům a odmlkám mezi nimi.</p>
<p>Toc obdivně zabručel. To byla vskutku pozoruhodná disciplína, a očividně fungovala.</p>
<p><emphasis>K oulanským liniím dorazí v pořádku. Ale pořád nebudou mít pod nohama pevnou půdu, aby mohli udeřit štíty či se rozmáchnout zbraní s plnou silou. Bohové, tohle bude ošklivé.</emphasis></p>
<p>Přese všechnu svou tvořivost nebyl podle Tocova mínění Rudomask taktický génius. Tady udělal, co mohl, aby získal výhodu, a předvedl patřičné schopnosti. Bez K’Chain Che’Malle by už bylo po boji. V každém případě Rudomaskovo druhé překvapení nemůže být pro nikoho žádným překvapením.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Natarkas, s tváří pod rudou maskou kluzkou potem, pobídl koně do klusu. Kolem něj to dunělo. Přes pláň s ním vyjely dva tisíce vybraných válečníků. Klus přešel ve cval, kopí se sklopila, štíty se opřely před moudím, kyčlí a hrudí.</p>
<p>Natarkas vedl kavalerii nočním deštěm na východ od bývalého moře, pak na sever a nakonec, když tmu olízlo falešné svítání, zpátky k západu.</p>
<p>Za úsvitu se ocitli třetinu lígy za lederskými silami, rozestavení do klínu s Natarkasem uprostřed šesté řady. A čekali, až uslyší první zvuky boje.</p>
<p>Rudomask na svých příkazech trval. Pokud je najdou nepřátelští zvědové, měli čekat ještě déle a poslouchat bitvu po další dvě otočky kola. Budou-li si myslet, že je neobjevili – zůstane-li šance na překvapení – až uslyší zvuky boje, má Natarkas okamžitě zaútočit na zadní formace nepřítele – bezpochyby na Tiste Edur. A od těchto instrukcí se nesměl odchýlit.</p>
<p>Za úsvitu přijeli k Natarkasovi Rudomaskovi zvědové a oznámili mu, že je odhalil edurský oddíl. A on si vzpomněl, co Rudomask říkal včerejšího večera. „<emphasis>Natarkasi, chápeš, proč chci, aby ses zdržel, pokud tě uvidí? Abys nezaútočil okamžitě? Ne? Potom ti to vysvětlím, jestliže tě uvidí, musím využít toho, že boj proběhne na mořském dně. Musíš počkat nejméně dvě otočení kola a nic neudělat. Tak budou muset Tiste Edur zůstat na místě. Možná to dokonce odláká modrorůžskou kavalerii – a pokud se k tobě přiblíží, nech se honit – odve</emphasis><emphasis>ď</emphasis><emphasis> je pryč, ano, a drž je od nás co nejdál. Nebojuj s nimi, Natarkasi! Přemohli by tě! Zaveď jejich koně do prachu – víš, tou dobou už na nich nebude záležet a Bivatt je nebude mít k dispozici. To je důležité! Chápeš moje rozkazy?</emphasis>“</p>
<p>Ano, tehdy je chápal. Pokud ztratí výhodu překvapení, má odvést své Oulany… pryč. Jako zbabělce. Ale zbabělce už hráli předtím, a tato pravda ho pálila v srdci. A kdykoliv se podíval na toho Mezlu, Toca Anastera, stala se z ní agonie. Jednooký cizinec byl živoucím důkazem časů takové temnoty mezi Oulany, až Natarkas pomalu nemohl dýchat, jen si na to vzpomněl.</p>
<p>A věděl, že ostatní válečníci jsou na tom stejně. Prázdnota uvnitř, strašlivá potřeba dát odpověď, odvrhnout minulost jediným způsobem, jaký jim ještě zbýval.</p>
<p>Byli viděni, ano.</p>
<p>Ale neutečou a nebudou čekat. Pojedou za zvuky bitvy. Uvidí nenáviděného nepřítele a zaútočí.</p>
<p><emphasis>Vykoupení. Chápeš to slovo, Rudomasku</emphasis><emphasis>?</emphasis><emphasis> Ne? Potom ti ukážeme jeho význam.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Sestro stín, přicházejí.“ Brohl Handar si dotáhl řemínek přílby. „Připravit oštěpy!“ zařval na své válečníky, a celý přední dvojřad sklonil zbraně. Přední řada poklekla a namířila hroty na prsa blížících se koní. Ti v druhé řadě zůstali stát, připravení bodat. „Štíty!“ Třetí řada udělala půlkrok a umístila štíty pod paže válečníků v druhé řadě.</p>
<p>Brohl se obrátil k jednomu z běžců. „Sděl atripredě, že čelíme útoku kavalerie a že jí radím, ať pošle Modrorůžské k útoku na křídlo – čím dřív to vyřídíme, tím dřív se můžeme připojit k boji dole.“</p>
<p>Mladík odběhl.</p>
<p>Věděl, že klíny už sestoupily a pomalu postupují krokem, který Bivatt vymyslela do bláta. Nejspíš se už blížily k oulanským liniím, i když k samotnému střetu ještě nedošlo. Atripreda pro tuto chvíli přišla s další taktikou, a Brohl Handar jí přál hodně štěstí.</p>
<p>Zabití mágů byl pochmurný začátek bitvy, ale dohližiteli začala stoupat sebedůvěra.</p>
<p><emphasis>Ti hlupáci na nás útočí! Útočí na les oštěpů! To je sebevražda!</emphasis></p>
<p>Konečně to můžou ukončit. Tahle nesmyslná válka může konečně skončit. Do večera nezůstane naživu jediný Oulan. Ani jediný.</p>
<p>Dunění kopyt. Kopí sklopená, koně s nataženými krky, válečníci nahrbení – stále blíž a blíž, a pak najednou <emphasis>chaos.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Žádného koně nepřinutíte naběhnout do stěny ježících se oštěpů. Uprostřed oulanských kopiníků jeli také lučištníci, a jak se masa jezdců dostala na sto kroků od Edurů, lučištníci se postavili ve třmenech a vypustili roj šípů.</p>
<p>První řada Edurů, klečící se zapřenými oštěpy, si opřela hranaté lederské štíty o ramena – víc toho s oběma rukama na ratištích oštěpů nezvládli. Ti za nimi byli chráněni lépe, ale živý plot z oštěpů, jak tomu říkali Ledeřané, byl zranitelný.</p>
<p>Při nárazu šípů válečníci ječeli a padali. Řada se zavlnila, zakolísala a najednou to nebyla řada.</p>
<p>Koně nelze přinutit naběhnout do stěny ježících se oštěpů, ale pokud mají dostatečný výcvik, lze je přinutit narazit do masy lidských těl. A ty, kdo ještě drželi oštěpy ve výši prsou, bylo možné přeskočit.</p>
<p>Ze čtyřiceti kroků vyletěla druhá salva šípů a z deseti kroků třetí.</p>
<p>Než došlo k útoku, byla z čelní řady edurského čtverce rozervaná změť. Koně skákali a snažili se překonat první oštěpy. Čekaly je sice další železné hroty, ale ty nebyly zapřené do země, a tak se mnohé podařilo odrazit či zvrátit. Mezerami v přední řadě se koně prodírali do řad Edurů, odhazovali válečníky, po dalších dupali. Do padajících těl se zabodávala kopí, klouzala po zoufale zvednutých štítech a ve fontánách krve líbala tváře a hrdla.</p>
<p>Brohl Handar, stojící za čtvercem, s hrůzou zíral, jak se celý blok arapajských válečníků stahuje, couvá a pak se hroutí dovnitř.</p>
<p>Oulanský klín se zarazil hluboko a nyní se rozvinul uprostřed neuspořádaného čtverce. Náraz válečníky zatlačil dozadu, donutil je šlapat po těch za sebou, a vlny se šířily celou formací.</p>
<p>Když Oulané přišli o kopí, která byla roztříštěna či uvízla v tělech, tasili mezi strkajícími se a klopýtajícími Edury těžké meče. S hysterickým řevem kolem sebe sekali hlava nehlava.</p>
<p>Koně padali a kopali a umírali. Oštěpy zvedaly oulanské válečníky ze sedel.</p>
<p>Ve čtverci vládlo šílenství.</p>
<p>A koně padali dál a další couvali i přes ječení jejich jezdců. Další oštěpy shazovaly jezdce ze sedel a kolem jednotlivců se stahovali nepřátelé.</p>
<p>Oulané se snažili ustoupit a edurští válečníci začali tlačit. Boky čtverce postupovaly ve snaze útočníky obklíčit.</p>
<p>Na Brohla Handara někdo řval. Někdo vedle něj. Otočil se a uviděl svého běžce, jenž zuřivě ukazoval k západu.</p>
<p>Tam se řadila modrorůžská kavalerie.</p>
<p>Brohl Handar zíral na vzdálené řady, kde se na zdvižených kopích odráželo sluneční světlo a koně pohazovali hlavami. Pak se otřepal. „Zatrubte srazit řady! Čtverec nebude pronásledovat! Srazit řady a nechat nepřítele ustoupit!“</p>
<p>Vzápětí zazněly rohy.</p>
<p>Oulané to nepochopili. Už se jich zmocnila panika a náhlý ústup Edurů jim musel připadat jako příležitost. Ve snaze se odpoutat, vycouvali ze všech střetů o dvacet kroků a lučištníci se obraceli v sedlech a stříleli. Čtyřicet padesát kroků, a důstojník s měděnou tváří na něj zaječel, ať se seřadí k dalšímu útoku – a od západu se ozvalo dunění. Velící válečník se otočil v sedle a spatřil, co se žene na jeho neuspořádané řady, spatřil svou smrt.</p>
<p>Svou i svých válečníků.</p>
<p>Brohl Handar se díval, jak se velitel zoufale snaží své muže otočit, donutit unavené, zakrvácené koně i stejně unavené jezdce, aby se útoku postavili – jenomže bylo pozdě. Válečníci křičeli strachy, když viděli, co se na ně řítí. Zmatek se zdvojnásobil, a pak se jezdci obrátili a prchali –</p>
<p>A vtom mezi ně vrazili modrorůžští kopiníci.</p>
<p>Brohl Handar se podíval na své Arapaje – <emphasis>Sestro stín, ale dali nám pořádně zabrat. </emphasis>„Zatrubte pomalý postup!“ rozkázal a tasil meč. „Dokončíme, co Modrorůžští začali.“ <emphasis>Chci ty parchanty. Všechny do jednoho. Chci, aby ječeli bolestí a umírali na našich čepelích!</emphasis></p>
<p>Probudilo se v něm cosi temného a divokého. Zabíjení bude jedna radost. Teď a tady. <emphasis>Taková radost.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Když se modrorůžský útok převalil přes oulanskou kavalerii, zasáhlo Natarkase – dosud vykřikujícího rozkazy k obratu – z boku do hlavy kopí. Hrot projel pod okrajem přílby do spánku, roztříštil kost spánkovou i lícní a oční důlek a mozkem se vbodl do nosní dutiny.</p>
<p>Natarkase zalila vlna temnoty.</p>
<p>Pod ním – jak padal, celý zkroucený, když kopí vyjelo z rány – zavrávoral pod nárazem útočníkova zvířete jeho kůň, a když z něj Natarkas spadl, vyrazil ve snaze uniknout té hrůze.</p>
<p>Před sebou měl otevřenou plán a další dva koně bez jezdců, ženoucí se pryč, hlavy vysoko zdvižené v náhle získané svobodě. Natarkasův kůň se vydal za nimi.</p>
<p>Chaos v jeho srdci utichal a s každým nadechnutím se vytrácel.</p>
<p><emphasis>Volný!</emphasis></p>
<p><emphasis>Nikdy! Volný!</emphasis></p>
<p><emphasis>Už nikdy!</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Na mořském dně postupovala těžká pěchota pod neustálým krupobitím šípů. Střely se odrážely od zdvižených štítů a přilbic a zabodávaly se do mezer ve zbroji. Vojáci křičeli, padali a zase vstávali, nebo se snažili spadnout – ale ty z obou stran chytaly ruce a držely je zpříma, i když se zdráhali, jak život vyléval svůj karmínový dar do rozdupaného bahna. Ruce strkaly mrtvé a umírající dopředu. Další ruce se natahovaly dozadu a posouvaly a strkaly do dalších čekajících rukou.</p>
<p>A celou dobu se ozýval zpěv, jehož rytmus odměřoval jednotlivé kroky.</p>
<p>Dvanáct kroků od Oulanů na suchých ostrůvcích už Ledeřané viděli nepříteli do očí planoucích strachem či vztekem. Pomalý postup doháněl Oulany k šílenství. Lidské hlavice oštěpů se neustále blížily. Masivní železné tesáky se neúprosně rýsovaly, krok, čekat, krok, čekat, krok.</p>
<p>A z osmi kroků házeli Ledeřané mrtvoly plné šípů do předních řad. Těla se válela v blátě a místy následovaly štíty. Na ně došlapovaly nohy a zatlačovaly je do bláta.</p>
<p>Těla a štíty, přicházející ve zdánlivě nekonečném proudu. Na posledních šesti krocích se z nich stávala podlaha z těl, kůže, dřeva a zbroje.</p>
<p>Do klínů se zarážely vrhací oštěpy a občas vojáky zatlačily, ale jejich těla byla vzápětí s děsivou lhostejností popostrčena dopředu. Zranění krváceli. Zranění se s řevem topili v blátě. A klíny jako by se zvedaly nad bláto, třebaže rytmus se nezměnil.</p>
<p>Čtyři kroky. Tři.</p>
<p>Na zařvaný rozkaz hroty obrovských klínů náhle zrychlily. A zarazily se do lidského masa, do štítů a oštěpů. Do Oulanů.</p>
<p>Každý snil o vítězství. O nesmrtelnosti. A jediný se nehodlal vzdát.</p>
<p>Slunce shlíželo dolů s dychtivým žárem na Q’uson Tapi, kde se za hrdlo držely dvě civilizace.</p>
<p>Naposledy.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Možná to bylo osudové rozhodnutí, ale učinil ho teď. Šumař k sobě stáhl všechny oddíly, jež byly ve vesnici, sebral i pár Kenebových potlučenějších jednotek a odvedl je na západní stranu obranné želví formace. Už nestáli tváří v tvář obrovskému lederskému vojsku a mistrem Kápě prokletým čarodějům. Ne, teď čekali a proti sobě měli husté řady Tiste Edur.</p>
<p>Byla to zbabělost? Nebyl si jistý, a podle pohledů, jaké na něj vrhali ostatní seržanti – kromě Hellian, která neúspěšně chňapala Smrtileba za rozkrok, dokud Upjata nezasáhl – to taky nevěděli.</p>
<p><emphasis>Prostě nechci vidět, jak se na mě valí moje smrt. Je to zbabělost? Ano, podle všeho to nemůže být nic jiného. Ale jde o tohle. Nebojím se.</emphasis></p>
<p>Teď chtěl jenom, pochopitelně kromě toho, co tak nepokrytě chtěla Hellian, padnout v boji. Dívat se do očí parchanta, který ho zabije, a v posledním okamžiku mu předat všechno, co umírání znamená, co musí znamenat a vždycky bude… <emphasis>ať je to cokoliv, a doufejme, že odvedu lepší práci a tomu, kdo mě zabije, opravdu sdělím, co to je – tedy líp než všichni, kterým jsem se díval do očí, když umírali mou rukou. To je už slušná modlitba.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ale nemodlím se k tobě, mistře Kápě. Vlastně ani nevím, ke komu se modlím, i když na tom vpravdě nezáleží.</emphasis></p>
<p>Jeho vojáci kopali díry a moc toho nenamluvili. Dostali pytel munice, včetně dvou svítivek, a i když to zdaleka nestačilo, bylo moudré vykopat díry, kde to šlo, aby se mohli schovat, až práskavky, svítivky a všechno to ostatní vybuchne. Tedy za předpokladu, že dojde k boji.</p>
<p>Spíš Malažany vyřídí magie, všechny do jednoho, popadne je za hrdlo a spálí jim kůži, svaly a orgány, spálí i jejich poslední, zoufalý řev.</p>
<p>Šumař přísahal, že jeho posledním výkřikem bude kletba. A dobrá.</p>
<p>Zadíval se na řady Tiste Edur.</p>
<p>„Jim se to taky nelíbí, víš,“ poznamenal vedle něj Sépie.</p>
<p>Šumař jenom zabručel.</p>
<p>„Ten starej a shrbenej je jejich vůdce. Spousta jich mu věnuje moc velkou pozornost. Chci ho dostat, Šume – svítivkou. Poslyš – posloucháš? Jakmile se vyvalí ta vlna magie, měli bysme vyskočit a zaútočit na ně.“</p>
<p>To vlastně nebyl špatný nápad. Šumař zamrkal, otočil se k sapérovi a kývl. „Předej to dál.“</p>
<p>V té chvíli mezi ně přiklusal jeden z vojáků Thoma Tissyho. „Rozkazy pěsti,“ hlásil a rozhlížel se. „Kde je váš kapitán?“</p>
<p>„Někde drží za ruku Zobáka,“ odtušil Šumař. „Můžeš ty rozkazy předat mně, vojáku.“</p>
<p>„No dobře. Udržujte želvu – nepostupujte proti nepříteli –“</p>
<p>„To je kurva –“</p>
<p>„Dost, Sépie!“ štěkl Šumař a kývl na běžce. „Jak dlouho?“</p>
<p>Na jeho otázku odpověděl prázdný výraz.</p>
<p>Šumař toho pitomce poslal dál a znovu se zadíval na Tiste Edur.</p>
<p>„Mor na něj, Šume!“</p>
<p>„Klid, Sépie. Vyrazíme, až budem muset, jasný?“</p>
<p>„Seržante?“ Z díry, kterou si vykopal, náhle vylezl Flaška s ustaraným výrazem. „Něco… něco se děje –“</p>
<p>V té chvíli se na hřebeni ozval mrazivý zvuk – jako když ze země vylézá deset tisíc kotevních řetězů, a zdvihla se tam jedovatá stěna vířící magie. Tmavopurpurová, s karmínovými žílami a černými stíny, jako kdyby po hřebeni skákaly blesky. Stěna se zvedala stále výš –</p>
<p>„Pro koule mistra Kápě!“ vydechl Sépie s vytřeštěnýma očima.</p>
<p>Šumař jen civěl. Tuhle magii viděli u severního pobřeží Sedmiměstí. Jenže tenkrát s nimi byl Rychlej Ben. A Flaška měl svou – přitáhl si mága blíž. „Poslouchej! Je ta –“</p>
<p>„Ne, Šume! Není tu! Není se mnou, co jsme přistáli. Je mi líto –“</p>
<p>Šumař ho shodil zpátky do jámy.</p>
<p>Stěna se zvedala stále výš.</p>
<p>Tiste Edur na západním okraji koliště se najednou stáhli.</p>
<p>„<emphasis>Musíme jít hned! Šumaři! Hned!</emphasis>“ ječel Sépie.</p>
<p>Ale on se nedokázal pohnout. Nedokázal odpovědět, i když na něj sapér řval. Dokázal jen zírat. Příliš mnoho magie. „Bohové nad náma,“ zamumlal, „<emphasis>takhle vypadá přehnaný použití síly</emphasis>.“</p>
<p>Utéct před tímhle? Bez šance.</p>
<p>Sépie ho otočil k sobě.</p>
<p>Šumař se zamračil a odstrčil ho dost silně, až klopýtl. „Doprdele s utíkáním, Sépie! Myslíš, že <emphasis>tomuhle </emphasis>utečeme?“</p>
<p>„Ale Edurové –“</p>
<p>„Je to taky sejme – copak to nevidíš?“ <emphasis>Musí – jakmile tu vlnu jednou vypustí, nedokáže ji ovládat nikdo-prostě nikdo. </emphasis>„Ti mistrem Kápě prokletí Edurové padli do pasti, Sépie!“ <emphasis>Ano. Ledeřané se chtěli zbavit svých pánů – jenom nás nechtěli za spojence. Ne, udělají to po svém, a jednou ranou vyřídí dva nepřátele…</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Tři sta kroků na západ od nich zíral na lederskou magii Hanradi. A najednou všechno pochopil. <emphasis>Pochopil </emphasis>to.</p>
<p>„Zradili nás,“ pronesl k válečníkům okolo sebe. „Ten obřad připravovali celé dny. Možná týdny. Jakmile ho vypustí…“ <emphasis>Zničí to celé lígy na západ odtud.</emphasis></p>
<p><emphasis>Co si počít?</emphasis></p>
<p><emphasis>Otče stíne, co si počít? </emphasis>„Kde jsou mí k’risnan?“ zeptal se, obraceje se ke svým pobočníkům.</p>
<p>Přikulhali k němu dva Edurové s popelavými tvářemi.</p>
<p>„Dokážete nás ochránit?“</p>
<p>Neodpověděli, ani se mu nepodívali do očí.</p>
<p>„Ty to nechápeš!“ vykřikl nakonec kdysi mladý k’risnan. „My všichni jsme opuštěni!“</p>
<p>„Ale Kurald Emurlahn –“</p>
<p>„Ano! Znovu se probudila! Jenže my na ni nedosáhneme! Ani ceda to nedokáže!“</p>
<p>„A co ta <emphasis>druhá </emphasis>moc? Chaos?“</p>
<p>„Pryč! Uprchl!“</p>
<p>Hanradi hleděl na zaklínače. Pak vytáhl meč a sekl bližšího přes obličej, přerazil mu kořen nosu a zničil obě oči. K’risnan se s řevem zvrátil, ruce přitisknuté na obličeji. Hanradi mu vrazil meč do pokřivené hrudi a krev, která vytryskla, byla skoro černá.</p>
<p>Hanradi vytáhl zbraň a obrátil se k druhému k’risnan. „Vy zaklínači,“ zachraptěl bývalý král, „jste toho příčinou. Toho všeho.“ Popošel blíž. „Kéž by se teď přede mnou krčil Hannan Mosag –“</p>
<p>„Počkej!“ zavřískl k’risnan a najednou ukázal k východu. „Počkej! Tam je odpověď! Tam je odpověď!“</p>
<p>Hanradi se obrátil a s námahou zaostřil zrak na Malažany – vlna lederské magie byla tak mocná, že její stín už padal na celé koliště.</p>
<p>Ze schouleného hloučku vojáků vycházela slabá záře. Stříbřitá, lehce pulsující.</p>
<p>Hanradi se drsně uchechtl. „Odpovědí je tahle žalostná věc?“ Pozvedl meč.</p>
<p>„Ne!“ křičel k’risnan. „Počkej! Dívej se, hlupáku! <emphasis>Dívej se!</emphasis>“</p>
<p>A tak se Hanradi znovu otočil. A viděl zvětšující se kupoli stříbrného světla, roztahující se nad celým oddílem – sílící, až zneprůhledněla –</p>
<p>Poslední k’risnan popadl Hanradiho za ruku. „Poslouchej mě! Ta magie – Otec stín! <emphasis>Jeho magie!</emphasis>“</p>
<p>„Vydrží to?“ chtěl vědět Hanradi. „<emphasis>Vydrží to proti Ledeřanům</emphasis><emphasis>?</emphasis>“</p>
<p>V zarudlých očích k’risnan však odpověď nenalezl.</p>
<p><emphasis>Nemůže to vydržet – hele, jak je to chatrné – proti té rostoucí vlně –</emphasis></p>
<p><emphasis>Ale… ono to vlastně větší být nemusí, ne? Obklopilo je to všechny.</emphasis></p>
<p>„Zatrubte na pochod!“ křikl. „Poklusem!“</p>
<p>Všichni upřeli vytřeštěné oči na Hanradiho, jenž ukazoval na jiskřivou kupoli. „Aspoň se můžeme přikrčit v jejím stínu! Tak pohyb! Všichni!“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Zobák, jenž měl kdysi jiné, nudnější jméno, si to odpoledne hrál v hlíně na podlaze staré stodoly, kam už nikdo nechodil a která byla daleko od ostatních budov, dost daleko, aby si mohl představovat, že je docela sám na opuštěném světě. Na světě bez starostí.</p>
<p>Hrál si s vyhozenými kousky vosku, které nasbíral na hromadě odpadků za domem. Teplo jeho dlaní měnilo tvar vosku jako kouzlem. Mohl z něj tvarovat obličeje a postavit celé rodiny, jako byly ty dole ve vsi, kde chlapci a děvčata jeho věku pracovali po boku svých rodičů, a když nepracovali, hráli si v lesích a smáli se přitom.</p>
<p>Právě tady ho našel bratr. Bratr se smutnou tváří, tak nepodobnou těm voskovým, jež Zobák vytvářel. Dorazil se stočeným provazem a zastavil se v širokém vchodu, celém zarostlém býlím.</p>
<p>Zobák, jenž měl tehdy mnohem nudnější jméno, viděl, jak se bratr najednou zatvářil nešťastně, ale pak se pousmál, což byla úleva, protože Zobák nesnášel, když bratr chodil někam potají plakat. Starší bratři by neměli plakat, a kdyby byl starší on, nikdy by neplakal.</p>
<p>Bratr tehdy zamířil k němu a s tím lehkým úsměvem řekl: „Potřebuju, abys odešel, mrňousi. Vezmi si svoje hračky a běž pryč.“</p>
<p>Zobák vykulil oči. Bratr po něm nikdy nic takového nechtěl. Bratr se s ním o tuhle stodolu vždycky dělil. „Ty si se mnou nechceš hrát?“</p>
<p>„Teď ne,“ odpověděl bratr, a Zobák viděl, že se mu třesou ruce, což znamenalo, že v domě zase došlo k potížím. Potížím s matkou.</p>
<p>„Když si se mnou hraješ, cítíš se líp,“ podotkl Zobák.</p>
<p>„Já vím. Ale ne teď.“</p>
<p>„Později?“ Zobák už si sbíral voskové vesničany.</p>
<p>„Uvidíme.“</p>
<p>Existují rozhodnutí, která jako rozhodnutí nevypadají. A k volbě může dojít, když se nikdo pořádně nedívá, a to platí jak pro děti, tak pro dospělé. S voskovými vesničany v náručí Zobák vyšel před stodolu do slunečního světla. Letní dny byly vždycky nádherné – slunce pálilo tolik, až jeho vesničané plakali radostí, když je rozestavil na starém hraničním kameni, jenž už pro nikoho nic neznamenal.</p>
<p>Kámen ležel osmnáct Zobákových malých kroků od stodoly, překocený na kraji stezky, kde se převrátil a sklouzl k mostu a potoku, v němž žily střevle, dokud nevyschl a ony nezahynuly, protože střevle dokážou dýchat pouze ve vodě. Zobák právě nastavěl hračky do řady a pak ho napadlo, že se potřebuje bratra na něco zeptat.</p>
<p>Rozhodnutí a volby, selhávající.</p>
<p>Na co se ho to chtěl zeptat? Už si nevzpomínal. Vzpomínka zmizela, rozplynula se v nic. Byl to velmi horký den.</p>
<p>Došel ke vchodu a viděl, jak bratr – jenž seděl na kraji seníku a nohy mu volně visely dolů – klouže a padá dolů. Ale nespadl až na zem. Zachytil ho provaz, který měl kolem krku.</p>
<p>Vzápětí mu ztmavl obličej, oči mu vylezly z důlků a jazyk z úst. Bratr tancoval ve vzduchu a kopal do pramínků slunečního světla.</p>
<p>Zobák k němu přiběhl – hra, kterou bratr hrál s provazem, se zvrtla a on se teď dusil. Popadl bratra za kopající nohy a vší silou se ho snažil udržet. Stál tam, možná ječel, ale možná taky ne, protože stodola byla opuštěná a příliš daleko od kohokoliv, kdo by mohl přijít na pomoc.</p>
<p>Bratr se ho snažil odkopnout. Bušil ho do hlavy pěstmi dost tvrdě, aby mu ublížil, ale jen tak tak, protože na něj stěží dosáhl, jak byl Zobák menší než bratr. A tak Zobák držel dál.</p>
<p>V pažích se mu probudil oheň. Pak v ramenou. V šíji. Nohy se pod ním třásly, protože musel stát na špičkách – kdykoliv se pokusil posunout ruce pod bratrova kolena, bratr kolena prostě ohnul a zase se začal dusit.</p>
<p>Oheň všude, procházel Zobákoví tělem.</p>
<p>Nohy mu selhávaly. Ruce mu selhávaly. A když selhaly docela, bratr se dusil. Po zápěstích a obličeji Zobákovi stékala moč. Vzduch najednou zhoustl horšími pachy, a bratr takové věci nikdy nedělal – takový nepořádek, takové hrozné chyby s provazem.</p>
<p>Zobák to už nevydržel. To je problém s mladšími bratry, s bytostmi jako on. A kopání konečně ustalo a svaly v bratrových nohou změkly a uvolnily se. Dva konečky prstů bratrových rukou se Zobákovi zlehka otřely o vlasy, ale pohnuly se, pouze když se pohnul sám Zobák, protože byly stejně nehybné jako nohy.</p>
<p>Bylo dobře, že bratr už nebojuje. Musel si uvolnit provaz kolem krku, a teď jen odpočívá. A to bylo dobře, protože Zobák klečel, ruce pevně ovinuté kolem bratrových nohou. A tak tam zůstal.</p>
<p>O tři zvonění později zašel s lucernou do stodoly jeden ze stájníků, hledajících je po celém okolí.</p>
<p>Tou dobou už slunce zničilo všechny Zobákovy vesničany, roztáhlo jejich obličeje do zarmouceného výrazu, a on si je nepřišel posbírat, nepředělal jejich obličeje na veselejší. Vosk zůstal na hraničním kameni, který už pro nikoho nic neznamenal. Ale nevydržel tam dlouho, to vůbec ne.</p>
<p>Zobák nevěděl, proč na bratra myslí právě teď, když v sobě rozsvítil všechny svíčky, aby byl svět jasnější a on mohl zachránit všechny své přátele. Zanedlouho přestal ostatní vnímat, cítil je nanejvýš jako slabé šmouhy v pozadí. Přes kapitána, pěst a všechny vojáky, kteří byli jeho přátelé, rozprostřel své světlo a objal je, aby je uchránil před děsivou temnou magií, dychtivě se ženoucí přímo na ně.</p>
<p>Zesílila natolik, že ji oněch sedm mágů už nedokázalo udržet. Vytvořili něco, co je teď zničí, ale Zobák nedovolí, aby to ublížilo jeho přátelům. A tak světlo nechal zaplát ještě jasněji. Udělal z něj pevnou věc. Bude to stačit? Netušil, ale bude muset, protože bez přátel by nebylo nic, nikdo.</p>
<p>Jasnější, horčejší, tak horké, až vosk svíček vybuchoval v obláčcích kapek a jedna po druhé zahořela jasně jako slunce. A když byly zapáleny všechny barevné svíčky, inu, zůstala bílá.</p>
<p>A ještě víc, protože jak se každá připojila k proudu vycházejícímu ze Zobáka, cítil, jak se očišťuje, jak ten žár všechno vypaluje. Kněží tomu říkají <emphasis>očista, </emphasis>až na to, že ve skutečnosti o ní nic nevědí, protože očista nemá nic společného s krví či penězi ani s hladověním a bičováním se po zádech či nekonečném drmolení, až člověku otupí mozek. Nic takového. Zobák nyní pochopil, že očista je konečná.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Všechno zářilo, jako by to osvětlovaly ohně zevnitř. Kdysi černé strniště vzplálo životem. Kameny zářily jako drahokamy. Na všech stranách to jiskřilo. Šumař viděl své vojáky a viděl i skrz ně, v pulsujících záblescích jim viděl doslova až do morku kostí, na orgány schoulené ve svých klecích. Viděl jednu Korykovu stranu, staré zlomeniny žeber, levé paže, lopatky a kyčle. Viděl tři promáčkliny v Sépiově lebce pod nyní průhlednou přílbou – od rány, kterou dostal ještě jako dítě s měkkou a zranitelnou kostí. Viděl škody mezi Smíščinýma nohama, jak si sama ubližovala. V Corabbovi Bhilanovi Thenu’alas viděl krev, jež měla moc zničit každou rakovinu, která by ho postihla, a že na něj tato nemoc dotírala, nicméně ho nikdy nezabije. Dokonce jí ani nikdy neonemocní.</p>
<p>Ve Flaškoví viděl sršící vlny syrové energie, lesk mimo jakoukoliv kontrolu – ale ta přijde. <emphasis>Přijde.</emphasis></p>
<p>Kaprál Smola se krčil v díře, kterou si vykopal, a světlo, jež z něj vycházelo, vypadalo pevné jako železo.</p>
<p>Šumař na ostatních viděl víc, než by který smrtelník vidět chtěl, ale nedokázal zavřít oči ani odtrhnout zrak.</p>
<p>Gesler a Bouřňák svítili zlatým ohněm. Dokonce i Bouřňákova brada a vlasy – všechno jako spředené ze zlata – surová krása spadající mu kolem obličeje, a ten pitomec se chechtal.</p>
<p>Okolní svět zmizel za neprůhlednou, zakřivenou stěnou stříbrného ohně. Na druhé straně bylo vidět nejasné postavy – ano, viděl, jak se Tiste Edur blíží, hledají nějaký úkryt.</p>
<p>Šumař stál před tou stěnou a najednou vykročil. <emphasis>Protože některé věci jsou důležitější než jiné. </emphasis>Vstoupil do stříbrného ohně a cítil, jak mu proniká celým tělem, nebyl ani horký, ani studený, bolest ani radost.</p>
<p>Najednou zavrávoral a zamrkal. Patnáct kroků od něj se krčily stovky Tiste Edur a čekaly na smrt.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Hanradi klečel s očima upřenýma na oblohu, jejíž polovina už zmizela za černou stěnou kroutícího se šílenství. Hřeben se začínal kácet.</p>
<p>Najednou ho upoutal jakýsi pohyb.</p>
<p>A uviděl Malažana – proměněného v bílé zjevení – vousy, vlasy – zavěšené prstní kůstky byly vyblýskané, až zářily, stejně jako jeho zbroj a zbraně. Byl celý vypálený a vyleštěný, že dokonce i kožené řemení vypadalo nové a měkké. Podíval se na něj stříbrnýma očima, zvedl dokonalou ruku a pozval je dál.</p>
<p>Hanradi vstal a odhodil meč. Jeho válečníci to viděli a napodobili ho, a když vykročili blíž, kupole stříbrného ohně se posunula k nim.</p>
<p>Pronikavý skřek. Hanradi se otočil a viděl, jak se jeho poslední k’risnan vzňal plamenem – jediný, oslepující okamžik, načež se nešťastný zaklínač rozpadl v popel, jenž se snášel na zem –</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Zobák je zachránil rád. Starému seržantovi rozuměl. Žel, znetvořený mág nemohl očistu přijmout. Vzdal se příliš velké části své duše. Ostatní – ano, byli zranění, plní hořkosti, kterou bylo třeba smýt, a on to udělal.</p>
<p>Nic už nebylo těžké. Nic –</p>
<p>V té chvíli dopadla vlna lederské magie.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Lederský velitel na koliště neviděl, viděl pouze vířící, rostoucí stěnu nenažrané magie. Její krutý hlad se lil dolů v syčících mračnech.</p>
<p>Když vyrazila, veškeré iluze o tom, že ji někdo ovládá, zmizely.</p>
<p>Velitel, vedle něhož se krčil Sirryn Kanar, se díval, jak to všech sedm jeho mágů zdvihá ze země a vleče je to vzduchem za převalující se stěnou. Rvali a zmítali se, začala stříkat krev, a těsně předtím, než je to vtáhlo do temné bouře, je to roztrhalo na kusy.</p>
<p>Magie poskočila a vrhla se na koliště.</p>
<p><emphasis>Výbuch.</emphasis></p>
<p>Vojáky to sráželo k zemi. Odhazovalo to koně a jezdci padali či skončili přimáčknutí pod vyděšenými zvířaty, válejícími se na zádech. Celý hřeben se vlnil, vypjal se a najednou se propadl. Vojáky to shazovalo z okraje, pohřbívalo je to pod lavinami ženoucími se dolů. Ústa otevřená, jekot vypouštěný ve zdánlivém tichu, hrůza v tolika očích –</p>
<p>Hroutící se vlna se rozletěla –</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Zobáka srazila nesmírná váha, hrozný hlad. Ale nevzdával se. Místo toho vypustil oheň, jejž měl v sobě, jenž pohltil všechny svíčky, zažehl <emphasis>všechno.</emphasis></p>
<p>Přátelé, ano, jediní, jaké kdy měl.</p>
<p>Uvědomil si, že přežití lze dosáhnout pouze skrze očistu. Lásku, kterou k nim všem cítil – kolik z nich se na něj usmálo, dokonce se smálo spolu s ním. Jak ho poplácávali po rameni a občas mu dokonce prohrábli vlasy.</p>
<p>Tuze rád by ještě naposledy viděl kapitána, a možná dokonce i políbil. Na tvář, i když by samozřejmě rád něco… odvážnějšího. Jenomže byl Zobák a nedokázal se soustředit na víc věcí zároveň.</p>
<p>Paže měl pevně ovinuté kolem těla a oheň mu začal spalovat svaly na pažích. Na plecích, na šíji. Na nohou.</p>
<p>Teď už vydrží, dokud ho nenajdou.</p>
<p>Ohně byly tak horké, spalující – ale neucítil bolest. Bolest byla smyta. Tíha to byla obrovská a stále se zvětšovala, ale on nepolevoval. Neopustí bratry a sestry, ty, které tolik miloval.</p>
<p><emphasis>Mí přátelé.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Lederská magie se rozpadla, vybuchla v oblacích bílého ohně, jenž po spirálách stoupal k nebi, než zmizel. Po stranách planoucí kupole padaly její úlomky, zabodávaly se do hlíny a vyhazovaly kusy prsti. A všude umíraly.</p>
<p>Velitel se pokoušel vstát a nechápavě se rozhlížel po kolišti. Jeho vojáci se narovnávali. Objevili se běžci a jeden se s ním málem srazil, když prve naběhl do klečícího Sirryna Kanara. Byla to žena a pokoušela se mu něco sdělit. Ukazovala k jihu.</p>
<p>„– přistávají! Další malazské vojsko, pane! Tisíce dalších! Od řeky!“</p>
<p>Zkušený velitel se na ni zamračil. Žena byla celá ušmudlaná a v očích se jí leskla panika. Velitel se zadíval na koliště. Kupole blikala a skomírala. Ale vydržela, vydržela dost dlouho. „Oznamte to mým důstojníkům,“ nařídil ženě. „Ať se připraví otočit a rychle vytáhnout k řece – jak daleko? Už se jim podařilo zajistit si předmostí?“</p>
<p>„Když potáhneme přímo k řece, pane, střetneme se s nimi. Ano, jak jsem říkala, už přistáli. Na řece jsou velké válečné lodi – desítky lodí! A –“</p>
<p>„Běžte, zatraceně! Za mými důstojníky!“</p>
<p>Sirryn už byl na nohou a otočil se k veliteli. „Ale, pane – ti dole!“</p>
<p>„Ty nechte těm zatraceným Edurům, Sirryne! Chtěl jste je zničené a teď se vám to přání splní! My se musíme postavit většímu oddílu a musíme to udělat okamžitě!“</p>
<p>Aspoň s meči a štíty v bitvě, kde může každý voják padnout se ctí.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Kapitána Faradan Sort Zobákova magie, podobně jako mnoho ostatních vojáků v jeho blízkosti, přimáčkla k zemi. Zvedala se pomalu, a jak stříbřitá záře žalostně pohasínala, uviděla… <emphasis>bělost.</emphasis></p>
<p>Zářící zbraně a zbroj. Vlasy bílé jako sníh, tváře bez jediné jizvy. Omámeně se zvedající lidé vypadali jako dokonalá kouzla na pozadí jasně zelené trávy, která všechno zachytávala a rostla jí přímo před očima.</p>
<p>Otočila se k Zobákoví.</p>
<p>Aby mohl oheň hořet, potřeboval palivo.</p>
<p>Aby je všechny zachránil, použil Zobák všechno palivo, jež v sobě měl.</p>
<p>Faradan Sort s hrůzou shlížela na hromádku popela a ohořelých kostí. Byl v tom jistý vzorec, konfigurace, kdyby jen dokázala zaostřit přes slzy zrak. <emphasis>Aha. </emphasis>Kosti paží ještě objímaly kolena a na nich ležela pomačkaná lebka.</p>
<p>Jako dítě schovávající se ve skříni, dítě snažící se být co nejmenší…</p>
<p><emphasis>Zobáku. Bohové pod námi… Zobáku.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Hodláte se vrátit ke svým zbraním?“ zeptal se Šumař edurského válečného vůdce. „Pokud teda chcete začít znovu, my můžeme.“</p>
<p>Postarší válečník však zavrtěl hlavou. „S říší jsme skončili. Tedy pokud nám dovolíte odejít,“ dodal.</p>
<p>„Napadá mě spousta z nás, kteří by vás teď docela rádi zabili.“</p>
<p>Edur přikývl.</p>
<p>„Ale nepřišli jsme sem spáchat genocidu,“ pokračoval Šumař, zatímco se jeho vojáci řadili za ním a zírali na Tiste Edur – kteří jejich pohledy opětovali. „To chcete nechat svýho císaře bez ochrany?“</p>
<p>Válečný vůdce ukázal k severu. „Naše vesnice leží daleko. Zůstalo tam málo lidí a trpí naší nepřítomností. Odvedu svoje válečníky domů, Malažane. Budeme budovat. A čekat na návrat našich rodin.“</p>
<p>„Tak teda běžte.“</p>
<p>Tisteedurský kmet se poklonil. „Kéž bychom mohli… vzít zpátky… všechno, co jsme udělali,“ řekl ještě.</p>
<p>„Pověz mi jedno. Vašeho císaře může někdo zabít?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Nic dalšího už řečeno nebylo. Šumař se díval, jak Tiste Edur odcházejí.</p>
<p>Za ním zabručel Koryk. „A já už si byl náramně jistej, že dneska budeme bojovat,“ posteskl si.</p>
<p>„Šumaři, lederský vojsko odchází,“ hlásil Gesler.</p>
<p>„Pobočnice.“ Šumař kývl. „Zatluče je do země.“</p>
<p>„Já chci říct,“ podotkl Gesler, „že cesta do Lederas… je otevřená. Dovolíme, aby nás pobočnice a ti její zasolení vojáci předběhli?“</p>
<p>„Dobrej postřeh,“ usoudil Šumař a konečně se obrátil. „Zeptáme se pěsti, ne?“</p>
<p>„Jo, a možná taky zjistíme, proč jsme ještě naživu.“</p>
<p>„Jo, a taky bílý.“</p>
<p>Gesler si strhl přílbu a zakřenil se na Šumaře. „Mluv za sebe, Šume.“</p>
<p>Vlasy jako spředené ze zlata. „Mistr Kápě mě vem,“ zamumlal Šumař, „to je to nejhnusnější, co jsem kdy v životě viděl.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Další pomocná ruka zvedla Zobáka na nohy. Rozhlédl se kolem sebe. Moc toho k vidění nebylo. Bílý písek a vepředu brána z bílého mramoru, za níž vířilo stříbřité světlo.</p>
<p>Ruka svírající jeho paži byla kostlivá a kůže na ní měla podivně nazelenalý odstín. Vysoká postava byla zahalená v černých hadrech a měla nasazenou kápi. Zdálo se, že si prohlíží bránu.</p>
<p>„Tam teď mám jít?“ zeptal se Zobák.</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Dobře. Ty půjdeš se mnou?“</p>
<p>Ruka ho pustila. „Není to běžné.“</p>
<p>„A co?“</p>
<p>„Abych se účastnil… příchodů. Osobně.“</p>
<p>„Jmenuju se Zobák.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Co je na druhé straně?“</p>
<p>„Tam na tebe čeká bratr, Zobáku. Čeká už hodně dlouho.“</p>
<p>Zobák se usmál a vykročil – najednou spěchal a stříbřité světlo v bráně bylo tak krásné a něco mu připomínalo.</p>
<p>„Zobáku.“ Cizincův hlas ho přiměl se otočit.</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Tvůj bratr tě nepozná. Zatím. Rozumíš?“</p>
<p>Zobák kývl. „Proč nejdeš se mnou?“</p>
<p>„Chci počkat… na jiného.“</p>
<p>„Můj bratr.“ Zobák se usmíval. „Teď jsem vyšší. Silnější. Dokážu ho zachránit, viď?“</p>
<p>Dlouhá odmlka. „Ano, Zobáku, dokážeš.“</p>
<p>Ano, to dávalo smysl. Znovu vykročil. Jistými kroky zamířil k bráně, do stříbrné záře, a na druhé straně se vynořil na palouku u zurčícího potůčku. Na břehu klečel jeho bratr. Byl stejný, jak si ho pamatoval. A všude kolem něj byly na zemi rozestavené stovky voskových figurek. Usmívající se tváře, snad celá vesnice, možná dokonce celé město.</p>
<p>Zobák vykročil k bratrovi, jenž promluvil, aniž by zvedl oči. „Všechny jsem je udělal pro něj.“</p>
<p>„Jsou krásné,“ řekl Zobák a po lících se mu koulely slzy, což ho zahanbilo, a tak si je setřel. „Můžu si hrát s tebou?“ zeptal se.</p>
<p>Bratr zaváhal, podíval se na figurky a kývl. „Tak dobře.“</p>
<p>A tak si Zobák klekl ke svému bratrovi.</p>
<p>A na druhé straně brány stál nehybně bůh Kápě.</p>
<p>A čekal.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Z mořského dna se zdvihlo třetí vojsko, aby si podrobilo ostatní. Vojsko z bláta, proti němuž neochránil žádný štít, jež neprosekl žádný meč. Drahocenné ostrůvky z plátna byly celé zmuchlané, překážely v chůzi, omotávaly se kolem nohou či se úplně propadly do bahna. Umazaný voják zápolil s umazaným válečníkem a rval se s ním zoufale, vztekle a s hrůzou.</p>
<p>Kypící masa se stala entitou, chaotickým zvířetem zmítajícím se v bahně, vydávajícím ohlušující řev kovu bušícího o kov a hlasů vyrážejících v bolesti a umírání.</p>
<p>Vojáci a válečníci padali a byli vtlačováni do šedého bláta smíšeného s rudou krví, kde se brzy spojili s půdou. Štítové hradby neodolaly, postupující klíny byly spolykány. Bitva patřila jednotlivcům zabořeným po kolena v bahně a házejícím sebou v tlačenici.</p>
<p>Zvíře vyhazovalo, požíralo samo sebe ve svém šílenství, a na obou stranách posílali velitelé další muže do toho víru.</p>
<p>Klín lederské těžké pěchoty měl Oulany bez potíží smést, ale váha zbroje se stala jejím prokletím – vojáci se nedokázali pohybovat dost rychle, aby využili průlomy, a jen pomalu vyplňovali ty svoje. Bojovníci vězeli v blátě, najednou oddělení od svých druhů, a Oulani se k takovému vojákovi přiblížili a sekali a bodali, dokud nepadl. Kdekoliv se mohli Ledeřané soustředit ve větším počtu – od tří do třiceti – nadělali tam pořádnou paseku a pozabíjeli desítky méně disciplinovaných nepřátel. Jenže pokaždé se vzedmulo bláto a roztrhlo jednotky od sebe.</p>
<p>Na západním okraji se objevili K’Chain Che’Malle, hnali se podél křídla a vraždili hlava nehlava.</p>
<p>Bivatt tam poslala lučištníky a lehkou pěchotu a ti je s těžkými ztrátami zahnali – démoni byli prošpikovaní šípy a samice kulhala, protože měla v levém stehně vražený oštěp. Atripreda by za nimi byla poslala modrorůžskou kavalerii, ale ztratila ji někde na severovýchodě – kde dosud pronásledovala přeživší jezdce z oulanské kavalerie – a v každém případě se Kechrové drželi v blátě, které rozstřikovali na každém kroku, kdy obcházeli východní křídlo bojujících armád.</p>
<p>Pokud tam zaútočí, nezbývalo atripredě příliš mnoho vojáků, již by se jim mohli postavit. Měla jen dvě stovky lehkooděnců, a ti bez ochrany lučištníků mohli nanejvýš vztyčit skromnou hradbu oštěpů a tak tak chránit čtvrtinu lederského křídla.</p>
<p>Sedíc na nepokojném koni na hřebeni, Bivatt proklínala všechny bohy, na něž si vzpomněla – zatracení Kechrové! Opravdu je nelze zabít? <emphasis>Ne, vidím jednoho zraněného! Těžké oštěpy jim ublíží – Bloud mě vem, mám na vybranou?</emphasis></p>
<p>Přivolala si jednoho z mála zbývajících běžců. „Finadd Treval ať vezme svou lehkou pěchotu na východní křídlo,“ řekla. „Obranná linie pro případ, že se démoni vrátí.“</p>
<p>Kurýr odběhl.</p>
<p>Bivatt znovu spočinula pohledem na bojišti. <emphasis>Aspoň všechno nezakrývá prach. </emphasis>Důkazy byly jasné. Ledeřané zatlačovali Oulany zpátky, přinejmenším křídla pomalu postupovala a snažila se nepřítele obklíčit. Boj neztratil nic ze své divokosti – Oulané na krajích zdvojnásobili své zoufalé úsilí, protože si uvědomili, co se děje. Uvědomili si… <emphasis>začátek konce.</emphasis></p>
<p>Nikde neviděla Rudomaska. Před půl zvoněním se svými strážci opustil prostřední plošinu a spěchal vyplnit průlom. Ten hlupák se vzdal přehledu o bitvě, vzdal se velení. Jeho pobočníci nenesli zástavu, pod níž by se mohli jeho válečníci seřadit. Není-li už mrtvý, bude pokrytý blátem a nepoznatelný, k ničemu.</p>
<p>Chtěla se cítit vítězoslavně, ale viděla, že ztratila třetinu – možná víc – vojáků, protože Oulané se odmítali smířit s pravdou. Pochopitelně se nikdo nevzdá – dnešek byl dnem naprosté zkázy – ale ti pitomci ani neprchali, i když očividně mohli, a pokud by se drželi na mořském dně, nedokázali by je pronásledovat jezdci a těžkooděncům by snadno utekli. Mohli prchat v naději, že budou bojovat později.</p>
<p>Ti kreténi místo toho stáli, bojovali, zabíjeli a umírali.</p>
<p>K boji se připojili dokonce i ženy a stařešinové, přidali rozervaná těla a prolitou krev do rozdupaného marastu.</p>
<p>Bohové, jak je nenáviděla!</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Brohl Handar, dohližitel provincie Drene, v ústech cítil ženinu krev a v návalu rozkoše ji polkl. Nalila se do něj ve chvíli, kdy se předklonil, aby jí mohl probodnout břicho. Stříkala mu do obličeje, horká a hustá. Brohl Handar vytáhl zbraň a ona se zhroutila. Otočil se a hledal další oběť.</p>
<p>Jeho válečníci byli všude kolem a většina se jen snažila popadnout dech. Zabíjení ze sedel vyhozených a zraněných Oulanů bylo horečné, jako kdyby všichni Arapaj Tiste Edur padli do stejné noční můry, a přece bylo v pobíjení Oulanů tolik radosti, že když zmizela, vzduch ztěžkl.</p>
<p>Brohl Handar si uvědomil, že se to v ničem nepodobá zabíjení tuleňů na březích jejich domoviny. Nezbytnost přinesla množství příchutí, některé hořké, jiné přehnaně sladké. Stále ještě cítil v ústech krev té ženy, pokrývala mu hrdlo jako med.</p>
<p><emphasis>Otče stíne, copak jsem se zbláznil?</emphasis></p>
<p>Rozhlížel se kolem. Mrtví Oulané, mrtví koně. Edurští válečníci s kluzkými, kapajícími zbraněmi. A už se sem slétaly vrány.</p>
<p>„Nejsi zraněný, dohližiteli?“</p>
<p>Brohl si setřel pot z čela a zavrtěl hlavou. „Seřaďte se. Teď potáhneme do bitvy a pozabíjíme další. Pozabíjíme všechny.“</p>
<p>„Ano, pane!“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Masarch odklopýtal stranou, zpola oslepený blátem. Kde je Rudomask? Padl snad? Nedalo se to poznat. Válečník si tiskl bok, kde koženou zbrojí prorazil meč, a mezi prsty mu crčela horká krev. Mladý Renfajar se probojovával blátem k plošině – ale nepřítel už byl skoro u východního křídla a na této plošině nikdo nezůstal.</p>
<p>Nevadí.</p>
<p>Prozatím toužil pouze po tom, uniknout z bahna a vyškrábat se na dřevěná prkna. Příliš mnoho z jeho druhů zmizelo ve vtíravých mokrých usazeninách a u něj to vyvolávalo děsivé vzpomínky na pohřbení zaživa – jeho smrtinoc – kdy jeho mozek zasáhlo šílenství. Ne, on nepadne, nezaboří se, neutopí se s očima a ústy plnými černoty.</p>
<p>Zuřil a nemohl uvěřit tomu, co vidí. Rudomask, jejich velký vůdce, jenž se vrátil, jenž jim slíbil vítězství – konec lederských vetřelců – Oulany zklamal. <emphasis>A teď umřeme. Celý náš lid. Tyto pláně, půda, vzdají se dokonce i ozvěny našich životů. Zmizíme navěky.</emphasis></p>
<p>S tím se nedokázal smířit.</p>
<p><emphasis>Ale je to pravda. Rudomasku, tys nás zabil.</emphasis></p>
<p>Dorazil na kraj plošiny a natáhl volnou ruku – tu, v níž měl držet zbraň – kam se poděla?</p>
<p>Za ním se ozval příšerný řev a Masarch se otočil. Spatřil pokroucený, šedivý, popraskaný obličej pod přílbicí, kde v šupinách bahna bylo vidět jenom bělmo očí.</p>
<p>Masarchovi vybuchl v prsou oheň. Cítil, jak ho něco zvedá. Balancoval na jílci meče a pak s proudem roztaveného železa přepadl dozadu – na prkna – a Ledeřan se vytahoval za ním, skopával si z bot bláto a stále na něj tlačil mečem, který Masarchovi vyjel ze zad a zaryl se do dřeva. Ledeřan si na Renfajara klekl, vycenil špinavé zuby, zadíval se mu do očí a začal vytahovat meč.</p>
<p>Oulan si uvědomil, že mluví, v ohavném lederském jazyce ta slova opakoval pořád dokola. Masarch se zamračil – potřeboval pochopit, co říká, když ho muž zabíjel.</p>
<p>Jenomže slova se rychle vytrácela –</p>
<p>Ne, <emphasis>slyším tě, vojáku, ano. Slyším, ano, a vím –</emphasis></p>
<p>Ledeřan se díval, jak tomu oulanskému parchantovi uniká život z očí. A i když měl zuby vyceněné jako v úsměvu, i když měl vykulené, lesklé oči, stále dokola opakoval litanii: „Udrž mě naživu, prosím, udrž mě naživu, prosím, <emphasis>udrž mě naživu…</emphasis>“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>O sedmdesát kroků dál se Rudomask vyškrábal do sedla svého koně – jednoho z mála, kteří ještě zůstali – a prudce ho otočil. Ztratil bič, ale stále svíral sekeru, celou od krve, se zprohýbaným ostřím.</p>
<p>Bohové, zabil jich tolik, tolik! A pořád přicházeli další. Věděl to, cítil to. Pobodl koně do slabin a ten poskočil a vykopával bláto. Bylo šílenství jezdit v tomhle, ale teď už neměl na vybranou.</p>
<p>Tisíce Ledeřanů byly zabity a bylo třeba pobít další. Samotnou Bivatt, ano – jel k východnímu okraji hemžící se masy, mimo dosah obklíčení – to nevydrží, jeho válečníci prorazí přes ty parchanty a jejich chatrné linie.</p>
<p>Jakmile vyřídí Bivatt, vrátí se k těm jatkám – ano, tady jsou jeho K’Chain Che’Malle, ženou se k němu. Oni tři společně vrazí jako obrovský meč do lederských řad. A budou zabíjet všechno v dosahu.</p>
<p>Sag’Churok se k němu blížil zprava – Rudomask viděl, jak se obrovské meče na pažích zvedají, připravují. A Gunth Mach se připojila z vnitřní strany mezi Rudomaska a linii lehkooděnců s jejich ubohými oštěpy – sice kulhala, ale oštěp sám se uvolnil – nebo si ho vytrhla. K’Chain Che’Malle necítí bolest.</p>
<p>A už byli skoro u něj, opět si ho vyvolili.</p>
<p><emphasis>Vítězství! Vítězství!</emphasis></p>
<p>Sag’Churok se dostal ještě blíž, srovnal krok s Rudomaskovým koněm a otočil hlavu. Ty oči, tak chladné, tak děsivě prázdné –</p>
<p>Meč se mihl jako blesk a zasáhl koně zepředu do krku těsně nad klíční kostí. Rána byla tak prudká a vedená s takovou silou, že prošla skrz a meč narazil na dřevěný okraj vysokého sedla. Rudomaska to srazilo dozadu přes koňský zadek, zatímco bezhlavé zvíře udělalo několik kroků, než se zřítilo na bok.</p>
<p>Dopadl na rameno, sklouzl v blátě a převalil se. Vyskočil a narovnal se, když Sag’Churok švihl druhou čepelí a zasáhl ho nad koleny. Vystříkla krev a Rudomask se svalil. Zjistil, že civí na svoje useknuté nohy, dosud stojící v blátě.</p>
<p>Naklonila se nad něj Gunth Mach a zaryla mu drápy nohy do hrudníku. Drápy zajely hluboko a v jejich objetí zapraskala žebra. Zvedla Rudomaska do vzduchu – kde se ocitl v cestě jednomu z mečů Sag’Churoka. Ten mu proťal pravé rameno a usekl paži – dosud svírající sekeru.</p>
<p>Rudomask znovu dopadl na zem, tentokrát již mrtvý.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Tři sta kroků na východě se Toc Anaster postavil ve třmenech. Nevšímal si ječícího Přívala a díval se, jak se dva K’Chain Che’Malle vracejí k tomu, co zbylo z Rudomaska. Samice do těla kopla, zlehka do něj šťouchla a couvla.</p>
<p>Vzápětí oba tvorové běželi na sever, hlavy natažené, ocasy vodorovné a tuhé jako oštěpy.</p>
<p>„Zklamal je,“ zašeptal Toc. Jaký jiný důvod by k takovému činu měli? Možná mnoho důvodů. Všechna tajemství obklopující K’Chain Che’Malle mohl zodpovědět pouze Rudomask. Proč jsou tady, proč se s ním spojili – i když spojenectví už skončilo. <emphasis>Protože je zklamal.</emphasis></p>
<p>Náhlá poprava mu způsobila šok.</p>
<p>Dole byli poslední Oulané – pouhých pár stovek – obklíčení a umírali na svém blátivém hřbitově.</p>
<p>Dvě desítky lehkých pěšáků vyrazily a přibližovaly se – uviděly tyto zbytky. Toca Anastera na koni. Přívala. Asi dvacet dětí příliš mladých, než aby padly se zbraní v rukou – i když teď padnou stejně.</p>
<p>Toc si stále nevšímal Přívalova vřískání a otočil se v sedle. Uvažoval, že ty děti zabije vlastní rukou – pár rychlých bodnutí s rukou přes oči – a místo toho na jihovýchodě uviděl podivnou linii – bhederinové?</p>
<p><emphasis>Ne. To je vojsko.</emphasis></p>
<p>Přimhouřil oko a díval se, jak se linie přibližuje – ano, přicházejí sem. <emphasis>Nejsou to Ledeřané – nevidím žádné zástavy. Ne, žádní Ledeřané.</emphasis></p>
<p>Toc se ohlédl na lehkooděnce, klusající k němu. Byli asi sto kroků od něj.</p>
<p>Naposledy se zadíval na schoulené plačící či oněmělé děti a odvázal od sedla kožený pytel se svými básněmi. „Přívale!“ štěkl a hodil ho válečníkovi – který ho zachytil, tvář s lišejem zastříkanou blátem a slzami, oči vykulené a nechápající.</p>
<p>Toc ukazoval do dálky. „Vidíš? Vojsko – ne lederské. Neozvalo se Bolkando a spojenci? Přívale, poslouchej mě, mor na tebe! Jsi poslední – ty a tyhle děti. Vezmi je, Přívale – vezmi je, a jestli váš lid vede aspoň jediný strážný duch, potom tohle nemusí být poslední den Oulanů. Rozumíš?“</p>
<p>„Ale –“</p>
<p>„Přívale – tak už běž, zatraceně!“ Toc Anaster, poslední ze Šedých mečů z Elingarthu, Mezla, popadl luk a na tětivu ze střívek nasadil první šíp s kamennou hlavicí. „Můžu vám koupit trochu času – ale musíte jít <emphasis>hned!</emphasis>“</p>
<p>Přehodil otěže přes sedlovou hrušku a vedl koně jen koleny. A vyrazil vstříc lederským lehkooděncům.</p>
<p>Bláto stříkalo, jak kůň nacválal. <emphasis>Pro dech mistra Kápě, tohle nebude snadné.</emphasis></p>
<p>Padesát kroků od pěšáků se zvedl ve třmenech a začal vypouštět šípy.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Příval vedl děti do mírného svahu, který stoupal vstříc přibližující se armádě. Nikde žádné zástavy, nic, co by odhalilo, kdo to je, ale nepochodovali v uspořádaných formacích. Prostě dav, stejně jako by táhli Oulané, Ak’rynové či D’rhasilhaniové z planin na jihu.</p>
<p>Pokud toto vojsko patřilo některému z těchto dvou nepřátelských kmenů, potom nejspíš vede Příval děti na smrt. <emphasis>Budiž, stejně jsme mrtví.</emphasis></p>
<p>Dalších deset kroků, pak zpomalil. Děti se přihrnuly k němu. Příval položil ruku na hlavu jedné holčičce, zastavil se a obrátil.</p>
<p>Aspoň to si Toc Anaster zasloužil. Svědka. Příval nevěřil, že ten divný muž má ještě odvahu. Mýlil se.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Kůň byl nespokojený. Toc byl nespokojený. Kdysi býval vojákem, ale už jím nebyl více. Býval mladý – cítil se mladý – a mládí v jeho duši krmilo oheň. Dokonce ani kus hořícího kamene, jenž mu uloupil spanilou tvář, nemluvě o oku, nedokázal zničit pocit, že je nezranitelný.</p>
<p>Uvěznění v Dominiu to všechno změnilo. Opakované ničení jeho masa a kostí, pokřivené léčení, jež pokaždé následovalo, uzavření jeho duše v kleci, až mu vlastní řev připadal jako hudba – to vše ho zbavilo mladistvé víry, odneslo ji to tak daleko, že dokonce ani nostalgie nepřinášela nic než vzpomínky na agonii.</p>
<p>Když povstal v těle jiného muže, mělo mu to dát všechno, co nový život sliboval. Uvnitř však stále zůstával Tocem Mladším, jenž kdysi býval vojákem, ale už jím nebyl více.</p>
<p>Život se Šedými meči na tom nic nezměnil. Putovali touto zemí, přitahováni vlky s darem chabých vidin, kalných proroctví, zrozených ze zmatených snů. Podle nich je očekával jakýsi obrovský požár – bitva, v níž budou zoufale zapotřebí.</p>
<p>Jak se ukázalo, nemělo to být po boku Oulanů.</p>
<p>Osudová chyba v úsudku. Nesprávní spojenci. Nesprávná válka.</p>
<p>Toc ostatně bohům nikdy nevěřil. Žádnému bohu. Vlastně jeho seznam těch, komu po všem, čím prošel, ještě věřil, byl žalostně krátký.</p>
<p><emphasis>Besana. Ganoes Paran. Vrč.</emphasis></p>
<p><emphasis>Tolar.</emphasis></p>
<p>Čarodějka, průměrný kapitán, strážce karavany a zatracený T’lan Imass.</p>
<p>Kéž by s ním byli teď, jeli po jeho boku.</p>
<p>Kůň cválal pomalu, kopyta mu podkluzovala. Toc, držící se sedla jen koleny, vysílal mezi lehkooděnce šíp za šípem – i když věděl, jak je to beznadějné. Jak dřepěl nahoře a na všechny strany létalo bláto, neboť kůň pod ním zuřivě bojoval, aby se udržel na nohou, stěží něco viděl.</p>
<p>Přiblížil se a uslyšel křik. Zbývaly mu už pouze dva šípy, a tak se ještě zvedl ve třmenech a napjal luk –</p>
<p>S úžasem viděl, že jeho šípy se neminuly. Ani jediný. Osm pěšáků bylo na zemi.</p>
<p>Vyslal další, jenž muže zasáhl do čela a kamenný hrot prorazil bronz i kost pod ním.</p>
<p><emphasis>Poslední šíp.</emphasis></p>
<p><emphasis>Bobové –</emphasis></p>
<p>Najednou se ocitl mezi Ledeřany. A poslední šíp vyslal z bezprostřední blízkosti do prsou jakési ženy.</p>
<p>Do levé nohy ho bodl oštěp, projel skrz a škrábl koně na boku. Zvíře zařičelo a poskočilo –</p>
<p>Toc odhodil luk a tasil šamšír – <emphasis>hrome, měl jsem si vzít štít – </emphasis>a sekal kolem sebe hlava nehlava ve snaze odrazit dotírající oštěpy.</p>
<p>Jeho kůň ho pronesl řadami nepřátel. A byl by běžel dál, rovnou k lederskými liniím o dvě stě kroků dál, avšak Toc popadl otěže a otočil ho.</p>
<p>Koně zranily dva oštěpy – jeden sklouzl po pleci a druhý se mu zabořil do břicha.</p>
<p>S žalostným ržáním přepadl na bok, zadní nohy již zamotané do vyhřezlých střev, která si s každým hysterickým kopnutím dál vytahoval z břicha.</p>
<p>Toc, s koleny pod bradou, dokázal seskočit včas. V blátě mu to podklouzlo, snažil se vyškrábat na nohy. Do pravého boku ho zasáhl oštěp a zvedl ho z bahna, než ho odhodil na záda. Sekl do ratiště, které prasklo. Dál ho na zemi už nic nedrželo. Rozmáchl se naslepo a vstával. Po nohou mu stékala krev.</p>
<p>Přišel další výpad. Odrazil oštěp, přiskočil a vrazil šamšír vojákovi do krku.</p>
<p>Do zad ho zasáhl hrot a postrčil ho dopředu. Přímo na krátký meč, který mu zajel pod žebra a přesekl srdce.</p>
<p>Toc Anaster padl na kolena a vydechl naposledy. Byl by přepadl do bláta, kdyby ho kdosi nechytil a nestrhl dozadu. Před okem se mu mihl nůž a pod bradou ucítil horkost –</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Příval se díval, jak lederský lehkooděnec odřezává Tocovi Anasterovi obličej. Další trofej. Úkol provedl rychle a zkušeně a oběť zase odstrčil. Rudá rána, jež kdysi bývala Tocovým obličejem, zapadla do bahna.</p>
<p>Děti plakaly a on si uvědomoval, že čekáním je možná všechny odsoudil pod lederské nože. Ale ještě by mohli –</p>
<p>Příval se obrátil –</p>
<p>A uviděl kolem sebe cizince.</p>
<p>Nebyli to Ak’rynové.</p>
<p>Nebyli to D’rhasilhaniové.</p>
<p>Ne, s takovými lidmi se dosud nikdy nesetkal.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Klany Bílé tváře Barghastů dorazily na bojiště – bitva se již blížila ohavnému konci. Je však nezajímalo, kdo vyhrál a kdo prohrál. Oni hodlali zabít každého bez rozdílu.</p>
<p>Dvě stě kroků před nerovnými liniemi postupoval jejich předsunutý oddíl, kráčející v proudu chodby Tellann, jež byla na tomto místě zvlášť silná, protože pod nánosy na starém pobřeží bylo lze nalézt kamenné nástroje, harpuny z parohů, kostí a slonoviny a trupy dlabanek. A občas, na starém dně, zůstaly obětiny, nyní pohřbené hluboko pod naplaveninami. Vyleštěné kamínky, parohy zaklesnuté do sebe, zvířecí lebky nabarvené rudým okrem – nespočetné dary odcházejícímu moři.</p>
<p>Tak silná emanace Tellann měla i jiné důvody, ale ty z celého předvoje znala jen jedna osoba a ta svoje tajemství nikdy neprozrazovala.</p>
<p>Trojice vystoupila z chodby a zastavila se kousek od oulanského válečníka a dětí. Mlčky sledovala neobyčejnou udatnost osamělého válečníka a jeho koně. Útok na dvě desítky lehkých pěšáků – a obratnost zvířete, s níž se udrželo na nohou, byly výjimečné. Válečníkovo umění vést zvíře pouze nohama a zároveň střílet šíp za šípem – přičemž každá střela si našla cíl – prostě bralo dech.</p>
<p>Ten válečník – a jeho kůň – položili život, aby zachránili poslední Oulany, a už samotný tento fakt zastavil – na chvíli – Tolarovu ruku. Barghastové Bílé tváře – po tragické smrti Humbralla Taura při přistání – si ho vybrali za svého válečného vůdce, třebaže vůbec nebyl Barghast, nýbrž Imass. Že si za družku vybral Taurovu dceru Hetan, bezpochyby jeho nástup k moci usnadnilo, ale hlavně to byla jeho zásluha. Jeho moudrost. Jeho vůle.</p>
<p>Radost ze života, která mu mohla zářit v očích. Oheň pomsty, který tam plál místo ní – jako v této chvíli – když usoudil, že konečně nastal čas odpovědět na vše, co bylo vykonáno.</p>
<p>Šedým mečům.</p>
<p>Odpověď přinesená zrádcům.</p>
<p>Odpověď přinesená vrahům.</p>
<p>Nebýt toho chrabrého válečníka s chrabrým koněm, byl by Tolar Oulany zabil okamžitě. Mladíka s flekatým obličejem. Zablácené děti okolo něj. Nejspíš to měl stále v úmyslu.</p>
<p>Hetan to v hloubi duše věděla. Znala svého manžela. Kdyby byl již tasil pazourkový meč, nebyla by se ho pokoušela zastavit.</p>
<p>Barghastové Bílé tváře se schovávali už příliš dlouho. Díky výzvědným výpravám na východ už dávno věděli všechno, co vědět potřebovali, o cestě, která na ně čekala, o cestě, po níž se budou muset brzy vydat. Na místě je zdržela pomsta. A taky obrovská, tajuplná trpělivost Tolarova.</p>
<p>Z chodeb Tellann Barghastové sledovali tuto poslední válku, která začala shromážděním dvou vojsk na západě.</p>
<p>Nedorazili včas, aby mohli zachránit Šedé meče, nicméně Hetan si dobře vzpomínala, jak s manželem kráčeli bojištěm, kde kumpanie padla. A dívali se, jak planinští vlci vytrhávají lidská srdce – na jejich počest? Nikdo nevěděl – zvířata okamžitě utekla se svou kořistí. Zrazení vojáci byli pobiti zvlášť krutým způsobem – nepřátelé jim odřezali obličeje. Nikoho z padlých nebylo možné identifikovat – což Tolara ranilo nejvíc ze všeho. Ztratil tam přítele.</p>
<p>Zrada.</p>
<p>Zabíjení.</p>
<p>Tolar v sobě neměl místo pro milosrdenství. Ne pro Oulany. Ne pro lederské vojsko, tak daleko od domova.</p>
<p>A tak tu teď stáli a dívali se, jak padají poslední oulanští válečníci, jak jejich váleční psi umírají v blátě, poslouchali řev Ledeřanů, i když nejbližší lehkooděnci – když uviděli barghastské oddíly – rychle ustupovali ke svým liniím.</p>
<p>Hetan studovala rozlehlé, rozryté bojiště. „Nepoznám je od sebe,“ poznamenala.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Příval jen zíral, nevěda, co si myslet. Obě ženy stojící po mužově boku mu připadaly děsivé. Ta, jež právě promluvila – jakýmsi pekelným cizím jazykem – vypadala jako zjevení z noční můry adolescenta. Nebezpečí a smyslnost, krvežíznivost, jaká mu brala dech – a se ztrátou dechu přišla i ztráta odvahy. Samotného mužství.</p>
<p>Druhá žena, tmavá, pomenší, přesto štíhlá, zahalená v panteří kožešině. Modročerný lesk zvířecí srsti jako by se odrážel i v jejích očích pod výraznými nadočnicovými oblouky. Šamanka, ano, čarodějnice. Vskutku děsivá čarodějnice.</p>
<p>Muž byl její příbuzný – podobnost jejich rysů byla nezaměnitelná, stejně jako nevysoký vzrůst a ohnuté nohy. A jak Přívala děsily všechny ženy, z její netečnosti ho vyloženě mrazilo.</p>
<p>Vyšší žena, se šmouhami bílé barvy na tváři, na něm spočinula pohledem a koktavě promluvila kupeckým jazykem. „Ještě žiješ. Kvůli oběti toho jízdválečníka. Ale,“ dodala a kývla na divocha s pazourkovým mečem, „on se dosud nerozhodl. Rozumíš?“</p>
<p>Příval kývl.</p>
<p>Muž něco řekl a žena s bílou tváří se odvrátila a přimhouřila oči. Nakonec se zadívala na vak, který Příval stále ještě držel v levé ruce. Ukázala na něj. „Co to neseš?“</p>
<p>Oulan zamrkal a podíval se, co má v ruce. Pokrčil rameny a odhodil ho. „Čmáranice,“ řekl. „Namaloval mnoho slov, jako žena. Ale nebyl zbabělec, jak jsem si myslel. Nebyl.“</p>
<p>„Čmáranice?“</p>
<p>Příval zjistil, že se mu po tvářích koulejí slzy. Rychle si je utřel. „Ten jízdválečník,“ vysvětlil. „Mezla.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Hetan viděla, jak manžel na to slovo pomalu obrací hlavu a upírá oči na oulanského válečníka. Jak se mu v obličeji zračí pochopení. Strašlivě zaječel, zakryl si tvář rukama a padl na kolena.</p>
<p>Hetan k němu přiskočila a přitiskla si jeho hlavu na břicho, když znovu pronikavě zařval a drásal si obličej.</p>
<p>Oulané zděšeně přihlíželi.</p>
<p>Přibíhali k nim barghastští válečníci, ti mladí s prastarými hákovitými, jednobřitými meči v rukou, Tolaroví oblíbenci, které považoval za své děti. Tvářili se ustaraně, ustrašeně a hnali se k němu. Hetan natáhla ruku a zastavila je.</p>
<p>Ke dvojici se připojila Kilava Onass a přitahovala si kožešinu k tělu. Manželova sestra, v jejímž srdci bylo víc žalu a ztrát, než dokázala Hetan pochopit, a která každou noc plakala, jako kdyby se to od ní se západem slunce obřadně vyžadovalo. Která odcházela z tábora a noční obloze zpívala písně beze slov – písně, při nichž ayové začínali truchlivě výt.</p>
<p>Postavila se vedle bratra. Ale nepodala mu ruku, nevěnovala mu soucitný pohled. Jen si prohlížela lederské vojsko. „Chystají se na nás,“ poznamenala. „Tiste Edur srazili řady. Kavalerie čeká nad starým břehem. Onos Toolane, marníme tu čas. Víš, že musíme brzy odejít. Velmi brzy.“</p>
<p>Tolar se vyvinul z Hetanina objetí. Mlčky vstal a vykročil k místu, kde padl jeho přítel.</p>
<p>Oulanský válečník udělal krok za ním. „Ne!“ vykřikl a obrátil prosebný pohled k Hetan. „To nesmí! Ten Mezla – byl přítel, ano? Prosím, to nesmí!“</p>
<p>Tolar šel dál.</p>
<p>„<emphasis>Prosím! Uřízli mu obličej!</emphasis>“</p>
<p>Hetan sebou trhla. „On to ví,“ řekla.</p>
<p>Pak se Tolar zastavil, ohlédl se a podíval se Hetan do očí. „Má lásko,“ pronesl drsně. „Nerozumím tomu.“</p>
<p>Ona jen potřásla hlavou.</p>
<p>„Oni ho zradili,“ pokračoval Tolar. „A přece se podívej. Dnes vyjel proti nepříteli.“</p>
<p>„Aby zachránil život těmhle dětem,“ upozornila ho Hetan. „Ano.“</p>
<p>„Nerozumím tomu.“</p>
<p>„Vyprávěl jsi mi mnoho příběhů o svém příteli, choti. O Tocovi Mladším. O jeho čestnosti. Zeptám se tě na tohle: jak by to mohl neudělat?“</p>
<p>Při pohledu na milovaného muže jí pukalo srdce. Tihle Imassové nedokázali skrýt žádné pocity. Nenosili masky, převleky, které byly hořkými dary ostatních, včetně jejích vlastních Barghastů. A nedokázali se ovládat, takže žal zraňoval duši hlouběji než cokoliv, co si Hetan uměla představit. <emphasis>A se žalem je to stejné jako s láskou. S přátelstvím. A žel, i s věrností.</emphasis></p>
<p>„Oni žijí,“ řekl Tolar.</p>
<p>Kývla.</p>
<p>Manžel se obrátil a pokračoval v cestě.</p>
<p>Hetan došla pro kožený vak, který oulanský válečník odhodil, zvedla ho a přehodila si ho přes rameno. „Kilavo, kostějko. Veď naše Barghasty do boje. Já půjdu za svým manželem.“</p>
<p>„Oni ne –“</p>
<p>„Nebuď směšná. Samotná hrůza zajistí jejich poslušnost. Kromě toho, čím dřív skončí se zabíjením, tím dřív se s námi rozloučíš.“</p>
<p>Kilavin úsměv odhalil panteří špičáky. Hetan zamrazilo. <emphasis>Díky duchům, že se usmíváš tak zřídka, Kilavo.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Atripreda Bivatt nařídila oddílům stáhnout se z mořského dna zpátky na pevnější půdu. Jejich dnešní vítězství zhořklo chutí strachu. Další zatracené vojsko, a bylo jasné, že se hodlá pustit do boje s jejími vyčerpanými a potlučenými vojáky. Chvíli tiše zuřila nad tou nespravedlností, ale hned se zase začala věnovat povinnostem velitele.</p>
<p>Budou bojovat se ctí a odvahou, i když jak přicházeli stále další barbarští nepřátelé, bylo jí jasné, že boj je beznadějný. Nepřátel bylo na sedmdesát tisíc, možná víc. Ti, kdo přistáli na severním pobřeží, ale možná i údajní spojenci Bolkanda. Vraceli se na sever – ale proč? Aby se spojili s Oulany? Na to ale jejich vojsko přišlo pozdě. Bivatt dokázala, k čemu se rozhodla, k čemu dostala rozkaz. Vyhubila Oulany.</p>
<p>Sedmdesát tisíc nebo dvě stě tisíc. V každém případě zkáza Bivatt a její armády. Ve velkém plánu věcí na ničem z toho nezáleželo. Lederská říše nové vetřelce odrazí. A pokud ne, tak je podplatí, aby z Bolkanda odtáhli. Nebo všechno otočí a uzavře s nimi spojenectví, a potom vpadnou do hraničních království ve vlnách krutého vraždění.</p>
<p>Najednou si uvědomila, že z toho může existovat cesta ven… Rozhlédla se a našla jednoho ze svých finaddů. Došla k němu. „Připravte delegaci, finadde. Požádáme toho nového nepřítele o příměří.“</p>
<p>„Ano, pane.“ Odběhl.</p>
<p>„Atripredo!“</p>
<p>Bivatt se obrátila. Přicházel k ní Brohl Handar a v této chvíli nevypadal jako říšský guvernér. Byl celý pokrytý krví.</p>
<p>„Zřejmě jsme nakonec pozdě nepřišli,“ poznamenal.</p>
<p>„Tohle nejsou Oulané, dohližiteli.“</p>
<p>„To vidím. A taky vidím, že tu dneska spolu zemřeme, atripredo.“ Uchechtl se. „Vzpomínáš si na to varování, že se mě Letur Anikt pokusí zabít, Bivatt? A přesto jsem táhl s tvým vojskem až sem –“</p>
<p>„Dohližiteli,“ přerušila jej. „Faktor do mých oddílů propašoval deset asasínů. Všichni už zemřeli.“</p>
<p>Pomalu vykulil oči.</p>
<p>„Vzpomínáte si na toho vysokého vojáka, který byl často po vašem boku?“ pokračovala. „Dala jsem mu za úkol udržet vás naživu, a on splnil všechny moje rozkazy. Naneštěstí, dohližiteli, jsem přesvědčená, že brzy selže.“ <emphasis>Pokud nedokážu vyjednat cestu, jak z toho ven.</emphasis></p>
<p>Znovu se zadívala na postupující vojsko. Už pozvedalo korouhve. Bylo jich jen pár a všechny stejné. Bivatt mhouřila oči v odpoledním slunci. A poznala je.</p>
<p>Zamrazilo ji. „To je zlé,“ zabručela.</p>
<p>„Atripredo?“</p>
<p>„Poznávám ty korouhve, dohližiteli. Příměří nebude. Ani naděje na kapitulaci.“</p>
<p>„Jsou to stejní válečníci, kteří stavějí mohyly,“ řekl Brohl Handar po chvíli.</p>
<p>„Správně.“</p>
<p>„Takže s námi jsou už nějakou dobu.“</p>
<p>„Přinejmenším jejich zvědové, dohližiteli. Déle, než si myslíte.“</p>
<p>„Atripredo.“</p>
<p>Obrátila se k němu a studovala jeho vážný výraz. „Dohližiteli?“</p>
<p>„Zemři dobře, Bivatt.“</p>
<p>„To hodlám. I vy. Zemřete dobře, Brohle Handare.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Brohl odešel. Propletl se mezi vojáky a oči nespouštěl z jednoho z nich. Vysoký, s laskavým úsměvem, nyní zastříkaný blátem.</p>
<p>Tiste Edur zachytil jeho pohled a opětoval jeho úsměv.</p>
<p>„Dohližiteli, vidím, že jste měl vzrušující den.“</p>
<p>„Totéž vidím na tobě,“ opáčil Brohl, „a zřejmě toho bude víc.“</p>
<p>„Ano, ale povím vám, že mám radost. Pro jednou mám pod nohama pevnou půdu.“</p>
<p>Dohližitel mu chtěl prostě poděkovat za to, že ho udržel naživu tak dlouho, ale místo děkovných slov jen mlčel.</p>
<p>Voják si přetřel obličej. „Pane, vaši Arapajové na vás určitě čekají. Vidíte, nepřítel se připravuje.“</p>
<p>Ano, tohle Brohl Handar chtěl. „Arapajové budou bojovat dobře i beze mě, Ledeřane. Ale od tebe žádám poslední laskavost.“</p>
<p>„Žádejte, pane.“</p>
<p>„Žádám o výsadu bojovat po tvém boku. Dokud nepadneme.“</p>
<p>Muž vykulil něžné oči, ale hned se zase usmál. „Tak to si vyberte, dohližiteli. Po mý pravici, nebo po mý levici.“</p>
<p>Brohl Handar si vybral jeho levici. O hlídání svého nechráněného boku se nestaral.</p>
<p>Kupodivu ho to potěšilo.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Ve městě Drene zuřily pouliční bouře v celé severní polovině města. S příchodem noci se chaos rozšíří i do bohatších čtvrtí.</p>
<p>Venitt Sathad získal okamžitou audienci u faktora Letura Anikta – jenž na něj čekal vestoje za stolem, kulatý, bledý obličej lesklý potem a v očích měl úžas nad válkou s hlubšími přesahy. Venitt Sathad pomalu zamířil k němu, nespěchal, nevykračoval si, šel zcela cílevědomě.</p>
<p>Letur Anikt najednou zamrkal, jak přehodnotil situaci. Venitt Sathad k němu už přistoupil a vrazil mu nůž do levého oka tak silně, až zajel hluboko do mozku. Jak faktor padal, vytrhl mu zbraň z ruky.</p>
<p>Venitt Sathad se sehnul, aby si zbraň očistil do faktorova hedvábného roucha, pak se narovnal a odešel.</p>
<p>Letur Anikt měl ženu. Měl děti. Měl i stráže, ale o ty se postaral Orbyn Pravdohledač.</p>
<p>Venitt Sathad se vydal zlikvidovat dědice. Už nejednal jako agent Osvobozenské vkladové. V této chvíli byl dlužníkem, který má všeho plné zuby.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Hetan nechala manžela klečet u těla Toca Mladšího. Už pro něj nemohla víc udělat. A z její strany se nejednalo o selhání. Imassův čistý žal byl jako bezedná studna, která nicnetušící oběť zachytí a strhne ji do nekonečné temnoty.</p>
<p>Jednou, kdysi dávno, stál Tolar před svým přítelem a jeho přítel ho nepoznal. Pro Imasse – opět smrtelného po tisících tisíciletí – to byl zdroj trpkého pobavení, jako když žertéř čeká s odhalením pointy svého žertu.</p>
<p>Tolar, se svou nelidskou trpělivostí, čekal dlouho, než tu pointu odhalil. Příliš dlouho. Jeho přítel zemřel, aniž by se dozvěděl pravdu. Žertéřova hra způsobila ránu, z níž se manžel zřejmě nikdy nevzpamatuje.</p>
<p>A Hetan už věděla, že dnes může dojít k dalším ztrátám. Žena ztratí manžela. Dvě dcery ztratí adoptivního otce a jeden syn skutečného.</p>
<p>Zamířila ke Kilavě Onass, která sledovala bitvu, a bylo opravdu velkým milosrdenstvím, že se rozhodla nepopustit do převtělenecké podoby, že nechala klany Bílé tváře dělat to, co uměly nejlépe: zabíjet v záchvatu divokosti.</p>
<p>Hetan viděla, že Kilava stojí poblíž místa, kde padl jiný osamělý jezdec – sražený zbraněmi K’Chain Che’Malle. Typicky surové zabití v ní rozdmýchalo vzpomínky na dobu, kdy sama stála před těmi strašnými tvory, vzpomínky prokládané ostrou bolestí ze ztráty bratra, jenž toho dne padl.</p>
<p>Kilava si beznohého, jednorukého těla deset kroků od sebe nevšímala, Hetan ale najednou zaujalo.</p>
<p>„Sestro,“ obrátila se na Kilavu – a schválně použila oslovení, které Imasska nejvíc nesnášela. „Podívej, tenhle má masku. Nenosil válečný vůdce Oulanů taky masku?“</p>
<p>„Zřejmě ano,“ odtušila Kilava, „jelikož se jmenoval Rudomask.“</p>
<p>„Tak tenhle je oblečený jako Oulan,“ podotkla Hetan a zamířila k mrtvole.</p>
<p>„Ale jeho zabili K’Chain Che’Malle.“</p>
<p>„Ano, to vidím. Přesto…“ Dřepla si a prohlížela si podivnou masku, zvláštní, maličké šupinky, celé zacákané blátem. „Ta maska, Kilavo, je z kůže K’Chain, to bych odpřisáhla, i když ty šupiny jsou dost malé –“</p>
<p>„Z matronina hrdla,“ sdělila jí Kilava.</p>
<p>Hetan vzhlédla. „Vážně?“ Natáhla se a sundala muži masku. A dlouho si prohlížela jeho bledé rysy. Nakonec vstala a masku odhodila. „Měla jsi pravdu, není to Rudomask.“</p>
<p>„Jak to víš?“ chtěla vědět Kilava.</p>
<p>„No, bez ohledu na oulanské oblečení, je tenhle muž Ledeřan.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Mistr Kápě, velekrál smrti, sběrač padlých, nenáročný pán většího počtu duší, než by uměl spočítat – tedy pokud by se mu do něčeho takového chtělo – stál nad tělem a čekal.</p>
<p>Takovou pozornost musel umrlcům naštěstí věnovat zřídkakdy. Ale někteří mrtví přicházeli s jistými… výstřednostmi. A ten ležící před ním patřil mezi ně.</p>
<p>Ne proto, že jeho duši chtěli vlci a nedostanou ji, ale proto, že tento smrtelník několikrát unikl ze spárů mistra Kápě, třebaže by každý poznal a pochopil sladký dar, jejž pán smrti nabízel.</p>
<p>Zvláštní životy, ano, můžou být… zvláštní.</p>
<p>Jako ten, který dorazil před chvílí. Být prostoduchý není žádná výhra. Nebyl tu žádný opar klidu a nepochopení, jak ošetřovat rány zasazované životem, v němž musel setrvat do samotného, nanejvýš nevinného konce.</p>
<p>Mistrovi Kápě krev na Zobákových rukou nevadila. Zato mu vadily bezcitné skutky jeho rodičů.</p>
<p>Jen málo smrtelných kněží chápe, jak je náprava nezbytná, i když o ní často žvaní při kázáních o vině a využívají ji k vydírání, jímž pouze plní chrámové truhlice. Náprava byla požadavkem, jaký nemůže odmítnout žádný bůh. A tak to bylo i s mužem jménem Zobák.</p>
<p>A tak to bylo i nyní s mužem jménem Toc Mladší.</p>
<p>„Vzbuď se,“ řekl mistr Kápě. „Vstávej.“</p>
<p>A Toc Mladší si dlouze vzdychl a poslechl rozkaz mistra Kápě.</p>
<p>Postavil se a zavrávoral. Zadíval se na bránu, která na ně čekala. „Zatraceně, to je ale ubohá brána,“ zamumlal.</p>
<p>„Mrtví vidí, co vidí jen oni, Tocu Mladší. Přednedávnem bíle zářila čistotou.“</p>
<p>„Soucítím s tím pomýleným chudákem.“</p>
<p>„Samozřejmě. Pojď, půjdeme.“</p>
<p>Vykročili k bráně.</p>
<p>„Tohle děláš s každou duší?“</p>
<p>„Nedělám.“</p>
<p>„Aha.“ Toc se zastavil – nebo aspoň chtěl, protože nohy ho táhly dál. „Počkej, moje duše je zaslíbená vlkům –“</p>
<p>„Příliš pozdě. Tvoje duše, Tocu Mladší, byla zaslíbena mně. Už hodně dávno.“</p>
<p>„Vážně? A kterej blbec to udělal?“</p>
<p>„Tvůj otec,“ odpověděl mistr Kápě. „Který, na rozdíl od Dassema Ultora, zůstal věrný až do konce.“</p>
<p>„Za což ses mu odměnil tím, žes ho zabil? Ty hnusnej šm –“</p>
<p>„Počkáš na něj, Tocu Mladší.“</p>
<p>„On ještě žije?“</p>
<p>„Smrt nikdy nelže.“</p>
<p>Toc Mladší se znovu chtěl zastavit. „Mistře Kápě, jednu otázku – prosím.“</p>
<p>Bůh se zastavil a shlédl na smrtelníka.</p>
<p>„Mistře Kápě, proč mám pořád jen jedno oko?“</p>
<p>Bůh smrti, žnec duší, neodpověděl. Sám se tomu divil.</p>
<p><emphasis>Zatracení vlci.</emphasis></p><empty-line />
</section>
<section>
<p>KAPITOLA DVACET TŘI</p><empty-line /><empty-line /><p>Viděl jsem tvář lítosti,</p>
<p>odvrátila se v dálce</p>
<p>přes všechny ty mosty,</p>
<p>odkud jsem přišel,</p>
<p>a ty klenby vyztužené</p>
<p>drží životy, zatímco se vracíme</p>
<p>k tomu, jak jsme mysleli tehdy,</p>
<p>jak jsme tehdy mysleli, že myslíme,</p>
<p>viděl jsem tvář lítosti</p>
<p>a její slova mě oslepila,</p>
<p>její oči mě umlčely,</p>
<p>nerozumím tomu, co mi říká,</p>
<p>nevím, zda mám poslechnout,</p>
<p>či pokusit se o záplavu slz,</p>
<p>viděl jsem její tvář,</p>
<p>ona nemluví,</p>
<p>ona nepláče,</p>
<p>ona mě nezná,</p>
<p>protože jsem jen kámen zasazený</p>
<p>do mostu, po němž přechází.</p>
<p><emphasis>Balada Paličů mostů</emphasis></p>
<p>Toc Mladší</p>
<p><image xlink:href="#_20.jpg" />Kdysi dávno, pradávno spáchal Onrak Zlomený zločin. Vyznal se z lásky k ženě tím, že přenesl její podobu na stěnu jeskyně. Měl v rukou a v očích takové nadání, že k tomu kameni připoutal dvě duše. Svou… což bylo jeho právo, jeho volba. Ale ta druhá duše, ach, jak sobecký to byl čin, jak překrutá krádež…</p>
<p>Nyní stál před další kamennou stěnou v jiné jeskyni a díval se na řadu maleb, na zvířata s prokreslenými svaly, dokonce s náznakem pohybu. Malba oslavovala věrohodnost, přesnost geniálního tvůrce. A uprostřed těch úžasných zvírat z velkého světa hůlkovité postavy představovaly Imasse, jak skotačí v chabé nápodobě tance. Neživé, jak vyžadoval zákon. Onrak tam stál, stále jako zlomený, stále jako zloděj života té ženy.</p>
<p>V temnotě jeho zajetí před všemi těmi lety za ním přišel kdosi s laskavýma rukama a poddajným tělem. Tolik chtěl věřit, že to byla ona, ta, jíž uloupil duši. Nyní si však nebyl jistý, vzpomínka byla příliš zkomolená, příliš prostoupená tím, čemu jeho srdce chtělo věřit.</p>
<p>A i kdyby to byla bývala ona, tak možná neměla na vybranou. On byl uvězněný za svůj zločin, nedokázal vzdorovat své touze. A ve chvíli, kdy se zlomil, zničil zároveň i ji.</p>
<p>Teď natáhl ruku a zlehka položil prsty na obrázky. Ranag pronásledovaný ayem. V mihotavém světle pochodně se zdálo, že se obě zvířata pohybují, svaly se jim vlní. Při oslavě světa, v němž není čeho litovat, se Imassové shromažďovali v této jeskyni a vydávali zvuky do rytmu se svým dechem, se řvaním zvířat. Jiní, rozmístění ve vybraných výklencích, bušili do bubnů z vydlabaného dřeva potaženého kůží, až se ze všech stran nesla ozvěna dusotu kopyt.</p>
<p><emphasis>Jsme svědky. Jsme očima lapenýma navěky venku. Byli jsme odříznuti od světa. A toto je v jádru zákona zákaz. Představujeme sebe jako neživé, neohrabané, stranou stojící. Kdysi jsme byli jako ta zvířata, nebylo žádné uvnitř a venku. Existoval jen jeden jediný svět, jehož jsme byli tělem, kostí, masem stejným, jako má tráva, lišejníky a stromy. Kostmi jen málo odlišnými od dřeva a kamene. Byli jsme jeho krví, v níž jsme proudili řekami do jezer a moří.</emphasis></p>
<p><emphasis>Dali jsme hlas svému žalu, své ztrátě.</emphasis></p>
<p><emphasis>Tím, že jsme zjistili, co znamená zemřít, jsme byli z tohoto světa vyvrženi. Tím, že jsme objevili krásu, jsme sami zošklivěli.</emphasis></p>
<p><emphasis>Netrpíme tak, jak trpí zvířata – protože ona dozajista trpí. Trpíme vzpomínkou na to, jaké to bylo, než přišlo utrpení, a to ránu ještě prohlubuje, otevírá ji bolesti. Našim mukám se žádná zvířecí nevyrovnají.</emphasis></p>
<p><emphasis>A tak zpívejte, bratři. Zpívejte, sestry. A ve světle pochodně vyplujte volně ze zdí své mysli – z jeskyně ve své duši – a vizte všechny ty tváře zármutku. Vizte, kdo zemřel a opustil nás. A vyzpívejte svůj žal, dokud neutečou i ta zvířata.</emphasis></p>
<p>Onrak Zlomený cítil na tvářích slzy a spílal si do sentimentálních hlupáků.</p>
<p>Za ním mlčky postával Trull Sengar. S Imassem měl neskutečnou trpělivost. Onrak věděl, že bude prostě čekat, dokud se on sám nevymaní z neveselých vzpomínek a nerozpomene se na dary přítomnosti. Potom –</p>
<p>„Ta zvířata jsou namalovaná s převelikou zručností.“</p>
<p>Imass, stále otočený čelem ke kamenné stěně a zády k Tiste Edur, se usmál. <emphasis>Takže si opravdu občas dopřávám hloupé představy, které, ač jsou uklidňující, nemají v</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>tšího významu. </emphasis>„Ano, Trulle Sengare. Skutečný talent. Taková zručnost se předává s krví, a s každým pokolením může… vyrůst. Do toho, co vidíme před sebou.“</p>
<p>„Je ten umělec teď mezi klany? Nebo to namaloval kdysi dávno někdo jiný.“</p>
<p>„Tím umělcem je Ulsun Pral,“ odvětil Onrak.</p>
<p>„A svým nadáním si vysloužil právo vládnout?“</p>
<p><emphasis>Ne. To nikdy. </emphasis>„To nadání je jeho slabou stránkou.“</p>
<p>„Je lepší než ty, Onraku?“</p>
<p>Imass se otočil a úsměv mu ztrpkl. „Vidím jisté chyby. Vidím náznaky netrpělivosti. Osvobozených pocitů a divokosti, jako u těch zvířat, která maluje. A taky vidím stopy nadání, které ztratil a dosud znovu neobjevil.“</p>
<p>„Jak může někdo ztratit takové nadání?“</p>
<p>„Tím, že zemře a pak se vrátí.“</p>
<p>„Onraku.“ V Trullově hlase se ozval nový tón, vážnost, která Onraka znervóznila. „Mluvil jsem se zdejšími Imassy. S mnoha z nich. Se samotným Ulsunem. A myslím, že oni nikdy nezemřeli. Myslím, že to nejsou T’lanové, kteří jen zapomněli na dlouhou existenci tady.“</p>
<p>„Ano, říkají, že patří k těm, kdo se rituálu nezúčastnili. To ale nemůže být pravda, Trulle Sengare. Musí to být duchové, kteří silou vůle získali tělo a tady je drží bezčasost brány na konci této jeskyně. Příteli, oni to ani sami nevědí.“ Na chvíli se odmlčel. <emphasis>Může to být pravda?</emphasis></p>
<p>„Ulsun Pral tvrdí, že si pamatuje svou matku. Prý dosud žije. I když tady zrovna není.“</p>
<p>„Ulsun Pralovi je sto tisíc let, Trulle Sengare. Možná víc. Jeho vzpomínky jsou falešné, pouhý klam.“</p>
<p>„To si nemyslím, teď už ne. Myslím, že zdejší záhada vede hlouběji, než si kdokoliv z nás uvědomuje.“</p>
<p>„Pojďme dál,“ navrhl Onrak. „Chci vidět tu bránu.“</p>
<p>Opustili jeskyni zvířat.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Trull byl znepokojený. V jeho příteli se něco probudilo – při pohledu na malby – a mělo to hořkou pachuť. Ve sklonu Onrakových zad a ramenou viděl, jak se pomalu hroutí. Vrátilo se mu nějaké staré břímě. A když to viděl, přinutil se promluvit, přerušit ticho, než se Onrak stačí sám zničit.</p>
<p><emphasis>Ano. Ty malby. Zločin. Copak už se nikdy neusměješ, O</emphasis><emphasis>nr</emphasis><emphasis>aku? Ne tak, jako ses usmíval, když ses ke mně otočil – příliš zlomený, příliš zarmoucený – jenže já si tvůj úsměv začal považovat, co jsme dorazili do zdejší říše.</emphasis></p>
<p>„Onraku.“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Víme ještě, na co vlastně čekáme? Hrozby se blíží. Projdou bránou? Víme jistě, že jsou tito Imassové v nebezpečí?“</p>
<p>„Připrav se, Trulle Sengare. Nebezpečí se blíží… ze všech stran.“</p>
<p>„Snad bychom se měli vrátit k Ulsun Pralovi.“</p>
<p>„Je s nimi Rud Elalle. Ještě je čas… podívat se na tu bránu.“</p>
<p>Za chvíli došli na kraj obrovské, zdánlivě nekonečné jeskyně a zastavili se.</p>
<p>Nebyla tu jedna brána, bylo tu <emphasis>množství bran.</emphasis></p>
<p>A všechny kypěly tichým, divokým ohněm.</p>
<p>„Onraku, radši se vraťme k Rudovi Elallemu a povězme mu o tom,“ navrhl Trull a chopil se oštěpu. „Takhle nám to nepopisoval.“</p>
<p>Onrak ukázal na hromadu kamení uprostřed. „Ona selhala. Tato říše umírá, Trulle Sengare. A až zahyne…“</p>
<p>Chvíli oba mlčeli.</p>
<p>„Vrátím se rychle, příteli,“ pokračoval Imass, „takže tu nebudeš stát sám proti tomu, co může přijít.“</p>
<p>„Těším se na tvou společnost,“ odvětil Trull. „A… pospěš si.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Asi čtyřicet kroků od tábora se zvedal menší kopec a roztahoval se, jako kdyby to v dávných dobách býval atol, pokud tedy okolní pláně byly pod vodou, což, jak si Křovák říkal, když se prohrabával pásem písku plného mušliček, je celkem oprávněný předpoklad. Na protáhlém vrcholku opřel obrovskou kuši o sluncem vybělený vápenec a zašel k Rychlýmu Benovi, jenž seděl se zkříženýma nohama, čelem ke kopcům dva tisíce kroků na jihu.</p>
<p>„Nemedituješ nebo tak něco, že ne?“</p>
<p>„Kdyby ano,“ štěkl čaroděj, „právě bys mi to zkazil a nejspíš nás všechny zabil.“</p>
<p>„Je to akorát póza, Rychlej,“ utrousil Křovák a svezl se na štěrk vedle něj. „Šťourání v nose jsi povýšil na mistrem Kápě prokletej rituál, takže teď už ani nevím, kdy na tebe můžu promluvit a kdy ne.“</p>
<p>„V tom případě na mě nemluv nikdy a budeme spokojený oba.“</p>
<p>„Hade mizerná.“</p>
<p>„Lysý hlodavče.“</p>
<p>Chvíli seděli v přátelském tichu, pak Křovák zvedl kousek tmavého pazourku a zadíval se na zubaté ostří.</p>
<p>„Co to děláš?“ chtěl vědět Rychlej Ben.</p>
<p>„Rozjímám.“</p>
<p>„Rozjímáš,“ napodobil ho Rychlej Ben a při každé slabice kývl hlavou.</p>
<p>„Mohl bych ti s tím podříznout krk. Jedním tahem.“</p>
<p>„My spolu nikdy moc nevycházeli, co? Bohové, nemůžu uvěřit, že jsme se dole u tý řeky objímali a poplácávali po zádech –“</p>
<p>„U potoka.“</p>
<p>„U tůně.“</p>
<p>„U pramene.“</p>
<p>„Mohl bys mi laskavě už podříznout ten krk, Křováku?“</p>
<p>Sapér odhodil pazourek a oprášil si ruce. „Proč si jsi tak jistý, že zlouni přicházejí od jihu?“</p>
<p>„Kdo říká, že si jsem něčím jistý?“</p>
<p>„Takže možná sedíme na špatným místě a koukáme špatným směrem. Možná už teď vyvražďujou ostatní.“</p>
<p>„No, Křováku, kdybys mě nevytrhl z meditace, možná bych už přišel na to, kde bychom teď měli být!“</p>
<p>„Hezkej pokus, čaroději.“</p>
<p>„Přicházejí od jihu, protože je to nejlepší cesta.“</p>
<p>„Jako co, jako králíci?“</p>
<p>„Ne, jako draci, Křováku.“</p>
<p>Sapér se na něj podíval. „Tys vždycky smrděl jako převtělenec, Rychlej. Konečně teda zjistíme, jaký mrňavý zvířátko v sobě schováváš?“</p>
<p>„To je dost hroznej způsob, jak to podáváš, Křováku. A odpověď zní: ne.“</p>
<p>„Pořád si nejseš jistej v kramflecích?“</p>
<p>Čaroděj vzhlédl, oči lesklé a zpola šílené – jinými slovy, měl svůj obvyklý výraz. „Ne. Vlastně právě naopak.“</p>
<p>„Jak to?“</p>
<p>„Musím toho najednou zvládat víc než kdy předtím. A proto jsem… víc hnusnej.“</p>
<p>„Nepovídej.“</p>
<p>„Netvař se, že to na tebe nedělá dojem, Křováku.“</p>
<p>„Já jenom vím,“ zabručel sapér a zvedl se, „že až se přes tebe převalej, zůstanu jenom já a nekonečná zásoba svítivek. A to mi docela vyhovuje.“</p>
<p>„Nerozstřílej mý tělo na kusy, Křováku.“</p>
<p>„I když už budeš mrtvej?“</p>
<p>„Zvlášť potom, protože nebudu, pravda? Ty si to jenom budeš myslet, protože se ti to hodí do krámu, protože potom budeš moct řádit s těma svejma blbejma svítivkama, dokud nebudeš stát uprostřed kráteru <emphasis>širokýho zatracenou lígu!</emphasis>“</p>
<p>Poslední slova už v podstatě ječel.</p>
<p>Křovák se na něj dál díval. „Nemusíš se hned štětit,“ podotkl ublíženě a zašel si pro kuši, svůj milovaný vrhač. A pod vousy si bručel: „Tohle bude taková sranda, že se už nemůžu dočkat!“</p>
<p>„Křováku!“</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„Někdo sem jde.“</p>
<p>„Odkud?“ chtěl vědět sapér a už si připravoval kuši.</p>
<p>„Ha ha. Od jihu, ty nafouknutej měchýři plnej chcanek.“</p>
<p>„Já to věděl,“ prohlásil Křovák a vrátil se k čaroději.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Rozhodla se, že zůstane tak, jak je, že se nepopustí do převtělenecké podoby. To přijde později. A tak kráčela vysokou trávou přes pláň. Na hřebeni přímo před ní stály dvě postavy. Jedna byla duch, ale občas možná víc než duch. Druhá byla mág, a bez nejmenších pochyb něco víc než jen mág.</p>
<p>Do Menandořiných myšlenek vklouzl ždibec neklidu. Rychle ho zahnala. Pokud si Rud Elalle vybral tyhle dva za spojence, potom se s tím smíří. Stejně jako když zverboval Tiste Edur a toho Imasse Onraka Zlomeného. Všechno… komplikace, ale ona je nebude muset řešit sama, že?</p>
<p>Muži ji pozorovali, když stoupala do mírného svahu. Jeden držel podivnou kuši, druhý si pohrával s hrstí vyleštěných kamínků, jako by se snažil vybrat si ten nejhezčí.</p>
<p><emphasis>Hlupáci. Pitomci.</emphasis></p>
<p><emphasis>Brzy zbude z obou jen prach.</emphasis></p>
<p>Upřela na ně svůj nejtvrdší pohled a zastavila se na kraji hřebene. „Vy dva jste žalostní. Proč tady stojíte – nevíte, kdo přichází? Nevíte, že přijdou od jihu? Což znamená, že nejdřív ze všeho uvidí vás dva. A taky vás jako první zabijí.“</p>
<p>Vyšší, tmavší muž se pootočil. „Tady přichází tvůj syn, Menandor. S Ulsun Pralem.“ Zamračil se. „Ta povědomá chůze… Že jsem si toho dřív nevšiml.“</p>
<p><emphasis>Chůze? Povědomá chůze? Je to opravdu blázen.</emphasis></p>
<p>„Přivolala jsem je,“ řekla a zkřížila ruce na prsou. „Musíme se připravit na bitvu.“</p>
<p>Ten menší zabručel. „Nestojíme o společnost. Tak si na to svý bojování vyber jiný místo.“</p>
<p>„Nejradši bych ti rozmačkala lebku,“ odsekla Menandor.</p>
<p>„To by nebylo k ničemu,“ zamumlal čaroděj. „Všechno by se hned zase vrátilo do původního stavu.“</p>
<p>Muž s kuší se na ni zakřenil.</p>
<p>„Ujišťuji vás, že nehodlám být nikde poblíž vás dvou,“ prohlásila Menandor, „i když doufám, že budu natolik blízko, abych viděla vaši strašnou smrt.“</p>
<p>„Proč si jsi tak jistá, že bude strašná?“ zajímal se čaroděj s pohledem upřeným na jeden z kamínků, který držel zlehka, jako by to byl nějaký drahokam. Menandor však viděla, že to žádný drahokam není. Jenom obyčejný neprůhledný kámen.</p>
<p>„Co to děláš?“ chtěla vědět.</p>
<p>Podíval se na ni, sevřel kamínek v pěsti a ruku spustil. „Nic. Proč? A vůbec, na něco jsem se tě ptal.“</p>
<p>„A já ti jako musím odpovědět?“ frkla.</p>
<p>Dorazili Rud Elalle a Ulsun Pral a zastavili se kousek od čaroděje a jeho společníka.</p>
<p>Menandor si všimla, jak se syn tváří přísně. <emphasis>Měla bych vidět něco jiného? Ne. Ne teď. </emphasis>„Milovaný synu –“</p>
<p>„Mně může být finist ukradený,“ prohlásil Rud Elalle. „Nepřipojím se k tobě v boji, matko.“</p>
<p>Vytřeštila na něj oči, které se jí pomalu plnily spalujícím vztekem. „To musíš! Nedokážu čelit oběma!“</p>
<p>„Máš nové spojence,“ odtušil Rud. „Tyhle dva, kteří stráží cestu –“</p>
<p>„Tyhle hlupáky? Synu, posíláš mě na smrt!“</p>
<p>Rud Elalle se narovnal. „Odvedu své Imassy pryč, matko. Na nich jediných mi záleží –“</p>
<p>„Víc než na životě tvé matky?“</p>
<p>„Víc než na bojích, které si pro sebe vybírá!“ štěkl. „Tenhle boj – tento spor – se mě netýká. Je to tvoje věc. <emphasis>Vždycky </emphasis>byla! Já s tím nechci mít nic společného!“</p>
<p>Menandor couvla před synovým hněvem. Snažila se mu dívat do očí, ale nevydržela to a odvrátila zrak. „Budiž tedy,“ zašeptala. „Běž, můj synu, odveď si svoje vyvolené příbuzné. Běž!“</p>
<p>Rud Elalle kývl a otočil se, ale ona znovu promluvila, tentokrát mnohem tvrdším tónem. „<emphasis>Jeho ale ne</emphasis>.“</p>
<p>Syn se otočil a viděl, že matka ukazuje na Imasse po jeho boku. Na Ulsun Prala. Zamračil se.</p>
<p>„Cože? Já ne –“</p>
<p>„Ne, můj synu, <emphasis>ty opravdu ne. </emphasis>Ulsun Pral musí zůstat tady.“</p>
<p>„Nedovolím –“</p>
<p>Bentraktský vůdce natáhl ruku a Ruda Elalleho zadržel – těsně předtím, než se popustil do dračí podoby a pustil se do boje s vlastní matkou.</p>
<p>Menandor čekala, navenek klidná a ovládaná, i když jí srdce bušilo v hrudi.</p>
<p>„Mluví pravdu,“ řekl Ulsun Pral. „Musím tu zůstat.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Kvůli tajemství, které uchovávám, Rude Elalle. Tajemství, o které všichni usilují. Když půjdu s tebou, budou nás pronásledovat. Chápeš? Prosím tě, odveď odsud můj lid na bezpečné místo. Odveď je pryč, Rude Elalle, a rychle!“</p>
<p>„Budeš teď bojovat po mém boku, synu?“ chtěla vědět Menandor. „Abys zajistil život Ulsun Pralovi?“</p>
<p>Jenže Ulsun Pral už Ruda Elalleho odstrčil. „Udělej, oč žádám,“ řekl Menandořinu synovi. „Nemůžu umřít v obavách o svůj lid – prosím, <emphasis>odveď je pryč</emphasis>.“</p>
<p>„Budeme ho chránit ze všech sil, Rude Elalle,“ ozval se čaroděj.</p>
<p>Menandor opovržlivě frkla. „To hodláš riskovat?“ zeptala se syna.</p>
<p>Rud Elalle se zadíval na čaroděje, pak na usmívajícího se muže s kuší, a do výrazu se mu vloudil zvláštní klid. A Menandor píchl vracející se ždibec neklidu.</p>
<p>„Hodlám,“ odpověděl Rud Elalle a natáhl ruku k Ulsun Pralovi. Laskavé gesto, ruka zlehka spočinula na Imassově tváři. Poté Rud Elalle ustoupil a zamířil k táboru.</p>
<p>Menandor se otočila ke dvojici mužů. „Zatracení hlupáci!“</p>
<p>„Za tohle ti nedám svůj oblíbený kamínek,“ prohlásil čaroděj.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Křovák a Rychlej Ben se dívali, jak se Menandor vrací dolů.</p>
<p>„To bylo divný,“ zamumlal sapér.</p>
<p>„Nepovídej.“</p>
<p>Zase chvíli mlčeli, pak se Křovák obrátil k Rychlýmu Benovi. „Tak co si myslíš?“</p>
<p>„Víš přesně, co si myslím, Křováku.“</p>
<p>„Takže totéž, co já.“</p>
<p>„Totéž.“</p>
<p>„Pověz mi něco, Rychlej.“</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„Byl to vážně tvůj oblíbenej kámen?“</p>
<p>„Myslíš ten, co držím v ruce? Nebo ten, co jsem jí podstrčil do toho nóbl bílýho pláště?“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>S kůží pomačkanou a skvrnitou po tisíciletí stráveném v rašelině představovala Šeltata Lor skutečně dokonalou podobu soumraku. Aby jí to ladilo s narudlými vlasy a kalnýma očima, nosila tmavě vínový plášť a černé kožené kamaše a holínky. Přes prsa měla utaženou bronzem pobitou vestu.</p>
<p>Vedle ní a s pohledem také upřeným ke kopcům stála Sukul Anchadu, Strakatá, a fleky na kůži byly vidět na holých rukou a předloktích. Na štíhlých ramenou měla lederský plášť, jaký nyní nosili urozenci Tiste Edur v říši, třebaže tenhle byl poněkud obnošený.</p>
<p>„Už brzy se tato říše obrátí v prach,“ poznamenala Šeltata Lor.</p>
<p>„A to tě těší, sestro?“</p>
<p>„Možná ne tolik, jako to těší tebe, Sukul. Proč je tohle místo ve tvých očích zvrhlostí?“</p>
<p>„Nemám ráda Imassy. Představ si, lid, který se stovky tisíc let hrabe v hlíně jeskyní. Nic nevybuduje. Veškerá historie je lapená jako vzpomínka, překroucená v příbězích zpívaných každý večer ve verších. Jsou vadní. V duši musí mít vadu, selhání. A ti tady si dokonce namluvili, že skutečně existují.“</p>
<p>„Všichni ne, Sukul.“</p>
<p>Skvrnitá mávla přezíravě rukou. „Tady největší selhání spočívá na bedrech pána smrti, Šeltato. Nebýt jeho lhostejnosti, tato říše by nemohla vydržet tak dlouho. A taková nedbalost mě rozčiluje.“</p>
<p>„A tak urychlíš odchod Imassů, i když jsou v říši, která stejně umírá, odsouzení k záhubě.“</p>
<p>„Ty to nechápeš. Situace se… změnila.“</p>
<p>„Jak to myslíš?“</p>
<p>„Jejich domýšlivost z nich učinila skutečnost,“ vysvětlovala Sukul. „Jsou smrtelní. Mají krev, maso a kosti. Můžou krvácet a umírat. A přitom nic nevědí o hrozící zkáze svého světa. Když je pobiju, sestro, bude to milosrdný skutek.“</p>
<p>Šeltata Lor zabručela. „Nemůžu se dočkat, až uslyším, jak ti děkují.“</p>
<p>V té chvíli se před nimi objevil zlatobílý drak, přelétající nad nízkými kopci.</p>
<p>Sukul Anchadu si povzdechla. „Už to začíná.“</p>
<p>Převtělenec se snášel přímo k nim. Vypadal obrovský, ač byl stále padesát kroků daleko, když složil křídla, natáhl zadní nohy a přistál.</p>
<p>Draka obklopil rozmazaný obal a vzápětí z kořením provoněného narušení prostoru vystoupila Menandor.</p>
<p>Šeltata Lor se Sukul Anchadu mlčky čekaly s kamennými výrazy. Menandor se zastavila pět kroků před nimi a přeměřila si je planoucíma očima. „Ještě pořád se všechny shodujeme?“</p>
<p>„Takový úžasný precedens,“ poznamenala Šeltata Lor.</p>
<p>Menandor se zamračila. „Nezbytnost. Aspoň bychom měly v této věci jasno. Sama to nezvládnu, nedokážu ustrážit Skabandariho duši. Finist se mu nesmí dostat do rukou.“</p>
<p>Sukul nepatrně zadržela dech. „Už je blízko?“</p>
<p>„Ano. Jednomu z těch, kdo putují s ním, jsem ukradla oči. Několikrát. Právě přicházejí k poslední bráně, dívají se na tu ránu, stojí před mrtvolou té hloupé imasské kostějky, která si myslela, že ji dokáže uzavřít svou duší.“ Menandor ohrnula nos. „Představte si takovou drzost. Starvald Demelain! Samotné komory v K’rulově srdci! Copak nevěděla, jak ho tím oslabí? Jak oslabí <emphasis>všechno?</emphasis>“</p>
<p>„A tak my tři zabijeme Silchase Zmara,“ řekla Šeltata Lor. „A potom Imasse.“</p>
<p>„Můj syn je rozhodně proti té poslední věci,“ poznamenala Menandor. „Ale Imassové už přestali být užiteční. Budeme-li muset, Ruda zraníme, ale nezabijeme ho. Jasné? Na to chci vaše slovo. Znovu. Tady a teď, sestry.“</p>
<p>„Souhlasíme,“ řekla Šeltata Lor.</p>
<p>„Ano,“ přidala se Sukul Anchadu, „i když to věci dost ztíží.“</p>
<p>„S tím musíme žít,“ opáčila Menandor. „Je čas.“</p>
<p>„To už?“</p>
<p>„V cestě nám stojí pár ubohých smrtelníků – ty musíme rozdrtit nejdřív. A Silchase Zmara a jeho spojence. Práce právě začíná, sestry.“</p>
<p>S tím zamířila k horám a zároveň se popouštěla do dračí podoby.</p>
<p>Šeltata Lor a Sukul Anchadu si za ní vyměnily pohledy a rozestoupily se, aby měly dost místa. A popustily se v draky.</p>
<p>Úsvit, Soumrak a ta zvaná Strakatá. Drak zlatý a bílý. Drak s hnědými skvrnami, jakoby nahnilý. Poslední flekatý, ani světlý, ani tmavý, nýbrž nepříjemně mezi obojím. Převtělenci s krví matky Tiam. S křídly jako plachty, krky jako had, drápy a šupinami, krev <emphasis>eleintů.</emphasis></p>
<p>Na závanech syrové magie se vznesli do vzduchu. Menandor letěla v čele klínovité formace, Šeltatu Lor měla po levici, Sukul Anchadu po pravici.</p>
<p>Kopce před nimi se propadaly, jak draci letěli stále výš. Nad hřebenem, dávným okrajem dávného pobřeží, zachytilo slunce jejich lesklé šupiny a pronikalo membránami křídel. Po zemi se přes trávu a kamení hnaly tři stíny, které zaháněly malé savce do úkrytů a posílaly vřískající ptáky na úprk a zajíce přimrazovaly na místě.</p>
<p>Bestie na obloze byly na lovu a nic na zemi nebylo v bezpečí.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Plochá krajina pokrytá hrby – mrtví draci, příšerní jako pobořené mohyly, kosti trčící z těl, potažené vysušenou kůží a šlachami. Křídla zlámaná jako stěžně ztroskotaných lodí. Zkroucené krky položené na zemi, hlavy, na nichž se kůže svraštila, čímž obnažila oční důlky a propadliny pod lícními kostmi. Špičáky pokryté šedým prachem, vyceněné jako ve věčném vzdoru.</p>
<p>Seren Pedak si ani neuměla představit, že kdysi existovalo tolik draků. Vlastně ani nevěřila, že draci existují, kromě těch, kdo dokázali vytvořit tuto podobu z vlastního těla, jako třeba Silchas Zmar. Napadlo ji, zda tihle byli všichni převtělenci. Z nějakého důvodu věděla, že nebyli.</p>
<p>Praví draci, a Silchas Zmar ve své děsivé okřídlené podobě jich byl jen chabou nápodobou, postrádal jejich velkolepost, jejich čistotu.</p>
<p>Kosti a křídla se rozpadly stářím, nebyl to důsledek násilností. Žádný z nich se ve smrti nerozvaloval, žádný neměl hluboké rány. Všichni se do své poslední polohy usadili sami.</p>
<p>„<emphasis>Jako masařky na okenním parapetu</emphasis>,“ řekl Udinaas. „<emphasis>Na špatné straně okna, snažící se dostat pryč. Jenomže okno zůstává zavřené. Před nimi, možná přede všemi. Nebo… možná ne přede všemi</emphasis>.“ A pak se usmál, jako by ho ta představa pobavila.</p>
<p>Bránu, jež byla bezpochyby cílem jejich cesty, viděli už z dálky, a vypadalo to, že dračí zdechliny jsou kolem ní početnější, ze všech stran se na ni tlačily.</p>
<p>Křídla brány byla vysoká jako věže a hubená, až vychrtlá, a oblouk sám vypadal pokřiveně, až připomínal obrovskou pavučinu ovinutou kolem suchých větví. V něm byla uzavřena hladká šedá stěna, jež se však nepatrně točila doleva – cesta do jiného světa. A tam, jak všichni věděli, se nalézaly pozůstatky duše Skabandariho, Otce stína, Zrádce. <emphasis>Krvookého.</emphasis></p>
<p>Mrtvý vzduch Seren Pedak připadal odporný, jako kdyby nesmírný žal pošpinil každý dech v této říši ponurým pachem, který se nevytratil ani po bezpočtu tisíciletí. Bylo jí z toho zle, vysávalo jí to sílu z končetin, ze samotného ducha. Jakkoliv byl portál skličující, chtěla se tou šedou, beztvarou bariérou prodrat co nejdřív. Toužila po tom, aby už všechno skončilo.</p>
<p>Byla přesvědčená, že existuje cesta – <emphasis>musela </emphasis>existovat – jak se dohodnout, vyhnout se rychle se blížícímu střetnutí. Copak to není její jediné nadání, výjimečná schopnost, kterou si i sama přiznávala?</p>
<p>Udinaas s Konývkou šli tři kroky před ní, ona měla ručku vloženou do jeho mnohem větší a potlučenější. Měla to před očima v podstatě od příchodu na zdejší pochmurné místo a bylo to pro ni dalším zdrojem trápení a neklidu. Dokáže jen on zapomenout na všechny noční můry a utěšit osamělé, ztracené dítě?</p>
<p>Kdysi dávno, na začátku cesty, se Konývka držela u Silchase Zmara, protože on s ní mluvil skrze umírající azath. A on přísahal, že ji ochrání, i život, který k ní přišel. Ona pak vzhlížela ke svému dobrodinci s obdivem, jaký se od nalezence dal za takových okolností čekat.</p>
<p>To však už neplatilo. Seren Pedak viděla všechna ta malá gesta podrývající staré spojenectví, vlákna spojující tyto tak odlišné duše – stejné místo narození, vzácné oboustranné chápání osamělosti, odcizení od ostatních. Silchas Zmar však odhalil víc ze sebe. V chladné lhostejnosti ukázal krutost, jaká brala dech. <emphasis>Ach, jak se to liší od Konývčiných příběhů o vraždění lidí v Lederas? O pití jejich krve, krmení hladové, jalové půdy azathské jejich mrtvolami?</emphasis></p>
<p>Konývka ale už podobné touhy neměla. Když se vrátila k životu, vzdala se starých způsobů a s každým dnem byla víc a víc jen obyčejnou dívkou. Sirotkem.</p>
<p>A stále dokola se musela dívat, jak se její adoptivní rodina neustále hádá a hašteří. Vyhrožuje si a slibuje vraždu. <emphasis>Ano, tohle jsme jí nabídli.</emphasis></p>
<p><emphasis>A Silchas Zmar zrovna nestojí nad tím vším, že?</emphasis></p>
<p>Ale co Udinaas? Neměl žádné velké nadání, žádnou hroznou moc. Vlastně byl jen velice zranitelný.</p>
<p><emphasis>A přesně to ji k němu přitahuje. To jí vrací stiskem ruky, úsměvem dosahujícím až do smutných očí.</emphasis></p>
<p>Seren Pedak si překvapeně uvědomila, že Udinaas je jediný skutečně sympatický člen jejich oddílu.</p>
<p>Ona sama od znásilnění Udinaasovy duše nemohla počítat ani s možností, že k ní někdo z ostatních bude chovat vřelejší city. Ostatně už předtím bylo zřejmé, že k získávání přátelství žádné zvláštní nadání nemá. Neustále bylá zahloubaná až sklíčená – důsledky toho, co všechno v životě udělala – a neudělala.</p>
<p>Stříž se Silchasem Zmarem se brodili prachem hodný kus před ostatními, a jak se blížili k vysoké bráně, ze všech stran se na ně tlačili mrtví draci. Strach Sengar, jenž šel dva kroky za ní, se k ní teď připojil. Ruku držel na meči.</p>
<p>„Nebuď pitomec,“ zasyčela na něj.</p>
<p>Tvářil se přísně, rty měl stisknuté.</p>
<p>Stříž se Silchasem už dorazili k bráně a zastavili se. Oba se dívali na něco nejasného a malého na zemi.</p>
<p>Udinaas zpomalil, protože dívka, kterou držel za ruku, ho táhla zpátky. Shlédl k ní a potichu jí něco řekl. Pokud Konývka odpověděla, bylo to šeptem. Bývalý otrok kývl a za chvíli pokračovali. Konývka šla bez většího váhání. Proč ale předtím couvala? A čím ji tak snadno uklidnil?</p>
<p>Ocitli se blíž a Strach Sengar si vzdychl. „Dívají se na tělo,“ poznamenal.</p>
<p><emphasis>Ach, Bloud nás chraň.</emphasis></p>
<p>„Akvizitor,“ pokračoval Tiste Edur tak tiše, aby ho slyšela jen ona.</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Musím vědět… jak se rozhodneš.“</p>
<p>„Nechci se rozhodovat,“ odsekla podrážděně. „Copak jsme došli až sem, jen abychom se teď začali zabíjet navzájem?“</p>
<p>Pobaveně zabručel. „To jsme tak sladění?“</p>
<p>„Jestliže to je opravdu beznadějné, proč se vůbec o něco snažit?“</p>
<p>„Došli jsme tedy až sem, jen abychom se vrátili? Akvizitor, udělám, co musím. Zůstaneš se mnou?“</p>
<p>Zastavili se kus od ostatních. Ti se všichni shlukli kolem mrtvoly. Seren Pedak si odepjala přílbu a prohrábla si mastné vlasy.</p>
<p>„Akvizitor,“ naléhal Strach, „máš vlastní moc – už nejsi nejslabší z nás. To, co zvolíš, může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí.“</p>
<p>„Strachu, co ty chceš dělat se Skabandariho duší?“</p>
<p>„Jde mi o vykoupení,“ odpověděl okamžitě. „O vykoupení Tiste Edur.“</p>
<p>„A jak vám asi Skabandariho zlomená, rozedraná duše zaručí vykoupení?“</p>
<p>„Já ji probudím, akvizitor – a potom společně vyčistíme Kurald Emurlahn. Vyženeme z ní jed, který nás postihl. A možná i rozbijeme ten prokletý meč mého bratra.“</p>
<p><emphasis>Příliš mnohoznačné, ty pitomče. I když Skabandariho probudíš, nezotročí si ho ten jed se svým příslibem moci? A co jeho vlastní touhy, přání – co pomsta, o niž bude usilovat? </emphasis>„Strachu,“ řekla s náhlou, ochromující únavou, „tvůj sen nemá naději.“</p>
<p>Ucukl a v očích se mu objevil strašně vzdálený pohled.</p>
<p>Chabě se na něj usmála. „Ano, pojďme tvou přísahu zrušit hned, Strachu Sengare. Já za ochranu nestojím, a už vůbec ne ve jménu mrtvého bratra. Myslím, že už to chápeš.“</p>
<p>„Ano,“ zašeptal.</p>
<p>A v tom jediném slově bylo tolik bolesti, až Seren Pedak málem vykřikla. Pak si začala nadávat. <emphasis>Tohle jsi přece chtěla! Zatraceně! To jsem chtěla. Potřebovala jsem to. Tak to musí být!</emphasis></p>
<p><emphasis>Ach, požehnaný Bloude, jak jsi mu ublížila, Seren Pedak. I jemu. Stejně jako všem ostatním.</emphasis></p>
<p>Věděla, že k žádnému vyjednávání nedojde. Z toho, co přicházelo, nevyváznou.</p>
<p><emphasis>Budiž. Se mnou nepočítej, Strachu Sengare. Já svou moc neznám a nedokážu ji ovládat, tak se mnou nepočítej.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ale udělám pro tebe, co budu moct.</emphasis></p>
<p>Slib, který nevysloví nahlas, protože na to bylo pozdě. To mu viděla v chladných očích, v tvrdém výrazu.</p>
<p><emphasis>Lepší bude, když nebudeš čekat nic. A tak, pokud selžu… </emphasis>Nedokázala tu myšlenku dokončit, jak měla každé následující slovo jasně namalované před očima – kvůli zbabělosti.</p>
<p>Strach Sengar pokračoval a ji nechal stát. Když vykročila za ním, viděla, že meč už nedrží. Najednou působil uvolněněji, klidněji než kdy předtím.</p>
<p>V té chvíli význam takové proměny nechápala. Proměny ve válečníka. Ve válečníka, jenž umí zabíjet.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Možná od začátku věděl, kde cesta skončí. Možná ta zdánlivě náhodná první návštěva vůbec nebyla náhodná, jen mu to ukázalo, kam že ho dovede každé rozhodnutí stejně nevyhnutelně jako příliv. Teď ho konečně vyplavil sem, nános v blátivé vodě.</p>
<p><emphasis>Budu brzy večeřet ranaží tele? Těžko.</emphasis></p>
<p>Tělo Imassky vypadalo žalostně. Vysušené, s ohnutými končetinami, jak se scvrkly šlachy. Rozcuchané vlasy rostoucí jako kořeny mrtvého stromu, hřebíky krátkých prstů připomínající zploštělé drápy barvy želvoviny. Špinavé rudé granáty jejích očí, zapadlé hluboko do důlků, jako by přesto stále zlověstně vzhlížely k obloze.</p>
<p><emphasis>Ano, kostějka. Čarodějka, která obětovala duši, aby ucpala ránu. Tak ušlechtilá, a přitom marná </emphasis><emphasis>oběť</emphasis><emphasis>. Ne, ženo, pro tebe já plakat nebudu. Měla sis najít jiný způsob. Měla jsi zůstat naživu, u svého kmene, vyvést je z tmavé jeskyně požehnané nevědomosti.</emphasis></p>
<p>„Svět na druhé straně umírá,“ řekl Stříž a znělo to, jako by ho ta vyhlídka těšila. Kroužky na konci řetězu zazpívaly. Jeden stříbrný, druhý zlatý, točily se, až byly vidět rozmazaně.</p>
<p>Silchas Zmar si druhého Tiste Andii prohlédl. „Stříži, pořád nevidíš… co je nezbytné.“</p>
<p>Lehký uštěpačný úsměv. „Těžko, ó Bílá vráno. To těžko.“</p>
<p>Albín teď upřel zvláštní, narudlé oči na Udinaase. „Je stále s námi?“</p>
<p>Konývka stiskla bývalému otrokovi pevněji ruku a on musel sebrat všechny síly, aby její stisk na uklidněnou opětoval. „Před chvílí si přeměřila naši polohu,“ odpověděl, na což Stříž zasyčel. „Teď nás ale nesleduje.“</p>
<p>Silchas Zmar se obrátil k bráně. „Tedy se na nás připravuje. Na druhé straně.“</p>
<p>Udinaas pokrčil rameny. „Zřejmě ano.“</p>
<p>Seren Pedak se ošila. „Znamená to, že drží finist? Silchasi? Udinaasi?“</p>
<p>Silchas Zmar zavrtěl hlavou. „Ne. To by jí nedovolily sestry ani mocné ascendenty, které ho původně vytvořily –“</p>
<p>„A proč teda nejsou tady?“ chtěla vědět Seren Pedak. „Proč si myslíš, že schválí, abys ho měl ty, Silchasi Zmare, když nesnesou, aby ho získala Menandor – a mluvíme tu o Menandor, nebo ne?“</p>
<p>Udinaas frkl. „Nenechala jsi jediný kámen v mé duši neobrácený, viď, akvizitor?“</p>
<p>Silchas neodpověděl.</p>
<p>Bývalý otrok se podíval na Stracha Sengara. Válečník se chystal do boje. <emphasis>Ano, jsme tak blízko, že? Ach, Strachu Sengare, nejde o to, že bych tě nenáviděl. Vlastně tě mám asi docela rád. Možná se vysmívám tvé čestnosti. Možná se vysmívám stezce, kterou sis vybral. Jako opovrhuju tou kostějkou z naprosto stejných důvodů. Protože nemůžu jít po stejné stezce jako vy.</emphasis></p>
<p>Udinaas vytál ruku z Konývčiných prstů a uchopil imasský oštěp, který nosil na zádech. Přistoupil k Seren Pedak a vložil jí zbraň do rukou, přičemž ignoroval její zdvižené obočí a zmatek v očích.</p>
<p><emphasis>Ano, akvizitor, pokud budeš chtít jít na pomoc Strachu Sengarovi – a já věřím, že ano – budeš ho potřebovat víc než já.</emphasis></p>
<p><emphasis>Nakonec já hodlám utéct.</emphasis></p>
<p>Silchas Zmar vytáhl oba meče a zabodl je do země. Poté si začal dotahovat různé řemínky a přezky na zbroji.</p>
<p><emphasis>Ano, nemá smysl tam vpadnout nepřipravený, že? Budeš muset být rychlý, viď, Silchasi Zmare? Opravdu rychlý.</emphasis></p>
<p>V ústech měl sucho.</p>
<p>Za paži ho popadla Seren Pedak. „Udinaasi,“ šeptala.</p>
<p>Setřásl ji. „Udělej, co musíš, akvizitor.“ <emphasis>Naše velké hledání, léta kladení jedné nohy před druhou, se blíží ke konci.</emphasis></p>
<p><emphasis>Sláva krvi, sláva nevyhnutelnosti.</emphasis></p>
<p><emphasis>A až to skončí, kdo vyleze z toho rudého přílivu?</emphasis></p>
<p><emphasis>Rude Elalle, synu můj, jak se o tebe bojím.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Tři tečky na obloze nad kopci na jihu. Ten jménem Křovák se pootočil a zašilhal na Ulsun Prala. „Radši ustup do jeskyně a drž se u Onraka Zlomeného. A Trulla Sengara.“</p>
<p>Ulsun Pral se usmál.</p>
<p>Muž se zamračil. „Rychlej, ten pitomec neumí malazsky.“ Ukázal na skálu. „Jdi tam! Onrak a Trull. Jdi!“</p>
<p>Vyšší muž frkl. „Stačí, Křováku. Ten pitomec rozumí moc dobře.“</p>
<p>„Tak proč mě neposlouchá?“</p>
<p>„Jak to mám vědět?“</p>
<p>Ulsun ještě chvíli čekal a vtiskával si do paměti tváře obou mužů, aby je smrt neodnesla docela. Doufal, že oni udělají totéž pro něj, i když oni ten dar pochopitelně nemuseli chápat, ani kdyby ho sami věnovali.</p>
<p>Imass znal mnoho pravd, které byly pro ty, kdo byli v každém ohledu jeho dětmi, ztracené. To z něj, žel, nedělalo jim nadřazeného, protože většina těch pravd byla nepříjemná, a děti by se před nimi nedokázaly ubránit, naopak by je takové odhalení osudově oslabilo.</p>
<p>Ulsun Pral si připomněl, že kupříkladu čeká na tuto chvíli, až pochopí vše, co k ní směřuje, všechny pravdy připoutané k tomu, co se má stát. Na rozdíl od svých lidí nebyl jen přízračnou vzpomínkou. Jeho život měl opravdu takové rozpětí, nicméně byl jenom to – život. Natažený téměř k nesmrtelnosti, ale ne skrze nějaký duši ničící rituál, nýbrž díky této říši. Této říši beze smrti. Která už beze smrti nebyla více.</p>
<p>Vykročil, opustil ty dvě chrabré děti a zamířil k jeskyni.</p>
<p>Mohlo to začít tady, pod prázdnou oblohou, ale jak Ulsun Pral věděl, skončí to před bránou Starvald Demelain. Před níž selhala bentraktská kostějka. Ne však proto, že by rána byla příliš zhoubná či rozsáhlá, ale proto, že kostějka už na začátku nebyla nic jiného než duch. Vybledlý, sinalý duch, mající stěží dost energie, aby se udržel pohromadě.</p>
<p>Ulsun Pral byl dvacet kroků od jeskyně, když se z ní vynořil Onrak Zlomený, a v Ulsunovi se vzedmula taková pýcha, až mu vyhrkly slzy.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Soudím,“ prohodil Křovák, zatímco natahoval kuši, „že to, co jsme si my dva mysleli, znamená, že nás to nepřekvapuje.“</p>
<p>„Vzdala se příliš snadno.“</p>
<p>Křovák kývl. „To ano. Ale pořád by mě zajímalo, proč ten zatracenej finist nesebrala už dávno. Neschovala ho někam, kde ho Silchas Zmar nikdy nenajde. To mi řekni!“</p>
<p>Rychlej Ben zabručel a vyšel na vrchol kopce. „Nejspíš si myslí, že udělala přesně to, co říkáš, Křováku.“</p>
<p>Křovák zamrkal a zamračil se. „Ha. To mě nenapadlo.“</p>
<p>„Protože jsi natvrdlej, sapére. Pokud to proběhne tak, jak chci, tebe vůbec nebude zapotřebí. To si zapamatuj, moc tě prosím.“</p>
<p>„Jen klidně pokračuj.“</p>
<p>„Tak dobře. Budu.“</p>
<p>Ben Adaefón Delat se napřímil a pomalu zvedl ruce. <emphasis>Hubené ruce. </emphasis>Křovák se zasmál.</p>
<p>Čaroděj se na něj přes rameno zamračil. „<emphasis>Necháš už toho?</emphasis>“</p>
<p>„Promiň! Netušil jsem, že jsi takovej netýkavka.“</p>
<p>Rychlej Ben zaklel, otočil se a přistoupil ke Křovákovi. A praštil ho pěstí do nosu.</p>
<p>Zpola omráčený sapér s očima plnýma slz couval. Zvedl ruce a snažil se zastavit krvácení. „Zlomils mi nos, hrome!“</p>
<p>„Správně,“ opáčil čaroděj a potřásal rukou. „A hele, Křováku, ty krvácíš.“</p>
<p>„A to bych jako neměl? Au –“</p>
<p>„Křováku. Ty <emphasis>krvácíš</emphasis>.“</p>
<p><emphasis>Já – ach, bohové.</emphasis></p>
<p>„Už to chápeš?“</p>
<p>Rychlej Ben se vrátil na původní místo.</p>
<p>Křovák zíral na svou zakrvácenou ruku. „Kurva!“</p>
<p>Tím jejich rozhovor skončil. A tři draci už nevypadali jako pouhé tečky.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Menandořina nenávist k sestrám nijak neumenšovala úctu k jejich síle, a proti Silchasi Zmarovi bude jejich síly zapotřebí. Věděla, že ony tři společně dokážou toho parchanta zničit. Naprosto. Pravda, jedna dvě by přitom mohly padnout, ale ne Menandor. Ona už měla plán, jak si zajistit přežití.</p>
<p>Před ní na hřebeni stál mrňavý smrtelník – druhý se krčil jakoby hrůzou za svým odvážnějším, nicméně stejně pitomým společníkem – mrňavý smrtelník zvedající ruce.</p>
<p><emphasis>Ach, mágu, myslet si, že to postačí. Proti nám!</emphasis></p>
<p>Nabobtnala v ní magie a vedle sebe cítila totéž – náhlý tlak, náhlý příslib.</p>
<p>Slétly níž, tři sáhy nad zažloutlou trávou na pláni pod svahem, obrovské stíny se blížily, stále se blížily. Hnaly se ke svahu.</p>
<p>Menandor otevřela hubu.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Křovák si setřel krev z obličeje, zamrkal, aby se mu pročistil zrak, a zaklel, protože mu bušilo v hlavě. Zvedl kuši. Čistě pro případ. Cukrátko pro tu prostřední, tak.</p>
<p>Trojice draků, křídla roztažená, plachtila nízko nad zemí zhruba v úrovni hřebene prastarého atolu. Křovák si uvědomil, jak obrovští draci jsou.</p>
<p>V dokonalém souladu rozevřeli tlamy.</p>
<p>A Rychlej Ben, připomínající křehkou vrbu před cunami, vypustil svou magii.</p>
<p>Půda na svahu se zvedla, <emphasis>vzdula se </emphasis>a praštila draky do prsou jako obrovská pěst. Krky sebou švihly, hlavy se zvrátily. Z tlam vyletěla magie a ohnala se po nebi – neužitečně vylétla do vzduchu, kde se vlny srazily a kroutily v šílenství vzájemného ničení.</p>
<p>Tam, kde byl prve svah, se nyní točila vzhůru oblaka tmavé, prašné hlíny s kusy drnů, za nimiž vlály dlouhé kořeny jako vlasy, a kopec se zakymácel, jak sebou tři draci, obalení tunami hlíny, praštili asi čtyřicet kroků od Rychlýho Bena.</p>
<p>A čaroděj vkročil do chaotické bouře půdy a draků.</p>
<p>Vystřelily z něj vlny a valily se mezi blesky jako útočící hřebeny. Jak zasahovaly zmítající se bestie, celý kopec se otřásal. Vyšlehl černý oheň a kameny létaly se syčením do vzduchu, kde se prostě rozpadly v prach.</p>
<p>Z čarodějových rukou vycházela jedna vlna za druhou.</p>
<p>Křovák, opile vrávorající na kraji, viděl, jak draka jeden takový náraz převrátil na záda a kopajícího odstrčil jako živou lavinu až na dno údolí, přičemž cestou vyrýval hluboké rýhy.</p>
<p>Další, s kůží jako v ohni, se pokoušel vzlétnout. Zvedla se nad něj další vlna magie a připlácla ho zpátky, až zapraštěly kosti.</p>
<p>Třetí drak, zpola zabořený do hlíny, z níž se kouřilo, se najednou otočil a ohnal se po tom vedle sebe. Z otevřené tlamy vyšlehla magie a zasáhla bok bývalého spojence. Vybuchlo maso, v černém mraku vystříkla krev.</p>
<p>Pronikavé zavřísknutí, zasažený drak otočil hlavu – a v té chvíli se mu kolem hrdla sevřely obrovské zuby. Krk se propadl v přívalu krve. Další krev stříkala zraněnému drakovi z otevřené tlamy, hotový proud –</p>
<p>Rychlej Ben se vracel nahoru a jatka dole ho snad ani nezajímala.</p>
<p>Třetí drak, ten odmrštěný daleko do údolí, na konci brázdy táhnoucí se trávou jako rána, se vznesl do vzduchu. Jak šplhal vzhůru a stáčel se k jihovýchodu, pořádně krvácel.</p>
<p>Draci peroucí se pod svahem se po sobě sápali, ale útočník soupeřův krk nepustil a tesáky se zarývaly stále hlouběji. Pak křupla páteř a na rozdupanou zemi se zaduněním dopadla hlava s půl sáhem krku. Tělo se zmítalo, drásalo vrahovi ještě chvíli břicho, než se zhroutilo a z utrženého krku vyletěly výpary.</p>
<p>Rychlej Ben se dopotácel na vrcholek.</p>
<p>Křovák odrhl oči od scény pod sebou a zadíval se na něj. „Vypadáš, jako by si s tebou mistr Kápě vytřel prdel, Rychlej.“</p>
<p>„Taky se tak cejtím, Křováku.“ Otočil se a pohyboval se jako stařec. „Šeltata – ta hnusná potvora – se jen tak vrhla na Menandor!“</p>
<p>„Když si uvědomila, že přes tebe neprojdou, ano,“ přitakal Křovák. „Vsadím se, že ta druhá letí na Imasse.“</p>
<p>„Nedostane se přes Ruda Elalleho.“</p>
<p>„Žádnej div, když jsi z ní udělal jedno obrovský jelito.“</p>
<p>Šeltata Lor s rozervaným břichem se plazila pryč. Křovák tu zrádnou bestii sledoval pohledem.</p>
<p>„Ano, sapére,“ pronesl Rychlej Ben dutým hlasem. „Teď vstupuješ do hry ty.“</p>
<p>Křovák zabručel. „Moc času na hraní teda nemám, Rychlej.“</p>
<p>„A potom si můžeš zdřímnout.“</p>
<p>„Fakt legrační.“</p>
<p>Křovák zvedl kuši a upravil úhel. Položil ukazovák na spoušť a zakřenil se. „Na, cucej si to, ty tlustokřídlá krávo.“</p>
<p>Zadrnčelo to a vyletěla svítivka. Přistála v obnažené dutině Šeltatina břicha.</p>
<p>Výbuch rozhodil kusy dračího masa na všechny strany. Hustý, rudý hnusný déšť padal na Křováka i Rychlýho Bena. Sapéra přímo mezi oči zasáhl snad kus obratle a zbavil ho vědomí.</p>
<p>Rychlýho Bena výbuch srazil na kolena. Teď zíral na přítele v bezvědomí a začal se smát. Znělo to pronikavěji než obvykle.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Cestou do jeskyně s malbami Onrak Ulsun Prala zadržel. „Zůstaň tady,“ vybídl jej.</p>
<p>„To nebude snadné,“ opáčil Ulsun Pral, nicméně se zastavil.</p>
<p>Onrak ukázal na obrazy na stěnách. „Znovu a znovu vidíš vady.“</p>
<p>„Selhání mých rukou, ano. Jazyk očí je vždycky dokonalý. Vady se projeví, až když ho přenášíš na kámen.“</p>
<p>„Na těchhle je pramálo vad, Ulsun Prale.“</p>
<p>„I tak…“</p>
<p>„Zůstaň tu, prosím,“ řekl Onrak a pomalu vytahoval meč. „U brány budou vetřelci.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Oni hledají tebe?“</p>
<p>„Ano, Onraku Zlomený. Hledají mě.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Protože mi jeden Jaghut kdysi dávno něco dal.“</p>
<p>„Jaghut?“</p>
<p>Ulsun Pral se usmál, jak ho pobavil Onrakův úžas. „Tady, na tomto světě,“ vysvětloval, „jsme svoje války ukončili už dávno. Tady jsme si zvolili mír.“</p>
<p>„Jenomže to, co ti ten Jaghut tehdy dal, tě teď ohrožuje, Ulsun Prale. A tvoje klany taky.“</p>
<p>Stěnami kolem nich náhle otřásl silný výbuch.</p>
<p>Onrak vycenil zuby. „Musím jít.“</p>
<p>Vzápětí byl Ulsun Pral sám v jeskyni se všemi těmi malbami, jež vytvořil, a kde byla naprostá tma, protože Onrak odnesl pochodeň. Jak skálu kolem něj rozechvívaly bubny ponuré magie, chvíli jen nehybně stál. Pak se vydal za Onrakem k bráně.</p>
<p>Vlastně neměl na vybranou.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Rud Elalle vedl Imassy hluboko do rozeklaných kopců úzkou, křivolakou soutěskou, kde dávné zemětřesení rozlomilo celou vápencovou masu a vytvořilo vysoké, hranaté stěny kolem pukliny v jejím srdci. U ústí tunelu, kde Rud Elalle posílal posledních pár Imassů dál, se Hostille Rator, Til’arak Benok a Gr’istanas Is’ilm zastavili.</p>
<p>„Honem!“ volal na ně Rud Elalle.</p>
<p>Ale klanový náčelník už vytahoval svůj obsidiánový meč jednou a kyj z brusného kamene s kostěnou rukojetí druhou rukou. „Nepřítel se blíží,“ prohlásil Hostille Rator. „Ty běž dál, Rude Elalle. My tři budeme hlídat průchod.“</p>
<p>Na jih od starého tábora se ozvalo strašlivé zahřmění.</p>
<p>„Když jsme přišli do této říše,“ pokračoval Hostille Rator, „nečekali jsme, že tu najdeme tohle. Jsme teď tělesní, stejně jako Imassové, které považuješ za své. Smrt, Rude Elalle, dorazila.“ Ukázal mečem k jihu. „Jeden drak velemágovi unikl. Loví tebe a tvé Bentrakty. Rude Elalle, i jako saň musí přistát tady. Musí se proměnit do své druhé podoby. Jedině tak může projít dál. My… cizinci si tady na ni počkáme.“</p>
<p>„Můžu –“</p>
<p>„Ne, Rude Elalle. Tento drak nemusí být jedinou hrozbou pro tebe a klany. Musíš jít s nimi a musíš být připravený být jejich posledním ochráncem.“</p>
<p>„Proč – proč to děláte?“</p>
<p>„Protože nás to baví.“ <emphasis>Protože nás bavíš, Rude Elalle. A Ulsun Pral jakbysmet. A Imassové…</emphasis></p>
<p><emphasis>Nakonec jsme sem přišli s chaosem v srdci.</emphasis></p>
<p>„Jdi, Rude Elalle.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Sukul Anchadu věděla, že sestry jsou mrtvé, a přes šok, jaký jí to způsobilo – zničení plánu na to, jak vyřídit Silchase Zmara, ujařmit Skabandariho finist a podrobit tu rozervanou, zranitelnou duši nekonečným mukám – se ohromně radovala. Menandor – kterou spolu se Šeltatou Lor stejně hodlaly zradit – už Sukul nezhatí touhy a přání. Šeltata – inu, udělala, co musela, když se proti Menandor obrátila ve chvíli její největší slabosti. A pokud by to přežila, musela by Sukul tu mrchu zabít sama.</p>
<p>Pozoruhodné, že jediný mrňavý smrtelník dokáže vládnout tak jedovatou energií. Ne, ne jediný smrtelník. V tom hubeném těle se schovávali další, tím si byla jistá. Pokud ho už nikdy neuvidí, bude žít v klidu a míru a beze strachu.</p>
<p>Její zranění byla vzhledem k okolnostem poměrně lehká. Jedno křídlo měla zlomené, takže se musela spoléhat téměř výhradně na magii, aby se udržela ve vzduchu. Měla sbírku škrábanců a šrámů, ale krvácení už ustalo a rány se zatahovaly.</p>
<p>Cítila pach Imassů, jejich stopu sledovala bez námahy, jak se vinula mezi kopci dole. Rud Elalle byl pravým dítětem Menandor. Převtělenec. Ale tak mladý, tak naivní. Pokud ho neporazí surová síla, dokáže to zrada. Tímto činem se Menandor konečně pomstí – a zradí ji.</p>
<p>Stopa vedla k úzké chodbě s vysokými zdmi, svažující se dolů, možná k jeskyním. Před ústím byla malá rovinka, z obou stran obklopená balvany.</p>
<p>Zpomalila a klesala k zemi.</p>
<p>A před vstupem do tunelu spatřila imasského válečníka.</p>
<p><emphasis>Dobře. Zabiju ho a nakrmím se.</emphasis></p>
<p>Spustila se na čistinku – bylo to těsné, musela přitáhnout fungující křídlo – a pak se proměnila a vtáhla svou magii do sebe. Nakonec stála dvacet kroků před Imassem.</p>
<p>Smrtelník. Byl přesně tak obyčejný, jak vypadal.</p>
<p>Sukul Anchadu se zasmála. Přijde k němu, sebere mu kamenné zbraně a zakousne se mu do hrdla. Stále se smíchem přistupovala blíž. On se připravil a přidřepl.</p>
<p>Na deseti krocích ji překvapil. Rozmáchl se kladivem a hodil. Sukul uhnula – kdyby ji zbraň zasáhla, rozrazila by jí lebku – a Imass přiskočil s mečem. Popadla ho za zápěstí, zakroutila a zlomila kosti. Druhou rukou ho chytila za hrdlo a zvedla ze země.</p>
<p>A viděla, jak se usmívá – zatímco mu drtila průdušnici.</p>
<p>Za ní se dva kostějové popuštění do stejných zvířat – dlouhonohých medvědů se zakrnělým ocasem, pokrytých hustou černohnědou srstí, s plochým čumákem a plecemi ve výšce Tisteje – vynořili z úkrytu za balvany, a ve chvíli, kdy Hostille Rator umíral, zaútočili.</p>
<p>Narazili do Sukul Anchadu, jeden zleva, druhý zprava. Mihly se dlouhé drápy, mohutné tlapy se jí ovinuly kolem těla, rozevřené tlamy se do ní zakously.</p>
<p>Spodní špičáky jí zleva zajely pod sanici, horní pronikly masem a kostí. Šelma trhla hlavou a urvala Sukul sanici, levou lícní kost a kus spánkové kosti.</p>
<p>Druhá šelma jí prokousla paži a zaťala zuby do žeber, rozdrtila plíci.</p>
<p>Ve strašných bolestech se Sukul otočila. V levé ruce – kterou ještě měla – držela válečníka. Nyní ho pustila, rozmáchla se a udeřila jednoho medvěda do hlavy. S nárazem vypustila magii.</p>
<p>Medvědovi vybuchla hlava v oblaku úlomků kostí, mozku a zubů. Jak padal, pokusila se Sukul Anchadu otočit ještě dál, aby dosáhla na druhého nepřítele.</p>
<p>Ten uskočil a vytrhl kus žeber a plíci. Sukul se obrátila a vrazila ruku mezi jeho klíční kosti do změti tryskající krve a měkkého masa a sevřela prsty kolem průdušnice –</p>
<p>Z boku do hlavy – ze stejné strany, kterou jí zmrzačila první šelma – ji zasáhla pracka do místa, kde bývala spánková kost, a při nárazu vystříkla mozková hmota. Drápy zachytily další kost a chrupavku a cestou ven prohrábly přední mozek. Horní část Sukuliny hlavy a zbytek obličeje byl utržen a z díry se hrnula mozková hmota.</p>
<p>V té chvíli narazila druhá tlapa do toho, co zbývalo na druhé straně. Když prošla skrz, zůstal jen kus týlové kosti spojený s kůží a vlasy, visící zezadu na krku.</p>
<p>Sukul Anchadu se podlomila kolena. Ruka jí vyšla z rány v hrdle druhého medvěda s mlaskavým zvukem. Mohla zůstat na kolenou, protože nad rameny už jí nezbylo nic, ale tvor, který ji nakonec zabil, skočil a rozdrtil ji pod sebou. Převtělenec Til’aras Benok se zhroutil a pomalu se dusil kvůli rozdrcené průdušnici.</p>
<p>Po chvíli se na prostranství ozývalo jen kapání krve.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Trull Sengar slyšel slabou ozvěnu magie. Bál se o své přátele. Něco se sem snažilo proniknout, a pokud to projde přes Křováka a Rychlýho Bena, bude Trull opět stát proti ohromné přesile. I s Onrakem po boku…</p>
<p>Dál však upíral oči na bránu. Tiché plameny v portálech stoupaly a klesaly, každý podle vlastního rytmu, každý zabarvený jinak. Vzduch byl nabitý elektřinou a jiskry praskaly v prachu, jenž vířil nad kamennou podlahou.</p>
<p>Zaslechl za sebou jakýsi zvuk a otočil se. Zaplavila ho úleva. „Onraku –“</p>
<p>„Hledají Ulsun Prala,“ pravil jeho přítel, udělal pár kroků z tunelu a zastavil se. „Jsi příliš blízko k branám, příteli. Pojď –“ Dál se nedostal.</p>
<p>Oheň v jedné z bran zhasl a z náhle ztemnělého portálu kdosi vystoupil.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Dva kroky za Silchasem Zmarem šla Seren Pedak a práh překročila jako druhá. Nevěděla, co ji přimělo, že se protlačila kolem Stracha Sengara – a Střížovu otálení vzadu nepřikládala větší váhu. Cosi se zmocnilo její duše, náhlá mučivá touha, přemáhající rostoucí hrůzu. Najednou jí kamenný oštěp připadal lehký jako pírko.</p>
<p>Temnota, zamihotání – jako světýlko v dálce – a pak stála na drsném kameni.</p>
<p>Silchas Zmar vepředu tasil meče. Před nimi kdosi stál, ale Seren Pedak bránil ve výhledu Bílá vrána. Pak opodál zahlédla barbarského válečníka a za ním siluetu v ústí tunelu.</p>
<p>Vedle ní se objevil Strach Sengar. Udělala další krok kolem Silchase Zmara, aby viděla, kdo přiměl bílého Tiste Andii k zamyšlení.</p>
<p>A najednou vypukl děs a hrůza.</p>
<p>Strach Sengar s vyděšeným výrazem proběhl kolem Seren Pedak, v napřažené ruce nůž. Mířil Silchasi Zmarovi na záda. A pak se zastavil a máchl rukou, ale proťal jen vzduch, protože Silchas Zmar – jako by o útoku nic netušil – udělal krok dopředu.</p>
<p>Strach Sengar se začal dávit. Seren Pedak se otočila a viděla, že za Strachem stojí Stříž. Řetěz, který držel v ruce, téměř bez námahy prořízl Tiste Edur hrdlo. Vytryskla krev.</p>
<p>Za Střížem chtěl Udinaas s Konývkou, kterou nyní pevně držel v náručí, uskočit, ale vybuchl pod ním stín, ovinul se mu kolem končetin a stáhl ho na kamennou podlahu, kde ho zalehl.</p>
<p>Stříž pustil jeden konec řetězu a volným koncem švihl Stracha Sengara přes hrdlo. Hlava Tiste Edur, s vykulenýma očima a vrcholně soustředěným výrazem, se zvrátila dozadu a odhalila rudou ránu sahající až k páteři. Jak padal, Stříž se bleskurychle vrhl k Udinaasovi.</p>
<p>Seren Pedak stála jako přimrazená. Nemohla tomu uvěřit a jen řvala, až měla odřené hrdlo.</p>
<p>Silchasovy meče zpívaly v bitvě s tím, kdo stál před ním. Nárazy čepelí byly odráženy s neuvěřitelnou rychlostí. Chřad ovinul stínové ruce kolem Udinaasova krku a snažil se ho uškrtit.</p>
<p>Konývka se vymanila, otočila se a začala do přízraku bušit pěstičkami.</p>
<p>Najednou se v Seren Pedak zvedla obrovská vůle. <emphasis>Vůle zabíjet. </emphasis>Hodila oštěp po Chřadovi.</p>
<p>Přízrak se rozletěl na kusy –</p>
<p>– právě když Stříž, stojící nad bývalým otrokem, popadl Konývku zezadu za halenu a odhodil ji. Sklouzla a kutálela se jako ranec hadrů.</p>
<p>Seren Pedak s použitím Mockry udeřila do Stříže, až zavrávoral. Z nosu, uší a úst mu vytryskla krev. Otočil se a máchl rukou.</p>
<p>Něco Seren Pedak zasáhlo do levého ramene. Z rány se šířila bolest a veškeré soustředění bylo pryč. Uviděla v rameni zabodnutou dýku a jen na ni nevěřícně zírala.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Na přemýšlení nebyl čas. Trull Sengar příchozího poznal. Pak dorazil další, který mu vyrazil dech.</p>
<p>Z brány se vynořilo zjevení – a Trull Sengar před ním už kdysi stál během nočního bdění nad padlým druhem. Duch z temnoty. Zrádce. Už nebyl beze zbraně jako tenkrát. Už nebyl zpola shnilý, ale uhlíky těch strašných očí zůstaly a nyní se na něj upíraly se zářivou důvěrností.</p>
<p>Zrádce promluvil tichým hlasem, téměř šeptem: „Ovšemže jsi to ty. Ale tato bitva není –“</p>
<p>V té chvíli Trull Sengar spatřil svého bratra. Stracha, boha svého dětství a cizince v posledních dnech strávených mezi Tiste Edur. Stracha, jenž na něj vytřeštil oči. Poznal, že bitva se blíží. Pochopil – a pak uviděl nůž v jeho ruce, a ve chvíli, kdy Strach vyrazil, aby bodl Zrádce do zad, zahlédl Trull v jeho tváři na okamžik plný rozsah jeho náhlého sebeuvědomění, hořkou ironii o pravdě minulých pokolení, která se naposledy vrátila. <emphasis>Silchas Zmar, jemuž na záda míří edurský nůž.</emphasis></p>
<p>Když Stříž strhl Stracha dozadu a prořízl mu hrdlo, cítil Trull Sengar, jak mu mysl a duši halí a vyplňuje spalující vztek. Vyrazil a hrotem oštěpu hledal vraha svého bratra –</p>
<p>A Zrádce mu stál v cestě.</p>
<p>Pod hrdlem se mu objevila krvavá rýha, hrot sklouzl po klíční kosti a zabodl se zjevení do levého ramene.</p>
<p>Zrádce spřádal meči přadeno ze zpívajícího železa a odrážel bleskurychlé výpady oštěpu. Najednou se Trull Sengar zastavil a vzápětí byl postupně zatlačován, jak meče, bušící do ratiště oštěpu, odsekávaly bronzové kování a ze dřeva pod ním dělaly třísky.</p>
<p>Trull Sengar před sebou spatřil vlastní smrt.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Onrak Zlomený viděl, že přítelův útok selhává, že se boj obrací a že Trull Sengar je odsouzený k nezdaru. Přesto se nepohnul. Nemohl.</p>
<p>Srdce mu pukalo, protože muž za ním – Imass Ulsun Pral – byl z jeho vlastní krve. Odhalení, shrnutí tisíců záhadných pocitů, instinktů, ozvěn v gestech – v postoji Ulsun Prala, v jeho chůzi a nadání očí a rukou – byl, ach, byl to…</p>
<p>Oštěp se Trullu Sengarovi rozletěl v rukou. Meč zasvištěl –</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Rána do ramene srazila Seren Pedak na kolena, načež se převalila na bok – a před Silchasem Zmarem uviděla Trulla Sengara.</p>
<p>Stříž, jemuž po obličeji crčela krev, se obrátil za Udinaasem, jenž se plazil ke Konývce.</p>
<p>A před Seren Pedak vyvstala volba.</p>
<p><emphasis>Trull, nebo Udinaas?</emphasis></p>
<p>Jenomže Seren Pedak si nikdy neuměla pořádně vybrat.</p>
<p>Rukama postrčila kamenný oštěp k Trullu Sengarovi, jemuž se jeho zbraň rozletěla na kusy. Z ramene si vytrhla dýku a znovu Mockrou zaútočila na Stříže, až opět zavrávoral.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Meč mířil Trullovi z boku na hlavu. Tiste Edur padl na zem a překulil se, aby se vyhnul i druhé zbrani. Nebyl dost rychlý. Ostří mu zajelo do pravého boku a uvízlo v kosti.</p>
<p>Trull popadl Zrádce za předloktí, zatáhl a stočil se – bolest, když se snažil udržet zaseknutý meč v těle, ho oslepila, lebku mu naplnil bílý oheň – a proti druhému meči nezmohl nic –</p>
<p>Avšak Zrádce, poněkud vyvedený z rovnováhy, ukročil, aby se narovnal – a šlápl na kamenný oštěp, který se pod ním zvrtl. A on šel okamžitě k zemi.</p>
<p>Trull oštěp uviděl a natáhl se pro něj. Popadl ho oběma rukama, a jak tam ležel na zemi, jeden zpívající meč lapený pod tělem – Zrádce natáhl ruku, jak se snažil udržet zbraň – a Trull ho praštil patkou oštěpu do břicha. Vyrazil mu dech.</p>
<p>Trull se vrhl dozadu a převalil se a meč, který měl pod sebou, udeřil o zem, protože ho Zrádce nechtěl pustil. Trull ho připlácí a uvolnil si ho tak z boku.</p>
<p>Bílý oheň mu dál plnil hlavu, i když se škrábal na nohy. Zraněná noha ho odmítala poslouchat a on vztekle zavrčel a donutil se postavit – a pak se, táhna nohu za sebou, přiblížil ke Zrádci –</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Seren Pedak, jejíž úsilí spálit Střížovi mozek selhávalo, ucouvla před křenícím se Tiste Andii, jenž si přestal všímat Udinaase, obrátil se a s nožem a rapírem v rukou přicházel k ní. Karmínové zuby, karmínové šmouhy pod očima jako slzy –</p>
<p>V té chvíli Trull Sengar neuvěřitelně zranil Silchase Zmara – srazil Bílou vránu na záda. Jak mu hlava narazila na dno jeskyně, ztratil albín vědomí.</p>
<p>Stříž se otočil, uviděl to a rozběhl se k Trullovi. Ten napřáhl oštěp. Stříž ho na poslední chvíli odrazil. Tvářil se překvapeně, když se prudce zastavil a najednou bojoval o holý život. S chromým Tiste Edur. Který ho zatlačoval dozadu.</p>
<p>Na Střížovi se objevovaly rány. Levá paže. Na pravé straně žeber. Na pravé líci.</p>
<p>Trull Sengar v náhlém děsivě rychlém útoku obrátil oštěp, praštil kamenným ratištěm Stříže do pravého předloktí a přerazil mu ruku. Další prásknutí mu vykloubilo pravé rameno – a nůž odletěl. Potřetí to bylo levé stehno a rána zlomila stehenní kost. Naposledy levý spánek – sprška krve, kývající se hlava, hroutící se tělo. Rapír vypadl z bezvládné ruky.</p>
<p>A Trull se prudce obrátil zpátky k Silchasi Zmarovi –</p>
<p>Jenomže zraněná noha ho zradila a on upadl – Seren slyšela, jak kleje –</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Bílý Tiste Andii postupoval k Onrakovi. Meč, který mu zůstal, zavyl, jak si ho připravoval.</p>
<p>„Ustup, Imassi,“ vyzval jej. „Ten za tebou je můj.“</p>
<p>Onrak zavrtěl hlavou. <emphasis>Je můj. Můj!</emphasis></p>
<p>Bylo jasné, že Tiste Andii pochopil jeho odmítnutí, protože zavrčel – čistě z netrpělivosti – a ohnal se levou rukou.</p>
<p>Do Onraka udeřila magie, zvedla ho vysoko do vzduchu a udeřila jím o kamennou stěnu.</p>
<p>Jak padal, táhla mu hlavou jediná myšlenka, než upadl do bezvědomí: <emphasis>Ne znovu.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Trull Sengar, ležící bezmocně na zemi, vykřikl, když uviděl Onraka obklopeného magií a odhozeného pryč. Pokoušel se vstát, ale noha ho vůbec neposlouchala, a jak se plazil k Silchasi Zmarovi, nechával za sebou krvavou stopu.</p>
<p>Najednou vedle něj někdo klečel. Na rameni mu spočinula čísi ruka –</p>
<p>„Nech toho,“ mumlal ženský hlas. „Nech toho, Trulle Sengare. Je příliš pozdě.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Udinaas se snažil nadechnout. Chřadovy stínové ruce mu rozdrtily cosi v hrdle. Cítil, jak slábne, ze všech stran se k němu blížila temnota.</p>
<p>Zklamal. Věděl, že zklamal.</p>
<p><emphasis>Takové to je s bývalými otroky, protože i to slovo je lež. Otroctví se zmocní duše. Mým pánem je teď samotné selhání.</emphasis></p>
<p>Přinutil se zůstat při vědomí a zvedl hlavu. <emphasis>Nadechni se, zatracené. Zvedni hlavu – selži, musí-li to být, ale neumírej. Ješt</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis> ne. Zvedni hlavu!</emphasis></p>
<p><emphasis>A dívej se.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Silchas Zmar vrátil zbývající meč do pochvy a zamířil k Ulsun Pralovi. A popadl ho za krk.</p>
<p>Zleva se ozval tichý ženský hlas. „Ublížíš mému synovi, Tiste Andii, a neodejdeš odsud živý.“</p>
<p>Otočil se a uviděl Imassku v panteří kůži. Stála nad nehybným válečníkem, jehož právě odhodil.</p>
<p>„To, že tenhle ještě žije,“ pokračovala a ukázala na Imasse u svých bosých nohou, „je jediný důvod, proč jsem tě už neroztrhala na kusy.“</p>
<p>Kostějka, a v kočičích očích měla temný příslib.</p>
<p>Silchas Zmar pustil Imasse a hbitě mu vytrhl pazourkovou dýku. „Nic víc nepotřebuju,“ prohlásil. Jakmile uchopil primitivní zbraň, věděl, že je to pravda.</p>
<p>Ustoupil a nespouštěl oči ze ženy. Ta se nehýbala. Silchas Zmar se spokojeně otočil.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Seren, klečící vedle Trulla Sengara, se dívala, jak Bílá vrána přistupuje ke Konývce sedící na kamenné podlaze. Volnou rukou ji popadl za halenu, prudce ji zvedl a praštil s ní na záda, až jí hlava křupla o kámen. Zároveň jí vrazil pazourkový nůž doprostřed hrudi.</p>
<p>Chvíli kopala nožičkama, pak znehybněla.</p>
<p>Silchas Zmar se pomalu narovnal. A ucouvl.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Udinaas odvrátil hlavu, oči měl plné slz. Malá to pochopitelně věděla, stejně jako to věděl <emphasis>on. </emphasis>Konývka byla nakonec posledním zoufalým výtvorem azathu.</p>
<p>A tady na tomto krutém místě byla spojena s finistem.</p>
<p>Seren Pedak vykřikla. Znovu vzhlédl a mrkal, aby dostal slzy z očí.</p>
<p>Silchas Zmar couval k jedné z bran.</p>
<p>Nad kůží ovinutým jílcem pazourkového nože, trčícího Konývce z prsou, se vlnil vzduch a zahušťovala se tma. Tělíčko sebou škubalo, pak z kroutících se končetin vyrazily kořeny a zapustily se do samotného kamene. Skála syčela a kouřilo se z ní.</p>
<p>Silchas Zmar se ještě chvíli rozhlížel, pak si došel pro druhý meč, zastrčil ho do pochvy, prošel bránou a zmizel jim z očí.</p>
<p>Udinaasovi se začalo dýchat lépe. Otočil se a hledal Střížovo tělo, ale ten mizera byl pryč. Krvavá stopa vedla k jedné z bran. <emphasis>Dává to smysl. Ale viděl jsem Trulla Sengara – viděl jsem, jak po tobě skáče. A tys ohrnoval nos nad tou obyčejnou zbraní, přízemním oštěpem. Viděl jsem to, Stříži.</emphasis></p>
<p>Tmavé mraky obklopující tělo se zvětšovaly. Kamenné základy, černé kořeny, pramínek vody šířící se kolem.</p>
<p><emphasis>Azath, který se navždy zmocní Skabandariho duše. Silchasi Zmare, dostane se ti tvé pomsty. Dokonalá výměna.</emphasis></p>
<p>A protože si nemohl pomoct, sklonil Udinaas hlavu a rozbrečel se.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Trull Sengar se nějak znovu vyškrábal na nohy, i když bez Seren Pedak, jež ho podpírala – a bez oštěpu, o který se opíral – by to nedokázal.</p>
<p>„Prosím,“ řekl jí, „můj bratr.“</p>
<p>Kývla a trhla sebou, jak ji zabolelo v rameni. Pomohla mu dokulhat k tělu Stracha Sengara před nyní téměř ztemnělou bránou.</p>
<p>„Co mám dělat?“ zeptal se Trull. Najednou váhal. Podíval se na připosraženou ženu v panteří kůži. S Imassem, jenž nosil finist, dřepěli nad třetím Imassem, válečníkem. Žena měla jeho hlavu na klíně. „Onraku… příteli…“</p>
<p>„Nejdřív rodina,“ připomněla mu Seren Pedak. Zesílila hlas a zavolala na Imasse. „Je ten padlý naživu?“</p>
<p>„Ano,“ odpověděl válečník. „Otec ještě žije.“</p>
<p>Trull Sengar vzlykl a opřel se o ni a Seren Pedak zakolísala pod tou tíhou. Pak se narovnala. „Pojď, má lásko.“</p>
<p>To upoutalo Trullovu pozornost, jak by to nic jiného nedokázalo. Zapátral jí v očích.</p>
<p>„Musíme se vrátit do mého domu,“ řekla a do srdce se jí vkrádal děs – <emphasis>další, po všem, co jsem udělala těm, kdo přišli před ním. Bloud mi odpusť. Další. </emphasis>„Ponesu meč,“ dodala. „A zakopu ho před prahem.“ <emphasis>A potom tam budu klečet, ruce od hlíny, a zakryju si oči? Budu plakat kvůli tomu, co má přijít? Kvůli tomu, co všechno ti přinesu, Trulle Sengare? Moje břemena –</emphasis></p>
<p>„Snil jsem o tom, že to řekneš, Seren Pedak.“</p>
<p>Zavřela oči a kývla.</p>
<p>Pokračovali v chůzi. U Stracha Sengara se Trull složil na zem, odložil oštěp a pohladil bratra po popelavém, neživém obličeji.</p>
<p>Udinaas, s uslzenou tváří, promluvil drsným, skřípajícím hlasem. „Vítám tě, Trulle Sengare. A musím ti říct… tvůj bratr Strach… zemřel jako hrdina.“</p>
<p>Trull zvedl hlavu a zadíval se na něj. „Udinaasi, mýlíš se. Můj bratr usiloval… o zradu.“</p>
<p>„Ne. Uviděl tebe, Trulle, a věděl, oč jde Silchasi Zmarovi. Věděl, že ty se Bílé vráně postavit nemůžeš. Chápeš? Uviděl tebe.“</p>
<p>„Pomůže to?“ štěkla Seren Pedak.</p>
<p>Udinaas vycenil zkrvavené zuby. „Jestliže je jedinou možností <emphasis>zrada, </emphasis>akvizitor, potom ano. Mrzí mě to, ale… Strach – jsem na něj hrdý. Jsem hrdý, že jsem ho poznal.“</p>
<p>Milý Seren Pedak kývl a smutně se na bývalého otroka usmál. „Děkuju, Udinaasi. Tvá cesta – vaše cesta – musela být dlouhá. Obtížná.“ Podíval se na ni a zpátky na Udinaase. „Oběma děkuju, že jste zůstali po bratrově boku.“</p>
<p><emphasis>Ach, Trulle, kéž nikdy nezjistíš pravdu.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Onrak Zlomený otevřel oči do dávného snu a to prokletí se mu otočilo v duši jako nůž. <emphasis>Takže žádné zapomnění. To je mi odepřeno. Místo toho se moje zločiny vracejí. A straší mě.</emphasis></p>
<p><emphasis>A přece… Ulsun Pral –</emphasis></p>
<p>Dávný sen, ano, a za ním visel mnohem mladší sen – o němž ani nevěděl, že existuje. Rituál Tellann ukradl tolika imasským mužům budoucnost, plození synů a dcer, zakotvení života v půdě, na níž žili.</p>
<p>Ano, byl to opravdu sen –</p>
<p>Kilava Onass se zamračila. „Civíš, Onraku, s veškerou chytrostí bhederina. Copak jsi ztratil rozum?“</p>
<p>Sny nespílají, nebo ano?</p>
<p>„Aha,“ pokračovala a kývla, „už vidím toho starého Onraka – vidím paniku, kterou mají muži vždycky v očích, když všechno, po čem toužili, je najednou na dosah ruky. Ale věz jedno, i já toužila a teď cítím… paniku. Milovat v nepřítomnosti je jako vznášet se na nehybných vodách. Žádné náhlé proudy. Žádné zrádné přílivy. Žádné nebezpečí utopení. My dva, Onraku, jsme se vznášeli příliš dlouho.“</p>
<p>Vzhlížel k ní – ano, ležel na kameni. V jeskyni s branami.</p>
<p>Pak se Kilava usmála a předvedla vražedné špičáky. „Ale já si vedla líp, myslím. Protože tys mi oné noci dal dar. Dal jsi mi Ulsun Prala. A když jsem našla tuhle… tuhle iluzi, našla jsem pro našeho syna domov, útočiště.“</p>
<p>„Tato říše… umírá,“ namítl Onrak. „Jsme teď taky jenom iluze?“</p>
<p>Kilava zavrtěla hlavou a lesklé černé vlasy se jí zamihotaly. „Gothos dal našemu synovi finist. Zbytek mi syn vysvětlil. Ten bílý Tiste Andii Silchas Zmar přinesl semeno azathu, semeno přestrojené za dítě. Aby přijalo finist, aby využilo jeho moc růst. Tyto brány budou uzavřeny, všechny budou vtaženy do domu, do přisedlé, neforemné věže. A tato říše i s azathským domem se už nebude potulovat, nebude blednout. Zapustila kořeny a už tak zůstane.“</p>
<p>„Gothos řekl, že jednoho dne si Silchas Zmar přijde pro finist,“ promluvil za ní Ulsun Pral. „Gothosovi to připadalo… legrační. Jaghuti jsou divní.“</p>
<p>„Aby získal svobodu, dohodl se Silchas Zmar s azathem, který umíral,“ vysvětlovala Kilava Onass. „A teď splnil, oč azath žádal. A ten se znovu zrodil.“</p>
<p>„Potom… jsme nemuseli bojovat.“</p>
<p>Kilava se zamračila. „Nikdy nevěř Tiste Andii.“ V očích jí zablikalo. „Zřejmě tu byly další… záležitosti.“</p>
<p>Onrak ale ještě nebyl připravený o tom přemýšlet. Jen dál zíral na Kilavu Onass. „Takže té noci ve tmě jsi to byla ty.“</p>
<p>Zamračila se ještě víc. „To jsi byl vždycky tak natvrdlý? Nemůžu si vzpomenout – u duchů, moje panika se zhoršuje. Ovšemže jsem to byla já. Svýma očima a rukama jsi mě přece připoutal ke kameni. Svou láskou, Onraku. Tvoje touha byla zakázaná a mnohé ranila. Ale ne mě. Já věděla jen to, že ti musím odpovědět. Že musím nechat promluvit své srdce.“ Položila mu ruku na prsa. „Stejně jako teď odpovídá tvoje. Jsi z masa a kostí, Onraku. Rituál se vzdal tvé duše. Pověz mi, co hledáš?“</p>
<p>Díval se jí do očí. „Už jsem to našel.“</p>
<p>Když vstával, bolely ho všechny kosti v těle. Okamžitě se podíval na místo, kde naposledy viděl Trulla Sengara, a když ho uviděl, uklidnil se.</p>
<p><emphasis>Tebe je stejně těžké zabít jako mě, Trulle Sengare.</emphasis></p>
<p>Vzápětí na přítelově tváři uviděl slzy. Nakonec to přece jen bude smutný den.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>V ústí soutěsky kousek od nich stál Rud Elalle uprostřed jatek. Na místě, kde zemřela jedna z matčiných sester. Kde zemřeli tři Imassové.</p>
<p>A v hloubi duše věděl, že někde nedaleko najde tělo své matky.</p>
<p>Stál na krví nasáklé hlíně a přemýšlel, co to v něm právě zemřelo.</p>
<p>O něco později, mnohem později, najde slovo, které to vystihovalo.</p>
<p>Nevinnost.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Rychlej Ben pořád ještě kulhal jako dědek, což Křováka náramně bavilo. „Přesně stejně jako teď budeš vypadat za dvacet let,“ řekl, když mířili k jeskyni a tunelu vedoucímu k branám Starvald Demelain. „Budeš pomalej a budeš smrdět. Budeš si zkoumat kývavý zuby purpurovým jazykem a pod vousy si mumlat veršíky –“</p>
<p>„Jen si mluv, sapére, a zjistíš, co to jsou kývavý zuby. Vlastně se divím, že ti jich pár nevyletělo, když tě praštila ta kost. Bohové pod náma, to byla snad ta nejlegračnější věc, jakou jsem kdy viděl.“</p>
<p>Křovák si opatrně sáhl na bouli na čele. „Takže jsme to dneska zvládli. Jak se podle tebe vedlo ostatním?“</p>
<p>„To brzo zjistíme,“ opáčil čaroděj. „Ale je tu jedna věc.“</p>
<p>„Jaká?“</p>
<p>„V týhle prokletý říši teď roste azathskej dům.“</p>
<p>„A co?“</p>
<p>„Plno věcí. Za prvý je tohle místo odteď skutečný. A bude žít dál. Ti Imassové budou žít dál.“</p>
<p>Křovák zabručel. „To bude mít Rud Elalle radost. Onrak taky, myslím.“</p>
<p>„Ano. A je tu další věc, akorát že ta těžko někoho potěší. V tom azathským domě bude věž a v tý věži všechny ty brány.“</p>
<p>„No a?“</p>
<p>Rychlej Ben si povzdechl. „Ty seš ale blbec. Brány Starvald Demelain.“</p>
<p>„A?“</p>
<p>„Jen tohle. Stínupán a Kotilion. A ti rádi používají azathy, kdykoliv se jim to hodí. A teď získali cestu k nim. Nejen do týhle říše.“</p>
<p>„Do Starvald Demelain? Bohové pod náma, Rychlej! <emphasis>Kvůli tomu jsme tohle všechno dělali? Kvůli tomu tě sem přivedli?</emphasis>“</p>
<p>„Nemusíš ječet, sapére. U toho zasazení domu jsme nebyli ani svědky. Nebo ano? Ale víš, mně dělá hlavně starosti to, co ti dva mazaný parchanti vědí nebo si myslí, že vědí. Chápeš?“</p>
<p>„Ach, mistr Kápě ti do bot nachčij, Bene Adaefóne Delate!“</p>
<p>„Máš tady všechno svoje nádobíčko, Křováku? Dobře, protože jak se dostaneme k branám, jednou z nich projdeme.“</p>
<p>„To jako vážně?“</p>
<p>„To jako vážně.“ Čaroděj se na sapéra zakřenil. „Šum bez tebe nikdy nebude stejnej.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Silchas Zmar stál mezi prastarými základy – nějaké zbytky po Forkrul Assail pomaloučku sjížděly po úbočí hory – a zvedl hlavu k modré obloze nad vysokánskými stromy.</p>
<p>Splnil svůj slib azathu. A Skabandariho duši poskytl odklad, jejž si Krvooký nezasloužil.</p>
<p>Dobře věděl, že pomsta je otrávené vítězství.</p>
<p>Zůstával ještě jeden úkol. Malý, měl posloužit v podstatě jen jeho smyslu pro nápravu neslýchané nerovnováhy. O Chromém bohu věděl jen málo, ale ani to málo se mu pranic nezamlouvalo.</p>
<p>Proto teď rozpřáhl ruce a popustil se do dračí podoby. Vzlétl k nebi a cestou ulamoval větve stromů, mezi nimiž se prodíral. Prolétal svěžím horským vzduchem. Daleko na západě najednou v hrůze zakroužil párek kondorů. Silchas Zmar však nesměřoval na západ.</p>
<p>Letěl k jihu. K městu zvanému Lederas. A tentokrát měl opravdu na mysli krev.</p><empty-line />
</section>
<section>
<p>KAPITOLA DVACET ČTYŘI</p><empty-line /><empty-line /><p>Kdyby to byly naše poslední dny,</p>
<p>kdyby všichni, jejichž oči vidí dovnitř,</p>
<p>nyní odešli ze světa,</p>
<p>kdo by zůstal, aby truchlil?</p>
<p>Jak věsíme hlavy,</p>
<p>sklíčení selháním ctižádosti,</p>
<p>oči vidí a jsou lhostejné,</p>
<p>oči sledují a jsou bezcitné.</p>
<p>Kamenný pohled soch</p>
<p>strážících dokonalý čtverec</p>
<p>je vytesaný stejně vroucně</p>
<p>jako něžná kapitulace historie,</p>
<p>a pouze tančící tvorové</p>
<p>prolétající nám otevřenými ústy</p>
<p>slyší vítr sténající</p>
<p>svým dutým, posvátným hlasem.</p>
<p>A tak poslední naše dny jsou</p>
<p>koncem toho, co vidíme, uvnitř,</p>
<p>kde to všechno začalo a začíná, už nikdy</p>
<p>více chvilka oddechu, jen padá tma.</p>
<p><emphasis>Tanec beze svědků</emphasis></p>
<p>Rybářka kel Tath</p>
<p><image xlink:href="#_11.jpg" />Zobákova mohyla začala jako pár kostí vhozených do popela a na ohořelou, rozštípanou kostru – vše, co z mladého mága zbylo. Zanedlouho se na hromádce objevily další předměty. Přezky, spony, amulety, mince, polámané zbraně. Než byl pěst Keneb připravený vydat rozkaz k pochodu, mohyla byla vysoká jako člověk. Kapitán Faradan Sort požádala Flašku, aby dal požehnání, ale oddílový mág zavrtěl hlavou a vysvětlil jí, že jak bylo celé koliště pokryté Zobákovým kouzlem, je teď z magického hlediska mrtvé. Nejspíš navěky. Při té zprávě se Faradan Sort odvrátila, třebaže Keneb měl dojem, že říká: „<emphasis>Takže už nezůstala jediná svíčka, kterou by bylo možné zapálit</emphasis>.“</p>
<p>Jak mariňáci vytáhli k Lederas, slyšeli na jihu dunivé výbuchy. To pobočnice přistála se zbytkem Lovců kostí a pustila se do lederských armád. Keneb věděl, že výbuchy nejsou kouzelné.</p>
<p>Měl vést své oddíly do té bitvy, udeřit na lederský zadní voj a spojit se s Tavore a hlavním oddílem. Souhlasil však s kapitánem a se Šumařem a Geslerem. Ti dva si to se svými zatracenými mariňáky zasloužili, vysloužili si právo být první, kdo zaútočí na říšské hlavní město.</p>
<p>„Na hradbách možná čeká další vojsko,“ řekl seržant Thom Tissy a tvářil se nesouhlasně, jako někdo, kdo právě polkl nachtí hovno.</p>
<p>„Nejspíš tam bude,“ souhlasila pěst. Tento rozhovor již dál nepokračoval.</p>
<p>Vydali se po říšské silnici, dobře dlážděné a široké natolik, aby po ní mohlo jít deset vojáků vedle sebe. Pochodovali mezi odhozenými částmi výstroje a smetím, zanechaným lederskými legiemi. Den se krátil a stíny se dloužily.</p>
<p>Soumrak se rychle blížil a naposledy spali už před nějakou dobou, nicméně vojáci se nesli, jako by týden odpočívali.</p>
<p>Po pár stech krocích narazili na první uprchlíky. Ušmudlané, vyděšené tváře. Pytle a nůše s nuznými zásobami, vykulené děti vyhlížející z ranců. Obtížené muly a dvoukoláky skřípaly a sténaly pod nákladem. Nebyl vydán žádný rozkaz, přesto Ledeřané před kolonou ustupovali na krajnici a svoje věci táhli s sebou. Klopili oči a děti drželi pevně. Nikdo nepromluvil.</p>
<p>Faradan Sort se připojila ke Kenebovi. „Tohle je zvláštní,“ poznamenala.</p>
<p>Pěst kývla. „Vypadají jako lidé prchající před něčím, co se už stalo. Sežeňte jednoho jazyka, kapitáne, a získejte pár odpovědí.“</p>
<p>„Rozkaz, pane.“</p>
<p>Keneb si prohlížel utečence, které míjeli, a říkal si, co je za těmi pohledy, jež pár lidí kradmo vrhalo na pochodující vojáky, na bělovlasé cizince v zářící zbroji. <emphasis>Vidí své zachránce? Ani náhodou. Ale kde je nepřátelství? Bojí se víc toho, co právě opustili v Lederas, než nás. Co se tam ve jménu mistra Kápě stalo?</emphasis></p>
<p><emphasis>A kde jsou Tiste Edur?</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Davy zhoustly a ustupovaly váhavěji. Šumař si upravil vak na rameni a položil ruku na jílec meče. Zástup zpomalil a seržant z vojáků cítil rostoucí netrpělivost.</p>
<p>Viděli konec – pro dech mistra Kápě – byl za tou bílou hradbou na severovýchodě, teď necelou lígu vzdálenou. Říšská silnice vedla k hlavní bráně a v rudé záři zapadajícího slunce vypadala jako kroutící se had. <emphasis>Hrnou se ven po tisících. Proč?</emphasis></p>
<p>Zřejmě výtržnosti. Ekonomika v troskách, lidé čelící hladovění.</p>
<p>„Nenapadlo by mě, že způsobíme takový potíže, co, Šume?“</p>
<p>„To nemůže bejt kvůli nám, Sépie. Aspoň ne jenom kvůli nám. Copak sis nevšiml? Nejsou mezi nima žádný Tiste Edur. Buď se stáhli za hradby svejch sídel nebo do tvrze nebo kde to ten císař žije, nebo utekli jako první.“</p>
<p>„Jako ti za náma. Vydali se zpátky do vlasti na severu.“</p>
<p>„Možná.“</p>
<p>„Ale jestli je tahle pitomá říše už vyřízená, proč se vůbec namáháme s vlastním městem?“</p>
<p>Šumař pokrčil rameny. „Flaška možná schoval nějakou tu svou krysu pobočnici do vlasů – proč se nezeptáš jeho?“</p>
<p>„Na to nemá pobočnice dost vlasů,“ zahučel Sépie, i když se po oddílovém mágovi ohlédl. Flaška se s odpovědí neobtěžoval. „Vidíš na těch hradbách někoho, Šume? Ve špatným světle mi nějak nesloužej oči.“</p>
<p>„Pokud tam někdo je, rozhodně nedrží pochodně,“ opáčil Šumař.</p>
<p>Na přemýšlení bylo málo času. Na přemýšlení o čemkoliv kromě toho, jak zůstat naživu. Po celou cestu od toho zatraceného pobřeží. Teď na silnici vedoucí k městu se Šumařovy myšlenky zatoulaly na zaprášené stezky. Na tuhle výpravu se dali ve jménu pomsty. A možná aby zničili tyranského císaře, který všechny považoval ne za své poddané, ale za zvířata pro svůj řeznický sekáček. <emphasis>To je všechno moc hezké, dokud to platí. Kromě toho tenhle císař není právě výjimečný.</emphasis></p>
<p><emphasis>Tak proč teda bojujeme? A kam ve jménu mistra Kápě půjdeme odsud? </emphasis>Tolik chtěl věřit, že pobočnice ví, co dělá. A že ať už přijde cokoliv a skončí to jakkoliv, to, co dělají, bude mít nějaký význam.</p>
<p>„<emphasis>Musíme být svými vlastními svědky</emphasis>.“<emphasis> Čeho vlastně?</emphasis></p>
<p>„Vojáci na hradbách,“ zavolal Koryk. „Není jich moc, ale viděj nás jasně.“</p>
<p>Šumař si povzdechl. <emphasis>Přicházíme první, a dál se už možná ani nedostaneme. Před jednou bránou se utáboří vojsko čítající osm set</emphasis> <emphasis>mužů. Musejí si chcát do bot. </emphasis>Znovu se zhluboka nadechl a otřepal se. „Budiž. Konečně máme diváky, který nás oceněj.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Smíšce se ti uprchlíci vůbec nelíbili. Dojemné tváře a pomalý krok jí příliš připomínaly… <emphasis>domov. </emphasis>Tenkrát ovšem beznadějný útěk nepřicházel v úvahu, takže to nebylo přesně ono. Jen tupý, zvířecí výraz v očích. Nic nechápající děti, vlečené za ruku či se držící matčiny rozedrané kytle.</p>
<p>Lovci kostí táhli na Lederas – proč ti pitomci neječí hrůzou? <emphasis>Jsou jako otroci tlačení do svobody jako ovce do divočiny, a čeká je jenom další otroctví. Anebo smrt v prázdných lesích. Utlačovali je celý život. A to je mi na tom právě povědomé.</emphasis></p>
<p>Plivla na silnici. <emphasis>Mistr Kápě vem všechny říše. Mistr Kápě vem všechno to pohánění a popotahování. Jestli se k tobě dostanu, milý lederský císaři – jestli se k tobě dostanu první, rozsekám tě na kousky. Pomalu a hodně bolestivě. Za každého z těch chudáků občanů na téhle smradlavé silnici.</emphasis></p>
<p><emphasis>A čím dřív ti pitomci uhnou z cesty, tím dřív budu moct mučit jejich císaře.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Jdeme do paláce,“ řekl Koryk Smoloví. „A nic nám v tom nezabrání.“</p>
<p>„Něco se ti zdá, Koryku,“ opáčil kaprál. „Na to se budeme muset prosekat přes pár tisíc umíněnejch Ledeřanů. A možná ještě víc Edurů. A pokud to nestačí, co támhle ta hradba? Chceš ji snad přeskočit? Nemáme dost munice na –“</p>
<p>„Blbost –“</p>
<p>„Chci říct, že Keneb sapérům určitě nedovolí použít všechny svoje zásoby, když stačí jenom počkat na pobočnici a začít pořádný oblíhání.“</p>
<p>Koryk frkl. „Pořádný jako u Y’Ghatan? Nemůžu se dočkat.“</p>
<p>„V Lederas není žádnej Leoman S cepy,“ podotkl Smola a zatahal se za podhradní řemínek. „Jenom nějakej Edur na trůně. Nejspíš opilej. Šílenej. Slintá a zpívá ukolíbavky. Proč se namáhat s palácem? Tam nebude nic zajímavýho. Já říkám, pojďme vyrabovat pár paláců, Koryku.“</p>
<p>„Malazský vojáci nerabujou.“</p>
<p>„My ale už nejsme vojáci Malazský říše.“</p>
<p>Koryk se ušklíbl. „To jako že jsi poklesl na úroveň nějakýho zuřivýho barbara, Smolo? Proč mě to nepřekvapuje? Nikdy jsem nevěřil tomu civilizovanýmu chování, cos pořád předváděl.“</p>
<p>„Jakýmu chování?“</p>
<p>„No, možná tě tak viděj ostatní, ale já tě vidím jinak. Jako prachsprostýho banditu, Smolo, kterej jen čeká, aby nám mohl skočit po krku.“</p>
<p>„Akorát jsem přemýšlel nahlas,“ ohradil se Smola. „Šum by nás stejně nenechal udělat, co budem chtít, ne?“</p>
<p>„<emphasis>Já </emphasis>tě nenechám udělat, co budeš chtít, Smolo.“</p>
<p>„Já si akorát povídal, Koryku, to bylo všechno.“</p>
<p>Koryk zabručel.</p>
<p>„Seš drzej na svýho kaprála, Koryku?“</p>
<p>„Uvažuju o tom, že ti strčím všechnu zbroj – včetně štítu – do prdele, kaprále. Je to drzý?“</p>
<p>„Dám ti vědět, až poznám rozdíl.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Poslyš, Corabbe,“ řekl Flaška, „už na mě můžeš přestat dávat pozor, ano?“</p>
<p>Válečník s kulatými rameny vedle něj zavrtěl hlavou. „Seržant Šumař říkal –“</p>
<p>„Zapomeň na to. Jsme v zástupu. Okolo jsou stovky mariňáků, ne? A já už jsem odpočatý a připravený pro případ, že by nás někdo přepadl nebo tak. Tady jsem v bezpečí, Corabbe. Kromě toho mě pořád tlučeš tou pochvou – mám nohu samou modřinu.“</p>
<p>„Lepší modřina než useknutá hlava,“ opáčil Corabb.</p>
<p>„To je pravda.“</p>
<p>Corabb kývl, jako by tím byla věc uzavřená.</p>
<p>Flaška si přetřel obličej. Strašila ho vzpomínka na Zobákovu oběť. Mladého mága příliš dobře neznal, byl jen tváří s přihlouplým výrazem či širokým úsměvem, celkem příjemný muž, o málo starší než Flaška sám. Pro někoho – jen vzácnou hrstku – byly cesty k magii hladké, jednoduché, a přece tu vždy číhalo nebezpečí. <emphasis>Je příliš snadné natáhnout moc, jen to do sebe hrnout. A pak z vás zbyde akorát popel.</emphasis></p>
<p>Ale Zobák jim tím zachránil život. Potíž byla v tom, že Flaška nevěděl jistě, jestli to za to stálo. Že možná životy osmi set mariňáků nestály za život jednoho rozeného velemága. Pobočnice měla Sinn a to bylo všechno. Další přirozený talent – <emphasis>ale ta je podle mě blázen. Pobočnice, tvůj velemág je blázen. Bude to znamenat problémy?</emphasis></p>
<p>Zafrkal.</p>
<p>Corabb to pochopil jako výzvu k hovoru. „Vidíš, jak jsou ti lidé ustrašení, Flaško? Z Lovců kostí se jim srdce proměnilo v led. Až dorazíme k bráně, otevřou nám ji dokořán. Lederští vojáci odhodí zbraně. Lidé nám donesou císařovu hlavu na měděném podnose a na cestu nám budou házet růže –“</p>
<p>„Pro mistra Kápě, Corabbe, dost. Pořád ve válce hledáš slávu. Jenomže v ní žádná sláva není. A hrdinové jako předtím Zobák skončí mrtví. A vyslouží si tím co? Mohylu ze smetí, a tím to končí.“</p>
<p>Corabb ale vrtěl hlavou. „Až zemřu –“</p>
<p>„To nebude v bitvě,“ dokončil Flaška.</p>
<p>„Svými slovy mě zraňuješ.“</p>
<p>„Máš ve svým stínu paní, Corabbe. Vždycky se z toho vyhrabeš. Tvůj kůň udělá kotrmelec a přistane na nohou a ty se mu udržíš v sedle. Polámeš si zbraně nebo ti vypadnou z ruky. Vlastně bych vsadil celej svůj žold, že nakonec budeš poslední, kdo bude stát na nohou.“</p>
<p>„Myslíš, že se ve městě bude bojovat?“</p>
<p>„Samozřejmě že bude, ty pitomče. Vlastně bych se divil, kdybychom se dostali přes hradbu, než dorazí pobočnice. A potom nás čeká hnusnej boj v ulicích, a jistý je jedině to, že spousta z nás padne.“</p>
<p>Corabb si plivl do dlaní a zamnul si je.</p>
<p>Flaška zíral. Ten kretén se ještě usmívá!</p>
<p>„Nemusíš se ničeho bát,“ ujišťoval ho Corabb, „protože tě budu hlídat.“</p>
<p>„Paráda.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Hellian se mračila. Zatraceně ucpaná silnice, bylo to vždycky takové? Musí to být rušné město a všichni v něm se věnují svým věcem, jako kdyby se k nim neblížil zástup cizích vojáků. Pořád ji pálila ta hanba – usnula na kolišti. Měla být připravená bojovat, a když už ne bojovat, aspoň zemřít hroznou smrtí v ohni té smradlavé magie, a co udělá? Usne.</p>
<p>Zdálo se jí o bílém světle a ohni, který nehoří, a protože všichni věděli, že sní, rozhodli se vytáhnout tajné zásoby pasty z aebových kořenů a vybělit si vlasy a vypulírovat výstroj. No. Ha ha. To byl snad ten nejsložitější žertík, jaký na ni kdo použil. Ona to ale na sobě nedala znát. Předstírala, že je všechno jako obvykle, a když její vojáci šli k místu, kde zemřel ten mariňák – jediná oběť celé bitvy, a k bitvě muselo dojít, protože hnusné lederské vojsko uteklo – udělala totéž. Nechala na hromadě prázdnou láhev, a jestli tím toho idiota nepoctila, tak co už?</p>
<p>Ale stmívalo se a všechny ty měsíční obličeje okukující je z krajnice začínaly vypadat strašidelně. Nějaké děcko v náruči hubené stařeny na ni vyplázlo jazyk, a ona se musela řádně ovládat, aby nepopadla meč a tomu uličníkovi nesrazila palici nebo mu nezakroutila ušima nebo ho aspoň neulechtala k smrti, takže bylo dobře, že nikdo neslyší její myšlenky, protože by poznali, že jí ten vtip a to, že usnula, když měla dělat seržanta, silně otřáslo.</p>
<p><emphasis>A navrch mám vyleštěný meč. Teď si jím můžu uřezat bílé vlasy, když budu chtít. Ano, mně to udělali taky.</emphasis></p>
<p>Někdo do ní narazil a ona se obrátila. „Vrať se, kapr –“ Jenže to nebyl Trucdech. Byl to ten smyslný tmavooký kluk, který už strašil v jejích představách, a možná to vůbec nebyly představy podle toho, jak si olizoval rty, když se jejich pohledy setkaly. <emphasis>Zmařileb. Ne, Smrtileb. </emphasis>„Ty seš teď v mým oddíle?“ zeptala se ho.</p>
<p>Odpověděl jí široký, rozkošný úsměv.</p>
<p>„Ten blbec je připitomělej,“ prohlásil za ním její kaprál. „Klidně ho můžeš adoptovat, seržante,“ dodal jiným hlasem. „Nebo se za něj vdát. Nebo obojí.“</p>
<p>„Ty mě nepopleteš, kaprále, když budeš takhle mluvit sem a tam. Jen aby ti to bylo jasný.“</p>
<p>Davy najednou zřídly a přímo před nimi byla cesta volná. Vedla k obrovské městské bráně, která byla zavřená. „No to je výborný,“ prohlásila Hellian. „Teď budem muset zaplatit mýtný.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Velitel lederských oddílů padl se střelou v srdci. Byl poslední, kdo zahynul na posledním seřadišti čtyři sta kroků od řeky. Rozprášení vojáci odhodili zbraně a uprchli. Nepřítel měl jen málo jízdních jednotek, a tak bylo pronásledování dlouhé, zmatené a šílené. Při zabíjení se cizí vojáci dostali daleko do vnitrozemí, jak honili vyčerpané, zpanikařené nepřátele.</p>
<p>Sirryn Kanar dvakrát jen o vlásek unikl nelítostným oddílům, a když za soumraku slyšel kvílení neznámých rohů, věděl, že troubí odvolání z boje. Zbavil se veškeré zbroje a prodral se křovím. Ocitl se v troskách bývalých chatrčí před městskou hradbou, nyní srovnaných se zemí. Všechny přípravy na obléhání, které se blížilo. Sirryn Kanar se musel dostat do města, musel se dostat do paláce.</p>
<p>Srdce mu bušilo a nemohl uvěřit tomu, co viděl. Byl zlitý potem a krví padlých druhů a neovladatelně se třásl, jako by měl zimnici. Takovou hrůzu v životě nezažil. Myslel si, že jeho život je u konce, že mu nějaký zbabělý parchant vrazí čepel do jeho drahocenného těla. Ta představa, jak všechny jeho sny a ctižádost odtékají v rudém proudu vsakujícím se do země. Kvůli tomu se protlačil dozadu a vzal nohy na ramena. Ve smrti po boku těch druhů nebyla žádná čest – a stejně je vůbec neznal. Byli to cizinci, a co se jeho týkalo, ti mohli umírat po tuctech. Ne, jemu záleželo na jediném životě – svém vlastním.</p>
<p>A Bloud buď pochválen, přežil. Unikl těm jatkám.</p>
<p>Kancléř bude vědět, co s tím. Císař – jeho Tiste Edur – Hannan Mosag – ti těmhle cizím mizerům odpovědí. A za rok, možná dřív, bude svět zase v pořádku. Sirryn bude vysokým důstojníkem v kancléřově štábu, bude stát dokonce výš než patriotisté. Bude bohatší než kdy předtím. Na dosah bude mít dvě desítky povolných kurev. A když bude chtít, bude moct klidně i ztloustnout.</p>
<p>Vydal se podél hradby. Byly do ní zapuštěné boční branky a tunely, vyzývající k průlomu, ale byly navržené tak, že se se zatažením jedné páky zaplavily. Věděl, že na druhé straně silných dveří budou vojáci. Propracovával se podél hradby a hledal.</p>
<p>Konečně jedny dveře našel, zasazené zešikma jako padací, zarostlé hustou trávou. Potichu poděkoval Bloudovi a vklouzl do prohlubně. Opřel se o dřevo, zavřel oči a pomalu dýchal.</p>
<p>Pak vytáhl jedinou zbývající zbraň, dýku, a zabušil jílcem na dveře. Po chvilce uslyšel slabé zaťukání. Přitiskl tvář ke dveřím. „<emphasis>Zaklep, jestli mě slyšíš!</emphasis>“ Vlastní hlas mu zněl děsivě hlasitě.</p>
<p>Po delší době uslyšel slabé ťuknutí.</p>
<p>„<emphasis>Jsem finadd Sirryn Kanar, kancléřův agent. Nikdo jiný tu není. Pusťte mě dovnitř ve jménu říše!</emphasis>“</p>
<p>Další dlouhé čekání. Konečně se ozvalo zaškrábání odtahované závory. Musel couvnout, aby se dveře mohly otevřít ven. Ve škvíře se objevil mladý voják.</p>
<p>„Finadde?“</p>
<p>Voják byl opravdu hodně mladý. Sirryn vlezl do průchodu a zatlačil ho dozadu. <emphasis>Tak mladý, že bych ho políbil, vzal si ho rovnou tady, u Blouda! </emphasis>„Zavři ty dveře, honem!“</p>
<p>„Co se stalo?“ vyptával se voják, chvatně zavírající portál. V náhlé tmě zápolil s těžkou závorou. „Kde je armáda, pane?“</p>
<p>Závora dopadla na místo a Sirryn se konečně cítil v bezpečí. Zase to byl ten starý Sirryn. Popadl vojáka za halenu a přitáhl si ho k sobě. „Ty pitomče! Někdo si řekne finadd a ty mu hned otevřeš? Měl bych tě nechat stáhnout z kůže, vojáku! Vlastně to možná udělám!“</p>
<p>„P-prosím, pane, já jen –“</p>
<p>„Mlč! Myslím, že mě budeš muset přesvědčit jinak.“</p>
<p>„Pane?“</p>
<p>Ještě bylo dost času. Cizí vojsko bylo den cesty odsud, možná víc. A on se cítil velice živý. Natáhl ruku a pohladil chlapce po tváři. Cítil, jak se prudce nadechl. Aha, myslí mu to. Bude tedy snadné –</p>
<p>Pod pravé oko se mu zapíchl nůž a vojákův mladý hlas náhle ztvrdl. „Finadde, jestli chcete přežít, přejděte na druhou stranu a vypadněte odsud, pane.“</p>
<p>„Chci tvoje jméno –“</p>
<p>„To klidně mít můžete, finadde, a kéž vám Bloud požehná při věčném hledání – já u těch dveří nejsem na stráži, pane. Já se chystám utéct.“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„V ulicích vládne chátra, finadde. Teď držíme jenom hradbu a strážnice. A Věčný příbytek, kde náš šílený císař pobíjí šampiony, jako by byly veřejné svátky. Ten nikdo obléhat nechce. Kromě toho Edurové včera odešli. Všichni. Jsou pryč. Takže, finadde, jestli chcete za svým kancléřským milencem, klidně si poslužte.“</p>
<p>Nůž prorazil kůži a objevila se kapka krve. „Pane, můžete sáhnout po té dýce, co máte za pasem, a umřít. Nebo pustíte mou košili.“</p>
<p>Nestoudnost a zbabělost nejsou zrovna přitažlivé vlastnosti. „Jen do toho, vojáku,“ prohlásil Sirryn a pustil ho. „Když teda chceš jít ven, já radši zůstanu tady a bránu za tebou zamknu, ano?“</p>
<p>„Finadde, jakmile odejdu, můžete si dělat, co budete chtít. A teď couvněte, pane. Ne, dál. To stačí.“</p>
<p>Sirryn počkal, až voják uteče. Stále cítil tu špičku nože a ranka pálila, jak do ní stékal pot. Přesvědčoval se, že to není zbabělost, co ho přinutilo couvnout před tím horkokrevným neřádem zneuctívajícím uniformu. Jednoduše prospěšnost. Musí se dostat ke kancléři, ne? To je ze všeho nejdůležitější.</p>
<p>A teď bude muset sám bez doprovodu projít městem, v němž se narodil, a cestou se bát o vlastní život. Svět se převrátil vzhůru nohama. <emphasis>Mohl bych prostě počkat tady, ano, v tunelu, ve tmě – ne, přicházejí cizinci. Věčný příbytek – kde, pokud bude nutná kapitulace, může ji vyjednat Triban Gnol, může dohlédnout na předání císaře. A kancléř bude chtít po boku věrné stráže. Bude chtít finadda Sirryna Kanara, posledního přeživšího z bitvy u řeky – Sirryna Kanara, který prorazil nepřátelskými liniemi a spěchal ke svému kancléři s neveselými zprávami, ano. Ale vyvázl z toho, ne?</emphasis></p>
<p>Voják z druhé strany zavřel dveře. Sirryn popošel blíž, našel závoru a zasunul ji na místo. Dorazí do Věčného příbytku, i kdyby to znamenalo plavat kanálem.</p>
<p><emphasis>Ještě žiju. </emphasis>Ze <emphasis>všeho se dostanu. Těch cizinců není dost, aby mohli vládnout říši. Budou potřebovat pomoc.</emphasis></p>
<p>Vydal se dlouhým tunelem.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Mladý voják byl dvacet kroků od tajných dveří, když se kolem něj zvedly tmavé postavy a namířily na něj ty hrozné kuše. Strnul a zvedl ruce.</p>
<p>Jeden z nepřátel promluvil jazykem, kterému voják nerozuměl. Trhl sebou, protože ho obešla křenící se žena s dýkami v rukou. Podívala se mu do očí, mrkla a naznačila hubičku.</p>
<p>„Ještě jsme nerozhodnout nechat tebe žít,“ řekl první voják kostrbatou lederštinou. „Ty špeh?“</p>
<p>„Ne,“ odpověděl voják. „Zběh.“</p>
<p>„Poctivý muž, dobře. Ty odpovíš všechny naše otázky? Ty dveře, tunely, proč sapéři pracovat pro nás? Vysvětli.“</p>
<p>„Ano, vysvětlím vám všechno. Nechci umřít.“</p>
<p>Kaprál Smola si povzdechl a obrátil se od vězně ke Korykovi. „Radši sežeň Šuma a kapitána, Koryku. Zřejmě ty hradby nakonec nebudem muset vyhazovat do vzduchu.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Koně nebyli dost proběhnutí, a tak teď frkali a pohazovali hlavami, jak seržant Balšám vedl malý oddíl do vnitrozemí. Na lovení Ledeřanů byla příliš velká tma, a kromě toho to brzy přestala být legrace. Jistě, zabíjení dávalo smysl, když se odehrávalo na nepřátelské půdě, a taky proto, že každý voják, který vyvázne, bude nejspíš zase bojovat, pronásledovali ty chudáky, seč se dalo. Ale byla to únavná práce.</p>
<p>Když v bitvě nepůsobila magie, nastal čas na moranthskou munici a ta fungovala moc dobře. <emphasis>Aspoň z našeho hlediska. Bohové, jenom vidět, jak ta těla – a kusy těl – létají vzduchem – a na začátku jsem byl dočista popletený. Všude byly kousky Ledeřanů a mně zvonilo v uších.</emphasis></p>
<p>Probral se dost rychle, když viděl, jak ten Šňůrův nablblý sapér Krump běží do svahu rovnou k nepřátelské linii se svítivkami v rukou. Nebýt toho, že všichni ti do vzduchu vyhození Ledeřané vstřebali většinu z obou výbuchů, byl by tam Krump stál ještě teď. Nebo aspoň jeho nohy. Zbytek by se proměnil v rudý opar odlétající ke slunci. Takhle Krumpa připlácla lavina kusů těl, zpod níž se nakonec vyškrábal jako vzkříšenec mistra Kápě. Ačkoliv si byl Balšám docela jistý, že vzkříšenci se neusmívají. Alespoň ne přiblble.</p>
<p>Kde svítivky nezlikvidovaly celé setniny nepřátel, hlavní útok – klíny postupující těžké a střední pěchoty spolu s lehkou a sapéry vepředu – ukončil vše práskavkami, které lederské přední řady roztrhaly na cucky. Pak už to bylo jenom obyčejné zabíjení. Klíny vrazily mezi nepřátelské formace a zatlačily lederské vojáky, až byli tak natěsnaní, že se nevzmohli na nic jiného než na umírání.</p>
<p>Čtrnáctá armáda, Lovci kostí, konečně ukázala, že umí bojovat. Pobočnice dostala svou protahovanou bitvu štít proti štítu, a nebyla to paráda?</p>
<p>Vepředu jela Masan Gilani. Použít ji dávalo smysl. Za prvé byla zdaleka nejlepší jezdec a za druhé nebylo vojáka, muže či ženy, který by dokázal odtrhnout oči od jejího zadku v sedle, takže bylo snadné ji sledovat. Dokonce i ve tmě. <emphasis>Ne že by jí prdel svítila, tedy myslím, že nesvítí, ale… zajímavé, jak všichni vidíme dobře. Mohla by být noc bez jiného měsíce a hvězd a tak, jen Propast všude kolem, a my bychom táhli za tou úžasnou, nadskakující –</emphasis></p>
<p>Balšám cukl otěžemi a těsně minul Masanina koně, který stál a Masan Gilani nebyla nikde v dohledu.</p>
<p>„Masan?“</p>
<p>„Tady,“ ozval se smyslný, nebeský hlas. Vzápětí se Masan Gilani vynořila ze tmy. „Jsme na kolišti.“</p>
<p>„Ani náhodou,“ namítl Hrdlořez za Balšámem. „Nikde nejsou těla, Masan, nic.“</p>
<p>Smraďoun popojel kousek dopředu, zastavil a sesedl. Rozhlížel se kolem. „Ne, má pravdu,“ prohlásil. „Tady Kenebovi mariňáci srazili řady.“</p>
<p>Všichni viděli divnou záři na severu – viděli ji z lodí, když se koráby otočily a vyrazily proti pobřeží. A předtím viděli lederskou magii, tu děsivou vlnu stoupající k obloze. Tehdy všichni věděli, že mariňáci jsou vyřízení. Neměli Rychlýho Bena, který by to zahnal, i kdyby to dokázal, a Balšám se s ostatními shodoval v tom, že jak byl mág dobrý, takhle dobrý nebyl. Neměli Rychlýho Bena ani Sinn – ano, ta byla s nimi, na přídi <emphasis>Zuřivého vlka </emphasis>se Žroutem po boku zírala na to hrozné kouzlo.</p>
<p>Když se vlna pohnula a praštila o zem, vzduchem se nesly nadávky i modlitby. Vojáci říkali, že to bylo horší než u Y’Ghatan, a chudáci mariňáci, vždycky jim nakopou prdel, akorát že tentokrát z toho už nevyvážnou. Jediné, co za pár dní vyleze z hlíny, budou ohořelé kosti.</p>
<p>A tak Lovci kostí na korábech měli hodně mizernou náladu, než si vylili vodu z bot a posbírali zbraně. Mizernou, jak mohlo dosvědčit lederské vojsko.</p>
<p>Poté, co se lederská magie v dálce vytratila, Sinn vykřikla a Balšám na vlastní oči viděl, jak Žrout tancuje na palubě. Pak uviděli i ostatní modrobílou kupoli vířícího světla, stoupající z místa, kam dopadla lederská magie.</p>
<p>Co to znamená?</p>
<p>Šňůra a Křáp zašli za Sinn, ale ona nemluvila, což je všechny šokovalo. A Žrout říkal jen něco, na čem se ostatní posléze nedokázali shodnout, a protože to Balšám sám neslyšel, usoudil, že Žrout nejspíš neřekl nic, možná jen „<emphasis>musím čůra</emphasis><emphasis>t</emphasis>“, což by vysvětlovalo všechno to poskakování.</p>
<p>„Je možný, že je lederská magie všechny proměnila v prach?“ ptal se Hrdlořez, když procházeli po oroseném poli.</p>
<p>„A trávu nechala růst?“ namítla Masan Gilani.</p>
<p>„Tady něco je,“ hlásil Smraďoun o deset kroků dál.</p>
<p>Balšám s Hrdlořezem sesedli a připojili se k Masan Gilani. Společně se – oba muži kousek za ní – vydali za Smraďounem, který rychle mizel ve tmě.</p>
<p>„Zpomal, kaprále!“ <emphasis>Nemáš přece na hlavě univerzální magnet!</emphasis></p>
<p>Smraďoun se konečně zastavil před jakousi šedou hromadou.</p>
<p>„Cos to našel?“ zeptal se Balšám.</p>
<p>„Vypadá to jako hromada škeblí,“ mumlal Hrdlořez.</p>
<p>„Cha, ty vždycky uvažuješ jako rybářskej potěr.“</p>
<p>„Potěr, ha ha, to je tak legrační, seržante.“</p>
<p>„Jo? A proč se teda nesměješ? I když, radši to nedělej – uslyšej tě ve městě a vylekaj se. Teda víc, než už vylekaný jsou.“</p>
<p>Zastavili se vedle Smraďouna.</p>
<p>„To je blbá mohyla,“ prohlásil Hrdlořez. „A hele, je na ní plno malazskejch věcí. Bohové, seržante, nemyslíš, že pod ní je všecko, co zbylo z mariňáků?“</p>
<p>Balšám pokrčil rameny. „Ani nevíme, kolik se jich dostalo až sem. Mohlo jich být šest. Vlastně je vůbec zázrak, že se sem aspoň nějací dostali.“</p>
<p>„Ne, ne,“ řekl Smraďoun. „Tady je jen jeden, ale víc toho říct nemůžu, seržante. Nezůstal tady ani závan magie, a tak to už nejspíš zůstane. Všechno je vycucaný dosucha.“</p>
<p>„Od Ledeřanů?“</p>
<p>Kaprál pokrčil rameny. „Možná. Ten rituál byl pořádný prase. Stará magie, drsnější než to, co leze z chodeb.“</p>
<p>Masan Gilani si dřepla a dotkla se zprohýbaného malazského meče. „Vypadá to, že se s tím někdo docela nasekal, a pokud dorazili až sem, tak ať dostali nakládačku, nebo ne, ale voják něco takovýho nezahodí jen tak.“</p>
<p>„Pokud si mrtvej tu čest nezaslouží,“ prohlásil Smraďoun a kývl.</p>
<p>„Takže Malažan,“ usoudila Masan. „Ale jenom jeden.“</p>
<p>„Ano, jenom jeden.“</p>
<p>Narovnala se. „A kde je zbytek?“</p>
<p>„Začni hledat stopu nebo něco,“ nakázal jí Balšám.</p>
<p>Všichni se dívali, jak odchází do tmy. Pak se na sebe usmáli.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Lostara Yil přistoupila k pobočnici. „Většina oddílů je zpátky,“ hlásila. „Právě se rozestavují hlídky.“</p>
<p>„Už se vrátil seržant Balšám?“</p>
<p>„Ještě ne, pobočnice.“ Chvilku váhala. „Pěst Keneb by byl vyslal kurýra.“</p>
<p>Tavore pootočila hlavu. „Opravdu?“</p>
<p>Lostara Yil zamrkala. „Samozřejmě. I v plném počtu – což, jak víme, nepřichází v úvahu – nemá dost vojáků, aby mohl dobýt Lederas. Pobočnice, jelikož jsme nic neslyšeli, musíme počítat s nejhorším.“</p>
<p>V bitvě se Lostara Yil držela u velitelky, i když té nebezpečí od Ledeřanů nehrozilo ani na chvíli. Vylodění proběhlo rychle a profesionálně. A bitva byla typicky malazská i bez obvyklého kontingentu mariňáků podporujících postup na břeh. <emphasis>Dokonalá a krutá.</emphasis></p>
<p>Ledeřané byli už na začátku ve špatném stavu. Ne po boji, ale po rychlém pochodu z velké dálky – nejspíš z místa, kde vybuchla ta magická vlna. Vyčerpáním byli zmatení a nějakým nevysvětlitelným způsobem hluboce otřesení.</p>
<p>Alespoň tak to zhodnotila pobočnice, když se dívala, jak se vojáci řadí do formací.</p>
<p>A ukázalo se, že má pravdu. Lederské řady se tříštily jako tenký led na kaluži. A kam se poděli jejich mágové? Nebyli nikde v dohledu. Lostara došla k závěru, že až do dna využili všechny své síly při tom strašlivém požáru, který vypustili předtím.</p>
<p>Moranthská munice je rozehnala – lederský velitel poslal na svah lučištníky a Lovci kostí museli při postupu vydržet krupobití šípů. Asi tři sta jich bylo zabito či zraněno, ale počet měl být mnohem vyšší. Jak se ukázalo, malazská zbroj byla mnohem kvalitnější než místní, a jakmile se lehkooděnci dostali se svými kušemi a práskavami na dostřel, nepřátelští lučištníci utrpěli těžké ztráty, než uprchli zpátky nahoru.</p>
<p>Malažané je prostě následovali.</p>
<p>Práskavky, pár svítivek letících přes hlavy předních lederských řad. Hořivky na svahu nalevo, aby zahnaly skromný útok jezdectva. Kouřivky do tlačenice, aby zasely zmatek. A potom udeřily klíny.</p>
<p>I tehdy, kdyby byli Ledeřané zesílili obranu na hřebeni, byli by Malažanům pěkně pustili žilou. Oni se ale místo toho rozprchli, linie se zbortila a kroutila se jako přišlápnutý had. A najednou utíkali všichni. A začalo nelítostné vraždění.</p>
<p>Pobočnice pustila vojáky z řetězu a Lostara Yil její rozhodnutí chápala. Tolik toho museli dlouhou dobu držet v sobě – <emphasis>a všichni začínali věřit, že pěst Keneb a jeho mariňáci jsou do jednoho mrtví. Povraždění kouzly. Na něco takového se dalo odpovědět pouze mácháním mečem, dokud paže neztěžkne a dech se nekrátí v hrdle.</emphasis></p>
<p>A teď se do tábora vraceli poslední vojáci, kteří konečně dovraždili Ledeřany. Ztrhané tváře, otupělé výrazy – jako kdyby se právě probudili v noční můře, v níž byli – jaké překvapení – sami nestvůrami.</p>
<p><emphasis>Zakalila je na to, k čemu je bude potřebovat.</emphasis></p>
<p>„Žrout se nechová jako dítě, které přišlo o otce,“ poznamenala pobočnice.</p>
<p>Lostara Yil frkla. „Ten kluk je pomatený, pobočnice. Viděla jste ho tancovat. Slyšela jste ho zpívat o svíčkách.“</p>
<p>„Pomatený. Ano, možná.“</p>
<p>„V každém případě,“ pokračovala Lostara Yil, „nemá na rozdíl od Sinn žádné nadání, nedokáže zjistit osud pěsti Keneba. A ohledně Sinn, no, víte, moc velké naděje do ní nevkládám. Ne že bych si myslela, že nemá moc. Tu má, Drydžhna ví.“ Pokrčila rameny. „Pobočnice, byli na všechno sami – úplně sami – moc dlouho. Na invazi jako takovou měli málo mužů.“ Zarazila se, protože si uvědomila, jak kriticky to zní. <emphasis>Ale copak to není kritika? Celého toho podniku i tebe, pobočnice? Copak jsme je neopustili?</emphasis></p>
<p>„Jsem si vědoma toho, jaké mají vojáci názory,“ poznamenala Tavore bezvýrazně.</p>
<p>„Pobočnice,“ pravila Lostara Yil, „nemůžeme je oblehnout, pokud nevyužijeme všechny zbývající sapéry a většinu těžší munice – a já cítím, že někam spěcháte a nechcete se zdržovat. Kdy se k nám připojí zbývající Zánikové a Chundrylové?“</p>
<p>„Nepřipojí se k nám,“ odvětila Tavore. „My se připojíme k nim. Na východě.“</p>
<p><emphasis>Druhá polovina tohoto tažení. Další invaze. Zatraceně, pobočnice, kéž by ses svěřila se svou strategií. Aspoň mně. Pro mistra Kápě, komukoliv! </emphasis>„Ta zmatená reakce Tiste Edur a Ledeřanů je mi podezřelá,“ poznamenala.</p>
<p>Pobočnice si povzdechla tak tiše, že ji Lostara Yil stěží slyšela.</p>
<p>„Tato říše je churavá,“ pokračovala Tavore. „Náš původní odhad, že Tiste Edur jsou neoblíbení dohližitelé, byl správný. Co se vylodění pěsti Keneba týče, tam jsme se zmýlili jen v tom, že jsme úplně nepochopili, jak složité jsou zdejší vztahy. Došlo k rozštěpení, kapitáne. Jenom to trvalo déle.“</p>
<p><emphasis>A na úkor více než tisícovky mariňáků.</emphasis></p>
<p>„Pěst Keneb by neposílal kurýra,“ dodala Tavore. „On by vedl své mariňáky přímo na Lederas. ‚První tam, poslední ven,‘ jak by řekl seržant Šumař.“</p>
<p>„Poslední tam, a ještě se rozhlídnout,“ utrousila Lostara Yil bez přemýšlení a hned sebou trhla. „Omlouvám se, pobočnice –“</p>
<p>„Motto Lovců kostí, kapitáne?“</p>
<p>Lostara se velitelce nepodívala do očí. „Ne, míněné vážně, pobočnice. Vymyslel ho nějaký těžkooděnec, jak jsem se doslechla –“</p>
<p>„Kdo?“</p>
<p>Lostara Yil usilovně vzpomínala. „Ohavník Bredd, myslím.“ Koutkem oka zachytila, jak se Tavore zachvěly rty v nepatrném úsměvu. Hned to bylo pryč, jako by tam úsměv nikdy nebyl.</p>
<p>„Možná se ukáže,“ poznamenala pobočnice, „že pěst Keneb nám toto ironické motto vyslouží – tedy nám, kdo jsme tady v táboře.“</p>
<p><emphasis>Hrstka mariňáků dobude hlavní město říše? </emphasis>„Pobočnice –“</p>
<p>„To stačí. Dnes v noci máte velení, kapitáne, jako moje zástupkyně. Za úsvitu vytáhneme.“ Obrátila se. „Musím se vrátit na <emphasis>Zuřivého vlka</emphasis>.“</p>
<p>„Pobočnice?“</p>
<p>Tavore udělala obličej. „Další dohadování s jistým zbrojířem a jeho bojechtivou ženou.“ Odmlčela se. „Ach, a až nebo jestli se vrátí seržant Balšám, chci slyšet jeho hlášení.“</p>
<p>„Samozřejmě,“ odpověděla Lostara Yil. <emphasis>Jestli?</emphasis></p>
<p>Dívala se, jak pobočnice odchází na pobřeží.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Na palubě <emphasis>Zuřivého vlka </emphasis>se Šurk Elalle opírala se založenýma rukama o hlavní stěžeň a dívala se, jak se tři černí lysí okřídlení, opicím podobní démoni perou o meč. Rvačka – ječící, kousající, škrábající změť a bezpočet náhodných seků od samotného meče – se přenesla ze zádi na střední palubu a nyní šplhala na palubu horní.</p>
<p>Námořníci se jim drželi z dosahu a sázeli na to, který démon vyhraje – což vyvolalo nemalé spory, protože démony bylo těžké rozeznat od sebe.</p>
<p>„– ten s tím šrámem na nose – počkej, pro Maelův slanej jazyk! Teď má stejnej šrám další! Dobře, tak ten bez –“</p>
<p>„– jak právě přišel o ucho? Takže říznutí na nose a chybějící ucho!“</p>
<p>Vedle Šurk Elalle kdosi pronesl: „Nic z toho není skutečné, víš.“</p>
<p>Šurk Elalle se obrátila. „Já myslela, že tě přikovala dole.“</p>
<p>„Kdo, pobočnice? Proč –“</p>
<p>„Ne. Tvoje žena, Withale.“</p>
<p>Zamračil se. „Tak to vypadá?“</p>
<p>„Jenom poslední dobou,“ odtušila Šurk. „Myslím, že se o tebe bojí.“</p>
<p>Na to neodpověděl.</p>
<p>„Vrací se šalupa,“ poznamenala Šurk a narovnala se. „Doufám, že je to pobočnice – těším se, až opustím vaši ctěnou společnost. Bez urážky, Withale, ale dělám si starosti kvůli svýmu prvnímu důstojníkovi a tomu, co mohl napáchat s <emphasis>Nehynoucí vděčností</emphasis>.“</p>
<p>Mekroský zbrojíř se zadíval do tmy nad hlavním kanálem. „Když jsem ji viděl naposledy, ještě nespustil kotvu a plul sem a tam.“</p>
<p>„Ano,“ přitakala Šurk Elalle. „Duševně zdraví lidi přecházejí sem a tam v kajutě. Skorgen přechází s celou zatracenou lodí.“</p>
<p>„Proč je tak netrpělivý?“</p>
<p>„Zřejmě chce přistát v Lederas, než tam dorazí tohle vojsko. A nabrat zpanikařené šlechtice s veškerými jejich pozemskými statky. Odplujeme dřív, než Malažané zaútočí, šlechtice hodíme přes palubu a rozdělíme si kořist.“</p>
<p>„Tak by to udělal každý správný pirát.“</p>
<p>„Přesně tak.“</p>
<p>„Líbí se ti tvoje zaměstnání, kapitáne? Nezačne to být po nějaké době vyčichlé?“</p>
<p>„Ne, to já začínám být vyčichlá. Co se zaměstnání týče, to mě baví, Withale.“</p>
<p>„I to házení šlechticů přes palubu?“</p>
<p>„Když jsou tak bohatí, měli si zaplatit učitele a naučit se plavat.“</p>
<p>„Opožděná finanční rada.“</p>
<p>„Nenuť mě se smát.“</p>
<p>Námořníci najednou vykřikli. Na přední palubě se démonům nějak podařilo napíchnout se na meč. Zbraň je všechny tři přibodla k palubě a teď se jen kroutili. Z úst jim tekla krev a ten spodní škrtil zezadu prostředního, jenž si z něj vzal příklad a pustil se do horního. Zároveň prostřední démon třískal hlavou spodního do obličeje a přerazil mu už posekaný nos.</p>
<p>Šurk Elalle se odvrátila. „Bloud mě vem,“ poznamenala, „skoro jsem o to přišla.“</p>
<p>„A o co?“</p>
<p>„To nechtěj vědět.“</p>
<p>Dorazila šalupa, narazila do trupu a vzápětí na palubu vylezla pobočnice. Vrhla jediný pohled na napíchnuté démony, kývla na pozdrav Šurk Elalle a zamířila k Withalovi.</p>
<p>„Už je čas?“ zeptal se.</p>
<p>„Skoro,“ odpověděla. „Pojďte se mnou.“</p>
<p>Šurk se dívala, jak odcházejí do podpalubí.</p>
<p><emphasis>Chudáku Withale. Teď se o tebe bojím taky.</emphasis></p>
<p><emphasis>Zatraceně, zapomněla jsem požádat o povolení odejít. </emphasis>Chtěla je následovat, ale rozhodla se, že to neudělá. <emphasis>Promiň, Skorgene, ale neboj se. Vojsko na pochodu předhoníme s lodí vždycky. Ti šlechtici nakonec nikam neutečou, že ne?</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Zakrátko, zatímco se námořníci dohadovali, kdo vyhrál, tři nachtové – kteří leželi nehybně jako mrtví – se zavrtěli a obratně se vyprostili z meče. Jeden kopl zbraň do řeky a zacpal si uši, když to cáklo. A všichni se začali s vervou objímat a hladit.</p>
<p>Banaschar, poslední demidrek zmije podzimu, sedící zády k zábradlí na přední palubě, je dál pobaveně a zvědavě sledoval. Přesto ho dokonale překvapilo, když se vrhli na bok a vzápětí následovala další tři cáknutí.</p>
<p>Vstal a šel se podívat přes zábradlí. Na cestě k pobřeží se na vodě pohupovaly tři hlavy.</p>
<p>„Už je skoro čas,“ zašeptal.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Rautos Hivanar se díval na sbírku předmětů na stole a snažil se v nich vyznat. Tucetkrát je přeskládal, neboť cítil, že tu nějaký vzorec opravdu existuje, někde, a kdyby se mu podařilo rozmístit předměty na správná místa, konečně by všechno pochopil.</p>
<p>Artefakty byly očištěné a vyleštěný bronz se leskl. Sestavil si seznam vlastností, snažil se předměty roztřídit do skupin podle určitých detailů – zaúhlení, váhy, blízkosti místa nálezu, dokonce i podle toho, v jaké hloubce byly zakopané.</p>
<p>Protože byly opravdu zakopané, ne jen odhozené nebo vhozené do jámy. Ne, každý byl vložený do díry vyhrabané v jílu – podařilo se mu udělat otisky těch jamek, což mu pomohlo určit sklon a orientaci.</p>
<p>Sbírka byla nyní poskládaná podle prostorového umístění, každý předmět v přesném poměru k ostatním – aspoň si to myslel vzhledem ke své mapě. Kopání – když byly nalezeny první tři artefakty – neprobíhalo metodicky, a tak vynětí trojice předmětů zničilo naději na přesné určení umístění. Teď Rautos pohnul dvěma z těchto tří, přesouval je pořád dokola. U třetího – nalezeného jako první – věděl přesně, kam patří.</p>
<p>Za vysokými, dobře hlídanými zdmi jeho paláce zatím v Lederas vypukala anarchie.</p>
<p>Rautos Hivanar s mumláním zvedl první artefakt a studoval nyní známý ohyb do pravého úhlu. Váha předmětu ho uklidňovala a jeho opět překvapilo, že je kov na dotek teplý. Neohřál se za poslední dny? Nebyl si jistý, neměl to jak změřit.</p>
<p>Ve vzduchu se vznášel slabý pach kouře. Ne z hořícího dřeva jako ze stovky tisíc ohňů na vaření, byl to štiplavější zápach hořící látky a lakovaného nábytku spolu – s převelice slabým – nasládlým puchem spáleného lidského masa.</p>
<p>Rautos poslal sluhy spát, protože ho jejich nekonečná hlášení a strach v pokorných očích rozčilovaly. Neměl hlad ani žízeň, naopak měl pocit, že se mu pročišťuje zrak i mysl. Nejzajímavější na tom všem bylo, že po městě objevil dvanáct protějšků ve skutečné velikosti, a rozložení přesně odpovídalo tomu před ním – až na ty dva, samozřejmě. Na stole před sebou tedy měl vlastně miniaturní mapu. Věděl, že to je důležité.</p>
<p>Možná nejdůležitější ze všeho. Kdyby jen tušil proč.</p>
<p>Ano, předmět se ohříval. Platí to i pro jeho většího společníka vzadu za novým hostincem?</p>
<p>Vstal. I když bylo pozdě, potřeboval to zjistit. Pečlivě vrátil artefakt na mapu na stole na místo představující hostinec a odešel do šatny.</p>
<p>Zvuky pouličních bouří se přesunuly do chudších čtvrtí na severu. Rautos Hivanar si přes sebe přehodil těžký plášť, uchopil hůl – za normálních okolností ji nepotřeboval, ale teď možná bude potřebovat ochranu – a odešel. Před ztichlým sídlem zabočil doleva k vnější zdi.</p>
<p>Strážný u boční branky zasalutoval.</p>
<p>„Nějaké potíže v okolí?“ zeptal se Rautos Hivanar.</p>
<p>„Poslední dobou ne, pane.“</p>
<p>„Chci si vyjít.“</p>
<p>Strážný zaváhal. „Seženu doprovod –“</p>
<p>„Ne, ne. Chci být nenápadný.“</p>
<p>„Pane –“</p>
<p>„Otevři dveře.“</p>
<p>Strážný poslechl.</p>
<p>Rautos Hivanar se zastavil na úzké ulici a poslouchal, jak za ním strážný zamyká branku. Pach kouře tu byl silnější a kolem luceren, dosud hořících na železných tyčích, se vytvářel závoj. Škarpy byly plné smetí, což byl nanejvýš nepříjemný detail svědčící o tom, jak dalece upadl pořádek a slušné chování. Neschopnost udržet ulice čisté je symbolická pro skomírající kultury, které i přesto, jak hlasitě a veřejně tvrdí opak, ztratily veškerou hrdost a víru v sebe.</p>
<p>Kdy se to stalo? Když si nás podrobili Tiste Edur? Ne, ta porážka byla jen symptomem. Příslib anarchie a pádu se vynořil mnohem dřív. Byl ale tak tichý, že ho nikdo neslyšel. <emphasis>Ach, to je ale lež. Jenom jsme to nechtěli poslouchat.</emphasis></p>
<p>Dál se rozhlížel kolem sebe a cítil, jak se ho zmocňuje malátnost.</p>
<p><emphasis>Stejně jako Lederas, stejně jako říše.</emphasis></p>
<p>Rautos Hivanar se vydal na cestu umírajícím městem.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Na starém tarthenalském hřbitově tábořilo pět mužů, nemajících za lubem nic dobrého. Ublala Pung se zamračil. Vyrazil ze tmy do jejich středu a rozehnal se pěstmi. Po chvilce stál mezi pěti nehybnými těly. Sebral první a odnesl je k jámě po vyvráceném stromisku. Hodil neřáda do vlhké díry a vrátil se pro ostatní.</p>
<p>Zakrátko udusal ohýnek a pustil se do čištění. Trhal trávu, odhazoval kamínky. Klekl si a vytrhal i menší plevel. Pomalu popolézal po spirále.</p>
<p>Mlžný měsíc ještě stoupal po obloze a na severu něco hořelo. Do svítání musel být hotový, mít půdu vyčištěnou až na holou hlínu ve velkém kruhu. Hlína nemusela být dokonale uhlazená, klidně mohlo pár drnů zůstat, což bylo dobře, protože země na hřbitovech nikdy není rovná.</p>
<p>Z díry po stromě zaslechl zasténání. Vstal, oprášil si kolena a ruce a šel se podívat. Z kraje jámy se díval na šedé postavy, dokud nezjistil, odkud ten zvuk přichází, načež si dřepl a ještě několikrát muže klepl po hlavě, dokud sténání nepřestalo. Pak se spokojeně vrátil k čištění.</p>
<p>Do rána, ano. Protože věděl, že ráno císař pozvedne svůj prokletý meč a naproti němu bude v aréně stát Karsa Orlong.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>V tajné komnatě – kdysi to bývala nějaká hrobka či co – seděl šampion chytačů krys Ormly naproti neuvěřitelně tlusté ženě. A mračil se. „Tady dole to nepotřebuješ, Ruket.“</p>
<p>„To je pravda,“ odtušila, „ale už jsem si na to zvykla. Nevěřil bys, že se z tloušťky rodí moc. Zastrašování. Víš, uvažuju o tom, že až se to nakonec obrátí k lepšímu a zase budeme mít spoustu jídla, udělám to doopravdy.“</p>
<p>„O tom přece mluvím,“ řekl Ormly a předklonil se. „Je to jen vycpávka a ta neváží zdaleka tolik jako skutečný tuk. Unaví tě už jenom cesta přes pokoj. Budou tě bolet kolena. Dech se ti zkrátí, protože plíce se nebudou moct dostatečně roztáhnout. Budeš mít strie, i když jsi nikdy nerodila –“</p>
<p>„A když teda zároveň otěhotním, bude to v pořádku?“</p>
<p>„Až na všechny ty ostatní věci asi ano. Ne že by to někdo poznal.“</p>
<p>„Ormly, jsi naprostý blb.“</p>
<p>„Ale svou práci dělám dobře.“</p>
<p>Na to Ruket kývla. „No a? Jak to šlo?“</p>
<p>Ormly se na ni podíval a poškrábal se ve strništi na bradě. „Je tu problém.“</p>
<p>„Vážný?“</p>
<p>„Vážný.“</p>
<p>„Jak vážný?“</p>
<p>„Asi nejvážnější, jak může být.“</p>
<p>„Hmm. Od Seluš pořád nic?“</p>
<p>„Zatím ne. A měla jsi pravdu, na to budeme muset taky počkat.“</p>
<p>„Ale lidi jsou na správných místech, ano? Pouliční bouře nijak nepřekážejí?“</p>
<p>„V tomhle jsme dobří, Ruket. Nakonec to nejsou zrovna oblíbená místa, ne?“</p>
<p>„No a došlo k nějakým změnám ohledně času popravy?“</p>
<p>Ormly pokrčil rameny. „Uvidíme za svítání, pokud budou ještě fungovat vyvolávači. Tedy doufám, že ne, Ruket. I tak nemáme úspěch zaručený. To ty ale víš, viď?“</p>
<p>Povzdechla si. „To by byla tragédie. Ne, to by mi zlomilo srdce.“</p>
<p>„Ty ho vážně miluješ?“</p>
<p>„Ani nevím. Těžko. Ale měla bych konkurenci.“</p>
<p>„Ta vědkyně? No, pokud nejsou ve stejný kobce, tak si, myslím, nemusíš dělat starosti.“</p>
<p>„Jak jsem říkala, jsi blb. Ovšemže si dělám starosti, ale ne kvůli konkurenci. Kvůli němu. Kvůli ní. Kvůli tomu, že se všechno zvrtne a Karos Inviktad zvítězí. Utíká nám čas.“</p>
<p>Ormly kývl.</p>
<p>„A máš teda i nějakou dobrou zprávu?“ zeptala se.</p>
<p>„Nejsem si jistý, jestli je dobrá, ale je zajímavá.“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Ublala Pung se zbláznil.“</p>
<p>Ruket zavrtěla hlavou. „To není možné. Na to, aby se zbláznil, nemá dost velký mozek.“</p>
<p>„No, zmlátil pět lumpů schovávajících se před nepokoji na tarthenalským hřbitově a teď tam leze po všech čtyřech a uštipuje plevel.“</p>
<p>„A co to má všechno znamenat?“</p>
<p>„Nemám tušení, Ruket.“</p>
<p>„On se zbláznil.“</p>
<p>„To není možný.“</p>
<p>„Já vím,“ opáčila.</p>
<p>Dlouho seděli mlčky.</p>
<p>„Možná si nechám ty vycpávky,“ prohlásila nakonec Ruket. „Tak to můžu mít bez všech těch problémů.“</p>
<p>„Jsou to skutečný vycpávky?“</p>
<p>„Iluze a něco je skutečné, tak trochu jako prošívaná deka.“</p>
<p>„A ty si myslíš, že se do tebe zamiluje, když budeš vypadat takhle? Totiž, jistě víš, že ve srovnání s Žanat, která nejspíš pořád hubne, mají někteří muži rádi, když jejich ženy vypadají jako holčičky, nebo nějaký jiný příšerný tajemství, který nikdo nepřizná nahlas –“</p>
<p>„On k nim nepatří.“</p>
<p>„Víš to jistě?“</p>
<p>„Vím.“</p>
<p>„No, ty bys to asi měla vědět.“</p>
<p>„Měla,“ ujistila ho. „A vůbec, z toho, o čem tu mluvíš, se mi dělá špatně.“</p>
<p>„To mužský pravdy dělávají,“ prohlásil Ormly.</p>
<p>Seděli. Čekali.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Ursto Hoobutt se svou ženou a občasnou milenkou Pinosel vylezli na blátivý břeh. Ursto v pokroucených rukou svíral velký hliněný džbán. Zastavili se a dívali se na zamrzlý rybník, který býval Usazeným jezerem. Led v rozptýleném měsíčním světle jiskřil.</p>
<p>„Taje to, buchtičko,“ poznamenal.</p>
<p>„S každým dnem jsi chytřejší, drahoušku. Věděli jsme, že taje. Víme už dlouho, že to přijde. Víme to opilí a víme to střízliví.“ Zvedla košík. „Bude to teď pozdní večeře, nebo časná snídaně?“</p>
<p>„Co to protáhnout a bude to obojí?“</p>
<p>„Obojí nejde. Jedno nebo druhý, a jestli to protáhnem, nebude to ani jedno, tak se rozhodni.“</p>
<p>„Co jsi tak nedůtklivá, lásko?“</p>
<p>„Taje to, zatraceně, a to znamená, že do pikniku polezou mravenci.“</p>
<p>„Věděli jsme, že to přijde –“</p>
<p>„No a co? Mravenci jsou mravenci.“</p>
<p>Posadili se na břeh a odháněli komáry. Ursto vytáhl zátku ze džbánu a Pinosel vybalila košík. Když se manžel natáhl pro pamlsek, plácla ho přes ruku. Nabídl jí tedy džbán. Zamračila se, ale nakonec ho přijala. Jakmile měla obě ruce plné, Ursto pamlsek sebral a spokojeně si ho strčil do úst. A začal se dávit.</p>
<p>„Pro Bloudovo ucho, co to je?“</p>
<p>„To byla hliněná koule, lásko. Na psaní. Teď budeme muset vykopat další. Nebo spíš ty budeš muset, protože jsi snědl tu, kterou jsme měli.“</p>
<p>„Nebylo to zas tak hrozný. A podej mi džbán, ať to můžu spláchnout.“</p>
<p>Příjemný večer, říkal si Ursto poněkud omámeně. Jen si tu tak sedět a koukat se, jak taje rybník.</p>
<p>Teda dokud se ten obrovský démon lapený v ledu neosvobodí. Při tomto znepokojivém pomyšlení střelil pohledem po manželce a občasné milence a vzpomněl si na jeden dávný den, kdy tu taky seděli, hezky v klidu a tak, a ona po něm chtěla, aby se vzali, a on řekl – no dobře, řekl to, a teď jsou tady a mohl to být Bloudův šťouch, ale on si to nemyslel.</p>
<p>Bez ohledu na to, co si myslel Bloud.</p>
<p>„Vidím ti v očích ten tesklivej pohled, manžílku. Co si takhle udělat dítě?“</p>
<p>Ursto se začal dávit podruhé, ale tentokrát to nebylo kvůli něčemu tak všednímu jako kus hlíny.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Hlavní sídlo patriotistů, zauzlené klubko strachu a zastrašování Lederské říše, bylo obleženo. Davy se pravidelně vrhaly proti obvodové zdi a na pozemek dopadaly kameny a nádoby s olejem a knoty z hořících hadrů. Plameny už se před třemi dny večer zmocnily stájí a čtyř dalších hospodářských stavení a zakouřeným vzduchem se neslo strašlivé řičení koní. Polapení patriotisté měli co dělat, aby před požárem uchránili alespoň hlavní budovu.</p>
<p>Rozzuření občané dvakrát prorazili hlavní bránou a padl asi tucet agentů, když je vytlačovali ven. Nyní průchod přehrazovala obrovská barikáda ze suti, ohořelých trámů a nábytku. Zápachem a loužemi plnými sazí procházeli vojáci s veškerou zbrojí, kterou na sebe dokázali navléci, a v těžké výstroji byli patřičně neohrabaní. Málokdo promluvil či se podíval jinému do očí ze strachu, že odhalí ustrašenou, ohromenou nevíru sídlící v jejich duších.</p>
<p>Svět takhle přece nefunguje. Lidi lze vždycky zastrašit, vždycky lze odhalit hlavní buřiče a nechat je zradit za naditý měšec nebo je v případě nutnosti v tichosti odstranit. Jenže tentokrát se agenti nemohli vydat do ulic, aby spletli křivé dohody. Všude byli pozorovatelé a tlupy rváčů, kteří s nadšením utloukali nešťastné agenty k smrti a pak jejich hlavy házeli zpátky přes zeď. A všichni činní agenti, kteří zůstali ve městě, přestali úplně komunikovat – buď se ukrývali, nebo byli mrtví.</p>
<p>Rozsáhlá síť byla rozervaná na kusy.</p>
<p>Tanal Jatvanar věděl, že kdyby to bylo prosté, kdyby to bylo snadné jako vyjednání o propuštění vězňů podle požadavků lůzy, bylo by možné znovu nastolit pořádek. Jenomže lidé za zdí nebyli přátelé a příbuzní desítek učenců, intelektuálů a umělců, dosud zavřených v kobkách dole. Jim na vězních za mák nezáleželo, a klidně by se dívali, jak všichni hoří spolu s budovou. Jejich jednání nemělo ušlechtilý důvod. Tanal Jatvanar konečně pochopil, že je to prachobyčejná touha po krvi.</p>
<p><emphasis>A je div, že jsme byli zapotřebí, abychom je zvládali? Abychom zvládali jejich nižší pudy? Teď se podívejte, co se děje.</emphasis></p>
<p>Stál u předních dveří a sledoval agenty s píkami, hlídkující na nádvoří. Několikrát slyšeli, jak se někdo dožaduje Tehola Beddikta. Chtěli ho pro sebe. Chtěli ho roztrhat na kusy. Velké utápění zítra za soumraku nestačilo ukojit jejich krutou touhu.</p>
<p>Tehola Beddikta ale nepropustí. Ne, dokud zůstane ve velení Karos Inviktad.</p>
<p><emphasis>Kdybychom ho však vydali, mohli by se všichni uklidnit a odejít. A potom bychom mohli začít nanovo. Ano. Kdybych tu velel já, mohli by si Tehola Beddikta odvést s mým požehnáním.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ale ne Žanat. Ne, ne, ta je moje. Už navždycky. </emphasis>Šokovalo ho, když zjistil, že si na předchozí uvěznění téměř nepamatuje, ale s velkým potěšením ji poučil znovu. <emphasis>Ha, poučovat učitelku. To se mi líbí. </emphasis>V tom byl aspoň Karos Inviktad velkorysý a dal mu ji. A ona teď sídlila v soukromé kobce, přikovaná k posteli, a on ji zneužíval dnem i nocí. I když davy bušily do zdí a agenti umírali, aby je zadrželi, ležel na ní a prosazoval svou. A ona se rychle učila říkat všechny správné věci a prosit o přídavek, šeptem vyjadřovat neumírající touhu (ne, nebude ji nutit mluvit o lásce, protože to slovo bylo mezi nimi mrtvé už navždy), dokud se pro ni ta slova nestala skutečností.</p>
<p>Pozornost. Konec samoty. Naposledy dokonce plakala, vykřikovala jeho jméno, prohnutá v zádech a zmítající se v poutech.</p>
<p>Volala jeho, Tanala Jatvanara, který už jako dítě věděl, že jeho osudem je velikost – copak mu to neříkali všichni pořád dokola? Ano, konečně našel svůj dokonalý svět. A co se stane? Celé zatracené město se zhroutí a ohrozí vše, co nyní vlastnil.</p>
<p>A to všechno kvůli Karosi Inviktadovi. Protože odmítá vydat Tehola Beddikta a celou dobu, co je vzhůru, civí do dřevěné bedýnky s dvouhlavým hmyzem, který – ha – ho přechytračil svou zamlženou, tvrdohlavou hloupostí. <emphasis>Je v tom dozajista skrytá nějaká pravda, že? Jsem si tím jistý. Karos a jeho dvouhlavý hmyz, chodící pořád dokolečka, v čemž bude pokračovat, dokud nechcípne. A až chcípne, velký dozorce se zblázní.</emphasis></p>
<p>Začínal mít ale dojem, že na to nebude moct čekat. Dav byl příliš hladový.</p>
<p>Za hradbami bylo prozatím ticho, ale na druhé straně Plíživého kanálu se hemžilo cosi obrovského a tisícihlavého a brzy se to přesune z Dálavské čtvrti do Severních teras. Slyšel hluboké šelestění, příliv hrnoucí se potmě ulicemi, vrhající se do uliček a zase ven, rozlévající se po třídách a hlavních ulicích. Ve Štiplavém kouři cítil jeho hlad.</p>
<p><emphasis>Přichází si pro nás a nebude čekat. Dokonce ani na Karose Inviktada, dozorce patriotistů, nejbohatšího muže v říši.</emphasis></p>
<p>Tiše se zasmál, obrátil se a vrátil se do hlavní budovy. Procházel zaprášenou chodbou a nevšímal si zaschlých šmouh, které tu zůstaly po raněných a umírajících, jež vtáhli dovnitř. Zápach starého potu, moči a výkalů byl stejně odporný jako v temnici dole – <emphasis>ano, teď jsme vlastně taky vězni, že? Zbývá nám jen trocha jídla a voda ve studni je znečištěná popelem a krví. Jsme tu uvěznění a na krku máme pověšený rozsudek smrti vážící deset tisíc doků a kolem je jen hluboká voda.</emphasis></p>
<p>Další představa, která ho pobavila. Další myšlenka k zaznamenání v jeho soukromých knihách.</p>
<p>Nahoru po schodech – dupot se rozléhá mezi vápencovými kvádry – na chodbu vedoucí k dozorcově pracovně, Inviktadovu útočišti. <emphasis>Jeho soukromé kobce. </emphasis>Na chodbě nebyly stráže – Karos už jim nevěřil. Vlastně už nevěřil nikomu. <emphasis>Kromě mě. A to bude jeho největší chyba.</emphasis></p>
<p>Tanal Jatvanar došel ke dveřím, bez klepání otevřel a vstoupil. A zastavil se.</p>
<p>V místnosti to páchlo a zdroj smradu byl rozvalený na židli naproti dozorci.</p>
<p>Tehol Beddikt. Špinavý, pořezaný, plný strupů a modřin – zákaz Karose Inviktada zapovídající takové zacházení už očividně neplatil.</p>
<p>„Mám hosta,“ štěkl dozorce. „Nezval jsem tě sem, Tanale Jatvanare. Navíc jsem tě neslyšel klepat, což je další známka tvé rostoucí drzosti.“</p>
<p>„Dav zase zaútočí,“ řekl Tanal a zalétl pohledem k Teholovi. „Před svítáním. Chtěl jsem vás informovat o slabinách naší obrany. Bránit nás ještě může pouze čtrnáct agentů. Bojím se, že to tentokrát nebude stačit.“</p>
<p>„Sláva je vražedná,“ procedil Tehol Beddikt přes rozražené rty. „Nerad ji doporučuju.“</p>
<p>Karos Inviktad se ještě chvíli mračil na Tanala, než promluvil. „V tajné komoře – ano, víš o ní, vím to, takže nemusím zabíhat do podrobností – v tajné komoře najdeš velkou truhlici plnou peněz, Tanale. Vedle je naskládáno několik set menších plátěných pytlíků. Posbírej raněné, a ať je naplní mincemi. Potom je rozdej agentům na hradbách. Dnes v noci budou jejich zbraněmi.“</p>
<p>„To by se mohlo obrátit proti vám,“ poznamenal Tehol a předběhl tím Jatvanara, „jestli dojdou k závěru, že toho tu máte víc.“</p>
<p>„Budou příliš zaneprázdnění tím, jak se budou rvát mezi sebou, než aby docházeli k jakýmkoliv závěrům,“ opáčil Karos Inviktad přezíravě. „Takže, Tanale, pokud už nic nechceš, vrať se ke své sladké oběti, která bude nepochybně zoufale prosit o tvou mrzkou pozornost.“</p>
<p>Tanal si olízl rty. Už je čas? Je připravený?</p>
<p>A náhle na dozorcových očích poznal, že to ví. Až ho z toho zamrazilo. <emphasis>Čte mi myšlenky. Ví, na co myslím.</emphasis></p>
<p>Rychle zasalutoval a vyběhl z místnosti. <emphasis>Jak můžu porazit takového muže? Je neustále deset kroků přede mnou. Možná bych měl počkat, až potíže pominou, a udeřit, až se uklidní a bude se cítit v bezpečí.</emphasis></p>
<p>Zašel sem, aby se ujistil, že je dozorce sám se svým hlavolamem. Poté hodlal sejít do temnice a vytáhnout Tehola Beddikta. Svázaného, s roubíkem a kápí na hlavě ho dovléct na dvůr. Aby uchlácholil dav, který by pak odešel a on by si zachránil kůži. Místo toho měl dozorce Tehola ve své pracovně.</p>
<p><emphasis>Kvůli čemu? Chce si s ním popovídat</emphasis><emphasis>?</emphasis><emphasis> Chvástat se? Pokaždé, když na něj jen pomyslím…</emphasis></p>
<p>Našel jednoho agenta a rychle mu předal dozorcovy příkazy a popsal mu cestu do tajné komory. Potom šel dál, a jen slabě si uvědomoval tu ironii, že dozorcovy rozkazy splnil do puntíku.</p>
<p>Sešel dolů, ještě zaprášenější chodbou, kde v prachu vyšlapaly nedočkavou stezku jen jeho boty, k jistým dveřím. Vytáhl klíč, odemkl a vstoupil.</p>
<p>„Věděl jsem, že ti bude smutno,“ poznamenal.</p>
<p>Knot v lampě skoro dohořel. Přistoupil ke stolu, na němž lampa stála. „Máš žízeň? Určitě ano.“ Ohlédl se přes rameno a viděl, že ho pozoruje s touhou v očích. „Ve městě pořád panují nepokoje, Žanat. Ale já tě ochráním. Vždycky tě budu chránit. Jsi v bezpečí. Rozumíš, ano? Navždycky.“</p>
<p>Kývla. Viděl, jak roztahuje nohy a pohybem pánve ho zve k sobě.</p>
<p>A Tanal Jatvanar se usmál. Měl svou dokonalou ženu.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Karos Inviktad pozoroval Tehola Beddikta přes sepjaté prsty. „Je to těsné,“ poznamenal po chvíli.</p>
<p>Tehol, jenž omámeně zíral na krabičku s hlavolamem na stole, se trochu otřepal a zvedl různobarevné oči.</p>
<p>„Je to těsné,“ zopakoval Karos. „Rozdíl mezi tvou a mou inteligencí. Myslím, že jsi mi nejblíž ze všech lidí, které znám.“</p>
<p>„Vážně? Děkuju.“</p>
<p>„Obvykle nedávám najevo obdiv k inteligenci ostatních. Hlavně proto, že jsem obklopen hlupáky a pitomci –“</p>
<p>„Dokonce i hlupáci a pitomci potřebujou prvotřídního vůdce,“ přerušil ho Tehol, usmál se a hned sebou trhl, jak se mu otevřely pukliny na rtech. Poté se usmál víc než předtím.</p>
<p>„Snaha být vtipný,“ povzdechl si Karos, „naneštěstí špatně zakrývá nedostatky intelektu. Už to samo o sobě nás zjevně odlišuje.“</p>
<p>Tehol se přestal usmívat, najednou se zatvářil polekaně. „Ty se nikdy nesnažíš být vtipný, dozorce?“</p>
<p>„Mysl dokáže hrát nejrůznější hry, Tehole Beddikte. Některé jsou užitečné. Jiné jsou bezcenné, jen ztráta času. Humor je nejlepším příkladem toho druhého.“</p>
<p>„Legrační.“</p>
<p>„Jak prosím?“</p>
<p>„Ach, promiň. Jen jsem přemýšlel. Legrační.“</p>
<p>„A co?“</p>
<p>„To bys, žel, nepochopil.“</p>
<p>„Snad si skutečně nemyslíš, že jsi bystřejší než já?“</p>
<p>„To nemám nejmenší tušení. Ale protože se zříkáš všech aspektů humoru, cokoliv, co bych mohl považovat za ‚legrační‘, je očividně něco, co bys prostě nepochopil.“ Tehol se předklonil. „Ale počkej, to je ono!“</p>
<p>„Jaké nesmysly to –“</p>
<p>„Proto jsem nakonec mnohem chytřejší než ty.“</p>
<p>Karos Inviktad se usmál.</p>
<p>„Vskutku. To mi, prosím, vysvětli.“</p>
<p>„No bez smyslu pro humor nevidíš spoustu věcí na světě. V lidský povaze. Nevidíš, jak je tolik věcí, který říkáme a děláme, absurdních. Vezmi si ten nejlepší příklad. Přichází dav a chce mou hlavu, protože jsem jim ukradl všechny peníze, a co ty uděláš, abys je uchlácholil? Hodíš jim všechny peníze, který jsi jim ukradl <emphasis>sám</emphasis><emphasis>!</emphasis><emphasis> </emphasis>A přitom je jasný, že naprosto netušíš, jak srandovní to ve skutečnosti je – rozhoduješ se, aniž by sis uvědomil osmdesát procent těch rozkošných nuancí. Devadesát procent! Třiadevadesát procent! A půl, nebo skoro půl, ale rozhodně víc než třetinu, ale míň než… no, v podstatě někde kolem půlky.“</p>
<p>Karos Inviktad zakýval prstem. „Bojím se, že to je nesprávný závěr. Nejde o to, že bych si to neuvědomoval. Jde o to, že mě takové nuance, jak to nazýváš, nezajímají. Ve skutečnosti jsou zcela bezvýznamné.“</p>
<p>„To máš možná pravdu, protože i přes svou nevědomost zřejmě dokážeš ocenit vlastní bystrost. Ale podívejme se, no, třeba mě napadne jiný příklad.“</p>
<p>„Plýtváš svým časem, Tehole Beddikte. A mým taky.“</p>
<p>„Vážně? Nezdálo se mi, že bys neměl čas. A co tě tak zaměstnává, dozorce? Teda kromě anarchie v ulicích, ekonomickýho kolapsu, armád vetřelců, mrtvých agentů a hořících koní.“</p>
<p>Odpověď přišla mimoděk, když Karos Inviktad zalétl pohledem k hlavolamu. Hned zase zrak zvedl, ale bylo pozdě – v potlučené Teholově tváři viděl, že mu svitlo. Vězeň se předklonil ještě víc.</p>
<p>„Co je to? Kouzelná schránka? Ve který najdeš řešení všeho, co sužuje svět? Musí to tak být, že to vyžaduje veškerýho tvýho pozoruhodnýho génia. Počkat, ono se v tom něco hýbe?“</p>
<p>„Hlavolam nic neznamená,“ prohlásil Karos Inviktad a mávl oprstenovanou rukou. „Mluvili jsme o tvých nedostatcích.“</p>
<p>Tehol Beddikt se opřel. „Aha, <emphasis>moje </emphasis>nedostatky. To bylo téma týhle žhavý debaty? Asi jsem trochu popletený.“</p>
<p>„Některé hádanky nemají řešení,“ utrousil Karos a sám slyšel, jak pronikavý má najednou hlas. „Někdo se mě pokusil zmást. Naznačil, že řešení je možné. Ale teď vidím, že nikdy tu žádné řešení nebylo. Ten hlupák nehrál poctivě, a já to tak nemám rád. Jestliže ho najdu, okamžitě ho zatknu a po celé budově se bude rozléhat jeho křik.“ Zarazil se, když si všiml, jak se na něj Tehol mračí. „O co jde?“</p>
<p>„O nic. Ale je to legrační.“</p>
<p>Dozorce zvedl ze stolu žezlo, a jako obvykle ho potěšila váha symbolu a jak mu padne do ruky.</p>
<p>„Dobře, není to legrační. Promiň, že jsem něco řekl. Hlavně mě s tím zase neprašť. Prosím. I když,“ dodal, „vzhledem k tomu, že je to symbol tvýho úřadu, když mě s tím praštíš, i když teda máš docela pádnou ruku, je to stejně poněkud… legrační.“</p>
<p>„Uvažuju o tom, že tě vydám občanům Lederas,“ řekl Karos a pozoroval vězně, aby viděl, jak na to bude reagovat. A ten hlupák se k jeho překvapení už zase křenil. „Myslíš, že je to žert?“</p>
<p>„Ani náhodou. To je jasný.“</p>
<p>„Potom ti snad udělá radost, až tě ten dav roztrhá na kusy?“</p>
<p>„Pochybuju. Ale nakonec by na to nedošlo, ne? Tedy na to trhání na kusy.“</p>
<p>„Ach, a proč by ne?“</p>
<p>„Poněvadž nejenže mám víc peněz než ty, dozorce, ale navíc – na rozdíl od tebe – je mi úplně lhostejný, kdo je nakonec získá. Klidně mě jim vydej. A dívej se, jak si vykupuju život.“</p>
<p>Karos Inviktad na něj zíral.</p>
<p>Tehol zakýval zlomeným prstem. „Lidi bez smyslu pro humor, kterej navrch ani nedokážou ocenit, vždycky berou peníze moc vážně, dozorce. Teda jejich vlastnictví. Proto všechen čas trávěj tím, že je přepočítávají pořád dokola a toužebně pozorujou svoje poklady a tak. Vynahrazujou si tak největší chudobu ve všem ostatním v životě. Hezký prsteny, mimochodem.“</p>
<p>Karos se přinutil zachovat tváří v tvář takovým urážkám klid. „Řekl jsem, že uvažuju o tom, že tě vydám. Žel, právě jsi mi dal důvod, proč to neudělat. Zrovna sis zajistil své zítřejší utápění. Spokojený?“</p>
<p>„No, pokud je moje uspokojení nezbytný, potom bych navrhoval –“</p>
<p>„Dost, Tehole Beddikte. Už mě nezajímáš.“</p>
<p>„Výborně, takže můžu jít?“</p>
<p>„Ano.“ Karos vstal a poklepal si žezlem po rameni. „A já tě, žel, musím doprovodit.“</p>
<p>„Dobrou pomoc dneska seženeš těžko.“</p>
<p>„Vstaň, Tehole Beddikte.“</p>
<p>Vězeň měl s tímto rozkazem trochu problémy, ale dozorce počkal. Naučil se, že v takovéto situaci musí mít trpělivost.</p>
<p>Když se ale Tehol narovnal, zatvářil se ohromeně. „Ale to je dvouhlavej brouk! Chodí pořád dokolečka!“</p>
<p>„Ke dveřím,“ vyzval jej Karos.</p>
<p>„Jaký je úkol?“</p>
<p>„Nemá smysl –“</p>
<p>„Ale no tak, dozorce. Tvrdíš, že jsi chytřejší než já, a já mám umřít – a já mám rád hlavolamy. Vlastně je vymýšlím. Hrozně těžký hlavolamy.“</p>
<p>„Lžeš. Znám všechny vynálezce, a ty mezi nimi nejsi.“</p>
<p>„No pravda, vymyslel jsem akorát jeden.“</p>
<p>„Tak to je škoda, že mi ho nemůžeš předložit, protože se vracíš do cely.“</p>
<p>„Nevadí,“ prohlásil Tehol. „Stejně to byl spíš vtip než hádanka.“</p>
<p>Karos Inviktad udělal obličej a žezlem poslal Tehola ke dveřím.</p>
<p>„Stejně jsem na to přišel,“ utrousil Tehol, jak se tak pomalu šoural ke dveřím. „Máš tomu broukovi zabránit chodit dokola.“</p>
<p>Dozorce ho zastavil žezlem. „Řekl jsem ti, že to nemá řešení.“</p>
<p>„Myslím, že má. Vlastně ho, myslím, znám. Něco ti povím. Já ten hlavolam vyřeším a ty posuneš moje utápění. Řekněme tak o čtyřicet let.“</p>
<p>„Souhlasím. Protože to nedokážeš.“ Díval se, jak Tehol Beddikt přistupuje ke stolu. Chodil jako stařec. „Nesmíš se ho dotknout!“ křikl Karos, když se Tehol naklonil nad stůl.</p>
<p>„Pochopitelně,“ opáčil Tehol, sklonil se ještě víc, až měl obličej přímo nad krabičkou.</p>
<p>Karos Inviktad spěchal k němu. „Nesahat!“</p>
<p>„Nebudu.“</p>
<p>„Destičky se dají přestavět, ale ujišťuju tě –“</p>
<p>„Není nutný přestavovat destičky.“</p>
<p>Karosovi Inviktadovi se rozbušilo srdce. „Zase plýtváš mým časem.“</p>
<p>„Ne, já ukončuju tvoje plýtvání časem.“ Naklonil hlavu. „Což je asi chyba. Ale co už.“</p>
<p>Sklonil se nad krabičku a prudce na destičky dýchl. Čímž je na okamžik zamlžil. A hmyz, s jednou hlavou před nečekaně matným, nic neodrážejícím povrchem, se prostě zastavil. Zvedl nohu a poškrábal se na břiše. Když se destičky projasnily, poškrábal se ještě jednou a pokračoval v kroužení.</p>
<p>Tehol se narovnal. „Jsem volný! Volný!“</p>
<p>Karos Inviktad chvíli nedokázal promluvit. Najednou měl stažený hrudník a byl celý zalitý potem.</p>
<p>„Nebuď hlupák,“ zachraptěl.</p>
<p>„Tys mi lhal? Ach, nemůžu uvěřit, jak jsi mě obelhal! No, chčiju na tebe i na ten tvůj blbej hlavolam!“</p>
<p>Dozorce se rozmáchl žezlem. Zasáhl krabičku, která se rozbila, a střepy létaly po celé místnosti. Hmyz narazil na zeď a vzápětí už šplhal ke stropu.</p>
<p>„<emphasis>Utíkej!</emphasis>“ šeptal Tehol Beddikt. „<emphasis>Utíkej!</emphasis>“</p>
<p>Žezlo ho zasáhlo do prsou a přerazilo žebra.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Utáhni mi ten řetěz na kotnících,“ řekla Žanat. „Ať mi víc roztáhne nohy.“</p>
<p>„Líbí se ti být bezmocná, viď?“</p>
<p>„Ano. Ano!“</p>
<p>Tanal Jatvanar s úsměvem poklekl k posteli. Řetěz vedl otvory v rozích postelového rámu a kolíčky ho držely napjatý. Aby dotáhl řetězy na jejích kotnících, stačilo vytáhnout kolíčky po stranách, vší silou napnout řetěz a za jejího sténání vrátit kolíčky do ok.</p>
<p>Pak se posadil na kraj postele a zadíval se na ni. Byla nahá a podlitiny už bledly, protože ji přestal mlátit. Opravdu krásné tělo, a hubla, což se mu u žen líbilo. Natáhl ruku a zase ji odtáhl. Nerad se jí dotýkal, dokud nebyl připravený. Znovu zasténala a prohnula se v zádech.</p>
<p>Tanal Jatvanar se svlékl. Vlezl do postele a s koleny mezi jejíma nohama se nad ni naklonil, ruce opřené vedle její hrudi.</p>
<p>Všiml si, jak jí okovy rozervaly zápěstí. Bude ji muset ošetřit – rány vypadaly mnohem hůř.</p>
<p>Pomalu na ni nalehl a cítil, jak se pod ním chvěje, když hladce zajížděl dovnitř. Tak snadné, tak přívětivé. Zaúpěla, a on se na ni zadíval. „Chceš, abych tě teď políbil?“</p>
<p>„<emphasis>Ano!</emphasis>“</p>
<p>Sklonil hlavu a poprvé přirazil.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Žanat, kdysi přední vědkyně, v sobě objevila šelmu, která se probudila jako po stoletém, možná tisíciletém spánku. Šelmu, která chápala zajetí, chápala, že občas to, co je nutné, vyžaduje nesnesitelnou bolest.</p>
<p>Kosti pod okovy na zápěstích, pokrytých strupy, krví a rozedranou kůží, měla oštípané, odřené a popraskané, jak neustále prudce trhala za řetěz. Ve zvířecím rytmu, slepá ke všemu ostatnímu, hluchá k řevu vlastních nervů. Tahala a tahala.</p>
<p>Až se kolíčky pod rámem začaly ohýbat. Pomaloučku, polehoučku se ohýbaly, otvory ve dřevě se rozšiřovaly a kolíčky vylézaly ven.</p>
<p>A teď, když měla kus řetězu navíc, jak Tanal Jatvanar přesunul kolíčky v nohách postele, měla dostatek volnosti.</p>
<p>Natáhla levou ruku a popadla ho za vlasy. Odtlačila mu hlavu doprava a za chřestění prudce vytáhla většinu řetězu dírou, dost na to, aby mu ho mohla obtočit kolem krku. S nesmírným odhodláním zvedala levou ruku nahoru a pravou se držela rámu, kam nejdál dosáhla.</p>
<p>Mlátil sebou, snažil se zarýt prsty pod řetěz, a ona táhla stále silněji, tváří se otírala o jeho a dívala se, jak modrá, kulí oči a vyplazuje jazyk.</p>
<p>Mohl ji tlouct. Mohl jí zarýt palce do očí. Pravděpodobně ji mohl zabít dost rychle, aby se ještě zachránil. Ale ona čekala, až vydechne, což udělal vždycky s prvním přiražením. Ten výdech slyšela už stokrát, těsně u ucha, když používal její tělo, a ten výdech ho zabil.</p>
<p>Potřeboval vzduch. Žádný neměl. Na ničem jiném nezáleželo. Drásal si hrdlo, aby dostal nehty pod ten řetěz. Žanat narovnala levou ruku a zaječela, jak se jí posunulo pouto kolem zápěstí, když dírou projela západka.</p>
<p>Ten modrý, nafouklý obličej, záplava vystřikující z jeho pyje, následovaná horkým přívalem moči.</p>
<p>Vytřeštěné oči, rudé žilky, tmavnoucí, až měl úplně krvavá bělma.</p>
<p>A ona se mu dívala přímo do očí. Dívala se, hledala jeho duši, chtěla se mu dívat přímo do té žalostné, hnusné, umírající duše.</p>
<p><emphasis>Zabiju tě. Zabiju tě. Zabiju tě!</emphasis></p>
<p>Tichá slova šelmy.</p>
<p>Radostné, kruté tvrzení. Její oči na něj křičely, křičely mu do duše.</p>
<p><emphasis>Tanale Jatvanare. Já tě zabiju!</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Taralak Výd si plivl do dlaní, zamnul je, aby se hlen roztáhl, a uhladil si vlasy. „Cítím víc kouře,“ poznamenal.</p>
<p>Starší odhadce, sedící naproti němu u malého stolku, zvedl tenké obočí. „Divím se, že vůbec něco cítíš, Taralaku Výde.“</p>
<p>„Žil jsem v divočině, Kabalane. Dokážu sledovat den staré semeno antilopy. Tohle město se hroutí. Tiste Edur odešli. A císař najednou změnil názor a pobil všechny vyzývatele až na dva. A záleží na tom vůbec někomu?“ Vstal a přistoupil k lůžku, kde měl rozložené zbraně. Vytáhl z pochvy šamšír a znovu se zadíval na ostří.</p>
<p>„Teď už by sis tím mečem mohl zkracovat řasy.“</p>
<p>„Proč bych to dělal?“ zeptal se Taralak nepřítomně.</p>
<p>„To byl jenom návrh, Grale.“</p>
<p>„Byl jsem sluhou Bezejmenných.“</p>
<p>„Já vím,“ ujistil ho starší odhadce.</p>
<p>Taralak se obrátil a přimhouřenýma očima se zadíval na měkkého mužíka s pomalovaným obličejem. „Ty to víš?“</p>
<p>„Bezejmenní nejsou v mé domovině neznámí. Víš, proč se jim tak říká? Povím ti to, protože to očividně nevíš. Zasvěcení se musejí vzdát svých jmen ve víře, že znáš-li se pod vlastním jménem, dáváš mu tím příliš velkou moc. Jméno se stane totožností, stane se tváří, stane se tebou. Odstraníš jméno a moc se vrátí.“</p>
<p>„Po mně nic takového nechtěli.“</p>
<p>„Protože jsi v podstatě jenom nástroj, nijak zvlášť se nelišíš od toho meče, který držíš. A netřeba dodávat, že svým nástrojům Bezejmenní jména nedávají. Zakrátko přestaneš být užitečný –“</p>
<p>„A budu opět volný. Budu se moct vrátit domů.“</p>
<p>„Domů,“ zahloubal se starší odhadce. „Ke svému kmeni, napravit všechny křivdy, vyléčit staré rány, které jsi v horlivém mládí zasadil. Přijdeš k nim se scvrklýma očima, zpomaleným tepem a rozněžňující rukou. A jedné noci, až budeš spát na kožešinách v chýši, kde ses narodil, tam někdo vklouzne a podřízne ti krk. Protože svět ve tvé hlavě není tentýž jako mimo ni. Jmenuješ se Taralak Výd a oni tomu sebrali veškerou moc, jménu i tváři. Sebrali moc jménu i tobě, a s tím tě zbavili veškeré historie, takže z vlastní vůle – které ses tehdy tak klidně vzdal – jsi zabit.“</p>
<p>Taralak Výd zíral a šamšír se mu třásl v rukou. „Proto vystupuješ pouze jako starší odhadce.“</p>
<p>Kabalan pokrčil rameny. „Bezejmenní jsou z větší části pitomci. Důkazem je tvoje přítomnost zde, vedle tvého jhagského společníka. Přesto jisté věci chápeme stejně, což není divu, protože pocházíme ze stejné civilizace. Z Dessimbelakisovy První říše.“</p>
<p>„V Sedmiměstí to byl běžný vtip,“ zavrčel Gral opovržlivě. „Jednoho dne umře slunce, a to bude den, kdy na Kabalských ostrovech nebude probíhat žádná občanská válka.“</p>
<p>„Mír byl konečně vyhrán,“ opáčil starší odhadce a sepjal ruce v klíně.</p>
<p>„Proč teda při každém rozhovoru, který s tebou poslední dobou vedu, bych tě nejradši uškrtil?“</p>
<p>Kabalan si povzdechl. „Možná jsem příliš dlouho pryč z domova.“</p>
<p>Taralak Výd s úšklebkem zarazil šamšír zpátky do pochvy.</p>
<p>Na chodbě se rozletěly dveře a oba muži strnuli. Jejich pohledy se setkaly. Kolem jejich dveří prošly tiché kroky.</p>
<p>Taralak si s kletbou začal připínat zbraně. Starší odhadce vstal a upravil si roucho, než zamířil ke dveřím, pootevřel je a vyhlédl ven. Hned se zase stáhl. „Je na cestě,“ zašeptal.</p>
<p>Taralak kývl a připojil se k mnichovi, jenž otevřel dveře podruhé. Vyšli na chodbu a zaslechli zašustění, zachroptění a pak něco narazilo na kamennou podlahu.</p>
<p>Taralak Výd šel jako první. Na prahu dveří vedoucích na cvičiště ležela hromádka – strážný. Ze dvora se k nim donesl polekaný výkřik, zvuky potyčky a otevřela se brána do ulice.</p>
<p>Taralak Výd spěchal tmou. V ústech měl sucho. Srdce mu bušilo jako zvon. Starší odhadce řekl, že Icarium nebude čekat. Že Icarium je bůh a boha nikdo nezadrží, když se rozhodne, že udělá, co udělat chce. <emphasis>Zjistí, že je pryč. Prohledají město? Ne, ti se ani neodváží otevřít bránu paláce.</emphasis></p>
<p><emphasis>Icarie. Zloději životů, co hledáš?</emphasis></p>
<p><emphasis>Vrátíš se a postavíš se před císaře a jeho prokletý meč?</emphasis></p>
<p>Mnich Taralakovi poradil, ať je připravený a dnes v noci nejde spát. <emphasis>Kvůli tomuhle.</emphasis></p>
<p>Dorazili k bráně, překročili těla dvou strážných a vyšli ven. A uviděli ho, jak stojí na ulici čtyřicet kroků od nich. Blížili se k němu čtyři lidé s palicemi. Deset kroků od něj se zastavili a začali couvat. Nakonec se obrátili a utekli. Jedna palice zarachotila na dláždění.</p>
<p>Icarium zíral na noční oblohu.</p>
<p>Někde na severu hořely tři budovy a karmínové světlo se jasně odráželo na břiších mračen kouře převalujících se nad městem. V dálce se k nebi zvedal křik. Taralak Výd, lapaje po dechu, tasil meč. Vrahové a hrdlořezové možná utekli před Icariem, ale nebylo jisté, že totéž udělají před ním a mnichem.</p>
<p>Icarium sklopil zrak a rozhlédl se, jako by teprve zjistil, kde vlastně je. Ještě chvilku stál, pak vykročil.</p>
<p>Gral a Kabalan ho potichu následovali.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Samar Dev si olízla suché rty. Karsa Orlong ležel v posteli a zřejmě spal. A za rozbřesku popadne ten svůj pazourkový meč, připne si zbroj a obklopen lederskými vojáky se vydá do Říšské arény. Sám vstoupí na písek a pár stovek diváků na mramorových lavicích spustí nesouvislé hulákání a pískot. Nebudou žádné sázky, nikdo nebude hystericky vyřvávat kurzy. Protože tato hra končila pokaždé stejně. A záleželo na tom vůbec ještě někomu?</p>
<p>V duchu ho viděla, jak kráčí do středu arény. Bude se dívat na císaře? Studovat Rhulada Sengara, až vyjde z brány na protější straně? Lehkým krokem, mimoděk mávaje mečem ve vzorcích šeptajících o tom, co se svaly a kosti naučily a mají ve zvyku provádět?</p>
<p><emphasis>Ne, bude stejný jako vždycky. Bude Karsa Orlong. Na císaře se ani nepodívá, dokud Rhulad nepřijde blíž, dokud nezačne boj.</emphasis></p>
<p>Nebyl přehnaně sebevědomý ani lhostejný, dokonce ani pohrdlivý. Pochopit tohoto toblakajského válečníka nebylo právě snadné. Bude uzavřený v sobě, naprosto uzavřený, dokud nepřijde čas… <emphasis>se ukázat.</emphasis></p>
<p>Samar Dev však věděla, že tohle nedopadne dobře. Přes všechnu jeho obratnost, přes vše zaplavující a překonávající proud – jeho vůli – i přes houf duchů polapených v noži, který právě držela v ruce, jakož i duchy táhnoucí se v Toblakajově stínu – duše zabitých, pouštních bůžků a dávných démonů písku a kamení – duchy, kteří by klidně mohli vyrazit a obklopit svého božského šampiona (a je to pravda? Je bůh? To Samar Dev nevěděla) s veškerou svou mocí. Nakonec nebude záležet na ničem z toho.</p>
<p>Zabije Rhulada Sengara. Zabije ho třikrát. Zabije ho tucetkrát. <emphasis>Nakonec tam bude stát se zakrváceným mečem a přijde Icarium. Až úplně nakonec. A všechno to začne nanovo.</emphasis></p>
<p>Karsa Orlong, omezený na pouhé jméno v seznamu zabitých. Nic víc než to. <emphasis>A takový to je neobyčejný válečník. Tohle ty šeptáš, Padlý, jako svoje svaté krédo. Velikost, potenciál a příslib se na konci vždycky zlomí.</emphasis></p>
<p><emphasis>Dokonce i tvůj veliký šampion, ten strašný, zmučený Tiste Edur – vidíš ho, jak se láme pořád dokola. Ty ho pokaždé hodíš zpátky, o něco umenšeného, ale s větší mocí v rukou, je tam, ano, pro nás pro všechny. Moc a její zlomený nositel, zlomený svou mocí.</emphasis></p>
<p>Karsa Orlong se posadil. „Někdo odešel,“ řekl.</p>
<p>Samar Dev zamrkala. „Cože?“</p>
<p>Vycenil zuby. „Icarium. Je pryč.“</p>
<p>„Co tím myslíš, pryč? <emphasis>Odešel? </emphasis>A kam?“</p>
<p>„Na tom <emphasis>nezáleží</emphasis>.“ Toblakai se posadil a zadíval se na ni. „On to ví.“</p>
<p>„Ví co, Karso Orlongu?“</p>
<p>Válečník se postavil a usmál se ještě víc, až se mu zkřivilo šílené tetování na obličeji. „Že ho tu nebude zapotřebí.“</p>
<p>„Karso –“</p>
<p>„Poznáš to, až to přijde, ženská. Poznáš to.“</p>
<p><emphasis>Poznám co, zatraceně? </emphasis>„Oni ho nenechají jen tak odejít,“ namítla. „Musel vyřídit všechny stráže. Karso, tohle je naše poslední příležitost odejít z města. Nechat tohle –“</p>
<p>„Ty to nechápeš. Císař není nic. Jemu, Samar Dev, <emphasis>nejde o císaře</emphasis>.“</p>
<p><emphasis>Komu? Icariovi? Ne – </emphasis>„Karso Orlongu, jaké to máš tajemství? Co víš o Chromém bohovi?“</p>
<p>„Už skoro svítá,“ podotkl Toblakai. „Pomalu je čas.“</p>
<p>„Karso, prosím tě –“</p>
<p>„Budeš svědkem?“</p>
<p>„A musím?“</p>
<p>Zadíval se na ni a její slova jí otřásla do hloubi duše. „Potřebuju tě, ženská.“</p>
<p>„<emphasis>Proč?</emphasis>“ zeptala se a najednou jí bylo do pláče.</p>
<p>„Abys byla svědkem toho, že udělám, co je třeba udělat, až přijde čas.“ Zhluboka, spokojeně se nadechl a otočil se. Nadmul se, až mu málem zapraskala žebra. „Žiju pro dny, jako je tenhle,“ utrousil.</p>
<p>Teď se rozplakala doopravdy.</p>
<p><emphasis>Velikost, příslib, potenciál. Padlý, musíš se dělit o svou bolest?</emphasis></p>
<p>„Ženské jsou vždycky jednou za měsíc slabší, ne?“</p>
<p>„Jdi k mistrovi Kápě, parchante.“</p>
<p>„A taky se pak hned rozčílí.“</p>
<p>Už stála a bušila do jeho pevné hrudi. Pak ji chytil za zápěstí. Ne dost tvrdě, aby jí ublížil, ale zastavil ji, jako by jí přicvakl pouta. Zamračila se na něj. A on se – naštěstí pro <emphasis>něj – </emphasis>neusmíval.</p>
<p>Rozevřela pěsti a doslova ji to táhlo nahoru k jeho očím – které viděla snad poprvé. Tu nezměřitelnou hloubku v nich, jasnou divokost a radost.</p>
<p>Karsa Orlong kývl. „To je lepší, Samar Dev.“</p>
<p>„Ty blahosklonný hovno.“</p>
<p>Pustil ji. „S každým dnem se naučím o ženách něco nového. Díky tobě.“</p>
<p>„Ještě se máš pořád čemu učit, Karso Orlongu,“ prohlásila, otočila se a otírala si tváře.</p>
<p>„Ano, a tuhle cestu si užiju.“</p>
<p>„Vážně bych tě měla nenávidět,“ vrčela. „Většina lidí, které potkáš, tě určitě nakonec začne nenávidět.“</p>
<p>Frkl. „Císař jistě bude.“</p>
<p>„Takže teď musím jít s tebou. Musím se dívat, jak umíráš.“</p>
<p>Venku se ozval křik.</p>
<p>„Zjistili, že utekl,“ poznamenal Karsa Orlong a popadl meč. „A tak přijdou pro nás. Jsi připravená, Samar Dev?“</p>
<p>„Ne.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Všiml si, že jí ve vodě uhnívají nohy. Bílé jako kůže mrtvoly, s volně visícími cáry, pod nimiž byly vidět rudé rány, a když je vytáhla na oltář a složila pod sebe, Bloud náhle cosi pochopil o lidech, o té hemžící se hordě krutě se řítící dějinami.</p>
<p>V ústech cítil popel. Odvrátil zrak a zadíval se na potůčky vody proudící po kamenných stěnách komnaty. „Stoupá,“ poznamenal a znovu se podíval na Péřovou čarodějku.</p>
<p>„Nikdy nebyl tak ztracený, jak si myslel, že je,“ opáčila a nepřítomně si kroutila špinavými prameny kdysi zlatých vlasů. „Copak nejsi nedočkavý, můj mrtvý bože? Tato říše ti bude ležet u nohou. A mně taky,“ dodala a v náhlém úsměvu ukázala zhnědlé zuby.</p>
<p><emphasis>Ano, tobě taky, Péřová čarodějko. U těch zahnívajících přívěsků, které jsi mohla použít k útěku. Už dávno. Říše pokleká a rty se špulí. Polibek. Tak chladný, jako těsto, a ten pach, ach, ten pach…</emphasis></p>
<p>„Copak není čas?“ zeptala se s podivně plachým výrazem.</p>
<p>„Na co?“</p>
<p>„Býval jsi královnin choť. Víš, jak to chodí v milování. Tak mě uč.“</p>
<p>„Učit tě?“</p>
<p>„Jsem neporušená. Ještě nikdy jsem neležela s mužem, ani se ženou.“</p>
<p>„Lžeš,“ opravil ji Bloud. „Gribna, ten chromý otrok v hirotské vesnici. Byla jsi hodně mladá. On tě využíval, často a ošklivě. Tohle z tebe udělalo to, čím jsi teď, Péřová čarodějko.“</p>
<p>Viděl, jak odvrací zrak, jak vraští čelo, a uvědomil si hroznou pravdu, že si to nepamatovala. <emphasis>Byla příliš mladá, příliš vykulená. Všechno to pohřbila hluboko na dně jámy své duše. U Propasti, ona si to nepamatovala. </emphasis>„Péřová čarodějko –“</p>
<p>„Běž pryč,“ řekla. „Teď od tebe zrovna nic nepotřebuju. Mám Udinaase.“</p>
<p>„Udinaase jsi ztratila. A nikdy jsi ho neměla. Poslouchej, prosím –“</p>
<p>„On žije! Ano! A všichni, kdo ho chtěli, jsou mrtví – Sestry, všichni jsou mrtví! No napadlo by tě to?“</p>
<p>„Hlupačko. Přichází sem Silchas Zmar. Chce město srovnat se zemí. Zničit ho beze zbytku –“</p>
<p>„Rhulada Sengara neporazí,“ odsekla. „To nedokáže ani Silchas Zmar!“</p>
<p>Na toto smělé tvrzení Bloud neřekl nic. Otočil se. „Viděl jsem na tvých nohou sněť, Péřová čarodějko. Můj chrám, jak to ráda nazýváš, smrdí hnijícím masem.“</p>
<p>„Tak mě vyleč.“</p>
<p>„Voda stoupá,“ řekl, a tentokrát jako by ho to prohlášení docela naplnilo. <emphasis>Voda stoupá. Proč? </emphasis>„Hannan Mosag hledá boha-démona, toho lapeného v ledu. A led, Péřová čarodějko, taje. Voda je… všude. <emphasis>Voda</emphasis>…“</p>
<p>U držeb, je to možné? Dokonce tohle? <emphasis>Ale ne, já toho neřáda polapil. Polapil jsem ho!</emphasis></p>
<p>„Vzal prst,“ poznamenala za ním Péřová čarodějka. „Vzal ho a myslel si, že to stačí, jen ho vzít. Jak jsem ale mohla jít tam, kam odešel? Nemohla. Takže ho potřebuju, ano. Potřebuju ho, a on nikdy nebyl tak ztracený, jak si myslel, že je.“</p>
<p>„A co ten druhý?“ zeptal se Bloud, stále stojící zády k ní.</p>
<p>„Nikdy nenašel –“</p>
<p>Starší bůh se prudce obrátil. „<emphasis>Kde je ten druhý prst?</emphasis>“</p>
<p>Viděl, jak kulí oči.</p>
<p><emphasis>Je to možn</emphasis><emphasis>é</emphasis><emphasis>? Je to –</emphasis></p>
<p>Ocitl se na chodbě, voda mu sahala po pás, i když jí procházel bez námahy. <emphasis>Přichází ta chvíle – Icarium jde – kam? Blíží se cizí armáda a děsiví mágové. Silchas Zmar přilétá od severu s očima plnýma ohně. Hannan Mosag – ten blb – se plazí k Usazenému jezeru, kde se vrtí bůh-démon – a ona říká, že nikdy nebyl tak ztracený, jak si myslel, že je.</emphasis></p>
<p>Skoro svítalo, za hroutícími se, uslzenými zdmi.</p>
<p>Říše na kolenou.</p>
<p>Polibek už za chvíli.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Varat Taun, nově jmenovaný finadd palácové gardy, se doslechl, že Icarium spolu s Taralakem Výdem a starším odhadcem unikli. Když se to dozvěděl, podlomila se mu kolena a projel jím proud, ale byla to kalná, zmatená záplava. Úleva, ano, kvůli tomu, co bylo odvráceno – alespoň prozatím, protože Icarium by se přece mohl vrátit, že? – úleva, kterou rychle přemohla rostoucí hrůza z vojska vetřelců, tábořícího necelé dvě lígy od města.</p>
<p>Dojde k obléhání, a protože hradby neměl kdo držet, a to doslova, bude krátké. Potom přijde útok na sám Věčný příbytek, a tou dobou už bude po všem. Císař Rhulad Sengar bude nejspíš stát sám obklopený nepřáteli.</p>
<p>Císař bez císařství.</p>
<p>Pět lederských armád na hranicích s Bolkandem na dálném východě zřejmě zmizelo. Vyrazily pod velením schopné, byť ne geniální velitelky, aby rozdrtily Bolkando a jeho spojence. To ta ženská měla hravě zvládnout. Poslední zpráva odešla půl dne před bitvou.</p>
<p>K jakému jinému závěru mohli dojít? <emphasis>Těch pět armád bylo rozprášeno. Nepřítel táhne do samotného srdce říše. A co se stalo východně od Drene? Další ticho, a přitom atripredu Bivatt většina lidí považovala za příští predu říšských armád.</emphasis></p>
<p>Vzpoura v Modré růži, nepokoje v každém městě. Hromadná dezerce celých jednotek i posádek z pevností. Tiste Edur mizející jako duchové, nepochybně prchající zpátky do své vlasti. <emphasis>U Blouda, proč jsem neodjel s Yan Tovis</emphasis><emphasis>?</emphasis><emphasis> Nevrátil se k ženě – jsem pitomec, který zemře v tomhle zatraceném paláci, a pro nic za nic.</emphasis></p>
<p>Stál u vstupu do trůnního sálu a zpod okraje přílby pozoroval císaře tisíce smrtí, přecházejícího před trůnem sem a tam. Byl umazaný krví a dalšími tekutinami tuctu mrtvých vyzývatelů. Tucet seků v šíleném víru, Rhulad ječí, jeho meč se točí a seká a utíná a snad přímo nasává bolest a krev obětí.</p>
<p>A teď, na úsvitu nového dne, císař, nemoha usnout, přechází sem a tam. Začerněné mince se pohybují na zpustošeném obličeji, kde se střídají pocity v nekonečných cyklech nevíry, úzkosti a strachu.</p>
<p>Před ním stál nehybně kancléř.</p>
<p>Rhulad Sengar se na něj už třikrát zle zamračil. Třikrát chtěl promluvit, ale nakonec pokračoval v přecházení a meč tahal za sebou.</p>
<p>Jeho vlastní lidé ho opustili. Nechtěně utopil vlastní rodiče. Zabil všechny své bratry. Ženu, kterou ukradl, dohnal k sebevraždě. Zradila ho první a jediná konkubína, jakou kdy měl. Nisall.</p>
<p>Ekonomika v troskách, pořádek vepsí a vojska před bránou.</p>
<p>A on pouze přinutil pár nešťastných cizinců vstoupit do arény a nechat se povraždit.</p>
<p>Dojemné, nebo k smíchu?</p>
<p><emphasis>Takhle to nepůjde, císaři. Jak jsi celý od krve a vnitřností, to nepůjde. Dokud jsi jen rukama svírajícíma meč, vládne ten meč, a meč nezná nic jiného, než k čemu byl stvořen. Nemůže dosáhnout žádného řešení, nezvládne žádnou rafinovanou diplomacii, nevyřeší žádné problémy sužující lid po desítkách, ba stovkách tisíc.</emphasis></p>
<p><emphasis>Nech meč vládnout říši a říše padne. </emphasis>Ve <emphasis>válce, v anarchii, v přívalu krve a moři bídy.</emphasis></p>
<p>Mincemi obložený nositel meče přecházel po skutečné rozloze své říše tady v trůnním sále.</p>
<p>Znovu se zastavil před kancléřem. „Co se stalo?“</p>
<p>Dětinská otázka. Dětský hlas. Varat Taun cítil, jak mu měkne srdce. <emphasis>Dítě.</emphasis></p>
<p>Kancléřova odpověď byla odměřená a tak uklidňující, až se Varat Taun málem nad tím absurdním tónem rozesmál. „Nás si nikdy nikdo skutečně nepodrobí, císaři. Vy zůstanete, protože vás nikdo nedokáže odstranit. Vetřelci to uvidí a pochopí. Vyřídí si svou odplatu. Budou nás okupovat? Nevíme. Pokud ne oni, potom to udělá koalice přicházející z východních království – a taková koalice se vždycky nevyhnutelně rozpadne a pozře samu sebe. Ani oni vám nic nedokážou udělat, císaři.“</p>
<p>Rhulad Sengar na něj zíral a pohyboval rty, ale nevyšel z nich žádný zvuk.</p>
<p>„Začal jsem připravovat,“ pokračoval kancléř, „podmíněnou kapitulaci. Před Malažany. Ti aspoň ve městě znovu zajistí mír a konec nepokojů. Nejspíš se spojí s patriotisty. Jakmile bude znovu nastolen pořádek, můžeme se pustit do oživování ekonomiky, razit –“</p>
<p>„Kde jsou mí lidé?“ zeptal se Rhulad Sengar.</p>
<p>„Oni se vrátí, císaři. Jsem si tím jistý.“</p>
<p>Rhulad se obrátil k trůnu. Najednou znehybněl. „<emphasis>Je prázdný</emphasis>,“ zašeptal. „Hele!“ Obrátil se a mečem ukázal na trůn. „Vidíš? Je <emphasis>prázdný!</emphasis>“</p>
<p>„Sire –“</p>
<p>„Jako otcovo křeslo v našem domě! V našem domě ve vesnici! Prázdné!“</p>
<p>„Vesnice tam už dávno není, císaři –“</p>
<p>„Ale to křeslo zůstává! Vidím ho! Na vlastní oči ho vidím – otcovo křeslo! Barva na slunci vybledla, spoje v dešti popraskaly. Vrány hřadují na omšelých opěrkách! <emphasis>Vidím ho!</emphasis>“</p>
<p>Výkřik odezněl. Žádný z gardistů se nepohnul. Kancléř sklonil hlavu, a kdoví jaké myšlenky mu asi táhnou za těma hadíma očima?</p>
<p><emphasis>Kapitulace. Podmíněná. Rhulad Sengar zůstane. Rhulad Sengar a, inu ano, kancléř Triban Gnol. A patriotisté. </emphasis>„<emphasis>Nás si nikdo nepodrobí. My jsme věční. Vstupte do našeho světa a on vás spolkne</emphasis>.“</p>
<p>Rhuladovi poklesla široká ramena. Došel k trůnu a posadil se na něj. Oči měl prázdné, když se lámajícím se hlasem ptal, kdo ještě zůstal.</p>
<p>Kancléř se uklonil. „Pouze jeden, císaři.“</p>
<p>„Jeden? Měli být dva.“</p>
<p>„Vyzývatel známý jako Icarium uprchl, císaři. Do města. Právě ho honíme.“</p>
<p><emphasis>Lháři.</emphasis></p>
<p>Rhulada Sengara to ale zřejmě nezajímalo. Otočil hlavu a upřel oči na krví zacákaný meč. „Toblakai.“</p>
<p>„Ano, císaři.“</p>
<p>„Který zavraždil Binadase. Mého bratra.“</p>
<p>„Správně, Sire.“</p>
<p>Císař zvedl hlavu. „Už je ráno?“</p>
<p>„Je.“</p>
<p>Rhuladův rozkaz byl tichý jako dech. „<emphasis>Přiveďte ho</emphasis>.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Jakmile jim ukázal zahloubené dveře vedoucí pod městskou hradbou, nechali toho hlupáka jít. Dveře byly pochopitelně zamčené, a zatímco zbylé oddíly čekaly ve vytrácející se temnotě – a hledaly příhodný úkryt, což tady bylo dost těžké – Šumař se Sépií zalezli do díry a zkoumali dveře.</p>
<p>„Jsou udělaný tak, aby se daly vyrazit,“ mumlal Sépie, „takže to asi bude tak, jak říkal kluk – vlezeme tam a oni otevřou stavidla a my se utopíme. Šume, netuším, jak to províst dost potichu, aby nás nikdo neuslyšel a nepoznal, že jsme vlezli do pasti.“</p>
<p>Šumař se poškrábal v bílé bradě. „Možná by se daly celý ty dveře rozdělat i s rámem.“</p>
<p>„Na to nemáme čas.“</p>
<p>„Ne. Stáhneme se, přes den se skováme a pustíme se do toho zítra v noci.“</p>
<p>„To už se tady ukáže pobočnice. Keneb chce, abysme tam vlezli jako první, a má pravdu, že si to zasloužíme.“</p>
<p>Vtom zaslechli za dveřmi ránu, pak zaškrábání a závora se zvedla. Malažané rychle ustoupili stranou a natáhli kuše.</p>
<p>Zavrzalo to, dveře se otevřely.</p>
<p>Ten, kdo vylezl ven, rozhodně nebyl lederský voják. Měl na sobě prostou koženou zbroj, která bezpochyby ukazovala na ženu, a na obličeji smaltovanou masku se skromnou sbírkou namalovaných značek. Na zádech dva meče. Udělala krok, pak druhý. Napravo uviděla Šumaře, nalevo Sépii. Zastavila se, oprášila si zbroj a pokračovala v cestě. Na koliště, pryč od města.</p>
<p>Šumař, zalitý potem, se zase posadil. Kuše se mu třásla v rukou.</p>
<p>Sépie udělal ochranné gesto a taky si sedl. „Dech mistra Kápě jsem měl v zádech, Šume. Teď a tady. Vím, že ani nešáhla po zbraních, ani nemrkla…“</p>
<p>„Ano,“ a zašeptání znělo jako požehnání. <emphasis>Mistrem Kápě prokletá Seguležka. A vysoce postavená. Nikdy bychom nestačili vystřelit – ani náhodou. Naše hlavy by se skutálely jako dvě přerostlé sněhové koule.</emphasis></p>
<p>„Kouknul jsem se jinam, Šume. Jak se otočila ke mně, koukal jsem se rovnou do země.“</p>
<p>„Já taky.“</p>
<p>„A proto jsme ještě naživu.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Sépie se zadíval do tmavého tunelu. „Takže nakonec nemusíme čekat do zejtra.“</p>
<p>„Vrať se pro ostatní, Sépie. Ať je Keneb přitáhne. Já se jdu kouknout, co je na druhý straně. Jestli tam nikdo nehlídá a je tam klid, dobře tak. Jestli ne…“</p>
<p>„Ano, Šume.“</p>
<p>Seržant vlezl do tunelu. Pohyboval se tmou tak rychle, jak dokázal, aniž by nadělal příliš velký hluk. Zeď nad ním byla pořádně tlustá, ušel aspoň třicet kroků, než zahlédl šedou skvrnu východu na konci strmého stoupání. S kuší v rukou popolezl dopředu.</p>
<p>Nemusel si dělat starosti. Tunel se otevíral do těsné pevnůstky beze stropu. Napravo se podél stěny táhly lavice. Na zaprášené kamenné podlaze se válela tři těla, krvácející z hlubokých ran. <emphasis>Měli jste se koukat jinam, vojáci. </emphasis>Pokud jim ovšem vůbec dala čas na rozmyšlenou – nakonec chtěla ven.</p>
<p>Dveře naproti byly pootevřené a Šumař se k nim přikradl a vyhlédl škvírou ven. Široká ulice plná smetí.</p>
<p>Půlku noci poslouchali randál pouličních bouří, a bylo jasné, že dav prošel i tudy, a pokud ne dnes, tak některou minulou noc. Posádková pevnost naproti byla vykuchaná, okna začouzená. <emphasis>Čím dál lepší.</emphasis></p>
<p>Obrátil se a spěchal zpátky tunelem. Na druhé straně našel Sépii, Faradan Sort a pěst Keneba. Všichni stáli pár kroků ode dveří.</p>
<p>Šumař jim vylíčil, co našel. „Myslím, že můžeme klidně dál,“ řekl nakonec. „Osmi stovkám mariňáků to chvíli potrvá.“</p>
<p>Keneb kývl. „Kapitáne Faradan Sort.“</p>
<p>„Pane.“</p>
<p>„Vezměte čtyři oddíly dovnitř a rozestavte na křídlech. Jeden oddíl pošlete naproti přes ulici do nejbližších kasáren a ujistěte se, že jsou opravdu opuštěná. Pokud jsou, zabereme je pro sebe. Odtamtud povedu hlavní oddíl k bráně, které se zmocním a zabezpečím ji. Kapitáne, vy s těmi čtyřmi oddíly vyrazíte do města, kam až se dostanete, a cestou budete vyvolávat potíže – vezměte si na to extra munici.“</p>
<p>„Náš cíl?“</p>
<p>„Palác.“</p>
<p>„Rozkaz, pane. Šumaři, vezměte Geslera, Hellian a Urba – jste první čtverka – a odveďte je dovnitř. A pohyb, prosím.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>V šedém světle prvního svítání se ze šmouhy světla dvacet kroků od mrtvé azathské věže za Starým palácem vynořily čtyři postavy. Když se za nimi portál zavřel, rozhlížely se kolem.</p>
<p>Křovák strčil do Rychlýho Bena, něco mezi přátelským štulcem a podrážděnou ránou pěstí. „Říkal jsem ti, že je čas znovushledávání, čaroději.“</p>
<p>„Kde to ve jménu mistra Kápě vlastně jsme?“ chtěl vědět Rychlej Ben.</p>
<p>„Jsme v Lederas,“ odpověděla mu Seren Pedak. „Za Starým palácem – ale něco je špatně.“</p>
<p>Trull Sengar se choulil, tvář ztrhanou bolestí z čerstvě zahojených ran, v očích hluboký zármutek.</p>
<p>Když se na něj Křovák podíval, cítil, jak jeho nadšení pohasíná jako skomírající olejová lampička. <emphasis>Chudák. Bratra mu zavraždili před očima. Pak se neohrabaně rozloučil Onrak – radosti a smutku přehršel, když tam starý přítel stál se ženou po boku – se ženou, kterou miloval tak dlouho. Tak dlouho? Je skoro nepochopitelné, jak dlouho to bylo.</emphasis></p>
<p>Ale teď – „Trulle Sengare.“</p>
<p>Tiste Edur se pomalu ohlédl.</p>
<p>Křovák střelil pohledem po Rychlým Benovi. „Chceme vás se Seren doprovodit k ní domů.“</p>
<p>„Město je pod náporem,“ podotkl Trull Sengar. „Můj nejmladší bratr – císař –“</p>
<p>„Ten může počkat,“ přerušil ho Křovák, zarazil se a snažil se přijít na to, jak vyjádřit, co chce sdělit. „Tvůj přítel Onrak ukradl jedný ženě srdce, to tam bylo jasný jak facka. Teda v jejích očích. Přece odpověď. A když se podíváš, stačí se podívat, Trulle Sengare, Seren Pedak do očí, tak –“</p>
<p>„Pro mistra Kápě,“ povzdechl si Rychlej Ben. „Chce říct, že ze všeho nejdřív musíte být se Seren chvíli sami, a my zajistíme, že budete. Jasný?“</p>
<p>Překvapený výraz Seren Pedak byl skoro komický.</p>
<p>Ale Trull Sengar kývl.</p>
<p>Křovák se znovu zadíval na Rychlýho Bena. „Vzpamatoval ses dost pro případ, že narazíme na potíže?“</p>
<p>„Na něco, co nezvládnou tvoje práskavky? Nejspíš ano. Možná. Ale drž práskavky v obou rukou, Křováku.“</p>
<p>„Dobře… protože seš hroznej pitomec,“ opáčil Křovák. „Seren Pedak – měla bys vědět, že tady tomu Tiste Edur děsně závidím, ale vůbec. Jak daleko to je k tobě domů?“</p>
<p>„Není to daleko, Křováku z Paličů mostů.“</p>
<p>„Tak vypadnem z tohohle strašidelnýho místa.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Kolem nohou mu vířilo bahno a stoupalo. Obklopilo mu lýtka a vytratilo se jako kouř ve větru. Kolem proplouvaly zvláštní kapsy světla a proměňovaly se, jako by v tomto tmavém, nemilosrdném světě podléhaly tlakům.</p>
<p>Bruthen Trana, jenž byl poslán, aby našel spasitele, procházel nekonečnou plání s hustým, zrnitým bahnem. Zakopával o zahrnuté trosky a kořeny. Překračoval proudem očištěná návrší ze ztvrdlého jílu, z něhož vyčnívaly vyleštěné kosti dávno mrtvých leviatanů. Obcházel vraky potopených lodí, roztažená žebra jejich trupů a rozsypaný náklad. Jak tak šel, přemýšlel o svém životě a volbách, které učinil, i o těch, které učinit odmítl.</p>
<p>Neměl ženu, v duchu se mu nezvedala žádná tvář. Byl válečníkem snad celý život. Bojoval po boku příbuzných a druhů bližších než pokrevní příbuzní. Viděl je umírat či odcházet. A teď si uvědomil, že viděl celý národ rozervaný dobýváním, chladnokrevnou, anonymní noční můrou Lederu. K samotným Ledeřanům nechoval nenávist, spíš lítost a soucit, ano, protože v té noční můře byli lapení stejně jako všichni ostatní. Hrabivé zoufalství, hryzající hrozba pádu, utopení v neustále stoupajícím proudu, to byla kultura, která se nikdy neohlíží zpátky, nedokáže ani zpomalit zbrklý běh za zářivou budoucností, jež – pokud vůbec přijde – bude existovat pouze pro pár vyvolených.</p>
<p>Věčné mořské dno pod jeho nohama nabízelo vlastní komentář, totiž že ho stáhne do bahna, vyčerpaného, bez sebemenší naděje, že bude moct pokračovat v cestě, ba se vůbec jen pohnout. Tohle chladné, zdrcující místo bylo jako samotná tíha dějin – dějin ne národa či civilizace, ale celého světa.</p>
<p>Proč ještě pořád jde? Jaký spasitel by ho mohl vysvobodit z něčeho takového? Měl zůstat v Lederas. Byl by mohl zaútočit na Karose Inviktada a jeho patriotisty, mohl by ho zničit spolu s jeho bandity. A potom by se mohl obrátit proti kancléři. Představa, jak Tribana Gnola škrtí, byla nanejvýš uspokojivá – dokud vydržela, což nikdy nebylo dlouho. Do očí mu vlétlo bahno a za nohu ho chytil další skrytý předmět.</p>
<p>A teď se před ním tyčily kamenné sloupy. Povrch byl celý pokrytý rytinami, nerozeznatelnými znaky tak složitými, až se mu před očima točily a proplétaly.</p>
<p>Když se přiblížil, zvedly se před ním usazeniny a na dohled se kdosi vyšplhal. Zbroj zelená od měděnky a potažená slizem. Helmice s uzavřeným hledím, zakrývající obličej. V ruce s plechovou rukavicí sevřený lederský meč.</p>
<p>Tiste Edur promluvil v hlavě hlas. „<emphasis>Už jsi došel dost daleko, duchu</emphasis>.“</p>
<p>Bruthen Trana se zastavil. „Nejsem doopravdy duch –“</p>
<p>„<emphasis>Ale jsi, cizinče. Tvoje duše je odtržená od již vychladlého a rozkládajícího se těla. Nejsi nic víc, než co tu stojí přede mnou. Duch</emphasis>.“</p>
<p>Nějak ho to ani nepřekvapilo. Kvůli odkazu zrady byla všechna spojenectví s Hannanem Mosagem podezřelá. A taky si uvědomil, že se cítí… odtržený. Ano, už dlouho. Král-zaklínač nejspíš nemarnil čas a hned bezmocnému válečníkovi podřízl krk.</p>
<p>„Co mi tedy zbývá?“ zeptal se.</p>
<p>„<emphasis>Jedna věc, duchu. Jsi tady, abys ho povolal. Abys ho poslal zpátky</emphasis>.“</p>
<p>„Nebyla snad jeho duše taky odtržena?“</p>
<p>„<emphasis>Jeho maso a kosti jsou tady, duchu. A na tomto místě dlí moc, protože tady najdeš zapomenuté bohy, poslední držení jejich jmen. Musíš vědět, duchu, že kdybychom se ti snažili vzdorovat, odmítnout tvoje povolání, dokázali bychom to. I přes to, co neseš</emphasis>.“</p>
<p>„A odmítnete mě?“ zeptal se Bruthen Trana, a pokud by odpověď zněla <emphasis>ano, </emphasis>byl by se rozesmál. Ujít takovou cestu, obětovat život…</p>
<p>„<emphasis>Nikoliv. Chápeme, co je zapotřebí. A možná lépe než ty sám</emphasis>.“ Obrněný válečník zvedl volnou ruku a ohnul všechny prsty kromě ukazováku. „<emphasis>Jdi tam</emphasis>,“ pravil, ukazuje na sloup. „<emphasis>K té straně jen s jedním jménem. Vytáhni to, co vlastníš z jeho masa a kosti. Vyslov jméno napsané na kameni</emphasis>.“</p>
<p>Bruthen Trana pomalu zamířil ke stojícímu kameni a obešel ho ke straně s jedinou rytinou. A přečetl jméno zde napsané: „‚Brys Beddikt, zachránce prázdné držby.‘ Povolávám tě, Brysi Beddikte.“</p>
<p>Kamenná stěna, očištěná, až vypadala skoro nová, se najednou zavlnila, místy se vyboulila, a náhodné pohyby se srazily do lidské postavy vystupující z kamene. Uvolnila se paže, pak rámě, hlava – oči zavřené, obličej zkřivený jakoby bolestí – horní část trupu. Noha. Druhá ruka – Bruthen si všiml, že na ní scházejí dva prsty.</p>
<p>Zamračil se. <emphasis>Dva?</emphasis></p>
<p>Proudy Bryse Beddikta odnesly od sloupu. Přepadl na všechny čtyři a málem ho pohltilo vzedmuté bahno.</p>
<p>Dorazil obrněný válečník s mečem v pochvě, který jílcem napřed zarazil do dna vedle Ledeřana.</p>
<p>„<emphasis>Vezmi si ho, zachránce. Ci</emphasis><emphasis>ť</emphasis><emphasis> proudy – jsou nedočkavé, jdi, nemáš moc času</emphasis>.“</p>
<p>Brys Beddikt, stále na kolenou, s hlavou svěšenou, natáhl ruku po zbrani. Jakmile ji sevřel, příval ho zvedl z mořského dna. Zatočil se ve zvířeném bahně a byl pryč.</p>
<p>Bruthen Trana tam nehybně stál. Proud protékal přímo skrz něj, aniž by se ho dotýkal. <emphasis>Jako by protékal skrz ducha.</emphasis></p>
<p>Najednou se cítil oloupený. Ani nedostal příležitost s Brysem Beddiktem promluvit, povědět mu, co je třeba udělat. Císař, znovu ho posekat, aby se vzkřísila říše.</p>
<p>„<emphasis>Tady jsi skončil, duchu</emphasis>.“</p>
<p>Bruthen Trana kývl.</p>
<p>„<emphasis>Kam půjdeš?</emphasis>“</p>
<p>„Je tu jeden dům. Ztratil jsem ho. Chci ho znovu najít.“</p>
<p>„<emphasis>Potom ho najdeš</emphasis>.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Ach, Padderunte, koukni! Třese se!“</p>
<p>Stařík zašilhal na Seluš přes hustý kouř. Poslední dobou to dělala často. Bušle rezlistí od chvíle, kdy zatkli Tehola Beddikta. „Oblíklas dost mrtvejch, abys věděla, jak vypadají plíce lidí, který to taky přehánějí, paní.“</p>
<p>„Ano. Nijak se neliší od ostatních.“</p>
<p>„Pokud nechytí hnilobu, rakovinu.“</p>
<p>„Plíce s hnilobou vypadají všecky stejně, a to je rozhodně pravda. Tak slyšel jsi, co jsem říkala?“</p>
<p>„Zatřásl se,“ odpověděl Padderunt a pootočil se, aby viděl na nádobu ze špatného skla, obsahující uříznutý tupý malík, naložený v růžovém rosolu.</p>
<p>„Už je čas. Zajdi pro Ruket,“ rozkázala Seluš mezi dvěma prudkými zatáhnutími z náustku, přičemž se jí pozoruhodná hruď nadmula málem k prasknutí. „A řekni jí to.“</p>
<p>„Že se zatřásl.“</p>
<p>„Ano!“</p>
<p>„No dobře.“ Odložil hrnek. „Rezlistovej čaj, paní.“</p>
<p>„Utopila bych se.“</p>
<p>„Ne na vdechování. Na pití, slušným způsobem.“</p>
<p>„Ty jsi ještě tady, milý sluho, a to se mi pranic nelíbí.“</p>
<p>Vstal. „Už odcházím. Ó ověnčená.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Podařilo se jí odstrčit mrtvolu Tanala Jatvanara na bok, a teď ležela vedle ní, jako by schoulená ve spánku, a nafouknutý, flekatý obličej měla hned vedle sebe.</p>
<p>Nikdo pro ni nepřijde. Do této místnosti měli zapovězený přístup všichni kromě Tanala Jatvanara. Žanat věděla, že pokud v příštích dnech nezasáhne sídlo nějaká pohroma, takže by si Karos Inviktad vyžádal Tanalovu přítomnost a někdo ho šel hledat, bude pro ni příliš pozdě.</p>
<p>Přikovaná k posteli, s roztaženýma nohama a vypouštějící různé tekutiny. Civěla do stropu a tělo vedle ji kupodivu uklidňovalo. Nehybná, studená kůže, poddajné maso. O pravé stehno se jí opíral jeho scvrklý penis. A šelma v ní měla radost.</p>
<p>Potřebovala vodu. Tu potřebovala ze všeho nejvíc. Doušek by stačil, dal by jí sílu začít znovu tahat za řetězy, škubat oky o dřevo a snít, že se pod ní celý rám rozlomí – jenomže taky věděla, že na to by bylo zapotřebí silného a zdravého muže.</p>
<p>Snila o jediné věci, avšak té se držela jako jediné zábavy, která ji bude, jak doufala, doprovázet ve smrti. Ano, až do posledního okamžiku. To postačí.</p>
<p>Tanal Jatvanar, její mučitel, byl mrtvý. Pro ni to ale neznamenalo svobodu. Hodlala v pronásledování pokračovat. Její duše – vysvobozená z tohoto těla – démonická ve svém hladu se bude chtít krutě vyřádit na tom fňukajícím, krčícím se zbytku Tanala Jatvanara, jaký najde.</p>
<p>Doušek vody. To by bylo krásné.</p>
<p>Plivla by do civícího obličeje vedle sebe.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Mince pro bojechtivé davy přilákaly větší, bojechtivější davy. Dozorce patriotistů Karos Inviktad začínal pociťovat znepokojení. Poslal sluhy do tajných krypt a nechal vytahovat jednu truhlici za druhou. Jeho vyčerpaní agenti teď prostě házeli hrsti mincí přes zeď, protože pytlíky byly všechny pryč. A tlak na zeď sílil. Sebevětší množství stříbra a zlata ho nedokázalo uvolnit.</p>
<p>Karos Inviktad seděl ve své pracovně a snažil se pochopit zlovolnou pravdu. Říkal si, že dav je prostě příliš velký. Problémem je nedostatek mincí. O ty pytlíky se rvali jako šakalové, ne?</p>
<p>Dělal to, co měl udělat císař. Vyprázdnit pokladnice a zasypat lidi bohatstvím. Tím by si koupil mír. Ano. Ukončil by nepokoje. Všichni by se vrátili domů, podniky by znovu otevřely, na stáncích by bylo jídlo, kurvy by kynuly z oken a všude by proudilo pivo a víno – veškerá potěšení vykupující otupělost a poslušnost. Ano, svátky a hry a utápění, to by vyřešilo všechny problémy. Spolu s několika tichými zatčeními a úkladnými vraždami.</p>
<p>Jenže mu docházely peníze. Jeho peníze. Tvrdě vydřené, poklad nahromaděný jen díky jeho géniovi. A oni to všechno odnášeli.</p>
<p>No, začne znovu od začátku. Nakrade si to od těch ubohých zmetků. Pro někoho jako Karos Inviktad to bude snadné.</p>
<p>Tanal Jatvanar zmizel, nejspíš se ukrýval se svou zajatkyní, a může jí klidně shnít v náručí. Jak si plánoval, že ho svrhne. Byly to směšné, zjednodušující plány. Ale nic z toho nebude, protože až ho Karos příště uvidí, zabije ho. Vrazí mu nůž do oka. Rychlé, přesné, uspokojivé.</p>
<p>Slyšel, jak lidé volají Tehola Beddikta, teď poněkud méně divoce – a to bylo podivné. Copak už ho nechtějí roztrhat na kusy? Opravdu slyší žádosti o jeho propuštění?</p>
<p>Zoufalé zaklepání na dveře.</p>
<p>„Dále.“</p>
<p>Objevil se agent, bílý jako křída. „Pane, hlavní budova –“</p>
<p>„Prorazili?“</p>
<p>„Ne –“</p>
<p>„Tak běž pryč – počkej, zkontroluj Tehola Beddikta. Ujisti se, že nabyl vědomí. Chci, aby na utápění šel sám.“</p>
<p>Muž na něj chvíli zíral. „Ano, pane.“</p>
<p>„Je to všechno?“</p>
<p>„Ne, hlavní budova –“ Ukázal do chodby.</p>
<p>„Co se děje, pitomče?“</p>
<p>„Plní se krysami, pane!“</p>
<p><emphasis>Krysami?</emphasis></p>
<p>„Přelézají přes zdi – my hodíme peníze a vrátí se krysy. Tisíce!“</p>
<p>„<emphasis>Ten cech už dávno neexistuje!</emphasis>“</p>
<p>Zavřísknutí mělo ozvěnu jako ječení ženy.</p>
<p>Agent zamrkal a najednou se mu uklidnil hlas. „Dav, pane, si žádá propuštění Tehola Beddikta – copak to neslyšíte? Nazývají ho hrdinou, revolucionářem –“</p>
<p>Karos Inviktad praštil žezlem o stůl a vstal. „<emphasis>Za tohle jsem snad zaplatil svým zlatem?</emphasis>“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Péřová čarodějka ucítila znovuzrození Bryse Beddikta. Přestala si otrhávat kusy kůže z prstů na nohou a zhluboka se nadechla. Cítila, jak se blíží. Taková rychlost!</p>
<p>S broukáním zavřela oči a představila si useknutý prst. Ten hloupý Bloud se musí ještě hodně učit o tom, jak mocná je jeho velekněžka. Prst dosud patřil jí, byly na něm kapky její krve, jak ho do sebe zespodu strkala. Během mnoha měsíců nasákl jako přemokřený klacek v potoce.</p>
<p>Brys Beddikt patřil jí a ona ho využije dobře.</p>
<p>Smrt, která nebyla smrtí, pro Rhulada Sengara, šíleného císaře. Vražda Hannana Mosaga. A kancléře. A každého, koho neměla ráda.</p>
<p>A pak… pohledný mladý muž, klečící před ní, sedící na trůně v chrámu – v novém chrámu, který bude zbudován a zasvěcen Bloudovi – klečící, zatímco ona roztáhne nohy a pozve ho k sobě. Aby políbil místo, kde býval jeho prst. Aby zajel jazykem co nejhlouběji.</p>
<p>Budoucnost byla jasná, tak jasná –</p>
<p>Prudce otevřela oči. Nemohla tomu uvěřit. Cítila, jak Bryse Beddikta cosi táhne pryč z jejího dosahu. Nějaká jiná síla.</p>
<p><emphasis>Táhne ho pryč!</emphasis></p>
<p>Zaječela, vyskočila na stupínek a ponořila ruce do vody – jako by ho chtěla znovu polapit v proudu – ale byla hlubší, než si pamatovala. Přepadla po hlavě do vody a mimoděk nabrala do plic studenou, štiplavou kapalinu.</p>
<p>Oči vytřeštěné do temnoty, jak se zmítala, a plíce se jí stahovaly, jak nabíraly další a další vodu.</p>
<p>Hluboko – kde je nahoře?</p>
<p>Kolenem narazila na kamennou podlahu a pokusila se postavit, ale měla nohy zmrtvělé a těžké jako klády – nechtěly poslechnout. Opřela se o ruku, ale nebylo to dost, aby se dostala nad hladinu. Takže druhou rukou se snažila přitáhnout kolena k sobě – ale jedno jí odplouvalo, jakmile ho pustila ve snaze najít to druhé.</p>
<p>Temnota před očima se hrnula i dovnitř. Do její mysli.</p>
<p>A s požehnanou úlevou se přestala vzpírat.</p>
<p>Bude snít. Cítila sladké lákání toho snu – byl skoro na dosah – a bolest v prsou polevila – mohla dýchat, ano. Dovnitř, ven, dovnitř, ven, a už nemusela ani tohle. Mohla znehybnět, ulehnout na slizkou podlahu.</p>
<p>Temnota dovnitř a ven, sen přilétal blíž, byl skoro na dosah.</p>
<p>Skoro…</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Bloud stál ve vodě po kolena, ruku položenou na jejích zádech. Čekal, i když se už přestala bránit.</p>
<p>Byla pravda, že občas popostrčit nestačí.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Znetvořený Hannan Mosag se plazil poslední ulicí před křivolakou uličkou vedoucí k Usazenému jezeru. Ve tmě před úsvitem narazilo na zničeného Tiste Edur několik potulných tlup a všechny se mu obloukem vyhnuly, pronásledovány jeho smíchem.</p>
<p>Brzy se mu všechno vrátí. Veškerá moc, nejčistší Kurald Emurlahn, a on vyléčí tohle poničené tělo i jizvy na duši. Až bude bůh-démon volný a opět spoutaný jeho vůlí, kdo se mu odváží postavit?</p>
<p>Rhulad Sengar si může zůstat císařem – na tom ostatně nijak nezáleželo, že? Král-zaklínač se ho už nebude bát. A aby ho mohl zdrtit ještě víc, vlastnil jistou zprávu, přiznání – jaké šílenství bude vypuštěno pak?</p>
<p>A potom ti zatracení vetřelci – no, brzy zůstanou bez flotily.</p>
<p><emphasis>A řeka se zvedne, rozvodní se, příval očistí tohle prokleté město. Od cizinců. Od samotných Ledeřanů. Všechny je utopím.</emphasis></p>
<p>Dorazil k ústí uličky a dovlekl se do šera. Potěšilo ho, že se dostal z dosahu prvního ranního světla. Donesl se k němu smrad z rybníka. Hniloba a rozklad, hynoucí led. Konečně se jeho ambice naplní.</p>
<p>Přelézal kluzké, plísní pokryté dlažební kameny. Z ulic nedaleko slyšel tisícihlavý dav. Lidé vykřikovali jedno jméno, pořád dokola ho opakovali. Hannana Mosaga to znechutilo. S těmihle Ledeřany nechtěl nikdy mít nic společného. Ne, on by mezi nimi a svým lidem vybudoval neproniknutelnou hradbu. Vládl by kmenům, zůstal by na severu, kde déšť padá jako mlha a každou ves obklopují lesy posvátných stromů.</p>
<p>Všichni Tiste Edur by žili v míru.</p>
<p>Nakonec je přece poslal všechny na sever, ne? Začal s přípravami. A brzy se k nim připojí jako král-zaklínač. A jeho sen se stane skutečností.</p>
<p><emphasis>A Rhulad Sengar? Tomu nechám jeho utopenou říši, pustinu z bláta, mrtvých stromů a hnijících mrtvol. Vládni dobře, císaři.</emphasis></p>
<p>Ocitl se v sílícím proudu ledové vody, protékajícím uličkou. Umrtvovala mu ruce, kolena, nohy. Začalo mu to klouzat. V duchu zaklel, zastavil se a zadíval se na vodu kolem sebe.</p>
<p>Zepředu se ozvalo hlasité zapraštění. Král-zaklínač se usmál. <emphasis>Mé dítě se vrtí.</emphasis></p>
<p>Nabral z energie ve stínech uličky a pokračoval v cestě.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Ach, prokletí hlídači,“ řekl Ormly cestou po rozbláceném břehu Usazeného jezera. Šampion cechu chytačů krys sem přišel ze severní strany od Plíživé čtvrti, kde najímal lidi, aby vyvolávali jméno největšího revolucionáře říše, hrdiny hrdinů a tak podobně. <emphasis>Tehol Beddikt! Sebral všechny peníze – všem těm bohatým pijavicím v palácích! A všechno vám to vrátí – splatí všechny vaše dluhy! Posloucháte? Můžu vám předhodit další blbosti – počkejte, vraťte se! </emphasis>Pravda, to poslední si přidal.</p>
<p>Jaká rušná noc! A pak mu posel od Seluš přinesl tu zatracenou klobásu, kterou se někdo kdysi dloubal v nose nebo tak něco.</p>
<p>No dobře, byla v tom jistá neúcta a nebylo to hodno Bryse Beddikta – samotného hrdinova bratra! – ani jeho, Ormlyho od krysáků. Takže dost už toho.</p>
<p>„Ach, koukni, dortíčku, to je on.“</p>
<p>„Kdo, preclíčku?“</p>
<p>„Jméno mi vypadlo. Tak ten.“</p>
<p>Ormly se zadíval na párek povalující se na břehu jako vyvržené ryby. „Volal jsem vás, hlídači. Jste oba namol!“</p>
<p>„Bys byl taky,“ opáčil Ursto Hoobutt, „kdybys musel poslouchat tuhle tu ufňukanou čarodějku.“ Zakýval hlavou, aby napodobil choť, a řekl: „Ach, já chci dítě! Velký dítě akorát s jedním horním rtem, ale taky s dolním, aby se ti přisálo víš kam a bylo ještě větší! Ach, sladký pusinky, ach, <emphasis>prosím! Můžu? Můžu? Můžu?</emphasis>“</p>
<p>„Chudáčku,“ politoval ho Ormly a zamířil k párku. Když uprostřed jezera uviděl vyboulené kry, zastavil se. „Tlačí se ven, co?“</p>
<p>„A nespěchej,“ mumlala Pinosel a vrhla na manžela třetí naštvaný pohled, co Ormly dorazil. Zašplouchala zbytkem tekutiny ve džbánu, který držela v ruce, a zhluboka se napila. Otřela si ústa, předklonila se a zamračila se na Ormlyho. „Ty taky máš akorát jeden horní ret. Bude to zdravý –“</p>
<p>„Hele, Pinosel,“ začal Ormly, „pravděpodobnost, že –“</p>
<p>„Ty nic nevíš!“</p>
<p>„Možná ne. Aspoň ne o takový dvojce, jako jste vy dva. Ale vím tohle. Ve Starým paláci je v lázni jeden panel, namalovanej tak asi před šesti sty lety. Je na něm Usazený jezero nebo něco hodně podobnýho, a v pozadí jsou budovy. A kdo to sedí v trávě na břehu se džbánkem? Přece šeredná ženská a ještě šerednější chlap – a oba vypadají jako vy dva!“</p>
<p>„Bacha na to, komu říkáš šereda,“ zavrčela Pinosel a s námahou zvedla hlavu, zhluboka se nadechla, aby se sebrala, a poplácala si to svoje vrabčí hnízdo. „Pravda, už jsem zažila lepší časy.“</p>
<p>„To je pravda,“ mumlal Ursto.</p>
<p>„A to sem slyšela! A čí je to chyba, vepřovej frňáku?“</p>
<p>„Akorát že sem už lidi nechoděj, aby nás uctívali a tak.“</p>
<p>„Přesně!“</p>
<p>Ormly se zamračil na jezero s ledem. V té chvíli praskla další velká kra a on mimoděk couvl. „Leze ven?“ chtěl vědět.</p>
<p>„Ne,“ odpověděl Ursto a jedním okem zašilhal na sténající hromadu ledu. „To bude ten, co potřebuje zpátky prst.“</p>
<p>Roztátá voda kolem jezera bublala a vířila a zvedala usazeniny, jak kolem pevné masy uprostřed zavířil jakýsi proud. Pořád dokola, jako vír.</p>
<p>A najednou to zapraštělo, vyletěla sprška vody a uprostřed ní postava – vyškrábala se na břeh a kašlala. Stékala z ní blátivá voda a v jedné neúplné ruce svírala meč v pochvě.</p>
<p>Pinosel, s očima jasnýma jako démanty, zvedla džbánek a zamávala na pozdrav. „Zdráv buď, zachránce! Zdráv buď, ty zmáčenej čokle plivající bahno!“ Vítězoslavně zařvala, což se změnilo v chechtot, než se znovu zhluboka napila.</p>
<p>Ormly vytáhl uťatý prst z měšce a zamířil ke klečícímu Brysi Beddiktovi. „Hledáš tohle?“ zeptal se.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Byl čas spánku a pak čas bolesti. Ani jedno netrvalo dlouho, a teď Brys Beddikt, otrávený jedem v trůnním sále Věčného příbytku, klečel na břehu jezera s ledovou vodou. Třásl se a plival vodu a sliz.</p>
<p>A před ním dřepěl nějaký muž a snažil se mu dát useknutý prst, celý naběhlý a obarvený narůžovo.</p>
<p>Cítil levou ruku svírající meč a věděl, že prst je jeho. Zamrkal, aby si pročistil zrak, a ujistil se, že má stále v ruce meč. Pak odstrčil muže i s jeho darem, pomalu si dřepl na paty a rozhlédl se kolem sebe.</p>
<p>Bylo mu to povědomé.</p>
<p>Muž vedle něj mu položil teplou ruku na rameno, jako by chtěl zastavit jeho třes. „Brysi Beddikte,“ pronesl tiše. „Tehol má zemřít. Brysi, <emphasis>tvůj bratr tě potřebuje.</emphasis>“</p>
<p>Brys si od něj nechal pomoct na nohy a vytasil meč. Zpola čekal, že bude celý rezavý a k ničemu – ale ne, zbraň se leskla, čerstvě naolejovaná.</p>
<p>„Zadržte!“ vykřikl kdosi.</p>
<p>Muž vedle Bryse se pootočil. „Co se děje, Ursto?“</p>
<p>„Bůh-démon se každou chvíli osvobodí! Zeptej se ho!“</p>
<p>„A na co?“</p>
<p>„Na jméno! Zeptej se ho, jak se jmenuje, zatraceně! Nemůžeme ho poslat pryč beze jména!“</p>
<p>Brys vyplivl kamínky a snažil se přemýšlet. Bůh-démon v ledu, led taje. Ve chvilce se osvobodí, ve chvilce… „Ay’edenan Od pramene,“ řekl. „Ay’edenan tek’velut !enan.“</p>
<p>Muž vedle něj frkl. „Zkus to říct pětkrát po sobě a rychle! Pro Blouda, zkus to říct jednou!“</p>
<p>Ale někdo se chechtal.</p>
<p>„Brysi –“</p>
<p>Kývl. <emphasis>Ano. Tehol Beddikt. Můj bratr – </emphasis>„Veď mě,“ řekl. „Doveď mě za ním.“</p>
<p>„Dovedu,“ slíbil muž. „A cestou ti něco vysvětlím, ano?“</p>
<p>Brys Beddikt, zachránce Prázdného trůnu, kývl.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Představ si,“ řekla Pinosel s mohutným povzdechem, „jméno ve starým jazyce. No, jestli neurazil dlouhou cestu!“</p>
<p>„Už jsi přestala být opilá, cukrátko?“</p>
<p>Zavrtěla se, vyškrábala se na nohy, pak se sklonila a zatahala manžela za rukáv. „Tak pojď.“</p>
<p>„Ale musíme počkat – použijeme to jméno a pošleme ho pryč!“</p>
<p>„Máme čas. Pojďme se uhřadovat nad Ksichtlí uličkou, dáme si další džbánek a budem se koukat, jak se k nám plazí ten Tiste Edur jako Želva z Propasti.“</p>
<p>Ursto frkl. „Zvláštní, že zrovna tahle pověst nepřetrvala.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Nad Hannanem Mosagem přelétl tmavší, chladnější stín. Král-zaklínač se zastavil. Už byl skoro tam. Ulička se otevírala a on viděl dvě postavy bezstarostně rozvalené a opírající se o sebe. Předávaly si džbánek.</p>
<p>Špinaví ožralové, ale zase možná jako svědci nanejvýš vhodní – svědci smrti této hnusné říše. A taky zemřou jako první. Což se taky hodí.</p>
<p>Chtěl popolézt blíž, ale za plášť těsně pod límcem ho popadla obrovská ruka a zvedla ho ze země.</p>
<p>Syčel, hledal svou moc –</p>
<p>Pomalu se obracel, až hleděl do nelidské tváře. Byla šedozelená jako vydělaná kůže. Z koutků úst vyčnívaly vyleštěné kly. Oči se svislými zorničkami byly zcela bezvýrazné.</p>
<p>Dva opilci za ním se řehtali, až se za břicha popadali.</p>
<p>Král-zaklínač, visící ve vzduchu před obří démonkou, se natahoval pro kouzla Kurald Emurlahn, aby ji zničil. A cítil v sobě příval –</p>
<p>Jenže ona ho druhou rukou popadla za hrdlo. A stiskla.</p>
<p>Chrupavky se drolily jako vaječné skořápky. Obratle zakřupaly, vyboulily se a lámaly se o sebe. Bolest vybuchla a vyplnila Hannanu Mosagovi lebku bílým ohněm.</p>
<p>A tvář mu náhle zalilo jasné, neodpouštějící sluneční světlo.</p>
<p><emphasis>Sestro úsvit – vítáš mě –</emphasis></p>
<p>Díval se démonce do očí a pořád nic neviděl. Jen ještěří oči, hadí oči.</p>
<p>Copak mu nedá vůbec nic?</p>
<p>Oheň se z lebky rozšířil, oslepil ho a s tichým, ustupujícím řevem se zase srazil a za ním se hnala temnota.</p>
<p>Hannan Mosag ale nic z toho neviděl. Na mrtvou tvář mu svítilo slunce a zdůrazňovalo každou pokřivenou kost, a nevidoucí oči, zírající do toho světla, byly prázdné.</p>
<p>Stejně prázdné jako Jaghutčiny.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Ursto s Pinosel se dívali, jak Jaghutka odhazuje ubohé, znetvořené tělo stranou. Pak se otočila k nim.</p>
<p>„Můj rituál je protržen.“</p>
<p>Pinosel se zasmála nosem, načež se musela očistit a to jí chvíli zabralo.</p>
<p>Ursto po ní vrhl znechucený pohled a kývl na jaghutskou čarodějku. „Všichni se na tom podíleli. Mosag, Menandor, Sukul Anchadu, bla bla.“ Mávl rukou. „Ale my jsme tady, cukroušku. Máme jeho jméno, víš.“</p>
<p>Jaghutka naklonila hlavu. „Potom mě tu není zapotřebí.“</p>
<p>„To je pravda. Leda by sis dala něco k pití.“ Vyškubl Pinosel džbán z ruky a zvedl ho.</p>
<p>Jaghutka na něj ještě chvíli koukala. „Příjemná nabídka, děkuju ti.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Zatracené slunce vyšlo, ale na této straně městské hradby byl dosud stín. Až na doširoka otevřenou bránu, jak si seržant Balšám povšiml.</p>
<p>Masan Gilani před ním zase udělala nemyslitelné, zvedla se ve třmenech a pobídla koně do cvalu. Za Balšámem zasténal Hrdlořez jako štěně pod cihlou. Balšám potřásl hlavou. V hlavě mu právě lupla další nechutná představa, jako rozmáčknuté klíště. Kde se to vůbec bere? A proč je brána otevřená a proč všichni jedou přímo do ní?</p>
<p>A nevidí hned za ní mrtvoly? Lidi procházející kouřem? Zbraně? A co je to za zvuk z druhé strany?</p>
<p>„Práskavky!“ křikl za ním Smraďoun. „Keneb je tam! Drží bránu!“</p>
<p>Keneb? Kdo ve jménu mistra Kápě je Keneb?</p>
<p>„Jedem!“ zařval Balšám. „Jsou za náma! Jedem do Arenu!“</p>
<p>Nadskakující zadek Masan Gilani už byl v bráně.</p>
<p>Hrdlořez vykřikl a znělo to přesně, jako když se kočka vrhne pod kolo od vozu a začne to stříkat, a nebyla to jeho vina, že skoro nekopala. „Skočila tam sama, mami! Nenávidím města! Pojďme domů – jedeme! Do tý díry! Jak se to jmenuje? Ta velká, zapuštěná díra s falešným obloukem!“</p>
<p>Vpadli do šera a koni náhle podklouzla kopyta. Úplně se pod ním stočil. <emphasis>Náraz. </emphasis>Bokem o zadek, a už Balšám letěl. Máchl rukama a pevně se chytil měkkého, poddajného, dokonalého těla – a Masan Gilani zavřískla, jak ji strhl ze sedla taky.</p>
<p>Dopadli tvrdě. Balšám se praštil hlavou o dláždění, až se mu prohnula přílba a spadla. Její váha ho nádherně rozplácla v jediném nádherném okamžiku, než se odkutálela.</p>
<p>Kolem klopýtali koně a kopyta dusala až nepříjemně blízko. Přispěchali vojáci a odtáhli je. Balšám zíral do známého obličeje.</p>
<p>„Thome Tissy, ty nejseš mrtvej?“</p>
<p>Na šeredném obličeji se rozhostil ropuší úsměv – <emphasis>jako ropucha pod kamenem, tam se opravdu usmívají hodně zeširoka, co – </emphasis>a druhý seržant ho tvrdě plácl mozolnatou rukou.</p>
<p>„Seš s náma, Balšáme? Jsem rád, že jste dorazili – je nám tu trochu horko – zřejmě je tu celá zatracená městská posádka a snaží se znovu získat bránu.“</p>
<p>„Posádka? Na co to Blistig myslel? My jsme na jeho straně! Ukaž mi ty slavný arenský tanečnice, Tissy, kvůli tomu jsem tady, a možná se nebudu akorát koukat, co?“</p>
<p>Thom Tissy vytáhl Balšáma na nohy, narazil mu na hlavu zprohýbanou přílbu, popadl ho za ramena a obrátil ho.</p>
<p>A tam stál Keneb, hned za barikádou z trosek, za níž se krčili vojáci a dobíjeli kuše, zatímco další sekali do lederských vojáků, snažících se prorazit obranou. Někde napravo vybuchla práskavka v ústí uličky, kam se nepřítel stáhl před dalším výpadem. Ozvalo se ječení.</p>
<p>K Balšámovi přistoupil pěst Keneb. „Kde je zbytek, seržante?“</p>
<p>„Pane?“</p>
<p>„Pobočnice a armáda!“</p>
<p>„Na korábech, pane, kde jinde? Nejhorší bouřka, jakou jsem kdy viděl, a všecky ty lodě jsou vzhůru nohama –“</p>
<p>Za Balšámem promluvil Smraďoun. „Pěsti, už by měli být na cestě.“</p>
<p>„Posaďte Masan Gilani zpátky na koně,“ rozkázal Keneb a Balšám by ho nejradši políbil, „a je mi jedno, jestli ho zabije, ale chci, aby zajela za pobočnicí – musí si pospíšit. Ať pošle napřed kavalerii, a cvalem.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„Dochází nám munice a šipky a každou chvíli se sbírá víc Ledeřanů, a jestli si najdou slušného velitele, tak se neudržíme.“</p>
<p>To mluvil k Balšámovi? Seržant si nebyl jistý, ale ze všeho nejvíc se chtěl otočit a dívat se, jak Masan Gilani s roztaženýma nohama skáče na koně, ano, to chtěl, jenomže ty ruce na ramenou ho nechtěly pustit a někdo mu fňukal do ucha –</p>
<p>„Přestaňte vydávat tyhle zvuky, seržante,“ řekl Keneb.</p>
<p>Někdo projel bránou ven, a kam si vůbec myslí, že jede? Tady se bojuje! „<emphasis>Přátelé tanečnic</emphasis>,“ zašeptal a sáhl po meči.</p>
<p>„Kaprále,“ ozval se znovu Keneb, „doveďte svého seržanta támhle k té barikádě nalevo. Vy taky, Hrdlořeze.“</p>
<p>„Za chvíli bude v pořádku, pane –“ začal Smraďoun.</p>
<p>„Ano, a teď běžte.“</p>
<p>„Rozkaz, pěsti.“</p>
<p>Přátelé. Balšám je chtěl všechny pobít.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Město vypadá, jako kdyby se tudy přehnal hurikán,“ zamumlal Sépie potichu.</p>
<p>Měl pravdu. Rabování a všechno to ostatní skončilo už před několika dny, a teď se zdálo, že se zpráva o malazském průlomu žene s další bouří – která se setkala s vyčerpáním – jak se oddíl krčil ve stínu v ústí uličky a pozoroval, jak se občas někdo mihne ulicí.</p>
<p>Ze zálohy přepadli jednu jednotku řadící se k pochodu k západní bráně. Šipky a práskavky a jednu hořivku pod vůz se zbraněmi – ještě plápolal, podle toho, jak se k rozjasňujícímu se nebi zvedal sloup černého dýmu. Vyřídili je všechny – pětadvacet mrtvých či raněných – a než se stáhli, místní už běželi oloupit těla.</p>
<p>Kapitán poslal Urba s jeho oddílem najít Hellian a její vojáky – ta zatracená opilka někde špatně odbočila – takže do paláce už mířili jen Šumař s Geslerem.</p>
<p>Na ulici napravo, čtyřicet kroků od nich, byla vysoká zeď s opevněnou brankou. Sídlo městské posádky. Teď se brána otevřela, ven se vyhrnuli vojáci a seřadili se na ulici.</p>
<p>„Tam najdeme velitele,“ poznamenal Sépie. „Toho, kterej to tu celý má na povel.“</p>
<p>Šumař se podíval přímo naproti místu, kde se schovával se svými mariňáky, a uviděl Geslera v obdobné pozici v ústí jiné uličky. <emphasis>Bylo by hezké, kdybychom byli na střechách. </emphasis>Ale do těchto úředně vypadajících budov se nikomu nechtělo, protože by mohli narazit na hysterické písaře a noční strážné. Při takovém hluku by se za nimi hned přihnali skuteční vojáci.</p>
<p><emphasis>Možná blíž k paláci – ten blok obytných domů támhle, jak stojí těsně u sebe. To by nám ušetřilo spoustu schovávání a plížení. A pár ošklivých přepadení.</emphasis></p>
<p>„Pro dech mistra Kápě, Šume, je jich tam stovka a pořád přicházejí další,“ ukazoval Sépie. „Hele, támhle je velitel.“</p>
<p>„Kdo tady umí nejlíp zacházet s kuší?“ zeptal se Šumař.</p>
<p>„Ty.“</p>
<p><emphasis>Kurva.</emphasis></p>
<p>„Ale Koryk je taky dobrej. I když pokud bych někoho vybral, tak Corabba.“</p>
<p>Šumař se pomalu usmál. „Sépie, občas seš génius. Ne že bys to někdy dotáhl na kaprála nebo něco podobnýho.“</p>
<p>„Tak to budu dneska v noci klidně spát,“ prohlásil Sépie a zahloubal se. „Čtyřicet kroků a čistej výstřel, ale zničíme si tím šanci na přepadení ze zálohy.“</p>
<p>Šumař vrtěl hlavou. „Ne, tohle je ještě lepší. On vystřelí, chlap jde k zemi. My se tam vrhneme, hodíme pět šest práskavek, otočíme se, a zpátky do uličky – jak nejrychlejc to půjde. Kdo přežije, pohrne se do uličky, a Gesler po nich zezadu mrskne dalších pět šest práskavek.“</p>
<p>„Výborně, Šume. A jak Gesler zjistí –“</p>
<p>„Však on to vykoumá.“ Šumař se obrátil a přivolal si Corabba.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Čerstvě jmenovaný finadd hlavní posádky, stojící pět kroků od atripredy Bešura, se otočil od svých oddílů a viděl, jak pobočník škubl hlavou a z přílby mu létají jiskry. Vzápětí finadd Gart, stojící vedle atripredy, zavřískl. Držel ruku nahoře, přímo atripredovi pod nosem, a z ruky crčela krev Bešurovi do obličeje – a jak atripreda couvl, jako by stahoval Gartovu ruku s sebou. Protože šipka trčela Bešurovi z čela.</p>
<p>Nový finadd, pouhých devatenáct let stár a nyní nejvyšší důstojník celé jednotky, jen nevěřícně zíral.</p>
<p>Ozval se křik, z ústí uličky o kus dál se vynořili lidé. Pět, šest celkem, a přibíhali s kameny v rukou –</p>
<p>Finadd ukázal a zavřískl rozkaz k protiútoku, a pak už utíkal v čele svých vojáků a mával mečem ve vzduchu.</p>
<p>Třicet kroků.</p>
<p>Dvacet.</p>
<p>Kameny vyletěly, padaly mezi ně. Gart se vyhnul jednomu, který mu proletěl kolem ramene, a najednou přestal slyšet a oči měl plné písku. Ležel na dláždění a všude byla krev. Do zorného pole mu přiklopýtal jeden z vojáků. Ženě visela pravá paže jen na cáru masa a divoce se kývala, když žena udělala podivnou piruetu, než dosedla na zem. Podívala se na něj a zaječela.</p>
<p>Finadd se snažil zvednout, ale něco bylo špatně. Údy mu nefungovaly a teď měl na zádech oheň – někdo mu tam založil oheň! – proč by to někdo dělal? Spalující žár pronikl otupělostí a najednou měl vlhké temeno. Sebral veškerou vůli a sáhl si na hlavu. A zjistil, že lebka je dočista pryč.</p>
<p>Zapátral prsty a nahmátl jakousi kašovitou hmotu a bolest najednou zmizela. Uvědomil si, že by to ještě mohl napravit, a zašátral hlouběji. Ať se dotkl čehokoliv, zabilo ho to.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Jak Šumař odváděl oddíl zdánlivě na útěk a padesát či šedesát Ledeřanů se je jalo pronásledovat, zvedl Gesler ruku, v níž držel hořivku. Ano, bude to ošklivé, ale nepřátel byla spousta, ne?</p>
<p>Šumař a jeho mariňáci se vrhli do uličky a hnali se dál. Dav Ledeřanů dorazil k uličce a další se na ně tlačili zezadu.</p>
<p>Vyletěly granáty a na ulici najednou vypukl požár.</p>
<p>Aniž by Gesler čekal, otočil se a strčil Bouřňáka, ať vede ústup. Zároveň se přes ně převalila horká vlna. Utíkali ze všech sil.</p>
<p>Narazili na ulici, zabočili doprava a na druhé straně se ocitli před zdí obehnaným pozemkem. Gesler čekal, že uvidí Šumaře a jeho vojáky, jak čekají naproti. Byly tu další uličky a taky to bylo mnohem blíž k paláci.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Máme zlato, zatraceně!“</p>
<p>„Každej má zlato,“ odtušil šenkýř, úsečný jako vždy.</p>
<p>Hellian se na něj zamračila. „Co je to za přízvuk?“</p>
<p>„Ten správnej pro kupeckej jazyk, což znamená, že jeden z nás mluví jako vzdělanec, a to už je něco.“</p>
<p>„Aha, něco ti ukážu!“ Vytáhla kaprálův meč a zároveň do něj prudce strčila, aby dostala jeho zbraň z pochvy, načež praštila jílcem o barový pult. Zbraň jí vyskočila z ruky a ostří se jí zařízlo hluboko do ucha. Zaklela, zvedla ruku a uviděla krev. „Tak hele, cos mě přinutil udělat!“</p>
<p>„A taky jsem tě asi přinutil napadnout naši říši a tohle město a –“</p>
<p>„Nebuď pitomec, tak důležitý nejseš. To udělaly ty okřídlený opice.“</p>
<p>Šenkýř nepatrně zkřivil podlouhlý obličej, jak zvedl obočí.</p>
<p>Hellian se obrátila ke kaprálovi. „Co za meč to používáš, blbče? Takovej, co nefunguje pořádně, říkám já.“</p>
<p>„Jo, seržante.“</p>
<p>„Promiň, seržante.“</p>
<p>„Jo a promiň na mě neplatí, kaprále. Teď mi ten meč odstraň z dohledu.“</p>
<p>„Slyšeli jste to přicházet?“ zeptal se jeden z jejích z vojáků.</p>
<p>„Co? Co to má znamenat, Frňáku?“</p>
<p>„Ehm, jmenuju se –“</p>
<p>„Právě jsem ti řekla, jak se jmenuješ.“</p>
<p>„Nic, seržante. Nic jsem tím nemyslel.“</p>
<p>Šenkýř si odkašlal. „Jestli už jste se přestali dohadovat, tak laskavě odejděte. Jak jsem říkal, tahle hospoda je nasuchu –“</p>
<p>„Hospody nasuchu nedělají,“ namítla Hellian.</p>
<p>„Určitě jsi to nechtěla říct takhle –“</p>
<p>„Kaprále, slyšíš to?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>„Výborně. Pověs toho hlupáka. Za nosní dírky. Támhle na ten trám.“</p>
<p>„Za nosní dírky, seržante?“</p>
<p>„Zase ty, Frkolo?“</p>
<p>Hellian se usmála, když kaprál čtyřma rukama popadl šenkýře a přetáhl ho přes pult. Ten najednou nebyl zdaleka tak úsečný jako před chvílí. Plival, škrábal ruce, které ho držely, a řval: „Počkejte! <emphasis>Počkejte!</emphasis>“</p>
<p>Všichni se zastavili.</p>
<p>„Ve sklepě,“ supěl muž.</p>
<p>„Popiš mýmu kaprálovi cestu a správně,“ přikazovala Hellian, najednou velice spokojená, tedy až na to kapající ucho, ale pokud by některý z jejích vojáků vybočil z řady, mohla by si strhnout strup a zakrvácet je všechny, takže by se cítili hrozně a udělali přesně to, co by po nich chtěla, „což je hlídat dveře.“</p>
<p>„Seržante?“</p>
<p>„Slyšel jsi mě, hlídat dveře, aby nás nikdo nerušil.“</p>
<p>„A před kým máme hlídat?“ vyptával se Usmrkanec. „Copak všichni –“</p>
<p>„Před kapitánem, kým jiným? Nejspíš po nás pořád jde.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Icarium pochopil, že vzpomínky nejsou oddělená věc. Neexistují uvnitř jednotlivých oddělení v mysli. Naopak, jsou jako větve stromu, nebo možná nekonečná mozaika na podlaze, na které si hraje světlo a osvítí tu kousek, támhle jiný. A přesto, jak dobře věděl, může být pro ostatní ten kousek světla obrovský a jasný, zasahující většinu života, a i když jsou podrobnosti občas rozmazané, scény zamlžené a po čase nejisté, je to ve skutečnosti celek. A z toho se rodí pocit vlastního já.</p>
<p>Což on neměl a nejspíš ani nikdy nevlastnil. V sevření nevědomosti byl tvárný jako dítě. Kdokoliv ho mohl zneužít. A mnozí to udělali, protože v sobě měl moc, příliš mnoho moci.</p>
<p>Zneužívání teď ale skončí. Veškeré Taralakovy domluvy odnesl vítr, on se nenechá zviklat. Gral bude jeho posledním společníkem.</p>
<p>Icarium stál na ulici, všechny smysly probuzené, protože si uvědomil, že tohle místo zná, tento skromný kousek mozaiky zašedlý příslibem. Skutečné osvícení bylo konečně na dosah ruky. Měření času, od této chvíle napořád. Život začíná znovu od začátku, aniž by hrozilo, že ztratí pojem o svém já.</p>
<p><emphasis>Moje ruce tady pracovaly. </emphasis>V <emphasis>tomto městě, pod ním.</emphasis></p>
<p><emphasis>A teď na mě čeká, na probuzení.</emphasis></p>
<p><emphasis>Až s tím skončím, začnu nanovo. Život, kamínky mozaiky kladené jeden po druhém.</emphasis></p>
<p>Vykročil ke dveřím. Ke dveřím do svého stroje.</p>
<p>Šel, aniž by si všímal těch, kdo spěchali v jeho stínu, lidí a vojáků ustupujících mu z cesty. Slyšel zvuky boje, násilí vybuchující v ulicích po obou stranách, hromobití jako od blesků, ačkoliv bylo jasné, klidné ráno, ale o nic z toho se nezajímal. Procházel rozptýlenými stíny vrhanými kouřem z hořících budov, vozů a barikád. Slyšel ječení a křik, ale nešel zjišťovat, odkud přicházejí, ani aby nabídl pomoc, což by udělal normálně. Těla na ulici prostě překračoval.</p>
<p>Chvíli šel podél mastného kanálu plného popela a po mostě přešel do staré části města. Na křižovatce odbočil doleva a pokračoval v cestě.</p>
<p>V této čtvrti bylo víc lidí – jak svítalo, osmělovali se, a také zvuky boje se sem nesly z dálky na západním konci města – ale i tady vypadali omámeně. Nikdo si nepovídal, pouliční prodavači nevychvalovali své zboží. Kouř se sem nesl jako zlé znamení a měšťané chodili jako ztracené ovce.</p>
<p>Icarium popošel blíž ke dveřím. Ve skutečnosti to pochopitelně žádné dveře nebyly, spíš průlom, trhlina. Cítil, jak se energie probouzí k životu, protože jakmile ji vycítil on, vycítila i ona jej.</p>
<p>Zpomalil. Trhlina, ano. Jeho stroj byl zraněný. Jednotlivé kusy byly pokřivené, posunuté z původních pozic. Co ho postavil, uběhly věky, takže ho to nemělo překvapovat. Bude ještě fungovat? Už si nebyl jistý.</p>
<p><emphasis>Je to moje. Musím to opravit bez ohledu na cokoliv.</emphasis></p>
<p><emphasis>Tento dar dostanu. Dostanu ho.</emphasis></p>
<p>Znovu vykročil.</p>
<p>Dům, jenž kdysi maskoval nexus stroje, se zřítil a nikdo se nepokoušel trosky odklidit. A před nimi stál muž.</p>
<p>Po delší době si Icarium uvědomil, že ho zná. Byl na palubě lodí a znám byl pod jménem Taxilan.</p>
<p>Když k němu Icarium došel, Taxilan, s podivně jasnýma očima, se uklonil a ustoupil. „Dnešek, Icarie,“ pravil, „je tvůj den.“</p>
<p><emphasis>Můj den? Ano, můj první den.</emphasis></p>
<p>Zloděj životů se zadíval na sutiny.</p>
<p>Odkudsi nyní vycházelo světlo, paprsky pronikaly šikmo mezi zpřelámanými trámy a zpod kamení a cihel. Záře sílila a svět jako by se zachvěl. Ale ne, to nebyla iluze – budovy sténaly a třásly se. Ozývalo se praštění, okenice rachotily jako v poryvech větru.</p>
<p>Icarium přistoupil blíž a vytáhl dýku.</p>
<p>Pod ním zahřmělo a dlažební kameny nadskočily v obláčcích prachu. Někde ve městě se začalo cosi bortit, jak se jednotlivé součásti stroje probouzely a dávaly se do pohybu. Snažily se vrátit do nejstaršího vzorce.</p>
<p>Další zahřmění, jak se budovy rozletěly. K nebi vylétly spirálovité sloupy prachu.</p>
<p>A bílá záře stoupala a šířila se jako něco mezi kapalinou a ohněm, hrnula se, skákala, paprsky se kroutily ve vzduchu. Obklopily trosky a vyvalily se na ulici, kolem Icariových nohou. Ten se dýkou řízl hluboko do předloktí, pak do druhého – pevně svíraje dýku zakrvácenou rukou.</p>
<p>A zvedl ruce.</p>
<p>Aby bylo možné měřit čas, musí někde začít. Aby mohl pokračovat, musí se <emphasis>zakořenit. Hluboko do země, s přídavkem krve.</emphasis></p>
<p><emphasis>J</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis> postavil tento stroj. Toto místo uková můj začátek. Už nebudu</emphasis> <emphasis>mimo tento svět. Už nebudu existovat mimo sám čas. Dej mi to, zraněný nebo ne. A pokud nemůže K’rul, proč ne já?</emphasis></p>
<p>To, co se mu lilo ze zápěstí, bylo doběla rozžhavené. A Icarium do té běli vstoupil.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Když tekutý oheň vybuchl, Taxilana to odmrštilo. Chvilka překvapení, než ho to sežehlo. Výbuch zničil sousední budovy. Ulice před bývalým Šupinatým domem se změnila ve vír rozbité dlažby a úlomky kamene se hnaly do stran, zabodávaly se do zdí a rozbíjely okenice. Budova naproti se naklonila dozadu a pak se zbortila do sebe.</p>
<p>Taralak Výd a starší odhadce prchali před tou náhlou bouří – udělali pár kroků, než to s nimi praštilo o zem.</p>
<p>Kabalský mnich ležel na zádech a uviděl, jak se na něj řítí hromada zdiva. Vybuchl smíchy – což uťaly tuny trosek, které ho rozdrtily.</p>
<p>Taralak Výd se kutálel a těsně unikl padající zdi. Ohlušený, zpola oslepený se vlekl dál, ulamoval si nehty a rozdíral si dlaně o roztřískanou dlažbu.</p>
<p>A v prachu a vzdouvajícím se bílém ohni uviděl svou vesnici, chýše, koně v provazovém kraalu, a na kopci za ní kozy ležící pod stromem, chráněné před hrozným sluncem. Psi leželi ve stínu a děti na kolenou si hrály s hliněnými figurkami, o nichž si jakýsi potulný malazský učenec myslel, že mají nějaký velký a posvátný význam, ale ve skutečnosti to byly pouze hračky, protože všechny děti milují hračky.</p>
<p>On sám měl vlastní sbírku, a to bylo dávno předtím, než zabil svou ženu a jejího milence, než zabil jeho bratra, který vyhlásil krevní mstu a vytáhl nůž.</p>
<p>Ale teď najednou kozy zamečely celé bez sebe hrůzou – smrt! Strom se vzňal a větve padaly na kozy.</p>
<p>Chýše hořely a v prachu se válela těla s tvářemi zrudlými zkázou. A taková byla smrt, v rozbití toho, co bylo vždycky pevné a předvídatelné, čisté a spolehlivé. A teď se to rozbilo a zničilo a všechno bylo odneseno pryč.</p>
<p>Taralak Výd ječel a natahoval zkrvavené ruce po těch hračkách – těch krásných, velice posvátných hračkách –</p>
<p>Do hlavy ho zešikma zasáhl obrovský kus kamene, rozdrtil mu kost i mozek, a jak se kutálel dál, zanechával za sebou mastnou červenošedou šmouhu se slepenými vlasy.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Po celém městě vybuchovaly budovy v oblacích prachu. Kameny, střešní tašky, cihly a dřevo létaly na všechny strany a bílý oheň se lil ven, paprsky stříbřitého světla pronikaly zdmi, jako by jim nic nemohlo zabránit v cestě. Objevila se šílená, mihotavá svítící síť propojující všechny kusy stroje. A mezi nimi proudila energie, hnala se v oslepujících pulsech, a všechny se řítily k jedinému místu, k jedinému srdci.</p>
<p>K Icariovi.</p>
<p>Severní a západní hradby vybuchly, protože se pohnuly základy a posunuly se o několik kroků. Kroutily se, jako by někdo přesouval kousky obrovské skládačky. Objevily se trhliny a kusy zdí se zřítily. Nárazy byly cítit v každé ulici.</p>
<p>Na dvoře hostince, který se díky nezákonným intrikám stal majetkem Rautose Hivanara, to kus kovu, zohýbaný do pravých úhlů, zvedlo do výšky dvou sáhů, kde zůstal. A naspodu se objevil pant z bílého ohně.</p>
<p>Celá masa se předklonila a udeřila jako kovářské kladivo.</p>
<p>Rautos Hivanar se pokusil uniknout, ale nebyl dost rychlý a kov ho uhodil zezadu do nohou. Zůstal ležet, přimáčknutý, a bílý oheň se k němu natahoval. Rautos cítil, jak mu z rozdrcených končetin uniká krev a mění prach na zemi v bláto.</p>
<p><emphasis>Ano, </emphasis>pomyslel si, <emphasis>jak to blátem začalo, tak to teď končí –</emphasis></p>
<p>Bílý oheň ho obklopil. A vycucl mu z hlavy všechny vzpomínky, které kdy měl. Tvor, který tam vzápětí nato zemřel, už nebyl Rautos Hivanar.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Síť pulsovala jen pár chvil. Pohyb kusů stroje se vším tím ničením trval ještě kratší dobu. Ale za tu dobu každý, koho pohltil bílý oheň, do něj vlil svůj život. Všechny vzpomínky, od bolestivého porodu po poslední okamžik smrti.</p>
<p>Naneštěstí byl stroj opravdu polámaný.</p>
<p>Jak ozvěna sténání kamení a kovu pomalu utichala, síť zablikala a zmizela. Teď se ve vzduchu nad Lederas svářel kouř s prachem.</p>
<p>Sesulo se ještě několik kusů zdiva, ale to už byly jen malé úpravy po tom, co se zřítilo předtím.</p>
<p>A do toho zazněl první bolestný křik, volání o pomoc, chabě stoupající z hromad rumu.</p>
<p>Trosky Šupinatého domu tvořil jen bílý prach, a v něm se nepohnulo nic.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Dno kanálu během zemětřesení popraskalo a objevila se velká díra, do níž se hrnula voda a řítila se cévami mezi cihlami a výplní. V dozvucích padajících staveb se zakopané základy posunuly, popukaly, sesedly se.</p>
<p>Mezi tím vším výbuch, kdy voda z kanálu vyletěla ve spršce kalu a vody, v podstatě nestál za povšimnutí, ale byl jedinečný v tom ohledu, že když blátivý déšť padal na stále se vydouvající ulice, vylezla z kanálu postava. Popadla kotvicí kruhy a vytáhla se ze zvířené pěny.</p>
<p>Stařec.</p>
<p>Zůstal stát, z potrhané haleny mu crčela voda, a on se nehýbal, zatímco chaos a oslepující paprsky rvaly Lederas na kusy. Nepohnul se, ani když ty děsivé události skončily.</p>
<p>Stařec.</p>
<p>Rozervaný mezi spalujícím vztekem a hrozným strachem.</p>
<p>A kvůli tomu, kdo byl, strach nakonec zvítězil. Pochopitelně to nebyl strach o vlastní osobu, nýbrž o smrtelníka, který, jak věděl, měl zemřít. A on se k němu nedostane včas.</p>
<p>Tak to nakonec bude vztek. Pomsta Bloudovi bude muset počkat, až přijde na řadu. Ze všeho nejdřív pomsta muži jménem Karos Inviktad.</p>
<p>Mael, starší bůh moří, měl práci.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Lostara Yil a pobočnice jely bok po boku v čele zástupu jezdců. Před sebou měly západní městskou hradbu. V prachu byly vidět obrovské pukliny a brána před nimi zůstávala otevřená.</p>
<p>Koně byli uštvaní a zpěnění.</p>
<p><emphasis>Už jsme skoro tam.</emphasis></p>
<p>„Pobočnice, to byla munice?“</p>
<p>Tavore se otočila a zavrtěla hlavou.</p>
<p>„Ani náhodou,“ promluvila za nimi Masan Gilani. „Dohromady měli jen pár práskavek. Tohle způsobilo něco jinýho.“</p>
<p>Lostara se stočila v sedle. Vedle Masan Gilani jela Sinn. Nebyla dobrá jezdkyně. Gilani se držela u ní, připravená ji podepřít. Dívenka vypadala omámená, skoro jako opilá. Lostara se narovnala. „Co je to s ní?“ zeptala se pobočnice.</p>
<p>„Netuším.“</p>
<p>Cesta stoupala k městu a nalevo uviděli řeku. Byla plná lodí. Dorazila malazská flotila a dva válečné trůny. Hlavní voj byl jen dvě tři zvonění za nimi, a pěst Blistig jej pořádně proháněl.</p>
<p>Blížili se.</p>
<p>„Ta brána se už nikdy nezavře,“ poznamenala Lostara. „Vlastně se divím, že ještě stojí.“ Spousta kvádrů z klenby popadala a zaklínila se na těžkých dřevěných vratech.</p>
<p>Když dojeli blíž, vynořili se ze stínů dva mariňáci. Vypadali na těžkooděnce a oba byli zranění. Dalhoňan <emphasis>zamával. </emphasis>Pobočnice před ním zastavila, sesedla a sáhla po meči.</p>
<p>„Ještě se držíme,“ hlásil dalhonský mariňák. Zvedl zraněnou ruku. „Ten neřád mi přeťal šlachu – srolovala se mi pod kůží – hele! Bolí to víc než osina v prdeli… pane.“</p>
<p>Pobočnice prošla kolem mariňáků do stínu v bráně. Lostara dala pokyn sesednout a vydala se za Tavore. Mariňáků se zeptala, ze které jsou setniny.</p>
<p>„Ze třetí, kapitáne,“ hlásil Dalhoňan. „Pátej oddíl. Oddíl seržanta Badana Gruka. Já jsem Reliko a tenhle ňouma je Hromsky Tupej. Dali nám zabrat.“</p>
<p>Prošli bránou do prosvětleného vzduchu plného prachu a kouře. Tady se Lostara zastavila, když uviděla těla a krev. Pobočnice stála opodál a Keneb k ní kulhal. Na tváři měl výraz zoufalé úlevy.</p>
<p><emphasis>Ano, dali jim opravdu pořádně zabrat.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Starý Hrbáč Arbat došel na vyčištěné místo a zastavil se před dřímající osobou uprostřed. Kopl do ní. Ležící tiše zasténal. Hrbáč do něj kopl znovu.</p>
<p>Ublala Pung otevřel oči a nechápavě delší dobu zíral. Nakonec se posadil. „Je čas?“</p>
<p>„Půlka toho pitomýho města už spadla, což je horší, než Starej Hrbáč předpovídal, ne? Ano, je to horší, mnohem horší. Zatracený bohové. Ale nám to nevadí, říká Starej Hrbáč.“ Kriticky si přeměřil mladíkovo dílo a neochotně kývl. „To půjde. Mám to ale štěstí, poslední Tarthenal v Lederas, a on nosí pytel na slunci usmaženejch slepic.“</p>
<p>Ublala se zamračil a nohou šťouchl do pytle. V odpověď to zakdákalo a on se usmál. „Pomáhaly mi čistit,“ hlásil.</p>
<p>Starý Hrbáč Arbat se na něj chvíli díval, pak se rozhlédl po pohřebišti. „Cítíš je? Starej Hrbáč je cítí. Vypadni z toho kruhu, Ublalo Pungu, pokud se k nim teda nechceš přidat.“</p>
<p>Ublala se poškrábal na bradě. „Řekli mi, ať se nepřidávám k ničemu, o čem nic nevím.“</p>
<p>„Ale? A kdo ti to řekl?“</p>
<p>„Tlustá ženská jménem Ruket, když mě donutila přísahat věrnost cechu chytačů krys.“</p>
<p>„Cechu chytačů krys?“</p>
<p>Ublala Pung pokrčil rameny. „Asi chytají krysy, ale jistej si vlastně nejsem.“</p>
<p>„Vypadni z kruhu, mladej.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Tři kroky udělal vyzývatel v písku arény a udeřilo zemětřesení. Mramorové lavice praskaly, lidé křičeli, padali, klopýtali a sám písek se mihotal, a pak se jako by proměnil, když z něj vylézaly slepené kusy zaschlé krve jako granáty na prospektorově pánvi.</p>
<p>Samar Dev se třásla, přestože už svítilo slunce, a pevně se držela okraje lavice, oči upřené na Karsu Orlonga. Toblakai stál, rozkročený, aby neupadl, ale jinak se tvářil klidně – a na druhém konci arény se objevila kymácející se nahrbená postava. Meč v písku vyrýval brázdu.</p>
<p>Oblohu náhle ozářil bílý oheň a překlenul se přes modrošedou báň s vycházejícím sluncem. Zablýsklo se, světlo zapulsovalo a zmizelo. Městem projely záchvěvy a ustaly. K nebi stoupaly chocholy prachu – někde od Věčného příbytku.</p>
<p>Na říšské lavici kancléř, celý bledý a vykulený, vysílal posly, aby zjistili, co se děje.</p>
<p>Poblíž Tribana Gnola viděla Samar Dev stát finadda Varata Tauna. Jejich pohledy se setkaly – a ona pochopila. <emphasis>Icarium.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ach, Taxilane, hádal jsi správně? Viděl jsi, co jsi tolik toužil uvidět?</emphasis></p>
<p>„<emphasis>Co se to děje?</emphasis>“</p>
<p>Řev ji přiměl se otočit k císaři. Rhulad Sengar civěl na kancléře. „Řekni mi, co se stalo!“</p>
<p>Triban Gnol jen vrtěl hlavou a zvedl ruce. „Zemětřesení, císaři. Modlím se k Bloudovi, že pominulo.“</p>
<p>„Vyhnali jsme ty vetřelce z našich ulic?“</p>
<p>„Právě tak činíme,“ odpovídal kancléř.</p>
<p>„Zabiju jejich velitele. Vlastníma rukama zabiju jejich velitele.“</p>
<p>Karsa Orlong napřáhl pazourkový meč. To upoutalo císařovu pozornost. Rhulad Sengar vycenil zuby v nepěkném úsměvu. „Další obr,“ řekl. „Kolikrát mě zabiješ? Ty s krví mého bratra už na svých rukou? Dvakrát? Třikrát? Na tom nezáleží. <emphasis>Nebude na tom záležet!</emphasis>“</p>
<p>Karsa Orlong, smělý ve svých tvrzeních, nestoudný ve své nadutosti, pronesl jen tři slova. „Tebe zabiju… jednou.“ Pak se podíval na Samar Dev – byl to jen okamžik, a víc mu taky Rhulad Sengar nedal.</p>
<p>Se zavřísknutím císař tisíce smrtí vyrazil a zatočil mečem nad hlavou.</p>
<p>Zápasníky dělilo deset kroků.</p>
<p>Pět.</p>
<p>Tři.</p>
<p>Prokletá zbraň se mihla lesklým obloukem a mířila na krk – a se zvoněním se odrazila od Karsova kamenného meče. Odskočila, sekla a znovu byla vykryta.</p>
<p>Rhulad Sengar zavrávoral a stále se tak příšerně usmíval. „Tak mě teda zabij,“ procedil mezi zuby.</p>
<p>Karsa Orlong se nehýbal.</p>
<p>Císař s jekem znovu zaútočil a snažil se Toblakaje zatlačit dozadu.</p>
<p>Zbraně při nárazech zvonily, jak byl každý výpad odražen. Rhulad se otočil, naklonil se a zamířil Karsovi na stehno. Byl odražen. Sekl mu po rameni. Karsa ho smetl. Císař zavrávoral a najednou byl zranitelný. Seknutí shora by ho zasáhlo, bodnutí by ho propíchlo – ten pitomec mohl Rhulada rozsekat na kusy.</p>
<p>Přesto Karsa neudělal nic. Nepohnul se, jen sledoval císaře před sebou.</p>
<p>Rhulad odklopýtal, otočil se a napřáhl meč. Hruď se mu pod slepencem mincí dmula, oči měl divoké jako kanec. „<emphasis>Tak mě zabij!</emphasis>“</p>
<p>Karsa zůstal stát. Nevysmíval se mu, ani se nepousmál.</p>
<p>Samar Dev to ohromeně pozorovala. <emphasis>Já ho neznám. Nikdy jsem ho neznala.</emphasis></p>
<p><emphasis>Bohové, měli jsme mít sex – pak bych ho poznala!</emphasis></p>
<p>Další prudký útok, zvonění železa o pazourek, až létaly jiskry. A Rhulad se znovu odpotácel.</p>
<p>Císař byl zalitý potem. Karsa Orlong stále klidně dýchal.</p>
<p>Rhulad Sengar, usiluje o osudnou reakci, poklekl, aby popadl dech.</p>
<p><emphasis>Pozvání nebylo přijato.</emphasis></p>
<p>Po nějaké době, kdy necelé dvě desítky diváků mlčky a zmateně přihlížely a Triban Gnol stál se sepjatýma rukama jako vrána přibitá na větvi, se císař narovnal, opět zvedl meč a pustil se do marného třískání – ale ano, byl neobyčejně obratný, jenomže Karsa Orlong si stál na svém a čepel se ho ani jednou nedotkla. A slunce šplhalo po obloze.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Karos Inviktad, v měňavém rudém hedvábí celém ušpiněném a zaprášeném, vlekl tělo Tehola Beddikta přes práh. Zpátky do své pracovny. Na chodbě někdo ječel, že ve městě je vojsko a v přístavu lodě, ale na ničem z toho nezáleželo.</p>
<p>Nezáleželo na ničem kromě toho bezvládného muže u jeho nohou. Byl ubit téměř k smrti dozorcovým žezlem, symbolem moci, a to bylo správné, ne? Ano, bylo, a jak.</p>
<p>Nahrne se dav sem? Přichází už? Nakonec se zřítila celá jedna zeď, takže je už nemělo co ani kdo zastavit. Jeho pozornost upoutal pohyb, otočil hlavu – jen další krysa běžela chodbou. <emphasis>Cech. </emphasis>Jakou hru to ti pitomci hrají? Zabil jich už tucty, snadno je rozšlápl či umlátil žezlem.</p>
<p>Krysy. Nejsou nic. Nijak se neliší od davu tam venku, od všech těch vzácných občanů, kteří nevěděli nic o ničem, kteří potřebovali vůdce jako Karos Inviktad, aby je prováděli světem. Uchopil pevněji žezlo, z něhož odpadávaly vločky zaschlé krve, a dlaň měl ke zdobenému držadlu jako přilepenou, ale lepidlo ještě nezaschlo a nějakou dobu nezaschne, že? Ne, dokud neskončí.</p>
<p>Kde je ten zatracený dav? Chtěl, aby lidé viděli, až tomu jejich velkému hrdinovi, jejich revolucionáři roztříští lebku.</p>
<p>S mučedníky se to dalo zařídit. Tažení s klamnými informacemi, klepy o sprostotě, o zkaženosti, ach, bylo to tak snadné.</p>
<p><emphasis>Byl jsem na to sám, ne? Stál jsem proti dnešnímu šílenství. To si budou pamatovat víc než co jiného. To si zapamatují, a taky všechno ostatní, co se jim rozhodnu předhodit.</emphasis></p>
<p><emphasis>Zabití největšího zrádce říše – vlastní rukou, ano.</emphasis></p>
<p>Zadíval se na Tehola Beddikta. Na potlučený obličej, zlámaná žebra, chvějící se při mělkém dýchání. Mohl by mu šlápnout na hrudník, přenést trochu váhy, až by žebra prorazila plíce a z rozdrceného Teholova nosu a popraskaných rtů by vytekla červená pěna. Překvapení. Nakonec by se přece jen utopil.</p>
<p>Další krysa na chodbě? Dozorce se otočil.</p>
<p>Do břicha ho zasáhl hrot meče. Vyvalily se tekutiny a následovaly orgány. Karos Inviktad zapištěl a padl na kolena. Zíral na muže před ním, na meč s karmínovou čepelí v jeho ruce.</p>
<p>„Ale ty jsi mrtvý,“ zachrchlal.</p>
<p>Brys Beddikt přenesl klidný pohled na žezlo v Karosově ruce. Jeho meč jako by se svíjel.</p>
<p>Dozorce začalo pálit zápěstí. Sklopil zrak. Žezlo bylo pryč. Ruka byla pryč. Z pahýlu crčela krev.</p>
<p>Kopnutím do prsou ho Brys Beddikt převrátil na záda. Vyvalená střeva vypadala mezi nohama Karose Inviktada jako nějaký nechutný, znetvořený pyj. Natáhl ruku, aby vrátil vnitřnosti do břišní dutiny, ale neměl v ní sílu.</p>
<p><emphasis>Zabil jsem Tehola? Ano, musel jsem. Dozorce je pravým služebníkem říše a vždycky bude, a na nádvořích a náměstích po celém městě budou stát sochy Karose Inviktada, hrdiny, který zničil vzpouru.</emphasis></p>
<p>Tehdy Karos Inviktad zemřel s úsměvem na rtech.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Brys Beddikt vrátil meč do pochvy, klekl si k bratrovi a položil si jeho hlavu do klína.</p>
<p>„Léčitel už je na cestě,“ ozval se za ním Ormly.</p>
<p>„Není třeba,“ opáčil Brys a vzhlédl. „Přichází starší bůh.“</p>
<p>Ormly si olízl rty. „Zachránce –“</p>
<p>Tehol zakašlal. Brys se na něj podíval, když bratr otevřel oči. Jedno hnědé, druhé modré. Chvíli je na něj upíral a pak něco zašeptal.</p>
<p>Brys se naklonil blíž. „Cože?“</p>
<p>„Ptal jsem se, jestli to znamená, že jsem mrtvý.“</p>
<p>„Ne, Tehole. A já už taky ne, jak se zdá.“</p>
<p>„Aha. Potom…“</p>
<p>„Potom co?“</p>
<p>„Smrt – jaká je, Brysi?“</p>
<p>A Brys Beddikt se usmál. „Mokrá.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Já vždycky říkal, že města jsou nebezpečný,“ vrčel Rychlej Ben a smetal si ze šatů omítku. Bortící se budova málem rozplácla oba dva a čaroděj se ještě třásl – ne strachem ze smrti, ale kvůli příšerné magii osvětlující ranní oblohu – nanejvýš hladové magii. Nebyl si jistý, zda by odolal, kdyby dosáhla až k němu.</p>
<p>„Co to bylo, ve jménu mistra Kápě?“ chtěl vědět Křovák.</p>
<p>„Já akorát vím, že to bylo <emphasis>starý. </emphasis>A hnusný.“</p>
<p>„Bude toho víc, co myslíš?“</p>
<p>Rychlej Ben pokrčil rameny. „Doufám, že ne.“</p>
<p>Šli dál, ulicemi plnými sutin, a ze všech stran se ozýval křik raněných, lidé se v šoku potáceli a ke slunci stoupal prach a kouř.</p>
<p>Najednou Křovák zvedl ruku. „Poslouchej.“</p>
<p>Rychlej Ben poslechl.</p>
<p>Odněkud zepředu, z okolí Věčného příbytku, se nesla ozvěna. „Práskavky!“</p>
<p>„Správně, Rychlej. Pojď, jdem je najít!“</p>
<p>„Počkej – zadrž, sapére – co jsou –“</p>
<p>„To je Čtrnáctá, ty zabedněnej troubo!“</p>
<p>Rozběhli se.</p>
<p>„Až příště uvidím Kotiliona,“ syčel Rychlej Ben, „tak ho uškrtím jeho vlastním špagátem.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Šest líg na sever plachtil jako kost bílý drak se svítícíma rudýma očima. Křídla vrzala, svaly se napínaly, vítr hvízdal po šupinách a vyceněných tesácích dlouhých jako meče.</p>
<p>Po dlouhé době se vracel do Lederas.</p>
<p>Hannan Mosag byl varován. Chromý bůh byl varován. A přesto ani jeden na Silchase Zmara nedbal. Ne, místo toho se spikli se Sukul Anchadu a Šeltatou Lor a možná i s Menandor. Aby mu zabránili v tom, co musel udělat.</p>
<p>Navíc ho Lederská říše honila neuvěřitelně dlouhou dobu, a Silchas Zmar to trpělivě snášel. Kvůli akvizitor a ostatním.</p>
<p>Teď už nic ignorovat nehodlal.</p>
<p>Říši, město, lid, tisteedurského cedu ani šíleného císaře.</p>
<p>Bratr Anomandera a Andarista, od věků považovaný za nejchladnějšího z nich, za nejkrutějšího, letěl dál, bílý leviatan s vraždou v srdci.</p>
<p>Bílý jako kost, s očima rudýma jako smrt.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Rhulad Sengar klopýtal pryč a meč táhl za sebou. Stékal z něj pot a vlasy mu zplihle visely. Máchal mečem stále dokola a ani jednou neprošel přes vyzývatelův kamenný meč. Teď mezi nimi bylo šest kroků rozrytého písku zastříkaného olejem na leštění mincí.</p>
<p>Samar Dev mlčela stejně jako ostatní a jen se dívala a přemítala, jak to asi skončí, jak by to <emphasis>mělo </emphasis>skončit. Pokud Karsa odmítne přejít do protiútoku…</p>
<p>Pak Toblakai zvedl meč a vykročil přímo k císaři.</p>
<p><emphasis>Tak snadné to tedy bude.</emphasis></p>
<p>Císař s náhlým úsměvem pozdvihl zbraň do krytu.</p>
<p>Pazourkový meč se mihl, neohrabaně, ale s takovou silou, že Rhuladovi vyrazil zbraň z jedné ruky. Železná čepel odletěla stranou. Pak náhle, jako by prokletý meč získal vlastní vůli, se hrot pohnul do výpadu a ječícího císaře táhl s sebou.</p>
<p>Čepel se Karsovi zabodla do stehna, projela kůží a svaly, těsně minula kost a vyjela na druhé straně ven. Toblakai se otočil a děsivě plavně usekl Rhuladovi ruku v rameni.</p>
<p>Jakmile se paže s rukou stále svírající meč vězící v Karsově stehně oddělila od těla, Toblakai udeřil čepelí naplocho Rhulada do obličeje a poslal ho do písku.</p>
<p>Samar Dev zjistila, že drží nůž. Karsa se k ní otočil, když už se řezala do dlaně a pronášela prastará slova propuštění – osvobodila uvězněné duchy, pouštní bůžky a všechny připoutané ke starodávné zbrani –</p>
<p>Duchové zabitých se vyhrnuli ven, vysvobození silou její krve, hnali se přes lavice dolů do arény.</p>
<p>Za Rhuladova příšerného vřeštění se duchové vrhli ke Karsovi, obklopili ho a na okamžik všechny oslepili, jako by vypustili oheň –</p>
<p>– a Karsa Orlong, s císařovým mečem a rukou, která ho stále držela, zmizel.</p>
<p>Rhulad Sengar ležel sám v aréně a z pahýlu mu tryskala rudá krev. Nikdo se nehýbal.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Pobývání v železné čepeli byla pro ducha cedy Kuru Qana nanejvýš zajímavá zkušenost. Po nezměrné době zkoumání, vnímání ostatních entit lapených spolu s ním, vymyslel několik způsobů, jak uniknout, až se mu zachce. Ale zvědavost ho držela uvnitř, a také rostoucí podezření, že všichni toto temné místo obývají z nějakého skrytého důvodu. <emphasis>A že čekají.</emphasis></p>
<p>Očekávání, dokonce nedočkavost. A mnohem víc krvežíznivosti, než Kuru Qan snesl.</p>
<p>Zvážil, že si všechny ostatní duchy podrobí a spoutá je svou vůlí. Ale dobře chápal, že vůdce nemůže setrvávat v nevědomosti a že to tajemství z ostatních vynutí, byla přinejmenším riskantní hypotéza.</p>
<p>Místo toho čekal, protože trpělivý byl ať živý, či mrtvý.</p>
<p>Příval krve v ústech mu proto způsobil šok, i šílená extáze, kterou ta chuť vyvolala. Trpké poznání – a zahanbující – že v sobě má takovou zvířeckou slabinu – a když přišlo v jazyce První říše povolání, Kuru Qan se zvedl jako démon, s řevem prohlásil svou nadvládu nad ostatními a vyrazil z železné čepele zpátky do světa, veda s sebou děsivý houfec –</p>
<p>K tomu, jenž stál. Thelomen Tartheno Toblakai.</p>
<p>A k meči vraženému v jeho noze.</p>
<p>Kuru Qan pochopil, co je třeba udělat. Pochopil, jakou cestu je třeba vytvořit, i to, jakou oběť je třeba přinést.</p>
<p>Obklopili toblakajského válečníka. Popadli prokletý meč a uchopili jeho čepel. Se zuřivým nutkáním sáli krev řinoucí se po Toblakajově noze, až válečník zavrávoral. Pak s Kuru Qanem v čele trhnutím otevřeli bránu.</p>
<p>Portál.</p>
<p>Na všech stranách řval chaos a snažil se je zničit a duchové se postupně vzdávali svých strašidelných životů a obětovali se nenasytnému hladu, jenž na ně útočil. Přitom však strkali Toblakaje kupředu, vytvářeli stezku, vyžadovali cestu.</p>
<p>Všude kolem válečníka se probouzeli další duchové – ti, jež sám zabil, a byla jich celá legie.</p>
<p>Smrt řvala. Tlak chaosu bodal, rval duchy na kusy – dokonce i s takovými počty, se silou své vůle zpomalovali, nedokázali projít skrz – Kuru Qan zavřískl – kdyby natáhl víc Toblakajovy energie, zabil by ho. Selhali.</p>
<p><emphasis>Selhali –</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Ve vyčištěném kruhu na starém tarthenalském pohřebišti seděl se zkříženýma nohama vetchý šaman. Probudil se a zamrkal. A za okrajem kruhu uviděl stát Ublalu Punga.</p>
<p>„Teď, mladej,“ řekl.</p>
<p>Mladý Tarthenal s pláčem přiskočil s nožem v rukou – s jedním z Arbatových vlastních, železným, stářím zčernalým. Značky na čepeli byly tak ohlazené, až byly skoro nečitelné.</p>
<p>Arbat kývl a Ublala Pung mu vrazil nůž do prsou. Ne na straně srdce – Starý Hrbáč nesměl umřít okamžitě, potřeboval vylít svou moc, nakrmit zástupy duchů, nyní vycházejících z hrobů.</p>
<p>„Zmiz odsud!“ zařval Arbat, přepadl na bok a z úst mu vytryskla krev. „<emphasis>Vypadni!</emphasis>“</p>
<p>Ublala Pung zabučel jako dítě a rozběhl se.</p>
<p>Duchové se sbíhali, čistokrevní i se smíšenou krví, za mnoho staletí, probuzení po nesmírně dlouhé době.</p>
<p>A Starý Hrbáč jim ukázal jejich nového boha. A pak jim s mocí své krve ukázal cestu k němu.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Kuru Qan cítil, jak ho zvedá příval. Jako by ho postrkovala obří vlna. Najednou tu byli duchové, celá armáda.</p>
<p><emphasis>Thelomen Tartheno Toblakai –</emphasis></p>
<p><emphasis>Tarthenal –</emphasis></p>
<p>Chaos zaútočil, stáhl se a znovu vyrazil.</p>
<p>Stovky mizely.</p>
<p>Tisíce pronikavě ječely bolestí.</p>
<p>Sám Kuru Qan se ocitl poblíž toblakajského válečníka, přímo před kolem sebe mlátící postavou, a natáhl ruku, jako by ji chtěl popadnout za hrdlo. Stiskl a <emphasis>zatáhl.</emphasis></p>
<p>Voda, dunivý příliv, korálový písek propadající se pod nohama. Oslepující sluneční žár.</p>
<p>Vyklopýtali na pobřeží – ano, dál už Kuru Qan jít nemohl.</p>
<p><emphasis>Jen na pobřeží.</emphasis></p>
<p>Pustil válečníka, jenž se složil na ostrovní pláž a přitáhl si probodnutou nohu –</p>
<p>Moře se zvedlo a zmocnilo se Kuru Qana s prudkým nádechem. Všude byla voda a jeho to stahovalo do hlubiny, do tmy.</p>
<p>Byli vyřízení.</p>
<p><emphasis>Jsme vyřízení.</emphasis></p>
<p><emphasis>A moři se, přátelé, nezdá o vás.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>V písku arény ležel mrtvý císař Rhulad Sengar. Vykrvácel a jeho tělo bylo bledé jako říční jíl a stejně studené. Písek zasypával zpocené mince a krev, která se z něj vylila, černala.</p>
<p>A diváci čekali.</p>
<p>Až se císař tisíce smrtí znovu pozvedne.</p>
<p>Slunce stoupalo a zvuky bojů se blížily.</p>
<p>A kdyby se někdo podíval, uviděl by na obzoru na severu malou tečku. Jež se neustále zvětšovala.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Na ulici před Věčným příbytkem vedl Šumař svůj oddíl na střechu nějaké vykuchané veřejné budovy. Horkým dopoledním vzduchem vířily vločky popela a celé město bylo zahalené prachem a kouřem.</p>
<p>Geslera a jeho oddíl neviděli od útoku na posádku, ale Šumař si nedělal velké starosti. Veškerá opozice se zhroutila. Přikrčeně přiběhl na okraj střechy naproti paláci a podíval se na něj a pak na ulici dole. Uviděl bránu, ale žádné stráže. <emphasis>Zatraceně divné. Kde jsou všichni?</emphasis></p>
<p>Vrátil se k čekajícím vojákům, lapajícím po dechu uprostřed střechy. „Tak jo,“ prohlásil, odložil kuši a otevřel vak, „je tam brána, kterou odsud otevřu svítivkou. Pak vyrazíme rovnou tam, a budem rychlý a zlý. Zabijem každýho na potkání, jasný?“ Vytáhl střelu se svítivkou a pečlivě nabil kuši. Pak pokračoval s rozkazy. „Smola půjde přes ulici vzadu. Flaško, měj všechno, co máš, hezky po ruce –“</p>
<p>„Seržante –“</p>
<p>„– a v ruce práskavku. Koryku, ty jdeš pak –“</p>
<p>„Seržante –“</p>
<p>„<emphasis>Co je, ve jménu mistra Kápě, Corabbe?</emphasis>“</p>
<p>Muž ukazoval k severu. Šumař a ostatní se otočili. A uviděli, jak se na ně řítí obrovský bílý drak.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Rozprášení lederští vojáci a požáry způsobené výbušninami stačili Rychlýmu Benovi a Křovákovi jako stopa. Teď se krčili ve dveřích do vypálené budovy.</p>
<p>„Poslouchej,“ trval na svém Křovák, „ta střecha támhle naproti bráně. Znám Šuma a povídám ti, že na tý zatracený střeše jsou!“</p>
<p>„Dobře, dobře, tak běž, sapére.“ Rychlej Ben vrtěl hlavou. <emphasis>Něco… já nevím…</emphasis></p>
<p>Vpadli do domu. Kouř je štípal do očí, všude se válely ohořelé trosky a smetí zničené říše.</p>
<p>„Támhle.“ Křovák se vydal chodbou ke schodišti nahoru.</p>
<p><emphasis>Něco… ach, bohové!</emphasis></p>
<p>„<emphasis>Hni sebou!</emphasis>“ štěkl Rychlej Ben a postrčil sapéra před sebou.</p>
<p>„Co –“</p>
<p>„Dělej!“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Obrovský drak se spouštěl přímo na ně.</p>
<p>Šumař na něj chvíli zíral. Viděl, jak otevírá tlamu, věděl, co přijde. Zvedl kuši a vystřelil.</p>
<p>Šipka letěla vzhůru. Drak švihl zadní nohou, aby ji odrazil. A svítivka spustila.</p>
<p>Výbuch připlácí mariňáky na střechu a Šumař odletěl dozadu.</p>
<p>Střecha sama pod nimi podklesla za hlasitého drhnutí.</p>
<p>Šumař zahlédl draka. Krvácel, hruď rozervanou, a stáčel se dolů do ulice. Rozervaná křídla pleskala jako plachty ve vichřici.</p>
<p>Do cesty mu letěla druhá střela. Další výbuch poslal draka dozadu, přímo na budovu, která se na té straně propadla s ohlušujícím řevem.</p>
<p>Šumař se pootočil –</p>
<p>– a spatřil Křováka</p>
<p>– a Rychlýho Bena, jenž utíkal na kraj střechy, ruce zvednuté, a magie kolem něj sílila, jako by byl lodní přídí prodírající se vodou.</p>
<p>Šumař vyskočil na nohy a vydal se za čarodějem.</p>
<p>Drak se vysvobodil z trosek budovy vedle Věčného příbytku. Potrhaný, se zlámanými kostmi a krvácející z hrozných ran. Pak se neuvěřitelně vznesl znovu k obloze za pleskání zničených křídel – ale Šumař věděl, že ho do vzduchu zvedla magie.</p>
<p>Když opustil budovu, vypustil svou magii Rychlej Ben. Do draka udeřila vlna praskajícího ohně a srazila ho dozadu. A další. A ještě jedna – drak byl už dvě ulice daleko a svíjel se pod neustávajícím útokem.</p>
<p>Pak s pronikavým výkřikem zakroužil, vznesl se vzhůru a odletěl.</p>
<p>Rychlej Ben spustil paže a klesl na kolena.</p>
<p>Šumař civěl za rychle se zmenšujícím drakem a kuši si položil na rameno.</p>
<p>„Tohle není tvůj boj,“ zavolal za vzdáleným tvorem. „<emphasis>Zkurvenej draku</emphasis>.“</p>
<p>Otočil se a zíral na Křováka. Jenž jeho pohled opětoval a křenil se přitom.</p>
<p>„Nejseš duch?“</p>
<p>„Nejsem duch. Jo, Šumaři, <emphasis>jsem zpátky</emphasis>.“</p>
<p>Šumař se zamračil a potřásl hlavou. „Mistr Kápě nám všem pomáhej.“ Obrátil se na Rychlýho Bena. „A kdes do Propasti byl <emphasis>ty?</emphasis>“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Flaška se posbíral z prohnuté střechy a zadíval se na trojici vojáků. O jednom z nich věděl pouze to, že je sapér. A zatracený Palič mostů.</p>
<p>Koryk vedle něj zasténal a odplivl si. „Koukni se na ně,“ řekl.</p>
<p>Flaška kývl.</p>
<p>A kupodivu nikdo z ostatních v oddíle už nepotřeboval říct nic dalšího.</p>
<p>Flaška se zadíval na odlétajícího draka. <emphasis>Dovol, abychom se představili…</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Trull Sengar jemně zvedl Sereniny ruce a vymanil se z jejího objetí. Málem přepadla, jak nechtěla, aby to skončilo, a žaludek se jí stáhl. Trhla sebou a odvrátila zrak.</p>
<p>„Seren –“</p>
<p>Mávla rukou a znovu se mu podívala do očí.</p>
<p>„Můj bratr. A rodiče.“</p>
<p>„Ano,“ řekla.</p>
<p>„Nemůžu předstírat, že tady nejsou. Že pro mě nic neznamenají.“</p>
<p>Kývla, ale nevěřila si natolik, aby promluvila.</p>
<p>Přešel zaprášenou místnost a rozkopával smetí – bylo odsud odneseno doslova všechno, i když to nemělo žádnou cenu. Leželi spolu na svých pláštích pod dohledem pavouků v rozích pod stropem a netopýrů zavěšených pod parapetem. Trull Sengar zvedl imasský oštěp, podíval se na ni a pousmál se. „Umím se ochránit. A sám budu rychlejší –“</p>
<p>„Tak běž,“ řekla a hlas jí ztvrdl úzkostí.</p>
<p>Ještě chvíli se usmíval, pak kývl a vyšel na chodbu vedoucí ke vstupním dveřím.</p>
<p>Seren Pedak ho po chvíli následovala. „Trulle –“</p>
<p>Ve dveřích se zastavil. „Chápu, Seren. To je v pořádku.“</p>
<p><emphasis>Ne, to teda není! </emphasis>„Prosím tě, vrať se.“</p>
<p>„Vrátím. Nic jiného udělat nemůžu. Ty máš všechno, co ze mě ještě zbývá.“</p>
<p>„Potom mám všechno, co potřebuju,“ opáčila.</p>
<p>Pohladil ji po tváři a odešel.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Po chodníku došel Trull Sengar na ulici a patka oštěpu na dláždění zvonila jako okovaná hůl. Zamířil k Věčnému příbytku.</p>
<p>A ze stínu v uličce naproti ho pozoroval Bloud.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Cítím se mnohem líp.“</p>
<p>Brys Beddikt se na bratra usmál. „Taky líp vypadáš. No, Tehole, tvůj sluha je starší bůh.“</p>
<p>„Vezmu kohokoliv, koho najdu.“</p>
<p>„Proč máš teď každé oko jiné barvy?“</p>
<p>„Nevím jistě, ale myslím, že Bugg je možná barvoslepý. Modrá a zelená, zelená a modrá, co se hnědý týče, na to zapomeň.“</p>
<p>Řečený sluha, který náhodou byl starší bůh, vstoupil do místnosti. „Našel jsem ji.“</p>
<p>Tehol už byl na nohou. „Kde? Žije?“</p>
<p>„Ano, ale čeká nás práce… zase.“</p>
<p>„Musíme najít toho chlapa, toho Tanala –“</p>
<p>„To není nutné,“ zarazil ho Bugg a spočinul pohledem na mrtvole Karose Inviktada.</p>
<p>Brys udělal totéž. Dvouhlavý hmyz pomalu kráčel k vysypaným vnitřnostem. „Co ve jménu Blouda je tohle?“</p>
<p>Bugg zasyčel.</p>
<p>„Ano, ten je další na řadě.“</p>
<p>Na dvoře i na ulici za ním se shromažďovali lidé. Znělo to jako stoupající příliv. Od Věčného příbytku se nesly hlasité výbuchy a nezaměnitelný řev magie, ale netrvalo to dlouho.</p>
<p>Tehol se obrátil k Buggovi. „Poslechni si ten dav. Odejdeme odsud živí? Vážně nemám náladu na utápění. A zvlášť ne na vlastní.“</p>
<p>Brys zabručel. „Nedáváš pozor, bratře. Jsi hrdina. Chtějí tě prostě vidět.“</p>
<p>„Vážně? Nikdy by mě nenapadlo, že v sobě mají tohle.“</p>
<p>„Neměli,“ opravil ho Bugg s kyselým výrazem. „Ormly a Ruket utratili celý jmění na vyvolávače.“</p>
<p>Brys se usmál. „Zahanbený, Tehole?“</p>
<p>„To nikdy. Buggu, doveď mě za Žanat. Prosím.“</p>
<p>Brys Beddikt zvedl obočí. <emphasis>Takhle to tedy je.</emphasis></p>
<p><emphasis>No.</emphasis></p>
<p><emphasis>Dobře.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Přeživší důstojník městské posádky se formálně vzdal pobočnici u západní brány a Tavore teď vedla vojsko okupantů do Lederas.</p>
<p>Pěst Blistig zůstal a velel hlavnímu voji, zatímco ona si vzala těch asi pět set přeživších mariňáků spolu s pěstí Kenebem a vlastním jízdním oddílem a vyrazila k císařskému paláci. K tomu špatně pojmenovanému „Věčnému příbytku“.</p>
<p>Sinn, jedoucí za Lostarou Yil, vykřikla, když se nad městem objevil drak, a pak se zasmála a zatleskala, když ho na útěk zahnaly dvě svítivky a vlny zuřivé magie.</p>
<p>Předsunuté oddíly kapitána Faradan Sort byly dosud činné – tolik bylo zřejmé. A byly v paláci nebo aspoň velmi blízko. <emphasis>A mají špatnou náladu.</emphasis></p>
<p>Většina velitelů by se kvůli tomu vztekala – nezvladatelní vojáci vyvolávající poprask někde vepředu, hrstka špinavých mariňáků, kteří příliš dlouho žili v divočině, teď vyráží vrata paláce, šílená touhou po krvi a pomstě. Chtěla snad takhle oznámit své vítězství? Nechají ti pitomci zatracení aspoň někoho naživu?</p>
<p>A co ten císař, kterého nelze zabít? Lostara Yil nevěřila, že je něco takového možné. <emphasis>Svítivka do klína, jak tam sedí na trůně, a bude po ptákách. </emphasis>A Šumař byl něčeho takového klidně schopný. Krok do trůnního sálu, zadrnčení té jeho obrovské kuše, a pak by se vrhl zpátky, aby nebyl v cestě, až vybuchne celý sál. Už pro tohle potěšení by se nejspíš s radostí sám zabil.</p>
<p>Ale i když pobočnice bezpochyby podobné vize sdílela, neřekla nic. Ani nepobízela oddíly k většímu spěchu – i když popravdě nikdo nebyl ve stavu, aby mohl spěchat, a zvlášť ne mariňáci. Místo toho postupovali pomalu a z uliček a ulic začínali vycházet občané a dívali se, jak pochodují kolem. Někteří je dokonce vítali hlasy lámajícími se úlevou.</p>
<p>Město bylo ve strašném stavu. Pouliční bouře, zemětřesení a moranthská munice. Lostara Yil si postupně uvědomovala, že pokud příchod Lovců kostí něco znamená, potom je to příslib návratu starých pořádků, usazení civilizace, zákonů, a ironicky i míru.</p>
<p><emphasis>Ale pobočnice, pokud tu budeme otálet příliš dlouho, obrátí se to. Jako vždycky. Nikdo nechce být pod patou okupanta. Lidé prostě mají v povaze vzít vlastní zoufalství a dát mu tvář cizince a vypustit krvavé psy.</emphasis></p>
<p><emphasis>Vidíš ty občany? Ty rozzářené, nadšené tváře? Kdokoliv z nich se brzy promění. Ženci násilí se často schovávají za nejklidnějšíma očima, nejlaskavějšími úsměvy.</emphasis></p>
<p>Zástup zpomaloval a davy před nimi se zvětšovaly. Ozývalo se i skandování. Lederská slova, tón někde mezi nadějí a naléháním.</p>
<p>„Pobočnice, co to říkají?“</p>
<p>„Jméno,“ odvětila Tavore. „Vlastně dvě jména, myslím. Jednomu říkají zachránce. Druhému…“</p>
<p>„Druhému… jak, pane?“</p>
<p>Tavore po ní loupla okem a stiskla rty. „<emphasis>Císař</emphasis>.“</p>
<p>Císař? „Ale já myslela –“</p>
<p>„<emphasis>Nový </emphasis>císař, kapitáne. Proklamací, jak se zdá.“</p>
<p><emphasis>Aha, a my k tomu snad nemáme co říct?</emphasis></p>
<p>Přímo před nimi bylo plno lidí, takže neměli jak projít dál. Davem se tlačila malá skupinka.</p>
<p>Pobočnice zvedla ruku v rukavici a dala zastavit.</p>
<p>Skupinka se vynořila. V čele šla neobyčejně tlustá ženská a za ní pokroucený mužík, jenž měl zřejmě kapsy pláště plné krys, a pak dva muži, kteří vypadali jako bratři. Oba byli štíhlí, jeden v uniformě důstojníka, druhý v rozedrané, zakrvácené pokrývce.</p>
<p>Tavore sesedla a pokynula Lostaře, ať udělá totéž. Společně zamířily ke skupince. Když se přiblížily, tlusťoška ustoupila stranou a překvapivě půvabně mávla rukou. „Veliteli, představuju vám Bryse Beddikta, kdysi šampiona krále Ezgary Diskanara – před edurským vpádem – nyní prohlášeného za zachránce. A jeho bratra Tehola Beddikta, finančního génia a osvoboditele utlačovaných, a vůbec ne špatného v posteli, i když ho teď milující poddaní prohlásili novým císařem Lederu.“</p>
<p>Pobočnice jaksi neměla slov.</p>
<p>Lostara Yil zírala na Tehola Beddikta – i když popravdě by si radši prohlížela Bryse – a znechuceně se zamračila nad jeho pokrývkou. <emphasis>Finanční génius</emphasis><emphasis>?</emphasis></p>
<p>Brys Beddikt popošel blíž, a stejně jako tlusťoška, i on promluvil kupeckým jazykem. „Doprovodíme vás do Věčného příbytku, veliteli, kde, myslím, najdeme císaře bez říše, kterého bude zapotřebí vypudit.“ Zaváhal. „Předpokládám, že přicházíte jako osvoboditelé, veliteli. A podle toho tady se určitě nebudete chtít zdržet příliš dlouho.“</p>
<p>„Tím míníte,“ promluvila pobočnice, „že nemám dostatek sil, abych tuto říši dokázala okupovat. Víte vůbec, Brysi Beddikte, že vaše východní hranice překročila spojenecká vojska a nyní táhnou do vaší říše?“</p>
<p>„Takže přicházíte jako dobyvatelé?“ zeptal se Brys Beddikt.</p>
<p>Pobočnice si povzdychla a sňala si přílbu. Vytáhla ruku z rukavice a prohrábla si krátké, zpocené vlasy. „Mistr Kápě chraň,“ zamumlala. „Zajistěte nám tedy cestu přes tyto lidi, Brysi Beddikte.“ Vrhla pohled na Tehola Beddikta a pomalu se zamračila. „Jste poměrně plachý císař,“ poznamenala.</p>
<p>Tehol odpověděl zářivým úsměvem, který ho úplně proměnil, a Lostara najednou dočista zapomněla na jeho vojácky vypadajícího bratra.</p>
<p><emphasis>Duchové písku, ty oči…</emphasis></p>
<p>„Omlouvám se, veliteli. Připouštím ale, že jsem poněkud překvapený.“</p>
<p>Pobočnice pomalu přikývla. „Dozajista tímto všeobecným jásáním –“</p>
<p>„Ne, tím ne. Řekla, že nejsem v posteli nejhorší. Zdrcený jsem z tý druhý části, to ‚nejlepší‘ –“</p>
<p>„Ach, Tehole,“ ozvala se tlusťoška, „kvůli tobě jsem byla slušná.“</p>
<p>„Slušnost od tebe, Ruket? Ty ani nevíš, co to slovo znamená! No jen se na tebe podívám, a je těžký si to nemyslet, jestli víš, co tím myslím.“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„A vůbec!“ Tehol tleskl. „Bude ohňostroj, tak pojďme, ať ta paráda může začít!“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Sirryn Kanar utíkal chodbou pryč od zvuků boje. Ti zatracení cizinci byli ve Věčném příbytku a vraždili – nežádali o kapitulaci, o odhození zbraní. Jen ty vražedné šipky, sekající meče a ničivé granáty. Ostatní gardisté umírali po tuctech a jejich krev zacákala kdysi bělostné stěny.</p>
<p>A Sirryn si přísahal, že on stejně neskončí.</p>
<p>Kancléře nezabijí. Potřebovali ho, a kromě toho to byl stařec. Očividně neozbrojený, mírumilovný muž. Civilizovaný. A gardista, jehož najdou stát po jeho boku, nebude mít nic než nůž za pasem. Žádný meč ani štít, přílbu, dokonce ani zbroj.</p>
<p><emphasis>Tam přežiju, po kancléřově boku. Ale kde je?</emphasis></p>
<p>Trůnní sál byl prázdný.</p>
<p><emphasis>Císař je v aréně. Ten šílený blázen ještě bojuje ty svoje nesmyslné, patetické souboje. </emphasis>A kancléř bude taky tam, pozorný, ironický svědek poslední pitomosti toho slintajícího Tiste Edur. <emphasis>Posledního Tiste Edur ve městě. Ano.</emphasis></p>
<p>Spěchal dál a zvuky boje nechal daleko za sebou.</p>
<p>Den šílenství – copak nikdy neskončí?</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Kancléř Triban Gnol couvl. To, co si náhle uvědomil, ho zasáhlo jako rána kladivem. <emphasis>Rhulad Sengar se nevrátí. Císař tisíce smrtí… zemřel poslední smrtí.</emphasis></p>
<p><emphasis>Toblakaji. Karso Orlongu, netuším, co jsi udělal, nevím jak – ale vyčistil jsi cestu.</emphasis></p>
<p><emphasis>Vyčistil jsi ji, a za to ti žehnám.</emphasis></p>
<p>Ohlédl se. Těch několik málo diváků uprchlo – ano, nepřítel pronikl už i do Věčného příbytku. Obrátil se na finadda stojícího opodál. „Varate Taune.“</p>
<p>„Pane?“</p>
<p>„Tady jsme skončili. Sežeň vojáky a doprovoď mě do trůnního sálu. Tam počkám na dobyvatele.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„A vezmeme s sebou tu čarodějku – chci vědět, co se tady stalo. A chci vědět, proč si rozřízla ruku tím nožem. Chci vědět <emphasis>všechno</emphasis>.“</p>
<p>„Ano, kancléři.“</p>
<p>Kapitán vzal bledou ženu do vazby překvapivě jemně. Něco jí pošeptal do ucha a ona kývla. Triban Gnol přimhouřil oči. Ne, tomu novému finaddovi nevěřil. Kéž by tu byl Sirryn.</p>
<p>Cestou z arény se kancléř ještě naposledy podíval na žalostnou postavu ležící v písku. <emphasis>Mrtvý. Je opravdu mrtvý.</emphasis></p>
<p><emphasis>Myslím, že jsem od začátku věděl, že Karsa Orlong je ten pravý. Ano, myslím, že jsem to věděl.</emphasis></p>
<p>Nejradši by se vrátil do arény a zastavil se nad Rhuladem Sengarem. A plivl mu do tváře.</p>
<p><emphasis>Na to není čas. Takové potěšení bude muset počkat.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ale přísahám, že to ještě udělám.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Na křižovatce na ně mával Sépie. Šumař k němu dovedl zbytek oddílu.</p>
<p>„Tohle je hlavní cesta,“ hlásil Sépie. „Musí být.“</p>
<p>Šumař kývl. Chodba byla bohatě zdobená, působivě široká a klenutý strop se třpytil zlacením. Nikdo tu nebyl. „A kde jsou stráže a kudy se jde do trůnního sálu?“</p>
<p>„Nemám tušení,“ přiznal sapér. „Ale asi musíme doleva.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Netuším, akorát každej, kdo se nám snažil vyhnout, mířil více méně tím směrem.“</p>
<p>„Dobrej postřeh, pokud ovšem všichni nemířili k zadním vratům.“ Šumař si vytřel pot z očí. Tohle byla hnusná bitva, ale nechal svoje vojáky být i přesto, jak se Rychlej Ben mračil. Zatracený velemág s nosem nahoru – a kde se ve jménu mistra Kápě vůbec vzala všechna ta magie? Rychlej nikdy nic takového ještě nepředvedl. Ani zdaleka ne.</p>
<p>Zadíval se na Křováka.</p>
<p>Stejný starý Křovák. O nic starší, než když ho Šumař viděl naposledy. <emphasis>Bohové, to ani nepůsobí skutečně. Je zpátky. Žije, dýchá, prdí… </emphasis>Praštil Křováka do hlavy.</p>
<p>„Hele, za co to bylo?“</p>
<p>„Jen tak, ale určitě sis to zasloužil aspoň jednou.“</p>
<p>„Kdo ti zachránil kůži na poušti? A pod městem?“</p>
<p>„Nějakej duch, co neměl nic dobrýho za lubem,“ opáčil Šumař.</p>
<p>„Pro mistra Kápě, s těma bílejma fousama vypadáš jako dědek, Šume, víš to?“</p>
<p><emphasis>Ale, sklapni.</emphasis></p>
<p>„Všichni mají nabitý kuše? Dobře. Tak nás veď, Sépie, ale pomalu a opatrně, jasný?“</p>
<p>Udělali pět kroků, když se před nimi otevřel boční vchod a chodba byla najednou plná lidí. A zase začala pořádná mela.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Smola toho dědka v čele uviděl první, ale i kdyby ho neviděl, stejně vystřelil dřív než ostatní. Šipka se muži zabořila přesně doprostřed spánku. A na druhé straně všechno vystříklo ven.</p>
<p>Muže zasáhly nejméně dvě další šipky a otočily hubené tělo v drahém odění, než dopadlo na zem.</p>
<p>Hrstka stráží doprovázejících dědka couvala, přinejmenším dva byli taky zasažení. Smola už se hnal s taseným mečem a přesouval štít dopředu. Tvrdě narazil do Corabba, jenž udělal totéž, a zaklel, když se před něj druhý muž dostal.</p>
<p>Smola zvedl meč, a najednou měl obrovskou chuť praštit toho neřáda po hlavě – ale ne, to si schová pro nepřítele –</p>
<p>Jenž odhodil zbraně a couval chodbou.</p>
<p>„Pro mistra Kápě!“ zařval Rychlej Ben a odtáhl Smolu, aby se přes něj dostal, a pak strhl Corabba. „Oni se vzdávají, mor na vás! Přestaňte všechny vraždit!“</p>
<p>Ze skupinky lederských vojáků zavolala nějaká žena malazsky: „Vzdáváme se! Nezabíjejte nás!“</p>
<p>Hlas stačil, aby se všichni zarazili.</p>
<p>Smola se otočil, stejně jako ostatní, a podíval se na Šumaře.</p>
<p>Seržant po chvíli kývl. „Tak je zajměte. Dovedou nás do toho blbýho trůnního sálu.“</p>
<p>Smíška přiběhla k tělu starce a začala mu stahovat křiklavé prsteny.</p>
<p>Jeden lederský důstojník popošel blíž se zdviženýma rukama. „V trůnním sále nikdo není,“ vysvětloval. „Císař je mrtvý – jeho tělo je v aréně –“</p>
<p>„Tak nás doveď tam,“ dožadoval se Rychlej Ben a zle loupl okem po Šumařovi. „Chci to vidět.“</p>
<p>Důstojník kývl. „Právě jdeme odtamtud, ale dobře.“</p>
<p>Šumař mávl na oddíl a zamračil se na Smíšku. „To uděláš pozdějc, vojáku –“</p>
<p>Vycenila zuby jako pes nad kořistí, vytáhla nůž a dvěma prudkými seky starci odťala ty hezké ruce.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Trull Sengar vstoupil do arény, oči upřené na tělo ležící na druhém konci. Lesk mincí, hlava zvrácená dozadu. Pomalu přicházel blíž.</p>
<p>Na chodbách a v komnatách Věčného příbytku vládl zmatek. Rodiče může jít hledat později, ale tušil, že je nenajde. Jistě odešli se zbytkem Tiste Edur zpátky na sever. Do své vlasti. A tak nakonec i oni opustili svého nejmladšího syna. Rhulada.</p>
<p><emphasis>Proč se nehýbe? Proč se nevrátil?</emphasis></p>
<p>Došel až k tělu a padl na kolena. Odložil oštěp. Chybějící paže, chybějící meč.</p>
<p>Zvedl bratrovi hlavu. Byla těžká a obličej tak zjizvený a zkřivený bolestí, až byl téměř k nepoznání. Položil si ji do klína.</p>
<p><emphasis>Už dvakrát jsem to musel udělat. S bratrem, jehož tvář pode mnou je příliš klidná. Bez života. Vypadá… nesprávně.</emphasis></p>
<p>Chtěl se naposledy pokusit s bratrem dohodnout, odvolat se na všechno, čím kdysi byl. Než začalo tohle všechno. Než v hloupém, ač pochopitelném zápalu sevřel ten meč na ledovém poli.</p>
<p>Rhulad potom v další slabé chvilce prohlásil Trulla za <emphasis>ostříhaného. </emphasis>Mrtvého pro všechny Tiste Edur. A nechal ho přikovat ke kameni, kde měl čekat na pomalou smrt hladem. Nebo na stoupající hladinu vody.</p>
<p>Trull mu přišel odpustit. To měl v srdci, s tím žil snad celou věčnost. <emphasis>Byl jsi zraněný, bratře. Tak těžce zraněný. On tě posekal, nechal tě padnout, ale ne umřít. Udělal, co musel, aby ukončil tvou noční můru. Jenomže ty jsi to tak neviděl. Nechtěl jsi.</emphasis></p>
<p><emphasis>Místo toho jsi viděl, že tě tví bratři opustili. Tak teď, můj bratře, jako já odpouštím tobě, odpustíš i ty mně?</emphasis></p>
<p>Pochopitelně se odpovědi nedočkal. Přišel pozdě. Příliš pozdě, aby odpustil, a příliš pozdě, aby bylo odpuštěno jemu.</p>
<p>Napadlo ho, zda to Seren věděla. Možná uhádla, co tu najde.</p>
<p>Při pomyšlení na ni se mu zadrhl dech v hrdle. Ani netušil, že taková láska může existovat. A teď, i když ho obklopoval popel, budoucnost se před ním rozevírala jako květina a neuvěřitelně sladce voněla.</p>
<p><emphasis>Tohle znamená láska. Konečně to chápu –</emphasis></p>
<p>Nůž mu zajel pod levou lopatkou až do srdce.</p>
<p>S očima vytřeštěnýma bolestí a úžasem cítil, jak mu Rhuladova hlava klouže z klína a rukou, které najednou ztratily všechnu sílu.</p>
<p><emphasis>Ach, Seren, má lásko.</emphasis></p>
<p><emphasis>Odpusť mi.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Sirryn Kanar s vyceněnými zuby ustoupil a vytrhl zbraň z rány. Poslední Tiste Edur. A mrtvý jeho vlastní rukou. Čistá spravedlnost na tomto světě stále existovala. Očistil Lederskou říši tímto nožem, a hele, jak z něj kape hustá krev.</p>
<p>Bodnutí do srdce, závěr jeho plížení přes písek, dechu zadržovaného poslední tři kroky. A stín měl naštěstí přímo pod sebou – nehrozilo, že toho neřáda bude varovat. V jedné chvilce po písku přelétl stín – zatracená sova, ze všech věcí – ale ten hlupák si ho nevšiml.</p>
<p>Ne, slunce stálo v nejvyšším bodě své dráhy.</p>
<p>A všechny stíny se choulily a třásly před tím zuřivým vládcem oblohy.</p>
<p>Cítil v ústech železo, dar tak hořký, až se z jeho chladného doteku radoval. Ustoupil a tělo se svezlo na bok a padlo přímo na ten směšný divošský oštěp.</p>
<p><emphasis>Barbar umírá. Jak musí, protože moje ruka je rukou civilizace.</emphasis></p>
<p>Uslyšel nějaký hluk a otočil se.</p>
<p>Šipka ho zasáhla do ramene a odhodila ho dozadu. Zakopl o mrtvoly, při pádu se stočil a přistál na zraněném boku. Bolest ho okamžitě ochromila.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„<emphasis>Ne</emphasis>,“ zaúpěl Křovák a protlačil se kolem Koryka, který se zklamaně otočil.</p>
<p>„Zatraceně, Koryku,“ začal Šumař.</p>
<p>„Počkej, ty to nechápeš, Šume,“ ozval se Rychlej Ben.</p>
<p>Koryk pokrčil rameny. „Promiň, seržante. Zvyk.“</p>
<p>Šumař se díval, jak čaroděj následuje Křováka ke třem tělům ležícím v písku. Sapér si ale nevšímal propíchnutého Ledeřana, místo toho padl na kolena vedle jednoho z Tiste Edur.</p>
<p>„Vidíte ty mince na tomhle?“ ptal se Sépie. „Vpálený přímo do –“</p>
<p>„To byl císař,“ vysvětloval kapitán, jenž je sem přivedl. „Rhulad Sengar. Toho druhého Edura… toho neznám. Ale vaši přátelé zřejmě ano.“</p>
<p>Ano, to Šumař viděl. Najednou to vypadalo, že v aréně panuje jen bolest. Lapená v posledním dechu, projevovaná v Křovákově děsivě netypickém, téměř zvířeckém žalostném pláči. Otřesený Šumař se obrátil k vojákům. „Zaujmout obranný postavení, všichni. Kapitáne, ty s ostatními zajatci támhle ke zdi, a jestli chcete zůstat naživu, tak ani hnout. Koryku, a ty se s tou pitomou kuší uklidni, ano?“</p>
<p>Šumař zamířil k přátelům.</p>
<p>A málem zase couvl, když uviděl Křovákův obličej s tak syrovým utrpením, až ho to vystrašilo.</p>
<p>Rychlej Ben se po něm ohlédl s varovným pohledem a zamířil k padlému Ledeřanovi.</p>
<p>Roztřesený a zmatený Šumař se vydal za ním. Zastavili se a zadívali na ležícího muže.</p>
<p>„Přežije to,“ poznamenal seržant.</p>
<p>„<emphasis>To teda nepřežije</emphasis>,“ štěkl za nimi Křovák. Jeho hlas ani nezněl lidsky. Šumař se polekaně ohlédl a viděl, že Křovák zírá na Rychlýho Bena, jako by si mezi sebou něco sdělovali beze slov.</p>
<p>„Můžeš, Rychlej?“ zeptal se nakonec Křovák. „Nějaký místo s… věčnýma mukama. Můžeš, čaroději? <emphasis>Ptám se, jestli to můžeš udělat!</emphasis>“</p>
<p>Rychlej Ben se tázavě podíval na Šumaře.</p>
<p><emphasis>Ale ne. Tohle po mně nemůžeš chtít!</emphasis></p>
<p>„Šumaři, pomoz mi se rozhodnout, prosím!“</p>
<p><emphasis>Bohové, i Rychlej Ben truchlí. Kdo byl ten válečník? </emphasis>„Seš velemág, Rychlej Bene. Udělej, co je nutný.“</p>
<p>Čaroděj se obrátil ke Křovákovi. „Mistr Kápě mi je dlužnej, Křováku.“</p>
<p>„Co je to za odpověď?“</p>
<p>Ale Rychlej Ben se jenom obrátil a mávl rukou. Kolem Ledeřana se zvedl tmavý mrak, zcela ho obklopil a tělo se scvrkalo, jako by ho to vtahovalo do písku, až nic nezůstalo. Ozval se jen slabý křik, jak to, co na Ledeřana čekalo, ho konečně dostalo do spárů.</p>
<p>Čaroděj natáhl ruku a přitáhl si Šumaře, obličej bledý vzteky. „<emphasis>Nelituj ho, Šume. Rozumíš? Nelituj ho!</emphasis>“</p>
<p>Šumař kroutil hlavou. „Ne-nebudu, Rychlej. Ani na chvilku. Ať si ječí celou věčnost. Ať si ječí.“</p>
<p>Rychlej Ben ponuře kývl a pustil ho. Křovák plakal nad Tiste Edur jako někdo, komu ze světa zmizelo světlo a už se nevrátí.</p>
<p>A Šumař nevěděl, co si počít.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Bloud to všechno pozoroval. Teď couvl. Strhlo ho to, jako by skočil ze skály.</p>
<p>Byl, co byl. Upravoval vážky.</p>
<p>A dnes – kéž ho Propast pohltí celého – i dělal vdovy.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Karsa Orlong se zastavil na mírně se svažující pláži. Sáhl po meči v noze a popadl ho za čepel hned pod jílcem. Nevšímaje si šrámů v dlani, vytáhl ho z rány.</p>
<p>Z ran mu prýštila krev, ale jen chvilku. Přestával nohu cítit, avšak bude ji ještě chvíli potřebovat.</p>
<p>Stále držel prokletý meč za čepel a dokulhal na trávu. Kousek napravo zahlédl chýšku, z níž stoupal kouř.</p>
<p>Toblakajský válečník zamířil k ní.</p>
<p>Před chýší se zastavil, pustil železný meč, udělal krok blíž a popadl chýšku za okraj. Zabral a celý domek zvedl a odhodil ho jako převrácenou želvu.</p>
<p>Zavanul kouř, chytil ho vítr a odnesl ho v dál.</p>
<p>Před Karsou Orlongem seděl se zkříženýma nohama věkovitý, ohnutý a pokroucený dědek.</p>
<p>Muž. Bůh.</p>
<p>Vzhlédl s přivřenýma očima plnýma bolesti. Pak se zadíval za Karsu a válečník se obrátil. Viděl, že dorazil císařův duch. Mladý – mladší, než si Karsa myslel, že Rhulad Sengar bude – a s tělem bez jediné jizvy nebyl nepohledný. Ležel na pažitu, jako by spal.</p>
<p>Pak otevřel oči a zavřískl. Nekřičel dlouho. Převrátil se na bok, zvedl se na kolena a opodál uviděl ležet svůj meč.</p>
<p>„Vezmi si ho!“ křičel Chromý bůh. „Můj milý mladý šampione, Rhulade Sengare Tiste Edur. Chop se svého meče!“</p>
<p>„Nedělej to,“ poradil mu Karsa. „Tvůj duch je tady – nic víc nemáš, nic víc nejsi. Až ho zabiju, zmocní se tě zapomnění.“</p>
<p>„Podívej se na jeho nohu! Je skoro stejně chromý jako já! Vezmi meč, Rhulade, a zabij ho!“</p>
<p>Ale Rhulad stále váhal. Klečel na všech čtyřech a lapal po dechu.</p>
<p>Chromý bůh sípal a kašlal. Pak tiše, vemlouvavě promluvil: „Můžeš se vrátit, Rhulade. Do svého světa. Můžeš ho napravit. Tentokrát můžeš všechno napravit. Poslouchej mě, Rhulade. Trull žije! Tvůj bratr žije a kráčí Věčným příbytkem! Hledá tě! Zabij tady toho Toblakaje a můžeš se k němu vrátit, můžeš mu říct všechno, co potřebuješ!</p>
<p><emphasis>Rhulade Sengare, můžeš ho požádat o odpuštění</emphasis>.“</p>
<p>Teď Tiste Edur zvedl hlavu. V očích mu zasvitlo a najednou vypadal… <emphasis>tak mladý.</emphasis></p>
<p>Karsa Orlong pocítil lítost.</p>
<p>Rhulad Sengar natáhl ruku po meči. A pazourkový meč ho připravil o hlavu. Ta se skutálela a zastavila se na meči. Tělo se zřítilo na bok, nohy sebou párkrát koply a pak znehybněly, jak se z krku vylila krev. Ve chvilce přestala téct.</p>
<p>Chromý bůh se za Karsou zachechtal. „Na tebe jsem čekal dlouho, Karso Orlongu. Pracoval jsem tak tvrdě, abych tě přivedl k tomuto meči. Protože patří tobě, Toblakaji. Nikdo jiný ho nedokáže ovládat tak jako ty. Nikdo jiný neodolá jeho prokletí, nedokáže si zachovat zdravý rozum, nedokáže zůstat jeho pánem. Tato zbraň, můj vyvolený, je pro tebe.“</p>
<p>Karsa Orlong se na něj podíval. „Mně si nikdo nevybírá. To právo nikomu nedávám. Jsem Teblor Karsa Orlong. A rozhoduju se sám.“</p>
<p>„Potom se rozhodni, příteli. Odhoď tu ubohou kamennou hračku, kterou nosíš. Vyber si zbraň vyrobenou přesně pro tebe.“</p>
<p>Karsa vycenil zuby.</p>
<p>Chromý bůh vykulil oči a naklonil se nad ohřívadlo s doutnajícími uhlíky. „S tím mečem, Karso Orlongu, budeš nesmrtelný.“ Mávl pokroucenou rukou a o pár kroků dál se jako puchýř otevřela brána. „Tam. Vrať se domů, Karso. Prohlas se za teblorského císaře. Veď svůj lid už navždycky. Jsou ve velkých nesnázích. Jen ty je můžeš zachránit, Karso Orlongu. A s tímto mečem se ti nikdo nemůže rovnat. Zachráníš je, povedeš je k nadvládě – při tažení dojde k zabíjení ‚dětí‘, jaké svět neviděl. Odpověz, Toblakaji! Odpověz na všechny křivdy, které jsi se svým lidem utrpěl! <emphasis>Ať děti vidí!</emphasis>“</p>
<p>Karsa Orlong se zadíval na Chromého boha.</p>
<p>Ušklíbl se, pak se otočil.</p>
<p>„<emphasis>Nenechávej ho tady! Je pro tebe! Karso Orlongu, je pro tebe!</emphasis>“</p>
<p>Po písku kdosi přicházel. Rozložitý, svalnatý muž a tři černí bhok’arala.</p>
<p>Karsa jim kulhal vstříc.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Withal cítil, jak mu buší srdce. Nečekal… tedy vlastně nevěděl, co čeká, jenom to nečekal od <emphasis>něj.</emphasis></p>
<p>„Nejsi tu vítaný,“ řekl obr s potetovaným obličejem a zraněnou nohou.</p>
<p>„Ani se nedivím. Ale stejně jsem tady.“ Zalétl pohledem k meči ležícímu v trávě. Hlava Tiste Edur na něm spočívala jako obětina. Zbrojíř se zamračil. „Chudák, nikdy nepochopil –“</p>
<p>„Já pochopil,“ zavrčel obr.</p>
<p>Withal se na něj podíval. Zalétl pohledem ke skrčenému Chromému bohu a zase se vrátil k válečníkovi. „Tys odmítl?“</p>
<p>„Správně.“</p>
<p>„Dobře.“</p>
<p>„Vezmeš si ho teď?“</p>
<p>„Ano – rozbiju ho v kovárně, ve které byl vytvořen.“ Ukázal na kůlnu v dálce.</p>
<p>Chromý bůh zasyčel. „Tvrdil jsi, že je nezničitelný, Withale.“</p>
<p>Zbrojíř pokrčil rameny. „My pořád říkáme takové věci. Zaplatí to účty.“</p>
<p>Chromý bůh strašlivě vykřikl a vzápětí se rozkašlal.</p>
<p>Obr si na oplátku prohlížel Withala. „Tu prokletou zbraň jsi dělal ty?“ zeptal se.</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Políček ho zastihl nepřipraveného. Odletěl dozadu, tvrdě dopadl na záda a civěl na roztočenou modrou oblohu – kterou najednou vyplnil válečník, jenž na něj shlížel.</p>
<p>„Už to víckrát nedělej.“ S tím obr odešel.</p>
<p>Withal zamrkal do slunce a podařilo se mu převalit se na bok. Viděl, jak obr vstupuje do ohnivého portálu a mizí. Chromý bůh zavřískl podruhé. Portál se s prsknutím zavřel.</p>
<p>Jeden z nachtů se naklonil k Withalovi jako kočka, když chce ukrást dech. A zavrkal.</p>
<p>„Ano, ano,“ řekl Withal a odstrčil ho. „Vezmu ten meč. Ano. Rozbiju ten zatracený krám.“</p>
<p>Slunce se kolem něj točilo a jemu se obracel žaludek. „Sandalat, lásko, vyprázdnila jsi vědro? Určitě to byla moč, ale byla cítit jako pivo, viď? Mohl bych ho celý vypít znovu, víš.“</p>
<p>Vyškrábal se na nohy a chvíli se kymácel. Sehnul se a po několika pokusech se mu podařilo meč zvednout.</p>
<p>Zamířil do kovárny. Prokletý meč se nedá rozbít snadno. Je na to zapotřebí děsivější zbraň, ale v tomto případě nebyla žádná po ruce. A tak se musel vrátit ke starému kovářskému tajemství. <emphasis>Abys mohl rozbít aspektovanou zbraň, musíš ji přinést tam, kde byla vykována.</emphasis></p>
<p>To právě dělal.</p>
<p>Když si všiml, jak na něj nachtové koukají, zamračil se. „Běžte vytáhnout ten zatracený člun – nemám náladu utopit se kousek od pobřeží.“</p>
<p>Tvorové se kutáleli přes sebe, jak spěchali zpátky na pláž.</p>
<p>Withal došel do staré kovárny, aby vykonal, co bylo nutné.</p>
<p>Vedle něj brečel Chromý bůh. Pláč boha je strašný zvuk. Withal už nikdy nechtěl slyšet nic podobného.</p>
<p>V kovárně našel staré kladivo a připravil se zničit, co vyrobil. Když pokládal meč na rezavou kovadlinu a zadíval se na zakrvácený kov, uvědomil si, že je to vlastně nemožné.</p>
<p>Po chvíli zvedl kladivo a udeřil.</p><empty-line />
</section>
<section>
<p>DOSLOV</p><empty-line /><empty-line /><p>Kráčela rubáši soumraku</p>
<p>a spočinula</p>
<p>u Brány šílenství.</p>
<p>Kde živí hráli se smrtí</p>
<p>a zajíkali se vítězstvím</p>
<p>u Brány šílenství.</p>
<p>Přišla odložit své nové dítě</p>
<p>na potřísněný oltář</p>
<p>u Brány šílenství.</p>
<p>„Toto,“ pravila, „musíme udělat</p>
<p>s nadějí a pokorou</p>
<p>u Brány šílenství.“</p>
<p>A dítě plakalo do noci,</p>
<p>aby ohlásilo smělý příchod</p>
<p>u Brány šílenství.</p>
<p>Už jsme se o tom nasnili dosti?</p>
<p>O slibu utrpení</p>
<p>u Brány šílenství.</p>
<p>Pohlédneš na tu novou tvář</p>
<p>a zašeptáš píseň úzkosti</p>
<p>u Brány šílenství?</p>
<p>Vezmeš do ruky pilovitý klíč</p>
<p>a vypustíš zničenou budoucnost</p>
<p>u Brány šílenství?</p>
<p>Vyprávěj svůj marný příběh dítěti,</p>
<p>o svých hrách se smrtí</p>
<p>u Brány šílenství.</p>
<p>My, kdo tu stojíme, jsme to již slyšeli</p>
<p>na této druhé straně</p>
<p>Brány šílenství.</p>
<p>Modlitba dítěte</p>
<p>Maskovaní mniši kabalští</p>
<p><image xlink:href="#_21.jpg" />Nimander Golit vyvlekl svou duši z místa vyčerpání a hrůzy, protože ho probudil zvuk roztočeného řetězu. Civěl na špinavý strop v malém pokojíku, srdce mu bušilo a tělo pod vlhkými pokrývkami měl kluzké potem.</p>
<p>Ten zvuk – připadal mu tak skutečný –</p>
<p>A teď ho uslyšel znovu.</p>
<p>Točení, pak divné plesknutí a zase točení.</p>
<p>Posadil se. Chudé městečko kolem spalo, utopené v temnotě nezmírněné měsíčním světlem. A přece… ten zvuk vycházel z ulice přímo pod jeho oknem.</p>
<p>Nimander vstal z postele a vyšel na studenou chodbu. Bosýma nohama šlapal ve smetí a prachu, když sestupoval po rozvrzaných schodech. Dole vyběhl na ulici.</p>
<p>Ano, nejtemnější jáma noci, a tohle nebyl – nemohl být – sen.</p>
<p>Syčení řetězu a tiché klepnutí kousek za ním ho přimělo se otočit. A viděl, jak ze tmy vystupuje jiný Tiste Andii. Cizinec. Nimander zalapal po dechu.</p>
<p>Cizinec točil řetězem ve zdvižené ruce, řetězem s kroužky na obou koncích.</p>
<p>„Zdravím, Nimandere Golite.“</p>
<p>„Kdo – kdo jsi? Odkud znáš moje jméno?“</p>
<p>„Urazil jsem dlouhou cestu na tento ostrov Třasů – jsou to naši příbuzní, věděl jsi to? Asi ano – ale oni můžou počkat, protože ještě vědět nemusejí, a možná nebudou připravení nikdy. Nakonec nemají jen andijskou krev, ale i edurskou. A možná i liosanskou, nemluvě o lidské. Nevadí. Nechte Šero její ostrovní říši.“ Zasmál se.</p>
<p>„Co chceš?“</p>
<p>„Tebe, Nimandere Golite. A tvé druhy. Běž pro ně. Je čas odejít.“</p>
<p>„Cože? Kam?“</p>
<p>„Copak jsi opravdu dítě?“ štěkl cizinec rozčileně. Kroužky cvakly, řetěz se natočil na ukazovák. „Přišel jsem, abych vás odvedl domů, Nimandere. Všechny zplozence Anomandera Dlouhý vlas, Černokřídlého pána.“</p>
<p>„Ale kde je ten domov?“</p>
<p>„Poslouchej mě! <emphasis>Já vás dovedu za ním!</emphasis>“</p>
<p>Nimander vykulil oči a couvl. „On nás nechce –“</p>
<p>„Nezáleží na tom, co chce. Ani na tom, co chci já! Copak to nechápeš? <emphasis>Já jsem její Herold!</emphasis>“</p>
<p>Její?</p>
<p>Najednou Nimander vykřikl, padl na kolena a hlavu zabořil do dlaní. „Tohle – tohle není sen?“</p>
<p>Cizinec ohrnul nos. „Svoje noční můry si můžeš nechat, Nimandere. Můžeš zírat na krev na svých rukou celou věčnost, mně je to jedno. Jak říkáš, byla šílená. A nebezpečná. Povím ti, že bych teď nechal ležet její tělo na ulici, kdyby ještě žila. Takže toho nech. A přiveď své druhy. Rychle, Nimandere, dokud je tento ostrov dosud v rukou noci.“</p>
<p>Nimander se vyškrábal na nohy a odkulhal do vetchého příbytku.</p>
<p><emphasis>Její Herold. Ach, Matko noci, povoláš i našeho otce, jako nyní povoláváš nás?</emphasis></p>
<p><emphasis>Ale proč?</emphasis></p>
<p><emphasis>To musí být ono. Ano. Vyhnanství – do Propasti pod námi – naše vyhnanství skončilo!</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Stříž čekal na ulici a točil řetězem.</p>
<p>Byla to pěkně žalostná banda, pokud byl tenhle Nimander z nich nejlepší. Ale budou muset stačit, protože nelhal, když říkal, že Třasové ještě nejsou připravení.</p>
<p>Což byla ve skutečnosti jediná pravda, kterou za této nejtemnější z nocí vyslovil.</p>
<p><emphasis>Jak se ti vedlo v Lederas, Silchasi Zmare? Vsadím se, že ne dobře. Nejsi svůj bratr. Nikdy jsi nebyl.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ach, Anomandere Dlouhý vlase, my tě najdeme. A potom nám dáš odpověď. Ne, dokonce ani bůh nemůže lehkovážně odejít pryč, uniknout následkům. Následkům zrady.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ano, my si tě najdeme. A ukážeme ti. Ukážeme ti, jak zrada chutná.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Rud Elalle našel otce sedět na omšelém balvanu na kraji údolíčka za vsí. Vylezl nahoru a připojil se k němu. Posadil se vedle něj na vyhřátý kámen.</p>
<p>Ranaží tele se nějak oddělilo od matky i celého stáda a teď se s bučením potulovalo po údolí.</p>
<p>„Mohli bychom si na něm pochutnat,“ poznamenal Rud.</p>
<p>„To bychom mohli, kdybys neměl srdce,“ opáčil Udinaas.</p>
<p>„Musíme žít, a abychom přežili, musíme jíst –“</p>
<p>„A abychom mohli žít a jíst, musíme zabíjet. Ano, ano, Rude, to všechno vím.“</p>
<p>„Jak dlouho se zdržíš?“ zeptal se Rud a dech se mu zadrhl v hrdle. Otázka byla vyslovena – otázka, které se tak dlouho děsil.</p>
<p>Udinaas se na něj překvapeně podíval. „Ona truchlí,“ řekl. „Truchlí tak hluboko v srdci, že to ke mně dosahuje – jako by vzdálenost nic neznamenala. <emphasis>Nic. </emphasis>Tohle vzejde ze znásilnění,“ dodal beze stopy hořkosti.</p>
<p>Pro Ruda bylo příliš těžké dívat se v této chvíli na otce, a tak se zahleděl na tele v údolí.</p>
<p>„Řekl jsem to Onrakovi,“ pokračoval Udinaas. „Musel jsem. Abych to ze sebe dostal, než mě to zničí. Teď toho ale lituju.“</p>
<p>„To nemusíš. Onrak neměl lepšího přítele. Musel se dozvědět pravdu –“</p>
<p>„Ne, Rude, to nikdy není <emphasis>nutné. </emphasis>Občas je to vhodné. Jindy užitečné. Po zbytek času to jenom <emphasis>zraňuje</emphasis>.“</p>
<p>„Otče, co uděláš?“</p>
<p>„Udělám? Přece nic. Ani pro Seren, ani pro Onraka. Jsem jenom bývalý otrok.“ Trpce se pousmál. „Žijící s divochy.“</p>
<p>„Jsi víc než jen to,“ namítl Rud.</p>
<p>„Opravdu?“</p>
<p>„Ano, jsi můj otec. A tak se tě znovu ptám, jak dlouho zůstaneš.“</p>
<p>„Asi dokud mě nevyhodíš.“</p>
<p>Rudovi málem vyhrkly slzy. Hrdlo se mu stáhlo, až chvíli nemohl promluvit, a cítil, jak v něm stoupá příliv a jen pomalu ustupuje. Uslzenýma očima pozoroval tele potulující se po údolí.</p>
<p>Udinaas pokračoval, jako by netušil, jakou reakci jeho slova vyvolala. „Ne že bych tě mohl něco moc naučit, Rude. Možná tak ještě spravovat sítě.“</p>
<p>„Ne, otče, ty mě můžeš naučit to nejdůležitější ze všeho.“</p>
<p>Udinaas se po něm úkosem podíval, podezíravě a skepticky.</p>
<p>Na hřebeni se objevili tři dospělí ranagové a seběhli k teleti. Když je uvidělo, znovu zabučelo, tentokrát hlasitěji, a utíkalo jim naproti.</p>
<p>Rud si povzdechl. „Můžeš mě naučit to nejdůležitější. Jak <emphasis>přežít</emphasis>.“</p>
<p>Chvíli oba mlčeli a Rud sledoval ranagy šplhající z údolí. Tentokrát měl zřejmě něco s očima Udinaas, protože si je pořád mnul. Rud se na něj nepodíval.</p>
<p>Nakonec, když bylo údolí prázdné, otec vstal. „Zřejmě nakonec budeme mít hlad.“</p>
<p>„Ne dlouho,“ opáčil Rud a taky se zvedl.</p>
<p>„Ne, to je pravda.“</p>
<p>Zamířili zpátky do vesnice.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>S rukama umazanýma od barvy Onrak zavázal kožené řemeny na ranci, hodil si ho přes rameno a otočil se k ženě. „Musím jít.“</p>
<p>„To říkáš ty,“ opáčila Kilava.</p>
<p>„Cesta k místu, kde leží tělo mého přítele, mě utěší.“</p>
<p>„Bezpochyby.“</p>
<p>„A taky musím mluvit se Seren Pedak, musím jí povědět o jejím manželovi, o jeho životě od chvíle, kdy jí dal svůj meč.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„A teď musím jít obejmout našeho syna.“</p>
<p>„Půjdu s tebou.“</p>
<p>Onrak se usmál. „To ho uvede do rozpaků.“</p>
<p>„Ne, ty pitomče. Řekla jsem, že půjdu s tebou. Jestli si myslíš, že někam odejdeš beze mě, tak ses zbláznil.“</p>
<p>„Kilavo –“</p>
<p>„Už jsem se rozhodla. Nechám tě utěšit se cestou, manželi. Nebudu žvanit, až ti poteče krev z uší a jako bhederin budeš hledat nejbližší útes.“</p>
<p>Zadíval se na ni láskyplnýma očima. „Žvanit? Nikdy jsem tě neslyšel žvanit.“</p>
<p>„A ani nikdy neuslyšíš.“</p>
<p>Kývl. „To je dobře, ženo. Pojď tedy se mnou. Pomoz mi už svou přítomností vyléčit –“</p>
<p>„Teď buď hodně opatrný, Onraku.“</p>
<p>Moudře už nic neřekl.</p>
<p>Společně se odešli rozloučit se synem.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Tohle je unavující!“ namítl císař Tehol Beddikt, rozvalený na trůně.</p>
<p>Bugg udělal kyselý obličej. „Proč? Ještě jste nic neudělal.“</p>
<p>„No, jsou to teprve tři týdny. Něco ti povím, můj seznam reforem je tak dlouhý, že se k žádné nikdy nedostanu.“</p>
<p>„Tleskám tomu, jak pojímáte neschopnost,“ prohlásil Bugg. „Bude z vás skvělý císař.“</p>
<p>„Ale v zemi je mír,“ ozval se Brys, opírající se o zeď vedle stupínku.</p>
<p>Bugg udělal obličej. „Ano, a proto si jeden říká, jak dlouho dokáže říše zadržovat dech.“</p>
<p>„A jestli na to někdo zná odpověď, milý sluho, jsi to ty.“</p>
<p>„Tak teď jste mě pobavil.“</p>
<p>Tehol se usmál. „To poznáme. A to nebylo královský ‚my‘. Na který, jak přiznáváme, si nemůžeme ve svý nový nevinnosti zvyknout.“</p>
<p>„Pobočnice je na cestě,“ poznamenal Brys, „a potom je tu jistá Šurk Elalle, která s tebou chce o něčem mluvit. Copak nepotřebuješ probrat nějaké věci?“ Čekal odpověď, jakoukoliv odpověď, ale vysloužil si jen tupé pohledy jak od bratra, tak od Bugga.</p>
<p>Bočním vchodem vstoupil nový kancléř ve víru barevných šatů. Brys zakryl nechuť. Kdo by si pomyslel, že se vrhne do špatného vkusu jako červ do jablka?</p>
<p>„Jestlipak moje kancléřka dnes ráno nevypadá rozkošně?“ prohodil Tehol.</p>
<p>Žanat se dál tvářila povýšeně. „Kancléři nemají vypadat rozkošně. Schopně a elegantně postačí.“</p>
<p>„Žádnej div, že tady tak vyčníváte,“ zamumlal Bugg.</p>
<p>„Kromě toho,“ pokračovala Žanat, „se takový popis víc hodí na první konkubínu, což mi přesně říká, kterým mozkem právě myslíš, milovaný manželi. Už zase.“</p>
<p>Tehol zvedl ruce, jako že se poddává, a pokračoval nanejvýš rozumným tónem – v němž jen Brys zachytil zděšený podtón. „Pořád nechápu, proč nemůžeš být zároveň i první konkubína.“</p>
<p>„Pořád vám opakuju,“ řekl Bugg. „Choť císaře znamená, že je císařovna.“ Obrátil se k Žanat. „Což vám dává tři právoplatný tituly.“</p>
<p>„Nezapomeň na učenkyni,“ poznamenal Tehol, „což většinou ruší všechno ostatní. I manželku.“</p>
<p>„Teď vyučování neskončí nikdy,“ utrousil Bugg.</p>
<p>Chvilka ticha, kdy si to všichni promýšleli.</p>
<p>Nakonec se Tehol na trůně zavrtěl. „Pořád je tu Ruket! Z ní bude skvělá první konkubína! Má ty dobroto, jak se na mě hrnou požehnání.“</p>
<p>„Pozor, ať se neutopíš, Tehole,“ varovala ho Žanat.</p>
<p>„To by Bugg nikdy nedopustil, zlato. A protože probíráme důležitý věci, než se přijde pobočnice rozloučit, říkal jsem si, že preda Varat Taun potřebuje schopnýho finadda, který mu pomůže při rekonstrukcích a tak.“</p>
<p>Brys se narovnal. Konečně se dostávali k něčemu podstatnému. „Koho máš na mysli?“</p>
<p>„Inu, přece našeho Ublalu Punga!“</p>
<p>„Jdu se projít,“ prohlásil Bugg.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Železnou tyčí jako pákou zvedala Seren Pedak těžké dlažební kameny před vchodem do domu. Holé paže se jí leskly potem a vlasy jí padaly ze sponek – brzy se nechá ostříhat. Jak se patří na její současný život.</p>
<p>Ale dnes ráno ji čekal tento úkol, a ona se do něj pustila s pílí. Dřela se bez ohledu na následky. Uvolňovala kameny a poškrábanýma rukama je tahala na bok.</p>
<p>Až skončí, vyhází hlínu, jak nejdál to půjde.</p>
<p>Prozatím jí ale prostřední kámen vzdoroval, a ona se bála, že nebude mít dost síly, aby s ním pohnula.</p>
<p>„Omlouvám se za vyrušení,“ ozval se mužský hlas, „ale zřejmě potřebuješ pomoct.“</p>
<p>Vzhlédla. A skepticky přimhouřila oči. „Nevím, jestli byste to měl riskovat, pane,“ řekla starci a odmlčela se. Měl kamenická zápěstí s velkýma, upracovanýma rukama. Seren Pedak si setřela pot z čela a zamračila se na dláždění. „Vím, že to musí vypadat divně. Všichni ve městě dávají věci na svá místa a já…“</p>
<p>Stařec přistoupil blíž. „Ani v nejmenším, akvizitor – bývala jsi akvizitor, viď?“</p>
<p>„No ano, bývala. Ale už nejsem, jmenuju se Seren Pedak.“ Ukázala na velký kámen. „A tenhle mi, žel, vzdoruje.“</p>
<p>„Nebude vzdorovat dlouho, myslím. Vypadáš velmi odhodlaně.“</p>
<p>Usmála se a překvapilo ji, jak divně to působí. Když se naposledy usmívala – ne, nebude na to vzpomínat.</p>
<p>„Ale měla bys být opatrnější,“ pokračoval stařík. „Ukaž, pomůžu ti.“</p>
<p>„Děkuju.“ Ustoupila, aby mu udělala místo.</p>
<p>Stařec tyč okamžitě ohnul. Jen tiše zírala. S kletbou tyč odložil, shýbl se a zaryl prsty pod obrovský kámen.</p>
<p>Zabral, přesunul ruce do stran a se zabručením kámen zvedl. Otočil se, udělal dva kroky a položil ho na ostatní. Pak si oprášil ruce. „Až skončíš a budeš je dávat zpátky, najmi si na to pár mladých mužů,“ poradil jí.</p>
<p>„Jak – ne, nic, ale jak víte, že je chci dát zpátky?“</p>
<p>Podíval se na ni. „Netruchli příliš dlouho, Seren Pedak. Bude tě zapotřebí. Tvého života bude zapotřebí.“</p>
<p>Uklonil se a odešel. Ona za ním zírala. Musela zajít dovnitř pro kamenný oštěp a jeho meč, aby zbraně zakopala pod prahem svého domu. Svého strašně prázdného domu. Ale zaváhala.</p>
<p>A stařec se náhle vrátil. „Našel jsem Blouda,“ řekl. „Měli jsme si o čem povídat. Tak jsem se dozvěděl o tobě a o tom, co se stalo.“</p>
<p><emphasis>Co? Je snad padlý na hlavu? Jeden z Bloudových nových horlivců? </emphasis>Chtěla se otočit –</p>
<p>„Ne, počkej, Seren Pedak. Máš všechno, co z něj zůstalo. Važ si toho, prosím. Važ si toho, Seren Pedak. I sebe. Prosím.“</p>
<p>Jak odcházel, měla pocit, že jí svými slovy jakýmsi nevysvětlitelným způsobem požehnal.</p>
<p>„<emphasis>Máš všechno, co ze mě zbývá, všechno, co zůstalo</emphasis>…“</p>
<p>Mimoděk si položila ruku na břicho. Brzy to bude dělat často.</p>
<p><emphasis>Takto končí sedmý příběh</emphasis></p>
<p><emphasis>z malazské Knihy Padlých</emphasis></p><empty-line />
</section>
<section>
<p>SLOVNÍČEK</p><empty-line /><empty-line /><p>Achrata: barghastský kmen</p>
<p>akvizitor: posvěcená pozice vůdce/faktora, když jedná s nelederskými národy</p>
<p>Andara: chrám kultu Černokřídlého pána</p>
<p>Arapajové: nejvýchodnější kmen Tiste Edur</p>
<p>atripreda: vojenský velitel vládnoucí městu či oblasti</p>
<p>Barahnové: barghastský kmen</p>
<p>Barghastové: pastýřský kočovný válečnický národ</p>
<p>Bast Fulmar: jméno bojiště</p>
<p>Benedové: tisteedurský kmen</p>
<p>bič kadaran: oulanská zbraň</p>
<p>ceda: velemág Lederské říše</p>
<p>Cedance: komnata s destičkami představujícími držby v Lederas</p>
<p>cech chytačů krys: cech v Lederas, nyní postavený mimo zákon</p>
<p>Den-Ratové: tisteedurský kmen</p>
<p>doky: lederská mince</p>
<p>Dolní trhy: čtvrť v Lederas</p>
<p>Drene: lederské město východně od Modré růže</p>
<p>Druhý Děvín: vězeňský ostrov, nyní nezávislý</p>
<p>Džhekové: severský kmen</p>
<p>emlava: šavlozubá kočka</p>
<p>Faraedové: Lederem podrobený lid</p>
<p>Fentové: Lederem podrobený lid</p>
<p>finadd: hodnost odpovídající kapitánovi v lederské armádě</p>
<p>Gilaniové: kmen v Sedmiměstí</p>
<p>Gilkové: barghastský kmen</p>
<p>Harridiktská brigáda: lederská vojenská jednotka</p>
<p>Hirotové: tisteedurský kmen</p>
<p>Ilgresové: barghastský kmen</p>
<p>k’risnan: tisteedurští čarodějové</p>
<p>Kenryll’ah: démonská šlechta</p>
<p>Kupecký prapor: lederská vojenská jednotka</p>
<p>modrá ocel: lederská ocel kdysi používaná na zbraně</p>
<p>Modrá růže: podmaněný národ v Lederu</p>
<p>Modrorůžský prapor: vojenská jednotka v Lederu</p>
<p>Mekrosové: námořnický národ</p>
<p>Merudové: tisteedurský kmen</p>
<p>Nerekové: Lederem podrobený lid</p>
<p>Nezkrotná brigáda: vojenská jednotka v Lederu</p>
<p>Nith’rithalové: barghastský kmen</p>
<p>Obsidiánový trůn: tradiční trůn v Modré růži</p>
<p>onyxoví čarodějové: andijští čarodějové vládnoucí Andaře v Modré růži</p>
<p>Oul: město v Lederu</p>
<p>Oul’dan: lučiny východně od Drene</p>
<p>Osvobozenská vkladová: volné konsorcium obchodníků v Lederu</p>
<p>patriotisté: tajná policie lederské říše</p>
<p>pobřeží: třasské náboženství</p>
<p>preda: hodnost odpovídající generálovi či veliteli v lederské armádě</p>
<p>Quillasův kanál: hlavní kanál v Lederas</p>
<p>rhinazana: okřídlená ještěrka (na jiných kontinentech nazývána rhizana)</p>
<p>ryghta: oulanská půlměsíčná sekera</p>
<p>Řemeslnický prapor: vojenská jednotka v Lederu</p>
<p>Senanové: barghastský kmen</p>
<p>Sollantové: tisteedurský kmen</p>
<p>spravedlivé války: mýtický střet mezi Tiste Liosan a Forkrul Assail</p>
<p>Stráž: třasský titul</p>
<p>Šero: třasský titul</p>
<p>Šupinatý dům: středisko cechu chytačů krys v Lederas</p>
<p>Třasové: Lederem podrobený lid</p>
<p>útočiště: kouzelná říše obklopená Omtose Phellack</p>
<p>Usazené jezero: staré jezero uprostřed Lederas</p>
<p>válečné trůny: zánické lodě</p>
<p>Věčný příbytek: sídlo lederského císaře</p>
<p>Verdith’anath: jaghutský Most smrti</p>
<p>vlkouš: velká masožravá ryba v řece Leder</p>
<p>Výstup: třasský titul</p>
<p><emphasis>Zuřivý vlk: </emphasis>velitelská loď pobočnice Tavore</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Steven Erikson</p>
<p>VICHR SMRTI</p>
<p>Z anglického originálu Reapers Gale,</p>
<p>vydaného nakladatelstvím Bantam Press</p>
<p>a division of The Random House Group Ltd</p>
<p>v Londýně v roce 2007,</p>
<p>přeložila Dana Krejčová.</p>
<p>Mapa: Neil Gower.</p>
<p>Obálka: Steve Stone.</p>
<p>Odpovědná redaktorka: Eva Hartová.</p>
<p>Vydalo nakladatelství TALPRESS, spol. s r. o.,</p>
<p>Řeznická 12, 110 00 Praha 1,</p>
<p>jako svou 497. publikaci.</p>
<p>Sazba: SF SOFT.</p>
<p>Lito obálky: Typografické studio Trilabit.</p>
<p>Tisk: S-TISK Vimperk.</p>
<p>První vydání, Praha 2009.</p>
</section>
</body><binary id="_17.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAuAB8BAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAD/2Q==
</binary><binary id="_20.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAuACgBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAD//Z
</binary><binary id="_21.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAuACkBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAD/2Q==
</binary><binary id="_3.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAuACkBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAD/2Q==
</binary><binary id="_19.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAuACgBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAD//Z
</binary><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAKcAbMDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD7LooooAKKKKACiiigAooo
oAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKA
CiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiuA8X/EpPDfieHwzpug3GuaqbCXVJoIZVjMVs
hwWG77zE5AUenJFAHf0Vx/w98RXvi7w9c+Jp45beyvryU2FvPGElht0IiAcDuzo79Tw4Hau
woAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKK
ACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigB
k0scELzSsEjRSzMTgADkmvAviP4H0f4paFZfFbwpqVwZ49LkWNradoJJYfmPyOD8rrlwVYF
W+6cdR7H4v0a88ReEb/QbK9+wtqCfZ5bgZ3RwscSbMfx7CwB6AkHtXFH4TXWm6Lc+HfCPjS
/8AD/h+6jaOSxWFJ/KDZ3GF3+aPdkk9eeRjJoAl+E+reJJTrXhzxFqUWsDSvs0tlqaRiJ7m
3ni3oJFHAdcEHHYg98n02ue8I+ENK8F6IdM0tp5jI/m3FzcyGSa4k2hdzMfRVVQBgAKAAAK
6GgAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooo
oAKKO9FABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFF
ABXGfEDxhceENP0y5tYYpjPfRrciTP7u1HM8g5HKr/OuzrifEenReIvFp0aSP5I9Eu1aQn5
VNwyxrx9I5KAO27UVy3w61e5134a6BqV8pW8ks0S4BOf3qfI/P8AvKa6mgAooooAKKKKACi
iigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooATaN27HPrS0UUAF
FFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFclo7tdf
ETxZM4dVto7OyUnpwjSkj/v8Pyrra8x8Q6pbweDvihcfaGs3Estqkp4PmmxhVNpXn7zAdaA
IvgXffafA2qWSymVNP1u9hRm+9iST7RhuByPPx07V6nXjHwEUwR+ObHduW11wRZ3Zyy2sCM
fxKE17PQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRR
QAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUA
FFFFABXhXjy5tIPB/jOGdWeabxTZiNEOGP/AB5Bue3ykj8a91r5M+NGtLbeNLjw1dssSz+I
bW6SYSqGjDrZgHnp9x/yoA9H+AF3Z6h/wnl/YQxQwT68zqkRYqP3Sc/Nzk9+2c4wMV7ZXzn
+yVNHeeBvFV/BEIoJtccImSSoEUZx+o6e9fRlABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFAB
RRRQAUUUUAFFFFABRUN1dW9laS3d3MkFvCpeSSRtqoo5JJPQVHaahZX2mQ6naXUc1lNEJo5
1b5GQjIbPpjmgC1RWbo+u6P4g0sapoupW9/ZFmQTQOGXKnBGfYiufvfif4G0/XZtGvPEFvD
dQwS3EhbOwCLBkQPjBkUMCUBLYOcUAdlRXm2kfF7R9U1DWNLbR9St9Wsf3lvpphLXN7CQmJ
EXoPmfBUnKY+bbg43Z/HFrY+DbTxBqmlX1ndXSlU0lkBummAO6JVzgkbWOc7cDdkDmgDrKK
wfCXi7QfG3hy31/wAOX8d5ZT8ZQ8xvjlGH8LDuK3qACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKK
KKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACkZgqlmOAO5pawfGOiXXiPwbqOi2V6lncXUY
VJZELpkMG2uoIJVsbWGeQTQBmr8RfD7eLI/Dy+eWkuDaJeYX7O04TeYwd24nGBkLtyQuc8V
8qftGfbdZ+JV5qHhtjPaQ2tuDcj5I1uopJB8rsQpxwDgkZ45I409S+DnjLUPivZw3Fhf2Oq
TXaSS6zpUCQ6RHbLFhyIwQfMYsRtO3p/FktWN8QPBbaX8RpI9X1OBNQht0kkhl0u8vLW7hj
ZnR0hRXVY9mVaLeArRsRwaAPR/2V9Xg0vw7rHhvVFFneyXgnjBnSSOTZawK4V1Y5IwG29ge
pwcesab8YfBt9qk+n3d02lOsQuIXvWRVuIcA+Yu1iVGGU4cKcMDjmvl74O/DuPxiuoWnhXW
oZNNLFb/VxpXlRwYO4RRQyDDzHOd7cRoBt+ZjXYeBP2c9an1a+TxLbN4V0kQpbTLp96s82s
EE5didwhQjI2oF4I4GM0AfWdFAGBgdKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiq1/f
2emafNf39zHbWsKl5JZWCqoHqTXnGn/ABLvP7StbXxN4e1HS7XXHzpV3Dau6RIyAqlwedku
Pm6bRnbnKMaAPThJG0jRh1LrgsoPIz0rgPEPjTULyaTR/A9mdTmVnhvNUiHmQacQrEjAH72
X5SAg6MV3EZGecvNB0/SvFOm+KPBVwsmo6kj2UmtXV/E9tdPI5x5g+/PIhUlY02qMYyoHFP
Tbz4patoereE9dsrrRobJpGbxOSkLXFuBvVRHFgrJghWePgBW2nOKAHeEPG+h+KNMubH4iW
0tvrXheFGvBciUW02Dt84KQFdxIrIRg4dWC5rH8N6n8HD4Yu9I0u71eP7Mzyv4Tu7maG4uZ
ZQAIvJYgzbyowMsvzHOBWfo/xPk0+3uNH+IPhuTWvE3h21/tTTXWIhbm12KftMmcrHL8pbc
Rn5go+YkH02It4hvrnWfAtppNsmqqiXfiNJVluUVUxsEe3iReFAY4U5JU9CAcXd+LPGng++
j1Hxd4JsbPwnezT2+pW+kwGdyduPtLcZZNqNngfIM8kgCzqWq+Ddf8TeHE8MeCP7b8yRm0T
V1Ij0+KeJWZwOeFCMSSineUxyyZWjpOo/Evwz4Yv/BvibwKPFEdrEt6t9dym4huY5GMjwN8
rF5UkbYuBggBjtA5talqHir4pfD9h4T0ubw/Ysk9tDbDbFcrMqSALKWAEMQZAhEe5m3YJUZ
oAp2Xj+11DWU03U/AZvviFoSXN3p8kMHlQ3EJZ0e7jIJYI20ZT5mJb5Q3Ubfhn4h+E7w3Oq
6hoV/aePVKwzaFcF5bpZJFGFgVjhYmwMsu1Rj5sVs6DH44jtNTsvEUWmaZrGlRLDb+JzAs6
31oBksU3qyOCMsCSueRmpfh3c3sWp6paG68Q69ptxO01trGp28caDgbkRsh2Qk5U7AvJC8A
UAJ8PV17TvEuuaZdeHNCtrCed7uS80a4ULHOUizDLF1D4J+cYyEyQNwr0yvOPGviLw/8JPB
g1LRdCtFmvLuOzgtraNY/tErZPJGNxChz6kjHeq/gz4vaT4r03+02lsre3keBEhFx++heQB
THIpx8wkzjplcEZ6UAen0VXtb22vYjJbTBwpCuvRkYgNtYHlTgg4ODzVigAooooAKKKKACi
iigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigArwrx1ox1f442y3UDzW0
en7pAJEUCM296o++QMlmcc8eoxzXuhz2r51+OWua5oHj7SLzRfDN/qV/NClrYrawsRcyM0m
/96AfLeNC+3HP71m6AggHP/seXkrf8J5pn237XBbXFo8bh9wyVkU+3RFHGRxwTX1XXzh+y9
o76RbeImtdHuo7K9+zyz6hcIUEl4AwngjDEsyRsSu487t/Pp9H0AFFFFABRRRQAUUUUAFFF
FABRRRQAUUVn6trWlaHaC51W/htEY7U8xsNI2M7UXqzHHCjJPYUAaFch4ovfGkNwp0GLSLS
wt2SWa51Cc5uVBG6JVAATIz85Y4I+6c5GS/jq08T+DtYmsL658Lz6fcfZNQGo2xFzaA4+4i
kguwYbCNwyRwSMV59fa/4jvvCuiT23g3U/E9ppOqETS67YRtcyqrMGSJFLfMsauDK/Vgq8s
xwAekj4ifD3Wp7+0vb6226TGmoFr6LajR5IW4iLD5l3KwDD8OCCeH1jxz4d1rxLLpfi6+1z
Q7OS7hsIrJbbFvJvi85GuJfLO0kMrGIsABgOGBYVkwX0Xia78J/GpZdChszM9i1hqdvte0t
9+0LGwQsbhSrH0OQo4OToa3qmm+Pr/V/CeuaLceFbu/Sa2t7+5VTbyI6R4MhyrJd+Q2VjP3
VfnOStAEPjD4Q+RpDad4Nnvn8TXN7JqNtercwxR6eTMrhtjNuSNcdIl+Y/eGMAReLNS8ffC
nxDa+KtRmvfF2l3VoIdanhTy1to0bJljQHbGQXAVed3zFmz92vqvw58c6X450YeBL/AFS41
Kyt4Le58RatIphMW4mRWU4MvyLEAijaPmJKsS1aWmjVvCXxah0jxV4jutb0rWLWOa/ivPLm
t7W8kdEtwM8rukjl2hVVfu8fKWoAp2PjTwN4d8V2a6r4PvbbRfFVsltb67qKvJPqDrIWJnR
vmCkvkMRkAc4Qpjfl+GOgTX2qyTS6doHhnXcqLPT752j1O5kbEU8gYKoblSqJncxGS2BU8k
n2b4/PpFnZq894EuZbi+uXuXt4lhm+e3hK4hXzJNm8tglmUDtXO6HFfT/Ee+sdXt7vxMlhq
US29whWWeF0uEIZyEWO3jVBu2DBfsCRQB6j4Q0jxl4c8Ly6Tqmo22vzW5Isbi4mdJGjzwkz
7Dkr03heQBkZ5qjY+EfGlt42s/E8vjV5En3R6npBhBszFhvLFuPvI6sclyTvyc44WvQaTI9
aAMGHwd4dt/FX/CUx6fnWSkkZunldmKOVJXk/d+UYHRecYya5v4o+JG8P6TboUuWt54ruWb
7Jc+RKyw2zy7QwwwBKj5lZSMDnnB9CzxkV8v8Ax31zSdYv7y0hSe7uoWTS44IpHTzwpMlyB
xtADm1BbuQRnANAHlWqa14g1abTbjX7uTUNMvJki0iG0lW1j81mfzWVtgUOJxHkuxkH8TkZ
evSZ9A+LvhmE6zcaXPDbzIJZrfTrk3RtVRt+JIyzYyAF/d+YpVSAqcY4CO1ht9L+065p1pY
+Er/VLnSUSINNdwtFIrzSW8SjaFbyViL5JBcZyOs/ie38YNEbzxP4xb+ycRxxzFljkWHy0Y
G4hTllzLEQjMWBk4BwxoA9T8H/ABK1OOWwtJtcstSGoW8YgvIWVzHIHwttJsZ8HD5+6xUct
I+G2+w+EvHmn+JdAh1Iq9uXyPnTIZlTc4UjIO35lODyVOOCK+MLbRdWvPElhPonhu80traz
t1Wy3tbS3jKpzPbxncZTuiJDc4ESkDoB3+q+JtRh8Ef2H4S0XTRcatfx6dFBFrXnJHdFSuH
jVFiBVYxuyzIPkyGJJoA+q4/EGmyXBhMkkR/vyxMiHlhjcRtz8h4znp6jOtXyprs3j/wRPA
dc0i10mO787Go2Fy80bPgSLljgmX5XzuQKQXbD8rXrnhjxZd2cVvaXyobJLdZvtDSMqiH5i
znzBlSCy8F2UopKsxBBAPT6KAQRkc0UAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABR
RRQAUUUUAFFFFABXP+LvCGjeNvD0mh64tx9mZhIHtpmhkjYAjKsvI4JHuCRXQUUAZmgaDpX
hjw/ZaDolqLTTrKMRQQhi21R7nknuSetadFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUVBd3SWdnLc
vHLIsa52QxmRz7BQMmgDF16+157qDSfDdusdy7B5r+7hLW9vGMnplTIzY27VPGckjABoat4
z0TSCmnancQXviJEUrp1l88ru3A2A/dBGSSSAq5JIAzXOav4t8c2utQaHqHgV9Rs9dSRbZ9
PvPKksxtI2zsDlf4CZEI27yAGKgtg+Etd8TWEV14Mi+GcGlec7mHUIkKWGHk27pQx3F9nOz
cWYgA7N3ABq6B4y0zx9babreh+F7O/wDEkUa/aYru4Ef9mZAZHO5dzKQcq6IcjuKowXfxss
/Fm61srbVbO/I81L79xDZLyPMUqc4zgCP5mIGWKk1n69o3jrwprFj4+0rwfpV1rNtAtjfw6
MhLahboP4iwymdqBEVWZeMybQRXY2Nv458Y2hg8Q+TpWgajBHcFbIPDdIrAh7STf8wzkZkU
I3UAL1oA4jwXefEaGQW/h9dK8S2dzdzS3FzdqIhpUzxg7cxkhsOHyiDo6YbBJHZt4Ps/HVt
/ZvxNtYZNViRJn06y1GQ2wGAvnKgCHlg6/PuIwQDisex+HFz4V+K1j4t0/wASW9o1/ClreW
DyeVFeuBtZY0wcbUVCgXp5W08MWGzp3i/SdI+LHi3SNdaKxnlNo9rdu74uIzGqiEbiQHDsx
CrjO8nbnJIA34v6l4v8PeBln8GyfYxEUiaWGAXE4LOkUaJGw24y5dmJ4EeP4sinrFjJ8QM6
r8Pr+1tor9TYalqTQfPGYwksUig43sjDyyD90sehTFei6/oVr4i0waZfTTrZtIrzRQsFFwo
58tzjOwnGQCCcYzgkG/b2traI6WtvHAru0jLGgUMzHLMcdyTknvQB5Tr1n8PfBfiTQta8ae
I3m1KOKK3s/wC0L5Y1jKMzPc7Sy5O5+Sd2MgKADirkXxQ+HGh+H9ZTQ7qxhi0WdYZLSyMTH
LyKgkEcbElS789GOG46Z5z47fCXxf8AFa40ODRr7SNNs9Kd5vNuXcyyu2BtwIyFUAepznpx
Xm1p4GuPhzeeMNP8X+OdOkvvEKJd28ypJO9kweUI9wfJ2pGzTcudnQ4x2ANfxB+0F4mvLd5
tN0mws7C5mRLe3bVo4dQkiOQzhSp2jKMCeoz8pPDVy+n6l488a2M13ceILvQbS5dm0yxguA
WDxM5wVaVfMd5o5EJkDFmHAAJx6B4G8AtoKWfhHVntLTUblTKLJ77zZNjGTcxjR/m2RRwJn
hSS+B6+k+GrfwV4p0bU9P0PUZdS02znNk8AQxW1uQiN5KRqqKQPlbOCQWPzc0AeTaD8Udf8
MeHz4T1UXTTXcoXS9Qtgty6W+0B/LjJLPsIJQENwQpxtNcf4dk1TxrrjXk4uZNH+xzGS2hk
jS6tY5DJK0jTSttDHzmyxbJDrhVDDHrOtfDHS1N3pV/dWixalth2zXDKHzIWXnzo5XdmGAr
u/zMSCAWWut8K/DaDSprKbUj9pFjAkMaySNIZCpdlZs8YTzXVRgk8MzMwBAB4hovhZvFHxF
mkWxutWhsHe4NhFOUiCyyOr+dMxZfMIAVkT75DFmIJJs+Kfh5frDEvh+8a2htysk819Oge1
nR/Od36IpDOT97B8ttuRha+qY4YIVKxRJGCc4Vcc1WutK0+8mSe4tlaVCpEikqx25wCRgkf
MeDxz0oA+Sdft9c8a6zY6VrXiafXdU0MrcxvorWyXVrmAsxWbagcqdoIUuCRyF4I5vT/D8G
jWPi2a98Lwazpd1gStLHHiwiSWUeYilkPnHy3IGC2EAIIOK+kfGnhyPQ/DIstGhMVgvmJFF
8s3lB7OS3O0SDooxIfmBbDDknDeS2vwtj1jX7m4u7WWJ7iaTy2uUdVk2sXk2o0kXJDEbwoI
2v8AKeSQDJudX8eXPgSHw2l/oOt+D9z2qXGpWss1zZIC3k73C43+WEdW2nhhnIrsPBPhXXY
7Hw1bXX/E3FshjCvC0UMcQIypcgtK+7yNzYKAI33zkV1M2h+E/h/4UGr3un3OqapLMx0zT5
P3s11MoCRJGF3FV2qOmBtc7h2Hq/h6Fk0G0muNLXTL24hikurcSeYUl8tVIZ/4yAoXceoUU
AaFrC1vaRQNK0zRoFMj4DPgYycADJ9gB7VNRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQA
UUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUVBd3dvY2ct5dzLDBEpd5G
OAoFAEkm7y2EbBXIO0sMgHtkcV5lqNj4phnvbTwfrl1ea+hilvry+bNtksCsKxEFE+UktsA
YKBzucGtvxNbQa5ob3N14iuLbSbiNXthpqsJXyoIYFcs7DkqqjGcZDYxXHXvxE1DwnZaRpn
ii5ubSxmTyZvEd3CiSB2/1cjQgFUDcr82DlWO0AcgGf4i8a/Erwx4it7GK50rVrm+jeS406
QJFJp8aylBPH8yqU2Yfy5JSxwxBCoxHNXj+C9c8Q6v4Li1nU7HxLqHk3Wi67qatHHd3Me1l
Mb5wSXCkEKMo2EBXGe2Fj8MfGvh/VFh0288T3PmTWN7EDi93uwLO2WXy93lJhjtG1VUYA21
VvW8d6Drem2914Zt9T0Ty7S3tisAum0m5Yukcwyd8vlgIJG3LncCuADkArXOi+NpnsbzxH4
vmufHOkXEckFj4fdDFJbMyrueBygAcCQMzkgHBB4C10mm3vxfs/iNLLq2m2d94Yurfc8EEq
iSxkCSMqxMQokB2ojFiPmYEbVrmtQ8E6Dr/xAt28K/ER7bx9pCi6vboL5xlXcVcOilVwWEa
lMkKqqMDOS/VfHGm+Ktc1nRzqkElnY2tp5ReZ4bW8mFwWmikX7y+YY1RSQwIPG7fhgCDWP7
W+I2q6XdxaBNoXi7RtRgSWM3CXkVtbeazM7Z2qGDwgkKNxAUBirhh6b4b8JzQzvr3iv7NqP
iKaTe0yDdFbhC6xrCCo24SRsn7x3HLEYq/4T0FtG0O1+3JG+rSW0Md5OrFzKyLtXLHlsDjP
fr3roaAKsmpafDqNvps17BHe3Cs8Nu0gEkqrjcVXqQMjOOmRVqvmH4jeJra0/ay8G2jeML2
LRQqyajBDqGy2tZU8wqsmDhAzLFuVjyOvWvd/FnjbRfCNpvv7hTctG0qQbsfIvV3ODsQEjL
H14yeKAJvGGvP4e8PNc24V764lS1tI2Iw0rnAOMjIUZdgOdqNXzBfeLbXxR4g8X6Uvi46Rc
eIbpJtP0u405saiFijjgd5/m2QMyb2jKghQ2TgnOhq/j/x78QLwW9t4fa00hzP9n1WZX8kx
SQyANDGqb3YoSN5DBQ+SqsQB0vw68HT3F7pvnTTF7MqTcEjcVOZGEfTEeSA2wnLykEuikEA
wNOt/ig3iFteTTvEdtBqFvBDb63HPbazJFEYzLIYgNuFlkEPVQigNjbkAT6Xe/FvUrvX5dF
tNdiXVLvUjAkumizRwII0gld5SNrNt+TadoKgHOSR9NWVlDY2whiGehZyAGkbAG44AGTin3
FxbWdtJc3c0dvBEpeSWVgqoo6kk8AUAfPbfDTxEb+38T/uPDdtaSzXH23Xbr7fe6bbRwbYh
ncykh3nmx5hVTszu27a9p8J+K9B8YeHV1Tw5qw1O2RjA05iaM+YoGdyMFIPIOMDgjHBqHWN
S0nxD8PNYuNJjt/FFlPZzxfZ7S5QpdfKVaMSAkDPIz2rwvwOl/wCEYvAh0Yx6X4bv9Wu0vL
a1nkmNxcPMYUaR3GSuwIQOO7YG0UAd5Hr3iTRNcuH+LGt6VBa29wH0a30VpBLqDtnhoQTI+
zgBehLEnOFNdH458ft4TmsLO1sY5prr95NdXkvkWthAGCmWZ8EgZIUAA8nkgc15/rMnhfT/
ANoYm6DM1ug1CVYIWmluLlkRViEcal32hYJFOCF+fON1amtyeIfE7S3F94N1W0vJLGJtCub
Z/KltLp48ypK6kFUDFM7wVbYRtJwCAbuseJvF1l8Iv+EiNpo7ahKzM6zymWBInlIiC7OJjt
aMfeQHOcjpVX4a+JNW8cRW2vWuq6E2jwxIsqWlniea4ZSZufMPlIHOBldzYY9MEx6n4A8UX
/w1TwHBNpdtFdyy3l7esGkjiZ7o3BgihwNyZbaCWXCgcdq5iPwR4r034n6npeiWlxpmmXkm
kSrqdkoigMNsh89Gw3BZuijOc8/Lk0AJ4/1S7t/j3p+lvqmuXWn3FnCP7MtrqSCHz5ZvJUs
8QDIgHzEk4JXHcCvZfCOht4b8GaRoLzm4ksbWOGSYszGRwPmbLc8nJ59a5+X4bpdeO73xfc
eJtVS6uYlt1gtWjhjSFTkJnaX64JIYZIrqNC0Ky8O6c1hYPcvE0rzM11cPO5dzuY7nJPJJO
PegDUoopGYKCW4A70ALRWPL4p8Ow2t3dSaxbCCziE08gkDLEhUMGJHQFSCPXtV6z1Cw1CNp
LC8hukXAJikDgZGRnHsQaALVFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUVT1O8aw0u4uo4jNJGhK
RgMd7dFHyhjgnHIBx1xQBjeJPF2maDDNHJqFlFdoikC6uFjRGfcIgw5f52RwAqsSVPHFUNQ
8bW2itJJq14lrbxA+ZLLZTJChzhd8w3LGPniGWHZj3GPLvFPjDR9GtZTpuiyarJEshhuppI
5VikdpJCQyAHMyLIwXcGbdEo2B8jl9f0/xh4N1Owv8AW47U3N6wk02O0SOOcMCqNb+ZFCWe
bDhgvzo6iQbSVDUAe0v431qe/k0610sNfQKhmgiO5VY3GxcufmCOgJDeV0G7oRnV0TxU2pi
RVkV2g80SudrQZBQn9/GWRdgZk2thmKE4AGT4H4O0KX4nePdUTUtVuPsU9g11Ne2Ekcj/AG
hzARmTysKGi2AR8MBCNygjJ3Lr4X+PPBdy+raZLL46kOnyWnlGf7IVXgBHDM3nLtLbQScEk
YwRtAPoK01Bbi5mtZIzDcRcmNiCShZgr5HGG2k46jvV2vn/AMEeLLw+Tb6krCNFRbeWWUyz
qRt8xDvcOpVk+YYUMI3yikDd7pp139qsIpHZTMBtlC4wHHDdz39zQBcooqCe8tbYMbi4jiC
RtK29gMIv3m+gyMmgCeiuAvfir4dt7lre0E2oSO8UdqlvgveO/LJEpOSUBUnOACSCRtfb3y
nKg4Iz2PagBaKKKACiiigAooooAxtW1z7BdQ2VpZyaheuPMaCJ1Ty4geXZmIAHpnqenQkcX
rV/qWr6nHd2lnL4h0RJ41VdOk8tYA/yiUE5Fw6P8xwQqDBAZgK7PVrnWVuPsmj6UrPJGSb6
d1EMZ7DaDvdu+MBf9oVyeu6Vr2teFg+s6ofD9raskpJdDKoSQMZXKApu2j5UGVUncSxCgAH
L2Pwp1TQdb1+ZfGj6X4VurdR/ZUbnyTKc5J3Z8uMnAwhBbkE4619J1q28Lu3h3X7HUvFXh6
MRto0zaeLgRrF5MaqCcsxMrcMcAEDGB0snw/4hn0+08U6F4j1a51/UoU/0qxjR4LlY5GZWl
SUokYZHA2fwYbGTnLtQ1bxtpHit7mHxZod1exxJJfaZeyyQ2iRBlEuyTBCNGGixwS3msWGN
gABh6da2fiz4pNawxjwR4otJGmS80yTDX+ntkzxZOUmcTswZiuAfmXO011kHgHxtoPit18N
eNriw8MXayyXaXj/bpopWdnDxGX7nXBJLA56d6o65400u11qPxPrHgq7tbTT7RGstfgtTNJ
Zi4aSNpGjwG8v5SehOCpKjdgdZa+FoNK0LWZfEmv33iHQnb+0Vh1EEyQgITIrYIDocbhGVA
Bzx0wATeBvEB1tTD9o07V/ssAWbVtPTy4pJjIwaIISSpCqrHnB3gjgirbeGIR4+g1O3020i
0/7C0dwDFGfNkDxmHAxldoQkkYziPrtGOR8S6Vef2/4a8R+DdQOgf2xH9klkiQSK5aMtCXg
3BGCr5p3A7gdn3lyK628+IPhjT5bu3m1KOWWzeKOTbNGNzO+w4ywHyHl/7ooA62sHxjqR0j
wVqt+twLeRLdlikJxtkb5U/HcR059Kt6prdrpegy6z5c19AsYkSOyXzZJgemwA/Nn2rjfi5
q2oWPw5kvdFkUTlmdWKhvuwySA+gwUBz7d+lAHgieJfiJrqXWj6JrWqyW322e0uxLqECYWM
oQVlkgYqCj427yzbCcfezn3Hh7VvFqrpeqTahaQRtH53z2cyyQt5jJJIbeOJiFc5AJdWBYj
YRuHT+BtNtrXwho1kEkV5US5sr4p5zW08kcBtS+7/AFoWW54zkAwpwCuR9Kw6BpMMcK/Yo5
miVVWSf9652hQCWbJY/KvJOcjNAHk3w++H0F1p91fz2yol3PFL9ouoYpiURAEjt1K7I40O5
QwX5hkrhStew6fptrpsBjt4/mc7pJG5eVu7Me5JJP40+8nkt7GeW2tWupo0LJBGyq0jAcKC
xAGfcgV4V4D+IPi7xF4/0ZdW1OJJNQacTaPaIDFZRxCQOHJBYuH+z4bIz5hG3jNAHofjDxt
qek+JLPwv4a0eDVdbubKe/wDLubkwRpHHgAZCsS7scKMAcMSRivNviVfN44+DsnivybhrjR
5oW/smKUSW0ksgQxyE4UyDZPG4DYA5yAw46zVY7jxR4p0b4gfD64s9WbTpPsd5bTO0DPGN2
QpK8HbMx+YYIKMDjrr6R4E0yDwhHonibZIt5fteS2guGMUhJPl25Jx5qIgRQCMN5YJHagDz
j4c+Mv7E8N3E+maUZHvfFH2O8sJGw2mRSALAB5e8ONgjAbhe2QBmuYSw8E3V7deENe8YK1t
peogQiO4+xxWNuqRx+ZudP30r7FTAzg7yG6mvTtX1z4d+HvHV54gi8Fz3lzYPFY32s2MUTR
2koTKRlDIGZ1Q4yiMRuC9TiuC+NcraD41tvEUcd7r95q1gV0gKolS0dCXDRIMAYbyGLZ3EF
sZ6AA9K8b6zB4D8HXvizwH4Z0+7ur+KGSS/G1LfylCRxs7KcuArAIq8YB5HefwD4gs7ubUd
WHiqfW9OvryPT4J5XDq10qs0nlhPkSMgqBjHKnOSQTyd1rthqXw08L/D3QrYX8HiXS7uxhu
Zj5TQ3MMWQCgB/jBzzwBkZFdR4d+FdxZeFtG03U9dNq9hNbXTQ6PDHBDJNCqhWcsrM5wign
K7sdBmgD1GjA9KO1FABRRRQBHNNHbwPNKcIilmOM4A5rwf4lfEuw0zW7PT7u+CB3ZIzHKJI
97pJEYZQPlBDhxnepOx8kAAP7VrhkXSy8bFdksTswYLtRZFLEksuAFBzz0zw3Q/Mni2PWtK
+JuneMJbIX66RK95cabdSPFArmEFmWURnzDHIshBCZOFbGMsACG60r4pL8NL/wAX6hHa6Pp
kwT/iXRSzx3Zh8zy1Q78qiYMXACHanGzc2fVPg9rba2buZpoFdkFw8FtE8SL5jZBIKAMchh
uJZsAcnNY3xW8RS+KvhN4QvtJv10iy8R3cLyfa5vJXZ5LziORgDgEx44/i29RxXTfBfRvsv
g+LVJLx5ZLsb/s5XC2xbDFUyNwBGw9cHg+9AHqVFUNW1W30fT3vbmOZ416iFC5/zx/TqQK4
qL4jfaLWZhb2scsMjwyeTcpcLGyRmRt2WQqRtK4cKcsp6bsAHolFZWi61b6xaebCwLY3ELu
IAJO3kgDOByBnByOcZrVoAKKKKACiisq7120ttqoss7vxGUjPlu2GIXzcbASV28kckDuKAN
WiuPm8eaakEdxm3ih83ZI015F0AJYp5ZfftxyOO/pitGHxZpU1kb5GeS1wW863xcLtPzI37
osQGTa44+6wzgnFAG/XLeJNW077Fve9njFv+/VIQ2blgPlVdvzMAzISV49TjNO1vW4vKdbK
ZrqG3WT7XFZyZlY/6tYhxhWLN13oQU44zjwq9uvEXijxPFpEcOn32qyLNYi2MSiCMrkNM2P
vQxNnajhuDH95pcxgFWFF0P4oeDreTSLMQ/2rFHKsSiRyHtIUjw5yXWOR2DHccbIjklTj6k
KIxUsgJU5XI6GvL/BfwY0Tw34g/wCEq1i9m1/xIc/6VOWWKHLFsRRFm24ycEkkdiK9SoAht
rO0so2js7WK2RnaRliQICxOS2B3J5Jp1xCtxbSwPkLIpQlTg4PHBqSigD5s1bwdffDrxhc6
xq9wNW8P6tOT50UO67EuyQeU+7Kt5qO0fGAxxjaxBrVTxh4f0exsYtU1C1jv5JraGR5baOR
ZDmKRMyPIGl+UOY5FYqFAB3so3e1a74f0jxLpFxpWtWMd3a3EbRsrjkA91PVT0II5BArz3w
n8B/BHhmG5+2QyeIZrjKl9SCuI1OB8igAA4A+brxxgcUAGg/EaCaKI2scwslIjdb25LvCpl
8tJDI4yyEKfnBkHmSbSwC5rlfiDrWt6ZcazqDXTQSWK+YyJOGAIVmAztHzDzLdFG0qpkLsJ
CARw3hiTxFpvj7WfDmi2lxo+lNcpFaQ3lw88Fu0tnMWjLgg7TO8I6glthzlM1reNp/7R8aW
aXvh2W5vZrmOzmsIHEjbpYoTPG7GQrvaIiEfMq4EjkjAoA7H4R+BNSfUNP8fa5bWkLz2Rmt
REzGQ+cFILIw/d4UuxXc5aSeZicmvcqw/B9lqum+CNE0/Xbk3Oq29jDFdylt++UIA53fxc5
579a3KACiiigAooooAKKKKAOI8a3mpaTLa6tpWmQT3EXy+fcSkKAT/q1UMMEjJLnhVBPzdK
4KTx94P1fR9P8RX3iDVL/Sbhnjnvo/kt9MmCMVBiVSCylS2Tu2/KxOCteleKtS1i3uLKzsf
DJ1jTZ5Fj1E5BKwudh2Ln5iM7mHZQeua8716XwPLqkfhjVtRudC8NWsyLBFBCtvpt0DujaA
7BtIWUxkmT5SRtA+9QA3wVp7ReKdT0XwP47YeHndpprRo45Ht2k+YSWzHko2CMkEAgkA5yN
DXfhPo+sS6bBpetyLreh+WI70yo9xZks8nnOuP3jOSMhsbgM5yKreNvhvpXiLxvpF14e8UW
2j+IbaRNRjiRVEjQghGdSo3EBQigDjjB4NZWveE7W91W21Twb4o1PVPEUlrIFm0+58oXFx5
mDPcSRjYF4dNrdAoVBwRQB2VzF8VL2LT9Xj1HStGS1UC7028QSJcoCvmO7rnYSN5UAkLgZz
k7ZPEU2labpot9U8S6rPpniPUEkS7S4RYrJMq2xZhtKoxUAAEt8xI4BIxV0X4jaf4jeXVNP
svF+j6kYV1K0LooQhWYPEkp24V9i4J5VQ2CxZq6LxK2p6JBdM1rBaeEo4UHmaeojutOfcS9
wowUZVyCRjIwThgSKAKvw28MXOg2U10+v6hrFrFGbWxL3Kyw3VsDvhlXsGCuU4IUgZwM18e
+IfBfjjxj8U/GkOkeH9Nm1K91Fpv7MNzYfaIoAJVYsBNlHAdM4B+Y5JBHP3Y2nz6B4FurPQ
JYzdW9tM9tJekbDKdzhn2gADccnAAA6Yr578VT+MtSjuPEWheFJLCWSCSx+z6ZKHuoJFfzr
ibbbTI2ZJxChw+QFJZSWAoA7v46+HNT8Q/By38M+GfBTarfM0DW1riNUtFTGfmLBVIXKjBP
evPdWbUJNF8L+CZoRosKaB9lEEsah7RVt1N07gsME4Kggg7Y5hnMgI5LVvFPiHU/Bq+HNY1
CO40zQbeKX/TpJpJtQuvMMDQyMJd+PNM2NwDIsCMM5yPa/hn4P0DxTpUnijWNJuWv1lezju
m1K5uEuYkyPNiklIm8t9xG1iQCpwOSSAL8PvC19MbC71AvOAEE3m/8shGI1QbuhZWt4wAM5
+d8rvUV6DdeJdL19NT8O+F/FlhBr8aPGuGWV4WUlWYRkjdtIYZ5AYYPQiqWla7pWk+K4vh1
a+dPfJaPdyXARVijG4bYyc5L7WGBz8q5J4ryDwW3mTeCvD9ltk1/RLxbPUoi22aGLaLiSVx
22yCaHJ6+Y2PvcgEnwv8ANj8c+H5LGaW71G7W5j1ySS4LyL5Med0oJ5Z/OtPXayHGNzVpQ/
Ba+vdV8UeKrLydG1u71WS60mW4UtLBHjkOQSFBkAkUAHGADuDMtex6H4R0Hw7qWralpdmIr
vVpzcXMp5ZiSTtHouWY49WY963qAPGYdat/gz4cWHWdPlu9V1u8a4aOxWU2VthANvnyAiNF
SLIBPHPAUZGIvjZ774n6D4/eS5XwreztotslyxVLaQIfNkKHhXaQ7d2eEt5OSHr07x9JcNb
aTb6Tam81yO+hurS25CsqOBKWfBCL5bsCx/vADJIFaGoeC/DusWelWd/pcJstNn+0w2KKFt
/MwQCyDAYDcSARjPNAHl154O8Zx3/ivwzp2krJpOvXkepWuufaUK2k3nCQs8ZO5ioCgAAg7
ByAxx6gvgzRn1DSb26Rrw6Rbi3sopwrJBgAGQDGd5AUZJPQYxzXSAYFFAHE+G/hl4c8L+Ib
jWdPe8kZyxgtp5t0FmWADGJMfKSoVcnJ2gDOK7aiigAooooAKKKKACvD/jD4Pgu/DmobbKN
IbhZmURxyuSwjWReExj50dsZwSehL4r3Cs3UNGtdQYSt8kwG3d1WRcMAki/xp85O08Z560A
fKXiy91u4jtfAen2gutH0W7uGtiqDzYWjdMQEKxyFDsiMCuVfaQGBz9GfDOx/s/wADWlstr
LaQKqiKKWZJWUBFBG5R2bcuDkjbjoAK05PCmn3Tyfbgk0UshmeJIwgaQqgLbuWBynGGHoc4
Fb6gKMCgDzL4n68+kPbgt8qIbplmiJiMSZEhLDgKNylt4PH3QT0+dJNQ1LXJra4sbnfql3A
bu5tJoCltaS+cu2OBZznzdr/MoZEYHAyAcfXfiLSLnU1tpLedv3EiyG3L7UlCnODxnJwBnO
ACeD0POeH/AIVeG9Jv4NSuNPtLq9hlkmSUxsWR2OSQSxPLGVsHODIQCAOQDX8C6bqGm+F7e
HVCpuj8xaO5kmjcHkMu8kqOfu9q6qkRVjQIqhVAwABgAUtABRRQaAPP/Gniu1gvf+Ebt8z3
cyOSqbmCSKququEIbGGDEAgn5VGS2K8g0/xT4v8AHl/qWl+C7b7XPGN17PdMIoreUKFQGVV
4mVo0+5wQWAAx5h2/iRLf6pqsR0+OzM6mW5hlhYkynexjymfmybO3QkdAx6ZFd18ENDsdF+
FdnNZKqnVZ5tSmCFioeRycKWJJUAAAknOM96APH/DN98Stc1GCz8P6P9nv7fH237WJIYEkR
1LiWdU37yQw8svLneTnZjNvS/F3ie2SCXxObvT7yB2W4tEt3tdpDxosazGdAsbM3y79w3I+
1grqtfT9Q3Vpa31pJaXtvFc28q7ZIpkDo49CDwaAPm3SfiZaeI9Nh+x6zKYra7jSGHUpYlM
8/mfu2MjOssiR8vs2klo+XIBJ6f8AZ+8O6tDZaz4w1iGWFtXMMVnHMdzeREm0SBu4fAOf4s
buQQa7/Ufhj4L1G4luDpLWEk8flXB025lshcpjbtkELKH44+bJA46Vc8AW7WXw/wBH09nun
+xw/ZQ13GySsIyUBYNz0Xv1HNAHTUUUUAFFFFABRRRQB4P8XNB1q38UWmvaa1wto8kHnzRK
Q0cu5kgIII6O4jJGCEnfJYDA4jw3a6j8QvE9jZ2WpWlzHcQw3d9fockxwyW/zqwUZdvLChv
+eiykNhAD9N6r4e0XXLe4g1bTLe8S4h+zyeYmS0e4Ntz1xuAP1AqPQvC/hvwvbyW/hvQNO0
eKUgyJY2qQByOhbaBk/WgDY7UUUUAFFFFABRRRQAUUUUAee/EDV/E+iXFnfWUV1L4f+VL8W
EKPdR5bAZCx+6B975SemCOSMN/7dbU4tHsrjw/Bo9tAltPoeqjc1hFv/cXJO4+azbQNuQM8
Bsgmur8eW3jjUNPSy8G3cOnzN832tmG4OMkKwKkCPj5iMsegAyWHNXfgLwjqGnaXqPiyxi0
fW7yCWwZJbzzjNNcLgqXPMjgj5SDkADHHFAGP488G+G7bxB4f1fxP4imWVLt557oNtmfeUi
OAABFEoKLvzlBjHzNurffwW2k+ILPX/CHiG00g3UhhS2baLS6gZCVXy1xvZDypVgdoxnFYk
Mll8P7FdN1zV38Stb3NpHdapNHl7GMBSFkdiwbDrv2qAUUlj0DHG1D4c+A9A+H+kT3Gt3fi
C1guo7y0aKRr13WNhIYbVAxAiwrbuSdvVjgUAdRY6dpvh3xbZeI9J8SaxqVncyzxakYFe5t
JWWPbJJOQ2yN1ki+8BwMpjGCH+G7XRvHgvE8u7fw/er9tvNK1ORZS7yuskM0TIzbEIEgZAw
AK4Kg7sy3Wj+EfAtheeINI1O10uDxI8StbXs/l6dcPzI2AQREzxLIvpyBjOK6fwZ/Zl+2pe
IrDQLnRpL10ikS5haFpgi5D7CBjmRxkcHGeaANjxFG7+E9VhhZ0ZrSVVZB8wyp6cjn8RXzL
4SNtpGvX8GvNJe3ZvGuZ4QpLQt5kV1le2yT7HIQpzkCI8byK+rJ9gtpDIoZNp3A9CK+TfDi
3c/jC+1DXvIv5Lq3SAMmJHkkjtnOGCvkbXCRgnIOW92oA9v0Hwdaah4msfFl1eJ9psvMWay
hto1ia8wUacvguzYLbcsQqvgY5q38V9A1jxF8PL7T9I1ifTdo86f7Mv724jT5jErZG3djty
enGa1vBWnf2d4eSI7t2VjJZSrMYo0h3EEnr5WeOxHfNdBdwNdWU1vHcSWzyIVWaPG6MkY3D
IIyPcEUAeKWPw18VWFjYaroPiC2vtavrxZp9UlaR44YAMQyIJGd5NsIePYznPnsd2FGPbUg
jQ7gAXIAZ8DLfWquj6TZ6HotnpGno0dpaRLDErMWIUDuT1q9QAUVDdXVvY2c15dzJBbwoZJ
JJDhUUDJJPYVwPjLx1/Y8DRiZbAr+8ZywZljQuzFjhlRWWPAxvc7+FBoA9E4qve3ttp9lLe
XcojhiXcx6n6ADkk9gOT2r5+0XxbpWs2lpBDJFFLKnkmB5i6DaQqOJ/ML5YIFJDkgwksozx
09x44sb2GwtW8+eZplayF9d20CmVWUEsyyZdoieVXJJ7dwAdXJ8SNDM7xRF4kg2G5a7RoHh
RsgN5TDzCA2zJIVQr7t2Aa5u6+LEY1W2sLeEtcSybiizRsI1ICASZARR5hPPm4JX5ZDuCny
Pw3q118UvE7eDdAt9S8Pz6abiLUru7iHnJbs3CFkY5ZZIxgu25ic5wpBu+ItGsfDWtTeHvD
OpzvpkOmMtzdXV21x57MLhJm6kBsx7WCgZKnPIFAH01pOrWmr2KXVpNHKp4Yxklc98EgEjP
GcVoV5Vofiuz8PWmo6v4ombTraO4ntoESLcs7i4nBSNVy8smI9xOOd5PTOPTNPvoNS0y11G
23eRdRJNHvUq21gCMg8g4PQ0AWar3t5BYWUl3ctsijGWbaTj347fyqxXBfFyxfU/hxe2Ed5
9jMx2vObR7gJFtYy5Cq2P3XmDPGSQuQWBoA4PUPjR4evLjSJQ19FPdxiZVjglVzEHAcx/Ll
ldlAwWU/JxkNk+s+DdWvta8JWOoalGqXbxgSMiOiSnH+sUMAQrfeA5xnGcg18tReGPEY1Lw
89vsa0e6N5CLxPLuPJjaXHlzOpjSP98Bt5BdgVLIytX0x8OdAvPDfgLT7DUhjUXUz3eOglc
7mAAJUYzj5fl4yBzQB1tFFFABRWDqHiS2tImePb5SP5b3Ep2xo4lSMpgZcsS5xhSCVwSMiu
JtfiTc3IdLdTdXaSBJbeG2QvFtJ3fufP8AN5GMErxnkAZwAeqUV4bD8Wr439qtuxvo1Rg0h
Vkiu2jjYvtZYGRSSVbiVgQq4+9z2th8RLNonbUisEzO8UFvJGbd55UUbo0aRvLdi2dvzjjH
oaAO9orOXWbDzkgnm+yzP92OcbCT8/AzwTiNzxngZ6U6+1rSdNYJfajb28hG5Y3kAdhkDhe
p5ZRwOrAd6AL9cX471+SxtotHsZ5bfULwK0Uyorqn7+KPDAkEgmUZA5KqwGCRUOpfEzQ7LR
01NZRFFKyxwrdK8cksjbtqeVgyKcLn5lAAIPrXm3jHxlHLajXJ5Ibq5M5bTobZXQSRlNqxe
cANzkMzx4PMrKFB2ZIByFp4d1H4mfEC2srfVpb3TP3VzrfmQxAxwsA8cbctskKqseFwQUYj
avMn1bbW8FpaxW1tEsMESCOONBhUUDAAHYAV5R8B9Ce08I33im53NdeI5xd+axyZIwuFb2V
mMjqOyuteuUAFFFFABXM+EbEaONZ0gSzSLHqM11GZgo+WdjNhcMSVDO4yQvQ8YGa6auLvba
00D4mReJLq9MMGt2sWlMsjqsazRu7xdTks3mOoAHYeooA7SiiigAooooAQHKg4xmloooAKK
KKACiiigAooooAKKKKACiiigDz7x/qnj3RdV0u/8J6X/a+mCCcajaoimVcbdkkeSMsMt8uf
m/Wua1r4W2usWjanpHiy6sNRFz/ad1qV2/myw3CojRqYzhIlGFZlAU/Kg6AAd34ktvGUus2
b+GNQt7W2aF47n7XGHjQllxIAPmLgb8D7p4yeOfMLDQbb/hLLjVNJ18appKalL/b9ldzOIJ
kZUijkO99rsBufcEKuVKg/KtAG/wCA9a0DxBaReG9atLGPXdOmaSMRxtbxXjgfNNCrfNyjj
eDyQ/OQ3LfA0PhvTfEv9k6R4msrS5t5ZC+k20CxWtwJGdnaAMS7sJEYFwx/1ZXAAGOXvPD3
wz8b+Jvtvh3T7/U/ENhIZERPNtY4GLyMZJpQFYKWZ8qG3HbtxxxseGdbspbG7tfEvw7uZvE
WjxWqy29vYoYpEVZGhkhVm2oFDSZwcBiQCcigDqPiNr3/AAj1xpt5qnhm01vRGLIGaVFktr
gq65IkwhRkZlzkEZI53CumF/b+GfBEN3fvOwtbVSUuJ1M0jBc7N7lQXPTkjJq9qFvZal4fu
odQtnms7m3ZZoQG3MjLyuF5zg4459K8W+MXiC18ffCZ9H8D2a+IdVub6JY7OSEDY8MqPIki
y7cEDAZTg/Nj1oA9OXxh4Z1vV7jwvbavZy3FxZiWMx3UT+cH3gqgDEsVCZPGMEc14F4T0/T
dP8U6loepwRs90lu/9oWh3KDdGKEFRuwpWaSNsgnBTIAyMcn4B8MeL/h/4tv9e8ZeHV0SzP
hs2EN0HtonilW3gi3nDswUNGRvweXyQNxFdH4X0MxX11fqt6NH+2pHpl0qmNmWSO4jhZWPJ
wwtWV9mFEakgbcgA+i/C1x5jSGFAtpd28WoRhUYKrS7i4BPBBI3YAH3s966esbQoVlgOsMz
NJforLl9wSLkxqOABw2T7k8nANc1c/FnwnD/AMJaIJLq7fwntbU1igP7tCSGZScBwux845+
Q4zxkA76isfw3q13rHhrT9V1GxXTbi9iEwtfN8worcqCcDnbgkY4ORzjNbFAGdqlhNfLEYb
yW3MQcqI22hmKlQSRzxknHTOPQV8+a74N+0eEbbxhdXOvQ6UzTDUNOsfJmlkiG6JCpkYA5Q
YJ+Zn8wnGW49s8ZXd1b6FeR7nt7ea3ZFuYLjyZElJG1dxRggbkb8HHp3HkXiSBI/AKaXH42
1a60kPbL/Z+o6VHNN5MRikRMRtA4UEojHO8kqv3iMgGF4k8N+FbjTdC1j4Yrp2mSaeGsWtN
SjSCS/eSNWT5bgBLltkzk5PIlJB6Crdt8Mfh8PDGna1L8TbTS9SlgaCe9tr6BoHZQMxxkkE
rHtCgbj8q89c10eu+CfEfiX4V6fp9rqdleaHHGdTt5NNEkM+xY2a0ggUq3yD91yW3HBHfNS
eKPDnijX4PDNzoOhaZoVxo9mZzbm/jgkimYgQ27Ygk+TAOVBUNu27uOQDO8D+EPCfwv12/0
WHxlqXiDUfHCLKTFGN6L5Ur+d5oPyhgJMEnPTGcE1kQatFpPw81PXPCvhW08KaVaSW8Yvru
4SW9mWQwOqjzFZYwYbjd1bYVxtr0y68A63e+O9K8Qy3mnwiy+yubiGHy7hRGjrJCNqgPHIX
P3mwo6Lk5EHjXQ9E8OeGNVmkupZJtb1ATSXN9dKzWbFdrzQb+EaOFWK7Rn5B1oA4jSfCEHj
fwNoKazpg0m4TU45Lu+u5JRdXe6JPMERYb9jySMOSFOwHBBxXtvhbStW0fSZLbWdYOrXT3M
0v2gps+RnJRcZIGFwOMD0Ar52+Fl5q8WiJcXWrPB58kUtnLGEkeRImKN5hV9+0Kse6Njx5S
KSxYhvqC0aSSygkmGJGjUsOnOOaAJqhurW3vIPJuYllTcrgMM7WU5Vh6EEAg9iBU1FAGfba
NYWskciRs7xf6tpZGkKfKFONxOOB/P1NaFZura5pmixwtqF2kTzt5cEZPzzPj7qDqT7VzOo
eNDdWGox6fA1pLAqxrJPJEZHkdfljjiEmTJuaNdrmMZkHJ6EA6PU9e0/S0lDu1xcRqG+y26
+ZM27dsG0dNxVgCcDIxmvOPEPxQtHVEgQrp6zKLmVvLMMsXmbXG9iQylGHIG0H5S4JxXlfi
HXJbi/wBK0PQtBu57ueVHgXzSds0kn3lm/icEO7zKrNl2YOUjIbbn+Aurrocl/wCLvGlrbv
bRrJNc6fYzSTzFVALSO0mZG+9tO3eC52kDigCjda54u8QeP9S8N+H00641G5VGWa48mWKO2
DlmE4SQmOONWjKKudzEFi24hW6j8N/FcOpS6B4b+J2la3r0pF7Joeogm1t4g5wywkyJtw4G
0oD91gRjnf0vTdD1bS9R8H6dHD4X1K8heK9sby2FpqOsttlMOXz/AKoqm4hdxxvX5ec3/C3
hfUNFn0xtX0nTvGVvoaxQQalojJFc2FxHGscqum5TICETdlmbjG0g7QAYv/CtvB15a3sN14
imPiJr6K3u57LT0W0M8gEmQiqC0QVgu8vlccMpFSa78Pviboep22t2o07xNp9reG4ms49wm
MRUoSqurNK4ByPMlfcQAQ2BXz//AMKf+J114tkvm+Gs0Fjc64148C26BYrcvkKp3/dCkgJj
tX6FIFEYCrtXHTpigD5l074qyz6dewWlzJp91ar+90+7EcEaAE790bK6ltzkuC8HAH3QCav
XnjqS3e2uZrn7LZXlvvuPs1jNboJiDHLBiJwylGVVZt0rh5lCjgivY/GHgLw54z0i6tb6yh
ivJVCpfxwqZ4ipyMMRkjqCp4ILA8E145pfgPx/N4ltvAmuajpkmj2SrcG5swjyJbscnfuYS
GR3iCqzI2FDEu7jNAGFpdnrfxQ8Qaho/hbVRZaZj7ZeTz3Esgt5WkX7sSsoEu9JuHVX2gEn
Jyez8HfBnU5Ncefx8Irm2tEKKLe4YDUpSx/fyquOi7Rz8xP3i20E+5wWttbtI8FvHE8rbpC
ihS59TjqamoAgs7O10+wt7CxgSC1to1hiiQYVEUYVR7ACp6KKACiiigArN13QtM8SaLcaPq
8BntJ8blVyjKQQysrKQVYEAgg5BArSooA5jRdV1K21mXw3rsTGeJFkttRKqkd+pyWCruJDp
0Yc5GG74HT1ka/oo1rTJIYblrC/VG+y38SK0tq5GNy5B+hHcZFM0PV5LzzdO1FVh1azCrcR
gbRLx/rY1JJ8pm3AE91I7UAbVFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFAGTrGmW+qvB
bXWoXMUJDbrWGbyhcD0Yj5iB6Agc85rzI6D4F8GfEaPVfEV5G+ravJGqbE8mzs9qnyd4LnG
fKYJknlW2hcMa1vil4c8W6rd6DrXhBUN9otyt0E+0CFpxuAeLOOjIXzkgdsHPE92vgC4n/A
OEM8SWsH9p69bO11BdS+bK24Z8tpgc7sZ2gHoh24wKAPO/iF4Ehj8VnUvCmpzTzRQn+1dOM
jvEsKIvl5KyIfO3OHVS4LlmOcDns/BWqQ+JNHtrXw74hvdI1rRltxqOk32J2TMSHy3Dlm2s
DkOr5znJJBFQ6x8QNQ8I31hcL4b1CfwfBZyCa5ERa6kKGFElIcj5fnx8xDMAzdBzqeHtRvZ
fH5XUPBi6bDeRyNa39vFh0aN3DQ3LqcMSDvXquScZIBoAn1DxB4q1aC68PaBFYad4hgQRXg
vpJI1j3pkT2reWRMoIkxkDlecYIrwU6T4Y8A/FrUrOHUdKGqWSyT2t7rsTSx28jbZCY49wM
kxHkqCGBZvObsFr6l8QaRpGqaPcx6tGFiWCRTcLJ5UkKsuHKSAgpx3BFfPOveKfF17rl1pv
hDVLieHTruGxje5mU3B8kfvmkcZ+UMcfdyzSL8zAqhAMu/wDHLfErW/COpeIrXR9MsY7OfV
GsrnW1jAMaGICdAm6MvLKNmGJKowIznCaTqESeD7G0TwTqvg281mW3XzNPKsXtridQDGXkz
D8zxABgxOWCoBux6Lofwn0bW4rlNf08K0lv5M9zbu0Us2ZNzgsoABY7/MUE/eCE4TnX1r4G
+Gde8Urrt5q+rpKl+mpJHBJHGUkUKAolEfmhAEUBQ/GOMUAV/GvxE8aeFPiJ4f8AD+k+D5N
Z028jlXCSqbi6KIhaReyIm7ksMscgAcE8Le+Obb+0NX0+68V6P4fvrpdba/ktbeOJ5PIvI4
IDIrgkyeWsu3OQQDn290/4Q/T28eReMpbq+k1CG1e0hiefMEUb7S21McElFJOe1SWvgnwfZ
Xst9a+GdMju5pJppJxbIZHeUgysWIyS2Bn1wKAPmLw7IPGfjLQreLW9e1xrOGyEEqwSoHmM
rTXkhvChESxBwpVcF9qIDg4r69pAir91QPpS0AMkjjmiaKVFdGBDKwyCPQ14H420iRfDdzB
JYSwmGRhczraMyoY7cx+aSxYupjMUnyn/AJYlcl+K9/rgPGmktdvNCryO10BcNDHYx3TyxR
IyOih12BgZVZdxJJzgEZFAGZ8F/EgvPASeG7xY4rzwrDDptxIkilGCRgKxwTtbCncMkAg4J
BFfJGs/ELXL3x7rtjB431k2E3ie3tILlruIqlssk/zYP3tv7llfGEx1B217Faa34k8FeJr1
PCVpBqMd+Qbm2aNWguZFBaQRM7xnG93AKhwEZQQGUrV2P41+JbWykvrnQLS2i+xPdWtm8US
GdCxEcvEvmshICqBEoY7SWUE0Ae4a34t0jw1oMdxJqcEwFuZllkmVt0S4BlOOXyWUAKCWZ1
AxnI+Y/EnjDVviFZW3mZ1C41Gd45YrWOJfKsFQbo41SV2Gdxd2dwCQqkbN2M+OHxH4h8Qlr
r+zY9QkuVkP2eSTBKMzxwhlaRSwiY7Y4mAXqcsMr7f4b8E6SljPfa/qFnHqsdw8M9zIioJA
IyGYqwVX37y3zh12FdoAwQAT/Db4ff2dZ6beXluEeKLDeYJQ+0hCsYDrHhQI4fl2YGzBy2T
XsFYllrmgpHFb29yIY2cJEZEaNJGbLAKzABicMeCelbO9fWgB3SuG17xi8Uc89gDHp9jcvH
cXhYAN5Ss8wwVbCKEKs45DAgDPNXPF/iQ6QYrKJ1V54ZJHbbIzKuVjQLsBO5pJEUegyecV4
Hq3inxBceKI7Xw/ZHxXcOLm4+yWCgRfZpVBcoxBxC23aCMPIzs3y5RWAKPibxu/9ptHZrcp
eNDBDfLLC0E5XGXllx5mWKlMAgFRJgoWIAiZPG3hjU007xHpw0+2ESakrrf7nt13N5ex5nM
UciNtDfdQbQpbZJWh4T1bwzofi3V/Hnj7wfZaSdUn+06feassUTrcK+GjgMm1iAr53lV5Tj
PGPU9T8bfBPxlqsun65qWg6j/ZcC3cdxcyxnyw33tpzuXACEngfMuM4OADz34X3n2r4w6Ot
ncLNaxaZPEJPtMNzgAhChaF3QSGOKzYhWOCGzgua9Zk8dXz/GCDwjp50zUNP8rF0IpG+1Wk
m12LMASpQbY1OQvMgGSciubPhrw3ZSad4y+Feq22o6paR3CW1hJqzXEGpo7AzIGd22yEx8O
OMqN2QONTT/FWvarp13caToml+EtVsXaTWbPWzhlI5Qh48KUcbv32SBg/KcHAB5T8YNEvbn
4hwaU1zq174ivoxeWeoaUYvNsEWQRxqIAd4RS7fNuXO52yduF7HxH4c8PfC3QtT1PVLjVrn
w7qxtYrzTtOkitrdJ12o0nzSK4WQBQyqWyA2c9s/X/FfgSy8Z6dJfafrdq+riZ7XXrC+mkk
uZYsMbaE5JMLGRwMYUleBwGHYw3+m/FlNAaXw3f3Phe5tv7Qj1GHUvLRZduPKkWJwSRuZTk
8Mp4xzQA5PGd/4S0jwjb32gHTdLvrhrKWXUtQeWezUeYVLfIdy7EU7nZcBgDnGazvFHiDxZ
rPws0/X9PvJLG6v9Qtxb22lW0s5aIuVkR2TczqVDOHQJwF9eeptf8AhWun3dlZR6nptxf6O
P7Piie9E80TyZBRl3E+Y/zA5G481L4aupbzw0LTwt4Xn8M2Cl4rZtRgEXlrsJWRbcHcV34G
xihwPTFAGR4YvL7wh4UktZPCuoNcPepHBbxKGlu5ZUV5ZmwzLDHvMn3iMBcdSAe00XQLfTL
y/wBWkSKTWNUMbX11GrKJSiBFCqzMVUAcLnGWY9SaTw/4fXRbJPtd9Lq+plNs+pXSIJphuZ
gpKgYQFm2r0ANbdABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAVyfivQ2a8tfF+kWgm8QaTHIkCm4aGO4if
AeKUqrFkGN4GCQyjHU11lB6UAVNM1Kx1jSLTVtMuUurK8iWeCZPuyIwyCPwNW64bR5rXwn4
5bwckckNhqyy6jpqrH+6jcNuuIQ2SclnMgGAAGIHAxXc0AFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRR
QAUUUUAeb/E/TfGcj6ZrPga4Mep2kc8ZVYY33IVEhBL8fMYggHTMgY/drifFUHg/W9Bi0cR
6rDrOpQCS2vI1VmgvwFlcPcE7PNwELcgBYcAjaBXoPjqXxZbeIfDVx4W083wM0kV9G7skXk
suMufugA4bJBOF+X0PI6T8R4bLTJdA1iMTa3brLcabLHYForgEuyoiKAEZIGjJBbhJAxJGa
AIv+El8deC5riHxdM93oV15cR8RFBL9lkMK7pjCoCrAXbaB22ljkHNeqeF7PWrHRmt9c1qP
WpVmcwXixCN3hJygcD5S4HBKgA4HFcP8ADyPUL/UpPEml+If7V0DWI0lvbS+OZ4Lkxqdy4U
bRjahjIHGGB7H1PoOOKAOA+KXiix0LwlqFtd7ZIZrcpdIrN5gikDIAoXHLEMASQFCu3O3af
H/DkK2S654s16WWxihRr+6fyj5fmLcRMBhSXI823IxtJC/Lk7Mtv+M9N1rxXN4uePVoIdS0
KN7uG1n09Z/MRUuEiwvR1H7wLu3fM7sR/qwvImw8YHUPCmta3PqOr6fcQi80uNikxt2Zlcp
cSJjahjBdiqsSoZAeMEA7L/hI9Y8Q61od14O8V6pp+k3sNxokV3fWimG4eOETLdQgkBi3lS
rvYHGD8uOvT/BWa41zRNS8Zal551DUZ1tX+0SF3j+zxrFIgyTtXz1nOBgZYnHNcVbnwrpvw
18O+CPE18mp6joVx51vHDDNbwRtGdqxSEjcy7ZQpO3593TtXT/D7xN/ZvhO30qO4guWkvLi
RtQijZ41MlzvO6P5WAPmhQQW2nLHKqWIB7JRXMaV4ws9RSSQ27rBG/lvdRSRzQgkIVJKMWU
Mrg/Mq4AOccZ6egAooooAKpahptvqMUazArJC5khlXG6GTaVDrkEZAY9QRzV2igDx7xkZNK
1CwmjEFpqyTTk6lBF5MkqnylzggK5AlDEHcD5HPfb4Tp13p+kaff2994STUdQ1gxWlqLiN7
t7aOSGPcEtAckozSqGLKdsahdwVsfQnxHnmaxvPt10LKzspmmS6a3aZ7b/RWCSxqn3sSMQd
/Az2+WvNPhXqWjr8VbaPWbedpfLW30aZUCwR4SRArKx3RkeTcCNR8qq5B+d8kAytOuPGvgX
w1Hb61oGsxWFpIbpruC3SKScvIzRvKGWaNWDPjho26bgRjEmoeNvI8G+GbOKTUpdPukSOKK
KGdPtN5N55aGNo3WUIMAqEyFR412tkEfUep6dY6tpN3peowLPZ3kTQTRtwHVhgj9a+ddai8
J/DL4seH4vEeoarqFvaxyXGmo+lyOkTkMN3mRqfMk3MAcBfvKW3Ng0Ac1batrkqfY9e0a90
vUb5VezfUY4o7h4UIQYcQqSMhCRKk+0IpI5DDXi+K+iO+m+HrXVkkv45IlmDW9s3nTJMskS
ZECK+TuGUUbWIO4Z3Dt5dAtfjp4a0DxnZ6pd6Le2iyW4WS1Ji3b183CNtb78a4bIztwykZF
XfiX8P/Den/BtnsbNbd/CludQsWVAWeSKM8SEYJ3Y5YEMD8wORQAzS9Qk1HRr3V9DsYZJbq
ztohdvhorYxqrwSKhRm5WYOFDOAysoIOWPlPhfxBd+AfiOdUOhyXjtY3FrqMFt+7eMRmDym
IdsnbEiY37B+9IzvYg7kOuaXpGneZIIJ9S+xS2txJLJtQ27fLyJNyykBIZMQxyqHMu4L5m4
43jrxPqmpfDq68RaPZ2F5qlrdwmVILLzVtrRWkIZ3IUyFpDtKlU+RiCmG3EA6/wCNNh4j+M
Xw00ax+GdrZauj3K3FzfPLEi25VCDFhm3K+WGVwcY55qp8NtH8RfDnUPiL4w+KS6fFqmrRr
NZtLcQK12kMb7lVVY7c5jyAMcjrSfD/AMZ2Pgnxxp3wy0rT9a1i+1ARXF5MLKKC2LSxxsJI
m8wbY44kI2hWztPORX0JqWi6PrMccer6TZ6gkZyi3UCyhSe43A4oA+WvAFlb2UHhTV4dR0z
TvFN/a309zqusWalNMjt3/e20Me5RuaSdmaTcCV3EcEAaOq+PvEHiDX7bVJfCkWkTWtlaRv
qsLecS1zE7i3lt2AM6O4RVjxuXeHDAmva9Q+Gfg/8AtG58QWXgzRr3XJGV1a9BEe8EfN91w
pAA5C5OAPeuRm8CafpFvfal4xtoNf1i/vlvUGg6fJaXMk43hELpJyoVyu59uASWb0APKPFf
ihtY03wf4+8m21XxHZwvFeaREzwW0X79/sbyoC7RZkQDbkBmZQ7BVGfqfTGstP0vT7GQWVj
KyrELaALGgk27mRFB+pwM8V8taKvwxhsNd8K6h4Ll8MeMNNmZre3s4nSS+j8wSRkPPuWZQy
k7pV2hU3hVAwOj8fD4c3vw28I6jb+KBo17b3C3qajaj7be28hwJpJH3rgKzfvGfuAoXcQtA
H0PBFotpqUlrbRWcF9cA3LxxqqySjODIQOTyfveprRxXjV74b8NeFvFvhXxdc+PLqPxHeSi
0lvJv3/9tRPtzGY0G1EB2lSoCpnnOc17KORQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQBzn
jSHUj4XuL7Ro5ZtS0/F5bwRzNF9oZPm8pivVWGRt6HIrZ028j1HSrTUIkdEuYllCOMMu4Zw
R2I6GrR6Vy3hmKTR9T1Tw7M1jDAlw11pltb4VhasqliydsTNIM9+PpQB1NFFFABRRRQAUUU
UAFFFFABRRRQAUUUUAcT8SZvE8PhS7m8O3As/IgeeS6U5kVlIKgAjGzqznk7VIAJbjk/Dvi
vwVqXgyTxPrWs3Gp6n5LWd9GVkE0Lum6RI4AqlAVQsG2g7FyWO013nibxLHpM8ekxae97fX
drPPGrDEASPaHMr4O1fnHY56DJ4rn/DvibwV4i8Pnxlp+hxTapPbItzDDY7rv96q4jPyhir
bQNx+UhOTgcACaTpvgvwrrCeLbTxW0NrrlvGhjlukNtdlVG2dRjg4zkghfm57VZ+JHxI0/4
e2Wk3V5HcyLfXQiAgtWn3qOWUEMoViPuknHB4qPQP8AhNrHxNDpF94T02DwtJbkK9pcB2tX
5OH3EGUNnkhRhv7w+auX+Nvgzxz44bQ7HwjClnBplwLqS7a5SMt0G2NSDyOeTgUAbfhXxdZ
fEx/EOmQ2mraVHYzGMzCJbdnV0aPaTvfcwYOegAKrnkEV5bB8MfHXg29X+y9Ismtbq7xaRW
MkswsGwArBl8p0yowSXIxkMefm7v4L+DfHXgx9ch8VpDcJqFw08N0LwSPGgYlI2UIo3Eu7F
gcc9Ks/Brxj4k8W33i+PW204RaXqkloqWck0p8wMwc7pHOF4GEAAFAFfwt8EtNltL++8dxt
f6nfThvKtruWGCCFMCONUjZVAGM45xwMnGTz/jj4c+F/h2JvEmgLpmnWU8e2TTr2WQfaJY1
aTMLncfOZFdQfvDJKspJz2vxY8deJPCE2gWvh/SluBqN3HHPdy52RDzol8vptDurvgsVHyn
nOBXlPiX4k6mvhvRtW1mKyh8S2c94suy0hvJjaR3aQOp3FRFvOVIRXZtoweuAC54f8Q+Jrj
VfFekpbmO507TJ3upry5eOGPzFl8p2eTc5jHkI6n5iomIBwOffPB8mp3HhHT7vWNUttTu7q
P7Sbi0QpCVcl0VAeSqqyqCeTjJ5NeKWXhr4eWfxDvNNj1aG/sr/Q3t9Re7nAUTQXUSQxsi7
ViCk7FjVVBC4we/o3wv0WDw/4P0w3uvWWrai9nbWJuLV8Q+XFHiOKMemCzEnlixPAwqgHod
VbvUbGxNuLy6igNzKsEIkYAySHoq+pODx7Vy/jbxRrXhe2j1O20aKfRrVopdTvZJsNBAZAs
jJGASxRcuclQAONx4r570/4heJtY8YxtpENvqPiy387TUvr+ESQ20aT3TtLhWVYw0QgDOOc
ZwGIxQB9T6xqcGj6JfarcPEkVpC8zNNKsSfKM8u3Cj3PFcv8LvE0/in4cWWu39/DeXEstws
s0BBiBWZ1wpGAVAAAPcAE14DHZ+Nb74o3kul6peeOootWj3qsgjs/s5Fvfqu7lFG5ZIx3+6
Dwa9A8A6Zcx6t4lHivXI7DUteknSyt9OZlt7fzvmk8qRgUeXcvXn7mdvzEUAczr/xPv4/G+
p6n4g1p7PwvbTiys49PjiMhLPA8cru5xJC8RL/3SGIGSuRl63e+F72Xw1q3gnXbQ3dxrSRa
daxyBDJMirtaTlEjUxxQKIyqt1wSWzXX3/7N5bX7DXNJ8c3KXtssMZl1GwguWRIYzHCIygj
KlRtPXDFQWB6VyGpfAK+0PUm0/Rz4avbQw3TxC6iaO7UOsSKu5QxZzDbyDeAAGeRgGNAHYe
BfiP40s9YlsPHSaeq/2lHp8yfaVRoJJkVoGheSTFwjZ5AAYfwhhwPOvixdS/Gv4x6F4X8L3
t7Z29lbsIr2O0lCzCY/M7FtuEVoMZAbJDf3TjQ0/wCCN5dfES91TTLex0Ty/wDSrIvFNNDZ
SxS2kscYEixkx7lnGFwApGMdK5azs9X8Kazol/4umnurfy7cyOqRxPEI2W62whyqoySyyRF
mJOPtHQDAAPe9A0nxN8Ff2drq3kks/EV/oMc12D5rQLLEXMj5ZgxDAM+OOcAd66X4SeJtU8
a/CrSfEGuWqxzXiOOZVl81FYrvYqqrk4OQBirl1a6T8VvhaIo72+stJ8QWYLNBsSbynHKHc
rAZ6HH4GpPh/wCBLL4d+FoPDWl6tqN9p1sCIEvmjYxZYsQCiKcEseufagCjf/CPwFfata6g
NCisvs+3db2RNvBPtYMnmRphX2kcZHt04rlNc/Z28GX2p3GtaRdXuj6m7q8ZSTzIE2tuCeW
f4M5+UEcHAwOK9mooA+dPhv8ADu81H4jWXjC/8QpBq3gy3Tw5NpqWh2HyoyPMLF+d6Sh1IA
wGAwcGvouuA1jwl4g0vxNqvjDwNfWUeoalFEL3Tr+AmG8aIEIRIpDRMVJUthxwvy8c6/hrx
hHrnhq61S802402806WS31CxOJ5LeZACyjy878gqwxyQw4BOKAMDxx8VLHwndwwWdhNrCwT
INVktAXGnwk4JbaDl8ZbZ12qxOOM4/hfW/hdoviy5vNM8YT3V1q9oryXt5emW3m2DzAPMb5
fMCvnbn5VPQDiqXjDxR4xtfsXiPQtMm0rw7p876hd2LQBLnULSMM1zIyEfJwV2KcMzNlsYA
ORceJfhD4v1y2kj0G5vbzQBE+k6LJaLaJcSTjzBKkbBSVG35mf5Fxux0NAFzwjrHg3WPilq
Xh7XrOe/wBX1bS1ksb3V2Ekt5ZlpC0ewALADguIwAWRgSMggbmveHF8KWvijxDDd+E9M0K+
P2i9+3adK6SAt8wkxLtO4kgsEyfl4OK5LxBZ+EPG+gaD4yU6Pocururrfi5la9W/kVYHt4w
AAMBFQuc7cE7QfmqLQdP8e+E7yw+HuoeFrTxbpq2plsJruOErYzoBvk2gDEJ811QffJXbkA
8AHoHhXx14L0Pw3p2kXccPhe3igBt/MffZPHk4aK6+4ynqMkNyMqDxWhJ8WfCcl9LY6LHqf
iK5jAbbo9hJcxngEgSgeXkZGfm46da4/wD4WnqngPQZLfxv4EttHMCQCxttIuUlWdX2q2Ig
AYlRmwc8ZIVSxIz61oWu6N4k0WDWNB1CDULCcZjmgbKn1B9D6g8igDmpPih4esYVl1+x1nQ
AwYqdQ02UAgdfmQMvcd61/Dfjbwn4vthceG9etNRXaH2xvhwp6EocMB7kV0OAeozXM618P/
BHiHeda8J6VeuzbjJJap5mfXeBuB/GgCHxR8SfA3gw7PEniWysbggFbXfvnbJwMRLlzk8dK
wrb4rPqpl/sL4d+LdSjiZR54tYYInB5JVpZV3YHp9K6bw94F8H+E4jH4c8M6dpgJ3Fre3VW
Y4xkt1Jx6mujoA5PQfiF4b15za+fNpOpLgPp2qxG0uVJ9EfG4f7S7h711lZ+r6Ho3iCwaw1
zSbPU7RuTDdwrKn1wwPNc4/gq9025N54T8UahpbbtzWN3I17ZSdsbJDvjHoInQZxkHpQB2d
FctB4kvNO1OHTPFVpBYtcsI7W9hlLW9y/9z5gDG57Kc57EniupoAKKKKACiiigArmPFMd1b
Xuh63b3k8ENlfKl1DEoIuYpVMOGywGFeRHzzjYeCa6esXxZpkOseDtW06ZCyzW77drKjBgM
qVZuFIYAgnoQD2oA2h0oqlpN8mp6JY6lG0TLdQJMDDIJE+ZQflYcMOeD3q7QAUUUUAFFFFA
BRRRQAUUUUAFFFFAGbrUelf2TeTawkX2MW8iXDycfuiPnGeuDivJtI1/wavj2fVdD0y+0fx
TfWv2MafdXCW9ve+U3lruUMwBjKOAQAeHA3EYrv/GVnDJDBfXWrizigR1jhf5kknLI0b7P+
WjqUJVMHJNczqnhvSPHXhtJtI0m01BdRkeT7bffI1kySMcAKN+9ZHkIHGDuy3YgGtoOveJ9
Isr3T/GyWl/rEMryWiaSd8t5blsK/k4BjxkKSTjjk10fhjxHY+K/DtvrVhHNCku5JIJ0KSw
SKdrxuD0ZWBB7ccZFcTe/D3WotUsNX0PxAItTsbS5U3kqBnu53WNUMwPDqMSHGVxlQMYrq/
DOqXTRDR/EF/pLeI4oxNdWunkgRhsc7WJJ57+49aAOikQSRtGSQGGCVJB/AjkVzvhvwL4V8
IT3lx4d0iOwlvW33Lo7sZmyTuYsTk5J5610lFAHlfjnT/Cdv49sLrXvFU+mf219mtpdP8yB
YLn7NI80TPvG9RvbblTzlRU3h3w78LfG3hnV7jw5Db3UGoX1w9zdwSZuIblmPmFXyWjOeQB
gYI4weeL+N/gvxz4s+IXhHU/Cfh1LmLRt5mvJjDlCZInUorSKWxsIwSOp9a6D9n7wx4i8D/
DiHwv4k8NPpt9HLLcTXKSwvFMzP8oGxy24LtByAOOtAHlqfBWVPi3r3hXw7qC3FmsMF3dal
cOkVxapNuRoMxRZf5U3BCUXBXPGd2xcaT4Q+AHxR0qTTnkstGvrKU3Emo3BZJWG45DHOGQi
MbUXcROTzjFddbajrPh3wf8AF7XrC1hj8R2Op3V27XxZo5YkiR4gNpzjyMAAEYY10vwh1S8
8afB/R9Y8RJY3jXKyrH5UbshiV2jXJlLMxIXkk855oA5/XPjp4Sfw3O76ZPe2VzGA6ebbsH
gZgj8GUBiQTwMjkZxyBxHgbwZ8NtO8FTX3iy/iv1hki0qVGnEA82KSVS4cS4bKTbXw5BVD1
6V65Z/BP4Z2b3WPC9tPFOzMsM43x24YHcIlP3AdxPHfHoMeS/H7wKl34V0/wh8O/hc1xcxX
cU01za6eqRiNUcAGXguckZGfqaAPTZNR1O6XWPCfwvm8L6dLZ4KSbgfKVoQQwhj4J8w43kg
D+62MHxxNY8S+Gtckg8UWEmk3EFr9puruDyJ286GMSO+IxukTO1sTM7EScbTyOr/Z98H+MP
D/AI58e634y8JjR5tbliktZoUiWLYrSblVVdmTO5Dg/wB3rxWt8V9AGl66PE09ldX+k36S2
17BaRM7ZkiSIhgD91ow5yMfMiDPzZAB2XhvX5LHwy1o8Ecd4I/PtrN7h5BGhUGRDJggiKQy
IdhbCoMdhXi+u+MJp/E1po9voepX+t3bCWGztziWYjeoZ3ZiocZbcZGeOLylRUZhJs1vDvj
KPxHoFyY9N1C8tbeS/MdtJC+Z3IdZIwMcoxc5iO7YHUqxVGC85r0ereA/E2ja3YadNC2jXr
iYxxHMsRLSPFI5X590TBsgABnnbqpoA0Y/DvxZ1M601n4O+zKnmKRfi1ilumaVTuHlKiM7I
rBsNsIfG9sYrORF1xI9X1u0j0drZja6vaX80MlyiiS5V0t0zlI2VzuDeUu1dwyAd3074Z8S
aX4s8OWuuaRN5ltcL91sbo2H3kYDowPB/TI5r5w+N3g/xFZaj4v1a10S9v8ATtUgiuI7uzm
Ci3kjHHmDeDlHUMCFYFXI+XaTQBb+C+rXmifEpPDlrCF0zUI3j8hboTiLyxI6ykhiATsIwM
cSLn7oLfTteMfAvw/pTaGPFrWCJqz+bZrcwXLtBPCGXMkce9kUFo8ZUAHZkYBxXqmteINI8
P6Xd6lq19HbW9pA1zKTlmEa/eYKMk4yOg70AadFNjkWSJZF+6wDDIxwaxvFPiS18KeH5NYv
LW5uo1kSIR20e9md2CL7AbiBk4AzzQBsu6xo0jsFVRkknAAryO3vf+FcaN4tuorOEy6j4kn
uVmvZ/JgYzRJIshbBZ1AwuI1Y5U9AGI6zxT4X1fxhbX+jX2srp2hTpsEVkn7+bj+N24C5/g
C8gcnBIrxu+07T/AvgDUdD8blfG2rWVjJBJcR3LJ9h07G2MtuBWGRsKqqq7pCB1+YgAn8S6
v4i8D63Fe614z1S78J6tMv2u/0pBcTwXRhVgwUo6JbkEYjUZOM5bo1y58X6Lfanqlj4itLf
wD4ourNY01bWLNZ3vLHYCUQnYomBcbowGUHgb8cVdE0HwN4O0rwTeL8RtbvNPbUkk0S2t5F
ZFWd9hWfAIKfvVRmbaF4Awx50fiHqXwm8GeLbW48UW97quo3d4ftF7JPLcDSzKrBH28orBc
hFC7tqkjOOQDnr74d+Gr34cQ+IPCE154h1vV72XUZL21heB7mcK52HkLaoJvLZgzLny8Ekg
Ctg6t8cdH+H+heIfEkmnWs+lEG8sprmKGXUsLwHk+ZAWJ2hVIyRuPXYK2k+FPhm2rxWng+3
8U6poGvRRxyTafvm0mBxEixtKmMO3AZshgG+/joO48Kt8QNBOi6Pc6O+r+G4G/s4XV0yJqC
BWIS5kUHYYwoVcD5zjdjnFAGv4UPw+8ao/iLRrWK7u0vBPcGcP50Fyq4Cur8jaGO0Y2jOVH
euo0Xwzonh17z+w9Pj0+K8l8+WCDKxGTGCwQfKpPcgDPfNaiwxpI0ioqu+NzActj1p9ABRR
RQAUUUUAFFFFAFPU9NstY0u40zUYFntLhDHJG3cH37H3HIrn/C+pXlrcT+E9cmaTUrAZt7i
U86hbfwze7j7jj+8N2AHUV1lZetaBpuv2qQ6hE2+Jt8M8LmOaBv7yOpDKfoeRwcigDUorkf
Mj8Iz2Gnzavq2tTancC3tLa5KSMD9528zapwqBmO9iSFOMnAOtqem6zd3Kvp/iF9NhCYMaW
schLc85bPtxjtQBsUVyC+IL/w3cra+Mri1+xy4Fvq8UZhh3d0mBJETejFtrZxwcA9ajrJGs
iMGVhkMDkEetADqZIoeJkYZDDBFPpD0oA5f4em0X4e6RbWLW5gs42swLZnaNTE7RkAuAxwU
IyRXU1y3guXTGh1u10oWqw2mrXMTpbKy7ZCwd9248sWckkcc8V1NABRRRQAUUUUAFFFFABR
RRQAUUUUAc/4ml1W1/s2+0+80u2tre6U3v9ogqDCRtbY+fkcZ4yCD04rhtV8fJZ6j9hvbW6
0Dw9fSQLBqkKeU26WWQbmLKVXeUOeAyqytnL4Xp/iJ/aVt4bXWdMTzZdKkF4YiqYZVIL7mZ
WKjy/MHyAtzxXDS/EK+8X6da37eBP7Z8C30UkF/amMzXkDjad7xYKlCGBVR8xU7/RaANa4s
da8JSaxZfDr/AE8KEvn0+75hhYY3RRyYzvmHzEsWKnLnJflfBuseENa1yBtR8M2Xh3xNptz
NBaJsCeesgYmS3favmo6KWJA9z2qCbxVrtrqtvH4VtNNuNE0Sf7HqWmWzrCYISMCZZZgikI
AMooABDKWJHDYtD8JfEhn/ALP8VarLqWkXiNPfrIIrlwI38ooVCqkZL7wUUBtuec5oA9dor
GtbibRdI0211zUPt94xW3e7S32CVsH52UEhOByc4ye2QK2e1ABTXbbGzYzgdKdTWZQBlgM8
DJ60AebeE9DsfHHwiWTWZ53TxPvv75ba4aI/veDDuXB2quExn+Gum8F+CNC8A6Aug+G1uYt
NRi0cE9w8wiJJJ27idoJJOBxkk965T4d+JdFsZrrwb9qYagur6ittYrExMECTsQTgYRAGAB
OByoHauq8ea9qnhvwRf61o1nb3t7a7GW3ncqJF3gMAR/FtyQPUUAdNRXF+IvHVv4f0LQbtI
k1mbWLy0sY2s5VEW6aVIzLkk/IC/bOeBxnIu+Bf+Eql8KW194zZY9Zu0SWe0jC+XaHYB5ak
DnpuOScMxAJAFAHT0E4BNFcFrXxU8L6H8RdL8D314V1PUD5aQC3naRnYr5e3bGVKEF9zlgF
2898AHg15ft4g+LF1qEFnbRzgx3VxBdxxndbyRjzMqwIybcqpA5HlSd5BlPF2reItW8RWXh
KKSKy167v7IR20Dhg2F2iZyoBwiNA4QABS0rAZAKxeMlHw98e6/BrU0NnYGb7dpuoxb4pwk
0wkFvuRT8qurYVuSFkw8eePQPgH4bvri7vvHGsNJcFreOw0yW4hKuIOJHIYgF1yUUMMLlH2
jaQSAeu+FfDcPhnSJLZJhcXNzM1zdTrGIhLKQASEHCqAqgDnAAySck+J/tEfEW1sfCxg8P3
92NS0rVbeN5baKKWMTlHYRYkDBnXCsQBlcryCcV698RfEWo+GPAd9qOjWyXOrSNFZ2Mb/AH
TcTSrFGT7BnBPqBU/hjwbpfh/wzpOlyQxX91YIWa9njVpZZ25lmJPIZ2JYn3oA+VfAev6tr
sPj681DWr610uC603Sby3TymMNsZ9s7hoVzhUBAKnaokcjtWhJb2GkXOr/8I9o+r6dcXNkZ
dFi0u2kSc2cuoMQrFRlEITKqcHEmO/H1rbaZp1lLNLZ2FvbSTnMrRRKhkPqxA5/GrHloHLh
QGIwTjkigD5Q8ceG/HmoeNPE914at/EFlardWV5czQPJcXY8+IK8MaiQBljR5sqrYXKY9RV
bwX8RvI0zSrrwpruu3un6hY3Gk3Gq3aG3srVZRJIsrK3LsflZdrlUAGTgZ+uwMVx3iGXxjq
13daDolu3h+z8s7/EEzRSkcDiCEMTu5PzSBQuMgNxQBs65rlv4d0I6rqa/uYgPN8ogkHBwF
B5clsKFGSSw4rxrwz8QfBPiDStZ8Mz2uheE7+O8kkt0urbZaymJlZnySizSRtuDYONy5GRV
O18Zw+FrDUNW8aTab471vRlieO90qd5Y4YFAUzOjApBJk87CS5YYAwcNvdS+FN142udcvLP
WfF3iHw8pe20U6WsTWMMgExkSDy48qA4+d8kkgDJIyAYWqeEfh9o/w/uItG0+3NlrE4mk8Q
6w7TSSyI5ZvKt0If5GyWBCou3c24Lz0Pgy3m8C6XH4M8SaW/je5uLlpZYbG2W7/ALPuJImO
yW4k27y6k4LAMit8zbSCeZ1HUfg/4f8ADF5ovhazuvF82uao8OoQRvILuwgklDyQqCAyHK4
EZwGKsWJVWrQ8L6J4d134Q6nZ+B/H97enS2aa002+WC1OmXLuSjXAXYZGQ5wXcp8uQGwooA
6Twn/YMyaj8JfBdreeGJ45ZJtWsp7xmaytzKQwtsk5EmR8yfKofOd2Ae08E+GfHnhC8tNIv
PEFt4h8OLbIge5UxXVm6oF2oVG2SPjjO1hnqcc3PC2heP7TUbbVPFHi6w1J3tlhurO30xYo
1cAYaKTdv65J3bgSTgJwK7qgAooooAKKKKACiiigAooooAKovq+mx6zFo0l/AmozRGeO1aQ
CR0BwWC9SAe9YniLxxpnh/VbTRltrrVdYu1Z4dPsVQysoBJJLsqrwrYBYFtpAzg1zfjHSLX
x9p3grXdHtGvtt9DewSnMQSB0JZnYfMmBhgOcuqAjGaAMfxV4b1LSPGMUuj+JtRF94jlZkW
WM3MMdwmdjeWuDEgjYAyLgDy1Dbt5B9Q8PXOsXegWs3iDTU03VCu24t45RKgccEqw6qeozg
4PIzTNBs9ctLa4XXtVh1KYzMYJIrfydkWAFVhk5bgkkYGTwAAK2KAAjNHSiigAoPSikYhUJ
PAFAHJ+B2spB4insIrdIpNaudzQRyLvddqOzb+rblIJX5eBjvXW1wvhnWtB0b4cN4i3LBpt
zcXN6hTzHafzZ3ZdisodmfIwoHJYAZ4rpvD+vaX4m0C01zRrpbmyuk3I46g9CpHZgcgg8gg
igDUooooAKKKKACiiigAooooAKKKKAM3UbC6vL2xeO9EdnGZBdWrxB1ukZCApz0wcHP1Heu
c1m48K2UmpwWniGw0C9AjOotbeWLgxhTtXB6MR0OCcdO2O0YblKnODxwcVm2+j6PphNxBax
wFFbdISTwTlmYk8k4GWPJxyaAPE9c0Sx1DXtI8X/DbVoYoLa3xPLJbyT2klssR/dFeA5/i2
pufcSSOK1PCepa9440eG5gaDwh4uhsoXnnm05ZZLtZFDxtv+VTG6ou5AA6lSPlwCe71TUv7
S8MW83hDT4NSgmgZ7W8Co1vbgKV3BScscEgKBz0JUHNcD4dGhf2pPN4/wBPfRPGGkpBeTak
JJY4bsiNFaWEkBCWwEdUXnOOc0AZvxw8Nat4m1HwPEfCEviGWxnV9Se1gbyoo2kiZym44bP
lMNuScH3r3C2vozqLaWtlcwiKFZFlaLETjptVumRxkHB9M815fqnxH1jT9Z1G11/TtS0jRZ
rG3u4dRsbVZn00NJIpFwDuAYqgb7pC5xycGu18H+H7fRVurzTfEN5qumakUuYUuZhOqMVG5
0fqQ/3iMkZJIxmgDo76Ce60+4t7a8eymkQqlxGqs0RI4YBgQSPcEV4Breq63Za1d6XdWNx4
q1Hwgl/qEfmzJDMY28hoJy3QlUknUYU5MeMda+hZHWONnZgqqMknsK8MPxi+FMWvX2vLeW8
15qtxForywNJOJYU3MrsoTjmVhsGScr+AByt0ur6BYeH/ABf4Pku5Ir+S5vtQvDHJcz3doL
m1RSuSR5ksSIeMBhnAHGG+LNM8W+Kta1d7r4f+ItRMtw+bW6ZBa7G8kW+xWcxF40Wdi2Mby
ASdwr1VrXVvh/8ACPwpZ298nl6O9jBqVwsWV+yghZSARkAA5z1ABNeljaVBHIPegD5puvCP
i3xJd6XqHh34cw6XbRz6ZLp02rSJG2jwWz7mjWIHeHMg3HAAZeMk4r6RtYpYbSGGe4a5lRF
V5mUKZCBgsQOAT144qaigArw/xn4F8ea7+0N4Z8bWNvpkegeHYgMXV2UknJD7yoVG2/fA56
7a9wrhvGlveeJdUtfAtvffYbDULOabUpUTdI9uGRDChyNhfewLckAHAycgA8a+LOpan4m0/
VPiJo2nQWmg+GbVoIrrVI5FXVnkOwTQ7GU7I95McnQlyR0zXtXwr1jUtf8AhH4a1zWJYpL2
+skncwqQo3cgDJJ4GB+FM8faH4RvPBUGj+I9Gm1PTFliht9MtpWRp3+6kYAddw74Y4AXJ6Z
rD8PeC/EAht9Kjefwb4UsY8WemadqDT3MjNz+9lcHy1ToI4yRkn5sACgDS1u+m8WeNrLwtp
unifT9FvobzV76Qjy4nRfNigQdWk3eWx7KuO5xXoPSs3RdD0zw/pv2DS7cwwmRpXLu0jySM
dzOzMSWYk8kmue+KGua14d+GOua1oNnDd3VpbmRkmmaECMf6xgy8hguSMd8UAdnRmvKvh58
RmufhjpOueMLqxtp70SLZxWjSzyTxxYQ8HLPJuB6ZzkVk678RdH1dNTW81bXtFbTH8i58Ox
Qxw3d2QhlyJOSqGMZYqy7QpyRQB6PbeNfDmp6jqOk6Jq9lqOr2BZXsUnVXLL1Az1AOQSMgE
EHkEV5r44b426jc2mueD9U0Cx0aON1ktlmS4SQFlHmSSOoUqAXJAxgIQCS3HFeJ/AeheJIr
X4jfD7xbZaJa6YvlXdrfu8UQCoiGzkVcGMBN6lfvFpGznNdnafD3T10vVb+HVriy+H+rW8N
1HomlGSdWcgksgC5RGLqTGqkMUGeMggHN6pr3xL8XeA9R1iwt7/wxqmjeW9no9lp73Fvfx+
YuJUkTckocZAQblC5JyGDjUvI/iLrOnab440n4f2mg+KZFsra5uJgovLgFkEqn5W8qAEnJb
L7VxtXANHhfwVdajDqnw/1FPHml+HFt1+xfbrqNoigjCLiVP3iEEBvK3YBHIHSvZfCuhzeH
PDFlotxrN7rL2qbPtl8ytNIO24gDOOnrxzQByGm+D5tSstRt7jSbrwa97cvLqTafdxyvqZb
owuP9aoxnshAbAwK5sfs4+Gb7Xtd1bxDrGoagdajWO4ht2+yJIVIIkcIfnk4ySeCxJ288e3
UUAV7G1+xafb2fnST+TGsfmykF3wMZbAAycelWKKKACiiigAooooAKKKKACsfU5706rp0Om
XcDPFMJLyzLLvkt2Vl3DPI2vtbPfaw6mjVvE2iaIVXUL5Y2MkcbBQXMW/IVnAzsQlW+ZsLw
ea5bxJpmoeH9dj8ReCtFS91nWZhZ3ySu4jkTaxSaR8HYIypwBwQ7ADcVoA6PxJoI1bRL2PT
/KtdVdVktrvbgxzx/NEzEDJAbqO4JHerug6TBoPh7T9Ftnd4bG3S3R5DlmCqBk+5xS6LZ32
n6FZWepagdRvIYVSW6ZNhmYDlsds1oUAFFFFABRRRQAVh+MNWt9C8D63rF0XEVpZyyt5YBc
4U4CgkAkngD1rcrlvGd9aRwaRotwYWk1nUobWOKa3E6yBSZnBUkfwRN83O04ODQBU0/SvEG
jW+gaZZppZ0HSrSCCT7Xu+0MVTaXBGVQqAOPm3ZIyuMk8P/ABD8O654svPDdmxhmjj8+1lf
aqahHuKvJDzllDAjOOeoyOap+JovFmv6rLp+mQ2FtoNoPLvV1m28yHUQ6ncAOu1Bg9gxOM4
BzjQ3OieF7TQbr4n6dottr1nMLaz1W1jULIoXyxNwAYU2sAwPyrkDpigD1mikVgyhlIIIyC
OhpaACiiigAooooAKKKKACiiigArJ1jR21jy4JrySOxAPm28agecf4dzf3QedvQ9DkZFa1F
AHmXhHwH4p8F6vNa2Xis6h4duonUW91CvnWcmWZZEYYVsljuBUZyM5xk3rma+8LW1wl5JN4
ivI5DLaX19biGOzjcAN5twBtABDsSADjCgfdrqdX07UdSkgjt9UaxtEYSSCAbZpGVgQofOF
U4wRtJI4yK5rxF4P1XxhpGoWuvXkMSTRGK1sraRzDAxGPOdsAyuM7lGAqkDjPzUAY3hv4k2
8upar4T8dwpp2r2aXEwnlg8q31K0SRlEsYLMcbQCVJPByMg1d0efRo9PTxvbeIrxLSFntpL
RYCkQjVzGtutsBlGEmMEDeScHIIA89h8N+PNBbVEu/Dtt4iuPDEO/RdW1C8aOCW3CbwjRs+
GmDRIC7EBeDuwigy+ReSajF8SvAvwxu5Li/eGa80y7b7ObmbDEyKrEIhQA/vsHezrjqxIB6
xoOrPfaTqmrafqj+IUkuGaGzCxRS2jAAG2Y5ABUj+L5hk5J4r5r0v4F/GGPxPa6u+taO9vD
rC39xbR3I2uqvGxTIhJD/IASSf559Q8OR+Gf7bgttA1PxVpN/qGnST3mmAQq6ssry7ZQwPl
zkyvjaR8oGSBtJwtR8La1olhqerWGrXHgNLySBVsZr+OZ5pVZSHKxnB+VSNq7pJW+8SOCAe
u654ltLjwbcNZ2s89zfM+m2trNbvG007BlC4cA7OCxbptBNGgeLPDEerWfgO38RRahrVpYg
uofezCPajFm6b88levU4rxW68Uf8ACXXlhpfxA1CTwxrdjc2jC0muJbe1umkRw8UrIpEEjR
EkIJT95Qe6jrfHPhH4b6j4u8MGfxNJ4fu9NkjWxi0X5WjO/aA7KrLCjM23kIGJwSTgAA9J1
3xno2i3A05ZTqOtPgQ6TZsr3UpIyPlJG0Y5LMQoHJNVJfiN4Yh8CW/jKa7dNPuVzFGyYnkf
kGMIeS4IYEdsHsM1kx3l/pOn3Oi+Ev8AipbyKZon1GWaKQacAqkLckP5ssgX7oClmG0MR9+
vKh4l1bxBayabr3wskvvFdnp8M2uQ3aOk99asypIbMABScY3DK85UK3UAHsSeIPFmqXej65
oNrpcnhG6WKaWSd2Fy8DxFzMvO1dpKDYQxb5uVwM854T8a+G4/Eemrql9LP4l8UbnVmO5LW
LDSwWxOcRny+do5JyT1GcebRLH4a6TfeF7Txg5sfE11Glpp15C8stisxEblTGQ2wsyLligX
+9uPOdrniLWfAfirU7PxXrVxe+FPs9rKNR061QS6LNu2khShVIiuByzv6biaAO1167u9mo+
LdR1yLRYtOuJLPSlvYC8UeP3ck/lrhpZWIkCdguMLyc2JvFfipvCtlZ6NbWmseJJ7VZp76K
GSPT7dWQusuWyXyAAEUkknnaK5vQLP4T3U3iZ9P8RyapcQQvJJqOpXb3Udus6FWaEyEqeQd
xXudpPauZ0nxR4h+G9tLaaLazav4ETUbOw057oSG7RTHieOINtyiqhl3k7V5TBw3lgG5Z/F
fVtSgi8N+KGu/BnitLKK6MFvaLcHUhIqgC335Ak3Ngod209SQCa1fD3hzR/Gnwl1S10zxlr
up+H9eXzPKkuYprqAFMS2xlffyx65OVJOCAaqQavodxbWnjLwdYax44vwrlr2V/njt13CWG
J2Tb5hIOI48FiBuYDmsa88MTeFNeutQl8TXPgfwJcWQgurIrDvuSB8iwqhd0YISHfO87cjH
UAFux+H2vT/AAn/AOEO8Ia/daDoUIZYJZL6GedWMvzKZIUG1Ew7FdxZm+Xcqg5gfVfEBsNa
vdD0rQvFN+9hK7+JLK3knjmijDIbcwszbpGKKuxZNpyzEDADV9K8J33hQyy6teXut/Di4jQ
wRR6gsSruA3SOhlVZI5WfIiUe20nhu88F6cn/AAkN14g8HHw9D4Z1CVvtFvZLJ5ssgH+tYn
CpJnIMewdcliRigDzvw1ZfDm1/4SfVfEvh2/0vxXeXEz3Ok3LM/mSyF/nslKKr5JcCQLuXn
JC8nsfg1pPg2TTRr3gu91GxiMItL3Q2ujJb20yqqn92yghhtPzrgNuJOeMeo/2PpbawNZbT
7dtSEfki6MYMipnO0N1A9qsrbW8dw9ykEazSKEeQKAzAZIBPcDcfzNAEmKWiigAooooAp22
q6beXtzZWt9BNdWjBZ4EcF4iRkbl6jI6Z61crjfG9jHYw23jSztR/aWiOJneNCXltTxPGcY
LDYSwByAyKccV10M0VxBHcQSLLFIoZHQ5VgeQQR1FAElFFFABRRRQAVmazrdpokFs9yk0sl
1MLeCGCMyPK5VmwAP8AZVj9Aa06xvEehtrumRw2941hfW0yXNpdqgcwSr0O09QQWUjurEcU
AcZ4g8HW/jOzn8VeD9Z+yarqdqbQ3U6M8UlqylHheM4I2kswHBVwc9WB7Tw34fs/DHhy00O
xknlgtlP7y4lMkkjFizMzHkkkk1H4W0S60HRWs72/S+uZbme6lljh8pN8srSsFTcxVQXOMk
n3rcoAKKKKACiiigAooooAK4bWdUtT8Qo/9Em1CTQbEz+Tb23myefcMUjCtuAVtkcmQRjDg
kqOva3E8Nray3NxIsUMSGR3Y4CqBkk/hXltr450mysINQm1S20vV/FLLeQveWJcWsBAWH7T
5bjaCMKrMy5LY6g0AU7m3+JPjVdW8JeLrTRdFsJ4ZJ40sb8vcXkJ4SB1IJRQceZIMhvuqOT
WF4c8T3mg6Uvhfx94EfWdck0uMWM9hZeeNatY1ACvuH7t1z8ythcnI6gU3xZ4Z8SIYviT4B
8XW2q6rZrMLm63BobkhgXhYITtiXydixruO98nnc1dJovjrx3rDx2XiP4e6r4X/tK2hW11C
2iF59kd9wbzl6pyuRlSF3LvxQB6hpF5b6hollfWsElvBPCkkcUsRieNSAQpQgFSOmO1Xao6
VZ3Gn6dFaXOoz6i8Yx9ouAokcdt20AE++Bmr1ABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFZ2saW
dYsfsLXk1tbuw88Qna0qd03dVB7kYOOhFaNFAGTb6dJo2itZ6Ur3hjwIYru4bCrwNu8hm2g
euTXnmu+GvFWn6vFr/APwsy30V74Jb30VwiiFwX+7AXPyMqFtnBy3LZyRXrNZms2upXVh5e
kXFta3m4bLi4h80QjozKuRlsZxzj1z0IB4X4k8NJq19ba54BGs6B4l0azX+yTJaSPFdW5Zy
zn+FmldwGEpDAAsRzmukOpeLPDWn6v4m8U+FtCgv30c3gv7KNQIbpAE8maQnc+7KEEcDDLz
gE9/Hf6idYh8N+b9onitPNvtQSPyxHuyse1TuXexDHHIAXkfMBXA6vHoP9lzw2KXU2jXN3C
NV1a/uHkhufKnUtHGhJMsshUx/IgXnGeAKAJrjVrrxBr8kHhHw2l9pczmaS+ntV+xXtztVR
Ozt96NFUY2ZLsAAQo3HhdI1y615tY+F3iv4a3Gr3zSrfQTvHBFHcr5u+NrsRgCHaeCCCSAR
hj97sNPk/wCEm+JMFuviPxD4e13SnF9Dpl9FEYp9PYAFRGihACWAO4tIu0ZxxXTWupzXXhz
x0PC7Wy6tp19dQK8VqsKm4ESSANywc/OoLnqc8cUAeR6B4itNC8W6zam4tPAWu/ZPs/2aS1
kSyu7cORHNaWzIrGVeRsBIJcnBya6bwPoPi621Zb3S/Hj+K/BHiWKa8En2ny7u0JbcskTEZ
YHhGX5dpbGBit628WeCvCdhoeq+L9S0wa9r8pu4pZJI98azkH5DIQ3lovlpxyQo4ra8QnR/
BvijQ/Ekwg0/Slt7nTZiCsUVuHxOH29OWhIOOpcUAcvD8PbLxjdtb+JvA1umgNIbgT3epNJ
qT3CK6ZnZCwYASuFAk+Tb74Emm+CPDVxpTfCWDxRruo6do7ia+hldHKoSrxWzSlNyrg7gFI
OAfmHSn63c6hoP7O5uLea50/Ub5om8xIjJNG93dqSdmQS3705Gc54rr/CUMOh2Nva6nFPFr
WsSy3U7Tt50szjHzSOihFITYAo+VQAq5AoA858RfDDwrq3iqG10/wACappVzDPb/Y/ENnHD
5dg0AXywsZYHy+xypyST2BHqutaTeHS9+m6zJpUsZaW4lhtVm+0DaQ2UI5J4PHPGO9dDXK/
ENLeb4d61a3d79igurf7M8wbaVEhCcE9/mwPrQBw/hv4D+CbDQYnt/wC07a8muV1KO5ima1
ltJTziONfli4+UjBJGQSa7PxbfJ4Z0nTdYkjSS00+4iS7vJ082S3t2+V5Nx5H8JZuwye1db
GqpGqKMKowBWV4o0iTX/COraJFOtu9/ayW4kZNwXcpHI7jmgDC8H6bZ614b0nXtVs47u48+
5vrGSf8AeNDHNMzxlSeh2FMdx04rrLeys7MyG0tIbcykM5ijC7yAACcdeAB9BWH4b8QG8nk
0HUdLfR9XsoUeS0Zg8bxn5RJE4++mQRzhhxkDIrpKACiiigAooooAKKKKAEZQylWAIPGDXB
iG++H89jBb3UE3hW4vRb+RMpWTTvNJ27ZM4aPeVUIQNoYYPAFd7UF5a2t9ZTWd9bRXNtMhS
WGZA6OpHIIPBFAE4ORRXK/DuR5/hxotyS3lTwefbqzlzHA7FoU3Hk7Yyi574rqqACiiigAo
oooAKKKKACiiigAooooAKKKgvLu3sbSS6upPLijGWbr+AHUk9AByTQBzHjSW6uzpvhu3tpZ
IdWkkS9liLKYLZY2Z2DAH5idqgd9x9Mjn7nU9d1qTVtMutCuPCHhxrUMuuloldrdch0ZSQY
DtyVJB2jOQDwKFprWvG91PWoNHuL3X9SQfZGa1kW10yxxuiEjkL5j43SFBl9z7OAMjgtO+M
2la14X1XQPHllql1rekeZdrZIvlprEClmUv5Q2qqAASI3ygght3IAA2PRdT8PrD8QPgz4jg
13R7W5llutFS6mKXcLjHliIFgsgZQqYQHoTnmvUNA8SfEbX9Q1HS9Y8Fy+GreVD9l1RJopv
s2UVgroWyzjdjKgruBGODngPtPwT8L3nh74kaPrE+ltqRht1j0y4SGLygwV/tCYAKq7Zct8
2ePavXrWbxxdeOVn8vRk8HmBghSZ3upXOCkg+XaFPI2598noADc0XTJtI0uOxm1a+1Vkz/A
KTfMjStk9CUVQcfStGiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigA7VzF58QPBlldXFnP4
ksftcBKvbRyiSXcP4Qi5ZmzxtAJz2rmb6zj8e/FOaxnma68MeH7by7m3WQ+TcXzk/u3A4fy
02tgn5WZehBz6JYWFlpdhDYadaxWlrAu2OGFAqoPQAUAcDoGg+JNbu9e1rVdQu9A07WLwXF
tp1sFjuREsMcIM0hBZSwjDhF2lN2Cc8Drbfwr4ftbuzu4dJt/PsolhtpGXcYUUEALnODgnk
cnPNbVFAGPriadY2sviS40sXt3pdvLLCY4fMnxtyyR8Zy2AMDrxVfwnp93Z+G4pNThSLUr5
mvL1F2nbNJ8xTcqruCjCAkZIQZzWfew3XiHx5DYzW9tN4e0lBcSsXV2e+3K0a7QcoY1+fnr
5ielcdrWreI5Piynhi91fUbTRY7y3vnvbZI4YliZHEVo7ffO+WNssP7u3I3AAA4Hxh4H8b+
MdD8Bad4b0ezuY/CN2Y7+S4ukiMjRSqDCEwcAiNWBzyGFev6xaaZr3xU0XTdeSK4jsbB9St
LKQh1+0CRUMhHcorDb/AL7HHAxx/jjSp9Q+LtjeabJfajb2cEd3fWFveyRNvSRGiEOf3W9w
GJXIZ1VhuHNaniprLVPBtv4+sNGl0rxA9ykdnfW+mvPeLC0hi/eKiGQAxMxKn7pIB+YUAbf
iiUa7438IaKJo5tBd7jULpoyGWSa2aEwRlugG9y+OpMY7Zryb40aXeTftBeAtXt/DuuX2l2
U0b6pc2drdSRJ+8Ur9wFThVJIXn1r0bxz4TsZPBVv4F8N+DwUvJoniuI7eEw2jCRA80m9gx
fZuOQCzcjOTUng3xFJ4g8f6uuoaxNpuoaasNjNoBnTZ5yoXkkVSNzId6lXGMgc9MUAeng5G
a5H4mWNlf/DLXY9QVnt4bf7VtWfydzRESKN+Dj5kHY/SuvrjviJqWkp4Xn8O6hb3N9ca+ja
fb2VmcTTGQbSQf4FUHJc4CgeuAQDrYJUnt45o2DJIoZSO4IyKkrnvBOox6n4L06Zbn7TJAh
tJ5PLMeZoWMUnykkj50bjNdDQBzNxj/haOm7Nuf7IuvMz1/wBdb7Mf+P5/CumrlPGtrKsGm
eILS2lmudHvEuGFuhaZoD8kyqBy3yEttGd2wYGcVs6Prml69ZG70q6E8SuY3BVkeNx1V0YB
kbkcMAeRQBpUUUUAFFFFABRRRQAUhztOOtLRQBxGnXUvg+6v9LudG1GTSZLpprGawtmuY4U
dVZoykeXX96ZCPl2gEDIAwOq0rVrDW9Mi1LTLjz7aTcA20qQVJVlKkAqwIIIIBBBBq72rlL
zwPZyarcalpesaroVxdtvuRp06rHO/99kdWXdx94AE980AdXRXIf8ACEXQYyL468TeZt2hj
cxEAf7vl7fxxmlsdW1TRfEsXh7xJdreRXwZtO1LyhF5rDk28gHHmAfMCMBhu4BXkA66iq6X
1nJfS2Md1C93CqvJAsgLorZ2kr1AODg98GrFABRRRQAUUUUAFFFMmmjgiaWVgiLySaAHMyq
pZiFUDJJ6CvLPE3iDwvrtnZ+JNX1jyfBekzi7V0OU1S5jdgE8vbvdY2QOuzIc4P8ADya140
0/UNbstK1u7i0zw/rBjt9Ogkx9o1l2G/BVuI4GAMeHAZmbHy8bsXWvGXhLw35d9428Ay6Zc
WqrpjRRtHeQ2VjIxQSEISI0YEgqFDNjADBeADJ8cWPi3Vdf03W/D/j+00rW9ZtbuHTbOO8V
Y2h8vdAEDKcszDc7gA8hRwua2JJLxrfSdCW50PwF471iOdrx/s0V3cTsg3ll2naEkKlzvOc
AgDPzDjtQtfDfhGXT47j4cyjwRr03l20MIeXUBcKVeCQZfdHl2ZViXBXljjkDX0nX/hpq9l
Pod/4M8nxlo+pefDoV1JI11c3O5likWSTDzIV5ZjlVXOflAJAKv/CZeC/C+vT6T4i8H2Fx4
W1sRfatfSxQQ3128u0yursQIS4cjGcbCw+Ug16za+G9f/tbTn07WbXw/wCHdMYi20rTIVdL
qMggGR2AAGCCFQfKf4m4I888P/EHQPHenx+B/F+h2beIZre5l0+HULXybC9UPJHH5eSzDIT
pjcApIGRXqfhbTvFOmPNb63qWm3dh5aC1jtLVoDbYUAxjLHcgxwSd3r2AAOn7UUUUAFFFFA
BRRRQAUUUUAFFFFABUVzdW9nay3V3PHbwRKXklkYKqAdSSeAKyPFEPiK60c2fhm8ttPvLhv
La9uEMn2VMHLrH0dugAJA5yc4wfP9P8BwXfjv8As3XNY1LxDZ6baxXlzHqF1LJDNcyMRGBE
WKAIIWbBBOZVOcACgDbT4saDqkc8XhOx1PxHeo2yOK0s5EikbsfOdRGq99xOMdM1at9A8Xe
INIJ8V+IptIlmYk2WgssapGf4GmZS7NjgshT29a7ZVVECqAFAwAOgpaAKel6Vp+i6ZDpul2
kdpaQjakcYwB7n1PqTye9XKKKACg9KKRulAHL+B3nm0C5vruaCe6utQu3kkgUAELO6IpIAy
VjRFyf7tYFvJ8MvG+u+KNGhnsdSvr1I4b7bepM88cXAVVDlkRGJyMKNxY4JYk9L4Pa+/wCE
XRNSuXurqK4uY3kdWDHbO4HDAHpgA4wRgjgivJfhR4Q1vSPjZ458T6j4OTSdL1diNOuQ9uW
wJXLhlRyyE5HGP4eeRQB03xpm1i68N6R4P8JRJ/wkmr3qNYyFwgtBB++abODgDYF6EfPitP
4Q67pt94Ig8OW1jNpeoeGkj029064DCS3ZVwhOeodQGB759q5rSdd0aD47+PNY1i9guZrGw
sY9NaNg7JbOG8xUAznMq/Nj0XPStP4R6ha+KdT8Y+PlhuYJdTvorWNLgbfLt4beMoAMDq0k
jHPPOOMUATfGWxuLDw3D8RtIkkj1zwest5bheUnhYATxOvdWQdeoKgiu+gXTJY4dce2t4pZ
Ilbz2VQ4VgON3XvWB8UNM1fWvhV4i0nQY2l1G7s3hjjSQIzg4DKGPAJXcB9awtG1Sx+IV9p
9rot1a3HhLTLdGv7SRFeVrpWBigkB5jMRj3EY5O0cjNAGxaap4g8baNNNpkF14WsZnkiiur
qEfa5I9pCzRxtxH82CPMBJX+EZFbeh+GrHQog0ctxfXzQpBNf3spluLhVZ2Xe57BpHIAwBu
wABxW3QelAHLeCru2uLTWra0SNI7LV7qDbHCYwG3726sdxJcktxnPAArqa474f3gvrLxBN5
Sxsuu3sTEKi79kmwE7QMnCgZOTxyTXY0AFcvq2h6tBq9z4h8M3kEN7NAsdxZ3MO6K8KZ2ZY
EMjYJXd8wxj5TgV1FIx2qSegoAy/D+tQ+INDi1KGGSDLyQyQy43RSxyNHIhxwSrowyCQccc
Vq1xvw0VpPAdrqrEga1PcawiHqkdzM88a+xCSKD7g12VABRRRQAUUUUAFFcD4y8cQ6VrMPh
dbiXR57+3mZdanj221o4TKYLrtkcnnbnAAJJHAN/wH4o0rxBocdvpt1NeSWMUcV1K8hmCzc
h4zL0dwVycdmU9CKAOvooooAp6pam+0m6tA8yGWMrmCZoXPsHXlM9MjkZ4rxa+uLtvFejeC
dY8V6VK0irDc+H7lJbq38vhlU3b5kN13QsRkAHbn5q91PSvIfiFP8AFGESal4asUhs7WZmN
jYbJby8jEcmZCzoyoeFCIFYlsbjjigDTmGp+GNeih1DW5p7RbaeTTbm6uRFC7IhJgu2CEsQ
pLLJySsbZG5SXd8Pdd1HUUWa31+fxZpk8ssct3JapbNYzLkspBKs0ZyAgCEgYJYjmsDw74f
mbw3eWunWusaHrNtqseo2Nr4huROrymIO6o/PEiPKH2lijO/oKzx/Zur6hHr73/i1vE1vPP
Z32kRRiViu0Zs28tRDEhBRllypIIbfnoAe6xyxzJvikV1yRlTkZBwf1FPr58UeMvDtnqHhe
Xwnqfh/QJtQz9r8KL54hinjDOQZN0m5JC2WjjC/extPXv1ufGXh/wAKW+h6SreKdXjjxDqW
oxm1iEYQlGmbPzycBSExksCdgyaAPRKK5GDx9oqQ2trqUqQ67Jax3M2k2bG9nh3DpiIEsOv
zAYIGelULHX/E3ibxLqukQ2tnoNnpswjkL3SXF9NEysBJ5SZWAMwyhZmJCHKDNAHTa54gsd
Cs5ZrgSXNwkfmJZWq+ZcTDcF+SMct8zAZ6DPJFcBe6/wCHfFVxNba/E17e6I8F23huyLTTR
TlSyLOEOyQhhkfwqRlj0NX7/wAH+GfDUdrJJ4nudDgnkaKad508+/lk5Ie5kBkGdvRGXpx2
xyWq/D/wprHjmG1s/CN8bU2f9jalfaTqixQ2nBkVXiU75fmblnHB2kg80AOjksNUsfEWheN
vDTeH5Lif7RLrlwrXNrKsUodVaZ24KFtqhsIf4RglKqfEfWfDPgKXwzo954Rl8VW+uXnmzX
VzHb3IvZG2xASNJ907pIiCAFAVVGB09Ot/h/ozaFpej63Nc69baXG0MK37hldeimRAArsq/
KGIz1PU5rlvHHwVs/F82giy8TXvh2y8PxgadZ6fDGI4pAysGbIywyifLnHy+9AGg3hvR/hX
4GdvB+nrtt7hGhtbuZ5RmSVQ8cO5v3ZfdgBcDOMg81P4obW9H8MXvi67is11LSphcsbBin2
myjLExSllLMFSSRtoOCwBGMkVd1mOTxB4p0/wuky+Rpht9WvpiAWZlkzDGAMBSzRsxPYJjH
zZGx4vt57nwLrtta2rXc8lhOscCyNGZW2HChlIZcnjIOfSgCudP8QSeNEvJJ9Ll8PJDiK1a
2P2iKXr5gkzjnkYwO3NdIOlZPhnVode8J6TrMB+S9tY5sE5KllBIOe4OQfpWtQAUUUUAFFF
FABRRRQAUUUUAFFFFAGJ4o/suHQJ9T1S0S5TTVa8jVuokRSV2/7R6D6471yHhPwz4s8PaDp
2ojVJbu+ni+06tptziTz52BJEcrHchUlUGSV2oBgda6zxFDpU11oS6tdCFF1FWgjb7s8wjf
Yp+h+Yf7Sr3xW9QBm6Trml62t1/Z14kz2czW9xGMh4ZF6qwPIP8xyMitKsDV7ZnndtFuoLb
XVjM0ayE7JgPlAlCkFl5wCc7ScjpirWh6tLqlgpvbI6fqUar9qsmcOYGPbcvDA9QR29DxQB
q0UVw/iz4haZoUc9nazLcakMIsao0hRm+VG2qPmUv8vVRkEZzQB2F1e2tmga4mVC33V6s59
FUcsfYVwOtfGHwro9mJpvOaTf5bW52xyhi4QAByAcseudqjlmXIz4N4m8W6nrfiSVdcsbqV
Ltl8myF0u94WYldyIxwoVRhQrBiykiQgEdL4T+EbeLL6DxBeX1jpcUUwVtNtYiJ7JU+T5SG
2h5Nmd5ViAAVYt81AHJjxd44u5ZG03XrW00XW5pb69it2SSe0VkGZCvAEblWJDDKjcSDkMc
nTpLdr6bVdI8cPe+II2j1K31GRhIjSYM0sLKF/dDG8H59rZdiAAceiaBZ+CrX9omfwHD8L/
3Fom2O4muEuYYSiCQT7XJblXiUA/d4967v4sfDuXWbG01bw3pEMt1axSWdzbQIkcs9rJjes
ZOFDjDAZ4xI/c8gHzy7T6x4lkj0fSNahs7yOeC+jkZbcwXQCRyWImcABdiIdx3bvlBCgyV1
2qT+K/Cn7I2q69/b8WlLrV0lzawlVuWFncbECFmAy7ofMYgZyTwCTi1aztD4gTSb3w5pnhS
8Hmu0yIlvNGGjk/eGJy4MYbbIWVNgKqSQFbbc+HdvFpXiyy8O+NdU0/U7HT9OeR4762jWG0
ZWitoUTcMFxtdN6kl12k9qAMD4LfFbxJqWreL/F3ijXL+80vw/o1obqyazj8532HIQKQABJ
5hHGSGXJ4r174S6xNquteP9RbToNNvbq+iuV08To4A8gRh2ZCQGZ43D4ztZSOSK5L4xWPhX
S7LSx4N0nRrS51Jjcyy2EccX2tVmiRY5GQAsjPLk85JXjkVh+GrrVj498G41DUbfWvEGni3
kjWZd8ViE3LIUYMEbkkZ7wHqXNAHqnwR8d6t4+8K6jqWo2aQJDeFI2F59oZt6LNtJ2IAFEq
qByfl56ZPqp6GuG+Hvwt8NfDKyuLHwvNqEdnPI0r289yZI97bfmAI4ICgZ9Oua6DxRrll4a
8Lalr2oTmC2sYGlZ1TeenGFyNxzjAyM0AZvgC8tdU8NT6xYrttb+/upox9mWAkecy5IUndn
bnceTnJA6V1dZ+i2K6boNjYqIR5MKqxghEKFsckIOFBOTjtmtCgAoPIoooA4iG0PgbV9Ns9
PmdvD+pXRtVs5TkWMjKzJ5J4xGSpXZzglduACK7eqWraVY61pc2m6jB51vKORkqVI5DKw5V
gcEEYIIBFYOg3WqaXrz+FdauzqBMD3Wn3rACSWFWVWSXAA3oXT5h94MD1BoA6uiisrVt2p6
ZqWl6XqS22pCEqsiN81u7A7GIHI6Z+lAFq+1LT9Mjhk1G+t7NJ5kt4jPIEEkjnCIuTyxPAH
U15z42uvFM2s2kOqaMieDV1K3hllt7o+fKrELulUYHk7nXIzn5ckbSar/E/w/eXXirwbrFj
dB737almbSWIzxFc+d5ipkFMPEgdwciMnr9093a6dfax4JGleLYoxd3dobe+W1kO0llKttb
AIz9BigCXV9Fk1PUdEuo7z7OmmXZuiojDGX908e3OflGJDng5HFasNvDbqywQpErMWIRQMk
9Tx3pLa3hs7SK1t02QwoI0X+6oGAKloAKKKKADqK801bRJNP8AEU6+EohZeIb5XDavqd27L
IGy+xIyx84oPugjbGM47qfS64XxZ/Zcfi3SY4LCCPXbuN2bVzHH5mn2cPzO+91YAbnVMf8A
TQntQBwqaK/iKdNW1xf7e8e6LeNNAulaofslnLDtxbmTYohDrPlkYFnAPLbRin4x0X4n6Jr
UGv6HqFnHea+YF1bT9J2pPI8CuSbd5lcN+64IKg/ICOpFZN//AMI3Yvc2Vr4V8VXvhK5lR4
7vS7ydVKtLjzFt4wFZFdc72y7ABiWBGa3xdnmh+N3g+bTJvEV7axtCusNY3Fx5NoEljYPMk
Q258syZGBnPNAHQ2OtXd0lrpja18RvC9xDMxJ1G0hkS9k2qogWeaPaMlDt3FAxZvYDP8T+F
/Elzr1vqWrabo8Fsbe4NnJ4o1hna2lDeYJJI0fy5X2b/AJANqqqZc7cV6Xe/CrR9VsdS/tL
VdTur3V7dre/umm4uVIbYDHjYojLbk2BSCOpy2eSudBk8LeJdHj8eWsPiezuL23tNJ8SGEC
80+cP/AKMk4zhgXK/OuAWxuXnNAHLab4x8VQaV4bS98A3OnaELaG31OPw8ji6LhhFFMvlbS
sJZW2rkkrngjFdX4d0a/wDD/wATZ/EHh34eaha6JeWq280/2oLc3ZDHE00Uz5z1I6SfMS2S
5Vewj8E61p2uX3iKHx7q011cae8DwXYSS1E2P3cwiAULt5+Vcbu59fkG3/aB8bT6BHajVbQ
y3OsL5SjR8wl8CYncXzvEzKNvTHPTigD62+JNl4q1zQ7jT9L02Vba0livd9vcgS33lMsiwK
OCu5hgtuGNvHXIryHX9A1rTND8CeG9Kt4mtzeanBPDIgDcKP8ASh8ruT6qzHYSSMiuW+J+p
ahdX1poeoX2t22m6Ksd1q02nxywC/hCCWSVZIxgKojdDHu+Yy8cqDT/AAZ8VtYvNF8Ra3qH
2O9stMeK0ttN02FDOZGk2jDCZ1cYZF4OSwYY45AOotfiNH4s8d23h3wncE2sX+kXN75AdJY
AOCm5lIUt8okAYE5x610+k+J7jVPFmr6H/YN1aQ6YqFryaWIrIzE4UBGYj5Ru+bBwVJAyK8
7+G0dxYazDe+I9PsIfHerxk3mn2MgtlsNPDu0bGLOGwxwW5bL9cA11Wo/D9LjSruDStYlmX
UtQXULxNSdrqG5Xn92VDLhPucA4IRVOQSKALvgvT59I1HxDp95ZlriW+kv/AO0gnF5FNI7R
qWxy0Sjy8ZOFVDxuwOy6ivMr3w54g0y78G+H/Dd9e21tbLdNeXsQVbeNChwpiwVPzuCidFC
Y6DBvz+O49G13RPCKrceJdXv2eNrm2WOONCjESF8HAKBTuABxgA4LLkAs3Q1nwnrbXWn6et
74WlSW4vEjaWa8guCS26NPm3o3C7FxtJyOM46PStd0fXFuW0jU7a++yzNbziGQMYZFOGRh1
Uj0NY9n480G/wDiHfeBIZJDq9jb/aZVO3bs+X/azn517Vc1Hwrpd5qA1W3T7Bqy8i9tgEkY
hHVfM7SKvmMQr5GcHFAG9RXNeHtV1QTvoPiTy21a3Xd9pggeOC6jyQrKW434GWQE7c+hFdL
QAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAcN8Uri3t/CNmZomeSTVtPjgdVz5Uhuo8OT2HXn3x3rua5L4h
pHc+D30oxebNqdxBZwrnBDtIvzj3QAv/wCuqmmjggeaUkIilmIBJwPYcmgD56fXbqb9s9NH
HiLU10eOyDNafbmW2Nz5f3dgO09vl67smvWPF40aKW01ibWFsNU0gNdQD7YIPOQ8NFICCDG
52g/KSDgjkVw/jr4oSPJD4f8JG1nvbi5+zSTeb5hhfzFVVxGThmOTyeFUkgZAryuOTTb67h
1z4geLXjsEZoyLTZAGlZ2DHKqquu4TLuyThsDqDQB6h4g+NVnHbD+z54vLuGxCoSSOR0wcs
WkVdgVlbJVJcAHgEEjxfWtO8aQ+IIPtEFvour6teLZ6fIk6xkSS4GXKO5RVjIZehz13MwJ7
rRoPDGkSJ4kWayhVoXW2nvZfMFgquCsaokkjsN5hJTapILHcAdod4T0RfiJ4q1O3uNeL26k
T+VFbO0PleYdzbZW3RTs5JDMMMhyF4G0A9N0n4ceB/AHgyVptFXU7oWvkXV7PA95c3RZdjL
0ZtrZxtA2gHp1rhP2XLFNJ8F6rYXvhq60LWJ7wzyRz2MsO+EIiod7rg87jtzwSeBX0KBxg0
uKAPMLL4M6XYfEu6+IkHirXz4gu0EM8zNbFHjG35NnkbQCEUZABx3B5r08dKKMigDzH4veC
dP1zQ4PFFvpZuNf0CWO6tpoQfOMKuDNGMctmMuQvdsY9/nTy9L1LTNPvNNuho2oNAbeA2tx
LMUJacMmyNzNsLEDzCxHy8Bxhq+2eteb+O/Bvwxg8PavqviaGDR7W5zJdXMV2bPzpCOMkMq
s5PTdnJoA+d9T8I2+gCIXGrRy6VYlbi8WOMyeYjRybZUUIsZQfOACqh892k59y+Cfha8g0m
68deIIUXVtfCPbR+Y0psrEKBDCGYk8rhm6ZJ55FUvCHw98P+K/D+n3s/ji68YaAjCRIJbhZ
cuFACSyI7A7RkFU2g5OcgnPtMcccMSxRIEjQBVVRgADoBQA6uR1CY+IfGK+G/ss39n6Ysd9
ezkL5cspP7m3wyncODIxGNpWPn5uNHxBq91a27adoiw3Gu3MbfZIZd3lo204klKglY8jG7H
JwOpFT+HtIbRdCt7Ga4a6ugN9xcMzEzTNy78k4BbJA6AYA4FAGsBiiiigAorL1vxH4f8ADV
kL3xDrdjpNsTtEt5cLCpPoCxGTXF3PxP8A7a1AaZ8MtLi8Zz7A819DeJHp9rk4CyTgNl+/l
qC2OeKAOx1/xJo3hmxjvNYvBbrLIIYUCs8k0h6IiKCzMcHgA1keG49U1XxHeeK9U0yXTYZb
WO1sLW6I8+OPczSO6gkKXJT5ck4jGcHgR6F4T1D/AISW48V+Lbu31DV3TybWGCMiDToupWP
dyzMeWc4JwBgAYrsqAOV1LxLpMvimbwNf3Nxpt5d2iy21wsgj8/eXUrE4ORIuzOOuDkZwce
f+G9G8T+E/F3imw8M3x1Wyt7y0/wBCu4iXitWVThJyfndR5q7XP3djZyfm6zxP4Ck8T+O7T
WJZUs4LTT3ghvLdyLuGZpAweI42phQwJ53CQjAxz3UEK29vHAhZljUKC7FmOBjknkn3NADy
ASCRyKWiigAooooAKKKKAA9K8d13xOrRahq2taLBJDJqbWVhBqF4wt/ItmJ+1tGFY8vvOVR
gVSMkgDNdd4u8STJpt9pvh2/hjvowVub5UNwumD5clkTJMpV8pHj5j1468Trq+JtLsNM1T4
e+GLS0jsVhtzbXtulveanGrMWtkDYEabQW4BJLcKNpBAMbxrrHxU8Punjyz1ayk0t7Aw/2N
ZXEbxLvkUL9mZ8edOqjeCykNnYFH8Xc/C3xto/iHT7nS31u7l1u2uJRPp2qyRG8tgrlMNsV
QwypPGQM7c8CuN8Tap431DwpafEbSLPStCOgbnj0bWYmtzEGiKyCR5FUb8lNgUqnHLNuG3R
0bxJcKYLGLxJ4Y0zxVqVtNMlrc6HJaSCUSr/rR5xxyZR975y25SQDkA9r7Vznjjw0fF/gfU
/DyXC20t1GPJndN4ikVg6MRkZwyqetZttqHxJ0/SJbjWNB0fV7mJXYQaRdNE8v3NgUTgKCc
vnLjGBjOav6T4z02/lW0v7e80TUfK817PUoTEyDeE4fmN/mYAbWOcjFAHBj4weH44dQ8L/F
XSf7B1aFfKuLN4Hura/Q5G6EhT5isP4SMjOOcGoI7r4QrbwWmnfCie4ecqIrWPwjJHuB6Hd
JEqKO+Swr2gBaXAoA800fx1qsHxBsfBHiHwhHoMOoWzyaXsu1mZljByjqo2oQqk4DMBwMnO
a7DUvCnh/VtQ0/UL/TUmudOkMts25lEbEg5wCAeQOua8++Iuq2dn8W/Asl3c2mlW+lJd6pd
6lcyIh8kR+V5CbuWLtIpIHPyg9cV6D4d8W+GvFtlJeeG9atdUgiby5Gt3yY2xnaw6qcHoaA
OS8T+AdQvIPEVzp2pyy/2pZR2C6f5UASC3QDKRFlPzn95t3MEBkywO0V5xby/FLwxZ6VZ3N
hremaDocQurndJBcSXv7yMrAJEdxHHuJTaF+WJWbOcAe8XfiLS7LxFYaFcXUaXt8jvEhdQf
lxxgnOTk4wDna3pWvigDwy3+J2u3GqanrM2p6WNL0Wa3sprGwnE0dxJPPHHvLPGsiCMOwPA
BYezCvU9M8HeHNH1WbVtN07yLqVpH/1rsiNIQZGRCxVC5ALFQCx65rkvjHb2cHwl1/TtNtb
ePVNU8tLaOOJd0lw80arIR3w7qS3brXoEt3FpujPeapeQwR20PmXFxKwjjQKMsxJ4UdTk9K
AOb0HRdV0O31/UvE2q2V1JeyyXTTWdo8LwpjAUsZHLbUVQMBcYPBJzWP4T1jX9I8CWfijxp
rDQ6ULMSPDd2bPeJufKNI8ZxkKwUqI88Ak5zXVeEfE9j4u8Nw6xY3VhOGZo5BYXqXccbg/d
8xOCcYP40vibw7/AMJLZ2tnJql3YQQ3KXMgtSgM2zlUYsp+Xdg8f3RQBzmp2dx4+0q2u30G
/wBKksZU1LS70zRJO0iMCoCnJRZFyCHA4YggGuy0jVLfV9MS7t5InILRTLFIJBFKhKyR7h1
KsCp+lWLO1WysobVJJpViUKHmkMjtjuWPJPua5Xwz9nsvG3i7RrYog8+DUmjWFk2tMhDHcW
IbJiJ4C4OevWgDsaKKKACiiigAooooAKKKKAKl5ZQ3c1lJNEXNtN50ZDY2NsZcn14YjHvXl
fxY8cmwhHhuxhW8mv43j8tJAhDdF3uSAkeQwJzk7T0ALV6J4m8SWXhfTrfUNRO21kuUt3fc
Bs35APPXnH4HPavn25nPxE+J9le3U076XqLDTbNUxC8sJbzpR8h3FRGjrzg/vFbjOAAWvA/
wsHiebUru48Q3tvZWZit4VtvLeKWZUUlm3hhKi/LszxgrjBBrQ+IFhZ/BzwzZaxp+n3Piy9
ub0xGbWL/c0KbDIyoDGyBSsTA4UHBIB5r3jTtOsdJsI7DTrWO1to/uxxLgDuT9SeSe9cj8R
PhlpPxLsrSw17VdTt7K1lE6QWUkSAyAMAxLRs3RiMZx7UAXNG8BeEbMpqS+GdPjvpo8v8pl
SIso3LEH4RT0woUEAccV0tnYWOnwfZ7CzgtIclvLgjCLk9TgcU+2hNvaxQGV5TGoXzHxubA
xk4AGfoBUvagArK1bxFo2iXNha6lfJDc6hMILWAAvJO/oqqCSAOScYA5JAql4j1nVLSH7B4
as7fUNdmXdDBcS+XFGmQDLIQCdoyOByTwO5FvS9H+yuL3UJRfam4y9wwOEJVQyxAkmOMlAd
oPXk5NAGTP/AMJzq91bvYy2Xh/THh3S+fD9ovA5BGAAwjTHBzl8+lMfwdqk+q3F9cePPEAE
sRjW3haCOKLKbdygRZ3Aktkk8kcYAFdhRQBzkdj4rsr+4uF1yDU7RsCGzuLYRNH8wyfNUnO
F3cFeTjkc1wHxD1O7+I3wk1fQ/Cfh27vdUvkltvIvFit2spUZQ3mLKwPGeCoYcjnmvYqxtb
8MaH4it5IdVsFl8xPLMsbtFKF3BtokQhwNwBwD1FAHLfBnQ9Z8M/CPRfD/AIg0tdN1GyjMc
saNGyuSxYsPLJH8WPXiug8QeJjpk9ppumWM2qareyGKOGBcrDgDdJM2QERQyk85OQFBJqtJ
4D0mbSV0mW/1l7BfKXyTqlxkrGGAUvv3kHdk/N82FzkDFbum6PpmkwCHTrKK3G1ULKPmcKM
LuY8tgdyTQBn6B4dh0uW51S88u51u/wBrXl2qkBiowEQMSUjHOEzxknqSa3qKKACiimTSxw
QSTTOI441LMzHAUDkk0AeSeKNLXSPjbpHiTVtHsvEFprTQaRZpM+6fS5AsjPJFGwKlGGC5X
DAL3FerWllZ2MHk2VrFbRFi5SJAi7ick4Hcnk1wXg1x4v8AGN/8RGsZItNezj0/RmuBh5IQ
zPLcKv8ACshZAM8lYgehxXotABRRRQAUUUUAFFFFABRQTio5LiCHb50qR7iFG9gMk8AUASV
zPiTX7u1xpPh+3a91mf5B5ah0sQQSJphkYXgkLwXIwO5FLUfFF5dyX1vptu2naZBbxzy6/e
MsduqOAzeVnJZlQ5yRtBwDnkV5jPaWNxZvoPh/xJrXieBYfP8AP0CdRcQHHE89y8v76QPJv
WJSqgHlMYyAd94Ed9IebQpPDS6L9sMuowGW6R57ss+ZGmUHcJMsDxuAUqN2RiuV1N9ah+KO
meM/G9lqlpo+mx3Js7G2h+2w28vlxx+azRKSC+6bbuHAXtuIGTd6D4L8YeD18Sab8RL7RvE
WnOrzaxqEqi5tpxInyzx5UADayiMFY/nJwcg0y6m8V6741tp/DPjK4h8QfZftNjNqemNFYa
hDysiRqGPlqOGO9S7HaQSoAABL4Ue91Sy8U+I9f8Opp9nYarJfXtjqsonlZRbNIkSJITFB8
s0fz7snL528Y0PDem/Bb4meG7aD/hHbKzm2/PYFXglt3ZkbbuwuX/dKMrkgKQDgGrmjah4O
k1l/APirW4/Fc1/NJex3F/bw+Q9whTfAjqFErrvXA25AGM8YHTX3w50/xFJquo620c17qeI
BIgYiCzDH91HkjYzoW3OPmy5x0FAHb2dvb2djBa25fyYY1jTfI0jbQMDLMSW+pJNQaro+k6
9pU+la1p1vqNjOMS29zGJEfnIyD6EAj0IBr591Ky8Y+FIYtBhGo6Jo1rfNfapqGmGZxLAQP
LhglfczEKqw7flJZ1IyFaup8LePrXS9Iv8AxJrFrqFtLrVxI8VncSSF/PWTyRAkRBWEbtq7
2Zd7sTgDGADuNU0/xZo8xvvCt1DqFsiIh0a+IRQiKBiGUDKsep37wTgfL1rb0XXbLXLWSe1
EsbxO0ckM8ZjkRldkOVPOMq2G6HGQSKgj8RW9rYW0/ibyPD89zKYYre7u4yztuwoBBwSeOB
nrVLxB4S/tDWbXxHot4dK161XyvtKJuS5hzkwzJkb15bbk/KxyO+QDfutO0++kt5L2xt7l7
aQSwtNGHMTjoy56H3FcNrujfEKy8eXniTwe2g3NpeWMFvPaak0scm+JpWGx0BGD5vcdq6Hw
v4pi8RJd28+n3Ol6pYSCK8sbkfNExGQQw4dCOQw6+x4roqAPmrxXaX97+1T4e8TxeH7GK30
SBEvzeXFqk7AiZRNGrSBnjHmAhj3j6ZXFewaj8WPhrpF5JZ6l450aC5jxvjN2hZckAZAPuK
2Nd8GeEfE8iSeI/DGl6vJGnlo97aJMyrnOAWBIGaji8K+HtC0e8j8O+E9IgkMTbbaK3jgSZ
gDtViqnAJ4zg4z0oA5jxB4o0nxHa+E7vwvr1jqFlNrlt50ltMsgMY3nBwePnCj64rrPFdm1
54Q1WKDTBqVy9pNHDbHb+9ZkK7fmIXBzjk4rxHwJY6V8aPC+tXl74bh8NapZ3ayafq9nNG1
5bSOgmQh44o8KgdFAOSQCG55PoXhvxF4i8N6rY+DfiPdQXV7d7l03XIE8uHUWBJ8p0x+6mC
4IXJDAEg5BFAFX4D+H/Efhf4V22i+KtDi0nU4biVnWJ42WUM2Q/wAhPbA55+WvUqKKACuX0
54P+Fl+IEFtIk/2CyLTHbskXdPgD5c5BDZySORjHOeorlPEl2+k+J/DN/HHPML27bS5EWZw
irJG0gkKD5WIaIDJ6Bm5oA6uiiigAooooAKKKKACiiigDhvirFpc3gC4j1ZgkBlj2v5hiKv
u+Xa4ztPYEgjnnAyRy/wp8FuZLHxpqFpd2IFsyadYXdwZpbdJMbmc4A5CqqjGQgAPZV9auo
rWW3K3kUUkK/ORKoKjHOefTrWE/iX+1LOQ+Dha6zMNmJWmZLXBdlYiVVYMV2NlVyenTIoA6
SisG6svFF5ZrEmt2unSlkLS21r5jAbTuA8wkcttwSOADwc5EV94VGq2P2TUte1eRfMjkLW9
0bViUXaRmIKdrH5iM9T2GBQBo6lr2jaOYl1TUre0eYkQxySAPMR2RerH2AJrM/tXXNVv7mx
03Rp7C0jKL/aV4VQSqR8xijyWyARguAM+tatromk2dz9qg0+EXOXInZd0g3MWYBjkgEknGc
VoUAY3hvw5YeGNJ/s+we4m3SNNNcXUzSzTyN953ZuSTgfgABWzRRQAUUUUAFFFFABRVC81j
SdPZk1DUrW0YQvcETTKhESfffk/dXIyegrkLfxB/ZPixZ7y5hOga+Im025E7ytLPtiRVAIw
ocNkKufuOxPPAB31Gc0UdKACvPfidrkE3hPUfB+kTfa/EetwNY2tpbsTJF5oKGaTbkpGgJY
seOMdSBS+NIT4p8WaT4FTWprOzlt5r/U4rK48qeSJGjVIyR8yo5dskEEhCAetdL4b8I+G/C
FjJZeG9HttNhlfzJRCvzSN/eZjyx+poAuaHpcGh+HdN0a1z5FjbR20ZJydqKFH8q0KKKACi
iigAooqpqep2Gj6bPqWqXUdpaQLukmlYKqj6n8qAHXl9aWEKy3k6Qq7rGm44Luxwqgd2J4A
HJrzTVPGmvajaDTbWzvtA1XUUdbGw8uN79wGBExZi0UK7FfKuGYdQCRtO1/ZPiC+vF8TR3K
2upXUSwwWWoOZINOTblsRxkLLIWGdxIwOAQAc8DqeifEi+h1HU/8AhNfsFlpV9HdaVcapCk
JnnVAkhkBI2ws3mKqcf6zPIAyAWvEltdf8K2hurebWrfaUu72XxFr01i1oqrs8uQxEt8/YK
u0k7sk4Bd4yFxY2FnrXhz4eReIta02RLt57rfdwp5kgZ0t5XKlmBIPmBQqKpPUBK4HSNTtr
m0j8RWHw01LU/EFoTZ6q1jPJcWN2Ek+eeJt3+kzYd9hY5UHrwue28AeB/Ct9pVzoumalqll
4bkxcSeEdRys1szc7ZVZiRETkhAAGP3iw4oAq3fjnTbrRk1+x0nXfiBpv2hJtVhubVWGmbc
/IsG1QJkwcgdNuWOWUmLQZ/Anj7xVc29nqyW1xq1vLcgafpp01bwZUNDM5fzJnU7SwRlU7S
D0YUugaVofhnTv7FXWZNe8F2F59qv77WYUe28wIUMUBxmeRpvmP3lU8ctWx9n8H/GDSkfwx
pdrbahpUwhf+0IpIpdHZS5jdYFwpY7mI5AIPJONtAFbQvAniDQLlNC0mz1q70aKRLVtS1C+
t4rmC3AIZLRlVpRGSq5DshwRs55q54q8P/D34c27axqviG9stKum+bRbnWWjtrqQsvmS4Y7
pG28smSG5ypJzXa+EfB1/4S1HVNviS51TS76T7SsF6DJNFMQA7CXPKnGduOD0ryLxr4b8We
PvhDpvw90XS7VPEGhyxLenUbrb5flZRWUFSXSVRuVhxjK5ypAAPR/FvhCz8aeC9KbwxaaPP
ZrHHNbRTiW3WSH5ZIxHLCQ8HzKjZCt93GK25vF0Phy2sIvFVjcaYJ5Psy3Cb7u3RshVLzBc
qGJ4Zwvviui0sTrpFmtzapaTCFQ8EbBlibHKggDIH0qy6K6lWUEe4oAPldflwQecivNo/gf
4Bh12w1yGzvo9RspBMLhb+YNNIP4n+b5j/AI1fs/N+H+oS217eQx+DHVfsskmyJNIIXBjdy
QPKYgbSeQxIPBGO4hmhuIUmglWWJxuV0YFWHqCOtAHmvxGi8XXHiXw+umW9gNGt2N1NdXcT
SpFIjKS0nKiNVj3srZbLADAIBqDQ/jB59vc3/irwxe6BpTAzafqCbrqK9h3EK4CKJAWClwN
mNmCTyM+q15r47+FFn4v1+y8R296trqts0IYXMRnhmjjLssZUMpUFpDnDYI4INAGlcW+seK
vDo1vSYl8M+IVjIsLydI7kGJij7WHUI+1QRwwx2NauieJVurz+wdZ8ix8RRRCSWzWQMJV6G
WInlo8gjJAIxyBxnx67udd8M/E+313xBqOo2WpakSW07Topb2zaFAfLt0bymxJIY2diu3aq
HjpXovh670r4maba65qGgJGNOuhJp1/HP5iu20ZkgkAViuSVOQAxUjBFAHf1U1K1uL3TprW
11CbTpZF2rcwKjPH7gOrLn6g1ycP/AAsTRJrm3khsfE+nxws1tOZ/st47BfljkG0xsSR98F
AM/d45tpq3ja4uL2OPwlaWscLAQS3Opg/aBuXJ2oh2/KW6nqAMYOaAKPw5+Fvh74X2F5Y+H
Li/eC9kE0y3cwlzIBguPlGCRjPbip/iZ4Vu/F3gaex0uZYNWtZor6wmYkbJ4nDqMjpuAK57
BjUtm3xHN1cPfL4dFv8AaFEMcJn3+Tk7izHjdjGAFxmqVv441LR7uS1+IGixaBFvCw6nDc+
fYyg/3pCq+Sc7VxIBksNpPOAC94S8faN4qkfT0hutL1q3Tfc6VqEJhuIRnaWweHXPG9SQfW
utrj/Fnga28V3ljq1treoaHqtlDLDb3+myKj7JANytkEMuVVsdMiuQg+IGteAr2fwx8SLhL
y8kBbRdWij8qLVM8CFwMiOUEjP8OPmzwaAPVdQ1LT9I0+bUdVvoLGzhG6S4uJBHGg9SxIAr
j31TVPEnjTR4dK0ct4cs2N5Pq07FFnZof3Qt9rDzARJksQV4I60+x8L3viXTrK8+IsNlfXC
ObhNLiXzLS2Y7dn3uZXTDYc4HztgdK7ZVVVCqoAAwAB0oAWiiigAooooAKKKKACiiigCC7s
7W/tJLS9t47i2lUrJFKoZHU9QQeCKljjjhjWOKNY0UYVVGAo9AKdRQAUUUUAFFFFABRRRQA
UUjMEQsegGTXOal4vtbLR9H1S102/1GDVp7eCHyYdhjExAV5BIVKL8wzn5skDGaAOhmmigh
eaaRY4kBZnY4CgdSTXGa/wDELTdJt/Dd7alLyz1q/W13hirLEVf98q4yyAqCW6bTuzjGcL4
taA3iCDR7O3vrwXF3eLYG3iV5YljkVllkaNcKWRG3hpDhdgIGeDpWejy+OLXRtS1u2u9O+w
RSQXFtPaLFJdSNF5b4b7wi+aQYwu4gEfLjcARfEPw99rvdIuNGght9XvrwWlxc/wBnC6822
aGRHSXofKG4E/OvTg54roPDeh6pB4dsLTxdcafq+oWEgaGeG2KLHtXYjqGLEPtzk5/iIHFb
Gk6XbaLpFtpdo0zw26BFaeVpZG92ZiSxJySTV6gArxPxJ4Wh8U/tKQ6Zrd9qdxpI8OG8W1t
76a2jhkW5RBkRMudwMnXqMj+EV7Z2rz/wneWut/FTxtrNkh8qyS00ORpFw3nwGaWTAPOzFz
Hg9yD25oA6jQ/C/h/wzDJDoOkWunrK26VoYwGlb1durH3JNbFFFABRRRQAUUUUAFcek1r4u
8W3dk9uJtM8O3CB/Niyst9hZFKMG/5ZKeQVILOMHKVc8Xa1f6dpYstBjgn8QX5MNhDO2E39
5G5BKIMuQOSFwOTWnoulpo+kw2Sv5jjLyyfN+8kYlnb5iSAWJwMnAwBwKAMbWvAPh7xFrlt
rOtLeXN1ZsGsyt7LCLNsYLReWylSe56nA9Ko6hql5e+Ip7cyTWWh6LcwJcyRI0kt5OwRljG
3JWNd8Zc4yc9lBJ6rWNTt9F0K/1e7bbb2VvJcSE9lRSx/QV8zfGzRb+f4ceFrGLQ9W1zxXf
Xo1LUEs45meNZI8TZEYICAiNAOwQe5oA+hbDwzJaa9qOrSeJNXvEv4zG1lNMv2eL5iVaNVU
GMhTtypGQAWy3zVTudB8KeDNCvfEFj4bs1n0uzmn86OEG4cKhZgZSC7M2OSSSScnNdLYRwx
abbR28bRQpEqxowIKqAMA556evNc7r/ijy74eHNAtY9W12dMtAzfubWMnBknYZ2r1wv3mIw
B1IAIvB/hPTbHwn4VbUrOxv9V0nTYbeK+NvGXjxGAfLYD5V+nUV1yxopJVFUnrgYzXmmi6n
4g+HfhTRtF8RaAs+ladDBZPq1lfCX0jV2ikVHAJxlV3EZ4ziuf1b9obw3ps3iqP7FesdClj
tmDWkgCys7R/vCM4UuuAQD+tAHttcfclIfjJpjSfJ9o0W5jjbPDss0LFfqAcj23dO+/oWrW
+veHrDWrOKeK3voVnjS4jMcgVhkblPQ4rnLdZtR+Md3exQ4tdI002MskjDJmlaOUBF6gbBy
3QnAGdpoA7Siq19f2Wl2Et/qN3DaWsIzJNM4REHTkngUmn6jZarp8Ooadcx3NrOu6OWNsqw
oAmnghureS3uYUmhkUq8cihlYHqCD1FcnN4JfT9Oe08E61J4WGxEiihgSa2hAkd22wt8oLG
Q5IwcBR2FdhRQByc1v4+srOD7LqOjavOpjE32mCS03gDDlSjPgk8jjA6c9aJfGFzp1/Db67
4Z1GwgnuXt472LbcQABgI2coSYw+c5YALggkcZ6ymyRpLG0ciB0YFWVhkEHqDQBQ1DTtL8R
aLJZX0EV7YXUfIOGVgRwykdD3BHI6ioPDnhvTfCujx6TpLXX2SJVWNLm6ln2KqhQq72O1QA
OBge1c/L5Pw7kmvprydvDFxIu9JCzrpblgBsAUkQnIzkhYwuRwTjtwdwyOlAC0UUUAFQXln
a39lLZ3ttFc20ylJIpkDo6nqCDwRU9FAHGS+D9c0+eEeEfFraRYqyB9PurQXkCRoiIscI3I
YhhM9SMsTip5fAOg6jqsuqeI4R4gum8xIv7QUSRW8bMSEjiPyKQDt3hd5AGSa6yigDmfDfh
GLwqUs9I1W9GixxeXFplw/nJAd2QY3b5wMHG0kqBjAGK6aiigAooooAKKKKACiiigAooooA
KKKKACiiigAoqrqF41hYS3a2st15eCY4cFiM4OMkdBz+FcvrHjaXT/GFl4Zs9Fmupp2j3yy
MYl2s2CY/lPmFV3M3QADrk4oA7Ksy317TLrxHfeHobjOo2MMU80RUjCSbtpB6H7p6dOM9a8
w8YaxqVl8UtGh1S/+0eH42+3vGIvIt7eJSsYeR9x80h5lboFXy1OAck67+EdY1rxfd+MdN8
RS2DSLCmnTiT7RGbcqfNHlAKmG3IyltzBkBJK/LQBbXXNcs/ihfJqdlMdAuTDp9lcQOjxpN
tL/ALweYWDMWK/cGNq5JzkUtL8NanP4G1zwrYw3GlAapN9n1DUP3ksqGXzftCjJLMGJClsZ
2KeldVD4K8Pxa4dc+zztftKLiRjdS+XJMEEfmmEN5e/aAN23NdHQBi+HvDtp4dtbhILm6vL
i7l+0XV1dymSSeXaF3HsvCqMKABjgVtUUUAFFFFABXnHh/wAtPj941WKL7Oj6ZprMFPy3Eo
M+6Qj+8FMS59AK9HrzbxpaW+k/FTwF4shnFtcXV3JoV0zHCzwSwSyoh9xLEm33Y0Aek0UUU
AFFFFABWJ4h8Tab4cgtftsy/ar6dbSytxkvczN91QFBOO5OMKASeBUmva5HodiJFtnvr2Yl
LSyiZVkupAC2xdxA6Akk9ACe1Z/h3TNVuAmt+K4YF1hxlbaFvNhsR8wAjYjO8q2HYYDY6AU
AL4a8Ntpmoapr2oXElzrGrur3Bd9yW6Lny4I+ANibjzgFiST1wOmorynUfifrcXxjvPhtp/
hIzXS6e97bXcl4ixy/uyVJXGQC/wAmOvfpQBt/EyxPifQE8A20/k3OvHbJKAWNvbxkPJKR3
GQiYyOZB71bPg7WfIRE+IOuxSMMXDqtu3mHOSVDRHy/QBeMfnXLeH/+Ei0+aW0svCuqS+K7
2NTf67rmz7MMc4UxOcopY7Yk2jrkg5J6drr4iaU+2TTdN8SRSL8r2jmxeJ8dCsjOGXP8QYE
f3TQAxvCniV4W0ubxzdTaSxG8vbIt6y9089CoAPIyEDAHg5wao3HiP4cfDPSLy0sY4YRZgN
cWelW7XE+44AMoQEhmyPmkIznrVldL+JGqOZr/AMSafoVvPHhrPT7Pz5YD7TyNgt7+Xj2rN
8WabaW2i6X8NvDdp/pWpzJJJIDk20EcivLdSN1ZyQACeWdwc8GgDP8AEur3unX2ja/4ysbq
4jXzriy0fT4kdLaVVyjzM7r5suCFVVwN7cZOGrxkfszx+KNc1PUb74lLZanq1yNQubCO2Au
bUuZJDEyCdhnLe+Nhwete7+PvB3ibxHr+k6xpb2CyaLKkuniZ5PllaWLzJHAwCBGsgC5Od3
as3VPgrY6zc6xqF1d2dtqeq3plmu7awUOLbyTGYVy3ysxJdn/iJIIIoA6nSvFml2vg7SZbC
0vrq2+1RaRCBEBIWDCLey5yqjBJzggA8UviCzuLW+m8aeGpvOvraHyb2xU7kvokJbYQPuyr
uba3+0QRg8c9o3w317Q9J8LaPaa7Ym30Vru4luBY7HlnlVlR1QNtBHmSEk5BPRR2ry/DCe1
+FuveHw2mTX2sRxQOXi228YAVPMOcmSXBZy7cs5HTigD1aaGC6txHcQJMmVfZIoYZBBBwe4
IBHuK8k1nxb8QotYSPw54Xs723hu/s17pFrcI08AkTcJJpQQIiSysAobjJLZIriLPSNK1/4
n2vg/wpetDp2kvbX1/Bcy3cVzc+SSZBKsiYcEyxhQGUDexIYEAXdI8K+KtL1vQ7Szt7zwtr
ur393c6hNDq73qLbiMhWeJ2aMsu9ETIb7ik+lAEkF9eWdpq/h683/D7VTDPPea00U7x3cSu
4jljkZmAb7u5nO87hjlht6Xw38ZrFbnRNH8TXVizXyGNNdtZSlldSADZs8wA/NyM8ruGAzH
O21bXepeJPFuoeC21LSLi58NrFMupXKR3d00zZyxgCokRCMvIzjcOp3Ys6h4Bsrq71HRTpT
avFdWIJl1f57GD5yqRRRIF2bUMnCbeCMkls0Aen1j+I7/U9P0hpdH0+O9vXYRxiaZYYoyeA
0jHnaDjhQScgAdx5rN4V+JHhfxjpdx4Pvk1XT7iz+y6iNSkIijZc+XIq7yRt3ABEX7oIJJO
4crq3hrxx4i0jX7f4leIxZaTZzi60rUYbiERh1kG5HRAG8xdhCfe2lm+8yg0Ae56XNdat4f
ij8Q6Sthd3EZjubKSRJVJxhgCCQynt3weQKr+EGuU0JtPuLSS2GnXEllD5tx57yxRttjkZs
k5ZNpOec1802XijTtPl03WfHGs6jr4F99ntfFUUktpPpgG5XjeHbtyu394FDAj75+6D6/rE
lzY217rWjeIpdQ8N+IZYpVTS8fao3JUSPBKituUxqSVxuBzhhngA9VmljggknmcJHGpZmY4
CgDJJrmrL4geEr7RtT1ePWYYrPSsm8acGJoFxlWZWAYKw5U4+YEEZzXjkHxC1jwv4cttb0X
SNefwdp2rm11CDWQX1GJHXJAD4KxIXTaCWdiQAQBg3odFtfiNqN+ur654ht5dSjUWi3Vs1t
ZXEQPzTQRYwHCF1UylnGA+MAYAPcrrUrCxiilvr2C2jmkWKNpZAgd2OFUE9SScAd6t9q8G8
E2dxbjW/Amr6xpXj/UNMO7TFv0KtFEzbXQzsG3+WVXdsXKng8kBe88E33j6LXtU0TxrYRzR
IoubPVbVAkMgJKvCVBJBVhlc8lCu75gcgHe0UUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUU
AFHaiigDzPWbjxJpHxGsI38TzTrqbRmz05YI0gMaXCJcIeC7MIplcHcDmJj93K1seIvBMev
+N9I15gLdrC0ngW7hmZLiNnKFTGMbRgp1JIIJBUg11Eul2U2sW2rTRF7q2jeOFixxGHxuIH
TJwBnrjjuauUAYmleGdN0/QLPSZoI77yLOGzkmniQtOsYwu/AweecdATxW2BgADpRRQAUUU
UAFFFFABRRRQAV5/8YW0tfhbqj6kT56bG0/Y4WX7aHH2cxkkfN5m38M9q9ArzX4o2d1Z33h
jxza6e2qp4eu2+1WQi8z/R5tqSTKuCd8eAwxzjeO9AHf6Yt6ukWa6lIkl8IUFw6DCtJtG4g
dhnNW6ytB8RaF4n0wal4e1e11S03FDLbSBwrAAlTjowyMg8itWgArnNY8TR22uQ+GNL8q68
QXEP2mO2l8wRpCHAd5HRW2cFtufvMMDuRt3tw1pp9xdLBJcGGNpBFEMvJgZ2qO5PQVz/AIN
0u8t9Ok1vWrfydd1crcXkfmeYIOPlgU4HyoOMepY96ALXh3wzHoQu55tSvdV1C+l864u7yQ
FmOMBVUALGoHAVQPfJJJ3qKKACvMYvhVOnxo/4WhJ4nlbUDb/YmtVtFETQf3eSTu6fNnr27
V6dRQAUUHOOOteTfEz4uR+AvFegaE2ha1eTajIrRGztY5I7sklPJDNIuxtzRknB6j1oA9Mu
dW02z1Gy025voYry+Z1toGcB5iqlm2jvgAk159rGvy6d4013xFpGi3OtS2OnJp4gt1I86ZG
eaRd20hQisvPdn2jmsX4m+ArdvCsd7p17eafq0M4vH8Q3WoFHsvLjcKzuW+4C+NiqwOTwCd
w43V4NP0STRvE118Z7pNS1S3tVXUbdUZGMkgLSyRZVI4CAgGcc7idx6AHovif4q6jD4ZOr+
B/Ct9rogaFrkzWs0OxGcBo0QqGklA3cDhcZY8bT6HoWsQ6/4fstat7a6toruMSrFeQNDKgP
ZkbkH/IyK8W8MyfFaTWdd8MvrkF3pN/dST2XiGe4TzSuD5kNugzn+HDAFY8t94iqPhz4q+I
vBMEeg+MNPN9oWmai2mHxG0nMkKqQH25YybW2K8mQPmAI3ZFAHRaj4w8SWv7Vej+EHsdKGn
XmlyTRXHnTmfyRksCm4Rht8fB2n5e/OK7LxSY7vxn4a0fUcrpkwuLnG0lZrmIIYkPY4BkkC
nvED/DRD4M8Aav4zl8Yw2dte6/ayqjXsdwzPAwQEJkNwNrA7eh3dOap/EW+s20qDybiSG+0
vVtNlEgVlEZkuFT7xGCCjOpxngkHGaAPH/BXhTwz4puNfuPA+vXmravBfGLVX1OGWwjuond
neOUxW8RL+Z8+0lyAmzcqua2PiD4d1zQfDeu3l54b03xBdLo0dhZ6vdHd5cUUYeee5LJ8r5
XKfM+Sijg53dp8M/hjrvgNvFEt34qiv5tf1AaizQ2ZjEDlyZAAztkMCB6j8q9A8Qapomi+H
bzU/Edzb22lW6briS4GUC5A5HfJIAHUnGKAPC9G+Jq6B4jt/DPhuO117cvnXsjwiyFtEkaO
wj4LFUj/AI5mwSVAc849K8K/Ffw14o8ISeJT52j28cnlGPU9tuxcqHVAzHYzFSp4YgZxng1
X0WwtPHHiDWfEd/o8yaFeWUGn20F/AYmuVR2keUxsAVUlkUBgCfL5GMVzuu/Am2klt/8AhF
dZbT4JN0eoQ6jG18t0jNukILsGVn4VirLlOPqAd3ceKLDVPhfdeJvtF3odpPZSSJPPthmhy
CFcZ3KDnBU8g5HXNeS/sx663jLwVqd14i1ebVdTt9RDpa34iLWx8tWaZFVQV3yyTfN3x67s
9t4Zt/H0XiuW58UTTrYWnnw3EkrQxWUsK48iSGNSWDYXcxfGNxUZAGN9vFNtq+p2tn4Pjtt
Tm81Wubwo3kWsPOW3AAO55VVB75PA5ALGtrrUkr6XoXhq2JdGX+0b4xm2jDn5/wB2p8xz6r
hQTj5u4+etU0TxN4cXUtK8T6XraeBxdvfx3Wl3sNnJZHeyGYpt2t/q1kWNCFUSAhS2MfWFe
RfHPxWvgvQdP1tfBseuS75I470SQJNYEIZNyeYj5JVGPA42/SgChYfECz1nxr/YuiRS3Gpa
JDF9oi1WBEu9atvKL5iB2hZFZonwwXh+igirfiO61DxZLc6p4e8d3A0vTroWd7pOlW8wuEB
wG3GIGZZQ3I4C7RyMEtWZ41t/D+ran4T1rXZv+EV8W/ZpLgJplu17fQyPGqhFZQUyfu5dDu
24UjGaq2Xiyz1LxbdeG/F00vg/xKYQul62vlxyXASPD+Y4Jid1LtmMgqpLAZIzQBz83gTxL
rfj/wAMpomh6v4EXTo/9F1vK3DTW4UiQTgKRHO+4naxAO4kksNtWtE1fxB4Xa+0C/S41XwP
qM8iW1zpd6r3trdtJIxtd6uWkLbfnfgqZMk4yw9J0XWZPE2j6VpPiLxDFBc3bM1rfaNdLHB
rkSrljGRlk4b5kBDAqxBwM1594ou/D/gTV5fFHgPw017HZy/ZtQvVUyQJHhPNggUkAuIrdg
WB+U7U+YsAoB2HwY8U+G7/AMF3Wm6Bc3MtzppaVtIluhcSWqP88aROyoWjYEFd3TdtJGK7L
StQ8bXOviTUtCsrLQ54z5cfn7ru2cdDLglGDeiE7SBy2fl8ntvhr4c8a6ncan4d0268K2N7
YN9k1bSrgbb2N/lyzI4K4GCsZ4B65wVrqdU0rxBb+ANI8N+I0vPEur26sXuNPee1t3ROFkn
dPmLAYOxMszDIX0APWM+4zWTYeJtA1PU9S02w1a2uLvS9ovI0cEwZzjd+R+mOa8N0nxvceJ
vC1heaboOpx+PdDtClzJdrKsVsojyGbLYlWbKlEzlzgkgJkdlouo2njjwZPZaJ4XsLfUY2+
watb3YMEdpMmGZD5YPnJv8A4QwBB5IyRQB6D/wkeivoMmuWuoxX2nRjJns83AP0EeSfwqnZ
eIrePXE0PVdX06TUr3fcWNvbKys1uACNwJPzYzzwDg4HBrzfR7HXPDt3rfhvxvJBaeDruRJ
bfVVnjtWkneRUNvsTGFk2lsDOFfaT6ejeF9C0/wAO28mhWEV81rakSwy3TeYqq+793G3Xau
MbewIA4oAuaJrF1q32o3GkS6esUm2NnmjlEo6HmNmAIYMpXsRWxSKqoMKAB14paACiiigAo
oooAKKqah5n2UGNpkIkRiYCgbAYE/f4xjOe+M45xWJP458N2+owWs1/5cU28LeOpW2LKVG3
zT8pOXA4OM8ZzgEA6aiuWt/GFrf3ssthLZNo1mub29nufKaEldy4jK8rjB3EqCGBGcGmx+P
/AA9cRPJYvd3hhmENxHBaSM9vnGHkXblVIIYE9RyM0AdXRTFkjckI6sVODg5wfQ0+gAoooo
AKKKKACiiigAooooAKMZoooA86spf7D+Peo6WkQjs/EOlR364OFNzC5jkOPUxtFkj+4M16L
XG+PPAsPjC2sbyzvDpPiDSZRcaZqiR72t3yCVZcjfG2MMp4P4VS8E+MPEGuN4i8O69ptnZe
KvD7RxziCVntZxIheGVTjcFYA5U5IwaAL3xHuZbfwnCBYw3lrNqVlDeLOuUW3a5jEjHkdFz
XX7lVSzMFA5JPavMfFN/4om0xdFXXvDC3CajardX0hdBBmZJFi+z/AD5YoDgtIuevHbytvi
BrR1Ce2+ImgL4o8Jw6lLLDq9uXeOS3VQCwgiGyRVYxn5sgByBuINAH1GCD0pa4zwLfNcaXA
mlaLFaeGDEW024S+892QN/EpztU5yoDNgDBCYArpNS1rSNHs5LzVtUtLC2iIV5bmZY0UnoC
ScDNAF+iuXvPiF4PsdMbU5taR7NXRGmgikmUF4xIudingoQQenNc7dfEXSvENzDbeFfF2nW
mmram9vtXdQywRllRFQvhA7Fjy24Lt5XJFAHW3/irSdP1Gawk+1z3ECJJMtpZy3HlBiQu7y
1OCcHjrjnpXjXxC8P3PxC8ceHvEmmXWrAeHLgTWltD4elBkbcjnzHuHiUrmMcDH517R4e07
T7DTWksr+TUvtkn2iS9lkWRrliAN5KgLjAAAUAAAAACtrAoA4Q3/gXxBZxeINavYo3sf3Uk
eozNbLayqQcvBI21HBwQxBOMEHBBrze3GhLZTeFfh7rfgi106zuo7hLS+vjetqAEgbDl/wD
VKDuI27sHBGOc+zah4N8I6trMWtap4Y0q+1OHb5d3cWkckqbTlcORkYPI9Km13wzoHiTRpd
J1zSre+s5Osci/dI6MpHKsOzAgjsaAPDdY+FWqeHbLTfEng3xBp+nahpUwnt0treFLch8q8
CB2AVCrZZyxd+5O1AOmRvGviPWzZape6HeaJqGntDcNoxhmfSJOrrmTJlWRcqTt4O3C9TV3
Rfht8NtF0m9ub74aafp9tBIWVr2MX8jr0Dc72B/2ee3vjkb7xJ8P4/G1loupfDD7BFNDMdN
ubOxK3rTLjYgESh4C0eWXLA4wTtGCQDpPhh4R0fw3qutav4b1fX7bRmZzLo99ZSRRl+Nsye
apkb5FA+U/MeSOgHHfDfR7O4+K3xPvPEHh/VbTQdb2tYzapBPDBJCSzTf6zAQlypGcEY4xU
vh/xp8N/EeuWVld+MfGFta3Nu80aanq72lvFIrqjW/mqyvK6lucu49zT9b0b4bweJ7KLxL4
B1aXw1PK8MGrX93e3Ie6XbtVoGZm2NudVZh8xUjGCCQDobX4mw+D/FieFtQ1yPxfptxlbK5
0sfbL+1KrnyrmKIEt6LIBz/EO9XNf1a78XeLvBuiahpeseHdLnvmvf9LWIf2g8CebHCVVmK
jcN5DBT+7x1rN0nU9PuryfwGnh6/8Ah9Z6nODY3VhZeSbtDEHMbylMRzMMsepCjbu3g4v+J
E02xs7DRbLWLrVPEXhFoNTt3nuo5LqWIErPGFUhnc2/mD5l/jU5zyADyX4gfHrX/D/jzxfo
si6W8NlPFaQrFqNxCxVWaQN8vCvj5XwRnGBwK+pvD15e6j4Z0y/1FIY7y5tY5plgJMasygk
LnnHPevOI/gh8G/EdpcaoNGfVINWmF5PMdVupFuZAWIdv3uCQWf6ZIr0CWTRvBfg2Wdma20
fRrRpGLO0pjhjUk8sSzYA9SaAOb8Qahc+IvHQ+HsEarposPt2sTEEl4XcoluvYb9r7if4VI
HJyO6ZoYYi7sscaDJJOAoFeYaR4O1LxRq99411jWtT0ZNajg8vTNNuVhK28at5fmzIN5c+Y
zEIwA3AZbGa2v+FU+D5xENYi1LXhC+9F1jVLm8QH/ckkKke2KAOzhurW4txcW9xHNCekiOG
U/iOK8j+JOm/D/wCK+n22g6nrmsT2NrOZf+JHayTI8wUgZlWJ1OBu4B+td03w/wDAyyCdfC
emIUAO2O2VVO3kZUDB6dxXNazqfxA+zJqngvQI7fTdOQ7NLvUWF9SAxkYxugAXdt4JLdVAA
3ADda1Xwv4b8LwTarrVxo99dsk02ovYxfbcR4jM8i+WQihCq72X5QwHU1y8/gvwDdahYS+J
Ne1DxBFLbXNxo+ramY57K2Rw0mA7ArI4XLgvuGFHTaKZZa34oi8Q+LdN1bTvD2m2spM9x4m
Fl58DqY41+ylAR5squWX52BIUfJziq/gfX9UvtMvPDMGhr420oTfatHvWhEMFuwk4iugQFi
MbgkBASAOF6ZAIvCq/DaKK58Fabq97eyvfW8tnavYv5OnXaohS6iA+ZIXdkb52+Yk8kMxPd
SeKvE95qa3WlCAWGhXRstdsLm2cXUh2k+bGIw+VKtG6hQdwYgkYrmvB/jyLXtXt7ePw9pkn
j63aZbtpITZNLY+eV8+AtuLh1jQ7d3BHJxjPpVxPBpvxAs4lhuC2u2rxtIjDyo3g+ZcjGdz
LI/zE9IlGKAPNvF3ibxpZ+JbC7n8Oat/wiLwyw3Wm6fG3n+TI6QrKzR5YSZfcERgVUE5ycL
vy61rWhRW2neCvCt9q2hWF40eoNcbllVHdg0dsHwZBGWznOAoCqT/DaTwh4oh0i88JWOv6h
Hps0xlfWru9332H+Z0i2Ku0buNxYEBmwOhHRWXh+/vfDi6R4yu4tVaKQ/vrYyW4uI8YXzVD
cnBIYZKnrgdAAYWs6lp/h23bR/DvgObVra2ZLu+trC3EYQZUqUyAssudrbd2cAknoDNYeFo
Nc1yy8dJqmq6dPJtmjs44ltRsK4MdxGVJkbBIJblf4dvOe0sLG203TrbT7RWW3to1ijVnLk
KowBkkk8DvVmgDIvvDHh3VL8X+p6JZX10IvI8y4hWQ7M52/MDxmtWOOOGNYokCIgCqqjAUD
oAKdRQAUUUUAFFFFABRRRQBieKkvZPC94unGcXe0eX5Ay+dw7ZGR6gnBGQetebeJo9c1e1R
dU0yK71KOQwx6FBarcRXVoTl3bMimMMBGwZyux4lADH73rOpSSQ6XdSxTJBIkLsssi7lQgc
MRkZA9MiuF+Duq3XiT4Zwa1qF5aXst5NMvnWsTxgorlAMuxY/dOCTkAgdqAOU1TWJdL1pdL
8S+GNJGo3QiXR768+WC3YRnEMt0xJklUZIxtLFsfKCGMNp4M0PT/EE+oNrGt+F/FmuSRPLF
Ybp4bSbduJdlDI4cqT+9JyG6KS1ekaboHiDS7Y6elxotxpySxtDD9ikjKJvzJkmRwWxnBwO
etW7GLxsskj6ndaJJGXJSO3hlUqu04UsWOTu284HGeKANPTNH07Sllays4YZZyGnkjjVDM/
95sDk8mtCuVtvFFzpsUcfjW2t9GmZtouo599m5LqiASMFKsxcYUjPB9K6kEMMjkUALRRR0F
ABRVQ6ppolaI39uJFbYVMq5DYzjGevtVOTxP4eiuEt21i0aeRgixRyh2ZjyBgZNAGvRXi3j
r4rXVi81lp0clhGU3JO+BNJGVOZdh5RRztDYZyM/IitIMTSfiZ8QY45ri6XT76Pej5lZLeP
Enm7EU7yednXP93tk0AfQlFeIaX8dbiUrDqHhO6YRrm5urKdLhLY548wfLtByMHPPvXY+Ev
ir4Y8UXkOkrd/Z9XkjD/ZpEZQ/BJ2sRg8Kxx1wKAO+opqOsiB0YMrDII5BFOoAD0rwa68SX
vgX4s+LtWvfDt5fWXiFbVlaGSFWtjbxOJI23OoLGMNIgUksAQOQce814P8W5NJv9Y1jR/7W
tXv54dOiTTskyyN5k4KgDvtmD9ei84ByQDHuPEdhJ4xsrzSdJXwXbaSJIpJdbspUjuLiUEC
SR4wQ6xo7nbK8Z3ShicDJ2/iYnjjwv4es/FQ8ZaTcT6XcZt9PmddNtrqLYRg5cq82ORk7Ou
EBriIfCa61/rNJvp9U1GNrqb7VNLvmt40X5YVf51ZGlAjcbQFwpDEspn07V/H3g/T49Os9f
hu7WwjZo4tQhEkcTmImKEZAkTc20KXMQ52qAQFIBpv4oS30ptRvtS8ZXfg7Vp4Rd3bqYZbK
RUbzNjwks8ZWMMwhUIACVfJIrq9I8QWd8CND8BJL4ev7FJrHXdVctDeCA8NcOVd4xsyyNKM
kjHBPF/Rr278V2B8eHxXrel2sIkt7vR4LeK4jQrtDKoWN2k5DEOMlgw4AGKwU0nTLzW72a3
8G6q+pxjzYf8AhJLk29jdxZUiZkUFcRFQRGVDAyE4BYkAGnceJtO8R6PZXep62NW0SRyZbH
w7p1wyybXKMZ5CeIV2kkEJuC9wQp9Lt7jw1fi70C1m066FgqR3NhGUcW4IyivGPuggZAIr5
0vPC/irwBbPqvh3UNO0KfUrm3mk8K2upI0F+IxunkQum8bwCNqAtggknAUS6ndaHba3omra
14H1rwv4R1HTTYvFEhiWEmQsWuVQD92WdjhmJONxXBIIB7jqfgPSrt7e40a5uvDl5blPLn0
pxECq7tqMmCjp8x+UjHNObUvFej30EOoaUmsafI7eZqFkyQtaoAuDJE7fNzvJKHgAfKa8/w
DCXjm60vRNM0eTxp4e8RpZ3a6fLfu728lwpZFVY1AKttV1zJnaTheCdw9roAp6Zqmna1plv
qWlXkV5Z3EayRTRNlWUjIP5GrlcvL4Vh07V9Q8Q+GkSy1S9xJdRbiIL1lHG9eQrnABkA3Y6
5qfw34mj1y38i9s5NI1mMMbjTLl1M0YDFN4wfmjJB2uOD9eKALuuaLFrummwmvL20iZgzNZ
XDQO2O29fmA+hHSoNU8PxanpMentfX1qq7d89rP5c8oUY2mQfMM8ZIIJ6ZwTW3RQB5HJ8P4
de0u80zXvBen6XoC2qw2dtaXmLz5XLlHYDyxubByr5yBknPHP/APCMfELwX4Y0r7b458vRr
NZbeaB2+0XEUB5hjik2qZbgtiNX2jAICqTkt7D4k8L6J4t0s6Vr9obyybO6DzXRXypHIUjO
M5GehAIwQDVLWPBOka3KZ72a8LxwtDbAXDbLXdG0e9E+7vwx+Ygn3xxQB5t4FtPiVcaVBf6
Z4+0i+8Nfa4rqyW7haa4a1ZV3W0rklkZdzfMWdsqoJwSKwdP0mbS/2r9c8fX3gy70rw09g9
sdWmtwFM/ybpSBkqhCP+8IHU5ODT77wv4J/tvVYPCeg+I/FdhcwrZXGk2Ehg0uOeJRGJfOY
ogdAhBwWw2DgECo5PFNuml2FnrsV54gtLSweezsLSd7qxZrcJ5huro83DJncTjyxjGGbbQB
tSeItfsR4k8a/DjQppPDlzZz3kv9r/6NbNcR5Y3ECZ80iQAhhtQE4cHJOcLSfGur+PPg7be
DL660ka14tkn0ixFl50qRWsYKz3DvIzFyqK5HzZJZB3JrrYvGa+OfhgtjfeF9Q1fXI1EGt6
NZTNZPbuoxKGO8HYw3bVBO/p64o6to/wAJ9FtrDwTpeor4W1C6vIr7TWByNKuwm9DiQ4jLh
CGTPzbsEDcDQBs/Gbxlr/w/8J6LPoh09I5rxLaS5vp2TZtUyDhV+YMI2BG5ScgDrkeq2v2g
2cJuzGbgovmeVnZuxztzzjPTNeIePbOx8R6ZZ6T8ZfC+sPY2c7N/aGiM7WDNyFmZY2M0eFJ
zuUqpJ5PBrpLz4veE7HTF03wjfDxdq8EAYWlrNuaONcBpbiUgiJVByxbn0BPFAHqNZ+saZ/
a2mSWH267sVkxuls5PLkxnkBsEjPTIwfQiuFt7H4jPdKq/EbSv7RuV+1SWEulCSGCEnA8rD
pIQDxucnPoKkab4s+HWeJrbTfG8UqMYpoyumyQvkYV1JZWTGfmXkY6HrQBSt/hPo3hjxxde
OtJN/dyYTy9GXZJApEaRl41cjEx2AmQt3OfWneErLWfDv/CStYfDg6VPqNyt7DDHqEb28zu
FUlznMbr1cKpGF+Teeula6P8AFS5vRqV94x0nTwzf8gqDTDcQIvPBlZ0dm6cjaOOlWpF+IG
jPHfT3ll4lt94E9ja2f2SVFJ5eJmlIbaOdrYzg4YHAoA4XSvAnii48XXGieNdITVPD5Uyaf
rGn3C2z2P7oI1sUVlcQk7iijdjjcW5I9B1ZZ9GXwhpVjBeagv8AaEds0zzSM6RrbykySsD8
33QDu4JYd8Vp6P4o0XWp7q2tLh47y0OJ7W5iaGaLpyUcAlecbhlTzgmsfR5LzxJ40m1+SGI
aDYRmDSzJDiaWckrPN86hkAA8tcfeG88grQB2Y6UUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQB
HPBDdW8lvcwpNDKpR45FDK6kYIIPUGm29ra2cXlWltFbx5ztiQKM+uBUWo6hBpenTX9ysrQ
wjc/lRtIwGcZCqCT+Ap1jfWep2MV9p9zHdWsy7o5Ym3Kw9jQBZoo7VntrOnqtyfMc/Z5BG4
ETEkkA/KAMuOeq5GQw6qcAFq6tba9tJbS8t47i3mUpJFKgZHU8EEHgiuR1m51LwfdafeWav
c+HPMddRhKmR7JCpKyxnOdikBTGAeGGMY57QHIzWbrmq2Oi6JdajqBcQRrgrGpZ5GY7VRQO
SzEgADkkigDRVgQKiuoXuLOaCOd7d5EZFljxujJGNwzkZHXmvlzTdf8SSa1cab4b1q8js7D
ZaWly5kupb6FY95OWRQFQui7zJEmGViz7xnrfDnxC+IWnW1tdahYxeItFKruuYgIpWLMVUR
uz7ZGZlIVVDA5HzgFcgHM+LLTxJ4Z8Rvpur6xPYaWiSvYzupuILgKcqzxbgGcgorMwYmTk8
Pms2Dwd4sjS983xIlybCVZb+7iu4iG8zaVjj85k8sLFtKklly+BkLXo/i/UPAvxAszeaNql
22t2eGtpYbad0EgG4RuAuE+bbu+66lVz0Arh/h3q7eIfFN9oOoab9iuVkby7by2lRlimUJM
4HD+XOJo2I2qRLhcLHgAHQ+CfAUkJm1eALqt1burs8aWwN8ysJNrOd6Ak7BkEcYwEZN1epp
4Htzb3ELQ6dEsg8tUjtmYGMM2xXy/wA5xsz05B5weOj0i4iutHtJooIoFaMZiiYMkZ7qCOD
g5FXqAOGvfBbNYtCscNw3kiPHmsFfAIXKSiVDt2xEEg/MCe+D5t4x8CxyFlguL3T3to2uE/
sfNrcW+SW85EXO1VKRhvKD7mJIVDkt9BVUurGO8j2yO8bD7kkTFHXp3HuOnQ4GaAPmm3vvi
L4P0w39nrt1OlpCjtDeSeeLlA4DsGO5Sq5TLeZvVWyWCgKPXfDHxg8HeINlvNqdvp968whS
Ce4j/ekglShDYIOMY4IPBHIzJqnhDOm3WmRxCK3uWDyTWllDsk5XmSMEEuoQAMvUHpmvPdU
+FtrNpNxpiNZXMtsoupFWLYRHvbcNojM0e9YkxtMi7owNhQYIB7hrWrQ6Po15fSMpeGF5Ej
PWRlUkKAMkk4xgAmvlrRrK81LxpLda3eD7bZAreRsz4klWGaWZsnDBt0bR7w3yA4AXauZ4/
Duua54htksdSEmltL5KyCENNYRgnANxGZHixkHBwmT91RlV9M8HfDNdMW+g8+2leSRyl5bQ
eXGpZiWJQ8MwdQCmdhAQ4GMUAdH4V0N7m8upLm8mltLKYW6jzXxO6RhT34jRmdVTJyRuYsw
GF8SaE0Vpd4tkuFjiK2k0+H8hSVbYd3yjbJGkis+4AjHAruLOzt7C2FvbIVjDM3LFiSzFic
nnqTUssUc8LwzRrJHIpVkcZDA9QR3FAHyrYy618O9YmurK8Fpb2p3W8GoX7SxyM0cm63kAK
ojZMRb5iVYBgXVmK5/jr4nXniu2zeaa4szcoJIEtnYR28btvKs/ys5YxNl1UL5WMMDX0Nrf
gm01C28u5sY9UKxGHzJGTzGiBykbB1ZJAPV+eSRyTnA0L4SppcxnS9gV1bCeZbrIWX5gwcL
sRsqVAypKAEAkYwAeWeF5tE8MzahH440G4uILBBeWUBjWZreeJi+xHjRBEAWYc7YyUZsD5q
7KLX9F8a6a2vR33im/kvpjayeGI7mMw3GVV0QmMbEh2Etv3AspYMWwVpPEvgPR4dWuH1e+i
WbzknSKW4d4ZwSxDtH5iujKqMuQzZGNuANg5P4cFtb8UXHiTQnSxttGWedTdzGMNulYJHcX
DCR2Uo8rkZP3IiNo5YALNPElm2q+IvBOg39hpmp6PPcapp2vacsdrAVU7BACRuZQBGEKhCo
BPFereHvGPia4ZrjVrVWvJoysWgRrHFcBkZVM0bs+2WFtxbeSuBtGM5rlfF3h7xDq3h/xLq
fiXx3aXWg31pF9ntIXWO2tJixBbkZkVE2yBSSXcE7PurXm/g+xjvblbjxV4a1fRbfR75oG8
URxrbGWylQgLcOfLYNk4Z/LJVXwSpy1AH1bDr2mSaFbazcXUVnaXCI6vcSIoXd0UnOM5OOC
eag1/wAO2HiKzSG5ee3libzILq1maGaBwCAyspHYng5BBIIOa+UdF1EeEfHF/od54strTwr
qZV7RfEOkPPbLKwkImgjUhIt5WXbGxXKMp54FfSHhnxbNd6NFeahYrZaXa2rNc38qvZxxsm
MfuplVlRoyHDZIHIPSgCxfeJLrwjHaxeIrW+1G0dhENSsbVptmEQbp0QZUs5f7ilQMZxUl5
8QPDMV2NO06+Gs6o6M8dlpxE0h2ttO4g7U+bjLEc59KrDVfEXiifboMiaBp2wOt3ewCS5uV
J+9HCWGxPRpBk/3MYJn074c+E7KLddaTbarem4e6e+vreJ53lYgl8hQAflUfKAMKKAM/T/h
x4e1Kzi1Hxdotrq+u3JFxdT3QEu2Q8iNT02J91QOOM9STSXnw5vp4o7C3+IPiS30coYZ7Bp
YpfNiPVBM8ZmUnpu3lsdCOtaB+G/hNLqK7srGbTbmGLyY5bC7ltyq4PZGAONx6g/pUcOm+N
tC1V5bXWU8QaKRhbK8QJdwnAA2zggOOpO8Z9zmgDSTwvFZRaPaaHqNxomnaXgLYWSRCGZOP
kcMjHGM/dIPJPXBGJ44lkj+zaYPGFp4dS8VobaJQIriaU/Ku2Uk7VDMucJknAyM4O9oXizS
fEEl1b2pnt72zk8u4s7yFoZoickZVuoIBIYZBA4NbbRRSMGeNWYdCRk+tAHlmof8ACxhoV9
pgWxsNUhtWE/iWJI40u2WMGJURz8rM7EMWyqgHGSflpReAb7xV4Cu/D/i3wH4cstQtnK2sk
a/6FKGdC0qxROHRvkH8QJx1AZhXpev+GNC8U2AsPEGnR6hajJ8qXO3JGM4B64PB7dqdrGq6
X4T8LXmr3zi307TLcyvjsir0HqeMAdzgUAY3iTxJD4R8KxwqLV9ckgEOnabGx/0mfAVURfv
FAxXJxwvJxXmXxP8ACN9ofwJ1a10u01HWfGOr3EV1PPp6OJbq63LvJ8rbiNUBAU8bVHU816
L4H8P3S+d4x8SQZ8S6uod1fDfYIOsdsh7BRjcR95yx9K7egD5Y+AWj+MLP4u6pceLNF1i0g
GkxR2U9yt2sDOqxLIB5vG7gnkZyWxkV9T0UUAFRzSxwxNLMwRFGSx6Cq2p6tpmi2D3+rX9v
Y2sf3priQIo/E1zht9S8Va0kl9bxReF7f5ltbiHMt7OsmVdgw+REKBlxktkE4AwQDntS8OS
fFezg1DUI7zw/piq/2RTF5V5cKSQfOyT+4cbSYWUE7Rux0rp7TVPEmmvHZax4bN0i4Rb3SX
QxEZwC0TsHTjkgbwPWuqAooAOoooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigBCQBzxXLeHTBpf
iTXfDccflKsi6lbp2Mc2d+PpKsmQOm4etdNNF50ewsV5ByPY5rh/iJPpNvZR3zXn2DXLKOS
Wwu4ivmRttz5ZB+8r7cFTwQpPG3IAO5lkWKF5X3FUUsdqljgegHJ+gr4J1Lwt4quNS1e2g+
GupQaVquuGUXR026E1vbh5tspAXgBZxwDn9yOK+vF+ItvceA5detbPbeIjK0MkimGGQZGWl
B2GPIzuBJYEYBJAryPRvFWteIvF97ImoX32LT5Tb+fv+zy+Y9xy67iFdgjR/Kw2xq+zHGJA
DsrH4g3lv481HwR4LsLfXrLRrWC3is7WJ4zbyFirCa4diqhFjYfdyWYDB2tS/E7WPE6adYe
b4fu0guFjfEcnmRWkwIK+bs5kO/aFUHBx3JArF1iy1jw6b6Pw9o/ibVbafS4WXVII2WaWd5
7meRm8topAzOYd20YCk5GODg3/jH4gfDWdfCuqeJIdduIrSJsi1lcRvJ5rEzSuJGYswWNFy
NxI+7jBAOj+H3gXE2k3Vxdxap5DOsJuJFuUijE0zmRB0OCygEcAldyhkxXoOpfD+0bSrgW9
1c/bJlKSSwqkRmVmy25U2KWwWAYYYbjzzXNaf8AEKz8N63oXhFPCv8AxM71IU1CHSgvl2l5
JEXMeGYfKqxsSegAHsD6Bo3jLw34g1a70vRdVjvrqzUNOIVZljBOBlsbecHHPODQB4dffCG
CC2hRos3MEUik3U3kqQCqRKMRGNRkrgLgnAyM5xveF/A108WnXkek28N0wj8y/iZ90SrMrq
ilwuUAgRiNnLSYBALNXuVFAFextEsbCCzjZ3SGMIGdizHA6knkmrFFFABRRRQAVWu7CzvlR
bq3SXy2DoWHKkEEEHtyB+VWaKAMtPD+koyM1mspQgr5zNLggLg/MTz8ic+oz1JrUAAAAGAK
KKACiiigAooooA8r+IGkpdXccbX9pJdvdGa3tb6byfMJiCKYiSm/yyGJQNj5yTyVz84ar4b
vtLkfw1Zan9qtZZWWK1WyIkgmbZvZV25G4ltu0chQV6AD7gkijmjaOVFdGBDKwyCD1FY0nh
XSZXt/MW48u3kaSOBLiSOLJABzGpCkcdCCMknGTmgD5p0nVrzwBqq32m6XZ6nBJJH59nfME
mEvzNyzxxGKVTIQu5CzCVsbgox6RY+J/DXiaM+KNU17W7RrSUR3Hh29jSRJd5OyNYAmZMvG
21h8+UIOMMB0/ivR7Gy8iZtN+2xGWOOOJmGXjZjHLAeMyJ5UsjrGWIygAAwK8h8NeLx4I+I
svn2VlLbajp0SLdR3UhVnMm4SlpBl03TNl142qzYyrqADak8dy+JPE0vhvxDbazZ+JI9/2X
QtOt4VjugpPzLcyKzZRfvEFMHcF3U7Xo7688Dw+IfCuh69qU0dstwV1a7ecW04bYIY7aQ7T
Mkg5Zk2qASCcitS603XfH/imCS41vwxe22lhLuObR5iNQ0+Ub1eKNtxwHBALv0IYBMgMPIb
rw542bWdU+Guh2GuX+g6lBLLAT9oW2s7lpSx84yGPIx13M4Jw2GzigD2v4f36a94ui8Z2vg
SXTHvYHsr27lupY5llDF23QSKoePKja6liAwGB8wHpWk+KvD+u6hd6fpOqQ3dzaANKkZPAJ
KhlOMMMqwyuRkEda+e4tWis/FA0nxrEZPHXheG2uLa/TVfKg8oQhWlmMrbI1Of3gjTJ38bu
p64698RNL8eQ+H7uSC7h15QbXWLGySb7Eo29VBGIck43kkeZncelAHuFFQ2sqzWkbrcR3HG
DJH91iODjk9/epqAM3V9EstathHcB4pkDeRdQnbNbsVKlo36qcEj3BIPBrndO8Q3Xh6+s/D
njO9El3cyGGx1MRFI77phXwNscvONucNjK9do7SmTQxXERimjWRD1VhkGgB4OQCOhrg/G9z
a65rGk+AkhNzJcXEGpX+DhbW0gmWUM/wD10ljSML1ILn+E1YuPBng7QRd65m/02IRp5wt9U
u4oQqbQuIkkCdFUcLkjjnJzn+FfAentqes+JtYsbiWfWLiG4ittQuZrhraKIq8KsJHYBlk3
OAOELYGAKANyTx54clW4TRL1PEN3A3lva6Q63MivsZgrFTtjyEYAuVGeM1VGsePLzTjd2Ph
GysZSPktdU1HbJncB8xiSRQCuTwTyMd+OrtbO0so/Ls7WK3T+7EgQfkKnoA46ay+IOqaaI3
1jS/Dtw0a5ezt2vGR/nDAGTaCP9WQdueGHcVLd+GfEs+mm1t/H+oWs5MWblLS3Z8KuGABTa
Nxwx44xgYrrKKAOZh8E6O97aajrHma7qFpsaG51DEhidV2mRFACoxxk7QOa6aiigAooooAK
KKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAK8V+IsN2dce5lt/OgkSTEZtw3m7EdfLIGSy8jI4y
JsgDYa9luJvs9tJP5byCNS21Blmx2A7mvnrVdS8Ta74le5tdTt5dGg1RvKhuHHnRMXlgV4n
OPk7tn7nBw2CCARR/DXS7l7iTLRRWl4bSOQyForoL8/mJEHZ/MUAjGPm+UgYzXrnhPwna6P
bpF9jmh+ysyBptu65bPM2FYgKf4VOCAFB+6oVvhDTrGHypLHzHthHHLEZWjJUeUkSj5D1KR
Bs4/jHpXa0AA4rmvEngPwj4vuLS48RaFbX89nIskMrrtdCpyBuGCVzztJx7V0tFAHhmpfBv
VNAlv9X8HzWWpz7JhDZ3tuqyOszL5kbyBgjoiqfKQqm0kAvgV2/wz8NTeHdHvhNpj6dHcXA
+yW9xIstzDbIirHHLIpIYrhtvzNhSoycV3lFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABR
RRQAUUUUAQXlnBf2U1ncoHilUqwIB4P14ryPxh4L1K4jtYEsftMKTOd0dqjhTIuXK4y8aF8
swKv82wgjG2vY6q6jNJBp08kORKEITEZf5jwPlHJGcUAfL/ivw7Bp0elya5rNpeCKwQx2sc
IaTUBIxbYz7UWIEREA+XtPlln4Q47j4Z+Ir2/ufEfgfS7yawktZjJY3ckK3MUMK7I5FChl8
tiwd1RgFXfgKwXFct441B28ULo1ho6yvbwW8dhA6SK8qIstuh3MvXzbojbhiylTwpZx1Wh2
2q6D8OV03xxpmqmGJtun6Ppzb7q8Hl7nicQMwKbt2NzfdxvJ7gEXl+D9V03U9L8S+KrjXNT
02yMdxqdnaeStySzRIy43CadThOpAdRhQw45fwpq8OneOo/h5/Ytla6/ZwFdO1fxKQbiaAx
kvBIsJKySJG0eELj922TtIwdC40nwR4y8d2r6Yuu+GvGGmrFqumwXOmi1JiSML9lijnCq6h
lZiBgBnYg9cL408L+PNZ8WaVq2veEo9f0bzY7u702LyPMtgDIFSI7tzFBsaXnEhZVHyqaAO
psvFA8HfD/TtPbxD4ItdaLtcfZtPV2hvIS5IMMMfzhnGOQrgHJw1dz4P8eaN4yl1e109Zba
80i7a0urS52rMhABDFASQpzxnByCCAQRXhOj6nd/DaTWn02ZvHGkeWnl6c9ti50tyw3JI2M
IGYkLCMktjAADGvQfDvh/wzY+ItJ8W+DvBOp3b3VqbibVftfktKtwWfDo7gTMGYk7sFeMEk
AUAewUUA5ooA5DU0/tX4laZpNxEs1hY2UmpMvUCfzFSEsOnA80jPcZHK8dfXJeC9t5P4h10
7ZTfalIsVwFx5kMQESAeqgq+OxJYjhq62gAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAoooo
AKKKKACiiigAooooAK8W+Ilrrmk6xNrXlZ0+eRVkktkUHYI5dokXgvsLM/XsBkA5X2msHxb
9lfw3cW9xIkbyjEDuDhJRyrHA4AIByeOOaAOL0HxFb6fLpky6hDJp826KZo1dY4XzxGAecf
MNoIyojcZIHHqKssiB0YMrDIIOQRXzt4Dt9OhuWt9P0zNsZ1Fjl1V2iMqvC5DDDEcOBjhoJ
ieS2ff9OULp8QXOw5KgjG1ScgYwOgwOnagC3RRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRR
QAUUUUAFFFFABRRRQAVQ1dHbTHZUEnlMspTYG3hGDFQCQMkDAyeDg1fooA+ZfiF4f0u28R2
96+ovBbWkKRm0uIlMEm05QuNmAvlSKu8HISJ8HKuDX8GfE248Ix2Oh6H4ZubnQ7WT7TqTRW
bm5YzJlisSIsUCpN8uC2NqMR6n2Dxn4Bi1iwKWsfnhmYusu6V0B24VP3iDaCC20sCGberAq
Fbyu+8B6boQe4uZlENxHLMSbUB7KJAkJJkYsV2hnHy/Ku9WwxXcAC/onxZ8R+KfFmmL/atn
o9oCbqaP7MnkRW+xmcTSu5bcpCpkLGNzZ5GAaHinVNPnOi/ES1+JV5ea3ZZX/iV2JkghiaW
ONi1uXDLASrA5JaQupBOxQLHw8sYtRfxB/wAU/ps/iGyuorR7fWdkUNrvUOWKqjF5DNGfqE
TDYAq54yW78Kzaaiw6PbXV3c/ar3w5pOnPLb30J3JK0sgjy0hMgMe9VXcuMMeaAOi0/wAe6
bJrUmoab4kv9XsdQt3lkllntYYdMRGKsUgIEhZCy7gwPBHU4FUbr4q3Xh/xf4e07V2vbTwl
cpLAPEWp2mDe3HCx79qoIVySdxUbsZwByeAvtK8GaRrWha54G1bVvB+rabcT/wBqQy6e9zK
7SMFYTLnYWYgYG7BG3YvSvULHRjb+GLmDULOf4maTq8w1XTftoiZIUMaFfMed+7ZbKrgbjh
VGFABhL8ZrHQJtXa3u/EHjmW1u4Y9Qlg08JaafBgbrhDGhJjIzjltxQkYHJ7rU9ctvHEena
H4bvJZrS88u41OaINEYrNkLeWxIyjyfKNvDbSx44Ncrp/iXXPD2i3WqHxJpPidNTtzJa29r
DHb22nPH8kmZ9wX7Oh4G4byQQNxOBy8fi7wdtSx1PV/E8OlC5/4mF2sRskM8sZkW9mlTD7X
42pwFUAsoUCgD6Nt4ILS1itraFIIIkEcccahVRQMAADgACpa4WUePb6NBp2raXYWFnGskOo
S4u21TjrIqhFiQjk7CSdwwVAwbumeKoft1jp9+tybvUI1mE0UTS2UbsuRElwFCtnDEZ5Pc8
gUAdbRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQBWv7pbHTbm9baV
giaU7m2jCjPJ5xXgWvz654/1LSlvobeDTkvAGYp+98sM6yIiumVf92flIbds4J2sK951eaS
30W9nhtlupY4JHSBuBKQpIU/XpXl/gXRtShhfS77zYpx50iMJAybi0y+aw7580ggHsh75AB
0vhDQLWzt4LrTLGCzt3iTMiSB5JG/iZyCwZ+Np5OCWIYljXcUyKMRxLGOigCn0AFFFFABRR
RQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAVxXirw/G0KS2+npNA0ji
VY7ZZGjWUgTYUAFlkUuHxlvmDAZFdrRQB8wa14EOpzXPiqS5t7u+RCXi5dWlLqTI7xB2yNz
AOscZG1nwnJNLUfiN4t+HdpJA2otq7XSx3KK0zyzWjEsH3KzSlowrKxO9U3BSrsGKj6iu9P
tL22lt54srKpVmRijjIxkMpDKfQggiuA1f4Uafqf8AZ8cN0tlBYyGSOO3jaJQfMDg7I3VCf
v8AJU8tk55BAPCNA8J6z4kfWdS1O81Ka6bzIwIoE8uKR4zJI8rld3m+YVYbEwpiRG2Hhe6+
Hmu6dqnw5vPD/ixZntPDixrBDplzLIl3bTNItvDsT53OItqxsMlDHuGSa9H1DwWmj6Rpa6H
cC2g0txIWlb7g+YFwoGzpJICu3BUkDaQpHi+jahqHgr4ladqkMwt/7RitbfUNOLeYqhpUhZ
N3ADRyNJggDiM5GWc0AR6d4V8Y6PpV9r3hLQ9Z1LTrfVBcv4Y8RGCd57lQ6zOh2kquW+Ug5
ZueAMna1uCPxl471K0m8Vad4H1W5jSJtFuUgkmmLxMoZyS0bythRhQzKiqMjeRXVazPpGkf
FSLSFuNQj1+9gKp4hnlEpieVJSluYRt3R7YXYYG0OFzljVG+8JfCzxT4Wjt9Vl1rTNM00I8
moXwmsW1AklhI0siqXbzWLdiWA4IxQBj+F/BMmn3Him1k1vWNN+HcX+nG01LTzEtwFjT5y7
fO0e6OTdEBHkBcDawrN07wb8V/CGla7/wjPjmK88Gy6XFJZ3VxdKjrLsDFrfc2yBCxYEscB
TwCQK9Lu4dO1rwsLyfxxbX/AIR01CqSxf6XLPMoAR53BxIUfnYF+Y7c5xXnnhPwRpMNjr9j
JqWtaP4fHlXVxoviC2W3gZQuz7UZFGGBwX8vIO9V3+4B11h4k+K/iKCTw/NaaVoWv6VNHNO
8V3HMb6ISAIwiDFo4nAYsSdxAwvXI7Tw346W/uLTQfElqmjeKWEgm08P5q5T+JXHG1x8yBs
EgNx8pr5rSw0Lwrrmma18JdSk8R2N9pj6bqi3EciWMo8tfNYzg7oXCxGVgckAYByVFeh/D/
wAX/BXx14a8JaXe2enWmv8AnrcfYxG8Dw38casz787jn+Esx3gY5wQAD6GopNwNLQAUUUUA
FFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFADJoYbiCSCeNZYpFKujrlWB4IIPUVBZ2FtY
xBIYlDBVQvtAZgowM4H/1qtUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUU
UUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQBFcQR3NrLbTRrJFKhR0dQysCMEEHgivn/AOKXgi71a
xsBJme4tHVp3igUpFvwrsYI13GNyhkzliG3rkA7l+hagubO1vIxHdW0c6gggSKDgjvQB8iJ
Z/Ea6u4tcutQ+061YwxLZvcwN50kULLLGvllIi+1t+5lWRirsDnII3fGXj7xd4j0rS7KR9C
ivUma5gewvfm3mKWMcBmIRdxJlyCpxlU2k19C3PhDRZ7JbOG0S1hUHEcSjYf3ZQEqRgkDGD
1+UVmf8K70U6+dYMNutxuf5xAHcqxJKkyFuuWBwBwccUAeF3WheLvDaabrXw11O409rmATn
TobGWOC7/ePl/s0rHjy2jHBdwqDaiKoA9I8K+JNP8WXt5D8RNMsLbWfD6icyPJtgCiRlLGN
nKqySR9ywwUYH5hjpfFGlafaGwaO3K+S73bSCNHIeMblfc5GHydoJOCHYHrXkGk6l4Z0j49
6np881vJptvDdvdrcR/uoYxLBDHCi7P3jLJBCAvJBPG4kmgDT1f4knwbdTMvhv+zfh9qsJk
S80+BI5bBZJNhvWQoQ3mvJkKQTtTcQclaPGngXwjr0ejaV4ffW5ry8kW8TxHZQNerFK7R+X
NPJkbgVi2ALkKv90AVoeJPiT4g8O6jb6hrulSP4e11VtYLJtNaVrEyFxbs6DDTO+1i8QwUG
0dfvcxaeNPFXhLTvtXhCafxJ4euZI7i6tri0SCfTHcbpLWFQ4BfG59g3eUFGQQ2aAPU/Dvg
S+0Dx1Lqmn/EG/vI3RDqWl3jCdZ3ZcedjI8p2K5BUbcDGMCvSq8y8D6D4C1GTRvHvhm/vJL
vULeSUXE145lvkY4bz1J+coxwOPkOAMCvTaACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACii
igAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAoooo
AKKKKACoLu8tLC2e5vbmK2gjUs8szhFUAZJJPAAAJpL28gsLKa8uG2xRKWbHJPsB3J6AdzX
jvxA8SG3h/ta8SWwWPhJVuAsnAfEMBIO2dicSuoIRFcbiRQB6iviK0ntluNPtrq/RjhfKj2
b/AJN4KmQqGBBAyuRk4OMHGjbXkN0reWSHQgPG3DISM4I7HBB/Gvkq6uPHPiHVtW8RXOhNp
djphEM0traxO8WYUOJ5bgszgxtErnayhQWKggg9x4F8Z2D6YmvagPs8Hlvb+exlt7iFQWUo
mWZJUVmJWIMShcKFO0UAfQtFZGnaoftX9l3pb7UMmOXyyEnUdwckZ9RnPBOKoeLNYn0y3Vb
YM0m3zTGjKpm+dUWIFvu73dRuwcDPQkGgDcl1CxgkEc15BG5YKFeRQSSwUDr1LED6kCqjeI
NHO1IdQguJXXckUEgkdx7KDk9q+btY8e+L115dM8L6bLq11vlNzcMXjaYKY5d0cFsyNtDbD
lyzMjkFj8wGN/wtu/a2u7wNftqMfmx+XLJNHaNIQ7NvV7sjCq5ATfgYBwNgAAPW/HHiOX/h
G7rUbC/gum83zJVgcOq+UVxBvXrGH+aRiQAMjviud+Gem61eanqnjzQ0t5mu5bm2s01AtbL
M8rxtM/AZiqeQAAM7nMpGBg1zcWlaN4in0TQ/iBf2ugW8sEhhEitFdajZqd6JIBtjt0xGxV
SM9Sixlc12f/CMWvxI0yyn0XxZp+m/2ekQ0ey0yaQPp0MbHL87XWR8RoSUGxQyjO5twBW8S
Nb+HxrMnxc8dQT3sVqf7K+x7IrhrZyPP8uEYPmEhow4JKpjBB3GuRgt9W8HabrHiP4catHq
nge1s21S0/tKzPkafMYs7rZsgSswd0KqAoJwxyDnt/DngOW08AXt78avKvdTsljjk1aGfzm
ubSL7kXC78NyHTkyFuSc4Gx8L/hzonhrw/e2vhLxFLqng3WFF5apcFJZLO4z96PK7cfdOGX
KsnOcnABd8LeA/A+uQaT460mO9t7u5mj1aKZZPIkQMn+pKrwsWGOYxw3fd1r1Kuf0Dwdofh
u7ub3TYZvtt4qrdXM9xJLJcEZwzlictz19MDoAB0FABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFF
FFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRR
QAUUUUAFFFFAGRr8MM9raJcKrx/bIDtfoTvGPrzivl/xU0l14j0zUPEV5eW+jXLjT7vUbd9
72wRHiLpBg7XNxHNtfZ8vzFfmKkfVl7YQ3rW8kjOj2ztJGyNjDFGTPvw5/HFfO/jHwb4lvo
LW2ksp9TubaaC1mtCWKXcEUcdw2WULhpJgNzDk72/u4oA6bxRJqPwz8ESat4J0uPVNAE8V1
dxz3jXd1rXnFItqySFsDaVwfmLbVUDHJ4NPD9tqfg3XrzwHZ6toGt6VM7XXhu+ZJm8oEruQ
4zISIydpdkYo0Z7Ed/wDES7v/AAd4y8N6hpXg/RdWgnP2C3jkby5rYJEzCXcx2xxx45wpwM
nIOBXnlxo+ieOtcGv+FZZvDnxE0OWyhFtqV0Y7SGKO4PmSxtz9ojd2dQSSSccDPIB0Pg/xh
Z23hfRtFvrrTbzKxmK2XzEKsQZXZGSIsWQsoMqsR13BWBJ7XXNXsNX8KoLrV7WW6urGRbeH
dsbUcSBiEwCWTEYHmLw2/IxXOQ+CrLUfD2v3vxZ0m20HU7e8eJPElmYrY30MjBI5GCEjk7R
skBz8vU1y9n8F/F1nHa+FfEPjuyWznvJpLee5ufPe5LYJ8q3kUbJMBmLLISNzZ3ZzQBy3iO
18XeDvF0vxC0CPToRYwXOqNJfXDy+em9o9pgVAY5ALvA+YL8zHJ4x7dN8QfC+qfDvw9qPje
YeGbrXlZIyQCsDBgPPBkUqqEhCruvG9ema5vw38N/APh/4jab4Z1DxjqWsalaRG6g0+98tL
eR1ZXxhVAZ1JR9gOcbWOcZrW8WeKvhLo2o6hpet6abrT9VnbTdY1dt00VvIUZxA8mSw4z8q
fKmedtAHGeIk+FniTXLfwd4gN7p+n6grS6d4hvLgeZf3jOAJSXG7H7rEbHCMNygYK56bV/h
/b+MPGGmXnhqHWfD11aX0smqeI7c/Y/tmEijkVF+8/mbAA2Ag2u3zEjPQ+JbXxdqlpp8Hhv
wrpmqaDaSJbvaavLHKdSh2lVlDnftRRhgT87ZJIGMN1OqaLrWvaJpdrp+rXXhC3SNJJoLSO
Mzoy7SkQf5kCDBDAA7hgZAyCAeRafbeMfAfiA+BYNJsPGOjgG901N+RpVwZy2ZRtZ1QebwS
XYlQQRzt9N8Nw3vibRNP1y3tNU8DSG4a5udMMMK/aJONxlG0sQQCOqnPPYGux07S7PTY5Db
28KTzt5lxLHEqGeTu7Y6k1doAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooo
oAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKA
CiiigDLk8PaJNqF1qEul20l5dxfZ5p2jBd48Y2buu3HbpXB+LPg/p/ih2huNW1D7LLcedta
YZshvViLcBRtJ243MWKhjtxmvUKKAPLR8M9b1nRl07xz4rfX0gmCwI0KojweblvOUACSVot
0e7AChiVGfmOHonwTvD4IbRvEmtE6tFei4tdWtZGeeGNZlkSMMwG0KFKhVwnOdvAr26igDx
zxz8CdO8WWOnNp+uT6brFldG7/tSaBbiWZySWLDKjklcgcYRVxhQB6BD4Q0efwzpWkaxpen
3QsfLl2Q2whh88KQXWMcKDubjnhiOa6OigCpp2m2Ok6fDp+m2sdraQDbHDEu1UGc4A7CrdF
FABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQB//9k=
</binary><binary id="_18.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAuACkBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAD/2Q==
</binary><binary id="_15.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAuACEBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAD//Z
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAL6Ae0DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD5pbrmmmnGjH41wljR396V
V/u/Wl/hooATjPNL1PT8ab7U7nNMQcDB46Ue3ek7k0vegA/nRjjNHbHrRQAqnnjrTe9LzR6
0DQnJz/WlXIPHB9qQdTRmkA7p1/Kkz8vbBoJFGe1Awz8tGOOv0pfqKQ859aQWE+tKPalxXW
eE/Bv/AAktpc3DX5tVhcIB5W/ccZPce1Z1KsaUeab0NqVKdWXJBanJHg+lJu/HFdj4q8HR+
G7K3uG1F7pppCgXyduOM5zuNcewAJx2opVY1Y88HoFWjKjLkmtRo6/40p5pO9LWpiJ0o70p
HGaO9AB2zxQSdoHal6j2FJQAlKPT9KSlpiCiil70AHail+lFMA7cfrSgHFA9aXv6UAJTad2
6UY4NAhtDdeaU8e1J3oCwnfpRjilxSYoAOOmKTvwPypehoBPpQMNx65pdxBpOeRTT1oAcST
gFvb6Umcmkpew9aBBkgUZIwRwaXsOKSmAn40uaSigBexFO24GKQYpaADbxilAFKPekJoAWl
OMfypvrS9aBBxgUn9e9OBxSZzwOKAE6UnmMO9DdabQA4/Wjt1pCDmkHrUFEnG3rTTzRzj1F
IRTAM+9HakxR360CFzzRmk9KKAFDUe9ApMUDHcUvvTQBkU/FIdhp49K1NL8PaxrLE6fYyzJ
nBk4VB/wI4Fangvw2viHWW+0A/YrYB5sHG70X8f5A17cFtLCx+VY7e2gTOANqoo/pXlYvH+
xl7OCuz18Hl/t4+0m7RPGx8N/E23d5Nvn+6Zhn/CsLVdA1jR2H9o2MkCngP1Q/8CGR+FemT
fE/Ro7po47O6miBx5o2jPuAT/Ouj07VtF8UadKtuy3ETDbNBIuGGfUf1rn+uYql71WGh1fU
cJV9yjP3jxODwzr1zax3NvpNxJC67lcLwR61k9K+lVgjt7EW8KBIo49qr6ADArwTw3a2954
psLS5jEsEsu10Pcfzrow2NdZTlJaI5cVgI0HCMXrIyre3e6uY7eMZkkbao65Ne6eD9Dk0Hw
7HaT4+0SMZZccgMcDH4ACtOx0bStMO6w0+3tyeCyRjcfx61fwK8nGY728eSKsj2cHl/wBXl
zyd2ed/FP8A5A+n+nnN/wCg15LjivpDUtI03WIo4tStVuEjbcoLEYPrwayT4I8LAf8AIIj/
AO/j/wDxVdGEx9OhSUJJnPjMuqV6rqRaPD7HTrzU7r7NY27XE2C2xeuBWt/wh3if/oCz/p/
jVnwjqljoXih7y9ZkgCOnyLuOSeK9o0zU7PV7BL6xkMkL5AJUg5B5BFdmLxlWjL3Y6dziwe
Co14+9L3ux4b/whvijp/Y0/wD47/jS/wDCGeKD/wAwaf8ANf8AGvfa5Wb4geG7e4kgkuJg8
bFWxC3UHFckMxxFT4IJ/eddTLMNTV5za+48t/4QvxRjd/Y035r/AI0f8IX4oz/yBpvxK/41
6va+OvDN1IIl1Dy2bgedGyj8yMV0YO7DKwKEZBHenLMcRT+OCXyYU8sw1T4Jt/cfNl5ZXWn
3j2d5CYZ48bkbGRkZ/ka2V8F+J3jDro8pUjIO5f8AGrHjzjxzqP1j/wDRa16n4f8AFWj60w
sbKV/tEcQYq6FcgYBx+ld1fFVYUo1IRvfc4KGDozrSpTlazsjyX/hCfFP/AEBpf++k/wAaD
4J8Vc40eXH++n/xVe99axNb8UaT4flhj1B5A8oLKqJuOBXBDMq85csYpv5noTyrDwXNKTS+
X+R4GtvK9ytqsZMrOIwvqc4x+db/APwhPir/AKA0v/faf/FVl291DHr0V62fKW4Ep45xuz/
KveNE8Qabr8Es2ns5ETBWDoVIJFehjMTVopSjHTqedgsJRrtxlLXoeOf8IT4q/wCgPJ/38T
/4qs/TtC1bVJ54LCzaeSDiRQyjb27n2Ne4654j0vw+kTahKytMTsRF3E46n6dPzrzTwj4n0
vRdX1W5vDL5V0QY9iZP3mPPPHWs6OLr1KcpqPp56mtfBYalVjDn338vwMn/AIQfxVn/AJA8
n/fxP/iqD4H8VYH/ABJ39/3kf/xVe52tzDfWUN5bnfDMgkQ9Mg8inTypb20k8n3I1LtjrgC
uP+1K17cqv8zuWUUGr8zPCv8AhBvFX/QIf/v7H/8AFUHwN4r4/wCJO/8A38j/APiq9G/4WR
4Z/vXX/fn/AOvV7T/G3hzU7hbeG98uV+FWZSmfbPTNbvGYtK7p/mc0cFgpOyqfijyz/hBfF
ef+QQ//AH9j/wDiqwo7G6m1FdOih3XTSeV5eQDuzjGenWvpOvAY7yLT/HbX1wGMUF+0jBRk
4DnpW2DxlSvzXS0RjjcDSw/JZvVk/wDwgnivP/IHb/v7H/8AFUf8IJ4r/wCgQ3/f6P8A+Kr
2HQ9f03xBBLNYM/7pgrrIu1hkcVrfma4pZlXg+WUUn/Xmd0cqw84qUZNo+bb/AE680u9eyv
4DBOmCUJBwCMjkcUafp15qt4tlYQ+fOwJCbgvAGepIr0r4oaPvt7XWoV+ZD5EuPQ8qfzyPx
FcP4U1a20XxJBqF4HMMauCIxk8qRXr0q7q0PaRWv6ni1sMqOI9lJ+7+hZ/4QLxV/wBAlv8A
v9H/APFUn/CB+K1HOkn/AL/R/wDxVe0aPq1lrmnrfWDM0bMUw64KkdR/Ks7X/Fmk+H547W+
MzSyJvCxoDgcjnJHoa8yOOxEp+zUVf+vM9aWXYWMPaObt6/8AAPAzim9aU4wKOwxX0B8ywo
PFGKSmAo6+1OHzUmOaXrQIf7U09KXsKMEimA3vS54pSv40mPagANHJ9qac9waB+VAAaSl9+
1H5UgFPWmjjtTj1pM4qChcd6O5zQT8oFNNMBTSd6Wm0CFzS96b1FLQAtHfij0o+tA0KOlLz
QPalqSrHrvwthRfDd1N/HJckH6BVx/M103iazudQ8LahZ2YzNJH8oHVsEHH4gYrg/hhq8UN
xd6NM4Vpj50Oe7AYYflj8q9UHWvk8ZzU8S5fM+xwPLUwqj8j5mkVkdlZSrDggjBFafh7WJ9
D1u3v42OwNtlUfxoeor1nxN4FsNdL3duwtL8/xgfLIf9of1H615Fq+hapodwYdRtWi5+Vxy
j/Q/wCTXu0cTSxMeXq+h4FfC1sLPnWy6n0Ozq9uXU5VlyMdxivnC3urixvY7u1kMc0TbkfA
OD+Neo6Z8Q9Bg0O0tbk3JnjgWN8R5G4Lg85rydjls5rlwFCdNzU1odmY4iFVQcJanqXw/wD
EOsaxrV1BqV81xGkG9QVAwdwGeB6V6PnmvI/hb/yMV5x/y6n/ANDWvXfWvKzCKjXairHq5d
OU6Ccnc4v4gatqWk6ZZy6bdNA7zFWZQDkYz3Feb/8ACa+KP+gvIB/ur/hXdfFP/kCWH/Xwf
/QTXknavXy+lTlQTlFPfoeNmNapHENRk0tOo5mLOWPJPJJr2n4b/wDImxd/30n8xXioPYdK
9r+G3/Imp/13k/pTzP8AgfMMq/j/ACOu79K+ctVz/bV9/wBfEn/oRr6Pr5z1KOSXxBeRRKX
d7l1VV5JO48Vx5TZSmducJuMLdyt9nuFQsYZABySVOPrXsXw3v5bzwqYZmLm1lMSknJC4BA
/U/hW3risngvUUbqLKQH67DXj/AIf8YX3hy0mtrS2glWV/MJl3ZBxjsfat5SljqLUY2aaOe
MY5fWi5SumiXx83/Fb6gmwcGM57/wCrWoPBd59i8Zae5PyySeSffcNo/UiszWNVm1vV59Su
I0jkm25WPOBhQvf6VVhleCaOaM4dGDKfQg5FelGk/YqnLtY8yVZfWHUj3ufS3bIFeb/FS03
Wem34H3JHhb8Rkf8AoJ/OvQrW4S7soLqP7k0ayL9CM1zvjy0+1+Cr3auWh2zD2wef0Jr5jC
S9nXi33sfWYyPtcPJLseGivZ/hvZ/ZvCYuGHzXUzPn2Hyj+RrxkHFfROkWY0zQLKzPHkQqr
n3xyfzzXs5pO1NRXVnhZRTvUc+yPJ/iRf8A2nxabdWylrEsf4n5j/MflXHLn6Vb1a8bUNZv
L5mz50rOPoTx+lVFIr0qFP2dKMeyPMxFT2laU+7PoHwmR/wh+l/9e61e1Qj+xr3/AK4v/wC
gmqHhLnwfpX/XutaGp/8AIHvP+uL/APoJr5Gp/Gfr+p9nT/gL0/Q+blVmdVVSzE4AHJJqw9
neQJ5ktpNGo/iaNgPzrQ8L281x4q0tYIy5W5jc4GcBWBJP4CvV/iJ/yJN1/vx/+hivpq2K9
nVjSS3PlaGD9pSnVbtymh4TvZNQ8I6dcztvkMZRmPcqSuf0rw3V/wDkP6jzgfaZP/QzW9pH
jzVtF0mHTba3tXii3YMitnkk9iPWuYuJ3urue6kCh5naRgOmScn+dRhMNKjVnJ7PYvGYqFe
lCKeq3PTfhT/x7at/vxfyavSu1eafCj/j31b/AHov/Zq67U9X/s3xJo9pK2IL4SxHPQONpU
/zH4142Mg54mSX9aHuYGahhYN/1qaOq6fFqmkXWnynCzxlM/3T2P4HBr50ureW1upbeZdsk
TlGHoRwa+mO1eO/EvSPsevJqUa4ivV+bjgOvB/MYP5105XW5ZOm+pzZtQ5qaqrp+R1Xwy/5
FB/T7U//AKCtcn8UP+Rog/69V/8AQmrrPhjz4Rf/AK+n7f7K1ynxQ/5Gi37/AOir/wChNWl
D/fpfMyr/APIvj8jg8c0h7UvcUe2a+gPmhO9H0pcUmKAFyfrTsenFNBpwIz9aYhfTnmkHp3
o7ZpM80AO60nel7UnegBd1JjjilOaBQIYfejGakYEimcigAPU0lKaSsyxe3vmkPSlpDTAKT
+dH6UdutAgo6f8A16KOM0DAdaXv6UgoxSEOByfWl703HejNBSZLDNJbzpPDI0ciMGVlOCD6
1694V8e2upJHY6w6219wolPCS/8AxJ/T+Vcn4S8FW/iLSZb6W+ktykxi2qgPAAOefrWD4i0
caFr1xpokaRI9pV2GCwKg15taNDEydF/Ej1qDr4WKrL4WfQvHrUN1Z2t9ata3kCTwv95HGQ
f8+teK+H/HGqaIUgmc3lkOPKkb5lH+ye306V6/o+t6drliLvT5969GQ8Oh9CO1eBiMJUw7v
07n0OHxlLErl69jyzxh4Hk0XdqOmlpdPJ+ZTy0P19R7/nXE9O1fTEkcU0LwyorxuCrKwyCP
Svn7xHpX9jeIrvTxkxxvmMnuh5H6GvZy/FuqvZz3R4mY4ONFqpDZnTfC3/kYrz/r1P8A6Gt
eu46815D8Lf8AkZLz/r1P/oa169615WZf7wz1sr/3dHn3xT/5Adj/ANfB/wDQTXkg64Neuf
FP/kB2P/Xx/wCymvIu57V7WW/7uvmeJmn+8v5D8V7T8N9v/CHrg5xcSdPwrxWvaPhrn/hEf
mPy+e+P0qMz/gfMvKv4/wAjs/of0qmk+m/aNsc1t5+cYVl3Z7+9XPevnLVmaPxBeyIdrLcy
EEdQd5rxcHhvrDavax7mNxTwyi7Xue8+I/8AkVNW9Pskv/oBr529a+gtamWTwVqEkjAl7Fy
cHGSUNeP+H/COpeI7eaeymt41ify281mBzjPGAa9PLZRpU5ym7K55eaQlWqQjBXdjnR708d
Ku6xpVxoerTabdPG8sW3LRElTlQw6getUQea9tSUkpRPAcXCTjLdHungW9+2eDLLLZaDMLc
/3Tx/47it6+tlvNNurSQZWeNoz+IxXn3wsvSbbUdPY/dZZlH14P8lr0mvkcVH2deSXe59rg
5+1w8b9rHz54esWvPFNhYyL1nG8ewOW/QGvavFd7/Z/hLULkHD+UY1P+03yj+dcj4c0fyfi
hrEhTCW2519jJyP0Jqf4pXxi0azsA2DPKXYeoUf4kflXoVpfWMTTittH+p51CP1bDVJvu/w
DI8jbr705TzzyKb+FKK+gPmVufQPhHnwdpf/XAVtMwVCzkBQMknoBWJ4R/5E3S/wDrgK09R
/5BV3x/yxf/ANBNfFVVeq15n3tF2oxfkvyG29/ptxL5dreW0r9dsciscfhXPfET/kSbr/fj
/wDQxXkfh2ZofFGlSK+0i6iBIOOC4B/Q16v8QJoZPBV2qTIx3x8Bs/xivSeF9hiKdne55kc
X9Yw1S6tZP8jxPPNHauu0XwHqOuaRDqVveW0Ucu4BX3ZGCR2HtXL3ds1pfz2kjBnhkaNiOh
IOP6V78K0JycYvVHzM6FSEVOSsmelfCj/U6t/vRfyal+KbNG2jSIxVlaUqR2I2Unwo/wBRq
/H8UX/s1J8VsbdIz/02/wDZK8XfMP67Hvr/AJFv9dzufD2rJrWgWuoAje64kA7OOGH5/wBK
qeMtI/tjwtcwqu6aEedF/vL2/EZH41w3ww1kQ6jPoszfJcDzIh2Dgcj8R/KvWK4a8HhsR7v
TVHoYeaxWH97qrM4r4Y4/4RSX/r6f/wBBWuU+KGP+Emtv+vVf/Qmr0nQdJXR0v7eNcQyXbz
RD/ZZVOPwOR+FebfFL/kZrY/8ATqv/AKE1deFkp4xyXU4sZB08CoPpY4LjpigHpxmm96Wvp
D5YecYI6U3I7Un60hoEKMcnvR2o5peaYB/SgH0FH86XHTFIAzS03tSUwHgc5HFHQ0ynjGKA
HZyO1MNB69KCc9aGIO9JS0g/Ksyxwzt4pO9HamnrQAv1pO1AopiAgcUHoe1BxRxQAUtNpwo
Ghf0o70YoxSKPYPhd/wAivc9v9Kb/ANBWsn4oaW63dprEanY6+RIfRhkr+YJ/Ktb4Xf8AIs
XXtdN/6CtdlqFhaarYTafeKJIpVwwzyPQj0OR1r5adb2OMc/M+tp0fb4KNPyPm89K1/DutX
Oh65BdwMdhYLMnaRCeR/nvW/q3w51uzuG/s9Vv4P4SrBXA9wf6U/wAP/D7V59Wil1W3FpaR
OGcMwLSY7AD+de1PE0JU23JNHhwwuIhVSUXc9jBzXjPxKCDxeCuM/Z03fr/TFexySRwwvNI
wSNBlmJwAB1rwDxNqy6z4kvNQQnynbbHn+6OB/LP414+WQbquS2SPazWajRUerZ0fwvOfE1
1u5/0U9f8AeWvXuxrxP4d30dn4wjjkfaLmNoQT03cEfqK9szwazzOLVe/kaZU70Ldmef8Ax
SH/ABIbH/r4/wDZTWH4E8L6Prml3VxqNu8kkc2xSshXjaD2ru/F2gTeItEFpbyxxzRyCRGc
HacAgjj2NN8I+HpfDmjPaXEySzSyGRzHnaOAABn6frVQxKhhOSLtK5M8K54znlG8bHlnjXS
bHRvEQs7CMxw+Sr4LFuST3Neh/DX/AJE//t4f+QrkPEVnN4o+Itxp9jLEHRfLDSEhflXLdA
e+a9F8KaJN4f0FbC4mSWXzGkYpnaCewz9K3xdT/Zowk/e0Zhg6T+tSqQXu6o3K+cta/wCQ9
qAHX7TJ/wChGvoztXlGofDXWrvVLq6S7sgs0ryKGd8gFif7vvWOW1oUpS53Y2zShUqxiqau
eeY46V6/8L4Gj8OXUzDCy3B2++FFY9n8K7wyj+0NUhjjHUQKWJ/PGP1r0rT9PtdL02Gws49
kEK7VHc+5966MdjKc6fs6buc2X4KrTqe0qKx4t8Qf+R6v/pH/AOi1rlhxXU/EH/ker7/dj/
8ARa1y3evYw38GHojxcX/Hn6s7H4d332TxhFCxwtzG0R+v3h/6DXtfevnDS7z7Dq9neLx5E
ySE+wOTX0crKVBByD0Irw80haop9z6DKJ3puHZleGxhh1G6vUH725CBz/uggfzryD4lX32n
xX9mDfLaxKmPc/Mf0I/KvZzjGc4A7185azenUdcvr0nImmZ1/wB3PH6Yqssi51XN9ELNpqF
FQXVlCnr+lMwa3vDnhu78R3U8NpcQxNCoYmXOCCccYBr6Cc4wjzSeh81ThKpJRitT2Pwj/w
Aibpf/AFxFamof8gu6H/TJ/wD0E1Do+n/2Volnp5k8wwRhC+Mbj3qzdRefaSwKcGRGXJ7ZG
K+MnJOq5La591Ti1RUXvY+aBSDr0r0H/hVer8f8TGyH/ff/AMTWjpnwuSO5WTVtQE0anmKF
SN31Y/4V9PLHYeKvzHyUcvxMnblsdR4Ige28E6ckgwzK0nPozEj9CK8V1z/kY9THb7VL/wC
hmvolI1ijWONQqIAqgcAAV8/31pJfeNbuyjZUe4vniDN0BMhGT+dcGXVOapUm/U9LM6fLRp
0100O4+FH+r1fnvF/7PSfFf7mkd+Zuf++K6Lwd4Wm8M292Li6SeS4ZT+7BwoXPr9aXxj4Wl
8TW9osF0lvJbsxG9SQwOPT6CsPb0/rntL6f8A6Pq9T6j7K3vf8ABPFbG8m0+/t76A4lgkDq
fXBr6L0+9h1HTbe+gOY54w49sjp+HSvnXULN9P1O5sZGV3gkaNmXoSDjvXpnwx1nzbS40WV
/mhPnQg/3T94fgcH8a7syoqpTVWPT8jzsrrOnVdGXX8z0jvXj3xS/5GW19Psq/wDoTV7BXj
/xS/5GS1/69R/6E1edlv8AHXoermn+7v5HAnrSCg0tfVHxwlLRnrR2oAM80vb1puccUvagB
1Hb2pvegdKBCmkzzml7Unp6UDDNOXIOab+tOHpQID1PrRRik/CgBaMfnSnrzTagsOOaQ04f
dpp6+tAg9qOAeaTj8aXPPSgBPpxS0lGCe1MBe1KOKSl/GkAuaM+1J/Kl2tjhTj6UtEUrs7P
wn41g8N6XNZyae9wXlMgZZAuOAMdPaorvx1qLeKW1qx/cIUWP7O7blZR2PTuSfxrkNjY+6R
S+W390/lXJ9Wo87m1qzs+t11BQT0R69Y/FHSJYx9vtLi3k77AHX+YP6VYn+Jnh6KM+THdzt
2AjAH5k1415b/3W/Kl8t/7jZ+lc7y7Dt3/U6lmmJSt+h1XiPxxqOvRm1jX7HZE8xIcl/wDe
P9K5Unnikwd23HzemKf5cn/PNvyrup04Uo8sFZHnVKtSrLmm7sRZGjkV43Kup3KwPIIr0fR
/ig0VssGtWbTMox58BGW+qn/GvOfJlx/q2x9KTyZc/wCrb8qzrUKVZWnqa0MRWoO9M9kHxN
8N7M7bwH08oZ/9CrE1n4niW3aHRbN43cY8+fGV+ijP868zIIPPHtQeO1c8Muw8Xe1zqnmeJ
krXsbega7/Ymux6q8BuWCsGQvgkkdc4967X/ha8fT+wz/4Ef/Y15dUiRSsAyxuwPcLmtquF
o1XzTRhRxlekuWmz0z/ha64/5AZ/8CP/ALGj/hbC/wDQEP8A4Ef/AGNea/ZrjH+ok/75NKL
a6+8LeQe+w1j9Rw3b8Wbf2hiu/wCCPSf+FsDH/ID/APJj/wCxpD8WB/0A/wDyY/8Asa81WG
aQEpEzD1Ck0v2W6/595D/wA0/qOF7fiL+0MU+v4Gh4h1j+3ddn1T7P9n80L8m7djCgdcD0r
J6Gpxa3Xa2lz/uGo1jkaTy1jYv3UDn8q7YKMYqMdkcE+ecnKW7G5r0Wz+KMlrYW9tJpIleK
NUaTz8biABnG32rz/wCyXX/PtL/3waPsd3/z6zf9+zWdWlSrL95rY2o1q1Ft09Lnf3nxQlu
rC4to9I8l5Y2RZPOztJBGcba86oIOT60qozMFAJJ7DvVUqNOinyKxNavVrte0d7ADx0rovC
3iY+Gbq4nWzFz5yBMGTZjBznoar2/hTxHcxiSHRrkpjqybc/niqd7pGpaaQL+wnt89DIhAP
0PSiTpVU6bafzHBVqLVSKa+R3x+K0n/AEBVP/bf/wCxpP8Aha8v/QFT/v8A/wD2NedLa3Mq
boreWRfVUJFQHINc/wBRwz+z+J0f2hilvL8D00/FWUEZ0VP/AAIP/wATTf8Aha8o/wCYIh/
7b/8A2Nea1bs9L1HUnK2FjNckdfLjJA+p7UngcMldr8RxzDFy0jL8Dvv+Frzf9AVP+/5/+J
rhk1Vl8SjWvJBYXX2ny93ffuxmrreDPFCIXbRZ8e2CfyBrHubS6spvJureW3kH8MilT+tXR
pYeN1Str5mdetipWda+nkeiD4qzf9AWP/v+f/iaD8Vrj/oCp/3+P+Fean9alht7i4JWC3kl
I6hFLY/Kk8Dh1q4lLMMU9FL8CXUr06lqt1fmPyzcSNJtBztyc4qfRdVn0TWINRtxuaI8oTg
OCMEGov7M1Hp/Z9z/AN+W/wAKZJY3sKGSaznjQdWeMgfqK6vcceTpscf7xS5+u56B/wALVu
Mf8gaP/v8AH/CuS8TeIX8SajFeParbGOIRhVbdnknP61i9sf5FWl0zUWUMthckMMgiFjkfl
WNPDUaMuaKszepiq9aPJJ3RS7UYHXmr39lanj/kHXWf+uLf4VUZGR2jkVkZTgqwwQa6lJPZ
nI4tboZjmjFP49KGx9KogYfyo7UpA7UtAxD7UlKfyooASlNHGaWgBuP85py9aTqacKBCHrR
jjpRRx64oAaelBIP1pe/pSHrUFi9qTPHNL2pMep4oEN/Dml70ew6UnagQZozz1oNHNAx1OG
P8mm9B6fSlpFIUjFfQXh28sLjQrCCG5gllS1j3ojgsvygcjqK+fQa7L4ak/wDCaKOn7iT8e
ledj6PtKTlfbU9TLq/s6yja/Noe0bV/uCqk+o6XaymK5vbWFxzskkVSPwNXa8T+I2f+E0n/
AOuUf/oNfP4Sh7epyN2PpMZX+r0+dK+p7DBqGmXT7Le8tZn/ALscisfyBq1tXGNgr5lDMpD
KxBByCOCK9w8BazPrHhkG8kMtxbOYWcnJYYBBP4HH4V04vAuhDnjK6OXBZgsRP2co2Zw9xL
Db/F9pZpEiiS8BZnIAUY9a9etrizvIhLazRTxk43xMGX8xXhHjL/kdNU/67f0Fd/8ACw58O
XY54ujx/wAAWt8ZRvQhVvskc+Br2xE6Nt22d7hR2qgms6LNII4tUs3cnAVZlJ/nV9uVP0r5
lkP7xvqa48HhViOa7tY7cbi3huW0b3PpG50+xvIjHd2cNwp7SRhv515n408CwWNrJq2jIVh
j5mt852j+8vt6iui+HOqT6j4ZaG5cySWknlBm5JXAI/wrrp4UuLeW3lXKSKVYeoPFKNSphK
3LfYqVKljKHNbdHzVt6Z5zXs/gDUNP/wCEWsrFr2D7Xl/3BkG/7xPTr0rxqZGjneM9UYrz7
GtfwmceMNK7f6QtfQYukq1Le1tT5vBVnQrbXvofQHGKq3t/YafH/p15BbCTIXzZAufpmrna
vKPipn+1dO5/5Yt/6FXzWFpe2qqDdj6nF1vYUXUSuafw41LT7bRri1ub6CGeS6OyN5AGbKq
BgGvQ8DrXzXallvICOokU/rX0qevBrrzGj7OaknucWWV/a03Br4SvdXlnYwefeXMVtHnG6V
woz6ZP0ryPQr6xh+KF3ezXcMdq0s5ErOApBzjn3roPip/yCNP5489v/Qa8z0vTrnVtUt9Pt
VzLM2M9lHcn2ArrwNCPsJTk900c2PxElXjTivhaZ9FQ3MF1ClxbTJNE3KvGwKn8R+NVbzVt
N091W+1C3tmPRZZApI/Gq2LDwt4ZAzstbKLv1Y/4kn9a8H1TUrjVtUn1C6bMkrZ/3R2UewF
ceEwf1iTd/dR2YzG/VoxVryZFdlXv7hkwymRiCOhGa9k8GeEbbR7CK/vIVfUZV3EsM+UD/C
Pf1NeT6BbrdeI9Nt5BlJLmNWHqNwzX0Tz1ruzOtKEY04vc4MqoxnKVWS2MTV/Fmi6HcLb31
2RMRu8tELED1OOlSWeqaF4lspIreaG8iIxJE68ge6nmvFvFi3SeLtT+1giQzsRnupPy/piq
ekanc6RqsGoWrFZI25HZx3U+xpLLYukpQk+YbzSSrOE4+7ex7/pmm2ukabHp9mpWCPcV3HJ
5Ynr+NfOU3+ufj+I19KWtxHeWUF5AcxzIsin2IyK+bJV/fP8A7x/nTyttynzbizdRUafLsd
N4L8M/8JDqpa4yLG2w0pBxvPZR9f5V7VHHZ6dZbY0jtraFScKAqoBXPeAbEWXhC0bbh7kmZ
j65OB+gFL4+uGt/BF7sbBk2R5HoWGf0rjxNSWIxHs76Xsd2EpRw2G9pbW1x9n448N32orYw
XreY7bUZoyqsfQE1r6ppNhrFk1pqFusqEcH+JD6g9jXzirMjhlbDKcgj1r6Vs5jcWFtcH/l
rEj/mM08bhlhXGVNsjA4p4tSjUSPn7xDos2g63Np0zb1X5o3x99D0P+e4rpvhxqen6ZqF82
oXkVqskahTI20E5NbXxUsUNrYakq4dXMLH1BGR/I/nXlXOa9mm/reGtJ7niVl9SxV4rbY+n
VZHRXRgysMgg8EVT1fT49U0a70+TGJ4yoJ7HsfzxUPh458L6Wf+nWL/ANBFafbjpXy+sJ6d
GfXq1SGq3R8zzRPDPJDIpV42KsD2I61794f1bTL7Tba3s76KeaKBA8avll+UDkfWvLviHpP
9n+KGuY12w3q+aP8Af6MPz5/GpvhgT/wlk4/6dH/9CSvocVGOIw6q9lc+YwkpYbFOjbd2PW
r6/stOthPf3UdvFu2hpGwCfSvAddmiuPEWo3FvIJIpLmRkdTwQWODXpHxSz/Yunjp/pB/9B
NeTEcc0ZZRSh7S+483rtz9lbRCd6MZPFL39aDmvZPBGnrRg+lB3bskU4ZoAZ7UdqXHIpMcU
gDtSUvak79qADpS80neloAPxo59aM0vHrQAlIfypcd88UE/hUFiDBFB6UDoaTtQAgpKU4x9
aPWgQcZ9fpQKCfwpaYCinU2l7VI0LXY/DU/8AFaIOmYJP6Vx3aux+G/8AyOkeenkyfyrlxf
8AAn6Hbg/94h6ntZxivEviPx40m/65R/yr26sTUPC+g6tfG9vrBZ5yoBYyMMgdOAcV8zg68
aFTnkj6vG4eWIpckX1MLSfD+izeBLe6m0q2e4az3mRoxuJ29c1yPgzxfYeG7G6gu7a4laaQ
ODEFwOMc5Ir1q8ijh0a4hiQLGkDKqqMAAKeMV84cV6eDSxMaiqXs2eXjm8LKnKna6Rpa/qE
OreILzUIUZI533Kr9QMAdq9K+Fn/Iu3n/AF9H/wBAWvIzzXrnwr/5F+9/6+v/AGRa6MfFRw
3Kuljky6TliuZ9bnfnoa+ZpR+9b/eNfTPXtXna/Cyy87dNq07JnJVIwp/Mk/yry8vxFOhzc
73sevmWGqV+X2a2H/CyF00O+mYYSS4Cj3wvP867yaZYYJJpDhI1LsT2A5qlbx6V4e0qK1WS
GztYgcGWQLn1JJrgfGnjqzurGXSdGczCb5ZpwMDb3Vc9c9z/ADrNwli67lBaNmqqQwWHUZv
VI82lkM08kn99ifzNa/hTjxfpX/Xyn86xR9K2fC3/ACN2lf8AXyn/AKFX01XSm15HydF3qR
fmfQR6da8o+Kn/ACFNO/64t/6FXq/GPavKfip/yEtO/wCuL/8AoQr5nLv94j8/yPq8z/3aX
y/M8/t/+PmL/eX+dfS568V80W/FzGf9ofzr6WDKT2zXbm28Pn+hw5NtP5fqee/FQf8AEn0/
/ru3/oNT/Dvw7/Z2mHVrmPFzdqPLB6pH2/Pr9MVu+IdCXXrjTI5v+PW3mMswz94BeF/E/pm
t3aqqFUYA7YxiuJ4m2HVGPnc9BYW+KdaXlY8j+JHiIXl+NEtJP3Fs2ZiDw0np+H88+lefCu
1+Imh/2Z4gN9CuLe+zJx0WT+If1/E1xXevpMGoKjHk2Plsc6jry59y9pl39h1W0vcZFvMkm
PXBBr6MhmjuII7iFw8Uih0YdCCMg18zq3Su/wDBHjZdMVdJ1V/9Dz+6lPPlE9j/ALP8q48x
w0qsVOO6O7LMVGjJwnszuvE/hKz8SWwZm8i8iXEcwGcj+63qP5V41q2h6loV39n1C3KZPyu
OUf6GvoVWjliWWNw6MMqynII9aivLG01Cze1vIFnhfgo4/wA8+9eXhcdOh7r1R6+Ly+niPf
jpLucZ4T8V6Ha+FLG1v9SjhuIlZWRs5ADHHb0xXkMh3TOw5yx59a6/xh4Lm0Fje2JafTiep
5aEnsfUeh/yeNBr3MLCn71Wk78x8/jKlX3aNVW5T6N0WMQ+H9OiHG22jH/jorm/iQ2PBjj1
nTP611Gmkf2PZdv3Ef8A6CK5X4lD/ijTzz9oT+tfPYfXEr1/U+mxH+6y9DxYV9GaCxbw3pj
Hvaxf+gCvnMHBFfRXh7/kV9K/69Yv/QRXq5t8EfU8bJvjn6GF8SI/M8Fyt3jmjYfnj+teJd
SK9z+IX/IkXvfDR/8AoYrwzuPrWuV/wX6mOb/x16H0V4d58L6X/wBesX/oIp+jakuq6Wl0p
w6s0cg9GUkH/H8aj8N/8irpR/6dY/8A0EVw/gLVvI8T6ro0rfJcSvJEM8bgTkfiP5V4/sud
VJLoz3fbez9lF/aVvwN34h6V/aHhZ7mNcy2TecPUr0Yflz+FcT8MP+Rum/69H/8AQkr2OWO
OeB4ZV3I6lWB7g8EV5Z4K06TSfiRqGnyA5hhkUZ/iXcuD+IxXThqt8NUpvocmLo2xVKqurs
avxS/5Adhn/n4P/oJryXpXrXxU/wCQFYH/AKeP/ZTXkfqa9XLf4CPHzX/eH8h3PSl3UwUuR
616Z5I7PpSbiPam7qTNFwHd6QDn1xR9aO1IYE5pO9LxSc0CCjvSc07jGaAAg0uB60nfFFMA
70lLTT+lZlgOhpc0gPFFAhPwo79aQfnSj6UwD60fypD39aO9IB3el7UlFBSF7967H4ct/wA
VrED/AM8ZP5VxvU12Pw4/5HWH/rlJ/KuXFfwZ+h14T/eIeqPbv5V5D4+1jVbHxc8NnqVzbx
iJCEilZVz9AcV67XivxJ/5HOTn/lin9a+ey1J17NdP8j6XNW1h7p9T0/S7ua/8EQXlw26aW
zLO3TJ2kZrxDT9F1bVY3k02wluVQgMUHQ+lOh8R67b2i2cGq3Mdui7BGr4UD0r0X4VIw0fU
JMfK06gcei//AF69Fwlgqc6is7s8xVI4+pTpO6stTy66tbiyupLW6haGeM4ZG6g16t8KznQ
L71+0/wDsi1wnjb/kdtTyP+Wg/wDQRXdfCs/8SG+9PtP/ALIKrGyc8Jzd7E4GPJjORdLnoJ
PFeS2vxO1SPUFW/tbaS237X8tSrAZ6jk16zznFfM0//HxIP9o/zrz8towq86qK+x6OZ16lH
kdN2PpG5tbHUbXyrq3juYXHR1yOa8V8beGF8Pamklrk2Vzkx552MOq5/lXsWiSGXw9psucl
raIk/wDABXN/Em287we023JgmRwfTJ2/+zVng60qVdQvo3Y2x1GNbDupbVK54wGxjitnwu2
fF2lZJz9pj5/4FWMkcrDcsbMPUDIrW8Ln/irtJx/z9R/+hCvpavwS9D5WjpUj6o+hPTNeVf
FT/kI6Yf8Apk/8xXqvvXlXxUP/ABMNM/65P/MV8xl/+8R+f5H1mZf7tL5fmefQ/wCvj/3h/
OvpjHNfM8fEydDyDkV9KbiT904+tdubL4Pn+hwZN9v5fqKzKkbPIwVFGST0ArJ0LxBZ+ILa
4mtMqIZTGQepH8LfiKw/iNqc9j4YWC3O37XJ5Tt3C4JI/HFcF4E1v+yPEkaSvttrvEMmegP
8Lfn/ADNctHBupQlU69Dtr45U8RGl06/M9V8U6KNc8PXFmFHnD95CT2cdPz6fjXz+6sjsjA
qynBU9Qa+mj3rxn4iaH/Zuvf2hCuLe9y3A4WQfeH49fz9K6srr8snSl12OPN8PzRVaPTc5T
TrN9R1O2sY3CNcSrEGPQEnH9a6LxD4JvPDumLfzXsVwhkEe1FIIyDzz9KyvDX/I16V/19R/
+hCvZfGFg2peEb6BFLSKnmoB3KnP+NduKxMqVaEej3ODCYWFahOVveWx5P4d8Yan4fcRxt9
os8/NbueP+Ansa9k0PxBp2v2X2ixl+ZceZE3DIfcf1r526CtLRtWu9G1SK+s3IdD8y54de6
n2NVisDCsnKOkicHmE6LUZaxPoe4ghubaS3uIxLDKpV1bkEGvnnXdMbR9evNOYkiJ/lJ6lS
MqfyIr6DtbmO8soLuLPlzxrIvrhhkfzrx34lKi+MTt6tboW+vI/oK87LJSjVdPuepm0Iyoq
p2f5nruktu0SwbubeM/+OiuY+JIz4Nb1E0f9a2vC1wLrwjpcoP8Ay7qp+qjaf5VlfERN3gm
4I52yRt/48B/WuOguXFJPv+p213zYRtfy/oeId6+ifDox4W0r/r1i/wDQRXztX0Zoa+X4c0
xO4tYv/QBXq5t8EfU8fJvjn6GL8Qzt8E3f+/GP/HxXhvevZfibceX4SSHODNcIuPoCf6V4z
3rbLF+4b8zDN3fEJeR9E+G8/wDCK6V/16x/+givDmvpdN8WSX8J+eC7Zx74Y5H4jivb/Df/
ACKmlf8AXrH/AOgivBdV/wCQze5/5+JP/QjXPgEnUqJ/1qzpzJuNKlJH0Za3Md5Zw3cDbop
kEin2PNY0ml+X45g1iNflms3hk/3gylT+WfyrB+Gmr/bNBk02R8y2TfKD3jbkfkc/pXec15
VSMqFSUPVHs0pRxFKM/mcB8VP+QDY/9fP/ALKa8i4r1z4p/wDIAsf+vn/2Vq8h7819Dlv8B
fM+YzX/AHh+iHUlJS16Z5QtHOabmlHv0oAXtR35pMmigQuMmkxwf6Uc0lAC0o96b3pRmgBc
460Ck+tPXb/GSv0GaBDTSHpTiDnJ5pDyKzNBn+NGPzpw3cimmmIQelAoxRTEHelpKKQDh9K
XFIvIpc8UFCYr0T4e+H9Xt9eg1ae0aOzMLMsjEYYMOMd687r13R/iB4dstCsbOd7gSwQJG2
IcjIA968/HOr7PlpxvfQ9LAKl7TmqytbVHoPbjrXlfjnw3rmp+KHutP0+S4hMSLvUqORn1N
dB/wsrwx/euf+/P/wBelHxK8M5+9df9+f8A69eHh6eIoT54wPoMRVwteHJKovvPPbfwD4ou
JhG2nfZ1PV5ZFAH5En8hXr3h7RYtA0SHTo38xly0kgGN7Hqf5D8Kw/8AhZfhnP3rr/vz/wD
XpD8SvDPrdH/tj/8AXrbEPF10oyhZGGGWCw75ozu/U8/8W2s158QL+1to/MmllVUQdWJVeK
9E+H+i6houi3MepQeRJLPvVCwJA2gdjXnV1rthN8RF12PzPsYuI5eVw2ABnjPtXoH/AAszw
16Xf/fof410YqNd0YUoxurK5zYSeHVadac7O7sdr3r581rw7q+ju09/ZmKF5SiSblIY8nsf
QGvTT8TPDWOl5/36H+Nct428XaT4g0m2ttPE/mRz+Y3mIAMbSPX3rHA069GpZw0e5vmFTD1
6d1PVbHoXhG4W58H6XIpziERn6r8p/lTvFNjJqHhPUbWKMySNEWRQOSRhh/KvM/BnjaPQYm
07UUd7Jm3I6DJjJ68dxXfjx34VaPd/ayjvtMT5/lXPXw1alWc4xb1udFDF0atBQlJJ2szN8
KxT6L8OLua+heBgJptkilWA24GQenSuL8H+HdWvNW03VYrX/Qo51dpiy4+U88Zz2x0q/wCM
vHUOrWZ0vSg4tmI82ZxgyY5wB2GateE/HGj6L4dh0+8S5MyOzExoCOTn1rvUcRGlOoo+9N7
eR57nhpVYU3L3YLfuz1P8K4L4geHdW1qawm021+0CJWVwHVSuSMdSPep/+FneHf8Anlef9+
1/+KpP+FneHef3V7z/ANMl/wDiq8+jRxNGanGDPSrV8LWg6cpqx5xo3hrWNYk8yxtQ0Ucgj
kkZ1UIep756ele/+vevIvCHi/S9BsL2K9juGM1wZFMaAjGAPXrXSf8ACzvD3aG8/wC/a/8A
xVdWOp4itO3LojkwFTDUKd+fV7lrx7ouoa5ottFpsImlim3lC4UkbSOMkD0ryWDRNUuNXbS
obUteozK0e9Rgr15zj9a9Q/4Wd4ex/qb3/v2v/wAVXEab4ksLP4gT69IkptZJJWAVRuw2cc
Z/rW+D+sU6coOOy09Tnxrw1WpGanu7P0PYdI+3/wBjWg1RQt6sYEw3A/MOM5HHPX8aq+JdF
TXtBnsDgSffhY9FcdP8PxNc9/ws/wAP/wDPC8/79r/8VQfif4fJ/wCPe9/79r/8VXmxw+IU
+eMLPc9R4rCuHs5TTVrHA6fpd9o/jfSbTUIPJm+0xNt3BuC45yK92PTmvE9Y8TWOoeObHW4
Y5hbQNEWDqNx2tk4Ga3PEXxEtb3SPI0cXVvcmRW8x1C4AOexPcCvQxWHrYhwbXTXyPPwmIo
YdVFzaX08yr4s8A30N9Lf6JB9otpCWaBPvxn2HcfTmuc0/wpr1/epbLplxCScNJNEUVB6kk
D8q77RfiVp08CRazG9tcDgyIpZG9+ORW4/jrwrHHv8A7VVvZY3J/lTWIxdJezcL+Ynh8FWl
7SM7Lsbtnbx2VhBaRnKQRrGCfRRj+leE+MNTj1XxZe3ULBoVYRRnsQoxn8Tk/jXReJ/iG+o
20lho0b28Dja8z8Ow9AO1eenNbYDCTpt1Km7ObMsbColSpbI9e+GWrRz6RNpLuPOtmMiD1R
vT6HP5iuq8Raa2r+HLzT4yBJKnyZOBuByP1FeB6bqF3peoR3tlL5c0ZyD2PqCO4r1XS/iZp
FxCi6nDJZzD7zKu9D9O4/KufF4OpGr7akr9TrwWOpSo+xrO3T5Hn9n4R8QXWppZtpdxDlgG
kkjKog7nd0/KveYo0hhjhThUUKB7AYrm28d+FVXd/agPsInz/Kud1v4nWywPDoUDvKRgTyr
hV9wvf8cVjWWJxcknC1jag8Lgotqd7mZ8UNVS51W20uJty2ql5Mf327fgB+tcho+halrtzJ
BpsKyvGu9suq4GcdzVCWaSeaSaaQySOSzMxyST1NdL4L8RWnhzUbm4vIpZEliCARAE5yD3I
r2lCWHoctJXaPBdWGJxHNVdkz2fSLSTT9EsrKYgyQQJGxHTIGDXjHirwxq2k3VzqFzCn2SW
4bZIrg53EkcdRx7V3H/C0dEx/wAeN5/3yv8A8VXO+MPGmm+INESxtba4jkEyybpAoGAD6E+
teXg6eIp1buOj3PYxtTC1aNlLWOxieC9X/sjxXbSM22Cf9xLnptYjn8Dg/hXvnP418wV6tp
3xO0+LS7aK+tLp7lIwsjoFIYgdeT3rfMcLKpJTpq7OfLMZClF06jsuhY+KYH/CP2X/AF8/+
yNXkWfSu58ZeMdP8R6Xb2trbzxPHN5hMoGCMEdifWuGrswNOVOioyVnqcOY1YVa7lB3WgvF
FFJjuK7zzQ7Uooo/GgYD8qUdKT0xR3/woEH5Un6UppO9ABS5o/yaOcUCCjr0pPxp4HHWgZL
tyaRlGOOtWtvvTCvFY3OjlKhXBph64qwUIzjpUTKfSqIaIicGk+tKwopkCd6X60Z/CkoEKT
xRRSc+lAC0cetIPzp23jvTATNFLt9qcq80h2G0d6dt5ppHP9KQCUvaj60oFMBMjHvSc8UuM
UYoBCdBmilHB/xoK4JH8qAAMQwIOCKO9ABIpccUAIDzR3pKCO1ADqRu2KUZ79aTtQAUlLij
vTAKPSj1o70AL9KWk7UGgBM0p6UdqB0piCkIOadxik7UAIM0tFHagBveg0Yo6UCF/GjtR2o
oGH86U0gHPpUgQk4UZPoKLiQz3pBTmVlODke1N5zRuMKWjv8AWk70xDqWm/XpRQAvej2NBo
HPFAwpeaKTtmgQUlLR2xQAfyo6UlPA3HpQMTGRingDFKIznrxTvJk7Urjsy9tJIpGSpT8xN
BUAdq5LnqciKzJUDr/s4zVvbyeP0pjLzyAK0TMJQKO3Gd1M2irjx5/+tUZjwTzmruYOBVxz
1oxzU7R/jTViJNMzsR7aURsauR2/TPIqwsIUZxipckjSNKUjPSFicbeatRwgDkc1a8vp9ac
I/TrUe0OhYdrcpC3X8KQw+gq95fAr1b4ZfCG2+IGhXmpTa5Lp7W1x5AjSASBvlVs53D1pe0
S3FKlZHjS25Ydad9k6V9Q/8MyaeOf+EuuP/ANf/i65jwv8D7PxDrXiPT5PEU1uNGvfsistu
G80Y+8Ru4/Wp9smRyI8E+zAY719s/CvwX4Tsfhno8tvpdndSX1qk1xPJEsjSuwywJI6A8Y9
q8m8YfAiw8L6VaXkfiSe5NxfQWhVrcKFEj7S33j0r03QPhR4g8M6a2n6J8TNRtbQkkRfY43
VSeu3cTt/DFZ1KilHcahZ3PnD40eHtH8OfFHUbDQ444bVkjm8iP7sDsuSo9B3x2zXmzDniu
/+Kvh2Xwz8Q9Q0qbVZ9VlGyZ7qcYeRnUMSeT6+tRfDv4a6z8RNaktLF1tbK2Aa5vHUlYgeg
AH3mPOB7c1vGSUU2YzXvHChaXZivrdP2b/h3YWijU9b1Mytx5zXEUQJ9hs/qa8u+KPwRuPB
Omf29ouoSanowYLJ5igSwZ4BOOGUnAyAOT0pKrFuwcjO3+BNt8NPEnhe38P6hoOn33iO2jl
uLg3Nirkx+bgHeRzgMo61P+0H4Q8L6D8O7O80Xw7p+nXDagiNLbWyRsVMbnGQOnA/KuM/Zl
yPilfZ/wCgXJ/6Nir2343eFtW8Y+EdL0LRoRJczanGSzcLGojky7HsBWE3y1FqaQ1jsfD3U
9KTt/SvrzSf2ZPB0OnKmr6rqd7eFfnkhdIkB/2V2k/mTXhXxW+Gcnw68SQ2sV213p14hktp
nGHwDhlbHGRkcjrkdK6I1YydkZOm7XPOcccUmK+kfB/7O+h+JfBek69N4kvYZb62SZ444kI
QsM4GamvP2d/DWgapLqPiHxRPB4atoFd5m2JJJKWI2Dg4AAXsSS2BR7aN7ByNq580/qaSvo
Lxx8F/DK+A7rxf4DvtQMdipkmtr6Nl3xgZLLuRWGBzzkEdK+fsdexrSM1LYlxaCinKuf8A9
Ve9/C34CReKdDh8R+Kry4s7C4G62trfCySr/fZiDhT2GMkc5FEpqOrEk3seBgUvavqrX/2d
PCGo6XOfBmsSw6lADhJbhZonP91sDKk+uePSvNPiT8H4fh94I0fVpdSluNSu5ViuYcL5UbF
CxCnqcEYz3qFWiyuSR4/lv7xpfm96+jfBH7P3h3xV4I0rXbjxBfwz3kIkkiiEZVDk8cjPao
vE37OJtNW0XTvDOpXV19teT7TPdquy2jUL83ygZPzYA7n8SD20b2DkbVz5359KaRX2NZfs1
+AodOEN5c6nd3O3DXHnKnPqqhcD6HNeZD9nPWZPiTcaFHelNChRbj+0nTLGNiQEA6F/lOe3
Ge4FJV4MHTkeD4P4UnIr7Ib9mz4ff2abdJdUFxtwLk3ALg+u3bt/DFfMfibwbceFfiFN4U1
CYP5dwkYnQY3xvgq4HbIPvg5qoVYy0QOm4q7OT60dTzX1lH+zH4MljEkfiPWHU9GV4SD/AO
OVjR/BP4e+E7l28bate3b3lw8Wm2MG5pZIx0JWJSzNjk4wBmp9vEPZyPmXBz1r0/4P/DWz+
I2salb6jeXNpa2UCv5luFyXZsAHcD2DH8K77XvgT4dtfFvhyayv7+Dw3q0rQzLNiOa2YRs6
8uuQDtxhhkfjXvfgvwX4b8FaKbHw3b7IpyHkmZ97zHGAS3f2AwPaoqV1y+6VGm76nwn4r0e
Hw/4x1bRLeV5YrG6kgR5MbmCsQCcV9A/sx6Toc2nazq0kUMusQzrErOAWhiK5BX0yd2T/AL
NX/iF8GfBs0fiXxVJ4jvF1HZcXptxNCE8wKW242ZxntnNVvhV8I9KvPCul+KtM8X65pep3U
GZhYXEaBfmI242E446HNJ1FKG4+W07oo/tO6ToluNC1SCGKHVrh5I5dgAaaMAfM2OuDxn39
q+ahnv2r3X4+eBU8MnSdWk8RavrV3fPJG8mpTLIVVQpAXCjA+Y8dK8K/GtqHwbk1fiCjFJk
Zpc8etbmQ7H5+1HamjpinY9uaACnbcGkG7PSnqCTSCwmBnn8qTAGPWpdufepFipXKUblYLz
jFAjZj+nFXhCCelTCEYHFJzSNY0ZMzREx4qeOH1Bq75PQ1JHGSeFqHUNY4d3K4t9wHymrCw
MFHyk1ZSIhc45pzE5xtIxWDm2dkaKRTaMqx3cGlKgKODmrzrk9/xqKSLcny1nzXOp0eUpDG
G5o2f/rzVoQ+/PtTliFPmI9l5FJlHfrUZjGOeDWiYVz8vH401rc44qlKxnKjczmj4BFCpgi
rjxEEdaYIzkCr5jH2GokS7iB3q2sYx+FNij2kZFS471i2dkIWQ0IBilEY6dadzkdfpT1B71
HMbchX8s13Hwr12fw/8StHmE7x2s8wt5l3EKyv8uSPYkH8K5DHrToneKVZI22uh3AjsR0ov
cylT0sfcnjKzm1HwFrtnbs6zS2UojKHB3bCR096+afgPY3F/wDFGO68yTy7S3kuJPmOGJGw
Z9fvZ/Cvp3w9qceueF9N1VSGW8tklI9yoyPzyK8v+C/htdAvvGF1MuxYb5rFGI6JGSSf/Hl
/Ks07XOBP3Wjzb4+69LqHxG/syKZvI0y3SPYG48xvnJ+uCo/CvafgfNNcfCLS2nleVhJMuX
bJwJGwK+U/E2pnXPFeq6vIT/pdzJKPUKW4H4DFfU/wLx/wqHTf+u0//oxqqXwmlSNoo8C+P
qg/GHUif+eMH/osV9E/Bvw/D4f+FGkIkYWa+j+2zN3ZpORn6LtH4V87/H7/AJK5qXr5EP8A
6LFfWHhYIngzRVj4QWMGMenlrVzf7tI5n8R8x6xBH8Sv2nZNB128k/syG5kt0iWTGEiQkqv
oWZTkjnmvbvGWjeH/AAn8EPEWm2sRt9NWylEcUkzSBXZcKF3kkfNjA9TXyJ4xvLux+KWvXl
ncSW1zDqtw8csTFWRhK2CCOQat614h+JXjHQVfVrrV9U0uDL7xAfJG3OWJVQpI55PStXTvb
Uy5rN6Hc/s0MP8Ahad7/wBguX/0ZFXvfxj8WX3g/wCGl3qOlyeTfzyJawS4yYy2SWHuFDY9
68A/ZmOPipef9guX/wBGRV6v+0r/AMkstf8AsJRf+gSVnUV6iQ6fwsx/2cfF3iLxBL4hs9c
1a51JLcQyxNcOZGQsWBAJ5xwOKpftTAfY/CzY533X8oqzv2WT/wATTxP/ANcYP/QnrR/al/
5B/hfn+O5/lHQ1aqgj8DKf7Lc8hvPFEJclBHbsFJ4zmQdK674969Bosngt75DLYLqy3VzEB
nekWDjHf7xri/2WTjVfFA/6Y2//AKFJWh+1P/yDPDH/AF0uP5JTavVSFF+4zp/iL8Y/ArfD
XVbfSNch1K91G0e3gt4QSw3rtLMCPlABzzzxivjnq2cUw+lGf9muqFNQ2MZTbJxX3/NpH9t
/CcaLpF59jF3pawW86dEBjAU8dulfn6r19MfDD4tXvg/RbHw58QdLv7CwA2WOozW7qAn9xg
RkgZGCM4GBjvWVaLa0LpuzPL0sfHnwd8Y2+p3Wn3Fm0UgBkXJt7tM8puHBBHbqOuAa9V/aC
8U+H/EXw60KTSNYs7uR7tZjDFcI8iKYmPzKCSOuOe9e/wBteaH4m0cyWs1nq2nXC4baVljc
ehHI/A18xfHH4Q2Hhi1HivwzCYNOeQJc2g5WBm+6yeik8Y7EjHHTKMlKS5tzS1ruJofsuyN
/bPiRNx2eRAdueM7nr0H4/eMtU8K+CLSHRrt7S81K48ozxHDpGq5baexJ2jP1rzr9l0ka/w
CI/wDr2h/9Catv9qPJ0Tw1/wBfE3/oK0NXqoIP3Wbf7OfiLWdd8JavHrGoz35tLpRE9xIXd
Qy5IyecZFZ/7RnjfWvD9to+g6JqE1i96JJ7iWBijlFICqGHIBJJOPQVD+y8f+Kb8Qj/AKeo
v/QDXLftRn/ir9A4/wCXFv8A0YaEl7UUX+7PXfgTrWp658Kra51a9kvLiK4lhEszbnKgggE
nr1rwD9ovj4y3HvZwZ/I17b+zkf8Ai0S/9f03/steI/tGDHxjmz/z5Qf1pwX71h/y7Pcv2d
3Z/g9bbmJ23U4Gew3Vz3inx1pPhf8AaeguPEDlNPh0oWqS7S4t2dt2/A59iR61v/s6kf8AC
n4B/wBPk/8AMV4V+0R/yWW797WD/wBBpRinUaC9qdzsfjx8UfC/iXw3Z+HfDd8uot9oW4mm
RGCRhVICgkDJO7t0xXt3wr/5JF4X/wCwfF/KvgTnNffPwp/5JB4W/wCvCP8AlTqwUIJIUJu
UtT43+Jp2/FbxPz/zEJv/AEI16v8Astux8ReI0ycfZYjj33n/ABryf4n/APJWPE4/6iEv/o
Veq/suZ/4SXxD/ANekf/oZraX8L5EP+J8ze/am/wCQN4aP/Tef/wBBSvln8a+p/wBqRf8Ai
SeGv+vif/0Fa+WsU8P8A63xDfelGaO1LtrpMQGM09evemfSne/ekNFlFBGakWPmmRyce3rU
6uO1SzaKT3AIF5qRSufb09aj3buSakUc1D8zWO+hMi7iORU6xjOO9ESfLV2CIMfSuWcranp
wgV/J6VPDFuwuPxrQjtFOMqcd81fisU2jAzXDPEpG6pmfDZbjtPNasGixmPLKM+9XLWyXf9
361spCFUKF4FeVWxUnomU1Y85ZQw2lSPwo8lj0XNX47Znfa3NalvYBeO9d7xFtj1/Yp7mDF
YuzHcMD6U82J5xmulFqi5yKrzIgB4qFXkyXShsc69sydqZ5ZJxg1pyjB6fjUYiJGQK29tpq
YOgm9Cp9nBA3cVG1qACRzWl5ZB5pCpx7UvbPoyfYLqZnlbDzzikKDJFXmjQtjFIIlbnFV7X
uJUin5eBTtvXirLIPSo2KqSB1oU2xuFiI7do4x9ai4BOanbDCqrfe9etb02c9RaH1f8B9Z/
tH4brZO+6TTp3h/wCAn51/9CI/Cug8fXVt4X+GviO+tQIpblX5HeWXCZ/XP4V85/C/4kReA
LnUftljNeW94ifJEwUqyk88+zGtn4k/F218b+GoNHstMuLJROJpWldTuABAHHuc/hVuLueX
7N8+2h5DJ6Dmvrz4Fq8fwj04SKyZmmIzxkeY1fJthcJZaraXzIXWCZJSo/i2sDj9K+hB+0l
oq4x4ZvAP+uyVUrtWLrKTskjzb4/RyL8Wr2RoyFkt4SpI4Py4/ofyr6L+FOtw658K9CuI5A
zwW62sozyHjGw5/IH8a8F+Jvxi03x14RGiW2i3FnILhJvNklVhhQRjge9cl8Ofibqvw91Cb
yYhe6ZckGe0d9vI/jQ/wtj8/wABi+VyhY45JqVyv8XNCutI+K+uRzROiXNy11CxHDq53cev
JI/CvdLG1l8Hfsm3UWpobe5msZiY34IadiEBHrh14+tK37Q/w9uIUmvNJ1FrhOVR7aNyp9j
v4rx/4o/F7UPHpj0+2tTp+jwt5iwltzzN2ZyPTsB696q0pWi0RpfmNb9muGX/AIWjeTCJvL
GmyBnA4B8yPv8AhXq/7R0Mk3wqiaONnEeoRM20ZwNrjJ/EivLfh18cdP8ABHgq38Pz+H571
4pJHMyTqgO5iehB9a6i7/aa0u6sp7ZfCd0pljZM/al4yMf3aU4yc7pExaSsyj+y9DIuo+JZ
vLYRGKAB8YBO5+M1qftQW80mk+G50ido45ZwzAEgZVMZ/I/lXN+Cfj9YeEvA+meHZvDVxdS
WUbIZUuFUNl2bptPrWjrn7SOn6v4e1HSl8K3URvLaSDeblSFLKVzjbz1ocZc/NYUWkrCfsv
QzJqHiaYwssTRW4DkcE5fjNan7T1pdXGi+Hp4LeSWOKaZXZEJCEquM46Zwa5/wn+0NY+GfB
+laBJ4YuLl7GBYTKtyqh8d8beK2T+1Hp2ePCFyf+3tf/iaHGfPzWBSilY+X2GCQRg+9J3xV
7WL1dU1y/wBSWMxLdXEkwQnJXcxbH61SFdpgx4HB6V9tfETwPJ48+FFnY2e0anaRRXNpu4D
MEwUJ/wBoEj64r4jzgV7tfftFaz9p0JtE0wWdtp8ey5gmk3rd/Kq8kAbcYJHuaxqRk7WNIN
I8/wDDmpeNvA/i+OPSor2z1RZRG9k8bDzjn7jJ/ED/AFyK+rfjVdRQ/BTWjeARvMkSKuc4c
yLgfz/KuNt/2mPCT2izXmhapDdBeURY3UH0DFh/KvG/ib8WtS+IdzFbLb/YNIt23xW27czt
03ue5x0HasnGU2rqxcWo6nof7MFtcJrHiC4aCRYGt4lEhU7SdzcA963v2nLW4m8OaBNDbvJ
HDcS+YyqSEyg5Pp0P5Vx/g39oO38K+DNM8Pt4ZkumsozH5ouwofknONpx1q7r/wC0hba34Z
1TRx4VkgN9ayW/mfbAdm9SucbOetJxlz81gjJJWZ0n7Mtvcw+GNemmgkjjluYjGzqQHwhzj
16iub/agtbh/EGg3i28jQLaOhkCkqDv6E9O4pnhr9oq30DwppWif8IvJcGwtY7bzftYUPtU
LnGzjpWf46+P0PjDwRqHh1PDT2hvAg843QfbtdW6bR6Yp8svac1hJpRses/s821xa/CWNbi
CSEveTOokUqSPl557cGvFv2jbG8/4Wsbw2sv2eSyhCy7DtJywxnpmustv2norezhgPg92MS
BM/bhzgYz9yuZ8efHlPGnhldGXw01kRcxXHmG63/cbOMbB1ojGanzWDmjy8p7L+z7aXVn8I
4Eu7eWB2upmVZFKkrnrz24rxT9ojStRb4pz340+4No9pERMIiU4BB+bGOK6/wD4alTH/Imt
/wCB/wD9rrI8S/tHL4g8KapoY8Jm3N/bSW/mfbd2zcpGcbBnGaIxmp81g5o8vKfP3Q196fC
WVJPg/wCGCrBsWSrx6jIP6ivgrIzk17L8MPjlc+BtFGg6npralpsbF4THJskhyckDPBGcnt
3ratByjoZwaizsPDvgPRvFXx/8dW/ifSXurOB2mQGR4wGZwVOVI6rmj9m/T5rfxb4muEtJk
sTCscUpU7G/eHABPXgVH4p/aVivdDubHw1oc9rdXCFPtV1Iv7oEYyFXOT6ZNY/hD9oIeE/B
2m+HV8Mm8FlGU883ezeSxY8bDjrjr2rLlqONrGjlG9ztv2m7C8vPDegz2tpNPHBcS+Y0cZY
RgoOTjoODXyj36ivonVv2lTqmh32m/wDCIiP7XbvBv+2527lK5xs56188Hbn1Fa0VKKs0RU
alZoaB0708Icf0pQuVzn8qeAce9bkWuNWP86aVwM9as7OOnNHkjqSQT+tBfKRrnj1qZVOef
/105EAOetSBRkVDZcYCKtWIYyW+lMAxVq1Us1YzkdtGGpMqMOO1athFuf5l461Hb2e6UF+l
a8MCKPlyD3rysRXVuVHs06Pc0IbeHaqnGPwq1HHGmNuNp9apxggYzVlZCuc14krnR7I0F8q
N+MfhT2klLHbnHtUFv++cDBroIrBTGPmxXJUkobmcoRhuefwqsbbjVtLjkc4OazWd2YlQRm
nork173LFas6OaT0RanuWJOOlU2kdzjrn0qYwtg+pqeG1yOF59aynUilodFOldlLymY9Pyq
RocdAQcVoC1YfNjmgxbj71xurc63BJFBo+AKjZSqk9/er7W+5sg9KqzR7VO7NClcwlEotjJ
57UmVwTUixY68gmoJI2B4ziuha6XMkuojcj/ABqBlJHPWrAX+Emh49oz2PqK1hPl0JlTuUZ
DtBAqtuJJq7ImRtaqrqu44zxXoU2mcNSLREetKScdefrRxnvS/jmt7nMkridjR5e8dM0vXj
IHNTwsCuM8/wA6mUmloaRgpOzKM0OM57VTYH8q3XjD+xqlNZ8EjrTp1k9zKthZdEZZ5P0qK
TODwc1fa3bvjA9artCc/NXWpo8udGSKm1tvfPoaYM5q35dIU9hWnMc7psq/NS9ulWPLXptF
NMY24yBzTuRyNFYru/h/KgrkY6VZEa46+9J5Q3e1O5PIVxHk9OfemmM54q5jjihV5xilcrk
Km0gYx+VKvHGK7Lxx4Ri8LXWjxQXjXP2/TIL9iyBdhkz8oweQMda5LYQDmmnclxsR9c5XvS
BcGpNp/wAKTB5H5UybEfJPTpTtvFOCNg7efehgy8dKYWG52+1RsykcdamIOOai2At0oExhP
OM0mTnNPYc9DTcc0CGk5PNGee+KCOfSjHOc5pkh6Zo6UY5NJ+NIBe9O96VFJPSrMUOecZNF
7FRi2V1ViO4+tPSMk8/lirXlrt5FCqc4x+lK5pyEOz5PlH4U+NSp5XmplXPalZegqeY1VO2
o1eW5/SnE/hQEPrR07UDtYVcHpUiqMimAe1TKpqGzeEQ7itKzChh6fSqKryKu26/vAAcCua
p8LO+irSOhtPKc4U/N3rVjt93fArOsrPHzLycflWtuMcXJzXztV6+6e5CLtqJtKdB/nFWVU
bMuP0p9oVkXMgzT5sbSFANcjlrY1SLGnNH5oAHArrUMSxriuRs1VR93aT1q81xIvAf+tcVW
HNLQwqUednONFhDxhfpUcdsVU/L1/StqKx3ndJwB29ac1uN2AOBXfKu7HZTo3MiO3+cgrmr
ccJU8itCK2Ac9MmrPkqP4a4ZVro7o01Ezfs+fTirGnyabZzu2o6R/aKFcKhmaLYfXK1b8vC
5qBkPCgVnCq07inTUlZl7+0vC4/wCZJX/wYSf4VBNqnhXGG8DoR/2EJag2cdj7VC8Sk/drp
WKlfZfcjD6rHu/vf+ZN/afhFevgSMf9xGXmo21bwl90+A4v/BhLVK4SPaQv3uKypdwPowrq
jiJSM/q0F3+9m1PrfhGEj/igYSP+wjNVf/hJvCO3b/wgMP8A4MZq564kZxtbGcc1nTJtOQe
PSuynJvSRlOhFaq/3s6t/Efg4rg/D2A+39pT1TPifwWGYD4cW5/7iU/H61ycjbSBvxVcht3
rXpU1bc8urBPb82dl/wk/gzd/yTm2z/wBhKf8AxpR4l8HHlfhva4/7CNx/jXHIrZ+Zakwyk
46Vq59jOOH6s63/AISbwf8A9E3tP/BjP/jUsfiTwj2+HNoD/wBhC4/xrievQ1YhHr19aznO
yNqeHV/+CdxH4j8Jsf8AkntmMf8AT/P/AI1K2veE8Y/4V/ZH2+2z/wCNchH0/wA81I44GM1
5znK56UcNG3X72b8niLwiM/8AFurH/wADbj/4qqzeJfCfT/hWtgfrfXH/AMVXPyc1CY/w+l
ddOs7anHVwkb+7+p0D+JvCI/5prp2fe+uP/iqrt4s8JA8fDPTP/A64/wDiq52SIliV59qha
Lk8c/Su2MkzyqmH1OlPi3wmOf8AhWelf+Btz/8AF0jeMPCmf+SZ6V/4GXP/AMXXJSwsBkfy
qr8wPr1roVmcE6fKdsPGHhXjHwz0n/wMuf8A4ug+MPCwz/xbLSfxurn/AOLriskDp+dHzHt
VEch2TeL/AAwyMq/DXSEJGMi5uSR/4/TfC/izQtB0yS01PwRp2uzPKXW4umIZRgDaODxxn8
a485/Okye9Ggch7h4r8R6X4Zm0pdX8K2XidtR0+G/gkvjg2UUgO22TA+4mDjvya8w03xBpF
jeahcXfhHTtSS5l3xRTySqLYZJ2rsYccgc+grJv9U1LVZIG1G9mujbwrbxGVt3lxr91R7DN
VApPRSfpQlYnludr/wAJl4aOf+LaaH7/AL65/wDjlNPjLw5j/kmmh4/663P/AMcrijgAU3P
HTirSRDVjtx408OqPl+Geg/8Af24/+OU0+NvD2fm+GegZ/wCulwf/AGpXGfhxSHG4cYp2Qm
jtD418PD/mmegY9d9x/wDHKaPHGgYwPhr4ex/vXH/xyuMkUMMA1CY2HAb8qdkZu6O2bx1oO
Tu+Gnh0/Uz/APxyo/8AhO9BHH/Cs/Dmf+2//wAcriWUhv6im7eMEcmnyoi7O3/4T3Q+3wz8
N/lP/wDHKB480QdPhp4a/wC+Z/8A45XC7NvzHn6Uh59jT5UTdneDx5op6fDXwzn/AHJv/jl
Pj8c6Q74/4Vr4Z/79zf8AxyuDTgE/zq5CBxUtJGsFzOx3SeNtJ6D4ceGh/wBs5v8A45U8Xj
TSW/5p34aGP+mcv/xyuRiCkA96eB+Fc8nc9OFCKOsk8aaYvP8Awrvw0f8AtlL/APF03/hNt
NVSx+Hfhof9spf/AIuuVMbHnnB/WkZAEIxSTRToq9zp/wDhO9Mz/wAk98M/9+Zf/jlH/Cea
b/0Tzw1/34l/+Lri2T5sUdTg1roc3IdsvjzTScf8K98M/XyJf/i6X/hO9Nz/AMk98M/9+Jf
/AIuuKC0FVx05pWQ/Z6Ha/wDCd6fnj4feGP8AwHk/+LqVPHlhjH/CA+GRn0t5P/i64MjH3f
8A9VTKPl4qbGkYnS614it9ZtEtoPDOkaXtfeZbKJkduCNpJY8c/pWMvGMdqhQ4/hNOBOeRU
tHRGyNW01K4hPqK2rC/a5JWROK5aNumeRW5p8saHKjmvLxNKKV7HqYebfU6JWZX+Sr8EMhU
uy8n1qtYtuYNt9K21VimMcV4FWVtD00iGKPgcc1Kbfd3zUqLkVLtUD7xHtXM5FWJPJxjAz3
prW4x71qNFtXpz61VcY9zXLKTe56iiolJY1R89vapfLOCeM0gb96cdx1pkm4nqRms9ybiyc
en0qu4yRg4qwsO4Z60PFgcAcd6aaDlKDSLGcbsn6VXeWQEH+H2qWUKZPX+tQyqygAdK6opE
NFV8lidx6cVJpOlPrmuwaYtwkDTbsyOpIXClicD6UsceQTgY+lbvguNE8b2LFQy/vMjpn92
1ddNrmSZhVvGm5IwtT8NxQWtvf2epW+o2ck32cyxoyGOTrtZWAIyOQec4PpWz4z0l/7NvbG
3u9IuLjSWDagttaNDO2CEDkkYYDIB2kdckGqGq6utxZ22mafp0On2SXAnZI3Z2kk6BmZjng
cAdOTXSePJLd18SyaBYxx3X2o2+rMWZpTHvDIy5OAhYAHA4IHY16NKzu0cFTn5oqX9a9TzO
+spk8FaPtjtRDf3M8hdYv3xZCqgMx/hw3AGO+aua14CGkrqMdpr1tqFzpihry2WGSN40JUb
l3DawBYZwc81q31r/wAUB4UBGMTXfH/A0rt9ZijvvFHijSToa2cV1A5n1WIvuCogkG/cSu0
soBAxniu3219DmdJxtJef5nB+E7ax03w9Nrmoahp0VrNcfZVivLBrkeYqh1cbeRjP0PfNc+
uix6xq2tvaanHcR2dvJfGcQmMTAYyAvG3lv0rrdHuZbP4XK0ei2mqE6s4MdzC0oT9yvICkc
1W8J3TJrviW9l0m1jxpM7GzMTLEOU+XbnOPxojNK1wcZe9Jfp3OO0nQpNVh1N45ggsLN7xg
VzvCsq7R6fe/SqMUABJNenaDqyalpfiS3Tw/pdgf7JlbzbSF1c/OnGSx45/QVxBtguOMGsq
lbSyO2hRbk+ZWt/kdHovhPQ9Zkjgt/FqrcGMyyIbCTbEAuWLNnGBzzXN3VusLusTmWMMdr4
xuGeDjtXaPpd5onhVbWCzmN/rCCW4ZYyTFb5ykfTqxG4+wWuWeBwTG4ZWBwVPUGuecrWOig
m23e6+RlRwtNOkSDLuwVR6kmrOv6LdaD4hvdFux+9tZTHkcBh2YexGD+NdB4TsFufG+iwOu
UN2jv/uq24/oDXRW8ln4kii8YamyM+hs5vY3PM65LW498sdh9gK1h7yujGvJwlbp+r2PPde
8PXnh+/isdQAWd7eKfGPu71zj6jp+FPHha/k8GS+KF2/ZkuBBsJ+Yju/+6CVX6muk8Ti98S
QeFtQOZr7UoHtmPd5Vncfyda6MXng+11mLQX126+xxWjaPJCtmDEWY/NLv3/8APX587f4RX
RF6+RwTbUVpr1+R5LY6HJqGlatfecIhpsKTFCufM3SKmPb72fwrMttJm1HUILG1jL3FxIsU
aj+JicCvRNL0m+s9K8caO9tJJeQW8cTRxqWJZbhM4A6+v0qr4NtLbSJNS8R63JcWKWKm1gd
Yd8i3MikKQhK5KrubqMcV1Qmzkq04+91OK8UeG7jwx4hutJuJFm8k5SVPuyoRlWHsQRW9oP
g/wzrk0NtH4ylhuWiMsyNpbbIAq7nJfzAMLzz7VseJbXSdW8D2V/o9/cX82iYs7qS4gELmF
yTEcBmyAdy5z3FV7jRNW0HwStnZ6VeS6lrkay3LxW7N5NtnKRZA6uRub2CiunmujzZQt5HM
6P4bstS/tW/vNY+xaPppUSXP2cySSF2IjVYw3U7SeWwMHmmQeHLK+8aaboGma5FeW2oTQwx
3awspTzGA+ZD/ABDPIz+NaHhtPFGm2uqajpFmt1BCyW2oWM0ImDKxJXfERnaCp54IOOma6S
DTLKw+KngW5ttO/sm4v5rW5uNP3Ei2cz4GN3zAMAGAPI3VdzGS3OMg8LlNGvdZ1K8FjZQu0
Fsxj3PeTA/dRcjgfxNnC8dTxW74c0/SdG0G28S6hrwsbjUDPbW6/wBmfajCU2hnB8xQGw+B
kHGT3wat+Ll/4S+2k8QaX+7k0tPs93pSfdtY1OBLEv8AzzPVu6seeDmrNjdatb/DDQBpnhq
11rN3ebzPp/2ry/8AVYxx8uc/jii4ONtDzK6it0upo7WdriAORHKybC69jtyccdsmtq38J3
t/oml31huurnUbyWzjtUTkFFRt27PT5/QYxWVfGZtRuGuLYWspkYtCsfliM55UL/DjpjtXp
3h3WrGw+E9tpmoM1rb6rfXdq2oQ/wCttf3cByPVD0YDkj8jd2tgktTjoPCNtfeOLPwtp+tR
Xcs58qS6RMQpLtJIU5y6gjG7AzzisLV9I1DQ9Un03Ubcw3EJ+YZBDDswPcEcgjqK7Xwjo19
oHxf0fTr9BvEwZJEO5JUKHa6HupHINU9O1Gx1/TI/DXiG4EDwgrp2pPz9nz/yykPeInv/AA
npxkU+axn7O7Kkngtl8eXXhf8AtIf6PBJP9o8rG7bAZsbc+2OvvWQmhM3g648RfaMeTfRWX
k7Ou9HfdnPbZjGO/WvTbmJo/j5q0bEErZTglTkf8eB71haHqkmi/CfU7iOxsb0trFumy9t1
nQZhl5APfjrRzsXszj49Ez4QfxAbnhb5bPyQnqhfdnPtjFa7+B7hvF9lo9ndrNYXsKXkOol
NqfZiu5pWGfl2AMGGeCpFa+q6zJrXwmeWTT9PsjFrKKFsbVYFb9y3UL1PvUdhrN7D8F9VtV
ZP3d7FaRybfnSGYO8kYbqFZolOPr60+YjkPO7uO2W8nS2naaBXZY5GTaXXsSMnGfTNdlp/g
fRLvRdCmvfE8ljqGtmRbWJrIvCGWUxgPIHyuSBztOM1xjR5XI4H0r0tvED+H/AXgqe30bT7
q+SO6eC7u42d7dhcNgqNwXIPPIPNW27Kxjy3exy/hrwhea54t/4R2WRLKSJ5FuJZD8kATIY
k/UY+pFUodInXxBHo9zmCb7SLaTI/1bb9p4ruNFGj6T4IubvxFe6hBfeJZSUls4VklMEb5Z
juZcb5O/fyzV3XLC01bxX4e8VaQ081rqM0UczSxhHFzGyq+4AkAsNrdf4jWMqltzrp0r7Iq
HwPo0urXui6H4ne61e1leIWt3ZmAXDISCsbh2BPBwDjNYtn4ekudC1fUpJjE2m+T+625373
29c8Y+ld3H4V1u3+J1/rt9ZTabpVtqj3Ul7cIY0CCUt8pP3iccAZzmo9HjuvEOieNXsLKaR
7maGaOCKMuwUzMeg9Aa4Z1WnoepCFlv2OasbW60jTNO8T6K8d5OZWtZEkhDNaTkfIQMnJI5
UkdQeMgVFqHhS7Pi+Pw7aXSXmpMoN0zYRIZcbpAWz0QZ3N6g1ueBrjUdD8S6tatFtK2NxM0
FxHnbLCjSRttPRlZePTn1rF8I30H9vXsGoXiwHVbOez+1TNxHJIOGY9gW4J9GJrWDurmc7p
sim0PwUoktofF11JeKDtnOn4tXYfwht+8AngMV/CseTQ1TwfBr63BLSXsln5O3ptjR92c/7
eMY7VqSeBfFkV5Lbv4evUaMFnkaEiJVAyW3/dxjvmtfTdXuNF+FNvJb2djdGTWplIvLSOcD
9xH0DggfhW6MGu2pyU+jeR4Ss9c88k3N3La+UU+7sVG3Zz33+nashRwOMmu+8SanPq/wANN
Huri1tLdl1O5j22lukCY8qLnCADPPWuDU81SEgCk8BRzUg+78w6e1PCkemaJVXbk/nQadBy
OvHanBh7VVzyf/11Nbxs7DgkVDSWpUW3oiUJ83Gfwrf0iElfmXkHvTbLT1jAkkGTW9YLC0g
UL715OKxCkuWJ6uHoOPvM3tPt/wByPlxWxDCuzA57VVtYiqLlfyq4jbSK+YqO7PYjGwwQ/v
OOKmNqvUnBqxGu4Buxp7Bs+lKK7jaLFwMjIXtWXKm4/d6VsueOKoyL1xwDXNVPQaMkxtv+t
PVOR3q15RMnSpGhVAex96yu7GajYjVRjHQVHIAfl6jpU4hbAbd3qXyV2dvrQjdHPvat9oJG
TUU8TbcDr/OtuSEbiVGfr3qB04yR19a2VRkuBiBth24pPNmgmWe1mkgkXO10Yqw7HkVcljW
Ndx+biqpweR0rqjLqjJxvozPZirbMkH+8Ka8mpfbbm8W+nE9yrLPJ5jbpVPUMe4PvVqYDPy
r+dSRnbwwyDXQqjitA5E9yuHle1jtZJXaOHJjQsSqk9cDtnirN9q2tX9qba+1a+uIT/wAs5
Z3ZfyJxRIqk4XGfSq8gO3ofShVGEqcexQg1LW9JV7fS9XvbKJm3lLed4wT64U1WF9qEl7Pd
TX9xJPcrsmlaVi0ikDhjnJHA6+lT3Ee7djII9qZbwBvlZcfUda7Pae7qQqcb3sXLPzoS4gn
kVZFMbhGK7l44OOo46e1SPZgjjqalhg8pMg8Va+Xg5/8ArVxyqO+hvyoade8UqwH/AAkOo7
R6XcmP/QqzLiSSVnleTfIzFmZySST1JPer8gUA9j2qkyoBnkjrxVqo5bkKEY7IrLJcQSrND
K8Uq5w8bFSOMHke1UJPMSOSGOVlWThlB4bByM+tXrhWEXGNvtWfIq87j+VdUG7ETVyJb3UL
ZoRFdTxi3ZmhKSMPKJ6leeCcdvSqTudx6nPfvVgvltq5I9arSAs52tnmuqOpwSLCa1rVvdS
3dvql5DPKNsksc7K7gdiQcnpVW4vNQvQ63V9PPucysJZC+XIwWOT1wBz7UpXjH8Q/Wo9inJ
b5feuiNRJHPKkm7kSz3MaSwxzOiSjbIEcgOAc4PryAeavHxP4nUBR4i1MKPS7k/wDiqreSr
HAHIoa2HQitVWijGeF5+hFbarqllfPqFnqN1b3bk7p4ZWWRs9csDk5NQPd3cl/9vkupmu9/
meeXYybs53buufep2twucqTULRHH9K6I1UzlnhGuhEs91bytNbzSxSsGVnRipIPUEg9/61J
a6trdjB5Flql7aw7s+XDO6Lk98A1ERzik28YGK3TOKVLUgmeaaVpp3eWVzuZ3OSSTycnrTV
lma3WBpXMQYsseTtUnqcepwPyFTMm4jmkEaj61VzJw1HLeX4kt2+2ThrcbYW8w/uh6LzwPp
UUh28Bc59qk8sUNGMev1ouVyaaDVuLhZxMs8gk27N4Yghdu3GfTHGPTimlpvs7W/mOISwYx
7vlJHAOPXk/makWHac55pVXaMZBpXF7PuiMmUQeTvbyt2/y88bumcevvTAZvIaEOwiJDFA3
ykjODjp3/AFqxtHJoVcAc5zRzB7O/QoNHzg1o6fazXTxQyO7omQoJJCZ649KEh3sFA/Guq0
Ow8twzDGf1rlxOJ9nB23OrDYNSnzSQ+PQDJ5fnM0oRQq7zwB6D0rXtdN8mNURmCK28KCcBv
X6+9aa4UAMM/hUyMq9uPSvmKmJqS3Z78aEI7IpXcc8sO+4uJJgOf3jFsfnWPBdtaSyC2leB
m6+WxXP5V0VwnmxHaDjBrnZ7B1mMmMHmrozuveZFSFtkYeoyTNcSTCZw7ZDHJy2euTWMRye
OK1tQEqzH5MDPeqUds7ZdxgV9BQlywR49aHNISTUb9rEWJvrg2w6QGVjGP+A9KqK0vlbC52
Z3be2fXFTugViKVYZH+6uRmuvnSRy+zdyuWZlERZigO4KTwDTRGo5/I1eFjMU3BOOtI1syj
5uvpS9rHoP2MuqK2P3Zqo4+YirxVlB21GsIY5K81al1JcG9EVwucfJn3rX0tMzAMCB6ipLG
0gkcCdlx6ZxXQLNp9uvlRxB29q4MTiNOSKO3D4ez5mytMERgd/Hoav6ddQGUKSCQeoqtJa2
t5hlkKH0qxZ6Z5b4UhueteXJx5Ndz0UpKWmx3unzxNEF4zjirjRxuCeOawdPVY2Ck1fum8u
P90/WvGa96x3LYet3JBKImBP0rQ/1gDcj8qxbeSXfmQhq3IQZow20Ae9OO9g6FmRTnpxVfa
c9OKvNxUP8AFWM0eiVGjOSApqURZX5v0qxFHlssDg9MVMbcg8H5ay5Sbamc8W1OOlRsQnHU
fSr7RYBYNuHeopI42Qc/XilydjRFUeW/Thqilt8LUyx8/d6VdWFZE2vjpxRGNzQ5+aDAwST
15NZ8sexPu810Fxatv2ryKo3FuUQk9Pemm47kOJzkyFnx1+lMcYKrnp+daZhTduwetUpoWa
Xhfoa64zTMWiLyn3B1HFRythjjr2zVjEiJhuDUO0M3zDH861TJbGKFPUc96srBEw+YY9qFt
xu3NhhV5bZQnA61E52NIIg8hdhA6GqzRyISuCR61df92NvSqr3Q+7t3H60oNsqVkiAlWiOe
vpVYqWONo21I7ksCvAq3EF8rIXn6Vs3ymS1M6UIp2+nasq4+ZydvGcV0EluzMTtBBrPubNw
3C8VvTqJDaMR4hklah8pVbgYNa3lj7rqQwHFUpIpFYnkgGuyMjlnBFXYu4ttNR7dwOQfrU7
lx937v86jyxfuK0MWgi2hT8pJ9anEZZT82DTRyeCasR8gcVLZrCJEYGA9WqCSEDHy4NXJHc
Amq7HcctTTe5UooypYdxxUDRsrY/GtYx7nGOtMe3Xr0Oa7IV7aM4JYdN3M8RbyNoxSfZ2XH
y1px2+CABVuOxOz1HtRLE2JWFTOe8vkbhipPJU42966AaWzZ+Xj6VCbFlYqFBNL62mH1Oxl
i3YKFYZHqKRrYevNbAsztHf2oFqzEfIOvrUfWGN4ZdjBaEg9D9adFAzAfKc1vf2e7E/JhqT
+z3jbDAD61X1q6IWEV7lG1tVMi8e/Nddp9uu1SFyayYbNUAOMmt/TomVhkivLxNTmVzrpwU
dDV8lSmQu2kSFHyADj3q3ldnT61EGZm4wPpXj3Z02I3Qwr8orOuWReWI+n4VqyqzRgN2qhc
Qr5WGXj9a3pNdTOUTLk0uK/Xcq5Hpis6905bdQgwMeldDbzLDGYxkHrVa7iMzbyciu2FWSl
boc0oJo4ya3HmlSceprR00rny5Idy5xnFXjppmkCxjNb2maG6bWkwRXVVxMeWzMKdB81yiu
j+f88PyZp58KtKwZuP6110NoYwBjgVow26sPmXNeX9ZqX907vYR6nCP4Ttli3NGCay7vQ44
o/9XtHtXrTWPyD5d/sKzL7RkuYyu0iqhiqierB0YNaI8nj0dppAIVP1rfsfCUzKHfPvXdaZ
4eSBumee9dDHpce0bF2sO1XUxk5aJmKowjuef2vhWPeN2c+9ba+HBDFuRenUV2dtpoUZZcV
e+yxsm0rjtXK5ye7B1IR2R5u1ntfG3BHtSS2wK5J5rubjSUPPftmsyfT9p+ZM/Ss7eZspxk
cwkHl+ua1LWJjH1NTGyHmcjI9KupCqKFUD8auOjuDaSIpMg5OKYDuPzcVIXDjHpTCvapkek
mXbeNcjac8VaNvuTpVazjZOeuavY+X0qWjCTdzPntXVflHHcVVS3LZ46VssMDa350xdre1B
UamhltaBn9xUyW/HzcUt1IqttUcjvUK3LdOuOhxTSRt7zQySLaxXPHtVeS2WSLb1FW2ZWXc
cbqiyelaNItXMO4sfLyVXK1nvbjaeOldRJEZFPXpWRNbtHnriuWV4MTSMLyZvNOTlOwHamP
EEbLcfWtSSPtmozaqw3NyT61aqdzPlM5XDtsTjFXoNxXke1RR2qrKSFxz61YVtjbQMCqm09
EEdNxj24YEvwe1ZtxHGo64bNbRHmJ81Zk8KFivX0opS1KnG5gs3lzADJU1rwpm3U1VEarKQ
7j6ZqwZvJTA4H1rrm72sYx0JBuB29T61ExY9cZHaqj33mScHB6deakLGRB/E1Lka3KciCaM
bmZeTVKWOPO5X2npV9d7Ha2fxzUMtirHJB57VvGVt2YPUx5oMZZnGKrFVY/KOa25rU+XtKk
4FVYbXdkeX+NdUaisTy3KsaoV+bOalaNlU8HHqBWgungYbJwKtNGpiOVwMc1DqroaJGJt/c
krz7mo0hyobbnPtWt9lULtC5B7Y6VJBbqGKshC9s0/apDUdTJjt/Mkz92j7GzyEAZ/rXRCx
jJ+VRn6U9bPHLJg+wrN17D5LHMx27u4RT37itOG2aI5YnPoOla62K5GI8Z/OpVtNpzsrOeI
uTylGO3yfukZ6nFTy2YAyFB960PJIA4H4CpGhDLz8wrm9rqVymQtmCdwQUi2KLzswevSt1b
Ybfu8DtWRqV1JGz2tmR5+3LN/zzH+J7VUKjnKyMajUI8zKRks0mdGuYkKY3bmAIz0FV7y+0
23kkinkw8e0sNp4B43fT37VhjS7OOSaeS3hIRUdTMTM7scnB3YXd7YPWtjw7Dq2qavfXlvB
Z/6NbpEshKpIhYvhlAXGT83pjjmvWWGhvfb5HjPHT0Sja7Mu88QxwyxnTYkvkJaNgCQdwxw
OPfr3q3pPiy1mvBYahA+m3mdojm6MfTOOD9a7P7LpkOi2urafqM7G3E0c+mzXswMshjIUY8
wEENjIxyD+fm3iaP8AtjwwmpWGizJZafhJb26lVpGZmb5eOvOffAHAArphhqNWPJb5nFWxd
elJzb+Xf9T0pVfYGDcelSx20jSBtpzXK/D/AFS41Lw4VvJfNkt5TEGJyxXAIz+ZGfavQbXh
fb2r5uvTlSqypPofQYeoq9NVFsyvHDjhxikmtI242/lWs0amPeKr+UWyc4rLlaOuxifYY9x
3VOLBWXCjI9afdo3O00y1mkDbTSvJ9SLLsIlgsZ3BMH1rUtU2qNyCrFvFJKBlaupp0mCdwH
sKqzerDRFR4mYdfpimxK0YHoOlbEell49vT3qxb6UVXa9VYn2kUU4WJA9+1X0thM33efWrU
WmCMjPP1q4sKx9SMClY5pVF9kht7EDCgZNXltdv+zTA+1uGzzUwlLfxd+tLU45ykQuNnHX6
1EGbGMVLIrdRyDUIGw89apIzclYc6nA5yPeqVwqYPpU8km3Hoaz5plIJ3Yx2qyVMrzRxgll
PPWokxt6/lSSzEtyRUPnY43D8TVI1dTQzUm2jGc1ajlJ96y489PStCFB9K5lc+huaccgC7t
3apTMQvDZrLLANgHFND4Y4anfQysjRa9jztbtVWS6KnKHdVfmSTORzSSQ4+6frUtlKyGtdr
kq2M0xpo2xtODVea2bORnPoajjj+bk4rJzlszWLNCOQsQCal2lW+aqCuUYHtVj7WCQuOa1h
UXUu5cO7aCODWfchz/DkVfW43RBW59KbIQRwK1kuaIjnpEbP3cUxtwOBzV6dGLcdD7VAsLE
/N1rj2CxUaL94GJ2/7NR/NncQK0GjJb5ug7UNCCMD9KaYcupQDZUiq7x4JIAJ96vtBt++No
qGa2wu4PirjKzG0c5cK4n7jJpZJWZAu3NWLyCRX+Vc571TeNt2VyWHY16CaaRzbMijhXz1Z
kA9xWmEP8KjtVeFMLukWrJbYgK8j0xSnK7K0HfZi3DdPY1ILdlHJzSwzb3GARV5Yd3zZwPS
uaUmtxWTKDWLZwTx9Kb9hAXGMVsrCdnr9eagaIg88D9Kn2rL5DK+zLgjANRvHhDswPrWq0S
kDcv5VGbcE56+1aRqhymckKklm4qcWpJGFxmrXkLwatouU2kYx7UnV7FxiVoYgv3lGasiHc
CuPxxUnlAkVdt0GzaOMVk22ymiilrtO371SG3LZ+UbT3rVihBHv9KGi5we/pQ4sh2MoW79A
OKd9nxzWtHFuPy4H4U+S1+XgYPvTUCWzJWDjrzXFahpdjc3UutNNK7TzfLDHLtDRqFXJwcj
J28EdHUg8Gu61QPBZlYw3myERrtUseepAHJwMnHtXAaw/nXMkUW2eOxj2bGBPONzKC2CAUz
wc4Ir1cvg4ycjw8xndKBg67qEEKvJDGEABaNQdwyeF/QH8sd6459UvGZn+2S7n2knzGJYr0
J55xV6/wD+Jn4iltUkkEKu4z5cauVGck4wCxxyTWne6dpcnk28dlDBJMreY0EmBEIyQNu7P
3hjJPrntX01KEKMVFq7Z8vWnOtJuLskaWlax/aISfyd9xw0hRgGikzhdoJzg/Ljbk5OKt2m
vPEt9olysNxYzjDlJAoIK4Pz84XO0naMk4zXnmmXc1hrCtBIFPKb8fwkc/TI/Q1sXtz509u
qQrHhTEqqFYgAkjqMZ5HrSlQUJNR6mlPEOrG8+hqfDm9XTfGsulySBobpTGvPDMvKn8RnH1
r3JWiXjjFfNV/dz2+tWerRlxMmxtzsCWZMDt7bRivc7a9NxBHcRPujkQOpHcHmvDzenacay
XxL8Ue1k9ZKMqP8r09Gb/nbW4+7UUkys3Dfh6VS3sy45GaQYJGVrweZn0Fy6kEczfMce1Tp
aRQtuBGapxmRWxjj2qYu+PU000gZuWiquO9bEex1G5ecVzOnzMrbT0Pf0rpbeRSgJ+lax1O
aqaESqqDjpUy7QOagRwqdc1FLc7BlTn2pM4rNsmll2nHaoGuMnmqMk5flcimqxYhj1IpxNe
Sy1NJWGcjqaeso3HA56VQEwUbc4PXNL5yn+LFK2phNGi0uB15qlcXIXnPPvUbygqV3c+1ZV
1Nkn5vyrRI4Xoy61yGG0nP41QuZlyfmrGuLqSI/Kcj0zVOTUCwxnt3q1EnbVGlJcbSfmqob
zn72KzZbsE8Nn1qjJdc/fxTSJdQ2d/z5XOfar8Tsq5P/AOqs2OVVcZOakluxtwDWLhZttn0
8amhLdXZVuKqfbmJJ6A1nXNwTPgt2qu0rN7+9ZNNhzam9DeKX3bunvWil4DHznNczbxSEDB
xmtKNHwN3BqJRkth81zUafcnXNQFgG+tVsleNwNKC27cRWDb2LUrEu3J5Ap0Z+cc5FRmTAp
Ufccjg0jdM0OcjGKk2luB+QqqpZquRkKuCee1dsNTTYhaFmJqDyfm5arTswP3c1C5JGe1TJ
IZE3ljhhz61XYbG+XoafKMjAJqttdsqfyrnk+gCyD+LqKo3MjbT/ABFegPap5GMKlW5FV2U
SJkdaImbZmtM8uUYY9sUiW7ddv51YNuFYsvU+tWIASdrKBXQ52Xuma31KHlyISVA5/Oo/Ik
II6Z/Kth4FZflA3U7yQE+bGahVgaKFlHtYBgM+1aUaBmHpTYoNjEnDCrKxDgqfespz5mEdC
VEKrt6037Pu5qaMY+gqZvu/KPzqLml9DNMAGQ3NRspAxjJrSKH8KhkTK5xRcV+xQ2rgDGM9
eKnVduCPyp/ld+nNPVOAD9KpMu4qqrY4qZYvnBx+FPSEA96ux2xIB7Vsl1YnIIY+ePzp8kB
dzxVy3tNp65FXEtex/WttWc0qqRQt4cLgjkc8VcWzVlywq5Fb7Txg4qwqnac4+lXGHc5J1e
x5z4zuIre/s7XzEUhWk2mRkIzwD8vPZq8wmnhms5p5FJeUuVn2knBxhd556M/ftXXeONWkf
xBfLDMQIUMWF4AIHRm/3s4A/rXGatJImguAirGsChM53A5LnI7e30969nDQsku54uJneTl2
ONtbmS3vDeCRlkjUtvXGQSDz+BArRmm+yXN8sluFjRokVCzBo1wuVDdeVyD3IzWJ5jeVOQc
AqB+v/wBelvdQ8+zSNVO9tplYkfMVG1f0/WvpJU7y/ryPmlVUYsqynZqGM5IwM/hitC4aJm
J+UuHBJ5OePTvWVM2663YwcjrViRvlb07E1s43sYxqWv5j7kK1sD8qkNnAjKk9v8K9h8B3a
3nhG1JYmSAmBv8AgJ4/QrXjruTFIm7AI9cg9/6V6J8LbjdZ6laEgbHSVQf9oEH/ANBFeNm9
PmwrfZ/8A9fKqtsUl/Mj0pJ/lxQZBuOagZSoJ6Ghc5GTn2r4s+zvY0oPnAzzVgxnGU5FUop
AAAOTVkXRU+lCt1L5ixbuVk245966G33bN2a5eOfMg7HvW1BdcBSeo610Q0RlU1Ndpyq9OB
VGecFv7vtQ1yuCprJurrk8Zz3FDZnCJppIufvgn2qXcoHJrmlvdhwKs/2idmQcgdfWldDlE
1XlIB5yKpm8aNuOeapf2hnPzc+lV5bpGztOKpNHNLzNGbUGxlWGB2qjNqDMSTjPvVCaRSoZ
SQazp7kLn19c1auedUii/NdBs5HPc1mzTKCTuqu13uPv61QuLwDPP+cVvGLehxSdizNdgD7
361Fb3Vu7yedLtxjHJ/wrBur7k4Y1lPeHccnH416NLDX1aMJTO9S+YCni83DBJFYCXft0FW
I7jcR8tedOk2fURqGqzbvepIVXO3HXtVVGJPYVaTIxWUabQ/aXNSDHAPStVFQJnvj0rDikX
t1q7HK/XFaNWKUyWdEDcdTUO4cKpqTesjCmyKiktn+lcFWnZ3RvGVw3g9jUkUiZ4GfpVY5c
fLyR3pYk2kc5/Guax1QZswybsgrjjrVxovkDAVmRyEcA5q7FLkbT2rrpy0szb0AjjHQU0Lu
OetTtsxw1Q4AbjINVJajTGvArA7RzVOaMoQOprSxxyahkh8zB/GsZwT1QGJcRM7YbPWkW3I
6A1sNasH55pDAvpWNpWIt1ZkNDx9e9PW3ORwc+taJt8/dXFSCzfZuxxUNSJaM1YmC56UeVu
5xWoLfeMDkD1p6Wy/dxgijlZJnQ2+f4fwq1HbHJ4yB7Vr29kARjv1q0tg2GDDGK0VJvUydR
IwxAwIHpTlhUSfMc8dK2mspAw+XK+9RyWbbh8uPwqvZMPaXMZowoyGyKjeLjjpWwbVt5DAe
1NjtdwIZQRVcmmpoqiSMgW4I75qxHaMccCtNLXbxjj3q5HbLt4TmrjC+yJlWSMxLUAgHH41
ehtRuyfyq20AXt271NGikj364rbk6HPKtcSOEA+30qwI/l6CpUiXgdakEa9T3rTlZxyqXIF
Til8vaC7AAVbjhGOR+VV9YZbbQNQuT0ht5JODjopP8ASuiNNs55VD5g1W+e6nuZpsea7+YT
6FmBI/8AHuT74qprTZ0e4LZAXGBj7o8sAfjzz/nLbxlWdfL+ZGxnd2XI9upJH47qsXSPfQ3
duTIY3kHyKVwcBcdVzzt9e9evFKLi/wCuh5tT3uZI8+JJt3OOM+n0qoefoa2L3TnsbB281J
kMuA6c54B59DjseRWOvzOv1FfRwkpJtHzFVOLSYpUvcAL17VK2WfHanLHtdnfbwMAE0xjtb
hvx4p7k2tuPb7hHBLfjXZ/C+fy/Ek1uf+W1uwHPUgg/yzXFAKI9oJOACM/r+tdR8OSf+E60
9c/e8wEf9s2rix0efDVF5M7cDLlxVN+Z7f5PH3jUbR7TnJrXWDanTJ9KqXEe1T61+fcjSuf
oPMm7GepZelP3SYFKF3PUq/KO2PpUoZCskgatO3upFGDgiqf7vPapEcDHrWiYGyzhl96zrj
Kt96m/aCQM/pUcsgf1/GquGxUlkHORg1GZwR702cd81QdgM+1OMbmMpWLsk6468+tV2usdT
WdNMc4zxVSSVsfK2K6Y0jlnM1Zr3CFVNZdxdLk81SmmxwTz9azZ7nrhsfWuylQucVSSRote
Lzlhis26vgTlcVmzXBP3W/WqMs3Bycda9SlhranmVJlma4zn5qom4w5+b8jVeab9aotJ8xr
04UTzqlWx3P2hQ3JwPTNatmylAd2K5Lzjnr9a1bXUEWLbISMdx3ryJ0Ox9JGsdQJRu+VgMD
86vW8yMnzHP41yi3qu21STWjFdbVAY1ySpSTOhVEdAJyo+U8DrViG73/e61zqzsWG01oWzM
w5zXNKMr6G0ZGyz4O7dxRJKSp71U3Nux1HepVUkZz1rGVK+hvGZLFu3Ak9auAbuQefSqYC/
Q1NHIRla5HRSdjrhNovLhc881IsjelVEkHXb+NTJIoIyMA/lWfJy9TpU7l+Ns8VOEJ6L+lR
2xjzgjPpWmqqy8daopzsUgjnHy5q1Fb7sd/6VMkYB4BHNWY0AqkjKVQpPAuM4x6moTD6DBr
VeIn8ajWHB56+tJrsSqhRWAr2qTydwxt4rRCDA9aXZzgjn3qOS/Ul1DMW3C9V/Cp4rdPM3b
cVdC8c9PWnrEQMk8HpVqBlKoNjiUDgVfjh4GR+feo0iIIPWrSdOnFddOK6nJKRJHbq3Rfap
PsC5ztqSGTYBVpXz2r0adOElqjjlOS2M6TS4zyo5rLktdrH5fwrpjlgc8DFct4n1e10Kya5
uJljz93cM80VcPFr3UEK8luxGWOMBn4HvUA1jSo5Cn2qPcO24D69a8G8RfEYzXbut5PJgFQ
qcJyMf1zXEXmtreXQmMkq78lh5mN3sK0pYCTV2rHNVzCK0TPrJdU025cLDeRlz/DuG78quI
pHWvlTT9cfT51uNNuHhcdUMpdc++eR9a988D+NLfxFZ/Z7grFexjlc/eHqK5q+FlTfN0NaW
KU9Dt4x68VMF55NQKzenFWk7Vxxs3Y3kydB8oHb1rH8YSNF4G1tl4P2KXGf9w1sZPB55rn/
HM3l/DzxBI3RbGYjPHO04/Wu6mtUckn1Pl64EZsA3LSyTp82DgqG29enUk/8AAhU87bZJQV
O3AUfMwzx6AgH7w61XnkgayZI0XzbaFTu7sFO7n8qbcMzWqSDKkMQ2MAkAYPXpyAfwr0Ujl
vuZOv3HmabDEVRCGZvlGNxPUn1PHX6VzMcbyShI0Z2J4VBkn6Vu6kzRWZk898z4HljOMAg/
MSeT0OAMdOcjFYcTESq3IGe3Fe1QXLCyPBxMuapcvzjecoBjtgYzxVFs/N61PIoUGNhyOm4
c4x+NQx8vnGcc4+nP9K1jojGerHMdr8diR17V1Pw3OPiDpW7GGkdfzRhXJ7gylcD8q7L4Xw
mb4h6accIZJD+Ebf1rDE6UZ37M1w2teFu6PomSPaAAvIrOuV556dDWxJsaM9KypgN3qf518
PPY+7T7mU/7t+OlN3+9S3WFB6Z9qz3lwK4uXWx0KehK04z1oW47nFUDIevSm7zxzWvIL2hr
ef8ALw1RvcjP0qksxC4qOSQjv+NCgDmTyT7s9z71SeTJ601pDzk5qB5Oa6IRsc8pkM0mM4N
Zs1w+DhuKsTuM8k5rMnJ28HFd9OKOGpIgmuJfM65zVKeRm6tT5n5+bk1SkI6g16tKCR51SR
BI5UVSmmLE+lPuH96oSPnOa9OnC55lWpYbLJyQTzVVpST1FDyGoC3vXWlY82TudUZDj1pVn
+XPSs8yZPX9aesnyjLc1wcp7qqmrFdNG+Q1X49Q5UH8/Sud3tuzUscrVlKkmdEa1jsra5DY
C9fT1ratrnbngVw9pcMpHOPetuC7fZtrz6tLsd1Opc6xLhW+o9qm+1qqfe59hXNpclcHfn3
B6VKlyZDw3Hsa82fMlY9CDOiSbfhiatxybgW4xmseCVVVV46djV6Ftx46Y9a82pFx1ud0ZG
ismV5HXnFPAZsbaZGykLlPm7nNaNugyGVfzqOSUna5umkW7O1lCgtWxHEVQjv70QHcgB4IH
pircMSnPzflW3JbREyqFdASoq1HFyc4zmpPKUDHOT6VOicZH60ctjKUyNQN2PWpBEOvWn+X
/FxjrT9uBntUepi5Fcrj0oCbiOeKn2jdg80FVXp+NO3UTkedeOPGv9l7NM0W8Vb4TolzNtD
JbLjOGLcbj2GfyrJ0v4mR2OqrDrV8J7e4OEI8tTGcnn+HC9sMAeAcZasP4qeE77RNQm8Yaa
8c1pcyD7RFLGH8lyMbhkfdP8zXG+FfCk2veIbDS57l4LS4Uhp44mHyAF9oZ1AySOte7SoUX
RUm9DxamIrKo4pan1VYzQ31lBeWriSCZFkRh0ZSMg/lV0xlRuHI9M1S0y1ttN062sbWPbBb
xrFGuc4UDA5/CrrTfMAMV510rnd7wq561ZiYhvm5HpUMZ3LzkU7cqg84PrWkZ8upnLXQsPM
qqzfdA9ea+YvjH4gkuNbFj5rBgu+TBzsB6L+WCa+i5mDo6McZBFfH/jnUN3xA1Ce4XcouGV
lHPA4PX6V6OEftavocGMfs6ProZSabFLbReaZXkfnCYwPxrd0vw/eajeJZwaKhVSP39wWKj
GM8ggcZ6VKdQs7CHT3t9PTUJriETkTzLHHHxnBPA7Hqf1qKXxR4mvrOfXLeCCOxs5BC0SPk
AsD059v0r0G6s1p+JyJUabs/wRX8QaVJDcNBJDBazwnaXiDAMMcdSQfqKqaHr93peo290sh
Vom2sRwT/APrrPvvEOpXyySSXESiQ8wqpzj8Rj9e9ZEMzJL83Q9RXRCg5U+WrqcVXEwVTmp
H254a1SHXtCttQhIYOo3+xrfWM/eJAr56+C3i42tzNo88vyH5gp6Eeo9x/KvoWOZZApFfM1
aKpTcGe5Tre0gpIsCPC881znxBt3k+HWuqBkNaOPwxXTqflGKg1qy/tTw5f6dgA3Vu8OT0B
ZSBXTSityJS1PijSLa4u7nVLnBa2j22zn0LBtv6K1SG5aTSlJJLCEtkcc8ZP55r0yL4f6z4
M+HWuSa0bUy3F3bSqYXL/ACqWHOQMcvXlzDbpJkXjMbMcccHCkfgwB/7ae1eo2pTdttDigp
Rgubrf8zEv90kCv3Xn8D/9f+dZyKWkVR3PNa0mdzDqP5iqjQtCDIq5QnBx/CfT6f4V6cJWX
KeRVjeXMRyZaQ+gX+vSkGEXnOdufz6foP1qb5VWNJTt/jb1APQfkM/jTJgNsh2hWbBIz930
X8BTuZtW1Ou+HnhaHxLf6nBccpFZPsJH3ZGwFP4cn8K3vhLpU8fiW+vJoWUW0BjBIx87MOn
rwrVs/Bi3jj0TVb5mw806Rfgq5/8AZ69CknwxXPFfLZhmDjUqUejsj6TAYOMqdOr1V2W5Jg
o5qjLLkVE04blmFQs2eQc/yrxlLmPbehUvJP3Z7/Wsx2yc9u9X7kZ7+9ZcjFAeKlRd9Rc+l
gyB1o3Lg/0qsZOTnP0pnmdq15RcxY3gfSmSOMcHBqEyZ5/nUTSetWokuoTNIMY71XkZcdea
ieXrjn3qB5fpWsYmMpiS9M/0qhLjHT+lWHk29euapStyc4xXZTics5FK4I3EelUJGq3cMNx
NZ07HbivYpI86qypO2B9481nyyGp5iWzVCRueua9OmrI8arK7GMc800c9aRiCTSDpWyOcvh
+T81TpJxVANx97vUiucY6VzuJ2RqWL4cdc1IHHTvms9WJPFWEY55FQ4nRGrc17ZssDW5bMB
159xXMwO2en1rShumU8muKrBs9OhVS3OgZlUgjoe1SQNubIOPasxbxT7GrcE6+mM15lSm0j
2KU4y2NyGQZHzY9xWrBLtUZbn64rnY7lQQcgir0U4YADjIHSvJnB3PQizoo5udw6Hj8K3LG
fCjpXLWrsWXLZHet+zZSRx15rni1GR0LU6izYSYDZJ9Sa14xgDtWBZyLuGPpW5HIQvHP9a3
VrkzRbjGVHHzetWgq7MKvNVEkPBPQ1ajfcTxxVHJK4qoS3Jp+3IxjIpAcfdPHr61Nu+UZ4x
WfKjNtlZ0H40xwcDuaezfvOeaa3JJFRbcdzmfGmlLrngbVtPEXmSNAzxAcnzFG5cfiBXhPw
/EY+IHhi7WW4lmmVgfNT5M7WViGzz+XUV9JuqsrB8bSMMMdq+evC9rNH420qwtW1LNjqU6r
atHmAIj5Pz7uoBGeDnIr1MFJunOH9bM4MXBOcZf1uj6TiX5wpqyY8t6VT02+tr4zxw5V4JP
KlRxhlbAPP4EH8RWnt557d/WuWMGlZm8pajVXK46Uxo/7xqY5VRxVZ34IqW1HczTuU58oze
3NfGnjYMPFN0zH5pT5x/wCBEt/WvsuRWKsxPA9a+MPGUrT+JZ5mGN3QegBwB+QFd+Ttuu+1
jz80f7hep0mmapov/Cv4bW8s0lu1JRZXG7b85Kj9efUfhWtrnjDRtG0G78O2+lrNLOCjEKE
jXacZGOvIPT+deXWPlC9t/O5j81WOO4yMj61vanHBdrPImLaCM5VZXxyTk4ByxzxXsyoRjU
969nqcdPFTlR92yasjMhvbOSeSZ1Mbhcxhufm455zisySQSSFhgAnsMUxtoJXIY+o6U3nb1
xXpRik7njTqOSszZ0TVLrRtXg1C1YrJE24eh9q+tvBXjLTPFGlRNazKLpFAkgJ+ZD/hXxzC
S7bM8/w102ix6lHeRXOmSyW90vKmIkN+GP5e9eXj8JCqlK9mj0cFXnH3Uro+0lLbgRzx3q3
5rbNrHHtXhnh/4p63ptnEnizS55Id20XkceN2PUdPyr13R9b0rXLRbrTbpbhCOcdR7EdRXh
RhOk7M9dzUjmfiqSnw3v5CRhXiOSSB/rF9Aa+WTK1vpMJLb5pM+WgGc7jggg9iuf0r6T+MO
vaXZ+FJNCnYy3l9tKRK33VVgdzeg4x7182pMGl+1bnG7Ko6EA7eQ7D3PKj0Ab1FethV7t2c
taRQZkkTfGcehI6H3quzbVPG4cgggEY6f5/P3rYvNKafzL7T7hbokFnjxtkIHUspPX6Z459
hh+YjJwMA/wCf/wBVepTaktDzK14vVCHy45Qy5wxLrv5+g/PPX0HrVZWILfNycc5qQNGUaN
lH95CD0b0/H/Coztc5UfrXRFWOOT7HtvwqeOPwXMcjd9sfP/fCV18lwmD/AJzXm3wu1GNdK
1DTzgSrKJdp7ggA/qv612k03J46V+fZjTf1upfufZ5fNfV4llp/mHrSef6sRx1FZklxnjHB
qI3AA9TWUKdrHRKZoSTbmPtVC5k3ZqI3GBmq8k4Oa6eUw5hrvtbHvUZlAz0qKWTNVmlA56E
VtGFxOZaafrVSS6wetVnuRnA6VUe49TiumFG5zyql5ronPNRNNnPzVQafnjpTfNNdUaCRk6
pcM3Uk8VBJKWGKrPMcHFQmU471vClYycxZG5rOuHx0NWJZPWs+4k+biu+nA4a07IpzPxVNu
uamlYZqsxya9BI8mT1Eo9cCkpQfpVED/wAaVT69PpTKB1rM0TLKtyOasowBxVANxU6NzUtG
sZGnGTtwDirKscc4J96z4ZMVbWTd3rCSOynMurIPXmrsEjY2q351mKwHvVqFuRxXHUietQn
ZmxDIVbDflWpbycqaxI2BYHv/ACrTt/vA15VSm7XPbhNbHTWbPwccVuWshUDLDBrn7Fvu9T
WrC3cGvFqx5WejBnSWs4GMMQwrUjvGLD5u30rloZCc9SDV+Cdhndz7VMauiTOjludbHdKqj
5gRVqG598+1cqshJzt6+tX7a4AGD/8AqrT2hlKimjpBL7Y+lSeZuIrLhuAcd6srJuIxxRKR
ySp2LJY7sdcU9myD9KgHTd0pnIUg9fSstTJo5H4iapqWl+HRLpUkSSeYC7O20hRzx9Tj868
6sJ38Y+Hb6TX9amt5hL+7trVlG35Rhjx0PIwMdD1rvPiZpKah4ajuVthNNayBgS+3arcEn1
GdpI9q8Q1Sxg0maMx3VmUkUq0hgPX2GTmvYwfLKnZaSPPruUZcz+HqerfAyRlTWLGG4S5VW
WQuWOZDyOAeuAPX0r2+Nt6DHNfJWk6veWUV3qGmaxPBNHDsDsoQHrgBTnp/nvXpXhf4xPDN
FpviqzMJ4iW8twWRmBwSw7d/8K0nTm6jlv8AmYc8Ukj2uRmAxt4HaqUpxyy1dDq8aupDKQD
kHg1XZVPJ5+ledWi77m8JGVfzCKxnYnaqxsSfTivjPxITNrl1KzcH5/zOK+tfHEzw+GrqOJ
zHJJCxXjg4BOK+T9ctXW9dcEOARj/ZCKR/I/lXpZPFxqOT6nn5j79FJHPbmDDn7vSta31aN
NOktZ7UTS/8sZD1Q1nzLu2vj7yjP16f0qS1WNpQkg4cD86+nklJanz1NyjK0XuVmUlvuhai
POMf/rq/cWaqR5e4+xNU8bcitE00Zyi07MsW4VsdivOa9N8JSra3Fs6ENMkgkTsM4yQf1/O
vMbfO4nt3rtrG6t4Li3ilQvDzu+YrluMciuDGJtKx62Xta3O/TU9ftdEvdO+zfbdKMjIju4
O0bjz6nae4z/SpNF1UeG/EEdxZyEQyYDkfdyf6H9K46/124jRrOwPmWqIAiuxO04+Ye/r+N
YNvrkrxqrDAUeWeeuO9ebGhKabtZM9SpKnH3bnqnxjtLXU5dO1pZmQPatujH/LTB+QfiWP4
CvH52WNwsbExxgKnHUAYH58fia29Z1691a306K4kOLaFYV/4Dlh+PC1y1/MY49q8YwK6sJT
nGKjJnBXnFe9YjvJJVR0O+P8AvKcj8D0/rWfG2Wb6dzgU9yfJ2sMHApqYXPzgkr0HavWirI
8ecuaWojfeOVI9jSnczFhzn5uP1pHleVy0jM7HuxyaWNsNg7sYwfYVZmWtM1W60zUkvbVv3
q9Q3IYdwa9a0rV/7V0mG+8kxGTIKZzgg44/KvGNrKQD1r07RLhB4bsRHhQI8HHrnn9c14Wb
UYuMZ21vuevllWSk430N+Sbpk1WNwc4zz+FZs11/t1Ua6wTyPavIp4ds9WVU2zOCM7hUTT+
9ZK3Wf4uaRrjj73rW3sHcz9oXZrgkEj9KpvMfWqrTMeSaheTg5NdMKKRDqXJZZMk9KiZuOa
heU7jURk4612RgYORPuIx0pu/kVDv7Zo31ookcw9m+Wo2Yg1E7moGl4rSMSJSCSQ896pTSV
LJJx1/CqMz7q64RsefWqXIpG5qPjPWlP15pvetjkD+dOFNpQFPp+NMQrdTmgdfb3oPf60ma
gsF61IrYqPPNPU7aRSLMb8dT/SrkcmaoRnpVyLHHNRI6Kb1NCMNu7fgatI2OBVGNzmrIbcO
K45o9aky/FIwYdM+tbFrL0z2rAiOT1rUgzj6Vx1ErHqUm3sdbZyx7cYHSti2+YjPIxXKWkp
Uque/Wuk0+XocjBryp0k2enGbRvQQ5/hxnvVtYdrAnioLeY42rVh2k29P/ANVefUppHo05X
RKvTC/WpY5Dnpg96qBiW56dzU8bjA5/KuZnQjZgkXGO/pV+ObkcfhWHG7AcE1bW6wB82aow
nTubAfjjr7Um7gkms9bgn+LFTrMxX5uTUPszlcLGRr/iLTbWC7037K2pXAgzJbqv7tVbgeY
5+VQfzx2rxTWtJ0Kwje5mvo57s8mOzbzYLXP3drktu4Bzg8ZHXFdVrPw38S65rV4P7WtINP
klLGRlZ5J+4LjuRnaORwOBXmOt+H9U8Na9Npt7PBcrC+d0TAqNwyGIIwvbqM/zr6LA06KVo
T16nz2KqVVL3oaEr6hpH2Vo3t/tJLAidpWQoAT0BwDwM9D1qRtc02a3lS1ilBaPagnkV2z5
gJY4A55NZul6LqvizW10nTreNJpA0oJbapwpbk/hWPdaXqmlTFNQsLi1IcofNjK5I6gE9a9
ZUqcnyuWva55k8RUi7pad7H0xo/xIvtL8NNDcaYt9Ai4guA2G6dD3G3pxnp+FbL+P9IvPDq
SQ6hHDeXEbIFxzC+3PQnnH+HrXz0t9eWLW+nanc+XYsxZwg56dM+h/rS32pW8ks9vbKJJJg
GWUAb19s/hXkSw3PL3tVv5HoRmktDutW8Rapf75tW1PzpQCLcQQlImJXG7Jz69uMc1554mv
dPvrtbjTYWi2KAybNoHp/Ud+9V9Q1q7n08WMmR5ZBy5zjH/1qS3TVdbkj+y2Us7R53FE4GR
0/Su2jR9lapLSxz1a0Z3px1OakX5xt+7kkf5/z1pYUKyIwPIYf1q3dWsttOrPHs3ASbfr6U
2Nds6SYLIuHz6ivZUk43R4nI1KzLbKMbWXIbgY6n6VRni3I7lcEc/hVu5C3MCyxtt2nrnkf
hSLBI0UvmNucpgY6dDisYvlOma53ZIpQxtGFLdTyD9RW3bukhEL7WLMANzcD/CqM3MMTdMD
FS6XChucscZPOaKnvRuOl7k+VHSapY6baWqQ2t2sw3DzEQgDPQkEHPT/ADzWBJ5MLqsagRr
0Geetdb9jiaL5WHTqAOa5jUoNrHbk/WuLDyv7rZ6GITtdIViGAPUjG056dKxb5la5UH/9da
Ec2xNrcMOxrJun/wBKGcf5Nd9ONpHnYia5BtyVxt9x0qBOG9qfO+W45qMNz0FdK2PPk9QPD
fWlzTS3PT9KXJ4qiBM8812eg3X/ABI44weUZl/XP9a4vPNdNojEaa3/AF0P8hXHi4qVNX7n
ZhJctQ13n3feBP41A0pA6HNRO56ZqIufWuKMND0XIsCY56ED+VSebyBiqW89f5U7f/8Arqu
RC5icydajZ+aj3VG0gGTn/OKpRE5Cs/pUZk9BUTyZJ5qNmFbqJDkkT+Zj6U/cMZNVd2eO9L
vx3o5Sece759qru3BpzP2qu7cH0FbRic1Sp0IpX4NV2bn3pzHJ9veoifm/lW5xth9KB7ik/
lS0yROwp4Cknd/LNMpaQCn60lKc9aOfSpLADnp0pe/rSDr049acvWgaJEbJ/SrUZziqyjnI
q1GMEcVmzeBaj9ecelW4uR0qvGueDwauRpxxXJNnrUUWYTzgrmtGN8EdKz4xyBirqpgbs1w
Vj2aBpQy/OPaug0+Q7h835muYhZuOcit6wYd24rheiO7c7SxkXYMHp71pr8wHPTjFc7Zy7T
wa1Y7g7R0x61w1ZKx20S0UYttz1pUXB7cetNSbKAMccUkjkEY6+orz3bc9FIth2CjjBpwL5
9D9aqLcYIGc+9WEkDAHFJSuSy5BuA3NV9GyOefrWUs21hhamjuGORRuYSjc2o29a8t+MGh2
8g07Wo4UE3zwSNj7427hn6bW/OvRo5s47Vz3xEhFx4RWRsAQ3CnOM43Bk/8AZhW+Fm6daLR
5uJp80GmcL4ECw+N/DsyhQLizZTj1Cug/9F17Vqmk6frWnPp+qWaXVq/DRyD9Qex9xzXg/g
uUrqfhx9yqVvmgJJ6KGT+sjfrX0XtCnG7PPStsyco1VJHHRS5LW3PDte+Bd1M6toOuZgXOy
2vs/J7B1zx+FY9j8E/GVvdRypqOm25U8MHZv02c19G/uz04p4VF6NgkYzis/wC1cTGHLdP5
I5pYOi5c1nc8y8O/CHSbC7/tDXpv7cvMDarxBIY/+Afxfj+VdVrOnW9joF99jtY4gISESJA
oBxjoK6VACR347VWvoRNYyxnLEqR9a8yriKlR81R3NVCMNIo+YfG2gmG9shCmBHbRRN7sqB
j+PzfrXL6ho19aXl9bR2zyG1yZMAkrGe5/MV794n8Pi6TTJNpHmXUsbHH97GD+UZqbwZpJf
4j3d9cRYLQbXH97Cop/UGvdoZq6dNJ62X6nl1qCu2fLpjJBMQz3xVm3uGaYN5OwD73Xmvbv
j14U07TG0fV9H0qG0ild4rmWCPYC/wApXIHH97mvJHsRHaufMUORgcE4OK+koYuGIpRqJbn
nxpOMnqZ84Vj8vQn8qdYqglbzNw753HjiqAN5EdrQMSpwSQcfjVqxkN1M8Z+XK4JrrcbRIp
yUqidjs447S1tY5tQsVK5XOFU7hjPqTms7VDp90kstpYQpiNySkYAHHB+tV7Uz2oEl3Mn2W
BgQA5+c54H+PWpWu7trc2DSBoWywOcjAPT9a86MGne9z1ZzTVrWMJdQQ2X2RlUtjaOOQc9a
zrlP9IDcqrdxUizKkBgaJd+MZxzmr99a+XokbSf6zO/Hpn/P6V6itB+p4rUqsXrsjCJySf0
pOlORd2TzgegyaQj5Qeua6DiEPUUUdfwpc5FAhtbujN/o8yZ6MD+n/wBasTOBWxov3Zx1+6
f51jX+A6KHxo0TTSwzSsOahbd15wf8K40d5JuA9DRuXB5/Woi2P6VGznJ7VVhXJWk45Peq8
klNZ6iZu+c1tGJjOp2HF6TePWoS/wAtJu5xWyRzubLAk96QuPX9agyRmlMg70+UXMxzP8tV
3k5/zxQzZFRk5q0jJsRjzTOh6kU7NNpkB2oo/SigYv40cUU4Y70gEPX0op7DB9qaep5qShP
4h609etM53AVLH0xSKRNGoI6c1ciTPSoI1571ehjyPesZux20oXJIU6c1eijJAFQRoQePwr
RtduOhrinI9alAkjg5B6+9XEjYZx+VSQqjD/69WVRemP5VwznfQ9WlC2xXjjwea1LfcDxmq
6xjd61o2qKawqa6nRF20NW1Y9A1asZJHWs62j5HH61rRxHj0rx8Q76HoUA/efwmpkY4ye/p
QF2t1NOCEMccj+VcVmd6Y358+n9Knil4I3UnlhlxuxTfKEZXDUKLWwNlrzORUqScg1neZt4
pyzbfai5BvQSDPXOaq+Kts3g6/j/uKsg/4Cwb+lV4piMHr9KXU5TcaDqEJ5L28ijP+6a1j8
SZz1YcyZ5FosjWrzXC4L2uoKFB7AhmP6qP0r6XjkLrw+R618xWDo19qGCM7FfbjjcZAv48M
a+h9Juln0u0kDH54Vb8wK7cxjrFs8ilqmbi9BzkVL8zHrVVZfbmrSSD5VxivFkkEmSrGc/K
3GKQxZV++T0zmpl29qkNvNGRmFxkcfKeazdOT+FXOd1F1Mi6083FkYUUb0kEsef7wbI/qKm
0LS1gke8CnMm7r1GW71orsiiSeZ0SJsYZiMH/APXWZfeN/DGiOyXEzLlskquR/OtqWDr1Ph
g/uOGtVvojn/jHHMvwyulhnjjd5o8xugYyjPKrnoeM8c8V826fp1y02858zbIZG8pZfKA6Y
zkHknP5d+foH4ha9ovjLwKkOm6tHaN5yzgzqR5iqSCPlBIzzjjtXz7q+oafZp9mgbzQGAZh
8uAMcDH0/wD1V9Zl1OdGl7OS1bObl5o88nYnGlW8rpJun0+RvnPyb4z0+6VAHcn0FUdd0S+
soVlt7wXE6kDCJ7+p+vfmuqS307TrWK688TqQXZyduScHt1H/ANas2/12aDTWaBH8t1+XKj
aCRxjv+ddyqy5rRRu6EFG83Y5qO71CSxex1C2RlHVSu1lPr/kVWt5Le1V2kMjPgheBhR/Or
T6rFIkTMpLk4IZie3OPQ554rPvRviaUP0GfQiuqEXs1a5xzkrc0XdoqrJAknnMVYfw1Beah
LeDbnag/WqbNzycim8kkDmu/kV7nkOtJrlWxMfljKHrimceXigsTHg9RjinIrOFAG76DNUR
vsMXhC3bpScZ9KmdZC+fKIXsNuKgYNuOUI9qE7g00GcVq6I2Lx4+gZD+Y/wAmssqV68Z9DV
nT5PJ1CFz03YOPQ8VNRXi0Ok7STOkdec9KhZTirUigGq7d686Duj1ZIrPwD7dagY5qZ8Dg1
WbOfaumCuc03YacjtUDNzTnY81AzY610pHJJgzY6U3cc80wsMUZqjO5JuJoz2qLPIpQfamF
xSelNJz1o7c8038aCRRzR7UDml/HFADePpRiiloGHelX2pKcpTHII47UCJ2WoiKsMKicc/1
rM0Ih1HrU6A44FMVdxHc1OigCk2aRRYhX5gcfnV6PtVaBVNXY1wBXNNnpUlYlXrircLEdB+
lVQMGrEeeMHFckz0aTNW3Y5rSj5ArFhZt3ytn8a1bfcUHauKa6npQkXFBLVq2sQODiqUETM
c4rYtVXv2rgq1UtDpjBs0IYsLmrcZKnHaq0bYHrUqvgg559K8irU5noenTXKi8AGUHGaeF5
9KLWMbcnvzz0qz5SgihbHQiFeB06VXmZjyegq20Z3DBqpIh5OeaUpKwMqyPTVbn0p0iHoel
RhGHaubcktQyncM9KtNIGhdf4SpGT6YrPjXFWgfl5rWLYM8cvVl07Vbi1mAEqRsD3ww55/S
vbvC968PhWwkvriIbYVO8NhcHp19sD615H4y06Ox8TRzQDi8w7Z/v/AHWOffAP1JrK17xcX
8K6DpNrLiW3CzT4/hZSQi/1/KvoqmH+twp8nX/I+ZnXWGc+fofR02tWdrxNNmTkqg6nAzSH
xXHZ3iH+zJ7+AodzQru8s9twHODz2rxO88UnXmtJLe1NpbQqn+twFO3sv8vpVvSPHt/psk2
nw2cE6SPmMNL5ewgdzg5HGe3WuWOCUY25NRSqKfvX0Z6/D8S9CSCddW0u9s5Ffcv7mTGByC
NgOOnQmqNt8QNSgNzf63agaa+DbFhudFJON6jdyRjkdK84k1ayvNGuRqLg38hf7QQ5UREk8
DnGMY+tc/ca5q0Onw/aLRlsy43OW4YdsjtWkaTfuxX9eX9MzcYR96TPQLrXrDVNRnuIIboW
/PkwSSMkIwuCwjJGOSccccniuJ1HxXaFWSW2S5mA277gbyMex4re8HWsOp6mmo3kbR6ci7U
X+GSQHlh7Dv2Jx6V5h43jEXjHUzZqWtZpmkj29Bk5I/PNelhafNL2bdjCtUVKHPGNw1TxJd
3j4Mp2joo4A/CuZlkaRmdmLE+tTTafeJH5jAYIB4NUmA2DLfNnG2vapQhFe4eDiK1Wb9/Q6
G11N5tMjtJHzhfLAJ59BWlHoviOfRPtY02T7CuG3kgFgD1VSdxHHYVU8J3kel3TXh+S4ODH
IUVgF74yDj616Vb3El9oVhfXl4PssjBGiUbXbnoCTgDAz9K4a03BvkX3noUIupFOb+48jvI
LmzIeawlty3eWFkB/MVf0Wz+3LJNeR4skHzsx27z0CjvnJr0W6vro2h0q4tYrp50JD7VI69
ST0PSuN1y1srGdJdLyFRssPu/N6gfhTp4n2qtawSw3s5c19Oxzuq6OLIme1k8yIHkdSv8A9
asu2tprqcQwpuYgnrgADkknsAO9dR9sm1CYx+UuWTkZAz7/AFNb2geG0t7eRpoXIiTzbghS
2W6hMDPyoMZ9W/3RW08T7KDc9zmWEjWqL2eiOdt/DmyMSXDCOM/8tpVwG46Kp6+2eT2FSza
eiRMBCxxyrTHAYey//WH0rubW1e6nS5u4xI3RY2P3F9+FJ/H2rJ1qz8hnDEjDNtbrxk8V5k
cXKc7SZ7CwdOMfdRxM1scgbUC/7KCqUkLJ935T+VbckjJJskj4YZB6giqc0bkBgwZPUV60K
j6nl1qMWtDMkbeu2WIEgcMvBH9D1qsAyt/WrzdelV2TDbl656V1I8ySOnt5hdWccw6sPm+o
qNx1P61X0i4h8p4GO1y27Hb8KsSBlP8ASvOtyyaPQjLmimUpup/SqrHr+VWZev8AWqjHBwK
66a0OaqyJz26+1V25qWQ8k1F0Oa6EcjGAc/Sl7UfWl74pkje9KOmTR0ooAKbS9uKKAAHjml
pO1GKBBx60YxQetHNMBKcopMU5W64OKQFo9KawHPFP7ZHT601s5rM1EUfOO9ToozzUK531Y
T5jUs2pluFQO9XUxxVSLp9KtL6n61yTPUpk+AxNWo0AGSKroQDzVtSWX0rhqSaPSpRJolXd
0PFbFmynaMmsZcjGKv20xUjgVx1H7p2wWp09v5eB0Bq0WjXnsKw4brvkYqc3ZIxXjzg5M9G
DNVrlVHytxVizkDSrlsisJZGOMmtiwTbhjwBWFSCijqjc6qFhtXBqcEZ+YflWNFdKHC5FWh
eKo5pRcbGt2Xiq+ozUEkfXvUa3sbD5eP50hnU9KlqLHcgk25/nUDNj0qzIVaqErYPXNc8lq
LmJo5Vzz+dSNcouO1Z2/B9KhmmOdy8+4q1EnmRzXj5lkbT7ofwb+nflT/jXlGopsu37DJwD
9TXqHjIyNoscik7klHT3U/8A1q821hXNwkjc713V9llT/dJep8dnSvNv0N/TbmOPw7ARNh4
wRtC+pxVjUI7AWUNxbzSiTcM7iPz6etc/p9xKtk8ccbFNpDcfKOMZqSeGJrAzRXBZgAdnp6
4rodFKpdvqcsa96aVtkXEg+0RPKAZcE5kJBamSa5K1oLR2BTI53dQKow/2hb2ZuY4ZPs+dv
m87Qc881TBXG7ap963VKLfva2OeWIkopx0PTrLxJrF14Vt9Fjlt0aSLdCzDDFASoUY+n5Yr
k9V01bC7hW7l3XOzdMpYHB9MAnHashdRkjgWFk3RoPlIPK+gBqFLqwaEx3EMjMW+8rYIFZw
w8oS5jaeLhOKi97dS7cXkYjOWyAPWufkJZyx4yc4qaTZJMVhysZPy72q5Hos02PJurRt2OD
OoI+ucV3RUYHmVZyrP0NLRtt9bJaPAspiU+Xu4xnJ/KurvNde50/7I1u1tHCF8pSDiNwD0z
zjBx/KuGaLVtDu0h4hmcBgylXBHYgjIPWtw3OstagzS21yB82yW3Tn/AIEAG/WuGrTXNe+j
PRoVnyctndAutOYlneRluEBHPTnqMY9BWRqFw32huSFZcgUxrq2N5me18hy/RSSgH48/mTT
taZJRDLFwE+TjvW0KcYSSsYzqyqU277Fjw21xPrcaxqHVAZGBGc7RwPxOF/GvVprNc22kmS
B2TMk5JRtzAn7wIJBJ3elcF8P7OZNbM8kPyZRTk/7Xmc/9+69EkupLnULtdzlVdUAaUSFdo
6cdOSTjrzXlZjP95ZdEejl0WqevUm+zeSscgG7nkjB2fgay9Wt4Jd7rj5lB6ZGT3/8Ar1eu
tTWPdbyttOPlY8VkT3KbcecCgXGD2rx43voeqzj9QtV8s+WSk0TbumR/9fr+VY4EwUOwwD8
pxnGfb9K6i/VoclT5i8H3FYFx5iF5Y13QyfeTH4ZHvX0GHm3Gx5deKUrmXPHhyVqsysQ3YA
5B9avSROyBlHysAQT3GKiz+5kiPUHcPof8mvTjLQ8mpBXbKDj+IZB9a17O8+0xeXK+JFHU/
wAX/wBes11//XTT8m11Y5HtWkoKa1OSM3B6GnN9771Un9KsLN58QbjOOfaqrHk1EFbQqpK+
qIn6ioj09ae33vWmH9a3OdidM56UZpe9JxnNMQnOaDx0pec803PPWgBfWm07pSZNABRS9/W
k6UAHf19qP1o6migQtJn8KX0o6UDLJ6+ppe9Rb+tLu9yTWZoSqasIaqq/PrViM8f0qWawZd
jY461aj+9yapRkYzzVxDkCuaaPSou5cUjFTqTnrxVLdgcZqeOXgZrhnE9WDsaCsuME/WpFb
5qqeaP/ANVSLJkjFcUqdjsjLU0oXO4Dd+tXY26c5/GsyF/mHU/jV9Gxz1rjnE9OmasCqSDn
9av+YsaBR/OsmKXvmpxNuHPWuGcbnUnYsPcSK4O7FWUu2ccmszdk96sQkKBxg0pRVjRSNmA
sx3M3FSS3YiXav3h71mLc7RgVTnuyzgZ49a54022Ns2hctJGSTgetVJp8ZG7PNRxyjywBUU
3zH1+lNQ1MJSGm5Bbbn86kLcVmyKyybgOBVhJflxitnDS6MrnMeMtUWGG305cF5mDt6qoPH
5n+RrktViaa2sSq/wAO0Y6+tN8UXf2jxVcPncsbiNR/u4z+ua1YmhjCyuARErFR9OlfVYen
7ClB9dz5KvV+s1Kib0Wn3GNDPJpbGN1I3cgHoahZojGFSVm/2e1XRqDLcPNNGjI/ygkdh26
U3R7OG+12OHyysLMXYAcYGTj2Hauzm5bzkttTh5XJqnB3voemeEZFtvDFnGFIDKWIPfJNdO
q2lxCYZrWGWI9UkjDA/geK52OVeF6ADA9qsxXDLIfm4Paviq15zlNaX1Ps4QjCCh2RkfEq1
sIfD9kLKyt7bDt/qY1QH7vXArzfT9Otb98XN5FaDYuC2ADwB/nFd74+n83QYMN0kOf0rz+3
ikljVIomkfAwBnH59q+myzmWFV3rdnyuYRj9Ztboi5LoFpHcIovtykgCREJHPT3plx4TvYJ
FVrm3CSKGjdn+Vwe4xmqpa4iUNJE8flnAYchT2G7t7VoWsn9oz29ndz+VztEzdF757Y6/p7
16PNUWtzg5KctLWJl8P32mhPtkaMu0srxuHBPA6itCNlWHZn5CCAPQ1bjglhimtbi9SRII9
qxhxhskYcAdenX3qpHatI+VOc843dK4Kk+Z+8ehSjyrQ5nUY907cCmxss2nlScuuQfXjkGt
fUbEJIG61gzRypPiEH58LivRpSU4qx59SLpzbtuej+BbuGa/RY7ZY/K2qxTku3ly5Y56npX
TMzxy3ExLKxmY4ZBGQM+g9f8A6/euL8DpLY3qzzIMS4x8+CQNyE+o5YCuilu/KuLraFwku/
CvvHPqx5z9R+lfP46P718vke7g23TXMQ6kiXSv5jSxn7rGORlOD64Iz0rKurxltniks4ZZx
92cADd/vLjGfcfpW00i3Cb0wW7H/wDVWTJLvkNu0GHbI3GsaLezWx0zSeqKZge6s1mtZi6/
ddDkFGHUd8f/AF6zpLNoYZpYmWVVb94E6g/StGS0SCNpnke3lPGUkK7/AMj/ADrLkkubdiv
miSOZgG3nLKexz3/GvRpNt+6zhqafEir9gunRhCu9Y/yHsMfWsqfzI5CHXBPBPavRtA8kaZ
uchiScnHU5rF1nS4JJHaA+p2mtqeK/eOEkc1WheHus5BvlA4/H1qCRSM5GKmkU28zQt0XkZ
qOd97DBB47V66PGl1uMhkMbFS2VPvUjHr3qt3I3AY55qbeGQN3qrGVxh5zmkJ4px74pnSqE
J1PWl7Uhpc8etACdfam5707GMU3vQIBR3ox09KTvQIcKSgZzijv1oGHPWlx60nejNAhaTrS
8Uo25OSRQA+gClPXOaUDj2rM1AcmrKbulVwCGHpzU68HOKllx3LsWMZq0pGBVGP6DH0q0h+
Xt9e9c8kenSZYBJPIqRW6VXz15p6nnr+NYSR2wkW1bvU8bciqSnoTUgfH1rnlC51Rka8T9K
vI/T19qwI5+hzV+G4BAGa450Wd9PEI2434q1GSxrNibcBzyKuRtxzXmzjY9CE7lnnB9KepY
cVCWGTxRv6gcY9qysacxMWIU9qhb5m3HNG4dOnbNN47UkrA5kyuyjFLufd8x4qvuwPSkaXH
GafLczciwzgrzyarvMsSM5+6oJP0FVnmHTrWN4h1D7NosxVvmlHlr756/pmt6VFzkorqYVa
ypwc30PPriZri7knblpGLn8TmujmLNobyrycD9dtcxt/CumsYzPortjIWM8fTP+FfV10oxj
5M+Kwjc5TXdFPzRFZpCBk4/nzXY+HdPNjp4llXFxMdzHuB2FYmh6V57rfXQGzOVX1P+FdX5
mBuBrycdWT/dQ+Z7uX0Gv3016FnfgdQM+9NM4BI3cjtVRpCT71C0jbjXlKFz13Io+K5zJo4
Xrhwa5YSXa2McMcnlRHGc9Bk4yfzrc8QOy6XuzjEg59P84rBtbuVJExbwyoUwySDhx1IP5V
9Bg42or1PmMe19YfoiOH7VEQFjEiOMsBkhx7jvVkWdvJbS3EMsi+SAZLcKNxXpkHOSM/lnm
rct0VjWC0jCM/8ACqgDPbj/ABqJreOEpcXVx+/Bztz1z/Ounnvrscfs7e6tRbW/eS4TahSP
kD6dv1rqNLZXiBOelc7MkUkUFwFjtUwdxH3n98dvr+laOk3O2NsluvBJrjxMVKN0jsoScZW
epY1pA2PX865yHy01CFmxhXUnP1FbOo3JdWJJ4rmZpDvO3qc961wkHyWMcVNXubegXsx1k3
smcFiGcnlzndj81rt74RPqLruRlkj3BVXaBg8EnucH/OefLLi7kt7qDym/492DDv8AMP8A6
9dvJfNLp9sVunKx42qB8u3sx/4CV/zmufG0W5Rkuuh0YOsrSj2Nu3VYbcKoGOnA61SuGt1m
OVywb+7WVJeyY3Rzf8CHQ1SuNQYR7uNw6GuKnhpN3Z2yqpGneTR7TlQR1OaxLgtcKfKVQ+R
hiepHSoFnaUlpJSq525A4z/n+tWpJrWK1CxPvYNuU7vvH1OO3+FehCn7PTqck6nOUW1Oa1k
ZUchGOdoboe9C6sWzvY4PqaqXgaQsJmGGOdwGNrf4Vlt5kbEN+Y6Gu+FGElqtTzatepB+Ra
vJ/Nulb8KilZeNtRRqXO5uAvOaVirAZOMcV1JW0OFy5m5Mj7YJxSj5aTuaPTrVmY7sKUk8c
ZpKPTP5UCE7inH7ueaQ9fQUhzQAN0pPaj/PNH0oAKTil+n5UdKAAA0fhS+tBGKBBgUlLg0c
UDG9felAo6LxS4J6ChAT45zQvT3phJOM0oPFZmhLjngGnA+nSostkfjTwxOMilYaZYRqsRt
VJelWI2rOUTppzsXN1ODcdKrq/GO9Shhn/ADxWDR6EKhOr/wCc0/dwBUCkdakU9OlZOOp0q
RMjc+9TRsQRzVdDz6VKp/KokhqRqQ3O0Yq/DdFqwVkwR1xWhbsMBq86tSW530qz2NdZv84p
/m9apeZtGaYZm7Vwqm3sdntLGoH4/lSNIOe4rME7jrUwl3D71J0rFKpcnabionnGSBUT7iO
ODTBGc5Y8dznFUooG2KZK43xBdtf6ilrDykPHHdu/+frXYmzlu7aZYWcYU5deNhIwD/8AW9
q5lrGxsrIyO5Fwezdvc/z/ACr08FGMZc736Hk5hKUoqmtE9zm2hZZjHjkHFdh4agWb/RWGR
u2kHuCQOfzNc23nNeSXUMPmKDXXeHYJLUWV06HNzmXnp8vOP5V34uX7o83L4WrGqoKqFVdo
HAA4xS7Xx0/WtsafMzuVjAUE9TUZspAei/hXzd32PrPdMfy24yuB70nlHcePT1rba0dQN6S
An/Z/wNVpIdrYJI+qn/CrXMZvlOU8SxH+yB0yZVGfTINcpaqWuY+5VP05rtfFUf8AxT7MGB
w6k85yMGuTtYXGlPJ8i7squ4gZA6gZ78g/hXu4N/uPmfNY9f7T8i3pd/BBqEkNygEcq4DuC
QjDocDtjIP1qrcRXt5cYjsJIwow21SVB9c8+1VLO2kn1BY5JUhLdHlO0enWtJ7O+06KTUNz
LzsG1uGz0PHWuxpRlpueenKcfe2GTqkMqo0rBR/COoP17/h61qx7LdcQeYY2XgSjB445FZ1
j9mWRReKyzyruWUnjPpWtqSNa+WjYU7eg9P8AIrnqa2idVL+YyLy5YZXnHoO1Y5k/elvSrN
3JlzyaphT8/wA3T3rspQUYnDWm5SC4OZQ3QH09K2LC7xZCF3JQfw5xkc4/qPyrIVDLDzyQc
Cpdy2wWPGZCcuc9B2H9fypzipLlFSm4S5jZF5mIKADtzk54qjLcN5pyC3Xv0461Ebgkh8j0
OBQzCQZH6d6zjTt0OmdbmVkyXzZnXy2YFewAp6BY+i7T7Cqqy4HP/wCql+0Fj7j1puDJVWK
3JLmRmIXfuBOPwzVWR142gKx68YpZ5AzBfeq87hpj6VpCNrHPUne4rMpjPc5qPtikztPHSl
zz1rU5rifSlHWgjjjrSd/WmIWik7UZ5NACkfX3ox+NJQxoAT15pRmmUvbFAD+/vR05zSD9a
UfhQAvGKOO9HPB7UHmgA9jnFJQaP1oAOcU7p3xSf55pee1ADyvtSBeelS+YhB3Lj6U9UyAR
z3rMsjCcjPFTIuB60qqc/KKnC1EpGsY3IhC2eOakWKT3q0seSM1YWBKwlUOuNEpeS/Urj3N
SLEx6nFX1tV4O38xU62pBwEz+NYOsdkKJQWHHepRCx5ANaCwbeoX65FWEjz92JyPYZrCVa2
x2RomWkDdcGpEgO8BhW7Hbvt3+Qx9uc/lipo7dn/5dmU/7WOP1rneIfY3VFGKlsytzHuB9O
a0oLban3Tmrwt5FBPlhfxqZVbYSoUfj/wDWriq15SVjpp04xKht/X+dNFnnPP61dKzddo+t
Qs02PuH8DmsFKXQ3fKQfZF//AF04W4WnGZejeYPw6VXvNUsrG3Ms8rHJChR1JrRKcnZIl1I
QV3oTsuepwayNW1KHT1VQnmTSfdTOBj1NH/CS2LIStu5/4F1rkdQvjcyvLIoMhc8hug9Ppj
+tehhsHKU/3isjzMVmEIw/dPU7J/F2kyaQ9ra28kExI+RhuJyOfmHXv6daxRpzXzwRyTBQ2
flYbscE4HcfhXJbtrZU4PrWla6izYjvGLR/3s8g16X1VU7ul1PKjjfa+7WL/kxwx3ESMWWL
v69f8K9DvvsptNGFvazxNERCxdcAgqOnPsa8zfULWK3aG1U/N1J5P1ruYdZl1nw3FcybVmi
nXADcnDAZx9DXNiYT5U2d2GrU1PlTPRdMvbQ2cTNYyyEghmJUAnn3qKeRzKCmmqv1kLf0FY
2nXaxWUm64aLZI3RQ2OnqwqRn1GaNmtWurlM4/dpn/ANBY15qUnFWR6EpqM3qbkNzqDReX9
gtQMdPKbp/31VG7kkZyZ7iCE9SEVf6k06zsNTMe+50WWdTzukDJj67uK04tA+0p/wAei2zD
uGSQA/8AAMmt406k1sYSrwjqeX+N7iFNC8iK8aZ3YFhjAAH4Y/8A1V53De+SyyGNZWUEKH6
D3r1nxj4Plm2yRu7sFyyrDIQ3p24ryS7s5bS4eKVCpU4wQR/OvXwsFGHJI8LGVJSqc6HNO8
yHzZwTncMjuetSw6leW/3Ziy9PoKz/AMRmg5xXZyo4VOS1ua0uqSXQVZooyB/EOMVPPqNxP
FAk8u8wL5SN3KDpnHWsVZZE5VipznrWzpdhHqfz3DybwcAqwH86ylGMFfobwnObsnqUZm3s
T1/Gq27a4JGMN+NbdzoflO3l3EmB6rn+R/pWLJ8paIMMA/e9auEoy+EzqQlB3kSyXzGTdHC
sYHRRzj86q+Y2Se56mlwg6sT+FNOOgXJrRJIybb3JEkbBHJP86esjIMfpUAYg5BxT88bs8U
AmS7wRuzyeKa0nPAAxUXsaTvRYLjmJZt1N9aT8aXkmmK4uQVHFLSbc9Dn6Uo6dKBCetB/+t
S9frRjFACUUveg8e3vQAmTk570HrS96KAG9PelXr7e1L1o96ACjj8aO2KKBDvXjNJ3/AK0v
bik70DClx+NA6c9aB0zQAcUqnA5XI9TSAnFAGec0DJiKFfbnninFfw+tQkYrMssLMzHA/lU
8btv+9VWOPO7txUm1i2Se/fvUtFp2NOGbdgMTWlCsb4XkH1zXNoWzkHFW47qSE8EHHY1zVK
Tex206y+0dXDbRNgEgj/e5FX4reFP+Wa/hXLwamVP7wY9xWpb6pGPvTnHY98V5tSlNHqUqk
WdBDCi9E/Kp1Ve/H0NY8eqQs4UXShMgHcCKuKZJMKlxEXI42sORXDK8fiO2LT2NBm2qPmwM
dSarMVLZku/LH5Cqj6dM65kuZATjtn39aatuYwo858d8RqD/AFpLlezKuyZ7hVO1N8i8dm5
oF9H/ABRup9waoTGVV4uGfnHJwf0xVCSO5GZG3lD/ABbiR/OtFSjLch1XE6D+0IcZY49gap
zajHj5ZMexrDkjLDO4HjvUZt9w+aX8BW8cPBGEsRJ9C5f308ltIlvMI5CPlbB9a5q41PVEt
5rV/ljmG2T+Ld078nt6+tarWoU5EhqCS365Bz9a76PJDoefXU57OxzhY+pFMCu/QE10DWOR
jH4GgWPIzxXb7aJ5rw8jCEEh5Ixim+W/+RXSfY4toyw+tS/ZbUHoSfQc/wBaTrof1aRzkNq
0soXBAz2r0TSLOG18MzQR2808hUyBt3Cnruxn2rPsLO3EilLCec+irgfyrubJxHbmOSz+yp
t2nzXBJB46H61z1KnPodFKn7J36lrwpNKBcuIiSSpV9yr2I4yD6V2cd5rpVPs7RwhjzvdTt
9/uVxHh2+trOFYrq7ECRqGZg6jeD2+brznpzXRxa9ooK+bdPPsYsq/Z5PXI+8cZHHPtWeGt
7NXdjqxDbqNpGtNa69e26xT38EwY7lVVYYI5yduB6davwtrVlEg8+2YAbH3Rqh/nz3rCm8b
6ZFETHYzSuOApaMZ9+DkD8Kih8YXM0jf8S5IIevmMzP8AkMDP511r2afxanK3PsaOt6xZ2m
Y76+hSUjhVAU8+w3GvHvFNnZ6mzTW9jeO5/wCWggbafxIFepprSzSDDtHzjIiWLj6sT/Kob
yO3n3tLMGB6hnJ/rj9KbTezIuuqPmu7sp7aQh4WX/eGKqV7Drmm6dcK6GS33dFCnaR+vNeb
ahpX2eU+WykZ7GtIz6M5Z0raoyVq/Hp80scjq2AvTtmqsdv+8G9wi9yavPewAgR5CjjIX/G
qlfZEwtvII4b0KALiQE9t/FUbiORJm8zk9zWtFOjrlZe3Q1RvpFcrtUAe1TFu5c0uXconpS
Y44p+0d6QdOK2Ocbz1204HilBOCFpOaBiH1pu7mn/WkxyeKQCdBzRkmnDp3pwXt1+lArCKp
PNOC8c9aeE545p+CB3oGkRFcUhGD0p54ORTH+7QA0kce1BNJzijaaYgooxz70vIoAT+VOHr
Te/Wl4/GgYFaWg/lR360CFo5NJ/Kj/PFAB+lKOuaTPzZooAX6Ugz2ooxSKL7RnBFRbCHB6C
tBk3NjmoHUFxjsea51O50yp2BU+bdioyCGOOKmaQrPtxlcU5ogw3d+tK9tWXyX0RWQ/KVxz
RyCewp0ihB8ueQcU5SDDlutVfqZ8uthedue1SR53hs8U1SDu9DT9pVQRnr+lZs3guo/ewJO
7kZqfzmjXcc5PvVXHvRuJbGPlHrWfLc6PaWNSPWb8Y23MgxxgMcVch8RXiHLyB8f3lzWArf
MQAMfSlbd97cDWMqFN7xRtGvJK6Z0Ka40rfvLeKTH/AasLq2mshDwSR7uCRzgVzEbbVbd6U
m5t1ZywlN7KxaxMkrnTX02lRqrRzeYG/ujBFQW9rJeI0lpbyOgPXGK52QB1VWOFzzVs3DLg
JIxjQ4XmhUHGNovUj23NLVaGtJbzI2HVkb0KYNVmK5+9k+3NV11O5UbfPfb6E5H61Y/tMvz
MiOSOoGCPypKE1uiuaLE6nasbt/urigx8nNq+f9o4FWDLZyCPbc4Y53g9qfFEkxYRXkWQ21
Vc7S/filzW6E2TK6xyD7ltGNo6Hn/CrVvIkcn+kQyR4PDxqMgfjSz2V1anEhRMjIAkB4pEu
ZYZBuOD6N6Uua+w1E6mxXwxcKFutQuZD3WWYpj8sD9e1dHb+GfC91DvS4kdF5I8wuq/ln+d
ecPfeYhTy1X3GT/OrlrHDJCtw1/FDKg+X5trfpWsalt0S4dmehf8IDoK+bJDdyo0mGCo3AH
rj3rmtQ8KX1pKzW91H5A+60jEEjp2FZP9qXtkqrDq0syA8AnzF9O/P60251jWmQJO0UsBH3
UwvHuOatypy6WM7TXUZdLfaaU3XKTNnP7licfmBWfLr147fNcOT0xUFwbSRt00E8Xb5drDv
19PyqEW+m7sf2h06fKB/PFJRE5hPq1xKDvmkOfRiP0qm97IR/rAPYkk1faysZIj5U7E9Mnn
86rtp9tg5nZh7A8frWqSMnNme87sTubd71G0iBcFmB9KvmG1Q/KNy9wRyKgdYSSFjGPpWis
Zu7MiV3jnWSL+E5FNa4mkLvJErs4xkitExxqfuhT7VWfbuPzV0pp9Dlaa6lRNyuW24z2FOk
JkwNvI7+tS8A0mR/+uqIK4jb0xUhi4z39KnA96Rl/Oi4+Ug8vA5zUbDnvU5AH0FRuyZ460I
kh280bTn1pT/ujP1oXOaoQ5VFSdM8UKvTNPMfPepuWkNXjHY07Ge9Sbf0ox/e4FTcrlICuR
0qNhxxxVl8YPrURXIqkyGiD24pcjAFJhuSOlIOeM5qiBR3zRkZ4/nSd/aigApR0ozz6UnSg
Be2KXjbRn1pvegBe9FL2pOM0AH4cU4fWko7UAGaUH8aM0mcUAb7RkDcKgWMu/Aq7I4U8UxZ
FzwoBz1rzlJnsOKdrleaHa4yBn6VGZDGDkdf1rSaNZl+XknvVW4tG4AUkU4zT0kTOm170TO
kZmcMOfWnSSALt4wRn6U9l2tjpzUE8eSGyRj0rpVnY4pXVyZXAUN+GBU3mDGMDFUGyoXnjN
SxuzE7uTScLjjUa0LQU4z1BpmDyBTfOYELUqyLjkVDTRqnGXUiwyqf8aTceT+lSsI3PHH0N
RSLhODnNNO5Mk1sCzf3vzqZZARwRVTy2I5605VYMCTVOKIU5JFhwGJVegpNz457UJkKTjik
J5PFT5F36khYeXzTGl+Wo2b5tpPSmt0AA5PehQQpVGS7iF4Yg1JHOydTn61XGQQc5oY5GcY
BpuKYlNokkuHY5LZx2qv9sl+1BgSD060jMQDhjjpVbkSZNXGC7ESqSvubf26bcZWbOeMdvy
qwupBnBaMLx0X/AOvWG7yFeOo9qUSc7sYrF0Is2WIkjfS7hkz+8ER/2x/Wn/amK7VcMB3Bz
isESBSSeaBMvC/d5rP2HY0+sdzZaZh7Cq0mSOWGPeqxZgN4l3A+9M81sH5e3WqULEuonuPJ
Zecke+MU3zZ1ORK2PfmmbyxGWozkitkjBu4Nczls+Zx9Kb9okP3yTSnBPXNMP/1qtJEO4vm
ox549yaUlP4SCPamMm7/69G0Afe/WqELuXjkU3eueOfwpTCDTdmCOOKZI/wAzIG0CkZmYdf
6UlB6HLUgI2JxTe3pUvbrTSOMZ96YEfbrQOuaXGDyKcAM8j/69MRJGp2+v0qfr7E1HFn8Kn
xwaxk7M6ILQRVYjmkdeKcPShuVK9RUplFYnApgH51Kwz2waiHBPattDB7ilcCqzZ7CrTE59
KgZWLcD8KpESIu9JTsHPSnqvGWpkjPTmj/IqQgY96jOc0BYOg5pO9LQf1oEHaikpfpQAhNL
2o7UKM59KAF59OKXGe5/OnBeDS+WM/wCFAzckPJqPv6VNIAOtRhRmvNR7JbgIRB61K7qIzx
iqO5gw+bpT5pGdBmocLs0U9LETR+dISPrSNZSNHkDPfFWIo9pBzkNTjLhiB61XM1sRyRfxI
x5IZFO0qeKZu2nJ6gVrPKWGGUEVWeOJwBtI4/Ot1V7nLKh2KOQX7896cWxipWthztb61G0L
DtkHvWilFmDhJdBu4g4AODT8kjuaYVIPPFSRLuOKbJV9hyD5cjpQ2SDT1Ux4weaTHzVF9TT
lEDbY6Rc5PHNNkG0jBqMykVSRLdtwfl896AfnAP5UzdlsnmgjJz0rQzuWGz+feod3B4OKDI
xJHehW+RhgE0krA3cjdsgjHFQNkN6irBAK+hNR7TvqiR4OF+YdaZ5mGK05lO0E8VH0YluMi
mgF5z60v8JX/Io96kBG7OBnGKQEWTuCrkD2qYSsr46j3poxkU1vvFqNw2JvtG5vu4pV65DY
5zULL68Gmq2CfShIHLuW+FI554qPflsYJ9cVHuzjOT70gOM8/rRYdyyOTjFLtzUAkOD7VKj
fIM9aTTKTTHbRuJIz/Sgbv7tKvP8AD+dP7e1SVa5EVGBlabt7kfhU22gKuOaOYOQg2jsuKR
l9qsbEPRgKcbcgdM1POkV7NlHnNKo5GBVloccj+VM8or2xV86J5GhYxjtzUnOPamIpHNSY6
81lI2jsGeTSsM9Pzox1qQDHAqG7GijcqmMgVAQyse9aRXj+tRNCCc9a0jU7mU6XYpEH0prD
B96vNCoqNoe4rRTTZk6bRU288Dmn49qkZdvsaQ9Kq5nykLHHNQ855/KrDY4qJgeuashkf+e
aP1o7UZOcH8qCReeaAD1pcd6evGeMj9KBjNrHtT1jbvxUmePY+9OouNCY4qQCmrg/Spdh9v
zrNs0SNNzlj/KkX3pjE5pVauE9K47BMnXpUuxcf55qBn6fpThMeR1zSKTLadDx2qAY3ncve
nIx56VCxJbH/wBepSsW3sLIFODj/wCvVY+o45qwRnqKjdcfSrREtiHnsP0pP89Kce3f8KZ6
VoczuGFwMqKYiqXB6e1SCkC/NkdPpVJkNEnG4Gkx3phb7ox9KcnOcVJqmiGRcgHnOefSq5X
1zV59uPm5quygx5raEjmnHUrqvNS4PA60Ko28YqMsehrQy2AnDelIaNxboeaXPHtTJIyxHG
KbvO4HGKDwx9KVlycjimIeXDIvqKic5bjpSbcGmkHOCKLA2S7l2j60pb5sKahySehpDu9aL
Bcsg4Xr2pr/AHevPtTFZm7UrhivHPtRYY7IwDmm479TTVJY89KnAAx3piG4pQvUU7btwce9
SL16A9sGkVYiHGf0qcL8irTQpAK9c+tSqjMBQyorUFPOO3Whi3Hv7VLs5/pS1lc15SNd+35
uv0peq9KfzxTetS3ctKw35R1pdzMdozxRtyAD+tGMA9BUlajldgeefqKf5ikYZR+VQhmHWm
tIVIXFLlHzJE+1XyFpTHhetRCQYzn5v5VMsnycjP41LTRasx8cStmntEVPFTxhcbiMVIdpB
6d6xcjoUdCk/bPWojVto8tyaheMqe2DVpkNFYHtS96YxYH36U9QW6/lWzME9bDWXJNRMOy/
pVsr7daTYcD+tJSsEoXKLIw4qIxjPb860GRu65qLy12579frWsZnPKmU2QZ6Um0Z6CrTKPS
ojwa1TuYuNiIrkUoAHTvUm38qcFyOaYuUYPpmnqmfapFXHSpFXqe1ZuRooDVXpgVKowPSnq
vHFP8AL4FYuR0KCQjMCRtUj9aXf3OB9BikdcOdpyPXHWmcgdKx3NtiTrSHtSc8etB+mPwoK
RMrcHNIwGRio1681aEYaMcCpeha1GL09aZIRjHpUqR470kke4UrjKjFcim8bvenlPmpp4z2
rRHPJMXjimnOR0xTsUdDTJeo047Hn1oUgH9KMc+1LyOlMF3GyfMvXmoHP7sDOMGrPY/zqtM
B94titIGU11I1wGGD+tDYzwRTR3pR1z3rc5w/i5p2FLHt9Kb/ABYp+3jP+etJjRE6+gz6Uz
leOlWMH3zTSgzwuaLhykWOAe1IyK3tUojz25p2wY54HoaLoOUrqqqKRkUk+tTbaaV7Y5p3F
aw3AHWl2g0cU4deRk0xDcDtxU0ajjK5570oj7hf0qVI8HcfyqXJGkYMFi5w1J5fzdOOOanA
HAxTigzwNtZc5v7O5GEUDp0p6gemKcF+X1PrinBcHHQ+tQ5GipjcKeg5ppXj3p6qxYnHvSn
r0qUy+QjC+4o2Z5B4qQ0FMLmlcfKQ9cZpGFSEc88Udz/ntRcOUhI4xmmSLkZzg1OV43buKb
29fWrTMpRuQIoBzu/DNWYlDEDPWodoDcZqeE7WBNKTHTVty8oIH3sY9acG+bH8qjWQYNRsx
JwKxtdnXe2xO7DbVeRsgLTWk4weT6+lIpGemfrVWsS3caqHb2+pqZYuB6VIuMdKZuAbH5UX
FZIk2jB5pMIPmyKTnYcCmEMwOVzSsNjxMm7DL+nWnEwlgGGD14qv5fA4pAD6cU7EMka3iZf
lb8Kha0Ge3FIwwM0gdvWrVzJpdUNNuwJ4NIICOoNWBMuCDlvwp25GxxgZp87FyIrhGz0qUR
H+KplVTjbTxHx/XFS5FKJEE6dqkCcZ25p3l/jUiqMc1lzGiiUmHzY7fSm7cCpWPzZJ703jH
XPb/P8AnvTKtcZ6ZNN5zUu3IHPFNIAbuKYrWAf5zVhJF2Y3cVCNv1pwVTnnmkwWg8N8xzUm
Rg81Ft69cUBuMdKlq5aY2TrkE4qFuKlPUHv70mzjI6VWxLVyLHNBHJ549KdwOaDzzVXJ5Rv
ekx7/AI07dj0pTtyNtFxWQxl4qCaPAyOlWPXrTH5DZrSLaZjOKaKHGSDSbgO/5U5lwxHJ96
Tv0rqOIdnrmnMdv4Uw4II96CRtH+c0hjy+QDngUfMxGDUWCTzxVmNT3HNTJ2Lj7wLGQQSea
dIu4Cn9+lOIAFYc2p0cuhTwfxpNvft9KnZd2MdaNvT2rXmMuUhC8/1xS7eenvxUrqAM4xSq
p289TRzByjkC7Pf0p+ODTV4Ip596xudEYjl9NtSbeeox61FnnNSq2am5qkOaPGOPxFJtBI6
1YyNvPWq+ctSuWSRrz6YpZI/l460sfQ46e9Se2KVxorNHg9eaVV3LyeKmkGfY0YGKLisVWQ
q3J4PvTeccVabHXFNIGPencCswb86Y4PBA61Ydfk6VESAT1H4U0yJIi25zml3FeM07Pc5pj
fe/rVbmbVh6ynt/hUnmNggHFV0HzVIB270PQcWwJ54NOwcdaQrxk1Mi7lPOcVLZdgV224qI
lg/0qbbtFRsmTnGB70x2J42LJ61Lg4/xpiLgYxg1Nj8aykzRK5EVNMYMAW61OR/KmkdRQmS
4lM9Bxx71HgnpUzLQI+eua1TM2iP6inckcDAqXy12nPFOCY96TY7CRqc1ZQNjjimxqM+1Tq
OMVlKRaiNBOMcE/SgZ78VKEJIx+VPEZOeKy5tTVIzsZPNLtXj/ABpu6jOVrVmQ4gCoW/Met
SMeBzwPwqszcmqSJbsSL1xUy9eKqxtzVmPB5/ShhHVk4FG0EHig9KiL4yCayV2bOyHHaGxU
LNzQzc1G3FaIzFam7hj3NRliCMDNNJxVpGfMSN0+7n3plJvyPekVsZzTsTzIcTx6Y71VlbD
kdqmkPBqo5Oea2po5qshM7snFKAT2696RCS2OlTrHuHBrVuxjGNyAgjOP0pB0z1NSSJtbB/
xp3bI685pXDlIkHNXFwRntVVAS5BzU6qV43GpmaUyUcmn8YxgVECQf/r07J/D1rBnXHsGOK
Qdacxpneglqw1m2/wD66crZApm3uKcoPH8jV6WM9Ux46+/pT6jH3qd26/pUM1iPY09GqE5J
z605WwaRpcur93OaayDdTY2yPSn7iT0z+FT1L6DkyF5qcDJ461GmdpqZAc5FZSZrBDWVjnI
/Co2UZ6VaPGSarH16VKZbSGFfUfjTdoz0pxLUDoeaszsMZcrjFQvGOeOasHdjrjtTWUkY61
SZEkUCAO1IRng1O8bDJ4qJt2QO+a1MmIFHelBFIMgnPXtzTTnpT3JTsSMSTzUsJy2Krhjn3
qxBncfSpehady2Iwy00rg+n4U8E4zTm6fjWV7HRa41Bu6CrAi/d56/WoYvvD371cH3D3rKb
NIIrMuOcYqJhxx0q46cepqrIDk+nrTixSRHtzg9fel2Unp1xUg6f4Vq20ZJIbt4o2Db7U7t
6j3p+xmGanmHyjVGG6VKqcUIjZ9faptrY9Pes5MtRHRLVpRnOKhQEY71dijbb0BrknI1SOV
JznrijdgfSmuWVv1pu5tv5V6jR53MKzH6VC3XrUoPQHkVGetUiW7jo8ZHSrkYxVNZMHgYHp
V6E7scdaznsa0xQ3ODUcmMYHX2qVhg56VBKWwCKhdzSRExycdcd6bu+TpxT1zmhhg4Pb0q7
kNEWO9Mbsf50/rkU0pgcZq0zJoi70jfdNPx8pwOKil+5Wi1Zi9EQ+axfk0jfMO9M2/iaVgR
nPat7HLe4mecVLHIckcVEw7frR90jimxJ2JmbzOaMFFwe9Rllz/SlzmpsXccPvbvSpkYtzj
FV8fSpFUq/HSlJFwdif3/WkzgYFJ+ApN23PT34rE2uPznjvTf4sUn4Uo9aQ7i9/wClLg/Qe
tH1pAeBTAPu0/8Ah65pvXJp69ABxmkyoi9e/U0uBnNDdOB+FSRrkjPSoNkiRFyM1OoG6mg8
07o4xUNmiQ4AYxUitheKjDZ9qUHPGag0THl8nH6U1sYOT70jHmmFhj8KEgbF4pf4c55phbJ
xQpGM96GhId/jQfUigngcUcfpSLIWIJNVZOue1W3X2H5VGUyCCAce1bJnM1qVu/ek6c1ZEf
P3cf0qJomxnGau5LRD3GasRttzUOz14/Cj8fyo0ZK0NFSeeaXc2elU45GxyQfwqXzBuyR/n
NZ8ptzFuP71XE+571mxyDPH5VpQyKyD1rCpodNNpgTtzVKU8nH51fkXcf61SlXGRjNTB3HN
FUvg8ipIyfbFI6ZHIzSKMA4rp0ZzapkoPf36VYVl471WXoOtTKB9RWMkaxLS4OSvSpduVPP
51CntUwIxxXPLyN4pDlOCBVyGT5TzVLK4qSJhg7eK55K5ocywJbBNNPB6cVMQuN9RN717B5
DRGzcjtTW6+xpGbLY96ZvXdjNadDG+pLH15q7C2CBnFUVxVlM4H8qzkrmsXYttljTHTK7eC
adEwxk9Ke20YP0rn2djq3KqrjrxTW+6KnwGGcCmMvAB7VfMibFYAZ4pcbjg9KVl2kke3em5
44/WtEZEbDA/rVeRcjrirD9Md6gdSeQeRWsdznqFcLg+tKc885qQDGcn8zUfY1vuczVhuD0
B60u05HalAyKXoKoiwwjCdfxoXvS4z2xS9MYGR7UDFXpUmQuPWos0BuR61LRadibduBJOKi
3HJpCSSfWkDdutJIbZIJCD61Ju+mPrVY8HrRuocbgp2LWTx/OlHLAbvwqruPHNWAQQOOazc
bGkZXJFHvmnAEkc80idCcUvTFZnQiTB9akjO0YzVfPanq3XNSaJlwZx/nilZuTkjFVRJ7nF
Kz8k5yfrSsVcl3tnHFKJMVWL5I9KQE5FOxNy2ZKUuNtU93J/xoLnGM8fWiwcxa3DP50KT2q
qX5PNOVwM88iiw0y3k5H+FP7ZB61Arhh159KkU5GKyaNU7jsZ5/Wm7R0pe1Ljj71IYbDy3N
Rkf4VLzg5qFm2kmmrsTsRum4/59KZ5QKnmnljnPUVIqgqcelaXsY7lUj/Oaft6ZqR0C8gUg
29+ae4BFmtKFeM5qmo5Bq3E4VO2cc1jU1N6fmXWxsHPNVZuYyR19TTlkUnrxSsoKHkdK54r
lOl+8jPkcrUayZJBqWVRvI9PWq20qSa7I6o4paMshuOacZB3qoZDg9aj3Me9PkDnZqLNt/w
qQz8ZFY/mPnqamWU7ev51m6aKVVmgbg5+7Vi3uVwcqPxrK3DPWpY3681Ps0UqhC2BwMfWoH
OOMYq06x+WhV+q59xVZxzxzXW4crOPmuiq5AkHrSEDdu709ky273poHAHSq6GHUdG3zcjJq
wrZFVVDA5zxUqM3rUSRpFlpZMDgg1Pv4H9aqxqeGLCptw7nisWdSY/dxxSlgVB9KjJ/h75p
BnH9Ki3UrmI5mC/Wq5bjnipZQc9c/jVVief8a2ijnlKxJu/Wmnpyaac55NNzjvWljFyuRty
Tim449qeGHNNGXJrYw3EXPcY/lSt19qArK/rT25XgdOKLhYhOMDg0mfwJ70u04A6UhyD0zV
EhngcUgIOABzSPnJ2r8opgPQd6ZNyXPaozySe1NZjyKaX5z/Siwmx/AHtSZqPcT0xSbmz94
VVibljdn2qRW+aqpc+lPRyOTSaLUrMvq3A7UobHfHNVQ/vkUpbJ3dBWPIbqZa3cinBlGTVI
uSeuMU7zGxzS5ClVLu4YpN45xxVXzeDTvNFHs2V7W5Y3fTNJu9TVfzMfSmmX3xTUCXULPmY
70jSL3NVd/vTPM5/+vVezIdUu7/w+tODc56dao+YfWplkz1pOmXGqXVk5x+dWUbctZyvyPW
raSDGK55ROqMrlpcd6cpqFWyOPWpQxB9qxkjoi7isTgiopCGBFOduCKjbIU1UVYiTI+OAP5
VIr8YqLac8jnpUiL8hqmZoc57gZpjqOuOad8w6ikbdn2oQwViAcryPanLNgDIPSonY8+lRs
T2z+VO1wuW/N4OKcJ224zxVSNsk1KNqqaXIi1JkjEdaiHIalbdjgUxSVamkQ3cY3GPQ9qax
VQPf2pZC2KgkbirSuZylYlDpuOad5i4+Xj6VnFiVOefSnxswIzWjpmKra7Fwtg0+NutQFto
wef/10LIoJzxWaiac9i0G/drkZ+UGm5znpXUavb266xfIsEaqszBQFAAGa5qX5ZmA4Ge34V
vynOptkRxx70zKg/wBasSdF/CnzKom4UD5R/KnyaC5ncqjp0pR196mbqPrSLztrGUbOxrGV
xoODjtTy3GMZ96cRhWxxjp+VLgYPH+c1jY6UxF+bJwKecBTzmlXkDPPSh/8AP60gK0jAuf5
1Xbrk/lnmrP8AGR2/+sKiP3v1/StYoxqMhbHfpTWxipAB8vHc0mBnpWljBsj2hmy1PUYHam
HnJ9qlUDIGKbJW4jAfhSEAD1qU9KaQNrcDjNSW3YhJLN6k/wCNR5AP/wBapcDceOwqMAYPF
aJGTkQM30+tRFhnPX8Kl/oajwMHjrWqRjcYTkjtUZbHQZoPX8aaBwKZIpak3nsKcAOOO1NH
3R9aYAG5HepQ/NRt9405eo+hoESq/X/9VODk980xQMLx3pD/AJ/WlYq5Nu5o8wcgVFk5P1N
L/gKLFXZLuycCk38/1pG6/wCfeopCcnmiwXZNv+brTTJ69fWoz90Hvjr+FJ2pibHM+TzjrT
d6/hUY+6T34pB940EXJRJz/U1KsnBqqPvD6VN/F+ApsaZbSTIwaspJzWatXY/vCsJxR1U5s
vRyYQCrCtuHFUV+4KtRdT+FcrR6EWOdvmNDNx7fSmt3+lKAPT1pWAXuf6VIrCoyB5vSkXof
rUtAtyXI9qCPpUeBgcdqfJ90/hSsWmRuOOnP8qrscHpUz9P8+tREAqcitEZjQe+KnVxtFVl
+9UmBnGOKYXLRIwOahfpimHtT5f6D+lIRC5PrVaR26A5qY/exVWTp+FbQOaqM3dSaejDd1H
41AfummIx55Nbs5UzQ3cdM0qyKM5GagUnd1/zmtixije23PGrHPUjNZRjd2NpTaR//2Q==
</binary><binary id="_10.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAuAB8BAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAD/2Q==
</binary><binary id="_5.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAuAD0BAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAAAD/2Q==
</binary><binary id="_4.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCACDALcDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+/iiiigAoqHe4kkBBKKuV
AHU4BOD3PWnHMkZwNpYEc9u3NAElFQF/JVFILHBHy/7P+T+Rp/mDyxIAWBCnC8n5sen1oAk
opAcgH1AP50tABRRRQB/Nx/wch/tm/tY/sQfAb4GfE79mL4g33gRPEHxJ1Xwf44msdE0XVW
u7e40WHU9H33GqaXqM9lIjWGorCbNrZm8xtzsfufjH/wAEy/8Ag4r/AGifiZ+3f8H/AAR+1
z4+s7r4QeOtLn+FRj03RNM8P2Gk+NNdu7Z/DninWLTTrS2ti/8AascGlXl/O4NtYX7tmKNS
h/oL/wCDjT4My/Fz/glx8Yr2wtFutY+F2t+EPiVp+SAY49K1T+x9TJLOi+SdL1y7NwM7jGn
7sGQJX+W34fj1TRteTUvteoWMlndwXCajp8phMd1GpmMiqS4YlrfCbHEsoAYEs3AB/t8pIs
ihlIIYBhgg/KehypIIbqCCQRyDT6/LX/gjF+0R4t/ag/4Jyfs4fFT4geIm8VePpvCknhjxl
rMun2+mXU2ueEtRvNCaK9tLVI4ReRWFnYtdToii7nkkuSA8riv1KoAKKKKACijNU7vUbCxi
knvb20tIYo3lklurmG3jjjjG55HkmdEREHLOzBVHJIFAFyiub8PeMfCvi2K+m8K+I9C8SQ6
bdPY6hLoWrafq0dlepHHK1pdPp9xcLb3ISRWMExSXaQwQoQx6COTfn5WXGPvDrmgCTP6dfa
ioEKLNKPMTe+1tm4bwAAoJXOccqM4x07nmegAooooAKQ5IIBwccHGce/PpS0UAfhn+3V/wU
u+Mv/BND9orRdc/aC8Bw/ET9h/4umG18KeOvAOlrD8QvhJ4n0TQ45tf8Pa9ZXF3Fp3iex1e
RDq+lXM8+nXZR761gmc2QgP1H+yb/wAFcv2Bf2ztPnuPg78efDdtrVpE0174N+IMkfgHxdb
ogzIYtL8QTW8WprF92aTRrvUYoWwJXQSRF+a/4LE/sPa7+3z+xV40+Dfgy90iw+IOlatpfj
rwNJ4gMo0K61rQFuY59M1N0jlEMOpaVeX9rFOVUQ3T28jyLCsob/KA8XeH/FPgzxZ408Oym
18B6x4bvNc0zXrTS9TnMWk6loF+1lqqQ3VpAC0EtxamKEQyFiro3mSgPIoB/XH/AMFof+C+
Xxg0D9tWH4d/sRfGvVPDfgb4KacdC1bWvCupWV94f8e+OZpbsa/Lf2V7p15pupaXocjWumW
TMtzFLLaz3UcgWeLb8m/Bz/g6f/4KUeFdSaw8U6R8L/i7a2tmnn2XiDwcuk38f2OPy5Jri+
8NX+j3ETP+6eeaWDZKzyMiQtJG0f8AL5Jfm7ngW+v7+TVby10uwMkGZbm4aW7FxujcsHmnm
jkAZt6yIFV5duQlf3C/8Egf+DezSvjp8NvB/wC03+3AlzN4d8XeGrLVPh58JNKxpGo6j4dv
4YLrRtZ8b6vpyWV5FPLBH5iaTbSyyzx3EU9/qUrEwUAfbv7KP/B1J+z58R77SPDP7THwb8a
fBzVrpLW2uvGHg5/+E+8FLfmOGO5uJrOGKz8S6fpv2x3RZVs9TMa7FDzlXev6RPg/+1B+z9
8e9A0/xJ8Jfi74D8Z2GpRW80EGl+I9O/teAXVut1BDqGhXE0Gs6ZeNbt5jWeoWNvcptcGP5
Ca4j4SfsPfslfBK0Np8Mv2d/hL4QXylt5Z9N8D6CL67hXYVF5qE9lNe3RDRo4M07hXUMoU1
F8Q/2If2WPitf6XqPjT4HeB7nVdGv01LTtc0vSV8O61b3UU0c6OureH30y+dXkiUTRyTvHN
EWhkVo2K0AfWgIIyCCD3HIpagtrdLWCK2j4igjSKJefkjjUIiAksSFVQMkknuSanoA+Q/2+
/h5N8V/wBin9qX4eWy77nxT8C/iTp9mnXdfL4X1G5sRjZJ0u4ISMI5yBtRmIU/46On2LHUd
RsNRkmhm08yXMn2yVlzOpNrEjCPzHCWwkaRN8KIRFgzABFf/bX1qwttV0jVNNvI/Otb/Tr2
zuIuf3kFzbyRSpxzllYgY5z0r/FH/actbbwT8fvjtotnaXGmRaF8TvGOj6W1xJcq0cWjeLt
RsoIri2cB7OW3SBIzZv8AacBDGcBAKAP7gf8Ag1G/bn8LS+F/ih+wp4s1y6fxlaeKtQ+Jfw
x+0abdxW+t6bc6VZjxtYQSxLNY2baPPZ2tzGsstub5ZppUiNwkxuP7SSQBkkADueBX8Vf/A
AaB/s+6Npvwl/aG/aen8Y+FPE3iHxt4g0j4fW/h6K1efxV4Fh8P+fq99Lc3k7eZp1l4lfVo
TBaxQxx3h0rzxLLsKx/2ezNcSLKEZwoiiYMORvDDcmOOSOpz+FAEus6zpfh7SNR17W7+10v
RtHsrjUtU1O9mS3stP06ziae8vbqeQhIre2t0eaWRjhUQmvzu8f8A/BTH4UQ6TqI/Z08AfF
f9rnxXa5hj0n4IeDNV1Pwzb3DK7RvqvxB1a203wlbWg2qZJNPv9VuAXRFtWJJX9GBAlxbzW
11GtxBMjQyRTIHimhddjo6NlXjkUkMrAqykg5Bqra6PpmlWottI0yx06GPb5UGn2kFpFH83
zbIrdI0UlWbcVUEgnOaAP4Sv+Cjf/Bbr/gtN4H1fUdG0f9mjxH+x14OnhcaZqlz8NdS8X65
cJEkry+b441nTrvw81y0bIrtpemQLCVYofOTj+U/46/8ABQf9tb406tf3fxX/AGkPjR4uiv
lmh1W21Tx34j/sJmuZmMqwaRFqKWdrYwKI8WSWcECIiKIkAVa/2ZdU0LSNctprHWtN0/VtP
uImhuLDUrK3vbSaNxhklguEkidGHDIyFT36V/G//wAHA/8AwQk/Z1v/AIN/Ev8AbZ+ANpov
wY8X+ANOu/E/xK8IaTaQ6Z4K8babcX1tHNf6dpkLwW2meJLNrueaO000RQaqu2JbH7WRNIA
fiV/wb+f8FidJ/wCCfPxX8VeCv2iPEert+zT8ZoLa41rxE1nqOsXPhHxvpkTrpXie2sbYz3
N3Z6rb+dpWq+THPdGP7LdhJPsf2c/uj+2J/wAHb/wT+HWuyeG/2R/g3q3xla3Yef4u+IE17
4O0G532qSqNK0S2ifWbq3ikZvMub25095HjMUNuykS1/n36lo+stOmnwW5fTkmhgN9DasLM
2gjDyia4mREiuE8ziJ3hYEsrPHtYj3r9nD4efDP4oftSfBz4S/Gj4ht8LfhF4r8aaLpPjL4
gTWA1BtD8NX7LLJdqqSyIZHjiNubmT/RLSW5E058qMyKAf6Xf/BFVv2i/2rvC91/wUu/ai+
Jmv6v4n+N2i6v4U+E3wq0u5GnfDT4efDLTvEs0c8+m+HbVjbya1rGsaTIg1K7e4vf7Ns4ZZ
Zp5r15h++tfO/7Lfwo+FXwF+AHwm+EnwOhtz8K/B3gzSdN8Ez218dQXUtG8hbqPV21DzJvt
8urNcNqM13uPny3TyrtRljT30STB3zE7KQrKc4AznKj5T93AyffoKALdFVIZ9zshDklz0BZ
U+XcFLDpwR0HcZxkUUAfyi/8ABSf/AIOE/j3/AME6f2w/E37PPir9mrwF4p8IadcaPrHhfx
APEXibTdc8W+CNbgSe01K3Ci60+0u42W4sLqWOyvII723cLbfNxzujf8Hcv7MRh1G38Sfsz
/Fmy1bTNNt724g0fxj4K1S0eeV0ilgWfUG0GZFinljVQtrNOYyztAjI0Y+3v+C/P/BLJf28
/wBnmT4nfCvw1pt7+0l8E9F1S88LgW0C6p428GDOo654Itbnymn/ALW8yA6j4bKSwyC8+2W
UMgfUgG/zE/EWgeKvDXiRNM1LQNQtNVsdTWwvLG7trm1urRlZsR6tDdMlwHE+wkzKhDhlyr
qQAD+qn/gob/wdMfGb9o3wdrvwW/Zf+H8fwF8NeLoRoeueM7vWZvE/xAm0vU40je2sL7S00
qy0FLsLOlwdPhu9TMUscEF5C/mNX8jd74y12TXZbmSe5v7nUHlv9Ta78+dtRE14txPcTRyt
55Dyh2naZzPK0hf5pMmreoQamDeLcTIpeazudrRSt5b2Y+eWJizHzNxkUqTzsVlDl/l9i/Z
c+DcXx8/aR+EXwn/tCeS5+KvxB8G+CLW4gtmke3tPEOt2Gl5RJHhRYojdO4jf5cryE6kAyf
EDeDJrC38Q+F3ePxBc3dndahp2ZI08P4kigtrmwv5rlp5kvXG94TubTZF81f8AR9uP9Er/A
INvv+Crkv7VXwKH7Mnx98WaHb/Hf4MQaR4f8JT6rfWWmav8SvBMVk8FhcabazXAk1vUtDis
0tbua0iM11aPbXkokd5Za4D9o3/g1E/ZC8V/Du/vP2cvF3xA+HHxc03RLIeHdQ8S65b+KvC
Ou6jp+jCzlj1/SbqztJrFfEFwpur25067W30+4kQWGmpYxG1b+ZL4V/8ABOz4h/s//E74i6
l8Svjxq37L/wC09+zr4C1Xx9pGn+LZ7bwtb/8ACc+CfEFlc+CoPAuuw3fkeMPDniPQIL2eS
80yaOew+aL7FcoymQA/1O6K/Ez/AIJH/wDBW34e/t2fD/Svh38QNRs/Bn7UnhDQ7EeL/Bep
uLRvG1rDaZHjrwZ5ohTU9L1SCNdRvLW1iEulyzywtD9liiuJf2wQuQd6hTk4AOeOMHgn3oA
fRTWZVGWOBkDoTyfpTqAKOpkDTdQLSNCosbstMoy0QEEmZVB4LRj5wPUV/ihftHaM3iL49/
FeykezGqXnxS8ffZtXvUMQ1OOXxXev9pvpElcR3Ks4Erbo12NMztCR5Y/2rvE+saNoHh7Wt
Y8RX1lpuiafpl9dane6jcRWllb2UFrLLcyXFxO8cUUSwo5dndQFBORX+LF+1h4s0f4iftTf
HrxZ4O8NaB4W0DU/jF421PQ9I8JXM40XTtHm168WA6TM3nzXGmyHypriSdxJNI8s8afNtUA
/0g/+Dd7/AIJs/Hv/AIJ+fs76pcfFf4reBvFvh/45aT4T+I9l4F8I6Qt3H4V1jUNLtZYr6T
xwxt5tbF1orWsE1lDZSabFMoksrogSvP8A0aBU2/Kq7WAPCjBHbIxz+NfAH/BOHxv4S8a/s
Q/swr4S8ZeH/FR074EfDDRNVn8L67YazFYavpvhXTLHUbK4nsbi5W3vrW5DRXME5WeGdJI5
kWSN1X7vFw0TlVBePZbqrsehDBJMjIOdhLZC4LDHegDToqhvk8uTrjedx3cph8KBz3GOmcZ
xU091bWVpJeXtxDa2tvCZri5uJFighiRdzyzSyFUjRQCWd2Cgck0AF7e2mnWlzf39zBZ2Vn
BLc3d3cypDb29vBG0s0000hWOOKKNGd3dgqqpJIAr/ADz/APg4Y/4LB+EP2rfHGj/sy/s++
NtW1j4B+BpLx/HWs6HEsGj+OPiJp+otG0gaXedd8N+H7a1ji0mZBDb3l7d6hcxLMsFrNX6I
f8Frf+C0WnfE+Hxj+w3+xZ4qj8RGfTblfj38TvB00d/fzeErOdR4n8FfDNWnt49d1RtO+1J
rV3ZtdRm1iu7ez3qs0qfnD+z/AP8ABIj4b/8ABSH4leHf+GYPh94v8Hfsq6VL8MLvx5+0R8
R9N1TwrNrlv4c0ZLPxt4A+FujReQ3ibUvFOozXms6r4y1CziTT7m5itwLaJYkvAD+X8a9ZR
+FrrSLbQ7jxNqV7qU92+tTCZrWDSzA0Nzp0FgPLijuIY/LcmDbK7Sv5j/Im3wW3vJvtFzDH
D9mS1jaazlQtFPHNbtHbkCVpfMjh89YgkaKHIUZDMWI/2AtK/wCCUP7BPw4/Zz1z4HeG/wB
mf4V2fhn/AIV5rHhhta1Dw3pmoeLJfP0ySO41q78ZXcEmuJrM1wBqEuqx30F0LxElhliMcY
T/ACUfin8INb8LeKfiRp9uo1HTvDvi7xFYwalaXPmO2n6Xrl5Zm6it1drk23nweaty++NVE
TSYAEjAH6Kfscf8Fwf+Cj37G+maZ4T+G/xs8QeJfAVpHcafp3g/xtplv408NacsVqnlWWjW
urqZdJSNhC6JpVxbRglxMjpKUb7a8f8A/Bzr/wAFXPGVq+nWnj3wV4Es7m2awubnwd8OPDs
GohrpWiW5S61aHWZoLiMOSZbN7UxMiSRiJ1MlfzmaDcadcWv2C2je1vI45ZDKJrnFy5VzEm
64klSK7JCoBHHGmyRRJsCAn7u/Yf8A2G/jl+3z8avBPwT+Efhu41/Ur2+hm8Xa9cNctovgv
wy08dvqeu+ItQSMW9pZ6dayNMRHJd3l9MEtrO2mu5oYJQD+t/8A4NxPiv8At7ftwfGz4i/F
744ftIfF/wAXfAf4U6JqejyaZqutXv8AZHiL4keLII0srXbMWSX+w9LN5qF3Ch8q1vBpLrG
rynaV/VV+w/8Asg/DP9hj9m/wB+z/APDPTrS00vwtpdu+u6pbxSrP4l8VXUUTa54hvHmaS4
km1C7BMSzO7W1olvahikCsSgD67IyCCMg8EEZBB6giv5Yv+C3/APwQU0X9qvStf/aX/ZB0a
y8J/tI2UE154w8FWMlrpeg/GGzit5mmnt42iNnpvjmFS7W0oW1tdfIW2upYbxbaWX+p2igD
/Em+JnwL+JXwu1/XPDPxA8K+KPCXi/ShLBrOg+KdLvNH1DTZo5JYZbebTryO2lUK0TSb0Rg
Q4yzFuaHwL+Inij4FfFz4dfGHw55keu/DnxPpvijTo7lVlgS68P6rbXiNwEBhJtdhiZnZld
vLBOMf7Bn7V/8AwTt/ZD/bR0aXTvj18GvC3ifVDH5dp4xtbKLR/GmnDfE+LPxNpqW+qCJjD
GklrPPPZyoNs1tKGcN/JX+2F/wa5+KPBHiO98W/s4apc/FD4fSSSMng2KHStL+I3h+BZBOZ
rU6nd2WheJ1CF/3drc6TfNIqKlrKoZ6AP6fP+Cd3/BUn9l3/AIKB/CPw/wCK/hz4/wDD+l+
P4LHTbHxn8Ldb1Wx07xdoHiFrS2Nzb2umXVxHcaxpc88obTdT05JoJkkW2kEV5BPCneft7f
8ABOz9nz/goP8ACPVvh38WfDthY+JDD9p8GfEyw0mwufFngvWoxvtb20mnUG/sS+1NQ0e5n
+x39tuhk2ghh/En8M/+COMXw68ceGfHVn4++IPwZ1/wdrGneJr+w+I3g3xV4OS3u9MvYryO
ynvJNNh0y6mnnjWVo7HU5rVo490Uj/uyf78fgD8Qrf4l/Dvw54gGq6Hq+qRWVvp+u3Phy+l
vtJbUrW0jDyWzzASQrcIyztC4zG7suW25oA/zKv8Agox+xP8At0/8Env2kfD/AMaNT8U65a
RXfi1tQ+Hn7RPgNru00jUb7Tf3UGlva2U+zw1qLaVaefceHNQtmgNtI4tDf2Mb1/Xh/wAEO
/8AgufpH7eVnafs6ftCXOkeHv2pdE0eW/0e9s0S0034t6BpluHvNVsrONUi07xHYW4S51ay
RUtbtGmubBEWCeKP92/2mP2bvhZ+1j8HfGXwO+Mnhuz8TeBfGuk3Gn31tcRR/bNNvGjdbLW
9GumjaTT9Z0uSQ3Gn38JElvOq8PE80Uv+cF+3l/wTd/ai/wCCIf7UvgH9o/4Vz6t4m+Dfhn
x/Z658K/jFFpv2hYtSVBeP4R8fWuk+ULK5u7eO40mO2vjBpmvWUUwtpnLyW6AH+n116ivib
9ub9ur4QfsJfCk/ED4kzz6pr+uTXWkfD7wBpO19f8beIYrOS5SzttxEWnaXbkRHVtcvmjsd
OjmhV2e5ubSCb+ZX/gll/wAHRQ+LnxNsPgV+3XoeheFdV8b+JYLH4f8Axc8LWa6PoFjPrk0
UOn+HPGejTCGHT7WO6YRWvia3uyrtdrBqNpEtpJqEv4F/8Ff/APgoRrP7Y/7b/wAZdb8N+I
LrVPhT4BvpfAnw5Y3epLp+n6F4fmkgudT0q3LrbI2vX8V7qN5MgE0sC28UpdreMRgE/wDwU
f8A+Cun7WP7XF7rOl/EL4oalongWTxXdTQfBzwZd3Gj+A9E0qN0h0/Tb4WEi3Pia/tICRc6
r4lu7mK8n86e0g09GFun5d/B/QYLXxXqXivxB4dGuafdxrpFvqFxbxSwkXttIIyNPm8rzLi
3U/aIlN1lnVX8xWRHX5T+IvxDudb1+PUBNIIYX0qBxY2yJaPGjYnE8hWV5JJjEs0rXCkFlV
TJsGG+gfh98V7vTvh3r13d+bc6fHr8EejJOYxttIrO4VYoryIJd2syRx2sIeEyJG7zeUiqU
oA/Sn9kr9oj4pfs7eO01v4MXvin4ceKfD3iO+ltdd8OeIL3R9NvJJ5G8iz8W+GjLqOi63p1
3IscF3Z3tg0os4fKhuY3UyD+4n/glj/wWr+Hf7bniK7+Anxh0vTPhJ+1F4fgGPC/2h49B8f
2tnaNLPqfhaa9YOLtktrq8bR8ybbRPOtrmdQUT+AH/gnzqjfELx1qngvxReS2MviTWJJ49a
nXbJYSzIkQja7u98dwPsqyyTM0aE/MNycNX2D8ePgz8Y/2dvitafH34eeIbqLxp8GtctdY8
J+MPDl6bhftHh2W0uhaSokLx3Md9pzNFcWjyTwXNuJlleVHY0Af6lBZQu442nBzjruIAP6i
v4OP+Dh3/guP4z1D4geLf2G/2U/EN5pHgfwq8/hn48eP/D8kkOseIfEDkQXXhXQtUhlzZaD
ozXK2+pSwJFeapq0ctsk62NsRdfld+3F/wcsft1ftNXXgDSvg1cat+zr4W8LRaDBdQ/D+7n
h8TeMPHa2sdpd6lqutqzZs1v1ubjTfDUVu9uoL/bReTrFNF+mX/BFz/gg14i/ac8U2v7af7
eOka/ceCteuL3XPDfw68WSXtlrfxV1S5ujPJ4x8YwMVvLXQrqeWXULSzlEV1qsskNwzpp4i
W8APIP8Agh9/wb9eM/2ofs37T37Xdx4x8D/BmXVrXVvAvheOa70Xx58VLMwPJJqs2sw3EN3
ofhK+kkWKWeOBL7XICz6dNBbM1y3+gB4I8E/Dr4EfDXRvBvg/S9J8E/Dr4eeHUsdNsbdIrT
TtF0HRbMszSOFUFYLWB5rm5lLSylZJ53eRnc9V4f0DTvDOm2eiaLY2umaLpVjZaXpGm2SeV
bWGnafbpa2lpBEAFjht7eKOKNF4CKO9fPf7XFl4p8R/B3xP4F8LeGfHPiCfxtp15oGov4E/
sBdUtdIvIRDqcRfX9S0uJU1KymuLEtaXC3CpJIVlh5YAH82f/BXr/g4q+Cuh/Bzx/wDAf9h
fxHN8T/ip4v0TWfDWt/E/TtL1Wx8N/DzTbm0lstWl0dtUtLG51vxHslltYp4rdNL0sM14t3
e3aRWg/gHsNL8UeIrON7o6o+r3st2b0jUbiUXEF/M14/m20xdXV2aRp1nuA5aRZImUq2f77
4f+CFF/qupz23gD9njSPCGl61ZBr7xR8WvHWkwTxS3d3PNcQ3HhvwO3ijU5zbwFIpYV1mzW
YnyzLEnA/RT9jj/ggf8Asofs86pD48+KOl6d8bPiCt0L+0i1fR/7P8D+HZyyzeXpXhae+1R
b42067re81y81KVVEbwxWkqlmAP4O/wBhn/gif+2J+3d470JPCnwx1b4bfCzUr2KfXfi14p
0+/wBH8GaHYWxYveaPeXSJd+ItTkhjeK30rSluUe5aH7VPFAsjj/Sa/wCCcv8AwTf+Af8Aw
Tf+Cdn8MPhFpa6l4k1YQ6j8RfiXqtrbDxR4717Z81zfTRRqLTSrPcYNJ0e18uzsoF8wpLeT
3d3c/fml6TpmiWNvpmj2Fppmn2kaQ2tjY28VraW8SKESKC3gVIoo1VVVUjRVAA4q8qBSxGc
ucn60AOooooAKKKKACjOPx6e9FNKqxUkZKnI68H+v40AV57KzulKXNrb3CE7is0Mci59cMp
yfc5NLbWlrZoY7S3ht4yclIIkiTPPO2NVXPJ5xk9yTVmigArzf4ufCP4efHT4d+LPhV8VfC
2k+M/AnjXR7vRPEGgazax3dnd2d3E8ZdVkUtb3ds7Lc2V5A0dzZ3kMF1bSxzwxuvoJ81MuW
3gH/AFaqMnPAAIGeM5/CpxQB/mPf8Fs/+CB3in/gnTI/7RPwR17VfHH7Md9rNhZXepatND/
wlvwr1fU78xaHo2si0SH+1dKubhILew8TWttbyQTSLb6hEtw9vPcfznanq9pYWE9h/bUs84
vUN/cWdz5k11JdDc8ayeYZJYFXDGWdPMWRpEZFLb6/0xv+DqTWobD/AIJZ+IdJlnu4H8QfF
z4eWkLWpkCtJYPqerKlyI8F4C9mm6NmHzFHHKqa/wAvW/nurizsLi6toFtpGuYIBCsdpc/a
VdVDSFQZboDeu2Z0Ubj5S/MCCAZl1cX0+ptPE73UXmLPZ7ijRs8CEzCWNwEkROAyyo6kkqo
Yggdf4I1HxHeLqTo4s9KjhH23Tlt7ZI5tOurZ0umsEaJo476WOMiOaKLmUJhtwrhdR0iexO
nXL745JttrM1oDMw8x0hhSeJjG0RfZKXfaxXDSFCCCLejX0Bu7zT9R1m70W2DJM7WdiZ5w6
uUaIpJcwJJCgyYYWwCA68HLEA/VT9kfxP8AD7wj4S8YeI9V1iWPVND8Ru+mxXqmfWZ4b2OF
ZFVoGWD5odzMs1ug2LcGFl2uB9YfHz9uPQdW+A3/AAg2nTadNqt9DZ25a4k/10ywXaXVxbJ
bN58MrxD7PMZJw0irFmPa5Nfh94agfVhqdppOs6o0drrNpeW3/EvlmgvbcxQF5o7SG9aJH3
qTdGW4lWSPKpGxibbkaxpmqazfPbf8JhZRJa3zy3SG0kt9sYuHiljto0a4lliCRljCqxMu4
DAUooAP6gv+DXv9gz9lj9r/APaC+Ovib9ojTrPx7qPwMj8C+Mvhz4BOpwzeEdTutR1nV2vt
e1OwYGbWU0m50/SoxZTt9jI1Arex3Ckxt/pS2SafpNjp9hp9lDp9hBFHaWVnaQxW9taQRKE
iiihj2RxQqo2oqLjjAFf5xv8AwZ96vd6b+3F8bvClsYb7RNb+A19cXd/A6Kiz6J4u0CK0/d
zIl0I521Cd22bVVoEXJQnd/o6W9pKN5d8gS5iV1LbFCqABvzkAgkH34oA1KKBnvRQAUUUUA
FFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAfzS/wDB1hp/23/glpq00lj9ohsPjP8ADa5kvAUz
pSudYtftuwypK5la4+xIYElZWuBvi2Eyx/5iOoxRx3luYgTZSTBo2RHeKKV0+VYzIFIQpuk
eRk2+cgQAn5q/1jP+DiX4Y6L8S/8Agkv+1CdZvriwPgbSfDfj/SpbeIS+Zq3h3xJpxtrS4X
ZI7W14Lt4JDF5bxllkDhVYH/Je0+5totYs4721udS0pbmEalptlcrb3j6dBPmSJJpMmzuCG
MkUgG1GJVmKswIBJJEn2VdQiKSxu6uxvUw4licMjq6NG0iJ5jk7iyhxsxyMafhO58N+ZfeJ
tQNleTWsQEOh3NrOVvy9xHCjW8EbSJI0xnLz29w+Wjjl8oq4TOLcahJd6dqelWNpdrYvdT3
tqkqQTfYYUlxbJcy2yoPlgKLMN4R7gbgQwzV7S/DcOt6nplnJqdnp+nTS2huLp5WigikkaC
yCICWNvcAvyS5IUhlJYopAO30z41Xtl4gW503SLTQI7YRuunafajTNKtvsyxojx2EclvHcp
EC8+wlpDI+HkZZNrT+K/HnhHx7r+l3VpHH4a1aMTLrAjmkbT9VuxDdXqavZta2X2iy+2boo
G0+b7SodhIJo48pH5dLcaVBozeFY/CqReKdH8SaxPd+JGvNTuLzUdMe30vTdP0T+z5Lp9IW
1sLiz1DUP7SitItQvZdT8meY29lBEMOyih0+aG8McaXUk0pQCBZggaDaHijuIhFhnYRgjIR
F+QghSAD+xD/gz8Szg/bS+NafZpJZ9R+A0txZXjXaE26HxlokmppJAHAmMkwtgjYLhYZHC7
Vdk/wBGtJlZdxwo37Rk5yTjHYdc1/nof8Gc/hHWNU/aW/aa8dWzWg0fw98HvCOg38Vs0S/8
THWfEl7cRoLdEcxjGjTCVi8SsSciRhHj/Qg+xMZHudzghQI7fCbQU5DK2NwZiccEDjoaANQ
MGGVORnHHrS1QijuMKjMUQIdxwCzOQRu3bs9wcc/d61dRSowWLH1PWgB1FFFABRRRQAUUUU
AFFFFABRRRQAUUUUAFFFfkV/wVB/4K/wD7O/8AwTZ8J/2b4nvIvGvxw8R6Jf3/AIJ+Fmj3+
ntegxL5drrHi4/aWutD0DzmMsUjWsl1qQt5oLGMurOgByn/AAcA+MPCfh7/AIJVftU6Lr/j
fQ/CGs+K/B+n6b4TtdVv7S1vfE+r2fifQdTfw/o1rcyJLqF5fWtrLDJFaJLLHBK0hQ8K3+T
DN9ms4Zbm+Atr2eWSB1SaRJ1kvfOCM52p5odAxOFcjhn+6a/XD9pL9rn9uz/gsp+0DZ6a41
v4jeJ9X1yHTfh58OfClhcx+GfCNirwLd2ul6JbiVNPtGhmSXUdb1NVeUhp73Ul8t2H5N/EH
wX4v8H/ABC8S+DvFmnXWheJfDGvXmk+JdLvIJIJtO1bS7qa1vLVlb5lmSW2uFxJK5YBmTcj
BqAPPZLLFwkTw+Xpq2s0k0yukMsMhdZZHjmIczOpk34yjzxtiMqWAHY/Df8AsV/E2kx6+za
hol5cW1tetayS2U39lm5imaSYyW8r2kkLiOSeYpIUjhZipYBKwbBJoYb4X0kb28wMiWjASy
SSJ5rgW/zHaTJsaTJUbOcMwqNjIbUXVrLNbXczsuprFL9nSQCOSaONkTY0caxgxpE7k3OXO
HBAoA2fHeryXfxD1nVLW8sPLm1iWBr3SJ45dOu44AquYpltoUIkkyRIiKzs5nVRvBPOXcdh
c3sosbMWsAYS23+mSTsxRY1Mbzypg7pCwdAjYk+7I2cmlZfa7je8sMn7pvIcpCZLfN5CzxA
zSExK7tEoYedGwGdwOBjY+xWS/YbXbMNQktUaaYOJo45DP5UMMcUNrA7BEAIJeclsnzRwaA
P7/P8AgzR8DjTvg/8AtefEa9trWK88QeO/A3haG4O97oW2h6TqmoNEZifK8k3OtmNY4wuGh
Ak/eZFf2yLLGzFVbLAsMYbqpIPJGOCD9e1f5Bf/AATP/wCCqP7XX/BLL4iXVt4Str2++HOs
+ILSX4j/AAd8YWMttp+txA24ivLM3AjvtF1lrXMttqVoJVYXKvc211bDya/0rP8Agmj/AMF
QfgB/wUs+GDeM/hRf3GieMvD62Uvj/wCG+uSLb+IPCeqaihK2mZPKTWtOLxy+RqmmiSCQDZ
MltcZhAB+plFMQvt+cANnovTH5mn0AFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUZorxD9pbSvihr
n7Pvxm0f4KamujfFzUvhx4ss/hzqjhMWXi+bR7pNEmUyKypKL0xrDKRmGVklVlZAwAPxr/4
K5/8F6v2ff8AgnTpN/8ADbwVdad8Wf2lNQW806Hwhpl5DNonw5vUht3jvvH15DMjw3jJdrJ
pvh6zka+u5YZFvpNNhTfL/m4+Pvil8Xv2y/2gNW8b+Kdb1/4lfGj4t+MI4cXNzLqGsXmpax
fC20PSrO18tlitoFkS1tbSApDFEkUMYHLs347fBj49W/xf8baX8Y9I8UzfERfGGrWWtaV4j
e/n8RXXip9Vmh1COSa/jnudR1J9SgleWZHuvMmYss7g7x/cZ/wbz/8ABDeD4D6R4M/bZ/ab
8OalbfGLVNOuL/4ZfD7xPa6ZcjwdpOpwiO08V6tBJbSXdr4lv7RjJpVtI1vPpVlNHczQpeS
RpbgH61f8EcP+CT/ws/4Jx/ALw9dXHh6y1H9o7x9oGmar8XPG94lvc6jY6pfQxahceCtAuY
WmhsvDuhXUgtSllNINTvbVr65ublVs0tv5Lf8Ag6K/4Jra58Cv2ibv9sT4b6HBa/B79oQ2J
8YHSrKKCx8M/GKytLiy1Pz7WJFhgbxfo8aavaSxDF3fR6w91G06ebJ/o314b+0T+zn8Iv2q
fhP4o+C3xu8I2HjTwB4tghj1PSL/AMxfLuLV/NstQsbiB47iy1GxmHm2l5BIskT5B3Rs6MA
f4lEOn6jb+besYkhimFshe3CFXuE+WfEWQvlJGcqqEsc8Etx9/X3/AAS7/b4tP2fR+0hP+z
D8Qrr4H3vhNPiT/wAJ7Zafpcvhz/hD7SCS5l8SX0kOovf29l/Z2b0G4hSZbcrcPCkTJn+vH
4uf8GgfhbVPHWoT/BP9q7VvBvw31PUYL7+wvGvgmDxPr+koskLSWVrq9hqmj22pW3liYRtc
2NtPHuVCZgokr+oH9mH9h34c/s5fshaB+xrqGr678YPhtpnhLVfCGry/EmeHWJ/EOl64982
q2NxZCGOysdGkjvntbHRbaNrawso44FkmYNK4B/jOWspGhtbx2vmS3Exu9htpngaGfzsW9y
oEUDOEuI7iGeQXHlGNVULvbd/QZ/wQG/4JDeLv25v2jfCXxS+JPgu7i/ZT+E3iCDW/FfiO7
ha3sfHWuaLL/aWk+DNJN1ZPaajFdaklsPEKxb4rXSXntpdkt3b7/wCuK7/4NY/+CZNz8Y4P
ieumfFGDwymoQ6nP8IF8Zl/Aks8bpI1lHO9gfEMGju8aE6eurEhQY4rmKPC1+/8A8Jvg58M
PgP4B0f4Z/CPwRoHgDwLoEHk6Z4a8L6dBpum2247pZVt4FRXuLiQmW4uJN09xIzSTSO5JoA
/Bf/gt3/wRA+Ef7cHwT1z4q/BbwfoPgX9qX4X+H5dZ8L6joOm22m23xKstCslb/hCfEcFoL
aKe8urG2+xeHtXfddWFx5NoxksppIq/zmP2efj78e/2Ev2i9P8Aih8MvFniHwT8Qfhzrqrq
OlubiwjvJLW+SO88N6/pk4Mc9lOENrqNrdwTJKpUrGJUjZP9pzCsgUjKlQMH0x0NfxF/8HD
3/BCzV/Emq+Lv29f2SPDlpPfi3t9U+N3wg8O6Av2jUpUcHUfiJ4et7NZTNcSGCC48TafbWY
u7qd59bSV3N/kA/dH/AIJS/wDBaH9nj/gpN4LttGS8sfhX+0RosUVt4s+C/iLVrc6xqFxHY
JdS654NuJktP+Ej0i5RLid4LKGS/wBKWJkv4RD9mu7r9pa/xXvhpq3xo0X4t+Cdf+CV74+s
vjJpPiDR7/QL3wZBqMPiHTfFjalBFYRabc2dxBczTRSbLQQCN3Db4miKDNf7En7LF18WL39
m/wCCF58dRGPjFd/DHwdc/EgJBHasPF02iWcms/aLaELDb3n2tn+2wwpHDHd+csccaAIAD3
2iiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKAPnr4g/sx/s9/EPx74J+Jvjj4N/D3xP4/8AA2pX+
qeFfFur+GtOuda0jUL22SK4vI7owhrid1hiKPei5MMiCWDy5fnr6BiRI0VI0VFCqAqgKAAo
UAAccAAfQUUUASUUUUAFFFFABRRRQAVUaKK8guLe7ijuLebzYJoJkWSGaF12vFLGwKSRurM
ro4ZXUlWBBxRRQB+cX7PH7A37Gvwv+NXxS+JPgT9nX4beH/G974rXXDr8OkSXlxZarNM9+9
7ottqVzeWPh+X7ZI1wg0O106OOTBjRNqgfpMiLGoVBhRwBkkAegyTgDsBwO1FFADqKKKACi
iigAooooA//2Q==
</binary><binary id="_14.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAuACEBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAD//Z
</binary><binary id="_8.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAuACkBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAD/2Q==
</binary><binary id="_9.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAuACUBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAD//Z
</binary><binary id="_11.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAuACIBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAD//Z
</binary><binary id="_12.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAuACkBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAD/2Q==
</binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAKcAbMDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD7LooooAKKKKACiiigAooo
oAKKKKACiiigAoozRQAUUUUAFFFFABRRRketABRSBlYZVgR6iloAKKKKACiio/Oh37POTd6
bhmgCSiik3LnG4Z+tAC0Um5c43DPpmlyD0NABRRmmrJG5IR1YjqAc4oAdXKePvF9r4N8I3O
pySR/bJP3FlE/PmztwgwOSAeTjooNdLdrcvZzLZzRw3JQiOSWMyIjY4JUMpYe2Rn1FeQ6r8
C7fxj4gj1vxz461rXRGMQ2tsUs7dFPVQEG7B46Nk4GSaAOJ0r4p/Fvx34wPhXwSukeXasBq
msmybybHp8qkysHf73GD/Mj6TsoZrexghuLp7uZI1V53UK0rAcsQoABPXgYqh4e8NaF4T0a
LR/DulwabYxfdihXAJ6ZJ6seOpya1qAPNPGUvxjsb27vvCn/CP32loN0do9rKbvaFBOCZVR
jkHA46ivJLf9obxZ4b+Itlpnjy30w+Hp3W2uJ7e0ltrjT5WJ2mZJHJUd+QMjJUnFfUjSJHj
e6rngZOM15N8Y/hz4Z+JPha4thqWnadrkaAW9/KynavdX9VIzg9VPI9wDp/EvxQ8H+F7yLT
LrUTfaxcKGt9K09DcXU+em2Nf5nA96n0HUPG2r30d/qmkWegaUQStnM5nvHyON5UhI/XA3+
mRWJ8Mfhn4J+HOlCDRGhvdVnUfatTmcST3DfXPyr6KOPqea9IoAKZNLFBBJNNIscUalndzh
VA5JJPQU2a5t7cDz544t33d7Bc/nXivj/wb44+Ickumap8RNF8NeGGlJFnYQ+fLdRhsr5ry
MoPuoG3nndgGgDAn/aU1CO0sGsvB9pqd7qUzxWVjbakxnnAkZUYL5X3Sq5z+HB4r1nxHqXx
Gg8J2F94b8P6Vc6uUD3tlPcsQh25KxNhQ5B4yxWs7wD8M/AvhS9m1LSZv7Z1zbsn1O7nWe4
UHnaMfLGvXCqFH5V6NQB8tX37QnjzQbmxvtf0fQ30mG5WLWIbOO5W8sV/i3JLtGRkdMg49D
mvfPEXxA8JeFfCkfibV9YgTTp0V7Zo23tdbhlREo5cnIxiuR+LOjeEdasZkm8XaZ4a8SRwF
YZ57xYfNjJBMM67gXiYjBHbkjuD5t8Cfgqtv4gk8ZeKbj+04dLb7L4ft3v476K3jHzGVXT5
fvFguAuMElQcYAPYfC+oeO/Fd5b69qFoPCmh5Ji0uaIS3lyvZpWPEQ7hFBPqR0rv6p3+qab
pUUMmpX9vZpNIIY2nkCB3IJCjPU4BOPY1zz/E34dRj5/Hfh9e/Oow/wDxVAHW0VzMPxA8C3
Egig8Z6HI5Gdq6hETj/vqpZPHHguJd0ni3RlX1N/EP/ZvegDoaKytG8R6B4ijmk0HW7HVUg
IWRrO4SYIT0B2k46Vq0AFFFFABRRRQAUUUUAFFFFAFe9tIr+wnsp2kWKdDGxikaNwCMcMpB
U+4Oa+ctc0u40Xxl4ltrTUfEt9pGlpDK0suqXbNbv5ZkkUMEfcu1oz/eHPWvpU9DXyL4+jg
1Dwp478VSWsE1xqVzNb2kgCszgyfZ4tpE46qq/wDLM9QfegD034G+E7688AeH/GniXxFr2o
anfQLdJBNqEwgjQk+X+73YYlNpJbOc9K9txxiszw7pceh+FtJ0WEAR2FpFaqB0wiBR/KtOg
Dwv4vWOo6HqemX+j+PtV02bVrpoWsZtUEUIUKZGkQu6hMbQuMlfnGADisDwDZ6x4o+Keo6T
c+NNfudH07TY551i1nfvneVlQCSCVhtCxtwdrZ6jB57D4g6tHN8VNI0pb5Y1sbCWWRY7pYX
WSV1VOftMJ6Iemfve9O+CyyX2u+P/ABBK07ebqsemxm4kaRtttCufmaSTI3yyfxsOuPQAHa
/8IDpGB/xNPEOcYz/bl3/8crz6DQdWsP2nrCxsvE+tz6JHor6jPY3GoyzRiTeYQCGJ4O7cM
91P4e21jWOn6Bd63J4s0/ybi8uLcWLXcMm4PHHIx2cHHDlvxoA8Q8QaRd6X8RdV0218Wa/c
6dHYQzvDPq8oaOZ3kwEYOOAqDhgR83WsH4X/AAtn8ceCr3xY3jTxRo+oXGp3QsJodUeXy4V
fYA2fvglW5BGe1aHizWrG3uPHHiO8NsGhu541MwicgQokAUboGON0bHGTyT9a9e+EWlyaP8
GPCdhPH5c66dFJKuMYd13tx25Y8UAeNWHxE+JPwn1m603x483ivwxp10trd6stsVntFZQ0c
hbOHQh0zuwwORlsZP0hNDYa5oskLsLmxvoSu6KQgSRuvVWUgjIPUGvAfH9tpOsfEbxPZ3U2
lSb4ILORJjaCRMxZPM0iuDhxjbx+Ndp+z5qk2ofA/Sbe4m86TS5Z9N83IIkSGVkQggn+AL3
7UAcDL4cSDxt4ksdN8Q+KP7LsZkghWPU7ljHIIld1BMb7sGT+8SMYx0rp/hB4Rj8Q/DWy8S
65rev3F1qlxPdxEaxcxiOAyssSgK4GNihunVjXl2valo6+HvF2vSSW09zPJfTJDiKTLM7mM
H96x/u/wd6+mfh/o7eH/hl4Y0OSMRyWOmW8Eij++sahv/Hs0ARL4Gs4o2Fvr/iKIklt39rT
SY4x0dmFeZfBzQfE+qQ/EHT/AIgeINQ8Q2SanLotv9pnO1oY87mGMYJ3gEj+7XvB6c1mWOm
aboNhdCyiMMMk0t5Lyzku7F3bueSTwPwoA+Vrrw3peha94stoXluNO0m7eS0nnu5oHiRI1L
qDHNErbX8zHG71Jrq/h18MNe8T/CDQdeu/HeuWmrajbC4KNO5h2ktsyFZX5QqT8/J5rivEK
t/wpPXNbisQ8ur73tjKZQsQu5yVAJhXJHmcZc8+vGfrPw/pcWg+FtK0WH/V2FpFbL9EQL/S
gD5iufEPxG8EXV22m+Ibi61fR3EWoeH9SuJ7+G9URq++3fydyblbIBf1z05+jPDfjLSfEfw
+sfGsMn2fTbmz+2OZDjyQAS4b/dIYH6V4hPdaNqNz4w8aapeLHY3F7M6RrdAuI4FEGSFuI8
AmFmAwOGHJq54D0XUtX/YsewgtWiub+yvrm3txuBdXnllRO5wykDvkGgDm/GHxMv8AXdOgv
p3u7mLWrr7JofhuyvRbSXe9tiGYopfJVtxBZVGQMZGa3dA/Znt761j1Hxrq0lrqEygyWGh4
it4uOm9w7u2T97I5HArzbxhJrMcXg/4g+GbWbUX8OzLfLZIJfLeIqpbAaFAOEHIOfqa+nPA
XxY8E/ESzV9B1eNb8D99ptwRHcwt3BQ8nGDyMigDw/wAe6549/Zz1PSU0HVrzxf4Y1hZLa3
sdXk82a1uQo2ASj5ipzkDH8JHBwa7vxJ4Q0zSf2ddVuPG0cV/rn2Sa/uLueTy2W/mAxtfPy
gOUQc4woFdb428FT+L/AIieBLu5tYpdF0Ge41Kdnb5jcKqLAoHcZZ2Pb92PXmh8bpl/4Q/S
9M3XCNf6rAoe3Lh08sNPn5ATj90B0PJB96APmfxUmmyeE7PSdIuLE61rF1BY2xtLyznlUvI
q7v3aB1yM+n1r7H0Hwz4a8E+HJLPS7aHTrGNDJPI0h5wvzO7sc9B1Jr5rKHVfjd8P9Cl1TU
ry3hvJdXne+mn2IIISy4Eiqo5PUA/UdD6/um+MGpmJVeP4eWcvzyZI/t+Rf4R/07Kc5/56E
f3RyAeU+Ffg7ffEbxdqfiS68TeJLH4eyXRbSrF9Rm33cIyMjcxKRE5IJ5KkY9a+jvDPgrwt
4NtDb+G9Ft9PV1VZHQZklx03ucsx5PUnrW7FHHDCkMKLHGgCqqjAUDoAPSqGva3p3hvw7f6
9q04hsrGFp5nPZQM8epPQD1oA8m+O/ie8ksLL4beH9Qaz1fXwz3VxHjdZ2S53vyy4LsAi88
/NjkUv7Nc7RfC698PSXDXD6Dq93YCRmyXQPvVupHIfsTXmeoeHdZPjmy8VeLLyC1v/ABfZz
Xnk30gCWKRSJ5Vsv72MgiKVSw5+YMa6v4AzHSvih4/8MteW9zHMlpqcJt3DRkFTG23DN0wo
PJ7UAfRdFFFAHH/EyDQ5Phrrtzr9ha3ttZ2c06JcgbRII2C4J+6xJwCCDzXyV4m8I6fD4V0
LwvaadpxvdVvbHSTMv2GSUEsNzZi3P0B/iX619R/F+S+fwNDpmnZNxqV/b2oRY5HLru8xx+
7+YfKjcjkeo615JHb65rHx78AaTrdg0VvBJcat+8kvGJMMO1WxOcY3SL90detAF3x5+zH4R
TSxqngewlsrmzzI1is77Z0GSwRsh1kGSV+baTgHGcjmvhp8Q9e8AavoGn614hm17wFr0q29
neai0a3mnzP9xWUSuxj6DJ4Ge2MH6ymkWKGSRmChVLEnoMV8L+J5Uf4G3GNbglubyOO7itY
r+EMZHmVgqwxsWPJ4DdMdBQB9ZfFPR/DGofDrW9R8SaNaakmm2FxcQtPGGeJgmco2MqSVXp
6CvlTxofDNh8Kb5JLywu9Sks1iijtrBIZ/NO0BjgKy/MVPHXB4619KfFqa4/4VRFpPMl9qk
9raKirL+8O4PICI/nxsSTIHOK8f8cDUNT1jwH4SnF0INU1+0+0REXqxvEjeYyj7RIQcBc8L
keo7gHv3w78A6B4A8I2WmaPpNtZ3X2aFbyaKPD3Mqpgs56nksfbNeb/Er4iapeWeoN4fm1H
SfD2jK819qyWNwjXLxsA0EL/KAPvKzE9RgEYzXtuqR3k2iXsenzm3vGhcQSqASj4+U/MCOu
OoNfJFrpcPiT4YxeG5ptGNzNp620znyTNDKVwSdtoXDbgc4bOQec80Ad78LPgb4P1fw1B42
8baFFqura/Gt8YLmSSWK3jcZRcOzFmwckuWOSccAVR+Jnwtk+GOmXfxO+EF5J4eutKX7Re6
Urk2l1COX/d+uB06dcYPNbnwX+LllNaWXwz8aONI8WaVGLSITqY49RiQbUkiLAckDp1PUe3
q/jjRLrxN8P8AXfD1nLHDcalZyWqSSZ2pvUrk49M0AeT/AAl1fXPjBrsPxS8QWv8AZ+jadD
9j0fTVcshuCm25uTnGTy0a5HA3d+TytnDDNrXirUNG0jRIDealcpGkk0K4EZMPKo6lT+7JH
Oec969F/wCFn/B/4a6PD4Fg8VWMNxpNp5CWsO58FF6MygqGJHOTnJ5ry22u5tG+GCXl3DfJ
eWOnSO/mi4BDNGXcsJYXxyWOQQOe3WgD0P4B+FdDuvAl54vvNHsZr/xDqV1ctKYVb90szxx
quS3ygLkcn73U9a9cfQNDkRo30eyZWBDA26cg/hXIfBc6ZH8FPCVnpt/bXn2fTLdZzBMsgS
UoGdTgnB3E8V2upanY6Ppk+paldJbWluu+SVzwo/qewHUk4oA80+A/he08M+AtRFpbrFHe6
zezRkLt3RLM0UR+myNSPrnvXq9RW/l+QpiXYjDcBt24zz07VLQAUHtRRQAUUUUAFFFFABRR
RQBna9qUejeGtT1eUZSytZbhgTjIRS39K+Y3sLHUIPhx4PhvHuZrjWrdrlVjnjQpApmk4dV
BU7B1UdTjOK9u+L161t8ObizjwZdTuLexVD/Gryr5g6H/AJZhzzxgGvN/BbDWPj9o1sspmh
0HRLi7YGRJBHJM6RKMpI6j5VY4+U89KAPocdK8G/aI1H4nLF4f0PwHpurTWOozMmoT6UQkx
GVAj8zB8kEFjvxjj0BB95rFu/EmlWfiE6HcT7blbGTUpDkbYYUZV3NzkZLHHHOxvSgD5mi+
H0ej+LNfhtb3XdSsreWOJ7+7mnluYNsQdwk6Wci4V3YYyOQc461xfgnxF+0b4C0q2vtB8Lz
6/wCHdbY6lAktr9rL+cd5dnjxIHbPO7j2rufEjRzfCPxD4o/s4y3OtGaa3nNjGcNcSMIsyG
EtwJEwdwIxxX07oemRaP4c0zSIf9XZWsVuvGOEUKP5UAeV+FY/it8RrB2+I+m23hLQJV2tp
di7C7vB3WWTcTHGR1C7XPTIGQfVrlbXS9Dm8pk0+1tbdsNGoCwIq9QvTAA6dOKsXl3b6fYT
313MsNvbxtLLI5wERRkk+wArzfxrr95f/s93erXMLWV5rOnxxJDEnmOjXJVFUKcZbEgyOOc
0AeCa415qPw7sNKbUd954mmt43RdRchpJ5V3/ALryR13sSA2Bzye/2NDDHb28cES7Y41CqP
QAYFfKumJqGrfGL4faHN9u+zwXUl7JDd2S2wUQQkofvuzEMV/2Rxzmvo3xt4gTwv4G1jXWk
SN7W2dot/RpSMRr+LlR+NAHgOoagNQ8U+Idfs/EWoRG71GRUhtdbjgiQQ4iVjH5T8ssQOfm
yMdK8jtfjT8QNA8OW3hDwpZy6Q99Jd6rNq9zb/aZJllkeVGj3ALs2bdzsCc56YrrdetZJvD
2n+A/C12brX9bl+xRR22oSMqgACWeQCFV2hRk/P8AngivdPiJDZeDfg3pHhu2K29v5lnpST
FkRY41IZ9xaWLAZImXhwcsKAPJfiJb+In+ENn4T0mae51DU5bXT7aIXMgMrcEYzeyL0TuuO
D061x/g/wCKv7TfhbUl0vUPBur+JIjhRb6jp0xdT/szAZ/Fiwr1XS5I/Efx08F2EWpDUYNM
S71WYpciVF2x+VGcC7m53S9wp9O9fR+BQB5fo/8Aws3x1ZqPFuk23gjR5UHm2dneNcX9xz9
0ygKsKEcHAL9cFetb3xP1C60j4T+IbrTvLW5FoYYjIQFVpCIwck443d+K2NZ8QW+jalomny
QvNcaxeGzhSMjIxE8rOc/whYzn6j1rkfi5fuug6PokMU00uqanCNsKyFgkJ89m+SOQ9Y1H3
T1oA+eNftrSLW/h/wCFbi7tLHTjqsU8kki6fEI4IB5jktFGpGSByWAJ9TXp3xA/aG8IJEPD
vhrXBJJekwTarBG0i20ZBDNCFIaV+wKnAJzk42nH8NaXp/i39o220+/0rzrDRNBmuJYL2B9
pknkEYG2WCI/dUnOCOuD1FcB4s+HMfgP4keIT4FZdG1bTxHqWlXIkkGI3B/cFSSjoWSReRx
wCTQB12j+CvHHxTkstHvLXVPDnw6tmT7Ut+09teaqq/wDLMxGZxsJAJYgEnJHPFfUdraW9l
ZQWdrCsNvBGsUcaDCooGAB7AVxPw1+Ilj44+E+n+NZ2jsz5Dfb0z8tvLH/rPoONw9iK4rwt
+098MtZ0m3n1nXI9Ivbi8ltlt3ikYIofEcjsFIRWRkOWIGSw/hOACx49+Gl1ZNd654T0/wD
tG2uJhPe6IWJGd25pbdd6LvJ5aNjtbJIweviOr+AvCfi20OraNp81nq0ZC/arOZBc20ox8r
Ibw4de6kAjHavtZWSRA6MGUjII6EV85fEbSk0f47Qz6PqP2Ma/pTTX9sl7DZgyRSKqS7peC
zKxXgbvk9M0Aan7P/j7xFqVxq/w68Z3h1DWtEjS4t79nV3urVjgGQqWHmKcA8k8gHkEk+Nd
ifEnjrQdCjwBZWE107SxXkkQaWRUjyLYgg4jl5JPBPFY3wW026vvj34s8RrcvPY6XpMOkGS
S8S7MkkknnfLIihSFVeQM4LDk9pNd1Wy8Q/EvxNqgsY761sfKsYLlo4ZF2xx72AEsyc75HB
4xwM80AeJX2k+IB8RNZvtH0OfWtE8NWUMGt2sFw9o08EhMhQNIGlCHapbOG2gg8Emvq/4Vf
Fjwn4+tJNG0ezk0TU9MjCzaPOgVoIxhQU2/KydACPbgVw37MNhHfeHPGvih7dPI1zWpUjUx
hQ8Ma7VG0fLj5mGB79a8o8V2t74E1lPiB4fuVi1rwxqVxbPbF3C3Vmk7qYuLdVb93t5MpwA
3G7gAH0H8bvjEvwo0PT1sdM/tPXNXkaGxgfd5YIxuZ9vJA3D5Ryc186eMPin8VNI8Zf2X8V
rGDXfDOkalBJqFvosSrAZNnmRQtIRzztYo3J2ivo/xx8VvC2j/AAbtPiNGtre/bIkbSUmCk
tPIPlHPTbyW6YCmsj4Q3Hwr8V/DifwhY61Z+Kru5VrzXPPhdHvLiRsyzFZFVmXfwGA4AUZy
KAOF8XfHb4eePIfCJ8O6/qOmaxHqaF7cJPbTCJ43Rk3xoynLeX03A46Vkal4q1j4d/HDw94
ltdN1DxSdY0uXR4bRbozTzOJA6ZYxpt6jqG4zXoHi79n/AOGfhrwfqviTwv4XS31jS4vt1t
I95MQhiPmEAM5HRSMHjnt1rzrxprH2efwP42S2gih0rXraSR1vYJi0TnY+PLuZe2Og9M0Af
T/guLxZ/YJvPGlxAdVvJDO1paqBFYqQAsKt1fGMliTlicYGBXS0DoKKAPDfjprFrDr3g7SL
x7J4DJcXskN5HM6OVVY04jI/56t144rjvhFf6TL8avEfiS8utJ02x0jRYbPMaNaxK80rSE/
vWyTtiGTxxj0ybnjnW4tW+MmsLNMltHpUENhEJZLuBnbDSuR5du2c71HXsCM7hXK+HPhwnx
H+HHjPxraXV3/aEurXH2DNzOqXlrAioI2zhwGKtg8EHGRjK0Ad98TPizoOsaVqeg2GpxQ6L
CrR6ndG7S3kulK828KsrMwcMMuqnjhck5XC8B+BNX+JHiLTPEOvabe6T4H0eQTWGnXM+P7Q
mQ/u5PJWKJUiAGQCgJ+hNee/DfxHp/wv8V6NdeLbbSdY8Na8VMGsyWpe60yRhlRJM8alhg8
9cDJ7EV9na7r2meHPDN/4i1OYpp9hbtczOg3HYozwB19qAPJvi/qenXnjDw3oFxFasbJJ9S
lkvNipHwsSY8yCVWzvfovG3qK4fwcLPW/2mfDdraGOWHRtNu9RYxmLG98Qg4igiXox7N1PS
qVv8XtM8e/Ey91jw8k9sXsLa2tbW7tJjcuqPK7uqwzAEZkGevQdO/W/BWa48QfGbx34kvYZ
Q1ha2mlwGaOSN0B3ySLtd3YfMB1b8BQB9C15P4y8A6hbXF7rXhlrm6hnfzptJ+1XCLFJuLP
NAsc0QLsx3MjMAxGQynO7R1T4raNp3xx0f4ZtNH597ZyTTSdfKlODDGTngsA5/wC+PWvR+o
oA+OvE3hnwT4606WDUfMstRQk/bhGWuraTuHEmoOQRnBRxke1b3wp8beMvFvhHxb8Hr/xAl
v4qsrJxpGsu5dpoD8u5mDMdy5XkEkBu5Xn0D4n6LYWPjzw9rVpDMl3qjS2t0lrCZGlVYyyy
YWGZgy4C5C8hgCQAK4nwfBb337UOjrY2d4LvSdIuZNQlnR0CJJtWJcPbwnk5IwCDmgDjYv2
c7bwD8IvEV94+On6vqlzdWiWU9qWU2ZeVY2JkYpuBMgyrfL8oPc1r+PLTSz8NLjTtNtIje6
lLDp9tcR21tEo82RIxhIp8cgkDCE+o71678adaNnB4Z0b7R9lF9qDTNceYU2CGMsoG1lcsZ
Gjxtz05rzzUtYTxD498C+Fre++1SXGtQ3kwaMjKW8bTZKyYccqMYyP0BAPMLb9nX49fD7xg
1x8PdUV4mYhL+0vUgVo8/KJYnIz7rhh9a+mfAPw/8YxRW+rfFfxfJ4p1iJlkgtI1WKztGHI
YIiqJZAejsvy/w4616p2rF1nXl0vU9E02OET3WrXRgRN20oixtJJJ0PChfzZRnkUAbWMUUU
UAFFFFABRRRQAUUUUAFNkfy4nk2s+1SdqjJPsKdRQB88ePde8e+KfFeh29j8NfEFnpGl3El
59pa2t5pZ32mIYRpAEAWR8Zbcc8Dil8Lah420H4jeK/EuofDXxLqn2+K1tbORfs6ssMStkE
NOeSzZwCf6V9DYFGBQB5XN8U/FAgdrX4N+LJJQPlSQQIG/HzD/KvMNOl+LUOm+PvFl/8P9V
n8VeKVFhY20cibNPgSMhSSW+6DJxgZZlbOK+o8CjAoA+QtU0zxc2l+GrGH4S69CmnajaT3h
S2t3Z4Im3GNSvJJ2r1bHavcG+Kmqxttb4T+NRjGdtnC38pea6/xl4g/wCET8Da14kWze9bT
bWS4W3jHMhUZA+mep7DNeb/AAA+JHi74neHtZ17xJpcNlZpdLHYtCpVXGz94BnkgNjn3x2o
A5P4qeJ/iV8QvD0Xgzwv8N/Eej2WpzLDqV7fQohEBIDKuGOAc/Mf7oPrkafxk1y61KOz8Fa
R4O12+sbK6V7qePT7gQny03RrHIiMT8xXkLj5ete/4HpSYFAHxp4O1y58L/GG58WT/DLxjN
bwaU9rDHDpc0kklw0i5bLKuBtDcn1rqdR174v/ABN1XfZ/D3WtHt4JA1jBfslnBbtzieR2y
7uARhVXC845Oa7n46/Gi6+FiaJpuh6PHqut6vIfKil3bFRSoPC8lmLYAzxyecYPsdnJJPZQ
TTQmGV41ZoyclCRkj8KAPPfAfw5k8HR3PiLXtRuPE/i2eErNeOxOxBz5EAc4RMjuRk8nHQc
D48tPjf45vdIey8D2ejadpsj3SxT6pDJLLKY2jUkgELhXbjkHccngV2PxJ+MWneEornRfDt
jdeJPFZUxxafYQtL5MhXKmUqDtHfHX6da4f4ReCfjTqtyutfFHxjq1rpuA8WlJcmOWU88SF
MFF6HGdx4HAByAReC/Cvxf8L/Ey68V3ng+z1WGfThYIh1KGB4fnDk5CnOTxXqDeNfHkEmyf
4R6nJz9611OzkXH/AAJ1P6V6BFGsMKRIMKgCgZzwKfigDxzw7B488SfGS48YeLvCk+g6No2
nPb6RaPdRTSSSSsDJIQjEbiqBe2AQOea43xl4s8a+KfFuj3Efwj8UwaXpcc7YlsYZnmlcqo
+UyAKAit8wbPzHivpWigD56+BOn69Z/EnxxqeteCNV0JNYW2a1murRIYwkSlWU4djvZnz1O
cde1aPxbjm0T4laD4gWNfsmqWradNLJdSwokkTGWIZV1AyHl69dvvXulY3ifw7Z+KfD1xo9
5JNbiTDRXNtIY5raQHKyRuOVZTyD+HQmgD5B8PaNrfjPxF4k+DOk6vBpvh3VNROv3l1FMWk
e3O0SQx5zuJkx3xgd+/afEz4CeHfCuj/294SuLbSNKQW1nqOnz26TC5iMixs6yOGKPtfJx1
IB4PNQ+J/AvxW8N6/pmu6Wuoa5rOmzPFY6nbX0k6GGQHcs0EodgnC5AcknGCO3baP4W+I3x
C1C1l+JlwLbQbKaO4SwhgFr9qcAEB4w7kqD1LPz0CD71AHMaH+0NbeFPBelaJqHhDVZbzTr
OG2ke4uoIGk2xqNxWVxIMn1X3GaxNPbxn8SvEd54g8O2tzJf6sFiOqkyW9hpsC8KqCWFXmI
3NnY3zNk/LX1l5UZ6xqfwp20YxjigDz/SPDF98NfAiaV4O0h/EuoSzvPdTXt6sMlzM4JaaR
yDnkKuOoGPSvFpPhR8SpbXWLqfwjp9zrWsXE11cXUuqBER5CfuqvOBkDGT0r6qooA8r+Bnh
fxJ4H+Gtp4P8RaLFZz2Jkc3UN2syXRkkZyegKkZA5HpzXmnjy1bR/iH4r0Ke7htrfVY11SP
LzoJ1lHltGRGSD88bEkgdRX0/XC/ET4fr4ys4LvT75tK16xV1tb1JJUDK2N0UnlOjNGSFOA
wwVB9QQD40+G3hnXfEviq7+Guoz2F3baJp96NL0+9nkg3i4yrzQt5ZBdQeN68ZJxxx6ZZfC
zxF8L/AIl/DzWxr9tPeXd3DpktnZ2/kIlsAqyZ+ZjITvJPQZw2BivKfi1DqfhHxTbJ4zFmd
Xtm8yGfQtbYXcWRkN84ZkBJ3fMMnsa9u/Zl0K88XQ3XxN8U3urapLHcNa6U2q3jXLoqj53y
QAfmZgOMDB780Ae/+Mm8QjwtcxeGtEs9ZvJlMLW15dfZ0KMpBO7a2ewxxnJ5r5r134V/GDW
/hPD4SutGuLi+WGONp5/EYaIMrKQwiK842jq3Havq2+v7HS7CW/1K8hs7SEbpJ53CIg9STw
K+bPiH8bfF/iLxbpPhz4C29zrEkUrfbdQSz32rkjATe42gD7xbIHTBPIoA958EXHiu58I2b
eNNKg0zWkXy5ooLgTK2ABv3AYG7rjtV7xDe6zp+iTXOgaKNa1BcCO0NytuH9y7AgYrK8C2H
jWy8PI3jzXbfVdXmwzi1gWKGD/ZXABb3J/ACuqoA+V5/BPxSlfVdYuPAd6dd1W6lupDaeIk
jt42z+7UjduYBQo7cDjHFepfAfRPE3hj4V2HhXxN4ZOjz2Ac+Z9rjnFyZJXdjhSdv3hwfWv
VqKAPkTxv4Qtm0/wAT/D++0wSfZZJbjS3e4ZPLVyXhdd9xtCruKH92B8hHvXf+A9Z1n4jfs
xWGlWel2Gs6g9s+i6lHqN40KRlBs3MUVixK7WwMHnrXpvjjwBo/jmwgjvGks9QtGL2moW4X
zYGx/tAhlPdTwcDuAa8U0X4V/G7wR4nv9U8M6/okv2ofvdsASG9IJIaWI42uM/eQ9OKAOI1
34S+KfBlz4U1LxFdWeq311qVtZt9neIqoVQqiON7cbRsXa2CSxwSCcV674F8O+IPgxpHi7V
vENvpt7p19dTaq0mnTN5qMQFitki8pQxJ+UEEcsOK2vCvw38Uah4qs/G/xW1y21jWbJCLDT
bKLZZacxPLqDy78D5j098Aj1lkVhtZQwyDgjPTpQB8+aR+z/Hr3hbWtc8cXDL478Q3C6ib+
Fvn0mVeYo4m9E4U44OMdgat/8LU+JngnT00fxx8Nb/VtQhBjXWdIDS2d0APldgis8ZPcbfc
DtXvOOKMCgD5AvPEPjb4geIPt8Xg+91vV5oDFZwi0u7Wy05eDgySGEHLAEvhidoAA4r3T4U
/De48B6PqV9ql5FqHibWpftN/couIwQDsiTvsXJ56nJNel4FFAHiXiz4afETxn4q07VtY1r
Q4rbT4JoYre0N3Du8xkJLFZAT/q16EVzsPwP+I+n/EfQ/E+j+K9Fs49Ljl2o8NzcJucEEbJ
JW6hjkqy19H0UAec3Wj/ABmlGLbxv4Zt+Oo0OViD363FYnhz4efEJPjHD408a+MrTW7awsH
tbOGCy+zqhlOXKqHOCNq8nOc44wK9hooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiikZlVCzMFUDJJ6C
gDzT4rfGLQPhZp1uLyGXUdXvQfsmnwEb35A3Mf4VyQO5J6dyOe1j4i/FDwT4F1Dxh408K6T
Jp6who4rCdlubV2GEE0bEqy7yoOyQkA5weceFeA7W4+MP7V83ie/cz2NjdNeBGVXWOCLiFC
eg+byuOp+c9Qa9U/aq1h7rw74d+HWmHzdV8Q6jHiBRkmNTgccdXZf++T6UAeh/Bfxp4l+IX
gVvF3iCztrKG8uHWxggjK/ukwrM2WbJLh/wAAK9KZgqlmOAOprH8K6Db+F/B2j+HbXBi060
jtgwGN5VQCx9yck/WtaWOOaF4Zo1kjdSrIwyGB6gjuKAPFvid+0J4T8IRSaL4flh8R+JZW8
iO0tzviicnb+9YHBwTjaDkng7etdV4n8dab8Kvhba6z4uuFlu4beOLyoEVGu7jbyqKOBk5P
HAFfOdjY6T46/bQis9Is7W20fw7KwEFsoijVLY5ICKMHM5B49eenGF+0FrOp/Eb47WnhHSw
9za6bIdLtbaGVQ0l02PMJBI2/N8uTxhM+tAHbax8VP2gv+EFj+KiWejaT4SZkZbVIvNmETO
FV3DnJBJC5Ug8524r3v4cePF8YfCPR/HOsx2+k/a4Xe4BlxFGUdkZgzdFJQnk8A4ycZrx/x
p4d+Injnw/Y+E9U0e08A/DyyMEUxuLpZrq5ClViXy4iQcttATPLFepAFa/x/wBE8KeEf2bP
7HTTIpVs1jsNKjkJwkrHBfGQC20O2SODn1oAvaP8VbH4lfHey8N+DYLa80PQoJry+1eSAMZ
WxsWOEsMqNzDLDltpxxye58f/ABa8DfDfS3uvEeroLjny7C3IkuJTjOAmePq2B715N+yD4N
bRvhtqHii6hC3GtXOyJs53QQ5UH8XMn5CvPv2kvDek6z8XvDHgfwnpNjY6jqkm+9mggVWml
lcY8wgZ4A3c/wB/NAH098LfEmqeM/AVv4u1TTYNN/taWS4tbaMfMlvuxFvbPzMQNxPH3hxx
XcVS0nTbXRdEsdIsU2WtjBHbwr/dRFCqPyAq4zBVLMcAckmgDk/iJ4+0X4b+DLnxLre940I
jhgjGXnlIO1B6ZweewBrwDx58b/iZ4V0Lw34gY6XDdeJR9psNAis3nMdv8hBkm3fNIwYfKo
UD8MVoeM/E3hX9oy91b4ZeGZJ4dT0MnUbHU5lBtbmSI+Wy8ZO0+YMNj3A458++BfjvxB4T+
Ktn8IfG9jHqVvb3UlrZmaNZH064GeY3IzsO0/TIIwM0AfY0muW2m+Eh4g8QyR6VBDai4uzK
3y2/ygsCfY8e9eC6J8dviJ8SPEerW3wu8F6a+laVkSXeszuvm9cYKYCk44X5vciqP7X/AIr
vLXwbpPgjS2lFxrExuLgRg4MMZUBD2wzup/4B71Z8XNbfAP8AZSTQrYqfEGrQ/ZGkQgNJcy
p+9k9SEUEA9eF9aAPU/hF8ULH4reCD4gt7FtPube4a1urUyCQRyKA2VbA3KVYHOB3HbJ5/x
1+0L4H8LFtJ0O7TxR4kl/d2+nae4dTITgB5B8q89hlvauN/Y+0K80j4QajrV8vlW+q3zSwA
jgxxqEL/AELBh/wGuM+D1jb/ABS/am8S+P3VW0vRpmntEEeF5HlQe33UZvXcooA918WfGXw
/8O/DMFz4wMs2sLEi3drpdu8iRzFASu8/KoyeNzZ6Vb+D/wARNR+KHhW78VT6Kuk6a900Nj
GZC8kiKMM7HgfeyOB2PWvFf2sNeudc1nwn8K9Fk828v7lZp4xkje+Y4VbHTJZj9MGvf7d/D
fwj+FVnFqV4lppGi2qQtMRje3TIHdmY5x6mgDB+JHxaXwb4m0LwZoOitr/ivXG/0ay84Qxx
JnHmSPg4HDdB0UnjFc38P/jhquvfF6/+GPijRtOg1a2WQi60m6aaAOgy8Tb1BDDkZ6ZB+te
GfFy8vtc1jTP2kPh3f3baZDMltL9ohw9jNCdq5XJBjfIHU8tz97Fe7fBvV/hv4q0jWfizpX
hyDStfYyJrEg3SMjou5yhPZhhvlAznnkUAd/8AED4neD/hnoo1LxTqBhMnEFrCN885/wBhM
jj1JwB3NeN69+1Fq3h3+ydS1T4T6lZaBq+Xsru7vkjlnQYJYR7CAcMCAWGQRg14f4ZbV/j5
+0Le+JNQ0ubV9Psc3f2BJljIgRwIoAXIUAkjPIzlz14r3HXPhr4g+JfxD0TUvis9j4c0S2m
+zaP4es7jz5JiFMjBnUBQSqckdAuBjg0AfQun6xZX/hu18QCTyLK4tUvN8+E8uNkD5bsMA8
+leEj9qDT9c8ff8It8PfA+q+LwhYS3FvIsWQpwXRSCCn+0xTqPWsP9rb4i3HhnwnYfD/RHF
tLrEZkumjO3y7VTgRgDoGII+ikd66T4L+E9J+DfwEn8Y67CkWo3Vn/amoSbAHRAm6OEfQY4
/vMaAPGv2gPFUHxR8Y+GPBHhDTkgvb2ZPtscsCi4F2SYhFMVzzEobPJA3ewr600+38L/AAn
+F9taTXUdhomh2oV55OM46sfVmYk4HUtxXzh+y34fHjD4geKvi1rMEc1z9qdbWQrgpNMN8u
B/sqyqD6Map/tceKNW1zxdovwu0XLLiO5miRsGaZ2xGCB2UDPPHzZ7UAdlpXxy+J/xJ1m8f
4Z/Duwn8MWmd99rUjIJMc43KwUN0+Ub8dSRXq3wg+I1h8TvASeIbPTP7Mkjne2uLUMGVJFA
J2sAMghgent2rzO28GfGebwNZfDfw5pmk+A/DsNuLa41KS8+2Xk6kHzGUIAoLEknkHngivY
/h74D0f4c+CrPwvou54YMvJM/355D95z6Z9OwAFAHWUUmecUZ5xQAtFFFABRRRQAUUUUAFF
FFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUjqrIysMqRgg96WigD5c0f4V/Fr4a/
E7W5fhtbaRc6HqoIiu9Tl+W2Rju2lA28lCMAjgg5I9ItY/Z++Kc3jXSvHFt4/stT8SLMJbi
5vINqW7DOzy1wwZQOMYXnnFfVFB4FAGT4f0mTR9JS3udRn1K8c+Zc3lxjdPIQAWwMBRwAFA
AAAFQeMNej8L+B9a8RS4I0+0knVT/ABsFO1fxbA/Gub0P4w+CfEnxIuPAeiXk99qVtHI8s0
UJNuChAZA/cjI5A289a8o/ay8X3lv4d0X4faHI76nr10jSwxMd7RA4RQB/ekxj3SgCj+yF4
buDo/iDxxqMX7/UJzbwOcEleHlP4uQOnG361NrnwN8X6D8f1+JXg+2tNas59SOoSWc139mk
ids+YN2MFSXYjqeQCOte5/DbwfB4D+G+i+F4clrS3HnMTndM3zSHPpuJx7YrQ8V+MPDfgjQ
n1zxRqsWm2CsI/MkBJZj0VVUEseDwB2NAGZp+k+Ita1SDVPFq2tnBZuJbTSrSVpVEmP8AWT
SELvYc7VACqfm+YhSvzb+17rt3q/iLwr8OdMQSzSk3TLjrK58uJc56/e4/2hX1B4e8beGfF
XhP/hKtD1SO40cBy1yytGECZ37g4BXGOcivkv4Zw3Hxj/asvfHFzayjSNNkN+vmfd2rhLZc
YG04AYjJyUJ+gB9c+DvDsHhPwRo3hu3wU060jt9wGNzKvzN+Jyfxr5p1P4dfFmz/AGrJfH2
m+G7TVrZriRre4ubkJBHG0Xlozc7gUBxtwemR1r6zooAoaPa31npMMGpX5v7zlpp9mwMzEs
Qq87VGcAZJAAySeasXlrFe2FxZzgmKeNonA4O1hg/zqeigD5Q0Pwj8Yvg2NR0TwB8PdC1x7
2Q+Xrpk2yumflEoZwRjOcDC5z16113wo+AuoeH/ABxP8RvH2rx6r4mmkeaOODJjhdwQzsx+
82CQAMKvbPGPoGigDwj4+fCzX/Geo+GvFnhW2gvtU0CUs1jPN5YuE3qwCk/L1U5BxkHrxzx
HiD4XfFT45fEDT7/4j6XD4T8Macu2Oygu1mlwSC+CudzNgDcdoAxgHHP1dRQBmR6Lp9p4YX
w9p8Is7CO1+xwxxjiKPbtAH0FfK/w4+F3x0+D/AIy1e08K6boeq6Vqu1JLy9nKRRhC5jcKG
8zgMQRg+meM19d0UAfJepfAX4of8NC6f48h1TTdWLzJfXGoXS7IoJQu3YsIYsQuBsGeQBlh
jNeo/Gb4a+IvG3wjstAsNTbVdTsLqK7l+0ssBv8AaGDLlQFQndleMDAz617HRQB8cahbfFL
xB8O4Pg34P+Dtz4P0dpAtxd3c7TIVWTeW8xwo+ZgGJ+YnkAV758NfhPpfgT4UTeCpZvtb6g
kralcKNvnSSLtfbnnAXAGfTPevS6KAPm/4SfCP4gfB3XfEH9n2mha5a6vsCXb3kls8IRnKl
kETDkPyF6FRXtuj+HZ4dVbxBrl4uoay8fkqyKUhtYyQTHEpJxkgEsSWbAzgAAdHRQB86/tE
fAfVvihqeneIfDt1CuoWtv8AZZbadtokTcWVlPqCzcHqD7c6Pibwv8aPHHwgvvD18uh+Hb9
IohDDZTPI108bK2DJwsSkrxjcemSBmveaKAPnv4D/AA1+JHgjSI9G8RSWOlaRHdtftFaXHm
3NzKUVdjkDYIuN2ByTgZxnLPjX8G/E3iHx7ovxF8Biyn1vT5IXktbxgiuYiSrBvyBGRwo5r
6HooA8/0EfErxBLbz+LLSx8KWcLh2stPuzdT3LKcgNLgKkZ7qoLHGNwGQey1ePUpdCvodHu
IrfUngdbWWZdyRylTsZh3AbBNXqKAPJ/g18LdU+HdnrV74g8QtrOu63Ms13KpJiBUEAjIBZ
jkksQM8emTjfDX4UeNtH+Kes/EDx74tOp3swktrW3tpHMZiLZDMDgKADhYwMLyc5r3GigDx
rVvh/8Ste+Pdh4nvvGv2TwXpjLLb6XYzyRPIwX7sigBWy2ckk/LwAMmvZaKKACiiigAoooo
AKKKKACijpRQAUUUUAFFc7/AMJp4e/4S9fC324DUWRmUEYjZlxujDngyAMCUGSAcnFOufEn
nPJbeHbRNbuULxyGG7iWK2kX+GY7iy5PHyox4PFAHQUVwEPj19Bea0+ILadpl4bgR240+SS
53xE4WSRQmYlzxluPeuptNSl1JIL3Snsb3TZnG24juCcpg7mGFIJDADGRxnkEYoA1qKKKAC
iiigAooooAKKKKACkcbkI9R2paKAPlnwD4B+Ifwf1nUo9E+F1n4mupg0cWuf2ykO+IvkKY3
GVPClsDnA5OK77wj8JdTu/iRL8UviXPZ3viMhVsrG0y1tpygYXaW5Zhzzjgkkc817RWSmuW
03iifw7DFM1zb2q3U0mzEaK7FUGT94na/wB3ONpzjIyAcDYeLB4O8PeJfEniabVZYJ9XuTp
9hOC9wYkbb+6Q87Pld/QJz0rn/j38Pta8fQeFtS0mwOtabpsksl3p0N0sMlwkgTa6MwKkrt
PBBznvkipvFa+KPBd9qeueYdZ1fUbRoba78tI1TALiNQxIRUILFc/PHuJJdMt3uj+KtLik8
L6LDpp0yLVrGR7SF18sxNCEzDsxx8pYg9MJ7igDxzUNF8fa/wDDq1+F/wAP/h3c+CdDlXZf
X+sXEQOwnLqqxsWYsSSTgZ6YAJr134Y/DfRfhj4QTQ9JzNM5El3duMPcSYxnvgAcBc8D1OS
e3ooAKKKKACiiopri3tkD3E8cKswQNIwUFicAc9yeAKAJaKrQ6hZXF7cWdvdwy3Ftt86NHB
aLdnG4DpnB61ZzQAUVT/tXTTq/9kDULY6h5Zl+yiVfNCDGW25zj5l59xVygAoqtfX1tp1m9
3dyeXCmNx2ljycAADJJJIHFcXb/ABQ0O/8AE11o+nwzPb6da/bNSv7hTbw2qENsX5wCzkr9
3AAGTnIxQB3tFcVZ/E7wlqXii18P6VfNqVxco0iTWa+dBgYyd6kjjPJGQMc4yM9beXkFhYz
Xt05SGFC7sFLEAegGSfoOaALFFclofjzTfE1nq50O0uZtR0mc29xptwot50b+ElXIwrL8wJ
7Z7giqMGu+LtJ8QXFx4uPh2y8NPEGSWO8ZZrSTsr7wBJu5wRtxjoaAO7orxLXPEmgaNrtn4
jbwl4q1RknMkOokyGVFIZW2ROQUgywVtwRTvU/NjIPGXjr4g+E/Emj6w2m213pV1FLu0mK5
QOw3R7FjYrma4ILtsUhcAjk4YgHttN8yMSiIyKJGBYLnkgYycfiPzrzuXxzeahLo+oaZfaT
pmm3vMdrq/mQXl4w/1sao23ymQd8Pk9gCDVS/0+a61S71rw/4ZmgvrcG4GtavKzPgbj5UCN
IGC/MwwxSPno2MUAeo0V5RoHxMvtF+zeHviXplzp2slGW2vIYXng1QrnPllE4kIXdsxyGGP
QWv+Fq20Osz6Pr1qvhqW6uPsumTXx3q8hiV9swBGxvnQ4z/ABqMhsgAHptFcf4L1fT7u31G
CDxgfEZs5gJrl0VVjZhuIRlAVkyTjGcYK5OKLj4meCLbXbTRpNegNxd3BtIpFBaEzgA+UZQ
Nm/kfLnNAHYUVz9r4t0698U3Hh63tr9p4FJa5NnILYsDhkEuNpYdxn26ggdBmgAooqjb6xp
d1q95pFvfwS6hZLG9xbo4Lwh8lCw7ZAOKAL1FZ2ta1YaDprX+oSMI9yxokaF5JXY4VEUcsx
PQCsm48feFLbwfH4tfV4m0iRcpLGC7Oe6hFBYsMHK4yMHOMGgDp6K4W88S6hbk+LJNRsh4Y
RVjt7W2X7RNqDPwjK4I2sWKKqDdkE5PI2ngz4l6T4s1nUfDctvLpfiTSv+PzTp+SMHBaN+k
iA8bh7eoyAd1RXC3+p2njLVZvD2k+Iru0tYgy3U1jA6mZh1jjufuqVyNwXLc8Ec1yWj67B4
d8X2OkeLvi79pu9MhngFu1sttBeIAGPmyNkSToNhOxgRkcfM2QD1fVtTbTLQSpp93fyu2yO
C0j3szYJ5Jwqjj7zED35rgY/GXjjTdcn0jWPC8V/cS26XEMlixiht2Od0cruSCqgE+aMZOR
tzjObJ8TtJ8ReNX8I3y3+i6ReKkdnqBZrZ76Vlz5YyN6Kysu1htbOORuXNnV/HWveHZNKu1
8P3A8NK/2WT7ZxeSIsZYzHLfKeAFRhvkJP3TgEAp6f8Wr/SfHreFfGGlzP9uj+06beWNo6r
MvlqWiWEkyyENvG9VweMgDmm23xX0DxZ4rvfAetXs/he7MgNr5F6FmuFXfvR2A/dN8hyAc8
4DZBAxtS+MCeHfiCG1rw7FplprEUcEWovaMGtJDuaIXT8EhovnKgfuhjOckihDpnguX4haD
deK/AFxrQ1EmDTNaNt+4DI5wiWaE+XbgHIkcHJOT1BoA6O40f4bfEjU18K29rcx2vh9YtSt
DaFIVuUdnGYW+/sLocuMbychiOavaNouo+HfF194ptvh/bWwvLL7La29lKoulCsoSOUZ8sK
VUNuDHbkjnPMOr/Dm18UfFH+2JrLXdPubCVbi31tZYVjLxsm2BYiC2wDOGAGcuCSDz6WPDO
h/8JH/wkbaekmrbdi3UhLvGuMFUyTsU9wuASSepoA5vR9F8T3VvqaeM7HQtQiu2LmGGAoXK
7TGrk5DqCCASMjA65wOl0u2mlt7a71PS4NPvoRIoht7gyxoGbnB2rnOAeVyOfetaigAoooo
AKKKKACiiigAoooPSgApskiRRtLK6oiAszMcBQOpJrgY/iJouv+NLXwv4e1R2u7e8YXrLbs
0bRpG5KrJgry4A65wrY9aZ4umHjnwh4x8K6X56XlhLHbTohXfMu2OZgnP8SFkG7AJznigDQ
v76Hx1pes+H/D3iRbGRAiteWMiSuYpEyCpB+TJDLnqNpIwSCPMrLxzq3g3xb/wjL+Hb3WdY
WwSysbO36yLExb94+DhUV/v4+ZShwWYgdHNr/jawll1RLS3MCQqJ7r/hHJoVVFBIEha4Em0
ZP3I3C5J5q3rmkX3jS18L+L/Ddr/Zevb0D3bhHW2iBJdX5BcA7gu3OdzDhXJoA5bxf8UpdW
8Iy2YtbDTNRjZzcQXVxs5VGZDDLI0JSQOqg7l3rnPlsOT6T8PfDMGheE7CSWaS8vp7dGkuJ
o9jIpG5YUX/AJZxpuIVB056kklNWj+H1/44sdK1jTdKv/EUkZmiEtqkskaoMgliDt77cnnB
x0NdmOgoAKKKZ50Pm+T5qeZjds3c49cfiKAH0UZFMSWKQExyK4DFSVOcEcEfWgDzv4hz+G7
jxD4e0nW9smWlu2iDEyTIgAESIOXZ3dOByQrDpmvP9M13XP8AhMfDel+JGnhg0t5pfIkiaS
SCO3jKPI4MLbizOoEnm/c5wCST7fps/hnWLufWNHn03ULiNjazXdq0crKy8mNnXJBGfu54z
WhctHHazTF9mxGO8LuK8enf6UAfOtvPqs+q2tvothq2kWGvzfa5P7OhltQvyiRyGEQLBYV2
cSLmZydrA5GhpviTxha+GYNMutcvtP8AERltf+JVeSxtcGOVCQsTSRu8rBmUuWyAFZAVKlq
taQmv2fhyS5jv7nU9U1i6l1Ce2iWRJ5bKCM4+V3LRPKwj4GMeeoAAXi/b+Jvit/aM14um21
/pFrZyXMk76ZNBJKQq4SFC298uJAoIU4UMfvLuAM9Nf8QL4n14X/iBdLm0fS9y39xbxvNeI
jTGd4YuFjQyRMMtklYovXcfRPCM/iDUbiPXNSsXht7q0TLzXsi/PtUkpa7dqITuIZm346jn
A4nRNZn8ffEK907VIS9lYbIp47GxkgDkBZhHcvMAzRoSAAAu8yN8m1WNe0kI6FGAKkYIPQ0
AfOnjrXrrz9U8RO1yjxsrG1BlheK3REKxkbgOVuPm28hrpcj9ya8x1SVZLGz0K0lQXtzeNq
+q7WjeCO58vekRLZz5aDczMxVnLjgeYye4ePNM0HQNQMg0E38TGKWO3SVEiQKFD+Yf3kgjx
bwHIjCp5IO4cmvNtPsNR1LWte0TwhpVl4re9uI5bi4SKOC202MhJfL84InmK7nAEbEAKHCt
nbQAzw54Z1PxhcxaHZ6vY2Vle28tzqupWp3XSwbkVoXYgFQ5TADfNgMW5DBvoaHxf4R0fWL
LwVb6gZLqG0JREDTLGkS/deTkBsDoTk49xnxqbU7Twj4YvPBPw/Npe3lnCZtZ1YPGsasRkz
bt+cRnogztwAewfldL8GapffBvxH4rn0satealoz6HpdlpcctwZ/3mTcuoHyM5RDuxyFUkk
nJAPVtX0HV9Y1Xw94g0T4palo+r3su5I309Wt5I8Z8qaAYC4XcoLndvIGc7QOU8ZeF49J8b
X1z4W+JGqWvifUNPS1udqNOLi7V96NNJjZBkYVYxsHIHC8Hyn4f+CviBF49+GMOueALqHS9
DuZJZWTR2hNuzSEgyyn/WY2o4boucdQa+2L2/07R5rKObZAdRuvs6YXAaVlZhn3Ow0AeJeK
o/iXo+j6b4w1zxZpGk6+tuLdoHuBFYFnaP9wI3DBidrM0mQRwAQoNYureKPDOr3tjpfjLwb
9h0/wASWZik1LUL5pUt5S5EKwueIotylgVAyMNtwMn2q6X4e694rv8ARbyTT7/XHtTBPayv
ul8kYLKoJ4Hzru288rntWp4m8P2XiDQpdPutLsL/AKGNL1CyI397jkEDoRg57jrQB4T410v
4eWHgWPQvGnibVNevNsdtc6hYSK5s4hkRqxPARc7tpy7lNxDbfl6PQtD1M/DnS7Hxdrg8Za
EgFtpcOkQsDqsbKPJa4O4KQihhhiEwAzkkDHomm+GbjSfBjaNDDpdxcFpHIa3aO2ZpGJf93
ubaDubgHHPYGuJ17wi3hmCx8Qz/ABOHhGOy3ROY4I4rLEkikRLCzbVXK/7xySW9ADkfh74T
8eeHLzWZ/DNydN8LTtLdJYararcXdk54K28aMRztIGXxwPkPVki8deG9S0u/1D4r2OpXera
HcKl5pIt3SxtdhA85l3COQE4bMh3Z2hFHGfQfHXhmTxFovmat8QxotrNJEtjPasII4nLZjk
Vt+XlJ2gc7cZwucEc9qI8QXvgRvBfjLQdV16J7sWeqarp1mlvHNDkDzWEuWboCzxj+EEMKA
MC50LWrb4jrqXhPWNP8ZPq26fVPD11cLHbTWUjgwMvzMimBfLA+U7g+QDk11Ek2qw65daZ8
UPBmmTeFWlRtN1K1Eb29gQqHyyOJAN4AWTALMPuqMCuUtdL8CeKvH9r4RTVbTRotMja703T
dIuZFGog+Yjnz2RQ4yHD7Cd3AJOzFbXwz07xVZ6LqFhD8S9Ju7PR3zDp8ka3qWcez5I5bj9
2WVSrcoBgqeeCKALmufETTPEStb6f4zv8AQpftIsVs7bTtt5Z3DOI45LkuxCx7nRwhCFhwd
3zLVHxlL4jl8EHRfiB4y0zSdR2R24GmySgyAyqj30wQBkCoSyx8Rhsb2OQEZcab4V8U+FdV
g8NXcOu+Ib2/SbWZLO2CyNI8TLHL5Um0hFVwYnJC5CtuPzEx6Tr/AMXvBdnY2fiTSrfxGtr
ZzC6is4w14kW/bbTS4ZjL9xw6xgkAg/MaAM0fEL41XPw8j1C60KC2li1BbaG8s4maTUgHBD
bHXEUOxXLzc5H3VXORtaV4y8C+NPCSeJtE1C18ILA8j3sktt/xMl8wkHySGyfM28OA+cYAD
D5d3xVZ+KPJ0TXJvHWn6XqM95HBBYTQSLZXCShlMBjJ3u7bh8zD5dvCrzXIeM9Q8E+BNfj8
T3fwzMmjyINNu9TnhfzbaB12KYoXGEiHzJtwpPOBjG4A1tR8UaXpeoeFrG78V6Smq3Flttf
FGpp5oeLYWDpEJNsbOAR5kjLkqQA/a3Z/DXwfp/g7X7O5vobnWL7zLjULrS4fNlWOaQk+RA
gJiDqCuFBPHLPtzXLaTZfC2a5tPhn4dgXRbh4mmsL/AFKBt1+LiCVZWjTKYcRn5Q4AAb5VI
xm8PBel/a47P4N+LIdK1/S7i3idpUOHtAWWUvuH+lAtvO4EjcNuRt4AJdC01tF8Vv4b8O/C
mPw7cXUYvrTXLtmuYrSN2IlZgQRHPhciNWwcqCwrQ0KTxBpyXOv6H8QtC8WaTDDNa3d9qk0
bnSmD71bzo1BkXY2WjYgkhcMoPGfqeg/ELwzrd011FqXiHwcYB9uhs9QWOacFnJk/eFdpwp
MgVkDCRFX7rZztK8L6Pc+J/D2v6d8N9aj8PajckS2tzMqCTcoX7Rc2TLjCs+QQxIVS23GKA
NBbX4katp+neK/D/wASLO/TSRcLdjUYvsVs22Xa8c0SoCMIHJZlByFKhAST01nH4Tv9OtvE
Xg21i1nUJN9rpNv9n/0XTJufNk27FMQLZd3fLtwFJ3BThXvhLwfbfFRIrDxVexx3k6R3+jG
1mu7G5IBIjkflFlLMWO45wegHXrLTw7p+mfEi8u/DfgO5tZNQ82HUPEEcyQCMugYFImP70Z
VRu28MeN3z4AOD1bTovH0z+HPHuhtp/imzlNxY3sGlGRb6CNlJkj3goszLGoKMx2qRweglb
wz4+8H6T4x8TeHL+LSrC5RLq2sL3F5dCaJdhZ5csiB8bnJ3nB+8nJHqDeC7q1tTYaNrlzZW
t0xbUJ5Xknu5z/0zkZ9sRPOSF78YxWh4b8J2vhmK7s7G8uJNMnkaWOxm2tHbFiSwQ43bSST
gk8k+tAHAw+LrHxR4o8NL4j+G1y1vcr51heSxi5+zTYOJGjAPlqwD7H+8QjEqi8n0DVfB+j
65qiahqxurlolAgi+0NHHbsDnzECEESdPnzkY4I5roNopaADoKKKKACiiigAooooAKKKKAC
iiigAoorkPHXibU/CdnY6tbwWc2m+f5N6LhnjKBuI2DgEL8+FO4Y+YZKjJoA5r4p6bHpfgr
RNL0a3XTtFOsWy6hBZ7bdHtsktEWBUIsjBEJJAy4BIBNRQ6/4Z8Ka1jR/h/b6PfXke3atxY
WctyOoAQS5c+mR+PNdlpXi3w34lt1tDPEstypUWd0UzMuOdvJWVcHqpYV5/pGl6hrC+MPBN
jo/hXTrBLmS2a70+Dy2+zSD5SIwCrSg+YhYsArJnaehANr+2/EPiW+l0+xmQeHvENlBcabf
i2zLDHJG3nIV3dVCqQzDAMygg4xXVXWm6lovg2DRPBsEEc0ESWts90xZLdQMeYw6vjGcdSe
/U143HceOPDni3S/CM2sabory2T2tndJam7i0m3MirFHvKxiSRgka/Nn5ssfvKtd74B8Vaq
dd1TwX4x1e3n13TvLKl/LjluVYMSyquAy4UOMKNofa2SpJAOK03xZaWereH/D+r+HrjUdes
dSaTVJVsnaeJiAi3m8HpudFYDIKtkAIBXsul+ILfUtd1jRPLMN5pTxiRCdwaORdyOCOmfmG
DyNvoQT5j4km0/xp8RbW38MXEmjeL9DuvLa7ljQh7cMRJxk5IxlVbBKscDaxYeu6dp9tptm
tvbqT/E8jHLyserMe5J6mgBmsXFnZ6Ff3eoSGOzht5JJ3DFSqBSWORyOM8jmvlnwfpfinRt
Q8OxRahpvgvWtXtWuL+/v5o5prmBZcois+4yuzScjcCFjj6GvqjVNK03W9Ln0vV7KK9sbgB
ZYJl3JIAQcEdxkCkttJ0uztrS1tNNtreCzXZbxxxKqwrjGEAHyjHpQB4DqHjjxH/wlmq6vD
488jwzdJe3Wnw21okjmC2gMZZWZSMGdtynB37OuMCqGk+JJ47rwtpNp4ovINH02S4vPEkck
BtLy4mSN7t7lgVB+zGQBMjaDkqc54+ld0CyCLKBypITuQMZ49OR+dRvJZLKvmPCsk3yLuIz
JjJwPXvx9aAPmKw8ea9Z/D6/sdRmi0XWLu6mxpohmNz9peYuTLNCwEYdm8lB8vT7wwQO5+I
GpeMND0Twhpej+IpLXxRDErXMNuFkguztCLGwkDOd8xVV+YHb5rnOw4teKNR+FPg26udaPh
Kx1DUJLo3U101ujyLKzZ8zfJlyNygfuw2044FcRa2+jeMxqusWPhvX9W1LUIIJP7VhnEgtw
JJC0Aku9kaxfKAUCD5ZWBHOAAdB4a8W2+l+IvGk+k+C5NOll1O1gt5brzjcanNPISRtlIKY
TL7eAq/MRitTSviZpOpX8hh8XKt1bRPvTU3WC3jfcFAby0wxzLEMeYfvKccjPC61b+E9H8L
6dpOoatdw6xaiT/QLKVL5xLNIhzPIyxIWaNBHs4/dllXIqHwb4X1HX2mstJuprfV9KsopoR
eErFIZZ2Y3Bl2ZLvENqFVZECLgkouAD0fxp4m1jSY4luNZmu45iEaDwxbg3AlBG9X3FyF2n
IYFSDgd65mwuPijq0aTaJNcWOkwjLXmsyNbxdAQygkytknDB968fK3NZPgz4j2fw90/x1aa
h4NvrjXdGnW41i7tzCkd27ypFEEJ27jtYHO0bsMxwzc9H4/8AiM2t/B/TbmwsRaXet26332
G5HmMIuDEh24Bd3MOFzyC3YE0AZujeBPhjo+vw/wDCVeKvtmsSNLLHb297NDb2rSF96Ah94
LfOMO2X2kAdqjg+IDyR6l4T8C+F10qxleVY3EzpcuwZhJIwCOwLFdgJw2TwflO3gdD0/wAM
XGgPa3VkI5ru188G3QxeZGqMI2IAJMoYLGRhkJCkozOMTJpGiX2meI/+EaudStrKPyLG51K
yt3mtJkk8tZnVol/dlArsWQIHUgMPmzQBq6TbpY+HNQi1L+ybya8dpktIvLGXGWljkwNyLh
zHhyNm58nKqT0OneEtc8P/AAifXbbUD4eW8Z9RvRpMYsp5FWMpbQIu0qpkcqWJAIBC4zzVr
wzZ3VhpOkPoXwBVteCKx1C/liggVh/y13yM84J+8Ay7xnmtrxL8N/iF46uYb3xZe+GpLa1Y
m30NFuvI5x8z3COjlgVBB2YHpQBk2eg+JPCXxC8MaRqvi7VNTW7t/wC0Lu4vdYkVQLaI70E
eeQ00sZPbYoHJDVyOk694j8aS6JrOpW9/r+uJrsN0llpd4yab5TWbtASVYhNrKGbdtYBuVJ
OK9e/svx4mq22vax4C8Ia1f2sHk20lrdulzbKScosk0RBB+q962LDTPHF0JRu0nwjZbg0dr
YQC6lbI5Lu21Ac9lQ/71AHD+DLHUPB/iq81DxVZ2Ojz3d5fSSXCypc3WtySzl4liVQXWOOP
HygAlsZAwSfadPupL3T4bqS0mtGlXd5M4AdPZgCQD7Zrmo7TQvBdtcazql5Nf6pdFI5bydR
Jc3T4wkaKgAA64RAByTjkmurRt0QbBXIzg9RQA7cuduefSsy88P6Lf3bXl7pdtdXJjMYkni
EhVT1A3ZAz3x1718/6VqXij/hrx/Dd/wDESS/ht45ZTaJY28TiAosqQs4TJQF8dcnbnvX0p
1FAHmOueBPDur6fd6PqWuS32owJBMY12+Za2qSozRwwRAbBIsbJkLuO4jJAArkvDsdrousa
n4S8Yf8ACReILQuL3QtP1Wz85njZmVkDKzB1BZRibbsBBOB09nt/D+g2eqPq1potlb6g6sj
XUUCrKys25gWAyQW5PvzXK6np/j+312DxBDr8c9nDKUOhWlgrCaJsAZleRSHHUv8AdGPu9d
wB5tqetaB4y1LUP+Ep+H+pQeIvDE/l/Y44lWFowC6Sm72BljC5JAYA5wFfcM46zfDTW9cg8
a6x4il8NXtrcQW2q+HLhC8MIhTyzC8eAPJG/O8jZzmum8ZXXxO8N+Kf7WivF1Cz1y3Ed3pt
tZvdvp0EW5nkt1GFZwJQMuDvbnGMKM/xr4TsU8JSW1v9r8RjXJY9Q1FrG0k+3XkHzYZnBK4
RNmEYYYxsNpL/ACgHY+JNH8X6Trz+MfB3hDQ7q8jmIlh+2SR3F/Ad24l/ljVuQQGD/UYFZP
h+88TeIvFV8bHxl4bub9XjS5kSxzc2cJVi62znAkjDjaCd4JDnOflrO8On4na14Ejsdc0O2
8RwafPiG+uL2e2Or25YABogqZO08tIu3gHaxyah8Y+D472+8NfEAafq/hrU7N/LXTtNlZ72
4uHUKLdDkxJHhQN+NoQNkAYwASax8ObqSfXvD+g/2zetLdC7udV+2RJdwysqsiRtISSgYb2
xs5xgttIq9o/hP4rWN1ouseNG07xnLBJ9mms5GVPIhPAuEyBH5gwN2QSRnDDpXWeHfhvN4f
8AGq+KNM1JdPjuofKv9NjjeRboBf3Zd2kO6VWzmXALAkEV6BeWdpqFnLZ31tFdW0ylZIZUD
I49CDwRQB5tqN54Z8aeL49CgN2ixu0kt1b6WxW5K/IwS7AOwDBRiMEg4DCqHjD4RaVquraX
NpWlXkN3C21dTtL9bRrCMOhUIApLbQuFXAAXcM5Ir1m2tbaztYrW0t47e3iUJHFEoVUUdAA
OAKmoA4e98H+INUIkn8aahp0lqojsv7PIULg/6ybdkTOwwCCNo5wM812LWyT2TWt1++V4zH
JkY3gjB6dM1PRQBQi0bTbfSG0mztVsrMoU8u0zBtB67SmCp9xg0/S9LsNG02LTtNtxb2sOd
kYYnGTk8kk9SauUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFYXizVtR0PwxdarptnHd
y222R45GYARBh5jfKCSQm44AJOOh6UAZmq+P9K0nxZDotxHJ9n2n7RfAjyraTAYI3c/KdzE
fcUqzfKSRqeKbrT4PCWo3OpRyy6eIT5xgG5kjPBfgjhQdxI5ABIrA0/xN4Y8caNDY6lELc3
gVo0eZSryDn9zMhwXUjopDrjJArEg0Pxhp+vy+DbDUjJoF1B5st5JHlrWPO0ogwFV2GQAMq
MMwVMBWAM7QPAPh3xd4ZvlvLqT+2Vunh1HULAgRXMmF+dFKmPBj2EFQWQk/NvBNdLc6/fWM
d14f+HPh2DVG0ZVhuXkuRHHA/B8pc8yy7TuILKORlwTXT6Nb+H9AitvCOi28VklnbCSO0gQ
hYot20EnoCWDdTliGPODXAzaxb/DjWtRvNSEUFjcXEklxvPlmZHdpEliJ4d18xkeMHcQqkD
oGANVFs/iP4fudF1qNFu4USeG6hiK4Lb1DiN8lGDJIjxNu6YOQ1cF4I+Gs+qeHdV+2TXMer
Q3hVNYlu3njv3Q7S23d8oUqFWRNjgAYwQc+j+FbO11HxlqvjTTUng0zULeKKBZY2i+0OCTJ
OEbBAYCJRkDOwnoQT3PA5oA4Lwx4b8YR61HqPjDU9NuVsg6Wi2cRMsm4Bd80pChiFyAFQD5
iSTxjc1Lxfo+n6hNpa3KT31tC1zcxK3/HtCoBaSQ/wjDDA6nPAPOOO8X+MLi3vdUOnXk32j
RJ4HW2hhL+arq0RPYSYklTKgnBRc4JrC8I6bDql1/b3iJ5lt2jvPD8/wBvkkZ75LiWGaAo5
VS6/PIoOFwGwMbcAA7HwP42uPEPiPWNG1K4gS/tYYLo2KwSQyWgk3AxsJAGbG1Tv2qDvGAB
XdPc28c0cMkyJLJnYjMAWx1wO9eMa146sfCoubXwjp6zavM8th5EltJPfSXSNuDyEtueMK5
YAbjh8gBQaXQPAvizx0llrHxQmvNPS3JeHRra7KAsSx3ymMgZGRjBzkZyv3aAIPH/AMRLbU
Li0t/BM0mr6zDK0LWlujNsycMZFT5nAwOBuUE5dThRS2vgDxV4g1//AISnXtek8K2MLq8UV
ssa3bwoPk82QgrGDyWQfKf7qnNauveKPB3wnuLm20nw5NLfXCCaV4I3lknO4Da0h3MTjcRu
IXIIz97HKeKF8eeNrC3imuVt7K4W1lUWb+XGolJ2M0k0YVdwO0hfNYMU4H8QBoagnwv+Ei3
d7a2L6rrce4RC7feRKSDtXjC/fBZkUkL16qDxWr3nj7x/rHlHUH0/SY40kuUhuJLcxb3kAz
kvHt2cncwUxsvyktGa6vRPhBbWtjFqtlBbXAn2iYm3N5dT8DzQ7XLIg/eKwyYiQOeCTjtdD
tfh7L4mm0rUktL3xMsYtX/tRTJcyoFyUBkUK3Rj+7GCFBoA43wz8PTptw+p/wBkwahe2Msc
xh8rACmQFvKxmHeqpkLvc7uSV3YritU0P4gaBYeKPEGi3OoadYTLAtrY2EMyyTOoPzEKPOj
wZHcRkBeiNwuW971zwX4b0/R9SvtG8PizvXVpD/ZTPaSTSHIBJhwWPzHkgkZNeFfEDXdYsP
D8lvZWOoT6TtZHur2S41NJE2i4idRv2tkSGMscjOzJ24oA8/8AGXhLwVrevX2pf8Jdq/iDU
tWZb3URFCtr9lxlTGTh9jhtuUZNo+Xc8YIY9joz6lruvR2lzJeLo+nQRWNlJfxrbxvEFWES
MVYJvK5+f5sggDI/dv3fgrw74Z8VQ6dJaabe6bbTxBWgEClSiLxG/nByqKpCho2+Yykgncc
dlD8N7mwdEjs9G1KC2tZUgFx5sTNM6kFjjcFB3N93GNxI5oA8m1pprI6RoEccF5qQkSwubq
W4EjFpZp7aWRcbWba6xHjDlZSCQXYn6B8P2eheCvCFhpP2+O3tLdxbLNc7YPOmeTHTAGXdj
gAYORjtXmOs+DNBvrSLVP7BsrOGO6kezl+0svkl3YyLKmwE5kRd6B8hQwBAU7uT+Gfg681z
xbrWn6Z4k1EaDokgtU1ElZmLjY3lWvnb/JQMGbIBbBT5j2APWNV+M/gnSRumuLjayzGNp0W
zWYxgZCG5aMPknAZcqSCMitPT/if4VufD1vruo3T6LYToHE+obVhGXdAvnIzRFvkJwHPBUn
qKv6J4H8L+HHe8ttOjmv3XE2pXh8+6m93lfLH6ZwOwFQ3vw38BahJJJceE9N3SsXlMcAj80
nkl9uN345oAs33jrwrYxQkaxDez3MQmtrWwP2qe5Q4w0cceWYcjkDHckDmqv9seNtQtFl03
wraaX5q4UazfbZoj/eMUCyKw9vNUnp8vWnW/w58B2U8E+neFNN06aDOx7KAW7DOM5KYz90d
fSsu203wY/jZtP/sed72yiEKX15NIVDlP9VEZHyzeWSSUBHqc0AbWk+FdMsdUGs30zarr2z
a19cnLID1WNPuxLzjCgcdSTzXSBlOQKw08G+Fo7qS7XQLEXUqxrJceSPNkCMrIGf7zYKKeT
1AqKDwZo1nPPcWJvrSW4nNxI0d9NguVYZ2liuPnJxjGcHHAoAzrT4V/D2x18eILfwtaDVww
f7a+55sgYzvYk9Biuh1XXtK0WKBr+5KNcP5cMcUbzSSsASQqICzYAJOBwASa821228fNrUH
gjQfEP9pWzWr3l/eaggjmRPMASDzYQu3zBuXds3AIxBzjGno9pD4bmttQtPhjd2l5Pi3ums
54pYrRfl3NGGkB2E8nYgZimWUnFAGrM2t+MhLawrcaH4fLBHlmjeK8vVB+YICQ0CH7u5hvO
TgLwxtaf4JtdMnie01rWligk3w2zXzGGNM58vb0KdhuyQOAQK29N1bTtUQmyuUkkVUaSHOJ
IdyhlDp1Q4PQgGr9AHJfEjxDf+EfhrrfiXTbS3urjT7cz+XPM0SlR97DKrHOM445OOR1rG+
CviTXvF3wn0vxB4gjt0ludwg8l3dmhU7FaRm6yEq2SODwRjOKtfFLTrfUPB039rs03h2ME6
vZrJ5RntuCzBuuUIDYBG4bh1xVLQxaeFfC8Phn4YaLPqltbStFF9pmaK0tgQJCTK4LOhEmQ
Yw+TkZHOADvNQ1Gy0y3Wa8mEYd1jUYJLMxCgADnqR9OvSsnw/pOoeZ/bniZLR9ckRox9mU7
LWEsGEKsfvYIBLYG49gAADTfCttHrUXiPV2XUteSF4Eu2UqsMbOW2RpkqvBClh8zBRk10dA
BRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQBla5qE1pYSW+nSWzax
PFJ9ht7iXYJpFXP1IHU47U7Qrx9T8MabqExDPdWkUrdOSyAn271zHibwC2t6hNrkGsXcWsx
MpsX80pHbooGYwB2ZgWLYLZI6hcV5N4RsvEVvfvpeoa1eN4ns2aKGyeYW0qRop2fZefJlAQ
fNHIpDZ3bwCCQDWsNG06XVfEXhy6X7Hrslw9vZebPHJbXKrCJYraSIj5tqPjcU3YXKvxx6X
psmmeAdDsbDXNYmutQ1CU8nzbiSeXZlkiX532Kq4AJYhQMknJPMeHtB8Vax4oGq+JfDFrpU
qTxSz6lJPG9zeCIfu40ijLiFN2Gb942TkY5yO68SeEPD/iu2WPWtOiuHiB8mYj95ATjlD2P
A9jjnIoA8xxc3njTxN4v8HvdtqVu0Ek1pe2skcjRGILtVXCuUzGxKdCeVww59G8F+LrXxto
Q1W10+4t7fdsDzBSkrDhvLIPzKCMbsDP4HFTwtJBpmt3XhaTR4Yb+3t0ne+s7dI4rmIkrGz
7fuuSHG0jHysRwa7BI0jQJGioq8BVGAKAHVxfjm2Vv7NvNVuyPD8Vykd7bB2jWQSbo1Z2BG
VV2jO08feJzgY7Sqep6XY6xYNYalbi4tmdJGjYkBijh1zjqNyjjoe/FAHm/g/4dwyatp/jf
VtQu7q88k+TDOgVvKIVYxMT8zlVRGAbo5dup4xtZ8SeJPHWoXWn+H7iHTNB066LXOubFJjg
2YIXdnDFS5BXDYZSdqkF9f4teOR4f0q40mxSe4v5YchbCci4j5GPlCMcElATwdrMQRtzXmk
c/inVYrPS9OuxbaG0W9YIdSEc+oTPl3eR4W3mVsklUDqmMbWGDQA6y+JfhPwPe3WmeDvCV5
dXqxeWL65Tc8xViNmBgIu/fny88hjsya6fWfGvi/XPAE8Gpae3h25uyFtbqzv5LeWX5izsp
aNdqrGrHIc5Owchq5J73S/AXgm3uv7BhudcKNGyuFkjsnVliilcMBwGiIYRtgg8kgpg8b+K
dVlmt9Nja2v9QubdtFFn9n82VHOJZnESkqqFlMY6g+TxwSQAYr+JNb1LUI/Fev2rXkgNpFc
29uFZI4k2vHJNn5VZm8zCsU3CZugxu0/GS+Jta1a18U/aLazsGkjbULS1kjkZNs0ZBaORcT
IiLEOQDuYcAgit6303xLoupyaV4VitJLGe38vU9MvISsF2rNIsZDDJiJhckrtyFhjUlsgnF
0a31m10+3E2qCzuLqON7mFp2F2ziNSgVcFNysknL4wUTOE+YgHtut+L7Hwtp1pYTzW+nvd2
Us1neeTvto2Rd2GjRt+0Ag5HB6ZBIFcZonhW+8Ow3/jzWPM1OSO3W+hiGpz3UVxespVrrYV
AjGzaoADbUzgLjnnr/QvFWmmbxZZpJ4hvdXgito7ydRBdWkjSO0arECpj3ZiEjKwxvZsEKA
K/9qeNvDdo+qJ4mu9Rvpo3ji028gleazheRBiItl2lll2LGJFfAHJ+R6AO71zxfqlj8PdW1
bVrqwuopb6G202RoJbRbgsEHy4cvxJuIfglUJHY03xNbeBrq30XU9Y0G80+5WE3y2EVkFmi
jgCqzOo4CoCg5yOFxyBipq/i74f+KrSWDxZYXWkasoFkSsbNdQPIzgRphd6koC2Sowsgxya
x7zRPDfiaD+37bWLv+1F1JLSC3V47qMFWEUUZuGt2dI5VVHIfI/echt3IB7Rolpo9rpkepa
fC0MNzCspknLeYVIyNxc7gecnPfOec1na94jRLSWHTDPM4QM7wREsysrbVhYjY0pIGATgZy
eKg8S3Gp6b4LghgkjN8qL5kkoefbtHLArEcndt58voSdvGK85fxbb6tA2oQXYuPsNlNcXNx
AxBsZEXmQhp2ABVypARpME4A6AAyvEHimNbS1gWxgukvZgn2MWBVCrs0YETLycjMYfgkliP
lmjK+V3nxn8SeEL3xTpGktothdPr0ASzSKYSZDPHJu2y4TH2eMlQxDbz1DGvc/AHhlvFms3
fjDVLq/NmkMUOlIY2t1jJiJeVEb7u0yEKBkK+/BYBMcV4k8IfDPQfG2qeGX+GOs6rqd+sd5
FNNrDKdXuWlwpjHmk7l8yZy7Bdojc+9AHofxhtNYvIdNgl1S4Xw0kbNq9vYSxRzuvmRgSFH
B8yIAsGVSD8wPOAK868YeN9a0vVvFmhzeM7ay1C41F7l4Ibn7IiWtvaQAxxuyvIHlZlACgH
KSEEck3fEOv6Zb+Nrb7d4bvJrvRLdLW6tpded1by42u/9Xsaa4QOqDzGABIHGBze8PePNRt
7jTNd1nwp9gFzo194m1h4LOJFm+YLbqC5Mu4IAuSBuyDjGdoBU8L2UfjHxJ4dsr298SQWVh
4ZKajLcvPAJQGgKqJeNokA8xju3suAcDIruvg94Ttn8KaL4013S7Z/EFxYQQ287pve2tUjC
RKjNyCyje3fLkHgCuavPE3xj1ax0TQr7R/Dun3uu3skMllPLuZbT7OzusqqzgAHI+U7mGOF
JNe26DBf23hvTbfVRbC/ito0uBaAiESBQG2A8hc5x7UAaVcTq2sa7rXip/CvhnFpbWyA6pq
7DcbcsMrDCOhmK/MSchAVJByBW54n1p9B0Q3Vva/a7yWWO1tbfdtEs0jhEBPOFyck4OFBPa
jwzobaHpLxXFx9qvrqZ7q8uACBLM/3ioJOFGAqjJwqgc0AT6RoOm6JHMLKORpZyrT3E8rTT
TEKFBd3JZsAYHOB2xWnRRQBk3Hh7S59WOrJB9m1BhGr3VuxjkkRG3KjkfeXPY54J9aoJ4a1
N7Cax1Dxlq95FKkkbOBBBLhgACHijUqVwcFcH5j1wMdLRQB554y8H+GdP+G2seTo9lI9rYS
GB75fPKuquVO59x3ZdsHrlq763hit7WK3hXEcSBFHoAMCua8Vj7Vqnh7S7pQul3N7uncsMP
JGpkiiI9Gdd2en7vb/EK6odBQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRR
RQAUUUUAFFFFABXPy6HHcePbbxFNbwg2di9tDIB+8ZpHBfPHRQg28/8ALR/x6CigAo7UUUA
VobG1t7q5uYYQk10weZx1chQoz+AAqzRRQAE4BJ6CsnU7u3kgFq8jwvI6+W5VghcMCoLgYG
TgDJ5zgZzT9akWPTX8zd5fLPgZ+VVLEHvghccZPNeI6v4z1i11iKzNv5t6sc13qEli0QbbF
JEm7hfusQqkscp1J2gEgG/qej2dw+oM15Aks7PIXkvU88b8o0LKY3YModkXYCWGBnIWus0v
wjAbXzh59hLu3LLEfKnkw5f52HITexITJGMZ6kVY8G6i95az2VzFbpJauQFglEqKvGAME7e
2F4A6DIGa66gDx/WfDP2G1vtYuYXt75XWDTIgyvsnlkZt6sBlo1MrnhQ4Qyg5GMZ8Hg3w9b
6Hc63fWU19bW8SW8TOHWe6dCqLDh0TaXbEe5VBcdW5OfSLdf7Z8fXF2xY2mhx/Zol52tcyA
NI2OhKxmNQe2+QdzUMif8JF43RSu/TPD7bjk8S3jKMcdD5aMT/vOO60AY0uif2TpcdndNHL
e38TTzBUwoufMjVWUhSVRdyxj5SAqpnAUk/O32fQdP8AFum6gdRt28PWCS3dis7xrc3WY4F
eOQySAN/rJcZwEbzNp4r1n4uSeIrrS9Tn0yVYrMKY533JGrIhkVAHkABcOsh2qd3zqQVKqT
l+FPE3gz4e+FJtc1XVIvE+u34juJTY2+AoMZYlGc4wSzsSpxukwFGQKAL3w98efaLm20bSZ
Hfan7uF3jnMoSEsqGaPcXHlqACSWBC8sNyr7LqnhvQtdTOp6ZDM+5GEoBSUFGDLh1wwwQD1
rwP4c+HZvCo062lhuDLPcs8ll5sbSpG0U+2MAsAGVZOQ2HIyxHykD1W18UvAkQh1KO8d2jJ
hubq3PlREKSzGIHbgNgE5UnbyA2QALrHww06+huF0vV7/AEgz+WzrE4kRnSUyq/z5YNvOch
hnCg5AxXiHiDwroPhi2tG0uWeC2hnnlsbma7VDCwaWKKGNlVZGGIhwxOC+75mBz9BX3jCO1
uLuzUaet3bMqNHcX3l7cruGcITnGDgA9a8zudJ8O6201nOr6oLCya6ne4CLBubySwCOd4PE
n8Py+Y2CGoAz/Afgnw98UtI1PWPGOsNrl7emE3FrZ6gWgt1Cbo42Cn/WDccg5KZABPJPrun
/AA68D6VpsGn2XhXTEggZXTfbq77h0Ys2WJ9ySa8NuvBP9m/EnwsmkeKhFb6jdefZXOz7Te
wp5O7efMBWNPMQR4GN3nHIJXI9cj8PfErSbV3sfHsGuyiZZEh1fT0iDJ/HGZIcFc9m2nBHI
IoA7/oK8l8RfDrXvE3irVPFTHS9K161jtrfQL5GedrZY5pHdnBVQPMWTaVGeO9acvxNvtAu
Vh8ceCdU0O2PH9pWuL+zB46tGN6derIBwakl+IUHipU0r4b3ceoX0sm2XUHtpGtbGMfekYn
aJG6BUDZJOegJoAq6f8EfCOlyy3Njdasl3JZ3Nn58l60pUTqBI4DZG/jOfX2AAlj+DHhEyW
i30uo6haW9qLZ7S5u2aK5IcvvlH8Zy33T8owMLwKfJ8NdVksTdS/EfxLJ4gADpfC58uBXHT
/RExEUyOVIJIJ+bPNXo/E/i/SpEj8ReCpZrZFAl1DSJxcqT0LeSQJAD1wocj3oA1dN8CeDt
HuLS403w3p9tPZM728ywL5kTONrFWPIJAAPPSsfVNT8ReIvFd54V0Bn0ey01oTqGsZVpGLL
v8mBCCN2Nu524AbgEnIbd+OLzXnj074d28Wo3jN/pF7eRSJaWSjOd5wC8mePLBz1yVre8M6
PdaHpNxJrGpC+1K8lN3fXIXZGZNiqQiknYgVFABJ6cnmgCtY+DIbfVLXUtT13VdcnsmaS1+
3ypsgYqVLBY0QFtrMMsCQCcYzXUVFb3EN3bRXVtKssMqh45EOVZSMgg9wRUtABRRRQAUUUU
Ac14ozNf+G9PU4FzqiszDqqxRSTZ/Fo1U/71dKOgrmPGdreDT7PXNNt2ub3RrkXiwIcNNHt
ZJUHqTG7EDuwX2I6G1ure9soLy1kEtvPGssbr0ZWGQfyNAE1FFFABRRRQAUUUUAFFFFABRR
RQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFcz4v8TTaBZ21rplidS1zUnMFhZhsB3xku5/hjUcsfTjqQK
6YnAzXAaRdHXvFepeNIVD6faWradpJkcIlwd26aVT/dZljUN3EZI4PIB3ke/wApPNwXwN23
pn2opIWkaCNpVCyFQWVTkA98HvRQBJRRRQAUUVS1W8nsNKubu2sZb6aNCY7eH70rdAozwOe
/Yc0AZ2v+MvC/hfC69rlnYStGZEhllAklAz9xPvMeDgAEk8CtazvbW/tluLWZZUPXB5U4zg
jseeh5rw7UdSvrTU7TVNe0tJNbv4BaXWn3dsPstxexSBrYwBxvZY97uZFyu0H+MgVyXgzxT
c6VZXd74TuZfsekZnk0priCOG/lmAVIQiRF1mMr7mAJwTGoOGG0A+mNVMMenTXE8Mk8cSlm
jj5LAgg8Z54J4rwDxZpWraQ2o3tpqelPE1vdaXHZNMd7i5Vm++RlWV0UgHb/AKjaPvjGw/x
c8RTacLG90XT7LUYrO/a9W5V5LeR4VCoUkQtGsZlJjbe4OcAcmr+keJ/D/iC68ITS32mRan
qxuIFtrKUXDxkRbj+8JX5QYhlgMP8AIACPmoA0/hLo89h4dt55I4XV3Ox8hpEURqo3MCwzg
AY+U4xnJOK9D1nUY9I0K71KQbhbxlwo6u38Kj3JwB7moIns9FgL397BbRgKm5v3MKjJCgFj
1xgHknjt0rK1phrXjHS/DqqJLWzA1S+GMjhiLdD9ZAzj/rh70AMj87wj4MtLZVF3rV5JsUY
4uLyUl3Y46KDvc+iqcdMVu6JpMei6PBYLM07rl5Z3GGmlZizyH0LMScds4rF0jHiDxTd+IG
bzNPsCbLTx1VnBInmH1P7sH0jYg4c1a8SavdW/kaLou2TW78EQ5G5bZP4p3H91ew/ibC96A
OG8TS6VDdX0Ml5PHoli5bVpy7yRzOzbxaBehZgy7jn7u1B95seZa/qnhqHSpde0u0Fu1veh
EysIiBJTZBJnc2U80sQS0fysOh2jp/FdtqWn+HkstNtDNpsIaW6e7mTdKzyWzO8ivgAhJXc
v2MJJwGYN5F4j1zRPDPjnQbe+tdJ146jpR1SXUJYbiS4SR0dmREhI2bXh46MpdmJyWNAHSz
aXqug+AYtbZZvEVjrQnuTcSzSvFp90VMLed8oyUCoC7bR8s4P3gDb0O6/sbXtI/taPUdVMv
hyHWpvNSOZikluYfLIdlAC4uHYgh2U4JIXI9I+BfiuO4+Aq+IPEFxY2ljaz3WZY2kKiMSEs
ztISzMXLEnqcjqatX+l2PxTuIfEPhfUp9GvNMkexuRe2M0MoYLujLJujb5UmcqGypWckg0A
cnZWXj/xpZrf+HLUWGgIu1TLdfZZbyTG2VvKj3REblYbWz1yHboK/xI8AeKNP+EmuJBe6jr
Wqa1OmdCtrX7XbtlgQobYGQr8zb18tc8BQAoH0BpGn2GiaRY6HYqkUNpAsUUYwDtUAZwP1+
taFAHxx8PPCHiaH4neCr/xZ8MpNJ0nw5YpHHdWljKxM+xuZB1LeZICWwRlMg4ya9P8AH2pa
jffF/TofCviO9s9R04wWjWcV4TDezvIrmN4DldkduZHd8Z+dADnFe8dq5pfAXhCO0v7a20K
3tRqLbrqW2BhlmO4NlpEIfqB3oA4ix+OGj/23rljr2k3ml2dnLt068SNp11SMu0atEFXczO
ySFVUH5ULZxzUGr/Eme8+IvhnQfCfiDSbfT9WsI7mSS6Cs4MkiNEEiyHLtGHGDgKG3HoAd3
WPhrHc6p4ebSW06LR9FsJLBNMv7L7XHsJjK7CzfKcRbdxDcE1h/D34c6vp3jlfF/iPSdN0+
+i09rF0s2DRSy7kUTRIABCvlRRpgckdQMcgHsXaiiigBAAOlc/4zPn+ENV0yG7jgvb6yuIb
VWcK0j+UxwuSMnHPHQc10NfM/7Q/ivWtK+JXgXQvD/jY6K+os8N1Erx7Yt7oqSPlWKg7mGc
cgH3NAHr2ofEvwb4X8PaHd6vemyXU7eOS1tYoXml2FN33IwxCgA5PTiu1t7iK5to7mFw8Uq
h0YdGUjINeTeKPDum69rfhnwVJdXsWk6Jpkt9eXNujAugiFvFGZQuPnSSc4U7vk4xnNeeQ+
GfHuo+FB4gg8Sajrsd5q9ouj20ltNbnT1W8AM0ke1flEaLxgIFLezUAfUOeKx9M8R6drGq3
1hppluBYt5c1ysTeR5mSGjWTozqR8wGdvQ4PFeIeH/DWqaf8AE22udP1Txt/YK388QgnE3k
rHBbYLvvUMd80jbSS24J34x6F8IY9Sh8GFdS0vV7SSe4luzPrDAXE7SyM5ymcptBVeQuSDh
QOoB6LRRRQAHkVynhZDpOqav4VClbexdbqyz0FvNuIT/gMiyqPRdorq65m9aJPiRpTRSBZz
p915y/3og8W0n6MePqaAOlXcEG4gtjkgYBpaitrq2vLaO5tLiO4gkG5JYnDKw9QRwalyPWg
AoozRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRWfqut6Votus2qX0VsrttjVjlpG/uqo5Y+wB
NAGhTJZY4YXmmkWONFLMzHAUDqSa5hPGsNxu/s/wAN+Irsg4wdMkts/Qz+WKrtYap4uvoZN
e0uXStEtiHGm3DRvJdyg8GXy2ZRGvBChjuPLYCgEAw/E2qan4y1ex0HwxpaavoKOZNUvJLr
yLWXA+WDeFZpF53MEBB2hCQGauU1vS7W3sl8vRLHx/4subZzaQC3P9lafbx7l2oo3KijaVA
yZHbjgfd9N8Ur4guFGjaZDDY6XdQ7bnV/tQSS0Xd84RNvUpkK2eCckcc+KyaF4z8A+MI7f4
V+MNN1LS9bWeSHRr24WUQssu51tY96j5Y2P8XJHOM5AB9EaRNPcaFYXFzbfZZ5LeN5IAMCJ
ioJXB5GDxRU9qLhbOFbtke4CASMgwpbHJA7DNFAE9FFFABQelFRzwxXNvJbzoHilUo6noQR
gigDy/V/FF3Z+KX1C38TeXZC4EQ02fyVi8lMpLMWKiQZkIRPm+ZugIPGALSx1qOw8Tan4dW
71y41QpZXWkXH2a3bCgi6f94yyBAGPmFW+4BjGK9H1D4feGrrQ4tL061bQhbym4t59Jb7NJ
BKUdPMBXgnbI/3gRz0rk9e8FeIl0y4XT9PtLuy06NLfT9Lt72WCS6tVjINu8vHlln2MzAnd
sCtxQBgQfDi4nvGi8H+NtM1zRo7WLT5rO7KmSBYizx4mt9rAiRzIeAzMq5bHNVvEHw41hb6
6ey8JW97NFpVro1nq8LwwXEUgHz3iqoBGN2OGBAjwAQaZeaBd6culnUtOvNNOk2M+qa7rQc
C8dmTyVWOSPI3MiOMBvkUISchSen8A+INS1bxMNOXxHPJa6fvSe2nmt51kBUmJElUu8kgU7
nYycEAbQG4AOe8HTXr3Xhmx1W61K4003F5emHV9MZzbQxL5cKtI8Y8vKlWyAoyrgMQQK7KC
51Cbw41xbPJDrfjG6YwNghrS224RwMZXZAobn/lo+ON2K6LxdnUIrLwtHy2ryFZ+vFqmGm/
MER/9tPaq+gPDf6nq3jC4cJZjdZ2DPhVjtovvyD0DyBjnuqRmgDUurrSvBvheCOOF/s9qiW
1rbQrvkmbGEjQd2OP5k8Ams21LeHbW61bWmFzrF+fMuDCCyRKoOyJMDJVQTjjLEs2OuH6LF
J4i1ZPFV7FPDaxKyaXbS/LhGGDcMvUO44GeVTsCzCuW8fQ3MmpX82m3KLPHAm8nexjJV4yA
m7a52zAhSpHPOCVIAOO1/xlY3EP2VYLY3U0YgtfMh+0u80W+QoyJwwbJXaH29UBb5wvS+Dv
gh4Uj0wap4x0TT9W168VZJZjGcQ5iVWRTnnJ3Mx4BLtwAa8Wa5stJ+GGs+Mz4xuY/F0YKTf
abOK7ijt57hEIXehDh4fLcKWbAdyoAc16hJ4k+I0HwH8F+JPDus2lzfS26T30t1ZxbZmkjx
DbrGhQDdK0cY24xnJ6HIB1HiT4cjTdD0DT/AOh2aadpurLqFxozTmCG5AU45IYDbJ5b4xj5
T3NeceKbbxd4M8dSS29/wCJbjV9fhRvP0+J5bFb+4fyi4TaV228EAAVsswKn1I9H8J+OdSj
8W634b8X+J9E1DULSS2ghi0yzkg2zSIzeWS7uCxKtgZBAXJxmq3h740aVeSyQeKo00a9udS
ez0+xgD3cpiEogV5WjDKpaZZFBztIHBPUgDPhrNoPiL4m+NPFVrcm8vrd49HSYhmxFCNrvu
xtBeQNlVxwinHOT64zogy7BR6k4rym6+Pfwn0jUNU0qbXPIudOmeOSGO1kYyuNpbYFU7jl/
rwx6AmvO/EniLQvGHiD4habqlvq+ryaVLHJYyaWSvlfZiFaAbdxjctLIGkYAsrOAMIKAPpq
OSOaJJoZFkjcBldTkMD0INOrifhXq1/rvw203Wb2O1t1vN8ltaWuClnBuIjhyANxRQATgc9
uK7agAooooAKKrRX9nNfXNjFcI9zahGmiB+aMNnbn64P5VyUnjq61DVdS0vwl4au9bm06b7
PPdPIttaLIPvIJWyXZTwdqnByDzQB0+sazpugaRPq2rXaWtlbgGSRsnqcAADkkkgADJJIAr
E0SC/1rULjXtYsms7Zh5VlYTqpdUDZ86Tjh24wuflHuTihD4X1/XPENprHja6smttPk86x0
iw3NAkuOJpZHwZXXJ2jaqrnOCcEdjeWkd7Yz2cryxpMhjZoZWicAjGVZSCp9wQRQB84zfEH
UNBvPEdvB44MlnqC3Ets18r3baWqzLGrr5S7sNElxKFPC7Y8lc8zWms32grpuoav4iujrek
aVHZKZFnvkkvJh9ouXeBXyTHDtyd2BvwOgFeut8K/h7JoFloUvhOwlsLEs0EbpuZGbG5t5O
4scDJJycDNWrz4deA9QlvJdQ8IaTeSXswuLhri0SQyybdu47geccUAeW6N468bTRRaTq3in
Tre4lsYdc/tF9M8vyNPY3DM8iF9pOEgHG3Hmd8Zq94B+JGp+LPikukX3iWzj8rT5LibRIrF
4ZY5HcGNGeT5nKRgkkBB868c16mvhTw2k0ko0a1zLYrprqYwUa2XO2Lb02/MeMd6TRfCPhX
w5O8/h/wAOabpUjxiJms7VISyAlgp2gcZYn8aANug9KKpyalZx6gdPabFyITPtKtgIDjO7G
OvbOaAOGg+JTw+CvE/irWdMjtING1CawjgSUs0rRuIhliABukOOmB715z8QvF6+I/DOpXUt
jpulTQ6N5M1rq5PmXC3M5jAjDbeF8jzFZlPVflHNa3g74aX3iLS7vVvE3isTi8lvJrWHSYm
gNjJNdxXPmbpBuMivDGQGQAc5Bzz6LqGl+HdJttFsdR01dZmuZv7OjnvwLidg4Z3JZgSR8h
JHAAHYACgDzNfGmr6lq3ixPDurQW+g6Rp9zaWVjYSxPcSNHCmx4oAhkzv3gNnaVZMKetY+t
a/rmmW/hbQf7d1mO3mWzd7hLeWzjjDugY7ihdkjSOQusjKTvJJIwF+jktraOZ544I0lkAVn
VQGYDoCe9SMiMPmUEe9AHlHw11DVPFXi7VvEmo38k1kLaGTToUn3wiKfdIr42jY/liJWQ5I
IJz81es1WstPsNNieHT7KC0jdzIywRhAznksQOpPrVmgAorD1fxf4V0CdbfW/Eem6dMw3LH
c3KRsR64JzU+k+JPD2vhzoeuWOpeX9/wCy3Cybfrg8UAatFFFABRRRQAUUUUAFFZ+r6zp2h
2JvNSuVhTIRF6vK56IijlmPYAEmufttH1jxJbx33iS8vNOt5TvTSLSbyQi84E0ifO7EEEqG
C54w2MkAxb/4mC81zU9F8Nm2LadK1tcXs8c1wqSjGQsUKknDHadzJypxnrUujSQw38+r2mi
6z4j1X7OBNqtzAttuAyfJhWUptGc/KoxyNzE813Wn6Zp+lWMVjpllDZWsQCpDAgRFHsBVug
Dkj46tWIt7bQdcuNRwGaxWxaORRjOS7lY8f8D68DNK3iDxFqQe20XwtdWU+3m51fbFDGc46
IzNIR1wMA/3hXV4rG8R3OrR6Z9k0OB21G8PkwzbcpbZ6yvnjCjJA/iIA70Acd4it/CulPZ3
nxO8QW+p3N0TDZWtxbr9n8wDcTDb4bc/AwW3kHABG7B8ij8Ct4u8QtaaVrmpeDfHmgr9us2
vQZZbiJtpV3ICxqg3sjRRrtDFvvd/UNKsdU8KaXf6v4+sbHW9bSSC30+7hmaWa/YEJCojkG
IXLlSdh27mZuAM1hxeJ/DfjTxJF4Q+J2hz6BroDLbuk0sNvq0SsQ4RhtYxkrko/BAB5oA9p
05bxNLtE1GSOS9WJRO8QwjSY+Ygemc0VNbfZ/skP2UobfYPLMZBXbjjGO2KKAJaKKKACiii
gAopGZUQu7BVUZJPQCud0/x14T1K8jsrbWoVupSBHBOrQSSbs7dqyAFgQCQR1HSgDoiqtnI
yDWdZ6DoenX9xqFjpFpbXdy26aeKFVkkP+0wGT0FXILu2ud32edJdjFW2MDghipB/4ErD6g
1k+KtUm0vw9NJZyRJf3DLbWfmn5fOc7VJ9hyx9lNAHJ3l5Lqmvan9huGF3fSf2NYlVw0EMZ
zdzqevDMVz03RxjvWklvb61qMfhnTIPJ8N6KFjufL4jnkUYW1HqijBftnavPzgcz4fjmaWG
00Jl87ULURWc7festNU/Nctgf62dyzj1JUn7hFeoaZpllo+lwabp8AgtoF2ogJPuSSeSSck
k8kkk9aALYAHSuG8Taa39qJIwxJcNK0cxjBhK+QN8M4B3bSIwwYc5A6YGe6rzv4g6xdWdje
tDtT7Giy+b5m3y03JuZumBgknBB2q2ME5AB5O/hfQfFfxTtdKn0u0vJLm8a5uIZCJfJs08i
Usy7Mf6+OSANw2yQAqcgj1fXfA+szXmhWPhf+wNI8OadqEF/NYizdXlZHyQCjBR2YfL95Rk
4rnvg34buri5n+IeoCKNtRt/ItIkJOYyV3zZwBiRokcADnlv49q95438c6J4F0Zb/WL63t3
mO23juJfLErDGRuwQMA5oA4u8+GfjFfiLd+K9P8WWk0U8l1cxWl3afLbzNbpDbsNpyxQK3J
PRmwMsTXP6V8F/G2k+O/D2rr4k0q806waEzxzR3AISKHaqLGJNj5kaWQM2GVyDluldR40+L
N3oV9pVt4e8PHVYb+0a+W9uJGt4HQIHVIzsJeRgQAMDDMgPWsrX/jFrV54f8ST+CPDczy6T
cR20V/elfs1xIblYHiXBzvyTgHjGCeoBANW9+DlvIbi6sdde31O5uFnlvJbOKVv+Po3D44B
y37uMkkjZGoxU0Hw30i703UNL0bxvq8FvDqn2oR2M8H+g3AcymP8A1ZJ+ZwxEm442jpXl/i
Dxr8QdYmg+w+J7m2vtHGojUodH053icpdJDGikhtz4YHHJABOAW40vE/irxxJpd9oukXXiO
y1nWdWnuLQy6ayvHZhUjjjQhSIvmO4FgM7H3MuckA948N6DY+GPDtpomnmVoLcMd8zbnkZm
LO7HuzMxJ9zWtVXTrNNP0q1sI5ZZUt4liDzOXdgoxlmPJPHJPWrVABSFgoyxwKp6rqmn6Lp
F1q2qXSWllaRmWaaQ4CKBkmuBh1Tx74+02OfQ4IvCGh3Ryt3fR+dfzQ9mSEjZFuHTeWODna
KAPJfC2qQ+NP2i/HfhlPiDr9vbMZDbRW2pARMoMYdYOSDx5mcDKgZBBBNejR/EzSvCXiiy+
H+m+B9Ut7SKaG0jlZoo93myugkSNn82QFo5GLYyQGfkcn0fQvDml+HdLtrDT4S3kR+X58zb
5pO5LOeSSef5cV4tc/D/AMYX3jDVPFGpeFbP+2I7yW7/ALQttQy19bLEY4rBEOAqOAu8vxk
seeCAD3u3u7W7jaS1uI50VmQtGwYBlOGXI7gggjsRUuRXzJefCvWNE0XTNL8PWHiQLrOmSf
bLWG+EUNvfqMw7yj4hi3zTSMEJBKIMHoecsta8WaH9u8Na7b+NdOt9RNxb3GqSRs6edcTbB
OWZsiOKCDOVI++/3RgkA+vVdGJCsCR1welOrzD4I6FFo3ga9lWMM97ql3KLoBgtzEspSF0D
kssflqgUEnjBBOc16fQAUUUUAHavjX4qaF8R5fjz4q1nw38NrnVbK5tGs4byWKUo7PapEzq
AQpI+ZRkYySSa+kfFnxG8M6ToOtxaf4t0RdetLeUQ2sl2jOJwh2K0YO772BjFVPDWj/Ej/h
FNOuL/AMaKdSuLeKaeK/0uN/IkZAZE/dsmdrkgegGDnrQBR+AulXmi/CCw0/U9BbQ9RWeeS
5s2gaIIzyFhjcSWG0qN2T0x1FaHxNubzTv+EX1jSbVtQ1Oy1iPytPjwXukkR4pQuSMFUdny
eBsyeM0sl/8AFbaNOs9C0d7q2mJl1K7uDFb3cIYECONN7o7Lwd3CkZG7irvg3wa2lz3XiPx
DHDdeKNRlkmnuAxkFqjEbbeJm5CKoUcAbiCSOaAMubSviR4wnI1bUB4H02JX8uHSLpbi6mc
jCs8jRhVUZJ2qDk4ya0LCw+KVlZNY3Gv8Ah/UXQkRX89jKkjL28yNHClvdSo9q7iigDhbGP
4uqyzale+EZQG+a2t7a5j3rn/nqZG2nH+wagn8I+MPE05fxb4rk06xU/Jpvh2R7cN15kuD+
8br0XYOOhr0GigDB0Hwf4a8NQvHo2kQW7yYMs7DfNMfV5Gyzn3JNGs+E9I1ma3unha01C1z
9nv7Q+VPDnqAw6qe6nKnuDW9RQBzK6f40tbRY7fxHYX0ifxX2nkNIP9oxyKAcdwuPampq3i
6xV21fwxBdxKBiTSLzzXPqTHKseAPZmJ7CuoooAwtO8W6BqV6unxXxgv23bbS7he2mfb97a
kgVmA7kAj86m1nxBZaL5MLx3F5e3GfIsrSPzJpcYyQOAFGRlmIUZAJyRVnU9H0vWrUWuraf
BewqwkVZkDbWHRh6Eeo5qLTfD+jaPLLNpunQ28sqhHkUZdlGcKWPOBk8e5oAx4vFmp3bAWP
gnXHCrmUziG32t/cG+Qbzx1GV6YY1JHrvie8Qm08E3NoR/wBBS9giB+nktMfzA/x6eigDzq
O48RW/il9a8T+Fbq7uY4Wh06LSXjuYIFJG/wCd/LbzHKrlmVVACgH7xO6fFWpxxsZPA2vrI
PuxL9lcv+KzlR+JFdRiigDlJPGY064Ftrvh7WrOR1DRtaWEuoRyeo3WyuVIzg7wuf4dw5pZ
PiJ4OR/Ij1kXV6AC2n2kEtxeIPVraNWlXHfKjHeupwKNq53bRn1oA5/T/GWiX15FZSSXWn3
c/wDqYNRtJbRpuM4TzFUOcckLkjvitTU5b+PT5X0m3huL3b+6WeQxx59WIBIH0BNLqOl6br
Fi9jq2n21/avy0NzEsiH8GBFcxefDPwre2c1i0eo29jN9+ztdUuYIMYxgRpIFA9QAAeeOaA
MufxFY3D2t1beHU8T+L7e3MIn061ZrWCUbg4F1IBHGofcGG4vjjaTxXIeILHXtb05tB8Z64
lhYSXLQNOY0efVJ5MqsEEcLFkth1IJ8xlHzbQCTvar8P1jjXQfDXhdGhjjCJfa3fS3VlEoX
gLb+aSx5xjCDGeegPG6jpvijwjdWfidNC+Hvhy+sYZPtVnaLGjyQkYe6Vyit8rbcRg85wW5
FAHvOh6e2keHdN0p5lmazto7cyBdocqoXOO2cdKKdo9wbrQdPujdfajNbxyGfyzF5uVB3bD
yueuO3SigC/RRRQAUUUUAUtUnmt9Mnlg02XU3C4+yRMgaXPBALsq9PUivPruw1660nRbaCz
udO13Urv7deXbRCSKywhDIxUkD5AIlKkHuCDXo19eWun2FxfX06W9tbxtLLLIcKigZJJ9MV
4gs2ta1Y3/wBgttR1Oy8RyxXFtZyTlUtlSXfIyeY6ZRU8oMFcB3chSACaAOs8L2ulXHjrUb
OCGG3l0adpS9jczD7XcSAmZ51PBx5g2qxbBZsH5a7rV9FsNcsPseow+ZHzjBIK5VkbBHIyr
Mv0Y158fGviqDUE0iy0Gzmv7bTY72+tlIXy9zyLuVw5T5hGCFLcbs7iA2Kv/CzLfS7vT76+
0PxFcS6zbSXiRLJG8VtANpGF3KDwyfNg4LbdxY7SAei6Hoi6RHcyyzC5vbuTzLicJsDYAVV
VcnaiqAAuT3PJJJ164jRfF2q+I777DptjaRSWc0kepSSTM6QFJ2jCJhRvZhGzc7doKkg5rt
+1ABXifxO0e81lE+zWMN9C9y32gMPKDJGLgFGdSSAQVQsRhd2eOce2VzmrWbM8dsRlpbjzr
VyNwRwNzI3HCsA46/xEelAHm/h34hJoHwXs7S4hkstc0qxtIGt7hACEaPKz4yBtEaSMckYM
bA9OfNviD4y1Px18I7rQ9a1Sx0WZtTVPtFzDMzmLylfaUSM5+aULvwqkYx61J478Ka4+sak
NJmvF+3RQwrHJJDG7H/R1CyFg5cr5EYIADE527hJVXUPDuiwRJe2dlbw38RhSC0jMQNxKrm
W2SQD5ZC7iEOAA4DJuyCcgHrXi7wf4u8TeKPDt9DDHBqHh7TZJ4L95R9mOoMYioCD5nQiOR
WyFwHBHPTd8L/DT+yfDFto2veIL/XIUnhvDbzGNIo51kaZsbEUsplbdhifuoOgOfQhSPIka
M8jBVUZLE4AFACRwwxKViiVAWLEKuMknJP1rzn4r/Eif4c2ej3S6NcX0WoXi2xlh8s7GyD5
ZVnXl1DAMPu4yQeldJrPj3wb4fNsuseJbC0e6GYEaYFpRjOVAyT+FeYeKPBNx8foUbWP7S8
O+F7KfzNNyFWbUDgqZmiZdyIR90NhiOcDNAGj4Z+L2sa1q3iiBfA2r3KaVdpaxRWpgdt5+X
ZkSbSMpIxckADA69egs/FvxH1FWjh+GkNjLt4N7rkJVD23CJXPfPTpXn2o/C3w98L/hl4m0
HRpptVuvFl3BBb2c8kcWyaSQRq0fQ7UMgbHONv1rndG8U6lo/iW103wXcaLZ3+v3PlLGbRb
tkjSVreASOJoyEWK3yAgc8MW25BIB7MngXU9eurTUPiDrn9qmBhKuj2aeVpySA5VmU5eYg4
ILnGRnaK79do4FeAw+NfEnihvDra1LpcOjT3F2/mwXtxYS3626SAuqh8CIsUG1mbPJ5ABrP
8N/EXxBYanIZPCup2fiPxbqsMUNvqV4JbKwjaMMsgAIwhBJA4aRg4GNmAAfR24EkdxS4rwr
wl4ut28a+Pde8N+GJNRtft0kN7cwz/vWaGNUjSKI8yFpCxLZRAGHJwcehfDXXdW8R+DF1XW
Vu1u3uZo2FzbRQY2OVIRY3kGwEEAl2JwTnBFAHZ4pMD0paKADpRRRQAV518YrjVYfBVlDpt
5PZQXerWVpf3FtMYZY7WSZUkKyDlOqjd6E/WvRa89+IGp3uqvcfDvQdJTUdS1OwZ7iWeYRQ
2Fu5MYmfgsxyG2qoJyvOBzQB0vhvwj4d8KaTb6boOkwWcMCbFYLmRucks5+ZiTySTya3a4n
xh4wk8HWek2FrYSaxq+oMIbWBpli+0FCm8b24EhViVB+8QRkV2o6CgBaKKKACiiigAooooA
KKKKACiiigAooooAKKKKACiqOoaxpWkoH1PUrazUkAGeVUyScADJ5yeB71eoAKKKKACs/Vr
rULSy36Xpp1C6Y7Vj81YkU4PzOx6LkAHAY89DWhRQB59oN18SdP8YyWPia3ttT0O7x5F/ag
I9rL5asUZBz5W7eoY5bIGfvVi+JPhhZ38V94u8R6zGfEEMcrpeNiO2t4wQyx4bdtRQnLdfn
c9wB3PiXXLzTohp+h6c+o67coTawsrLCvIG+WUAhEGcn+I4IUE15XrWq3vi/4f3+p+MprjQ
o7WM2q+H7ixaP7TqIj+UF9xNyhkIKLHjOBnJGAAe0aRcNeaFYXbyQStNbxyF7YkxNlQcoTy
V9Paiqnha1ksfBmiWUsbxSW9jDEyOMMpWMAg8nnj1NFAGzRRRQAUUUUAQXdnZ6hbNa31pDd
wMQximjDqSCCDg8cEAj3Aqnqug6TrYhGqWa3AhJ2ZYrwRhlOCMqR1U8HuK06KAOevPCOl3G
n67a2/mWL64gjup7dsPtEQiAUnO0BFwAOAST1JrG8ReEfDtvpCX17c6jBBZRW8LNbs8sskU
TlkjGAznMjKTt+YlV54Fd1RQBy/gPRl0bwdahrU213fFr+6Rs7xNMd7Bs5OVzt55+Wuoooo
AKhubaG7gaCdN8bdRkj9RU1c94i1gWdptt5MyLKqyBVZjz0XKkbSTt/A9OaAOZ8S6xe6dYX
x0nULW8svLRIhPcodkiJICrM5A2tJ9nQ5ZiS7jjrXAfDG28E69c6j4k1m/02Cew1FEt7eG8
2RDy1SVJW3NukcsQSWOCyZxnJrAgk1nxrq9tZ6fcJBqMSx26Xcc6rHHPteUjd5h+aMSN+7i
DlQWC+Wrbj7ZB8Jfh/HZ2cc3hbTnu7aFIftsVusM8m1QuWdMMc45GcUAdlDeWlxa/a7e5il
tyM+ajhlx65HFeU6pfH4u6/B4f0UNL4FsLhjrN/krFqbKPltYSOXTcQXYfKcBQTk10j/CX4
c/Z5Il8JackLN5rQ7D5Lv8A3njztY8DJI5r5c0P42a1P4RuPD9tMsGoXviSG3tJ4NHhjs/L
O0sMEkeZu+bnoAnTOKAPq7wz8NPAvg++lvvDfhmz065lGGlQFmA9FLE7Rz0GBXXVg6X4j0u
4Wezk1izmvbG4WyudkwIExGVQnAG8qQdo6Ekdq2bi4t7W2kurqaOCCNSzySMFVQOpJPAFAH
jvxj8Spo/jHwFbWN2f7Tl1BybdWjjR0CjassrKTEjSmEHBGQTwxwKrnxza2N4sg8C6HHb2I
vFhkjnUMLm2hZ5njIi+WIHMfmHBJb7uDz6Fd+F/AfjvS5dTm0nTNVt9XgjSS+jjXfdQqwdF
81cMU3KpxnHFTXXw98DX0081z4R0h5p3jkmlFnGryshBQswALYIHWgDy7w144s/ExtdL8V/
CeDRYRZ3dtczzyQPBDbxIPtSqoBOwS7UK9M9eQRVTXPFHgKxQ+INd+HWpWkkENj5CRT7Xaz
kaSK3l8pJBhkO7CYLruBHQ49Th+GPgO3up7qPwvZefOk6NIylmVZs+aFJJKbtzZ246mmaf8
MfCGnT2VzHZ3U91ZXC3UVzdX088vmKjom53cllVZHCqcqNxwOaAPO9Q8L/CfWr3w/pK+FdX
8rxTb2zQyQRyRwpDHA7xxyMT8vyrkqMtuCk9Aa9e8LeHbTwn4XsPD1hc3Vza2MYijku5fMk
I92/zgVw+m/BbSdJ8U2viOz8T64t9FK8kzbrcG63PvIkIiBbnI3Z3bSVzt4r1GgAooooAKK
KO1AFPVNU0/RdLudU1W7is7K1jMk08rbVRR1JNeO2vjWPxl438N+I7XwhrOh2enxXN7catf
WOzz7DymCKrqTlWdg2w8/KDjoa1PjNfaVqXgC6WxvIr3UtG1GxufJt51Y28guFAaZefk5OQ
R+WM11XjTXbaz06Tw9DLcpqupwPHa/Z0cYY4VQZFGItzEKGJHJ4PFAHK6xrcGv6/r3hPVrm
zinuTBDoBjX9+PMjMn2pDuy6oyBty4wYz6Zr1S0gFrYwWysziKNYwzsWJwMZJPU15/wDDvS
tStb7UpGjuLfw3CVh0Wzv43W5tl25lU7+dgb5U5PA6kYr0agAooooAKKKKACiisy18QaJfa
pNpdjq1pdX0C75oIZld4xnGWAPHXvQBp0VzPibxpYeF73TrK607UryfUZPLhFpBuXdkDDOx
Cg5I4Jz19Krab45F14s/4RrUvDupaPeMivE1y0LpJuV2ABjkbBxFJ1/un2yAdfRUc8qwW8s
z52xqWOBk4AzXlmh6/wCOdeOs6rBrGnWssMQnsdBktt7NGYg6NI4O/wCbIXcoIBBwD0oA9X
pCcVxV8uq6V8HZJbzVLuHVrbTTNLcK4MhuNm4gFgwwX4AxwMAV5voupaFqDar4MvPFG+7up
5rXVru7u2uJktw5gWFTISEMrKxHRQGOBkrQB7ja6tpd9eTWdnqVrc3MABlhimV3jB4G4A5H
Q9fSnalf2+l6VdajeS+Vb20TSyPtLbVAyeByfoOTVPw54Z0HwnokOjeG9Lt9NsIRhYoFwD2
yT1ZvUkknua4b4la9Y3DT+HVvij2EH9pTLEHZmlQ77eIhB3dQ5B7KAeGoAt+HPBem6vqcfj
rV9aHie5vUhntJjbrFBDGoLRiNOWwNxbDMfm+bqAR6LXnfwjnhj8J3mhwNmPSL6WGEHqIJM
Twf+Qpk/KvRKACiiigArN1zcNGuG/tj+xkRd8l78n7lByxy/wAo4zyenWtKmTSRw28k0xxH
GpZjjOABk0AeM654y8V+HdAttY8MRza/4f0+SaSe41JwtxqEaxyyFYjtBKKEwH2kucY+UMx
5rUfir4H0rxHoHjL+w7uay1HcLvV7oyzmwkdB8kKMSFCuyo5UAA/Lyc49G1LWo/FOr2Og6j
4c1uPw9qJkEN7btcWzO0YUHzlQKyQv5mBuPzFTkYwa474rP4OudCXwrpejXutjTo/3un+H0
hYWESq0eCD93Pmj5Rz8uQBgmgD27TY3i0mzikvDeukKK1weDMQB8/49aKpeGLOTTfB+jafM
jpJa2UMLLIRuUqgGDgkZ47EiigDYooooAKKKKACiiigAooooAKKKKAIrmb7Pay3BjeQRoX2
oMs2BnAHc182/Fy31DUNV0D/T5LaG71aC01JltUAjjJCktLlgcbZxyMYkIIwvP0Vq8LT6Le
Qom9mhcKuQNxwcDnIryLxlo8mswT3GlTX17PqsIljELMIrmzZsgMwUnIE8qqAGK7lYg4BAB
x/xCaz8DfF34YeHNB8W3uk6ZPPIuoWkV0MZ81GEkhI+UuZHyTwVXAwK+mVYMNw5HrXjHg/W
vENv49s9L8cXWnSSahZOYWWNRmQSYSMFkSQORHNlWyDtG3GCK9nAAHHSgCO5t4bu1ltbmNZ
YJVKSIwyGUjBB9q5Zvhj8O2C/8UPoY28rtsIxg+owOD7111FAHzqq61eyR6dL4U8S6Wq3Gq
a5eX1tYDcLoh44FiBPzsquCpxhmRSMjJGFea14j1Tw3qmgfbPHN7IsU7XMMOnm5kjvfux2T
SeWVVEAV2Y/6zeCCBxX1PTVRVJKqAScnA6mgD5p1TxVfSal4a0O68N+JPD2j2VzDYrZ24nD
qYCJFZo4odkgkSJkULK4+YEr3H0uv3RS0UAFV5r60trm2tp7iOKa6cxwRuwDSsFLEKO5Cqx
+gNWK+avjd4pu7P43eB9O0fUL1zbsJr62g1A29so81CPPIzszGJR0ywYDnoQD3/UPEGn6dp
V9qLeddR2LeXLHaRNPLv4+QIoJLfMv51ieCPH9l44SdrbR9Q0wx29vdot95WZYZg5jceW7Y
z5bcHB6HGCK8K+EfiDxJqXwX+IF5Y2OvXmtXF5LDp+n3dy9xPBFIoWMqJSPlUuST32nOcV0
t54D1vwtrS3Pg/wheSQWVtaT2Uy3y70MYfz4XDOS8sgEcQJBVUPBAXBAPdb/AFSw0uxmvdQ
uo7e3gAMjueEycDP1NXK+SdQs7nwZ4bsrvW21q31Nri41qa4uVmdbx4ii2cMyhjjfNhghYY
bdgLuwPcfBvxGgvraLRfFAaw8TW1vvvYmjxGZFC71V0LJvG9SYwxYBlz1oA9DkkSGJ5ZGCI
ilmY9AB1NeVWfxG1nVL3RF1Dw4th4b8WSSW2l6lBet9ojzGzRtJGYwEMgXK4c4yO9ej6XqN
nr+g2+pW8Uv2S9iDqlxC0blWHRkYAj6EV5p4N0Sw8T+Etf8ABGr+dPpnh3XGtLCRJNkiRxF
JIcMvIKE7B3wooA5jwr8O9Evvhpctp+hxX2t6NcXGnxXUE8ltBrjQzZjluNpHmrvALbt3zK
+OK63X1bxlquhxWjPpl9LBdWhuTF55tZNmJ4pYgylCuEKS7iA2OMMN2xe+JPB/wt0/S/Dbx
DTdItbdI1k3qI7ZSdse4sQSWYNyM8glsDJre0zSdJutbHjOxyZNQso0UjhWQ4bfj+8QIwT1
wijsKANyGPyYI4t7SbFC7m6tjufen0VxfiLxjqWl+JdO0Ox0Ev8AapVDXl1MI4hGZIkYoF3
MxzMowQo680AdpWH4h8WaD4Xs5LrWr9LdUQyFFBd9o6ttXJwO56DuRW2yh0KnIBHY4NfO2j
sNN+Iut6a2nPJ4fuZrsazdTDzw1vH9uPlyMxL85XrxhMZ6CgD1nxZ4q1HT/hsPFPhu1tp5p
kt5IUv2aNAsrKoLbQTkbxxx9a53RPFHjO08aaZpniO60zULDV7eGaGS0tXt3hZ45GIwXfcA
0YH0cHPymrfjS7GsfAb+09OtHt0uLSzu4oNhZok3xSbdoHJA4wPSqvg7w7rOra9ovirXIJr
C20zSbe2tLSdds0k4jkWSdx1QbZWUITnu2CAKAMP4q3Wm6T4ztdZ1rT7/AFfTrS3jklsoS0
qMAl27fui2zOIwSSP4evFdb8P7PTY7+5uUEUOttpWnR6pbW8CxQxS7JG4VejEOAR2VY6k1P
wn4j1bx0+sf2vaadYQrGkCxwedM4WOVSTv+ReZ34w3AX3rf8O+FdN8NtfzWklxcXWoSma6u
bl9zytuY5OAAMbiBgDjA7CgDj/ifcTrr3hW1s7X7XdG5WeKJpRGhZbq14ZiCQCrP0B6GsXw
vqGsXXxa1q88fWsOjXVovmWFtBKJYhFFGRuaUgFjtmkYfKB87dSuF9Lm8JaDda6mt31mb29
jYNC1zK8qQEYIMaMSqHIByADXNePPBOra5qEGreH57JLwRG3mivgTFKhV15wCSNssileMhu
oKigCx4o+IWm6T4QsNesbebUob++is1gWB/MZS58792QGysaStjH8PpXCajJolxrfhjT/h7
rcWtme5SWG0jcT/2VCg3ecko+eKPIVGiYkMrlVAxivTvCfg+08OeHtLsbiT7fe2XmyG7l3F
jLKxaRhuJIHJAySQuBmukjijiz5capk5O0YyaAOR8eXmpLpVvpuj6HeateT3EMhjhQBBGki
u26RiEXO3GCc81g3vhW0034caNeXWjrFe6bDGuoLEgZ3hkwt4G2Z8zIZ5Mc5ZFPUV6fQRkY
oA8V0XxJ4pv/Fdla6HqFvrctrbql3byXbxRhESRRIxETJiVjE6uCTwygEA477wfpPiTS7HU
pPEk+m3F/e3cl1usldQN33UZm+9tUKgYBflUcZrpre0tbVWW1t4oAx3MI0C5PqcVNQBwHgr
wTr3hnW76/u9dsbi0vYYY2s4bJlMflBlQiQyHOFKqSV5Ea9Oa7+ikZ1jQu7BVHJJOAKAFrG
1TxFaaZfW2nLb3F/qNzzHZ2ihpNo6u2SAiDpuYgZ468VX1fV7qXUR4f0N4v7UePzZZXG9LK
I5AkdcjJJBCrkZwT0U1c0bQ4NHFxL9omvb27fzLi7uMGSU9hwAAoHAUAAfUkkAzLrxf/ZTs
2vaDqOnWpJ8u6SP7VGRxjd5O5kP1GP8AaJpY/EesaiAdG8K3nlseLjU3FnGVwcELhpc9ODG
OvOOldPRQBxt23jhoJr691LRfD9lbQs8ghikvmOMksWbygAAOm0/WvMNc+IniDwHFB4jSG+
1nw/Jcj7dc6hB5Es8QB3yW8KqojRS68uC0hIHT5q9v1rWrPQtP+13YlkLN5cMECGSW4kIJE
aKOrHB9gAScAE15frV34/8AG09naCwuvCvhbUGl0++SS3Wa9ZSuC42lhGjMPLDc/KS/Hymg
D1qyvLfUNPt7+zlEttcxrLFIOjqwyD+INFUfDdjPpnhLSNNuVRJ7WzihkWP7oZUAIHtxRQB
rUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFAARmuE8X3On6ZbTQ6jm5tXVZo4ZI/MaJ/MADRHGdwLDAB
4YrgrkV3deOfE7TbjxBb6npFus9yZFMLpBhJ7fc0TBly2HUrGzLhcloioOSRQBwVrqWha5q
mu/EnxPfzv4asSqBpN8kMs+WKQK6Ju8pHd+QO6HPUV654S0nQdb8EW2s+CdX1DRbbUYS8b2
kzSRoxZdzJHcKy9UIB2DgkgDOa8r8LaR4+vPg1efB+zh0q11OytYja6lNMyo8LTO3mbVRwT
8qEc4IkydpBWva/hxouveHPh5pGgeIzZvf6fAtu0tnM0iShR975kQgn0wfrQBJLo3i4W0cV
t4yUMrJmWfTY3Z1AO4HayjJJByAMYp13e+MNPu7ZotKsNVsXmcXBhmaGaCIv8AIyqwYSEJ9
4ZXJHHXFdMzKqMzMFUDJJOABXz/AHXxH8VLqt1qmsXVro+kW3iC1sGi8xlNrbBpW818oPME
6FACrFeFI5yKAPZNL8VaXqmqNpK/aLTU0gW5ezu4GikVGxzyMNgkA7ScHg1d/tezOvnQ1Mj
3iwfaXCxsURC2BubGASc4GcnB9K+btB8TePfGeo2er6X4g8SG0fW4rcSLp8fkRwyW8u9/Lj
BwEPlYWR2CscurYxXbeDdI8YP8adY1bWNT13EU86y287iOwa15S1MagnzHKqHJAQKxkzkkU
Ae10dBk8CsPUfFei6X4m0nw5d3DjUtWZ1tY1iZgdqM5LMBheEbGSM4OOlbLyRxxmSV1RAMl
mOAKAH0mBmubvv8AhNZddni0+70O10toiIXmhlmuA2z7xUOikB+2eQOoJ4kSx8XLftM3iLT
3ti4Ih/stgQm4ZG7zupXcM46kHHGCAdDiiuXs28e2d1OdT/sXV7Z5lEAsoZLN4o/m3F98kg
c/cAA29TSWHjOBk8vxDplz4ZutzjytQZNjBACzrIjMhXBHJI64xmgDpZlVozuj8wDnbgHJH
I614jo3w4t/EfxC/t2903W7TQ7C8m1CK01h1G+7kkDuqRrn90HUPuYkswUKdi8+2NdWqtEr
XEStN/qwXAL/AE9azvEXiTRvCmhT63r16tpYwYDSFWYkkgBQqgliSQAACaAJtc1rTfDuh3e
tavcC2sbSMySybS2B7Ack5wABySa800W41+Txbq/jDwz4N1C107VFt0ms9R22j3EieYZLkR
kkq2wIgzgsSucBc1X8deJdI8aaL4Hbwvef2uL7X4LhbKMEfaYbdibgSKw4EfDENjDBR1IBl
1LxdrbR6BYWd5dwa9bXKanqel/Zi1xNppneNiFCksQMHavzdPbIAafrnhbx3Ho8Gt3strr6
3klpJCtv5Ly7S7GFhIpym1RuA5XOCQSa9chhit4EggjWKKNQqIi4VQOgAHQVi+GdPWLS01S
606Oy1XU1ju79E3YE5iRWwGJxgKBj29STW7QAV5f8VLi30/VvC+ozMist0I49/V2EsM20Dq
SRCcAeleoVRbSNNfWP7Xks0kvggjWZ/mZFGeFz93qc4xnv0oA5vw1fa3qnjLxFfXOn39nof
lWsWnm7+TzmXzDK6xn5lGWQZYAnA9KqWHw2s/tmq3Ou6jPqUepTtLJZKTDb7TJI4VlBzIB5
rAhiVP8Adrvaw/E0fiaXR2Xwrc2UF8HBP2tTh07hWAIRvRijj/ZNAGta2trY2cNlZwR21tA
gjihiUKkagYCgDgADtU1eYeFrLVbvX11Dxl4ivZVtZWh02w1AQ2zvJn55HWLCylTlEYDGFL
AfMDXp9AHPeLPFVr4W02CeRFuLu7nS2trUMQ0zseg2qxOFBPAPSrMU2u3vhWOY29tpetzWw
byZSZ4reYr91iNpYA9cYrmI9Ym1D4ki3g8LWlpNbk2s2pXjq1zsCCXbGqZ+UiReS4IJ+6a6
7XJr238O6jPpsZkvY7aR4EAyWkCkqMd+cUAebra+KLiSe58ZeKL7StFtFVL2CIrEZ5ywUGG
aIK4gOVwMBiSQT1FeoTzQ6dYvM6yeTCmSERpGwPQKCT+GTXjXhfwrojTW1n4os4Ly6l1b+1
NN8SRusramyy+aiSOQSkgwAY+hC/L0IHrfiC5+x+F9WvA20wWc0mR2whP9KAOKufiRql94d
1HV/DXhcvHaRGRH1a6W0E37gTjaq72PyMvUL17YNehWrTtZwtdKqzlAZAnQNjnHtmvExbxe
CF1Hx1rGpC+0y2tp7G0sZ2VES4DxW6RqO5YQqpYgn73OOK9wjO5AeDn06UAOoorI8Ta9D4Z
8NXmtz2010tsFxBDjfKzMFVRkgZLMBQBr0Zrza60v4vX14+sweIdH0h4ZALfQ1hNzazx558
6cosgcjONgAXA4bJq7b+GPGguJNem8YSJq8js/9nKok01E2gLDtIDnGMmUFWJJOMfLQB3bM
qqWZgqgZJPAArhppI/HfiC2htSZ/DGmSGS4dkBi1C4H3EXI+eNDlyw4LBME4akvbLxx4q0P
UNF1GLTvDtvcQNazTIDevNuyrtF8yBF2Y2lwTljlRt+btbW2hs7OC0t12xQxrGi+igYH8qA
Kuk6Jo2g2z2uiaTZ6Zbu5kaK0gWFCx6nCgDPHWtCiigAooooAMc1zfirW9X0y0NroGgXWq6
pcRkW+xQII36AyuSAqg8kDJI6CukooAp6ZDd22kWdvf3f2y7ihRJrjYF81wMM2BwMnJxRVy
igAooooAKKKKACiig9KACiuW8OeN9I8Taxqtlp9xEY7KYQxOXw11hQXdFI5QFtu4ZBKt6c9
TQAUUUUAFcv4ktrVIb26mO0S26Rkx7EkLrIPLIYkHIZ+AeOffnqK5zxJaxzeR50ghWRWiST
eFKy7kdOSD1aMDHPbg0AeVeE7iz0/4n3mu6h5WnWptZbgLFvYYm+ygEryyDKkkMAB8rcBq9
0hmhubeO4t5kmhkUOkkbBldSMggjqDXzzrXgJ5desZLC5ubOysHlubrzwVeRUSNo4lWRWjk
KrFGNpUg+XuDKScbfwz8ejTYtV0LXLuX7Hp0KTafH9ldpjAXkXCKoJdAghYHkgSDJIwaAPa
bu3ivLKe0nz5U8bRvjg4Iwf514X8TYdL+Dfwtm1TT9PbXHmvbdfP1O7jM1sY49sDRF42UmP
YNq7eMseeayfGvxa1DV72SHw2tytnHbiOW2mk8uNpX3FFYpGxJI6p5icjbydwHO6VY6t8Sv
G+h+FPiLNe+IrGCWZrq1kYwRW7IswEhWNIzvVgI8ksMOwOMqaAOm0f4+6prup+LrXT9L02S
HSdHa9jmttRE6JIFTbn90vBaQAknjyz+OQvjDWPAerX2jaPo7W/iC9v7eG81XxFqsc63KpG
zueHxGx3qViViQJsheMV7lo/wz8EaHe6je6fo5FxqcH2e+ea4lm+1R7du1w7ENxx0qnoZ+G
fhvT4tJsYdO0eBNUkt4YbrCNJeDglC5yzYxg5zjAoA8ruB4w1/wAYwXgtvF0upLJq0T2/2d
7ezsGaOWK0eNpNqZEZb50LZ3dckA5V34R8dah4S1bRdZ8H6ydHuLLSLCyC3qyzxeW+J5GhD
lSSGlc7iR9wEHnb9Iad4i8P6tfTWWmaxaXl1Bu8yGGUM6bXMbZA5GHVl+oNeGeP/F3iyx8W
eIpdF8RSx209sLXT3jkjks7RFnt4rqeTbl0kjLvncpABz/CRQBZ0H4a6poPxni1DVPE2sSW
VgwbS7q9khmN7GY3aS3LFhJu3yTNtVNpVEOcqMbc3x80lvt8Vn4f1G3ktPOTfqsT2sbyRzx
xGMYR5C2JN+AhIAIOOccR4s0/UdJ8OxfEeHxDPqL2cBW68QnT2efzwsMKSW1v8oEZXzNzbg
CWY88V6D4S8I+C/FnhvQ/Fes2d7ez3C3F1AdVbymPnytI58tG24O87c5OxsdzQBzGp/G7x1
ptnp15H4K0++trnR4NSkljvvLVGkglnI+YZwEhbgAk4zkZAM+oeJvG3xWklsPh9fWdjpmmW
YkvLyWAT22o3pA/0RS4IMQ53MAc5Hbr0/iPwf8J/+EV1GRfD+j3wu2KxW8Xz+fcRwsiRRqh
yCq7gFTGATwOa8L1j4n+J/Bvw++HNhY6pJalb6605LO3gR5LmK2ufIiY5YcFMqQeCwz9ADu
pfg/wCIvEWnT61qGg2OjahB5MGn6Ul4zmzgUMZWgmUlYZHZyR8rqAijvkXfsHjPWPFtl4Hu
r9/EmnaZrdtq7aleyRW93ZwxSP8Au5IcKZAzINkirhgc1z3w6+I/j3WfAGo6jBq/2m91bxB
cW1i0tp5stvFHA9xJ8isdzEIEVBwpPcVpH4jX1uNP8QaX4ZXV38N6b9h1PVb9Wt5vP2kSx7
3ZScOisV2tnJPy4yQD1zTPAvge2+I2o+MtLhj/ALeYGK6EVwSsbuFLMYwcK7KqZOASAD71M
PBVnZ+PE8WaNP8AYJ7kt/aihd/29dmI1O77m085XHp3rxFtW8QaXqXi7w7pviHT7TxDNr+n
wJLpdj+6dZfK4lAY+WS0jZO7cwVvcjsvCVj4uvvFOseEtd8W6jdzaXfQXt/fQP5QkD20ZSC
PGNiM5kYgDogH8VAHtVFFFABRRRQAVieL7may8Da9e29xJbTW9hPKk0fLIyxsQRkHkY9DW3
WD4xs77UvB2p6Xp1oLm5voGtVVpAiLvBUsxP8ACM84BPtQB4Tbp4P1XUtF0HTNR0+/8UXH2
6O5vbm8WW5iRncQiR3O7ep2uqA7gYxgAEsPoiLUNPF8NJ/tGB9QSISNb+avm7OBvK5zjOOf
euTXwDpjeDbLTtSskmu7W1KSPafK0jlSTtJxyHw6k4wyqeMVkeF9D8RXXi8apq8U9vDaP5x
laQBb2cw/ZywjKB4xtVSQWZc428c0ATWuo2b/ABhuobad7ho5JknEEbSrEzQWgQSFQQmdsn
LED5TXTeMrzWLPRbd9Dt5ri9a8gAiiAy8YkDyLk8LlFZcnjkVvxwwwqVhiWMMxYhVxknkn8
6koA8+utH/tzxRpd1ollLp9gs63mpyTWr2/nsrK8QCOoJk3KMvjhSwzk8dhrOl/2zpM+mte
XFpFcIY5HtyocoRggEg4yD1HPpWjRQBgaf4N8NaZIk1vpUUlwjtItxc5nlDsxZm3uSwJLMe
vc1v9KKKACuL+Jml6pqngorpKtLLZ3trfyW6feuIoZ0leNc9yEOPU8d67SsPxhrjeGfA+t+
IUgFw+nWctysRbaHKqSATzgZHWgDS06+tNU0u11KwmE1rdRLNFIBgMrDIPPsatVleG9NbSP
Cul6XIyPJbW0cbtGu1WYKNxA7AnJxWrQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUdqA
IFvLVr+SwW4jN3HGszwhhvVGLBWI64JRgD/sn0rn/FXii68PvZw2OhXWsXFyWZkgOBBGuN0
jcEkAsowoJOeBxWbJo11a/Gq11sXaSQXumTRMjJh4xG0WFBB5Ult3I+Uqf73HbeZHnlh+dA
Hj914/8M+ILOMT6LBex2zny59Pknd7STodsiwqYnGcHBDDvSaV8TNT0q/FlfaTrGtaRuVFv
ks3e4twcDMgRAsi9SWUKwAwVY816JqHhmwur19T0+eXSdUbG68siFaTHQSKQVkH+8Djtisf
wdq3iTVvEmvw6pf6Zd6bpkq2UUljbsnmzAbpCSztyoKqQOM5GeKAO3U7lDeozS0UUAFNkjj
mjaOVA6MMMrDII9KdRQBzGsaWbWOea2eRLOSPdJGo8wRSq4dJVT05bcARkAY6V5P4t8Bf8J
DdTQWfh9bmOW3ItmW4YxSYDMoD+U6AAFo13GPCsByAuPf6zn0LRZAd2lWv8XSIDqMHp6igD
w2x8OxeE9G1Oe8mureWFFitcohksxt8xxnlZAm9h8p2nKJkkhU561tPF0+t6rZaDexaZr13
p1wtqbzbCZEkvY1lEG5MZVYJT8wJ/exnoPl3Pilpc50Oa10DT3DRzO/lW+9TI+ZZCvlgFid
sPB4xiMrx06HwXZ/DDxV4c03RPsceqajLZQ3lxcMjndKiqWQzqAu5DLjyw3yq2AoGQADgLW
98c+JNRtJbXQPE11Ytp0elExXBjRlVrbzysjMqjekdwFlDMcsPmHAG5p/wz8dajYSW0miab
okETahZxx398126wXNwkomjZQx3qiCMbjz14xg9P8J/GWo6i3jSXxBb6bpGmaJfNbs8V88k
URjXY20OAsUQVFIHqSeO+p4p+MvhbR9GuX0+9WS/G5YorpGthwAfMxIFLJg5UqDvxhcmgDg
tLS1+FXj1Ly8ksftd9Z3H220sLV91xM1xJIoiLNvYYYLhUxlOSOlWNB+IfhaH4nq/hrwkLe
117UDa3GoSLtku5pAjFzuUsoXj5MgHceAcCuU8M6Fcax4gh1DUb8IshubqWUSIpYllaOUmF
ty8vISQQQXKKwEyk7/ifwytnqtjp8ktraxWLxKLuyhCyZSQMZNpLMxBntWO5juCPyCeQD13
4k+F9X8Y+AL3w3ouqQ6XcXbR/wClSoXEaq4c4XvnbjB45ryT4iaRfaB8MNB8P6pqNjqLaFY
GO6lXbDtDbbaOTD5IJWV++AyhgMqMe2aVrF1N8N7DX75UW7k0uO8lVvlUOYg5B9BmvmlJG8
VeKrrTNet21DdLI9nZT3AEEjJPHFI7vzh8h5BIuSgBXa64QgF638HX2pXDRWGuCz8Pai0TN
JBqEpjQpIsbMTIWdjtzHtcBSR94AKF6j4W2/h7TviPr3hqeysvIv447qwtHtFX7O6KROu0j
5SWJ6dfKY9c13VnBcR+CLhttr9n1C1uHeMQvGGQxt8wyCQuSAq8fK2epxXD6DpdzqXx2lt5
GKRWsr6gt2MN5/wBncwsgfAzzLHkdFPmg8twAes694M07WdPs7eznm0Keyuhd211poSOSJ9
rIxAKlTuR3U5B4b1Aqta/DPwXbXcN2dFW4mitfsn+kSvKkibPLJeNjsZyhKlyu4gkZxXYUU
AcHrvgPTbcaRqXhrS7ezk0a4W4+wW1pEUvUVceWVYqquOCkmcoQccEg6/hXTWtpta1RtZg1
b+1b5rgSQwhFiCqsQjyGbdt8vGSeueBXS1yGj2dh4V8W3Wi2zeTBrjy6nBCXJCyjaJ1QbQF
B3I+MklnkOOKAOvooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKyPE2g2vijwnqnh29ml
ht9RtntpJISA6BhjIzxmtekPSgDgfhx4qfUotQ8L6xqj3fiLRLiWC4861NvJLCJGWKYrjbh
lA5Xj6V39ePeE/GXh3RbjU9T8WPqtjrd/fywz3V/pN5HDFEJnFvF5xj8pECY6NtySSSSTXs
PUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFADXVWUqwyCMV5BrnwvttHuReaDp9rc6
SSWnsW022uZ4v9qJ5F3OOuULZ/un+Guy8YRtquo6J4btdZuNMuridrt5LK4Ec6QxIfmUEEM
PMaIEEYIY59KsaPqcf9kX9tPrD6/eWLSCVVt1huSByEMY2/MRgAgKGyCOtAHnnhLwdaeKPC
EGuWV3oyvcNK0DW2n+VtTe3lhxHIpD7Nm4cEHIr0rwV4e/4RbwVpmiOytPBHundGLB5nJeQ
gtyQXZsZ5rmNFHhvXvEum6n4PuFs5tNcxavZpK9vKqCF0jjng7sG2kFxnC8EivR+1ABRRRQ
AUUUUAFFQ3TzR2sslvD58yoSkW7bvbHAyemfWuGs/iVa3mj395Noeq2slndx2b28SxzzM7j
gqqMdw3ZX1yDkAAkAGd4n8OaXqOvanG94sGo6gqCKJ7jy5TtG0GMEr8hEjggE/MQcg4rhb3
d4G8T23i7T9880FoLTUrWTCzTQBJpA3JYmceVINxLBvLQcAkj0vT/iZ4T1zSBePZajHayyv
bgT2DuSBGrsxVAxVMMBuIAzxXCarqnhXxJPbQW/iSFGuGM8eyZbN7vbKoDjzDsl+WMZJKup
RwOHZKAMDxXPoPgGDWfC/gT7a2sa7dJNdSyzG4d5sFzL1ymVBOe+MhSASIND+H9tdQ+ddRy
T6lEA9zZXmrTbbxyn7xnhCMXIYlWP8ckbgACvbNJ8A+ENJsmk03QbGeRAzCLAMQkO0ttU5V
NzIpwBgEZqt8P8AWrfUlvo4fAWo+GJ1uHS8W4iRY/MQBRtYH94NoXBUFQBjNACeGfBsUenx
XF1HLC5V8RyAJksSwby1+VfmZmwQWJ2FiWQVyvxGsb278MajaslpE2XS680qV+S2Y+aoGGO
UVZAGJIaBQMcOvr99f2Ol2Ml9qV5BZ2seN808gjRckAZY8DkgfjXHeJEN3bTX9neia2eNbl
PIm+WSB4zFK2SwXaqusgPTj1OaAPHNJ+JXiLS/Gui/CKOwt9UR4Vt4vMk8gwKBIhRw6sZfL
MJKsu3cu3I+ap/AOgRSNcade6TPLeadcvBeRiKWQ20pXc4J2BGEmcHBbKPgnBzWNpSx3Hxr
XXvFkZfxlHY276FE8y2i+YkZ822lPl4wTKVDMGP7tgGyBW5HF8Qp00zw3dW+q+EIJp7nUtW
123ja6S9uXO4BXt5AY4gGJDMQD5aqRgEEA6f4keMxYw3Udj9k1ByHUJJj90I5AMeVuy/z/w
CztbH8R2I2z8MfBN3pV/c+JtVtVsrq5iMMVrsw0aswZ2b5mxu2R8biflLH5mIHnngrxvea1
8QrzVvFUXhfUNH0+zkuo9VgiMN0I4GKLMUJJJkcMVU9AgIAyM+lWvi/xfrvxC07Q9P0R9Ds
Y4Rf6iNRgEkpt2LLFsZJNqO7Iw2MCwCk0AemUUUUAFcx40uLTStHj8UXciQR6JILuSY23ns
kWNsuBkbcoTluw5wcYrp6gvLS2v7C4sb23juLa4jaKWKRQyyIwwVIPUEHGKAJUZXQOrBlIy
COhFOrm/B+rQ3+kzad5/m3mjTtpt3+5EP7yMDDBAxCqylWHPRh9K6SgAooooAKKKKACiiig
AooooAKKKKACiiigAoqhq+taXoOmyalrF9FZWkZAaWVsDJOAB6kngAcmsm38Xw38toum6Fr
N1Fc4InNmYI41IU7mMpU4w3YE8EYyMUAYHxL/wCJlN4f8I3rm10TXLzyb+53sgdFwy225SC
DMfl6jIDDqQK9EHQV4GPHWreLfiNImq+F9bh0Xw1d7hpdrbeZcyTYUw3FwpIxH99kVN3K5J
yoFexw+KNAl1OPSf7Thh1CQM0dpOfKlcBmQlUbBIyp5A9+hFAGzRWPf+KNB0vVrXSb/U4oL
26IEULZJOW2rnHCgthQTjJIA5rF1j4meD9GRJZdUjuofNjjmntWWSO23uEDSODhRk9M5wCc
YBoA7Kis+PW9HlvoLGLU7WS6uIftEMKzKXkj/vqAeV569Kng1Cxubie3t7yGaa3O2aOOQM0
R9GAOQfrQBZooooAKKKKACiiigAooooAKR3WONpJGCooyzE4AFLUdwdttK2zfhCdv97jpQB
yOseE7PxZrNl4iGqJJBBa7LMRIrp8zbmfeDu52x4KFSNp+bDEVwWp+FtU0XxUPFOpRXF7La
26W0MstxLJEEVncZlhAmX7xBMscoAx81XPgzbXEMVz9n1+OKycC5Ph8RApaiVQ6yQtnKxtk
4UZUcj7wavRvEusXOgWK6wLdZ9OtiWv8ffihxzKvqE6sOpXOOQAQDlvh9JY694p8T+NLazh
t5Ls21g5iuUuFkaGPcXDoSpBEyjjn5BkAjA9GrP0rS7LS4J1sVwl1cSXTn+88jbif89gK0K
ACiiigAooooAK8u0bQG0Dxf4h8Sa9N9l0i1kMluZMBGdnlbzeCeiT+WM453exr1Gq99HNJp
9wlvdC0maNgk5QOImxw2DwcHnFAHgugzafoXwI13xZNqFvDd+IhIsJdwBDHkW6qnPOAu847
n2rltcW40620y11x7XUofC2hpdzfYoSj2pnZYpw6ln+fy5i4YYGY844rstF+J8selX1n4/0
201S/itF1C0tbSzwZkYbgWBZlUFHjy52ruLqMleej/wCEy07Zpb6f8PfP8Q+JYYjcWg8lNk
ThynnykcgokrBcMcI3A7gHP6Wk3ge5sPCfhd4Le+OiyXE9u7iOF7uYkrIxPBbzvJjXJ6SY5
wKi8IQa+0F7pVrrWtW2u6dayq326XzhLcOwU3TB3IVo1fLRcocqULDBOV8QtY8D6Z4A0vxZ
4VtLKwN3rEP2q2+xyLNcmOX503RglGjYmQHBXKggHjPV+HtMm1T4fa54j8F6xZ654i8QApP
fX1xKkaLs2xov7sFdqFD9wbuvcUAY7eIvH2rfDvV72+TTPEmh3U8tlEr27Wtw0OzKybgShc
t8oUIP3hAyO2v4B8S+G/Del6DpOo6Tr9ndXVraWsF/qgjuTMJMrDEXhdwmdhwCqDjJqn4t0
PxDpvww8M+DbfQr/wCzBoZNWvdLAmFudxL7FBEjESN5gKofuAdTXKeMri4j8J6XqHhXR9WW
38N31ldK2p2b20mqTvOyLIx2jIz7cedyFxQB2/i/SPBckY1CBbnWvJleAQ6WftUwnUMxik2
I7/Ns2FmyRwOOtcxo3i7xFqN3Fa+FIdR1Xfax3DxQlLYwBlIAKlQm5AUwnmKucEhslqbrlj
4Z0/4h+G9AdL9b3TlSx+16SHhub25MaM/mSRkYyZYnyxx8s3pWp4j8J+LPCmq+HdR0HWpPt
+okWOozwKDNc3LRqFbawKmPMSFsKpCq7FhyaAPQrDwDYan4Sjt/GVlb6hrN3ZiC+vNqrNg/
N5ayoFYKpOAQc8Z60eHfhva+HPFF7rkPibXr37S4cWt5fNLEgEYQAlsu4AyQHYgEkjnmu5o
oAKKKKACiiigDmNWvX0TxZpdz9nvJ7XVX+wzGN8xWzgMySMgGfmwVLZwMLn26eqmpafa6rp
txp99Cs1tOhSRGGQwrJ8K3usS2MuneIlj/ALWsXMcksKFY7iPJ8uVew3KMlQTtOR6UAdDRR
RQAVDdXVvZWkt3dzpBBEpZ5JGCqoHck1NXmnxeOj6hoVv4d8RS3FjpV7une/SDz4lkhZGSF
4yrB/My2FPXZxzigDrbHxh4c1LWbXR7HVI7i9u7AanFGgY7rYkASZxgAlhgHBPpwa0NR1G3
sbcmS6tYZnIjhW5mEaySNwi59zxwCfQGvnnWrPxjbX1tfaVperW+uXfg+3imSwtwqadl4xN
jGGklVUOxCzNnAGAM1pW/w/vk8c+E9c0jQb7XrTT4Y1fU/EEqxzRsJpMEROokGxJJSAQOTE
QDsxQB6J4R8bNPowufGutaFYahdXEogtbabaixLM0SYd2zJuKEhtq5z90Yrs7PU9O1BplsL
+3uzA2yUQyq/lt6Ng8H2NfMlx4N8aeC9Gm0BtYhN1qdxpclrc3EySyvfNcJ5iQZ2t5UKhmC
kDO8++fZ9TuvDHwo8IKNPsINOsoQnmPHbk+ZyFGSPvyMxAGTyWyTjJoA7a61CysVRr27htl
dxGpmkCBmPQDJ5J9Kkt7iC6gS4tpkmicZV0YMrD2Ir5i8V6/rni/WrS62J4Wihh82SXVr1r
FnQSKm4sMGPn7oUuvzMclgKs22qfET4etKvh/TrW5s77ybiezuSZp1z8rzwsmyORRlFJySf
lZtu4mgD6ZrC8QeJrPQTb2pimvdUvQ4srC3QtJcMoGRnoi8rl2IVcjJrxb/hdGsa7a3EWjX
NtLbRRRG6vLSMxTI0hY7YBNlCVUKu5hhmYfdyufYvB48PvoyXWg3v28XCRST3Uk3mzSsYk2
mU9Q5TYcHHXpQAuleHpl1WXXNcvmv9Rdn8hMbYrKJiCIkUfextXLtkk5I2g7RsajqWn6Rp0
uo6rewWNnCAZJ7iQRomTgZY8DkgVx/jX4jaZ4M8RaDo17DeNPq8pERhs3nWRVB3IpU8P908
8YzXEa749sfF/g3RPEkUO7w9Hrki3Ju7aZIlWOCUwi4XYWC+eYskArkCgDX8TeH5PF9jZfE
74eajqtnr89nHDaeRKkMN1EZAym4SQYdFyxwOSGOMkivSdS0fSNWFudU0+2u3t33wvLGGaJ
sfeQ9VPuOa+arjRPHl94dk1xtYv/DMMujWunWGk210lpaTmWaSPZCkrAq4gCMqswYu2MgcV
NZrJ4Q8W+HNQ8WXviPT9A0CGe08vWk/0UXkshEUvmRkxupErqMDCJGMkcZAO21/xDNpGtXM
1l4x+weGJohbtJdmK9ELRsimW0WPfIduQHMvyoWDHOCp4+31nx9f/DrTJ9W8I6f4j0Oxgna
ezghQNqlqAIxPghlQsHLqBw4jc8AgVZ028svDPwU/4SXXoZry51t47q6vrfR4pDbWyPGhcn
AUxqw3xkgttZcIQpxz9ho76J40W1+GLX2h6TZaYs9xfalCstve2S+Zv3RN87lmTK8KSoIUI
vzMAW11T4a2vw/8P6j4N8K69eWFlcRxi+Ek1rcRStjeIydollRI26fulVSuRnafWNKvda1O
9tfEPge48N3+kTpGZkDYubyMsAZZJVX5XH7w7NuMggnJ+XgNF8d3nibRNS8J+L/FFx4U1LT
YJJvngSO5vInd/JeOSM/KwQojIiBwwIHXAktotWsfCct9pOi6T4nuNSVVfVdOn/s671u32q
dsRjYuZVwWdiFwFIAySQAey/8ACVafpN7Y6N4m1Wxt9YuzhI4twjO5iEG5uAWwQASCxBxnF
dLXz5p2veJ/C/iSHwr40N140tLqxcLZQW0UslvJAd5JOVLJhlXzJdpYgMOtdv4Y8S6JdFvG
un+J9b1nTdXn+wm0ktHZLOZZSv8AqwgaELnY2Rg4Ukk8kA9MooooAKKKKACiiigAo7UV558
QpvtniDw54avNWvdI0jUDPLd3NnKYWcx7BHEZByis0gOQRkqBnmgCbW/Be28+36Lbxy7ZGl
W2EpgltpG5d7aYcxljgtGco564y2ec1hviRqujX3hyxF4y3ds9qZr/AEuFZU3KVLNMlwIj1
6rGen3TWzN8OF020LaDJHczZz/pKrbz49EuYFV1Pu4cHgYArQ8HeLJr7VbnwprCXMesWMIm
/wBKiWOSWLO3cwXKFgSMshKNkEY5VQDrdNsxp+k2dgrlxbQpCGP8W1QM/pVqiigAooooAKK
KKACsvXtH/t7SJdNbUrzT0mBV5LNkDspUgrllYYIPpnpg1qUUAefeMfA+rav4NTQNC1K0im
eOKG4vL23HnSpE4eMZiCgYIPAXHJxjvQ1bw74l0PxTPrnh3T/7YimtZTFbiSOM292YIYY3J
dlHlBITwvIMr8HPHqFFAHzZ4o0Xxxo1tptjpemvbxaTI2qXF1cW6z2k06onkqGDhvl8tFyQ
CxLHGK0bfWvCej/BnxLoP2S4vLm3tYPtzavaBVlvZo1VYyHUBnjCRk/LgAKck817vqmm2ms
aRd6VfxmS1u4mhlVWKEqwwcMMEH0I5FZ134R8MahpsOnajoNjfWkOSkd1AswBPVvmByT3PU
96APLfg9odgp0lrjTTper6JZyRS2rs0kshciITSvuK5LQ3G1Rn5XByK9cv9TtIIrhGilu5I
QGaCCIyuT1AwO/TrXM2egeGvAsmrSeHLNbCXUSkk5Z/9Hg2rtDfMwCqBzsUgnsB1Hl/ivWr
+eeDTrSxa8mkm8m1tdyPJLw4VPLnVgXCrA7uylv3mCUAzQBbm8N+D/DfiW11mO+1XRrZNQW
6cJdPPAvlqdqfOGb5i8oyhCAFgTwK7Xw3r194u+J2oSS6edP07QbNFtSzLIb03IVvNDKSAF
ERUAE53E56VzHhf4Pyarbz3fjaXFvc3LXSaXbsuEPzKu9wWKlVYqFRzj++w2hfVvD3hjR/C
9nLa6PBLGkrB5HnuJJ5HIAUZeRmY4AAAzgCgDZooooAKKKKACiisXWPE+l6Jq2iaVeSObzW
rlra1ijG5mKozsx9FAXk9sj1oA2q5/xJolxqD2Gq6ZOYNV0qUzW53EJMpGJIX7bXXjJB2kK
wGVrRvta0nTIo5dR1K2tI5JRAjzSqoaQ5+XJ78Hj2qXT9QsdV06DUdNuoru0uF3xTQsGSRe
xBHBFAFLRtfsNYe7treTbe6fIILy3IYNBJtDY5AyCDkMOCORWvXnPxTvrPw/4W1XW7HUTo2
v8A2KWW3u4RGHmaKNzHHJvBDJvcAD+8645NeRWPxV+KOjWv9qTQaZqtlcJHdEXJlMrBufLS
QMsAITJZkG0bTgNtYgA639obx3q3gtfCMel3Vsj3+oj9zJbTyyO0bIVZPKkUsQWA2EENu56
YM3wA8e698QG8Y6jqFxbyaZbam0NoFhlSQ99zeZI4X5dnyLgA59a5/wAY+MLXxBeQX2keGf
D95NftDHFqN9GjT2tsykqRlXJdpEkQAIdpT7shOKqaY3xJ8JyNb+GNK0xdM0+YTSBbQ2p1B
txiKuyQRox2kbV4JbaQzkFaAPpuivC9L+OWpWnmW3iXwpeyS28jC7ubS18qO3VX2sSgklLK
MH5g3OQMDOa9k0fWtM17S4NU0i8ju7Sdd0ciHqMkdDyDkEYPQg0AY3ifVvC+jXFrf69aRzX
VurS28rWwkaAAgMwcjEYyVGSQPyOPEPHXiaw8Y+JLaW1Dz2dvNauzWivM8aAONrGPcgZjMW
Cjn92hPVa6X44faJb7T4xLFBZRmMXErpkLvEwWQ7ct+72sQAB8zA5+U4wfC/hOz1i+jkgsr
WG8nXzDDJHsgmn2szmTYMSIkgKAKQWUct1LAHa/D3S72/0axjvlkt5baKKVLmIqdpKL5jd1
aZ5RNukILbWPI35PR6r4avDAyAC9IzsYSLDvc7sOylSokBx+8Tax3HpgCuo0uwOmad5byfa
LgjdLIF272xjhf4RwAB2Hr1r56/4SbUZvEGi+JZtJvdf1Gco4077RLCXnfDGNIGTBW2Ebc4
wWOS4bIoA6a4+H0MOgavOmnJcXkStMPMgIvItu7cATIxmV8ZH7xTnBBBAxyNtq2q/CRLXUd
C0m61LSZkljubBZGdiu6ExXMKDiRcM53KEA3qjEFRn1hfiB4D8R6fqeoHWl0l9HMcVxezuI
DaSPyIy+drYZSGTJXKkEEVT1HRNMexXxHr0en33h3eL9mjMtokSE7/NkhdzHL2JyFONxAYn
FAHmviPTLz44+I9Nu49UvfCN9o1rdLDYX9u0HnMw8uSTzI5t6lD5ZKEDhhnIbJ6vwTf2fwo
+D0ej3PizTfEl8lzMYrqFz5YDOCWlOTtVN4ySR1VRyyg8zr/hXxJrUkLabMt3MiRwxi1hxb
vD2xhJFSJgz7TiRWj2q21owWyoPhd4w1XWTYyeRqWnyRreC5d5CHnSOMwqZmiKSRAuT5YVA
C8mB8qgACaxr2oeP9en1TVNUtFsIobh7HR2aRLiWBGCl44gDlmAbLNkdVI2Bt3rPwfuJtL+
Edna+JtTDmzjlZTdyZItIztEm443RkDerdNrKM8Vxnj6H/hX1gZNJjivEhWSGGG7hAit4Io
PM8oGTPVmd8xjGEVflRCR5X4m0j4vz/EfWdL8LWepuIdChsLdLWSe1twFaFZPs3muCIx5ZX
cThsE9WFAH19q3iDwxZ6fp7avqNklrqkscNmJmBW5duUVB/ET1Fcw2vaH4q0NtZv9UvvCun
Q30lkWuJEspLoqdm1iw3xjdvACsrcfhXE/8ACI+MPEtj4JE9hJLbroaadqFxqbFJ9PmEsLT
ShHG53cRFQw9mzjrk6l+zvrmo+KptZuvEVjexXN5cTTW0yzpHIkrSkF1DncUEpUKCgIzk/M
2QC9Z2vgH4dwz6jpeqx+KYzqD6Rpdotol1Npk8026aGOVQTtAl3GM9dp5+Y0zXPhz8P9B8J
ReIdL8SajYfZLx3XUdHiEpiu94VmVIh5cS/JJGyAKnz/NllUjoX+DtzD4pstcsbvSzdf2hc
3t7c3NmXaSNl8uC2SPdtVFiO0tnqqttJ6cfYfDHxr4T8KxnU20S8lgvrRFtoLpre3kgh3TR
xqHAHmS3jjIOFPAyB0APWvDK6Xr3g25uvCGtWa3dwzQz67Y2Ea/aJlP7yRVOVY7i2Cdyg56
4qzpvge3M1jrGvXEl34it12yX1rPNbpLxtP7tX2qGAVmQDaWAPUAjL8F2vj7RPB+l6bN4d0
ZXisw0xk1WQSvdMd0hYLAy4ZizZDHr361tzQeO7u8l23+kaZaJcZi8qGS5kliw4w24qEbJj
bIDAYYc5zQB1KqFUKOgpa4bRdK8cw38jXvxAtdXihlAlt20hYiP3ZOzer8ZLI2dpOBjvmmJ
4y13QZfK8eaHBY2+JJDqumzNPaJGiglpd6q8XJIAww460Ad5RVXT9RsdW0y31LTbqO7srlB
LDPEwZJFPRge4ooAtUUUUAFY/iDQLbX7JIpZDDPCxeGYKH2EgqQVPDKVJDKeCD2OCNcsoYK
WAY9Bnk0tAHl7f8Jx4ZkNvo+iXV5CmStvG0U9owJ42M8qSw/wC6Q6jOBWz4XtPFGqa//wAJ
R4t0e00a4jtDaWtpbz+e4VmDu0jAAZyqgKCQME5547eigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKK
ACkPQ0tB6UAeIePtQ1DUbtdKtfIslla2uRdtlJYmm+1RblbbwQsCJxyBK+SODSeGvCNvL4N
tviBq+v3Jvbe3uryxLNFs05pUKsVZlPzYHThM9EHSux1rw9JJLBFEixfZGle32BWk2sD88Y
IxuQPImw9VkPOQMeUtqx+HV/d2sdjex6NfF4pY54pZ083CsJEjYv+8JIKrwCZlDnKE0Add+
zfrT698K3vpNal1EtfTbEkjjiNuufuhUUYBbc31JxXs9ecfB7VrvW/CN3fXtna28n2wohto
Vj3p5UbgNg4ZlLshPH3einIHo9ABRRRQAV4Vqvjrxn4a8Vatq/iC6jFlZSBRoluqsnktaTz
IfMxuMu+DBOQvJAHevda8+1L4d2uvfE+58RazGs+lHTUtBZM2Unl/fI0jrjtHMyjn+M+goA
871Dxh8RpNe8CN4mgtdKWa9knm0+xcLPMrlIrbzI2fcMPIxZUL8AEgYIFDwhNqNlo3hjVkb
WvEOsT62JNQtktJI44rhrO5Dp+8OFKtKPMckLlQBjGK920zwl4Z0QWz2elwia23LDc3DGed
N2MgSyFn5wB17AVtb4vMEfmLvxkLnnA9vxFAHz5o/wdmvPB+j2d/4aa2v7bU1u9Sl1C7V3u
2WBllMYjyojkcIvZmTJbnr6H8MdPvNB8I6bH4g1qzN0YYdMisrW4DW1q0KsphQ5+eXIfeev
y4xha6rxXcx2vg/V5pUupEFrINloHMzEqQAmz5txJ4I5HWviDw5cfEi4PgvTNT0vx3Y2q62
0l/ctcX25Ldvs6uHGwBU4lI5zy3TuAfQHx40mS+iivIxavdacyal9mupWVb2yhIE8asB8jA
yA8Ak5QjLBQMXwvpja38PF0aSwvIU8m2jWWREkWeJ4PmkdQy4BKuPMz8zF1BZTsrJ8ZeJNW
8aavqh03UpF0+1uYYsWpJa6t4n85jApBHyYjfeRl2ZADjaje7eD9IW1urq6XCyHZHcuieWL
icRoGYjc2dpBH3j8zSZ5GSAeTeH/hHHp2oWwjt7+by7iRzId8c0qNMCFZzHGAuwAltzNzwp
KoV9gXwbDaRE6TNFp7yYaRY7dEGcljhogjdSe+OvHNdZRQB5zL4EsNJtgYrV7jzdySSRqXZ
S/wAqttO5vl4+ZSCNvpxXjtn8MtY0zxJPr2g3V1pUyebNutbmSK3XCHYnl4O2QNJjY6qPnO
EYblH1RVG40mxubkXTxuk4/wCWkMjRM3GOSpGfxz0HpQB8t6HpPi6fxjZ/aNU/tua1lXfNK
GuLebzITuZ2POdhxnsHIToVP0J4S0S5tYEur6N4mRSsUUqKJNx4eViGbG4BQq5JVVGSSSB0
FvpFhbSRypCXljztlldpHXPXDMSavZFABXm+veMrjTfHTR23h6y1a3sLbdPcxTD7TZofmlY
/KQFAC/JkOx6AjmvSK4TUPhP4IvINSjh0pdPfUdnnPahRkq4fdsYFCWZV3ZU7wqhsgCgDyC
BIptOtdOvdRTQdP0e8W1stKv45vPuZm2tCgZo48sYcxbCJAEkJJbPE14viWCbXtfvtKvb7W
Z1kilg+3J9msIVi3TvJIheJGVGaOIEBiDuKZJNdq/gnxX4XtdOsfD9vBr+m6XaSyZvLsxXl
5eupRJCQFUCNNqg7hhScDKrVLQ9I8T2XiKLwvpN2ZFttLQ6ymrH7dbSyzO5Yu/yvJKVUDBY
gI3sNwBYsde8Vv/ZXhnSI9Ou01DSFureCyiksBpsW5FUGTMmF2CRVwuSyjjGSPTtBtL2z0d
F1DzPtbMzyK921yFJPQOyqSMY/hGKh0XQf7P1C+1i8uDc6pqIi+0SYwkexAvlxA8rHu3sFJ
PLsc81o6lqNhpOmz6jql5BZWcC7pJ55BGiD3YkAUAeWfEO1t9Ys/tWqhLi12kraSNgJteFj
vAPLRyLkjqUdlBya8Z8Fz6lF8b7PWvFkMsdl4Y0NbC71y3uZZLUyxwEoS5AQuyMuRyrNgjO
4V3nirxd4RvZbGSz8badcy6pGrW8d1dW7iEhpWcncxVGDPERwebdR2Fbng3UPhzo3w60XQf
FLaeb3X1iuptOurcTbmcokW6MKQiAeSi7gAAFHUUAcpo3jbxl8O/FGnyeNbXxDqcPiGKWSG
2a4W8fAZ5MpFGu5XSMRKVUbSZCSV2160vxG03WLHUI9EmNlfW0NxOH1K1fy0jgl8uSR1VgQ
u4OFyVLbGxwKsa+vgPwtrEfjrWp4rG+SEaNFP5jnCyOpESRqSNxIU8LnA9BXD+F/CPwwlg1
+SHWNXFrqLf8ACPzNqmosi3YVQwjiDEFhtYgdyC2OCSQDtPhb40Xxv4It9SkmE97CEjvJY4
THEZmjSUhM53ALIoyCQexPWuv1HTrPVtNn07ULdbi1uEMckbdGB/z1rhfBdt4L0vxNqtloP
i77bcyTSqNKW5j8q1C7SyxxKBwoZF3c4GFzxgdh4i1mHw74X1TXrlGeDTrSW6dVGSQiFiB+
VAGf4Pu7qTT7/S76eS4udIvZLJp5DlpEAWSMk9z5ckYJ7kGuhkdFidmPygEnHP8AKvLPDHj
Lw14UW30HxNrtpH4q1SOXV9UjEykxTFEdoyudwwhVUGDlY/asDxN8crbSLqS2srLyljmwIg
y+aV3cvMMHyVbPA2tIRltoAoAxP2ftM1TTfiH45l1jSfEVjDPcFdLbUYbryHt/MkOUMg2jj
y8ZO6vWfiV400/wf4aRrmzm1K81KUWVlp9uA0l1KwOFAJwB6k9BXP2Xhnxj420O28T3fxB1
bw7dahClxbWWkGFra1iYblVg8ZMr4PLEgZ6DAFbHhv4UeBvCd/BrMdi15rMIOdV1Gdpp3Y5
3OSxwGOTyAODjpQB0XhGCS08EaJbT6ZFpMyWcQksocbLdto3IMADAORRW1HJFNGJIZFkQ9G
Ugg0UAPooooA4X4h6VrlxFYa9oEKS3mjCadEEpjkJKj7vBDDAIKNgMD1BwRLDr2pQw2viyR
WuvDup2tvMYkQ+bpwZN28gf6xDuG7ABXGfmGdvanoa8wv8AQ/GepeMtV0/TNTfTdBiW3MA3
PFEg8sAoioAzgbf4ZEA3cg0Aej217aXkKzWt1FPG3KvG4YH8RT7e5t7qNpLWeOdFdo2aNgw
DKcMvHcEEEV4l4h+HPgvwfosEuoXl3i4uPKhhtrSwjBkKOxVTJGFUbVc/O/PqSa6n4T3Wia
d4T0/QLSW9jmuRPqMC39qLd7iOWQy7lC5RsCRQdp444GaAPSaKKKACiiigAooooAKKKKACi
iigAooooAy/EBmj0C7urWN5Lm3jM0QjGWLLyMDv6Y75xXj3xGlsLWa/+1fZryBkjv8ATd/l
um6SO4JQq5AXLoSsigsGkHUDFe6N92vMfFfhtNS0+cyTlFVnhiugkivZy73EfAzlD5xUsNu
0YYEYBABF8FPEGjXHgqz8NWuqW9zf2MbzFI9q7oZHMiMACeQskYYfwscHqK9UrwHwLqOleG
/irqK6rYtZzakUs7Jo5UmhgYsySJvB53GGAMedrlVIXcu736gAoopCyqCWYADvQAtVNR1C3
0uwkvbpiIkwMKpZmJOAoA6kkgAVQ1fxJY6Vp/2uNJNRbIxDZlGYgqW3EswVF2gnczKOOuSA
fEfGvxmsLizWCVYZLdCksMenfaJ3u5dpaJfMaKOOMBl3EbyWUfgQDI8S/EDxj4qi1AWq2lj
pFtNHHc3JncR2rKVfEZAQyl1dV3KWKspI2BkkKQaf400zU5dX0PxFNePa3EL2wvBdRrKgUG
W22lmbL5jK+YpymCp+TA3PhnpFy1pbaderLEXbaLCQkfZJlxufbjYwCxkgEMM+UT94V6vqP
hSe8J8u9jmzhVkuYy0sQA5w6spbkZw2cZPOOKAPCLbxh8SrrT7nVZNRvIdPgmls5LZnKvGj
kAM8vk585WdR8itgkARgZ2tl8efEa7sNNt5L+Gc3Nz5SPLMsFxAxyOYQoMoCbZEyCcsGIfh
F9sj+HdhawhbMiKdiWkkWa4jEjE5y6rKN/fGTxx2q4PBWlrKLq8S2lkjA/ePDkKok34CszK
owqg4A5BPpgA8h+G/w+mktdMGoIY4WYSW7JIXZVTflh8vBRggQvnHmMQSQhH0NbW8dtbpDG
DhR1Y5LHuSe5PUnvVXTbDTYFN7YqkjXCqTcBtxkXHy4b+76AcelaFABRRVW+1LTtMtDd6lf
29lbhgpluJFjQEnAGSQMk8UAWqKKKACvJNZ1K7n+JNz4RPi69ljuZrFvs1s0cUlsrfaXkj3
xqrqpSOLktu5GDzXrec1y/wDwhdjdX0t9rVzNqNy88U6nPkqhjV1QAJjIxI+dxOSfQAAA5e
51TWvD8nifV4dTi1e5jvrWxKXs/kwWkZwQVRRwczhck/NgEsMVj6947OpWHg7UbPUo7m5uN
bkWGxsLxYYbtAkzW5mdvmVSFic9vm+63Ar0tvB/hd31J5NCtJH1SZLi9Z49xuHQqULk9QpV
cDoMdKkHhXwyukLpH/CP6edPUMBbG2QxgMct8uMcnr60AcNJ8SrpYNP1a80i7t7OLRZNZuk
s54pVl5CrGu9QzDG+QP8Au+E7jIG1pHxK0HVJ5Faz1HTY0ilmNxfWpiiKxKjP8xPZZFODjo
fStLU/D3gtr03OrWNgtxexR6epnYL5iAnZCoJx1Y/KOucc1zQ8Iab/AMLCtoWuLubT7BbjV
Lhbm+EiST3EqlFMe7cqKY2YDaFJxjJBoA7zTNXstW0WLV7KRzaSqXR5YXiOASMlXAYdO4ry
L4neJbvWPBeu6baaZHdRX9lNa2cRkjPmO67Y5GDsFH7wx4HO0EElSyrXp3ii5aHRWt496i4
3xu6oH2KI2ds5BAyFIzg8kcHpXz542tftXibSIII0Nvq2pQh7u4Ro7e4MoOVBGQyMl5Fhep
Fq+cYzQByfw7+F3xI13UvhtrHiLw9ZN4X0h3uWtx5cZXfK8qOoEhMi5ZG/h4GMHHzep+LvA
2veIvjSdY0/wzc2X9mtZNZaotxHHbOVYyXEjoDukYr5cShl4wTkYFexa1r2i+F9H+2areW9
jbRjavmSLGpwCdoLEAcD1FeGeIv2j9Ps/Fl3YaHEdRtDZotvIt5BAplYrltsq7w6lwCp4wM
464AE8N/DvxNbadpzX/h3ULi/1TX7PUNdnv7q3HzRGWeSREjBATzRGo5LOODtABrR03wJ4u
1TxBpWta94R0+4gju7y9jgvtQYC2nluvMS4eJVIZhEAoXJwVHK5OOo8SfFtfD3w40HxJ/Y/
wBo1PWIo5odMNwN6oybyzMqn/ZUEDBd0XvmsjSv2gvC8NlJY+IzeRa9aQkz28NjIvnSKsZZ
Y1b5usmAGwcKWOF5oA6D4dfC+w8Jz3Wvanp2nr4kurq7leewZxEkU0oZY1U4A2oka8KPu+5
J2viit4/wf8Xx6fC01y+kXSxogySTEw4Hc+1cz4k+JGn6f4i1uabUNZt9O8KWaXt7bQaZxd
s7yIqiRhllBQglQF4JL4BA6e08faBq3w5PjawaefSpEbyh5JEkrb/LChT1y/APTnOcc0AeU
3Wi+ILn9oPRPiNB4Ws5fBtrYKLjWZZ7UO+I5cXSnzNxTbIpycHC9OBXPeNLfw7Y/EuXW/DW
oTx2WoQOuqLOZEtopHkMuRja+WAlchTxuB6Ptbml8S+Lr7wboPgjSb6Oz1LRLBrh088raOE
IkjcyoCssbwlkCthco+d2VIks9J17WNbgj0O3s5vEF7dT3rWMdwPIjWNo5Gd5MlZDmUKNrN
kk5bCnABc8L/GnUfB/gbS/BdnNax67pcN0tzDf2slxGWUPJDFEyyqcMoxubhQvOMqDX+N3x
S1vw58Ytd0hNdjt4rbw+fKWKw8/ZK4VvKfJIAZgp3EDG4DPrWt9fjtYZ/CY+Gula5b3k1zY
3eiWS7rua8DyCOR5sHZ8kVyw8tMJtXLANxyF9q6xXerWuo+CvDV3r99cTZ1LVblpJTIL37O
8bFidxVtrDI2hQT0UAgH2B8HruW/+Cfg+8uCplm0yFmKDA+7RUPwVLyfAvwc7hQzadGSEAA
z7AcCigD0GiiigAritSbxRpPj641Wx046loM9hEtxCk2JY5UkfLRIeGOxhkZGdoxk8V2tcH
4k8Iahq3jaHUba4jS0msvJm87zWEbxuShCpLH94SNk842DpQBkeIPG2o6r4oHhbwpJazzSW
KXQiktvNeYNI6Sbg7IsSx7F3FgxzIo2+tzRfBvim58TaV4g8Xa2k8ulPI9vBA2R88ZQg7Uj
XGDkjaxyBhsZzDF8K1h1yHXYb6yi1KNHh+0xQ3aO0Tf8ALMkXeSMgHnPIB4PNdF4N0/WtI/
tXStXuGu44rkSWtyTIQ8bxqSo8x3b5XDdWPUUAdXRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFB6VD
dXMNnZT3lw+yGCNpJGxnCgZJ/IVl+H9ck1rSPtl5pdxpTmVo1husZdc5RgQSCGUqeDwSR1B
oAb4b8SWfiayurm0Roxb3UtsyP1IVvlf/dddrqe6sKTX9OmuLfzbWMSjJW5t8A/aYiu0jB4
LDgrn0x0NQ3nh66TX7PVNBvY9MH7uG+iEIZbiBMsqqOiuD8ob+67DGQpXY1H+0v7OlGk/Zv
tpAEZud3lg55J28njtxn1HWgDyDxJommayb651PS/tEsiq1tfx7o2eTG2N2TchjnG7bhsBy
kR3KVAWhpPxF8T+EY7f/hJ5Jtc0cSSpLOsGLu05DRrKMgl9pB8sorYJxv25PpzaJrrst3qf
jKa3faA8VhawQwt/38SR8Zz0cV5j4gsbbSdCN5c3erTvPZpL9tm1G6kP+tEUj7HcqqqJFlG
FBwu3BzQB6OnjS/vh5Wj+D9XlucKxW+RbJEViRli53cbT0U9qnfwpNrN3DfeKL+W6McckR0
22lZLJgxdcsnWQlGAO8lc8gCvP/hN4WTWo7Dx7e32pxXUBntreFb+YxSR+Y2fMVmOcH5cAB
SU3Y+auv134o6BoPj/SfBk8dxLe6jIYzMoVYoGwpCszEZbDoSq5IDAnGRQB5/8AF3TfC9jK
9mumw6aZLe3jll0+FIZZbZ5DFNEXUDAWMJJtbKssDDG0NXQ67LHF4W8EWfhiWWwTV2FhBFb
7ZVAkt3O5mZTnywHcE9SvI5rB8Rat4E8Talr2teIPB+tXi+G52Wee6QwQQKnlKxDAg52uZA
pycK2MZwauieKJrHxT4dtY/BcUC315Gs1zNqst/wD2ZNMHdVIYfLK8UmO3EiDJCYABasfGF
9pX72K1iS7sJbnTUtXngtobieJ5vNaacxgthVjf5EVd8yjnnbTsvipr+ly63EZLKZpruSW1
lv7piJdrTKyRqANqH7MY4wBku+ef4vbrDw7pljZi3a3S623U16rzxqzLLJI0jMOBg5cgY5x
Xi/ivV7FPEviBYNVudQuo2NtDp9haR/I2UUmQpGWVY/MbDseTI+0HYMgGh4p8eSXnjbTbSz
1iDTvsl1cRJBF58907xwOXaSCNgrRiQKAGBztJBAqCTx1q2oWtvoviqO2eR72wgutPW0kaW
UPZtcPFgEK7sVA2DIUNhuPmrIMtxN4duLTUtVkuLuTSrGGSz1Gx80R/aZQX3xxqCZ1i8oDc
WOVOB1r0TwxDrkvi7UtJXXrhdG0KSFIYTDGXdWgjZInd1ZztBbcSQx3LyORQB6NDjyUATyx
gYX+77U+q019Z2stvDc3MUMlw/lwo7gGRsE4UdzgE8VxfjLXvEX/CTaR4U8MXENjPfSL9qv
5YfNNvGVkYeWpO0uRDJy2QMDg54AOx1Sy/tHSrix+2XNn5ybPPtX2Sx+6tg4NeA2lj4U8Ce
O9U1iTVdY8ZRaJAZBZW0Ml21hMdxkmmOfKEm1cb+HOX3ZPNei+DdW15fFmueD/EOrnWxal3
gupIUimCDyzsk8sKjHbNGQQq/wAXHQ15JLrWueEW+IOk+DfBUV5ZROYJn89Yo7OJprnMmwZ
dwFbJAAxg5oA+ivD2u23iLSF1G1hnt13vE8NwoDxurYIOCQenUEgivHfiJ431vwv43vbLxB
4nS20GPTjeW9vp8f2aaeVjP5UDSZdyT5OMptyTW/pni7w/8PPhElwbe6lbTJ1s7u3kmjacz
thmYvkKwKnepGAVK4A4A5v4n6Nrl3ruo+OrjR9Fl8L2OkoZBqhaU3CrHc5/dIoI/wCPnu64
2E98gA9Q8BaGvh/Q7m1+2NcvdXUl9+8uZLh41k5VS8hLHAwM98V1teCfA34gW3iS08R+LNe
1OxsW1C+t7KG3C+TEjJGERI2ZyX3blOMAgt3yK97oAKz9csJdW8PajpUN49lJeW0lutzGMt
CXUrvHI5GcitCqepRW9xYyWtzNLFHOPKLQytE/PHyuhDKeeoINAHyTJfaXo9vEvhuOBdQbW
ZZE1q5jW6lsFef7PZ/vZ2woZFeQkbyBg4G7cOp1C38P+KvEmo6pZyW08mo609xdBbxhF9i0
xVLGdVOPnmCgZU4WbcAcCvXZfhr8NbZNDjuPC1lI+lyqbCSSNpZUKlmGXOWZRuZsMSo69hX
M6w/wujRorPw3ossf2C4iiklxBE8c2d4XaCxRyDvkAxtD8nBFAGJ/wtXVtK8HaLqUGk2use
IfE10boae2pNJHZLJhYIwdpKsy7cJhckSehFN+KXh/UdP8LfZLC1tVuriNT+4kaIKYy8kfk
qH3kx8ocLysyEhhHtHO28/gvSfD8vxKuBd+HtCudXhMmhK4aG6ntSRGyMEJTaRjywVTdFjO
OvQ+OPEuj+Mtc1KHSNe8QaTe+FNNOso0MUsdvcDymIGPkO4rImPm5BIxxwAedal4v8SfEfU
Y0uHnsWS1Q3Ft9oWNIp4icrt3k8lSwKqG+fIDGJaboPw4+G2vHxRqnxH1S70jUbrxBPpPkJ
dxx5ihMap95SdoI5cH/eJOSeF8R6td+Lm07RbGO2lvNRgTyLGxzHcQtJIJEkHCIZXVvmYnk
OcjKVcvfCWvfEW9m1jTPBV3qtidbPmygqwhjJLSsoyM7leI4yS23PoaAPo7xL4D0Ge90LTm
+IEtiup6emiR28yxTPqEEbGZQjYG0nb8zAEFQBwcGs+x+C9reRXWtWPxAOoXFwX8vUfssTm
KU3izXMgKnBZjF5eOigY5xXPfF3Q7DVNfl1Czsrvw1P4M0SW5F/a2TL9oPCw20c20DhGYfK
TtMvHKccTP4T1iTT7+G303xI/h+x8PC10+exNwyziVoI90YD/OrgySGMICBndnpQB6/rXgL
QvEPxBufDur+NfEMl/c6Tbs8cS+SktvbsVYyybNkjO054A+XccAZBrZ8ReL/AFh4cHg6ws7
jU7eW7j0VrTS4STDJJvwdxwpKtGxYgkg8mvDdePxBuHXW/F2g6nouhwfbIAs1x5bs7TO9pb
RGNtwjzFbKem45AOCM273SfHlx4M0XwtJH4qmvr28lvZ3urWcKJPIRNoYSu0avI8p3M4UHc
Sm0gUAU9DsrZ7Ozs/GdmJtYs5F02SF1QG4CzyyvGNg+VQrgAjCp8rcDy2HcaofCHgHXdA1t
dDs5tbmLfZ3ispYnknbjYI4i6pxuJKg5IJ4By3WfGrwJotx4BvNU03Q7b+07dI1UpMbcuqA
hAQAVkC8cOMbQcFTgjzXUPAmsf8ACp7d9B0aS68QaSsFvH9svfKeFlCtFcKI5RskIKhV3HG
cfMCRQBl6XDo7eC9f1SwupYtZt9Zn1G11DRLYwTOrrOzRvI/zvuDywq2OC6bcnIrk4/FtjF
4I0TQtC+GOkz6o0LXN9f3+lx5uE/1vlouAXG1lAYMSSCQOhrc1S+u/DWl3mmpqN/aRXkcl1
q8GoNGnmq3G1d43Fh5bDOA7M2cj7xgMU1z8NbzUb3SZLK6v7C1Ys7G3S4JiESNGVkSNuCzF
eq/J3XFAH1L8KL2PUPhD4YvobSGzjnskdILddscanOAo7DHQUUz4S2baf8HfC2nu7O9tYpC
xY5OV4Iz7YxRQB3FFFFABXF/Em2lfwqt9Da31w1lcRSyDT5WjuBDvAlMZDD5tmfwzjnmu0r
NuNYt4tKbUoIZbyBC2/wAnaCgXIYney4wQQR19qAPL4vG7+JJbTw74Eurg2+0qzyTE3bnGS
WZ9zQxJn5pGBZmKogzzXUeFbjxTpviu68NeI7iG+gNqLuyu0l3uQG2SI4KgjlkIzuzlvm7C
+ni7TU8P/wBvNo9/aNdukcFvNbBLi8dh8iquckn3xgAk4AJrjvDes+HbPxzPcyeG9a0e4up
BavqLXE1xYzS7iFjZ9xjDbmKjGRuO3OeKAPXKKO1FABRRRQAUUUUAFFFFABSMwVSzHAHJJp
agvLW3v7C4sbuMS29xG0UiHoysMEfkaAJJEjngeKRA8bqVZW5BB6ivNry38QaW/h7wzqEVl
PpKajAltfRyu11IsR8yNDFswCAmGffjapOMnAxPCGneJbbVtb0PTfEDaRcafttbSwvledJb
VWKi8VGYFSfu8fJuj6YYVpfEDxhb3BvfD2kzNLqFhGtwxiudkcrESq1uWQ7vMCo8gTHOygD
1UdKy9W1q10uCR5XUMiF2LttSMYOCx5wCeOASSeB1rB8E68+qPqemut2qac0McBu4XjlaIx
Ku5w/zbmdJW+bDbSpI+YVynjRNW1C6ure38gyRtdNiRTKkbLCBG+5CHTaHXcoBJV5PvZoAb
P4ya41yKR0keIzN5YvIGiRzsWNWBO4xJvOMBWlySxCoeePuPF2keIfDMmj3E8KQanuWZZpH
mZEKbjMhMpddsscZAcAkuoKpyRytlFqFnYreXnhl/E2oMG+zrcSRyad9mBBVsBUSQKGjwof
yixyuWGF6Pw/4s0zUtsXjrVNK1HRfIzBpcEcSMkgIMcttCoWSNPL8wMGJZt3A2gkgGF4f+I
OueH9fa28LeIoNdgubyV5tGS1j3mUBC4G07wCAcEAncM7WBJrs9Z8SfDP4heKNMudY8QzeH
rm3t5bK4sr21jXzVeRCyeeQyoQ0QG5WB5OCCazdW8QfBjWIUht9Bi02KRWEdzpckFoz7SCB
lisLkDDYLMVyOAQcczcXHwlmvfK0vxBrGnX/ANo23D6vfAqiscSfIxba3XooBw3Y5IB6x4w
l8F6T4V8VeHbfWLm2uPEqXM00iRyXpdnVRKIo84J2NgbflXGWIxWF4V13Ub68tNX13w34fh
19ISkd8kUX2pd8f7t/L3q5TkKCgYsAdo5rzNltvD3xvi0vw7qFvFELGMWfiC8hja2O9FlRY
tisruw3KqgKx3HHUGmaQ1/pPiq5vfF3iQWc9iwSDT7ixmgNzEGVm/cIrKuUEigE5bduwMA0
AfWmg69a63pi3cLj/a9OpHfHdSMHkEEEA1qLFD5pnWJPMI27woyR6ZrySDwLeeIfDGmpb3C
W1sL9L6ez1O1kZWU2SxKjIXyzI21juZgXVs5Ir1HRtMi0XQdP0eCR5IrG3jtkd/vMqKFBPv
xQBNdSwWdpPdyQuyxqXYQwtK7YHZVBZj7AE15NqXxf1LS9dvYW+GurixjZEExws1zKyggBQ
pjB2lMLJIrnIAUnivYT0rlNEv47rx94ntbYSvbwpa75PLYRefiRXQMRgsFWLOCcZGeaAOM8
A2+o2vxX8Qt4kCyarfQrcKPmZbcKsZaOMkkAATIp24z5eTyaueNdN8X2XxH0fxP4b8Ptrtq
rQrdQxTxQyRhFuEJzIyggrck98GPHG7IyvG1ufCXj/wD4WPrWrXskexbOw0jSYSpuCAzEzy
twF6E/dHyD7x4PR6D4z8TTfEifwh4k0nTbWU25u4fsN08zLFxtZtyrkFty5AGCv+0MAFvw/
ok1jrWueJNakTTNT8RSxxw2yzK5tlSIIqqxGGkOwscZHAHIXJzLrRvBvwu07U/Fkul3+san
ciR7i6MZurm4JyzLnASNTzn7ietZfx1uvL0/wpawLJPdtq7TxWsEMks02y0n/wBWEVmVgzJ
h8YVtpPANXbbxR/wmnwa8SxfM+r2en3FtcIEwzSCJtkgTqu7+6cFWDKeVNAHl914d1rUtc8
L2nh4/b9A8WWEN5caJOyKbW0jKyxiaciQ7EMnlqVQMVwmTgMPU/jVZag/w4vLq08QX2mxq0
Fu1vasqJN5txHGd7bd+NrEYVgME5zXlehR+I/B+j2/jnSfG39p2F5Jcx3Fn5ULxp9lMjrbi
TG4R+VFKoAIwzBuckV6Tb33in4geH/GHh3VNKtbO5tLiKSxZmzFKnmebErMrN1WNG3YBxIP
lGOQDm/F3hnwr4di8EX2laBp1kuyDmOBRgJc2khYHthRIT3Iye1e/14sPhj468ReGtKsvFX
imytH021a1ht7O3MqkNG0ReSQlSz7CMbQoDDODXrul2lxYaXb2d1qE2ozRIFe6nCh5T/eIU
BfyFAFiaaK3geeeRYoo1LO7nAUDkknsK808aeMbDStftzNN9mELLGWaVQ8pb7iquS2C554X
iNskqMN2niO4liso4Ut47lJvMDwuf9aFidwgxk8lQOAxxnj08Q8X+SviXRLoWl5eaVYanHd
XX2KLYzu6iUTYd/lDyF8NkKQzpnKAUAc14W+LmoeKLK/0WaxsIpIb17a0a1uZ1jlTdhFMiq
MRhriMKu1sAbZFTcrG94c8FeNPHHgm58YWniS6V3vZZINE83yVmRDIpikkO8ZJY8FShxhgV
ICanjbRPAuj/DzSPEnw9sW0ueTVIxb2Npbuj3c3mhZI2jPKupiycjGYgDkcVF4S8bRfDR9d
077NqF/4dSJbqxiYorRylWkmQGTYVVfu4O5iUbALbgADbuvgzqms/ALTvA1/4j/sFmm+3ah
KyfaZEbcXCB96gEcbm53EE8ZryiXQI/Autah/wi2p6j4pvtbtVlubd7XfEkYXEUnzPIzZTM
nlkgnCAldyo3b+JPib428S6LpmjjwillPrsif2dtu0e3uiRu2PICVKKPnI6sF2lcE15xpWt
a7ffFnXtD8F2t54hPkvvi1C5jtmupUaPM0MxVJJGSSSdxh1OwDBA+WgDuILXwnpc1vcXa6W
caZE928+6SQbo0W2l82IYQRkMhyd57biyivQ/gTpd7Zafr96lkbHQ766R7GJpPM81lUrJOD
0w4Cfd+TKnZlcE0vDXwJj2xzeNNZbUIjMt42j2aiGz87aM+YBzNg5GTgkE5zmvWrXVkkv9Q
tfsMtta6fhGupSixsdoYhRnOApGSQB6ZoA1sD0qNpIYyquyoWO1QeMn0FcZJ4+07XL5tD8C
6jp2s6qY3d5o7qOSC0UMFLuFbc2C33VHJGCVzmvINU8G/Ezx34RuB4pjuofFFjMHsZ41URF
WGEaPEkflEYYSfeY5GPl4oA9buPih8OX8UT+GdQ1yzju7WMXW66AWBtrEZSRvlZlZGzg8FS
OqnGHcfFmw1zXLvwh4WvbXS9e2lrWbW4nSG5jEbMZIgOXwQOGK8EtyBzwfxA0i0t4NHT4l2
OmeGdN8+2Ww1DQbgebbTRg7YQXClQFBZWQYGWBUkg1Q1zx/f6Z4K8NK0lt4qGoW1+s8Op2W
27hCyxRtHI6uTEyRvKGfDZ2Dg0AWfH/AMVPC3iLwu2l36pJ4jtov9Hm0u8Sa2W4K/Mdx+WS
MEA42seBwrbam+HrSaL4XOqXyGCewaOG5a4tQ0kagL85blpJWnikXYoJEkp4x8x5PwtpmsQ
eFzeaXdwQ6ktk00aSTRtBNK8skJMsOQNykqi5yqj5fmxitqe9vPGnju38B+IfEFtpVxsubc
pNFIxeTzldQhDKGcqwIKlRgEYcFdoBzWu+NrDxR41j16bwLdyaNa30dm2oPNIIPNLP8pKod
pLAHKhhlguDlTWn8MPAum/FHxZdatrumo/h3TbVLVYoJ2Ed5IeQWI2khVA4IyQybvmDV614
i1fwd8O9L8JfDLUNHfUtMvo1tTFJZtOska4jBwqFWczPDnOPv5znGej+FfivQfF3gW3vvDm
mpp9hAzQJBBbvDCgB4CbkTIwRkgYySOaAOt0vSdP0TSbbSdLtUtLK1Ty4YYxhUX0FFXaKAC
iiigA7V5hpWk+ILrxrrVuzT6dp8l1JLf28kIa0uonBWNIenzMo8yRwchm24Pb0+uG8TaD4m
h8RjxR4UvPMnECxTafPcOsVxtfPCnKBipZckA/dO4YIIBmWXww1TT75fJ8a3k1lHGbeA3Sy
T3VtEcAiORpTGrkZHmeVuC8D1q/4j8PeIjDp+n6G2iQeG9PaKR7K5EkbSCIhlBkXIVQyqfu
845OCaqaq3jbUtY0jUfDd7NpljqtoVuIbqMFrS4UErkGN8ZG8HoMovPzDK3ngfxlqVnHDfe
PWxtKyGO3ljZ89eYpox/47QB6FbSedaRS7kbegbMbblOR2Pce9S1554Q8Q6B4b8N2Hhi+8S
RXj6dB5cd4IZEha3VisbGQjZwoVSdxGQa9CVldA6MGVhkEcgigBaKKKACiiigAooooAy/EO
tW/h3w5fa1crvjtYi+zcF3noq5PAySBk8DNZeh6t4gvrHWLbULWxj1axkEUflO3kSs0Eco5
POA0m0nvtzgZxVrUNQ8K6rev4W1K90+5uZNrNp8kql22kOMpnPYHHp7Vw8XgPwtovibVk1z
TLC50a6VbuG/1FsPbPtCC1R2+9GEi3AAjaOCCCCADoo9UlufAup+L7LSVi182U0LRJ+8Zpo
DIoiU4+YeYG28c7unNeZaRd+G7rVtS1zWvD+oXuoeRaSXlzFZeZbaz5vlm0n8obyki7M4UZ
XDHHIFXvHNrJb60dK026i1fSbKaG6l8L2OIrqCJIGBNtgqC4LLIEyDkKykEYKNp7WUNvY6f
b6jcanb6eZtVOi3BLQ6jKB5cjKrjdh4JFKY2jeOME4ADwPcalFZaZ4l0HWZtenu7MWesWV5
OXCSxsymVbk5xskMmVJPyMSoGFWtDUPFWl6fGlxeRWwOoyma4t7mUjIWOJUdi33W2mMDc6E
h9xGeBV8V+K7Dwdc6faw6HcQeIdTmVp4rBURZLt4o0MqAq+4/OwBCEMUZTnFeaeIrePxZ4q
k02y07VdH1y0kid9NuwHe9jdi0jgsucF3UncAM7fTCgHUat4i8I2WmSXelf8I9M8l5G8pvL
uHzoFLJEIjh3aQDBk3sXCYG0fKNvm+ia99l1PUBq+my+H7KRWmtLSF4hLJEzjBMt25KAnYG
2hiMfLsIye203UfBGkaJ/xcHwedDjlBZL7RxJbQX0RYptm8twGyRkFiQwIPy5xXoOh3XwBZ
bLXdMh8OWLYVoJJY0hw23AxuwCwzjIyQeM5oA8d186X4n8Rm6sZZtBguoo0OqzaxbTmLJKM
/QucHk/vegP3ckHY8PWcPjK7vb6O5ubHXLOd47m3vPLs43j81lllQEuZVQPKGcOjFVQAq2X
O54++I1/qmvHR/BmqK2mvHJaCS0+ZRiPMmE2nzWbcEQY2/K3OSGTm11LR7iwXSdE1GTxHq/
hi0a7aO7J3wmKMGeGOTPzI6ySx7fLHQHdhEBADS9S8JeDbzW7bUPE/2/Rj/os2m3luJ3v43
MjBtrDeHBwT+7IIYHnki+v/AAh/xGS70Xwz4+vpBdaily9rc2bWj+Y+1QvnKobMaR5VOFyk
QPCnOf4P8D69Otx4v0/WfsuiKy30+oLIiPPBtLSotwkj3HCEfe6YIGK3dJ1/RLW7i1O70S1
0hraZZ7xrqK4LKm0o8eSeZmn3qC7DIQk5BoAgtfFnj/w74i1HwPqGtSRRqiX0jTW+8WFt8v
mwRXPmBmCRtEiSeWS8rOOozXpPhf4x6PqGgrHqWl3WlazaCT7XpdxcxtNbxRcPMWkZS6LjD
N13ZGMg1qadr3gvxBY6lZySabBpUNxCUWeRFkE8p80OVb7jeaTtzzvRsdBXOaz8H4JtMgm8
I+ILlUQ2uILi4VkmgilEhQTmN3UMS7k/Nl9p6ACgD1TS9Sl1Xw9a6p/Z1xYyXMAmFpd4SWM
kZCvgkA+vXFeK694m+IkieNrxvEieH5/CscF19jsLeKaGSM7nkEjzIWf5AMFfL78civZ4r3
TdLFhpFzqEUV1Mm2GGe63yy464Lnc/16159L4D1vUvipr95emCDwvqPltcIfnkvlEUKiHr8
qbom35HzKQB1Y0AV/i3Pdav+zlc6g0SW99cW9nMFlYqIXeWLJJB427j37Vw9hr+v+A7uafx
p4mhuofFtmrWviae28iW33xkxqRnCJG7D92M48zeP48fQl7oml6lNZzX9nHctZP5kCyDKo2
MBtvTI7EjjtVye1t7qIRXMEcyAhgsihgCOh5oA8v8BaJ4w1ix0HXPFPiR/L02W4e1tYY9xn
Ul40aWZxmVfLIKnYjYbJLHmujs/hj4LtbjULq40aHU7zUmY3dxfqJmm3Ekrgjaq8n5VAB7g
12Q4FFAGXqXh3RNX0E6FqGl28+m7VUW5QBEC/d24+6R2IxjtS6H4f0bw1pSaXoWmwafZodw
ihXAJ7knqT05PNeXeLPFni6Pxnc6fb61b6V4YguvLm1G3gRp4THameWImTepO35twQEYxya
qWXxe1VZNKTVrXTnXVJp7S3t18yKaSVbiC3CsHHygNJKWYgD5OByCQD21ZEdmVWBKnDAHof
eqk+rabbanbaZcX0MV7dKzQwO4Dyhcbto74yK8DsvGkekeF/FcXhLS9MtFm1iTTohJL9lCT
O5QTMQy7YhDGpDhgWckKRwTXbx0t94htZrFtPs08JaHKN4h+1GO6aGNCoYnzAm6SLGVDPsY
ZyGWgD27XL6zuNXsfDq3F1aarMDdWtxHbM6Js65cjZyMqVyCVY4xkGuG8Q6XFaaTfWlnDp6
ziFPtMNrMdtuuXZ1SMEMA4Bk8vBU+W+QTycTSb/xlNrXg6+1aXUJbdbSa31O4jRPNjuLjM2
JBgCKONIoySQhwyYAJK10XgfRtd134fWfiE60umaprlvDcTbbeOeNV8sDO0gBpG4ZmbcQSR
0oA8O0/wz4svksoddhgfSvCrpJPMdQE0c8zNMxcSsyBFDnBZlZ9zMzbgExqfEjUR4i8OLBe
W0t3pT222GRbdYG1SfK5W3QjEERd1YyOPMZQ2w4OT723gDQ4d2q67c3XiG9t1aRJtXn3xxt
jqIgBEh/2gmfevNfiJFNaaaqXVokyz3UkEVorszu7qiJ3ITIF0obAbITGMGgCbS/hr4F8B+
All+JcVhqt7eRQ2aJKgk8giMIsNsX+YN1+cEHgfdCgDsfGi+JvCfhLw5pXw6jtAyXEWnLBd
LudohGQNrscAgJnJBzgDio/G/hbxN4g0/w/psVtZ309vbuZ9RmnaBrW62oqzxFBuJGZDt4B
6Ejium8TL4Qin0a78WX1pC9tcq1gLy58pGuONpCFgHcdsgkZOMZoAxvhxbGS2vr7VINSudc
iubi1m1PUoTG88YmYII+FATaqHCKqE8jJzR4V0PVdC+HN9YL4V062vri4uJ/7OiuV8mTzXL
fM2zAwGxjDDCgZNap8bwvPZxWPhrxBfx3LFfOj09okhw5TL+aUIGVJ4B4wehFV9W1bU9TgO
lXXgPXPsdxEzTXEd1bKIyMkKdlwJDnA+71yB64APOPAsVl8O/FdxpOseMtFAWxF9qDu264a
bO2WFXwAsKSv5gUAHMuMDnPuFjqNjqenW2o6ddRXVndRiWGaJgyyKRkEHuMV823WkprOpaP
f2epW+maj4Xe4n0+/TSXXSEUqHnjmZC0cTAeYj5diSiEMDkHR1jR/hf4C0K20ttcvbjXrDz
L60l028MM8SKGcRISTGowSqxH727gHk0AQfHa5lu/FkthqTSJY2Gnx3VpG8T+VcsTMZ4xsZ
GkZgsACgtg9VwxYeSaZpWoQ6paX2meGLHS2v9N23SahvE3nvjaqxXBbCYO0bR84Lgseldtq
Piu4+IGpw/2hM1vp9neyagjRXC3E8EkamNXcLhPIVAzZQruJGCxOT3um32kX9vPeWF/b3hL
OurJFAjNgOxBdpCcqTiL5tq43tnauKAOM8AyeMLeS51+8D/blV5f3qNtdZJQ7SMFy8g8qHZ
uDM3yjIPAqTxNbXlj8Q9C1bTrbT3udJW3aC4mkcQzhnZI32rkMfLUfMDkIyjkx7a6i3Hi3W
PF0epWuy2srcfaUhSXb5ch3YUuB5RQu/wB5Vbd5YIHzMTgfFnT/ACIrKC0vI761sZriVoWn
VFJSO3WUIqhQh3LPlV5BLEAdAAbPj74ceJPjdN4W8W2l5ZaRpUFkJYbWSaXzp/NCOQ7IBs2
sqkYLZ2g8dK774L+Btc+HPw5tvCWt3FjdNaSO0dxaSO3mB2LHcGUYwTgYzkDPHSvRreGK3t
47eCNYoo1CIiDAVQMAAelSUAFFFFABRRRQAVHPPDa20tzczJDBEpeSSRgqoo5JJPAFSU2RE
kieORA6MCrKwyCD2xQBBeX0FjpdzqM7fuLeJpnK8naoycevArgbX4pQzxxXR0iW6sZBueTS
lnvmgB5BcpFs6cna5I7bq5rTk1zS/G954F0K9jbSHkKLpephneG1CAzSoQ24RDfHHGMnJJ4
G0mtz7T4+8PPbeFLSwN9BGnl2GoJAr+bEi4CzM0iiOQDHO0hsEgZJAAMaxudQ8W6ZOPBXh2
z0rS9UjH2me0RI3kV13bXnxhW2vyEjl2kkbgeR6h4V0ZvD3hHTNEeVZTZQLDlAQoA6KMknA
HAzzgCvO9P+GmtGwubea4jsIr2eW5uIzeTyqXkA3sIoTBGpJycYYA89STXp2jW2oWeiWlrq
18l/ewxhJblIvLEpH8W3JwSMZ565oAv0UUUAFFFFABRRRQB5Bq0V34W8Cavp3ieKCZpVuNS
tNTtoyFW9JaUIxP3XD4COcBgAvBwD23ja0tdQ+HerrfxqYVtHmcPapcEBV3HEb8FsAgZ7mu
ivLO11Czls763S4t5lKSRSLlWB7EV4/wCLfHXiCbxs/hPTrd4rY3gtQLYYurpEt/PmaJnBj
bC712cMGCc4k4AMLUpr6WLVr/xKmo6JdWFvZXk0mjstzBdTS77aCaHC+YrhcblUgnAGT1N/
wif+ESh1HxTqF1Z6jttbjOtWd55q6pIZnkEc8UaFjJEN3zKpwpboMgXH8J3Enw2t1XTdRsr
aR5YdQt4IFa5ubZd6QO0LgghRsYwYAwWAXotch4j0W1tfh7b2mpX+o6XqV/Zwy3trPH5UEL
+UoRVxsVvLCkBMSNwAxG0MABnjDxRpPiy/t76z8W6TpOrW80N1bFbtJFZom3FX3kbMmOMhD
kHBOAWJrh/Gvj5PEd5p+reItJ0a7lSVBLc2tx5EtlFHcoskbxrJIZCUZ9uV4BLKTzjS1HxV
4g8NyQ22jfFbX78O7A3N7pkc5A3DZgqHYIcbicKpXbnmn3Gr6pe3Vvq3i7xV4i0vSZLdna+
1HT3iWaVYyzpCiOAVbBIC4OF980AX7HxBq8mtT2N1Y6drXh+O3srhJngi+z3Y8uOOJzgKyk
jzsif5VYKpA3LT9a8G+El0syara2aaZaW8d68KeWks7eQzHyTHIPvsVIVyBtXKrhaxPHd/p
HgP4d6F410eHTv+EhnvUj3X0MtxLEDarKUVmkyMuFywJBEmMkZFdN4z1OC/8Ry+ALvUdDlk
1+xsmsHS2lBjiKzmYDZLuICwoFjUhCzhdvzMaAMm2iuPBWmWc03w/n03Tr+5RJkl1VXuCGl
AjVYywct8y4JVXB4JUZFaXgjwXH4e1aBvD91ctqVtKDcJd2+8zRmV0jUIVygfadwBOwK5Zk
K7W5/S7X4RyajFbaR8PdculvI0ltylxHcXF66l3CbQ77NxVi2fL2eXyea7rTfG0ulW6+LvD
HhnSLfRbm9t7B45ZJPtj3VzDGzR7y235JDEh4IADY+6RQBfuPEOn+BtdvfCNnqC6n4csfML
6HBZJPMobM0qAl1AijDIoyOTKEG4iryeMPBVppUYuvCmuWM1jdQEGwhkKT6j5Zie3hkBHnM
gDo38Jw3J5rrLT4d2etefqXjLTbOLVZ2XcujXVxBEFEiyjJDLufzFBL4BbavpUknwwsf+Ef
j8PW+v6rHo4Z99pI0cqvGzbmTcybs7iSHyXBJ5oA5WXwR4LvrpNNHiOObULZWsZE1JI5pku
JR5qMCNoEqgTEMMnLSHOSc5J+H96W1PwzoeoWgvLZVVAyzRxiKYKk6lMY2hWcjDszbYxkEE
mbxN8MksZbL7TJDrzzCSO2sbi2+S7u2L+S0ygEeXH51xK5J5aRjjGFro7zwndaL4D0zwJou
o6hearMUIukv5bQ2qRoFMimPhUGFVY8FSxBYN8xIA1YvG1loF9qWm3V1fPd3LJp4MSyPBF5
YzM27+/JGWAHCiX7pxgV7zxrr6XkNxcXbx2kAe8a1trIq9zCG2xRlmJw0jK2D8oOGXBJQnC
k1v4i2Ol23h3xTeFdQ1qxKiNItklrsjEbN9pQ7AxO6Zjj5VVhySorc0PxL5el6XDfawmo6X
LOstnP8AZhMYraL7nnOX/wBc+x33dV8s/KDQB1EHxN0FvJS7tr+ykeQRP5tudkTgOXBcZXC
eW4ZgcDaeeK7K1uYby0iurd/MhlUOjAYyD3rhtB8K+BtcWw8RaXYXaRxXElykVyJ4x5hyTu
il5AVmYhQAoLEgc12Go6xpWjrbnVNRt7IXMy28PnyBPNkY4VFz1YnsKAL9FYuh+KdD8Swzz
6HqCXsEMzQGVFYIzr94IxAD46ErkZ4rm2+LXhCysbq816+XQ4YdRfTY/tbrumdVQlgEJ+X5
xk9u+OlAG/qXgvwvqxh/tDRLaVYbh7oIF2I0rrtdnVcByQSDuBzmoL7wf4XTRjFBoWl2otA
ZbdjZIyW7hvMDBRjo4D4BGSKydW+Kfhiw1TTtLsZxrNzfzG3T+z54XWNwyAhyXGCPMDEDJw
CccV57efEq6Ph27059XW4vNS1J9Ph1eNFubOMJAsxJhVc7GU7SnzHBZi4AzQBJ4PtfiHrWt
P4n1Kygtvt+lebJM2nwlrxFcPbIPnIRxulHLEbShIDZNVtE8D+PP7AvrW98K2S3lzeabelr
2+V0lmSQTXNwwUHY7M0ikJgDChcjLV11v8WvDl9o8FvoOoww/wChiRdSv4PLs4iBFlGwQSw
E0ZCr8uTjdxXS+LrjWrj4aXc3hzF9qFzaqI5LdThlbG50AYH7pJUA5zjrQByFx8P/ABZqOt
aeupalts/7TvrqaW1vJg8MEoYKgLNyxVggwuEAODmvSdA8OaN4Y00adodktpbcHYGZs4UKO
WJPQCvIIfihqvgvRW0i+0eTV7mCdrO2uWnkVLyZfJ8xFkfecB5JBuOAoVR0V2X03QfHGj+I
vOj09bhri3kSKSJ4XjJLKG3IXC71CsGyOxBxyMgG1rEVxLo12tm5S5EZaIj+8OR3HceteDf
FOZbnwjbtHKBdm+DW4eWMPbzznMUjkHcPL8y5VRyOCeCor2/xFeLaaNNl2QSK6l1xlQEZmP
PHRTXgHieO48U6xY+F7S3ha4v5JIZ4kdtltcCPy5CBnhFBbAAJCowODKCAD3HxBqeqtjQ/C
81mNclG7zLuN2it4gQHkIXhmG5cJuUnOegNVbiHw14cu7bVvFGqQXGqSssUN1ehS6M3lRsI
Vx+7QsELAcAnJPeuH8SajJ4D02x0zwF4dfStP0/Urf8AtW8uNtrbtG7LHueSRWMxYsu51yw
AyTkYrH+NuheOPE3hbwfp0MWiHUodWjnubz7RHHChIaNEjSY5dm8zIHqooA7rxZ8RrBPhn4
o13wlrNhPe6RBOS5ZZ0idFYgsqt/FtIXJAJIrib7x5c3Hh/Q49cvLbX11++jlFtZTy232aB
5xFHA5iQhzywYSOgZkZRnFc14L8H614f8M614B8ZeJdH8Pan4n1QzC5g8mae7gZdrR7cgI+
4feIZckjBJrq9Q+HNrLqt94t8GWdn4pa9uYb55LrVGWBpIZF3JGkREe8uskm9uFdzgHJFAG
PoHjPQPCL+L/HB8C+J9EsbdriK4toZfPsJpo5hGcIpKpLwAWHyAAqCSMVmfEtPD/iOw03x1
4atryKXX7tY5IZLYQ+c1o7qszEMjoQSVyzBeVDAHBEXia98RrollN4WtYtc0Kx1VJNT8L6W
zTFS03mxES7S0rGXLs4by9yhcEBiaF5cXnh+O38P6dpuuC44S8tdZImmkhWQIFVIgilCjTH
CFt+5+6g0AdJN4Uu9d8APb6BcFJtPuJI9NWCTyJArT3DPtVlDIzRSwhgMYwQBjhr/wAC/h8
/gi/kh12ys7TX2+0jEfBngDRqHABK5yoYjOR5vOM4qbXP9K+H17BDqGoWU9pbyRxkt5EyZK
th8tuUmSOM5YsCJSrAZyIvg7ovifTPD0eueLpZpbnUJ0l2SMImgjjDFQvmMHPzOEIP95hja
VNAHrmqW+l6bb29nZafHGI5DdG3tYmUEKCeVRSDluAD1JyMkYrxOWO9+I3ja0h0+5X7PBIW
uGDsiQRNNISSCArl2LGPG7cFU5G1i3R/FPxnDolmVksY7ya6by5ozIGiiDIyIu6Mb/M53AZ
AAJ+YdvLvGvh3U/ACfD7SJ/FE2kXmu64jalFp1wkawQgqAQxUEbdzncAqguQBtCgAH1/RUc
LxyW8ckMoljZQyyK2Qw7HI61JQAUU1JY5E3xyK6+qnIooAdRRRQAUUUUAQGztTfi/+zx/ax
H5Im2jfsznbnrjPOKnoooAKKKKACiiigAooqtfXTWlo80cRmccLGDjcfr2HqewoAs0Vxl74
xlt2Dw25njMRkxEEJQZA3NukU4+ZSOOVcH1xtw65brpzXV8JbYoVUiSB0Zy33QqkZJPTAyc
+vBIAviS9uNO8O3d9auElgCvuK7gF3Ddx9M1Q8T2nh/V9BuLG/uViLOwintifPgnCnDxlfm
Ei4JGOeMVz/iDxlo+oW994Y1OFrePU7Rrf53UFC6kMHZSVjIBGASGJOAO9eb38+s+KtQ0TR
9N0yHS9X1ZP9LluSDCpiWVHV0XcHkD25OGUhQ+OG5oA9ssdb02zs4dLkvpZryANbqs/Nxcm
NfmkA6vkDO4etfLd5PqCa9davqnhXTNR1SeWJIfE11qMMq+QYC0Uq2shVQpWMOTI+ctjtge
wWHwUu76yij8XeLryUxlj5GjqtnCcjByAOVxxtAVe+Cea898daH4a8L6tL4f8O6XdeKby0i
Mz2F3eBkjCxtKYhGse4jbt+QEBvN9zQBk6h8TvGmoaTeaZqHjS0ULGUkg0qxmWZzncV3SpG
qfIrYAlBODtJxg7K+CVjtX8V3Xi6xu7K03Ro2p3Mm+K1ZjEJd2coQ4dBtwrnDAxlQ1Xfh8f
Eh1qDVtb8MX19frpZni0i4FtapYk5Ba2g3gsMFULFM/NjdwQ2R4b8D+ItM8XjSLvVNS1+1V
oZtRSxRHKyq5mjs5NzYWM+bJu38Hnvg0Aeu+FtG0vSbS0v9Xt9MsoL5V+x2cka73+UthEOd
rnOdilsKEXJ25PO6n4an8caLrfi7SNa0bTdP1BLWK1ulR9sFrbyy+bIzOq4bZK5CgABlHzE
c1zcniL4hR3dndSW2vzXVz9uulV9PAe0jZreNWCOocKivM3lruJaMEBlwavXb/FPTtS0620
rUtak8PCGSO2ji0VFnkzFcujTb+F2EW68qu7PTIOQDsvAnw58K6Xqy/ECy1/UtUaWDbFPex
xQJsVTGH2pFHkbOjEcjnnINcunh/whpQ0nQvEfhVdVMks9nPe21/ut7eWdpLiVdqsNhWJ3Z
ncIdu0KWyAN/WrHWPG/wAM/C2jRaSNZjaWL+1mm1CIlDCOUlZGIZmcAOoyMbx6Vm+EfhD4t
8N2As5dY0e4VkvZJXkgklLzzJCitgkDjyeW5OGPHOaAO+8L+MPDl3NpnhrRiryfYVuIlt9z
Qx2wVdjB3ClgQyDgE5PPrXa1wPgb4cQeEL06pdavdarqb6fBYNJPgJGseSfLUD5QSVGPRFr
vqAAjNRLbQLctcrCgndQrSBRuYDJAJ9Bk/malyPWigCG4tba7jMd1bxzoVKlZFDAgjBGD6g
kViP4M0BtcstVWzWNrLe8cEaqsRkZY1EhUDllWNVU9AM8dCOhrmdZ+IHgrw9fyafrPijTrO
9jiMzWzzjzQgBO7YPmxgE9KAOmrzT4v6W3iXQtM8Jwi6WfUrwFZre3klFtsRikrlPuqsvlH
qPyzXo8U0c1uk8TbkdQynHUHpWP4d8SWviSC9ubO0u7eG1untM3UJiaRkA3EKfmAySPmAOV
PFAHjOl/DjxbcWselQ6QNFTTY5LbTtTuLhS9qBNcMTEiFj+9DwKxYglQ2RkLu6Hw/8LdetE
t4Na1TSodJg1B9QTTLC0+SEtA0YVZGwThnLHK4OxeBk16PqniG307zUht5b6aIgSRwtGgiy
pYbmkZVHbjOeRxjmsq08VTTiWadreOFkBhYQym33FgP+PnG1+vZcd8kAmgD58tpPDl5d/2J
5/jGY6Vt0/zNGsk022miWHy0yJHLnCCXJ4LGR+MKMddo+ueF7rxZ4dt9J8HXgj1VnFjctq7
7RFLFtklnBJYOYYR5aguSAPuZBr0Txt4K0y+8N37aR4f0+bU7ptwnmZ02O28eblFYsVMrkA
jHzHkdaoeHdI+Hr6pb6hayHTbz91K2kT6iuYpIl8qJmhDkBlUbQBxwOMgYALGk/DnT7D4kf
21HZt/Z1lb5slkujIkczqkTBIjwgSOCMA9TvPpXeahfW+mabc6hcsRBbxtLIVUsdqjJwByT
7CuD1C1tNPuf7S0DXLnwwLhjj7UA1pcylhhPs0hD7mJP+q2knPJJFcP40+JEg1dfAuteGnf
WLyy899R0+B7mG2t2Vws7xsm5FEgwysOFJO48ZAG2+lfEKwtL6O10K01bStSeSb+w57w3UF
tDuYzxLKyx+TMQ+wLll3F+irmqlxrEd9Z3cvhy78U6ZqC6R5yfa4TcJYwIw3/Z5CvmSyOyY
UNIA4GfuhRWj4b8eahq2pTaeIJbu2k3xzWF7kPPvVZCFSTB2OsyojEIu5eRh8ra8QeCobfQ
ptQ0Hw5a3ul36rNcWkFsgma5DAQiRSu3yIMAlODlTkMSQQC/4e8XX2pTadpviTxBoH9mSia
zmIlZJb2YMoWKIMd2YydjvuIZsgAc45jXJNW+D/jXVfGt7G2rWerrDBHfPllVyQHEoU7gCI
0IKKwGcBSOmaumaf4wsPE73Gr6nrGp3Qijjm0/T99pqMaSAZjRYxH8szyAF5HA+R3JUDHca
doPjs+FtP0LWo7izsI4T+6gmgmH+tjWK2lCRBtoXq8ZxgNnAwKAOOsvjB4o1K6Oo3vhe51/
Qbe5YXH2WzaKOPY+0DZLGzb1ZWbJkAB2glDxW5o9r4B8WeL9K8caTePZajp8817dRa+kjzS
wlQMqzSYVEzuTG5RkEAda37Pwcul6VNfmwlJtojI5SC3QzJyXXdIhkbIyDu2jAUAADjzz4o
HT9E0+7tdDSe0uIoVjgnZCNwhSKT73fAnxkcDao6BhQBd0zwZLdfH3UZIfDejaNod2ouZbe
e587+0o1ckzpGoKq29UPDLgHLAkkV3nhi78BeKoZbL+x7XS1GozRJbwXQSDUJxGrSOixlfO
Xbt5ZcEcgY5qPQ5Phv4V8L2Oiapd2s7on9l3V5eRgfPIrO8TORgKTuBQHAyAcZriPEnijw1
ofxJvJvDV7FqV1qUihbP7FHIY7iBY4yLaR3VU+RQpOG+ZeNxXbQB1HxG/4Q/wNqSeKNP0tb
PxILQ28E9rN9nUoQI40dfuuByQCG2LGz4OwCuGXw5Jrmq6V4g8V+JxL4jt023kN/cm1Rfum
NE2hQ21xNgxoUJxnJXccTW9P1bxEZz4kMVlfSWZkghM7NFaMAoifzAzGbaWCLsYlmduF3Pu
yJ7P4qap4qtI5L69t9HUm1t5Y3CsIYR8yxR742zlXTJVSAOeaAPUvFvi5vA3hTSdRuWt7LU
WguPLazczQFW+VGWVsrsEcabchssVYx4VhXmupePvEk1idRXTdPsBPA0xkv54SJIxIWRlQx
tO53EdcpkZU8Bqs/EKXUY9H8Oafp2gStc/JLaw3EMspvpWlIlQbmIKkxxMpzuxgnqWrq9D8
I+IJtV/tDX4U1fU5HWR0t5BKs027mXy2AQGIfuuSqKVx83K0AZMB1zxn8NDZWuqWqreIbtl
3hZrbcsZV2jSMZKjdkM+cDeGK/LXrXwg1KHU/DFzY3t3dajfW1w8xkvWklYwySP5ZVpCW2/
I6lSSVZHU4xisLWP7P8PadfaZc2cdjJNbyNeS2RjOd0JRgVCplt1xGcLwQoOQQc8fofiu88
KfA/xh8R7XSnWG7uhDZuk4gdITMw3LvEgGyWaU4IIJLDoASAfTqgKAF4A7Cq2o31npml3Wo
ahcLbWltE0s0rHARFGS34AVQ8Las+veDtI1yS3Fu2oWkVz5Qk8zZvQNjdgZ69cCsXxsbPW/
sfgZ5IZJtXbzLi3ffk2kbKZT8vTPyqM8EtjnpQBo+FdB0vRfCen6dpN1PdWMce6KaYhnkDE
vuJCj+96UVvQxRwQRwxrtSNQqj0A6UUASUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFAGVqerw2L/ZfO
SO5dNybxnGWCJxkZJdkUDIznrXlXiPx5a2N9HHf/aFN3ayuITEks/yNloQoYFg3lFSFTZnn
zCBXa+LIWvY4pFsZZAbhIHKQq7lRJs+V1dTGcvkNn5dhPBFcd8KfDvhvxV4XufFGtWUOr3u
pXTySR38YkNuQRwUYkKSRvBPO1kGSqrQB5R4l/ta31Xw5qV3OZdI8RJNJax3ALPFaB45vNk
bkh33HfgjAfJ42qnqep6nDp2g61qd54vhsZpZHZ7e9vVjbT4jJtdQ+SSSOFOCF+bGcAVe+J
VjN4d12x8ex3FrcW9sttYrpMlr5kkg819/kn5sMY5GyoUE+Wp3YGK4DxP4f1LWYfGMK6Oo1
K9/tCS0uLp40OptOqQ20UQLZKxoVJzjDhe5oAs+HPBPizxQn2qfWhY6RGsRR1DSzXqNAjl4
HP3AyuV+RgoO75ex6X4b6veal45hvbDwjfpoWoWssiatqMarJBKvliaIBDgB5AXLEDewbGQ
Aa8tttP8AEepfEdNL1aXUr3UtLtdSXT5X1MW84lSe4fzwqoxAdXhVV3JwvQqFr0/4J+H/AB
N4Y1D7HrF8b+yudDsWiuJjJv3ICNiIVCxou8rg4diNxHJNAHqXjK//ALN8EazciQxyi1kWN
gSMOVIU5H3QCQS3YAntXzX4YstLk+IEkU3h7UtR1qJv7RhluJXsoYi07vGZZGA+VY3iJC7m
LTSAhsmvqq8sbPULV7W+to7mFwVZJFyCCpU/mCR+NeE/E7wVpHh74UXa61qV9rtwuLbTFu5
HMVqAS6IqKCGwEwWfcWxgsBwADDs/D3jrSdc1jWPDN5NpkSXepC2tY1jZblY5B9ngIf5jvk
e5cEdVQY5wa0Ym+JHhy+1K80O01a9hvBOiSXGnp9ouZI7Nds82QMfvOFUAFyDnNQfCi8Wa4
sYdVmS3huESaFZbhDIqqYpY9zAjoYnbGck3BJXlq6b4meBPF2qeNbbxN4Sjinu5bdLFJ3u2
hfTR+88yaMDALMjlAc/KTnB7AHK6jrPiC08U2t49pqlxPFYXUVpqtxbIt5FaSTxFpHXaCXR
IpmSPbu2spK5DVfktfHOsS3SX2paxZ+HxoU93Dd/aZIJZfLluhbK5UghzHLFI5GCfKQN6VF
c/BnxLbW+mvo+m6Ymp/wDCPiwv79dSmieS6aRDI6ttYnKhgWPLBipzxXaeC/hosOtazqXjH
R7G6lW6ddOVma4jjhZAXZPMLFQzMU28fKg4AOKAN/4ceHodO8L2Gszfajqmp2qXFyJriR0i
aT94Y0jJ2xqpbACqOnNdsx2rmhVVEVEUKqjAA4AFBx3oA8M1X4reM9a0jUbjwz4Xk0m3sLC
21R57lkubme3kmK/uYY8gErFKcueAASOci1qnxpur4eJYfCejR3kegWs1zdXMlwAGRYI3QI
B/EWkK8njy26niunkk/s/x34mvdSaxTTp7C1tVkt5cvbRoZMtNuAVcmY7VG4nafpWN4V+Hf
w50nwhqml2Govd2WoWFvZXzmby5JVjjLlsrhlZ1kLNz37UAYur6h410O51WSz8YBbbSvCYu
ljmh88QuzoI3YlszSt5FyN5OOV+Xru9m0SC9tfD2nW2pXLXV7FbRpcTtjMkgUBmOOOTk15d
faX8KtQmmsV1OWzlu4LTw9HZ2l8YXWJJg0YSINkAO/LkZxnBwcn1aW7stPSCG5u44TIfLhE
0nzSNjoMnLHA+tAFrIxXg/iC4X/heGrXWofYofDf8AoejaizhWed5IJvLiMZB8xWe8hJ4OP
LXIwM1u6r4+ttP8RQ+frSQWs+xdvnSqiu3zAiRotm0ArkdgeSMVi3mqeG5NRub3TbXRZNZv
289tVCq1xJswFWN5I1QyKMDcCQgAJB4oA8+hv/Hul+Obu0uvE/idtGubia3aSO3d5be3Ny4
EixKv33FsyKVUBRMCAO9z4Z+JvEepWVxqGn+MbaC10MXWo3cN43lNqcss1xLI0iBTgBPL5B
O0huDXQyfFDx5daJd6rb6dcvpNhAkl1dWUKIREq+bIQ8u5TIU2jHUb/u7uk954v8L61c2+k
+LNMjiF5bT2cy6VMssssWWQwOyr55+eMqCrr5mQSvJVQDHXxtr+qeBEvdR0G+sp9QtJLtEd
mt3v5TAZn8jKtgkmKJSQCFVtuN4BseHfBfjrX/Dtp4usfFNrqN2rrK2nXtgsbo0citJaids
uvzIyliCCGzjvXoXjDUfAGs+DtT0nXHjt/wCzrVdh3RPdWbkDBjG4kSIQuR6jHIrs/COiWO
geFLHTdPuVu7cKZRcKFAmLsXLgL8oBLHAHAGBQB4dZ6prnhsXOo+IfCuoWUTbplSOyeWGKR
t2Y0aMRtGSTxy6jj5ieafrvxZ1DUNEg1rwxb+I4NLwwna7sWiWdMouFuBlIvvM3mc42HlSa
9x8XXU1j4H128t5hBNBYzyJKX2CMiMkNnBxjr0PToafoOlaZY+EdO0izhR9PhtI4URvmVk2
Ac5HOR7c5oA+bPDGn/EHxlPfan4e0DTYLedDby3t1cMjbtuFzKyNPKycZO4KccgH5R3/hX4
CR6LHDDrnjHU9X08P502lqfIs3bduCiNTgJuJJX+I+2VPs9vbW9nAtvaW8dvCucRxqFUZOT
wPevJPjF451HRbCXQtEuIFurq2lR2U7pY8qoBHI2/6xT0LEbsbQC4APN/iZ4w0nX/HtonhF
tYuL5SlpfwxRL9kmhUSlTuzkONzMOhGM8MnHaWnxcs/CM66XrWkave3txZpqNz5UMamJUgX
z5WUlD/yzd8Yy3JAwRXG+EU8Jw2kHmag1rqctuUeyvVkjP2cgoVaYEHc0oBbaR8quCNzSbt
++0bTPEfjDwnp99pVxdWuoXtxcXk0CMEl32sgKTZCsADGiqjrgoi8t81AHc6d8Q9UutQnsv
7BstPtbXVWsPtNzeBFkhRPOLxJt3OxhKEKOjFgTheeKh+NWo3vjXWbzRNJefQ3srdLF7x5l
8+XzpEzHAkTSEszYI2jAjzyMGm6D8IfElj4d8M/Zb501Oz1u9uJJdVdbv7DZyLcR7IlORl1
aIkdC3JHGK2/CfwS0L7XPrHiJrW9SVh5GmabNIum24UKMohOc71dsZwC7DB60AYHgzxF4w+
IfiJNH1PxTcQQXWmRa9v02FYIxG37tIAxBfaZBIWBO4hACRyK0fiZotjqfha9s/EGqxWb3s
Mtx9mkJiAUvb/u/MxkHzo1ZWKkMMqRgbh4vq/xq8SaF4y8QaV4bvtLttOh1+HTrYDT7hI44
oWcLEjLKFRP3agouN3mOwwM16v8AGKaTUNF1G11pVMenyhbm4iZioPl22GSIuMZW4uCATzs
Od1AHkWteIvD9n4o8Itp/iK7uoZBJa3cd/YfbZZ0RNjqktwSQsgd08sEKMAkAnNdv8PdL8I
3t9PN4e1DU9X1aK3t3nu7yOa4lMflbnkViCu4McLG6gfuwcMcGrFn8RPhrpOkWE0Xw50vU7
7SrS1dJbe2BmSXCliDJGH4fd8y7hnBJ54zGn8W/8Jf4g8aaHptvpNpeXKm4eBxJbOotnVlh
mACuXIVi+35WzkHAyAbHjDVkXUbvw94c8PxwagLVmaS4KzN5UeI2luRKdojRSyBnBTzPNAI
yGZPh34m17xBHZtbNNrEUXlCR1vpWie6R0eQKGLKE27QPunMhXbgE1xehyalqWpXfhjS9H1
GbWvEMdnLqt/PG+YVWUt9lhQjiOM8M7EA+WU+UMm32vTtI0n4a+A7O3j1HTrjxAd0NrM7pt
mud/liNUVct875OBuyFUtgAgA9CsfCFrstZtUklnmjtYYZIvMxGWQknJADOuWPysSvooyar
+HNQ0/VPF2sHSbhTa6eq2sieS2ZHyTuWRjyikMgCgAEOOcDHlusXniz4oWWn6fb2JiL6bb3
i+W80USysqGYtKjiNx80kXl8spUnI5r0H4baFommXfiS+03xDNrl9Nem3vZmUIkbxlmWNVH
91ZQpOTnAHAAUAEfxA0e4vLSe3t7o20txNDPbhUjIlmVlG1vMODwq8ArkZHJNeE6pp1h4Oi
ivPGFxd+MfBt/I11c6ZI+USR2Z3khgVvl2s7Fl6Kc5wShr6e8Q6hYHSZ7aSSF1lPkM0mTGh
YquOAcv8w2p1YkDvkeJfEDxZYrdS6LpVqbme/Q6ZFHCDJLKwKAgblB8wsXQzAvswuNzFtoB
sw/G3wF4V0jRfD/hvQtSnmnZI7XSYtgdUeRUj2M8m1wzSKFCM2BnoFOPTfDejXkd5deItcV
f7X1BUBi+V/sMQAxbq4ALANuYk9WY9gK4bwL8KVhu7bxX4uZ7jVxeyajb2Txw7bFmBVFLKu
53VDj72wNyFyNx9e3KB1oAWijNFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAclrEUlubjzo1lRHN
3DCV2xzlWEu0kDKyK0ZYHnJIJz0HnfhFjoHxnm02BUkkvw0V68MzOJMCYwyyE53SCO2XcT/
FO9en+LPOuNCu7Oz+W5aF2SQj5Y2IKqScHjJ59gc8c157plxLdeP77WtLt4ZZrDSbiQu8rm
MyOytEhyMqB+8HAzjr2oA2fjFpIuvDFpr6yN5ui3CTKjRh4wGdFaRhjI8sfPkEY2nPGRXjn
i3ULrUW0bUo5fES6ipeTSZNGkF1MA8AYsY1AVPk+T5iHX52AcZYewfBvxNP8QPhNHqWrW9u
Fnlntmhjne4O0MQQ7P1Y5Jx0wR9K4Lw54U8YaF8QrOy0ye8B0W58iWRgfskti7xu8h8zgOy
BhiNid6jhVU7gDmf+Efn1f4X+N7jwz4Uu7n7XBDZ6MiIDLIzTvJKWaLC7tvk73yclArMzqw
FX4LeD/Gnhj4raZqfinwXqFnp8Gm+Ql5BG7Ks7pHlZE3knBMoLgYJ54HT6tvNVsLLS31KaY
NbqpYGP5zJ6KgHLMegA5J4Fc5Zab4z1LU7vUNR8SLp2mThfsmn2VqvmwqGVtzyyAksyggrt
AG445ANAHXtIiIXdgqgZJPAArgvE+taZ4p0O60fw1Y2ni27lQqEWfbbQ5LRM7zjIBX5gVUm
T0Hcbkfg7TCb0X9xf6pFey+bJDfXbyxDknaqE7QnzEbcYIxnOK3LWzs7C0jtLG1htbeMbUi
hQIiD0AHAoA+XdOtr34e+M38OazNm8nT7Lp88iABsldkyNjAT7iMmCMRtvwBHu+gtF1KC0s
4LGOOR7EKUtZYo5HCKrMDHIdpEZTaF+ZuTnpiub+MXgubxV4RF5pscr6rph8yFIcbpYyyGW
MA9SQgIHcqAcgkHx0+MIL7TbjSb6yeK9S1P2iWPz50aWGIMGa3KiJCBGAWKEgsnydcAHu6+
JtRkt2l+2WFqWWSWNTazSRiMfcJmLJHkgcnIGSACcZOW/j0CS2kOr2hhmBjSS2lhmDSYz/q
lcs5PyALG7E7+npwNr8P7jVfBVtrfjT4hQ6fbiN5FuI5hlYmIVJDOJSpJVU5+bGcbmxmujj
+APg1bBrq01XV/7QuELSakbhZZZtygFvmUgEgDlcHtnBIIB2MPjAi2j+2XVvBcyKfKhls7m
Frhgqk7Vdd38Q+UBiOeuDWb4g8XtN4evby0mlNlHb+a7JaTwkDey/NKwGwAAbgqlwA2Bkrn
ynwxo/jDV/C81r4RmFx4c2tDbalNdS2pZtzFmkQOPuFiCCrgsjDOOBqa18JfGGrWljYrdaD
q9jeKWub5YFgIDPvO4BT5qN9/5Sp3knjIYAHOXHiLx1fTm68K6A+sNpkL4NjHFHFZsoI2ZB
IJLLlo1PmYwA7qa6nw/8IJPFHg+HXpvHyardahau1tdw2X7pRId2W3N5rkfdyXU7QVI5Ir2
jwvoEHhnwxY6JDJ5wto8PMVAMznl3IHdmJJ+tZPhv7Vpni7xBoEkcKWAMd9YiMuWCybhIrZ
yqgOp2quOD06mgDx7xhrEHgH4B3VxYeHNHs9V8KaimnSrLF5hWUhNlxE553skkUuTk4YqTk
ZGf8PfHmofG74kajoOr6zbSaFa6WsrwaatzaGZ3RVlU7nBxudgcg5AGMZyfUPiT8N7TWvN8
VWUKXOoWiGebS7pPPs9U2LwkkRyA+BtWRRuHGcgAV0XhHQ/Bx0rS/EvhvwtpGmNeWyTLLbW
ccUiI6bsblUHvgj60AZlj8FPhbp8Cw2/g2xKKpULKXkHIAJwzEZIAyetZ9n8CPANm13ss52
SRQtqu8KbAbt+ImUBvvc5cse3TIqW8uvHDfGK207SNWuLnRoFWfUYpLaEW8Mb7tsYfiQvhC
e/3lzgdex0zXm1PXdY0oadcW/9mMiNPIyFJWYFgF2sSDt2sQQDh1oAXT/C+kaf4UHhr7OLv
T2R45UugJPP3kly/GCSSc8d6yfCvw70HwhdXN1p0bzTS7hG9xtZ4ULs5UMFDHJblmJZgq5J
2itPQtcu9X1DWLebSXsodOuvsyTNMri4IAJZQOgGQOe+R2qtdeMrK18RnSTp97LDHPFaTX0
aKYYZ5Qpjib5txJDpyFIG9ckdgD5u8afs+/FDxZ4x8Ua5az+HtOg1u5jmjt5JN+1UPSQ+QT
uOAcrnqQc19T6FbXFnoFhZ3Nnb2clvCsRgtpPMjjCjACttTIwB/CK5/wATeKde0rXbLR9F8
NDUHvWSOO6ubr7PAJGWVtudjFiqwsxx2I9a6HRZNWm0S0m1y3gttReMNPDAxZI2P8IJ646Z
70AXJ4o54HhmjWSKRSro4yGB4II7iuY8BR3tv4aksLoXBhsrue1tHuVIkkt0kKoxyBwQOCB
gjGKm8W6lf29tYaXo1xHBqmqXK20Mr7WMKAFpJAp+8VRTgepGeK29O0+z0rTodP0+3S3toV
2pGgwB3/U8/jQBar5w8WeAfiD4p+Jd5qNlpNrHpl9JJDJJfRxskQVmg34Zy3MMaFf3bjMzc
L1HpHxL8YafpWj2ccGsXsEh1JI520pUlmRYgJZUILDHyYyOWw3Cmu7guz/ZUd9fQmyYwiWW
N2DGHjJBI4OPb0oA8x0H4G+HbbSJI/E1xc6xfzOZGkjuZbeOEdo40RgAo57dz06V5RYaN4w
8M6nqmjjQ/EFyPtCoLm3sJpVhQNIFeORCh3YkdiY3wwl2lQQVr6N8N+Iz4okuNS0ubTrrw+
CY7a6trhpHmcfeyNoCgcjGSeO1aFv4g0G81ibR7TWLK41K3Baa0inV5YgCAdyg5XkjrQB80
aN4J+Ifjyzk1rQbn/hGrWxnMGnx6o0oeVeWeT5ANh3MFwmOUxkkMzdHoPi3x9oXjXUtF8R6
fKyW7xDfCry2se4fNuZiSsTLlg/UMOQFWRR75canpto5S7v7aBhyRLKqkfma8h+PMP8AZfg
1vGeiLLHqkamNruFiYxGIJmRnXleHICMRkMyjIBNAHz94l+x+GNUuzH4V0W3vbjYsFpdWET
RpdgxCRVyux2Eksql/u7I+pIGPU9S8Y65Y+EdRj0Wxn169Sb7BeRz2yv8AZWQM0YQKxDIS0
gDL08sqOgNcnq2saDcNbpqul3U/h7+0ft081tphguMbZisW9eMNL8g6c79uOGrZ+Hv9rWHg
S51LVNRmt49SEV1bkvJMySrBFGhK4O7eQ6upxwcnpkAHOeD7iHVviPosXh+61KWLzJJb1Lm
xjtVLso2xorl1+Ugj5iM4VRzkn3TW9b8DeG9Wex1TVPN09SLW92bmkhuCDMjyy7wc7QwVEB
b5wMYwB5X4D1rxhrWtP/aOmz3f9nTma1E0XlTSuJVLBG5WIAnDL1Kcdq9UvPCWq+LvHSeIb
bOm6PJbw8yssi3SH7QkoESn7zxyph2zgE4HWgDi9Q8bxaPptz4Y+FfhxIDd6OZrOS3tpvtO
TPFH55hC7lXbOzgkFyQGIC8lus6f9quv7F8VPJqWrafZ3Os2bT3Uf2uO33KzRztGdyON/wA
oQBRsyHboO01D4b6RpPwefT7ixeTVrTSVtJZ9NV/PvSkJjjjZkG+Rc7fl6HaM8DFcp4Z8K6
bHqYk17WGuzPY3lmuiafDIkVukpbzYWZcu+0LtVlUHCrg4wKALel3fiLxdqWv6P4Zmjs9J0
y5his47VBDaPbSSzxTncrHe4CrKAcEEDAAbJ6TS7XTPhfY6r9r8Q3uqanqb/aLi5vpFUyFE
Ct5asyqqKSgJLBQZAu7OBXU2DXwsrXStM0NbHTVtxFsj3QrARt+UFgrbdpOCq5JHVeteK+O
GvNW+JOi+F9UjuLXTNVnGya6tmCvIyAvsjKnG0cAdN7bm3b22gFnXLrxZ4g8XN4X8IG11C6
st7ziWVVjtY88EsjloywKBdpR2Klm3Ag0kd1p/w38W6r4n1fwtpmpa7JZIix6RIl02mRxGV
nmupNiPEmyREysbkiAcsx56LS9S0H4Txabp+jeFdRtNB1W6+zTa3qA2OJijGNmjYKxQYxgh
OW+UHJrMu9ei1OHWLfS/HdtofiTSbqOY2+oWP2K1uY2KuztbAmSUMCy/MS2R0BIJAIY/HXx
A1PW9T0uI3niXw/qFrBfW2s+EkjAtojlJYVLg4bKsQNzS/KAAC2Ud8TPFWm6LqJu5L6STVL
Kwjlsrgx3E88bBd0m6BfLihZkyTvYE4ORtGKwtc8bXkgv/ALH4hk0zxBo9z5bWEsf2OyuIH
heQ/uC4IjIYMzuTIu0EbMnGlq2j+OIL+ys/Clnp+oaTLbyWuqaLBavbaaUkXD7Ztg3FV24k
JYtk/KOlAHrPw51j+1PhtoeoQapLqkc8G8XdxgySfMfvYAGR04HGKKPAkclv4IsYJEtY5I2
mV1s02wqwmfIUZPGc0UAdxRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAcj4wu5bWLyWiUWt2YY7ic7W
CRfaI1kVlPO1kkYbuQvU4615MNe0Xw34m8TaprNtZtbeIrCzuJ/Lkkty5RFDfIVDqXUy7Y8
k5gcEjJ2+8alafaEWRVdnVXTaj7SVYYIHv0x05Febav4L0fU5I4V0yB9Q/fTF5pTaTuzHds
B8txklfmZGBzlurUAXvhlrPw78qbRvBukx6HcEedLZC18gsODuBGVk+WRDlWbhx61F8aPEc
ekeCJtO8yeFtQHltLCyqVXBbbycjftK5AOBuJIAJHm2qjXND8QnXbFr+8urItLCVgaR9ite
Bo2KoVDYniypAIEZVguI80NT1jxf4+gtFvdLs73y2Nuk6kKsryJIIy8JVgo/fLuG8g7OCc4
IBb8G22kaZ8VNO1CU6ldaZdHfFG02bSK4d1S3m2SPuMgikjD/KWVpMnAINfTnQV8lah4iut
Q0C8SDSLhJDClvdX9yiQG35b7OSQu2I/IilgUChOWZgoT6E+GOpavqvw10e412CaPUI4vIl
kmYsbjZ8vnAkA4fG7kd+/UgHP+M/HJl8UaJ4Z8Iz3l1rQ1JUuha7RHAio7vHMX+XLojbR14
3D7oz6Bo95qF5p4k1TS2026VijwmVZVJH8SsvVT2yAfUCo77w/peoarYancQsLmwn+0RNG5
Tc/ltGC+Mb8K7AA5xmuc8b3Hilr2103Q4dQS1nt5Wa405YjL5wwI0LS/LGnJYtyTtwPcA7i
vLPjNqnhzwx4Uj1rU/CFtrdxNdJCGayjmaNcFpGO5lPESSY+brgdK3/Ffi+58D+AINZ1SC3
vtQXybd4RP5CzTvhSEJBPXJxgnGfSs3xN4MsvjF8PtLtvEiatoETsLxrONkSZJArKAxZT03
E446jI7UAeZfEa1tdD+KnhzVLHR7SHS00pb3ULCdtpaG3nhCRooyqCIukhUYU+WevOcqbXP
GfiiPw/NpPi7Wz9qK3zXK2bFbeY2l09xDCgVBKFxbhAxIDP1Oa9qm0vw7rXi3VvDeq6bpV7
JPpCW896Z4xfXCHcskbogDqoUxncMDL8DiruteOPC/gu6s9BvIb6OQ25a2htdPmmVkjAG1W
VSCRkDGc8j1FAHz54Xk8ceIvE1lY32r6vo8Vzdm9gvI45o4TIzRBkgjSNVwgEgIlULmRi2/
BJfZ+FviHK17p39t+Mf7Tla0KvIWaCBZL55HEp6fJEUchCCfmBIGFr6Y1/Wn0fwne69Dps1
8ba3Nx9mRljdgBk8uQBgdfp3PFZngzxRc+L7G51NLK1g07dstZYrozPKR94suwBMHA4Ziec
4xQBn/C678QXHg+3i1yx1RGjDH7ZqzgXFyzSO3KDlQAVAzt9lAArf13Q5L67sdY0+Ro9W03
zDbgzNHFKHXaY5QAdyZ2t0yCox3rznUvEGvL47khF/wCI7jQ2vhbrNptgrIjpDO8kPCFsFm
hXecjKMNy16FrGu6lavDDpPh651Kcxi4mUusKxx5AKhm4aQjdhOnHLKCCQBfD/AIu0nxFcX
9lafabe+0+QR3NpdwNBLGSMq21gMqR0YZBwazri2bwdqY1CwjmOgXLt9ttIY962jnkTxoo3
BSc7wMjnfgfMTQvPFfg3xF4sXwkt9Jb6tJazfZ76B1idCNvmJDJnO8ZGcAj5WGcowEGl+Jd
QWwGm+HtQbxlN88FveTRlAJFkZWM8qIIwijbyoLPzgHrQB1uh6ZolubzV9Fbzf7Vk+0TTi5
edZWxjILMQBjjC4AAA7VU0Xw6dL0XUre08RXt3NqFxLdG+mWBpI3fA42xhSBjgEHAGOgAHG
3rzQeHrrVrZX0ltQlEWpaFdRzsgueN5je3yy5HJZQyOMEgZYnn9S8c3Hg3T9KVdBj0Dw/qO
pEXYklcv5LsiMbWLakqqWfccqCDuIUg5oA9C8K6UuheILzSz40k1iTY1w9hOsKyxtJKzmVv
LC9SSORWgPB+n/wDCUS6015eSCS4F59hZ1+zrcCJYhKBt3Z2KOCxUH5gAea81h1/wbp/xH8
M6QulHQrefzmsdRubiSO6uJiVOx1YFtkgL4ExBYrwOFJ0Wu9Ch+Ip1uP4mIdVsUMN/ZyLvi
nhdwRFDGDjcvlMAU3NuzuyeKAO/1bw3Jq2v6Rqja1e2iaXIZo7W3EYSVyCpLllJI2My4BHD
HnPNb3QV5VHrvjLxDq9pqfhTVLS4WwvWg1DQ72FrB44SHUPJu3vuyFZSAAQDwckDoF1bxbp
/hTWbnxRBpkN5Er/YptPmYRzFvliQiQEq+4qvcHIOB0oAv+HdPaTXtd8SzvKzahMsNukv/L
KCEbBjkjDP5kgIxkOuea6ZgSuAcVytjceHvh/4P0fRLvUEt47O0jtoIpG3zT7FC4VR80jEj
ooJJNWYfG/hWXwvaeJZNatrTS7shIp7uQQAvkjYd+MNkEYPORQBz+neBdUs3ttJmubWXR7T
VG1ZbuR2kvLiQu0gV8qFBDN98McqoXaM11viCz1m/wBCubTQNUg0u/lUql1PbmcR54JCBly
fTnGexqDUvEf2HULW0t9F1PUxMA8k9nAGigjJwGLEgNz/AApubHOMUzVvGnhTQ786fq/iCx
s7wRiX7NJMBKVLBQQnU5Jx0oArXdjr2hfDldO8LRWc+s2dokNusilYWdQATgtnpkgFuTjJ7
03w9peq/wBpah4k1yCKLUrqNIIbWOTeLeFMkKWwAWZizEjgZA525M9r428O3nhZ/EiXbJYJ
I8Tb42EodXKFDHjdvJGAuNxyOOam0vxd4d1fQ9J1m11S3W01cL9jMsgRpWI+4ATneMEFeoI
NAHkd9DZ6/wDFcP460OLSI7tP7Og024sRLNqCsqqCtyhKMuZHZlXDoIo2yBur3NbW3WyFmI
I/s4TyxFt+XbjG3HpjtSyQQSyRSywo7wtvjZlBKNgjI9DgkfQmuL+IHxD0zwf4EufEEExu8
zCzhltYftSRztkL5iqy/LuAB5ByQKAPBvijpOreGdS1zw7pem3GqaFdpDLFpkyu1vHAN0rO
qxbS21o2X7yuiBBuIKgdt4O8RJr2hT3FtaR2treBrmS3kiCRKS6QcsPnB++dpJKlHXcylSN
6P4r2/ijTfHMPh+yu2k0fRzdxefaFQHaF2Cs24hiSBhQB91s14x4K8fHw3aLoF/bySeGpBM
bO9CvKiQyTJu37DsdcvkgYZeRlTwQD6Mk0rT9Cms5tQeO8m3FLSzhiWKNAAuWG9mKKioDww
UcDaW21zOp/FhbSz+1vcWgIYbYrWZXEu7hPLLYMg3oVJxGrB8qx2k1lat4o0kWiX2pXPm/2
eqGODzJJ3lIl3rAheGIBneOHlmJIBGOM1kfDP4Y6X4mabW/Ej3V5BYzLBDbspghkkVMSFk3
Et1CPzhnjfOc4oAZe+JPE3iTxCINDt5bzULmMolwFmtZEikVhg7d3kwg+WxbcNzRnl2Hljq
7b4PalHY25g16w0idC7GCzsWlgw64ZSJJPmBHBIC5HGFHFP13xRpHhnR5x4K8FXU2kyXYg1
O90W38ho8sFLQhEJmYDJyvAAPzA8VznxA+JOreA/GHgbw9BrEE2mXixzfa79J5LmSPcUbzE
j27sRsCMqSWXJ5oAzL6+8Ot8YLrVIvE8Or6xpTw6bp1mLo7p9QMKxDMQkx5aMSWOMlnb/nn
k3pPCXxF8T6DazQS6j5drc291jWrj7LfuywuLiOGRVYxo0jR4BxgqxUgbSL/wW8TeIPH/AM
P9a1iwh0mz26m0Vi0ETxRplFZ22ktkDzAQnA3KcnnI6rRfD+k6BqCXmveJpv8AhKI7CV9Qh
tNRkcXseWJnMB+bPcbR8v3VJAGQCl4m1L/hAfCHg5J/7Ev/ABNawRWUMuqyETXDqiiRY5CD
sLkY3sQoJGc5xWXr2n65bfETTfFU0fg2x8R3VubeDT75dxmAbKgXGN4cf3ggHzhcNgGk07x
Lpni7wtJa/D7wzbeI7c3ksc9zetNL5TxgtG7faY1MjnaOC4CMVBauu0Hwt9k0mXxH472XWq
zWzNfLP5dwkSgMAFYRqRiMlSEAQkuQMsSQDlLjQfFVxaXmq6PZ2GoWt2lzZatoEA+yxOnlp
EGglK7nk2oQrvhXBGAg5qPVvhfo/gn4Yv4j8ISX1prmgaZNPay6jdSSZXy9zxSxhgu3C/dU
ABsGqP7NFr/Y+ha7pl1osejz3l2NStEWVXFzaMiqkq4YnGVPHbcBXc+Ldc0O8vNb0Dxzpq2
PhaytoJpLq5uSovXdm2oiRnLL8jAhjljxtI5IBm/BO9m1j4J+G9UlSCF7iKRykCFUH75+gJ
J/WivQ9F0XRNH0S107RLCKy06FP3EEKlERSc8Dt1ooA1qKKKACiiigAooooAKKKKACiiigA
qOeFLiIxydD6dQakooA5S40O4kvLjFosvm/O0xuDGkz7PL3SKFzu245H90dK5rVdPsdP1mG
e702OW6sleWKSGNpZQqruO12O4llO0rk4wCMAV6hXP6xp8YuDdIy20khjK3ZyfKlQ4TI3D5
W3FTjBIOCcHgA8W+Esuqaj8WNWuLWe1is7KFLfUIQ3ly3MpjDNM0QG3BkOVIY9XOfmruvGP
xVXQ7n7LoWl/2xPFvaVVmXhQrYIVN0gXcCNxTBIwCdwNcT4q07xH4d1g674dt7g3EytZ3Fn
AhjEdtxuHmLGApXKqj9Nka4BIauf0HRdSktb/ULrT7h9QO6S5FzArm3VTIjB49jSKriUMCB
J/qyp+UKaAPaPh349uPGFheDUdGm0y6sQnnM67UJbd8uCSVYBQSG7MpGQwNLefFzwLa3ptY
9SudR2MqyzadYz3cMG4ZBeSJGQA5HfPIrwXw74Pb/AITGy8Ja14g1bxLpcBktLqye5mhtYT
gqH2RMpf8AeeWuSW3AyE7ShNe8P4AuZ7O0hOvf2SlhKk9lbaNarbQROvd0JbzfTBIGO2eaA
MLxDqHh/wAZtdzw+A/E+oSxWc1vFqsFktuY0dGUmITuhZsM235T14687F5428OS+CnsNL8d
adoerNahIZNZmVbi3baPmkjkZW3jnr39elc+2neKtG8ey3ngnUhqq3soj1htbidYlCBgHSZ
VC7gzkeWmRgAALgms+88T+JLuabTNe8NarPe6Xfm1uNS0a1XyrmBnBBjZo3cMI2O5UI5VgH
yVBANbwlr3hG18X654ivPEHhu1utQhgR4LbVorpxIu7zGDDBCt8mFxyVzgEmoPF6WuueJY9
Yu9SNstrAU0q3js47i6u0faXmtCkxYMdqjeVXaDk8c1S0XxTo2vT2/hjwb43t/smqxMlvOY
pJL+AKpJgZ2A2sArBWk3PgHgkZpurQ614e8H6jY/EjW2fTLCzW30+TSbnybrV8DCowIaXzN
2z7r7WJGQRkUAdfq3ijwT4h8EWPiW6u7q8051MkenW8pEtzIE3mB4lYb3UA5jPAwc8c1z+q
eIfCmg6cdf8KR3Wmadqlyt1q2q6XYpMkZI6yOxKgKzEvtDEfNnbkmsIa1/wjfjYabrHw/1L
ULbX7IxvfJH5t9LuBX95GmFj3KmH2Y5Ks2M4FCw0aTwvrup3F02peCNI1curHRZftscsmOI
cKGFvMjFh8i4YDAPFAHoN9q3xRe+0XVdD0e1utPumEc1hcukRWLaGM7yKzbGJ4VF3gA85PT
mWv8AxVqGtPqcN5a+NdIvrpbW80azaTbakRsyhD8qhfnTcZeHXDDqq1l6TY6Vo3iDUrmfW7
+Wz1cpa6ppPiCG4+17kTdHLuQkvFu3F2P7vYSP4cV6ZLoWs2GjX0mpavNfvdSD5ND09LWd4
ypUQB9xIUZGHyrKB96gDymTw7Y+JfFMcfxA8MzaPF4ZnZ7C60qxYR31urbfsyCIF9iSF8YG
WUhsLk5l1oar4f8AHFtqHgvw/q2mXWozJFHc/Zi8U/mPhftkXBjhJXClQGjVOg3AV3mleAN
at4bmw0rxJdaL4T1BWn/sr7PGtzZSOSXijkXhEJJJ+8ck4IzmtTw/4F1Wx0u+8O+IfE0uve
H3CpaQPG0E0UY4MTyIw8xMYGCORkHjigDl77UfiD4W8cabqwUeNLLV4haXNrpxMbW8isx3Q
oW8sIpIBLtu65boBX1rxr4k8GeNra88W+Em1bT794bSGfT4keWznYOywwhgHmXG3c2R827A
HQeo23hix0nR7vTfDbHQ1uZ2uC9sqtskdsuyq4KjPPGMDOcVX8PeEYPDeo6hdWurahdxX8n
nyQ3kiyhJdoVnVtoYbgoyMkccAUAeT61ofgr4r3NtJ4g0u5tL/Qb+VbnRrSNpLvzHckGV14
EbqgO4cA8B6nl0XT/FfiuOVbRvBOpeGlH74TeU1vaBQ37kqgjZMPLG/wAzKjA/e+U16l4k0
vWbyOSbT/ET6PDHF5hNrZCad3XJXJJO5PVAoZum4ZxXM+JPGfi3Sls9SsfB11faQj7LxfIY
3UqkMN8caklQG2fK3zEMeBtJoAzPDWp3ekeCtXg8XeI7Kfw5C3l2WsWN1K1y6Ox/dMCC+8Z
AUqSSCMc81BYt4SNuvhuw1iXX9E0yVbyGO0uBdzCZ8tBFH5L7lCbWYGUYyVIYbTieHTluLT
Vb3xZZyeJpPEFu6aeunR3RK2ssa74QJDst88fNlM8ZxtrmG8KeMdQ8cveada3Pw/1a1uRc3
mrWrJNp95atGqiIqx/eOpTaAQoHL8bgKAOz8O6trWkX914Z/wCEUvLO7lcS2Mt3dXF5bshR
C++4KttZc8rnBbOCeTWTqxjtfB8WqeJ7fwhp11KJrB7md3urQQ5JJigGOX+YuoYYAyzMBVj
wbefEXVLS58J+J7G+0sb5ZY9Zf95Jc2rSEhNy7fKmCnbnHAwQARxnW3gu20HUrzW9A8QJY6
cTPY6lJN5KWtjH5xZhB5kbHI3suAdhdcvkgggFXVrHxd4SRdV0e4tdV0i2tRp+p20uom0zH
tGwW5VsQYGwRjO5vMyx6Gl8R64PCA0vW9K8MXNjosEjT3E0sXm3t4HVfMYeYTICB8wLAuwh
f7iLlsyx0bxX4K8eaFZfDmO2u9L1KWaa7tRI5s0tiCsEhkUEAhIkbJG5mZgCc8dJB4m1bXf
Cupwatb6jd6nYWr6gbS2hNrHqto0jhQcBnRgqsuwPk8ZyGIAByPjGTwr4Ps9Rt/BPiSeI6n
l9V8jU1jlBijUmOJm+VLmUOG5+ZtjAd6u+GfFmu6JcR+HrzTbDX9F8KaTb3+pX87A3lizI8
jqwywaVdozjHTPU4rp5PCs0Piu41TwXpzaaxtXglkFt5NssaqDCII3PlmUHOH27BuYnoVbl
9H+KUNvpWo6Nrl5pul6nbqY7nVv7PkvF1OBTseddgUNsYSK7N8o+9jBwAC/ffFK/8R+FbKz
m07T7Oe+1mKwulGo7oo7R9v7wuhBcB3EDbTjeG5Arl/Ftv4Z8caV4i8PyQ2vhjwbDdwzedo
6LPdavO0YNvtUDaqsoyOuflGVIau08eTW/gb4e+G7mbT9M1XV9Kh2Q6gumxCNY8osmxBgJv
BXKpjIDAbeo8u0rwoniu7e1/wCEe0vS43iE9nY6VGUiu2cETSxje0aNtUIVLFQAPvLlXAK/
wx8S2Hw28SeJ5dB0u4OlaiCzxXDQswlTLRvEI9qeSFdwfnOcDBAFek6j8Wvhn4qjt7fxD4X
XWNPWE75/IguY7ZWJEjZV2+X5VHykt8pOOBWraeFfE3inTsa5JIuTHHLFdWIfCiILuUO6gN
uXzc7Tjeo+8rAa934Hll8NQ3Nxp9lNemyjguZL2FUlEQBMkZdXyARgEeYUBycHkEA8gudU+
DuimS/sdCv9RFvM1uqf2gFjUbPumWPOeGGULMwU8g5we40n47aR9nWW00eKz8O2syW3m2yh
o0TdjcvKnGBkKEydwHUYON4L8L6DeILrwrJZ3MVlNHmLTrPzYom5zidgykcAnYCc88556fR
fBIn0i7u9d0OOW0QF4rMwLE0IY4kCkxwtgquOWAYNhlwoyAX7T4seANL1LV5LW5upWmnEko
e+hdC20ZZA83yDoCoweh2964V/iR8GPGfifUfEniXw9MkulWYYaqpuJW8osyAIIhmNSSwO7
bndyOani8A21ho02oQaJc2ljqT/AGa5iE1vi5iwZjI77piN0owNu0rz/vVV+HOi6bZ/EXTt
JvbFNSsZ4mFrFPGSlvsh3I2CPvbQxw2QBONm3LggGlo/irw5pNprXgn4N6F/ZGvtH9obTZl
lMsMn3ZWETZh3qvknHmDO7BwVxXeeHPhrB4dtrjXFhhuPFhgeNL64mkkAJyPMYtuPmMuN5A
OcYHy4FM8P/DzXNL+Nut/EG+1q1ntdTtmto9PhgK/Zx+6CncSdxKwrngDJ4rq/G+j3WueEb
2zsrue3uFjaaJYW2+bIoLRqxxnbvCkhSCcYOQSCAcV8GfDWu+DPhbc2c7x6tdS3Mt1bM8bW
bT5AUb1ZSUztzkgkg5IzxXQ+DPE8/jrw/rUGq6eumXtjdzaZdxW8/mqrBRkqxUdmxyOCKo+
ALXxvb3l22u2tvZ6fdynUgMZlLzqGMGM/L5TZBb+LI46muz0bSNO0S3urbT1AM91NeTk43P
LK5kYtj3bA9gB2oA8l+EPhObw/q1zc2uhXcdlJcXSQ3t2DbFbYlBGvlsS8jHylO5goAY49K
9NPg/RJPF8niq6gN5qRiSGJrg71tlXJxGp4Ukkknrz1qObxx4Zh1DVdPbUl+1aTCZ7yIK2Y
VAUjPHU71wB17Zwag0vxLd+KPhgniXR7NLS+urN5I7a8Y7YpgCCjleeGBBI9KAOrorzn4MX
82pfBfw5fXBkMs0Mjt5k7zN/rX6u3LfjRQB6NRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABTJ
I45o2jlRXRgVZWGQQeoNPooAwb3w8s8PlQzqAE2I06tI8YIwdrhlcZ/wB7Oa4LxLp7aXIBY
tDp7eY0TfZRLhDK0MYYHGEY+azlsjlsncVLV63XJ+JvD0V5tuYEjF39oWeOab/Vo4CrtYAg
lWCKM5JVgjDlRgA4r4F2ttD4XvdQvr1LjXC4jvJDMpCoBvTgfdHztknqc4JULXU+JtK8SeL
Gk0e2urLTtDcLKt/ExnmlKkHZt+Ty+ckOrk8cbTzXjviP4Zalpt01l4fLWWnTxCGZJd2xVZ
4yBMc7CMkAhfMUlMkcvnovgPp11pus63ZNIY4LW3hX7NBIxt43cscAEn5wBzznnknigD0bU
rXwrY+HtL0jx5qdhqDxRqiy6oyKbhwApfax6/n161s3uiSXVtZ2Vtqt1YWMChZIrdsSSqBg
L5p+dR6lSGPrVDVfBlrqut3WpSapewLe26Wl1bxGPZNGpY7dxQuoO4ghWGfrzXPa74w8Qw+
PdG0jRdD1IQS3Eltcy3sCxWkmEd12yctuIjOGUFQDyM4FAEWs/CfS9RjtrO1gsI4oTLNJe3
cDT3Ms0jhnc4ZQGJVPn5OAVG0VPceG77W9XttIj1N7Cz8ORx+XcRqZZZJ3QhmUyFtu2M/Lk
vgyAnlVz1412G3Gl2+rQvYX2okpHb7TKBIqlmTegK9AxGcZArH8DSzw+HkudeItdY1Kea4m
jn/dyP8AOVQ7GOVHlqnHbFAF7w/4Xbw7NMtv4g1W9snLtHZ3sqTLAWbd8rlfMOMkAM54rN+
H9vaDQ9RiW1iSaHW9RabapI81rmRiwLAE8MOfy4rtMggHPBrlvDv26z8T+J9PvmURS3iXlk
AZGPkvEobLN8oPmpL8qngY4wQSAdItvAtw9wsSCZwFaQKAzAZwCe4GT+dZev8AijQfDEMEu
uajHZi4ZkhUgs8rBSxCqoJJwD0H862CoLBucgY68Vy3xCktLbwFq2o3Me+WztZpLbjJ84xO
ihR3J37QOfvUAR6P4rufFOmS3ugabJCkV9BCGvl2+bAyRStKFByP3chwDzkcjtVX4keMb3w
bpFjdWq2UYu7yK1a4vWYrFvcDiNMNI2NxwCowpya6Lw3LBL4asDbQzwxLEsapcQPA+FG3lH
AYdOMjpiq+u+F7PxDdW8uoXVwYYI5UW1XZ5RaSNoy5BUknY7Ac456UAJBq2oaZ4EOt+KIIo
by1tGuLuK2HygqpJCgscHA6biM9z1qt4a1jXL3UtR0/W7ezSa2jhm/0PeUiMu8+SzN951VU
YkYyJF+UcZ1LPQ7K18LweHZy99Zx2otJDdNvadNu0lz3JHU+pNP0fRNO0HTvsOmxOkW4uzS
StK7se7O5LMcADkngAdAKAMvR/FkeseI73So7F4oIRIYLkuCLjy5PLkwuPlAfgZPOCaf4n8
ZaP4SS3bVftDNcbvLS2gaViFwCcL7so+rD3xa0vw1o+iXl7eadatHPeyGSVmkZ+SzOQoYkK
u52OFwMsTXMWvhzxY+o2sOrXNldQQak2pf2isjiUA5IgSIghFGdmd5yoPGWOADqE0PT5dXh
17y7mG+x8x89xlSpGxl3bSBnOOgIyKg1XwnpGu3Tya2kmo2rRhPsNw+62HX5vL6Fuepzjti
t4dK5LXtW1C+1qPwn4elMN26ebfX6qGFhCemAeDK/IUHoAWIOACAGoySyyx+D/Dtw8MioDe
XQkLvZQnsGJJ8xhkJnoAW6AA6ieF9BVLBW0yGT+z+bbzV3+Weu4Z/izk7uuTnNWdJ0ex0a0
a3sY2HmOZZZJGLyTOerux5Zj6nsABwAK0KAKpsY0097OzY2SFSqNbqqmPPdQQRnnPINZNto
dxpnhi+0sateaoXWXypdQImkUMD8pIGXAJOM84OO1dBRQBz/AIcGn3vg+z04yxXqQ2sdrcx
yIoIYIAySR9FPqhAx0xWrFpmnW4fybG3i3rtfZEq7h6HA5rm/Elr/AMI+8nizRbOJJ1eM6m
scRLXVuGG87UGXkVd236kd+J7jxZoOofbNCsdYs49bkjkjt7O6kMEkzbThlU7XdD/fTIIBw
eKAPJ/iPq/9sfE3S9F0KyM11ZxNFHPJbb4Y3ZZU25Y7QGKsucHDR9Diuw0PWtC+H/hWG68X
XNnpIZorKK6ZHDTqiBUByobgDPoCW7DNcJ8L9FtfEHxE1vVbq8tRayKZIrFcJLsbAg2jAIj
SDIB/iE7ZzXpvjrwi/iDS9H8M2ej20ujCZjdrJN5KxReTJGNoAJ3gyBlwMAoOR1oAvf8ACe
6Xcz69DYxXEkOhIXvLwRq0KsASY1+YM7YUjgYB/KsXw3481zWtVsNK1bRLWwOq2LXUQjm85
rb5pAiyA4DqViY7lwM4GOc1UsfD/g/wHPqukax4q0uz0XWY0tYNJuCkDKojWJRvL7nO0dcD
k561c0nw54R8L63c6PFPqeq6ymjfuhPKXnSxVyBFE424+Y+u4kgk0AeNeCvHL6D4ruLqfxQ
bXw9Yy3V5qEEemx2tvMjTNEjRRpHulZnUEsCdoHLdRWr8Rr7TdU+KGvaTea5FJosdg0V9Bd
35lW2doGcPDbMwBcnYAV6Ek8ZzWvqH/CF+KWeTTPClzY6npUyaSmm3MgtYr2GS5iRy5jEm5
UlbLYO4HOeG59w0nT1tLTzJrOytr+4/eXRs02pJIfvHJALfU80AcrcaVaJbaDZ2drHYWN5H
HGgiCq9tJFGZUbByrDajIeO/cE48c8cWb2Fxb61peq/Ytatbdjp7NMcxRLAkgXcWTa28+Sd
64Ma7mX5GJ948WWr3NsDZySNqEUExgt422mTcAjYP8JAbAPGC3Uda8I8RTJqHjfTLXUntdN
0kvG1xEzYMBMzJMGXBwv7yaME4xs3cLmgD1/wP45h1Dw3Guvz3Vvqds5hlkvbGS084F2EUn
zKFJeMK5C8Ak8DoNxvF1pc6e91oNhe65JtYxxW0WwS7WVTiSXbGPvA8tyMkZxXRYBApQMUA
cPrc3jqfw+9/BG2mTRkMLHTI4ry6mBCDbumKRKQxfPUFQCGHSvD1vNYn8J+JLC8vtSL63ZW
eq6fdxYOo315Ksp2ShSI1SP7OYzGBgKgIOTivqivIrD4KWMviObUvEuqS6rZIZ4bPTgDHFF
A9wZ4wxB3F0ZnAYEfLgdjkA5jwnr2reJvjP/wlenzXN1p+oWFpBbxRWLC3mg25maW4I2gxS
+bhR8zMyj7vT0Pw14E1bS/D3iLS7zxBLH/aNzd/YmsjgWUEs0kq7QwI8wGVsnB6KOgrr49E
sLXw82h6XF/ZVoIWhiFiBEYAQeUwMKec5x1rAvta1Lwncxpq0V7qujtBLLJqMNsZJLd127U
eOJckMNx3AdRjuKALfgjwhbeCPA+l+FbS9uL2HT4ygnuMb3JYsScDHVj+GKK1dN1i11SwW9
to7hI2Z0AmhaNsqxU5VgCOVOPUc0UAaNFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABWX
ruoQ6bpE9xKU5UqA5GOhyTnsACx9ga1K4vxxrEOmWEl1J89vbKvnqC7D5nRlBRSN2Qjgnd8
oPIZSaAOHv8AxpZtq15DDPa/2dHFErK58pp3KCRV2koQ+6N1IDBQcggncUq/Cey1yy8aTPp
WgX+neHZoAt5NqLfNcyqDtlQbQASSc7SwIJ5wFFP+DljaXHj/AMY6pfI8urRSIqSG3WKFI3
Z9/lAMxGZEfdlicjnBJr3LIFAHj/x3+IOt+AdD0abRxbbr+7MJaQSM4dV8yMKEIyrMu1gT0
b3NV/hH4muPilJr+s+ILG0mttK1grp6PE+6CRE27wrk7DtI46hi1eq6p4d0DXJrebWtFstS
kttwha6t1l8vdjdt3A4ztH5U7S9C0TQxMNG0mz05ZyGlFrCsQcjgE7QMnFAHM67p8afEXQL
m31/UrO9ujIotlCy28kMYV5FIb/VltqDcvPPvmsH4j+FdZ8S63YXTWljqOmaSGnWyS4WGeV
mQrhzIjLsOGHDL949cVV8R+OP+L06FpVvAJbXTrgR3EqctmYGEjrjAklg44YBHJGMGvnj4i
/EK+sfGvjy30nxLq9xZT3EdpbytPFdW20guUw+d0QPmjABC7hnBxkA+stZu9a8O+BtN0/Tt
PX7WbZbRri1iaSCwIhID7AGdlDBQAAevOBmsvTfCt74g8BaLf6tfXknia0JvrK8vR5ctrKw
ICOI9hKbcKynG4ZyATgdVa65oFhbWel3HiW2ubmOGMeZNcR+ZMNow7bcDLdeAAc8Co9X8Wa
bZaHf3ulzw6pdW0albW2lVndnO2MYzwCSOfTNADLXX9Vtbia38QaJJaRJIsUN9A4ninBzhm
CjdF93J3DaNw+Y1gyfF/wAHrIB9ujKFThjcRKCwGWXJbGVyoOCcE+1eL6jr/iHxvDNpss8l
vpsW6a+uJYAy3Dsn7syAkrsJeMJCBn5hglwTH1Vn8OX1SM6Vd6XHeQx3ZkllMYLqSUDKfmj
VPl2/IGmwEZQR8oABWPx+1DUNXg/4R+1hu7YymBwIi0KkYLP5hYMVCg4fao+9kEDI2JfjxP
JqKx2nhq7S2a4ktlkuINqeYpAKvJ5gEeMjdkHGRxXU+Evhm3hwuRfkwyxRRGHkOgRGXHmRl
N2MoAWDMApG47gV07fwdeWxkUTtMGBRXfU7wlQc5bDSN82duCCCBnngUAeSaz8bPE91Lbx2
WnS2xYpG1vDDy8nGQHy24Z7Lt+U/eHbq9A+NRt7tdN8caUNKcxeal5CxkiZeAuRkkZbcM5I
zgHBOB1A+GunrdzXLx210ZEmVlnNw5k3gYJZp2wR/ewTjGMYrn/FHgeHVLeCa+Vbe2Eii5t
724Ks4Yv5hEo3A7l2r8vlswHzvjGADqLz4peD9PkvBf30lrHaQtM8s0LLuC8kKp+c8d9uD6
1oDx74UZWMWrLOQxULDDJIzYOMqFUlhx1GR+deK+E/hjPYNe6xqLW7wQMuNogDR7SAGEKLc
ruGXAIZW4xzkkee6D4NfVNastO8DXmsyS3N6t4wvJyYbG2kVT+9WM7S2VlJG7ByoyGytAH0
D4w8eX11dL4L8KRyRa/qpEFrOdpa3jJHm3ZTOVSNdwy4BL4ABGa9A0XQ9N0HThZabbiJSd8
j9Xmc9XdjyzHHJOSawfA/w58M+AbFo9GtWe8mjRLm+nO6a429Nx6AcngADv15rsKACiiigA
ooooA5zxxai68GakrXMVqiQu73Ese8QoFO6QDB+ZQSw46gV8/af4dtL7TpNLtY1jie6u2jj
gPmKLldkXk7QMGRW3+W7AcIspydxr2z4rC+b4b6iunvItwQAgjUks2fkBx2L7cnsM/SvKfh
1J4fjsNUl0ER26yTs0d2Y2MsUbyxrIyyFc7VEkwDE579BkAHV/DvQL7w54iiGrQXdxLPCRA
106y3cRIXzXmdT8ynaApY5AUBRy2NjX9dj/wCF2eH9C/4SeeC2FtJNPp0LjbJNuURBtq7xn
cTgttIUcV39jptjp8Jjs7dYwxLM3VnJJYlmPJJLE5PcmrXloGLbRuPfvQB80eNPCPiCX4n6
9qFnpBtxd31m1nbtpjXMOp7FO4yyxnEabuoYjtngV3a+E/iK3xSn8aRTWAHz2aQXU/yfZdu
Y+I48kiRpG5bkFR1ya9dxS0AeQT/C26ivdH1+81yJdTttZW/vDbweXDcq0xYLhnPzLuC7s8
qqgglVxz/i34leNtHv1+zW0qWi7ri5kSOPKobiSNYV35AYJG7Fj/cY4wAK9x1doo9EvJZov
NSKFpCgAydozxu4zxxnivBviLa6bczagutfbSkNzgrBzJcA2keY1IIHLykr8uC7lTxKwoAj
abx3Ebuzm8Fy27eXG0LQ288jiQMrOzyRqI3JO75scdBnNReHvC+v/EbULManZXejaJapH9s
S4tfIa52oQsaoSxBPmzb23k5bnBwB6h8JdF1fQ/h9Zwarqq6iZ9s8DLcPOEiMagAOwGQSC2
AAq7yBwBXfgYoAXtRRVe6vrOyMAu7mOD7RKIYvMbG9yCQo9zg0ATSSRxRPLK6xxoCzMxwFA
6kmq+n6hY6pYpfaddRXdrJnZNE25HwSDgjgjIPNcr4wvdZ0a5sddjZr3S4547WfTYtkZkEx
Me8s5wxDtFgZUAF8k5GLfga5u20KXTrzSr3TX06dreOO7jALQ/eiwwJV8IyqSCfmU0AdTQQ
CCCMg0UUAGKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigA7VxHiWKUmd4pIUmkuo
4kDjeVZhH5chUMMqGQkj+6GP8ADz29c5ra332oSKA0MOHSBZdr3P7qUOoBIVj8ykA8fLnsM
AHnPwl1PVItfvtMkki1DS9SEuoWl2CpljjXygqyFQBz5jYUgEFG6g8eKWPxh8X3Xi1dG07X
LCa91bxIscc01pOsIKssQIw+OQUYoDj1HzV6ZomqXXgfxA66hH/aunXkMlnuAJeUlmnBXAJ
K5ldjgE7ZY+DsY1jXWrfDWa9D+H/hnod0LJBdTLDHi5iYEeYQAFaM8LtcjJPJAUbqAPp+Pc
I13kFsckDAJrxn4m/EPV9N1NNL8OrLLJvEaC2kU+Y+XDeaQrGNQyBR0ZjvwDs55y/+KHjbx
BaTTeEbVjpjyKttBEUtr6dArE+UZg6yj5eWQFgR09YPDfhfXNW1a51vWLWzZjKqNFHdsGsW
SRGS1JKBwzNtJbbkly2QQMgGHbeGde1i4u7i/wBLa3uzdQZvNLe7maJo12bN6ws27Me5yxU
7tuSpNSL8OviFDcGWHxZ4hWSW2ZXurmWYRyF12qGUQMw2tICAVHAYkjaa+lLPQdPgs4IXtY
d8SKoaJBHtwSQFC42jJPAqU6JpmG2WvlMyeW0kTsjsvHVlIJ6DnOeKAPmzT/AWvaxcwxaj4
k1e6azXFvdwx3YYuMbV8w+WoZcMMgknODgACm634G8U2slubXxJr93eJAIzfXquTBIGVid0
sYVOCyDy5F4UNnPT6UOg6Mz+ZLpsE8h25kmTzHJC7QSzZOcd6eujaUs7z/YIS79Sy5A5zwD
wOTnjqaAPGPBfgnXNCeaG2Ftc3SvGRxmHdCgSIyEcJkNHIwUszbO3Ne3Wdnb2FjBZWylYYE
EaAnJwBjk9zU+BS0AFFFFABSMiupV1DKRgg9CKWigDjfGN0NIjW7igVhJJarIFufJIX7XEp
YAYOAJCSSduAARhjXmPwOvl0nxPrOhXFn5Y1Rvtdi6upWKFS5EB6EMm8jbtGCJAeUOfTfFV
1dfv5LX5PscgEjSZ8vYsZnJYZ6bkjBYKxAyAOcjhvhRosOta/c+MYLyVLGynltba2dt7yuQ
S08jYALP5zOepzIeQFAoA9sooooAKKKw9W8WaBoesabpWralFaXWpyCG1WQ48yQnCr9Senb
jHWgDcorjvFvxA0Xwvayq0puL0YVYI0ZuScdQME5I+XOSSAOTXFTfGqeLRzK+h7budTLatE
4mhZD5hXJBHIEbZPCHB2seKAO+8eT2sPhC4kulmkiSSF2WAAsVWVCxOSMKByxyMLk5rxf4Z
6yt7pZs5tHtmNppbtcpDbYyQkomTO0ruyYsqWTPmZBIqjqH/AAlfjyMTz3Vxb6bqrtG32i5
QAQiJmDeWhJ2ZwSFwMZ3tIBXt/hHwppmg6Nb6bYWmy1gVVd2XYLpwATIUyepJ5PzEqMk4Bo
A6q3z9njz12j+VS0UUAFFFFADJY0mheKRQ6OCrKehB7V4/4+sUsrm3jguC94YpLVIxclCWa
LbBK5P/AE0WJD1bIibcMEH2InArxf4iaq9lYza809xAjvsto5F8t3WbYhVWxlQywO2DyC6k
4IAABd+B1xq02iajDJNNPods6w6fLKu3cQ0m7YvVU8vyDtPAYuBgAAeuV538GtFfRfhpZ74
vJF67XiRZzsjbATr6qqtjtuIr0C4l8m2km2O+xS21F3McDOAO5oAx/E3inS/Cmmpeak0jNK
/lwwQgNJO+M7VBIHbqSB71gfEdLXWvhm4aVoYrmazZXK/OgNxGcqvUuBnC9c1YaH/hP/hrf
2er2X2Sa+juLWW3Vvmt2WRlC5/vAqvI4JGRxip/AvhpNA8KwWlxp9tZzSStdtaW4zFaO38E
f0HcdSWPegC1oukaodPEXiu5g1K4t7syWrom0Ki/LGxHd8fMeoDMccAY6KikyKAFooooAKK
KKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAqrfQST2ji3wLhVJiYnG1scc4OPfg8V
aooA4fWPDf237PajT5HggI2hwsylRncu8yLINwcqMkgbTxjrzWifCfSNNlt7h7F7m7iA8tX
jVFVdoJLlmkDNuz8w5HQcDNeu4FGKAOB0/4d21veRzSyMkUEMVvDCGUqETDY2IqR8vzyjHP
IIyAOytNPgtOV+dzyXYAEk9TgAAE98AZq5RQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFB6UVDdGYWU5t
gpn8tvLD5ALY4zjnGaAPJPHd9o15bSX2tXAtltY1jlWVAcL9oWSQJv2hg6W7L8y4bcByMg0
/gS3jIWd0uo6THZeG5Xnns5JLX7PNLukzE23eQBsz8oUBQEAJFReOtKku9LvZIVivxfD7PZ
tI8RiYeXH5aAsfm589SAdxMpIVuz/BXizxjY6p4Y8HahYWESrBDD5SXG53hWFwzgH5l2NHg
h8MzA4GBmgD2+imqwI4OadnigAr5s+NdnLefECCa8Rba0aAWUd4pRjEytHIr4JBVt0rRghl
KrIz7lAJHu954q0fTYFnv53ijb7rpG0qkbio+ZARk44Gc8jvXiXxK8aSeNIF8P6HYhLSCeK
a6mkZEu4ZPmeAIjZKs3l8gjIV137R5gUA5jwzZeIvFGtWN/ro2RbWz9pRITbhJHiXdJGw8l
XA2vFtIdnbhudvqemfD2a40uNSXt2VGMbrBFh2LKVffKGlBxxuGzjOFHygTfDfRrRtOijRk
cQtHIyhGXbGsY2JkjLIXy6bznZsOOa9XwKAOU8N+DYdDsbe3kuJLlotu55SHecqXIMjYAJ+
fPCryMnNdX0oooAKKKKACkZgqlicAdzS1la9eR2ukzq7hPMRgWZioVcctkdMduRkkDIzmgD
ifGvi+PT7C7uRIFuLcmK3gMwRZmZJduNwwHIQsN6OpAwAxavLYbPxd8RNIspo9P1NvtDvMr
SKY7URzRhN5kcjeyn5gVMg2ooULu4sasmr+NfiTaaDpuqYtxdtDdThkkWEiHMiKo28KGeMF
l7KDkPJu+hNE0ex8P6BY6JpyMtpZQrDEGO44Axye5oAtWdrDZWFvZ267IoI1iRR2VRgfyrm
L3xTNoWq6oniGNFsljFxYm2VneSMEI6kY5cMynavUOAASDTvHfiDU/DvhI+INGt4L4WlxEb
i3dsedCzhHCN0VhuBBOR8uO9PsjpPjOay1iSwu0Gk3DNCl3EI8T7drHaecpll9M5xnANAGn
p2ix2Gs6tqi3ErtqckbtESRHHsQLwuepxyeM8ela1FBOBk0AeQ/FHx54m8M6paWujXFrYwy
Hy/tF3avJH5jGMLuPyjGGkY4IwsTtklSleZ23jzxhrvjHUPEejRXGjLNHFI9v9rkuYHMeY2
G3YEG7CBW3hAy/ePmEGHxbqGreMvFt9o90zww3UgAR5XTzHCGSFDtBAVEkAIKsCxfIbdlfa
dH8HQS+G7S0ks4Z5LOFYYry3vHhb5AdqRPGMhFzt3HlvmyvPIBxOm/tLeGZPDNhPexO+qBo
4b1flgjVjjLJuY5zk4HbHzFRzXpVz8TfCNrox1CbUip8oyeR5ZMgYZBj4435VhjPUH0rzu5
+HdtZ6tZ3lw8KGzkJY3GnfZ/tKMCpV7hWZFfGDuUKrcgj5jji774Q6bqt1cTXWvEpK8wt4f
PhO5vuoy+WSYzvIVsLKTuDE9lAPobwl4n/wCEn8LWutrHCBO0q4gl8xBskZMBsDP3eccZzj
I5orI+GHhq78M/DDRdEuYVt5beN90a5O3dIz855z83PvnpRQB3lFFFABRRRQAUUUUAFFFFA
BRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABTXdI42kkYIigszMcAAdzTq
5DxjfX7ae9ppLqJ2imdWHzkFEPzGPBMiqSuQoJLFVxyTQBunXLD7V9nX7RIefnjt5HjBBII
LqpAIIPBNSLq1myqymZg2MYgc9c9eOPunr04z1FfPtpceNNS8UXl3p9lP4isdMnHklFgkU/
uieHn3OCw8rPl7VIYnaCdoY+r/ABD1IT2Np8OdbtJELNBJuktbeUH92wkj3+WTtO8ZXGVAx
k5oA9g8VW7/ANl6hqMKrYo0IguHuWj8sRGZfMkKvlDtj3sC3r0PSvAdW8XQaF8V9QEkN6up
QxmO3cQyzyS3EiPGqFtqfKFlGM4OEjPJYsdO0sfip4P05rHVfDLX9pqEKxrcWL+T9lIDkJI
bQCVstIcnO1exyc0y18E/FDXorK9/4RLRLCORXjSKeKKBbeIgAA745JSvDHbhTmQk+4Bzui
3nixNc8PQ6Lql1f3lzcG40u1S8k+zKxBLrOG67dswwNpKxsxwcB/fPi34p1jw14Qh/sVliv
rqZY/tDMAsK7lBPPuwH0yfSuF8O+D9S8K+L9K8U/ECXw9pi6Uk5sLTRvNMlzK8QiciM/e/d
hRtUYGBhVFYXjfx3B8Qde0XStMbVbS0MzGaS3thOoRHVhkjBwwVmYru4iG0/eBAMXwz4F1S
6P2+8uob658xZbxoY7Z5AZHaJf3rSKGO9JCF+YfKMjkIPQvBvwsltNd+3TKjwrHbwmUx+UJ
EVAzsQAN5c4Ur90BmyzcpXY+FdJvJJNHa8aeRrKGKSUT7T5EoidTGdrkBszFsBcBQozkCvR
aAKmn6fBptmLa33suSzNIxZnY8liT1JNW6KKACiiigAooooAK43xcbhYbuWzuRFexrE8QkY
KgQNjdy3QSFC3QkKo54z2VcF46uLW4VbK6WNbVw9vNIxC5RoyZQTkHbt2j5Ty8kfI2mgDk/
hDcJN4u1z+04ZxqTLi1N1J5skUCt88Wf4SN0BI7goecZr0/xL4ht/DOjNqVxaXF0odUEdum
489WY9FUDJLEgAD6CvK/hTp9zf+ONZ1yC3NlpVrPcgxvAYpZLyYo0qvyQRGEVeCVPy91Ne0
XVvHd2c1rMiPHMjRsrruVgRggjuPagDn9Og0zxD4MvdNhs5NPt7kXFrcWxA3QOzMJB3H3ix
GMg5GOK6KCFbe2it4yxWNQgLHJIAxye9Zvh3Q4fDug22lQ3E10YgTJcTtukmcnLOx9SSfp0
7Va1S/i0vSbm/maNEhQtulYqg9NzAHaM9Tg4HNAFyue8YakNO8MXLBSzS7YDhwnlq7BWkJO
QFRSzk44Ck14nr/wARviNNd6jcaGIXs7G6kicwMkht2Q7dvlghpBuKZY9FOSgJwOO1S+8d/
EfxNezTS/2Bo07LazCW68t3AUvgxo27aF+Yg7lHzuSBjABoeGZtJv8AU7jUzYXOp3NrdG73
ohZJfKi8+HapXj5knjTbjCqVIJxX1FpkElvpkEU0hklC5c843HkgZ5wCcD2xXnvgXwxJHdP
qN1YmMOzSC5lH72bLDCtknfwqkvtXOEwWwWPp1ABgYxiokt4It3lQxxliSxVQMk9TUtFACY
4opaKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKAC
iiigAPQ4rx7x1HdNpN6WZZ0urNUfTnkJH7tpFn24yQQ0sTMw3EBPbNew1x/imGJJI5Ps8Ez
R3FnNGLhwFhP2gK8ijcCCA+T0B6c5xQBz/wf8QabPocnhv7LLY6vaPJcTwzRFGkV5CVcH+I
7Giz6blHAxXqFfMfhXxho/gPVr3VNbtpYhBAljFfTR7UUNK37pwm5g+EhJXBCEsDjPPt0vx
G8JJ4asteGqRva30JngXcFdkH3mIYjYq9GZiAp4JFAHWsyqpZiAPevHfFXxW1H7aNO8Gacb
+dujhTtYFSVbftYKDwwypG0hmKLgtwPjfxFJ418WXVvp/iGOCziybNT5ciXCoPnKEb1Ybtj
Z2MflkA5Qhu28L+BdT0fXg8901tZ4YqqOUnu3Mb4w3DkgMW5zs+YDdwUAPNdXvvGPjqVLjX
rKS6s5oDDCbKYSwQS/aVUbykYWT7pGw8nzcckAp614T8Mas8EXnLGJUePzbjzDttxgeZboi
kq7KyY3DYqszFRlee1g8MyM8NzcXzw3AA3NBhpMYXK+a4LkfLgkbSR6V0UMMVvbxwQoEjjU
KqgYAFACQwQ28flwxrGmS2FGMknJP1JyaloooAKKKKACiiigAooooAQ9K8E+Idx9ohuoLK4
a0u2ldbi5t/OkeO3nuYfLYEfIMiEEqSOABxuAPu120iWU7xcSLGxXjPOOK8y13wvY6leLqm
mXUOoLNGmYlnRSXHC4AKg7iN2dylXjQjoRQBF4T8ceE/CXgLQbfUbiPT47i1F0ZHkjSMvI+
5wMsCxBfJ2ggDp2FeqwzQ3FvHcW8iywyqHR0bKspGQQR1BFfIc1nY+D9Uu7nw5dO10syeZF
cv5EcHlXMIbe6nDKEL+YWJysquBgnH0Z4T1jw3ovhbQfDK6/aTSWcMWkxSlti3M0UaoVjJ4
c8dFz39DQB2dcP8AErXItK8M/Z2jkuHuyyC2RWxc4U4iZwR5YdzGmec79uDnI6y61TT7EH7
XeQwELu2u4BI9h1NfPvjDxhN4q16fS7GRvKYi5jmt1LeWkD7kTK7im6VdzyAHbtVcEpIVAK
/gGz/4SKG71nWtOjl/tVYboiGFcXXnztKYsn7pMoKknJRYGBJG169q0vwLpNhEkLpE9rHC1
vHZxQrHAkRJOzHLMOTkMxBJJxzVHwfpOoRlIdTkEz6eyM0rbSzytFkjaCSmDK5wecvx8uK7
qgAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAoooo
AKKKKACiiigAooooAKz9Us5by1dItj7o2jaCYZimVsblbHIyAQD2z0PStCigDzXxD4Sa/i3
xtqFmYIjD+9undXHzFTvG5n+dx8smQV3DAGa8yf4Y6xoImkjEiafaxSNZW0d65t95fhgn3Y
2+bcjDdIGwf3hHP0v1GKojSNLW5juV0+3E0edkgiXcmRg4OOOAB9BQB5tofgPUYNSfU5LYx
Xk8/nzT3jpOS3G1h8oPygYVcKAQpO7aMemWmm2Fk7SWtpFFK4AeRV+d8Zxubq3U8k9zVscD
FFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFUbzS7O8hlWSBVkdGQTJ8ki56lWHIPA5HoKvUUAeR
eI/CdzqVtDoX2JbJbjdJPDAwHnqPLLiJgVxk54IVwSWBwCrefL8MpbT+0JI9HudNWSEQ28d
h5bJE8XKEsgBclgHAfywCOD6/St1YWd8qLd28cwjYOm9c7WHceh/wAapR+G9DhtFtLXTYrS
FRtC2v7nA27eqYPQ0AeE2+heJNY1u5tri4uJGPmtLNcwxWhkf5UQtPBCrD5g+dsnzDAHOc9
D4R8BWs2uLdNqDaibKCK2WQ+XJHaeUchEIGGBky4UHCbY8qMKF9TTwv4eSWOb+xrR5Y41jW
SSIO4UMGA3HJPzANz3GetasUMcESxQxrHGowqqMAD2FAEdrZ29lG0dtEI1ZjI3csxOSSepJ
qeiigAooooAKKKKAEO7PBH5UUtFAH//2Q==
</binary><binary id="_13.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAuADUBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAD//Z
</binary><binary id="_7.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAuADMBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAAAD//Z
</binary><binary id="_16.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAuABcBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAD//Z
</binary><binary id="_6.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQIAJgAmAAD/2wBDAAoHBwgHBgoICAgLCgoLDhgQDg0NDh0VFhEYIx8
lJCIfIiEmKzcvJik0KSEiMEExNDk7Pj4+JS5ESUM8SDc9Pjv/wAALCAAuACkBAREA/8QAFQ
ABAQAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAf/xAAUEAEAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA/9oACAEBAAA/AIyAA
AAAAAAAAAD/2Q==
</binary>
</FictionBook>
Zerion Mini Shell 1.0