%PDF-
%PDF-
Mini Shell
Mini Shell
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author>
<book-title>Steven Erikson - MKP6 - Lovci kosti</book-title>
<lang>cs</lang>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name></first-name><last-name>Unknown</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>15.8.2019</date>
<id>f08601bf-6ac8-4f0e-b77c-1a073d4181e0</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<year>2008</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_0.jpg" /></p><empty-line />
</section>
<section>
<p>Steven Erikson</p>
</section>
<section>
<p>LOVCI</p><empty-line /><p>KOSTÍPříběh z malazské Knihy Padlých</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p> TALPRESS</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Copyright © 2006 by Steven Erikson</p>
<p>Translation © 2008 Dana Krejčová</p>
<p>Cover design © 2006 Steve Stone</p>
<p>This edition is published by arrangement with Transworld Publishers, a division of The Random House Group Ltd. All rights reserved.</p>
<p>Všechna práva vyhrazena. Žádnou část této knihy není dovoleno použít nebo jakýmkoli způsobem reprodukovat bez souhlasu nakladatele.</p>
<p>ISBN 978-80-7197-334-8</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Věnováno Courtney Welch,</p>
<p>ať tě hudba neopouští, kamarádko.</p><empty-line /><empty-line /><p>Poděkování</p>
<p>Děkuji obvyklým podezřelým, včetně těch, kdo četli první koncept, tedy Chrisovi, Markovi, Courtney a Billu Hunterovi za jeho neocenitelnou pomoc se zprovozněním a plným seznamem balíčku draků – ale poslouchej, Bille, už žádné mílové procházky v dešti, jo? Camu Esslemontovi za důkladné pročtení – jsem rád, že aspoň jeden z nás má správně časové posloupnosti. Clare a Bowenovi, jako obvykle. Pracovníkům Bar Italia za to, že mi pomohli vydržet další šichtu – tři novely, čtyři romány a dvaadvacet tisíc kafí s mlíkem, což byla pořádná fuška, že? Stevovi, Perrymu a Ross Donaldsonovým za přátelství. Simonu Taylorovi, Patricku Walshovi a Howardu Morhaimovi za dobrou práci, kterou pokaždé odvádějí.</p><empty-line /><p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p><empty-line /><p><image xlink:href="#_3.jpg" /><image xlink:href="#_4.jpg" /></p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Postavy</p>
<p><emphasis>Malažané</emphasis></p>
<p>císařovna Laseen, vládkyně Malazské říše</p>
<p>pobočnice Tavore, velitel Čtrnácté armády</p>
<p>pěst Keneb, velitel divize</p>
<p>pěst Blistig, velitel divize</p>
<p>pěst Tene Baralta, velitel divize</p>
<p>pěst Temul, velitel divize</p>
<p>Nil, záchlumský zaklínač</p>
<p>Nether, záchlumská čarodějka</p>
<p>T’jantar, Tavořina pobočnice</p>
<p>Lostara Yil, Perelova zástupkyně</p>
<p>Perel, Spár</p>
<p>Nok, admirál Říšské flotily</p>
<p>Banaschar, bývalý kněz D’rek</p>
<p>Hellian, seržant městské stráže v Kartoolu, ž.</p>
<p>Urb, městský strážník v Kartoolu</p>
<p>Bezdech, městský strážník v Kartoolu</p>
<p>Truc, městský strážník v Kartoolu</p>
<p>Rychlej Ben, velemág Čtrnácté armády</p>
<p>Kalam Méchar, asasín</p>
<p>Žrout, nalezenec</p>
<p><emphasis>Vybraní vojáci Čtrnácté armády</emphasis></p>
<p>kapitán Laskava, Ašókův pluk</p>
<p>poručík Pores, Ašókův pluk</p>
<p>kapitán Faradan Sort, ž.</p>
<p>seržant Šumař/Struna</p>
<p>kaprál Smola</p>
<p>Sépie</p>
<p>Flaška</p>
<p>Koryk</p>
<p>Smíška, ž.</p>
<p>seržant Gesler</p>
<p>kaprál Bouřňák</p>
<p>vrchní seržant Braven Zub</p>
<p>Snad</p>
<p>Lutes</p>
<p>Ebron</p>
<p>Sinn, ž.</p>
<p>Krump</p>
<p>seržant Balšám</p>
<p>kaprál Smraďoun</p>
<p>Hrdlořez</p>
<p>Masan Gilani, ž.</p>
<p><emphasis>Ostatní</emphasis></p>
<p>Barathol Méchar, kovář</p>
<p>Kulat, vesničan</p>
<p>Nulliss, vesničanka</p>
<p>Hayrith, vesničanka</p>
<p>Chaur, vesničan</p>
<p>Noto Nežit, ranhojič (léčitel) setniny v Jednorukého houfci</p>
<p>Hurlochel</p>
<p>kapitán Ambroň, důstojník v Jednorukého houfci, ž.</p>
<p>kaprál Futhgar, důstojník v Jednorukého houfci</p>
<p>pěst Ryde Beud, důstojník v Jednorukého houfci, ž.</p>
<p>Ormulogun, umělec</p>
<p>Gumble, jeho kritik</p>
<p>Apsalar, asasín, ž.</p>
<p>Telorast, duch</p>
<p>Cudrn, duch</p>
<p>Samar Dev, čarodějka z Ugaratu</p>
<p>Karsa Orlong, teblorský válečník</p>
<p>Ganath, Jaghutka</p>
<p>Zášť, proměněnec a sestra paní Závisti</p>
<p>Corabb Bhilan Thenu’alas</p>
<p>Leoman S cepy, poslední vůdce povstalců</p>
<p>kapitán Šerana, y’ghatanská městská stráž, ž.</p>
<p>Karpolan Demesand, Trygallská obchodnická gilda</p>
<p>Torahaval Delat, kněžka Poliel</p>
<p>Řezník, kdysi Kvítko z Darúdžhistánu</p>
<p>Heborik Neviditelné ruce</p>
<p>Scillara, uprchlice z Raraku</p>
<p>Felisín Mladší, uprchlice z Raraku</p>
<p>Ropušník, démon</p>
<p>Mappo Poříz, Trell</p>
<p>Icarium, Jhag</p>
<p>Iskaral Pust, kněz stínu</p>
<p>Mogora, d’ivers, ž.</p>
<p>Taralack Výd, Gral a agent Bezejmenných</p>
<p>Dežim Nebrál, d’iversí t’rolbarálové z První říše</p>
<p>Trull Sengar, Tiste Edur</p>
<p>Onrack Zlomený, Osvobozený T’lan Imass</p>
<p>Ibra Gholan, T’lan Imass</p>
<p>Monok Ochem, t’lanimasský kostěj</p>
<p>Minala, velitelka Stínové kumpanie, ž.</p>
<p>Tomad Sengar, Tiste Edur</p>
<p>Péřová čarodějka, lederská otrokyně</p>
<p>atripreda Yan Tovis (Šero), velitelka lederských oddílů</p>
<p>kapitán Varat Taun, důstojník pod velením Šero</p>
<p>Taxilian, tlumač</p>
<p>Ahlrada Ahn, tisteandijský špeh mezi Tiste Edur</p>
<p>Sathbaro Rangar, arapajský zaklínač</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Přese vše, co je skutečné</p>
<p>v tomto nastupujícím věku,</p>
<p>kde hrdinové zanechávají pouze</p>
<p>železný kruh svých jmen,</p>
<p>vycházející z hrdel bardů,</p>
<p>stojím ve ztichlém srdci,</p>
<p>toužím po slábnoucím tlukotu</p>
<p>životů rozpadlých v prach</p>
<p>a šustivém šepotu,</p>
<p>jak písně utichají</p>
<p>ve ztrácejících se ozvěnách,</p>
<p>přese vše, co je skutečné,</p>
<p>komnaty a síně</p>
<p>zejí prázdnotou na můj křik –</p>
<p>protože někdo musí</p>
<p>odpovědět</p>
<p>odpovědět</p>
<p>na to vše</p>
<p>někdo</p>
<p><emphasis>Nastupující věk</emphasis></p>
<p>Torbora Fethena</p><empty-line /><empty-line /><p>ÚVOD</p>
<p><emphasis>1164 spánku Ohnice</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>Istral’fennidan, období D’rek, zmije podzimu</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>Dvacet čtyři dny po popravě ša’ik na Raraku</emphasis></p><empty-line /><p>P</p>
<p>avučiny mezi věžemi, spředené ve velké výšce, připomínaly třpytivé plachty a slabý vánek od moře rozechvíval obrovská vlákna, takže se na město Kartool snášel drobný déšť, jako ostatně každé ráno v čistém období.</p>
<p>Na většinu věcí si člověk nakonec zvykne, a protože žlutopruzí paraltové kdysi neblaze proslulé věže osídlili jako první poté, co ostrov před mnoha desetiletími dobyli Malažané, bylo dost času si na takové drobnosti zvyknout. Dokonce i pohled na racky a holuby, každé ráno nehybně zavěšené mezi dvěma desítkami věží, než jako pěst velcí pavouci vyběhli, aby si svou kořist odnesli, mezi občany Kartoolu vyvolával už nanejvýš jen mírnou nevolnost.</p>
<p>Seržant Hellian z městské stráže ve Čtvrti septarchů byla v tomto směru, žel, výjimkou. Měla podezření, že jistí bohové se třesou smíchy nad jejím bídným osudem, za který jsou také bezpochyby zodpovědní. Narodila se zde ve městě a trpěla strachem ze všech pavouků, takže celých svých devatenáct let prožila v nesmírné hrůze.</p>
<p><emphasis>Proč prostě neodejdeš? </emphasis>Na to se jí ptávali kamarádi a známí. Jenomže to nebylo tak snadné. Vlastně nemožné. Kalné vody přístavu byly zanesené svlečenými kůžemi, útržky pavučin a promočenými opeřenými mrtvolkami, pohupujícími se tu a tam na vlnách. A ve vnitrozemí to bylo ještě horší. Mladí paraltové unikali před staršími z města a do dospělosti zápasili o přežití na vápencových útesech lemujících ostrov Kartool. Ač mladí, nebyli o nic méně agresivní či jedovatí. I když jí obchodníci a sedláci tvrdili, že člověk může celý den chodit po cestách a pěšinách, aniž by potkal jediného pavouka, Hellian to nezajímalo. Věděla, že bohové jen čekají. Stejně jako pavouci.</p>
<p>Když byla střízlivá, všímala si věcí patřičně a přičinlivě, jak se sluší na městskou stráž. A ačkoliv nebyla opilá pořád, střízlivost přinášela hysterii, a tak se Hellian snažila chodit po vratkém laně neúplné opilosti. Proto také nevěděla o divné lodi, kotvící nyní ve Volných docích, která dorazila před východem slunce a jejíž vlaječky hlásaly, že připlula z ostrova Malaz.</p>
<p>Lodě z ostrova Malaz nebyly samy o sobě neobvyklé či zapamatováníhodné, nicméně začal podzim a větry převládající v čistém období v podstatě znemožňovaly plavby na jih nejméně na další dva měsíce.</p>
<p>Kdyby byly věci méně rozmazané, mohla si také všimnout – pokud by se obtěžovala zajít dolů do přístavu, což by možná udělala, kdyby jí někdo držel v zádech meč – že loď není obvyklá bárka či koráb ani vojenský dromón, nýbrž štíhlá, elegantní loď postavená ve stylu, jaký říšští stavitelé lodí nepoužívali už dobře padesát let. Čepeli podobnou příď zdobily tajuplné řezby maličkých hadů a červů a táhly se podél okrajníku do poloviny lodi. Záď byla hranatá a dost vysoká, s kormidelním veslem na boku. Posádku tvořilo asi dvanáct mužů, na námořníky příliš tichých, a nechtělo se jim opustit palubu. Jakmile byla vyhozena lávka, odešla krátce před svítáním jediná osoba.</p>
<p>Hellian to vše zjistila až později. Běžec, který ji našel, byl místní spratek, a když zrovna neporušoval zákony, poflakoval se po přístavu v naději, že si ho návštěvníci najmou jako průvodce. Strčil jí do ruky útržek pergamenu, na pohmat dobré kvality. Na něm byla napsána strohá zpráva, nad jejímž obsahem se zamračila.</p>
<p>„Dobře, kluku, popiš mi muže, který ti to dal.“</p>
<p>„Nemůžu.“</p>
<p>Hellian se podívala na čtyři strážníky stojící na rohu za ní. Jeden z nich chlapce popadl zezadu za rozedranou halenu a zvedl ho do vzduchu. Rychle s ním zatřásl.</p>
<p>„Vrací se ti paměť?“ zeptala se Hellian. „Doufám, páč já neplatím.“</p>
<p>„Nemůžu si vzpomenout! Díval jsem se mu rovnou do obličeje, seržante! Akorát… nemůžu si vzpomenout, jak vypadal!“</p>
<p>Hellian si chlapce chvíli prohlížela, pak zabručela a otočila se. Strážník ho postavil na zem, ale nepustil.</p>
<p>„Nech ho jít, Urbe.“</p>
<p>Kluk odběhl. Hellian mávla na strážníky a vykročila.</p>
<p>Čtvrť septarchů byla nejklidnější částí města, ač ne pro nějakou zvláštní přičinlivost z Hellianiny strany. Bylo tu méně obchodních budov a rezidence sloužily akolytům a laikům asi desítky chrámů tyčících se na zdejší hlavní třídě. Zloději, kteří chtějí zůstat naživu, nekradou v chrámech.</p>
<p>Hellian vedla četu na třídu a znovu si všimla, jak nemalý počet chrámů chátrá. Paraltům se líbila zdobná architektura, kupole a nižší věže a kněží zřejmě bitvu prohrávali. Cestou jim pod nohama křupaly zbytky chitinových krunýřů.</p>
<p>Před lety by se po první noci Istral’fennidan na celém ostrově slavilo s obětinami a smírnými oběťmi k božské ochránkyni Kartoolu D’rek, zmiji podzimu, a polodrek, arcikněz Velkého chrámu, by městem vedl procesí po koberci zbytků z úrody a bosýma nohama by šlapal v červy a larvami prolezlých odpadcích. Děti by uličkami honily chromé psy a ty, které by zahnaly do kouta, by s provoláváním jména bohyně ukamenovaly. Usvědčené zločince odsouzené k popravě by veřejně zbičovali, zlámali by jim dlouhé kosti a bezmocné oběti hodili do jam plných masožravých brouků a rudých ohnivých červů, kteří by je během čtyř pěti dní pozřeli.</p>
<p>To vše se ovšem dálo před příchodem Malažanů. Císařovým hlavním cílem byl kult D’rek. Dobře věděl, že jádro kartoolské moci leží ve Velkém chrámu a zdejší mistři kouzelníci jsou kněžími a kněžkami D’rek, ovládanými polodrekem. Navíc nebyla náhoda, že během vraždění za noci předcházející námořní bitvě a následné invazi, jež vedli nechvalně proslulí Tanečník a Mrzena, mistra Spáru, byli vyhlazeni všichni kouzelníci kultu včetně polodreka. Arcikněz Velkého chrámu totiž teprve nedávno získal moc díky vnitřnímu převratu, a vypuzeným rivalem nebyl nikdo jiný než Tayschrenn, v té době císařův nový velemág.</p>
<p>Hellian znala příběhy o oslavách jen z vyprávění, protože jakmile malazští dobyvatelé přehodili přes ostrov říšský plášť, byly zakázány, nicméně o slavných dnech za dávných dob, kdy byl Kartool vrcholem civilizace, se vyprávělo často.</p>
<p>Všichni se shodovali, že za současný ubohý stav věcí nesou vinu Malažané. Na ostrov a jeho mrzuté obyvatele se skutečně snesl podzim. Nakonec nebyl rozdrcen jenom kult D’rek. Bylo také zrušeno otroctví, popravčí jámy byly vyčištěny a nadobro uzavřeny. Dokonce se v jedné budově usídlily dvě desítky pomýlených altruistů, kteří adoptovali chromé psy.</p>
<p>Minuli skromný Chrám královny snů i naproti němu dřepící a srdečně nenáviděný Chrám stínů. Na Kartoolu bylo povoleno jen sedm náboženství, šest podřízených D’rek – odsud jméno čtvrti. Soliel, Poliel, Beru, Ohnice, mistr Kápě a Fener. Od invaze se objevily další kulty – dva výše zmíněné spolu s kultem Dessembrae, Togga a Oponn. A Velký chrám D’rek, stále největší stavba ve městě, byl ve skutečně ubohém stavu.</p>
<p>Muž stojící před širokým vchodem měl na sobě oděv malazských námořníků – vybledlou, vodě odolnou kůži a obnošenou, potrhanou lněnou košili. Dlouhé tmavé vlasy měl stažené do culíku. Neměl žádné ozdoby. Když se při jejich příchodu obracel, spatřila Hellian obličej středního věku s pravidelnými, neškodnými rysy, třebaže měl něco podivného v očích, jakýsi horečnatý pohled.</p>
<p>Hellian se zhluboka nadechla, aby si pročistila hlavu, a zvedla ruku s pergamenem. „Předpokládám, že tohle je tvoje.“</p>
<p>Muž kývl. „Ty jsi velitel strážníků v této čtvrti?“</p>
<p>Usmála se. „Seržant Hellian. Kapitán vloni zemřel na podebranou nohu. Pořád čekáme na náhradu.“</p>
<p>Ironicky zdvižené obočí. „Žádné povýšení, seržante? Dá se tudíž předpokládat, že střízlivost bude u kapitána rozhodující ctností.“</p>
<p>„Ve zprávě stojí, že ve Velkým chrámu jsou potíže,“ řekla Hellian, ignorujíc mužovu hrubost, a zadívala se na mohutnou stavbu. Všimla si, že dvoukřídlá brána je zavřená. To bylo právě v tento den neslýchané.</p>
<p>„Myslím, že ano, seržante,“ opáčil muž.</p>
<p>„Přišel jsi vzdát poctu D’rek?“ zajímala se Hellian a alkoholovým opojením pronikly nejasné obavy. „Copak jsou dveře zamčený? Jak se jmenuješ a odkud jsi?“</p>
<p>„Jmenuju se Banaschar a jsem z ostrova Malaz. Připluli jsme dnes ráno.“</p>
<p>Jeden ze strážníků zabručel a Hellian se nad tím zamyslela. A vrhla na Banaschara ostražitější pohled. „Na lodi? A v tuto roční dobu?“</p>
<p>„Spěchali jsme, jak to jen šlo. Seržante, myslím, že do Velkého chrámu budeme muset proniknout násilím.“</p>
<p>„Proč prostě nezaklepeme?“</p>
<p>„Zkoušel jsem to,“ vysvětlil Banaschar. „Nikdo nepřišel.“</p>
<p>Hellian zaváhala. <emphasis>Vlámat se do Velkého chrámu? Za tohle bude chtít pěst moje cecky na pánvi.</emphasis></p>
<p>„Na schodech jsou mrtví pavouci,“ oznámil náhle Urb.</p>
<p>Obrátili se.</p>
<p>„Pro mistra Kápě,“ zamumlala Hellian, „a je jich spousta.“ Zvědavě popošla blíž. Banaschar ji následoval a po chvíli se přidali i strážníci.</p>
<p>„Vypadají…“ Kroutila hlavou.</p>
<p>„Rozložení,“ řekl Banaschar. „Shnilí. Seržante, ty dveře, prosím.“</p>
<p>Stále váhala. Cosi ji napadlo, zamračila se na něj. „Říkal jsi, že jste sem spěchali. Proč? Jsi snad akolyta D’rek? Nevypadáš na něj. Co tě sem přivádí, Banaschare?“</p>
<p>„Předtucha, seržante. Kdysi… před mnoha lety… jsem byl knězem D’rek v jakatakanském chrámu na ostrově Malaz.“</p>
<p>„Předtucha tě přivedla až do Kartoolu? Považuješ mě za pitomce?“</p>
<p>Muži se v očích mihl hněv. „Očividně jsi příliš opilá, než abys cítila to, co já.“ Zadíval se na strážníky. „Máte stejné nedostatky jako seržant, nebo jsem v tom sám?“</p>
<p>Urb se zamračil a řekl: „Seržante, myslím, že bysme měli ty dveře vykopnout.“</p>
<p>„Tak to udělej, mor na tebe!“</p>
<p>Hellian se dívala, jak strážníci vyrážejí bránu. Hluk přivolal čumily a dopředu se protlačila vysoká žena v říze, očividně kněžka z některého chrámu. <emphasis>A co teď?</emphasis></p>
<p>Žena však upírala oči na Banaschara. I on si jí všiml a nespouštěl z ní pohled.</p>
<p>„Co <emphasis>ty </emphasis>tu děláš?“ chtěla vědět kněžka.</p>
<p>„Copak nic necítíš, velekněžko? Samolibost je zřejmě rychle se šířící nemoc.“</p>
<p>Žena přenesla pohled na strážníky kopající do brány. „Co se stalo?“</p>
<p>Pravé křídlo se naštíplo a po posledním kopanci se vyvrátilo.</p>
<p>Hellian poslala Urba dopředu a vydala se za ním. Banaschar ji následoval.</p>
<p>Uvnitř byl příšerný smrad a v šeru spatřili velké skvrny od krve na stěnách a na naleštěné dlažbě kousky masa a kaluže žluči, krve a výkalů a také útržky oděvu a chomáče vlasů.</p>
<p>Urb se po dvou krocích zastavil a zíral na to, v čem stojí. Hellian se protáhla kolem něj a ruka jí sama od sebe sjela k čutoře u pasu. Banaschar ji zastavil. „Tady ne,“ štěkl.</p>
<p>Hrubě ho setřásla. „Běž k mistrovi Kápě,“ zavrčela, vytáhla čutoru a po několika pokusech vyrvala zátku. Hodila do sebe tři loky. „Kaprále, běž najít velitele Charla. Potřebujeme oddíl na zabezpečení oblasti. A pošli zprávu pěsti, chci tady nějaký mágy.“</p>
<p>„Seržante,“ namítl Banaschar, „tohle je záležitost kněží.“</p>
<p>„Nebuď blbej.“ Pokynula zbývajícím strážníkům. „Prohlídněte to tu. Jestli někdo přežil –“</p>
<p>„Nikdo nepřežil,“ oznámil Banaschar. „Velekněžka královny snů už odešla, seržante. Všechny chrámy budou informovány. Začne vyšetřování.“</p>
<p>„Jaký vyšetřování?“ zajímala se Hellian.</p>
<p>Zaškaredil se. „Kněžské.“</p>
<p>„A co ty?“</p>
<p>„Já už viděl dost,“ opáčil.</p>
<p>„Ať tě ani nenapadne někam chodit, Banaschare,“ prskla a přelétla pohledem jatka v chrámu. „První noc čistýho období ve Velkým chrámu se pořádávaly orgie. Tady se to zřejmě vymklo z ruky.“ Další dva rychlé hlty. Blížila se požehnaná otupělost. „Musíš zodpovědět spoustu otázek –“</p>
<p>Urb ji přerušil. „Je pryč, seržante.“</p>
<p>Hellian se otočila. „Hrome! Copak tys toho mizeru nehlídal, Urbe?“</p>
<p>Kolohnát rozhodil rukama. „Ty jsi s ním přece mluvila, seržante. Já hlídal lidi venku. Kolem mě neprošel, to je jistý.“</p>
<p>„Sestav popis. Chci, aby ho našli.“</p>
<p>Urb se zamračil. „Ehm, nepamatuju se, jak vypadal.“</p>
<p>„Zatraceně, já taky ne.“ Hellian popošla k místu, kde předtím stál Banaschar. Zadívala se na jeho otisky v krvi. Nikam nevedly.</p>
<p>Kouzla. Hellian nenáviděla kouzla. „Víš, co teď slyším, Urbe?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Slyším pěst. Jak si hvízdá. A víš, proč si hvízdá?“</p>
<p>„Ne. Hele, seržante –“</p>
<p>„Kvůli tý pánvi, Urbe. Je šťastnej z toho roztomilýho prskání a syčení.“</p>
<p>„Seržante –“</p>
<p>„Kam nás pošle, co myslíš? Do Korelu? Tam je to vážně hnusný. Možná do Genabakis, i když tam se to trochu uklidnilo. Nebo do Sedmiměstí.“ Dopila zbytek hruškovice. „Jedno je jistý, měli bysme si začít brousit meče, Urbe.“</p>
<p>Z ulice zazněl dupot těžkých holínek. Přinejmenším půl tuctu čet.</p>
<p>„Na lodích není moc pavouků, co, Urbe?“ Přemohla otupělost a prohlížela si jeho výraz. „Správně. Tak mi řekni, že mám pravdu, mor na tebe.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Asi před sto lety zasáhl obrovskou guldindhu blesk. Bílý oheň se jako oštěp zarazil do jádra a rozštípl prastarý kmen. Černé spáleniny na červotoči prožraném dřevě prudké pouštní slunce dávno vybělilo. Kůra se v pruzích loupala a kusy ležely na obnažených kořenech, ovíjejících se kolem vrcholku kopce jako obří síť.</p>
<p>Celému údolí vévodila mohyla, kdysi kruhovitá. Stála o samotě jako ostrov, schválně se odlišující od náhodně uspořádané krajiny. Pod balvany, písčitou půdou a rozeklanými suchými kořeny závěrný kámen, původně chránící kamennými deskami obloženou pohřební komoru, pukl a při pádu s sebou strhl hromadu hlíny, která zaplnila komoru. Na těle uvězněném v komoře spočinula nesmírná tíha.</p>
<p>Chvění kroků pronikající dolů k tělu bylo takovou vzácností – za nespočet tisíciletí k tomu došlo tolikrát, že byste to na prstech jedné ruky spočítali – až to dřímající duši okamžitě probudilo, zvlášť když se jednalo ne o jeden pár nohou, ale tucet, sestupujících z prudkých svahů a obstupujících rozlomený strom.</p>
<p>Přadeno ochranných kouzel kolem tvora bylo zašmodrchané a pokroucené, přesto jeho vrstevnatá energie stále působila. Ten, kdo tvora uvěznil, byl důkladný, použil krvavé, chaosem krmené obřady a snažil se, aby kouzla vydržela navěky.</p>
<p>Takový byl záměr vycházející z pomýleného přesvědčení, že smrtelníci budou jednou dobří, budou jednat beze zloby či zoufalství. Že budoucnost bude bezpečnější než krutá přítomnost a že minulost už nikdy nebude znovu navštívena. Dvanáct hubených postav zahalených do rozedraného, špinavého plátna, s kápěmi na hlavách a tvářemi zakrytými šedými závoji, dobře chápalo nebezpečí unáhlených činů. Žel, také znaly zoufalství.</p>
<p>Na tomto shromáždění měli promluvit všichni, pořádek určovalo postavení různých hvězd, planet a souhvězdí, dosud na modré obloze neviditelných. Jejich rozmístění však bylo dobře známo. Zaujali místa a rozhostilo se ticho. Nakonec promluvil první z Bezejmenných.</p>
<p>„Znovu stojíme před nutností. Jsou tu dávno předpovězené vzorce, ukazující, že veškeré naše snažení nebylo k ničemu. Ve jménu chodby Mockra, vyvolávám rituál osvobození.“</p>
<p>Na jeho slova ucítil tvor v mohyle, jak něco prasklo, a probuzené vědomí okamžitě nalezlo svou totožnost. Jmenoval se Dežim Nebrál. Narodil se v předvečer smrti První říše, kdy ulice města hořely a křik ohlašoval všeobecné vraždění. Protože přišli T’lan Imass.</p>
<p>Dežim Nebrál, zrozený k plnému vědomí, dítě se sedmerem duší, vylézající zakrvácené a třesoucí se z matčina chladnoucího těla. Dítě. Ohavnost.</p>
<p>T’rolbarálové, démoni stvoření rukou samotného Dessimbelakise dávno předtím, než si císař vymyslel ohaře noci. T’rolbarálové, znetvořené omyly v úsudku, vyhubení na přímý císařův rozkaz. Pijáci krve, pojídači lidského masa, a přece tak lstiví, že si to ani sám Dessimbelakis neuměl představit. A tak se sedmi t’rolbarálům dařilo nějakou dobu unikat lovcům, dost dlouho, aby něco ze své duše vložili do smrtelné ženy, ovdovělé v trellských válkách a bez rodiny, ženy, které si nikdo nevšímal, která byla zlomená a jejíž tělo mohlo být použito jako nádoba, M’ena Mahybe, pro d’iversí t’rolbarálí dítě se sedmi tvářemi, které v ní rychle rostlo.</p>
<p>A zrodilo se v noci hrůz. Kdyby Dežima našli T’lan Imass, byli by jednali bez váhání. Vytáhli by z něj sedm démonických duší, spoutali by je na věčnost plnou bolesti a pomalu, postupně by z nich vysávali sílu, aby ve svých neutuchajících válkách s Jaghuty nakrmili t’lanské kostěje.</p>
<p>Dežim Nebrál však unikl. Jak se krmil, jeho moc rostla, noc za nocí, v troskách První říše. Neustále vskrytu, dokonce i před těmi několika málo převtělenci a d’iversy, kteří přežili Velké vraždění, protože ani oni by jeho existenci nepřipustili. Nakrmil se i několika z nich, protože byl mazanější než oni, a rychlejší, a kdyby na jeho stopu nenarazili degarotové…</p>
<p>Ohaři noci měli v těch časech pána, chytrého pána, který vynikal v lapacích kouzlech, a jakmile se do něčeho pustil, nepovolil.</p>
<p>Stačila však jediná chyba, a Dežim přišel o svobodu. Pouta na pouta, zbavení vědomí, a s tím i veškerý pocit, že to kdysi bylo… jinak.</p>
<p>A teď… <emphasis>znovu při vědomí.</emphasis></p>
<p>Promluvila jiná Bezejmenná: „Jihozápadně od Raraku je pláň, rozlehlá a rovná na celé lígy do všech stran. Když vítr odvane písek, objeví se střepy milionu rozbitých nádob, a přejít ji bosky znamená zanechat za sebou krvavou stopu. V této scéně se nalézají hrůzné pravdy. Na cestě z divošství… je nutné některé nádoby rozbít. A obyvatel musí zaplatit daň v krvi. Z moci chodby Telas vyvolávám rituál osvobození.“</p>
<p>V mohyle si Dežim Nebrál uvědomil, že má tělo. Poničené maso, napínající se kost, ostrý štěrk, přesouvající se písky, nesmírná váha ležící na něm. <emphasis>Agónie.</emphasis></p>
<p>„Když jsme vytvořili toto dilema,“ pravil třetí kněz, „musíme začít s jeho řešením. Tento svět i všechny světy za ním pronásleduje chaos. Na mořích reality lze nalézt množství vrstev, jedna existence se přelévá ve druhou. Chaos hrozí bouřemi a přívaly a zbloudilými proudy a vše posílá do zmatku. Vybrali jsme si jeden proud, strašlivou, nespoutanou sílu – rozhodli jsme se ho vést, upravovat jeho směr z ústraní, nenapadnutelně. Hodláme pohnat jednu sílu proti jiné a způsobit jejich vzájemné zničení. Přijímáme v tomto obrovskou zodpovědnost, a přece jediná naděje na úspěch leží v nás, v tom, co tu dnes děláme. Ve jménu chodby Denul vyvolávám rituál osvobození.“</p>
<p>Z Dežima opadla bolest. Stále byl lapený v mohyle a neschopný pohybu, avšak cítil, jak se mu tělo hojí.</p>
<p>Čtvrtý Bezejmenný pravil: „Musíme přiznat žal za blížící se odchod čestného služebníka. Můžeme však truchlit jen krátce, což zdaleka neodpovídá velikosti nešťastné oběti. Samozřejmě to není jediné truchlení, které se od nás žádá. S tím druhým, věřím, jsme se všichni smířili, jinak bychom tu nebyli. Ve jménu chodby D’riss vyvolávám rituál osvobození.“</p>
<p>Sedm duší Dežima Nebrála se od sebe oddělilo. D’ivers, a přece mnohem víc, ne sedm, kdo jsou jeden – ačkoliv to také platilo – nýbrž sedm oddělených totožností, nezávislých, a přece společných.</p>
<p>„Ještě jsme neviděli všechny stránky této cesty,“ pravila pátá kněžka, „a proto nesmí náš nepřítomný druh povolit ve svém pronásledování. Stínupána nemůžeme – nesmíme – podceňovat. Příliš toho ví. O azathech. Možná i o nás. Ještě není naším nepřítelem, ale to samo z něj nedělá našeho spojence. On… je znepokojivý. A já chci, abychom při nejbližší příležitosti zrušili jeho existenci, třebaže uznávám, že tento názor je u našeho kultu menšinový. Ale kdo jiný zná lépe než já Říši stínu a jejího nového pána? Ve jménu chodby Meanas vyvolávám rituál osvobození.“</p>
<p>A tak Dežim pochopil moc svých stínů, sedmi zplozených lhářů, lovců číhajících na něj při nezbytném lovu, který ho živil, který mu poskytoval mnoho radostí krom toho, že mu plnil žaludek a dodával čerstvou, teplou krev do žil. Lov poskytoval… nadvládu a nadvláda byla úžasná.</p>
<p>Šestá Bezejmenná promluvila se zvláštním, nadpozemským přízvukem: „Vše, co se zjevuje v říši smrtelníků, dává tvar zemi, po níž kráčejí bohové. A tak si nikdy nejsou jistí svým krokem. Je na nás připravit jim pevnou půdu, vykopat hluboké, nebezpečné jámy, pasti a léčky, které vytvarují Bezejmenní, neboť my jsme rukama azathů, my tvarujeme vůli azathů. Je naším úkolem držet vše na místě, vyléčit, co je rozerváno, vést nepřátele ke zkáze či věčnému uvěznění. Nezklameme. Přivolávám moc zničené chodby Kurald Emurlahn a vyvolávám rituál osvobození.“</p>
<p>Světem vedou oblíbené stezky, úlomky stezek, a Dežim je využil dobře. A znovu je využije. Brzy.</p>
<p>„Barghastové, Trellové, Tartheno Toblakai,“ pravil sedmý kněz dunivým hlasem, „toto jsou přeživší vlákna imasské krve, jakkoliv si činí nároky na čistotu. Takové nároky jsou vymyšlené, nicméně výmysly mají svůj cíl. Prosazují rozdíly, přesměrovávají stezku již použitou i tu příští. Tvarují znaky na zástavách v každé válce a tím ospravedlňují zabíjení. Jejich cílem tudíž je prosadit příhodné lži. U chodby Tellann, vyvolávám rituál osvobození.“</p>
<p>Oheň v srdci, náhlé bubnování života. Chladné maso se ohřívalo.</p>
<p>„V temnotě se ukrývají zamrzlé světy,“ zazněl chraplavý hlas osmého Bezejmenného, „a ty drží tajemství smrti. Tajemství je jedinečné. Smrt přichází jako vědění. Poznání, pochopení, přijetí. Jen tohle, nic víc, nic míň. Přijde čas, možná brzy, kdy smrt objeví vlastní tvář v množství faset a zrodí se něco nového. Ve jménu chodby mistra Kápě vyvolávám rituál osvobození.“</p>
<p>Smrt. Pán ohařů noci mu ji ukradl. Možná by po ní mohl toužit. Ale ne teď.</p>
<p>Devátý kněz začal tichým, zvonivým smíchem, a pokračoval: „Kde všechno začíná, tam se vše nakonec navrátí. Ve jménu chodby Kurald Galain, pravé temnoty, vyvolávám rituál osvobození.“</p>
<p>„A z moci Rašan,“ sykl netrpělivě desátý Bezejmenný, „vyvolávám rituál osvobození!“</p>
<p>Devátý se znovu zasmál.</p>
<p>„Hvězdy se otáčejí,“ ozval se jedenáctý Bezejmenný, „a napětí roste. Ve všem, co děláme, je spravedlnost. Ve jménu chodby Thyrllan vyvolávám rituál osvobození.“</p>
<p>Čekali. Ještě musela promluvit dvanáctá Bezejmenná. Jenže ona mlčela, jen natáhla štíhlou, rezavě červenou, šupinatou ruku, která rozhodně nebyla lidská.</p>
<p>A Dežim Nebrál vycítil přítomnost. Inteligenci, chladnou a krutou, pronikající shora, a najednou se polekal.</p>
<p><emphasis>„Slyšíte mě, </emphasis><emphasis>t’rol</emphasis><emphasis>barálové?“</emphasis></p>
<p><emphasis>Ano.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Osvobodíme vás, ale za svobodu nám musíte zaplatit. Odmítněte zaplatit, a my vás znovu pošleme do bezduchého zapomnění.“</emphasis></p>
<p>Strach se změnil v hrůzu. <emphasis>Jakou platbu si žádáš?</emphasis></p>
<p><emphasis>„Přijímáte?“</emphasis></p>
<p><emphasis>Ano.</emphasis></p>
<p>Vysvětlila Dežimovi, co se od něj žádá. Vypadalo to jednoduše. Maličkost, snadno splnitelná. D’iversovi se ulevilo. Nepotrvá to dlouho, nakonec oběti byly nablízku, a až skončí, bude zbaven veškerých závazků a bude si moci dělat, co se mu zlíbí.</p>
<p>Dvanáctá a poslední Bezejmenná, kdysi známá jako sestra Zášť, spustila ruku. Věděla, že příchod tohoto krutého démona přežije ze všech dvanácti shromážděných jen ona jediná, protože Dežim Nebrál bude mít hlad. Politováníhodné, a stejně politováníhodný bude šok a úlek jejích druhů, až ji uvidí unikat – ve chviličce, než t’rolbarálové zaútočí. Měla k tomu samozřejmě své důvody. Prvním a nejdůležitějším byla prostá touha zůstat mezi živými, alespoň ještě o něco déle. A ostatní důvody byly jen její.</p>
<p>„Ve jménu chodby Starvald Demelain vyvolávám rituál osvobození,“ řekla. Z jejích slov vyšla skrze mrtvé kořeny, kámen a písek, rozpouštějíc jednu ochranu za druhou, síla entropie, známá světu jako otataral.</p>
<p>A Dežim Nebrál vstoupil do světa živých.</p>
<p>Jedenáct Bezejmenných začalo se závěrečnými modlitbami. Většina z nich je nikdy nedokončila.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>O něco dál seděl se zkříženýma nohama před malým ohýnkem potetovaný válečník. Když z dálky zazněl křik, naklonil hlavu, podíval se k jihu a spatřil, jak z kopců na obzoru těžce vzlétá drak. Ve skomírajícím světle se mu leskly skvrnité šupiny. Válečník ho sledoval pohledem na oblohu a zamračil se.</p>
<p>„Mrcha,“ zamumlal. „Měl jsem to uhádnout.“</p>
<p>Křik utichal a on zase sklopil zrak. Dloužící se stíny ve skalách kolem jeho tábora byly najednou nepříjemné, husté a pošpiněné.</p>
<p>Taralak Výd, gralský válečník a poslední přeživší z erothské pokrevní linie, si plivl do dlaně levé ruky, spojil dlaně, aby se slina rovnoměrně rozmázla, a uhladil si černé vlasy. Tím vylekal spoustu much, které se mu na hlavě hemžily, a chvíli jim trvalo, než se znovu usadily.</p>
<p>Po nějaké době vycítil, že tvor skončil s krmením a vydal se na cestu. Taralak vstal. Vymočil se do ohně, aby ho uhasil, posbíral si zbraně a vydal se démonovi po stopě.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>V chatrčích roztroušených kolem křižovatky žilo osmnáct lidí. Stezka vedoucí rovnoběžně s pobřežím se jmenovala Tapúrská silnice a tři dny cesty na sever odsud leželo město Ahol Tapúr. Druhá silnice, vlastně jen vyjeté koleje, procházela přes Path’Apúrské hory hluboko ve vnitrozemí, odsud vedla přímo k východu až k této vísce a po dalších dvou dnech cesty konečně dorazila k pobřežní silnici u Otataralového moře.</p>
<p>Před čtyřmi stoletími tu stála prosperující vesnice. Hřeben na jihu byl porostlý stromy s výraznými vějířovitými listy, které se však již na sedmiměstském subkontinentu více nevyskytovaly. Dřevo stromů se používalo k výrobě sarkofágů a vesnice byla známá až ve vzdálených městech, jako Hissar na jihu, Karašiméš na západě a Ehrlitan na severozápadě. Výroba zahynula s posledním stromem. Podrost zmizel v žaludcích koz, svrchní vrstvu hlíny odnesl vítr a vesnice se během jediné generace smrskla do současného sešlého stavu.</p>
<p>Osmnáct zbývajících obyvatel nyní poskytovalo služby, o něž byl stále menší zájem – dodávali vodu karavanám, opravovali postroje a tak. Předloni tudy dokonce projel i malazský důstojník a mumlal něco o nově zbudované silnici a posádkové pevnosti, ale to bylo podníceno ilegálním obchodem se surovým otataralem, který však díky jiným říšským snahám mezitím vyschl.</p>
<p>Nedávné povstání se obyvatel téměř nedotklo, jen když se občas objevil nějaký ten posel či psanec, ale ti už do vísky nechodili. V každém případě bylo povstání pro jiné lidi.</p>
<p>Proto pět postav stojících krátce před polednem na silnici v místě nejbližší terénní vlny rychle upoutalo pozornost a zpráva se brzy dostala k formální hlavě komunity, kováři Baratholovi Mécharovi. Jako jediný z vesničanů se tu nenarodil. O jeho minulosti ve velkém světě se vědělo jen to, co bylo nasnadě – podle tmavé, téměř onyxově černé pleti pocházel z kmene žijícího v jihozápadním koutě subkontinentu stovky, možná tisíce líg daleko. A zkroucené jizvy na tváři vypadaly jako z války, stejně jako přadeno svraštělých jizev od čepelí na rukou a předloktích. Moc toho nenamluvil a neměl téměř žádné vlastní názory – alespoň žádné, o něž by se chtěl s někým podělit – a tak se na neoficiálního vůdce vesničky dokonale hodil.</p>
<p>S půltuctem zvědavých dospělých za patami došel po jediné zdejší ulici až na kraj vesnice. Budovy po obou stranách byly dávno opuštěné, pobořené, střechy se propadly a zdi se drolily a zasypával je písek. Asi o šedesát kroků dál stálo těch pět, nehybně, jak se jim vlnily cáry kožešinových plášťů. Dva drželi oštěpy, zbývající tři měli na zádech dlouhé obouruční meče. Několika očividně scházely některé končetiny.</p>
<p>Barathol už neměl zrak tak dobrý jako kdysi. Přesto… „Dželime, Filiade, běžte do kovárny. Krokem, neběžet. Za závěsem je truhla. Je na ní zámek – rozbijte ho. Vezměte sekeru, štít, rukavice a přílbu – na drátěnou košili se vykašlete – na to není čas. Tak pohyb.“</p>
<p>Za jedenáct let, co mezi nimi Barathol žil, nepronesl tolik slov naráz. Dželim a Filiad ohromeně zírali na jeho široká záda, pak se jich zmocnil strach, otočili se a toporně, nemotornými, přehnaně dlouhými kroky, odcházeli.</p>
<p>„Banditi,“ šeptal Kulat, pastevec, který výměnou za láhev alkoholu od karavany, jež tudy prošla před sedmi lety, porazil svou poslední kozu a od té doby nedělal nic. „Třeba jen chtějí vodu – nic jinýho nemáme.“ Kulaté oblázky, které nosil v ústech, do sebe při řeči narážely.</p>
<p>„Nechtějí vodu,“ prohlásil Barathol. „Vy ostatní si najděte zbraně – cokoliv – ne, zapomeňte na to. Prostě běžte domů a zůstaňte tam.“</p>
<p>„Na co čekají?“ zajímal se Kulat, když se ostatní rozprchli.</p>
<p>„Nevím,“ přiznal kovář.</p>
<p>„Podle mýho jsou z kmene, jakej jsem jaktěživo neviděl.“ Chvíli cucal kamínek a dodal: „Ty kožešiny – nejni na to trochu horko? A ty kostěný přílby –“</p>
<p>„Jsou kostěný? Ty máš lepší oči než já, Kulate.“</p>
<p>„Jediný, co mi ještě funguje, Barathole. Jsou dost podsaditý, co? Poznáváš je?“</p>
<p>Kovář kývl. Ve vesnici za sebou už slyšel funět Dželima a Filiada, spěchající zpátky s nákladem. „Myslím, že jo,“ zabručel Barathol v odpověď na Kulatovu otázku.</p>
<p>„Budou potíže?“</p>
<p>Dželim přitáhl dvouhlavou sekeru s toporem zpevněným železnými kroužky a řetízkem na zatížené hrušce, arenská ocel na vybroušených břitech se stříbřitě leskla. Ze zbraně nahoře trčely tři hroty s ozuby jako šipky z kuše. Mladý muž na ni civěl, jako by to bylo žezlo starého císaře.</p>
<p>Filiad vedle něj nesl rukavice se železnými plíšky, kulatý štít a přílbu s kroužkovým chráničem krku a mřížkovým hledím.</p>
<p>Barathol si natáhl rukavice. Vlnící se šupiny zakrývaly předloktí až po loket chráněný tvarovaným chráničem, nad nímž se přivazovaly. Na spodní straně byl zčernalý, zprohýbaný železný pásek od zápěstí po loketní chránič. Poté si vzal přílbu a zamračil se. „Zapomněli jste vycpávku.“ Podal přílbu zpátky Filiadovi. „Dej mi štít – připni mi ho na ruku, Filiade, no tak. Pevněji. Dobře.“</p>
<p>Poté si vzal sekeru. Dželim potřeboval obě ruce a všechnu svou sílu, aby ji dokázal zvednout a Barathol mohl protáhnout prsty řetízkem, který si obtočil kolem ruky, než uchopil topor, a sekeru zdánlivě bez námahy zvedl. Oběma mužům řekl: „Padejte odsud.“</p>
<p>Kulat zůstal. „Už přicházejí, Barathole.“</p>
<p>Kovář neodtrhl zrak od postav. „Tak slepej nejsem, dědo.“</p>
<p>„Musíš být, když už tak stojíš. Říkals, že ten kmen znáš – přišli pro tebe? Nějaká stará vendeta?“</p>
<p>„Je to možný,“ usoudil Barathol. „V tom případě byste měli vy být v bezpečí. Jakmile se mnou skoncujou, potáhnou dál.“</p>
<p>„Víš to jistě?“</p>
<p>„Ne.“ Barathol zvedl sekeru. „S T’lan Imass nikdy nevíš.“</p><empty-line />
</section>
<section>
<p>KNIHA JEDNA<image xlink:href="#_5.jpg" />BŮH S TISÍCI PRSTY</p><empty-line /><p>Já kráčela stezkou vinoucí se údolím, kde</p>
<p>nízké kamenné zídky oddělovaly statky a držby</p>
<p>a každý vyměřený dílec měl své místo v plánu,</p>
<p>jemuž všichni, kdo zde žijí, dobře rozumějí,</p>
<p>neboť je vede při cestách a slávě za dne</p>
<p>a podává pomocnou ruku za nejtemnější noci</p>
<p>až k domovským dveřím a tančícím psům.</p>
<p>Já kráčela, dokud mě nezastavil jeden stařec,</p>
<p>jenž se přede mnou zvedl od práce, a já,</p>
<p>s úsměvem, abych zahnala jeho odhady a soudy,</p>
<p>jsem ho požádala, aby mi řekl vše, co ví,</p>
<p>o zemích za údolím na západě,</p>
<p>a on mi s úlevou odpověděl, že tam leží města,</p>
<p>velká a překypující všemožnými podivnostmi,</p>
<p>s králem a svářejícími se kněžstvy, a jednou,</p>
<p>vykládal, viděl mračno prachu zvířené</p>
<p>vojskem procházejícím kolem do bitvy</p>
<p>někde, tím si byl jist, na mrazivém jihu,</p>
<p>a tak jsem od něj zjistila vše, co znal, a to nebylo moc,</p>
<p>údolí nikdy neopustil od svého narození</p>
<p>až doteď, nikdy nic nepoznal</p>
<p>a pravdou je, že ani poznat nechtěl, protože</p>
<p>takový je plán pro prosté lidi</p>
<p>všude po všechen čas, a zvědavost je nebroušena</p>
<p>a zrezavělá, ačkoliv se přece jen tázal,</p>
<p>kdo jsem, jak jsem sem přišla a kam se ubírám,</p>
<p>a já se slábnoucím úsměvem odpovídala,</p>
<p>že mířím do těch hemžících se měst, ale nejdřív</p>
<p>musím projít tudy, a on si přesto nevšiml,</p>
<p>že jeho psi leží nehybně na zemi, protože</p>
<p>jsem měla svolení odpovědět, víte, že přicházím,</p>
<p>paní moru, a toto byl, žel, důkaz</p>
<p>mnohem většího plánu.</p>
<p><emphasis>Svolení Poliel</emphasis></p>
<p>Kel Tath</p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA JEDNA</p>
<p>Ulice jsou v dnešní době přecpané lžemi.</p>
<p>Velemág Tayschrenn, korunovace císařovny Laseen</p>
<p>zaznamenal říšský historik Kalous</p>
<p><emphasis>1164 spánku Ohnice</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>Padesát osm dní po popravě ša’ik</emphasis></p><empty-line /><p>Z</p>
<p>bloudilé závany větru zvířily prach a každý, kdo vstoupil východní vnitrozemskou bránou do Ehrlitanu, jím byl pokrytý celý, šaty i kůži měl barvy rudých pískovcových vrchů. Kupci, poutníci, poháněči a cestovatelé se před bránou zjevovali jakoby kouzlem, jeden po druhém se vynořovali z vlnícího se oparu a se skloněnými hlavami vstupovali do závětří v bráně, oči za špinavou látkou přimhouřené. Za poháněči klopýtaly rzí pokryté kozy, koně a volové přicházeli se svěšenými hlavami, s pískovými krustami kolem nozder a očí, a vozy šustily, jak mezi omšelými prkny propadal písek. Strážní celou dobu jen mysleli na to, jak si po skončení služby dají koupel, jídlo a přitulí se k teplému tělu, což bude ta správná odměna za jejich služby.</p>
<p>Ženy, která přišla pěšky, si všimli, avšak ze špatného důvodu. Měla na sobě těsně padnoucí hedvábí, hlavu zavinutou a tvář ukrytou pod šátkem, nicméně stála za druhý pohled, i kdyby jen pro půvabný krok a pohupování v bocích. Strážní, jak byli muži a otroci své představivosti, si domysleli zbytek.</p>
<p>Všimla si jejich chvilkové pozornosti a chápala ji natolik dobře, že jí nedělala starosti. Větší potíže by nastaly, kdyby jeden či oba strážní byli ženami. Ty by se mohly podivit, proč do města vstupuje právě touto branou, pěšky, po této silnici, která se na lígy vinula mezi vyprahlými, doslova mrtvými pahorky a pak další lígy vedla podél zakrslého lesa. A její příchod byl o to nepravděpodobnější, že si nenesla žádné zásoby a měkkou kůži mokasínů měla stěží ochozenou. Kdyby strážní byli ženami, byla by čelila několika přísným otázkám, přičemž ona nebyla připravena na žádnou z nich odpovědět pravdivě.</p>
<p>Strážní měli štěstí, že byli muži. A také kvůli rozkošnému kouzlu mužské představivosti, když ji pohledem sledovali na ulici, zcela bez podezíravosti, a přece horečně svlékali její zaoblené tělo při každém zhoupnutí boků, které jen nepatrně zdůrazňovala.</p>
<p>Na křižovatce odbočila doleva a ve chvilce jim zmizela z dohledu. Vítr ve městě nebyl zdaleka tak prudký, nicméně i tady se z nebe sypal jemný prach a pokrýval vše jednobarevným pudrem. Žena procházela mezi lidmi a po spirále mířila k Džen’rábu, ústřednímu ehrlitanskému tellu – rozlehlé mnohovrstevné ruině obývané převážně jen havětí, a to jak čtyřnohou, tak dvounohou. Když konečně zahlédla zřícené budovy, našla si hostinec, skromný a bez ambicí být něčím víc než místním podnikem, s několika nevěstkami na poschodí a asi tuctem pravidelných hostů v šenku v přízemí.</p>
<p>Vedle vchodu do taverny se klenutým průchodem vstupovalo na malou zahradu. Žena vešla, oprášila si šaty, přistoupila k mělké nádržce s bahnitou vodou u fontány, z níž voda tekla nejistým čůrkem. Odvázala si šátek a ošplíchala si obličej aspoň natolik, aby ji přestaly štípat oči.</p>
<p>Vrátila se zpátky a vstoupila do taverny. Šenk byl tmavý, pod nízkým, omítnutým stropem se válel kouř z ohňů, olejových lamp, durhangu, itralbu a rezlistí. Lavice byly ze tří čtvrtin obsazené. Chvíli před ženou přišel jakýsi mladík a nyní bez dechu líčil nedávné dobrodružství, které stěží přežil. Cestou kolem mladíka a jeho posluchačů se žena nepatrně usmála, možná smutněji, než zamýšlela.</p>
<p>Našla si místo u baru a přivolala šenkýře. Zastavil se před ní a pozorně si ji prohlížel, když si ehrlitsky bez přízvuku objednávala láhev rýžového vína.</p>
<p>Na její žádost sáhl pod pult a do cinkání láhví malazsky řekl: „Doufám, že nečekáš nic zvláštního, holka.“ Narovnal se, oprášil hliněnou láhev a zadíval se na zátku. „Tahle je aspoň ještě zašpuntovaná.“</p>
<p>„To bude v pořádku,“ ujistila jej, stále hovoříc místním dialektem, a položila na bar tři stříbrné srpky.</p>
<p>„To hodláš vypít všecko sama?“</p>
<p>„Potřebuju pokoj nahoře, kam bych mohla zalízt,“ opáčila a vytáhla zátku. Šenkýř před ni postavil cínový pohárek. „Se zámkem,“ dodala.</p>
<p>„Oponn se na tebe usmívají,“ opáčil. „Jeden se právě uvolnil.“</p>
<p>„Výborně.“</p>
<p>„Patříš k Dujekovu vojsku?“ zeptal se.</p>
<p>Nalila si plný pohárek jantarového, trochu zakaleného vína. „Ne. Proč, je tady?“</p>
<p>„Zadní voj,“ odpověděl. „Hlavní voj vytáhl před šesti dny. Samozřejmě tu nechal posádku. Proto mě napadlo –“</p>
<p>„Nepatřím k žádnýmu vojsku.“</p>
<p>Její tón, podivně chladný a bezvýrazný, ho umlčel. Vzápětí šel obsloužit jiného zákazníka.</p>
<p>Napila se. Stmívalo se, hluk v šenku sílil, lidé do ní strkali častěji, než bylo nezbytné, a tekutiny v láhvi ubývalo. Občasného náhodného zašmátrání si nevšímala, oči upírala na víno v pohárku.</p>
<p>Konečně dopila, otočila se a na nejistých nohou se protlačila mezi pijáky a dorazila ke schodům. Vystupovala opatrně, s rukou na chatrném zábradlí, a nejasně si uvědomovala, že ji někdo sleduje. Což nebylo divu.</p>
<p>Na podestě se zády opřela o zeď. Cizinec dorazil, stále s připitomělým úsměvem – který mu zamrzl na tváři, když se mu o kůži pod levým okem opřel hrot nože.</p>
<p>„Vrať se dolů,“ nařídila mu žena.</p>
<p>Po tváři mu stékala kapka krve a na bradě se mu zastavila. Třásl se a trhl sebou, když nůž zajel hlouběji. „Prosím,“ zašeptal.</p>
<p>Lehce zavrávorala, takže mu rozřízla líc, ale nůž naštěstí sjel dolů mimo oko. Vykřikl, couvl, zvedl ruce, aby zastavil krev, a seběhl ze schodů. Zdola se ozval křik a drsný smích.</p>
<p>Žena se zadívala na nůž v ruce. Říkala si, kde se tu vzal a čí krev se na něm leskne. Nebylo to důležité.</p>
<p>Vydala se hledat pokoj a nakonec ho našla.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Silná prašná bouře byla přirozená, zrodila se na Jhag Odhan a obloukem zamířila do srdce sedmiměstského subkontinentu. Vítr se z východní strany kopců, útesů a starých hor lemujících Svatou poušť Raraku – poušť, jež se změnila v moře – hnal k severu, kde byl na hřebeni vtažen do války blesků, viditelné z měst Pan’potsun a G’danisbanu. Bouře se stočila k západu a roztáhla kroutící se ramena. Jedno zasáhlo Ehrlitan, než odlétlo nad Ehrlitanské moře, a další dorazilo k Pur Atrii. Hlavní část bouře se obrátila zpět na pevninu, znovu nabrala sílu a udeřila na severní stranu Thalaských hor, obklopila Hatru a Y’Ghatan a naposledy se otočila k jihu. Přírodní úkaz, možná poslední dar starých duchů Raraku.</p>
<p>Prchající vojsko Leomana S cepy ten dar přijalo a celé dny ujíždělo v nepolevujícím větru. Nakonec se ze dnů staly týdny a svět mimo bouři se scvrkl na hradbu zvířeného písku, o to hořčejší, že přeživším připomínala jejich milovanou Smršť, kladivo ša’ik a Drydžhny Apokalypsy. Avšak i v té hořkosti byl život, spása.</p>
<p>Malazské vojsko Tavore je stále pronásledovalo, neuspěchaně, bez zbrklé hlouposti, jakou projevilo po smrti ša’ik a zničení povstání. Nyní byl hon odměřený, taktické sledování poslední organizované síly stojící proti říši. Síly, která údajně měla mít ve svém držení Svatou knihu Drydžhny, jediný artefakt přinášející naději povstalcům ze Sedmiměstí.</p>
<p>Ačkoliv ji neměl, Leoman S cepy tu knihu každý den proklínal. S téměř náboženským zápalem a děsivou vynalézavostí plival kletby, jež mu hlasitý vítr naštěstí bral od úst, a tak ho slyšel jen Corabb Bhilan Thenu’alas, jedoucí vedle svého velitele. Když se už tirádou unavil, vymýšlel Leoman složité plány, jak dotyčný svazek zničit, jakmile se mu dostane do rukou. Ohněm, koňskou močí, žlučí, moranthskými výbušninami, v břiše draka… dokud Corabb unaveně neodbočil a nepřipojil se k ostatním, mnohem rozumnějším povstalcům.</p>
<p>Kteří ho zasypávali ustrašenými otázkami a vrhali neklidné pohledy na Leomana. Co říkal? Modlí se, odpovídal Corabb. Náš velitel se celý den modlí k Drydžhně. Tvrdil, že Leoman S cepy je zbožný muž.</p>
<p>Asi tak zbožný, jak se dalo čekat. Povstání se hroutilo, odnášel je vítr. Města jedno po druhém kapitulovala, jakmile se před nimi objevila říšská vojska a lodě. Občané se v zoufalé snaze ukázat prstem na zločince zodpovědné za množství ukrutností, napáchaných během povstání, obraceli proti vlastním sousedům. Před staronové okupanty přiváděli bývalé hrdiny i bezvýznamné tyrany a všude vládla touha po krvi. Neradostné zprávy získávali od karavan, na něž při útěku narazili. A s každým útržkem informací se Leoman tvářil zachmuřeněji, jako by se musel plně soustředit na to, aby ovládl hněv.</p>
<p>Corabb si opakoval, že je to zklamání, což pokaždé proložil dlouhým povzdechem. Lidé ze Sedmiměstí se rychle vzdali svobody získané za cenu tolika životů, a to byla vskutku hořká pravda, nejbídnější důkaz lidské přirozenosti. Bylo tedy všechno k ničemu? Jak může zbožný válečník nezažívat spalující zklamání? Kolik desítek tisíc lidí zemřelo? <emphasis>A k čemu?</emphasis></p>
<p>Corabb si proto říkal, že velitele chápe. Chápe, proč toho Leoman nemůže nechat, ne teď, možná nikdy. Bude-li se pevně držet snu, dodá to smysl všemu, co se odehrálo.</p>
<p>Komplikované myšlenky. Corabbovi trvalo mnoho hodin zamračeného přemýšlení, než k nim došel, než zvládl ten neobyčejný skok do mysli jiného člověka, kdy viděl jeho očima, ač jen na chvíli, než odpadl v pokorném zmatku. Tehdy zahlédl to, co činí velkým vůdce v bitvě i ve státnických záležitostech. Schopnost vyznat se v měnících se hlediscích, kdy musí vidět věci ze všech stran. Pravdou bylo, že Corabb sám měl co dělat, aby se uprostřed tolika sporů, kdy hrozilo, že svět se před ním postaví na zadní, držel jediné vize – své vlastní.</p>
<p>Věděl, že nebýt velitele, byl by ztracen.</p>
<p>Leoman mávl rukou a Corabb pobídl koně a dojel k němu. Leoman k němu otočil zahalenou tvář, rukou v rukavici si shrnul špinavé hedvábí z úst a křikl, aby ho Corabb slyšel: „Kde ve jménu mistra Kápě jsme?“</p>
<p>Corabb vytřeštil oči, okamžitě je zase přimhouřil a povzdechl si.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Její prst vytvořil drama, vyryl traumatizující brázdu přes vyšlapanou stezičku. Mravenci zmateně pobíhali sem a tam a Samar Dev je pozorovala, jak rozzuřeni tou urážkou tápou, vojáci zvedají hlavy, kusadla rozevřená, jako by vyzývali samotné bohy. Nebo v tomto případě ženu pomalu umírající žízní.</p>
<p>Ležela na boku ve stínu vozu. Bylo po poledni a vzduch se ani nehnul. Horko jí vysálo všechny síly. Nebylo pravděpodobné, že by na mravence znovu zaútočila. Na okamžik toho zalitovala. Dodat konflikt do jinak předvídatelných, krátkých a ubohých životů přece za něco stálo. No, možná ne, ale rozhodně to bylo zajímavé. Božské myšlenky pro její poslední den mezi živými.</p>
<p>Její pozornost upoutal pohyb. Prach nad silnicí a sílící dunění, jako bubny v zemi. Cesta, na níž uvízla, nebyla tady na Ugarat Odhan příliš používaná. Patřila dávné minulosti, kdy byly desítky silnic mezi tuctem velkých měst, v jejichž středu stál Ugarat, plné karavan. Všechna ta města kromě Kajhúmu na březích řeky a samotného Ugaratu byla už přes tisíc let mrtvá.</p>
<p>Přesto osamělý jezdec nemusel znamenat spásu, protože byla ženou oplývající ženským kouzlem a byla sama. Říkalo se, že bandité a nájezdníci občas při cestách mezi karavanními stezkami používají nejzapomenutější silnice. A bandité byli známí tím, že zrovna neoplývají velkorysostí.</p>
<p>Kopyta zněla stále hlasitěji, pak zvíře zpomalilo a o chvíli později se přes Samar Dev převalil oblak horkého prachu. Kůň zafrkal, což znělo kupodivu zlomyslně, a vzápětí to žuchlo, jak jezdec sklouzl na zem. Blížily se tiché kroky.</p>
<p>Kdo je to? Dítě? Žena?</p>
<p>Vedle stínu vozu se objevil další a Samar Dev otočila hlavu a dívala se, jak kdosi obchází vůz a shlíží na ni. Nebylo to dítě ani žena. Možná ani muž, usoudila. Zjevení v rozedrané bílé kožešině na neuvěřitelně širokých ramenou. Na zádech mělo meč z oprýskávajícího pazourku, jílec ovinutý kůží. Prudce zamrkala a hledala další podrobnosti, ale jasná obloha v pozadí jí v tom zabránila. Obr chodící tiše jako pouštní kočka, vidina z nočních můr, halucinace.</p>
<p>A pak promluvil, ale očividně to nebylo určeno jí. „Budeš na svoje jídlo muset počkat, Havoku. Tahle ještě žije.“</p>
<p>„Havok jí mrtvé ženy?“ zachraptěla Samar. „S kým to jezdíš?“</p>
<p>„Ne s kým,“ opravil ji obr. „Na kom.“ Popošel blíž a dřepl si k ní. Cosi měl v rukou – měch s vodou – ale nedokázala odtrhnout pohled od jeho obličeje. Pravidelné, výrazné rysy, poničené tetováním skleněných střepů, značka uprchlého otroka. „Vidím tvůj vůz.“ Mluvil jazykem pouštních kmenů se zvláštním přízvukem. „Ale kde máš zvíře, které ho tahalo?“</p>
<p>„Na voze,“ opáčila.</p>
<p>Položil měch na zem, přistoupil k vozu a nahlédl přes postranici. „Je tam mrtvý muž.“</p>
<p>„Ano, to je on. Zhroutil se.“</p>
<p>„On táhl tenhle vůz? Není divu, že je mrtvý.“</p>
<p>Podařilo se jí uchopit oběma rukama měch. Vytáhla zátku a naklonila si měch nad ústa. Teplá, vynikající voda. „Vidíš ty dvě páky vedle něj?“ zeptala se. „Když s nimi pohybuješ, vůz jede. Je to můj vynález.“</p>
<p>„Je to těžké? Proč sis tedy k tomu najala starce?“</p>
<p>„Byl to možný investor. Chtěl vědět, jak by to fungovalo pro něj.“</p>
<p>Obr zabručel a prohlížel si ji. „Vypadalo to dobře,“ vysvětlovala. „Ze začátku. Jenomže pak se porouchaly spojky. Plánovali jsme to jen na půl dne, ale on nás dovezl moc daleko, než padl mrtvý. Chtěla jsem jít pěšky, jenže jsem si zlomila nohu –“</p>
<p>„Jak?“</p>
<p>„Kopla jsem do kola. No, na každý pád nemůžu chodit.“</p>
<p>Pořád se na ni díval jako vlk na chromého zajíce. Znovu se napila. „Chceš být nepříjemný?“ zajímala se.</p>
<p>„Ke znásilňování vede teblorského válečníka krevolej. Já žádný nemám. Celá léta jsem si nevzal ženu násilím. Ty jsi z Ugaratu?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Musím do města pro zásoby. Nechci žádné potíže.“</p>
<p>„S tím ti můžu pomoct.“</p>
<p>„Nechci, aby si mě někdo všiml.“</p>
<p>„To půjde těžko,“ upozornila jej.</p>
<p>„Umožni mi to, a já tě vezmu s sebou.“</p>
<p>„To není spravedlivé. Jsi o polovinu vyšší než normální člověk. Máš tetování a koně, který žere lidi – pokud to tedy je kůň a ne ankar’al. A vypadá to, že na sobě máš kožešinu bílého medvěda.“</p>
<p>Otočil se od vozu.</p>
<p>„No dobře!“ vyhrkla. „Něco vymyslím.“</p>
<p>Přistoupil k ní, zvedl měch a hodil si ho přes rameno. Potom ji jednou rukou popadl za opasek. Zlomenou nohou jí projela bolest. „U sedmi ohařů!“ zasyčela. „Jak moc nedůstojné to musíš udělat?“</p>
<p>Válečník ji prostě jen mlčky odnesl ke koni. Viděla, že to není ankar’al, ale ani tak docela kůň. Vysoký, štíhlý a bledý, se stříbrnou hřívou a ocasem a očima rudýma jako krev. Jedna otěž, žádné sedlo či třmeny. „Stoupni si na zdravou nohu,“ přikázal jí válečník a postavil ji rovně, popadl provaz a vyhoupl se na koně.</p>
<p>Samar Dev zalapala po dechu a opřela se o koně. Podívala se, kam vedou dva provazy, jež válečník držel. Něco táhl za sebou – dvě obrovské tlející hlavy. Psí či medvědí, stejně nadměrné, jako byl sám.</p>
<p>Sklonil se a bez cirátů ji vytáhl za sebe. Další vlny bolesti, hrozící mrákoty.</p>
<p>„Nestojí za povšimnutí,“ utrousil.</p>
<p>Samar Dev se ohlédla na uťaté hlavy. „To je bez debat,“ opáčila.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Dusná temnota v malém pokojíku, vzduch zatuchlý a upocený. Dvě hranaté škvíry ve zdi těsně pod nízkým stropem, kudy mohl chladný noční vzduch pronikat v ubohých závanech, jako vzdechy čekajícího světa. Na ženu schoulenou na podlaze vedle úzké postele bude muset počkat ještě o chvíli déle. Objímala si kolena přitažená k bradě, hlavu měla skloněnou a černé vlasy jí visely v mastných pramenech. Plakala. A plakat znamenalo být zcela ve svém nitru, ve vnitřním světě mnohem bezcitnějším a nemilosrdnějším než cokoliv, co bylo k nalezení venku.</p>
<p>Plakala kvůli muži, kterého opustila, uprchlá před bolestí v jeho očích, když ho láska k ní nutila klopýtat za ní, kráčet v jejích stopách, třebaže se nedokázal ani trochu přiblížit. Protože to ona nedovolila. Složité skvrny na kápovém hadovi jsou okouzlující, leč jeho uštknutí není o nic méně jedovaté. Ona byla stejná. Neměla v sobě nic – nic, co by viděla – co by stálo za nesmírný dar lásky. Nic, co by ho bylo hodno.</p>
<p>On před tou pravdou zavíral oči, a to byla jeho chyba, kterou měl odjakživa. Ochotu, možná touhu věřit v dobro, kde žádné dobro nebylo. Takovou lásku nesměla dopustit, nechtěla ho strhnout s sebou.</p>
<p>Kotilion to chápal. On viděl jasně do hlubin této smrtelné temnoty, stejně jako Apsalar. Proto se ve slovech i mlčení mezi ní a božským patronem asasínů nic neskrývalo. Vzájemné poznání. Úkoly, jimiž ji pověřoval, odpovídaly svou povahou jeho aspektu a jejím vlohám. Když byl konečně vynesen rozsudek, nemělo smysl se rozčilovat kvůli trestu. Ona však nebyla bohem, natolik vzdálená lidem, aby jí amorálnost připadala uklidňující, útočiště před vlastními skutky. Všechno bylo stále… těžší, hůř se to zvládalo.</p>
<p>Dlouho mu scházet nebude. Nakonec prohlédne. Uvidí jiné možnosti. Ostatně, cestoval přece se dvěma dalšími ženami – tolik jí Kotilion prozradil. Tak. Uzdraví se a nebude sám dlouho, tím si byla jistá.</p>
<p>Dostatečné palivo pro oheň sebelítosti.</p>
<p>Nicméně ji čekala práce. Nemohla si v nevítané neukázněnosti libovat dlouho. Pomalu zvedla hlavu a prohlédla si ubohý pokojík. Snažila se rozpomenout, jak se sem dostala. Bolela ji hlava a v ústech měla sucho. Otřela si slzy a pomalu vstala. Za očima jí tepalo.</p>
<p>Zdola se sem nesly zvuky krčmy, dvě desítky hlasů, opilý smích. Našla svůj hedvábím podšitý plášť, obrátila ho a přehodila si ho přes ramena. Došla ke dveřím, odemkla a vyšla na chodbu. Dvě blikající olejové lampy ve výklencích, zábradlí a schody na konci. Z protější strany zazníval tlumený hluk milování, žena vykřikovala příliš melodramaticky, aby to bylo opravdové. Apsalar ještě chvíli poslouchala a přemýšlela, co ji vlastně na těch zvucích tak rozrušilo. Nakonec prošla stíny ke schodišti a zamířila dolů.</p>
<p>Bylo pozdě, pravděpodobně dávno po dvanáctém zvonění. V šenku pobývalo asi dvacet hostů, polovina z nich v livreji strážců karavan. Vzhledem k tomu, s jakým neklidem je pozorovali zbývající pijáci, sem nechodili pravidelně. Cestou k barpultu si všimla, že tři muži jsou Gralové a dvojice žen Pardúnky. Kotilionovy vzpomínky ji k mírnému znepokojení prozradily, že to jsou poměrně nepříjemné kmeny. Pozorovali ji s typickou neomaleností. Rozhodla se pro opatrnost a odvracela zrak.</p>
<p>Šenkýř k ní přistoupil. „Už jsem se pomalu bál, že jsi umřela,“ podotkl, vytáhl láhev rýžového vína a postavil ji před ni. „Než se do toho pustíš, holka, rád bych viděl nějaký penízky.“</p>
<p>„Kolik ti zatím dlužím?“</p>
<p>„Dva stříbrný srpky.“</p>
<p>Zamračila se. „Myslela jsem, že jsem ti už zaplatila.“</p>
<p>„Za víno. Ale strávila jsi v pokoji noc, den a večer – a za dnešní noc ti musím taky účtovat, páč je už moc pozdě, abych pokoj ještě pronajal někomu jinýmu. A nakonec,“ ukázal rukou, „je tu tahle flaška.“</p>
<p>„Neřekla jsem, že ji chci,“ namítla. „Ale jestli ještě zbylo něco k jídlu.“</p>
<p>„Něco ano.“</p>
<p>Vytáhla měšec a našla dva srpky. „Na. Teda pokud to je i za pokoj za dnešní noc.“</p>
<p>Kývl. „Takže to víno nechceš?“</p>
<p>„Ne. Saw’racké pivo, prosím.“</p>
<p>Popadl láhev a odešel.</p>
<p>Z obou stran se k ní přitlačili lidé. Pardúnky. „Vidíš ty Graly?“ zeptala se jedna a kývla ke stolu vedle. „Chtějí, abys jim zatancovala.“</p>
<p>„Ne, nechtějí,“ odtušila Apsalar.</p>
<p>„Ne,“ opravila ji druhá žena, „chtějí. Dokonce i zaplatí. Chodíš jako tanečnice. To jsme všichni viděli. Určitě je nechceš naštvat –“</p>
<p>„Správně. Proto pro ně nebudu tančit.“</p>
<p>Pardúnky to očividně zmátlo. Mezitím dorazil šenkýř s korbelem piva a cínovou miskou se skopovou polévkou. Chlupy ve vrstvě tuku na povrchu dokazovaly její původ. Přihodil i skývu černého chleba. „Stačí?“</p>
<p>Přikývla. „Děkuju.“ Obrátila se k ženě, která promluvila první. „Jsem stínová tanečnice. To jim řekni, Pardúnko.“</p>
<p>Obě ženy urychleně vycouvaly a Apsalar se opřela o pult a poslouchala, jak se ta zpráva šíří šenkem. Najednou kolem sebe měla volný prostor. <emphasis>To mi stačí.</emphasis></p>
<p>Šenkýř ji ostražitě pozoroval. „Jsi plná překvapení,“ poznamenal. „Ten tanec je zakázaný.“</p>
<p>„Ano, to je.“</p>
<p>„Jsi z Quon Tali,“ podotkl tišším hlasem. „Itko Kan, řekl bych, podle těch šikmých očí a černých vlasů. Jaktěživ jsem neslyšel o stínový tanečnici z Itko Kan.“ Naklonil se blíž. „Já se narodil poblíž Grisu, víš. Byl jsem voják v Dassemově armádě, v první bitvě jsem chytil oštěp do zad a tím to pro mě skončilo. U Y’Ghatan jsem nebyl, za což každý den děkuju Oponn. Chápeš. Neviděl jsem Dassema umírat a jsem za to vděčný.“</p>
<p>„Ale pořád máš dost příběhů,“ podotkla Apsalar.</p>
<p>„To mám.“ Důrazně kývl a upřel na ni oči. Po chvíli zabručel a odkráčel.</p>
<p>Najedla se, popíjela pivo a pomalu ji přestávala bolet hlava.</p>
<p>O něco později si přivolala šenkýře. „Půjdu ven,“ sdělila mu, „ale chci si pokoj nechat, tak ne abys ho pronajal někomu jinýmu.“</p>
<p>Pokrčil rameny. „Zaplatila sis. Zamykám při čtvrtým zvonění.“</p>
<p>Narovnala se a vykročila ke dveřím. Strážci karavan ji cestou sledovali, ale nikdo se nevydal za ní – alespoň ne hned. Doufala, že budou dbát skrytého varování, které jim dala. Už tak hodlala zabít jednoho muže a to jí bohatě stačilo.</p>
<p>Venku se zastavila. Vítr utichl. Hvězdy za závojem jemného prachu, sedajícího po bouři, vypadaly jako rozmazané skvrnky. Vzduch byl chladný a nehybný. Přitáhla si plášť k tělu, kolem dolní poloviny obličeje si ovinula hedvábný šátek a vydala se ulicí doleva. Na křižovatce s úzkou tmavou uličkou náhle vklouzla do šera a byla pryč.</p>
<p>Chvíli nato k uličce po špičkách došly Pardúnky. V ústí se zastavily, rozhlížely se a nikoho neviděly.</p>
<p>„Mluvila pravdu,“ sykla jedna a udělala ochranné znamení. „Chodí stínama.“</p>
<p>Druhá kývla. „Musíme to sdělit novýmu pánovi.“</p>
<p>Odešly.</p>
<p>Apsalar, stojící v chodbě stínu, připadaly Pardúnky jako přízraky. Když odcházely po ulici, chvílemi se ztrácely. Zajímalo ji, kdo asi je jejich nový pán, ale tuto stopu bude sledovat až jindy. Otočila se a rozhlížela se po stínovém světě, v němž se ocitla. Kolem sebe měla mrtvé město. Nic jako Ehrlitan, architektura byla primitivní a masivní, brány s překlady vedly do úzkých průchodů, rovných a obklopených vysokými zdmi. Na dlážděných ulicích nebyla ani noha. Budovy kolem průchodů byly všechny jednoposchoďové či přízemní, s rovnými střechami a bez oken. V zrnitém šeru zely vysoké, úzké dveře.</p>
<p>Tato manifestace v Říši stínu se neobjevovala dokonce ani v Kotilionových vzpomínkách, což však nebylo nic divného. Byl tu bezpočet vrstev a úlomky zničené chodby byly mnohem rozlehlejší, než by se dalo čekat. Říše byla neustále v pohybu, spojená s nějakou nezvládnutelnou tažnou silou, bez ustání uháněla přes smrtelný svět. Obloha byla břidlicově šedá – ve stínu to odpovídalo noci – a vzduch byl hustý a teplý.</p>
<p>Jeden z průchodů vedl směrem k Džen’rábu, hlavnímu ehrlitanskému pahorku s plochým vrcholkem, kde kdysi stávala Falah’dská koruna, z níž zbyly jen sutiny. Vydala se tam a sledovala vysoké, téměř průsvitné hromady kamení. Stezka ústila na náměstí a všechny čtyři zdi byly lemované okovy. Ve dvou dosud visela těla. Vyschlá, zhroucená v prachu, kůží obalené lebky spočívající na křehkých hradních koších. Jednu kostru měla přímo naproti sobě, druhá byla na levé straně. V protější zdi kousek od pravého rohu byl portál.</p>
<p>Apsalar zvědavě přistoupila k bližšímu tělu. Nebyla si jistá, ale vypadalo tistejsky, buď to byl Andii, nebo Edur. Mrtvola měla dlouhé, rovné vlasy, bezbarvé, stářím vybělené. Oděv dávno zetlel, zůstalo jen několik pruhů a zrezivělé kousky kovu. Když si k němu dřepla, vedle těla zavířil prach. Zvedla obočí, když se před ní pomalu zjevil stín. Průsvitné tělo, světélkující kosti, lebka s černými dírami očí.</p>
<p>„To tělo je moje,“ zašeptalo zjevení a kostnatými prsty chytalo vzduch. „Nemůžeš si ho vzít.“</p>
<p>Jazyk byl tisteandijský a Apsalar mimoděk překvapilo, že mu rozumí. Kotilionovy vzpomínky a vědomosti v nich ukryté ji stále ještě dokázaly překvapit. „Co bych dělala s tělem?“ podivila se. „Vždyť mám vlastní.“</p>
<p>„Tady ne. Vidím tu jen ducha.“</p>
<p>„Já taky.“</p>
<p>To stín polekalo. „Víš to jistě?“</p>
<p>„Jsi po smrti už dlouho,“ sdělila mu. „Tedy pokud to tělo v řetězech je tvoje.“</p>
<p>„Moje? Ne. Aspoň si to nemyslím. Mohlo by být. Proč ne? Ano, bylo moje, kdysi dávno. Poznávám ho. To ty jsi duch, ne já. Vlastně mi nikdy nebylo líp. Kdežto ty vypadáš… nezdravě.“</p>
<p>„Přesto rozhodně nehodlám krást mrtvoly,“ ujistila jej Apsalar.</p>
<p>Stín pohladil matné bledé vlasy. „Bývala jsem krásná, víš. Obdivovaná, mladí válečníci mě obletovali. Možná pořád jsem a jenom můj duch je tak… poničený. Co vidí smrtelné oko? Svěžest a krásu těla, nebo ubohou nešťastnici skrývající se v něm?“</p>
<p>Apsalar odvrátila zrak. „Myslím, že záleží na tom, jak pozorně se díváš.“</p>
<p>„A jak máš dobrý zrak. Ano, souhlasím. A krása tak rychle pomine, nemyslíš? Ale bída, bída přetrvává.“</p>
<p>Z místa, kde v řetězech visela druhá mrtvola, to zasyčelo. „Neposlouchej ji! Zrádná děvko, podívej se, kde jsme skončily! Moje vina? Ne, já byla ta poctivá. Všichni to věděli – a taky mnohem hezčí, nenech si od ní nic napovídat. Přistup blíž, drahý duchu, a vyslechni si pravdu!“</p>
<p>Apsalar se narovnala. „Já tady nejsem duch –“</p>
<p>„Pokrytče! Není divu, že dáváš přednost jí!“</p>
<p>Apsalar už viděla i druhý stín, dvojče prvního, visící nad svou mrtvolou, nebo aspoň tělem, které prohlašoval za vlastní. „Jak jste se sem vy dvě dostaly?“ zeptala se.</p>
<p>Druhý stín ukázal na první. „Je to zlodějka!“</p>
<p>„Vsak ty taky!“ odsekl první.</p>
<p>„Já jenom šla za tebou, Telorast! ‚Pojď, vlámeme se do Stínutvrze! Vždyť tam přece nikdo není! Získáme obrovské bohatství!‘ Proč jsem ti jenom věřila? Byla jsem tak hloupá –“</p>
<p>„Aspoň v tomhle se shodneme,“ uťal ji první duch.</p>
<p>„Nemá smysl, abyste tu vy dvě zůstávaly,“ ozvala se Apsalar. „Vaše těla zetlela, ale ty okovy je nepropustily.“</p>
<p>„Ty sloužíš novému pánovi stínu!“ Druhý stín to zřejmě velice podráždilo. „Tomu mizernému, slizkému bídákovi –“</p>
<p>„Ticho!“ sykl první stín. Telorast. „Vrátí se a zase se nám bude posmívat! Já ho například nechci už nikdy vidět. Ani ty zatracené ohaře.“ Duch popošel blíž k Apsalar. „Nejlaskavější služebnice úžasného nového pána, abychom ti odpověděly. Opravdu bychom tuze rády opustily toto místo. Žel, kam bychom šly?“ Ukázal průsvitnou, kostnatou rukou. „Za městem jsou strašní tvorové. Prolhaní, hladoví, spousty jich jsou! A teď,“ zapředl, „máme doprovod…“</p>
<p>„No ano,“ vykřikl druhý stín, „doprovod k bráně – skromná, chvilková povinnost, ale byly bychom ti nesmírně vděčné.“</p>
<p>Apsalar si je prohlížela. „Kdo vás uvěznil? A pravdu, nebo se ode mě žádný pomoci nedočkáte.“</p>
<p>Telorast se hluboce poklonila a pak se svezla ještě níž, a Apsalar chvíli trvalo, než pochopila, že se plazí. „Pravdu. V tomhle nebudeme lhát. Jasnější vzpomínky a větší poctivost v řečených vzpomínkách nenajdeš v žádné říši. Byl to pán démonů –“</p>
<p>„Se sedmi hlavami!“ vložil se do hovoru druhý stín a nadskakoval špatně skrývaným vzrušením.</p>
<p>Telorast se přikrčila. „Sedmi hlavami? Bylo jich sedm? No, mohlo být. Proč ne? Ano, sedm hlav!“</p>
<p>„A která hlava,“ zajímala se Apsalar, „tvrdila, že je pán?“</p>
<p>„Šestá!“</p>
<p>„Druhá!“</p>
<p>Oba stíny se na sebe zlostně zadívaly, potom Telorast zvedla prst. „Správně! Šestá zprava, druhá zleva!“</p>
<p>„No dobře,“ zakrákal druhý stín.</p>
<p>Apsalar se k němu otočila. „Tvá družka se jmenuje Telorast – a ty?“</p>
<p>Stín sebou trhl, nadskočil a začal se plazit, až zvedl obláček prachu. „Princ – král Kruťas, který zabil všechny své nepřátele. Obávaný. Uctívaný.“ Zaváhal. „Princezna Stydlivka? Milenka tisíce hrdinů, do jednoho svalnatých, tvrdých mužů!“ Tik, tiché mumlání, chvilka drásání v obličeji. „Vojvoda, ne, dvaadvacetihlavý drak s devíti křídly a jedenácti tisíci špičáky. Případně…“</p>
<p>Apsalar zkřížila ruce na prsou. „Jak se jmenuješ?“</p>
<p>„Cudrn.“</p>
<p>„Cudrn.“</p>
<p>„Nebyla jsem tu dlouho.“</p>
<p>„Proto nás taky potkal tak bídný konec,“ prskla Telorast. „Měla jsi sledovat stezku – jasně jsem ti řekla, sleduj stezku –“</p>
<p>„Taky jsem ji sledovala!“</p>
<p>„Jenomže jsi přehlédla ohaře Barana –“</p>
<p>„Já Barana viděla, ale sledovala jsem stezku.“</p>
<p>„No dobře,“ Apsalar si povzdechla, „proč bych vás měla doprovázet? Řekněte mi jeden jediný důvod, prosím. Jakýkoliv důvod.“</p>
<p>„Jsme věrné společnice,“ zkoušela to Telorast. „Budeme při tobě stát, ať tě potká jakýkoliv hrozný konec.“</p>
<p>„Budeme tvé rozervané tělo strážit celou věčnost,“ dodávala Cudrn, „nebo aspoň dokud nepřijde někdo jiný –“</p>
<p>„Pokud to nebude Pomezičník.“</p>
<p>„No to je samozřejmé, Telorast,“ zabručela Cudrn. „Ten se nám nelíbí.“</p>
<p>„Nebo ohaři.“</p>
<p>„Samozřejmě –“</p>
<p>„Nebo Stínupán nebo Kotilion nebo aptorian nebo jeden z těch –“</p>
<p>„Dobře!“ zavřískla Cudrn.</p>
<p>„Doprovodím vás k bráně,“ slíbila Apsalar. „Potom můžete opustit tuto říši, protože si to očividně přejete. S největší pravděpodobností projdete bránou mistra Kápě, což bude milosrdenství pro každýho, možná kromě mistra Kápě samotnýho.“</p>
<p>„Nemá nás ráda,“ zaúpěla Cudrn.</p>
<p>„Neříkej to nahlas,“ štěkla Telorast, „nebo jí to dojde. Teď zrovna si není jistá, což je dobré pro nás, Cudrn.“</p>
<p>„Není si jistá? Copak jsi hluchá? Právě nás urazila!“</p>
<p>„To neznamená, že nás nemá ráda. Ne nezbytně. Možná ji rozčilujeme, ale my přece rozčílíme každého. Nebo spíš ty rozčílíš každého, Cudrn. Protože jsi tak nespolehlivá.“</p>
<p>„Nebyla jsem vždycky nespolehlivá, Telorast.“</p>
<p>„Tak pojďte,“ vybídla je Apsalar a zamířila k portálu. „Mám dnes v noci něco na práci.“</p>
<p>„Ale co ta těla?“ chtěla vědět Cudrn.</p>
<p>„Ty zůstanou tady, co jinýho.“ Apsalar se otočila ke stínům. „Buď půjdete se mnou, nebo ne. Je to na vás.“</p>
<p>„Ale nám se ta těla líbí –“</p>
<p>„To je v pořádku, Cudrn,“ pravila uklidňujícím tónem Telorast. „Najdeme si jiná.“</p>
<p>Apsalar po Telorast střelila pohledem, neboť ji její poznámka zmátla, ale pak se otočila a vstoupila do úzkého průchodu.</p>
<p>Oba duchové cupitali a popolétali za ní.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Údolí bylo bláznivým mřížovím puklin, jak bahnité usazeniny na dně jezera vysušilo slunce. Vítr a písek povrch vyhladily, takže se v měsíčním světle leskl jako stříbrné kachlíky. Přímo uprostřed byla hluboká studna obklopená nízkým cihlovým roubením.</p>
<p>Přední voj Leomanova zástupu již dorazil. Zvědové sesedli a prohlíželi studnu, zatímco hlavní voj jízdválečníků teprve sjížděl do údolí. Bouře utichla a hvězdy na nebi se třpytily. Vyčerpaní koně a vyčerpaní povstalci postupovali na rozpraskané, nerovné půdě pomalu. Kolem hlav jezdcům poletovaly kápové můry a snažily se uniknout lovícím rhizanám, kroužícím mezi nimi jako miniaturní draci. Neustálá válka ve vzduchu, přerušovaná křupáním krunýřů a slabým, kovovým smrtelným křikem kápových můr.</p>
<p>Corabb Bhilan Thenu’alas se v sedle naklonil, až sklopná hruška zavrzala, a odplivl si. Ze vzdoru, jen takhle proklínal tyto hlasité ozvěny bitvy. A taky aby dostal prach z úst. Podíval se na Leomana, jedoucího vepředu. Zanechávali za sebou stopu z mrtvých koní, skoro všichni už seděli na druhém či dokonce třetím zvířeti. Za poslední den podlehl vražednému tempu tucet válečníků, starců, kteří snili o poslední bitvě s nenáviděnými Malažany pod požehnaným zrakem ša’ik, jenže jim tuto příležitost vyrvala zrada. Corabb věděl, že v rozedraném houfu je nejedná zlomená duše. Bylo snadné pochopit, že člověk během této žalostné cesty ztratí naději.</p>
<p>Nebýt Leomana S cepy, sám Corabb by se vzdal již dávno, vytratil by se v rozvátém písku, aby si našel vlastní osud, odhodil by oděv povstaleckého vojáka a usadil by se v nějakém vzdáleném městě, kde by ho pronásledovaly zoufalé vzpomínky až do chvíle, kdy by si pro něj přišel sběratel duší. Nebýt Leomana S cepy.</p>
<p>Jezdci dorazili ke studni a začali kolem pramene životodárné vody stavět tábor. Corabb přitáhl otěže po Leomanovi a oba sesedli. Jejich kroky zakřupaly na koberci kostí dávno mrtvých ryb.</p>
<p>„Corabbe, pojď se se mnou projít,“ požádal Leoman.</p>
<p>Vykročili k severu a ušli asi padesát kroků od nejkrajnějších hlídek. Zastavili se na rozpukané pánvi. Corabb si opodál všiml prohlubně vyplněné hroudami hlíny. Vytáhl dýku a jednu hroudu zvedl. Rozlomil ji a uvnitř spatřil stočenou ropuchu. Vydloubl ji a vrátil se k veliteli. „Nečekaná pochoutka,“ poznamenal, utrhl svraštělé stehýnko a žvýkal tuhé, nicméně sladké maso.</p>
<p>Leoman se na něj v měsíčním světle zadíval. „Po tomhle budeš mít divné sny, Corabbe.“</p>
<p>„Duchovní sny, ano. Ty mě neděsí, veliteli. Tedy až na všechno to peří.“</p>
<p>Leoman k tomu neřekl nic. Sundal si přílbu, zvedl oči ke hvězdám a řekl: „Co ode mě vojáci chtějí? Mám nás vést k nemožnému vítězství?“</p>
<p>„Tvým osudem je nést knihu,“ podotkl Corabb s plnými ústy.</p>
<p>„A bohyně je mrtvá.“</p>
<p>„Drydžhna je víc než bohyně, veliteli. Apokalypsa je stejně tak čas jako cokoliv jiného.“</p>
<p>Leoman se podíval na něj. „Pořád mě překvapuješ, Corabbe Bhilane Thenu’alas, i po všech těch letech.“</p>
<p>Corabba poklona – nebo to aspoň za poklonu považoval – potěšila. Usmál se, vyplivl kost a poznamenal: „Měl jsem čas přemýšlet, veliteli. Za jízdy. Přemýšlel jsem dlouho a moje myšlenky se toulaly po zvláštních cestách. My jsme Apokalypsa. Toto je poslední vojsko povstání. A podle mě je naším osudem ukázat světu tuto pravdu.“</p>
<p>„Proč si to myslíš?“</p>
<p>„Protože nás vedeš ty, Leomane S cepy, a ty se nevytratíš jako nějaká plíživá suritkana. Někam směřujeme – vím, mnozí to považují za útěk, ale já ne. Alespoň ne pořád.“</p>
<p>„Suritkana,“ zahloubal se Leoman. „Tak se jmenuje ta ještěrkožravá krysa z Džen’rábu v Ehrlitanu.“</p>
<p>Corabb kývl. „Ta s dlouhým tělem a šupinatou hlavou, ano.“</p>
<p>„Suritkana,“ zopakoval Leoman zvláštně zamyšlený. „Skoro se nedají chytit. Proklouznou škvírami, se kterými by měl i had potíže. Kloubovité lebky…“</p>
<p>„Kosti jako zelené houžve, ano,“ doplnil Corabb, vycucl ropuší lebku a zahodil ji. Díval se, jak jí vyrůstají křídla a odlétá do noci. Otočil se k veliteli zahalenému peřím. „Jsou z nich hrozní domácí mazlíčci. Když se polekají, vrhnou se k nejbližší díře v dohledu, ať je jakkoliv malá. Slyšel jsem, že jedna žena se udusila, když jí suritkana vlezla do nosu. Když uváznou, začnou hryzat. Peří lítá všude.“</p>
<p>„Předpokládám, že dneska si je už nikdo pro potěšení nechová,“ utrousil Leoman a opět se zadíval na hvězdy. „Jedeme vstříc vlastní apokalypse, že? Ano, je to tak.“</p>
<p>„Mohli bychom pustit koně,“ navrhoval Corabb. „A prostě odletět. Bylo by to mnohem rychlejší.“</p>
<p>„To by nebylo zrovna laskavé, nemyslíš?“</p>
<p>„Pravda. Koně jsou počestná zvířata. Jen nás veď, Okřídlený, a my zvítězíme.“</p>
<p>„Vítězství není možné.“</p>
<p>„Mnoho vítězství není možných, veliteli.“</p>
<p>„Jedno by stačilo.“</p>
<p>„Dobře,“ připustil Corabb. „Tak tedy jedno.“</p>
<p>„Já tohle nechci, Corabbe. Nic z toho nechci. Nejradši bych vojsko rozpustil.“</p>
<p>„To nepůjde, veliteli. Vracíme se do našeho rodiště. Roční doba je na to vhodná. Na stavění hnízd na střechách.“</p>
<p>„Myslím, že je čas, abys šel spát,“ poznamenal Leoman.</p>
<p>„Ano, máš pravdu. Půjdu spát.“</p>
<p>„Jen běž. Já tu ještě chvíli zůstanu.“</p>
<p>„Ty jsi Leoman S peřím a stane se, jak pravíš.“ Corabb zasalutoval a odkráčel k táboru a houfu přerostlých supů v něm. Není to špatné, přemítal. Nakonec supi přežívají díky tomu, že to jiní tvorové nedokázali.</p>
<p>Leoman osaměl. Zadíval se na noční oblohu. Kéž by s ním teď byl Toblakai. Obří válečník nejistotu neviděl. <emphasis>Žel, také mu scházela rafinovanost. </emphasis>Neoblomný Karsa Orlong by nepřipustil žádné debaty o nepříjemných pravdách.</p>
<p>Suritkana. Bude si to muset promyslet.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„S tím sem nesmíš!“</p>
<p>Obří válečník se ohlédl na hlavy na provazech, sundal Samar Dev z koně a sám také sklouzl na zem. Oprášil si kožešiny a přistoupil k městskému strážníkovi, zvedl ho a hodil na vůz nedaleko.</p>
<p>Někdo zaječel – křik rychle utichl, když se válečník otočil.</p>
<p>O kus dál v ulici houstnoucím šerem bezhlavě prchal druhý strážník. Samar usoudila, že má namířeno do strážnice, aby si přivolal tak dvacítku kamarádů. Povzdechla si. „Nezačalo to dobře, Karso Orlongu.“</p>
<p>Karsa se na ni podíval a řekl: „Všechno jde skvěle, ženo. Mám hlad. Najdi mi hostinec se stájí.“</p>
<p>„Měli bychom si pospíšit, jenomže já nemůžu jít rychle.“</p>
<p>„Začíná se z tebe stávat přítěž,“ podotkl Karsa Orlong.</p>
<p>O několik ulic dál se rozezněly poplašné zvony. „Posaď mě na koně,“ navrhla Samar, „a já ti budu ukazovat směr, nakolik to bude dobré.“</p>
<p>Přistoupil k ní.</p>
<p>„Opatrně, prosím – už moc dalšího strkání nevydržím.“</p>
<p>Zatvářil se znechuceně. „Jsi změkčilá jako všechny děti.“ Přesto když ji zvedal na koně, dával lepší pozor.</p>
<p>„Do té boční uličky,“ ukazovala. „Od těch zvonů. V Trosfalhadanské ulici je hostinec, není to daleko.“ Napravo na hlavní ulici zahlédla oddíl strážníků. „A rychle, válečníku, jestli nechceš strávit noc ve vězení.“</p>
<p>Občané je pozorovali. Dva přistoupili k mrtvému či bezvědomému strážníkovi a prohlíželi ho. Další stál opodál, stěžoval si na rozbitý vůz a ukazoval na Karsu – i když jen tehdy, když se na něj válečník nedíval.</p>
<p>Vydali se ulicí vedoucí rovnoběžně se starou hradbou. Samar se mračila na různé diváky, kteří je sledovali. „Jsem Samar Dev,“ pronesla nahlas. „Chce snad někdo z vás riskovat kletbu?“ Lidé se rychle vytratili.</p>
<p>Karsa se na ni ohlédl. „Ty jsi čarodějka?“</p>
<p>„Ani netušíš.“</p>
<p>„A kdybych tě nechal na poušti, proklela bys mě?“</p>
<p>„Skoro určitě.“</p>
<p>Zabručel a deset kroků mlčel, pak se znovu otočil. „Proč sis nezavolala duchy, aby tě vyléčili?“</p>
<p>„Neměla jsem nic, s čím bych mohla smlouvat,“ vysvětlila mu. „Duchové, které najdeš v pustinách, jsou hladoví, Karso Orlongu. Nenasytní a nedůvěryhodní.“</p>
<p>„Tak to nemůžeš být moc dobrá čarodějka, když musíš smlouvat. Proč je prostě nespoutáš a nenařídíš jim, aby ti vyléčili nohu?“</p>
<p>„Ten, kdo poutá, riskuje, že naopak bude spoután sám. Po té cestě nepůjdu.“</p>
<p>Na to neodpověděl.</p>
<p>„Tady je Trosfalhadanská ulice. Támhle nahoře, vidíš ten velký ohrazený dům? Hostinec U Dřeva se to jmenuje. Pospěš si, než strážníci doběhnou sem na roh.“</p>
<p>„Stejně nás najdou,“ opáčil Karsa. „Svůj úkol jsi nesplnila.“</p>
<p>„Já přece toho strážníka na vůz nehodila!“</p>
<p>„Mluvil hrubě. Měla jsi ho varovat.“</p>
<p>Zpoza rohu se ozval křik. Samar se stočila a dívala se, jak se k nim řítí strážníci. Karsa prošel kolem ní a vytáhl obrovský pazourkový meč. „Počkej!“ křičela. „Zkusím s nimi promluvit, válečníku, jinak budeš bojovat se všemi strážníky ve městě.“</p>
<p>Zarazil se. „Zaslouží si milosrdenství?“</p>
<p>Chvíli si ho prohlížela a kývla. „Jestli ne oni, tak určitě jejich rodiny.“</p>
<p>„Jste zatčení!“ hulákali rychle se blížící strážníci.</p>
<p>Karsa se zachmuřil.</p>
<p>Samar sklouzla z koně a kulhavě se postavila mezi obra a strážníky, kteří již tasili šamšíry a rozestupovali se kolem nich. Za nimi se sbíral dav čumilů. Zvedla ruce. „Došlo k nedorozumění.“</p>
<p>„Samar Dev,“ zavrčel jeden z mužů. „Radši ustup stranou – tohle není tvoje věc –“</p>
<p>„Ale je, kapitáne Inašane. Tento válečník mi zachránil život. Na poušti se mi rozbil vůz a zlomila jsem si nohu – podívej se na mě. Umírala jsem. A tak jsem zavolala duchy z divočiny.“</p>
<p>Kapitán při pohledu na Karsu Orlonga vykulil oči. „On je duch?“</p>
<p>„Zcela jistě,“ opáčila Samar. „A rozhodně nezná naše zvyky. Ten strážník u brány jednal tak, že to duch považoval za nepřátelské chování. Žije ještě?“</p>
<p>Kapitán kývl. „Omráčil ho, nic víc.“ Muž ukázal na uťaté hlavy. „Co je tohle?“</p>
<p>„Trofeje,“ odpověděla. „Démonů. Unikli ze své říše a blížili se k Ugaratu. Kdyby je duch nezabil, vrhli by se na nás a bezhlavě zabíjeli. A jelikož v Ugaratu nezůstal jediný mág, který by za něco stál, vedlo by se nám opravdu špatně.“</p>
<p>Kapitán Inašan se zadíval na Karsu. „Rozumíš mé řeči?“</p>
<p>„Zatím byla dost prostá,“ opáčil válečník.</p>
<p>Kapitán se zamračil. „Mluví pravdu?“</p>
<p>„Víc, než si uvědomuje, ale zároveň jsou v jejím příběhu nepravdy. Nejsem duch, jsem Toblakai, kdysi tělesný strážce ša’ik. Ale tato žena se mnou smlouvala jako s duchem. Navíc nevěděla, odkud přicházím ani kdo jsem, a tak si mohla klidně myslet, že jsem duch z divočiny.“</p>
<p>Strážníci i měšťané při vyslovení jména <emphasis>ša</emphasis><emphasis>’</emphasis><emphasis>ik </emphasis>začali vykřikovat. Kapitánovi to očividně došlo. „Toblakai, společník Leomana S cepy. Příběhy o tobě dosáhly i k nám.“ Ukázal šamšírem na kožešinu na Karsových plecích. „Zabil jsi převtělence, bílého medvěda. Popravčí zrádců ša’ik na Raraku. Prý jsi noc předtím, než byla ša’ik zabita, porazil démony,“ dodal, s očima upřenýma na rozcupované hlavy. „A když ji pobočnice zabila, vyjel jsi proti malazskému vojsku – a oni s tebou odmítli bojovat.“</p>
<p>„V tom, co jsi řekl, je něco pravdy,“ připustil Karsa, „kromě slov, která jsem vyměnil s Malažany –“</p>
<p>„Jeden ze strážců ša’ik,“ vyhrkla Samar, cítíc, že válečník chce říci něco nemoudrého, „jak bychom ho mohli v Ugaratu nepřivítat? Malazská posádka byla z tohoto města vyhnána a právě hladoví v Moravalské tvrzi na druhém břehu řeky, obklíčená a bez naděje na pomoc.“</p>
<p>„V tom se mýlíš,“ poznamenal Karsa.</p>
<p>Nejradši by ho nakopla. Ale pak si vzpomněla, jak se to vyvrbilo naposledy. <emphasis>No dobře, ty troubo, jen běž a oběs se sám.</emphasis></p>
<p>„Co tím myslíš?“ chtěl vědět kapitán Inašan.</p>
<p>„Povstání je rozprášeno, Malažané znovu dobývají města po desítkách. Nakonec přijdou i sem. Radím vám, abyste s posádkou uzavřeli mír.“</p>
<p>„Copak se tím nedostaneš sám do nebezpečí?“ zeptala se Samar.</p>
<p>Válečník vycenil zuby. „Moje válka skončila. Jestli se s tím nesmíří, všechny je zabiju.“</p>
<p>Bylo to drzé prohlášení, a přece se nikdo nezasmál. Kapitán Inašan zaváhal. Nakonec vrátil šamšír do pochvy a jeho vojáci se řídili jeho příkladem. „Slyšeli jsme o neúspěchu povstání,“ řekl. „Ale pro Malažany ve tvrzi už může být pozdě. Jsou tam lapení už celé měsíce. A už nějakou dobu se na hradbách nikdo neukázal –“</p>
<p>„Zajdu tam,“ prohlásil Karsa. „Na řadě jsou mírové projevy.“</p>
<p>„Povídá se,“ podotkl Inašan, „že Leoman ještě žije. Že vede poslední vojsko a přísahal, že bude bojovat dál.“</p>
<p>„Leoman jede vlastní cestou. Být vámi, moc bych tomu nevěřil.“</p>
<p>Rada nebyla přijata s libostí. Vypukly hádky, dokud se Inašan neobrátil na strážníky a neumlčel je. „Tyto věci je třeba přednést falah’dovi.“ Znovu se otočil ke Karsovi. „Budeš přes noc u Dřeva?“</p>
<p>„Zůstanu, i když není ze dřeva, a tak by se měl jmenovat hostinec U Cihly.“</p>
<p>Samar se zasmála. „To můžeš probrat s majitelem, Toblakaji. Kapitáne, už jsme tu skončili?“</p>
<p>Inašan kývl. „Pošlu léčitele, aby ti vyhojil nohu, Samar Dev.“</p>
<p>„Já na oplátku tobě a tvé rodině požehnám, kapitáne.“</p>
<p>„Jsi opravdu velkodušná,“ opáčil s úklonou.</p>
<p>Strážníci odešli. Samar se obrátila k obrovskému válečníkovi. „Toblakaji, jak jsi dokázal v Sedmiměstí přežít tak dlouho?“</p>
<p>Zadíval se na ni. Pak si hodil kamenný meč na rameno. „Neexistuje žádná zbroj, která by odolala pravdě…“</p>
<p>„Když do ní tneš mečem?“</p>
<p>„Ano, Samar Dev. Zjišťuju, že pochopit to dětem netrvá dlouho. Dokonce ani tady v Sedmiměstí.“ Otevřel bránu. „Havok bude potřebovat stáj stranou od ostatních zvířat… aspoň dokud neutiší svůj hlad.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Tohle se mi nelíbí,“ mumlala Telorast a nervózně se ošívala.</p>
<p>„Je to brána,“ namítla Apsalar.</p>
<p>„Ale kam vede?“ zajímala se Cudrn a pokyvovala nezřetelnou hlavou.</p>
<p>„Vede ven,“ odtušila Apsalar. „Do Džen’rábu v Ehrlitanu městě. A tam mám taky namířeno.“</p>
<p>„Tak tam jdeme i my,“ prohlásila Telorast. „Jsou tam těla? Doufám, že jsou. Čerstvá, zdravá těla.“</p>
<p>Apsalar se na duchy zadívala. „Hodláte ukrást těla, abyste měly kam uložit duchy? Tohle vám asi nedovolím.“</p>
<p>„Ale to my bychom neudělaly,“ bránila se Cudrn. „To by znamenalo vlastnictví a to přináší potíže, velké potíže. Vzpomínky se přelévají sem a tam, což vede ke zmatku a nestálosti.“</p>
<p>„Pravda,“ přidala se Telorast. „A my jsme velice stálé, viď? Ne, moje milá, my jenom náhodou máme rády těla. V blízkosti. Ty nás… uklidňují. Ty, například. Ty jsi pro nás velikou útěchou, i když ani nevíme, jak se jmenuješ.“</p>
<p>„Apsalar.“</p>
<p>„Ta je mrtvá!“ zavřískla Cudrn. K Apsalar: „Věděla jsem, že jsi duch!“</p>
<p>„Jmenuju se po paní zlodějů. Nejsem ona osobně.“</p>
<p>„Musí mluvit pravdu,“ obrátila se Telorast ke Cudrn. „Jestli si vzpomínáš, Apsalar vůbec nevypadá takhle. Skutečná Apsalar byla Imass nebo skoro Imass. A nebyla moc přátelská –“</p>
<p>„Protože jsi kradla v jejích chrámových pokladnicích,“ podotkla Cudrn a vrtěla se v obláčcích prachu.</p>
<p>„Ještě předtím. Rozhodně byla nepřátelská, kdežto tahle Apsalar je laskavá. Srdce jí přetéká hřejivostí a velkorysostí –“</p>
<p>„To stačí,“ zarazila ji Apsalar a obrátila se k bráně. „Jak jsem už říkala, tato brána vede do Džen’rábu… pro mě. Pro vás dvě by pochopitelně mohla vést do říše mistra Kápě. Rozhodně to nebude moje vina, jestli se ocitnete před branou smrti.“</p>
<p>„Říše mistra Kápě? Brána smrti?“ Telorast se začala pohybovat ze strany na stranu. Apsalar v tom zvláštním pohybu opožděně rozpoznala přecházení, ale poněvadž duch zapadl do země, vypadalo to spíš jako brouzdání. „Toho se není třeba bát. Jsme příliš mocné. Příliš moudré. Příliš lstivé.“</p>
<p>„Kdysi jsme byly velicí mágové,“ pokračovala Cudrn. „Nekromanti, poutníci duší, kouzelníci, vládcové sveřepých držeb, pánové tisíce chodeb –“</p>
<p>„Paní, Cudrn. Paní tisíce chodeb.“</p>
<p>„Ano, Telorast. Paní, správně. Nač jsem to myslela? Lepé paní, dobře stavěné, malátné, smyslné, občas se uculující –“</p>
<p>Apsalar prošla bránou.</p>
<p>Došlápla na suť u základu zřícené zdi. Noční vzduch byl mrazivý, hvězdy na nebi jasně zářily.</p>
<p>„– dokonce i Kallor z nás měl strach, není to pravda, Telorast?“</p>
<p>„Ano, měl z nás strach.“</p>
<p>Apsalar se podívala dolů a uviděla vedle sebe oba duchy. Povzdechla si. „Vidím, že říši mistra Kápě jste se vyhnuly.“</p>
<p>„Vlezlé, šátravé ruce,“ zafrkala Cudrn. „Byly jsme příliš rychlé.“</p>
<p>„Což jsme ostatně věděly,“ dodala Telorast. „Co je tohle za místo? Je celé rozbité –“</p>
<p>Cudrn vylezla na základovou zeď. „Ne, jako obvykle se mýlíš, Telorast. Vidím budovy. Světlo v oknech. Sám vzduch páchne životem.“</p>
<p>„Toto je Džen’ráb,“ vysvětlovala Apsalar. „Starověký střed města. Už dávno se zhroutil vlastní vahou.“</p>
<p>„Jako nakonec všechna města,“ poznamenala Telorast a pokusila se zvednout úlomek cihly. Jenomže ruka jí prošla skrz. „Ale, v této říši nejsme k ničemu.“</p>
<p>Cudrn se podívala na družku. „Potřebujeme těla –“</p>
<p>„Už jsem vám říkala –“</p>
<p>„Nic se neboj, Apsalar,“ uklidňovala ji Cudrn, „nechceme tě přehnaně rozčílit. Ta těla nakonec nemusí být myslící.“</p>
<p>„Je tu nějaká obdoba ohařů?“ vyzvídala Telorast.</p>
<p>Cudrn frkla. „Ohaři jsou myslící, hlupáku!“</p>
<p>„Jenomže jsou pitomí!“</p>
<p>„Ale nebyli tak pitomí, aby skočili na naše triky, že?“</p>
<p>„Jsou tu imbrulesové? Stantarové? Luthurasové – jsou tu luthurasové? Šupinatí, s dlouhým, chápavým ocasem a očima jako purlitští netopýři –“</p>
<p>„Ne,“ řekla Apsalar. „Nic takového tu není.“ Zamračila se. „Tihle tvorové jsou ze Starvald Demelain.“</p>
<p>Duchové chvíli mlčeli, pak se Cudrn protáhla po vršku hradby až přímo před Apsalar. „Opravdu? To je ale zvláštní shoda náhod –“</p>
<p>„A přesto mluvíte jazykem Tiste Andii.“</p>
<p>„Opravdu? Tak to je ještě zvláštnější.“</p>
<p>„Matoucí,“ souhlasila Telorast. „My jsme, ehm, předpokládaly, že tím jazykem mluvíš. Tedy že je to tvůj mateřský jazyk.“</p>
<p>„Proč? Nejsem Tiste Andii.“</p>
<p>„Ne, ovšemže ne. Díky Propasti, že se to vyjasnilo. Kam půjdeme odsud?“</p>
<p>„Navrhuju,“ pravila Apsalar po chvilce přemýšlení, „abyste vy dvě zůstaly tady. Musím dnes v noci něco vyřídit, a společnost se mi k tomu nehodí.“</p>
<p>„Přeješ si být nenápadná,“ šeptala přikrčená Telorast. „To my poznáme, víš. Máš v sobě něco ze zloděje. Myslím, že my tři jsme spříznění duchové. Zloděj, ano, a možná i něco temnějšího.“</p>
<p>„Ovšemže temnějšího,“ utrousila Cudrn na zdi. „Služebnice Stínupána nebo patrona asasínů. Dnes v noci bude prolita krev a prolije ji naše smrtelná společnice. Je asasín, to my víme, svého času jsme potkaly nespočetně asasínů. Podívej se na ni, Telorast, má po těle poschovávané vražedné čepele –“</p>
<p>„A je cítit vyčpělým vínem.“</p>
<p>„Zůstaňte tady,“ řekla Apsalar. „Obě dvě.“</p>
<p>„A co když nezůstaneme?“ zajímala se Telorast.</p>
<p>„Potom sdělím Kotilionovi, že jste unikly, a on za vámi pošle ohaře.“</p>
<p>„Poutáš nás k otroctví! Lapáš nás hrozbami! Cudrn, byly jsme oklamány!“</p>
<p>„Zabijme ji a ukradněme její tělo!“</p>
<p>„Radši ne, Cudrn. Něco mě na ní děsí. Dobře, Apsalar, která nejsi Apsalar, zůstaneme tady… chvíli. Dokud si nebudeme jisté, že jsi mrtvá nebo něco horšího, tak dlouho tu zůstaneme.“</p>
<p>„Nebo dokud se nevrátíš,“ dodala Cudrn.</p>
<p>Telorast podivně plazím způsobem zasyčela a dodala. „Ano, pitomče, to byla další možnost.“</p>
<p>„Tak proč jsi to neřekla?“</p>
<p>„Protože je to nabíledni, samozřejmě. Proč bych měla plýtvat dechem na něco, co je jasné? Podstatné je, že počkáme tady. To je podstatné.“</p>
<p>„Možná pro tebe,“ vrčela Cudrn, „ale ne nutně pro mě, teda ne že budu plýtvat dechem a něco ti vysvětlovat, Telorast.“</p>
<p>„Ty jsi vždycky průhledná, Cudrn.“</p>
<p>„Obě dvě,“ štěkla Apsalar, „buďte zticha a počkejte tady, dokud se nevrátím.“</p>
<p>Telorast se usadila u základové zdi a zkřížila ruce. „Ano, ano. Jen jdi. Nám je to jedno.“</p>
<p>Apsalar rychle prošla mezi kamením, hodlajíc dostat se co nejdál od obou duchů, než vyhledá tajnou stezku, která ji, pokud půjde vše podle plánu, dovede k zamýšlené oběti. Proklínala rozcitlivělost, jež oslabila její odhodlání, takže skončila se dvěma šílenými duchy na krku. Dobře věděla, že je nemůže opustit. Kdyby je ponechala jejich osudu, nejspíš by v Ehrlitanu vyvolali chaos. Příliš usilovně se ji snažili přesvědčit, že jsou neškodní, a nakonec byli přikovaní v Říši stínu z nějakého důvodu – v chodbě plné navěky uvězněných tvorů, z nichž skutečně jen málokterý si mohl stěžovat na nespravedlnost.</p>
<p>V chodbě stínu nebyl žádný jasný azathský dům, pročež byly k omezení hrozby používány obyčejnější prostředky. Aspoň takový měla Apsalar dojem. Doslova každý stálý prvek ve stínu byl prošpikovaný nezlomitelnými řetězy a v prachu byla zahrabána těla dosud k těm řetězům připoutaná. Ona i Kotilion naráželi na menhiry, tumuly, prastaré stromy, kamenné zdi a balvany, všechno domovy bezejmenných vězňů – démonů, ascendentů, přízraků a zjevení. Uprostřed jednoho kamenného kruhu byli přikovaní dokonce tři draci, navenek docela mrtví, avšak jejich těla nevyschla ani se nerozložila a prach zakrýval stále otevřené oči. To děsivé místo navštívil Kotilion a na vzpomínku se lepil slabý pozůstatek znepokojení – Apsalar usoudila, že v tom setkání šlo o víc, ale ne všechno z Kotilionova života v jejích vzpomínkách zůstalo.</p>
<p>Zajímalo ji, kdo je za všechny ty přikované zodpovědný. Jaká neznámá entita má tolik moci, že přemohla tři draky? Spoustu věcí z Říše stínu nechápala. A nejspíš jim nerozuměl ani Kotilion.</p>
<p>Cudrn a Telorast mluvily jazykem Tiste Andii, a přece prozradily důvěrnou znalost dračí říše Starvald Demelain. Setkaly se s paní zlodějů, která z panteonu zmizela již dávno, ačkoliv, pokud bylo v darúdžhistánských pověstech zrnko pravdy, znovu se krátce objevila před necelým stoletím, než vzápětí zmizela podruhé.</p>
<p><emphasis>Chtěla ukrást měsíc. </emphasis>Jeden z prvních příběhů, které jí Kvítko vyprávěl, když ji Kotilion tak náhle opustil. Příběh s místní příchutí, jenž možná měl posílit tamní kult. Přiznala se, že ji to zajímá. Bohyně byla nakonec jmenovkyně. <emphasis>Imass? Žádné podobizny paní neexistují – což je docela zvláštní, možná zákaz prosazený chámy. Jaké má symboly? Aha, ano. Šlépěje. A závoj. </emphasis>Rozhodla se, že se na to vyptá duchů.</p>
<p>V každém případě si byla jistá, že Kotiliona osvobození těch duchů nepotěší. A Stínupán bude zuřit. Což ji nakonec možná přimělo, aby to udělala. <emphasis>Kdysi jsem byla posedlá, ale už nejsem. Budu sloužit, ale tak, jak se to hodí mně, ne jim.</emphasis></p>
<p>Smělé tvrzení, ale nic jiného jí nezbývalo. Bůh použije a zahodí. Nástroj je opuštěn, zapomenut. Pravda, Kotilion zřejmě nebyl v tomto ohledu stejně zapomnětlivý jako většina bohů, nicméně nakolik mu mohla důvěřovat?</p>
<p>V měsíčním světle našla tajnou stezku vinoucí se ruinami. Potichu se po ní vydala a využívala každého dostupného stínu až do srdce Džen’rábu. Konec s roztoulanými myšlenkami, musela se soustředit, jinak se noční obětí stane sama.</p>
<p>Zradu bylo nutné potrestat. Tento úkol se spíš hodil pro Stínupána než pro Kotiliona, aspoň tak jí to patron asasínů vysvětloval. Bylo nutné vyřídit starý účet. Intriky už byly i tak dost komplikované a zmatené, a mělo být ještě hůř, pokud Stínupánovo podráždění poslední dobou na něco ukazovalo. Něco z toho neklidu se přeneslo i na Kotiliona. Šuškalo se o dalším sbíhání moci. Větším než posledně, a Stínupán byl jaksi uprostřed. <emphasis>Uprostřed všeho.</emphasis></p>
<p>Dostala se na dohled zasypané chrámové kupole, jediné téměř celé stavby tak daleko v Džen’rábu. Přikrčila se za mohutným kamenem, jehož povrch byl pokrytý tajemnými značkami, a prohlížela si cestu. Bylo na ni vidět z mnoha směrů. Bude to skutečná výzva, pokud tajný vchod do chrámu někdo hlídá. Musela předpokládat, že hlídky stojí v puklinách a štěrbinách všude kolem.</p>
<p>Zachytila pohyb, někdo vyšel z chrámu a nenápadně se kradl nalevo od ní. Byl příliš daleko, než aby rozeznala podrobnosti. V každém případě byla jedna věc jasná. Pavouk je v hnízdě a přijímá a vysílá agenty. Výborně. S trochou štěstí budou hlídky předpokládat, že je prostě další agent, pokud ovšem nemusí každý použít určitou stezku, která se každou noc mění.</p>
<p>Existovala jiná možnost. Apsalar vytáhla dlouhý tenký šátek, jemuž se říká telab, a ovinula si ho kolem hlavy, až jí byly vidět pouze oči. Vytahala nože, ještě chvíli studovala cestu a vyrazila. Rychlý pohyb znamenal moment překvapení a navíc z ní dělal horší terč. Při běhu sutí čekala na hlasité zadrnčení kuše, svištění letící šipky. Žádné nepřišlo. Doběhla k chrámu a uviděla puklinu sloužící jako vchod. Stočila se k ní.</p>
<p>Vklouzla do tmy a zastavila se.</p>
<p>Průchod páchl krví.</p>
<p>Čekala, až se jí přizpůsobí zrak, zadržovala dech a poslouchala. Nic. Už rozeznala chodbu svažující se dolů. Prošla jí a zastavila se na kraji velké komory. Na zaprášené podlaze leželo v kaluži krve tělo. Na protější straně komnaty byly dveře zakryté závěsem. Kromě těla bylo v místnosti jen několik skromných kousků nábytku. Ohřívadlo vydávalo slabé oranžové světlo. Ve vzduchu visel kouř a smrt.</p>
<p>Apsalar přistoupila k tělu, oči upřené na závěs na dveřích. Smysly jí říkaly, že za ním nikdo není, jenomže pokud se mýlila, mohla by to být osudová chyba. Vrátila jeden nůž do pochvy a převrátila tělo na záda, aby mu viděla do obličeje.</p>
<p>Mebra. Někdo zřejmě udělal její práci za ni.</p>
<p>Za ní se zavlnil vzduch. Vrhla se doleva do kotoulu a nad ní přeletěla vrhací hvězdice a udělala díru v závěsu. Apsalar vyskočila, zůstala přikrčená a zadívala se na chodbu vedoucí ven.</p>
<p>Do komnaty vstoupila postava zahalená v obepnutých šedých šatech. V levé ruce držela další železnou hvězdici, jejíž hroty se leskly jedem. V pravé ruce třímala nůž kethra, zahnutý, se širokou čepelí. Tvář asasínovi zakrýval telab, jen kolem tmavých očí bylo vidět bílé tetování na černé kůži.</p>
<p>Vrah poodstoupil ode dveří a oči upíral na Apsalar. „Ženská blbá,“ zasyčel ehrlitsky.</p>
<p>„Jižní klan Semků,“ uhádla Apsalar. „Jsi daleko od domova.“</p>
<p>„Neměli být žádní svědkové.“ Švihl levou rukou.</p>
<p>Apsalar se stočila. Hvězdice narazila do zdi za ní.</p>
<p>Semk se hnal hned za hvězdicí. Levačkou mávl šikmo dolů, odrazil její ruku s nožem a bodl kethrou směrem na břicho, aby ji rozpáral. Nepodařilo se mu to.</p>
<p>Teprve pohnul levou rukou a Apsalar ukročila doprava. Patkou dlaně ho tvrdě udeřila do brady. Jelikož se vyhnula noži, musel ji Semk zbraní sledovat. Dávno předtím, než se k ní dostal, mu vrazila nůž mezi žebra a zasáhla srdce. Semk se zaúpěním sklouzl z čepele a zřítil se na podlahu. Naposledy vydechl a znehybněl.</p>
<p>Apsalar si očistila nůž o jeho stehno a rozřezala mu šaty. Tetování pokračovalo, byl jím pokrytý celý. Běžný rys válečníků Jižního klanu, a přece obrázky nebyly semské. Tajemné písmo ovíjející jeho svalnaté údy bylo stejné jako rytiny v troskách před chrámem.</p>
<p>Jazyk První říše.</p>
<p>S rostoucím podezřením obrátila tělo na břicho. A uviděla zatmavenou skvrnu, zhruba čtvercovou, nad pravou lopatkou. Tam kdysi bylo jeho jméno, než bylo rituálně zakryto.</p>
<p>Tento muž býval knězem Bezejmenných.</p>
<p><emphasis>Ach Kotilione, tohle se ti vůbec nebude líbit.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Tak co?“</p>
<p>Telorast vzhlédla. „Co co?“</p>
<p>„Je hezká.“</p>
<p>„My jsme hezčí.“</p>
<p>Cudrn frkla. „V této chvíli musím nesouhlasit.“</p>
<p>„No dobře. Pokud se ti líbí tmavé, nebezpečné typy.“</p>
<p>„Já se, Telorast, ptala, jestli s ní zůstaneme.“</p>
<p>„Pokud ne, Pomezičník z nás nebude mít radost, Cudrn. A to bys nechtěla, že ne? Už z nás kdysi radost neměl, nebo jsi zapomněla?“</p>
<p>„Dobře! Nemusela jsi s tím začínat! Takže je rozhodnuto. Zůstaneme s ní.“</p>
<p>„Ano,“ řekla Telorast. „Dokud nepřijdeme na způsob, jak z téhle kaše ven.“</p>
<p>„Ty je chceš podvést všechny?“</p>
<p>„No samozřejmě.“</p>
<p>„Výborně,“ prohlásila Cudrn, natáhla se na pobořenou zeď a zahleděla se na neznámé hvězdy. „Protože já chci svůj trůn zpátky.“</p>
<p>„To já taky.“</p>
<p>Cudrn zavětřila. „Mrtví lidé. Čerství.“</p>
<p>„Ano. Ale ne ona.“</p>
<p>„Ne, ona ne.“ Duch chvíli mlčel, než dodal: „Takže není jen hezká.“</p>
<p>„Ne,“ souhlasila zachmuřeně Telorast, „není jen hezká.“</p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA DVĚ</p>
<p>Je zcela očividné, že muž, jenž je náhodou</p>
<p>nejmocnějším, nejděsivějším, nejnebezpečnějším</p>
<p>kouzelníkem na světě, musí mít po svém boku ženu.</p>
<p>Nicméně neplatí, mé děti, že žena stejných</p>
<p>kvalit potřebuje po svém boku muže.</p>
<p>Kdo by tedy chtěl být tyranem?</p>
<p>Mistra Wu</p>
<p>Malazská škola pro opuštěné děti</p>
<p>1152 spánku Ohnice</p>
<p>N</p>
<p>ehmotný, chvílemi se ztrácející z dohledu, kouřový a obláčkovitý Ammanas se na starobylém Trůnu stínu vrtěl. Oči jako z leštěné krevele upíral na hubenou postavičku před sebou. Poddaný byl kromě divokých šedočerných kudrn kolem uší a na temeni mírně zdeformované hlavy plešatý. Obočí soupeřící v chaotické rozmarnosti s kudrnami vraštil, což odpovídalo zmatené a znepokojivé tlačenici pocitů na vrásčitém obličeji.</p>
<p>Mumlal si, a ne tak docela pro sebe: „Není tak děsivý, že? Ztrácí se, chvíli je tady a chvíli jinde, kolísavé zjevení s kolísavými záměry a možná i kolísavým intelektem – lepší bude nedovolit mu, aby mi četl myšlenky – vypadá přísně, ne, pozorně, ne, potěšeně! Ne, počkat. Vylekaně. Zděšeně. Ne, bázlivě. Ano, bázlivě. Ale ne nadlouho, to je únavné. Vypadá znuděně. Bohové, na co to myslím? Cokoliv, jen ne znuděně, jakkoliv tohle může být nudné, když se na mě dívá svrchu a já na něj nahoru a Kotilion je támhle se zkříženýma rukama, opírá se o zeď a samolibě se uculuje – co je on vůbec za diváka? Ten nejhorší, říkám já. Na co jsem to myslel? No, aspoň jsem myslel. Vlastně <emphasis>myslím, </emphasis>a dá se předpokládat, že Stínupán dělá totéž, pokud mu ovšem nevytekl mozek, protože ho pohromadě přece drží jenom stíny, ne? Totiž, měl bych sám sobě připomínat, jak činím teď, že si mě zavolal. A tak jsem tady. Spravedlivý služebník. Věrný. No, více méně věrný. Důvěryhodný. Většinou. Skromný a uctivý, vždycky. Navenek, a co je navenek, to je to jediné, na čem záleží na tomto i všech ostatních světech. Není tomu tak? Úsměv! Zamračení. Vypadá vstřícně. Nadějně. Neutěšeně, neučesaně, nahodile. Počkat, jak může někdo vypadat nahodile? Jaký výraz by musel mít? Musím si to promyslet. Ale teď, protože tohle není nahodilost, nýbrž okolnost –“</p>
<p>„Ticho.“</p>
<p>„Můj pane? Já nic neříkal. A, lépe odvrátit zrak a myslet na tohle. Nic jsem neřekl. Ticho. Možná činí poznámku. Ano, to musí být ono. Podívat se zpátky, nesměle, a říct nahlas: Jistě, můj pane. Ticho. Tak. Jak reaguje? Je to mrtvice? Jak to mám poznat, se všemi těmi stíny? Nuže, kdybych na tom trůně seděl já –“</p>
<p>„Iskarale Puste!“</p>
<p>„Ano, můj pane?“</p>
<p>„Rozhodl jsem.“</p>
<p>„Ano, můj pane? Inu, jestli něco rozhodl, proč to prostě neřekne?“</p>
<p>„Rozhodl jsem, Iskarale Puste –“</p>
<p>„Dělá to znovu! Ano, můj pane?“</p>
<p>„Že ty…“ Stínupán se odmlčel a zřejmě si přejel rukou přes oči. „Ach ne…“ dodal tlumeně a zase se narovnal. „Rozhodl jsem, že ty budeš muset stačit.“</p>
<p>„Můj pane? Uhnout pohledem! Tenhle bůh je šílený. Sloužím šílenému bohu! Jaký výraz si to žádá?“</p>
<p>„Běž! Vypadni odsud!“</p>
<p>Iskaral Pust se poklonil. „Ovšem, můj pane. Okamžitě!“ A stál tam a čekal. Rozhlédl se a prosebně koukl po Kotilionovi. „Byl jsem povolán! Nemůžu odejít, dokud mě ten pěnící pitomec na trůně nepropustí! Kotilion chápe – to v těch strašlivě chladných očích mohlo být pobavení – ach, proč něco neřekne? Proč tomu žvanivému rozmazanci na trůně nepřipomene –“</p>
<p>Ammanas prskl a velekněz stínu Iskaral Pust zmizel.</p>
<p>Stínupán chvíli seděl bez pohybu, nakonec otočil hlavu a podíval se na Kotiliona. „Na co to koukáš?“ chtěl vědět.</p>
<p>„Na nic,“ opáčil Kotilion. „Poslední dobou jsi opravdu poněkud nehmotný.“</p>
<p>„Líbí se mi to.“ Dívali se na sebe. „Dobře, mám to trochu napjaté!“ Vřísknutí odeznělo ozvěnou a bůh se uklidnil. „Myslíš, že tam dorazí včas?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Myslíš, že jestli to stihne, zvládne to?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Kdo se tě ptal!?“</p>
<p>Kotilion sledoval, jak Ammanas na trůně zuří, vrtí se a ošívá. Najednou vládce stínu znehybněl a pomalu zvedl tenký prst. „Mám nápad.“</p>
<p>„A já tě s ním zanechám,“ prohlásil Kotilion a odstrčil se od zdi. „Jdu se projít.“</p>
<p>Stínupán neodpověděl.</p>
<p>Kotilion se ohlédl a zjistil, že zmizel. „Ach,“ zamumlal, „tak <emphasis>to </emphasis>byl opravdu dobrý nápad.“</p>
<p>Vyšel ze Stínutvrze, zastavil se a prohlížel si okolní krajinu. Mívala ve zvyku se znenadání měnit, ačkoliv ne tehdy, pokud se někdo skutečně díval, což asi bylo dobře. Napravo se táhly zalesněné kopce, uprostřed byly strouhy a strže a nalevo přízračné jezero, na němž plulo půl tuctu lodí se šedými plachtami. Usoudil, že to artorallažští démoni vyrazili na nájezd na aptorianské pobřežní vesnice. Jezerní oblast se v blízkosti tvrze objevovala málokdy a Kotiliona to mírně zneklidnilo. Démoni této říše zřejmě jen čekali na svůj čas, Stínutvrzi nevěnovali pozornost a více méně si dělali, co se jim zlíbilo. Což obvykle zahrnovalo krevní msty, bleskové útoky na sousedy a plenění.</p>
<p>Ammanas by je mohl snadno ovládat, kdyby chtěl. Ale on to dělal zřídka, zřejmě nechtěl zkoušet hranice jejich věrnosti. Nebo měl možná jen jiné starosti se svými intrikami.</p>
<p>Věci nešly dobře. <emphasis>Trochu napjaté, Ammanasi? Ani se nedivím. </emphasis>Kotilion s ním skoro soucítil. Chvilku, než si připomněl, že si Ammanas většinu nebezpečí na svou hlavu přivolal sám. <emphasis>A tím taky na mou.</emphasis></p>
<p>Stezky před Kotilionem byly úzké, křivolaké a zrádné. Každý vypočítaný krok vyžadoval největší opatrnost.</p>
<p><emphasis>Budi</emphasis><emphasis>ž</emphasis><emphasis>. Nakonec to neděláme poprvé. A uspěli jsme. Tentokrát je samozřejmě v sázce mnohem víc. Možná až příliš.</emphasis></p>
<p>Kotilion se vydal k rozryté půdě naproti. Dva tisíce kroků a měl před sebou stezku vedoucí do rokle. Mezi skalními stěnami se převalovaly stíny. Nechtělo se jim rozdělovat se před ním, a tak mu jen klouzaly kolem nohou jako chaluhy na mělčině.</p>
<p>Tolik z této říše ztratilo zákonité… místo. Zmatek spouštěl hotovou vřavu v kapsách, kde se stíny shromažďovaly. Slyšel slabý křik, jako z velké dálky, hlasy topících se zástupů. Na čele se mu zaperlil pot a zrychlil krok, dokud neměl rokli za sebou.</p>
<p>Stezka vedla vzhůru a nakonec ústila na širokou náhorní plošinu. Tam Kotilionovi padl zrak na kruh v dálce stojících kamenů. Vedle sebe vycítil něčí přítomnost. Otočil se a spatřil kostlivého tvora pokrytého hadry, jenž s ním držel krok. Nebyl dost blízko, aby se ho mohl dotknout, ale přesto byl příliš blízko na Kotilionův vkus. „Pomezičníku. Už jsem tě dost dlouho neviděl.“</p>
<p>„Nemůžu říct totéž o tobě, Kotilione. Chodím –“</p>
<p>„Ano, já vím,“ přerušil jej Kotilion, „chodíš po neviditelných cestách.“</p>
<p>„Ty je nevidíš. Ohaři tvým nedostatkem netrpí.“</p>
<p>Kotilion se na kostlivce zamračil a ohlédl se. Třicet kroků za ním se držel Baran, mohutnou hlavu skloněnou k zemi, oči žhnoucí raněným karmínem. „Jsi sledován.“</p>
<p>„Zřejmě se tím baví,“ usoudil Pomezičník.</p>
<p>Chvíli šli mlčky, pak si Kotilion povzdechl. „Vyhledal jsi mě schválně?“ zeptal se. „Co chceš?“</p>
<p>„Od tebe? Nic. Ale vidím tvůj cíl, a tak chci být svědkem.“</p>
<p>„Svědkem čeho?“</p>
<p>„Tvého nadcházejícího rozhovoru.“</p>
<p>Kotilion se zamračil. „A kdybych u toho svědky mít nechtěl?“</p>
<p>Lebka se šklebila pořád, nicméně teď se zdálo, že se kření ještě víc. „Ve stínu není žádné soukromí, Uchvatiteli.“</p>
<p><emphasis>Uchvatitel. Toho parchanta bych dávno zabil, kdyby už nebyl mrtvý. Dávno.</emphasis></p>
<p>„Já nejsem tvůj nepřítel,“ poznamenal Pomezičník, jako by uhádl, nač Kotilion myslí. „Zatím ne.“</p>
<p>„Už tak máme nepřátel až až. Proto také nechceme další. Naneštěstí, protože nic nevíme o tvých záměrech či motivech, nemůžeme předvídat, co by tě mohlo urazit. Pokud tedy stojíš o mír mezi námi, pouč mě.“</p>
<p>„To nemohu udělat.“</p>
<p>„Nemůžeš, nebo nechceš?“</p>
<p>„Chyba je na tvé straně, Kotilione, ne na mé. Na tvé a Stínupánově.“</p>
<p>„To se opravdu hodí.“</p>
<p>Pomezičník se nad Kotilionovou jízlivou poznámkou zjevně zamyslel a kývl. „Ano, hodí.“</p>
<p><emphasis>Dávno…</emphasis></p>
<p>Přiblížili se ke stojícím kamenům. Nezůstal jediný překlad, který by kruh spojoval, jen sutiny roztroušené po svazích, jako by mohutnou stavbu rozvalil nějaký obrovský výbuch – i stojící kameny byly nakloněné ven jako okvětní plátky na květině.</p>
<p>„Toto je nepříjemné místo,“ zabručel Pomezičník, když se stočili doprava k formálnímu vchodu po třídě lemované nízkými, zpráchnivělými stromy, stojícími vzhůru nohama, se zbytky kořenů chytajícími vzduch.</p>
<p>Kotilion pokrčil rameny. „Asi tak nepříjemné jako v podstatě všechno ostatní v této říši.“</p>
<p>„To si můžeš myslet, protože nemáš žádnou z mých vzpomínek. Strašlivé události v dávných, pradávných dobách, a přece ozvěny přetrvávají.“</p>
<p>„Je tu něco málo zbytkové energie,“ poznamenal Kotilion, když se přiblížili ke dvěma největším kamenům a prošli mezi nimi.</p>
<p>„To je pravda. Pochopitelně to není případ povrchu.“</p>
<p>„Povrchu? Co tím myslíš?“</p>
<p>„Stojící kameny jsou vždycky zpola zasypané, Kotilione. A tvůrci si obvykle uvědomovali, jaký to má význam. Nadsvětí a podsvětí.“</p>
<p>Kotilion se zastavil a zadíval se na obrácené stromy lemující třídu. „A to, co tu vidíme, se ukazuje podsvětí?“</p>
<p>„Jistým způsobem.“</p>
<p>„A nadsvětí se projevuje v nějaké jiné říši? Kde bys viděl kruh kamenů nakloněných k sobě a stromy správnou stranou nahoru?“</p>
<p>„Pokud už není úplně zasypaný nebo zcela zničený. Tento kruh je velice starý.“</p>
<p>Kotilion se znovu otočil a zadíval se na tři draky. Každý ležel před stojícím kamenem a mohutné řetězy mizely v půdě, nikoliv v omšelém kameni. Okovy měli kolem krku i čtyř končetin a další řetěz pevně ovinutý kolem plecí a křídel. Všechny řetězy byly napjaté, bránily jakémukoliv pohybu, dokonce drakům ani neumožňovaly zvednout hlavu. „Je to, jak jsi říkal, Pomezičníku,“ zamumlal Kotilion. „Nepříjemné místo. Už jsem zapomněl.“</p>
<p>„Zapomeneš pokaždé,“ opáčil Pomezičník. „Přemáhá tě okouzlení. Taková je zbytková energie v tomto kruhu.“</p>
<p>Kotilion po něm loupl pohledem. „Jsem očarován?“</p>
<p>Vyzáblý tvor pokrčil rameny, až kosti tiše zachřestily. „Je to kouzlo bez účelu, krom toho, čeho dosahuje. Okouzlení… a zapomnění.“</p>
<p>„Tomu se mi nechce věřit. Všechna kouzla mají žádaný účinek.“</p>
<p>Další pokrčení rameny. „Jsou hladová, ale nedokážou se krmit.“</p>
<p>Kotilion po chvíli kývl. „Kouzla tedy patří drakům. To přijímám. Ale co samotný kruh? Copak jeho energie vyschla? Pokud ano, proč jsou draci dosud spoutaní?“</p>
<p>„Nevyschla, jednoduše na tebe nijak nepůsobí, Kotilione. Nejsi jejím cílem.“</p>
<p>„Aha.“ Otočil se. Na dohled přiklusal Baran, širokým obloukem se vyhnul Pomezičníkovi a upřel oči na draky. A naježil se. „Odpovíš mi na tohle?“ zeptal se Pomezičníka. „Proč se mnou nemluví?“</p>
<p>„Možná jsi ještě neřekl nic, co by jim stálo za odpověď.“</p>
<p>„Možná. Jaká podle tebe bude jejich reakce, když začnu mluvit o svobodě?“</p>
<p>„Jsem tu,“ pravil Pomezičník, „abych to sám zjistil.“</p>
<p>„Čteš mi myšlenky?“ zeptal se tiše Kotilion.</p>
<p>Baran pomalu otočil obrovskou hlavu a podíval se na Pomezičníka. A udělal krok blíž.</p>
<p>„Nejsem takto vševědoucí,“ odtušil klidně Pomezičník a Baranovy pozornosti si zjevně nevšiml. „Ačkoliv někomu jako ty to tak může připadat. Já však existuji celé věky, déle, než si umíš představit, Kotilione. Znám všechny modely, protože se všechno již nesčetněkrát odehrálo. Vzhledem k tomu, co se k nám všem blíží, nebylo těžké to předpovědět. Zvlášť vzhledem k tvé zázračné jasnozřivosti.“ Prázdnými důlky studoval Kotiliona. „Tušíš, viď, že draci jsou v jádru všeho, co přijde?“</p>
<p>Kotilion ukázal na řetězy. „Předpokládám, že sahají do nadsvětí. Která je to chodba?“</p>
<p>„Co myslíš?“ opáčil Pomezičník.</p>
<p>„Zkus mi číst myšlenky.“</p>
<p>„Nemohu.“</p>
<p>„Jsi tu tedy, protože se zoufale snažíš zjistit, co vím já, nebo co tuším.“</p>
<p>Pomezičníkovo mlčení bylo dostatečnou odpovědí. Kotilion se usmál. „Myslím, že se nakonec nebudu pokoušet s draky mluvit.“</p>
<p>„Ale ano, nakonec to uděláš,“ ujistil jej Pomezičník. „A až to uděláš, já budu u toho. K čemu ti tedy prospěje mlčet nyní?“</p>
<p>„Asi k tomu, že tě to naštve.“</p>
<p>„Existuji celé věky –“</p>
<p>„Takže už jsi byl někdy naštvaný, ano, já vím. A bezpochyby budeš zas.“</p>
<p>„Přemoz se, Kotilione. Brzy, když už ne hned. Jestli chceš přežít, co přichází.“</p>
<p>„No dobře. Pokud mi povíš jména těch draků.“</p>
<p>Očividně zdráhavá odpověď: „Jak si přeješ –“</p>
<p>„A proč tu jsou uvězněni a kdo je uvěznil.“</p>
<p>„To nemohu.“</p>
<p>Dívali se na sebe, nakonec Pomezičník naklonil hlavu a poznamenal: „Zřejmě jsme uvízli na slepém bodě, Kotilione. Jak se rozhodneš?“</p>
<p>„No dobře. Vezmu, co půjde.“</p>
<p>Pomezičník se otočil k drakům. „Jsou čistokrevní. Eleintové. Ampelas, Kalse a Eloth. Jejich zločinem byla… ctižádostivost. To je celkem běžný zločin.“ Znovu se podíval na Kotiliona. „Možná endemická.“</p>
<p>V odpověď na zastřenou hrozbu Kotilion jen pokrčil rameny a popošel k uvězněným bestiím. „Budu předpokládat, že mě slyšíte,“ pravil tiše. „Blíží se válka. Vypukne už za pár let. A myslím, že do sebe vtáhne všechny ascendenty ze všech říší. Potřebuju vědět, na čí straně budete bojovat, pokud budete osvobozeni.“</p>
<p>Ticho, po chvíli mu v hlavě zachraptěl hlas: <emphasis>„Přicházíš</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>sem, Uchvatiteli, hledaje spojence.“</emphasis></p>
<p>Zazněl druhý hlas, rozhodně ženský: <emphasis>„Spoutané vděčností za naše vysvobození. Vyjednávat já z tvé pozice, byla bych bláhová, kdybych doufala ve věrnost, v důvěru.“</emphasis></p>
<p>„Souhlasím,“ řekl Kotilion, „že to představuje problém. Nejspíš navrhnete, abych vás osvobodil předtím, než začneme vyjednávat.“</p>
<p><emphasis>„To je jenom spravedlivé,“ </emphasis>podotkl první hlas.</p>
<p>„Žel, já netoužím být spravedlivý.“</p>
<p><emphasis>„Bojíš se, že tě sežereme?“</emphasis></p>
<p>„V zájmu stručnosti,“ řekl Kotilion, „a slyšel jsem, že váš druh miluje stručnost.“</p>
<p>Tehdy promluvil třetí drak hlubokým, těžkým hlasem: <emphasis>„Kdybys nás nejdřív osvobodil, skutečně bys nám ušetřil námahu se smlouváním. Kromě toho máme hlad.“</emphasis></p>
<p>„Co vás přivedlo do této říše?“ zajímal se Kotilion.</p>
<p>Žádná odpověď.</p>
<p>Kotilion si povzdechl. „Možná bych byl ochotnější vás osvobodit – pokud to je v mé moci – kdybych měl důvod věřit, že vaše uvěznění bylo nespravedlivé.“</p>
<p>Dračice se zeptala: <emphasis>„A ty o tom hodláš rozhodnout?“</emphasis></p>
<p>„Tohle není vhodná chvíle na hádky,“ odsekl rozčileně. „Poslední osoba, která to rozhodnutí učinila, očividně nerozhodla ve váš prospěch a dokázala s tím něco udělat. Myslel bych si, že celá ta staletí v řetězech vás dovedou k přehodnocení motivů. Vy ale zřejmě litujete jenom toho, že jste se nevyrovnali poslední entitě, která si vás dovolila soudit.“</p>
<p><emphasis>„Ano,“ </emphasis>přiznala dračice, <emphasis>„toho litujeme. A nejen toho.“</emphasis></p>
<p>„Dobře. Poslouchám.“</p>
<p><emphasis>„Toho, že Tiste Andii, kteří vpadli do této říše, byli tak důkladní ničitelé,“ </emphasis>ujal se slova třetí drak, <emphasis>„a tak neoblomně trvali na tom, aby trůn zůstal neobsazen.“</emphasis></p>
<p>Kotilion se zhluboka nadechl. Ohlédl se na Pomezičníka, ale ten neříkal nic. „A co tak podnítilo jejich zápal?“ zeptal se tedy draků.</p>
<p><emphasis>„Pomsta, samozřejmě. A Anomandaris.“</emphasis></p>
<p>„Aha, takže teď zřejmě můžu předpokládat, že vím, kdo vás tři uvěznil.“</p>
<p><emphasis>„Téměř nás zabil,“ </emphasis>posteskla si dračice. <emphasis>„Z jeho strany to bylo přehnané. Nakonec lepší eleint na Trůnu stínu než další Tiste Edur nebo něco horšího, uchvatitel.“</emphasis></p>
<p>„A jak to, že eleintové by <emphasis>nebyli </emphasis>uchvatitelé?“</p>
<p><emphasis>„Puntičkářstvím na nás dojem neuděláš.“</emphasis></p>
<p><emphasis>„A </emphasis>to všechno se odehrálo před, nebo po Rozštěpení říše?“</p>
<p><emphasis>„Takové rozdíly jsou bezvýznamné. Rozštěpení pokračuje dodnes, a co se týče sil, které tu osudovou událost zosnovaly, těch bylo mnoho a rázných. Jako smečka ankar</emphasis><emphasis>’</emphasis><emphasis>al blížících se k raněné drypthaře. </emphasis>Co <emphasis>je zranitelné, přitahuje… nenažrance.“</emphasis></p>
<p>„Tudíž,“ usoudil Kotilion, „pokud budete osvobozeni, budete chtít znovu získat Trůn stínu. Jenomže tentokrát na něm někdo sedí.“</p>
<p><emphasis>„Pravdivost tohoto tvrzení je předmětem diskuse,“ </emphasis>prohodila dračice.</p>
<p><emphasis>„Otázka sémantiky,“ </emphasis>dodal první drak. <emphasis>„Stíny vrhané</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>stíny.“</emphasis></p>
<p>„Myslíte, že Ammanas sedí na špatném Trůně stínu.“</p>
<p><emphasis>„Pravý trůn ani není v tomto úlomku Emurlahn.“</emphasis></p>
<p>Kotilion zkřížil ruce na prsou a usmál se. „A Ammanas je?“</p>
<p>Draci mlčeli a on s velkým uspokojením vycítil jejich neklid.</p>
<p>„To, Kotilione,“ ozval se za ním Pomezičník, „je zajímavý rozdíl. Nebo jsi jenom neupřímný?“</p>
<p>„To ti nemůžu říct,“ opáčil Kotilion se slabým úsměvem.</p>
<p>Promluvila dračice. <emphasis>„Jsem Eloth, paní iluzí – Meanas pro tebe – a Mockry a Thyr. Tvárkyně krve. Vše, oč mě K</emphasis><emphasis>’</emphasis><emphasis>rul požádal, jsem vykonala. A ty se teď opovažuješ pochybovat o mé věrnosti?“</emphasis></p>
<p>„Aha,“ Kotilion kývl, „v tom případě předpokládám, že o hrozící válce víte. A víte taky, že se šeptá, že se K’rul vrátil?“</p>
<p><emphasis>„Jeho krev je nemocná,“ </emphasis>upozornil třetí drak. <emphasis>„Já jsem Ampelas, jenž tvaroval krev na stezkách Emurlahn. Kouzla, jimiž vládnou Tiste Edur, se zrodila z mé vůle – už chápeš, Uchvatiteli?“</emphasis></p>
<p>„Že draci mají sklon pronášet velkolepá prohlášení? Ano, to chápu, Ampelasi. Měl bych teď věřit, že pro každou chodbu, starší i novou, existuje odpovídající drak? Že jste <emphasis>příchutě </emphasis>K’rulovy krve? A co převtělenečtí draci, jako Anomandaris, a což je ještě důležitější, Skabandari Krvooký?“</p>
<p><emphasis>„Žasneme,“ </emphasis>zabručel první drak po chvíli, <emphasis>„že znáš to jméno.“</emphasis></p>
<p>„Protože jste ho kdysi dávno zabili?“</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Š</emphasis><emphasis>patný odhad, Uchvatiteli, a horší, protože odhalil rozsah tvé</emphasis> <emphasis>nevědomosti. Ne, my ho nezabili. </emphasis>V <emphasis>každém případě jeho duše žije dál, ač v mukách. Ta, jejíž pěst mu roztříštila lebku a tak zničila jeho tělo, s námi nemá nic společného, a myslíme, že ani s nikým jiným krom sebe.“</emphasis></p>
<p>„Takže ty jsi Kalse,“ uhádl Kotilion. „A která stezka je tvá?“</p>
<p><emphasis>„Velkolepá prohlášení nechávám příbuzenstvu. Nepotřebuji na tebe udělat dojem, Uchvatiteli. Navíc mě těší zjišťování, jak málo chápeš.“</emphasis></p>
<p>Kotilion pokrčil rameny. „Ptal jsem se na převtělence. Skabandariho, Anomandarise, Osserka, Olar Ethil, Dracona –“</p>
<p>Za ním promluvil Pomezičník. „Kotilione, už jsi jistě uhádl, že tito tři draci usilovali o Trůn stínu z počestných důvodů.“</p>
<p>„Aby vyléčili Emurlahn, ano, Pomezičníku, to chápu.“</p>
<p>„Copak o to neusiluješ též?“</p>
<p>Kotilion se k němu obrátil. „Ano?“</p>
<p>Pomezičníka to zřejmě zarazilo. Naklonil hlavu a řekl: „Tebe nezajímá vyléčení, nýbrž to, kdo bude sedět na trůně potom.“</p>
<p>„Jak tomu rozumím já,“ opáčil Kotilion, „jakmile tihle draci udělali, co po nich žádal K’rul, byli donuceni vrátit se do Starvald Demelain. Jako zdroje kouzel nesměli zasahovat či zůstat činní v říších, jinak by kouzla přestala být předvídatelná, což by zase napomáhalo chaosu – věčnému nepříteli v tomto velkolepém plánu. Jenomže se ukázalo, že převtělenci představují problém. Mají v sobě krev Tiam a s ní i obrovskou moc eleintů. Přesto se můžou potulovat podle libosti. Můžou zasahovat, což také dělají. Ze zřejmých důvodů. Skabandari byl původem Edur, proto se stal jejich šampionem –“</p>
<p><emphasis>„Poté</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>co vyvraždil edurskou královskou linii!“ </emphasis>zasyčela Eloth. <emphasis>„Poté co prolil dračí krev v srdci Kurald Emurlahn! Poté, co té chodbě zasadil první, osudovou ránu! Co podle něj byly brány?“</emphasis></p>
<p>„Tiste Andii pro Anomandarise,“ pokračoval Kotilion, „Tiste Liosan pro Osserka. T’lan Imass pro Olar Ethil. Tato spojení a věrnosti z nich zrozené jsou zjevné. Draconus je pochopitelně větší záhada, protože zmizel už dávno –“</p>
<p><emphasis>„Nejočerňovanější</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>ze všech!“ </emphasis>vřískla Eloth a její hlas naplnil Kotilionovi lebku, až sebou trhl.</p>
<p>Couvl a zvedl ruku. „Ušetři mě, prosím. Abych byl upřímný, zas tak moc mě to nezajímá. Vlastně chci jen zjistit, jestli mezi eleinty a převtělenci existovalo nepřátelství. Zřejmě ano, s možnou výjimkou Silanah –“</p>
<p><emphasis>„Tu svedl svým kouzlem Anomandaris,“ </emphasis>štěkla Eloth. <emphasis>„A nekonečnými prosbami Olar Ethil…“</emphasis></p>
<p>„Kvůli nim přinesla oheň do světa Imassů,“ dodal Kotilion. „To je její aspekt, že? Thyr?“</p>
<p><emphasis>„Není tak nevědomý, jak si myslíš, Kalse,“ </emphasis>poznamenal Ampelas.</p>
<p>„Ale ty si také činíš nároky na Thyr, Eloth,“ pokračoval Kotilion. „Ach, to bylo od K’rula chytré, donutit tě podělit se o moc.“</p>
<p><emphasis>„Na rozdíl od Tiam,“ </emphasis>poznamenal Ampelas, <emphasis>„když jsme zabiti my, zůstaneme mrtví.“</emphasis></p>
<p>„Což mě přivádí k tomu, co skutečně potřebuju pochopit. Ke starším bohům. Oni nejsou z jednoho světa, že ne?“</p>
<p>„<emphasis>Ovšemže ne.“</emphasis></p>
<p>„A jak dlouho se tu potulují?“</p>
<p><emphasis>„Již v dobách, kdy Noc vládla sama,“ </emphasis>vysvětloval Ampelas, <emphasis>„tu existovaly živelné síly. Byly neviditelné, dokud nepřišlo Světlo. Vázaly je jen jejich zákony. Je podstatou Noci, že vládne pouze sama.“</emphasis></p>
<p>„A Chromý bůh je starší?“</p>
<p>Ticho.</p>
<p>Kotilion zadržel dech. K této otázce se dopracoval značnou oklikou a cestou zjistil spoustu věcí – tolik toho měl k přemýšlení, že ho to zcela ohromilo, hlavu měl plnou nových informací. „Musím to vědět,“ pronesl v pomalém výdechu.</p>
<p>„Proč?“ zajímal se Pomezičník.</p>
<p>„Jestli je,“ odvětil Kotilion, „potom následuje další otázka. Jak lze zabít živelnou sílu?“</p>
<p>„Ty chceš zničit rovnováhu?“</p>
<p>„Ta už byla zničena, Pomezičníku! Toho boha přitáhli na povrch světa. A spoutali. Jeho moc je rozervaná, poschovávaná v mrňavých chodbičkách v podstatě bez života, jenomže jsou všechny spojeny se světem, ze kterého pocházím –“</p>
<p><emphasis>„To má ten svět smůlu,“ </emphasis>utrousil Ampelas.</p>
<p>Samolibé opovržení v jeho odpovědi Kotiliona popíchlo. Zhluboka se nadechl a mlčel, dokud ho vztek nepřešel. Potom se opět obrátil k drakům. „A z toho světa, Ampelasi, otravuje chodby. Všechny chodby. Dokážete bojovat s tím?“</p>
<p><emphasis>„Kdybychom byli osvobozeni –“</emphasis></p>
<p>„Kdybyste byli osvobozeni,“ ucedil Kotilion s tvrdým úsměvem, „pokračovali byste v původní činnosti a v Říši stínu by byla prolita další dračí krev.“</p>
<p><emphasis>„Ty a tvůj druh uchvatitel opravdu věříte, že na to máte?“</emphasis></p>
<p>„Vždyť jste to sami v podstatě přiznali,“ upozornil jej Kotilion. „Vás lze zabít, a když jste zabiti, zůstanete mrtví. Není divu, že Anomandaris vás tři přikoval. V neústupné hlouposti se vám nikdo nevyrovná –“</p>
<p><emphasis>„Rozštěpená říše je nejslabší říší ze všech! Proč myslíš, že Chromý bůh pracuje přes ni?“</emphasis></p>
<p>„Děkuju,“ řekl Kotilion Ampelasovi tiše. „To jsem potřeboval vědět.“ Otočil se a odcházel.</p>
<p><emphasis>„Počkej!“</emphasis></p>
<p>„Ještě si promluvíme, Ampelasi,“ hodil přes rameno, „než půjde všechno do Propasti.“</p>
<p>Pomezičník jej následoval.</p>
<p>Jakmile opustili kruh kamenů, tvor promluvil: „Musím si vynadat. Podcenil jsem tě, Kotilione.“</p>
<p>„To je celkem běžná chyba.“</p>
<p>„Co uděláš teď?“</p>
<p>„Proč bych ti to měl vykládat?“</p>
<p>Pomezičník neodpověděl hned. Sešli z kopce na pláň. „Měl bys mi to říct,“ pronesl nakonec, „protože možná budu ochoten ti pomoci.“</p>
<p>„To by pro mě znamenalo víc, kdybych věděl, kdo jsi, co jsi zač.“</p>
<p>„Můžeš mě považovat za… živelnou sílu.“</p>
<p>Kotiliona zamrazilo. „Chápu. No dobře, Pomezičníku. Zdá se, že Chromý bůh zaútočil na několika frontách. Největší starosti nám ze zřejmých důvodů dělají První trůn T’lan Imass a Trůn stínu. Máme pocit, že o ně bojujeme sami – nemůžeme se spolehnout ani na ohaře, protože jim zjevně pořád velí Tiste Edur. Potřebujeme spojence, Pomezičníku, a potřebujeme je hned.“</p>
<p>„Právě jsi opustil tři takové spojence –“</p>
<p>„Spojence, kteří by nám neutrhli hlavu, jakmile by hrozba pominula.“</p>
<p>„Aha, o to jde. Nuže dobrá, Kotilione. Zvážím to.“</p>
<p>„Jen nespěchej.“</p>
<p>„To je však protichůdná rada.“</p>
<p>„Pokud někomu schází ponětí o jízlivosti, tak asi ano.“</p>
<p>„Zajímáš mě, Kotilione. A to je vzácnost.“</p>
<p>„Já vím. Existuješ celé věky…“ Kotilion se odmlčel. <emphasis>Živelná síla. Asi jí bude. Zatraceně.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Existovalo tolik způsobů, jak nahlížet na tuto děsivou nutnost, na rozlehlé spiknutí motivů, z nichž bylo lze vytřídit všechny možné odstíny a formy morálky, až se z toho Mappo Pořízovi točila hlava. Do myšlenek mu proudil jedině žal, čistý a vychlazený. Cítil, jak se z kamene, na němž měl položené drsné ruce, pomalu vytrácí vzpomínka na noc. Kámen brzy zažije sluneční žár – poďobané břicho se stopami po kořenech, jež nebylo otočené ke slunci po bezpočet tisíciletí.</p>
<p>Mappo obracel kameny. Od rána jich otočil šest – hrubě přitesané dolomitové desky. Pod každou našel kosti. Malé zkamenělé kosti, rozmačkané těžkým kamenem na kousky, nicméně kostry byly, pokud Mappo viděl, celé.</p>
<p>Vždycky tu byly a vždy budou všemožné války. To věděl, ač měl duši sežehlou a zjizvenou, a tak ho objev dávno mrtvých jaghutských dětí nijak nevyvedl z míry. Hrůza jeho myšlenkami proběhla milosrdně rychle a zanechala po sobě jeho starého přítele – žal.</p>
<p>Čistý, vychlazený proud.</p>
<p>Války, v nichž voják bojuje s vojákem a kouzelník se srazí s kouzelníkem. Asasínové srovnají účty, za noci se blýsknou nože. Války, v nichž zákonné bojovalo s vědomě nezákonným, v nichž zdravý rozum stál proti psychopatovi. Viděl, jak za jedinou noc vyrostly z pouště krystaly, jedna faseta za druhou, odkrývající se jako okvětní plátky na rozvíjejícím se květu, a nabyl dojmu, že krutost se chová stejně. Jeden incident vede k dalšímu, až nakonec vypukne požár a pohltí každého, kdo mu stojí v cestě.</p>
<p>Mappo sundal ruce z obrácené desky a pomalu se narovnal. Zapátral po svém společníkovi, jenž se dosud brodil teplou mělčinou Rarakuského moře. Jako dítě, které objevilo novou, nečekanou radost. Cákal kolem sebe a přejížděl rukama rákosí, jež vypadalo, jako by se na něj rozpomnělo samo moře.</p>
<p>Icarium.</p>
<p><emphasis>Můj krystal.</emphasis></p>
<p>Když požár pohltí děti, rozdíl mezi zdravým rozumem a psychopatem přestane existovat. Věděl, že je to jeho vina, když chce najít pravdu na každé straně, pochopit množství důvodů ospravedlňujících páchání těch nejkrutějších zločinů. Imassové byli zotročeni prolhanými jaghutskými tyrany, vedeni k uctívání falešných bohů a nuceni provádět příšerné věci. Dokud klam neodhalili. Což vyvolalo pomstu, zprvu na tyranech, poté na všech Jaghutech. A tak krystal rostl, faseta za fasetou…</p>
<p><emphasis>Až k této… </emphasis>Znovu se zadíval na dětské kosti, přimáčknuté dolomitovými deskami. Ne vápencovými, protože dolomit má vhodný povrch pro tesání piktogramů, a ač je měkký, vstřebává magii a díky tomu eroduje pomaleji než čistý vápenec, takže na něm rytiny zůstaly, i když po mnoha tisíciletích poněkud vybledlé a omšelé, pravda, nicméně stále rozeznatelné.</p>
<p>Energie ochranných kouzel přetrvávala dávno poté, co tvor pod nimi uvězněný zemřel.</p>
<p>Dolomit prý uchovává vzpomínky. Alespoň tomu věřili Mappovi soukmenovci, kteří při svých toulkách narazili na podobné imasské stavby, improvizované hrobky, posvátné kruhy, vidoucí kameny na vrcholcích kopců – naráželi na ně a svědomitě se jim vyhýbali. Přízračnost těchto míst totiž byla téměř hmatatelná.</p>
<p><emphasis>Aspoň my si to namlouváme.</emphasis></p>
<p>Seděl tady, na břehu Rarakuského moře, na místě prastarého zločinu, a kromě toho, co vykouzlily jeho vlastní myšlenky, tu nebylo nic. Kámen, na který vložil ruce, měl zřejmě velmi krátké vzpomínky. Chlad temnoty, žár slunce. A nic víc.</p>
<p>Krátké vzpomínky.</p>
<p>Cáknutí, a Icarium už mířil na břeh a oči mu nadšením zářily. „Takové úžasné dobrodiní, viď, Mappo? Tyto vody mě osvěžily. Proč si nezaplaveš, aby se ti dostalo požehnání daru Raraku?“</p>
<p>Mappo se usmál. „Řečené požehnání by tuhle starou kůži rychle spláchlo, příteli. Bojím se, že dar by byl promarněn, a tak nebudu riskovat, že probuzené duchy zklamu.“</p>
<p>„Mám pocit,“ pravil Icarium, „jako by hledání začínalo nanovo. Nakonec pravdu objevím. Zjistím, kdo jsem. Co všechno jsem spáchal. A také odhalím,“ dodal cestou k Mappovi, „důvod tvého přátelství – proč se vždy pohybuješ po mém boku, i když se já pořád ztrácím. Ach, bojím se, že jsem tě urazil – ne, prosím, netvař se tak zachmuřeně. Jde jen o to, že nechápu, proč se tolik obětuješ. Co se přátelství týče, pro tebe musí být otravné.“</p>
<p>„Ne, Icarie, nejde o oběti. Ani o otravnost. Takoví jsme a takhle jednáme, to je vše.“</p>
<p>Icarium si povzdechl a zadíval se na nové moře. „Kdybych jen měl takový klid v duši jako ty, Mappo…“</p>
<p>„Zemřely tu děti.“</p>
<p>Jhag upřel zelené oči na půdu za Trellem. „Všiml jsem si, že převracíš kameny. Ano, vidím je. Kdo to byl?“</p>
<p>Nějaká noční můra včera v noci vymazala Icariovi všechny vzpomínky. Poslední dobou se to stávalo častěji. Znepokojivé. A… zdrcující. „Jaghuti. Z válek s T’lan Imass.“</p>
<p>„To je strašlivý skutek,“ podotkl Icarium. Slunce rychle vysušovalo kapky vody na jeho hladké šedozelené kůži bez chlupů. „Jak to, že smrtelníci jsou k životu tak přezíraví? Podívej se na toto sladké moře, Mappo. Nové pobřeží kypí životem. Ptáci, hmyz a všechny ty nové rostliny, objevuje se tu tolik radosti, příteli, až mi z toho puká srdce.“</p>
<p>„Nekonečné války,“ utrousil Mappo. „Život zápasí, každý se snaží vytlačit ostatní a tak vyhrát.“</p>
<p>„Dnes ráno jsi ponurý společník, Mappo.“</p>
<p>„Ano, jsem. Mrzí mě to, Icarie.“</p>
<p>„Nezdržíme se tu chvíli?“</p>
<p>Mappo si prohlížel přítele. Svlečený do půli těla působil ještě divošštěji, barbarštěji než obvykle. Barvivo, kterým zakrýval přirozený odstín své pleti, se již téměř ztratilo. „Jak si přeješ. Nakonec je to tvoje cesta.“</p>
<p>„Vědomosti se vracejí,“ prohlásil Icarium s očima upřenýma na moře. „Dar Raraku. Byli jsme svědky, když se tyto vody vzedmuly tady na západním pobřeží. Dál na západě tedy bude řeka a mnoho měst –“</p>
<p>Mappo přimhouřil oči. „Teď už jen jedno, které stojí za řeč,“ podotkl.</p>
<p>„Jen jedno?“</p>
<p>„Ostatní zanikla před mnoha tisíci lety, Icarie.“</p>
<p>„N’karafál? Trebur? Inath’an Merusin? Jsou pryč?“</p>
<p>„Inath’an Merusin se dnes jmenuje Mersin. Poslední z velkých měst na březích řeky.“</p>
<p>„Vždyť jich bylo tolik, Mappo. Vzpomínám si na všechna jména. Vinith, Hedori Kwil, Tramara…“</p>
<p>„Všichni rozsáhle zavlažovali, vytahovali vodu z řeky na pláně. Všichni káceli lesy na stavbu lodí. Ta města jsou mrtvá, příteli. A řeka, jejíž vody kdysi byly tak čisté a sladké, je ztěžklá bahnem a velice zmenšená. Z plání se ztratila ornice, změnily se v Lato Odhan na východ od řeky Mersin a v Ugarat Odhan na západ.“</p>
<p>Icarium se chytil za spánky a zavřel oči. „Tak dlouho, Mappo?“ zeptal se šeptem.</p>
<p>„Možná ty vzpomínky spustilo moře. Tehdy to totiž opravdu bylo moře, většinou se sladkou vodou, i když voda prosakovala vápencovými útesy z Longšanského zálivu – ta bariéra se rozpouštěla, stejně jako se to stane teď, pokud moře dosahuje tak daleko k severu jako kdysi.“</p>
<p>„První říše?“</p>
<p>„Ta se už tehdy rozkládala. Nešlo ji zachránit.“ Mappo zaváhal, když viděl, jak přítele ranil. „Ale lidé se do této země vrátili, Icarie. Sedmiměstí – ano, jméno je odvozeno ze starých vzpomínek. Na starých troskách vyrostla nová města. Od jednoho jsme teď čtyřicet líg. Lato Revae je na pobřeží –“</p>
<p>Icarium se náhle otočil. „Ne,“ prohlásil. „Ještě nejsem připravený odejít, překračovat oceány. Tato země ukrývá tajemství – má tajemství, Mappo. Třeba se ukáže, že starobylost mých vzpomínek je výhodou. Krajina mých myšlenek je nakonec krajinou mé vlastní minulosti a mohla by vydat pravdu. Vydáme se po těch starých stezkách.“</p>
<p>Trell kývl. „Rozbiju tábor.“</p>
<p>„Trebur.“</p>
<p>Mappo se otočil a čekal s rostoucím děsem.</p>
<p>Icarium upíral oči na něj, svislé zorničky zúžené na slunci do černých škvírek. „Vzpomínám si na Trebur. Strávil jsem tam ve Městě kupolí nějaký čas. Něco jsem udělal. Něco důležitého.“ Zamračil se. „Udělal jsem… něco.“</p>
<p>„Čeká nás tedy náročné putování,“ zabručel Mappo. „Tři, možná čtyři dny na kraj Thalas. Dalších deset k městu Mersin. Koryto se od místa starověkého Treburu přesunulo. Den cesty na západ od řeky a najdeme trosky.“</p>
<p>„Potkáme cestou vesnice a tak?“</p>
<p>Mappo zavrtěl hlavou. „Odhany jsou dnes v podstatě bez života, Icarie. Občas se sem dolů odváží z Thalas vedanické kmeny, ale ne v této roční době. A luk měj připravený – jsou tu antilopy, zajíci a droligové.“</p>
<p>„Tedy vodní jámy?“</p>
<p>„Znám je,“ ujistil jej Mappo.</p>
<p>Icarium si došel pro věci. „Tohle jsme už dělali, že?“</p>
<p><emphasis>Ano. </emphasis>„Už dlouho ne, příteli.“ <emphasis>Vlastně skoro osmdesát let. Jenže naposledy jsme do toho spadli – nic sis nepamatoval. Tentokrát se bojím, že to bude jiné.</emphasis></p>
<p>Icarium se zastavil s rohovinovým lukem v rukou a zadíval se na Mappa. „Máš se mnou takovou trpělivost,“ poznamenal se smutným úsměvem, „zatímco já jen bloudím, navždy ztracený.“</p>
<p>Mappo pokrčil rameny. „Tohle prostě děláme.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Obzor v dálce na jihu lemovaly Path’Apúrské hory. Od odchodu z města Pan’potsun uběhl skoro týden a s každým dnem se počet vesnic, jež míjeli, zmenšoval a vzdálenost mezi nimi se naopak zvětšovala. Postupovali mučivě pomalu, což se dalo čekat, když šli pěšky a navíc s mužem, který zřejmě přišel o rozum.</p>
<p>Démon Ropušník, s opálenou kůží pod prachem téměř olivovou, vyšplhal na balvan a dřepl si vedle Řezníka.</p>
<p><emphasis>„Prohlášení. Říká se, že pouštní vosy stráží drahokamy a tak. Otázka. Slyšel Řezník takové příběhy? Vyčkávací odmlka.“</emphasis></p>
<p>„Spíš to vypadá jako něčí představa špatnýho vtipu,“ opáčil Řezník. Pod sebou měli plošinu obklopenou skalami. Tady se utábořili. Scillara a Felisín Mladší seděly dole a staraly se o provizorní ohniště. Šílence nebylo vidět. Řezník usoudil, že se zase někam zatoulal. Rozmlouvá s duchy nebo spíš s hlasy ve své hlavě. Ano, Heborik nosil kletbu, tygří pruhy na kůži, požehnání od boha války, a ty hlasy v jeho hlavě mohly být skutečné. Nicméně, když člověka zlomíte víckrát…</p>
<p><emphasis>„Opožděný postřeh. Larvy, tam ve tmavém prostoru hnízda. Hnízda? Zmatený. Úlu? Hnízda.“</emphasis></p>
<p>Řezník se zamračil a podíval se na démona. Plochou, lysou hlavu a široký obličej se čtyřma očima měl poseté hrbolky a oteklé od vosích žihadel. „To jsi neudělal. Udělal.“</p>
<p><emphasis>„Rozhněvanost je jejich obvyklý stav, jak si nyní myslím. Rozlomení jejich jeskyně je rozhněvalo ještě víc. Srazili jsme se v bzučícím sporu. Já dopadl hůř, myslím.“</emphasis></p>
<p>„Černý vosy?“</p>
<p><emphasis>„Nakloň hlavy, otázka. Černé? Obávaná odpověď, inu ano, byly. Černé. Řečnická otázka, je to důležité?“</emphasis></p>
<p>„Buď rád, že jsi démon,“ zabručel Řezník. „Dvě tři jejich žihadla zabijou dospělýho muže. Deset zabije koně.“</p>
<p><emphasis>„Kůň – ty jsme měli – vy jste je měli. Já byl nucen běžet. Kůň. Velké čtvernohé zvíře. Šťavnaté maso.“</emphasis></p>
<p>„Lidi na nich radši jezdí,“ poznamenal Řezník. „Dokud nepadnou. Teprve potom je jíme.“</p>
<p><emphasis>„Mnohé využití, výborné a nemarnotratné. Snědli jsme vaše? Kde najdeme víc takových tvorů?“</emphasis></p>
<p>„Nemáme peníze na nákup, Ropušníku. A naše jsme prodali v Pan’potsunu, abychom měli na jídlo a zásoby.“</p>
<p><emphasis>„Tvrdošíjná uvážlivost. Žádné peníze. Tak to bychom si je měli vzít, můj mladý příteli. A uspíšit cestu k jejímu tolik očekávanému závěru. Tón naznačuje mírné zoufalství.“</emphasis></p>
<p>„Pořád nic od L’orika?“</p>
<p><emphasis>„Znepokojivé. Ne. Můj bratr mlčí.“</emphasis></p>
<p>Chvíli oba mlčeli. Démon si vybíral pilovité okraje rtů, kde se mu zachytily šedé vločky a rozdrcené vosy. Vyžral vosí hnízdo. Žádný div, že byly vosy naštvané. Řezník si přetřel obličej. Potřeboval oholit. A vykoupat se. A nové, čisté šaty.</p>
<p>A smysl života. Kdysi dávno, když ještě byl Kvítko Berka z Darúdžhistánu, mu strýc připravoval cestu, aby se mohl stát polepšeným Kvítkem. Mladíkem ze šlechtických dvorů, slibnou osobností, přitažlivou pro mladé, bohaté a rozmazlené ženy ve městě. Toto přání však mělo po všech směrech krátkého trvání. Strýc zemřel a mrtev byl i Kvítko Berka. Nezůstala ani hromádka popela, kterou by bylo možné rozhrabat.</p>
<p><emphasis>Nejsem, jaký jsem býval. Dva muži, stejná tvář, ale rozdílné oči. V tom, co viděly, v tom, co odrážejí do světa.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Hořká příchuť,“ </emphasis>poznamenal mu v mysli Ropušník a dlouhým jazykem slízl poslední zbytky vos. Ztěžka si povzdechl. <emphasis>„A přece zasytí. Otázka. Může jeden prasknout z toho, co má uvnitř?“</emphasis></p>
<p><emphasis>Doufám, že ne. </emphasis>„Měli bychom najít Heborika, jestli máme dneska ještě něco zvládnout.“</p>
<p><emphasis>„Povšimnuto dříve. Neviditeln</emphasis><emphasis>é</emphasis><emphasis> ruce zkoumal skály nahoře. Pach stopy ho vedl nahoru do skal.“</emphasis></p>
<p>„Stopy?“</p>
<p><emphasis>„Voda. Hledal zdroj pramene, který jsme viděli sbírat se dole poblíž masitých žen, které, řečeno žárlivě, tě tolik zbožňují.“</emphasis></p>
<p>Řezník se narovnal. „Mně tak masité nepřipadají, Ropušníku.“</p>
<p><emphasis>„Zvláštní. Hromady masa, nádoby uskladňující vodu tam na stehnech a vzadu. Na prsou –“</emphasis></p>
<p>„No dobře. Tenhle druh masitosti. Jsi příliš masožravý, démone.“</p>
<p><emphasis>„Ano. Nejvrchovatější lahodný souhlas. Mám najít Neviditelné ruce?“</emphasis></p>
<p>„Ne, já to udělám. Myslím, že jezdci, kteří nás včera minuli po cestě, nejsou tak daleko, jak by měli být, a já budu rád, pokud ohlídáš Scillaru s Felisín.“</p>
<p><emphasis>„Nikdo je neodvede,“ </emphasis>ujistil jej Ropušník.</p>
<p>Řezník se zadíval na dřepícího démona. „Scillara a Felisín nejsou koně.“</p>
<p>Ropušník pomalu mrkl, nejdřív očima vedle sebe, potom horním a dolním okem. Vyplázl jazyk. <emphasis>„Bezstarostně. Ovšemže ne. Nedostatečný počet nohou, příhodně povšimnuto.“</emphasis></p>
<p>Řezník se posunul na kraj balvanu a přeskočil na další v hromadě pod skalami. Chytil se římsy a vytáhl se nahoru. Bylo to skoro jako vylézt na balkon nebo palácovou zeď. <emphasis>Tak ony mě zbožňují, co? </emphasis>Nemohl tomu uvěřit. Usoudil, že je na něj prostě lepší pohled než na starce nebo démona, ale zbožňování to rozhodně není. V těch dvou ženských se nevyznal. Hašteřily se jako sestry, soupeřily o všechno v dohledu a o věci, které Řezník neviděl a nechápal. A jindy si byly záhadně blízké, jako by měly společné tajemství. Obě poskakovaly kolem Heborika Neviditelné ruce, Trhačova válečného jezdce.</p>
<p><emphasis>Možná že válka potřebuje pečovatelky. Možná že je bůh takhle</emphasis> <emphasis>šťastný. Kněz nakonec potřebuje akolyty. </emphasis>To se dalo čekat od Scillary, protože ji Heborik vytáhl z příšerné existence a vlastně ji jakýmsi dosud neurčeným způsobem vyléčil – pokud Řezník hádal správně ze skrovných poznámek, jež občas vyslechl. Scillara mu byla hodně vděčná. A u Felisín šlo o pomstu, provedenou k její spokojenosti na někom, kdo jí strašlivě ublížil. Bylo to složité. <emphasis>Když o tom tak přemýšlím, určitě spolu mají tajnosti. Spoustu tajností. A co je mi po tom? Ženské jsou jenom hromada rozporů obklopená smrtelnými pastmi. Přistupujete na vlastní nebezpečí. Lepší je vůbec se nepřibližovat.</emphasis></p>
<p>Dorazil ke komínu ve skále a začal se sunout nahoru. Svislými puklinami stékala dolů voda. Kolem něj vířily mouchy a další okřídlený hmyz. V zákoutích komína byly husté sítě oportunistických pavouků. Než z něj vylezl, byl celý pokousaný a pokrytý zaprášenými pavučinami. Oprášil se a rozhlédl se kolem sebe. Nerovná stezka vedla vzhůru a vinula se mezi zřícenými kamennými římsami. Vykročil po ní.</p>
<p>Pokud mohl soudit, tímhle klikatým, těkavým tempem jim to bude k pobřeží trvat celé měsíce. Tam si najdou člun a přeplaví se na Otataralový ostrov. Cesta to byla zakázaná a v tamních vodách usilovně hlídkovaly malazské lodě – nebo tam aspoň hlídkovaly před povstáním. Je možné, že jim to ještě plně nedošlo. V každém případě poplují v noci.</p>
<p>Heborik se tam musel vrátit kvůli něčemu, co se nacházelo na ostrově. Všechno bylo velice nejasné. A Kotilion z nějakého důvodu chtěl, aby Řezník válečného jezdce doprovázel. Nebo spíš aby chránil Felisín Mladší. <emphasis>Stezka tam, kde předtím žádná nebyla. </emphasis>Přesto to nebyl nejlepší motiv. Útěk před zoufalstvím byl žalostný, zvlášť když nemohl přinést úspěch.</p>
<p><emphasis>Tak ony mě zbožňují, co? Co je tu ke zbožňování?</emphasis></p>
<p>Hlas zepředu: „Vše, co je záhadné, je lákadlem pro zvědavce. Slyším tvé kroky, Řezníku. Pojď se podívat na pavouka.“</p>
<p>Řezník obešel skálu a uviděl Heborika, klečícího vedle zakrslého dubu.</p>
<p>„Pokud je ve vnadidle bolest a zranitelnost, stává se ještě přitažlivější. Vidíš tu pavoučici? Pod větví? Jak třese pavučinou, jednu nohu oddělenou, a zmítá se jako v bolestech? Její kořistí nejsou mouchy nebo můry, víš. Kdepak, ona loví jiné pavouky.“</p>
<p>„Kterým na bolesti nebo záhadách vůbec nezáleží, Heboriku,“ opáčil Řezník a dřepl si, aby na tvorečka lépe viděl. Byl velký jako dětská dlaň. „To není její noha, to je rekvizita.“</p>
<p>„Ty předpokládáš, že ostatní pavouci umějí počítat. Ona ví svoje.“</p>
<p>„To je všechno ohromně zajímavý,“ zabručel Řezník a narovnal se, „ale my musíme jít.“</p>
<p>„Všichni se díváme, jak se to odehrává,“ poznamenal Heborik, zaklonil se a pozoroval zvláštně pulsující ruce s drápy, které se mu chvílemi objevovaly u zápěstí.</p>
<p><emphasis>My? Aha, ano, ty a tví neviditelní přátelé. </emphasis>„Nemyslím, že tady v kopcích bude moc duchů.“</p>
<p>„V tom se mýlíš. Horské kmeny. Nekonečné válčení – já vidím ty, kteří padli v bitvě, jenom ty, kteří padli v bitvě.“ Ruce se sevřely v pěst. „Ústí pramene je přímo před námi. Bojovali o nadvládu nad ním.“ Zkřivil ropuše podobný obličej. „Vždycky tu je nějaký důvod nebo důvody. Vždycky.“</p>
<p>Řezník si povzdechl a zadíval se na oblohu. „Já vím, Heboriku.“</p>
<p>„Vědět neznamená nic.“</p>
<p>„To vím taky.“</p>
<p>Heborik vstal. „Trhačova největší útěcha, vědomí, že pro válku existuje nekonečně mnoho důvodů.“</p>
<p>„A tebe to utěšuje taky?“</p>
<p>Válečný jezdec se usmál. „Pojď. Ten démon, který nám mluví v hlavách, je právě posedlý masem, svlažením huby.“</p>
<p>Sešli dolů ze skal. „Nesežere je.“</p>
<p>„Nejsem si jistý, jestli mu jde o tenhle apetyt.“</p>
<p>Řezník frkl. „Heboriku, Ropušník je čtyřruká, čtyřoká přerostlá ropucha.“</p>
<p>„S překvapivě nespoutanou představivostí. Pověz mi, kolik toho o něm víš?“</p>
<p>„Míň než ty.“</p>
<p>„Do této chvíle mě nenapadlo,“ poznamenal Heborik, když vedl Řezníka po méně ošidné, zato delší cestě než ta, již použil Darún, „že vlastně vůbec nevíme, kdo Ropušník je a co dělal ve své domovské říši.“</p>
<p>Byla to nezvykle dlouhá doba, po niž Heborik projevoval jasný rozum. Řezníka napadlo, jestli se něco nezměnilo – doufal, že to tak zůstane. „Tak bychom se ho mohli zeptat.“</p>
<p>„Zeptám se.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>V táboře Scillara nakopala písek na zbývající uhlíky v ohništi. Posadila se ke svému tlumoku, opřela se o něj zády, nacpala si do fajfky hrst rezlistí a bafala, dokud z ní nezačal stoupat kouř. Ropušník dřepěl před Felisín a vydával podivné kňučivé zvuky.</p>
<p>Už dlouho viděla tak málo. Byla zdrogovaná durhangem do otupělosti, s hlavou plnou infantilních myšlenek starého pána Bidithala. Nyní byla volná a stále kulila oči na složitosti světa. Myslela si, že démon touží po Felisín. Buď aby se s ní spářil, nebo aby ji sežral – těžko říct. Felisín přitom na Ropušníka koukala, jako by to byl pes, kterého je lepší hladit než zkopat. Což zase mohlo démonovi vnukat nesprávné představy.</p>
<p>S ostatními mluvil v jejich hlavách, se Scillarou nikoliv. Ze zdvořilosti k ní ti, s nimiž démon hovořil, odpovídali nahlas, ačkoliv pochopitelně nemuseli – a možná to často ani nedělali. To nepoznala. Přemítala, proč je vyčleněná – co na ní Ropušník vidí, že to tolik ovlivnilo jeho zřejmou výřečnost?</p>
<p><emphasis>Inu, jedy přetrvávají. Možná jsem… nepoživatelná. </emphasis>Ve starém životě by možná byla dopálená nebo podezíravá, pokud by cítila vůbec něco. Ale teď usoudila, že jí na tom příliš nezáleží. Něco se v ní vytvořilo a bylo to samostatné a kupodivu i sebejisté.</p>
<p>Možná to způsobilo těhotenství. Teprve se začínalo projevovat, a bude hůř. Tentokrát nebude žádná alchymie, která by z ní semeno vypudila. Samozřejmě byly po ruce jiné prostředky. Ještě se nerozhodla, zda si nechá dítě, jehož otcem byl pravděpodobně Korbolo Dom, ale mohl to být i některý z jeho důstojníků či nějaký jiný muž. Ne že by na tom záleželo, protože případný otec je nejspíš dávno mrtvý, což ji těšilo.</p>
<p>Neustálá nevolnost byla protivná, i když proti ní pomáhalo rezlistí. Pobolívalo ji na prsou a z jejich tíhy ji bolelo v zádech, což bylo nepříjemné. Zvýšila se jí chuť k jídlu a tloustla, zvlášť v bocích. Ostatní prostě přepokládali, že takové změny přicházejí s navracejícím se zdravím – už týden nezakašlala a ze všeho toho chození jí sílily nohy – a ona je z omylu nevyváděla.</p>
<p>Dítě. Co by s ním dělala? Co by ono čekalo od ní? Co vůbec matky dělávají? <emphasis>Většinou své děti prodávají. Chrámům, otrokářům, harémovým nákupčím, pokud je to dívka. Nebo si ho nechají a naučí ho žebrat. Krást. Prodávat své tělo. </emphasis>Tohle znala z povšechného pozorování a příběhů vyprávěných opuštěnými dětmi v táboře ša’ik. Znamenalo to, že dítě je jakousi investicí, což dávalo smysl. Zisk za devět měsíců bídy a nepohodlí.</p>
<p>Usoudila, že něco takového by udělat mohla. Prodat dítě. Pokud přežije tak dlouho. Bylo to opravdu dilema, avšak měla dost času, aby si vše promyslela. Aby se rozhodla.</p>
<p>Ropušník otočil hlavu a podíval se kamsi za Scillaru. Otočila se. Objevili se čtyři muži a zastavili se na kraji skal. Čtvrtý vedl koně. Jezdci, kteří je minuli včera. Jeden držel nabitou kuši a mířil na démona.</p>
<p>„Dohlídni na to,“ zavrčel na Felisín, „ať se k nám ten zatracenej tvor nepřibližuje.“</p>
<p>Muž napravo se zasmál. „Čtyřokej čokl. Ano, ženská, dej si ho na vodítko… hned. Nechcem prolejt žádnou krev. No,“ dodal, „ne moc.“</p>
<p>„Kde jsou ti dva chlapi, co byli s várna?“ zeptal se muž s kuší.</p>
<p>Scillara odložila dýmku. „Pryč,“ řekla, vstala a popotáhla si halenu. „Prostě udělejte, kvůli čemu jste sem přišli, a vypadněte.“</p>
<p>„To je mi ale ochota. Ty s tím čoklem, budeš taky tak milá jako tady tvoje kamarádka?“</p>
<p>Felisín neříkala nic. A zbledla.</p>
<p>„Zapomeňte na ni,“ pravila Scillara. „Já vám všem vystačím.“</p>
<p>„Co se nás týče, tak možná ne,“ utrousil muž s úsměvem.</p>
<p>Dokonce to podle Scillary ani nebyl ošklivý úsměv. Tohle zvládne. „V tom případě vás hodlám překvapit.“</p>
<p>Muž podal kuši kamarádovi a odepjal si opasek. „Uvidíme. Guthrime, jestli se ten čokl pohne, zabij ho.“</p>
<p>„Je mnohem větší než většina psů, co jsem viděl,“ poznamenal Guthrim.</p>
<p>„Šipka je otrávená, vzpomínáš? Černá vosa.“</p>
<p>„Možná bych ho měl zabít rovnou.“</p>
<p>Druhý muž zaváhal a pak kývl. „Jen do toho.“</p>
<p>Kuše zadrnčela.</p>
<p>Ropušník švihl pravou rukou, zachytil šipku ve vzduchu a zadíval se na ni. Nakonec olízl jed.</p>
<p>„Sedmička mě vem!“ zašeptal nevěřícně Guthrim.</p>
<p>„Ale,“ obrátila se Scillara na Ropušníka, „nedělej tady binec. Tohle není problém –“</p>
<p>„On nesouhlasí,“ upozornila ji Felisín ustrašeně.</p>
<p>„Tak ho přesvědč.“ <emphasis>Tohle zvládnu. Stejně jako předtím. Nezáleží na tom, jsou to jenom mužští.</emphasis></p>
<p>„Nemůžu, Scillaro.“</p>
<p>Guthrim znovu nabíjel kuši a první muž a ten, jenž nedržel koně, tasili šamšíry.</p>
<p>Ropušník děsivě rychle přiběhl a s otevřenou tlamou skočil. Do tlamy chytil Guthrimovu hlavu. Vysunul dolní čelist a mužova hlava zmizela. Ropušník ho srazil na zem, zakřupalo to, Guthrimovo tělo se křečovitě prohnulo, vystříkly z něj tekutiny a znehybnělo. Ropušník s vrzáním stiskl čelisti. Prasknutí, a démon odběhl od bezhlavého těla.</p>
<p>Zbývající tři muži celou dobu jen ohromeně civěli. Konečně se pohnuli. První přidušeně vykřikl hrůzou a hnal se s pozdviženým šamšírem.</p>
<p>Ropušník vyplivl rozdrcenou hmotu plnou vlasů a kostí a vyrazil mu vstříc. Jednou rukou muže zachytil za paži s mečem a zakroutil, až praskl loket, zpřetrhaly se šlachy a vystříkla krev. Další rukou mu stiskl krk a rozdrtil chrupavku. Mužův křik se mu ani nestačil vynořit z úst. S vyvalenýma očima, tváří blížící se tmavé šedi a vyplazeným jazykem, připomínajícím nějakého hrůzného tvora pokoušejícího se vylézt ven, se zhroutil pod démona. Ten ho třetí rukou chytil za druhou paži a čtvrtou se poškrábal na zádech.</p>
<p>Zbývající šermíř prchal za čtvrtým, který se již soukal na koně.</p>
<p>Ropušník skočil, pěstí udeřil šermíře zezadu do hlavy a promáčkl kost. Muž se rozplácl na zemi a zbraň mu vyletěla z prstů. Posledního muže démon chytil s jednou nohou ve třmeni. Vzápětí jeho hlava zmizela v démonově tlamě, stejně jako tomu bylo u prvního muže. Další chroupání, něco kopání a drásání rukama. Pak milosrdně přišla smrt.</p>
<p>Démon vyplivl rozmačkané kosti, jež držela pohromadě jen kůže. Před Scillaru dopadl mužův obličej – žádné maso ani oči, jen kůže, zkrabatělá a pomačkaná. Chvíli se na ni dívala, pak se přinutila zrak odvrátit. Padl jí na Felisín, jež couvla až ke skalní stěně, kolena přitažená k bradě, a rukama si zakrývala oči.</p>
<p>„A je to,“ řekla Scillara. „Felisín, je po všem.“</p>
<p>Dívka dala ruce dolů. Tvářila se zděšeně a znechuceně.</p>
<p>Ropušník odtáhl těla za hromadu balvanů. Spěchal. Scillara si démona nevšímala. Přidřepla si k Felisín. „Můj způsob by byl snazší,“ podotkla. „Aspoň ne tak krvavý.“</p>
<p>Felisín na ni zírala. „Vysál jim mozky.“</p>
<p>„To jsem viděla.“</p>
<p>„Lahodné, říkal.“</p>
<p>„Je to démon, Felisín. Ne pes, ani domácí mazlíček. Démon.“</p>
<p>„Ano.“ Šeptnutí.</p>
<p>„A teď víme, co dokáže.“</p>
<p>Kývnutí.</p>
<p>„Tak se s ním moc neskamaraď,“ dodala Scillara tiše. Narovnala se. Z hřebene slézali Řezník s Heborikem.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p><emphasis>„Vítězství a pýcha! Máme koně!“</emphasis></p>
<p>Řezník zpomalil. „Slyšeli jsme křik –“</p>
<p>„Koně,“ poznamenal Heborik cestou k polekaným zvířatům. „To je mi ale štěstí.“</p>
<p><emphasis>„Nevinný. Křik? Ne, příteli Řezníku. Ropušník jen… pouštěl větry.“</emphasis></p>
<p>„Opravdu? A ti koně za tebou jen tak přišli?“</p>
<p><emphasis>„Smělí. Ano! Tuze zvláštní!“</emphasis></p>
<p>Řezník se zadíval na pár skvrn v prachu. Ve snaze zakrýt stopy tu Ropušník zanechal své dlaňovité otisky. „Je tu krev…“</p>
<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Š</emphasis><emphasis>ok, úlek… lítost.“</emphasis></p>
<p>„Lítost. Kvůli tomu, co se tady stalo, nebo kvůli tomu, že to vyšlo najevo?“</p>
<p><emphasis>„Vychytralé. Inu, to první samozřejmě, příteli Řezníku.“</emphasis></p>
<p>Řezník udělal obličej a zadíval se na Scillaru a Felisín, studoval jejich výrazy. „Asi,“ řekl pomalu, „jsem rád, že jsem tu nebyl a neviděl to, co vy dvě.“</p>
<p>„Ano,“ odtušila Scillara. „To buď.“</p>
<p>„Radši se od těch zvířat drž dál, Ropušníku,“ zavolal Heborik. „Já se jim sice nelíbím, ale tebe <emphasis>opravdu </emphasis>nemají rádi.“</p>
<p><emphasis>„Sebedůvěra. Prostě mě ještě neznají.“</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Tohle bych nedala ani kryse,“ zavrčela Smíška a vrtala se v útržcích masa na cínovém talíři, který měla na klíně. „Hele, dokonce i mouchy se tomu vyhýbají.“</p>
<p>„Nevyhýbají se jídlu,“ podotkl Koryk, „ale tobě.“</p>
<p>Ohrnula nos. „Tomu se říká úcta. Vím, že pro tebe je to cizí slovo. Setiové jsou akorát zkrachovalý Záchlumčani. To ví každej. A ty jseš zkrachovalej Seti.“ Zvedla talíř a šoupla ho po písku ke Korykovi. „Na, nacpi si to do těch svejch nečistokrevnejch uší a schovej si to na později.“</p>
<p>„Po dni tvrdý jízdy je vážně sladká,“ prohodil se širokým úsměvem Koryk ke Smoloví.</p>
<p>„Ještě chvíli do ní rej,“ varoval ho kaprál, „a budeš toho litovat.“ I on si prohlížel takzvanou večeři na svém talíři a normálně flegmatický výraz vyměnil za lehké mračení. „Je to kůň, jsem si tím jistej.“</p>
<p>„Vykopanej na nějakým koňským hřbitově,“ dodala Smíška a natáhla si nohy. „Zabíjela bych za nějakou mastnou rybu upečenou v bahně na uhlících dole na pláži. Se žlutým kari, zabalenou v chaluhách. Džbánek meskerskýho vína a nějakýho pořádnýho mládence z vnitrozemský vesnice. Sedláka, velkýho –“</p>
<p>„Pro litanii mistra Kápě, už dost!“ Koryk se předklonil a plivl do ohně. „Jak sháníš nějakýho prasáka a ožralu s chmýřím na bradě, je jedinej příběh, co znáš, to je jasný. Zatraceně, Smíško, slyšeli jsme to už tisíckrát. V noci jsi vylezla z tatíkova panství, aby sis na pláži namočila ruce a kolena. Kde že to bylo? Aha, jasně, v zemi snů malejch holčiček, zapomněl jsem –“</p>
<p>Do pravého lýtka mu zajel nůž. Koryk zařval, odlezl dozadu a chytil se za nohu.</p>
<p>Vojáci z nedalekého oddílu se po nich dívali a mhouřili oči v prachu zvířeném celým táborem. Chvilková zvědavost, která rychle opadla.</p>
<p>Koryk ze sebe sypal nadávky a oběma rukama se snažil zastavit krvácení. Flaška si povzdechl a vstal. „Vidíš, co se děje, když nás dědci nechají hrát si samotný? Drž, Koryku,“ dodal. „Ošetřím ti to, nebude to trvat dlouho –“</p>
<p>„Pohni s tím,“ vrčel setijský míšenec, „ať můžu tý čubce podříznout krk.“</p>
<p>Flaška se zadíval na Smíšku a naklonil se ke Korykovi. „To je snadný. Je kapku bledá. Špatnej hod –“</p>
<p>„Jo, a na co teda mířila?“</p>
<p>Kaprál Smola se vyškrábal na nohy. „Struna z tebe nebude mít radost, Smíško,“ podotkl, potřásaje hlavou.</p>
<p>„Pohnul nohou –“</p>
<p>„A tys po něm hodila nožem.“</p>
<p>„To ta věc s malejma holkama. Vyprovokoval mě.“</p>
<p>„Je fuk, jak to začalo. Můžeš se omluvit – třeba to tak Koryk nechá –“</p>
<p>„Jasně,“ prskl Koryk, „v den, kdy mistr Kápě vleze do svýho vlastního hrobu.“</p>
<p>„Flaško, už jsi zastavil to krvácení?“</p>
<p>„V podstatě ano, kaprále.“ Flaška hodil nůž Smíšce. Přistál jí u nohou s kluzkou čepelí.</p>
<p>„Díky, Flaško,“ zabručel Koryk. „Teď to může zkusit znova.“</p>
<p>Nůž se mu zabodl do země mezi nohama.</p>
<p>Všichni upřeli oči na Smíšku.</p>
<p>Flaška si olízl rty. Ta zatracená věc skončila příliš blízko jeho levé ruky.</p>
<p>„Tam jsem mířila,“ utrousila Smíška.</p>
<p>„Co jsem ti říkal?“ zeptal se Koryk podivně vysokým hlasem.</p>
<p>Flaška se pomalu nadechl, aby se uklidnil.</p>
<p>Smola k nim přistoupil a vytáhl nůž ze země. „Myslím, že si ho chvilku nechám.“</p>
<p>„Mně je to jedno,“ ujistila jej Smíška. „Mám spoustu jinejch.“</p>
<p>„A necháš je schovaný.“</p>
<p>„Rozkaz, kaprále. Dokud mě nebude nikdo provokovat.“</p>
<p>„Je šílená,“ posteskl si Koryk.</p>
<p>„Není šílená,“ opravil jej Flaška, „jen osamělá a touží po …“</p>
<p>„Nějakým sedláčkovi z vesnice,“ dokončil křenící se Koryk.</p>
<p>„Nejspíš bratranci,“ dodal Flaška tak, aby ho slyšel jen Koryk. Ten se zasmál.</p>
<p>Tak. Flaška si povzdechl. Další nebezpečná chvíle na nekonečném pochodu pominula a bylo prolito jen pár kapek krve. Čtrnáctá armáda byla utahaná. Sklíčená. Neměla se ráda. Nesměla se pomstít ša’ik a vrahům, násilníkům a hrdlořezům, kteří za ní šli, a teď pomalu pronásledovala poslední zbytky vojska povstalců po drolící se, zaprášené silnici vedoucí vyprahlou zemí, písečnými bouřemi a ještě horšími věcmi a stále čekala na rozřešení. Chtěla krev, ale zatím prolévala jen svou vlastní, jak se hádky měnily v nepřátelství a všechno šlo špatně.</p>
<p>Pěsti dělaly, co uměly, aby udržely věci pod kontrolou, jenomže byly unavené jako všichni ostatní. A nepomáhalo, že v setninách bylo jen pár kapitánů hodných své hodnosti.</p>
<p><emphasis>A my ani žádného nemáme, když Keneb odešel. </emphasis>Povídalo se o nových rekrutech a důstojnících, vyloďujících se v Lato Revae. Měli spěchat za nimi, jenomže se o tom začalo povídat už před deseti dny. Ti hlupáci tu měli už dávno být.</p>
<p>Poslední dva dny kurýři přijížděli a odjížděli, pádili po jejich stopách dozadu a zase se vraceli. Dujek Jednoruký a pobočnice ustavičně konverzovali, tolik bylo jisté. Zato nebylo jisté, o čem se baví. Flašku napadlo potají si vyposlechnout, co se povídá ve velitelském stanu, jako to udělal už mnohokrát předtím mezi Arenem a Raraku, ale znervózňovala ho přítomnost Rychlýho Bena. Velemág. Kdyby Rychlej obrátil kámen a našel pod ním Flašku, ten by za to zaplatil.</p>
<p>Ti zatracení neřádi před nimi mohli prchat věčně, a nejspíš to udělají, pokud má jejich velitel aspoň ždibec rozumu. K poslednímu odporu se mohl postavit kdykoliv. Bylo by to hrdinské a ve své marnosti fascinující. Leoman však byl na něco takového očividně příliš chytrý. Mířil pořád na západ do pustiny.</p>
<p>Flaška se vrátil na původní místo a pískem si sedřel Korykovu krev z prstů a dlaní. <emphasis>Akorát si začínáme lézt </emphasis><emphasis>na nervy. To je všechno. </emphasis>Jeho babička by věděla, co si počít, ale zemřela už dávno a její duch byl ukotven na starém statku za Jakatou, tisíc líg odsud. V duchu ji viděl, jak vrtí hlavou a tím svým napůl praštěným, naprosto geniálním způsobem mhouří oči. Ve způsobech smrtelníků se náramně vyznala, prohlédla každou slabinu, každou chybu, četla mimovolná gesta a chvilkové výrazy, prořezávala se zmateným povrchem a odhalovala kosti pravdy. Jí nic neuniklo. Jenomže s ní si popovídat nemohl.</p>
<p><emphasis>Je tu ale ještě jedna žena… že? </emphasis>Přes horko se Flaška zachvěl. Ta eres’alská čarodějka ho stále strašila ve snech. Stále mu ukazovala starověké sekerky, rozeseté po zemi jako kamenné listí z obřího stromu, roznášené větry bezpočtu věků. Věděl, že asi padesát kroků jižně od cesty je údolí těmi krámy přímo přecpané. Přímo tam, jen kousek cesty, čekaly na něj.</p>
<p><emphasis>Vidím je, jenže pořád nechápu jejich význam. To je problém. Na tohle nestačím.</emphasis></p>
<p>Zachytil pohyb u svých bot a spatřil pomalu lezoucí saranče obtížené vajíčky. Sklonil se a zvedl ho za složená křídla. Druhou rukou sáhl do tlumoku, vyndal krabičku z černého dřeva s dírkami ve víčku a na bocích. Otevřel petlici a zvedl víčko.</p>
<p>Radostná společnost, jejich skvělý štír hovňousek. V nečekaném světle se štír stáhl do kouta a zvedl ocásek. Flaška hodil saranče do krabičky. Štír věděl, co přijde, vyrazil a vzápětí se už cpal dosud kopajícím hmyzem.</p>
<p>„Pro tebe je to snadný, co?“ zabručel Flaška tiše.</p>
<p>Něco dopadlo do písku vedle něj – plod karybralu, kulatý, matně bílé barvy. Flaška vzhlédl. Stál nad ním Sépie.</p>
<p>Sapér měl ovoce plnou náruč. „Překvápko,“ prohodil.</p>
<p>Flaška s úsměvem zavřel víčko za Radostnou společností. „Díky. Kde jsi je sebral?“</p>
<p>„Šel jsem se projít.“ Ukázal hlavou k jihu. „Je tam údolí plný karybralovejch lián.“ Začal ovoce házet ostatním.</p>
<p>Údolí. „Taky je tam spousta sekerek, ne?“</p>
<p>Sépie přimhouřil oči. „Ani sem si nevšim. To máš na rukou zaschlou krev?“</p>
<p>„Ta bude moje,“ zavrčel Koryk, již loupající karybral.</p>
<p>Sapér se zarazil, prohlédl si kruh vojáků kolem sebe a skončil u Smoly, jenž pokrčil rameny. Zřejmě to stačilo. Sépie hodil poslední plod Smíšce. Ta jej zachytila nožem. Ostatní včetně Sépie ji sledovali, jak obratně loupe slupku.</p>
<p>Sapér si povzdechl. „Asi půjdu najít seržanta.“</p>
<p>„Dobrej nápad,“ usoudil Flaška.</p>
<p>„Měl bys Společnost nechat trochu proběhnout,“ radil Sépie. „Ať si protáhne nohy. Snad a Lutes si našli novýho štíra – takovýho jsi ještě neviděl. Navrhujou novej zápas.“</p>
<p>„Štíři si nemůžou protahovat nohy,“ opáčil Flaška.</p>
<p>„Řečnickej obrat.“</p>
<p>„Aha.“</p>
<p>„A vůbec,“ prohlásil Sépie a odšoural se pryč.</p>
<p>Smíšce se podařilo stáhnout celou slupku v jednom kuse. Rovnou ji hodila po Korykovi. Ten se díval dolů a nadskočil, když koutkem oka zachytil pohyb.</p>
<p>Frkla. „Tady máš. Přidej si to ke svý sbírce amuletů.“</p>
<p>Poloviční Seti odložil karybral, pomalu vstal, trhl sebou a hodil po Flaškoví zamračeným pohledem. „Já myslel, že jsi mi to vyléčil.“</p>
<p>„Taky jo. Ale stejně to bude chvíli bolet.“</p>
<p>„Bolet? Vždyť skoro nemůžu stát.“</p>
<p>„Zlepší se to.“</p>
<p>„Má sklony zdrhat,“ poznamenal Smola. „Bude to zábava, Koryku, koukat se, jak kulháš za ní.“</p>
<p>Hromotluk se uklidnil. „Já jsem trpělivej,“ prohlásil a zase se posadil.</p>
<p>„Óóó,“ ušklíbla se Smíška, „už se potím.“</p>
<p>Flaška se vyškrábal na nohy. „Půjdu se projít,“ oznámil. „Ať nikdo nikoho nezabíjí, dokud se nevrátím.“</p>
<p>„Jestli se někdo nechá zabít, tvý léčení mu už moc nepomůže,“ poukázal Smola.</p>
<p>„Já nechtěl nikoho léčit, jen se koukat.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Vyjeli na sever, mimo dohled tábořící kolony, přes nízký hřeben na zaprášenou pláň. Z nízkého pahorku dvě stě kroků od nich vyrůstaly tři guldindhy, a tak k nim dojeli a zastavili se ve stínu širokých kožovitých listů, vybalili jídlo a džbánek gredfalanského piva, které Šumař někde ztopil, a čekali na velemága.</p>
<p>Kalam si všiml, že se Šumař změnil. Vous měl víc šedý než rezavý a ve světle modrých očích takový vzdálený pohled. Pravda, Čtrnáctá byla armádou plnou naštvaných, zahořklých vojáků, jimž noc před bitvou vyfoukli slávu císařské pomsty, a toto tažení jim nepomáhalo. Už tohle samo by Šumařův stav dostatečně vysvětlovalo, nicméně Kalam věděl svoje.</p>
<p>Bez ohledu na tannoskou píseň byli Křovák a ostatní mrtví. Duchové na druhé straně. Jenomže zase Rychlej Ben tvrdil, že oficiální zprávy byly maličko nepřesné. Klátil, Pazderka, Jiskra, Mizela, Vřeten, Modroperel… někteří přežili, odešli do výslužby a žili změkčile v Darúdžhistánu. Spolu s kapitánem Ganoesem Paranem. Aspoň nějaké dobré zprávy, a to pomohlo. Trochu.</p>
<p>Šumař s Křovákem si byli blízcí jako bratři. Když byli spolu, byli hrozní. Spojené myšlení, častěji nebezpečné než zábavné. Stejně slavné jako Paliči mostů sami. Jejich rozloučení tam na břehu Azurového jezera bylo osudové, <emphasis>jak se ukázalo, osudové pro nás pro všechny.</emphasis></p>
<p>Kalam ascendenci příliš nerozuměl – požehnání poutníka duší setnině vojáků a rozhrnutí látky Raraku. Představa neviditelných ochránců ho uklidňovala i znepokojovala zároveň – Křovákův duch mu zachránil život… ale kde je Whiskeyjack? Byl tam i on?</p>
<p>Noc v táboře ša’ik byla děsivá. V těch tmavých hodinách bylo vytaženo příliš mnoho nožů. A několik duchů spatřil na vlastní oči. Dávno mrtví Paliči mostů se vrátili, ponuří jako kocovina a stejně oškliví jako za života. Jestli ještě někdy potká toho tannoského poutníka duší, s nímž Šum mluvil…</p>
<p>Sapér přecházel sem a tam ve stínu stromů.</p>
<p>Kalam Méchar dřepěl a pozoroval starého kamaráda. „Dobře, Šume, tak ven s tím.“</p>
<p>„Zlý věci,“ mumlal sapér. „Spousta. Jako když se na celým obzoru kolem tebe stahujou bouřkový mraky.“</p>
<p>„Není divu, že jsi tak mizerný společník.“</p>
<p>Šumař na něj zašilhal. „Ty nejsi o moc lepší.“</p>
<p>Asasín udělal obličej. „Perel. Drží se mi z očí, ale stejně je někde poblíž. Myslel by sis, že ta Pardúnka – jakže se jmenovala?“</p>
<p>„Lostara Yil.“</p>
<p>„Jo, ta. Myslel by sis, že ho už vyhodí ze sedla.“</p>
<p>„Co ti dva hrají, je jenom jejich věc,“ podotkl Šumař, „a já jim to přeju. A vůbec, je jasný, že je pořád tady, protože císařovna chce mít někoho blízko Tavore.“</p>
<p>„To byl odjakživa její problém,“ povzdechl si Kalam.</p>
<p>„Důvěra.“</p>
<p>Kalam se zadíval na sapéra. „Táhneš s Tavore už od Arénu. Rozumíš jí? Aspoň trochu?“</p>
<p>„Jsem seržant, Kalame.“</p>
<p>„No právě.“ Asasín čekal.</p>
<p>Šumař se poškrábal ve vousech, zatahal se za řemen otlučené přílby, odepjal si ji a odhodil. Dál přecházel sem a tam a kopal do listí a skořápek v písku. Odehnal zbloudilou krvničku, poletující mu před obličejem. „Je jako železo, Kalame. Ale nevyzkoušený. Dokáže přemýšlet v bitvě? Dokáže velet při ústupu? Mistr Kápě ví, její oblíbená pěst, ten děda Gamet, to nedokázal. Což není zrovna ukázka jejího dobrýho úsudku.“</p>
<p>„Znala ho z dřívějška, ne?“</p>
<p>„Věřila mu, ano, to je pravda. Byl uštvanej, to je všechno. Ani já nejsem tak velkodušnej, jako jsem bejval.“</p>
<p>Kalam se zakřenil a odvrátil zrak. „Ano, velkodušný, to je celý Šum.“ Ukázal na prstní kostičky visící sapérovi u pasu. „A co tohle?“</p>
<p>„To zvládla dobře, to se jí musí nechat. Možná postrčení Oponn.“</p>
<p>„Nebo možná ne.“</p>
<p>Šumař pokrčil rameny. Švihl rukou a chytil krvničku. S očividným uspokojením ji rozmázl v dlaních.</p>
<p>Vypadal starší, o tom nebylo sporu, ale byl stále stejně rychlý a nebezpečný. Závan zemitého, mrtvého vzduchu popohnal listí přes písek, o několik kroků dál se slyšitelně rozštípl vzduch a z chodby vystoupil Rychlej Ben. A kašlal.</p>
<p>Kalam popadl džbán piva a zamířil k němu. „Na.“</p>
<p>Čaroděj se napil, znovu zakašlal a odplivl si. „Bohové pod náma, ta Říšská chodba je děsná.“ Polkl další doušek.</p>
<p>„Pošli tam mě,“ požádal Šumař a přistoupil blíž. „Potom se taky budu moct napít.“</p>
<p>„Rád vidím, že se ti spravuje nálada,“ podotkl Rychlej Ben a podal mu džbán. „Za chvíli budeme mít společnost… teda, až se najíme,“ dodal, když zpozoroval zabalené potraviny, a hned se k nim vydal. „Mám takový hlad, že bych jedl i krvničky.“</p>
<p>„Olízni mi dlaň,“ poradil mu Šumař.</p>
<p>Čaroděj se zastavil a ohlédl se. „Copak ses zbláznil? To bych radši olizoval dlaně prodavače velbloudího trusu.“ Pustil se do rozbalování potravin zabalených ve velkých listech.</p>
<p>„Jak šla porada s Tavore?“ zajímal se Kalam.</p>
<p>„Vím asi tolik, co ty,“ opáčil Rychlej Ben. „Už jsem lidi v obležení viděl dřív, ale ona postavila tak vysoký a tlustý hradby, že by se přes ně nedostal ani tucet namíchnutých draků… a to ani není v dohledu žádný nepřítel.“</p>
<p>„V tom se možná mýlíš,“ ozval se asasín. „Byl u toho Perel?“</p>
<p>„No, jeden závěs se trochu pohnul.“</p>
<p>Šumař zafrkal. „Tak nápadnej není. Nejspíš to byla T’jantar.“</p>
<p>„Nevyjadřoval jsem se doslovně, Šume. Někdo byl v chodbě, hezky blízko, a dával pozor.“</p>
<p>„Aha, takže Tavore u sebe neměla svůj meč,“ uhádl Kalam.</p>
<p>„Ne, když mluví se mnou, nikdy ho nemívá, díky bohům.“</p>
<p>„Á, jak je ohleduplná!“</p>
<p>Čaroděj po Kalamovi střelil temným pohledem. „Míníš tím, že nechce ze svýho velemága vysát i poslední zbytky energie.“</p>
<p>„Dost,“ štěkl Šumař. „Nelíbí se mi, když mi v hlavě vyskakujou obrazy. Podej mi ten sepahovej chleba – ne, ne ten, ze kterýho sis ukousl, Rychlej, ale děkuju. Ten – ále, kašli na to.“ Natáhl ruku.</p>
<p>„Hej, sypeš mi do jídla písek!“</p>
<p>Kalam si zase dřepl. Šumař vypadal s každou minutou mladší. Zvlášť když se takhle mračil. Odchod od armády a vše, co s ním souviselo, mělo přijít už dávno.</p>
<p>„Cože?“ vyjel Šumař. „Bojíš se, že si obrousíš zuby? V tom případě radši přestaň žvejkat ten chleba.“</p>
<p>„Není tak tvrdý,“ namítl čaroděj s plnou pusou.</p>
<p>„Ne, ale je plnej drti, Rychlej Bene. Z mlýnskýho kamene. A ze mě se poslední dobou pořád sype písek. Mám ho i na místech, že by tě nenapadlo –“</p>
<p>„Nech toho, v hlavě mi vyskakujou obrazy a tak.“</p>
<p>„Po tomhle,“ pokračoval Šumař nelítostně, „i kdybych rok seděl v pohodlí v Darúdžhistánu, stejně budu srát cihly s drtí –“</p>
<p>„Řekl jsem dost!“</p>
<p>Kalam se zadíval na sapéra. „V Darúdžhistánu? Hodláš se připojit k ostatním?“</p>
<p>Sapér uhnul pohledem. „Jednou…“</p>
<p>„A brzo?“</p>
<p>„Nehodlám utíkat, Kalame.“</p>
<p>Asasín se podíval Rychlýmu Benovi do očí, jen na chviličku, a Kalam si odkašlal. „No… možná bys měl, Šume. Kdybych chtěl někomu radit –“</p>
<p>„Jestli začínáš rozdávat rady, tak vím, že je po nás. Děkuju, že jsi mi zničil den. Hele, Rychlej, podej mi to pivo, prosím tě, umírám žízní.“</p>
<p>Kalam se uklidnil. <emphasis>Dobře, aspoň tohle se vyjasnilo.</emphasis></p>
<p>Rychlej Ben si oprášil drobečky z rukou a pohodlně se posadil. „Má s tebou jistý záměry, Kalame…“</p>
<p>„Já už mám i tak o jednu ženu víc, než bych chtěl.“</p>
<p>„Co když chce, abys dal dohromady oddíl asasínů?“</p>
<p>„Cože? Z téhle chásky?“</p>
<p>„Hele,“ zavrčel Šumař, „já tuhle chásku znám.“</p>
<p>„No a?“</p>
<p>„A ty jsi v pořádku, to je všechno. Ostatní jsou na nic.“</p>
<p>„Přesto,“ řekl čaroděj a pokrčil rameny. „A nejspíš chce, abys to udělal potají –“</p>
<p>„Když Perel poslouchá naše rozhovory, jasně.“</p>
<p>„Ne, to bylo později. Druhá půlka našich setkání je pro posluchače. První půlku, než dorazí Perel nebo kdokoliv jiný, se bavíme soukromě. Pořádá ty schůzky pokud možno bez přípravy. Jako posla používá Žrouta.“ Udělal ochranný posunek.</p>
<p>„Je to jenom nalezenec,“ poznamenal Šumař.</p>
<p>Rychlej Ben však jenom zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Tak teda chce vlastní kádr asasínů,“ utrousil Kalam. „Aby o tom Spárové nevěděli. Vůbec se mi nelíbí, kam to směřuje, Rychlej.“</p>
<p>„Ať se za těmi hradbami skrývá kdokoliv, je možná vyděšený, Kale, ale pitomý rozhodně ne.“</p>
<p>„Celá tahle věc je pitomá,“ prohlásil Šumař. „Rozdrtila povstání – co víc Laseen chce?“</p>
<p>„Sílu, když dojde na jednání s nepřáteli,“ prohlásil Kalam. „A slabost, když dojde na oblíbenost.“</p>
<p>„Tavore nejni zrovna oblíbená osoba, tak v čem je problém?“</p>
<p>„Mohla by oblibu získat. Ještě pár úspěchů – takových, kdy bude jasný, že to není jen štěstí. No tak, Šume, víš, jak rychle se dá vojsko otočit.“</p>
<p>„Tohle vojsko ne,“ namítl sapér. „Například se jenom stěží sesbíralo ze země. Jsme zatraceně labilní banda – Rychlej Bene, ví o tom vůbec?“</p>
<p>Čaroděj si to promyslel a kývl. „Myslím, že ano. Ale neví, co s tím dělat, kromě toho, že hodlá dohonit Leomana S cepy a zničit jeho i s vojskem. Důkladně.“</p>
<p>Šumař zabručel. „Toho se Sépie taky bojí. Je přesvědčený, že nakonec skončíme s Ranalem na krku.“</p>
<p>„S Ranalem? Aha, jasně.“</p>
<p>„Taky s tím pořád otravuje,“ pokračoval Šumař. „Věčně vykládá o tý svítivce, co si schovává, tý, na kterou se posadí, až nás potká záhuba. Měl bys vidět, jak se tvářej rekruti, když začne žvanit.“</p>
<p>„Zřejmě by měl někdo promluvit se Sépií.“</p>
<p>„Ten potřebuje pěstí do zubů, Kale. Věř mi, lákalo mě to…“</p>
<p>„Jenže sapéři to jeden druhému nedělají.“</p>
<p>„Jsem taky seržant.“</p>
<p>„Ale pořád ho potřebuješ na svý straně.“</p>
<p>Zachmuřený souhlas.</p>
<p>„No dobře,“ zabručel Kalam, „já ho srovnám.“</p>
<p>„Opatrně, mohl by ti hodit pod nohy práskavku. Nemá rád asasíny.“</p>
<p>„A kdo má?“ podotkl Rychlej Ben.</p>
<p>Kalam se zamračil. „A já už si myslel, že jsem oblíbený… aspoň mezi kamarády.“</p>
<p>„Jenom hrajeme na jistotu, Kalame.“</p>
<p>„Díky, Rychlej, budu si to pamatovat.“</p>
<p>Čaroděj se náhle zvedl. „Hosté přicházejí…“</p>
<p>Šumař a Kalam také vstali a otočili se. Říšská chodba se znovu otevřela a z ní vyšly čtyři osoby.</p>
<p>Asasín dvě poznal a pocítil napětí i radost zároveň. Z velemága Tayschrenna se mu zježily chloupky a pohled na Dujeka Jednorukého vyvolal upřímnou radost. Tayschrenn s sebou měl dva tělesné strážce, postaršího Setiho s navoskovaným knírem – jakýmsi vzdáleným způsobem mu byl povědomý, jako by ho možná kdysi dávno viděl. Druhý strážce byla žena někde mezi pětadvaceti a pětatřiceti, mrštná a atletická, celá v těsném hedvábí. Oči měla vlahé, tmavohnědé, pozorné. Vlasy měla podle říšské módy ostříhané nakrátko a rámovaly jí srdcovitý obličej.</p>
<p>„Jen klid,“ podotkl vedle Kalama Rychlej Ben tiše. „Jak už jsem říkal, Tayschrennovu úlohu ve… věcech minulých… jsme pochopili špatně.“</p>
<p>„To říkáš ty.“</p>
<p>„A snažil se chránit Whiskeyjacka.“</p>
<p>„Ale moc pozdě.“</p>
<p>„Kalame…“</p>
<p>„No dobře, budu zdvořilý. Ten Seti je jeho starý ochránce – ještě z časů císaře?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Ten mizerný neřád? Nikdy nic neříkal?“</p>
<p>„To je on.“</p>
<p>„Vypadá to, že trochu změknul.“</p>
<p>Rychlej Ben frkl.</p>
<p>„Něco tě pobavilo, velemágu?“ zeptal se Dujek, když skupinka přišla blíž.</p>
<p>„Vítej, vrchní pěsti,“ pozdravil Rychlej Ben a narovnal se. Přihodil poměrně uctivou poklonu Tayschrennovi. „Kolego…“</p>
<p>Tayschrenn zvedl tenké obočí. „Povýšení v poli, že? Zřejmě k tomu mělo dojít už dávno. Nicméně nemyslím, že císařovna ten titul již posvětila.“</p>
<p>Rychlej Ben se na něj zeširoka usmál. „Vzpomínáš si, velemágu, na jistého jiného velemága, kterého na začátku černopeského tažení poslal císař? Na Kribalaha Ráda?“</p>
<p>„Neřáda Ráda? Ano, zemřel asi po měsíci –“</p>
<p>„Při hrozném požáru, ano. Tak to jsem byl já. Tudíž jsem byl velemág předtím, kolego…“</p>
<p>Tayschrenn se mračil, očividně vzpomínal. Nakonec se zachmuřil ještě víc. „A císař o tom věděl? Musel, když tě poslal – leda by tě vůbec neposlal.“</p>
<p>„Přiznávám, že v tom bylo pár nepatřičností, a kdyby se po té cestě někdo vydal, mohl si jich všimnout. Ale tys to očividně nepovažoval za nutné, protože jsem, ač nakrátko, znovu použil svou moc – vytáhl jsem tě z potíží, jak si vzpomínám… něco s tisteandijskými mágy-asasíny –“</p>
<p>„Když jsem ztratil jistý předmět obsahující pána démonů…“</p>
<p>„Vážně? To mě opravdu mrzí.“</p>
<p>„Tentýž démon později zemřel mečem Dlouhého vlasu v Darúdžhistánu.“</p>
<p>„Taková smůla.“</p>
<p>K Rychlýmu Benovi se naklonil Kalam. „Já myslel,“ šeptl, „že jsi uklidňoval <emphasis>ty mě.“</emphasis></p>
<p>„Kdysi dávno a daleko odsud,“ ozval se drsně Dujek, „bych zatleskal, mít obě ruce. Tayschrenne, uklidni si toho Setiho, než udělá nějakou pitomost. Musíme tu probrat pár věcí, tak se do toho dejme.“</p>
<p>Kalam loupl okem po Šumařovi a mrkl. <emphasis>Jako za starých časů…</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Perel, ležící na břiše na hřebeni, zabručel. „Je tam Dujek Jednoruký,“ poznamenal. „A to má být právě teď v G’danisbanu.“</p>
<p>Lostara Yil vedle něj sykla a začala se plácat po těle. „Písečný blechy, mor na tebe. Tenhle hřeben se jimi jen hemží. Nesnáším písečný blechy –“</p>
<p>„Co kdybys vyskočila a zatancovala si, kapitáne?“ zeptal se Perel. „Aby bylo jisté, že vědí, že tu jsme.“</p>
<p>„Špehování je blbost. Nesnáším to a začínám nesnášet i tebe, Spáre.“</p>
<p>„Říkáš moc milé věci. A vůbec, ten holohlavý je Tayschrenn, s tentokrát Hattarem a Kiskou, což znamená, že si uvědomuje nebezpečí. Proč to musí dělat?“</p>
<p>„Dělat co?“</p>
<p>„Cokoliv dělají, samozřejmě.“</p>
<p>„Tak zaběhni za Laseen jako dychtivé štěně, Perele, a pověz jí o tom.“</p>
<p>Svezl se z hřebene, otočil se a posadil. „Není třeba spěchat. Musím přemýšlet.“</p>
<p>Lostara slezla z kopce a postavila se. Začala se pod zbrojí škrábat. „Já tady teda čekat nebudu. Potřebuju se vykoupat v mlíče s eskurovým listím, a potřebuju to hned.“</p>
<p>Díval se za ní, jak odchází k táboru. Měla hezkou chůzi, tedy až na to náhlé škubání.</p>
<p>Na zahnání blech stačilo jednoduché kouzlo. Možná měl pomoci i jí.</p>
<p><emphasis>Ne. Tohle je mnohem lepší.</emphasis></p>
<p><emphasis>Bohové, my </emphasis><emphasis>by</emphasis><emphasis>li jeden pro druhého stvořeni.</emphasis></p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA TŘI</p>
<p>Yareth Ghanatan, město dosud stojí</p>
<p>první a poslední, a kde stará silnice se</p>
<p>stáčí do půlkruhu, jsou věže</p>
<p>z písku, hemžící se říšemi a vojsky</p>
<p>na pochodu, zlámaná křídla praporců</p>
<p>a mrzáci lemující chodníky se brzy</p>
<p>stávají kostmi staveb, válečníci</p>
<p>i stavitelé, město stále stojí,</p>
<p>přístřeší hmyzích hord, ach, ty věže</p>
<p>tak pyšné, zvedají se jako sny na</p>
<p>prudkém dechu slunce, Yareth Ghanatan.</p>
<p>Město je císařovna, choť a milenka,</p>
<p>bába a dítě První říše,</p>
<p>a já přesto zůstávám, se vším</p>
<p>příbuzenstvem, kosti ve zdech, kosti</p>
<p>pod podlahou, kosti, které vrhají</p>
<p>tento něžný stín – první a poslední,</p>
<p>vidím, co přichází, vše, co bylo,</p>
<p>a hlína mého těla pocítila vaše ruce,</p>
<p>staré teplo života, neboť město,</p>
<p>mé město, dosud stojí, a stojí</p>
<p>stojí stále.</p>
<p>Kosti ve zdech</p>
<p>(zlomek stély, <emphasis>přibližně </emphasis>První říše)</p>
<p>autor neznámý</p>
<p>„J</p>
<p>á můžu být touto urnou.“</p>
<p>„Nechtěj být <emphasis>touhle </emphasis>urnou.“</p>
<p>„Má nohy.“</p>
<p>„Zakrslé, a podle mě se nehýbají. Jsou jenom na ukázku věci si pamatuju.“</p>
<p>„Ale je hezká.“</p>
<p>„A ona do ní čůrá.“</p>
<p>„Čůrá? Víš to jistě? Viděla jsi ji do ní čůrat?“</p>
<p>„Jen se podívej, Cudrn. Vevnitř je její čůrání. Nechtěj být touhle urnou. Chtěj nějakou živou. Skutečně živou, s nohama, které fungují. Nebo s křídly…“</p>
<p>Ještě si šeptaly, když Apsalar sundala poslední mříž z okna a položila ji na zem. Vylezla na parapet a stočila se, aby dosáhla na nejbližší sloupek střechy.</p>
<p>„Kam to jdeš?“ chtěla vědět Telorast.</p>
<p>„Na střechu.“</p>
<p>„Máme jít s tebou?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Apsalar se vytáhla nahoru a ve chvilce se krčila na sluncem vysušené hlíně. Nad ní se třpytily hvězdy. Slunce vyjde za chvíli a město dole bylo tiché a nehybné jako mrtvé zvíře za noci. Ehrlitan. První město, do něhož na této pevnině vstoupili, město, kde celá cesta začala, skupinka předurčená k rozpadu pod hromadou břemen. Kalam Méchar, Šumař, Kvítko a ona. Ano, Kvítko se tolik zlobil, když zjistil, že jejich společníci přišli s tajnými pohnutkami – nejen aby ji doprovodili domů, nejen aby napravili staré zlo. Byl tak naivní.</p>
<p>Říkala si, jak se mu asi daří. Napadlo ji, že se na to zeptá Kotiliona, až ji příště navštíví, ale pak se rozhodla, že to neudělá. Nemohla se o něj dál zajímat. Už při pouhém pomyšlení na něj se uvolnila stavidla toužení a lítosti.</p>
<p>Její pozornost si vyžadovaly jiné, naléhavější záležitosti. Mebra. Starý špeh byl mrtvý, což Stínupán chtěl, ačkoliv netušila proč. Jistě, Mebra pracoval pro všechny strany, v jedné chvíli sloužil Malazské říši, vzápětí ša’ik. A… ještě někomu. Právě ten někdo byl důležitý, a Apsalar tušila, že to je skutečný důvod Stínupánova rozhodnutí.</p>
<p>Bezejmenní? Poslali semského asasína, aby zakryl stopy? Možná, dávalo by to smysl. <emphasis>Žádní svědkové, </emphasis>řekl. Čeho? Jaké služby mohl Mebra poskytovat Bezejmenným? <emphasis>Hledání odpovědi na tuto otázku odložit. Kdo dál?</emphasis></p>
<p>Nějací přívrženci starého kultu stínu v Sedmiměstí bezpochyby zůstali, přežili čistky doprovázející dobývání. Další možný zaměstnavatel, využívající Mebrova nadání, jenž mohl upoutat Stínupánovu pozornost stejně jako vyvolat jeho hněv.</p>
<p>Řekl jí, ať Mebru zabije. Nevysvětloval proč, ani že by měla začít s vlastním vyšetřováním. Což naznačovalo, že Stínupán ví dost. Totéž platilo o Kotilionovi. Nebo naopak ani jeden nic netušil a Mebra jen změnil strany o jednou víc, než měl.</p>
<p>Apsalar měla na seznamu víc cílů, náhodnou sbírku jmen, z nichž všechna se nalézala v Kotilionových vzpomínkách. Měla prostě pokračovat od jednoho k druhému, přičemž poslední terč byl ze všech nejnáročnější… ale k tomu s největší pravděpodobností dojde až za několik měsíců, a aby se dostala dost blízko a mohla udeřit, bude muset obratně manévrovat, nenápadně sledovat velice nebezpečného jedince, k němuž necítila nepřátelství.</p>
<p>Tohle asasínové dělají. A když mě Kotilion posedl, udělal ze mě asasína. To a nic jiného. Zabíjela jsem a budu zabíjet dál. Na nic jiného myslet nemusím. Je to prosté. Mělo by to být prosté.</p>
<p>A ona to prosté udělá.</p>
<p>Jenže proč se vůbec bůh rozhodl zabít nějakého nedůležitého smrtelníka? Menší podráždění jako kamínek v botě. Švihnutí větvičky na lesní stezce. Kdo přemýšlí o tom, že kamínek vyndá a zahodí? Nebo že ulomí větev? <emphasis>Zřejmě já, protože já jsem v tomto boží rukou.</emphasis></p>
<p>Dost. Konec této slabosti… této… nejistoty. Dokonči úkol a běž. Zmiz. Najdi si nový život.</p>
<p>Jenže… jak to udělat?</p>
<p>Měla koho se zeptat – věděla, že není daleko, jeho totožnost si vytáhla z Kotilionových vzpomínek.</p>
<p>Posadila se a svěsila nohy ze střechy. Někdo usedl vedle ní.</p>
<p>„Nuže?“ zeptal se Kotilion.</p>
<p>„Semský asasín Bezejmenných za mě úkol dokončil.“</p>
<p>„Dnes v noci?“</p>
<p>„Setkala jsem se s ním, ale nemohla jsem ho vyslechnout.“</p>
<p>Bůh pomalu kývl. „Zase Bezejmenní. To je nečekané. A nemilé.“</p>
<p>„Takže kvůli nim nebyl Mebra zabit.“</p>
<p>„Ne. Rozruch ve starém kultu. Mebra usiloval o to, stát se veleknězem. Nejlepší kandidát – ostatní nám starosti nedělají.“</p>
<p>„Úklid v domě.“</p>
<p>„Nezbytnost, Apsalar. Čeká nás boj. Těžký.“</p>
<p>„Chápu.“</p>
<p>Chvíli mlčeli, pak si Kotilion odkašlal. „Ještě jsem neměl čas ho zkontrolovat, ale vím, že je zdráv, ač pochopitelně sklíčený.“</p>
<p>„V pořádku.“</p>
<p>Musel vycítit, že to chce nechat tak, protože po odmlce dodal: „Osvobodila jsi dva duchy…“</p>
<p>Pokrčila rameny.</p>
<p>Kotilion si povzdechl a prohrábl si tmavé vlasy. „Víš, co byli zač?“</p>
<p>„Myslím, že zloději.“</p>
<p>„Ano, to byli.“</p>
<p>„Tiste Andii?“</p>
<p>„Ne, ale drželi se u těch dvou těl dost dlouho, aby… vstřebali jisté esence.“</p>
<p>„Aha.“</p>
<p>„Teď jsou z nich agenti Pomezičníka. Zajímalo by mě, co udělají.“</p>
<p>„Prozatím se zřejmě spokojí s tím, že mi budou dělat společnost.“</p>
<p>„Ano. Myslím, že Pomezičník se zajímá i o tebe, Apsalar, kvůli našemu… bývalému vztahu.“</p>
<p>„Přese mě k tobě.“</p>
<p>„Zřejmě jsem si vysloužil jeho pozornost.“</p>
<p>„Edgewalker. Připadal mi spíš pasivní,“ poznamenala Apsalar.</p>
<p>„Poprvé jsme ho potkali,“ začal Kotilion pomalu, „té noci, kdy jsme ascendovali. Té noci, kdy jsme vstoupili do Říše stínu. Okamžitě mi z něj začal běhat mráz po zádech, a běhá mi dodnes.“</p>
<p>Podívala se na něj. „Ty se, Kotilione, tak málo hodíš na boha. Věděl jsi to?“</p>
<p>„Děkuju za důvěru.“</p>
<p>Zvedla ruku a přejela mu prsty po bradě. Téměř se to blížilo pohlazení. Všimla si, jak se náhle nadechl a vykulil oči, ale na ni se nepodíval. Apsalar dala ruku dolů. „Promiň. Další chyba. Poslední dobou je dělám pořád.“</p>
<p>„To je v pořádku,“ opáčil. „Rozumím ti.“</p>
<p>„Opravdu? No jistě že mi rozumíš.“</p>
<p>„Dokonči svůj úkol a tvoje služba tím skončí. Už od tebe nebudu nic žádat. Ani Stínupán ne.“</p>
<p>V jeho hlase bylo něco, z čeho se zachvěla. Něco jako… lítost. „Chápu. To je dobře. Jsem unavená. Z toho, co jsem, Kotilione.“</p>
<p>„Já vím.“</p>
<p>„Přemýšlela jsem o oklice. Před dalším úkolem.“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Po pobřežní silnici na východ. Stínem jen pár dní.“</p>
<p>Zadíval se na ni. Všimla si, že se usmívá, nevysvětlitelně ji to potěšilo. „Ach, Apsalar… to by měla být legrace. Vyřiď mu moje pozdravení.“</p>
<p>„Opravdu?“</p>
<p>„Rozhodně. Potřebuje trochu provětrat.“ Vstal. „Musím jít. Už skoro svítá. Buď opatrná a nevěř těm duchům.“</p>
<p>„Jsou to mizerní lháři.“</p>
<p>„Tedy, znám jistého velekněze, který používá stejnou taktiku, aby zmátl ostatní.“</p>
<p><emphasis>Iskaral Pust. </emphasis>Teď se usmála Apsalar, i když neřekla nic, protože Kotilion byl pryč.</p>
<p>Obzor na východě byl s východem slunce v plamenech.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Kam se poděla tma?“ podivila se Cudrn.</p>
<p>Apsalar stála u lůžka a kontrolovala si ukryté zbraně. Brzy si bude muset odpočinout – možná odpoledne – ale nejdřív využije denního světla. Ve způsobu, jakým Mebru zabil Semk, bylo ukryto něco důležitého. Kotilionem tato podrobnost otřásla. Třebaže ji nežádal, aby něco zjistila, hodlala se tomu věnovat aspoň den, dva. „Vyšlo slunce, Cudrn.“</p>
<p>„Slunce? Do Propasti, na tomto světě je slunce? Copak se zbláznili?“</p>
<p>Apsalar se ohlédla na krčícího se ducha. V sílícím světle se rozplýval. Ve stínu vedle schoulená Telorast oněměla hrůzou. „Kdo se zbláznil?“ zeptala se Apsalar Cudrn.</p>
<p>„No oni! Ti, kdo tohle místo vytvořili!“</p>
<p>„Bledneme!“ sykla Telorast. „Co to znamená? Přestaneme existovat?“</p>
<p>„Nevím,“ přiznala Apsalar. „Nejspíš ztratíte něco hmoty, pokud tedy vůbec nějakou máte, ale bude to dočasné. Nejlepší bude, když tu zůstanete a budete zticha. Před setměním se vrátím.“</p>
<p>„Setmění! Ano, výborně, počkáme tu do setmění. Pak přijde noc a všechna ta tma a stíny a věci k posednutí. Ano, děsivá ženo, počkáme tady.“</p>
<p>Apsalar sešla dolů, zaplatila za další noc a vyšla na zaprášenou ulici. Měšťané již mířili na trh, pouliční prodavači táhli naložené muly, káry plné klecí se zpěvnými ptáky, šrůtek soleného masa či soudků s olejem a medem. Starci se plahočili pod otepmi dříví na topení a košíky s hlínou. Středem ulice kráčely dvě Rudé čepele – opět obávaní strážci řádu a zákona, když teď říše znovu důrazně prosadila svou přítomnost. Mířily stejným směrem jako Apsalar – a vlastně většina lidí – směrem k rozlehlým táborům karavan za městem jižně od přístavu.</p>
<p>Rudým čepelím se všichni vyhýbali širokým obloukem. To, jak se ti dva naparovali a ruce v rukavicích měli položené na jílcích tulvarů, sice v pochvách zastrčených, ne však se zapnutým jistícím řemínkem, jak se patřilo pro mírovou dobu, byla jejich arogance promyšlenou, provokující urážkou. Přesto je nikdo nezastavil. Chvíli předtím, než je došla, Apsalar odbočila do bočního průchodu. Do karavanních táborů existovalo více cest.</p>
<p>Kupec zaměstnávající pardúnské a gralské stráže a projevující nezvyklý zájem o přítomnost stínové tanečnice ve městě se na oplátku sám stal předmětem zájmu. Kupec možná jen kupoval a prodával informace, ale i to mohlo být pro Apsalar užitečné – ne že by hodlala platit za informace, jež získá. Kmenové stráže naznačovaly četné cesty vnitrozemím mezi vzdálenými městy, po zřídka užívaných stezkách mezi nimi. Ten kupec by mohl hodně vědět. Stejně jako jeho stráže.</p>
<p>Dorazila do prvního tábora. Při pohledu z nebe by karavanní město vypadalo podobané, jak kupci přijížděli a odjížděli v neustálém proudu vozů, jízdválečníků, honáckých psů a velbloudů. Na okrajích se usazovali méně významní kupci, jejichž stanoviště bylo předem dáno podle jakési nejasné hierarchie, zatímco vysoce postavené karavany zabíraly střed.</p>
<p>Apsalar na hlavní dopravní tepnu prošla boční stezkou mezi stany a pustila se do pátrání.</p>
<p>V poledne našla prodavače tapu, sedla si ke stolku pod markýzou a pojídala ze špízu ovoce a maso, až jí horká, mastná šťáva stékala po rukou. V kupeckých táborech, jež doposud navštívila, si všimla obnovené činorodosti. Vzpoura a boje obchodu zjevně neprospívaly. Návrat malazské vlády byl požehnáním pro živnost ve vší její normální, hrabivé slávě, a ona na všech stranách viděla radost. Mince proudily v tisíci řekách.</p>
<p>Její pozornost upoutali tři lidé. Stáli před velkým stanem a hádali se, zřejmě kvůli kleci se štěňaty. Ty dvě Pardúnky a Gral, jež zahlédla v šenku. Doufala, že jsou příliš zaměstnaní, než aby si jí všimli. Otřela si ruce o stehna, vstala a odcházela pokud možno stínem pryč od stanu.</p>
<p>Zatím jí stačilo, že je našla. Než vyzpovídá kupce či stráže, čekal ji jiný úkol.</p>
<p>Během dlouhé cesty zpátky do krčmy se nepřihodilo nic zajímavého. Vyšla nahoru do svého pokoje. Bylo odpoledne a ona se těšila, jak se trochu prospí.</p>
<p>„Je zpátky!“</p>
<p>Hlas Cudrn vycházel zpod dřevěné postele.</p>
<p>„Je to ona?“ ujišťovala se Telorast ze stejného místa.</p>
<p>„Poznávám její mokasíny. Vidíš ty našité železné hřebínky? Ne jako ty druhé.“</p>
<p>Apsalar si stáhla kožené rukavice. „Které druhé?“</p>
<p>„Ty, co tu byly předtím, asi před zvoněním –“</p>
<p>„Zvoněním?“ podivila se Telorast. „Aha, ty zvony, už tomu rozumím. Odměřují běh času. Ano, Neapsalar, před zvoněním. Neřekly jsme nic. Byly jsme zticha. Ten někdo vůbec nezjistil, že tu jsme.“</p>
<p>„Hostinský?“</p>
<p>„Holínky, odřené od třmenů, s našitými bronzovými šupinami, byly tady a tam – a skrčil se, aby se podíval sem, leč nás nespatřil, ani nic jiného, poněvadž nemáš žádné věci, které by mohl prohrabat –“</p>
<p>„Byl to tedy muž.“</p>
<p>„Copak jsme to neříkaly? Ne, Cudrn?“</p>
<p>„Musely jsme. Muž s holínkami, ano.“</p>
<p>„Jak dlouho se zdržel?“ zeptala se Apsalar a rozhlížela se po místnosti. Zloděj tu neměl co ukrást, pokud to ovšem zloděj byl.</p>
<p>„Sto jeho stahů srdce.“</p>
<p>„Sto šest, Telorast.“</p>
<p>„Ano, sto šest.“</p>
<p>„Přišel a odešel dveřmi?“</p>
<p>„Ne, oknem – vyndala jsi mříže, pamatuješ? Dolů ze střechy, správně, Telorast?“</p>
<p>„Nebo zdola z uličky.“</p>
<p>„Nebo možná z jiného pokoje, tedy ze strany, zprava nebo zleva.“</p>
<p>Apsalar se zamračila a zkřížila ruce na prsou. „A přišel sem vůbec oknem?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Takže chodbou.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„A nebyl to muž,“ dodala Cudrn. „Byl to démon. Velký, černý, chlupatý, s tesáky a drápy.“</p>
<p>„S holínkami,“ upřesňovala Telorast.</p>
<p>„Správně. S holínkami.“</p>
<p>Apsalar si stáhla i druhou rukavici, s oběma plácla o sloupek u postele a rozvalila se na ni. „Probuďte mě, kdyby se vrátil.“</p>
<p>„No ovšem, Neapsalar. Na nás se můžeš spolehnout.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Když se Apsalar probudila, byla tma. S kletbou se posadila. „Jak pozdě je?“</p>
<p>„Je vzhůru!“ Opodál se vznášel stín Telorast, v šeru rozmazané tělo s matně zářícíma očima.</p>
<p>„Konečně!“ šeptala Cudrn z okenního parapetu, kde dřepěla jako chrlič, hlavu otočenou, aby viděla na Apsalar sedící na posteli. „Je dvě zvonění po smrti slunce! Chceme zkoumat!“</p>
<p>„Dobře,“ prohlásila vstávajíc. „Tak pojďte za mnou.“</p>
<p>„Kam?“</p>
<p>„Zpátky do Džen’rábu.“</p>
<p>„Aha, na to ošklivé místo.“</p>
<p>„Nebudu tam dlouho.“</p>
<p>„Výborně.“</p>
<p>Apsalar sebrala rukavice, znovu si prohlédla zbraně – dvě desítky modřin od rukojetí nožů a pochev byly důkazem, že je měla stále poschovávané po těle – a zamířila k oknu.</p>
<p>„Nepoužijeme chodník?“</p>
<p>Apsalar se zastavila a zadívala se na Cudrn. „Jaký chodník?“</p>
<p>Duch se chytil okraje okna a ukázal ven. „Tenhle.“</p>
<p>Stínový projev, něco jako akvadukt, táhnoucí se od okna přes uličku a budovu za ní, kde se stáčel – k srdci Džen’rábu. Vypadal jako z kamene, Apsalar dokonce na cestě viděla oblázky a kousky malty. „Co je to?“</p>
<p>„Nevíme.“</p>
<p>„Je to z Říše stínu, ne? Musí být. Jinak bych to neviděla.“</p>
<p>„Ano. Myslíme. Viď, Telorast?“</p>
<p>„Rozhodně. Nebo ne.“</p>
<p>„Jak dlouho to tu je?“ chtěla vědět Apsalar.</p>
<p>„Padesát tři tvých stahů srdce. Právě ses probírala k bdělosti, správně, Cudrn? Probírala se.“</p>
<p>„A sténala. Tedy, jednou zasténala. Potichu. Zpola zasténala.“</p>
<p>„Ne,“ opravila ji Telorast, „to jsem byla já.“</p>
<p>Apsalar vylezla na parapet, a aniž by se pustila zdi, došlápla na chodník. Byl pevný. „No dobře,“ zamumlala nemálo otřesená, když se pustila budovy za sebou. „Tak to můžeme použít.“</p>
<p>„Souhlasíme.“</p>
<p>Vyrazily přes uličku, dům, ulici a sutiny. V dálce se zvedaly přízračné věže. Město stínů, zbudované důkladně, ne jako to o včerejší noci. Trosky překrývaly nejasné stavby – kanály, v nichž se mihotalo něco jako voda. Přes kanály se klenuly nízké mosty. O pár tisíc kroků dál na jihovýchod se tyčil mohutný palác s kupolemi a za ním bylo vidět snad jezero či široká řeka. Vody brázdily štíhlé lodě z půlnočně černého dřeva se čtvercovými plachtami. Padesát kroků před sebou uviděla přecházet po mostě vysoké lidi.</p>
<p>Telorast sykla. „Poznávám je!“</p>
<p>Apsalar se přikrčila. Najednou si na vyvýšené cestě připadala strašně zranitelná.</p>
<p>„Tiste Edur!“</p>
<p>„Ano,“ vydechla.</p>
<p>„A vidí oni nás?“</p>
<p><emphasis>Nevím. </emphasis>Alespoň zatím nikdo nevstoupil na chodník, na němž stály… zatím. „Pojďte, není to daleko. Chci odsud pryč.“</p>
<p>„Souhlasíme, ach, souhlasíme.“</p>
<p>Cudrn zaváhala. „Ale zase…“</p>
<p>„Ne,“ štěkla Apsalar. „Nic nezkoušej, duchu.“</p>
<p>„No dobře. Jde jen o to, že dole v kanále je tělo.“</p>
<p><emphasis>Zatraceně. </emphasis>Posunula se k nízké zídce a nahlédla přes ni. „To není Tiste Edur.“</p>
<p>„Ne,“ potvrdila Cudrn. „To tedy rozhodně není, Neapsalar. Je jako ty, ano, jako ty. Jenom nafouknutější, ne dlouho mrtvé – chceme ho –“</p>
<p>„Nečekejte pomoc, jestli přitáhnete pozornost.“</p>
<p>„Má pravdu, Cudrn. Pojď, už od nás odchází! Počkej! Nenechávej nás tady!“</p>
<p>Apsalar dorazila ke strmému schodišti a rychle po něm seběhla. Jakmile došlápla na prašnou půdu, strašidelné město zmizelo. Za ní se objevily dva stíny a klesaly.</p>
<p>„Děsivé místo,“ prohlásila Telorast.</p>
<p>„Ale byl tam trůn,“ křičela Cudrn. „Cítila jsem ho! Rozkošný trůn!“</p>
<p>Telorast frkla. „Rozkošný? Přišla jsi o rozum. Nic než bolest. Utrpení. Neštěstí –“</p>
<p>„Ticho,“ přikázala Apsalar. „Povíte mi víc o tom trůnu, který jste cítily, ale později. Teď hlídejte vchod.“</p>
<p>„To můžeme. Jsme velmi zkušené hlídačky. Někdo tam zemřel, správně? Můžeme dostat tělo?“</p>
<p>„Ne. Zůstaňte tady.“ Apsalar vstoupila do pobořeného chrámu.</p>
<p>Komnata nezůstala taková, jak ji opustila. Semkova mrtvola byla pryč. Mebrovo tělo bylo svlečené a šaty rozřezané. Těch pár kousků nábytku bylo rozebráno. Apsalar zaklela a přistoupila ke dveřím do vnitřní komnaty – závěs na dveřích byl serván. Malý pokojík, kde bydlel Mebra, byl prohledán stejně důkladně. Tma Apsalar nevadila, klidně prohlížela zbytky. Někdo něco hledal nebo mátl stopy.</p>
<p>Zamyslela se nad tím, jak se včera objevil semský asasín. Předpokládala, že ji snad zahlédl běžet sutinami, a proto se vrátil. Nyní o tom však pochybovala. Možná ho poslali zpátky, protože úkol nedokončil. V každém případě tu noc nepracoval sám. Byla neopatrná, když si myslela opak.</p>
<p>Z vnější komnaty zazněl kolísavý šepot. „Kdepak jsi?“</p>
<p>Apsalar se vrátila. „Co tady děláte, Cudrn? Řekla jsem vám –“</p>
<p>„Dva lidé přicházejí. Ženy jako ty. Taky jako my. Zapomněla jsem. Ano, jsme tu všechno ženy –“</p>
<p>„Najdi si stín a schovej se,“ přerušila ji Apsalar. „Totéž ať udělá Telorast.“</p>
<p>„Ty tedy nechceš, abychom je zabily?“</p>
<p>„Zvládnete to?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Schovejte se.“</p>
<p>„Ještě dobře, že jsme se rozhodly hlídat dveře, viď?“</p>
<p>Apsalar si ducha nevšímala a postavila se vedle hlavního vchodu. Vytáhla nože, opřela se o šikmou kamennou stěnu a čekala.</p>
<p>Uslyšela rychlé kroky, šoupání, jak se zastavily před vchodem, a dýchání. První žena vstoupila se zavřenou zlodějskou lucernou v rukou. Popošla dál, otevřela jednu clonu na lucerně a vyslala paprsek světla na protější zeď. Za ní vstoupila druhá žena s taseným šamšírem.</p>
<p>Pardúnské strážkyně karavany.</p>
<p>Apsalar popošla blíž a vrazila ženě dýku do lokte ruky, v níž držela meč, načež otočila druhý nůž a praštila ji do spánku. Žena padla na zem, stejně jako zbraň.</p>
<p>Druhá Pardúnka se otočila. Vysoký kop ji zasáhl nad bradu. Zavrávorala a lucerna odletěla a narazila na zeď.</p>
<p>Apsalar vrátila nože do pochev a přistoupila k omráčené strážkyni. Rána na sluneční pleteň ji donutila se předklonit. Strážkyně padla na kolena a převalila se na bok, načež se bolestí stočila do klubíčka.</p>
<p>„Tohle se hodí,“ poznamenala Apsalar, „protože jsem vám stejně chtěla položit pár otázek.“</p>
<p>Vrátila se k první ženě, aby zjistila, v jakém je stavu. Byla v bezvědomí a nejspíš v něm ještě nějakou dobu zůstane. Přesto odkopla šamšír do rohu a sebrala jí nože, které jí našla v podpaždí. Přešla k druhé Pardúnce a zadívala se na sténající, nehybnou ženu. Sklonila se a vytáhla ji na nohy.</p>
<p>Popadla ženu za pravou ruku, tu, v níž obvykle držela zbraň, a prudkým otočením jí vykloubila loket. Žena vykřikla. Apsalar jí stiskla hrdlo a praštila jí hlavou o zeď. Na ruku jí vystříkly zvratky. Přidržela Pardúnku u stěny.</p>
<p>„Teď mi odpovíš na otázky,“ sdělila jí.</p>
<p>„Prosím!“</p>
<p>„Nepros. Prosby mě jenom nutí být krutá. Odpověz mi k mé spokojenosti a možná tě i s kamarádkou nechám naživu. Rozumíš?“</p>
<p>Pardúnka kývla. Obličej měla umazaný od krve a pod pravým okem, kde ji zasáhl mokasín s všitým železem, se jí vybarvovala dlouhá podlitina.</p>
<p>Apsalar vycítila příchod duchů a ohlédla se přes rameno. Vznášeli se nad tělem druhé Pardúnky.</p>
<p>„Jedna z nás by si ji mohla vzít,“ zašeptala Telorast.</p>
<p>„Snadno,“ souhlasila Cudrn. „Je celá zmatená.“</p>
<p>„Mimo.“</p>
<p>„Ztracená v Propasti.“</p>
<p>Apsalar zaváhala, než řekla: „Tak do toho.“</p>
<p>„Já!“ syčela Cudrn.</p>
<p>„Ne, já!“ prskala Telorast.</p>
<p>„Já!“</p>
<p>„Já se k ní dostala první!“</p>
<p>„To tedy ne!“</p>
<p>„Vyberu já,“ přerušila je Apsalar. „Souhlasíte?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Ano, ty vyber, nejdražší paní –“</p>
<p>„Zase podlejzáš!“</p>
<p>„Nepodlejzám!“</p>
<p>„Cudrn,“ řekla Apsalar. „Posedni ji.“</p>
<p>„Věděla jsem, že vybereš ji!“</p>
<p>„Trpělivost, Telorast. Noc ještě neskončila.“</p>
<p>Pardúnka před ní mrkala a třeštila oči. „S kým to mluvíš? Co je to za jazyk? Kdo to tam je – nevidím –“</p>
<p>„Lucerna zhasla. Nevadí. Pověz mi něco o svém pánovi.“</p>
<p>„Bohové pod námi, to bolí –“</p>
<p>Apsalar jí zakroutila vykloubenou rukou. Žena zavřískla a v bezvědomí se svezla na zeď. Apsalar ji nechala sklouznout, až zhruba seděla. Pak vytáhla čutoru a cákla Pardúnce na obličej vodu. Ta otevřela oči. Vrátilo se jí vědomí a s ním i hrůza.</p>
<p>„Nechci slyšet o tom, co tě bolí,“ upozornila ji Apsalar. „Chci slyšet o tom kupci. Vašem zaměstnavateli. Tak co, zkusíme to znovu?“</p>
<p>Druhá Pardúnka seděla poblíž vchodu, chrčela, kašlala a plivala krvavé sliny. „Á!“ vykřikla Cudrn. „Lepší! Au, všechno bolí, auvajs, ruka!“</p>
<p>„Buď zticha!“ přikázala jí Apsalar a znovu obrátila pozornost k ženě před sebou. „Nejsem právě trpělivá osoba.“</p>
<p>„Trygallská obchodnická gilda,“ zasupěla žena.</p>
<p>Apsalar dřepěla na patách. Zcela nečekaná odpověď. „Cudrn, vypadni z toho těla.“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Hned.“</p>
<p>„No dobře, stejně je celá polámaná. A, opět bez bolesti! To je lepší – byla jsem hloupá!“</p>
<p>Telorast se drsně chechtala. „A pořád jsi, Cudrn. To jsem ti mohla klidně říct já, víš. Nebyla pro tebe ta pravá.“</p>
<p>„Už dost řečí,“ štěkla Apsalar. Potřebovala si všechno promyslet. Středisko operací Trygallské obchodnické gildy bylo v Darúdžhistánu. Už to bylo dávno, co navštívili úlomek Říše stínu s municí pro Šumaře, pokud to byla tatáž karavana – a Apsalar tušila, že je. Jelikož to byli dodavatelé zboží a informací, bylo jasné, že je do Sedmiměstí nepřivedla pouze jedna operace. Na druhou stranu se tady ve městě jen vzpamatovávali – vzhledem k jejich nebezpečným cestám skrze chodby – a mág-kupec svým strážím zřejmě přikázal, aby mu přinášely všechny neobvyklé zprávy. Přesto si musela být jistá. „Trygallský kupec – co ho přivedlo sem do Ehrlitanu? A jak se vlastně jmenuje?“</p>
<p>Pardúnka už měla pravé oko tak naběhlé, že přestávala vidět. „Karpolan Demesand.“</p>
<p>Na to Apsalar kývla.</p>
<p>„My, ehm, jsme doručovali zásilku – my strážci jsme podílníci –“</p>
<p>„Vím, jak Trygallská obchodnická gilda funguje. Zásilku, říkáš?“</p>
<p>„Ano, Coltainovi. Během Psího řetězu.“</p>
<p>„To už je nějakou dobu.“</p>
<p>„Ano. Omlouvám se, to ta bolest. Bolí to, když mluvím.“</p>
<p>„Bude to bolet víc, když nebudeš.“</p>
<p>Pardúnka udělala obličej a Apsalar chvíli trvalo, než si uvědomila, že je to úsměv. „O tom nepochybuju, stínová tanečnice. Ano. Bylo toho víc. Oltářní kameny.“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Řezané kameny na vyložení posvátné nádrže…“</p>
<p>„Tady v Ehrlitanu?“</p>
<p>Žena zavrtěla hlavou, trhla sebou a řekla: „Ne. V Y’Ghatan.“</p>
<p>„Jste na cestě tam, nebo zpátky?“</p>
<p>„Zpátky. Cesty tam probíhají chodbami. My teď… ehm… odpočíváme.“</p>
<p>„Takže Karpolan Demesand se o stínovou tanečnici zajímá jen zběžně?“</p>
<p>„Rád ví… všechno. Informacemi si kupujeme výhody. Nikdo není při Jízdě rád v zadní stráži.“</p>
<p>„Jízdě.“</p>
<p>„Chodbami. Je to… strašné.“</p>
<p><emphasis>To si umím představit. </emphasis>„Vyřiď svému pánovi,“ přikázala jí Apsalar, „že tato stínová tanečnice nemá ráda pozornost.“</p>
<p>Pardúnka kývla.</p>
<p>Apsalar se narovnala. „Skončila jsem s tebou.“</p>
<p>Žena ucukla a zvedla si ruku před obličej. Apsalar se na ni podívala a divila se, co ji to popadlo.</p>
<p>„Už tomu jazyku rozumíme,“ ozvala se Telorast. „Myslí si, že ji chceš zabít. Chceš, viď?“</p>
<p>„Ne. To by mělo být jasné, jestli má doručit zprávu svému pánovi.“</p>
<p>„Nemyslí jí to,“ podotkla Cudrn. „Kromě toho, jak líp doručíš zprávu než dvěma mrtvolami?“</p>
<p>Apsalar si povzdechla a obrátila se na Pardúnku. „Co vás přivedlo sem? K Mebrovi?“</p>
<p>Žena tlumeně odpověděla, ruku stále zvednutou. „Nákup informací… ale je mrtvý.“</p>
<p>„Jakých informací?“</p>
<p>„Jakýchkoliv. O tom, kdo přichází a odchází. Cokoliv, co byl ochotný prodat. Ale ty jsi ho zabila –“</p>
<p>„Ne, já to nebyla. Kvůli míru mezi mnou a vaším pánem ti povím tohle. Mebru zavraždil asasín Bezejmenných. Nedošlo k mučení, bylo to jen prosté zabití. Bezejmenní nehledali informace.“</p>
<p>Pardúnce bylo nad chráničem zápěstí vidět jen jedno oko, jež upřela na Apsalar. „Bezejmenní? Sedm svatých nás chraň!“</p>
<p>„Teď potřebuju chvilku času,“ prohlásila Apsalar, vytáhla nůž a jílcem ženu tvrdě praštila do spánku. Dívala se, jak Pardúnka vyvrací oči a hroutí se na zem.</p>
<p>„Bude žít?“ chtěla vědět Telorast a posunula se blíž.</p>
<p>„Nech ji být.“</p>
<p>„Možná se probudí a nebude si pamatovat, co jsi jí řekla.“</p>
<p>„Na tom nezáleží,“ odtušila Apsalar a vrátila nůž do pochvy. „Její pán z ní stejně vytáhne všechno, co bude potřebovat.“</p>
<p>„Kouzelník. Aha, cestují chodbami, povídaly. Riskantní. Ten Karpolan Demesand musí skvěle ovládat magii – udělala sis nebezpečného nepřítele.“</p>
<p>„Pochybuju, že po tomhle půjde, Telorast. Nechala jsem jeho podílnice naživu a poskytla jsem mu informaci.“</p>
<p>„A co ty tabulky?“ zajímala se Cudrn.</p>
<p>Apsalar se obrátila. „Jaké tabulky?“</p>
<p>„Ty ukryté pod podlahou.“</p>
<p>„Ukaž.“</p>
<p>Stín přelétl k Mebrově nahé mrtvole. „Pod ním. Tajná skrýš pod tímhle dlažebním kamenem. Tvrdá hlína, nekonečné seznamy, nejspíš to nic neznamená.“</p>
<p>Apsalar převrátila tělo. Kámen snadno vypáčila. Žasla nad nedbalostí pátračů. Ale možná mohl Mebra ovlivnit místo, kde zemře. Ležel přímo nad skrýší. Pod podlahou byla vyhrabaná jáma a ta byla naplněná hliněnými tabulkami. V rohu ležel mokrý režný pytel naplněný měkkou hlínou a vedle něj půl tuctu kostěných rydel svázaných provázkem.</p>
<p>Apsalar vstala a došla si pro lucernu. Když narazila na zeď, clona se zavřela, ale plamínek uvnitř nezhasl. Apsalar zatáhla za kroužek nahoře, aby roztáhla clony, vrátila se ke skrýši, vybrala tucet horních tabulek, posadila se se zkříženýma nohama vedle jámy do malé kaluže světla a pustila se do čtení.</p>
<p>Velkého zasedání kultu Rašan se zúčastnili Bridthok z G’danisbanu, Septhune Anabhin z Omari, Sradal Purthu z Y’Ghatan a Torahaval Dělat z Karašiméše. Všichni do jednoho hlupáci a šarlatáni, i když je třeba dodat, že Sradal je nebezpečný hlupák. Torahaval je mrcha, beze špetky humoru svého bratrance, a není ani zdaleka tak nebezpečná. Hraje na to a nic víc, ale bude z ní skvělá hlavní figurka, velekněžka se svůdností a šarmem, takže se budou akolyté jen sbíhat. Bridthok je můj největší rival, silně spoléhá na pokrevní spřízněnost s tím šílencem Bidithalem, ale já už dobře znám jeho slabiny a brzy ho z konečného hlasování vyloučí nešťastná náhoda. Septhune je následovník a víc o něm není třeba říkat.</p>
<p>Dva ze členů kultu byli na Apsalařině seznamu příštích obětí. Uložila si do paměti i ostatní jména, pro případ, že by se naskytla příležitost.</p>
<p>Na druhé, třetí a čtvrté tabulce byly seznamy kontaktů za poslední týden, s poznámkami a připomínkami, z nichž vyplývalo, že Mebra měl plno práce s tkaním obvyklé sítě vydírání mezi houfem přihlouplých obětí. Kupci, vojáci, zamilované manželky, zloději a lupiči.</p>
<p>Pátá tabulka byla zajímavá.</p>
<p>Sribin, můj nejdůvěryhodnější agent, to potvrdil. Gralský psanec Taralak Výd byl před měsícem v Ehrlitanu. Je skutečně třeba se ho bát, je nejtajnější dýkou Bezejmenných. To jen posiluje mé podezření, že něco udělali, vypustili nějakého starodávného, strašlivého démona, jak vykládal ten chundrylský tulák. Očividně to nebyla lež, drásavý příběh o mohyle a uprchlém drakovi. Začal hon. Ale kdo je kořist? A jakou roli má v tom všem Taralak Výd? Už jen z toho jména, napsaného tady do vlhké hlíny, mě mrazí v kostech. Dessimbelakisovu kletbu na Bezejmenné. Nikdy nehrají fér.</p>
<p>„Jak dlouho to ještě hodláš dělat?“ zajímala se Cudrn vedle ní.</p>
<p>Apsalar si jí nevšímala, dál se probírala tabulkami a hledala jméno Taralak Výd. Duchové se potulovali kolem, očichávali bezvědomé Pardúnky, občas vyklouzli ven a zase se vrátili a něco si mumlali v neznámém jazyce.</p>
<p>V jámě bylo třiatřicet tabulek, a když vyndala poslední, všimla si, že na dně je něco divného. Přisunula lucernu blíž. Roztřískané kousky suché hlíny. Střepy popsané Mebrovou rukou. „Ničí je,“ poznamenala si pro sebe. „Opakovaně.“ Prohlížela si poslední tabulku. Byla mnohem zaprášenější než ostatní a písmo mnohem omšelejší. „Ale tuhle si schoval.“ Další seznam. Jenže jména na něm znala. Začala číst nahlas: „Kalous konečně osvobodil Heborika Lehkorukého. Plán zničen povstáním, Heborik ztracen. Coltain táhne s uprchlíky, ale mezi Malažany jsou zmije. Kalam Méchar poslán k ša’ik, Rudé čepele následují. Kalam doručí Knihu do rukou ša’ik. Rudé čepele tu mrchu zabijí. Mám velkou radost.“ Další řádky byly do hlíny vryty, až když zaschla, a písmo bylo nerovné a uspěchané. „Heborik je u ša’ik. Známý jako Neviditelné ruce, a v těch rukou je moc, která nás všechny zničí. Celý tento svět. A nikdo ho nezastaví.“</p>
<p>Zapsáno v hrůze a panice. A přece… Apsalar se ohlédla na ostatní tabulky. Něco ho zřejmě muselo uklidnit. Je už Heborik mrtvý? Nevěděla. Narazil na jeho stopu někdo jiný, někdo, kdo o hrozbě věděl? A jak ve jménu mistra Kápě Heborik – bezvýznamný historik z Unty – skončil ve společnosti ša’ik?</p>
<p>Rudé čepele očividně pokus o vraždu zpackaly. Nakonec tu ženskou zabila pobočnice Tavore, ne? Před deseti tisíci svědky.</p>
<p>„Tahle žena se probouzí.“</p>
<p>Apsalar se otočila k Telorast. Stín visel nad pardúnskou stráží ležící u vchodu. „Dobře,“ řekla Apsalar, shrnula tabulky do jámy a vrátila kámen na místo. „Odcházíme.“</p>
<p>„Konečně! Venku už je skoro světlo!“</p>
<p>„Žádný chodník?“</p>
<p>„Nic než trosky, Neapsalar. Ach, tohle místo je skoro jako domov.“</p>
<p>Cudrn sykla. „Ticho, Telorast, ty huso! O tom nemluvíme, pamatuješ?“</p>
<p>„Promiň.“</p>
<p>„Až se vrátíme do pokoje,“ podotkla Apsalar, „chci, abyste mi vy dvě pověděly o tom trůně.“</p>
<p>„Pamatuje si to.“</p>
<p>„Já ne,“ odtušila Cudrn.</p>
<p>„Ani já ne,“ přidala se Telorast. „Trůně? Jakém trůně?“ Apsalar se zadívala na oba duchy, kteří na ni upírali světélkující oči. „Kašlete na to.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Falah’d byl o hlavu menší než Samar Dev – přičemž ona nebyla ani průměrně vysoká – a nejspíš vážil míň než její noha useknutá v kyčli. Nepříjemná představa, to si přiznávala, avšak děsivě blízká skutečnosti. Do zlomených kostí se dala prudká infekce, a teprve až čtyři čarodějky zlou nákazu vytáhly. Došlo k tomu včera v noci, a ona se stále cítila slabá a točila se jí hlava. Stání na ostrém slunci také nepomáhalo.</p>
<p>Jakkoliv byl falah’d malý a lehký, pracoval tvrdě na tom, aby působil ušlechtile a impozantně, jak tu seděl na dlouhonohé bílé kobyle. Žel, zvíře se pod ním třáslo a ucuklo pokaždé, když jhagský hřebec Karsy Orlonga hodil hlavou a hrozivě po něm zakoulel očima. Falah’d se oběma rukama držel sedlové hrušky, tiskl tmavé rty a v očích měl jistou bázlivost. Zdobenou, drahokamy pošitou telabu měl pomačkanou a kulatý hedvábný vatovaný klobouk mu na hlavě seděl nakřivo. Díval se na tvora všeobecně známého jako Toblakai, bývalý šampion ša’ik. Jenž stál vedle svého koně, a kdyby chtěl, mohl by se na vládce Ugaratu pořád dívat svrchu.</p>
<p>Falah’da doprovázelo padesát palácových gardistů a žádný z nich – ani jejich koně – nebyl právě nejklidnější.</p>
<p>Toblakai si prohlížel mohutnou Moravalskou tvrz. Celá stolová hora byla provrtaná a skalní stěny vytvarované do působivého opevnění. Tvrz obklopoval hluboký vodní příkop. Kamenný most vedoucí přes něj zničila moranthská munice nebo kouzla a vrata za ní, otlučená a ožehnutá, byla ze železa. Vysoko ve zdech bylo několik oken uzavřených železnými dvířky prošpikovanými šikmými střílnami.</p>
<p>Tábor obléhatelů byl zaneřáděný, několik set vojáků posedávajících či postávajících u ohňů a přihlížejících s otupělým zájmem. Stranou, severně od úzké cesty, se rozkládal hřbitov s asi stovkou provizorních dřevěných plošin kousek nad zemí, s mrtvolami zabalenými v plátně.</p>
<p>Toblakai se obrátil k falah’dovi. „Kdy naposledy byl na hradbách vidět nějaký Malažan?“</p>
<p>Mladý vládce sebou trhl a zamračil se. „Mne je třeba oslovovat,“ zapištěl, „způsobem odpovídajícím mému úřadu svatého falah’da Ugaratu –“</p>
<p>„Kdy?“ zopakoval Toblakai a zachmuřil se.</p>
<p>„No, ehm, no – kapitáne Inašane, odpověz tomu barbarovi!“</p>
<p>Kapitán rychle zasalutoval a zašel k vojákům v táboře. S několika promluvil a oni v odpověď na jeho otázku krčili rameny. Nakonec se narovnal a promluvil důrazněji. Vojáci se začali mezi sebou dohadovat.</p>
<p>Toblakai zavrčel a ukázal na svého koně. „Zůstaň tady, Havoku. Nikoho nezabij.“ S tím došel na kraj příkopu.</p>
<p>Samar Dev zaváhala, pak se vydala za ním.</p>
<p>Ohlédl se po ní, když se zastavila vedle něj. „Tuto pevnost zteču sám, čarodějko.“</p>
<p>„To rozhodně,“ ujistila jej. „Chci jenom líp vidět.“</p>
<p>„Pochybuji, že tu bude něco k vidění.“</p>
<p>„Co máš v plánu, Toblakaji?“</p>
<p>„Jsem Karsa Orlong, Teblor. Znáš mé jméno a budeš ho používat. Pro ša’ik jsem byl Toblakai. Ona je mrtvá. Pro Leomana S cepy jsem byl Toblakai, a on už jako by byl mrtvý. Pro povstalce jsem byl –“</p>
<p>„No dobře, chápu. Jenom mrtví nebo skoro mrtví lidé ti říkali Toblakai, ale měl bys vědět, že jen díky tomu jménu nehniješ po zbytek života v palácových kobkách.“</p>
<p>„To štěně na bílém koni je hlupák. Zlomil bych ho jednou rukou –“</p>
<p>„Ano, nejspíš zlomil. A co jeho vojsko?“</p>
<p>„Víc hlupáků. Domluvil jsem, čarodějko. Buď svědkem.“</p>
<p>Byla.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Karsa slezl do příkopu. Suť, polámané zbraně, kameny používané k ostřelování hradeb a seschlá těla. Po skalách pobíhaly ještěrky a kápové můry stoupaly jako bledé lístky zachycené stoupavým proudem. Došel pod železná vrata. I se svou výškou stěží dosáhl na úzkou římsu před nimi. Prohlédl si trosky mostu kolem sebe a začal kameny skládat na sebe. Z větších úlomků si vyrobil schody.</p>
<p>Konečně byl spokojený. Vytáhl meč, vyšplhal po schodech a ocitl se před širokým, nýtovaným zamykacím mechanismem. Popadl kamenný meč oběma rukama a vsunul hrot do škvíry v místě, za nímž podle něj musel být zámek. Počkal, až měl pozici rukou a meče uloženou v hlavě, zvedl meč a couvl, kam až na provizorní plošině ze suti mohl. Rozmáchl se.</p>
<p>Čepel narazila přesně, nerozbitné chalcedonové ostří zajelo do škvíry mezi křídly vrat. Pohyb skončil ve chvíli, kdy to křuplo, jak se čepel zasekla do železné závory na druhé straně. Karsovi projel náraz až do ramen.</p>
<p>Zabručel, počkal, až bolest poleví, a pak se skřípěním kovu zbraň vytáhl. Znovu se rozpřáhl. Tentokrát cítil i slyšel, jak závora praskla.</p>
<p>Uvolnil meč a opřel se ramenem do dveří. Něco s hlasitým zařinčením spadlo a dveře se rozletěly.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Na druhé straně příkopu Samar Dev vykulila oči. Právě viděla něco… neobyčejného.</p>
<p>Přistoupil k ní kapitán Inašan. „Sedm svatých nás chraň,“ zašeptal. „Právě se prosekal železnými vraty.“</p>
<p>„Ano, to udělal.“</p>
<p>„Musíme…“</p>
<p>Ohlédla se po něm. „Co musíme, kapitáne?“</p>
<p>„Musíme ho dostat z Ugaratu. A to co nejdřív.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Tma v trychtýři za vraty – šikmé stěny, skluzy a střílny. Nějaký mechanismus spustil klenutý strop a zúžil stěny – viděl, že visí na šířku prstu od sebe a nad dlážděnou podlahou. Dvacet vražedných kroků k vnitřní bráně, a ta brána byla otevřená.</p>
<p>Karsa nastražil uši, ale neslyšel nic. Vzduch hořce páchl. Zadíval se na střílny. Byly tmavé, prostory za nimi neosvětlené.</p>
<p>S mečem připraveným v rukou vstoupil do tvrze.</p>
<p>Ze skluzů nepadal horký písek, ze střílen nelátaly šipky ani se nelil vroucí olej. Došel k bráně. Nádvoří za ní ze třetiny zalévalo jasné sluneční světlo. Prošel bránou a podíval se nahoru. Skála byla opravdu vydlabaná – nad hlavou měl obdélník modré oblohy a v rohu žhoucí slunce. Všechny čtyři stěny byly terasovité, s opevněnými podestami a balkony a bezpočtem oken. Rozeznal i dveře na balkonech, některé otevřené, jiné zavřené. Na stěně naproti sobě napočítal dvaadvacet podlaží, osmnáct nalevo, sedmnáct napravo a za sebou – na vnější zdi – dvanáct uprostřed a dalších šest v nástavbách po stranách. Bylo to hotové město. A vypadalo bez života.</p>
<p>Jeho pozornost poutala zející jáma ve stínu v rohu nádvoří. Dlažební kameny byly vyzdvižené a naházené na hromadu vedle, zřejmě jakási vykopaná šachta sahající k základům. Přistoupil blíž.</p>
<p>Kopáči odklidili těžké kameny nad podložní skálou. Ta však tvořila jen závěrný kámen asi loket dlouhý, zakrývající vyhloubenou podzemní komoru. Která smrděla. Dolů vedl dřevěný žebřík.</p>
<p>Karsa usoudil, že to bude provizorní jímka, protože obléhatelé nejspíš ucpali kanály ústící do příkopu v naději, že vyvolají mor či něco podobného. Zápach rozhodně naznačoval, že byla používána jako latrína. Ale k čemu ten žebřík?</p>
<p>„Tihle Malažané mají divné zájmy,“ zamumlal si pro sebe. Z meče cítil rostoucí napětí – připoutaní duchové Bairota Gilda a Deluma Thorda najednou zneklidněli. „Nebo náhodný objev,“ dodal. „Před tím mě varujete, spříznění duchové?“</p>
<p>Prohlížel si žebřík. „Jak říkáte, bratři, už jsem vlezl do horšího.“ Vrátil meč do pochvy a slezl dolů.</p>
<p>Stěny byly pomazané výkaly, žebřík však byl naštěstí čistý. Slezl kolem rozbité kamenné skořápky a tu trochu čerstvého vzduchu, jež sem pronikla, překonával hutný smrad. Bylo tu však něco víc než jen lidské odpadky. Něco jiného…</p>
<p>Karsa se dostal až dolů a čekal, po kotníky v hovnech a kalužích chcanků, než se mu zrak přizpůsobí šeru. Konečně rozeznal kulaté kamenné stěny. Na kamenech byly vodorovné vlny, avšak jinak byly stěny nezdobené. Takže úlová hrobka ve stylu, jaký Karsa dosud neviděl. Například byla příliš velká a nebyly tu žádné plošiny či sarkofágy. Žádná pohřební výbava, žádné nápisy.</p>
<p>Nikde neviděl formální vstup či dveře. Pročvachtal splašky, aby se mohl podívat zblízka, a málem upadl, když došlápl na neviditelnou římsu – ocitl se na vyvýšeném pódiu, sahajícím téměř ke stěnám. Couvl a římsu obešel. Cestou objevil šest potopených železných hrotů, zaražených po trojicích hluboko do kamene. Hroty byly masivní, silnější než jeho zápěstí.</p>
<p>Vrátil se doprostřed a zastavil se kousek od žebříku. Kdyby si lehl tak, aby měl prostřední hrot z trojice pod hlavou, a natáhl ruce, nedosáhl by na krajní dva. Kdyby byl o polovinu vyšší, možná by se mu to podařilo. Pokud tu tedy bylo něco přikovaného, muselo to být obrovské.</p>
<p>A naneštěstí hroty zřejmě selhaly –</p>
<p>Lehký pohyb v hustém, páchnoucím vzduchu, stín zakrývající slabé světlo pronikající shora. Karsa sáhl po meči.</p>
<p>Kolem zad se mu sevřela obrovská ruka, do každého ramene mu zajel dráp, další dva pod žebra a jeden větší mu skončil vepředu pod levou klíční kostí. Prsty se sevřely a zvedlo ho to přímo vzhůru. Žebřík jen proletěl kolem. Meč měl přimáčknutý na záda. Natáhl ruce a sevřel šupinaté zápěstí silnější než jeho paže.</p>
<p>Vyletěl dírou po závěrném kameni a tahání a škubání ve svalech mu prozradilo, že bestie šplhá po stěně jámy, obratná jako bhok’aral. Přes ruku mu sklouzlo cosi těžkého a šupinatého.</p>
<p>Ocitl se na jasném slunečním světle.</p>
<p>Bestie přehodila Teblora přes nádvoří. Přistál tvrdě a klouzal. Narazil na hradbu tvrze.</p>
<p>Vyplivl krev a měl pocit, že nemá na svém místě snad jedinou kost v zádech. Vyškrábal se na nohy a vrávoral, dokud se nedokázal opřít o sluncem rozpálený kámen.</p>
<p>Vedle jámy stála plazí příšera, dvounohá, s příliš dlouhými a mohutnými pažemi, takže drápy škrábala o dlažbu. Sice měla tlustý ocas, ale jen zakrnělý. Širokou tlamu měla vyplněnou do sebe zapadajícími řadami jako dýka dlouhých tesáků, nad tím rozšířené lícní kosti a hluboko zapadlé oči, lesknoucí se jako vlhké oblázky na pláži, chránily nadočnicové oblouky. Plochou, protaženou lebku rozděloval na dvě poloviny pilovitý hřeben, světle žlutý nad šedozelenou kůží. Nestvůra byla o polovinu vyšší než Toblakai.</p>
<p>Nehybná jako socha si ho prohlížela a z drápů levé ruky jí kapala krev.</p>
<p>Karsa se zhluboka nadechl, vytáhl meč a odhodil ho stranou.</p>
<p>Tvor zvláštně cukl hlavou do strany a zaútočil. Předkláněl se a odrážel se mohutnýma zadníma nohama.</p>
<p>A Karsa mu letěl vstříc.</p>
<p>Očividně to byla nečekaná reakce. Dostal se za drásající ruce a pod cvakající čelisti. Prudce zvedl hlavu a tvrdě příšeře narazil do čelisti. Vzápětí se sklonil, sáhl jí pravou rukou mezi nohy a popadl ji za pravou nohu. Ramenem udeřil do břicha a sepjal ruce za chycenou nohou. Jak se narovnával a zabral, zařval. Dokázal nestvůru zvednout, až vrávorala na jedné noze.</p>
<p>Do zad mu udeřily drápy, rvaly medvědí kožešinu a surově mu ničily maso. Karsa přesunul pravou nohu za levou nohu bestie a tvrdě zatlačil. Obluda se zřítila a zapraskaly kosti. Švihla ocasem a zasáhla Karsu do břicha. Tomu vyletěl vzduch ze všech čtyř plic. Odletěl stranou a při pádu nechal většinu kůže z pravého ramene a kyčle na kameni, po němž sklouzl další čtyři kroky –</p>
<p>Přes okraj jámy. Narazil na hranu závěrného kamene, ulomil z něj další kus a přistál na břiše v kaluži splašků v hrobce. Kolem něj se sypaly kamínky.</p>
<p>Zvedl se a stočil se do polosedu. Plival ohavnou tekutinu a zároveň se snažil dostat vzduch do plic. Kašlal, dávil se a plazil se pryč od díry nad sebou.</p>
<p>Konečně se mu podařilo pořádně nadechnout. Otřepal ze sebe břečku a zadíval se na paprsek světla dopadající dolů kolem žebříku. Nestvůra nešla za ním… nebo ho neviděla padat.</p>
<p>Vstal a vrátil se k žebříku. Podíval se nahoru. Viděl jen sluneční světlo.</p>
<p>Šplhal. Když se dostal k okraji jámy, zpomalil a povytáhl se, jen aby viděl. Stvoření nebylo nikde v dohledu. Rychle se vyškrábal z jámy. Znovu si odplivl, otřepal se a zamířil ke vstupu do tvrze. Zpoza příkopu neslyšel žádný křik, z čehož usoudil, že tvor se tím směrem nevydal. Takže zbývala samotná tvrz.</p>
<p>Dvoukřídlé dveře byly otevřené. Vstoupil do rozlehlé komnaty s dlaždicemi na podlaze a stěnami pokrytými přízraky dávno vybledlých fresek.</p>
<p>Na podlaze byly rozházené kusy poničené zbroje a útržky oděvů zatvrdlé krví. Vedle stála holínka, z níž trčely dvě kosti.</p>
<p>Naproti sobě měl další dveře. I tyto byly vyražené a roztřískané. Karsa se k nim vydal. Strnul, když ze šera za nimi zaslechl škrábání drápů. Zleva, poblíž vchodu. Couvl deset kroků a vyrazil. Proletěl dveřmi. Za ním máchly pracky a zaslechl i rozčilené zasyčení – ve chvíli, kdy narazil na nízký divan, od něhož se odrazil na nízký stůl. Dřevěné nohy pod jeho váhou praskly. Kutálel se dál, odmrštil vysokou židli a sjel na koberec. Dupot a cvakání drápů sílily, jak se zrůda přibližovala.</p>
<p>Karsa skrčil nohy pod sebe, vrhl se do strany a znovu unikl ostrým drápům. Skončil u další židle, tentokrát skutečně masivní. Popadl ji za nohy a strčil ji tvorovi do cesty – a ten vyskočil. Židle ho zasáhla do natažených nohou a odstrčila mu je stranou. Zvíře dopadlo na zem, narazilo si hlavu a všude létaly rozbité dlaždice.</p>
<p>Karsa ho kopl do krku. Zvíře ho koplo do prsou, a on znovu letěl dozadu a přistál na odhozené přílbě, která se překulila a poslala ho dál až ke zdi. V prsou mu vybuchla bolest. Pomalu se škrábal na nohy.</p>
<p>Zvíře dělalo totéž, pomalu se zvedalo, kývalo hlavou a lapalo po dechu, přičemž chrčivě kašlalo.</p>
<p>Karsa po něm skočil. Popadl ho za pravé zápěstí, sklonil se pod ně a při pohybu mu zkroutil paži. Znovu se otočil a kroutil paží, až vyletěla z ramenního kloubu. Tvor zavřískl.</p>
<p>Karsa mu vylezl na záda a bušil pěstmi do lebky. Každá rána otřásla zvířeti kostmi. Zuby mu cvakaly, hlava se skláněla a zase se vymrštila přímo do další rány. Vrávoralo pod Karsovou váhou, pravá ruka mu bezvládně visela a levou se pokoušelo dosáhnout na záda a útočníka shodit. Přitom se potácelo po místnosti.</p>
<p>Karsa do něj dál bušil, obě ruce zmrtvělé nárazy. Konečně lebka praskla.</p>
<p>Zachrčení – nebyl si jistý, zda chrčel on či nestvůra – a pak se tvor zhroutil a převalil se.</p>
<p>Většina jeho váhy se na okamžik ocitla mezi Karsovými stehny, a on zařval a zaťal svaly v nohou, aby se mu pilovitý hřeben nedostal k moudí. Poté se plaz převrátil na bok a přimáčkl mu pod sebou levou nohu. Karsa ho popadl kolem zmítajícího se krku.</p>
<p>Tvor se koulel dál a uvolnil si levou ruku. Švihl jí nahoru a dozadu a zaťal drápy Karsovi do levého ramene. S přívalem síly ze sebe Toblakaje strhl a poslal ho mezi trosky rozbitého stolu.</p>
<p>Karsa zašmátral a našel nohu od stolu. Zvedl se a vší silou praštil nestvůru do natažené paže. Dřevo se roztříštilo a zvíře s vřísknutím ucuklo. A znovu se zvedlo.</p>
<p>Karsa zaútočil. A dostal kopanec do prsou. Zalila ho temnota.</p>
<p>Otevřel oči. Šero. Ticho. Zápach výkalů, krve a sedajícího prachu. Se zasténáním se posadil.</p>
<p>Vzdálené zapraštění. Někde nahoře.</p>
<p>Rozhlédl se kolem sebe, až zahlédl boční dveře. Vstal a kulhal k nim. Za nimi byla široká chodba vedoucí ke schodišti.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Co je to za křik, kapitáne?“</p>
<p>„Nevím jistě, falah’de.“</p>
<p>Samar Dev přimhouřila v jasném světle oči a podívala se na vojáka vedle sebe. Od chvíle, kdy Toblakai prorazil železnými dveřmi, něco si pro sebe mumlal. Jeho soukromý monolog se zřejmě soustředil na kamenné meče, železo a zámky, což pravidelně prošpikovával vybranými kletbami. A také opakoval, že obrovský barbar musí z Ugaratu zmizet. Samar Dev si otřela pot z čela a znovu se zadívala na vchod do tvrze. Pořád nic.</p>
<p>„Vyjednávají,“ hádal falah’d, ošívající se v sedle. Sluhové stojící vedle něj mávali velkými papyrovými vějíři, aby milovaného vládce Ugaratu ochladili.</p>
<p>„Znělo to jako křik, ó svatý,“ poznamenal kapitán Inašan po chvíli.</p>
<p>„V tom případě je to bojovné vyjednávání, kapitáne. Co jiného by jim mohlo trvat tak dlouho? Kdyby všichni zemřeli hladem, ten barbar by se byl vrátil. Pokud tam ovšem není kořist. Cha, mýlím se? Nemyslím! Nakonec to je divoch. Odříznutý z vodítka ša’ik, že? Proč nezemřel při její obraně?“</p>
<p>„Pokud jsou příběhy pravdivé,“ ozval se Inašan znepokojeně, „ša’ik o souboj s pobočnicí usilovala, falah’de.“</p>
<p>„To je příliš praktické. Vyprávějí o tom přeživší, ti, kteří ji opustili. Tento Toblakai mě nepřesvědčil. Je příliš hrubý.“</p>
<p>„Ano, falah’de,“ přitakal Inašan. „To je.“</p>
<p>Samar Dev si odkašlala. „Svatý, v Moravalské tvrzi žádná kořist není.“</p>
<p>„Jak si můžeš být tak jistá, čarodějko?“</p>
<p>„Je to starobylá stavba, starší než samotný Ugarat. Pravda, občas se dělaly nějaké úpravy – těm starým mechanismům jsme nikdy nerozuměli, falah’de, a dodnes jim nerozumíme. Zůstalo nám z nich jen pár kousků. Všechny fragmenty jsem důkladně prostudovala a hodně jsem zjistila –“</p>
<p>„Teď mě nudíš, čarodějko. Pořád jsi mi nevysvětlila, proč tam není žádná kořist.“</p>
<p>„Je mi líto, falah’de. Abych ti tedy odpověděla, tvrz mockrát prozkoumali a nikdy tam nenašli nic cenného kromě těch rozebraných strojů –“</p>
<p>„Bezcenné harampádí. Dobrá, barbar tedy neloupí. Vyjednává se špinavými, zlými Malažany – před nimiž budeme muset znovu pokleknout. Zbabělí vzbouřenci z Raraku mě zradou donutili k ponížení. Dnes se člověk nemůže spolehnout na nikoho.“</p>
<p>„Zřejmě ne, falah’de,“ zamumlala Samar Dev.</p>
<p>Inašan po ní loupl okem.</p>
<p>Samar si znovu otřela pot z čela.</p>
<p>„Ach!“ zvolal falah’d náhle. „Já se roztékám!“</p>
<p>„Počkat!“ štěkl Inašan. „Co to bylo za řev?“</p>
<p>„Nejspíš někoho znásilňuje.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Našel plaza, jak kulhá chodbou, kývá hlavou ze strany na stranu a vráží do stěn. Rozběhl se za ním.</p>
<p>Zvíře ho muselo zaslechnout, protože se otočilo a se syčením vycenilo zuby. Karsa odrazil ruku s drápy a vrazil mu koleno do břicha. Plaz se prudce předklonil a hřebenem na hrudi udeřil Karsu do pravého ramene. Ten mu zaryl palec do levého podpaždí, kde našel kůžičku jemnou jako jelenice. Prorazil kůži a zajel do masa, ohnul prst kolem šlach a zabral.</p>
<p>Ze strany se mu o hlavu otřely jako dýka ostré zuby a odřízly kus kůže. Do pravého oka mu vhrkla krev. Zabral silněji a vrhl se zpět.</p>
<p>Zvíře letělo s ním. Karsa se stočil a jen tak tak zabránil tomu, aby dopadlo na něj. Byl dost blízko, aby viděl nepřirozené roztažení žeber při nárazu.</p>
<p>Plaz se pokoušel vstát, avšak Karsa byl rychlejší. Znovu se mu usadil na zádech a zabušil pěstmi do lebky. S každým úderem třískla dolní čelist do podlahy. Karsa cítil, jak se mu pod pěstmi prohýbají lebeční kosti. Tloukl dál.</p>
<p>Po chvíli zpomalil. Uvědomil si, že zvíře pod ním se už nehýbá, hlavu má rozpláclou na podlaze a s každým nárazem pěsti se mu rozšiřuje víc a víc. Kolem těla se šířily tekutiny. Karsa přestal mlátit, roztřeseně, bolavě se nadechl a zadržel dech proti náhlým vlnám temnoty dunícím v jeho mozku. Nakonec dlouze vydechl. Vyplivl další krvavý hlen na roztřískanou hlavu mrtvého plaza.</p>
<p>Zvedl hlavu a zamračeně se rozhlížel. Napravo byly dveře. V místnosti za nimi viděl dlouhý stůl a židle. Se zaúpěním se pomalu zvedl a odklopýtal do místnosti.</p>
<p>Na stole stál džbán vína a poháry ve dvou řadách po celé délce, vždy před každou židlí jeden. Karsa je smetl ze stolu, popadl džbán a lehl si na špinavé dřevo. Zadíval se na strop, kam někdo namaloval panteon neznámých bohů, kteří teď na něj shlíželi. Všichni do jednoho měli posměšný výraz.</p>
<p>Karsa si přitiskl ukousnutý kus kůže zpátky na spánek a zaškaredil se na strop. A zvedl džbán k ústům.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Požehnaně chladný vítr, jakmile se slunce sklonilo k obzoru. A také ticho, po tom posledním zařvání. Někteří z vojáků stojících zvonění za zvoněním omdleli. Staral se o ně jediný otrok, jehož falah’d uvolnil ze svého doprovodu.</p>
<p>Kapitán Inašan už nějakou dobu vybíral oddíl, který hodlal vést do tvrze.</p>
<p>Falah’d si nechával masírovat chodidla a omývat je mátovými lístky, jež otroci žvýkali spolu s olejem. „Trvá ti to moc dlouho, kapitáne!“ zavolal. „Podívej se na toho démonického koně, jak nás pozoruje! Než dobudete tvrz, bude tma!“</p>
<p>„Už přinášejí pochodně, falah’de,“ opáčil Inašan. „Jsme téměř připravení.“</p>
<p>Jeho neochota byla téměř komická. Samar Dev se mu neodvažovala podívat do očí, ne po tom, jaký výraz její mrknutí prve vyvolalo.</p>
<p>Výkřik z tábora obléhatelů.</p>
<p>Objevil se Toblakai a po provizorních schodech slezl od brány. Samar Dev s Inašanem přistoupili k příkopu, právě když se vynořoval. Medvědí kožešinu měl na cáry a ztmavlou od krve. Kolem hlavy si ovázal pruh látky, který mu na spánku přidržoval kus odtržené kůže. Většinu šatů měl servanou a trup plný škrábanců a vpichů. A byl pokrytý hovny.</p>
<p>„Toblakaji! Šlo vyjednávání dobře?“ trucovitě se za nimi ptal falah’d.</p>
<p>„Předpokládám, že tam žádní Malažané nezůstali,“ dodal tiše Inašan.</p>
<p>Karsa Orlong se zamračil. „Žádné jsem neviděl.“ Prošel kolem nich.</p>
<p>Samar Dev se otočila a ucukla, když uviděla jeho poničená záda. „Co se tam stalo?“ vyhrkla.</p>
<p>Pokrčil rameny, až strčil do kamenného meče, jejž měl pověšený na zádech. „Nic důležitého, čarodějko.“</p>
<p>Aniž by zpomalil či se otočil, pokračoval dál.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Šmouha světla daleko na jihu, jako shluk umírajících hvězd na obzoru, označovala město Kajhúm. Prach po bouři z minulého týdne se již usadil a noční obloha byla jasně ozářená dvěma pruhy Cest Propasti. Corabb Bhilan Thenu’alas slyšel, že podle některých učenců ty široké cesty nejsou nic jiného než hvězdy, nahloučené v nespočetném množství, avšak on věděl, že to je hloupost. Nemohlo to být nic jiného než nebeské cesty, stezky, po nichž kráčejí draci z hlubin a starší bohové a kováři se slunci místo očí, vykovávající hvězdy k životu, a světy obíhající kolem hvězd jsou prostě jen okuje, struska z výhní, bledé a rozmazané, na nichž se hemží tvorové vyšňoření ješitností.</p>
<p>Vyšňoření ješitností. To kdysi řekl jeden starý věštec, a Corabbovi se ta slova z nějakého důvodu usadila v hlavě a nechávala ho, aby si je čas od času vytáhl a hrál si s nimi. Jeho vnitřní oko přitom svítilo úžasem. Lidé to dělávali, ano. Viděl je při tom zas a znovu. Jako ptáci. Posedlí vlastní důležitostí, považující se za vysoké, vysoké jako noční obloha. Ten věštec byl génius, že viděl tak jasně a že to vyjádřil dvěma prostými slovy. Ne že by ješitnost byla jednoduchá věc, a Corabb si vzpomínal, že se musel jedné stařeny zeptat, co to znamená, a ona se zachechtala, sáhla mu pod halenu a zatahala ho za pyj, což bylo nečekané a bez ohledu na instinktivní reakci i nevítané. Vzpomínku doprovázela vlna mírných rozpaků. Plivl do ohně před sebou.</p>
<p>Leoman S cepy seděl naproti němu, vodní dýmku nacpanou vínem napuštěným durhangem vedle sebe, mezi tenkými rty náustek z tvrdého dřeva, vyřezaný do podoby ženské bradavky a nabarvený nafialovo, aby byla podoba věrnější. Oči se mu ve světle ohně temně rudě leskly, víčka měl přivřená a pohled zdánlivě upíral na tančící plamínky.</p>
<p>Corabb si našel kus dřeva dlouhý jako jeho ruka, lehký jako ženský dech – což mu prozradilo, že uvnitř žije slimák birit – a vydloubl ho špičkou nože. Slimák se kroutil na hrotu a právě to mu nešťastně připomnělo debakl s jeho pyjem. Mrzutě překousl slimáka a jal se žvýkat. Do vousů mu stékaly šťávy. „A,“ pronesl s plnou pusou, „jikrnáč. Samá chuť.“</p>
<p>Leoman vzhlédl a natáhl kouř. „Docházejí nám koně,“ utrousil.</p>
<p>Corabb polkl. Druhá polovina slimáka se dosud svíjela na špičce nože a vlákna růžových vajíček z něj visela jako maličké perly. „Zvládneme to, veliteli,“ odtušil, slízl jikry a strčil si do úst i zbytek slimáka. Dožvýkal a polkl. „Čtyři dny, pět, myslím.“</p>
<p>Leomanovi se zajiskřily oči. „Takže to víš.“</p>
<p>„Kam jdeme? Ano.“</p>
<p>„Víš proč?“</p>
<p>Corabb hodil kus dřeva do ohně. „Y’Ghatan. První Svaté město. Kde zradou zahynul Dassem Ultor, buď prokleto jeho jméno. Y’Ghatan, nejstarší město na světě. Postavené na kovárně kováře z Propasti, přímo na jeho kostech. Sedm Y’Ghatan, sedm velkých měst značících věky, které jsme zažili. To poslední se krčí na kostech ostatních šesti. Město olivových hájů, město sladkých olejů –“ odmlčel se a zamračil se. „Jak zněla tvá otázka, veliteli?“</p>
<p>„Proč.“</p>
<p>„Aha, jistě. Jestli vím, proč jsi vybral Y’Ghatan? Protože přivoláváme obléhání. A dobýt to město je těžké. Hloupí Malažané při pokusech zdolat jeho hradby vykrvácejí. Přidáme jejich kosti k ostatním, ke kostem Dassema Ultora –“</p>
<p>„On tam nezemřel, Corabbe.“</p>
<p>„Cože? Ale svědkové –“</p>
<p>„Jeho zranění, ano. Jeho vraždy… pokusu o ni. Nicméně, příteli, první meč nezemřel, on žije dál.“</p>
<p>„Tak kde tedy je?“</p>
<p>„Na tom nezáleží. Měl by ses ptát: <emphasis>Kdo je? </emphasis>Na to se zeptej, Corabbe Bhilane Thenu’alas, a já ti dám odpověď.“</p>
<p>Corabb se nad tím zamyslel. I když Leoman S cepy plaval v durhangovém kouři, stále na něj byl příliš chytrý. Bystrý, viděl vše, co Corabbovi unikalo. Byl to největší velitel, jakého kdy Sedmiměstí zrodilo. Byl by porazil i Coltaina. Čestně. A být po jeho, byl by rozdrtil pobočnici Tavore a poté i Dujeka Jednorukého. Došlo by ke skutečnému osvobození celého Sedmiměstí, a odsud by se vzpoura proti té prokleté říši šířila dál, až by jařmo shodili všichni. To byla skutečná tragédie, skutečná tragédie. „Požehnaný Dessembrae nás pohání…“</p>
<p>Leoman vykašlal oblak kouře. Předklonil se a stále kašlal.</p>
<p>Corabb popadl měch s vodou a hodil ho vůdci do rukou. Ten konečně popadl dech a zhluboka se napil. Mocně si vzdychl a zakřenil se. „Jsi úžasný, Corabbe Bhilane Thenu’alas! Abych ti odpověděl, rozhodně doufám, že ne!“</p>
<p>Corabba se zmocnil smutek. „Utahuješ si ze mě, veliteli,“ podotkl.</p>
<p>„Ale vůbec ne, ty Oponn požehnaný šílence – můj jediný příteli, který ještě dýchá – vůbec ne. To ten kult, víš. Pán tragédií. Dessembrae. To je Dassem Ultor. Nepochybuju, že to chápeš, ale vezmi si tohle – aby mohl existovat kult, náboženství s kněžími a tak, musí existovat i bůh. Živoucí bůh.“</p>
<p>„Dassem Ultor ascendoval?“</p>
<p>„Myslím si to, ačkoliv je to zdráhavý bůh. Odmítavý, jako Anomander Dlouhý vlas z Tiste Andii. A tak se toulá, věčně na útěku a možná i věčně na lovu.“</p>
<p>„Za čím?“</p>
<p>Leoman zavrtěl hlavou. Pak řekl: „Y’Ghatan. Ano, příteli. Tam se jim postavíme a to jméno bude pro Malažany navěky prokletím, prokletím, které jim zhořkne na jazyku.“ Najednou mu pohled ztvrdl. „Jsi se mnou? Bez ohledu na to, co přikážu, jaké šílenství mě zdánlivě posedne?“</p>
<p>Něco ve vůdcově pohledu Corabba vyděsilo, přesto přikývl. „Jsem s tebou, Leomane S cepy. O tom nepochybuj.“</p>
<p>Trpký úsměv. „Nebudu tě brát za slovo. Ale stejně ti za tvá slova děkuju.“</p>
<p>„Proč o mně pochybuješ?“</p>
<p>„Protože jen já vím, co hodlám udělat.“</p>
<p>„Povídej.“</p>
<p>„Ne, příteli. Je to jen moje břemeno.“</p>
<p>„Ty nás vedeš, Leomane S cepy. My jdeme za tebou. Jak říkáš, neseš nás na svém hřbetě všechny. My jsme váhou historie, svobody, a přece se neohýbáš –“</p>
<p>„Ach, Corabbe…“</p>
<p>„Říkám jen, co je známo, ale nikdy nebylo vysloveno nahlas, veliteli.“</p>
<p>„V mlčení je milosrdenství, příteli. Ale nevadí. Stalo se, promluvil jsi.“</p>
<p>„Dál jsem ti ublížil. Omlouvám se, Leomane S cepy.“</p>
<p>Leoman se znovu napil z měchu a plivl do ohně. „Víc o tom nemusíme mluvit. Y’Ghatan. To bude naše město. Čtyři pět dní. Právě uplynulo období drcení, správně?“</p>
<p>„Oliv? Ano, dorazíme, právě když se hájovníci shromáždí. Bude tam tisíc kupců a dělníci na cestě vedoucí k pobřeží budou vsazovat nové kameny. A hrnčíři, bednáři, vozkové a karavany. Vzduch zezlátne prachem a bude poprášený zlatem –“</p>
<p>„Jsi skutečný básník, Corabbe. Kupci a jejich najatí strážci. Pověz, skloní se přede mnou, co myslíš?“</p>
<p>„Budou muset.“</p>
<p>„Kdo je tamním falah’dem?“</p>
<p>„Vedor.“</p>
<p>„Který?“</p>
<p>„Ten s kuním ksichtem, Leomane. Jeho bratra s rybím ksichtem našli mrtvého v milenčině posteli. Děvka nebyla k nalezení, ale nejspíš je bohatá a někde se skrývá, nebo leží v mělkém hrobě. Mezi falah’dan je to otřepaný příběh.“</p>
<p>„A jsme si jistí, že bude Vedor dál stát proti Malažanům?“</p>
<p>„Zatím se k nim nemohla dostat žádná flotila ani armáda. To víš sám, Leomane S cepy.“</p>
<p>Muž pomalu kývl, oči opět upřené do plamenů.</p>
<p>Corabb vzhlédl k noční obloze. „Jednoho dne,“ prohodil, „půjdeme po Cestách do Propasti. A staneme se svědky všech divů vesmíru.“</p>
<p>Leoman zvedl zrak. „Kde jsou hvězdy husté jako žíly?“</p>
<p>„Jsou to cesty, Leomane. Přece nevěříš těm šíleným učencům?“</p>
<p>„Všichni učenci jsou šílení, pravda. Neříkají nic, čemu by se dalo věřit. Tedy cesty. Ohnivé stezky.“</p>
<p>„Samozřejmě,“ pokračoval Corabb, „to bude až za mnoho let…“</p>
<p>„Jak říkáš, příteli. Teď se pojďme vyspat.“</p>
<p>Corabb vstal, zapraskalo mu v kostech. „Kéž se ti dnes v noci zdá o slávě, veliteli.“</p>
<p>„O slávě? Aha, ano, příteli. O naší ohnivé stezce…“</p>
<p>„Jej, z toho slimáka mi je špatně od žaludku. Byl to jikrnáč.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Ten parchant míří k Y’Ghatan.“</p>
<p>Seržant Struna se podíval na Flašku. „Přemejšlel jsi, viď? To není dobrý, vojáku. Vůbec to není dobrý.“</p>
<p>„Nemůžu si pomoct.“</p>
<p>„To je ještě horší. Teď na tebe budu muset dohlídnout.“</p>
<p>Koryk se snažil vdechnout život do uhlíků z minulé noci. Najednou zakašlal, protože vdechl oblak popela. Ucukl a se slzícíma očima lapal po dechu.</p>
<p>Smíška se zachechtala. „Moudrej chlap z plání to zase dokázal. Ty jsi spal, Koryku, ale měla bych ti říct, že Smola se na ten oheň vychcal.“</p>
<p>„Cože!?“</p>
<p>„Ona lže,“ hlásil Smola, dřepící u svého tlumoku, na němž si opravoval popruh. „Ale bylo to pěkný. Měl ses vidět, jak se tváříš, Koryku.“</p>
<p>„Jak by mohl, s tou bílou maskou, co nosí? Neměl bys do toho popela malovat čáry smrti, Koryku? Copak tohle Setiové nedělají?“</p>
<p>„Jenom když jdou do bitvy, Smíško,“ vysvětloval seržant. „A už stačilo, ženská. Jsi stejně hrozná jako ten zatracenej hengskej čokl. Včera v noci hryzl jednoho Chundryla do kotníku a odmítal ho pustit.“</p>
<p>„Doufám, že ho propíchli,“ zabručela Smíška.</p>
<p>„Ani náhodou. Křivák hlídal. A vůbec, musel sehnat Temula, aby mu vypáčil tlamu. Chci říct, Smíško, že nemáš záchlumskýho kraváckýho psa, aby ti hlídal záda, tak čím míň se budeš do lidí strefovat, tím líp na tom budeš.“</p>
<p>Nikdo se nezmínil o noži, který Korykovi minulý týden skončil v noze.</p>
<p>Do tábora se přiloudal Sépie. Našel si po ránu oddíl, který už uvařil jakýsi ohavně páchnoucí čaj, a nyní usrkával z cínového pohárku. „Jsou tady,“ ohlásil.</p>
<p>„Kdo?“ zajímala se Smíška.</p>
<p>Seržant se opět usadil a opřel se o tlumok. „Tak jo, lidi,“ začal a povzdechl si. „Mašírování se odkládá. Pomozte někdo Korykovi s tím ohněm – budeme mít opravdickou snídani. Sépie vaří.“</p>
<p>„Já? No dobře, ale nenadávejte mi.“</p>
<p>„Za co?“ opáčil Struna s nevinným úsměvem.</p>
<p>Sépie přistoupil k ohništi a sáhl do vaku. „Mám tu trochu prášku do žíhače –“</p>
<p>Všichni se rozprchli, včetně Struny. Najednou byl Sépie zcela sám a zmateně se ohlížel na ostatní vojáky, kteří byli všichni nejméně patnáct kroků od něj. Zamračil se. „Jen zrníčko, dvě, víc ne. Copak si myslíte, že jsem blázen?“</p>
<p>Všichni se podívali na Strunu, jenž pokrčil rameny. „Instinktivní reakce, Sépie. Divím se, že na to ještě nejsi zvyklej.“</p>
<p>„Jo? A jak to, že tys vocaď zmizel první, Šume?“</p>
<p>„Kdo to může vědět líp než já?“</p>
<p>Sépie si dřepl k ohništi. „Jsem fakt zdrcenej,“ mumlal si. Vytáhl z vaku malé hliněné kolečko. Byl to hrací žeton pro deskovou hru zvanou vlny, což byla jeho oblíbená kratochvíle. Plivl na žeton a hodil ho na uhlíky. A rychle couvl.</p>
<p>Nikdo jiný se nepohnul.</p>
<p>„Hej,“ ozval se Koryk, „to nebyla <emphasis>opravdická </emphasis>figurka na vlny, že ne?“</p>
<p>Sépie se ohlédl. „Proč by ne?“</p>
<p>„Protože ty se pořád válejí kolem!“</p>
<p>„Jenom když prohrávám,“ odtušil sapér.</p>
<p>Z ohniště vyletěl popel a vyšlehly plameny. Sépie se vrátil a přihodil sušený trus. „Teď se o to někdo postarejte. Seženu, co se tady vydává za jídlo, a něco vymyslím.“</p>
<p>„Flaška má nějaký ještěrky,“ radila Smíška.</p>
<p>„Zapomeň na to,“ štěkl Flaška. „To jsou moji, ehm, kamarádi.“ Když se po něm všichni ostatní podívali, couvl.</p>
<p>„Kamarádi?“ podivil se Struna, poškrábal se na bradě a zaujatě si vojáka prohlížel.</p>
<p>„Copak,“ podivila se Smíška, „my ostatní jsme na tebe moc chytrý, Flaško? Všecky ty složitý slova, co používáme? A umíme přečíst ty klikatý čáry na hliněnejch a voskovejch tabulkách a svitcích? Teda až na Koryka, samozřejmě. Cejtíš se méněcennej, Flaško? Teda, nemyslím tělesně – to je bez debaty. Ale mentálně? To je tvůj problém?“</p>
<p>Flaška se na ni zle zamračil. „Toho budeš litovat, Smíško.“</p>
<p>„A, pošle na mě ty svoje ještěrčí kamarády! Pomoc!“</p>
<p>„Dost, Smíško,“ zavrčel varovně Struna.</p>
<p>Smíška vstala a prohrábla si rozpuštěné vlasy. „Půjdu si poklábosit s Bystroškou a Uru Helou. Bystra říkala, že před pár dny zahlídla Ohavníka Bredda. Chcípl mu kůň a on ho přinesl do tábora svýmu oddílu. Upekli si ho. Zůstaly jenom kosti.“</p>
<p>„Oddíl že snědl celýho koně?“ frkl Koryk. „A jak to, že jsem toho Ohavníka Bredda nikdy neviděl? Viděl ho vůbec někdo tady?“</p>
<p>„Já ano,“ opáčila Smíška.</p>
<p>„Kdy?“ chtěl vědět Koryk.</p>
<p>„Před pár dny. Mluvení s tebou mě nebaví. Vyhasl ti oheň.“ A odešla.</p>
<p>Seržant se pořád ještě tahal za vousy. „Bohové pod náma, musím si to ostříhat,“ zabručel.</p>
<p>„Ale ptáčata ještě nevylítly z hnízda,“ podotkl Sépie, usazující se s náručí potravin. „Kdopak sbíral hady?“ zajímal se a pustil věci na zem. Zvedl dlouhý, provazovitý předmět. „Smrděj –“</p>
<p>„To je vinnej ocet,“ vysvětloval Koryk. „Je to stará setijská pochoutka. Vinnej ocet maso uvaří, víš, když nemáš čas ho pomalu vyudit.“</p>
<p>„Ty snad zabíjíš hady?“ užasl Flaška. „Jsou užitečný, víš.“</p>
<p>Struna se zvedl. „Flaško, pojď se projít.“</p>
<p><emphasis>A hrome. Musím se naučit držet zobák. </emphasis>„Rozkaz, seržante.“</p>
<p>Přešli příkop a zamířili na rozrytý pás Lato Odhan, většinou rovný, zaprášený domov nejrůznějších kamenů, ne větších než lidská hlava. Někde daleko na jihozápadě stál Kajhúm, který odsud nebylo vidět, a za ním se zvedaly Thalaské hory, před staletími odlesněné a nyní zerodované jako vykotlané zuby. Jasně svítilo slunce, na obloze nebyl ani mráček a již bylo horko.</p>
<p>„Kde chováš ty ještěrky?“ chtěl vědět Struna.</p>
<p>„V šatech, aby nebyly na slunci, teda přes den. V noci pobíhají volně.“</p>
<p>„A ty s nima?“</p>
<p>Flaška kývl.</p>
<p>„To je užitečný nadání,“ poznamenal seržant a pokračoval, „zvlášť pro špehování. Samozřejmě ne nepřítele, ale všech ostatních.“</p>
<p>„Zatím. Chci říct, že k nepříteli jsme se nedostali dost blízko –“</p>
<p>„Já vím. Proto o tom zatím nikomu neříkej. A posloucháš pobočnici často? Teda od chvíle, kdy ses dozvěděl o pádu Paličů mostů?“</p>
<p>„Popravdě ani ne.“ Flaška zaváhal, přemýšlel, kolik toho může prozradit.</p>
<p>„Ven s tím, vojáku.“</p>
<p>„To ten Spár…“</p>
<p>„Perel.“</p>
<p>„Jo, ten, a ehm, velemág.“</p>
<p>„Rychlej Ben.“</p>
<p>„Správně, a teď je tady taky Tayschrenn –“</p>
<p>Struna Flašku popadl za ruku a otočil ho k sobě. „Ten odešel. Byl tu akorát na pár zvonění, a to už před tejdnem –“</p>
<p>„Jasně, ale to neznamená, že se nemůže každou chvíli vrátit, ne? A vůbec, tyhle mocný, děsivý mágové… jsem z nich nervózní.“</p>
<p>„Já jsem nervózní z <emphasis>tebe, </emphasis>Flaško!“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>Seržant se na něj zadíval. Pustil mu ruku a znovu vykročil.</p>
<p>„Kam jdeme?“ chtěl vědět Flaška.</p>
<p>„To pověz ty mně.“</p>
<p>„Tou cestou ne.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Ehm. Nil a Nether jsou hned za tím návrším.“</p>
<p>Struna vypustil několik přístavních nadávek. „Mistr Kápě nás vem! Poslouchej, vojáku, já na nic nezapomínám, jasný? Pamatuju si, jak jsi hrál kostky s Meanas a dělal panenky s mistrem Kápě a Špagátem. Zemní magie a mluvení s duchama – bohové pod náma, tolik se podobáš Rychlýmu Benovi, až se mi z toho ježej chlupy. No jo, všechno to máš od svý babičky – ale víš, já <emphasis>vím, </emphasis>kde Rychlej sebral svý nadání!“</p>
<p>Flaška se na něj zamračil. „Cože?“</p>
<p>„Jak to myslíš, <emphasis>cože?“</emphasis></p>
<p>„O čem to mluvíš, seržante? Úplně jsi mě popletl.“</p>
<p>„Rychlej může natáhnout z víc chodeb než všichni mágové, o jakejch jsem kdy slyšel. Možná kromě,“ dodal s rozčileným frknutím, „možná kromě <emphasis>tebe.“</emphasis></p>
<p>„Ale já ani nemám chodby rád!“</p>
<p>„Ne, jsi blízkej Nilovi a Nether, viď? Duchové a tak. Teda, když si zrovna nehraješ s mistrem Kápě a stínem!“</p>
<p>„Je to starší než chodby, seržante!“</p>
<p>„Tak ty takhle! Co tím myslíš?“</p>
<p>„Přece držby. Jsou tu držby. Nebo byly. Před chodbama. Je to stará magie, to mě bába naučila. Skutečně stará. A vůbec, změnil jsem na Nila s Nether názor. Mají něco za lubem a já to chci vidět.“</p>
<p>„A nechceš, aby oni viděli nás.“</p>
<p>Flaška pokrčil rameny. „Na to už je pozdě, seržante. Vědí, že tu jsme.“</p>
<p>„Dobře, tak nás veď. Ale chci, aby ses ukázal Rychlýmu Benovi. A chci vědět všechno o těch držbách, co o nich mluvíš.“</p>
<p><emphasis>Ne, nechceš. </emphasis>„Jistě.“ Rychlej Ben. Setkání. To je zlé. <emphasis>Možná bych mohl utýct. Ne, nebuď pitomec. Nemůžeš utýct, Flaško. </emphasis>Kromě toho, jaké nebezpečí hrozí z rozhovoru s velemágem? Vždyť neudělal nic špatného. Ne skutečně špatného. Aspoň ne nic, o čem by se mohl někdo dozvědět. <emphasis>Možná až na nějakýho slizkýho neřáda, jako je Rychlej Ben. Do Propasti, co když zjistí, kdo kráčí v mém stínu? Tedy ne že bych se o tu společnost prosil, že?</emphasis></p>
<p>„Ať už myslíš na cokoliv,“ zavrčel Struna, „naskakuje mi z toho husí kůže.“</p>
<p>„To ne já. To Nil s Nether. Začali s obřadem. Znovu jsem změnil názor – měli bychom se vrátit.“</p>
<p>„Nevystupovali do mírného svahu.</p>
<p>Flaškoví najednou pod šaty začal stékat čůrek potu. „Máš nějaký vrozený nadání, že, seržante? Husí kůže a tak. Vycítíš… věci.“</p>
<p>„Měl jsem špatnou výchovu.“</p>
<p>„Kam se poděl Geslerův oddíl?“</p>
<p>Struna po něm loupl okem. „Zase to děláš.“</p>
<p>„To je mi líto.“</p>
<p>„Doprovázejí Rychlýho s Kalamem – šli napřed. Takže to setkání s Rychlým, kterýho se tolik bojíš, nebude tak hned, jak určitě rád slyšíš.“</p>
<p>„Šli napřed. Chodbou? To by neměli dělat, víš. Ne teď. Ne tady –“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„No proto.“</p>
<p>„Poprvý za svou kariéru vojáka Malazský říše chci skutečně uškrtit kolegu vojáka.“</p>
<p>„To je mi líto.“</p>
<p>„Přestaň říkat to jméno!“</p>
<p>„To není jméno. Je to slovo.“</p>
<p>Seržant zaťal otlučené pěsti. Flaška se odmlčel. Uvažoval, jestli by ho Struna opravdu mohl uškrtit.</p>
<p>Dorazili na návrší. Třicet kroků od nich sestavili záchlumská čarodějka a zaklínač kruh zubatých kamenů. Seděli v něm tváří k sobě. „Putují,“ podotkl Flaška. „Je to jako duchovní pouť, jako to dělají Tannové. Vědí o nás, ale uvědomují si nás jen matně.“</p>
<p>„Asi nemáme šlapat do kruhu.“</p>
<p>„Ne, pokud je nebudeme muset vytáhnout ven.“</p>
<p>Struna se ohlédl.</p>
<p>„Totiž ne, pokud je já nebudu muset vytáhnout. Kdyby se věci zvrtly. Kdyby se dostali do potíží.“</p>
<p>Přiblížili se. „Proč ses dal k vojsku, Flaško?“</p>
<p><emphasis>Ona na tom trvala. </emphasis>„Babička si myslela, že je to dobrý nápad. Právě umřela, víš, a její duch byl, ehm, trochu podrážděný. Kvůli něčemu.“ <emphasis>Přestaň o ní mluvit, Flaško. </emphasis>„Začínal jsem se nudit. Byl jsem neklidný. Prodával jsem panenky navigátorům a námořníkům v přístavu –“</p>
<p>„Kde?“</p>
<p>„V Jakatě.“</p>
<p>„Jaký panenky?“</p>
<p>„Ty, co mají rádi Bouřný jezdci. Na uklidnění.“</p>
<p>„Bouřný jezdci? Bohové pod náma, Flaško. Na ty přece poslední dobou nic nefungovalo. Už celý roky.“</p>
<p>„Panenky nefungujou vždycky, ale občas ano, což je lepší než většina usmiřování. No, celkem slušně jsem vydělával, ale nějak to nebylo dost –“</p>
<p>„Taky je ti najednou taková zima?“</p>
<p>Flaška kývl. „Dává to smysl podle toho, kam odešli.“</p>
<p>„A kam teda?“</p>
<p>„Bránou mistra Kápě. To je v pořádku, seržante. Myslím. Opravdu. Jsou docela nenápadní, a dokud nepřilákají nesprávnou pozornost…“</p>
<p>„Ale… proč?“</p>
<p>Flaška se na něj podíval. Seržant byl pobledlý. Nebylo divu. Ti zatracení duchové z Raraku jím otřásli. „Hledají… lidi. Mrtvý.“</p>
<p>„Sormo E’natha?“</p>
<p>„Hádám, že ano. Záchlumčany. Ty, kteří zemřeli v Psím řetězu. Už to dělali dřív. Nenajdou je –“ Zarazil se, když kolem kamenného kruhu proletěl závan studeného větra. Na zemi se najednou udělala jinovatka. „To není dobrý. Hned jsem zpátky, seržante.“</p>
<p>Flaška se rozběhl a skočil do kruhu. A zmizel.</p>
<p>Nebo to aspoň předpokládal, protože už nebyl na Lato Odhan, nýbrž stál po kotníky zabořený v drolících se kostech pod světle šedou oblohou. Někdo ječel. Otočil se po zvuku a uviděl tři postavy. Nil a Nether a před nimi děsivé zjevení. Ječel právě ten nebožtík a mladí Záchlumčané před ním couvali.</p>
<p>Jazyku Flaška nerozuměl. Popošel blíž a při každém kroku vířil kostní prach.</p>
<p>Nebožtík najednou Záchlumčany popadl, zvedl je do vzduchu a třásl s nimi. Flaška se rozběhl. Co <emphasis>vlastně udělám, až budu u nich? </emphasis>Tvor zaprskal, hodil Nila s Nether na zem a zmizel v oblaku prachu.</p>
<p>Flaška k nim dorazil, když se škrábali na nohy. Nether nadávala v rodném jazyce a oprašovala se. Zlobně se zamračila na Flašku. „Co tu chceš?“</p>
<p>„Myslel jsem, že jste v průšvihu.“</p>
<p>„Nic nám není,“ štěkl Nil, nicméně se tvářil přihlouple. „Můžeš nás odvést zpátky, mágu.“</p>
<p>„Poslala tě pobočnice?“ chtěla vědět Nether. „To nebudeme mít nikdy klid?“</p>
<p>„Nikdo mě neposlal. Teda seržant Struna – byli jsme se projít –“</p>
<p>„Struna? Myslíš Šumař.“</p>
<p>„Nemáme to –“</p>
<p>„Nebuď pitoma,“ štěkla Nether. „Každý to ví.“</p>
<p>„Nejsme pitomci. Vás zřejmě ještě nenapadlo, že to tak Šumař chce. Chce, aby se mu říkalo Struna, protože jeho starý život je pryč a se starým jménem přicházejí zlé vzpomínky, a těch už má dost.“</p>
<p>Záchlumčané mlčeli.</p>
<p>Po několika krocích se Flaška zeptal: „To byl záchlumský nebožtík? Jeden z těch mrtvých, který hledáte?“</p>
<p>„Víš toho příliš.“</p>
<p>„Tak byl?“</p>
<p>Nil tiše zaklel. „Naše matka.“</p>
<p>„Vaše…“ Flaška se zarazil.</p>
<p>„Říkala nám, ať přestaneme fňukat a dospějeme,“ dodal Nil.</p>
<p>„To říkala tobě,“ štěkla Nether. „Mně řekla –“</p>
<p>„Ať si najdeš manžela a počneš.“</p>
<p>„To byla jenom rada.“</p>
<p>„Kterou ti dávala, když s tebou třásla?“ zajímal se Flaška.</p>
<p>Nether mu plivla pod nohy. „Rada. Něco, o čem bych měla uvažovat. Kromě toho tě nemusím poslouchat, vojáku. Jsi Malažan. Oddílový mág.“</p>
<p>„Taky je ten,“ poukázal Nil, „kdo jezdí na jiskrách života.“</p>
<p>„Na malých. Jako jsme to dělávali, když jsme byli děti.“</p>
<p>Flaška se její poznámce usmál.</p>
<p>Všimla si toho. „Co je tu k smíchu?“</p>
<p>„Nic. Promiň.“</p>
<p>„Myslela jsem, že nás máš odvést zpátky.“</p>
<p>„Já si to taky myslel,“ opáčil Flaška, zastavil se a rozhlédl se kolem sebe. „Myslím, že si nás všimli.“</p>
<p>„To je tvoje vina, mágu!“ obvinil ho Nil.</p>
<p>„Nejspíš.“</p>
<p>Nether zasyčela a natáhla ruku.</p>
<p>Objevila se další postava, doprovázená z obou stran psy. Záchlumští kraváčtí psi. Devět, deset, dvanáct. Oči se jim stříbrně leskly. Muž mezi nimi byl bezpochyby Záchlumčan, prošedivělý, podsaditý, s nohama do O. A zjizveným obličejem.</p>
<p>„To je Bult,“ zašeptala Nether a popošla blíž.</p>
<p>Psi zavrčeli.</p>
<p>„Nile, Nether, hledal jsem vás,“ řekl duch jménem Bult a zastavil se před nimi. Psi se seřadili vedle něj. „Poslouchejte. My sem nepatříme. Chápete? Nepatříme sem.“ Zarazil se a ze zvyku se zatahal za nos. „Přemýšlejte o mých slovech.“ Otočil se. Ještě se ohlédl přes rameno. „A Nether, vdej se a měj děti.“ S tím zmizel.</p>
<p>Nether si dupla. Zvedl se prach. „Proč mi to všichni pořád říkají! ?“</p>
<p>„Tvůj kmen byl zničený,“ vysvětloval Flaška logicky. „Dá rozum –“</p>
<p>Postavila se před něj. Flaška couvl –</p>
<p>A objevil se v kamenném kruhu.</p>
<p>Chvíli nato Nil s Nether zalapali po dechu a zachvěli se.</p>
<p>„Už jsem si dělal starosti,“ poznamenal Struna za nimi. Stál těsně na kraji kruhu.</p>
<p>Záchlumčané se zvedali pomalu.</p>
<p>Flaška spěchal k seržantovi. „Měli bychom jít,“ radil. „Totiž, než se úplně probere.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>Flaška vykročil. „Je na mě naštvaná.“</p>
<p>Seržant frkl a vydal se za ním. „A proč je na tebe naštvaná, vojáku? Jako bych se musel ptát.“</p>
<p>„Jenom jsem něco řekl.“</p>
<p>„Nepovídej.“</p>
<p>„Nechci to rozvádět, seržante. Je mi líto.“</p>
<p>„Nejradši bych tě hodil na zem a podržel, než přijde.“</p>
<p>Došli na návrší. Za nimi začala Nether vykřikovat kletby. Flaška zrychlil. Po chvíli se zastavil, dřepl si, sáhl si za košili a opatrně vytáhl ochočenou ještěrku. „Vzbuď se,“ zašeptal a postavil ji na zem. Ještěrka odběhla.</p>
<p>Struna ho pozoroval. „Půjde za nima, že?“</p>
<p>„Mohla by se rozhodnout pro skutečnou kletbu,“ vysvětloval Flaška. „V tom případě bych jí musel čelit.“</p>
<p>„Pro mistra Kápě, cos jí řekl?“</p>
<p>„Udělal jsem hroznou chybu. Souhlasil jsem s její matkou.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Měli bychom vypadnout. Nebo…“</p>
<p>Kalam se ohlédl. „No dobře, Rychlej.“ Zvedl ruku na znamení, že vojáci vedle nich i ten za nimi mají zastavit. Tichým hvízdnutím upozornil obrovského kaprála s rudým vousem vepředu.</p>
<p>Členové oddílu obklopili asasína s velemágem.</p>
<p>„Někdo nás sleduje,“ hlásil seržant Gesler a otíral si pot z naleštěného čela.</p>
<p>„Je to ještě horší,“ podotkl Rychlej Ben.</p>
<p>Voják jménem Píska zamumlal: „No teda.“</p>
<p>Kalam se obrátil a pozoroval stezku za nimi. V bezbarvém víření nic neviděl. „Tohle je pořád ještě Říšská chodba, ne?“</p>
<p>Rychlej Ben si přetřel krk. „Nevím to jistě.“</p>
<p>„Jak se to ale mohlo stát?“ To se ptal kaprál Bouřňák, čelo nakrčené, blýskající se očka, jak se chystal každou chvíli rozzuřit k nepříčetnosti. Šedý pazourkový meč držel, jako by čekal, že se přímo před nimi zjeví nějaký démon.</p>
<p>Asasín si překontroloval tesáky a obrátil se na Rychlýho Bena. „Tak co?“</p>
<p>Čaroděj zaváhal a kývl. „No dobře.“</p>
<p>„O čem jste vy dva právě teď rozhodli?“ zajímal se Gesler. „A bylo by tak těžký vysvětlit to i nám ostatním?“</p>
<p>„Jízlivej neřáde,“ utrousil Rychlej Ben a zeširoka se na seržanta usmál.</p>
<p>„Zamlada jsem rozmlátil spoustu ksichtů,“ opáčil Gesler a jeho úsměv opětoval, „ale ještě nikdy jsem nerozbil držku velemágovi.“</p>
<p>„Kdybys to udělal, nemusel jsi být tady, seržante.“</p>
<p>„Zpátky do práce,“ napomenul je Kalam nabručeně. „Počkáme a zjistíme, co po nás jde, Geslere. Rychlej neví, kde jsme, a to samo o sobě znamená už dost velký potíže.“</p>
<p>„A potom odejdeme,“ dodal čaroděj. „Žádný hrdinství.“</p>
<p>„Motto Čtrnáctý,“ utrousil Bouřňák s hlasitým povzdechem.</p>
<p>„Co z toho?“ chtěl vědět Gesler. „A <emphasis>potom odejdeme, </emphasis>nebo <emphasis>Žádný hrdinství?“</emphasis></p>
<p>„Vyber si.“</p>
<p>Kalam si prohlížel členy oddílu, Geslera, Bouřňáka, mladičkého Pravdu, Pellu a menšího mága Písku. <emphasis>Taková ubohá banda.</emphasis></p>
<p>„Prostě to zabijeme,“ navrhoval Bouřňák a přešlápl. „A potom si můžeme promluvit o tom, co to bylo.“</p>
<p>„Mistr Kápě ví, jak ses dožil tak vysokýho věku.“ Rychlej Ben kroutil hlavou.</p>
<p>„Protože jsem <emphasis>rozumnej </emphasis>chlap, velemágu.“</p>
<p>Kalam zabručel. <emphasis>No dobře, asi mi přirostli k srdci. </emphasis>„Jak daleko to je, Rychlej?“</p>
<p>„Blíží se. Ne to. Ti.“</p>
<p>Gesler uchopil samostříl a Pella s Pravdou ho napodobili. Nasadili šipky a rozestoupili se.</p>
<p>„Říkáš ti,“ zavrčel seržant a zlostně se mračil na Rychlýho Bena. „To jako dva? Šest? Padesát tisíc?“</p>
<p>„Nejde o to,“ ozval se náhle Píska roztřeseně. „Jde o to, odkud přicházejí. Z chaosu. Mám pravdu, že, velemágu?“</p>
<p>„Aha,“ podotkl Kalam, „takže v chodbách opravdu nastaly potíže.“</p>
<p>„Přece jsem ti to povídal, Kale.“</p>
<p>„Povídal. A pobočnici jsi řekl totéž. Ale ona nás chtěla dostat do Y’Ghatan před Leomanem. A to znamená chodby.“</p>
<p>Ze šera se vynořilo cosi mohutného, vysokého, černého jako bouřkové mračno, co vyplňovalo oblohu. A za tím další stín a ještě jeden…</p>
<p>„Je čas jít,“ řekl Rychlej Ben.</p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA ČTYŘI</p>
<p>Musíte pochopit, že vše, co K’rul vytvořil, se zrodilo z jeho lásky k možnostem. Myriády kouzelných stezek spředených z množství pramenů, každý divoký jako vlasy ve větru, zježené chlupy na toulajícím se zvířeti. Oním zvířetem byl K’rul, a přece byl sám parodií na život, protože krev byla jeho nektarem, prolitým darem, rudými slzami bolesti, a vše, co byl, bylo určeno tou neobyčejnou žízní. Nicméně žízeň je něco, čím trpíme všichni, pravda?</p>
<p><emphasis>Brutho a Nullit hovoří během Nullitovy poslední noci</emphasis></p>
<p>Brutho Parlet</p>
<p>Z</p>
<p>emě byla rozlehlá, ne však pustá. Nějaká stará katastrofa rozervala ožehlou podložní skálu, rozštípala ji, až se na pláni vytvořilo přadeno chaotických puklin. Pokud toto místo někdy pokrýval písek, případně vyplňoval štěrbiny, odnesl ho vítr či voda až do posledního zrníčka. Kámen vypadal vyleštěný a sluneční světlo se na něm odráželo jako v zrcadle.</p>
<p>Mappo Poříz s přimhouřenýma očima pozoroval zmučenou krajinu před nimi. Po nějaké době potřásl hlavou. „Tohle místo jsem jaktěživ neviděl, Icarie. Jako by tu něco slouplo kůži světa. Pukliny… jak to, že jsou tak nahodilé?“</p>
<p>Poloviční Jaghut stál vedle něj a mlčel. Prohlížel si scénu, jako by hledal nějaký vzorec. Nakonec si dřepl a zvedl kamínek. „Ohromné tlaky,“ mumlal. „A pak… násilí.“ Narovnal se a kamínek odhodil. „Pukliny nesledují žádné zlomové linie – vidíš tu nejbližší? Vede přímo přes šev v kameni. Zajímá mě to, Mappo.“</p>
<p>Trell položil pytel na zem. „Chceš to tu prozkoumat?“</p>
<p>„Ano.“ Icarium se na něj usmál. „Žádné moje přání tě nepřekvapí, viď? Nepřeháním, když řeknu, že mě znáš lépe než já sám. Kéž bys byl žena.“</p>
<p>„Kdybych byl žena, Icarie, měl bych vážné pochybnosti o tvém vkusu, co se žen týče.“</p>
<p>„Pravda,“ opáčil Jhag, „jsi poněkud chlupatý. Vlastně ježatý. A vzhledem ke svému objemu bys byl, myslím, schopný strhnout i bhederiního býka.“</p>
<p>„Pokud bych měl důvod… i když mě žádný nenapadá.“</p>
<p>„Pojďme zkoumat.“</p>
<p>Mappo Icaria následoval na příšernou pláň. Žár byl děsivý a vysušoval. Skály byly zkroucené do spirály, známka obrovských, protichůdných tlaků. A nikde nerostl lišejník. „Tohle bylo dlouho zasypané.“</p>
<p>„Ano, a teprve nedávno to vystoupilo na povrch.“</p>
<p>Přistoupili k ostrému okraji nejbližší strže. Sluneční světlo ozařovalo kolmé, drsné stěny, avšak dno bylo ukryto v temnotě.</p>
<p>„Vidím cestu dolů,“ hlásil Icarium.</p>
<p>„Doufal jsem, že si jí nevšimneš,“ zahučel Mappo, jenž už také spatřil komín s příhodnou sbírkou říms a puklin. „Víš, jak nesnáším šplhání.“</p>
<p>„Dokud ses o tom nezmínil, tak jsem to nevěděl. Půjdeme?“</p>
<p>„Donesu si věci,“ prohlásil Mappo a otočil se. „Nejspíš tam strávíme noc.“ Vrátil se na kraj pláně. Odměna za zvědavost se pro Mappa během let od chvíle, kdy přísahal, že bude kráčet po Icariově boku, poněkud zmenšila. Nyní byla pro něj zvědavost spojena s hrůzou. Icariovo hledání odpovědí žel nebylo beznadějné. A pokud zjistí pravdu, bude to jako lavina. Nebude ji chtít snášet, a ani to nedokáže. Pravdu o sobě. A o tom, co všechno spáchal. Bude si chtít vzít život sám, pokud mu tu milost neprokáže někdo jiný.</p>
<p>Na kraji právě takové propasti oba stáli docela nedávno. <emphasis>A já zradil svou přísahu. </emphasis>Ve jménu přátelství. Byl zlomený a dosud se za to styděl. Horší bylo vidět soucit v Icariových očích, jako by mu do srdce vrazil meč, a ta nevyléčená rána ho dosud strašila.</p>
<p>Zvědavost však byla také vrtošivá. Rozptýlení zabíjející čas, odvádějící Icaria z jeho zaryté cesty. <emphasis>Ano, čas. Zdržení. Jdi tam, kam tě povede, Mappo Pořízi. Nic jiného dělat nemůžeš. Dokud… dokud co? </emphasis>Dokud konečně neselže. A potom přijde další, pokud nebude příliš pozdě pokračovat v tom velkolepém klamu.</p>
<p>Mappo byl unavený. Z celé té šarády byl unavený až do hloubi duše. Na tuto cestu ho dovedlo příliš mnoho lží a příliš mnoho lží ho na ní dodnes drželo. <emphasis>Nejsem přítel. Porušil jsem přísahu – ve jménu přátelství? Další lež. Ne. Jednoduše z vlastních krutých zájmů, ze slabosti svých sobeckých potřeb.</emphasis></p>
<p>A Icarium ho nazýval přítelem. Byl obětí strašlivé kletby, a přece zůstával důvěřivý, čestný, těšící se ze života. <emphasis>A potom jsem tu já,</emphasis> <emphasis>pořád dokola ho šťastně svádím z cesty. </emphasis>Ach, výraz, který to vystihoval, byl opravdu <emphasis>hanba.</emphasis></p>
<p>Stál nad svým rancem. Nevěděl, jak dlouho tu je, nevidoucí, nehybný. <emphasis>Je jen spravedlivé, že se začínám sám zapomínat. </emphasis>S povzdechem ranec zvedl a hodil si jej přes rameno. <emphasis>Modlím se, abychom nikomu nezkřížili cestu. Abychom nepotkali žádné nebezpečí. Modlím se, abychom z té rokle už nikdy nenašli cestu. </emphasis>Ke komu se ale modlil? Cestou zpátky se usmál. Nevěřil v nic a nebyl tak ješitný, aby zapomnění vtiskl tvář. Tedy prázdné modlitby pronášené mužem na dně.</p>
<p>„Jsi v pořádku, příteli?“ zeptal se ho Icarium, když ho Mappo došel.</p>
<p>„Jen běž,“ vybídl jej Trell. „Musím si nejdřív spravit vak.“</p>
<p>Jhagovi se tváří mihlo něco jako obavy, pak kývl a přistoupil k místu, kde začínal komín. Přehoupl se přes okraj a zmizel z dohledu.</p>
<p>Mappo vytáhl z opasku váček a uvolnil tkanice. Z prvního vyndal druhý váček, rozbalil jej a ukázalo se, že je větší než ten, v němž byl uložen. Z druhého vytáhl třetí, zase větší, když byl rozložený. S jistou námahou do něj strčil ranec a zatáhl tkanice. Vak nacpal do druhého a poté do malého váčku, který si zase přivázal k pasu. Nepraktické, byť dočasné. Kdyby nastala nějaká pohroma, nedostal by se rychle ke zbraním, alespoň ne během sestupu. Ne že by mohl bojovat, zatímco se držel skály jako opilý kozel.</p>
<p>Došel ke komínu a nahlédl dolů. Icarium už byl o hodný kus níž.</p>
<p>Co tam dole najdou? <emphasis>Kamení. </emphasis>Nebo něco, co mělo navždycky zůstat pohřbené.</p>
<p>Pustil se dolů.</p>
<p>Zanedlouho se dostal na místo, kam už slunce nesvítilo. Postupoval v šeru. Vzduch byl studený a zatuchlý. Panovalo tu naprosté ticho, jen občas se kdesi dole Icariovi otřela pochva o kámen, jediná známka, že je ještě naživu a nespadl. Mappo věděl, že kdyby uklouzl a zřítil se, nevydal by ani hlásku.</p>
<p>Ruce už měl unavené, lýtka ho bolela, prsty mu mrtvěly, avšak pokračoval v sestupu s pocitem zvláštní nedočkavosti, jako by cesta neměla mít konec a on by to rád dokázal, přičemž jediným možným důkazem bylo pokračovat dál. Věčně. Něco mu to připomínalo, ale on nebyl připraven o tom přemýšlet.</p>
<p>Ochlazovalo se. Bílá pára jeho dechu se srážela v jinovatku na kameni před jeho očima, jiskřící ve slabém světle vycházejícím zdánlivě odnikud. Zdola cítil starý led a znepokojením začal dýchat rychleji.</p>
<p>Polekalo ho, když na noze, hledající další stup, ucítil ruku.</p>
<p>„Jsme tady,“ hlásil Icarium.</p>
<p>„Propast nás vem,“ vydechl Mappo, odstrčil se od skály a přistál s podlamujícími se koleny na kluzké, šikmé ploše. Rozhodil ruce, aby udržel rovnováhu, a narovnal se. „Víš to jistě? Ten svah může být jenom římsa, a kdyby nám ujely nohy –“</p>
<p>„Namočili bychom se. Pojď, je tu jakési jezero.“</p>
<p>„Aha, už ho vidím. Ono… září…“</p>
<p>Popošli až k nehybné vodní rozloze. Zdola vycházelo matné modrozelené světlo, ukazující, jak je jezero hluboké. Dohlédli až na dno v hloubce asi deseti sáhů, hrubé a poseté shnilými pařezy či zlámanými krápníky, světle zelenými, s bílými okraji.</p>
<p>„To jsme slezli třetinu lígy kvůli tomuhle?“ zabručel Mappo a jeho hlas se v prostoře jasně rozléhal. Pak se zasmál.</p>
<p>„Podívej se dál,“ radil Icarium a Trell z jeho hlasu slyšel vzrušení.</p>
<p>Pahýly pokračovaly čtyři pět kroků a za nimi byl nezřetelný, přisedlý, mohutný kvádrovitý obrys. Po stranách a nahoře byly mlhavě vidět jakési vzorce. Z protějšího konce vyčnívaly podivné hranaté výstupky připomínající pavoučí nohy. Mappo zasyčel. „Je to živé?“ zeptal se.</p>
<p>„Je to nějaký stroj,“ poznamenal Icarium. „Kov je skoro bílý, vidíš? Žádná koroze. Jako by to postavili včera… nicméně, příteli, věřím, že je to velmi staré.“</p>
<p>Mappo zaváhal. „Jeden z tvých?“</p>
<p>Icarium se po něm podíval a oči mu zářily. „Ne. A to je právě zvláštní.“</p>
<p>„Ne? Víš to jistě? Našli jsme další –“</p>
<p>„Vím to jistě. Nevím jak, ale vůbec o tom nepochybuju. Tohle postavil někdo jiný, Mappo.“</p>
<p>Trell se sklonil, namočil ruku do vody a ucukl. „Bohové, ta je ale studená!“</p>
<p>„To mně nijak nepřekáží,“ odtušil Icarium s úsměvem, kdy mu vyjely vyleštěné dolní kly.</p>
<p>„Ty se tam chceš potopit a prohlédnout si to? No ano, odpověď je jasná. No dobře, najdeme si nějaké rovné místo a zbudujeme tábor.“</p>
<p>Jhag už ze sebe shazoval šaty.</p>
<p>Mappo se vydal po svahu. Světlo vycházející z vody zahánělo tmu natolik, že viděl, kam šlape. Konečně se dotkl chladné kamenné stěny. Po patnácti krocích mu ruka vklouzla do štěrbiny, a když nahmátl druhou stranu, postřehl, že má pod tupými prsty jiný materiál. Zastavil se a prohlížel si stěnu.</p>
<p>Tento kámen byl čedič, drsný, vyboulený, <emphasis>zabíral </emphasis>celý svah. Ze šikmé podlahy do jezera přecházely ostré praskliny a na dně jezera se černé pukliny objevily znovu. Usoudil, že čedič tu není původní. Zřejmě jeho příchod vytvořil celou strž.</p>
<p>Mappo zacouval, aby měl místo a mohl si sednout. Opřel se zády o skálu a oči upřel na nyní zvlněnou hladinu jezera. Vytáhl dřívko a začal si čistit zuby. Přitom přemýšlel. Neuměl si představit přirozený proces, který by vytvořil takovou intruzi. Hluboko pod povrchem země působí protichůdné tlaky, jenže tady nebyla žádná horská stěna, která by dávala tvar této části subkontinentu.</p>
<p>Ne, tady bývala brána, a čedičová formace se sem dostala skrze ni. Při nějaké katastrofě. Ze své říše… do pevné podložní skály tohoto světa.</p>
<p>Co to mohlo být? Věděl.</p>
<p><emphasis>Nebeská tvrz.</emphasis></p>
<p>Vstal a znovu si prohlížel poničený čedič. <emphasis>A stroj, který Icarium studuje na dně jezera… pochází z tohoto kamene. Je proto logické, že tu musí být nějaký portál. Cesta dovnitř. </emphasis>Už byl opravdu zvědavý. Jaká tajemství se skrývají uvnitř? Mezi obřady vštěpování, jež Bezejmenní odříkali během Mappovy přísahy, byly i příběhy o nebeských tvrzích, pevnostech děsivých K’Chain Che’Malle, létajících jako mračna po obloze. Podle Bezejmenných došlo v dobách před vznikem První říše, kdy se lidé, kteří ji měli posléze založit, teprve potulovali v malých tlupách – ještě neměli ani kmeny, vlastně se příliš nelišili od smrtelných Imassů – k jakési invazi. Invazi, jež přinejmenším v této oblasti selhala. Příběhy nezmiňovaly, kdo se jim postavil. Možná Jaghuti. Nebo Forkrul Assail či sami starší bohové.</p>
<p>Uslyšel cákání. Icarium se neohrabaně vytahoval na břeh. Mappo vstal a šel k němu.</p>
<p>„Mrtvý,“ supěl Icarium, celý se třesa.</p>
<p>„Ten stroj?“</p>
<p>Jhag zavrtěl hlavou. „Omtose Phellack. Tahle voda… mrtvý led. Mrtvá… krev.“</p>
<p>Mappo čekal, až se Icarium vzpamatuje. Prohlížel si rozbouřenou hladinu a přemítal, kdy naposledy voda zažila takový rozruch, teplo živého těla. Po tom totiž očividně prahla.</p>
<p>„Ve stroji je mrtvola,“ hlásil Jhag po chvíli.</p>
<p>„K’Chain Che’Malle.“</p>
<p>„Ano. Jak jsi to věděl?“</p>
<p>„Našel jsem nebeskou tvrz, ze které vylezl. Část jí vyčnívá ze skály.“</p>
<p>„Zvláštní stvoření,“ poznamenal Icarium. „Nevzpomínám si, že bych někdy nějakého viděl, a přece znám jeho jméno.“</p>
<p>„Pokud vím, příteli, na svých cestách ses s nimi nikdy nesetkal. Přesto o nich máš povědomost.“</p>
<p>„Musím si to promyslet.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Zvláštní stvoření,“ zopakoval. „Docela plazí. Pochopitelně vyschlé, jak se dalo čekat. Myslím, že bývalo velice silné. Ty zadní nohy, předloktí. Obrovské čelisti. Zakrnělý ocas –“</p>
<p>Mappo vzhlédl. „Zakrnělý ocas? Víš to jistě?“</p>
<p>„Ano. Zvíře leželo a v dosahu mělo páky – ovládalo ten stroj.“</p>
<p>„Byl tam nějaký otvor, kudy bys viděl ven?“</p>
<p>„Ne. Ale kdykoliv jsem se podíval, bílý kov zprůhledněl.“</p>
<p>„Ukázal vnitřní funkce stroje?“</p>
<p>„Jenom oblast, kde seděl K’Chain Che’Malle. Jakýsi vozík, myslím, prostředek k transportu a zkoumání… a přece nebyl určen k ponoření do vody, ani to nebylo hloubící zařízení – k tomu by skloubená ramena nepostačovala. Ne, otevření Omtose Phellack jej přistihlo nepřipraveného. Uvízl pohlcen v ledu. Přišel sem Jaghut, Mappo, aby se ujistil, že žádný z nich neunikne.“</p>
<p>Mappo kývl. Icariův popis ho dovedl ke stejnému závěru. Stejně jako nebeská tvrz, i stroj byl postaven k létání, ve vzduchu jej držela neznámá kouzla. „Máme-li najít rovnou půdu,“ řekl, „bude to ve tvrzi.“</p>
<p>Jhag se usmál. „Zřím ve tvých očích záblesk očekávání? Začínám zřejmě vidět starého Mappa. I bez vzpomínek mi nejsi cizí, a poslední dobou jsem byl velice rozladěný, když jsem tě viděl tak nešťastného. Samozřejmě jsem to chápal – jak by ne? Já tě straším, příteli, a to je mi líto. Pojď, najděme si cestu do této záhadné tvrze.“</p>
<p>Mappo ho sledoval, jak prochází kolem.</p>
<p><emphasis>Icarium, stavitel strojů. Odkud se taková zručnost bere? </emphasis>Bál se, že to brzy zjistí.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Klášter stál uprostřed vyprahlé, rozlámané pustiny. Na tucet líg na všechny strany podél slabě viditelných silnic nebyla jediná víska či osada. Na mapě, již Řezník zakoupil v G’danisbanu, označovala jeho přítomnost vlnovka vyvedená červenohnědým inkoustem, kolmo postavená a na odřené kůži stěží viditelná. Symbol D’rek, zmije podzimu.</p>
<p>Uprostřed se mezi nízkými zdmi čtvercového půdorysu zvedala osamělá kupole a nebe nad ní bylo poseté kroužícími supy.</p>
<p>Vedle něj se v sedle hrbil Heborik Neviditelné ruce. Odplivl si a utrousil: „Rozklad. Hniloba. Rozpad. Kdy se najednou to, co kdysi fungovalo, rozbije. A jako můra duše odlétá. Do tmy. Podzim čeká, roční doby jsou vepsí, kroutí se, aby se vyhnuly všem těm vytaženým nožům. Ale zajatci nefritu jsou navěky lapeni. Ve vlastních sporech. Sváry, hašteření, vesmír k nevidění – na ničem jim ani trochu nezáleží, hlupákům. Nosí neznalost jako zbroj a zášť třímají jako meč. Co pro ně znamenám? Kuriozitu. Míň. Je to přece zničený svět, proč by mi na něm mělo záležet? Neprosil jsem se o to, o nic z toho…“</p>
<p>Ještě pokračoval, ale Řezník ho přestal poslouchat. Ohlédl se na dvě ženy za nimi. Netečné, lhostejné, týrané horkem. Koně pod nimi kráčeli se sklopenými hlavami a pod zaprášenou, rozedranou kůží jim byla vidět žebra. Po straně se škrábal Ropušník, tlustý a elegantní jako vždy, a obíhal jezdce se zdánlivě nevyčerpatelnou zásobou energie.</p>
<p>„Měli bychom navštívit ten klášter,“ poznamenal Řezník. „Využít studnu, a jestli tam je nějaký jídlo –“</p>
<p>„Všichni jsou mrtví,“ zaskřehotal Heborik.</p>
<p>Řezník se na něj podíval a zabručel. „Vysvětluje to ty supy. Ale stejně potřebujeme vodu.“</p>
<p>Trhačův válečný jezdec mu věnoval nepříjemný úsměv.</p>
<p>Řezník význam toho úsměvu pochopil. Začínal být krutý, zvykal si na nespočetné hrůzy tohoto světa. Klášter plný mrtvých mnichů a jeptišek byl… jako nic. A stařec to viděl, viděl do něj. <emphasis>Jeho nový bůh je tygr léta, pán války. Heborik Neviditelné ruce, velekněz bojů, vidí, jak necitelný teď jsem. A pobavilo ho to.</emphasis></p>
<p>Pobídl koně na boční stezku vedoucí ke klášteru. Ostatní ho následovali. Darún zastavil před bránou, která byla zavřená, a sesedl. „Heboriku, cítíš, že by nám hrozilo nebezpečí?“</p>
<p>„Mám takové nadání?“</p>
<p>Řezník si ho jen mlčky prohlížel.</p>
<p>Válečný jezdec slezl z koně. „Nic tam nežije. Nic.“</p>
<p>„Žádní duchové?“</p>
<p>„Nic. Ona je vzala.“</p>
<p>„Kdo?“</p>
<p>„Nečekaná návštěvnice, ta.“ Zasmál se a zvedl ruce. „Hrajeme naše hry. Nečekáme… dotčenost. Rozhořčení. Mohl jsem jim to říct. Ješitnost pohlcuje vše. Jediná budova se může stát celým světem, intelekty se tlačí, strkají, a pak se drápají a dloubají. Stačí jim jen vyjít ven, ale neudělají to. Zapomněly, že venek existuje. Ach, všechny ty tváře uctívání, z nichž žádné není <emphasis>skutečné </emphasis>uctívání. Nezáleží na pracovitosti, ta jen slouží démonům nenávisti v nitru. Zášť a strach a zloba. Mohl jsem jim to říct.“</p>
<p>Řezník přistoupil ke zdi, koně si vedl za sebou. Vyšplhal zpátky do sedla a postavil se na ně. Snadno dosáhl na vršek zdi. Vytáhl se nahoru. Na pozemku za zdí se válela těla. Asi tucet, s černou pletí, většinou nahá, ležela na udusané bílé hlíně. Řezník přimhouřil oči. Vypadalo to, že těla… vřou, pění, roztěkají se. Přímo před očima mu vířila. Odtrhl od nich pohled. Dveře klenutého chrámu zely otevřené. Napravo byl nízký plot obtáčející dlouhou, nízkou stavbu. Vepřovice byly ze dvou třetin neomítnuté. Na ploché střeše se mačkali supové, ale žádný se neodvážil slétnout dolů k tělům.</p>
<p>Řezník se spustil ze zdi na dvůr. Došel k bráně, zvedl závoru a těžká křídla otevřel.</p>
<p>Na druhé straně čekal Ropušník. <emphasis>„Sklíčený a rozrušený. Tolik nepříjemností, Řezníku, na tomto podivném místě. Úděs. Žádná chuť k jídlu.“ </emphasis>Protáhl se kolem a ostražitě přiběhl k nejbližší mrtvole. <emphasis>„A! Kypí! Červi, zaplavení červy. Maso je zkažené, i pro Ropušníka. Zhnusený. Pojďme odsud!“</emphasis></p>
<p>Řezník zahlédl studnu v koutě mezi nízkou budovou a chrámem. Vrátil se k ostatním, dosud čekajícím za branou. „Dejte mi měchy. Heboriku, můžeš se v tom domě porozhlídnout po nějakým jídle?“</p>
<p>Heborik se usmál. „Dobytek nikdy nesměl ven. Je to už několik dní. Horko je zabilo všechny. Tucet koz, dvě muly.“</p>
<p>„Prostě zjisti, jestli tam něco není.“</p>
<p>Válečný jezdec zamířil k budově.</p>
<p>Scillara sesedla, sundala měch na vodu ze sedla Felisín Mladší, spolu s vlastním si ho hodila přes rameno a přistoupila k Řezníkovi. „Tu máš.“</p>
<p>Zadíval se na ni. „Zajímalo by mě, jestli je tohle varování.“</p>
<p>Nepatrně zvedla obočí. „Jsme snad tak důležitý, Řezníku?“</p>
<p>„Nemyslím konkrétně nás. Totiž, možná bychom to měli brát jako varování.“</p>
<p>„Mrtvý mnichy?“</p>
<p>„Z uctívání nikdy nevzejde nic dobrýho.“</p>
<p>Pousmála se a podávala mu měchy.</p>
<p>Řezník si v duchu vynadal. Zřídkakdy mluvil rozumně, když se snažil hovořit s touto ženou. Říkal věci, které by říkal hlupák. To kvůli posměšnému výrazu v jejích očích, jak čekal, že se zasměje, jakmile před ní otevřel ústa. Už nic neřekl, popadl měchy a zašel na nádvoří.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Scillara ho chvíli pozorovala. Otočila se, když Felisín sklouzla z koně. „Potřebujeme vodu.“</p>
<p>Mladší žena kývla. „Já vím.“ Zatahala se za vlasy, které jí odrůstaly. „Pořád vidím ty bandity. A teď další mrtvé lidi. A hřbitovy, přes které vedla cesta včera, to pole kostí. Mám pocit, že jsme vpadli do noční můry a každý den do ní zabředáme hlouběji. Je horko, ale mně je pořád zima a zhoršuje se to.“</p>
<p>„To je dehydratace,“ podotkla Scillara a nacpala si dýmku.</p>
<p>„Celé dny jsi to nevyndala z pusy,“ podotkla Felisín.</p>
<p>„Zahání to žízeň.“</p>
<p>„Opravdu?“</p>
<p>„Ne, ale já si to pořád opakuju.“</p>
<p>Felisín odvrátila zrak. „To děláme často, že?“</p>
<p>„Co?“</p>
<p>Felisín pokrčila rameny. „Namlouváme si věci. V naději, že se stanou pravdou.“</p>
<p>Scillara zatáhla z dýmky a vyfoukla vzhůru obláček kouře. Dívala se, jak ho odnáší vítr.</p>
<p>„Vypadáš tak zdravě,“ pokračovala Felisín a znovu se na ni zahleděla. „Zatímco my ostatní scházíme.“</p>
<p>„Ropušník ne.“</p>
<p>„Ne, Ropušník ne.“</p>
<p>„Mluví s tebou hodně?“</p>
<p>Felisín zavrtěla hlavou. „Ani ne. Jenom když se v noci vzbudím ze zlého snu. Potom mi zpívá.“</p>
<p>„Zpívá?“</p>
<p>„Ano, jazykem svého lidu. Písničky pro děti. Prý si je potřebuje procvičit.“</p>
<p>Scillara po ní střelila pohledem. „Opravdu? A řekl proč?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Kolik ti bylo, Felisín, když tě matka prodala?“</p>
<p>Další pokrčení rameny. „Nevzpomínám si.“</p>
<p>Mohla to být lež, avšak Scillara po tom dál nepátrala.</p>
<p>Felisín přistoupila blíž. „Postaráš se o mě, Scillaro?“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Mám pocit, jako bych se vracela. Cítila jsem se… starší. Tam na Raraku. Teď se s každým dnem cítím víc a víc jako dítě. Menší, stále menší.“</p>
<p>„Já se nikdy moc neuměla starat o jiný,“ opáčila znepokojeně Scillara.</p>
<p>„Myslím, že ša’ik taky ne. Měla… utkvělé představy…“</p>
<p>„S tebou si vedla dobře.“</p>
<p>„Ne, to byl hlavně Leoman. Dokonce Toblakai. A Heborik, než si ho vyžádal Trhač. Jí na mně nezáleželo, a proto Bidithal…“</p>
<p>„Bidithal je mrtvý. Vlastní koule mu strčili do toho jeho hubenýho krku.“</p>
<p>„Ano,“ šeptnutí. „Pokud se to, co Heborik říká, opravdu stalo. Toblakai…“</p>
<p>Scillara frkla. „Vezmi si tohle, Felisín. Kdyby Heborik tvrdil, že to udělal L’orik nebo ša’ik nebo dokonce Leoman, měla bys důvod o tom pochybovat. Ale Toblakai? Ne, tomu můžeš věřit. Bohové pod náma, jak bys nemohla?“</p>
<p>Otázka u Felisín vynutila slabý úsměv. Kývla. „Máš pravdu. To by udělal jedině Toblakai. Jedině Toblakai by ho zabil… tímto způsobem. Poslyš, Scillaro, nemáš ještě jednu fajfku?“</p>
<p>„Ještě jednu? A co třeba tucet? Chceš si zakouřit ze všech naráz?“</p>
<p>Felisín se zasmála. „Ne, jenom z jedné. Takže se o mě postaráš, viď?“</p>
<p>„Zkusím to.“ Možná to udělá. Jako Ropušník. Cvičení. Šla hledat dýmku.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Řezník vytáhl okov a zadíval se na vodu. Vypadala čistá, nebyla ničím cítit. Přesto váhal.</p>
<p>Kroky za ním. „Našel jsem jídlo,“ hlásil Heborik. „Víc, než uneseme.“</p>
<p>„Myslíš, že je ta voda v pořádku? Co zabilo mnichy?“</p>
<p>„Je v pořádku. Řekl jsem ti, co je zabilo.“</p>
<p><emphasis>Vážně? </emphasis>„Neměli bychom se podívat do chrámu?“</p>
<p>„Ropušník tam už je. Řekl jsem mu, ať najde peníze, drahokamy, jídlo, které se ještě nezkazilo. Nebyl z toho nadšený, takže by mu to nemělo trvat dlouho.“</p>
<p>„No dobře.“ Řezník přistoupil ke korytu, vylil do něj vodu a vrátil se ke studni. „Myslíš, že sem koně dostaneme?“</p>
<p>„Zkusím to.“ Nicméně se ani nepohnul.</p>
<p>Řezník se po něm podíval a všiml si, že na něj stařík zírá. „Co je?“</p>
<p>„Nic, myslím. Právě jsem si něčeho všiml. Máš jisté vlastnosti, Řezníku. Kupříkladu schopnost velet.“</p>
<p>Darún se zamračil. „Jestli to chceš převzít, tak si klidně posluž.“</p>
<p>„Neotáčel jsem nožem v ráně, mládenče. Myslel jsem to vážně. Ujal ses velení a to je dobře. Právě to potřebujeme. Já vždycky poslouchám. To je moje prokletí. Jenomže oni o tom nechtějí ani slyšet. Ne ode mě. Ne, chtějí, abych je vyvedl. Ke svobodě. Pořád jim opakuju, že o svobodě nic nevím.“</p>
<p>„Je? Koho? Scillaru a Felisín?“</p>
<p>„Dojdu pro koně,“ zabručel Heborik, otočil se a odešel. Měl zvláštní chůzi, asi jako ropucha.</p>
<p>Řezník znovu naplnil okov a přidal vodu do koryta. Koně nakrmí tady tím, co neodnesou. Naloží vodu. <emphasis>A právě vylupují chrám. </emphasis>No, kdysi býval zloděj, kdysi dávno. Kromě toho, mrtvým na majetku už <emphasis>nezáleží, </emphasis>ne?</p>
<p>Ze středu nádvoří za ním se ozval trhavý zvuk. Otevírání portálu. Řezník se otočil s noži v rukou.</p>
<p>Z kouzelné brány vyjel plným cvalem jezdec. Prudce přitáhl otěže, až kůň – příšerné tmavě šedé zjevení, samý vysušený sval a vaz, oči jen prázdné důlky, s dlouhou mastnou hřívou, vlající, jak pohazovalo hlavou – sklouzl v oblacích prachu. Ve vysokém sedle seděl jezdec, snad ještě děsivější. Černá, zdobená zbroj se skvrnami měděnky, zprohýbaná přilbice bez hledí a pod ní hlavně kosti, pár proužků masa visících z lícních kostí, šlachy spojující spodní čelist s horní a řada zčernalých, upilovaných zubů.</p>
<p>V té krátké chvilce, kdy se kůň vzepjal a zvířil prach, Řezník na jezdci zahlédl víc zbraní, než dokázal spočítat. Meče na zádech, vrhací sekery, rukojeti vyčnívající ze sedla. V levé ruce třímal něco jako oštěp na kance, s bronzovým hrotem dlouhým jako krátký meč. Dlouhý luk, krátký luk, nože –</p>
<p><emphasis>„Kde je?“ </emphasis>Vzteky řval. Na zem dopadaly kousky zbroje, jak se jezdec otáčel a pátral po nádvoří. „Zatraceně, Kápě! <emphasis>Byl jsem na stopě!“ </emphasis>Všiml si Řezníka a zmlkl a znehybněl. „Jednoho nechala naživu? O tom pochybuju. Ty nejsi žádné štěně D’rek. Napij se zhluboka té vody, smrtelníku, nezáleží na tom. Stejně jsi mrtvý. Ty i všichni zatracení živí tvorové s čvachtající krví v této říši i všech ostatních!“</p>
<p>Otočil koně k chrámu, kde se objevil Ropušník s náručí hedvábí, krabic, jídla a nádobí. „Ropucha, která ráda vaří v pohodlí! Šílenství velkolepého konce se blíží! Přistup ještě blíž, démone, a já ti propíchnu nohy a opeču si je na ohni – myslíš, že už nejím? Máš pravdu, ale opeču si tě z kruté zášti, budu ironicky slintat – aha! Tobě se to líbilo, že?“ Znovu se podíval na Řezníka. „Tohle mi chtěl ukázat? Vyvlekl mě ze stopy… <emphasis>kvůli tomuhle?“</emphasis></p>
<p>Řezník schoval nože. Bránou přicházel Heborik Neviditelné ruce s koňmi. Když uviděl jezdce, zastavil se, naklonil hlavu a znovu vykročil. „Příliš pozdě, Vojáku,“ podotkl. „Nebo příliš brzy?“ Zasmál se.</p>
<p>Jezdec zvedl oštěp. „Vidím, že Trhač udělal chybu, ale přesto ti musím zasalutovat.“</p>
<p>Heborik se zarazil. „Chybu, Vojáku? Ano, souhlasím, jenomže s tím nic nenadělám. Beru na vědomí tvůj zdráhavý pozdrav. Co tě sem přivádí?“</p>
<p>„Chceš-li znát odpověď, zeptej se mistra Kápě!“ Voják otočil oštěp, zarazil ho do země a seskočil, přičemž z něj odpadly další kousky zbroje. „Asi se tu budu muset rozhlédnout, jako kdybych už neviděl všechno, co je tu k vidění. Panteon je rozerván na kusy, a co s tím?“</p>
<p>Heborik táhl nervózní koně ke korytu a zeširoka se válečníkovi vyhýbal. Cestou k Řezníkovi pokrčil rameny. „Voják mistra Kápě, dóm smrti. Myslím, že nás otravovat nebude.“</p>
<p>„Mluvil se mnou darúnsky,“ podotkl Řezník. „Nejdřív. A malazsky s tebou.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Voják byl vysoký, a Řezník si teď všiml, že mu cosi visí z opasku prošpikovaného noži. Smaltovaná maska, popraskaná, ušmudlaná, s rudým pruhem přes líc. Darún vykulil oči. „Beru chraň,“ zašeptal. „Seguleh!“</p>
<p>Na to se Voják obrátil a přistoupil blíž. „Darúne, jsi daleko od domova! Pověz mi, ještě v Darúdžhistánu vládnou tyranovy děti?“</p>
<p>Řezník zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Vypadáš poblázněně, smrtelníku, co tě trápí?“</p>
<p>„Já – slyšel, totiž – Segulehové obvykle nic neříkají – nikomu. A přece ty…“</p>
<p>„Mé smrtelné příbuzné ještě drží horečný zápal? Pitomci! Tyranovo vojsko tedy dosud vládne ve městě?“</p>
<p>„Kdo? Co? Darúdžhistánu vládne rada. Žádný vojsko nemáme –“</p>
<p>„Geniální bláznovství! Ve městě nejsou žádní Segulehové?“</p>
<p>„Ne! Jenom… příběhy. Totiž báje.“</p>
<p>„Kde se tedy mí maskovaní krajané schovávají?“</p>
<p>„Prý na nějakým ostrově daleko na jihu, kus od pobřeží, za Morn –“</p>
<p>„Morn! Teď mi to dává smysl. Drží je připravené. Darúdžhistánská rada – mágové všichni do jednoho, pravda? Nesmrtelní, tajnůstkářští, paranoidní mágové! Krčí se u země, kdyby se tyran vrátil, jako že jednoho dne musí! Vrátí se a bude hledat své vojsko! Cha, rada!“</p>
<p>„To není rada, pane,“ opravil ho Řezník. „Pokud mluvíš o mázích, tak to bude spíš t’orrudská kabala –“</p>
<p>„T’orrudská! Ano, chytré. Příšerné! Barukanal, Derudanith, Travalegrah, Mammoltenan? Ta jména tě udivují, že? Vidím to.“</p>
<p>„Mammot byl můj strýc –“</p>
<p>„Strýc! Cha! Nesmysl!“ Otočil se kolem dokola. „Už jsem viděl dost! Kápě! Odcházím! Ukázala jasně jako led, kde si stojí, ne? Kápě, ty zatracený pitomče, k tomuhle mě nepotřebuješ! Teď musím jeho stopu zase hledat, mor na tvoje staré kosti!“ Vrátil se k nemrtvému koni.</p>
<p>Heborik na něj zavolal od koryta. „Vojáku! Smím se zeptat – koho to honíš?“</p>
<p>Naostřené zuby se zvedly a spustily v tichém smíchu. „Honím? Aha, ano, všichni honíme, ale já byl nejblíž! Nachčiju na Kápěho kostnaté nohy! Vytrhnu mu chlupy z nosu a vkopnu mu zuby do huby! Vrazím mu oštěp do svraštělého pozadí a umístím ho na větrné návrší! Ach, a jednou mu najdu manželku, na to si vsaď! Ale nejdřív lovím!“</p>
<p>Popadl otěže a obrátil koně. Portál se otevřel. <emphasis>„Stahovači! Slyšíš mě, ty prokletý přísežníku? Oklamal jsi smrt! Jdu si pro tebe! Teď!“ </emphasis>Kůň s jezdcem se vřítili do trhliny, zmizeli a za nimi se ztratila i brána.</p>
<p>Náhlé ticho Řezníkovi zvonilo v hlavě jako žalozpěv. „Beru chraň,“ zašeptal znovu. „Byl to můj strýc…“</p>
<p>„Nakrmím koně, chlapče,“ oznámil Heborik. „Zajdi za ženami. Nejspíš slyšely křik a nevědí, co se děje. Jen běž, Řezníku.“</p>
<p>Darún kývl a vykročil. <emphasis>Barukanal. Mammoltenan… </emphasis>Co mu to Voják odhalil? <emphasis>Co mají</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Barúk a ostatní společného s tyranem? A Segulehy? Tyran že se vrací? </emphasis>„Bohové, musím domů.“</p>
<p>Felisín se Scillarou seděly na cestě před bránou. Obě bafaly rezlistí, a ačkoliv Felisín vypadala nezdravě, měla v očích odhodlaný, vzdorovitý výraz.</p>
<p>„Jenom klid,“ zabručela Scillara. „Nešlukuje.“</p>
<p>„Že ne?“ užasla Felisín. „A jak se to dělá?“</p>
<p>„Nechcete se na něco zeptat?“ zajímal se Řezník.</p>
<p>Podívaly se na něj. „A na co?“ zeptala se Scillara.</p>
<p>„Vy jste to neslyšely?“</p>
<p>„Co jako?“</p>
<p><emphasis>Ony to neslyšely. Neměly to slyšet. Ale my ano. Proč? </emphasis>Zmýlil se snad Voják ve svých předpokladech? Co jestli ho mistr Kápě neposlal, aby viděl mrtvé mnichy a jeptišky D’rek… <emphasis>nýbrž proto, aby promluvil s námi.</emphasis></p>
<p>Tyran se vrátí. Tohle slyšel syn Darúdžhistánu. „Bohové,“ zašeptal znovu, „musím se vrátit domů.“</p>
<p>V lebce mu zakřičel Ropušníkův hlas. <emphasis>„Příteli Řezníku! Překvapení a poplach!“</emphasis></p>
<p>„Co zas?“ zeptal se. Uviděl přibíhajícího démona.</p>
<p><emphasis>„Voják smrti. Úžasné. Zanechal svůj oštěp!“ </emphasis>Řezník s klesajícím srdcem zíral na zbraň, již démon držel v zubech. „Ještě že k mluvení nepotřebuješ pusu.“</p>
<p><emphasis>„Vážný souhlas, příteli Řezníku! Otázka. Líbí se ti tohle hedvábí?“</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>K portálu do nebeské tvrze bylo nutné kousek vyšplhat. Mappo s Icariem stáli na prahu a nahlíželi do rozlehlé síně. Podlaha byla téměř rovná. Z kamenných stěn vycházelo slabé světlo. „Tady se můžeme utábořit,“ poznamenal Trell.</p>
<p>„Ano,“ souhlasil Icarium. „Ale co to nejdřív prozkoumat?“</p>
<p>„Samozřejmě.“</p>
<p>V komnatě byly další tři stroje, stejné jako ten potopený v jezeře, umístěné na podstavcích jako lodě v suchém doku. Poklopy byly otevřené, takže byla vidět čalouněná sedadla uvnitř. Icarium přistoupil k nejbližšímu a jal se zkoumat jeho útroby.</p>
<p>Mappo si odvázal váček od pasu a doloval z něj větší vak. Zakrátko měl venku pokrývky, jídlo a víno. Nakonec vytáhl železem obitý palcát, ne svůj oblíbený, jiný, postradatelný, protože neměl žádné kouzelné vlastnosti.</p>
<p>Icarium se mezitím vrátil. „Jsou bez života,“ hlásil. „Energie, která stroje původně poháněla, se vytratila a já nevím, jak by ji bylo možné nahradit.“</p>
<p>„Na tom není nic divného, ne? Myslím, že tady tvrz leží už hodně dlouho.“</p>
<p>„Máš asi pravdu, Mappo. Ale jen si představ, kdyby se nám podařilo některý stroj oživit! Mohli bychom cestovat rychle a v pohodlí! Jeden pro tebe a jeden pro mě. A, taková škoda. Zalovme ve větších záhadách, jež tato tvrz nabízí.“</p>
<p>Mappo jen s palcátem Icaria následoval do širší chodby. Lemovala ji skladiště, ale ať v nich původně bylo cokoliv, zbývaly tu už jen hromádky prachu. Po šedesáti krocích dorazili na křižovatku. Před sebou měli obloukovitou překážku. Mihotala se jako svislá kaluž živého stříbra. Chodby se větvily do stran a obě se ztrácely v dálce.</p>
<p>Icarium vyndal z měšce u pasu minci a Mappo si s pobavením všiml, že je to pět set let stará ražba.</p>
<p>„Jsi největší skrblík na světě, Icarie.“</p>
<p>Jhag se usmál a pokrčil rameny. „Nějak si vzpomínám, že od nás jaksi nikdo nikdy nechce peníze, byť by byly poskytnuté služby sebevětší. Je ta vzpomínka přesná, Mappo?“</p>
<p>„Je.“</p>
<p>„Jak mě tedy můžeš obvinit z lakomství?“ Hodil minci do stříbrné bariéry. Zmizela. Po ploše se rozběhly vlnky, dosáhly až za kamenný rám a zase se vrátily.</p>
<p>„Toto je pasivní projev,“ poznamenal. „Pověz, slyšel jsi, že by peníz na druhé straně do něčeho narazil?“</p>
<p>„Ne, a nevydal ani zvuk, když padl na ty… ehm, dveře.“</p>
<p>„Rád bych jimi prošel.“</p>
<p>„To by nemuselo být nejzdravější.“</p>
<p>Icarium zaváhal, pak vytáhl stahovací nůž a vsunul čepel do překážky. Jemnější vlnky. Vytáhl nůž ven. Vypadal nepoškozený. Nic ze substance překážky na něm neulpělo. Icarium přejel prstem po železe. „Žádná změna teploty,“ povšiml si.</p>
<p>„Mám zkusit prst, který nebudu příliš postrádat?“ zeptal se Mappo a natáhl levou ruku.</p>
<p>„A který by to měl být, příteli?“</p>
<p>„Nevím. Asi mi bude chybět každý z nich.“</p>
<p>„Špička?“</p>
<p>„Rozumná opatrnost.“ Mappo zaťal ruku v pěst krom malíčku, přistoupil a ponořil prst po první kloub do mihotavých dveří. „Přinejmenším to nebolí. Myslím, že jsou velice tenké.“ Vytáhl ruku a prohlížel si prst. „Zdravý.“</p>
<p>„Jak to, Mappo, poznáš při tom, v jakém stavu máš prsty?“</p>
<p>„Aha, vidím změnu. Nezůstala na něm žádná hlína, ani špína pod nehty.“</p>
<p>„Projít znamená očistit se. Co myslíš?“</p>
<p>Mappo dovnitř strčil celou ruku. „Cítím za tím vzduch. Studenější, vlhčí.“ Dal ruku zpět a zadíval se na ni. „Čistá. Příliš čistá. To mě děsí.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Protože si díky tomu uvědomuju, jak jsem špinavý, proto.“</p>
<p>„Zajímalo by mě, jestli to udělá totéž s našimi šaty.“</p>
<p>„To by bylo hezké, i když by v nich mohl existovat nějaký práh. Budou příliš špinavé a dveře ten urážlivý materiál prostě zničí. Mohli bychom se z nich vynořit nazí.“</p>
<p>„Teď jsem polekán já, příteli.“</p>
<p>„Ano. Tak co uděláme, Icarie?“</p>
<p>„Máme na vybranou?“ S těmito slovy Jhag prošel bariérou.</p>
<p>Mappo ho s povzdechem následoval.</p>
<p>A vtom ho Icarium popadl za rameno a strhl zpátky – druhým krokem by totiž šlápl do prázdna.</p>
<p>Jeskyně před nimi byla obrovská. Římsu, na níž stáli, kdysi spojoval most s ohromnou vysokou pevností vznášející se v prostoru asi sto kroků od nich. Části kamenného oblouku zůstaly, aniž by je viditelně něco podpíralo, ale jiné se odlomily a teď jen nehybně visely ve vzduchu.</p>
<p>Hluboko dole, velice hluboko, jeskyni pohlcovala temnota. Nad sebou měli slabě se třpytící kupoli černého, hrubě přitesaného kamene připomínajícího noční oblohu. Podél vnitřních stěn stoupaly terasovité budovy, řady tmavých oken, avšak bez balkonů. Vzduch byl plný prachu a suti, ale nikde se nic nehýbalo. Mappo z toho výhledu ztratil řeč.</p>
<p>Icarium mu sáhl na rameno a ukázal na něco malého, vznášejícího se přímo před nimi. Mince, ale ne nehybná, jak se zprvu zdálo. Pomaloučku odlétala. Jhag natáhl ruku, sebral ji a vrátil do měšce. „Dobrá návratnost investice,“ zamumlal. „Protože je tu hybnost, měli bychom být schopni putovat. Skočme z římsy do té pevnosti.“</p>
<p>„Rozumný plán,“ opáčil Mappo, „nebýt překážek na cestě.“</p>
<p>„Aha, dobrý postřeh.“</p>
<p>„Na druhé straně by mohl být celý most. Můžeme zkusit některou z těch bočních chodeb za námi. Pokud takový most existuje, bude nejspíš označený stejnou stříbrnou bariérou jako tento.“</p>
<p>„Tys nikdy nechtěl umět létat, Mappo?“</p>
<p>„Jako dítě určitě.“</p>
<p>„Jenom jako dítě?“</p>
<p>„Tam také sny o létání patří, Icarie. Neprozkoumáme ty chodby za námi?“</p>
<p>„No dobře, ačkoliv doufám, že žádný most nenajdeme.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Bezpočet místností, průchodů a výklenků podél široké, klenuté chodby, jejíž podlahu pokrývala silná vrstva prachu. Nade dveřmi byly vyryté zvláštní symboly, možná nějaká čísla. Vzduch byl stojatý a trochu štiplavý. V komnatách nezůstal žádný nábytek. A ani žádné mrtvoly jako ta, již Icarium objevil ve stroji na dně jezera. Spořádaná evakuace? Pokud ano, kam se Krátkoocasí poděli?</p>
<p>Nakonec objevili další stříbrné dveře. Opatrně prošli a ocitli se na prahu úzkého mostu. Tento byl nedotčený a vedl k létající pevnosti, jež k nim byla na této straně, přímo naproti místu, odkud ji poprvé spatřili, mnohem blíž. Zadní stěna ostrovní tvrze byla mnohem hrubější, okna tvořily svislé škvíry, rozmístěné náhodně na pokřivených výběžcích, nesouměrných prohlubních a zkroucených věžích.</p>
<p>„Podivuhodné,“ poznamenal tiše Icarium. „Zajímalo by mě, co tato skrytá tvář šílenství prozrazuje o tvůrcích. O těch K’Chain Che’Malle.“</p>
<p>„Snad jisté napětí?“</p>
<p>„Napětí?“</p>
<p>„Mezi řádem a chaosem,“ upřesňoval Mappo. „Vnitřní dichotomii, protichůdné podněty…“</p>
<p>„Rozpory jsou vidět u všech inteligentních forem života,“ uznal Icarium a kývl. Vstoupil na most a za mávání pažemi začal odplouvat.</p>
<p>Mappo natáhl ruku a podařilo se mu chytit Jhaga za vlající nohu. Stáhl Icaria zpátky na práh. „To bylo zajímavé,“ zabručel. „Když jsem tě držel, nic jsi nevážil. Byl jsi lehký jako zrnko prachu.“</p>
<p>Jhag se pomalu, opatrně znovu narovnal. „To bylo nanejvýš znepokojivé. Zřejmě bychom nakonec mohli letět.“</p>
<p>„Proč tedy stavěli mosty?“</p>
<p>„Nemám tušení. Pokud ovšem,“ dodal, „se stroj způsobující beztíži nerozbije a neztratí svou přesnost.“</p>
<p>„Takže mosty měly být vyňaté ? Možná. V každém případě je vidět, že zábradlí nevystupuje vzhůru, nýbrž do stran. Skromné, avšak jako chyty to stačí, kdyby ses musel plazit.“</p>
<p>„Ano. Půjdeme?“</p>
<p>Když Mappo za Icariem dorazil doprostřed, usoudil, že se mu to nelíbí. Nevolnost, závrať, zvláštní touha pustit se a poddat se pohybové energii dodávané svaly. Nevnímal, kde je nahoře a kde dole, a občas byl přesvědčen, že dokonce šplhá po žebříku, přičemž ve skutečnosti lezl více méně vodorovně přes most.</p>
<p>Na konci mostu byl úzký, vysoký vchod. Úlomky dveří, které ho kdysi vyplňovaly, se nehybně vznášely před ním. Očividně byly vyraženy zevnitř.</p>
<p>Icarium se dostal na práh a postavil se. Mappo se k němu po chvíli připojil. Nahlédl do tmy.</p>
<p>„Cítím… nesmírnou… smrt.“</p>
<p>Mappo kývl. Popadl palcát, zadíval se na vršek obitý hřeby a zasunul si ho do kožené smyčky na opasku.</p>
<p>Icarium šel první. Vstoupili do pevnosti.</p>
<p>Chodba byla stejně úzká jako dveře, stěny nerovné, z černého čediče, vlhké od vysrážené páry, a podlaha byla zrádná, plná hrbolků a výstupků a prohlubní kluzkých ledem, který jim pod nohama praskal. Chodba vedla rovně asi čtyřicet kroků. Než dorazili k otvoru na konci, zrak se jim přizpůsobil šeru.</p>
<p>Další obrovská komnata, jako by bylo srdce tvrze vyhloubené. Jeskyni vyplňoval masivní kříž z černého dřeva a na něm byl naražen drak. Byl mrtvý už dlouho, kdysi byl zmrzlý, avšak nyní se rozkládal. Do hrdla nad prsní kostí měl vražený železný hřeb tlustý jako Mappův trup. Z rány vytekla akvamarínová krev, dosud ztěžka kapající na kamennou podlahu pomalými, jako pěst velkými kapkami.</p>
<p>„Toho draka znám,“ zašeptal Icarium.</p>
<p><emphasis>Jak? Ne, neptej se.</emphasis></p>
<p>„Toho draka znám,“ zopakoval Icarium. „Sorrit. Jejím aspektem byl… Serc. Nebeská chodba.“ Zvedl si ruce k obličeji. „Mrtvá. Sorrit zabili…“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Nanejvýš lahodný trůn. Ne, ne lahodný. Nanejvýš hořký, odporný, nechutný, na co jsem to myslela?“</p>
<p>„Ty nemyslíš, Cudrn. Ty nikdy nemyslíš. Na žádný trůn si nevzpomínám. Jaký trůn? Musela se stát chyba. Neapsalar slyšela špatně, to je jasné. Úplně špatně, naprostá chyba. Kromě toho na něm někdo sedí.“</p>
<p>„Lahodně.“</p>
<p>„Říkala jsem ti, žádný trůn ne –“</p>
<p>Rozhovor probíhal půl noci, kdy cestovali po zvláštních stezkách stínu, vinoucích se přízračnou krajinou, která neustále přeskakovala mezi dvěma světy, třebaže oba byly stejně zničené a opuštěné. Apsalar rozjímala nad nesmírným rozsahem tohoto úlomku Říše stínu. Pokud byly její vzpomínky na ty Kotilionovy správné, říše se potulovala bez toho, že by byla upoutána ke světu, jejž Apsalar považovala za svůj, a ani Špagát, ani Stínupán nemohli její zdánlivě náhodné putování nijak ovládat. Ještě zvláštnější bylo to, že z úlomku viditelně vedly jakési silnice, kroutící se a mířící do velké dálky, jako kořeny či chapadla, a občas byl jejich pohyb zcela nezávislý na větším úlomku.</p>
<p>Jako byla ta, skrze niž nyní procházeli. Více méně sledovala východní silnici vycházející z Ehrlitanu a míjející tenkou stuhu cedrů nalevo, za níž začínalo moře. A jak se kupecká stezka stáčela k severu vstříc pobřeží, stínová silnice se s ní spojila a zužovala se, až byla stěží širší než sama stezka.</p>
<p>Apsalar si nevšímala neustálého tlachání duchů poletujících za ní a bojovala s nedostatkem spánku. Chtěla do východu slunce urazit co největší kus cesty. Říši stínů ovládala stále slaběji – zmizela jí pokaždé, když se přestala soustředit. Konečně se zastavila.</p>
<p>Chodba se kolem nich bortila. Obloha na východě světlala. Stáli na kupecké stezce pod serpentinami vedoucími na vrchol pobřežního hřebene. Kolem ní poletovaly rhizany.</p>
<p>„Slunce se vrací! Už zase! Ne! Telorast, musíme se schovat!“</p>
<p>„Ne, nemusíme, huso. Jenom nás bude hůř vidět, to je všechno, pokud si nebudeš dávat pozor. Samozřejmě ty, Cudrn, nedokážeš dávat pozor, takže se těším, jak se s kvílením rozplyneš. Konečně budu mít klid. Aspoň na chvíli –“</p>
<p>„Jsi zlá, Telorast! Vždycky jsem to věděla, ještě než jsi použila ten nůž na –“</p>
<p>„Buď zticha! Ten nůž jsem nikdy na nikoho nepoužila.“</p>
<p>„A taky jsi lhářka!“</p>
<p>„Řekni to znova a propíchnu tě!“</p>
<p>„To nemůžeš! Rozplývám se!“</p>
<p>Apsalar si přejela rukou po čele. Měla ho celé zpocené. „Tohle vlákno stínu bylo… divný,“ poznamenala.</p>
<p>„No ano,“ opáčila Telorast, proklouzla dopředu a dřepla si v miazmatu vířící šedi. „Odporné. Všechny okrajové oblasti jsou. Otrávené hnilobou chaosu. Viníme z toho Stínupána.“</p>
<p>„Stínupána? Proč?“</p>
<p>„Proč ne? Nenávidíme ho.“</p>
<p>„A to má být dostatečný důvod?“</p>
<p>„Nejdostatečnější důvod ze všech.“</p>
<p>Apsalar si prohlížela stoupající stezku. „Myslím, že jsme blízko.“</p>
<p>„Dobře. Výborně. Bojím se. Zastavme se tady. Pojďme zpátky, hned.“</p>
<p>Apsalar prošla skrz ducha a vydala se do kopce.</p>
<p>„To bylo zlomyslné,“ zasyčela za ní Telorast. „Kdybych tě posedla, neudělala bych si to. Ani Cudrn bych to neudělala. No, možná, kdybych byla naštvaná. Ty se na mě nezlobíš, že ne? Prosím, nezlob se na mě. Udělám, co budeš chtít, dokud nebudeš mrtvá. Potom si zatančím na tvé páchnoucí, nafouknuté mrtvole, protože to bys chtěla, abych udělala, viď že ano? Já bych to udělala, kdybych byla tebou a ty bys byla mrtvá a já tu zůstala dost dlouho, abych si na tobě mohla zatancovat, což bych udělala.“</p>
<p>Apsalar dorazila na vrchol. Stezka pokračovala dalších dvě stě kroků rovně, než se stočila dolů na závětrné straně. Pot na obličeji jí vysušoval studený ranní větřík, vzdychající nad rozlehlou tmavou pláštěnkou moře po její levici. Zadívala se dolů na úzkou pláž o patnáct sáhů níž, zanesenou vyplaveným dřívím. U stezky napravo téměř na jejím konci byl vidět háj zakrslých stromů, vyrůstajících z prohlubně ve skále, a uprostřed nich se tyčila kamenná věž. Větší část věže byla bíle omítnuta, jen v horní třetině tvořily zeď jen hrubě přitesané kameny.</p>
<p>V prvních paprscích slunce pronikajících přes obzor Apsalar vykročila k věži.</p>
<p>Malý oplocený pozemek kolem věže zaplňovaly hromady břidlice. Nikde nebylo živé duše, a Apsalar, stojící přede dveřmi, zevnitř neslyšela žádné zvuky.</p>
<p>Za ní šeptla Telorast: „Tohle není dobré. Cizinec tu žije. Musí to být cizinec, když jsme se nikdy nesetkali. A kdyby to nebyl cizinec, byl by to někdo, koho znám, což by bylo ještě horší –“</p>
<p>„Mlč,“ štěkla Apsalar a zvedla ruku, jak chtěla zabušit na dveře – ale zase ji spustila, couvla a zadívala se na obrovskou plazí lebku zasazenou do zdi nade dveřmi. „Pro mistra Kápě!“ vydechla. Telorast tiše kvílela a lapala po dechu. Nakonec Apsalar udeřila rukou v rukavici na omšelé dřevo.</p>
<p>Zvuky, jako by něco padalo, pak na drti a štěrku zadupaly kroky. Byla odsunuta závora a dveře se v oblaku prachu rozletěly.</p>
<p>Muž, který se objevil, dveře zcela vyplňoval. Napan, svalnatý, s tupým obličejem a malýma očkama. Hlavu měl vyholenou a bílou od prachu, jímž stékal v čůrcích pot, blyštící se v hustém, huňatém obočí.</p>
<p>Apsalar se usmála. „Zdravím, Urko.“</p>
<p>Muž zabručel. „Urko se utopil. Všichni se utopili.“</p>
<p>„Prozradil tě právě ten nedostatek představivosti,“ upozornila jej.</p>
<p>„Kdo jsi?“</p>
<p>„Apsalar –“</p>
<p>„Ne, to nejsi. Apsalar byla Imass –“</p>
<p>„Ne paní zlodějů. Je to jenom jméno, které jsem si vybrala –“</p>
<p>„To je od tebe hromsky domýšlivé.“</p>
<p>„Možná. V každém případě přináším pozdrav od Tanečníka.“</p>
<p>Dveře se jí zabouchly před nosem.</p>
<p>Apsalar vykašlala zvířený prach, poodešla a vytírala si oči.</p>
<p>„Hi hi,“ ozvala se za ní Telorast. „Už můžeme jít?“</p>
<p>Apsalar znovu zabušila na dveře.</p>
<p>Po delší době se přece jen otevřely. Napan se mračil. „Jednou jsem se ho pokusil utopit, víš.“</p>
<p>„Ne, ano, vzpomínám si. Byl jsi opilý.“</p>
<p>„Na nic takového se nemůžeš pamatovat – nebyla jsi tam. Kromě toho jsem nebyl opilý.“</p>
<p>„Aha. Tak… proč?“</p>
<p>„Protože mě rozčílil, proto. Stejně jako mě teď rozčiluješ ty.“</p>
<p>„Potřebuju s tebou mluvit.“</p>
<p>„Pročpak?“</p>
<p>Najednou pro něj neměla odpověď.</p>
<p>Přimhouřil oči. „Vážně si myslel, že jsem opilý? To byl ale pitomec.“</p>
<p>„Druhá možnost asi byla příliš skličující.“</p>
<p>„Netušil jsem, že byl taková soucitná duše. Ty jsi jeho dcera? Něco… ve tvém postoji…“</p>
<p>„Můžu dál?“</p>
<p>Ustoupil ode dveří. Apsalar vešla, zastavila se a prohlížela si ohromnou bezhlavou kostru vyplňující vnitřek, sahající až úplně ke stropu. Dvounohá, s dlouhým ocasem a hnědými vyleštěnými kostmi. „Co to je?“</p>
<p>„Ať to bylo cokoliv, dokázalo to naráz spolknout bhederina,“ utrousil Urko.</p>
<p>„Jak?“ vyptávala se Telorast Apsalar šeptem. „Nemá hlavu.“</p>
<p>Muž otázku zaslechl a zamračil se. „Máš společnost. Co je to, nějaký zmok? Nevidím to, a to se mi nelíbí. Pranic.“</p>
<p>„Duch.“</p>
<p>„Měla bys ho poslat mistrovi Kápě,“ zabručel. „Duchové sem nepatří, proto to jsou duchové.“</p>
<p>„Je to zlý muž!“ sykla Telorast. „Co je to?“</p>
<p>Apsalar stěží rozeznávala stín letící ke stolu napravo. Na dlouhém stole ležely menší verze obludné kostry, tři, velké jako vrána, ač místo zobáku měly dlouhé tlamy plné jako jehla ostrých zubů. Kostřičky byly spojené střívky a postavené zpříma jako hlídka suritkan.</p>
<p>Urko si Apsalar prohlížel se zvláštním výrazem. Pak sebou trhl a řekl: „Uvařil jsem čaj.“</p>
<p>„To by bylo hezké, děkuju.“</p>
<p>Zašel do malé kuchyňky a začal hledat hrnky. „Ne že bych nevítal návštěvy… no, nevítám. Vždycky přinesou jenom potíže. Říkal Tanečník ještě něco?“</p>
<p>„Ne. A dnes si říká Kotilion.“</p>
<p>„To vím. Nepřekvapuje mě, že je patronem asasínů. Byl to nejděsivější zabiják říše. Horší než Mrzena, ta byla jenom proradná. Nebo Kabrňák, ten byl jenom krutý. Ti dva si asi myslí, že vyhráli. Hlupáci. Kdo nyní kráčí mezi bohy, co?“ Přinesl hrnek. „Místní bylinky, mírně jedovaté, ale ne smrtelně. Protijed na uštknutí butherem, což je dobře, protože je to tu těmi hady zamořené. Ukazuje se, že jsem si věž postavil poblíž jejich rozmnožovací jámy.“</p>
<p>Jedna kostřička na stole se převrátila a pak se prudce narovnala, ocásek natažený, trup skloněný téměř vodorovně.</p>
<p>„Jeden z duchů, kteří mě doprovázejí, právě posedl toho tvora,“ hlásila Apsalar.</p>
<p>Do neohrabaného pohybu se pustila druhá kostra.</p>
<p>„Bohové pod námi,“ zašeptal Urko. „Podívej se, jak stojí! No ovšem. Musí to být takhle. Jistě!“ Vzhlédl k mohutné zkamenělé kostře. „Všechno je to špatně! Oni se předklánějí – kvůli rovnováze!“</p>
<p>Telorast s Cudrn rychle zvládly nová těla, zacvakaly čelistmi a poskakovaly po stole.</p>
<p>„Myslím, že se těch koster nebudou chtít vzdát,“ poznamenala Apsalar.</p>
<p>„Můžou si je nechat – jako odměnu za toto odhalení!“ Odmlčel se, rozhlédl se a zamumlal: „Budu muset zbořit zeď…“</p>
<p>Apsalar si povzdechla. „Zřejmě bychom měli být rádi, že se jeden z nich nerozhodl pro větší verzi.“</p>
<p>Urko vytřeštil oči a zabručel. „Vypij si čaj – když vychladne, je jedovatější.“</p>
<p>Usrkla. A okamžitě jí zmrtvěl jazyk a rty.</p>
<p>Urko se usmál. „Dokonalé. Takto se hovor zkrátí a ty můžeš dřív vyrazit na cestu.“</p>
<p>„Michero.“</p>
<p>„Odezní to.“ Našel si stoličku a posadil se naproti ní. „Jsi Tanečníkova dcera. Musíš být, i když tu nevidím žádnou podobnost – tvá matka musela být krasavice. Máš to v chůzi, v postoji. Jsi jeho plod, a on byl natolik sobecký, že tě, vlastní dítě, naučil zabíjet. Vidím, jak ti to vadí. Máš to v očích. Jeho odkaz tě straší – cítíš se lapená, jako v kleci. Už máš na rukou krev, viď? Je na to hrdý?“ Zaškaredil se a odplivl si. „Měl jsem ho tenkrát utopit. Kdybych byl opilý, byl bych to udělal.“</p>
<p>„Mýhís se.“</p>
<p>„Mýhís? Myslíš mýlíš? Opravdu?“</p>
<p>Kývla a snažila se ovládnout vztek nad jeho podvodem. Přišla sem, protože s ním potřebovala mluvit, a on jí ukradl schopnost vytvářet slova. „Nne seha. Fosechha.“</p>
<p>Zamračil se.</p>
<p>Apsalar ukázala na plazí kostry pobíhající po podlaze plné kamení. „Fosechhos.“</p>
<p>„Posedlost. On tě posedl? Bůh tě posedl? Mistr Kápě mu urvi koule a pomalu je žvýkej!“ Urko vyskočil a zaťal ruce v pěst. „Počkej, holka. Mám protijed na protijed.“ Našel zaprášený džbánek a otíral ho, až se objevil kousek narudlé kameniny. „To je ono.“ Našel další hrnek a nalil ho plný. „Pij.“</p>
<p>Odporně nasládlá chuť přecházela v hořkou a pálivou. „Ach. To bylo… rychlé.“</p>
<p>„Omlouvám se, Apsalar. Většinou jsem špatný společník, přiznávám. A co jsi dorazila, jsem toho namluvil víc než za celá léta. Už toho nechám. Jak ti můžu pomoct?“</p>
<p>Zaváhala a odvrátila zrak. „Vlastně nemůžeš. Neměla jsem chodit. Ještě musím něco udělat.“</p>
<p>„Pro něj?“</p>
<p>Kývla.</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Protože jsem dala slovo.“</p>
<p>„Nic mu nedlužíš, nanejvýš tak nůž do zad.“</p>
<p>„Až skončím… chci zmizet.“</p>
<p>Znovu se posadil. „Aha. Jistě.“</p>
<p>„Myslím, že náhodné utopení už neprojde, Urko.“</p>
<p>Pousmání. „To byl náš vtip, víš. Všichni jsme si slíbili… že se utopíme. Nikdo to nepochopil. Nechápe. A nejspíš ani nepochopí.“</p>
<p>„Já ano. Tanečník taky. Dokonce i Stínupán, myslím.“</p>
<p>„Mrzena ne. Ta nikdy neměla smysl pro humor. Vždycky byla posedlá podrobnostmi. Říkám si, jsou takoví lidé někdy šťastní? Jsou toho vůbec schopní? Co je vůbec pohání? Dáš jim moc a stěžují si. Dáš jim málo a stěžují si ještě víc. Uděláš něco správně a polovina z nich si stěžuje, že je to moc, a druhá polovina, že moc málo.“</p>
<p>„Není divu, že ses přestal bavit s lidmi, Urko.“</p>
<p>„Ano, dnes dávám přednost kostrám. Lidi. Jestli chceš něco vědět, tak jich je stejně moc.“</p>
<p>Rozhlédla se kolem sebe. „Tanečník tebou chtěl otřást. Proč?“</p>
<p>Napan uhnul pohledem a neodpověděl.</p>
<p>Apsalar se neklidně zachvěla. „On něco ví, viď? To ti sděluje tím prostým pozdravem.“</p>
<p>„I když byl asasín, měl jsem ho rád. Zvlášť to, jak uměl držet jazyk za zuby.“</p>
<p>Plazí kostřičky se draly ke dveřím. Apsalar si je prohlížela. „Mizejí… před bohem.“</p>
<p>„To nebude snadné.“</p>
<p>„Řekl, že až skončím, můžu jít. A on mě nechá.“</p>
<p>„Věř mu, Apsalar. Tanečník nelže, a to, myslím, nezměnilo ani božství.“</p>
<p><emphasis>Myslím, že tohle jsem potřebovala slyšet. </emphasis>„Děkuju.“ Zamířila ke dveřím.</p>
<p>„Tak rychle?“ zeptal se Urko.</p>
<p>Ohlédla se po něm. „Moc, nebo málo?“</p>
<p>Přimhouřil oči a uchechtl se. „Máš pravdu. Je to akorát – musím si dávat pozor na to, co si přeju.“</p>
<p>„Ano,“ přitakala. <emphasis>A to ti taky chtěl Tanečník připomenout, že? </emphasis>Urko odvrátil zrak. „Mor na něj.“</p>
<p>Apsalar s úsměvem otevřela dveře. Telorast s Cudrn vycupitaly ven. Po chvíli je následovala.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Plivnout do dlaní, zamnout a uhladit si vlasy. Gralský psanec se narovnal, nakopal písek na malý ohýnek, popadl batoh a hodil si ho na záda. Zvedl lovecký luk, natáhl na něj tětivu a přiložil šíp. Naposledy se rozhlédl a vykročil.</p>
<p>Stopu bylo snadné sledovat. Taralak Výd obhlížel nerovnou buš. Zajíc, jeřábek, mamlak, spokojí se s čímkoliv. Na slunci sušené proužky bhederiního masa už mu lezly krkem a navíc poslední snědl předevčírem. Samozřejmě měl dostatek hlíz, jenže když se jich přejedl, strávil půlku dne v dřepu nad chvatně vyhrabanou jámou.</p>
<p>D’iversí démon se blížil ke kořisti a bylo důležité, aby Taralak zůstal v jeho blízkosti a mohl se přesvědčit o výsledku. Dostal příliš dobře zaplaceno předem a na ničem jiném nezáleželo. Jen na zlatě, což byl prostředek, jak vytvořit žoldnéřskou kumpanii. Potom zpátky do vsi, vykonat zaslouženou spravedlnost na těch, kdo ho zradili. Nasadí si plášť vojevůdce a povede Graly ke slávě. Jeho osud čekal, a vše bylo v pořádku.</p>
<p>Dežim Nebrál neodbočoval z cesty. Byl skutečně obdivuhodný, věrný své gease. Žádné odchylky nebudou, protože toužil po svobodě, která mu bude odměnou, až dokončí úkol. Takto se mají uzavírat dohody, a Taralak pro to Bezejmenné obdivoval. O tajném kultu sice slyšel spoustu děsivých příběhů, jeho vlastní jednání s ním však bylo čisté, výnosné a přímočaré.</p>
<p>Přežil malazský vpád, a to už o něčem svědčilo. Starý císař předvedl zázračné schopnosti, když pronikl do bezpočtu kultů bujících po Sedmiměstí a posléze pozabíjel jejich stoupence. I to bylo hodno obdivu.</p>
<p>Vzdálená císařovna však byla mnohem méně působivá. Udělala spoustu chyb. Taralak si někoho takového nemohl vážit a obřadně proklínal její jméno s každým východem i západem slunce s důkladností, s jakou proklínal čtyřiasedmdesát dalších zapřísáhlých nepřátel Taralaka Výda.</p>
<p>Soucit byl jako voda na poušti. Lidé ho sbírali a váhavě odměřovali po doušcích. A Taralak Výd dokázal přejít na jediný doušek tisíc pouští.</p>
<p>To si žádal svět. Znal se natolik dobře, aby věděl, že má zmijí kouzlo, svůdné, okouzlující a nakonec vražedné. Zmije se stala hostem v hnízdě suritkan, jak ji mohly proklínat za její vlastní povahu? Nakonec manžela zabil ve službě jejímu srdci, srdci, které ho spolklo celého. Netušil, že ho pak vyžene, že ho jen sprostě využije a ve stínu chýše bude čekat jiný muž, aby utišil zmučeného ducha truchlící vdovy. Nenapadlo ho, že i ona má kouzlo zmije.</p>
<p>Zastavil se u balvanu, vytáhl z batohu měch na vodu a vyndal širokou zátku z pálené hlíny. Dřepl si, stáhl si bederní roušku a vymočil se do měchu. Na patnáct či víc líg směrem, kterým d’ivers mířil, nebyl žádný pramen. Stezka se nakonec spojí s kupeckou cestou, ale až tak za týden. D’ivers Dežim Nebrál určitě nebude trpět žízní.</p>
<p>Odměnu za výjimečnou vůli dobře znal. Stála za přizpůsobivost okolí, nakolik to bylo tělesně možné. Vstal a urovnal si roušku. Vrátil zátku do měchu, ten si hodil přes rameno a znovu vykročil.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Pod třpytivými hvězdami a světlou šmouhou na východě klečela Scillara na tvrdé zemi a zvracela poslední zbytky večeře a pak už jen žluč. Konečně křeče pominuly. Se supěním se kousek odplazila a posadila se zády k balvanu.</p>
<p>Démon Ropušník to pozoroval a pomalu se kýval ze strany na stranu.</p>
<p>Pohled na něj znovu vyvolal nevolnost, a tak se rychle podívala jinam, vytáhla dýmku a začala ji nacpávat. „Už je to pár dní,“ zamumlala. „Myslela jsem, že to už přešlo. Zatraceně…“</p>
<p>Ropušník se přišoural k místu, kde skončil obsah jejího žaludku. Přičichl a začal na to protivné místo házet písek.</p>
<p>Scillara křemínkem a ocílkou zkušeně vykřísla několik jisker do hlavičky dýmky. Cupovaná vonná tomkovice smíchaná s rezlistím chytila, a vzápětí už natahovala kouř. „To je dobrý, Ropucho. Zakrýt mý stopy… je div, že jsi to neřekl ostatním. Bereš ohledy na mý soukromí?“</p>
<p>Ropušník, jak se dalo čekat, neodpověděl.</p>
<p>Scillara si přejela dlaní po vypouklém břiše. Jak může pořád tloustnout, když v sobě celé týdny udržela nanejvýš dvě jídla ze tří? Na celé té věci s těhotenstvím bylo něco ďábelského. Jako by měla v břiše skrčeného vlastního démona. Čím dřív ho dostane ven, tím rychleji ho prodá pasákovi nebo správci harému. Tam ho nakrmí a vychovají a naučí řemeslu prosebníka.</p>
<p>Většina žen, jež znala a obtěžovaly se s dětmi, skončila u dvou tří, a ona teď chápala proč. Léčitelky, čarodějky, porodní báby a kojné děcka udržely zdravé a bylo na světě, aby je naučil, jak to na něm chodí. Utrpení spočívalo v samotném těhotenství, vláčení se s rostoucí váhou, ve skrytých požadavcích na její zálohy.</p>
<p>A dělo se ještě něco. Něco, co dokazovalo, že dítě je od přírody zlé. Často upadala do snového, příjemného stavu, vyvolávajícího bezduchý úsměv, což ji k smrti děsilo. Proč by měla být šťastná? Svět není příjemné místo. Nešeptal o spokojenosti. Ne, jedovaté vábení, které jí prostupovalo, usilovalo o falešné představy, blaženou nevědomost – a toho ona už měla plné zuby. To nebezpečné lákadlo bylo stejně odporné jako durhang.</p>
<p>Věděla, že vyduté břicho bude brzy vidět. Pokud se nepokusí ještě ztloustnout. V rostoucí hmotě bylo cosi uklidňujícího – ne, to byly zase ty klamné svody, hledaly si novou cestu do jejího mozku.</p>
<p>Nevolnost zřejmě pominula. Zvedla se a vracela se do tábora. Trocha uhlíků v ohništi, proužky dýmu a tři spící postavy zabalené v pokrývkách. Za ní se objevil Ropušník, proběhl kolem a dřepl si k ohni. Chytil letící kápovou můru a nacpal si ji do tlamy. Oči měl při pohledu na Scillaru kalně zelené.</p>
<p>Znovu si nacpala dýmku. Proč vůbec rodí jenom ženy? Nějaká ascendovaná čarodějka už přece mohla dávno tuto nespravedlnost kouzlem napravit, ne? Nebo to možná vůbec nebyla vada? Právě naopak, spíš výhoda? Ne že by ji nějaké výhody napadaly. Kromě toho divného, podezřelého blaženství, které ji neustále zachvacovalo. Prudce zabafala. Bidithal dívky svého kultu hned při prvním obřadu odřízl od jakýchkoliv rozkoší. Líbila se mu představa, že nic necítí, že odstranil nebezpečnou touhu po smyslnosti. Ani si nevzpomínala, jestli někdy něco takového zakusila.</p>
<p>Měla podezření, že Bidithal jim vštípil náboženské vytržení, stav bytí nekonečně sobečtější a vypočítavější než uspokojování vlastního těla. Být těhotná přinášelo náznak podobného vytržení, a to ji znepokojovalo.</p>
<p>Náhlý pohyb. Otočila se. Řezník se posadil.</p>
<p>„Něco se děje?“ zeptala se tiše.</p>
<p>Otočil se k ní, ve tmě nezřetelný, a ztěžka si povzdechl. „Ne. Zlý sen.“</p>
<p>„Brzo bude svítat,“ podotkla Scillara.</p>
<p>„Proč jsi vzhůru?“</p>
<p>„Ani nevím.“</p>
<p>Shodil ze sebe pokrývku, vstal a přistoupil k ohništi. Dřepl si, hodil do řeřavých uhlíků hrst troudu a počkal, dokud nechytí. Pak přidal kusy sušeného trusu.</p>
<p>„Řezníku, co se podle tebe na Otataralovým ostrově stane?“</p>
<p>„Nevím. Ten starý Malažan se nevyjadřuje zrovna jasně, že?“</p>
<p>„Je to válečný jezdec tygra léta.“</p>
<p>Řezník se po ní ohlédl. „Neochotný.“</p>
<p>Nacpala si do dýmky další rezlistí. „Nechce následovníky. A i kdyby, nebyli bychom to my. Teda ne já a Felisín taky ne. Nejsme válečníci. Ty,“ dodala, „bys byl mnohem lepší kandidát.“</p>
<p>Frkl. „Ne, já ne, Scillaro. Zřejmě následuju jinýho boha.“</p>
<p>„Zřejmě?“</p>
<p>Ve tmě tak tak rozeznala, že krčí rameny. „Občas do něčeho prostě spadneš,“ zabručel.</p>
<p><emphasis>Ženská. To vysvětluje hodně. </emphasis>„Je to stejně dobrý důvod jako každý jiný,“ usoudila za oblakem kouře.</p>
<p>„Co tím myslíš?“</p>
<p>„Myslím tím, že nevidím rozumný důvody, proč následovat kterýhokoliv boha nebo bohyni. Když jim stojíš za zájem, využijou tě. O využívání vím svý, a odměna většinou nestojí za nic, i když ze začátku vypadá dobře.“</p>
<p>„No,“ podotkl po chvíli, „tebe aspoň odměnili.“</p>
<p>„Tak tomu říkáš?“</p>
<p>„Říkám čemu? Vypadáš tak… zdravě. Chci říct, plná života. A už nejsi tak hubená jako předtím.“ Odmlčel se a rychle dodal: „Což je dobře. Vychrtlost ti neslušela – samozřejmě nesluší nikomu. Ani tobě. Totiž, to je všechno.“</p>
<p>Seděla tam, pokuřovala a pozorovala ho v sílícím světle. „Jsme pro tebe těžký břímě, co, Řezníku?“</p>
<p>„Ne! Vůbec ne! Mám vás doprovodit a toho úkolu jsem se ujal moc rád. A nic se na tom nezměnilo.“</p>
<p>„Nemyslíš, že by nás Ropušník dokázal ochránit sám?“</p>
<p>„Ne, totiž ano, asi ano. Ale je to démon, a to věci komplikuje – on přece nemůže jen tak přijít do vesnice nebo do města, že? Nebo zařídit zásoby a plavbu a tak.“</p>
<p>„Felisín může. Já vlastně taky.“</p>
<p>„Aha. Chceš říct, že mě tu nechcete?“</p>
<p>„Chci říct, že tě nepotřebujeme. Což není totéž, jako říkat, že tě nechceme, Řezníku. Kromě toho tenhle podivný oddíl vedeš dobře, i když je jasný, že na to nejsi zvyklý.“</p>
<p>„Poslyš, jestli to chceš převzít, mně to nevadí.“</p>
<p><emphasis>Aha, takže žena, která nechtěla poslouchat. </emphasis>„Nevidím důvod, proč něco měnit,“ prohlásila bez rozmýšlení.</p>
<p>Civěl na ni a ona na oplátku koukala na něj co nejklidněji a nejvyrovnaněji. „Co má tohle všechno znamenat?“ zeptal se.</p>
<p>„Znamenat? Ale vůbec nic. Jenom si povídáme, Řezníku. Leda… by tu bylo něco, o čem by sis chtěl promluvit.“</p>
<p>Dívala se, jak se stahuje, ač se viditelně nepohnul, a říká: „Ne, nic.“</p>
<p>„Takže jde o to, že mě dost dobře neznáš? Máme přece spoustu času to napravit.“</p>
<p>„Já tě znám… myslím. Chci říct, no ano, máš pravdu, vůbec tě neznám. Neznám ženy, to chci asi říct. A jak bych mohl? Vaše myšlenky se prostě nedají sledovat, vyznat se v tom, co říkáte, co se skrývá za vašimi slovy –“</p>
<p>„Myslíš mě konkrétně, nebo ženy všeobecně?“</p>
<p>Přihodil do ohně další trus. „Ne,“ zamumlal, „nechci se bavit o něčem konkrétním.“</p>
<p>„Dobře, ale já bych pár věcí měla…“</p>
<p>Zasténal.</p>
<p>„Dostal jsi úkol,“ řekla. „Máš nás doprovodit, správně? Kdo ti ten úkol dal?“</p>
<p>„Bůh.“</p>
<p>„Ale ne Heborikův bůh.“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„To se teda o nás zajímají nejmíň dva bohové. To není dobrý, Řezníku. Ví o tom Neviditelné ruce? Ne, jak by mohl, že? Nebyl důvod mu něco vykládat –“</p>
<p>„Není těžký si to domyslet,“ odsekl Řezník. „Čekal jsem na vás. V chrámu Iskarala Pusta.“</p>
<p>„Malazští bohové. Stínupán nebo Kotilion. Ty ale nejsi Malažan, viď?“</p>
<p>„Vážně, Scillaro,“ zabručel Řezník unaveně, „musíme to probírat zrovna teď?“</p>
<p>„Pokud ovšem nebyla tvoje milenka,“ pokračovala Scillara. „Tedy Malažanka. Původní následovnice těch bohů.“</p>
<p>„Bolí mě hlava,“ prskl, zakryl si dlaněmi oči a prsty si zajel až k vlasům a zaťal je, jako by si chtěl oči vyrvat. „Jak – ne, nechci to vědět. Nezáleží na tom. Je mi to jedno.“</p>
<p>„Tak kde je teď?“</p>
<p>„Stačilo.“</p>
<p>Scillara se vzdala. Vytáhla úzký nůž a začala čistit dýmku.</p>
<p>Řezník najednou vstal. „Udělám snídani.“</p>
<p>Sladký chlapec, usoudila. V rukou ženy jako tvárná hlína. Tedy ženy, která ví, co dělá. <emphasis>Otázka je, měla bych já? </emphasis>Nakonec Felisín ho zbožňovala. <emphasis>Ale pořád se můžeme dělit.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p><emphasis>„Samolibá poznámka. Měkce zaoblená, velkoprsá žena chce mačkat těla s Řezníkem.“</emphasis></p>
<p><emphasis>Teď ne, Ropušníku, </emphasis>odpověděl, aniž by promluvil nahlas, a vytahoval maso z batohu.</p>
<p><emphasis>„Znepokojení. Ne, teď opravdu ne. Ostatní se probouzejí z neklidných snů. Rozpaky a úlek následují, zvlášť u Felisín Mladší.</emphasis>“</p>
<p>Řezník se zarazil. <emphasis>Cože? Proč – ale vždyť teprve dospívá! Ne, to není možný. Rozmluv jí to, Ropušníku!</emphasis></p>
<p><emphasis>„Ropušníkovy vlastní návrhy nevítané. Nevrla sklíčenost. Ty, Řezník, s možností dávat semeno, schopný uskutečnit oplození. Minulé odhalení. Lidské ženy nosí v břichách chovné rybníky. Ale přežívá jen jedno vajíčko, jenom jedno. Strašlivé riziko! Musíš ten rybník naplnit, jak nejrychleji to půjde, než se objeví soupeřící samec a ukradne ti osud. Ropušník bude tvůj nárok bránit. Udatné sebeobětování, jako strážci kruhů u vlastního druhu. Altruistické poučení o vzájemnosti a protahovaná odměna jednou či dokonce mnohokrát odstraněná. Známka vyšší inteligence, uznání společných zájmů. Ropušník už je strážcem kruhů zaoblené, velkoprsé lidské bohyně.“</emphasis></p>
<p><emphasis>Bohyně? Co to znamená, bohyně?</emphasis></p>
<p><emphasis>„Žádostivý povzdech, je hodná uctívání. Známky hodnoty v samčím člověku kalí rybniční vody v Ropušníkově mysli. Příliš dlouhý svazek. Naštěstí. Sexuální touhy dávno neposkytované. Nezdravé.“</emphasis></p>
<p>Řezník postavil kotlík s vodou na oheň a přihodil hrst bylinek. <emphasis>Co jsi</emphasis><emphasis> to prve říkal o neklidných snech, Ropušníku?</emphasis></p>
<p><emphasis>„Poznámka, klouzající po hladině rybníků v mysli. Starosti. Blížící se hněv. Jsou tu varovná znamení.“</emphasis></p>
<p><emphasis>Jaká varovná znamení?</emphasis></p>
<p><emphasis>„Očividná. Neklidné sny. Samo o sobě dostatečné.“</emphasis></p>
<p><emphasis>Ne vždycky, Ropušníku. Občas nás straší věc z minulosti. To je všechno.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Aha. Ropušník si to promyslí. Ale nejdřív, bodavá bolest. Ropušník má hlad.“</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>V šedém oparu z horka a zvířeném prachu byly vzdálené hradby stěží viditelné. Leoman S cepy jel v čele otrhaného zástupu s Corabbem Bhilanem Thenu’alas po boku, když jim od brány Y’Ghatan vyjel vstříc oddíl jezdců.</p>
<p>„Támhle,“ ukazoval Corabb, „jezdec v čele, napravo od praporečníka, to je falah’d Vedor. Vypadá… nespokojeně.“</p>
<p>„S tím by se měl začít smiřovat,“ zavrčel Leoman. Zvedl ruku a zástup za ním se zastavil.</p>
<p>Dívali se na blížící se jezdce.</p>
<p>„Veliteli, neměli bychom se s nimi sejít na půli cesty?“ zeptal se Corabb.</p>
<p>„Ovšemže ne,“ štěkl Leoman.</p>
<p>Corabb už neřekl nic. Jeho vůdce měl bídnou náladu. Třetina jeho válečníků se musela o koně podělit s druhým jezdcem. Zrovna dnes ráno zemřela velmi milovaná stará léčitelka-čarodějka a její mrtvolu přimáčkli kamennou deskou, aby ji nenašel nějaký toulavý duch. Leoman sám plivl do osmi směrů, aby posvětil půdu, na oprášený kámen ukápl vlastní krev z rány, kterou si udělal na levé dlani, a vyslovil požehnání ve jménu Apokalypsy. Potom zaplakal. Přede všemi válečníky, kteří jen mlčky stáli, ohromení žalem a láskou ke svým následovníkům, již Leoman v té chvíli projevil.</p>
<p>Falah’d s vojáky se přiblížil a zastavil pět kroků od Leomana s Corabbem.</p>
<p>Corabb si prohlédl Vedorovy propadlé líce a kalné oči a poznal, že je závislý na máku d’bajang. Žilnaté ruce se mu na sedlové hrušce třásly. Když začalo být zřejmé, že Leoman jako první promluvit nehodlá, falah’d se zamračil a štěkl: „Já, falah’d Vedor z Y’Ghatan, prvního Svatého města, tě tímto vítám, Leomane S cepy, uprchlíku po pádu ša’ik na Raraku, i tvé zlomené následovníky. Připravili jsme pro tvé válečníky bezpečná kasárna, a stoly čekají, naložené jídlem a vínem. Ty, Leomane, a tví zbývající důstojníci budete hosty falah’da v paláci po dobu, než tvé vojsko obdrží nové zásoby a vzpamatuje se z útěku. Sděl nám konečný cíl své cesty a my vyšleme posly, kteří ohlásí tvůj příchod do každé vesnice, městysu i města po cestě.“</p>
<p>Corabb se přistihl, že zadržuje dech. Díval se na Leomana, jenž pobídl koně, až stál vedle falah’da.</p>
<p>„Přišli jsme do Y’Ghatan,“ procedil Leoman tiše, „a v Y’Ghatan zůstaneme. Zde počkáme na příchod Malažanů.“</p>
<p>Vedor chvíli pohyboval namalovanými rty, aniž by vydal hlásku, a pak se mu podařilo zakašlat. „Tvůj humor je ostrý jako nůž, Leomane S cepy! Je to přesně, jak tvrdí tvá pověst!“</p>
<p>„Má pověst? Potom tě ani tohle nepřekvapí.“ Kethra se mihl jako blesk a olízl Vedora na hrdle. Vystříkla krev a falah’dovi se zvrátila hlava dozadu, dopadla za zadek polekaného koně a skončila v prachu na silnici, kde se kousek kutálela. Leoman zachytil bezhlavou mrtvolu, dosud sedící v sedle, a otřel čepel o hedvábné roucho.</p>
<p>Vojáci z města ani nehlesli, nikdo se nepohnul. Praporečník, mladík snad patnáctiletý, jen s otevřenými ústy zíral na bezhlavé tělo vedle sebe.</p>
<p>„Ve jménu Drydžhny Apokalypsy,“ pravil Leoman, „nyní vládnu prvnímu Svatému městu Y’Ghatan já. Kdo je tu nejvyšší důstojník?“</p>
<p>Jedna žena pobídla koně. „Já. Kapitán Šerana.“</p>
<p>Corabb si ji prohlížel. Pevné rysy, opálená, světle šedé oči. Tak pětadvacet. Pod obyčejnou telabou se nenápadně leskla kroužková vesta. „Ty jsi Malažanka,“ poznamenal Corabb.</p>
<p>Upřela na něj chladný pohled. „No a?“</p>
<p>„Kapitáne,“ promluvil znovu Leoman, „tvůj oddíl pojede před námi. Vyčistíš mně a mým válečníkům cestu k paláci. Do těch bezpečných kasáren, o nichž mluvil zesnulý falah’d, se přesunou ti vojáci z městské posádky a z paláce, kteří by nemuseli být ochotni poslouchat mé rozkazy. Zajisti, prosím, ať jsou skutečně bezpečná. Jakmile to zařídíš, ohlásíš se mi v paláci. Dostaneš další rozkazy.“</p>
<p>„Pane,“ opáčila žena, „nemám dostatečně vysokou hodnost, abych mohla splnit, oč žádáš –“</p>
<p>„Už ne. Nyní jsi můj druhý zástupce, po Corabbovi Bhilanovi Thenu’alas.“</p>
<p>Zalétla ke Corabbovi nicneříkajícím pohledem. „Jak přikazuješ, Leomane S cepy, falah’de Y’Ghatan.“</p>
<p>Otočila se v sedle a zařvala na své vojáky: „Čelem vzad! A pohyb, vy zatracený pasáci vepřů! Ohlašujeme příchod novýho falah’da!“</p>
<p>Vedorův kůň se otočil s ostatními a naklusal. Bezhlavé tělo se mu v sedle kymácelo.</p>
<p>Corabb viděl, jak se kůň mrtvého falah’da po dvaceti krocích řadí vedle kapitánova. I Šerana si toho všimla, natáhla ruku a shodila tělo ze sedla.</p>
<p>„Ano. Je dokonalá,“ zabručel Leoman.</p>
<p><emphasis>Malažanka. </emphasis>„Mám pochybnosti, veliteli.“</p>
<p>„Ovšemže máš. Proto si tě držím u sebe.“ Pootočil se. „Proto a kvůli tahu paní. Tak pojď, pojeď se mnou do našeho nového města.“</p>
<p>Pobídli koně. Ostatní je následovali.</p>
<p>„Naše nové město,“ zakřenil se Corabb. „Budeme ho bránit vlastními životy.“</p>
<p>Leoman po něm střelil divným pohledem a neřekl nic.</p>
<p>Corabb se nad tím zamyslel. <emphasis>Veliteli, mám mnohem víc pochybností</emphasis><emphasis>…</emphasis></p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA PĚT</p>
<p>První trhliny se objevily krátce po popravě ša’ik. Nikdo nevěděl, nač pobočnice Tavore myslí ani co si myslí její nejbližší důstojníci či obyčejní vojáci pod jejím velením. Vznikl však rozruch, to je jisté, a při zpětném pohledu je to vidět lépe. Bylo by velice troufalé a skutečně pohrdavé tvrdit, že pobočnice o rostoucích potížích nejen ve svém vojsku, ale i v celé Malazské říši nevěděla. Vzhledem k tomu události v Y’Ghatan mohly být osudné. Kdyby velel někdo jiný, někdo s méně kamenným srdcem, méně chladný.</p>
<p>To nyní, více než kdykoliv předtím, dodávalo krutou pravdu názoru, že pobočnice Tavore je studené železo vražené do duše rozpálené výhně…</p>
<p><emphasis>„Beze svědků“</emphasis></p>
<p><emphasis>(Ztracené dějiny Lovců kostí)</emphasis></p>
<p><emphasis>Kalous z Darúdžhistánu</emphasis></p>
<p>„D</p>
<p>ej to pryč,“ požádala Samar Dev unaveně. Seděla u okna. „Myslel jsem, že spíš,“ opáčil Karsa Orlong a vrátil předmět na stůl. „Co je to?“</p>
<p>„Dvě funkce. V horní kádince jsou filtry na vodu, odstraňující nečistoty. Voda se sbírá v dolní kádince, která je vyložená měděnými pásky, což vodu jakýmsi složitým a záhadným procesem oživuje. Uvolňuje se zvláštní éterický plyn, který mění tlak nad vodou, což zase –“</p>
<p>„K čemu to ale je dobré?“</p>
<p>Samar přimhouřila oči. „Vlastně k ničemu.“</p>
<p>Karsa Orlong se od stolu přesunul k ponku a policím. Samar Dev ho sledovala, jak si prohlíží různá zařízení, jež vynalezla, a dlouhodobé pokusy, z nichž u většiny se žádné změny stavu neprojevovaly. Dloubal, větřil, a dokonce se pokusil ochutnat z jedné misky naplněné rosolovitou tekutinou. Nejdřív ho chtěla zastavit, ale pak se rozhodla mlčet. Rány se mu hojily ohromně rychle, beze stop po infekci. Hustá tekutina, již si olizoval z prstu, nebyla sice nějak zvlášť zdravá poživatina, ale nebyla ani smrtelná. Obvykle.</p>
<p>Udělal obličej. „To je hrozné.“</p>
<p>„Ani se nedivím.“</p>
<p>„K čemu to používáš?“</p>
<p>„Co myslíš?“</p>
<p>„Natíráš tím sedla. Kůži.“</p>
<p>„Sedla? Nepřímo asi ano. Je to mast na hnisavé rány, které se občas objevují kolem konečníku –“</p>
<p>Hlasitě zabručel. „Není divu, že to chutná tak strašně.“ A pokračoval ve zkoumání místnosti.</p>
<p>Zamyšleně ho sledovala. „Falah’d poslal vojáky do tvrze,“ poznamenala po chvíli. „Našli tam stopy zabíjení – jak jsi řekl, žádný Malažan nezůstal naživu. Taky našli démona. Nebo spíš mrtvolu démona, čerstvě zabitého. Požádali mě, abych ho prohlídla, protože vím něco málo o anatomii a dalších souvisejících tématech.“</p>
<p>Karsa neodpověděl a nahlížel do špatného konce dalekohledu.</p>
<p>„Kdybys přišel k oknu a podíval se druhým koncem, Karso, viděl bys věci z dálky přitažené blíž.“</p>
<p>Zamračil se na ni a odložil instrument. „Když je něco daleko, tak prostě blíž přijedu.“</p>
<p>„A když je to na vrcholku útesu? Nebo je to nepřátelský tábor a ty chceš zjistit, kde jsou hlídky?“</p>
<p>Znovu si dalekohled vzal a přistoupil k ní. Posunula si křeslo, aby měl místo. „Na římse na támhle té věži je sokolí hnízdo, na té pokryté mědí.“</p>
<p>Zvedl dalekohled. Chvíli hledal, než hnízdo našel. „To není sokol.“</p>
<p>„Máš pravdu. Je to bhok’aral, který si našel opuštěné hnízdo a ono se mu zalíbilo. Nosí si tam náruče hnijícího ovoce a celé dopoledne je hází na lidi na ulicích.“</p>
<p>„Vypadá to, že vrčí…“</p>
<p>„To bude smích. Každou chvíli ho přepadá záchvat veselí.“</p>
<p>„Ach – ne, to nebylo ovoce, to byla cihla.“</p>
<p>„Aha, smůla. Teď někoho pošlou, aby ho zabil. Nakonec na lidi smějí házet cihly zase jenom lidé.“</p>
<p>Odložil dalekohled a prohlížel si ji. „To je šílenství. Co to máte za zákony, že dovolují něco takového?“</p>
<p>„Co jako? Kamenovat lidi, nebo zabíjet bhok’arala?“</p>
<p>„Jsi zvláštní, Samar Dev. Ale vlastně jsi čarodějka a vyrábíš tyhle neužitečné předměty –“</p>
<p>„Ten dalekohled není neužitečný!“</p>
<p>„Ne, už chápu jeho cenu. Ale leží tady na polici…“</p>
<p>Opřela se v křesle. „Vynalezla jsem spoustu věcí, které by byly cenné pro spoustu lidí. A to mě dostává před dilema. S každým vynálezem se musím sama sebe ptát, jaké zneužití takový předmět čeká? Často usoudím, že zneužití převáží cenu vynálezu. Nazývám to Devin první zákon vynalézání.“</p>
<p>„Jsi posedlá zákony.“</p>
<p>„Možná. V každém případě je to jednoduchý zákon, jako musí být každý skutečný zákon –“</p>
<p>„Ty máš zákon i na tohle?“</p>
<p>„Základní pravidlo spíš než zákon. V každém případě je první starostí vynálezce hned poté, co něco vynalezne, etika.“</p>
<p>„Tomu říkáš jednoduché?“</p>
<p>„Výrok jednoduchý je, i když starosti nejsou.“</p>
<p>„To zní víc jako skutečný zákon.“</p>
<p>Po chvíli zavřela ústa, vstala a zamířila k psacímu stolu. Posadila se a přisunula si rydlo a voskovou tabulku. „Nevěřím filozofii,“ prohlásila při psaní. „Přesto se od tématu nenechám odradit… když už mě praští po hlavě. Jako spisovatelka nejsem zrovna výřečná. Lip umím zacházet s věcmi než se slovy. Ty na druhou stranu zřejmě máš nečekané nadání pro… ehm… výstižnou stručnost.“</p>
<p>„Moc mluvíš.“</p>
<p>„Bezpochyby.“ Dokončila zápis svých nečekaně důmyslných slov – důmyslných jen v tom, že Karsa Orlong rozpoznal širší použití, než zamýšlela. Chtěla jeho génia přejít jako slepou náhodu či dokonce vychloubačnou falešnou moudrost divošské šlechty. Ale něco jí říkalo, že Karsu Orlonga už kdysi podcenili, a slíbila si, že neskočí do stejné jámy. Odložila rydlo a vstala. „Půjdu prohlídnout toho démona, kterého jsi zabil. Doprovodíš mě?“</p>
<p>„Ne, prohlédl jsem si ho dostatečně už poprvé.“</p>
<p>Sebrala koženou brašnu s chirurgickými nástroji. „Zůstaň, prosím, tady a snaž se nic nerozbít.“</p>
<p>„Jak si můžeš říkat vynálezce, když nemáš ráda rozbíjení věcí?“</p>
<p>U dveří se ještě zastavila a ohlédla se. Hlavou se otíral o strop i v této nejvyšší komnatě její věže. Něco měl v očích. „Snaž se nerozbít nic z <emphasis>mých </emphasis>věcí.“</p>
<p>„No dobře. Ale mám hlad. Přines víc jídla.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Plazí mrtvola ležela na podlaze jedné z mučíren v kryptách pod palácem. Hlídáním byl pověřen jeden přísežník na odpočinku. Samar Dev ho našla spícího v koutě. Nechala ho chrápat a kolem obrovského těla rozmístila čtyři lucerny, jež si přinesla shora. Pak si klekla, rozepnula brašnu a vyndala několik vyleštěných chirurgických nástrojů. Když byly přípravy skončeny, zadívala se na mrtvolu.</p>
<p>Zuby, tlama, dopředu směřující oči, vše ukazovalo na vysoce vyvinutého masožravce, nejspíš lovícího ze zálohy. A přece to nebyl obyčejný říční ještěr. Za nadočnicovými oblouky se lebka protahovala a rozšiřovala do masivních týlních vypouklin a velikost mozkovny naznačovala vysokou inteligenci. Pokud by samozřejmě kosti nebyly nesmyslně silné.</p>
<p>Odřízla kus natržené kůže a objevily se úlomky kosti. Nebyly tedy tak silné. Prohlubně ukazovaly, že Karsa Orlong použil pěsti, z čehož byla zřejmá podivuhodná síla a stejně podivuhodná vůle. Mozek, poničený prasklými cévami a vyteklou krví a místy rozdrcený promáčklými kostmi, byl opravdu velký, ačkoliv byl uspořádán výrazně odlišným způsobem než lidský. Kupříkladu tu bylo víc laloků. Celkem o šest víc, a byly umístěné pod těžkými hřebenovými výstupky po stranách, včetně dvou cévami zvlášť hustě protkaných míst spojených s očima. Démoni zjevně viděli svět jinak, možná složitěji.</p>
<p>Vytáhla poškozené oko a ke svému úžasu našla dvě čočky, jednu konkávní a druhou konvexní. Odložila si je pro pozdější prohlídku.</p>
<p>Prořízla tuhou, šupinatou kůži a otevřela krk. Jak čekala, uviděla přehnaně velké žíly a tepny, potřebné k vyživování činného mozku. Pokračovala v hrudníku. Mnoho žeber již bylo zlomených. Napočítala čtyři plíce a dvě protoplíce připojené pod nimi a nacucané krví.</p>
<p>Rozřízla výstelku prvního ze tří žaludků a rychle ucukla, když se ven vylila kyselina. Čepel nože syčela a dělaly se na ní dolíčky. Další syčení vycházelo z kamene na podlaze. Navíc jí slzely oči.</p>
<p>Pohyb v žaludku. Samar vyskočila a couvla. Ven vylézali červi. Dvě desítky jich vypadly na zablácenou podlahu. Měli barvu namodralého železa, byli článkovaní a dlouzí jako ukazovák. Prohlédla si rozpadající se nůž, pustila ho na zem a vzala si dřevěné kleště. Přiblížila se k louži kyseliny a jednoho červa zvedla.</p>
<p>Nebyli to červi. Tvorové měli stovky nožiček, zvláštně žebrovaných, a ještě zvláštnější bylo, že to byly stroje. Vůbec nebyli živí. Jejich kovová tělíčka byla kupodivu odolná vůči kyselině. Strojek se v sevření kleští zkroutil a znehybněl. Zatřásla jím, ale byl nehybný jako ohnutý hřebík. Nákaza? Nemyslela si to. Ne, bylo to mnoho strojků fungujících společně. Jezírko žaludeční kyseliny jim bylo domovem a ony na oplátku nějak prospívaly démonovi.</p>
<p>Polekal ji prudký kašel. Přísežník se škrábal na nohy. Shrbený, pokřivený artritidou se přišoural k ní. „Samar Dev, čarodějka! Co je to za smrad? Doufám, že ne ty. My dva jsme stejná sorta, co?“</p>
<p>„Vážně?“</p>
<p>„No ano, Samar Dev.“ Poškrábal se v rozkroku. „Strháváme vrstvy lidství až na samotné kosti, ale kde končí lidství a kde začíná zvíře? Kdy bolest porazí rozum? Kde se skrývá duše a kam uprchne, když je všechna naděje těla ztracena? Otázky k prozkoumání pro takové, jako jsme my dva. Moc jsem tě chtěl poznat, podělit se o vědomosti –“</p>
<p>„Jsi kat.“</p>
<p>„Někdo to dělat musí,“ opáčil dotčeně. „V kultuře, která připouští nutnost mučení, musí také existovat kat. V kultuře, Samar Dev, která si váží získávání pravdy víc než jednoho lidského života. Chápeš? Ach,“ dodal a zamračil se na mrtvého démona, „ospravedlnění je vždycky stejné. Aby se zachránilo víc životů, musí se tenhle poddat. Obětovat. Dokonce i slova se používají k tomu, aby zakryla krutost. Proč jsou mučírny v kryptách? Aby nebyl slyšet křik? Jistě, ale je toho víc. Tohle,“ mávl pokroucenou rukou, „je dolní říše lidství, zkažené srdce nepříjemnosti.“</p>
<p>„Já hledám odpovědi u již mrtvých. To není totéž –“</p>
<p>„Drobnosti. My dva klademe otázky. Odřezáváme zbroj, abychom odhalili skrytou pravdu. Kromě toho já jsem na odpočinku. Chtěli, abych vycvičil dalšího, víš, když teď byly malazské zákony zrušené a kati jsou znovu oblíbení. Jenže ti hlupáci poslali mě! K čemu to je? Tedy falah’d Krithasanan, ten byl něco onačejšího – tys tehdy byla ještě malá, pokud ses už vůbec narodila. Jak ten uměl mučit lidi. Ne kvůli pravdě – on věděl, že to je jenom laciná hovadina. Ne, jeho zajímaly větší otázky. Jak dlouho je možné vytahovat duši lapenou ve zlomeném těle a jak daleko. Jak daleko, než se už nedokáže připlazit zpátky. To byl můj úkol, a on uměl ocenit moje umění!“</p>
<p>Samar Dev zjistila, že se zatím přestaly pohybovat i ostatní strojky. Ten, který vyndala, strčila do koženého váčku, sbalila si věci a ujistila se, že nezapomněla čočky. Přesvědčí je, aby zbytek těla spálili – hodně daleko od města a po větru.</p>
<p>„Nepovečeříš se mnou?“</p>
<p>„Žel, nemůžu. Mám práci.“</p>
<p>„Kdyby sem tak přivedli tvého hosta. Toblakaje. S ním by byla legrace, co říkáš?“</p>
<p>Zarazila se. „Pochybuju, že ho k tomu přemluvím, přísežníku.“</p>
<p>„Falah’d o tom uvažoval, víš.“</p>
<p>„Ne, nevím. Podle mě by to byla chyba.“</p>
<p>„Inu, o <emphasis>těchto </emphasis>věcech my nerozhodujeme, že?“</p>
<p>„Něco mi říká, že Toblakai by se s tebou moc rád setkal, přísežníku. I když by to byla krátká známost.“</p>
<p>„Ne, kdyby bylo po mém, Samar Dev!“</p>
<p>„Mám takové tušení, že kolem Karsy Orlonga je vždycky jen po jeho.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Když se vrátila, teblorský válečník se probíral její sbírkou map, jež si rozložil na podlaze na chodbě. Přinesl si tucet votivních svic, zapálil je a rozestavil kolem sebe. Jednu držel nad drahocennými pergameny. Aniž by vzhlédl, utrousil: „Tahle, čarodějko. Země a pobřeží na severozápadě… měl jsem dojem, že Jhag Odhan je neporušená pláň až ke vzdálenému Nemilu a zemím Trellů, ale tady je vidět něco jiného.“</p>
<p>„Jestli mi spálíš některou mapu,“ zavrčela Samar Dev, „prokleju tebe i tvé potomky až na věčnost.“</p>
<p>„Odhan se zřejmě táhne k západu, ale jenom na jihu. Jsou tu označená ledová místa. Tento kontinent vypadá příliš velký. Došlo k chybě.“</p>
<p>„Možná,“ připustila. „Jelikož to je jediný směr, kterým jsem se nikdy nevydala, nemůžu potvrdit, jestli je mapa přesná. Zakreslil ji Othun Děla Fárat asi před sto lety, víš. Prý byl spolehlivý.“</p>
<p>„A co tato jezerní oblast?“ zajímal se Karsa Orlong a ukazoval na severní výběžek pobřeží západně od Jath Alban.</p>
<p>Odložila brašnu a s povzdechem si k němu dřepla. „Těžko se prochází. Podložní skála je obnažená, silně zvrásnělá, pokrytá jezery a jen několika většinou nesplavnými řekami. Rostou tam smrky, jedle a borovice a v údolích jsou nízké houštiny.“</p>
<p>„Jak to všechno víš, když jsi tam nikdy nebyla?“</p>
<p>Ukázala. „Spoléhám na ty Delovy poznámky na okraji. Taky píše, že našel stopy ukazující, že tam žijí lidé, ale nesetkal se s nimi. Dál potom leží ostrovní království Sepik, dnes vzdálený poddaný stát Malazské říše, i když bych se divila, kdyby se tam někdy nějací Malažané objevili. Král byl dost chytrý, aby poslal delegáty s návrhem kapitulace, a císař prostě přijal.“</p>
<p>„Tolik toho tam tvůrce mapy nenapsal.“</p>
<p>„Ne, některé informace jsou moje. Občas jsem o Sepiku zaslechla pár divných historek. Prý tam žijí dvě odlišné populace, jedna poddaná té druhé.“ Na jeho bezvýrazný pohled pokrčila rameny. „Takové věci mě zajímají.“ Zamračila se, protože jí došlo, že nepřítomný výraz na obrově potetovaném obličeji nemá původ v lhostejnosti. „Něco se stalo?“</p>
<p>Karsa Orlong vycenil zuby. „Pověz mi o tom Sepiku víc.“</p>
<p>„Obávám se, že víc toho už nevím.“</p>
<p>Zamračil se a znovu se naklonil nad mapu. „Budu potřebovat zásoby. Pověz mi, je tam stejné počasí jako tady?“</p>
<p>„Ty jedeš na Sepik?“</p>
<p>„Ano. Řekni falah’dovi, že požaduji výstroj, dva koně a pět set srpků stříbra. Sušené potraviny, víc měchů na vodu. Tři oštěpy a lovecký luk se třiceti šípy, deset z nich s hroty na ptáky. Šest náhradních tětiv a zásobu opeření, kostku vosku –“</p>
<p>„Počkej! Počkej, Karso Orlongu. Proč by ti měl falah’d ty věci jen tak dát?“</p>
<p>„Pověz mu, že jestli to neudělá, zůstanu ve městě.“</p>
<p>„Aha, chápu.“ Zamyslela se. „Proč chceš na Sepik?“ zeptala se nakonec.</p>
<p>Začal rolovat mapu. „Tuhle chci –“</p>
<p>„Promiň, to ne. Stojí celé jmění –“</p>
<p>„Vrátím ti ji.“</p>
<p>„Ne, Karso Orlongu.“ Narovnala se. „Jestli počkáš, okopíruju ji – na kůži, ta je odolnější –“</p>
<p>„Jak dlouho to potrvá?“</p>
<p>„Nevím. Pár dní…“</p>
<p>„Dobrá, ale začínám být neklidný, čarodějko.“ Vrátil jí svinutou mapu a odešel. „A hladový.“</p>
<p>Posbírala ostatní mapy. Svíčky nechala hořet. Každá byla aspektovaná na nějakého menšího místního boha a jejich plamínky již přilákaly pozornost houfu duchů. Chodba jich byla plná a atmosféra byla napjatá a zlostná, protože mnozí z nich považovali ostatní za nepřátele. Přesto tušila, že duchy nepřivedly jen mihotavé plamínky, spíš něco na Toblakajovi samotném…</p>
<p>Věřila, že v minulosti Karsy Orlonga víří záhady. A teď přilákal duchy a… vyděsil je…</p>
<p>„A,“ šeptla, „nevidím v té věci jinou volbu. Nevidím…“ Vytáhla nůž, plivla na čepel a protáhla železo plamínkem každé svíčky.</p>
<p>Duchové jí v hlavě řvali, rozhořčení tímto nečekaným, surovým uvězněním. Kývla. „Ano, my smrtelníci jsme krutí…“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Tři lígy,“ supěl si Rychlej Ben pod fousy.</p>
<p>Kalam se poškrábal ve strništi na bradě. Po dlouhém, rychlém pochodu zpátky ke Čtrnácté armádě ho pobolívaly některé staré rány – ten ankar’al na okraji stěny Smršti ho ošklivě potrhal. Po tom, co viděli v chodbě, si ale nikdo nestěžoval. Dokonce i Bouřňák přestal s tím svým nekonečným remcáním. Oddíl dřepěl za asasínem a velemágem, nehybný a ve tmě téměř neviditelný.</p>
<p>„Budeme tu na ně čekat,“ přemítal Kalam, „nebo půjdeme dál?“</p>
<p>„Počkáme,“ prohlásil Rychlej Ben. „Potřebuju si odpočinout. V každém případě jsme více méně hádali správně a stopu není těžké sledovat. Leoman dorazil do Y’Ghatan a tam se nám postaví.“</p>
<p>„A my nemáme žádné obléhací stroje, které by stály za řeč.“</p>
<p>Čaroděj kývl. „Tohle může trvat.“</p>
<p>„Na to jsme přece zvyklí, ne?“</p>
<p>„Pořád zapomínám, že jsi nebyl u Korálu.“</p>
<p>Kalam se posadil zády k hřebeni a vytáhl čutoru. Napil se a podal ji velemágovi. „Tak zlé jako poslední den u Dřevnova?“</p>
<p>Rychlej Ben se napil a zaškaredil se. „To je voda.“</p>
<p>„Samozřejmě.“</p>
<p>„Dřevnov… tam jsme s nikým nebojovali. Jen s padajícím stropem a deštěm kamení.“</p>
<p>„Takže Paliči mostů padli v boji.“</p>
<p>„Většina Houfce Jednorukého padla v boji,“ opáčil Rychlej Ben. „Dokonce i Whiskeyjack,“ dodal. „Zradila ho noha. Klátil si to nikdy neodpustí. A já se mu ani nedivím.“ Pokrčil rameny. „Bylo to hnusný. Spousta věcí se zvrtla, jako obvykle, ale že se Kallor obrátí proti nám… to jsme měli předvídat.“</p>
<p>„Mám na čepeli místo pro zářez s jeho jménem,“ zavrčel Kalam a vzal si čutoru.</p>
<p>„Nejsi jediný, ale jeho nezabiješ snadno.“</p>
<p>Přisunul se seržant Gesler. „Viděl jsem, jak si vy dva něco podáváte.“</p>
<p>„Jenom vodu,“ nepotěšil ho Kalam.</p>
<p>„To bylo to poslední, co jsem chtěl slyšet. No, zapomeňte na mě.“</p>
<p>„Bavili jsme se o oblíhání, co přijde,“ vysvětloval asasín. „Mohlo by být dlouhý.“</p>
<p>„Ona je taky Tavore náramně trpělivá ženská,“ zabručel seržant. „Aspoň to o ní víme.“</p>
<p>„A nic jinýho?“ zeptal se Rychlej Ben.</p>
<p>„Ty jsi s ní mluvil častěji než my ostatní, velemágu. Drží si odstup. Nikdo vlastně neví, co je zač, za tím titulem pobočnice. Urozená paní, ano, a z Unty. Z rodu Paranů.“</p>
<p>Kalam s Rychlým Benem si vyměnili pohledy, pak asasín vytáhl druhou čutoru. „V týhle není voda,“ podotkl a hodil ji seržantovi. „Znali jsme jejího bratra. Ganoese Parana. Přidělili ho k Paličům mostů v hodnosti kapitána těsně předtím, než jsme pronikli do Darúdžhistánu.“</p>
<p>„Vedl oddíly do Korálu,“ dodával Rychlej Ben.</p>
<p>„A umřel?“ zajímal se Gesler, když si lokl.</p>
<p>„Většina umřela,“ odvětil velemág. „V každém případě nebyl tak trapný, jak důstojníci bývají. O Tavore toho vím stejně málo jako vy ostatní. Je samý ostří, ale má to lidi odradit, ne pořezat. Aspoň pokud jsem viděl.“</p>
<p>„U Y’Ghatan začne ztrácet vojáky,“ předpovídal Kalam.</p>
<p>Poslední poznámku nikdo nekomentoval. Různí velitelé reagovali na takové věci různě. Někteří začali být umínění a zahazovali víc a víc životů. Jiní se stáhli, a když se nic nedělo, duch vojska se vytratil. Obléhání je hlavně soubojem vůlí, ne pouhé lstivosti. Leoman během dlouhého útěku na západ z Raraku ukázal, že zvládá obojí. Kalam si nebyl jistý, co vlastně Tavore ukázala na Raraku – většinu zabíjení za ni vykonal někdo jiný, vlastně za celou Čtrnáctou.</p>
<p><emphasis>Duchové. Paliči mostů… ascendovaní. Bohové, to je děsivá představa. Zaživa byli napůl šílení a teď… </emphasis>„Rychlej,“ ozval se, „ti duchové na Raraku… kde jsou teď?“</p>
<p>„Netuším. S náma ale ne.“</p>
<p>„Duchové,“ ozval se Gesler. „Takže ty povídačky byly pravdivý – Psobijce nevybilo nějaký vražedný kouzlo. Měli jsme neviditelný spojence – kdo to byl?“ Odplivl si. „Oba to víte, že jo, a neřeknete. Šumař to taky ví, že? Nevadí. Všichni mají tajemství a nechtějí po mně, abych se s nima podělil o to svý. Takže tak.“ Vrátil čutoru. „Díky za ty oslí chcanky, Kalame.“</p>
<p>Poslouchali, jak se vrací k oddílu.</p>
<p>„Oslí chcanky?“ podivil se Rychlej Ben.</p>
<p>„Zemní réva, a má pravdu, chutná to hrozně. Našel jsem to v táboře Psobijců. Dáš si?“</p>
<p>„Proč ne? Aspoň když jsem říkal, že duchové s náma nejsou, myslím, že jsem říkal pravdu. Ale <emphasis>něco </emphasis>armádu sleduje.“</p>
<p>„To je vážně skvělý.“</p>
<p>„Nejsem –“</p>
<p>„Ticho! Slyším –“</p>
<p>Za hřebenem se zvedli lidé. Lesklá starodávná zbroj, sekery a šamšíry, barbarské, pomalované tváře – chundrylské Spálené slzy. Kalam se s kletbou posadil a vrátil dlouhé nože do pochev. „To byla pěkná pitomost, vy zatracení divoši –“</p>
<p>„Pojďte s námi,“ vyzval je jeden z Chundrylů.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>O tři sta kroků dál čekal hlouček jezdců, pobočnice Tavore mezi nimi. Kalam, Rychlej Ben, Gesler a jeho oddíl, obklopeni Spálenými slzami, se k nim přiblížili.</p>
<p>Pokřivená luna vrhala na krajinu stříbřité světlo – Kalam si všiml, že kolem okrajů vypadá drsnější, jako by ji okolní temnota užírala – a žasl, že si to dosud neuvědomil. Bylo tomu tak vždy?</p>
<p>„Dobrý večer, pobočnice,“ pozdravil Rychlej Ben, když dorazili.</p>
<p>„Proč jste se vrátili?“ chtěla vědět. „A proč ne Říšskou chodbou?“</p>
<p>S Tavore byli pěsti, Záchlumčan Temul, Blistig, Keneb a Tene Baralta, a také Nil s Nether. Všichni kromě pobočnice samotné vypadali, jako by je před chvílí probudili ze spánku.</p>
<p>Rychlej Ben znepokojeně přešlápl. „Chodbu používal… někdo jiný. Nepovažovali jsme to za bezpečné a usoudili jsme, že byste o tom měla být zpravena co nejdřív. Leoman je v Y’Ghatan.“</p>
<p>„A podle vás tam na nás bude čekat?“</p>
<p>„Y’Ghatan je hořká vzpomínka pro většinu Malažanů,“ připomněl Kalam, „tedy pro ty, kteří si chtějí něco pamatovat. Právě tam první –“</p>
<p>„Já vím, Kalame Méchare. Nemusíš mi to připomínat. No dobře, budu váš úsudek považovat za správný. Seržante Geslere, připojte se, prosím, k chundrylským hlídkám.“</p>
<p>Mariňák nedbale zasalutoval. Tvářil se posměšně.</p>
<p>Kalam se díval, jak Tavore sleduje odcházejícího seržanta pohledem. Potom znovu upřela oči na Rychlýho Bena.</p>
<p>„Velemágu.“</p>
<p>Kývl. „V Říšské chodbě byly… Měsíční Kameny. Deset, dvanáct se jich objevilo, než jsme se stáhli.“</p>
<p>„Mistr Kápě nás vem,“ zamumlal Blistig. „Létající pevnosti? Našel si snad ten bělovlasej neřád další?“</p>
<p>„To si nemyslím, pěsti,“ odpověděl Rychlej Ben. „Anomander Dlouhý vlas se usadil v Černém Korálu a Měsíční Kámen opustil, protože se rozpadal na kusy. Ne, myslím, že ty, které jsme viděli v chodbě, měly na palubě, ehm, původní vlastníky.“</p>
<p>„A to má být kdo?“ zajímala se Tavore.</p>
<p>„K’Chain Che’Malle, pobočnice. Dlouhoocasé nebo krátkoocasé. Možná obojí.“</p>
<p>„Proč by používali Říšskou chodbu?“</p>
<p>„Nevím,“ přiznal Rychlej Ben. „Ale pár nápadů bych měl.“</p>
<p>„Poslouchám.“</p>
<p>„Je to stará chodba, v podstatě mrtvá a opuštěná, i když samozřejmě zdaleka ne tak mrtvá a opuštěná, jak se zdá na první pohled. Neznáme žádnou chodbu připisovanou K’Chain Che’Malle, což ale neznamená, že nikdy žádnou neměli.“</p>
<p>„Podle vás tedy Říšská chodba původně náležela K’Chain Che’Malle?“</p>
<p>Velemág pokrčil rameny. „Je to možné, pobočnice.“</p>
<p>„Co dál?“</p>
<p>„Inu, ať ty pevnosti prováděly cokoliv, nechtěly, aby je někdo viděl.“</p>
<p>„Kdo?“</p>
<p>„To netuším.“</p>
<p>Pobočnice si velemága chvíli prohlížela. „Chci, abyste to zjistil. Vezměte si Kalama a Geslerův oddíl. Vraťte se do Říšské chodby.“</p>
<p>Asasín pomalu kývl. Šílený, nesmyslný rozkaz ho v nejmenším nepřekvapil. Zjistit? A jak asi?</p>
<p>„Máte nějaké návrhy,“ zeptal se Rychlej Ben zvláštně zpěvavým tónem, jako pokaždé, když se snažil neříct pěkně od plic, co si myslí, „jak to máme udělat?“</p>
<p>„Jsem si jistá, že jako velemág něco vymyslíte.“</p>
<p>„Smím se zeptat, proč je to pro nás tak důležité, pobočnice?“</p>
<p>„Narušení Říšské chodby je důležité pro každého, kdo slouží Malazské říši, nemyslíte?“</p>
<p>„Jistě, pobočnice, ale tady přece jsme na vojenském tažení, ne? Proti vzbouřenému vůdci Sedmiměstí. Nehodláte oblehnout Y’Ghatan, kde by přítomnost velemága, nemluvě o nejzkušenějším asasínovi říše, mohla být pro váš úspěch klíčová?“</p>
<p>„Rychlej Bene,“ pravila Tavore chladně, „Čtrnáctá armáda je dokonale schopná zvládnout obléhání bez vaší pomoci i bez Kalama Méchara.“</p>
<p><emphasis>Dobře, tím to potvrdila. </emphasis><emphasis>V</emphasis><emphasis>í</emphasis> <emphasis>o našich tajných schůzkách s Dujekem Jednorukým a s Tayschrennem. A nevěří nám. Možná z dobrého důvodu.</emphasis></p>
<p>„Zajisté,“ zabručel Rychlej Ben s mírnou úklonou. „Předpokládám tudíž, že Spálené slzy doplní našim vojákům zásoby. Žádám, aby nám byl do úsvitu povolen odpočinek.“</p>
<p>„To je přijatelné.“</p>
<p>Velemág se otočil a jeho pohled se na okamžik střetl s Kalamovým. <emphasis>Jo, Rychlej, chce mě mít co nejdál od sebe, jak jen to je možné. </emphasis>Inu, taková už je Malazská říše. Přesněji Laseenina říše. <emphasis>Jenže já nejsem ten, kvůli komu by sis měla dělat starosti, Tavore…</emphasis></p>
<p>V té chvíli se ze tmy vyloupla postava a blížila se. Zelené hedvábí, půvabný pohyb, tvář v měsíčním světle téměř nadpozemská. „A, tajná půlnoční schůzka! Věřím, že všechny důležité věci již byly probrány.“</p>
<p>Perel. Kalam se na něj zazubil a jednou rukou udělal posunek, jemuž mohl rozumět pouze jiný Spár.</p>
<p>Perelovi neunikl. Mrkl.</p>
<p><emphasis>Brzy</emphasis><emphasis>, parchante.</emphasis></p>
<p>Tavore otočila koně. „Tady jsme skončili.“</p>
<p>„Smím se svézt na koni s jedním z vás?“ zeptal se Perel shromážděných pěstí.</p>
<p>Žádný z velitelů neodpověděl a vzápětí už cválali pryč.</p>
<p>Perel v prachu jemně zakašlal. „Jak hrubé.“</p>
<p>„Pěšky jsi přišel sem,“ poznamenal Rychlej Ben, „tak můžeš jít pěšky i zpátky, Spáre.“</p>
<p>„Zřejmě nemám jinou možnost.“ Zakmital rukou v rukavici. „Kdo ví, kdy se opět setkáme, přátelé. Ale do té doby… dobrý lov…“ A odešel.</p>
<p><emphasis>Kolik toho slyšel? </emphasis>Kalam udělal krok, ale Rychlej Ben ho zadržel.</p>
<p>„Jenom klid, akorát lovil naslepo. Cítil jsem ho, jak se v kruhu přibližuje – hrozně ho znervózňuješ, Kale.“</p>
<p>„Výborně.“</p>
<p>„Ani ne. To znamená, že není hlupák.“</p>
<p>„Pravda. Škoda.“</p>
<p>„A vůbec,“ pokračoval Rychlej Ben, „my dva a Gesler musíme vymyslet, jak si zařídit jízdu na jedný z těch pevností.“</p>
<p>Kalam otočil hlavu a upřel oči na přítele. „To byl vtip, že?“</p>
<p>„Žel, nebyl.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Radostná společnost se při jídle vyhřívala na sluníčku v kamenném kruhu. Flaška ležel opodál a pozoroval štíra, jak cupuje na kusy kápovou můru, již dostal k snídani, když na členovce dopadla vojenská holínka a otočila se na podpatku.</p>
<p>Flaška zděšeně ucukl a vzhlédl k postavě stojící nad ním. Celou jeho bytost prostupovala touha vraždit.</p>
<p>Postava se sluncem za zády byla jen siluetou.</p>
<p>„Vojáku,“ hlas byl ženský, přízvuk korelrijský, „který je to oddíl?“</p>
<p>Flaška několikrát otevřel a zavřel ústa, pak tiše procedil: „Oddíl, který začne plánovat, jak tě zabít, jakmile zjistí, cos právě udělala.“</p>
<p>„Dovol,“ pokračovala žena, „abych ti objasnila situaci, vojáku. Jsem kapitán Faradan Sort a štíry nesnáším. A teď chci vidět, jak dobře umíš salutovat vleže.“</p>
<p>„Ty chceš salutovat, kapitáne? A jak? Mám spoustu druhů na výběr. Čemu dáváš přednost?“</p>
<p>„Tomu, který mi prozradí, že sis právě uvědomil propast, do který tě zkopnu. Samozřejmě až po tom, co ti na krk uvážu pytel plný cihel.“</p>
<p><emphasis>Aha. </emphasis>„Takže standardní. Zajisté, kapitáne.“ Prohnul se v zádech a podařilo se mu ruku chvíli udržet… jak čekal, až odpoví, což ona neudělala. Nakonec se se supěním zhroutil a vdechl hrst prachu.</p>
<p>„Zkusíme to později, vojáku. Tvé jméno?“</p>
<p>„Ehm, Smíška, pane.“</p>
<p>„Pochybuju, že tě uvidím se usmívat, že?“</p>
<p>„Ne, pane.“</p>
<p>S tím odešla.</p>
<p>Flaška zíral na rozmačkanou, lesklou kaši, což bývala Radostná společnost a půlka kápové můry. Bylo mu do pláče.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Seržante.“</p>
<p>Struna vzhlédl. Všiml si kroužku na paži a pomalu se vyškrábal na nohy. Zasalutoval a prohlížel si vysokou ženu s rovnými zády, stojící před ním. „Seržant Struna, kapitáne. Čtvrtý oddíl.“</p>
<p>„Výborně. Teď jste moji. jmenuju se Faradan Sort.“</p>
<p>„Říkal jsem si, kdy se objevíte, pane. Náhradník tu měl být už před několika dny.“</p>
<p>„Měla jsem moc práce. Máte s tím problém, seržante?“</p>
<p>„Ne, pane, vůbec ne.“</p>
<p>„Vidím, že jste veterán. Možná si myslíte, že kvůli tomu se vám z mý strany dostane nějakých úlev. Nedostane. Je mi jedno, kde jste byl, pod kým jste sloužil a kolik důstojníků jste bodl do zad. Mně záleží jen na tom, kolik toho víte o bojování.“</p>
<p>„Nikdy jsem nebodl jedinýho důstojníka, pane… do zad. A o bojování nevím vůbec nic, akorát to, jak ho přežít.“</p>
<p>„To postačí. Kde je zbytek mých oddílů?“</p>
<p>„Jeden bude chybět. Geslerův. Jsou na výzvědný výpravě, netuším, kdy se vrátí. Bordukův oddíl je támhle.“ Ukázal rukou. „A Šňůrův bude za ním. Zbytek najdete tak různě.“</p>
<p>„Vy netáboříte společně?“</p>
<p>„Jako jednotka? Ne.“</p>
<p>„Odteď budete.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>Přelétla pohledem vojáky stále spící kolem ohniště. „Slunce vyšlo. Měli by být vzhůru, nakrmení a vystrojení na pochod.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„Tak… je vzbuďte.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>Otočila se k odchodu, ale ještě se zastavila a dodala. „Máte ve svým oddíle vojáka jménem Smíška, seržante Struno?“</p>
<p>„Mám.“</p>
<p>„Smíška dnes ponese dvojnásobný náklad.“</p>
<p>„Pane?“</p>
<p>„Slyšel jste mě.“</p>
<p>Díval se za ní. Když odešla, obrátil se a zadíval se na vojáky. Všichni byli vzhůru a upírali na něj oči.</p>
<p>„Co jsem udělala?“ chtěla vědět Smíška.</p>
<p>Struna pokrčil rameny. „Je kapitán, Smíško.“</p>
<p>„No a?“</p>
<p>„No a kapitáni jsou šílený. Aspoň tahle je, což dokazuje mý tvrzení. Co ty na to, Sépie?“</p>
<p>„No jasně, Struno. Je šílená, až to praští.“</p>
<p>„Dvojnásobnej náklad!“</p>
<p>Do tábora přiklopýtal Flaška s čímsi rozmačkaným v dlaních. „Šlápla na Radostnou společnost!“</p>
<p>„Tím je to jasný,“ prohlásil Sépie a zabručel, když si sedal. „Je mrtvá.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Pěst Keneb vstoupil do stanu, odepjal si přílbu a hodil ji na pryčnu. A zarazil se, když se z otevřené cestovní truhlice vzadu vynořila rozcuchaná hlava. „Žroute! Co to tam provádíš?“</p>
<p>„Spím. Ona není hloupá, ne. Přicházejí, aby počkali na vzkříšení.“ Vylezl z truhlice, jako vždy oblečený do rozedraných kůží podle záchlumské módy, avšak hodně obnošených. Dětský tuk pomalu mizel a objevoval se muž, jímž jednou bude.</p>
<p>„Ona? Myslíš pobočnici? A kdo přichází? Jaké vzkříšení?“</p>
<p>„Pokusí se ji zabít. Ale to je špatně. Ona je naše poslední naděje. Naše poslední naděje. Půjdu si najít něco k jídlu, pochodujeme k Y’Ghatan.“ Proběhl kolem pěsti. Před stanem zaštěkal pes. Keneb odhrnul chlopeň a vyšel ven. Žrout spěchal uličkou mezi stany společně se záchlumským kraváckým psem Křivákem a hengským kočárovým psíkem Kuličkou. Vojáci jim uctivě uhýbali z cesty.</p>
<p>Pěst se vrátila do stanu. Záhadný kluk. Keneb se posadil na pryčnu a zadíval se do prázdna.</p>
<p>Obléhání. V nejlepším případě budou potřebovat ještě čtyři pět tisíc vojáků, pět šest untských balist a čtyři věže. Katapulty, mangonely, onagery, škorpiony, pojízdné berany a žebříky. Možná několik dalších jednotek sapérů s několika vozy naloženými moranthskou municí. A velemága Rychlýho Bena.</p>
<p>Byla jen otázka pýchy, poslat čaroděje pryč? Schůzky s Dujekem Jednorukým byly podezřelé. To, že Tavore odmítla pomoc kromě kontingentu na vystřídání z Quon Tali, nedávalo smysl. Jistě, Dujek i jeho Houfec měli sami dost co dělat, když posilovali posádky a usměrňovali neposlušná města a městečka. Jenomže příjezd admirála Noka s třetinou říšské flotily do Maadilského moře sklony ke vzpurnosti mezi místní populací značně uhasil. A Keneb tušil, že anarchie a hrůzy samotného povstání byly stejnou usměrňující silou jako jejich vojenská přítomnost.</p>
<p>Zaškrábání na stan. „Dále.“</p>
<p>Dovnitř vklouzl Blistig. „Výborně, jsi sám. Tene Baralta mluvil s vojevůdcem Drzem. Hele, věděli jsme, že může dojít k obléhání –“</p>
<p>„Blistigu,“ přerušil jej Keneb, „tohle není v pořádku. Čtrnácté armádě velí pobočnice. Dostala rozkaz rozdrtit povstání, a právě to dělá. Hodí se, že poslední jiskřička bude udušena v Y’Ghatan, bájném rodišti Apokalypsy –“</p>
<p>„Ano, chystáme se k té báji přispět.“</p>
<p>„Jenom pokud neuspějeme.“</p>
<p>„Malažané v Y’Ghatan umírají. To město při posledním obléhání vyhořelo do základů. Dassem Ultor a setnina prvního meče. První armáda, Devátá. Osm, deset tisíc vojáků? Y’Ghatan pije malazskou krev a má neuhasitelnou žízeň.“</p>
<p>„Tohle vykládáš svým důstojníkům, Blistigu?“</p>
<p>Muž přistoupil k truhlici, zavřel víko a posadil se na ni. „Ovšemže ne. Myslíš, že jsem se zbláznil? Bohové, člověče, copak ty necítíš, jak se ten strach šíří?“</p>
<p>„Stejně jako když jsme táhli na Raraku,“ opáčil Keneb, „a řešení bylo frustrující. To je problém. Jediný problém, Blistigu. Potřebujeme ztupit meče, potřebujeme se odreagovat, to je všechno.“</p>
<p>„Neměla posílat Rychlýho Bena a Kalama pryč. Kdo dá staženou rhizaní prdel za to, co se děje v Říšský chodbě?“</p>
<p>Keneb odvrátil zrak a přál si, aby mohl nesouhlasit. „Musí mít svoje důvody.“</p>
<p>„Rád bych je slyšel.“</p>
<p>„Proč mluvil Baralta s Drzem?“</p>
<p>„Všichni si děláme starosti, proto, Kenebe. Chceme ji zahnat do rohu, všechny pěsti společně, a vypáčit z ní nějaký odpovědi. Proč tohle dělá, abychom se aspoň trochu vyznali v tom, jak uvažuje.“</p>
<p>„Ne. Mě vynechte. Ještě nejsme u Y’Ghatan. Počkejme a uvidíme, co má v plánu.“</p>
<p>Blistig se zabručením vstal. „Předám tvůj návrh dál, Kenebe. Akorát, no, frustrovaný nejsou jenom vojáci.“</p>
<p>„Já vím. Počkáme a uvidíme.“</p>
<p>Když odešel, Keneb si lehl. Zvenčí slyšel zvuky při bourání stanů, balení výstroje, bučení volů. Ranním vzduchem se nesl křik, jak se vojsko chystalo na další den pochodování. <emphasis>Spálené slzy, Záchlumčané, Setiové, Malažané. Co může tahle různorodá sbírka vojáků dělat? Stojíme proti Leomanovi S cepy, zatraceně. Už nám dal jednou do nosu. Prostě udeřit a utéct je jedna věc, město v obležení něco zcela jiného. Možná je Leoman stejně ustaraný jako my.</emphasis></p>
<p>Uklidňující pomyšlení. Škoda že tomu sám nevěřil.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Čtrnáctá byla surově probuzena a nyní všude kypěla činnost. Seržant Hellian s bušením v hlavě seděla u silnice. Osm dní u tohohle mizerného vojska a s tím zatraceným tyranem kapitánem, a teď jí došel rum. Tři vojáci z jejího oddílu, jenž měl silně podstav, dobalovali své věci a neodvažovali se na seržanta s kocovinou a vražednými sklony ani promluvit.</p>
<p>Hellian pronásledovaly hořké vzpomínky na událost, jež toto všechno spustila. Chrám plný pobitých lidí, šílenství kněží, úředníků a vyšetřovatelů a potřeba poslat všechny svědky co možná nejdál a nejlépe do situace, kterou nepřežijí. Nedivila se jim – ne, počkat, ovšemže ano. Svět vedou kreténi, taková je pravda. Dvaadvacet vyznavačů D’rek bylo povražděno v jejich vlastním chrámu ve čtvrti, za niž byla zodpovědná – jenomže hlídky nikdy nesměly vstoupit do chrámu, takže tomu prostě nemohla zabránit. Ale ne, to nestačilo. Kam se ti vrahové poděli, seržante Hellian? A proč jste je neviděla odcházet? A co ten muž, který vás doprovázel a zmizel?</p>
<p>Vrahové. Žádní nebyli. Ne přirození. Spíš démon, jenž unikl při nějakém tajném obřadu, kdy se zvrtlo zaklínadlo. Ti hlupáci se zabili sami a hotovo. Ten muž byl nějaký kněz zbavený svěcení z jiného chrámu, nejspíš čarodějník. Když zjistil, co se stalo, ztratil se a ji v tom nechal se plácat.</p>
<p>Nebylo to spravedlivé, ale co měla spravedlnost společného se světem?</p>
<p>Složil se před ni hromotluk Urb. „Jsme skoro připravený, seržante.“</p>
<p>„Měl jsi ho uškrtit.“</p>
<p>„Já chtěl. Vážně.“</p>
<p>„Opravdu?“</p>
<p>„Opravdu.“</p>
<p>„Jenomže pak nám uklouzl,“ posteskla si Hellian. „Jako had.“</p>
<p>„Kapitán chce, abychom se připojili k ostatním oddílům pod jejím velením. Jsou někde po cestě. Měli bychom se hnout, než začne pochod.“</p>
<p>Zadívala se na druhé dva vojáky. Dvojčata Bezdech a Truc. Mladá, ztracená – no, možná ne mladá věkem, ale stejně. Pochybovala, že by se dokázala probojovat z dýchánku porodních bab – i když, pravda, slyšela, i tam to může být divoké, zvlášť když se jim pod ruku připlete nějaká hloupá těhotná ženská. A, dobře, to byl Kartool, město pavouků, město křupající pod nohama, město pavučin a hnusu. Byli hodně daleko od každého případného dýchánku porodních bab.</p>
<p>Tady poletovali pavouci ve vzduchu, ale aspoň byli malí a snadno je zničil i středně velký šutr. „Do Propasti pod náma,“ zaúpěla. „Najděte mi něco k pití.“</p>
<p>Urb jí podal měch s vodou.</p>
<p>„Tohle ne, pitomče.“</p>
<p>„Možná ostatní…“</p>
<p>Přimhouřila oči a vzhlédla. „Dobrej nápad. Tak jo, pomoz mi vstát – ne, nepomáhej mi.“ Vyškrábala se na nohy.</p>
<p>„Jsi v pořádku, seržante?“</p>
<p>„Budu,“ zabručela, „po tom, co vezmeš mou lebku do rukou a rozmáčkneš ji.“</p>
<p>Zamračil se. „Kdybych to udělal, měl bych potíže.“</p>
<p>„Se mnou ne. Zapomeň na to. Truci, jdeš v čele.“</p>
<p>„Jsme na silnici, seržante.“</p>
<p>„Udělej to. Cvičení.“</p>
<p>„Potom ale nic neuvidím,“ namítl. „Vadí mi tam moc lidí a věcí.“</p>
<p><emphasis>Á</emphasis><emphasis>, bohové tlačící se v Propasti, necht</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis> mě aspoň žít tak dlouho, než ho zabiju. </emphasis>„Ty máš nějakej problém s chozením v čele, Bezdechu?“</p>
<p>„Ne, seržante. Já ne.“</p>
<p>„Dobře. Tak to udělej, jdeme.“</p>
<p>„Mám jít na křídle?“ zajímal se Truc.</p>
<p>„Jo, někde za obzorem, ty kaktuse se zakrnělým mozkem.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„To není obyčejnej štír,“ řekl Snad a nakláněl se blíž, ale ne moc blízko.</p>
<p>„Je to pořádnej kus,“ dodával Lutes. „Takový už jsem viděl, ale ne tak… obrovský.“</p>
<p>„Může to být hříčka přírody a všichni jeho bratříčci a sestřičky byli mrňaví. On byl osamělej, proto je takovej vztekloun.“</p>
<p>Lutes se zadíval na Snada. „To je možný. Máš v lebce opravdovej mozek. Tak ty myslíš, že by dokázal zabít Radostnou společnost? Totiž ty jsou dva…“</p>
<p>„Možná prostě musíme najít dalšího podobnýho.“</p>
<p>„Ale já myslel, že všichni jeho bratříčci a sestřičky byli mrňaví.“</p>
<p>„No jasně. Ale třeba má strejčka nebo tak.“</p>
<p>„Velkýho.“</p>
<p>„Obrovskýho. Většího, než je tenhle.“</p>
<p>„Já bych se nenamáhal,“ ozval se Flaška, sedící ve stínu balvanu pět kroků od vojáků z Bordukova oddílu.</p>
<p>Lekli se a Lutes zasyčel. „On nás špehuje!“</p>
<p>„Nešpehuju. Truchlím.“</p>
<p>„Po kom?“ chtěl vědět Snad. „Ještě jsme ani nedorazili k Y’Ghatan.“</p>
<p>„Už jste potkali našeho novýho kapitána?“</p>
<p>Vojáci se po sobě podívali. „Ne,“ řekl nakonec Lutes. „Ale víme, že měla přijít.“</p>
<p>„Je tady. Zabila Radostnou společnost. Podpatkem. <emphasis>Křup!“</emphasis></p>
<p>Oba muži se podívali na štíra obloženého kameny u jeho nohou. „Aha, ano. Kouknem se, jak to bude zkoušet tady s Blyskem – ten ji určitě uštkne do kotníku, rovnou skrz holínku –“</p>
<p>„Nebuď pitoma,“ zabručel Flaška. „A navíc Blysk není kluk. Je to holka.“</p>
<p>„Ještě lepší. Holky jsou zlejší.“</p>
<p>„Ty menší, co vidíte všude, jsou kluci. Holek tolik nenajdete, ale tak to chodí. Jsou plachý. A vůbec, měli byste ji pustit.“</p>
<p>„Proč?“ chtěl vědět Lutes. „Žádnej nafrněnej kapitán nám nebude –“</p>
<p>„Ona bude nejmenší z vašich problémů, Lutesi. Samci zachytí její rozrušený pach. Půjdou jich za váma stovky. Pak tisíce, a budou pořádně agresivní, jestli chápete, co tím myslím.“</p>
<p>Snad se usmál. „Zajímavý. Víš to jistě, Flaško?“</p>
<p>„Ať vás ani nenapadne nějaká pitomina.“</p>
<p>„Proč ne? V tom jsme dobrý. Totiž, ehm –“</p>
<p>„Snad chce říct,“ ujal se slova Lutes, „že to můžem promyslet. Důkladně, Flaško. Tak se o nás neboj.“</p>
<p>„Zabila Radostnou společnost. Žádný další souboje nebudou – dejte všem vědět, všechny ty oddíly s novými štíry – ať ty chudáčky pustí.“</p>
<p>„Dobře,“ řekl Lutes a kývl.</p>
<p>Flaška se na ně zadíval. „Včetně toho, co máte tady.“</p>
<p>„Jasně. Jen se na ni budeme ještě chvilku koukat.“ Snad se znovu usmál.</p>
<p>Flaška vstal, zaváhal, ale pak jen potřásl hlavou a vrátil se zpátky do tábora. Vojsko bylo téměř připravené vyrazit. S veškerým nedostatkem nadšení, jaké se dalo čekat od vojska chystajícího se oblehnout město.</p>
<p>Obloha bez mráčku. Zase. Víc prachu, větší horko, víc potu. Krvničky a písečné blechy a zatracení supové kroužící na nebi – jako už od Raraku – nicméně dnešek bude poslední den na pochodu. Stará silnice před nimi, několik dalších opuštěných vísek, divoké kozy v odlesněných kopcích, jezdci na hřebeni, sledující jejich postup.</p>
<p>Zbytek oddílu už stál a čekal na něj. Smíška se dřela se dvěma tlumoky. „Co se ti stalo?“ zeptal se.</p>
<p>Pohled, který na něj vrhla, ho naplnil bídným smutkem. „Nevím. Ta mrcha kapitán to přikázala. Nenávidím ji.“</p>
<p>„Ani se nedivím,“ opáčil Flaška, popadl svůj tlumok a hodil si ho na záda. „To neseš Strunovy věci?“</p>
<p>„Ne všechny,“ odpověděla. „Moranthskou munici mi nesvěří.“</p>
<p><emphasis>Díky Oponn za to. </emphasis>„Objevila se tu kapitán znovu?“</p>
<p>„Ne. Potvora. Chceme ji zabít, víš?“</p>
<p>„Neříkej. No já kvůli ní slzy prolívat nebudu. A kdo vlastně je to ‚my‘?“</p>
<p>„Já a Sépie. On odvede pozornost a já jí vrazím nůž do zad. Dneska v noci.“</p>
<p>„Pěst Keneb vás nechá pověsit, víš.“</p>
<p>„Zařídíme, aby to vypadalo jako nehoda.“</p>
<p>Z dálky sem dolehlo troubení. „Tak, všichni,“ křikl ze silnice Struna. „Pohyb.“</p>
<p>Vrzající kola vozů, rachotící a dunící na nerovné dlažbě, kymácející se ve vyjetých kolejích, bučení volů, tisíce kráčejících vojáků, sílící řinčení a řev, prach stoupající k obloze.</p>
<p>K Flaškoví se připojil Koryk. „Neudělají to,“ utrousil.</p>
<p>„Co jako? Nezabijou kapitána?“</p>
<p>„Pořádně jsem si ji prohlídl,“ pokračoval míšenec. „Není jen z Korelri, je přímo z Bouřné hradby.“</p>
<p>Flaška se po něm podíval. „Jak to víš?“</p>
<p>„Má na pochvě stříbrný značky. Bývala sekční velitel.“</p>
<p>„To je směšný, Koryku. Za prvý stát na Hradbě není něco, od čeho můžeš odstoupit, pokud jsem slyšel dobře. Kromě toho je ta ženská kapitán v nejmíň připraveným malazským vojsku v celý říši. Kdyby velela sekci proti Bouřným jezdcům, měla by hodnost aspoň pěsti.“</p>
<p>„Jen kdyby to někomu pověděla, Flaško, ale ty značky vykládají jiný příběh.“</p>
<p>Dva kroky před nimi Struna otočil hlavu. „Takže sis toho všiml taky, Koryku.“</p>
<p>Flaška se otočil ke Smíšce se Sépií. „Slyšeli jste to?“</p>
<p>„No a?“ chtěla vědět Smíška.</p>
<p>„Slyšeli jsme,“ ozval se Sépie s kyselým výrazem. „Třeba tu pochvu jen někde ukradla… ale podle mě to není pravděpodobný. Smíško, holka, radši bychom měli položit naše plány na hranici a křísnout.“</p>
<p>„Proč?“ nevzdávala se. „A co vůbec znamená ta Bouřná hradba? A jak to, že toho o ní Koryk tolik ví? On neví nic, pozná tak nanejvejš zadek kobyly, a to jenom potmě. Koukněte se na sebe – mám na krku bandu zbabělců!“</p>
<p>„Kteří hodlají zůstat naživu,“ upřesnil Sépie.</p>
<p>„Smíška už vyrostla z hraní si na písku s venkovskýma klukama,“ poznamenal Koryk a kroutil hlavou. „Poslouchej mě, ženská. Bouřná hradba je celý lígy dlouhá a stojí na severním pobřeží Korelri. Je to jediná překážka mezi ostrovním kontinentem a Bouřnými jezdci, démonickými válečníky z moří mezi ostrovem Malaz a Korelri – určitě jsi o nich slyšela.“</p>
<p>„Starý rybářský povídačky.“</p>
<p>„Ne, jsou skutečný,“ opravil ji Sépie. „Sám jsem je viděl, jsou v těch vodách hotovej mor. Místo koní mají vlny. Nosí ledový oštěpy. Podřízli jsme krk šesti kozlům, abychom obarvili vodu na usmířenou.“</p>
<p>„A fungovalo to?“ zeptal se Flaška překvapeně.</p>
<p>„Ne, ale zabralo, když jsme přes palubu hodili plavčíka.“</p>
<p>„A vůbec,“ poznamenal Koryk po chvíli ticha, „stáním na Hradbě jsou pověřovaný jenom vybraný válečníci. Bojujou s těma strašidelnýma hordama. Je to nekonečná válka, nebo aspoň byla…“</p>
<p>„Skončila?“</p>
<p>Seti pokrčil rameny.</p>
<p>„Tak co dělá tady?“ nevzdávala se Smíška. „Flaška má pravdu, nedává to smysl.“</p>
<p>„Můžeš se jí zeptat,“ poradil Koryk, „pokud dnešní pochod přežiješ.“</p>
<p>„Není to tak zlý,“ zafuněla.</p>
<p>„Ušli jsme sto kroků, vojáku,“ zavolal dozadu Struna. „Radši šetři dechem.“</p>
<p>Flaška zaváhal. „Ukaž, dej mi to,“ navrhl Smíšce. „Kapitán není nikde v dohledu, ne?“</p>
<p>„Já si nikdy ničeho nevšimnu,“ podotkl Struna, aniž se otočil.</p>
<p>„Já to zvládnu –“</p>
<p>„Rozdělíme se.“</p>
<p>Podezíravě přimhouřila oči, pak pokrčila rameny. „Jak chceš.“</p>
<p>Vzal si od ní druhý tlumok.</p>
<p>„Díky, Flaško. Aspoň někdo v tomhle oddíle je na mě hodnej.“</p>
<p>Koryk se zasmál. „Jenom nechce skončit s nožem v noze.“</p>
<p>„Musíme držet pospolu,“ vykládal Flaška, „když teď nad sebou máme tyranskýho oficíra.“</p>
<p>„Chytrej kluk,“ podotkl Struna.</p>
<p>„Stejně děkuju, Flaško,“ poznamenala Smíška.</p>
<p>Sladce se na ni usmál.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Zastavily se,“ podotkl Kalam. „Proč asi?“</p>
<p>„Netuším,“ odpověděl Rychlej Ben vedle něj.</p>
<p>Leželi na břiše na nízkém hřebeni. Jedenáct Měsíčních Kamenů viselo v řadě nad dalšími kopci dva tisíce kroků od nich. „Co vlastně mají v téhle chodbě jako noc?“ zajímal se asasín.</p>
<p>„Blíží se, a není to nic zvláštního.“</p>
<p>Kalam se otočil a zadíval se na oddíl vojáků roztažených v prachu na svahu za nimi. „Co plánuješ, Rychlej?“</p>
<p>„Pochopitelně je využijeme. Připlížíme se pod jeden –“</p>
<p>„Připlížíme? Není kde se krýt, dokonce tam nic ani nevrhá stín!“</p>
<p>„Proto je můj plán tak brilantní, Kalame.“</p>
<p>Asasín dal Rychlýmu Benovi jednu za ucho.</p>
<p>„Au. No dobře, ten plán smrdí. Máš snad lepší?“</p>
<p>„Nejdřív ze všeho pošleme ten oddíl zpátky ke Čtrnáctý. Dva plížící se lidi jsou mnohem lepší než osm. Kromě toho jsou sice skvělí bojovníci, ale to nebude k ničemu, až se na nás vrhne tisícovka K’Chain Che’Malle. Další věc – jsou tak veselí, že je hrozná práce zabránit jim tancovat.“</p>
<p>Na tohle mu seržant Gesler poslal hubičku.</p>
<p>Kalam se převalil zpátky a zamračil se na nehybné pevnosti.</p>
<p>Rychlej Ben si povzdechl a poškrábal se na oholené bradě. „Rozkazy pobočnice…“</p>
<p>„Zapomeň na to. Tohle je taktické rozhodnutí, je to v naší kompetenci.“</p>
<p>Zdola zavolal Gesler: „Ani nás nechce mít u sebe, Kalame.“</p>
<p>„Vážně? A pročpak?“</p>
<p>„V naší společnosti blázní. Nevím. Byli jsme na <emphasis>Silandě, </emphasis>víš. Na tý lodi jsme prošli ohnivou stěnou.“</p>
<p>„Všichni to máme těžký, Geslere…“</p>
<p>„V naší kompetenci?“ ujišťoval se Rychlej Ben. „To se mi líbí. Potom to na ni můžeš zkusit.“</p>
<p>„Pošleme je zpátky.“</p>
<p>„Geslere?“</p>
<p>„Nám to vyhovuje. Za váma dvěma bych nešel ani na latrínu, teda s vodpuštěním vás dvou panáčků.“</p>
<p>„Hlavně s tím pohni, čaroději,“ přidal se Bouřňák. „Z toho čekání šedivím.“</p>
<p>„To bude prachem, kaprále.“</p>
<p>„To říkáš ty.“</p>
<p>Kalam se zamyslel. „Toho chlupatýho Falariho bychom mohli vzít s sebou. Chtěl bys jít s námi, kaprále? Jako zadní stráž?“</p>
<p>„Zadní stráž? Hele, Geslere, měl jsi pravdu. Oni <emphasis>lezou </emphasis>do latríny. No dobře, pokud mě tady můj seržant nebude moc postrádat.“</p>
<p>„Postrádat tebe?“ ohrnul Gesler nos. „Teď se mnou aspoň budou holky zase mluvit.“</p>
<p>„Odhánějí je ty fousy,“ poznamenal Bouřňák, „ale já se kvůli nikomu měnit nebudu.“</p>
<p>„Nejde o fousy, jde o to, co v nich žije.“</p>
<p>„Mistr Kápě nás vem,“ vydechl Kalam, „pošli je pryč, Rychlej Bene, prosím.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Čtyři lígy severně od Ehrlitanu stála Apsalar na břehu moře. Na druhé straně A’rathské úžiny byl viditelný mys, krabatící linii zapadajícího slunce na obzoru. Kansuský poloostrov, natahující dlouhou, úzkou paži na západ k přístavnímu městu Kansu. Kolem nohou se jí proháněly dvě střívky pospojované kostry, klovaly do červů v hlíně a rozčileně syčely, když jim pomačkaná sousta, jež se pokoušely spolknout, prostě vypadávala z čelistí.</p>
<p>Dokonce i kosti, nebo aspoň něco, co vypadalo jako kosti, zřejmě měly sílu. Vzorec chování ještěřích ptáků, jimž kostry kdysi patřily, začal ovlivňovat i duchy Telorast a Cudrn. Honily se za hady, skákaly do vzduchu za rhizanami a kápovými můrami, bojovaly spolu kvůli dominantnímu postavení, naparovaly se, plivaly a kopaly do písku. Myslela si, že přicházejí o rozum.</p>
<p><emphasis>Žádná velká ztráta. </emphasis>Zaživa byly vražednice, sprosté a prolhané až do morku kostí. A možná vládly říši. Nepochybně jako uchvatitelky. Pokud se ztratí, nebude toho litovat.</p>
<p>„Neapsalar! Proč tu čekáme? Zjistily jsme, že nemáme rády vodu. Střívka se uvolní. Rozpadneme se.“</p>
<p>„Musíme přeplout tu úžinu, Telorast,“ prohlásila Apsalar. „Vy ale možná chcete s Cudrn zůstat tady, opustit mě.“</p>
<p>„Hodláš snad plavat?“</p>
<p>„Ne, hodlám použít chodbu stínu.“</p>
<p>„Ta nebude mokrá.“</p>
<p>„Ne,“ zasmála se Cudrn a přiklusala před Apsalar. „Nebude mokrá, to je moc dobře. Půjdeme s tebou, viď, Telorast?“</p>
<p>„Slíbily jsme to! Ne, neslíbily. Kdo to řekl? Jenom chceme stát na stráži nad tvou hnijící mrtvolou, Neapsalar, to jsme slíbily. Nechápu, proč jsem tak zmatená. Nakonec musíš umřít, to je jasné. To se smrtelníkům stává a ty jsi smrtelník, že ano? Musíš být, už tři dny krvácíš – cítíme to.“</p>
<p>„Pitomo!“ sykla Cudrn. „Ovšemže je smrtelník, a kromě toho jsme kdysi taky byly ženy, vzpomínáš? Krvácí, protože to se stává. Ne pořád, jen občas. Pravidelně. Nebo ne. Jen ne předtím, když klade vajíčka, což by znamenalo, že ji našel samec, což by znamenalo…“</p>
<p>„Že je had?“ zeptala se komickým tónem Telorast.</p>
<p>„Jenomže ona není. Co sis myslela, Telorast?“</p>
<p>Slunce zacházelo a vody úžiny dostávaly karmínovou barvu. K jihu do Ehrlitanského moře si prořezávala cestu kupecká karaka. „Chodba je tu silná,“ podotkla Apsalar.</p>
<p>„Ó ano,“ souhlasila Telorast a kostěným ocáskem pohladila Apsalar po kotníku. „Divoký projev. Toto moře je nové.“</p>
<p>„To je možné,“ opáčila Apsalar a prohlížela si ostré útesy vyznačující úžinu. „Jsou pod vlnami nějaké trosky?“</p>
<p>„Jak to máme vědět? Pravděpodobně. Nejspíš, rozhodně. Trosky. Velká města. Chrámy stínu.“</p>
<p>Apsalar se zamračila. „Za časů První říše žádné chrámy stínu nebyly.“</p>
<p>Cudrn sklonila hlavu a pak ji prudce zvedla. „Dessimbelakis, proklety budiž všechny jeho duše! Mluvíme o čase hvozdů. Velkých hvozdů pokrývajících tuto zemi, dávno před První říší. Dokonce ještě před T’lan Imass –“</p>
<p>„Pššt!“ zasyčela Telorast. „Hvozdy? Šílenství! V dohledu není ani stromeček, a nikdy neexistovali ti, kdo se báli stínů. Proč by je tedy uctívali? Neuctívali, protože neexistovali. Ta moc stínu je přírodní dravost. Je faktem, že první uctívání se zrodilo ze strachu. Strašlivé neznámo –“</p>
<p>„Ještě strašnější,“ přerušila ji Cudrn, „když se z něj stane známo! Nemyslíš, Telorast?“</p>
<p>„Ne, nemyslím. Nevím, proč ti to vykládám. Žvaníš, prozrazuješ moc tajemství, a přitom žádné z nich není pravda. Hele! Ještěrka! Je moje!“</p>
<p>„Ne, moje!“</p>
<p>Kostry odběhly podél skalní římsy. Něco malého a šedého uteklo.</p>
<p>Zvedl se vítr, rozvlnil hladinu úžiny a přinášel vůni moře až na útes, na němž Apsalar stála. Překonat větší vodní plochu, dokonce i chodbou, nikdy nebylo příjemné. Sebemenší ztráta kontroly by ji vyhodila z říše na lígy daleko od pevniny do vod zamořených dhenrabi. Jistá smrt.</p>
<p>Samozřejmě mohla jít po souši. Na jih od Ehrlitanu, do Pan’potsun, obejít nové Rarakuské moře. Jenomže jí docházel čas. Kotilion a Stínupán chtěli, aby se postarala o několik menších hráčů roztroušených po vnitrozemí, ale něco v ní vycítilo urychlení vzdálených událostí a s tím i sílící potřebu – zoufalé naléhání – aby tam dorazila bez otálení. Aby hodila dýkou, aby ovlivnila, jak nejlépe to půjde, houf osudů.</p>
<p>Předpokládala, že to Kotilion pochopí. Že bude věřit jejím instinktům, i když je vlastně nedokázala vysvětlit.</p>
<p>Musela… <emphasis>spěchat.</emphasis></p>
<p>Soustředila se. A scéna před ní se změnila. Místo útesu tu byl svah plný popadaných stromů, jedlí, cedrů, s kořeny vyrvanými z tmavé hlíny a kmeny zploštělými, jako by na celou stráň udeřil nepředstavitelný vítr. Pod olověnou oblohou se v místě, kde se před chvílí vlnila úžina, rozkládalo rozlehlé zalesněné údolí zahalené mlhou.</p>
<p>Kostry už přiťapaly k ní a nakláněly hlavičky.</p>
<p>„Říkala jsem ti, že tu bude hvozd,“ podotkla Telorast.</p>
<p>Apsalar ukázala na polámané stromy před nimi. „Co se tu stalo?“</p>
<p>„Kouzlo,“ vysvětlovala Cudrn. „Draci.“</p>
<p>„Draci ne.“</p>
<p>„Ne, draci ne. Telorast má pravdu. Draci to nebyli.“</p>
<p>„Démoni.“</p>
<p>„Ano, strašliví démoni, a samotný jejich dech je bránou do chodby. Pozor, neskákej do těch chřtánů!“</p>
<p>„Žádný dech, Cudrn,“ namítla Telorast. „Jenom démoni. Malí. Zato spousta. Vyvrátili stromy jeden po druhém, protože jsou zlí a rádi páchají nesmyslné násilí.“</p>
<p>„Jako děti.“</p>
<p>„Správně, jak řekla Cudrn, jako děti. Dětští démoni. Ale silní. Moc silní. Obrovské svalnaté paže.“</p>
<p>„Takže tady bojovali draci,“ hádala Apsalar.</p>
<p>„Ano,“ potvrdila jí Telorast.</p>
<p>„V Říši stínu.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Dejme tomu, že stejní draci, kteří jsou teď uvěznění v tom kamenném kruhu.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Apsalar kývla a vykročila. „Tohle bude těžká cesta. Zajímalo by mě, jestli cestou přes les ušetřím čas.“</p>
<p>„Tisteedurský les,“ podotkla Cudrn a cupitala napřed. „Mají svoje lesy rádi.“</p>
<p>„Všechny ty přirozené stíny,“ dodávala Telorast. „Síla v trvanlivosti. Černodřevy, krvodřevy, všechny možné strašné věci. Eresové se báli oprávněně.“</p>
<p>V dálce klouzala přes vrcholky stromů zvláštní temnota. Apsalar si jev prohlížela. Karaka, vrhající přízračného ducha do této říše. A přece… <emphasis>na té karace někdo je. A je důležitý…</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Prastarý tvor z Dessimbelakisovy První říše, Dežim Nebrál, se krčil pod suchým stromem, nebo se spíš jako had plazil kolem vybělených obnažených kořenů, sedmihlavý, sedmitělý a se skvrnami v barvách hlíny, lesa a skal. Žaludky mu plnila čerstvá, pomalu vychládající krev. Obětí nebyl nedostatek dokonce ani v takové pustině. Pastevci, horníci dolující sůl, banditi, pouštní vlci. Dežim Nebrál se cestou na místo léčky neustále krmil.</p>
<p>Strom, nízký, se silným kmenem a několika málo větvemi, které přežily staletí od chvíle, kdy uschl, vyčníval z pukliny ve skále mezi plochým pásem označujícím stezku a vysokou věží z podobaného, větrem ošlehaného kamene. Stezka se v tomto místě stáčela po kraji útesu, pod nímž se v hloubce asi deseti sáhů válely balvany a kamenná suť.</p>
<p>Na druhé straně stezky se zvedaly další skály, rozpukané a samá římsa.</p>
<p>D’ivers udeří zde, z obou stran se zvedne ze stínů.</p>
<p>Dežim Nebrál byl spokojen. Trpělivost snadno vykoupená čerstvým masem, hlasitý křik umírajících a nyní jen nutnost počkat na příchod obětí, které vybrali Bezejmenní.</p>
<p>Takže brzy.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Mezi stromy byla spousta místa, hvozd byl jako katedrála stínů a těžkého šera a proud vlhkého vzduchu byl jako voda na tvářích. Apsalar klusala lesem a Telorast s Cudrn pobíhaly kolem ní. K jejímu úžasu skutečně postupovaly rychle. Půda byla překvapivě rovná a nebyly na ní žádné větve či listí, jako by žádný strom v rozlehlém lese nikdy nezahynul. Nezahlédla žádnou zvěř nebo ptáky, nenarazila na žádné vyšlapané stezky, a přece tu byly palouky, kulaté prostory porostlé mechem, obklopené pravidelně rozmístěnými cedry, a pokud ne cedry, tak hodně podobnými stromy s hrubou kůrou černou jako dehet. Kruhy byly příliš dokonalé, aby byly přirozené, ačkoliv nikde nebyly viditelné stopy po záměru či plánu. Na těchto místech byla moc stínu, jak říkala Telorast, divoká.</p>
<p>Tiste Edur, Kurald Emurlahn, jejich přítomnost přetrvávala asi stejně, jako se vzpomínky drží hřbitovů, hrobek a mohyl. Staré sny ve spletené, blednoucí trávě, v pokřiveném dřevě a křišťálovém mřížoví kamení. Ztracený šepot ve větru, věčně se potulujícím po smrtí obtěžkaných místech. Edurové zmizeli, ale jejich hvozd na ně nezapomněl.</p>
<p>Temnota vepředu, něco se spouštělo z klenby stromů, něco rovného a tenkého. Provaz silný jako její zápěstí, ukotvený v jehličím poseté prsti.</p>
<p>Přímo před ní. <emphasis>Aha, takže stejně jako jsem já vycítila, že tu někdo je, on vycítil mě. Tohle je, myslím, pozvání.</emphasis></p>
<p>Došla k provazu, uchopila ho oběma rukama a jala se šplhat nahoru.</p>
<p>„Co to děláš?“ syčela dole Telorast. „Ne, nebezpečný vetřelec! Hrozný, strašlivý, děsivý, krutý cizinec! Nechoď tam nahoru! A, Cudrn, koukni, ona tam jde.“</p>
<p>„Neposlouchá nás!“</p>
<p>„Moc mluvíme, to je ta potíž.“</p>
<p>„Máš pravdu. Měly bychom říct něco důležitého, aby nás zase začala poslouchat.“</p>
<p>„Dobrý nápad, Cudrn. Tak něco vymysli!“</p>
<p>„Snažím se!“</p>
<p>Jejich hlasy postupně slábly, jak Apsalar šplhala dál. Mezi jehličím pokrytými větvemi byly natažené staré pavučiny, po nichž pobíhali malí, lesklí tvorečkové. Rukavice měla na dlaních horké a pálila ji lýtka. Dostala se k prvním uzlům, postavila se na ně a odpočívala. Pod sebou viděla jen černé kmeny mizející v mlze jako nohy nějakého obřího zvířete. Po chvíli pokračovala ve šplhání. Uzly teď byly navázané každých pět sáhů. Někdo byl ohleduplný.</p>
<p>Ebenový trup karaky jí visel přímo nad hlavou, lesklý, obalený vilejši. Dostala se k lodi, opřela se nohama o tmavá prkna a vyšplhala poslední dva sáhy k místu, kde provaz mizel v otvoru v boku. Přelezla na palubu a ocitla se před třemi schůdky na zadní palubu. Slabé, mlžné, lehce zářící šmouhy ukazovaly, kde stojí či sedí smrtelníci: tady a támhle, poblíž ráhnoví, u kormidelního vesla, jeden vysoko mezi mraky. Před hlavním stěžněm stála mnohem pevnější postava.</p>
<p>Známá. Apsalar pátrala ve vzpomínkách, uháněla po jedné falešné stopě za druhou. Známá… a přece ne.</p>
<p>Muž s úsměvem na pohledné, hladce oholené tváři popošel blíž a zvedl obě ruce. „Nejsem si jistý, pod jakým jménem vystupuješ dnes. Tehdy jsi byla jen malá holka – je to opravdu teprve pár let? Těžko uvěřit.“</p>
<p>Srdce se jí rozbušilo, zapátrala nad tím pocitem. <emphasis>Strach? </emphasis>Ano, ale víc než to. Pocit viny. Hanba. Odkašlala si. „Dala jsem si jméno Apsalar.“</p>
<p>Kývnutí. Ocenil to, pak se jeho výraz pomalu změnil. „Ty se na mě nepamatuješ, viď?“</p>
<p>„Ano. Ne, nejsem si jistá. Měla bych – to vím.“</p>
<p>„Tenkrát byla těžká doba,“ prohlásil a dal ruce dolů, ale pomalu, jako by si nebyl jistý, jak bude přijat, když říkal: „Ganoes Paran.“</p>
<p>Stáhla si rukavice, protože se potřebovala něčím zaměstnat, a přejela si rukou po čele. S úžasem viděla, že ji má vlhkou, a pot se jí perlil a stékal ve studených čurcích po kůži. „Co tu děláš?“</p>
<p>„Mohl bych se zeptat na totéž. Mám návrh, zajdeme do mé kajuty. Je tam víno. Jídlo.“ Znovu se usmál. „Vlastně tam právě teď sedím.“</p>
<p>Přimhouřila oči. „Zřejmě jsi přišel k moci, Ganoesi Parane.“</p>
<p>„Jistým způsobem.“</p>
<p>Následovala jej do kajuty. Když za ní zavřel dveře, postava se vytratila. Apsalar uslyšela pohyb na druhé straně stolu s mapami. Otočila se a spatřila mnohem méně hmotného Ganoese Parana. Naléval víno, a když promluvil, jako by hovořil ve velké dálce. „Měla bys vystoupit z chodby, Apsalar.“</p>
<p>Poslechla a poprvé pod nohama ucítila pevné dřevo a houpání lodi na vlnách.</p>
<p>„Sedni si,“ vybídl ji Paran. „Napij se. Je tady chleba, sýr, slaneček.“</p>
<p>„Jak jsi mě vycítil?“ zeptala se a posadila se na upevněnou židli vedle. „Cestovala jsem lesem –“</p>
<p>„Tisteedurským hvozdem, ano. Apsalar, nevím, kde začít. Je tu pán balíčku draků a ty s ním popíjíš víno. Před sedmi měsíci jsem žil v Darúdžhistánu, vlastně v domě finnistu, se dvěma věčně spícími hosty a jaghutským komorníkem… i když ten by mě nejspíš zabil, kdyby slyšel, že mu tak říkám. Raest není právě nejpříjemnější společník.“</p>
<p>„Darúdžhistán,“ zamumlala a odvrátila zrak. Na sklenku vína v ruce docela zapomněla. Veškerá sebedůvěra, kterou od té doby nabyla, se rozpadala pod houfem nespojených, chaotických vzpomínek. Krev, krev na rukou, znovu a znovu. „Nechápu…“</p>
<p>„Jsme ve válce,“ vysvětloval Paran. „Kupodivu mi moje sestra kdysi, když jsme byli malí a hráli jsme si s vojáčky, řekla něco důležitého. Abys vyhrála válku, musíš poznat všechny hráče. Všechny. Ty živé, kterým budeš čelit v poli. I ty mrtvé, jejichž pověst nosí živí jako zbraň či jsou jako věčně tlukoucí srdce. Ukryté hráče, neživé hráče – samotnou zemi nebo moře, chceš-li. Lesy, kopce, hory, řeky. Proudy viditelné i neviditelné – ne, tohle všechno Tavore neříkala, byla mnohem stručnější, ale mně trvalo dlouho, než jsem to plně pochopil. Nejde o to ‚poznat svého nepřítele‘. To je zjednodušující a snadné. Ne, musíš ‚poznat své nepřátele‘. V tom je velký rozdíl, Apsalar, protože jeden z tvých nepřátel může být ta tvář v zrcadle.“</p>
<p>„A přece je teď nazýváš hráči, ne nepřátelé,“ podotkla. „To naznačuje jistý posun v úhlu pohledu – který přichází, ano, s tím, že ses stal pánem balíčku draků?“</p>
<p>„Cha, takhle jsem o tom nepřemýšlel. Hráči. Nepřátelé. Je v tom rozdíl?“</p>
<p>„To první naznačuje… manipulaci.“</p>
<p>„Což ty moc dobře chápeš.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Ještě tě Kotilion straší?“</p>
<p>„Ano, ale ne tak… soukromě.“</p>
<p>„Stal se z tebe jeden z jeho vyvolených sluhů, agent stínu. Asasín, právě jako asasín, kterým jsi byla.“</p>
<p>Upřela na něj oči. „Kam tím míříš?“</p>
<p>„Nejsem si jistý. Jenom se snažím najít pevnou půdu pod nohama, co se tebe týče a taky úkolu, který teď máš.“</p>
<p>„Jestli chceš znát podrobnosti, měl by sis promluvit s Kotilionem.“</p>
<p>„Uvažuji o tom.“</p>
<p>„Proto pluješ přes oceán, Ganoesi Parane?“</p>
<p>„Ne. Jak jsem říkal, jsme ve válce. V Darúdžhistánu jsem nezahálel, ani ty týdny před Korálem. Objevoval jsem hráče… a mezi nimi skutečné nepřátele.“</p>
<p>„Tvoje?“</p>
<p>„Míru.“</p>
<p>„Doufám, že je všechny zabiješ.“</p>
<p>Trhl sebou a zadíval se do vína ve skleničce. „Krátkou chvíli jsi byla nevinná, Apsalar. Dokonce naivní.“</p>
<p>„Mezi tím, co mě posedl bůh, a tím, když jsem se probudila s jistými vzpomínkami.“</p>
<p>„Říkal jsem si, kdo může za takový cynismus.“</p>
<p>„Cynismus? Mluvíš o míru, a přece jsi dvakrát řekl, že jsme ve válce. Měsíce jsi strávil tím, že jsi zjišťoval rozložení sil v nadcházející bitvě. Ale mám dojem, že ani ty nechápeš, jak obrovský ten střet bude, jak obrovský je střet, ve kterém už vlastně vězíme.“</p>
<p>„Máš pravdu. Proto jsem chtěl mluvit s tebou.“</p>
<p>„Možná stojíme na opačných stranách, Ganoesi Parane.“</p>
<p>„Možná, ale nemyslím si to.“</p>
<p>Apsalar mlčela.</p>
<p>Paran jim dolil víno. „Panteon se rozpadá. Chromý bůh získává spojence.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Proč? Inu… vlastně ani nevím. Ze soucitu?“</p>
<p>„Chromý bůh si něco takového zasluhuje?“</p>
<p>„Ani to nevím.“</p>
<p>„Měsíce studia?“ Zvedla obočí.</p>
<p>Zasmál se, což ji ohromně uklidnilo.</p>
<p>„Nejspíš máš pravdu,“ prohlásila. „Nejsme nepřátelé.“</p>
<p>„Platí to i o Stínupánovi a Kotilionovi?“</p>
<p>„Nakolik je to možné, což zdaleka není tolik, jak bych ráda. Nikdo nedokáže odhadnout, co si Stínupán myslí. Řekla bych, že ani Kotilion ne. Já tedy rozhodně ne. Ale ukázal… zdrženlivost.“</p>
<p>„Ano, to ukázal. Kupodivu, když o tom tak uvažuji.“</p>
<p>„Stínupánovi trvalo zkoumání bojiště celá léta, možná desetiletí.“</p>
<p>S kyselým výrazem zabručel. „Dobrý postřeh.“</p>
<p>„Jakou roli hraješ ty, Parane? Jakou roli chceš hrát?“</p>
<p>„Posvětil jsem Chromého boha. Má místo v balíčku draků. Dóm řetězů.“</p>
<p>Zamyslela se a pak kývla. „To bylo rozumné. Dobře, a co tě přivedlo do Sedmiměstí?“</p>
<p>Zadíval se na ni a zakroutil hlavou. „Já o tomto rozhodnutí přemýšlím snad věčnost a ty mé motivy pochopíš okamžitě. Výborně. Jsem tu, abych čelil nepříteli. Odstranil hrozbu. Jenomže se bojím, že nedorazím včas, v kterémžto případě aspoň poklidím, jak to jen půjde, než budu pokračovat v cestě –“</p>
<p>„Do Quon Tali.“</p>
<p>„Jak-jak to víš?“</p>
<p>Natáhla se pro sýr, z rukávu vyndala nůž a ukrojila si. „Ganoesi Parane, budeme si muset dlouze promluvit. Ale nejdřív chci vědět, kde hodláš přistát.“</p>
<p>„V Kansu.“</p>
<p>„Dobře, aspoň to urychlí mou cestu. Na palubu právě šplhají dvě mé maličké společnice. Dostaly se sem po stromech. Každou chvíli začnou lovit krysy a další havěť, což by je mělo na chvíli zabavit. My dva se můžeme pustit do jídla.“</p>
<p>Pomalu se narovnal. „Do přístavu dorazíme pozítří. Něco mi říká, že ty dva dny uletí jako racek ve vichřici.“</p>
<p><emphasis>Mně taky, Ganoesi Parane.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Dežimu Nebrálovi se hlavou honily prastaré vzpomínky na staré kamenné zdi rudě ozářené ohněm, na kaskádu kouře v ulicích plných mrtvých a umírajících, na svůdný proud krve ve škarpách. Ach, První říše byla skutečně velkolepá, první, hrubý výkvět lidství. Podle Dežima byli t’rolbarálové vyvrcholením skutečně lidských rysů spojených se silou zvířat. Divokost, sklony ke krutosti, lstivost dravce nemající hranic, dravce, jenž by raději zničil někoho ze svého druhu než z jiného. Krmícího ducha roztrhanými dětmi. Úžasná ukázka inteligence ospravedlňující jakýkoliv čin, jakkoliv odporný.</p>
<p>Vybaveni drápy, jako dýka dlouhými zuby a d’iversím darem rozdělit se z jednoho v mnoho… <emphasis>měli jsme přežít, měli jsme vládnout. Narodili jsme se pány a všichni lidé byli po právu našimi otroky. Kdyby nás ovšem Dessimbelakis nezradil. Své vlastní děti.</emphasis></p>
<p>I mezi t’rolbarály Dežim Nebrál vynikal. Stvoření, jaké se nevyskytovalo ani v nejděsivější noční můře prvního císaře. Nadvláda, zotročení, vznik nové říše, to vše na Dežima čekalo, a jak se bude krmit. Nafoukne se lidskou krví. Přinutí nové zelené bohy pokleknout.</p>
<p>Jakmile splní svůj úkol, čeká na něj celý svět. Nevadí, že nic neví, že žije ve slepé nevědomosti. To se změní, tak strašně se to změní.</p>
<p>Dežimova kořist se blížila, rafinovaně přitahována na nebezpečnou cestu. Už to nepotrvá dlouho.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Škebličková vesta se v ranním slunci bíle třpytila. Karsa Orlong ji vytáhl z batohu místo rozedraných pozůstatků podšité kůže, kterou nosil předtím. Seděl na vysokém, hubeném koni postříkaném krví, se zalátaným bílým kožešinovým pláštěm na širokých ramenou. S obnaženou hlavou, jen se silným copem visícím přes pravou stranu hrudi, s vpletenými amulety – prstními kůstkami, proužky zlatem protkávaného hedvábí, zvířecími špičáky. Na opasku měl našitou řádku vyschlých lidských očí. Obrovský pazourkový meč mu visel šikmo přes záda. Dvě dýky s kostěnými rukojeťmi, dlouhé a široké jako krátký meč, měl zastrčené v pochvách ve vysokých měkkých holínkách, sahajících mu ke kolenům.</p>
<p>Samar Dev si ho prohlédla a nakonec se zadívala na jeho potetovaný obličej. Válečník byl otočený k západu, výraz měl nečitelný. Samar znovu zkontrolovala koše na soumarech a nasedla. Vsunula špičky do třmenů a zvedla otěže. „Vynálezy,“ prohodila, „které nevyžadují jídlo ani vodu, neunaví se a nezchromnou, představ si, jakou svobodu by takový svět přinesl, Karso Orlongu.“</p>
<p>Oči, jež na ni upřel, patřily barbarovi. Byla v nich vidět podezíravost a jistá živočišná ostražitost. „Lidé by se dostali všude. Jaká je svoboda v menším světě, čarodějko?“</p>
<p>Menším? „Nechápeš –“</p>
<p>„Zvuky tohoto města jsou urážkou klidu,“ prohlásil Karsa Orlong. „Odjíždíme.“</p>
<p>Ohlédla se na palácovou bránu, před níž stálo na stráži třicet vojáků. Ruce neklidně drželi u zbraní. „Falah’d se zřejmě nehodlá formálně rozloučit. Budiž.“</p>
<p>S Toblakajem v čele se cestou městem nesetkali s žádnými překážkami a ještě před desátým ranním zvoněním dorazili k bráně. Samar Dev původně vyváděla z míry pozornost okolí, kdy snad každý obyvatel města stál na ulici či v okně, ale než minula tiché stráže v bráně, přitažlivost nechvalné proslulosti se jí natolik zalíbila, že se na vojáky zeširoka usmála a zamávala jim na rozloučenou.</p>
<p>Silnice, po níž cestovali, nepatřila k oněm působivým malazským ukázkám stavitelství, jež spojovaly velká města, protože se ubírali… nikam. Na západ do Jhag Odhan, na starobylou pláň vzdorující sedláckým pluhům, bájnému spiknutí zemních, dešťových a větrných duchů, spokojených pouze s hluboko kořenící zdejší trávou, ochotných nechat každou zasazenou plodinu uschnout a odvát půdu k obloze. Takovou zemi mohl člověk zkrotit na jedno dvě pokolení, ale nakonec si odhan vzala všechno zpátky. Pláně se hodily nanejvýš pro bhederiny, zajíce, vlky a vidlorohy.</p>
<p>Na západ nejméně šest dní cesty. Potom narazí na koryto dávno vyschlé řeky, vinoucí se k severozápadu. Stěny údolí byly rozryté sezónními přívaly z nespočetných staletí a pokřivené pelyňkem, kaktusy a šedými duby. Tmavé kopce na obzoru, kde zapadalo slunce, byly podle nejstarších map posvátným místem kmene vymřelého tak dávno, že už ani jeho jméno dnes nic neznamenalo.</p>
<p>Vydali se po zničené silnici a město se za nimi vytrácelo. Po čase se Karsa ohlédl a vycenil na ni zuby. „Poslouchej. To je lepší, ne?“</p>
<p>„Slyším jenom vítr.“</p>
<p>„Lepší než deset tisíc neúnavných vynálezů.“</p>
<p>Otočil se a nechal Samar, aby si jeho slova sama přebrala. Dobře věděla, vlastně lépe než kdo jiný, že vynálezy vrhají morální stíny. Ale… může obyčejná praktičnost přinášet takové zlo? Dělání věcí, pracných věcí, opakujících se věcí, taková činnost vyzývala k rituálu, a s rituálem přicházel význam přesahující výsledky samotného činu. Z takového rituálu se vynořovala individualita a s ní i sebeúcta. Ale usnadňovat jiným život musí mít nějakou vlastní cenu, ne?</p>
<p><emphasis>Snazší. Nic se tím nezíská, jazyk odškodnění se vytrácí a nakonec zmizí jako oblíbený jazyk toho zmizelého kmene. Hodnota se zmenší, cena se přemění na libovůli, ach, bohové pod námi, a já byla tak smělá a mluvila jsem o svobodě! </emphasis>Pobídla koně a dojela vedle Toblakaje. „Ale je to všechno, Karso Orlongu? Ptám se tě, je to všechno?“</p>
<p>„Mezi mými lidmi,“ odpověděl po chvíli, „je den naplněn stejně jako noc.“</p>
<p>„A čím? Pletením košíků, chytáním ryb, ostřením mečů, cvičením koní, vařením, jedením, šitím, šukáním –“</p>
<p>„Vyprávěním příběhů, vysmíváním se hlupákům, kteří dělají a říkají hloupé věci, ano, tím vším. Musela jsi tam už někdy být.“</p>
<p>„Nebyla.“</p>
<p>Lehký úsměv, hned zmizel. „Jsou věci, které je třeba udělat. A vždycky jsou, čarodějko, způsoby, jak je ošidit. Ale nikdo skutečně v životě není naivní.“</p>
<p>„Skutečně v životě?“</p>
<p>„Plesání v dané chvíli, čarodějko, nevyžaduje divoký tanec.“</p>
<p>„A tak bez těch rituálů…“</p>
<p>„Jdou mladí válečníci hledat válku.“</p>
<p>„Stejně jako jsi to udělal ty.“</p>
<p>Ujeli dvě stě kroků, než odpověděl. „Tři z nás jsme přišli rozdávat smrt a krev. Jako volové jsme byli zapřaženi do slávy. Do velkých činů, s těžkými okovy přísah. Šli jsme lovit děti, Samar Dev.“</p>
<p>„Děti?“</p>
<p>Zašklebil se. „Tvůj druh. Malá stvoření, která se množí jako červi v hnijícím mase. Chtěli jsme – ne, já chtěl – očistit svět od tebe a tvého druhu. Od vás, kácejících lesy, rozrývajících zemi, poutajících svobodu. Byl jsem mladý válečník hledající válku.“</p>
<p>Prohlížela si tetování uprchlého otroka na jeho tváři. „Našel jsi víc, než jsi čekal.“</p>
<p>„Vím všechno o malých světech. Do jednoho jsem se narodil.“</p>
<p>„A tak tvou horlivost zakalily zkušenosti,“ pravila a kývla. „Už nechceš očistit svět od lidí.“</p>
<p>Podíval se na ni. „To jsem neřekl.“</p>
<p>„Aha. Asi by to těžko zvládl osamělý válečník, i když je Toblakai. Co se stalo s tvými druhy?“</p>
<p>„Jsou mrtví. Ano, je to, jak říkáš. Osamělý válečník nedokáže zabít sto tisíc nepřátel, i když to jsou děti.“</p>
<p>„Sto tisíc? Ach, Karso, to je míň, než kolik obyvatel mají dvě Svatá města. Tví nepřátelé nečítají stovky tisíc, jich jsou desítky milionů.“</p>
<p>„Tolik?“</p>
<p>„Rozmýšlíš se?“</p>
<p>Pomalu zavrtěl hlavou, očividně pobavený. „Samar Dev, i desítky milionů můžou zemřít, jedno město po druhém.“</p>
<p>„Budeš potřebovat armádu.“</p>
<p>„Mám armádu. Čeká na můj návrat.“</p>
<p><emphasis>Toblakai. Vojsko Toblakajů, to by byl pohled, při kterém by povolily svěrače i samotné císařovně. </emphasis>„Není třeba říkat, Karso Orlongu, že doufám, že se domů nikdy nevrátíš.“</p>
<p>„Doufej si, jak chceš, Samar Dev. Udělám, co je třeba, až to bude vyhovovat mně. Nikdo mě nezastaví.“</p>
<p>Prohlášení, ne vychloubání. Čarodějka se ve slunečním žáru zachvěla.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Blížili se k útesům na kraji Turul’anské stěny, příkrému vápencovému pohoří proděravělému nespočtem jeskyní. Řezník se díval, jak Heborik Neviditelné ruce pobízí koně do klusu, dostává se do čela a pak prudce přitahuje otěže, až se mu zařezávají do zápěstí a na rukou mu září nazelenalý oheň.</p>
<p>„Co teď?“ ptal se Darún sám sebe.</p>
<p>Ropušník odběhl a zastavil se vedle starce.</p>
<p>„Něco cítí,“ poznamenala za Řezníkem Felisín Mladší. „Ropušník říká, že válečný jezdec má náhle horečku, vrátil se nefritový jed.“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Nefritový jed, říkal démon. Nevím.“</p>
<p>Řezník se otočil na Scillaru, jedoucí vedle něj se skloněnou hlavou, dřímající v sedle. <emphasis>Začíná tloustnout. Bohové, z toho jídla, co vaříme? Neuvěřitelné.</emphasis></p>
<p>„Jeho šílenství se vrací,“ pokračovala ustrašeně Felisín. „Řezníku, tohle se mi nelíbí –“</p>
<p>„Silnice prochází támhle tudy.“ Ukázal. „Vidíš ten zářez vedle tamtoho stromu? Utáboříme se vepředu, pod skálou. A zítra vystoupíme nahoru.“</p>
<p>Dojeli k Heborikovi. Ten se mračil na útes před nimi, mumlal si a potřásal hlavou.</p>
<p>„Heboriku?“</p>
<p>Rychlý, horečnatý pohled. „Tohle je válka,“ prohlásil. Ruce mu olizovaly zelené plameny. „Staré patří cestám krve. Nové prosazuje vlastní spravedlnost.“ Roztáhl ropuší obličej do příšerné grimasy. „Ty dvě se nemohou – <emphasis>nemohou – </emphasis>smířit. Je to tak prosté, chápeš? Tak prosté.“</p>
<p>„Ne,“ odpověděl Řezník zamračeně. „Nechápu. O jaký válce to mluvíš? O Malažanech?“</p>
<p>„Spoutaný, možná on patříval ke starému druhu. Možná, ano, byl jím. Ale teď, teď je posvěcen. Patří k panteonu. Je <emphasis>nový. </emphasis>Ale co jsme potom my? Jsme z krve? Nebo se klaníme spravedlnosti králů, královen, císařů a císařoven? Pověz, Darúne, je spravedlnost psána krví?“</p>
<p>„Tak utáboříme se, nebo ne?“ chtěla vědět Scillara.</p>
<p>Řezník se na ni podíval, sledoval, jak si cpe rezlistí do dýmky a křesá jiskru.</p>
<p>„Mohou mluvit, jak se jim zlíbí,“ pokračoval Heborik. „Každý bůh si musí vybrat. V blížící se válce. Krev, Darúne, hoří ohně, pravda? A přece… přece, příteli, chutná po chladném železe. Musíš mě pochopit. Mluvím o tom, co nelze smířit. Tato válka – tolik životů, ztracených, jen aby byli staří bohové jednou provždy pohřbeni. To, přátelé, leží v srdci této války. V samotném srdci, a všechny jejich hádky neznamenají nic. Skončil jsem s nimi. Skončil jsem s vámi všemi. Trhač si vybral. Vybral si. A vy musíte taky.“</p>
<p>„Já si vybírám nerada,“ utrousila Scillara pod věncem z kouře. „Co se krve týče, dědo, takovou spravedlnost nikdy neukolíbáš. A teď si pojďme najít místo pro tábor. Mám hlad, jsem unavená a z toho sedla rozbolavělá.“</p>
<p>Heborik sklouzl z koně, uchopil otěže a zamířil na boční stezku. „Ve stěně je dutina,“ vysvětloval. „Lidé tam táboří celá tisíciletí, proč ne my? Jednou,“ dodal při chůzi, „se nefritové vězení rozpadne a hlupáci vyklopýtají ven a budou vykašlávat prach svého přesvědčení. A v ten den si uvědomí, že je příliš pozdě. Příliš pozdě, aby vůbec něco udělali.“</p>
<p>Další jiskry. Řezník se ohlédl. Dýmku si zapalovala i Felisín. Darún si prohrábl vlasy a přimhouřil oči v prudké záři slunce odrážejícího se od skály. Sesedl. „No dobře,“ zavrčel a odváděl koně. „Utáboříme se.“</p>
<p>Ropušník odhopkal za Heborikem a přelézal skaliska jako nafouknutá ještěrka.</p>
<p>„Co tím myslel?“ zeptala se Felisín, když se Řezníkem mířili za nimi. „Krev a starší bohové – co jsou starší bohové?“</p>
<p>„Staří, většinou zapomenutí bohové. V Darúdžhistánu mají chrám zasvěcený jednomu z nich, musí tam stát už tisíc let. Ten bůh se jmenoval K’rul. Jeho uctívači zmizeli už dávno, ale možná na tom nezáleží.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Scillara táhla koně za nimi a přestala Řezníka poslouchat. Starší bohové, noví bohové, krev a války, nic to pro ni neznamenalo. Jenom si chtěla odpočinout, uvolnit bolest v bedrech a sníst všechno, co ještě mají v sedlových brašnách.</p>
<p>Heborik Neviditelné ruce ji zachránil, přitáhl ji zpátky do života, takže byla ochotná o jeho slovech trochu přemýšlet. Strašili ho duchové, a to může dohnat i nejzdravější mysl k šílenství. K čemu by ale bylo, kdyby se pokoušela vyznat v tom, co říká?</p>
<p>Bohové, staří ani noví, k ní nepatřili. A ona nepatřila k nim. Hráli si ty svoje hry na ascendenci, jako by na výsledku záleželo, jako by mohli změnit barvu slunce, hlas větru, jako by mohli nechat vyrůst les na poušti a přimět matky, aby milovaly své děti natolik, že si je nechají. Podstatná byla jen pravidla smrtelného těla, potřeba dýchat, jíst, pít, ohřát se za studené noci. A kromě toho, až se naposledy nadechne, nebude ve stavu, kdy by jí záleželo na tom, co bude dál, kdo zemře, kdo se narodí, na křiku hladovějících dětí a na ohavných tyranech, kteří je nechávají hladovět – chápala, že to je prostě odkaz lhostejnosti, následek účelnosti, a ve smrtelné říši to bude pokračovat stejně, dokud nevyhasne poslední jiskřička, a bez ohledu na bohy.</p>
<p>S tím se dokázala smířit. Cokoliv jiného by znamenalo kritizovat nevyhnutelné. Cokoliv jiného by znamenalo dělat to, co dělal Heborik Neviditelné ruce, a stačilo se podívat, kam ho to dostalo. Pravda zbytečnosti byla nejtvrdší pravdou ze všech, a pro ty, kdo byli příliš krátkozrací, než aby to viděli, nebylo úniku.</p>
<p>Ona nakonec zažila zapomnění a vrátila se, takže věděla, že na tom sny nacpaném místě není čeho se bát.</p>
<p>Jak říkal Heborik, ve skalním útočišti byly vidět stopy po mnoha pokoleních uživatelů. Ohniště obložená kameny, malby rudým okrem na obílených stěnách, hromádky střepů z nádobí a opálené, rozštípané kosti. Hlína na podlaze ve výklenku byla udupaná jako kámen. Nedaleko zurčela voda. Heborik si dřepl k nádržce napájené skalním pramenem a ponořil zářící ruce do chladivé vody. Ve vzduchu kolem něj tančili bílí motýli.</p>
<p>Putoval s prostředky vykoupení. Mělo to něco společného se zelenou září jeho rukou a duchy, kteří ho strašili. S minulostí a s tím, co viděl v budoucnosti. Nicméně teď patřil Trhačovi, tygrovi léta. <emphasis>Žádné usmiřování.</emphasis></p>
<p>Scillara si našla plochý kámen, posadila se a natáhla si unavené nohy. Když se opřela o ruce, všimla si vypouklého břicha. Zadívala se na ten krutý výstupek na kdysi štíhlé postavě a schválně se zatvářila znechuceně.</p>
<p>„Ty čekáš dítě?“</p>
<p>Vzhlédla. Pobavilo ji, jak Řezník kulí oči, protože mu to právě došlo, a zároveň se tváří poplašeně.</p>
<p>„Smůla se stává,“ zabručela a dodala: „Můžou za to bohové.“</p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA ŠEST</p>
<p>Namaluj čáru krví, postav se na ni a důkladně zatřes hnízdem pavouků. Padnou na tuto stranu předělu. Padnou na tamtu stranu předělu. A takto padají bohové, s nataženýma nohama, připravení, zatímco se chvějí nebesa, a v řídkém dešti poletujících pavučin – všechna ta usazující se, děsivá, nasekaná vlákna intrik – kvílejících teď ve větru, jenž náhle zařval, oživlý a pomstychtivý, aby jazykem hromu oznámil, že bohové jsou ve válce.</p>
<p><emphasis>Zabiják magie</emphasis></p>
<p><emphasis>Příběh houfce dní</emphasis></p>
<p>Sarathan</p>
<p>S</p>
<p> očima přimhouřenýma v pruhu stínu, vrhaném štítkem velké přílby, Corabb Bhilan Thenu’alas studoval ženu před sebou.</p>
<p>Kolem ní a Leomana S cepy běhali utrápení pobočníci a hodnostáři, jako lístky ve vodním přívalu. <emphasis>A ti dva tu stojí jako kameny. Balvany. Jako něco… hluboce zakořeněného, ano, zakořeněného v podložní skále. </emphasis>Kapitán Šerana, nyní druhý důstojník Šerana. Malažanka.</p>
<p>Žena a Leoman… tedy, Leoman měl ženy rád.</p>
<p>A tak tam stáli, jistě, probírali podrobnosti a dokončovali přípravy na blížící se obléhání. Oba obklopoval pach sexu a opojné samolibosti jako jedovatá mlha. On, Corabb Bhilan Thenu’alas, jenž po Leomanově boku projížděl jednu bitvu za druhou, jenž Leomanovi nejednou zachránil život, jenž dělal vše, co se od něj žádalo, byl věrný. <emphasis>Ale ona, ona je žádoucí.</emphasis></p>
<p>Říkal si, že to neznamená žádný rozdíl. Byly tu další ženy. Sám občas nějakou měl, i když samozřejmě ne takové, jaké poznával Leoman. A všechny do jedné neznamenaly nic před vírou, tváří v tvář tvrdé nutnosti se vytrácely do bezvýznamnosti. Vše přehlušoval hlas Drydžhny Apokalypsy, vyvolávající zkázu. Tak to mělo být.</p>
<p>Šerana. Malažanka, rozptýlení a možná zkáza. Protože Leoman S cepy před Corabbem něco skrýval, a to se zatím ještě nikdy nestalo. Její vina. Je to její vina. Bude s ní muset něco udělat, ale co?</p>
<p>Vstal ze starého falah’dského trůnu, který Leoman opovržlivě vyhodil, a přistoupil k širokému obloukovitému oknu, z něhož bylo vidět na vnitřní nádvoří. Další chaotické pobíhání dole, prach vířící v prosluněném vzduchu. Za palácovou hradbou vybělené střechy Y’Ghatan, šaty schnoucí na slunci, markýzy vlnící se ve větru, kupole a válcovité sklady s plochými vršky, nazývané maethgara, kde se ve velkých nádobách přechovával olivový olej, jímž byly město a okolní háje vyhlášené. Přímo ve středu města se zvedal osmiboký, obludnými opěrnými zdmi vybavený Skalissařin chrám s vnitřní kupolí připomínající plesnivou hroudu, kde mezi měděnkou potaženými taškami zůstaly zbytky zlacení a vše bylo hojně pomalované ptačím trusem.</p>
<p>Skalissara, matka bohyně oliv, bohyně města, oblíbená ochránkyně, jež nyní upadla v zavrženíhodnou nevážnost. Příliš mnoho dobyvatelů, jimž neodolala, příliš mnoho vyražených bran a hradeb roztřískaných napadrť. Zatímco město samo zřejmě bylo pokaždé schopno povstat z prachu, Skalissara zvládla jen omezený počet vzkříšení. A po posledním dobytí se již na výsluní nevrátila. Vlastně se nevrátila vůbec.</p>
<p>Chrám nyní náležel královně snů. Cizí bohyni. Corabb se zamračil. No, možná ne tak úplně cizí, ale stejně…</p>
<p>Skalissařiny velké sochy, kdysi stojící v rozích vnější hradby města, s baculatými mramorovými pažemi zdviženými, v jedné vyvrácený olivový strom a v druhé novorozeně, jehož pupeční šňůra se jí ovíjela kolem předloktí a odsud pokračovala do lůna – tyto sochy byly pryč. Zničil je poslední požár. Nyní na třech ze čtyř rohů zůstaly jen podstavce s bosýma nohama odlomenýma v kotnících a na čtvrtém ani to.</p>
<p>Za její nadvlády bylo každé nalezené dítě pojmenováno po ní, byla-li to dívka, a všechny bez ohledu na pohlaví přijali do chrámu, kde je nakrmili, vychovali a vyučili ve způsobech chladného snu, záhadného rituálu oslavujícího jakéhosi rozděleného ducha či co – věci známé jen zasvěcencům kultu nebyly právě Corabbovou silnou stránkou, avšak jedním z těch nalezených dětí byl i Leoman, a párkrát o tom mluvil, když mu víno a durhang uvolnily jazyk. Chtíč a nezbytnost, válka v duši smrtelníka, to bylo jádrem chladného snu. Corabb tomu moc nerozuměl. Leoman žil pod vedením chrámových kněžek jen několik let, než ho kvůli jeho divoké poživačnosti vyhodily na ulici. A z ulic se dostal do odhan, kde žil mezi pouštními kmeny, kde slunce a vanoucí písky Raraku vytvořily největšího válečníka, jakého kdy Sedmiměstí mělo. Přinejmenším za Corabbova života. Falah’dan Svatých měst měli samozřejmě za svých časů velké šampiony, ale to nebyli vůdci a neznali žádné triky potřebné k velení. Kromě toho je Dassem Ultor a jeho první meč vyřídili, všechny do jednoho, a tím to končilo.</p>
<p>Leoman uzavřel Y’Ghatan a v nových hradbách zůstalo i císařské výkupné v olivovém oleji. Maethgara byly naplněné k prasknutí a kupci a jejich cechy rozhořčeně hulákali, ačkoliv méně veřejně od chvíle, kdy Leoman v záchvatu vzteku utopil sedm zástupců ve Velké maeth u paláce. Utopil je v jejich vlastním oleji. Kněží a čarodějky teď prosili o džbán té prokleté jantarové tekutiny.</p>
<p>Šerana se ujala velení městské posádky, houfu opilých, líných banditů. První obhlídka kasáren odhalila, že vojenská základna je v podstatě jen nevázaný harém, plný kouře a vykulených nedospělých chlapců a dívek, vrávorajících v děsivém světě nechutného zneužívání a otroctví. Třicet důstojníků bylo popraveno hned první den, nejvyššího sťal Leoman osobně. Děti shromáždili a rozdělili do chrámů s rozkazem napravit škody a vymazat, co půjde, z jejich vzpomínek. Posádkoví vojáci byli pověřeni úkolem vyčistit každou cihlu a tašku v kasárnách a Šerana je začala cvičit, aby byli schopní čelit malazské obléhací taktice, v níž se podezřele dobře vyznala.</p>
<p>Corabb jí nedůvěřoval. Tak to bylo prosté. Proč se rozhodla bojovat proti vlastním lidem? To by udělal jenom zločinec, psanec, a nakolik lze důvěřovat psanci? Ne, nejspíš měla ve své odporné minulosti samou vraždu a zradu, a teď tady roztahovala nohy pod falah’dem Leomanem S cepy, nejobávanějším válečníkem známého světa. Bude na ni muset důkladně dohlédnout a nespouštět ruku z nové šavle, být připravený ji kdykoliv rozseknout od hlavy k rozkroku a pak šikmo, dvakrát – <emphasis>švih švih! – </emphasis>od pravého ramene k levé kyčli a od levého ramene k pravé kyčli a dívat se, jak se rozpadá na kusy. Poprava z povinnosti, ano. Při první známce zrady.</p>
<p>„Co tě tak potěšilo, Corabbe Bhilane Thenu’alas?“</p>
<p>Obrátil se. Před ním stála Šerana. „Druhá,“ zabručel kysele na uvítanou. „Myslel jsem na krev a smrt, co přijdou.“</p>
<p>„Leoman říká, že jsi z téhle bandy nejrozumnější. Teď se děsím bližšího seznámení s ostatními důstojníky.“</p>
<p>„Bojíš se obléhání?“</p>
<p>„Samozřejmě. Vím, čeho jsou říšské armády schopné. Prý s sebou mají velemága, a to je ze všeho nejděsivější.“</p>
<p>„Žena, která jim velí, je jednoduchá,“ poznamenal Corabb. „Nemá žádnou představivost, nebo se ji aspoň neobtěžovala předvést.“</p>
<p>„To je i můj názor v této věci, Corabbe Bhilane Thenu’alas.“</p>
<p>Zamračil se. „Co tím myslíš?“</p>
<p>„Zatím nepotřebovala předvádět rozsah své představivosti. Zatím to měla snadné. Vlastně jen pochodovala celé lígy v Leomanově prachu.“</p>
<p>„My se jí vyrovnáme, jsme lepší,“ prohlásil Corabb, narovnal se a nafoukl hruď. „Naše oštěpy a meče již prolily hnusnou malazskou krev a učiní tak opět. A prolijí jí víc, mnohem víc.“</p>
<p>„Ta krev,“ poznamenala po chvíli, „je stejně rudá jako vaše, válečníku.“</p>
<p>„Opravdu? Mně to připadá,“ opáčil a znovu se zadíval na město, „že zrada ji barví do tmava, když je tak snadné přimět někoho z vlastních změnit stranu.“</p>
<p>„Jako kupříkladu s Rudými čepelemi?“</p>
<p>„Zkažení hlupáci!“</p>
<p>„Jistě. Ale… narození v Sedmiměstí, pravda?“</p>
<p>„Odřízli si vlastní kořeny a nyní plují na malazském přívalu.“</p>
<p>„Hezká představa, Corabbe. Často o takové zakopáváš, viď?“</p>
<p>„Divila by ses, o co všechno zakopávám, ženo. A povím ti jedno. Hlídám Leomanovi záda, jako jsem to dělal vždycky. To nic nezměnilo. Ani ty, ani tvoje… tvoje –“</p>
<p>„Kouzlo?“</p>
<p>„Triky. Označil jsem si tě, druhá, a neměla bys na to zapomínat.“</p>
<p>„Leoman si vedl dobře, že má tak věrného přítele.“</p>
<p>„On má vést Apokalypsu –“</p>
<p>„No to taky povede.“</p>
<p>„– protože nikdo kromě něj se na to nehodí. Y’Ghatan bude v Malazské říši jméno proklínané na věčné časy –“</p>
<p>„To už je.“</p>
<p>„Ano, ale bude ještě víc.“</p>
<p>„Zajímalo by mě, co je to s tímhle městem, že zarazilo nůž tak hluboko do říše? Proč právě tady vystoupili Spárové proti Dassemu Ultorovi? Proč ne jinde? Někde míň na očích, méně riskantně? Aha, ano, zařídili, aby to vypadalo jako rozmarná nehoda v bitvě, ale nikoho tím neoklamali. Přiznávám, že mě tohle město fascinuje, právě to mě sem přivedlo.“</p>
<p>„Jsi psanec. Císařovna na tvou hlavu vypsala odměnu.“</p>
<p>„Opravdu? Nebo jenom hádáš?“</p>
<p>„Jsem si tím jistý. Bojuješ proti vlastním lidem.“</p>
<p>„Mí vlastní lidé. Kdo asi jsou, Corabbe Bhilane Thenu’alas? Malazská říše spolkla mnoho národů, stejně jako to udělalo Sedmiměstí. Když teď povstání skončilo, jsi příbuzný s Malažany? Ne, ta představa je pro tebe nepochopitelná, že? Já se narodila v Quon Tali, ale Malazská říše se narodila na ostrově Malaz. Můj lid byl také podroben, jako právě byl ten tvůj.“</p>
<p>Corabb neříkal nic, byl jejími slovy příliš zmatený. Malažané jsou… Malažané, zatraceně. Všichni patří do stejného pytle bez ohledu na barvu pleti, tvar očí, bez ohledu na rozdíly v té mistrem Kápě prokleté říši. <emphasis>Malažané! </emphasis>„Ode mě se soucitu nedočkáš, druhá.“</p>
<p>„Neprosila jsem se o něj.“</p>
<p>„Dobře.“</p>
<p>„Doprovodíš nás teď?“</p>
<p><emphasis>Nás? </emphasis>Corabb se pomalu otočil. Leoman stál několik kroků za nimi, paže zkřížené, a opíral se o stůl s mapami. V očích měl prohnaný, pobavený výraz.</p>
<p>„Jdeme do města,“ vysvětlil Corabbovi. „Chci navštívit jistý chrám.“</p>
<p>Corabb se uklonil. „Doprovodím tě s mečem připraveným, vojevůdce.“</p>
<p>Leoman nepatrně zvedl obočí. „Vojevůdce. Copak nikdy nebude konec titulům, které mi propůjčuješ, Corabbe?“</p>
<p>„Ne, ruko Apokalypsy.“</p>
<p>Leoman sebou nad tím uctivým oslovením trhl a otočil se. Na konci dlouhého stolu čekalo půl tuctu důstojníků. Jim řekl: „Začněte s evakuací. A žádné přehnané násilí! Samozřejmě zabijte každého drancíře, kterého chytíte, ale potichu. Zajistěte ochranu rodinám a jejich majetku včetně dobytka –“</p>
<p>Jeden z válečníků nadskočil. „Ale veliteli, budeme potřebovat –“</p>
<p>„Ne, nebudeme. Máme vše, co potřebujeme. Kromě toho jsou ta zvířata jediný majetek, který si s sebou uprchlíci vezmou. Chci eskorty na západní silnici.“ Otočil se k Šeraně. „Už se vrátili poslové z Lothalu?“</p>
<p>„Ano, s nadšenými pozdravy od falah’da.“</p>
<p>„Nadšenými, že netáhnu do jeho města, chceš říct.“</p>
<p>Šerana pokrčila rameny.</p>
<p>„Posílá tedy oddíly na silnici?“</p>
<p>„Ano, Leomane.“</p>
<p><emphasis>Aha! Ta už se dostala přes tituly! </emphasis>Corabb se snažil nevrčet. „Pro tebe je to vojevůdce, druhá. Nebo velitel nebo falah’d –“</p>
<p>„Dost,“ uťal ho Leoman. „Moje jméno se mi líbí natolik, že ho rád slyším. Odteď, příteli Corabbe, tituly vynecháme, pokud budou přítomni pouze důstojníci.“</p>
<p><emphasis>Jak jsem si myslel, korupce již začala. </emphasis>Zamračil se na Šeranu, avšak ona mu nevěnovala pozornost a majetnicky upírala oči na Leomana S cepy. Corabb oči přimhouřil. <emphasis>Leoman Padlý.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Žádná ulice, ulička či zadní trakt v Y’Ghatan nevedly rovně déle než třicet kroků. Město bylo vybudováno na vrstvách základů, stoupajících nejspíš z úplně prvního, bludiště připomínajícího opevněného města, které tu postavili před deseti či více tisíci lety, a připomínalo termitiště, jehož klikaté průchody jsou otevřené k obloze, ačkoliv v mnoha případech byla obloha jen úzkou škvírou, užší než půl sáhu.</p>
<p>Prohlížet si Y’Ghatan a potulovat se jejími ulicemi bylo jako vstoupit do starověku. Leoman kdysi řekl Corabbovi, že města se nerodí kvůli praktičnosti, nadvládě, ani kvůli trhům a užvaněným kupcům. Ba ani kvůli úrodě a nadbytku. Ne, tvrdil Leoman, města se rodí z touhy po ochraně. Jsou to pevnosti a nic víc, a vše, co následuje, prostě jen – následuje. A tak jsou města vždycky obehnaná hradbami a hradby jsou často jediné, co z těch nejstarších přetrvává.</p>
<p>Proto, vysvětloval Leoman, město bude vždycky postavené na kostech svých předchůdců, protože vyzvedne hradby do ještě větší výšky a vytvoří místo pro ještě působivější ochranu. Se smíchem dodával, že právě nájezdnické kmeny si vynutily zrod měst, právě těch měst, jež jim dokázala vzdorovat a nakonec si je podrobila. A tímto způsobem se civilizace pozvedá z divošství.</p>
<p>To je všechno pěkné, přemítal Corabb cestou do srdce města, a možná to je i pravda, ale on už toužil po otevřených prostorách odhan, po sladkém šepotu pouštního větru, po žáru, který dokáže usmažit člověku mozek v lebce, až začne blouznit, že ho pronásledují hordy tlustých tetiček a vyhublých babiček, které ho rády štípou do tváří.</p>
<p>Corabb potřásl hlavou, aby tu vzpomínku i všechny s ní související hrůzy zahnal. Kráčel po Leomanově levici s tasenou šavlí a bojechtivě se mračil na každého podezřelého občana. Druhá Šerana šla po jeho pravici, občas se o sebe otřeli rukama a vyměnili si tichá slůvka, pravděpodobně příšerně romantická, takže Corabb byl rád, že je neslyší. Nebo probírali způsob, jak se ho zbavit.</p>
<p>„Oponn táhnou mě a tlačí ji,“ zamumlal si pro sebe.</p>
<p>Leoman otočil hlavu. „Říkal jsi něco, Corabbe?“</p>
<p>„Proklínal jsem tuhle zatracenou krysí stezku, Mstiteli.“</p>
<p>„Už jsme skoro tam,“ utěšoval ho Leoman, nezvykle ohleduplný, což Corabbovi zhoršilo náladu ještě víc. „Se Šeranou jsme probírali, co udělat s kněžstvem.“</p>
<p>„Kam teď? To je hezké. Co tím myslíš, co s nimi udělat?“</p>
<p>„Vzdorují představě odchodu.“</p>
<p>„Ani se nedivím.“</p>
<p>„Já taky ne, ale odejdou.“</p>
<p>„Jde o všechen ten majetek,“ poukázal Corabb. „A o jejich relikviáře, ikony a vinné sklepy – bojí se, že je cestou přepadnou, znásilní a oloupí a rozcuchají jim vlasy.“</p>
<p>Leoman i Šerana se na něj dívali s divnými výrazy.</p>
<p>„Corabbe,“ začal Leoman, „podle mě bude nejlepší, když si sundáš tu novou velkou přílbu.“</p>
<p>„Ano,“ přidala se Šerana. „Po obličeji ti teče pot proudem.“</p>
<p>„Nic mi není,“ zavrčel Corabb. „Tohle bývala přílba šampiona. Ale Leoman si ji nechtěl vzít. Měl by. Vlastně mu ji nosím. Ve vhodné chvíli zjistí, že mi ji musí strhnout z hlavy a nasadit si ji sám, a svět bude zase v pořádku, kéž jsou pochváleni všichni žlutí a modří bohové.“</p>
<p>„Corabbe –“</p>
<p>„Nic mi není, ačkoliv bychom měli udělat něco s těmi stařenami, co se za námi táhnou. Raději se sám nabodnu na meč, než bych jim dovolil, aby mě dostaly. Óóó, to je ale hezký chlapeček! Já říkám, stačilo!“</p>
<p>„Dej mi tu přílbu,“ vyzval jej Leoman.</p>
<p>„Už bylo na čase, abys uznal svůj osud, Zabijáku pobočnice.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Než dorazili ke Skalissařině chrámu, Corabbovi bušilo v hlavě. Leoman se rozhodl, že si velkou přílbu nenasadí, ani když z ní vyndal propocenou vycpávku – bez níž by mu stejně byla příliš volná. Aspoň že stařeny zmizely. Vlastně cesta, po níž se ubírali, byla téměř opuštěná, ač z hlavních ulic byl slyšet hluk lidí vyháněných z města na západní silnici vedoucí do Lothalu na pobřeží. Zpocených zástupů se zmocňovala panika, ale bylo jasné, že většina ze čtyř tisíc vojáků, nyní pod Leomanovým velením, je v ulicích a udržuje pořádek.</p>
<p>Sedm menších chrámů, zasvěcených Sedmi svatým, stálo kolem osmiboké stavby, nyní posvěcené jménem královny snů. Formální cesta byla spirálovitá a vinula se skrz menší kupolovité stavby. Zeď kolem celého prostranství byla dvakrát zohavena, poprvé při zasvěcení malazským bohům po dobytí města a potom znovu při povstání, kdy byly chrámy s novými kněžími napadeny, svatyně poničeny a stovky lidí zabity. Vlysy a metopy, karyatidy a panely zůstaly poškozené a celý panteon byl znesvěcen a zcela nesrozumitelný.</p>
<p>Vše kromě chrámu královny snů, díky působivému opevnění doslova neproniknutelnému. V každém případě královnu obklopovaly záhady a všeobecně se věřilo, že její kult nemá původ v Malazské říši. Bohyně věštění vrhala tisíc odrazů na tisíc národů a žádná civilizace neměla právo si ji přivlastnit. Když tedy povstalci marně už šest dní bušili na chrámové zdi, došli k závěru, že královna není jejich nepřítelem, a tak ji nechali na pokoji. Přání a nezbytnost, řekl Leoman se smíchem, když ten příběh slyšel.</p>
<p>Nicméně co se Corabba týkalo, bohyně byla… cizí.</p>
<p>„Co vlastně v tom chrámu pohledáváme?“ zajímal se.</p>
<p>Leoman odpověděl otázkou. „Vzpomínáš si, příteli, na přísahu, že mě budeš následovat bez ohledu na to, jakého zdánlivého šílenství se dopustím?“</p>
<p>„Ano, vojevůdce.“</p>
<p>„Nuže, Corabbe Bhilane Thenu’alas, zjistíš, že je tvůj slib vystaven zkoušce. Protože já si hodlám promluvit s královnou snů.“</p>
<p>„Velekněžkou –“</p>
<p>„Ne, Corabbe,“ opravil jej Leoman. „Se samotnou bohyní.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Zabíjení draků je těžká práce.“</p>
<p>Krev barvy falešného úsvitu dál vytékala na kočičí hlavy. Mappo s Icariem zůstali mimo její dosah, protože se nechtěli setkat s tak ponurým potenciálem. Jhag seděl na kamenném kvádru, jenž mohl být kdysi oltářem, ale dnes byl přistrčený ke stěně nalevo od vchodu. Válečník měl hlavu v dlaních a už chvíli nepromluvil.</p>
<p>Mappo rozděloval pozornost mezi přítele a obrovskou dračí mrtvolu zvedající se nad nimi. Obojí ho vyvádělo z míry. V této jeskyni stálo za truchlení mnoho věcí, vyvolaných tím strašlivým vražedným obřadem, jenž se tu odehrál, a ve zneklidňujícím přívalu vzpomínek, jenž v Icariovi tento objev oživil.</p>
<p>„Zůstává už jenom Osserk,“ řekl Mappo. „A jestli padne, chodba Serc nebude mít vládce. Myslím, Icarie, že v tom začínám vidět vzorec.“</p>
<p>„Znesvěcení,“ zašeptal Jhag, aniž by vzhlédl.</p>
<p>„Panteon je zranitelný. Fener vtažený do tohoto světa a teď Osserk – sám zdroj jeho moci je v ohrožení. Zajímalo by mě, kolik dalších bohů a bohyň čelí útoku. Příliš dlouho jsme byli pryč, příteli.“</p>
<p>„Pryč, Mappo? Není žádné <emphasis>pryč.“</emphasis></p>
<p>Trell se znovu zadíval na mrtvého draka. „Možná máš pravdu. Kdo mohl udělat něco takového? V drakovi je srdce samotné chodby, pramen jeho síly. A přece… někdo Sorrit porazil, zarazil ji do země, do jeskyně v nebeské tvrzi, a nabodl ji na černodřevo – jak je to dávno, co myslíš? Jak to, že jsme necítili její smrt?“ Když Icarium neodpovídal, popošel Mappo blíž ke kaluži krve a zadíval se na masivní železný, rzí pokrytý hřeb. „Ne,“ zamumlal po chvíli, „to není rez. Otataral. Byla spoutaná otataralem. Ale byla starší – měla být schopná tu nenasytnou entropii porazit. Nerozumím tomu…“</p>
<p>„Staré a nové,“ pronesl Icarium a znělo to jako kletba. Najednou vstal, tvářil se zničeně a v očích měl tvrdý pohled. „Mluv se mnou, Mappo. Pověz mi, co víš o prolité krvi.“</p>
<p>Trell se odvrátil. „Icarie –“</p>
<p>„Mappo, pověz mi to.“</p>
<p>Trell sklopil zrak k akvamarínové louži a neříkal nic. Svářely se v něm protichůdné pocity. Nakonec si povzdechl. „Kdo první smočil ruce v tomto divokém proudu? Kdo pil zhluboka, a tak byl proměněn, a jaký účinek měl otataralový hřeb na tu proměnu? Icarie, tato krev je zkažená –“</p>
<p>„Mappo.“</p>
<p>„No dobře. Všechna prolitá krev má moc, příteli. Zvířecí, lidská, i toho nejmenšího ptáčka, krev je životní síla, pramen duše. V ní je uzamčen čas žití od začátku do konce. Je to nejposvátnější existující síla. Vrahové s krví obětí na rukou se krmí tou silou, ať chtějí, nebo ne. Mnozí se otráví, jiní v sobě naleznou nový hlad a stanou se otroky vražedného násilí. Riziko je takovéto: krev a její moc pošpiní věci jako strach a bolest. Pramen cítící zánik se začne plašit a šok je jako jed.“</p>
<p>„A co osud?“ zeptal se Icarium těžkým hlasem.</p>
<p>Mappo sebou trhl, oči stále upřené na krvi. „Ano,“ zašeptal, „jdeš rovnou k věci. Co na sebe vezmou ti, kterým se taková krev vsákne do duše? Musí i oni následně skončit násilnou smrtí? Existuje nějaký přehnaný zákon, jenž usiluje o nápravu nerovnováhy? A jestli nás krmí krev, co krmí ji? A je to spoutáno nezměnitelnými zákony, nebo je to stejně rozmarné jako my? Jsme my, tvorové na této zemi, jediní, kdo může svobodně zneužívat náš majetek?“</p>
<p>„K’Chain Che’Malle Sorrit nezabili,“ poznamenal Icarium. „Nic o ní nevěděli.“</p>
<p>„Jenomže byla zamrzlá, takže musela být zahrnuta do jaghutského obřadu Omtose Phellack – jak by o tom mohli K’Chain Che’Malle nevědět? Museli o tom vědět, i kdyby ji sami nezabili.“</p>
<p>„Ne, oni jsou nevinní, Mappo. Tím si jsem jistý.“</p>
<p>„Tak… jak?“</p>
<p>„Kříž je z černodřeva. Z říše Tiste Edur. Z Říše stínu, Mappo. V té říši, jak víš, mohou být věci na dvou místech naráz, nebo na jednom začnou a nakonec se projeví na jiném. Stín se toulá a neuznává žádné hranice.“</p>
<p>„A pak bylo… toto… lapeno zde, vytaženo ze stínu –“</p>
<p>„Chyceno jaghutskou ledovou magií – a přece tekla krev. Možná byl otataral pro Omtose Phellack příliš divoký a jaghutské kouzlo rozbil.“</p>
<p>„Sorrit byla zavražděna v Říši stínu. Ano. Teď je vzorec mnohem jasnější, Icarie.“</p>
<p>Icarium na Trella upřel lesklé, horečnaté oči. „Je to pravda? Připsal bys to Tiste Edur?“</p>
<p>„Kdo jiný dokáže takto ovládat stín? Ne ten malazský uchvatitel, který teď sedí na trůně!“</p>
<p>Jhagský válečník neříkal nic. Obcházel kaluž krve, hlavu skloněnou, jako by na rozryté podlaze hledal stopy. „Tuto Jaghutku znám. Poznávám její práci. Lehkomyslnost, s jakou vypouští Omtose Phellack. Byla… rozčilená. Netrpělivá, rozzlobená, unavená z toho, jak K’Chain Che’Malle využívají nespočetné cesty, aby na každém kontinentě založili kolonie. Občanská válka mezi K’Chain Che’Malle ji nezajímala. Tihle Krátkoocasí prchali před svými druhy, hledali útočiště. Pochybuji, že se obtěžovala s kladením otázek.“</p>
<p>„Myslíš, že ví, co se tu stalo?“ zeptal se Mappo.</p>
<p>„Ne, jinak by se byla vrátila. Možná je mrtvá. Tolik jich zahynulo…“</p>
<p><emphasis>Ach, Icarie, kéž by ses právě na tohle nikdy nerozpomněl.</emphasis></p>
<p>Jhag se zarazil a pootočil se. „Jsem prokletý. Toto je tajemství, které přede mnou tajíš, viď? Mám… vzpomínky. Útržky.“ Zvedl ruku, jako by si chtěl přetřít čelo, a pak ji nechal klesnout. „Cítím… strašlivé věci…“</p>
<p>„Ano. Ale ty nesouvisí s tebou, Icarie. Ani s přítelem, jenž tu přede mnou stojí.“</p>
<p>Icarium se zamračil a Mappovi z toho pukalo srdce. Přesto neodvrátil zrak, neopustil přítele v této chvíli utrpení.</p>
<p>„Ty jsi můj ochránce,“ pravil Icarium, „ale ochrana není taková, jak vypadá. Držíš se po mém boku, Mappo, abys chránil svět. Přede mnou.“</p>
<p>„Není to tak jednoduché.“</p>
<p>„Není?“</p>
<p>„Ne. Jsem tu, abych chránil přítele, na kterého se teď dívám před… tím druhým Icariem…“</p>
<p>„Tohle musí skončit, Mappo.“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Icarium se znovu otočil k drakovi. „Led,“ pronesl tlumeně. „Omtose Phellack.“ Obrátil se k Mappovi. „Odejdeme. Vydáme se na Jhag Odhan. Musím vyhledat někoho ze své krve. Jaghuty.“</p>
<p><emphasis>Abys požádal o uvěznění. O věčný led, který by tě uzavřel před životem. Oni tomu ale neuvěří. Ne, oni se tě pokusí zabít. Ať to s tebou vyřídí mistr Kápě. A tentokrát budou mít pravdu. Protože jejich srdce se nebojí odsouzení a jejich krev… jejich krev je studená jako led.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Půl lígy jižně od Y’Ghatan se zvedalo šestnáct mohyl, každá sto kroků dlouhá, třicet široká a tři sáhy vysoká. Z hrubě přitesaných vápencových kvádrů, se sloupy uvnitř, podpírajícími klenutou střechu. Šestnáct věčně tmavých obydlí, domov pro malazské kosti. K nim ze vzdáleného města sahaly nově vytesané, kameny obložené příkopy, odnášející odpad z Y’Ghatan v líných proudech, kolem nichž se rojily mouchy. Pěst Keneb si ponuře pomyslel, že názory nemohly být dány najevo jasněji.</p>
<p>Snažil se nevnímat zápach, když pobídl koně k prostřední mohyle, na níž kdysi stával kamenný pomník na počest padlých říše. Socha byla převržená a zůstal jen široký podstavec. Na něm nyní postávali dva muži a dva psi a hleděli k nerovným, bíle omítnutým hradbám Y’Ghatan.</p>
<p>Mohyla Dassema Ultora a jeho prvního meče, v níž neležel ani Dassem, ani žádný z jeho tělesných strážců, kteří před všemi těmi lety padli před městem. Většina vojáků to věděla. Bájní bojovníci prvního meče byli pochováni v neoznačených hrobech, aby byli uchráněni znesvěcení, a Dassemův hrob měl být údajně před Untou v Quon Tali.</p>
<p><emphasis>Nejspíš prázdný.</emphasis></p>
<p>Kravácký pes Křivák otočil obrovskou hlavu a pozoroval Keneba, vyjíždějícího po příkrém srázu nahoru. Zarudlé oči, zasazené ve spleti jizev, pohled, z něhož Malažana zamrazilo, protože mu znovu připomněl, že si přátelství se zvířetem jen namýšlí. Pes měl zemřít s Coltainem. Vypadal, jako by ho poskládali z různých neidentifikovatelných částí, a psa připomínal jen vzdáleně. Nestejné svaly na plecích, krk silný jako stehno dospělého muže, křivý zadek s pletenci svalů, hrudník hluboký jako u pouštního lva. Pod prázdnýma očima byl samá tlama, příliš široká, čelisti do sebe tak docela nezapadaly a tři zbývající špičáky byly vidět, i když tlamu zavřel, protože většina kůže kolem nich byla servána při Pádu a nic ji nenahradilo. Jedno ucho měl utržené a druhé měl po zahojení zploštělé a trčelo mu na stranu. Pahýlem, jenž mu zbyl z ocasu, nezavrtěl, když Keneb sesedal. Kdyby to udělal, byl by Keneb k smrti ohromený.</p>
<p>Prašivá, kryse podobná Kulička přiklusala a očichala Kenebovi levou botu, načež si přidřepla a vyčůrala se na ni. Malažan s kletbou uskočil a ohnul nohu k prudkému kopu. Okamžitě ho zastavilo Křivákovo zavrčení.</p>
<p>Vojevůdce Drz se zachechtal. „Kulička si jen dělá nároky na tuhle hromadu kamení, pěsti. Mistr Kápě ví, že dole není nikdo, kdo by se urazil.“</p>
<p>„Škoda že se totéž nedá říct o ostatních mohylách,“ poznamenal Keneb a stáhl si jezdecké rukavice.</p>
<p>„Ano, ale ta urážka patří nohám občanů Y’Ghatan.“</p>
<p>„Kulička tedy měla být trpělivější, vojevůdce.“</p>
<p>„Mistr Kápě nás vem, člověče, je to přece jenom zatracená fena. Kromě toho, myslíš, že jí dojdou chcanky?“</p>
<p><emphasis>Být po mém, došlo by jí mnohem víc věcí. </emphasis>„Nejspíš ne, to je pravda. Ta krysa v sobě má víc ohavných tekutin než vzteklý bhederiní býk.“</p>
<p>„Špatné krmení.“</p>
<p>Keneb se otočil k druhému muži. „Pěsti Temule, pobočnice si přeje vědět, jestli tví záchlumští zvědové objeli město.“</p>
<p>Mladý válečník už nebyl dítětem. Od Arénu se vytáhl o dvě dlaně. Byl hubený, s jestřábí tváří, a v černých očích měl nashromážděno příliš mnoho ztrát. Válečníci Vraního klanu, kteří u Arénu tolik nesnášeli jeho velení, dnes mlčeli. S pohledem upřeným na Y’Ghatan nedával najevo, že by Kenebova slova slyšel.</p>
<p><emphasis>S každým dnem se víc a víc podobá Coltainovi, říká Drz. </emphasis>Keneb věděl, že má počkat.</p>
<p>Drz si odkašlal. „Na západní silnici jsou stopy hromadného odchodu, den dva předtím, než jsme dorazili. Půl tuctu starých vraních jízdválečníků požadovalo, aby mohli uprchlíky pronásledovat a zničit.“</p>
<p>„A kde jsou teď?“ zajímalo Keneba.</p>
<p>„Hlídají zásobovací trén, cha!“</p>
<p>„Oznam pobočnici,“ promluvil Temul, „že všechny brány jsou hlídané. Kolem pahorku byl vykopaný příkop, přetínající všechny vyvýšené silnice do hloubky téměř jednoho sáhu. Ale je pouze dva kroky široký – nepřítel očividně neměl dost času.“</p>
<p>Neměl dost času. Keneba to zaujalo. S dělníky nahnanými do práce mohl mít Leoman vykopaný mnohem širší zákop za jediný den. „Dobře. Hlásili zvědové nějaké velké zbraně na hradbách nebo na střechách rohových věží?“</p>
<p>„Malazské balisty, celý tucet,“ odvětil Temul, „rozmístěné v pravidelných rozestupech. Nikde známky soustředění.“</p>
<p>„Inu,“ zabručel Keneb, „bylo by hloupé předpokládat, že Leoman odhalí něco, co považuje za slabé místo. A na hradbách jsou muži?“</p>
<p>„Ano, davy, pokřikují na mé válečníky urážky.“</p>
<p>„A ukazují holé zadky,“ dodal Drz a odplivl si.</p>
<p>Kulička přiběhla, očichala lesklý hlen a jala se ho olizovat.</p>
<p>Kenebovi se udělalo špatně. Odvrátil se a uvolnil si podhradní řemínek. „Pěsti Temule, už jsi zvolil nejlepší postup?“</p>
<p>Temul se ohlédl. „Ano.“</p>
<p>„A?“</p>
<p>„A co, pěsti? Pobočnici na našich názorech nezáleží.“</p>
<p>„Možná ne, ale já bych stejně rád slyšel, co si o tom myslíš ty.“</p>
<p>„Nevšímat si bran. Použít moranthskou munici a prorazit hradbu uprostřed mezi věží a bránou. Kterákoliv strana je stejně vhodná. Dvě strany by byly ještě lepší.“</p>
<p>„A jak sapéři přežijí táboření pod hradbami?“</p>
<p>„Zaútočíme v noci.“</p>
<p>„To je riskantní.“</p>
<p>Temul se zamračil a neřekl nic.</p>
<p>Drz se na Keneba podíval a v slzami potetovaném obličeji měl mírně nevěřícný výraz. „Začínáme s obléháním, člověče, ne nějaký muší tanec.“</p>
<p>„Já vím. Ale Leoman přece musí mít mágy, a před nimi noc sapéry neschová.“</p>
<p>„Ti se dají zarazit,“ odsekl Drz. „Na to tu jsou <emphasis>naši </emphasis>mágové. Ale plýtváme dechem. Pobočnice si udělá, co bude chtít.“</p>
<p>Keneb se otočil doprava a prohlížel si rozlehlý tábor Čtrnácté armády, uspořádaný tak, aby bylo možné odrazit výpad, kdyby byl Leoman tak hloupý a nějaký provedl. Přibližování bude opatrné, odměřené, potrvá dva tři dny. Dostřel malazských balist na hradbách byl dobře znám, takže odsud nebezpečí nehrozilo. Přesto budou při obléhání jejich síly velmi roztažené. Budou potřebovat předsunutá postavení, aby uhlídali brány, a Temulovy Záchlumčany a Setie, stejně jako Drzovy chundrylské jízdválečníky, rozdělené do setnin a rozmístěné tak, aby stačili reagovat, pokud by je Leoman překvapil.</p>
<p>Pěst zavrtěla hlavou. „Tomu právě nerozumím. Flotila admirála Noka pluje do Lothalu s pěti tisíci mariňáky na palubě, a jakmile Dujek donutí poslední město ke kapitulaci, rychle vyrazí směrem k nám. Leoman musí vědět, že je v beznadějném postavení. Nemůže vyhrát, i kdyby nás hodně zřídil. Dokážeme utáhnout smyčku kolem Y’Ghatan a klidně si počkáme na posily. Je vyřízený. Tak proč dál vzdoruje?“</p>
<p>„Ano,“ přitakal Drz. „Měl jet dál na západ do odhan. Tam bychom ho nikdy nechytili. Mohl dál sbírat síly a lákat válečníky pro svou věc.“</p>
<p>Keneb se ohlédl. „Vidím, vojevůdce, že jsi z toho stejně nervózní jako já.“</p>
<p>„Chce nám pustit žilou, Kenebe. Než padne, chce nám pustit žilou.“ Rychlý posunek. „Další mohyly kolem toho prokletého města. A zemře v boji, takže z něj bude další mučedník.“</p>
<p>„Aha, takže zabíjení Malažanů je dostatečný důvod k boji. Co jsme udělali, že jsme si to zasloužili?“</p>
<p>„Raněná pýcha,“ poznamenal Temul. „Jedna věc je utrpět porážku na bojišti, a něco jiného je být rozdrcen, aniž by tvůj nepřítel vůbec musel tasit meč.“</p>
<p>„Ponížení na Raraku.“ Drz kývl. „Rostoucí nádor v jejich duších. Nedá se vyříznout. Malažané musí poznat bolest.“</p>
<p>„To je směšné,“ prohlásil Keneb. „Copak Psí řetěz těm parchantům nepřinesl dost slávy?“</p>
<p>„První oběť mezi poraženými připomíná jejich vlastní seznam zločinů, pěsti,“ řekl Temul.</p>
<p>Keneb se na něj zadíval. Nalezenec Žrout se často pohyboval v jeho společnosti, a mezi mnoha jeho zvláštními, zmatenými a podivnými poznámkami byla i zmínka o slávě, možná nechvalné proslulosti, spojené s Temulovou budoucností. <emphasis>Jistě, ta budoucnost by mohla přijít zítra. Kromě toho je možná Žrout jenom popletený sirotek… no dobře, tomu nevěřím – ví toho příliš. Kdyby dávala smysl aspoň polovina věcí, které říká… </emphasis>V každém případě Temul Keneba stále překvapoval výroky hodícími se pro zkušeného veterána. „No dobře, pěsti Temule. Co bys dělal na Leomanově místě?“</p>
<p>Ticho, rychlý pohled na Keneba a něco jako překvapený výraz. Chvíli nato se kamenná maska vrátila a Temul pokrčil rameny.</p>
<p>„Coltain kráčí ve tvém stínu, Temule,“ poznamenal Drz a přejel si prsty přes obličej, jako by napodoboval slzy tam vytetované. „Vidím ho znovu a znovu –“</p>
<p>„Ne, Drzi. Už jsem ti to říkal. Vidíš pouze způsoby Záchlumčanů. Všechno ostatní je jenom tvoje představivost. Coltain mě poslal pryč. Ke mně se vracet nebude.“</p>
<p><emphasis>Ještě pořád tě straší, Temule. Coltain tě poslal s Kalousem, aby ti zachránil život, ne aby tě potrestal nebo zahanbil. Proč se s tím nechceš smířit?</emphasis></p>
<p>„Viděl jsem spoustu Záchlumčanů,“ zavrčel Drz.</p>
<p>Vypadalo to na starý spor. Keneb si povzdechl a došel ke koni. „Ještě něco mám pobočnici vyřídit? Ne? Dobrá.“ Vyhoupl se do sedla a zvedl otěže.</p>
<p>Křivák ho pozoroval pískově hnědýma, mrtvýma očima. Kulička si opodál našla kost a teď ležela na bříšku, nožičky roztažené, a hryzala ji s bezmyšlenkovitým soustředěním vlastním pouze psům.</p>
<p>V polovině svahu Kenebovi došlo, odkud ta kost nejspíš pochází. <emphasis>Nakopnout ji, pořádně, aby proletěla rovnou branou mistra Kápě.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Když se Flaška objevil, kaprál Smraďoun, Hrdlořez a Nešťast seděli kolem vln, černé kameny se odrážely od zvýšených okrajů desky a kutálely se v pohárcích.</p>
<p>„Kde máte seržanta?“ zeptal se.</p>
<p>Smraďoun vzhlédl a hned se zase věnoval hře. „Míchá barvy.“</p>
<p>„Barvy? Jaký barvy?“</p>
<p>„To Dalhoňané dělaj,“ vysvětloval Nešťast, „na masku smrti.“</p>
<p>„Před oblíháním?“</p>
<p>Hrdlořez zasyčel – Flaška usoudil, že to má být smích – a řekl: „Slyšíte to? Před oblíháním. To je roztomilý, vážně roztomilý, Flaško.“</p>
<p>„To je maska smrti, pitomče,“ ujal se slova opět Nešťast. „Maluje si je, když si myslí, že umře.“</p>
<p>„Na seržanta má ohromnej přístup,“ utrousil Flaška a rozhlížel se kolem. Další dva vojáci z devátého oddílu, Galt a Lob, se prali o to, co dát do kotlíku vroucí vody. Oba měli plné hrsti bylinek, a když se některý natáhl, aby bylinky hodil do vody, druhý mu ruku odstrčil a snažil se přijít se svou troškou do mlýna. Znovu a znovu, nad vroucí vodou. Ani jeden nepromluvil. „No dobře, kde Balšám bere barvy?“</p>
<p>„Severně od cesty je místní krchov,“ utrousil Smraďoun. „Hádám, že tam.“</p>
<p>„Kdybych ho nenašel, tak kapitán se chce sejít se všemi seržanty ze setniny,“ upozornil Flaška. „Za soumraku.“</p>
<p>„Kde?“</p>
<p>„V tý ovčí ohradě na statku jižně od cesty, na tom, jak má propadlou střechu.“</p>
<p>Voda v kotlíku nad ohništěm se vyvařila a Galt s Lobem se prali o džbánky s vodou.</p>
<p>Flaška se vydal do dalšího tábora. Seržant Moak se rozvaloval na hromádce stočených pokrývek. Byl to Falari s měděnými vlasy a vousy, a právě si rybí kostičkou vybíral zbytky jídla mezi přerostlými zuby. Jeho vojáci nebyli nikde v dohledu.</p>
<p>„Seržante, kapitán Faradan Sort svolala schůzku –“</p>
<p>„Slyšel jsem. Nejsem hluchej.“</p>
<p>„Kde je tvůj oddíl?“</p>
<p>„Dostali běhavku.“</p>
<p>„Všichni?“</p>
<p>„Včera jsem vařil já. Mají slabý žaludky, to je všecko.“ Odříhl si a chvíli nato Flaška zachytil ve vzduchu něco jako hnijící rybí vnitřnosti.</p>
<p>„Mistr Kápě mě vem! Kde jsi cestou dokázal nachytat ryby?“</p>
<p>„Nedokázal. Přinesl jsem si je. Byly kapku načatý, to je pravda, ale nic, co by skutečnej voják nezvládnul. V kotlíku jsou zbytky – dáš si?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Není divu, že má pobočnice problémy, když má celou zatracenou armádu zbabělejch ufňukanců.“</p>
<p>Flaška prošel kolem něj.</p>
<p>„Hej,“ zavolal Moak, „řekni Šumovi, že co se mě tejče, sázka pořád platí!“</p>
<p>„Jaká sázka?“</p>
<p>„To je mezi náma dvěma a víc vědět nepotřebuješ.“</p>
<p>„Jasně.“</p>
<p>Našel seržanta Mosela, jak se svým oddílem rozebírá v příkopě u cesty polámaný vůz. Dřevo naskládali na hromadu a Bystroška s Jepicí z omšelých prken páčily hřebíky, cvoky a úchyty a Taffo s Uru Helou zápolili pod seržantovým pozorným pohledem s ojí.</p>
<p>Mosel se ohlédl. „Flaška, že? Čtvrtej oddíl, Šumův, správně? Jestli hledáš Ohavníka Bredda, tak jsi ho právě minul. Je to obr, musí v sobě mít fennskou krev.“</p>
<p>„Ne, nehledal, seržante. A viděl jsi Bredda?“</p>
<p>„Já ne, právě jsem se vrátil, ale Bystroška…“</p>
<p>Zmínka o ní přiměla statnou ženu vzhlédnout. „Jo. Slyšela jsem, že tady právě byl. Hej, Jepice, kdo to povídal, že se tady zrovínka objevil?“</p>
<p>„Kdo?“</p>
<p>„Ohavník Bredd, ty tlustá krávo, o kom jiným se tu asi bavíme?“</p>
<p>„Nevím, kdo co říkal. Poslouchala jsem jenom na půl ucha. Podle mě to byla Smíška, ne, Smíško? Mohla to být ona. A vůbec, ráda bych se s tím chlapem poválela v dekách –“</p>
<p>„Smíška není chlap –“</p>
<p>„S ní ne. S Breddem.“</p>
<p>„Ty se chceš vyspat s Breddem?“ podivil se Flaška.</p>
<p>Přistoupil Mosel a přimhouřil oči. „Utahuješ si z mejch vojáků, Flaško?“</p>
<p>„To nikdy nedělám, seržante. Akorát jsem přišel vyřídit, že je schůzka –“</p>
<p>„No jo, slyšel jsem.“</p>
<p>„Od koho?“</p>
<p>Hubeňour pokrčil rameny. „Už nevím. Je to důležitý?“</p>
<p>„Je, pokud to znamená, že jsem marnil čas.“</p>
<p>„A ty nemáš čas na marnění? Čím jseš tak výjimečnej?“</p>
<p>„Ta oj nevypadá zlomená,“ poznamenal Flaška.</p>
<p>„Kdo říkal, že je?“</p>
<p>„Tak proč rozebíráte ten vůz?“</p>
<p>„Žrali jsme jeho prach tak dlouho, že jsme se prostě pomstili.“</p>
<p>„A kde je vozka? Povozníci?“</p>
<p>Bystroška se ošklivě zasmála.</p>
<p>Mosel znovu pokrčil rameny a ukázal dál do příkopu. V zežloutlé trávě nehybně leželi čtyři lidé, svázaní a s roubíky.</p>
<p>Vojáci seržantů Sobelon a Tugga přihlíželi souboji mezi Sololizem a Krátkonosem, jak Flaška zjistil, když se protlačil mezi diváky. Na zem dopadaly mince a vyhazovaly obláčky prachu a oba mohutní pěšáci byli do sebe zaklesnutí a napínali svaly. Sololiz měl kulatý obličej zarudlý, zpocený a plný šmouh od prachu, tvářil se jako obvykle kravsky tupě, nezaujatě a nechápavě. Pomalu mrkal a vypadalo to, že se soustředí na přežvykování.</p>
<p>Flaška dloubl do Tolese vedle sebe. „Kvůli čemu se rvou?“</p>
<p>Toles se podíval dolů na Flašku a v hubeném, bledém obličeji mu zacukalo. „To je prosté. Dva oddíly, pochodující ve shodě, jeden za druhým, pak druhý před prvním, jenž byl vepředu předtím, dokazující, že bájné kamarádství není nic víc než impozantní podněcovatel špatné poezie a obscénních písní majících za úkol utišit nevzdělance, zkrátka lež. Vrcholící touto pochybnou ukázkou zvířecích instinktů –“</p>
<p>„Sololiz Krátkonosovi ukousl ucho,“ přerušil jej kaprál Rím, stojící vedle Flašky z druhé strany.</p>
<p>„Aha. To právě přežvykuje?“</p>
<p>„Ano. A dává si načas.“</p>
<p>„Ví Tugg a Sobelon něco o schůzce u kapitána?“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>„A tak Krátkonos, kterej si nechal useknout špičku nosu, má teď už jenom jedno ucho.“</p>
<p>„Ano. Udělá svýmu obličeji naschvál cokoliv.“</p>
<p>„Neoženil se minulý týden?“</p>
<p>„Ano, tady s Hanno. Ona sází proti němu. A vůbec, podle toho, co jsem slyšel, ho nezbožňuje kvůli obličeji, jestli víš, jak to myslím.“</p>
<p>Flaška nad silnicí zahlédl nízký kopec, na němž rostlo několik pokroucených, zakrslých guldindh. „To je starý hřbitov?“</p>
<p>„Vypadá to tak, proč?“</p>
<p>Flaška bez odpovědi vykročil mezi vojáky a zamířil na pohřebiště. Seržanta Balšáma našel v jámě, s obličejem pomalovaným popelem, vydávajícího podivné, monotónní sténavé zvuky a tančícího v těsných kruzích.</p>
<p>„Seržante, kapitán svolává poradu –“</p>
<p>„Sklapni, nemám čas.“</p>
<p>„Za soumraku, v ovčí ohradě –“</p>
<p>„Přeruš dalhonský žalozpěv smrti a poznáš tisíc tisíců prokletých životů a tvá pokrevní linie bude prokletá navěky. Chlupaté stařeny ti ukradnou děti a děti tvých dětí a nasekají je a uvaří se zeleninou a hlízami a několika bliznami vzácného šafránu –“</p>
<p>„Skončil jsem, seržante. Rozkaz jsem předal. Tak zatím.“</p>
<p>„– a dalhonští zaklínači s hadími podvazky budou líhat s tvou ženou a ona porodí jedovaté hady celé pokryté kudrnatými černými vlasy –“</p>
<p>„Jen pokračuj, seržante, a já si udělám panenku s tvou podobou –“</p>
<p>Balšám vyskočil z jámy a vytřeštil oči. „Ty zlý člověče! Táhni ode mě! Nikdy jsem ti nic neudělal!“ Otočil se na patě a utíkal pryč, až gazelí kůže, do nichž byl zavinutý, plácaly.</p>
<p>Flaška se obrátil a vydal se na dlouhou cestu zpátky do tábora.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Když se Flaška vrátil do tábora, Struna si sestavoval kuši a Sépie ho se zájmem pozoroval. Vedle sebe měl bedýnku s moranthskou municí s vypáčeným víkem. Uvnitř ležely na vycpávce granáty jako želví vajíčka. Zbytek oddílu seděl opodál a všichni vypadali znepokojeně.</p>
<p>Seržant vzhlédl. „Flaško, našel jsi je všechny?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Výborně. No a jak se ostatní oddíly drží?“</p>
<p>„Celkem to jde,“ odpověděl Flaška. Zadíval se na ostatní na druhé straně ohně. „K čemu to je?“ zeptal se. „Jestli ta bedna vyletí, rozboří to hradbu Y’Ghatan a z vás a většiny týhle armády bude rudý krupobití.“</p>
<p>Najednou se všichni tvářili rozpačitě. Koryk se zabručením vstal a schválně nasadil ležérní výraz. „Já tady už seděl,“ prohlásil. „Potom se sem Smola se Smíškou připlazili a schoulili se v mém stínu.“</p>
<p>„Ten chlap lže,“ štěkla Smíška. „Kromě toho, Flaško, proč ses ty hlásil, že půjdeš vyřídit kapitánovy rozkazy?“</p>
<p>„Protože nejsem pitomec.“</p>
<p>„Ano?“ podivil se Smola. „A teď jsi zpátky, ne?“</p>
<p>„Myslel jsem, že už skončí.“ Odehnal mouchu, která mu bzučela před obličejem, a šel si sednout po větru od ohniště. „Co myslíš, seržante, co podle tebe kapitán řekne?“</p>
<p>„Sapéři a štíty,“ zavrčel Sépie.</p>
<p>„Štíty?“</p>
<p>„No ano. My poběžíme skrčení a vy ostatní nad náma budete držet štíty kvůli šípům a kamení, dokud nerozmístíme miny, a potom se všichni, kdo ještě budou naživu, vrátí, jak nejrychlejc to půjde, a stejně to nebude dost rychle.“</p>
<p>„Takže jednosměrná cesta.“</p>
<p>Sépie se zakřenil.</p>
<p>„Bude to složitější,“ řekl Struna. „Doufám.“</p>
<p>„Půjde rovnou na věc, to udělá.“</p>
<p>„Možná, Sépie. Možná ne. Chce, aby většina jejího vojska ještě dejchala, až se prach usadí.“</p>
<p>„Mínus pár set sapérů.“</p>
<p>„Už tak je nás málo,“ podotkl Struna. „Nebude s náma plejtvat.“</p>
<p>„Tak to teda bude v Malazský říši poprvý.“</p>
<p>Seržant se ohlédl na Sépii. „Něco ti povím. Co kdybych tě zabil rovnou? Pak by to bylo vyřízený.“</p>
<p>„Zapomeň na to. Chci vzít vás bídný zmrdy s sebou.“</p>
<p>Objevil se seržant Gesler se svým oddílem a začali rozbíjet tábor. Flaška si všiml, že kaprál Bouřňák s nimi není. Gesler zašel k nim. „Šume.“</p>
<p>„Kalam a Rychlej Ben taky?“</p>
<p>„Ne, ti šli dál s Bouřňákem.“</p>
<p>„Dál? Kam?“</p>
<p>Gesler si dřepl naproti Strunovi. „Řekněme, že jsem moc rád, že vidím tvůj šerednej ksicht, Šume. Možná to zvládnou, možná ne. Povím ti o tom pozdějc. Ráno jsem strávil s pobočnicí. Měla spoustu otázek.“</p>
<p>„O čem?“</p>
<p>„O tom, co ti povím pozdějc. Takže máme novýho kapitána.“</p>
<p>„Faradan Sort.“</p>
<p>„Korelri?“</p>
<p>Struna kývl. „Myslíme, že stála na Hradbě.“</p>
<p>„Tak to zřejmě umí přijmout ránu.“</p>
<p>„A taky ji hned vrátí.“</p>
<p>„To je vážně paráda.“</p>
<p>„Chce večer schůzku se všema seržantama.“</p>
<p>„Asi se vrátím a odpovím pobočnici na pár dalších otázek.“</p>
<p>„Setkání s ní se nemůžeš vyhejbat věčně, Geslere.“</p>
<p>„Že ne? Sleduj mě. A kam se vůbec poděl kapitán Laskava?“</p>
<p>Struna pokrčil rameny. „K nějaký setnině, co potřebuje srovnat do latě, řekl bych.“</p>
<p>„A my ne?“</p>
<p>„Vyděsit nás je těžší než vyděsit většinu tyhle armády, Geslere. Podle mýho to s náma už stejně vzdal. Nemrzí mě, že se spakoval. Ta schůzka večer nejspíš bude kvůli tomu, co budeme dělat při oblíhání. Anebo jenom chce plejtvat naším časem nějakou podnětnou tirádou.“</p>
<p>„Pro slávu říše.“ Gesler se zaškaredil.</p>
<p>„Pro pomstu,“ zabručel Koryk, navazující si na bandalír amulety.</p>
<p>„Pomsta je slavná, pokud se mstíme my, vojáku.“</p>
<p>„Ne, to není,“ opravil ho Struna. „Je sprostá, ať se na ni koukáš, z který strany chceš.“</p>
<p>„Klídek, Šume. Nemyslel jsem to tak úplně vážně. Jseš tak napjatej, že by sis málem myslel, že máme začít oblíhání nebo tak něco. A vůbec, proč tu není pár rukou Spáru, aby udělaly špinavou práci? Víš, vnikly do města a do paláce a vrazily do Leomana nůž. Pak by byl konec. Proč si musíme špinit ruce opravdickým bojem? Co jsme to za říši?“</p>
<p>Nějakou dobu nikdo nepromluvil. Flaška pozoroval svého seržanta. Struna zkoušel napětí kuše, nicméně Flaška viděl, že přemýšlí.</p>
<p>„Laseen si je drží hezky nakrátko,“ poznamenal Sépie.</p>
<p>Gesler si ho přeměřil pohledem. „To se povídá, Sépie?“</p>
<p>„Mimo jiný. Co já vím? Třeba něco zvětřila.“</p>
<p>„Tys rozhodně něco zvětřil,“ zamumlal Struna s pohledem upřeným na svazek šipek.</p>
<p>„Jenom to, že pár setnin veteránů, co ještě zůstaly v Quon Tali, dostaly rozkaz přesunout se do Unty a Malazu.“</p>
<p>Struna konečně vzhlédl. „Do Malazu? Proč tam?“</p>
<p>„Nepovídalo se nic určitýho, seržante. Akorát kam, ne proč. A vůbec, stejně se něco děje.“</p>
<p>„Odkud to všechno máš?“ zajímal se Gesler.</p>
<p>„Od tý nový, seržanta Hellian z Kartoolu.“</p>
<p>„Tý ožraly?“</p>
<p>„Správně.“</p>
<p>„Divím se, že si něčeho vůbec všimne,“ poznamenal Struna. „Jak se sem vůbec dostala?“</p>
<p>„O tom nechce mluvit. Podle toho, jak se vždycky zatváří kysele, když na to dojde řeč, hádám, že byla ve špatný chvíli na špatným místě. Na každej pád jela nejdřív do Malazu, odtamtud na Nap a nakonec do Unty. Zřejmě není nikdy tak opilá, aby neudržela oči otevřený.“</p>
<p>„Snažíš se jí dostat ruku na stehno, Sépie?“</p>
<p>„Je na mě kapku mladá, Šume, ale chlap by mohl dopadnout hůř.“</p>
<p>„Manželka s kalným pohledem,“ frkla Smíška. „Na nic lepšího se zřejmě nevzmůžeš, Sépie.“</p>
<p>„Když jsem byl mladej,“ zabručel sapér a natáhl se pro granát – práskavku, všiml si Flaška poplašeně, když si s tou věcí začal Sépie pohazovat – „pokaždý, když jsem řekl něco neuctivýho o vejš postavenejch, táta mě vytáh ven a nafackoval mi skoro do bezvědomí. Něco mi říká, Smíško, že tvůj tatík byl dost shovívávej, když došlo na jeho dcerušku.“</p>
<p>„Jen to zkus, Sépie, a vrazím ti do voka nůž.“</p>
<p>„Bejt já tvůj tatík, Smíško, už jsem se dávno zabil sám.“</p>
<p>Nato zesinala, třebaže si toho nikdo jiný zřejmě nevšiml, protože všichni pozorovali vzduchem poletující granát.</p>
<p>„Dej to pryč,“ prskl Struna.</p>
<p>Sépie jízlivě zvedl obočí, pak se usmál a vrátil práskavku do bedny. „Každopádně má Hellian zřejmě schopnýho kaprála, což mi říká, že si zachovala dobrej úsudek, i když pije žitnou jako vodu.“</p>
<p>Flaška vstal. „Vlastně jsem na ni zapomněl. Kde táboří, Sépie?“</p>
<p>„Poblíž vozu s rumem. Ale o tý schůzce už ví.“</p>
<p>Flaška vzhlédl nad bednou s municí. „Aha. Tak se aspoň půjdu projít po poušti.“</p>
<p>„Nechoď moc daleko,“ radil seržant, „mohli by se tam potulovat Leomanovi válečníci.“</p>
<p>„Jasně.“</p>
<p>Zakrátko se dostal na dohled určeného místa schůzky. Těsně za zřícenou budovou se jako mohyla tyčila velká hromada smetí, z níž trčely trsy žluté trávy. V dohledu nebylo živé duše. Flaška zamířil na smetiště a zvuky z tábora za ním pomalu utichaly. Připozdívalo se, avšak vítr byl stále horký jako z pece.</p>
<p>Otesané kameny ze zdí a základů, rozbité sošky, kusy rozštípaného dřeva, zvířecí kosti a hliněné střepy. Flaška vylezl nahoru a všiml si nejnovějších odpadků – nádobí v malazském stylu s černě vyvedenými zavalitými obrázky s nejběžnějšími motivy: smrt Dassema Ultora u Y’Ghatan, císařovna na trůně, první hrdinové a quonský panteon. Místní styl, jak Flaška viděl ve vesnicích, jimiž procházeli, byl mnohem elegantnější, protažené tvary se smetanovou či čistě bílou glazurou na hrdlech a okrajích a světle červeným střepem, zdobené barevnými realistickými obrázky. Flaška se u jednoho úlomku zastavil. Byl na něm vyvedený Psí řetěz. Zvedl ho a otřel z něj prach. Byl vidět kousek Coltaina na dřevěném kříži s mračnem černých vran nad hlavou. Pod ním mrtví Záchlumčané a Malažané a kravácký pes nabodnutý na oštěp. Flašku zamrazilo, pustil střep na zem.</p>
<p>Nahoře na hromadě se zastavil a studoval rozložení malazského vojska kolem silnice. Občas po ní projel jezdec se zprávami a hlášeními a nad vojáky poletovali mrchožraví ptáci, kápové můry a rhizany připomínající roje much.</p>
<p>Flaška nesnášel špatná znamení.</p>
<p>Sňal si přílbu, setřel si pot z čela a obrátil se k odhan na jihu. Možná byla kdysi úrodná, nyní však zůstala jen pustina. Stojí za to o ni bojovat? Ne, ale za to stojí jen máloco. Možná voják po vašem boku – to slyšel mockrát od starých veteránů, jimž nezůstalo nic než vlastní pochybné společenství. Takové pouto se může zrodit pouze ze zoufalství, kdy se mysl prostě uzavře přede vším krom zvládnutelné, nicméně žalostné oblasti obsahující věci a lidi, na nichž člověku ještě může záležet. Zbytek je nejčistší lhostejnost, občas překroucená do krutosti.</p>
<p><emphasis>Bohové, co tu vlastně dělám?</emphasis></p>
<p>Plést se do cesty živým nebyla právě nejlepší cesta. Kromě Sépie a seržanta tvořili oddíl lidé stejní jako Flaška. Mladí, kteří se snaží najít místo, kde se nebudou cítit tak osamělí, nebo se chvástají, aby zakryli křehké já ukrývající se uvnitř. Na tom však nebylo nic divného. Mládí je zbrklé, i když má pocit, že je klidné, ustrnulé a dusivé. Má rádo krajní emoce vylepšené kořením tak ostrým, že může spálit hrdlo a zapálit srdce plamenem. Do budoucnosti se vědomě neženete – je to prostě místo, kde se najednou ocitnete, potlučení, unavení, a říkáte si, jak jste se sem ve jménu mistra Kápě dostali. Flaška to chápal. Nepotřeboval ozvěny babiččiných nekonečných rad, šeptající mu v myšlenkách.</p>
<p>Pokud ovšem ten hlas patřil jeho babičce. Začínal mít podezření, že je to jinak.</p>
<p>Zamířil k jižní straně hromady. Pod ní byla vyprahlá země rozrytá, objevovaly se tu mnohem starší odpadky – červeně polévané střepy s vybledlými obrázky bojových vozů a afektovaných postav se zdobenými čelenkami, s podivnými hákovitými zbraněmi v rukou. Na masivních nádobách na olej, v této oblasti běžných, se tyto staré formy dosud vyskytovaly, lpěly na většinou zapomenutém dávnověku, jako by se již ztracený zlatý věk nějak lišil od současného.</p>
<p>Postřehy jeho babičky. O Malazské říši neřekla jediné hezké slovo, a ještě horší názor měla na Untskou konfederaci, Lihengskou lígu a všechny ostatní despotické vlády z předříšských dnů v Quon Tali. Během všech itkokansko-cawnporských válek, Setijského přívalu, záchlumského stěhování i quonského pokusu o hegemonii byla ještě dítě. <emphasis>Všechno je to jenom krev a hloupost, </emphasis>říkávala. <emphasis>Samé strkání a tahání. Staří se svými ambicemi a mladí se svým nedočkavým, bezduchým zápalem. Císař tomu aspoň učinil přítrž – nůž do zad šedým tyranům a války v dálné cizině pro mladé horlivce. Není to správný, ale to není nikdy nic. Není to správný, jak jsem říkala, ale lepší než to nejhorší, a já to nejhorší pamatuju.</emphasis></p>
<p>A teď byl tady, uprostřed jedné z těch vzdálených válek. A přece ho k tomu nevedl mladistvý zápal. Ne, něco mnohem ubožejšího. Nuda byl špatný důvod, proč dělat cokoliv. Lepší by bylo držet se nějakého běsnícího druhu spravedlivosti, byť sebevíc pomýleného a postrádajícího rafinovanost.</p>
<p><emphasis>Sépie mluví o pomstě. Ale jeho snaha něčím nás nakrmit je příliš zřejmá, a my nepřekypujeme vztekem, jak bychom měli. </emphasis>Nebyl si tím jistý, ale tihle vojáci se cítili ztraceni. V samém jádru armády bylo prázdné místo, čekající, až bude naplněno, a Flaška se bál, že bude čekat věčně.</p>
<p>Posadil se na zem a začal s tichým povoláváním. Zanedlouho k němu prachem cupitalo několik ještěrek. Na pravém stehně se mu usadily dvě rhizany a znehybněly. Z nedalekého kamene seskočil oblý pavouk, velký jako koňské kopyto a barvy zeleného skla, a zlehka jako pírko mu přistál na levém koleni. Prohlížel si sbírku společníků a přemýšlel, co dál. Posunky, pohlazení prsty, tiché rozkazy, a nesourodá sbírka služebníků odspěchala směrem k ovčí ohradě, kde kapitán osloví své seržanty.</p>
<p>Vyplatí se vědět, nakolik se brána mistra Kápě při útoku otevře. A na cestě bylo ještě něco jiného. Flaška se náhle celý zpotil.</p>
<p>Vynořila se z oparu a pohybovala se jako zvíře – kořist, ne dravec, s každým opatrným, ostražitým pohybem – s jemnou srstí, tmavohnědou, tváří víc lidskou než opičí a také s lidským výrazem – aspoň nakolik to její rysy umožňovaly, protože se na něj dívala s velikou zvědavostí. Vysoká byla jako Flaška, hubenější, avšak s těžkými prsy a nafouknutým břichem. Plaše se přibližovala.</p>
<p><emphasis>Není skutečná. Manifestace, kouzlo. Vzpomínka, která vyskočila z prachu této země.</emphasis></p>
<p>Sklonila se, nabrala hrst písku, hodila ho po něm a hlasitě štěkla. Písek nedoletěl a od bot se mu odrazilo jen pár zrnek.</p>
<p><emphasis>Nebo jsem možná vy čarovaný já, a ne ona. V jejích očích je údiv, že se ocitla tváří v tvář bohu či démonovi. </emphasis>Podíval se za ni a spatřil savanu s hustou trávou, stromy a divokými zvířaty. Ne krajinu, jaká by tu měla být, ale takovou, jaká byla kdysi dávno. <emphasis>Ach duchové, proč mě nenecháte na pokoji?</emphasis></p>
<p>Sledovala. Sledovala všechny. Celé vojsko. Cítila ho, viděla stopy jeho průchodu, možná dokonce slyšela vzdálené cinkání kovu a klapání dřevěných kol, klouzajících po kamenech na silnici. Poháněl ji strach a zájem, a tak sledovala, aniž by chápala, jak se může budoucnost nést ozvěnou zpět do jejího světa, do jejího času. Nechápala? Ani on to nechápal, <emphasis>jako by všechno byla přítomnost, jako by všechny chvíle existovaly zároveň. A my tu stojíme tváří v tvář, aniž bychom se vyznali v rozdílech naší víry, v našem pohledu na svět – a tak vidíme všechny, všechny naráz, a pokud si nedáme pozor, dožene nás to k šílenství.</emphasis></p>
<p>Cesty zpět však již nebylo prostě proto, že neexistovalo žádné <emphasis>zpět.</emphasis></p>
<p>Zůstal sedět a ona přišla blíž, brebentila v jakémsi cizím, hrdelním jazyce plném mlaskání a odmlk. Ukázala si na břicho a přejela po něm ukazovákem, jako by na hebké, světlejší srsti něco kreslila.</p>
<p>Flaška kývl. <emphasis>Ano, nosíš dítě. Tomu rozumím. Ale co já s tím?</emphasis></p>
<p>Hodila po něm další písek a většina ho zasáhla na prsou. Zamrkal, jak ho v očích zaštípal prach. Vrhla se k němu, překvapivě rychle, popadla ho za zápěstí, přitáhla si ho k sobě a položila si jeho ruku na břicho.</p>
<p>Podíval se jí do očí a otřáslo jím to do hloubi duše. To nebylo žádné bezduché stvoření. <emphasis>Eres</emphasis><emphasis>’</emphasis><emphasis>al. </emphasis>Z touhy v těch tmavých, ohromně krásných očích se mu zatočila hlava.</p>
<p>„No dobře,“ zašeptal a pomalu zapátral svými smysly v lůně, v duši rostoucí v něm.</p>
<p><emphasis>Na každou ohavnost se musí vynořit odpověď na ni. Její nepřítel, její protiváha. Tady v Eres</emphasis><emphasis>’</emphasis><emphasis>al je právě taková odpověď na vzdálenou ohavnost, na zkažení kdysi nevinného ducha. Nevinnost se musí znovu zrodit. A přece… vidím tak málo… není to člověk, dokonce ani není z tohoto světa, vyjma toho, co do tohoto spojení přinesla</emphasis> <emphasis>Eres</emphasis><emphasis>’</emphasis><emphasis>al. Tedy vetřelec. Z jiné říše, z říše zbavené nevinnosti. Aby se stali součástí tohoto světa, jeden z nich se musí narodit… tímto způsobem. Jejich krev musí být vtažena do proudu krve tohoto světa.</emphasis></p>
<p>Ale proč Eres’al? <emphasis>Protože… bohové pod námi… protože ona je poslední nevinný tvor, poslední nevinný předek naší linie. Po ní… přichází úpadek ducha. Posun perspektivy, oddělení od všeho ostatního, vybojování hranic – v zemi, ve způsobu vidění věcí. Po ní už jen… my.</emphasis></p>
<p>Když si to uvědomil – když to <emphasis>pochopil – </emphasis>zděsilo ho to. Ucukl. Bylo pozdě. Už věděl příliš mnoho věcí. Otec… Tiste Edur. Dítě… jediný čistý kandidát na nový Trůn stínu – trůn ovládající <emphasis>vyléčenou </emphasis>říši.</p>
<p>A bude mít tolik nepřátel. <emphasis>Tolik…</emphasis></p>
<p>„Ne,“ řekl tvorovi a zavrtěl hlavou. „Ke mně se nemůžeš modlit. Nesmíš. Jsem jenom…“</p>
<p><emphasis>A přece… jí musím připadat právě takový. Vidění. Ptá se prostřednictvím svého ducha a v podstatě si to neuvědomuje. Tápe, stejně jako my, ale uvnitř má jakousi… jistotu. Naději. Bohové… víru.</emphasis></p>
<p>Flaška, neuvěřitelně pokořený, plný hanby, se odtáhl a drápal se na hromadu ze zbytků civilizace, střepů a úlomků malty, zrezavělých kousků kovu. Ne, tohle nechtěl. Nedokázal to přijmout… tu potřebu v ní. Nemohl se stát její… <emphasis>její vírou.</emphasis></p>
<p>Popošla k němu, ruce mu dala kolem krku a přitáhla ho zpátky. S vyceněnými zuby jím třásla. Flaška nemohl dýchat a jen v jejím sevření létal. Hodila ho na zem, posadila se na něj a zvedla pěsti, jako by ho chtěla zpráskat.</p>
<p>„Chceš, abych byl tvůj bůh?“ vydechl. „Tak dobře! Ať je po tvém!“ Vzhlížel do jejích očí, na zdvižené pěsti rámované jasným, oslepujícím slunečním světlem.</p>
<p><emphasis>Takhle se tedy cítí bůh?</emphasis></p>
<p>Záblesk, jako by byl tasen meč, hlavu mu naplnilo dychtivé zasyčení železa. Něco jako zuřivá výzva –</p>
<p>Zamrkal a zjistil, že má nad sebou volnou oblohu, že leží na hrubé suti. Eres’al byla pryč, ale on stále cítil ozvěnu jejího těla na svých kyčlích i strašnou erekci, již u něj její pozice vyvolala.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Pěst Keneb vstoupil do stanu pobočnice. Stůl s mapami byl připravený a na něm ležela říšská mapa Y’Ghatan, již před týdnem doručil jezdec od Houfce Jednorukého. Bylo to vědecké provedení, pořízené krátce po Dassemově pádu. Vedle Tavore stál Tene Baralta, čmáral na kůži uhlíkem a vykládal.</p>
<p>„…znovu postavené tady a tady, v malazském stylu, se zapuštěnými sloupy a protivzpěrami. Ženisté našli pod ulicemi trosky, které jsou bludištěm výklenků, starých místností, polozasypaných ulic, studní a chodeb uvnitř zdí. Všechno mělo být srovnáno se zemí, ale přinejmenším stavby z jednoho věku jsou na dnešní úrovni stavitelství. To zřejmě znamenalo problém, a proto se vzdali čtvrté bašty.“</p>
<p>„Rozumím,“ řekla pobočnice, „ale jak jsem už říkala, pěsti Baralto, nehodlám útočit na čtvrtou baštu.“</p>
<p>Keneb viděl, jak je Tene Baralta rozčilený. Přesto neřekl, co si myslí, jen odhodil uhlík a odstoupil od stolu.</p>
<p>V rohu seděl pěst Blistig, nohy roztažené v pozici hraničící s nekázní.</p>
<p>„Pěsti Kenebe,“ pokračovala Tavore, oči stále upřené na mapu, „sešel jste se s Temulem a vojevůdcem Drzem?“</p>
<p>„Temul hlásí, že město bylo evakuováno – občané se vydali po silnici do Lothalu. Leoman očividně čeká dlouhé obléhání a nehodlá krmit nikoho jiného než vojáky a pomocníky.“</p>
<p>„Chce mít místo k manévrování,“ utrousil Blistig. „Panika v ulicích by mu neprospěla. Neměli bychom tomu přičítat něco víc, Kenebe.“</p>
<p>„Obávám se,“ podotkl Tene Baralta, „že tomu nepřičítáme <emphasis>dost. </emphasis>Jsem nervózní, pobočnice. Z celé té zatracené situace. Leoman sem nepřišel bránit poslední povstalecké město. Nepřišel chránit poslední věřící – u Sedmi svatých, vyhnal je z jejich domovů, z jejich vlastního města! Ne, on Y’Ghatan potřeboval z taktických důvodů, a to mi dělá starosti, protože se v tom nevyznám.“</p>
<p>„Říkal Temul ještě něco, Kenebe?“ tázala se pobočnice.</p>
<p>„Uvažoval o nočním útoku se sapéry, kteří by vyhodili do vzduchu kus hradby. Potom by zřejmě poslal vojsko do průlomu a vrazil hluboko do srdce Y’Ghatan. Kdyby pronikli dost daleko, mohli bychom Leomana odříznout ve falah’dském paláci.“</p>
<p>„Příliš riskantní,“ zabručel Tene Baralta. „Tma sapéry před jejich mágy neschová. Pobijí je –“</p>
<p>„Riziku se nevyhneme,“ upozornila ho Tavore.</p>
<p>Keneb zvedl obočí. „Temul říkal totéž, pobočnice, když jsme se bavili o nebezpečí.“</p>
<p>„Tene Baralto,“ pokračovala pobočnice po chvíli, „vy s Blistigem jste dostali příkazy ohledně svých setnin. Měli byste se pustit do příprav. S kapitánem Faradan Sort si promluvím osobně o tom, co se bude žádat od ní a jejích oddílů. Nebudeme tím teď marnit čas. Začneme dnes v noci. Pěsti Kenebe, vy, prosím, zůstaňte. Ostatní můžete jít.“</p>
<p>Keneb se díval, jak Blistig s Baraltou odcházejí. A z řady nepatrných signálů – postoj, držení ramen a upjatý krok – poznal, jak velice jsou demoralizovaní.</p>
<p>„Velení nepochází z konsenzu,“ poznamenala pobočnice náhle tvrdým tónem, když se otočila ke Kenebovi. „Já dávám rozkazy a mí důstojníci je poslouchají. Mělo by se jim ulevit, že v tomto případě leží veškerá zodpovědnost jen a jen na mně. Nikdo jiný se císařovně nebude muset zodpovídat.“</p>
<p>Keneb kývl. „Jak říkáte, pobočnice. Ale vaši důstojníci se cítí zodpovědní – za své vojáky –“</p>
<p>„Mnozí z nich dříve nebo později zemřou na nějakém bojišti. Možná dokonce tady u Y’Ghatan. Toto je obléhání a to bývá krvavé. Nemůžu si dovolit vyhladovět je. Čím déle Leoman odolává, tím větší hrozí nebezpečí, že celé Sedmiměstí vzplane. Na tom se s vrchní pěstí Dujekem shodujeme.“</p>
<p>„Tak proč, pobočnice, nevyužijeme jeho nabídku na další vojáky?“</p>
<p>Chvíli jí trvalo, než odpověděla. „Uvědomuji si, jaké pocity mají vojáci v této armádě, přičemž ale žádný z nich zřejmě netuší, v jakém stavu Houfec Jednorukého je.“</p>
<p>„V jakém je stavu?“</p>
<p>Přistoupila blíž. „Skoro nic nezbylo, Kenebe. Jádro – samotné jádro – Houfce – je <emphasis>pryč.“</emphasis></p>
<p>„Ale – pobočnice, dostal přece posily, ne?“</p>
<p>„Co je ztraceno, nelze nahradit. Rekruti: Genabariové, Nathiové, polovina dřevnovské posádky, jistě, spočítáte boty a bude to vypadat jako plný stav, ale musíte, Kenebe, vědět, že Dujek je <emphasis>zlomený. A </emphasis>Houfec také.“</p>
<p>Otřesený Keneb se otočil. Odepjal si řemínek, sňal potlučenou přílbu z hlavy a prohrábl si zpocené, špinavé vlasy. „Mistr Kápě nás vem, poslední velká říšská armáda…“</p>
<p>„Je dnes Čtrnáctá, pěsti.“</p>
<p>Třeštil na ni oči.</p>
<p>Začala přecházet sem a tam. „Samozřejmě že to Dujek nabízí, protože, inu, je to Dujek. Kromě toho jako vrchní pěst ani nemůže udělat nic jiného. Ale on – i ostatní – už trpěli dost. Teď mají za úkol dát obyvatelstvu pocítit říšskou přítomnost – a měli bychom se modlit k našim bohům, aby jejich snaha nebyla vystavena zkoušce. Kýmkoliv.“</p>
<p>„Proto tolik spěcháte.“</p>
<p>„Leoman musí být svržen. Y’Ghatan musí padnout. Dnes v noci.“</p>
<p>Keneb dlouho mlčel, nakonec se zeptal: „Proč mi to vykládáte, pobočnice?“</p>
<p>„Protože Gamet je mrtvý.“</p>
<p><emphasis>Gamet? Aha, chápu.</emphasis></p>
<p>„A T’jantar si nikdo z vás neváží. Zatímco,“ vrhla po něm zvláštní pohled, „vás ano.“</p>
<p>„Chcete, abych to oznámil ostatním pěstem, pobočnice?“</p>
<p>„To o Dujekovi? To si rozhodněte sám, ale radím vám, pěsti, abyste si to důkladně promyslel, než něco uděláte.“</p>
<p>„Ale měli by to vědět! Potom aspoň pochopí…“</p>
<p>„Mě? Pochopí mě? Možná. To ale není nejdůležitější problém.“</p>
<p>Nepochopil ji. Ne hned. Ale došlo mu to. „Oni nevěří ve vás, nevěří ve Čtrnáctou, oni věří v Dujeka Jednorukého. Dokud budou přesvědčení, že je tady, stojí za námi a je připravený vyrazit nám na pomoc, budou plnit vaše rozkazy. Vy jim to nechcete vzít, a přitom se svým mlčením sama zatracujete, obětujete úctu, kterou by k vám cítili –“</p>
<p>„Pokud by taková úcta byla zasloužená, pěsti, a o tom já nejsem přesvědčená.“ Vrátila se k mapám. „Rozhodnutí je na vás, pěsti.“</p>
<p>Pozoroval ji, jak studuje mapu. Potom usoudil, že byl propuštěn, a odešel.</p>
<p>Bylo mu špatně. Houfec – zlomený? Je to jen její názor? Třeba je Dujek jenom unavený… ale kdo by to mohl vědět líp? Rychlej Ben, jenomže ten tu není. Ani ten asasín Kalam Méchar. Zbývá… vlastně jediný člověk. Před stanem se zastavil a podíval se, kde stojí slunce. Ještě by to mohl stihnout, než k nim Sort promluví, jestli si pospíší.</p>
<p>Vyrazil k táboru mariňáků.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Co mám říct, pěsti?“ Seržant si rozložil půl tuctu těžkých šipek. Ke dvěma již přivázal práskavky a pracoval na třetí.</p>
<p>Keneb zíral na hlínou obalený granát ve Strunových rukou. „Nevím, ale ať to je upřímné.“</p>
<p>Struna se zarazil, ohlédl se na svůj oddíl a přimhouřil oči. „Pobočnice doufá v posily, jestli se věci zvrtnou?“ Mluvil potichu.</p>
<p>„Právě o to jde, seržante. Nedoufá.“</p>
<p>„Takže podle ní je Dujek vyřízenej, pěsti,“ uhádl Struna. „A Houfec jakbysmet. Tohle si myslí?“</p>
<p>„Ano. Znáte Rychlýho Bena, on tam nakonec taky byl. U Korálu. Není tady, abych se ho mohl zeptat, takže se ptám vás. Má pobočnice pravdu?“</p>
<p>Struna upevnil granát na hlavici. Keneb vyčkával.</p>
<p>„Zdá se,“ zamumlal seržant, „že jsem pobočnici špatně odhadl.“</p>
<p>„V jakém směru?“</p>
<p>„Umí číst znamení líp, než jsem si myslel.“</p>
<p><emphasis>Pro koule mistra Kápě, tohle jsem vážně nechtěl slyšet.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Vypadáš dobře, Ganoesi Parane.“</p>
<p>Trpce se pousmál. „To ten můj nový, poklidný život, Apsalar.“</p>
<p>Jak se karaka stočila ke kansuskému přístavu, námořníci na palubě začali hulákat. Vrzání lanoví a ráhnoví doprovázel tlumený křik racků. Chladný vítr přinášející okýnkem na levoboku do kajuty slaný vzduch voněl pobřežím.</p>
<p>Apsalar si ještě chvíli prohlížela muže sedícího před ní, potom se znovu pustila do zdrsňování rukojeti nože pemzou. Vyleštěné dřevo bylo moc hezké, jenže ve zpocené ruce klouzalo. Obvykle nosívala kožené rukavice, ale nikdy neuškodí brát v úvahu méně dokonalé okolnosti. Ideální pro asasína bylo, když si mohl vybrat, kdy a kde bude bojovat, nicméně takový přepych neměl zaručen.</p>
<p>„Vidím, že jsi metodická jako vždy,“ poznamenal Paran. „I když aspoň teď se tváříš trochu živěji. Oči máš…“</p>
<p>„Jsi na moři už moc dlouho, kapitáne.“</p>
<p>„Asi ano. Ale už nejsem kapitán. Moje dny u vojska skončily.“</p>
<p>„Lituješ?“</p>
<p>Pokrčil rameny. „Něčeho ano. S nimi jsem nikdy nebyl tam, kde jsem chtěl být. Až do úplného konce, a pak,“ odmlčel se, „pak už bylo pozdě.“</p>
<p>„Tak to možná bylo lepší,“ utrousila Apsalar. „Míň… špinavý.“</p>
<p>„Zvláštní, že pro nás dva Paliči mostů znamenají zcela odlišné věci. Vzpomínky a úhel pohledu. Ti, kdo přežili, se mnou zacházeli celkem slušně –“</p>
<p>„Kdo přežili. Ano, vždycky někdo přežije.“</p>
<p>„Jiskra, Pazderka, Mizela, Klátil, pár dalších. Majitelé K’rulovy krčmy v Darúdžhistánu.“</p>
<p>„K’rulovy krčmy?“</p>
<p>„Je to starý chrám, původně zasvěcený tomu staršímu bohu. Samozřejmě tam straší.“</p>
<p>„Víc, než tušíš, Parane.“</p>
<p>„O tom pochybuji. Hodně jsem se naučil, Apsalar, o spoustě věcí.“</p>
<p>Na pravoboku to zadunělo, jak dorazila přístavní patrola, aby vybrala poplatek za kotvení. Pleskání lan. Další hlasy.</p>
<p>„K’rul hrál velmi aktivní úlohu v boji proti Pannionskému dominiu,“ pokračoval Paran. „Od té doby se v jeho přítomnosti necítím právě nejlépe – starší bohové jsou zpátky ve hře –“</p>
<p>„Ano, už jsi něco podobnýho říkal. Stojí proti Chromýmu bohovi, a na tom nemůže člověk vidět nic špatnýho.“</p>
<p>„Opravdu jsou proti němu? Občas jsem přesvědčený… o opaku.“ Potřásl hlavou a vstal. „Přistáváme. Musím něco zařídit.“</p>
<p>„Co zařídit?“</p>
<p>„Koně.“</p>
<p>„Parane.“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Jsi ascendovaný?“</p>
<p>Vykulil oči. „Nevím. Cítím se pořád stejně. Přiznávám, že ani nevím jistě, co ascendence vlastně znamená.“</p>
<p>„Znamená, že je tě těžší zabít.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Zakopl jsi o energii osobní povahy a s ní, no, energie natahuje energii. Vždycky. Ne nějaká obyčejná, něco jiného, přírodní síla, konfluence energií. Začneš vidět věci jinak, myslet jinak. A ostatní si tě všimnou – mimochodem, obvykle ti to nepřinese nic dobrýho.“ Povzdechla si a zadívala se na něj. „Asi tě nemusím varovat, ale udělám to. Buď opatrný, Parane. Ze všech zemí na tomto světě jsou dvě nebezpečnější než všechny ostatní –“</p>
<p>„To víš ty, nebo Kotilion?“</p>
<p>„Jednu zná Kotilion, druhou já. Nicméně do jedné právě hodláš vstoupit. Sedmiměstí, Parane, není zdraví prospěšné, zvlášť ne pro ascendent.“</p>
<p>„Já vím. Cítím… co tam je, s čím budu muset jednat.“</p>
<p>„Jestli to půjde, zařiď, ať za tebe bojuje někdo jiný.“</p>
<p>Zadíval se na ni. „Tak to je jasný nedostatek víry.“</p>
<p>„Jednou jsem tě zabila –“</p>
<p>„Byla jsi posedlá bohem, samotným patronem asasínů, Apsalar.“</p>
<p>„Který hrál podle pravidel. A jistá stvoření tady podle nich hrát nebudou.“</p>
<p>„Promyslím si to, Apsalar. Děkuji.“</p>
<p>„A nezapomeň, vyjednávej z pozice síly nebo vůbec ne.“</p>
<p>Podivně se usmál a zamířil nahoru.</p>
<p>V rohu to zašustilo a přicupitaly Telorast s Cudrn. Kostlivé nožičky jim na dřevěné podlaze chřestily.</p>
<p>„Je nebezpečný, Neapsalar! Drž se od něj, á, strávila jsi s ním moc času!“</p>
<p>„Se mnou si nedělejte starosti, Telorast.“</p>
<p>„Starosti? Ach, máme starosti, ano, viď, Cudrn?“</p>
<p>„Nekonečné starosti, Telorast. Co to povídám? Nemáme žádné starosti.“</p>
<p>„A ty starosti nepochybně vyvolalo to, že o vás dvou pán balíčku všechno ví,“ poznamenala Apsalar.</p>
<p>„Vždyť ti nic neřekl!“</p>
<p>„Víte to tak jistě?“</p>
<p>„Ovšem!“ Ptačí kostřičky před ní nadskakovaly a kymácely se. „Jen si pomysli, Cudrn! Kdyby to věděla, šlápla by na nás! Nebo ne?“</p>
<p>„Leda by měla na mysli mnohem prohnanější zradu, Telorast! Myslela jsi na to? Ne, nemyslela, viď? Všechno přemýšlení tady musím zastat já.“</p>
<p>„Ty nikdy nemyslíš! Nikdy jsi nemyslela!“</p>
<p>Apsalar vstala. „Spustili lávku. Je čas jít.“</p>
<p>„Schovej nás pod pláštěm. Musíš. Tam venku na ulicích jsou psi!“</p>
<p>Apsalar vrátila nůž do pochvy. „Dobře, ale žádný vrtění.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Špinavý přístav v Kansu, kde před měsícem bušily do čtyř, šesti mol ošidné trupy lodí Nokový flotily, nebyl ničím výjimečný, a Apsalar se ulevilo, když minuli poslední řady chatrčí a před sebou na silnici do vnitrozemí uviděli slušné kamenné domy. Všimla si honáků, ohrad a koz s démonem v očích, shromážděných pod guldindhami. A za tím sady tharoků se stříbřitou, vláknitou kůrou ceněnou výrobci lan, jejichž nerovné řady vypadaly přízračně, jak jim kmeny ve větru povlávaly.</p>
<p>Na městě za sady bylo cosi divného, lidí tam bylo méně než obvykle a hluk byl tlumenější. Značný počet krámů byl zavřený, a to byla právě nejlepší doba na nakupování. Skromná posádka malazských vojáků byla vidět jen u bran a v přístavu, kde posledním čtyřem korábům odmítli vydat povolení k přistání. A nikdo zřejmě nehodlal cizincům cokoliv vysvětlovat.</p>
<p>Paran tiše promluvil s koňským handlířem. Apsalar si všimla, že stranu změnilo víc peněz, než bylo nutné. Kapitán se k tomu nijak nevyjádřil. Na křižovatce přitáhli otěže.</p>
<p>„Parane,“ začala Apsalar, „nevšiml sis na Kansu něčeho zvláštního?“</p>
<p>Udělal obličej. „Myslím, že nám to starosti dělat nemusí,“ odtušil. „Nakonec ty jsi byla posedlá bohem a já, inu, jak jsem říkal, není důvod si dělat těžkou hlavu.“</p>
<p>„O čem to mluvíš?“</p>
<p>„O moru. Není divu, vzhledem ke všem těm nepohřbeným tělům po povstání. Vypukl asi před týdnem východně od Ehrlitanu. Všechny lodě, které tam přistály nebo plují odtamtud, posílají pryč.“</p>
<p>Apsalar chvíli přemýšlela a kývla. „Poliel.“</p>
<p>„Správně.“</p>
<p>„A nezůstalo dost léčitelů, aby to zarazili.“</p>
<p>„Handlíř říkal, že hodnostáři zašli do chrámu D’rek v Kansu. Tam mají pochopitelně nejlepší léčitele. Všichni kněží byli povražděni.“</p>
<p>Podívala se po něm.</p>
<p>„Já pojedu na jih.“ Paran ukázal na cestu a bojoval s nervózním valachem.</p>
<p><emphasis>Ano, už není třeba říkat něco dalšího. Bohové jsou opravdu ve válce. </emphasis>„My na západ,“ prohlásila Apsalar, která už cítila, jak je sedmiměstské sedlo nepohodlné. Ani ona, ani Kotilion to s koňmi nikdy moc neuměli, ale její kobyla aspoň vypadala klidně. Apsalar rozhrnula plášť, vytáhla Telorast s Cudrn a hodila je na zem. Kostřičky se rozběhly a mrskaly ocásky.</p>
<p>„Rozcházíme se brzy,“ podotkl Paran a podíval se jí do očí.</p>
<p>Přikývla. „Ale myslím, že to stačilo.“</p>
<p>Její poznámka se mu nelíbila. „Mrzí mě, že to říkáš.“</p>
<p>„Nechtěla jsem tě urazit, Ganoesi Parane. Jenom, totiž, znovu jsem objevila… pár věcí.“</p>
<p>„Jako přátelství?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„A máš pocit, že si to nemůžeš dovolit.“</p>
<p>„Přivolává lehkomyslnost,“ přiznala.</p>
<p>„No ano. Jestli to je k něčemu dobré, Apsalar, tak věřím, že se znovu uvidíme.“</p>
<p>Ten pocit si připustila. „Budu se těšit.“</p>
<p>„Výborně, to tedy ještě máš naději.“</p>
<p>Dívala se za ním, jak odjíždí se dvěma soumary. Změnil se způsobem, jaký si jen málokdo umí představit. Zdálo se, že se vzdal tolika věcí… až mu to záviděla. A už si s mírnou lítostí uvědomovala, že jí schází. <emphasis>Příliš se sblížili a to je příliš nebezpečné. Ještě že se rozcházíme.</emphasis></p>
<p>A s morem měl nejspíš pravdu. Ani on, ani Apsalar se ho nemuseli bát. <emphasis>Ale všichni ostatní mají smůlu.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Ze silnice zbývaly jen kusy, takže cesta do vápencových vrchů byla pomalá, kameny se kutálely a klouzaly v oblacích prachu. Před mnoha lety se tudy přehnala náhlá povodeň a ve strmých stěnách koryta obnažila vrstvy sedimentů. Samar Dev vedla koně a muly za otěže a prohlížela si barevné pruhy. „Vítr a voda, Karso Orlongu, bez konce. Nekonečný rozhovor času se sebou samým.“</p>
<p>Toblakajský válečník o tři kroky dál neodpověděl. Blížil se k vrcholu, postupoval korytem dávné záplavy a kolem něj se zvedaly zubaté, vyhlodané skály. Poslední vískou prošli před několika dny. Tady to byla skutečná divočina, i když kdysi tato silnice musela někam vést. Žádné jiné stopy civilizace tu však nebyly. V každém případě Samar minulost příliš nezajímala. Ji fascinovalo to, co mělo přijít, to byl pramen všech jejích vynálezů, její inspirace.</p>
<p>„Kouzla, Karso Orlongu, to je jádro problému.“</p>
<p>„Jaký problém je to teď, ženo?“</p>
<p>„Magie brání vynálezům, samozřejmě kromě jistých základních požadavků. A tak jsme věčně dušeni –“</p>
<p>„K Tvářím s dušením, čarodějko. S tím, kde jsme, jací jsme, není nic v nepořádku. Ty pliješ na spokojenost, neustále jsi neklidná a utrápená. Já jsem Teblor – my žijeme prostě a vidíme krutost toho vašeho takzvaného pokroku. Otroci, děti v řetězech, tisíc lží, aby byla jedna osoba lepší než druhá, tisíc lží vám říká, jaké by měly věci být, a nedá se to zastavit. Šílenství nazývané zdravým rozumem, otroctví nazývané svobodou. Skončil jsem s mluvením.“</p>
<p>„No, já neskončila. Ty se od nás nijak nelišíš, nevědomost nazýváš moudrostí, divošství ušlechtilostí. Když se nebudeme snažit věci zlepšit, jsme odsouzeni opakovat litanii nespravedlností –“</p>
<p>Karsa dorazil na vrchol a zamračeně se otočil. „Vylepšení nikdy není to, co si myslíš, Samar Dev.“</p>
<p>„Co znamená <emphasis>tohle?“</emphasis></p>
<p>Zvedl ruku a znehybněl. „Ticho. Něco je v nepořádku.“ Pomalu se obracel kolem dokola a mhouřil oči. „Je tu… pach.“</p>
<p>Připojila se k němu a dotáhla koně a muly na rovinku. Po obou stranách měli skály a hned za nimi zela propast – stáli na hřebeni ostrém jako nůž a dál pokračovala jen zubatá skaliska. Na vrcholku dřepěl pokroucený starý strom. „Já nic necítím…“</p>
<p>Toblakai tasil meč. „Myslím, že se tu usadilo nějaké zvíře. Lovec, zabiják. Myslím, že je blízko…“</p>
<p>Samar Dev vykulila oči a rozhlédla se. Srdce jí prudce bušilo. „Možná máš pravdu. Nejsou tu žádní duchové…“</p>
<p>„Uprchli,“ zabručel.</p>
<p><emphasis>Uprchli. Ach.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Obloha, připomínající hromadu železných pilin, se pomalu stahovala ze všech stran, kolem visela těžká mlha suchá jako písek. Kalam Méchar připouštěl, že to nedává smysl, nicméně tohle vzešlo z prožité hrůzy, neuváženého žalostného čarování zmučené představivosti. Každou částečkou těla, která toho byla schopná, lnul k poničenému spodku nebeské tvrze a vítr či co mu sténalo v uších, třes mu vysával sílu z údů a poslední zbytky kouzla Rychlýho Bena vyprchávaly.</p>
<p>To náhlé odmítnutí magie bylo nečekané – v nemilosrdném černém čediči neviděl žádný otataral, žádné žíly. Nemělo to žádné viditelné vysvětlení. Kožené rukavice měl rozřezané, dlaně kluzké krví a nad sebou horu, na kterou musel vyšplhat, přičemž ho obklopovala suchá stříbřitá mlha. Někde pod ním se krčili Rychlej Ben a Bouřňák. Mág určitě hloubá, co se asi zvrtlo, a snad se pokouší vymyslet způsob, jak to napravit. Mariňák se nejspíš škrábe v podpaždí a louská vši.</p>
<p>Nemělo smysl čekat na něco, co by nemuselo přijít, když to, co přicházelo, bylo nevyhnutelné. Zasténal a vytáhl se o kus výš.</p>
<p>Poslední nebeská tvrz, kterou viděl, byl Měsíční Kámen, a jeho rozryté boky byly domovem pro desetitisíce velkých krkavců. Naštěstí to tady bylo jiné. Po několika sázích šplhání se dostane na bok, místo aby visel jako předtím. Věděl, že potom už si bude moci odpočinout.</p>
<p><emphasis>Aspoň trochu.</emphasis></p>
<p>Ten zatracený kouzelník. Zatracená pobočnice. Zatracení všichni, protože nikdo z nich nebyl tady, a pochopitelně tu nebyli, protože tohle byl šílený podnik a nikdo jiný tak blbý nebyl. Bohové, ramena měl jako v ohni a na vnitřní straně stehen bolest pomalu přecházela ve znecitlivění. <emphasis>A to nebude dobré, že?</emphasis></p>
<p>Na tohle byl příliš starý. Muži jeho věku se nedožívají jeho věku tím, že naletí na podobné pitomé plány. Začíná snad měknout? <emphasis>Mozek mi měkne.</emphasis></p>
<p>Protáhl se kolem vytesaného výstupku, chvíli tápal nohama, posunul se, povytáhl a našel římsy, které by ho měly udržet. Zafňukal, znělo to uboze i jemu samému, a opřel se o kámen.</p>
<p>O chvíli později zvedl hlavu a zapátral po vhodném výčnělku či převisu, přes nějž by mohl přehodit provaz.</p>
<p><emphasis>Provaz Rychlýho Bena, vyčarovaný z ničeho. Bude tady fungovat, nebo prostě zmizí? Pro mistra Kápě, o magii toho nevím dost. Nevím nic moc ani o Rychlým, a to toho neřáda znám zatracenou věčnost. Proč není tady nahoře sám?</emphasis></p>
<p>Protože jestli si Krátkoocasí všimnou komára na své kůži, bude lepší zálohou Rychlej, dokonce i tam dole, než by mohl být Kalam. Šipka z kuše by už tady nahoře neměla žádnou průraznost – dokázali byste ji klidně chytit ve vzduchu. A Bouřňák – <emphasis>co se mě týče, je mnohem postradatelnější než já – </emphasis>ten přísahal, že neumí šplhat, přísahal, že jako kluk dokonce bez pomoci ani nevylezl z kolébky. Těžko si představit toho zarostlého, mrzutého hromotluka v kolébce.</p>
<p>Kalam popadl dech a podíval se dolů. A zjistil, že Rychlej Ben ani Bouřňák nejsou nikde v dohledu. <emphasis>Bohové</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>pod námi, co teď? </emphasis>Skromné rysy popelem pokryté pláně dole nenabízely moc velký úkryt, zvláště ne z této výšky. Ale ať se rozhlížel sebepozorněji, nikoho neviděl. Slabě viditelné stopy vedly k místu, kde se s nimi asasín rozloučil, a tam bylo… něco tmavého, puklina v zemi. Těžko odhadnout měřítko, ale možná… <emphasis>možná dost velká, aby oba ty mizery spolkla.</emphasis></p>
<p>Raději se věnoval hledání výstupků pro provaz. A žádný nenašel. „No dobrá, asi je čas. Kotilione, považuj tohle za prudké zatahání za tvůj špagát. Žádný výmluvy, ty zatracenej bože, já tady potřebuju pomoct.“</p>
<p>Čekal. Vítr sténal a mlha mrazila.</p>
<p>„Tuhle chodbu nemám rád.“</p>
<p>Kalam otočil hlavu a uviděl vedle sebe Kotiliona, jenž se o skálu opíral jednou rukou a jednou nohou. V druhé ruce držel jablko, z něhož si teď ukousl.</p>
<p>„Tobě to připadá legrační?“ chtěl vědět Kalam.</p>
<p>Kotilion žvýkal a polkl. „Poněkud.“</p>
<p>„Pro případ, že sis nevšiml, visíme na nebeský tvrzi a ta má společníky, celou řadu.“</p>
<p>„Jestli potřebuješ svízt,“ podotkl bůh, „byl bys na tom líp s vozem nebo s koněm.“</p>
<p>„Nehýbe se. Stojí. A já se do týhle snažím proniknout. Rychlej Ben s mariňákem čekali dole, ale právě zmizeli.“</p>
<p>Kotilion prozkoumal jablko a znovu si ukousl.</p>
<p>„Začínají mě bolet ruce.“</p>
<p>Kousal. Polkl. „Ani se nedivím, Kalame. Ale budeš muset být trpělivý, protože mám pár otázek. Začnu s tou nejzřejmější. Proč se snažíš proniknout do pevnosti plné K’Chain Che’Malle?“</p>
<p>„Plný? Víš to jistě?“</p>
<p>„Poměrně ano.“</p>
<p>„Tak co tady dělají?“</p>
<p>„Zřejmě čekají. A vůbec, tady kladu otázky já.“</p>
<p>„Dobře. Tak do toho, mám celý den.“</p>
<p>„Vlastně myslím, že to byla moje jediná otázka. Ne, počkej, ještě mám jednu. Nechtěl bys, abych tě vrátil na pevnou zem, takže bychom mohli v rozhovoru pokračovat ve větším pohodlí?“</p>
<p>„Tohle si užíváš až moc, Kotilione.“</p>
<p>„Příležitosti k zábavě začínají být vzácné. Naštěstí jsme teď ve stínu této tvrze, takže náš sestup bude poměrně snadný.“</p>
<p>„Kdykoliv.“</p>
<p>Kotilion zahodil jablko a popadl Kalama za paži. „Odstup a zbytek nechej na mně.“</p>
<p>„Tak moment, kouzla Rychlýho Bena to rozehnalo – tak jsem tady uvízl –“</p>
<p>„Nejspíš proto, že je v bezvědomí.“</p>
<p>„Vážně?“</p>
<p>„Nebo mrtvý. Měli bychom se přesvědčit, jak to je doopravdy, ne?“</p>
<p><emphasis>Ty licoměrnej, krev chlemtající, pot sající –</emphasis></p>
<p>„Je nebezpečné,“ přerušil jej Kotilion, „když klení zní jako modlitba.“ Zatáhl a Kalam zařval, protože byl stržen ze skály. A zůstal viset ve vzduchu, kde ho udržel Kotilion. „Jenom klid, pitomče, ‚snadný‘ je relativní pojem.“</p>
<p>Ve chvilce stáli na pevné zemi. Kalam se vytrhl z Kotilionova sevření a zamířil k puklině zející v místě, kde čekali Rychlej s Bouřňákem. K okraji přistupoval opatrně. „Rychlej! Bouřňáku!“ zavolal dolů. Žádná odpověď nepřišla.</p>
<p>Kotilion se k němu připojil. „Bouřňák? Není to snad pobočník Bouřňák? Prasečí očka, chlupatý, zamračený –“</p>
<p>„Teď je z něj kaprál,“ vysvětloval Kalam. „A z Geslera seržant.“</p>
<p>Bůh frkl, ale dál to nekomentoval.</p>
<p>Asasín se narovnal a zadíval se na Kotiliona. „Vlastně jsem si nemyslel, že mou modlitbu vyslyšíš.“</p>
<p>„Jsem bůh, doslova překypující překvapeními.“</p>
<p>Kalam přimhouřil oči. „Navíc ses objevil hromsky rychle. Jako bys byl… poblíž.“</p>
<p>„Urážlivý předpoklad,“ zabručel Kotilion, „ale kupodivu celkem přesný.“</p>
<p>Asasín shodil stočený provaz z ramene, rozhlédl se a zaklel.</p>
<p>Kotilion s povzdechem natáhl ruku.</p>
<p>Kalam mu podal konec provazu. „Připrav se,“ řekl a shodil provaz do jámy. Uslyšel plesknutí.</p>
<p>„S tím si nelam hlavu,“ poradil mu Kotilion. „Udělám ho tak dlouhý, jak budeš potřebovat.“</p>
<p><emphasis>Mistrem Kápě prokletí bohové. </emphasis>Kalam došel na kraj a začal slézat do tmy. <emphasis>Dneska je toho šplhání nějak moc. Anebo začínám tloustnout. </emphasis>Konečně došlápl na kámen. Pustil provaz.</p>
<p>Shora se snesla malá světelná koule a ozářila bližší stěnu, kolmou, umělou, s velkými malovanými panely. Obrazy na nich jako by v sestupujícím světle tančily. Kalam chvíli jen zíral. Tohle nebyla jen tak nějaká dekorace, nýbrž umělecké dílo, ruka mistra byla jasně vidět na každém detailu. Zahalené, více méně lidské postavy byly zachyceny během aktu transcendence, ruce zdvižené v gestu obdivu či velebení, tváře naplněné radostí. U nohou se jim zatím hromadily usekané části těl, zakrvácené a plné much. Rozsekaná těla pokračovala na podlahu a dál, a Kalam si všiml, že je krvavými kusy pokrytá celá podlaha, kam až dohlédl.</p>
<p>Kolem se válela drť a o něco dál ležela dvě nehybná těla. Kalam k nim přešel.</p>
<p>S úlevou zjistil, že oba muži žijí, i když bylo těžké zjistit rozsah zranění kromě těch očividných. Bouřňák si zlomil obě nohy, jednu nad kolenem a druhou pod. Zadní část přílby měl vzadu zprohýbanou, což Kalam považoval za dobré znamení. Rychlej Ben vypadal navenek v pořádku – přinejmenším neměl nic viditelně zlomené a na sobě žádnou krev. Vnitřní zranění však bylo něco jiného u obou. Kalam si chvíli prohlížel čarodějův obličej a pak ho propleskl.</p>
<p>Rychlej Ben prudce otevřel oči, zamrkal, rozhlédl se kolem sebe, zakašlal a posadil se. „Mám znecitlivělou jenom polovinu obličeje – co se stalo?“</p>
<p>„Netuším,“ zabručel Kalam. „Spadli jste s Bouřňákem dírou. Falari na tom není moc dobře. Ty jsi ale nějak vyvázl bez škrábnutí – jak jsi to dokázal?“</p>
<p>„Bez škrábnutí? Myslím, že mám zlomenou čelist.“</p>
<p>„Ne, nemáš. Musel jsi dopadnout na podlahu – máš ji trochu oteklou, ale kdybys ji měl zlomenou, nemohl bys mluvit.“</p>
<p>„Aha, dobrý postřeh.“ Mág se vyškrábal na nohy a přistoupil k Bouřňákovi. „Jéje, ty nohy vypadají ošklivě. Budeme mu je muset srovnat, než začnu s léčením.“</p>
<p>„Léčením? Zatraceně, Rychlej, vždyť jsi v životě nevyléčil ani někoho z oddílu.“</p>
<p>„Pravda, taky to byla Klátilova práce. Já byl mozkem, pamatuješ?“</p>
<p>„To si myslíš ty.“</p>
<p>Čaroděj se rozhlédl. „Kde to jsme? A odkud se bere to světlo?“</p>
<p>„Je to dárek od Kotiliona, který je na druhým konci toho provazu.“</p>
<p>„Aha, no, pak může léčit on. Zavolej ho sem dolů.“</p>
<p>„A kdo potom bude držet provaz?“</p>
<p>„Nepotřebujeme ho. Poslyš, nešplhal jsi po Měsíčním Kameni? Aha, proto je tvůj bůh tady, no jasně.“</p>
<p>„Vyřknout démonovo jméno znamená přivolat ho,“ utrousil Kalam a díval se, jak se Kotilion pomalu, téměř líně snáší k nim dolů.</p>
<p>Postavil se vedle Bouřňáka a Rychlýho Bena. Kývl čaroději, zvedl obočí a dřepl si k mariňákovi. „Pobočníku Bouřňáku, copak se ti to stalo?“</p>
<p>„To by mělo být jasný,“ podotkl Kalam. „Zlomil si obě nohy.“</p>
<p>Bůh mariňáka obrátil na záda, natáhl mu nohy a srovnal kosti. Pak vstal. „Myslím, že to bude stačit.“</p>
<p>„Těžko –“</p>
<p>„Pobočník Bouřňák není zase takový smrtelník, jak se možná zdá,“ prohlásil Kotilion. „Žíhaný v ohních Thyrllan. Nebo Kurald Liosan. Nebo Tellann. Nebo všech tří. V každém případě, jak vidíte, se už uzdravuje. Zlomená žebra má úplně v pořádku, stejně jako selhávající játra a roztříštěnou kyčel. A nakřáplou lebku. Žel, s mozkem v ní se nedá dělat nic.“</p>
<p>„Přišel o rozum?“</p>
<p>„Pochybuju, že někdy nějaký měl,“ opáčil bůh. „Je horší než Urko. Urko měl aspoň zájmy, jakkoliv byly výstřední a bezúčelné.“</p>
<p>Bouřňák zasténal.</p>
<p>Kotilion přistoupil ke stěně. „Zvláštní,“ poznamenal. „Toto je chrám staršího boha. Nevím jistě kterého. Možná Kilmandarose. Nebo Grizzina Farla. Možná dokonce K’rula.“</p>
<p>„Dost krvavý způsob uctívání,“ zamumlal Kalam.</p>
<p>„Ten nejlepší,“ dodal Rychlej Ben a oprášil si šaty.</p>
<p>Kalamovi neuniklo, jak Kotilion nenápadně prohlíží čaroděje, a zaujalo ho to. <emphasis>Bene Adaefóne Delate, Kotilion na tebe něco ví, </emphasis><emphasis>ž</emphasis><emphasis>e? Čaroději, máš zdaleka moc tajemství. </emphasis>Všiml si provazu, jenž stále visel z díry nahoře. „Kotilione, k čemu jsi ten provaz přivázal?“</p>
<p>Bůh vzhlédl a usmál se. „Překvapení. Už musím jít. Pánové…“ Vybledl a byl pryč.</p>
<p>„Ten tvůj bůh mě znervózňuje, Kalame,“ utrousil Rychlej Ben. Bouřňák znovu zasténal, tentokrát hlasitěji.</p>
<p><emphasis>A ty na oplátku znervózňuješ jeho. A teď… </emphasis>Podíval se dolů na Bouřňáka. Po příšerných několikanásobných zlomeninách mu zůstaly jen trhliny v kamaších. <emphasis>Pobočník Bouřňák. Žíhaný ve svatých ohních. A pořád se mračí.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Jejich tábor se starým stromem oklopovaly vysoké skály se stupňovitými, klikatými sedimenty. Řezník seděl u malého ohýnku a pozoroval Ropušníka, jenž kroužil kolem tábořiště a byl stále podrážděnější. Heborik Neviditelné ruce vedle něj podřimoval a zelenkavý opar, linoucí se z jeho zápěstí, matně zeleně pulsoval. Scillara a Felisín Mladší si nacpávaly dýmky při svém novém rituálu po jídle. Řezník se pohledem vrátil k démonovi.</p>
<p><emphasis>Ropušníku, co tě trápí?</emphasis></p>
<p><emphasis>„Nervózní. Náznaky tragédie, rychle se blížící. Něco… ustaraného a nejistého. Ve vzduchu, v písku. Náhlá panika. Měli bychom odsud odejít. Vrátit se. Prchat.“</emphasis></p>
<p>Řezníkovi se na kůži zaperlil pot. Ještě nikdy neslyšel démona tak… vyděšeného. „Měli bychom zmizet z hřebene?“</p>
<p>Když promluvil, obě ženy vzhlédly. Felisín Mladší se podívala na Ropušníka, zamračila se a zbledla. Vstala. „Máme potíže,“ prohlásila.</p>
<p>Scillara vstala, došla k Heborikovi a dloubla do něj nohou. „Vzbuď se.“</p>
<p>Trhačův válečný jezdec zamrkal, zavětřil a jediným plavným pohybem se zvedl.</p>
<p>Řezník to vše sledoval s rostoucími obavami. <emphasis>Do prdele. </emphasis>Nakopal písek na oheň. „Všichni si posbírejte věci.“</p>
<p>Ropušník se zastavil a pozoroval je. <emphasis>„Tak blízko? Nejistý. Ustaraný, ano. Nutno panikařit? Změnit názor? Hloupost? Nejistý.“</emphasis></p>
<p>„Proč riskovat?“ zeptal se Řezník. „Ještě zbývá dost světla – zkusíme si najít lépe bránitelné místo k táboření.“</p>
<p><emphasis>„Vhodný kompromis. Nervy povolují z napjaté citli</emphasis><emphasis>vosti. Odvráceno? Neznámo.“</emphasis></p>
<p>„Obvykle,“ ozval se drsným hlasem Heborik a odplivl si, „obvykle tě útěk před něčím vrhne do cesty něčeho jiného.“</p>
<p>„Díky za pomoc, dědo.“</p>
<p>Heborik mu věnoval nepříjemný úsměv. „Není zač.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Útes byl provrtaný jeskyněmi, do nichž se během staletí uchylovali uprchlíci, dále byly používány jako krypty pro nebožtíky, jako skladiště a jako nerovné desky pro skalní malby. Úzké římsy sloužící jako stezky byly pokryté sutí a převisy a pukliny místy měly šmouhy od sazí, jak pod nimi hořely ohně, ale podle Mappa tu již dlouho nikdo nebyl. Pohřební keramika patřila do éry První říše.</p>
<p>Blížili se k vrcholku horské stěny. Icarium se škrábal ke štěrbině vyryté deštěm. Zapadající slunce bylo za oponou prachu, který zvířila vzdálená bouře, rudé. Ve vzduchu kolem obou poutníků bzučely krvničky šílející z ostrého ionizovaného vzduchu po bouřce.</p>
<p>Icarium byl jako posedlý, stěží se ovládal. Chtěl odsouzení, chtěl, aby mu byla odhalena jeho minulost, a až to odsouzení přijde, ať bude sebepřísnější, podvolí se mu a ani prstem nehne na svou obranu.</p>
<p>A Mappo nemohl přijít na nic, čím by mu v tom zabránil, tedy pokud ho nějak nevyřídí či ho nesrazí do bezvědomí. Možná dojde i na to. Nicméně v tom bylo nebezpečí. Pokud neuspěje, probudí se v Icariovi hněv a vše bude ztraceno.</p>
<p>Jhag dorazil ke štěrbině a soukal se nahoru, kde zmizel z dohledu. Mappo ho rychle následoval. Nahoře se zastavil a otřel si špínu z dlaní. Do následujících vápencových schodů byl vytesán odvodňovací kanál, vinoucí se podél příkrých stěn. O kousek dál byl okraj dalšího srázu, k němuž právě mířil Icarium.</p>
<p>Kanál byl plný stínů a v několika slunečních paprscích, pronikajících pokrouceným stromem, poletoval hmyz. Když se Trell ocitl na tři kroky od Icaria, jako by tma kolem něj vybuchla. Koutkem oka zahlédl, jak se na Icaria cosi snáší ze skály napravo, a vzápětí bylo kolem plno.</p>
<p>Ohnal se a pěstí narazil na tělo a kosti, jen to křuplo. Vystříkla krev a hleny. Zezadu ho kolem krku popadla svalnatá paže a otočila mu hlavu. Lesklá kůže na paži byla jako naolejovaná, než se svaly zaťaly. Další postava vyskočila před ním a vrazila mu do břicha dlouhé drápy. Mappo zařval bolestí, jak drápy sjely dolů ve snaze jej rozpárat.</p>
<p>To se nezdařilo, protože Trellové mají kůži tužší než koženou zbroj na ní. Přesto vytryskla krev. Tvor za ním zesílil sevření. Mappo cítil něco z jeho obrovské váhy a velikosti. Jelikož nemohl vytáhnout zbraň, otočil se a vrhl se zády proti skále. Zapraskaly kosti a lebka, a bestie zalapala po dechu a zavřískla bolestí.</p>
<p>Když Mappo letěl na skálu, příšeru s drápy v jeho břiše to přitáhlo blíž. Popadl ji za kostnatou, širokou hlavu a surově zakroutil. Vaz se zlomil. Další zaječení, tentokrát ze všech stran.</p>
<p>Mappo vykřikl, zavrávoral a chytil předloktí, jež měl ovinuté kolem krku. Bestie na něj dopadla plnou váhou, až málem upadl.</p>
<p>Zahlédl Icaria, hroutícího se pod rojem tmavých, kroutících se tvorů.</p>
<p>Příliš pozdě si všiml, že došlapuje přes drolící se okraj útesu do… prázdna. Příšera na zádech ho ještě postrčila, a když si všimla propasti, do níž by se mohla zřítit, pustila mu krk. Mappo však držel pevně a stočil se, aby s sebou bestii strhl.</p>
<p>Další zavřeštění, a konečně útočníka uviděl pořádně. Démonická tlama, vyceněné, jako jehla ostré špičáky, dlouhé jako Mappův palec, zaklíněné v důlcích, lesklé černé oči, svislé zorničky barvy čerstvé krve.</p>
<p><emphasis>T</emphasis><emphasis>’</emphasis><emphasis>rolbarálové.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jak?</emphasis></p>
<p>Všiml si jeho vzteku, jeho hrůzy, když se společně zřítili z útesu.</p>
<p>Padali.</p>
<p><emphasis>Padali…</emphasis></p>
<p><emphasis>Bohové, to je –</emphasis></p><empty-line />
</section>
<section>
<p>KNIHA DVĚ<image xlink:href="#_5.jpg" />POD TÍMTO JMÉNEM</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Potmě přišel, ten surový vrah příbuzných,</p>
<p>vybuchl, rozpoutal hrůzu, kdy všichni krom duchů</p>
<p>uprchlí v divokém, neuspořádaném běhu – ano, znal</p>
<p>bolest, dva ohně obrovského zapomnění hořící mu</p>
<p>v duši – a tak se duchové sešli, povoláni</p>
<p>tím, jenž se postaví, smrtelný a nezodpovědný,</p>
<p>do cesty strašlivému vrahovi, a neustoupí,</p>
<p>ten vzácný hlupák, a vsadí vše na stisk rukou,</p>
<p>teplé a chladné, a nechá se vést na místo</p>
<p>dávno zmizelé, a bestie dávno poražené</p>
<p>se na jeho slovo opět probudí.</p>
<p>A kdo ho může varovat? Inu nikdo,</p>
<p>a kdo se vysvobodí, není přítelem</p>
<p>živých. Když hraješ hrůzou proti hrůze,</p>
<p>milý posluchači, zanech všech nadějí –</p>
<p>a najdi si rychlého koně.</p>
<p><emphasis>slepý mistr</emphasis></p>
<p>Saedevar ze Širokých Jhagů</p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA SEDM</p>
<p>Nikdy nesmlouvej s někým, kdo nemá co ztratit.</p>
<p><emphasis>Říkání šašků</emphasis></p>
<p>Thenys Bule</p>
<p>L</p>
<p>eoman S cepy vyklopýtal z vnitřní svatyně s tváří pokrytou potem. Chraplavě se zeptal, jestli už je noc.</p>
<p>Corabb rychle vstal, ale zatočila se mu hlava, a tak se zase rychle posadil na lavici – seděl příliš dlouho, zatímco pozoroval Šeranu, snažící se vyšlapat v kamenné podlaze příkop. Otevřel ústa, avšak Malažanka promluvila první.</p>
<p>„Ne, Leomane, slunce teprve jede na obzoru.“</p>
<p>„Nějaký pohyb v malazských táborech?“</p>
<p>„Poslední běžec se hlásil před půl zvoněním. Tehdy se nic nedělo.“</p>
<p>Leoman měl v očích zvláštní, vítězoslavný lesk, který dělal Corabbovi starosti. Neměl však čas se na něco ptát, protože velký válečník už prošel kolem něj. „Musíme si pospíšit. Zpátky do paláce – poslední příkazy.“</p>
<p>Nepřítel zaútočí již dnes v noci? Jak to může Leoman vědět tak jistě? Corabb znovu vstal, tentokrát pomaleji. Velekněžka zakázala ostatním zúčastnit se obřadu, a když se královna snů projevila, dokonce i velekněžka s akolytkami rozpačitě opustily komnatu a nechaly Leomana s bohyní samotného. Corabb se zařadil dva kroky za svého vůdce, protože přiblížit se víc mu zabránila ta příšerná ženská.</p>
<p>„Jejich mágové nám odhalení znesnadní,“ řekla druhá cestou z chrámu.</p>
<p>„Na tom nesejde,“ štěkl Leoman. „Stejně nemáme žádného pořádného mága. Přesto musíme zařídit, aby to vypadalo, že se snažíme.“</p>
<p>Corabb se zamračil. Snažíme? Nerozuměl ničemu. „Potřebujeme vojáky na hradbách!“ vybuchl. „Co nejvíc jich seženeme!“</p>
<p>„Hradby neudržíme,“ hodila po něm Šerana přes rameno. „To sis už přece musel uvědomit, Corabbe Bhilane Thenu’alas.“</p>
<p>„Tak proč jsme vlastně tady?“</p>
<p>Stmívalo se. Trojice spěchala prázdnými ulicemi a Corabb se mračil stále víc. Královna snů. Bohyně věštění a kdoví čeho ještě. Corabb pochopitelně opovrhoval všemi bohy kromě Drydžhny Apokalypsy. Ostatní jen strkali do všeho nos, lhali a zabíjeli. Že Leoman vyhledal jednu z nich… mu opravdu dělalo starosti.</p>
<p>Usoudil, že to bude vina Šerany. Je to žena. Královniny kněžky byly většinou ženy – aspoň si to myslel – nakonec měla velekněžku, uslzenou matronu vznášející se na durhangovém kouři a nejspíš dalších podobných substancích. Už jen když stál poblíž, cítil se omámený. A bylo to příliš svůdné. Z toho nevzejde nic dobrého, rozhodně ne.</p>
<p>Blížili se k paláci a konečně se objevily známky činnosti. Pohybovali se tu válečníci, řinčeli zbraněmi a pokřikovali z opevnění. Takže vnější hradby budou proraženy – všechny tyto přípravy by jinak neměly smysl. Leoman čekal druhé obléhání přímo tady v paláci. A brzy.</p>
<p>„Vojevůdce!“ ozval se Corabb a odstrčil Šeranu. „Svěř mi velení u palácové brány! Udržíme ji proti malazské bouři ve jménu Apokalypsy!“</p>
<p>Leoman se po něm ohlédl a zamyslel se nad návrhem, ale nakonec zavrtěl hlavou. „Ne, příteli. Potřebuji tě pro mnohem důležitější úkol.“</p>
<p>„A jaký to bude, ó velký válečníku? Jsem toho hoden.“</p>
<p>„To doufám,“ opáčil Leoman.</p>
<p>Šerana frkla.</p>
<p>„Vel, veliteli.“</p>
<p>Tentokrát se druhá rozesmála rovnou. Corabb se na ni zamračil.</p>
<p>„Tvůj úkol této noci, příteli,“ řekl Leoman, „je hlídat mi záda.“</p>
<p>„Aha, povedeme tedy boj v nejpřednějších řadách! Skvělé, vykonáme na těch malazských psech rozsudek, na jaký do smrti nezapomenou.“</p>
<p>Leoman ho poplácal po rameni. „Ano, Corabbe,“ zabručel. „To uděláme.“</p>
<p>Vstoupili do paláce. Šerana se pořád ještě smála. Bohové, jak jen ji Corabb nenáviděl.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Lostara Yil odhrnula stanovou chlopeň a vstoupila. Našla Perela rozvaleného v ukořistěných hedvábných poduškách, vodní dýmku s vínem ovoněným durhangem položenou jako misku na klíně. Kouřovým oparem čelil jejímu vzteku líným, kouřem opojeným pohledem, což ji pochopitelně ještě víc naštvalo.</p>
<p>„Vidím, že sis už naplánoval zbytek noci, Perele. I když se tohle zatracený vojsko připravuje dobýt Y’Ghatan.“</p>
<p>Pokrčil rameny. „Pobočnice mou pomoc nechce. Teď už jsem mohl proklouznout do paláce, víš – nemají žádné mágy, kteří by stáli za řeč. Mohl jsem tam teď být a podříznout Leomanovi krk. Ale ne, to ona nedovolí. Co mám dělat?“</p>
<p>„Ona ti nevěří, Perele, a abych byla upřímná, ani mě to nepřekvapuje.“</p>
<p>Zvedl obočí. „Drahoušku, jsem dotčen. Ty, víc než kdo jiný, víš, jaké oběti jsem podstoupil, abych ochránil křehkou psýchu pobočnice. Netřeba říkat,“ dodal a natáhl si do plic kouř, „že poslední dobou mě to lákalo rozbít jí tu psýchu ještě víc pravdou o její sestře, jen tak jí pro zlost.“</p>
<p>„Tvé sebeovládání mě udivuje,“ utrousila Lostara. „Samozřejmě kdybys udělal něco tak krutého, musela bych tě zabít.“</p>
<p>„To se mi ulevilo, když vím, jak se chystáš chránit čistotu mé duše.“</p>
<p>„O čistotu tady nejde,“ opáčila. „Aspoň ne o tvou.“</p>
<p>Usmál se. „Snažil jsem se ukázat v lepším světle, zlatíčko.“</p>
<p>„Mně je, Perele, jasné, že si představuješ ten krátký románek se mnou – pokud se to tak dá nazvat – jako důkaz upřímných citů. Mně to připadá spíš žalostné. Pověz mi, hodláš mě někdy vrátit k mé setnině Rudých čepelí?“</p>
<p>„Zatím ještě ne, je mi líto.“</p>
<p>„Dala nám jiný úkol?“</p>
<p>„Pobočnice? Ne, ale jak si možná vzpomínáš, to, co jsme vykonali, byla laskavost pro Tavore. Jinak pracujeme pro císařovnu.“</p>
<p>„Jistě. A co tedy přikazuje naše císařovna?“</p>
<p>Chvíli ji pozoroval zpod těžkých víček. „Počkáme a uvidíme.“</p>
<p>„Ona nám přikazuje čekat a vidět?“</p>
<p>„No dobře, když tedy naléháš, jsi ode mě dočasně oddělena, což by ti mělo poskytnout nevýslovné uspokojení. Běž si za mariňáky nebo sapéry nebo kdo ve jménu mistra Kápě dnes v noci útočí. A jestli si necháš ustřelit nohu, ne aby ses připlazila zpátky za mnou – bohové, nemůžu uvěřit, že jsem to právě řekl. Samozřejmě že se můžeš připlazit zpátky za mnou, ale hlavně si nezapomeň přitáhnout i tu nohu.“</p>
<p>„Nevládneš vysokou Denul, Perele, tak k čemu by mi bylo tahat s sebou nohu?“</p>
<p>„Rád bych ji viděl, to je vše.“</p>
<p>„Jestli se připlazím zpátky, Perele, tak jen proto, abych ti mohla vrazit nůž do krku.“</p>
<p>„S těmito veselými slovy můžeš jít, moje milá.“</p>
<p>Lostara se otočila na patě a odešla.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Pěst Keneb se připojil k Tene Baraltovi na shromaždišti hned za krajními hlídkami. V zešeřelém vzduchu se rojily můry a kousavé mouchy. Vedle vykopaných zákopů se jako skromné mohyly tyčily hromady kamenité hlíny. Zatím se tu však objevilo jen několik oddílů, aby nebyly záměry vojska odhaleny příliš brzy. Nicméně Keneb tušil, že Leoman se svými válečníky již ví všechno, co je třeba vědět. Přesto na vzdálené, nerovné hradbě, nejvyšší mezi terasami hlíny a suti, nebyl vidět žádný pohyb. V Y’Ghatan bylo mrtvo jako v hrobě, a když nad ní noc roztáhla svůj plášť, neobjevilo se jediné světélko.</p>
<p>Tene Baralta byl v plné zbroji. Měl šupinovou vestu, kroužkovou košili a kapuci a chrániče holení a myšky z tepaného bronzu lemovaného železem. Když se Keneb objevil, právě si dotahoval řemínky na přílbě.</p>
<p>„Blistig nemá radost,“ poznamenal Keneb.</p>
<p>Baralta se uchechtl. „Dnešní noc patří tobě a mně, Kenebe. On se pohne, jenom když se my dostaneme do potíží. Temula zaujalo… že tenhle plán je stejný jako jeho. Ty jsi to pobočnici poradil?“</p>
<p>„Ano. Sděl Temulovi, že ji potěšilo, že jeho strategie v této věci je stejná jako její.“</p>
<p>„Aha.“</p>
<p>„Už tví mágové začali?“ zajímal se Keneb.</p>
<p>Zabručení. „Prý tam nikdo není, nikdo na ně nečeká. Nil a Nether zjistili totéž. Myslíš, že Leoman o všechny mágy přišel?“</p>
<p>„Nevím. Těžko.“</p>
<p>„Předpokládám, že jsi ty řeči slyšel, Kenebe.“</p>
<p>„O čem?“</p>
<p>„O moru. Z východu. Přehnal se Ehrlitanem. Jestli dnes v noci selžeme a zůstaneme trčet před městem…“</p>
<p>Keneb kývl. „V tom případě musíme uspět, Tene Baralto.“</p>
<p>Po silnici za nimi vpravo cválal jezdec, rychle se blížil. Oba se otočili, když jim dusot kopyt rozechvěl zemi pod nohama. „Naléhavá zpráva?“ hádal Keneb a snažil se poznat šedě zahalenou postavu s tváří schovanou v kápi. Dlouhý meč po boku, pochva s pásky z bílého smaltu. „Nepoz–“</p>
<p>Jezdec mířil přímo k nim a vztekle zařval. Tene Baralta odskočil. Keneb ho napodobil a otočil se. Jezdec proletěl kolem, bělouš doběhl k zákopu a skočil. Hlídky křičely. Kdosi vystřelil z kuše a zasáhl cizince do zad, ale šipka se odrazila. Jezdec se stále hnal tryskem, předklonil se, přeskočil užší vnitřní zákop a řítil se k městu.</p>
<p>Brána se pootevřela a ven se vylilo světlo luceren.</p>
<p>„Pro mistra Kápě!“ vydechl Tene Baralta a sbíral se ze země. „Nepřátelský jezdec projede celým naším vojskem!“</p>
<p>„Nečiníme si žádný výhradní nárok na odvahu,“ podotkl Keneb. „A nerad to přiznávám, ale byl to obdivuhodný výkon – jsem rád, že jsem to viděl.“</p>
<p>„Jezdec přinášející zprávu Leomanovi –“</p>
<p>„Jistě nic, co by už nevěděl, Tene Baralto. Považuj to za lekci, za připomínku –“</p>
<p>„Žádnou nepotřebuji, Kenebe. Podívej se na to, mám přílbu plnou hlíny. Světle šedý plášť, bílý kůň a meč s bílými proužky. Vysoký chlap. Já ho najdu, to přísahám, a za svou smělost zaplatí.“</p>
<p>„Dnes v noci máme už tak dost starostí,“ poznamenal Keneb. „Jestli půjdeš hledat jednoho chlapa, Tene Baralto…“</p>
<p>Baralta vysypal hlínu z přílby. „Slyším tě. Modlím se k Trhačovi, aby mi ten mizera zkřížil cestu ještě jednou.“</p>
<p><emphasis>Tak Trhač, co? Fener… tak rychle zmizel z myslí lidí. Zpráva, které žádný bůh nebude chtít věnovat pozornost, řekl bych.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Poručík Pores stál s kapitánem Laskavou a Korelrijkou Faradan Sort na dohled příslušných setnin. Zpráva o špehovi ve středu vojska, směle vjedšího do Y’Ghatan, všechny vyvedla z míry ještě víc, a navíc mohl každou chvíli přijít rozkaz začít. Sapéři pochopitelně půjdou v čele, zamaskovaní nočními kouzly.</p>
<p>Magie. <emphasis>Všechno je ponuré. </emphasis>Ještě víc než sapéři. Podle Porese tato noc směřovala rovnou do Propasti. Napadlo ho, kde asi je starý Ebron a jestli se pustil do obřadů – starý oddíl mu scházel. Pajda, Zvonek a ta nová holka, Sinn – ta tedy byla děsivá. No, možná mu zase tolik nescházeli. Všichni do jednoho byli nebezpeční, a hlavně sobě samým.</p>
<p>Kapitán Laskava se snažil prokouknout ženu stojící po jeho boku – nad výběrem slov se pousmál. <emphasis>Prokouknout ji. Ale co jsem slyšel, tak blízko se nikdo nedostane. </emphasis>V každém případě byl rozčilený, protože se v kolegyni důstojnici nevyznal. Možná chladné železo – na Hradbě netrvá dlouho, než vám něco mrazivého, krutého a vypočítavého pronikne do duše – ale tahle byla chladná i ve všem ostatním. A nejvzácnější ze všeho, nemluvná žena. Znovu se usmál.</p>
<p>„Přestaň se šklebit, poručíku,“ ozval se Laskava, „nebo dojdu k závěru, že jsi přišel o rozum, a povýším tě.“</p>
<p>„Omlouvám se, kapitáne. Slibuju, že to už neudělám. Prosím, jen mě nepovyšujte.“</p>
<p>„Jste dva pitomci,“ prohlásila Faradan Sort.</p>
<p><emphasis>I to je způsob, jak zarazit rozhovor.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Seržant Hellian se dívala na kymácející se výjev, což ji uklidňovalo, protože měla pocit, že je všechno správně, i když se jí z toho, jak se všichni kývali, zvedal žaludek. Kaprál Urb se oddělil od oddílu a přišel k ní.</p>
<p>„Připravená, seržante?“</p>
<p>„Připravená na co?“ chtěla vědět. Pak se zamračila, klid pominul. „Kdyby ten parchant nezmizel, tak bych nevyměnila meč za džbánek tý místní břečky, ne?“ Sáhla pro zbraň, nahmátla jen vzduch a prázdnou pochvu. „Proč jsi mi v tom nezabránil, Urbe? Totiž, nakonec to byl můj meč. Co mám používat?“</p>
<p>Nervózně přešlápl a naklonil se blíž. „Vyzvedni si nový ze zbrojnice, seržante.“</p>
<p>„A potom se to dozví kapitán a všechny nás pošlou na nějaký ještě horší místo.“</p>
<p>„Horší? Co může být horší než tohle, seržante?“</p>
<p>„Korel. Krádežskej poloostrov. Černý Koral pod prázdným pohledem Tiste Andii. Pobřeží ztroskotanců v Severní Assail –“</p>
<p>„Tam žádný malazský síly nejsou.“</p>
<p>„Ne, ale je to tam horší než tady.“</p>
<p>„Jeden příběh od nějakýho přiblblýho námořníka v Kartoolu, a ty teď věříš, že sám mistr Kápě kráčí ve stínech –“</p>
<p>„Rozhodně kráčí v našich blínech – totiž stínech.“</p>
<p>„Poslouchej, seržante, právě začíná bitva –“</p>
<p>„Správně. Kde je ten džbán?“ Rozhlédla se a našla ho ležet vedle stočených pokrývek. „Hej, kdo z mýho oddílu nemá spakováno?“</p>
<p>„Přece ty, seržante,“ řekl Urb.</p>
<p>„Aha.“ Popadla džbán, zatřásla s ním a potěšilo ji, že to vevnitř šplouchá. Ohlédla se po svém… oddílu. Byli tu dva vojáci. Dva. To je tedy náramný oddíl. Podle kapitána jsou posily na cestě. „No kde jsou?“</p>
<p>„Kdo?“ užasl Urb. „Tvůj oddíl? Přímo tady před tebou.“</p>
<p>„Truc a Bezdech.“</p>
<p>„Správně.“</p>
<p>„A kde je zbytek? To nemáme víc lidí?“</p>
<p>„Poslední den s náma pochodovali čtyři, ale převeleli je jinam.“</p>
<p>„Takže můj oddíl je kaprál a dva vojáci.“</p>
<p>„Dvojčata, seržante,“ upřesnil Truc. „Ale já jsem starší, to určitě poznáš.“</p>
<p>„A duševně zaostalý, seržante,“ dodal Bezdech. „Ty poslední minuty byly očividně rozhodující, jak určitě poznáš.“</p>
<p>Hellian se odvrátila. „Mně připadají stejný, Urbe. No dobře, už přišla zpráva? Nemáme se teď někde shromažďovat?“</p>
<p>„Seržante, měla bys ten džbán poslat dál – za chvíli začne boj, a já nevím jak ty a tihle dva, ale já se dal k městský stráži proto, abych se do žádnýho nedostal. Od večeře jsem byl čtyřikrát na latríně a pořád si nejsem jistej v kramflecích.“</p>
<p>Hellian si přitiskla džbán na prsa. „Sežeňsivlastní.“</p>
<p>„Seržante.“</p>
<p>„No dobře, pár doušků každej a já dostanu zbytek. Jestli uvidím někoho, že si lokl víc než dvakrát, rovnou ho propíchnu.“</p>
<p>„A čím?“ zajímalo Urba, když jí vytáhl džbán z neochotných rukou.</p>
<p>Hellian se zamračila. Čím? O čem to mluví? Aha, jistě. Zamyslela se a pak se usmála. „Samozřejmě si půjčím tvůj meč.“ Tak, to bylo příjemné řešení.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Seržant Balšám dřepěl v hlíně a prohlížel si oblázky, kamenná kolečka a hliněné knoflíky ležící na protažené desce vln. Cosi si mumlal. Přemýšlel, jestli to není jen sen, noční můra, a on ještě spí. Podíval se na seržanta Moaka a zpátky na hru.</p>
<p>Něco bylo špatně. Necítil žádné figurky. Zapomněl, jak se to hraje. Slámky, kolečka, knoflíky, oblázky – co to má všechno znamenat? Co představují? Kdo vyhrává? „Kdo hraje tu zatracenou hru?“ zeptal se.</p>
<p>„No my dva, ty dalhonská lasičko,“ sdělil mu Moak.</p>
<p>„Myslím, že lžeš. Já tuhle hru v životě neviděl.“ Zamračil se na ostatní. Všichni vojáci sledující hru se na něj teď dívali. Zvláštní výrazy – viděl už někdy některého z nich? Je přece seržant, ne? „Kde je můj zatracenej oddíl? Mám být se svým zatraceným oddílem. Přišel rozkaz? Co tady dělám?“ Vyskočil a převrátil desku. Figurky létaly a vojáci uskakovali.</p>
<p>„Zlý znamení!“ sykl jeden couvaje.</p>
<p>Moak se s vrčením zvedl a sahal po noži. „Ty bažinnej šupáku, za to zaplatíš. Já vyhrával –“</p>
<p>„Ne, nevyhrával! Ty figurky byly zmatený! Změť! Nedávaly smysl!“ Poškrábal se na obličeji. „Co – tohle je hlína! Mám obličej pokrytej hlínou! Maska smrti! Kdo mi to udělal?“</p>
<p>Přiblížil se k němu známý, zatuchle páchnoucí muž. „Seržante, oddíl je tady. Já jsem Smraďoun –“</p>
<p>„To bych řekl.“</p>
<p>„Kaprál Smraďoun. A tady je Hrdlořez, Nešťast, Galt a Lob –“</p>
<p>„Dobře, dobře, mlč už, nejsem slepej. Kdy přijde rozkaz? Už jsme se měli něco dozvědět.“</p>
<p>Přistoupil k němu Moak. „Ještě jsem s tebou neskončil – tím, cos udělal, jsi, Balšáme, proklel mě a můj oddíl. Proklel jsi nás, ty zatracenej zaklínači –“</p>
<p>„To teda ne! Byla to nehoda. Tak pojď, Smraďoune, půjdeme k hlídkám. Tady jsem už skončil.“</p>
<p>„Jdeš špatně, seržante!“</p>
<p>„Tak běž první! Kdo vůbec navrhoval tenhle zatracenej tábor? Nic nedává smysl!“</p>
<p>Seržant Moak chtěl jít za nimi, ale jeho kaprál Kupoun ho zastavil. „To je v pořádku, seržante. Slyšel jsem o tom od táty. To je zmatení. Občas na někoho před bitvou přijde. Zapomenou úplně na všechno. Jak začne boj, mělo by se to spravit – ale občas se to nestane, a jestli je to Balšámův případ, je k záhubě odsouzenej jeho oddíl, ne my.“</p>
<p>„Víš to jistě, Kupoune?“</p>
<p>„Ano. Vzpomínáš na pěst Gameta? Poslouchej. Všechno je v pořádku. Měli bychom si naposled zkontrolovat zbraně.“</p>
<p>Moak vrátil nůž do pochvy. „Dobrej nápad, tak jim to řekni.“</p>
<p>O kus dál se Smraďoun připojil k seržantovi. „To bylo moc chytrý. Hrozně jsi prohrával. Zahrát zmatení, teda seržante, já žasnu.“</p>
<p>Balšám na něj zíral. Kdo že to je? A co to blábolí? Jakým jazykem to vlastně mluví?</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Nemám hlad,“ zabručel Lutes a odhodil chleba. Přiběhl táborový pes, popadl skývu a utekl. „Je mi špatně,“ pokračoval voják.</p>
<p>„Nejsi sám,“ sdělil mu Snad. „Já tam budu první, víš. My sapéři. Vy ostatní to máte snadný. My musíme rozmístit nálože, což znamená běžet se svítivkama a bořičema, šplhat přes hromady kamení a nejspíš pod palbou z hradeb. A potom k hradbě, a mistr Kápě ví, co na nás budou házet. Vřelou vodu, olej, horkej písek, cihly, vnitřnosti a hovna. Takže to padá dolů. Nastavit munici. Kyselinu na vosk – dáš ho moc a vyletíš sám. Desítky sapérů, a stačí, aby jedinej udělal chybu nebo aby na nálož něco spadlo. Bum! Jako bychom už byli mrtví. Kusy masa. Zítra ráno přiletí vrány a konec. Dáš vědět rodině, viď? Snada to u Y’Ghatan roztrhalo na kousky, to stačí. Nemá smysl zacházet do krvavejch podrobností – hej, kam to jdeš? Bohové pod náma, Lutesi, běž zvracet někam, kde tě nevidím! Mistr Kápě nás vem, to je nechutný. Hej, Balgride! Hele! Náš oddílovej léčitel se vyblejvá z podoby!“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Gesler, Struna, Sépie, Pravda a Pella seděli kolem skomírajícího ohýnku a popíjeli čaj.</p>
<p>„Při tomhle čekání přicházejí o rozum,“ poznamenal Gesler.</p>
<p>„Mně je úplně stejně zle v každý bitvě,“ přiznal Struna. „Je mi zima a vevnitř se to tak jaksi uvolňuje, jestli víš, co myslím. Nikdy se toho nezbavím.“</p>
<p>„Ale jakmile začne boj, zklidní se to,“ řekl Sépie. „Je to u všech stejný, poněvadž jsme to už dělali. Uklidníme se a víme, že se uklidníme. Většina tady těch vojáků nic neví. Nevědí, jaký to bude, až začne boj. A tak jsou vyděšený, že jsou z nich hotový zbabělci.“</p>
<p>„Většina z nich nejspíš zbabělá bude,“ podotkl Gesler.</p>
<p>„O tom já nic nevím, seržante,“ utrousil Pella. „V Lebeni jsem takových viděl spoustu. Když vypuklo povstání, bojovali, a bojovali dobře, vzhledem k okolnostem.“</p>
<p>„Proti přesile.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Takže padli.“</p>
<p>„Většina z nich.“</p>
<p>„To je na válce ta potíž,“ zabručel Gesler. „Když se jednou všecko řekne a udělá, moc překvapení nezbejvá. Ani na naději. Hrdinskej odpor obvykle končí tak, že na nohou nezůstane stát jedinej hrdina. Udrží se dýl, než se čekalo, ale nakonec to dopadne stejně. Konec je vždycky stejnej.“</p>
<p>„Do Propasti pod náma, Geslere,“ prskl Struna, „ty jsi vážně veselej společník.“</p>
<p>„Jenom realista, Šume. Hrome, kéž by tu byl Bouřňák. Takhle musím na oddíl dohlížet já.“</p>
<p>„Ano,“ přitakal Sépie, „to seržanti obvykle dělávají.“</p>
<p>„Naznačuješ, že Bouřňák neměl bejt seržant a já kaprál?“</p>
<p>„Proč bych něco takovýho dělal?“ podivil se sapér. „Oba jste stejný. Kdežto tady Pella…“</p>
<p>„Ne, díky,“ prohlásil Pella.</p>
<p>Struna se napil čaje. „Hlavně zajisti, ať se všichni drží pohromadě. Kapitán nás chce na špičce oštěpu, jak nejrychleji se tam dostaneme – zbytek nás bude muset prostě dohonit později. Sépie?“</p>
<p>„Až vyletí hradba, stáhnu naše sapéry a sejdeme se za průlomem. Kde je Borduk?“</p>
<p>„Šel se projít. Jeho oddíl zřejmě dostal příhodnej záchvat křečí. Borduka to znechutilo, tak odešel.“</p>
<p>„Hlavně budou mít všichni žaludek prázdnej, až přijde rozkaz,“ řekl Sépie. „Zvlášť Snad.“</p>
<p>„Zvlášť snad,“ zasmál se Gesler. „To je dobrý. Spravil jsi mi den, Sépie.“</p>
<p>„Věř mi, nebylo to schválně.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Flaška, sedící opodál v dolíku a schovaný před ostatními křovím, se usmál. <emphasis>Tak takhle se veteráni připravují na boj. Stejně jako všichni ostatní. </emphasis>To ho opravdu uklidnilo. Skoro. No, možná ne. Lepší by bylo, kdyby byli sebevědomí, drzí a nafoukaní. Takhle mluvili příliš nejistě.</p>
<p>Právě se vrátil z porady mágů. Kouzelné sondy v Y’Ghatan odhalily zaražené obyvatele, většinou kněze, a ti byli zmatení a vystrašení. Nebo zvláštně pokojní. Až sapéři vyrazí, natáhne Flaška z Meanas a na všech stranách vytvoří hradbu mlhy a tmy. Pokud by byli mágové na hradbách aspoň trochu zruční, snadno by ji rozehnali, ale zřejmě tam žádní nebyli. Největší starosti Flaškoví dělalo, že se bude muset soustředit na práci s Meanas, což mu zabrání využít duchovní magie. Zůstane stejně slepý jako nepřátelští vojáci na hradbách.</p>
<p>Přiznal se, že je skutečně nervózní – na Raraku nebyl zdaleka tak otřesený. A při Leomanově přepadení ze zálohy v písečné bouři, inu, to bylo přepadení ze zálohy, že – tam nebyl na strach čas. V každém případě se mu ten pocit pranic nelíbil.</p>
<p>Zvedl se do dřepu, vylezl z dolíku, narovnal se a nenucené zamířil do tábora. Strunoví zřejmě nevadilo nechat své vojáky na chvíli samotné, i když byly věci dost napjaté, a dovolil jim věnovat se vlastním myšlenkám, než – doufejme – všem na poslední chvíli přitáhne uzdu.</p>
<p>Koryk si do různých kroužků a smyček na zbroji přivazoval ke všudypřítomným prstním kůstkám, nyní značícím Čtrnáctou armádu, další amulety, proužky barevných látek, ptačí kostičky a kroužky ze zbroje. Smíška si žonglovala s vrhacími noži a čepele jí tiše pleskaly do rukavic. Smola stál opodál, štít již připevněný na ruce a tvář z větší části zakrytou přílbou.</p>
<p>Flaška se otočil ke vzdálenému městu. Tma – v té přisedlé, špinavé hromadě snad nehořela jediná lucerna. Už teď Y’Ghatan nenáviděl.</p>
<p>Tiché hvízdnutí. Náhlý rozruch. Objevil se Sépie. „Sapéři ke mně. Je čas.“</p>
<p><emphasis>Bohové pod námi, a je to tady.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Leoman stál ve falah’dském trůnním sále. Před ním se seřadilo jedenáct válečníků se skelným pohledem, koženou zbroj ovinutou postrojem s řemením a volnými smyčkami. Corabb Bhilan Thenu’alas si je prohlížel – známé tváře, a přece je pod krví a proužky kůže stěží poznával. Vykupitelé Apokalypsy, zaslíbení fanatikové, kteří přísahali, že neuvidí znovu vycházet slunce, a zavázali se zemřít této noci. Z pouhého pohledu na ně, s jejich narkotiky napuštěnýma očima, Corabba zamrazilo.</p>
<p>„Víte, co se od vás této noci žádá,“ sdělil Leoman svým vyvoleným válečníkům. „Nyní jděte, bratři a sestry, pod čistýma očima Drydžhny, a znovu se sejdeme u brány mistra Kápě.“</p>
<p>Uklonili se a odešli.</p>
<p>Corabb se za nimi díval, než zmizeli za dveřmi, a pak se obrátil k Leomanovi. „Vojevůdce, co se má stát? Co jsi naplánoval? Mluvil jsi o Drydžhně, a přece jsi právě vyjednával s královnou snů. Vysvětli mi to, než začnu ztrácet víru.“</p>
<p>„Chudáček Corabb,“ zamumlala Šerana.</p>
<p>Leoman se na ni zlostně zamračil a podíval se na Corabba. „Na to nemám čas, Corabbe, ale jedno ti povím – mám už za celý tento život a tucet dalších plné zuby fanatiků, mám plné zuby –“</p>
<p>Na podlaze v chodbě zadusaly kroky a vstoupil vysoký zahalený válečník a shrnul si kapuci. Corabb vykulil oči a pocítil naději. „Velemág L’orik! Drydžhna dnes v noci skutečně jasně září na obloze!“</p>
<p>Vysoký muž si mnul rameno a šklebil se. „Kéž jsem mohl dorazit rovnou do těchto zatracených hradeb – v malazském táboře se rojí příliš mnoho mágů. Leomane, nevěděl jsem, že máš moc povolávat – řeknu ti, že jsem měl namířeno jinam –“</p>
<p>„To byla královna snů, L’oriku.“</p>
<p>„Zase? A co chce?“</p>
<p>Leoman pokrčil rameny. „Obávám se, že jsi součástí dohody.“</p>
<p>„Jaké dohody?“</p>
<p>„To ti vysvětlím později. V každém případě tě dnes v noci potřebujeme. Pojď, zajdeme na Jižní věž.“</p>
<p>Další příval naděje. Corabb věděl, že Leomanovi může věřit. Svatý válečník měl plán, ďábelsky geniální plán. Byl příliš hloupý, že o tom pochyboval. Vydal se za Šeranou, velemágem L’orikem a Leomanem S cepy.</p>
<p><emphasis>L</emphasis><emphasis>’</emphasis><emphasis>orik. Teď můžeme s Malažany bojovat za stejných podmínek. A v takovém souboji nemůžeme než vyhrát.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Ve tmě za řadou hlídek se Flaška krčil pár kroků kousek od hrstky sapérů, které měl za úkol chránit. Sépie, Snad, Krump, Ramp a Nešťast. Kousek dál dřepěla druhá skupinka, kterou kryl Balgrid: Taffo, Šikula, Šálek, Gupp a Skok. Z lidí, které znal z pochodu, se nyní vyklubali sapéři nebo skoro sapéři. <emphasis>Šílenství. Vůbec jsem netušil, že jich je v táboře tolik. </emphasis>Struna nebyl ani s jednou skupinou. On povede zbytek oddílů do průlomu dřív, než se usadí prach a kouř.</p>
<p>Hradby Y’Ghatan byly v hrozném stavu, vrstvy starších zdí, poslední řadu tvořila malazská stavba zbudovaná v klasickém šikmém stylu, u základů dvacet kroků široká. Pokud se vědělo, dnes poprvé budou sapéři čelit opevnění v říšském stylu – viděl, jak jim září oči.</p>
<p>Zprava kdosi přicházel a Flaška mhouřil oči do šera. Muž se přikrčil vedle něj. „Ebron, že?“</p>
<p>„Ano, Ašókův pluk.“</p>
<p>Flaška se usmál. „Ten už neexistuje, Ebrone.“</p>
<p>Ebron si poklepal na prsa. „Máš ve své skupině jednoho z mého oddílu.“</p>
<p>„Krumpa, že?“</p>
<p>„Ano. Já jen abys věděl – je nebezpečný.“</p>
<p>„Copak to nejsou všichni?“</p>
<p>„Tenhle zvlášť. Ještě v Genabakis ho vyhodili od Mottských zálesáků.“</p>
<p>„Promiň, ale to mi nic neříká, Ebrone.“</p>
<p>„Smůla. Ale varoval jsem tě. Možná by ses o tom měl zmínit Sépiovi.“</p>
<p>„No dobře, řeknu mu to.“</p>
<p>„Ať pro tebe dnes v noci Oponn zatáhnou, mládenče.“</p>
<p>„I pro tebe, Ebrone.“</p>
<p>Muž znovu zmizel ve tmě.</p>
<p>Další čekání. Na hradbách a na rohových baštách nebylo vidět ani světélko. Nikde se nic nehýbalo.</p>
<p>Tiché hvízdnutí. Flaška se podíval na Sépii a ten kývl.</p>
<p>Meanas, chodba stínů, iluzí a klamů. Vytvořil si v duchu obraz chodby, vířící stěnu před sebou, a jak se soustředil, díval se, jak se v ní tvoří rána, zprvu jasně rudá, pak se skrz propálila díra. Proudila do něj energie. <emphasis>Dost! Už stačí. Bohové, proč je tak silná? </emphasis>Slabé zvuky, něco jako pohyb, čísi přítomnost na druhé straně stěny Meanas…</p>
<p>A pak… nic.</p>
<p>Žádná stěna tam pochopitelně nebyla. Byl to jen konstrukt, který si Flaška v mysli vytvořil, aby nápad přenesl do něčeho hmotného. Něčeho, co pak mohl prorazit.</p>
<p>Opravdu to bylo prosté. <emphasis>Jenom neuvěřitelně nebezpečné. My mágové musíme být šílení, když si s tímhle zahráváme, trváme na představě, že to zvládneme, že to můžeme přetvařovat, pozměnit pouhou silou vůle.</emphasis></p>
<p><emphasis>Energie je krev.</emphasis></p>
<p><emphasis>Krev je energie.</emphasis></p>
<p><emphasis>A tato krev patří staršímu bohu…</emphasis></p>
<p>Sépie sykl. Flaška zamrkal, kývl a začal tvarovat kouzlo Meanas. Nad zemí se šířila mlha prosáknutá inkoustovou tmou, pronikala mezi suť, a sapéři vyrazili, vrhli se do ní a pohybovali se nikým neviděni.</p>
<p>Flaška je následoval. Vojáci schovávající se v tomto kouzle viděli. Jejich smysly iluze nenarušovala. Iluze jsou obvykle jedno, přinejlepším dvoustranné, když se na ně díváte z jiné strany, tak nejsou vidět. Samozřejmě skuteční mistři dokážou klamat světlem ze všech stran, dokážou vytvořit něco, co vypadá docela skutečně, co se pohybuje, jak by mělo, vrhá vlastní stín, dokonce víří prach. Flaškový schopnosti však tak daleko zdaleka nesahaly. Balgridovi se to podařilo – jen stěží, pravda, nicméně i tak to bylo… působivé.</p>
<p><emphasis>Já ale tenhle druh kouzel nenávidím. Jistě, jsou fascinující. Je to legrace, občas si s nimi pohrát, ale ne dnes v noci, ne, když najednou jde o život.</emphasis></p>
<p>Hodili prkna z vozu přes úzký příkop, který vykopali Leomanovi vojáci, a přisunuli se blíž k hradbě.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Lostara Yil se připojila k Tene Baraltovi. Stáli na kraji tábora a za nimi se řadili vojáci. Když se na ni její bývalý velitel podíval, zatvářil se překvapeně.</p>
<p>„Myslel jsem, že vás už víckrát neuvidím, kapitáne.“</p>
<p>Pokrčila rameny. „Začínala jsem lenivět a tloustnout, komandante.“</p>
<p>„Ten Spár, se kterým pracujete, není příliš oblíbený. Bylo rozhodnuto, že bude lepší, když zůstane ve stanu – na neurčito.“</p>
<p>„Proti tomu nic nenamítám.“</p>
<p>Ve tmě rozeznali vířící mračna tmavší temnoty, hrozivě se valící k hradbě.</p>
<p>„Jste, kapitáne, připravená smočit meč v krvi?“ zeptal se Baralta.</p>
<p>„Víc než si umíte představit, komandante.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Když se seržant Hellian dívala, jak se magie sune k Y’Ghatan, přemáhaly ji vlny závrati a obracel se jí žaludek. Je to Y’Ghatan, že? Obrátila se k seržantovi vedle sebe. „Co je to za město? Y’Ghatan. Vím, co to je za město. Tady umírali Malažani. Kdo jsi? Kdo podkopává hradby? Kde jsou oblíhací stroje? Co je tohle za oblíhání?“</p>
<p>„Já jsem Struna a ty vypadáš opile.“</p>
<p>„No a? Nenávidím boje. Zbav mě velení, strč mě do řetězů, najdi vězení – akorát bez pavouků. A najdi toho šmejda, toho, co zmizel, zatkni ho a přikovej mně na dosah. Chci mu utrhnout hlavu.“</p>
<p>Seržant na ni zíral. Ona jeho pohled opětovala – alespoň se nekymácel. Tedy, ne moc.</p>
<p>„Nenávidíš boj a chceš někomu utrhnout hlavu?“</p>
<p>„Přestaň mě plíst, Strouho. Už tak jsem dost zmatená.“</p>
<p>„Kde máš oddíl, seržante?“</p>
<p>„Někde bude.“</p>
<p>„Kde máš kaprála? Jakže se jmenuje?“</p>
<p>„Urb? Nevím.“</p>
<p>„Pro mistra Kápě.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Pella seděl a pozoroval seržanta Geslera při rozmluvě s Bordukem. Seržant šestého oddílu měl pod svým velením už jen tři vojáky – Lutese, Ibba a kaprála Ořecha – ostatní buď mágovali, nebo podkopávali. Z Geslerova pátého oddílu zůstávali také jen dva muži – Pravda a sám Pella. V plánu bylo spojit se po průlomu, což Pellu znervózňovalo. Možná budou muset sebrat každého, kdo bude nablízku, a k mistru Kápě se skutečnými oddíly.</p>
<p>Borduk se tahal za bradku, jako by si ji chtěl vyrvat. Ořech stál vedle seržanta a vypadal nemocně. Gesler se tvářil skoro znuděně.</p>
<p>Pella vzpomínal na svůj oddíl. <emphasis>Na všech třech je něco divného. Gesler, Bouřň</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>k a Pravda. A nejde jen o tu zvláštně zlatou kůži… </emphasis>Hodlal se držet Pravdy – mládenec byl na všechno tohle příliš vykulený i přes to, čím už prošel. To ta zatracená loď <emphasis>Silanda, </emphasis>kterou zrekvírovala pobočnice a která se teď nejspíš plaví někde po Kansuském moři či na západ od něj. Spolu s flotilou přepravující vojsko a slušným doprovodem dromónů. Ti tři se na ní plavili, trávili čas na palubě s dosud žijícími uťatými hlavami a něčím mnohem horším v podpalubí.</p>
<p>Pella si znovu zkontroloval meč. Ovázal si jílec novým pruhem kůže, jenž však byl na jeho vkus příliš volný. Ještě ho ani nenamočil, protože nechtěl mít v bitvě mokrý jílec. Sundal si kuši z ramene a šipku držel v ruce, připraven rychle nabít, jakmile přijde rozkaz vyrazit.</p>
<p><emphasis>Hromský mariňáci. Měl jsem se přihlásit do starý dobrý pěchoty.</emphasis> <emphasis>Měl jsem se nechat přeložit. Vůbec jsem se neměl dávat k vojsku. Lebeň mi docela stačila, zatraceně. Měl jsem utýct, to jsem měl udělat.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Když Corabb, Leoman, L’orik, Šerana a stráž stáli na mírně se houpající plošině na vrcholku palácové věže, hvízdal kolem noční vítr. Pod nimi se rozkládalo město, děsivě temné a zdánlivě bez života.</p>
<p>„Co tu máme vidět, Leomane?“ zeptal se L’orik.</p>
<p>„Počkej, příteli – aha, támhle!“ Ukázal na střechu na budově poblíž západní hradby. Na ploché střeše zablikala lucerna. A zhasla.</p>
<p>„A támhle!“</p>
<p>Další budova, další záblesk světla.</p>
<p>„Další! Víc, všichni jsou na místech! Úžasné! Zatracení hlupáci! Drydžhna nás vem, tohle vyjde!“</p>
<p>Vyjde? Corabb se zamračil. Všiml si, že se na něj Šerana dívá – poslala mu hubičku. Jak rád by ji zabil!</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Hromady kamení, rozbité nádobí, mrtvý nafouknutý pes a zvířecí kosti. Pod hradbami nebyl ani kousek rovné země. Flaška šel hned za sapéry, nahoru na první terasu, kdy se jim pod botami drolily cihly, pak křik a klení, jak kdosi šlápl do vosího hnízda – jenom tma je uchránila případných osudných následků – vosy byly líné a pomalé – Flaška žasl, že se vůbec obtěžovaly, dokud neuviděl, co se vojákovi podařilo. Převrátil kámen a dupl rovnou do ústí hnízda.</p>
<p>Na okamžik propustil Meanas, vklouzl do rojících se jiskřiček vosích duší a utišoval jejich strach a hněv. Sapéři, které na posledních dvou terasách nekryla magie, šplhali jako vyděšení brouci, když najednou zmizí kameny, pod nimiž se ukrývali. K hradbě samotné se dostali hodný kus před ostatními. Dřepli si a rozbalovali munici.</p>
<p>Flaška přiběhl k Sépiovi. „Tma je zpátky,“ šeptl. „Mrzí mě to – ještě že to nebyly černý vosy – jinak by už byl Snad mrtvý.“</p>
<p>„Nemluvě o mý maličkosti,“ zabručel Sépie. „Do toho zatracenýho hnízda jsem šlápnul já.“</p>
<p>„Kolik žihadel?“</p>
<p>„Dvě nebo tři, pravou nohu necejtím, ale je to lepší než před chvílí.“</p>
<p>„Necítíš? Sépie, to není dobrý. Až skončíme, najdi co nejrychleji Lutese.“</p>
<p>„Se spolehni. A teď sklapni, musím se soustředit.“</p>
<p>Flaška přihlížel, když Sépie z batohu vytáhl munici – dvě svítivky svázané k sobě, připomínající kyprá ňadra. K nim byly připevněné dvě kolíkovité výbušniny – bořiče. Opatrně svazek položil vedle sebe a zadíval se na hradbu. Vyhrabal cihly a kamení, až měl dostatečně velkou díru pro lamač hradeb.</p>
<p><emphasis>Tohle byla snadná část, </emphasis>připomínal si Flaška, když pozoroval sapéra, jak do díry ukládá munici. <emphasis>Teď přijde kyselina na voskovou zátku. </emphasis>Rozhlédl se podél hradby a viděl, že ostatní sapéři dělají totéž. „Nepředbíhej,“ napomenul Sépii.</p>
<p>„Vím, co je třeba vědět, mágu. Drž se svejch kouzel a mě nech na pokoji.“</p>
<p>Flaška namíchnuté otočil hlavu. A vytřeštil oči. „Hele, co to dělá – Sépie, co to Krump dělá?“</p>
<p>Veterán se s kletbou ohlédl. „Bohové pod náma –“</p>
<p>Sapér z oddílu seržanta Šňůry nepřipravil jen jeden lamač hradeb, ale rovnou tři, změť svítivek a bořičů vyplňovala celý batoh. Obrovské zuby se mu leskly a oči se mu třpytily, když svazek vytahoval, lehl si na záda, hlavou k hradbě, přetočil se na břicho a lezl, až se jeho hlava slyšitelně střetla se zdí.</p>
<p>Sépie se k němu přesunul. <emphasis>„Ty!“ </emphasis>sykl. „Copak ses zbláznil? Rozeber ten krám!“</p>
<p>Muž se přestal usmívat. „Ale to jsem sám vyrobil!“</p>
<p>„Mluv potichu, pitomče!“</p>
<p>Krump se převalil a postrčil výbušniny k hradbě. V pravé ruce se mu objevila blýskavá fióla. „Počkej, až uvidíš tohle!“ zašeptal a znovu se usmíval.</p>
<p><emphasis>„Počkej! Ještě ne!“</emphasis></p>
<p>Zasyčení, objevily se pramínky kouře –</p>
<p>Sépie už stál a rozběhl se. Nohu tahal za sebou. A řval. <emphasis>„Všichni! Zpátky! Utíkejte, pitomci! Utíkejte!“</emphasis></p>
<p>Všude pelášili lidé, Flaška mezi nimi. Krump proletěl kolem, ještě když mág stál. Rychle zvedal neuvěřitelně dlouhé nohy a sukovitá kolena a obrovské boty protínaly vzduch. Munice zůstala ležet pod hradbou nenastavená a ostatní za Krumpem zaostávali. U hradby zůstaly ležet pytle práskavek, hořivek a kouřivek – <emphasis>bo</emphasis><emphasis>hové</emphasis><emphasis> pod námi, tohle bude zlé –</emphasis></p>
<p>Na hradbách vypukl poplach. Zaduněla balista a za prchajícími sapéry letěl kámen. Flaška slyšel, jak naráží na zem.</p>
<p><emphasis>Rychleji – </emphasis>Ohlédl se přes rameno a uviděl za sebou kulhat Sépii. <emphasis>Mistr Kápě nás vem! </emphasis>Flaška přibrzdil, otočil se a vrátil se k sapérovi.</p>
<p>„Pitomče!“ zaječel na něj Sépie. <emphasis>„Utíkej!“</emphasis></p>
<p>„Opři se o mě –“</p>
<p>„Právě ses zabil –“</p>
<p>Sépie nebyl žádné tintítko. Flaška pod jeho váhou klesal.</p>
<p>„Dvanáct!“ supěl sapér.</p>
<p>Mág se zoufale rozhlížel. Nějaký kryt –</p>
<p>„Jedenáct!“</p>
<p>Římsa ze starých základů, pevný vápenec, deset, devět kroků –</p>
<p>„Deset!“</p>
<p>Ještě pět kroků – vypadalo to dobře – prohlubeň na druhé straně –</p>
<p>Dva kroky a k zemi. „Osm!“ zaječel Sépie.</p>
<p>Noc zmizela a vrhla dopředu ostré stíny. Dva muži se svalili za vápencovou desku na hromadu hnijících rostlin. Země se jim vrhla vstříc, božský zvedák, a vyrazila Flaškoví vzduch z plic.</p>
<p>Znělo to, jako když se hroutí hora, potom přišla stěna z kamení, kouře, ohně a déšť plamenů –</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Náraz Lostaru Yil srazil na zem. Předtím nechápavě zírala na oddíly mariňáků seřazené na kraji tábora – viděla, jak je všechny položila tlaková vlna. Vybuchovalo to, rány šly rychle po sobě a rozbíhaly se podél hradby. Vzápětí ji to udeřilo do prsou a hodilo mezi ostatní vojáky.</p>
<p>Kameny létaly jako vodorovné krupobití, rychle jako střely z praku, rozbíjely zbroj, zarývaly se do masa – praskaly kosti, křik –</p>
<p>– světlo pohaslo, vlnilo se a srazilo do shluku plamenů, vyplňujících obrovskou díru v y’ghatanské hradbě téměř přímo uprostřed. Lostara, opírající se o loket i v dešti kamení, spatřila, jak se hradby kolem průlomu hroutí a jedno a dvouposchoďové budovy za ní se skládají do sebe a plameny létají k nebi jako prchající duše –</p>
<p>A ve zpomalujícím dešti se začaly objevovat kusy těl.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Corabba i ostatní na věži to srazilo – strážný, který je doprovázel, přeletěl přes nízkou zídku kolem plošiny a zmizel. Jeho slábnoucí křik byl stěží slyšet, jak se věž kývala a kolem se rozléhal řev ze chřtánu tisíce démonů, do věže narážely kameny a další se odrážely a padaly na budovy dole. Posléze se ozvalo strašlivé praskání a pukáni a Corabb se honem plazil k padacím dveřím.</p>
<p>„Jdu dolů!“ vřískl.</p>
<p>Dva lidé se ke dveřím dostali před ním – Leoman se Šeranou.</p>
<p>Zapraštělo to a plošina se neúprosně nakláněla. Všude se válela oblaka dusivého prachu. Corabb se dostal ke dveřím a po hlavě jimi proletěl. Připojil se k Leomanovi a Malažance, klouzajícím jako hadi dolů po točitých schodech. Corabb se opřel patou o čísi čelist a vzápětí vykřikl L’orik bolestí a začal klít v neznámých jazycích.</p>
<p>Ten výbuch – průlom v hradbě – bohové pod námi, ještě nikdy nic takového neviděl. Jak se může člověk těmto Malažanům postavit? S jejich prokletou moranthskou municí a jejich škodolibým pohrdáním pravidly čestné války?</p>
<p>Skutálel se ze schodů a rozplácl se v suti na podlaze v přízemí – komnaty nalevo zmizely pod částí věže, která se odlomila. Corabb uviděl nohu vyčnívající zpod zříceného stropu. Byla podivně nepoškozená, bez krve či prachu.</p>
<p>Corabb se s kašláním vyškrábal na nohy. V očích ho štípalo, tělo měl domlácené, a zíral na Leomana, jenž již stál a oprašoval si šaty. Poblíž se z hromady cihel a třísek škrábal i L’orik se Šeranou.</p>
<p>Leoman S cepy se ohlédl. „Nakonec ta věž možná nebyl tak dobrý nápad,“ poznamenal. „Pojďme, musíme osedlat koně – jestli jsou ještě naživu – a zajet do chrámu!“</p>
<p><emphasis>Skalissařina chrámu? Ale – co – proč?</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Rachot štěrku, dunění větších kusů a závany kouře a horkého prachu. Flaška otevřel oči. Před očima měl sebarové lusky, chlupaté a kožovité, a nos plný pronikavého pachu přezrálé sebarové dužiny. Šťáva z ovoce byla považována za lahůdku, ale z toho smradu se mu obracel žaludek, z čehož pochopil, že už se jí nikdy nenapije. Zasténání v sutinách kdesi nalevo. „Sépie? Jsi to ty?“</p>
<p>„To znecitlivění je pryč. Zajímavý, co všechno trocha hrůzy udělá s tělem.“</p>
<p>„Jsi si jistý, že tu nohu ještě máš?“</p>
<p>„Celkem jo.“</p>
<p>„Napočítal jsi do osmi!“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Řekl jsi osm! Potom – prásk!“</p>
<p>„Musel jsem nás trochu podpořit, ne? Kde u mistra Kápě vlastně jsme?“</p>
<p>Flaška se vyhrabal z trosek. Žasl, že není zraněný – neměl ani škrábnutí. „Mezi živými, sapére.“ První pohled na koliště mu nedával smysl. Bylo tu příliš mnoho světla – přece je noc, ne? Potom uviděl vojáky. Někteří se svíjeli bolestí, jiní se sbírali, pokrytí prachem, a v páchnoucím vzduchu kašlali.</p>
<p>Průlom zabíral téměř třetinu y’ghatanské jižní hradby. Začínal padesát kroků od jihozápadní bašty a sahal hodný kus za opevnění kolem brány. Budovy se zhroutily a ty, které kolem požáru zuřícího v mezeře ještě stály, samy hořely, i když se zdálo, že většina ohňů pochází od bezpočtu hořivek v brašnách, které tu sapéři zanechali. Ohně přeskakovaly po puklých kamenech, jako by se chtěly někam dostat, než dohoří palivo.</p>
<p>Světlo po výbuchu pomalu sláblo, tlumené sedajícím prachem. Vedle Flašky se objevil Sépie a sundával si ze zbroje kusy shnilého ovoce. „Můžeme brzy vyrazit do průlomu – bohové, až najdu Krumpa –“</p>
<p>„Připrav se, Sépie. Hej, vidím Strunu… a oddíl…“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Zazněly rohy, vojáci se řadili. Znovu nastala tma, protože poslední ohně v díře zhasínaly. Jen déšť prachu neustával. Pěst Keneb se přesunul k vojákům a jeho důstojníci se shromáždili kolem něj a vykřikovali rozkazy. Zahlédl Tene Baraltu a kapitána Lostaru Yil v čele úzkého zástupu, jenž již vyrazil.</p>
<p>Sapéři to zpackali. Tolik bylo zřejmé. A někteří z nich se nevrátili. <emphasis>Zatracení hlupáci, a to ani nebyli pod palbou.</emphasis></p>
<p>Do průlomu se hrnuli vojáci. Dosud stojících budov kolem něj se umíněně držely sítě plamenů. „První, druhý a třetí oddíl,“ řekl Keneb kapitánu Faradan Sort. „Těžkooděnci půjdou do průlomu první.“</p>
<p>„Mariňáci už prošli, pěsti.“</p>
<p>„Já vím, kapitáne, ale chci zálohu hned za nimi, kdyby se něco zvrtlo. Tak pohyb.“</p>
<p>„Rozkaz, pěsti.“</p>
<p>Keneb se podíval na druhou stranu silnice a spatřil řadu pozorovatelů. Pobočnice, T’jantar, Nil a Nether. Pěst Blistig a vojevůdce Drz. Pěst Temul bude se svými jízdválečníky někde za městem. Pořád existovala možnost, že Leoman zanechá své následovníky jejich hroznému osudu a pokusí se uniknout sám. Takové věci se stávají.</p>
<p>„Seržante Šňůro!“</p>
<p>Voják se přiblížil. Keneb si všiml znaku Ašókova pluku na jeho poničené kožené zbroji, ale rozhodl se to přejít. Prozatím. „Vezměte střední pěchotu od sedmého po dvanáctý oddíl.“</p>
<p>„Rozkaz, pěsti, jsme těžkým hned za patama.“</p>
<p>„Výborně. Tohle bude boj v ulicích, seržante, pokud se ti neřádi nevzdají rovnou.“</p>
<p>„Divil bych se, kdyby ano, pěsti.“</p>
<p>„Já taky. Jděte, seržante.“</p>
<p>Konečně se pohnuli i vojáci jeho setniny. Čekání skončilo. Čtrnáctá mířila do bitvy. <emphasis>Mistře Kápě, dnes v noci se dívej jinam. Jen se dívej jinam.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Flaška se Sépií se připojili k oddílu. Seržant Struna si nesl kuši se svítivkou připevněnou na šipce, připravenou ke střelbě.</p>
<p>„Plamenama se dá projít,“ hlásil Struna, vytřel si pot z očí a odplivl si. „Koryk se Smolou do čela. Sépie dozadu, a práskavku měj připravenou. Ty jdeš krok za náma, Flaško.“</p>
<p>„Chceš další iluze, seržante?“</p>
<p>„Ne, chci jiný věci, který umíš. Zajezdíš si na krysách a holubech a netopýrech a pavoukách, prostě na čemkoliv, co tam ve jménu mistra Kápě je. Potřebuju oči, který prohlídnou i místa, kam my nevidíme.“</p>
<p>„Čekáš léčku?“ zajímal se Flaška.</p>
<p>„Je tam Borduk se svým oddílem, zatraceně. První v průlomu. No tak, běž za nima!“</p>
<p>Spěchali po nerovné, kamenité zemi. Oparem prachu se snažilo proniknout měsíční světlo. Flaška zapátral svými smysly, hledaje živé tvory. Našel však jen bolest, umírání pod hromadou trosek či omráčení výbuchem. „Musíme se dostat za tu zničenou oblast,“ vysvětlil Strunoví.</p>
<p>„Jasně,“ hodil seržant přes rameno. „To je nápad.“</p>
<p>Dorazili na kraj obrovského kráteru vymodelovaného Krumpovou municí. Na druhé straně se nahoru škrábali Borduk a jeho lidé. Flaška si všiml, že stěnu, po níž lezou, tvoří vrstvy kdysi zasypaných trosek města, stropy a podlahy stlačené k sobě, popraskané, zřícené části zdí, které sklouzly dolů do jámy a strhly s sebou starší vrstvy podlahové krytiny. Balgrid se Snadem výbuch sice přežili, ale říkal si, kolik sapérů a oddílových mágů asi ztratili. Instinkt mu říkal, že Krump přežil.</p>
<p>Bordukův oddíl měl plné ruce práce.</p>
<p>„Doprava,“ ozval se Struna. „Můžeme to obejít a dostat se před ně!“</p>
<p>Borduk ho zaslechl a otočil hlavu. Visel na stěně ve třech čtvrtinách výšky. „Parchanti! Balgride, hni tou svou tlustou prdelí, mor na tebe!“</p>
<p>Koryk našel cestu okolo kráteru a přelézal hromady sutin. Flaška s ostatními jej následovali. Flaška měl v té chvíli co dělat, aby se udržel na nohou. Ani se nepokoušel zachytit maličké životy v samotném městě. Doufal, že na to bude čas později.</p>
<p>Setijský míšenec se náhle zastavil před překážkou, širokou puklinou v obnaženém svahu asi sáh pod okrajem. Na zaprášených dlaždicích byli vyobrazení žlutí ptáci v letu, mířící hlouběji do podzemí, jak byla podlaha nakloněná.</p>
<p>Koryk se ohlédl na Strunu. „Viděl jsem, jak se celá ta deska posunula, seržante. Nevím, kolik toho udrží.“</p>
<p>„Mistr Kápě nás vem! Dobře, vytáhni provazy, Smíško –“</p>
<p>„Zahodila jsem je,“ zavrčela oslovená zamračeně, „jak jsern utíkala. Byly moc těžký –“</p>
<p>„A já je zvedl,“ přerušil ji Sépie, shodil z ramen stočené lano a hodil ho na zem.</p>
<p>Struna Smíšku klepl pěstí do brady, až se jí zvrátila hlava. Vykulila oči ohromením a vzápětí vzteky. „Poneseš, co ti řeknu, abys nosila, vojáku,“ štěkl seržant.</p>
<p>Koryk popadl konec provazu, couvl, rozběhl se a skočil přes díru. Přistál čistě, i když těsně za okrajem. Tak dlouhý skok by ani Smola, ani Sépie nezvládl.</p>
<p>Struna zaklel. „Ti, kdo zvládnou to, co právě Koryk, do toho. A nikdo ať si nezapomene vzít výstroj.“</p>
<p>Vzápětí se již Flaška se Smíškou krčili vedle Koryka a pomáhali mu držet provaz. Seržant, se dvěma vaky s municí, přeručkoval. Vaky se kývaly, ale měl je pověšené tak, aby se nedotýkaly. Když dorazil na kraj, Flaška pustil provaz a vydal se mu na pomoc.</p>
<p>Sépie ho následoval. Po něm šel Smola, provaz ovinutý kolem těla. Spustil se dolů na šikmou podlahu a nechal se vytáhnout nahoru, když se pod ním deska zvrtla. Za chřestění zbraní a zbroje pomáhal zbytek oddílu kaprálovi nahoru.</p>
<p>„Bohové,“ supěl Sépie. „Ten chlap váží jako bhederin.“</p>
<p>Koryk smotal provaz a s úsměvem ho podal Smíšce.</p>
<p>Znovu vyrazili nahoru po hřebeni z trosek nějaké stáje či přístěnku, kdysi stojícího za hradbou, a přes další sutiny na ulici.</p>
<p>Bordukův oddíl už přicházel. Vojáci byli rozestoupení, kuše připravené. Vousatý seržant šel v čele, kaprál Ořech napravo a dva kroky za ním. Ibb byl na druhé straně a dva kroky za nimi Tavos Pond s Balgridem, následovaní Lutesem, a jako poslední sapér Snad. Klasická mariňácká formace.</p>
<p>Budovy po stranách byly tmavé a tiché. Flašku napadlo, že je na nich něco divného, a snažil se přijít na to, co by to mohlo být… <emphasis>na oknech nejsou okenice – všechna jsou otevřená. Dveře taky… vlastně všechny dveře – </emphasis>„Seržante –“</p>
<p>Šípy z oken okolních budov vyletěly přesně ve chvíli, kdy ze dveří s řevem vyběhli lidé, oštěpy, šamšíry a štíty připravené. Šípy byly vystřeleny bez ohledu na útočící válečníky, a dva z nich vykřikli, když šípy s ozuby zasáhly je.</p>
<p>Borduk se otočil a z levého očního důlku mu trčel šíp a druhý mu probodl krk. Jak vrávoral a drásal si krk a obličej, stříkala z něj krev. Kaprál Ořech za ním se schoulil, jak ho šíp zasáhl do břicha, a padl na zem. Ibbovi skončil šíp v rameni. Právě si ho s klením vytrhával, když se na něj vrhl válečník a šamšírem ho sekl z boku do hlavy. Přílba a kost se prohnuly, vytryskla krev a voják se zhroutil.</p>
<p>Dorazil Strunův oddíl a střetl se s půl tuctem nepřátel. Flaška se ocitl uprostřed vřavy. Koryk nalevo odrazil mečem šamšír a vrazil hrot muži do hrdla. Po Flaškovi skočil ječící válečník, jako by mu chtěl rozervat hrdlo zuby. Mág ucouvl před šílenstvím v jeho očích a v duchu se natáhl do šíleného víru jeho myšlenek – jen nesouvislé obrazy a černý vztek – a nalezl nejprimitivnější část jeho mozku. Zášleh energie, a muž přestal ovládat svaly. Zhroutil se a jen mu cukaly končetiny. Flaška, zalitý studeným potem, couvl a přál si, aby měl ještě jinou zbraň než tesák, který držel v pravici.</p>
<p>Všude kolem zuřil boj. Ječení, řinčení kovu, praskání kroužkové zbroje, vrčení a lapání po dechu. A šípy pořád pršely.</p>
<p>Jeden klepl Strunu do přílby a srazil ho na kolena. Seržant se otočil, zvedl kuši a zamračil se na budovu naproti sobě – v horních oknech se mačkali lučištníci.</p>
<p>Flaška natáhl ruku a popadl Koryka za bandalír. „Zpátky! Šumova svítivka! <emphasis>Všichni zpátky!“</emphasis></p>
<p>Seržant zvedl kuši k rameni a namířil do okna nahoře –</p>
<p>Objevili se mezi nimi těžcí pěšáci a Flaška zahlédl Taffa z Moselova oddílu, brodícího se davem útočníků asi deset kroků od budovy – od Strunova cíle –</p>
<p>– a kuše zadrnčela, střela s náloží vyletěla a skončila ve chřtánu okna.</p>
<p>Flaška sebou praštil na zem a rukama si zakryl hlavu –</p>
<p>Horní poschodí budovy vybuchlo, části zdí se vyboulily a zřítily se na ulici. Dlažba pod Flaškou se zhoupla.</p>
<p>Někdo se k němu přikulil a cosi těžkého, slizkého, horkého a třesoucího se mu plesklo na ruku. Ucítil žluč a zvratky.</p>
<p>Zabubnovaly padající kameny, muži sténali, vyšlehly plameny. Další zahřmění, jak se zbytek horního poschodí sesunul o patro níž. Bližší zeď zasténala a rozpadla se. A kromě úpění raněných se rozhostilo ticho.</p>
<p>Flaška zvedl hlavu a vedle sebe uviděl kaprála Harbyna. Tomu scházela dolní polovina těla a na zemi se válely jeho vnitřnosti. Nevidoucí oči upíral k nebi. Flaška se odsunul a po čtyřech se plazil pryč. Tam, kde Taffo bojoval s houfem válečníků, nyní byla jen hromada sutin, zpod níž vyčnívalo pár zaprášených končetin.</p>
<p>Kolem prošel Koryk a bodal do omráčených nepřátel. Flaška si všiml, že mu cestu zkřížila Smíška se zakrvácenými noži v rukou.</p>
<p>Těla na ulici. Někteří bojovníci se pomalu zvedali, potřásali hlavami, plivali krev. Flaška se na kolenou otočil, sklonil hlavu a vyzvracel se.</p>
<p>„Šumaři – ty parchante!“</p>
<p>Flaška, kašlající, ale prozatím s uklidněným žaludkem, se ohlédl. Ke Strunoví se blížil seržant Mosel.</p>
<p>„Měli jsme je! Ten pitoměj dům jsme už skoro obsadili!“</p>
<p>„Tak obsaďte támhle ten!“ poradil mu Struna a ukázal na budovu na druhé straně ulice. „Akorát to s nima praštilo na zem, to je všechno – každou chvíli začnou zase střílet –“</p>
<p>Mosel s kletbou poslal tři těžkooděnce doleva – Jepici, Bystrošku a Uru Helu. Poslušně se tam odšouraly.</p>
<p>Struna nasazoval na kuši další střelu, tuhle pro změnu vylepšenou práskavkou. „Balgride! Kdo ti zůstal?“</p>
<p>Podsaditý mág se připotácel blíž. „Co?“ křičel. „Neslyším tě! Co?“</p>
<p>„Tavosi Ponde!“</p>
<p>„Tady, seržante. Máme Snada, ehm, Balgrida – ale tomu teče krev z uší. Lutes je vyřízenej, ale měl by to přežít – s trochou léčení. Padáme odsud –“</p>
<p>„Pro mistra Kápě, to určitě. Odneste Lutese – blíží se další oddíl – a zbytek se mnou –“</p>
<p>„Balgrid je hluchej!“</p>
<p>„Lepší kdyby byl němej – máme posunkový signály, pamatuješ? Tak mu to připomeň! Flaško, pomoz Smoloví ven. Sépie, vem si Koryka támhle na nároží a počkejte tam na nás. Smíško, připrav si kuši – chci, abys ji měla nataženou a dávala bacha na všechno od střechy po přízemí.“</p>
<p>Flaška se vyškrábal na nohy a šel na pomoc Smoloví, jenž se snažil vyhrabat z hromady rumu, jak na něj spadl kus zdi. Jeho zbroj a štít náraz zřejmě vydržely. Hrozně nadával, ale neskučel. „Ukaž,“ řekl Flaška, „podej mi ruku –“</p>
<p>„Nic mi není,“ štěkl kaprál a uvolnil si nohy. Stále svíral meč a na hrotu mu uvázl kus kůže s vlasy pokrytými prachem, z nichž kapala krev. „Koukni na to,“ pokračoval a ukázal mečem na ulici, „dokonce i Sépie konečně sklapnul.“</p>
<p>„Šum neměl na vybranou,“ podotkl Flaška. „Lítalo tu moc šípů –“</p>
<p>„Já si nestěžuju, Flaško. Ani trochu. Viděls padat Borduka? A Ořecha? Kdybychom sem dorazili první, mohli jsme to být my.“</p>
<p>„Propast mě vem, to mě nenapadlo.“</p>
<p>Flaška se zadíval na střední pěchotu – oddíl seržanta Šňůry – Ašókův pluk a tak. „Co se ve jménu mistra Kápě stalo?“</p>
<p>„Léčka,“ odtušil Flaška. „Seržant Struna musel zbořit dům. Svítivkou.“</p>
<p>Šňůra vykulil oči. „Zatracený mariňáci,“ zamumlal a zamířil ke Strunoví. Flaška se Smolou ho následovali.</p>
<p>„Seřadili jste se?“ zeptal se Šňůra jejich seržanta, „jsme za váma –“</p>
<p>„Jsme připravení, ale pošli dozadu zprávu. Takových léček tu bude plno. Leoman chce, abychom vykoupili každou ulici a dům krví. Pěst Keneb by mohl dopředu zase poslat sapéry a mariňáky jako krytí, aby zbourali pár domů – to je nejbezpečnější způsob.“</p>
<p>Šňůra se rozhlédl. „Nejbezpečnější? Bohové pod náma.“ Otočil se. „Kaprále Křápe, slyšel jsi Šuma. Pošli zprávu Kenebovi.“</p>
<p>„Rozkaz, seržante.“</p>
<p>„Sinn,“ pokračoval Šňůra, obraceje se na dívku vedle sebe, „dej pryč ten nůž – už je mrtvej.“</p>
<p>Sinn odřízla mrtvému válečníkovi pravý ukazovák, prohlédla si ho a nacpala do měšce.</p>
<p>„Máš to moc milou holku,“ utrousil Struna. „Kdysi jsme měli taky takovou.“</p>
<p>„Křápe! Počkej! Pošli s tou zprávou Sinn, ano?“</p>
<p>„Já se nechci vrátit!“ zaječela Sinn.</p>
<p>„Smůla,“ prskl Šňůra a podíval se na Strunu: „Spojíme se s Moselovými těžkoodénci za váma.“</p>
<p>Struna kývl. „Dobře. Oddíle, zkusíme další ulici, ne?“</p>
<p>Flaška polkl, jak se mu náhle obrátil žaludek, a připojil se k ostatním, škrábajícím se za Korykem a Sépií. <emphasis>Bohové, tohle bude drsné.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Seržant Gesler to cítil. Potíže. Okna i dveře byly černočerné a z okolních ulic, kam se přesunuly další oddíly, se nesly zvuky bitvy. Před nimi se však nic nehýbalo – vůbec nic. Zvedl ruku, ohnul dva prsty a naznačil tahání. Za sebou uslyšel kroky, jedny nalevo, druhé napravo, a utichly, když vojáci dorazili k domům po stranách. Pravda byl vlevo, Pella vpravo, kuše připravené, oči upřené na protější střechy a okna v horních poschodích.</p>
<p>Další posunek, a zezadu přiběhl Píska a dřepl si k němu. „Tak co?“ chtěl vědět Gesler a už potisící si přál, aby tu byl Bouřňák.</p>
<p>„Je to zlý,“ hlásil Píska. „Léčky.“</p>
<p>„Jasně, a kde jsou naši? Vrať se a zavolej Moaka a jeho oddíl, a taky Tugga – chci, aby těžkooděnci ty domy vyčistili, než se na nás zase vrhnou. Který sapéry máme?“</p>
<p>„V oddíle Thoma Tissyho nějaký mají,“ odpověděl Píska. „Šikulu, Skoka a Guppa, i když ti se rozhodli stát sapérama dneska večer asi tak před zvoněním.“</p>
<p>„Nádhera. A mají munici?“</p>
<p>„Ano, seržante.“</p>
<p>„Šílenství. Dobře. Ať sem Tissyho oddíl nakluše. Už jsem slyšel vybuchnout jednu svítivku – tohle je možná jediný způsob, jak to províst.“</p>
<p>„Dobře, seržante. Hned jsem zpátky.“</p>
<p>Oddíly s podstavem a noc plná střetů v cizím, nepřátelském městě. Copak pobočnice přišla o rozum?</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>O dvacet kroků dál se krčil Pella, za zády vepřovicovou zeď. Měl dojem, že v okně naproti zachytil pohyb, ale nebyl si jistý – ne natolik, aby spustil poplach. Mohl to být jen závěs nebo něco vlajícího ve větru.</p>
<p><emphasis>Jenomže… on moc vítr nefouká.</emphasis></p>
<p>S očima upřenýma na inkriminované okno pomalu zvedl kuši. Nic. Jenom tma.</p>
<p>V dálce zahřměly výbuchy – práskavky, hádal, někde na jihu. <emphasis>Máme na ně tvrdě a rychle zatlačit, a trčíme tady, jen jednu ulici za průlomem. Gesler začíná být příliš opatrný.</emphasis></p>
<p>Zaslechl řinčení zbraní a zbroje a dupot, jak se blížily další oddíly. Zalétl pohledem od okna a díval se, jak seržant Tugg vede své těžkooděnce k budově naproti. Tři vojáci z oddílu Thoma Tissyho tiše přeběhli ke dveřím domu, před nímž se krčil Pella. Skok, Gupp a Šikula. Pella v jejich rukou zahlédl práskavky – a nic jiného. Přikrčil se ještě víc a znovu se začal věnovat vzdálenému oknu. Potichu klel a čekal, až jeden z vojáků hodí granát do dveří.</p>
<p>Na druhé straně se Tuggův oddíl vrhl do budovy – zevnitř se ozval křik, rachot, ječení –</p>
<p>Další křik, tentokrát z budovy za Pellovými zády, do níž vpadli tři sapéři. Pella se skrčil – <emphasis>ne, pitomci! To se dovnitř nenosí – to se hází!</emphasis></p>
<p>Ostré prásknutí, ze zdi za Pellou se zaprášilo, za krk se mu sypala drť, pak zazněl jekot. Další výbuch – Pella se přikrčil ještě víc a vzhlédl do protějšího okna –</p>
<p>A zahlédl kratičký záblesk –</p>
<p>– pocítil překvapení –</p>
<p>– a uviděl ten šíp. Tvrdý náraz, až se Pellovi zvrátila hlava dozadu a přílba třískla o zeď. Něco se mu zavlnilo na horním okraji zorného pole, ale to už mu všechno před očima černalo. Uslyšel, jak jeho kuše dopadá na zem u nohou, přišla vzdálená bolest, když koleny narazil na kameny a sedřel si kůži – kdysi se mu to stalo, když byl ještě malý a hrál si v uličce. Tehdy zakopl a sklouzl koleny po drsných, špinavých kočičích hlavách –</p>
<p>Tak špinavých, plných nemocí a nákaz – matka se hrozně zlobila, zlobila se a bála. Museli zajít k léčiteli, a to stálo peníze – peníze, které šetřili na stěhování. Do lepší části chudinské čtvrti. Sen… museli odložit, protože si odřel kolena.</p>
<p>Právě jako teď. A kolem se uzavírala temnota.</p>
<p><emphasis>Jej, mami, odřel jsem si kolena. Mrzí mě to. Moc mě mrzí, že jsem si odřel kolena…</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Když začaly vybuchovat domy kolem, Gesler se přikrčil. Napravo zahlédl Pellu. Z čela mu trčel šíp. Chvíli klečel, zbraň mu vypadla z prstů, pak se svezl na bok.</p>
<p>V budově bouchaly práskavky a pak něco horšího – hořivka, za oknem v přízemi vyšlehl rudý plamen. Křik – někdo se vypotácel ven, obalený plameny – Malažan, utíkal, mával rukama a plácal si po těle – přímo na Moaka a jeho oddíl.</p>
<p>„Utečte!“ zařval Gesler, vyskočil a zvedl kuši.</p>
<p>Moak vytáhl pláštěnku – vojáci se hnali k hořícímu – neviděli – <emphasis>ten pytel – munice –</emphasis></p>
<p>Gesler vystřelil. Šipka sapéra zasáhla do břicha ve chvíli, kdy munice explodovala. Gesler dostal ránu do prsou, až ho to odhodilo dozadu. Překulil se a vyškrábal se na nohy.</p>
<p>Moak, Kupoun, Bloud. Přípal, Guano a Blát. <emphasis>Všichni mrtví, roztrhaní na kusy. </emphasis>Přílba, s hlavou stále uvnitř, narazila na zeď a chvíli se točila, než se zastavila.</p>
<p>„Pravdo! Ke mně!“ Gesler mávl a utíkal k budově, do níž vběhli těžkooděnci. Zvuky boje byly stále zuřivější. „Vidíš Písku?“ chtěl vědět, zatímco nabíjel kuši.</p>
<p>„N-ne, seržante. Pella –“</p>
<p>„Pella je mrtvej, mládenče.“ Zahlédl Thoma Tissyho a co zbylo z jeho oddílu – Tulipána a Rampa. Mířili ke dveřím za Tuggem a jeho muži. <emphasis>Výborně, Thomovi to pořád myslí –</emphasis></p>
<p>Budova, která spolkla Šikulu, Skoka a Guppa, byla v plamenech a žár se z ní valil jako vroucí tekutina. <emphasis>Bohov</emphasis><emphasis>é</emphasis><emphasis>, co to tam odpálili</emphasis><emphasis>?</emphasis></p>
<p>Proběhl dveřmi a prudce zabrzdil. Seržant Tugg už dobojoval – byl proboden těsně pod hrudní kostí. Před smrtí vyzvracel krev a žluč. U vnitřních dveří do chodby ležel Robello s promáčknutou hlavou. Za ním, mimo dohled, bojovali ostatní těžkooděnci.</p>
<p>„Zpátky, Pravdo,“ křikl Gesler, „a tou kuší nám krej záda. Tissy, jdeme.“</p>
<p>Druhý seržant kývl a mávl na Tulipána s Rampem. Vpadli do chodby.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Hellian klopýtala za Urbem. Ten se náhle zastavil – bylo to jako vrazit do zdi – odrazila se a padla na zadek. „Jau, ty vole pitomá!“</p>
<p>Najednou byli kolem nich vojáci, hrnuli se zpátky od nároží a táhli padlé kamarády.</p>
<p>„Co? Kdo?“</p>
<p>Vedle Hellian klesla jakási žena. „Hanno. Ztratili jsme seržanta. Ztratili jsme Sobelon. A Tolese. Léčka –“</p>
<p>Hellian se jí opřela o rameno a zvedla se. Zatřásla hlavou. „Jasně,“ řekla a něco chladného a tvrdého v ní se narovnalo, jako by se jí páteř proměnila v meč či oštěp <emphasis>nebo něco jiného, co se neohne, ne, možná se to ohne, ale nepraskne. Bohové, je mi špatně. </emphasis>„Připojte se k mýmu oddílu. Urbe, co jsme za oddíl?“</p>
<p>„Netuším, seržante.“</p>
<p>„To je jedno. Takže jsi s náma, Hanno. Léčka? Tak jdeme na ty parchanty. Truci, Bezdecho, vytáhněte ty granáty, co jste ukradli –“</p>
<p>Dvojčata se k ní otočila – nevinnost, rozhořčení, usilovně zahrané. Nakonec munici vytáhli. „Jsou to kouřivky a jeden bořič,“ vysvětloval Truc. „To je všecko –“</p>
<p>„Kouřivky? Skvělý. Hanno, dovedeš nás k tý budově, ze který ti šmejdi zaútočili. Truci, ty před ni hodíš jeden granát. Bezdecho, ty si vyber volný křídlo a udělej to samý. Nebudeme tady postávat – a nepůjdem ani pomalu a opatrně. Chci to rychle, jasný? <emphasis>Rychle.“</emphasis></p>
<p>„Seržante?“</p>
<p>„Co je, Urbe?“</p>
<p>„Nic. Akorát že jsem asi připravenej.“</p>
<p><emphasis>Tak to je aspoň jeden z nás. Věděla jsem, že tohle město nenávidím. </emphasis>„Zbraně ven, vojáci, je čas zabíjet lidi.“</p>
<p>Vyrazili.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Všechny jsme nechali za sebou,“ upozornil Galt.</p>
<p>„Přestaň fňukat,“ štěkl seržant Balšám a vytřel si z očí bláto a pot. „Akorát jsme jim to všem usnadnili.“ Zamračil se na své podřízené. Funěli, sem tam byli posekaní, ale nic vážného. Z té léčky se prosekali rychle a drsně, tak jak to chtěl.</p>
<p>Byli v prvním poschodí v místnosti plné štůčků látek – hotové bohatství v hedvábí. Lob tvrdil, že pocházejí z Darúdžhistánu, to je tedy něco. Ohromné bohatství, a teď byla většina nasáklá krví a posypaná kousky lidského masa.</p>
<p>„Asi bychom to měli zkontrolovat nahoře,“ navrhl Hrdlořez a prohlížel si zuby ve svých dlouhých nožích. „Měl jsem dojem, že slyším nějaký šustění.“</p>
<p>„Dobře, vem si Nešťasta. Smraďoune, běž ke schodům –“</p>
<p>„Jako k těm nahoru? To je žebřík.“</p>
<p>„Tak teda k tomu pitomýmu žebříku. Jsi záloha a hlídka, jasný? Jestli shora uslyšíš nějakej ruch, přijdeš za náma, ale nejdřív nám dáš vědět. Jasný?“</p>
<p>„Jasný jak chcanky, seržante.“</p>
<p>„Dobře, tak mazejte. Galte, ty zůstaň u okna a sleduj, co je naproti. Lobe, to samý u druhýho okna. Čeká na nás ještě spousta sraček a my se jima musíme prosekat.“</p>
<p>Zakrátko kroky nahoře utichly a Smraďoun z chodby zavolal, že Hrdlořez s Nešťastem lezou dolů. Ve chvilce byli všichni tři zpátky v hedvábném pokoji. Hrdlořez se zastavil vedle Balšáma a dřepl si. „Seržante,“ začal šeptem.</p>
<p>„Co je?“</p>
<p>„Něco jsme našli. Moc se nám to nelíbí. Myslíme si, že by ses měl kouknout.“</p>
<p>Balšám si povzdechl a narovnal se. „Galte?“</p>
<p>„Jsou tam, v celým baráku.“</p>
<p>„Lobe?“</p>
<p>„Tady to samý, včetně střechy, je tam chlápek se zlodějskou lucernou.“</p>
<p>„Aha, tak hlídej dál. Jdeš první, Hrdlořeze. Smraďoune, zpátky na chodbu. Nešťaste, udělej nějaký kouzlo nebo něco.“</p>
<p>Vydal se za Hrdlořezem k žebříku. Poschodí nahoře mělo nízký strop, vlastně to bylo spíš podkroví. Spousta pokojů a tlusté stěny ze ztvrdlé hlíny.</p>
<p>Hrdlořez ho vedl k jedné stěně. Před ní stály obrovské nádoby a sudy. „Našel jsem tohle,“ hlásil, sáhl za jeden soudek a zvedl trychtýř vyrobený z vydlabané tykve.</p>
<p>„Dobrá,“ řekl Balšám, „a co s tím?“</p>
<p>Voják kopl do sudů. „Tyhle jsou plný. Ale nádoby jsou prázdný. Všecky.“</p>
<p>„Jasně…“</p>
<p>„Olivovej olej.“</p>
<p>„No tohle město je jím vyhlášený. Pokračuj.“</p>
<p>Hrdlořez odhodil trychtýř a vytáhl nůž. „Vidíš ty mokrý fleky na stěnách? Tady.“ Ukázal nožem a kousek hlíny odrýpl. „Hlína je měkká, někdo to nedávno zaplácl. Stěny jsou dutý.“</p>
<p>„Pro Fenera, člověče, o čem to mluvíš?“</p>
<p>„Jen o tomhle. Myslím, že ty zdi – celej dům, je naplněnej olejem.“</p>
<p>„Naplněnej? A… <emphasis>olejem?“</emphasis></p>
<p>Hrdlořez kývl.</p>
<p><emphasis>Naplněný olejem ? Snad nějaké trubky kvůli zásobování dolů? Ne, pro mistra Kápě, Balšáme, nebuď pitomec. </emphasis>„Hrdlořezi, myslíš, že ostatní domy jsou stejně vylepšený? Tohle si myslíš?“</p>
<p>„Myslím, seržante, že Leoman proměnil Y’Ghatan v jednu velkou past. Chce, abychom tady byli, bojovali v ulicích, postupovali –“</p>
<p>„Ale co jeho následovníci?“</p>
<p>„Co s nima?“</p>
<p><emphasis>Ale… to by znamenalo… </emphasis>Zamyslel se – tváře nepřátel, fanatismus, lesk drogového šílenství. <emphasis>„Propast nás vem!“</emphasis></p>
<p>„Musíme najít pěst Keneba, seržante. Nebo kapitány. Musíme –“</p>
<p>„Já vím, já vím. Padáme odsud, než to ten zmetek s lucernou zapálí!“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Bylo to ošklivé a zhoršovalo se to. Ale po prvním ustoupení, kdy se léčky objevovaly jedna za druhou a brzdily mariňáky v postupu, se setniny pěsti Keneba a Tene Baralty seřadily, přeskupily a vyrazily. Braly to budovu po budově, ulici za ulicí. Keneb věděl, že zbytky mariňáků někde vepředu pronikají dál přes fanatické, leč špatně vyzbrojené a zcela nedisciplinované válečníky Leomanova vojska odpadlíků.</p>
<p>Slyšel, že tito válečníci bojují v drogovém opojení bez ohledu na zranění a nikdo neustupuje, všichni raději padnou. Vlastně to čekal. Poslední boj, hrdinská, mučednická obrana. Kvůli tomu, čím Y’Ghatan bývala, čím byla a čím vždycky bude.</p>
<p>Tohle město dobudou. Pobočnice dostane své první skutečné vítězství. Krvavé, surové, ale vítězství.</p>
<p>Stál na ulici za průlomem, s kouřící hromadou za zády, a pozoroval řadu raněných a bezvládných vojáků, jež odnášeli k léčitelům do tábora. Čerství pěšáci procházeli vyčištěnými oblastmi, míříce dopředu do boje, kdy se malazská pěst svírala kolem Leomana a jeho následovníků, kolem posledních žijících pozůstatků povstání.</p>
<p>Lostara Yil, důstojník Baraltových Rudých čepelí, vedla tři oddíly za vzdálenými zvuky boje. Tene sám stál opodál a rozmlouval s kapitánem Laskavou.</p>
<p>Keneb poslal Faradan Sort dopředu, měla se spojit s předsunutými oddíly. Poblíž paláce bylo druhé shromaždiště. Snad se zatím všichni řídí plánem.</p>
<p>Křik, potom polekaný jekot – <emphasis>zezadu. Z průlomu! </emphasis>Pěst Keneb se otočil a viděl, jak se z koliště za ním zvedá stěna plamenů – v místě, kde Leomanovi válečníci vykopali ten úzký příkop. Zahrabané nádoby naplněné olivovým olejem začaly vybuchovat a hořící tekutina létala všude. Ustupující a ranění se rozprchli, někteří hořeli. Vřískot, hukot ohně –</p>
<p>Zděšeně si všiml pohybu napravo nahoře, na střeše nejbližší budovy otočené k sutinám v průlomu. Muž s lucernou v jedné ruce a hořící pochodní v druhé – ověšený lahvicemi zachycenými v síťovině, obklopený amforami, stojící na samém kraji střechy, ruce natažené, skopávající vysoké hliněné nádoby – od nichž vedly provazy, které měl přivázané ke kotníkům. Strhlo ho to ze střechy. Dolů do sutin v průlomu. Dopadl a zmizel z dohledu. Vzápětí se ulicí rozběhly plameny.</p>
<p>A na dalších střechách podél městské hradby Keneb spatřil další postavy – vrhající se dolů. Vzápětí všude tam, kam dopadly, vyskakovaly plameny a rozbíhaly se podél zdí – na baštách plály další ohně a rozlévaly se kolem jako záplava.</p>
<p>Žár Keneba donutil couvnout. Olej z rozbitých sudů pod zřícenými zdmi a zborcenými budovami se najednou vzňal. Průlom uzavíral děsivý požár.</p>
<p>Keneb se s hrůzou rozhlížel. Půl tuctu signalistů z jeho štábu se choulilo u hromady trosek. S řevem se k nim rozběhl. „Zatrubte ústup! Zatraceně, vojáci, trubte ústup!“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Severozápadně od Y’Ghatan Temul a setnina Záchlumčanů vyjeli nahoru k Lothalské silnici. Nikde neviděli živou duši. Z města nikdo neprchal. Jízdválečníci Čtrnácté armády ho neprodyšně obklíčili. Záchlumčané, Setiové, Spálené slzy. Nebylo úniku.</p>
<p>Temul měl radost, když se doslechl, že pobočnice myslí stejně jako on. Nečekaný úder, tvrdě, jako když se nůž zarazí do prsou, přímo do srdce tohoto prokletého povstání. Slyšeli vybuchovat munici – hlasitě, hlasitěji, než čekali, a uviděli plameny a černá mračna valící se vzhůru nad větší částí y’ghatanské jižní hradby.</p>
<p>Zastavili na silnici a spatřili stopy hromadného odchodu, jenž tuto cestu ucpával teprve před několika dny.</p>
<p>Požár, vzdálené dunění připomínající hromobití, a jízdválečníci se obraceli k městu. Kde se nad kamennými hradbami, z bašt a uzavřených bran zdvihaly stěny plamenů, přeskakující na budovy za nimi. Objevovaly se další a další ohně.</p>
<p>Temul zíral. Došlo mu, co vlastně vidí, a konečně pochopil.</p>
<p>Ve městě již byla dobře třetina Čtrnácté armády. Třetina. Už jako by byli mrtví.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Pěst Blistig stál vedle pobočnice na silnici. Bylo mu špatně a ten pocit stoupal z místa a času, o nichž byl přesvědčen, že je nechal dávno za sebou. Když stál na hradbách Arenu a díval se na vyvražďování Coltainova vojska. Bezmocný, bezmocný –</p>
<p>„Pěsti,“ štěkla pobočnice, „pošlete k tomu příkopu víc vojáků, ať ho zasypou.“</p>
<p>Blistig sebou trhl, pootočil se a pokynul jedné ze svých pobočníků – očividně rozkaz slyšela, protože kývla a odběhla. <emphasis>Zasypat příkop. Ano. Ale… k čemu to bude? </emphasis>Vybuchl další kus hradby, která již byla v plamenech. A kolem města se objevovaly další požáry, začínaly hned za terasovitými hradbami, budovy praskaly za strašlivého rachotu, vzduchem létal hořící olej a vepřovice, z nichž se stávaly vražedné hořící střely. O něco dál na křižovatkách a podél širších ulic se vzněcovaly další domy. Jeden hned za palácem vybuchl před chvílí, k obloze vyletěly gejzíry hořícího oleje, rozehnaly tmu a odhalily oblohu naplněnou převalujícími se černými mračny.</p>
<p>„Nile, Nether,“ řekla pobočnice ostře, „svolejte mágy – všechny – chci, aby uhasili plameny v průlomu. Chci –“</p>
<p>„Pobočnice,“ přerušila ji Nether, „tuto moc nemáme.“</p>
<p>„Staří zemní duchové umírají,“ dodal Nil hluše, „prchají před plameny, spalující bolestí, všichni umírají nebo prchají. Něco se má zrodit…“</p>
<p>Město Y’Ghatan před nimi zjasnělo jako ve dne, ale byl to děsivý den.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Ranění, kašlající vojáci se vlekli tlačenicí – jenomže nebylo kam jít. Keneb zíral – oči ho pálily – na namačkané vojáky. Sedm, osm set. Kde jsou ostatní? Věděl to.</p>
<p>Pryč. Mrtví.</p>
<p>V ulicích viděl jen oheň, přeskakující z budovy na budovu, vyplňující žhoucí vzduch nadšeným, ďábelským, hladovým a nedočkavým řevem.</p>
<p>Potřeboval něco dělat. Myslet na něco jiného než na ten žár, ten příšerný žár – zoufale lapal po dechu i přes spalující bolest, přicházející s každým nádechem. Jeden nádech po druhém, a přece to bylo, jako by samotný vzduch zemřel, byl z něj vysát veškerý život, a tak mu nemohl nic nabídnout.</p>
<p>Jeho vlastní zbroj ho opékala zaživa. Klečel na kolenou spolu s ostatními. „Zbroj!“ zachraptěl nevěda, zda ho někdo slyší. „Dolů s ní! Zbroj! Zbraně!“ <emphasis>Bohové pod námi, můj hrudník – ta bolest –</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Čepel na čepeli, kryt, udržet kontakt, dvě ostří sunoucí se po sobě, a pak, když válečník zatlačil šamšírem tvrději, se Lostara Yil sehnula, sklonila meč dolů a švihla jím nahoru pod jeho zbraní. Zasáhla muže do krku. Vystříkla krev. Prošla kolem něj, odrazila další zbraň před sebou – oštěp – a slyšela, jak se tříští ratiště. V levé ruce svírala kethru, kterou vrazila nepříteli do břicha, otočila jí a zase ji z rány vytrhla. Odpotácela se od hroutícího se válečníka, a když zaslechla, jak před dopadem na zem volá ženské jméno, pocítila smutek.</p>
<p>Všude kolem zuřil boj. Ze tří oddílů jí zůstal jen necelý tucet vojáků a z okolních budov se blížili další fanatičtí šílenci. Vybíhali z krámů a vykopávali dveře, z nichž se nyní valil kouř a na ulici se linul zápach přehřátého oleje, praskající zvuky – něco bouchlo a vzápětí byl všude oheň –</p>
<p><emphasis>Všude</emphasis><emphasis>.</emphasis></p>
<p>Lostara Yil varovně vykřikla a už se na ni hnal další válečník. Odrazila jeho nůž, probodla ho a hned ho skopla z čepele, kterou jí jeho mrtvá váha málem vytrhla z ruky.</p>
<p>Za ní zazněl strašlivý křik. Otočila se.</p>
<p>Z budov po obou stranách se mezi bojovníky s řevem vyvalila záplava hořícího oleje – na nohou, pak šatech – na telabách, kůžích, plátně, všude se objevovaly plameny. Válečníci i vojáci – oheň to nerozlišoval, polykal všechny bez rozdílu.</p>
<p>Couvla před řítící se řekou smrti, klopýtla a upadla a rozplácla se přes mrtvolu. Vyšplhala se na ni chvíli předtím, než ji oblilo moře planoucího oleje a hnalo se kolem jejího již hořícího ostrůvku potrhaného masa –</p>
<p>Budova explodovala, ohnivá koule se zvětšovala a blížila se k ní. Vykřikla a zvedla obě ruce. Spalující záře se po ní natahovala –</p>
<p>Zezadu ji kdosi popadl za řemení –</p>
<p><emphasis>Bolest – </emphasis>vyrazilo jí to dech – a pak… nic.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Držte se při zemi!“ houkl Balšám, veda svůj oddíl točitou uličkou. Poté znovu spustil litanii kleteb. Byli vyřízení. Ke Kenebovi a průlomu se dostat nemohli, a teď je plameny sháněly do houfu. Před chvílí v mezeře, jež na okamžik vznikla v oblacích kouře, uviděli palác, a pokud Balšám věděl, stále mířili tím směrem – ale okolní svět zmizel v ohni a dýmu a za patami se jim hnal sílící požár. Jako by byl živý a šel po nich.</p>
<p>„Sílí to, seržante! Musíme se dostat z města!“</p>
<p>„Myslíš, že to nevím, Nešťaste? O co se tu podle tebe asi snažíme? A teď sklapni –“</p>
<p>„Dojde nám vzduch.“</p>
<p>„Už nám došel, kreténe! A teď už konečně sklapni zobák!“</p>
<p>Dorazili na křižovatku a Balšám vojáky zastavil. Před sebou měli šest uliček a všechny se kroutily a ztrácely ve tmě. Ze dvou nalevo se valil kouř. Dalhoňanovi se točila hlava a každý nádech byl bolestnější a méně osvěžující. Vytřel si pot z očí a obrátil se k vojákům. Smraďoun, Hrdlořez, Nešťast, Galt a Lob. Všichni do jednoho houževnatí parchanti. Nebylo správné tady zemřít – byly i správné chvíle, ale tohle tedy rozhodně nebyla jedna z nich. „Bohové,“ zamumlal, „už se nikdy nebudu koukat na ohniště stejně.“</p>
<p>„To máš pravdu, seržante,“ zabručel Hrdlořez a souhlas zdůraznil záchvatem kašlem.</p>
<p>Balšám si strhl přílbu. „Svlíkněte se, pitomci, než se v tom uvaříme. Ale držte si zbraně, jestli to půjde. My tady dneska neumřeme. Rozumíte? Poslouchejte – rozumíte mi?“</p>
<p>„Ano, seržante,“ řekl Hrdlořez. „Slyšeli jsme tě.“</p>
<p>„Výborně. Takže, Nešťaste, máš nějaký kouzlo, kterým bys nám udělal cestu? Jakýkoliv?“</p>
<p>Mág zavrtěl hlavou. „Kéž by. Možná za chvíli.“</p>
<p>„Co tím myslíš?“</p>
<p>„Myslím, že se tady rodí ohnivý živel – elementál. Ohňový duch, bůžek. Blíží se ohnivá bouře, ta by měla ohlásit jeho příchod – a tehdy umřeme, jestli do tý doby nebudeme mrtví. Jenomže ten elementál je živý. Má vlastní vůli, myšlení, je hrozně hladový a nemůže se dočkat, až nás sežere. Ale zná taky strach, protože ví, že nevydrží dlouho – je příliš prudký, příliš horký – zbývá mu nanejvýš pár dní. Ale zná i jiný strach, a s tím bych třeba mohl něco udělat – iluze. O vodě, ale nejenom o vodě. Vodní elementál.“ Rozhlédl se. Všichni na něj civěli. Nakonec pokrčil rameny. „Možná, možná ne. Jak chytrý je takový elementál? Musí být chytrý, aby se dal oblafnout, víte. Aspoň jako pes, lepší je, když je chytřejší. Jenomže ne všichni se shodujou, že elementálové vůbec existujou. Teda podle mě je to dobrá teorie –“</p>
<p>Balšám ho klepl po hlavě. „Tohle všechno na <emphasis>teorii? A </emphasis>na to jsi plejtval vzduchem? Bohové pod náma, Nešťaste, nejradši bych ti rovnou zakroutil krkem.“ Vstal. „Jdeme, dokud to jde. Do říše mistra Kápě s tímhle zatraceným místem – půjdeme támhle tou uličkou, a až ten teoretickej elementál dorazí, můžeme mu potřást rukou a proklít ho do neexistující Propasti. Jdeme – a ty, Nešťaste, chceš ještě něco dodat?“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Voják se vrátil obalený plameny. Utíkal, prchal před bolestí, jenomže nebylo kam. Kapitán Faradan Sort namířila kuši a vystřelila. Dívala se, jak ubožák padá. Plameny mu sežehly kůži, až praskala. Obrátila se. „Poslední šipka,“ ohlásila a odhodila zbraň.</p>
<p>Její nový poručík s jazykolamným jménem Madan’Tul Rada mlčel – na tuto jeho vlastnost si Faradan již zvykla a většinou ji oceňovala.</p>
<p>Tedy s výjimkou této chvíle, kdy už se pomalu pekli. „No dobře,“ zabručela, „škrtni tuhle cestu – došli mi zvědové. Zpátky to nejde, dopředu taky ne a doprava ani doleva očividně taky ne. Nějaké návrhy?“</p>
<p>Madan’Tul Rada se zatvářil kysele a pootevřel ústa, jak jazykem zkoumal zkažený zub, nejspíš stoličku. Odplivl si, přimhouřil oči v dýmu, popadl kulatý štít a zadíval se na jeho ohořelý líc. Znovu vzhlédl, pomalu se rozhlížel. „Ne,“ řekl nakonec.</p>
<p>Slyšeli vítr, ječící a vířící nad městem, vytahující plameny vzhůru, točité ohnivé ocasy, ohánějící se jako obrovské meče vlnícím se kouřem. Dýchání bylo stále těžší.</p>
<p>Poručík náhle zvedl hlavu, otočil se ke stěně plamenů na ulici a vstal.</p>
<p>Faradan Sort ho napodobila, protože už uviděla to, co on – zvláštní černou skvrnu šířící se mezi plameny, ohnivé jazyky se stahovaly, skomíraly, skvrna tmavla, kulatá, a z jejího srdce se vypotácela postava v rozedraných, ohořelých kůžích, z níž odpadávaly přezky a spony a dopadaly na ulici.</p>
<p>Klopýtala blíž a na hlavě jí tančily plameny – tančily, ale nespalovaly. Když došla blíž, Faradan Sort ji poznala. „Je ze Šňůrova Ašókova oddílu. To je Sinn.“</p>
<p>„Jak to udělala?“ žasl Madan’Tul Rada.</p>
<p>„Nevím, ale doufejme, že to dokáže znovu. Vojáku? Pojď sem!“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Horní část prostě sjela dolů, zřítila se na ulici a vzhůru vyletěl prach a dým. Na místě, kde se krčil Šálek. Hellian usoudila, že to vůbec neviděl přicházet. <emphasis>Měl štěstí, parchant. </emphasis>Ohlédla se na své muže. Byli plní puchýřů a rudí jako vaření raci. Sundali si zbroj, zahodili zbraně – byly tak horké, že je neudrželi v ruce. Mariňáci a těžkooděnci. Ona jediný seržant. Dva kaprálové – Urb a Rím – s otupělými výrazy. Všichni měli oči rudé jako králíci, lapali po dechu v umírajícím vzduchu a přišli o většinu ochlupení. <emphasis>Už to, myslím, nepotrvá dlouho. Bohové, co bych dala za panáka. Něčeho dobrého. Vychlazeného, jemného, co do hlavy proniká pomalu, a pak člověku kyne klidný spánek sladký jako poslední kapka stékající do mého zničeného hrdla. Bohové, když přijde na pití, jsem hotový básník. To tedy ano. </emphasis>„Dobře, ta cesta je teď uzavřená. Zkusíme tuhle zatracenou uličku –“</p>
<p>„Proč?“ chtěl vědět Truc.</p>
<p>„Protože tam nevidím žádný hnusný plameny, proto. Půjdeme, dokud to bude možný, jasný?“</p>
<p>„Proč prostě nezůstaneme tady – dřív nebo později na nás stejně spadne nějakej barák.“</p>
<p>„Něco ti povím,“ prskla Hellian. „Ty to klidně udělej, ale já na nic čekat nebudu. Chceš umřít sám, tak si klidně posluž.“</p>
<p>Vykročila.</p>
<p>Všichni ji následovali. Nic jiného se ostatně dělat nedalo.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Osmnáct vojáků tím Struna provedl. Další tři šarvátky, krvavé a bez smilování, a teď dřepěli před palácovou branou – která byla otevřená, obrovská tlama plná ohně. Nad opevněním se válel kouř a zářil do noci. Flaška klečel, supěl a pomalu si prohlížel ostatní. Několik těžkooděnců, celý Strunův a většina Šňůrova oddílu spolu s několika málo mariňáky, kteří přežili z toho Bordukova.</p>
<p>Doufali, dokonce se modlili, aby dorazili a našli další oddíly – kohokoliv, další přeživší vzdorující tomu zatracenému požáru… aspoň prozatím. <emphasis>Aspoň doteď, to je vše. To by stačilo. </emphasis>Ale byli sami, nikde ani stopy, že by to zvládli nějací další Malažani.</p>
<p>Pokud byl Leoman S cepy v paláci, zbýval z něj už jenom popel.</p>
<p>„Krumpe, Snade, Sépie, ke mně,“ rozkázal Struna a položil na zem pytel. „Nějací další sapéři? Ne? Má někdo munici? Dobře, jen si zkontroluju tu svou – vosk je moc měkkej a roztýká se dál – všechno to vylítne do vzduchu, a to je plán. Všechno kromě hořivek – ty házejte – zbytek půjde rovnou do chřtánu toho paláce –“</p>
<p>„Jakej to má smysl?“ chtěl vědět Šňůra. „Teda já souhlasím, jestli myslíš, že je to lepší způsob, jak to skončit.“</p>
<p>„Chci zkusit udělat díru do tyhle sílící ohnivý bouře – obrátit ji – a my projdeme tou dírou, dokud vydrží – mistr Kápě ví, kam povede. Ale za palácem nevidím žádnej oheň, a to mi stačí. Nějaký námitky, Šňůro?“</p>
<p>„Ne. Líbí se mi to. Je to geniální. Skvělý. Kdybych jenom nezahodil přílbu.“</p>
<p>Pár lidí se zasmálo. <emphasis>Dobré zn</emphasis><emphasis>amení.</emphasis></p>
<p>Zazněl prudký kašel. <emphasis>Š</emphasis><emphasis>patné znamení.</emphasis></p>
<p>Někdo zaječel. Flaška se otočil a uviděl, jak z vedlejší budovy klopýtá člověk ověšený láhvemi a čutorami, s další láhví v jedné a pochodní v druhé ruce – a míří přímo k nim. A oni všichni odhodili kuše.</p>
<p>Voják ze Šňůrova oddílu, Zvonek, zařval a vrhl se fanatikovi vstříc.</p>
<p>„Zpátky!“ zavřískl Šňůra.</p>
<p>Zvonek se na muže vrhl, srazil se s ním dvacet kroků od ostatních a oba se svalili k zemi.</p>
<p>Flaška sebou plácl na břicho, překulil se a narazil do dalších vojáků, kteří udělali totéž.</p>
<p>Zahučelo to a zazněl křik. Strašlivý křik. Přivalila se vlna horka, spalujícího žáru jako z pece.</p>
<p>A Struna začal klít a zápolil se sbírkou pytlíků. „Pryč od paláce! Všichni!“</p>
<p>„Já ne!“ zavrčel Sépie. „Budeš potřebovat pomoc.“</p>
<p>„Dobře. Všichni ostatní! Nejmíň šedesát, sedmdesát kroků! Víc, jestli to půjde! Padejte!“</p>
<p>Flaška se vyškrábal na nohy a díval se, jak Struna se Sépií v předklonu běží k bráně. A pak se rozhlédl. <emphasis>Šedesát kroků? Na šedesát kroků se nedostaneme – </emphasis>plameny požíraly budovy všude, kam dohlédl.</p>
<p>Tak aspoň jak daleko to půjde. Rozběhl se. A s někým se srazil – dotyčný ho popadl za ruku a otočil ho. Gesler. A za ním Thom Tissy a hrstka vojáků.</p>
<p>„Co to ti pitomci dělají?“ chtěl vědět Gesler.</p>
<p>„Chtějí – vyrazit – díru – do bouře –“</p>
<p>„Scvrklý bohové Propasti. Písko – máš ještě munici?“</p>
<p>„Ano, seržante –“</p>
<p>„Pitomče. Dej to sem –“</p>
<p>„Ne,“ zarazil ho Pravda a postavil se mezi ně. „Já si je vezmu. My už jednou ohněm prošli, pravda, seržante?“ Sebral pytel Pískovi z rukou a rozběhl se k palácové bráně –</p>
<p>Kde museli Struna se Sépií ustoupit – žár byl příliš silný a plameny po nich natahovaly ohnivé ruce.</p>
<p>„Mor na něj!“ zasyčel Gesler. „Tamto byl jinej oheň –“</p>
<p>Flaška se vymanil ze seržantova sevření. „Musíme pryč! Honem!“</p>
<p>Vzápětí už všichni utíkali – kromě Geslera, jenž mířil k sapérům u brány. Flaška zaváhal. Nemohl jim pomoci. Musel to vidět –</p>
<p>Pravda dorazil k Sépiovi a Strunoví, sebral jim vaky, hodil si je přes rameno, něco zakřičel a rozběhl se k paláci.</p>
<p>Oba sapéři vyskočili a běželi zpátky. Srazili se s Geslerem, jenž chtěl následovat svého mladého rekruta, a odtáhli ho s sebou. Gesler se vzpíral, obracel zpustošenou tvář Pravdovým směrem –</p>
<p>Ale voják již vpadl do plamenů.</p>
<p>Flaška se připojil k oběma sapérům a pomohl jim odtáhnout vřískajícího Geslera pryč.</p>
<p><emphasis>Pryč.</emphasis></p>
<p>Podařilo se jim uběhnout celých třicet kroků. Mířili k vojákům snažícím se vyhnout plamenům, když palác za nimi vyletěl do povětří. K obloze létaly obrovské kameny.</p>
<p>Flašku to vyhodilo do vzduchu, kde se ho zmocnil prudký vítr. Válel se mezi poletující sutí, končetinami a těly, obličeji s otevřenými ústy, jak všichni ječeli – v tichu. Žádný zvuk – ne… <emphasis>nic.</emphasis></p>
<p>Bolest v hlavě, prudké bodnutí za ušima, tlak na spáncích, hlava připravená vybuchnout –</p>
<p>Vítr se najednou obrátil, táhl s sebou plamenné clony, blížil se ze všech ulic. Tlak povolil. A plameny se vzdalovaly, kroutící se jako chapadla.</p>
<p>A vzduch znehybněl.</p>
<p>Flaška se s kašláním vyškrábal na nohy a otočil se.</p>
<p>Střed paláce byl pryč, rozražený, a obrovský pás sutin vyplňoval jen prach a kouř.</p>
<p><emphasis>„Teď!“ </emphasis>zařval Struna a jeho hlas zněl jako z velké dálky. „Padáme! Všichni! <emphasis>Jdeme!“</emphasis></p>
<p>Vítr se znenadání vrátil, jekot se změnil v kvílení, a tlačil je dál – na zničenou cestu mezi zubatými, hroutícími se zdmi paláce.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Šerana k vratům do chrámu dorazila první. Otevřela je ve chvíli, kdy se po celém obvodu města rozzářily výbuchy… <emphasis>všechno uvnitř městských hradeb.</emphasis></p>
<p>Supě, se srdcem bušícím až v krku a pocitem, že mu někdo ve střevech kroutí nožem, následoval Corabb Bhilan Thenu’alas Leomana a Malažanku do Skalissařina chrámu. L’orik běžel dva kroky za ním.</p>
<p><emphasis>Ne, ne Skalissařina – královny snů. Skalissara, matka bohyně olivového oleje, by nedovolila… ne, ona by tohle nedopustila. Ne… tohle.</emphasis></p>
<p>Všechno konečně začalo dávat smysl. Strašný, hrozný smysl, jako když přitesané kameny zapadnou do sebe a postaví zeď mezi lidmi… a to, čím se stal Leoman S cepy.</p>
<p>Válečníci – kteří s nimi jeli, žili s nimi od počátku povstání, kteří bojovali po jejich boku proti Malažanům, kteří právě nyní bojovali s nepřáteli v ulicích – ti všichni měli zemřít. Y’Ghatan, celé město <emphasis>mělo zemřít.</emphasis></p>
<p>Spěchali hlavní uličkou do lodi, z níž vál studený vítr plný prachu, vítr, jenž jako by přicházel odnikud a odevšad zároveň. Vítr páchnoucí hnilobou a smrtí.</p>
<p>Leoman se otočil k L’orikovi. „Otevři bránu, velemágu! Rychle!“</p>
<p>„To nesmíš,“ obrátil se Corabb na svého velitele. „My musíme dnes v noci zemřít. Bojovat ve jménu Drydžhny –“</p>
<p>„Mistr Kápě vem Drydžhnu!“ zachraptěl Leoman.</p>
<p>L’orik na Leomana zíral, jako by ho uviděl a pochopil poprvé. „Za chvilku,“ řekl.</p>
<p>„Na to nemáme čas!“</p>
<p>„Leomane S cepy!“ odtušil velemág nevzrušeně, „dohodl ses s královnou snů. To bylo unáhlené. Ona se nezajímá o to, co je správné a co špatné. Pokud někdy měla srdce, dávno ho zahodila. A teď jsi do toho zatáhl i mě – využil jsi mě, aby mě mohla využít ona. Já ne –“</p>
<p>„Bránu, zatraceně! Jestli máš námitky, L’oriku, tak je sděl <emphasis>jí</emphasis><emphasis>!</emphasis>“</p>
<p>„Oni všichni zahynou,“ ozval se Corabb a couvl, „abys ty přežil.“</p>
<p>„Abychom <emphasis>my </emphasis>přežili, Corabbe! Jinak to nejde – myslíš, že by nás Malažané nechali na pokoji? I kdybychom utekli sebedál? Děkuju mistrovi Kápě, že Spárové ještě neudeřili, ale nehodlám se po zbytek života ohlížet přes rameno! Byl jsem jenom tělesná stráž, zatraceně – byla to <emphasis>její </emphasis>věc, ne moje!“</p>
<p>„Tví válečníci – čekali, že budeš bojovat po jejich boku –“</p>
<p>„Nic takového nečekali. Ti hlupáci jenom chtěli umřít. Ve jménu Drydžhny.“ Opovržlivě vycenil zuby. „Tak ať! Aťsi padnou! A nejlepší bude, když s sebou vezmou polovinu vojska pobočnice. Taková je tvoje sláva, Corabbe!“ Přistoupil blíž a ukázal na vstup do chrámu. „Chceš se k těm hlupákům připojit? Chceš, aby ti žár spálil plíce, aby ti vytekly oči a popraskala kůže? Chceš, aby se ti krev uvařila v žilách?“</p>
<p>„Čestná smrt, Leomane S cepy, ve srovnání s tímhle.“</p>
<p>Leoman prskl a otočil se zpátky k L’orikovi. „Otevři cestu – a neboj se, jí jsem ohledně tebe neslíbil nic kromě toho, že tě sem přivedu.“</p>
<p>„Oheň kolem chrámu ožívá, Leomane,“ poznamenal L’orik. „Možná se mi to nepodaří.“</p>
<p>„Naděje se s každou uplynulou chvílí zmenšuje,“ vrčel Leoman.</p>
<p>V očích měl strach. Corabb se na něj zadíval, bylo to jaksi… nepatřičné. Ve tváři, o níž si myslel, že ji dobře zná. Že zná každý její možný výraz. Hněv, chladné pobavení, opovržení, otupělost, víčka zatížená durhangovým kouřem. Každý výraz kromě tohoto. Bezhlavé hrůzy.</p>
<p>Všechno jako by se hroutilo, Corabb měl pocit, že se topí. Že se propadá stále hlouběji, natahuje se ke světlu, které je stále vzdálenější, matnější.</p>
<p>L’orik se s tichou kletbou otočil k oltáři. Jeho kameny jako by v šeru zářily, byly nové, mramor neznámý – zřejmě z nějakého jiného kontinentu – protkaný purpurovými žilkami a kapilárami, které jako by pulsovaly. Za oltářem byla kulatá nádržka. Voda v ní vřela. Když tu byli naposledy, byl bazének zakrytý, ale teď bylo víko z měděných desek opřené o stěnu vedle.</p>
<p>Nad oltářem vířil vzduch.</p>
<p>Čekala na druhé straně. Záblesk, jakoby odražený od hladiny nádržky, pak se portál otevřel, obklopil oltář, rozšiřoval se, černě se kroutil a neklidně se vlnil. L’orik zalapal po dechu a namáhal se s nějakým neviditelným břemenem. „Dlouho to neudržím! Vidím tě, královno!“</p>
<p>Z portálu zazněl slabý, chladný hlas. „L’oriku, synu Osserkův. Nežádám od tebe žádné geasy.“</p>
<p>„Co tedy chceš?“</p>
<p>Chvilka ticha, kdy se portál vlnil. „Sa’ik je mrtvá,“ ozvalo se pak. „Bohyně Smršti již není více. Leomane S cepy, mám otázku.“ Do hlasu se jí vloudil nový tón, něco jako ironie. „Je Y’Ghatan – to, co jsi tu udělal – je to tvá Apokalypsa?“</p>
<p>Pouštní válečník se zamračil. „Je,“ řekl a pokrčil rameny. „Ne tak velká, jak jsme doufali…“</p>
<p>„Možná to bude stačit. L’oriku, úloha ša’ik, věštkyně Drydžhny, se… uprázdnila. Je třeba ji vyplnit –“</p>
<p>„Proč?“ chtěl vědět L’orik.</p>
<p>„Jinak by její háv přijalo něco jiného, něco méně žádoucího.“</p>
<p>„A nakolik je to pravděpodobné?“</p>
<p>„Vysoce.“</p>
<p>Corabb pozoroval velemága, cítil bouři myšlenek, jak se po slovech bohyně poskládaly záhadné souvislosti a začaly dávat smysl.</p>
<p>„Někoho jsi vybrala,“ uhádl L’orik.</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Někoho, kdo potřebuje… ochranu.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Je ten někdo v nebezpečí?“</p>
<p>„Velikém, L’oriku. Pravda, mé přání bylo očekáváno a možná už nám nezbývá čas.“</p>
<p>„Dobře tedy. Přijímám.“</p>
<p>„Přistup tedy. Ty i ostatní. Neotálejte – udržování této cesty mě příliš vyčerpává.“</p>
<p>Corabb se, s duší sežehlou na popel, díval, jak velemág vstupuje do portálu a mizí ve vířící, tekuté skvrně.</p>
<p>Leoman se k němu naposledy obrátil. „Příteli…“ vyhrkl téměř prosebně.</p>
<p>Corabb Bhilan Thenu’alas zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Copak jsi to neslyšel? Další ša’ik – nová ša’ik –“</p>
<p>„A najdeš jí taky nové vojsko, Leomane? Další hlupáky, které povedeš na smrt? Ne, s tebou jsem skončil, Leomane S cepy. Vezmi si tu svou malazskou holku a zmizte mi z očí. Rozhodl jsem se, že tu padnu s ostatními válečníky.“</p>
<p>Šerana popadla Leomana za ruku. „Portál se bortí, Leomane.“</p>
<p>Válečník, poslední velitel Drydžhny, se obrátil a se ženou po svém boku vstoupil do brány. Vzápětí se portál rozplynul, nezůstalo nic.</p>
<p>Nic než zvláštní, vířící vítr, pohánějící prašné víry po barevných dlaždicích na podlaze.</p>
<p>Corabb zamrkal a rozhlédl se. Za chrámem jako by nastával konec světa. Smrtelný křik stále stoupal. <emphasis>Ne… ne smrtelný křik. Něco jiného…</emphasis></p>
<p>Uslyšel zvuk z větší blízkosti – z boční chodby – šustění. Tasil šamšír a přistoupil k závěsu ve vstupu do chodby. Špičkou meče látku odhrnul.</p>
<p>A spatřil děti. Schoulené, přikrčené. Deset, patnáct – celkem šestnáct. Umazané obličejíky, vykulené oči. Všechny se dívaly na něj. „Ach bohové,“ vydechl. „Oni na vás zapomněli.“</p>
<p><emphasis>Všichni na ně zapomněli. Úplně všichni.</emphasis></p>
<p>Vrátil zbraň do pochvy a popošel blíž. „Nic se neděje,“ řekl. „Najdeme si pokoj, ano? A přečkáme to.“</p>
<p><emphasis>Něco jiného…</emphasis> Hřmění, smrt domů, sílící kvílení ohně, vytí větrů. <emphasis>Tohle je venku, svět na druhé straně… duchové pod námi, Drydžhna –</emphasis></p>
<p>Venku stále stoupal křik rodící se Apokalypsy.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Tam!“ ukazoval Hrdlořez.</p>
<p>Seržant Balšám zamrkal. Z kouře a horka jako by měl v očích skleněné střepy, stěží rozeznával desítku postav přecházejících ulici před nimi. „Kdo?“</p>
<p>„Malažani,“ chraptěl Hrdlořez.</p>
<p>Zezadu se ozvalo: „Paráda, další na piknik, to je teda noc, kdy nás čeká –“</p>
<p>„Když řeknu sklapni, Nešťaste, myslím to vážně. Dobře, půjdeme za nima. Třeba nejsou tak ztracený jako my.“</p>
<p>„Vážně? Hele, kdo je vede! Ta ožralka, jakže se jmenuje? Nejspíš se snaží najít hospodu!“</p>
<p>„Nemluvím do větru, Nešťaste! Ještě slovo a propíchnu tě!“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Urb ji popadl za ruku a otočil ji. Hellian uviděla oddíl klopýtající směrem k nim. „Díky bohům,“ vydechla zničeně, „musí vědět, kam jdou –“</p>
<p>Přiblížil se seržant. Dalhoňan, obličej pokrytý zaschlým blátem. „Jsem Balšám,“ představil se. „Ať jdete kamkoliv, my jdeme s várna!“</p>
<p>Hellian se zamračila. „Jasně,“ prskla. „Jen se zařaďte a hned bude všechno v čajku.“</p>
<p>„Znáte cestu ven?“</p>
<p>„Jo, touhle ulicí.“</p>
<p>„Výborně. A co tam je?“</p>
<p>„Jediný místo, který ještě nehoří, ty dalhonskej vořechu!“ Mávla na své muže a oni znovu vykročili. Před nimi se cosi objevilo. Jakási obrovská, rozmazaná kupole. Míjeli chrámy. Vrata se v závanech horkého větru houpala a narážela na zdi. Hellian začal na těle doutnat i poslední hadřík, z hrubé tkaniny stoupaly pramínky kouře. Cítila, že jí hoří vlasy.</p>
<p>Vedle ní se objevil voják se dvěma dlouhými noži. „Nemáš důvod proklínat seržanta Balšáma, ženská. Zatím nás tím provedl.“</p>
<p>„Jak se jmenuješ?“ chtěla vědět Hellian.</p>
<p>„Hrdlořez –“</p>
<p>„Hezký. Tak teď běž a podřízni krk sobě. Nikdo nikoho nikam nedostal, ty pitomče. A teď, pokud pod tou košilí nemáš láhev vychlazenýho vína, mazej otravovat někoho jinýho.“</p>
<p>„Opilá jsi byla milejší,“ ucedil a couvl.</p>
<p><emphasis>Jo, opilý je milejší každý.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Na druhé straně zříceného paláce uvízla Pajdovi noha pod kusem kružby. Rval tak, že přehlušil i prudký vítr. Šňůra, Křáp a pár dalších z Ašókova oddílu ho vytáhli, ale bylo jasné, že nohu má zlomenou.</p>
<p>Před sebou měli jakési náměstí, kdysi tržní, a za ním se za vysokou zdí zvedala obrovská chrámová kupole. Po kupoli klouzaly zbytky zlacení jako dešťová voda a kolem ní se válela silná vrstva kouře, takže to vypadalo, že se vznáší ve vzduchu, ozářená ohněm a umazaná od sazí.</p>
<p>Struna si všechny přivolal blíž. „Jdeme do chrámu,“ oznámil jim. „Nejspíš to nepomůže – blíží se ohnivá bouře. Já sám jaktěživo žádnou neviděl a moc bych si přál, aby to tak zůstalo. Nicméně,“ odkašlal si a odplivl, „mě nic jinýho nenapadá.“</p>
<p>„Seržante,“ ozval se Flaška a zamračil se, „cítím v tom chrámu… něco živýho.“</p>
<p>„Aha, možná budeme muset o místo, kde umřeme, bojovat. Výborně. Třeba jich nebude dost, aby nás zabili všechny, a to není tak zlý.“</p>
<p><emphasis>Ne, seržante. Ani zdaleka ne. Ale nevadí.</emphasis></p>
<p>„Tak zkusíme přejít to náměstí.“</p>
<p>Vypadalo to snadné, jenomže jim docházel vzduch a vítr ženoucí se přes volnou plochu byl žhavý a zdi neposkytovaly žádný úkryt. Flaška věděl, že to nemusejí zvládnout. Oči ho pálily a s každým nádechem jako by mu do hrdla pronikal písek. Od bolesti viděl rozmazaně, když z kouře napravo vyběhlo několik lidí. Deset, patnáct, dvacet, vyhrnuli se na náměstí, někteří v plamenech, jiní s oštěpy – „Seržante!“</p>
<p>„Bohové pod náma!“</p>
<p>Válečníci útočili. Tady na náměstí v té… výhni. Hořící postavy odpadaly a drásaly si tváře, ale ostatní se blížili.</p>
<p>„Seřadit!“ zařval Struna. „Bojový ústup – k tý chrámový zdi!“</p>
<p>Flaška zíral na blížící se masu. Seřadit se? Bojový ústup? <emphasis>A čím by měli bojovat?</emphasis></p>
<p>Přiběhl k němu jeden ze Šňůrových vojáků a mával rukou. „Ty! Jsi mág, že?“</p>
<p>Flaška kývl.</p>
<p>„Já jsem Ebron – musíme ty neřády vyřídit – magií – žádný jiný zbraně nám nezůstaly –“</p>
<p>„Dobře. Cokoliv máš, podpořím tě.“</p>
<p>Bystroška, Jepice a Uru Hela v těžké zbroji tasily nože a seřadily se vepředu. Vzápětí se k nim připojil Krátkonos, obrovské pracky zaťaté v pěst.</p>
<p>První dvacítka útočníků se přiblížila na patnáct kroků a mrštila oštěpy, jako by byly vrhací. Během chvilky, než překonaly tu krátkou vzdálenost, se dřevo na ratištích vzňalo.</p>
<p>Varovný křik a náraz těžkých zbraní. Uru Helu to otočilo, oštěp jí probodl levé rameno a dřevo praštilo Jepici do krku, až to zapraštělo. Uru Hela padla na kolena a Jepice zavrávorala a postavila se. Seržant Struna se rozplácl s oštěpem v pravé noze. S kletbou za něj tahal a druhou nohou kopal jako šílený. Do Flašky s řevem narazil Tavos Pond a shodil ho na zem, půlku obličeje useknutou, oko visící.</p>
<p>Těsně předtím, než k nim šílení útočníci dorazili, zvedla se vlna magie jako povlávající stěna stříbrného kouře a válečníky obklopila. Jekot, padající těla, černající kůže a maso odpadávající od kostí. Náhlá hrůza.</p>
<p>Flaška netušil, jakou magii Ebron používá, ale sám vypustil Meanas a zdvojnásobil hustotu a tloušťku kouřové stěny – iluze, přesto se válečníků zmocnila panika. Padali, vrávorali s rukama na očích, svíjeli se a zvraceli. Útok ztroskotal na kouzlech, a když vítr jedovatý oblak odnesl, byli vidět jen prchající válečníci hodně daleko za hromadou těl. Doutnajících těl.</p>
<p>Ke Strunoví doběhl Koryk. Seržant si už oštěp z rány vytrhl a teď si do ní cpal kusy látky. Flaška se k nim připojil – z rány naštěstí netryskala krev, ale hodně jí bylo vylito na dlažbě. „Zavaž mu tu nohu!“ přikázal setijskému míšenci. „Musíme zmizet!“</p>
<p>Šňůra s kaprálem Tulipánem ošetřovali Uru Helu a Sotva s Balgridem dohonili Tavose Ponda a strhli ho na zem. Sotva mu vtlačil oko zpátky do důlku a pokoušel se mu obvázat hlavu.</p>
<p>„Vezměte raněný!“ křičel seržant Gesler. „Jdeme, pitomci! K tý zdi! Musíme najít cestu dovnitř.“</p>
<p>Omámený Flaška se sklonil a pomohl Korykovi zvednout Strunu.</p>
<p>Teprve teď si všiml, že mu zmodraly prsty. Byl ohlušený řevem ve své hlavě a všechno kolem něj vířilo.</p>
<p><emphasis>Vzduch. Potřebujeme vzduch.</emphasis></p>
<p>Stěna se rychle přiblížila. Vydali se podél ní a hledali cestu dovnitř.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Bezvládné, dusící se hromádky. Keneb kousek popolezl a rukama plnýma puchýřů šátral mezi rumem. Oslepující kouř, spalující žár, a nyní cítil, jak mu odchází vyčerpaný mozek. Měl divoké, nesourodé vidiny – žena, muž, dítě vystupující z plamenů.</p>
<p>Démoni, služebníci mistra Kápě.</p>
<p>Hlasy, tak hlasité, nekonečné kvílení, sílící – a tři zjevení vypustila tmu, jež se rozlila přes stovky vojáků –</p>
<p>Ano, mozek mu umíral, protože děsivý žár náhle opadl a plíce mu naplnil sladký vzduch. <emphasis>Umírání, co jiného by to</emphasis><emphasis> mohlo být? Dorazil jsem k bráně mistra Kápě. Bohové, jaká požehnaná úleva – </emphasis>Někdo ho chytil – prsty vtlačené do popálené kůže vyvolávaly hotové křeče – a převrátil na záda.</p>
<p>Zamrkal a zadíval se do umazaného, popáleného obličeje. Žena. Tuhle znal.</p>
<p>A mluvila.</p>
<p><emphasis>Už jsme všichni mrtví. Přátelé. Scházíme se před bránou mistra Kápě –</emphasis></p>
<p>„Pěsti Kenebe! Jsou jich tu stovky!“</p>
<p><emphasis>Ano.</emphasis></p>
<p>„Ještě je naživu! Sinn zadržuje oheň, ale neudrží ho už moc dlouho! Musíme zkusit projít skrz! Rozumíte mi? Potřebujeme pomoc, musíme všechny zvednout!“</p>
<p><emphasis>Cože? </emphasis>„Kapitán,“ zašeptal. „Kapitán Faradan Sort.“</p>
<p>„Ano! A teď vstávat, pěsti!“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Nad Y’Ghatan se rodila ohnivá bouře. Blistig ještě nikdy neviděl nic podobného. Plameny, skotačící, kroutící se, natahující dlouhá chapadla, která jako by rozháněla oblaka kouře. Do mraků se opřel divoký vítr a v rudých záblescích je likvidoval.</p>
<p>Horko – <emphasis>Bohové pod námi, tohle se již stalo. Tohle mistrem Kápě prokleté město…</emphasis></p>
<p>Rohová bašta se rozletěla v obrovské ohnivé kouli, plameny stoupaly k obloze –</p>
<p>Vítr, jenž do nich udeřil zezadu, všechny na silnici rozkýval. V táboře obléhatelů vytrhal stany z kolíků, vynesl je vzhůru a hnal je k Y’Ghatan. Koně ržáli v záclonách zdviženého písku a prachu, rozvířeného prudkým vichrem.</p>
<p>Blistig se ocitl na kolenou. Kdosi ho popadl za límec a otočil ho. V první chvíli dotyčného nepoznal. Prach, pot, slzy a výraz blížící se panice – pobočnice. <emphasis>„Stáhněte všechny z tábora zpátky! Všechny!“</emphasis></p>
<p>Skoro ji neslyšel, přesto kývl, otočil se proti větru a probojovával se po silnici. <emphasis>Něco se má zrodit, řekl Nil. Něco…</emphasis></p>
<p>Pobočnice křičela. Další rozkazy. Blistig dorazil na kraj silnice a sklouzl po svahu dolů. Kolem něj se prohnali Nil s Nether, mířící k pobočnici, jež dosud stála na cestě.</p>
<p>Vítr poněkud zeslábl. Místo prudkých poryvů přišly delší závany mířící k městu a rozvíjejícím se ohňům.</p>
<p>„Jsou tam vojáci!“ ječela pobočnice. „Za průlomem! Chci je dostat ven!“</p>
<p>Na cestu se vyškrábal malý Žrout i s oběma psy, Křivákem a Kuličkou.</p>
<p>Kolem Blistiga se prohnali další lidé. Chundrylové. Zaklínači, čarodějky. Naříkavé hlasy, brebentění, rostoucí síla, stoupající ze zničené země. Pěst Blistig se otočil – obřad, magie, co to provádějí? Zadíval se na zmatek v táboře, mezi pobíhajícími vojáky zahlédl důstojníky – nebyli to žádní pitomci, už se stahovali.</p>
<p>Ze silnice zazněl Nilův hlas. „Cítíme ji! Někoho! Duchové pod námi, <emphasis>taková moc!“</emphasis></p>
<p>„Pomozte jí, mor na vás!“</p>
<p>Jedna čarodějka zavřískla a přímo na silnici se vzňala. Vzápětí se dva zaklínači, choulící se vedle Blistiga, rozpustili, rozpadli se na bílý popel. V hrůze přihlížel. <emphasis>Pomoci jí? Pomoci komu? Co se to děje? </emphasis>Znovu se posunul na kraj silnice.</p>
<p>A už to uviděl, v srdci průlomu, uprostřed plamenů tmavší skvrnu.</p>
<p>Kolem další čarodějky zablikaly plameny a zhasly, jak se <emphasis>něco </emphasis>převalilo přes všechny na silnici – chladná, sladká energie – <emphasis>jako dech milosrdného boha. </emphasis>Dokonce i Blistig, opovrhující veškerými kouzly, pocítil tuto emanaci, tuto strašlivou, překrásnou vůli.</p>
<p>Vyháněla plameny z průlomu a otevírala vířící černý tunel.</p>
<p>Z něhož se potáceli lidé.</p>
<p>Nether klečela vedle pobočnice – jediné, kdo ještě na silnici stál. Záchlumská dívka se otočila k Tavore a řekla: „To je Sinn, pobočnice, to dítě je velemág. A ani o tom neví –“</p>
<p>Pobočnice se obrátila a všimla si Blistiga.</p>
<p>„Pěsti! Vstávat. Oddíly a léčitelé kupředu. Hned! Přicházejí – pěsti Blistigu, rozumíte mi? Potřebují pomoc!“</p>
<p>Blistig se vyškrábal na nohy, ale dál se nedostal. Zíral na tu ženu. Byla to jen silueta, svět za ní byl v plamenech a ohnivá bouře sílila, stále sílila. Zmocnil se ho chlad a děs.</p>
<p><emphasis>Vidina.</emphasis></p>
<p>Nemohl od ní odtrhnout oči.</p>
<p>Tavore prskla a otočila se k vychrtlému klukovi stojícímu opodál. „Žroute! Najdi v táboře nějaké důstojníky. Musíme –“</p>
<p>„Ano, pobočnice! Sedm set devadesát jeden, pobočnice. Pěst Keneb. Pěst Tene Baralta. Naživu. Jdu sehnat pomoc. Hned.“</p>
<p>Vzápětí už proběhl kolem Blistiga a se psy v patách klusal ze svahu.</p>
<p><emphasis>Vidina. Znamení, ano. Už vím, co nás čeká. Na samém konci. Na samém konci této dlouhé, předlouhé cesty. Ach bohové…</emphasis></p>
<p>Otočila se, stála zády k němu. Hleděla na hořící město, na žalostnou, klikatou řadu přeživších, klopýtajících z tunelu. Sedm set devadesát jeden. Ze tří tisíc.</p>
<p><emphasis>Jenomže je slepá. Nevidí to, co já.</emphasis></p>
<p>Pobočnici Tavore. A hořící svět.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Dveře se rozletěly a dovnitř vehnal průvan horký kouř, jenž Corabbovi zavířil kolem nohou a vyletěl vzhůru, kde se hromadil pod kupolí, rozviřován rozmarnými proudy. Válečník se postavil před schoulené děti a tasil šamšír.</p>
<p>Slyšel hlasy – malazské – a pak se z chodby vynořili lidé. Vojáci, v čele šla žena. Když ho uviděli, zastavili se.</p>
<p>Kolem ženy prošel muž. Na popáleném obličeji měl zbytky tetování. „Jsem Iutharal Galt,“ zachraptěl. „Pardún –“</p>
<p>„Zrádce,“ štěkl Corabb. „Já jsem Corabb Bhilan Thenu’alas, první zástupce Leomana S cepy. Ty, Pardúne, jsi zrádce.“</p>
<p>„Záleží na tom ještě? Už jsme stejně všichni mrtví.“</p>
<p>„To už stačí,“ prohlásil voják s půlnočně černou pletí lámanou ehrlitštinou. „Hrdlořezi, zabij toho pitomce –“</p>
<p>„Počkej!“ vyhrkl Pardún, sklonil hlavu a dodal: „Seržante. Prosím. Není důvod to –“</p>
<p>„Tihle parchanti nás vlákali do pasti, Drzi,“ namítl seržant.</p>
<p>„Ne,“ ozval se Corabb a všichni se na něj podívali. „Do ní nás zavedl Leoman S cepy. Jen on sám. My – my jsme byli všichni zrazeni –“</p>
<p>„A kde se ten neřád schovává?“ zeptal se Hrdlořez a zvedl dlouhé nože. Ve světlých očích měl vražedný výraz.</p>
<p>„Uprchl.“</p>
<p>„Tak to ho dostane Temul,“ prohlásil Iutharal Galt, obraceje se k seržantovi. „Obklíčili město –“</p>
<p>„To nebude k ničemu,“ přerušil jej Corabb. „Tou cestou neodešel.“ Ukázal na oltář. „Kouzelná brána. Královna snů ho odsud odvedla. Jeho a velemága L’orika a malazskou ženu jménem Šerana –“</p>
<p>Dveře se znovu otevřely a Malažané se prudce otočili, ale když uslyšeli hlasy – křik, kašel, klení – uklidnili se. Corabb si uvědomil, že to jsou další bratři. Další zatracení nepřátelé. Ale Pardún měl pravdu, jediným nepřítelem byl nyní oheň. Ohlédl se po dětech a zděsila ho hrůza v jejich očích. Raději se zase otočil, protože jim neměl co říci. Nic, co by stálo za slyšení.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Když Flaška vpadl do chodby, zalapal po dechu. Kolem něj se hnal chladný vzduch plný prachu – kde? jak? – a pak Sépie znovu zavřel dveře a zaklel, protože si popálil prsty.</p>
<p>Před nimi, na prahu před svatyní, stáli další Malažané. Balšám se svým oddílem. Opilá Kartoolanka Hellian. Kaprál Rím a pár dalších Sobeloniných těžkooděnců. Za nimi v lodi osamělý povstalecký válečník a za ním děti.</p>
<p><emphasis>Ale vzduch – vzduch…</emphasis></p>
<p>Koryk se Smolou kolem odnesli Strunu. Jepice a Bystroška už měly zase vytažené porcovací nože, ale vzbouřenec odhodil šamšír a zbraň dutě zazvonila na dlaždicích. <emphasis>Bohové pod námi, jeden z nich se skutečně vzdal.</emphasis></p>
<p>Z kamenných zdí vycházel žár – ohnivá bouře venku chrám už moc dlouho šetřit nebude. Posledních dvacet kroků kolem rohu a podél průčelí je málem zabilo – žádný vítr, všude vybuchovaly cihly, vyboulovala se dlažba, plameny jako by se krmily samotným vzduchem, řvaly v ulicích, vyskakovaly vzhůru, roztahovaly se nad městem jako obrovští kápoví hadi. A ten zvuk – stále ho slyšel i přes zdi – se blížil. Ten zvuk… <emphasis>je strašný. Strašný.</emphasis></p>
<p>Gesler se Šňůrou přistoupili k Balšámovi s Hellian a Flaška popošel blíž, aby je slyšel.</p>
<p>„Uctívá někdo z vás královnu snů?“ zeptal se Gesler.</p>
<p>Hellian pokrčila rameny. „Hádám, že začínat s tím je už trochu pozdě. Ale Corabb Bhilan Thenu’alas – tady náš zajatec – povídal, že to Leoman udělal, že s ní uzavřel dohodu. Samozřejmě nemusí mít nějaký oblíbence –“</p>
<p>Náhlé prásknutí všechny polekalo – rozletěl se oltář – a Flaška si všiml, že Krump, šílený sabotér, se na něj právě vymočil.</p>
<p>Hellian se zasmála. „No, tak na to zapomeňme.“</p>
<p>„Pro koule mistra Kápě,“ zasyčel Gesler. „Buďte někdo tý lásky a toho zmetka zabijte.“</p>
<p>Krump si uvědomil, že se na něj ostatní dívají. Nevinně se rozhlédl. „Co?“</p>
<p>„Na slovíčko,“ zavrčel Sépie a vstal. „O tý hradbě –“</p>
<p>„To nebyla moje vina! Eště nikdy sem nedělal se svítivkama!“</p>
<p>„Krumpe –“</p>
<p>„Ani to nejni mý jméno, seržante Šňůro, jmenuju se Jamber Kmen a bejval sem velemaršálem u Mottskejch zálesáků –“</p>
<p>„No, už nejseš v Mott, Krumpe. A nejseš ani Jamber Kmen. Je z tebe Krump, tak si na to zvykni.“</p>
<p>„Říkal Mottský zálesáci?“ zeptal se za Flaškou Struna.</p>
<p>„Ano, seržante,“ potvrdil mu Flaška.</p>
<p>„Bohové pod náma, kdo naverboval <emphasis>jeho?“</emphasis></p>
<p>Flaška pokrčil rameny a chvíli si Strunu prohlížel. Koryk se Smolou ho odnesli na začátek lodi a seržant se opíral o sloup, nohu nataženou před sebe, tvář bledou jako plátno. „Radši se na to podívám –“</p>
<p>„Nemá to smysl, Flaško – zdi vybuchnou – ten žár můžeš cejtit i z toho pitomýho sloupu. Je div, že je tady ještě vzduch…“ Odmlčel se, zamračil a položil obě ruce na podlahu. „Aha.“</p>
<p>„Co se děje?“</p>
<p>„Studenej vzduch, stoupá mezi dlaždicema.“</p>
<p><emphasis>Krypty? Sklepení? Ale to by tam dole byl mrtvý vzduch… </emphasis>„Hned se vrátím, seržante,“ vyhrkl Flaška a rozběhl se k puklému oltáři. Za ním stoupala pára z vodní hladiny. Už ten vánek cítil, stoupal z podlahy. Před oltářem se zastavil a klesl na všechny čtyři.</p>
<p>A vyslal dolů své smysly, hledaje jiskřičky života.</p>
<p>Prostupoval dolů vrstvami drti. A ve tmě zachytil pohyb, záblesk života. Panika, útěk dolů, stále níž, vítr na hladké srsti – krysy. Prchající krysy.</p>
<p><emphasis>Prchající? Kam? </emphasis>Jeho smysly zatančily, prodraly se troskami a zkoumaly jednoho tvorečka za druhým. Tma, šeptající proudění vzduchu. Pachy, ozvěny, vlhký kámen…</p>
<p>„Všichni!“ vykřikl Flaška a vstal. „Musíme se dostat pod podlahu! Cokoliv najdete – musíme ji prorazit!“</p>
<p>Dívali se na něj, jako by se zbláznil.</p>
<p>„Prokopeme se! Tohle město stojí na troskách! Musíme najít cestu dolů – troskama – hrom do vás – ten vzduchu odněkud <emphasis>přichází</emphasis><emphasis>!</emphasis>“</p>
<p>„A co jsme my?“ vyjel Šňůra. „Mravenci?“</p>
<p>„Tam dole jsou krysy – podíval jsem se jejich očima – viděl jsem to! Jeskyně, prostory – průchody!“</p>
<p>„Cože jsi udělal?“ Šňůra popošel blíž.</p>
<p>„Počkej, Šňůro!“ křikl Struna a pootočil se. „Poslechni si ho. Flaško – dokážeš nějakou krysu sledovat? Ovládnout ji?“</p>
<p>Flaška kývl. „Ale jsou tam základový kameny, tady pod chrámem – musíme se dostat přes ně –“</p>
<p>„Jak?“ chtěl vědět Sépie. „Právě jsme se zbavili veškerý munice!“</p>
<p>Hellian klepla jednoho ze svých vojáků. „Ty, Bezdecho! Máš ještě svůj bořič?“</p>
<p>Všichni sapéři v místnosti se k Bezdechovi vrhli. Ten se polekaně rozhlédl, načež vytáhl klínovitý kolík pokrytý mědí.</p>
<p>„Jděte od něj!“ zařval Struna. „Všichni. Všichni kromě Sépie. Sépie, tohle zvládneš, viď? A žádný chyby.“</p>
<p>„Vůbec žádný,“ slíbil Sépie a opatrně převzal kolík od Bezdechy. „Kdo má ještě meč? Něco tvrdýho a dost velkýho, aby to rozbilo dlaždičky –“</p>
<p>„Já mám.“ To promluvil povstalecký válečník. „Nebo jsem měl – je támhle.“ Ukázal.</p>
<p>Šamšíru se chopil Tulipán a začal zuřivě sekat do podlahy, až od ní zasazené polodrahokamy odletovaly. Ve chvilce měl v podlaze vysekanou hranatou díru.</p>
<p>„To stačí, couvni, Tulipáne. Všichni jděte co nejdál a zakryjte si obličej, oči, uši –“</p>
<p>„Kolik rukou podle tebe každej z nás má?“ chtěla vědět Hellian.</p>
<p>Smích.</p>
<p>Corabb Bhilan Thenu’alas na ně zíral, jako by přišli o rozum.</p>
<p>Chrám se otřásl a ze stropu se snášel prach. Flaška vzhlédl spolu se všemi ostatními a viděl, jak prasklinou v kupoli, která se začala propadat, pronikají ohnivé jazyky. „Sépie –“</p>
<p>„Vidím to. Modlete se, ať to na nás ten bořič neshodí všechno.“ Nastavil bořič. „Flaško, kam to má směřovat?“</p>
<p>„K oltáři. Je tam prostor dvě tři dýlky paže.“</p>
<p>„Tři? Bohové pod náma. No, uvidíme.“</p>
<p>Vnější zdi byly horké jako z pece, a jak celý chrám pomalu sedal, ozývalo se ostré praskání. Základové kameny se pod měnícím se tlakem posouvaly. Žár sílil.</p>
<p>„Šest a běží!“ křikl Sépie a hnal se pryč.</p>
<p><emphasis>Pět… čtyři… tři…</emphasis></p>
<p>Bořič vybuchl ve vražedném krupobití kamenných úlomků a střepů dlaždic. Lidé křičeli bolestí, děti plakaly, všude bylo plno prachu a kouře – a pak se začaly sypat kamínky v podlaze, dopadaly kamsi hluboko, odrážely se a kutálely…</p>
<p>„Flaško.“</p>
<p>Na Strunův pokyn se mág připlazil k díře. Potřeboval najít další krysu. Někde hluboko dole. <emphasis>Krysu, na níž by se mohl svézt můj duch. Krysu, která nás odsud vyvede.</emphasis></p>
<p>Ostatním neprozradil, co dalšího vycítil, když přeskakoval mezi jiskřičkami života v nespočetných vrstvách mrtvého, pohřbeného města pod nimi – že sestupuje do nesmírné hloubky, odkud stoupá vzduch páchnoucí rozkladem, kde se tlačí temnota a cesty jsou stísněné a nebezpečné. <emphasis>Dolů. Všechny ty krysy prchají dolů. Žádná v mém dosahu se nedostala ven, na noční vzduch. Žádná.</emphasis></p>
<p><emphasis>Krysy budou prchat, i když není kam.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Kolem Blistiga nosili raněné, popálené vojáky. Bolest a šok, rozpraskaná kůže, jasně červené, jakoby vařené maso – otupěle si uvědomil, že vlastně je vařené. Bílý popel z chlupů – na končetinách, tam, kde kdysi bylo obočí, na ožehnutých hlavách. Zčernalé zbytky šatů, ruce roztavené podle zbraní – chtěl se odvrátit, zoufale se chtěl dívat jinam, ale nemohl.</p>
<p>Stál patnáct set kroků od silnice a okrajů hořící trávy a stále cítil žár. Ohnivý bůh spolkl nebe nad Y’Ghatan – Y’Ghatan hroutící se do sebe, roztékající se ve škváru – smrt města byla na pohled stejně strašná jako zástup přeživších vojáků Keneba a Baralty.</p>
<p><emphasis>Jak to mohl udělat? Leomane S cepy, udělal jsi ze svého jména </emphasis><emphasis>kletbu, která nikdy nezanikne. Nikdy.</emphasis></p>
<p>Někdo se objevil vedle něj a Blistig po delší době vzhlédl. A zamračil se. Spár Perel. Oči měl zarudlé – durhang, nic jiného to být nemohlo, protože zůstal ve svém stanu na druhém konci tábora, k této kruté noci zcela lhostejný.</p>
<p>„Kde je pobočnice?“ zeptal se Perel tiše a ochraptěle.</p>
<p>„Pomáhá raněným.“</p>
<p>„Je zlomená? Je na kolenou v tom krví nasáklém bahně?“</p>
<p>Blistig se na něj zadíval. Ty oči – plakal snad? Ne. Durhang. „Zopakuj to, Spáre, a nezůstaneš naživu moc dlouho.“</p>
<p>Dlouhán pokrčil rameny. „Podívej se na ty popálené vojáky, pěsti. Jsou horší věci než smrt.“</p>
<p>„Jsou mezi nimi léčitelé. Zaklínači, čarodějky z mé setniny –“</p>
<p>„Některé jizvy se nedají vyléčit.“</p>
<p>„Co tady děláš? Vrať se hezky do stanu.“</p>
<p>„Ztratil jsem dnes v noci přítele, pěsti. Půjdu si, kam budu chtít.“</p>
<p>Blistig odvrátil zrak. Ztratil přítele. A co přes dva tisíce malazských vojáků? <emphasis>Keneb přišel o většinu svých mariňáků a mezi nimi i o neocenitelné veterány. Pobočnice prohrála svou první bitvu – ach, v říšských kronikách to bude zaznamenáno jako velké vítězství, zničení posledních pozůstatků povstání ša</emphasis><emphasis>’</emphasis><emphasis>ik. Ale my, my, kteří jsme tu dnes v noci byli, my budeme žít s pravdou až do smrti.</emphasis></p>
<p><emphasis>A pobočnice Tavore zdaleka není vyřízená. Viděl jsem to. </emphasis>„Vrať se k císařovně,“ poradil Perelovi. „Pověz jí pravdu o dnešní noci –“</p>
<p>„A k čemu by to bylo, pěsti?“</p>
<p>Blistig otevřel ústa a zase je zavřel.</p>
<p>„Dujek Jednoruký dostane zprávu,“ řekl Perel, „a císařovně to ohlásí on. Prozatím je však nejdůležitější, aby se to dozvěděl Dujek. A pochopil, což určitě pochopí.“</p>
<p>„Pochopil co?“</p>
<p>„Že se Čtrnáctou armádou už nelze počítat jako s bojovou jednotkou v Sedmiměstí.“</p>
<p><emphasis>Je to pravda? </emphasis>„To se teprve uvidí,“ prohlásil Blistig. „V každém případě je povstání rozdrceno –“</p>
<p>„Leoman unikl.“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Unikl. Do chodby D’riss, pod ochranou královny snů – asi jen ona ví, k čemu jí bude. Připouštím, že to mi dělá starosti – bohové jsou přirozeně nevypočitatelní, aspoň většinou, a ona víc než ostatní. Tohle mi… dělá starosti.“</p>
<p>„Tak si tady zůstaň a starej se.“ Blistig se otočil a zamířil k narychlo postaveným špitálním stanům. Mistr Kápě vem toho zatraceného Spára. Čím dříve, tím lépe. Odkud ví takové věci? Leoman… naživu. Nakonec by jim to mohlo prospět, třeba se jeho jméno stane mezi lidmi v Sedmiměstí kletbou. Zrádce. Velitel, který zavraždil vlastní vojsko.</p>
<p><emphasis>Ale takoví jsme. Nakonec se stačí podívat na vrchní pěst Pormquala. Jeho zločinem však byla hloupost. Leoman byl… čisté zlo. Pokud něco takového skutečně existuje.</emphasis></p>
<p>Bouře zuřila dál, vypouštěla vlny horka, které sežehly celé okolí. Městské hradby zmizely – protože zuřivosti démona nemohlo odolat nic, co zbudovali lidé. Na východě se objevila bledá šmouha. Slunce vycházelo, aby se mohlo setkat se svým dítětem.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Jeho duch se vezl na malém, bezvýznamném tvorečkovi, krmil se z maličkého, bušícího srdíčka a díval se očima, které pronikaly i tmou. Jako přízrak ve velké dálce Flaška cítil své tělo, připoutané slaboučkými řetězy. Klouzal sutinami, pořezaný a poškrábaný, obličej povolený, napínající zrak. Potlučené ruce ho kamsi táhly – byl si jistý, že to jsou jeho ruce – a za sebou slyšel vojáky, plačící děti, přezky škrábaly o kamení, řemení se zachytávalo, drť se sypala, jak ji všichni horečně odhrabávali a přelézali.</p>
<p>Netušil, jak daleko jsou. Krysa vyhledávala nejširší, nejvyšší chodby, sledujíc vyjící, hvízdající vítr. Jestli v chrámu zůstali nějací lidé a čekali, až budou moci vstoupit do tohoto spletitého tunelu, nedočkají se, protože se už vzňal samotný vzduch a chrám se brzy zřítí a pohřbí jejich zčernalá těla v tajícím kameni.</p>
<p>Mezi nimi bude i Struna, protože trval na tom, že půjde poslední až za Corabbem Bhilanem Thenu’alas. Flaška si vzpomněl na ty zoufalé chvíle, než oblaka prachu sedla a z kupole pršely kusy kamení…</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p><emphasis>„Flaško!“</emphasis></p>
<p>„Dívám se!“ Zapátral v puklinách a štěrbinách, hledal život. Teplokrevný život. Otřel se o tlumené vědomí krysy, štíhlé a zdravé – ale topící se v hrůze. Překonal její chabou obranu a zmocnil se její duše – slabé, blikající jiskřičky, a přitom dost silné, aby pronikla mimo maso a krev, které ji ukrývaly. Krysa byla lstivá, kupodivu hrdá, potěšená přítomností jiných, vládou pána hejna, ale teď vládl všude chaos a vše přehlušovala touha přežít. Hnala se dál, sledovala stopy, řídila se pachy ve vzduchu –</p>
<p>A pak se otočila a začala znovu šplhat nahoru. Flaška cítil její duši ve svém sevření. Když teď byla lapena, byla naprosto klidná a nevzdorovala. Zvědavě a klidně vše pozorovala. Odjakživa věděl, že na těchto zvířátkách je toho víc. Málokdo jim rozuměl tak dobře jako on, málokdo k nim dosáhl, mohl chytit jejich duši a tak najít zvláštní síť důvěry propletenou podezíravostí, strachem se zvědavostí, potřebou s věrností.</p>
<p>Nevedl tohoto tvorečka na smrt. To by neudělal, nemohl by, a on to zjevně pochopil, vycítil větší smysl ve svém životě, ve své existenci.</p>
<p>„Mám ji,“ slyšel Flaška vlastní hlas.</p>
<p>„Tak běž dolů!“</p>
<p>„Ještě ne. Musí najít cestu nahoru – aby nás vyvedla zpátky –“</p>
<p>„Bohové pod náma!“</p>
<p>„Začněte adoptovat děti, vojáci. Za Sépií budete mít každej jedno u sebe a Sépie půjde hned za Flaškou –“</p>
<p>„Já půjdu poslední,“ řekl Struna.</p>
<p>„Tvoje noha –“</p>
<p>„No právě, Geslere.“</p>
<p>„Máme další zraněný – někdo je musí podpírat nebo táhnout. Šume –“</p>
<p>„Ne. Jdu poslední. S tím, kdo půjde přede mnou, budem muset tenhle tunel uzavřít, jinak půjde oheň za náma –“</p>
<p>„Jsou tam měděné dveře. Uzavíraly nádržku.“ To byl Corabb Bhilan Thenu’alas. „Zůstanu s tebou. Spolu můžeme uzavřít vchod těmi panely.“</p>
<p>„Předposlední?“ prskl někdo. „Akorát Šuma zabiješ –“</p>
<p>„A co, Malažane? Ne, být to na mně, šel bych poslední. Stál jsem Leomanovi po boku –“</p>
<p>„Mně to stačí,“ přerušil jej Struna. „Corabbe, my dva to zvládneme.“</p>
<p>„Tak moment,“ ozvala se Hellian a naklonila se k Flaškovi. „Já tam dolů nejdu. Někdo mě radši zabijte rovnou –“</p>
<p>„Seržante –“</p>
<p>„Ani náhodou, tam dole jsou pavouci –“</p>
<p>Křuplo to, jak pěst narazila na bradu, a Kartoolanka se vzápětí složila.</p>
<p>„Urbe, právě jsi omráčil vlastního seržanta.“</p>
<p>„Jasně. Znám ji už dlouho, víte. Je dobrej seržant, i když si asi myslíte něco jinýho.“</p>
<p>„Aha. Dobře.“</p>
<p>„To ty pavouci. Tam dolů by v žádným případě neslezla – teď jí budu muset dát roubík a svázat ji – potáhnu ji sám –“</p>
<p>„Jestli je ona dobrej seržant, Urbe, jak zacházíš s těma špatnýma?“</p>
<p>„Já nikdy jinýho seržanta neměl a chci, aby to tak zůstalo.“</p>
<p>Dole krysa vlezla do pukliny, kterou Flaška vycítil, a snažila se sledovat sice širokou, ale nízkou chodbu – snad příliš nízkou? Ne, prolezou, a pod ní je jakási nakloněná komnata s více méně nedotčeným stropem a spodní částí dveřního otvoru – poslal krysu tamtudy… „Mám to! Je tam ulice! Kus ulice – nevím, jak dlouhý –“</p>
<p>„Kašli na to! Veď nás dolů, pitomče! Pomalu mám puchýře úplně všude! Hni se!“</p>
<p><emphasis>Dobře. Proč ne? Aspoň nám získám chvilku času. </emphasis>Sklouzl do jámy. Za sebou slyšel hlasy, šátrání, syčení, když se někdo dotkl holou kůží rozpáleného kamene.</p>
<p>„Jak horká je ta voda v nádrži?“ ptal se kdosi. „Už vře? Ne? Výborně, vem čutory a měchy a naplň je –“</p>
<p>Do rozsedliny… zatímco krysa už pelášila dolů po nakloněné ulici plné smetí, pod stropem z natlačené drti…</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Flaška cítil, jak se jeho tělo tlačí štěrbinou a padá na ulici s nízkým stropem. Pod rukama měl kamení, maltu, střepy, po nichž se, celý pořezaný, škrábal dál. Kdysi, ve věku dávno minulém, se tudy chodilo. Rachotily tu vozy, zvonily koňské podkovy a nesly se tudy silné pachy. Z kuchyní okolních domů, z dobytka hnaného na jarmarky. Kráčeli tudy králové i chudáci, velcí mágové i ctižádostiví kněží. <emphasis>Všichni jsou pryč. Obrátili se v prach.</emphasis></p>
<p>Ulice se prudce nakláněla v místě, kde se propadla dlažba a vyplnila podzemní komoru – ne, starý kanál s cihlovými stěnami, a právě sem zamířila krysa.</p>
<p>Flaška odhrabal rozbité dlažební kameny a protáhl se do šachty. Pod sebou měl tenkou vrstvu vyschlých výkalů, v níž křupala tělíčka a krunýře dávno mrtvého hmyzu. Do boční štěrbiny vletěla světlá ještěrka, dlouhá jako jeho předloktí. O čelo se mu zachytila pavučina dost pevná, aby ho na okamžik zastavila, než se hlasitě roztrhla. Cosi mu přistálo na rameni, přeběhlo po zádech a seskočilo.</p>
<p>Za sebou slyšel Sépii kašlajícího kvůli prachu, který zviřoval a který dál unášel průvan. Kdesi dál se předtím rozplakalo dítě, ale již se uklidnilo. Byly slyšet jen pohyby ostatních a lapání po dechu. Přímo před ním se tunel kdysi zřítil. Krysa si cestu dál našla, takže věděl, že to není nepřekonatelná překážka. Pustil se tedy do odklízení trosek.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Smíška strčila do dítěte před sebou. „Lez dál,“ prskla, „nezastavuj se. Už to není daleko.“ Slyšela, jak děvčátko posmrkuje – zatím neplakala, jenom měla nos ucpaný prachem. Bylo tu tolik prachu, zvířeného lidmi plazícími se před nimi. Chlapec plazící se za ní se neustále dotýkal jejích popálených nohou, což hodně bolelo. Ale ona jen zatínala zuby a nekřičela. <emphasis>Zatracenej fakan, copak neví, co dělá? A proč vůbec mají ty veliký oči a koukají se jako hladový štěňata? </emphasis>„Prostě lez dál, prcku. Je to kousek…“</p>
<p>Chlapec za ní pomáhal Tavosovi Pondovi, jenž měl obličej omotaný zakrvácenými obvazy. A za nimi byl Koryk. Slyšela ho, jak si pořád cosi brouká. Nejspíš ho jen to zachraňovalo před záchvatem paniky. Měl rád otevřenou savanu, ne těsné, kroutící se tunely.</p>
<p>Jí to nevadilo. Zažila horší věci. Kdysi dávno <emphasis>žila </emphasis>v horších poměrech. To se člověk naučí počítat jenom s tím, co je na dosah, a dokud cesta před ní zůstávala volná, pořád tu byla naděje.</p>
<p>Kdyby se jenom ten zatracený spratek před ní pořád nezastavoval. Znovu do dívky drcla. „Tak lez, holka. Už je to jenom kousek, uvidíš…“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Gesler se plazil černočernou tmou, před sebou slyšel Tulipánovo supění a za sebou Krumpovo šílené prozpěvování. Obrovský voják, jehož bosé nohy Gesler občas nahmátl, měl potíže protáhnout se úzkým, nerovným průlezem a zanechával za sebou krvavou stopu. Lapal po dechu, kašlal – ne, nekašlal –</p>
<p>„Propast nás vem, Tulipáne,“ zasyčel Gesler, „co je ti k smíchu?“</p>
<p>„Lechtáš,“ křikl hromotluk. „Pořád. Lechtáš. Mě. Na. Šlapkách.“</p>
<p>„Prostě lez dál, pitomče!“</p>
<p>Krump za ním dál přihlouple prozpěvoval.</p>
<p><emphasis>„…a povídám, ty stromy v močálu</emphasis></p>
<p><emphasis>měkký nohy maj a bradu mechovou,</emphasis></p>
<p><emphasis>kejvají se ve smradlavým větru,</emphasis></p>
<p><emphasis>co fouká nad vodou žlutohnědou.</emphasis></p>
<p><emphasis>a my ten den leželi na břiše v mlžině,</emphasis></p>
<p><emphasis>mezi pijavicema a další žouželí,</emphasis></p>
<p><emphasis>páč když ty červy rozmázneš řádně,</emphasis></p>
<p><emphasis>růžovomodrý provázky dolů padají –</emphasis></p>
<p><emphasis>a to je dobrota!</emphasis></p>
<p><emphasis>a to je dobrota!</emphasis></p>
<p><emphasis>sladká jak rašelina, jo hó</emphasis></p>
<p><emphasis>sladká jak rašelina –“</emphasis></p>
<p>Gesler by nejradši řval, jako to udělal už někdo před ním, jenomže nemohl popadnout dech – bylo tu příliš těsno, příliš velký puch, a původně chladný proud vzduchu páchl potem, močí a mistr Kápě ví čím ještě. Neustále se mu vracela Pravdova tvář, vynořovala se jako děsivé obvinění. S Bouřňákem rekruta během toho zatraceného povstání protáhli kde čím. Udrželi ho naživu, ukázali mu, jak <emphasis>zůstat </emphasis>naživu na tomto mistrem Kápě prokletém světě.</p>
<p><emphasis>A co udělá on? Vběhne do hořícího paláce. S půl tuctem svítivek na zádech. Bohové, v jedné věci měl pravdu, oheň ho dostat nemohl – vletěl tam, a to nás taky zachránilo… prozatím. Zahnal tu bouři. Zachránil nás…</emphasis></p>
<p>Vojáci kolem něj byli popálení a měli spoustu puchýřů. S každým nádechem do spálených plic se rozkašlali. <emphasis>Ale já ne. </emphasis>Cítil bůžka v ohnivé bouři. Cítil ho, dítě zuřící, protože ví, že má zemřít příliš brzy. <emphasis>ještě že tak, nic jiného si nezasloužíš. </emphasis>Oheň mu ublížit nemohl, jenže to neznamenalo, že před ním musí pokleknout v modlitbě, ne? O nic z toho se neprosil. On, Bouřňák a Pravda – jenomže Pravda je už mrtvý. Nikdy nečekal…</p>
<p><emphasis>„a povidám, že ten most starej</emphasis></p>
<p><emphasis>má nohy z kamene a maltu bílou</emphasis></p>
<p><emphasis>a na zábradlí tam jezevci visej</emphasis></p>
<p><emphasis>a celej den se tam jen houpou</emphasis></p>
<p><emphasis>a my tahali révu však víte vodkaď</emphasis></p>
<p><emphasis>a cpali si slaďoučkou hlínu do uší,</emphasis></p>
<p><emphasis>jen dostaňte ty jezevce vocaď</emphasis></p>
<p><emphasis>do kotle doma na ohništi –</emphasis></p>
<p><emphasis>a to je dobrota!</emphasis></p>
<p><emphasis>a to je dobrota</emphasis><emphasis>!</emphasis></p>
<p><emphasis>sladká jak rašelina, jo hó</emphasis></p>
<p><emphasis>sladká jak rašelina –“</emphasis></p>
<p>Až se odsud dostanou, zakroutí Krumpovi tím jeho hubeným krkem. Velemaršál? Bohové pod námi –</p>
<p><emphasis>„a povidám, ta věž zaklínačská –“</emphasis></p>
<p>Kaprál Smola tahal Balgrida za ruce a nevšímal si jeho řevu. Jak se mágovi dařilo zůstat během nekonečných pochodů tak tlustý, zůstávalo záhadou. A teď to nejspíš bude znamenat konec. I když tuk se dá stlačit, kdežto svaly nikoliv. Aspoň něco.</p>
<p>Když ho Smola tahal puklinou, Balgrid ječel jako na lesy. „Utrhneš mi ruce!“</p>
<p>„Ucpal jsi to, Balgride,“ zavrčel Smola, „a Urb za tebou vytáhne kudlu –“</p>
<p>Zpoza Balgrida se ozvalo: „Se ví. Napíchnu tě jako prase, mágu. Přísahám.“</p>
<p>Tma byla ze všeho nejhorší – ne pavouci, ne štíři ani stonožky, na Smolovo duševní zdraví útočila tma. Flaška měl aspoň krysí oči, kterýma se mohl dívat. Krysy potmě přece vidí, ne? Ale možná ne. Třeba jenom používají čumáčky, vousky, uši. Třeba jsou příliš hloupé, než aby se mohly zbláznit.</p>
<p><emphasis>Nebo už jsou šílené. Vede nás šílená krysa –</emphasis></p>
<p>„Zase jsem uvízl! Bohové! Nemůžu se hnout!“</p>
<p>„Přestaň vřískat,“ štěkl Smola, znovu se otočil a hledal mágovy ruce. „Slyšíš, Balgride?“</p>
<p>„Co? <emphasis>Co?“</emphasis></p>
<p>„Nevím přesně. Měl jsem dojem, že slyším, jak Urb vytahuje nože.“</p>
<p>Mág se vrhl dopředu, kopal a hrabal.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Ještě jednou se zastavíš,“ štěkl Balšám na dítě před sebou, „a sežerou tě ještěrky. Zaživa. Všechny nás sežerou zaživa. Tohle jsou kryptový ještěrky, ty zatracený štěně. Víš, co dokážou kryptový ještěrky? Povím ti, co dokážou. Žerou lidský maso. Proto se jim říká kryptový ještěrky, akorát že jim nevadí žrát živý maso –“</p>
<p>„Pro mistra Kápě!“ zavrčel za ním Smraďoun. „Seržante – takhle se ne –“</p>
<p>„Sklapni! Pořád se hejbe, ne? No hejbe se. Kryptový ještěrky, prcku! Ano!“</p>
<p>„Doufám, že nejseš ničí strejček, seržante.“</p>
<p>„Začínáš žvanit stejně jako Nešťast, kaprále. Chci novej oddíl –“</p>
<p>„Tebe si nikdo nevezme, ne po tomhle –“</p>
<p>„Ty nic nevíš, Smraďoune.“</p>
<p>„Vím, že být to dítě před tebou, vysral bych se ti do ksichtu.“</p>
<p>„Ticho! Ještě mu raď, pitomče! Udělej to, kluku, a já tě svážu, jasně, a nechám tě kryptovejm ještěrkám –“</p>
<p>„Poslouchej mě, prcku!“ zavolal Smraďoun, až se jeho hlas rozléhal. „Ty kryptový ještěrky jsou asi tak dlouhý jako tvůj palec! Balšám je akorát –“</p>
<p>„Já tě propíchnu, Smraďoune. Přísahám!“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Corabb Bhilan Thenu’alas se vlekl dál. Malažan za ním lapal po dechu – jediný náznak, že se ještě hýbe. Podařilo se jim hodit přes jámu jednu měděnou desku, i když si popálili ruce – ošklivě si je popálili a bolest neustávala – Corabb měl dlaně jako z vosku, tvarovaly je kameny, jichž se chytal, římsy, o něž se opíral.</p>
<p>Tak strašnou bolest ještě nezažil. Byl zalitý potem, končetiny se mu třásly, srdce mu bušilo jako šelma lapená v prsou.</p>
<p>Protáhl se zúženým místem a klesl na povrch ulice, aspoň to tak vypadalo, třebaže hlavou drhl o kamenné trosky. Popolezl a zalapal po dechu. Za sebou slyšel klouzat seržanta.</p>
<p>Vzápětí se země otřásla a všude se sypal prach hustě jako písek. Zahřmění, jeden výbuch za druhým, odpalované nad nimi. Zezadu se přihnal rozžhavený vzduch. Kouř, prach –</p>
<p>„Dopředu!“ zavřískl Struna. „Než se strop –“</p>
<p>Corabb sáhl dozadu, zašátral a chytil Malažana za ruku – byl zpola zasypaný drtí a snažil se pod tou tíhou dýchat. Corabb zatahal, tahal ze všech sil.</p>
<p>Malažan zachrčel a za rachotu cihel a kamení ho Corabb vytáhl ven.</p>
<p>„No tak!“ supěl. „Před námi je jáma, kanál – ostatní jsou tam dole – chyť se mě za kotníky, seržante –“</p>
<p>Žár díky větru poněkud polevil.</p>
<p>Corabb se po hlavě vrhl do jámy a Strunu strhl s sebou.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Krysa našla šachtu s dostatečně drsnými stěnami, aby mohla slézt dolů. Proti ní vál vítr a přinášel zetlelé listí, prach a zbytky hmyzu. Ještě šplhala dolů, když se Flaška dostal na římsu. Nahlédl do šachty a v očích ho zaštípalo smetí.</p>
<p>Nic neuviděl. Uvolnil kamínek a hodil ho dolů, kus od stěny. Jeho duše, vezoucí se na kryse, vycítila, jak padá kolem. Hlodavec nastražil uši a čekal. O čtyři stahy lidského srdce později zazněl tlumený náraz kamene na kámen, několikrát, a pak nic. <emphasis>Ach bohové…</emphasis></p>
<p>„Co se děje?“ ozval se za ním Sépie.</p>
<p>„Šachta, vede rovnou dolů – hodně hluboko.“</p>
<p>„Dokážeme slízt?“</p>
<p>„Moje krysa ano.“</p>
<p>„Jak je široká ta šachta?“</p>
<p>„Moc ne, a zužuje se.“</p>
<p>„Máme tu raněný a Hellian je pořád v bezvědomí.“</p>
<p>Flaška kývl. „Zkontroluj lidi – chci vědět, kolik jich to zvládlo. Taky potřebujeme řemeny, provazy, cokoliv a všechno. Jsem to jenom já, nebo jsi taky slyšel, jak se chrám bortí?“</p>
<p>Sépie se otočil a začal vyvolávat jména spolu se žádostí o řemeny a provazy. Nakonec se znovu stočil k Flaškovi. „Jo, šel dolů. Když utichl vítr. Díky mistrovi Kápě je zpátky, jinak se uvaříme nebo udusíme nebo obojí.“</p>
<p><emphasis>No, ještě jsme nevyvá</emphasis><emphasis>zli</emphasis><emphasis>…</emphasis></p>
<p>„Vím, na co myslíš, Flaško.“</p>
<p>„Vážně?“</p>
<p>„Myslíš, že existuje krysí bůh? Já v to doufám, a doufám, že se modlíš pořádně.“</p>
<p>Krysí bůh. Možná. <emphasis>Těžko říct s tvory, kteří nepřemýšlejí ve slovech, </emphasis>„Myslím, že jeden z nás, někdo větší a silnější, by se mohl natáhnout přes tu díru a pomoct lidem dolů.“</p>
<p>„Jestli najdeme dost řemenů a věcí na šplhání, tak určitě. Možná Tulipán nebo ten druhej kaprál, Urb. Jenomže tam není místo, jak někoho obejít.“</p>
<p><emphasis>Já vím. </emphasis>„Zkusím slízt dolů.“</p>
<p>„Kde je ta krysa?“</p>
<p>„Už je na dně a čeká. Tak já jdu.“ Natáhl z chodby Thyr, aby viděl ve tmě, a popolezl na kraj. Stěna naproti vypadala jako součást nějaké monumentální stavby, kameny byly obratně sesazené. Na několika místech ještě držela drolící se omítka, občas dokonce s vlysy. Stěna vypadala dokonale kolmá – šachta se úžila kvůli stěně na jeho straně, která byla mnohem drsnější, zešikmená, s výstupky po nějakých složitých ozdobách. Podivná srážka stylů, dvě budovy stojící tak blízko u sebe. Přesto obě stěny vydržely zasypané pod zemí a váha písku a trosek s nimi očividně nehnula. „Dobrý,“ usoudil Sépie, jenž se přisunul blíž, „to by nemusela být taková hrůza.“</p>
<p>„Kolik že ti je? Dvacet? Žádný zranění a štíhlej jako oštěp…“</p>
<p>„No jo, rozumím.“ Flaška přehodil nohu přes okraj, natáhl ji a pomaloučku se plazil po břiše. „Zatraceně, nemám dost dlouhou nohu –“</p>
<p>Římsa, na níž ležel, zapraštěla – uvědomil si, že je to jen shnilé dřevo – a už klouzal dolů.</p>
<p>Stočil se, při pádu vykopl oběma nohama a rozpřáhl ruce. Kameny se mu zaryly do zad, jeden výčnělek ho praštil do hlavy a postrčil ho dopředu. Pak nohama narazil na protější zeď.</p>
<p>Což ho převrátilo, takže padal po hlavě –</p>
<p><emphasis>Ach, pro mistra Kápě –</emphasis></p>
<p>Najednou ho cosi zatahalo, zapraskalo, pak znovu, táhlo ho to a zpomalovalo pád.</p>
<p><emphasis>Bohové, pavučiny –</emphasis></p>
<p>Levým ramenem mu to trhlo dozadu a otočilo ho to. Znovu vykopl a pod nohou ucítil omítnutou stěnu. Natáhl ruku a zachytil se výstupku, jenž se mu pod prsty propadal jako houba. Druhou nohou se dotkl stěny a zatlačil oběma nohama, až se zády zapřel o drsný kámen.</p>
<p>A uviděl pavouky, velké jako roztažená ruka. Lezli po něm. Flaška znehybněl a snažil se zpomalit dýchání.</p>
<p>Pavouci byli hladcí, krátkonozí, světle jantaroví – ale nebylo tu žádné světlo – vtom mu došlo, že září zevnitř, jako světlo lucerny za silným, zlatavým sklem. Měl jich na sobě plno. Slyšel, jak ho Sépie zoufale volá.</p>
<p>Flaška zapátral a okamžitě se stáhl před slepým vztekem pavouků. A zábleskem vzpomínek – krysa – jejich oblíbená kořist – se nějak vyhnula všem pastem, prolezla kolem nich, aniž by si jich všimla, nevnímala stovky očí, které ji sledovaly. A teď… <emphasis>tohle.</emphasis></p>
<p>S bušícím srdcem to Flaška zkusil znovu. Jakási kolektivní mysl – ne, rozvětvená rodina – shromažďovali se, vyměňovali si živiny – když se krmil jeden, krmili se všichni. Nepoznali jiné světlo než to, v němž žili, a donedávna neznali ani vítr. <emphasis>Vyděšení… ale ne vyhladovělí, díky mistrovi Kápě. </emphasis>Snažil se je uklidnit, a znovu sebou trhl, když ustal veškerý pohyb a všichni se soustředili na něj. Nožičky cupitající mu po těle znehybněly, maličké drápky se mu zatínaly do kůže.</p>
<p><emphasis>Klid. Není důvod se bát. Nehoda, a bude toho víc – nedá se tomu zabránit. Nejlepší bude, když odejdete, všichni. Brzy se vrátí ticho, my projdeme, a zanedlouho se vítr utiší a vy budete moct v klidu vš</emphasis><emphasis>e opravit. </emphasis>Mír… prosím.</p>
<p>Nepřesvědčil je.</p>
<p>Vítr náhle ustal a shora přiletěl závan vedra.</p>
<p><emphasis>Prchejte! </emphasis>Vytvořil si v duchu obraz ohně, natáhl ze vzpomínek na umírající lidi a všeobecnou zkázu –</p>
<p>Pavouci se rozprchli. Tři stahy srdce, a Flaška byl sám. Jeho kůže se nic nedrželo, nic, jen pramínky tuhých kotevních vláken a potrhané vrstvy pavučin. A po zádech, chodidlech a pažích mu stékala krev.</p>
<p><emphasis>Myslím, že jsem dost potrhaný. Zatraceně. Bolest se probouzí… všude. Je příliš silná – </emphasis>Opustilo ho vědomí.</p>
<p><emphasis>„Flaško!“ </emphasis>ozvalo se shora.</p>
<p><emphasis>Vrtění… zamrkání, probuzení. Jak dlouho tu visí?</emphasis></p>
<p>„Jsem tady, Sépie! Lezu dolů – myslím, že už je to jenom kousek!“ Zašklebil se a posunul nohy dolů – šachta se zúžila natolik, že se dokázal zapřít nohama o protější stěny. Se zasupěním odtrhl záda od zdi.</p>
<p>Něco ho švihlo přes rameno, až to zaštípalo, a on se sklonil. Ta věc mu sklouzla přes prsa – řemení.</p>
<p>„Lezu dolů!“ hlásil Sépie.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Křápe, jsi ještě s námi?“ volal za ním Koryk. Celou dobu si cosi brebentil – všichni zakusili nečekanou hrůzu. <emphasis>Zastavení. </emphasis>Pohyb byl poutem se zdravým rozumem, protože to znamenalo, že někde vepředu Flaška dosud leze, dosud hledá cestu. Když všichni zůstali stát, zachvátil je děs, jako chapadla se jim svíral kolem hrdla a tiskl.</p>
<p>Křik, panický boj s nehybným kamením a cihlami, ruce šátrající po nohou. A sílilo to.</p>
<p>Pak zaznělo volání, předávalo se dozadu – dorazili k nějaké šachtě – potřebují provazy, opasky, řemení – polezou dolů.</p>
<p>Stále tu byla cesta dolů.</p>
<p>Koryk celou dobu monotónně zpíval dětskou píseň smrti. Patřila k setijskému přechodovému rituálu, kdy se z mláděte stává dospělý člověk. Obřad byl stejný pro chlapce i dívky a patřil k němu hrobový kmen, vydlabaná rakev a uzavření v rodové kryptě přes noc. Pohřbení zaživa, protože dítě musí zemřít, aby se mohl zrodit dospělý. Zkouška, zda zvládne duchy šílenství, červy, kteří žijí v každém člověku, obtočení těsně kolem páteře. Červy, kteří jsou vždy ochotní se probudit, vylézt a prohryzat si cestu do mozku, šeptající a chechtající se nebo ječící nebo obojí.</p>
<p>Koryk tu noc přežil. Červy porazil. A na tohle to stačilo. Víc nepotřeboval.</p>
<p>Slyšel, jak se červi prožírají do vojáků před ním i vojáků za ním. A hnali se i k dětem. Protože pro dítě neexistuje horší můra, než když vidí, jak dospělého zlomil strach. To zničí veškerou naději, veškerou víru.</p>
<p>Koryk nikoho z nich zachránit nemohl. Nemohl jim dát píseň, protože by nevěděli, co znamená, a nikdy nestrávili noc v rakvi. Věděl, že pokud to bude pokračovat dost dlouho, začnou lidé umírat nebo se jich zmocní šílenství, zcela a nadobro, a zabije všechny ostatní. Všechny.</p>
<p>Červi se stáhli a nyní bylo slyšet pláč – ne z hrůzy, nýbrž z úlevy – pláč a brebentění. Koryk věděl, že to ostatní okusili, poznali, co za sebou červi nechali, a modlí se: <emphasis>Už ne. Ne tak zblízka, prosím. Už nikdy víc. </emphasis>„Kaprále Křápe?“</p>
<p>„C-co, mor na tebe?“</p>
<p>„Jak je Pajdovi? Kopu do něj, myslím, že do ruky, ale nehýbe se. Můžeš popolízt blíž a kouknout se na něj?“</p>
<p>„Je v bezvědomí.“</p>
<p>„Jak k tomu přišel?“</p>
<p>„Dolezl jsem k němu a třískal mu hlavou o podlahu, dokud nepřestal řvát.“</p>
<p>„Víš jistě, že žije?“</p>
<p>„Pajda? Má lebku jako skála, Koryku.“</p>
<p>Zaslechl za sebou pohyb. „Co teď?“ chtěl vědět.</p>
<p>„Dokážu ti to. Zakroutím mu tou zlomenou hnátou –“</p>
<p>Pajda zavřískl.</p>
<p>„Jsem rád, že jsi zpátky, vojáku,“ poznamenal Křáp.</p>
<p>„Zmiz ode mě, šmejde!“</p>
<p>„Já nezpanikařil. Až tě příště napadne, že zpanikaříš, tak si hned vzpomeň, že jsem tady, hned za tebou, Pajdo.“</p>
<p>„Jednou tě zabiju, kaprále –“</p>
<p>„Jak chceš. Ale hlavně to už nedělej.“</p>
<p>Koryk si vzpomněl na to, jak Křáp předtím blekotal, ale neříkal nic.</p>
<p>Další potyčka, pak Koryk ucítil v rukou svazek provazů a kožených řemínků – většinou ohořelých. Přitáhl si je a strčil je chlapci schoulenému za Tavosem Pondem. „Šoupni to dál, mládenče,“ nakázal mu.</p>
<p>„Ty,“ řekl chlapec, „slyšel jsem tě. Poslouchal jsem.“</p>
<p>„A byl jsi v pořádku, viď?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Naučím tě to. Pro příště.“</p>
<p>„Ano.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Někdo volal dozadu pokyny, což proniklo hrůzou, a lidé reagovali, stahovali ze sebe všechno, co by se dalo použít jako lano. Smola, jehož, ač byl celý zpocený, mrazilo, si položil čelo na kameny pod sebou. Zapáchající prach se mísil s pozůstatky jeho strachu. Když ranec dorazil k němu, protáhl ho před sebe, sundal ze sebe zbytky vlastních řemenů a přidal je k ubohé sbírce.</p>
<p>Teď aspoň měli důvod čekat, nezastavili se proto, že by Flaška dorazil na konec a neměl kam pokračovat. Měli se čeho držet. Modlil se, aby to stačilo.</p>
<p>„Kéž bychom zase pochodovali přes poušť,“ šeptal za ním Balgrid. „Po tý silnici, s volným prostorem všude kolem…“</p>
<p>„Slyším tě,“ ozval se Smola. „A taky si vzpomínám, jak jsi na to nadával. Že je moc sucho, slunce –“</p>
<p>„Slunce, cha! Jsem tak spálenej, že už se slunce nikdy nebudu bát. Bohové, pokleknu před ním v modlitbě, přísahám. Kdyby byla svoboda bohem, Smolo…“</p>
<p><emphasis>Kdyby byla svoboda bohem. To je tedy zajímavá představa…</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Díky mistrovi Kápě, že skončil všechen ten řev,“ vydechl si Balšám a sundával si cosi, co ho svědilo po celém těle, svrbělo a štípalo jako nějaké potničky. Potničky, to je legrační –</p>
<p>„Seržante,“ ozval se Smraďoun, „to jsi řval ty.“</p>
<p>„Ztichni, lháři zatracená. To jsem nebyl já, ale to děcko přede mnou.“</p>
<p>„Vážně? Nevěděl jsem, že mluví dalhonsky –“</p>
<p>„Já tě propíchnu, kaprále. Ještě slovíčko a přísahám, že tě propíchnu. Bohové, celý tělo mě svrbí, jako bych se vyválel v lechtacím pylu –“</p>
<p>„To se stává potý, co zpanikaříš, seržante. Říká se tomu znoj strachu. A nepochčil ses taky? Cejtím –“</p>
<p>„Už držím nůž, Smraďoune. Víš to? Stačí jenom se otočit, a přestaneš mě otravovat.“</p>
<p>„Ten nůž jsi zahodil, seržante. V chrámu –“</p>
<p>„Dobře! Tak tě ukopu k smrti!“</p>
<p>„Jestli to uděláš, mohl bys to udělat dřív, než se budu muset plazit tou louží po tobě?“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Horko vyhrává válku,“ poznamenal Corabb.</p>
<p>„Ano,“ odpověděl Struna za ním slabým, pronikavým hlasem. „Na.“</p>
<p>Něco přistrčil Corabbovi k nohám. Ten se natáhl a ucítil smyčky provazu. „Tys ho nesl?“</p>
<p>„Měl jsem ho omotaný kolem těla. Všiml jsem si, že ho Smíška pustila před chrámem – kouřilo se z něj, takže není divu…“</p>
<p>Když ho přes sebe přetahoval, ucítil Corabb na provaze něco mokrého a lepkavého. Krev. „Za chvíli vykrvácíš, že?“</p>
<p>„Je to jenom pramínek. Nic mi není.“</p>
<p>Corabb kousek popolezl – mezi nimi a dalším vojákem, Nešťast se jmenoval, byl kousek místa. Kdyby byl Corabb sám, byl by se držel hned za ním, jenže nechtěl opustit malazského seržanta. I když to byl nepřítel, takové věci se jednoduše nedělají.</p>
<p>Považoval je všechny za stvůry, zbabělce a násilníky. Slyšel, že pojídají vlastní mrtvé. Ale ne, byli to jenom lidé, nijak se nelišili od Corabba samotného. <emphasis>Tyran je císařovna. Tihle – to jsou jenom vojáci, jenom to a nic víc. </emphasis>Kdyby byl odešel s Leomanem… nic z toho by nezjistil. Byl by dál choval prudkou nenávist ke všem Malažanům a všemu malazskému.</p>
<p>Ale nyní… muž za ním umíral. Původem byl Falari – z dalšího místa, které si říše podrobila. Umíral, a nikdo se k němu nemohl dostat, ne tady, ne teď.</p>
<p>„Na,“ řekl Nešťastovi. „Podej to dál.“</p>
<p>„Mistr Kápě nás vem, to je opravdický provaz!“</p>
<p>„Ano. Pošli to co nejrychleji dál.“</p>
<p>„Nerozkazuj mi, zmetku. Ty jseš zajatec. Na to nezapomínej.“</p>
<p>Corabb se odplazil zpátky.</p>
<p>Bylo stále větší horko, požíralo slabé pramínky chladného vzduchu zdola. Už moc dlouho tu zůstávat nemohli. <emphasis>Musíme dál.</emphasis></p>
<p>„Říkal jsi něco, Corabbe?“ zeptal se Struna.</p>
<p>„Ne. Nic moc.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Shora bylo slyšet, jak Sépie šplhá dolů po provizorním laně. Dýchal namáhavě. Flaška se dostal až na dno šachty pokryté sutinami. Byla dokonale ucpaná. Zmateně hmatal podél okraje. Jeho krysa? <emphasis>Aha, tady – </emphasis>na konci svislé stěny sáhl do proudu vzduchu stoupajícího vzhůru. Nějaký klenutý průchod. Bohové, co je to za budovu? Průchod zadržující kamení ze dvou – možná tří – poschodí? A ještě po takové době stěna ani průchod nepovolily. <emphasis>Možná jsou ty pověsti pravdivé. Možná Y</emphasis><emphasis>’</emphasis><emphasis>Ghatan bylo první Svat</emphasis><emphasis>é </emphasis><emphasis>město, největší město ze všech. A když zahynulo při Velkém vraždění, všechny budovy zůstaly stát – nikdo nevzal ani kamínek. Zůstaly stát, takže je pohřbil písek.</emphasis></p>
<p>Spustil se průchodem nohama napřed a vzápětí narazil na hromady něčeho – suti? – vyplňující z větší části komnatu za ní. Suti, která se pod ním začala okamžitě sypat.</p>
<p>Nahoře se jeho krysa probudila, polekaly ji zvuky, když Flaška sjížděl do komnaty. Natáhl se vůlí a znovu se zmocnil tvorečkovy duše. „Dobře, maličká. Hezky zpátky do práce…“ Odmlčel se.</p>
<p>Ležel na řadách nádob naskládaných tak vysoko, že byly na dosah od stropu komnaty. Zašátral a zjistil, že vysoké nádoby jsou zapečetěné a uzavřené železnými víčky, a okraje i horní plocha kovu byly pokryté složitě rytými spirálovitými vzory. Střep pod víčkem byl na dotek hladký, s jemnou glazurou. Podle Sépiova křiku poznal, že se sapér dostal na dno šachty za ním. Sám popolezl do středu komnaty. Krysa vyklouzla dalším průchodem naproti a Flaška cítil, jak leze dolů a přistává na rovné kamenné podlaze. Cupitala dál.</p>
<p>Popadl okraj železného víčka jedné nádoby a pokusil se ji otevřít. Pečeť držela pevně, námaha mu nic nevynesla. Zakroutil víkem doprava – nic – pak doleva. Zaskřípalo to. Zakroutil víc. Víko uvolnilo pečetící vosk, který odpadl. Flaška tahal uzávěr nahoru, ale když se nic nestalo, pokračoval v točení doleva. Uvědomil si, že se s každým otočením zároveň nepatrně vysune. Zapátral a pod prsty ucítil šikmou spirálovitou rýhu na okraji nádoby, ucpanou voskem. Ještě dvě otočky a železné víčko odpadlo.</p>
<p>Z urny stoupal pronikavý, nasládlý pach.</p>
<p><emphasis>Tu vůni znám… med. Nádoby jsou plné medu. </emphasis>Jak dlouho tu stojí, uskladněné lidmi, kteří se dávno obrátili v prach? Sáhl dolů a ponořil ruku do chladného, hustého obsahu. Balzám na popáleniny a také odpověď na náhle probuzený hlad.</p>
<p>„Flaško?“</p>
<p>„Tady dole. Jsem ve velký komnatě přímo pod zdí. Sépie, jsou tady nádoby, stovky nádob, a plný medu.“ Vytáhl ruce a olizoval si prsty. „Bohové, chutná jako čerstvý. Až se sem dostaneš, namaž si popáleniny, Sépie –“</p>
<p>„Jen jestli mi slíbíš, že někde poblíž nepolezu mraveništěm.“</p>
<p>„Tady dole žádní mravenci nejsou. Jak to vypadá?“</p>
<p>„Máme všechny.“</p>
<p>„Struna?“</p>
<p>„Zatím je mezi náma, i když horko proniká dolů.“</p>
<p>„Takže je dost provazů a řemenů. Skvělý.“</p>
<p>„Ano. Dokud vydrží. Urb slíbil, že snese Hellian dolů. Na zádech.“</p>
<p>„Další jsou na cestě?“</p>
<p>„Ano. Jak se to otevírá?“</p>
<p>„Otáčej víčkem doleva, dokud nepůjde sundat.“</p>
<p>Flaška slyšel, jak Sépie pracuje na uzávěru. „Tohle nemůže bejt moc starý, když se to ještě nezkazilo.“</p>
<p>„Na víčkách jsou znaky, Sépie. Nevidím na ně, ale cítím je. Moje bába měla obřadní čepel, kterou používala při čarování – značky jsou podle mě stejný. Jestli mám pravdu, Sépie, tak je to železo jaghutská práce.“</p>
<p><emphasis>„Cože?“</emphasis></p>
<p>„Ale ty nádoby jsou z První říše. Sáhni si, jsou hladký jako vaječná skořápka – mít světlo, tak se vsadím, že jsou blankytně modrý. A s dobrým utěsněním…“</p>
<p>„V tomhle ještě cejtím kytky, Flaško.“</p>
<p>„Já vím.“</p>
<p>„Mluvíš o tisících a tisících roků.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Kde je ta tvoje oblíbená krysa?“</p>
<p>„Hledá nám cestu ven. Naproti je další komnata, jenže je otevřená, totiž prázdná – měli bychom se tam přesunout, aby měli ostatní místo…“</p>
<p>„Co se děje?“</p>
<p>Flaška potřásl hlavou. „Nic, jenom se cítím trochu… divně. Trochu jsem si pořezal záda… zmrtvěla mi –“</p>
<p>„Pro mistra Kápě, v tom medu byl nějakej mák, ne? Začínám se cejtit… bohové pod náma, točí se mi hlava.“</p>
<p>„Jo, musíme varovat ostatní.“</p>
<p>Ačkoliv nic neviděl, měl Flaška pocit, jako by se svět točil. Srdce se mu rozbušilo. <emphasis>Kurva. </emphasis>Lezl k druhému průchodu. Protáhl se pod stropem a padal.</p>
<p>Náraz na kamennou podlahu cítil jen vzdáleně, a přitom si uvědomoval, že padal nejméně sáh. Vzpomínal si na prudkou ránu a došlo mu, že to bylo jeho čelo narážející na dlaždice.</p>
<p>Sépie mu dopadl na záda a se zabručením se odkutálel.</p>
<p>Flaška se zamračil a sbíral se z podlahy. Krysa – kde je? <emphasis>Pryč. Ztratil jsem ji. Ach ne, já ji ztratil.</emphasis></p>
<p>Chvíli nato ztratil i všechno ostatní.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Corabb dotáhl bezvládného Strunu až k šachtě. Na římse zjistil, že lano visí ze tří pochev na meče, vklíněných napříč do otvoru. Zdola se nesly slabé hlasy. Když tahal Malažana ke kraji, horko se kolem něj obtáčelo jako hadi.</p>
<p>Natáhl ruku a začal vytahovat lano. Poslední třetinu tvořily uzly, řemeny a přezky – každý uzel zkontroloval, zatahal za každý kus, ale přetržení zřejmě nehrozilo. Svázal Malažanovi ruce v zápěstí a nohy v kotnících – jednu nohu měl zraněný pokrytou krví, a když začal hledat obvazy, žádný nenašel, jen roztrhané díry po oštěpu – a provaz kolem kotníků zavázal tak, aby hlavní uzel zůstal mezi nohama. Přetáhl si Malažanovy svázané ruce přes hlavu dolů tak, aby je měl na hrudní kosti, a svoje nohy vsunul mezi jeho, takže měl kotníky na holeních. Lano si přehodil přes hlavu a pod paží a pevně ho zavázal.</p>
<p>Přelezl do šachty a co nejméně se opíral o zaklíněné pochvy. Konečně se mu podařilo zapřít se nohama o protější stěny. Bylo to trochu daleko – dosáhl jen špičkami nohou, a jakmile se mu Struna plně zavěsil na záda, šlachy v kotnících měl napjaté k prasknutí.</p>
<p>Se supěním šplhal dolů. Dva sáhy stále zrychloval, pak našel pevný výčnělek, na nějž si mohl stoupnout, a šachta se zúžila natolik, že se mohl zapřít rukou a ulevit tak druhé noze. Odpočíval. Popáleniny ho bolely, srdce mu bušilo. O něco později pokračoval v sestupu. Už byl klidnější, protože mezera se neustále zužovala.</p>
<p>Konečně byl dole. Zaslechl něco jako smích, přicházelo to zleva a po chvíli utichlo.</p>
<p>Zapátral na té straně a našel průchod, kterým prohodil lano. Slyšel, jak o něco níž dopadá na tělo.</p>
<p><emphasis>Všichni spí. Není divu. Taky bych to chtěl udělat.</emphasis></p>
<p>Rozvázal Strunu, prolezl škvírou a ucítil, že stojí na natěsnaných, lupajících nádobách. Ze všech stran se neslo chrápání a dýchání a nasládlá vůně. Přitáhl si Strunu za sebou a opatrně ho uložil.</p>
<p>Med. Nádoby a nádoby medu. <emphasis>Myslím, že je dobrý na popáleniny. Dobrý na rány. </emphasis>Našel si otevřenou nádobu, nabral hrst medu, přelezl k seržantovi a vetřel mu med do ran. Namazal popáleniny sobě i jemu. A položil se. Zmocňovala se ho požehnaná otupělost.</p>
<p><emphasis>Aha, ten med je karelbarra. Přivolávačka bohů. Ach…</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Pěst Keneb se vypotácel do ranního světla. Stál tam, mrkal a prohlížel si změť stanů, mnoho z nich ohořelých, a všechny ty vojáky – klopýtající, bloumající nebo stojící na místě a zírající přes spálenou krajinu k městu. Y’Ghatan, rozmazaná vlnami horka, pokřivená hromada roztékající se na vrcholku rozeklaného pahorku. Místy dosud poblikávaly ohně, světle oranžové jazyky, dole tmavě rudé.</p>
<p>Vzduch byl plný popela, snášel se jako sníh.</p>
<p>Dýchání bolelo. Měl potíže se sluchem – v hlavě jako by mu stále zuřila ohnivá bouře, hladová jako na začátku. Jak je to dlouho? Den? Dva? Byli tu léčitelé. Čarodějky s mastmi a praktikanti používající Denul přímo ve vojsku. Směsice hlasů, prozpěvování, šepot, něco bylo skutečné, něco si jen představoval.</p>
<p>Vzpomínal na manželku. Selv na tomhle prokletém kontinentě nebyla, byla v bezpečí na svých rodinných statcích v Quon Tali. I Kesen a Vaneb, jeho děti. Přežily, že? Byl si tím jistý. Vzpomínka byla dost silná, aby ho přesvědčila, že je i pravdivá. Měl s tím něco společného ten asasín, Kalam.</p>
<p>Selv. V těch dvou letech před povstáním se odcizili, dvou letech – byly to dva roky? – co pobývali v Sedmiměstí v posádkové osadě. Vzpoura je přinutila nechat rozpory stranou, kvůli dětem, kvůli přežití. Tušil, že jí nechybí, i když dětem by mohl. Tušil, že už si našla někoho jiného, milence, a poslední, co by chtěla, bylo znovu ho spatřit.</p>
<p>Nicméně v životě by ho mohly potkat horší věci. Vzpomněl si na vojáky s nejhoršími popáleninami – bohové, jak křičeli bolestí.</p>
<p>Zadíval se za město. A nenáviděl ho z hloubi duše.</p>
<p>Přiběhl Křivák a lehl si vedle něj. Zanedlouho se objevil Žrout. „Otče, víš, co z toho vzejde? Víš to?“</p>
<p>„Vzejde z čeho, Žroute?“</p>
<p>Chlapec ukázal sazemi umazanou rukou na Y’Ghatan. „Chce, abychom odešli. Jakmile to půjde.“ Zvedl ruku k rannímu slunci. „Je mor, víš, na východě. A tak. Potáhneme na západ. Najdeme lodě. Ale já už odpověď znám. Abys zjistil, co je v nás, musíš odstranit všechno ostatní, víš?“</p>
<p>„Ne, Žroute. Nevím.“</p>
<p>Na dohled přicupitala Kulička a očichávala zem. Začala hrabat jako šílená, až prach létal všude kolem.</p>
<p>„Něco zahrabaného,“ hlásil Žrout při pohledu na Kuličku.</p>
<p>„Zřejmě.“</p>
<p>„Ale ona to neuvidí.“ Hoch vzhlédl ke Kenebovi. „Ani ty ne.“</p>
<p>Odběhl a Křivák klusal s ním. Kočárový psík hrabal dál a frkal u toho.</p>
<p>Keneb se zamračil, pokoušel se vybavit si, co to prve Žrout říkal – bylo to noc při průlomu? Před tím, než byl vydán onen osudný rozkaz? Skrývalo se v chlapcových slovech varování? Nevzpomínal si – svět před požárem jako by mu v duši shořel na popel. Dalo mu práci vybavit si jména ženy a dětí, jejich tváře. <emphasis>Nechápu to. Co se to se mnou stalo?</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Ve velitelském stanu stála pobočnice před Nilem a Nether. Od stěny ji pozoroval pěst Blistig tak vyčerpaný, že se téměř neudržel na nohou. Tavore mu svěřila velení nad léčením – zřizoval špitály, organizoval denulské léčitele, čarodějky a zaklínače. Dva dny a jednu, možná jednu a půl noci – nebyl si jistý, jestli má správný přehled o chaotickém čase předtím, než po noci průlomu vyšlo slunce. Bez svých důstojníků měl být ještě před svítáním zbaven velení. Jeho duše se topila v jámě Propasti. A on si nebyl jistý, jestli se z ní již vyšplhal.</p>
<p>Mluvil Nil, monotónně, otupěle po příliš dlouhé době strávené čarováním, které začínal nenávidět, „…nic než smrt a žár. Ti, kteří to zvládli – jejich bolest mě ohlušuje – dohánějí duchy k šílenství. Prchají, přetrhávají pouta. Proklínají nás za tu strašnou ránu, kterou jsme způsobili zemi, za zločiny, které jsme spáchali –“</p>
<p>„Nejsou to naše zločiny,“ přerušila jej pobočnice, obrátila se a našla si Blistiga. „Kolik mužů jsme ztratili dnes, pěsti?“</p>
<p>„Třicet jednoho, pobočnice, ale čarodějky říkají, že teď už je bude následovat jen pár dalších. Nejvážněji postižení jsou mrtví, zbytek bude žít.“</p>
<p>„Začněte s přípravami na pochod – máme dost vozů?“</p>
<p>„Pokud si vojáci sbalí na nějakou dobu jídlo,“ odpověděl Blistig. „Když už o tom mluvíme, přišli jsme o nějaké zásoby – nakonec budeme žvýkat kůže, pokud nezajistíme zásobování.“</p>
<p>„Jak dlouho?“</p>
<p>„Týden, jestli okamžitě začneme s příděly, pobočnice. Kam půjdeme?“</p>
<p>Na okamžik měla zastřený výraz, pak se odvrátila. „Mor je zjevně… prudce nakažlivý. Přinesla ho sama paní, je to, myslím, polibek samotné bohyně. A máme nedostatek léčitelů…“</p>
<p>„Lothal?“</p>
<p>Nil zavrtěl hlavou. „Město již bylo zasaženo, pěsti.“</p>
<p>„Sotka,“ prohlásila pobočnice. „Perel mi sdělil, že flotila admirála Noka a koráby nedokázaly přistát v žádném městě východně od Ašóku na Maadilském poloostrově, a tak musel plout kolem. K Sotce by měl dorazit v devíti dnech, pokud v Taxile nebo Rangu nabere vodu a jídlo.“</p>
<p>„Devět dní?“ zeptal se Blistig. „Jestli je mor už v Lothalu…“</p>
<p>„Naším nepřítelem je teď čas,“ prohlásila pobočnice. „Pěsti, máte rozkaz zrušit tábor. Udělejte to co nejrychleji. Povstání skončilo. Nyní je naším úkolem přežít.“ Chvíli si Blistiga prohlížela. „Chci vyrazit dnes v noci.“</p>
<p>„Dnes v noci? Rozkaz, pobočnice. To bych měl hned začít.“ Zasalutoval a odešel. Venku se zastavil a zamrkal, rozpomněl se na rozkazy a vydal se je plnit.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Když Blistigovy kroky utichly, pobočnice se obrátila k Nether. „Paní moru, Nether? Proč teď? Proč tady?“</p>
<p>Záchlumská čarodějka frkla. „Chceš po mně, abych pochopila, jak myslí bohyně, pobočnice? To je beznadějné. Možná žádný důvod nemá. Mor je nakonec její aspekt, tohle ona dělá.“ Potřásla hlavou a už nic neřekla.</p>
<p>„Pobočnice,“ ozval se Nil, „máš své vítězství. Císařovna bude spokojena – musí být. Potřebujeme si odpočinout –“</p>
<p>„Perel mi sdělil, že Leoman S cepy není mrtvý.“</p>
<p>Záchlumčané mlčeli a pobočnice se k nim opět otočila. „Vy jste to oba věděli, viďte?“</p>
<p>„Ona ho odnesla… pryč,“ řekl Nil. „Bohyně.“</p>
<p>„Která bohyně? Poliel?“</p>
<p>„Ne. Královna snů.“</p>
<p>„Bohyně věštění? K čemu by jí Leoman S cepy byl?“</p>
<p>Nil jen pokrčil rameny.</p>
<p>Před stanem zabrzdil kůň a vzápětí do stanu vrazil Temul, pokrytý prachem, s krví kapající ze tří rovnoběžných šrámů na tváři. S sebou táhl rozcuchané dítě. „Našel jsem ji, pobočnice,“ hlásil.</p>
<p>„Kde?“</p>
<p>„Snažila se vrátit do trosek. Přišla o rozum.“</p>
<p>Pobočnice si prohlédla malou Sinn. „Měla by ho rychle najít,“ řekla pak. „Potřebuji velemága. Sinn, podívej se na mě. Podívej se na mě.“</p>
<p>Dívka nedala najevo, že ji vůbec slyšela. Věšela hlavu a obličej jí zakrývaly pramínky ohořelých vlasů.</p>
<p>Pobočnice si povzdechla. „Odveď ji a nechej ji umýt,“ rozkázala. „A ať ji pořád někdo hlídá – tohle zkusíme znovu později.“</p>
<p>Temul s dívkou odešel.</p>
<p>„Pobočnice, hodláš Leomana pronásledovat?“ zeptal se Nil. „Jak? Nenechal žádnou stopu – královna snů ho mohla přenést na jiný kontinent.“</p>
<p>„Ne, nebudeme ho pronásledovat, ale pochopte tohle, Záchlumčané. Dokud žije, v očích císařovny nebude žádného vítězství. Y’Ghatan zůstane stejná jako vždy, prokletím říše.“</p>
<p>„Už se znovu nepozvedne,“ namítl Nil.</p>
<p>Tavore si ho prohlížela. „Mladí nevědí nic o historii. Půjdu se projít. Vy si oba odpočiňte.“</p>
<p>S tím je opustila.</p>
<p>Nil se podíval sestře do očí a usmál se. „Mladí? Jak snadno zapomíná.“</p>
<p>„Všichni zapomínají, bratře.“</p>
<p>„Kam podle tebe Leoman šel?“</p>
<p>„Kam jinam? Do zlatých časů, Nile. Do slávy, jež byla Velkým povstáním. Kráčí mlhami mýtů. Budou říkat, že dýchal oheň. Budou říkat, že jsi mu v očích mohl vidět Apokalypsu. Budou říkat, že odplul z Y’Ghatan na řece malazské krve.“</p>
<p>„Místní věří, že Coltain ascendoval, Nether. Nový patron vran –“</p>
<p>„Hlupáci. Záchlumčané neascendují. My se jen… opakujeme.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Poručík Pores se probudil a zvedl zdravou ruku na pozdrav, když se u jeho polního lůžka zastavil kapitán Laskava.</p>
<p>„Prý se vám roztavila ruka, poručíku.“</p>
<p>„Ano, pane. Levá, jak vidíte.“</p>
<p>„Prý udělali, co se dalo, utišili bolest, a jednou se jim možná podaří znovu prsty oddělit. Najdou léčitele Vysoké Denul a ten zařídí, že budete mít ruku jako novou.“</p>
<p>„Ano, pane. A do té doby je to ruka, ve které držím štít, takže bych měl –“</p>
<p>„Tak proč, ve jménu mistra Kápě, zabíráte to lůžko, poručíku?“</p>
<p>„Aha, totiž, potřebuju si jenom najít nějaké šaty, pane, a hned jsem u vás.“</p>
<p>Laskava se zadíval na řadu lůžek. „Polovinu tohohle špitálu zabírají bečící jehňata – máte na to, být zase vlkem, poručíku? Dnes v noci vyrazíme. Nemáme dost vozů, a což je ještě ostudnější, žádné palankýny a nosítka, co by stály za řeč – kam tahle armáda spěje, ptám se?“</p>
<p>„Hanba, pane. Jak se daří pěsti Tene Baraltovi, pane?“</p>
<p>„O tu ruku přišel, ale neslyšel jsem, že by fňukal a stěžoval si.“</p>
<p>„Ne?“</p>
<p>„Ovšemže ne, je pořád ještě v bezvědomí. Vstávat, vojáku. Vezměte si tu deku.“</p>
<p>„Přišel jsem o kruh na paži, pane –“</p>
<p>„Máte vypálený kruh tam, kde byl, ne? Oni to uvidí a poznají ve vás důstojníka. A taky z vašeho rázného chování.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„Výborně, a už dost plýtvání mým časem. Čeká nás práce, poručíku.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„Poručíku, jestli zůstanete ležet ještě chvíli, složím to lehátko i s vámi, rozumíte?“</p>
<p>„Ano, pane.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Seděla nehybně, údy bezvládné jako panenka, zatímco ji jedna stará Záchlumčanka umývala a druhá jí odřezala většinu vlasů. Nevzhlédla, ani když do stanu vstoupila kapitán Faradan Sort.</p>
<p>„To půjde,“ prohlásila a poslala obě Záchlumčanky pryč. „Běžte pryč.“</p>
<p>Odcházely s proudem slov, jež Faradan považovala za kletby. Podívala se na dívku.</p>
<p>„Dlouhé vlasy jenom překážejí, Sinn. Bez nich ti bude líp. Mně ty moje nescházejí. Nemluvíš, ale myslím, že víš, co se děje. Tak poslouchej. Nic neříkej, jenom mě poslouchej…“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Šedý poletující písek pohltil poslední sluneční světlo. Mračna prachu se ze silnice snášela po příkrých svazích. Přes Čtrnáctou armádu se dosud valily zbytky dechu mrtvého města – vše, co zůstalo po ohnivé bouři, nicméně stále to pro vojáky, čekající, až dají rohy znamení k pochodu, byla dostatečná připomínka.</p>
<p>Pěst Keneb se vysoukal do sedla a uchopil otěže. Kolem sebe slyšel kašlání lidí i zvířat. Byl to hrozný zvuk. Povozy, zatížené raněnými zabalenými v obvazech, stály seřazené na silnici jako pohřební vozy, očazené, začernalé a páchnoucí po pohřebních hranicích. Věděl, že by tam našel pěst Tene Baraltu s upálenými částmi těla a děsivě zjizveným obličejem – denulskému léčiteli se podařilo zachránit mu oči, ale vousy mu chytily plamenem a přišel o větší část rtů a nosu. Nyní vznikaly obavy o jeho duševní zdraví, i když naštěstí zůstával v bezvědomí. A byli tu další, tolik dalších…</p>
<p>Keneb si všiml, že k němu kluše Temul se dvěma jezdci. Záchlumský velitel přitáhl otěže a zavrtěl hlavou. „Není nikde k nalezení, pěsti. Není divu – ale věz tohle: měli jsme i jiné zběhy a všechny jsme je vystopovali. Pobočnice vydala rozkaz další na místě zabít.“</p>
<p>Keneb kývl a odvrátil zrak.</p>
<p>„Odteď,“ pokračoval Temul, „mí Záchlumčané nebudou přijímat opačné rozkazy od malazských důstojníků.“</p>
<p>Pěst Keneb otočil hlavu a zíral na Temula. „Pěsti, tví Záchlumčané <emphasis>jsou </emphasis>Malažané.“</p>
<p>Mladý válečník se zašklebil a otočil koně. „Teď je to tvůj problém, pěsti. Vyšli pátrače, jestli chceš, ale Čtrnáctá na ně čekat nebude.“</p>
<p>Právě otáčel koně, když zazněly rohy a armáda se vydala na pochod.</p>
<p>Keneb se nadzvedl v sedle a rozhlédl se. Slunce už zapadlo a byla příliš velká tma. A někde tam byly kapitán Faradan Sort a Sinn. Dva zběhové. <emphasis>Zatracená ženská. Myslel jsem, že je… no, nemyslel jsem si, že udělá něco takového.</emphasis></p>
<p>Y’Ghatan lidi zlomila, úplně – nemyslel si, že se ještě vzpamatují. <emphasis>Nik</emphasis><emphasis>dy.</emphasis></p>
<p>Čtrnáctá armáda vyrazila na pochod po silnici na západ k Sotce a za sebou zanechávala prach a popel a zničené město.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Hlavu měla hadí, úzké oči se svislými zorničkami jasně zelené, a Balšám se s morbidním zaujetím díval, jak vystrkuje jazyk. Vlnitá černá chapadla vlasů se jí kroutila a na konci každého byla maličká lidská hlava s ústy otevřenými v úpěnlivém křiku.</p>
<p>Thesorma Raadil, požíračka čarodějek, pokrytá zebřími kůžemi, pohybovala sem a tam čtyřma rukama a hrozila čtyřmi posvátnými zbraněmi dalhonských kmenů. Bola, kout, kosa a kámen – nerozuměl tomu: kde jsou ty obvyklé? Nůž? Oštěp? Luk? Kdo vůbec tuhle bohyni vymyslel? Jaký šílený, pokřivený, pobavený mozek vytvářel takové obludy? <emphasis>Ať to byl – je – kdokoliv, nenávidím ho. Nebo ji. Nejspíš ji. Vždycky je to ona. Je přece čarodějka, ne? Ne, požíračka čarodějek. Takže nejspíš muž, a nakonec nebude tak šílený či hloupý. Někdo musí všechny ty čarodějnice sežrat.</emphasis></p>
<p>A přitom se blížila k němu. K Balšámovi. K průměrnému zaklínači – ne, propadlému zaklínači – dnes už vlastně jen obyčejnému vojákovi. Sice byl seržant, ale kde je, ve jménu mistra Kápě, jeho oddíl? Armáda? Co dělá na savaně ve své domovině? <emphasis>Odtamtud jsem přece utekl. Pást dobytek? Honit obludná, zuřivá zvířata a nazývat to kratochvílí? To není nic pro mě. Ne, ne pro Balšáma. Vypil jsem dost býčí krve, aby mi narostly rohy, a dost mléka, aby mi narostlo vemeno – </emphasis>„a tak ty, požíračko čarodějek, jdi ode mě!“</p>
<p>Zasmála se, dalo se čekat, že to bude znít jako syčení. „Hladovím po zbloudilých zaklínačích –“</p>
<p>„Ne! Ty žereš čarodějky! Ne zaklínače!“</p>
<p>„Kdo říkal něco o žraní?“</p>
<p>Balšám se snažil uniknout, šátral kolem sebe, ale byly tam kameny, drsné stěny, výstupky, které ho brzdily. Byl v pasti. <emphasis>„Jsem v pasti!“</emphasis></p>
<p>„Jdi od něj, ty hade v říji!“</p>
<p>Hlas jako hrom. Aspoň malý hrom. Balšám zvedl hlavu a rozhlédl se. Na dosah ruky stál obrovský brouk – stál na zadních nohou a klínovitou hlavu by byl měl v úrovni Balšámových kolenou, kdyby se mohl postavit. Takže byl obrovský v relativním smyslu. <emphasis>Imparala Ar, bůh hnoje – </emphasis>„Imparalo! Zachraň mě!“</p>
<p>„Neboj se ničeho, smrtelníku,“ pravil brouk a mával tykadly a končetinami. „Ona tě nedostane. Ne, <emphasis>já </emphasis>tě potřebuji.“</p>
<p>„Vážně? A k čemu?“</p>
<p>„Ke kopání, můj smrtelný příteli. Skrz obrovskou hromadu hnoje světa! Jen tvůj druh, člověče, s vaším rozhledem a neukojitelným apetytem! Vás, přepravce odpadků a tvůrce smetí! Pojď za mnou, společně se prožereme do samotné Propasti!“</p>
<p>„Bohové, ty ale smrdíš!“</p>
<p>„Nevadí, příteli – brzy budeš taky –“</p>
<p>„Nechte ho na pokoji, oba dva!“ Třetí hlas, pronikavý, sestupující shora, rychle se blížící. „Pravdu vykřikují mrtví a umírající!“</p>
<p>Balšám vzhlédl. Brithan Troop, jedenáctihlavá supí bohyně. „Nechte mě na pokoji! Všichni!“</p>
<p>Ze všech stran k němu dolehly hlasy. Bohové a bohyně, celý dalhonský zvěřinec nechutných božstev.</p>
<p><emphasis>Proč jich vůbec máme </emphasis>tolik?</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Byla to její sestra, ne ona. Pamatovala si jasně, jako by to bylo včera, noc lží, která se přisunula do itkokanské vesnice, když bylo moře příliš dlouho tiché a prázdné. Když dorazil hlad, ne, hladomor, a veškerá slušná, moderní víra v majestátní, spravedlivé bohy byla opět odvržena. Ve jménu Probuzení se vrátily staré, hrůzné rituály.</p>
<p>Ryby zmizely. Moře bylo bez života. Bylo zapotřebí krve, aby vyburcovala Probuzení a všechny je zachránila.</p>
<p>Sebrali její sestru. Tím si byla Smíška jistá. Ale tady byly drsné, solí rozežrané ruce starších, nesoucí zdrogované, ochromené tělo dolů na mokrý písek – byl odliv a moře trpělivě čekalo na teplý dar – zatímco ona se vznášela nad sebou a s úděsem přihlížela.</p>
<p>Všechno špatně. Takhle se to nestalo. Sebrali její sestru-dvojče – nakonec v zrcadlovém zrození je ohromná síla, a v malé vísce, v níž se narodila, je tak vzácné.</p>
<p>Její sestra. Proto utekla ode všech. Proklínala každé jméno, každou tvář, kterou té noci zahlédla. Utíkala celou cestu až do velkého města na severu – kdyby byla věděla, co ji tam čeká…</p>
<p><emphasis>Ne, udělala bych to zas. Udělala. Ti parchanti. „Za životy všech ostatních, dítě, se vzdej toho svého. Toto je koloběh, toto je život a smrt, a věčná stezka vede krví. Vzdej se svého života pro životy nás všech.“</emphasis></p>
<p>Zvláštní, že se kněží k tomu slavnému daru nikdy nepřihlásili sami. Nikdy netrvali na tom, že se nechají svázat a zatížit a počkají, až je smete příliv a krabi, vždy hladoví krabi.</p>
<p>A jestli to bylo tak zatracené blaho, proč jí do hrdla lili durhangový olej, až měla oči jako černé perly a nemohla chodit, natož myslet? Aby si neuvědomila, co se děje, co s ní chtějí udělat?</p>
<p>Vznášejíc se nad svým tělem Smíška vycítila staré duchy. Dychtivě, škodolibě se stahovali kolem. A někde v hlubině za zátokou čekal nejstarší bůh. Sám Mael, krmící se bídou, krutě kradoucí život a naději.</p>
<p>Smíšky se zmocnil vztek, cítila, jak se její tělo vzpírá otupujícím řetězům – nebude nehybně ležet, nebude se usmívat, až ji matka naposledy políbí. Nebude ospale mrkat, až se přes ni přelije teplá voda, až se vlije do ní.</p>
<p><emphasis>Slyšte mě! Vy všichni prokletí duchové, poslouchejte! Já vámi pohrdám!</emphasis></p>
<p><emphasis>No ano, couvejte! Dobře víte, že se máte bát, protože já přísahám – vezmu vás do hlubiny s sebou. Vezmu vás do Propasti, do rukou démonů chaosu. Je to koloběh, víte. Řád a chaos, mnohem starší koloběh než život a smrt, nemyslíte?</emphasis></p>
<p><emphasis>Tak pojďte blíž, všichni.</emphasis></p>
<p>Nakonec to bylo takové, jak to znala. Sebrali její sestru a ona, <emphasis>no, nebudeme teď ostýchaví, ten poslední polibek byl od tebe, moje milá. </emphasis>A nedostala jsi durhangový olej, aby utišil výmluvy.</p>
<p>Nikdy se jí nedařilo utíkat dost rychle, tak rychle, jak by měla.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Nikdy nesmíte uvěřit kurvám. Porodila ho kurva, čtrnáctiletá setijská dívka, kterou její rodiče vyhodili – samozřejmě tehdy ještě kurva nebyla, ale aby svého synka nakrmila a oblékla, byla to pro ni pochopitelně nejzřejmější cesta.</p>
<p>A on se od kurev naučil uctívání. Od žen, které se sblížily s jeho matkou a dělily se o svůj strach i o všechno ostatní, co s tímto povoláním přicházelo. Jejich doteky byly laskavé a upřímné, jazyk, jejž znaly nejlépe.</p>
<p>Míšenec nemohl vzývat žádné bohy. Míšenec kráčel stokou mezi dvěma světy a oba jím opovrhovaly.</p>
<p>A přece nebyl sám, a v mnoha směrech to byli právě míšenci, kdo se nejpřísněji držel setijských tradic. Čistokrevní muži odcházeli do válek – všichni ti mladí kopiníci a lučištnice – pod zástavou Malazské říše. Když se vrátili, už to nebyli Setiové. Stali se z nich Malažané.</p>
<p>A tak se Koryk nořil do starých rituálů – do těch, které si už málokdo pamatoval – které byly, jak dobře věděl, bez bohů a prázdné. Sloužily jen živým, míšencům kolem nich. V tom nebyla žádná hanba.</p>
<p>Bývaly doby, mnohem později, kdy si Koryk našel vlastní jazyk, chránil ty ubohé ženy, od nichž se naučil umění prázdného uctívání. Pečlivé nářečí, spojené pouze s věcí živých, známých, stárnoucích tváří, splácející dary, které mu nyní nežádoucí bývalé kurvy věnovaly v mládí. A pak viděl, jak jedna po druhé umírají. Zedřené, zjizvené tolika surovýma rukama, kdy je lhostejně používali muži i ženy z města – vykřikující o extázi božského uctívání, když se jim to hodilo, a pak znesvěcovali lidské tělo s chladnou potřebou masožravců sedajících obkročmo na kořist před zabíjením.</p>
<p>V hlubokém spánku vyvolaném karelbarrou, přivolávačkou bohů, Koryk neměl žádné návštěvy. Jeho čekalo jen zapomnění.</p>
<p>Co se amuletů týče, inu, ty byly určeny pro někoho jiného. Pro někoho úplně jiného.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p><emphasis>„Jen dál, smrtelníku, zatáhni.“</emphasis></p>
<p>Krump se zamračil, nejdřív na Polétavého kmena, salamandřího boha, největšího z velemaršálů v rozlehlých, šerých močálech Mott. Co tady dělá? Nechtěl tu být. Co jestli ho našli bratři? „Ne.“</p>
<p><emphasis>„Jen dál, vím, že to chceš. Vezmi mě za ocas, smrtelníku, a dívej se, jak se zmítám, bůh lapený ve tvých rukou, tohle stejně děláš. Všichni to děláte.“</emphasis></p>
<p>„Ne. Běž pryč. Nechci s tebou mluvit. Běž pryč.“</p>
<p><emphasis>„Ach, ubohý Jambere Kmeni, jsi teď tak sám. Pokud tě nenajdou tví bratři, a potom mě budeš chtít mít na své straně, ano, budeš. Jestli tě najdou, běda, běda.“</emphasis></p>
<p>„Nenajdou. Ani mě nehledaj.“</p>
<p><emphasis>„Ale ano, hledají, můj bláhový mladý příteli –“</emphasis></p>
<p>„Nejsem tvůj přítel. Běž pryč.“</p>
<p><emphasis>„Jdou po tobě, Jambere Kmeni. Kvůli tomu, co jsi udělal –“</emphasis></p>
<p>„Já nic neudělal!“</p>
<p><emphasis>„Chytni mě za ocas. No tak. Jenom natáhni ruku…“</emphasis></p>
<p>Jamber Kmen, nyní známý jako Krump, si povzdechl, natáhl ruku a uchopil salamandřího boha za ocas.</p>
<p>Ten vyrazil, a on skončil s ocasem v ruce.</p>
<p>Polétavý kmen utíkal pryč a chechtal se a chechtal.</p>
<p>Taky dobře, pomyslel si Krump. Byl to jediný vtip, který znal.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Corabb stál na poušti a oparem z horka se k němu někdo blížil. Dítě. Znovuzrozená ša’ik, věštkyně se vrátila, aby vedla další válečníky na smrt. Ještě jí neviděl do tváře – měla něco s očima. Možná je měla spálené. Vydrhnuté zvířenými písky, jaké nezažil, ale vidět znamenalo cítit bolest. Vidět <emphasis>ji </emphasis>bylo… hrozné.</p>
<p><emphasis>Ne, ša</emphasis><emphasis>’</emphasis><emphasis>ik, prosím. </emphasis>Tohle musí skončit, musí to všechno skončit. Už máme dost svatých válek – kolik krve dokáže tento písek vsáknout? Kdy uvidíme konec tvé žízně?</p>
<p>Přišla blíž. A čím blíž k němu byla, tím víc mu selhávaly oči, a když ji slyšel, jak se zastavuje přímo před ním, byl Corabb Bhilan Thenu’alas slepý.</p>
<p>Ne však hluchý, když zašeptala: <emphasis>„Pomoz mi.“</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Otevři oči, příteli.“</p>
<p>Ale on nechtěl. Všichni po něm chtěli rozhodnutí, jenže on už nechtěl o ničem rozhodovat. Už nikdy. Takhle to bylo dokonalé. To pomalé potápění, šepot, jenž nic neznamenal, ani to nebyla slova. Nic víc si nepřál, nic jiného.</p>
<p>„Vzbuď se, Šumaři. Ještě naposledy, ať si můžem promluvit. Musíme si promluvit, příteli.“</p>
<p><emphasis>No dobře. </emphasis>Otevřel oči a zamrkal, jak viděl rozmazaně – ale zrak se mu nepročistil – vlastně mu tvář nad ním připadala jako z mlhy. „Křováku. Co chceš?“</p>
<p>Sapér se zakřenil. „Vsadím se, že si myslíš, že jsi mrtvej, viď? Že jsi zpátky u svých starých kamarádů. Palič mostů, když Paliči mostů nikdy neumírají. Nesmrtelná armáda – ano, podvedli jsme mistra Kápě, co? Cha! To si myslíš, jo? No dobře, tak kde je Honec? Kde jsou všichni ostatní?“</p>
<p>„To pověz ty mně.“</p>
<p>„Povím. Nejsi mrtvý. Zatím ne, a možná ještě chvíli nebudeš. A o to mi jde. Proto jsem tady. Musíš se probudit, Šume, jinak si tě mistr Kápě najde a ty už nikdy nikoho z nás neuvidíš. Svět kolem tebe je spálenej. Propálenej, jedna říše za druhou, chodba za chodbou. Není to místo, na který by si mohl někdo dělat nároky. Ještě dlouho ne. Je mrtvý, propálilo se rovnou do Propasti.“</p>
<p>„Ty jsi duch, Křováku. Co vlastně chceš? Co chceš ode mě?“</p>
<p>„Musíš jít dál, Šume. Musíš nás vzít s sebou až na sám konec –“</p>
<p>„Jakej konec?“</p>
<p>„Na konec, a víc ti nemůžu říct –“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Poněvadž se to ještě nestalo, ty pitomče! Jak to mám vědět? Je to v budoucnosti, a já do budoucnosti nevidím. Bohové, ty jseš tak natvrdlej, Šume. Vždycky jsi byl.“</p>
<p>„Já? Já se do vzduchu nevyhodil, Křováku.“</p>
<p>„No a? Ležíš na hromadě nádob a krvácíš – to je snad lepší? Všechen ten sladkej med kazíš svou krví –“</p>
<p>„Jakej med? O čem to mluvíš?“</p>
<p>„Měl bys jít, než ti dojde čas.“</p>
<p>„Kde to jsme?“</p>
<p>„Nikde, a to je ten problém. Možná tě najde mistr Kápě, možná nikdo. Duchové Y’Ghatan – všichni shořeli. Do mrtě. Zmizely všechny ty uzamčený vzpomínky, tisíce a tisíce. Tisíciletí… jsou pryč. Netušíš, jaká to je ztráta…“</p>
<p>„Zmlkni. Mluvíš jako duch.“</p>
<p>„Je čas se probudit, Šume. Tak se vzbuď. Dělej…“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Přes pastviny se přehnal požár, a Flaška zjistil, že leží na zčernalém strništi. Opodál se válela ohořelá zdechlina nějakého čtyřnohého trávožravce – a kolem se shromáždil půl tucet lidem podobných tvorů s jemnou srstí a bez šatů. Drželi naostřené kameny a odřezávali spálené maso.</p>
<p>Dva stáli na stráži a sledovali obzor. Jeden z nich byl… <emphasis>samice.</emphasis></p>
<p><emphasis>Moje žena. </emphasis>Obtěžkaná, s obrovským břichem. Všimla si ho a přišla blíž. Nedokázal odtrhnout pohled od jejích očí, od vznešeného klidu v nich.</p>
<p>Na ostrově Malaz kdysi žili opové. Vzpomínal si, jak v Jakatě, když mu bylo asi sedm, uviděl na trhu klec s posledním ostrovním lidoopem, chyceným v listnatých lesích na severním pobřeží. Zatoulal se do vesnice, mladý samec hledající družku – jenomže už žádné družky nezbyly. Vyhladovělého a vyděšeného ho zahnali ve stáji do kouta, ztloukli do bezvědomí, a teď se krčil ve špinavé bambusové kleci v přístavním trhu v Jakatě.</p>
<p>Sedmiletý hoch se před ním zastavil, oči v úrovni zvířete s černou srstí a výraznými nadočnicovými oblouky, a na okamžik se jejich pohledy setkaly. Na jediný okamžik, který Flaškoví zlomil srdce. Viděl utrpení, viděl <emphasis>vědomí – </emphasis>záblesk, prozrazující, že ví, kdo je, ale zároveň netuší, co udělal špatného, čím si vysloužil ztrátu svobody. Pochopitelně nemohl vědět, že je na světě docela sám. Poslední svého druhu. A to, jakýmsi výlučně lidským způsobem, byl zločin.</p>
<p>Stejně jako dítě nemohlo vědět, že i opovi je sedm. Oba však viděli, oba v hloubi duše – která se teprve tvořila, ještě neměla pevný tvar – věděli, že se dívají na bratra.</p>
<p>Flaškoví to zlomilo srdce. A opovi také – ale možná, říkal si Flaška, jsem tomu jenom potřeboval věřit, něco jako sebemrskačství. Za to, že sám není v kleci, za to, že ví, že on a jeho druh mají na rukou krev.</p>
<p>Flaškoví to zlomilo duši… a tím se osvobodil, byl volný, obdařený či prokletý schopností cestovat, kdy vyhledával matnější jiskřičky života a zjišťoval, že ve skutečnosti vůbec nejsou matné, že je pouze jeho chyba, když nevidí jasně.</p>
<p>Soucit existoval, kdykoliv a kdekoliv člověk vystoupil ze sebe a uviděl mříže z vnitřku klece.</p>
<p>O mnoho let později Flaška vystopoval osud toho ostrovního lidoopa. Zakoupil ho učenec žijící v osamělé věži v divočině na neosídleném pobřeží Geni, kde v lese na ostrově žila tlupa opů trochu odlišných od toho, jehož viděl, a rád by věřil, že učenec znal soucit, že cizí opové svého plachého bratrance neodmítli. Doufal, že ten osamělý život skončil dobře.</p>
<p>Nicméně se obával, že jeho drátky spojená kostra stojí v jednom špinavém pokoji ve věži jako trofej jedinečnosti.</p>
<p>V pachu popela a ohořelého masa si ta samice před ním dřepla a přejela mu drsnými prsty přes čelo.</p>
<p>Pak sevřela ruku v pěst, zvedla ji a máchla –</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Prudce otevřel oči a uviděl pouze temnotu. Do zad se mu zarývaly tvrdé okraje a střepy – <emphasis>komnata, med, ach bohové, bolí mě hlava… </emphasis>Se zaúpěním se Flaška překulil a drtil pod sebou ostré úlomky. Byl v místnosti za tou s medem, ačkoliv přinejmenším jedna nádoba ho následovala a rozbila se na studené kamenné podlaze. Znovu zasténal. Byl celý opadaný lepkavým medem a celé tělo ho bolelo… ale popáleniny a bolest s nimi spojená byly pryč. Zhluboka se nadechl a zakašlal. Vzduch byl zkažený. Potřeboval, aby se všichni pohnuli – potřeboval –</p>
<p>„Flaško? Jseš to ty?“ Sépie, ležel opodál.</p>
<p>„Jo,“ potvrdil mu Flaška. „Ten med –“</p>
<p>„Byla to pořádná řacha, to teda jo. Zdálo se mi… o tygrovi, kterej chcípnul – vlastně ho rozsekaly na kusy obří nemrtvý ještěrky, co běhaj po dvou. Chcípnul, jenže ascendoval, akorát že mi vykládal o svý smrti. Tomu umírání jsem nějak nerozuměl. Myslím, že Trhač musel umřít, aby dorazil. To umírání bylo důležitý – tím si jsem jistej, akorát… bohové pod náma, poslouchej mě. Vzduch je tu zkaženej – musíme dál.“</p>
<p><emphasis>Ano. </emphasis>Jenomže Flaška ztratil krysu, to si pamatoval, ztratil ji. Celý zoufalý ji začal hledat –</p>
<p>– a našel ji. Při jeho doteku se probudila a vůbec nevzdorovala, když se opět zmocnil její duše. Díval se jejíma očima a dovedl ji zpátky do místnosti.</p>
<p>„Probuď ostatní, Sépie. Je čas.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Křik sílil a Gesler se probudil celý zmáčený potem. Rozhodl se, že do toho snu se už nikdy, opravdu nikdy nechce vrátit. Bude-li mít na vybranou. Oheň, samozřejmě, tolik ohně. Všude kolem tančily stínové postavy, vlastně tancovaly kolem něj. Noc, v níž šlehaly plameny, dusaly kroky, hlasy prozpěvující v jakémsi neznámém, barbarském jazyce, a on cítil, že jeho duše reaguje, vzplála a rozkvetla, jako by ji povolal nějaký rituál.</p>
<p>V té chvíli to Geslerovi došlo. Tancovali kolem ohně. A on se na ně díval – ze samotných plamenů. Ne, on <emphasis>byl </emphasis>plamen.</p>
<p><emphasis>Ach Pravdo, šel jsi a zabil ses. Pitomče jeden. </emphasis>Po celé síni se probouzeli vojáci – pokřikovali po sobě, sténali a do toho cinkaly nádoby.</p>
<p>Cesta ještě neskončila. Půjdou dál a dál, stále hlouběji, dokud tunel slepě neskončí, dokud jim nedojde vzduch, dokud se drť nesesune a všechny je nerozmačká.</p>
<p><emphasis>Cokoliv, prosím, jenom ne oheň.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Jak dlouho jsou tady dole? Flaška neměl tušení. Vzpomínky na otevřené nebe, na sluneční světlo a vítr byly pozvánkou do šílenství, tak prudká byla muka způsobená připomínkou všech těch věcí, jež člověk bere za dané. Nyní se svět smrskl na ostré úlomky cihel, prach, pavučiny a tmu. Tunely, které se kroutí, stoupají a zase klesají. Ruce měl potlučené a zkrvavené od toho, jak se prodíral natěsnanými sutinami.</p>
<p>A teď, na prudkém svahu, narazil na místo příliš malé, než aby se jím dokázal protáhnout. Šátral zpola zmrtvělýma rukama a ohmatával okraje. Závěrný kámen se zřejmě propadl šikmo ze stropu. Dolní hranou – stěží dvě dlaně nad rozrytým, písčitým dnem – průchod v podstatě dělil na dvě části.</p>
<p>Flaška si položil čelo na písčitou podlahu. Vzduch stále proudil, ač jen slabě. A kdysi tudy tekla voda, která se někam musela dostat.</p>
<p>„Co se děje?“ ptal se Sépie za ním.</p>
<p>„Jsme v loji.“</p>
<p>„Krysa prošla?“ zeptal se sapér po chvíli. „Kolem tý překážky?“</p>
<p>„Ano. Cesta se zase otevírá – před námi je nějaká křižovatka, shora tam vede díra, kterou proudí vzduch rovnou do jámy v podlaze. Jenomže je tady velký otesaný šutr, kolem kterýho se neprotáhneš. Je mi líto, musíme zpátky –“</p>
<p>„To určitě, pro mistra Kápě. Uhni, jestli můžeš, chci si to osahat.“</p>
<p>Nebylo to tak snadné, jak to znělo, a chvíli trvalo, než se oběma mužům podařilo vyměnit si místa. Flaška slyšel, jak sapér mrmlá a kleje.</p>
<p>„Říkal jsem ti –“</p>
<p>„Zmlkni, přemejšlím. Můžeme to zkusit vylomit, jenomže pak by se mohl zřítit celej strop. Ne, ale možná by se šlo podkopat. Podej mi nůž.“</p>
<p>„Já už ho nemám. Ztratil jsem ho v díře.“</p>
<p>„Tak si pro nějakej pošli.“</p>
<p>„Sépie –“</p>
<p>„Nesmíš se na nás vykašlat, Flaško. Nesmíš. Buď nás tím provedeš, nebo všichni chcípnem.“</p>
<p>„Mor na tebe,“ sykl Flaška. „Nenapadlo tě, že možná cesta dál nevede? Proč by měla? Krysy jsou malý – pro mistra Kápě, krysy tady dokážou <emphasis>žít. </emphasis>Proč by tu měl být tunel dost velký pro nás, nějaká vhodná cesta zpod tohohle zatracenýho města? Upřímně řečeno, divím se, že jsme se dostali až sem. Hele, mohli bychom se vrátit do chrámu – a vyhrabat se ven –“</p>
<p>„To ty nic nechápeš, vojáku. Nad tou dírou, kterou jsme sem spadli, sedí celá hora, hora, co bejvala největším chrámem ve městě. Vyhrabat se? Na to zapomeň. Zpátky to nejde, Flaško. Mužem jenom dál, a teď mi sežeň ten nůž!“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Smíška vytáhla jeden z vrhacích nožů a podala ho dítěti před sebou. Něco jí říkalo, že tohle je konec – dál už se nedostanou. Možná až na děti. Přišel požadavek poslat uličníky dopředu. Aspoň oni budou moci pokračovat, najdou cestu ven. Všechna ta námaha – <emphasis>někdo by to měl přežít.</emphasis></p>
<p>Ne že se dostanou moc daleko, bez Flašky ne. Ten bezpáteřnej zmetek – jen si to představte, být závislí na <emphasis>něm. </emphasis>Na chlapovi, který vidí očima krys, ještěrek, pavouků a hub. Kdybyste měli porovnat jejich inteligenci, těžko byste se rozhodovali.</p>
<p>Ale nebyl tak špatný – na pochodu si vzal polovinu jejího nákladu poté, co ta mrcha kapitán ukázala, jak velká je psychopatka. To od něj bylo velkodušné. Podivně velkodušné. Ale muži už takoví jsou, občas. Nikdy tomu nevěřila, ale teď neměla na vybranou. Prostě uměli člověka překvapit.</p>
<p>Dítě za Smíškou přelézalo dopředu, samý loket a koleno, a ještě mu teklo z nosu. A taky smrdělo. Hodně smrdělo. Hrozná stvoření, tyhle děti. Nároční, sebestřední tyrani, kluci samé zuby a pěsti, holky zase nehty a plivance. Stahovaly se do ukňouraných smeček a vyčenichávaly slabiny – běda dítěti, které nebylo dost mazané, aby ty svoje zatajilo – ostatní se na ně vrhly jako umounění žraloci, což ostatně byly. Výborná kratochvíle, napadnout někoho.</p>
<p><emphasis>Jestli ti usmrkanci budou jediní, kdo přežije, budu je chodit strašit. Všechny do jednoho, po zbytek jejich života. </emphasis>„Hele,“ prskla, když dostala loktem do nosu, „sundej tu svou smradlavou, slizkou kůži z mýho obličeje! Tak lez, ty opice!“</p>
<p>„Klídek,“ ozvalo se zezadu. „Taky jsi kdysi byla děcko, víš –“</p>
<p>„Ty o mně nic nevíš, tak drž hubu!“</p>
<p>„Copak, ty ses vylíhla z vajíčka? Cha! Tomu rád věřím! Jako všichni ostatní hadi!“</p>
<p>„Jo, ať jsi kdokoliv, ať tě ani nenapadne lízt kolem mě.“</p>
<p>„A dostat se tak blízko? Ani náhodou.“</p>
<p>Zabručela. „Tak to jsem ráda, že si rozumíme.“</p>
<p>Jestli cesta nepovede dál, přijdou všichni o rozum. O tom nebylo pochyb. Aspoň že jí zbylo několik nožů – každý, kdo bude tak hloupý, aby si pro ni přišel, za to zaplatí.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Sépie odhrabal nožem kus podlahy a děti prolezly za kámen. Choulily se na druhé straně, plakaly a držely se u sebe. Flaškovi jich bylo líto. Budou muset najít odvahu, ale zatím to zřejmě nehrozilo.</p>
<p>Sépie vrčel a supěl a zaklel, když ulomil špičku nože – nebyl to právě slibný zvuk. Krysa pobíhala na kraji jámy a fousky se jí chvěly v proudu teplého vzduchu vystupujícího z šachty. Mohla přelézt na druhou stranu, a Flaška to také po ní chtěl – ale zřejmě nad ní ztrácel kontrolu, protože odolávala, nakláněla hlavu nad jámu, drápky se držela podobané stěny a kolem ní proudil vzduch…</p>
<p>Flaška se zamračil. Ze šachty nahoře proudil vzduch dolů, a z jámy stoupal <emphasis>vzhůru. </emphasis>Proudy se spojovaly v tunelu a mířily k dětem.</p>
<p>Ale krysa… vzduch zezdola. Teplý, ne studený. <emphasis>Teplý, vonící sluncem.</emphasis></p>
<p>„Sépie!“</p>
<p>Sapér se zarazil. „Co?“</p>
<p>„Musíme se přes to dostat! Okraje tý jámy jsou otesaný. A ta šachta, Sépie, byla vytesaná, někdo se prokopal z boku do tellu – jiná možnost není!“</p>
<p>Po Flaškových slovech přestaly děti křičet. Mág tedy pokračoval. „To vysvětluje tohle, nechápeš? Nejsme první, kdo ten tunel použil – lidé kutali v troskách, hledali kořist –“</p>
<p>Slyšel, jak se Sépie přesunuje.</p>
<p>„Co to děláš?“</p>
<p>„Chci ten šutr vykopnout –“</p>
<p>„Ne, počkej! Říkal jsi –“</p>
<p>„Tou pitomou podlahou se neprokopu! Prostě odkopnu ten kámen!“</p>
<p>„Sépie, počkej!“</p>
<p>Zdola zaznělo těžké zadunění, shora se sypal prach a štěrk. Druhá rána, pak se podlaha otřásla a strop se hrnul dolů. Mračny prachu se rozléhal zděšený křik. Flaška si zakryl hlavu rukama před deštěm kamenů a střepů. Zavřel oči, protože prach byl velice jasný –</p>
<p><emphasis>Jasný.</emphasis></p>
<p>Jenže nemohl dýchat – pod tíhou trosek na sobě se stěží pohnul.</p>
<p>Zezadu k němu doléhalo tlumené ječení, ale děsivé šustění padajících sutin naštěstí utichlo.</p>
<p>Flaška zvedl hlavu, supěl a kašlal.</p>
<p>A spatřil paprsek slunečního světla, pronikajícího shora prachem. Dopadalo na Sépiovy roztažené nohy, mezi nimiž vězel obrovský základový kámen. „Sépie?“</p>
<p>Zakašlání. „Bohové pod náma, ta zatracená věc – spadla mi mezi nohy – těsně minula mý… ach, pro mistra Kápě, je mi špatně –“</p>
<p>„Zapomeň na to! Je tu světlo, přichází shora. <emphasis>Sluneční světlo!“</emphasis></p>
<p>„Zavolej si tu krysu zpátky – nevidím… jak je to vysoko. Myslím, že se to zužuje. Silně se to zužuje, Flaško.“</p>
<p>Krysa přelezla děti a Flaška cítil, jak jí prudce buší srdíčko.</p>
<p>„Vidím ji – tu tvou krysu –“</p>
<p>„Vezmi ji do dlaní, pomoz jí do tý šachty nad tebou. Ano. Je tam denní světlo – ále, je to moc úzký – já bych to zvládl, Smíška možná taky, ale většina ostatních…“</p>
<p>„Až tam vylezeš, Flaško, tak ji prostě rozšíříš. Už jsme moc blízko.“</p>
<p>„Dostanou se děti zpátky kolem toho kvádru?“</p>
<p>„Ehm, asi jo. Bude to sice těsný, ale dostanou.“</p>
<p>Flaška se stočil. „Nástup! A poslouchejte, už jsme skoro tam! Prokopejte se! Jsme skoro tam!“</p>
<p>Krysa šplhala výš k dennímu světlu.</p>
<p>Flaška se vyhrabal ze štěrku. „Skvěle,“ zasupěl a popolezl k sapérovi.</p>
<p>„Bacha, kam šlapeš!“ štěkl Sépie. „Už tak jsem dost ošklivej, i bez otisku nohy na obličeji.“</p>
<p>Flaška se protáhl do nerovné šachty a zastavil se. „Musím něco vytahat, Sépie. Uhni…“</p>
<p>„Jasně.“</p>
<p>Ozývala se jména… bylo těžké poznat kolik… snad většina. Flaška si nemohl dovolit na to teď myslet. Začal tahat za výstupky, cihly, kameny, a rozšiřoval šachtu. „Pozor, padá to!“</p>
<p>Každý kus, který spadl nebo se odrazil od základového kamene, Sépie sebral a podal dál.</p>
<p>„Flaško!“</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„Jedno z těch děcek – holka – spadla do jámy a neozývá se. Myslím, že jsme ji ztratili.“</p>
<p><emphasis>Kurva. </emphasis>„Podej jim provaz. Nedostane se k nim aspoň Smíška?“</p>
<p>„Nevím. Jen pokračuj, vojáku – my se tady o to postaráme.“</p>
<p>Flaška se propracovával vzhůru. Šachta se náhle rozšiřovala a vzápětí se znovu zúžila těsně pod malým otvorem – uvědomil si, že je příliš malý, neprotáhl jím ani ruku. Vydloubl ze stěny velký kámen a vylezl co nejblíž k díře. Na úzké římse u jeho levého ramene seděla krysa. Nejradši by jí dal hubičku.</p>
<p>Ale ještě ne. Kolem otvoru byly natěsnané velké kameny. Hodně velké. Zmocňovala se ho panika.</p>
<p>Kamenem v ruce udeřil do většího. Z konečku prstu, který si přitom přirazil, vystříkla krev – téměř to necítil. Bušil dál. Dolů padaly úlomky. Začínala ho bolet ruka – docházely mu síly a na tohle neměl výdrž. Přesto neustával.</p>
<p>Každá rána byla slabší než ta předchozí. <emphasis>Ne, zatraceně! Ne!</emphasis></p>
<p>Rozmáchl se znovu. Do očí mu cákla krev.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Kapitán Faradan Sort zastavila koně na hřebeni severně od mrtvého města. Za normálních okolností se do dobytého města okamžitě začali stahovat sběrači odpadků, stařeny a děti prolézaly trosky a vybíraly, co se jim hodilo. Tady však ne, alespoň zatím ne. A možná se ještě dlouho neobjeví.</p>
<p>Prudké svahy y’ghatanského tellu vytekly jako prasklý hrnec – roztavené olovo, měď, stříbro a zlato, žíly a tůňky naplněné úlomky kamení, prachem a střepy z nádobí.</p>
<p>Sort podala ruku Sinn a pomohla jí ze sedla za sebou – dívka se vrtěla, fňukala a držela se jí, a čím víc se stmívalo, tím byla podrážděnější. Čtrnáctá armáda odešla včera v noci. Kapitán se svou svěřenkyní od východu slunce pomalu objížděla pahorek, ne jednou, dvakrát.</p>
<p>A začala pochybovat o tom, co v Sinn viděla, o tom, že tahle pološílená, nyní zdánlivě němá osůbka něco ví, něco vycítila – Sinn se před svým zatčením snažila vrátit do trosek. Musela k tomu mít nějaký důvod.</p>
<p>Nebo možná ne. Možná to byl jen šílený žal – kvůli ztracenému bratrovi.</p>
<p>Ještě jednou prohlédla půdu pod severní stranou tellu a všimla si, že dorazil přinejmenším jeden sběrač. Holčička, celá umazaná bílým prachem a s rozcuchanými vlasy, se batolila asi třicet kroků od hradby.</p>
<p>Sinn ji také zahlédla a se zvláštním kňouráním k ní zamířila.</p>
<p>Faradan si sňala přílbu a pověsila ji na sedlovou hrušku. Setřela si špinavý pot z čela. Zběhnutí. Inu, nebylo to poprvé, že? Nebýt magie Sinn, Záchlumčané by je byli našli. A nejspíš by je popravili. Pár by jich pochopitelně vzala s sebou, bez ohledu na to, co by udělala Sinn. Lidé se naučí, že za jednání s ní musejí zaplatit. Každý platí svým způsobem. Lekce, kterou vždy ráda poskytla.</p>
<p>Dívala se, jak Sinn utíká ke skále pod městem, dívky si vůbec nevšimla a šplhala nahoru.</p>
<p>Co zas?</p>
<p>Vrátila si přílbu na hlavu a propocená kožená páska ji na okamžik zastudila. Když si zapnula přezku pod bradou, měla dojem, že je řemínek uvolněný. Uchopila otěže a vedla koně pomalu dolů.</p>
<p>Holčička dole plakala a tiskla si na oči ušmudlané pěstičky. Jak byla celá zaprášená, s pavučinami ve vlasech – tohle byla skutečná tvář války. Její tvář, spolu s mnoha dalšími, bude Faradan strašit až do smrti.</p>
<p>Sinn se držela hrubé stěny asi dva sáhy nad zemí a nehýbala se.</p>
<p>Sort usoudila, že už stačí. Malá je šílená. Ohlédla se na zaprášenou holčičku, která si stále tiskla ručky na oči. Prachem prosakovala krev ze škrábanců a po holeni jí stékal pramínek krve. Spadla snad? Odkud?</p>
<p>Faradan popojela blíž a zastavila koně pod Sinn. „Polez dolů,“ zavolala. „Musíme se někde utábořit, Sinn. Tak pojď, není to k ničemu – slunce už skoro zapadlo. Můžeme to zkusit zase zítra.“</p>
<p>Sinn se přitiskla ke kamenům a cihlám. Faradan natlačila koně bokem ke stěně a natáhla se pro Sinn. Dívka vypískla, vrhla se nahoru a jednou rukou zajela do díry –</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Síly i vůle mu došly. Krátce si odpočine, pak bude moci začít znovu. Odpočíval a na hlasy nesoucí se zdola nebral zřetel. Chtělo se mu spát v tmavém, teplém objetí – stahovalo ho to dolů, stále hlouběji, a pak přišel záblesk krásného zlatavého světla, žlutá tráva se vlnila ve větru –</p>
<p>– a byl volný, bolest zmizela. Uvědomil si, že to není spánek. Byla to smrt, návrat k nejstarší vzpomínce pohřbené v duši každého člověka. <emphasis>Pastviny, slunce a vítr, teplo a bzučení hmyzu, tmavá stáda v dálce, osamělé stromy s košatými korunami a chladivý stín pod nimi, kde podřimují lvi s vyplazenými jazyky a kolem lhostejných, malátných očí jim tančí mouchy…</emphasis></p>
<p>Smrt a toto dávno pohřbené semínko. <emphasis>My se vrátíme. Vrátíme se na svět…</emphasis></p>
<p>A <emphasis>ona </emphasis>po něm sáhla, ruku měla vlhkou potem, malou a měkkou, vypáčila mu z prstů kámen olepený krví – sevřela mu ruku, jako by byla naplněná prudkou touhou, a on věděl, že dítě v jejím břiše volá vlastním, tichým jazykem, s vlastní touhou, tak náročné…</p>
<p>Do šrámů na ruce se mu zaryly nehty –</p>
<p>Flaška se s trhnutím probudil a zamrkal – světlo téměř zmizelo – a z druhé strany se po něm napřahovala malá ručka a tahala ho ven.</p>
<p><emphasis>Pomoc. </emphasis>„Pomoz – ty venku – pomoz nám –“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Když se vytáhla ještě výš, aby dívku sundala, Sinn prudce otočila hlavou a v očích, jež upřela na kapitána, jí cosi zaplálo.</p>
<p>„Co zas –“ A pak, zdánlivě ze samotných kamenů, zazněl slabý hlas. Faradan Sort vykulila oči. „Sinn?“</p>
<p>Dívka měla ruku vraženou do pukliny a něčeho se držela.</p>
<p><emphasis>Někoho.</emphasis></p>
<p>„Ach, bohové pod námi!“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Křupání venku, boty škrábající po kameni, pak se vedle dětské objevila ruka v rukavici.</p>
<p>„Vy tam – kdo jste? Slyšíte mě?“</p>
<p>Žena. S ehrlitským přízvukem… znám ji? přemítal Flaška. „Čtrnáctá armáda,“ zachraptěl. „Malažané.“ Dívka zesílila stisk.</p>
<p>„Oponn táhnou, vojáku,“ pravila žena malazsky, „Sinn, pusť ho. Potřebuju místo, abych mohla tu díru zvětšit. Pusť ho – to je v pořádku – měla jsi pravdu. Dostaneme je ven.“</p>
<p><emphasis>Sinn? </emphasis>Křik zdola sílil. Sépie volal něco o cestě ven. Flaška se stočil a houkl: „Sépie! Našli nás! Vykopou nás! Řekni to ostatním!“</p>
<p>Sinn ho pustila a odsunula se.</p>
<p>„Vojáku, uhni od té díry,“ promluvila znovu žena. „Beru si meč.“</p>
<p>„Kapitáne? Jste to vy?“</p>
<p>„Ano. A teď couvni a zakryj si oči – co? Ach, odkud se vzaly všechny ty děti? Je s nimi snad voják ze Šumařova oddílu? Pojď sem dolů, Sinn. Ven vede ještě jiná cesta. Pomoz jim.“</p>
<p>Do cihel a kamení spojených maltou zajel meč. Začaly se hrnout úlomky.</p>
<p>Zdola šplhal Sépie a bručel. „Tohle musíme ještě trochu rozšířit, Flaško. Ten prcek, co spad do tý jámy, poslali jsme za ním Smíšku. Tunel se stáčí nahoru – a ven. Lupičskej tunel. Děcka jsou všecky venku –“</p>
<p>„Dobře. Sépie, je tu kapitán. Pobočnice na nás musela počkat – poslala za náma hledače.“</p>
<p>„To nedává smysl –“</p>
<p>„Má pravdu,“ vložila se do hovoru Faradan Sort. „Čtrnáctá odtáhla, vojáci. Jsem tu jenom já a Sinn.“</p>
<p>„Oni vás tady nechali?“</p>
<p>„Ne, my zběhly. Sinn to věděla – věděla, že jste ještě naživu, neptejte se mě jak.“</p>
<p>„Tady dole je její bratr,“ vysvětlil Sépie. „Kaprál Křáp.“</p>
<p>„Žije?“</p>
<p>„Myslíme si to, kapitáne. Kolik je to dní?“</p>
<p>„Tři. Čtyři noci, když počítáte průlom. A už dost otázek, zakryjte si oči.“</p>
<p>Sekala do otvoru a uvolňovala kusy cihel a kamení. Dovnitř proudil večerní vzduch, a i přes všechen ten prach byl pro Flaškový plíce požehnáním. Faradan Sort se pustila do jednoho většího kamene a zlomila si meč. Následoval proud korelrijských nadávek.</p>
<p>„To byl váš bouřnohradebský meč, kapitáne? To mě mrzí –“</p>
<p>„Nebuď pitomec.“</p>
<p>„Ale máte pochvu –“</p>
<p>„Ano, mám pochvu. Meč, ke kterému patřila, zůstal tam… v někom. A teď budu šetřit dechem.“ Pustila se do sekání ulomeným mečem. „Mistrem Kápě prokletý kus falarskýho harampádí –“ Velký kámen zasténal a sklouzl, přičemž vzal kapitána s sebou. Těžký náraz zpoza stěny a další nadávky.</p>
<p>Flaška se vydrápal do díry, vylezl ven a najednou se kutálel. Přistál tvrdě, překulil se a s vyraženým dechem skončil na břiše. Po delší době se mu podařilo nadechnout se a zvedl hlavu – a uviděl kapitánovy holínky. Flaška se prohnul, zvedl ruku a zasalutoval – krátce.</p>
<p>„Zvládl jsi to líp než posledně, Flaško.“</p>
<p>„Kapitáne, jsem Smíška –“</p>
<p>„Já vím, vojáku, bylo hezké, že jsi převzal polovinu nákladu, který jsem na Smíšku hodila. Kdybys to neudělal, nejspíš by ses dneška nedožil –“</p>
<p>Otočila se, najednou zavrčela, zvedla nohu, posunula ji trochu do strany a zadržela –</p>
<p>– nad Flaškovou krysou –</p>
<p>– a vší silou dupla – a Flaška zároveň švihl rukou a na poslední chvíli jí nohu odstrčil. Kapitán klopýtla a zaklela. „Přišel jsi o rozum –“</p>
<p>Flaška se překulil blíž ke kryse, vzal ji do dlaní, převrátil se na záda a posadil si ji na prsa. „Tentokrát ne, kapitáne. Tohle je <emphasis>moje </emphasis>krysa. Zachránila nám život.“</p>
<p>„Odporný potvory.“</p>
<p>„Ona ne. Ne Y’Ghatan.“</p>
<p>Faradan Sort na něj vytřeštila oči. „Ona se jmenuje Y’Ghatan?“</p>
<p>„Jo, právě jsem to vymyslel.“</p>
<p>Dolů slezl Sépie. „Bohové, kapitáne –“</p>
<p>„Ticho, sapére. Jestli ti ještě zbývají síly – a to by měly – musíš pomoct ostatním ven.“</p>
<p>„Rozkaz, kapitáne.“ Otočil se a vydal se zpátky nahoru.</p>
<p>Flaška zůstal ležet a zavřel oči. Hladil Y’Ghatan po heboučkých zádech. <emphasis>Miláčku. Teď jsi u mě. Aha, máš hlad – o to se postaráme. Brzo budeš zase hezky tlusťoučká, slibuju, a ty i tvoje rodinka… bohové, je vás víc, že? Nevadí. Když jde o tvůj druh, nikdy není jídla nedostatek…</emphasis></p>
<p>Uvědomil si, že nad ním stojí Smíška. A upírá na něj oči.</p>
<p>Vzmohl se na slabý, rozpačitý úsměv a říkal si, kolik toho slyšela a kolik si toho právě dala dohromady.</p>
<p>„Všichni chlapi jsou šmejdi.“</p>
<p><emphasis>Takže už to zjistila.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Vojáci kašlali, brečeli, blábolili, polehávali a posedávali kolem Geslera, jenž stál a snažil se dopočítat – jména, tváře, všechny byly rozmazané vyčerpáním. Viděl Křápa se sestřičkou, která se kolem něj ovíjela jako nemluvně, tvrdě spala, a kaprál měl ve vykulených, nevidoucích očích něco jako šok. Tulipán, potrhaný a pořezaný úplně všude, vylezl bez stížností a nyní seděl na kameni vedle a tiše krvácel.</p>
<p>Krump se krčil u skály a kameny vyrýpával kousky přetaveného zlata a olova a na šeredném, protaženém obličeji měl připitomělý úsměv. A Smíška, obklopená dětmi, vypadala kvůli vší té pozornosti nešťastně a každou chvíli vzhlédla k noční obloze. Tomu Gesler moc dobře rozuměl.</p>
<p>Flaška je z toho dostal. Se svou krysou. <emphasis>Y</emphasis><emphasis>’</emphasis><emphasis>Ghatan. </emphasis>Seržant kroutil hlavou. No proč ne? <emphasis>Právě teď krysy uctíváme všichni. No dobře, seznam jmen… </emphasis>Seržant Šňůra s Ebronem, Pajda se zlomenou nohou. Seržant Hellian se dvěma podlitinami na bradě, oteklým okem a krví slepenými vlasy se právě probírala – v něžné péči svého kaprála Urba. Smola, Koryk, Smíška a Sépie. Tavos Pond, Balgrid, Jepice, Bystroška, Sololiz, Hanno, Krátkonos a Masan Gilani. Bellig Harn, Snad, Bezdech a Truc. Smraďoun, Galt, Píska a Lob. Seržanti Thom Tissy a Balšám. Nešťast, Uru Hela, Ramp, Sotva a Rím. Hrdlořez… Gesler zalétl pohledem zpátky ke Smoloví, Korykovi, Smíšce a Sépiovi.</p>
<p><emphasis>Pro mistra Kápě.</emphasis></p>
<p>„Kapitáne! Dva jsme ztratili!“</p>
<p>Všichni otočili hlavu.</p>
<p>Kaprál Smola vyskočil, zavrávoral jako opilý a otočil se ke skále.</p>
<p>„Šumař…“ sykl Balšám, „a ten zajatec! Ten parchant ho zabil a teď se tam schovává! Čeká, až odejdeme!“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Corabb táhl umírajícího, dokud to šlo, a teď byli oba, on i Malažan, vyřízení. Vtěsnaní v zužujícím se tunelu, v naprosté tmě, a Corabb si ani nebyl jistý, že postupuje správným směrem. Neotočili se? Nic neslyšel… nikoho. Při všem tom tahání a strkání se určitě otočili…</p>
<p>Nevadí, stejně už nikam dál nepůjdou.</p>
<p>Už nikdy. Dvě kostry pohřbené pod mrtvým městem. Pro válečníka Apokalypsy a malazského vojáka by se nenašla vhodnější mohyla. Bylo to spravedlivé, dokonce poetické. Nebude si stěžovat, a až bude stát po boku tohoto seržanta před branou mistra Kápě, bude na jeho společnost hrdý.</p>
<p>Tolik se v něm změnilo. Už nevěřil ve správné věci. Jistota byla iluzí, lží. Fanatismus byl jedem pro duši a první obětí na jeho neúprosném, stále se rozrůstajícím seznamu byl soucit. Kdo mohl mluvit o svobodě, když měl duši spoutanou řetězy?</p>
<p>Teď konečně pochopil Toblakaje. Jenomže na takové velké odhalení už bylo příliš pozdě. <emphasis>Aspoň zemřu jako moudrý muž, a ne jako hlupák. A je v tom nějaký rozdíl? Nakonec stejně zemřu.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ne, je v tom rozdíl. Cítím to. Zbavil jsem se řetězů. Shodil jsem je ze sebe!</emphasis></p>
<p>Tiché zakašlání. „Corabbe?“</p>
<p>„Jsem tady, Malažane.“</p>
<p>„Kde? Kde je tady?“</p>
<p>„Žel, v naší hrobce. Mrzí mě to, všechny síly mě opustily. Zradilo mě vlastní tělo. Je mi to líto.“</p>
<p>Chvíli bylo ticho, pak se ozval slabý smích. „Na tom nesejde. Byl jsem v bezvědomí – měl jsi mě tam nechat – kde jsou ostatní?“</p>
<p>„Nevím. Táhl jsem tě. Opustili nás. A teď jsme se ztratili. Konec. Je mi to líto –“</p>
<p>„Nech toho, Corabbe. Ty jsi mě táhl? To vysvětluje všechny ty modřiny. Jak dlouho? Jak daleko?“</p>
<p>„Nevím. Možná den. Vzduch byl nejdřív teplý, potom studený – jako by se nadechoval a vydechoval kolem nás, ale co byl nádech a co výdech? Nevím. A teď tu žádný vítr není.“</p>
<p>„Den? Copak ses zbláznil? Proč jsi mě tam nenechal?“</p>
<p>„Kdybych to udělal, Malažane, tví přátelé by mě zabili.“</p>
<p>„Aha, o to jde. Ale stejně ti nevěřím.“</p>
<p>„Máš pravdu. Je to prosté. Nemohl jsem.“</p>
<p>„Dobře, to mi stačí.“</p>
<p>Corabb zavřel oči – nepřineslo to žádný rozdíl. Nejspíš už byl stejně slepý. Slyšel, že vězni ponechaní příliš dlouho beze světla v žaláři oslepnou. Oslepnou a potom zešílejí.</p>
<p>A on teď slyšel zvuky, blížily se… odněkud. Už je slyšel předtím, nejmíň půltucetkrát, a před chvílí to bylo dokonce slabé volání. To možná bylo skutečné. Démoni paniky si přicházeli pro ostatní, pro jednoho po druhém. „Seržante, jmenuješ se Struna, nebo Šumař?“</p>
<p>„Struna, když lžu, a Šumař, když mluvím pravdu.“</p>
<p>„Aha, to je tedy malazský rys? Zvláštní –“</p>
<p>„Ne, není malazský. Možná můj.“</p>
<p>„A jak ti mám říkat?“</p>
<p>„Šumař.“</p>
<p>„Dobrá.“ <emphasis>Dar na uvítanou. </emphasis>„Šumaři. Přemýšlel jsem. Jsem tady, v pasti, a přece mám dojem, že jsem teprve teď unikl ze svého vězení. Legrační, že?“</p>
<p>„Vážně k smíchu, Corabbe Bhilane Thenu’alas. Co je to za zvuk?“</p>
<p>„Ty to slyšíš taky?“ Corabb zadržel dech a zaposlouchal se. Blížilo se to –</p>
<p>Potom se něco dotklo jeho čela. Corabb zařval a snažil se uhnout.</p>
<p>„Počkej! Hrom do tebe, řekl jsem počkej!“</p>
<p>„Geslere?“ volal Šumař.</p>
<p>„Ano, a uklidni tady toho svýho kamaráda, buď od tý lásky.“</p>
<p>Corabb se s bušícím srdcem položil. „Ztratili jsme se, Malažane. Je mi to líto –“</p>
<p>„Sklapni! A poslouchej mě. Jste jenom sedmdesát kroků od tunelu, co vede ven – my už jsme všichni venku, rozumíš? Flaška nás z toho dostal. Jeho krysa nám ukázala cestu. Před váma se zřítil strop – prokopal jsem se –“</p>
<p>„Tys vlezl zpátky?“ užasl Šumař. „Geslere –“</p>
<p>„Věř mi, bylo to to nejtěžší, co jsem v životě udělal. A teď vím – nebo si to aspoň myslím – čím prošel Pravda, když vběhl do toho paláce. Propast mě vem, ještě teď se třesu.“</p>
<p>„Tak nás veď,“ vyzval jej Corabb a znovu popadl Šumařovy kšíry.</p>
<p>Gesler se chtěl protáhnout kolem něj. „To zvládnu –“</p>
<p>„Ne. Dotáhl jsem ho až sem.“</p>
<p>„Šume?“</p>
<p>„Pro mistra Kápě, Geslere, jaktěživo jsem nebyl v lepších rukou.“</p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA OSM</p>
<p>Sarkanos, Ivindonos a Ganath stáli a dívali se na hromady mrtvol, roztroušené kusy masa a úlomky kostí. Bojiště zná jen ztracené sny, duchové se marně drží země a pamatují si jen poslední místo svého života, a vzduch je zasmušilý, když je nyní řinčení zbraní minulostí a poslední stony umírajících se vytratily do ticha.</p>
<p>Ač toto nebylo jejich bojiště, stáli tu dál. U Jaghutů nikdo nepozná, nač myslí ani oč usilují, ale bylo je slyšet mluvit.</p>
<p>„Vše je řečeno,“ pravila Ganath. „Tento nechutný příběh zde skončil a nezůstal nikdo, kdo by zdvihl zástavu a vyhlásil vítězství spravedlnosti.“</p>
<p>„Je to ponurá planina,“ dodal Ivindonos, „a já na takové věci dbám, na nevýslovný zármutek, jehož není nikdo svědkem.“</p>
<p>„Jenže nedbáš dost,“ upozornil Sarkanos.</p>
<p>„Smělé obvinění,“ opáčil Ivindonos a v hněvu vycenil kly. „Pověz mi, k čemu jsem slepý. Pověz mi, jaký existuje větší žal než ten, jejž máme před sebou.“</p>
<p>A Sarkanos odpověděl: „Dál leží ponuřejší planiny.“</p>
<p>Zlomek stély (Yath Alban)</p>
<p>Anonym</p>
<p>K</p>
<p>apitán Ganoes Paran si říkal, že občas přijdou chvíle, kdy člověk už nedokáže v nic věřit. Nic, co udělá, nezmění budoucnost, a budoucnost zůstává neznámá dokonce i bohům. I když v ní vycítíte jisté proudy a nadcházející zmatek, dosáhnete jen toho, že přijdete o klidný spánek a začne vás hryzat podezření, že veškeré snahy o úpravy budoucnosti byly pouhý klam.</p>
<p>Hnal koně, držel se mimo vesnice a osady, kudy kráčela vládkyně, zasévala vražedná semínka a sbírala do sebe moc z otrávené krve a desetitisíců mrtvých, zahubených její rukou. Věděl, že zanedlouho bude daň na životech desetkrát větší. Ale ani přes veškerou opatrnost nedokázal uniknout pachu smrti, neustále se vracel, jakoby odnikud, bez ohledu na to, jak daleko byl od obydlených oblastí.</p>
<p>Ať Poliel potřebovala cokoliv, bylo to obrovské, a Paran se bál, protože nepochopil, jakou hru tu hraje.</p>
<p>V Darúdžhistánu, uvelebený v domě finnistu, mu tato země, známá jako Sedmiměstí, připadala vzdálená od jádra dění – či od toho, co se podle něj brzy mělo jádrem dění stát. Částečně ho na tuto cestu přivedla právě tato záhada – snažil se zjistit, jak se zdejší události zapojí do většího plánu. Pokud ovšem takový velký plán existoval.</p>
<p>Přiznával, že je stejně pravděpodobné, že tato válka mezi bohy skončí prudkým propadem do víru chaosu. Kdysi se dozvěděl, že je zapotřebí pán balíčku draků. Dozvěděl se, že je zapotřebí, aby se jím stal <emphasis>on. </emphasis>Začínal tušit, že už tehdy bylo příliš pozdě. Síť se rozrůstala příliš rychle, byla příliš zamotaná, než aby se v ní někdo ještě vyznal.</p>
<p><emphasis>Možná kromě Kruppeho, slavného Úhoře z Darúdžhistánu… bohové, kéž by byl teď tady, na mém místě. Proč pánem balíčku draků neudělali jeho? </emphasis>Nebo možná ta nenapravitelná sebejistota byla jen chvástáním, za nímž se v hrůze krčil skutečný Kruppe.</p>
<p><emphasis>Představ si, nač myslí Raest… </emphasis>Paran se při té vzpomínce usmál. Bylo časné ráno, když mužík zaklepal na dveře domu finistu. Byl celý ruměný a na nemrtvého jaghutského tyrana, jenž mu otevřel dveře a upřel na něj oční důlky, se zářivě usmál. Zamával rukama, prohlásil něco o veledůležitém setkání a nějak proklouzl kolem strážce, přikolébal se do síně a s potěšením se usadil do plyšového křesla u krbu.</p>
<p>Nečekaný host při snídani. Zřejmě s tím nic nenadělal ani Raest. Nebo možná nechtěl. Rozhodně se k tomu odmítal vyjadřovat.</p>
<p>A tak se Paran ocitl naproti slavnému odpůrci Caladana Chmura – tomuto malému tlouštíkovi ve vybledlé vestě, jenž oklamal nejmocnější ascendenty v celé Genabakis – a díval se, jak jí. Kruppe jedl a zároveň se mu dařilo mluvit.</p>
<p>„Kruppe zná smutné dilema, opravdu, smutného, popleteného pána. Dvakrát smutného? Nikoliv, třikrát smutného! Čtyřikrát smutného – á, jak používání tohoto strašlivého slova spěje k vyvrcholení! Ustaň, pane Kruppe, jinak se rozpláčeme bez utišení!“ Zvedl umaštěný prst. „Á, ale pán si láme hlavu, že, jak může jeden člověk jako Kruppe znát všechny tyto věci? Jaké věci, tázal by ses též, dostat příležitost, a Kruppe chvátá řečenou příležitost zachytit vhodnou odpovědí. Tedy kdyby Kruppe takovou odpověď měl. Leč žel! Nemá, a není to skutečný div?“</p>
<p>„Pro mistra Kápě,“ přerušil jej Paran – a dál se nedostal.</p>
<p>„Ano, skutečně! Pro mistra Kápě, opravdu, á, jsi bystrý, jsi hoden držet vznešený titul pána balíčku draků a být Kruppeho nejdůvěryhodnějším přítelem! Mistr Kápě v samém jádru dění, ano, proto si musíš přichvátnout, bezodkladně vyrazit do Sedmiměstí.“</p>
<p>Paran zmateně zíral a přemýšlel, který detail v té záplavě slov mu unikl. „Cože?“</p>
<p>„Bohové, drahý, vzácný Kruppeho příteli! Jsou ve válce, pravda? Válka je strašná věc. I bohové jsou strašní. A tyto dvě věci pohromadě, á, nejstrašnoucnější!“</p>
<p>„Nejstraš – co? Ale, zapomeň na to.“</p>
<p>„Kruppe nikdy nezapomíná.“</p>
<p>„Proč Sedmiměstí?“</p>
<p>„Dokonce i bohové vrhají stíny, pane balíčku. Co ale vrhají stíny?“</p>
<p>„Nevím. Bohy?“</p>
<p>Kruppe se zatvářil ublíženě. „No tohle, nesmyslná odpověď. Kruppeho víra v pochybného přítele jest otřesena. Opravdu otřesena. Vidíš, jak se Kruppe třese? Ne, ne bohy. Jak by mohli být bohové vrháni? Neodpovídej – taková je povaha a nevyřčená dohoda ohledně řečnických otázek. Nuže, kde to Kruppe byl? Aha, ano. Nejstrašnější zločiny se chystají v Sedmiměstí. Vejce byla nakladena a plány se vylíhly! Jedna zvlášť velká skořápka má být rozbita, a bude již rozbita v době tvého příjezdu, což znamená, jako by už byla rozbita, tak na co čekáš? Vlastně, hloupý člověče, už ses opozdil, nebo se tou dobou opozdíš, a jestli ne tou dobou, pak brzy, v bezprostředním smyslu toho slova. Brzy tedy musíš vyrazit, i když jdeš pozdě – radím ti odejít zítra ráno a využít chodby a další hanebné cesty nespravedlivosti, abys uspíšil svou beznadějnou snahu dorazit. Včas a časem a ve vhodném čase skutečně dorazíš, a potom musíš kráčet v jediném stínu – mezi, odvažuje se Kruppe vyslovit taková děsivá slova – mezi životem a smrtí, zvlněné, rozmazané přirovnání tak bezohledně a lhostejně narušované tvory, kteří by měli mít rozum. Nyní jsi unavil Kruppeho uši, roztáhl Kruppeho štědrost až k prasknutí opasku u kalhot a předtím jinak vyčerpal jeho ohromný intelekt.“ Mužík se zabručením vstal a poplácal se po břiše. „Nanejvýš přijatelné občerstvení, třebaže Kruppe radí, abys sdělil svému kuchaři, že fíky byly doslova mumifikované – je třeba předpokládat, že jsou z Jaghutových vlastních zásob, pravda, hmm?“</p>
<p>Paran nakonec došel k závěru, že v té bažině mnohomluvnosti byl nějaký smysl. V každém případě pochopil dost, aby ho to vyděsilo, což ho zase přimělo k pozornějšímu zkoumání balíčku draků. V kterémž vládl chaos výraznější než kdy předtím. A tam, uprostřed, slabý záblesk stezky, cesta vedoucí dál – možná si ji jen představoval, možná to byla jen iluze – ale bude to muset zkusit, i když ho už samotné pomyšlení děsilo.</p>
<p>Nehodil se na to. Klopýtal, napůl slepý, ve víru sbíhajících se sil a snažil se udržet si aspoň iluzi kontroly.</p>
<p>Vidět se znovu s Apsalar byl nečekaný dar. Už to nebyla malá holčička, ale vypadala stejně nebezpečně jako předtím. Nicméně se jí v očích občas objevovalo něco jako lidskost. Napadlo ho, čím asi prošla poté, co z ní u Darúdžhistánu vyhnali Kotiliona – kromě toho, co mu byla ochotná prozradit. A také by rád věděl, jestli cestu dokončí a vynoří se na druhé straně znovu znovuzrozená.</p>
<p>Postavil se ve třmenech, aby si protáhl nohy, a na jihu hledal zrádné mihotání, jež by mu ohlásilo cíl cesty. Zatím nic než opar z horka, rozeklané, odlesněné kopce zvedající se na pánvi. Sedmiměstí byla horká, spálená země, a jemu by se nelíbila ani bez moru.</p>
<p>Jeden z kopců náhle zmizel v oblaku prachu a létajících trosek a vzápětí se zemí převalilo zahřmění a polekalo koně. Jak se je pokoušel uklidnit – zvlášť toho svého, jenž využil příležitosti a opět začal vyhazovat a kopat, jen aby se ho zbavil – vycítil, že se ze zničeného pahorku valí ještě něco.</p>
<p><emphasis>Omtose Phellack.</emphasis></p>
<p>Uklidnil koně a pomalým, kodrcavým klusem zamířil ke zničenému kopci. Když se k němu přiblížil, uslyšel z vnitřku mohyly – neboť to byla mohyla – praštění, a když byl třicet kroků daleko, vyletěl z díry kus seschlého těla a sklouzl mezi sutinami. Zastavil se, jedna ruka se rozechvěle zvedla a vzápětí zase sklesla do kamení. Přikutálela se lebka vězící v přílbě, obtočená pramínky vlasů.</p>
<p>Paran zastavil koně a sledoval dění. Z mohyly vylezla vysoká, hubená žena a pomalu se narovnala. Na šedozelené kůži jí visely zaprášené pavučiny a na sobě měla postroj se stříbrnými přezkami a bandalír ze železných kroužků, na němž v měděných pochvách visely nože – kovy byly zčernalé či zelenkavé, podle druhu. Pokud kdy měla nějaký oděv, ten dávno zetlel.</p>
<p>Byla to Jaghutka s dlouhými černými vlasy staženými do culíku, jenž jí sahal až pod pás. Na klech měla stříbrné nástavce, pochopitelně zčernalé. Pomaloučku se rozhlížela a nakonec spočinula pohledem na Paranovi. Svislé zorničky zasazené do jantaru pod výraznými nadočnicovými oblouky. Všiml si, že se mračí. Nakonec se zeptala: „Jaký jsi ty tvor?“</p>
<p>„Vychovaný,“ odpověděl Paran a pokusil se o úsměv. Mluvila jaghutsky a on jí rozuměl… netušil jak. Jeden z mnoha darů získaných na základě skutečnosti, že je pánem balíčku? Či z dlouhého pobytu v přítomnosti Raesta s jeho nekonečným hudráním? V každém případě překvapil sám sebe, když odpověděl stejnou řečí.</p>
<p>A ona se zamračila ještě víc. „Mluvíš mým jazykem jako Imass… kdyby se nějaký Imass někdy namáhal s učením. Nebo Jaghut, kterému vytrhli kly.“</p>
<p>Paran se ohlédl na části mrtvoly na zemi. „Imass jako tenhle?“</p>
<p>Ohrnula tenké rty, zřejmě v úsměvu. „Strážce, kterého tu nechali – přestal být bdělý. Nemrtví mívají sklony se nudit a být neopatrní.“</p>
<p>„T’lan Imass.“</p>
<p>„Jestli jsou nablízku další, přijdou brzy. Nemám moc času.“</p>
<p>„T’lan Imass? Žádní, Jaghutko. Nikde poblíž žádní nejsou.“</p>
<p>„Víš to jistě?“</p>
<p>„Ano. V podstatě ano. Osvobodila ses… proč?“</p>
<p>„Osvobození snad potřebuje důvod?“ Ometla ze sebe pavučiny a otočila se k západu. „Jeden z mých obřadů byl zničen. Musím ho opravit.“</p>
<p>Parana to zaujalo. „Poutací obřad? Někdo byl uvězněn a stejně jako ty hledá svobodu?“</p>
<p>To srovnání ji nenadchlo. „Na rozdíl od bytosti, kterou jsem uvěznila, já nehodlám dobývat svět.“</p>
<p><emphasis>Aha. </emphasis>„Jsem Ganoes Paran.“</p>
<p>„Ganath. Vypadáš uboze, jako podvyživený Imass – jsi tu, aby ses mi postavil?“</p>
<p>Zavrtěl hlavou. „Jenom jsem tudy projížděl, Ganath. Přeji ti hodně štěstí –“</p>
<p>Najednou se obrátila, zadívala se k východu a naklonila hlavu na stranu.</p>
<p>„Někdo?“ zeptal se Paran. „T’lan Imass?“</p>
<p>Ohlédla se po něm. „Nejsem si jistá. Možná… nic. Pověz mi, je na jih odsud moře?“</p>
<p>„Bylo tu, když jsi… ještě nebyla v mohyle?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Paran se usmál. „Ganath, na jih odsud opravdu je moře, a já právě k němu mířím.“</p>
<p>„V tom případě půjdu s tebou. Proč tam jdeš?“</p>
<p>„Abych si s někým promluvil. A ty? Myslel jsem, že spěcháš opravit ten obřad.“</p>
<p>„Spěchám, ale toto je naléhavější.“</p>
<p>„A co?“</p>
<p>„Musím se vykoupat.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Supové byli tak přežraní, že ani nemohli létat. S rozhořčeným křikem se rozprchli, tedy odkolébali se s roztaženými křídly a za sebou zanechali kdysi lidskou hostinu. Apsalar zpomalila, nebyla si jistá, jestli se jí chce jít dál touto ulicí, i když chraptivé brebentění a hašteření krmících se supů zaznívalo i z okolních ulic a prozrazovalo, že se to stejně nedá obejít.</p>
<p>Vesničané zemřeli v bolestech – mor nepřinášel pražádnou útěchu, jen vysekával dlouhou, mučivou cestu k bráně mistra Kápě. Napuchlé žlázy, pomalu se uzavírající hrdlo, takže nemocný nemohl požít pevnou stravu, a zúžení průdušnice a průdušek měnící každý nádech v agonii. A plyny roztahující žaludek. Jelikož plyn neměl kudy uniknout, nakonec roztrhl žaludeční stěnu, takže oběť zevnitř rozežrala vlastní kyselina. To byla konečná stadia nemoci. Předtím se objevila horečka, tak silná, až se mozek vařil v lebce, dohánějící nemocného k šílenství, z něhož – i kdyby se nemoc dala nějak zastavit – nebylo návratu. Z očí tekl sliz, uši krvácely, v kloubech se tvořil rosol – toto byla vládkyně ve vší své odporné slávě.</p>
<p>Dva kostliví plazi doprovázející Apsalar běželi napřed a bavili se plašením supů a skákáním v hejnech bzučících much. Teď cupitali zpátky a nevšímali si zčernalých, ožraných mrtvol, přes něž se drápali.</p>
<p>„Neapsalar! Jsi příliš pomalá!“</p>
<p>„Ne, Telorast,“ křičela Cudrn, „ne dost pomalá!“</p>
<p>„Ano, ne dost pomalá! Tato vesnice se nám líbí – chceme si hrát!“</p>
<p>Apsalar opatrně vedla svého flegmatického koně ulicí. Z nějakého neznámého důvodu se sem připlazily dvě desítky vesničanů, možná v jakémsi posledním, žalostném pokusu uniknout tomu, čemu uniknout nebylo možné. Zemřeli v boji mezi sebou. „Můžete si tu zůstat, jak dlouho budete chtít,“ sdělila oběma potvůrkám.</p>
<p>„To nelze,“ namítla Telorast. „Jsme přece tvoje průvodkyně. Tvoje stále bdělé, nikdy nespící ochránkyně. Budeme nad tebou stát na stráži, ať budeš sebevíc nemocná a nechutná.“</p>
<p>„A potom ti vydloubneme oči!“</p>
<p>„Cudrn! Tohle jí neříkej!“</p>
<p>„Samozřejmě počkáme, dokud neusne. A nebude se zmítat v horečce.“</p>
<p>„Správně. Tou dobou už to bude chtít sama.“</p>
<p>„Já vím, ale prošly jsme už dvěma vesnicemi, a ona pořád neonemocněla. Nerozumím tomu. Všichni ostatní smrtelníci jsou mrtví nebo umírají, proč je ona jiná?“</p>
<p>„Je vyvolená uchvatitelů stínu – proto se tu může jen tak potloukat s nosem ve vzduchu. Možná budeme muset čekat, než jí budeme moct vyloupnout oči.“</p>
<p>Apsalar prošla kolem hromady mrtvol. Před ní vesnice nenadále končila, za ní stály už jen ohořelé trosky tří odlehlejších budov. Na kopci nedaleko byl hřbitov plný vran, na němž rostla osamělá guldindha. Černí ptáci se v mrzutém tichu mačkali na větvích. Několik provizorních plošin svědčilo o snaze prokázat poslední službu zesnulým, nicméně tato snaha očividně neměla dlouhého trvání. Ve stínu stromu postával tucet bílých koz a pozoroval Apsalar, postupující po silnici s kostrami Telorast a Cudrn.</p>
<p>Něco se stalo. Daleko na severozápadě. Ne, mohla být přesnější. V Y’Ghatan. Došlo k bitvě… a byl spáchán strašlivý zločin. Touha Y’Ghatan po malazské krvi byla bájná a Apsalar se bála, že se znovu zhluboka napila.</p>
<p>V každé zemi byla místa, kde se bojovalo opakovaně, nekonečný sled zabíjení, a nejednou neměla taková místa vlastně žádnou strategickou hodnotu nebo byla v podstatě nebránitelná. Jako by se samotné skály a hlína vysmívaly dobyvatelům natolik hloupým, že si na ně činili nároky. To byly Kotilionovy myšlenky. On byl vždy ochoten přiznat, že je něco marné a že svět s potěšením vzdoruje lidské velkoleposti.</p>
<p>Minula poslední vypálený dům a ulevilo se jí, když nechala zápach za zády – na hnijící těla byla zvyklá, ale něco z toho zuhelnatělého puchu jí proniklo do smyslů jako zlá předtucha. Smrákalo se. Apsalar nasedla.</p>
<p>Chtěla projít chodbou stínu, i když věděla, že je pozdě – v Y’Ghatan se něco stalo. Alespoň se podívá, jaké rány zůstaly, a najde stopy po přeživších. Pokud nějací budou.</p>
<p>„Sní o smrti,“ poznamenala Telorast. „A zlobí se.“</p>
<p>„Na nás?“</p>
<p>„Ano. Ne. Ano. Ne.“</p>
<p>„A otevřela chodbu! Stínu! Neživou stezku vinoucí se neživými kopci, budeme trpět nudou! Počkej, nenechávej nás tu!“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Vylezli z jámy a zjistili, že na ně čeká hostina. Dlouhý stůl, čtyři vysoké židle v untském stylu, velký svícen se čtyřmi tlustými voskovicemi, jejichž zlaté světlo se odráželo od stříbrných talířů naložených malazskými pochoutkami. Tučné ryby santosky z mělčin kolem Kartoolu, pečené s máslem a kořením v hliněném balu, proužky marinované zvěřiny vonící po mandlích v severoďavorském stylu, tetřev ze setijských plání nadívaný hlošinovými plody a šalvěji, pečené dýně a hadí filety z Dal Honu, různá dušená zelenina a čtyři láhve vína: bílé z panství Paranů na ostrově Malaz, ohřáté rýžové víno z Itko Kan, těžké červené z Grisu a naoranžovělé belacké z Napanských ostrovů.</p>
<p>Kalam na to štědré zjevení zazíral. Bouřňák se zabručením přistoupil, posadil se a sáhl po griském červeném.</p>
<p>„To je vážně hezký,“ utrousil Rychlej Ben a oprašoval se. „Pro koho je ta čtvrtá židle, co myslíte?“</p>
<p>Bouřňák frkl a vrhl se na zvěřinové proužky.</p>
<p>„Myslíte,“ pokračoval Rychlej Ben, když se také posadil, „že výběr toho jídla má nějaký význam?“ Uchopil alabastrovou číši a nalil si slušnou dávku paranského bílého. „Nebo nám jenom chce vymáchat nos v čirý dekadenci?“</p>
<p>„Já mám nos v pořádku,“ zabručel Bouřňák, otočil hlavu a vyplivl kost. „Bohové, tohle bych dokázal celý sníst sám! Možná to udělám!“</p>
<p>Kalam se k nim s povzdechem připojil. „Dobře, aspoň máme díky tomu čas si promluvit.“ Všiml si, jak čaroděj vrhá podezíravé pohledy na Bouřňáka. „Klídek, Rychlej, pochybuju, že nás přes to žvejkání slyší.“</p>
<p>„Cha!“ zasmál se Falari, přičemž mu z úst vyletěly drobky a jeden s cáknutím přistál v čarodějově číši. „Jako by mě to vaše nafoukaný nadouvání za nehet mistra Kápě zajímalo! Jestli se vy dva chcete umluvit k smrti, jen si poslužte – já nebudu plejtvat časem na poslouchání.“</p>
<p>Rychlej Ben našel stříbrný špíz a vylovil kus zvěřiny z vína. Opatrně usrkl, zaškaredil se a zbytek vylil. Hned si zase dolil. „Nejsem si tak úplně jistý, že tady Bouřňák je pro náš rozhovor nepodstatný.“</p>
<p>Voják s rezavým vousem vzhlédl a znepokojeně přimhouřil očička. „Nemohl bych být nepodstatnější, i kdybych se snažil,“ zavrčel a znovu se chopil láhve vína.</p>
<p>Kalam se díval, jak mu při polykání skáče ohryzek.</p>
<p>„Jde o ten meč,“ pokračoval Rychlej Ben. „Ten t’lanimasský meč. Kde jsi k němu přišel, Bouřňáku?“</p>
<p>„Ha, santosky. Ve Falaru tyhle hnusný ryby jedí jenom chudáci, kdežto Kartoolani tomu říkají pochoutka! Pitomci!“ Popadl kousek a začal vybírat červené, tučné maso z hliněného obalu. „Dostal jsem ho, abych na něj dal pozor,“ řekl.</p>
<p>„Od T’lan Imass?“ ujišťoval se Kalam.</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Takže si pro něj hodlá zase přijít?“</p>
<p>„Jestli bude moct.“</p>
<p>„Proč by ti nějaký T’lan Imass dával svůj meč? Obvykle je sami dost používají.“</p>
<p>„Ne tam, kam měl namíříno, asasíne. Co je to? Nějakej pták?“</p>
<p>„Ano,“ ozval se Rychlej Ben. „Tetřev. A kam vlastně ten T’lan Imass šel?“</p>
<p>„Tetřev. Co je to, nějaká kachna? Šel do velký díry v obloze, aby ji zavřel.“</p>
<p>Čaroděj se narovnal. „Tak to ho moc brzo nečekej.“</p>
<p>„Vzal s sebou hlavu jednoho Tiste Andii a ta hlava byla ještě živá – Pravda byl jedinej, kdo si toho všiml – ostatní T’lan Imass ne, dokonce ani kostěj. Malý křídla – divím se, že to vůbec vzlítne. Ale moc dobře to očividně nelítalo, když to někdo chytil!“ Dopil víno a zahodil láhev. Dopadla do silné vrstvy prachu. Potom sáhl pro napanské belacké. „Víte, co je s váma dvěma za potíž? Povím vám to. Povím vám, co máte za problém. Oba moc přemejšlíte a myslíte si, že se tolika přemejšlením někam dostanete, akorát že tak to není. Hele, je to prostý. Narazíte na někoho, kdo se vám nelíbí, a zabijete ho. A jak ho zabijete, přestanete na něj myslet, a tím to končí.“</p>
<p>„Zajímavá filozofie, Bouřňáku,“ podotkl Rychlej Ben. „Ale co když je ten ‚někdo‘ moc velký nebo jich je víc nebo jsou hnusnější než ty?“</p>
<p>„Tak je rozsekáš na menší kousky, čaroději.“</p>
<p>„A když to nedokážeš?“</p>
<p>„Potom si najdeš někoho, kdo to dokáže. Možná se pozabíjejí navzájem a tím se to vyřeší.“ Mávl poloprázdnou láhví. „Myslíte si, že všechno naplánujete? Pitomci. Dřepím a seru na vaše plány!“</p>
<p>Kalam se usmál na Rychlýho Bena. „Bouřňák možná na něco přišel.“</p>
<p>Čaroděj se zamračil. „Jak, dřepěním –“</p>
<p>„Ne, s tím, že bychom si měli najít někoho, kdo tu špinavou práci udělá za nás. My dva jsme už na to staří, Rychlej, ne?“</p>
<p>„Jenomže je to těžší.“ Rychlej Ben se zadíval na nebeskou tvrz. „Dobře, nechtě mě přemýšlet –“</p>
<p>„A, teď teprv máme potíže!“</p>
<p>„Bouřňáku,“ podotkl Kalam, „jsi namol.“</p>
<p>„Nejsem namol. Ze dvou flašek vína se neopiju. Ne já, to teda ne.“</p>
<p>„Otázkou je,“ začal čaroděj, „kdo vlastně poprvý porazil K’Chain Che’Malle. A potom, je ta mocná síla ještě naživu? Jakmile získáme odpovědi na tohle –“</p>
<p>„Jak jsem říkal,“ zavrčel Falari, „akorát žvaníte a žvaníte a žvaníte a nikam se nedostanete.“</p>
<p>Rychlej Ben si protřel unavené oči. „Tak jo. Pokračuj, Bouřňáku, poslechneme si tvé chytré nápady.“</p>
<p>„Za prvý, předpokládáte, že ty ještěrky jsou vaši nepřátelé. Za třetí, jestli jsou pověsti pravdivý, ty ještěrky se porazily samy, tak kvůli čemu pro špinavý kaťata mistra Kápě vlastně panikaříte? Za druhý, pobočnice o nich chce všechno vědět, kam jdou a tak. No, ty nebeský tvrze se nehejbou a už víme, co je vevnitř, takže jsme úkol splnili. Vy pitomci se chcete do jedný dostat – a k čemu? Nemáte tušení. A za pátý, hodláš dopít to bílý víno, čaroději? Páč já se těch rýžovejch chcanek ani nedotknu.“</p>
<p>Rychlej Ben pomalu postrčil láhev k Bouřňákovi.</p>
<p>Kalam usoudil, že žádné lepší gesto na znamení porážky neexistuje. „Klidně to vypij všechno,“ řekl, „ať mužem vypadnout z tyhle zatracený chodby a vrátit se ke Čtrnáctý.“</p>
<p>„Já chtěl mluvit o něčem jiným,“ zabručel Rychlej Ben.</p>
<p>„Jen si posluž,“ opáčil Bouřňák velkoryse a zamával tetřevím stehýnkem. „Bouřňák vám odpoví na všecko, jasně.“</p>
<p>„Slyšel jsem povídat o… tom, jak se malazská eskorta srazila u pobřeží Geni s flotilou divných lodí. Podle popisu byli nepřátelé nejspíš Tiste Edur. Jakže se jmenovala ta vaše loď, Bouřňáku?“</p>
<p>„<emphasis>Silanda. </emphasis>Mrtvý, šedivý lidi, všichni zabitý na palubě, a kapitán propíchnutej a přibodnutej ke křeslu ve svý kajutě – bohové pod náma, ten, kdo hodil oštěpem…“</p>
<p>„A tisteandijské hlavy.“</p>
<p>„Těla byly dole u vesel.“</p>
<p>„Ti se šedou kůží byli Tiste Edur,“ poznamenal Rychlej Ben. „Nevím, možná bych ty dvě věci neměl spojovat, ale něco na nich mě znervózňuje. Odkud se vzala flotila Tiste Edur?“</p>
<p>Kalam zabručel. „Svět je velkej, Rychlej. Mohli se zjevit odkudkoliv, nějaká bouřka je odnesla z kursu nebo to byla průzkumná výprava.“</p>
<p>„Spíš nájezdníci,“ usoudil Bouřňák. „Jestli takhle rovnou zaútočili. A vůbec, tam, kde jsme našli <emphasis>Silandu – </emphasis>tam taky došlo k bitvě. S Tiste Andii. Hnusný.“</p>
<p>Rychlej Ben si povzdechl a znovu si protřel oči. „Poblíž Korálu, za pannionský války, bylo nalezeno tělo Tiste Edur. Vyplavila ho voda z hlubin.“ Potřásl hlavou. „Mám takový pocit, že jsme jim ještě neviděli konec.“</p>
<p>„Říše stínu,“ utrousil Kalam. „Kdysi patřila jim, a teď ji chtějí zpátky.“</p>
<p>Na asasína se upřeně zadíval čaroděj. „To ti řekl Kotilion?“</p>
<p>Kalam pokrčil rameny.</p>
<p>„Pořád se vracíme ke Stínupánovi, že? Není divu, že jsem nervózní. Ten slizkej, kluzkej zmetek –“</p>
<p>„A, pro koule mistra Kápě,“ zaúpěl Bouřňák, „jestli chcete takhle pokračovat, dejte mi ty rýžový chcanky. Stínupán není děsivej. Je to akorát Ammanas, a Ammanas je akorát Kellanved. Stejně jako je Kotilion Tanečník. Mistr Kápě ví, že císaře jsme poznali dost dobře. A Tanečníka jakbysmet. Jestli mají něco za lubem? Na tom není nic divnýho. Ti měli vždycky něco v pácu, už od samýho začátku. Rovnou vám povídám,“ odmlčel se, aby si mohl loknout rýžového vína, zašklebil se a pokračoval, „až se prach usadí, budou zářit jako perly na hromadě hnoje. Bohové, starší bohové, draci, nemrtví, duchové a děsivá prázdná tvář samotný Propasti – nic z toho proti nim nemá naději. Děláš si starosti kvůlivá Tiste Edur, čaroději? Jen si posluž. Možná kdysi vládli stínu, ale Stínupán je odrovná. On a Tanečník.“ Říhl si. „A víte proč? Povim vám proč. Oni nikdy nebojovali fér. Proto.“</p>
<p>Kalam se zadíval na prázdnou židli a pomalu přimhouřil oči.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Všichni doklopýtali a doplazili se bílým popelem k místu, kde seděl Flaška. Nad hlavou měli hvězdný vír. Nikdo nic neříkal, ne tihle vojáci, ale všichni se vzmohli na jedno gesto – prstem se dotýkali čela krysy Y’Ghatan. Něžně, velmi uctivě – dokud je do toho prstu nekousla a oni ho s tichou kletbou neodtáhli. Jednoho po druhém Y’Ghatan kousla všechny.</p>
<p>Flaška jim vysvětlil, že má hlad a je březí. Tak jim to vysvětlil. Nebo se aspoň snažil, ale oni ho moc neposlouchali. Zřejmě jim nezáleželo ani na tom, že její kousnutí je součástí obřadu, je to cena krve, obětina.</p>
<p>Těm, kdo ho byli ochotní poslouchat, sdělil, že jeho kousla také.</p>
<p>Jenomže ho nekousla. Ne ona. Ne jej. Jejich duše už byly nerozpletitelně propletené. A takové věci jsou složité, dokonce hlubokomyslné. Prohlížel si zvířátko na svém klíně. Hlubokomyslné bylo to správné slovo.</p>
<p>Pohladil ji po hlavičce. <emphasis>Ty moje milá kryso. Moje sladká – au! Zatraceně! Ty mrcho!</emphasis></p>
<p>Upíraly se na něj černé, třpytivé oči a čeníšek s fousky se chvěl.</p>
<p><emphasis>Hnusné, nechutné potvory.</emphasis></p>
<p><emphasis>Postavil krysu na zem, a co se jeho týkalo, mohla si klidn</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis> spadnout z útesu. Ona se mu místo toho stočila u nohy do klubíčka a usnula. Flaška se zadíval na provizorní tábor, na zachmuřené tváře, jež byly</emphasis> <emphasis>tu a tam vidět. Nikdo nezapálil oheň. Jistým morbidním způsobem to bylo legrační.</emphasis></p>
<p>Všichni se z toho dostali. Flaška tomu ještě pořád nemohl uvěřit. A Gesler tam šel zpátky a znovu se vrátil. S Corabbem Bhilanem Thenu’alas. Ten přitáhl Strunu a zhroutil se. Flaška slyšel jeho chrápání, které bez přerušení pokračovalo půlku noci.</p>
<p>Seržant byl naživu. Med vetřený do ran uměl léčit jako Vysoká Denul, z čehož bylo jasné, že to rozhodně není jen tak obyčejný med – pokud by jako důkaz nestačily podivné vidiny. Přesto nedokázal nahradit ztrátu krve, a ta seržanta zabíjela. Zatím spal, byl příliš slabý, než aby dokázal něco jiného, nicméně žil.</p>
<p>Flaška by byl rád stejně unavený… přinejmenším stejným způsobem, tím hřejivým a příjemným, místo duchovního vyčerpání, jež zanechávalo nervy nadranc, kdy se mu neustále vracely obrazy z děsivé cesty mezi kostmi pohřbenými v Y’Ghatan. A s nimi i hořká pachuť chvil, kdy mu vše připadalo ztracené a beznadějné.</p>
<p>Kapitán Faradan Sort se Sinn schovaly zásobu soudků s vodou a pytlů s jídlem, které nyní přinesly, avšak Flaška stále nedokázal spláchnout chuť kouře a popela. A dosud v něm hořelo ještě něco. Pobočnice je opustila, přinutila kapitána a Sinn zběhnout. Jistě, bylo rozumné předpokládat, že nikdo nepřežil. Věděl, že je to iracionální pocit, ale přesto ho to žralo.</p>
<p>Faradan Sort mluvila o moru ženoucím se sem z východu, o nutnosti udržet mezi ním a armádou odstup. Pobočnice čekala, jak dlouho mohla. To vše Flaška věděl. Přesto…</p>
<p>„Jsme mrtví, víš.“</p>
<p>Ohlédl se po Korykovi, jenž seděl se zkříženýma nohama opodál. Vedle něj spalo jedno z dětí. „Jestli jsme mrtví,“ opáčil Flaška, „proč se cítíme tak hrozně?“</p>
<p>„Podle pobočnice. Jsme mrtví. Můžeme jen… odejít.“</p>
<p>„A jít kam, Koryku? Sedmiměstím kráčí Poliel –“</p>
<p>„Nás žádnej mor nezabije. Teď už ne.“</p>
<p>„Myslíš, že jsme nesmrtelní, nebo co?“ zeptal se Flaška a zavrtěl hlavou. „Tohle jsme přežili, jasně, ale to vůbec nic neznamená. Je jistý jako mistr Kápě, že to neznamená, že nás další věc na fleku nezabije. Možná se cítíš imunní – vůči všemu, co po nás může svět ještě hodit. Ale věř mi, že nejsme.“</p>
<p>„Lepší než všecko ostatní,“ zamumlal Koryk.</p>
<p>Flaška se nad jeho slovy zamyslel. „Myslíš, že nás chce využít nějaký bůh? Že nás vytáhl ven z určitýho důvodu?“</p>
<p>„Buď to, Flaško, nebo je ta tvoje krysa génius.“</p>
<p>„Krysa má čtyři nohy a dobrý nos, Koryku. Její duše byla spoutaná. Já ji spoutal. Díval jsem se jejíma očima, cítil všechno, co ona –“</p>
<p>„A zdálo se ti taky to samý, co jí?“</p>
<p>„To nevím –“</p>
<p>„A utekla?“</p>
<p>„Ne, ale –“</p>
<p>„Takže čekala, než se vzbudíš. Abys mohl znovu uvěznit její duši.“</p>
<p>Flaška mlčel.</p>
<p>„Každej bůh, co se mě pokusí využít,“ pronesl Koryk tiše, „toho bude zatraceně litovat.“</p>
<p>„Se všemi těmi amulety, co nosíš,“ podotkl Flaška, „bych si myslel, že tě pozornost těší.“</p>
<p>„V tom se mejlíš. Nenosím je kvůli tomu, že bych chtěl získat požehnání.“</p>
<p>„Tak co to teda je?“</p>
<p>„Ochrana.“</p>
<p>„Všechno?“</p>
<p>Koryk kývl. „Jsem díky nim neviditelný. Nemůžou mě vidět bohové, duchové, démoni…“</p>
<p>Flaška se na vojáka ve tmě zadíval. „Třeba nefungujou.“</p>
<p>„Záleží na tom,“ utrousil Koryk.</p>
<p>„Na čem?“</p>
<p>„Jestli jsme mrtví, nebo ne.“</p>
<p>Opodál se rozesmála Smíška. „Koryk přišel o rozum. Žádnej div, měl ho tak mrňavej a tam byla taková tma…“</p>
<p>„Ne jako duchové a tak,“ ohrnul nos Koryk. „Uvažuješ jako desetiletá, Smíško.“</p>
<p>Flaška sebou trhl.</p>
<p>Něco se odrazilo od kamene vedle Koryka a on nadskočil. „Co ve jménu mistra Kápě?“</p>
<p>„To byl nůž,“ vysvětloval Flaška, jenž cítil, jak letí kolem. „Úžasné, že si jeden schovala pro tebe.“</p>
<p>„A ne jeden,“ upřesnila Smíška. „A Koryku, nemířila jsem ti na nohu.“</p>
<p>„Říkal jsem ti, že nejsi imunní,“ zabručel Flaška.</p>
<p>„Jsem – zapomeň na to.“</p>
<p><emphasis>Jsem ještě naživu, jsi chtěl říci. Ale moudře ses rozhodl, že to neuděláš.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Gesler si dřepl před kapitánem. „Jsme úplně olysalí,“ hlásil, „ale jinak se docela hojíme. Nevím, co vás, kapitáne, přimělo věřit Sinn natolik, že jste utekla od armády, ale jsem zatraceně rád, že jste to udělala.“</p>
<p>„Všichni jste byli pod mým velením,“ opáčila Faradan Sort. „Potom jste se dostali daleko přede mě. Snažila jsem se vás najít, ale ten kouř a plameny – bylo toho moc.“ Odvrátila zrak. „Nechtěla jsem to tak nechat.“</p>
<p>„O kolik lidí legie přišla?“ zajímalo Geslera.</p>
<p>Faradan Sort pokrčila rameny. „Asi o dva tisíce. Vojáci pořád umírali. Byli jsme v pasti, pěst Keneb a Baralta a asi osm set dalších na špatné straně průlomu – dokud Sinn nezatlačila oheň zpátky – neptej se mě jak. Prý je cosi jako velemág. V tu noc byla úplně v pořádku, seržante, a podle mě byla v pořádku, i když se snažila dostat zpátky do města.“</p>
<p>Gesler kývl a po chvíli vstal. „Kéž bych mohl spát… a zřejmě v tom nejsem sám. Zajímalo by mě proč…“</p>
<p>„To ty hvězdy, seržante,“ usoudila Faradan Sort. „Svítí jasně.“</p>
<p>„Jo, možná je to jenom tohle.“</p>
<p>„Jenom tohle? Podle mě to docela stačí.“</p>
<p>„Jo.“ Zadíval se na kousnutí na ukazováku. „Všechno kvůli jedný pitomý kryse.“</p>
<p>„Vy všichni hlupáci teď nejspíš dostanete mor.“</p>
<p>Trhl sebou a usmál se. „Ať to ta mrcha zkusí.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Balšám si setřel poslední zbytky uschlého bláta z obličeje a zamračil se na kaprála, opírajícího se o skálu. „Ty, Smraďoune, myslíš, že jsem tě tam dole neslyšel, jak se modlíš a blábolíš? Mě jsi neoklamal v ničem, co by za oklamání stálo.“</p>
<p>„Seržante, jen se snaž, ale my všichni víme svý,“ opáčil oslovený se zavřenýma očima. „Všichni víme svý.“</p>
<p>„Co víte?“</p>
<p>„Proč jsi mluvil a mluvil a mluvíš pořád.“</p>
<p>„O čem to mluvíš?“</p>
<p>„Jsi rád, že žiješ, seržante. A jsi rád, že to tvůj oddíl zvládl celej, teda kromě Šuma a možná Hellian. Byli jsme očarovaný, to je všecko. Byli jsme očarovaný, a ty tomu pořád nevěříš. A my taky ne, jasný?“</p>
<p>Balšám plivl do písku. „Pořád poslouchám to tvý kňourání. Jsou to akorát sentimentální hovadiny. Zajímalo by mě, kdo mě proklel, že vás mám pořád na krku. Šumaře chápu, je to Palič mostů. A když bohové uvidí Paliče mostů, zdrhnou. Ale ty, ty jsi nula, a právě proto to nechápu. Vlastně kdyby jo…“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p><emphasis>Urb. Je stejně hrozný jako ten kněz, který zmizel. Bývalý kněz, jakže se to jmenoval? A jak vypadal? Určitě ne jako </emphasis><emphasis>U</emphasis><emphasis>rb, to je jisté. Ale byl stejně věrolomný a zrádný, stejně prohnilý a hnusný, ať se jmenoval jakkoliv.</emphasis></p>
<p><emphasis>Už to není můj kaprál, to je jisté. Chci ho zabít… bohové, strašně mě bolí hlava. Brada… mám uvolněné všechny zuby.</emphasis></p>
<p><emphasis>Kapitán říká, že potřebuje víc seržantů. Jeho si může klidně vzít, a ať skončí u kteréhokoliv oddílu, budu se za něj modlit a litovat ho. To je jisté. Prý tam byli pavouci, možná byli a možná jsem nebyla při vědomí, takže jsem se nezbláznila, což bych možná udělala, ale to nic nemění na jedné věci, a ta je jistá, jak jen jistá být může, že po mně lezli. Po celém těle – ještě cítím, jak se mi ty jejich lepkavé, špičaté nožičky zarývají do těla. Po celém těle. Všude. A on je klidně nechal.</emphasis></p>
<p><emphasis>Kapitán možná má flašku něčeho k pití. Možná kdybych si s ní promluvila, hezky mile, rozumně a logicky, možná by mě rozvázali. Urba nezabiju. Slibuju. Můžete si ho nechat, kapitáne. Víc neřeknu. A ona bude váhat – já budu – ale pak kývne – pitomec – a přeřeže ty provazy. A podá mi flašku a já ji vyzunknu celou. Všechno vypiju a všichni řeknou, hej, všechno je v pořádku. Zase je jako dřív.</emphasis></p>
<p><emphasis>A tehdy mu skočím po krku. Zuby – ne, ty mám uvolněné, na to je použít nemůžu. Najdu si nůž, to musím udělat. Nebo meč. Mohla bych vyměnit flašku za meč. Obráceně jsem to přece udělala, ne? Půlku flašky. Druhou půlku vypiju. Půlka flašky, půlka meče. Nůž. Půlku flašky za nůž. Který mu vrazím do krku a pak ho vyměním zpátky za tu druhou půlku flašky – jestli budu dost rychlá, mělo by to vyjít. Dostanu nůž a celou flašku.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ale nejdřív by mě měla rozvázat. To je jenom fér.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jsem v pořádku, jak může každý vidět. Klidná, přemýšlivá –</emphasis></p>
<p>„Seržante?“</p>
<p>„Co je, Urbe?“</p>
<p>„Myslím, že mě pořád chceš zabít.“</p>
<p>„Proč to říkáš?“</p>
<p>„Kvůli tomu, jak vrčíš a skřípeš zubama.“</p>
<p>Já ne, určitě ne.</p>
<p>Ach, proto mě pořád tolik bolí zuby. Tím skřípáním jsem si je ještě víc uvolnila. Bohové, takové věci se mi zdávaly, že se mi uvolňují zuby. Ten parchant mě praštil. Je úplně stejný jako ten chlap, který zmizel, jakže se to jmenoval?</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Bystroška se posunula dál po měkkém loži, které její tělo vytlačilo v písku. „Přála bych si,“ utrousila.</p>
<p>Jepice našpulila rty a srovnala si nos, který si zlomila víckrát, než se pamatovala. Pohyb vyvolával cvakání, jež ji z nějakého důvodu uklidňovalo. „Copak?“</p>
<p>„Asi abych se něco dozvěděla.“</p>
<p>„Co jako?“</p>
<p>„Jen si poslechni tady Flašku. A Geslera a Smraďouna. Jsou chytrý. Mluvěj o věcech a tak. To bych si přála.“</p>
<p>„Aha, ale všechny ty mozky přijdou nazmar, ne?“</p>
<p>„Jak to myslíš?“</p>
<p>Jepice frkla. „My dvě, Bystroško, jsme těžká pěchota, správně? Rozkročíme se a stojíme, a je úplně fuk, proč to děláme. Je to úplně fuk.“</p>
<p>„Ale Flaška –“</p>
<p>„Plejtvání, Bystroško. Jsou to vojáci, pro Trhače. <emphasis>Vojáci. </emphasis>Kdo potřebuje vojáka s mozkem? Akorát jim to překáží ve vojákování, a nejni dobrý, když ti něco překáží. Dávaj si věci dohromady a z toho maj názory a potom možná už nechtějí bojovat zas tak moc.“</p>
<p>„Proč by nechtěli bojovat kvůli názorům?“</p>
<p>„To je prostý, Bystroško. Věř mně. Kdyby vojáci víc přemejšleli o tom, co dělají, nechtěli by už bojovat.“</p>
<p>„Tak jak to, že jsem děsně utahaná, akorát že nemůžu spát?“</p>
<p>„To je taky prostý.“</p>
<p>„Vážně?“</p>
<p>„Jo, a nejni to ani kvůlivá těm hvězdám. Čekáme, až vyjde slunce. Všichni chcem vidět slunce, páč to vypadalo, že ho už nikdá neuvidíme.“</p>
<p>„Jo.“ Dlouhé, přemýšlivé ticho. „Přála bych si.“</p>
<p>„A co by sis přála teďka?“</p>
<p>„Akorát abych byla tak chytrá jako ty, Jepice. Ty jseš tak chytrá, že nemáš žádný názory, a to je náramně chytrý, až mě napadá, jestli to nejni plejtvání, že jseš u těžký pěchoty. Voják.“</p>
<p>„Já nejsem chytrá, Bystroško. V tom mi věř, a víš, jak to vím?“</p>
<p>„Ne, jak?“</p>
<p>„Páč… tam dole… my dvě a Sololiz a Krátkonos a Uru Hela a Hanno, my těžkooděnci. My se nevyděsili, žádnej z nás, a proto to vím.“</p>
<p>„Já se nebála. Byla tam akorát tma a zdálo se mně, že je to hotová věčnost, než nás Flaška vodtamtaď dostal, no, občas to byla nuda, víš.“</p>
<p>„Jasně, a ten oheň tě taky nevyděsil?“</p>
<p>„Popálení bolí, ne?“</p>
<p>„Se ví.“</p>
<p>„To se mně nelíbilo.“</p>
<p>„Mně taky ne.“</p>
<p>„A co podle tebe budem všichni dělat teďka?“</p>
<p>„Čtrnáctá? Nevím, zachrání svět, možná.“</p>
<p>„Jo. Možná. To se mně líbí.“</p>
<p>„Mně taky.“</p>
<p>„Hej, to už vychází slunce?“</p>
<p>„Rozjasňuje se na východě, tak to asi musí bejt slunce.“</p>
<p>„Paráda. Na tohle jsem čekala. Myslím.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Sépie našel seržanty Thoma Tissyho, Šňůru a Geslera pod náspem u silnice. Východ slunce je zřejmě příliš nezajímal. „Všichni vypadáte vážně,“ poznamenal sapér.</p>
<p>„Čeká nás daleká cesta,“ opáčil Gesler, „to je všecko.“</p>
<p>„Pobočnice neměla na vybranou,“ prohlásil Sépie. „Přišla ohnivá bouře – nemohla vědět, že to někdo přežil – že jsme se pod tím vším podhrabali.“</p>
<p>Gesler se podíval na druhé dva seržanty a kývl. „To je v pořádku, Sépie. My víme. Neuvažujeme o vraždě nebo tak.“</p>
<p>Sépie se obrátil k táboru. „Někteří vojáci si to přebrali špatně.“</p>
<p>„Ano,“ přitakal Šňůra, „ale my jim to vyjasníme, než skončí den.“</p>
<p>„Dobře. Jde o to,“ sapér zaváhal a znovu se podíval na seržanty, „přemejšlel jsem o tom. Kdo nám, ve jménu mistra Kápě, uvěří? Spíš to bude, jako že jsme uzavřeli vlastní dohodu s královnou snů. Nakonec s sebou máme jednoho z Leomanovejch důstojníků. A když jsou teď kapitán a Sinn postavený mimo zákon, mohlo by to vypadat, že jsme všichni zrádci nebo něco.“</p>
<p>„My přece s královnou snů žádnou dohodu neuzavřeli,“ namítl Šňůra.</p>
<p>„Víš to jistě?“</p>
<p>Všichni tři seržanti se na něj podívali.</p>
<p>Sépie pokrčil rameny. „Flaška je divnej. Možná s někým uzavřel dohodu. Možná s královnou snů, možná s nějakým jiným bohem.“</p>
<p>„To by nám snad řekl, ne?“ namítl Gesler.</p>
<p>„Těžko říct. Je to záludnej neřád. Znervózňuje mě, že nás ta zatracená krysa všecky pokousala, jako by věděla, co dělá, a my ne.“</p>
<p>„Je to akorát divoká krysa,“ zabručel Thom Tissy. „Není to ňákej mazlíček, tak proč by neměla kousat?“</p>
<p>„Poslouchej, Sépie,“ promluvil znovu Gesler, „vypadá to, že si jenom hledáš nový starosti. Jakej to má smysl? Teď nás čeká dlouhá cesta, nemáme zbraně ani zbroj a v podstatě žádný oblečení – slunce spálí lidi na škvarek.“</p>
<p>„Musíme najít nějakou vesnici,“ prohlásil Šňůra, „a doufat v mistra Kápě, že nás dřív nenajde ten mor.“</p>
<p>„Tady to máš, Sépie,“ zakřenil se Gesler. „Můžeš si lámat hlavu s něčím dalším.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Paran začínal mít podezření, že jeho kůň přesně ví, co přijde. Roztáhl nozdry, pohazoval hlavou, ržál a podupával a celou cestu se pral s udidlem. Sladkovodní moře bylo rozbouřené, vlny přinášející do zátoky bahno narážely na sluncem vybělené vápencové útesy. Z blátivých mělčin vystrkovaly kostnaté údy uschlé pouštní keře a všude se hemžil hmyz.</p>
<p>„Tohle není staré moře,“ poznamenala Ganath na břehu.</p>
<p>„Ne,“ souhlasil Paran. „Před půl rokem byla Raraku pouští, jako již po několik tisíciletí. Potom došlo k jakémusi… znovuzrození.“</p>
<p>„Nevydrží to. Nic nevydrží.“</p>
<p>Paran si Jaghutku zadumaně prohlížel. Chvíli se jen dívala na okrové vlny a pak sešla na mělčinu. Paran sesedl a spoutal koně, přičemž o vlásek unikl kousnutí od valacha, na němž jel. Rozbalil věci k táboření a postavil ohniště. Všude byla spousta vyplaveného dříví včetně celých vyvrácených stromů, takže měl zanedlouho zapálený oheň.</p>
<p>Ganath se po vykoupání připojila k němu. Stála kousek od ohně a po zvláštně zbarvené, hladké kůži jí stékala voda. „Duchové hlubokých pramenů se probudili,“ sdělila mu. „Tohle místo jako by bylo znovu mladé. Mladé a čerstvé. Nechápu to.“</p>
<p>Paran kývl. „Ano, mladé a zranitelné.“</p>
<p>„Ano. Proč jsi tady?“</p>
<p>„Možná by pro tebe bylo bezpečnější, kdybys odešla, Ganath.“</p>
<p>„Kdy začneš s obřadem?“</p>
<p>„Už to začalo.“</p>
<p>Podívala se jinam. „Jsi zvláštní bůh. Jezdíš na žalostném stvoření, které sní o tom, že tě zabije. Připravuješ oheň, aby sis uvařil jídlo. Pověz mi, jsou v tomto novém světě všichni bohové jako ty?“</p>
<p>„Nejsem bůh,“ ohradil se Paran. „Na místě starodávných destiček držeb – a přiznávám, že netuším, jestli se jim tak říkalo – v každém případě tu je dnes věštecký balíček draků, obsahující dómy. Já jsem pán toho balíčku –“</p>
<p>„Pán, stejně jako Bloud?“</p>
<p>„Kdo?“</p>
<p>„Pán držeb za mých časů,“ upřesnila.</p>
<p>„Asi ano, myslím.“</p>
<p>„Byl to ascendent, Ganoesi Parane. Enklávy Imassů, Barghastů a Trellů ho uctívaly jako boha. Neustále mu plnily ústa krví. Nikdy nepoznal žízeň. Ani klid. Zajímalo by mě, jak padl.“</p>
<p>„Tohle bych asi taky rád věděl,“ zabručel Paran, otřesený Jaghutčinými slovy. „Mě nikdo neuctívá, Ganath.“</p>
<p>„Budou. Jsi čerstvě ascendovaný. Dokonce ani na tvém světě určitě nebude nedostatek následovníků, těch, kteří zoufale touží věřit. A ti budou štvát ostatní a dělat z nich oběti. Budou je zabíjet a plnit mísy jejich nevinnou krví ve tvém jménu, Ganoesi Parane, a tak se doprošovat tvé přímluvy, toho, abys podpořil tu kterou věc, již si ve vší počestnosti stvořili. Bloud je chtěl porazit, stejně jako možná budeš chtít ty, a tak se stal bohem změny. Kráčel stezkou neutrality, kterou si ochutil potěšením získávaným z pomíjivosti. Bloudovým nepřítelem byla nuda, stagnace. Proto se ho Forkrul Assail snažili zničit. Jakož i všechny jeho smrtelné následovníky.“ Po kratší odmlce dodala: „Možná uspěli. Assailové se nikdy nenechali snadno svést ze zvolené cesty.“</p>
<p>Paran mlčel. V jejích slovech byla pravda, již rozpoznal i on, a teď ho tížila, těžce a nevypočitatelně se mu uložila na duši. Břemena zrozená ze ztráty nevinnosti. Naivity. Zatímco nevinní touží o nevinnost přijít, ti, kterým se to již podařilo, na oplátku nevinným závidí a želí toho, co ztratili. Tyto dvě skupiny se nikdy nemohou domluvit. Vycítil, že dorazil na konec vnitřní pouti, a zjistil, že se mu to pranic nelíbí, a nelíbí se mu ani místo, na němž se ocitl. Nevyhovovalo mu, že nevědomost zůstává nerozpletitelně spojená s nevinností a ztráta jednoho znamená zároveň i ztrátu druhého.</p>
<p>„Způsobila jsem ti starosti, Ganoesi Parane.“</p>
<p>Vzhlédl a pokrčil rameny. „Přišla jsi… ve vhodnou dobu. K mé značné lítosti, a přece,“ znovu pokrčil rameny, „to možná bylo ku prospěchu věci.“</p>
<p>Ganath se podívala na moře a on ji napodobil. Voda v malé zátoce před nimi se znenadání uklidnila, nicméně po hladině za ní dál běhaly bílé hřebínky. „Co se děje?“ zeptala se Jaghutka.</p>
<p>„Přicházejí.“</p>
<p>Hlomoz v dálce jako by stoupal z hluboké jeskyně a západ slunce působil nemocně, jeho ohně se staly otroky příšerného zmatku, jako by barvy stovek tisíc západů a východů slunce vedly nebeskou válku, zatímco obzor se uzavíral v třepetající se temnotě, kouři a uhánějících písečných a prašných bouřích. Průzračné vody zátoky se rozvlnily, ze dna stoupalo bahno a klid se nyní šířil ven, k jihu, a utišoval divoké moře.</p>
<p>Ganath couvla. „Co jsi udělal?“</p>
<p>Zvuky byly zprvu tlumené, ale sílily. Řinčení a hrdelní broukání, dupot pochodujících vojsk, ozvěna srážejících se štítů, bušení železných a bronzových zbraní do otlučených okrajů, vrzání vozů brázdících rozježděné cesty a ještě ševelení, hukot srážek, stěny koňského masa narážející do zdvižených bodců, hlasitý zvířecí křik, postupně slábnoucí, jenomže srážka se opakovala, tentokrát hlasitěji a blíž, a potom prudké pleskání prosekávající si široký pás přes zátoku, zanechávající za sebou bledou, blátivě rudou stopu, roztékající se do stran, jejíž okraje se rozmazávaly, jak klesala do hlubin. Hlasy, křik, řev, žalostný i rozzuřený, kakofonie zapletených životů, snažících se oddělit od těch ostatních, hledajících vlastní existenci, jedinečnou, něco s očima a hlasem. Zneklidněné duše lpící na vzpomínkách, které se odtrhávaly jako rozervané praporce s každou kapkou ztracené krve, s každým drtivým neúspěchem – vojáci, umírající, stále umírající –</p>
<p>Paran s Ganath se dívali, jak z vodní hladiny vystupují bezbarvé, promočené zástavy, zvedají se oštěpy, z nichž kape bláto – zástavy, praporce, píky s příšernými, hnijícími trofejemi se objevovaly podél celého pobřeží.</p>
<p>Rarakuské moře vydalo své mrtvé. V odpověď na volání jediného člověka.</p>
<p>Bílé, kostlivé ruce svírající ratiště z černého dřeva, předloktí pod rozedranou kůží a zrezivělými chrániči, a pak se z vody vynořily shnilé přílby a tváře s visícími cáry masa. Lidé, Trellové, Barghastové, Imassové, Jaghutové. <emphasis>Rasy a všechny jejich mezirasové války. Ach, kéž bych sem na tohle pobřeží mohl přivést všechny smrtelné historiky, aby se mohli podívat na náš skutečný seznam jmen, na náš pokrok v nenávisti a ničení.</emphasis></p>
<p><emphasis>Kolik by se jich snažilo v zoufalství toho kterého fanatismu, jenž se jich zmocnil, hledat důvody a ospravedlnění? Příčiny, zločiny, spravedlnost – </emphasis>Paran se zarazil, když si uvědomil, že stejně jako Ganath couvá, zatlačován zpět tím odhalením. <emphasis>Ach, tito poslové by si vysloužili velkou… nelibost. A hanu. Jak by se tito mrtví smáli, dobře chápajíce obrannou taktiku totálního útoku. Mrtví se nám vysmívají, všem se nám vysmívají a nemusejí nic říkat…</emphasis></p>
<p>Všichni ti nepřátelé zdravého rozumu – a přece ne rozumu jako síly či boha, ne rozumu v chladném, kritickém smyslu. Rozumu jen ve své nejčistší zbroji, kráčejícího kupředu mezi vší tou nenávistí k toleranci. Ach, bohové pod námi, jsem ztracen, úplně jsem se v tom všem ztratil. S nerozumem nelze bojovat, a stejně jako vám povědí tyto mrtvé zástupy – a říkají to právě nyní – nepřítelem je přesvědčení.</p>
<p>„Tihle,“ šeptla Ganath, „tihle mrtví ti nemohou dát žádnou krev, Ganoesi Parane. Nebudou nikoho uctívat. Nepůjdou za tebou. Nebudou snít o slávě ve tvých očích. Oni s tím už skoncovali, se vším. Co vidíš, Ganoesi Parane, v prázdných důlcích, kde kdysi bývaly oči? Co <emphasis>vidíš?“</emphasis></p>
<p>„Odpovědi,“ odvětil.</p>
<p>„Odpovědi?“ Hlas jí zdrsněl vztekem. „Na co?“</p>
<p>Paran se přiměl udělat krok, pak další.</p>
<p>První řady se již zastavily na kraji vody. Kolem kostlivých nohou jim vířila pěna a za nimi přicházely tisíce a tisíce dalších. Všichni svírali zbraně, ze dřeva, kosti, rohoviny, pazourku, mědi, bronzu či železa. Na sobě měli kusy zbroje, kožešin a kůže. Stáli tiše a nehybně.</p>
<p>Obloha byla zatažená, a přitom nehybná, jako by se bouře teprve poprvé nadechla… a zadržela dech.</p>
<p>Paran se zadíval na děsivé řady před sebou. Nebyl si jistý, jak to provést – ani nevěděl, jestli jeho povolání uspěje. A nyní… <emphasis>je jich tolik. </emphasis>Odkašlal si a začal vyvolávat jména.</p>
<p>„Tyčka! Beztěcha! Prcek! Detoran! Rozruch, Křovák, Mulč, Prsťák, Honec!“ A další jména. Probíral se vzpomínkami a hledal každého Paliče mostů, o němž věděl, že zemřel. V Korálu, pod Dřevnovem, v lese Černého psa a v Mottském lese, severně od Genabaris a severovýchodně od Nathilogu – jména, jež si kdysi uložil do paměti, když pro pobočnici Lorn zkoumal slavnou a ponurou historii Paličů mostů. Přihodil i jména zběhů, třebaže nevěděl, zda ještě žijí, či jsou opravdu mrtví, nebo zda se vůbec vrátili do stáda. Ti, kteří zmizeli v rozlehlých černopeských mokřadech a ztratili se po dobytí města Mott.</p>
<p>A když skončil, když už si žádná další jména nevybavil, probral se seznamem znovu.</p>
<p>Pak si všiml, jak se jedna postava v přední řadě roztěká, rozpouští se v bláto, které se pomaloučku rozplývalo v mělké vodě. A na jeho místě povstal muž, kterého poznal, ožehnutý, usmívající se – Paran si opožděně uvědomil, že v tom krutém úsměvu není pobavení, jen vzpomínka na posmrtný škleb. A strašlivé škody, jež po sobě zanechala zbraň.</p>
<p>„Prcek,“ zašeptal Paran. „Černý Koral –“</p>
<p>„Kapitáne,“ přerušil jej mrtvý sapér, „co tady děláte?“</p>
<p><emphasis>Kéž by se mě na to všichni přestali ptát. </emphasis>„Potřebuju tvou pomoc.“</p>
<p>V předních řadách se tvořili další Paliči mostů. Detoran. Seržant Rozruch. Křovák, jenž vystoupil z vody. „Kapitáne, vždycky mě zajímalo, proč je tak těžký vás zabít. Už to vím.“</p>
<p>„Vážně?“</p>
<p>„Ano, jste odsouzený nás strašit! Cha! Cha cha!“ Za ním se rozesmáli ostatní.</p>
<p>Stovky tisíc duchů se začaly smát. Ganoes Paran už nikdy nechtěl nic takového slyšet. Milosrdně to trvalo jen krátce, jako by vojsko mrtvých najednou zapomnělo důvod svého veselí.</p>
<p>„Jak vidíte,“ řekl Křovák nakonec, „máme plno práce. Cha!“</p>
<p>Paran zvedl ruku. „Ne, prosím, nezačínej zase, Křováku.“</p>
<p>„Typický. Lidi musí být mrtví, aby si vytvořili skutečný smysl pro humor. Víte, kapitáne, z tyhle strany vypadá svět mnohem zábavnější. Legrační takovým tím dost pitomým, nesmyslným způsobem, to přiznávám –“</p>
<p>„Stačí, Křováku. Myslíš, že to zoufalství necítím? Všichni máte potíže – a horší je, že potřebujete nás. Totiž živé, a to je něco, co nechcete přiznat –“</p>
<p>„Já to přiznal dost jasně,“ opáčil Křovák. „Šumovi.“</p>
<p>„Šumařovi?“</p>
<p>„Jo. Není moc daleko odsud, víte. Se Čtrnáctou.“</p>
<p>„On je se Čtrnáctou? Copak přišel o rozum?“</p>
<p>Křovák se ušklíbl. „Skoro jste to trefil, ale díky mně je v pořádku. Prozatím. Není to poprvý, co kráčíme mezi živýma, kapitáne. Bohové pod náma, měl byste nás vidět, když jsme Korbolovi rozčísli pěšinku – jemu a těm jeho zatraceným Psobijcům – to teda byla noc, to vám povím –“</p>
<p>„Ne, nenamáhej se. Potřebuju vaši pomoc.“</p>
<p>„Jasně, ať je po vašem. A s čím?“</p>
<p>Paran zaváhal. Potřeboval se dostat k tomuto bodu, jenže když teď dorazil, najednou to bylo poslední místo, kde by chtěl být. „Vy tady,“ začal, „na Raraku – tohle moře je brána. Brána mezi tím děsným světem, ze kterého přicházíte, a mým. Potřebuji, Křováku, abyste povolali… někoho. Z druhé strany.“</p>
<p>Shromáždění duchové sborově couvli, až to rozvlnilo vzduch.</p>
<p>„Koho máte na mysli, kapitáne,“ zeptal se mrtvý mág Paličů mostů Tyčka, „a co má udělat?“</p>
<p>Paran se ohlédl přes rameno na Ganath a zase se otočil. „Někdo unikl, Tyčko. Tady v Sedmiměstí. Je třeba ho chytit. Zničit.“ Zaváhal. „Nevím, možná tu někde jsou bytosti, které to dokážou, ale nemám čas je hledat. Víte, tento… tvor… se krmí krví, a čím víc se krmí, tím mocnější je. Byla to největší chyba prvního císaře, že se pokoušel vytvořit vlastní verzi staršího boha – vy to ale víte, že? O kom to mluvím. Víte… že je venku, nespoutaný, a loví –“</p>
<p>„Ano, loví,“ přitakal Křovák. „Vypustili ho pod geasou a potom mu dali vlastní krev – krev šesti velemágů, kněží a kněžek Bezejmenných – ti hlupáci se sami obětovali.“</p>
<p>„Proč? Proč osvobodili Dežima Nebrála? A jakou geasu na něj vložili?“</p>
<p>„Jenom další stezku. Možná ho dovede tam, kam chtěli, a možná ne, nicméně Dežim Nebrál se od geasy osvobodil. A teď jen… loví.“</p>
<p>„Co vlastně chcete, kapitáne?“ ptal se Tyčka podezíravě. „Ulovit toho tvora?“</p>
<p>„Napadá mě jediná… entita. Stejná entita, která to dokázala poprvé, Tyčko. Potřebuju, abyste našli degaroty.“</p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA DEVĚT</p>
<p>Pokud by se dal hrom zachytit, v kameni uvěznit a všechna jeho prudká zřetězení z času ukrást a desítky tisíc let vypustit, aby rvaly a drásaly ten ztrýzněný zjev, potom by první svědek odhalil všechen jeho strašlivý význam. Takové byly tehdy mé myšlenky a takové jsou i nyní, ač uběhla desetiletí, co jsem naposledy spatřil tyto tragické trosky, tak nelítostný byl jejich dávný nárok na velikost.</p>
<p>Ztracené město Path’Apúr</p>
<p>Princ I’farah z Bakunu, 987–1032 spánku Ohnice</p>
<p>V</p>
<p>ětšinu zaschlé krve spláchl a potom se díval, jak modřiny časem blednou. Rány do hlavy byly samozřejmě problematičtější, a proto přišla horečka a s horečkou v mysli byly démonů celé legie, bitvy nekonečné a bez chvilky oddychu. Jen žár války se sebou samým, ale i to nakonec pominulo, a krátce před polednem druhého dne se díval, jak se otevírají oči.</p>
<p>Nechápavost by měla rychle zmizet, jenomže nezmizela, a Taralak Výd usoudil, že se to dalo čekat. Než se Icarium pomalu posadil, nalil mu bylinkový odvar. „Tady máš, příteli. Byl jsi dlouho pryč.“</p>
<p>Jhag uchopil plecháček, zhluboka se napil a požádal o další.</p>
<p>„Ano, žízeň,“ zabručel gralský psanec a dolil hrnek. „Není divu. Ztráta krve. Horečka.“</p>
<p>„My jsme bojovali?“</p>
<p>„Ano. Náhlý, nevysvětlitelný útok. D’ivers. Můj kůň byl zabit a já spadl. Když jsem se probudil, bylo jasné, že jsi útočníka zahnal, ale rána do hlavy tě srazila do bezvědomí.“ Odmlčel se, než dodal: „Měli jsme štěstí, příteli.“</p>
<p>„Boj. Ano. Na ten si vzpomínám.“ Pátravě se zadíval Taralakovi Výdovi do očí.</p>
<p>Gral si povzdechl. „Poslední dobou se to stává často. Ty si mě nepamatuješ, vid, Icarie?“</p>
<p>„Nejsem si jistý. Společník…“</p>
<p>„Ano. Již mnoho let. Tvůj společník. Taralak Výd, kdysi z kmene Gralů, avšak nyní zaslíbený mnohem vyššímu cíli.“</p>
<p>„A to je?“</p>
<p>„Kráčet po tvém boku, Icarie.“</p>
<p>Jhag se zadíval do hrnku ve svých rukou. „Mnoho let, říkáš,“ zašeptal. „Vyšší cíl… to nechápu. Já… nejsem nic. Nikdo. Jsem ztracený –“ Vzhlédl. „Jsem ztracený,“ zopakoval. „Nevím o vyšších cílech, které by tě přiměly opustit svůj lid. Kráčíš po mém boku, Taralaku Výde. Proč?“</p>
<p>Gral si plivl do dlaní, sliny rozetřel a uhladil si vlasy. „Jsi největší válečník, jakého tento svět viděl. Ale jsi prokletý. Odsouzený být navěky ztracený, jak říkáš. A proto musíš mít společníka, aby ti připomínal, jaký velký úkol tě čeká.“</p>
<p>„A jaký je to úkol?“</p>
<p>Taralak Výd vstal. „To poznáš, až přijde čas. Bude ti to jasné, dokonale jasné, budeš vědět, že jsi byl stvořen – už od samého začátku – abys dal odpověď. Kéž bych ti mohl pomoct víc, Icarie.“</p>
<p>Jhag se rozhlížel po malém tábořišti. „Aha, vidím, že jsi mi přinesl luk a meč.“</p>
<p>„Ano. Jsi dost zdravý, abys mohl cestovat?“</p>
<p>„Ano, myslím, že ano. Jen… mám hlad.“</p>
<p>„Mám v batohu uzené maso. Zajíce, kterého jsi zabil před třemi dny. Můžeme jíst cestou.“</p>
<p>Icarium se vyškrábal na nohy. „Ano. Cítím jistou naléhavost. Jako bych, jako bych něco hledal.“ Usmál se na Grala. „Možná svou minulost…“</p>
<p>„Až najdeš, co hledáš, příteli, celá minulost se ti vrátí. Tak zní proroctví.“</p>
<p>„Aha. Nuže tedy, příteli Výde, máme někam namířeno?“</p>
<p>Taralak si posbíral věci. „Na severozápad. Hledáme divoké pobřeží naproti ostrovu Sepik.“</p>
<p>„Vzpomínáš si proč?“</p>
<p>„Instinkt, jsi říkal. Pocit, že je to… nutné. Věř svým instinktům, Icarie, jako jsi to dělal předtím. Dovedou nás k cíli bez ohledu na to, kdo nebo co nám bude stát v cestě.“</p>
<p>„Proč by nám měl někdo stát v cestě?“ Jhag se opásal mečem, zvedl hrnek a dopil zbytek odvaru.</p>
<p>„Máš nepřátele, Icarie. I teď nás honí, proto se nemůžeme zdržovat.“</p>
<p>Icarium si vzal luk, podal Gralovi prázdný hrnek a zarazil se. „Stál jsi nade mnou na stráži, Taralaku Výde. Cítím… cítím, že si takovou věrnost nezasloužím.“</p>
<p>„Není to velké břemeno, Icarie. Pravda, schází mi žena a děti. Můj kmen. Ale před povinnostmi nelze uhýbat. Dělám, co musím. Ty jsi byl vyvolen všemi bohy, Icarie, abys osvobodil svět od velkého zla, a já v hloubi duše vím, že neselžeš.“</p>
<p>Jhagský válečník si povzdechl. „Kéž bych sdílel tvou víru v mé schopnosti, Taralaku Výde.“</p>
<p>„E’napatha N’apur – rozvíří to jméno tvé vzpomínky?“</p>
<p>Icarium se zamračil a zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Město zla,“ vysvětloval Taralak. „Před čtyřmi tisíci lety – s někým jako já po svém boku – jsi tasil svůj strašlivý meč a přistoupil k zavřené bráně. Pět dní, Icarie. Pět dní. Tak dlouho ti trvalo zabít tyrana a všechny vojáky ve městě.“</p>
<p>Jhag se zatvářil zděšeně. „Co – co že jsem udělal?“</p>
<p>„Pochopil jsi, co je zapotřebí, Icarie, jako vždy, když čelíš zlu. Také jsi pochopil, že nikomu nesmí být dovoleno nést dál vzpomínku na to město. A proč je nutné zabít každého muže, ženu a dítě v E’napatha N’apur. Nenechat nikoho naživu.“</p>
<p>„Ne. To jsem neudělal. Taralaku, ne, prosím – neexistuje nic tak hrozného, co by mě donutilo spáchat takový zločin –“</p>
<p>„Ach, milý společníku,“ opáčil Taralak Výd smutně. „Toto je boj, který musíš neustále vést, a proto potřebuješ mít po boku někoho jako já. Aby ti opakoval, jaký je svět, jaká je tvá duše. Ty jsi Zabiják, Icarie. Kráčíš po Krvavé cestě, ale je to přímá a pravá cesta. Nejstudenější spravedlnost, a přece čistá. Tak čistá, že i ty před ní couváš.“ Položil ruku Jhagovi na rameno. „Pojď, můžeme si promluvit cestou. Tato slova jsem pronášel mnohokrát, příteli, a pokaždé je to stejné – z celého srdce si přeješ, abys mohl sám před sebou, před tím, kdo a co jsi, uprchnout. Žel, to nemůžeš, a proto se musíš znovu zatvrdit. Nepřítel je zlý, Icarie. Tvář světa je zlá. A tak, příteli, je tvým nepřítelem…“</p>
<p>Válečník odvrátil zrak a Taralak Výd stěží slyšel, jak šeptá: „Svět.“</p>
<p>„Ano. Kéž bych mohl tuto pravdu před tebou skrýt, ale kdybych to udělal, nemohl bych si říkat tvůj přítel.“</p>
<p>„Ne, to je pravda. Dobrá, Taralaku Výde, promluvme si víc cestou na severozápad. Na pobřeží naproti ostrovu Sepik. Ano, cítím… že tam něco je. Čeká to na nás.“</p>
<p>„Musíš se na to připravit,“ pravil Gral.</p>
<p>Icarium kývl. „A ty také, příteli.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Návrat byl pokaždé těžší, víc zneklidňující a mnohem, mnohem méně jistý. Jisté věci ho usnadňovaly. Kupříkladu když věděl, kde byl a také kam se musí vrátit. <emphasis>Vrátit se… ke zdravému rozumu? </emphasis>Možná. Ale Heborik Neviditelné ruce neměl jasnou představu o tom, co vlastně zdravý rozum je, jak vypadá, jak působí, jak voní. Možná to nevěděl nikdy.</p>
<p>Kámen byl kostí. Prach byl masem. Voda byla krví. Rezidua se usazovala, stávaly se z nich vrstvy a na tyto vrstvy se ukládaly další, a tak pořád dál, až byl stvořen svět, až všichni ti mrtví podpírali živé tam, kde stáli, a provázeli je na každém kroku, který udělali. Pevné lože, na něž živí uléhají. Tolik ke světu. <emphasis>Smrt nás drží na nohou. </emphasis>A dále tu byl dech, který vyplňoval, který <emphasis>tvořil </emphasis>vzduch, dmoucí se okamžiky odměřující běh času, jako zářezy označující oblouk života, každého života. Kolik těch dechů bylo posledních? Poslední výdech zvířete, brouka, rostliny, člověka s mázdrou pokrývající jeho hasnoucí oči? Jak tedy mohl člověk nabírat takový vzduch do plic? Když věděl, že je plný smrti, nasycený neúspěchem a odevzdaností?</p>
<p>Takový vzduch ho dusil, spaloval mu hrtan, chutnal jako kyselina. Rozpouštěl a požíral, až z něj samotného zbylo jen… reziduum.</p>
<p>Jeho společníci byli tak mladí. Nemohli pochopit špínu, po níž a v níž se pohybovali. A přijímali do sebe, načež ji zase vyvrhovali zpátky, ochucenou vlastními hnusnými přídavky. A každou noc, když spali, byli jako prázdné slupky. Zatímco Heborik bojoval s vědomím, že svět nedýchá, už nedýchá. Ne, nyní se svět topil.</p>
<p><emphasis>A já se topím s ním. Tady na prokleté pustině. V písku, žáru a prachu. Topím se. Každou noc se topím.</emphasis></p>
<p>Co mu mohl Trhač dát? Divoký bůh s ohromným hladem, touhou, potřebami. S bezduchou dravostí, jako by mohl stáhnout a vyžádat si zpět každý dech, který nabral do svých zvířecích plic, a tak se postavit světu, stárnoucímu světu s jeho potopou smrti. Byl vybrán špatně, jak mu sdělovali všichni duchové, možná ne slovy, zato tím, jak se v něm neustále tlačili, zvedali se a zdolávali mlčenlivými, obviňujícími pohledy.</p>
<p>A to ještě zdaleka nebylo všechno. Šeptání ve snech, žadonící hlasy vynořující se z moře nefritu. Byl cizinec, jenž přišel mezi ně a vykonal, co zatím nikdo nedokázal: pronikl do zeleného vězení. A oni se k němu modlili, prosili, aby se vrátil. Proč? Co chtějí?</p>
<p>Ne, nechtěl odpovídat na takové otázky. Chtěl tento prokletý dar nefritu, tuto cizí moc vrátit. Nejradši by jej hodil do prázdnoty a skoncoval s ním.</p>
<p>Při zdravém rozumu ho udržovalo jen toto pomyšlení. Pokud se takový zmučený život dal nazývat rozumným. <emphasis>Topím se a topím, a přece… ty zatracené kočičí dary, změť smyslů, tak sladkých, tak bohatých, cítím je, snaží se mě svést. Stáhnout zpátky do pomíjivého světa.</emphasis></p>
<p>Na východě se zpátky na oblohu dralo slunce, světlo připomínalo ostří nesmírné železné čepele právě vytažené z výhně. Díval se, jak temnotu protíná rudá záře, a rozjímal nad zvláštním pocitem nebezpečí, jenž znehybněl ranní vzduch.</p>
<p>Zaúpění z rance pokrývek, v němž spala Scillara. „Tolik pro báječnej jed,“ zabručela.</p>
<p>Heborik sebou trhl, zhluboka se nadechl a pomalu vzduch vypustil. „A který báječný jed to má být, Scillaro?“</p>
<p>Další zaúpění, jak se zvedala do sedu. „Všecko mě bolí, dědo. Záda, kyčle, všechno. A nemůžu spát – žádná poloha není pohodlná a pořád musím čůrat. Je to hrozný. Bohové, proč to ženy dělají? Pořád dokola – copak se všecky zbláznily?“</p>
<p>„To víš lépe než já,“ podotkl Heborik. „Ale jedno ti povím, muži nejsou o nic méně pochopitelní. V tom, co si myslí, v tom, co dělají.“</p>
<p>„Čím dřív dostanu to zvíře ven, tím líp,“ vzdychla si s rukama položenýma na vypouklém břiše. „Podívej se na mě, prohýbám se úplně všude. <emphasis>Prohýbám!“</emphasis></p>
<p>Probudili se i ostatní. Felisín třeštila oči na Scillaru – když zjistila, že je těhotná, začala ji přímo uctívat. Nyní zjevně přišlo vystřízlivění. Řezník odhodil pokrývky a už rozdmýchával oheň. Ropušníka nebylo vidět. Heborik usoudil, že si vyrazil na lov.</p>
<p>„Tvoje ruce,“ poznamenala Scillara, „vypadají dneska ráno zvlášť zeleně, dědo.“</p>
<p>Nenamáhal se jí její postřeh potvrdit. Cizí tlak cítil docela dobře. „Nic než duchové,“ zabručel, „ti zpoza závoje, z hlubin samotné Propasti. Jak křičí. Kdysi jsem byl slepý. Kéž bych byl teď hluchý.“</p>
<p>Vrhla po něm zvláštní pohled, což dělávala často poté, co něco řekl. Pravda. Jeho pravda, kterou oni neviděli a nechápali. Nezáleželo na tom. On věděl, že ví. „Dnes na nás čeká velké mrtvé město,“ oznámil jim. „Obyvatelé byli pobiti. Všichni. Před dávnými časy je pobil Icarium. Na severu leželo další město – když se tam lidé doslechli, co se stalo, vydali se sem, aby se přesvědčili na vlastní oči. A potom se, mí mladí společníci, rozhodli E’napatha N’apur pochovat. Celé město. Pohřbili je nedotčené. Uběhla tisíciletí, a nyní vítr a déšť jeho tvář znovu obnažily. Staré pravdy opět vyšly na povrch.“</p>
<p>Řezník nalil vodu do kotlíku a pověsil ho na háček na železné trojnožce. „Icarium,“ prohodil. „Chvíli jsem s ním cestoval. S Mappem a Šumařem.“ Zaškaredil se. „A taky s Iskaralem Pustem, tou šílenou mrňavou lasičkou. Prý že je velekněz stínu. Velekněz! No, jestli se Stínupán nevzmůže na nic lepšího…“ Potřásl hlavou. „Icarium… byl… on byl v podstatě žalostný. Ale myslím, že to město by bez důvodu nenapadl.“</p>
<p>Heborik vyštěkl smíchy. „Na tomto světě nikdy není nedostatek důvodů. Král zavřel bránu a nedovolil mu vstoupit. Jméno Icarium obklopovalo příliš mnoho chmurných pověstí. Voják na hradbě vystřelil varovný šíp. Ten se odrazil od kamene a škrábl Icaria na levé noze, načež se zabořil do krku jeho společníka – ten chudák se utopil ve vlastní krvi – a tehdy se Icaria zmocnil hněv.“</p>
<p>„Jestli nikdo nepřežil,“ ozvala se Scillara, „jak to, že tohle všecko víš?“</p>
<p>„Potulují se tu duchové,“ odvětil Heborik a mávl rukou. „Kdysi tu stávaly statky, než dorazila poušť.“ Usmál se na ostatní. „Dnes je vlastně jarmark a cesty – které vidím pouze já – jsou plné kár, volů, lidí. A dětí a psů. Na obou stranách pískají honáci a poklepávají holemi, aby udrželi ovce a kozy v pohybu. Z chudých hospodářství poblíž města vycházejí stařeny s koši, aby si nasbíraly hnůj na pole.“</p>
<p>„Ty to všechno vidíš?“ šeptla Felisín.</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Právě teď?“</p>
<p>„Jenom hlupáci si myslí, že minulost je neviditelná.“</p>
<p>„A ti duchové,“ vyptávala se Felisín dál, „tě vidí?“</p>
<p>„Možná. Ti, kteří mě vidí, nuže, ti vědí, že jsou mrtví. Ostatní to nevědí a nevidí mě. Uvědomit si vlastní smrt je strašná věc, prchají před tím, vracejí se k iluzi – a tak se jim zjevuji a zase mizím, jsem pouhou fatou morgánou.“ Vstal. „Brzy se přiblížíme k samotnému městu a tam budou vojáci. A ti duchové mě vidí, ach ano, a volají na mě. Jak ale můžu odpovědět, když nechápu, co ode mě chtějí? Volají, jako by mě poznávali –“</p>
<p>„Přece jsi Trhačův válečný jezdec, tygr léta,“ upozornil jej Řezník.</p>
<p>„Trhač byl první hrdina,“ opáčil Heborik. „Převtělenec, který unikl Vraždění. Jako Ryllandaras, Rikkter, Tholen a Denesmet. Nechápete? Tihle vojáci-duchové neuctívali Trhače! Ne, jejich bůh války patřil k Sedmičce, ze které se jednoho dne stali Svatí. Jedna tvář Dessimbelakise – jen ten a nikdo jiný. Já pro ně nic neznamenám, Řezníku, ale stejně mě nenechají na pokoji!“</p>
<p>Řezník i Felisín před jeho výbuchem couvali, avšak Scillara se křenila.</p>
<p>„Tobě to připadá k smíchu?“ vyjel na ni.</p>
<p>„Ano. Koukni se na sebe. Byl jsi Fenerův kněz a teď jsi Trhačův kněz. Oba byli bohové války. Heboriku, kolik tváří podle tebe bůh války má? Tisíce. A v dávných dobách? Desítky tisíc? Každý pitomý kmen nějakýho měl, dědo. Každý byl jiný, a přece byli všichni stejní.“ Zapálila si dýmku a kolem tváře se jí ovíjel dým. „Nepřekvapilo by mě,“ pokračovala, „kdyby všichni ti bohové byli jenom aspektem jedinýho boha, a všechno to bojování je akorát důkaz, že tenhle bůh je naprosto šílený.“</p>
<p>„Šílený?“ Heborik se třásl. Srdce mu bušilo jako děsivý démon na dveře jeho duše.</p>
<p>„Nebo možná jenom zmatený. Všechno to hašteření uctívačů, kdy je každý přesvědčený, že jeho verze je ta správná. Představ si, když dostáváš modlitby od deseti milionů věřících, přičemž ani jeden nevěří v totéž, co ten, kdo klečí vedle něj. Představ si všechny ty svatý knihy, kdy ani dvě v ničem nesouhlasí, a přitom všechny chtějí být slovem toho jedinýho boha. Představ si, jak se dvě vojska navzájem hubí ve jménu stejnýho boha. Kdo by se z toho všeho nezbláznil?“</p>
<p>„Čaj je hotový,“ poznamenal Řezník do ticha, jež následovalo po Scillařině výlevu.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Ropušník dřepěl na ploché skále a pozoroval nešťastnou skupinku. Břicho měl plné, i když divoký kozel ještě občas kopnul. <emphasis>Nevrlí. Nevycházejí spolu. Tragický seznam, netečně opakovaný stále dokola. Dítětem nafouklou krásku trápí bolesti a nepohodlí. Mladší kráska je šokovaná, vyděšená a osamělá. Přesto by něžnou útěchu poskytnutou zbožňujícím Ropušníkem nejspíš odmítla. Ustaraný asasín sužovaný netrpělivostí, kvůli čemu, nevím. A strašlivý kněz. A, chvějící se duch! Tolik nespokojenosti! Strachu! Možná bych mohl vyvrhnout kozla a podělit se o řečený skvělý pokrm. Skvělé, dosud kopající jídlo. Jaj, nejhorší druh špatného trávení!</emphasis></p>
<p>„Ropušníku!“ zavolal Řezník. „Co to tam děláš?“</p>
<p><emphasis>„Příteli Řezníku. Neklid. Mrzí mě ty rohy.“</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Zatím jsou značky na mapě přesné, usoudila Samar Dev. Od suché buše po pláně a nyní konečně plácky listnatého lesa roztroušené mezi močálovitými palouky a umíněnými zbytky skutečných luk. Dva, možná tři dny cesty na sever a dorazí do oblasti jehličnatých lesů.</p>
<p>Tento divoký, nezkrocený kraj obývali lovci bhederinů, putující v malých tlupách. Z dálky jich několik zahlédli a objevili i stopy po tábořištích. Bylo však jasné, že kočovní divoši o setkání s nimi nestojí. Nebylo divu – pohled na Karsu Orlonga ježícího se zbraněmi, se zakrvácenou bílou kožešinou na širokých ramenou a jedoucího na jhagském koni, byl dostatečně děsivý.</p>
<p>Stáda bhederinů se po příchodu do oblasti osikových hájků rozdělila do menších skupin. Pokud Samar Dev viděla, migrace těchto obrovských zvířat nedávala smysl. Pravda, suché, horké období pomalu končilo a noci se ochlazovaly natolik, že listí na stromech rudlo, ale na sedmiměstské zimě nebylo nic ukrutného. Možná trochu víc pršelo, ačkoliv málokdy tak daleko ve vnitrozemí – Jhag Odhan na jihu se nakonec neměnil.</p>
<p>„Myslím, že je to nějaká stará vzpomínka,“ prohlásila nakonec.</p>
<p>Karsa zabručel. „Mně to připadá jako les, ženo.“</p>
<p>„Ne, ti bhederini – ta velká zvířata támhle pod těmi stromy. Myslím, že je sem na sever do lesů přivádí nějaký hodně starý instinkt z dob, kdy zima na odhan přinášela vítr a sníh.“</p>
<p>„Po dešti je tráva zelenější, Samar Dev,“ řekl Teblor. „Přicházejí sem, aby ztloustli.“</p>
<p>„No dobře, to zní docela rozumně. Asi. Rozhodně to prospěje lovcům.“ Před několika dny minuli pořádná jatka. Část stáda byla oddělena a zahnána na útes. Pod skálou čekalo pět šest desítek lovců. Porcovali maso a ženy mezi nimi pečovaly o ohně na uzení a napichovaly plátky masa na držáky. Když Samar Dev s Karsou přijeli příliš blízko, postavili se jim do cesty polodivocí psi – vlastně spíš vlci než psi – a Samar si všimla, že nemají špičáky. Zřejmě jim je vyřízli, když byli ještě mladí, ačkoliv i tak představovali dostatečnou hrozbu a poutníci se rozhodli, že raději pojedou dál.</p>
<p>Samar Dev kmeny žijící tady v pustinách fascinovaly. Předpokládala, že se u nich za tisíce let nic nezměnilo. Jistě, měly železné zbraně a nástroje, svědčící o obchodu s civilizovanějšími národy na východě, ale nepoužívaly koně, což jí připadalo zvláštní. Místo nich měly do saní zapražené psy. A používaly hlavně koše, ne nádobí z pálené hlíny, což dávalo smysl vzhledem k tomu, že cestovaly pěšky.</p>
<p>Tu a tam vyrostl na pláních vysoký strom, a tyto solitéry byly zřejmě ohniskem jakéhosi uctívání duchů, dalo-li se soudit z amuletů navázaných ve větvích a parohů a bhederiních lebek nastrkaných do záseků a vidlic ve větvích. Některé kosti byly tak staré, že je dřevo obrostlo. V blízkosti takových strážních stromů byl vždy hřbitov, kde na vyvýšených plošinách ležely v kůžích zabalené mrtvoly a na každém hradu se samozřejmě hašteřily vrány.</p>
<p>Karsa a Samar taková místa objížděli, i když Samar měla podezření, že by Teblor bitvy a šarvátky uvítal, i kdyby jen proto, aby narušily nudu. Přes svou divokost byl Karsa Orlong příjemný společník, ač poněkud málomluvný a se sklony k rozjímání – ale ať ho strašilo cokoliv, s ní to nemělo nic společného, ani si na ní nevybíjel vztek – což byla skutečná ctnost, mezi muži vzácná.</p>
<p>„Přemýšlím,“ řekl, čímž ji polekal.</p>
<p>„O čem, Karso Orlongu?“</p>
<p>„O bhederinech a těch lovcích pod útesem. Přinejmenším dvě stě mrtvých bhederinů, a oni je obrali na kost a potom ty kosti uvařili. A my jíme jenom králíky a občas jelena. Myslím, Samar Dev, že bychom měli jednoho bhederina zabít sami.“</p>
<p>„Nenech se jimi oklamat, Karso Orlongu. Jsou mnohem rychlejší, než vypadají. A hbitější.“</p>
<p>„Ano, ale jsou to stádní zvířata.“</p>
<p>„No a co z toho?“</p>
<p>„Býci budou spíš chránit deset samic s telaty než jednu samici oddělenou od ostatních.“</p>
<p>„Pravděpodobně. A jak hodláš jednu oddělit? A nezapomínej, že samice nebude mírná – kdyby dostala příležitost, srazí tebe i koně a potom tě pošlape.“</p>
<p>„S tím si já hlavu lámat nebudu. S tím si musíš hlavu lámat ty, Samar Dev.“</p>
<p>„Proč já?“</p>
<p>„Protože ty budeš návnada, vnadidlo. A proto musíš být rychlá a pozorná.“</p>
<p>„Návnada? Tak počkat –“</p>
<p>„Rychlá a pozorná. O zbytek se postarám já.“</p>
<p>„Ten nápad se mi rozhodně nelíbí, Karso Orlongu. Já jsem s králíky a jeleny docela spokojená.“</p>
<p>„Já tedy ne. A chci kůži.“</p>
<p>„Na co? Kolik kůží hodláš nosit?“</p>
<p>„Najdeme si malou skupinku těch zvířat – tvůj kůň je neděsí zdaleka tolik jako můj.“</p>
<p>„To proto, že jhagští koně jim občas kradou telata. Tak jsem to četla… někde.“</p>
<p>Teblor vycenil zuby, jako by ho ta představa pobavila.</p>
<p>Samar Dev si povzdechla. „Přímo před námi a vlevo je malé stádečko – když jsme se přiblížili, vyšlo z lesíka.“</p>
<p>„Výborně. Až dorazíme na další palouk, chci, abys klusem zamířila k nim.“</p>
<p>„To přitáhne býka, Karso – jak blízko se mám dostat?“</p>
<p>„Dost blízko, aby tě honil.“</p>
<p>„To neudělám. Ničeho tím nedosáhnu –“</p>
<p>„Samice se splaší, ženo. A já jednu z nich zabiju – jak daleko tě bude ten býk pronásledovat, co myslíš? Obrátí se a vrátí se ke svému harému –“</p>
<p>„A potom z něj bude tvůj problém.“</p>
<p>„Dost řečí.“ Projížděli mezi topoly a osikami a koně se prodírali vysokou svídou. Před sebou měli palouk, byl protáhlý a podle trsů jasně zelené trávy se dalo soudit, že je tam vlhká půda. Na druhé straně, asi čtyřicet kroků daleko, se pod větvemi dalších stromů pohybovala dvacítka mohutných býložravců.</p>
<p>„Tohle je bažina,“ ozvala se Samar Dev. „Měli bychom si najít jiné –“</p>
<p>„Jeď, Samar Dev.“</p>
<p>Zastavila koně. „A když nepojedu?“</p>
<p>„Tvrdohlavé dítě. Samozřejmě tě nechám tady – už tak mě zpomaluješ.“</p>
<p>„To mělo ranit moje city, Karso Orlongu? Chceš zabít bhederina, jen aby sis dokázal, že jsi lepší než ti lovci. Takže žádný útes, žádná léčka ani ohrada, žádná smečka vlkopsů, kteří by ti bhederiny nahnali. Ne, ty chceš seskočit z koně a jednoho sám strhnout na zem a potom ho udusit nebo možná hodit na strom nebo ho možná jenom chceš zvednout a točit s ním, dokud neumře na závrať. A ty se opovažuješ <emphasis>mně </emphasis>říkat dítě?“ Zasmála se, protože moc dobře věděla, že ho smích popíchne.</p>
<p>Přesto mu tvář nepotemněla hněvem a dál na ni upíral klidné oči. Nakonec se usmál. „Buď mi svědkem.“</p>
<p>S tím vyjel na palouk. Jhagskému koni od kopyt odstřikovala inkoustová voda, a jak cválal ke stádu, vydával zvuk nápadně podobný vrčení. Když bhederini uslyšeli hromový rachot v houští a praskot větví, rozprchli se. Dva se vrhli přímo proti Karsovi.</p>
<p>V té chvíli si Samar Dev uvědomila, že bylo chybou počítat jen s jedním samcem. Jeden byl očividně mladší, ale oba byli obrovští, oči měli zrudlé vztekem a voda kolem nich cákala, jak se hnali na útočníka.</p>
<p>Jhagský kůň Havok najednou uhnul, ohnul nohy a přeskočil většího býka. Bhederin však byl rychlejší, hodil mohutnou hlavou nahoru ve snaze rozpárat mladému hřebci rohy nechráněné břicho.</p>
<p>Ten útok nahoru ho zabil, protože se střetl s hrotem Karsova kamenného meče, jenž mu pod týlem zajel do mozku a v podstatě přeťal míchu.</p>
<p>Havok přistál ve spršce bláta vedle hroutícího se býka, zcela mimo dosah druhého – jenž se nečekaně rychle otočil a rozběhl se za Karsou.</p>
<p>Válečník strhl koně doleva a ten se hnal rovnoběžně se stromy za půl tuctem samic a telat, které odběhly z palouku. Druhý býk je rychle doháněl.</p>
<p>Krávy a telata se znovu rozprchly a jedna kráva se řítila jiným směrem než ostatní. Havok se stočil za ní a vzápětí už cválal vedle ní. Druhý býk mezitím doběhl ostatní samice – a celá skupinka vpadla zpátky do houštiny.</p>
<p>Samar Dev pozorovala Karsu Orlonga, jenž se naklonil a sekl mečem. Zasáhl zvíře do bederní páteře. Krávě se podlomily zadní nohy a uklouzla. Marně se pokoušela zvednout. Karsa se před ní otočil a držel meč zdvižený, dokud ji neobjel zleva. Pak krávě vrazil meč do srdce. Té podklesly i přední nohy, svalila se na bok a znehybněla.</p>
<p>Karsa zastavil Havoka a přistoupil k mrtvé krávě. „Utáboříme se,“ sdělil Samar Dev.</p>
<p>Zírala na něj. „Dobře, ukázal jsi mi, že jsem vlastně zbytečná. Aspoň co se tebe týče. A teď co? Čekáš, že zřídíš tábor, a potom předpokládáš, že ti pomůžu tu krávu naporcovat. Mám si v noci pod tebe lehnout, jen abychom to zarovnali?“</p>
<p>Vytáhl nůž a klekl si ke kaluži vody tvořící se pod krávou. „Jestli chceš,“ utrousil.</p>
<p><emphasis>Neřád barbarská… no, co jiného jsem čekala, že? </emphasis>„Dobře, přemýšlela jsem, to maso budeme potřebovat – severně odsud je země skal a jezer, nepochybně tam bude lovná zvěř, ale bude jí míň a bude mnohem plašší.“</p>
<p>„Vezmu si býčí kůži,“ prohlásil Karsa a rozřízl bhederinovi břicho. Vyvalily se vnitřnosti a cákly do bažinaté vody. Kolem se již rojil hmyz. „Chceš kůži této krávy, Samar Dev?“</p>
<p>„Proč ne? Jestli po nás skočí ledovce, aspoň nezmrzneme, a to už je něco.“</p>
<p>Ohlédl se po ní. „Ženo, ledovce neskáčou, ledovce se plazí.“</p>
<p>„To záleží na tom, kdo je vytvořil, Karso Orlongu.“</p>
<p>Vycenil zuby. „Pověsti o Jaghutech na mě dojem nedělají. Led je pomalu proudící řeka.“</p>
<p>„Jestli tomu věříš, Karso Orlongu, víš toho mnohem míň, než si myslíš, že víš.“</p>
<p>„To na tom koni hodláš sedět celý den, ženo?“</p>
<p>„Dokud nenajdu nějaké výš položené místo pro tábor, tak ano.“ Chopila se otěží.</p>
<p>Buď mi svědkem, řekl. To už říkal předtím, ne? Asi to bude nějaká kmenová záležitost. No, byla jsem svědkem, to tedy ano. Stejně jako ten divoch ukrývající se ve stínu na opačném konci palouku. Modlím se, aby si místní na tyhle bhederiny nečinili nároky. Jinak budeme mít rozruchu bez konce, což se bude Karsovi náramně líbit. A já nejspíš skončím jako mrtvola.</p>
<p>Inu, je příliš pozdě dělat si s tím starosti.</p>
<p>Napadlo ji, kolik minulých společníků Karsy Orlonga si myslelo totéž. Ve chvílích těsně předtím, než se teblorský barbar opět ocitl na cestách sám.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Skaliska na hřebeni vrhala bludiště stínů na římsu těsně pod vrcholem a ze stínů shlíželo pět párů hadích očí na stěnu prachu na pláni dole. Kupecká karavana, sedm povozů, dva kočáry, dvacet strážných na koních. A tři váleční psi.</p>
<p>Bývalo jich šest, ale tři zachytili pach Dežima Nebrála, a jak už byli pitomí, vydali se po jeho stopě. Podařilo se jim d’iverse najít a nyní jejich krev plnila břicha pěti zbývajících bestií.</p>
<p>Trell Dežima Nebrála ohromil. Zlomit mu jeden z krků – dokonce ani Tartheno by něco takového nedokázal – a že to jeden kdysi dávno zkusil. A strhnout druhého z útesu, kde na rozeklaných skalách dole našel smrt. Taková smělost byla… neodpustitelná. Oslabený a zraněný Dežim Nebrál uprchl z místa přepadení a pološílený hněvem a bolestí bloudil, dokud nenarazil na stopu karavany. Netušil, kolik dní a nocí uběhlo. Měl hlad, potřeboval se léčit, a těchto požadavků měl plné hlavy.</p>
<p>Před sebou měl nyní spásu. Dost krve, aby zplodil náhradníky za ty, jež ztratil v boji. Možná dost krve, aby vytvořil dalšího, osmého d’iverse.</p>
<p>Udeří za soumraku, ve chvíli, kdy se karavana zastaví. Nejdřív zabije stráže, potom zbývající psy a nakonec tlusté slabochy jedoucí v titěrných kočárech. Kupec se svým harémem tichých dětí, jedno připoutané k druhému a táhnoucí se za vozem. Obchodník smrtelným masem.</p>
<p>Z té představy se Dežimu Nebrálovi dělalo špatně. I za časů První říše existovali takoví hnusní tvorové, a tato nemravnost nikdy nevymizela. Až této zemi povládnou t’rolbarálové, sestoupí na pleniče masa nová spravedlnost. Těmi se Dežim nakrmí první, a potom všemi ostatními zločinci, vrahy, těmi, kdo tlučou bezmocné, kamenují a trýzní ducha.</p>
<p>Jeho stvořitel chtěl, aby on a jeho druh chránili První říši. Proto to spojování krví, snaha, aby převládl pocit dokonalosti, božskosti. Samozřejmě byl příliš silný. T’rolbarálové si nenechají poroučet od nedokonalého pána. Ne, oni povládnou, protože teprve pak zavládne skutečná spravedlnost.</p>
<p><emphasis>Spravedlnost. A… samozřejmě… přirozený hlad. </emphasis>Nezbytnost si tesá vlastní zákony a nelze ji popřít. Až povládne, vytvoří Dežim Nebrál skutečnou rovnováhu mezi dvěma dominantními silami ve své d’iversí duši, a jestli budou smrtelní hlupáci pod váhou jeho spravedlnosti trpět, aťsi. Zaslouží si pravdu své vlastní víry. Zaslouží si jako dráp ostré hrany vlastních chvástavých ctností, protože ctnosti jsou víc než jen slova, jsou to zbraně, a bude jen spravedlivé, když se takové zbraně obrátí proti těm, kteří je používají.</p>
<p>Na stranu hory otočenou od zapadajícího slunce sestoupily stíny. Dežim Nebrál ty stíny sledoval dolů na pláň, pět párů očí, ale jedna mysl. Soustředil se, neochvějně.</p>
<p>Nádherné zabíjení. Rudé cákance na oslavu jasného ohně slunce.</p>
<p>Když vyplul na pláň, uslyšel znovu štěkat psy. Na chvíli mu jich bylo líto. Jakkoliv byli pitomí, věděli, co je nezbytnost.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Byla to námaha, ale podařilo se mu rozmotat se a s úpěním slézt z mezkových širokých zad. A přes neohrabanost ze svého pečlivě opatrovaného vědra nevylil ani kapku. Tiše si cosi pobrukoval – zapomněl, odkud z obsáhlého svazku svatých písní melodie pochází, a vlastně na tom ani nezáleželo – a odkolébal se k usmívajícím se vlnám Rarakuského moře. Vstoupil mezi měkce vířící písky a dychtivě se chvějící rákosí.</p>
<p>Najednou se zarazil. Zoufale se rozhlédl a zavětřil ve vlhkém, dusném, šerém vzduchu. Další zapátrání, prohlédl každý stín, každý rozmarný pohyb rákosí i roztroušeného křoví. Nakonec se sklonil a namočil si rozedraný hábit, jak poklekl do mělké vody. Sladké, sluncem vyhřáté vody.</p>
<p>Poslední podezíravý pohled kolem – nikdy nemohl být dost opatrný – a potom, se slavnostním potěšením, ponořil vědro do moře. A se zářícíma očima přihlížel, jak se na všechny strany rozprchly desítky rybiček. No, nerozprchly, spíš se chvíli jen nehybně vznášely, jako by je svoboda omráčila. Nebo to byl možná chvilkový šok ze změny teploty či přemíra neviditelného bohatství, jímž se mohly krmit, tloustnout, zeštíhlet a být báječně energické.</p>
<p>První ryby v Rarakuském moři.</p>
<p>Iskaral Pust vylezl z vody a zahodil džber. „Napni svaly, mezku! Nyní na tebe vskočím, no ano, a nebuď překvapený, až budeš náhle cválat, už dost toho tvého pitomého rychlého klusu, z něhož se mi uvolňují zuby! Ach ne, budeme jako vítr! Ne nárazový větřík, ale prudký, řvoucí vichr, zvučný vítr ženoucí se přes celý svět, samotná brázda za naší neobyčejnou rychlostí, ach, jak budou tvá kopyta vypadat rozmazaně!“</p>
<p>Velekněz stínu došel k mezkovi a vyskočil. Mezek polekaně ustoupil. Iskaral Pust zavřískl, zachrčel a zaskučel, protože se skutálel mezi kamení a prach. Mezek odběhl do bezpečné vzdálenosti, otočil se a upřel na svého pána mrkající oči s dlouhými řasami.</p>
<p>„Znechucuješ mě, zvíře! Vsadím se, že si myslíš, že je to vzájemné! Ale i kdyby sis to myslel, tedy v tom s tebou souhlasím! Naschvál! Jak by se ti to líbilo, ty hrozné stvoření?“ Posbíral se a oprášil si šaty. „Myslí si, že ho praštím. Udeřím ho dlouhým klackem. Hloupý mezek. Ale ne, jsem rafinovanější. Překvapím ho svou laskavostí… dokud se neuklidní a nepřestane se mít na pozoru. Potom… cha! Dám mu pěstí do nosu! Ten se bude divit i ušima! Žádný mezek se mi důvtipem nevyrovná. Ano, mnozí to zkoušeli a téměř žádný neuspěl!“</p>
<p>Nasadil na sluncem osmahlý obličej laskavý úsměv a pomalu se blížil k mezkovi. „Musíme jet,“ mumlal, „ty a já. Jsem nucen spěchat, příteli, jinak dorazíme příliš pozdě, a příliš pozdě dorazit nelze.“ Došel na dosah otěží, visících volně k zemi. Zastavil se a podíval se zvířeti do očí. „Aha, milý služebnice. Zřím v těch převelice klidných očích zlobu, správně? Chceš mě kousnout. To je zlé. Tady koušu jedině já.“ Popadl otěže a těsně se vyhnul cvakajícím zubům. Vyšplhal se mezkovi na široký, svažující se hřbet.</p>
<p>Dvacet kroků od vody se svět kolem nich posunul, svinul se kolem nich ohavný vír stínů. Iskaral Pust naklonil hlavu na stranu, rozhlédl se a spokojeně pobídl mezka do kroku.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Chvilku poté, co velekněz stínu zmizel ve své chodbě, vylezla z křoví opodál podsaditá, rozcuchaná Dalhoňanka, táhnoucí za sebou pivní soudek. Byla v něm voda, nikoliv pivo, a víko bylo vypáčené.</p>
<p>Mogora se supěním dotáhla soudek na mělčinu, převrhla ho – na tváři měla téměř bezzubý úsměv – a dívala se, jak půl tuctu mladých sladkovodních žraloků vyplouvá do Rarakuského moře.</p>
<p>Potom soudek odkopla, vylezla z vody a s chechtáním a složitými gesty otevřela chodbu a vrhla se do ní.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Iskaral Pust skládal stíny do sebe a rychle překonával desítky líg. Zpola viděl, zpola cítil poušť, kupy a chaotické záhyby vyschlých potoků a soutěsek, jimiž procházel, ale nic ho příliš nezaujalo. Teprve po dni cesty před sebou nalevo zahlédl pět štíhlých tvorů, spěchajících přes údolí.</p>
<p>Zastavil mezka, přimhouřil oči a zadíval se na tvory, právě útočící na karavanu. „Nadutá štěňata,“ zamumlal a pobídl mezka. „Pádi, povídám! Pádi, ty tlustý, kolébavý neřáde!“</p>
<p>Mezek s hlasitým hýkáním seběhl ze svahu. Pět tvorů ho zaslechlo a otočilo hlavy. T’rolbarálové jako jeden změnili směr a nyní se řítili k Iskaralu Pustovi. Mezek hýkal velmi pronikavě.</p>
<p>D’iversové se rozestoupili a nehlučně se blížili. Před nimi se jako téměř viditelná, prohnutá vlna hnal vztek a hlad, mezi chodbou stínu a světem za ní praskala a jiskřila energie.</p>
<p>Šelmy po stranách se stočily, aby mohly zaútočit z boku, a tři uprostřed přibrzdily, aby dorazily těsně za sebou.</p>
<p>Iskaral Pust měl problém na ně zaostřit, a tak na mezkovi nadskakoval a kroutil se. Když byli t’rolbarálové třicet kroků od něj, mezek prudce přibrzdil. A velekněz stínu mu přeletěl přes hlavu a ve spršce prachu a štěrku přistál na zádech.</p>
<p>První tvor k němu dorazil, zvedl přední pracky s vystrčenými drápy, proletěl vzduchem a dopadl v místě, kam spadl Iskaral Pust – načež zjistil, že tam už není. Druhá a třetí šelma zakusily chvilkový zmatek, když kořist zmizela, a potom vycítily její přítomnost vedle sebe. Otočily hlavy, ale to už do nich narazila kouzelná vlna. Stínová energie praskala jako blesk a odhodila tvory pryč. Zůstala po nich jen krvavá mlha. Oba dopadli na zem o patnáct kroků dál a kus klouzali a kutáleli se.</p>
<p>Zaútočili dva d’iversové na bocích. Iskaral Pust zmizel a oni se srazili, až to zadunělo jako hromobití a zuby a drápy se zaryly do kůže. Se syčením a prskáním od sebe odskočili.</p>
<p>Iskaral Pust se zjevil dvacet kroků za t’rolbarály a vypustil další kouzelnou vlnu. Postupně zasáhla všech pět bestií, až stříkala krev, když je odmrštila. Jen zuřivě kopaly, jak se kolem nich splétaly blikající sítě. Na zemi pod nimi praskaly a vybuchovaly kameny, vyletovaly gejzíry písku a všude byla krev, pramínky cákaly vzduchem.</p>
<p>Ťrolbarálové zmizeli, uprchli z chodby stínu do světa, kde se rozprchli. Hrdla měli stažená neviditelnou rukou paniky a na karavanu docela zapomněli.</p>
<p>Velekněz stínu se oprášil a přistoupil k mezkovi. „Ty jsi mi tedy pomocník! Teď bychom je mohli po jednom dohonit, ale ne, ty jsi z běhání unavený. Ten, kdo vymyslel, že si mezci zaslouží čtyři nohy, byl pitomec! Jste k ničemu! Pche!“ Odmlčel se a zvedl si ke rtům pokroucený prst. „Ale počkat, co kdyby se <emphasis>opravdu </emphasis>rozzlobili? Co kdyby se rozhodli bojovat do konce? Co potom? Ošemetné, nanejvýš ošemetné. Ne, lepší bude nechat je, ať to s nimi vyřídí někdo jiný. Nesmím se nechat rozptylovat. Ale jen si to představ! Vyzvat velekněze stínu celého Sedmiměstí! Hloupější než kočky jsou tihle t’rolbarálové. V nejmenším s nimi nesoucítím.“</p>
<p>Vyškrábal se zpátky na mezka. „Byla to legrace, že? Hloupý mezku. Myslím, že dnes večer budu mít k večeři mezčinu, co na to říkáš? Žádá se poslední oběť, co se tebe týče, nemyslíš? A komu vlastně záleží na tom, co si myslíš? Kam teď? Díky bohům, že aspoň jeden z nás ví, kam jdeme. Tudy, mezku, a pospěš si. Klusej, zatraceně, klusej!“</p>
<p>Iskaral Pust objel karavanu, kde stále ještě štěkali psi, a znovu začal posouvat stíny.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Než dosáhl svého cíle a pod útesem zastavil ploužícího se mezka, dorazil na svět soumrak.</p>
<p>Mezi kamením lezli supové a tlačili se u štěrbiny, do níž nemohli nebo zatím nechtěli vstoupit. Na okraji byla rokle zabarvená zaschlou krví a mezi skalami na jedné straně ležely pozůstatky mrtvého zvířete – sice obrané až na kosti mrchožrouty, nicméně stále snadno rozpoznatelné. Kosti patřily jednomu z t’rolbarálů.</p>
<p>Když velekněz stínu sesedl a přistoupil, supové se rozčileně rozkřičeli. S kletbami ty ohavné, Mogoře podobné ptáky zahnal a protáhl se do soutěsky. V hloubce byl nehybný vzduch cítit krví a hnijícím masem.</p>
<p>Puklina se zužovala a bylo sem vklíněno tělo. Iskaral Pust se k němu posadil. Položil ruku ležícímu na široké rameno, tak aby se nedotkl viditelných zlomenin na paži. „Kolik je to dní, příteli? Á, tohle může přežít jedině Trell. Nejdřív tě odsud musíme dostat, a k tomu mám oddaného, věrného mezka. Potom, inu, potom uvidíme, že?“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Neochota ani oddaného, ani zvlášť věrného mezka vymaňování Mappo Poříze značně zpomalila, a než byl vytažen ze soutěsky a uložen na větrem navátý písek, setmělo se.</p>
<p>Dvě několikanásobné zlomeniny levé paže byly nejmenší zranění, jež obrovský Trell utržil. Měl zlomené obě nohy a okraj skály mu ze zad odtrhl velký kus kůže a masa – v ráně se již hemžili červí a větší část utržené tkáně se očividně nedala zachránit, protože byla uprostřed šedá, na okrajích černala a páchla shnilotinou. Iskaral Pust kůži odřízl a hodil zpátky do pukliny.</p>
<p>Naklonil se blíž a poslechl si, jak Trell dýchá. Mělce a pomalu – další den bez ošetření a byl by zemřel. A tato možnost stále hrozila. „Bylinky, příteli,“ broukal si velekněz a pustil se do čištění ran. „A mastičky, elixíry, tinktury, balzámy a obklady Vysoké Denul… nezapomněl jsem na nic? Ne, myslím, že ne. Vnitřní zranění, ano, rozdrcená žebra na celém boku. Tolik vnitřního krvácení, a přece to zjevně nestačilo, aby tě to zabilo přímo. Pozoruhodné. Jsi skoro tak tvrdohlavý jako tady můj sluha –“ Vzhlédl. „Ty, zvíře, postav stan a zapal oheň! Udělej to, a potom ti možná dám najíst a nebudu, hi hi, jíst <emphasis>tebe –</emphasis>“</p>
<p>„Jsi pitomec!“ ozval se výkřik ze tmy opodál a vzápětí se z ní vynořila Mogora.</p>
<p><emphasis>Tma, ano, to vysvětluje všechno. </emphasis>„Co tu děláš, babo?“</p>
<p>„Zachraňuju Mappa, samozřejmě.“</p>
<p>„Co? Toho jsem už zachránil já!“</p>
<p>„Chtěla jsem říct, že ho zachraňuju před tebou!“ Popošla blíž. „Co to máš za lahvičku v ruce? To je paraltí jed! Ty zatracenej pitomče, málem jsi ho zabil! Po tom všem, čím prošel!“</p>
<p>„Paralt? Správně, ženo, je to paralt. Přišla jsi, tak jsem ho chtěl vypít.“</p>
<p>„Viděla jsem, jak jsi vyřídil ty t’rolbarály, Iskarale Puste.“</p>
<p>„Vážně?“ Zarazil se a naklonil hlavu na stranu. „Teď je její zbožňování úplné! Jak by mě mohla nezbožňovat? Musí mě už skoro uctívat. Proto mě celou cestu sledovala. Nemůže se mě nabažit. Stejné je to se všemi – nemůžou se mě nabažit –“</p>
<p>„Nejmocnější velekněz stínu,“ přerušila jej Mogora, když z batohu vyndala různé léčivé masti, „nedokáže přežít bez dobré ženy po svém boku. Takovou nemáš, máš jenom mě, tak si na to zvykni, zaklínači. A teď mi uhni z cesty, abych mohla ošetřit tohohle ubohého, nešťastného Trella.“</p>
<p>Iskaral Pust couvl. „Co mám dělat teď? Kvůli tobě jsem tu zbytečný, ženo.“</p>
<p>„To je prosté, muži. Postav tábor.“</p>
<p>„Už jsem řekl mezkovi, ať se o to postará.“</p>
<p>„Vždyť je to mezek, hňupe…“ Odmlčela se, protože si všimla záblesku ohně. Otočila se a prohlížela si zkušeně postavený velký plátěný stan a kameny obložené ohniště, na němž se již kouřilo z kotlíku plného vody, pověšeného na trojnožce. Opodál postával mezek a krmil se z pytlíku obrokem. Mogora se zamračila, potřásla hlavou a vrátila se k práci. „Tak se aspoň postarej o čaj. Buď užitečný.“</p>
<p>„Já byl užitečný! Dokud jsi nedorazila a všechno jsi nepokazila! Nejmocnější velekněz v Sedmiměstí <emphasis>nepotřebuje </emphasis>ženu! Vlastně je to to poslední, co potřebuje!“</p>
<p>„Nedokázal bys vyléčit ani záděru, Iskatale Puste. Tento Trell má v žilách černý jed, žilního hada. Na tohle potřebujeme víc než Vysokou Denul –“</p>
<p>„A, a jsme u toho! Všechny ty tvoje čarodějnické nesmysly. Vysoká Denul černý jed přemůže –“</p>
<p>„Možná, ale mrtvé maso zůstane mrtvé. Bude zchromlý, pološílený, s oslabeným srdcem.“ Odmlčela se a zamračila se na něj. „Stínupán tě poslal, abys ho našel, viď? Proč?“</p>
<p>Iskaral Pust se sladce usmál. „A, teď je podezíravá, co? Ale já jí nic nepovím. Jen naznačím, maličko naznačím rozsah svých vědomostí. Ano, vím, nač myslí můj milý bůh – a jak má pokřivené, chaotické, lasičkovité myšlení. Vlastně toho vím tolik, že jsem až oněměl – cha, podívejme se na ni, na ty broučí oči, podezíravě přimhouřené, jako by se odvažovala všimnout si mých hlubokých neznalostí ve všech věcech týkajících se mého váženého, připitomělého boha. Opovažuje se a chce se mi otevřeně postavit. Já se před tím útokem pochopitelně zhroutím.“ Odmlčel se, upravil si úsměv a rozhodil rukama. „Drahá Mogoro, velekněz stínu musí mít tajemství, žel, dokonce i před vlastní chotí. A tak tě prosím, nenaléhej, jinak na sebe přivoláš Stínupánův náhodný hněv –“</p>
<p>„Jsi naprostý pitomec, Iskarale Puste.“</p>
<p>„Ať si to myslí,“ utrousil a uchechtl se. „Teď bude přemýšlet, proč jsem se zasmál – ne, nezasmál, <emphasis>uchechtl, </emphasis>což je, vzhledem k okolnostem, mnohem děsivější. Tedy znělo to jako uchechtnutí, a tak to uchechtnutí muselo být, ač je to poprvé, co jsem to zkusil či to slyšel. Kdežto radostný smích, to je něco jiného. Jenže na radostný smích se necítím. Občas bych si přál –“</p>
<p>„Běž se posadit k mezkovu ohni,“ štěkla Mogora. „Já musím připravit obřad.“</p>
<p>„Hele, jak ji to uchechtnutí vyvedlo z míry! Samozřejmě, drahoušku, jen běž a hraj si se svými obřady, to je roztomilé. Já zatím uvařím čaj pro sebe a mezka.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Iskaral Pust, zahřátý ohněm a tralbovým čajem, pozoroval – nakolik to bylo ve tmě možné – Mogoru při práci. Nejdřív posbírala velké kameny, popraskané a odlámané, prostě s ostrými hranami, a poskládala je na písku do elipsy kolem Trella. Potom se na kameny vymočila, což zvládala neobyčejným polokrabím, poloslepičím, rozkročeným kolébáním, kdy obkračovala kameny, postupujíc doleva, dokud se nevrátila na místo, odkud vyšla. Iskaral žasl nad tím, jak dokonale ovládá svaly, nemluvě o objemu tekutiny, jenž se do ní vešel. V posledních letech se jeho pokusy o močení setkávaly se smíšeným úspěchem, až bylo dokonce začínání a končení jednou z největších vnitřních výzev.</p>
<p>Když byla Mogora s čůráním spokojena, začala si rvát vlasy. Moc jich už neměla, a ty, které si vybírala, měly očividně tak hluboké kořínky, až se Iskaral bál, že si při každém škubnutí vypustí vzduch z lebky. Jeho očekávání skončilo zklamáním, protože Mogora, se sedmi dlouhými bílými vlasy v ruce, vstoupila do elipsy a rozkročila se nad Trellem. S mumláním nějakých čarodějnických věcí vyhodila vlasy do inkoustové tmy nad sebou.</p>
<p>Iskaral instinktivně zvedl oči za těmi stříbřitými chlupy, a ke svému zděšení zjistil, že hvězdy nad nimi zmizely, přičemž na obzoru byly jasné jako vždy. „Bohové, ženská! Co jsi to udělala?“</p>
<p>Mogora si ho nevšímala. Vystoupila z elipsy a začala zpívat ženským jazykem, kterému pochopitelně vůbec nerozuměl. Právě jako mužský jazyk – jejž Mogora nazývala hatmatilkou – nedokázala pochopit ona. Iskaral Pust věděl, že je to proto, že mužský jazyk <emphasis>je </emphasis>hatmatilka, že je určený schválně k tomu, aby mátl ženy. <emphasis>Je faktem, že muži slova nepotřebují, kdežto ženy ano. My nakonec máme penisy. Kdo potřebuje slova, když má penis</emphasis><emphasis>?</emphasis><emphasis> Kdežto u žen jsou dvě prsa, což vyzývá ke konverzaci, stejně jako dobré pozadí představuje dokonalou interpunkci, něco, co ví každý chlap.</emphasis></p>
<p>Co se to se světem stalo? Zeptáte se muže a on řekne: „Neptejte se.“ Zeptáte se ženy a zemřete stářím, než skončí. Cha. Cha cha.</p>
<p>Odraženým světlem ohně nyní klesala zvláštní pavučinová vlákna a usazovala se na Trellově těle.</p>
<p>„Co je to?“ zeptal se Iskaral. Potom sebou trhl, když se mu jedno vlákno otřelo o předloktí a on si všiml, že je to pavoučí hedvábí a na jeho konci je maličký pavouček, velký jako roztoč. Polekaně vzhlédl. „Tam nahoře jsou <emphasis>pavouci? </emphasis>Co je to za šílenství? Co tam nahoře dělají?“</p>
<p>„Buď zticha.“</p>
<p>„Odpověz mi!“</p>
<p>„Obloha je plná pavouků, muži. Poletují na větrech. Odpověděla jsem ti, tak drž zobák, nebo ti do huby pošlu pár tisíc svých sester.“</p>
<p>Iskaralovi cvakly zuby. Poposedl si blíž k ohni. <emphasis>Sho</emphasis><emphasis>řte</emphasis><emphasis>, strašlivá stvoření. Sho</emphasis><emphasis>řt</emphasis><emphasis>e!</emphasis></p>
<p>Trell byl mezitím pokrytý pavučinami. Tisíce, desítky, stovky tisíců – pavouci ho oplétali kolem dokola.</p>
<p>„A teď,“ pravila Mogora, „je čas měsíce.“</p>
<p>Čerň zmizela a zazářilo jasné, stříbřité světlo. Iskaral Pust se zapištěním padl na záda, jak ho ta proměna polekala. Přímo před očima měl obrovský úplněk visící tak nízko, až se ho málem mohl dotknout. Jen kdyby se odvážil. Což se neodvážil. „Tys přenesla měsíc dolů! Copak ses pomátla? Vždyť na nás spadne!“</p>
<p>„Ale, nech toho. Jenom to tak vypadá – no, možná jsem do něj trochu strčila – ale řekla jsem ti přece, že to je vážný obřad, ne?“</p>
<p><emphasis>„Co </emphasis><emphasis>jsi udělala s tím měsícem</emphasis><emphasis>?</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Zakrákala šíleným smíchem. „Je to jenom můj malý obřad, drahoušku. Jak se ti líbí?“</p>
<p>„Zařiď, ať zmizí!“</p>
<p>„Bojíš se? To bys taky měl! Jsem žena! Čarodějka! Tak co kdybys přesunul to svoje hubené pozadí do stanu? Tam se krč, drahý manželi. Tady to je skutečná moc, <emphasis>skutečná </emphasis>magie!“</p>
<p>„To tedy není! Chci říct, že to není magie čarodějek, ne dalhonských – nevím, <emphasis>co </emphasis>to je –“</p>
<p>„Máš pravdu, nevíš to. Teď buď hodný chlapeček a běž spát, Iskarale Puste, zatímco já se pokusím zachránit tomuhle Trellovi ten jeho žalostný život.“</p>
<p>Iskaral se chtěl hádat, ale pak se rozhodl, že to neudělá. Odplazil se do stanu.</p>
<p>„To hatmatíš ty, Iskarale?“ ozvalo se zvenčí.</p>
<p>Á, zmlkni.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Lostara Yil otevřela oči a pomalu se posadila.</p>
<p>U kamenného portálu stál kdosi zahalený v šedém plášti. Hrubě přitesané zdi tvořily kruhovitou komnatu s Lostarou – jež ležela na oltáři – uprostřed. Měsíční světlo sem pronikalo přes stojící postavu a jako by viditelně klouzalo. Jako by měsíc vzadu padal z nebe.</p>
<p>„Co –?“ zeptala se, načež se rozkašlala, na plicích ji prudce zabolelo. Konečně se vzpamatovala, zamrkala, jak měla oči plné slz, a znovu vzhlédla.</p>
<p>Nyní byl otočen k ní.</p>
<p><emphasis>Stínový tanečník. Bůh. Kotilion. </emphasis>Zdánlivě v odpověď na její první otázku řekl: „Nevím to jistě. Někde na poušti pracuje poněkud neobvyklá magie. Měsíční světlo bylo… ukradeno. Přiznávám, že jsem nikdy nic takového neviděl.“</p>
<p>Ještě mluvil, když se Lostaře vrátily vzpomínky. Y’Ghatan. Plameny všude. Spalující žár. Těžké popáleniny – ach, jak její tělo křičelo bolestí – „Co – co se stalo mně?“</p>
<p>„Aha, tohle jsi myslela. Omlouvám se, Lostaro Yil. Zkrátka, vytáhl jsem tě z ohně. Pravda, je vzácné, aby bůh zasahoval, ale T’riss vykopla dveře –“</p>
<p>„T’riss?“</p>
<p>„Královna snů. Zřejmě tím dala vzniknout precedentu. Většina tvých šatů shořela – omlouvám se, jestli se ti ty nové nelíbí.“</p>
<p>Podívala se na kytli z hrubé látky, již měla na sobě.</p>
<p>„Halena nováčka,“ vysvětloval Kotilion. „Jsi v chrámu Rašan, v tajném chrámu. Opuštěném při povstání, myslím. Jsme půldruhé lígy od bývalé Y’Ghatan, asi čtyřicet kroků severně od Sotecké silnice. Chrám je dobře ukrytý.“ Ukázal rukou v rukavici na kamenný oblouk před sebou. „Toto je jediná cesta dovnitř i ven.“</p>
<p>„Proč – proč jsi mě zachránil?“</p>
<p>Zaváhal. „Přijde chvíle, Lostaro Yil, kdy budeš stát před volbou. Strašlivou volbou.“</p>
<p>„Jakou volbu?“</p>
<p>Chvíli si ji prohlížel a pak se zeptal: „Jak hluboké city chováš k Perelovi?“</p>
<p>Trhla sebou a pokrčila rameny. „Chvilkové poblouznění. Naštěstí přešlo. Kromě toho je poslední dobou nepříjemný společník.“</p>
<p>„To chápu,“ zabručel Kotilion poněkud tajemně. „Budeš si muset vybrat, Lostaro Yil, mezi věrností pobočnici… a vším, co představuje Perel.“</p>
<p>„Mezi pobočnicí a císařovnou? To nedává smysl –“</p>
<p>Zarazil ji zdviženou rukou. „Nemusíš se rozhodnout okamžitě, Lostaro. Vlastně bych ti to ani neradil. Žádám jen, abys tu otázku prozatím zvážila.“</p>
<p>„Co se děje? Co víš, Kotilione? Chceš se Laseen pomstít?“</p>
<p>Zvedl obočí. „Ne, nic takového. Ve skutečnosti nejsem v této… ehm, záležitosti přímo zapleten. Alespoň prozatím. Pravdou je, že jen tuším jisté věci, některé se možná stanou a jiné nemusejí.“ Znovu se otočil k portálu. „Za oltářem je jídlo. Počkej do svítání, a pak odejdi. Po silnici, tam najdeš… vítanou společnost. Tvůj příběh zní takto: našla sis cestu z města, a jak jsi byla oslepená kouřem, zakopla jsi, uhodila ses do hlavy a ztratila vědomí. Když ses probrala, Čtrnáctá byla pryč. Vzpomínky máš pochopitelně útržkovité.“</p>
<p>„Ano, to mám, Kotilione.“</p>
<p>Na její tón se obrátil a pousmál se. „Bojíš se, že jsi mi teď dlužná, Lostaro Yil. A že se jednoho dne vrátím a budu žádat něco na oplátku.“</p>
<p>„Takhle bohové pracují, ne?“</p>
<p>„Někteří ano. Jenomže to, co jsem pro tebe v Y’Ghatan před čtyřmi dny udělal, byla moje splátka dluhu, který jsem měl u tebe, víš.“</p>
<p>„Jakého dluhu?“</p>
<p>Kolem Kotiliona zatančily stíny, jeho odpověď stěží zaslechla. „Zapomněla jsi. Kdysi jsem tě viděl tancovat…“ A s tím zmizel.</p>
<p>Měsíční světlo proudící za ním bylo jako živé stříbro. Chvíli jen seděla v měsíčním světle a přemýšlela o jeho slovech.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Ze stanu se ozývalo chrápání. Mogora se posadila na plochý kámen pět kroků od skomírajícího ohně. Kdyby byl Iskaral Pust vzhůru, ulevilo by se mu. Nakonec měsíc byl zpátky tam, kam patřil. Ne že by s ním skutečně pohnula. To by bylo opravdu hodně těžké a navíc by to přilákalo příliš velkou pozornost. Ale natáhla z jeho energie, jen trochu, dost na to, aby vyvolala důkladné hojení, jež Trell potřeboval.</p>
<p>Kdosi vystoupil ze stínu. Pomalu obešel ležícího, nehybného Mappa, zastavil se a podíval se na Mogoru.</p>
<p>Ta se zamračila a trhla hlavou směrem ke stanu. „Iskaral Pust, on je Mág dómu stínu, ne?“</p>
<p>„Působivé léčení, Mogoro,“ poznamenal Kotilion. „Samozřejmě víš, že ten dar může být ve skutečnosti prokletím.“</p>
<p>„Poslal jsi sem Pusta, aby ho našel!“</p>
<p>„Vlastně to byl Stínupán, ne já. Proto nemůžu říct, jestli v jeho rozhodnutí hrálo úlohu milosrdenství.“</p>
<p>Mogora se ohlédla na stan. „Mág… ten užvaněný hňup.“</p>
<p>Kotilion na ni upíral oči. „Ty jsi jedna z Ardatiných, viď?“</p>
<p>Popustila se do masy pavouků.</p>
<p>Bůh sledoval, jak prchají do všech puklin v okolí, a vzápětí byli pryč. Povzdechl si, naposledy se rozhlédl, na okamžik se střetl s mezkovým klidným pohledem, a zmizel ve víru stínů.</p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA DESET</p>
<p>Když den znal pouze temnotu,</p>
<p>vítr byl němým žebrákem vířícím popel a hvězdy</p>
<p>v odhozených loužích pod starou</p>
<p>opěrnou zdí, kde se dole bílé řeky</p>
<p>písku propadají zrnko po zrnku do neviditelna,</p>
<p>a každý základ byl pouhý okamžik</p>
<p>od vrávorajícího obzoru, nalézal jsem se</p>
<p>mezi přáteli, a tak jsem snadno vyřídil</p>
<p>skromný seznam loučení.</p>
<p><emphasis>Umírající voják</emphasis></p>
<p>Kel Tath</p>
<p>V</p>
<p>ynořili se z chodby do zápachu kouře a popela a před nimi se v sílícím světle úsvitu zvedalo zničené město. Trojice chvíli jen nehybně, mlčky stála a snažila se pochopit, co vidí.</p>
<p>Bouřňák promluvil první. „Vypadá to, jako by se tady vylila Říšská chodba.“</p>
<p>Popel a nehybný vzduch, světlo jako bez života – Kalama mariňákova poznámka nepřekvapila. Právě opustili jedno místo smrti a prázdnoty a ocitli se na dalším podobném. „Pořád to poznávám,“ poznamenal. „Y’Ghatan.“</p>
<p>Bouřňák zakašlal a odplivl si. „To teda bylo oblíhání.“</p>
<p>„Armáda odešla,“ usoudil Rychlej Ben, prohlížející si stopy a smetí tam, kde stával tábor. „Na západ.“</p>
<p>„Koukněte na tu díru v hradbě,“ ukazoval Bouřňák, „Moranthská munice, celej vůz, řekl bych.“</p>
<p>Dírou vytekla vazká řeka. Znehybněla a třpytila se ve slunci. Rozteklé sklo a kovy. Kalam pochopil, že došlo k ohnivé bouři. Další nad ubohou Y’Ghatan. Spustili ji snad sapéři?</p>
<p>„Olivový olej,“ prohlásil najednou Rychlej Ben. „Ve městě musela být celá sklizeň oliv.“ Po odmlce ještě dodal: „Zajímalo by mě, jestli to byla nehoda.“</p>
<p>Kalam se po něm ohlédl. „To by bylo nejspíš přehnaný, Rychlej. Kromě toho jsem slyšel, že Leoman není ten typ, co jenom tak zahodí život.“</p>
<p>„Pokud tu zůstal dost dlouho.“</p>
<p>„Utrpěli jsme ztráty,“ ozval se Bouřňák. „Támhle je hromadnej hrob, pod tím popelem.“ Natáhl ruku. „Děsivě velkej, pokud v něm neležej i povstalecký mrtví.“</p>
<p>„Pro ty kopeme jiný hroby,“ namítl Kalam věda, že to Bouřňák sám moc dobře ví. Nevypadalo to dobře, jen si to nechtěli přiznat. Ne nahlas. „Stopy vypadají pár dní starý. Asi bychom měli Čtrnáctou dohonit.“</p>
<p>„Nejdřív to tu obejděme,“ navrhl Rychlej Ben a prohlížel si zničené město. „Je tu něco… reziduum… nevím. Jenom…“</p>
<p>„Rozumnej argument od velemága,“ podotkl Bouřňák. „Mě jsi přesvědčil.“</p>
<p>Kalam se ohlédl na velkou pohřební mohylu a říkal si, kolik jeho přátel tam leží pod zemí, nehybní ve věčné temnotě, a červi a larvy už pracují na tom, aby je zbavili všeho, co je činilo jedinečnými. O něčem takovém nepřemýšlel rád, ale kdyby se tu nezastavil a nevěnoval jim chvilku zamyšlení, kdo jiný by to udělal?</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Na silnici i pláních podél ní se válely ohořelé trosky. Stanové kolíky dosud zaražené v zemi držely ohořelé útržky plátna a do zákopu za ohybem silnice před bývalou městskou bránou byl vhozen tucet nafouklých koňských zdechlin se zdviženýma nohama, připomínajícíma kostnaté pahýly stromů v bažině much. V nehybném vzduchu visel smrad spáleniny.</p>
<p>Apsalar na silnici zastavila koně a pomalu se rozhlížela po zkáze před sebou. Její pozornost upoutal pohyb sto kroků před ní a nalevo. Když poznala krok a držení těla dvou ze tří lidí, nyní mířících k tomu, co zbývalo z Y’Ghatan, uklidnila se. Telorast a Cudrn se vrhly zpátky k jejímu koni.</p>
<p>„Strašlivé zprávy, Neapsalar!“ křičela Telorast. „Tři strašliví muži na nás čekají, budeme-li pokračovat tímto směrem. Hodláš-li je zničit, tak to je v pořádku. Přejeme ti štěstí. Jinak radíme útěk. Hned.“</p>
<p>„Souhlasím,“ dodávala Cudrn, kývající kostlivou hlavičkou, jak běhala sem a tam, plazila se a zase běhala s ocáskem zdviženým do vzduchu.</p>
<p>Kůň zvedl přední nohu a démonické kostry se rozprchly. Zjistily, že pobyt v jeho blízkosti může být nebezpečný.</p>
<p>„Dva z nich znám,“ sdělila jim Apsalar. „Kromě toho si nás už všimli.“ Pobídla koně a pomalu se blížila k mágovi, jeho asasínskému společníkovi a malazskému vojákovi. Všichni již změnili směr a odměřeně kráčeli k ní.</p>
<p>„Oni nás zničí!“ syčela Telorast. „To poznám – ach, ten mág, ten není hodný, vůbec ne –“</p>
<p>Oba tvorečkové se vrhli do úkrytu.</p>
<p>Zničení. Apsalar připouštěla, že taková možnost existuje, vzhledem k tomu, co s Rychlým Benem a Kalamem Mécharem zažila. Ale oni o tom, že je posedlá, věděli, a potom cestovala s Kalamem celé měsíce, nejdřív přes Hledačovu hlubinu, z Darúdžhistánu až do Ehrlitanu, a za celou tu dobu se nestalo nic nepatřičného. To ji poněkud uklidnilo. Čekala, až k ní dorazí.</p>
<p>Kalam promluvil první. „Jen máloco na světě dává smysl, Apsalar.“</p>
<p>Apsalar pokrčila rameny. „Každý z nás si šel svou cestou, Kalame Méchare. A kupříkladu mě nijak zvlášť nepřekvapuje, že se ty naše opět spojily.“</p>
<p>„Tak to je znepokojivý prohlášení,“ podotkl Rychlej Ben. „Pokud tu nejsi, abys ukojila Stínupánovu touhu po pomstě, neexistuje žádný možný důvod, proč by se měly naše cesty spojit. Ne tady. Ne teď. Mě tedy rozhodně nepostrkoval a netahal žádný potměšilý bůh –“</p>
<p>„Máš kolem sebe auru mistra Kápě, Rychlej Bene,“ opáčila Apsalar, což očividně polekalo Kalama a vojáka. „Takový reziduum pochází jedině z dlouhých rozhovorů s pánem smrti, a tak i když tvrdíš, že jednáš svobodně, tvoje motivy pro to, co děláš a kam zamíříš, jsou možná míň tvoje vlastní, než si myslíš. Nebo než by sis chtěl myslet.“ Pohledem sklouzla ke Kalamovi. „A přitom asasín poznal, že tu před chvílí byl Kotilion. A co se tady toho falarskýho vojáka týče, jeho duch je spojen s nějakým T’lan Imass a s ohněm života, který mají jako náboženství. A tak se tu setkávají oheň, stín a smrt ve chvíli, kdy se tyto síly a bohové těchto sil spojují proti jednomu nepříteli. Přesto mám pocit, že bych vás měla varovat – ten nepřítel už není jen jeden, a možná ani nikdy nebyl. Nicméně současná aliance možná nevydrží dlouho.“</p>
<p>„Co to jen je na tom všem, co se mi nelíbí?“ utrousil Rychlej Ben.</p>
<p>Kalam se po něm ohlédl. „Možná, Rychlej, cítíš něco z mý touhy – kterou jen stěží ovládám – vrazit ti pěst do obličeje. Pán smrti? Co se, ve jménu Propasti, v Černým Korálu vlastně <emphasis>stalo?“</emphasis></p>
<p>„Účelnost,“ štěkl čaroděj s očima upřenýma na Apsalar. „To se stalo. V celý tý zatracený válce s Pannionským dominiem. To by mělo být jasný z výsledku – to, že Dujek spojil síly s Caladanem Chmurem, bylo jenom první a nejpozoruhodnější porušení pravidel.“</p>
<p>„Takže ty teď pracuješ pro mistra Kápě?“</p>
<p>„Ani náhodou, Kalame. Abych rozvedl tu slovní hříčku, mistr Kápě ví, že pracoval pro <emphasis>mě.“</emphasis></p>
<p>„Pracoval? A co teď?“</p>
<p>„A teď,“ ukázal Rychlej Ben na Apsalar, „jak říká ona, jsou bohové ve válce.“ Pokrčil rameny, ale bylo to nejisté pokrčení. „Musím zjistit, jak to vypadá na obou stranách, Kalame. Musím položit otázky. Musím získat odpovědi.“</p>
<p>„A ty ti poskytne mistr Kápě?“</p>
<p>Pohled, jejž vrhl po asasínovi, byl plachý, téměř bázlivý. „Pomalu.“</p>
<p>„A co dostává mistr Kápě od tebe?“</p>
<p>Čaroděj se naštětil. „Pokoušel ses někdy přesvědčovat mrtvýho? To prostě nejde!“ Pro změnu se zamračil na Apsalar. „Poslyš, pamatuješ si ty hry, co hrávali Křovák se Šumem? S balíčkem draků? Pitomci, ale to už je jedno. Podstatný je, že si pravidla vytvářeli během hry, a to dělám i já, jasný? Bohové, i génius jako já má svý hranice!“</p>
<p>Falarský voják frkl a vycenil zuby.</p>
<p>Čaroděj k němu popošel. „A dost, Bouřňáku! Ty a ten tvůj zatracenej kamennej meč!“ Mávl rukou směrem k Y’Ghatan. „Připadá ti, že to voní?“</p>
<p>„Ještě víc by mi voněl velemág pobočnice rozsekanej na kousky a podávanej ve vlastní šťávě samotnýmu mistrovi Kápě.“ Sáhl po imasském meči a zakřenil se ještě víc. „A já jsem ten, kdo –“</p>
<p>„Uklidněte se, oba,“ křikl Kalam. „Dobrá, Apsalar, všichni jsme tady a to je zvláštní, ale možná ne tak zvláštní, jak by mělo být. Navíc je to fuk.“ Ukázal na sebe, Rychlýho Bena a Bouřňáka. „My se vracíme ke Čtrnáctý armádě. Teda vrátíme se, jakmile obejdeme město a Rychlej se ujistí, že je tak mrtvý, jak vypadá –“</p>
<p>„Je mrtvý,“ přerušil jej čaroděj. „Ale stejně ho obejdeme.“ Ukázal prstem na Apsalar. „A ty, ženská, ty necestuješ sama, viď? Kde se schovávají tví společníci? A co jsou zač? Zmoci?“</p>
<p>„Můžeš jim tak říkat,“ opáčila.</p>
<p>„Tak kde se schovávají?“ zopakoval Rychlej Ben otázku.</p>
<p>„Nevím to jistě. Nejspíš někde poblíž. Jsou… plachý.“ Nic dalšího nedodala, bylať nadmíru spokojená s tím, jak se čaroděj mračí.</p>
<p>„Kam vlastně jedeš, Apsalar?“ zajímal se Kalam.</p>
<p>Zvedla obočí. „No přece s váma, samozřejmě.“</p>
<p>Poznala, že je to příliš nepotěšilo, ale nic nenamítali. Podle ní to bylo dokonalé završení této části cesty, protože se krylo s nejnaléhavějším úkolem – posledním terčem. Tím jediným, který nemohla pominout.</p>
<p>Odjakživa věděla, že Kotilion je ze všech nejrafinovanější parchant.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„No dobře,“ prohlásila seržant Hellian, „který z vás chce být můj nový kaprál?“</p>
<p>Truc a Bezdech si vyměnili pohledy.</p>
<p>„Co?“ zeptal se Truc. „My? Ale teď máš přece Balgrida a Tavose Ponda. Nebo dokonce –“</p>
<p>„Tohle je můj nový oddíl a o těchhle věcech rozhoduju já.“ Zašilhala na ostatní vojáky. „Balgrid je mág. Tavos Pond jakbysmet.“ Zamračila se na ty dva. „Nemám mágy ráda, každou chvíli zmizí, zrovna když se jich chceš na něco zeptat.“ Pohledem přelétla poslední dva vojáky. „Snad je sapér a to mluví samo za sebe a Lutes je náš léčitel. Takže zbývá…“ Znovu se obrátila k dvojčatům, „zbýváte vy dva.“</p>
<p>„Dobře,“ řekl Truc. „Já budu kaprál.“</p>
<p>„Tak moment,“ vyjel Bezdech. „Já chci bejt kaprál! Od něj já rozkazy přijímat nebudu, seržante. Ani náhodou. To mně nadělili mozek, víš –“</p>
<p>Truc frkl. „A potom jsi nevěděl, co s ním, tak jsi ho zahodil.“</p>
<p>„Seš velkej tlustej lhář, Truci –“</p>
<p>„Ticho!“ Hellian sáhla po meči. Pak si vzpomněla, jak je na tom, a vytáhla místo toho nůž. „Ještě jedno slovo od kohokoliv, a sama se říznu.“</p>
<p>Všichni na ni civěli.</p>
<p>„Jsem žena, víte, a takhle ženy jednají s muži. Vy všichni jste muži. Budete dělat potíže a já si vrazím nůž do ruky. Nebo do nohy. Nebo si možná odříznu bradavku. A vy neřádi s tím budete muset žít. Po zbytek života budete žít s tím, že jste byli takoví kreténi, že se kvůli vám Hellian zmrzačila.“</p>
<p>Nikdo nepromluvil.</p>
<p>Hellian s úsměvem vrátila nůž do pochvy. „Výborně. A teď, vy dva, už jsem se rozhodla. Budete kaprálové oba. Tak.“</p>
<p>„Ale co když budu chtít dát Bezdechovi rozkaz –“</p>
<p>„No to nemůžeš.“</p>
<p>Bezdech zvedl prst. „Počkat, co když ostatním dáme různý rozkazy?“</p>
<p>„S tím si nelamte hlavu,“ radil Snad, „my vás stejně nebudeme poslouchat. Oba jste pitomci, ale jestli z vás chce seržant nadělat kaprály, aťsi. Nám je to fuk. Z pitomců bývají dobrý kaprálové.“</p>
<p>„Skvěle,“ pochválila si Hellian a vstala, „je to vyřízený. A teď ať nikdo neodchází, poněvadž kapitán chce, abychom byli připravený na pochod.“ A odešla nahoru na hřeben. Přemýšlet.</p>
<p>Kapitán si vzala Urba a udělala z něj seržanta. Šílenství. To staré pravidlo o tom, že z pitomců jsou dobří kaprálové, se očividně vztahovalo i na seržanty. Jenomže s tím nic nenadělá. Jistě, mohla by ho zabít, ale potom by vznikly potíže. Urb byl pořádný kus chlapa a nebylo moc míst, kam by se dalo schovat tělo. Aspoň ne tady, usoudila, rozhlížejíc se po kusech kamení, cihlách a střepech na svahu.</p>
<p>Musí najít nějakou vesnici. Mohla by vyměnit nůž – ne, to by nešlo, protože by přestala fungovat její hrozba a oddíl by se mohl vzbouřit. Pokud by příště neuvedla jako možnou zbraň nehty – vyškrábe si oči, něco takového. Zadívala se na své nehty – <emphasis>jej, jsou skoro všechny ulámané. Taková hrůza…</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Koukni se na ni,“ vrčel Snad. „Nám řekne, že nemáme odcházet, a co ona udělá? Odejde si. Najde si hřeben a dělá co? Prohlíží si nehty. Má je pořádně ulámaný! Bohové, za mistrem Kápě prokletýho seržanta máme skutečnou ženskou –“</p>
<p>„To nejni skutečná ženská,“ namítl Truc. „Ty ji vůbec neznáš, sapére. To já s Bezdechem jsme byli mezi těma chudákama, který první vlezli do toho chrámu v Kartoolu, kde načala celá tahle příšerná noční můra.“</p>
<p>„Co to meleš?“ chtěl vědět Balgrid.</p>
<p>„Někdo povraždil všechny kněze v chrámu D’rek a my byli první na scéně. Prostě, víte, jak to probíhá. Byla to naše čtvrť, jasný? Ne že jsme směli patrolovat <emphasis>vevnitř </emphasis>v chrámu, že jo, takže to nebyla naše vina. Ale odkdy se v říši počítá zdravej rozum? Takže nás museli poslat pryč. Nejlíp aby nás zabili a nic z toho se nedostalo ven –“</p>
<p>„Právě se to ven dostalo,“ upozornil jej Tavos Pond a poškrábal se pod hrubými, zaschlou krví ztvrdlými obvazy na obličeji.</p>
<p>„O čem to mluvíš?“ ptal se Balgrid znovu. „A co to támhle seržant provádí?“</p>
<p>Snad se zamračil na Lutese. „Ještě pořád je hluchej. Udělej něco!“</p>
<p>„To se vrátí,“ opáčil léčitel s krčením ramen. „Většinou. Chce to čas, to je všecko.“</p>
<p>„Na každej pád,“ ujal se opět slova Truc, „to nejni skutečná ženská. Chlastá –“</p>
<p>„Jasně,“ přerušil jej Bezdech, „a proč chlastá? No protože se bojí pavouků!“</p>
<p>„To je fuk,“ odsekl jeho bratr. „A teď zůstává střízlivá a to je zlý. Poslouchejte, všichni –“</p>
<p>„Co?“ zeptal se Balgrid.</p>
<p>„Poslouchejte, vy ostatní, stačí, když jí budeme dodávat pití, a všecko bude v cajku –“</p>
<p>„Blbec,“ frkl Snad. „Toho, kdo ty kněze zabil, jste nechytli nejspíš proto, že seržant <emphasis>byla </emphasis>zkárovaná. V Y’Ghatan si vedla dobře, nebo jste zapomněli? Jste naživu díky ní.“</p>
<p>„To přejde, sapére. Jen počkej. Chci říct, koukni se na ni – stará se o svý nehty!“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Gesler věděl, že přijmout těžkooděnce do oddílu není snadné. Oni neuvažují jako obyčejní lidé. Vlastně si ani nebyl jistý, jestli to jsou lidé. Spíš něco mezi Imassy z masa a kostí a Barghasty. A teď měl dokonce čtyři. Krátkonosa, Bystrošku, Uru Helu a Jepici. Bystroška by nejspíš utáhla víc než vůl a navíc byla Napanka, i když ty nádherné zelené oči pocházely odjinud. A Krátkonos měl zřejmě ve zvyku ztrácet části těla, a nedalo se poznat, jak daleko to zašlo kromě scházejícího nosu a ucha. Uru byla Korelrijka, a předtím než se proplížila na palubu jakatakanského kupeckého korábu, byla nejspíš určená pro Bouřnou hradbu, což znamenalo, že měla pocit, že nikomu nic nedluží. Jepici bylo očividně snadné zmást, ale tvrdá byla stejně jako ostatní.</p>
<p>A že byli těžkooděnci pořádně tvrdí. Musel si důkladně promyslet, jak s oddílem postupovat. <emphasis>Ale jestli se někdy objeví</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Bouřňák, zamiluje si je.</emphasis></p>
<p>V jistém ohledu možná dávalo smysl oddíly přeorganizovat, ale Gesler si nebyl jistý, jestli je správné načasování. Navíc to byla věc pěsti Keneba a ten by raději vojáky, kteří teď byli všichni do jednoho veteráni, rozdělil. No, tohle si budou muset přebrat ti zatracení důstojníci. Jemu v této chvíli dělalo největší starosti to, že neměli skoro žádné zbraně a zbroj. Stačilo, aby na ně narazila dvacítka nájezdníků či dokonce banditů, a slunce by vybělovalo další malazské kosti. Potřebovali dohonit to prokleté vojsko.</p>
<p>Upřel oči na západ, na silnici nahoře na hřebeni. Všiml si, že tam už stojí Hellian ozářená vycházejícím sluncem. Zvláštní žena, ale něco musela udělat správně, když své vojáky tím vším provedla. Ohlížet se na Y’Ghatan nechtěl. Pokaždé, když to předtím udělal, vracely se mu obrazy: Pravda s batohy s municí, běžící do kouře a plamenů. Šumař a Sépie, ženoucí se zpátky, pryč od toho, co se blížilo. Ne, to prokleté město nestojí ani za pohled.</p>
<p>Co jste si vůbec mohli z toho zatraceného místa odnést? Leoman je nalákal do pasti, udělal z města síť, z níž nebylo úniku – <emphasis>jenže… my to dokázali, ne? Jenže kolik jich tam zůstalo? </emphasis>To se dozvěděli od kapitána. Přes dva tisíce, že? Aby zabili pár set fanatiků, kteří by se nejspíš spokojili s tím, že by pozabíjeli sebe a nikoho jiného, aby dokázali nějakou zbytečnou šílenost, kvůli které podle nich stálo za to zemřít. Zabíjení Malažanů již dost sladké poslední jídlo ještě trochu přisladilo. <emphasis>Jen aby nějakému bohu zazářily oči.</emphasis></p>
<p><emphasis>Pravda, stačí něco dost dlouho leštit a ono se to nakonec zaleskne.</emphasis></p>
<p>Slunce zvedlo nad obzor spalující oko. Pomalu byl čas vyrazit.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Deset, možná víc mláďat, všechna růžová, svraštělá a kroutící se ve starém hnízdě jiřiček, které se odtrhlo od zřícené zdi. Flaška ho držel v dlaních a nahlížel do něj. Matka mu seděla na rameni a cukala čeníškem, jako by zvažovala náhlý skok – buď k bezmocnému vrhu, nebo Flaškoví po krku.</p>
<p>„Jenom klid, miláčku,“ zašeptal Flaška. „Jsou moji stejně jako tvoji.“</p>
<p>Opodál se ozval přidušený zvuk a vzápětí výbuch smíchu.</p>
<p>Flaška se zle zamračil na Smíšku. „Ty vůbec nic nechápeš, ty pitomá krávo.“</p>
<p>„Nemůžu uvěřit, že s sebou to špinavý zvíře taháš. No dobře, dostala nás ven, ale teď ji nech jít. Kromě toho je nedokážeš udržet naživu – musí je krmit, jasný, což znamená, že se musí hodně shánět. A kdy na to asi bude mít čas? Chystáme se vytáhnout na pochod, blbečku.“</p>
<p>„To zvládneme,“ odsekl. „Krysy jsou kmenová zvířata. Kromě toho jsme už sehnali dost jídla – žrát zatím potřebuje akorát Y’Ghatan, malý jenom sajou.“</p>
<p>„Nech toho, je mi z tebe špatně. Na světě je už tak dost krys, Flaško. Tu velkou vezmi, jasně, ale mrňata nech ptákům.“</p>
<p>„To by mi nikdy neodpustila.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Koryk zpovzdáli pozoroval oba hádající se vojáky. Nakonec vstal.</p>
<p>„Nechoď daleko,“ zavolal Struna.</p>
<p>Setijský míšenec jen zabručel a vydal se na severní konec planiny, kde byly v zemi hluboké jámy. Na kraji jedné se zastavil a nahlédl dolů. Kdysi dávno se v jamách těžil jíl pro hrnčíře, když ještě byla hladina podzemní vody vysoko. Když voda vyschla, byly jámy užitečné jako skladiště odpadků včetně těl chudáků.</p>
<p>V jamách nejblíž městské hradbě byly jenom kosti, vybělené hromady popraskaných kostí mezi rozedranými pruhy rubášů. Chvíli nad pozůstatky postál, pak slezl po drolícím se svahu.</p>
<p>Vojáci ztratili většinu kostí našitých na zbroj a stejnokroje. Podle Koryka bylo příhodné, že dávno mrtví občané Y’Ghatan nabízejí vlastní. <emphasis>Nakonec jsme prolezli mezi kostmi samotného města. A ani netušíme, co jsme nechali za sebou.</emphasis></p>
<p>Po kolena v kostech se rozhlížel. Tady nedostatek amuletů rozhodně nebyl. Spokojeně začal sbírat.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Bez vší tý zbroje vypadáš jako nahej.“</p>
<p>Kaprál Smola se zaškaredil. „Já bez <emphasis>ní jsem </emphasis>skoro nahej, seržante.“</p>
<p>Struna s úsměvem odvrátil zrak a pátral, dokud nenašel Koryka, jenž právě vylézal na zem. Aspoň to tak vypadalo. Zvláštní, tajnůstkářsky muž. Ale pokud se chtěl vrtat v zemi, byla to jeho věc, tedy pokud se objeví při nástupu.</p>
<p>Sépie stál u ohně a naléval si zbytek čaje, uvařeného z půl tuctu místních rostlin, které Flaška určil jako poživatelné, ačkoliv ohledně jejích jedovatosti se vyjadřoval poněkud zdrženlivě.</p>
<p>Seržant si prohlédl svůj oddíl a vrátil se k holení. Nožem – jedinou zbraní, jež mu zůstala – si odřezával páchnoucí, ožehlé vlasy.</p>
<p>Jedno z nalezených dětí se na něj pověsilo. Holčička, upírala na něj vykulené oči, kulatý obličejík měla ušmudlaný od popela a z nosu jí tekl sopel. Rty měla olízané dokrvava.</p>
<p>Struna se zarazil, zadíval se na ni a zvedl obočí. „Potřebuješ se vykoupat, holka. Budeme tě muset hodit do prvního potoka, na kterej narazíme.“</p>
<p>Udělala obličej.</p>
<p>„S tím se nedá nic dělat,“ pokračoval. „Od malazskejch vojáků u Čtrnáctý se vyžaduje jistá úroveň čistoty. Zatím na to kapitán moc nedbá, ale věř mi, nevydrží to…“ Když si všiml, že ho už neposlouchá, odmlčel se. Dívala se na něco za ním. Otočil se.</p>
<p>A uviděl jezdce a tři lidi jdoucí pěšky. Blížili se po silnici obkružující Y’Ghatan. Mířili k nim.</p>
<p>„To je Bouřňák,“ ozval se vedle něj Gesler. „Toho klacka bych poznal kdekoliv. A Kalam s Rychlým Benem. Tu ženskou na koni neznám…“</p>
<p><emphasis>Ale já ano. </emphasis>Struna vstal a vydal se jim vstříc. Za sebou slyšel Geslera.</p>
<p>„Mistr Kápě nás vem,“ zabručel Struna a podíval se nejdřív na Apsalar a potom na Kalama a Rychlýho Bena, „půlka starýho oddílu. A tady.“</p>
<p>Rychlej Ben upíral oči na Šumaře. „Oholil ses,“ poznamenal. „To mi připomíná, jak jsi vlastně mladej – s těma fousama ses změnil na staříka.“ Po chvíli ještě dodal: „Bylo by hezký mít tady Klátila.“</p>
<p>„Na toho zapomeň,“ sdělil mu Struna, „ten si tloustne v Darúdžhistánu a poslední, co by chtěl, je vidět naše šeredný ksichty.“ Zakašlal. „Předpokládám, že je tam i Paran a s nohama na stole popíjí chlazený saltoanský víno.“</p>
<p>„Nakonec z něj byl dobrej kapitán,“ podotkl čaroděj. „Kdo by si to byl pomyslel, co?“</p>
<p>Struna kývl na ženu na koni. „Apsalar. Kdepak je Kvítko Ručka?“</p>
<p>Pokrčila rameny. „Dneska si říká Řezník, Šumaři.“</p>
<p><emphasis>Aha.</emphasis></p>
<p>„V každým případě,“ pokračovala, „jsme se už před nějakou dobou rozešli.“</p>
<p>Bouřňák přistoupil ke Geslerovi. „Ztratili jsme ho?“ zeptal se.</p>
<p>Gesler odvrátil zrak a kývl.</p>
<p>„Co se stalo?“</p>
<p>„Pravda nám všem zachránil kůži, Bouřňáku,“ ozval se Struna. „Udělal, co jsme my nemohli, když bylo potřeba to udělat. A ani slovíčkem si nepostěžoval. Položil za nás život. Kéž by to mohlo být jinak…“ Potřásl hlavou. „Vím, je to těžký, když jsou tak mladý.“</p>
<p>Bouřňákovi vyhrkly slzy, stékaly mu po opáleném obličeji. Beze slova prošel kolem nich dolů ze svahu k tábořícím Malažanům. Gesler se za ním chvíli díval a pak ho následoval.</p>
<p>Nikdo nepromluvil.</p>
<p>„Měl jsem takový pocit,“ ozval se po chvíli Rychlej Ben. „Dostali jste se z Y’Ghatan – ale Čtrnáctá už odtáhla.“</p>
<p>Šumař kývl. „Musela. Od východu se blíží mor. Kromě toho to muselo vypadat neuvěřitelně – že by někdo lapený ve městě tu ohnivou bouři přežil.“</p>
<p>„Jak jste to dokázali?“ zajímalo Kalama.</p>
<p>„Jsme připravený vyrazit,“ řekl Šumař, když se na silnici objevila Faradan Sort. „Povím ti to cestou. A Rychlej, mám v oddílu mága, se kterým bych tě rád seznámil – všecky nás zachránil.“</p>
<p>„Co mám udělat já?“ opáčil čaroděj. „Potřást mu rukou?“</p>
<p>„Ne, pokud nechceš být kousnutej.“ <emphasis>Cha, ten se ale tváří. To za to stálo.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Most byl postavený z černých kamenů, hrubě přitesaných, nicméně dokonale do sebe zapadajících. Byl dost široký, aby se sem vešly dva povozy vedle sebe. Nebylo tu žádné zábradlí a okraje vypadaly odroleně. Paran z toho byl celý nesvůj. Zvlášť proto, že pod mostem nic nebylo. Vůbec nic. Šedá mlha v bezedném moři. Šedá mlha dvacet kroků od něj polykající samotný most. Šedá mlha vyvracející oblohu nad hlavou.</p>
<p>Polozrozená říše, zemřelá při potratu. Vzduch byl chladný, vlhký a byl cítit tůněmi. Paran si přitáhl plášť k tělu. „Je to docela takové, jak jsem to viděl,“ zamumlal si pro sebe.</p>
<p>Křovákův duch, stojící na kraji masivního mostu, se pomalu obrátil. „Ty už jsi tady byl, kapitáne?“</p>
<p>„Vidění,“ opáčil Paran. „To je vše. Musíme přejít tento most –“</p>
<p>„Ano,“ přitakal sapér. „Do dávno zapomenuté říše. Patří mistrovi Kápě? Těžko říct.“ Přesunul pohled na Ganath. „Měla jsi změnit názor, Jaghutko.“</p>
<p>Paran se ohlédl. Její výraz se poznat nedal, ale v postoji měla jistou strnulost a ruce, které zvedla ke kapuci, již si vyčarovala, se jí třásly.</p>
<p>„Ano, měla,“ přitakala.</p>
<p>„Tohle je starší než říše mistra Kápě, ne?“ zeptal se jí Paran. „A ty ji poznáváš, viď, Ganath?“</p>
<p>„Ano na obě otázky. Toto místo patří Jaghutům – do našich bájí. Je to naše vidění podsvětí, pane balíčku. Verdith’anath, Most smrti. Musíš si najít jinou cestu, Ganoesi Parane, abys našel ty, které hledáš.“</p>
<p>Zavrtěl hlavou. „Obávám se, že tahle je jediná.“</p>
<p>„To nelze.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>Neodpověděla.</p>
<p>Paran zaváhal, než odpověděl. „Toto je místo z mého vidění. Tady musím začít. Ale… totiž ty sny odsud nikdy nepokračují – nevidím, co leží před námi na tomto mostě. Takže znám tohle, co vidíš před námi, a vím, že mě dál povede duch.“ Studoval mlhu halící kamennou stezku. „Nakonec jsem došel k názoru, že to lze vidět dvěma způsoby.“</p>
<p>„Vidět co?“ zeptala se Ganath.</p>
<p>„Nedostatek vidění a předtuchy, jak pokračovat. Mohl bych zapomenout na všechno ostatní a pokusit se je uklidnit tím, že je budu přesně plnit a ani o vlásek se neodchýlím – ze strachu, že by to mohlo způsobit katastrofu. Nebo bych mohl všechny nejistoty považovat za příležitosti a povolit otěže své představivosti.“</p>
<p>Křovák udělal pohyb, jako by plival, ačkoliv jeho ústa nic neopustilo. „Soudím, že ses rozhodl pro to druhý, kapitáne.“</p>
<p>Paran kývl a obrátil se k Jaghutce. „Kdo ve vašich pověstech ten most hlídá, Ganath?“</p>
<p>Potřásla hlavou. „Toto místo leží pod zemí, pod nohama mistra Kápě. Klidně může tuto říši znát, ale nemyslím, že by se jí pokoušel vládnout… nebo jejím obyvatelům. Toto je prvotní místo, pane balíčku, stejně jako jsou primitivní síly, které je považují za domov. Bylo by domýšlivé věřit, že smrt má jen jeden projev. Jako se vším ostatním se vrstvy ukládají na jiné vrstvy a ty nejhlubší a nejtemnější jsou časem zapomenuty – přesto vytvořily to, co leží nad námi.“ Zadívala se na Parana a dodala: „Nosíš otataralový meč.“</p>
<p>„Nerad,“ přiznal. „Většinou ho mívám zaražený do zadní stěny Collova paláce v Darúdžhistánu. Žasnu, že ho cítíš – pochva je ze železa a bronzu, takže jeho účinky ruší.“</p>
<p>Jaghutka pokrčila rameny. „Překážka je nedokonalá. Obyvatelé zdejší říše – pokud jsou pověsti pravdivé, což bývají – dávají přednost surové síle před čáry. Meč bude jen mečem.“</p>
<p>„Stejně jsem ho nehodlal použít.“</p>
<p>„To jako prostě vyrazíme přes most,“ zajímal se Křovák, „a zjistíme, co se bude dít? Kapitáne, možná jsem sapér a navíc mrtvý, ale ani já si nemyslím, že je to dobrý nápad.“</p>
<p>„Ovšemže není,“ souhlasil Paran. „Plánoval jsem něco jiného.“ Vytáhl z tlumoku malý předmět, paprsčitý a kulatý, a hodil ho na zem. „Nemělo by to trvat moc dlouho,“ poznamenal. „Vědí, že se mají držet nablízku.“</p>
<p>Chvíli nato z mlhy za nimi zazněly zvuky, dusot kopyt a těžké rachocení velkých kol. Chvíli nato se objevilo koňské spřežení, koně byli zpěnění, pohazovali hlavami a kouleli očima. Táhli kočár se šesti koly. Různých ozdobných výstupků na bocích kočáru se drželi strážci, někteří přivázaní koženými postroji. Zbraně drželi v rukou a zuřivě se mračili do mlhy všude kolem.</p>
<p>Kočí zatáhl za opratě a tajemně vykřikl. Kopyta zadusala, koně se vzepjali a stočili obrovský kočár do strany a na místě ho zastavili.</p>
<p>Strážci se odepjali, seskákali a s nataženými kušemi se rozestoupili kolem kočáru. Kočí na kozlíku zatáhl brzdu, přehodil přes ni opratě, vytáhl čutoru a sedmi loky spolykal její obsah. Říhl si, vrátil do čutory zátku, čutoru vrátil do kapsy a slezl na zem. Otevřel dvířka. Paran zachytil pohyb za zamřížovaným okýnkem.</p>
<p>Muž, jenž se protlačil ven, byl obrovský, oblečený v promočeném hedvábí a baculaté ruce a kulaťoučký obličej měl zalité potem.</p>
<p>„Ty musíš být Karpolan Demesand,“ řekl Paran. „Já jsem Ganoes Paran. Děkuji za tak rychlý příjezd. Samozřejmě znám pověst Trygallské obchodnické gildy, takže mě to ani nepřekvapuje.“</p>
<p>„Ani nemělo!“ opáčil tlouštík se širokým úsměvem, v němž předvedl zuby se zlatými čepičkami, posázenými démanty. Když jeho pohled dopadl na most, úsměv pohasl. „No tohle.“ Pokynul dvěma nejbližším strážcům. Byly to Pardúnky, obě silně zjizvené. „Nisstar, Artaro, na kraj mlhy na mostě, prosím. Opatrně obhlédněte kraje – bez opěrné zdi nás čeká opravdu zrádná cesta.“ Znovu upřel zářivá očka na Parana. „Pane balíčku, odpusť, jsem zcela vyčerpán! Ach, jaké nároky klade tato děsivá země na chudáka starého Karpolana Demesanda! Po tomto se musíme spěšně vrátit na náš nejdražší rodný kontinent Genabakis! Sedmiměstí pronásledují samé tragédie – vidíš, jak ztrácím na váze! Ten stres! Trápení! Špatné jídlo!“ Luskl prsty a z kočáru za ním se vynořil sluha a nějak se mu dařilo vybalancovat podnos plný sklenic, s křišťálovou karafou navrch, v jedné ruce a druhou si pomáhal při vystupování. „Přistupte, přátelé! Vy ne, zatracení podílníci! Vy dávejte pozor, hňupové! Tam venku jsou <emphasis>tvorové, </emphasis>a vy víte, co se stane, když <emphasis>tvorové </emphasis>dorazí! Ne, já hovořím ke svým hostům! Ganoesi Paranovi, pánovi balíčku, jeho přízračnému společníkovi a jaghutské kouzelnici – připojte se ke mně, popudlivá trojice, při tomto mírumilovném přípitku… než vypukne chaos!“</p>
<p>„Děkuju za pozvání,“ zabručel Křovák, „ale poněvadž jsem duch –“</p>
<p>„Ale vůbec ne,“ přerušil jej Karpolan Demesand, „vím, že v těsné blízkosti tady mého vynálezu nejsi postižen nehmotností – vůbec ne! Nuže,“ podal sapérovi sklenku, „pij, příteli! A znovu se potěš lahodným vjemem chuti, nemluvě o alkoholu!“</p>
<p>„Když to říkáš,“ utrousil Křovák a skleničku přijal. Polkl doušek a jeho rozmazaný výraz se poněkud rozjasnil. „Bohové pod náma! Dokázal jsi to, kupče! Myslím, že nakonec budu tenhle kočár strašit až do skonání světa!“</p>
<p>„Žel, příteli, účinek nakonec odezní. Jinak bychom čelili beznadějnému břemeni, jak si jistě umíš představit! Teď ty, Jaghutko, prosím, význam myriády příchutí ve víně ti zajisté neunikne.“ Rozzářeně jí podával sklenici.</p>
<p>Napila se a vycenila kly. Paran usoudil, že to bude úsměv. „Bik’trara – ledové květy – musel jsi nedávno překročit jaghutský ledovec, že jsi nasbíral tak vzácné rostliny.“</p>
<p>„Správně, moje milá! Jaghutské ledovce a krom toho spoustu dalšího, tím si buď jistá! Abych to vysvětlil, Trygallská obchodnická gilda cestuje chodbami – což o sobě nemůže tvrdit žádný jiný obchodník na tomto světě. Podle toho jsme také velice drazí.“ Mrkl na Parana. „Velice, jak pán balíčku předobře ví. Když už o tom mluvíme, doufám, že máš platbu s sebou.“</p>
<p>Paran kývl.</p>
<p>Karpolan mu podal třetí sklenku. „Všiml jsem si, že sis přivedl koně, pane balíčku. Hodláš tedy jet vedle nás?“</p>
<p>„Asi ano. Je to problém?“</p>
<p>„Těžko říct – ještě nevíme, s čím se na tomto strašidelném mostě setkáme. V každém případě musíš jet blízko, pokud se nehodláš chránit sám – v kterémžto případě proč bys nás vůbec najímal?“</p>
<p>„Ne, jsem si jistý, že vaši ochranu budu potřebovat,“ řekl Paran. „Ano, proto jsem v Darúdžhistánu uzavřel s vaším cechem dohodu.“ Napil se vína a zatočila se mu hlava. „Ačkoliv,“ dodal, prohlížeje si zlatavý mok, „jestli toho vypiju víc, možná budu mít problém udržet se v sedle.“</p>
<p>„Musíš se pevně přivázat, Ganoesi Parane. Ke třmenům i k sedlu. V tom mi věř, takovou cestu nejlépe zvládneš podnapilý – nebo omámený výpary durhangu. Či obojí. Teď musím začít s přípravami – i když jsem tuto chodbu dosud nikdy nenavštívil, mám takové tušení, že na tomto děsivém mostě budeme vystaveni těžké zkoušce.“</p>
<p>„Budeš-li souhlasit,“ ozvala se Ganath, „pojedu s tebou uvnitř.“</p>
<p>„Nádhera, a radím ti, připrav si přístup do své chodby, Jaghutko, kdyby to bylo zapotřebí.“</p>
<p>Paran je sledoval, jak nasedají do kočáru. Potom se obrátil ke Křovákovi.</p>
<p>Sapér dopil víno a postavil sklenici na podnos, který stále držel sluha – stařík se zarudlýma očima a prošedivělými vlasy, jež byly na okrajích ožehlé. „Kolik takových cest jsi podnikl?“ zeptal se ho Křovák.</p>
<p>„Víc, než dokážu spočítat, pane.“</p>
<p>„Předpokládám, že Karpolan Demesand je velemág.“</p>
<p>„To skutečně je, pane. A za to mu my podílníci každý den žehnáme.“</p>
<p>„Bezpochyby,“ zabručel Křovák a obrátil se k Paranovi. „Jestli to nebudeš pít, kapitáne, tak to odlož. Musíme si promluvit.“</p>
<p>Paran se odhodlal k dalšímu doušku, vrátil sklenici a vydal se za Křovákem k mostu.</p>
<p>„Máš něco na své přízračné mysli, sapére?“</p>
<p>„Spoustu věcí, kapitáne, ale hezky jedno po druhým. Víš, když jsem tenkrát v Korálu hodil tu svítivku, říkal jsem si, že to je konec. Mistr Kápě ví, že jsem neměl na vybranou, takže kdybych tím musel projít znova, udělal bych to samý. Každopádně –“ zarazil se. „Nějakou dobu byla jenom, no, prostě tma,“ pokračoval po chvíli. „Občas problesklo něco jako světlo, něco jako vědomí. Bylo to jako,“ podíval se Paranovi do očí, „jako kdybych neměl kam jít. Totiž moje duše. Vůbec nikam. A věř mi, že to není moc dobrej pocit.“</p>
<p>„Ale potom jsi odešel,“ hádal Paran. „Tedy našel jsi místo, kam jít.“</p>
<p>Křovák kývl a znovu se zadíval na mlhu před nimi. „Nejdřív jsem slyšel hlasy. Potom… ze tmy vylezli starý kamarádi. Tváře, který jsem znal, a jak jsem říkal, byli to rozhodně kamarádi. A taky pár tváří, co jsem neznal. Musíš, kapitáne, pochopit, před tebou byla spousta Paličů mostů pořádný parchanti. Když voják projde tím, čím jsme na Raraku a v Černým psu prošli my, vylezou dva druhy lidí. Buď jsi pokornej, nebo začneš věřit, že císařovna uctívá to, co ti leze z prdele, a nejenom císařovna, ale taky všichni ostatní lidi. Teda zaživa jsem na ty neřády nikdy neměl čas – a teď mě čeká celá věčnost v jejich společnosti.“</p>
<p>Paran se zamyslel. „Pokračuj,“ vybídl sapéra nakonec.</p>
<p>„My Paliči mostů máme práci a některým z nás se to nelíbí. Totiž jsme mrtví, ne? Jasně, je dobrý pomáhat kamarádům, co jsou ještě naživu, a možná pomáhat celýmu lidstvu, jestli na to dojde, a nerad to říkám, ale ono na to dojde. Ale stejně skončíš s otázkama, na který není odpověď.“</p>
<p>„Jako třeba?“</p>
<p>Sapér se zamračil. „Zní to hrozně, ale… co z toho budeme mít my? Ocitneme se ve vojsku nemrtvých v zatraceným moři na místě, kde bývala poušť. My už s válkama skoncovali, bojování skončilo, a teď to vypadá, že musíme vytáhnout – a je to dlouhej pochod, delší, než si umíš představit. Jenomže teď je to naše cesta, že?“</p>
<p>„A kam vede, Křováku?“</p>
<p>Sapér zavrtěl hlavou. „Co znamená umřít? Co znamená <emphasis>ascendova</emphasis><emphasis>t?</emphasis><emphasis> </emphasis>Není to, jako že jsme získali deset tisíc uctívačů mezi živýma, že? Totiž jediný, co máme my mrtví vojáci společnýho, je to, že nikdo z nás nebyl dost dobrej nebo neměl dost velký štěstí, aby přežil v boji. Jsme houf zkrachovalců.“ Vyštěkl smíchy. „Tohle si pro ty syčáky musím zapamatovat. Jen abych se jim dostal pod kůži.“</p>
<p>Paran se ohlédl na kočár. Pořád se tam nic nedělo, jen sluha zmizel uvnitř. Povzdechl si. „Ascendenty, Křováku, to je role, která se špatně vysvětluje – vlastně jsem ještě nenašel skutečně užitečnou odpověď na to, co ascendence je – i když jsem pročetl všechny ty učené traktáty v darúdžhistánských knihovnách a archivech. Proto jsem přišel s vlastní teorií.“</p>
<p>„Poslouchám, kapitáne.“</p>
<p>„Dobrá, začněme tímhle. Z ascendentů, které si najdou uctívače, se stanou bohové, a tohle pouto působí oběma směry. Ascendenty bez uctívačů jsou vlastně nespoutané. Nezadané, řečeno jazykem balíčku draků. Bohové, kteří kdysi měli uctívače, ale už je nemají, jsou pořád ascendenty, ale v podstatě vykleštěnými, a v tomto stavu zůstanou, pokud se uctívání nějak neobnoví. U starších bohů to znamená prolít krev na posvěcené nebo aspoň kdysi posvěcené půdě. U primitivnějších duchů a podobných zjevů stačí, když si na ně někdo vzpomene nebo znovu objeví jejich jméno nebo dojde k nějaké jiné formě probuzení. Ale na ničem z toho nezáleží, pokud je dotyčný ascendent skutečně zničen. Abych se trochu vrátil, ascendenty, ať bohové či nikoliv, zřejmě mají jistou moc. Možná je to magie, možná osobnost, možná něco jiného. A to zřejmě znamená, že jsou neobvykle působivé –“</p>
<p>„V čem?“</p>
<p>„Když jim zkřížíš cestu, nenechají si to líbit. To jsem chtěl říct. Smrtelník někoho praští a možná mu zlomí nos. Ascendent někoho praští a dotyčný proletí zdí. Tedy, nemyslím to doslova – ačkoliv i to se občas stává. Nejde nezbytně o tělesnou sílu, spíš sílu vůle. Když ascendent něco vykoná, rozběhnou se od něj vlny a projdou… vším. Proto jsou tak nebezpečné. Kupříkladu před Fenerovým vypuzením byl Trhač prvním hrdinou, to je staré jméno pro ascendent. Nic víc nebyl. Většinu času trávil buď bojem s jinými prvními hrdiny, nebo se ke konci potuloval krajem ve své převtělenecké podobě. Kdyby se mu v té podobě nic nestalo, jeho ascendentnost by nakonec vyprchala, ztratil by se v primitivní zvířecí mysli přerostlého tygra. Jenomže se přihodilo cosi nečekaného – vlastně dvě nečekané věci. Fener byl vypuzen a Trhač zahynul nezvyklým způsobem. A díky těmto dvěma událostem se všechno změnilo.“</p>
<p>„No dobře,“ zabručel Křovák, „to je všecko moc pěkný. A kdy se dostaneš ke svý teorii, kapitáne?“</p>
<p>„Každá hora má vrchol, Křováku, a během historie bylo hor a hor – víc, než si umíme představit – hory lidí, Jaghutů, T’lan Imass, Eres’al, Barghastů, Trellů a tak dále. Nejen hory, celá pohoří. Věřím, že ascendence je přirozený jev, nevyhnutelný zákon pravděpodobnosti. Máš masu lidí, kdekoliv, jakéhokoliv druhu, a nakonec se vytvoří dost velký tlak a vznikne hora, která bude mít vrchol. Proto se z tolika ascendentů stali bohové – během pokolení se jméno velkého hrdiny stane posvátným, zástupcem nějakého dávno ztraceného zlatého věku, a tak to jde dál.“</p>
<p>„Jestli to teda chápu, kapitáne – a připouštím, že to není a nikdy nebylo snadný – dneska je tu moc velkej tlak a kvůli tomu je tu tolik ascendentů a věci začínají být ošemetný.“</p>
<p>Paran pokrčil rameny. „Možná to tak je. Nejspíš to tak funguje vždycky. Ale tyhle věci se nakonec setřepou. Hory do sebe narážejí, vrcholky se hroutí a zapomenuté se rozdrolí v prach.“</p>
<p>„Kapitáne, hodláš do balíčku přidat novou kartu?“</p>
<p>Paran si ducha dlouho prohlížel. „V mnoha dómech už Voják existuje –“</p>
<p>„Ale nejsou žádní nezadaní vojáci, kapitáne. Ne… my.“</p>
<p>„Říkal jsi, že před sebou máš dlouhou cestu, sapére. Jak to víš? Kdo tě vede?“</p>
<p>„Na to neumím odpovědět, kapitáne. Proto jsme si mysleli – naše část tyhle dohody – že kdybys pro nás vytvořil novou kartu, bylo by to jako nasypat hrst pšeničný mouky na neviditelnou síť.“</p>
<p>„Část dohody? O tom ses měl zmínit na začátku, Křováku.“</p>
<p>„Ne, líp, když už je pozdě.“</p>
<p>„Pro tebe ano. Dobrá, promyslím si to. Připouštím, že jsem zvědavý. Už proto, že s tebou a tvým vojskem duchů někdo přímo manipuluje. Předpokládám, že to, co vás volá, je mnohem prchavější, mnohem primitivnější. Přírodní síla, jako by znovu začal platit nějaký dávno ztracený zákon a vy ho prosadíte. Nakonec.“</p>
<p>„Zajímavá myšlenka, kapitáne. Odjakživa jsem věděl, že máš mozek, a teď konečně chápu, k čemu je dobrej.“</p>
<p>„Na něco se tě, Křováku, zeptám.“</p>
<p>„Jestli musíš.“</p>
<p>„Ta dlouhá cesta před vámi, vy táhnete do války, že? Proti komu?“</p>
<p>„Spíš čemu –“</p>
<p>Zmatek za nimi, podílníci přibíhali ke kočáru, pleskala kůže a cvakaly přezky, jak se tucet lidí připínal na místo. Koně, najednou podráždění, pohazovali hlavami, podupávali a větřili. Kočí se chopil opratí.</p>
<p>„Vy dva!“ zavrčel. „Je čas.“</p>
<p>„Radši si přisednu ke kočímu,“ prohlásil Křovák. „Kapitáne, jak říkal velemág, drž se poblíž. Věděl jsem, jak nás dostat sem, ale nemám tušení, co přijde teď.“</p>
<p>Paran kývl a zamířil ke koni. Křovák se vyškrábal na kozlík. Dvě Pardúnky se vrátily z okrajů mostu a vyšplhaly se na střechu. Obě si prohlédly těžké kuše a zásobu šipek se širokými hlavicemi.</p>
<p>Paran se vyhoupl do sedla.</p>
<p>Okenice na dvířkách byla otevřená, takže rozeznával Karpolanův kulatý, zářící obličej. „Cestujeme nebezpečně rychle, Ganoesi Parane. Pokud by cestou došlo k nějaké proměně koně, na němž jedeš, měl bys ho opustit.“</p>
<p>„A pokud postihne proměna mě?“</p>
<p>„Uděláme, co půjde, abychom tě neopustili.“</p>
<p>„To jsi mě uklidnil, Karpolane Demesande.“</p>
<p>Krátký úsměv, pak se okenice prudce zavřela. Kočí znovu podivně vykřikl a plácl opratěmi. Koně se opřeli do postrojů a kočár se otočil za nimi. A vjel na kamenný most.</p>
<p>Paran se držel vedle něj u jednoho z podílníků. Muž po něm vrhl divoký, pološílený úsměv a v ruce v rukavici držel těžkou malazskou kuši.</p>
<p>Vyjeli do kopce a ocitli se v mlze. Ta se kolem nich uzavřela jako měkká stěna.</p>
<p>A vzápětí vypukl chaos. Ze všech stran se vyrojili tvorové s okrovou kůží, jako by se drželi pod mostem. Dlouhé paže s drápy, krátké, opičí nohy, malé hlavy jakoby celé vyplněné tesáky. Vrhli se na vůz a snažili se strhnout podílníky dolů.</p>
<p>Jekot, nárazy šipek do těl, bolestné syčení zasažených. Paranův kůň se vzepjal a předníma nohama kopl po bestii lezoucí pod ním. Paran tasil meč a sekl do zad tvora, který se držel nejbližšího podílníka za nohu a rval mu ze stehna kusy masa. Viděl, jak se maso rozděluje až k žebrům. Vystříkla krev. Příšera se zavřísknutím odpadla.</p>
<p>Ke kočáru dorazily další. Jednu podílnici servali dolů, kde s kletbami zmizela pod masou těl s hladkými kůžemi.</p>
<p>Kapitán otočil koně a popojel k hemžící se hromadě.</p>
<p>Nešlo o obratnost – stačilo se jen sklonit a sekat, dokud neodpadlo poslední krvácející tělo.</p>
<p>Žena ležící na krví zalitých kamenech vypadala, jako by ji ohryzal žralok a zase vyplivl. Ale žila. Paran vrátil meč do pochvy, sesedl a hodil si bezvládnou, krvácející ženu přes rameno. Byla těžší, než vypadala. Podařilo se mu ji přehodit přes zadek koně a znovu nasednout.</p>
<p>Kočár již zmizel v mlze. Odpadávala z něj okrová těla. Zadní kola se zvedala a klesala, jak se valila přes povalující se mrtvoly.</p>
<p>A mezi Paranem a kočárem bylo asi půl sta tvorů, kteří se otočili k němu, drápy zdvižené, zuby cvakající. Znovu tasil meč a pobídl koně. Ten pobouřeně zaržál a vyrazil. Hrudníkem odrážel těla stranou a Paran máchal mečem hlava nehlava. Viděl, jak odletují končetiny a pukají lebky. Potvory se pokoušely sebrat mu podílnici. Paran se otočil a sekal do rukou, až toho nechaly.</p>
<p>Jedna nestvůra mu skočila do klína. Horký dech páchnoucí po přezrálých broskvích. Vyceněné sklápěcí tesáky – chtěla ho kousnout do obličeje. Udeřil ji čelem a okrajem přílby rozdrtil nos a zuby. Do očí, nosu a úst mu vystříkla krev. Stvoření odletělo. Paran se rozmáchl a praštil ho jílcem shora do lebky. Z malých slechů stříkala krev. Paran vytáhl zbraň z rány a mrtvé zvíře odstrčil.</p>
<p>Kůň běžel dál a řičel, jak se mu do krku a prsou zarývaly zuby a drápy. Paran se mu naklonil nad krk a švihal mečem na jeho obranu.</p>
<p>A byli z toho venku, kůň zrychlil do klusu, potom do cvalu. Najednou se před nimi tyčil otlučený, kývající se zadek kočáru. A nikde žádní útočníci. Paran přitáhl otěže, až kůň zpomalil, a objel vůz z boku. Kývl na nejbližšího podílníka. „Ještě žije – vezměte ji –“</p>
<p>„Opravdu?“ opáčil muž, otočil hlavu a vyplivl červenou slinu.</p>
<p>Paran si všiml, že mu z děr v nohou tryská krev. Proud krve se rychle zpomalil. „Potřebuješ léčitele, a rychle –“</p>
<p>„Pozdě,“ utrousil muž, naklonil se a sundal bezvládnou ženu z Paranova koně. Shora se natáhly další ruce, převzaly ji a vytáhly ji nahoru. Umírající podílník se svezl na kočár a předvedl Paranovi rudě zabarvený úsměv. „Špice,“ sípl. „Zdvojnásobuje cenu – doufám, že moje zatracená choť bude aspoň vděčná.“ Při řeči zápolil s přezkou postroje a konečně ji rozepnul. Naposledy kývl Paranovi, pustil se a spadl.</p>
<p>Kutálel se a pak… nic.</p>
<p>Paran se ohlédl na nehybné tělo na mostě. Hnala se k němu zvířata. <emphasis>Bohové, tihle lidé přišli o rozum.</emphasis></p>
<p>„Stebar si zasloužil špici!“ křikl kdosi na střeše vozu. „Kdo má jeho žetony?“</p>
<p>„Tady dole – jak je na tom Thyrss?“</p>
<p>„Zvládne to, chudinka, ale nebude žádná krasavice.“</p>
<p>„Jak ji znám, byla by šťastnější se špicí –“</p>
<p>„Ani náhodou, nemá žádný příbuzný, Efrasi. K čemu je dobrá špice, když nemáš rodinu?“</p>
<p>„Seš legrační, Jorade, a vsadím se, že to ani nevíš.“</p>
<p>„Co jsem řekl teď?“</p>
<p>Řítící se kočár zpomalil, protože se na mostě objevovalo stále víc smetí. Kusy rezavějící zbroje, rozbité zbraně, rance neurčitého šatstva.</p>
<p>Paran zahlédl kus dřeva, který vypadal jako deska na vlny, roztřískaná a na jedné straně ohryzaná, jako by se ji někdo pokusil sežrat. <emphasis>Takže i tady v hrobovém podsvětí jsou tvorové, kteří potřebují jídlo. Což znamená, že jsou živí. Což zřejmě znamená, že sem nepatří. Jsou to vetřelci jako my. </emphasis>Zauvažoval nad všemi těmi návštěvníky zdejší říše, podlehnuvšími okrovým lidozvířatům. Jak se sem dostali? Buď náhodou, nebo se, jako Paran, snažili přejít ten zatracený most.</p>
<p>„Křováku!“</p>
<p>Duch sedící vedle kočího se předklonil. „Kapitáne?“</p>
<p>„Odkud víš o téhle říši?“</p>
<p>„Přece jsi za náma přišel, ne? Mysleli jsme, že o ní víš ty.“</p>
<p>„To nedává smysl. Vy jste vedli mě, pamatuješ?“</p>
<p>„Tys chtěl jít tam, kam odešli staří tvorové, a tak jsme tady.“</p>
<p>„Ale kde to je?“</p>
<p>Sapér pokrčil rameny a narovnal se.</p>
<p>Paran si uvědomoval, že na tušeních je jedna věc špatná. Nikdo neví, odkud se berou a jak vznikají.</p>
<p>Po třetině lígy stále stoupali do kopce, ale povrch silnice byl čistý, a ačkoliv hustá mlha přetrvávala, trochu se projasnila, jako by nad obzor vyšlo skryté slunce planoucí bílým ohněm. Pokud tu nějaký obzor byl. Ne každá chodba hrála podle stejných pravidel.</p>
<p>Kočí najednou zaklel, zabral za opratě a nohou se opřel do brzdy. Vůz zprudka zastavil a Paran udělal totéž.</p>
<p>Před sebou měli hromadu trosek obklopenou roztroušenými kousky. Trosky kočáru.</p>
<p>Všichni chvíli mlčeli, potom se z mluvicí trubky pod střechou ozval hlas Karpolana Demesanda. „Nisstar, Antaro, buďte tak laskavé a prozkoumejte onu překážku.“</p>
<p>Paran sesedl, meč stále v ruce, a připojil se k oběma Pardúnkám, opatrně postupujícím ke zničenému povozu.</p>
<p>„To patří Trygallské obchodnické gildě,“ poznamenal tiše Paran, „že?“</p>
<p>„Pššt.“</p>
<p>Dorazili k hromadě. Paran zůstal stát a podílnice se rozestoupily a vyměňovaly si posunky. Kuše držely připravené a ve chvilce se mu ztratily z dohledu.</p>
<p>Kočár ležel na boku, střechu měl Paran přímo před sebou. Jedno zadní kolo chybělo. Měděné plechy na střeše byly omlácené, místy vypáčené, posekané a zprohýbané. Na dvou viditelných železných kroužcích pro připoutání zůstaly kožené řemeny.</p>
<p>Jedna z Pardúnek vyskočila nahoru, zastavila se na rámu dvířek a dřepla si, aby mohla nahlédnout dovnitř. Vzápětí zmizela dole. Druhá podílnice obešla trosky. Paran si ji prohlížel. Nedávno jí někdo přerazil nos, protože pod očima měla světlé půlměsíčky modřin. Oči nad nimi byly plné strachu.</p>
<p>Karpolan Demesand vystoupil a s Jaghutkou po boku a Křovákem za patami pomalu přicházel blíž.</p>
<p>Paran se otočil a zadíval se na bledého velemága. „Poznáváš ten kočár, Karpolane?“</p>
<p>Kupec kývl. „Mistra obchodnice Darpareth Vayd se všemi podílníky, dva roky to je. Ganoesi Parane, tohle si musím promyslet, protože byla moje nadřízená v kouzelných uměnách. Tento objev mě velmi rozlítostnil, protože byla moje přítelkyně. Rozlítostnil a polekal.“</p>
<p>„Vzpomínáš si na její poslední úkol?“</p>
<p>„Jasnozřivá otázka. V zásadě,“ odmlčel se a sepjal ruce, „zůstávají takové informace majetkem Trygallské obchodnické gildy, protože si jistě uvědomuješ, že důvěrnost je hodnota, za niž naši zákazníci platí v přesvědčení, že nic nevyzradíme. V tomto případě jsou však jasné dvě věci, které nutnost utajení převyšují. Za prvé je zřejmé, že budeme-li pokračovat, budeme čelit tomu, čemu čelila Darpareth. Za druhé, na této své poslední misi neuspěla. A my očividně nechceme sdílet její osud. Proto tady musíme spojit svá nadání, za prvé, abychom zjistili, co ji zničilo, a za druhé, abychom vyvinuli rozumnou obranu proti nepříteli, který je za to zodpovědný.“</p>
<p>Objevila se druhá Pardúnka. Když uviděla Karpolana, zavrtěla hlavou.</p>
<p>„Žádná těla,“ uhádl Paran. „Samozřejmě, ty hladové potvory, na které jsme narazili, je potom mohly odklidit –“</p>
<p>„Myslím, že ne,“ ozvala se Ganath. „Myslím, že i ony se bojí přiblížit k tomu, co leží před námi, a neodvážily by se po mostě tak daleko. V každém případě škody na tom voze pocházejí od někoho mnohem většího a silnějšího. Má-li most skutečného strážce, tak podle mne na něj tito ubozí cestovatelé narazili.“</p>
<p>Paran se zamračil. „Strážce. K čemu by tu byl strážce? Takové věci patří do pohádek. Jak často se tudy někdo pokusí přejít? Musí to být vzácné, což znamená, že tu je strážce se spoustou volného času. Proč by si někam nevyrazil? Pokud má mozek, taková geasa by ho dohnala k šílenství –“</p>
<p>„Mohl by být dost šílený, aby roztrhal na kusy všechno, co se tu objeví,“ dodal Křovák.</p>
<p>„Spíš by toužil, aby ho někdo podrbal za uchem,“ odsekl Paran. „Tohle nedává smysl. Tvorové potřebují jíst, potřebují společnost –“</p>
<p>„A jestli má strážce pána?“ tázala se Ganath.</p>
<p>„Tohle není držba,“ namítl Paran. „Nemá to žádná pravidla ani pána.“</p>
<p>Karpolan zabručel. „Víš to jistě, Ganoesi Parane?“</p>
<p>„Vím. Více méně. Tato říše je pochovaná, zapomenutá.“</p>
<p>„V tom případě je možné,“ zahloubal se Karpolan, „že to někdo musí strážci teprve sdělit – tedy to, že jeho úkol již není důležitý. Jinými slovy, musíme ho jeho geasy zprostit.“</p>
<p>„Pokud takový strážce existuje,“ dodal Paran, „a nedošlo jen k náhodnému střetu dvou sil, směřujících stejným směrem.“</p>
<p>Trygallský mistr přimhouřil oči. „Ty o tom víš něco víc, Ganoesi Parane?“</p>
<p>„Co tu Darpareth Vayd pohledávala?“</p>
<p>„Budeme si tedy vyměňovat tajemství. Nuže dobrá. Jak si vzpomínám, zákazník byl z Darúdžhistánu. Přesněji z domu Orrů. Kontakt zprostředkovala žena, neteř zesnulého Turbana Orra. Paní Sedara.“</p>
<p>„A úkol?“</p>
<p>„Tato říše je zjevně domovem mnohých entit, dávno zapomenutých mocností, pochovaných v šerém dávnověku. Úkolem bylo provést rozbor takovýchto tvorů. Protože se paní Sedara výpravy účastnila osobně, další podrobnosti nebyly k dispozici. Předpokládalo se, že ví, co hledá. Nyní je řada na tobě, Ganoesi Parane.“</p>
<p>Paran se zamračil a popošel blíž ke zničenému vozu. Prohlížel si trhliny a rýhy v měděném plátování na střeše. „Vždycky mě zajímalo, kam odešli,“ pravil, „a nakonec mi došlo, kam <emphasis>jdou.“ </emphasis>Obrátil se ke Karpolanovi Demesandovi. „Nemyslím si, že tu je nějaký strážce. Myslím si, že se tady na mostě setkali poutníci cestující stejným směrem a Darpareth a Sedara Orr měly smůlu. Kočár zničili dva ohaři stínu.“</p>
<p>„Víš to jistě?“</p>
<p><emphasis>Vím. Cítím je. Své… příbuzné. </emphasis>„Asi to budeme muset odstranit z cesty.“</p>
<p>„Jedna otázka,“ ozval se Karpolan Demesand. „Co se stalo s těly?“</p>
<p>„Ohaři mívají ve zvyku své oběti odtáhnout a pohazovat si s nimi. Občas se jimi krmí, ale většinou je těší prosté zabíjení – a museli být rozzuření a bujní. Právě byli vysvobozeni z Dragnipúru, meče Anomandera Dlouhý vlas.“</p>
<p>„To není možné,“ štěkl velemág.</p>
<p>„Ne, jen neobyčejně složité.“</p>
<p>„Jak tohle všechno víš?“ vyptával se Karpolan.</p>
<p>„Protože jsem je sám osvobodil.“</p>
<p>„Potom… jsi za tohle zodpovědný.“</p>
<p>Paran se podíval tlouštíkovi do najednou tvrdých a nebezpečných očí. „Ke své velké lítosti. Víš, vůbec tam neměli být. Tedy v Dragnipúru. Já tam taky neměl být. A v té době jsem nevěděl, kam uniknou, ani jestli vůbec můžou uniknout. Vlastně to vypadalo, že jsem je poslal do zapomnění – do samotné Propasti. Jak se ukázalo,“ dodal s pohledem upřeným na rozbitý vůz, „potřeboval jsem je k tomu, aby udělali právě tohle – potřeboval jsem, aby prorazili cestu. Samozřejmě by bylo lepší, kdyby na ní nikoho nepotkali. Je snadné zapomenout, jak strašní jsou…“</p>
<p>Karpolan Demesand se obrátil na podílníky. „Slezte dolů! Musíme vyčistit cestu!“</p>
<p>„Kapitáne,“ ozval se Křovák, „vážně z tebe začínám být nervózní.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Trosky se sténáním sklouzly přes okraj a zmizely v mlze. Podílníci čekali, až zdola něco uslyší, ale nic se neozvalo. Na Karpolanův rozkaz se nakonec vrátili na trygallský kočár.</p>
<p>Velemág zřejmě neměl náladu povídat si s Paranem. Ten si navíc všiml, že po něm Jaghutka úkosem pokukuje, než nasedla do kočáru. Povzdechl si. Nepříjemné zprávy tohle obvykle dělávají – tušil, že objeví-li se potíže, příliš mnoho pomocných rukou se k němu nenatáhne. Vyškrábal se zpátky do sedla.</p>
<p>Pokračovali v cestě. Konečně dorazili na vrchol mostu – musel být nejméně lígu dlouhý. Pokud by si člověk nevlezl pod most, nebylo vidět, zda mohutnou stavbu podpírají sloupy či opěrné zdi, nebo jestli jen nijak nezakotvený visí nad obrovskou rozlohou nicoty.</p>
<p>Vepředu se z mlhy cosi vynořilo, a když se přiblížili, rozeznali širokou bránu značící konec mostu. Sloupy byly dole silné a směrem vzhůru se zužovaly a skláněly se k sobě. Obrovský kamenný překlad nepůsobil právě nejpevněji. Celá stavba byla porostlá mechem.</p>
<p>Karpolan zastavil kočár, a jak bylo jeho zvykem, poslal bránou pardúnské podílnice. Když se jim nestalo nic nepatřičného a v pořádku se vrátily podat zprávu, že cesta je volná – tedy nakolik byla vidět – kočár projel bránou.</p>
<p>A hned za ní se zastavil, protože koně došlápli do bahnité vody jezera či moře. Paran sjel s koněm na kraj vody. Zamračeně se rozhlížel, sledoval pobřeží.</p>
<p>„Něco není v pořádku, kapitáne?“ ozval se z vozu Křovák.</p>
<p>„Rozhodně. Tohle jezero není v pořádku.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Nemá tu být.“</p>
<p>„Jak to víš?“</p>
<p>Paran sesedl a sklonil se k vodě. Nikde ani vlnka, hladina byla dokonale klidná. Paran ponořil ruku do chladné, kalné tekutiny a nabral trochu do dlaně. Přičichl. „Je cítit hnilobou. Tohle je povodeň –“</p>
<p>Přerušilo jej strašidelné kvílení přicházející odněkud ze břehu.</p>
<p>„Pro mistra Kápě!“ zasyčel Křovák. „Plíce, ze kterejch to vychází, musí být obrovský.“</p>
<p>Paran se narovnal a zadíval se do mlhy směrem, odkud zvuk nejspíš přicházel. Nakonec se zase vyhoupl do sedla. „Myslím, že s tím strážcem jsem se mýlil,“ poznamenal.</p>
<p>Ze země vycházelo tlumené dunění. Ať to bylo cokoliv, blížilo se to. „Jedeme,“ prohlásil Paran. „Po břehu, a rychle.“</p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA JEDENÁCT</p>
<p>Na bohy mám tento názor:</p>
<p>jsou zcela lhostejní k mému utrpení.</p>
<p>Tomlos, Fenerův válečný jezdec</p>
<p>?827 spánku Ohnice</p>
<p>J</p>
<p>eho ruce sahaly do jiného světa. Dovnitř a ven, dovnitř a ven. Dávaly, braly – Heborik nepoznal, co z toho, pokud vůbec něco. Možná to bylo podobné, jako když jazyk hledá vykotlaný zub, nejisté zapátrání, po němž přijde ujištění, že věci nejsou tak docela v pořádku. Sáhl tam a dotkl se něčeho, impulsivní gesto trpké jako požehnání, jako by si nemohl pomoci, jen donekonečna opakovat posměšný léčitelský dotek.</p>
<p>Duším ztraceným v roztříštěných kusech nefritových obrů nabízel pouze lži. Jeho dotyk je ujišťoval o jeho přítomnosti, jeho pozornosti, a jim to připomínalo skutečné životy, jež kdysi měli, ale jaký dar jim to mohlo poskytnout? Nic jim nesliboval, a oni mu přesto věřili, a to bylo horší než mučení jak pro něj, tak pro ně.</p>
<p>Mrtvé město opustili předevčírem, ale jeho dosud strašila tamní nevědomá samolibost, duchové a jejich nesmyslné, opakující se životy odměřované krok za krokem stále dokola. V té lopotě bylo odhaleno příliš mnoho pravd, a když přišlo na jalovost, Heborik žádné připomínky nepotřeboval.</p>
<p>Oblohu malovala na stříbrno na toto období nezvyklá oblaka, za nimiž klouzalo po své pravidelné dráze téměř neviditelné slunce. V chladném vzduchu se hemžil hmyz, tančil v tlumeném světle na staré kupecké silnici, po níž Heborik s ostatními putovali, a zvedal se před nimi v hotových mračnech.</p>
<p>Koně frkali, aby si vyčistili nozdry, a kůže na krku a bocích se jim cukala. Scillara prošla celý svůj působivý seznam nadávek a havěť odháněla kouřem z rezlistí, jenž jí vířil kolem hlavy. Felisín Mladší dělala totéž, jen bez sprostých řečí. Řezník jel vepředu a Heborik si uvědomil, že je jednak zodpovědný za ty vyplašené hordy, a zároveň má štěstí, že jimi rychle projede.</p>
<p>Scillara si toho zřejmě také všimla. „Proč není tady vzadu? Potom by se krvničky a písečný blechy honily za náma všema místo toho – tyhle noční můry!“</p>
<p>Heborik neříkal nic. Ropušník se hnal vedle silnice na jižní straně a držel s nimi krok. Za démonem se rozkládala křovinatá pláň, kdežto na severu se táhl horský hřeben – konec prastarého pohoří, v němž stálo dávno mrtvé město.</p>
<p>Icariovo dědictví. Jako nespoutaný bůh kráčející krajinou, tak Icarium zanechával krvavé stopy. <emphasis>Takové tvory je třeba zabít. Takoví tvorové jsou ohavnost. </emphasis>Kdežto Fener – Fener prostě zmizel. Jako kančí bůh byl vtažen do této říše a zbaven většiny své moci. Objevit se by znamenalo nechat se zničit. Tady dole byli lovci. <emphasis>Musím najít způsob, jak Fenera poslat zpátky. </emphasis>A jestli to Trhačovi bude vadit, jeho smůla. Kanec a vlk se mohou o Trůn války podělit. Vlastně to dávalo smysl. Válka měla odjakživa dvě tváře. <emphasis>My a oni, a ani jedněm nelze po právu odepřít jejich víru. </emphasis>Ano, byla v tom jistá symetrie. „Je pravda,“ poznamenal, „že já nikdy nevěřil na jednoduché odpovědi, ani v tu… rozvratnou srážku jedinečností. Moc může mít deset tisíc tváří, ale pohled v očích jedné každé z nich je stejný.“ Podíval se na Scillaru a Felisín. Obě na něj zíraly. „Není žádný rozdíl mezi mluvením nahlas a mluvením ve vlastní hlavě,“ dodal. „Ani v jednom případě nikdo neposlouchá.“</p>
<p>„Je těžký poslouchat,“ utrousila Scillara, „když to, co říkáš, nedává smysl.“</p>
<p>„Smysl vyžaduje námahu.“</p>
<p>„Povím ti, co dává smysl, dědo. Děti jsou prokletím žen. Nejdřív tě zatěžujou zevnitř a potom na tobě visí zvenku. A jak dlouho? Ne dny nebo měsíce, dokonce ani roky ne. Desetiletí. Děti, lepší by bylo, kdyby se rodily s ocasem a čtyřma nohama a nadšeně utekly a zalezly do nějaký díry v zemi. Lepší kdyby se uměly samy bránit od chvíle, kdy se vyškrábou ven. To by dávalo smysl.“</p>
<p>„Kdyby to bylo tak,“ podotkla Felisín, „potom by nebylo zapotřebí rodin, vesnic a měst. Všichni bychom žili v divočině.“</p>
<p>„Místo toho,“ ucedila Scillara, „žijeme ve vězení. Aspoň my ženy.“</p>
<p>„Nemůže to být tak špatné,“ namítala Felisín.</p>
<p>„Nedá se nic dělat,“ řekl Heborik. „Každý do života spadne a tím to končí. Některé volby uděláme sami, ale většinu udělá někdo za nás.“</p>
<p>„To si myslíš ty, co?“ odsekla Scillara. „Ale podívej se na tuhle pitomou cestu, Heboriku. Pravda, nejdřív jsme jenom utíkali z Raraku, když z písku vystoupilo to příšerný moře. Potom se objevil ten hňup kněz stínu a tady Řezník a najednou jsme šli za tebou – kam? Na Otataralový ostrov. Proč? Kdo ví, ale má to něco společnýho s těma tvýma strašidelnýma rukama a s tím, jak napravuješ nepravosti. A teď jsem zbouchnutá.“</p>
<p>„Jak do toho to poslední zapadá?“ chtěla vědět Felisín, očividně rozzlobená.</p>
<p>„Prostě zapadá a nehodlám to vysvětlovat. Bohové pod náma, ti zatracení brouci mě dusí! Řezníku! Vrať se sem, ty bezduchej moulo!“</p>
<p>Heborika pobavilo, jak se mladík zatvářil ohromeně, když se na Scillařin křik otočil, zastavil koně a čekal.</p>
<p>„Teď zjistíš, jak se cítíme my,“ štěkla Scillara.</p>
<p>„Měli bychom přidat,“ podotkl Řezník. „Můžeme? Kromě toho je to dobrý pro koně. Potřebujou se protáhnout.“</p>
<p><emphasis>Myslím, že to potřebujeme všichni. </emphasis>„Nasaď tempo, Řezníku. Ropušník nás určitě dohoní.“</p>
<p>„Skáče s otevřenou pusou,“ zavrčela Scillara.</p>
<p>„To bychom možná měli zkusit všichni,“ navrhla Felisín.</p>
<p>„Cha! Už tak jich mám v sobě dost!“</p>
<p>Žádný bůh si akolyty nezaslouží. V každém ohledu je to nerovný vztah, říkal si Heborik. Smrtelníci třeba obětují celý dospělý život na snahu o spojení s jimi vybraným bohem, a co dostanou oplátkou za takovou oddanost? Rozhodně nic moc. Často vůbec nic. Je slabý dotek něčeho mnohem mocnějšího dostatečný?</p>
<p><emphasis>Když jsem se dotkl Fenera…</emphasis></p>
<p>Uvědomil si, že kančímu bohu by lépe posloužila jeho lhostejnost. To pomyšlení se do něj zařízlo jako tupý nůž s pilovitým ostřím – nic hladkého a přesného – a jak je Řezník klusem vedl po cestě, Heborik dokázal nanejvýš cenit zuby v úšklebku z duchovní bolesti.</p>
<p>Z níž stoupaly šeptající hlasy, prosící, žebrající. O to, co jim nemohl dát. Cítí se takhle bohové? Zaplaveni bezpočtem modliteb, proseb o požehnání, o vykoupení od myriády ztracených duší? Tolika, že bůh může jen vrávorat pod tím náporem a na žadonící hlasy reagovat pouze mlčením?</p>
<p>Jenomže vykoupení není dar. Vykoupení je třeba si zasloužit.</p>
<p><emphasis>A tak jedeme dál…</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Scillara jela vedle Řezníka. Prohlížela si ho, dokud si její pozornost neuvědomil a neotočil hlavu. „Co se děje?“</p>
<p>„Kdo říká, že se něco děje?“</p>
<p>„Poslední dobou máš opravdu hodně stížností, Scillaro.“</p>
<p>„Ne, je jich málo. Akorát se opakuju.“</p>
<p>Vzdychl si a pokrčil rameny. „Jsme asi týden od pobřeží. Začínám si říkat, jestli jsme udělali dobře, když jsme se vydali po pevnině… přes více méně neobydlený oblasti. Pořád šetříme s jídlem a trpíme tím, možná kromě tebe a Ropušníka. A jsme pořád paranoidnější, prcháme před každou prašnou cestou a zájezdním hostincem.“ Zavrtěl hlavou. „Nikdo nás nehoní. Všem je úplně ukradený, co děláme a kam jdeme.“</p>
<p>„Co když se mýlíš?“ zeptala se Scillara. Přehodila otěže přes sedlovou hrušku a nacpávala si dýmku. Jeho kůň špatně došlápl a vrazil do ní. Trhla sebou. „Dám ti radu, Řezníku. Jestli někdy otěhotníš, nejezdi na koni.“</p>
<p>„Budu si to pamatovat,“ slíbil. „Nicméně máš pravdu. Můžu se mýlit. Stejně si to ale nemyslím. Zrovna se nepřetrhneme, takže kdyby po nás šli lovci, už by nás dávno dohnali.“</p>
<p>Na to měla zřejmou odpověď, ale nechala to být. „Rozhlídl ses kolem, Řezníku? Během cesty? Během těch týdnů v tyhle zdánlivý pustině?“</p>
<p>„Jenom nakolik jsem musel. Proč?“</p>
<p>„Tuhle cestu vybral Heborik, ale nebyla to náhoda. Jistě, dneska to je pustina, ale dřív nebývala. Začala jsem si všímat věcí, a ne jenom těch očividných, jako město, co jsme tuhle minuli. Jedeme po starých silnicích, který kdysi byly větší, rovný, často vyvýšený. Silnice dávno zmizelých civilizací. A koukni támhle na tu pláň,“ ukázala k jihu. „Vidíš ty vlny? To jsou brázdy, starý, skoro zahlazený, ale když se prodlouží stíny, ještě je rozeznáš. Kdysi to byla obdělávaná půda. Úrodná. Vidím to celý týdny, Řezníku. Heborikova cesta nás vede přes kosti mrtvýho věku. Proč?“</p>
<p>„Proč se ho nezeptáš?“</p>
<p>„Nechci.“</p>
<p>„No jelikož je rovnou za náma, tak tě nejspíš slyšel, Scillaro.“</p>
<p>„To je mi fuk. Já se ptala tebe.“</p>
<p>„Já ale nevím proč.“</p>
<p>„Já ano,“ sdělila mu.</p>
<p>„Aha. No dobře, tak proč?“</p>
<p>„Heborik má rád svý noční můry. Proto.“</p>
<p>Řezník se jí podíval do očí a pak se otočil v sedle a ohlédl se na Heborika.</p>
<p>Jenž mlčel.</p>
<p>„Mrtví a umírající,“ pokračovala Scillara. „Tak vysajeme zemi do sucha. Tak ze všeho vymačkáme barvy, i když je to ráj. A to, co děláme se zemí, děláme i jeden druhýmu. Podrážíme se navzájem. Dokonce i tábor ša’ik měl svý vrstvy, hierarchii, aby lidi udržela na svým místě.“</p>
<p>„O tom mi nemusíš vykládat,“ utrousil Řezník. „V něčem podobným jsem žil v Darúdžhistánu.“</p>
<p>„Ještě jsem neskončila. Proto Bidithal našel stoupence svýho kultu. Sílu mu dodávala nespravedlnost, křivda a to, jak šmejdi zřejmě vždycky vyhrávají. Víš, Bidithal kdysi byl jedním z těch šmejdů. Vychutnával si moc – a potom dorazili Malažané a všechno to roztrhali na kusy. A Bidithal byl na útěku, jenom další zajíc zdrhající před vlky. A on to chtěl zpátky, všecku tu moc, a nový kult, který si vytvořil, sloužil právě tomuhle účelu. Potíž byla v tom, že byl buď génius, nebo měl štěstí, protože myšlenka za kultem – ne ty krutý obřady, který si vynucoval, ale <emphasis>myšlenka – </emphasis>udeřila na správnou strunu. Oslovila vyděděnce, a v tom byla její genialita –“</p>
<p>„To nebyl jeho nápad,“ poznamenal za nimi Heborik.</p>
<p>„A čí teda?“ zajímalo Řezníka.</p>
<p>„Chromého boha. Spoutaného. Zlomeného tvora, zrazeného, raněného, nedokonalého jako pouliční žebrák, opuštěný sirotek, tělesně i morálně pošramocený. A slib něčeho lepšího, něčeho po smrti – toho ráje, o němž mluvila Scillara, který nikdo nemůže zohyzdit… Jinými slovy je to sen o místě osvobozeném od našich přirozených výstřelků, od naší zpustlosti, kde se můžeš oddávat právě těm výstřelkům a zpustlosti. Jenom nejdřív musíš zemřít.“</p>
<p>„Bojíš se, Heboriku?“ zeptala se Scillara. „Popisuješ svůdnou víru.“</p>
<p>„Ano na obě otázky. Ale jestliže je její jádro ve skutečnosti lež, musíme vyrobit zbraň, která nakonec dosáhne až na samotného Chromého boha. Obávat se toho závěrečného aktu by znamenalo bez námitek se smířit s největší nespravedlností ze všech, s nejhlubší křivdou a nejtěžší představitelnou zradou.“</p>
<p>„Jestli to ovšem je lež,“ podotkla Scillara. „A je? Jakpak to víš?“</p>
<p>„Ženo, kdyby bylo rozhřešení zadarmo, potom by nic, co tady a teď děláme, nemělo smysl.“</p>
<p>„Možná nemá.“</p>
<p>„V tom případě by to nebyla ani otázka oprávněnosti – samotné ospravedlnění by bylo nepodstatné. Přivoláváš anarchii – přivoláváš samotný chaos.“</p>
<p>Zavrtěla hlavou. „Ne, protože je tu jedna síla mocnější než tohle všechno.“</p>
<p>„Ano?“ podivil se Řezník. „A jaká?“</p>
<p>Scillara se zasmála. „O čem jsem to předtím mluvila?“ Ukázala na stopy dávné orby. „Rozhlídni se, Řezníku, jen se rozhlídni.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Iskaral Pust tahal za silná vlákna pavučin obalujících Mappův mohutný hrudník. „Dej to pryč! Než se probudí, ty zatracená babo. Ty a ten tvůj prokletý měsíc – podívej, bude pršet. Tohle je poušť – tak co tady má co pršet? Všechno je to tvoje chyba.“ Vzhlédl a ošklivě se usmál. „Nic netuší, kráva jedna blbá. Už se nemůžu dočkat.“ Narovnal se a odběhl k dlouhé bambusové tyči, kterou našel – <emphasis>bambus, pr</emphasis><emphasis>oboha – </emphasis>a začal do ní vrtat další dírky.</p>
<p>Očka z krouceného drátku, upevněná v pravidelných rozestupech vlhkým střívkem až po mírně se zužující konec. Vyřezaná a vyleštěná dřevěná cívka a půl lígy Mogořiných vlasů, spředených a zplstnatělých nebo něco podobného a dost silných, aby vytáhly cokoliv včetně blbé krávy mrskající se na mělčině. Pravda, bude muset rok dva počkat, než potěr vyroste do rozumné velikosti. Možná přihodí pár větších – v zaplavené říši, té s těmi obludami plácajícími se na pobřeží, nakonec viděl obrovské sumce. Při té vzpomínce se zachvěl, nicméně pravý milovník rybaření by pochopil, kam až je skutečný nadšenec ochoten zajít pro vhodnou násadu. Až k zabíjení démonů a tak. Pravda, pobyt tam byl dosti děsivý, ale nakonec se vrátil se skutečnými krasavicemi.</p>
<p>Jako malý se chtěl naučit chytat ryby na udici, ale ženy a stařešiny kmene to nezajímalo, ne, to byly pořád jenom samé vrše, sítě a podběráky. To byla sklizeň, ne rybaření, avšak mladý Iskaral Pust, jenž jednou utekl s karavanou a na vlastní oči viděl pamětihodnosti Li Hengu – kde strávil den a půl, než si pro něj přijela babička a kvičícího jako podříznuté sele ho odvlekla zpátky ke kmeni – tedy Iskaral Pust objevil dokonalý projev kreativního lovu, projev, který – jak každý ví – je ideální zábavou pro muže.</p>
<p>Brzy bude mít i s mezkem nejlepší důvod opustit hnusný domovský chrám. <emphasis>Jdu na ryby, miláčku. </emphasis>A, jak toužil tohle vyslovit.</p>
<p>„Jsi pitomec,“ prohlásila Mogora.</p>
<p>„Chytrý pitomec, ženo, a to znamená mnohem chytřejší než ty.“ Odmlčel se a prohlížel si ji. „Teď už mi stačí jen počkat, než usne, abych jí mohl ostříhat všechny vlasy – nevšimne si toho, protože tu nemáme rozvěšená stříbrná zrcadla, že? Smíchám je, vlasy z její hlavy, chlupy z uší, z podpaždí, z –“</p>
<p>„Myslíš, že nevím, o co ti jde?“ zeptala se Mogora a zachechtala se, jak se chechtají jen stařeny zplozené hyenami. „Nejsi jen pitomec, jsi taky hlupák. A pošetilý a nedospělý a posedlý a hnidopišský, záštiplný, povýšený, blahosklonný, defenzivní, agresivní, nevědoucí, svéhlavý, vrtkavý, nedůsledný a taky ošklivý.“</p>
<p>„No a co?“</p>
<p>Zírala na něj jako bezzubý pavouk. „Máš mozek jako pemzu – cokoliv do něj vhodíš, prostě to tam zapadne! Zmizí. Ztratí se. I kdybys do něj nachcal, jen to zasyčí! A konec! Jak tě nenávidím, muži. Se všemi těmi tvými nesnesitelnými, zapáchajícími zvyky – bohové, šťourat se v nose u snídaně – je mi špatně, jen si na to vzpomenu – a na něco takového do smrti nezapomenu –“</p>
<p>„Á, mlč. V kapkách u nosu je výživný pyl, jak každý dobře ví –“</p>
<p>Přerušil ho těžký vzdech. Oba Dalhoňané se podívali na Mappa. Mogora k němu přiběhla a začala mu sundávat pavučiny z pozašívaného obličeje.</p>
<p>Iskaral Pust se naklonil blíž. „Co se mu to stalo s kůží? Má ji vrásčitou a svraštělou – co jsi mu to udělala, ženo?“</p>
<p>„Značka pavouků, Mágu,“ opáčila. „Cena za léčení.“</p>
<p>„Každé vlákno nechalo stopu!“</p>
<p>„Ani předtím nebyl žádný krasavec.“</p>
<p>Mappo zasténal a pozvedl ruku. Hned mu zase klesla, a zasténal znovu.</p>
<p>„Odteď bude mít i pavoučí mozek,“ věštil Iskaral. „Začne si plivat do jídla – stejně jako ty, a to se odvažuješ označit moje šťourání v nose za nechutné.“</p>
<p>„Žádný tvor s trochou sebeúcty neudělá to, co jsi udělal ty dnes ráno, Iskarale Puste. Žádný pavouk se v nose šťourat nebude, že? Cha, víš, že mám pravdu.“</p>
<p>„Ne, to nevím. Právě jsem si představil pavouka s osmi nohama v nose, a to mi připomnělo tebe. Potřebuješ ostříhat, Mogoro, a já jsem na to ten pravý.“</p>
<p>„Přiblížíš se ke mně s jiným než milostným záměrem a propíchnu tě.“</p>
<p>„Milostným. Taková příšerná představa –“</p>
<p>„Co kdybych ti řekla, že jsem těhotná?“</p>
<p>„Zabiju mezka.“</p>
<p>Skočila po něm. S ječením, pliváním a škrábáním se váleli v prachu.</p>
<p>Mezek je klidně pozoroval.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Kachle, které kdysi tvořily mozaiku života Mappo Poříze, byly rozmlácené a rozházené, zbývaly jen slabé odlesky, jako by ležely na dně hluboké studny. Mohl nanejvýš sledovat nesourodé útržky, jejichž význam si uvědomoval jen vzdáleně, a dlouhou dobu před ním ustupovaly, jako by pomalu, neúprosně stoupal k jakémusi neznámému povrchu.</p>
<p>Dokud nedorazila stříbřitá vlákna, padající jako déšť, bušící do husté, kalné substance, která ho obklopovala. A on cítil jejich dotek, potom jejich váhu, zastavily ho ve stoupání a po době nehybnosti začal znovu klesat. K těm rozbitým kouskům hluboko dole.</p>
<p>Kde čekala bolest. Ne tělesná – žádné tělo neměl, zatím ne – tahle bolest mu spalovala duši rozličnými zradami, neúspěchy, sebeobviňováním, byly to pěsti, které rozbily vše, čím býval… <emphasis>předtím, než spadl.</emphasis></p>
<p>A vlákna kousky spojovala, nedbajíce na agonii, nevšímajíce si jeho křiku a protestů.</p>
<p>Ocitl se mezi vysokými kamennými pilíři, přitesanými parohovými nástroji do zužujících se sloupů. Přes polovinu oblohy letěla těžká olověná oblaka a přes druhou půlku vítr hnal pruhy mraků, vyplňující prázdnotu – jako by něco prorazilo díru do oblohy a ta se pomalu zatahovala. Mappo si všiml, že pilíře stojí všude kolem, desítky a desítky, a tvoří jakýsi vzorec, který však z místa, kde stál, nerozeznal. Na rozrytou zemi vrhaly slabé stíny, a právě stíny upoutaly jeho pozornost, zprvu jen tak, ale pomalu mu to docházelo. Stíny vrhané nemožnými směry, vytvářející nezřetelnou sadu, pavučinu táhnoucí se do všech stran.</p>
<p>A Mappo, stojící v samém středu, konečně pochopil.</p>
<p>Zpoza jednoho pilíře vystoupila mladá žena. Dlouhé vlasy barvy skomírajících plamenů, oči odstínu tepaného zlata, oděná v rozevlátém černém hedvábí. „Tohle,“ pronesla trellsky, „je dávno. Některé vzpomínky je lépe nechat na pokoji.“</p>
<p>„Já si to nevybral,“ namítl Mappo. „Tady to vůbec neznám.“</p>
<p>„Jacuruku, Mappo Pořízi. Čtyři pět let po Pádu. Jen další zavrženíhodná lekce v nebezpečí, vznikajícím z pýchy.“ Zvedla ruce a dívala se, jak hedvábí klouže dolů a objevuje se dokonale hladká kůže. „Podívej se na mě. Jsem opět mladá. Zvláštní, že jsem si kdysi myslela, že jsem tlustá. Zajímalo by mě, jestli nás to postihuje všechny, totiž že se v průběhu času vnímáme jinak. Ovšem pokud žiješ tak dlouho jako já, žádný takový sebeklam nevydrží.“ Podívala se mu do očí. „To ty ale víš, viď, Trelle? Dlouhověkost, dar, jímž tě obestřeli Bezejmenní, ti straší v očích jako poškrábané drahokamy, opotřebované a znehodnocené, jimž chybí byť jen jiskřička ješitnosti.“</p>
<p>„Kdo jsi?“ otázal se Mappo.</p>
<p>„Královna, jež má být vyhnána z trůnu, vypovězena z říše. Moje marnivost brzy utrpí hanebnou porážku.“</p>
<p>„Jsi snad starší bohyně? Mám dojem, že tě znám…“ Ukázal kolem sebe. „Tahle velká síť, neviditelný vzorec ve zdánlivém chaosu. Mám tě pojmenovat?“</p>
<p>„Raději ne. Již jsem se naučila schovávat. A nehodlám nikomu prokazovat laskavosti. Mogora, ta stará čarodějnice, bude dnešního dne litovat. I když to snad ani není její vina. Ve stínech se o tobě šeptá, Mappo. Pověz mi, proč by se o tebe měl zajímat Stínupán? Anebo o Icaria?“</p>
<p>Trhl sebou. <emphasis>Icarium. Zklamal jsem ho – Propast pod námi, co se stalo? </emphasis>„Je naživu?“</p>
<p>„Je, a Bezejmenní mu darovali nového společníka.“ Pousmála se. „Ty jsi byl… odhozen. Zajímalo by mne proč. Snad nějaký nedostatek v záměru, váhavost – tvoje přísaha ztratila na čistotě, viď?“</p>
<p>Odvrátil zrak. „Proč ho tedy nezabili?“</p>
<p>Pokrčil rameny. „Podle všeho předvídají využití jeho nadání. Ta představa tě děsí, viď? Je možné, že sis do této chvíle uchoval víru v Bezejmenné?“</p>
<p>„Ne. Znepokojuje mě představa toho, co chtějí vypustit. Icarium není zbraň –“</p>
<p>„Hlupáku, ovšemže je. Oni ho vytvořili a nyní ho použijí… aha, konečně jsem Stínupána pochopila. Chytrý mizera. Samozřejmě jsem uražena, že tak lehkovážně předem počítá s mou věrností. A ještě víc mě uráží, že vím, že v tomto ohledu je jeho předpoklad správný.“ Povzdechla si. „Je čas poslat tě zpět.“</p>
<p>„Počkej – řekla jsi něco – že Bezejmenní Icaria <emphasis>stvořili. </emphasis>Myslel jsem –“</p>
<p>„Byl vykován jejich rukama a zástupem průvodců jako ty vybroušen. Byl stejně nebezpečný, když vylezl z trosek, jež mu udělali z jeho mladého života? Stejně nebezpečný, jako je dnes? Myslím, že nikoliv.“ Prohlížela si ho. „Má slova tě ranila. Víš, mám Stínupána stále méně v lásce, poněvadž každý můj skutek a slovo zde vyhovuje jeho hanebnému očekávání. Ranila jsem tě a potom jsem si uvědomila, že potřebuje, abys byl raněn. Jak to, že nás zná tak dobře?“</p>
<p>„Pošli mě zpátky.“</p>
<p>„Icariova stopa vychládá.“</p>
<p>„Hned.“</p>
<p>„Ach Mappo, nutíš mě k pláči. Občas jsem to dělávala, ještě zamlada. Ačkoliv je pravda, že většinu mých slz podnítila sebelítost. A tak jsme proměněni. Odejdi, Mappo Pořízi. Udělej, co musíš.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Zjistil, že leží na zemi a nad sebou má jasné slunce. Opodál se rvala dvě zvířata – ne, uvědomil si, když otočil hlavu, dva lidé. Pokrytí slinami a prachem, tmavými šmouhami potu, rvali si vlasy, kopali do sebe a dloubali.</p>
<p>„Bohové pod námi,“ vydechl Mappo. „Dalhoňané.“</p>
<p>Přestali se prát a otočili se.</p>
<p>„Nás si nevšímej,“ sdělil mu Iskaral Pust s úsměvem, ač byl celý od krve, „my jsme manželé.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Tomu se nedalo utéci. Šupinaté, medvědovité zvíře vážící tolik jako trygallský kočár se hnalo dlouhými skoky a vyděšení koně, jak byli unavení, mu nemohli stačit. Červené a černé, zprohýbané šupiny byly velké jako puklíře a střely jimi nepronikly, což dokazoval bezpočet šipek, odrážejících se od jeho kůže. Mělo jedno veliké oko, složené jako oko hmyzí a obklopené ochrannými kostěnými hřebeny. V mohutných čelistech mělo dvě řady zubů jako šavle, dlouhých jako lidské předloktí. Symetrii široké, ploché hlavy mu kazily jizvy z dávných bojů.</p>
<p>Vzdálenost mezi pronásledovatelem a pronásledovanými se zkrátila na pouhých dvě stě kroků. Paran ho přestal sledovat přes rameno a pobízel koně do běhu. Hnali se po kamenitém pobřeží. Dvakrát dupali přes kosti jakýchsi velkých zvířat podobných velrybám, i když se to špatně poznávalo, protože kosti byly rozdrcené. Před nimi se směrem do vnitrozemí zvedal kopec – nakolik v této říši byly kopce. Paran na něj ukázal. „Tudy!“ křikl na kočího.</p>
<p>„Cože?“ zavřískl muž. „Copak ses zbláznil?“</p>
<p>„Poslední kus! Potom zastav a zbytek nech na mně!“</p>
<p>Stařec potřásl hlavou, nicméně stočil koně do svahu a prudce je pobídl. Kopyta rozrývala bláto a kočár se sunul do vrchu.</p>
<p>Paran znovu zpomalil koně a zahlédl podílníky shromážděné vzadu na kočáru. Když se zastavil přímo zvířeti v cestě, všichni na něj zírali.</p>
<p>Sto kroků.</p>
<p>Paran se snažil ovládnout plašícího se koně a zároveň ze sedlové brašny vytáhnout dřevěnou kartu. Stačil vzhlédnout – padesát kroků, obluda skláněla hlavu a otevírala tlamu. <emphasis>Ach, trochu moc blízko –</emphasis></p>
<p>Udělal do dřeva další dvě hlubší rýhy a kartu hodil do cesty útočícímu zvířeti.</p>
<p>Tiše pronesl čtyři slůvka –</p>
<p>Karta nedopadla, zůstala viset ve vzduchu.</p>
<p>Šupinatý medvěd k ní dorazil, zařval – a zmizel.</p>
<p>Jeho kůň se vzepjal. Paran mu sletěl přes zadek a nohy mu vyklouzly ze třmenů. Tvrdě dopadl na zem a klouzal v blátě. Zvedl se a třel si pozadí.</p>
<p>Přiběhli k němu podílníci a obklopili jej.</p>
<p>„Jak jsi to udělal?“</p>
<p>„Kam se poděl?“</p>
<p>„Hej, jestli jsi to mohl udělat kdykoliv, tak proč jsme utíkali?“</p>
<p>Paran pokrčil rameny. „Kam – kdo ví? A ohledně ‚jak‘, inu, jsem přece pán balíčku draků. Aspoň můžu ten velkolepý titul naplnit.“</p>
<p>Tiskli mu ramena – tvrději, než bylo nutné, ale všiml si, jak se jim ulevilo, jak se jim hrůza vytrácí z očí.</p>
<p>Dorazil Křovák. „Hezký, kapitáne. Nemyslel jsem si, že to zvládneš. Ale jak jsem na to koukal, málem bylo pozdě – bylo to moc těsný. Viděl jsem, jak hýbeš pusou – to bylo nějaký kouzlo? Nevěděl jsem, že jsi mág –“</p>
<p>„Nejsem. Říkal jsem: ‚Doufám, že to vyjde.‘“</p>
<p>Znovu na něj všichni jen zírali.</p>
<p>Paran přistoupil ke koni.</p>
<p>„Z toho kopce je vidět cíl naší cesty,“ poznamenal Křovák. „Velemág si myslel, že bys to měl vědět.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Z vrcholku kopce bylo v dálce vidět pět obrovských černých soch. Cesta k nim byla přerušována rybníčky a mokřinnými travinami. Paran si vysokánské sochy chvíli prohlížel. Příšerní ohaři sedící na zadku, dokonale vytvarovaní, jen v ohromném měřítku, celí z černého kamene.</p>
<p>„Něco takovýho jsi čekal?“ zajímal se Křovák a znovu si vylezl na kozlík.</p>
<p>„Nebyl jsem si jistý,“ přiznal Paran. „Pět… nebo sedm. Tak už to vím. Dva ohaři stínu z Dragnipúru našli své… protějšky, a tak byli spojeni. Zdá se, že potom je někdo osvobodil.“</p>
<p>„Někdo nás poctil návštěvou tu noc, co duchové zničili Psobijce,“ podotkl Křovák. „V táboře ša’ik.“</p>
<p>Paran se obrátil k duchovi. „O tom ses nikdy nezmínil, sapére.“</p>
<p>„No, moc dlouho nevydrželi.“</p>
<p>„Co ve jménu mistra Kápě myslíš tím, že <emphasis>dlouho nevydrželi?“</emphasis></p>
<p>„Myslím tím, že je někdo zabil.“</p>
<p>„Zabil je? Kdo? Copak tehdy v noci přišel nějaký bůh? Jeden z prvních hrdinů? Nebo nějaký ascendent?“</p>
<p>Křovák se zamračil. „Mám to jenom z druhý ruky, víš, ale podle toho, co jsem slyšel, to byl Toblakai. Jeden z tělesných strážců ša’ik, Leomanův přítel. Moc o něm ale nevím, jenom jméno nebo asi titul, protože to není skutečný jméno –“</p>
<p>„Tělesný strážce jménem Toblakai zabil dva ohaře degaroty?“</p>
<p>Duch pokrčil rameny a kývl. „Jo, tak nějak, kapitáne.“</p>
<p>Paran si sňal přílbu a prohrábl si vlasy – <emphasis>bobové pod námi, potřebuju se vykoupat – </emphasis>potom se zadíval na sochy a krajinu před nimi. „Jezera vypadají mělká – měli bychom se tam dostat bez potíží.“</p>
<p>Dvířka kočáru se otevřela. Vystoupila jaghutská kouzelnice a prohlížela si kamenné sochy. „Dessimbelakis. Jedna duše v sedmi – věřil, že to ho učiní nesmrtelným. Ascendent toužící stát se bohem –“</p>
<p>„Degarotové jsou mnohem starší než Dessimbelakis,“ podotkl Paran.</p>
<p>„Vhodné nádoby,“ opáčila. „Jejich druh byl téměř vyhuben. Našel posledních několik, kteří ještě přežili, a využil je.“</p>
<p>„To byla chyba,“ řekl Paran. „Degarotové mají vlastní historii, vlastní příběh, a ten se neměl vyprávět v odloučení.“</p>
<p>„Ano,“ souhlasila Ganath, „Eres’al, které si psi adoptovali a posléze zdomestikovali. Eres’al, z nichž jednoho dne povstanou Imassové, z nichž jednoho dne povstanou lidé.“</p>
<p>„Takhle je to prostý?“ podivil se Křovák.</p>
<p>„Ne, mnohem složitější,“ pravila Jaghutka, „ale pro naše záměry to postačí.“</p>
<p>Paran se vrátil ke koni. „Jsme skoro tam – nechci žádné další vyrušování – tak pojedeme, ne?“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Voda, jíž se brodili, páchla hnilobou a na dně rybníčku byla silná vrstva černého bahna, a jak se ukázalo, hvězdicím podobné pijavice. Koně měli co dělat, aby kočár břečkou protáhli, i když Paranovi bylo jasné, že Karpolan Demesand vůz nějakým kouzlem odlehčuje. Nízké náspy mezi rybníčky nabízely chvilkový oddech, ač byly domovem hord kousavého hmyzu, hladově se rojícího okolo podílníků, kteří slezli na zem, aby koním sundali pijavice z nohou. Jeden takový násep je přivedl až na druhý břeh mokřiny, od něhož je dělil pouze úzký kanál stojaté vody, kterou překonali bez potíží.</p>
<p>Před sebou měli dlouhý, mírný svah štěrku smíšeného s bahnem. Paran dojel na vrchol kousek před kočárem a zastavil koně.</p>
<p>Před sebou měl dva obrovské podstavce obklopené sutinami, kde kdysi stávaly sochy. Ve věčně vlhkém bahně okolo byly stopy, známky po nějaké šarvátce. Hned za nimi se zvedal první nedotčený monument, v matně černém kameni byly kůže a svaly vyvedené až děsivě realisticky. A pod ním stála jakási stavba.</p>
<p>Kočár dorazil a Paran slyšel, jak se otevírají dvířka. Podílníci seskákali a rozestoupili se.</p>
<p>Paran sesedl a zamířil ke stavbě. Připojil se k němu Křovák.</p>
<p>„Někdo si tu postavil barák,“ užasl.</p>
<p>„Nevypadá to, že v něm někdo bydlí.“</p>
<p>„Teď ne.“</p>
<p>Dům byl celý zbudovaný z naplaveného dřeva, obdélníkového půdorysu, s delšími stranami rovnoběžně s podstavcem. Nikde žádná okna a z této strany ani dveře. Paran si dům chvíli prohlížel, pak zamířil k jednomu konci. „Myslím, že to neměl být dům,“ usoudil. „Spíš chrám.“</p>
<p>„To je možný – to naplavený dřevo není pospojovaný a nikde nejsou spáry vyplněný. Kdyby se na to kouknul zedník, řekl by, že je to jen k dočasnýmu používání, takže to vypadá spíš na chrám nebo ohradu…“</p>
<p>Na konci objevili půlměsíčky vstup. V jílu byly těsně vedle sebe zastrkané větve, vytvářející jakýsi chodník. Kráčely po něm zablácené nohy, ale ne v poslední době.</p>
<p>„Nosili kožený mokasíny,“ povšiml si Křovák, jenž si dřepl a zkoumal nejbližší otisky. „Švy byly nahoře, až na ty vzadu na patě, kde je křížovej vzor. Kdyby tohle byla Genabakis, řekl bych, že tudy chodili Rhivové, nebýt jedny věci.“</p>
<p>„Jaký?“ chtěl vědět Paran.</p>
<p>„Tihle lidi měli široký nohy. Hodně široký.“</p>
<p>Duch otočil hlavu ke vchodu do budovy. „Kapitáne, někdo tam zemřel.“</p>
<p>Paran kývl. „Cítím to.“</p>
<p>Ohlédli se. Přicházeli Ganath a Karpolan Demesand se dvěma Pardúnkami. Když trygallský kupec-mág zachytil pach hnijícího masa, zaškaredil se. Mračil se do otevřeného vchodu. „Rituální prolití krve,“ utrousil a odplivl si, což bylo nezvyklé. „Degarotové si našli uctívače. Pane balíčku, bude to znamenat potíže?“</p>
<p>„Jenom pokud se objeví,“ odpověděl Paran. „Potom, inu, by mohli být nuceni svou víru znovu zvážit. A to by pro ně mohlo být tragické…“</p>
<p>„Ty taky zvažuješ?“ zajímalo Karpolana.</p>
<p>„Kéž bych měl tu možnost. Ganath, půjdeš se mnou prozkoumat vnitřek chrámu?“</p>
<p>Nepatrně zvedla obočí a kývla. „Samozřejmě. Všimla jsem si, že uvnitř vládne tma – potřebuješ světlo?“</p>
<p>„Neškodilo by.“</p>
<p>Společně se vydali ke dveřím. „Máš stejné tušení jako já, Ganoesi Parane,“ poznamenala tiše Ganath.</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Karpolan Demesand není hlupák. Brzy si to uvědomí.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Potom bychom měli prohlídku zkrátit.“</p>
<p>„Souhlasím.“</p>
<p>U chrámu Ganath mávla rukou a uvnitř pomalu sílilo namodralé světlo. Vstoupili.</p>
<p>Jediná místnost – žádné vnitřní zdi. Podlaha byla z udusané hlíny. Uprostřed stál obrácený pařez a kořeny sahaly téměř vodorovně, jako by strom vyrostl na ploché podložní skále a vysílal úponky na všechny strany. Na tomto provizorním oltáři byl střed otesán do misky naplněné černou zaschlou krví. Na kořenech byly připoutané dvě mrtvoly s roztaženými končetinami. Byly to ženy. Těla kdysi nafouknutá rozkladem, z nichž zbývala rosolovitá hmota, jako by se roztěkala a z kůže občas trčela nějaká ta kost. Pod nimi ležely hromádky mrtvých červů.</p>
<p>„Sedora Orr,“ hádal Paran, „a Darpareth Vayd.“</p>
<p>„To je rozumný předpoklad,“ usoudila Ganath. „Trygallská kouzelnice musela být nějak zraněná, vzhledem k její údajné zručnosti.“</p>
<p>„Ten kočár byl v troskách.“</p>
<p>„Správně. Viděli jsme dost, Ganoesi Parane?“</p>
<p>„Krvavý obřad – <emphasis>starší </emphasis>usmiřování. Myslel bych, že to přiláká degaroty.“</p>
<p>„Ano, což znamená, že jakmile je jednou vypustíš, nezbyde ti už moc času.“</p>
<p>„Doufám, že to Karpolan zvládne.“ Podíval se na Jaghutku. „V případě skutečné nutnosti… mohla bys pomoct, Ganath?“</p>
<p>„Snad. Jak víš, to, co tu hodláš udělat, mě netěší. Ale nechat se roztrhat na kusy ohaři noci by mě těšilo ještě méně.“</p>
<p>„Tvou nechuť sdílím. Dobře. Pokud tě tedy požádám o pomoc, budeš vědět, co dělat?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Paran se obrátil. „Možná to zní nesmyslně,“ řekl, „ale můj soucit k pravděpodobným potížím zdejších uctívačů se poněkud zmírnil.“</p>
<p>„Ano, je to nesmyslné. Nakonec tvůj druh uctívá ze strachu. A ty tu hodláš vypustit pět tváří strachu. Tak budou všichni ti ubozí lidé trpět.“</p>
<p>„Pokud by je pozornost jejich bohů nezajímala, Ganath, neprolévali by krev na posvěcené půdě.“</p>
<p>„Někdo mezi nimi o tu pozornost stál, i o moc, jež s ní přichází. Velekněz či šaman, myslím.“</p>
<p>„Jestli toho velekněze nezabijí ohaři, udělají to jeho lidé.“</p>
<p>„Drsná lekce, Ganoesi Parane.“</p>
<p>„To pověz těm dvěma mrtvým ženám.“</p>
<p>Jaghutka neodpověděla.</p>
<p>Vyšli z chrámu a světlo za nimi pohaslo.</p>
<p>Paran si všiml, jak na ně Karpolan Demesand upírá oči. Byl viditelně vyděšený. Pomalu kývl, otočil se, a jak byl předtím vyčerpaný, jeho únava se ještě zdesateronásobila.</p>
<p>Přistoupil k němu Křovák. „Mohli to být podílníci,“ řekl.</p>
<p>„Ne,“ ozvala se Ganath. „Dvě ženy, obě v nákladném odění. Lze předpokládat, že podílníci skončili jinde.“</p>
<p>Paran se obrátil na Křováka. „Přichází tvůj konečný úkol, sapére. Povolat degaroty – ale nejdřív zvaž tohle – jsou blízko a my potřebujeme čas na –“</p>
<p>„Zdrhat jako o život, ano.“ Křovák zvedl pytel. „Než se mě zeptáš, kde jsem to skovával, tak se ani nenamáhej. Tady nejsou takovýhle drobnosti důležitý.“ Zakřenil se. „Někteří lidi si tam, kam jdou, chtějí vzít zlato. Já dám kdykoliv přednost moranthský munici. Nakonec nikdy nevíš, na co na druhý straně narazíš, pravda? Takže je vždycky lepší mít možnost vyhodit něco do vzduchu.“</p>
<p>„Moudrá rada, Křováku. A ta munice tady funguje?“</p>
<p>„Dokonale, kapitáne. Kdysi tady sídlívala smrt, pamatuješ?“</p>
<p>Paran se zadíval na nejbližší sochu. „Chceš je rozbít?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Časované nálože?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Jenže jich musíš nastavit pět a ten nejvzdálenější vypadá tak dvě stě, tři sta kroků daleko.“</p>
<p>„No jo, to bude problém – říkejme tomu výzva. Pravda, Šum se v těchhle finesách vyzná líp. Ale něco ti povím, kapitáne – víš jistě, že tihle degaroti nebudou jen tak postávat?“</p>
<p>„Vím to jistě. Vrátí se do své domovské říše – to taky udělali první dva, ne?“</p>
<p>„Ano, ale ti měli svý stíny. Tihle možná nejdřív půjdou lovit ty svoje.“</p>
<p>Paran se zamračil. To ho nenapadlo. „Aha, chápu. Takže do Říše stínu.“</p>
<p>„Pokud tam právě jsou ohaři stínu, tak ano.“</p>
<p><emphasis>Zatraceně. </emphasis>„Dobře, připrav nálože, Křováku, ale ještě nezačínej přesypávat písek.“</p>
<p>„Jasně.“</p>
<p>Sapér odešel a Paran se za ním díval. Potom vytáhl baliček draků. Zarazil se a ohlédl se na Ganath a Karpolana Demesanda. Oba viděli, co má v rukou. Trygallský mistr viditelně zbledl a odběhl ke kočáru. Po delší chvíli – a dlouhém, nečitelném pohledu – ho Jaghutka následovala.</p>
<p>Paran se pousmál. <emphasis>Ano, proč se ohlašovat tomu, koho hodlám přivolat? </emphasis>Dřepl si a položil balíček lícem dolů na zablácené klacky na chodníku. Sejmul vrchní kartu a položil ji doprava. <emphasis>Dóm stínu – kdopak tu velí, ty zatracený balíčku, já, nebo ty? </emphasis>„Stínupáne,“ zamumlal, „žádám o tvou pozornost.“</p>
<p>Nejasný obraz dómu stínu na lakované kartě zůstával jedinečně neživý.</p>
<p>„No dobře,“ zabručel Paran, „změním výběr slov. Stínupáne, promluv si se mnou tady a teď, nebo všechno, co jsi vykonal a co hodláš vykonat, skončí doslova roztrhané na kusy.“</p>
<p>Dóm ještě víc zakryla rozmazaná skvrna a na černém trůně se objevila nezřetelná postava. Z karty zasyčel hlas. „Doufám, že to je důležité. Mám plno práce a kromě toho je mi už z pouhé <emphasis>představy </emphasis>pána balíčku špatně od žaludku, tak si pospěš.“</p>
<p>„Budou vypuštěni degarotové, Stínupáne.“</p>
<p>Očividné rozčilení. „Který pitomec s komářím mozkem by to udělal?“</p>
<p>„Žel, tomu se nedá odpomoct –“</p>
<p><emphasis>„Ty!“</emphasis></p>
<p>„Hele, mám svoje důvody, které mají původ v Sedmiměstí.“</p>
<p>„Aha,“ stín se na trůně opřel, „tyhle důvody. Ano, je to dokonce chytré. Ale stejně hrozně pitomé.“</p>
<p>„Stínupáne,“ pokračoval Paran, „ti dva ohaři stínu, které zabil Dlouhý vlas. Ti, které sebral Dragnipúr.“</p>
<p>„Co je s nimi?“</p>
<p>„Nevím, kolik toho víš, ale já je z meče osvobodil.“ Čekal na další výbuch vzteku, ale… nic se nestalo. „Aha, takže to víš. Výborně. Právě jsem zjistil, kam odešli… sem, kde se spojili se svými protějšky a potom byli vysvobozeni – ne, to jsem neudělal já. Jestli jsem to pochopil, tak byli zabiti. Tentokrát nadobro.“</p>
<p>Stínupán zvedl ruku s dlouhými prsty, jež vyplnila většinu karty. A zaťal ji v pěst. „Přesvědčím se,“ zapředl, „jestli ti rozumím.“ Prudce narovnal jeden prst. „Bezejmenní kreténi vypustí Dežima Nebrála. Proč? Protože jsou kreténi. Dohonily je jejich vlastní lži, a tak se potřebovali zbavit sluhy, který přece jen dělal, co po něm chtěli, jenomže to dělal příliš dobře!“ Stínupánův hlas sílil a stoupal. Objevil se druhý prst. „Potom se ty, pán kretén balíčku draků, rozhodneš propustit degaroty, aby ses zbavil Dežima Nebrála. Ale počkat, je to ještě lepší!“ Třetí prst. „Nějaký <emphasis>jiný </emphasis>hnusák, potulující se po Sedmiměstí, právě zabil dva degaroty, a možná je pořád nablízku a ocení pár dalších trofejí, které si může pověsit za toho svého zatraceného koně!“ Nyní už přímo vřískal. „A teď! Teď!“ Znovu zaťal ruku v pěst a zatřásl jí. „Chceš po mně, abych do Sedmiměstí poslal ohaře stínu! Protože tomu červavému ořechu, kterému říkáš mozek, konečně došlo, že degarotové Dežima Nebrála obtěžovat nebudou, dokud nenajdou moje ohaře! A kdyby je přišli hledat sem do mé říše, nic by je nezastavilo!“ Najednou se zarazil, pěst znehybněla. Potom ve stále zmatenějším sledu zvedal jednotlivé prsty. Zaprskal a šílená ruka zmizela. Šeptnutí: „Naprostý génius. Proč mě to nenapadlo?“ Znovu zesílil hlas. „Proč? <emphasis>Protože nejsem kretén!“</emphasis></p>
<p>S tím zmizel z karty.</p>
<p>Paran zabručel. „Neřekl jsi mi, jestli pošleš ohaře stínu do Sedmiměstí.“</p>
<p>Měl dojem, že slyší slabé, rozzuřené ječeni, ale možná si to jenom představoval. Vrátil kartu do balíčku, ten si strčil do kapsy a pomalu se narovnal. „Inu,“ povzdechl si, „nebylo to zdaleka tak zlé, jak jsem se bál.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Než se Křovák vrátil, Ganath s Karpolanem se znovu objevili a na Parana pohlíželi velice znepokojeně.</p>
<p>Duch si Parana přivolal blíž. „Nebude to fungovat tak, jak jsme chtěli, kapitáne,“ prohodil tiše. „Jsou moc daleko od sebe. Než se dostanu k nejbližšímu, ten nejdál vybuchne, a jestli budou ohaři poblíž, no, jak jsem říkal, nebude to fungovat.“</p>
<p>„Co navrhuješ?“</p>
<p>„Nebude se ti to líbit. Mně se to teda rozhodně nelíbí, ale je to jedinej způsob.“</p>
<p>„Ven s tím, sapére.“</p>
<p>„Nechte mě tady. Zmizte. Hned.“</p>
<p>„Křováku –“</p>
<p>„Ne, poslouchej, dává to smysl. Už jsem přece mrtvej – najdu si nějakou cestu ven.“</p>
<p>„<emphasis>M</emphasis><emphasis>ožn</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis> </emphasis>si najdeš cestu ven, Křováku. Spíš to, co z tebe zbývá, skončí roztrhané na kusy, a jestli to neudělají degarotové, potom to udělá každá skupinka zdejších příšer.“</p>
<p>„Kapitáne, já tohle tělo nepotřebuju – mám ho jenom na ukázku, aby ses mi mohl koukat do tváře. Věř mi, je to jedinej způsob, jak se z toho ty a ostatní můžete dostat živí.“</p>
<p>„Zkusme kompromis,“ navrhl Paran. „Počkáme, jak nejdéle to půjde.“</p>
<p>Křovák pokrčil rameny. „Jak chceš, ale nečekej moc dlouho, kapitáne.“</p>
<p>„Běž tedy, Křováku. A… děkuji.“</p>
<p>„Vždycky to je férová výměna, kapitáne.“</p>
<p>Duch odešel a Paran se obrátil na Karpolana Demesanda. „Jak moc si věříš,“ zeptal se, „že nás odsud dostaneš rychle?“</p>
<p>„Tato část by měla být poměrně jednoduchá,“ odvětil trygallský kouzelník. „Je-li nalezena stezka do chodby, je znám i její vztah k ostatním. Úspěch Trygallské obchodnické gildy cele závisí na jejích zeměměrcích – na mapách, Ganoesi Parane. A ty se doplňují s každou výpravou.“</p>
<p>„Jsou to cenné dokumenty,“ poznamenal Paran. „Doufám, že je dobře chráníte.“</p>
<p>Karpolan Demesand se jen usmál a neřekl nic.</p>
<p>„Připrav tedy cestu,“ požádal jej Paran.</p>
<p>Křovák už byl mimo dohled, ztracený v šeru za prvními sochami. Prolákliny halila mlha, ale nestálá obloha působila stejně vysoko jako předtím. Přesto si Paran všiml, že světla ubývá. Trvala snad jejich cesta jen jediný den? Tomu nějak nemohl uvěřit.</p>
<p>Dolehl k němu výbuch – práskavka. „To je znamení,“ pravil a zamířil ke koni. „Nejvzdálenější socha poletí první.“ Vyhoupl se do sedla a pobídl koně blíž ke kočáru, v němž již zmizel Karpolan s Ganath. Když dorazil, okenice na dvířkách se odsunula.</p>
<p>„Kapitáne –“</p>
<p>Karpolana přerušil hromový výbuch a Paran se otočil. V dálce se zvedal sloup kouře a prachu.</p>
<p>„Kapitáne, k mému překvapení se zdá –“</p>
<p>Druhé burácení, tentokrát blíž, a další socha prostě zmizela.</p>
<p>„Jak jsem říkal, zdá se, že moje možnosti jsou mnohem omezenější, než jsem si zprvu –“</p>
<p>Z dálky k nim dolehlo hluboké zvířecí řvaní.</p>
<p><emphasis>První degarot –</emphasis></p>
<p>„Ganoesi Parane! Jak jsem říkal –“</p>
<p>Třetí socha vybuchla a spodek zmizel v rozšiřujícím se oblaku kouře, kamení a prachu. Výbuch utrhl kamennému psovi přední nohy a celá obrovská socha se naklonila dopředu. Po povrchu se rozběhly praskliny, a pak dopadla na zem.</p>
<p>Kočár nadskočil a dopadl na žebrované podpěry. Uvnitř se rozbíjelo sklo. Země se otřásala. Koně ržáli, kouleli očima a hryzali do udidel.</p>
<p>Vzduch roztřáslo druhé zavytí.</p>
<p>Paran v prachu a kouři mhouřil oči a hledal Křováka mezi poslední zřícenou sochou a další na řadě. V houstnoucím šeru však neviděl žádný pohyb. Z ničeho nic se rozletěla čtvrtá socha. Nějakým rozmarem se při odpalování náloží naklonila na bok a při pádu narazila do páté.</p>
<p><emphasis>„Musíme pryč!“ </emphasis>To ječel Karpolan Demesand.</p>
<p>„Vydrž –“</p>
<p>„Ganoesi Parane, již nevěřím –“</p>
<p>„Ještě chvilku –“</p>
<p>Třetí zavytí, na něž odpovídali degarotové, kteří už dorazili – a museli být… <emphasis>blízko.</emphasis></p>
<p>„Kurva.“ Křováka neviděl – poslední socha, již pokrytá prasklinami po nárazu, se najednou předklonila, jak vybuchla munice.</p>
<p><emphasis>„Parane!“</emphasis></p>
<p>„No dobře – otevři tu zatracenou bránu!“</p>
<p>Zapražení koně se vzepjali a vyrazili, přičemž otočili kočár, a už se řítili dolů ze svahu. Paran zaklel a pobídl koně. Ještě naposledy se ohlédl –</p>
<p>– a uviděl mohutnou, nahrbenou šelmu vynořující se z mračen prachu, planoucí oči upřené na Parana a ujíždějící kočár. Sklonila širokou hlavu a děsivě rychle se rozběhla.</p>
<p>„Karpolane!“</p>
<p>Portál se otevřel jako prasklý puchýř přímo před nimi a z okrajů vystříkla vodnatá krev či jiná tekutina. Opřel se do nich mrtvolný vítr. „Karpolane? Kde –“</p>
<p>Řičící koně vtrhli do brány a vzápětí jí projížděl i Paran. Slyšel, jak se za ním horkem zatahuje, a vzápětí bylo na všech stranách – šílenství.</p>
<p>Rozkládající se tváře, natahující se ohlodané ruce, úpěnlivé, dávno mrtvé oči a rozevřená ústa – <emphasis>Vezměte nás! Vezměte nás s sebou!“</emphasis></p>
<p>„<emphasis>Neodjíždějte!“</emphasis></p>
<p><emphasis>„On na nás zapomněl – prosím –“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Mistrovi Kápě nezáleží –“</emphasis></p>
<p>Parana se chápaly kostnaté prsty, tahaly, škubaly a drápaly. Jiným se povedlo zachytit se výstupků na kočáře a nechali se jím táhnout.</p>
<p>Prosby se změnily v hněv – <emphasis>„Vezměte nás – nebo vás roztrháme na kusy!“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Sekejte – kousejte – trhejte!“</emphasis></p>
<p>Paranovi se podařilo uvolnit si pravou ruku, popadnout meč a vytáhnout ho z pochvy. Rozehnal se jím kolem sebe. Koňské ržání bylo hlasem samotného šílenství. Nyní se přidali i podílníci, sekající do natahujících se rukou.</p>
<p>Paran se v sedle otočil, usekl několik končetin a zahlédl krajinu – pláň plnou svíjejících se postav, nemrtvých, obrácených k nim – nemrtvých v desítkách tisíců – nemrtvých tak zaplňujících zemi, že mohli jenom stát, až po obzor, a spojujících se k chóru zoufalství –</p>
<p>„Ganath!“ zařval Paran. <emphasis>„Dostaň nás odsud!“</emphasis></p>
<p>Něco odsekla, jako když zapraská led. Zavířil kolem nich kousavý vítr a země se na jedné straně prudce sklonila.</p>
<p>Sníh, led, nemrtví zmizeli.</p>
<p>Blankytně modrá obloha. Vysokánské skály –</p>
<p>Koně zabrzdili, až se jim rozjely nohy, a jejich ržání ještě zesílilo. Několik oživených mrtvol se dosud rozhánělo. Paran měl těsně před sebou otáčející se kočár.</p>
<p>Byli na ledovci. Klouzali dolů a nabírali rychlost.</p>
<p>„Tohle je teda mnohem lepší,“ zabručela jedna z Pardúnek.</p>
<p>Paranovi se zamlžil zrak a jeho koni podklouzly nohy. Nedalo se nic dělat, jen prudce sestupovat – jak se ukázalo, měli před sebou celý horský svah.</p>
<p>Led, pak sníh, pak břečka, která se před koňmi a bokem sjíždějícím kočárem zvedala jako vlna, stále výš, až je nakonec zpomalila. A břečka najednou přešla v bláto a pak kamení –</p>
<p>Kočár se převrhl a strhl s sebou i koně. Paranovu zvířeti se vedlo mnohem lépe. Podařilo se mu se stočit, než sklouzl, a předníma nohama dusal ve sněhu a břečce. Než se ocitl v blátě, a když viděl, co ho čeká, jednoduše skočil. Klopýtl, pak se půda srovnala a kůň stál. Dmuly se mu boky. Paran se otočil právě včas, aby viděl, jak se obrovský kočár zastavuje. Na svahu se v blátě válela těla podílníků, bezvládná a nehybná na suťovém svahu, téměř nerozeznatelná od mrtvol.</p>
<p>Spřežení se utrhlo, ale všichni koně až na jednoho byli na zemi a kopali do změti postrojů, řemenů a přezek. Paran s bušícím srdcem zabrzdil vyčerpaného, roztřeseného koně, otočil ho a pomalu zamířil k troskám vozu. Několik podílníků se zvedalo. Tvářili se omámeně. Jeden zaklel a klesl na zem. Měl zlomenou nohu.</p>
<p>„Děkuju,“ zakrákala mrtvola zmítající se v blátě. „Kolik dlužím?“</p>
<p>Kočár ležel na boku. Tři kola, která vjela do bláta, se rozbila a dvě naproti sobě nepřežila kutálení. Vcelku zůstalo jediné, točilo se jako mlýnský kámen. Zadní dvířka se otevřela a zásoby se vysypaly. Na střeše, dosud připoutané, bylo rozdrcené tělo podílníka. Po měděných taškách na střeše stékala krev jako tající voda, údy mu bezvládně visely a obnažené maso bylo v jasném slunečním světle potlučené a šedivé.</p>
<p>Jedna Pardúnka se zvedla z bahna a přikulhala k Paranovi. Paran zastavil koně.</p>
<p>„Kapitáne,“ pravila, „myslím, že bychom se měli utábořit.“</p>
<p>Jen na ni zíral. „Jsi v pořádku?“</p>
<p>Chvíli se na něj dívala, pak odvrátila hlavu a vyplivla rudou slinu. Otřela si rty a pokrčila rameny. „Mistr Kápě ví, už jsme zažili horší cesty…“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Ve zvířeném prachu byla dosud vidět ošklivá rána portálu, již zavřeného. Křovák vyšel zpoza podstavce, za nímž se schovával. Degarotové odešli – rozhodně se nechtěli příliš dlouho zdržovat na tomto mrtvolném, nepříjemném místě.</p>
<p>Tak to trochu přehnal. Nevadí, byl sdostatek přesvědčivý a mělo to žádaný výsledek.</p>
<p><emphasis>Jsem tady. Sám v mistrem Kápě opuštěné jámě mistra Kápě. Měl sis to promyslet, kapitáne. Na té dohodě nebylo nic, co by prospělo nám, a s tím souhlasí jenom pitomci. Nakonec nás zabila naše vlastní pitomost, a my se poučili.</emphasis></p>
<p>Rozhlédl se kolem sebe a snažil se zjistit, kde vlastně je. Na tomto místě byl jeden směr stejně dobrý jako jiný. Tedy kromě toho prokletého moře. <emphasis>Hotovo. Je čas na průzkum…</emphasis></p>
<p>Duch odešel od zničených soch. Osamělá, téměř nehmotná postavička kráčející odlesněnou, blátivou krajinou. I tady měl nohy do O.</p>
<p>Ani po smrti se nic neztratí, a padlé rozhodně nečekalo rozhřešení.</p>
<p>Rozhřešení pochází od živých, nikoliv od mrtvých, a jak Křovák předobře věděl, je třeba si je zasloužit.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Rozpomínala se. Konečně, po takové době. Její matka markytánka roztahovala nohy pro Ašókův pluk, než ho poslali do Genabakis. Když odešli, prostě zemřela, jako by bez vojáků mohla jen vydechnout, ne se už nadechnout – a přitom vám život dává to, co vdechujete. Prostě tak. Zemřela. Její potomek zůstal sám, bez pomoci, bez lásky.</p>
<p>Šílení kněží a nechutné kulty, a pro dívku zrozenou z takové matky tu byl nový pluk. Každá cesta k nezávislosti byla jen slepou odbočkou z hlouběji vyježděné silnice, vedoucí od rodiče k dítěti – to už jí bylo jasné.</p>
<p>Potom ji odvlekl Heborik, Trhačův válečný jezdec – ještě než se jí podařilo vůbec vydechnout – ale ne, před ním tu ještě byl Bidithal a jeho otupující dary, jeho šeptem pronášené ujišťování, že utrpení není nic než vrstevnatá kukla a po smrti se uvolní sláva a roztáhne duhová křídla. <emphasis>Ráj.</emphasis></p>
<p>Jak svůdný to byl příslib, a její topící se duše visela na této tíživé útěše, která ji strhávala stále hlouběji. Kdysi snila o zraňování mladých, vykulených akolytek, o tom, že vezme nůž do svých rukou a zbaví je veškeré rozkoše. <emphasis>Bída miluje – potřebuje – společnost. Na sdílení není nic altruistického. Vlastní zájem se krmí zlou vůlí a všechno ostatní odpadá stranou.</emphasis></p>
<p>Za svůj krátký život viděla příliš, než aby věřila v něco jiného. Bidithalova láska k bolesti krmila jeho touhu rozšiřovat umrtvení. A díky umrtvenému nitru byl schopen způsobovat bolest. A zničený bůh, jehož začal uctívat – inu, Chromý bůh věděl, že nikdy nebude muset skládat účty ze svých lží a falešných slibů. On usiloval o nerozhodné věřící a po smrti mohl klidně zahodit ty, jejichž životy využil. Uvědomila si, jak dokonalé je to zotročení: víra, jejíž ústřední dogma je nedokazatelné. Tuto víru nic nezabije. Chromý bůh najde zástupy smrtelných hlasů, hlásajících jeho prázdné sliby, a v rámci svévolných struktur jeho kultu může zlo a znesvěcování bujet bez omezení.</p>
<p>Víra založená na bolesti a pocitu viny nemůže hlásat morální čistotu. Víra zakořeněná v krvi a utrpení –</p>
<p>„To my jsme padlí,“ poznamenal Heborik znenadání.</p>
<p>Scillara ohrnula nos, vmáčkla do dýmky další rezlistí a zabafala. „To má říkat kněz války, ne? Ale jaká velká sláva je v krutým zabíjení, dědo? Nebo ty snad nevěříš v nutnou rovnováhu?“</p>
<p>„Rovnováhu? To je iluze. Jako snažit se zaostřit na jedinou vločku světla a nevidět záplavu a svět, který ukazuje. Vše je v pohybu, vše se neustále mění.“</p>
<p>„Jako ty zatracený mouchy,“ zamumlala Scillara.</p>
<p>Řezník jedoucí před nimi se ohlédl. „Právě jsem o tom přemýšlel,“ prohodil. „Mrchožravý mouchy – míříme snad k bojišti? Co myslíš, Heboriku?“</p>
<p>Stařec zavrtěl hlavou a jantarové oči mu v odpoledním světle zaplály. „Nic takového necítím. Krajina před námi je taková, jakou ji vidíš.“</p>
<p>Blížili se k širokému údolí posetému trsy suchého zažloutlého rákosí. Samotná půda byla bílá a popraskaná, jako rozbitá mozaika. Tu a tam byly vidět vyvýšeniny zbudované z klacků a rákosí. Na kraji pláně se zastavili.</p>
<p>Podél okraje vyschlé bažiny se táhl koberec rybích kostiček, navátých sem větry. Na jednom z bližších pahorků byly vidět ptačí kosti a zbytky vaječných skořápek. Tyto mokřiny zahynuly náhle během hnízdního období.</p>
<p>Všude se hemžily mouchy, rojily se v bzučících mračnech.</p>
<p>„Bohové pod námi,“ vydechla Felisín, „to musíme tudy?“</p>
<p>„Nemělo by to být tak zlé,“ opáčil Heborik. „Na druhou stranu není daleko. Kdybychom se to pokoušeli objet, setmělo by se. Kromě toho,“ odehnal mouchy, „jsme tam ještě ani nevkročili, a už si nás našly, takže objíždět údolí by nám stejně nepomohlo. Aspoň neštípou.“</p>
<p>„Tak ať to máme za sebou,“ zabručela Scillara.</p>
<p>Ropušník seběhl dolů, jako by jim chtěl udělat cestu otevřenou tlamou a míhajícím se jazykem. Řezník pobídl koně do klusu, a jakmile se kolem něj zarojily mouchy, do cvalu. Ostatní je následovali.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Mouchy sedající mu na kůži ho doháněly k šílenství. Heborik mhouřil oči, protože mu do obličeje narážela tvrdá, nedočkavá tělíčka. V té změti pohasínalo i sluneční světlo. Mouchy mu lezly do rukávů, do obnošených kamaší a za krk – se skřípěním zubů se rozhodl takové malé dráždění vydržet.</p>
<p>Rovnováha. Scillařina slova ho z nějakého důvodu znepokojila – ne, možná ne slova, ale spíš názor, který vyjadřovala. Bývalá akolytka odvrhla všechny formy víry – něco, co sám udělal a i přes Trhačův zásah o to stále usiloval. Nakonec bohové války nepotřebovali služebníky kromě nekonečných legií, jež měli vždycky a vždycky mít budou.</p>
<p><emphasis>Válečný jezdec, co se pod tím titulem vlastně skrývá? </emphasis><emphasis>Ž</emphasis><emphasis>nec duší s mocí – a právem – zabíjet ve jménu božím. Zabíjet, léčit, prosazovat spravedlnost. Ale jakou spravedlnost? Nedokážu vzít život. Už ne. Nikdy více. Vybral sis špatn</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>, Trhači.</emphasis></p>
<p><emphasis>A všichni ti mrtví, duchové…</emphasis></p>
<p>Svět byl dost drsný – nepotřeboval jej ani jemu podobné. Hlupáků, dychtících vést jiné do bitvy, jásajících nad zmatkem a nechávajících za sebou vzdutou, vzlykající brázdu bídy, utrpení a žalu, nikdy nebyl nedostatek. On toho měl po krk.</p>
<p>Nyní toužil jen po vykoupení. Byl to jeho jediný důvod, proč zůstat naživu, proč s sebou táhnout tyto nevinné duše na zatracený, zničený ostrov, z něhož válčící bohové servali všechen život. A ti ho opravdu nepotřebovali.</p>
<p>V srdci skutečné armády leží víra a touha po odvetě, fanatikové a jejich záludná, krutá dogmata. V každé společnosti se množí jako mouchy. <emphasis>Avšak úctyhodné slzy vycházejí z odvahy, nikoliv ze zbabělosti, a tyto armády jsou plné zbabělců.</emphasis></p>
<p>Koně je nesli údolím, mouchy vířily a kroužily v bezduchém stíhání.</p>
<p>Mířili na stezku vynořující se ze starého břehu vedle zbytků přístavu a uvazovacích sloupků. Vyježděné koleje stoupaly na vyvýšenou pláž již v dobách, kdy byla bažina jezerem, a rozdrásala je dešťová voda, která nenalezla útočiště v kořenech – protože zeleň minulých staletí byla pryč, vysekaná a pozřená.</p>
<p><emphasis>Necháváme za sebou jen poušť.</emphasis></p>
<p>Vzhůru na hřeben, kde se silnice srovnala a opile se vinula plání mezi vápencovými vrchy. Asi třetinu lígy daleko přímo na východě stála malá, sešlá víska. Krajní domky s prázdnými ohradami. Na jedné straně poblíž konce vesnice hromada kmenů, jejichž dřevo bylo šedé jako kámen, pokud nebylo ožehnuté – ale dokonce i ve smrti dřevo vzdorovalo zkáze.</p>
<p>Heborik tu zatvrzelou vzdorovitost chápal. <emphasis>Ano, snažíš se být pro lidstvo neužitečné. Jen tak přežiješ, i když z tebe přežijí pouze kosti. Doruč svou zprávu, drahé dřevo, do našich slepých očí.</emphasis></p>
<p>Ropušník se vrátil a skákal deset kroků od Řezníka. Zřejmě si žaludek naplnil mouchami až k prasknutí, protože měl tlamu zavřenou a druhá víčka, mléčně bílá, přivřená do škvírek. A byl téměř černý, jak byl pokrytý lezoucím hmyzem.</p>
<p>Stejně jako Řezník i kůň, na němž jel. A půda všude okolo se třpytila a hemžila.</p>
<p><emphasis>Tolik much.</emphasis></p>
<p><emphasis>Tolik…</emphasis></p>
<p><emphasis>„Něco ti chci ukázat, hned…“</emphasis></p>
<p>Jako když se najednou probudí divoká šelma, se Heborik narovnal v sedle –</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Scillara cválala krok za válečným jezdcem a trochu vlevo a za patami měla Felisín. Poplašeně nadávala, protože mouchy kolem jezdců byly jako půlnoc, pohlcovaly všechno světlo, a bzučivá kadence připomínala šeptaná slova, plazící se jí do mozku na deseti tisíci nožičkách. Potlačila výkřik –</p>
<p>Protože její kůň zaržál smrtelnou bolestí a prach vířící pod ním se zvedl a našel si tvar.</p>
<p>Odporné vlhké zaskřípání, pak se mezi koňskými lopatkami vynořilo cosi dlouhého a ostrého a z rány vytryskl proud jasné krve. Kůň zavrávoral, podlomily se mu přední nohy, a jak padal, vyhodil Scillaru ze sedla –</p>
<p>Skutálela se po koberci drcených hmyzích tělíček. Okolo zadusal Heborikův kůň, než zavřískl bolestí a zřítil se doleva – a ze zad mu seskočilo cosi vrčícího, s pruhovanou kůží, kočičího a plavného –</p>
<p>A postavy, zjevující se z čista jasna uprostřed prašných vírů, blýskající se pazourkové čepele – zvířecí řev – krev dopadající na zem vedle ní v husté cloně, okamžitě celá černá od much – čepele sekající a bodající do masa – pronikavý skřek, stoupající v požáru bolesti a vzteku – něco do ní narazilo, jak se pokoušela zvednout se na všechny čtyři, a Scillara se ohlédla. Paže, potetovaná tygřími pruhy, uťatá v polovině mezi loktem a ramenem, ruka, záblesk skomírajícího zeleného světla pod rojem much.</p>
<p>Pomalu se zvedla a v břiše ji píchalo. Dávila se mouchami, které jí při nedobrovolném nádechu vletěly do úst.</p>
<p>Kdosi k ní přistoupil. Z dlouhého kamenného meče kapala krev. Vyschlý, lebce podobný obličej se otočil jejím směrem a meč se nedbale natáhl, jako oheň jí zajel do hrudi nad žebry a pod klíční kostí a vzadu vyjel nad lopatkou. Scillara se zhroutila, a jak přepadávala na záda, cítila, že klouže z čepele dolů.</p>
<p>Zjevení zmizelo v oblaku much.</p>
<p>Neslyšela nic jiného než bzučení a viděla jen chaotický, třpytivý shluk rozšiřující se nad ránou v její hrudi, z níž vytékala krev – jako by se mouchy proměnily v pěsti mačkající její srdce. <emphasis>Mačkající…</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Řezník neměl čas reagovat. Zaštípal ho písek a prach a vzápětí jeho koni prostě zmizela hlava a na zem cákaly provazy krve, jako by se ji snažily chytit. Skutálela se zvířeti mezi přední nohy, které se podlomily, a bezhlavé zvíře se zhroutilo.</p>
<p>Řezníkovi se podařilo skulit se. Vyskočil ve víru much.</p>
<p>Kdosi se vztyčil vedle něj a on se otočil, v ruce nůž, a sekl ve snaze odrazit širokou, zahnutou čepel šamšíru ze zvlněného pazourku. Zbraně se srazily a meč projel Řezníkovým nožem. Síla za ním byla nezastavitelná –</p>
<p>Díval se, jak mu meč zajíždí do břicha a ven a jak se za ním hrnou jeho vnitřnosti.</p>
<p>Snažil se je zachytit a klesl na kolena. Z nohou mu vyprchal veškerý cit. Nevěřícně zíral na převalující se vnitřnosti. Dopadl na bok a stočil se do klubíčka kolem té strašlivé škody napáchané na jeho těle.</p>
<p>Nic neslyšel. Nic, jen vlastní dech a dovádějící mouchy, slétající se blíž, jako by celou dobu věděly, co přijde.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Útočník se zvedl z prachu po Ropušníkově pravici. Prudká bolest, jak se mu obrovský chalcedonový meč zasekl do přední nohy a uťal ji v proudu zelené krve. Druhá rána oddělila zadní nohu a démon se zřítil a bezmocně kopal zbývajícími údy.</p>
<p>Zrnitá mouchami a dunivou bolestí – přehrála se démonovi před očima kratičká scéna. Sirokoplecí, oděný v kožešinách, tvor vlastně jen kost a kůže klidně překročil Ropušníkovu zadní nohu, ležící pět kroků od těla a ještě se škubající. Vstoupil do černého mračna.</p>
<p><emphasis>Úděs. Už nemůžu hopsat.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Ještě než seskočil z koně, zasáhly ho dva pazourkové meče. Jeden proťal svaly a kost a oddělil mu ruku, druhý mu probodl hrudník. Heborik, vrčící jako zvíře, se ve vzduchu zkroutil ve snaze zbavit se zbraně, na niž byl nabodnutý. Jenomže ona šla s ním a lámala mu žebra, trhala plíce a játra a nakonec mu ve spršce úlomků kostí, masa a krve vyjela z boku.</p>
<p>Válečnému jezdci se ústa plnila horkou tekutinou, která vystříkla, když dopadl na zem a překulil se. Oba T’lan Imass k němu došli, jak tam tak ležel v prachu, kamenné zbraně kluzké krví.</p>
<p>Heborik vzhlížel do jejich prázdných, neživých očí a sledoval, jak do něj rozedraní, vyschlí válečníci bodají, jak mu do těla znovu a znovu zajíždějí pilovité hroty. Sledoval, jak se mu jeden napřahuje před obličejem a zatíná meč do krku –</p>
<p>Hlasy, žadonící, vzdálený sbor děsu a zoufalství – už k nim nedosáhl – ztracené duše v nefritových mukách se vytrácely – <emphasis>říkal jsem vám, ať ke mně nevzhlížíte, chudáčci. Vidíte konečně, jak snadné je zklamat vás?</emphasis></p>
<p><emphasis>Slyšel jsem mrtvé, ale nemohl jsem jim sloužit. Stejně jako jsem žil, a přitom nic nevytvořil.</emphasis></p>
<p>Jasně si vzpomínal, teď, v tomto jediném, strašlivém okamžiku, jenž byl zdánlivě nekonečný, bez času, tisíc obrazů v jednom – na tolik bezúčelných skutků, prázdných činů, tolik tváří – na všechny ty, pro něž nic neudělal. Baudín, Kulp, Felisín, Paran, L’orik, Scillara… Bloudící, ztracení v cizí zemi, v unavené poušti a prachu zahrad, vyplňujícím krutý, sluncem sežehlý vzduch – lepší by bylo, kdyby byl zemřel v otataralových dolech v Lebeni. Potom by nikoho nezradil. Fener by si podržel trůn. Zoufalství duší v obrovských nefritových žalářích, valících se Propastí, to hrozné zoufalství – mohlo zůstat nevyslechnuto, a tak by nebyly ani falešné přísliby spasení.</p>
<p>Baudína by nikdo nezpomaloval, když prchal s Felisín Paran – <emphasis>ach, za celý svůj příliš dlouhý život jsem neudělal nic, co by za něco stálo. Ty neviditelné ruce nakonec dokázaly iluzi svého doteku – žádné požehnání, žádné vykoupení pro nikoho, kdo se jich odvážil dotknout. A tyto znovu zrozené oči se vší jejich kočičí ostrostí nyní slábnou v nesmyslném pohledu, který chce každý lovec vidět v očích své skolené kořisti.</emphasis></p>
<p>Tolik válečníků, velkých hrdinů – alespoň ve vlastních očích – tolik se jich vydalo na lov obřího tygra Trhače – aniž by znali jeho skutečnou totožnost. Chtěli ho porazit, postavit se nad jeho mrtvolu a zadívat se mu do prázdných očí, toužili zachytit něco, cokoliv, z majestátu a euforie a odnést si to s sebou.</p>
<p>Ale když ten, kdo hledá pravdu, je ztracený, duchovně i morálně, nikdy ji nenalezne. A ušlechtilost a slávu nelze uloupit, nelze si ji zasloužit surovým znásilněním života. <emphasis>Bohové, taková žalostná, kličkující, krutě pitomá ješitnost… ještě dobře, že Trhač všechny ty náfuky zabil. Bez zaujetí. To je skutečně výmluvná zpráva.</emphasis></p>
<p>Přesto to věděl. T’lan Imass, kteří ho zabili, na ničem z toho nezáleželo. Jednali z nutnosti. Možná kdesi z prastarých vzpomínek na časy, kdy i oni byli smrtelní, chtěli ukrást, co nemohli nikdy vlastnit. Ale takové bezvýznamné usilování už pro ně dávno přestalo být zajímavé.</p>
<p>Heborik nebude trofejí.</p>
<p>A to bylo dobře.</p>
<p>V této konečné prohře zřejmě nebudou žádní jiní přeživší, a to bylo také v pořádku. Přiměřeně. Tolik k slávě v jeho posledních myšlenkách.</p>
<p><emphasis>Copak to není příhodné? V úplně poslední myšlence jsem zklamal dokonce i sám sebe.</emphasis></p>
<p>Natahoval se po… něčem. Jenomže se ničeho nedotkl. Vůbec ničeho.</p><empty-line />
</section>
<section>
<p>KNIHA TŘI<image xlink:href="#_5.jpg" />STÍNY KRÁLE</p><empty-line /><p>Kdo může říci, kde se odděluje pravda od houfu tužeb, které dohromady dávají tvar našim vzpomínkám? V každé pověsti jsou hluboké záhyby a viditelný vzor představuje falešnou jednotu formy a záměru. Překrucujeme záměrně, vtěsnáváme ohromný smysl do omezených hranic pomyslné nezbytnosti. V tom leží nedostatek i dar, protože vzdáme-li se pravdy, vytváříme, ať správně, či špatně, univerzální význam. Specifické ustupuje obecnému, podrobnosti ustupují velkolepému tvaru, a ve vyprávění se pozvedáme nad vlastní, obyčejná já. Tímto předivem slov jsme spojeni s lidstvem…</p>
<p>Úvod k <emphasis>Mezi svěřenci</emphasis></p>
<p>Heborik</p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA DVANÁCT</p>
<p>„Hovořil o těch, kteří padnou, a v jeho chladných očích bylo lze poznat nahou pravdu, že to o nás hovoří. Slova o rozbitých píšťalách a úmluvách zoufalství, o kapitulaci dávané jako dar a zabíjení ve jménu spásy. Hovořil o rozšíření války a řekl nám, nechť prcháme do neznámých zemí, abychom byli ušetřeni zmaření vlastních životů…“</p>
<p>Slova železného proroka Iskara Jaraka</p>
<p>Anibarové (Proutkaři)</p>
<p>J</p>
<p>ednu chvíli byly stíny mezi stromy prázdné, a když Samar Dev vzápětí vzhlédla, zadržela dech, protože spatřila lidi. Na všech stranách, kde prosluněný palouk postupně zarůstal změtí černých smrků, kapradí a břečťanu, stáli divoši… „Karso Orlongu,“ šeptla, „máme návštěvu…“</p>
<p>Teblor, s rukama zrudlýma krví, odřízl kus masa z boku mrtvého bhederina a zvedl hlavu. Po chvíli zabručel a vrátil se k bourání.</p>
<p>Přibližovali se, vynořovali se ze tmy. Malí, šlachovití, ve vydělaných kůžích, s pruhy kožešin přivázaných na pažích, s pletí barvy bažinaté vody, protkanou na obnažené hrudi a plecích rituálními jizvami. Šedá barva či dřevěný popel zakrývající dolní čelist a okolí úst jako plnovous. Protažené ledově modré a šedé kruhy kolem tmavých očí. Oštěpy, sekery za koženými opasky spolu se sbírkou nožů byly pokryté ozdobami z tepané mědi, napodobujícími fáze měsíce. A jeden muž měl náhrdelník z velkých rybích obratlů a na něm zavěšený zlatem lemovaný černý měděný kotouč, představující zřejmě úplné zatmění. Tento muž, očividně vůdce, vystoupil. Udělal tři kroky, aniž by si všímal Karsy Orlonga, a na slunci pomalu poklekl.</p>
<p>Samar si všimla, že něco drží. „Karso, dávej pozor. To, co teď uděláš, rozhodne, jestli touto zemí projdeme v klidu, nebo se budeme vyhýbat oštěpům ze stínů.“</p>
<p>Karsa přehmátl na obrovském stahovacím noži, s nímž pracoval, a vrazil ho do bhederina. Zvedl se a obrátil se ke klečícímu divochovi.</p>
<p>„Vstávej,“ vybídl ho.</p>
<p>Muž sebou trhl a sklonil hlavu.</p>
<p>„Karso, on ti nabízí dar.“</p>
<p>„Potom by ho měl nabízet vestoje. Jeho lidé se schovávají tady v divočině, protože on sám nedokáže stát. Pověz mu, že se musí postavit.“</p>
<p>Bavili se kupeckým jazykem a z reakcí klečícího válečníka Samar usoudila, že jim rozumí… a na důraznou žádost se pomalu vyškrábal na nohy. „Muži z Velkých stromů,“ pravil s drsným a hrdelním přízvukem. „Doručiteli zkázy, Anibarové ti nabízejí tento dar a žádají, abys na oplátku dal dar ty nám –“</p>
<p>„Potom to nejsou dary,“ přerušil jej Karsa. „Vám jde o směnu.“</p>
<p>Válečníkovi se v očích mihl strach. Ostatní z jeho kmene – Anibarové – dál mlčky a nehybně postávali pod stromy. Přesto Samar cítila, jak se mezi nimi šíří téměř hmatatelný děs.</p>
<p>„Toto je jazyk směny, Doručiteli,“ zkoušel to vůdce znovu. „Jed, který musíme polknout. Nehodí se k tomu, co hledáme.“</p>
<p>Karsa se zamračeně obrátil na Samar Dev. „Příliš mnoho slov, která nikam nevedou, čarodějko. Vysvětluj.“</p>
<p>„Tento kmen se řídí prastarou tradicí, u většiny národů Sedmiměstí již dávno ztracenou,“ řekla. „Jde o tradiční dávání darů. Dar sám je měřítkem mnoha věcí, jakým se přiděluje hodnota značně rafinovaným a často matoucím způsobem. Anibarové se z nezbytí naučili obchodovat, ale nepřikládají tomu stejnou hodnotu jako my a obvykle při tom tratí. Myslím, že se jim obecně moc nedaří, když musí jednat se lstivými, bezohlednými kupci z civilizovaných zemí. Je tu –“</p>
<p>„Dost,“ přerušil ji Karsa a ukázal na vůdce, jenž sebou znovu trhl. „Ukaž mi ten dar,“ vyzval jej. „Ale nejdřív mi řekni, jak se jmenuješ.“</p>
<p>„V jazyce jedu jsem Hledač člunů.“ Zvedl předmět, jejž držel. „Značka odvahy velkého otce mezi bhederiny,“ sdělil Karsovi.</p>
<p>Samar Dev zvedla obočí a zadívala se na Karsu. „To bude pyjová kost, Teblore.“</p>
<p>„Vím, co to je,“ zavrčel. „Hledači člunů, co na oplátku žádáš ode mě?“</p>
<p>„Do lesa přišly přízraky, sužují kmeny Anibarů na sever odsud. Zabíjejí vše, co jim stojí v cestě, a bez příčiny. Neumírají, protože ovládají samotný vzduch, a tak odvrátí každý oštěp, který na ně zamíří. To jsme slyšeli. Ztrácíme mnoho jmen.“</p>
<p>„Jmen?“ podivila se Samar.</p>
<p>Zalétl k ní pohledem a kývl. „Příbuzných. Osm set čtyřicet sedm jmen vetkaných do mého mezi severními klany.“ Ukázal na tiché válečníky za sebou. „A stejně tolik jmen se ztratí mezi nimi, u každého z nich. Truchlíme nad tou ztrátou sami, ale víc truchlíme pro naše děti. Jména nemůžeme vzít zpět – zmizí a už se nevrátí, a tak nás ubývá.“</p>
<p>„Chcete, abych ty přízraky zabil,“ hádal Karsa, ukazuje na dar, „výměnou za tohle.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Kolik těch přízraků je?“</p>
<p>„Přijdou na velkých lodích, šedokřídlých, a vydají se do lesa na hony, každý hon čítá dvanácte. Žene je hněv, a přece nic, co činíme, jejich hněv neutiší. Nevíme, čím jsme je tolik urazili.“</p>
<p><emphasis>Pravděpodobně jste jim nabídli tu zatracenou pyjovou kost. </emphasis>To si však Samar Dev nechala pro sebe.</p>
<p>„Kolik honů?“</p>
<p>„Zatím dvě desítky, ale jejich čluny neodjíždějí.“</p>
<p>Karsovi potemněl obličej. Samar Dev ho ještě nikdy neviděla tak rozzuřeného. Polekala se, že toho krčícího se mužíka roztrhá na kusy. Místo toho řekl: „Odhoďte hanbu, vy všichni! Odhoďte ji! Zabijáci nepotřebují k zabíjení žádný důvod. Oni prostě zabíjejí. To, že existujete, je pro takové tvory dostatečnou urážkou.“ Popošel blíž a vytrhl Hledači člunů kost z ruky. „Zabiju je všechny. Potopím jejich zatracené lodě. Tohle já –“</p>
<p>„Karso!“ křikla Samar.</p>
<p>Otočil se k ní, v očích oheň.</p>
<p>„Než slíbíš, že uděláš něco… zásadního, mohl bys zvážit něco proveditelnějšího.“ Když viděla, jak se tváří, honem pokračovala: „Kupříkladu by ses mohl spokojit s tím, že je vyženeš z této země zpátky na jejich lodě. Zajistíš, že les bude… nepříjemný.“</p>
<p>Po dlouhém, napjatém mlčení si Teblor povzdechl. „Ano. To postačí. Ačkoliv mě láká plavat za nimi.“</p>
<p>Hledač člunů na něj zíral očima vykulenýma údivem a bázní.</p>
<p>Samar si chvíli myslela, že se – zcela netypicky – pokouší o vtip. Ne, mohutný válečník mluvil vážně. A ke svému úděsu mu věřila, v jeho slovech neshledávala nic legračního či absurdního. „To rozhodnutí může počkat, ne?“</p>
<p>„Ano.“ Znovu se zamračil na Hledače člunů. „Popiš ty přízraky.“</p>
<p>„Vysocí, ale ne tak vysocí jako ty. Jejich tělo má odstín smrti. Oči studené jako led. Nosí železné zbraně a mezi nimi jsou šamani, jejichž samotný dech je nemoc – strašlivá oblaka jedovatých výparů – a všichni, kterých se dotkne, umírají ve velkých bolestech.“</p>
<p>„Myslím, že výraz ‚přízraky‘ používají pro každého, kdo není z jejich světa,“ vysvětlovala Samar Dev Karsovi. „Nicméně nepřítel, o němž mluví, přišel z lodí. Kdyby byli opravdu mrtví, nebylo by to příliš pravděpodobné. Dech šamanů vypadá jako kouzla.“</p>
<p>„Hledači člunů,“ řekl Karsa, „až tady skončím, odvedeš mě k přízrakům.“</p>
<p>Muž zbledl. „Je to mnoho, mnoho dní cesty, Doručiteli. Pošlu zprávu, že přicházíš – klanům na severu –“</p>
<p>„Ne. Ty nás doprovodíš.“</p>
<p>„Ale – ale proč?“</p>
<p>Karsa přistoupil, popadl Hledače člunů za krk a přitáhl si ho k sobě. „Budeš svědkem, a tím se staneš něčím víc, než jsi teď. Budeš připraven – na všechno, co přijde na tebe i na tvůj bídný lid.“ Pustil ho, a muž zavrávoral a lapal po dechu. „Můj lid kdysi věřil, že se může skrývat,“ pravil Teblor a vycenil zuby. „Mýlil se. To jsem se naučil a to se nyní naučíš i ty. Myslíš, že přízraky jsou to jediné, co vás trápí? Hlupáku. Oni jsou teprve začátek.“</p>
<p>Samar se dívala, jak se obrovský válečník vrací ke své řezničině.</p>
<p>Hledač člunů se za ním díval. Oči plné hrůzy se mu leskly. Potom se otočil a zasyčel něco vlastním jazykem. Šest válečníků proběhlo kolem něj, a když se přiblížili ke Karsovi, vytáhli nože.</p>
<p>„Teblore,“ varovala ho Samar.</p>
<p>Hledač člunů zvedl ruce. „Ne! Nechceme ti ublížit, Doručiteli. Nyní ti pomohou s řezáním, to je vše. Odměna je pro tebe připravena, takže nemusíme marnit čas –“</p>
<p>„Chci vydělat kůže,“ oznámil Karsa.</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„A běžce, aby nám doručili tyto kůže a uzené maso z kořisti.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Potom můžeme jít.“</p>
<p>Hledač člunů zakýval hlavou, jako by odpověď na poslední požadavek nedokázal svěřit vlastnímu hlasu.</p>
<p>Karsa ohrnul nos a zamířil k tůni stojaté vody, kde z čepele a rukou smyl krev.</p>
<p>Půl tuctu válečníků se vrhlo na mrtvé bhederiny a Samar Dev popošla blíž k vůdci. „Hledači člunů.“</p>
<p>Kradmo k ní vzhlédl. „Ty jsi čarodějka – tak tě Doručitel nazval.“</p>
<p>„Jsem. Kde jsou vaše ženy? A děti?“</p>
<p>„Za bažinou na severozápadě,“ odpověděl. „Krajina se zvedá a jsou tam jezera a řeky, kde nacházíme černé zrno a mezi plochými kameny bobule. Velký hon v otevřené krajině jsme skončili a nyní se vracejí do mnoha táborů se zimním masem. Přesto,“ ukázal na své válečníky, „půjdeme za vámi. Byli jsme svědky, když Doručitel zabil bhederiny. Jezdí na kostním koni – nikdy jsme neviděli, aby někdo jel na kostním koni. Nosí meč z rodného kamene. Železný prorok vypráví našemu lidu o takových válečnících – nosících rodný kámen. Říká, že přijdou.“</p>
<p>„O tom železném prorokovi jsem neslyšela,“ zabručela Samar Dev a zamračila se.</p>
<p>Hledač člunů učinil posunek a otočil se k jihu. „Mluvit o tom, to je zamrzlý čas.“ Zavřel oči a najednou změnil tón. „Za časů Velkého zabíjení, které je zamrzlým časem minulosti, žili Anibarové na planinách a putovali téměř až k Východní řece, kde se ze země zvedají velké ohrazené tábory Ugarů, a s Ugary Anibarové směňovali maso a kůže za železné nástroje a zbraně. Potom na Ugary přišlo Velké zabíjení a mnozí uprchlí a hledali útočiště mezi Anibary. Avšak Zabijáci šli za nimi, Mezlové, jak jim říkali Ugarové, a strašlivá bitva byla vybojována a všichni, kteří našli úkryt mezi Anibary, padli.</p>
<p>Anibarové se báli odplaty za pomoc poskytnutou Ugarům, a tak se připravovali k útěku – hlouběji do odhan – ale vůdce Mezlů je našel dřív. Se stovkou tmavých válečníků přišel, přesto zadržel své železné zbraně. Anibarové nejsou jeho nepřátelé, řekl jim, a potom jim dal varování – ostatní přicházejí, a ti budou bez slitování. Ti Anibary zničí. Tento vůdce byl železný prorok, král Iskar Jarak, a Anibarové poslechli jeho slova a uprchli na severozápad, až se zdejší země, lesy a jezera staly jejich domovem.“ Podíval se na Karsu, jenž si naložil zásoby a seděl na jhagském koni, a promluvil jiným tónem. „Železný prorok říká, že bude doba největšího ohrožení, a tehdy přijdou nositelé rodného kamene a budou nás bránit. A tak až uvidíme, kdo putuje naší zemí, a meč v jeho rukou… ten čas bude brzy zamrzlým časem.“</p>
<p>Samar Dev si ho chvíli prohlížela, pak se obrátila na Karsu. „Myslím, že na Havokovi nebudeš moct jet. Máme namířeno do těžkého terénu,“ poznamenala.</p>
<p>„Dokud ta doba nepřijde, pojedu,“ opáčil Teblor. „Ty svého koně můžeš vést. Vlastně ho můžeš nést přes všechen terén, který budeš považovat za těžký.“</p>
<p>Podrážděně vyrazila ke svému koni. „Dobře, pojedu za tebou, Karso Orlongu. Aspoň mě nebudou mlátit větve, protože ty vyvrátíš všechny stromy, které nám budou stát v cestě.“</p>
<p>Hledač člunů počkal, až budou připravení, a vykročil po severním okraji mokrého palouku. Na konci se otočil a zmizel v lese.</p>
<p>Karsa zastavil Havoka a zamračil se na hustý podrost a těsně u sebe rostoucí smrky. Samar Dev se zasmála, čímž si vysloužila jeho zuřivý pohled. Nakonec Teblor sklouzl na zem.</p>
<p>Hledač člunů na ně čekal a tvářil se omluvně. „Zvířecí stezky, Doručiteli. Ve zdejších lesích je jelen, medvěd, vlk a los – dokonce ani bhederinové se nevydávají hlouběji za palouky. Pižmoň a karibu jsou dál na sever. Tyto stezky, jak vidíš, jsou nízké. Při rychlém průchodu se i Anibar ohýbá. V nenalezeném čase, před nímž sotva co lze říci, nalezneme více plochých kamenů a cesta bude snazší.“</p>
<p>Nízký les byl nekonečný a jednotvárný a cesta tou změtí a spletí byla plná rozčilování, jako by hvozd žil jen proto, aby nikomu neumožnil průchod. Podložní skála vystupovala k povrchu, omšelá, purpurová a černá, místy protkaná dlouhými žílami křemence, s povrchem zprohýbaným a zvrásnělým, vytvářející hluboká údolí, jámy a rokle naplněné odloupanými deskami, porostlými kluzkým, smaragdově zeleným mechem. V prohlubních bylo plno vyvrácených stromů. Kůra černých smrků byla drsná jako žraloci kůže a obnažené větve, obalené místo jehličím pavučinami, působily jako drápy. Tu a tam pronikly klenbou sluneční paprsky, vrhající zrnka jasných barev do jinak šerého, hrobového světa.</p>
<p>Za soumraku je Hledač člunů dovedl na zrádný suťový svah, po němž se vyškrábal nahoru. Karsa se Samar Dev vedli koně za sebou a měli opravdu co dělat, každý krok byl vachrlatější než ten předchozí – mech se ztrácel jako hnijící kůže a objevovaly se ostrohranné kameny a hluboké díry, v nichž si mohli koně snadno polámat nohy.</p>
<p>Samar Dev, zpocená a špinavá, poškrábaná a odřená, konečně dorazila na vrchol a otočila se, aby dovedla koně posledních pár kroků. Před sebou měli více méně rovnou skálu se šedou kůží lišejníku. Z mělkých prohlubní vyrůstaly vejmutovky a pokroucené borovice, občas nějaký dub a na krajích jalovcového houští pásy borůvkových a libavkových keřů. Ve slábnoucím světle poletovaly vířícími mračny menšího hmyzu vážky o velikosti vrabce.</p>
<p>Hledač člunů ukázal k severu. „Tato stezka vede k jezeru. Táboříme tam.“</p>
<p>Vykročili. Byli na široko daleko nejvýše položeném místě, a jak se skály kroutily a vinuly, místy lemované nižšími plošinami a výstupky, Samar Dev si rychle uvědomila, jak snadno by se mohli v této divočině ztratit. Stezka se před nimi rozdělovala a Hledač člunů se vydal východní větví, chvíli pátral po čemsi na zemi a nakonec se vrátil na hřeben napravo.</p>
<p>Samar Dev se vydala v jeho stopách, nahlédla dolů a spatřila, co hledal – křivolakou řadu menších balvanů ležících na kamenné římse o něco níž. Vzor trochu připomínal hada s hlavou tvořenou plochým klínovitým kamenem, přičemž poslední kámen ocasu nebyl větší než nehet na palci. Všechny kameny byly porostlé lišejníkem, což ukazovalo, že značka je hodně stará. V kamenné podobě nebylo nic, co by usnadňovalo volbu směru, i když hadí hlava směřovala tam, kam šli.</p>
<p>„Hledači člunů,“ zavolala, „jak to, že čteš v tomto hadovi z balvanů?“</p>
<p>Ohlédl se po ní. „Had je pryč od srdce. Želva je srdce stezky.“</p>
<p>„Dobře, tak proč nejsou výš, abys je nemusel hledat?“</p>
<p>„Když se nosí černé zrno na jih, jsme obtíženi – ani želva, ani had nesmějí ztratit tvar či vzor. Běháme po těchto cestách. Obtíženi.“</p>
<p>„Kam úrodu nosíte?“</p>
<p>„Do našich sběracích táborů na pláních. Každá tlupa. Sbíráme úrodu. Do jedné. A rozdělujeme ji, aby každá tlupa měla dostatek zrna. Jezerům a řekám a jejich břehům nelze věřit. Některá úroda vynáší dobře. Některá úroda vynáší slabě. Jak voda stoupá a voda klesá. Není to totéž. Plochá skála se snaží být rovná napříč celým světem, ale nemůže, a tak voda stoupá a voda klesá. My neklekáme před nespravedlností, jinak bychom sami odhodili spravedlnost a nůž by našel nůž.“</p>
<p>„Stará pravidla, jak řešit hlad.“ Samar kývla.</p>
<p>„Pravidla v zamrzlém čase.“</p>
<p>Karsa Orlong se ohlédl na Samar Dev. „Co je ten zamrzlý čas, čarodějko?“</p>
<p>„Minulost, Teblore.“</p>
<p>Všimla si, jak zamyšleně mhouří oči. Nakonec zabručel. „A nenalezený čas je budoucnost, což znamená, že teď je plynoucí čas –“</p>
<p>„Ano!“ zvolal Hledač člunů. „Díš samotné tajemství života!“</p>
<p>Samar Dev opatrně nasedla – na hřebeni mohli jet na koních. Karsa Orlong ji následoval. Najednou Samar znehybněla, jak jí došla slova Hledače člunů. <emphasis>„Samotné tajemství života.“ Tento plynoucí čas, ještě ne zamrzlý a teprve zjišťující, že je nenalezený. </emphasis>„Hledači člunů, železný prorok k vám přišel dávno – v zamrzlém čase – a přece k vám mluvil v nenalezeném čase.“</p>
<p>„Ano, chápeš, čarodějko. Iskar Jarak hovoří jen jedním jazykem, v němž však jsou všechny. On je železný prorok. Král.“</p>
<p>„Váš král, Hledači člunů?“</p>
<p>„Ne. My jsme jeho stíny.“</p>
<p>„Protože existujete jen v plynoucím čase.“</p>
<p>Hledač člunů se obrátil a uctivě se uklonil, což v Samar Dev oživilo jakousi vzpomínku. „Tvá moudrost je nám ctí,“ pravil.</p>
<p>„Kde je království Iskara Jaraka?“ vyzvídala.</p>
<p>Muži vyhrkly z očí slzy. „Tuto odpověď toužíme nalézt. Je ztracena –“</p>
<p>„V nenalezeném čase.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Iskar Jarak byl Mezla.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Samar Dev otevřela ústa, aby položila ještě jednu otázku, a vtom si uvědomila, že to není nutné. Odpověď již znala.</p>
<p>„Hledači času, pověz, ze zamrzlého času do plynoucího času vede most?“ otázala se místo toho.</p>
<p>Tesklivě, toužebně se usmál. „Vede.“</p>
<p>„Ale ty ho nedokážeš překročit.“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Protože hoří.“</p>
<p>„Ano, čarodějko, most hoří.“</p>
<p><emphasis>Král Iskar Jarak a nenalezené království…</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Skalní lavice sestupovaly jako masivní, přírodní schody až do příboje. Tmavé vlny severního moře na obzoru, kde oblohu ovládala bouřková mračna barvy zčernalé zbroje, česal prudký vítr. Za nimi se podél západního břehu táhl nahrbený les. Divoké větry olámaly borovicím, jedlím a cedrům větve.</p>
<p>Třesoucí se Taralak Výd si přitáhl kožešiny úžeji k tělu a obrátil se zády k rozbouřenému moři. „Nyní poputujeme na západ,“ oznámil a křičel, aby ho bylo slyšet i přes vichřici. „Budeme sledovat pobřeží, dokud se nestočí k severu. Potom zamíříme na pevninu, přímo k západu, do zemí kamene a jezer. Obtížné, protože je tam málo lovné zvěře, i když můžeme rybařit. Horší je, že tam jsou krvežízniví divoši, příliš zbabělí, než aby zaútočili ve dne. Vždycky jen v noci. Musíme na ně být připravení. Musíme zabíjet my je.“</p>
<p>Icarium neříkal nic, nelidské oči dál upíral na blížící se bouři.</p>
<p>Taralak zamračeně odešel do tábora ve skalách, dřepl si v požehnaném závětří a podržel zarudlé, prochladlé ruce nad ohněm. Z Jhagova legendárního, téměř mýtického klidu zůstalo jen pár záblesků. Nyní byl ponurý a zarytý. Icarium přetvořený rukama Taralaka Výda, ač se on pouze řídil přesnými příkazy Bezejmenných. <emphasis>Čepel se ztupila. Ty máš být brouskem, Grale.</emphasis></p>
<p>Jenomže brousky jsou bez citu, lhostejné k čepeli a rukám, jež ji třímají. Pro válečníka poháněného vášní je těžké dosáhnout takové odtažitosti, natož aby si ji udržel. Už cítil to břímě, stále rostoucí, a věděl, že jednoho dne bude závidět Mappo Pořízovi milosrdnou smrt, která jej postihla.</p>
<p>Zatím postupovali rychle. Icarium byl neúnavný, jakmile dostal směr. A Taralak, přes veškerou svou zdatnost a výdrž, byl vyčerpaný. <emphasis>Nejsem Trell a tohle není pouhé toulání. Již ne, pro Icaria již nikdy.</emphasis></p>
<p>A zřejmě ani pro Taralaka Výda.</p>
<p>Když uslyšel šátrání, vzhlédl. Díval se, jak Icarium slézá dolů.</p>
<p>„Ti divoši, o kterých jsi mluvil,“ začal Jhag bez úvodu, „proč by nás měli zastavovat?“</p>
<p>„Jejich opuštěný les je plný posvátných míst, Icarie.“</p>
<p>„Postačí tedy, když na ně nevstoupíme.“</p>
<p>„Taková místa se nepoznají snadno. Může to být řada balvanů na skále, pokrytých mechem a lišejníkem. Nebo kus parohu v rozsoše na stromě, tak zarostlý, že ho skoro není vidět. Nebo křemencová žíla s blyštivými vločkami zlata. Nebo zelený štípací kámen – lomy jsou jenom rýha v kolmé skále a zelený kámen z něj odlupují s pomocí ohně a studené vody. Možná něco jako medvědí stezka na skále, vyšlapaná těmi mrzutými zvířaty za bezpočet pokolení. Všechno je posvátné. Myšlení takových divochů se nedá pochopit.“</p>
<p>„Zřejmě o nich hodně víš, a přitom mi říkáš, že jsi v jejich zemi nikdy nebyl.“</p>
<p>„Slyšel jsem o nich hodně vyprávět, Icarie.“</p>
<p>Jhagovi se do očí vloudilo ostří. „A kdo tě o nich zpravil, Taralaku Výde z kmene Gralů?“</p>
<p>„Hodně jsem cestoval, příteli. Sesbíral jsem tisíc příběhů –“</p>
<p>„Byl jsi připravován. Pro mě.“</p>
<p>Slabý úsměv vhodný pro tento okamžik, a Taralak ho našel snadno. „Hodně jsem cestoval ve tvé společnosti, Icarie. Kéž bych ti mohl věnovat své vzpomínky na společně strávenou dobu.“</p>
<p>„Kéž bys mohl,“ souhlasil Icarium hledící do ohně.</p>
<p>„Ovšem,“ dodal Taralak, „v tom daru by bylo i mnoho ponurosti, mnoho chmurných a nepříjemných skutků. Co ti schází, Icarie, je požehnáním i prokletím zároveň – to chápeš, viď?“</p>
<p>„V tom není žádné požehnání,“ opáčil Jhag a potřásl hlavou. „Co jsem vykonal, si nemůže vyžádat spravedlivou cenu. Nemůže mi to poznačit duši. A tak zůstávám nezměněný, navždy naivní –“</p>
<p>„Nevinný –“</p>
<p>„Ne, ne nevinný. V nevědomosti není nic ospravedlňujícího, Taralaku Výde.“</p>
<p><emphasis>Oslovuješ mě jménem, neříkáš mi „příteli“. Začíná ti překážet nedůvěra? </emphasis>„Proto je mým úkolem ti pokaždé vrátit vše, co jsi ztratil. Je to náročné a unavuje mě to. Má slabost spočívá v mé touze ušetřit tě těch nejohavnějších vzpomínek. V srdci mám příliš lítosti a zjišťuji, že ve snaze tě ušetřit tě jenom zraňuji.“ Plivl si do dlaní, uhladil si vlasy a znovu natáhl ruce k plamenům. „Dobrá, příteli. Jednou, kdysi dávno, tě poháněla touha osvobodit otce, jehož sebral dům azathu. Ze strašlivého neúspěchu se zrodila hlubší, nebezpečnější síla – tvůj vztek. Rozbil jsi zraněnou chodbu, zničil azath a vypustil do světa houf démonů, kteří usilovali jen o nadvládu a tyranii. Některé z nich jsi zabil, ale mnoho jich tvému hněvu uniklo a žije dodnes, rozprášeno po světě jako zlá setba. Nejtrpčí ironií je to, že tvůj otec o vysvobození neusiloval. Rozhodl se z vlastní vůle stát strážcem azathského domu, a možná jím je dodnes.</p>
<p>Následkem zkázy, jakou jsi napáchal, usoudil jeden kult, od počátku věků oddaný azathům, že je nezbytné vytvořit vlastní strážce. Vybrané válečníky, kteří tě budou doprovázet, ať půjdeš kamkoliv – protože tvůj vztek a zničení chodby ti vyrvaly všechny vzpomínky na minulost – a nyní jsi, zřejmě nadobro, odsouzen hledat pravdu o tom, co jsi udělal. A neustále dostávat záchvaty vzteku a ničení.</p>
<p>Tento kult, kult Bezejmenných, zajistil tvé spojení se společníkem. Jako jsem já. Ano, příteli, byli tu další, dávno předtím, než jsem se narodil, a každý byl prostoupen magií, zpomalující tvrdost stárnutí, chránící před všemi možnými nemocemi a jedy tak dlouho, dokud sloužil. Naším úkolem je vést tě ve tvé zuřivosti, uplatňovat morální hledisko a hlavně být tvým přítelem. Tento poslední úkol je nejjednodušší a vlastně nejsvůdnější ze všech, protože je snadné nalézt v nitru hlubokou a trvalou lásku k tobě. Kvůli tvé upřímnosti, věrnosti a čestnosti bez poskvrnky.</p>
<p>Přiznávám, Icarie, že tvá spravedlnost je opravdu tvrdá. Ale ve své ušlechtilosti nakonec důkladná. Nyní na tebe čeká nepřítel. Nepřítel, kterému se můžeš postavit pouze ty, příteli. Proto putujeme a každý, kdo se nám z jakéhokoliv důvodu postaví, musí být smeten. Pro větší dobro.“ Znovu si dovolil úsměv, jen tentokrát do něj vložil náznak nesmírné, nicméně chrabře potlačované sklíčenosti. „Musíš si říkat, jsou-li Bezejmenní hodni takové zodpovědnosti. Vyrovnají se jejich morálnost a smysl pro čest tvým? Odpověď spočívá v nezbytnosti a hlavně v příkladu, který jsi přinesl. Ty vedeš Bezejmenné, příteli, každým svým činem. Pokud oni selžou ve svém povolání, selžou proto, že jsi ty selhal ve svém.“</p>
<p>Taralak Výd měl radost, že si dokonale pamatuje slova, jež mu byla předána. Prohlížel si velkého válečníka, stojícího před ním, ozářeného ohněm, tvář ukrytou v dlaních. Jako dítě, pro něž slepota znamená smrt.</p>
<p>Uvědomil si, že Icarium pláče.</p>
<p><emphasis>Dobře. Dokonce i on. I on se bude krmit vlastními mukami a vytvoří z nich návykový nektar, sladký opiát sebeobviňování a bolesti.</emphasis></p>
<p><emphasis>A potom všechny pochyby a nedůvěra zmizí.</emphasis></p>
<p><emphasis>Protože z nich nelze vymačkat žádné štěstí.</emphasis></p>
<p>Rozpršelo se a zaduněl hrom. Bouře brzy vypukne s plnou silou. „Už jsem si dost odpočinul,“ prohlásil Taralak a vstal. „Čeká nás dlouhý pochod –“</p>
<p>„Není třeba,“ pravil Icarium.</p>
<p>„Co tím myslíš?“</p>
<p>„Moře. Je plné lodí.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Brzy po přepadení vyjel z kopců osamělý jezdec. Barathol Méchar. Mohutná, zjizvená předloktí měl zastříkaná krví. Dlouho si mrtvého démona prohlížel. Měl na sobě svou zbroj a přílbu a nyní uchopil sekeru.</p>
<p>Od chvíle, kdy se objevili T’lan Imass, uplynuly celé měsíce – a on usoudil, že jsou dávno pryč, zmizeli předtím, než se starý Kulat ve svém nově nalezeném šílenství zatoulal. Neuvědomil si – nikdo z nich si to neuvědomil – že ti strašliví nemrtví neodešli.</p>
<p>Byl zabit oddíl poutníků, přepadení se odehrálo tak rychle, že se o něm Barathol vůbec nedozvěděl – dokud nebylo pozdě. Do kovárny najednou vpadli Dželim a Filiad a ječeli, že hned za vesnicí došlo k vraždě. Kovář popadl zbraň a vyběhl s nimi na západní silnici, jenomže zjistil, že nepřítel už odešel, když splnil úkol, a na cestě se váleli umírající koně a mrtví lidé, jako by spadli z nebe.</p>
<p>Poslal Filiada pro starou Nulliss – celkem slušnou léčitelku – vrátil se do kovárny a nevšímal si Dželima, jenž se za ním táhl jako ztracené štěně. Navlékl si zbroj, nespěchal. Tušil, že T’lan Imass budou důkladní. Hlavně se chtěli ujistit, že neudělali žádnou chybu. Nulliss zjistí, že pro ubohé oběti se nedá nic udělat.</p>
<p>Po návratu na silnici však ke svému úžasu zjistil, že stará Semka, klečící u jednoho těla, křičí na Filiada. Když se k ní Barathol rozběhl, měl dojem, že strčila muži ruce do těla a pohybovala jimi, jako by hnětla těsto na chleba. Přitom upírala oči na ženu ležící opodál. Ta zasténala a vyrývala nohama brázdy v prachu. Krev se z ní lila na všechny strany. Nulliss kováře zahlédla a zavolala ho k sobě.</p>
<p>Viděl, že muž, u něhož klečí, byl vykuchán. Nulliss mu vracela vnitřnosti do těla. „Pro mistra Kápě, ženská,“ zavrčel, „nech ho být. Je vyřízenej. Naplnila jsi mu břicho hlínou –“</p>
<p>„Horká voda je na cestě,“ štěkla. „Chci ji zase vypláchnout.“ Ukázala na zmítající se ženu. „Tu bodli do ramene a teď rodí.“</p>
<p>„Rodí? Bohové pod náma. Poslouchej, Nulliss, horká voda nepomůže, pokud si nechceš uvařit jeho játra k večeři –“</p>
<p>„Vrať se k tý svý zatracený kovadlině, ty bezduchá opice! Je to čistá rána – viděla jsem, co dokážou kanci se svými kly, a to bylo mnohem horší.“</p>
<p>„Možná byla původně čistá –“</p>
<p>„Řekla jsem, že ji chci vyčistit! Ale nemůžeme ho odnýst do vsi, když se za ním budou courat jeho vnitřnosti, že ne?“</p>
<p>Barathol se rozpačitě rozhlédl. Chtěl někoho zabít. Bylo to prosté přání, ale už věděl, že mu to nevyjde, a proto byl navztekaný. Přistoupil k třetímu tělu. Stařec, potetovaný a bez rukou – T’lan Imass ho rozsekali na kusy. <emphasis>Aha. On byl jejich cíl. Ostatní jim jen stáli v cestě. Proto jim nezáleželo na tom, jestli přežijí. </emphasis>Kdežto tenhle chudák už nemohl být mrtvější.</p>
<p>Po chvíli Barathol přešel k poslední oběti v dohledu. Z vísky přicházeli další lidé a dva nesli pokrývky a hadry. Storuk, Fenar, Hayrith, Stuk, všichni vypadali jaksi menší a byli bledí strachy. Nulliss zase začala vykřikovat rozkazy.</p>
<p>Před ním se válel nějaký démon. Měl uťaté obě končetiny na jedné straně. Moc krve nevyteklo, ale po smrti se s tělem stalo cosi divného. Vypadalo… vyfouknuté, jako kdyby se maso pod kůží rozteklo a ztratilo. Zvláštní oči mu vyschly a popraskaly.</p>
<p>„Kováři! Pomoz mi s tímhle!“</p>
<p>Barathol se vrátil.</p>
<p>„Na pokrývku s ním. Storuku, běžte s bratrem na tenhle konec, každý k jednomu rohu. Fenare, ty půjdeš se mnou na druhý straně –“</p>
<p>Hayrith, skoro tak stará jako Nulliss, měla plnou náruč hader. „A co já?“ zeptala se.</p>
<p>„Běž si sednout k tý ženě. Nacpi do rány plátno – vypálíme to později, pokud nebude mít potíže s porodem –“</p>
<p>„S tou ztrátou krve ho nejspíš nepřežije,“ poznamenala Hayrith, mhouříc oči.</p>
<p>„Možná. Prozatím si k ní jenom sedni. Drž ji za ruku, mluv s ní –“</p>
<p>„Ano, ano, čarodějko, nejseš tady jediná, kdo o tom něco ví.“</p>
<p>„Výborně. Tak mazej.“</p>
<p>„Tys na to zrovna čekala, co?“</p>
<p>„Mlč, ty krávo bez vemene.“</p>
<p>„Královno Nulliss, velekněžko jízlivosti!“</p>
<p>„Kováři,“ zavrčela Nulliss, „natáhni jí jednu tou sekerou, buď od tý lásky.“</p>
<p>Hayrith zasyčela a odběhla.</p>
<p>„Pomoz mi,“ obrátila se Nulliss znovu na kováře, „teď ho musíme zvednout.“</p>
<p>Myslel si, že je to zbytečné, ale udělal, oč ho požádala, a překvapilo ho, když poté, co mladíka položili na pokrývku, prohlásila, že ještě žije.</p>
<p>Když ho Nulliss s ostatními odnášeli, zamířil Barathol k rozsekané mrtvole starého potetovaného muže a dřepl si u ní. Sice to bude nepříjemný úkol, ale bylo možné, že přece jen něco zjistí z jeho věcí. Převrátil tělo na záda a zarazil se, když uviděl oči. Kočičí oči. S obnoveným zájmem si prohlédl tetování a pomalu se posadil na paty.</p>
<p>A teprve teď si všiml všech těch mrtvých much. Pokrývaly půdu všude kolem. Bylo tu víc mrtvých much, než kdy viděl. Narovnal se a přešel k mrtvému démonovi.</p>
<p>Zamyšleně se na něj díval, dokud jeho pozornost neupoutal pohyb v dálce a dusot kopyt. Vesničané se mezitím vrátili pro těhotnou ženu.</p>
<p>A on sledoval jezdce, mířícího přímo k němu. Na zpěněném koni barvy sluncem vybělené kosti. V zaprášené, bíle lakované zbroji. Tvář pod okrajem přílby byla bledá a ztrhaná žalem. Muž zastavil, sklouzl ze sedla, a aniž by si všímal Barathola, přiklopýtal k démonovi a padl na kolena.</p>
<p>„Kdo – kdo to udělal?“ zeptal se.</p>
<p>„T’lan Imass. Pět jich bylo. Zruinovaná banda, dokonce i na T’lan Imass. Léčka.“ Barathol ukázal na potetované tělo. „Myslím, že šli po něm. Kněz kultu zasvěceného prvnímu hrdinovi Trhačovi.“</p>
<p>„Z Trhače se stal bůh.“</p>
<p>Na to Barathol jen zabručel a ohlédl se na chatrče ve vísce, kterou začal považovat za svůj domov. „Jsou tu ještě dva další. Oba přežili, i když kluk asi moc dlouho nevydrží. Žena je těhotná a právě rodí –“</p>
<p>Muž k němu vzhlédl. „Dva? Ne, měli být tři. Dívka…“</p>
<p>Barathol se zamračil. „Myslel jsem, že jejich terčem byl kněz – na něm si dali záležet – ale teď vidím, že na něj udeřili, protože představoval největší nebezpečí. Museli si přijít pro to děvče – protože tu není.“</p>
<p>Muž vstal. Byl stejně vysoký jako Barathol, byť ne tak rozložitý. „Možná uprchlá… do hor.“</p>
<p>„Možná. I když,“ ukázal na mrtvého koně opodál, „jsem si říkal, co tu dělá kůň navíc, a ještě osedlanej jako ostatní. Srazili ho na cestě.“</p>
<p>„Aha, chápu.“</p>
<p>„Kdo jsi?“ zeptal se Barathol. „A co pro tebe ta ztracená holka znamená?“</p>
<p>Muž měl do vrásek na obličeji vepsaný šok. Nad otázkami zamrkal a kývl. „Jmenuji se L’orik. To dítě bylo… bylo určeno pro královnu snů. Přišel jsem ji vyzvednout – a také svého zmoka.“ Znovu se zadíval na démona a opět se mu tváří mihla bolest.</p>
<p>„To tě tedy štěstěna opustila,“ poznamenal Barathol. Něco ho napadlo. „L’oriku, máš nějaký léčivý nadání?“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Nakonec jsi jeden z velemágů ša’ik –“</p>
<p>L’orik odvrátil zrak, jako by dostal ránu. „Ša’ik je mrtvá. Povstání je rozdrceno.“</p>
<p>Barathol pokrčil rameny.</p>
<p>„Ano,“ řekl L’orik, „v případě nutnosti můžu povolat Denul.“</p>
<p>„Zajímá tě jenom život tý holky?“ Ukázal na démona. „Pro něj už nemůžeš udělat nic – co jejich společníci? Ten mladík umře – jestli už neumřel. Budeš tady jenom tak stát a přemejšlet o tom, co jsi ztratil?“</p>
<p>Záblesk hněvu. „Dávej si pozor,“ varoval jej L’orik tiše. „Kdysi jsi byl voják – to je zřejmé – ale tady ses schoval jako zbabělec, zatímco zbytek Sedmiměstí povstal a snil o svobodě. Od někoho takového se kárat nenechám.“</p>
<p>Barathol si ho chvíli prohlížel, pak se otočil a zamířil k vesnici. „Někdo přijde,“ zavolal přes rameno, „připravit mrtvý k pohřbu.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Nulliss pro své svěřence vybrala starý hostinec. Z jednoho pokoje nechala přitáhnout kavalec pro ženu a rozpáraného mladíka uložila na společný jídelní stůl. Nad ohništěm vřela voda v kotlíku a Filiad klackem vybíral namočené pruhy látky a nosil je Semce.</p>
<p>Ta znovu vytáhla střeva, ale prozatím si té pulsující masy nevšímala a obě ruce měla strčené do břišní dutiny. „Mouchy!“ syčela, když Barathol vstoupil. „Celou tu zatracenou díru má plnou mrtvých much!“</p>
<p>„Nezachráníš ho,“ poznamenal Barathol cestou k baru a položil sekeru na zaprášený, otlučený pult. Tlumeně to zadunělo. Začal si stahovat rukavice a ohlédl se po Hayrith. „Už porodila?“ zeptal se jí.</p>
<p>„Ano. Holčičku.“ Hayrith si oplachovala ruce v míse a kývla na malý raneček ležící ženě na prsou. „Už pije. Bála jsem se, že to nedopadlo dobře, kováři. Dítě vyšlo ven modrý. Akorát že šňůra nebyla zauzlená a nemělo ji obtočenou kolem krku.“</p>
<p>„Tak proč bylo modrý?“</p>
<p>„Bylo? Pořád je. Napanskej tatík, řekla bych.“</p>
<p>„A matka?“</p>
<p>„Bude žít. Nepotřebovala jsem Nulliss. Vím, jak vyčistit a vypálit ránu. Přece jsem zamlada táhla za svatým vojskem falah’da Hissaru a viděla jsem spoustu bojišť. Taky jsem vyčistila spoustu ran.“ Otřepala si vodu z rukou a utřela se do špinavé haleny. „Samozřejmě dostane teplotu, ale jestli to přežije, bude v pořádku.“</p>
<p>„Hayrith!“ zavolala Nulliss. „Pojď sem a vymáchej ty hadry! Potom je hoď zpátky do horký vody – bohové pod náma, ztrácím ho – slábne mu srdce.“</p>
<p>Rozletěly se dveře. Všichni se otočili a zírali na L’orika, jenž pomalu vstoupil.</p>
<p>„Kdo, ve jménu mistra Kápě, jsi?“ zeptala se Hayrith.</p>
<p>Barathol si odepjal přílbu. „Velemág L’orik, uprchlík z Apokalypsy.“</p>
<p>Hayrith se zachechtala. „No to teda našel to pravý místo! Vítej, L’oriku! Chňapni si korbel prachu a talíř popela a přidej se k nám! Fenare, přestaň civět a běž najít Chaura a Urdana – je tam koňský maso, musí se naporcovat – nechceme, aby se k němu dřív dostali vlci z hor.“</p>
<p>L’orik přistoupil k Nulliss, klečící nad mladíkem na stole. Cpala mu do břicha hadry a zase je vytahovala – příliš silně krvácel – nebylo divu, že mu sláblo srdce.</p>
<p>„Ustup,“ vyzval ji L’orik. „Neovládám Vysokou Denul, ale aspoň mohu ránu vyčistit a zavřít a zabránit infekci.“</p>
<p>„Ztratil moc krve,“ sykla Nulliss.</p>
<p>„Možná,“ připustil L’orik, „ale dejme aspoň jeho srdci šanci se vzpamatovat.“</p>
<p>Nulliss couvla. „Jak si přeješ,“ štěkla. „Víc pro něj udělat nemůžu.“</p>
<p>Barathol zašel za bar, přidřepl si k dřevěnému panelu a klepl do něj. Dřevo odpadlo a objevily se tři zaprášené džbánky. Jeden vytáhl, vstal a položil jej na pult. Našel korbel, vytřel ho, vytáhl ze džbánku zátku a nalil si korbel až po okraj.</p>
<p>Všichni ho sledovali – kromě L’orika, jenž stál u mladíka a ruce měl položené na jeho hrudi.</p>
<p>„Odkud se to vzalo, kováři?“ zeptala se Hayrith uctivě.</p>
<p>„Skrýš starýho Kulata,“ opáčil Barathol. „Pochybuju, že by se pro to vracel.“</p>
<p>„Co to je?“</p>
<p>„Falarskej rum.“</p>
<p>„Požehnaný bohové nad náma i pod náma!“</p>
<p>Najednou se všichni místní tlačili kolem baru. Nulliss zahnala Filiada, že je ještě moc mladý.</p>
<p>„Moc mladý? Ženská, je mi šestadvacet!“</p>
<p>„Slyšels mě! Šestadvacet? To nejni dost, abys vocenil falarskej rum, ty hubený štěně.“</p>
<p>Barathol si povzdechl. „Nebuď nenasytná, Nulliss. Kromě toho jsou pod pultem ještě dva další džbánky.“ Popadl korbel a odešel stranou. Filiad s Dželimem obíhali bar a prali se při tom.</p>
<p>Po ráně mečem na břiše zůstala mladíkovi jen rudá jizva a pár cákanců zasychající krve. L’orik stál vedle něj, ruce stále položené na chlapcových prsou. Po chvíli otevřel oči a ustoupil. „Je to silné srdce… uvidíme. Kde je ta druhá?“</p>
<p>„Támhle. Rána v rameni. Byla vypálená, ale můžu zaručit, že dostane otravu krve, která ji nejspíš zabije, pokud něco neuděláš.“</p>
<p>L’orik kývl. „Jmenuje se Scillara. Toho mladého muže neznám.“ Zamračil se. „Heborik Neviditelné ruce –“ zamnul si obličej – „nikdy bych si nepomyslel…“ Vzhlédl k Baratholovi. „Když si ho Trhač vybral za válečného jezdce, bylo v tom tolik… moci. T’lan Imass? Pět zlomených T’lan Imass?“</p>
<p>Barathol pokrčil rameny. „Já sám to přepadení neviděl. Imassové se tu objevili před pár měsíci, potom se zdálo, že odešli. Nakonec tady není nic, co by mohli chtít. Dokonce ani já ne.“</p>
<p>„Služebníci Chromého boha,“ opáčil L’orik. „Osvobození, z dómu řetězů.“ Zamířil k ženě, již označil za Scillaru. „Bohové jsou opravdu ve válce…“</p>
<p>Barathol za ním zíral. Vypil půlku korbele a znovu se připojil k velemágovi. „Bohové, říkáš?“</p>
<p>„Už v ní šeptá horečka – toto nepostačí.“ Zavřel oči a začal si cosi mumlat. Po chvíli ustoupil a podíval se Baratholovi do očí. „Cosi se blíží. Byla prolita krev smrtelníků. Nevinné životy… zničeny. Ani tady, v této ubohé díře, se neschováš před utrpením – najde si tě, najde si nás všechny.“</p>
<p>Barathol dopil rum. „Půjdeš teď hledat to děvče?“</p>
<p>„A sám ji vyrvu Osvobozeným? Ne. I kdybych věděl, kde hledat, není to možné. Gambit královny snů selhal – nejspíš to už ví.“ Zhluboka, roztřeseně se nadechl, a Barathol si teprve teď všiml, jak je utahaný. „Ne,“ zopakoval s nechápavým, poté nešťastným výrazem. „Ztratil jsem zmoka… a přece…“ zavrtěl hlavou, „necítím bolest – s odtětím by měla přijít bolest – tomu nerozumím…“</p>
<p>„Velemágu, jsou tu volný pokoje. Odpočiň si,“ navrhl Barathol. „Pošlu Hayrith, ať ti donese jídlo, a Filiad se ti může postarat o koně. Počkej tady, než se vrátím.“</p>
<p>Promluvil si s Hayrith, vyšel z hostince a vrátil se na silnici. Chaur, Fenar a Urdan sundávali sedla a uzdy z mrtvých koňů.</p>
<p>„Chaure!“ zavolal Barathol. „Ustupte od něj – ne, semhle, zůstaň stát, zatraceně. Tak. Nehejbej se.“ Kůň té dívky. Došel k němu, opatrně ho obešel a hledal stopy.</p>
<p>Chaur se ošíval – byl to velký chlap s mozkem dítěte, i když pohled na krev mu starosti nikdy nedělal.</p>
<p>Barathol si ho nevšímal a dál četl v rýhách, brázdách a převrácených kamenech. Konečně našel malý otisk, jediný, zvláštně stočený na špičce. Z obou stran vedle něj větší otisky, kostnaté, ale tu a tam spojené koženými řemeny či kusy vlastní kůže.</p>
<p>Aha. Seskočila ze smrtelně zraněného koně, ale ve chvíli, kdy levou nohou došlápla na zem, T’lan Imass ji popadli a zvedli – bezpochyby se vzpírala, ale proti jejich nelidské, nesmiřitelné síle byla bezmocná.</p>
<p>A potom T’lan Imass zmizeli. Rozpadli se v prach. A ji nějak vzali s sebou. Netušil, že je to možné. Ale… z místa nevedly žádné stopy.</p>
<p>Znechuceně se vracel k hostinci.</p>
<p>Na zakňučení se otočil. „Dobře, Chaure, můžeš se vrátit k tomu, co jsi dělal.“</p>
<p>Odpovědí mu byl zářivý úsměv.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Když Barathol vstoupil, vycítil, že se něco změnilo. Místní stáli u zdi za barem a L’orik uprostřed, čelem ke kováři, jenž právě vstoupil. Velemág držel v ruce meč a čepel se bíle leskla.</p>
<p>„Teprve jsem se dozvěděl tvé jméno,“ ucedil L’orik s tvrdým pohledem upřeným na Barathola.</p>
<p>Kovář pokrčil rameny.</p>
<p>L’orikovi se zkřivila bledá tvář v opovržlivém úšklebku. „Asi jim všechen ten rum rozvázal jazyky, nebo prostě zapomněli na tvůj rozkaz udržet takové podrobnosti v tajnosti.“</p>
<p>„Žádný rozkazy jim nedávám,“ opáčil Barathol. „Tihle lidé nevědí nic o vnějším světě a nezáleží jim na něm. Když už mluvíme o rumu…“ Zalétl pohledem k lidem za barem. „Nulliss, zůstalo něco?“</p>
<p>Němě kývla.</p>
<p>„Tak na bar s tím, buď od tý lásky,“ požádal ji Barathol. „Vedle mý sekery.“</p>
<p>„Byl bych hlupák, kdybych tě pustil ke tvé zbrani,“ podotkl L’orik a zvedl meč.</p>
<p>„To záleží na tom,“ upozornil jej Barathol, „jestli se mnou chceš bojovat, ne?“</p>
<p>„Napadá mě stovka jmen těch, kteří by, být na mé místě, nezaváhali.“</p>
<p>Barathol zvedl obočí. „Stovka jmen, říkáš? A kolik z nich ještě patří živým?“</p>
<p>L’orik stiskl rty do tenké čárky.</p>
<p>„Myslíš,“ pokračoval Barathol, „že jsem před všemi těmi lety jen tak odešel z Arénu? Nebyl jsem jediný, kdo přežil, velemágu. Šli po mně. Po Arenský silnici do Karašiméše to byla vlastně jedna dlouhá bitva. Než jsem toho posledního nechal vykrvácet ve škarpě. Možná znáš mý jméno a myslíš si, že víš, jaký zločin jsem spáchal… jenže ty jsi tam nebyl. Ti, kdo tam byli, jsou všichni mrtví. Opravdu chceš tu rukavici zvednout?“</p>
<p>„Prý jsi otevřel bránu –“</p>
<p>Barathol frkl a šel si pro džbánek rumu, který Nulliss postavila na bar. „Směšný. T’lan Imass nepotřebujou brány.“ Semská čarodějka našla prázdný korbel a bouchla s ním o pult. „No ano, otevřel jsem ji – cestou ven na nejrychlejším koni, jakýho jsem našel. Tou dobou už ale vraždění začalo.“</p>
<p>„Jenomže jsi nezůstal, viď? Nebojoval jsi, Barathole Méchare! Mistr Kápě tě vem, člověče, <emphasis>oni po</emphasis><emphasis>vstali tvým jménem</emphasis><emphasis>!</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>„Hrozná škoda, že je nenapadlo nejdřív se mě zeptat,“ zavrčel kovář a nalil si rum. „A teď dej ten pitomej meč pryč, velemágu.“</p>
<p>L’orik zaváhal, pak svěsil ramena a vrátil meč pomalu do pochvy. „Máš pravdu. Na tohle jsem příliš unavený. Příliš starý.“ Zamračil se a zase se narovnal. „Myslel sis, že T’lan Imass sem přišli pro tebe, že?“</p>
<p>Barathol si ho prohlížel přes otlučený okraj korbele a mlčel.</p>
<p>L’orik si prohrábl vlasy a rozhlížel se, jako by zapomněl, kde je.</p>
<p>„Pro kosti mistra Kápě, Nulliss.“ Barathol si povzdechl. „Najdi tomu chudákovi židli, ano?“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Šedý opar a oslepující stříbrná zrnka prachu se pomalu vytrácely. Felisín Mladší najednou opět ucítila své tělo, do kolenou se jí zarývaly ostré kamínky a ve vzduchu cítila prach, pot a strach. Hlavu měla plnou obrazů chaosu a vraždění. Cítila se otupělá a měla co dělat, aby vůbec rozeznala okolí. Před ní vrhalo slunce ostré paprsky na skalní stěnu rozrytou puklinami. Hromady větrem navátého písku zakrývaly kdysi široké, mělké kamenné schody, které jako by vyskakovaly ze skály. Blíž měla velké klouby, světlé pod tenkou, omšelou kůží ruky, která ji svírala paži nad loktem, a obnažené vazy v zápěstí se napínaly a vydávaly slabé zvuky připomínající vrzající kůži. Z takového sevření se vymanit nedokázala a už se přestala snažit. Páchli starým rozkladem a občas se objevila od krve umazaná, zvlněná čepel, u zahnutého hrotu široká, zužující se ke kůží ovázané rukojeti. Černý lesklý kámen, podél ostří tak tenký, až byl skoro průsvitný.</p>
<p>Ostatní stáli kolem ní, další děsiví T’lan Imass. Zastříkaní krví, s chybějícími či zmrzačenými končetinami, jeden měl dokonce useknutou polovinu obličeje, ale všechno to byly staré škody. Poslední bitva, vlastně jen šarvátka, je nestála nic.</p>
<p>Vítr podél skalní stěny žalostně sténal. Felisín se zvedla a vyškrábla kamínky, které se jí zaryly do kůže na kolenou. <emphasis>Jsou mrtví. Všichni jsou mrtví. </emphasis>Opakovala si to pořád dokola, jako by ta slova teprve objevila – zatím jí nic neříkala, nebyla v jazyce, jemuž by rozuměla. <emphasis>Všichni mí přátelé jsou mrtví. </emphasis>Proč si to vlastně připomínala? Ale slova se jí vracela pořád a pořád, jako by se zoufale snažila vyvolat reakci – jakoukoliv reakci.</p>
<p>Dolehl k ní nový zvuk. Šmátrání vycházející odněkud z útesu před nimi. Zamrkala, jak ji v očích štípal pot, a poznala, že jedna z puklin byla rozšířena, stěny byly odsekané jakoby oškrtem, a právě odsud kdosi lezl. Stařec jen v hadrech, pokrytý prachem. Na předloktích a hřbetech rukou měl hnisající boláky.</p>
<p>Když ji uviděl, padl na kolena. „Tys přišla! Slíbili mi to – ale proč by lhali?“ Mezi slovy, vycházejícími z jeho úst, zaznívalo zvláštní cvakání. „Převezmu tě – však uvidíš. Všechno je v pořádku. Jsi v bezpečí, dítě, protože jsi byla vyvolena.“</p>
<p>„O čem to mluvíš?“ chtěla vědět Felisín a znovu se pokusila uvolnit si ruku – a tentokrát uspěla, protože nemrtvé prsty povolily. Zavrávorala.</p>
<p>Stařec vyskočil a podepřel ji. „Jsi unavená – není divu. Tolik zákonů bylo porušeno, aby ses sem dostala –“</p>
<p>Couvla před ním a opřela se rukou o vyhřátou skálu. „Kde je tady?“</p>
<p>„Prastarý město, Vyvolená. Kdysi zasypaný, ale brzy opět ožije. Já jsem jen první z těch, které povolali, aby ti sloužili. Přijdou další – už jsou na cestě, protože slyšeli šepoty. Víš, ty slyší slabí a těch je mnoho, velice mnoho je slabých.“ Další cvakání – stařec měl v ústech oblázky.</p>
<p>Felisín se otočila zády ke skále a prohlížela si rozrytou, vyprahlou krajinu. Stopy po starých silnicích, známky obdělávání půdy… „Tudy jsme šli – před mnoha týdny!“ Zle se na starce zamračila. „Přivedl jsi mě zpátky!“</p>
<p>Usmál se a předvedl obroušené, ulámané zuby. „Toto město ti patří, Vyvolená –“</p>
<p>„Přestaň mi tak říkat!“</p>
<p>„Prosím – byla jsi doručena a přitom byla prolita krev – je tvým úkolem dát takový oběti význam –“</p>
<p>„Oběti? To byla vražda! Oni <emphasis>zabili moje přátele!</emphasis>“</p>
<p>„Pomůžu ti truchlit, protože to je moje slabost, chápeš? Truchlím pořád – kvůli sobě – protože piju a žízeň mě nikdy neopouští. Slabost. Poklekni před ní, dítě. Učiň ji hodnou uctívání. Bojovat nemá smysl – smutek světa je mnohem mocnější, než sis kdy myslela, a to musíš pochopit.“</p>
<p>„Chci odejít.“</p>
<p>„To nemůžeš. Osvobození tě doručili. Ostatně kam bys šla, i kdybys mohla? Jsme lígy daleko odkudkoliv.“ Cucal oblázky, vyplivl slinu a pokračoval: „Neměla bys jídlo. Vodu. Prosím, Vyvolená, v tomhle zasypaným městě na tebe čeká chrám – pracoval jsem dlouho a tvrdě, abych ho pro tebe připravil. Je tam jídlo a voda. A brzy tu bude víc služebníků, dychtících splnit každý tvý přání – jakmile se smíříš s tím, čím ses stala.“ Usmál se a ona znovu zahlédla kamínky – černé, leštěné, nejméně tři, o velikosti prstních kůstek. „Brzy si uvědomíš, čím ses stala – vůdkyní největšího kultu Sedmiměstí, a rozšíří se dál, přes moře a oceány – a obsáhne celý svět –“</p>
<p>„Ty jsi šílený,“ řekla Felisín.</p>
<p>„Šepoty nelžou.“ Sáhl po ní a ona před tou lesklou, vředovitou rukou ucukla. „No, byl tu mor, víš. Poliel, sama bohyně se poklonila před Spoutaným – což musíme udělat všichni, dokonce i ty – a teprve potom přijdeš ke svý skutečný moci. Mor – si vyžádal mnohé, celá města zanechal plná zčernalých těl – ale jiní přežili díky šepotům, a tak byli poznačeni – boláky a pokřivenými končetinami, slepotou. U některých to byl jazyk. Shnil a vypadl jim, takže zůstali němí. Jiným zas krvácely uši a jejich svět opustil veškerý zvuk. Chápeš? Mají slabosti, a Spoutaný ukázal, jak se ze slabostí stává síla. Cítím je, protože jsem první. Tvůj senešal. Cítím je. <emphasis>Oni přicházejí.“</emphasis></p>
<p>Dál zírala na jeho nemocnou ruku a on ji po chvíli odtáhl.</p>
<p>Cvakání. „Buď tak hodná a pojď za mnou. Ukážu ti všechno, co jsem udělal.“</p>
<p>Felisín si přikryla obličej rukama. Nerozuměla tomu. Nic z toho nedávalo smysl. „Jak se jmenuješ?“ zeptala se ho.</p>
<p>„Kulat.“</p>
<p>„A jak se jmenuju já?“ šeptla.</p>
<p>Uklonil se. „Oni to nechápali – nikdo z nich. Apokalypsa – to není jenom válka, jenom obyčejný povstání. Je to <emphasis>zpustošení. </emphasis>Nejen země – to jenom přichází se vším ostatním – chápeš? Apokalypsa se týká ducha. Zdrcenýho, zlomenýho ducha, otroka vlastních slabostí. Jen taková zmučená duše může zničit zemi a všechny, kdo na ní přebývají. Musíme zemřít v nitru, abychom mohli zabít všechno, co leží vně. Teprve potom, jakmile si nás všechny vezme smrt, teprve tehdy nalezneme spásu.“ Uklonil se hlouběji. „Ty jsi znovuzrozená ša’ik, Vyvolená jako Ruka Apokalypsy.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Změna plánů,“ zahuhlal Iskaral Pust, pobíhající sem a tam kolem táborového ohně. „Hele!“ sykl. „Je pryč, kráva prašivá! Pár obludných stínů za noci a puf! Nic než pavouci schovávající se ve škvírách. Pche! Slintající zbabělec. Říkal jsem si, Trelle, že bychom měli utýct. Ano, utýct. Ty půjdeš támhle a já semhle – teda, budu hned za tebou, pochopitelně, proč bych tě teď opouštěl? I když se blíží ti tvorové…“ Odmlčel se, zatahal se za vlasy a zase se pustil do pobíhání. „Ale proč bych si měl dělat starosti? Copak nejsem věrný? Výkonný? Chytrý jako vždy? Tak proč jsou <emphasis>tady?“</emphasis></p>
<p>Mappo vytáhl z vaku palcát. „Nic nevidím,“ zabručel, „a slyším jenom tebe, veleknězi. Kdo přichází?“</p>
<p>„Řekl jsem, že někdo přichází?“</p>
<p>„Ano, řekl.“</p>
<p>„Můžu snad za to, že jsi přišel o rozum? Ale proč, to bych chtěl vědět, ano, proč? Nejde o to, že bychom potřebovali společnost. Kromě toho by sis myslel, že tohle je to poslední místo, kde by chtěli být, jestli to, co cítím, je to, co cítím, a já bych necítil, co cítím, kdyby tam nebylo něco, co je cítit, správně?“ Odmlčel se a naklonil hlavu na stranu. „Co je to za pach? Nevadí, kde jsem to byl? Ano, snažil jsem se pochopit nepochopitelné, a to nepochopitelné je představa, že Stínupán je vlastně docela při smyslech. Nesmysl, já vím. V každém případě, pokud tomu tak je, potom ví, co dělá. Má důvody – skutečné důvody.“</p>
<p>„Iskarale Puste,“ ozval se Mappo a vstal od ohně. „Jsme v nebezpečí?“</p>
<p>„Zažil už mistr Kápě lepší časy? Ovšemže jsme v nebezpečí, ty nevychovaný pitomče – ach, musím si takové názory nechávat pro sebe. A co tohle? Nebezpečí? Ha ha, příteli, ovšemže ne. Ha ha. Ha. Ach, tady jsou…“</p>
<p>Ze tmy se vynořily mohutné postavy. Na jedné straně rudě jantarové oči, na druhé jasně zelené, potom další páry, jeden zlatý, druhý měděný. Mohutné, tiché a vražedné.</p>
<p>Ohaři stínu.</p>
<p>Někde daleko na poušti zavyl vlk či kojot, jako by zachytil pach samotné Propasti. Blíž umlkli dokonce i cvrčci.</p>
<p>Trellovi se zježily chlupy na krku. I on už ty nadpřirozené šelmy ucítil. Štiplavý, pronikavý pach. A s ním se vracely bolestné vzpomínky. „Co od nás chtějí, veleknězi?“</p>
<p>„Mlč – musím přemýšlet.“</p>
<p>„Ne, netřeba se namáhat,“ zazněl ze tmy nový hlas a Mappo se otočil. Do světla ohně vstoupil muž v šedém plášti, vysoký a jinak nezajímavý. „Oni jen… procházejí.“</p>
<p>Iskaral Pust se rozzářil hraným potěšením a zároveň sebou trhl. „Ach, Kotilion – vidíš? Splnil jsem všechno, co ode mě Stínupán žádal –“</p>
<p>„Při tom střetu s Dežimem Nebrálem,“ poznamenal Kotilion, „jsi ve skutečnosti překonal veškerá očekávání – připouštím, že jsem netušil, jak jsi obratný, Iskarale Puste. Stínupán si svého Mága vybral dobře.“</p>
<p>„Ano, on je plný překvapení, viď?“ Velekněz se bokem přesunul k ohni, dřepl si a naklonil hlavu na stranu. „Co vlastně chce <emphasis>on</emphasis><emphasis>?</emphasis> Uklidnit mě? On mě nikdy neuklidní. Mám dovést ohaře na stopu nějakého chudáka? Doufám, že ne nadlouho. Kvůli tomu hlupákovi. Ne, nic z toho. Je tu, aby mě zmátl, ale já jsem přece velekněz stínu, a tak mě zmást nelze. Proč? Protože sloužím nejvíc matoucímu bohu ze všech, proto. Musím si tudíž dělat starosti? Samozřejmě, ale to se on nikdy nedozví, že? Ne, stačí jen usmívat se tady na toho zabijáckého boha a říct: Nedal by sis kaktusový čaj, Kotilione?“</p>
<p>„Děkuju,“ odpověděl Kotilion. „Dal.“</p>
<p>Mappo odložil palcát a posadil se. Iskaral mezitím naléval čaj. Trell zápolil s rostoucím zoufalstvím. Někde na severu seděl Icarium před plameny podobnými těmto, jako vždy sužovaný vším, na co si nemohl vzpomenout. A přece nebyl sám. <emphasis>Ne, jiný zaujal mé místo. </emphasis>Mělo by se mu ulevit, ale Mappo se jen bál. <emphasis>Bezejmenným se nedá</emphasis> <emphasis>věřit – to jsem zjistil už dávno. </emphasis>Ne, Icaria teď vede někdo, komu na něm vůbec nezáleží –“</p>
<p>„Jsem rád, Mappo Pořízi,“ poznamenal Kotilion, „že už jsi v pořádku.“</p>
<p>„Ohaři stínu kdysi bojovali po našem boku, na Cestě rukou.“</p>
<p>Kotilion kývl a napil se čaje. „Ano, tehdy jste si byli s Icariem hodně blízcí.“</p>
<p>„Blízcí? Co tím myslíš?“</p>
<p>Bůh asasínů dlouho mlčel. Obrovští ohaři se zřejmě uložili na noc hned za táborem. „Není to ani tak kletba jako spíš… reziduum,“ řekl nakonec. „Smrt azathského domu vypustí všechny možné síly, energie – nejen ty patřící obyvatelům hliněných hrobek. Icarium má do duše vpáleno cosi jako infekci, nebo možná parazita. Jeho podstatou je chaos a jeho účinkem je nespojitost. Vzpírá se pokroku, myšlení, duchu, samotnému životu. Jestli chceš zachránit Icaria, Mappo, musíš tu infekci vypudit.“</p>
<p>Trell skoro nemohl dýchat. Za všechna staletí po Jhagově boku, mezi všemi slovy Bezejmenných, učenců a mudrců z poloviny světa ještě neslyšel něco takového. „Víš to jistě?“</p>
<p>Kotilion pomalu kývl. „Nakolik je to možné. Moje a Stínupánova,“ vzhlédl a pokrčil rameny, „cesta k ascendenci vedla přes azathské domy. Byly to roky – a nebylo jich málo – kdy jsme se ani já, ani muž, jenž byl kdysi znám jako císař Kellanved, nenalézali nikde v Malazské říši, protože jsme se vydali hledat něco jiného, pokoušeli jsme se o smělejší gambit.“ V tmavých očích se mu zalesklo světlo ohně. „Vydali jsme se zmapovat azathy. Všechny domy v celé jejich říši. Chtěli jsme ovládnout jejich moc –“</p>
<p>„Ale to není možné,“ podotkl Mappo. „Nezvládli jste to – nemohli jste, jinak by z vás obou bylo něco víc než bohové –“</p>
<p>„To je v zásadě pravda.“ Zadíval se do čaje v hliněném hrnku, jejž držel v dlaních. „Ale něco jsme si uvědomili, po tvrdých zkušenostech a neutuchající dřině. Za prvé: naše hledání by trvalo déle než jediný lidský život. Další poznatky – asi bude lepší nechat je na jinou noc. V každém případě jsme pochopili, že takový gambit znamená požadavky, které nemůžeme splnit – tedy ne jako císař a mistr asasín – a bylo nutné využít toho, co jsme se zatím dozvěděli.“</p>
<p>„Aby se z vás stali bohové.“</p>
<p>„Ano. A díky tomu jsme zjistili, že azathy jsou mnohem víc než jen domy vytvořené jako věznice pro entity obdařené mocí. Jsou to zároveň portály. A ještě jedno je jisté – jsou to skladiště ztracených živlů.“</p>
<p>Mappo se zamračil. „O tom jsem ještě nikdy neslyšel. Ztracené živly?“</p>
<p>„Učenci uznávají jen čtyři: vodu, oheň, zemi a vzduch, ale existují další. A právě z nich pochází nesmírná moc azathských domů. Rozeznat vzor, Mappo, jen se čtyřmi referenčními body a neznámým počtem dalších, zatím neviditelných a nevysvětlitelných, je nanejvýš obtížné.“</p>
<p>„Kotilione, nemají třeba tyhle ztracené živly vztah k aspektům magie? K chodbám a balíčku draků? Nebo spíš ještě ke starověkým držbám?“</p>
<p>„Život, smrt, tma, světlo, stín… možná, ale i to vypadá jako zkrácený výběr. Co například čas? Minulost, přítomnost, budoucnost? Co přání a čin? Zvuk, ticho? Nebo jsou tyto dva jen menší aspekty vzduchu? Patří čas ke světlu? Nebo je to jenom bod někde mezi světlem a tmou, nicméně odlišný od stínu? A co víra a popření? Už chápeš, jak jsou ty vztahy nesmírně složité?“</p>
<p>„Pokud existují a nejsou to jenom pojmy.“</p>
<p>„Pravda. Ale možná jsou zapotřebí jenom ty pojmy, pokud je cílem živlů dát tvar a význam všemu, co nás venku obklopuje a co nás vede uvnitř?“</p>
<p>Mappo se narovnal. „A vy jste chtěli ovládnout takovou moc?“ Zíral na Kotiliona a říkal si, jestli i bůh může být tak nafoukaný, tak ctižádostivý. <emphasis>A s tím dlouhým hledáním začali dávno předtím, než se z nich stali bohové… </emphasis>„Přiznávám, že doufám, že se Stínupánem neuspějete – protože to, co popisuješ, by nemělo padnout do ničích rukou, ani božích, ani smrtelných. Ne, nechte to azathům –“</p>
<p>„Taky bychom nechali, kdybychom nepochopili, že vláda azathů slábne. Bezejmenní zřejmě došli ke stejnému závěru a teď je to dohání k zoufalství. Žel, věříme, že jejich poslední rozhodnutí uvrhne azathy do ještě většího chaosu a rozkladu.“ Ukázal na Iskarala Pusta, jenž se krčil opodál a mumlal si pro sebe. „Proto jsme se rozhodli… zasáhnout. Naneštěstí příliš pozdě, abychom zabránili osvobození Dežima Nebrála a samotnému přepadení. Ale… žiješ, Trelle.“</p>
<p><emphasis>A tak ve snaze ovládnout azathy, Kotilione, jim nakonec sloužíte. Přání versus čin… </emphasis>„Abych Icaria zbavil prokletí.“ Mappo potřásl hlavou. „Tohle je neobyčejná nabídka, Kotilione. Jsem rozpolcený mezi pochybnostmi a nadějí.“ Trpký úsměv. „Aha, začínám chápat, proč stačí pouhý pojem.“</p>
<p>„Icarium si zaslouží konec trápení,“ řekl bůh, „nebo ne?“</p>
<p>„Co musím udělat?“</p>
<p>„Prozatím to, co děláš – jdi za svým přítelem. Zůstaň na stopě, Mappo. Blíží se sbíhání takových rozměrů, že se bude vymykat veškerému chápání. Bohové zřejmě netuší, že se blíží ke kraji propasti, a občas se mezi ně řadím i já.“</p>
<p>„Nepřipadáš mi netušící.“</p>
<p>„Možná by byl přesnější výraz <emphasis>bezmocný. </emphasis>V každém případě si my dva ještě promluvíme. Prozatím nepochybuj, že jsi potřebný. Potřebujeme tě my, všichni smrtelníci a nade vše Icarium.“ Odložil hrnek a vstal.</p>
<p>Ohaři se také potichu zvedli. Byli připravení.</p>
<p>„Vím, že to nemusím říkat,“ řekl bůh, „ale stejně to udělám. Nevzdávej se naděje, Mappo. Tvým největším nepřítelem je zoufalství. Až přijde čas, aby ses postavil mezi Icaria a vše, oč Bezejmenní usilují … nuže, věřím, že uspěješ.“</p>
<p>Mappo se díval, jak Kotilion odchází do tmy. Ohaři se zařadili za něj. Po chvíli se Trell podíval na Iskarala Pusta. A hleděl do bystrých, blyštivých očí. „Veleknězi, hodláš mě na cestě doprovázet?“ zeptal se.</p>
<p>„Žel, nemůžu.“ Dalhoňan odvrátil zrak. „Trell je šílený! Neuspěje! Ovšemže neuspěje! Jako by už byl mrtvý, ach, nesnesu ani pohled na něj. Všechno to Mogořino léčení – pro nic! Plýtvání!“ Iskaral Pust si přejel rukama přes obličej a vyskočil. „Čeká mě příliš mnoho stejně důležitých úkolů, Mappo Pořízi. Ne, my dva půjdeme chvíli po různých stezkách, a přece oba bok po boku se slávou! Jak řekl Kotilion, ty uspěješ. A já také. Vítězství bude naše!“ Zvedl kostnatou pěst a zahrozil noční obloze. Potom si objal ramena. „Bohové pod námi, jsme odsouzeni k záhubě.“</p>
<p>Mogora, jež se objevila s náručí dříví na oheň, neuvěřitelně naštípaného jako od mistra dřevorubce, se zachechtala. Pak hodila dřevo k ohni. „Rozhrábni uhlíky, můj drahý, žalostný muži.“</p>
<p>„Nemůžeš mi rozkazovat, babo! Rozhrábni si je sama! Mě teď čekají důležitější úkoly!“</p>
<p>„Jako třeba?“</p>
<p>„No, pro začátek se mi chce čůrat.“</p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA TŘINÁCT</p>
<p>A všichni tito lidé se sešli,</p>
<p>aby vzdali poctu nebožtíkovi,</p>
<p>byť by to byl muž, žena, válečník,</p>
<p>král, šašek, a kde vlastně jsou</p>
<p>sochy, podobizny namalované</p>
<p>na omítce a kameni?</p>
<p>A přece stáli či seděli, víno</p>
<p>rozlité u nohou, rudé kapky</p>
<p>stékající z rukou, vosy</p>
<p>v období umírání krouží</p>
<p>kolem ve sladké žízni a opilé</p>
<p>hlasy volají, žihadly probuzené</p>
<p>hlasy splývající ve zmatené</p>
<p>záplavě, otázka kladená</p>
<p>znovu a znovu – proč? Ale v tom</p>
<p>pravda nachází vlastní zázrak,</p>
<p>protože otázka nezněla, proč dotyčný</p>
<p>zemřel, co to ospravedlnilo,</p>
<p>protože v srdci hemžících se životů</p>
<p>nebyl nikdo, pro něhož by toto</p>
<p>shromáždění bylo něčím víc</p>
<p>než ozvěnou bývalých já.</p>
<p>Znovu a ještě znovu se ptali,</p>
<p>proč jsme tady?</p>
<p>Zesnulý nemá žádné jméno,</p>
<p>jen všechna jména, žádnou tvář,</p>
<p>jen všechny tváře těch, kdo se sešli,</p>
<p>a tak jsme sami zjistili, mezi</p>
<p>odháněním vos ze života, a přece</p>
<p>s posledním ohnivým bodnutím,</p>
<p>že my byli ti mrtví,</p>
<p>a všichni jsme v neviditelné mysli –</p>
<p>stáli či seděli, muž či žena,</p>
<p>válečník, královna či šašek,</p>
<p>a v opilé neuspěchanosti chvilku</p>
<p>přemýšleli o všem, co jsme zaživa minuli.</p>
<p><emphasis>Sešlost u fontány</emphasis></p>
<p>Kel Tath</p>
<p>I</p>
<p> s novými koly vypadal trygallský kočár jen otlučený, sešlý vrak. Dva koně při pádu zahynuli. Tři podílníci byli rozmačkáni a čtvrtý si srazil vaz. Karpolan Demesand seděl na skládací stoličce, hlavu ovinutou zkrvaveným obvazem, a s cukáním popíjel bylinkový čaj.</p>
<p>Opustili jaghutskou chodbu Omtose Phellack a ocitli se v známé poušti, mezi křovinami a holými kopci Sedmiměstí, a slunce se za zataženou oblohou blížilo k poledni. Nezvykle vlhký vzduch v sobě měl nádech deště. Kolem poletoval hmyz.</p>
<p>„Tohle přichází,“ poznamenala Ganath, „se zrodem vnitrozemního moře.“</p>
<p>Paran se po ní ohlédl a pak se dál věnoval dotahování podpínky – kůň se naučil zadržovat dech, nafoukl se ve snaze udržet podpínku volnější nejspíš v naději, že mu Paran sjede ze hřbetu v nějaké nanejvýš nevhodné chvíli. Koně byli nedobrovolnými společníky při tolika lidských eskapádách, katastrofách a slabůstkách, že Paran mu oprávněnou bojechtivost ani nezazlíval. „Ganath,“ řekl, „víš, kde přesně jsme?“</p>
<p>„Toto údolí vede na západ k Rarakuskému moři za vnitřním pohořím. Na východě, za málo používaným průsmykem, leží město G’danisban.“ Zaváhala, než dodala: „Je to dávno, co jsem byla tak daleko na východě… tak blízko k vašim městům.“</p>
<p>„G’danisban. No, potřebuju zásoby.“</p>
<p>Otočila se k němu. „Dokončil jsi svůj úkol, pane balíčku. Degaroti vypuštěni, d’ivers známý jako Dežim Nebrál, lovec, nyní lovený. Vrátíš se nyní do Darúdžhistánu?“</p>
<p>Udělal obličej. „Žel, ještě ne.“</p>
<p>„Hodláš snad na svět vypustit víc sil?“</p>
<p>Jisté ostří v jejím hlase jej přimělo se obrátit. „Ne, jestli tomu dokážu zabránit, Ganath. Kam půjdeš teď?“</p>
<p>„Na západ.“</p>
<p>„Aha, ano, napravit škody na tom vašem rituálu. Jsem zvědavý, co měl uvěznit?“</p>
<p>„Nebeskou tvrz K’Chain Che’Malle. A… další věci.“</p>
<p><emphasis>Nebeskou tvrz? Bohové pod námi. </emphasis>„Odkud se vzala?“</p>
<p>„Zřejmě z chodby.“</p>
<p>Tušil, že toho ví víc, ale netlačil na ni. Doupravil sedlo.</p>
<p>„Děkuji ti, Ganath, že jsi nás doprovodila – bez tebe bychom nepřežili,“ řekl.</p>
<p>„Možná jednou požádám já tebe o laskavost na oplátku.“</p>
<p>„Souhlasím.“ Vytáhl podlouhlý, v látce zabalený předmět, který měl přivázaný k sedlu, a zašel za Karpolanem Demesandem.</p>
<p>„Velemágu,“ začal.</p>
<p>Tlouštík vzhlédl. „Aha, naše platba.“</p>
<p>„Za poskytnuté služby,“ potvrdil Paran. „Mám to rozbalit?“</p>
<p>„Pro mistra Kápě, ne, Ganoesi Parane – magie je to jediné, co mi ještě drží lebku pohromadě. I když je meč v pochvě a zabalený, cítím jeho entropii.“</p>
<p>„Ano, je to nepříjemná zbraň,“ přitakal Paran.</p>
<p>„V každém případě je třeba udělat ještě jednu věc.“ Karpolan pokynul rukou. Jedna z Pardúnek přistoupila a převzala otataralový meč, jenž patříval pobočnici Lorn. Odnesla ho stranou, položila na zem a couvla. Objevil se další podílník s těžkým obouručním bijákem v rukou. Postavil se nad zabalenou zbraň a udeřil do ní. Bušil a bušil. Každá rána otataralovou čepel rozbila na další kousky. Ztěžka dýchaje muž ustoupil a ohlédl se na Karpolana Demesanda.</p>
<p>Ten se opět podíval na Parana. „Posbírej si svoje střepy, pane balíčku.“</p>
<p>„Děkuji,“ odpověděl Malažan. Dřepl si a odstranil rozsekanou, pomlácenou kůži. Zadíval se na rezavé kousky kovu a pak si vybral úlomek dlouhý jako prst a jen o něco užší. Pečlivě ho zabalil do útržku kůže a strčil si ho do váčku u opasku. Narovnal se a vrátil se k velemágovi.</p>
<p>Karpolan Demesand si povzdechl a pomalu vstal ze stoličky. „Je čas vrátit se domů.“</p>
<p>„Bezpečnou cestu, velemágu,“ popřál Paran s úklonou.</p>
<p>Muž se pokusil o úsměv a z té námahy zbledl. S pomocí jednoho podílníka se vydal ke kočáru.</p>
<p>„Modli se,“ podotkla Ganath tiše vedle Parana, „aby v chodbách nenarazil na nečekaný odpor.“</p>
<p>Paran zamířil ke koni. Položil ruce na sedlo a otočil se na Ganath. „Do této války se zapletou starší síly,“ poznamenal. „Vlastně už jsou zapletené. T’lan Imass možná věří, že Jaghuty vyhubili, ale to očividně není pravda. Stojíš přede mnou a jsou tu i další, že?“</p>
<p>Pokrčila rameny.</p>
<p>Za nimi se ozval trhavý zvuk otevírající se chodby. Zapleskání postrojů, rachot kol.</p>
<p>„Ganath –“</p>
<p>„Jaghuty nezajímá válka.“</p>
<p>Paran se na ni chvíli díval, pak kývl. Vložil nohu do třmene, vysoukal se nahoru a zvedl otěže. „I já, stejně jako ty,“ řekl Jaghutce, „mám pocit, že jsem daleko od domova. Hodně štěstí na cestách, Ganath.“</p>
<p>„I tobě, pane balíčku.“</p>
<p>Paran se vydal k jihu a projel celým údolím. Řeka, která se tudy kdysi prodírala, dávno vyschla, i když kroutící se koryto bylo dosud vidět, v místech, kde bývaly tůně, rostly keře a zakrnělé stromy a od břehů se roztahovala stará ramena a plácky naplaveného písku. Po líze údolí končilo mělkým dolíkem se skalisky na severu a dlouhými suťovými svahy na jihu. Přímo před ním stezka stoupala mezi hlubokými kanály po přívalových záplavách.</p>
<p>Paran pod kopcem sesedl a dál koně vedl. Bylo stále větší horko, protivnější kvůli nepřirozené vlhkosti vzduchu. Daleko na západě, nejspíš nad Rarakuským mořem, se hromadila hustá mračna. Než dorazil na vrchol, mraky spolkly slunce a vánek dující mu do zad voněl příslibem deště.</p>
<p>Paran shora viděl k východu, do kopcovité krajiny, kde se pásly kozy, a stezka mířila k bytelnější silnici procházející severojižním směrem podél okraje planiny. Směrem k jihu se stáčela k východu, k šmouze kouře a prachu v dálce, kde tušil, že leží G’danisban.</p>
<p>Znovu nasedl a vyrazil klusem dolů. Zanedlouho dojel k první chatrči pasáků, vypálené a zničené, kde nyní přebývaly kozy, přicházející sem za soumraku čistě jen ze zvyku. Nikde neviděl stopy po hrobech a ani je mezi troskami nehodlal hledat. Mor, tichý, neviditelný dech Šedé bohyně. Uvědomil si, že město bude nejspíš ve spárech hrůzy.</p>
<p>Na záda mu dopadly první kapky deště a vzápětí se spustil pořádný liják. Kamenitá stezka byla náhle nebezpečná a Paran musel zpomalit koně. Viditelnost klesla na tucet kroků na všech stranách, zbytek světa spláchla stříbřitá stěna. Pod šaty mu zatékala teplá voda. Přehodil si přes hlavu rozedranou kapuci vojenské pláštěnky a schoulil se.</p>
<p>Z vyšlapané stezky se stal potok, bahnitá voda se řítila mezi kameny a oblázky. Kůň zpomalil do kroku, ale nezastavil se. Mezi dvěma nízkými kopci se stezka rozšiřovala v mělké jezírko a vedle Parana stáli dva vojáci.</p>
<p>Jeden se natáhl pro otěže. „Míříš špatným směrem, cizince,“ zavrčel malazsky.</p>
<p>Druhý držel samostříl, ale nebyl nabitý. Promluvil ze stínu kapuce: „Tak pláštěnka je kořist? Svlíknul jsi ji z těla malazskýho vojáka, co?“</p>
<p>„Ne,“ odpověděl Paran. „Byla mi vydána, stejně jako ty vaše vám, vojáku.“ Déšť se na chvíli zmírnil a on zahlédl tábor. Dvě, možná tři legie, stany na úbočích kopců pod nízko visícím stropem kouře z ohňů pohasínajících v dešti. Za táborem vedla cesta dolů až k hradbám G’danisbanu. Obrátil pozornost zpátky k vojákům. „Kdo tomuto vojsku velí?“</p>
<p>„A co takhle nejdřív odpovědět nám?“ ucedil ten s kuší. „Jsi zběh?“</p>
<p><emphasis>Technicky vlastně ano. Ale zase mám být mrtvý. </emphasis>„Chci mluvit s vaším velícím důstojníkem.“</p>
<p>„Ty teďka nemáš na vybranou. Dolů z koně, cizince. Zatýkáme tě pro podezření z dezerce.“</p>
<p>Paran sklouzl z koně. „Dobře. A teď mi řekněte, čí je to vojsko.“</p>
<p>„Mládencovo postrčení pro tebe. Teď je z tebe vězeň Houfce Jednorukýho.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Přes veškeré vnější známky Paranovi pomalu docházelo, že tady se nejedná o obléhání. Setniny držely silnice vedoucí do G’danisbanu a sám tábor tvořil půlkruhový kordon na severozápadní straně. Žádné hlídky nestály blíž než čtyři sta kroků od nehlídaných hradeb.</p>
<p>Jeden z vojáků odvedl Paranova koně k dočasným stájím a druhý vzal Parana uličkami mezi promočenými stany. Pohybovali se tu zahalení lidé, avšak bez vojenských odznaků.</p>
<p>Vstoupil do důstojnického stanu.</p>
<p>„Kapitáne,“ hlásil voják a shrnul si kapuci, „narazili jsme na tohohle chlápka, jak se snaží dojet do G’danisbanu po Rarakuský silnici. Víte, pane, má malazskou vojenskou pláštěnku. Myslíme si, že je to zběh, nejspíš od Čtrnáctý armády.“</p>
<p>Žena, již oslovil, ležela na zádech na kavalci stojícím u zadní zdi. Měla světlou pleť a drobný obličej rámovaný kšticí dlouhých rusých vlasů. Otočila hlavu, aby na ně viděla, a chvíli mlčela. Pak zase upřela zrak na strop. „Vemte ho k palisádě – máme palisádu, že? Jo, a zjistěte podrobnosti – který pluk, která legie a tak dále. Aby se to mohlo někde zapsat, než ho popraví. A teď oba vypadněte, kapete mi tu.“</p>
<p>„Okamžíček, kapitáne,“ ozval se Paran. „Chci mluvit s vrchní pěstí.“</p>
<p>„To nejde, a nevzpomínám si, že bych ti dovolila mluvit. Vytrhej mu za to nehty, Futhgare, ano? Až přijde čas, pochopitelně.“</p>
<p>Před lety by Paran neudělal nic. Podvolil by se pravidlům, psaným i nepsaným. Prostě by počkal na příležitost. Jenže byl promočený na kůži a potřeboval horkou koupel. Byl unavený. A něčím podobným už jednou, kdysi dávno, prošel na jistém vzdáleném kontinentě. Tehdy sice stál před seržantem – stejné rusé vlasy, ale pod nosem knír – přesto tu byla jistá podobnost, jako dloubnutí asasínova nože.</p>
<p>Futhgar stál nalevo od něj a půl kroku vzadu. Paran nedal nic najevo, prostě ustoupil doprava a loktem ho praštil do obličeje. Zlomil mu nos. Muž se složil jako pytel melounů.</p>
<p>Žena se posadila, shodila nohy z kavalce a vstala právě včas, aby mohl Paran přikročit a tvrdě ji udeřit pěstí do brady. Vyvrátila oči, zřítila se na kavalec a zlomila mu dřevěné nohy.</p>
<p>Paran si masíroval ruku a rozhlížel se. Futhgar byl mimo, stejně jako kapitán. Průtrž mračen venku zajišťovala, že nikdo zvuky krátkého boje ve stanu neslyšel.</p>
<p>Přistoupil k cestovní truhlici. Nebyla zamčená. Zvedl víko a prohrabal se šaty ležícími na zbroji. Brzy objevil dost látky, aby mohl oba vojáky svázat a dát jim roubík. Odtáhl Futhgara od vchodu, sebral mu jídelní nůž, bodák a široký porcovací nůž kethra a nakonec opasek s mečem. Připravil cupaninu na roubík a sklonil se, aby se ujistil, že zraněný může zlomeným nosem dýchat. <emphasis>Ani náhodou. </emphasis>Na chvíli nechal roubík roubíkem a pevně mu svázal zápěstí a kotníky. Řemenem pak obě pouta spojil Futhgarovi za zády. Potom mu ovázal další řemen kolem hlavy a přes ústa tak, aby mohl dýchat, ale ne aby mohl vystrčit jazyk. Bude moci sténat, avšak nic víc.</p>
<p>Kapitána spoutal stejně a pruhem látky utrženým z její košile jí přichytil roubík v ústech. A konečně je oba přivázal k palandě a palandu ke středové tyči, aby jim zabránil vysoukat se ze stanu – což by mu mělo poskytnout dost času. Když byl spokojený, ještě naposledy se rozhlédl, natáhl si kapuci a vyšel ze stanu.</p>
<p>Našel hlavní uličku a zamířil k velkému velitelskému stanu uprostřed tábora. Kolem chodili vojáci a nevěnovali mu pozornost. Tohle byl Houfec Jednorukého, nicméně zatím neviděl jedinou známou tvář, což nebylo nic divného – velel Paličům mostů a Paliči mostů byli pryč. Většina dnešních vojáků budou v armádě nováčci, stažení z posádek v Dřevnově, Genabaris a Nathilogu. Přicházeli od pannionské války. Přesto čekal, že najde aspoň někoho z původního oddílu, kdo sem připochodoval až od Korálu, někoho, kdo se zúčastnil té strašlivé bitvy.</p>
<p>Před Dujekovým velitelským stanem stáli na stráži čtyři vojáci. Opodál postával pátý muž a držel otěže zabláceného koně.</p>
<p>Paran popošel blíž a prohlédl si ho. Známá tvář – našel, koho hledal. Herold, ale patřící k vojsku Caladana Chmura – <emphasis>i když v tom se můžu mýlit. Jakže se jmenuje?</emphasis></p>
<p>Muž na něj upřel světle hnědé oči. Ve stínu kapuce se objevil záblesk poznání a vzápětí zmatek. Herold se narovnal a zasalutoval.</p>
<p>Paran zavrtěl hlavou, ale bylo pozdě. Strážní už také stáli v pozoru. Paran odpověděl neurčitým, ledabylým posunkem a přistoupil blíž k heroldovi. „Vojáku,“ zamumlal, „vy mě znáte? A laskavě odpovídejte potichu.“</p>
<p>Kývnutí. „Kapitán Ganoes Paran. Nezapomínám tváře ani jména, pane, ale slyšeli jsme, že jste –“</p>
<p>„Ano, a tak to taky zůstane. Vaše jméno?“</p>
<p>„Hurlochel.“</p>
<p>„Už si vzpomínám. Občas jste fungoval i jako kronikář, že?“</p>
<p>Pokrčení ramen. „Zapisuju, co se stalo, pane, ano. Co tady děláte?“</p>
<p>„Musím mluvit s Dujekem.“</p>
<p>Hurlochel se podíval na stráže a zamračil se. „Pojďte se mnou, pane. Jich si nevšímejte, jsou tak noví, že ani neznají všechny důstojníky.“</p>
<p>Veda koně za sebou, vydal se s Paranem do nedaleké boční uličky, kde se zastavil.</p>
<p>„Hurlocheli, proč Dujekův stan hlídají zelenáči?“ chtěl vědět Paran. „To nedává smysl. Co se stalo a proč táboříte před G’danisbanem?“</p>
<p>„Ano, pane, přišly na nás těžké časy. To ten mor, víte – léčitelé nás před ním ochránili, ale co se děje v Sedmiměstí… bohové, kapitáne, jsou tu desítky tisíc mrtvých. Možná stovky tisíc. Každé město. Každá vesnice. Tábory karavan – všude, pane. Doprovázeli nás Zlatí Moranthové, víte, odpadlíci. V každým případě je v G’danisbanu chrám. Velký chrám Poliel, a odtamtud vychází tenhle ohavný vítr a pořád sílí.“ Vytřel si dešťovou vodu z očí.</p>
<p>„A tak se Dujek rozhodl udeřit na srdce, že?“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„Pokračujte, Hurlocheli.“</p>
<p>„Dorazili jsme před měsícem a vrchní pěst vytvořila setniny ze svých veteránů a ze Zlatých Moranthů. Chtěli na ten zatracený chrám zaútočit. Čekali sice nejmíň velekněžku nebo tak něco, ale byli připravení. Nikdo ovšem nepočítal se samotnou Šedou bohyní.“</p>
<p>Paran vykulil oči. „Kdo se odtamtud dostal?“</p>
<p>„Skoro všichni, pane, kromě Zlatých Moranthů. Ale… všichni jsou nemocní. Mor je dostal a naživu jsou jenom díky léčitelům… jenže ti prohrávají bitvu. A tak jsme tady. Trčíme tu a nikdo nemá dost kuráže, aby se ujal velení a o něčem rozhodl.“ Zaváhal. „Pokud tady nejste kvůli tomu, kapitáne. V což doufám.“</p>
<p>Paran odvrátil zrak. „Já jsem oficiálně mrtvý, herolde. Dujek nás vyhodil z vojska, mě a pár dalších –“</p>
<p>„Paliče mostů.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„No, pane, jestli si někdo zasloužil pár dní na sluníčku…“</p>
<p>Paran udělal obličej. „Ano, slunce tam určitě někde bude. V každém případě se můžu jen těžko ujmout velení – a kromě toho jsem jenom kapitán –“</p>
<p>„Ale vůbec nejdýl sloužící, pane. Dujek vzal vyšší důstojníky s sebou – nakonec to byli veteráni. A tak tu máme skoro deset tisíc vojáků a nejbližší, co máme jako velitele, je kapitán Ambroň, což je falarská princezna, jestli tomu uvěříte.“</p>
<p>„Rusovláska?“</p>
<p>„Ohnivá, ano, a hezká –“</p>
<p>„S oteklou bradou. Už jsme se setkali.“</p>
<p>„Oteklou bradou?“</p>
<p>„Nebylo to příjemné setkání.“ Paran zaváhal, pak zaklel a kývl. „No dobře. Podržím si hodnost kapitána… s nejvyšším zařazením. Ale budu potřebovat nové jméno –“</p>
<p>„Kapitán Laskava, pane.“</p>
<p>„Laskava?“</p>
<p>„Staří vojáci o něm mluví jako babičky, když vykládají fakanům o příšerách, aby je udržely v lajně, pane. Nikdo ze zdejších se s ním nikdy nesetkal – aspoň nikdo, kdo nemá horečku a není napůl mimo.“</p>
<p>„Kde Laskava naposledy sloužil?“</p>
<p>„U Čtrnáctý, pane. U vojska pobočnice západně od Raraku. Odkud jste přijel?“</p>
<p>„Ze západu.“</p>
<p>„Tak to půjde, pane. Myslím. Řeknu, že jsem vás poznal. O mně nikdo nic neví, akorát to, že mě vrchní pěst používá jako kurýra.“</p>
<p>„Proč jsem se tedy nechal zatknout od dvou vojáků, když mám převzít velení?“</p>
<p>„To jste udělal? Třeba jste chtěl zjistit, jak to tady chodí.“</p>
<p>„Dobře. Ještě jedna otázka, Hurlocheli. Proč nejste s Caladanem Chmurem v Genabakis?“</p>
<p>„Aliance se rozpadla, pane, brzo po tom, co se Tiste Andii usadili v Černým Korálu. Rhivové jsou zpátky na pláních, Barghastové ve svých horách. Rudá garda, která byla na severu, prostě zmizela – nikdo neví, kam se poděla. Když Jednoruký vyplul, vypadalo to, že mířili někam za dobrodružstvím.“</p>
<p>„Litujete?“</p>
<p>„S každým nadechnutím, pane.“ Hurlochel se zamračil. „Povídal jste, že kapitán Ambroň má oteklou bradu?“</p>
<p>„Praštil jsem ji. A ještě nějakého vojáka, Futhgar se jmenuje. Jsou spoutaní a s roubíkem v kapitánském stanu. Teď už by se mohli probrat.“</p>
<p>Muž se zakřenil, ale nebyl to příjemný úsměv. „Kapitáne, omráčil jste falarskou princeznu – to je dokonalý. Zapadá to do toho, co lidi slyšeli o Laskavovi. To je úžasný.“</p>
<p>Paran sebou trhl a přetřel si obličej. <emphasis>Bohové pod námi, co to je se mnou a s urozenou krví?</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Pomalu se vynořila z tajného chrámu a na silnici dole spatřila roztroušenou řadu zubožených lidí. Sešla dolů po kamenitém, vyprahlém svahu a byla patnáct kroků od cesty, než si jí někdo všiml. Na setkání bylo cosi neobvyklého, ti, kteří přežili, tváří v tvář, poznání i nevíra. Přijetí, pocit něčeho sdíleného, a pod tím proud nesmírného žalu. Vyměnili si jen pár slov.</p>
<p>Lostara Yil se připojila k vojákům a ocitla se vedle kapitána Faradan Sort, která jí pověděla něco o následcích bitvy u Y’Ghatan. „Vaše pěst Tene Baralta byl na pokraji smrti, ne-li na těle, tak na duchu určitě. Přišel o ruku – popáleniny už se nedaly napravit – a další zranění měl na obličeji. Myslím, že to býval marnivý muž.“</p>
<p>Lostara zabručela. „To ty jeho zatracené vousy, celé naolejované.“ Zavzpomínala na Tene Baraltu. Nikdy ho neměla moc ráda. Byl víc než jen marnivý. Možná byl trochu zbabělec, přes všechnu svou bojechtivost a předvádění. Vzpomínala si, jak vedl ústup poté, co zavraždila starší ša’ik, a jak ochotně přijímal uznání za všechny úspěchy, přičemž před neúspěchy uhýbal. Měl v sobě něco sadistického, a Lostara se bála, že se tato jeho vlastnost nyní rozvine, jak bude hledat cokoliv, čím by zaplnil tu prázdnotu po zranění. „Proč vás armáda všechny nechala tady?“</p>
<p>Faradan Sort pokrčila rameny. „Předpokládali, že nikdo z těch, kdo uvízli ve městě, nemohl přežít ohnivou bouři.“ Po chvíli dodala: „Byl to rozumný předpoklad. Jenom Sinn věděla, že to není pravda, a mně něco říkalo, že jí mám věřit. A tak jsme hledaly dál.“</p>
<p>„Všichni jsou v hadrech… a neozbrojení.“</p>
<p>„Ano, proto se taky potřebujeme co nejdřív vrátit k armádě.“</p>
<p>„Nemohla by se Sinn kouzlem spojit se Čtrnáctou? Nebo Rychlej Ben?“</p>
<p>„Neptala jsem se jí. Nevím, kolik z jejích schopností je nevyvinuté nadání – takoví se občas objeví a bez disciplíny a učitele mají sklon stát se avatáry chaosu. Jsou mocní, ano, ale nevedení, divocí. Přesto dokázala porazit tu ohnivou stěnu a zachránit setniny pěsti Keneba… aspoň některé.“</p>
<p>Lostara se podívala na Faradan a pak na vojáky za nimi, než řekla: „Ty jsi Korelrijka?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„A stála jsi na Hradbě?“</p>
<p>Stísněný úsměv, který hned zmizel. „Z té služby není dovoleno nikomu odejít.“</p>
<p>„Bouřní jezdci prý při věčných útocích na Hradbu používají strašlivá kouzla.“</p>
<p>„Všechna kouzla jsou strašlivá – pro smrtelníka, který takovou mocí vládne, ať je člověk či cokoliv jiného, není nic škodlivějšího než takové nevybíravé zabíjení z velké dálky.“</p>
<p>„Je snad lepší dívat se nepříteli do očí, když mu bereš život?“</p>
<p>„Přinejmenším mu dáš příležitost se bránit,“ opáčila Faradan. „A nakonec rozhodnou Oponn, v čích očích vyhasne světlo.“</p>
<p>„Oponn – a já myslela, že to je obratnost.“</p>
<p>„Jsi ještě mladá, kapitáne Lostaro Yil.“</p>
<p>„Opravdu?“</p>
<p>Faradan Sort se usmála. „V každé bitvě, do níž se dostanu, má víra v obratnost slábne. Ne, buď Pán zatlačí, nebo Paní zatáhne, pokaždé, pokaždé.“</p>
<p>Lostara neřekla nic. S tímto hodnocením by nesouhlasila, i kdyby ji nerozčilovala blahosklonnost druhé ženy. Chytrý, obratný voják přežije tam, kde zabednění, neohrabaní vojáci zemřou. Obratnost je měna, s níž se kupuje přízeň Oponn – jak by to mohlo být jinak?</p>
<p>„Přežila jsi Y’Ghatan,“ poznamenala Faradan Sort. „Kolik z toho bylo postrčení od Paní?“</p>
<p>Lostara se nad tím zamyslela, než odpověděla: „Nic.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Kdysi, před mnoha lety, se pár desítek vojáků vypotácelo z rozlehlého močálu. Zakrvácení, pološílení, kůže jim visela v barevných cárech po týdnech brodění v blátě a černé vodě. Kalam Méchar byl mezi nimi, spolu se třemi dalšími, kteří nyní kráčeli po jeho boku, a vypadalo to, že se změnily jenom podrobnosti.</p>
<p>Černý pes Paliče mostů nemilosrdně probral, byla to protahovaná, děsivá válka vedená mezi černými smrky, v lagunách a bažinách, proti Mottským zálesákům, nathijské První armádě a Rudé gardě. Ti, kdo přežili, byli otupělí – zbavit se té hrůzy znamenalo odhodit zoufalství, ale to, co ho nahradilo, se probouzelo jen pomalu. A zanechávalo… velice málo. Vzpomínal na Křovákova slova. <emphasis>Podívej se na nás, jsme jenom vydlabaný polena. Jsme prohnilý zevnitř, stejně jako všecko ostatní v tý bažině. </emphasis>Inu, Křovák nikdy nebyl zrovna optimista.</p>
<p>„Vypadáš zamyšleně,“ poznamenal vedle něj Rychlej Ben.</p>
<p>Kalam zabručel a vzhlédl. „Přemýšlel jsem, Rychlej. Nezačínají tě už pomalu nudit vlastní vzpomínky?“</p>
<p>„To není hezká představa,“ opáčil čaroděj.</p>
<p>„Ne, to asi není. Nejenže stárnu, já se cítím starý. Podívám se na všechny ty vojáky za náma – bohové pod náma, jsou tak mladí. Až na oči. Asi jsme kdysi byli taky takoví. Jenže… co jsme od tý doby udělali, Rychlej? Skoro nic, co by něco znamenalo.“</p>
<p>„Přiznávám, že jsem o tobě taky trochu přemýšlel,“ poznamenal Rychlej Ben. „Například ten Spár. Perel.“</p>
<p>„Ten, který mě bodl do zad? Co je s ním?“</p>
<p>„Proč jsi ho už dávno nezabil, Kalame? Totiž, obvykle tyhle věci nenecháváš jen tak plavat. Pokud si ovšem nejsi jistý, že bys ho dostal.“</p>
<p>Za nimi promluvil Šumař: „Tenkrát v noci v Malazu to byl Perel? Pro mistra Kápě, Kalame, ten neřád se naparuje u Čtrnáctý už od Raraku. Není divu, že se poťouchle usmívá pokaždý, když tě uvidí.“</p>
<p>„Mně může být Perel ukradený,“ zabručel Kalam. „Máme na starosti důležitější věci. Co si myslí pobočnice? Co plánuje?“</p>
<p>„Kdo říká, že něco plánuje?“ odsekl Šumař. Nesl na ramenou jednu z holčiček, která spinkala s palečkem v pusince. „Šla po Leomanovi a teď utíká před morem a snaží se spojit s dopravní flotilou. A potom? Podle mě se vrátíme zpátky do Genabakis nebo možná na Korelský poloostrov. Je to pořád dokola totéž, co vojáci dělají, jak žijou.“</p>
<p>„Podle mě se mýlíš,“ prohlásil Kalam. „Teď se to všechno zamotalo.“</p>
<p>„Co tím myslíš?“</p>
<p>„Perel je klíč, sapére,“ vysvětloval asasín. „Proč je ještě tady? K čemu je dobrý špehovat pobočnici? K čemu je dobrý vláčet se se Čtrnáctou? Povídám ti, Šume, to, co pobočnice udělá teď, záleží jen a jen na císařovně Laseen.“</p>
<p>„Nenechá nás na holičkách,“ tvrdil Šumař. „Pobočnici ani Čtrnáctou. Jsme její jediný bojeschopný vojsko hodný toho jména. Nejsou žádný další velitelé – teda jsou, ale ty bych zdravil tak akorát hrotem meče. Ať je Tavore pitomá nebo ne, ukončila tady povstání, a to už za něco stojí.“</p>
<p>„Šume,“ ozval se Rychlej Ben, „válka je mnohem důležitější, než si možná myslíš, a teprve začíná. Nedá se poznat, na čí straně císařovna stojí.“</p>
<p>„O čem to, ve jménu mistra Kápě, mluvíš?“</p>
<p>„O válce mezi bohy, seržante,“ ozvala se Apsalar. „Kapitán Paran o ní mluvil a hodně dlouho –“</p>
<p>Kalam i Rychlej Ben se teď otočili.</p>
<p>„Ganoes Paran?“ ujišťoval se asasín. „Rychlej říkal, že ho v Darúdžhistánu opustil. Co ten s tím má společnýho? A kdy jsi s ním mluvila?“</p>
<p>Vedla koně tři kroky za Šumařem. V sedle se vezly tři děti, otupělé horkem. Nad otázkou jen pokrčila rameny. „Je to pán balíčku,“ prohlásila. „A jako takový přišel do Sedmiměstí. Když jsme se rozešli, byli jsme severně od Raraku. Nepochybuju, že s Rychlým Benem zase něco plánujete, Kalame Méchare. Radila bych, buďte opatrní, v téhle hře je příliš mnoho neznámých sil a mezi nimi budou starší bohové a určitě i starší rasy. Možná si myslíte, že víte, o co tu jde, ale podle mě byste neměli –“</p>
<p>„A ty?“ zajímal se Rychlej Ben.</p>
<p>„Ne tak docela, ale omezila jsem svý… cíle… jen na ty, kterých můžu dosáhnout.“</p>
<p>„Teď jsem zvědavej,“ zabručel Šumař. „Jsi tady, zase pochoduješ s náma, Apsalar, když jsem si myslel, že ses usadila doma v tý pobřežní vesnici v Itko Kan a pleteš tátovi špinavý svetry. Kvítka jsi možná opustila, ale nic jinýho už ne, se mně zdá.“</p>
<p>„V této chvíli jdeme po stejný cestě,“ opáčila. „Ode mě se nemáš čeho bát, seržante.“</p>
<p>„A co my ostatní?“ zajímal se Rychlej Ben.</p>
<p>Neodpověděla.</p>
<p>Kalama se zmocnil neklid. Podíval se Rychlýmu do očí. „Nejdřív dohoňme to pitomý vojsko.“</p>
<p>„Rád bych se zbavil Perela,“ zabručel Rychlej Ben.</p>
<p>Dlouho nikdo nepromluvil. Čaroděj málokdy vyjadřoval svá přání tak… bezostyšně, a Kalam si se zamrazením uvědomil, že jsou na tom špatně. Nejspíš hodně špatně. Ale nebylo to tak snadné. <emphasis>Jako na té střeše v Darúdžhistánu – neviditelní nepřátelé všude kolem – a vy se díváte a díváte a nikoho nevidíte.</emphasis></p>
<p><emphasis>Perel, kdysi Salk Elán. Chodba Mockra… a ohnivá čepel vražená do mých zad. Všichni si myslí, že pánem Spáru je Kabrňák, ale m</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis> by zajímalo… dostal bys ho, Kalame? Rychlej o tom pochybuje – právě ti nabídl pomoc. Bohové pod námi, možná </emphasis>opravdu <emphasis>stárnu. </emphasis>„Neodpověděl jsi mi, příteli,“ obrátil se na Rychlýho Bena.</p>
<p>„A jakže zněla otázka?“</p>
<p>„Nezačínají tě nudit vzpomínky?“</p>
<p>„Aha, tahle.“</p>
<p>„No a?“</p>
<p>„Kalame, ty ani netušíš.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Šumařovi se tento rozhovor nelíbil. Ani trochu. Ulevilo se mu, když všichni zmlkli, pokračovali v cestě a s každým krokem zatlačovali tu zatracenou zříceninu města dál. Věděl, že by měl být zpátky u vojska, u svého oddílu, nebo možná vepředu a pokoušet se vypáčit něco z Faradan Sort – kapitán byla plná překvapení. Všem zachránila život, o tom nebylo pochyb, ale to neznamenalo, že jí musí věřit. Ještě ne, i přestože <emphasis>chtěl, </emphasis>z nějakého záhadného důvodu, který zatím nepochopil.</p>
<p>Holčička s rýmou posmrkávala ve spánku a držela se ho za rameno. Druhou ručku měla v pusince, a jak si cucala paleček, tiše to pištělo. Byla jako pírko.</p>
<p>Jeho oddíl z toho vyšel nedotčený. To mohl říct snad už jen Balšám a možná Hellian. Takže tři oddíly z kolika, deseti? Jedenácti? Třiceti? Moakovi vojáci byli vyřízení všichni – jedenáctý oddíl byl pryč a toto číslo se už v budoucí historii Čtrnácté nikdy neobjeví. Kapitán se rozhodla pro čísla a přidala třináctý oddíl pro seržanta Urba. Jak se ukázalo, Šumařův čtvrtý byl na žebříčku s nejnižším číslem. Tato část deváté setniny dostala pořádnou nakládačku, a Šumař si nemyslel, že ostatní, kteří se nedostali k chrámu, jsou na tom líp. Horší bylo, že ztratili tolik seržantů. Borduka, Mosela, Moaka, Sobelon, Tugga.</p>
<p><emphasis>No dobře, dali nám zabrat, ale žijeme.</emphasis></p>
<p>Pozdržel se chvíli a připojil se ke Corabbovi Bhilanovi Thenu’alas. Poslední přeživší z Leomanova povstaleckého vojska – kromě Leomana samotného – toho moc nenamluvil, i když svraštělé čelo naznačovalo usilovné přemýšlení. Na ramenou nesl hubeného kluka, jenž ve spánku pohupoval hlavou.</p>
<p>„Přemejšlel jsem,“ začal Šumař, „že bych tě zařadil do svýho oddílu. Vždycky nám jeden voják schází.“</p>
<p>„Je to tak prosté, seržante?“ zajímal se Corabb. „Vy Malažané jste divní. Ještě nemůžu být vojákem ve vašem vojsku, protože jsem zatím nenabodl žádné nemluvně na oštěp.“</p>
<p>„Corabbe, klouzavá postel je sedmiměstskej vynález, ne malazskej.“</p>
<p>„Co to s tím má společného?“</p>
<p>„Malažané nenabodávají nemluvňata na oštěpy.“</p>
<p>„Copak to není váš přechodový rituál?“</p>
<p>„Kdo ti navykládal takový blbosti? Leoman?“</p>
<p>Muž se zamračil. „Ne. Ale takové přesvědčení panovalo mezi následovníky Apokalypsy.“</p>
<p>„Leoman snad není následovník?“</p>
<p>„Myslím, že ne. Nikdy nebyl. Já k tomu byl slepý. Leoman věřil v sebe a nikoho jiného. Dokud ho v Y’Ghatan nenašla ta mezlovská čubka.“</p>
<p>„Tak on si našel ženskou? Není divu, že zmizel na jih.“</p>
<p>„On neodešel na jih, seržante. Uprchl chodbou.“</p>
<p>„Řečnickej obrat.“</p>
<p>„Odešel s tou ženou. Ona ho zničí, tím si jsem jistý, a teď říkám, že si nic jiného ani nezaslouží. Ať ho Šerana úplně zničí –“</p>
<p>„Počkej chvilku,“ uťal ho Šumař a zachvěl se, „říkal jsi Šerana?“</p>
<p>„Ano, protože tak se pojmenovala.“</p>
<p>„Malažanka?“</p>
<p>„Ano, vysoká a nevrlá. Vysmívala se mi. Mně, Corabbovi Bhilanovi Thenu’alas, Leomanovu prvnímu zástupci, dokud jsem se nestal druhým, tím, jehož klidně opustil. Nechal ho zemřít s ostatními.“</p>
<p>Šumař ho neposlouchal. „Šerana,“ opakoval.</p>
<p>„Ty tu babu znáš? Čarodějnici? Svůdnici a kazisvětku?“</p>
<p><emphasis>Bohové, kdysi jsem ji houpával na kolenou. </emphasis>Najednou si uvědomil, že si rve zbytky ohořelých, zcuchaných vlasů, aniž by cítil, jak mu to vhání slzy do očí. Holčička se zavrtěla. Šumař zíral na Corabba, ale vůbec ho neviděl. Pak se rozběhl dopředu. Točila se mu hlava a byl… zděšený. <emphasis>Šerana… teď jí bude něco přes dvacet. Co dělala v</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Y</emphasis><emphasis>’</emphasis><emphasis>Ghatan?</emphasis></p>
<p>Protlačil se mezi Kalama a Rychlýho Bena a oba polekal.</p>
<p>„Šume?“</p>
<p>„Tahej hada mistra Kápě, dokud nezačne řvát,“ vyhrkl rozčileně. „Utop zatracenou královnu snů v jejím zatraceným bazénku. Přátelé, neuvěříte, kdo vlezl s Leomanem do tý chodby. Neuvěříte, kdo s ním v Y’Ghatan chrápal. Ne, neuvěříte ničemu z toho, co řeknu.“</p>
<p>„Propast tě vem, Šume,“ štěkl Kalam, „o čem to meleš?“</p>
<p>„Šerana. Ta je teď s Leomanem. Šerana. Whiskeyjackova sestřička. A já nevím, co si mám myslet, chce se mi jenom řvát, a ani nevím, proč tam, ne, nevím už vůbec nic. Bohové, Rychlej – Kalame – co to znamená? Co to všecko znamená?“</p>
<p>„Uklidni se,“ radil Rychlej Ben, ale mluvil podivně stísněně. „Pro nás to nemusí znamenat nic. Je to zatracená shoda okolností, a i kdyby nebyla, není to, jako kdyby to něco znamenalo, ne doopravdy. Je to jenom… zvláštní, to je všecko. Věděli jsme, že je to tvrdohlavá, vzteklá démonka, to jsme věděli už tenkrát – a tys to věděl líp než my s Kalamem, my se s ní setkali jen jednou v Malazu. Ale ty, tys byl jako její strýček, což znamená, že bys měl začít vysvětlovat!“</p>
<p>Šumař na něj třeštil oči. „Já? Copak ses zbláznil, Rychlej? Poslouchej se! Dávat mně vinu za ni! Se mnou to nemělo nic společnýho!“</p>
<p>„Přestaňte, oba dva!“ vyjel Kalam. „Děsíte vojáky za náma. Hele, teď jsme všichni moc nervózní z toho, co se stalo, takže se v tom nevyznáme, pokud se v tom teda vůbec vyznat dá. Lidi si vybírají, co budou v životě dělat, kde skončí, ale to vůbec neznamená, že si s nima zahrává nějakej bůh. Tak je z Whiskeyjackovy malý sestřičky Leomanova milenka a oba se schovávají v chodbě královny snů. Dobře, lepší, než kdyby se jí v Y’Ghatan rozpadly kosti na popel, ne? Co?“</p>
<p>„Možná ne,“ zabručel Šumař.</p>
<p>„Co tím ve jménu mistra Kápě myslíš?“ chtěl vědět Kalam.</p>
<p>Šumař se zhluboka, roztřeseně nadechl. „Určitě jsme ti to řekli, nebylo to nějaký tajemství nebo tak, a vždycky jsme to používali jako omluvu, abychom vysvětlili, proč je taková a to všechno. Ale nikdy tak, aby nás slyšela, a říkali jsme to, abychom tomu sebrali moc –“</p>
<p>„Šumaři!“</p>
<p>Sapér sebou trhl. „Kdo teď všechny děsí –“</p>
<p>„Ty! A zapomeň na ostatní, ty děsíš mě, mor na tebe!“</p>
<p>„No dobře. Narodila se mrtvý ženě – Whiskeyjackově nevlastní mámě, ta to ráno umřela a malá – Šerana – se opozdila a měla umřít s ní, jestli víš, co tím myslím. Proto ji starší z města dali do chrámu, do chrámu mistra Kápě. Otec už byl mrtvej, padl u Quonu, a Whiskeyjack, no, ten teprve končil s učením. Byli jsme tenkrát mladý. A tak jsme se tam museli vloupat a ukrást ji zpátky, ale ona už byla zasvěcená, požehnaná jménem mistra Kápě – a tak jsme ji tý moci zbavili tak, že jsme o tom mluvili, zlehčovali to a tak, a ona vyrůstala celkem normálně. Více méně. No…“ Odmlčel se a odmítal se těm dvěma podívat do očí. Poškrábal se na popálené tváři. „Myslím, že potřebujem balíček draků…“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Apsalar, jedoucí čtyři kroky za nimi, se usmála, když čaroděj i asasín zároveň dali seržantu Šumařovi za ucho. Neusmívala se však dlouho. Taková zjištění jí dělala starosti. Whiskeyjack nikdy moc nemluvil o tom, odkud pochází a co dělal, než se stal vojákem. Záhady schované stejně jako trosky pod pískem. Kdysi býval kameník, tolik věděla. Zneklidňující práce uprostřed arkány věšteb a symbolů. Stavitelé mohyl, ti, kdo mohli zakotvit celou historii, každý pomník vznešenosti, každý dolmen vztyčený ve věčném gestu porážky. V mnoha dómech v balíčku draků jsou Kameníci, představující trvalost a zároveň i její iluzi. <emphasis>Whiskeyjack, kameník, jenž odložil nástroje a dal se na zabíjení. Vedla ho snad ruka mistra Kápě?</emphasis></p>
<p>Mnozí věřili, že Laseen připravila vraždu Dassema Ultora a že Dassem byl smrtelným mečem mistra Kápě – ve skutečnosti, byť ne jménem – a stál ve středu kultu rozrůstajícího se v řadách malazských vojsk. Říše nehledala mezi bohy patrona, i kdyby bylo pozvání sebesvůdnější, a v tom Laseen konala s mimořádnou moudrostí a dost možná na rozkaz samotného císaře. Patřil Whiskeyjack k Dassemovu kultu? Možná – ale Apsalar neviděla nic, co by tomu nasvědčovalo. Pokud něco, byl to muž zcela bez víry.</p>
<p>A nebylo ani pravděpodobné, že by královna snů ve své říši vědomě přijala avatár mistra Kápě. <emphasis>Pokud tito dva bohové nejsou v současné válce spojenci. </emphasis>Samotná představa války Apsalar skličovala, protože bohové byli stejně krutí a nemilosrdní jako smrtelníci. <emphasis>Whiskeyjackova sestra může být stejným bezděčným hráčem v celé věci jako my ostatní. </emphasis>Nehodlala ji hned odsuzovat, ale ani ji ještě nebyla připravená považovat za spojence.</p>
<p>Znovu se zamyslela nad tím, co Kalam s Rychlým Benem plánují. Oba byli svým způsobem ohromní, ale pro jejich metody bylo důležité držet se při zemi a neupoutat pozornost. To, co bylo zjevné – všechno, co leželo na povrchu – bývalo nevyhnutelně iluzorní, klamné. Až přijde čas zvolit strany a vyjít na světlo, nejspíš všechny pořádně překvapí.</p>
<p>Dva muži, jimž nemůže nikdo opravdu věřit. Dva muži, jimž nemohou věřit vlastně ani bohové.</p>
<p>Uvědomila si, že jakmile se k nim připojila, jakmile vstoupila mezi vojáky, zapletla se do další sítě, a nebylo jisté, že se dokáže vysvobodit. Tedy vysvobodit se včas.</p>
<p>A to jí dělalo starosti. Nebyla si jistá, jestli by souboj s Kalamem přežila. <emphasis>Tedy souboj tváří v tvář. </emphasis>A teď se měl na pozoru. Vlastně to vítala. Částečně z chvástavosti a částečně proto, že mohla posoudit jeho reakce. <emphasis>A trošku ho… svést ze stopy.</emphasis></p>
<p>To se dělo všude kolem.</p>
<p>Telorast a Cudrn, dvě nemrtvé ještěrky, se držely od vojáků dál, i když Apsalar cítila, že s nimi drží krok někde v křoví jižně od silnice. Ať měly k tomu, že ji doprovázejí, jakékoliv skryté motivy, prozatím se spokojily s tím, že jdou s ní. Bylo jí jasné, že mají tajemství a tajné záměry, stejně jako věděla, že v tom je i jistá zrada. <emphasis>Také tohle máme všichni společné.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Seržant Balšám za Flaškou klel. Plahočili se po kamenité silnici, holínky ohořelé, podrážky pleskající, na ramenou pouze hadry. A slunce pálilo jako v peci. Balšám vyjadřoval nahlas utrpení postihující všechny, kdo vylezli zpod Y’Ghatan. Zpomalovali, protože se jim dělaly puchýře a do rozbolavělé kůže se jim zabodávaly ostré kamínky, a slunce před nimi zvedalo stěnu oslepujícího horka. Projít jí byl krutý, vyčerpávající boj.</p>
<p>Ostatní z oddílu nesli děti, Flaška zase matku krysu s mláďaty. Máma mu seděla na rameni, vrh zabalený v hadrech měl položený v ohbí lokte. Bylo to spíš ubohé než směšné, dokonce i on to viděl, ale své nové… spojence… neopustil.</p>
<p>Vedle něj kráčel setijský míšenec Koryk, čerstvě ozdobený lidskými prstními kůstkami a v podstatě ničím víc. Zapletl si kostičky do vlasů a s každým krokem to na něm chrastilo. Pro Flašku to byla nechutná muzika.</p>
<p>Koryk si nesl další v hliněné pánvi s popraskaným okrajem, již našel na kraji vyloupeného hrobu. Bezpochyby je hodlal rozdávat ostatním vojákům, <emphasis>jakmile najdeme dost šatů, abychom se mohli obléknout.</emphasis></p>
<p>Z křoví nalevo zachytil chřestění. <emphasis>Ty zatracené ještěrčí kostry. Honí moje zvědy. </emphasis>Rád by věděl, komu patří. Dalo se předpokládat, že jsou aspektované smrtí, což z nich dělalo možné služebníky mistra Kápě. Neznal žádného oddílového mága, jenž by používal chodbu mistra Kápě – jenže to málokdo vykládal každému na potkání. Možná ten léčitel Smraďoun, ale k čemu by teď potřeboval zmoky? Určitě je neměl v tunelech. Kromě toho vyvolat a spoutat dva zmoky by dokázal jen velmi mocný mág či kněz. Ne, Smraďoun ne, kdo tedy?</p>
<p>Rychlej Ben. Kolem čaroděje vířilo příliš mnoho chodeb. Šumař přísahal, že k němu Flašku jednou přitáhne, a po takovém představení Flaška rozhodně netoužil. Naštěstí zřejmě seržant na oddíl zapomněl a plně se věnoval setkání se starými známými.</p>
<p>„Už máš hlad?“ zeptal se Koryk.</p>
<p>Flaška se k němu překvapeně otočil. „Co tím myslíš?“</p>
<p>„Pro začátek špíz z holátek, potom dušená krysa – proto si je neseš, ne?“</p>
<p>„Jsi nechutný.“</p>
<p>Smíška se před nimi ohlédla a ošklivě se zasmála. „To bylo dobrý. Už můžeš přestat, Koryku – splnil sis kvótu na celej rok. Kromě toho Flaška ty krysy jíst nehodlá. S mámou se oženil a mrňata adoptoval – ušel ti celej obřad, když jsi šel hledat kosti. Škoda, všichni jsme brečeli.“</p>
<p>„Nechali jsme si uniknout pěknou příležitost,“ prohodil Koryk k Flaškoví. „Mohli jsme ji zmlátit do bezvědomí a nechat v tunelech.“</p>
<p><emphasis>Dobré znamení. Věci se pomalu vracejí k normálu. Všechno kromě toho utrápeného výrazu, který mají všichni v očích. </emphasis>Měl ho každý voják, který prošel zasypanými kostmi Y’Ghatan. Věděl, že některé kultury používají obřadní pohřeb a vzkříšení jako přechodový rituál. Ale pokud tohle bylo znovuzrození, bylo chmurné. Nevynořili se nevinní ani očištění. Pokud něco, bylo teď břímě ještě těžší. Euforie z toho, že přežili, že vyklouzli ze stínu brány mistra Kápě, měla žalostně krátké trvání.</p>
<p>Mělo to být… jiné. Něco scházelo. Paliči mostů byli vykováni Svatou pouští Raraku – <emphasis>takže nám nestačila Y’Ghatan? </emphasis>U těchto vojáků zřejmě zašlo kalení příliš daleko, vzniklo cosi poďobaného a křehkého, jako by je měl další úder roztřískat.</p>
<p>Kapitán vepředu nechala zastavit a její hlas vyvolal sbor nadávek i úlevných vzdechů. Ačkoliv nikde nebyl ani kousek stínu, chůze touto výhní byla mnohem horší než sezení u cesty, kdy mohli ulevit popáleným, pořezaným nohám plným puchýřů. Flaška sklouzl do příkopu a posadil se na balvan. V očích ho štípal pot, jak pozoroval Smraďouna a Lutese, kteří procházeli mezi vojáky a snažili se léčit rány.</p>
<p>„Všiml sis kapitána Rudých čepelí?“ zeptala se Smíška dřepící opodál. „Jako by právě přišla z promenády.“</p>
<p>„Ne, to nepřišla,“ opravil ji kaprál Smola. „Je celá očazená a ožehnutá, jak se dá čekat.“</p>
<p>„Ale má všechny vlasy.“</p>
<p>„Proto se tak vztekáš,“ hádal Koryk. „Chudinka Smíška. Víš, že ti už nenarostou? Nikdy. Budeš holohlavá do konce života –“</p>
<p>„Lháři.“</p>
<p>Když Flaška uslyšel v jejím hlase pochyby, honem řekl: „Ano, lže.“</p>
<p>„Já to věděla. A co je s tou černovláskou na koni? Ví někdo, co je zač?“</p>
<p>„Šumař ji poznal,“ hlásil Smola. „Hádám, že je od Paličů mostů.“</p>
<p>„Jsem z ní nervózní,“ posteskla si Smíška. „Je jako ten asasín Kalam. Nejradši by někoho zabila.“</p>
<p><emphasis>Asi máš pravdu. A Šum nebyl zrovna nadšený, že ji vidí.</emphasis></p>
<p>„Koryku,“ ozval se Smola, „kdy se hodláš podělit o ty prsty, cos nasbíral?“</p>
<p>„Chceš svůj hned?“</p>
<p>„Ano, chci.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Hrdlo měla Hellian vyprahlé, kůži pokrytou potem, přičemž se třásla. Stála na silnici, příliš unavená, aby šla dál, příliš nemocná, aby se posadila – bála se, že už nikdy nevstane, jen se stočí do chvějícího se klubíčka. Potom jí pod kůži zalezou mravenci, a až dokončí svou práci, celá kůže se jí sloupne jako jelenice a oni s ní odpochodují za zpěvu vítězných písní pěných slabými, pisklavými hlásky.</p>
<p>Věděla, že za to může pití. Nebo spíš nedostatek pití. Svět kolem ní byl příliš ostrý, příliš jasný. Nic nevypadalo, jak mělo, vůbec nic. Na tvářích bylo vidět příliš mnoho podrobností, poprvé rozeznávala všechny kazy a vrásky. Ohromeně si uvědomila, že tu není kromě toho skřeta Sépie nejstarší. To byla taky jediná dobrá věc, jakou jí vnucená střízlivost přinesla. Kdyby jen ty zatracené obličeje zmizely, stejně jako vrásky na nich, byla by mnohem spokojenější. Ne, počkat, je to přece obráceně, ne? Žádný div, že je tak nešťastná.</p>
<p>Oškliví lidé v ošklivém světě. To přijde, když všechno vidí takové, jaké to opravdu je. Lepší bylo, když byl svět rozmazaný – tehdy jí připadal vzdálenější, tak vzdálený, že nevnímala skvrny, zápach, neetické chlupy vyrůstající z vulkanických pórů, utrápené názory a podezíravé výrazy, šeptání za zády.</p>
<p>Obrátila se a zamračila se na své dva kaprály. „Myslíte si, že vás neslyším? Sklapněte, nebo si utrhnu ucho, a pak se teprve budete cítit zle.“</p>
<p>Truc si vyměnil pohled s Bezdechem a řekl: „My nic neříkali, seržante.“</p>
<p>„Dobrej pokus.“</p>
<p>Potíž byla v tom, že svět byl mnohem větší, než si kdy představovala. Bylo na něm mnohem víc škvír pro pavouky, než by smrtelník napočítal za tisíc životů. A už to nebyli jenom pavouci. Ne, byly tu mouchy, které štípaly a kladly pod kůži vajíčka. A obrovské šedé můry, poletující nocí a požírající strupy na ranách, když jste spali. Probouzela se do příliš blízkého křupání. Štíři, kteří se rozdělili ve dva, když jste na ně šlápli. Blechy vozící se na větrech. Červi, kteří se vám objevili v očních koutcích a ve víčkách vám vytvořili spirálovité vzory, a když dost vyrostli, vylezli nosem ven. Písečná klíšťata a kožené pijavice, létající ještěrky a brouci žijící v trusu.</p>
<p>Celé tělo měla prolezlé parazity – cítila je. Maličké mravence a červy klouzající pod kůží, zavrtávající se do masa, požírající mozek. A když sladká chuť alkoholu zmizela, chtěli všichni ven. Čekala, že z ní každou chvíli vyletí, všichni ti příšerní tvorové vylezou ven a její tělo splaskne jako propíchnutý měchýř. Deset tisíc svíjejících se tvorů, všichni toužící po napití.</p>
<p>„Já ho najdu,“ prohlásila. „Jednou.“</p>
<p>„Koho?“ zajímal se Truc.</p>
<p>„Toho kněze, toho, co utek. Najdu ho, svážu a celý tělo mu nacpu červama. Narvu mu je do pusy, do nosu, do očí a uší a taky na další místa.“</p>
<p>Ne, nevybuchne, ještě ne. Tenhle pytel kůže zůstane v celku. Uzavřela s červy a mravenci dohodu, příměří. Kdo říkal, že se s brouky nemůžete dohodnout?</p>
<p>„Rozhodně je horko,“ poznamenal Truc.</p>
<p>Všichni se po něm podívali.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Gesler si prohlížel vojáky sedící či ležící podél cesty. Co nespálil oheň, to napravovalo slunce. Vojáci na pochodu nosili šaty jako kůži, a pokud neměli tmavou pleť, opálené bronzové ruce, tváře a krky jim ostře kontrastovaly s bledými pažemi, nohama a trupy. Ale co kdysi bylo bledé, bylo nyní jasně rudé. Mezi vojáky se světlou pletí, kteří přežili Y’Ghatan, byl Gesler jedinou výjimkou. Zlatavý odstín jeho pleti spalující pouštní slunce nijak neovlivnilo.</p>
<p>„Bohové, tihle lidi potřebujou šaty,“ prohlásil.</p>
<p>Bouřňák vedle něj zabručel. Což byl poslední dobou, tedy od chvíle, kdy se dozvěděl o Pravdově smrti, veškerý rozsah jeho konverzace.</p>
<p>„Brzo se jim nadělají puchýře,“ pokračoval Gesler, „a Smraďoun s Lutesem všechno nezvládnou. Musíme Čtrnáctou dohonit.“ Zadíval se dopředu a vstal. „Nikomu to pořádně nemyslí, ani kapitánovi ne.“</p>
<p>Vydal se ke shromáždění Paličů mostů. „Ušlo nám, co je jasný,“ podotkl.</p>
<p>„Na tom není nic novýho,“ utrousil Šumař s utrápeným výrazem.</p>
<p>Gesler ukázal na Apsalar. „Měla by jet napřed a zastavit vojsko. Musí je přimět, aby nám přivedli koně, šaty, zbraně a zbroj. A vodu a jídlo. Jinak je nikdy nedoženem.“</p>
<p>Apsalar se pomalu narovnala a oprašovala si kamaše. „To můžu udělat,“ připustila tiše.</p>
<p>Kalam vstal a obrátil se na kapitána Faradan Sort, stojící opodál. „Seržant má pravdu. Uniklo nám, co je nabíledni.“</p>
<p>„Až na to, že nelze zaručit, že jí někdo uvěří,“ opáčila kapitán po chvíli. „Možná kdyby si někdo z nás půjčil jejího koně.“</p>
<p>Apsalar se zamračila a pokrčila rameny. „Jak chcete.“</p>
<p>„Kdo je nejlepší jezdec?“ zeptal se Kalam.</p>
<p>„Masan Gilani,“ odpověděl mu Šumař. „Jasně, je u těžký pěchoty, ale stejně…“</p>
<p>Faradan Sort se zadívala na vojáky. „Který oddíl?“</p>
<p>„Urbův třináctej.“ Šumař ukázal. „Ta, co ještě stojí, ta vysoká Dalhoňanka.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Když Masan Gilani viděla, že se k ní blíží staří vojáci, přimhouřila protažené mandlové oči.</p>
<p>„Máš trable,“ poznamenal Sotva. „Něco jsi provedla, Gilani, a oni teď chtějí tvou krev.“</p>
<p>Rozhodně to tak vypadalo, a tak Masan neodpověděla. Vzpomínala, co všechno poslední dobou udělala. Bylo toho hodně, ale nenapadalo ji, co by mohl někdo zjistit, ne po tak dlouhé době. „Hej, Sotvo,“ křikla.</p>
<p>Voják vzhlédl. „Co?“</p>
<p>„Pamatuješ na tu velkou hákovou čepel, co nosím?“</p>
<p>Rozjasnil se. „Ano?“</p>
<p>„Nedostaneš ji,“ řekla. „Dostane ji Sololiz.“</p>
<p>„Díky, Masan,“ ozval se Sololiz.</p>
<p>„Vždycky jsem to věděla,“ podotkla Hanno. „Máš na Sóla zálusk. To já poznám, víš.“</p>
<p>„Ne, nemám, akorát nemám ráda Sotvu, to je celý.“</p>
<p>„Proč mě nemáš ráda?“</p>
<p>„Prostě nemám, a hotovo.“</p>
<p>Odmlčeli se, protože veteráni dorazili. Seržant Gesler se podíval na Masan. „Potřebujeme tě, vojáku.“</p>
<p>„To je hezký.“ Všimla si, jak si přeměřil její téměř nahé tělo a spočinul pohledem na obnažených ňadrech s velkými, tmavými bradavkami, a s rychlým zamrkáním se jí zase podíval do očí.</p>
<p>„Chceme, aby sis vzala Apsalařina koně a dohonila Čtrnáctou.“ To byl seržant Struna nebo Šumař nebo jak se vlastně dneska jmenoval. Gesler zřejmě zapomněl mluvit.</p>
<p>„To je všecko?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Dobře. Je to hezkej kůň.“</p>
<p>„Potřebujeme, abys pobočnici přesvědčila, že jsme opravdu živí,“ pokračoval Šumař. „Potom ji přiměj, ať nám pošle koně a zásoby.“</p>
<p>„Dobře.“</p>
<p>Žena s údajným jménem Apsalar přivedla koně a podala otěže Masan Gilani.</p>
<p>Ta se vyhoupla do sedla. „Nemá někdo náhradní nůž nebo něco?“ zeptala se.</p>
<p>Apsalar zbraň vytáhla z pláště a podala jí ho.</p>
<p>Masan Gilani zvedla tenké obočí. „Kethra. To půjde. Až se zase uvidíme, vrátím ti ho.“</p>
<p>Apsalar kývla.</p>
<p>Dalhoňanka vyrazila.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Nemělo by jí to trvat dlouho,“ poznamenal Gesler s pohledem upřeným za ženou, jež opustila kolonu a pobídla koně do klusu.</p>
<p>„Chvíli si tu ještě odpočineme,“ prohlásila Faradan Sort, „a potom vyrazíme.“</p>
<p>„Mohli bychom prostě počkat,“ navrhoval Šumař.</p>
<p>Kapitán jen zavrtěla hlavou, nic nevysvětlovala.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Slunce klesalo za obzor a do stran vytékalo rudé světlo, jako krev zpod stažené kůže. Obloha byla plná zvuků a pohybu, jak se tisíce ptáků vydaly k jihu. Letěly vysoko, pouhé černé tečky, bez nějaké formace, ale jejich hlasy se dolů nesly jako sbor hrůzy.</p>
<p>Na severu, za pohořím bez života a stepní krajinou protkanou občasnými přívaly, klesala planina do bílou solí pokrytých mokřin, za nimiž leželo moře. Mokřina kdysi bývala náhorní plošinou, která během tisíciletí sedala, protože vápenec ohryzávaly podzemní prameny. Jeskyně, kdysi vysoké a rozlehlé, byly nyní většinou zřícené a stísněné pozůstatky původně velkých skalních dómů byly zaplavené či ucpané naplaveným bahnem. V temnotě zůstaly uzavřeny stěny a klenuté stropy pokryté malbami a v bočních komnatách dosud spočívaly zkamenělé kosti Imassů.</p>
<p>Na plošině stávala opevněná osada, malá a skromná, změť namátkou přistavovaných obydlí, kde v době rozkvětu sídlilo asi dvacet rodin. Obranné zdi byly pevné, bez bran, a obyvatelé k cestě dovnitř a ven používali střechy a žebříky vytesané z jedné klády.</p>
<p>Yadeth Garath, první lidské město, se během doby proměnilo v prosolené trosky pohlcené naplaveninami, pohřbené hluboko v mokřinách. Nezůstalo po něm nic, jen nespočet odvozenin pradávného jména, a ze životů, smrtí a příběhů těch, kdo v něm kdysi žili, nepřežila ani kostička.</p>
<p>Dežim Nebrál si pamatoval rybáře přebývající na jeho troskách ve špinavých chatrčích zbudovaných na chůdách, lovící na vodách v kulatých, kožených člunech a chodící po dřevěných plošinách křižujících přirozené kanály vinoucí se bažinou. Nebyli to potomci Yadeth Garath, nevěděli nic o tom, co krouží pod černým bahnem, a to samo o sobě dokazovalo nepopiratelnou pravdu, že vzpomínky nakonec zchřadnou a zahynou. Nezůstal jediný strom života, jakkoliv jedinečné a prvořadné sídliště Yadeth Garath bylo – ne, stál tu les a občas se nějaký shnilý strom zřítil a rychle zmizel v blátě.</p>
<p>Dežim Nebrál si rybáře pamatoval, jak jejich krev chutnala po rybách a měkkýších, nudné, nabubřelé a hloupé. Pokud si lidé nedokážou – nechtějí – pamatovat, potom si zaslouží, co se jim stalo. Smrt a zkázu. To nebyl žádný boží soud – byl to přirozený soud světa, rozsudek provedený s lhostejností, která lidstvo tolik děsila a mátla.</p>
<p>Země ustoupila. Na její místo se nahrnula voda. Přišly deště, potom přestalo pršet úplně. Lesy zahynuly, znovu vyrostly a opět zahynuly. Lidé se se svými vrhy choulili v tmavých prostorách a opožděně žadonili, oči naplněné němým zklamáním, a teď jsou z nich drolící se šedé a bílé flíčky v černém bahně, nehybné jako vzpomínky na hvězdy na dávno mrtvém nočním nebi.</p>
<p>Provádět přírodní rozsudky, takový byl úkol Dežima Nebrála. Zapomnětlivé pronásleduje vlastní stín. Zapomnětlivé postihne smrt vždy nečekaně.</p>
<p>T’rolbarálové se vrátili na místo Yadeth Garath, jako by je tam přitahoval nějaký zoufalý instinkt. Dežim Nebrál hladověl. Po srážce s mágem poblíž karavany ho jeho kroky zavedly do země zkažené smrtí. Nic než nafouknuté, zčernalé mrtvoly páchnoucí nemocí. Ty ho nemohly nakrmit.</p>
<p>Inteligence v d’iversovi podlehla vnitřní naléhavosti, strašlivé gease, která ho hnala dál po cestě starých vzpomínek, na místa, kde se kdysi krmil, kde mu do hrdla proudila horká krev.</p>
<p>Kanarbar Belid, proměněný v prach. Vithan Taur, velké město na skále – jenomže teď byla pryč i ta skála. Z Minikenaru, kdysi prosperujícího města na březích dnes vyschlé řeky, zůstal pouhý pruh střepů proměněných ve štěrk. Po pásu vesnic severně od Minikenaru nezůstalo ani stopy. Dežim Nebrál začal pochybovat o svých vzpomínkách.</p>
<p>Hnalo ho to dál, přes ohryzané kopce, do smrdutých bažin, za další rybářskou vesnicí. Jenže posledně, před všemi těmi staletími, byl příliš důkladný, a na místě pobitých se nikdo další neusadil. Snad se tu udržela nějaká temná připomínka, vrhající na močál strašidelný příkrov. Možná bublající plyny dosud vypouštěly dávný křik a řev a rybáři z ostrovů, proplouvající poblíž, dělali ochranná gesta, než prudce otočili kormidlem.</p>
<p>Rozrušený a oslabený Dežim Nebrál se potuloval zničenou krajinou.</p>
<p>Dokud nezachytil slabý pach.</p>
<p>Zvíře a člověk. Živí a nablízku.</p>
<p>T’rolbarálové, pět stínových stvoření z nočních můr, zvedli hlavy a s přimhouřenýma očima se zadívali k jihu. Tam těsně za kopci na drolící se cestě, jež bývala vyvýšenou silnicí vedoucí do Minikenaru. D’iversové vyrazili. Na zemi se snášel soumrak.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Když stíny s příslibem noci zhoustly, zpomalila Masan Gilani koně do klusu. Cesta byla zrádná, kameny byly uvolněné a po přívalových deštích zůstaly úzké štěrbiny. Už to bylo pár let, co jela na koni takřka nahá – měla jen boky omotané hadrem – a v duchu se vrátila k životu na dalhonských pláních. Byla tehdy štíhlejší, vysoká, mrštná, s hladkou pletí, zářila nevinností. Prsa jí ztěžkla a břicho a boky se vzduly až později, po dvou dětech, které nechala u matky, tet a strýců. Každý dospělý, ať muž či žena, měl právo vydat se na toulavou stezku. Než Dal Hon dobyla říše, bývala to poměrně vzácná volba, a děti, vychovávané příbuznými z obou stran, kdy o jejich zdraví pečovali šamani, porodní báby a plecnice, nepřítomnost rodiče pociťovaly málokdy.</p>
<p>Malazská říše to všechno změnila. Mnoho dospělých z kmenů setrvávalo doma, dokonce i za časů Masan Gilani, ale stále víc mužů a žen se vydávalo zkoumat svět ve stále mladším věku. Rodilo se míň dětí. Míšenci byli běžní, protože válečníci se vraceli s novými manželi a manželkami, a do života Dalhoňanů pronikaly nové způsoby. Přesto byla jedna věc, která se nikdy nezměnila – <emphasis>my se vždycky vracíme domů. Když skončíme s touláním.</emphasis></p>
<p>Stýskalo se jí po úrodných travnatých planinách a mladých, svěžích větrech. Mracích přinášejících déšť, dunění země, když divoká stáda procházela kolem při každoroční migraci. A ona jezdívala vždycky na silných, sudovitých, stěží zkrocených nečistokrevných dalhonských koních, se sotva znatelnými pruhy – dědictvím po zebrách – stejně slabými jako hra slunce v rákosí. Stejně často se vzpínali jako běhali, kousali a v zarudlých očích měli čisté zlo. Jak ty koně milovala.</p>
<p>Apsalařin kůň byl z mnohem lepšího chovu. Dlouhonohý, půvabný, a ona obdivovala hru svalů pod sebou i inteligenci v jeho tmavých, vlahých očích.</p>
<p>Kůň se v houstnoucím šeru náhle polekal a zvedl hlavu. Masan Gilani poplašeně sáhla po noži, který strčila pod sedlovou bočnici.</p>
<p>Stíny kolem získaly tvar a zaútočily. Kůň se vzepjal a řičel. Vystříkla krev.</p>
<p>Masan Gilani se mu překulila před záda a zlehka dopadla do podřepu. Švihla těžkým nožem doprava, odkud proti ní vyrazila půlnoční nestvůra. Cítila, jak se čepel zařízla a přejela přes dvě natažené přední nohy. Příšerný skřek, pak se tvor vzepjal a dopadl na všechny čtyři – a na zmrzačených předních končetinách zakolísal. Masan Gilani přehmátla, skočila po zjevení a vrazila mu nůž do šupinatého, kočkovitého krku. Zvíře se zhroutilo a přimáčklo jí holeně.</p>
<p>Těžký zvuk nalevo, jak se kůň zřítil na bok. Rvali se o něj další čtyři démoni. Kůň křečovitě kopal nohama, pak si ho obrátili na záda, aby se mu dostali na břicho. Párání doprovázelo hrozné vrčení.</p>
<p>Masan Gilani přeskočila mrtvého démona a rozběhla se do tmy. Jeden démon se hnal za ní. Byl rychlý. Kroky zněly těsně za ní, pak ustaly.</p>
<p>Vrhla se na zem, překulila se a viděla rozmazané démonovo dlouhé tělo, letící nad ní. Masan Gilani sekla nožem kethra a přeťala tvorovi šlachu na zadní noze. Tvor zavřískl, ve vzduchu se zkroutil a přitáhl si nohu pod sebe, než dopadl a stočil zadek.</p>
<p>Masan Gilani hodila nožem. Těžká čepel zasáhla příšeru do plece, prořízla svaly, odrazila se od lopatky a odletěla do noci. Dalhoňanka vyskočila, vrhla se za ním a přehoupla se přes plivající bestii.</p>
<p>Do stehna ji zasáhly drápy a strhly ji na zem. Přistála nemotorně na kamenitém svahu a při nárazu si ochromila levé rameno. Klouzala dolů, zpátky k démonovi. Zaryla nohy do svahu a škrábala se nahoru. Cestou za sebe házela hrsti písku a štěrku.</p>
<p>Do hřbetu levé ruky se jí až na kost cosi zařízlo – našla nůž ležící na svahu. Pevně ho sevřela náhle kluzkými prsty a zoufale lezla dál.</p>
<p>Démon skočil, ale sjel dolů a plival a syčel, protože se svah sesul za chřestění kamení a prachu.</p>
<p>Masan se dostala na vrchol, vstala a zpola oslepená se hnala tmou. Slyšela, jak to démon zkouší znovu, načež následovala další sprška klouzajícího kamení a suti. Před sebou rozeznávala jakousi strouhu, hlubokou a úzkou. Dva kroky od ní se vrhla na zem, protože noc protrhlo ohlušující zavytí.</p>
<p>Další vytí mu odpovědělo, rozléhalo se mezi skalami jako tisíc duší padajících do Propasti. Ledový strach přimrazil Masan na místě, sebral jí veškerou sílu, veškerou vůli. Ležela v drti, a jak funěla, zvedaly se jí před obličejem obláčky prachu. Oči měla vytřeštěné, ale viděla jen kamení kolem strouhy.</p>
<p>Odkudsi zdola, z místa, kde zahynul její kůň, se ozvalo syčení stoupající ze tří, možná čtyř hrdel. Něco v těch strašidelných, téměř lidských hlasech šeptalo o hrůze a děsu.</p>
<p>Tmu naplnilo třetí zavytí odněkud z jihu, dost blízko, aby ohrozilo Masanino duševní zdraví. Natáhla ruce a vyrývala brázdy v suti. Nůž stále svírala, jak nejpevněji to rukou od krve šlo.</p>
<p><emphasis>To nejsou vlci. Bohové pod námi, co může takhle výt –</emphasis></p>
<p>Napravo a blízko se ozvalo cosi těžkého. Mimoděk otočila hlavu a do ochromeného těla jí pronikl chlad, jako by zapouštěla kořeny do tvrdé půdy. Vlk, ale nebyl to vlk, klusal ze svahu a přistál na široké římse, na níž Masan Gilani ležela – vlk, ale obrovský, velký jako dalhonský kůň, tmavošedý nebo černý – nepoznala to jistě. Zastavil se, na chvíli znehybněl v dokonalém profilu, pozornost upřenou na něco dole na cestě.</p>
<p>Pak otočil mohutnou hlavu a Masan se dívala do jeho planoucích jantarových očí, jako by to byly dvě jámy šílenství. Zastavilo se jí srdce. Nemohla dýchat. Nedokázala odtrhnout zrak od těch příšerných očí.</p>
<p>Tvor po chvíli přimhouřil oči do slabých škvírek a otočil hlavu. Odběhl k hřebeni. Podíval se dolů a pak sklouzl přes okraj. A zmizel Masan z dohledu.</p>
<p>Najednou měla v plicích vzduch plný prachu. Rozkašlala se – nemohla tomu zabránit – stočila se do klubíčka a kašlala, dávila se, plivala hlen a sliny. Bezmocná, vydaná napospas. Čekala, že se bestie vrátí, popadne ji do obrovské tlamy, zatřese s ní dost tvrdě, aby jí zlomila vaz, páteř, rozdrtí jí hrudník a rozmačká vnitřnosti.</p>
<p>Pomalu ovládla dech. Ležela na zemi v kaluži potu a třásla se.</p>
<p>Odněkud shora slyšela křičet ptáky. Tisíc hlasů, deset tisíc. Netušila, že ptáci létají i v noci. Nebeské hlasy, mířící k jihu tak rychle, jak je neviditelná křídla nesla.</p>
<p>Poblíž se neozývalo nic.</p>
<p>Masan Gilani se obrátila na záda, upřela nevidoucí oči k obloze a cítila, jak jí z roztrženého stehna teče krev. <emphasis>Počkej, až se o tomhle doslechnou Sololiz a ostatní…</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Dežim Nebrál se řítil tmou, tři šelmy v plném trysku, čtvrtá kulhající za nimi, příliš daleko za nimi. Zesláblý, hladem připravený o rafinovanost, a teď přišel o dalšího d’iversího druha. Bez námahy ho zabil pouhý člověk, který pak dalšího zchromil líným máchnutím nože.</p>
<p>T’rolbarálové se potřebovali nakrmit. Koňská krev jen trochu utišila bezednou žízeň, ale přišel s ní závan síly, návrat ke zdravému rozumu.</p>
<p>Dežim Nebrál byl pronásledován. Taková urážka. Pach těch tvorů se nesl na větru, přicházel snad ze všech stran kromě zepředu. Dravý, prastarý život a vražedná touha, hořká pro smysly t’rolbarálů. Co je to za šelmy?</p>
<p>Čtvrtý druh, již půl lígy za ostatními, cítil blížící se pronásledovatele, klusající opodál. Zřejmě jim stačilo držet krok, nechtěli se přiblížit, dorazit raněného d’iverse. Ohlásili se vytím, ale od té doby jen ticho a jejich téměř hmatatelná přítomnost.</p>
<p>Jen si s Dežimem Nebrálem pohrávali. To t’rolbarály rozčilovalo, pálilo to jako kyselina v bušících srdcích. Kdyby byli zdraví a zase jich bylo sedm místo tří a něco, poznali by ti tvorové strach a bolest.</p>
<p>I tak Dežim Nebrál zvažoval, že si na ně počíhá a raněného druha použije jako návnadu. Jenomže riziko bylo příliš velké – nedalo se poznat, kolik těch lovců vlastně je.</p>
<p>A tak neměl na vybranou, musel prchat jako zoufalí zajíci, bezmocný v této nesmyslné hře.</p>
<p>Tři druhové vepředu pomalu pach lovců přestávali cítit. Byla to pravda – jen málokterý tvor dokázal s Dežimem Nebrálem držet krok dlouho. Zřejmě se spokojili se zmrzačeným opozdilcem a dali d’iversovi příležitost prohlédnout si je, ukázat je ostatním, dokud se nebudou moci pomstít.</p>
<p>Ale záhadné šelmy se neobjevovaly, netrhaly čtvrtého druha. A i on ztrácel jejich pach.</p>
<p>Nedávalo to smysl.</p>
<p>Dežim Nebrál zpomalil, přemýšlel, žasl a byl nanejvýš podezíravý.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Z chladné úlevy přišlo mrazení, noc padla na ploužící se vojáky a vyvolala sbor nových stížností. Šumař, se spícím děckem v náručí, šel dva kroky za Kalamem a Rychlým Benem a za ním kráčela Apsalar, tiše jako stín.</p>
<p>Lepší než slunce a žár… ale ne o moc. Ze spálenin a puchýřů na ramenou nyní vyzařovalo teplo, které tělo vytvářelo. A nejhůř postižení dostávali horečku, naplňující stíny přízraky. Dvakrát za posledních dvě stě kroků jeden z vojáků vykřikl strachem – protože měl dojem, že ve tmě vidí obrovské tvory. Šourající se, naparující, s očima jako jantar barvy kalné krve. Aspoň to tvrdila Jepice a všechny tím poetickým líčením překvapila.</p>
<p>Ale jako příšery vyvolané představivostí vystrašených dětí, ani tito tvorové se nepřiblížili, neukázali se. Jepice i Galt přísahali, že něco viděli. Šlo to rovnoběžně se zástupem, ale rychleji, a brzy je to minulo. Šumař si pořád dokola opakoval, že ti dva mají horečku, nic víc.</p>
<p>Jenomže byl stále znepokojenější. Jako by opravdu měli společnost, někde tam v temnotě mezi příkopy a strouhami a napadaným kamením. Před chvílí měl dojem, že v dálce slyší hlasy, jako by se snášely z noční oblohy, ale pak to utichlo. Nicméně měl nervy napjaté k prasknutí – nejspíš to bude únavou a počínající horečkou, říkal si.</p>
<p>Rychlej Ben před ním najednou otočil hlavu a zadíval se doprava.</p>
<p>„Co vidíš?“ zeptal se Šumař tiše.</p>
<p>Čaroděj se ohlédl a neřekl nic.</p>
<p>O deset kroků později si Šumař všiml, že Kalam si uvolňuje nože v pochvách.</p>
<p><emphasis>Kurva.</emphasis></p>
<p>Zpomalil, až se ocitl vedle Apsalar, a už chtěl promluvit, když ho zarazila.</p>
<p>„Měj se na pozoru, sapére,“ varovala ho tiše. „Myslím, že se nemáme čeho bát… ale nejsem si jistá.“</p>
<p>„Co je to tam?“ chtěl vědět.</p>
<p>„Součást dohody.“</p>
<p>„Co má tohle znamenat?“</p>
<p>Najednou zvedla hlavu, jako by větřila, a hlas jí ztvrdl. „Všichni, pryč ze silnice – jen na jižní stranu – <emphasis>hned.“</emphasis></p>
<p>Na její rozkaz se po staré silnici rozběhl strach. Být beze zbraně, to byla vojákova nejhorší noční můra. Přikrčili se, schoulili se do stínů, oči vykulené, zadržovali dech a dávali pozor na každý zrádný zvuk ve tmě.</p>
<p>Šumař, držící se u země, se přesunul ke svému oddílu. Jestli si pro ně něco přijde, raději zemře se svými vojáky. Kohosi za sebou vycítil a ohlédl se. Corabb Bhilan Thenu’alas. Válečník držel kus dřeva, příliš silný, než aby to byla větev, spíš kořen staré guldindhy. „Kde jsi to našel?“ sykl Šumař.</p>
<p>Odpovědí mu bylo jen pokrčení ramen.</p>
<p>Seržant dorazil ke svým a zastavil se. Přilezl k němu Flaška. „Démoni,“ šeptal, „jsou tam –“ Ukázal hlavou na sever. „Nejdřív jsem si myslel, že je to příkrov ze zlýho pobřeží, ten, co vyhnal ptáky ze slanisek za zálivem –“</p>
<p>„Příkrov čeho?“ užasl Šumař.</p>
<p>„Ale nebyl. Něco je nablízku. Nechal jsem tam zakroužit rhizanu – dostala se k nějakýmu zvířeti. Zatraceně velkýmu zvířeti, seržante. Něco mezi vlkem a medvědem, akorát velkýmu jako bhederiní býk. Mířilo na západ –“</p>
<p>„Ještě jsi s tou rhizanou spojenej, Flaško?“</p>
<p>„Ne, byla dost hladová, aby mi vyklouzla – ještě jsem se nevzpamatoval, seržante –“</p>
<p>„Nevadí. Dobrej pokus. Takže medvědovlk nebo vlkobhederin mířil na západ…“</p>
<p>„Ani ne padesát kroků od nás – nemohl nevědět, že tu jsme,“ dodával Flaška. „Přece jsme se neplížili, že jo?“</p>
<p>„Takže se nezajímal o nás.“</p>
<p>„Možná zatím ne, seržante.“</p>
<p>„Co tím myslíš?“</p>
<p>„No, poslal jsem dopředu kápovou můru, aby vyzkoušela vzduch – oni cítí, když se něco hýbe, rozvlní to vzduch, vydává to do noci teplo – a to teplo je občas vidět na hodně velkou vzdálenost, zvlášť když se ochladí. Kápový můry to potřebujou, aby se vyhnuly rhizanám, i když to vždycky nevyjde –“</p>
<p>„Flaško, nejsem přírodovědec – co jsi vlastně viděl nebo cítil nebo slyšel nebo co skrz tu kápovou můru?“</p>
<p>„No, před náma jsou tvorové, rychle se blíží –“</p>
<p>„Děkuju za tu podrobnost, Flaško! Jsem rád, že ses k tomu konečně dostal!“</p>
<p>„Pššt, seržante. Prosím. Myslím, že bychom měli zůstat ležet – cokoliv se stane, s náma to nemá nic společnýho.“</p>
<p>„Víš to jistě?“ ozval se Corabb Bhilan Thenu’alas.</p>
<p>„Ne, ale dá rozum –“</p>
<p>„Pokud nepracujou společně a neuzavírají past –“</p>
<p>„Seržante, nejsme tak důležitý,“ upozornil Flaška.</p>
<p>„Možná ty ne, ale je tu Kalam a Rychlej Ben a Sinn a Apsalar –“</p>
<p>„O nich já toho moc nevím, seržante,“ přiznal Flaška, „ale mohl bys je varovat, že něco přichází, pokud to už nevědí.“</p>
<p><emphasis>Jestli to Rychlej Ben nezvětřil, tak si zaslouží utrhnout hlavu. </emphasis>„Na ně zapomeň.“ Šumař se otočil a zadíval se do tmy na jihu. „Je šance přesunout se do lepšího úkrytu? Tenhle příkop nestojí za nic.“</p>
<p>„Seržante,“ sykl Flaška napjatě, „nemáme čas.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Deset kroků od sebe, jeden uprostřed staré silnice, dva v příkopech po stranách, Dežim Nebrál se hnal nízko nad zemí, špičaté, kožovité uši nastražené, oči upřené na cestu.</p>
<p>Něco bylo v nepořádku. Půl lígy za trojicí kulhal čtvrtý druh, oslabený ztrátou krve a vyčerpaný strachem, a pokud lovci zůstali nablízku, plížili se bez jediného zvuku. Druh se zastavil, přikrčil a bystrýma očima pátral ve tmě. Nic, kromě poletujících rhizan a kápových můr nikde žádný pohyb.</p>
<p>Trojice na silnici zachytila pach lidí. Byli někde poblíž. Všechny myšlenky zahltil krutý hlad. Lidé byli cítit strachem, který ochutí jejich krev, až se jí zhluboka napije; příchuť bude mít kovovou a nakyslou, jakou si Dežim Nebrál oblíbil.</p>
<p>Něco se objevilo na cestě o třicet kroků dál. Bylo to obrovské, černé, povědomé.</p>
<p><emphasis>Degarot. </emphasis>To není možné – všichni jsou pryč, pohltila je noční můra, kterou sami vytvořili. Tohle rozhodně nebylo v pořádku.</p>
<p>Z jihu se ozvalo zavytí, hodně daleko za čtvrtým druhem, jenž se otočil po zvuku a zaprskal.</p>
<p>První tři d’iversové se rozestoupili, oči upřené na osamělou šelmu neslyšně klusající blíž. <emphasis>Jestli je jen jedna, je odsouzená k záhubě –</emphasis></p>
<p>Bestie s řevem zaútočila.</p>
<p>Dežim Nebrál se jí vrhl vstříc.</p>
<p>D’iversové po stranách se otočili, protože se na ně hnaly další obrovské stíny, dva na každé straně. Tlamy rozevřené, pysky ohrnuté, degarotové se s hromovým řevem přiblížili k Dežimu Nebrálovi. Do druhů se zaryly dlouhé špičáky, proťaly svaly a drtily kosti. Končetiny praskaly, žebra se tříštila a prorážela kůži a maso.</p>
<p>Bolest – taková bolest – prostřední d’ivers vyskočil proti degarotovi před sebou. A za pravou nohu ho popadla mohutná tlama a zastavila ho v letu. Klouby praskaly a kosti v noze se proměnily v úlomky.</p>
<p>Dežim ztěžka dopadl a pokusil se otočit. Drápy máchl po útočníkově široké hlavy. Zachytil oko, vytrhl ho z důlku a odhodil do tmy. Degarot ucukl a vykřikl bolestí.</p>
<p>Pak se druhovi kolem krku sevřely další čelisti. Vystříkla krev a zuby rozdrtily chrupavku a kost. Dežimu Nebrálovi se do hrdla lila krev.</p>
<p><emphasis>Ne, takhle to přece nemůže skončit –</emphasis></p>
<p>Druzí dva druhové také umírali. Degarotové je trhali na kusy.</p>
<p>Daleko na západě se krčil a třásl jediný přeživší. A ohaři zaútočili. Před posledním d’iversem se objevili tři. Těsně před ním všichni odbočili – lest – což znamenalo –</p>
<p>Do šíje se Dežimu Nebrálovi zakousla vlčí tlama a zvedla ho do vzduchu. Čekal, že se čelisti sevřou a všechno ukončí, ale nedočkal se. Místo toho se šelma i s ním rozběhla a ostatní ji následovaly. Běžely na severozápad a po nějaké době odbočily k jihu do pustiny. Neúnavně se hnaly nocí.</p>
<p>Poslední d’ivers Dežima Nebrála, bezmocně visící z tlamy, se nebránil, protože to nemělo smysl. Smrt nepřijde rychle, tihle tvorové s ním měli v plánu něco jiného. Uvědomil si, že na rozdíl od degarotů mají tihle ohaři pána.</p>
<p>Pána, jenž měl důvod udržet Dežima Nebrála naživu.</p>
<p>Zvláštní, zneklidňující spása – <emphasis>ale jsem pořád naživu a to mi stačí. Ještě jsem naživu.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Zuřivá bitva skončila. Kalam, ležící vedle Rychlýho Bena, přimhouřil oči. Jen tak tak rozeznával mohutné postavy démonů, když se bez ohlédnutí rozběhli po silnici.</p>
<p>„Jejich lov zřejmě ještě neskončil,“ zamumlal asasín a setřel si pot, který ho štípal v očích.</p>
<p>„Bohové pod náma,“ zašeptal Rychlej Ben.</p>
<p>„Slyšel jsi to vytí v dálce?“ zeptal se Kalam a posadil se. „Ohaři stínu – mám pravdu, že, Rychlej ? Takže tu máme ještěrčí kočky a obří medvědopsy, jako toho, kterýho na Raraku zabil Toblakai, a ohaře… čaroději, po týhle cestě už nechci dál jít.“</p>
<p>„Bohové pod náma,“ zašeptal muž po jeho boku znovu.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Veselé objímání poručíka Porese s Paní skončilo léčkou, do níž jeho patrola, kterou třetí den po odchodu z Y’Ghatan vedl do vnitrozemí, padla. Vyhladovělí banditi, ze všech věcí. Sice je zahnali, ale jemu paží proletěla šipka z kuše a nad pravým kolenem měl ránu po meči, jenž sjel až na kost. Léčitelé škody napravili, spojili přeťaté svaly a uzavřeli rány, ale pořád to bolelo jako ďas. Zotavoval se na přeplněném voze, dokud nedorazili na dohled od severního moře, kde se vojsko utábořilo, a jeho si nenašel kapitán Laskava.</p>
<p>Beze slova vylezl na vůz, popadl Porese za zdravou ruku a stáhl ho z kavalce. Na zemi se poručík málem zhroutil, když došlápl na zeslabenou nohu, a pak vrávoral a klopýtal za kapitánem.</p>
<p>„Co se děje, kapitáne? Neslyšel jsem poplach –“ zasupěl nakonec Pores.</p>
<p>„Potom jsi neposlouchal,“ opáčil Laskava.</p>
<p>Pores se zmateně rozhlédl, ale neviděl, že by někdo někam běžel, nebylo to svolávání do zbraně – tábor se usazoval, vojáci zapalovali ohně a v mrazivém větru od moře se choulili pod pláštěnkami. „Kapitáne –“</p>
<p>„Mí důstojníci se nepovalujou a netrhají si chlupy z nosu, poručíku. Na těch vozech jsou vážně raněný vojáci a ty tam akorát zacláníš. Léčitelé s tebou skončili. Je čas si tu špatnou nohu trochu protáhnout. Je čas být zase voják – přestaň kulhat, mor na tebe – dáváš hromsky špatný příklad, poručíku.“</p>
<p>„Omlouvám se, pane.“ Pores, zmáčený potem, se snažil udržet krok s kapitánem. „Smím se zeptat, kam to jdeme?“</p>
<p>„Kouknout se na moře,“ utrousil kapitán. „Potom se ujmeš velení stráží ve vnitrozemí, první hlídky, a radím ti províst inspekci zbraní a zbroje, poručíku, protože je docela dobře možný, že si ty stráže obejdu osobně.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>Na návrší s výhledem na šedivé moře s bílými vlnkami stáli velitelé Čtrnácté. Pobočnice, Nil s Nether, pěsti Blistig, Temul a Keneb a kousek stranou, zabalená v dlouhém koženém plášti, T’jantar. Těsně za nimi postávali vojevůdce Drz a jeho stařičký zástupce Imrál s kapitány Ruthanem Guddem a Madan’Tul Radou. Scházel jedině pěst Tene Baralta, ale Pores slyšel, že je na tom pořád zle, s jednou rukou a jedním okem, s obličejem poničeným hořícím olejem, a navíc nad sebou neměl jako velitele Laskavu, což znamenalo, že mu bylo dovoleno uzdravovat se v klidu.</p>
<p>Právě tichým hlasem mluvil Ruthan Gudd. Poslouchali ho Madan’Tul Rada a dva chundrylští válečníci, „…prostě spadl do moře – ten příboj támhle uprostřed zálivu, tam stávala citadela. Obklopovala ji vyvýšená terasa – samotný ostrov – a s břehem ji spojovala cesta vedoucí po hrázi – zůstaly jenom ty pilíře, co vyčnívají z písku nad čarou přílivu. Prý to způsobilo rozbití jaghutské enklávy daleko na severu –“</p>
<p>„Jak mohl potopit ostrov?“ žasl Drz. „Mluvíš nesmysly, kapitáne.“</p>
<p>„T’lan Imass zničili jaghutská kouzla – led ztratil moc, rozpustil se v mořích a hladina vody stoupla. Ta rozežrala ostrov, zaplavila terasu a ohlodala nohy samotné citadely. V každém případě k tomu došlo před mnoha tisíci lety –“</p>
<p>„To jsi i historik, ne jenom voják?“ zeptal se vojevůdce a ohlédl se. Potetovaný obličej měl zalitý rudým světlem zapadajícího slunce, až se zdálo, že má nasazenou masku.</p>
<p>Kapitán pokrčil rameny. „První mapa Sedmiměstí, jakou jsem kdy viděl, byla falarská, mapa mořských proudů s vyznačenými zrádnými oblastmi podél pobřeží až k Nemilu. Byla bezpočtukrát okopírovaná, ale originál pocházel z časů, kdy jediné kovy, se kterými se obchodovalo, byly cín, měď, olovo a zlato. Falarský obchod se Sedmiměstím sahá hodně daleko, vojevůdce Drzi. Což dává smysl, protože Falar je na půl cesty mezi Quon Tali a Sedmiměstím.“</p>
<p>„Zvláštní je, Ruthane Gudde,“ ozval se kapitán Laskava, „že nevypadáš jako Falari. A jméno taky nemáš falarský.“</p>
<p>„Jsem z ostrova Zábor, Laskavo. Ten leží u Vnějších Hlubin. Zábor je nejizolovanější ostrov z celého řetězce, a podle našich pověstí jsme jediní pozůstalí z původních obyvatel Falaru – ruso a zlatovlasí lidé, které vidíš a považuješ za Falarie, jsou ve skutečnosti vetřelci z východního oceánu z druhé strany Hledačovy Hlubiny nebo z nějakého neznámého ostrova daleko mimo zmapované cesty přes oceán. Oni sami si svůj domov už ani nepamatují a většina z nich věří, že ve Falaru žijí odjakživa. Ale na našich starých mapách jsou jiná jména, záborská jména pro všechny ostrovy a království a národy, a slovo ‚Falar‘ se mezi nimi neobjevuje.“</p>
<p>Pokud pobočnice a její družina něco říkaly, Pores je neslyšel. Ruthanova slova a silný vítr všechno ostatní utopily. Poručíkovi bodalo ve zraněné noze a nenašel polohu, v níž by mohl držet poraněnou ruku tak, aby to bylo pohodlné. A navíc mu bylo zima, pot ho studil na kůži, a dokázal myslet jen na teplé pokrývky, které opustil.</p>
<p>Přemítal mrzutě o tom, že občas by kapitána Laskavu nejradši zabil.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Keneb hleděl na vzdouvající se vody Kokakalského moře. Čtrnáctá obešla Sotku a nyní byli třináct líg západně od města. Chytal útržky hovoru důstojníků za sebou, ale vítr větší část slov odnesl, takže jim nerozuměl a nejspíš to ani nestálo za námahu. Z předních důstojníků a mágů nikdo už delší dobu nepromluvil.</p>
<p>Únava a možná konec této děsivé, žalostné kapitoly v historii Čtrnácté.</p>
<p>Pochodovali rychle, nejdřív k západu, potom k severozápadu. Někde na moři byla transportní flotila s doprovodem dromónů. Bohové, musí se někde potkat, a potom se zbité legie konečně dostanou z tohoto zamořeného kontinentu.</p>
<p><emphasis>Odplují… ale kam?</emphasis></p>
<p>Doufal, že domů. Do Quon Tali, aspoň na čas. Aby se přeskupili, doplnili stavy. Vyplivli poslední zrnka písku z téhle mizerné země patřící mistru Kápě. On by se mohl vrátit k ženě a dětem, se vším zmatkem a vzrušením, jaké by takové setkání vyvolalo. V životě už udělali příliš mnoho chyb, a i těch pár chvil vykoupení bylo pošpiněných a hořkých. <emphasis>Minala. </emphasis>Jeho švagrová, která udělala to, co tolik jiných obětí, schovala zranění a v surovém týrání hledala normálnost. Nakonec uvěřila, že chyba je v ní místo v šílenci, kterého si vzala.</p>
<p>Pokud se Keneba týkalo, zabít toho mizeru zdaleka nestačilo. Pořád ještě bylo zapotřebí vypudit hlubší, všudypřítomnou hnilobu, uzly a vlákna provázané do chaotické sítě vymezující čas u té příšerné posádky. Jeden život svázaný se všemi ostatními neviditelnými, hučícími vlákny, nevysloveným utrpením a nenaplněnými nadějemi, neustálým klamem a lží – aby se to celé rozbilo, muselo dojít k celokontinentálnímu povstání. <emphasis>A pořád to není napravené.</emphasis></p>
<p>Nemusel chodit daleko, aby se přesvědčil, že pobočnice a celé zatracené vojsko je spoutané stejnou zamotanou sítí, odkazy zrady, tvrdou, téměř nesnesitelnou pravdou, že některé věci nelze napravit.</p>
<p>Stánky na tržišti přetékaly širokými hrnci pomalovanými žlutými motýly, hemžením stěží viditelných postav, a všechno unášely proudy rozbahněné řeky. Byly tu pochvy s černým peřím. Namalovaná řada psů podél městské hradby, šelmy pospojované řetězem z kostí. Na bazarech se prodávaly relikviáře údajně obsahující pozůstatky velkých hrdinů Sedmé armády. Bulta, Lulla, Chenneda a Kalouse. A pochopitelně samotného Coltaina.</p>
<p>Když nepřítel přijme hrdiny z vaší strany, cítíte se podivně… podvedení, jako by krádež životů byl teprve začátek, a nyní vám uloupili i legendy a přetvořili je bez toho, abyste to mohli nějak ovlivnit. <emphasis>Ale Coltain přece patří nám. Jak se opovažujete? </emphasis>Z tmavého uzlu jeho duše vyskakovaly podobné pocity a nedávaly smysl. Vyslovit je by bylo neohrabané, směšné. Mrtví jsou vždy nově upravováni, protože se nemůžou bránit těm, kteří užívají či zneužívají – kdo byli a co jejich skutky znamenaly. A taková… <emphasis>nespravedlnost… </emphasis>přinášela sklíčenost.</p>
<p>Nové kulty s příšernými ikonami neznamenaly pro Psí řetěz poctu. Ani to neměly v úmyslu. Místo toho se podle Kenebova názoru zřejmě uboze pokoušely o spojení s minulou velikostí, s dobou a místem velkých významů. Nepochyboval, že Poslední obléhání Y’Ghatan brzy získá podobný mýtický status, a nenáviděl už samotnou představu, chtěl se dostat co nejdál od země rodící a živící takové rouhání.</p>
<p>Zaslechl Blistiga. „Tohle jsou pro zakotvení flotily nebezpečný vody, pobočnice, možná bychom se měli o pár líg posunout –“</p>
<p>„Ne,“ řekla.</p>
<p>Blistig se podíval na Keneba.</p>
<p>„Počasí se změní,“ vysvětlil Nil.</p>
<p><emphasis>Dítě s vráskami v obličeji. Tohle je skutečný odkaz Psího řetězu. Vrásky na jeho obličeji a ruce zbarvené krví.</emphasis></p>
<p>A Temul, mladý Záchlumčan, velící naštvaným, zahořklým starcům, kteří stále snili o pomstě na těch, kdo zabili Coltaina. Jezdil na Kalousově koni, hubené kobyle s očima, o nichž by Keneb přísahal, že jsou plné smutku. Temul nosil svitky údajně obsahující historikovy vlastní zápisky, ačkoliv je odmítal komukoliv ukázat. Byl tak mladý, a přitom nesl břímě vzpomínek, nosil poslední měsíce života toho starce, bývalého vojáka ze staré gardy, jenž záchlumského mladíka nějakým nevysvětlitelným způsobem ovlivnil. Už to samo by stálo za příběh, avšak ten nebude nikdy vyprávěn, protože ho chápal pouze Temul, držel ho v sobě a nehodlal nic vysvětlovat, ani vyprávět příběhy. <emphasis>Ne, on je jenom prožívá. A po tomhle ti zakl</emphasis><emphasis>adači</emphasis><emphasis> kultů touží a toho sami nikdy nedosáhnou.</emphasis></p>
<p>Keneb z tábora za nimi neslyšel nic. A přece v duchu viděl jeden stan z toho provizorního města. Muž v něm nepromluvil už celé dny. Jediné oko upíral do prázdna. To, co z Tene Baralty zůstalo, bylo vyléčeno, alespoň co se masa a kostí týče. Jeho duch však byl něco zhola jiného. Domovina Rudých čepelí se k němu nezachovala laskavě. Keneba napadlo, jestli touží opustit Sedmiměstí stejně tolik jako on sám.</p>
<p>„Mor je stále nakažlivější,“ poznamenala Nether. „Šedá bohyně nás honí.“</p>
<p>Teď pobočnice otočila hlavu.</p>
<p>Blistig zaklel. „Odkdy se Poliel dává dohromady s nějakými zatracenými povstalci?“ zavrčel. „Už jich snad zabila dost, ne?“</p>
<p>„Já té touze nerozumím,“ přiznala Nether a potřásla hlavou. „Ale zřejmě upřela své smrtící oči na Malažany. Honí nás a blíží se.“</p>
<p>Keneb zavřel oči. <emphasis>Copak už toho nemáme na krku dost?</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Na mrtvého koně narazili chvíli po východu slunce. Mezi rojem kápových můr, krmících se na mrtvole, postávaly dvě kostlivé ještěrky, kývaly hlavami a v zubech drtily a stahovaly jako pták velké můry.</p>
<p>„Pro mistra Kápě,“ zamumlala Lostara, „co to je?“</p>
<p>„Telorast a Cudrn,“ sdělila jí Apsalar. „Duchové připoutaní k těm malým tělíčkům. Už nějakou dobu mě doprovázejí.“</p>
<p>Kalam si dřepl ke koni. „Ty ještěrčí kočky,“ poznamenal, „přišly ze všech stran.“ Narovnal se a zapátral ve skalách. „Masan Gilani podle mě to přepadení nemohla přežít.“</p>
<p>„To se mejlíš,“ ozvalo se ze stráně napravo.</p>
<p>Na hřebeni seděla vojanda, nohy roztažené. Jednu nohu měla od stehna po rozpraskanou koženou botu celou rudou. Tmavou pleť měla popelavou, oči matné. „Nemůžu zastavit to krvácení, ale jednoho z těch šmejdů jsem dostala a dalšího zranila. Potom přišli ohaři…“</p>
<p>„Smraďoune!“ křikla kapitán Faradan Sort. „Dopředu, honem!“</p>
<p>„Děkuju za ten nůž,“ obrátila se Masan Gilani na Apsalar.</p>
<p>„Nech si ho,“ řekla jí Kanéšanka.</p>
<p>„To s tím koněm mě mrzí.“</p>
<p>„Mě taky, ale není to tvoje vina.“</p>
<p>„Zřejmě nás čeká dlouhá cesta,“ posteskl si Kalam.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Flaška šel za Smraďounem do čela zástupu, aby si mohl pořádně prohlédnout dvě ptákům podobné plazí kostry, usazené na koňské mrtvole a soustředící se na lov kápových můr. Pozoroval jejich trhané pohyby, švihání kostlivými ocásky, to, jak jim z duší vytéká temnota jako kouř z prasklé vodní dýmky.</p>
<p>Kdosi k němu přistoupil a Flaška vzhlédl. Šumař upíral modré oči na nemrtvé tvory. „Co vidíš, Flaško?“</p>
<p>„Seržante?“</p>
<p>Šumař ho vzal za loket a odvedl si ho stranou. „Ven s tím.“</p>
<p>„Ty svázané kosti posedli duchové.“</p>
<p>Seržant kývl. „To už říkala Apsalar. Jací duchové?“</p>
<p>Flaška se zamračil a zaváhal.</p>
<p>Šumař zaklel. „Flaško.“</p>
<p>„Předpokládal jsem, že to ví, akorát že má důvody nic neříkat, tak jsem si myslel, že by nebylo zdvořilý –“</p>
<p>„Vojáku –“</p>
<p>„Totiž, byla z vašeho oddílu a –“</p>
<p>„Byla z našeho oddílu a čirou náhodou byla skoro celou dobu, co ji znám, posedlá Špagátem. Takže jestli nemluví, ani se jí nedivím. Řekni mi, Flaško, jakým tělům ty duše patřily?“</p>
<p>„Chceš říct, že jí nevěříš?“</p>
<p>„Já nevěřím ani tobě.“</p>
<p>Flaška se zamračil a odvrátil zrak. Díval se, jak Smraďoun pracuje nahoře na svahu na Masan Gilani, slyšel tichý šepot jeho denulské magie… a něco jako dech mistra Kápě. <emphasis>Ten parchant je nekromant, mor na něj!</emphasis></p>
<p>„Flaško!“</p>
<p>„Seržante? Aha, omlouvám se. Jen jsem se zamyslel.“</p>
<p>„Zamyslel nad čím?“</p>
<p>„Proč s sebou Apsalar vodí dva draky.“</p>
<p>„To nejsou draci. Jsou to mrňavý ještěrky –“</p>
<p>„Ne, seržante, jsou to draci.“</p>
<p>Šumař vykulil oči.</p>
<p>Flaška věděl, že se mu to nebude líbit.</p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA ČTRNÁCT</p>
<p>V představě ráje po smrti je, přátelé, něco hluboce cynického. Vnadidlem je únik. Příslib je apologetismem. Není nutné přijímat zodpovědnost za svět, jaký je, a proto také není nutné s ním něco dělat. Usilovat o změnu, o skutečné dobro na tomto smrtelném světě, znamená přijmout a v duši se smířit s tím, že smrtelná realita má sama o sobě cíl, že její největší cena není určena nám, nýbrž našim dětem a jejich dětem. Považovat život za rychlý průchod ohavnou, mučivou stezkou – kterou ohavnou a mučivou učinila naše vlastní lhostejnost – znamená omlouvat všechnu možnou bídu a hříšnost a krutě trestat nevinné životy budoucí.</p>
<p>Odmítám představu ráje za branou z kostí. Pokud duše průchod skutečně přežije, potom se patří, abychom my – jeden každý z nás, přátelé – živili víru v podobnost, že to, co nás čeká, je odrazem toho, a tím, že promarníme svou smrtelnou existenci, se vzdáváme příležitosti naučit se dobrotě, prokazovat pochopení, empatii, soucit a léčení – to vše nás mine, když spěcháme, abychom dorazili na místo slávy a krásy, na místo, které jsme si nevysloužili a rozhodně si ho nezasluhujeme.</p>
<p>Apokryfní učení tannoského poutníka duší Kimloka</p>
<p>Dekáda v Erhlitanu</p>
<p>C</p>
<p>haur držel dítě, jako by ho chtěl houpat na koleni, ale Barathol mu položil ruku na zápěstí a zavrtěl hlavou. „Na tohle ještě není dost stará. Pevně ji drž, Chaure, ať si nic nezlomí.“ Hromotluk odpověděl širokým úsměvem a dál zabalené nemluvně houpal v náručí.</p>
<p>Barathol Méchar si na židli natáhl nohy, zavřel oči a snažil se neslyšet hádku z vedlejší místnosti, kde Scillara odolávala spojeným silám L’orika, Nulliss, Filiada a Urdana, kteří všichni svorně naléhali, aby dítě přijala, jak je její mateřskou povinností, zodpovědností a houfem dalších vinou napuštěných výrazů, jimiž po ní házeli jako kamením. Barathol si nevzpomínal, kdy naposledy vesničané projevili kvůli něčemu takový zápal. Pochopitelně v tomto případě byla ctnost snadná, protože je nic nestála.</p>
<p>Kovář si připouštěl, že ženu obdivuje. Děti byly opravdu břemenem, a jelikož tohle očividně nebylo plodem lásky, Scillařin nedostatek náklonnosti působil celkem rozumně. Na druhé straně ho znechucovala zuřivost ostatních vesničanů, z níž se mu dělalo špatně.</p>
<p>Před chvílí přišla Hayrith, němý svědek tirády ve vedlejší místnosti, kam Scillaru uložili. Stařena zakroutila hlavou. „Pitomci. Nabubřelí, tlachaví troubové! Jen si poslechni tu jejich zbožnost, Barathole! Myslel by sis, že to dítě je znovuzrozenej císař.“</p>
<p>„Bohové chraňte,“ zamumlal kovář.</p>
<p>„Jessa v posledním domě na východní silnici má ročního prcka s chromýma nohama, který to nezvládne. Dar by neodmítla, a všichni tady to vědí.“</p>
<p>Barathol nepřítomně kývl, v duchu se zabýval něčím jiným.</p>
<p>„Je tu taky Jessa v patře domu starýho faktora, i když ta nemá mlíko už dobře patnáct let. Ale byla by z ní dobrá máma a tyhle dědině by se hodilo brečící děcko, který by přeřvalo všecky ty ufňukaný dospělý. Předej ho Jessám a všechno bude v pořádku.“</p>
<p>„To L’orik,“ podotkl Barathol.</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„L’orik. Je tak náležitej, až hoří. Nebo spíš spaluje všecky okolo.“</p>
<p>„Dyť mu ale do toho nic není.“</p>
<p>„Lidi jako on strkají nos do všeho, Hayrith.“</p>
<p>Žena si přitáhla židli a posadila se. Upřela na kováře přimhouřené oči. „Jak dlouho chceš čekat?“ zeptala se.</p>
<p>„Dokud ten mládenec, Řezník, nebude schopnej cestovat,“ odvětil Barathol a přejel si rukou přes obličej. „Díky bohům, že už je ten rum všecek vypitej. Zapomněl jsem, co ti to udělá s vnitřnostma.“</p>
<p>„To L’orik, že?“</p>
<p>Zvedl obočí.</p>
<p>„Že se tu objevil, tě nejenom popálilo, úplně tě to sežehlo, Barathole. Zřejmě jsi kdysi udělal pár špatností –“ frkla – „jako by ses tím nějak lišil od nás vostatních. Ale myslel sis, že se tady můžeš skovávat nadosmrti, a teď víš, že to nejde. Leda bys L’orika zabil, samozřejmě.“ Přimhouřila oči do škvírek.</p>
<p>Kovář se ohlédl na Chaura, jenž dělal obličeje a broukal děťátku, které na oplátku vypouštělo bublinky v blažené nevědomosti, jak šeredný obličej nad sebou má. Barathol si povzdechl. „Nechci nikoho zabíjet, Hayrith.“</p>
<p>„Takže půjdeš s nima?“</p>
<p>„Až na pobřeží.“</p>
<p>„Jakmile to L’orik rozhlásí, půjdou po tobě. Dojdi na pobřeží, Barathole, a najdi si nejrychlejší loď z tohohle zatracenýho kontinentu, to udělej. Pochopitelně mi budeš chybět – jedinej chlap aspoň s půlkou mozku v celý týhle díře. Ale mistr Kápě ví, že nic netrvá věčně.“</p>
<p>Oba vzhlédli, protože se objevil L’orik. Velemág byl rudý a tvářil se zmateně a nevěřícně. „Já to prostě nechápu,“ prohlásil.</p>
<p>„To taky nemůžeš,“ zabručel Barathol.</p>
<p>„Nakonec celá civilizace došla k tomuhle,“ pokračoval velemág, zkřížil ruce na prsou a zamračil se na kováře.</p>
<p>„To máš pravdu.“ Barathol vstal. „Nevzpomínám si, že by si tě Scillara zvala do života.“</p>
<p>„Mě zajímá to dítě.“</p>
<p>Kovář zamířil do vedlejší místnosti. „Ne, nezajímá. Ty jsi posedlej správností. Teda svou verzí správnosti, před kterou musí každej pokleknout. Akorát že na Scillaru to dojem nedělá, na to je moc chytrá.“</p>
<p>Vstoupil do místnosti a popadl Nulliss za límec haleny. „Ty,“ zavrčel, „a vy ostatní, ven.“ Vyvedl prskající a klející Semku ze dveří a ustoupil, aby mohli ostatní odejít, což ochotně učinili.</p>
<p>Chvíli nato Barathol se Scillarou osaměli. Kovář se k ní otočil. „Co rána?“</p>
<p>Zašklebila se. „Ta, která mi z ruky udělala suchou větev, nebo ta, kvůli který budu do smrti chodit jako krab?“</p>
<p>„Rameno. Pochybuju, že krabí chůze ti zůstane.“</p>
<p>„A jak to můžeš vědět?“</p>
<p>Pokrčil rameny. „Každá žena v tyhle vesnici porodila nějaký to dítě a všechny chodí celkem normálně.“</p>
<p>Podezíravě se na něj zadívala. „Ty jsi ten Barathol. Kovář.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Starosta tyhle díry, který říkáte vesnice.“</p>
<p>„Starosta? Myslím, že si něco takovýho ani nezasloužíme. Ne, já jsem jenom největší a nejzlejší chlap, co tu žije, což pro většinu lidí znamená hodně.“</p>
<p>„L’orik povídal, že jsi zradil Aren. Že jsi zodpovědný za smrt tisíců, když tam T’lan Imass přišli rozdrtit povstání.“</p>
<p>„Každej máme občas zlej den, Scillaro.“</p>
<p>Zasmála se. Ošklivě. „No, děkuju, že jsi zahnal ty pitomce. Pokud ovšem nechceš sebrat, co oni nechali.“</p>
<p>Zavrtěl hlavou. „Chci se zeptat na tvý přátele, se kterýma jsi cestovala. T’lan Imass vás přepadli zřejmě se záměrem ukrást mladou ženu jménem Felisín Mladší.“</p>
<p>„To tvrdil L’orik,“ opáčila Scillara, posadila se rovněji a trhla sebou. „Ta nebyla důležitá pro nikoho. Nedává to smysl. Spíš myslím, že chtěli zabít Heborika než ukrást ji.“</p>
<p>„Byla to adoptivní dcera ša’ik.“</p>
<p>Žena pokrčila rameny a znovu sebou trhla. „To byla spousta nalezenců na Raraku.“</p>
<p>„Ten Řezník, odkud je?“</p>
<p>„Z Darúdžhistánu.“</p>
<p>„Tam jste měli namířeno?“</p>
<p>Scillara zavřela oči. „Už na tom nesejde, ne? Pověz mi, pohřbili jste Heborika?“</p>
<p>„Ano, byl to Malažan, že? Kromě toho tu máme problémy s divokýma psama, vlkama a tak.“</p>
<p>„Klidně ho můžete zase vykopat, Barathole. Myslím, že Řezník ho tu nebude chtít nechat.“</p>
<p>„Proč ne?“</p>
<p>Jenom zavrtěla hlavou.</p>
<p>Barathol se obrátil ke dveřím. „Dobře se vyspi, Scillaro. Ať se ti to líbí nebo ne, jsi tu jediná, kdo může tu malou nakrmit. Pokud nepřesvědčíme Jessu z posledního domu na východní silnici. Rozhodně bude mít za chvíli pořádnej hlad.“</p>
<p>„Hlad,“ zamumlala žena za ním. „Jako kočka se škrkavkama.“</p>
<p>Velemág zatím sebral nemluvně Chaurovi. Mohutnému prosťáčkovi po poďobaném obličeji stékaly slzy, čehož si L’orik jaksi nevšiml, když přecházel sem a tam s vrtícím se dítětem v náručí.</p>
<p>„Mám otázku,“ obrátil se Barathol na L’orika, „jak musej být starý, aby ses o ně přestal zajímat?“</p>
<p>Velemág se zamračil. „Co tím myslíš?“</p>
<p>Kovář si ho dál nevšímal a přistoupil k Chaurovi. „Ty a já,“ řekl, „musíme vykopat jednu mrtvolu. Další házení lopatou, Chaure, to máš přece rád.“</p>
<p>Chaur kývl a podařilo se mu pousmát, i když mu teklo z nosu i z očí.</p>
<p>Venku ho Barathol zavedl do kovárny, kde si vzali krumpáč a lopatu, a pak se vydali na kamenitou pláň za vesnicí. V noci nečekaně zapršelo, ale ráno zase pálilo slunce a po dešti skoro žádné stopy nezůstaly. Hrob byl vedle zpola zasypané jámy, kam přišly zbytky koní, když Urdan skončil s bouráním. Řekli mu, aby je zasypal, ale očividně na to zapomněl. Vlci, kojoti a supi našli kosti a vnitřnosti a jáma se hemžila mouchami a červy. O dvacet kroků dál na západ ležela mrchožrouty naprosto nedotčená nafouknutá, beztvará mrtvola ropušího démona.</p>
<p>Chaur se pustil do vykopávání Heborikovy zabalené mrtvoly a Barathol se vydal k tělu démona. Natažená kůže byla pokrytá bílými vráskami, jako by praskala. Z dálky si Barathol nebyl jistý, ale na zemi pod ním byla černá skvrna, jako kdyby z mrtvoly cosi vytékalo.</p>
<p>„Hned jsem zpátky, Chaure.“</p>
<p>Muž se usmál.</p>
<p>Když přišel Barathol blíž ke zdechlině, zamračil se ještě víc. Černou skvrnu tvořily tisíce mrtvých much. Démon byl tedy nepoživatelný, stejně jako bezruký muž. Kovář zpomalil a zastavil se ještě pět kroků od zdechliny. Všiml si pohybu – cosi se tlačilo na zpuchýřnatělou kůži zevnitř.</p>
<p>A pak Barathol uslyšel v hlavě hlas.</p>
<p><emphasis>„Netrpělivost. Prosím, buď tak laskav, čepel prořezávající</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>s nejvyšší opatrností tuto pekelnou kůži.“</emphasis></p>
<p>Kovář vytáhl nůž a přistoupil k démonovi. Klekl si a přejel ostřím podél jedné praskliny v silné, tuhé kůži. Ta se náhle rozletěla a Barathol s kletbou uskočil, protože se z rány vyřinula žlutavá tekutina.</p>
<p>Z díry vylezlo cosi jako ruka, pak předloktí a loket. Rána se rozšiřovala a ve chvilce se objevila celá bestie, mrkající v jasném slunci čtyřma očima. Kde mrtvole scházely dvě končetiny, tam byly nyní nové, menší, bledší, ale rozhodně funkční. <emphasis>„Hlad. Máš jídlo, cizin</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>e? </emphasis><emphasis>J</emphasis><emphasis>si jídlo?“</emphasis></p>
<p>Barathol vrátil nůž do pochvy, otočil se a vydal se k Chaurovi, jenž právě vytahoval Heborikovo tělo ze země. Slyšel, že ho démon následuje. Kovář popadl krumpáč, který nechal vedle hrobu, obrátil se a potěžkal ho v rukou. „Něco mi říká,“ sdělil démonovi, „že jak ti jednou zarazím krumpáč do hlavy, novej mozek ti nenaroste.“</p>
<p><emphasis>„Přehánění. Chvěji se hrůzou, cizin</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>e. Pobavený. Ropušník jen žertoval, povzbuzen tvým zděšeným výrazem.“</emphasis></p>
<p>„Ne zděšeným. Znechuceným.“</p>
<p>Démon zakroutil bizarníma očima a cukl hlavou, aby viděl za Barathola. <emphasis>„Můj bratr přichází. Tady je, cítím ho.“</emphasis></p>
<p>„Měl by sis pospíšit,“ podotkl Barathol. „Chystá se adoptovat novýho zmoka.“ Sklonil krumpáč a ohlédl se na Chaura.</p>
<p>Hromotluk stál nad zabalenou mrtvolou a třeštil oči na démona.</p>
<p>„To je dobrý, Chaure,“ uklidňoval ho Barathol. „Teď odneseme mrtvýho na tu hromadu hlušiny za kovárnou.“</p>
<p>Prosťáček se znovu usmál a zvedl tělo. K Baratholovi se donesl zápach rozkládajícího se masa.</p>
<p>S pokrčením ramen zvedl lopatu.</p>
<p>Ropušník už klusal k vesnici.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Podřimující Scillara vytřeštila oči, když jí hlavu naplnil nadšený hlas. <emphasis>„Radost! Nejdražší Scillaro, čas bdění je u konce! Oddaný a chrabrý Ropušník ubránil tvá svatá práva a vrh se vrtí v náručí bratra L’orika!“</emphasis></p>
<p>„Ropušníku? Ale říkali, že jsi mrtvý! Jak to, že se mnou mluvíš? Nikdy jsi se mnou nemluvil!“</p>
<p><emphasis>„Samice s vrhem musí být zahalena tichem. Všechny kousky a šípy podráždění ušlechtilý Ropušník zahnal. A nyní s potěšením mohu volně naplnit tvé sladké já svou nehynoucí láskou!“</emphasis></p>
<p>„Bohové pod náma, tohle museli snášet ostatní?“ Natáhla se pro dýmku a váček s rezlistím.</p>
<p>Chvíli nato se démon protáhl dveřmi s L’orikem nesoucím dítě za patami. Scillara zamračeně vykřísla jiskru.</p>
<p>„Dítě má hlad,“ sdělil jí L’orik.</p>
<p>„Dobře. Třeba to zažene tlak a zastaví to zatracený kapání. No tak, dej mi tu mrňavou pijavici.“</p>
<p>Velemág přistoupil a podával jí nemluvně. „Musíš uznat, že tato dívka patří tobě, Scillaro.“</p>
<p>„No jo, je moje. Poznám to podle toho chamtivýho pohledu. Pro svět, měl by ses modlit, L’oriku, aby po svým tátovi měla akorát tu modrou kůži.“</p>
<p>„Ty tedy víš, kdo je její otec?“</p>
<p>„Korbolo Dom.“</p>
<p>„Ach. Ten je, myslím, stále naživu. Jako císařovnin host.“</p>
<p>„Myslíš, že mě to zajímá, L’oriku? Topila jsem se v durhangu. Nebýt Heborika, byla bych mezi Bidithalovýma povražděnýma akolytkama. Heborik…“ Podívala se na dítě sající z prsu a šilhající v kouři z dýmky. Potom se zamračila na L’orika. „A teď ho nějaký zatracený T’lan Imass zabijou – proč?“</p>
<p>„Byl Trhačovým sluhou. Scillaro, mezi bohy vypukla válka, a cenu za to zaplatíme my smrtelníci. Být oddaným věřícím je dnes nebezpečné – ať uctíváš kohokoliv či cokoliv. Možná až na samotný chaos, protože pokud je v tomto moderním věku na vzestupu nějaká síla, je to právě on.“</p>
<p>Ropušník se důkladně olizoval a zřejmě se soustředil hlavně na nové končetiny. Celý démon vypadal… menší.</p>
<p>„Takže jsi zase pohromadě se svým zmokem, L’oriku,“ podotkla Scillara. „Což znamená, že můžeš jít za tím, co musíš dělat. Můžeš odejít a zmizet odsud co nejdál. Já počkám, až se vzbudí Řezník. Mám ho ráda. Myslím, že půjdu tam, kam půjde on. Tahle úžasná výprava skončila. Tak zmizni.“</p>
<p>„Nepůjdu, dokud se neujistím, že dítě nezanecháš nějakému neznámému osudu, Scillaro.“</p>
<p>„Není neznámej. Nebo aspoň o nic míň neznámej, než jsou všecky ostatní budoucnosti. Jsou tady dvě ženy, obě se jmenujou Jessa, ty se o to postarají. Vychovají to dobře, protože je to zřejmě baví. Podle mě je to od nich hezký. Kromě toho jsem velkorysá – neprodávám to, ne? Ne, jako zatracená husa to <emphasis>dávám </emphasis>pryč jen tak.“</p>
<p>„Čím déle a častěji ji budeš chovat,“ podotkl L’orik, „tím menší je pravděpodobnost, že uděláš, co máš právě v plánu. Mateřství je duchovní stav – brzy si to uvědomíš.“</p>
<p>„To je dobře, tak co tu ještě děláš? Já už jsem očividně odsouzená k otroctví, i když to kritizuju.“</p>
<p>„Duchovní zjevení není zotročení.“</p>
<p>„To ukazuje, jak moc toho víš, velemágu.“</p>
<p>„Cítím povinnost ti sdělit, že tvá slova zdrtila Ropušníka.“</p>
<p>„On to přežije – zřejmě dokáže přežít všecko ostatní. Hodlám si přehodit cecky, chcete se vy dva koukat?“</p>
<p>L’orik se otočil na patě a odešel.</p>
<p>Ropušník zamrkal na Scillaru. <emphasis>„Nejsem zdrcen. Bratr můj špatně chápe. Vrh vyleze ven a musí se bránit, každé mrně se drží vlastního života. Vzpomínka. Mnoho nebezpečí. Přechodná však. Žal. Musím nyní doprovázet svého ubohého bratra, protože je vskutku hluboce rozrušen mnoha věcmi na tomto světě. Hřejivost. Budu chovat svůj obdiv k tobě, protože je to nejčistší věc na základě toho, že jeho naplnění je nedosažitelné. Což by, musíš přiznat, bylo vskutku obtížné.“</emphasis></p>
<p>„Obtížný není první slovo, co mě napadá, Ropušníku. Ale děkuju ti za to, i když to je pořádně nechutný a zvrácený. Poslouchej, zkus L’orika poučit, ano? Nauč ho aspoň pár věcem, jako je třeba pokora. A tu jeho příšernou jistotu z něj vytluč. Takhle je nesnesitelnej.“</p>
<p><emphasis>„Otcovský odkaz, žel. L’orikovi rodiče… á, zapomeň na to. Žij blaze, Scillaro. Rozkošné sny, pomalu a znamenitě odhalované v temných, bažinatých vodách mé představivosti. Stačí to udržet mě v plodném duchu.“</emphasis></p>
<p>Démon se odkolébal.</p>
<p>Pravé bradavky se chopily tvrdé dásně. <emphasis>Bolest a rozkoš, bohové, jak mizerné, matoucí spojení. </emphasis>Aspoň zmizí ta nerovnoměrnost – Nulliss jí od začátku kladla dítě k levé straně. Cítila se jako špatně naložená mula.</p>
<p>Další hlasy z hlavní místnosti, ale neobtěžovala se poslouchat. Unesli Felisín Mladší. To bylo ze všeho nejkrutější. Aspoň Heborik konečně poznal klid, konec utrpení, a kromě toho to byl dědek. Už toho udělal dost. Ale Felisín…</p>
<p>Scillara se zadívala na tvorečka na své hrudi s maličkýma ručičkama, pak se opřela hlavou o zeď a začala si docpávat fajfku.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Hlavu mu plnilo cosi beztvarého, bezvěkého, a teprve na poslední chvíli, s několika nádechy dorazilo vědomí, přenášející ho z jedné chvíle do druhé. Tehdy Řezník otevřel oči. Strop nad ním tvořily staré šedé klády se spoustou pavučin v rozích, ovinutých kolem mrtvolek můr a much. Na hácích visely dvě lampy s přitaženými knoty. Snažil se rozpomenout, jak se ocitl v neznámé místnosti.</p>
<p><emphasis>Darúdžhistán… odrážející se mince. Asasínové…</emphasis></p>
<p>Ne, to už bylo dávno. <emphasis>Tremorlor a azathský dům a Moby… ta posedlá dívka – Apsalar, ach, má lásko… </emphasis>Tvrdá výměna slov s Kotilionem, bohem, jenž se kdysi díval jejíma očima. Byl v Sedmiměstí. Putoval s Heborikem Neviditelné ruce, Felisín Mladší a Scillarou a démonem Ropušníkem. Stal se z něj muž s mnoha noži, zabiják, <emphasis>pokud měl příležitost.</emphasis></p>
<p><emphasis>Mouchy…</emphasis></p>
<p>Zasténal a pod rozedranými pokrývkami si opatrně ohmatával břicho. Z rány zbyla jen tenká čárka. Viděl… jak se mu ven hrnou vnitřnosti. Cítil náhlé odlehčení, něco ho táhlo k zemi. A byla taková zima.</p>
<p>Ostatní byli mrtví. Museli být. Ale pak si uvědomil, že by mrtvý měl být i on sám. Rozsekli ho. Pomalu otočil hlavu a prohlížel si úzký pokoj, v němž ležel. Skladiště, snad spíž. Police byly skoro prázdné. Byl tu sám.</p>
<p>Pohyb ho vyčerpal – neměl sílu ani si sundat ruku z břicha. Zavřel oči.</p>
<p>Několikrát se pomalu nadechl a vydechl a zjistil, že stojí na jakémsi jiném místě. Na zahradě, neudržované a seschlé jako po letech sucha. Obloha byla bílá a bez mráčku. Vedle sebe měl kamennou nádrž, voda v ní byla nehybná. Bylo dusno a nesnesitelně horko.</p>
<p>Chtěl se pohnout, ale nedokázal to. Jako by zarostl do země.</p>
<p>Nalevo začaly rostliny praskat a černat a ve vzduchu se objevila zubatá díra. Vzápětí z brány vyklopýtaly dvě postavy. Žena a po ní muž. Brána se za nimi prudce zavřela, zůstal jen rozvířený prach a kruh sežehlých rostlin.</p>
<p>Řezník chtěl promluvit, ale nemohl, a po chvíli bylo jasné, že oni ho nevidí. Byl jako duch, neviditelný svědek.</p>
<p>Žena byla stejně vysoká jako muž, Malažanka, což on rozhodně nebyl. Byla hezká takovým tím tvrdým, nepoddajným způsobem. Pomalu se narovnala.</p>
<p>Na kraji jezírka nyní seděla další žena. Se světlou pletí, jemnými rysy a dlouhými zlatými vlasy vyčesanými a spletenými do složitých copů. Jednu ruku měla ve vodě, ale na hladině se nedělaly žádné vlnky. Prohlížela si vodu a nevzhlédla, když Malažanka promluvila.</p>
<p>„Tak a co teď?“</p>
<p>Muž, se dvěma ošklivě vypadajícími cepy za pasem, vypadal jako pouštní válečník, měl tmavý, plochý obličej a oči jako škvírky v síti vrásek. Byl vyzbrojený jako do bitvy. Na otázku své společnice se zadíval na sedící ženu. „Ohledně toho ses nikdy nevyjádřila jasně, královno snů,“ pravil. „Což je jediná součást dohody, která mě znepokojuje.“</p>
<p>„Na lítost je pozdě,“ zamumlala sedící žena.</p>
<p>Řezník si ji prohlédl znovu. Královna snů. Bohyně. Zřejmě také netušila, že se tu Řezník nějak ocitl a všechno vidí a slyší. Ale byla to přece její říše, tak jak je to možné?</p>
<p>Muž se nad královninou posměšnou poznámkou zamračil. „Vyhledala jsi mě. Co mám udělat? S velením armádám a věštbami jsem skončil. Dej mi úkol, jestli musíš, ale ať je přímočarý. Někoho zabít, někoho ochránit – ne, to raději ne – s tím jsem taky skončil.“</p>
<p>„Nejvíc si cením tvého… skepticismu… Leomane S cepy. Připouštím však jisté zklamání. Tvoje společnice není osoba, kterou jsem očekávala.“</p>
<p>Muž jménem Leoman se ohlédl na Malažanku a mlčel. Po chvíli vykulil oči a podíval se na bohyni. „Corabb?“</p>
<p>„Vyvolený Oponn,“ pravila královna snů. „Oblíbenec Paní. Jeho přítomnost by byla užitečná…“ Lehce se zamračila, povzdechla si, a aniž by vzhlédla, pokračovala: „Místo něj se musím spokojit se smrtelníkem, na něhož si už myslí jiný bůh. A proč, říkám si? Využije jí vůbec? Způsobem, jakým to všichni bohové dělají?“ Zamračila se. „Neodmítám toto… spojenectví. Věřím, že to mistr Kápě chápe dobře. Přesto vidím, že se něco nečekaného probouzí… v hloubi této vody. Šerano, věděla jsi, že jsi poznačená? Ne, asi ne – nakonec když tě posvětili, byla jsi teprve novorozeně. A potom tě tvůj bratr ukradl z chrámu. Mistr Kápě mu to nikdy neodpustil a nakonec se nanejvýš uspokojivě pomstil, dokonce odvrátil dotek léčitele, když nic jiného nebylo zapotřebí, když ten dotek mohl změnit svět, mohl zničit věky starou kletbu.“ Zarazila se a zadívala se do nádrže. „Myslím, že teď mistr Kápě svého rozhodnutí lituje – nedostatek pokory ho znovu spálil. Tuším, že s tebou, Šerano, se může pokusit o nápravu…“</p>
<p>Malažanka byla bledá. „Slyšela jsem o bratrově smrti,“ řekla tiše. „Ale každá smrt vzejde z ruky mistra Kápě. Nevidím důvod pro nápravu v tyhle věci.“</p>
<p>„Z ruky mistra Kápě. Pravda, a on také rozhoduje o čase a způsobu. Jen při nejvzácnějších příležitostech však osobně zasáhne do smrti jednoho smrtelníka. Považuj jeho neobvyklou… přítomnost… za něco víc, než když se vrásčité prsty ujišťují o hladkém tkanivu látky života, alespoň dokud nenarazí na uzel.“</p>
<p>„Hloubejte nad ožehavostí dogmatu někdy jindy, vy dvě,“ zabručel Leoman. „Mě už tohle místo nudí. Pošli nás někam jinam, královno snů, ale nejdřív mi řekni, jakou službu žádáš.“</p>
<p>Konečně vzhlédla a mlčky si pouštního válečníka prohlédla. „Prozatím od tebe… nežádám nic,“ pronesla.</p>
<p>Nastalo ticho, a Řezník si konečně uvědomil, že smrtelníci se nehýbou. Dokonce ani nebylo vidět, že by dýchali. <emphasis>Zamrzlí na místě</emphasis><emphasis>…</emphasis><emphasis> jako já.</emphasis></p>
<p>Královna snů pomalu otočila hlavu, podívala se Řezníkovi do očí a usmála se.</p>
<p>Najednou se s ním všechno zatočilo – s trhnutím se probudil pod roztřepenými pokrývkami a trámovým stropem pokrytým vycucanými hmyzími mrtvolkami. Ale ten úsměv přetrvával, projel jím jako vroucí krev. Ona to věděla, pochopitelně že to věděla, ona ho tam přinesla, do té chvíle, aby se stal svědkem. Ale proč? Leoman S cepy… odpadlý velitel vojska ša’ik, jehož pronásledovalo vojsko pobočnice Tavore. <emphasis>Očividně si našel cestu ven, ale za jakou cenu? Možná to byla lekce – nikdy se nepokoušej dohodnout s bo</emphasis><emphasis>h</emphasis><emphasis>y.</emphasis></p>
<p>Zaslechl tichý zvuk. Dětský pláč, naléhavý, dožadující se.</p>
<p>Potom se blíž ozvalo šourání, a Řezník se otočil. Závěs ve dveřích se rozhrnul a uviděl mladou, neznámou tvář. Která rychle zmizela. Hlasy, těžké kroky, potom se závěs odhrnul a vstoupil mohutný muž s půlnoční pletí.</p>
<p>Řezník na něj zíral. Byl mu povědomý, přesto věděl, že se ještě nikdy nesetkali.</p>
<p>„Scillara se po tobě ptá,“ řekl cizinec.</p>
<p>„To dítě, co slyším – její?“</p>
<p>„Ano, prozatím. Jak se cítíš?“</p>
<p>„Slabý, ale ne tolik jako předtím. A mám hlad a žízeň. Kdo jsi?“</p>
<p>„Zdejší kovář. Barathol Méchar.“</p>
<p><emphasis>Méchar? </emphasis>„Kalam…“</p>
<p>Škleb. „Bratranec, vzdálenej. Méchar označuje kmen – už není, vybil nás falah’d Enezgura z Arenu během jednoho dobyvačnýho tažení na západ. Většina z nás, co přežila, se rozprchla po světě.“ Pokrčil rameny. „Donesu ti jídlo a pití. Jestli se tu objeví semská čarodějnice a pokusí se tě získat pro svou věc, řekni jí, ať vypadne.“</p>
<p>„Věc? Jakou věc?“</p>
<p>„Tvoje přítelkyně Scillara chce nechat dítě tady.“</p>
<p>„Aha.“</p>
<p>„Tebe to překvapuje?“</p>
<p>Řezník se zamyslel. „Vlastně ani ne. Jak jsem pochopil, tenkrát nebyla při sobě. Tam na Raraku. Asi bude chtít nechat všechny vzpomínky za sebou.“</p>
<p>Barathol frkl a otočil se ke dveřím. „Co to je se všema těma uprchlíkama z Raraku? Hned jsem zpátky, Řezníku.“</p>
<p><emphasis>Méchar. </emphasis>Darún se vzmohl na úsměv. Tenhle byl dost velký, aby mohl Kalama popadnout a hodit přes celou místnost. A pokud jeho výraz v tom jediném nestřeženém okamžiku, kdy vyslovil Kalamovo jméno, pochopil správně, tenhle Barathol by moc rád udělal právě to, pokud by dostal příležitost.</p>
<p><emphasis>Díky bohům, že nemám žádné sourozence… a vlastně ani bratrance.</emphasis></p>
<p>Náhle úsměv zmizel. Kovář se zmínil o Scillaře, ale už o nikom jiném. Řezník vytušil, že nešlo o opomenutí. Nevypadal jako člověk, který je neopatrný na to, co říká. <emphasis>Beru chraň…</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>L’orik vyšel ven. Rozhlížel se po špinavé ulici, po budovách, po sešlých pozůstatcích kdysi prosperující komunity. Chystající svou vlastní zkázu už tehdy, ačkoliv jen málokdo si to tenkrát uvědomoval. Les musel vypadat nekonečný nebo aspoň nesmrtelný, a tak káceli zcela bez zábran. Ale když teď byly stromy pryč a všechny nahromaděné zisky zmizely, zůstaly jen ruce naplněné pískem. Většina drancovníků šla dál, našli si nějaké jiné staré stromy, aby přece jen ještě něco vydělali. <emphasis>Vytvářejí jednu poušť za druhou… dokud se pouště nesetkají.</emphasis></p>
<p>Přetřel si obličej a ucítil písek nasbíraný za pobytu zde, drsný jako drcené sklo. Aspoň nějaká odměna, říkal si. Narodilo se dítě. Ropušník je opět po jeho boku a podařilo se mu zachránit život Řezníkovi. <emphasis>A Barathol Méchar, jméno, jež nese deset tisíc kleteb…</emphasis> inu, Barathol nebyl takový, jak si ho L’orik představoval s ohledem na jeho zločiny. Představu zrádce lépe naplňovali tací jako Korbolo Dom a pokřiveného šílence zase někdo jako Bidithal. A přece Barathol, důstojník Rudých čepelí, zavraždil arenskou pěst. Byl zatčen, strčili ho do temnice, zbavili hodnosti a jeho druhové z Rudých čepelí ho nemilosrdně ztloukli – což byla první a největší skvrna na jejich cti, stojící od té doby za těmi nejhoršími výstřelky fanatismu.</p>
<p>Barathol měl být ukřižován na Arenské silnici. Místo toho město povstalo, pobilo malazskou posádku a Rudé čepele vyhnalo.</p>
<p>A potom dorazili T’lan Imass s drsnou, krutou lekcí říšské pomsty. A Barathol Méchar, na což byly desítky svědků, otevřel severní bránu…</p>
<p><emphasis>Je však pravda, že T’lan Imass žádné otevřené brány nepotřebují…</emphasis></p>
<p>Otázka, kterou nikdo nepoložil, zněla: Proč by důstojník Rudých čepelí vraždil městskou pěst?</p>
<p>L’orik tušil, že od Barathola se žádné uspokojivé odpovědi nedočká. Ten už se přestal bránit, přinejmenším slovy. Velemág mu to viděl na očích – už dávno to s lidmi vzdal. Včetně pocitu, že mezi ně patří. Nic ho nenutilo ospravedlňovat, co udělal, žádný smysl pro slušnost či čest ho nepoháněl, aby svůj případ vysvětlil. Pouze duše, která se úplně vzdala, se zřekla i naděje na vykoupení. Stalo se něco, co zničilo Baratholovu víru a otevřelo cestu zradě.</p>
<p>A přece ho zdejší lidé málem uctívají. Právě to L’orik nedokázal pochopit. I když už všichni znali pravdu, i když věděli, co jejich kovář před lety udělal, nesplnili velemágovo očekávání. L’orik byl zmatený a cítil se podivně bezmocný.</p>
<p><emphasis>Přiznej si to, L’oriku, nedokázal sis získat následovníky, ať je tvoje věc sebeušlechtilejší. </emphasis>Ano, byli tu spojenci přidávající hlasy k jeho rozhořčení nad Scillařinou děsivou lhostejností k vlastnímu dítěti, ale on dobře věděl, že taková jednota je nakonec pomíjivá a prchavá. Sice Scillařinu pozici kritizovali, ale nic s tím neudělají. Vlastně všichni kromě Nulliss už se smířili s tím, že dítě skončí v rukou dvou žen jménem Jessa. <emphasis>Tak, problém je vyřešen. Ale ve skutečnosti to je jen smíření se se zločinem.</emphasis></p>
<p>Přišoural se k němu démon Ropušník a lehl si do prachu. Líně mrkal všema čtyřma očima a nepodělil se o své myšlenky. Přesto L’orikův vnitřní zmatek utišil nesmírný soucit.</p>
<p>Velemág si povzdechl. „Já vím, příteli. Kdybych se dokázal naučit jen někudy projít, schválně si nevšímat všech zločinů proti přírodě, malých a velkých. Asi to pochází z řady neúspěchů. Na Raraku, v Kurald Liosan, s Felisín Mladší, bohové pod námi, takový depresivní seznam. I tebe, Ropušníku, jsem zklamal…“</p>
<p><emphasis>„Střední významnost,“ </emphasis>podotkl démon. <emphasis>„Povím ti příběh, bratře. Na počátku klanové historie, mnoho století tomu, povstal jako závan plynu z hlubin nový kult. Vyvolen jako jeho zástupný bůh byl nejnepřístupnější, nejvzdálenější z bohů v panteonu. Bůh, který byl vpravdě lhostejný ke klanům mého druhu. Bůh, který nemluvil k žádnému smrtelníkovi, který nikdy nezasahoval do smrtelných záležitostí. Morbidní. Vůdcové toho klanu prohlásili sami sebe hlasem toho boha. Sepsali zákony, zákazy, vysvětlení, smírné oběti, rouhání, tresty za nekonvenčnost, za polemiky a odchylky. </emphasis><emphasis>J</emphasis><emphasis>en se to povídalo, řečené podrobnosti byly udržovány v mlhavém stavu do té doby, než kult dosáhl nadvlády a s nadvládou svrchované moci.</emphasis></p>
<p><emphasis>Strašlivé donucování, strašlivé zločiny spáchané ve jménu mlčícího boha. Vůdci přicházeli a odcházeli, a každý dál překrucoval slova již překroucená přízemní ctižádostí a zápalem pro jednotu. Celá jezera byla otrávena. Jiná odvodněna a náplavy osety solí. Vejce byla rozmačkána. Matky rozsekány na kusy. A náš lid byl uvržen do ráje strachu, zákony byly zjeveny a prolitá krev byla slzami nezbytnosti. Falešná lítost s mrazivým leskem v prostředním oku. Žádná úleva nečekala a každé pokolení trpělo víc než předchozí.“</emphasis></p>
<p>L’orik se na démona zadíval. „Co se stalo pak?“</p>
<p><emphasis>„Sedm velkých válečníků ze sedmi klanů se vydalo hledat mlčícího boha, vydali se zjistit na vlastní oči, jestli tento bůh opravdu požehnal všemu, co se ud</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>lo jeho jménem.“</emphasis></p>
<p>„A našli toho mlčícího boha?“</p>
<p><emphasis>„Ano, a také zjistili důvod jeho mlčení. Bůh byl mrtev. Zemřel s první kapkou krve prolitou jeho jménem.“</emphasis></p>
<p>„Chápu, a jaký je význam toho tvého příběhu, jakkoliv je nepatrný?“</p>
<p><emphasis>„Možná tento. Existence mnoha bohů sděluje pravou složitost smrtelného života. A naopak prosazování jen jediného boha vede k popření složitosti a povzbuzuje potřebu učinit svět jednoduchým. Nikoliv chyba dotyčného boha, nýbrž zločin spáchaný jeho věřícími.“</emphasis></p>
<p>„Pokud se bohu nelíbí, co se děje jeho jménem, měl by jednat.“</p>
<p><emphasis>„Avšak pokud ho každý zločin jeho jménem spáchaný oslabuje… brzy, myslím, mu nezbyde žádná moc, takže nemůže jednat, a nakonec zemře.“</emphasis></p>
<p>„Pocházíš z divného světa, Ropušníku.“</p>
<p><emphasis>„Ano.“</emphasis></p>
<p>„Tvůj příběh je velice znepokojivý.“</p>
<p><emphasis>„Ano.</emphasis>“</p>
<p>„Musíme teď podniknout dlouhou cestu, Ropušníku.“</p>
<p><emphasis>„Jsem připraven, bratře.“</emphasis></p>
<p>„Na světě, který znám,“ podotkl L’orik, „se mnoho bohů krmí krví.“</p>
<p><emphasis>„Stejně jako smrtelníci.“</emphasis></p>
<p>Velemág kývl. „Už ses rozloučil, Ropušníku?“</p>
<p><emphasis>„Ano.“</emphasis></p>
<p>„Potom toto místo opustíme.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>V kovárně se objevil Filiad a upoutal Baratholovu pozornost. Kovář dvakrát zapumpoval měchy, shodil kožené rukavice a přivolal si mladíka k sobě.</p>
<p>„Velemág odešel,“ hlásil Filiad. „S tou obří ropuchou. Viděl jsem to, ve vzduchu se otevřela díra. Vylilo se z ní jasný žlutý světlo a oni v něm prostě zmizeli a ta díra byla taky pryč!“</p>
<p>Barathol se prohrabal sbírkou železných tyčí, až našel takovou, jež se hodila pro jeho záměry. Položil ji na kovadlinu. „Nechal tu koně?“</p>
<p>„Cože? Ne, vedl ho za sebou.“</p>
<p>„Škoda.“</p>
<p>„Co uděláme teď?“ ptal se Filiad.</p>
<p>„A s čím?“</p>
<p>„No se vším, asi.“</p>
<p>„Běž domů, Filiade.“</p>
<p>„Opravdu? Aha. Dobře. Asi. Tak se uvidíme pozdějc.“</p>
<p>„Určitě,“ zabručel Barathol a znovu si natáhl rukavice.</p>
<p>Když Filiad odešel, uchopil Barathol kleštěmi tyč a strčil ji do výhně. Jednou nohou šlapal měchy. Před čtyřmi měsíci koupil za poslední nakradené arenské peníze obrovský náklad dřevěného uhlí. Na tento poslední úkol mu ho zbylo právě dost.</p>
<p>T’lan Imass. Nic než kost a kůže. Rychlí a nebezpeční, mistři léček. Barathol už celé dny promýšlel problém, jejž představovali, a vymýšlel způsob, jak je vyřídit. Protože měl takové tušení, že se s těmi zmetky ještě setká.</p>
<p>Jeho sekera byla dost těžká, aby napáchala škody, pokud s ní pořádně praští. Ale jejich kamenné meče byly dlouhé, se špičkou určenou k bodáni. Pokud se budou držet mimo jeho dosah…</p>
<p>Myslel si, že na to našel řešení.</p>
<p>Ještě chvíli pumpoval, dokud nebyl spokojený s doběla rozžhaveným jádrem výhně, a díval se, jak železná tyč získává červánkovou záři.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Nyní sledujeme hada, který nás dovede do sběrného tábora na břehu jezera černého zrna, potom musíme dva dny přecházet ploché skály do dalšího sběrného tábora, nejsevernějšího, protože všechno, co leží za ním, je plynoucí a nenalezené.“</p>
<p>Samar Dev si prohlížela vlnitou linku z balvanů na římse pod nimi vlevo. Kůže šedých a zelených lišejníků, trsy kostnatého, šedozeleného mechu protkané rudými květy kolem každého kamene a dál tmavší zeleň jiného druhu mechu, měkkého a šťavnatého. Na cestě, kudy šli, byla skála očištěná, růžová žula. Na okrajích odpadávala ve velkých, plochých deskách. Občas se z puklin a žil vyvalil černý lišejník připomínající žraločí kůži. Zahlédla shozené paroží z nějaké dávné říje, s výsadami ohlodanými hlodavci, což jí připomnělo, jak v přirozeném světě nepřijde nic nazmar.</p>
<p>V proláklinách rostly černé smrky, mezi nimiž ležely napadané kmeny, a na obnaženější skále tvořil přisedlý jalovec po kolena vysoké ostrůvky, roztahující větvičky nad kamenem. Každý takový ostrůvek byl ohraničený borůvkami a libavkami. Vejmutovky stály jako osamělí strážci na výčnělcích podivně poskládaného amorfního kamene.</p>
<p>Krajina byla drsná a nehostinná, nikdy se nepoddá lidské nadvládě. Působila staře způsobem, jaký se nepodobal žádnému jinému místu, jež Samar Dev kdy navštívila, ani pustině Jhag Odhan. Pod každým povrchem na světě, ať pískem či mořem, nivou či lesem, je prý pevná skála, poskládaná a pokroucená neviditelnými tlaky. Ale tady byly všechny ostatní povrchy smeteny a žilnatý sval zůstal obnažený.</p>
<p>Karsovi Orlongovi takový kraj vyhovoval. Válečník zbavený všech civilizovaných tretek, samý sval, vůle a skrytý tlak. Anibar Hledač člunů naopak ve zvláštním konrastu působil jako vetřelec, téměř parazit, pohyboval se kradmo a jaksi provinile. Z rozlámaného skalnatého místa se stromy a plesy si Hledač člunů a jeho lidé brali černé zrno a kůže zvířat. Sbírali březovou kůru a rákosí na košíky a sítě. Ne dost, aby tuto krajinu zjizvili, ne dost, aby ji dobyli.</p>
<p>Ona vnímala okolí z hlediska dosud nevykácených stromů, jezer stále plných ryb, účinnějších způsobů sběru protažených zrn barvy bahna z rákosí na mělčinách – takzvané černé zrno bylo nutné vymlátit ze stonků, jež Anibarové nakládali do dutin svých dlouhých, úzkých člunů, a zrno vytloukali holemi mezi pavučinami a předoucími pavouky a za bzukotu drobniček. Dokázala myslet jen na zdroje a nejlepší způsob, jak je využít. S každým dnem jí to připadalo méně jako cnost.</p>
<p>Pokračovali v cestě, Hledač člunů v čele a za ním Karsa vedoucí dva koně, takže Samar Dev měla výhled na koňský zadek a pohupující se ocas. Bolely ji nohy a každé došlápnutí na tvrdý kámen cítila až v páteři – říkala si, že musí existovat způsob, jak takové nárazy ztlumit, možná ve vícevrstvé podrážce – bude to muset promyslet. A ty štípající mouchy – Hledač člunů nasekal jalovcové větve a propletl si je šátkem, takže mu zelené haluze visely před obličejem a na krk. Údajně to fungovalo, i když s tím vypadal směšně. Zvažovala, že se vzdá marnivosti a napodobí ho, ale ještě chvíli vydrží.</p>
<p>Karsa Orlong teď bral cestu jako nějakou výpravu. Hnala ho potřeba vykonat rozsudek na komkoliv, koho si vybere, bez ohledu na okolnosti. Pomalu chápala, jak děsivý ten divoch může být a jak je jím sama stále fascinovanější. Zpola věřila, že by si dokázal prosekat cestu celým panteonem bohů.</p>
<p>Stezka klesla a oni se dostali do mechu, z něhož trčely zlomené větve jako šedivé prsty. Napravo byl tlustý, pokřivený dub, staletí starý a zjizvený blesky. Všechny menší stromy, které tu začaly růst, zahynuly, jako by poničený strážce vypouštěl nějaký jed. Nalevo byla hliněná stěna z borového vývratu, vysoká jako Karsa, zvedající se z černé tůně.</p>
<p>Havok se nečekaně zastavil a Karsa Orlong zabručel. Samar Dev jhagského koně obešla, aby na stěnu koření a hlíny viděla lépe. Byla v ní zapletená seschlá mrtvola se svraštělým, zčernalým masem a roztaženými končetinami. Z hlavy byla vidět jen dolní čelist. Hrudník jako by se promáčkl dovnitř a dutina dosahovala do srdce obrovského stromu. Hledač člunů stál naproti a levou rukou mával ve vzduchu.</p>
<p>„Vyvrátil se teprve nedávno,“ vysvětloval Karsa Orlong. „Ale tělo tam bylo dlouho. Vidíš, jak mu ta černá voda od kořenů zabarvila kůži, Samar Dev.“ Obrátil se k ní. „Má díru v hrudníku – jak je něco takového možné?“</p>
<p>Zavrtěla hlavou. „Neurčím ani, co je to za tvora.“</p>
<p>„Jaghut,“ odtušil Toblakai. „Podobné už jsem viděl. Maso se promění ve dřevo, ale duch uvnitř zůstane naživu –“</p>
<p>„Chceš říct, že je to pořád ještě živé?“</p>
<p>„Nevím – nakonec strom spadl, takže umírá –“</p>
<p>„Smrt není jistá,“ přerušil jej Hledač člunů s očima vytřeštěnýma pověrčivou hrůzou. „Často strom znovu sáhne k nebi. Ale tento obyvatel, tak strašně uvězněný, nemůže být naživu. Nemá srdce. Nemá hlavu.“</p>
<p>Samar Dev popošla blíž, aby se podívala na propadlý hrudník. Po chvíli couvla, znepokojovalo ji něco, co nedokázala určit. „Kosti pod masem rostly dál,“ podotkla, „ale ne jako kosti. Jako dřevo. Tuším, že kouzlo patří D’riss. Hledači člunů, jak starý je podle tebe ten strom?“</p>
<p>„Zamrzlý v čase možná třicet pokolení. Co padl, nanejvýš sedm dní. A je překocený.“</p>
<p>„Něco cítím,“ zavrčel Karsa Orlong a podal otěže Hledači člunů.</p>
<p>Samar Dev se dívala, jak obrovský válečník přechází na druhý konec prolákliny a zastavuje na vrcholku skály. Pomalu vytáhl kamenný meč.</p>
<p>Už taky zachytila cosi kyselého, pach smrti. Došla ke Karsovi.</p>
<p>Za kamennou kupolí stezka prudce klesala na kraj malého bažinatého jezírka. Na jedné straně na římse těsně nad vodou byl palouk, kde stály zbytky tábora – tři kulaté přístřešky s rámy z tenkých kmínků, přetažených kůží. Dva byly vypálené, ze třetího zůstala změť rozštípaného dřeva a potrhané jelenice. Napočítala šest nehybně ležících těl, jedno na břiše, trup, ramena a hlavu ve vodě, dlouhé vlasy splývající jako vybělené chaluhy. Na druhé straně stezky stály vedle sebe tři kánoe z kůry s proraženým dnem.</p>
<p>Připojil se k nim Hledač člunů. Tiše zakvílel.</p>
<p>Karsa se vydal dolů a Samar Dev ho po chvíli následovala.</p>
<p>„Drž se mimo tábor,“ nakázal jí Karsa. „Musím přečíst stopy.“</p>
<p>Sledovala ho, jak přechází od jednoho těla k druhému. Oči upíral na rozrytou půdu, na místa, kde byli lidé odkopnuti stranou. Popošel k ohništi a prohrábl popel a uhlíky až na hlínu vespod. Někde na jezeře zavolala potáplice, byl to žalostný, strašidelný zvuk. Světlo bylo ocelové, slunce kleslo za okraj lesa na západě. Na návrší nad stezkou naříkal Hledač člunů.</p>
<p>„Řekni mu, ať zmlkne,“ zavrčel Karsa.</p>
<p>„To nemůžu,“ namítla. „Nech ho truchlit.“</p>
<p>„Jeho zármutek bude brzo naším.“</p>
<p>„Bojíš se toho neviditelného nepřítele, Karso Orlongu?“</p>
<p>Narovnal se nad kánoemi. „Nedávno tudy prošlo čtyřnohé zvíře – velké. Sebralo jednu mrtvolu… ale nemyslím, že odešlo daleko.“</p>
<p>„Takže nás už slyšelo,“ podotkla Samar Dev. „Co je to, medvěd?“ Hledač člunů říkal, že baribalové občas používají stejné stezky jako Anibarové, a ukázal jim i jejich trus. Vysvětloval, že obvykle nejsou nebezpeční. Ale divoká zvířata byla nepředvídatelná, a pokud by nějaký baribal narazil na těla, mohl by je považovat za svou kořist.</p>
<p>„Medvěd? Možná, Samar Dev. Druh stejný jako v mé domovině, obyvatel jeskyní, na zadních nohou o polovinu vyšší než Teblor. Ale tento je jiný, protože jeho chodidla jsou pokrytá šupinami.“</p>
<p>„Šupinami?“</p>
<p>„A soudím, že váží víc než čtyři dospělí teblorští válečníci.“ Podíval se na ni. „Ohromný tvor.“</p>
<p>„Hledač člunů neříkal nic o takových zvířatech.“</p>
<p>„Nebyl tu jediný vetřelec,“ upozornil ji Teblor. „Anibarové byli zavražděni oštěpy a zakřivenými čepelemi. Potom byli obráni o ozdoby, zbraně a nástroje. Bylo mezi nimi dítě, ale bylo odneseno. Vrahové přišli z jezera v dlouhých lodicích s dřevěným kýlem. Nejméně deset dospělých, dva v holínkách, i když takový podpatek jsem ještě nikdy neviděl. Ostatní měli mokasíny ze sešitých, postupně se překrývajících pruhů.“</p>
<p>„Překrývajících? Hřebeny – ty zřejmě zlepšují oporu.“</p>
<p>„Samar Dev, vím, kdo jsou ti vetřelci.“</p>
<p>„Staří přátelé?“</p>
<p>„Tenkrát jsme nemluvili o přátelství. Zavolej sem Hledače člunů, mám pro něj otázky –“</p>
<p>Větu nedokončil. Samar Dev vzhlédla. Karsa stál jako přimrazený, oči upřené do lesa za tři kánoe. Ohlédla se. Z ohnutých kmínků se vymanilo cosi obrovského. Ohromná šupinatá hlava se zvedla, oči upřené na Toblakaje.</p>
<p>Jenž oběma rukama popadl kamenný meč a vyrazil.</p>
<p>Obrovská bestie zařvala a řev přešel v pronikavé ječeni, když skočila – zpátky do houští. Zapraštělo to, těžký dupot –</p>
<p>Karsa se vrhl mezi stromy za ní.</p>
<p>Samar Dev zjistila, že svírá dýku, až má bílé klouby.</p>
<p>Praštění se vzdalovalo, stejně jako zoufalé kvičení šupinatého medvěda.</p>
<p>Samar Dev zaslechla škrábání ze svahu a ohlédla se. Hledač člunů slezl dolů a schoulil se vedle ní. Pohyboval rty v němé modlitbě, oči upřené na díru mezi stromy.</p>
<p>Samar vrátila dýku do pochvy a zkřížila paže. „Co je to s ním a s příšerami?“ zajímala se.</p>
<p>Hledač člunů si sedl do vlhké prsti a začal se kolébat sem a tam.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Samar Dev právě dokončovala druhý hrob, když se Karsa Orlong vrátil. Došel k ohni, který zapálila a vedle něhož seděl v kožešinách zabalený Hledač člunů, jenž tiše kvílel nezvladatelným zármutkem. Toblakai odložil meč.</p>
<p>„Zabil jsi to?“ zeptala se ho Samar Dev. „Usekl jsi mu tlapy, stáhl ho zaživa z kůže, přidal si jeho uši na opasek a rozdrtil mu hruď svým objetím?“</p>
<p>„Unikl,“ zabručel.</p>
<p>„Už je nejspíš v půlce cesty do Ehrlitanu.“</p>
<p>„Ne, má hlad. Vrátí se, ale ne, dokud tu budeme.“ Ukázal na zbývající těla. „Nemá to smysl – zase je vyhrabe.“</p>
<p>„Říkal jsi, že má hlad.“</p>
<p>„Umírá hladem. Není z tohoto světa. A tahle krajina nabízí málo – líp by se mu vedlo na pláních na jihu.“</p>
<p>„Podle mapy se to tu jmenuje Olfarské hory. Je tu vyznačeno několik jezer. Myslím, že tohle malé před námi spojuje řeka s dalším dál na severu.“</p>
<p>„Tohle nejsou hory.“</p>
<p>„Kdysi byly, před tisíci lety. Zmenšily se. Jsme mnohem výš, než jsme byli ještě kousek na jih odsud.“</p>
<p>„Nic nemůže ohlodat hory na pouhé pahýly, čarodějko.“</p>
<p>„Ale ano. Měli bychom se pokusit opravit nějakou kánoi – bylo by to mnohem snazší –“</p>
<p>„Já Havoka neopustím.“</p>
<p>„Potom svou kořist nikdy nedohoníš, Karso Orlongu.“</p>
<p>„Oni neprchají. Zkoumají. Pátrají.“</p>
<p>„Po čem?“</p>
<p>Toblakai neodpověděl.</p>
<p>Samar Dev si utřela ruce od hlíny a přistoupila k ohni. „Podle mě je ten tvůj lov chyba. Anibarové by měli uprchnout, opustit tenhle zničený kraj, aspoň dokud vetřelci neodejdou.“</p>
<p>„Jsi zvláštní žena,“ poznamenal Karsa. „Přeješ si tuto zemi prozkoumat, a přitom jsi v ní bezradná.“</p>
<p>Trhla sebou. „Proč to říkáš?“</p>
<p>„Tady musíš být jako zvíře. Procházet tiše, protože toto místo málo dává a hovoří tichem. Třikrát během cesty nás sledoval medvěd, na této skále tichý jako duch. Několikrát nám zkřížil cestu. Myslela bys, že tak velké zvíře je snadné zahlédnout, ale není. Jsou tu nedobrá znamení, Samar Dev, víc, než jsem kdy na jednom místě viděl, dokonce i ve své domovině. Nad námi krouží jestřábi. Sovy nás pozorují z dutin uschlých stromů. Pověz mi, čarodějko, co se děje s měsícem?“</p>
<p>Dívala se do ohně. „Nevím. Jako by se rozbil. Rozpadal se. Neexistují záznamy čehokoliv podobného, ani toho, jak se zvětšil, ani té zvláštní korony kolem něj.“ Potřásla hlavou. „Jestli je to špatné znamení, tak ho vidí celý svět.“</p>
<p>„Pouštní lidé věří, že tam sídlí bohové. Možná mezi sebou vedou válku.“</p>
<p>„Pověrčivé nesmysly,“ odmítla to Samar Dev. „Měsíc je dítětem tohoto světa, posledním dítětem, protože byly i další, kdysi dávno.“ Zaváhala. „Je možné, že se dva měsíce srazily, ale nedá se to určit s jistotou – ostatní nejsou nikdy vidět, ani za nejlepších podmínek. Tmavé šmouhy v dálce, vždycky ve stínu vrhaném touto planetou nebo největším měsícem – tím, který vidíme jasně. Poslední dobou je ve vzduchu hodně prachu.“</p>
<p>„Na nebi je víc ohnivých mečů,“ podotkl Karsa. „Těsně před východem slunce jich během tří nádechů uvidíš deset, prolétají tmou. Každou noc.“</p>
<p>„Možná zjistíme víc, až se dostaneme na pobřeží, protože se změní příliv.“</p>
<p>„Změní? Jak?“</p>
<p>„Je to dech měsíce,“ odvětila. „My ten dech můžeme měřit… přílivem a odlivem. Takové jsou zákony existence.“</p>
<p>Toblakai frkl. „Zákony jsou porušeny. Existence se nedrží žádných zákonů. Existence je to, co přetrvává, a k přetrvání je nutný boj. Nakonec i boj ustane.“ Vytahoval z tlumoku proužky uzeného bhederiního masa. „To je jediný zákon hodný svého jména.“</p>
<p>Dívala se na něj. „Tomu věří Teblorové?“</p>
<p>Vycenil zuby. „Jednou se vrátím ke svým lidem. A rozbiju všechno, v co věří. A otci řeknu: ‚<emphasis>Odpusť mi. Měl jsi pravdu, že jsi nevěřil. Měl jsi pravdu, že jsi opovrh</emphasis><emphasis>oval zákony, které nás poutají.‘</emphasis> A dědovi neřeknu vůbec nic.“</p>
<p>„Máš v kmeni ženu?“</p>
<p>„Mám oběti, ne ženy.“</p>
<p>Uvědomila si, jak surové je to přiznání. „Hodláš to napravit, Karso Orlongu?“</p>
<p>„To by bylo považováno za slabost.“</p>
<p>„Potom tě řetězy pořád poutají.“</p>
<p>„U jezera ležela nathijská osada, kde Nathiové dělali z mých lidí otroky. Každou noc, když otroci vytahali sítě z jezera, připoutali je k jednomu řetězu. Ten řetěz nemohl žádný Teblor zlomit. Společně, když dali dohromady sílu a vůli, je nemohl udržet žádný řetěz.“</p>
<p>„Takže ačkoliv tvrdíš, že se vrátíš ke svým lidem a rozbiješ vše, v co věří, ve skutečnosti potřebuješ jejich pomoc, abys to dokázal. To mi připadá, že odpuštění nepotřebuješ jen od svého otce, Karso Orlongu.“</p>
<p>„Vezmu si, co potřebuju, čarodějko.“</p>
<p>„Byl jsi taky jeden z těch otroků v nathijské vesnici?“</p>
<p>„Nějaký čas.“</p>
<p>„A abys unikl – protože jsi očividně unikl – nakonec jsi potřeboval pomoc ostatních Teblorů.“ Přikývla. „Chápu, jak tě to musí žrát.“</p>
<p>Zadíval se na ni. „Jsi opravdu bystrá, Samar Dev, hned zjistíš, jak do sebe všechno hezky zapadá.“</p>
<p>„Dlouho jsem studovala lidskou povahu, pohnutky, které nás vedou, pravdy, které nás straší. Nemyslím si, že se od nás v těchto věcech Teblorové příliš liší.“</p>
<p>„Pokud jsi ovšem nezačala s iluzí – která se hodí k závěrům, jež jsi hledala od samého začátku.“</p>
<p>„Neusiluju o přesnost,“ poznamenala.</p>
<p>„Vskutku.“ Podal jí kus masa.</p>
<p>Zkřížila ruce a prozatím odmítla. „Chceš říct, že jsem došla k jistému závěru, mylnému závěru, a ačkoliv tvrdím, že ti rozumím, ve skutečnosti nerozumím ničemu. Praktický argument, ale ne zrovna přesvědčivý, pokud ho nehodláš upřesnit.“</p>
<p>„Jsem Karsa Orlong. Znám cenu každého kroku, který jsem udělal, co jsem se stal válečníkem. Tvoje sebeuspokojení mě neuráží, čarodějko.“</p>
<p>„Divoch se ke mně chová shovívavě a nadřazeně! Bohové pod námi!“</p>
<p>Znovu jí nabídl maso. „Jez, Samar Dev, jinak budeš na své pobouření příliš slabá.“</p>
<p>Zamračila se na něj a nakonec proužek bhederininy přijala. „Karso Orlongu, tví lidé prostě žijí podobně jako tady Anibarové. Je zřejmé, že obyvatelé velkých sedmiměstských civilizací kdysi žili ve stejné prostotě a lhostejné nevědomosti, pronásledovaní zlými znameními a prchající před tím, čemu nerozuměli. A nepochybně jsme si také namíchali složitý věroučný systém, malebný a směšný, abychom ospravedlnili všechny ty nezbytnosti a omezení, vnucované nám bojem o přežití. Naštěstí jsme to však již nechali za sebou. Objevili jsme slávu civilizace, a ty, Teblore, se pořád držíš té neopodstatněné pýchy, držíš se neznalosti takové slávy, jako by to byla ctnost. Proto pořád nechápeš velký dar civilizace –“</p>
<p>„Já ho chápu moc dobře,“ opáčil Karsa Orlong s plnou pusou. „Divošství přechází v civilizaci skrze zlepšení –“</p>
<p>„Ano!“</p>
<p>„Zlepšení ve způsobu a výkonnosti zabíjení lidí.“</p>
<p>„Zadrž –“</p>
<p>„Zlepšení v nenapadnutelných pravidlech ponižování a bídy.“</p>
<p>„Karso –“</p>
<p>„Zlepšení ve způsobech, jak pokořovat, vnucovat utrpení a ospravedlňovat zabíjení těch divochů příliš hloupých a důvěřivých, než aby se postavili tomu, co ty považuješ za nevyhnutelné. Jmenovitě jejich vyhubení. Koho z nás dvou, Samar Dev,“ polkl a dodal, „by se měli Anibarové bát víc?“</p>
<p>„Nevím,“ procedila mezi zuby. „Co kdybychom se zeptali jeho?“</p>
<p>Hledač člunů zvedl hlavu a upřel na Samar Dev přivřené oči. „V zamrzlém čase,“ pronesl tiše, „hovořil Iskar Jarak o nenalezeném.“</p>
<p>„Iskar Jarak nebyl bůh, Hledači člunů. Byl to smrtelník s hrstí moudrých slov – je snadné vydávat varování. Skutečně zůstat a pomáhat se na ně připravit je něco zcela jiného!“</p>
<p>„Iskar Jarak nám předal tajemství, Samar Dev, a tak jsme se připravovali v zamrzlém čase a připravujeme se nyní a budeme se připravovat v nenalezeném.“</p>
<p>Karsa vyštěkl smíchy. „Kéž bych tudy putoval s Iskarem Jarakem. Myslím, že bychom se neměli kvůli čemu hádat.“</p>
<p>„Tohle mám za to,“ zamumlala Samar Dev, „že jsem ve společnosti barbarů.“</p>
<p>Toblakai náhle změnil tón. „Ti vetřelci, kteří sem přišli, čarodějko, se považují za civilizované. A zabíjejí Anibary. Proč? Protože můžou, žádný jiný důvod nehledají. A jim, Samar Dev, Karsa Orlong odpoví. Tento divoch není hloupý ani důvěřivý. Při duších mého meče, já jim odpovím.“</p>
<p>Znenadání dorazila noc a v tom tichém lese byla studená.</p>
<p>Odkudsi ze západu se ozvalo vlčí vytí a Samar Dev si všimla, že Karsa Orlong se usmívá.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Kdysi dávno stál Mappo Poříz po boku tisícovky dalších trellských válečníků na vrcholku Orstanzského hřebene nad údolím Bajen Ekar, pojmenovaném po mělké říčce tekoucí na sever ke vzdálenému, bájnému moři – bájnému, protože přinejmenším žádný z Trellů se nikdy tak daleko z rodných stepí a plání nevydal. Na svahu naproti a dole na západním břehu řeky, patnáct set kroků daleko, čekalo nemilské vojsko, jemuž v těch časech velel obávaný generál Sajlan’matas.</p>
<p>Tolik Trellů již padlo, avšak ne v boji, nýbrž kvůli slabostem přicházejícím se životem v táborech kolem obchodních stanic, pevností a osad, které smazávaly hranice. Mappo sám z jedné takové osady uprchl a útočiště našel mezi dosud válkychtivými horskými klany.</p>
<p>Tisíc trellských válečníků čelících osmkrát početnější armádě. Bijáky, sekerami a meči bušili do štítů a z hrdel jim vycházela píseň blízké smrti, připomínající hromobití a valící se údolím, kde nízko nad zemí poletovali vyplašení ptáci, jako by v hrůze zapomněli na útočiště vysoko na nebi a místo toho kroužili mezi šedolistými stromy na březích říčky a prolétali houštinami a křovím.</p>
<p>Na druhé straně údolí neustále pochodovaly oddíly vojáků: jednotky lučištníků, prakovníků, pěchota s píkami a velmi obávaní nemilští katafraktové – v těžké zbroji na mohutných koních, s kulatými štíty v pohotovosti, i když kopí měli stále opřené o třmeny, když klusali na křídlo, dávajíce jasně najevo svůj záměr vyjet z boku, jakmile se pěšáci a trellští válečníci pustí do boje dole v údolí.</p>
<p>Bájen Ekar nebyla překážkou, vody v ní bylo stěží po kolena. Katafraktové přejedou bez potíží. Na hřebeni se ukázal Sajlan’matas, na koni a s družiníky okolo sebe. Nad strašlivým velitelem vlály praporce, zvlněné, zlatem lemované černé hedvábí, jako záblesky Propasti drásající samotný vzduch. Vojáci zvedali zbraně na pozdrav, ale k nebesům nestoupal žádný křik, protože to generálovi pečlivě vybraní bojovníci neměli ve zvyku. Ticho bylo zlověstné, vražedné, děsivé.</p>
<p>Vojsko vzdorovitých trellských válečníků vedl stařešina jménem Trynigarr do své první bitvy. Stařešina, u něhož byl čestný titul poněkud směšný, protože u tohoto starce studnice moudrosti a rad zřejmě již dávno vyschla. Ve skutečnosti to byl málomluvný dědek. <emphasis>Zamlklý a pozorný je Trynigarr, jako jestřáb. </emphasis>Po této poznámce následoval nelaskavý úšklebek či hůř, smích.</p>
<p>Vedl na základě střízlivosti, protože ostatní tři stařešinové před pěti dny požili kaktus zvaný plačící jegurra, kdy jsou kapky na dlouhé ostny vynuceny namočením ve směsi vody a osmi koření, což je šamanská směs, jež prý obsahuje hlas a vidění pozemských bohů, avšak tentokrát se odvar zkazil, čehož si nikdo nevšiml – v příkopu vykopaném kolem kaktusu se náhodou utopil jedovatý pavouk známý jako antilopa a příměsek jeho jedovatých šťáv uvrhl stařešiny do hlubokého komatu. Z něhož, jak se ukázalo, se už nikdy neprobudí.</p>
<p>Desítky zakrvených válečníků byly ochotny ujmout se velení, jenomže staré způsoby nelze jen tak pominout. Vždyť právě staré trellské způsoby vyvolaly tuto válku. A tak padlo velení na Trynigarra, <emphasis>tak moudrého, že nemá, co by řekl.</emphasis></p>
<p>Stařec stál nyní před válečníky na tomto osudovém hřebeni, klidný a mlčící, a díval se, jak nepřítel předvádí jedno uskupení za druhým. Kavalerie na severním a jižním křídle, asi tři tisíce kroků daleko, konečně zamířila dolů k řece. Na každém křídle bylo pět jednotek, každá jednotka měla sto dokonale disciplinovaných, těžce vyzbrojených vojáků, kteří byli urozeného původu, bratři, otcové a synové, divoké dcery a zuřivé matky. Všechny do jednoho poutala touha po krvi, ovládající nemilský způsob života. V jednotkách byly celé rodiny a každá jednotka byla více méně celá tvořená rozvětvenými rodinami, pod vedením kapitána vybraného aklamací mezi svými, díky čemuž byli nejobávanější kavalerií západně od Jhag Odhan.</p>
<p>Zatímco Trynigarr pozoroval nepřítele, Mappo Poříz zase pozoroval svého velitele. Stařešina neudělal nic.</p>
<p>Katafraktové překročili řeku a zaujali postavení směrem dovnitř. Dál už jen čekali. Na svazích přímo naproti začali pěšáci sestupovat a předsunutý oddíl už byl za řekou, následovaný střední a těžkou pěchotou na posílení předmostí na druhém břehu.</p>
<p>Trellští válečníci ještě křičeli, hrdla ochraptělá, a ve stále delších nádeších a pauzách při bušení zbraněmi o štíty byl znát rostoucí strach. Bojová zuřivost se vytrácela a všechno, co prve potlačovala – strach a pochybnosti, jaké musí každý s trochou zdravého rozumu před bitvou cítit – se navracelo.</p>
<p>Přednímu voji se nikdo nepostavil na odpor, a tak se vojáci rozestoupili, aby udělali místo hlavnímu voji na východním břehu. Když se armáda pohnula, z úkrytů v houštinách vyrazili jeleni a pobíhali mezi nepřáteli.</p>
<p>Po staletí Trellové vždycky bojovali rozzuření. Bitva za bitvou, za okolností podobných těm dnešním by touto dobou již zaútočili, na svahu by nabrali rychlost, válečníci by se navzájem předháněli ve snaze získat pro sebe obvykle osudnou slávu, že se s nenáviděným nepřítelem srazí jako první. Dorazili by jako lavina a dokonale by využili větší velikosti, prorazili by předními řadami, rozehnali by falangu a zabíjení by začalo.</p>
<p>Občas to uspělo. Častěji nikoliv – ano, při úvodním nárazu mnohokrát srazili k zemi několik řad nepřátelských vojáků, někdy dokonce těla létala vzduchem a jednou, před asi třemi sty lety, srazil takový útok na zadek celou falangu. Jenomže Nemilové se poučili a jednotky postupovaly se sklopenými píkami. Trellové by se při útoku nabodli na vražedné železné hroty. Nepřátelský čtverec, vycvičený, velmi pohyblivý, schopný couvat stejně jako postupovat dopředu, by srážku jednoduše vstřebal. A trellský útok by se roztříštil nebo by vojáci zahynuli na špičácích nemilských pík.</p>
<p>A tak když Trellové neudělali nic, jen stáli na hřebeni jako strašáci, znovu se objevil Sajlan’matas na svém válečném oři, tentokrát před řekou, oči upřené nahoru, jako by chtěl proniknout netečnou myslí Trynigarra, projíždějícího před svými oddíly. Generál byl očividně nespokojený. Aby se mohl střetnout s Trelly, musel by poslat pěchotu do kopce, takže by při protiútoku, který by určitě přišel, byla v nevýhodě. Nespokojený, ale ne přespříliš ustaraný, soudil Mappo. Falangy byly dokonale vycvičené, vojáci se uměli rozdělit a vytvořit průchody, kam by píkami nahnali Trelly ženoucí se dolů. Nicméně kavalerie na křídlech právě ztratila hodně ze své účinnosti, pokud zůstane na současných pozicích. Mappo si všiml, jak od generálova doprovodu vyjíždějí kurýři, jeden dolů údolím a druhý nahoru. Katafraktové budou postupovat do kopce na hřeben, na němž stáli Trellové, a stáhnou se k sobě. Dvojitý útok Trelly donutí obrátit křídla. Ne že by takový manévr něčemu prospěl, protože válečníci neznali taktiku, jež by fungovala proti jezdeckému útoku.</p>
<p>Jakmile katafraktové otočili koně a vyrazili vzhůru, Trynigarr natáhl ruku. Signál se předával mezi řadami až na zadní stranu hřebene, pak na okraje až ke skrytým houfcům trellských válečníků, umístěným přímo naproti nicnetušící kavalerii na křídlech. Tito válečníci pomalu vykročili k hřebeni – dorazí tam dávno před katafrakty a jejich zbrojí obtíženými koňmi, avšak nezastaví se na vrcholku, nýbrž budou pokračovat do údolí a shora se vrhnou na jezdce. Trellové nemohli čelit útoku kavalerie, ale mohli na kavalerii zaútočit, pokud budou mít na své straně moment hybnosti – jak tomu bude dnes.</p>
<p>Prach a lomoz zabíjení z dálky, z tábora na západ od řeky, jak se patnáct set Trellů, jež Trynigarr před třemi dny poslal přes Bajen Ekar, vrhlo na špatně strážené zásoby.</p>
<p>V údolí se kurýři přímo rojili a Mappo viděl, jak generálova družina zastavuje, koně se obracejí na všechny strany, jako by reagovali na zmatek mezi důstojníky kolem Sajlan’matase. Na křídlech se objevili Trellové, s válečným pokřikem se přehnali přes hřeben a valili se dolů na náhle zmatené, motající se hloučky jezdců.</p>
<p>Sajlan’matas, jenž ještě před chvílí zaujímal postoj útočníka, musel vmžiku změnit způsob myšlení, zapomenout na zabíjení a soustředit se na nutnou obranu. Rozdělil pěšáky, pololegie se obracely a klusem vyrazily na příliš vzdálená křídla, rohy s kvílením upozorňovaly kavalerii, že existuje ústupová cesta. Jednotky lehké kavalerie, které setrvávaly na protějším břehu, připravené odříznout a uštvat prchající Trelly, nyní generál poslal cvalem zpátky k zásobovacímu táboru, jenomže jejich koně museli nejdřív překonat prudký kopec, a než byli v polovině cesty nahoru, objevilo se na hřebeni osm set Trellů s vlastnimi píkami, navíc o polovinu delšími, než jaké používali Nemilové. Zaujali postavení a sklonili zbraně dolů ze svahu. Lehká kavalerie dorazila k ježící se řadě v nepořádku a jezdci se již snažili couvnout. Nabodnutí koně se vzpínali a kutáleli se ze svahu, lámajíce nohy koním pod sebou. Vojáci seskakovali ze sedel a postupovali opěšalí, a trellská linie začala sestupovat dolů do nepřátelského středu a cestou všechno hubila.</p>
<p>Generál zarazil postup svého středu do kopce a přeskupoval vojáky do obranného čtverce. Píky se leskly jako vlnící se les a pomalu se zvedaly jako srst na hřbetě šelmy zahnané do kouta.</p>
<p>Trynigarr <emphasis>Moudře mlčící </emphasis>to chvíli pozoroval, pak pootočil hlavu a mávl rukou. Tisícovka Trellů za ním vytvořila strkající se linie, mezi nimiž vedly uličky pro zástupy trellských lučištníků.</p>
<p>Lučištníci byl špatný popis. Pravda, někteří válečníci měli dlouhé zvratné luky tak tuhé, že by je žádný člověk nenatáhl, s příliš dlouhými šípy připomínajícími spíš vrhací oštěpy, s protaženým opeřením a zpevněné proužky kůže. Jiní však drželi skutečné vrhací oštěpy s vrhači, a byli mezi nimi prakovníci včetně těch s tyčovými praky a dvoukoláky naloženými velkými, tenkými pytli, jež budou vrhat po nepříteli, pytli, které se vlnily a kypěly.</p>
<p>Šestnáct set lučištníků, mezi nimi mnoho žen, které později žertovaly, že kvůli téhle bitvě vyprázdnily své jurty. Postupovali na svah a původní válečníci, seřazení do kolon, šli s nimi.</p>
<p>Dolů, vstříc jádru nemilské armády.</p>
<p>V jejich středu kráčel Trynigarr, náhle neodlišitelný od ostatních válečníků, tedy krom svého věku. Prozatím skončil s velitelováním. Všechny prvky jeho složitého plánu byly zapojeny a výsledek závisel na odvaze a zuřivosti mladých válečníků a vůdců jejich klanů. Toto Trynigarrovo gesto bylo vlastně výrazem nejvyšší důvěry a smělosti. Bitva probíhala tady a teď, odměřovaná zvedáním a klesáním zbraní. Stařešina udělal, co mohl, když se odvolal na základní sílu Trellů a zároveň oslabil síly Nemilů a jejich chvástavého generála. A tak, pod vřeštícími ptáky a v dohledu vyděšených jelenů, dosud zmateně pobíhajících po stráních, se den a jeho bitva vyžívaly v prolévání krve.</p>
<p>Na západním břehu řeky vysílali nemilští lučištníci, seřazení tak, aby viděli na východ i na západ, jednu vražednou salvu šípů za druhou. Šípy s jekotem padaly a narážely do dřevěných štítů, dokud postupující válečníci nepobili všechny lehké jezdce, neseskupili se pod palbou a nepřiblížili se s píkami. První srážka lučištníky a jejich ubohou ochranu rozehnala. Řady otočené k východu, posílající šípy přes nemilský čtverec do Trellů, byly napadeny zezadu a došlo k velikému zabíjení.</p>
<p>Těžké trellské šípy obloukem dopadaly do středu falangy a prorážely štíty i zbroj. Po nich následovaly oštěpy, protože se Trellové přiblížili na dosah, a v nemilských předních řadách se objevily díry a mezery a vojáci se strkali, jak se snažili vyplnit místa po padlých. A střetli se s trellskými vrhacími sekerami, a nakonec, na vzdálenost dvaceti kroků, zavířily nad namačkanými Trelly tyčové praky, pytle vířily stále rychleji, a když byly vypuštěny, přelétly nad hlavami nemilských vojáků v předních řadách, dopadly na píky, roztrhaly se a vysypaly stovky černých štírů – <emphasis>a tak se ženy smály, řkouce, že kvůli tomuto daru nenáviděným Nemilům vyprázdnily své jurty.</emphasis></p>
<p>Ač to byla v plánu věci drobnost, onoho dne v oné chvíli to byl jeden kamínek navíc na sedlákově voze a osa praskla. Nemilové začali v panice ječet, veškerá disciplína zmizela. Tvrdá, studená klepítka štírů… na krk, za kyrys, pod chrániče předloktí, dolů na ruku s připevněným štítem… a pak štípnutí, pronikající jako špičák, a ohnivá bolest – to stačilo, to víc než stačilo. Falanga jako by před Mappovýma očima vybuchla, lidé pobíhali, vřeštěli, svíjeli se v divokém tanci, odhazovali zbraně a štíty, strhávali si přílby a zbroj.</p>
<p>Padaly mezi ně šípy a oštěpy, a ti, kterým se podařilo uniknout, se ocitli před bijáky, sekerami a meči čekajících Trellů. A Mappo, spolu s ostatními válečníky, bez sebemenšího vzrušení rozdával chladnokrevně smrt.</p>
<p>Velký generál Sajlan’matas v té tlačenici zahynul, udupán vlastními vojáky. Nikdo neuměl vysvětlit, proč při trellském útoku sesedl. Jeho kůň odklusal zpátky do zásobovacího tábora, otěže úhledně zachycené o sedlovou hrušku, třmeny přehozené přes sedlo.</p>
<p>Katafraktové, obávaní jízdní vojáci zrození z čisté krve, byli pobiti, stejně jako pololegie pěších vojáků, kteří dorazili příliš pozdě na to, aby mohli udělat cokoliv jiného než zemřít mezi kopajícími, vzpínajícími se koňmi a řevem smrtelně raněných šlechticů.</p>
<p>Nemilové se podívali na těch tisíc válečníků a mysleli si, že to jsou jediní přítomní Trellové. Jejich špehové je zklamali dvakrát, poprvé mezi horskými kmeny, kdy byly do vždy šeptajících větrů schválně vypuštěny řeči o rozpadu aliance, a podruhé ve dnech a nocích vedoucích k bitvě u Bajen Ekar, kdy Trynigarr vyslal své klany, každý se zvláštním úkolem ve vztahu k místu, na němž se bude bitva odehrávat, protože Trellové tuto zemi znali, dokázali neomylně cestovat za bezměsíčných nocí a uměli se schovat v záhybech a vrásech údolí za dne.</p>
<p>Trynigarr, stařešina, jenž velel ve své první bitvě, jich měl vybojovat ještě šest. Pokaždé nemilské vetřelce zahnal, dokud nebyla podepsána smlouva, jíž se lidé vzdávali veškerých nároků na trellské stepi a kopce, a stařec, který tak málo mluvil, zemřel o několik let později opilý v uličce dávno potom, co se vzdal poslední klan, vyhnaný z divočiny hladem, protože Nemilové a jejich trellští zvědové se smíšenou krví soustavně vybíjeli stáda bhederinů.</p>
<p>Mappo se doslechl, že v posledních letech Trynigarr mluvil často, jak mu alkohol uvolnil jazyk, a plnil vzduch šišlavými slovy, která nedávala smysl, a útržky vzpomínek. Tolik slov, ani jedno moudré, vyplnilo to, co kdysi bylo nejmoudřejším mlčením.</p>
<p>Iskaral Pust, velekněz stínu a zapřísáhlý Mág dómu stínu, vedl tři kroky za Mappo Pořízem svého strašidelného černookého mezka a v jednom kuse mlel pantem. Jeho slova plnila vzduch jako suché listí v silném větru a měla význam a smysl téhož. Doprovázelo je štkaní mokasínů a kopyt vytahovaných z bahna a zase do něj s mlaskáním ponořovaných a občasné plácnutí do štípajícího hmyzu a popotahování, jak Pustovi teklo z nosu.</p>
<p>Mappovi bylo jasné, že slyší veleknězovy nesouvislé myšlenky, bezcílný vnitřní monolog šílence vypouštěný zcela náhodně do vzduchu. A každý náznak geniality byl jen zdáním, falešná stopa. Šli údajně zkratkou, přičemž jim hrozilo, že je bažina spolkne celé, stáhne je do bezduché, černé rašeliny, navěky lhostejné k jejich nevidoucím očím.</p>
<p>Došel k závěru, že Iskaral Pust se rozhodl vrátit se s Mogorou – pokud se ona opravdu vrátila a nepobíhala mezi páchnoucími stromy a mechovými záclonami – do utajeného kláštera ve skále. Jenomže něco, zatím nevysvětleného, jeho názor změnilo, a právě tato drobnost Mappa znervózňovala.</p>
<p>Chtěl hledat sám. Icarium byl jeho zodpovědností, ať už Bezejmenní říkali cokoliv. V jejich rozsudku nebylo nic spravedlivého – kněží ho ostatně nezradili poprvé. Vysloužili si jeho věčné nepřátelství, a možná jim jednoho dne dá pocítit plný rozsah své nelibosti.</p>
<p>Mappo, tvrdě zneužitý a duševně ztýraný, v nich objevil ohnisko své nenávisti. Byl Icariův opatrovník. Přítel. A bylo také jasné, že Jhagův nový společník prchá, dobře věda, že je pronásledován, věda, že se stal spoluspiklencem v nesmírné zradě. Mappo však nepoleví.</p>
<p>Nepotřeboval Pustovu pomoc, vlastně začínal tušit, že veleknězova pomoc není tak počestná, jak se zdá. Kupříkladu tato cesta močálem, údajně trvající jen dva dny, jak tvrdil Pust, po níž by se měli dostat na pobřeží o několik dní dřív, než kdyby se vydali přes hory. Z dvou dní bylo pět a konec nebyl v dohledu. Trell jenom nemohl přijít na to, jaký motiv by mohl Iskaral – a tím také Stínupán – mít pro to, aby ho zdržoval.</p>
<p>Icarium byl zbraní, jakou by se žádný smrtelník ani bůh neodvážil použít. Že Bezejmenní věřili v opak, ukazovalo jak na jejich šílenství, tak na jejich nezřízenou hloupost. Nedávno Mappo s Icariem narazili na cestu k Tremoloru, azathskému domu, jenž by Icaria dokázal uvěznit na celou věčnost. Právě to měli Bezejmenní v plánu, a jakkoliv proti tomu Mappo brojil a nakonec se jim postavil, už tehdy chápal, že to dává smysl. Náhlý a nevysvětlitelný obrat posílil Trellovo přesvědčení, že starodávný kult ztratil směr nebo se ho zmocnila rivalská frakce.</p>
<p>Iskaral Pust najednou vyjekl – přes poutníky přelétl obrovský stín a zmizel dřív, než Mappo vzhlédl a zapátral mezi mechem ovinutými větvemi lesních velikánů – ale neviděl nic, přesto cítil závan studeného větru za… něčím. Obrátil se k veleknězi. „Iskarale Puste, v této bažině žijí enkar’al?“</p>
<p>Mužík kulil oči. Olízl si rty a nechtěně na jazyk nasbíral rozmačkané moskyty. „Nemám tušení,“ odpověděl, hřbetem ruky si otřel nos a tvářil se jako dítě přistižené při nějakém hrozném zločinu. „Měli bychom se vrátit, Mappo Pořízi. Tahle cesta je omyl.“ Naklonil hlavu na stranu. „Věří mi? Jakpak by ne? Je to pět dní! My nepřekročili toto rameno močálu, severní výběžek, ne, my jdeme jím! Enkar’al? Bohové pod námi, ti žerou lidi! Byl to enkar’al? Ale ne. Kdyby jen. Rychlý, požehnaný génie, vymysli něco, co řekneš!“ Poškrábal se v bílém strništi na bradě a rozzářil se. „To je Mogořina vina! Byl to její nápad! Tohle všechno!“</p>
<p>Mappo se rozhlédl kolem sebe. Severní rameno močálu? Uhnuli k západu, aby ho našli, první náznak, že všechno nejde podle plánu, avšak Mappovi to tehdy nemyslelo jasně. Nebyl si ani jistý, jestli se již mlha, která mu zastírala myšlenky, zvedla. Nicméně pocítil záchvěv řeřavých uhlíků, záblesk hněvu. Otočil se doprava a vykročil.</p>
<p>„Kam to jdeš?“ chtěl vědět Iskaral a spěchal za ním. Mezek hýkal na protest.</p>
<p>Trell se neobtěžoval s odpovědí. Bojoval s touhou zakroutit tomu dědkovi jeho hubeným krkem.</p>
<p>Zakrátko se země začala zvedat a objevovaly se sluncem zalité palouky, lemované vzrostlými břízami. Na palouku přímo před sebou měl balvan a na něm zpola seděla a zpola ležela žena. Vysoká, s pletí barvy jemného popela, dlouhé černé vlasy rovné a rozpuštěné. Měla na sobě kroužkovou zbroj, lesklé stříbro přes šedou košili s kapucí a kamaše ze světlé, měkké kůže. Vysoké boty z kůže nějakého zvířete s černými šupinami jí sahaly ke kolenům. Za pasem měla dva rapíry s koši z prutů. Pojídala jablko se slupkou barvy krve.</p>
<p>Oči měla velké, černé, s kožními záhyby na víčkách protaženými v koutcích vzhůru, a upírala je na Mappa s výrazem malátného opovržení a mírného pobavení. „Ach,“ utrousila, „vidím v tom Ardatinu ruku. Vyléčen královnou pavouků – pěstuješ si nebezpečné spojence, opatrovníku.“ Přitiskla si ruku na rty a vykulila oči. „Jak jsem hrubá! Ty už nejsi opatrovník. Jak bych tě měla nazývat nyní, Mappo Pořízi? Odložený?“ Zahodila jablko a narovnala se. „Máme spolu o čem mluvit, ty a já.“</p>
<p>„Já tě neznám,“ namítl Trell.</p>
<p>„Jmenuji se Zášť.“</p>
<p>„Jej,“ vyjekl Iskaral Pust, „to se hodí, protože já tě už nesnáším teď.“</p>
<p>„Spojenci nemusejí být přátelé,“ opáčila a pohrdavě si velekněze přeměřila. Nad mezkem na okamžik přimhouřila oči. „Jsem bez přátel a žádné přátelství nehledám.“</p>
<p>„Se jménem jako Zášť není divu.“</p>
<p>„Iskarale Puste, ohaři si vedli dobře, když odklízeli Dežima Nebrála. Nebo spíš začínám chápat rafinovanou hru, kterou hráli, vzhledem k blízkosti degarotů. Tvůj pán je chytrý, to mu přiznávám.“</p>
<p>„Můj pán,“ zasyčel Iskaral Pust, „nepotřebuje uzavírat spojenectví s <emphasis>tebou.“</emphasis></p>
<p>Usmála se, a podle Mappa to byl nejkrásnější úsměv na světě. „Veleknězi, od tebe a tvého pána nechci nic.“ Znovu spočinula pohledem na Trellovi. „Ty, Odložený, mě potřebuješ. Poputujeme spolu, ty a já. Služeb Mága stínu již není zapotřebí.“</p>
<p>„Tak snadno se mě nezbavíš,“ prohlásil Iskaral Pust a najednou se usmál. Měl to zřejmě být úlisný úsměv, naneštěstí ho kazily mrtvolky moskytů nalepené na křivém řezáku. „Ne, budu jako pijavice, schovaný pod tvými šaty, toužící zahltit se tvou krví. Budu zubatý netopýr visící pod tvým vemenem, chlemtající tvé sladké výměšky. Budu moucha, která ti vletí přímo do ucha, kde si zřídí nový domov s celou spíží za zády a na zavolání. Budu komár –“</p>
<p>„Rozmačkaný tvými plácajícími rty, veleknězi,“ utrousila Zášť unaveně a přestala ho brát na vědomí. „Odložený, pobřeží je pouhé půl lígy daleko. Je tam rybářská vesnice, nyní naneštěstí zcela bez života, ale to nám nebude ani trochu překážet.“</p>
<p>Mappo se nepohnul. „Jaký mám důvod spojit se s tebou?“ zeptal se.</p>
<p>„Budu potřebovat vědomosti, které máš, Mappo Pořízi, protože já byla jednou z Bezejmenných, kteří osvobodili Dežima Nebrála, který tě měl zabít, aby místo po Icariově boku mohl zaujmout nový opatrovník. Možná tě překvapí,“ dodala, „že mě těší, že t’rolbarálové při prvním úkolu neuspěli. Bezejmenní mě postavili mimo zákon, což mě nemálo uspokojuje, byť netěší. Chceš vědět, co mají Bezejmenní v úmyslu? Chceš znát Icariův osud?“</p>
<p>Chvíli na ni zíral. „Co nás čeká v té vesnici?“ zeptal se nakonec.</p>
<p>„Loď. Vybavená a s posádkou, tak řečeno. Abychom dohonili kořist, musíme překročit půlku světa, Mappo Pořízi.“</p>
<p>„Neposlouchej ji!“</p>
<p>„Mlč, Iskarale Puste,“ zavrčel Mappo. „Nebo nás opusť.“</p>
<p>„Hlupáku! Nuže dobrá, je mi jasné, že má přítomnost ve tvé ohavné společnosti je nejen nezbytná, ale přímo nevyhnutelná! Ale měj se, Zášti, na pozoru! Nepřipustím, abys tohoto smělého, čestného válečníka zradila! A pozor na slova, nebo ho jejich vypuštění dožene k šílenství!“</p>
<p>„Když tak dlouho vydržel s tebou, knězi,“ odtušila, „je vůči šílenství odolný.“</p>
<p>„Ty, ženo, bys udělala moudře, kdybys mlčela.“</p>
<p>Zášť se usmála.</p>
<p>Mappo si povzdechl. <emphasis>Ach, Puste, kéž bys dbal na vlastní napomínání…</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Chlapci bylo devět. Už nějakou dobu stonal, nespočetně dní a nocí, vybavoval si jen rozmazané obrazy, bolestí naplněné oči rodičů, zvláštní vypočítavost v očích dvou mladších sester, jako by pomalu zvažovaly život bez staršího bratra, život bez mučení a škádlení a podle okolností i bez jeho netečné spolehlivosti tváří v tvář ostatním, stejně krutým dětem ve vesnici.</p>
<p>Potom přišel druhý čas, kdy dokázal vidět jasně, stěny kolem sebe, střechu z černé noci, na níž plavou hvězdy jako pavouci převozníci na tůni. Tehdy byl v místnosti úplně sám. Probudil se žízní. Vedle postele našel vědro blátivé vody s naběračkou ze dřeva a rohoviny, kterou jeho matka používala pouze o hodech. Probral se, sebral sílu a natáhl se pro naběračku, ponořil ji do vědra a zápolil s její váhou, aby dostal zteplalou vodu k rozpukaným rtům a ulevil ústům, vyprahlým jako sušicí pec.</p>
<p>Jednoho dne opět otevřel oči a věděl, že se ocitl ve třetím čase. Ač byl zesláblý, dokázal se vyplazit z postele a zvednout vědro. Dopil zbytek vody a rozkašlal se, protože byla jako polévka a chutnala po drti a bahnu. Hladové hnízdo v žaludku měl naplněné rozbitými vajíčky a vnitřnosti mu oďobávaly maličké zobáčky a drápky.</p>
<p>Po dlouhé, vyčerpávající cestě se doplazil ven, zamrkal v ostrém slunečním světle – tak ostrém a jasném, že nic neviděl. Kolem něj se ozývaly hlasy, naplňovaly ulici, snášely se dolů ze střech, pronikavé, v jazyce, jaký dosud nikdy neslyšel. Smích, vzrušení, a přece ho z nich mrazilo.</p>
<p>Potřeboval další vodu. Potřeboval porazit ten jas, aby znovu uviděl. Odhalil zdroj těch masopustních zvuků – dorazila snad do vsi karavana? Skupina herců, zpěváků a hudebníků?</p>
<p>Copak ho nikdo nevidí? Jak tu klečí, horečka opadla a život se mu vrátil?</p>
<p>Kdosi mu šťouchl do boku. Nahmatal plece a krk psa. Zvíře mu přejelo mokrým nosem po paži. Musel to být některý ze zdravějších psů, protože nad svaly na pleci našel silnou vrstvu tuku, a když sjel dolů, ucítil objemné břicho. Už slyšel další psy, sbíhali se, mačkali, vrtěli se radostí z doteku jeho rukou. Všichni byli tlustí. Byly snad hody? Porážka stáda?</p>
<p>Zrak se mu vrátil, a tak dobrý, jak to ještě nezažil. Zvedl hlavu a rozhlédl se kolem sebe.</p>
<p>Ze sboru hlasů se vyklubali ptáci. Havrani, holubi, supové, poskakovali po zaprášené ulici a s křikem uhýbali vesnickým psům, hlídajícím zbytky těl, většinou už jen ohlodané kosti a zčernalé šlachy, lebky rozštípána psími tesáky, s dočista vylízaným vnitřkem.</p>
<p>Chlapec vstal a zavrávoral, jak se mu zatočila hlava. Závrať ho přešla až po delší době, ale nakonec se otočil a podíval se na rodný dům a snažil se rozpomenout na to, co viděl, když se plazil místnostmi. Nic. Nikoho.</p>
<p>Psi ho obcházeli a zřejmě zoufale toužili udělat si z něj svého pána. Vrtěli ocasy, přešlapovali, kroutili se, na každý jeho pohyb zvedali uši a strkali mu čumáky do dlaní. Chlapec si uvědomil, že jsou tlustí, protože sežrali všechny lidi.</p>
<p>Protože všichni zemřeli. Jeho matka, otec, sestry, všichni ostatní ve vesnici. Psi, patřící všem a nikomu, žijící životy plné utrpení, hrozného hladu a soupeření, se vykrmili do lenosti. Jejich radost vycházela z plného žaludku, prozatím zapomněli na veškeré soupeření. Chlapec z toho pochopil cosi hlubokomyslného. Zbavil se dětinských iluzí a odhalil pravdu o světě.</p>
<p>Začal se toulat.</p>
<p>O něco později se ocitl na křižovatce za nejsevernějším domem. Stál uprostřed právě adoptovaných mazlíčků. Mezi spojenými cestami a cestičkami byla zbudována kamenná mohyla.</p>
<p>Hlad ho přešel. Všiml si, jak zhubl, i zvláštních naběhlých purpurových uzlíků na kloubech, na zápěstích, loktech, kolenou a kotnících, které vůbec nebyly bolestivé. Zřejmě to byla úložiště jakési jiné síly.</p>
<p>Zpráva, již sdělovala mohyla, byla jasná, protože ji postavil ovčák, a on za svůj život pásl nejedno stádo. Říkala mu, ať jde na sever do hor. Říkala mu, že tam čeká útočiště. Někdo tedy přežil. Že ho nechali ve vsi, bylo pochopitelné – s modrým jazykem se nedalo nic dělat. Duše přežila nebo zahynula dle vlastního odhodlání.</p>
<p>Chlapec viděl, že na svazích nezůstala žádná stáda. Z hor přišli vlci a nikdo se jim nepostavil. Nebo ostatní vesničané vzali zvířata s sebou. Nakonec v útočišti budou jistě potřebovat jídlo, vodu, mléko a sýr.</p>
<p>Vydal se po cestě na sever. Psi ho doprovázeli.</p>
<p>Viděl, že jsou šťastní. Měli radost, že je vede.</p>
<p>A slunce na nebi, jež ho oslňovalo, již neoslňovalo více. Chlapec došel na práh a překročil ho do čtvrtého a posledního času. A nevěděl, kdy tento čas skončí.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Felisín Mladší upírala mdlý pohled na hubeného mladíka, kterého přivedli vykleštění akolyté. Jen další ztracenec, který přežil, u ní hledal vedení, smysl, něco, v co by mohl věřit, co by nesmetlo neštěstí.</p>
<p>Byl to přenašeč, jak jí prozradily natekliny na kloubech. Nejspíš nakazil zbytek vesnice. Uzlíky zhnisaly, otrávily vzduch a všichni ostatní zemřeli. Dorazil k městské bráně ráno ve společnosti dvanácti polodivokých psů. Být přenašeč na tomto místě nebyl důvod k vyhnání. Právě naopak. Kulat ho vezme pod svá křídla a naučí ho způsobům poutníků, protože to teď bude jeho nové poslání, roznášet mor po světě a mezi přeživšími za ním sbírat další přívržence nového náboženství. Víra ve zlomené, zjizvené, zničené – vytvářely se všemožné sekty a členství v nich se určovalo podle toho, jaké škody mor na tom kterém přeživším zanechal. Nejvzácnější a nejvýjimečnější mezi nimi byli přenašeči.</p>
<p>Vše, co Kulat předpověděl, se naplňovalo. Přeživší přicházeli, zprvu pramínek, pak je to sem přitahovalo po stovkách, vedeni rukou boha. Pustili se do vykopávání dávno pohřbeného města a zabydleli se mezi duchy mrtvých obyvatel, kteří dosud strašili v místnostech, na chodbách a ulicích, tiší, nehybní, přízraky sledující znovuzrození. Na slabých, rozmazaných obličejích se jim svářelo množství výrazů od úděsu po čirou hrůzu. Jak mohli živí děsit mrtvé?</p>
<p>Objevovala se stáda, ovce a kozy, dlouhonohý skot plemene eraga, o němž byla většina lidí přesvědčená, že vyhynulo již před tisíci lety – Kulat tvrdil, že v horách našli divoká stáda – a psi se rozpomněli, nač byli vlastně chováni, a bránili zvířata před vlky a šedými orly, kteří dokázali odnést novorozené tele.</p>
<p>Dorazili řemeslníci a začali vyrábět obrazy toho, co se zrodilo z jejich nemoci, v horečkách: bůh v řetězech, množství zlomených, zjizvených a zničených. Obrazy na keramice, na zdech, vyvedené starodávnou směsí eraží krve a červeného okru, kamenné sošky pro přenašeče. Látky tkané s velkými suky představujícími uzlíky nemocných, horečnaté, barvité výjevy obklopující centrální podobu samotné Felisín, znovuzrozené ša’ik, doručitelky skutečné apokalypsy.</p>
<p>Nevěděla, co si z toho má vybrat. To, co viděla, každé gesto uctívání a zbožňování, ji mátlo. Ze všech stran na ni útočily hrůzy tělesného zmrzačení, až se cítila otupělá, omámená do znecitlivění. Utrpení se stalo svým vlastním jazykem, život byl popisován jako trest a uvěznění. <emphasis>A toto je mé stádo.</emphasis></p>
<p>Její následovníci zatím uspokojovali všechny její potřeby kromě jediné, což byla rostoucí sexuální touha, odrážející změny odehrávající se v jejím těle, které získalo ženské tvary, mezi nohama jí začala téct krev a její útěšné sny krmil nový hlad. Nemohla toužit po dotecích otroků, protože tito lidé otroctví přijímali dobrovolně, přímo tady, na místě, které nazvali Hanar Ara, Město padlých.</p>
<p>„A to je problém, Výsosti,“ řekl Kulat s pusou plnou kamenů.</p>
<p>Zamrkala. Neposlouchala ho. „Co? Co je problém?“</p>
<p>„Ten přenašeč, který dorazil dnes ráno po jihozápadní cestě. Se psy, kteří poslouchají jen jeho.“</p>
<p>Zadívala se na Kulata, starého neřáda, jenž se přiznával ke snům plným sexu, vyvolávaným vínem, jako by mu samotné přiznání přinášelo větší rozkoš, než mohl unést, jako by se z něj opíjel. „Vysvětli mi to.“</p>
<p>Kulat zacucal kameny v ústech, polkl slinu a mávl rukou: „Podívej se na pupeny, Výsosti, na pupeny nemoci, na mnoho úst modrého jazyka. Smršťují se. Vyschly a ztrácejí se. To sám přiznal. Že se zmenšily. Je přenašeč, který jednoho dne přestane být přenašečem. To dítě ztratilo veškerou užitečnost.“</p>
<p>Užitečnost. Znovu se na něj podívala, tentokrát pozorněji, a spatřila tvrdý, hranatý obličej, starší, než by odpovídalo věku, s čistým pohledem a tělem, jež by potřebovalo obalit masem, a nejspíš se obalí, jakmile bude mít co jíst. Chlapec, dosud mladý, z něhož vyroste muž. „Bude bydlet v paláci,“ prohlásila.</p>
<p>Kulat vykulil oči. „Výsosti –“</p>
<p>„Promluvila jsem. Otevřené křídlo, s nádvořím a stájemi, kde může mít psy –“</p>
<p>„Výsosti, existují plány na přeměnu Otevřeného křídla na tvou soukromou zahradu –“</p>
<p>„Už mě znovu nepřerušuj, Kulate. Promluvila jsem.“</p>
<p><emphasis>Má soukromá zahrada. </emphasis>Ta představa ji pobavila. Sáhla pro víno. <emphasis>Ano, a uvidíme, jak poroste.</emphasis></p>
<p>Unesena nevyslovenými myšlenkami si nevšimla, jak se Kulat zatvářil ponuře, než s úklonou odešel.</p>
<p>Chlapec měl jméno, ale ona mu dá nové jméno. Jméno, které se bude lépe hodit k její představě budoucnosti. Po chvíli se usmála. Ano, pojmenuje ho Kvítko.</p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA PATNÁCT</p>
<p>Stařec, už ne voják,</p>
<p>se zelenými nýty, očima</p>
<p>lemovanýma rzí,</p>
<p>stál, jako by se probudil</p>
<p>a vyskočil z mrtvolné jámy,</p>
<p>odříznutý při útěku,</p>
<p>kdy ho mladé čepele zahnaly</p>
<p>z pole.</p>
<p>Vypadá jako příslib, jejž by jen</p>
<p>hlupák chtěl rozvinout,</p>
<p>praporce slávy</p>
<p>gestikulují</p>
<p>ve větru nad jeho hlavou,</p>
<p>odkryté jako duchové,</p>
<p>lebky proražené, rty plácající,</p>
<p>otevřená ústa němá.</p>
<p>„Naslouchej,“ křičí ze</p>
<p>svého smyšleného vrcholku,</p>
<p>„a já promluvím – o bohatství</p>
<p>a odměnách, o své velikosti,</p>
<p>má tvář znovu mladá jako tvoje,</p>
<p>jež zřím – naslouchej!“</p>
<p>Zatímco já tu sedím u Tapuova</p>
<p>stolu, s mastnými prsty,</p>
<p>s masem na rožni, popraskanou číší,</p>
<p>perlící na horkém slunci, víno</p>
<p>zředěné, aby při spojení</p>
<p>tenkého a tlustého bylo</p>
<p>obojí přijatelné.</p>
<p>Na dosah ruky od</p>
<p>této chátry, tento</p>
<p>roztřepený trubač, jenž kdysi</p>
<p>mohl stát se štítem</p>
<p>po mém boku, zarudlý, nenápadně</p>
<p>opilý, zhrublý strachem, okamžik</p>
<p>předtím, než se zlomil –</p>
<p>zlomil a utekl –</p>
<p>a nyní volá nové</p>
<p>pokolení do války, do bitevní vřavy,</p>
<p>a proč? Inu, proč – všechno</p>
<p>proto, že kdysi utekl, však poslyš:</p>
<p>voják, jenž utekl jednou,</p>
<p>utíká vždy, a tento</p>
<p>počestný soudce</p>
<p>je důvodem –</p>
<p>jediným důvodem, pravím –</p>
<p>aby můj nůž našel jeho záda.</p>
<p>Býval voják,</p>
<p>jehož slova mě nazvedla</p>
<p>a probudila.</p>
<p>„Bedurova obrana“ v <emphasis>Zabití krále Qualina Trose Bellidskébo</emphasis></p>
<p>(přepsala jako píseň Rybářka, město Malaz,</p>
<p>poslední rok Laseeniny vlády)</p>
<p>V</p>
<p> páchnoucí auře připomínající kryptu vypadal Noto Nežit, setninový ranhojič, Kartoolan rodem a bývalý kněz Soliel, s dlouhými chomáčky vybledlých vlasů povlávajících jako kusy pavučiny ve větru, jako ohnutý stromek a rybí kostičkou si vybíral cosi ze zeleniskem pokrytých zubů. Dělal to už tak dlouho, že měl mezi kořeny zubů kulaté dírky a dásně ustoupily tak daleko, až jeho úsměv připomínal šklebící se lebku.</p>
<p>Zatím se usmál jen jednou místo přivítání a podle Ganoese Parana to bylo o jednou víc, než bylo nutné.</p>
<p>V této chvíli působil léčitel přinejlepším zamyšleným a přinejhorším znuděným dojmem. „Nemůžu to říct s jistotou, kapitáne Laskavo,“ prohlásil nakonec.</p>
<p>„A co?“</p>
<p>Pohyb očí, šedá skvrna ve žlutavém šeru. „Chtěl jste se mě na něco zeptat, ne?“</p>
<p>„Ne,“ odpověděl Paran, „chtěl jsem ti dát rozkaz.“</p>
<p>„Ano, jistě, to jsem měl taky na mysli.“</p>
<p>„Přikazuju ti ustoupit stranou.“</p>
<p>„Vrchní pěst je velice nemocná, kapitáne. Ničeho nedosáhnete, když ho vyrušíte při umírání. Navíc byste se mohl sám nakazit tou hroznou nemocí.“</p>
<p>„Ne, nemohl. A hodlám udělat něco právě s jeho umíráním. Ale teď ho chci prostě vidět, to je všechno.“</p>
<p>„Kapitán Ambroň má –“</p>
<p>„Kapitán Ambroň už není velicí důstojník, ranhojiči. Já ano. A teď mi uhni z cesty, než tě převelím k odvodňování koňských vnitřností, a vzhledem k tomu, jak mizerné žrádlo poslední dobou dostávají…“</p>
<p>Noto Nežit si prohlédl rybí kůstku. „Zapíšu to do setninového deníku, kapitáne Laskavo. Jako nejvyšší léčitel Houfce tu vyvstávají jisté pochybnosti ohledně sledu velení. Nakonec za normálních okolností mám mnohem vyšší hodnost, než je kapitán –“</p>
<p>„Tohle nejsou normální okolnosti. Ztrácím pomalu trpělivost.“</p>
<p>Výraz mírného znechucení. „Ano, z první ruky vím, co se stane, když ztratíte trpělivost, bez ohledu na to, jak nespravedlivá je situace. Vyléčit zlomenou lícní kost kapitána Ambroně jsem nakonec musel já.“ Ustoupil od vchodu. „Prosím, kapitáne, buďte vítán uvnitř.“</p>
<p>Paran s povzdechem obešel ranhojiče, odhrnul chlopeň a vstoupil do stanu.</p>
<p>Šero, horko a těžké kadidlo, které jen maskovalo zápach nemoci. V prvním oddílu stanu byla čtyři lůžka, na nichž leželi velitelé setnin. Paran znal jen dva z nich. Spali nebo byli v bezvědomí, údy pokroucené mezi propocenými pokrývkami, hrdla nateklá infekcí. Tiše sípali jako nějaký strašidelný sbor. Otřesený kapitán prošel kolem nich do zadního oddílu stanu, kde byl pouze jediný člověk.</p>
<p>V zrnitém, zšeřelém vzduchu se Paran zadíval na postavu na lůžku. Nejdřív se lekl, že Dujek Jednoruký je již mrtvý. Zestárlý, bezkrevný obličej zhyzděný purpurovými skvrnami, oči slepené hlenem. Jazyk barvy arenské oceli měl tak naběhlý, že nemohl zavřít ústa. Vyprahlé rty měl rozpraskané. Léčitel – pravděpodobně Noto Nežit – mu nacpal za krk směs plísně, popela a hlíny, která mezitím zaschla a připomínala otrocký obojek.</p>
<p>Po delší době Paran uslyšel, jak se Dujek nadechuje, roztřeseně, s křečovitými stahy hrudníku. Ta trocha vzduchu vyšla ven s chřestivým pískáním.</p>
<p><emphasis>Bohové pod námi, nevydrží ani do rána.</emphasis></p>
<p>Kapitán si uvědomil, že má znecitlivělé rty a potíže se soustředěním. <emphasis>To zatracené kadidlo je </emphasis><emphasis>d’bajan</emphasis><emphasis>g. </emphasis>Ještě chvilku postál a díval se na křehké tělo největšího žijícího generála Malazské říše. Nakonec se otočil a odešel.</p>
<p>Po dvou krocích ho zastavil drsný hlas.</p>
<p>„Kdo, ve jménu mistra Kápě, jste?“</p>
<p>Paran se otočil k ženě, která promluvila. Byla podepřená polštáři a dívala se kapitánovi do očí. Měla tmavou pleť a scházely jí vrásky vyvolané životem na poušti. Oči měla velké a velice tmavé. Zpocené černé vlasy, ostříhané nakrátko, nicméně prozrazující přírodní vlny, obklopovaly tváře propadlé nemocí, takže oči vypadaly zapadlé.</p>
<p>„Kapitán Laskava –“</p>
<p>„To určitě, do Propasti. Já pod Laskavou sloužila v Nathilogu.“</p>
<p>„Taková znepokojivá zpráva. A vy jste?“</p>
<p>„Pěst Ryde Beud.“</p>
<p>„Takže vás Dujek musel povýšit nedávno, protože jsem o vás nikdy neslyšel. A neuhádnu ani, odkud jste.“</p>
<p>„Šal-Morzinn.“</p>
<p>Paran se zamračil. „Západně od Nemilu?“</p>
<p>„Jihozápadně.“</p>
<p>„Jak jste se ocitla v Nathilogu, pěsti?“</p>
<p>„U trojice, dejte mi trochu vody, zatraceně.“</p>
<p>Paran se rozhlédl, našel měch a přinesl jí ho.</p>
<p>„Jste hlupák,“ poznamenala. „Přijít sem. Teď umřete s námi ostatními. Budete mi to muset nalít do pusy.“</p>
<p>Vyndal zátku a naklonil se blíž. Zavřela ty své pozoruhodné, zářící oči, zaklonila hlavu a otevřela ústa. Podlitiny na krku měla popraskané a vytékala z nich čirá tekutina hustá jako slzy. Paran zmáčkl měch a díval se, jak jí voda proudí do úst. Polkla, zalapala po dechu a rozkašlala se.</p>
<p>„Stačí?“ zeptal se.</p>
<p>Podařilo se jí kývnout, znovu zakašlala a chvíli klela v nějakém neznámém jazyce. „Ten zatracený kouř,“ dodala malazsky. „Znecitlivuje krk, takže ani nepoznáte, že polykáte. Pokaždé když zavřu oči, přiženou se d’bajangové sny jako Rudé větry.“</p>
<p>Díval se na ni.</p>
<p>„Opustila jsem Šal-Morzinn… ve spěchu. Na korábu Modrých Moranthů. Peníze na převoz mi došly ve městě zvaném Jáma na genabarském pobřeží. Odtamtud jsem se dostala do Nathilogu, a když jsem měla břicho moc prázdné, než aby mi to myslelo, nechala jsem se naverbovat.“</p>
<p>„Kam jste chtěla jít?“</p>
<p>Udělala obličej. „Kam by mě peníze donesly, hlupáku. Naštvat trojici není recept na dlouhý život. Požehnání polibku Oponn, že po mně nešli.“</p>
<p>„Trojici?“</p>
<p>„Vládci Šal-Morzinn… posledních tisíc let. Zřejmě jsi poznal jméno říše, což je víc, než znají ostatní.“</p>
<p>„Neznám nic kromě samotného jména, které se objevuje na jistých malazských mapách.“</p>
<p>Chraplavě se zasmála. „Malažané. Věděli jsme dost, aby jejich první návštěva byla i poslední.“</p>
<p>„Nevěděl jsem, že jsme tam vůbec byli,“ přiznal Paran.</p>
<p>„Císař. A Tanečník. Říšská vlajková loď <emphasis>Zvrat. </emphasis>Bohové, už to plavidlo stačilo, aby trojice zpozorněla. Normálně cizince běžně likvidují – neobchodujeme s nikým, dokonce ani s Nemilem ne. Trojice nenávidí cizozemce. Kdyby chtěli, už by si podrobili celý kontinent včetně Sedmiměstí.“</p>
<p>„Takže nejsou rozpínaví. Není divu, že o nich nikdy nikdo neslyšel.“</p>
<p>„Ještě vodu.“</p>
<p>Posloužil jí.</p>
<p>Když dokašlala, podívala se mu do očí. „Neřekl jste mi to – kdo jste doopravdy?“</p>
<p>„Kapitán Ganoes Paran.“</p>
<p>„Ten umřel.“</p>
<p>„Ještě ne.“</p>
<p>„No dobře. Proč ty lži?“</p>
<p>„Dujek mě zbavil velení. Oficiálně nemám žádnou hodnost.“</p>
<p>„Tak co tady, ve jménu mistra Kápě, pohledáváte?“</p>
<p>Usmál se. „To je dlouhý příběh. V téhle chvíli musím udělat jednu věc, totiž splatit dluh. Tolik Dujekovi dlužím. Kromě toho není dobré, když po smrtelné říši volně pobíhá bohyně, zvlášť ta, kterou těší utrpení.“</p>
<p>„Všechny bohy těší utrpení.“</p>
<p>„Ano, jistě.“</p>
<p>Vycenila řadu pravidelných zubů, potřísněných nemocí. „Kapitáne, myslíte, že kdybychom věděli, že je v tom chrámu Poliel, že bychom tam lezli? Vy, na druhou stranu, tuhle výmluvu nemáte. Což mě vede k závěru, že jste přišel o rozum.“</p>
<p>„Kapitán Ambroň s vámi určitě souhlasí, pěsti,“ opáčil Paran a odložil měch. „Musím se omluvit. Ocenil bych, pěsti Ryde Beude, kdybyste mě oslovovala kapitáne Laskavo.“ Zamířil k východu ze stanu.</p>
<p>„Ganoesi Parane.“</p>
<p>Něco v jejím tónu ho přimělo se otočit.</p>
<p>„Spalte mou mrtvolu,“ požádala. „Nejlíp, kdybyste mi naplnil plíce olejem, aby mi praskl hrudník, a tak vysvobodil mou zničenou duši. Takhle se to dělá v Šal-Morzinn.“</p>
<p>Zaváhal a kývl.</p>
<p>Venku dosud stál Noto Nežit, zkoumal krvavou špičku rybí kostičky a zase si ji strčil mezi zuby.</p>
<p>„Kapitáne Laskavo,“ utrousil místo přivítání. „Právě tu byl herold Hurlochel, hledal vás. Pochopil jsem, že máte v plánu něco… unáhleného.“</p>
<p>„Ranhojiči, když je druhá možnost jen čekat, než zemřou, rád podstoupím nebezpečí a udělám něco unáhleného.“</p>
<p>„Chápu. Jak jste tedy naplánoval tu svou zteč? Vzhledem k tomu, že budete čelit samotné šedé bohyni. Pochybuju, že vaše pověst postačí, abyste přesvědčil vojáky k útoku na Velký chrám Poliel. Vlastně pochybuju, že je vůbec přimějete vstoupit do G’danisbanu.“</p>
<p>„Nebudu s sebou brát žádné vojáky, ranhojiči.“</p>
<p>Hubeňour moudře kývl. „Aha, vojsko jednoho muže, správně? Samozřejmě,“ dodal a hloubavě si Parana prohlížel, „slyšel jsem o vaší neobyčejné… dravosti. Je pravda, že jste jednou držel falah’da z balkonu jeho vlastního paláce? I když byl v té době spojenec říše? Jaký že to spáchal zločin? Aha, neladící barvy na jeho oděvu první den císařova svátku. <emphasis>Jaké barvy </emphasis>měl tu drzost si obléknout?“</p>
<p>Paran si ho chvíli prohlížel a pak se usmál. „Modrou a zelenou.“</p>
<p>„Ale tyhle barvy se netlučou, kapitáne.“</p>
<p>„Já nikdy netvrdil, že je důležitý dobrý estetický úsudek, ranhojiči. O čem jsme se to bavili? Aha, ano, moje vojsko jednoho muže. Pravda, hodlám vést jediného muže. Společně zaútočíme na šedou bohyni s cílem vyhnat ji z této říše.“</p>
<p>„Myslím, že jste si vybral dobře,“ podotkl Noto Nežit. „Vzhledem k tomu, co Hurlochela čeká, vykazoval před chvílí působivý klid.“</p>
<p>„To je v pořádku,“ odtušil Paran, „protože on se mnou nepůjde. To vy.“</p>
<p>Rybí kostička probodla ranhojičův horní ret. Nevěřícný výraz nahradil bolestný. Vytrhl protivnou jehlu ze rtu, zahodil ji a sepjal obě ruce, aby si ulevil. Oči mu pomalu vylézaly z důlků.</p>
<p>Paran ho poplácal po rameni. „Nechte si to ošetřit, ano? Odcházíme za půl zvonění, ranhojiči.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Posadil se na truhlici s výstroji a opatrně se opřel o stanovou stěnu. Natáhl nohy. „Už bych měl být přiopilý,“ zabručel, „vzhledem k tomu, co se chystám udělat.“</p>
<p>Hurlochel se zřejmě nevzmohl na úsměv. „Prosím, kapitáne. Měli bychom zrušit tábor. Smířit se se ztrátami. Radím vám, vzdejte se toho, co máte v úmyslu, protože to nebude k ničemu, skončí to jedině smrtí dalšího dobrého vojáka, nemluvě o protivném, nicméně schopném setninovém ranhojiči.“</p>
<p>„Aha, ano. Noto Nežit. Bývalý kněz Soliel, sesterské bohyně Poliel.“</p>
<p>„Už není kněz, kapitáne. Odpřisáhlí nemají u ascendenta, kterého opustili, žádnou váhu.“</p>
<p>„Soliel. Paní léčení, Beneficence, bohyně, která roní léčivé slzy. Teď už jich musela vyplakat celý oceán, nemyslíte?“</p>
<p>„Je moudré utahovat si z ní na tomhle prahu, kapitáne?“</p>
<p>„Proč ne? Jak její nechvalně proslulý, neutuchající zármutek nad neutěšeným údělem smrtelníků někomu z nich pomohl, Hurlocheli? Je snadné plakat, když jste někde daleko, a neudělat nic. Když si přivlastníte zásluhy za každého, kdo přežije – toho, jehož duch tu bitvu vybojoval sám a bez pomoci, odmítl se poddat objetí mistra Kápě.“ Zvedl pohrdavý pohled ke střeše stanu. „Právě ti takzvaní přátelští soucitní bohové se musejí zodpovídat z nejhoršího.“ Paran se zamračil na muže stojícího před ním. „Mistr Kápě ví, ti ostatní jsou přímočaří a netají se svou ostudou – to se jim musí nechat. Ale nabízet útěchu, spásu a všechno to ostatní, přičemž nechávají skutečný osud náhodě a pouze náhodě – ať se propadnu, Hurlocheli, za to všechno se budou zodpovídat!“</p>
<p>Herold kulil oči.</p>
<p>Paran odvrátil zrak. „Promiňte. Některé myšlenky bych si měl raději nechat pro sebe. Žel, je to povahová vada, kterou trpím už dlouho.“</p>
<p>„Kapitáne, na chvilku… vaše oči… úplně <emphasis>svítily. </emphasis>Jako zvířeti.“</p>
<p>Paran se na něj zadíval. „Opravdu?“</p>
<p>„Odpřisáhl bych to s jednou nohou na předkožce mistra Kápě, kapitáne.“</p>
<p>Ganoes Paran vstal. „Předejte rozkazy důstojníkům. Tahle armáda vytáhne za čtyři dny. Za tři dny budou muži v plné zbroji, se zbraněmi tasenými pro inspekci, připravení v poledne. A až odejdeme, bude tenhle tábor čistý, všechny latríny zasypané, odpadky spálené.“ Otočil se k Hurlochelovi. „Ať mají vojáci plné ruce práce – zatím hnijí zevnitř. Pamatujete si to všechno, Hurlocheli?“</p>
<p>Herold se usmál a zopakoval Paranovy rozkazy slovo od slova.</p>
<p>„Výborně. A ať je důstojníkům jasné, že povalování a nadávání skončilo. A vyřiďte jim, že v čele půjde nejlíp vypadající setnina, všechny ostatní budou polykat prach za ní.“</p>
<p>„Kapitáne, kam půjdeme?“</p>
<p>„Netuším. S tím si budu lámat hlavu potom.“</p>
<p>„A co vrchní pěst a ostatní v tom stanu?“</p>
<p>„Je možné, že chvíli nebudou schopní ničeho. Mezitím –“</p>
<p>„Mezitím velíte Houfci vy, pane.“</p>
<p>„Ano, velím.“</p>
<p>Hurlochel náhle rázně zasalutoval, otočil se a odkráčel ze stanu.</p>
<p>Paran se za ním díval. <emphasis>Výborně, aspoň někdo z toho má radost.</emphasis></p>
<p>Zanedlouho seděli s Noto Nežitem na koních na kraji tábora a dívali se dolů z kopce přes rovné koliště na městské hradby. Vybělený vápenec byl posetý klikyháky, namalovanými značkami, otisky rukou, hubenými postavami. Na tuhle vzdálenost by měly být zpoza hradeb slyšet nějaké zvuky, nad nimi by se měl válet oblak prachu a kouře a obrovská brána by měla být otevřená před přívalem obchodníků, formanů, poháněčů a dělníků. V oknech hranatých věží po stranách strážnice by měli být vidět vojáci.</p>
<p>Jediný pohyb však představovala hejna holubů, kteří poletovali vzduchem, neklidní, vylekaní jako armáda papírových draků vyplivnutých vichřicí. A na hradbách postávali jako nějaké děsivé vojsko modří pouštní špačci a krákající vrány.</p>
<p>„Kapitáne,“ ozval se ranhojič a v ústech měl opět strčenou rybí kůstku – dírka, kterou si předtím udělal v horním rtu, byla zarudlá a naběhlá, jako prasklý uher – „myslíte si, že dokážu zaútočit na všechno, co je mi odporné?“</p>
<p>„Já myslel, že jste odpřísahal,“ podotkl Paran.</p>
<p>„O tom přesně mluvím. Nemůžu ani požádat Soliel o její laskavou ochranu. Vám to možná uniklo, kapitáne, ale já vidím, jak se za hradbami převaluje vzduch – to je dech chaosu. Proudy víří, vzdouvají se – už jen když se na ně dívám, obrací se mi žaludek. Zemřeme oba nejdále deset kroků od brány.“</p>
<p>Paran si zkontroloval opasek s mečem a dotáhl si podhradní řemínek od přílby. „Nejsem tak slepý, jak si myslíte, ranhojiči.“ Zadíval se na město a chopil se otěží. „Jeďte těsně vedle mě, Noto Nežite.“</p>
<p>„Kapitáne, brána vypadá zavřená na závoru – nejsme vítaní.“</p>
<p>„Na tu zatracenou bránu zapomeňte,“ utrousil Paran. „Připravený?“</p>
<p>Muž k němu obrátil vytřeštěné oči. „Ne,“ vyhrkl vysokým hlasem, „to teda nejsem.“</p>
<p>„Tak do toho,“ řekl Paran a pobídl koně.</p>
<p>Noto Nežit se ještě naposledy ohlédl přes rameno. Stáli tam vojáci a pozorovali je. „Bohové,“ zašeptal, „proč teď nejsem mezi nimi?“</p>
<p>A popojel za kapitánem Laskavou, jenž opět držel nevinného muže nad zábradlím na věži. <emphasis>A teď se to děje znovu – a mně!</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Kdysi ji poslali hledat mladšího bratra. Sledovala ho přes půl města – věděl, že po něm jde, věděl, že pošlou ji, že je jediná, kdo ho dokáže chytit za hubený kotník, odtáhnout ho zpátky a zatřást s ním, až mu mozek zachřestí v lebce. Tu noc ji provedl divokou honičkou. Bylo mu deset a už byl zcela neovladatelný, oči jasné jako mramor vyleštěný slinami, bílý úsměv děsivější než vlčí škleb, samé hubené končetiny a dovádivá zlomyslnost.</p>
<p>Sbíral… věci. Jak se ukázalo, tak něco sebral každému v celé velké rodině. Dvaačtyřicet členů, pokud jste počítali i čtyřměsíční Minaralu – a on toho malého neřáda rozhodně počítal. Méně vynalézavý šílenec by se byl spokojil s hromadou ohavných panenek, které mohl sice trochu, zato neustále mučit, aby nakrmil nenasytné zlo v sobě, ale takový její bratr nebyl, očividně se považoval za předurčeného pro velikou hanbu. Nespokojil se s panenkami vytvořenými podle skutečné podoby, on si je vyráběl z houžví, klacíků, slámy, vlny a rohoviny, stádečko o dvaačtyřiceti ovcích. Držel je v kraalu z klacíků poskládaných na podlaze zámecké půdy. Potom si z mléčného zubu, který mu právě vypadl, udělal vlčí tesák a z chomáčů srsti vlka, k němuž zub patřil, tak velkého, aby mohl ovčí panenku polknout naráz. A v přadenech dementní magie poslal vlka mezi ovce.</p>
<p>Ječeni a kvílení za noci v jedné domácnosti za druhou, vyvolané děsivými nočními můrami plnými zápachu paniky a lanolinu, klepajících kopýtek a záchvatů zoufalého, beznadějného prchání. Štípání a nárazy obrovského, řvoucího vlka, šelmy pohrávající si s jedním každým z nich – ach, ta muka si bude pamatovat hodně dlouho.</p>
<p>Následující den, když se strýcové, tety, synovci a neteře shromáždili, všichni bledí a roztřesení, a když vyšlo najevo, že všichni prožili stejnou noc hrůzy, jim brzy došlo, co je zdrojem nočních můr – a on se už pochopitelně vypařil, zamířil do jedné ze svých nespočetných skrýší ve městě. Kde se chtěl schovat, dokud vztek a rozhořčení nepominou.</p>
<p>Pokud zločin spáchalo dítě, veškerý halas a tartas nakonec utichly a nahradily je obavy. Tedy pokud se jednalo o normální děti, ne však o Bena Adaefóna Delata, jenž zašel příliš daleko. Opět.</p>
<p>A tak poslali Torahaval Delat, aby bratra vystopovala a přiměřeně potrestala. Což bylo podle ní stažení z kůže zaživa. Tak oni jsou ovce, ano? Měla u sebe vlčí panenku a s ní zamýšlela nejděsivější mučení. Ač nebyla zdaleka tak nadaná jako mladší bratr, a bezpochyby byla mnohem méně vynalézavá, podařilo se jí vytvořit jakési vodítko, a nyní, ať se bratr vydal kamkoliv, ho mohla sledovat.</p>
<p>Větší část dne a noci se mu dařilo udržet si náskok, až do zvonění před rozbřeskem, kdy ho dohonila na jedné střeše v Prelidské čtvrti Arénu, zvedla vlčí panenku, popadla ji za zadní nohy a prudce zatáhla.</p>
<p>Chlapec, ženoucí se tryskem, se vzápětí ocitl na břiše. S pištěním a smíchem, když klopýtla, a ten smích ji natolik popíchl, že nohama zakroutila. A se zavřísknutím se zhroutila na oblázkovou střechu, boky naplněné bolestí. Její bratr vřískal taky, nicméně se nedokázal přestat smát.</p>
<p>Prve si panenku pořádně neprohlédla, až teď, se supěním a mrkáním. V šeru bylo špatně vidět, ale konečně pod rozedranou srstí rozeznala svázané tělo zvířete – bylo z jejího prádla – toho, které před týdnem zmizelo ze šňůry – pevně ovázaného kolem čehosi pevného, což se rozhodla příliš nezkoumat.</p>
<p>Věděl, že po něm půjde. Věděl, že najde jeho sbírku panenek na půdě. Věděl, že využije vlčí panenku, jeho vlastní animu, již tak neopatrně opustil. Věděl… všechno.</p>
<p>Tu noc, ve tmě před úsvitem, se Torahaval rozhodla, že ho bude nenávidět ještě víc. Vášnivě, nenávistí tak prudkou, až sežehne zemi. Je snadné nenávidět ty chytré, i když jsou náhodou příbuzní. Vlastně zvlášť je.</p>
<p>Od té vzpomínky nevedla žádná rovná cesta k jejímu současnému životu, k této chvíli, s jedinou výjimkou, což byl pocit, že je lapená v noční můře, z níž se, na rozdíl od té před lety, už nikdy neprobudí.</p>
<p>Její bratr tu nebyl. Tehdy se smíchem a supěním, svíjející se na střeše radostí, nakonec zrušil kouzlo ve vlčí panence. Bolest pominula. Její bratr, mrtvý či živý – i když teď už nejspíš mrtvý – byl velice daleko. A ona si z celého srdce přála, aby byl tady.</p>
<p>Bridthok, mumlající jako opilý žebrák, seděl za špinavým stolem se žulovou deskou napravo od ní a posouval podivné zlaté a stříbrné mince sem a tam, jak se snažil vnutit sbírce nějaký řád, což se mu očividně nedařilo. Truhly s mincemi v Polielině chrámu byly bezedné – ne obrazně, doslova, jak zjistili. A sáhnout do té ledově chladné temnoty znamenalo sevřít v dlani ojíněné zlato a stříbro v nejrůznější měně. Ocejchované cihly, ozdobné zuby, proděravělé koule, náramky a prsteny, štůčky hedvábného zlatohlavu dost malé, aby se vešly do dlaně, a všemožné mince: hranaté, trojúhelníkové, půlměsíčné, provrtané, rourkovité, spolu se složitými skládacími krabičkami, řetězy, korálky, špulkami, plástvovými oplatkami a cihlami. Nic z toho neznali lidé, kteří se shromáždili – uvízli – tady v g’danisbanském chrámu s jeho odpornou, šílenou bohyní. Torahaval netušila, že na světě existuje tolik jazyků, kolik jich viděla vepsaných do peněz. Písmenka jako mrňavé obrázky, písmenka psaná diagonálně či svisle nebo ve spirálovitých vzorech, některá písmenka připomínající jen shluk teček.</p>
<p>Bridthok tvrdil, že jsou z jiných říší. Mnohem obyčejnější mince byly k nalezení ve východní komoře za oltářem, celá místnost jich byla plná. Jen v té místnosti byl podle něj hotový říšský poklad, a možná měl pravdu. Když se začalo mluvit o moru, Polieliny truhlice se okamžitě přeplnily. Starce ale nejvíc zajímalo cizokrajné oběživo. <emphasis>Katalogizace říší, </emphasis>o níž tvrdil, že bude jeho vrcholným vědeckým dílem, se mu stala posedlostí.</p>
<p>Akademické sklony byly v ostrém protikladu k muži, pro něhož byly ctižádost a touha po moci snad vším, důvodem, proč vůbec dýchat, klecí, v níž přecházelo jeho vražedné srdce.</p>
<p>Vypustil víc klepů o své smrti než kdokoliv jiný, koho poznala, vždy jednou za rok nebo tak, aby svedl lovce ze stopy, jak tvrdil. Tušila, že ho prostě těší vymýšlet si. Mezi hlupáky – a jejími spoluspiklenci – kteří se tu sešli, byl Bridthok snad nejzajímavější. Ani Septhune Anabhin, ani Sradal Purthu v ní nevzbuzovali právě důvěru a úctu. A Sribin, no, Sribin už byl k nepoznání.</p>
<p>To byl zřejmě osud těch, které si šedá bohyně vybrala za smrtelné milence. A když ji přestal bavit hnijící, sténající tvor, jenž býval Sribinem, vybrala si ta mrcha někoho jiného. Ze zmenšujících se zásob vyděšených vězňů. Muže, ženu, dospělého, dítě, Poliel to bylo lhostejné.</p>
<p>Bridthok trval na tom, že se kult ša’ik znovu zrodil, rozšířil se mnohem, mnohem dál, než kam zašel předtím. Někde tam venku bylo Město padlých a nová ša’ik, a šedá bohyně pro ni sbírala legii zlomených a šílených, podle nichž bylo vše smrtelné jen bída a žal, dvojčata pocházející z lůna Poliel. A tam, v dálce, rozmazaný, šedivý, v nakažlivině a chaosu, číhal Chromý bůh, pokřivený a chechtající se v řetězech, a toto ohavné spojenectví utahoval.</p>
<p>Co Torahaval věděla o válce mezi bohy? Jí na tom nezáleželo, krom nebezpečných dopadů na její svět, její život.</p>
<p>Její mladší bratr už dávno spadl na jednu stranu a ona na druhou. Teď byla veškerá naděje na únik pryč.</p>
<p>Bridthok najednou přestal mumlat a zalapal po dechu. Nadskočil na židli, zvedl hlavu a vykulil oči.</p>
<p>Totahaval Dělat se zachvěla. „Co se děje?“ chtěla vědět.</p>
<p>Stařec se zvedl. „Povolává nás.“</p>
<p><emphasis>Taky jsem se musela zbláznit – co lze ještě v životě milovat? Proč se ještě držím na kraji, když Propast nabízí všechno, po čem nejvíc toužím? Zapomnění. Konec. Bohové… konec. </emphasis>„Jde o víc, Bridthoku,“ podotkla. „Vypadáš… zděšeně.“</p>
<p>Dědek neřekl nic, nepodíval se jí ani do očí a zamířil na chodbu. S tichou kletbou ho následovala.</p>
<p>Kdysi dávno se její bratr – nebyly mu víc než čtyři, nanejvýš pět, dávno předtím, než zlo v něm plně dospělo – probudil uprostřed noci s křikem, a ona k němu přiběhla, aby ho utěšila. Dětskými slovy popisoval svůj zlý sen. Zemřel, ale přitom dál chodil po světě, protože na to nějak zapomněl. Zapomněl, a ať udělal cokoliv, nemohl si vzpomenout. A tak se jeho mrtvola toulala po světě se stále stejnou otázkou na rtech, otázkou, kterou položil všem nešťastníkům, kteří mu zkřížili cestu. <emphasis>Co? Co jsem zapomněl?</emphasis></p>
<p>Bylo těžké spojit si to třesoucí se, vykulené dítě v náručí oné noci s potměšilým šejdířem, jenž se objevil už za pár let.</p>
<p>Když teď následovala Bridthoka a jeho pleskající, obnošené roucho, říkala si, že si možná v pozdějších letech Adaefón Delat vybavil to, co zapomněl. Snad šlo jen o to, co mrtvola dosud bloudící po smrtelném světě nemůže než zapomenout.</p>
<p><emphasis>Jak žít.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Myslel jsem, že přes den se má spát,“ zahuhlal Flaška, když ho seržant znovu zatahal za ruku. Říkal si, že jediný důvod, proč je ještě naživu, je stín balvanu, vedle něhož se stočil do klubíčka. Dnešek byl zatím nejteplejší. Hmyz lezoucí po kamenných deskách se v polovině cesty uvařil, krunýře pukaly jako semínka. Nikdo se nepohnul, nikdo nepromluvil. Celý oddíl byl posedlý žízní a vidinami vody. Flaška nakonec usnul, a spánek ho dosud tahal naběhlýma, těžkýma rukama.</p>
<p>Kdyby ho jenom Šumař nechal na pokoji.</p>
<p>„Pojď se mnou, Flaško. Vstávej. No tak.“</p>
<p>„Jestli jsi našel láhev pramenitý vody, seržante, tak jsem tvůj. Jinak…“</p>
<p>Šumař ho zvedl na nohy a táhl za sebou. Klopýtající Flaška s jazykem jako ze zauzlených kožených řemínků si stěží uvědomoval, po čem šlape. Uhnuli ze silnice a vydali se mezi větrem vytvarovanými skalisky. Jak byl oslepený prudkou září, chvíli Flaškoví trvalo, než si uvědomil, že se zastavili. Stáli na písčité planince obklopené balvany a čekali tu na ně dva lidé.</p>
<p>Flaškoví se zastavilo srdce. Se zkříženýma nohama naproti němu seděl Rychlej Ben. Napravo dřepěl asasín Kalam, tmavou tvář lesklou, na rukou odřené černé rukavice a dlouhé jílce nožů vyčnívající v podpaždí. Vypadal, že by nejradši někoho zabil, i když Flaška usoudil, že se takhle tváří pořád.</p>
<p>Rychlej Ben na něj upíral oči, vlahé a zároveň nebezpečné, jako levhart pohrávající si se zmrzačeným zajícem. V jeho pohledu však bylo ještě něco jiného. Něco ne tak docela skrytého. <emphasis>Strach?</emphasis></p>
<p>Chvíli se dívali jeden druhému do očí, pak Flaškovu pozornost upoutala sbírka panenek hřadujících v písku před čarodějem. Strach potlačil profesionální zájem, přinejmenším prozatím. Mimoděk se předklonil.</p>
<p>„To je staré umění,“ poznamenal Rychlej Ben. „Ale to ty víš, viď, vojáku?“</p>
<p>„Jsi ve slepý uličce,“ poznamenal Flaška.</p>
<p>Čaroděj zvedl obočí a vrhl nečitelný pohled po Kalamovi. Pak si odkašlal. „Ano. Jsem. Jak jsi to poznal? A jak to, že tak… rychle?“</p>
<p>Flaška pokrčil rameny.</p>
<p>Šumař se pobaveně uchechtl a Rychlej Ben se zamračil. „No dobře, ty zatracenej darebáku, a máš nějakou radu, co jako s tím?“</p>
<p>Flaška si přejel po špinavém strništi vlasů. „Pověz mi, o co se snažíš.“</p>
<p>„O co se, vojáku, snažím, do toho tobě nic není!“</p>
<p>Flaška se s povzdechem usadil do písku. Zaujal stejnou pozici jako muž naproti němu. Prohlédl si figurky a na jednu ukázal. „Co je tahle zač?“</p>
<p>Rychlej Ben nadskočil. „Nevěděl jsem, že je to ženská.“</p>
<p>„První, kterou jsi postavil, řekl bych. Nejspíš ses probudil ze zlýho snu, celý zmatený, ale věděl jsi, že se někde něco zvrtlo, a tahle – tahle žena – je s tebou ve spojení. Rodina, řekl bych. Matka? Dcera? Sestra? Ano, sestra. Myslí na tebe. Hodně, poslední dobou. Koukni na to přadeno stínových čar kolem ní, jako kdyby stála na trávovým drnu, akorát že tady nikde žádná tráva není, takže to musí být přadeno něčeho jinýho.“</p>
<p>„Mistr Kápě mi zmáčkni koule,“ zasyčel Rychlej Ben a přeskakoval pohledem po panenkách v písku. Bojovnost ho zřejmě docela přešla. „Torahaval? Do čeho se, ve jménu Propasti, dostala tentokrát? A jak to, že nikdo z ostatních k ní nedokáže natáhnout ani jediný stín?“</p>
<p>Flaška se poškrábal ve vousech, nehty zachytil hnidu, uvolnil ji a zahodil.</p>
<p>Kalam sebou trhl a zaklel. „Dávej bacha!“</p>
<p>„Promiň.“ Flaška ukázal na panenku zavinutou v černém hedvábí. Stín, který panenka vrhala, vypadal, jako by měl jakési dva výstupky, jako by jí na ramenou seděly vrány. „To je Apsalar, že? Ona v tom jede taky, to je jasný, i když ne zrovínka teď. Myslím, že její cesta se měla zkřížit s cestou tvý sestry, akorát že na to nikdy nedošlo. Takže tady byl záměr, který se nenaplnil, za což bys měl být vděčný. Tohle je Kotilion a skutečně tancuje ten svůj pekelný tanec, ale jeho úlohou bylo svalit ten první kamínek z kopce – jak se bude valit a co s sebou strhne, už ponechal osudu. Přesto jsi udělal dobře, že sis vybral dóm stínu. To byl instinkt? Zapomeň na to. Tady je tvůj problém.“ Ukázal na další panenku s kápí a zcela zahalenou černým lněným mušelínem.</p>
<p>Rychlej Ben zamrkal a zamračil se. „Těžko. To je Stínupán a ten má být ve středu dění. Všechno se točí kolem něj, a mor na tebe, Flaško, je to víc než instinkt!“</p>
<p>„Ve středu dění je, to jo, ale vidíš, jak jeho stín nedosahuje?“</p>
<p>„Já vím, že nedosahuje! Ale tam on stojí, zatraceně!“</p>
<p>Flaška panenku zvedl.</p>
<p>Rychlej Ben zaprskal a začal vstávat, ale Šumař ho zatlačil zpátky.</p>
<p>„Sundej ze mě tu tlapu, sapére,“ pronesl čaroděj tiše a bezvýrazně.</p>
<p>„Já tě varoval, ne?“ opáčil seržant. Dal ruku dolů a Rychlej Ben se posadil, jako by mu na ramenou přistálo něco mnohem těžšího.</p>
<p>Flaška mezitím předělával panenku. Ohnul drátky v ručičkách a nožičkách. On sám málokdy používal drát – příliš nákladný – ale díky tomu byla předělávka mnohem snazší. Když byl konečně spokojený, posadil ji do přesně stejné pozice jako předtím.</p>
<p>Nikdo nepromluvil, všichni upírali oči na Stínupánovu panenku – byla na všech čtyřech, přední pravou a zadní levou končetinu měla zdviženou a daleko se předkláněla, až byl skoro div, že nespadne. Stín se natáhl na šířku prstu od figurky představující Torahaval Delat.</p>
<p><emphasis>Stínupán… teď něco jiného…</emphasis></p>
<p>„Pořád se nedotýkají…“ zašeptal Kalam.</p>
<p>Flaška zkřížil ruce a lehl si do písku. „Počkejte,“ řekl, zavřel oči a vzápětí už zase spal.</p>
<p>Šumař, dřepící vedle Rychlýho Bena, dlouze vydechl.</p>
<p>Čaroděj odtrhl pohled od předělaného Stínupána a jasné oči upřel na sapéra. „Napůl spal, Šume.“</p>
<p>Seržant pokrčil rameny.</p>
<p>„Ne,“ pokračoval čaroděj, „ty to nechápeš. Napůl spal. Někdo je s ním. Teda v něm. Máš tušení, jak daleko takováhle sympatetická magie sahá? Až na samotný začátek. K té jiskřičce, k té úplně první jiskřičce, Šume. Ke zrodu vědomí. Už mi rozumíš?“</p>
<p>„Naprosto jasně,“ zabručel Šumař a zamračil se.</p>
<p>„Eres’al, Vysocí – před první lidskou bytostí kráčeli zemí oni. Před Imassy, dokonce před K’Chain Che’Malle. Šumaři, tady byla Eres. Teď. Osobně. V <emphasis>něm.</emphasis>“</p>
<p>Sapér se zadíval na panenku Stínupána. Teď byla čtyřnohá, zamrzlá v prudkém běhu – a stín, jejž vrhala, jí vůbec nepatřil, neodpovídal jí. Hlava byla široká, s výrazným čenichem, tlama otevřená, protože něco držela. A to, co bylo v té tlamě, se kroutilo a svíjelo jako polapený had.</p>
<p><emphasis>Co to ve jménu mistra Kápě je? Ach. Tak moment…</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Na puklém balvanu s nerovným povrchem ležela na břiše Apsalar a sledovala, co se děje na písku asi dvacet kroků daleko. Hovor ji znepokojil, zvlášť ta poslední část ohledně Eres. <emphasis>Jen další starobylý tvor, jaké je lepší nechat na pokoji. </emphasis>Na toho vojáka Flašku bude nutné dávat pozor.</p>
<p>Torahaval Delat… jedno ze jmen na seznamu toho špeha – Mebry – v Ehrlitanu. Sestra Rychlýho Bena. To je tedy opravdu smůla, protože ji zřejmě Kotilion i Stínupán chtěli mít mrtvou, a oni obvykle dosáhli svého. <emphasis>Díky mně… a lidem jako já. Bohové strčí nůž do ruky smrtelníka a dál už se nemusejí o nic starat.</emphasis></p>
<p>Prohlížela si Rychlýho Bena, zvažovala jeho rostoucí podráždění a začínala tušit, že ví něco o nesnázích, v nichž se jeho sestra ocitla. Věděl to, a protože krev je hustší než voda, bez ohledu na to, nakolik se příbuzní odcizili, se ten hlupák rozhodl něco s tím udělat.</p>
<p>Apsalar už dál nečekala. Sklouzla z ploché skály, zlehka přistála v navátém písku, hezky ve stínu a mimo dohled ostatních. Upravila si šaty, rozhlédla se a ze záhybů oděvu vytáhla dvě dýky.</p>
<p>Ve smrti byla hudba. Herci a hudebníci vědí, že to tak je. A v této chvíli to věděla i Apsalar.</p>
<p>Za strastiplného sboru, který nikdo jiný neslyšel, se žena v černém pustila do stínového tance.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Telorast a Cudrn, které se schovávaly v puklině poblíž plochého balvanu, vylezly.</p>
<p>„Odešla do svého vlastního světa,“ hlásila Cudrn, nicméně šeptala, pokyvovala kostlivou hlavičkou a neklidně švihala ocáskem. Neapsalar před nimi tančila, tak ponořená do stínů, že byla stěží vidět. Alespoň na tomto světě.</p>
<p>„Tuhle nesmíš nikdy rozzlobit, Cudrn,“ syčela Telorast. „Nikdy.“</p>
<p>„Ani jsem to nechtěla. Ne jako ty.“</p>
<p>„Já ne. Kromě toho na nás padl zlý osud – co uděláme?“</p>
<p>„Nevím.“</p>
<p>„Já říkám, že vyvoláme potíže, Cudrn.“</p>
<p>Maličké čelisti zacvakaly. „To se mi líbí.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Rychlej Ben se najednou zvedl. „Nemám na vybranou,“ prohlásil.</p>
<p>Kalam zaklel. „Nesnáším, když to říkáš, Rychlej.“</p>
<p>Čaroděj vytáhl další panenku. Z této se táhla dlouhá vlákna. Posadil ji na zem, na dosah ruky od ostatních, vzhlédl a kývl na Kalama.</p>
<p>Asasín zamračeně vytáhl dlouhý nůž a zabodl ho do písku.</p>
<p>„Ne ten otataralový, pitomče.“</p>
<p>„Promiň.“ Kalam zbraň vytáhl a vrátil do pochvy, načež tasil druhý nůž a taky ho vrazil do písku.</p>
<p>Rychlej Ben poklekl, pečlivě posbíral vlákna, dotáhl je k jílci a zavázal. Spojil panenku se zbraní. „Vidíš, jak se napínají –“</p>
<p>„Seberu nůž a přitáhnu tě zpátky sem. Znám to, Rychlej, tohle není prvně, pamatuješ?“</p>
<p>„Jasně. Promiň.“</p>
<p>Čaroděj se zase posadil se zkříženýma nohama.</p>
<p>„Tak počkat,“ zavrčel Šumař. „Co se to tu děje? Nemáte v plánu nějakou pitomost, že ne? Máte. Zatraceně, Rychlej –“</p>
<p>„Zmlkni,“ štěkl čaroděj a zavřel oči. „Se Stínupánem jsme staří přátelé,“ zašeptal a usmál se.</p>
<p>Kalam upřel oči na panenku, která teď byla jediným pojítkem mezi Rychlým Benem a jeho duší. „Je pryč, Šume. Nic neříkej, musím se soustředit. Provázky by se mohly každou chvíli napnout, pomalu, tak pomalu, že to ani neuvidíš, a pak najednou…“</p>
<p>„Měl počkat,“ prskal Šumař. „Ještě jsem nedořekl to, co jsem chtěl říct, a on si prostě odejde. Kale, mám z toho špatnej pocit. Pověz mi, jsou Rychlej a Stínupán opravdu staří přátelé? Kalame? Pověz mi, že Rychlej jenom nebyl jedovatěj.“</p>
<p>Asasín vzhlédl, olízl si rty a znovu se zadíval na provázky. Pohnuly se? Rozhodně ne moc. „Nebyl jedovatej, Šume.“</p>
<p>„Dobře.“</p>
<p>„Ne, spíš jízlivej, myslím.“</p>
<p>„To není dobře. Hele, můžeš ho okamžitě vytáhnout? Podle mě bys měl –“</p>
<p>„Mlč, zatraceně! Musím se dívat. Musím se soustředit.“ <emphasis>Šum má </emphasis><emphasis>š</emphasis><emphasis>patný pocit. Kurva.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Paran s Noto Nežitem zastavili ve stínu městské hradby. Kapitán sesedl a přistoupil k otlučené fasádě. Dýkou vyryl široký oblouk, začal nalevo u spodku hradby, vzhůru, udělal dva kroky a zase sjel dolů a skončil napravo od sebe. Uprostřed vysekal vzorec, couvl a vrátil dýku do pochvy.</p>
<p>Znovu nasedl, chopil se otěží a vyzval ranhojiče, ať ho následuje.</p>
<p>A vyjel. Kůň pohodil hlavou, zadupal a vzápětí se vrhl do hradby. Prošel skrz a vynořil se na zasviněné ulici. Průčelí prázdných domů bez života, vyražená okna. Místo plné zkázy, kde se civilizace zhroutila a konečně odhalila své děsivě slabé základy. Na zemi se válely doběla obrané kosti. Ve škarpě se kolébala přežraná krysa.</p>
<p>Po delší chvíli se objevil léčitel, veda koně za sebou. „Můj kůň není zdaleka tak pitomý jako váš, kapitáne,“ podotkl. „Žel.“</p>
<p>„Jenom míň zkušený,“ odtušil Paran a rozhlížel se. „Nasedněte. Zatím jsme sice sami, ale dlouho to nevydrží.“</p>
<p>„Bohové pod námi,“ sykl Noto Nežit a vyškrábal se do sedla. „Co se tady stalo?“</p>
<p>„Vy jste nebyl s první skupinou?“</p>
<p>Pomalu vyjeli po třídě za bránou do srdce G’danisbanu.</p>
<p>„S Dujekovým výpadem? Ne, ovšemže ne. A jak bych si přál, aby pořád ještě velela vrchní pěst.“</p>
<p><emphasis>Já taky. </emphasis>„Velký chrám je poblíž hlavního náměstí – kde je chrám Soliel?“</p>
<p>„Soliel? Kapitáne Laskavo, tam já nemůžu vstoupit – už nikdy.“</p>
<p>„Jak se stalo, že je z tebe odpřisáhlý, Nežite?“</p>
<p>„<emphasis>Noto </emphasis>Nežite, pane. Došlo ke sporu… politické povahy. Hanebná, krvesmilná, protekcionářská bažina kněžského života možná vyhovuje většině jeho přívrženců. Já naneštěstí zjistil příliš pozdě, že se takové existenci přizpůsobit nedokážu. Musíte pochopit, že skutečné uctívání bylo mezi každodenními prioritami až na posledním místě. Udělal jsem tu chybu, že jsem proti těmto nepřirozeným, ne, přímo zkaženým obráceným poměrům vznesl námitky.“</p>
<p>„To bylo nesmírně ušlechtilé,“ poznamenal Paran. „Já kupodivu slyšel o tvém odchodu z řad kněžstva jiný příběh. Přesněji, že jsi v kartoolském chrámu prohrál boj o moc. Něco o rozdělování pokladnice.“</p>
<p>„Takové události nepochybně záleží na výkladu. Povězte mi, kapitáne, jelikož jste prošel hradbou tlustší než sáh, jste citlivý i na magii? Cítíte ve vzduchu ten příšerný hlad? Je to hnus. Chce nás, naše těla, aby mohl zapustit kořeny a vycucat z nás samotnou podstatu zdraví. To je dech Poliel a už se nás zmocňuje.“</p>
<p>„Nejsme sami, ranhojiči.“</p>
<p>„Ne. Překvapilo by mě, kdybychom byli. Ona zajisté ušetří své následovníky, své <emphasis>přenašeče. </emphasis>Ona –“</p>
<p>„Ticho,“ štěkl Paran a zastavil koně. „Myslel jsem, že nejsme sami právě teď.“</p>
<p>Noto Nežit se rozhlížel po okolí. „Támhle,“ šeptl a ukázal do ústí jedné uličky.</p>
<p>Dívali se, jak ze stínu vystupuje mladá žena. Byla nahá, děsivě hubená a měla tmavé, velké a vlahé oči. Rty rozpraskané, vlasy rozcuchané, se zapletenou špínou. Spratek, jaký přežívá na ulici, sbírá odhozené věci, a přece…</p>
<p>„Není přenašeč,“ podotkl Paran. „Vidím v ní… nejčistší zdraví.“</p>
<p>Noto Nežit kývl. „Ano. Přes to, jak vypadá. Kapitáne Laskavo, to dítě bylo vybráno… Soliel.“</p>
<p>„Předpokládám, že něco takového jste nepovažoval za možné, ani když jste ještě byl kněz.“</p>
<p>Ranhojič jen zavrtěl hlavou.</p>
<p>Dívka popošla blíž. „Malažané,“ zachraptěla, jako by nemluvila často. „Kdysi. Roky – rok? Kdysi tu byli další Malažané. Jeden z nich předstíral, že je Gral, ale já mu pod šaty viděla zbroj, viděla jsem znak Paličů mostů, jak jsem se schovávala pod vozem. Byl mladý, ale ne moc mladý. Oni mě zachránili, Malažané. Odvedli lovce. Zachránili mě.“</p>
<p>Paran si odkašlal. „A tak si tě Soliel vybrala, abys nám pomohla.“</p>
<p>„Protože ona vždycky žehná těm, kdo splácejí laskavostí,“ ozval se Noto Nežit. Hlas se mu chvěl úžasem. „Soliel,“ zašeptal, „odpusť mi.“</p>
<p>„Jsou tu lovci,“ pokračovala dívka. „Přicházejí. Vědí, že tu jste. Cizinci, nepřátelé bohyně. Jejich vůdce chová převelikou nenávist ke všemu. Kosti zjizvené, obličej rozbitý, krmí se bolestí, kterou způsobuje. Pojďte se mnou –“</p>
<p>„Děkuju, ale ne,“ odmítl Paran. „Věz, že tvé varování vítáme, ale já se s těmi lovci chci setkat. Chci, aby mě odvedli za šedou bohyní.“</p>
<p>„Rozbitá tvář to nedovolí. Zabije tebe i tvého koně. Tvého koně jako prvního, protože takové tvory nenávidí.“</p>
<p>„Kapitáne, prosím,“ sykl Noto Nežit, „tohle je nabídla od <emphasis>Soliel –</emphasis>“</p>
<p>„Nabídka, kterou od Soliel čekám,“ odtušil Paran tvrdým tónem, „přijde později. Jedna bohyně po druhé.“ Zaváhal a ohlédl se po ranhojiči. „Tak tedy běž s ní. Sejdeme se u vchodu do Velkého chrámu.“</p>
<p>„Kapitáne, co ode mě čekáte?“</p>
<p>„Já? Nic. Čekám, že vás Soliel využije, ale ne tak jako tady to dítě. Čekám mnohem víc než to.“ Pobídl koně. „A ne jako odpověď neberu,“ dodal do klapotu kopyt.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Noto Nežit se díval, jak ten šílenec odjíždí hlavní třídou. Nakonec otočil koně k dívce. Vytáhl si z úst rybí kostičku a strčil si ji za ucho. Odkašlal si. „Bohyně… dítě, nechci zemřít, ale musím podotknout, že ten muž nemluví za mě. Pokud ho smeteš za jeho neuctivost, rozhodně v tom nebudu vidět nic nezaslouženého a nespravedlivého. Vlastně –“</p>
<p>„Buď zticha, smrtelníče,“ pronesla dívka mnohem starším hlasem. „S tím mužem visí celý svět na vlásku a já nehodlám být navěky známa jako ta, kdo je zodpovědná za změnu tohoto stavu. V jakémkoliv ohledu. Nyní se připrav k jízdě – povedu tě, ale pokud ztratíš cestu, čekat na tebe nebudu.“</p>
<p>„Myslel jsem, že ses nabídla, že mě povedeš –“</p>
<p>„To je nyní méně důležité,“ ušklíbla se. „Převráceno nanejvýš nekalým způsobem, mohl bys říct. Ne, nyní chci být svědkem. Rozumíš? <emphasis>Být svědkem!“ </emphasis>S tím se dívka otočila na patě a rozběhla se.</p>
<p>Ranhojič s kletbou pobídl koně a vyrazil za děvčetem.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Paran klusal po hlavní třídě. Vypadala spíš jako procesní trasa k nekropoli než jako ústřední tepna G’danisbanu, dokud před sebou neuviděl dav lidí s jedním mužem v čele. Muž svíral kosu, z níž visel koňský ohon slepený zaschlou krví. Nesourodé vojsko – asi třicet, nanejvýš čtyřicet lidí – vypadalo, jako by ho zverboval v pohřební jámě nějakého nuzáka. Byli pokrytí boláky a podlitinami, končetiny měli pokřivené, obličeje ochablé, oči se jim leskly šílenstvím. Někteří nesli meče, další řeznické sekáčky a nože či oštěpy, ovčácké berly a klacky. Většina se jen tak tak udržela na nohou.</p>
<p>To ovšem neplatilo o jejich vůdci, jehož dívka prve nazvala Zničená tvář. Měl opravdu ztrhaný, znetvořený obličej, maso a kosti poskládané na pravé straně brady a pak natažené šikmo k pravé lícní kosti. Kapitán si uvědomil, že ho musel kousnout kůň.</p>
<p><emphasis>…Tvého koně jako prvního, protože takové tvory nenávidí…</emphasis></p>
<p>V poničené tváři hořely šilhavé, zapadlé oči a upřely se na Parana. Na propadlé jeskyni úst se objevilo cosi jako úsměv.</p>
<p>„Její dech pro tebe není dost sladký? Jsi silný, že jí vzdoruješ. Nejdřív chce vědět, kdo jsi. Než,“ úsměv se pokřivil ještě víc, „než tě zabijeme.“</p>
<p>„Šedá bohyně neví, kdo jsem, z jednoho důvodu,“ odtušil Paran. „Já se od ní odvrátil. Ona mě nemůže přinutit k ničemu.“</p>
<p>Zničená tvář sebou trhl. „Je tu zvíře… ve tvých očích. Odhal se, Malažane. Ty nejsi jako ostatní.“</p>
<p>„Pověz jí,“ řekl Paran, „že jí chci učinit nabídku.“</p>
<p>Muž naklonil hlavu na stranu. „Chceš šedou bohyni utěšit?“</p>
<p>„Jistým způsobem. Ale měl bych tě upozornit, že máme velmi málo času.“</p>
<p>„Velmi málo? Proč?“</p>
<p>„Doveď mě za ní a já všechno vysvětlím. Ale pospěš si.“</p>
<p>„Ona se tě nebojí.“</p>
<p>„To je dobře.“</p>
<p>Muž si Parana ještě chvíli prohlížel, pak mávl kosou. „Tak tedy pojď za mnou.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Během let poklekla Torahaval Delat před nejedním oltářem, a u všech objevila něco, co považovala za pravdu. Totiž že veškeré uctívání je jen odrazem uctívačů. Bůh, jakkoliv vlídný, je ztýrán do množství masek, vytvořených podle tajných tužeb, choutek, obav a radostí jednotlivých smrtelníků, kteří jen hrají hru na podlézavý souhlas.</p>
<p>Věřící se vrhají do víry. Věrní se topí ve svém vyznání.</p>
<p>A pak tu byla další pravda, která na povrchu popírala tu první. Čím laskavější a dobrotivější bůh, tím drsnější a krutější jeho vyznavači, protože se svého přesvědčení drží s vypjatou jistotou, horečnatou ve své krajnosti, a tak nesnesou opozičníky. Ve jménu svého boha budou zabíjet a mučit. A sami v tom neuvidí žádný rozpor, i když budou mít ruce celé od krve.</p>
<p>Torahaval měla na rukou krev, dnes obrazně, ale kdysi i doslova. Ve snaze naplnit jakýsi obrovský, prázdný prostor ve své duši skočila a začala se topit. Hledala nějakou vnější ruku spásy – pátrala po tom, co nenalezla v sobě. A ať byl ten který bůh vlídný a naplněný láskou, nebo krutý a ubližující, jeho dotek jí připadal stejný – stěží ho cítila přes otupující posedlost, bez níž se nedokázala obejít.</p>
<p>Na současnou stezku vklopýtala stejně jako na tolik jiných předtím, avšak tentokrát zřejmě nebylo cesty zpátky. Každá alternativa. každá možnost jí zmizela před očima. První vlákna sítě byla spředena před čtrnácti měsíci ve městě, jež si zvolila za domov, v Karašiméši na březích vnitrozemského Karaského moře – sítě, jíž dovolila v záchvatu smyslné svéhlavosti utáhnout se kolem ní.</p>
<p>Sladké vábení šedé bohyně, v duchu nyní jedovaté milenky Spoutaného – svůdnost kazu byla tak lákavá. A nebezpečná. <emphasis>P</emphasis><emphasis>r</emphasis><emphasis>o nás pro oba. </emphasis>Jak se tak vlekla za Bridthokem Uličkou slávy vedoucí k transeptu, uvědomila si, že to bylo jako roztáhnout nohy před nevyhnutelným, zpola přivolávaným znásilněním. Lítost přijde později, pokud vůbec.</p>
<p>Možná je to docela vhodný konec.</p>
<p><emphasis>Pro hloupou ženu, která se nikdy nenaučila žít.</emphasis></p>
<p>Energie šedé bohyně natahovala tlusté úponky vyraženými dveřmi, tak agresivní, že rozežírala i kámen.</p>
<p>Na prahu na Bridthoka a Torahaval čekali zbývající akolyté této zoufalé víry. Septhune Anabhin z Omari a Sradal Purthu, jenž před rokem uprchl z Y’Ghatan po neúspěšném pokusu zabít tu malazskou couru Šeranu. Oba vypadali jaksi menší, jako by přišli o esenci z duše, která se rozpustila v nakažlivině jako sůl ve vodě. Když se otočili k Bridthokovi a Torahaval, měli v očích zděšení a hrůzu.</p>
<p>„Sribin je mrtvý,“ zašeptal Septhune. „Teď si vybere dalšího.“</p>
<p>A také vybrala.</p>
<p>Neviditelná ruka, obrovská a s drápy a s větším počtem prstů, než si lze představit se zdravým rozumem, se sevřela Torahaval kolem hrudníku. Do těla jí zajely oštěpy bolesti a z hrdla jí unikl přidušený výkřik, když se zapotácela, protlačila se mezi ostatními, kteří horem pádem couvali a v očích měli úlevu a lítost – a úleva lítost zdaleka převyšovala. Torahaval k nim pocítila nenávist. Přiklopýtala k oltáři a s očima pálícíma kyselou mlhou moru zvedla hlavu a podívala se na Poliel.</p>
<p>A spatřila hlad, jenž byl žádostivostí.</p>
<p>Bolest se rozšířila, vyplnila celé tělo – a ustoupila, protože drápy se stáhly a uvolnily sevření. Torahaval padla na kolena a bezmocně uklouzla ve vlastním potu, jenž vytvářel louži na mozaice pod ní.</p>
<p><emphasis>Pozor na to, co od nás žádáš. Pozor na to, co hledáš.</emphasis></p>
<p>Z Uličky slávy se ozval dusot kopyt a sílil.</p>
<p><emphasis>Přichází jezdec. Jezdec? Kdo se opovažuje – bohové pod námi, děkuju ti, ať jsi kdokoliv. Děkuju. </emphasis>Ještě se zuby nehty držela. Ještě několik nádechů, ještě několik…</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Zničená tvář se s opovržlivým úšklebkem protlačil mezi kněžími krčícími se na prahu. Paran přelétl pohledem tři scvrklé, třesoucí se lidi a zamračil se, když všichni poklekli, jakmile na nich spočinul zrakem, a sklonili hlavy.</p>
<p>„Co je trápí?“ zeptal se.</p>
<p>Zničená tvář se zachechtal. „Hezky řečeno, cizinče. Máš v páteři železo, to ti přiznávám.“</p>
<p><emphasis>Hňup. Já se nepokoušel o vtip.</emphasis></p>
<p>„Slez z toho zatracenýho koně,“ štěkl Zničená tvář, zaclánějící ve dveřích. Olízl si křivé rty a kosu držel oběma rukama.</p>
<p>„Ani náhodou,“ odtušil Paran. „Vím, jak se staráš o koně.“</p>
<p>„K oltáři nemůžeš <emphasis>přijet</emphasis><emphasis>!</emphasis>“</p>
<p>„Uhni mi z cesty,“ vyzval jej Paran. „Tohle zvíře se nenamáhá s kousáním, rovnou kope a dupe. Vlastně miluje zvuk křupajících kostí.“</p>
<p>Kůň s rozšířenými nozdrami popošel blíž a Zničená tvář ucukl a couvl. Vycenil pokřivené zuby a sykl: „Necítíš její hněv? <emphasis>Její rozhořčení? </emphasis>Jaký jsi ty hlupák!“</p>
<p>„Cítí ona můj hněv?“</p>
<p>Paran se sklonil, když kůň překročil práh. Vzápětí se zase narovnal. Na zemi se svíjela nějaká žena, tmavou pleť zalitou potem, a třásla se, jak kolem ní klouzal morem nakažený vzduch jako milenecké laskání.</p>
<p>Za ženou se na třech širokých, nízkých schodech, posetých úlomky oitářního kamene, zvedal stupínek. Na stupínku, kde kdysi stával oltář, byl nyní trůn z pokřivených znetvořených kostí. A na něm postava vyzařující takovou moc, že téměř nebyla vidět. Dlouhé údy, hnisající jedem, obnažená hruď, androgynní, zakrnělá, bez výraznějších znaků, natažené nohy měly příliš mnoho kloubů a končily třemi prsty s drápy, dravci, a přitom velké jako ankar’alí. Oči měla Poliel jako slabounké jiskry, rozmazané a vlhké uprostřed černých prohlubní. Ústa, široká, s popraskanými, zhnisalými rty, zvedla v úsměvu.</p>
<p>„Převtělenci mě neděsí,“ pronesla slabým hlasem. „Chvilku jsem si myslela… ale ne, nic pro mě neznamenáš.“</p>
<p>„Bohyně,“ řekl Paran a usadil se v sedle pohodlněji, „zůstávám odvrácený. Ta volba je má, nikoliv tvá, takže vidíš pouze to, co chci, abys viděla.“</p>
<p>„Kdo jsi? Co jsi zač?“</p>
<p>„Za normálních okolností, Poliel, jsem pouhý arbitr. Přišel jsem ti učinit nabídku.“</p>
<p>„Tedy chápeš pravdu pod závojem,“ usoudila Poliel. „Krev byla <emphasis>jejich </emphasis>cesta. A tak jsme se rozhodli ji otrávit.“</p>
<p>Paran se zamračil, nakonec pokrčil rameny a sáhl si za košili. „Tady je můj dar,“ pravil a zaváhal. „Lituji, Poliel, tyhle okolnosti… nejsou normální.“</p>
<p>„Nechápu –“ začala šedá bohyně.</p>
<p>„Chytej!“</p>
<p>Z ruky mu vylétl malý, lesklý předmět.</p>
<p>Ona zvedla ruku na obranu.</p>
<p>Při dopadu se ozval šeplavý, podivně slabý zvuk. A jí se do ruky zabodl kovový úlomek. Otataral.</p>
<p>Bohyně dostala křeč a vyrazila strašlivý, zvířecí skřek. Chaotická energie, rozervaná na cáry, se roztočila, vlny šedého ohně létaly jako ze řetězu puštění tvorové plní vzteku a za nimi vybuchovala mozaiková podlaha.</p>
<p>Paran z plašícího se koně sledoval požár agonie a najednou ho napadlo, jestli snad neudělal chybu.</p>
<p>Podíval se na smrtelnou ženu schoulenou na podlaze. A pak na její útržkovitý stín, prostříhaný… ničím. <emphasis>Tolik jsem věděl. Čas téměř vypršel.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Jiný trůn, tento tak slabý, že byl pouhým náznakem zbytkových stínů, načrtnutý přes pláně špinavého ledu – podivně změněný, usoudil Rychlej Ben, od doby, kdy ho viděl naposledy.</p>
<p>Stejně jako hubený, přízračný bůh, na tom trůně usazený. Jistě, kápě byla stejná, zakrývala tvář, a pokroucená černá ruka stále spočívala na vycházkové holi – bidýlko mrchožrouta, třeba jednonohého supa – a ze zjevení, jež bylo Stínupán, vyzařovala hustá, protivná… blazeovanost, otírající se čaroději o smysly jako přeslazené kadidlo. Na čemž nebylo pranic neobvyklého. Přesto tu bylo… něco…</p>
<p>„Delate,“ zamumlal bůh, jako by každé písmeno toho jména chutnalo sladkým uspokojením.</p>
<p>„Nejsme nepřátelé,“ podotkl Rychlej Ben, „už ne, Stínupáne. To přece musíš vidět.“</p>
<p>„Ale ty přece nechceš, abych to viděl, Delate! Ne, ne, ne, nechceš. Nemám vidět minulost – zrady, lži, ohavné urážky, které jsi mi uštědřil, ohavné jako plivanec u mých nohou!“</p>
<p>„Okolnosti se mění.“</p>
<p>„To tedy ano!“</p>
<p>Čaroděj cítil, jak mu pod šaty stéká pot. Něco tu bylo… ale co?</p>
<p><emphasis>A nebylo to nic dobrého.</emphasis></p>
<p>„Víš, proč jsem tady?“ zeptal se Rychlej Ben.</p>
<p>„Ona si žádnou milost nezaslouží, čaroději. Ani od tebe ne.“</p>
<p>„Jsem její bratr.“</p>
<p>„Existují obřady, které taková pouta zpřetrhají,“ podotkl Stínupán, „a tvoje sestra je vykonala všechny!“</p>
<p>„Vykonala je všechny? Ne, <emphasis>vyzkoušela </emphasis>je všechny. Na některá vlákna takové obřady nedosáhnou. To jsem zajistil. A nechci, aby to bylo jinak.“</p>
<p>Frknutí. „Vlákna. Taková, která spřádáš s největší rozkoší, Adaefóne Delate? No ovšem. To je tvé nejskvělejší nadání, spřádání beznadějných přaden.“ Stínupán zakýval hlavou v kápi a recitoval: „Sítě a oka a pasti, šňůry a háčky a návnady, sítě a oka a –“ Předklonil se. „Pověz mi, proč by měla být tvoje sestra ušetřena? A jak – opravdu jak – si představuješ, že bych ji měl zachránit? Ona přece není má, že ? Není tady ve Stínutvrzi, že ?“ Naklonil hlavu na stranu. „No tohle. Právě se naposledy nadechuje… jako smrtelná milenka šedé bohyně – co, tážu se, čekáš, že <emphasis>udělám?“</emphasis></p>
<p>Rychlej Ben zíral. Šedá bohyně? Poliel? <emphasis>Ach, Torahaval… </emphasis>„Počkej,“ vyhrkl, „Flaška to potvrdil – je to víc než instinkt – že v tom máš prsty. Právě teď, ať jsou kdekoliv, <emphasis>má to něco společnýho s</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>tebou</emphasis><emphasis>?</emphasis>“</p>
<p>Stínupán se křečovitě zachechtal, až se mu hubené, nehmotné údy zakmitaly. „Jsi mi dlužný, Adaefóne Delate! Uznej to, a já tě pošlu za ní! Okamžitě! Přijmi dluh!“</p>
<p><emphasis>Zatraceně. Nejdřív Kalam a teď já. Ty neřáde, Stínupáne – </emphasis>„No dobře, jsem ti dlužný! Přijímám dluh!“</p>
<p>Bůh stínu líné mávl rukou.</p>
<p>A Rychlej Ben zmizel.</p>
<p>Když Stínupán opět osaměl, opřel se na trůně. „Zneklidňující,“ zašeptal. „Neopatrný, nevšímal si této rozlehlé, převážně prázdné síně znějící ozvěnou. Chudák. Takový chudák. A, co to držím v ruce?“ Podíval se na kosu s krátkým držadlem, kterou nyní svíral, a zvedl si ji k očím. Přimhouřil oči, rozhlédl se v šeru a řekl: „Jen se na to podívej! Vlákna! Horší než pavučiny jsou! Dostanou se všudejasný důkaz nepořádného… vedení domácnosti. Ne, to nepůjde, to rozhodně nepůjde.“ Máchl kosou do kouzelných chapadel a díval se, jak se srážejí do nicoty. „Tak,“ pronesl s úsměvem, „hned se cítím hygieničtěji.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Probudily ho ruce v rukavicích na krku. Chvíli se zmítal, pak ho kdosi zvedl na kolena. Před sebou uviděl Kalamův obličej a v něm vepsanou čirou hrůzu.</p>
<p>„Ta vlákna!“ vyjekl asasín.</p>
<p>Flaška odstrčil jeho ruce, přelétl pohledem písčitou pláň a zabručel. „Řekl bych, že jsou načisto přeříznutá.“</p>
<p>„Dojdi pro něj, Flaško!“ ozval se Šumař stojící opodál. „Najdi ho – a přiveď ho zpátky!“</p>
<p>Mladý voják zíral na oba muže. „Co? A jak to mám asi udělat? Vůbec tam neměl chodit!“ Připlazil se blíž a zadíval se na čarodějův bezvýrazný obličej. „Je pryč,“ potvrdil. „Hezky ve Stínupánově doupěti – na co to vůbec myslel?“</p>
<p>„Flaško!“</p>
<p>„Jo,“ dodal voják, jak jeho pozornost upoutalo cosi jiného, „koukněte na tohle – zajímalo by mě, co má za lubem?“</p>
<p>Kalam ho odstrčil, padl na všechny čtyři a třeštil oči na panenky. Pak vyskočil. „<emphasis>A</emphasis><emphasis>psalar! </emphasis>Kde je?“</p>
<p>Šumař zasténal. „Ne, už zase!“</p>
<p>Asasín už držel oba dlouhé nože. „Mistr Kápě ji vem – kde je ta mrcha?“</p>
<p>Zmatený Flaška jen krčil rameny, když si oba náhodně vybrali směr a vyrazili. <emphasis>Pitomci. Tohle mají za to, že nikomu nic neřeknou! O ničem! </emphasis>Podíval se na panenky. <emphasis>Tohle tedy začíná být náramně zajímavé…</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Ten hlupák odešel a zabil se,“ prohlásila kapitán Ambroň. „A vzal s sebou našeho nejlepšího léčitele – rovnou do brány mistra Kápě!“</p>
<p>Hurlochel tam stál se zkříženýma rukama. „Nemyslím si –“</p>
<p>„Poslouchejte,“ štěkla Ambroň a kaprál Futhgar vedle ní důrazně přikyvoval, když pokračovala. „Teď velím já, a nic na celým tomhle zatraceným světě na tom nic nezmění –“</p>
<p>Větu nedokončila, protože ze severní strany tábora zazněl výkřik, pak vzduch rozrazilo vytí – tak blízko a nahlas, až měl Hurlochel pocit, že mu praskla hlava. Sehnul se a otočil. Nad střechami stanu se kutálel voják, zbraň mu vypadla z ruky – a najednou zapleskala přídržná lana a země se zachvěla –</p>
<p>A na zemi se objevil obrovský, rozmazaný černý tvor, ženoucí se rychle jako blesk – přímo na ně.</p>
<p>Trojici zasáhla vlna elektřinou nabitého vzduchu jako dobývací beran a vzápětí k nim dorazilo zvíře. Hurlochel měl vyražený dech. Proletěl vzduchem, tvrdě dopadl na rameno a překulil se – koutkem oka zachytil kapitána Ambroň, již to odhodilo stranou jako hadrovou panenku, a Futhgar zmizel v hlíně, když přes něj půlnoční stvoření prostě přeběhlo –</p>
<p><emphasis>Ohaří oči –</emphasis></p>
<p>Táborem se najednou řítili další – koně řičeli, vojáci řvali hrůzou, vozy padaly na bok před energetickou vlnou – a Hurlochel spatřil jednoho – <emphasis>ne, to není možné –</emphasis></p>
<p>Svět děsivě potemněl. Hurlochel ležel na hromádce, ochromený, zoufale se snažil popadnout dech. Křeč svírající mu hrudník náhle povolila a do plic mu pronikl přesladký vzduch plný prachu.</p>
<p>Opodál kašlala kapitán Ambroň, klečela a plivala krev.</p>
<p>Futhgar jenom uboze zasténal.</p>
<p>Hurlochel se zvedl a otočil se – ohaři právě dorazili ke g’danisbanské hradbě – a vytřeštil oči, protože obrovský kus hradby prostě <emphasis>vybuchl, </emphasis>kamení a cihly létaly k nebi a všude se válela mračna prachu – pak tlaková vlna dorazila k táboru –</p>
<p>Kolem se přehnal kůň s očima zbělelýma strachem –</p>
<p>„Nejdou po nás!“ zasupěla Ambroň a popolezla blíž. „Díky bohům – jenom tudy prošli – jenom –“ Znovu se rozkašlala.</p>
<p>Hurlochelovi se podlomily nohy, padl na kolena. „Nedává to smysl,“ zašeptal a kroutil hlavou, zatímco ve městě se domy kymácely a rozletovaly se na kusy –</p>
<p>„Co?“</p>
<p>Podíval se na Ambroň. <emphasis>Ty to nechápeš – já se té černé bestii díval přímo do očí, ženská! </emphasis>„Viděl jsem… viděl jsem –“</p>
<p><emphasis>„Co?“</emphasis></p>
<p><emphasis>Viděl jsem čirou hrůzu –</emphasis></p>
<p>Země znovu zaduněla. Opět se ozvalo ječení – a spatřil pět obrovských tvorů, neoblomně vyrývajících široké cesty přes tábor – velkých, větších než – <emphasis>ach, bohové pod námi –</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Řekl, že máme počkat –“ začal Noto Nežit a zakvílel, protože jeho kůň sebou trhl tak prudce, že později přísahal, že slyšel, jak se mu lámou kosti. Zvíře se vzápětí otočilo od vstupu do chrámu a vyrazilo. Ranhojič mu sletěl ze hřbetu jako dřevěná hoblina.</p>
<p>Dopadl neohrabaně. Cítil a slyšel, jak mu praskají žebra, ale bolest zmizela pod naléhavějšími potížemi, totiž že mu v krku uvázla rybí kostička. Jak se dusil, obloha potemněla, oči mu lezly z důlků –</p>
<p>Pak se nad ním sklonila ta dívka. Mračila se, dlouho.</p>
<p><emphasis>Pitomec pitomec pitomec –</emphasis></p>
<p>Než mu sáhla do krku a jemně kostičku vytáhla. Po prvním, nádherném nadechnutí zafňukal, zavřel oči a konečně si uvědomil, že ho při každém nádechu bodá po celém hrudníku. Otevřel slzící oči.</p>
<p>Dívka se nad ním stále ještě skláněla, avšak pozornost upírala jinam. Nedívala se ani na vchod do chrámu – sledovala hlavní třídu.</p>
<p>Kde někdo mlátil do pekelných bubnů, až z toho dunění nadskakovaly dlažební kostky – a způsobovaly další bolesti –</p>
<p><emphasis>A to dnešek začínal tak pěkně…</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Nejsem převtělenec,“ sdělil Paran bohyni svíjející se na trůně, ruku probodnutou, takže ji otataralový hrot držel tady v této říši, v této ohavné krajnosti, „vůbec nejsem převtělenec, i když by to tak mohlo vypadat. Žel, Poliel, je to složitější. Dřívější poznámka mého společníka ohledně mých očí – no, to stačilo, a podle vytí, které jsme právě slyšeli, je načasování zřejmě správné.“</p>
<p>Kapitán se podíval na ženu na podlaze. Byla v bezvědomí, možná mrtvá. Nemyslel si, že se jí ohaři budou zabývat. Narovnal se v sedle. „Nemůžu zůstat. Ale ještě ti na rozloučenou řeknu: udělala jsi hroznou chybu. Naštěstí nebudeš mít moc času na lítost.“</p>
<p>Ve městě zahřměly výbuchy a přibližovaly se.</p>
<p>„Zapleteš se se smrtelníky, Poliel,“ prohodil otáčeje koně, „a zaplatíš za to.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Muž nazývaný Zničená tvář – jenž míval jiné jméno, jiný život – se krčil za dveřmi u oltářní komnaty. Tři kněží uprchli na chodbu. Prozatím byl sám. <emphasis>Úplně sám. Už zase. </emphasis>Ubohý voják povstání, mladý a tak hrdý, tenkrát – to vše bylo zničeno v jediném okamžiku.</p>
<p>Gralský kůň, s dechem páchnoucím po mokré trávě a zuby jako dláta, mu prokousl maso i kost a všechno mu sebral. Stal se nevítaným zrcadlem ošklivosti, kdokoliv se na něj podíval, zkřivil tvář odporem či, což bylo horší, morbidním zaujetím. A nový strach zapustil hladové kořeny hluboko do jeho duše a vrhal do ní děsy, které ho poháněly. Toužil vidět bolest a utrpení jiných, snažil se zmnožit svou bídu, hledal vojáky nové věci, všechny zkrachovalé jako on.</p>
<p>Poliel dorazila jako dar – a teď ji ten parchant zabil, právě ji zabíjel – a všechno mu vzal. Znovu.</p>
<p>Kopyta sklouzla po dlažbě a on couvl dál, jak jezdec projel vchodem a kůň na široké chodbě zrychlil z klusu do cvalu.</p>
<p>Zničená tvář za ním zíral s nenávistí v očích.</p>
<p><emphasis>Ztraceno. Všechno je ztraceno.</emphasis></p>
<p>Ohlédl se do sálu –</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Rychlej Ben přistál jako kočka do kaskády nakažlivé agonie loupající se z bohyně uvězněné pouhé tři kroky od něj. Zhroutil se na břicho a chytil se rukama za hlavu. <emphasis>To je vážně legrační, Stínupáne. </emphasis>Otočil hlavu. Na dosah ruky mu ležela Torahaval.</p>
<p><emphasis>Chudinka – neměl jsem ji trápit. Ale… ukažte mi nějaké soucitné dítě a já se otevřeně přiznám k víře v zázraky a ještě přihodím nevyplacený žold. Ji ale vyřídila její přecitlivělost. Nicméně co by byl život, kdyby člověk nelitoval pár tisíc věcí?</emphasis></p>
<p>V místnosti byl otataral. Musel ji zvednout a odtáhnout ven. Jakmile se jednou dostal z toho chaotického blázince, už to nebylo tak těžké. Jak se – k jeho nesmírnému úžasu – ukázalo, Stínupán dodržel slovo.</p>
<p>Tehdy zaslechl vytí ohařů, znějící hromovou ozvěnou z chodby.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Paran vyjel z chodby a prudce otočil koně doleva, takže těsně minul Šán – obrovská černá šelma proběhla kolem něj rovnou do velkého chrámu. Za ní se hnal Křižák a nakonec Baran, jemuž z tlamy visel bezvládný plazí panter, snažící se zpomalit únosce tím, že drhl drápy po dláždění, což mu ovšem nebylo k ničemu. A jako poslední se blížili Slepucha s Gerykem.</p>
<p>Jak se Geryk řítil k chrámu, zavyl divokou radostí – jako by se těšil na dokonání nějaké vytoužené pomsty.</p>
<p>Paran se za nimi chvíli díval, pak zahlédl Noto Nežita. Ranhojič ležel na zemi a nad ním se skláněla bezejmenná dívka. „Pro mistra Kápě,“ štěkl Paran. „Na tohle není čas – zvedni ho. Soliel, jdeme teď do tvého chrámu. Nežite, kde do Propasti máš koně?“</p>
<p>Dívka se narovnala a ohlédla se. „Smrt mé sestry se blíží,“ poznamenala.</p>
<p>Kapitán sledoval směr jejího pohledu a spatřil prvního degarota.</p>
<p><emphasis>Ach, tohle jsem začal já, že?</emphasis></p>
<p>Chrámem za nimi otřásl silný výbuch.</p>
<p>„Je čas jít!“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Rychlej Ben popadl sestru za kapuci a táhl ji ven ze sálu. Ale už mu bylo jasné, že to nebude k ničemu. Přicházeli si pro něj ohaři a on byl v komnatě prostoupené otataralem.</p>
<p>Stínupán nikdy nehrál fér a čaroděj musel přiznat, že tentokrát ho převezl. <emphasis>A tentokrát už je to pro mě naposledy –</emphasis></p>
<p>Z chodby slyšel cvakající drápy a vzhlédl –</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Zničená tvář zíral na útočící šelmu. Démon. Tvor nesmírně krásný a čistý. A jemu už nezbývalo vůbec nic. <emphasis>Ano, ať mě zabije krása.</emphasis></p>
<p>Vstoupil šelmě do cesty –</p>
<p>A byl odmrštěn stranou, dost tvrdě, aby si narazil hlavu o zeď a na okamžik ztratil vědomí. Uklouzl a spadl na záda – temnota, vířící, vzdouvající se stíny –</p>
<p>Jak se nad ním démon vztyčil, spatřil další postavu, celou v černém, s nožem v ruce. Ten nůž zarazila šelmě do pravé plece.</p>
<p>Démon zavřískl – bolestí, rozhořčením – sklouzl a stočil se k novému útočníkovi.</p>
<p>Který tam už nebyl, nějak se dostal na opačnou stranu, mával končetinami a každý pohyb byl zvláštně rozmazaný. Zničená tvář jen kulil oči. Nože se znovu zamíhaly a démon narazil na protější stěnu. V jantarových očích mu zaplálo.</p>
<p>Chodbou se blížili další démoni, ale zpomalili. Zacvakaly drápy –</p>
<p>A mezi nimi se najednou pohyboval ten člověk. Čepele nožů se zaleskly rudě, přímo tančily ve vzduchu. Jeho ruce připomínaly hady, a se stejným půvabem vykopl a zasáhl zvíře do hlavy – velké jako hlava koně, avšak širší – a ta hlava se při nárazu otočila, následovala ramena a trup, stočily se s podivnou elegancí a démon vyletěl vzhůru, převrátil se a hlavou dolů narazil do boční stěny.</p>
<p>Cihly se rozletěly, zeď se propadla do další místnosti a démon ji následoval v oblaku prachu.</p>
<p>Na chodbě zavládl zmatek a zabiják se najednou ocitl vedle Zničené tváře a z tasených dýk kapala krev.</p>
<p>Byla to černovlasá žena.</p>
<p>Na dlažbě to zachřestilo a vedle ženy zabrzdily dvě malé, jakoby ptačí kostřičky. Tlamičky měly otevřené, z prázdných hrdel jim vycházelo syčení a švihaly kostlivými ocásky. Jedna poposkočila a sklonila hlavu –</p>
<p>A shromáždění démoni ucukli.</p>
<p>Další plazí zasyčení, tentokrát hlasitější – od tvora lapeného v šelmí tlamě. Zničená tvář v jeho očích spatřil mrtelný strach –</p>
<p>Žena promluvila tiše, očividně to bylo určeno Zničené tváři: „Následuj čaroděje a jeho sestru – našli za stupínkem únikovou díru – myslím, že mají dost času, aby unikli. A ty taky, pokud půjdeš hned.“</p>
<p>„Já nechci jít,“ řekl s pláčem, který nedokázal potlačit, „já chci jenom umřít.“</p>
<p>To ji přimělo pootočit hlavu od démonů.</p>
<p>Zadíval se do jejích nádherných, protažených očí, černých jako eben. A její tvář nebyla zrcadlem, nezračil se v ní odpor. Ne, jen ho pozorovala, a pak se tam mihlo něco, co mohl být… žal.</p>
<p>„Běž do chrámu Soliel,“ poradila mu.</p>
<p>„Ona se vždycky odvrací –“</p>
<p>„Dnes se neodvrátí. Ne, když ji Ganoes Paran drží pod krkem. Běž. Nech se <emphasis>vyléčit.“</emphasis></p>
<p>Něco takového bylo zhola nemožné, ale jak by ji mohl odmítnout?</p>
<p>„Pospěš si, nevím, jak se Cudrn s Telorast daří zadržovat tuhle hrozbu, ani jak dlouho to vydrží –“</p>
<p>Ještě nedomluvila a z chodby za démony zazněl řev. Démoni se přiblížili k prahu a zděšeně poštěkávali.</p>
<p>„Tak a konec,“ zamumlala a zvedla nože.</p>
<p>Zničená tvář vyskočil a rozběhl se k oltáři.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Rychlej Ben nevěřil vlastním očím. Nechápal, co ohaře zadrželo – slyšel zvuky boje, vrčení, štěkot, pištění bolestí, a když se na okamžik ohlédl přes rameno, než pronesl Torahaval černou dírou, měl dojem, že zahlédl… něco. Někoho, nezřetelného ve stínech na prahu.</p>
<p>Ať ta srážka znamenala cokoliv, vykoupila mu život. A život jeho sestry. Takovým oběživem Rychlej Ben nehodlal plýtvat.</p>
<p>Hodil si Torahaval přes rameno, vstoupil do úzké chodby a běžel, jak nejrychleji zvládl. Zanedlouho za sebou uslyšel kroky. S kletbou se otočil, přičemž třískl Torahaval hlavou o zeď a ona zasténala.</p>
<p>Hnal se k němu muž se znetvořeným obličejem – ne, pokousaný koněm. „Pomůžu ti,“ nabídl se. „Honem! K chrámu se blíží zkáza!“</p>
<p>To on zastavil ohaře? Na tom nezáleží. „Vezmi ji za nohy, příteli. Jakmile se dostaneme z posvěcený půdy, můžeme odsud zmizet –“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Když se ohaři chystali vyrazit proti Apsalar, ta vrátila nože do pochev. „Cudrn, Telorast,“ řekla, „přestaňte s tím syčením. Je čas jít.“</p>
<p>„S tebou není žádná legrace, Neapsalar!“ křičela Cudrn.</p>
<p>„To není, že?“ přidala se Telorast a kývala hlavou. Byl to neurčitě hrozivý pohyb, nicméně zabíral.</p>
<p>„Kde je?“ chtěla vědět Cudrn.</p>
<p>„Pryč!“</p>
<p>„Bez nás!“</p>
<p>„Za ní!“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Poliel, šedá bohyně moru, nemocí a utrpení, vězela ve vlastní noční můře. Všechny síly ji opustily, odtekly pryč. V ruce měla vražený vražedný otataral, seděla na trůně a zmítala se v křečích.</p>
<p>Zrady, příliš mnoho zrad – energie Chromého boha ji opustila – a ten neznámý smrtelník, vražedník s chladným pohledem, jenž nic <emphasis>nepochopil. </emphasis>Jménem koho? Za čí osvobození se vůbec vede tahle válka? Zatracený hlupák.</p>
<p>Co je to za kletbu, vidět odhalené kazy, pokřivenou zlobu smrtelníků vytaženou na povrchu, vystavenou dennímu světlu? Kdo mezi následovníky kdy usiloval, ať úmyslně, či bezmyšlenkovitě, o čistotu sebezničení? V posedlosti si sami způsobovali smrt, ale to byl jen slabý odraz smrti, jakou přinášeli zemi, vodě, samotnému vzduchu. Sebezničení činilo obětí celý svět.</p>
<p>Apokalypsy bývají zřídkakdy nenadálé. Ne, mezi smrtelníky se plíží pomalu, přesto nevyhnutelně, zarytě ničí veškerý život, zdraví, krásu.</p>
<p>Na tento svět ji přitáhli lidé s chorou myslí a ohavnou duší, kvůli zemi, kvůli naději, že by ji mohla v nepřítomnosti nejkrutějších mučitelů a ničitelů vyléčit, se je pokusila vyhubit morovým dechem – neuměla si představit, jaký osud by si zasloužili víc – a kvůli tomu teď sama umírá.</p>
<p>Zuřila. Zrada!</p>
<p>Do sálu vstoupilo pět ohařů stínu.</p>
<p>Její smrt. <emphasis>Stinupáne, ty pitomče.</emphasis></p>
<p>Jeden ohař cosi vyplivl, cosi, co sklouzlo ke stupínku, kde to prskalo a svíjelo se.</p>
<p>I v přívalu bolesti si Poliel zachovala schopnost jasně myslet. Pokoušela se pochopit, co vidí – a ohaři mezitím uprchli, oběhli stupínek a vpadli do únikové chodby – pochopit toho přikrčeného, šupinatého pantera s jednou nohou napuchlou infekcí a rozdrcenýma zadníma nohama a kyčlemi – nemohl uprchnout. Ohaři ho tu zanechali – proč?</p>
<p><emphasis>Aby sdílel můj osud.</emphasis></p>
<p>Poslední myšlenka, stěží sama o sobě uspokojivá, a už dorazili degarotové, naježení vztekem a hladem, starší jako kterýkoliv bůh, připravení o kořist, ale ochotní spokojit se se zabitím té, jež zůstala.</p>
<p>Poraněný t’rolbarál, vřískající strachem a zuřivostí.</p>
<p>Poraněná bohyně, která chtěla vyléčit Ohnici. Protože to byl skutečný cíl horečky, takový byl chladný arbitr nemoci. Připomněla si, že pouze lidé – opravdu poslední myšlenka – <emphasis>pouze lidé soustřeďují spásu výhradně jen na sebe.</emphasis></p>
<p>A pak se na ni vrhli degarotové, první zotročitelé lidstva.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Je z ní přenašečka,“ poznamenal Zničená tvář, „a víc. Už není chráněná, mor v ní zuří bez ohledu na to, co se stane s Poliel. Jakmile jednou začne, má to přirozenej průběh. Prosím,“ dodal a pozoroval toho muže, jak se snaží probudit Torahaval, „pojď se mnou.“</p>
<p>Cizinec vzhlédl s bezmocným výrazem v očích. „Jít? Kam?“</p>
<p>„Do chrámu Soliel.“</p>
<p>„Ta lhostejná čubka –“</p>
<p>„Prosím,“ naléhal Zničená tvář. „Uvidíš. Já ti pomoct nemůžu, ale věřím jí.“</p>
<p>„Komu?“</p>
<p>„Není to daleko. Musí být vyléčená.“ Znovu se sklonil a uchopil ženu za nohy. „Jako předtím. Není to daleko.“</p>
<p>Muž kývl.</p>
<p>Za nimi z chrámu unikl pronikavý výkřik, až se po tlustých zdech budovy rozběhly prasklinky a ze škvír vypadával prach. Země sténala, jak se prohnuly základy a táhly s sebou okolní ulice.</p>
<p>„Musíme si pospíšit!“ vyhrkl Zničená tvář.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Paran sesedl. Táhl klopýtajícího, supícího Noto Nežita a vyrazil vrata chrámu Soliel – skromná, ale uspokojivá dávka energie, která stačila na to, aby laskavé bohyni sdělila, v jakém duševním rozpoložení se nalézá.</p>
<p>Dívka proklouzla kolem něj, když překračoval práh, a vrhla po něm překvapivě potěšený pohled, než odběhla do hlavní lodi.</p>
<p>Na stěnách chodby byly namalované postavy s hlavami skloněnými při požehnání, prosící či zoufající. Paran usoudil, že když se jedná o tuhle zatracenou bohyni, spíš to druhé. Z klenutého stropu se v záhybech snášely pohřební rubáše, bezpochyby mající za úkol připravit uctívače na nejhorší.</p>
<p>Dorazili do hlavní lodi ve chvíli, kdy se otřásla země – Velký chrám se bortil. Paran si přitáhl Noto Nežita k sobě a postrčil ho k oltáři. S <emphasis>trochou štěstí pohřbí ty zatracené degaroty. Ale zadržovat dech nebudu.</emphasis></p>
<p>Vytáhl kartu a hodil ji na podlahu. „Soliel, jsi povolána.“</p>
<p>Dívka stojící napravo od oltáře najednou podklesla v kolenou, vzhlédla a přihlouple zamrkala. A usmála se ještě víc.</p>
<p>Paran si přísahal, že si později vybaví všechny podrobnosti, když se bohyně musela nuceně objevit, tak znamenitá byla její stěží ovládaná zuřivost. Stála za oltářem, stejně androgynní jako její nyní mrtvá sestra, a ruce s dlouhými prsty – dokonalými, když přišlo na zatlačování již nevidoucích očí – zatínala v pěsti.</p>
<p>„Udělal jsi hroznou chybu –“ pronesla pronikavým hlasem.</p>
<p>„Ještě jsem neskončil,“ přerušil ji Paran. „Vypusť svou magii, Soliel. Začni s léčením. Můžeš začít tady s Noto Nežitem, do něhož umístíš reziduum svého kouzla, dost silné, aby vyléčilo postižené v táboře za městem. A jakmile skončíš s ním, přijdou další, Polielini odloženci. Vyleč je taky a pošli je do světa –“ Hlas mu ztvrdl. „Sedmiměstí už trpělo dost, Soliel.“</p>
<p>Dlouho si ho prohlížela, nakonec pokrčila rameny. „Dobrá. A co se toho utrpení týče, to nechám na tobě, a nikoliv z vlastní volby.“</p>
<p>Paran se zamračil. Otočil se, když za ním kdosi překvapeně vykřikl. Zamrkal a zazubil se. „Rychlej Ben!“</p>
<p>Čaroděj a Zničená tvář táhli jakousi ženu – tu, již zahlédl před oltářem ve velkém chrámu – a najednou všechno pochopil. A vzápětí si uvědomil, že nechápe nic.</p>
<p>Rychlej Ben se zadíval na oltář a přimhouřil oči. „To je ona? Pro mistra Kápě, nikdy by mě nenapadlo… to je jedno. Ganoesi Parane, tohle všechno je tvý dílo? Věděl jsi, že ti ohaři jdou po mně?“</p>
<p>„Ne tak docela, i když je mi jasné, proč si to myslíš. Dohodl ses se Stínupánem, co? Kvůli ní.“ Ukázal na bezvládnou ženu.</p>
<p>Čaroděj se zamračil. „Moje sestra.“</p>
<p>„On vypustil degaroty,“ obvinila ho Soliel. <emphasis>„Roztrhali ji na kusy!“</emphasis></p>
<p>Sestra Rychlýho Bena zasténala a pokusila se zvednout.</p>
<p>„Kurva,“ zamumlal čaroděj, „měl bych jít. Zpátky k ostatním. Než se probere.“</p>
<p>Paran si povzdechl a zkřížil ruce na prsou. „Vážně, Rychlej –“</p>
<p>„Ty víc než kdo jinej bys měl vědět, co to je sesterskej hněv!“ štěkl čaroděj a couvl. Podíval se na Zničenou tvář, jenž stál jako opařený a zíral na Soliel. „No tak,“ vybídl jej. „Měl jsi pravdu. Jdi za ní.“</p>
<p>Zničená tvář fňukl a klopýtavě vykročil.</p>
<p>Paran přihlížel, když Rychlej Ben otevíral chodbu.</p>
<p>Čaroděj ještě zaváhal a ohlédl se na kapitána. „Ganoesi, pověz mi něco,“ požádal.</p>
<p>„A co?“</p>
<p>„Tavore. Můžeme jí věřit?“</p>
<p>Otázka byla jako facka, nečekaně zaštípala. Zamrkal a pozorně se na druhého muže zadíval. „Tavore udělá, co bude třeba udělat, čaroději.“</p>
<p>„Pro sebe, nebo pro její vojáky?“ chtěl vědět Rychlej Ben.</p>
<p>„Pro ni v tom není žádný rozdíl, příteli.“</p>
<p>Ještě chvíli se dívali jeden druhému do očí, pak si čaroděj povzdechl. „Až to skončí, dlužím ti korbel piva.“</p>
<p>„Beru tě za slovo, Rychlej.“</p>
<p>Čaroděj blýskl tím svým nezapomenutelným, příšerně protivným úsměvem a zmizel v portálu.</p>
<p>Když se za ním se zašustěním zavřel, ta žena, jeho sestra, se zvedla na všechny čtyři. Vlasy jí visely do obličeje, avšak Paran zřetelně slyšel, jak říká: „Byl tam vlk.“</p>
<p>Naklonil hlavu. „Ohař stínu.</p>
<p>„Vlk,“ zopakovala. „Nejkrásnější, nejmilejší vlk na světě…“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Rychlej Ben otevřel oči a rozhlédl se.</p>
<p>Naproti němu seděl Flaška. Nikdo jiný tu nebyl. Odkudsi zblízka zazníval rozzlobený křik a hluk pranice. „Hezká práce,“ podotkl Flaška. „Stínupán tě jim hodil přímo pod nohy, a pokud by tě chytili, teď pohřbíval tvoji mrtvolu. Na cestu sem jsi použil jeho chodbu. Moc pěkný – jedno vlákno muselo přežít, čaroději, a dokonce ani Stínupán si ho nevšiml.“</p>
<p>„Co se to tu děje?“</p>
<p>Voják pokrčil rameny. „Starý spor, myslím. Kalam a Šumař našli Apsalar – s krví na nožích. Usoudili, že jsi mrtvej, víš, i když proč –“</p>
<p>Rychlej Ben už stál. A utíkal.</p>
<p>Vzápětí se ocitl uprostřed scény na pokraji katastrofy. Kalam se blížil k Apsalar, dlouhé nože v rukou, otataralový v přední pozici. Šumař stál stranou s naštvaným a bezmocným výrazem.</p>
<p>A Apsalar. Prostě čekala na podsaditého, hrozivého asasína. Nože nedržela a tvářila se odevzdaně.</p>
<p>„Kalame!“</p>
<p>Asasín se otočil, stejně jako Šumař.</p>
<p>„Rychlej!“ křikl sapér. „Našli jsme ji! S krví na nožích – a ty –“</p>
<p>„To už stačí,“ prohlásil čaroděj. „Jdi od ní, Kalame.“</p>
<p>Asasín pokrčil rameny a vrátil zbraně do pochev. „Zrovna moc toho nevysvětlila,“ zabručel rozčileně. „Jako obvykle. A já bych, Rychlej, přísahal, že tohle chtěla –“</p>
<p>„Chtěla co?“ zajímal se čaroděj. „Držela snad nože? Stojí v bojový pozici, Kalame? <emphasis>Copak není stínová tanečnice? </emphasis>Jsi zatracenej pitomec!“ Zamračil se na Apsalar a tišeji dodal: „Co ona chce… to jí my nemůžeme dát…“</p>
<p>Na kamení zazněly kroky a Rychlej Ben se otočil. Blížili se Flaška s kapitánem Faradan Sort.</p>
<p>„Tady jste všichni,“ poznamenala kapitán a očividně se snažila ovládnout zvědavost. „Chystáme se vyrazit. S trochou štěstí Čtrnáctou dohoníme dnes v noci. Aspoň Sinn si to zřejmě myslí.“</p>
<p>„To je dobrá zpráva,“ řekl Rychlej Ben. „Běžte, kapitáne, jdeme hned za várna.“</p>
<p>Nicméně se zdržel, dokud kolem něj neprošla Apsalar. Zvedl ruku a sáhl jí na rukáv. Ohlédla se.</p>
<p>Rychlej Ben zaváhal, pak kývl. „Vím, že jsi to byla ty, Apsalar. Děkuju.“</p>
<p>„Čaroději,“ opáčila, „nemám tušení, o čem to mluvíš.“</p>
<p>Pustil ji. <emphasis>Ne, to, co ona chce, jí my dát nemůžeme. Ona chce zemřít.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Kotilion, pokrytý prachem, sinalý vyčerpáním, vstoupil do trůnního sálu a zastavil se.</p>
<p>Před Trůnem stínu se shromáždili ohaři. Dva leželi, supěli a vyplazovali jazyky. Šán chodila kolem dokola v kruhu, cukala sebou a z roztrženého černého boku jí kapala krev. A Kotilion si všiml, že zranění jsou i ostatní.</p>
<p>Na trůně seděl Stínupán, rozmazaný, jako by byl uprostřed bouřkového mraku. „Podívej se na ně,“ pronesl tichým, hrozivým hlasem. „Dobře se na ně podívej, Kotilione.“</p>
<p>„Degaroti?“</p>
<p>„Ne, degaroti ne.“</p>
<p>„Ne, asi ne. Tohle vypadá jako rány po noži.“</p>
<p>„Měl jsem ho. A pak jsem ho ztratil.“</p>
<p>„Koho?“</p>
<p>„Toho příšerného čaroděje s tisícem tváří, toho!“ Zvedl stínovou ruku a ohnul dlouhé prsty. „Měl jsem ho přímo v hrsti, jako tající kus ledu.“ Zaprskal a předklonil se. <emphasis>„</emphasis><emphasis>Všechno je to tvoje vina</emphasis><emphasis>!</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Kotilion zamrkal. „Tak počkej, já ohaře nenapadl!“</p>
<p>„To si myslíš ty!“</p>
<p>„Co má tohle znamenat?“ chtěl vědět Kotilion.</p>
<p>Druhá ruka se připojila k první a společně svíraly vzduch v křečovitém vzteku. Další zaprskání – a bůh zmizel.</p>
<p>Kotilion se zadíval na Barana a natáhl k němu ruku.</p>
<p>Na tiché zavrčení ucukl. „Nenapadl!“ zařval.</p>
<p>Všichni ohaři na něj upírali oči a nevypadali přesvědčeně.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Soumrak zakryl prach nad táborem, když kapitán Ganoes Paran – veda koně za sebou – ranhojič Noto Nežit a dívka – Naval D’natha se jmenovala – vyšplhali do kopce a prošli mezi prvními hlídkami.</p>
<p>Celý tábor vypadal, jako by přežil šílenou bouřku. Vojáci opravovali stany, navazovali lana, běhali s nosítky. Koně, místo aby stáli v ohradách, se potulovali kolem a byli příliš vyplašení, než aby někoho pustili k ohlávkám.</p>
<p>„Ohaři,“ uhádl Paran. „Prošli tudy. Stejně jako degaroti. Zatracená smůla – doufám, že není moc zraněných.“</p>
<p>Noto Nežit se na něj podíval a ohrnul nos. „Kapitán Laskava? Oklamal jste nás. Ganoes Paran je jméno, které je zanesené do Seznamu padlých v Dujekových vlastních knihách.“</p>
<p>„Jméno, kolem kterého se vznáší příliš mnoho otázek, ranhojiči.“</p>
<p>„Uvědomujete si, kapitáne, že dvěma zbývajícím malazským armádám v Sedmiměstí velí bratr a sestra? Aspoň prozatím. Jakmile se Dujek zase postaví na nohy –“</p>
<p>„Okamžik,“ zarazil jej Paran.</p>
<p>Před velitelským stanem stáli Hurlochel a Ambroň. Oba zahlédli Parana a jeho společníky. Něco na heroldově tváři…</p>
<p>Došli k němu. „Hurlocheli?“ zeptal se Paran.</p>
<p>Muž sklopil zrak.</p>
<p>Ambroň si odkašlala. „Vrchní pěst Dujek Jednoruký zemřel přede dvěma zvoněními, kapitáne Parane.“</p>
<p><emphasis>„A co se toho utrpení týče, to nechám na tobě, a nikoliv z vlastní volby.“</emphasis></p>
<p>Ona to věděla. Soliel to už věděla.</p>
<p>Ambroň ještě mluvila, „…horečka povolila před chvílí. Jsou při vědomí a dozvěděli se, kdo jste – Ganoesi Parane, posloucháte mě? Přečetli si Dujekovy knihy – každý důstojník tady je četl. Bylo to nutné. Rozumíte? Hlasování bylo jednomyslné. Byl jste prohlášen vrchní pěstí. Teď je to vaše armáda.“</p>
<p>Ona to už věděla.</p>
<p>Vše, co tu vykonal… příliš pozdě.</p>
<p><emphasis>Dujek Jednoruký je mrtvý.</emphasis></p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA ŠESTNÁCT</p>
<p>Privilegovaní sirotci tu jsou teď,</p>
<p>naparují se za najatými vojsky,</p>
<p>a beznohý bývalý voják,</p>
<p>opírající se křivě o zeď</p>
<p>jako svalená, rozbitá socha –</p>
<p>výnos na jeho prázdné dlani,</p>
<p>že ani vojska nemohou jíst zlato –</p>
<p>ale civilní mladíci nevidí</p>
<p>tak daleko, až pro jejich děti je</p>
<p>cesta budoucnosti již vyčištěná,</p>
<p>dlažba vytrhaná na stavbu hrubých</p>
<p>zdí a sešlých přístřeší marnotratníků,</p>
<p>a přece je to stále bohatý svět,</p>
<p>sypající krví zastříkané poklady</p>
<p>k jejich nohám v hedvábí – jsou tady</p>
<p>a teď, tváře civilizace, jak my,</p>
<p>padlí hlupáci, toužíme být mezi nimi,</p>
<p>další hodující v bezedném korytě.</p>
<p>Co z toho vzejde? Odpočívám, křivý,</p>
<p>tvrdý kámen pod zády, a ta jediná</p>
<p>mince na mé dlani má tvář –</p>
<p>nějaký dávný sirotek, ve své době</p>
<p>privilegovaný, jenž se skrýval za vojsky,</p>
<p>až se ta vojska jednoho dne vzbudila</p>
<p>s prázdnými žaludky – taková hrdost,</p>
<p>taková nadutost! Podívejte se na cestu!</p>
<p>Z civilní nouze bych prchal a prchal –</p>
<p>kdybych jen nebyl bojoval,</p>
<p>nebránil bezduchého požírače</p>
<p>zítřka, kdybych jen měl nohy –</p>
<p>tak se dívám, jak se procházejí pod slunečníky,</p>
<p>a hladovějící masy jsou stále</p>
<p>mrzutější, pozorují mě lačně a nenasytně –</p>
<p>utíkal bych, ano, jenom tak mít nohy.</p>
<p>Z <emphasis>Posledních dní První říše</emphasis></p>
<p>ogruntes</p>
<p>M</p>
<p>onotónní čedičové rozvaliny pobřeží narušoval pruh černého písku čtyři sta kroků dlouhý. Nyní téměř zmizel pod rampami, vybavením, koňmi a vojáky. Na mělčině se široké nakládací skify prodíraly vlnami k zakotveným korábům, jichž byla zátoka plná. Tři dny se Čtrnáctá armáda naloďovala ve snaze konečně uniknout z této choré země.</p>
<p>Pěst Keneb pozoroval zdánlivý zmatek dole. Přitáhl si plášť k tělu, protože od moře vál prudký vítr, obrátil se a sešel do mizejícího tábora.</p>
<p>Vyvstávaly problémy – bylo jich až příliš mnoho. Nálada mezi vojáky byla složitou směsicí úlevy, hořkosti, hněvu a malomyslnosti. Keneb se při čekání na flotilu silně obával vzpoury – řeřavé uhlíky úzkosti a zuřivosti ještě rozdmýchávaly tenčící se zásoby potravin a vody. Nejspíš jen nedostatek alternativ udržel vojsko pod kontrolou, byť mrzuté – ze všech měst a osad na západě, východě a jihu přicházely pouze zprávy o moru. Modrý jazyk, prudce nakažlivý, nešetřil nikoho. Jediný únik představovala flotila.</p>
<p>Keneb pocity vojáků chápal. Čtrnáctá měla vyříznuté srdce, a to se stalo u Y’Ghatan. Bylo podivuhodné, jak mohla pouhá hrstka veteránů znamenat životní sílu pro tisíce vojáků, zvlášť když, alespoň podle názoru pěsti, neudělali nic, čím by si takovou úctu zasloužili.</p>
<p>Vzhledem k tomu všemu bylo velení stále rozdělenější – <emphasis>protože naše vlastní srdce zahnívá. Tene Baralta. Rudá čepel… prahnoucí po smrti. </emphasis>Ve Čtrnácté nebylo léčitele natolik zběhlého, aby vymazal strašlivé škody na Baraltově vzhledu. Na regeneraci zničeného oka a předloktí by bylo zapotřebí Vysoké Denul, a toto nadání bylo stále vzácnější – přinejmenším v Malazské říši. <emphasis>Kdyby jen Tene ztratil taky schopnost mluvit. </emphasis>Každé jeho slovo bylo zahořklé jedem, rostoucí nenávistí ke všemu a všem, počínaje sebou samým.</p>
<p>Když se Keneb přiblížil k velitelskému stanu, právě vycházela Nether, zachmuřená a nasupená. Objevil se obrovský, zjizvený kravácký pes Křivák a šoural se k ní – pak vycítil její náladu, zastavil se, navenek aby se poškrábal, a vzápětí se nechal odvést hengským kočárovým psíkem Kuličkou. Společně odklusali.</p>
<p>Keneb se zhluboka nadechl a přistoupil k mladé záchlumské čarodějce. „Soudím,“ začal, „že pobočnici tvoje zpráva nepotěšila.“</p>
<p>Zle se na něj zamračila. „Není to naše vina, pěsti. Tento mor bouří i v chodbách. S Dujekem a jeho Houfcem nemáme spojení, co se přiblížili ke G’danisbanu. A co se Perela týče,“ zkřížila ruce na prsou, „nedokážeme ho vystopovat – je pryč a konec. Kromě toho, jestli ten hlupák chce čelit chodbám, my tam jeho kosti hledat nepůjdeme.“</p>
<p>Jediná horší věc než Spár v táboře bylo náhlé a nevysvětlitelné zmizení řečeného Spára. Ne že by se s tím dalo cokoliv dělat.</p>
<p>„Kolik dní to je, co jste naposledy mluvili s vrchní pěstí Dujekem?“ zeptal se Keneb.</p>
<p>Mladá Záchlumčanka odvrátila zrak, ruce stále založené. „Ještě před Y’Ghatan.“</p>
<p>Keneb zvedl obočí. <emphasis>Tak dávno? Pobočnice, říkáš nám toho tak málo. </emphasis>„A co admirál Nok – vedlo se jeho mágům líp?“</p>
<p>„Hůř,“ štěkla. „My jsme aspoň na pevné zemi.“</p>
<p>„Prozatím,“ podotkl a prohlížel si ji.</p>
<p>Nether se mračila. „To má být co?“</p>
<p>„Nic, já jen že… tohle mračení by ti mohlo zůstat – na tak hluboké vrásky jsi příliš mladá –“</p>
<p>Čarodějka s frknutím odkráčela.</p>
<p>Keneb se za ní díval, pak pokrčil rameny a vešel do velitelského stanu. Plátěné stěny dosud páchly kouřem, ponurá připomínka Y’Ghatan. Stůl s mapami zůstal – ještě nebyl naložený na koráb – a kolem něj, přestože byl prázdný, stáli pobočnice, Blistig a admirál Nok.</p>
<p>„Pěsti Kenebe,“ řekla Tavore.</p>
<p>„Ještě dva dny, myslím,“ odvětil Keneb a odepjal si plášť, když tu už nefoukalo.</p>
<p>Admirál zřejmě hovořil, protože si odkašlal a pravil: „Pořád si myslím, pobočnice, že na tom rozkaze není nic nepatřičného. Císařovna nevidí důvod, proč by zde měla Čtrnáctá dál setrvávat. Taky je tu otázka moru – zatím se vám daří před ním vojáky uchránit, ale to nebude trvat dlouho. Zvlášť ne, až vám dojdou zásoby a budete muset začít pícovat.“</p>
<p>Blistig kysele zabručel. „Letos nebude žádná úroda. Kromě opuštěného dobytka není co brát – neměli bychom jinou možnost než vytáhnout do nějakého města.“</p>
<p>„Správně,“ dodal admirál.</p>
<p>Keneb se podíval na Tavore. „Odpusťte, pobočnice –“</p>
<p>„Poté co jsem vás poslala posoudit nakládání oddílů, byla otázka velení vyřešena ke spokojenosti všech.“ To znělo dosti suše, a Blistig zafrkal. Tavore pokračovala: „Admirál Nok nám konečně předal rozkaz císařovny, podle něhož se máme vrátit do Unty. Jediný problém představuje určení trasy.“</p>
<p>Keneb zamrkal. „No na východ a potom na jih, samozřejmě. Jinak by nám cesta trvala –“</p>
<p>„Déle, ano,“ skočil mu do řeči Nok. „Nicméně v této roční době nám budou pomáhat proudy a převládající větry. Pravda, kurs je hůř zmapovaný a většina našich map pro západní pobřeží tohoto kontinentu je odvozena z cizích zdrojů, takže jejich spolehlivost je možno zpochybňovat.“ Přejel si rukou po vrásčitém obličeji. „To ale, žel, není podstatné. Problémem je mor. Pobočnice, cestou sem na místo setkání jsme postupovali jeden přístav po druhém, avšak ani jeden nebyl bezpečný. Naše vlastní zásoby jsou nebezpečně malé.“</p>
<p>„Kde tedy podle vás můžeme doplnit zásoby na západ odsud, admirále?“ zeptal se Blistig.</p>
<p>„V Sepiku, pro začátek. Ostrov je odlehlý, dost na to, aby byl podle mého názoru moru prostý. Na jihu leží Nemil a několik menších království až k Šal-Morzinn. Od jižního výběžku kontinentu je plavba k severozápadnímu cípu Quon Tali vlastně kratší než po falarské plavební dráze. Jakmile překonáme nebezpečí, jaké představuje Drift Avalii, ocitneme se v Genijské úžině s dalhonským pobřežím severně od nás. V té době nám budou proudy opět nahrávat.“</p>
<p>„To je všechno hezké,“ zavrčel Blistig, „ale co se stane, jestli nám Nemil a ta ostatní ‚menší království‘ nebudou chtít potraviny a vodu prodat?“</p>
<p>„Budeme je muset přesvědčit,“ pronesla pobočnice, „jakýmikoliv prostředky.“</p>
<p>„Doufejme, že ne mečem.“</p>
<p>Jakmile to Blistig vyslovil, bylo zřejmé, že svých slov lituje – i když to znělo rozumně, jednoduše to odhalilo jeho nedostatek důvěry ve vojsko pobočnice.</p>
<p>Tavore si pěst prohlížela s kamenným výrazem a ve stanu zavládl kromě mlčení i chlad.</p>
<p>Admirál Nok se tvářil zklamaně. Zvedl plášť z tulení kůže. „Musím se vrátit na vlajkovou loď,“ oznámil. „Třikrát během cesty sem výzvědné eskorty zahlédly na severu neznámou flotilu. Bezpochyby viděli i oni nás, přesto k bližšímu kontaktu nedošlo, takže podle mě pro nás nepředstavuje hrozbu.“</p>
<p>„Flotila,“ prohodil Keneb. „Nemilská?“</p>
<p>„Možná. Západně od Sepického moře se prý vyskytuje mekroské město – zpráva je několik let stará. Ale,“ ohlédl se přes rameno na pobočnici, „jak rychle se může plovoucí město pohybovat? V každém případě Mekrosové jsou nájezdníci a obchodníci, a je docela dobře možné, že Nemilové vyslali lodě, aby je odehnali od svých břehů.“</p>
<p>Všichni se dívali za odcházejícím admirálem.</p>
<p>„Omlouvám se, pobočnice –“ začal Blistig.</p>
<p>„Schovejte si omluvy,“ uťala jej a otočila se. „Jednoho dne vás vyzvu, Blistigu, abyste to zopakoval. Ale ne mně, nýbrž vašim vojákům. A teď laskavě zajděte za pěstí Tene Baraltou a sdělte mu závěry z porady.“</p>
<p>„Jeho nezajímá –“</p>
<p>„Mě nezajímá, co jeho nezajímá, pěsti Blistigu.“</p>
<p>Muž se stisknutými rty zasalutoval a odkráčel.</p>
<p>„Chviličku,“ řekla pobočnice, když se ho Keneb chystal následovat. „Jak se daří vojákům, pěsti?“</p>
<p>Keneb zaváhal. „Většinou se jim ulevilo, pobočnice,“ řekl nakonec.</p>
<p>„Ani se nedivím.“</p>
<p>„Mám jim oznámit, že se vracíme domů?“</p>
<p>Pousmála se. „Nepochybuji, že se to mezi nimi již rozneslo. Rozhodně, pěsti. Není důvod držet to v tajnosti.“</p>
<p>„Unta,“ hloubal Keneb, „žena a dcera budou nejspíš právě tam. Pochopitelně dá rozum, že Čtrnáctá se v Untě dlouho nezdrží.“</p>
<p>„Pravda. Doplní nám stav.“</p>
<p>„A potom?“</p>
<p>Pokrčila rameny. „Předpokládám, že Korel. Nok si myslí, že dojde k obnovení útoku na Krádež.“</p>
<p>Kenebovi chvíli trvalo, než mu došlo, že pobočnice nevěří ani slovu z toho, co mu vykládá. <emphasis>Proč ne Korel? Co by pro nás mohla mít Laseen schovaného, jestliže ne další tažení? Co Tavore tuší? </emphasis>Aby skryl zmatek, pohrál si se sponami na plášti.</p>
<p>Když znovu vzhlédl, pobočnice civěla na flekatou stěnu stanu.</p>
<p>Stála, vždycky stála – nevzpomínal si, že by ji kdy viděl sedět, tedy kromě na koni. „Pobočnice?“</p>
<p>Trhla sebou a kývla. „Můžete jít, Kenebe.“</p>
<p>Když odcházel, cítil se jako zbabělec. Zlobil se na sebe, protože se mu ulevilo. Zmocnil se ho však nový neklid. Unta. Manželka. <emphasis>Co bylo, už není, a jsem dost starý, abych to věděl. Věci se mění. My se měníme –</emphasis></p>
<p>„Budou to tři dny.“</p>
<p>Keneb zamrkal a uviděl před sebou Žrouta s Křivákem a Kuličkou. Obrovský kravácký pes upíral pozornost jinam – k jihu – zatímco maličká fenka očichávala Žroutův ošlapaný mokasín, kde mu z prasklého švu trčel palec. „Co budou tři dny, Žroute?“</p>
<p>„Než odejdeme. Tři dny.“ Kluk si utřel nos.</p>
<p>„Prohlídni některou náhradní výstroj,“ poradil mu Keneb, „a najdi si teplejší šaty, Žroute. Tohle moře je studené a ještě se ochladí.“</p>
<p>„Nic mi není. Teče mi z nosu, ale Křivákovi taky, i Kuličce. Jsme v pořádku. Tři dny.“</p>
<p>„Vyplujeme za dva.“</p>
<p>„Ne. Musí to být tři dny, jinak se nikam nedostaneme. Zemřeme na moři dva dny po odplutí ze Sepiku.“</p>
<p>Pěst zamrazilo. „Jak víš, že poplujeme na západ, Žroute?“</p>
<p>Klučík se podíval dolů a viděl, že mu Kulička olízala palec do čista. „Sepik, to bude zlé. Nemil bude dobrý. Potom zlý. A potom najdeme přátele, dvakrát. A potom skončíme, kde to všechno začalo, a to bude moc zlé. Ale tehdy jí všechno dojde, skoro všechno, teda dost, aby to stačilo. A velký muž s useknutýma rukama řekne ano.“ Zvedl rozzářený zrak. „Našel jsem kostěnou píšťalku a schovávám mu ji, protože ji bude chtít zpátky. Jdeme sbírat mušličky!“ S tím všichni tři odběhli na pláž.</p>
<p><emphasis>Tři dny, ne dva. Jinak zemřeme. </emphasis>„Neboj se, Žroute,“ zašeptal, „ne všichni dospělí jsou pitomci.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Poručík Pores se zadíval na vojákovu sbírku. „Co to, ve jménu mistra Kápě, má být?“</p>
<p>„Kosti, pane,“ odtušila žena. „Ptačí kosti. Jsou z toho útesu – hele, jsou tvrdý jako šutr – přidáme je k naší sbírce, totiž my těžká pěchota. Hanfeno do nich vrtá ďourky – teda do vostatních, máme jich stovky. Máme vám taky ňáký udělat, pane?“</p>
<p>„Dej mi jich pár,“ svolil a natáhl ruku.</p>
<p>Pustila mu do dlaně dvě kostičky z nohy, dlouhé jako palec, a další, která vypadala jako prstní, o něco širší než z jeho vlastních prstů. „Pitomče. Tahle není z ptáka.“</p>
<p>„No já nevim, pane. Může to bejt lebka.“</p>
<p>„Je pevná.“</p>
<p>„Z datla?“</p>
<p>„Vrať se k oddílu, Senný. Kdy máte být na rampě?“</p>
<p>„Zřejmě zejtra, pane. Vojáci pěsti Keneba maj zdržení – polovičku jich odvolal, byl to hotovej zmatek! V důstojníkách se člověk nevyzná, ehm, pane.“</p>
<p>Poručík Pores mávl rukou, a když žena odběhla, sevřel ruku s kostičkami a vydal se za kapitánem Laskavou, jenž stál vedle čtyř truhlic se svým táborovým vybavením. Dva družiníci jednu truhlici přebalovali a na pokrývce z velbloudí srsti byla rozložená sbírka hřebenů – dva tucty, možná víc, ani dva stejné. Hřebeny z kosti, lastury, parohu, želvoviny, slonoviny, dřeva, břidlice, stříbra, zlata a mědi. Získat takovou sbírku muselo trvat několik let na cestách. Ve sledu kultur, kmenů a národů, s nimiž se buď spřátelil, nebo je vyhladil, zde byl vyložen kapitánův vojácký osud. Přesto se Pores zamračil. <emphasis>Hřebeny?</emphasis></p>
<p>Laskava měl hlavu skoro holou.</p>
<p>Kapitán vysvětloval družiníkům, jak je mají zabalit, „…do těch bavlněných podušek a kozí vlny, nebo jak tomu říkáte. Každý zvlášť a opatrně – jestli na nich najdu škrábnutí nebo ulomený zub, nebudu mít jinou možnost než vás oba zabít. A, poručíku, doufám, že jste se ze zranění už vzpamatoval. Výborně. Co se děje? Vy se dusíte?“</p>
<p>Pores se dávil, celý rudý ve tváři, počkal, až Laskava přijde blíž, pak zakašlal, hlasitě a zprudka, a z pravé ruky – již si držel před ústy – vyplivl tři kostičky. Při dopadu na zem zachřestily. Pores se zhluboka nadechl, potřásl hlavou a odkašlal si.</p>
<p>„Omlouvám se, kapitáne,“ zachraptěl. „Asi mám v sobě ještě nějaký polámaný kosti. Už nějakou dobu chtěly ven.“</p>
<p>„Už jste skončil?“ zajímal se Laskava.</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>Oba družiníci zírali na kosti. Jeden se pro ně sehnul.</p>
<p>Pores si setřel pomyslný pot z čela. „To teda byl kašel, co? Přísahal bych, že mě někdo praštil do břicha.“</p>
<p>Družiník natáhl ruku s kostičkami. „Nechal vám tohle, poručíku.“</p>
<p>„Aha, děkuju, vojáku.“</p>
<p>„Jestli to považujete za legrační, poručíku,“ poznamenal Laskava, „tak jste na omylu. A teď mi vysvětlete důvod toho zdržení.“</p>
<p>„Nemůžu, kapitáne. Vojáci pěsti Keneba, nějaké odvolání. Není na to rozumné vysvětlení.“</p>
<p>„Typické. Vojskům velí hlupáci. Kdybych já měl vojsko, dělalo by se všechno jinak. Nesnáším líné vojáky. Taky jsem zabil víc líných vojáků než nepřátel říše. Kdyby bylo tohle moje vojsko, poručíku, byli bychom na těch lodích ve dvou dnech, a každého, kdo by zůstal na břehu, bychom tu nechali, svlečeného do naha a s chlebovou kůrkou v ruce a rozkazem dojít do Quon Tali.“</p>
<p>„Přes moře.“</p>
<p>„Jsem rád, že si rozumíme. Teď se sem postavte a hlídejte moje věci, poručíku. Musím najít kolegy kapitány Madan’Tul Rada a Ruthana Gudda – jsou to naprostí hňupové, ale já to napravím.“</p>
<p>Pores se díval, jak kapitán odchází, obrátil se k vojákům a usmál se. „To by bylo něco. Vrchní pěst Laskava, velící všem malazským armádám.“</p>
<p>„Aspoň bychom vždycky věděli, o co mu jde,“ podotkl jeden z mužů.</p>
<p>Poručík přimhouřil oči. „Ty bys chtěl, aby za tebe myslel Laskava?“</p>
<p>„Jsem voják, ne?“</p>
<p>„A co kdybych ti řekl, že kapitán Laskava je blázen?“</p>
<p>„Vy nás zkoušíte? Navíc je putýnka, jestli je blázen nebo ne, hlavně dokud ví, co dělá, a říká nám, co máme dělat my.“ Drcl do kamaráda. „Není to tak, Tikburde?“</p>
<p>„Docela tak,“ zamumlal druhý voják a prohlížel si jeden hřeben.</p>
<p>„Malazský voják se učí přemýšlet,“ podotkl Pores. „Tuhle tradici máme od Kellanveda a Dassema Ultora. Copak jste na to zapomněli?“</p>
<p>„Ne, pane, nezapomněli. Ale je přemejšlení a přemejšlení, tak to prostě je. Vojáci dělají jedno a velitelé druhý. Nejni dobrý, když se to míchá.“</p>
<p>„Musí vám to usnadňovat život.“</p>
<p>Kývnutí. „To jo, pane.“</p>
<p>„Jestli tady tvůj kamarád poškrábe ten hřeben, co obdivuje, kapitán Laskava vás zabije oba.“</p>
<p>„Tikburde! Polož to!“</p>
<p>„Ale je hezkej!“</p>
<p>„To je taky huba plná zubů, a ty chceš, aby ti ty tvoje zůstaly, ne?“</p>
<p><emphasis>A s takovými vojáky jsme vybudovali říši.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Koně už měli to nejlepší za sebou, ale budou muset stačit. Jejich zásoby ponese mezek, včetně zabalené mrtvoly Heborika Neviditelné ruce. Zvířata čekala na konci hlavní ulice, švihala ocasy, jak je otravovaly mouchy, a již je vysilovalo horko, ač bylo teprve dopoledne.</p>
<p>Barathol Méchar si ještě upravil opasek se zbraněmi, protože ho zmátlo, že si něco pověsil doprostřed, a přimhouřil oči. Z hostince vyšel Řezník se Scillarou a zamířili ke koním.</p>
<p>Rozhovor ženy s oběma Jessami byl obdivuhodnou ukázkou stručnosti, obešel se bez jakýchkoliv rad a skončil zběžným poděkováním. Dítě se stalo nejmladším obyvatelem této zapomenuté vísky. Dívenka vyroste tady, bude si hrát se štíry, rhizanami a suritkanami ve zdánlivě nekonečné krajině se sluncem nad hlavou – prudkou, oslepující, surovou tváří boha. Ale vcelku tu bude v bezpečí a budou ji milovat.</p>
<p>Kovář si všiml kohosi ve stínu dveří. <emphasis>Aspoň někomu budeme chybět. </emphasis>Se smutkem v duši, což ho překvapilo, se vydal za ostatními.</p>
<p>„Ten kůň se pod tebou zhroutí,“ poznamenal Řezník. „Je moc starej a ty zas moc velkej, Barathole. Už pod tou sekerou by se zhroutil mezek.“</p>
<p>„Kdo to támhle stojí?“ zeptala se Scillara.</p>
<p>„Chaur.“ Kovář se vyhoupl na koně, a když dosedal, kůň ukročil. „Asi nás přišel vyprovodit. Tak nasedat, vy dva.“</p>
<p>„Tohle je nejteplejší část dne,“ podotkl Řezník. „Připadá mi, že touhle zatracenou zemí vždycky cestujeme v tom nejhorším, co po nás může hodit.“</p>
<p>„Do setmění budeme u pramene,“ odtušil Barathol. „Právě když ho budeme potřebovat nejvíc. Tam zalehneme až do příštího setmění, protože další úsek cesty bude hodně dlouhej.“</p>
<p>Vyjeli a silnice se rychle změnila v sotva znatelnou stezku. Zanedlouho Scillara upozornila Barathola, že mají společnost.</p>
<p>Kovář se ohlédl a uviděl Chaura, nesoucího na prsou plátěný ranec. Na zpocené tváři měl umíněný výraz. Barathol s povzdechem zastavil koně.</p>
<p>„Dokážeš ho přesvědčit, aby se vrátil domů?“ zeptala se Scillara.</p>
<p>„Těžko,“ přiznal Barathol. „Je to prosťáček a tvrdohlavej – to je prachšpatná kombinace.“ Sklouzl na zem a přistoupil k mladému hromotlukovi. „Ukaž, Chaure, hodím tvoje věci na mezka.“</p>
<p>Chaur mu ranec s úsměvem podal.</p>
<p>„Čeká nás daleká cesta, Chaure. Přinejmenším pár dní budeš muset jít pěšky – rozumíš? Podívám se, co máš na nohou – pro mistra Kápě –“</p>
<p>„Je bosej!“ vyhrkl Řezník nevěřícně.</p>
<p>„Chaure, tahle cesta je samý ostrý kamení a rozpálenej písek,“ vysvětloval Barathol.</p>
<p>„V brašně máme tlustou bhederiní kůži,“ poznamenala Scillara, zapalujíc si dýmku. „Večer mu můžu udělat sandály. Teda pokud nechceš zastavit rovnou.“</p>
<p>Kovář si uvolnil sekeru a začal si zouvat botu. „Jelikož se povezu, může si zatím vzít moje.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Řezník se díval, jak se Chaur snaží natáhnout si Baratholovy holínky. Věděl, že většina lidí by ponechala Chaura jeho osudu. Nakonec to bylo jen dítě v dospělém těle, hloupé a v podstatě k ničemu, spíš jen přítěž. Vlastně většina lidí by prosťáčka bila, dokud by neutekl zpátky do vesnice – zbila by ho pro jeho vlastní dobro, a v jistém směru by to bylo správné. Ale tenhle kovář… nevypadal na hromadného vraha, jímž údajně byl. Zrádce Arenu, muž, jenž zavraždil pěst. A teď jejich doprovod na pobřeží.</p>
<p>Řezníka ta představa kupodivu uklidňovala. Kalamův bratranec… <emphasis>vraždy musejí mít v rodině. </emphasis>Obrovská dvouhlavá sekera nevypadala na zbraň asasína. Napadlo ho, že se Barathola zeptá – dostane z něj jeho verzi toho, co se před lety v Arenu stalo – avšak kovář toho moc nenamluvil, a kromě toho, pokud měl tajemství, měl právo si je nechat. <emphasis>Stejně jako já to svoje.</emphasis></p>
<p>Znovu vyrazili. Chaur se coural a klopýtal, jako by nebyl zvyklý na obuv. Ale usmíval se.</p>
<p>„Zatracený tekoucí cecky,“ postěžovala si vedle něj Scillara.</p>
<p>Řezník na ni vytřeštil oči a nevěděl, jak by na to měl reagovat.</p>
<p>„A taky mi dochází rezlistí.“</p>
<p>„To je mi líto,“ zabručel.</p>
<p>„Co ti to má bejt co líto?“</p>
<p>„Že mi trvalo tak dlouho se uzdravit.“</p>
<p>„Řezníku, měl jsi vnitřností omotaný kolem kotníků – mimochodem, jak se cejtíš?“</p>
<p>„Nepříjemně, ale já nikdy nebyl zvlášť dobrej jezdec. Nakonec jsem vyrostl ve městě. Uličky, střechy, hospody, zámecký balkony, to byl předtím můj svět. Bohové pod náma, že mi ale Darúdžhistán schází. Zamilovala by sis ho, Scillaro –“</p>
<p>„Ty ses musel zbláznit. Města si nepamatuju. Já znám jenom poušť a vyprahlý hory. Stany a chatrče z nepálenejch cihel.“</p>
<p>„Pod Darúdžhistánem jsou plynový jeskyně a ten plyn se vyvádí nahoru a osvětluje ulice krásným ohněm. Je to nejkrásnější město na světě, Scillaro.“</p>
<p>„Tak proč jsi odcházel?“</p>
<p>Na to Řezník neodpověděl.</p>
<p>„No dobře,“ zabručela po chvíli, „a co tohle? Vezeme Heborikovo tělo… kam vlastně?“</p>
<p>„Na Otataralový ostrov.“</p>
<p>„To je velkej ostrov, Řezníku. Na nějaký konkrétní místo?“</p>
<p>„Heborik mluvil o poušti čtyři nebo pět dní na severozápad od Dosin Pali. Prý tam stojí obrovský chrám, nebo aspoň socha z toho chrámu.“</p>
<p>„Takže jsi nakonec poslouchal.“</p>
<p>„Občas byl při vědomí, ano. Občas volal nefritovou moc, která byla darem i prokletím zároveň… a chtěl ji odevzdat. Nějak.“</p>
<p>„Jelikož je mrtvej, jak můžeš čekat, že vrátí moc nějaký soše? Řezníku, jak vůbec najdeme sochu uprostřed pouště? Možná bys mohl zvážit, že ať už chtěl Heborik cokoliv, teď to neznamená nic. Zabili ho T’lan Imass, a tak si Trhač musí najít novýho válečnýho jezdce, a jestli měl Heborik nějakou moc, ta musela dávno vyprchat nebo s ním projít bránou mistra Kápě – v každým případě s tím <emphasis>my </emphasis>nic nenaděláme.“</p>
<p>„Jeho ruce jsou teď pevný, Scillaro.“</p>
<p>Nadskočila. „Cože?“</p>
<p>„Z pevnýho nefritu – ne čistýho, jsou v něm… nečistoty. Kazy, částečky. Jako vločky popela nebo hlíny.“</p>
<p>„Tys prohlížel jeho mrtvolu?“</p>
<p>Řezník kývl.</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Ropušník obživl…“</p>
<p>„Tak tě napadlo, že stařík udělá to samý.“</p>
<p>„Bylo to možný, ale zřejmě se to nestane. Stává se z něj mumie – a rychle.“</p>
<p>„Pohřební rubáš byl namočenej ve slaný vodě a vycpanej solí, Řezníku,“ poznamenal Barathol Méchar. „Odhání to červy. A do krku mu nacpali stočený hadr a na pár dalších míst taky. Dřív se odstraňovaly vnitřnosti, ale místní zlenivěli – bývalo to hotový umění. Dneska už je skoro zapomenutý. Důležitý je co nejrychleji mrtvolu vysušit.“</p>
<p>Řezník se podíval po Scillaře a pokrčil rameny. „Heborika si vyvolil bůh.“</p>
<p>„Jenže on toho boha zklamal,“ opáčila.</p>
<p>„Byli to T’lan Imass!“</p>
<p>Když Scillara znovu promluvila, doprovázel její slova oblak kouře. „Až na nás příště vletí roj much, budeme vědět, co přichází.“ Podívala se mu do očí. „Hele, Řezníku, zbyli jsme už jenom my. Ty a já, a až na pobřeží ještě Barathol. Jestli chceš vyložit Heborikovo tělo na ostrově, dobrý. Jestli jsou ty nefritový ruce pořád ještě naživu, můžou se ke svýmu pánovi odplazit samy. Prostě tělo pohřbíme nad čárou přílivu a necháme to tak.“</p>
<p>„A potom?“</p>
<p>„Darúdžhistán. Nakonec bych to tvoje krásný město ráda viděla. Říkal jsi střechy a uličky – co jsi byl tam? Zloděj? Musel jsi být zloděj. Kdo jinej by znal uličky a střechy? Tak bys mě mohl naučit krást, Řezníku. Půjdu ve tvým stínu. Mistr Kápě ví, ukrást, co se dá, na tomhle šíleným světě dává stejně tak smysl jako cokoliv jinýho.“</p>
<p>Řezník odvrátil zrak. „To není dobrý,“ podotkl, „chodit v něčím stínu. Tam jsou lepší lidi, se kterýma by ses mohla seznámit. Murillio, možná, nebo Coll.“</p>
<p>„Nezjistím jednoho dne, že jsi mě právě urazil?“ zajímala se.</p>
<p>„Ne! Ovšemže ne. Mám rád Murillia! A Coll je radní. Patří mu zámek a všecko.“</p>
<p>„Viděl jsi někdy zvíře vedený na porážku, Řezníku?“ ozval se Barathol.</p>
<p>„Jak to myslíš?“</p>
<p>Hromotluk však jenom potřásl hlavou.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Scillara si docpala dýmku a pohodlně se usadila v sedle. Z malého záchvatu milosrdenství na chvíli Řezníka ušetřila svých jedovatostí. Z milosrdenství a taky, jak si musela přiznat, kvůli Baratholovu nenápadnému varování, že ho má nechat na pokoji.</p>
<p>Ten starý zabiják byl bystrý a všímavý.</p>
<p>Nešlo o to, že by proti Řezníkovi něco měla. Vlastně právě naopak. Malý záblesk nadšení, když mluvil o Darúdžhistánu, ji překvapil. Hledal útěchu ve vzpomínkách, což jí prozradilo, že trpí samotou. <emphasis>Ta </emphasis><emphasis>ž</emphasis><emphasis>ena, která ho opustila. Zřejmě tatáž, kvůli níž z Darúdžhistánu odešel. </emphasis>Cítil se sám a ztracený, když Heborik zemřel a Felisín Mladší unesli. Možná v tom byl i pocit viny – nakonec Felisín nedokázal ochránit, a vlastně ani Scillaru – tedy ne že by patřila k lidem, kteří by mu to měli za zlé. Byli to přece T’lan Imass, pro mistra Kápě.</p>
<p>Ale Řezník byl mladý a byl muž, takže to určitě viděl jinak. Kdyby ho postrčila nesprávná osoba, klidně by se vrhl na ostré meče. <emphasis>Osoba, na které mu záleží. </emphasis>Lepší bude mu v takových představách zabránit, a menší koketování z její strany, vyvolávající okouzlující zmatek z té jeho, by mělo postačit.</p>
<p>Doufala, že promyslí její radu pohřbít Heborika. Už měla pouští plné zuby. Popravdě řečeno pomyšlení na město osvětlené modrým ohněm, plné lidí, kteří od ní nic nečekají, a možnost navázání nových přátelství – s Řezníkem po boku – bylo docela lákavé. Nové dobrodružství, a navíc civilizované. Exotické krmě, spousta rezlistí…</p>
<p>Napadlo ji, zda to, že v nejmenším nelituje ani netruchlí kvůli tomu, že se vzdala dítěte, které celé ty měsíce nosila v sobě, skutečně neukazuje na vážný nedostatek morálky, nějakou vadu, jež bude vyvolávat hrůzu v očích matek, babiček, a dokonce i malých holčiček při pohledu na ni. Obavy jí ale dlouho nevydržely. Pravdou bylo, že jí nezáleželo na tom, co si o ní myslí ostatní, a pokud to bude většina z nich považovat za hrozbu… čehokoliv… <emphasis>jejich názoru na to, jak by měly věci vypadat… </emphasis>bude to jejich škoda, ne? Jako by samotná její existence mohla ostatní vlákat do života plného skutků bez následků.</p>
<p><emphasis>To je k smíchu, ne? Právě ti nejhorší svůdníci vybízejí k přizpůsobování se. Když se cítíte v bezpečí jedině tehdy, když všichni ostatní cítí, myslí a vypadají stejně jako vy, potom jste mistrem Kápě prokletí zbabělci… a taky případní tyrani.</emphasis></p>
<p>„Pověz, Barathole Méchare, co tě čeká na pobřeží?“</p>
<p>„Nejspíš mor,“ odtušil.</p>
<p>„To je příjemná představa. A když ho přežiješ?“</p>
<p>Pokrčil rameny. „Loď, plující někam jinam. Ještě jsem neviděl Genabakis. Ani Falar.“</p>
<p>„Jestli popluješ do Falaru nebo do říší ovládnutých Genabakis,“ podotkla Scillara, „tvoje dávný zločiny by tě mohly dohonit.“</p>
<p>„Už mě dohonily dřív.“</p>
<p>„Takže buď tě nezajímá vlastní zdraví, Barathole, nebo máš nenapadnutelný svědomí. Co z toho?“</p>
<p>„Vyber si.“</p>
<p><emphasis>Bystrý a všímavý. </emphasis>Z <emphasis>něj nic nevypáčím, ani nemá smysl to zkoušet. </emphasis>„Jaký to podle tebe bude, plout přes oceán?“</p>
<p>„Jako přes poušť, akorát je z vody,“ ozval se Řezník.</p>
<p>Pravděpodobně se na něj měla zamračit, ale musela přiznat, že to byla dobrá odpověď. <emphasis>No dobře, tak možná jsou oba bystří a všímaví, každý svým vlastním způsobem. Tahle cesta se mi bude, myslím, líbit.</emphasis></p>
<p>Jeli dál a horko a sluneční světlo se rychle měnily v hotový požár. Za nimi dusal Chaur a stále se usmíval.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Jaghutka Ganath se dívala do propasti. Kouzelné tkanivo, které na tuto… dotěrnost… seslala, bylo roztrhané. Nemusela slézat do strže ani vstoupit do nebeské tvrze v ní pohřbené, aby poznala příčinu. Byla tu prolita dračí krev, ač to samo o sobě nestačilo. Byl vypuštěn i chaos mezi chodbami, jenž rozpustil Omtose Phellack, jako vřelá voda rozpustí led.</p>
<p>Přesto nedokázala přesně vycítit sled událostí nezbytných k tomu, aby kouzlo zmizelo, jako by byl v kdysi létající pevnosti překroucen samotný čas. Sama podložní skála byla rozhořčená a nyní došlo k nanejvýš zvláštnímu uvalení… řádu.</p>
<p>Přála si mít tu své společníky. Zvláště Cynnigiga. A Phyrlis. Jak tu byla sama, cítila se zvláštně zranitelná.</p>
<p><emphasis>A asi nejvíc bych chtěla mít vedle sebe toho Ganoese Parana, pána balíčku. </emphasis>Překvapivě pozoruhodný člověk, ač poněkud příliš ochotný riskovat, a bylo na něm něco, co vyvolávalo určitou opatrnost. Bude to tu muset vyléčit – o tom nemohlo být pochyb. Přesto…</p>
<p>Ganath odtrhla pohled od temné díry – právě včas, aby přes plochou skálu za sebou zahlédla klouzat roj stínů – a to už se k místu, kde stála, blížily postavy, obrovské, plazí.</p>
<p>Vykřikla a chodba Omtose Phellack se v ní zvedla v instinktivní reakci na zděšení. Tvorové se blížili.</p>
<p>Nebylo cesty ven – nebyl čas –</p>
<p>Tělem a kostí projely těžké motyky. Údery ji srazily k zemi, vystříkla krev. Před sebou zahlédla okraj propasti a pokusila se k němu doplazit. Pád do hlubiny by byla lepší smrt –</p>
<p>Do obličeje jí kopaly prach mohutné šupinaté nohy s drápy, obalené pásy silné kůže. Nemohla se pohnout, cítila, jak z ní vyprchává život, dívala se, jak se prach usazuje jako matná patina na kaluži její krve a překrývá ho jako tenoučká pokožka. Příliš mnoho hlíny, krvi se to nebude líbit, z tolika hlíny onemocní.</p>
<p>Potřebovala ji vyčistit. Potřebovala ji posbírat, nějak si ji vlít zpátky do těla, do zejících ran, a doufat, že srdce ji vyčistí do poslední kapky. Jenomže jí srdce selhávalo a krev stříkala dál, zpěněná, z nosu a úst.</p>
<p>Najednou pochopila ten zvláštní řád. K’Chain Che’Malle, vzpomínka i po tak dlouhé době rozdmýchaná k životu. Takže se vrátili. Ale ne ti skutečně chaotičtí. Ne, ne dlouhoocasí. Tohle byli ti <emphasis>druzí, </emphasis>sluhové strojů, řádu ve vší své krutosti. <emphasis>Nah’Ruk.</emphasis></p>
<p>Vrátili se. Proč?</p>
<p>Krev prosakovala bílým křídovým prachem do rýh vyrytých drápy, stékala do nich v nabobtnalých potůčcích. <emphasis>Nevyhnutelné zákony eroze, zapsány drobným písmem, a přece… ano, asi to jsou ze všech nejuštěpačnější zákony.</emphasis></p>
<p>Bylo jí zima, a byl to dobrý pocit. Uklidňující. Nakonec byla Jaghutka.</p>
<p><emphasis>A nyní odcházím.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Žena stála tváří k pevnině a byla podivně napružená. Mappo Poříz si přejel rukou přes obličej. Šílená tiráda Iskarala Pusta určená posádce široké karavely ho vyčerpávala. Lodníci pobíhali po lodi ve zdánlivě dokonalém zmatku, prolézali ráhnovím, poskakovali po palubě a s hysterickým křikem se drželi nejrůznějších vyvýšených míst. Malé námořní obchodní plavidlo se však drželo před větrem a hnalo se k severovýchodu.</p>
<p>Posádku – celou posádku – tvořili bhok’arala. Což mělo být zhola nemožné. Rozhodně to bylo absurdní. A přece, když Mappo, Iskaral, jeho mezek a žena jménem Zášť rozhrnuli poslední houští a dorazili k útesům na pobřeží, tito tvorové na ně čekali na bezpochyby zcizeném plavidle, zakotveném kus od břehu.</p>
<p>A nebyla to jen nějaká náhodná sbírka opicím podobných zvířat se špičatýma ušima, nýbrž – jak prozradil Iskaralův rozzuřený výkřik – byla to veleknězova vlastní menažerie, původně obývající jeho skalní pevnost celé lígy daleko odsud na okraji Rarakuského moře. Jak se dostali sem a ještě s karavelou, byla záhada, jejíž podstatu zřejmě hned tak neodhalí.</p>
<p>Na střední palubě se válely hromady ovoce a měkkýšů, ochraňované, jako by to byly obětiny. Když tři poutníci přirazili se šalupou – na níž ke břehu odveslovalo půl tuctu bhok’arala, aby je přivítali – k boku lodi a vyškrábali se na palubu, již tu na ně čekal – k Mappovu značnému úžasu – Iskaralův černooký mezek.</p>
<p>Od té doby vládl chaos.</p>
<p>Jestliže bhok’arala dokázali věřit v boha, ten jejich právě dorazil v pochybné osobě Iskarala Pusta, a nekonečné mňoukání, štěbetání a tancování kolem něj ho zřejmě dohánělo k šílenství. Tedy k většímu šílenství, než jakým trpěl doposud.</p>
<p>Zášť to chvíli pobaveně sledovala a Mappovy dotazy – <emphasis>Jak se to tu ocitlo? Kam nás vezou? Opravdu stále sledujeme Icaria</emphasis><emphasis>?</emphasis><emphasis> – </emphasis>nechávala bez odpovědi.</p>
<p>Nyní se kolem plížilo zmítající se a převalující pobřeží. Vysoká žena stála u zábradlí, pozoruhodně udržovala rovnováhu a přimhouřené oči upírala k jihu.</p>
<p>„Co se děje?“ zeptal se Mappo, nečekaje odpověď.</p>
<p>Překvapila ho. „Vražda. Písky Sedmiměstí opět kráčejí bezbožní. Myslím, že chápu podstatu tohoto spojenectví. Složitostí je samozřejmě nespočetně a ty jsi jen obyčejný Trell, pasák z chýše.“</p>
<p>„Který nerozumí složitostem, aha. Přesto mi to vysvětli. Jaké spojenectví? Kdo jsou ti bezbožní?“</p>
<p>„Na tom nezáleží a vysvětlování ničemu neprospěje. Taková už prostě je povaha bohů, Mappo Pořízi. A víry.“</p>
<p>„Poslouchám.“</p>
<p>„Pokud někdo prohlašuje, že existuje rozdíl mezi dary od bohů a od smrtelného, obyčejného světa, v němž věřící existuje,“ začala, „potom tím otevírá dveře skutečné bezbožnosti. Náboženství nevíry, chceš-li.“ Ohlédla se a přisunula se blíž. „Á, vidím už, jak se zmateně mračíš –“</p>
<p>„Mračím se kvůli tomu, co takový rozdíl naznačuje, Zášti.“</p>
<p>„Opravdu? Překvapuješ mě. Příjemně. Nuže dobrá. Tohle tedy chápeš. Válka mezi bohy není jen otázka toho, že, řekněme, nějaká bohyně vyškrábe oči jinému bohovi. Ani když vojsko akolytů z nějakého chrámu narazí na ulici na vojsko z jiného chrámu. Válka mezi bohy neprobíhá s pomocí blesků a zemětřesení, i když je pochopitelně možné – ač nepravděpodobné – že by na to mohlo dojít. Tato válka je ošidná, bitevní linie jsou zamlžené, nejasné, a dokonce i ústřední bojovníci mají co dělat, aby pochopili, co je zbraň, co zraňuje a co je neškodné. A ještě horší je, že použití takových zbraní může stejně snadno zranit bojovníka jako nepřítele.“</p>
<p>„Fanatismus rodí fanatismus, jistě.“ Mappo kývl. „‚Proklamací určuješ svého nepřítele <emphasis>za svého nepřítele</emphasis>.‘“</p>
<p>Předvedla svůj oslnivý úsměv. „Citát? Čípak?“</p>
<p>„Kellanvedův. To byl císař-zakladatel Malazské říše.“</p>
<p>„Opravdu chápeš podstatu toho, co vykládám. Nuže, podstatu fanatismu lze přirovnat ke stromu – mnoho větví, ale jen jeden hlavní kořen.“</p>
<p>„Nerovnost.“</p>
<p>„Nebo aspoň to, že pochopíš a věříš, ať už je taková nerovnost pouze vymyšlená, nebo skutečně existuje. Častěji samozřejmě existuje a je jedem plodícím nejtemnější ovoce. Pozemské bohatství je obvykle vystavěné na kostech, na vysoké, udusané hromadě kostí. Žel, držitelé bohatství nechápou správně podstatu své odměny, a tak jsou vůči okázalému předvádění svého bohatství často lehkovážně lhostejní. Nepochopení spočívá v tomto: ti, kdo nic nemají, po bohatství touží, a tak se ho snaží za každou cenu napodobit, a toto toužení zastírá veškeré pocity zlosti, vykořisťování, a co je nejdůležitější, nespravedlnosti. Do jisté míry mají pravdu, ale většinou se žalostně mýlí. Když bohatství dostoupí do bodu, kdy většina chudáků konečně pochopí, že je pro ně nedosažitelné, veškerá zdvořilost jde stranou a zavládne anarchie. Prve jsem mluvila o válce mezi bohy. Chápeš spojení, Mappo Pořízi?“</p>
<p>„Ne tak docela.“</p>
<p>„Oceňuji tvou upřímnost, Trelle. Zvaž tohle: když nerovnost vypučí do násilného požáru, sami bohové jsou bezmocní. Bohové přestávají vést – mohou jen následovat, nechat se vláčet vůlí svých uctívačů. Dejme tomu, že bohové jsou v podsatě morální entity – že ovládají a skutečně viditelně zastupují konkrétní étos – tedy že takové morální úvahy se stávají první obětí války, pokud se ovšem příslušný bůh nerozhodne bránit před vlastními věřícími. Spojenci, nepřátelé? Jaký význam mají takové primitivní, zjednodušující představy v tomto scénáři, Mappo Pořízi?“</p>
<p>Trell se zadíval na vysoké vlny, neustávající řadu rodící se ze vzdálených křečí, přerušovaného tahání přílivu a odlivu, prudkých vichřic a všeho, co se na světě hýbe. A přece, když dost dlouho hleděl do prostého, vlnivého pohybu… okouzlovalo ho to. „Jsme jako hlína a moře,“ řekl.</p>
<p>„Další citát?“</p>
<p>Pokrčil rameny. „Pohánějí nás neviditelné síly, jsme vždy v pohybu, i když stojíme na místě.“ Zápolil s přívalem zoufalství. „Přes to všechno soupeři tvrdí, že jsou pouze vojáky svého boha…“</p>
<p>„Všechno, co provádějí jménem toho boha, je v jádru nesmírně <emphasis>bezbožné.“</emphasis></p>
<p>„A skutečně bezbožní – jak jsi říkala prve – nemůžou než považovat rouhače za spojence.“</p>
<p>Prohlížela si ho tak upřeně, až ho to znepokojilo. „Co žene Icaria do boje?“ zeptala se nakonec.</p>
<p>„Když to má pod kontrolou, je to… nerovnost. Nespravedlnost.“</p>
<p>„A když to nemá pod kontrolou?“</p>
<p>„Potom… nic.“</p>
<p>„A rozdíl mezi těmi dvěma stavy je ve velikosti.“</p>
<p>Znovu odvrátil zrak. „A v motivaci.“</p>
<p>„Víš to jistě? I kdyby nerovnost tím, že spustí násilné chování, následně zesílila a bez přechodu přes nějaký viditelný práh dostoupila do všeničící zkázy? Mappo Trelle, podle mého názoru se nakonec ukáže, že motivace je nepodstatná. Vraždění je vraždění. Na obou stranách bojiště se vojáci šklebí s tupou hloupostí, zatímco oblohu vyplňuje od obzoru k obzoru kouř, obilí chřadne a usychá, úrodná země se mění v úhor. Nerovnost končí, Trelle, když nezůstane nikdo stát. Možná,“ dodala, „je tohle Icariův skutečný cíl, proto ho chtěli Bezejmenní vypustit. Nakonec je to jediný jistý způsob, jak tuto válku ukončit.“</p>
<p>Mappo Trell na ni jen zíral. „Až si takhle promluvíme příště, Zášti, můžeš mi prozradit svoje důvody, proč bojuješ proti Bezejmenným. Proč mi pomáháš.“</p>
<p>Usmála se na něj. „Á, začínáš pochybovat o našem spojenectví?“</p>
<p>„Jak by ne?“</p>
<p>„Taková je válka mezi bohy, Trelle.“</p>
<p>„My nejsme bohové.“</p>
<p>„Jsme jejich rukama, jejich nohama, svévolní a umínění. Bojujeme z důvodů, které jsou většinou z podstaty nesmyslné, i když jejich ospravedlnění vypadá jednoduše a přímočaře. Dvě království, jedno u pramenů řeky, druhé u ústí. Dolní království vidí, jak voda přitéká špinavá a odporná, plná bahna a odpadků. Království na horním toku, jelikož je výš položené, vidí, jak jeho zoufalé snahy o zavodňování selhávají a každý déšť v horách odnáší část ornice. Obě království se svářejí, až nakonec vypukne válka. Dolní království vytáhne do boje a dojde ke strašlivým bitvám, města jsou vypálena do základů, občané zotročeni, pole oseta solí. Kanály a přehrady jsou zničeny. Jenomže eroze nepřestane. Vlastně když se teď na horním toku nezavlažuje, voda se žene dolů záplavou, nezdravá a divoká, a přináší vápenec a sůl, které zanechává na polích a otravuje zbývající ornici. Nastane hlad, nemoci, poušť se blíží ze všech stran. Kdysi vítězní vůdci jsou svrženi. Panství vyloupena. Bandité řádí bez omezení a během jediného pokolení zmizí obě království, horní i dolní. Bylo to skutečně ospravedlnitelné? Samozřejmě. A ochránilo to vítěze před vlastní zkázou? Ovšemže ne.</p>
<p>Civilizace ve válce si vybírá nejzřejmějšího nepřítele, a často také toho, koho zprvu považuje za nejsnáz pokořitelného. Jenomže ten nepřítel obvykle není skutečný nepřítel, ani nepředstavuje největší hrozbu pro civilizaci. Tak si civilizace ve válce často vybírá <emphasis>nesprávného </emphasis>nepřítele. Pověz mi, Mappo Pořízi, které z mých dvou hypotetických království představovalo skutečnější hrozbu?“</p>
<p>Mappo zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Ano, těžko se na to odpovídá, protože hrozeb bylo mnoho, zdánlivě spolu nesouvisely a objevovaly se, mizely a zase se objevovaly během dlouhé doby. Lovná zvěř postupně vyhubená, lesy vykácené, kozy vypuštěné do kopců, samotné zavodňovací kanály. A je toho víc: nadbytek potravy znamená rychlý rozvoj populace a hromadění odpadu. A následně nemoci, hlína odvátá větrem či odplavená vodou, a králové – jeden po druhém – kteří nemohou či nechtějí nic udělat, nebo možná opravdu nevidí nic nepatřičného mimo své fanatické soustředění na ty, komu to chtějí dát za vinu.</p>
<p>Žel,“ pokračovala, opírajíc se o zábradlí, tvář obrácenou proti větru, „na snaze čelit houfu hrozeb není nic jednoduchého. Nejdřív je musíš rozpoznat, a abys to dokázal, musíš uvažovat v dlouhodobém měřítku. A potom musíš odhalit složité spojitosti, které mezi vším existují, způsob, jak jeden problém živí druhý. Odtud musíš vymyslet řešení a nakonec motivovat populaci k soustředěnému úsilí, a to nejen svou vlastní, ale i populaci sousedních království, které se všechny podílejí na pomalém sebeničení. Umíš si vůbec představit, jak se takový vůdce dostane k moci? Nebo že u ní zůstane dost dlouho? Já tedy ne. Hromaditelé bohatství se spojí a takového člověka zničí. Kromě toho je mnohem snazší vytvořit nepřítele a pustit se do války, i když proč si hromaditelé bohatství vlastně myslí, že takovou válku přežijí, to skutečně nechápu. Jenže oni zapomínají, pořád a pořád. Zřejmě věří, že přežijí samotnou civilizaci.“</p>
<p>„Dáváš civilizaci pramalou naději, Zášti.“</p>
<p>„Nedostatek naděje u mě sahá daleko za pouhou civilizaci. Trellové byli pastevci, že? Ovládali jste stáda polodivokých bhederinů na Masalských planinách. To byl vzhledem k okolnostem docela úspěšný způsob obživy.“</p>
<p>„Dokud nepřišli obchodníci a osadníci.“</p>
<p>„Ano, kteří prahli po vaší půdě a poháněla je podnikavost, skutečnost, že si zničili vlastní půdu, a chudoba v jejich městech. Všichni do jednoho hledali nové zdroje bohatství. Aby toho však dosáhli, museli nejdřív zničit tvůj lid.“</p>
<p>K Trellovi se přišoural Iskaral Pust. „Poslechněme si vás dva! Básníci a filozofové! Co vy víte? Pořád jenom melete, zatímco mě tihle strašní, pobíhající <emphasis>tvorové </emphasis>dohánějí k vyčerpání!“</p>
<p>„Tví akolyté, veleknězi,“ utrousila Zášť. „Jsi jejich bůh. Což, jak bych mohla dodat, svědčí přinejmenším o dvou absurditách.“</p>
<p>„Ty na mě dojem neděláš, ženská. Jestli jsem já jejich bůh, <emphasis>proč neposlouchají, když jim něco říkám?“</emphasis></p>
<p>„Možná,“ ozval se Mappo, „jenom čekají, až řekneš správnou věc.“</p>
<p>„Opravdu? A co by to tak asi mělo být, ty tlustej osle?“</p>
<p>„Přece to, co chtějí slyšet.“</p>
<p>„Ona tě otrávila!“ Velekněz couvl, oči vytřeštěné. Rval si zbytky vlasů a nakonec utekl do kajuty. Tři bhok’arala – kteří se o něj starali – se hnali za ním, štěbetali a naznačovali tahání za ušima.</p>
<p>Mappo se obrátil zpátky k Zášti. „Mimochodem, kam vlastně plujeme?“</p>
<p>Usmála se. „Pro začátek do Otataralového moře.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Není ten vítr osvěžující?“</p>
<p>„Pořádně studí.“</p>
<p>„Ano. Příjemné, že?“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Velká, podlouhlá jáma, obložená vápencovými deskami a cihlovými stěnami, zvedajícími se v klenutou střechu, jediný vstup s rampou, rámovaný vápencem, včetně masivního překladu s říšským znakem, vytesaným nad jméno Dujeka Jednorukého a jeho titul vrchní pěst. V mohyle byly rozestavené lucerny, aby přispěly k vysušení čerstvě omítnutých zdí.</p>
<p>Venku se, v široké, mělké míse zpola vyplněné mazlavým jílem, slunila velká ropucha a občas zamrkala. Sledovala svého společníka, říšského umělce Ormuloguna, při míchání barev. Desítky olejů, každý se zvláštními vlastnostmi, a pigmenty vyrobené z drcených minerálů, kachních vajec, sušeného inkoustu mořských tvorů, listí a kořínků a bobulí. Nádobky s dalšími médii: želví, hadí a supí vaječný bílek, rozžvýkané larvy, racčí mozečky, kočičí moč, psí sliny, kuplířský sopel –</p>
<p>No dobře, usoudila ropucha, tak ten sopel možná ne, i když vzhledem k tajemným tinkturám umělců si jeden nemůže být nikdy jistý. Stačí vědět, že lidé, kteří se věnují takovým materiálům, jsou většinou blázni, a pokud ne hned na začátku, potom se jimi během let, kdy zacházejí s takovými jedy, rozhodně stanou.</p>
<p>A přece ten hlupák Ormulogun nějak vytrvával, s ušpiněnýma rukama, rty ušpiněnými, jak olizoval špičky štětců, ušpiněnými vousy od té bizarní plivací techniky, kdy barvy mísil v ústech se slinami a mistr Kápě ví, s čím ještě, ušpiněným nosem, za který se tahal, škrábal a dloubal prsty umazanými od barvy, spodky ušpiněnými od –</p>
<p>„Vím, na co myslíš, Gumble,“ řekl Ormulogun.</p>
<p>„Vážně? Klidně pokračuj v popisu mých současných myšlenek.“</p>
<p>„Ušní vosk kurev a ušpiněné tohle a ušpiněné támhle to, komentář rychle upadne do absurdna, jak se hodí na tvé uvažování bez přehánění a dětinského zveličování. Jakkoliv jsi bezpochyby překvapen, použij ten svůj mrňavý, předvídatelný mozeček a na oplátku řekni mně, na co myslím. Dokážeš to? Cha, myslel jsem si, že ne!“</p>
<p>„Povím ti, ty žroute pasty, že moje myšlenky v žádném případě nebyly takové, jak jsi je popisoval v té ubohé napodobenině, již se opovažuješ nazývat hovorem, kterýžto neúspěch není žádným překvapením, protože já jsem mistr jazyka, kdežto ty jsi pouze neúspěšný student portrétování, jemuž schází důkladné poučení v řemesle a žel i nadání.“</p>
<p>„Snažíš se hovořit s intelektuálním hlušcem, viď?“</p>
<p>„Zatímco ty maluješ, abys osvítil slepce. Ano, ano.“ Gumble si povzdechl a děsivě přitom splaskl – čímž vylekal dokonce i sám sebe. Rychle se znovu nadechl. „Vedeme tuhle nekonečnou válku, my dva. Co bude zdobit stěny mohyly toho velikána? No jako obvykle obraz od tebe. Propagandistická pompéznost, politicky zaměřené potvrzení statutu quo. Hrdinské činy ve službách říše, a ještě hrdinštější smrt, protože v tomto věku, stejně jako v každém jiném, potřebujeme hrdiny – tedy mrtvé hrdiny. Nakonec živým nevěříme, kvůli tobě –“</p>
<p>„Mně? <emphasis>Mně?</emphasis>“</p>
<p>„Interpretace chyb je tvou předností, Ormulogune. Jen si vezmi tohle prohlášení! Tak dokonale znějící ironií překvapuju i sám sebe. V každém případě jsou takové chyby v tématu otrávenými šipkami vrhanými na hrdinství. Tvá horlivá pozornost je ničí, jako obvykle –“</p>
<p>„Ne, ne, hlupáku, jako obvykle ne. A se mnou, s Ormulogunem Velikým, <emphasis>nikdy. </emphasis>Proč? Inu, to je prosté, ačkoliv ne tak prosté, abys to někdy pochopil – přesto je to takhle: velké umění není obyčejná interpretace. Velké umění je <emphasis>transformace. </emphasis>Velké umění je euforie a euforie je duchovní v nejčistším, nejduchovnějším smyslu –“</p>
<p>„Jak bylo poznamenáno dříve,“ protáhl Gumble, „obecné vzdělání a stručnost tomu chudákovi unikají. Kromě toho si jsem jistý, že jsem tuhle definici velkého umění už slyšel v jiném kontextu, nejspíš doprovázenou bušením pěsti o stůl – nebo o lebku – nebo přinejmenším nárazem kolena do ledvin. Nevadí, všechno to <emphasis>zn</emphasis><emphasis>í</emphasis><emphasis> </emphasis>velmi dobře. Škoda že to tak důsledně nedokážeš převést do skutečnosti.“</p>
<p>„Mám palici, se kterou převedu tebe do skutečnosti, Gumble.“</p>
<p>„Rozbil bys tuhle nádhernou mísu.“</p>
<p>„Ano, a zaplakal bych nad ní. Ale pak by se mi nálada zlepšila.“</p>
<p>„Dujek Jednoruký stojící před vyraženou bránou Černého Korálu. Dujek Jednoruký při vyjednávání s Caladanem Chmurem a Anomanderem Dlouhý vlas. Dujek Jednoruký a Tayschrenn před Dřevnovem za úsvitu před útokem. Tři stěny, tři panely, tři obrazy.“</p>
<p>„Ty ses mi díval do nákresů! Bohové, jak já tě nenávidím!“</p>
<p>„Nebylo nutné,“ odtušil Gumble, „dělat něco tak necitlivého, jako zkoumat tvé nákresy, nemluvě o nevyhnutelné následné depresi.“</p>
<p>Ormulogun si rychle posbíral vybrané obrázky, styly a štětce a sešel do mohyly.</p>
<p>Gumble zůstal, kde byl, a přemýšlel o chytání much.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Ganoes Paran se díval na zbroj položenou na kavalci. Zbroj vrchní pěsti, s nově připevněným kroužkovým rukávem. Dědictví mu v ústech zanechávalo nakyslou, hořkou pachuť. Proklamace, ano? Jako by cokoliv, co jako voják udělal, něco takového ospravedlňovalo. Každá pěst v tomto vojsku se k velení hodila lépe. Co mohlo být v těch Dujekových záznamech, že to tak dokonale překroutilo, dokonce zfalšovalo, Paranův odkaz jako kapitána a velitele Paličů mostů? Chtěl se na to podívat, ale věděl, že to nakonec neudělá. Už teď se cítil příliš jako podvodník, nepotřeboval vidět důkazy svého pokrytectví na vlastní oči. Dujek měl bezpochyby svoje důvody, nejspíš související s ochranou, pokud ne přímo s pozvednutím rodu Paranů, čímž se nepřímo snažil podpořit jeho sestru Tavore ve velení Čtrnácté.</p>
<p>Oficiální knihy samozřejmě ovládala politika. <emphasis>Stejně jako bude bezpochyby ovládat moje zápisy. Nebo ne. Co mně na tom záleží? Potomstvo ať jde k šípku. Tohle je moje armáda. Císařovna mě může kdykoliv zbavit velení, což nepochybně udělá, až se doslechne o tomhle povýšení v poli. </emphasis>Mezitím si bude dělat, co bude chtít.</p>
<p>Za ním si odkašlal Hurlochel. „Vrchní pěsti, pěsti už sice jsou na nohou, ale stále jsou slabé.“</p>
<p>„Chceš říct, že jsou venku a stojí v pozoru?“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„To je směšné. V tom případě se vykašlu na zbroj.“</p>
<p>Vyšli ze stanu, Hurlochel Paranovi podržel chlopeň. Paran vyšel ven a zamrkal ve slunečním světle. Celá armáda stála ve formaci, zástavy vztyčené, zbroj se lesknoucí. Přímo před sebou měl pěsti v čele s Ryde Beud. Byla bledá a příliš hubená na tak velkou zbroj. Zasalutovala a řekla: „Vrchní pěsti Ganoesi Parane, Houfec čeká na inspekci.“</p>
<p>„Děkuju, pěsti. Za jak dlouho bude připravený vyrazit?“</p>
<p>„Zítra za rozbřesku, vrchní pěsti.“</p>
<p>Paran přelétl pohledem řady. Vojáci nevydali ani hlásku, ani výstroj nezašustila. Stáli jako zaprášené sochy. „A jak přesně,“ zeptal se šeptem, „mám tomuhle dostát?“</p>
<p>„Vrchní pěsti,“ zamumlal vedle něj Hurlochel, „vjel jste sám jen s jedním léčitelem do G’danisbanu, kde jste sám zničil bohyni. Vyhnal jste ji z této říše. Přinutil jste sestru téže bohyně, aby obdarovala tucet smrtelníků mocí léčit –“</p>
<p>„Ta moc nevydrží dlouho,“ namítl Paran.</p>
<p>„Na tom nezáleží. Vrchní pěsti, zabil jste mor. Něco, co nedokázal dokonce ani Dujek Jednoruký. Tito vojáci jsou vaši, Ganoesi Parane. Nesejde na tom, jak rozhodne císařovna.“</p>
<p><emphasis>Ale já žádné zatracené vojsko nechci!</emphasis></p>
<p>„Vzhledem ke ztrátám způsobeným nemocí, vrchní pěsti,“ ozvala se pěst Ryde Beud, „máme dost zásob na šest, možná sedm dní pochodu, pokud nebudeme cestou doplňovat zásoby. Pochopitelně,“ dodala, „v G’danisbanu jsou zásoby obilí, a když je populace v podstatě nulová –“</p>
<p>„Ano,“ přerušil ji Paran. „V podstatě nulová. Nepřipadá vám to zvláštní, pěsti?“</p>
<p>„Bohyně sama –“</p>
<p>„Hurlochel hlásí, že jeho zvědové viděli lidi, přeživší, mířící na severovýchod. Pouť.“</p>
<p>„Ano, vrchní pěsti.“</p>
<p>Všiml si, jak se kymácí. „Vydáme se za poutníky, pěsti,“ pokračoval Paran. „Zdržíme se ještě dva dny, během nichž doplníme zásoby ze skladů v G’danisbanu – ale pouze pokud zůstane dost obyvatelům ve městě. Zabavte vozy, podle potřeby. Dále přizvěte občany, na které vojáci narazí, ať se přidají k nám. U nás aspoň najdou živobytí, potraviny, vodu a ochranu. Sdělte kapitánům, že ráno před odchodem budu mít k vojsku projev – při posvěcení a uzavření mohyly. Do té doby máte všichni rozchod.“</p>
<p>Pěsti zasalutovaly. Kapitáni začali vykřikovat rozkazy a vojáci rozvolnili řady a začali se rozcházet.</p>
<p><emphasis>Měl jsem jim něco říct hned tady. Varovat je, ať moc nečekají. Ne, to by nešlo. Co říká takový nový velitel? Zvlášť po smrti velikého vůdce, skutečného hrdiny? Zatraceně, Ganoesi, lepší je, že jsi neřekl nic. Ne teď, a až uzavřeme mohylu a zanecháme toho starce klidu a míru, taky bys neměl moc mluvit. „Půjdeme za poutníky. Proč? Protože chci vědět, kam jdou, proto.“ To by mělo stačit. </emphasis>V duchu pokrčil rameny a odešel. Hurlochel ho následoval a deset kroků za nimi šla mladá G’danijka Naval D’natha, která se zřejmě již stala součástí jeho doprovodu.</p>
<p>„Vrchní pěsti?“</p>
<p>„Co se děje, Hurlocheli?“</p>
<p>„Kam to jdeme?“</p>
<p>„Navštívit říšského umělce.“</p>
<p>„Aha, toho. Smím se zeptat proč?“</p>
<p>„Proč to strpět, myslíte? Chci ho o něco požádat.“</p>
<p>„Vrchní pěsti?“</p>
<p><emphasis>Potřebuju nový balíček draků. </emphasis>„Nevíte, jestli je dobrý?“</p>
<p>„To je předmětem neustálých sporů, vrchní pěsti.“</p>
<p>„Opravdu? Mezi kým? Vojáky? Tomu nevěřím.“</p>
<p>„Ormulogun má kritika, který ho všude doprovází.“</p>
<p><emphasis>Chudák.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Tělo leželo na cestě, končetiny rozdrásané, košili z vydělané kůže ztuhlou a zčernalou zaschlou krví. Hledač člunů si k němu přidřepl. „Hledač kamenů,“ oznámil. „V zamrzlém čase. Sdíleli jsme příběhy.“</p>
<p>„Někdo mu uřízl prst,“ povšiml si Karsa Orlong. „Ostatní rány pocházejí z mučení, až na to bodnutí oštěpem pod levou lopatkou. Vidíš ty stopy – vrah vyskočil z úkrytu, když ten muž procházel kolem – neběžel, potácel se. Jenom si s ním pohrávali.“</p>
<p>Samar Dev položila Hledači člunů ruku na rameno a cítila, jak se chvěje žalem. „Jak je to dlouho?“ zeptala se Karsy.</p>
<p>Ten pokrčil rameny. „Na tom nezáleží. Jsou blízko.“</p>
<p>Polekaně se narovnala. „Jak blízko?“</p>
<p>„Utábořili se a nestarají se o odpadky.“ Shodil z ramene pazourkový meč. „Mají víc zajatců.“</p>
<p>„Jak to víš?“</p>
<p>„Cítím jejich utrpení.“</p>
<p><emphasis>To není možné. Je něco takového možné? </emphasis>Rozhlédla se, hledajíc zřetelnější stopy všeho, co Toblakai tvrdil. Dolík plný rašeliny napravo, o něco níž než kamenitá stezka, na níž stáli. Vyrůstaly z ní černé smrky se šedými větvemi, naklánějící se do všech stran a téměř zbavené jehličí. Mezi větvemi se třpytily pavučiny, jako škrábance na čirém skle. Nalevo vyplňoval proláklinu ve skále, táhnoucí se rovnoběžně se stezkou, porost zakrslých jalovců. Samar se zamračila.</p>
<p>„Z jakého úkrytu?“ zeptala se. „Říkal jsi, že vrah vyšel z úkrytu a vrazil Anibarovi oštěp do zad. Ale tady žádný úkryt není, Karso.“</p>
<p>„Žádný nezůstal,“ odtušil.</p>
<p>Zamračila se ještě víc. „Copak jsou obalení větvemi a listím?“</p>
<p>„Existují jiné způsoby, jak se schovat, ženo.“</p>
<p>„Jaké třeba?“</p>
<p>Karsa pokrčil rameny. „Kouzlo. Počkej tady.“</p>
<p><emphasis>To určitě. </emphasis>Vydala se za Toblakajem, jenž s mečem v obou rukou vyrazil klouzavým klusem. O čtyři kroky později musela notně zrychlit, aby mu stačila. Karsa Orlong zrychloval. Hnal se jako blesk. Samar Dev se supěním klopýtala za obrovským válečníkem, ale ten už jí zmizel z dohledu.</p>
<p>Nalevo náhle zazněl křik a Samar prudce zastavila – Karsa někde za ní opustil stezku a vrhl se do lesa, přes mechem porostlé balvany, popadané stromy a hustá přadena suchých větví – aniž by za sebou zanechal stopu. Další křik.</p>
<p>Se srdcem bušícím v hrudi Samar Dev vrazila do lesa, odhrnovala podrost a trhala pavučiny. Sypal se na ni prach a loupající se kousky kůry –</p>
<p>– a zabíjení kdesi vepředu pokračovalo.</p>
<p>Zbraně řinčely, železo naráželo na kámen. Praskání dřeva – rozmazaný pohyb mezi stromy, pobíhající postavy – tělo, letící vzduchem v karmínové mlze – dorazila na kraj tábora –</p>
<p>A spatřila Karsu Orlonga – a půl stovky, možná víc, vysokých válečníků se šedou pletí s oštěpy, šavlemi, tesáky a sekerami. Blížili se k Toblakajovi.</p>
<p>Karsovu cestu mezi nimi označovala ohavná chodba mrtvých a smrtelně raněných nepřátel.</p>
<p>Jenže jich bylo příliš mnoho –</p>
<p>Obrovský pazourkový meč se vynořil na konci švihu mezi úlomky kostí a hustými pramínky krve. Dva muži byli odhozeni dozadu a třetí dostal tak tvrdý zásah, že mu vylétly nohy až Karsovi pod nos, a když dopadl, strhl s sebou oštěpy dvou dalších válečníků – a mezi ně vrazil Toblakai, vyhnul se několika bodnutím, z nichž většina končila za ním, protože obr byl neuvěřitelně rychlý – ne, <emphasis>děsivě </emphasis>rychlý.</p>
<p>Dvěma nepřátelům se srazily zbraně. Pokoušeli se couvnout mimo Karsův dosah – ale on máchl mečem, toho nalevo zasáhl do krku – hlava odpadla od těla – a stočil čepel dolů, takže druhému usekl paži.</p>
<p>Levou rukou pustil meč, zachytil oštěp a přitáhl si zbraň i jejího nositele, pustil ratiště a popadl muže kolem krku. Oběti z nosu, očí a úst vystříkly tekutiny, když mu rozdrtil krk, jako by to byl jenom svitek pergamenu. Odstrčil tělo do masy válečníků a několika dalším zkazil výpad.</p>
<p>Samar Dev stěží dokázala boj sledovat, protože Karsa zároveň sekl mečem doprava, odrazil několik zbraní, zvedl meč nad hlavu, a zatímco jednou rukou drtil hrdlo, druhou prosekl několik šavlí, zasáhl maso a kosti, přeťal kllíční kost a žebra –</p>
<p>Vytrhl meč z hrudníku a Samar uviděla dosud bijící srdce vyrvané ven, visící na přetrhaných cévách, než se jí válečník ztratil z dohledu.</p>
<p>Někdo ječel – někdo mimo bojiště – daleko nalevo, na skalnatém břehu, za nímž byla otevřená vodní hladina – řada nízkých, širokých kánoí – a ona tam spatřila ženu, štíhlou, zlatovlasou – lidskou – <emphasis>sesílající kouzla.</emphasis></p>
<p>Její kouzla však nebyla k ničemu. Karsa Orlong se nějak prosekal na druhou stranu tlačenice, kde se otočil a zády k obrovské borovici téměř opovržlivě odrážel útočníky – zatímco sám odpočíval. Samar nevěřila vlastním očím.</p>
<p>Další křik, teď na své druhy řval válečník stojící stranou strkajícího se davu – a oni se stáhli.</p>
<p>Když Samar Dev viděla, jak se Toblakai zhluboka nadechuje a zvedá meč, zavřískla: „Karso! Počkej! <emphasis>Neútoč, zatraceně!“</emphasis></p>
<p>Když po ní Karsa Orlong vrhl mrazivý pohled, trhla sebou. Obr ukázal mečem. „Vidíš, co zbylo z Anibarů, ženo?“ Hlas měl hluboký a rytmus jako válečný buben.</p>
<p>Kývla, ač se odmítla znovu podívat na řadu zajatců, přivázaných hlavou dolů a s roztaženými údy podél okraje tábora na straně odvrácené od vody. Nahá těla byla zmalovaná narudo krví a před každou obětí ležela hromádka řeřavých uhlíků, z níž stoupal pach spálených vlasů a masa. Uvědomila si, že Karsa Orlong je rozzuřený, a přitom se nenechává ovládnout hněvem. Meč držel nehybně před sebou, připravený, a samotný klid čepele jako by sliboval příval zkázy.</p>
<p>„Já vím,“ vyhrkla Samar Dev, „ale poslouchej mě, Karso. Jestli je zabiješ všechny – a vidím, že právě to se chystáš udělat – ale poslouchej! Jestli to uděláš, přijdou další, budou hledat ztracené druhy. Přijdou další, Toblakaji, a nikdy to neskončí – dokud neuděláš chybu, dokud jich nebude tolik, že ani ty je nepřemůžeš. A nemůžeš být všude, takže budou umírat další Anibarové.“</p>
<p>„Co tedy radíš, ženo?“</p>
<p>Popošla blíž, nevšímajíc si šedivých válečníků ani žlutovlasé čarodějky. „Teď se tě bojí, Karso, a ty musíš využít jejich strachu –“ Odmlčela se, protože ji vyrušil pohyb mezi přístřešími – půl stan, půl chýše – vedle vytažených kánoí. Dva válečníci něco táhli. Dalšího člověka. Obličej měl napuchlý od výprasků, ale jinak vypadal nezraněný. Samar Dev si nově příchozího prohlédla přimhouřenýma očima, rychle přistoupila ke Karsovi a ztišila hlas. „Teď mají tlumače, Karso. Podle tetování na předloktích je to Taxilan. Poslouchej mě. Využij ten strach. Řekni jim, že je tu víc tobě podobných, že jste spojenci Anibarů, že jsi jen první z hordy, která přichází na jejich prosbu o pomoc. Karso, řekni jim, ať <emphasis>pro mistra Kápě zmizí z téhle země</emphasis><emphasis>!</emphasis>“</p>
<p>„Když odejdou, nebudu moct zabít další.“</p>
<p>Mezi nájezdníky vypukla hádka. Válečník, jenž vydával rozkazy, odmítal – zcela očividně – zoufalé prosby žlutovlasé ženy. Taxilan, jehož drželi za ruce o kousek dál, debatu sledoval, ale tvář měl příliš poničenou, než aby se dal rozeznat jeho výraz. Samar si všimla, že zalétl pohledem k ní, ke Karsovi, zpátky k ní, a pak pomalu mrkl.</p>
<p><emphasis>Bohové pod námi. Dobře. </emphasis>Kývla. Aby ho ušetřila trestu, odvrátila zrak a ten jí padl na příšerná jatka. Sténající zranění se váleli v krví nasáklé prsti. Zpřelámané oštěpy byly všude jako třísky z převržené káry. Ale hlavně tu ležely nehybné mrtvoly, odsekané končetiny, obnažené kosti a vyvržené vnitřnosti. A Karsa Orlong ani nebyl zadýchaný.</p>
<p>Jsou snad všichni ti vysocí, nelidští cizinci tak špatní bojovníci? Nevěřila tomu. Podle jejich odění se jednalo o válečnickou společnost. Jenomže mnoho společností, pokud ustrnou – nebo jsou izolovány – na delší dobu, převede válečnické umění do ritualizovaných podob a technik. Budou zřejmě mít jeden jediný způsob boje, nanejvýš s několika variantami, a jen stěží budou schopni se přizpůsobit nečekanému… <emphasis>jako je kupříkladu osamělý Toblakai s nezničitelným pazourkovým mečem dlouhým skoro tak, jak je sám vysoký – </emphasis>Toblakai obdařený neuvěřitelnou rychlostí a chladnokrevnou, nezaujatou přesností rozeného zabijáka.</p>
<p>A Karsa říkal, že s těmito nepřáteli již kdysi bojoval.</p>
<p>Přicházel k nim velitel šedivých nájezdníků. Taxilana táhli za ním a žlutovlasá čarodějka pospíchala k vůdci – jenž ji pokynem zastavil krok za sebou.</p>
<p>Samar si všimla, jak po něm malá žena zezadu vrhá nenávistný pohled. Kolem krku měla cosi pověšené, zčernalé a protáhlé – <emphasis>uťatý prst. Opravdu čarodějka starých uměn, ztracených cest duchovní magie – tedy očividně ne zcela ztracených, protože já se na ně specializovala, jaká už jsem atavistická mrcha. </emphasis>Podle vlasů a srdcovitého obličeje – a modrých očí – Samar Dev usuzovala na původ mezi malými, většinou zotročenými lidmi, vyskytujícími se poblíž středu subkontinentu ve starobylých městech jako Halaf, Guran a Karašiméš a daleko na západě až v Omari. Asi nějaké zbytky národa. A přece prve mluvila jazykem, který Samar nepoznala.</p>
<p>Velitel promluvil ke žlutovlasé čarodějce, jež jeho slova převedla – do jiného jazyka – Taxilanovi. Přitom Samar Dev vykulila oči, protože několik slov poznala – i když je nikdy neslyšela vyslovené, jen je četla v nejstarších svazcích. Byly to pozůstatky z První říše.</p>
<p>Když čarodějka domluvila, Taxilan kývl. Obrátil se nejdřív ke Karsovi, poté k Samar Dev a nakonec řekl: „Komu z vás mám přednést slova predy?“</p>
<p>„Proč ne oběma?“ opáčila Samar. „Rozumíme ti oba, Taxilane.“</p>
<p>„Nuže dobrá. Preda se ptá, jaký důvod má tento Tarthenal k nevyprovokovanému útoku na jeho merudské válečníky.“</p>
<p><emphasis>Tarthenal? </emphasis>„Pomstu,“ pronesla Samar Dev rychle, než mohl Karsa Orlong vyvolat další krvavou bitku. Ukázala na žalostné postavy na stojanech za táborem. „Tito Anibarové, trpící vaším pleněním, si povolali dávné spojence Toblakaje –“</p>
<p>Žlutovlasá čarodějka sebou trhla a preda vykulil protažené oči.</p>
<p>„– a tento válečník, obyčejný lovec v klanu Toblakajů čítajícím dvacet tisíc hlav, byl náhodou poblíž. Představuje začátek, jak se obávám, děsivé odvety. Pokud ovšem je preda natolik hloupý, aby čekal na jejich příchod.“</p>
<p>Taxilanovi se pobaveně blýsklo v očích, což rychle zakryl a obrátil se, aby přeložil Samařina slova žlutovlasé čarodějce.</p>
<p>To, co ona řekla predovi, bylo dvakrát delší než Taxilanova verze.</p>
<p><emphasis>Preda. Je to snad variace na </emphasis><emphasis>preda</emphasis><emphasis>l’atr? Velitel jednotky prvoříšské legie, střední doba? Ale… dává to smysl. Tito válečníci nakonec nejsou lidé.</emphasis></p>
<p>Preda čarodějčin překlad uťal mávnutím ruky a znovu promluvil.</p>
<p>Když to Taxilan konečně dopřekládal, zazníval mu v hlase obdiv. „Preda chce vyjádřit ocenění pozoruhodných schopností tohoto válečníka. Dále se táže, je-li válečníkova touha po pomstě již utišena.“</p>
<p>„Není,“ odpověděl Karsa Orlong.</p>
<p>Jeho tón predovi stačil. Znovu promluvil, a žlutovlasá čarodějka náhle nasadila kamenný výraz a převedla jeho slova Taxilanovi podivně hluchým hlasem.</p>
<p><emphasis>Skrývá škodolibou radost.</emphasis></p>
<p>Samar Dev se zmocnilo podezření. <emphasis>Co přijde teď?</emphasis></p>
<p>„Preda dobře chápe Toblakajovu pozici,“ řekl Taxilan. „Opravdu s ním soucítí, protože on sám si hnusí, co měl rozkaz vykonat podél celého tohoto pobřeží. Musí se však řídit potřebami císaře. To řečeno, rozkáže preda stažení svých tisteedurských sil zpátky na lodě. Je s tím Toblakai spokojen?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Taxilan na Karsovu neomalenou odpověď kývl a preda znovu promluvil.</p>
<p><emphasis>Co teď?</emphasis></p>
<p>„Preda opět nemá jinou možnost než se řídit rozkazem svého císaře, trvalým rozkazem, chcete-li. Císař je největší válečník, jakého tento svět viděl, a vždy toto tvrzení potvrzuje osobním soubojem. Již čelil asi tisícovce bojovníků doslova ze všech zemí, a přece stále žije, vítězný a neporažený. Je císařovým rozkazem, aby jeho vojáci, bez ohledu na to, kde jsou, bez ohledu na to, s kým hovoří, předali císařovu výzvu. Císař vyzývá každého válečníka na souboj, vždy na život a na smrt – souboj, do něhož nesmí nikdo zasáhnout bez ohledu na následky, a vyzyvateli jsou zaručena veškerá práva hosta. Dále mají císařovi vojáci příkaz zajistit přepravu a splnit každou potřebu a přání válečníků, kteří jsou ochotni postavit se v souboji císaři.“</p>
<p>Preda znovu zahovořil.</p>
<p>Samar Dev zamrazilo, nedokázala přijít na to proč – ale něco bylo… něco bylo <emphasis>naprosto špatně.</emphasis></p>
<p>Slova se ujal Taxilan. „A tak, pokud tento toblakajský <emphasis>lovec </emphasis>hledá nejsladší pomstu ze všech, musí čelit tomu, kdo přikázal, aby jeho vojáci páchali ukrutnosti na všech cizincích, jež potkají. Preda proto zve Toblakaje – a je-li jeho přáním, i jeho společnici – aby se stal hostem Tiste Edur při návratu do Lederské říše. Přijímáte?“</p>
<p>Karsa zamrkal a zadíval se na Samar Dev. „Zvou mě, abych zabil jejich císaře?“</p>
<p>„Zřejmě. Ale, Karso, něco není –“</p>
<p>„Pověz predovi,“ přerušil ji Toblakai, „že přijímám.“</p>
<p>Samar Dev si všimla, jak se velitel usmívá.</p>
<p>„Preda Hanradi Chalag tě tedy vítá mezi Tiste Edur,“ řekl Taxilan.</p>
<p>Samar Dev se zadívala na těla válející se po tábořišti. <emphasis>A to </emphasis><emphasis>preda</emphasis><emphasis> Hanradi Chalag klidně pomine padlé druhy? Ne, bohové pod námi, něco tady rozohodně není v pořádku…</emphasis></p>
<p>„Samar Dev,“ ozval se Karsa, „zůstaneš tady?“</p>
<p>Zavrtěla hlavou.</p>
<p>„Dobrá,“ zabručel. „Dojdi pro Havoka.“</p>
<p>„Dojdi si pro něj sám, Toblakaji.“</p>
<p>Zazubil se. „Stálo to za pokus.“</p>
<p>„Přestaň se tvářit tak hromsky potěšeně, Karso Orlongu. Nemáš ani tušení, čemu ses právě zavázal. Copak neslyšíš, jak se zacvakávají okovy? Poutají tě k téhle… k téhle nesmyslné výzvě a těm zatraceným bledým Tiste Edur?“</p>
<p>Karsův výraz potemněl. „Mě řetězy neudrží, čarodějko.“</p>
<p><emphasis>Hlupáku, už tě drží.</emphasis></p>
<p>Zvedla oči a všimla si, jak si žlutovlasá čarodějka toužebně měří Karsu Orlonga.</p>
<p><emphasis>Zajímalo by mě, co má znamenat tohle a proč mě to tak děsí.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Pěsti Temule,“ ozval se Keneb, „jaký je to pocit, vracet se domů?“</p>
<p>Mladý, vysoký Záchlumčan – jenž nedávno získal modré tetování ve stylu Vraního klanu na celé tělo, takže se složitým geometrickým vzorem vypadal jeho obličej jako portrét složený z kostek – pozoroval své vojáky odvádějící koně po rampách dolů na pláž. Na Kenebovu otázku jen pokrčil rameny. „Mezi svými lidmi budu znovu čelit všemu, čemu jsem čelil zde.“</p>
<p>„Už ale nejsi sám,“ poukázal Keneb. „Ti válečníci tam dole jsou tví.“</p>
<p>„Opravdu?“</p>
<p>„Tak jsem to pochopil. Už nepochybují o tvých rozkazech ani o tvém právu velet, ne?“</p>
<p>„Myslím, že většina Záchlumčanů se rozhodne odejít od vojska, jakmile přistaneme v Untě,“ poznamenal Temul. „Vrátí se k rodinám, a když je požádají, aby vyprávěli o svých dobrodružstvích v Sedmiměstí, neřeknou nic. Mám dojem, pěsti Kenebe, že mí válečníci jsou zahanbeni. Ne proto, že mi neprokazovali úctu. Ne, oni se stydí za seznam neúspěchů této armády.“ Upřel na Keneba tmavé, tvrdé oči. „Jsou příliš staří nebo příliš mladí, a všechny to táhne za slávou, jako by to byla zakázaná milenka.“</p>
<p>Temul toho obvykle moc nenamluvil, a Keneb si nevzpomínal, kdy se mu z toho uštvaného mladíka podařilo vytáhnout tolik slov. „Takže hledají smrt.“</p>
<p>„Ano. Chtějí se připojit ke Coltainovi, Bultovi a ostatním jediným dosud možným způsobem. Chtějí padnout v bitvě proti stejnému nepříteli. Proto překročili oceán, proto opustili své vesnice. Nečekali, že se někdy vrátí domů, a tak je tato poslední cesta zpátky do Quon Tali zlomí.“</p>
<p>„Zatracení hlupáci. Odpusť mi –“</p>
<p>Temul se trpce usmál a zavrtěl hlavou. „To není třeba. Jsou to hlupáci, a i kdybych byl moudrý, nedokázal bych jim tuto moudrost předat.“</p>
<p>V bouraném táboře za nimi začali výt kraváčtí psi. Oba muži se překvapeně otočili. Keneb se podíval na Temula. „Co je to? Proč –“</p>
<p>„Nevím.“</p>
<p>Vydali se zpátky do tábora.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Poručík Pores se díval, jak se Křivák žene po cestě, až se za ním zvedá prach. Zachytil pološílený výraz v očích, vzápětí byl pes pryč. <emphasis>A teď zjistíme, že se bojí vody. No dobře. Můžeme ty potvory klidně nechat tady. </emphasis>Zašilhal k zástupu Záchlumčanů a Setiů, dohlížejících na nakládání svých vychrtlých kobyl – tušil, že cestu jich přežije jen pár, protože byly cenným zdrojem masa. <emphasis>Cokoliv, co zpestří to, čemu plavčíci a obyčejní námořníci říkají jídlo. </emphasis>Jízdválečníci si možná budou stěžovat, ale to jim nezabrání postavit se do řady s miskami v rukou.</p>
<p>Laskava si dal práci a pobočnici do žhavých podrobností sdělil, jak je nespokojený s neschopností pěsti Keneba. Nebylo pochyb, že Laskava má kuráž nebo aspoň trpí příšerným slavomamem. Ale tentokrát měl ten zatracený parchant pravdu. Keneb promarnil celý den a polovinu noci. Prokleté prohlídky výstroje, prováděné oddíl po oddíle – a přímo uprostřed nakládání – bohové, vznikl takový chaos. <emphasis>„Copak Keneb přišel o rozum?“ </emphasis>Ano, to byla první otázka, kterou Laskava pobočnici položil, a něco ve způsobu, jakým se mračila, Poresovi prozradilo, že ta mizerná ženská o ničem z toho neví a očividně nechápe, proč by Keneb něco takového přikazoval.</p>
<p>Žádný div, s tím, jak smutní v tom svém zatraceném stanu a provádí kdoví co s tou chladnou kráskou T’jantar. Dokonce i admirál byl viditelně rozčilený. Mezi vojáky se rozšířila zpráva, že Tavore nejspíš bude zbavena velení – Y’Ghatan mohla zvládnout líp. Když na to přijde, každý zatracený voják se stane odborníkem na taktiku, a Pores nejednou vyhryzl kus vojáckého masa za nějakou zrádnou poznámku. Nezáleželo na tom, že Nok a Tavore jsou ve sporu, nezáleželo na tom, že Tene Baralta je kypícím kotlem pobuřujícím důstojníky, nezáleželo dokonce ani na tom, že sám Pores se ještě nerozhodl, jestli si mohla pobočnice vést u Y’Ghatan líp – samotné řeči byly jedovaté jako mor, jejž plivala šedá bohyně.</p>
<p>Na nakládání na koráby a dlouhou, únavnou cestu se těšil a zároveň se jí děsil. Znudění vojáci jsou horší než červotoč v kýlu – aspoň tak to pořád dokola opakovali námořníci, vrhající vyčerpané pohledy na zaprášené, klející muže a ženy, kteří vystupovali po rampách a krčili se jako ostříhané ovce na nakládacích plošinách, zatímco je námořníci za hlasitého zpěvu vytahovali na palubu. Horší bylo, že moře a oceány jsou zrádné. Vojáci jsou ochotní čelit smrti bez mrknutí oka, pokud vědí, že se můžou bránit, možná se dokonce probojovat ven, avšak moře odolává mečům, šípům i štítovým hradbám. <emphasis>A mistr Kápě ví, že tu žmolkovitou bezmocnost polykáme beztak už moc dost dlouho.</emphasis></p>
<p>A zatracení kraváčtí psi teď řvali.</p>
<p>Co <emphasis>dál? </emphasis>Pores si nebyl jistý svými důvody, ale zamířil směrem, jímž zmizel Křivák. Na východ, kolem velitelského stanu a vnitřního kruhu hlídek směrem k latrínám. Tady poručík spatřil asi desítku skvrnitých kraváckých psů. Sbíhali se k sobě a s divokým štěkáním kroužili kolem silnice, na níž byl zdroj jejich vzrušení – oddíl pěšáků.</p>
<p><emphasis>Kdo to ve jménu královny je? </emphasis>Zvědové byli všichni v táboře – tím si byl jistý – viděl Setie nacvičující vyprazdňování vnitřností na rampě – ti dostávali mořskou nemoc i při stání v kaluži. A Záchlumčané už předali koně uštvaným posádkám k naložení.</p>
<p>Pores se rozhlédl a spatřil vojáka vedoucího tři koně na pláž. „Hej! Počkejte.“ Přistoupil k němu. „Dejte mi koně.“</p>
<p>„Nejsou nasedlaný, pane.“</p>
<p>„Vážně? Jak to poznáte?“</p>
<p>Muž začal ukazovat na koňský hřbet –</p>
<p>„Pitomče,“ štěkl Pores, „dejte mi ty otěže, ne, ty druhé.“</p>
<p>„To je kůň pobočnice –“</p>
<p>„Měl jsem dojem, že ho poznávám.“ Odvedl si koně stranou a vyhoupl se na něj. Vydal se na silnici. Nalezenec Žrout vyšel z tábora, u nohy tu ňafající chlupatou kouli, která vypadala jako něco, co by mohla vyplivnout kráva poté, co sežvýkala mohérový kobereček. Pores si jich nevšímal a zamířil k východu. Pobídl koně do klusu.</p>
<p>Už poznal osobu v čele. Kapitán Faradan Sort. A byl s nimi velemág Rychlej Ben i ten děsivý asasín Kalam a – <emphasis>bohové pod námi, oni jsou – </emphasis>ne, nejsou. <emphasis>Mariňáci! Zatracení mariňáci!</emphasis></p>
<p>Z tábora za sebou už uslyšel křik, před velitelským stanem zazněl poplach.</p>
<p>Pores nevěřil vlastním očím – přeživší z ohnivé bouře – to je nemožné. <emphasis>Pravda, vypadají zuboženě, vlastně polomrtvě. Jako by je mistr Kápě použil k čištění svých chlupatých uší. Je mezi nimi Lostara Yil – není v tak hrozném stavu jako ostatní –</emphasis></p>
<p>Zastavil před Faradan Sort. „Kapitáne –“</p>
<p>„Potřebujeme vodu.“ Slova stěží přešla přes rozpraskané rty plné puchýřů.</p>
<p><emphasis>Bohové, vypadají hrozně. </emphasis>Pores otočil koně a málem přitom spadl. Narovnal se a vyjel k táboru.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Když Keneb s Tamulem dorazili na hlavní stezku třicet kroků od velitelského stanu, objevila se pobočnice a vzápětí Blistig a T’jantar. Vojáci na východním konci tábora cosi křičeli, zatím jim však nebylo rozumět.</p>
<p>Pobočnice se obrátila k přicházejícím pěstem. „Zřejmě se ztratil můj kůň.“</p>
<p>Keneb zvedl obočí. „Proto ten poplach? Pobočnice –“</p>
<p>„Ne, Kenebe. Na východní silnici zahlédli oddíl vojáků.“</p>
<p>„Oddíl? Napadli nás?“</p>
<p>„Nemyslím. Doprovoďte mě. Zřejmě budeme muset jít pěšky. A to vám, pěsti Kenebe, umožní vysvětlit to fiasko, k němuž došlo během naloďování vaší setniny.“</p>
<p>„Pobočnice?“</p>
<p>„Vaše náhlá neschopnost mi připadá nevěrohodná.“</p>
<p>Podíval se na ni. V jejím obyčejném, vyčerpaném obličeji zahlédl náznak pocitů. Náznak, nic víc, takže nepoznal, co to je za pocity. „Žrout,“ řekl jen.</p>
<p>Pobočnice zvedla obočí. „To budete muset rozvést, pěsti Kenebe.“</p>
<p>„Tvrdil, že bychom měli naloďování o den zdržet, pobočnice.“</p>
<p>„A rada toho dítěte, které ani neumí číst a navíc je polodivoké, je dostatečným ospravedlněním pro neuposlechnutí rozkazu své pobočnice?“</p>
<p>„Obvykle ne,“ opáčil Keneb. „Těžko se to vysvětluje… ale on zná věci. Tedy věci, které by znát neměl. Například věděl, že poplujeme na západ. Znal přístavy, ve kterých se chceme zastavit –“</p>
<p>„Schovával se za velitelským stanem,“ poukázal Blistig.</p>
<p>„Viděl jste někdy toho kluka, jak se schovává, Blistigu? Kdykoliv?“</p>
<p>Muž se zamračil. „Nejspíš je v tom dobrý.“</p>
<p>„Pobočnice, Žrout řekl, že se musíme jeden den zdržet – nebo všichni zemřeme. Na moři. Začínám věřit –“</p>
<p>Zvedla ruku v rukavici tak rázně, že ho to umlčelo. Všiml si, že upírá přimhouřené oči na něco vepředu –</p>
<p>Tryskem se k nim blížil jezdec na neosedlaném koni.</p>
<p>„To je Laskavův poručík,“ poznal muže Blistig.</p>
<p>Když začalo být zřejmé, že muž nehodlá zpomalit ani změnit směr, všichni rychle ustoupili stranou.</p>
<p>Poručík chvatně zasalutoval, což v prachu bylo stěží vidět, a křičel něco jako: <emphasis>„Potřebujou vodu!“</emphasis></p>
<p>„A,“ dodal Blistig, mávající rukou kvůli prachu, „to byl váš kůň, pobočnice.“</p>
<p>Keneb se zadíval k silnici a zamrkal, aby dostal prach z očí. Objevily se postavy. Nezřetelné… to je přece Faradan Sort… ne?</p>
<p>„Váš zběh se vrací,“ utrousil Blistig. „To je od ní hloupé, protože za dezerci je trest smrti. Ale kdo jsou ti lidé za ní? A co to nesou?“</p>
<p>Pobočnice se znenadání zastavila, málem zavrávorala.</p>
<p>Rychlej Ben. Kalam. Další tváře, pokryté prachem, tak bílé, až připomínaly duchy – <emphasis>a duchové to také jsou. Kdo jiný by to mohl být? </emphasis>Šumař. Gesler, Lostara Yil, Bouřňák – Keneb rozeznával jednu známou, neuvěřitelnou tvář za druhou. Vojáci, spálení sluncem, klopýtající, jako by byli v deliriu. A v náručí nesli děti, otupělé, scvrklé…</p>
<p><emphasis>Ten kluk zná věci… Žrout…</emphasis></p>
<p>Támhle stál, obklopený svými nadšenými psisky, a zřejmě mluvil se Sinn.</p>
<p><emphasis>Sinn, o níž jsme si mysleli, že zešílela žalem – nakonec ztratila bratra… ztratila a znovu našla.</emphasis></p>
<p>Avšak Faradan Sort správně tušila, že Sinn posedlo něco jiného. A tušení bylo tak silné, že ji vyhnalo do pouště.</p>
<p><emphasis>Bohové, vzdali jsme se tak snadno – ale ne – město, ohnivá bouře – čekali jsme celé dny, čekali jsme, dokud ta zatracená rozvalina nevychladla. Prohrabali jsme popel. To nemohl nikdo přežít.</emphasis></p>
<p>Vojáci dorazili k pobočnici.</p>
<p>Kapitán Faradan Sort se narovnala jen s nepatrným zakolísáním a zasalutovala pěstí opřenou o prsa. „Pobočnice,“ zachraptěla, „dovolila jsem si přestavět oddíly, čekám na schválení –“</p>
<p>„To schválení je věcí pěsti Keneba,“ odtušila pobočnice podivně nevýrazným hlasem. „Kapitáne, nečekala jsem, že vás ještě někdy uvidím.“</p>
<p>Kývnutí. „Chápu, jak je nutné udržovat vojenskou disciplínu, pobočnice. A tak se nyní odevzdávám do vašich rukou. Nicméně žádám, aby bylo pohlíženo shovívavě na Sinn – její mládí, stav mysli v té chvíli…“</p>
<p>Na silnici zadusali koně. Poručík Pores se vracel s dalšími jezdci. Měchy naplněné vodou se kývaly jako obrovská vemena. Ostatní jezdci byli všichni léčitelé, včetně Nila a Nether. Očividně nemohli uvěřit vlastním očím.</p>
<p>Předstoupil Šumař se spícím hubeným děckem v náručí. „Pobočnice,“ pronesl, „kdyby kapitán nehrabala holýma rukama, nikdo z nás, lapenej pod tím zatraceným městem, by odtamtud nikdy nevyváznul. Už by z nás byly tlející kosti.“ Popošel blíž, ale šeptání nezvládl, a tak Keneb slyšel, co říká. „Pobočnice, jestliže pověsíte kapitána za dezerci, připravte radši víc smyček, páč my opustíme tenhle mizernéj svět s ní.“</p>
<p>„Seržante,“ odtušila pobočnice nevzrušeně, „mám to chápat tak, že vy a vojáci za vámi jste se prohrabali uprostřed ohnivé bouře pod Y’Ghatan, nějak se vám podařilo nenechat se přitom usmažit, a potom jste se zase prokopali ven?“</p>
<p>Šumař otočil hlavu a vyplivl krev, načež předvedl ošklivý, mrazivý úsměv. Jeho loupající se rty vypadaly jako dvě rudé, lesklé štěrbiny. „Ano,“ zachraptěl, „vyšli jsme si na lov… skrz kosti toho všivýho města. A pak, s kapitánovou pomocí, jsme odtamtaď vylezli.“</p>
<p>Pobočnice pomalu přelétla pohledem řadu propadlých, zaprášených tváří, mrtvolných očí, nahých těl plných puchýřů. „Skuteční Lovci kostí.“ Odmlčela se a Pores přivedl léčitele s měchy. „Vítejte zpátky, vojáci,“ dodala.</p><empty-line />
</section>
<section>
<p>KNIHA ČTYŘI<image xlink:href="#_5.jpg" />LOVCI KOSTÍ</p><empty-line /><p>Kdo by popíral, že je v naší povaze uvěřit u ostatních lidí tomu nejhoršímu? Po celém Sedmiměstí vznikaly kulty a slučovaly se v patronymické uctívání – nejen Coltaina, Okřídleného, Černého pera, ale i samotného Psího řetězu – a jakoby ze samotné pustiny podél té nešťastné trasy vyrůstaly svatyně, smírčí svatyně zasvěcené tomu či onomu mrtvému hrdinovi: Bultovi, Lullovi, Sekáčovi, Sormo E’nathovi, dokonce i Bariovi a Meskerovi Setralovým z Rudých čepelí, taktéž klanu Bláznivých psů, Lasiččímu klanu, pochopitelně Vranímu i samotné Čtrnácté armádě, a na Gelorském hřebeni, ve starodávném klášteře shlížejícím na bojiště, se zrodil nový kult soustředěný na koně – zatímco se Sedmiměstí zmocnila horečka uctívání, jistí agenti v srdci Malazské říše vypouštěli mezi obyčejné lidi příběhy přesně opačné: že Coltain zradil říši, že to byl odpadlík, tajný spojenec ša’ik. Nakonec kdyby bezpočet uprchlíků prostě zůstal ve svých městech a smířil se s vládou povstalců, kdyby se nenechali vytáhnout Coltainem a jeho krvežíznivými Záchlumčany a kdyby vůdce kádru mágů Sedmé Kulp tak záhadně nezmizel, takže malazské vojsko zůstalo bez ochrany před čarodějnými machinacemi a vlastně manipulacemi záchlumských čarodějek a zaklínačů – kdyby se tohle všechno nestalo, nedošlo by ani k žádnému zabíjení, žádnému martyriu při přechodu přes polovinu kontinentu, kdy bylo vojsko vystaveno každému kořistnickému polodivokému kmeni z pustin. A nejohavnější ze všeho bylo, že Coltain, spřažený se zrádným říšským historikem Kalousem, mlčky schválil následnou zradu a zničení arenské armády, vedené naivní vrchní pěstí Pormqualem, jenž se stal první obětí té strašlivé zrady. Proč by jinak samotní sedmiměstští povstalci začínali uctívat právě tyto osoby, kdyby v Coltainovi a ostatních neviděli hrdinské spojence…</p>
<p>…V každém případě, ať s oficiálním souhlasem či bez něj, vypuklo po říši pronásledování Záchlumčanů, jaké nemělo obdoby…</p>
<p><emphasis>Rok deseti tisíc lží, </emphasis>Kayessan</p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA SEDMNÁCT</p>
<p>Co je tu ještě k pochopení? Volba je pouhou iluzí. Svoboda domýšlivostí. Ruce snažící se vás vést krok za krokem, určovat každou myšlenku, nepocházejí od boha, jsou stejně oklamané jako my – ne, přátelé, ty ruce, dotýkající se každého z nás… <emphasis>jsou </emphasis>každého z nás.</p>
<p>Možná si myslíte, že civilizace nás ohlušuje desítkami tisíc hlasů, ale dobře se zaposlouchejte do toho hlaholu, protože s každým nesourodým výkřikem se probouzí starodávná síla, přitahující každý hluk blíž, dokud sbor nevytvoří pouze dvě strany bojující proti sobě. Jsou načrtnuty krvavé linie, boj probíhá s odvrácenými tvářemi, se zacpanýma ušima, v chladném popření, a přinejmenším všechny rozhovory se ukazují jako marné a zbytečné.</p>
<p>Nezůstává nic k pochopení. Ten šílený vír nás všechny drží v sevření, z něhož se nelze vymanit, a vy s vašimi oštěpy a bojovými maskami, vy s vašimi slzami a něžnými doteky, vy s jízlivým úsměvem, zpoza něhož křičí strach a nenávist k sobě samým, dokonce i vy, kdo stojíte stranou a mlčky se díváte na náš katastrofální rozklad, příliš otupělí, než abyste jednali – jste všichni stejní. Jste všichni úplně stejní. <emphasis>My všichni jsme stejní.</emphasis></p>
<p>Přistupte blíže, přátelé, a vizte na skromném voze před sebou mé nejvzácnější zboží. Elixír zapomnění, tinkturu vzrušeného tancování a tady, mé nejoblíbenější, mazání nekonečné mužské zdatnosti, u něhož zaručuji, že váš voják bude stát v jedné bitvě za druhou…</p>
<p><emphasis>Kázání podomního obchodníka</emphasis></p>
<p>převyprávěl Vaylan Viják</p>
<p>město Malaz, rok, kdy město přetékalo splašky</p>
<p>(1123 spánku Ohnice)</p>
<p>P</p>
<p>ramínky vody páchnoucí močí stékaly po schodech vedoucích k hostinci U Kurníkova oběšence, jedné ze dvou desítek vykřičených krčem v Přístavní čtvrti města Malaz, kterou nyní často navštěvoval Banaschar, bývalý kněz D’rek. Dnes už nedokázal rozlišit jednu takovou putyku od druhé, hráz jeho odhodlání rozryly strach a rostoucí panika, dost jedovaté, aby ho zchromily – přinejmenším na duchu, když už ne na těle. A následná povodeň byla překvapivě příjemná, i když voda stoupala stále výš.</p>
<p>Docela jako ty zrádné schody, které právě zdolával, kluzké od bláta naplaveného tím prokletým deštěm, jak říkali místní, ač byla obloha jasná. Většinou déšť padá dolů, ale občas prý stoupá vzhůru, proniká dlažebními kameny a mění zemnice jako Kurník v bažinu. Navíc se z něj nese puch přetékajících stok tak silný, že znalci předpovídají jeho příchod, jako by to byla skutečná osoba, bídně pojmenovaná Smrad – přijímaný, ač ne právě vítaný, v již sdostatek odporné společnosti.</p>
<p>A poslední dobou tvořili Banascharovu společnost ti ze všech nejodpornější. Veteráni, kteří se vyhýbali střízlivosti, jako by to byla kletba, nevěstky, které již dávno prodaly zlatá srdce – pokud vůbec někdy nějaká měly, hubení mládenci se spoustou patřičně skromných ambic – nejhorší lupiči ve spleti smradlavých uliček, zloději těch několika drobností, jež vlastní chudáci, nejzákeřnější vrahouni, každý s nejméně padesáti uzly na šňůrkách kolem zápěstí, kdy každý uzel představoval člověka natolik hloupého, že jim uvěřil, a pochopitelně obvyklou sbírku tělesných strážců a siláků, jejichž mozkům se v jistém okamžiku života nedostávalo dost vzduchu, pašíři a rádobypašíři, informátoři a říšští špehové, které informovali, špehové špehující špehy, prodavači nespočetných substancí, uživatelé těchtýž substancí na cestě do zapomnění v Propasti, a tu a tam lidé, které nebylo možné zařadit do žádné kategorie, protože nikdy neprozrazovali nic ze svého života, minulosti a tajemství.</p>
<p>Jistým způsobem byl jedním z těch posledních i Banaschar, když měl zrovna lepší dny. Jindy, jako třeba dnes, si nemohl činit nároky na případnou – byť nepravděpodobnou – velkolepost. Dnes odpoledne dorazil ke Kurníkovi brzy se záměrem protáhnout nadcházející noc, jak nejdéle to půjde, pochopitelně s dostatečným mazáním, čímž dosáhne předlouhého a snad i naprosto blaženého období bezvědomí v jedné ze zavšivených krysích pastí nad krčmou.</p>
<p>Když se shýbal ve dveřích a zastavil se těsně za nimi, říkal si, že to bude snadné. Mrkal v šeru a připadalo mu snadné považovat randál za jedinou bytost s bezpočtem úst a brát hluk za stejně bezvýznamný jako hukot hnědé vody ve škarpě. Začal oceňovat rozmary zvuků vycházejících z lidských hrdel. Většina lidí mluví, aby nemuseli přemýšlet, ale jiní mluví, jako by házeli záchranná lana, jak se topili v tom kterém zoufalém poznání, k němuž došli – snad během nějaké nevítané odmlky, přemožení hrůzou z ticha. Několik lidí nezapadá do žádné kategorie. Ti používají okolní rámus jako bariéru, za níž se schovávají, němí a lhostejní, a vnější svět odhánějí.</p>
<p>Banaschar – bývalý kněz, který se kdysi nořil do drmolení hlasů prozpěvujících při modlitbě a liturgii – často vyhledával takové obyvatele kvůli pochybnému potěšení z jejich společnosti.</p>
<p>Durhangovým oparem a kouřem z rezlistí, přes štiplavý černý dým stoupající z knotů lamp a něco, co mohla být mlha nashromážděná těsně pod stropem, zahlédl na protějším konci známou postavu. Známou ve smyslu, že s ním párkrát seděl u stolu, třebaže o něm nevěděl skoro nic, včetně jména, a znal ho jen jako <emphasis>Cizince.</emphasis></p>
<p>Byl to skutečný cizinec, malazsky mluvil s přízvukem, jaký Banaschar nepoznal – což samo o sobě bylo zvláštní, protože kdysi hodně cestoval, z Korelu do Krádeže a do Kobylí na jihu, z Nathilogu do Mokřin ve východní Genabakis, na severu z Falaru přes Aren do Yath Alban. A na cestách potkával další poutníky přicházející z míst, jaké ani nenašel na žádné z chrámových map. Nemil, Zánik, Šal-Morzinn, Elingarth, Jacuruku a Stratem. Ale muž, k němuž právě mířil proplétaje se odpoledním davem námořníků a místními vrahy-veterány, mluvil s přízvukem, jaký Banaschar jaktěživ neslyšel.</p>
<p>Pravda ovšem nikdy není tak zajímavá jako záhada předcházející odhalení, a Banaschar si svou nevědomost oblíbil. Nakonec o jiných věcech věděl až příliš – a k čemu mu to bylo dobré?</p>
<p>Sklouzl na mastnou lavici naproti mohutnému cizinci, rozepnul sponu na obnošeném plášti a shodil ho ze sebe – kdysi dávno by ho takový nedostatek zájmu k nevzhledným záhybům vyděsil – ale už v plášti nejednou spal, skončil v bezvědomí na pozvracené podlaze, a dvakrát dokonce na dláždění v uličce – a správné vystupování, žel, přestalo být morální nezbytností.</p>
<p>Opřel se a drsná látka se za ním shrnula. Dorazila jedna z Kurníkových šenkýřek s korbelem Kurníkovy vlastní Pijácké šlichty, slabého pěnivého piva, které získalo jméno přiměřeně doslovným způsobem. Mosazně zbarvená břečka si vysloužila obvyklé zběžné zašilhání před prvním hltem.</p>
<p>Cizinec při Banascharově příchodu vzhlédl s cynickým pousmáním a vzápětí se zase věnoval džbánku z pálené hlíny s vínem.</p>
<p>„Á, jakatakanský hrozny jsou moc dobrý,“ prohodil bývalý kněz, „akorát ta místní voda mění víno, co máš tak rád, v hadí chcanky.“</p>
<p>„Jo, hrozná kocovina,“ utrousil Cizinec.</p>
<p>„A po tom tak toužíš?“</p>
<p>„Jasně. Budí mě pořád dokola celou noc, skoro každý zvonění, bušením v hlavě a praskajícím měchýřem – ale kdybych se neprobudil, ten měchýř by mi <emphasis>praskl. </emphasis>Chápeš?“</p>
<p>Banaschar kývl a rozhlédl se kolem sebe. „Na odpoledne je tu víc hlav než obvykle.“</p>
<p>„To si myslíš jen proto, žes tu poslední dobou v tuhle hodinu nebyl. Před třemi dny přistály tři koráby a eskorta z Korelu.“</p>
<p>Bývalý kněz si prohlédl ostatní zákazníky pozorněji. „Mluví hodně ?“</p>
<p>„Mně to tak připadá.“</p>
<p>„O tažení?“</p>
<p>Cizinec pokrčil rameny. „Běž se jich zeptat, jestli chceš.“</p>
<p>„Ne. Moc velká dřina. Zlý na kladení otázek je –“</p>
<p>„Že dostáváš odpovědi, jo – to už jsi říkal.“</p>
<p>„To je další zlá věc – jak nakonec všichni pořád opakujeme pořád dokola totéž.“</p>
<p>„To ty, já ne, a s tebou to jde z kopce.“</p>
<p>Banaschar si dvakrát lokl a hřbetem ruky si otřel rty. „Z kopce. Správně.“</p>
<p>„Není dobrý,“ poznamenal Cizinec, „vidět člověka tolik spěchat.“</p>
<p>„Je to závod,“ opáčil Banaschar. „Dostanu se na kraj a přepadnu, nebo spása dorazí včas? Vsaď si pár měďáků na výsledek – radil bych na to první, ale to je jen čistě mezi náma.“</p>
<p>Hromotluk – jenž se při řeči málokdy díval lidem do očí a mohutné ruce a zápěstí měl zjizvené a naběhlé – potřásl hlavou. „Bejt ta spása ženská, jenom hlupák by vsadil proti mně.“</p>
<p>Banaschar udělal obličej a zvedl korbel. „Hezká představa. Připijme na všechny ztracený lásky na světě, příteli. Co se stalo s tou tvou, nebo je to moc osobní otázka na tak pochybný přátelství, jako je naše?“</p>
<p>„Skočils na špatnej kámen,“ prohlásil muž. „Moje láska nejni ztracená, a možná si s tebou jednou rád vyměním místo, ale ne dneska. Ani včera, ani předevčírem. Když o tom tak uvažuju –“</p>
<p>„Nemusíš pokračovat. Mou spásou není žena, a i kdyby byla, nebyla by jí proto, že je žena, jestli mi rozumíš.“</p>
<p>„Takže jsme právě vedli další hypotetickej rozhovor?“</p>
<p>„Malazsky ses naučil od nějakýho vzdělanýho námořníka, co? V každým případě je hypotetický špatnej výraz pro to, co jsi měl na mysli, myslím. Spíš by se hodilo metaforický.“</p>
<p>„Víš to jistě?“</p>
<p>„Jistěže ne, ale o to nejde, že? Žena znamená zlomený srdce, nebo možná blátivý sesuv, který tě pohřbí, pohřbí nás všechny.“ Banaschar dopil pivo a chvíli mával korbelem ve vzduchu, než ho s říhnutím postavil na stůl. „Slyšel jsem o jednom napanským námořníkovi, co vypil soudek Pijákovy šlichty, postavil se moc blízko k zapálenýmu knotu, vzňal se a ustřelilo mu to celou prdel. Zajímalo by mě, jaký světlo tohle vrhá na věci.“</p>
<p>„Krátkodobý, řekl bych.“</p>
<p>Tato odpověď Banaschara uspokojila. Dál už neříkal nic. Dorazila šenkýřka se džbánem, z něhož mu dolila korbel. Díval se, jak odchází a proplétá se tlačenicí. Žena, která má plné ruce práce.</p>
<p>Bylo snadné považovat ostrov za odříznutý – většina ostrovanů rozhodně měla stejně omezené názory, směsici nadutosti a sebestřednosti – ale odříznutost byla povrchová, pouhá ješitnost. Vylejete moře a objeví se kamenitá půda spojující všechno. Následovníci D’rek, zmije podzimu, to chápali moc dobře. Řeči, postoje, způsoby, názory chřestící řetězy přesvědčení, to všechno se nese přes vlny stejně snadno jako vítr, a ti, kdo snadno zapadnou, se brzy stanou také ostrovany – a co se jich týče, vlastně se tu narodili.</p>
<p>Došlo na čistku a ve vzduchu byl dosud cítit popel z Myší Díry, kde se dav vrhl na několik záchlumských rodin, které tam sídlily – stájníci, sešívači a nýtovači kůží, tkalci sedlových pokrývek, jedna stařena léčící tažné koně a mezky – a s děsivým zápalem nešťastníky vyvlekl z jejich chatrčí a přístřešků, všechny, včetně dětí a starců, ukradl jim skromný majetek a zapálil jim domovy. Poté dobří občané nahnali Záchlumčany na ulici a ukamenovali je.</p>
<p>Coltain není mrtvý, říkali lidé. Celý ten příběh je lež, stejně jako novější drb, že pobočnice zabila ša’ik. Prý to byla podvodnice, nastrčená oběť, mající za úkol odvrátit pomstychtivé vojsko. A ohledně samotného povstání, to nebylo rozdrceno, prostě se vytratilo, zrádci se schovali, ukryli zbraně pod telabami. Pravda, pobočnice ještě honila Leomana S cepy a uzavřela ho v Y’Ghatan, ale i to byla finta. Rudé čepele opět volně řádí v Arenu, kosti zrazené vrchní pěsti Pormquala jsou rozlámané a rozprášené po celé Arenské silnici a na mohylách nad Pormqualovou zrazenou armádou se zelená tráva.</p>
<p>Copak znepokojení obyvatelé z Arenu nechodili na kopec známý dnes jako Pád? A nekopali jámy do mohyl ve snaze najít kosti proklatce Coltaina? A taky Bultovy, Sekáčovy, Lullovy? A přece nic nenašli. <emphasis>Všechno to jsou lži. </emphasis>Zrádci všichni do jednoho zmizeli, včetně Kalouse, říšského historika, jehož zrada císařovny – a samotné říše – byla možná nejohavnější ze všech.</p>
<p>A poslední zprávy. O katastrofálním obléhání. O hrozné morové ráně v Sedmiměstí. Nesourodé, nespojité, jako když strčíte pohrabáč do ohně a do tmy vyletí jiskry. Šepot zdrsnělý přesvědčením, že se objevila znovuzrozená ša’ik a volá k sobě další stoupence.</p>
<p>Poslední kamínky na káru.</p>
<p>Dole v Myšárně jednal dav o vlastní vůli. Dav nepotřeboval vůdce, říšské pokyny – dav chápal spravedlnost, a na tomto ostrově – na místě zrodu říše – měla spravedlnost rudé ruce. Roztřískané mrtvoly hodili do řeky, která byla příliš líná, plná odpadků a splašků, a propusti pod mosty příliš úzké, aby se těla dostala až do zátoky.</p>
<p>A to bylo považováno za zlé znamení. Prastarý mořský bůh mrtvoly odmítl. Mael, posílený oživením víry tady na ostrově, je nechce přijmout do slané zátoky Malazského přístavu – jaký lepší důkaz je zapotřebí?</p>
<p>Na zarostlém dvoře Domu mrtvých byl spatřen duch císaře, duch krmící se dušemi pobitých Záchlumčanů.</p>
<p>Z chrámů D’rek v Jakatě i tady v Malazu zmizelo kněžstvo, prý se vydalo do noci, šeptalo se, aby našli a vyřídili zbytek Záchlumčanů, kteří dosud zůstali na ostrově – ti, již uprchlí, když se doslechli o čistce v Malazu – protože sama zmije podzimu toužila po záchlumské krvi.</p>
<p>Na starých hranicích na okraji Záchlumské planiny na pevnině se prý shromažďuje armáda občanů a chystá se vytáhnout, zničit jednoho každého zatraceného zrádce v jejich špinavých, páchnoucích chatrčích, do posledního. A vyšle-li císařovna své legie, aby tu armádu rozehnaly? Ne, ovšemže to neudělá, protože ona to <emphasis>schvaluje.</emphasis></p>
<p>Říšský velemág Tayschrenn byl v Malazu, rozvaloval se v Posměvákově tvrzi. Co ho sem přivedlo? A nač taková veřejná návštěva – podivný kouzelník byl vyhlášený tím, že je neviditelný, že jedná za scénou, aby zajistil blaho říše. Nakonec byl jedním z pilířů Laseeniny moci, její levou rukou. Pravá totiž náležela Spáru. Pokud byl tady, měl dohlížet –</p>
<p><emphasis>Je tady. </emphasis>Banaschar toho parchanta cítil, z Posměvákovy tvrze vycházela skličující, hrozivá aura. Den za dnem, noc za nocí. <emphasis>A proč? Všichni jste hlupáci.</emphasis></p>
<p><emphasis>Já jsem tu ze stejného důvodu.</emphasis></p>
<p>Zatím šest poslů. Šest, a všichni dostatečně placení, aby byli spolehliví, a všichni poté přísahali, že naléhavý dopis předali – hrbatému hlídači u brány tvrze, který byl údajně stejně starý jako sama Posměvákova tvrz, který pokaždé kývl a řekl, že dopis doručí velemágovi.</p>
<p>A přece žádná odpověď. Žádné povolání.</p>
<p><emphasis>Někdo moje zprávy zadržuje. Žádná jiná možnost neexistuje. Pravda, byl jsem diskrétní – jakpak by ne? Ale Tayschrenn by můj znak poznal a pochopil by… s náhle bušícím srdcem, zalitý studeným potem, třesoucíma se rukama… pochopil by. Okamžitě.</emphasis></p>
<p>Banaschar nevěděl, co si počít. Poslední posel odešel před třemi týdny.</p>
<p>„To ten zoufalej lesk ve tvých očích,“ říkal muž naproti němu, opět s tím pousmáním, i když jakmile se na něj Banaschar podíval, odvrátil zrak.</p>
<p>„Zamilovanej, co?“</p>
<p>„Ne, ale zvědavej. Poslední tejdny tě pozoruju. Vzdáváš se, ale pomalu. Většina lidí to udělá naráz. Vstanou z postele, dojdou k oknu, stojej tam, nehybně, nic neviděj, a vevnitř se všechno zhroutí bez šeptnutí, bez oblaku prachu, kterej by ten pád doprovázel, a dočista to zmizí.“</p>
<p>„Umíš něco lepšího než mluvit a myslet jako hloupej námořník,“ utrousil Banaschar.</p>
<p>„Čím víc piju, tím jasnější mám hlavu.“</p>
<p>„To je zlý znamení, příteli.“</p>
<p>„Takový já sbírám. Nejsi jedinej, kdo musí zatraceně čekat.“</p>
<p>„Měsíce!“</p>
<p>„Já roky,“ opáčil muž, namočil prst do džbánku a vylovil můru, která mu přistála ve víně.</p>
<p>„Vypadá to, že dávno ses měl vzdát ty.“</p>
<p>„Možná, ale došel jsem k jistý víře. Už to nebude dlouho, přísahám. Nebude to dlouho.“</p>
<p>Banaschar frkl. „Topící se konverzuje s hlupákem za noci, co ožebračuje akrobaty, žongléře a tanečníky, přijde jeden, přijdou všichni, za dva stříbrňáky si koupíš nekonečnou – a tím myslím nekonečnou – zábavu.“</p>
<p>„V topení se já moc nevyznám, příteli.“</p>
<p>„To znamená?“</p>
<p>„Něco mi říká, že když dojde na hlupáky, mohl bys říct to samý.“</p>
<p>Banaschar odvrátil zrak. A zahlédl další známou tvář, dalšího obrovského chlapa – menšího než cizinec naproti němu, ale stejně rozložitého, s jaterními skvrnami na holé lebce a jizvami snad po celém těle. Právě si bral korbel Kurníkova Starého malazského tmavého. Bývalý kněz zesílil hlas. „Hej, Prchlivče! Tady je místo!“ Posunul se na lavici a díval se, jak starý, a přece stále úctyhodný muž – nepochybně veterán – míří k nim.</p>
<p>Hovor aspoň mohl sklouznout zpátky k bezvýznamnosti.</p>
<p>Přesto. <emphasis>Další parchant čekající… na něco. Jenže u ně</emphasis><emphasis>j</emphasis><emphasis> to, tuším, bude něco ošklivého, pokud to někdy přijde.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Někde v hrobkách vzdáleného města visel tlející nástěnný koberec. Byl vyhrnutý, domov myší, a nadání rukou, které jej utkaly, pomalu prohrávalo neviditelnou válku s broučími žrouty, tawrynovými červy a popelovými můrami. Přes to všechno temnota skrývala barvy místy ještě živé a scéna vyobrazená na obrovské tapiserii si podržela dost prvků z vyprávění, aby význam nebyl ztracen. Mohla by přežít ještě padesát let, než konečně podlehne zubu času.</p>
<p>Ahlrada Ahn věděl, že svět se nezajímá o uchovávání starých věcí. Dějin, příběhů proložených významy a důležitostí. Nestaral se o nic, co bylo zapomenuto, protože paměť a vědomosti nedokázaly zabránit nekonečnému opakování záměrné hlouposti, poutající národy a civilizace.</p>
<p>Tapiserie kdysi vévodila celé zdi vedle Obsidiánového trůnu – z něhož před anexí vládl velkokrál Modré růže, svrchovaný služebník Černokřídlého pána. Na stupínku zasedala rada onyxových čarodějů, oděných v nádherných pláštích z ohebného, tekutého kamene – ale ne, Ahlradu Ahna strašila ta tapiserie.</p>
<p>Vyprávění začínalo na konci dál od trůnu. Tři postavy na půlnočně černém pozadí. Tři bratři zrození z čisté Noci, milovaní svou matkou. Všichni dnes byli zapuzení, i když každý k tomu došel vlastní cestou. Andarist, jehož považovala za prvního zrádce, ač, jak všichni věděli, bylo to obvinění mylné, avšak smyčka lží se kolem něj stáhla tak těsně, že ji nikdo krom něj samotného nedokázal uvolnit – a to on nechtěl či nemohl udělat. S nesmírným žalem přijal vyhnanství a pronesl poslední slova: ať vítaný, či nikoliv, bude dál chránit matku Noc, v osamocení, a to bude měřítkem jeho života. Jenomže ona se odvrátila i od toho slibu. Jeho bratři v tom nemohli nerozpoznat zločin, ale byl to Anomandaris Purake, jenž se první matce Noci postavil. Co bylo mezi nimi řečeno, věděli jen oni dva, ačkoliv strašlivé následky viděli všichni – Anomander se k ní obrátil zády. Odešel, popřel tmu ve své krvi a místo ní vyhledal chaos, který mu vřel v žilách. Silchas Zmar, nejzáhadnější z bratří, vypadal jako muž zmítaný nerozhodností, lapený v bezvýchodné snaze o smíření, dokud neodhodil veškeré zábrany a nespáchal největší zločin ze všech – <emphasis>neuzavřel spojenectví se stínem. A mezi Tistei vypukla válka – válka, která zuří dodnes.</emphasis></p>
<p>Přišla vítězství, porážky, velké vraždění, a nakonec, v posledním zoufalém gestu, se Silchas Zmar a jeho stoupenci spojili na útěku branami s legiemi stínu a jejich krutým velitelem Skabandarim – jenž získal jméno Krvooký. <emphasis>Při útěku do tohoto světa. Jenomže zrada tři bratry pronásleduje dál. </emphasis>A tak, ve chvíli vrcholného vítězství nad K’Chain Che’Malle, padl Silchas Zmar Skabandariho rukou a jeho stoupence pobily meče Tiste Edur.</p>
<p>To byl druhý výjev na tapiserii. Zrada, vraždění. Ale vraždění nebylo tak důkladné, jak si Edurové mysleli. Tiste Andii přežili – ranění, opozdilci, starší a matky s dětmi, zanechaní daleko od bojiště. Ti všichni byli svědky. A uprchli.</p>
<p>Třetí scéna zobrazovala jejich nebezpečný útěk, zoufalou obranu před pronásledovateli, kdy měli pouze čtyři stěží odrostlé kouzelníky – budoucí zakladatele onyxového řádu – kdy jim vítězství poskytlo čas na oddech, dost, aby vyvázli a s pomocí nově se rodící magie se vyhnuli lovcům a vytvořili útočiště –</p>
<p>V jeskyních pod horami na pobřeží vnitrozemního moře, v jeskyních, kde rostly safírové květy, složité jako růže, od nichž království, hory i moře odvozovaly jméno. <emphasis>Modrá růže, a nakonec nejdojemnější výjev, nejblíže trůnu, nejblíže mému srdci…</emphasis></p>
<p>Jeho lid, několik tisíc přeživších, se znovu ukrýval v hlubokých jeskyních, zatímco po celém Lederu zuřila edurská tyranie. <emphasis>Šílenství, které mě pohltilo.</emphasis></p>
<p>Hirotská biréma duněla ve vlnách divokého severního moře, místními nazývaného Kokakal, jako hrom. Ahlrada se oběma rukama držel zábradlí a v obličeji ho štípaly studené kapky, jako by se na něj rozhněval nějaký bůh. A možná se i rozhněval, což by podle jeho názoru bylo jedině zasloužené.</p>
<p>Narodil se jako dítě špehů a jeho pokrevní linie pokolení za pokolením přebývala uprostřed Tiste Edur, vzkvétající, aniž by vzbudila podezření v chaosu zdánlivě nekonečných bratrovražedných svárů mezi kmeny. Hannan Mosag to samozřejmě ukončil, ale tou dobou už byli pozorovatelé jako Ahlrada Ahn a další na svých místech, s původem důkladně zamíchaným a neodlišitelným od Edurů.</p>
<p>Vybělené skvrny na kůži, tajná gesta mezi Andii v utajení, nenápadné manipulace, aby si zajistil přítomnost na nejdůležitějších shromážděních – takový byl život Ahlrady Ahna – a kdyby kmeny zůstaly v severských pevnostech, bylo by to… přijatelné až do doby, než by vyrazil na loveckou výpravu, z níž by se již nevrátil – adoptovaný kmen by kvůli němu truchlil, přičemž Ahlrada by překročil jižní okraj ledových pustin, překonal nekonečné lígy a dorazil do Modré růže. Dorazil <emphasis>domů.</emphasis></p>
<p>Domov však nebyl takový jako kdysi. Útočiště bylo obležené – pravda, nepřítel zatím netušil nic o katakombách pod svýma nohama, avšak nyní tu vládla vybraná elita se svrchovanou mocí, od níž se šířila všemožná hříšnost a krutost. <emphasis>Od císaře stéká zkažená krev stále níž… </emphasis>Žádná lederská vláda nikdy neklesla tak hluboko jako vláda Rhulada a jeho edurských „šlechticů“. <emphasis>Modlím se, aby to skončilo. Modlím se, aby jednoho dne psali historikové’ o této dobé temna v dějinách Lederas jako o dobé zlého snu, aby tím varovali budoucí pokolení.</emphasis></p>
<p>Nevěřil tomu. Nevěřil jedinému slovu modlitby, kterou v duchu vyslovil desettisíckrát. <emphasis>Viděli jsme, po jaké cestě se bude Rhulad ubírat. Viděli jsme to, když císař vypudil vlastní bratry – bohové, byl jsem tam, v Rodící se. Byl jsem jedním z Rhuladových „bratří“, z jeho veliké rodiny zbabělých patolízalů. Kéž mě Černokřídlý pán chrání, díval jsem se, jak zlomili jediného Edura, kterého jsem kdy obdivoval, jediného Edura, jehož jsem si vážil. Ne, já udělal víc. Přidal jsem hlas k Rhuladovi, když Trulla rituálně stříhal. A Trullův zločin? </emphasis><emphasis>Inu</emphasis><emphasis>, nic víc než další zoufalý pokus přivést Rhulada domů. U samotné matky Noci… </emphasis>avšak sám se nikdy ničeho neodvážil, ani jednou, ani v prvních dnech, kdy se Trull snažil obrátit příliv. Ne, on se odvrátil, odvrhl každou příležitost, kdy mohl odhalit slova, o nichž věděl, že je Trull potřebuje a považoval by je za drahocenné dary. <emphasis>Byl jsem sám zbabělý. Moje duše uprchlá před nebezpečím, a už není cesty zpátky.</emphasis></p>
<p>Poté co Rhulad získal lederskou korunu, vedl Ahlrada oddíl arapajských válečníků do Lederas po stopách zrádců nového císaře – jeho bratra Stracha a toho otroka Udinaase. Nepodařilo se jim je najít, a Ahlrada to považoval za alespoň malé vítězství. Rhuladův vztek málem vyústil v hromadné popravy především Ahlrady a jeho pátračů, avšak trosce, jež zůstala z Hannana Mosaga, se podařilo Rhulada trochu zvládnout – císař velice potřeboval tisteedurské válečníky nejen kvůli okupaci a vládě nad říší, ale k ještě rozsáhlejším expedicím, které plánoval.</p>
<p><emphasis>Expedicím, jako je tato. </emphasis>Kdyby byl věděl, jaké následky ty výpravy budou mít, možná by se byl Ahlrada dobrovolně přihlásil k popravě, po nichž Rhulad v prvních dnech v Lederas tolik dychtil.</p>
<p>Od té doby… <emphasis>všechno, co jsme vykonali v jeho prokletém jméně…</emphasis></p>
<p><emphasis>J</emphasis><emphasis>deme za ním – co to z nás dělá? Ach, Trulle, měl jsi pravdu, a nikdo z nás neměl dost kuráže, aby se ti postavil po boku, když na tom nejvíc záleželo.</emphasis></p>
<p>Vzpomínka na Trulla Sengara ho strašila. Ne, jeho strašily vzpomínky na <emphasis>všechno, </emphasis>ale spojily se a soustředily na osamělého, čestného válečníka Tiste Edur.</p>
<p>Ahlrada Ahn stál na palubě obří lodi, oči upřené na rozbouřené moře, a studenou spršku na tváři už dávno necítil. Kolem se na vysokých vlnách kolébaly další lodě, polovina Třetí edurské říšské flotily hledající cestu kolem rozlehlého kontinentu. V podpalubí a ráhnoví na všech lodích dřely lederské posádky, dokonce i mariňáci nižších hodností, zatímco jejich vládcové nedělali nic, jen chlastali víno a žrali nebo si brali do přepychových postelí lederské otrokyně, a ty, které použili, zlomené a nepříčetné z jedu edurského semene, prostě házeli přes palubu velikým šedým žralolům a hejnům ročních dhenrabi. Jedna polovina flotily na tomto moři. Pod velením Tornáda Sengara, císařova otce.</p>
<p><emphasis>A jak jsme si zatím vedli, drahý Tomade? Hrstka pochybných šampionů, vyzyvatelů, které máme dopravit domů a předhodit tvému šílenému nejmladšímu synovi.</emphasis></p>
<p><emphasis>A nezapomínejme na padlé bratry, které jsme našli. Odkud pocházejí? Ani oni to nevědí. A zacházíme s nimi jako se ztracenými příbuznými? Otevřeli jsme jim náruč? Ne, jsou to nižší tvorové, s krví zkaženou neúspěchem, chudobou. Naším darem je opovržení, i když je údajně osvobozujeme.</emphasis></p>
<p><emphasis>Avšak já přemýšlel o šampionech… a Rhuladově neukojitelném hladu, který do tohoto světa vysílá jednu flotilu za druhou. Tomade. Jak dobře jsme si vedli?</emphasis></p>
<p>Myslel na poslední hosty v podpalubí a v temnotě stočené, prohnilé, moly prožrané duše měl dojem, pouhé šeptnutí, že tentokrát možná našli někoho skutečně pozoruhodného. Někoho, kdo by mohl Rhulada přinutit pít vlastní krev, a snad i víc než to… třebaže, jako vždycky, nakonec přijde ten strašný křik…</p>
<p><emphasis>J</emphasis><emphasis>sme tvořeni a ničeni, a tak to jde pořád dokola. Věčně.</emphasis></p>
<p><emphasis>A já už nikdy neuvidím svůj domov.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Lederská velitelka mariňáků atripreda Yan Tovis, známá svým vojákům jako Šero, se zadívala na nemocného muže. V tmavém podpalubí lodi byl smrad a vlhko, lávka nad kýlem umazaná zvratky a slizkou plísní. Při nárazu každé vlny na trup se ozývalo vrzání a dunění. Tlumené světlo luceren se houpalo, takže vznikaly tančící stíny. „Na,“ řekla. „Vypij to.“</p>
<p>Vzhlédl, zarudlé oči zasazené do obličeje barvy velrybího tuku. „Pít?“ Už z toho slova se mu málem znovu obrátil žaludek, ale vší silou nutkání potlačil.</p>
<p>„Mluvím vaším jazyk ne dobře,“ pokračovala. „Pij. Dva loky. Počkáš, pak víc.“</p>
<p>„Neudržím to v sobě,“ namítl.</p>
<p>„Nevadí. Dva, cítíš líp. Pak víc. Zvracení pryč.“</p>
<p>Třesoucí se rukou přijal malou skleničku.</p>
<p>„Ceda dělá,“ vysvětlovala Šero. „Dělal, před generacemi. Zvracení pryč.“</p>
<p>Polkl jednou, podruhé, chvíli se nehýbal, pak se vrhl na bok. Plival, kašlal, lapal po dechu. „Duchové mě vemte, ano.“</p>
<p>„Lepší?“</p>
<p>Kývl.</p>
<p>„Pij zbytek. Zůstane to.“</p>
<p>Poslechl, opřel se a zavřel oči. „Lepší. Lepší, ano.“</p>
<p>„Dobře. Teď běž za ním.“ Ukázala na příď o dvacet kroků dál po lávce, kde se o žebro opíral další nešťastník. „Preda Tomad Sengar má pochyby. Šampion nepřežije plavbu. Nebude jíst, pít. Chřadne. Běž za ním. Říkáš moc o jeho obratnosti. My vidíme jinak. My vidíme jenom slabost.“</p>
<p>Muž ležící na lávce se jí nepodíval do očí, ale pomalu se posadil, neohrabaně se vyškrábal na nohy a zůstal nejistě stát. Rozkročený, aby udržel rovnováhu, se narovnal.</p>
<p>Plivl si do dlaní, chvíli si dlaně třel a prohrábl si vlasy.</p>
<p>Taralak Výd se ženě podíval do očí. „Teď vypadáš špatně ty,“ poznamenal zamračeně. „Co se děje?“</p>
<p>Šero jen potřásla hlavou. „Běž. Preda musí být přesvědčen. Jinak vás oba hodíme přes palubu.“</p>
<p>Gralský válečník se otočil a bokem přešel po lávce. Po stranách byly mezi krabicemi a soudky přikované postavy. Se šedou kůží, jako jejich věznitelé, téměř stejně vysocí, s mnoha rysy prozrazujícími edurskou krev. Ale hnili tady ve vlastní špíně a tupýma, mžouravýma očima sledovali postupujícího Taralaka.</p>
<p>Gral si dřepl před Icariem a položil mu ruku na rameno. Icarium sebou při doteku trhl.</p>
<p>„Příteli,“ pronesl Taralak tichým hlasem. „Vím, že tě nesouží nemoc těla. Je to nemoc ducha. Musíš s ní bojovat, Icarie.“</p>
<p>Jhag byl ztrhaný, kolena přitažená k bradě, paže ovinuté kolem nich. Gralovi to připomínalo pohřební styl Ehrliů. Dlouho se mu nedostalo odpovědi, pak se schoulený Icarium otřásl. „Tohle nemůžu.“ Icarium zvedl hlavu a upřel na Taralaka zoufalé oči. „Nepřeji si… nepřeji si <emphasis>nikoho zabít</emphasis><emphasis>!</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Taralak si přetřel obličej. Duchové pod námi, ten nápoj od Šero vykonal zázraky. <emphasis>Tohle zvládnu. </emphasis>„Icarie. Podívej se na tu lávku. Podívej se na ty špinavé tvory – kterým řekli, že je osvobozují od utlačovatelů. Kteří začali věřit, že tito Edurové jsou jejich spása. Ale ne. <emphasis>J</emphasis><emphasis>ejich krev není čistá. </emphasis>Je zakalená – jsou z nich otroci! Padli tak hluboko, nevědí nic o vlastní historii, o slavné minulosti – ano, vím, o <emphasis>jaké slávě? </emphasis>Ale podívej se na ně! Co za démony jsou tihle Tiste Edur a jejich zatracená říše? Že takhle zacházejí s vlastními druhy? Teď mi pověz, Icarie, co jsem ti opatřil? Pověz!“</p>
<p>Válečník se tvářil zoufale, v očích mu plula hrůza – a ještě něco, světýlko šílenství. „Za to, čeho jsme byli svědky,“ šeptal Jhag. „Za to, co jsme je viděli dělat…“</p>
<p>„Pomsta,“ dokončil Taralak Výd a kývl.</p>
<p>Icarium na něj zíral jako topící se muž. <emphasis>„Pomsta…“</emphasis></p>
<p>„Ale k tomu nedostaneš příležitost, Icarie. Preda v tebe – ve mě – ztrácí víru, jsme ve vážném nebezpečí, že nás hodí žralokům –“</p>
<p>„Požádali mě, abych zabil jejich císaře, Taralaku Výde. Nedává to smysl –“</p>
<p>„Co žádají,“ odtušil Gral a vycenil zuby, „a co ty vykonáš, jsou dvě různé věci.“</p>
<p>„Pomsta,“ zopakoval Icarium, jako by to slovo ochutnával, a pak si zakryl obličej rukama. „Ne, ne, to není pro mě. Už je to příliš mnoho krve – víc ničeho nedosáhne. Potom budu stejný jako oni!“ Náhle si Taralaka přitáhl blíž. „Copak to nevidíš? Další nevinné životy –“</p>
<p>„Nevinné? Jsi hlupák, Icarie – copak to nechápeš? <emphasis>Nevinnost je lež! </emphasis>Nikdo z nás není nevinný! Nikdo! Ukaž mi jednoho nevinného, prosím – ukaž mi, že se mýlím!“ Stočil se v Icariově železném sevření a bodl prstem směrem ke krčícím se otrokům. „Oba jsme byli svědky, ne? Včera! Dva z těch žalostných hňupů uškrtili třetího – všichni tři byli v řetězech, Icarie, všichni tři hladověli, umírali! A přesto nějaký starý spor, nějaká stará hloupost opět vypukla! Oběti? Ano, bezpochyby jsou. Nevinní? Cha! A kéž mě duchové nad námi i pod námi srazí, jestli je můj soud špatný!“</p>
<p>Icarium na něj zíral. Pomalu uvolnil sevření.</p>
<p>„Příteli,“ pokračoval Taralak, „musíš jíst. Musíš si udržet sílu. Říše Tiste Edur je ohavnost a vládne jí šílenec, který umí jedině mávat mečem, a před ním se musejí klanět slabí i silní, protože tak to na světě chodí. Vzpírat se mocným znamená přivolat na sebe zotročení a zkázu – to přece víš, Icarie. Ale jen ty jediný, příteli, máš to, co je zapotřebí ke zničení této ohavnosti. K tomu ses narodil. Jsi poslední zbraní spravedlnosti – nekolísáš před záplavou nespravedlivosti. Nakrm se tím, čeho jsi byl svědkem – čeho jsme byli oba svědky – a vším, co uvidíme během plavby. Krm se tím, doplň tu spravedlnost v sobě – dokud nebude oslepovat svou mocí. Icarie, nenech se porazit od těch hrozných Edurů – jako to dělají teď.“</p>
<p>Za ním kdosi promluvil. Šero. „Preda zvažuje zkoušku. Pro válečníka.“</p>
<p>Taralak Výd se otočil a vzhlédl k ženě. „Co tím myslíš? Jakou zkoušku?“</p>
<p>„My bojujeme mnoho válek. Kráčíme cestami chaosu a stínu.“</p>
<p>Gral přimhouřil oči. „My?“</p>
<p>Udělala obličej. „Edurové nyní vládnou Lederu. Kam oni jdou, Ledeřané musejí následovat. Edurské meče dělají řeku krve, a z řeky krve je řeka zlata. Věrní získávají bohatství, moc velké bohatství.“</p>
<p>„A nevěrní?“</p>
<p>„Ti se starají o vesla. Zadlužení. Tak je to.“</p>
<p>„A ty, atripredo? Jsi věrná?“</p>
<p>Dívala se na něj a chvíli trvalo, než řekla: „Každý šampion věří. Jejich mečem císař zemře. Čemu se věří a co je pravda, není totéž,“ dodala, podivně překrucujíc Taralakova slova. „Tomu, co je pravda, jsem věrná. Preda zvažuje zkoušku.“</p>
<p>„No dobře,“ řekl Gral a zadržel dech, protože se bál, že Icarium odmítne. Neodmítl. <emphasis>To je dobře.</emphasis></p>
<p>Žena odešla a zbroj jí šustila jako mince padající na štěrk. Taralak Výd za ní civěl.</p>
<p>„Schovává se,“ poznamenal Icarium tichým, smutným hlasem. „Ale její duše umírá zevnitř.“</p>
<p>„Věříš, příteli, že mlčky trpí jen ona,“ opáčil Gral a znovu se obrátil k Jhagovi. „Že se jediná krčí, čest ohroženou tím, co musí dělat?“</p>
<p>Icarium zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Potom si představ, co bude, až její odhodlání ochabne, příteli. Mysli na Šero. A na všechny ostatní jako ona.“</p>
<p>Slabé pousmání. „A přesto tvrdíš, že nevinnost neexistuje.“</p>
<p>„Poznámka, která neodstraňuje požadavek spravedlnosti, Icarie.“</p>
<p>Jhag sklopil zrak a zdálo se, že pozoruje slizká prkna na trupu napravo. „Ne,“ zašeptal dutě, „to asi ne.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Skalní stěny se leskly potem, jako by tlak světa byl nesnesitelný. Muž, jenž se právě objevil jakoby odnikud, stál chvíli nehybně a v tmavošedém plášti s kapucí byl v šeru téměř neviditelný. Jediní svědkové této zvláštnosti však byli lhostejní a slepí – červi kroutící se v hnijícím mase mezi těly válejícími se před ním na dně rokle.</p>
<p>Zápach byl nesnesitelný a Kotilion byl obklopen něčím truchlivým, co až příliš dobře znal, jako by to byl pravý pach existence. Bývaly doby – tím si byl téměř jistý – kdy znal nezměrnou radost, ale vzpomínka na ni byla tak vybledlá, až měl pomalu podezření, že to je pouhý výmysl vyvolaný nostalgií. Jako s civilizacemi a jejich zlatými věky, stejné je to s lidmi: každý jedinec neustále touží po těch minulých zlatých chvilkách skutečného míru a zdraví.</p>
<p>Často ty chvíle mívaly kořeny v dětství, v době před tím, než duši postihla omezení osvícení, když to, co vypadalo jednoduše, odhalilo svou složitost jako okvětní plátky jedovatého květu, vydávajícího pach zkaženiny a rozkladu.</p>
<p>Těla patřila mladým lidem – příliš mladým, aby to mohli být vojáci, třebaže to vojáci byli. Jejích vzpomínky na útěchu jim nejspíš vymetli z mozků, když na místě a světě, jejž nazývali svým domovem, viseli přibití železnými hřeby na dřevěných křížích, aniž by chápali svůj zločin. Pochopitelně žádný zločin nespáchali. A v krvi, kterou tak hojně prolévali, nebylo vidět žádné pošpinění, protože ani jméno lidu, ani odstín jejich pleti, ani jejich rysy nemohou učinit krev méně čistou či drahocennou.</p>
<p>Tvrdohlaví hlupáci s vraždou v hnijících srdcích věří v opak. Rozdělují mrtvé na nevinné oběti a popravu potrestané a s neochvějným přesvědčením vědí, na čí straně sami stojí. S takovým přesvědčením je vrážení nožů do těl nesmírně snadné.</p>
<p>Tady bojovali tvrdě, povšiml si Kotilion, když se přinutil pohnout. Zuřivá bitva a ústup za boje. Důkaz lepšího výcviku, disciplíny a zuřivé neochoty vzdát se bez toho, aby druzí zaplatili. Nepřítel si své padlé odnesl, ale pro tyhle mladé mrtvé se rokle stala kryptou. <emphasis>Zachránění před ukřižováním… kvůli tomuhle.</emphasis></p>
<p>Bylo tu tolik… naléhavých úkolů. Nezbytných nutností. <emphasis>Že jsme zanedbali tuto setninu, kterou jsme sem sami dosadili, aby bránila, co jsme prohlásili za vlastní. Muselo jim to připadat, že jsme je opustili. </emphasis>Trpce si přiznal, že se v tom příliš nemýlili. <emphasis>Jenomže teď na nás útočí ze všech stran. Jsme v nejzoufalejší situaci. Právě teď… ach, mí padlí přátelé, moc m</emphasis><emphasis>ě </emphasis><emphasis>to mrzí…</emphasis></p>
<p>Mezi živými panuje představa, že jejich slova mohou ulehčit mrtvým. Ba hůř, že vyslovením patřičných slov mohou žádat odpuštění <emphasis>od </emphasis>mrtvých. Padlí mají pro živé pouze jedinou zprávu, a ta nemá s odpuštěním pranic společného. <emphasis>Připomínej si to, Kotilione. Nezapomeň na to, co ti mrtví říkají, co opakují pořád dokola.</emphasis></p>
<p>Zepředu uslyšel zvuky. Tlumené, rytmické, chraptivé, jako když železná ostří olizují kůži, a tiché kroky nohou v mokasínech.</p>
<p>Přírodní chodba se zužovala a v nejužším místě stál T’lan Imass, meč opřený hrotem o skálu před sebou. Pozoroval přicházejícího Kotiliona. Za nemrtvým válečníkem matně zářily lucerny, mihl se tam stín, pak další, a objevil se člověk.</p>
<p>„Ustup stranou, Ibra Gholane,“ řekla Minala s očima upřenýma na Kotiliona.</p>
<p>Zbroj měla na cáry. Kroužky a kůži na prsou jí probodl oštěp, na levé straně hned pod ramenem. Na okrajích rány byla zaschlá krev. Jeden lícní chránič na přílbě jí scházel a část obličeje, která byla díky tomu vidět, byla napuchlá a plná modřin. Neobyčejné světle šedé oči upírala do Kotilionových a prošla kolem T’lan Imass. „Přicházejí bránou,“ vysvětlovala. „Chodbou osvětlenou stříbrným ohněm.“</p>
<p>„Chaos,“ odtušil. „Důkaz spojenectví, jehož jsme se obávali. Minalo, kolik útoků jste odrazili?“</p>
<p>„Čtyři.“ Zaváhala a sundala si přílbu. Na ramena jí sklouzly zpocené, špinavé černé vlasy. „Moje děti… ztráty byly těžké.“</p>
<p>Kotilion už se jí nedokázal dál dívat do očí. Ne po tomhle přiznání.</p>
<p>Pokračovala. „Nebýt T’lan Imass… a Apt a toho tisteedurskýho odpadlíka, ten zatracenej První trůn už by vlastnila armáda krvežíznivejch barbarů.“</p>
<p>„Zatím tedy byli útočníci výhradně Tiste Edur?“ zajímal se Kotilion.</p>
<p>„Ano.“ Ještě chvíli si ho prohlížela. „Ale to nevydrží, že?“</p>
<p>Kotilion znovu upřel oči na Ibra Gholana.</p>
<p>„Edurové jsou jenom předvoj, že?“ pokračovala Minala. „A ani do toho nedávají všechno. Proč?“</p>
<p>„Je jich stejně málo jako nás, Minalo.“</p>
<p>„Aha, takže nemůžu čekat víc aptorianů. A co ostatní démoni z vaší říše, Kotilione? Azalani? Dinalové? Nemůžete nám dát aspoň něco?“</p>
<p>„Můžeme,“ potvrdil. „Ale ne hned.“</p>
<p>„Tak kdy?“</p>
<p>Podíval se ni. „Až bude nouze nejvyšší.“</p>
<p>Minala přistoupila blíž. „Ty neřáde. Měla jsem jich třináct set. Teď mám čtyři stovky, kteří jsou ještě bojeschopní.“ Ukázala prstem do rokle za ním. „Skoro tři sta dalších umírá na zranění – <emphasis>a já pro ně nemůžu nic udělat</emphasis><emphasis>!</emphasis>“</p>
<p>„Sdělím to Stínupánovi,“ slíbil Kotilion. „Přijde. Vyléčí tvoje raněné –“</p>
<p>„Kdy?“ Skoro prskala.</p>
<p>„Až odsud odejdu,“ odpověděl. „Vracím se rovnou do Stínutvrze. Minalo, chci mluvit s ostatními.“</p>
<p>„S kým? Proč?“</p>
<p>Kotilion se zamračil. „S tím odpadlíkem. Tvým Tiste Edur. Mám… mám otázky.“</p>
<p>„Ještě jsem neviděla nikoho tak zacházet s oštěpem. Trull Sengar zabíjí a zabíjí, a pak, když je po všem, klečí v krvi druhů, který zabil, a pláče.“</p>
<p>„Znají ho?“ zajímalo Kotiliona. „Volají ho jménem?“</p>
<p>„Ne. Podle něj to jsou Den-Ratové, a mladí. Nově zakrvení. Ale taky říká, že je to jenom otázka času. Edurové, kterým se povede ustoupit, musí hlásit přítomnost jiného Edura mezi obránci Prvního trůnu. Trull říká, že až mezi útočníky bude někdo z jeho kmene a poznají ho – tehdy prý přijdou s plnou silou, se zaklínači. Říká, Kotilione, že na nás na všechny přivolá zkázu.“</p>
<p>„Uvažuje o odchodu?“ zajímalo Kotiliona.</p>
<p>Zamračila se. „Na to neodpovídá. Pokud ano, nedivila bych se mu. A jestli se rozhodne zůstat,“ dodala, „mohli bychom klidně umřít s jeho jménem v poslední kletbě, kterou na tomhle světě proneseme. Nebo spíš předposlední.“</p>
<p>Kývl, protože pochopil. „Trull Sengar tedy zůstává bezectným.“</p>
<p>„A to právě přivodí naši záhubu.“</p>
<p>Kotilion si prohrábl vlasy a mírně ho překvapilo, jak mu povyrostly. <emphasis>Musím si najít střihače vlasů. Někoho dost důvěryhodného, abych si ho pustil s nůžkami ke krku. </emphasis>Zamyslel se nad tím. <emphasis>No, je div, že si bohové musejí dělat takové obyčejné věci sami? jen se poslouchej, Kotilione – vůbec o tom nechceš uvažovat. Čel odvaze této ženy svou vlastní. </emphasis>„Tisteedurské zaklínače by bylo těžké odrazit –“</p>
<p>„Máme kostěje,“ podotkla. „Zatím se schovává. Nic nedělá. Protože je magnet stejně jako Trull Sengar.“</p>
<p>Kotilion kývl. „Zavedeš mě dál, Minalo?“</p>
<p>Místo odpovědi se otočila a pokynula mu, ať jde za ní.</p>
<p>Jeskyně byla horší než noční můra. Páchlo to tu jako na jatkách. Podlahu pokrývala zaschlá krev jako loupající se koberec. Ke Kotilionovi se obracely bledé tváře – zdaleka ne mladé – s prastarýma očima, zbavenýma veškeré naděje. Bůh zahlédl Apt, černou kůži plnou šedých, stěží vytvořených jizev, a u přední nohy jí dřepěl Pánek, jemuž se třpytilo velké, složené oko. Na čele nad okem měl špatně sešitou ránu, následek úderu, který mu sloupl kůži od jedné strany oka přes celé temeno k druhému spánku.</p>
<p>Ze šera vykročily tři osoby a zamířily ke Kotilionovi. Ochranný bůh asasínů se zarazil. <emphasis>Monok Ochem, T’lan Imass bez klanu, známý jako Onrak Zlomený, a odpadlý Tiste Edur Trull Sengar. Zajímalo by</emphasis> <emphasis>mě, jestli by tihle tři spolu s Ibra Gbolanem nestačili. Museli jsme do té hrůzy hodit Minulu a její mladé svěřence?</emphasis></p>
<p>Když se přiblížili, mohl si Onraka a Trulla lépe prohlédnout. Potlučení, posekaní. Onrak měl odrhnutou půlku lebky, žebra prohnutá dovnitř po nějakém prudkém úderu a horní okraj pánevní kosti na levé kyčli odseknutý, takže byl vidět houbovitý vnitřek kosti. Trull byl beze zbroje a očividně se ocitl v bitvě bez této ochrany. Většinu zranění – hluboké šrámy a bodné rány – měl na stehnech, pod kyčlemi a vzadu – známky obrany s oštěpem drženým uprostřed ratiště. Stěží mohl chodit a ztěžka se opíral o otřískaný oštěp.</p>
<p>Kotilion se mu nějak nedokázal podívat do uštvaných, zoufalých očí. „Až přijde čas,“ řekl šedivému válečníkovi, „přijde pomoc.“</p>
<p>„Až získají První trůn,“ ozval se Onrak Zlomený, „uvědomí si pravdu. Že není pro ně. Že ho můžou držet, ale ne používat. Proč tu tedy, Kotilione ze stínu, tito udatní smrtelníci obětují své životy?“</p>
<p>„Možná máme jen odlákat pozornost,“ poznamenal Monok Ochem stejně hluchým tónem jako předtím Onrak.</p>
<p>„Ne,“ opravil ho Kotilion. „Je v tom víc. Jde o to, co udělají, až to zjistí. Vypustí na tomto místě chodbu chaosu – v komnatě, kde stojí První trůn. Monok Ocheme, oni ho zničí a s ním i jeho moc.“</p>
<p>„Je takový skutek důvodem k lítosti?“ zajímalo Onraka.</p>
<p>Otřesený Kotilion neodpověděl.</p>
<p>Monok Ochem se otočil a zadíval se na Onraka Zlomeného. „On pronáší slova Osvobozených. Nebojuje, aby chránil První trůn. On bojuje, aby chránil Trulla Sengara. Jen on je důvodem, proč Tiste Edur ještě žije.“</p>
<p>„To je pravda,“ přiznal Onrak. „Nepřijmu žádnou jinou autoritu než svou vůli, touhy, podle nichž se rozhodnu jednat, a úsudek, který si sám udělám. Takový je, Monok Ocheme, význam svobody.“</p>
<p>„Nech toho –“ štěkl Trull Sengar a odvrátil se.</p>
<p>„Trulle Sengare?“</p>
<p>„Ne, Onraku. Copak to nechápeš? Přivoláváš na sebe zkázu, a všechno jenom proto, že já nevím, co dělat, protože se nedokážu rozhodnout – v ničem. A tak tu zůstávám, stejně přikovaný, jako když jsi mě našel v Rodící se.“</p>
<p>„Trulle Sengare,“ řekl Onrak po chvíli, „ty bojuješ, abys zachraňoval životy. Životy těch mladých tady. Stojíš mezi nimi. To je ušlechtilá volba. Skrze tebe jsem objevil dar, jakým je boj na obranu cti, dar důvodu, za jaký stojí za to bojovat. Nejsem stejný jako kdysi. Nejsem takový jako Monok Ochem a Ibra Gholan. Účelnost mi již nestačí. Účelnost je vrahovou lží.“</p>
<p>„Pro mistra Kápě,“ zakřičel Kotilion na Monok Ochema. Byl podrážděný, protože se cítil bezmocný. „Copak nemůžeš přivolat svoje druhy? Pár set T’lan Imass – nějací musejí být v okolí a nedělat nic, jak je jejich zvykem.“</p>
<p>Prázdné oči zůstaly… prázdné. „Kotilione ze stínu. Tvůj společník usedl na První trůn –“</p>
<p>„V tom případě mu stačí jen přikázat T’lan Imass, aby přišli –“</p>
<p>„Ne. Ostatní putují do války. Války z pudu sebezáchovy –“</p>
<p>„K mistru Kápě s Assaily!“ zařval Kotilion a jeho hlas se rozléhal po celé jeskyni. „Tohle je jenom zatracená pýcha! Nemůžete vyhrát! Posíláte klan za klanem do stejného ničivého chřtánu! Vy zatracení hlupáci – se <emphasis>rozpadátel </emphasis>Na tom mizerném, příšerném kontinentě není nic, oč by stálo bojovat! Copak to nechápete? Pro tamní tyrany <emphasis>je to jenom </emphasis><emphasis>h</emphasis><emphasis>ra</emphasis><emphasis>!</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>„Můj lid má v povaze,“ odtušil Onrak – a Kotilion v jeho hlase zachytil tón podobný kruté ironii – „věřit, že je nejlepší. Oni tu hru chtějí vyhrát, Kotilione ze stínu, nebo přivítat zapomnění. Nepřijmou žádné alternativy. Pýcha? To není pýcha, to je samotný důvod k existenci.“</p>
<p>„Čelíme větší hrozbě –“</p>
<p>„A jim na tom nezáleží,“ skočil mu Onrak do řeči. „To musíš pochopit, Kotilione ze stínu. Kdysi dávno, tedy podle smrtelných měřítek, našel tvůj společník První trůn. Zabral ho a tím získal velení nad T’lan Imass. Již tehdy to bylo slabé pouto, protože moc Prvního trůnu je prastará. Jeho moc <emphasis>slábne. </emphasis>Stínupán dokázal probudit Logros T’lan Imass – jediné vojsko dosud spojené se zbývající mocí Prvního trůnu, a to jen díky pouhé blízkosti. Nemohl velet Kron T’lan Imass ani Bentraktům, Ifaylům a ostatním, kteří zůstali, protože byli příliš daleko. Když Stínupán naposledy seděl na Prvním trůně, byl smrtelník, nebyl spojený s žádným jiným aspektem. Neascendoval. Jenomže teď je nečistý a ta nečistota jeho vládu ještě víc oslabuje. Kotilione, jak tvůj společník ztrácí hmotu, ztrácí i… věrohodnost.“</p>
<p>Kotilion zíral na zničeného válečníka. Nakonec se podíval na Monok Ochema a Ibra Gholana. „Oni tedy,“ pronesl tichým hlasem, „představují… symbolickou poslušnost.“</p>
<p>„Musíme chránit své druhy, Kotilione ze stínu,“ odtušil kostěj.</p>
<p>„A bude-li První trůn ztracen?“</p>
<p>Chřestivé pokrčení rameny.</p>
<p><emphasis>Bohové</emphasis><emphasis> pod námi. Teď konečně chápu, proč jsme uprostřed sedmiměstského tažení ztratili Logrosy. Proč prostě… odešli. </emphasis>Přenesl pohled na Onraka Zlomeného. „Je možné navrátit Prvnímu trůnu moc?“ zeptal se.</p>
<p>„Nic neříkej,“ nakazoval Monok Ochem.</p>
<p>Onrak pomalu otočil zpola roztříštěnou hlavu a zadíval se na kostěje. „Ty mě nedonutíš. Já jsem Osvobozený.“</p>
<p>Na nějaký nevyslovený rozkaz zdvihl Ibra Gholan kamennou zbraň a otočil se k Onrakovi.</p>
<p>Kotilion zvedl ruce. „Počkejte! Onraku, neodpovídej mi. Zapomeň, že jsem se ptal. Tohle není nutné – copak i bez toho nemáme dost nepřátel?“</p>
<p>„Ty,“ štěkl Monok Ochem na boha, „jsi nebezpečný. Myslíš si, co nesmí být myšleno, říkáš nahlas, co nesmí být vysloveno. Jsi jako lovec kráčející po stezkách, které nikdo jiný nevidí. Musíme zvážit důsledky.“ Otočil se a odkráčel do komnaty Prvního trůnu. Ibra Gholan po chvíli sklonil čepel a oddusal za ním.</p>
<p>Kotilion si znovu prohrábl vlasy a zjistil, že má dlaň zvlhlou potem.</p>
<p>„A tak,“ pravil Trull Sengar s náznakem úsměvu, „jsi nás prokoukl, Kotilione. My z této návštěvy získali stejně hořké dary. Jmenovitě dojem, že nic, co tu děláme na obranu Prvního trůnu, není důležité. Stáhneš nás tedy z tohoto místa?“ Sledoval boha přimhouřenýma očima a úsměv se změnil v… něco jiného. „Zřejmě ne.“</p>
<p><emphasis>Možná opravdu kráčím po neviditelné stezce – po té, kterou nevidím ani já</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>– </emphasis><emphasis>ale nikdy nemůže být nutnější po ní kráčet. </emphasis>„Neopustíme vás,“ slíbil.</p>
<p>„To tvrdíš ty,“ zamumlala za ním Minala.</p>
<p>Kotilion ustoupil stranou. „Povolal jsem Stínupána,“ sdělil jí.</p>
<p>Trpký úšklebek. „Povolal?“</p>
<p>„Poskytujeme jeden druhému právo na takové věci, Minalo, v případě potřeby.“</p>
<p>„Tedy opravdoví společníci. Myslela jsem, že Stínupánovi sloužíš, Kotilione. Chceš říct, že to tak není?“</p>
<p>Kotilion se vzmohl na úsměv. „Dobře známe každý své nadání a dokonale se doplňujeme,“ odtušil a dál nic nedodal.</p>
<p>„Nebylo dost času,“ podotkla.</p>
<p>„Na co?“</p>
<p>„Na výcvik. Potřebovali by celý roky. Aby dospěli. Aby <emphasis>žili.“</emphasis></p>
<p>Neřekl nic, protože měla pravdu.</p>
<p>„Vezmi je s sebou,“ požádala Minala. „Hned. Já zůstanu, a taky Apt a Pánek. Kotilione, prosím, vezmi je s sebou.“</p>
<p>„Nemůžu.“</p>
<p>„Proč ne?“</p>
<p>Ohlédl se na Onraka. „Protože já se, Minalo, nevracím do Říše stínu –“</p>
<p>„Ať jdeš kamkoliv,“ pronesla náhle zdrsnělým hlasem, „musí to tam být lepší než tohle!“</p>
<p>„Žel, kéž bych to mohl slíbit.“</p>
<p>„Nemůže,“ ozval se Onrak. „Minalo, on se teď skutečně vydává na neviditelnou stezku. Myslím, že už ho víckrát neuvidíme.“</p>
<p>„Děkuju za hlas důvěry,“ zabručel Kotilion.</p>
<p>„Můj přítel zakusil lepší časy,“ pravil Trull Sengar a poplácal Onraka po zádech. Zaznělo to dutě, vyletěl obláček prachu a něco válečníkovi zachřestilo v hrudníku. „Jéje,“ řekl Tiste Edur, „udělal jsem něco špatného?“</p>
<p>„Ne,“ uklidnil ho Onrak. „Ulomený hrot oštěpu. Uvízl v kosti.“</p>
<p>„Vadil ti?“</p>
<p>„Jen vydával slabé zvuky při chůzi. Děkuji, Trulle Sengare.“</p>
<p>Kotilion si je prohlížel. <emphasis>Který smrtelník může nazývat T’lan lmass přítelem? A přece bojují bok po boku. O tom Trullovi Sengarovi budu muset zjistit víc. </emphasis>Ale jako u tolika věcí v poslední době na to nebyl čas. S povzdechem se otočil a všiml si, že zúžené místo v nepřítomnosti Ibra Gholana nyní hlídá Pánek.</p>
<p>Zamířil k němu.</p>
<p>Pánek se na něj podíval. „Chybí mi,“ poznamenal.</p>
<p>„Kdo?“</p>
<p>„Pomezičník.“</p>
<p>„Proč? Pochybuju, že by se ten pytel kostí dokázal dostat z rakve z březové kůry.“</p>
<p>„Ne aby bojoval po našem boku, strýčku. My se udržíme. Matka si dělá zbytečné starosti.“</p>
<p>„Která matka?“</p>
<p>Ohavný úsměv plný špičatých zubů. „Obě.“</p>
<p>„Proč ti tedy Pomezičník chybí?“</p>
<p>„Kvůli jeho vyprávění.“</p>
<p>„Aha.“</p>
<p>„Draci. Hloupí, moudří, živí a mrtví. Kdyby byly všechny světy jen místy na hrací desce, oni by byli figurkami. A přece je neřídí ničí ruka. Každý je divoký, má vlastní vůli. A potom tu jsou stíny – Pomezičník mi to vysvětloval – ty, které nevidíš.“</p>
<p>„On ti to vysvětloval? Zřejmě tě ten starý neřád má radši než mě.“</p>
<p>„Všichni vrhají stíny, strýčku,“ odtušil Pánek. „Do tvé říše. Jeden každý z nich. Proto je tu tolik… vězňů.“</p>
<p>Kotilion se zamračil, a když konečně pochopil, vykulil oči.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Trull Sengar se díval, jak bůh prochází kolem Paneka a jednou rukou se opírá o skálu, jako by byl z ničeho nic opilý. „Rád bych věděl, co má tohle všechno znamenat. Myslel by sis, že ho Pánek právě kopl mezi nohy.“</p>
<p>„Kdyby to udělal, vysloužil by si ode mě pusu,“ podotkla Minala.</p>
<p>„Jsi příliš tvrdá,“ podotkl Trull. „Mně je Kotiliona upřímně líto.“</p>
<p>„Tak to jsi pitomec, ale to už samozřejmě vím celý měsíce.“</p>
<p>Usmál se na ni a mlčel.</p>
<p>Minala se zadívala na vstup do komnaty Prvního trůnu. „Co tam vůbec dělají? Nikdy tam nechodí.“</p>
<p>„Zřejmě zvažují důsledky,“ odtušil Trull.</p>
<p>„A kde je Stínupán? Už měl být tady. Kdyby zaútočili teď…“</p>
<p><emphasis>Jsme mrtví. </emphasis>Trull se opřel o oštěp, aby odlehčil levou nohu, která ho bolela víc – jen o vlásek – než pravá. <emphasis>Nebo aspoň já jsem. Ale k tomu nejspíš dojde, i když nebudu vyléčený, jakmile se to mí příbuzní rozhodnou vzít pořádně do ruky. </emphasis>Ty polovičaté šarvátky, nesmělé sondování Den-Ratů, mu nešly na rozum. A proč se vůbec namáhají? Jestli touží po nějakém trůnu, měl by to být Trůn stínu, ne tahle hrůza ze zkamenělých kostí, které říkají První trůn. <emphasis>Ale když o tom tak uvažuju, možná to nakonec přece jen dává smysl. Spojili se s Chromým bohem a s Osvobozenými T’lan Imass, kteří Spoutanému slouží. Ale mí Tiste Edur nepřikládají spojenectvím s Needury velkou váhu. Možná proto zatím jen tak symbolicky odebírají krev. Jediný zaklínač a zkušení válečníci, a tahle malá slavnost skončí.</emphasis></p>
<p>A oni přijdou – <emphasis>přijdou, jakmile mě někdo pozná. </emphasis>Ale nedokázal se před jejich očima skrývat. Nemohl stát stranou, zatímco zabíjeli ty mladé lidi, kteří nevěděli nic o životě, kteří byli vojáky jen podle jména. Lekce takové krutosti a surovosti nepatří mezi lekce, jaké mají dostávat děti, jaké by <emphasis>měly </emphasis>dostávat děti. A svět, v němž jsou děti takovým věcem vystavovány, je svět, v němž je soucit jen prázdné slovo, znějící posměšnou a opovržlivou ozvěnou.</p>
<p>Čtyři srážky. Čtyři, a Minala je matkou sedmi set zničených životů, z nichž téměř polovinu čeká milosrdenství smrti… <emphasis>dokud se neobjeví Stínupán se svým dvousečným darem, který je sám o sobě studený a bezcitný.</emphasis></p>
<p>„Tvoje tvář tě zrazuje, Trulle Sengare. Opět jsi dohnán až k pláči.“</p>
<p>Edur se podíval na Onraka a pak na Minalu stojící s Panekem. „Její hněv je její zbrojí, příteli. A v tom spočívá má největší slabina, že totéž nedokážu vykouzlit v sobě. Místo toho tu stojím a čekám. Na příští útok, na návrat té strašné hudby – samý křik, bolest a umíráni, ohlušující řev marnosti, jakou naše touha po boji vytváří… s každou srážkou meče a oštěpu.“</p>
<p>„Přesto se nevzdáváš,“ poukázal T’lan Imass.</p>
<p>„Nemůžu.“</p>
<p>„Hudba, kterou slyšíš v bitvě, je neúplná, Trulle Sengare.“</p>
<p>„Co tím myslíš?“</p>
<p>„Jak tu tak stojím po tvém boku, slyším Minaliny modlitby, ať je, či není nablízku. Dokonce i když tahá raněné a umírající děti zpátky, mimo nebezpečí, slyším ji. Ona se modlí, Trulle Sengare, abys nepadl. Abys bojoval dál, aby ji ten zázrak, kterým jsi ty a oštěp, jímž vládneš, nikdy nezklamal. Nezklamal ji a její děti.“</p>
<p>Trull Sengar odvrátil zrak.</p>
<p>„A,“ řekl Onrak, „s náhlým přívalem tvých slz, příteli, vidím svůj omyl. Zatímco jsem se svými slovy snažil vštípit ti hrdost, prorazil jsem tvou zbroj a hluboce tě ranil. Zoufalstvím. Mrzí mne to. Je stále tolik věcí, kvůli nimž stojí za to žít a které jsem zapomněl.“ Chvíli si mlčky Trulla prohlížel, pak dodal: „Třeba bych ti mohl dát něco jiného, něco… nadějnějšího.“</p>
<p>„Zkus to, prosím,“ šeptl Trull.</p>
<p>„Občas, dole v té rokli, něco cítím, něčí přítomnost. Je to slabé, zvířecí. A… uklidňuje mě to, třebaže nevím proč, protože neznám zdroj. V těch chvílích, Trulle Sengare, mám pocit, jako by nás někdo pozoroval. Jako by nás pozorovaly neviditelné oči, a v těch očích je obrovský soucit.“</p>
<p>„To říkáš, jen abys mě utěšil, Onraku?“</p>
<p>„Ne, neoklamal bych tě.“</p>
<p>„Co – co z toho plyne?“</p>
<p>„Nevím – ale viděl jsem, že to ovlivňuje Monok Ochema. Dokonce i Ibra Gholana. Cítím jejich neklid a to mě také uklidňuje.“</p>
<p>„No, já to nejsem,“ zachraptěl vedle nich hlas. Stíny splynuly a vytvořily nahrbenou postavu v kápi, mihotající se, nezřetelnou, jako by se nechtěla zavázat k nějaké konkrétní existenci, k jediné realitě.</p>
<p>„Stínupáne.“</p>
<p>„Léčení, ano? Dobrá tedy. Ale mám jen málo času. Musíme si pospíšit, rozumíte? Honem!“</p>
<p><emphasis>Obrození, aby mohli čelit tomu, co přijde. Kéž bych měl vlastní modlitby. Uklidňující slova… v nichž by se utopil ten křik všude kolem mě. Utopil by se v nich můj vlastní křik.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Někde dole se Karsa Orlong snažil uklidnit Havoka. Zadunění kopyt o dřevo, rozechvívající celou palubu pod nohama Samar Dev, naznačovalo, že chvíli potrvá, než se mu to podaří. Ona to ovšem na jhagského koně nesváděla. Vzduch v podpalubí byl zkažený, páchl nemocí a umíráním, tím nakyslým pachem vycházejícím z beznaděje.</p>
<p><emphasis>My jsme ale toho osudu ušetřeni. My jsme hosté, protože můj obří společník chce zabít císaře. Hlupák. Nafoukaný, sebestředný pitomec. Měla jsem zůstat s Hledačem člunů na tom divokém pobřeží. Měla jsem se obrátit a odejít domů. </emphasis>Tolik se chtěla vydat na cestu objevů a průzkumů, za divy čekajícími někde vepředu. Místo toho skončila jako zajatec říše, která zešílela posedlostí. Pokrytecké říše považující vlastní moc za dar propůjčující zbožnost. Jako by moc vytvářela vlastní étos a schopnost něco udělat byla dostatečným ospravedlněním pro to, opravdu tu kterou věc udělat. Postoj pouličního tyrana se dvěma, třemi pravidly v hlavě, podle nichž řídí celý svůj život a podle nichž se snaží přetvořit svět. Někoho se musí bát, jiného srazí na kolena, možná někteří touží být jako on a jiným se zase chce podobat sám, ale pořád je to mocenský vztah. Samar Dev byla do hloubi duše znechucená a potlačovala příval paniky – ani suchá paluba pod nohama ji nemohla zachránit, aby se v tom netopila.</p>
<p>Snažila se jít z cesty lidským lodníkům ovládajícím plachty obrovské lodi a nakonec si našla místo, kde ji nikdo neodstrkoval ani neproklínal, úplně na přídi, kde se pevně držela provazového žebříku. Vlny neohrabané plavidlo zdvihaly a vrhaly dolů. Zvláštním způsobem ji uspokojovalo, jak při každém propadu ztrácí váhu. Téměř ji to uklidňovalo.</p>
<p>Někdo se k ní připojil. Samar Dev nepřekvapilo, že to je plavovlasá, modrooká čarodějka. Sahala Samar jen k rameni a paže měla nahé, takže byly vidět svaly někoho, kdo vykonává těžkou, jednotvárnou práci. Podle Samar Dev byly též ukazatelem osobnosti. Nemilosrdné, plné předsudků, možná dokonce nedůvěryhodné – svaly jako dráty měla neustále napjaté nějakou vnitřní krajností, nervozitou a podrážděním, požíranými jako palivo, nekonečně doplňující palčivé zásoby.</p>
<p>„jmenuju se Péřová čarodějka,“ představila se žena a Samar Dev si s překvapením všimla, jak je mladá. „Rozumíš mé slovům?“</p>
<p><emphasis>„M</emphasis><emphasis>ým </emphasis>slovům.“</p>
<p>„Mým slovům. On neučí dobře,“ dodala.</p>
<p><emphasis>Myslí Taxilana. Není divu. Ví, co se stane, jestliže přestane být užitečný.</emphasis></p>
<p>„Ty mě učíš,“ požádala Péřová čarodějka.</p>
<p>Samar Dev natáhla ruku a odhodila svraštělý prst, jejž měla mladá žena na krku, což vyvolalo ucuknutí a kletbu. „Naučím tě… nic.“</p>
<p>„Nechám Hanradi Chalaga tě zabít.“</p>
<p>„Potom Karsa Orlong zabije všechny mizerné lidi na této lodi. Kromě přikovaných.“</p>
<p>Péřová čarodějka se zamračeně snažila pochopit, a pak se s prsknutím otočila a odešla.</p>
<p>Samar Dev se znovu zadívala na vysoké vlny před sebou. Čarodějka, to určitě, a nehraje s duchy fér. Neuznává čest. <emphasis>Nebezpečná. Pokusí se o… něco. Mohla by mě dokonce zabít a zařídit, aby to vypadalo jako nehoda. Měla bych Karsu varovat, jestli zemřu, pochopí, že to nebyla nehoda. A potom zničí všechny tyhle ohavné tvory.</emphasis></p>
<p>Vlastní myšlenky ji ohromily. <emphasis>Taky bych se měla stydět. Začínám Karsu Orlonga považovat za zbraň, kterou můžu vládnout, manipulovat, a navíc ve jmé</emphasis><emphasis>n</emphasis><emphasis>u nějaké vymyšlené pomsty. </emphasis>Tušila však, že tu hru už hraje někdo jiný. S Karsou Orlongem. A právě tuto záhadu hodlala rozřešit, získat odpověď. <emphasis>A potom? Nepředpokládám, že Toblakai ví, jak je zneužíván. Ale co když to ví? Přemýšlej, ženská…</emphasis></p>
<p><emphasis>No dobře. On se s tím smířil… prozatím. Ale kdykoliv to bude považovat za vhodné, obrátí se proti těm neviditelným manipulátorům, rozhodně – a ti budou litovat, že se mu zapletli do života. Ano, to se bude Karsovi v jeho nadutosti, v jeho neotřesitelném sebevědomí líbit. Vlastně čím víc o tom přemýšlím, tím víc jsem přesvědčená, že mám pravdu. Udělala jsem pár prvních klopýtavých kroků po stezce, která mě dovede k vyřešení záhady. Výborně.</emphasis></p>
<p>„Co jsi jí, ve jménu mistra Kápě, řekla?“</p>
<p>Samar Dev se překvapeně otočila a uviděla vedle sebe Taxilana. „Komu? Co? Aha, jí.“</p>
<p>„Buď opatrná,“ varoval ji. Mávl si špinavou rukou před potlučeným, znetvořeným obličejem. „Vidíš tohle? Péřová čarodějka. Neodvažuju se s ní bojovat. Neodvažuju se ani bránit. Vidím jí to na očích – myslím, že ji jako malou taky tloukli. Takhle se to rodí pokolení za pokolením.“</p>
<p>„Ano,“ přitakala překvapeně Samar, „myslím, že máš pravdu.“</p>
<p>Vzmohl se na úsměv. „Byl jsem natolik hloupý, že jsem se nechal chytit, ano, ale to neznamená, že jsem hloupý pořád.“</p>
<p>„Co se stalo?“</p>
<p>„Pouť. Zaplatil jsem si cestu na draku – do Rútu Dželby – snažil jsem se utéct před morem, a věř mi, že jsem zaplatil hodně.“</p>
<p>Samar Dev kývla. Draky byly tannoské poutní lodě, těžké, stabilní a bezpečné i v těch nejprudších bouřích, a na palubě býval tannoský poutník duší nebo přinejmenším tannoský žebravý mnich. Na takové lodi by se nedařilo moru – byla to chytrá sázka a draky byly obvykle na cestě domů poloprázdné.</p>
<p>„Za úsvitu dva dny plavby od Rútu Dželby,“ pokračoval Taxilan, „nás obklopily cizí lodě – tahle flotila. Když bylo jasné, že nás Edurové považují za kořist, poutník duší se snažil komunikovat, vyjednávat. Bohové pod námi, ta kouzla, jaká na něj vypustili! Hrůza, zkazily samotný vzduch. Odolával – mnohem déle, než čekali, jak jsem potom zjistil – dost dlouho, aby je pořádně ohromil – ale nakonec, chudák, padl. Edurové vybrali jednoho z nás, mě, jak se ukázalo, aby podřezal ostatní a hodil je žralokům. Potřebovali tlumočníka, víš.“</p>
<p>„Smím se zeptat, jaké je tvé povolání?“</p>
<p>„Jsem architekt z Taxily. Ne moc slavný. Přežívající.“ Pokrčil rameny. „Právě teď bych moc rád přežíval doma.“</p>
<p>„Když učíš Péřovou čarodějku, je to lest.“</p>
<p>Kývl.</p>
<p>„Ona to ví.“</p>
<p>„Ano, ale prozatím s tím nic neudělá. Tato část flotily dostala nové zásoby – ještě nějakou dobu nepřistaneme, a co se týče sedmiměstských lodí, které chytáme, no, mor moře hodně vyprázdnil, co? Kromě toho plujeme na západ. Prozatím jsem v bezpečí. A pokud není Péřová čarodějka mnohem chytřejší, než si myslím, potrvá dlouho, než to pochopí.“</p>
<p>„Jak se ti to daří?“</p>
<p>„Učím ji čtyři jazyky, všechny naráz, a nedělám mezi nimi rozdíl, dokonce ani v pravidlech větné skladby. Na každé slovo jí dám čtyři překlady a potom si vymyslím prapodivná pravidla pro výběr jednoho z nich vzhledem ke kontextu. Přistihla mě jen jednou. Tak. Malazština, taxilský učenecký dialekt, ehrlitská varianta obečtiny a od dědečkovy sestry kmenová rangala.“</p>
<p>„Rangala? Já myslela, že ta už vymizela.“</p>
<p>„Ne, dokud nezemře, a přísahám, že ta stará babizna bude žít snad věčně.“</p>
<p>„Jak se jmenuješ?“</p>
<p>Zavrtěl hlavou. „Jména mají moc – ne, ne že bych ti nedůvěřoval – jde o Tiste Edur. A Péřovou čarodějku – jestli zjistí moje jméno –“</p>
<p>„Může tě donutit. Chápu. Já na tebe myslím jako na Taxilana.“</p>
<p>„To postačí.“</p>
<p>„Já jsem Samar Dev a válečník, se kterým jsem přišla, je Toblakai… Toblakai ša’ik. Říká si Karsa Orlong.“</p>
<p>„Hodně riskuješ, když prozrazuješ vaše jména –“</p>
<p>„To riziko hrozí Péřové čarodějce. Já ji ve starých uměnách překonám. A Karsa, no, jen ať to klidně zkusí.“ Podívala se na Taxilana. „Říkal jsi, že plujeme na západ.“</p>
<p>Kývl. „Hanradi Chalag velí jen menší polovině flotily – zbytek je na východ odsud. Plují sem a tam podél pobřeží už několik měsíců, vlastně skoro půl roku. Jako rybářské flotily, ale kořist, kterou hledají, má dvě nohy a máchá mečem. Nález vzdálených příbuzných byl nečekaný a jejich žalostný stav Edury prostě rozzuřil. Nevím, kde se obě flotily hodlají spojit – myslím, že někde na západ od Sepiku. Jakmile k tomu dojde,“ pokračil rameny, „nasadíme kurs k jejich říši.“</p>
<p>„A ta je kde?“</p>
<p>Znovu pokrčil rameny. „Daleko, a kromě toho ti víc nepovím.“</p>
<p>„Opravdu daleko. O žádné říši, kde lidem vládnou Tiste Edur, jsem nikdy neslyšela. A přece používají lederský jazyk. Jak sis všiml, je podobný mnoha jazykům tady v Sedmiměstí, těm, které jsou větve ze stejného stromu, a tím stromem je První říše.“</p>
<p>„Aha, tak to všechno vysvětluje, protože teď už lederštině celkem rozumím. Když hovoří s Edury, používají jiné nářečí – směs obou. Kupecký jazyk, a i tomu začínám rozumět.“</p>
<p>„Radím ti, aby sis to nechal pro sebe, Taxilane.“</p>
<p>„Nechám. Samar Dev, je tvůj společník skutečně ten samý Toblakai, jako ten, který strážil ša’ik? Povídá se, že noc předtím, než byla zavražděna, zabil holýma rukama dva démony.“</p>
<p>„Donedávna s sebou nosil hnijící hlavy těch démonů,“ opáčila Samar Dev. „Daroval je Hledači člunů – anibarskému šamanovi, který nás doprovázel. Ta bílá kožešina, kterou nosí, je z převtělence. Třetího démona zabil před Ugaratem a dalšího zahnal v anibarském lese. Zcela sám zabil bhederiního býka – a to jsem viděla na vlastní oči.“</p>
<p>Taxilan potřásl hlavou. „Edurský císař… je taky démon. Každá krutost, kterou tihle šediví neřádi spáchají, je prý na rozkaz jejich císaře. Proto hledají válečníky. Císař, který přivolává vlastní smrt – jak je to možné?“</p>
<p>„Nevím,“ přiznala. <emphasis>A nevědět je něco, co mě děsí ze všeho nejvíc. </emphasis>„Jak říkáš, nedává to smysl.“</p>
<p>„Jedna věc je známá,“ poznamenal. „Jejich císař nebyl ještě nikdy poražen. Jinak by jeho vláda skončila. Možná je ten tyran opravdu největší válečník ze všech. Možná na celém světě neexistuje nikdo, kdo by ho přemohl. Dokonce ani Toblakai ne.“</p>
<p>Zamyslela se nad tím. Obrovská edurská flotila, zaplňující moře všude kolem, se propracovávala k severu a na obzoru na pravoboku byla vidět nezkrocená divočina Olfarského poloostrova. <emphasis>Na sever a pak na západ do Sepického moře.</emphasis></p>
<p>Samar Dev se zamračila. <emphasis>Tohle nedělají poprvé. Sepik, ostrovní království, vazal Malazské říše. Podivný, odloučený lid s dvoustupňovou společností. Původní kmen, podmaněný a zotročený. Rulhun’tal ven’or</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>–</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Blátiv</emphasis><emphasis>ci</emphasis><emphasis>… </emphasis>„Taxilane, ti Edurové v podpalubí, kde je našli?“</p>
<p>„Nevím.“ Hořce se pousmál. „Oni je <emphasis>osvobodili. </emphasis>Sladká lež, Samar Dev. Ne, už na to nechci myslet.“</p>
<p><emphasis>Ty mi lžeš, Taxilane.</emphasis></p>
<p>Z vraního hnízda zazněl výkřik, který převzali námořníci v ráhnoví a předávali dolů. Všichni se obraceli a objevili se Tiste Edur a zamířili na záď.</p>
<p>„Zahlédli za námi lodě,“ vysvětloval Taxilan.</p>
<p>„Zbytek flotily?“</p>
<p>„Ne.“ Zvedl hlavu a poslouchal, co volá hlídka. „Cizinci. Spousta lodí. Většinou koráby – dvě třetiny transportních korábů, třetina eskorta dromónů.“ Zabručel. „Potřetí, co je vidíme od chvíle, kdy jsem nastoupil na palubu. A pokaždé jsme se jim vyhnuli.“</p>
<p>„Nechali tě, aby sis ty cizince prohlédl a zjistil, co jsou zač, Taxilane?“</p>
<p>Zavrtěl hlavou.</p>
<p><emphasis>Malazská říšská flotila. Admirál Nok. Musí to být oni. </emphasis>Všimla si napětí mezi Tiste Edur. „Co se děje? Proč jsou tak vzrušení?“</p>
<p>„Ti ubozí Malažané,“ pronesl s krutým úsměvem. „Teď jde o rozmístění, víš.“</p>
<p>„Jak to myslíš?“</p>
<p>„Jestli zůstanou za námi, jestli poplují k severu, aby obepluli tento poloostrov, je po nich.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Protože teď, Samar Dev, je zbytek edurské flotily, válečné lodě Tornáda Sengara, <emphasis>za Mala</emphasis><emphasis>ž</emphasis><emphasis>any.“</emphasis></p>
<p>Samar Dev jako by šaty pronikl studený vítr. „Oni je chtějí napadnout?“</p>
<p>„Oni je chtějí zničit,“ upřesnil Taxilan. „Já viděl edurskou flotilu a něco ti povím – Malazská říše brzy přijde o celou říšskou flotilu. Zahyne. A s ní všichni ti chudáci na palubě.“ Předklonil se, jako by chtěl plivnout, ale pak si uvědomil, že stojí proti větru, a tak se jenom zakřenil. „Možná až na jednoho dva… <emphasis>šampiony</emphasis>.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Tohle je něco nového, pomyslel si Banaschar, spěchající lijákem ke Kurníku. Někdo ho sledoval. Kdysi by ho takový objev rozzuřil, s tím hlupákem by udělal krátký proces, tedy poté, co by z něj vypáčil nezbytné podrobnosti, a pak by udělal ještě kratší proces s tím, kdo ho najal. Teď se však vzmohl jen na trpký smích. <emphasis>„Ano, pane (nebo paní), probouzí se bez výjimky odpoledne a po šestině zvonění, co kašle, škrábe se a vyštipuje hnidy se vydá do ulic, zamíří k jednomu ze šesti vykřičených podniků a okamžitě se usadí mezi stálé hosty, s nimiž se dohaduje o povaze náboženství – nebo snad o zdanění či zvýšení přístavních poplatků? Nebo o náhlém úbytku hejn koravalů na jakatakanských mělčinách? Nebo o špatném řemesle příštipkáře, který přísahal, že dokáže opravit podrážku jeho levé boty – co? Opravdu, pane (nebo paní), určitě je to všechno ohavný kód, stejně jistě, jako že se dokážu ztratit mezi největšími ubožáky, a můžu se každou chvíli zhroutit…</emphasis></p>
<p>Jediným zdrojem zábavy během nocí mu byly tyto vymýšlené rozhovory. <emphasis>Bohové, to je ubohé. Ale zase mě dojímavost vždycky bavila. </emphasis>A dávno předtím, než by ho mohla přestat bavit, byl opilý, a pak znovu po nesmyslném nebi přeběhlo slunce a hvězdy. Pokud tedy ještě existovaly – protože nad ostrovem už skoro týden ležel pevný šedý strop a nezdálo se, že by hodlal zmizet. <emphasis>Ještě chvíli bude pršet a my prostě zmizíme pod vlnami. Koráby připlouvající z pevniny budou kroužit kolem místa, kde býval ostrov Malaz. Kroužit a kroužit, a navigátoři se budou drbat na hlavě…</emphasis> Už v tom byl zase, v další vykouzlené scéně se sotva znatelným útkem opovržení ke všemu lidskému – čiré neschopnosti, hlouposti, lenosti a špatnému řemeslu – no jen se na to podívejte, kulhal jako nějaký jednonohý lovec žraloků – prťák přišel ke dveřím <emphasis>bos – </emphasis>mělo mu to být podezřelé už tehdy. <emphasis>Nemyslíte?</emphasis></p>
<p><emphasis>„Císařovno, bylo to takhle. Ten blbec byl napůl Záchlumčan a zaplatil za to díky vám, že jste odmítla usměrnit davy. Hnali ho, ó veliká, cihlami a holemi, asi tak daleko, kam se až dostal, aniž by sletěl po hlavě do přístavu. Ztratil všechno svoje ševcovské náčiní – svoje živobytí, víte. A já, no, jsem sužovaný slitovností – ano, císařovno, není to nemoc, která by trápila vás, a dobře pro vás, říkám já, ale kde jsem to byl? Aha, ano, trýzněný slitovností, doháněný k milosrdenství. Mistr Kápě ví, že ten chudák zničená potřeboval peníze víc než já, i kdyby jen proto, aby mohl pohřbít svého malého synáčka, kterého pořád nosil s sebou, ano, toho s proraženou lebkou –“ </emphasis>Ne, nech toho, Banaschare. Nech toho.</p>
<p>Nesmyslné hrátky, ano? Bez významu. Nic než požitkářství, a pro opravdu velké publikum – šeptající duchy a jejich náznaky, jejich domněnky a zastřené urážky a tak rychle znuděné duše – toto publikum – <emphasis>jsou mými svědky, ano, to moře rozmazaných tváří v jámě, jimž moje zoufalé představení, neustálá snaha o lidský dotek, přináší jen netrpělivost a podráždění, neklidně čekají na znamení, že se mají začít smát. </emphasis>Banaschar velmi dobře věděl, že toto řečnické představení slouží jen jemu samotnému a zbytek je lež.</p>
<p>Dítě s proraženou lebkou mělo víc než jeden obličej, pokřivený a změklý smrtí. Víc než jeden, víc než deset, víc než deset tisíc. Tváře, na něž si nemohl dovolit myslet při své klopýtavé existenci den po dni, noc za nocí. Protože do země byly hluboko zatlučené hřeby a držely náklad, který za sebou táhl, a odpor s každým krokem rostl, smyčka se mu kolem krku utahovala stále pevněji – a to nemohl vydržet žádný smrtelník – <emphasis>dusí nás to, co vidíme kolem sebe, a škrtí nás útěk před tím, a tak to nemůže jít dál. Nevšímejte si mě, milá císařovno. Vidím, jak čistý je váš trůn.</emphasis></p>
<p>Aha, schody dolů. Kurníkův milý Oběšenec. Po kamenném popravišti stékaly špinavé slzy a představovaly výzvu při sestupu, vratkou nejistotu – opravdu to není nic jiného než schody do hospody? <emphasis>Nebo se přeměnil můj chrám odvarů, v němž se rozléhá bezduché sténání mně podobných, ach, jak vítám toto objetí –</emphasis></p>
<p>Otevřel dveře a v šeru těsně za okapem se zastavil v kaluži, kde se propadla dlažba, a voda stékající z něj se přidávala k té již na zemi. Půl tuctu lidí, bledých a špinavých jako měsíc po prašné bouři, se k němu otočilo… a po chvíli se obrátilo zpátky.</p>
<p><emphasis>Mé zbožňující obecenstvo. Ano, tragická maškara se vrátila.</emphasis></p>
<p>A támhle seděla u stolu příšera. Muž byl shrbený, černá očka se mu třpytila ve stínu obočí. Byl neuvěřitelně chlupatý, z uší mu trčely hotové štětky, ebenové kučery se vinuly dolů a splývaly s vrabčím hnízdem, což byl jeho plnovous, který mu obtáčel celý krk a pokračoval bez přerušení dolů, kam až mu byla vidět vypouklá hruď, a šplhal vzhůru na líce – cestou se spojoval s chlupy z nosu, jako by mu v dírkách vzhůru nohama rostly maličké stromky – splýval s konopnými provazy obočí, které zase úhledně mizely ve vlasech, sahajících skoro až k obočí a důkladně zakrývajících skromné, zešikmené čelo. A přes nesmyslný věk – údajný věk, protože ho nikdo neznal doopravdy – měl kštici obarvenou sépiovým inkoustem načerno. Popíjel čaj z révy, což byl místní odvar občas používaný k hubení mravenců.</p>
<p>Banaschar k němu zamířil a posadil se naproti. „Kdybych o tom přemýšlel, řekl bych, že celou dobu hledám tebe, vrchní seržante Bravene Zube.“</p>
<p>„Ale ty moc na přemejšlení nejseš, co?“ Obr se nenamáhal vzhlédnout. „Nemůžeš bejt, jestli hledáš mě. Tady vidíš únik – ne, úplnej útěk – mistr Kápě ví, kdo rozhoduje o tom, že si ty žalostný blbci, co mi furt posílají, vůbec zasloužej jméno rekruti. V malazský armádě, u Propasti! Svět se zbláznil. Úplně se zbláznil.“</p>
<p>„Strážný u brány,“ řekl Banaschar. „Vrchní schody, Posměvákova tvrz. Hlídač, Bravene Zube, myslím, že ho znáš. Je tam zřejmě tak dlouho, jako ty cvičíš vojáky.“</p>
<p>„Není znát jako znát. Vo tom hrbatým starým krabovi ti něco povim. Mohl bych po těch schodech posílat legii za legií těch roztomilejch rekrutů s každou zbraní, co bych našel, a neprošli by přes něj. Proč? Povim ti proč. Nejde vo to, že by byl Lubben nějakej šampion nebo smrtelnej meč nebo tak. Ne, jde o to, že já mám víc mozku v levý nozdře, kde čeká na můj nehet, než všichni ty takzvaný rekruti dohromady.“</p>
<p>„To mi ale nic neříká o Lubbenovi, Bravene Zube, jen o tvým názoru na rekruty, který jsem ostatně uhodl.“</p>
<p>„Správně,“ prohlásil vrchní seržant a kývl.</p>
<p>Banaschar si přejel rukou přes obličej. „Lubben. Poslouchej, potřebuju mluvit s někým, kdo je zalezlý nahoře v Posměvákovi. Posílám mu zprávy, Lubben je dostane do ruky a pak… nic.“</p>
<p>„A s kým chceš mluvit?“</p>
<p>„To bych radši neříkal.“</p>
<p>„Aha, s ním.“</p>
<p>„Takže Lubben ty zprávy háže do té slizké výpusti, jejíž emanace tak úhledně zdobí skálu?“</p>
<p>„Ema – co? Ne. Co kdybych tam zašel a popadl toho, co Bys radši neříkal, za ten jeho dlouhej, z módy vyšlej cop a trochu s ním zatřás?“</p>
<p>„To by asi moc nepomohlo.“</p>
<p>„No, mě to rozveselí, teda ne z nějakýho zvláštního důvodu, jenom ze zásady. Možná ten, co Bys radši neříkal, řekl, že s tebou nechce mluvit, nenapadlo tě to? Nebo radši ne?“</p>
<p>„Musím s ním mluvit.“</p>
<p>„Důležitý, co?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Říšskej zájem?“</p>
<p>„Ne, aspoň si to nemyslím.“</p>
<p>„Něco ti povim, popadnu ho za ten roztomilej cop a pověsím ho z věže. Můžeš mi dát zdola znamení. Zahoupám s ním sem a tam a to znamená, že řek: ‚Jasně, pojď nahoru, starej brachu.‘ Když ho prostě pustím, znamená to to druhý. Anebo mám slabý ruce nebo možná uklouznul.“</p>
<p>„Vůbec mi nepomáháš, Bravene Zube.“</p>
<p>„Já nesedím u tvýho stolu, ty sedíš u mýho.“</p>
<p>Banaschar si povzdechl. „Dobře. Koupím ti ještě čaj –“</p>
<p>„To se mě teďko snažíš votrávit?“</p>
<p>„No dobře, a co takhle dát si společně džbánek Malazskýho tmavýho?“</p>
<p>Hromotluk se předklonil a poprvé se Banascharovi podíval do očí. „Lepší. Víš, mám smutek.“</p>
<p>„Ale?“</p>
<p>„Zprávy z Y’Ghatan.“ Frkl. „Dycinky to sou zprávy z Y’Ghatan, ne? No, přišel sem vo pár kamarádů.“</p>
<p>„Aha.“</p>
<p>„Takže dneska večír,“ pokračoval Braven Zub, „se hodlám vopít. Kvůli nim. Nemůžu brečet, dokud nejsem namol, víš.“</p>
<p>„Proč teda ten révový čaj?“</p>
<p>Braven Zub vzhlédl, protože dorazil kdosi další, a ošklivě se usmál. „Zeptej se tady Prchlivce. Proč révovej čaj, ty starej přikrčenej šmejde?“</p>
<p>„Hodláš dneska večír brečet, Bravene Zube?“</p>
<p>Vrchní seržant kývl.</p>
<p>Prchlivec se usadil na židli, která pod ním děsivě zavrzala. Krví podlité oči upřel na Banaschara. „Aby měly slzy barvu krve. Povídá se, že to udělal akorát jednou, tehda, když umřel Dassem Ultor.“</p>
<p><emphasis>Bohové pod námi, musím tohle vidět?</emphasis></p>
<p>„Tohle máš z toho,“ zamumlal Braven Zub, opět se sklopenou hlavou, „když věříš všemu, co slyšíš.“</p>
<p>Banaschar se na muže naproti sobě zamračil. <emphasis>Co má tohle znamenat?</emphasis></p>
<p>Dorazil džbán piva, jako by ho vyčarovalo jejich němé přání, a Banaschar, uchráněný dalšího rozjímání – a veškerých ostatních náročných omezení myšlení – se posadil a chystal se přežít další noc.</p>
<p><emphasis>„Ano, pane (nebo paní), seděl s těmi veterány, předstíral, že k nim patří, ale je to jenom podvodník. Seděl tam celou noc, až ho musel Kurník odnýst. Kde je teď? No v tom svým smradlavým, špinavým pokoji přece, a neví o sobě. Ano, opravdu, Banaschar jako by už byl mrtvý.“</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Déšť se lil v proudech, stékal přes cimbuří a valil se krevními žlábky a mraky už zase klesly a spolkly vršek staré věže. Okno, z něhož Perel vyhlížel, kdysi představovalo vrchol ostrovní techniky, spojením písku vzniklo skvrnité, bublinkovaté, ale celkem průhledné sklo. Nyní, o sto let později, měl povrch duhovou patinu a svět za ním byl flekatý jako neúplná mozaika, kostky tající v nějakém ohromném ohni. I když Perel ten oheň neviděl, s děsivou jistotou věděl, že tam je, a to nemohl změnit žádný déšť z oblohy.</p>
<p>Nakonec jeho svět zničily plameny. Plameny, které sebraly ji, jedinou ženu, kterou kdy miloval. A ani ji nemohl obejmout na rozloučenou, nevyměnili si slova útěchy a ujištění. Ne, jen ten nabroušený tanec, kdy se ani on, ani Lostara zřejmě nedokázali rozhodnout, jestli je ten tanec žádostivost, nebo zášť.</p>
<p>I tady, za malým okénkem v silné kamenné zdi, slyšel, jak otlučená, zrezivělá větrná korouhvička skřípe a vrže v nárazech větru, útočícího na Posměvákovu tvrz. S Lostarou byli stejní jako ta korouhvička, točili se sem a tam, bezmocné oběti sil, které nemohli ovládnout. Které ani nechápali. A znělo to přesvědčivě? Těžko.</p>
<p>Pobočnice je poslala něco najít, a když přišel příšerný konec, Perel si uvědomil, že celá cesta byla jen předehrou – pokud se jeho života týkalo – a že ho teprve čeká vlastní hledání. Možná to bylo docela prosté – předmět jeho touhy by jeho duši ujistil o dovršení úkolu. Možná hledal právě <emphasis>ji</emphasis><emphasis>.</emphasis> Ale už si tím nebyl jistý. Lostara Yil byla mrtvá, a to, co ho pohánělo a strašilo, se neztratilo. Vlastně to sílilo.</p>
<p><emphasis>Mistr Kápě vem tohle zatracené město. Proč se musí říšské události sbíhat vždycky sem </emphasis>? <emphasis>Protože, </emphasis>odpověděl sám sobě, <emphasis>Genabakis měla Dřevnov. Korel měl Bouřnou hradbu. Sedmiměstí mělo Y’Ghatan. V srdci Malazské říše máme Malaz. Kde vše začíná, tam se vše vrací, znovu a znovu. Pořád dokola. Hnisavé boláky, které se nikdy nezahojí, a když přijde horečka, najednou se vyvalí krev jako příval.</emphasis></p>
<p>Představil si, jak krev zalévá město pod ním, stoupá po úbočí útesu a olizuje kameny Posměvákovy tvrze. Vystoupí ještě výš?</p>
<p>„To je můj sen,“ poznamenal muž sedící za ním se zkříženýma nohama.</p>
<p>Perel se neotočil. „A co?“</p>
<p>„Nechápu to tvoje zdráhání, Spáre.“</p>
<p>„Ujišťuju tě,“ utrousil Perel, „že moje zpráva císařovně ten tvůj hezky naložený vozík převrátí. Já tam byl, viděl jsem –“</p>
<p>„Viděl jsi, co jsi chtěl vidět. Jediným skutečným svědkem událostí, které se teď znovu zkoumají, jsem byl já. Znovu zkoumají, že? Všechny události je třeba znovu zkoumat, protože to je zaměstnání těch mršin s brky, kteří si říkají <emphasis>historikové. </emphasis>Přitom jen žízní po chuti, pouhé chuti toho, co ustrašená dušička považuje za trauma. S autoritou prohlašují něco, v čem nejsou žádnou autoritou. Jedině já přežil jako svědek. Jedině já viděl, cítil, okusil zradu.“</p>
<p>Perel se nehodlal obrátit k tomu tlustému, úlisnému muži. Neodvažoval se, protože by se jinak neovládl – zvedl by ruku, zaťal svaly a vyslal otrávenou šipku do ochablého krku Mallika Rela, Maelova džhistálského kněze.</p>
<p>Věděl, že by nejspíš netrefil. Byl by mrtvý dřív, než by zvedl ruku. Nakonec to byla Relova komnata, jeho sídlo. Ochrany vytesané do podlahy, rituály visící ve vlhkém vzduchu, dost kouzel, aby mu z toho trnuly zuby a ježily se mu vlasy. Jistě, oficiálně mohl být tento dobře zařízený pokoj označován za celu, ale eufemistická absurdita nemohla vydržet dlouho.</p>
<p>Ten šmejd měl agenty všude. Šeptali svoje příběhy po krčmách, na nárožích, pod roztaženýma nohama kurev a šlechtičen. Džhistálský kněz se rychle stával hrdinou – <emphasis>jediný přeživší po Pádu Ar</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>nu, tedy jediný věrný. Jediný, komu se podařilo vyváznout ze spárů zrádců, ať to byli lidé ša’ik nebo zrádci v Ar</emphasis><emphasis>e</emphasis><emphasis>nu samotném. Mallik Rel, jediný, kdo zná pravdu.</emphasis></p>
<p>Perel si vybavoval, že na Setijských pláních roste jistá tráva, jejíž semínka mají tak rafinované osiny, že když se na něčem či někom uchytí, téměř není možné se jich zbavit. Ostnité slupky, které popraskají, teprve když hostitel urazí dlouhou cestu. Takové to je s klepy, roznášenými dechem z jednoho hostitele na druhého, jejichž osiny se pevně drží. <emphasis>A až uplyne potřebná doba, až budou všechna semínka na svých místech, co potom? Co se stane na rozkaz Mallika Rela? </emphasis>Perel na to nechtěl ani pomyslet. A nechtěl myslet ani na to, jak strašně se bojí.</p>
<p>„Spáre, promluv s ním.“</p>
<p><emphasis>„S ním. </emphasis>Připouštím, že jsem ještě nepřišel na to, koho máš vlastně na mysli, knězi. A v žádném případě nedokážu přijít na důvod, proč o to žádáš mě. Tayschrenn není tvůj přítel –“</p>
<p>„Ani to není hlupák, Spáre. Vidí hodně dopředu, ten náš Tayschrenn. Ne, není důvod, proč bych naléhal, abys promluvil s říšským velemágem. Je už tak v dost ošemetném postavení. Snažíš se hovořit? Očividně tě žádám, Spáre, abys sestoupil do katakomb a promluvil s Korbolo Domem. Ještě jsi neslyšel jeho příběh, a ve vší pokoře ti říkám, že je čas to udělat.“</p>
<p>Perel zavřel oči před deštivou scénou za oknem. „Samozřejmě. On byl opravdu Laseeniným agentem, i když bojoval za ša’ik. Jeho Psobijci byli na místě, aby ša’ik roztrhali a úplně ji rozdrtili, včetně Toblakaje a Leomana S cepy. Jenomže během Psího řetězu zakopl o ještě větší zradu. Ano, Malliku Rele, je mi jasné, jak to hodláte překroutit – zřejmě jste během těch tvých ‚nezákonných‘ výprav dolů do katakomb – ano, vím o nich – usilovně pracovali, ale Spár zůstává mimo tvůj dosah, a na tom se nic nezmění, tím si buď jist.“</p>
<p>„Bude lepší,“ zasyčel tlusťoch, „když můj ponížený návrh zvážíš pro dobro své sekty.“</p>
<p><emphasis>„Pro dobro…“ Bohové pod námi, on je připravený vyhrožovat Spárům! Jak daleko tohle šílenství zašlo? Musím mluvit s Kabrňákem – snad ještě není pozdě…</emphasis></p>
<p>„Z toho deště,“ pokračoval za ním Mallik Rel, „by se mohla zvednout hladina moře, že?“</p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA OSMNÁCT</p>
<p>Pravda je zátěž, před kterou couváme. Jenomže, přátelé, před pravdou není úniku.</p>
<p><emphasis>Rok deseti tisíc lží</emphasis></p>
<p>Kayessan</p>
<p>R</p>
<p>hizana, držící se splasklých záhybů říšské vlajky, zapomněla na hlad. Její život byl jen nehybnou jiskřičkou v drobném tělíčku, zatímco naslouchala celému rozhovoru.</p>
<p>Mezi nejbližšími koráby se prodíral dromón, štíhlá, černá válečná loď. A z pobřeží vše pozorovali pobočnice a admirál Nok spolu s pěstí Kenebem, Rychlým Benem a Kalamem Mécharem. Při příchodu seržanta Geslera a kaprála Bouřňáka si vyměnili pár slov.</p>
<p>„Pobočnice,“ pozdravil Gesler. „To je naše loď. To je <emphasis>Silanda.“</emphasis></p>
<p>Admirál Nok si prohlížel zlatavého mariňáka. „Seržante, prý jste tvrdil, že s tím nepříjemným plavidlem dokážete plout.“</p>
<p>Kývnutí. „S několika oddíly. A posádka dole u vesel, no, když potřebujem, aby veslovali, tak veslujou.“</p>
<p>„Žili jsme s nima tak dlouho, že nás už neděsej, pane,“ dodával Bouřňák, „dokonce ani tadyhle Gesler nenadskakuje pokaždý, když se podívá do toho svýho stříbrnýho zrcátka. A ty hlavy, z těch nám už taky nenaskakuje husí kůže –“</p>
<p>„Přestaňte mluvit jako námořník, pobočníku Bouřňáku,“ zarazil jej Nok.</p>
<p>Ve zježeném ryšavém vousu se objevil úsměv. „Už nejsem pobočník, admirále.“</p>
<p>Nok zvedl obočí. „Samotný titul obdaruje nositele inteligencí?“</p>
<p>„To rozhodně, pane,“ přitakal Bouřňák. „Proto je z Geslera seržant a ze mě kaprál. S každým rokem víc a víc pitomíme.“</p>
<p>„A Bouřňák je na to hrdej,“ utrousil Gesler a poplácal svého společníka po zádech.</p>
<p>Pobočnice si protřela oči. Prohlédla si špičky prstů a začala si pomalu sundávat rukavice. „Podle čáry ponoru vidím, že je plně vybavená…“</p>
<p>„Jídlo se na ní nekazí,“ vysvětloval Nok. „To mí mágové zjistili. Dále na ní nejsou krysy ani jiná havěť.“ Zaváhal a povzdechl si. „V každém případě jsem nenašel námořníky, kteří by byli ochotní na <emphasis>Silandu </emphasis>nastoupit. A nehodlám nikoho nutit.“ Pokrčil rameny. „Jestli opravdu chtějí, pobočnice…“</p>
<p>„Nuže dobrá. Seržante Geslere, váš oddíl a dva další.“</p>
<p>„Čtvrtý a devátý, pobočnice.“</p>
<p>Přimhouřila oči a pak se obrátila na Keneba. „Pěsti? To jsou vaše zachráněné oddíly.“</p>
<p>„Čtvrtý – to bude Strunův –“</p>
<p>„Pro mistra Kápě,“ vybuchla pobočnice, „jmenuje se Šumař. Je to nejhůř uchovávané tajemství v této armádě, Kenebe.“</p>
<p>„Samozřejmě. Omlouvám se, pobočnice. Tak tedy Šumařův, a devátý – podívám se, oddíl seržanta Balšáma. Propast nás vem, Geslere, vybral jste si pěkně protivnou bandu nespokojenců.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„No dobře.“ Keneb zaváhal a otočil se k Tavore. „Pobočnice, smím navrhnout, aby se <emphasis>Silanda </emphasis>neustále držela vedle vaší vlajkové lodi?“</p>
<p>Gesler zahrál úděs a praštil Bouřňáka do ruky. „Oni nám nevěřej, Bouřňáku.“</p>
<p>„Je vidět, že nás znají, ne?“</p>
<p>„To je. Ať se propadnu, jsou chytřejší, než jsme si mysleli.“</p>
<p>„Seržante Geslere,“ řekla pobočnice, „vezměte si svého kaprála a zmizte odsud.“</p>
<p>„Rozkaz, pobočnice.“</p>
<p>Oba mariňáci spěchali pryč.</p>
<p>Admirál Nok se po chvíli tiše uchechtl. „Pobočnice, musím se přiznat, že se mi ulevilo.“</p>
<p>„Že necháte <emphasis>Silandu </emphasis>těm pitomcům?“</p>
<p>„Ne, Tavore. Kvůli tomu nečekanému příchodu dalších přeživších z Y’Ghatan, s vojáky jako Šumař, Sépie, Gesler a Bouřňák, mezi jinými – a –“ obrátil se na Rychlýho Bena a Kalama, „vás dvou. Proměna vašeho vojska, pobočnice, je… hmatatelná. Velitelé často zapomínají na to, jaký význam mají proslavení veteráni, zvlášť mezi mladými, nezkušenými vojáky. Navíc ten neobyčejný příběh o tom, jak přežili pod ulicemi Y’Ghatan,“ potřásl hlavou. „Nanejvýš povzbudivý vývoj.“</p>
<p>„Souhlasím,“ pravila Tavore a pohlédla na Keneba. „Právě tito vojáci na začátku přijali něco, co mohlo vypadat jako velice špatné znamení, a udělali z toho přednost. Nikdo z nás si to v té chvíli neuvědomoval, ale právě tam, v Arenu, na první přehlídce, se Lovci kostí zrodili.“</p>
<p>Ostatní na ni zírali. Nepatrně zvedla obočí.</p>
<p>Keneb si odkašlal. „Pobočnice, Lovci kostí se možná narodili ten den v Arenu, ale poprvé se nadechli teprve včera.“</p>
<p>„Jak to myslíte?“</p>
<p>„Přemýšleli jsme,“ ozval se Kalam, „odkud se vzaly ty ozdoby. Ty, které jste vlastní rukou předala kapitánovi Faradan Sort a čarodějce Sinn.“</p>
<p>„Aha, ano. To není moje zásluha. Ten znak navrhla T’jantar. V její rodině byli šperkaři a ona se tomuto řemeslu v mládí několik let učila. Nicméně nechápu, jak by ten obřad mohl dosáhnout něčeho víc, než že jen potvrdil, co již existovalo.“</p>
<p>„Pobočnice,“ promluvil pěst Keneb, „právě vaše potvrzení bylo nutné, aby se to stalo skutečností. Nechci vás urazit, ale předtím jste byla pobočnice. Patřila jste Laseen. Byla jste její majetek.“</p>
<p>Najednou měla kamenný, nebezpečný výraz. „A teď, pěsti?“</p>
<p>Odpověděl však Kalam. „Teď patříte Čtrnácté.“</p>
<p>„Patříte k nám,“ upřesnil Keneb.</p>
<p>Mělo to skončit tam a tehdy, a všechno by bylo v pořádku. V naprostém pořádku. Bylo by to <emphasis>dokonalé. </emphasis>Místo toho si všimli, jak se Tavore tváří stále… zděšeněji. Strach. Zprvu to nedávalo smysl.</p>
<p>Pokud… <emphasis>Pokud nebyla schopná takovou věrnost opětovat.</emphasis></p>
<p>A tak se pochybnosti osvobodily, jako čerstvě vylíhnuté zmije vyklouzly z vajíček, maličké, jedové zoubky zaryly do všech, kdo tu stáli a byli svědky toho, co její výraz odhalil.</p>
<p><emphasis>Odhalil. A tohle je žena, jejíž seheovládání je téměř nadlidské.</emphasis></p>
<p>Rhizana se s překvapením vrátila zpátky do života, pustila se hradu a odletěla nad pláží k bílému kmenu stromu, který nějaká bouře vyhodila na břeh. Tlapičky roztažené, bříško na dřevě, jen boky se jí chvěly. Flaška, vyrušený a vylekaný, položil prst rhizaně mezi oči, aby ji uklidnil. Zároveň ji propustil. Tvoreček zatřepetal křídly a zašvihal ocáskem.</p>
<p>A dnes, o pět dní později, stál Flaška na palubě <emphasis>Silandy </emphasis>a díval se na plátnem zakrytou hromadu uťatých hlav, kterou Bouřňák nazýval svým mozkovým trustem. Zábavné, ano, ale Flaška věděl, že nemrtvé oči proniknou i rozedraným plátnem a pozorují ho. Vyčkávavě. <emphasis>Na co čekají? Zatraceně, já vám neumím pomoct, vy hlupáci. To musíte pochopit!</emphasis></p>
<p>Kromě toho měl spoustu jiných starostí. Vlastně jich měl tolik, že ani nevěděl, kde začít.</p>
<p>Viděl odznak, ozdobu, kterou pobočnice věnovala Faradan Sort během sezení, jež mělo být jejím válečným soudem, a němé Sinn – tedy ne že by byla němá, jak Flaška věděl. Dívenka prostě jen neměla, co by komu řekla, kromě bratra Křápa. Odznak… stříbrná placka s městskou hradbou, nad níž se zvedaly rubínové plameny a svažitý tell pod hradbou tvořila masa zlatých lidských lebek. Parafráze na starý znak Paličů mostů nebyla zvolena náhodou – <emphasis>ne, to byla čirá genialita. T’jantar je génius.</emphasis></p>
<p>Tentýž den večer byly vytaženy železné jehly a hedvábné nitě a tupé prsty pracovaly s různě velkým nadáním. Na vojenských pláštích vojáků Čtrnácté armády se objevila vedle prstních kůstek a nějaké té ptačí lebky či provrtaného zubu nová dekorace.</p>
<p>Všechno šlo zatím jako po másle. Většinu prvního dne, zatímco se Flaška s ostatními vzpamatovávali, k nim přicházeli vojáci, jen aby se na ně podívali. Všechna ta pozornost je znervózňovala, a on se pořád snažil pochopit, co vidí v jejich pátravých očích. <emphasis>Ano, jsme naživu. Nepravděpodobné, jistě, ale přesto je to pravda. Tak co na nás vidíte?</emphasis></p>
<p>Vzpomínky na čas strávený pod městem byly strašidelným refrénem za každým slovem, jež si Flaška a jeho druhové vyměnili. V noci je to strašilo ve snech – už si zvykl, že ho probouzí tlumený výkřik někoho z oddílu, Smíšky, Sépie, Corabba Bhilana Thenu’alas. Podobný křik se ozýval z míst, kde na kamenité zemi spaly ostatní oddíly.</p>
<p>V nepřítomnosti jim prohrabali věci a výstroj byla přerozdělena, jak bylo zvykem. První den vojáci vraceli, co si vzali. Za soumraku měl každý přeživší víc než na začátku – a všichni se jen zmateně dívali na hromady cetek, přezek, spon a amuletů, pozašívané haleny, vyčištěné prošívanice, kožené popruhy a řemení. A dýky. Spousta dýk, nejosobnějších a nejdrahocennějších ze všech zbraní – <emphasis>poslední útočiště bojovníka. Zbraň, kterou lze v případě nutnosti ukončit vlastní život, pokud hrozí něco horšího než smrt. Jaké poučení si vezmeme z toho?</emphasis></p>
<p>Opodál dřepěli na přední palubě Koryk se Smolou a hráli kostky, které míšenec našel mezi dary ve své výstroji. Námořnická verze v hluboké krabici, aby se kostky nezakutálely, a spodek zpevněný železnými orlími spáry v rozích, ostrými, aby se daly zarazit do dřeva lavice či paluby. Smola zatím pokaždé prohrál – přes dvacet her – buď s Korykem, nebo se Smíškou, ale pořád se vracel. Flaška ještě nepotkal muže ochotnějšího trpět.</p>
<p>V kapitánově kajutě polehávali Gesler, Bouřňák, Šumař a Balšám. Moc toho nenamluvili. Ve stínech pod stolem s mapami dřepěla Y’Ghatan, Flaškova krysa – <emphasis>moje oči a uši… bolavé cecky.</emphasis></p>
<p>Žádná jiná krysa na palubě nebyla, a kdyby Y’Ghatan a její vrh neovládal, už dávno by skočily přes palubu. Flaška s nimi cítil. Magie obklopující loď byla odporná, páchla šílenstvím. Nenáviděla vše živé, co nebylo spoutáno její chaotickou vůlí. A zvlášť nemá ráda… <emphasis>mě.</emphasis></p>
<p><emphasis>Jenomže… Gesler a Bouřňák jsou vůči ní zřejmě imunní. Ti parchanti – donutili nás připojit se k nim na téhle strašidelné, protivné plovoucí mohyle.</emphasis></p>
<p>Flaška by si o tom rád promluvil se Šumařem, ale nakonec ten nápad zavrhl. Šumař byl jako Kalam, který byl jako Apsalar, která byla jako Rychlej Ben. „Všichni byli… <emphasis>zlí.</emphasis></p>
<p><emphasis>No dobře, zlí ne, ale </emphasis>jiní. <emphasis>Já nevím. Ta věc se stínem – co mají za lubem? A Kalam je připravený vrazit do Apsalar nože. A Apsalar vypadá, jako by po ničem jiném netoužila. A potom se probudí Rychlej Ben, stojí mezi nimi, jako by to byl nějaký starý spor, stará rána, znovu otevřená.</emphasis></p>
<p>Tavore si vyžádala Rychlýho Bena, Kalama a Apsalar do své družiny na vlajkové lodi <emphasis>Zuřivý vlk. </emphasis>Byl to dromón postavený s mapauskou zručností v Quonu, přičemž kýl a kovové vybavení pocházely odjinud. <emphasis>Jsou fennské – mezi špinavými zbytky nemohla zůstat víc než hrstka tesařů kýlů a kovářů… ale ten kýl a kování vyrobili oni, a není na nich nic nelidského a inertního. </emphasis>V každém případě byl Flaška rád, že jsou na té lodi, prorážející vlny tři sáhy od nich na levoboku. Ne dost daleko, aby byl klidný, ale víc nemohl žádat. Uměl si představit, jak v podpalubí pobíhají dva kostliví ještěři a chytají krysy…</p>
<p>„Takže tu píšťalku měl Žrout?“ ptal se Šumař Geslera v kajutě.</p>
<p>Y’Ghatan pod stolem nastražila otrhaná ouška.</p>
<p>„Ano. Kenebův kluk. Ten je vážně divnej. Prej věděl, že přijdeme. Možná tomu i věřím. Možná ne. Ale byla to první věc, kterou jsem dostal zpátky.“</p>
<p>„Taky dobrý,“ zabručel Bouřňák a slyšitelně se škrábal ve vousech. „Cejtím se tu jako doma –“</p>
<p>„To je vtip,“ přerušil jej Gesler. „Když jsme byli na tyhle zatracený lodi naposledy, Bouřňáku, většinu času ses akorát krčil v koutě.“</p>
<p>„Chvilku mi trvalo si zvyknout, to je všecko.“</p>
<p>„Hele, co mi nějakej dobrák nechal v kořisti,“ ozval se Šumař a něco dopadlo na stůl.</p>
<p>„Bohové pod náma,“ vydechl seržant Balšám. „Je celej?“</p>
<p>„Těžko říct. Jsou tam karty, jaký jsem v životě neviděl. Jedna je pro Apokalypsu – je nezadaná – a je tam něco, co se jmenuje dóm války, kterej má na nejvyšší kartě kostěnej trůn, neobsazenej, se dvěma vlky vedle. A v tom dómu je Žoldnéř a ještě tahle karta. Tu maloval někdo jinej a podle mě se jmenuje nějak jako Strážci mrtvých. Jsou na ní duchové vojáků stojící na hořícím mostě…“</p>
<p>Rozhostilo se ticho. Nakonec se Gesler zeptal: „Poznáš nějaký tváře, Šume?“</p>
<p>„Nechtěl jsem si ji prohlížet moc zblízka. Je tam dóm řetězů a Král toho dómu – Král v řetězech – sedí na trůně. Scéna je hodně tmavá, zalitá stíny, ale přísahal bych, že ten chudák <emphasis>ječí. </emphasis>A výraz v jeho očích…“</p>
<p>„Co dál?“ chtěl vědět Balšám.</p>
<p>„Přestaň se tvářit tak dychtivě, ty dalhonská skalní ropucho.“</p>
<p>„No dobře, jestli se ti nelíbí novej dárek, Šumaři, dej ho mně.“</p>
<p>„Jasně, a ty ho nejspíš rozložíš rovnou tady na lodi.“</p>
<p>„No a?“</p>
<p>„No a to snad chceš otevřít dveře do těch strašných tistejských a tellannských chodeb? A taky k Chromýmu bohovi?“</p>
<p>„Aha.“</p>
<p>„Každopádně tu jsou další nezadaní. Pán balíčku, a toho jsem poznal. A Řetěz – uzel uprostřed a oka se táhnou na všechny strany. Vůbec se mi nelíbí.“</p>
<p>„To je mi teda dárek, Šume.“</p>
<p>„Ano, jako kámen hozenej topícímu se námořníkovi.“</p>
<p>„Zahoď to,“ radil Gesler.</p>
<p>Krysa zaslechla, jak Šumař sundává balíček ze stolu.</p>
<p>„Máme problém,“ pokračoval Gesler.</p>
<p>„Akorát nevíme jakej,“ dodal Bouřňák. „Víme jenom, že Kenebem a tím tvým asasínským kamarádem, Šume, něco otřáslo. A taky Rychlým Benem. Všichni jsou rozklepaný.“</p>
<p>„To pobočnice,“ prohlásil Šumař. „Kalam a Rychlej se bavili, nejsou moc šťastný.“ Na chvíli se odmlčel. „Možná jde o to, jak zmizel Perel hned po Y’Ghatan, nejspíš rovnou za císařovnou. Jenom Spár doručující zprávu? Možná. Ale stejně to zanechává kyselou pachuť na jazyku – reagoval moc rychle, nečekal na konec – jako kdyby si myslel, že to, co se stalo v Y’Ghatan, jenom potvrdilo podezření, který už měl. Jen si to vezměte – opravdu si myslíte, že v tý jeho zprávě bude něco dobrýho?“</p>
<p>„Zabila ša’ik,“ vyhrkl rozčileně Balšám. „Zničila to vosí hnízdo na Raraku a nic z něj nevyletělo ven. Sbalila Korbolo Doma a poslala ho domů v okovech. A to všechno dokázala, aniž by ztratila jedinýho vojáka, teda skoro – s těma, co odpadli cestou, se počítalo, a nebylo to tak zlý, jak by mohlo. Potom honí Leomana do Y’Ghatan. Pokud nemáte někoho vevnitř, kdo vám otevře bránu, jsou oblíhání nákladný, zvlášť když útočníci nemají čas sedět před městem. A my čas neměli, ne? Blížil se ten zatracenej mor!“</p>
<p>„Uklidni se,“ napomenul jej Šumař, „taky jsme to přežili, pamatuješ?“</p>
<p>„Ano, a napadlo někoho z nás, že Leoman uškvaří vlastní lidi? Ze promění celý město v hromadu popela a řeku olova? Chci jenom říct, Šume, že jsme si nakonec nevedli tak špatně. Když se nad tím zamyslíš.“</p>
<p>„Balšám má pravdu,“ řekl Bouřňák a znovu se poškrábal. „Šumaři, v tom tvým balíčku, v tom dómu války – vycítil jsi v něm Trhače? Ti vlci mě nutí přemejšlet.“</p>
<p>„O tyhle verzi silně pochybuju,“ utrousil Šumař. „Vlastně o celým tom dómu. Podle mě byla popletená, když ho malovala, nebo to, co viděla, bylo zmatený –“</p>
<p>„Ona?“</p>
<p>„Myslím si to, až na ty odpadlíky, ty Strážce mrtvých. To je určitě mužská ruka.“</p>
<p>Bouřňák najednou mluvil napjatě. „Vytáhni je, Šume. Kouknem se na ten dóm války – všechny karty z toho dómu.“</p>
<p>Šustění. „Ukážu teda všechny. Ne na stole, jen v ruce, jasný? Jednu po druhý. Dobře. Co se názvů týče, akorát čtu, co je na okraji.“ Po chvilce: „Pánové války. Dva vlci, vlk a vlčice. To mi říká, že jméno týhle karty je špatně, ale hlavní je zřejmě množný číslo, což znamená, že neobsazenej trůn není zas tak důležitej. Dobře, všichni to viděli? Tak další. Lovec, ano, to je Trhač –“</p>
<p>„Co ta svlečená mrtvola vepředu? Ten dědek bez rukou?“</p>
<p>„Netuším, Geslere.“</p>
<p>„Další,“ požádal Bouřňák.</p>
<p>„Strážci mrtvých –“</p>
<p>„Ukaž, chci to vidět líp… díky. Počkat…“</p>
<p>„Bouřňáku,“ ozval se Balšám, „co tam vlastně vidíš?“</p>
<p>„Co je další?“ dožadoval se falarský kaprál. „Honem!“</p>
<p>„Armáda a Voják – nevím – dvě jména pro jednu kartu, asi ho určuje kontext nebo něco.“</p>
<p>„Ještě něco?“</p>
<p>„Dvě, a ty se mi ani trochu nelíbí. Tady je Zabiják života…“</p>
<p>„Jaghut?“</p>
<p>„Polojaghut,“ upřesnil hluše Šumař. „Vím, kdo to je – rohovinový luk, jednobřitej meč. Zabiják života je Icarium. A jeho ochránce Mappo Poříz není nikde vidět.“</p>
<p>„Na to zapomeň,“ zavrčel Bouřňák. „Co je poslední karta?“</p>
<p>„Něco jako Icariův protiklad. Zabiják smrti.“</p>
<p>„Kdo má do Propasti být tohle? To přece není možný.“</p>
<p>Šumař kysele zabručel. „Kdo? Ukaž? Špinavá chatrč z kůží a větví, ohřívadlo vykašlávající kouř, vevnitř je zahalenej tvor se zlámanýma končetinama a do země jsou zapuštěný okovy. Kdo by to mohl asi tak být?“</p>
<p>„To není možný,“ vydechl Gesler jako ozvěna Bouřňákova předchozího tvrzení. „Nemůže být dvě věci naráz!“</p>
<p>„Proč ne?“ opáčil Šumař a povzdechl si. „To je ono. Tak co tě, Bouřňáku, tak nadchlo?“</p>
<p>„Vím, kdo ty karty maloval.“</p>
<p>„Vážně?“ Šumař nezněl přesvědčeně. „A jak jsi na to přišel?“</p>
<p>„To ta strážcovská karta, něco na těch kamenech na mostě. A ty poslední dvě, ty lebky – pořádně jsem si prohlídl ten metál, co dostala Faradan Sort. Abych si mohl vyšít stejnej odznak, víte.“</p>
<p>Rozhostilo se dlouhé ticho.</p>
<p>A Flaška zíral do prázdna, jak mu docházely důsledky – na chvíli se objevily, načež se jeden po druhém rozplynuly jako prašné víry. <emphasis>Pobočnice chtěla, aby ten balíček draků dostal Šumař. A buď ona, nebo T’jantar – nebo možná Nether a Nil nebo někdo jiný – překypuje tajemnými znalostmi a nebojí se je použít. Šum ty karty nikdy nevyloží. Ne. On vymyslí hru.</emphasis></p>
<p><emphasis>Pobočnice něco ví. Stejně jako věděla o těch duších na Raraku… a o povodni. Jenže nosí otataralový meč. A ti dva Záchlumčané už nejsou, co bývali, alespoň na tom se všichni shodují. Musí to být T’jantar.</emphasis></p>
<p><emphasis>Co nás čeká?</emphasis></p>
<p><emphasis>Kvůli tomu jsou Rychlej Ben a ostatní tak rozklepaní?</emphasis></p>
<p><emphasis>Co jestli –</emphasis></p>
<p>„Něco mě právě šťouchlo do nohy – co? To je krysa? Přímo pod stolem?“</p>
<p>„Na <emphasis>Silandě </emphasis>žádný krysy nejsou, Bouřňáku –“</p>
<p>„Povídám ti, Gesi – támhle!“</p>
<p>Šumař zaklel. <emphasis>„To je Flašková krysa! Chyťte ji!“</emphasis></p>
<p>„Za ní!“</p>
<p>Rachocení židlí, nárazy nádobí, vrčení a dupání.</p>
<p>„Utíká!“</p>
<p>Flaška věděl, že na lodi je plno míst, kam může vběhnout jenom krysa. Y’Ghatan unikla i přes veškeré nadávání a dupání.</p>
<p>Chvíli nato se Šumař vynořil na palubě – Flaška odvrátil zrak chvíli předtím, než ho seržant našel, a poslouchal – s očima upřenýma na moře – jak se k němu blíží.</p>
<p>Na schůdcích na přední palubu zadusaly kroky.</p>
<p>„Flaško!“</p>
<p>Voják se s mrkáním ohlédl. „Seržante?“</p>
<p>„Kdepak, nenechám se oblafnout – ty jsi špehoval! Poslouchal jsi nás!“</p>
<p>Flaška ukázal na Koryka a Smolu, kteří vzhlédli od své hry. „Zeptej se jich. Sedím tady a nic nedělám už dýl než zvonění. Zeptej se jich.“</p>
<p>„Tvoje krysa!“</p>
<p>„Ta? Včera v noci jsem ji ztratil z dohledu, seržante. Nenamáhal jsem se ji hledat – k čemu taky? Nikam neuteče, když se musí starat o mladý.“</p>
<p>Teď už se za Šumařem tlačili Gesler, Bouřňák i Balšám. Seržant sám se tvářil, že si snad rozčilením vyrve strniště na bradě.</p>
<p>„Jestli lžeš…“ zasyčel.</p>
<p>„Ovšemže lže,“ podotkl Balšám. „Být na jeho místě, taky lžu.“</p>
<p>„No, seržante Balšáme,“ řekl Flaška, „nejsi já, a to je důležitej rozdíl. Protože já náhodou mluvím pravdu.“</p>
<p>Šumař se s prsknutím otočil a odkráčel na střední palubu. Ostatní ho po chvíli následovali. Balšám ještě vrhl poslední zamračený pohled na Flašku – jako by mu teprve teď došlo, že byl uražen.</p>
<p>Když všichni odešli, Koryk frkl. „Flaško, já se náhodou před chvílí kouknul – než přišel Šumař – a mistr Kápě mě vem, tobě po tváři přelítlo nejmíň padesát výrazů.“</p>
<p>„Vážně?“ opáčil Flaška mírně. „Možná jen přes slunce přeběhly mraky, Koryku.“</p>
<p>„Tvoje krysa ještě má mladý?“ zajímalo Smolu. „Tak to jsi je musel nýst ty. Kdybych je nesl já, tak jsem je dávno snědl. Strčil do pusy a skřoupal. Sladký a lahodný.“</p>
<p>„Jenže jsem je nesl já, ne ty. Proč vlastně všichni chtějí, abych to byl já?“</p>
<p>„Nechceme,“ ujistil jej Smola a vrátil se ke hře. „Jenom se ti snažíme sdělit, že jsi podle nás naprostej šílenec, Flaško.“</p>
<p>Flaška zabručel. „No dobrá. Takže vás dva asi nezajímá, o čem se před chvílí v kajutě bavili?“</p>
<p>„Pojď sem,“ zavrčel Koryk. „Koukej se, jak hrajeme, a mluv, Flaško, nebo to povíme seržantovi.“</p>
<p>„Ne, díky,“ prohlásil Flaška a protáhl si ruce. „Asi si půjdu zdřímnout. Možná později. Kromě toho mě ta hra nudí.“</p>
<p>„Myslíš, že to Šumařovi neprozradíme?“</p>
<p>„Jistěže ne.“</p>
<p>„Proč ne?“</p>
<p>„Protože potom by tohle bylo naposledy – opravdu naposledy – kdy jste ode mě dostali nějakou informaci.“</p>
<p>„Ty prolhanej, ukňouranej hade –“</p>
<p>„Ale no tak,“ přerušil jej Flaška, „buď milej.“</p>
<p>„Začínáš být horší než Smíška,“ prohlásil Koryk.</p>
<p>„Smíška?“ Flaška se zarazil na schůdcích. „Mimochodem, kde ta je?“</p>
<p>„Dělá telecí oči na Corabba, myslím,“ řekl Smola.</p>
<p><emphasis>Opravdu? </emphasis>„To by neměla.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Corabbovo štěstí se nevztahuje na lidi kolem něj, proto.“</p>
<p>„Co to znamená?“</p>
<p><emphasis>Znamená to, že moc mluvím. </emphasis>„Zapomeň na to.“</p>
<p>„Oni tu tvou krysu chytnou, Flaško!“ zavolal Koryk. „Dřív nebo později.“</p>
<p><emphasis>Nikomu tady to nemyslí jasně. Bohové, Koryku, ty si pořád myslíš, že mláďata jsou stále ještě bezmocná a růžová. Žel, teď se o sebe všechna dokážou docela dobře postarat. Takže nemám navíc jen jedny oči a uši, přátelé. Ne. Je tady malý Koryk, malá Smíška, malý Smola, malý… no, vždyť zbytek znáte…</emphasis></p>
<p>Byl v polovině cesty k průlezu, když se spustil poplach. Nad rozbouřeným mořem se nesl jako křik démonů a na větru dorazil pach… <emphasis>ne, smrad.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p><emphasis>Mistr Kápě mě vem, nesnáším, když nic nevím. </emphasis>Kalam se vyhoupl do ráhnoví, aniž by mu vadilo kymácení, když se <emphasis>Zuřivý vlk </emphasis>obracel do nového kursu, k severovýchodu, do mezery, která vznikla – kvůli neschopnosti či neopatrnosti – mezi dvěma doprovodnými dromóny. Rychle šplhal vzhůru a občas zahlédl cizí lodě, jež byly v mezeře vidět. Plachty, kdysi možná černé, byly vybělené sluncem a solí do Šeda.</p>
<p>V náhlém zmatku signálů a poplachu bylo děsivě jasné jedno: že vpluli rovnou do léčky. Lodě na severu vytvořily oblouk a mezi sebou měly natažené řetězy. Další půloblouk, tentokrát vypouklý směrem k Malažanům, se s větrem v zádech rychle blížil ze severovýchodu. A ještě jedna řada lodí vytvořila bariéru na jihu, od mělčin u pobřeží na západě se pilovitá formace táhla k východu a stáčela se k severu.</p>
<p><emphasis>Naše eskorty jsou žalostně nedostačující. Koráby naložené vojáky jsou jako bečící ovce v ohradě před jatkami.</emphasis></p>
<p>Kalam se zastavil. Už viděl dost. <emphasis>Ať je to kdokoliv, dostal nás do kleští. </emphasis>Pomalu zase sešplhal dolů, stejně obratně, jako lezl nahoru. Po palubě pobíhaly postavy, námořníci a mariňáci, a pokřikovali důstojníci.</p>
<p>Vlajková loď, se <emphasis>Silandou </emphasis>stále na levoboku, mířila do mezery. Bylo jasné, že se Tavore hodlá pustit do uzavírajícího se půlkruhu. Vlastně neměli moc na vybranou. Jelikož měl útočník vítr v plachtách, mohl mezi neohrabané koráby vrazit klín. Admirál Nok velel vedoucím eskortám na severu. Budou se muset pokusit prorazit nepřátelskou linii s tolika koráby, s kolika to půjde – <emphasis>jenomže nepřátelským lodím bude stačit, když je zaženou k pobřeží na nezmapované útesy skrývající se na mělčinách.</emphasis></p>
<p>Kalam se pustil a dopadl na palubu. Cestou na příď slyšel shora křik. Na zmítající se přídi stáli pobočnice s Rychlým Benem a za Tavore vlál plášť. Velemág se po něm ohlédl.</p>
<p>„Zkrátili plachty, vytáhli je, nebo jak námořníci říkají zpomalení.“</p>
<p>„Proč by to dělali?“ otázal se Kalam. „To nedává smysl. Ti parchanti by se měli hnát přímo na nás.“</p>
<p>Rychlej Ben kývl, neřekl však nic.</p>
<p>Asasín se podíval na pobočnici. Ta hleděla na řadu lodí naproti nim s naprosto nečitelným výrazem.</p>
<p>„Pobočnice,“ začal Kalam, „možná byste si měla vzít svůj meč.“</p>
<p>„Ještě ne,“ opáčila. „Něco se děje.“</p>
<p>Sledoval, kam se dívá.</p>
<p><emphasis>„Bohové pod náma, co je tohle?“</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Seržant Gesler na <emphasis>Silandé </emphasis>použil kostěnou píšťalku a řady vesel se začaly zvedat a klesat bez ohledu na vysoké vlny. Loď, sténající při každém záběru, snadno udržela krok s dromónem pobočnice. Oddíly upravily plachty a nyní si na palubě připravovaly zbraně a zbroj.</p>
<p>Šumař dřepěl nad dřevěnou bednou a snažil se potlačit nevolnost – <emphasis>bohové, nenávidím moře, to zatracený houpání nahoru a dolů, dopředu a dozadu. Ne, až umřu, chci mít suchý nohy. Nic víc. Žádný další podmínky. Jenom suchý nohy, zatraceně – </emphasis>uvolnil řemeny a zvedl víko. Zadíval se na moranthskou munici uloženou na vycpávce. „Kdo umí házet?“ zeptal se a zamračeně si prohlížel své muže. Pak ho zastudilo v podbřišku.</p>
<p>„Já,“ přihlásili se Koryk se Smíškou.</p>
<p>„Proč se ptáš?“ zajímal se Sépie.</p>
<p>Corabb Bhilan Thenu’alas seděl opodál, kolena přitažená k bradě, příliš nemocný, než aby se dokázal pohnout, natož odpovědět na Šumařovu otázku.</p>
<p>„Jestli je to přímo přede mnou,“ utrousil Smola a pokrčil rameny, „možná bych se trefil, seržante.“</p>
<p>Šumař je ale skoro neslyšel – oči upíral na Flašku, jenž nehybně stál a zíral na nepřátelské lodě. „Flaško? Co se děje?“</p>
<p>Voják k němu obrátil popelavou tvář. „Je to zlý, seržante. Oni… <emphasis>přičarovávají.</emphasis>“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Samar Dev couvala, až se zády přitiskla na tvrdé, nic necítící dřevo. Před ní vedle hlavního stěžně stáli čtyři Tiste Edur, z nichž vycházela praskající, surová magie, mrskala se mezi nimi jako řetězy, vybuchovala v květech a gejzírech šedých plamenů – a za kymácející se přídí se zvedala mohutná vlna a zmítala se, jako by byla na provaze, stoupala vzhůru –</p>
<p>Čtyři zaklínači vypustili ježící se magické řetězy a ty se rozletěly doleva a doprava a spojily se se stejnými řetězy na lodích vedle velitelského plavidla Hanradiho Chalaga, pak k dalším lodím a dalším. Vzduch, který Samar Dev vdechovala do plic, byl jako mrtvý, jako by v něm byla zničena nějaká životní nutnost. Zasupěla, padla na palubu a přitáhla si kolena k hrudi. Zakašlala a celá se roztřásla –</p>
<p>Najednou jí do plic pronikl živý vzduch – někdo stál nalevo od ní. Vzhlédla.</p>
<p>Karsa Orlong se díval na vzdouvající se kouzelnou stěnu. „Co je to?“ chtěl vědět.</p>
<p>„Starší magie,“ zachraptěla. „Hodlají je zničit. Chtějí roztrhat deset tisíc duší, i víc… na kusy.“</p>
<p>„Kdo je nepřítel?“</p>
<p><emphasis>Karso, jaký to živý dech vydáváš?</emphasis></p>
<p>„Malazská říšská flotila,“ odpověděl místo Samar Taxilan, a ona si všimla, že se objevil na palubě spolu s Péřovou čarodějkou a předou Hanradi Chalagem. Všichni sledovali tu strašlivou ukotvenou magickou bouři.</p>
<p>Toblakai zkřížil ruce na prsou. „Malažané,“ prohlásil, „nejsou mými nepřáteli.“</p>
<p>Hanradi Chalag se k němu obrátil s drsným, zadrhávajícím se přízvukem: „A Tiste Edur jsou?“</p>
<p>Obr přimhouřil oči do škvírek a dál sledoval kouzlo, z něhož vycházel řev připomínající milion rozzuřených hlasů. „Ne,“ řekl.</p>
<p>„Pak jsou oni nepřítel,“ řekl preda.</p>
<p>„Jestli zničíte tyto Malažany,“ upozornil jej Karsa, „přijdou další.“</p>
<p>„My se nebojíme.“</p>
<p>Toblakajský válečník se konečně na predu podíval a Samar Dev s rozechvěním viděla jeho opovržení. Přesto nic neřekl, jen se otočil a přidřepl si k ní.</p>
<p>„Chtěl jsi ho nazvat hlupákem,“ šeptla. „Jsem ráda, že jsi to neudělal – Tiste Edur kritiku nesnášejí.“</p>
<p>„Což z nich dělá ještě větší hlupáky,“ zabručel obr. „Ale to my už víme, Samar Dev. Věří, že jejich císař mě porazí.“</p>
<p>„Karso –“</p>
<p>Zaklínači začali křičet a všichni se svíjeli, jako by jim do těl sáhla ohnivá ruka a prudce jim sevřela páteř – Samar Dev vykulila oči – <emphasis>ten obřad je ničí, ach – taková bolest –</emphasis></p>
<p>Obří vlna vyletěla a moře se náhle uklidnilo. Vlna se zvedala výš – a v prostoru pod ní, vodorovném pruhu vysmívajícím se normálnosti – byly vidět malazské lodě, plachty nakřivo, ztrácející cestu, jak se těch chudáků zmocňovala panika – až na dvě plavidla v čele, dromón a vedle něj loď s černým trupem a míhajícími se vesly.</p>
<p><emphasis>Cože?</emphasis></p>
<p>Když Hanradi Chalag uviděl tu podivnou černou loď, popošel blíž k zábradlí. Schoulená Samar mu neviděla do obličeje, jen na temeno – a tělo, jehož se náhle zmocnilo napětí.</p>
<p>A pak se stalo ještě něco…</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Kouzelná stěna se uvolnila od hladiny, táhnouc za sebou proudy zpěněné vody, která se oddělovala a odpadávala jako oštěpy, zatímco šedě pruhovaný, rozbouřený projev stoupal výš a výš. Před ním se valil řev jako od útočícího vojska.</p>
<p>„Rychlej Bene,“ pronesla pobočnice tiše a bezvýrazně.</p>
<p>„Nejsou to chodby,“ odpovídal čaroděj jako u vidění. „Starší magie. Nejsou to chodby. <emphasis>Držby, </emphasis>ale protkaný chaosem, shnilý –“</p>
<p>„Chromý bůh.“</p>
<p>Čaroděj i Kalam se na ni podívali.</p>
<p>„Jste plná překvapení, pobočnice,“ poznamenal Rychlej Ben.</p>
<p>„Dokážete to odrazit?“</p>
<p>„Pobočnice?“</p>
<p>„Tu starou magii, velemágu – dokážete ji odrazit?“</p>
<p>Rychlej Ben vrhl rychlý pohled po Kalamovi, čímž ho vylekal, nicméně naprosto stejným hlasem jako ona pronesl: „Jestliže to nezvládnu, pobočnice, jsme všichni mrtví.“</p>
<p><emphasis>Ty parchante – máš něco –</emphasis></p>
<p>„Nemáte moc času,“ upozornila pobočnice. „Pokud selžete,“ dodala otáčejíc se, „mám svůj meč.“</p>
<p>Kalam se díval, jak odchází. Potom se se srdcem v krku podíval zpátky na valící se, pěnící kouzlo, vyplňující oblohu na severu. „Rychlej, nemáš moc času, víš – jakmile se vrátí s mečem –“</p>
<p>„Pochybuju, že to bude stačit,“ přerušil jej čaroděj. „Možná ochrání tuhle loď a jen ji. Všichni ostatní na něj můžou zapomenout.“</p>
<p><emphasis>„Tak něco udělej!“</emphasis></p>
<p>Rychlej Ben se podíval na Kalama s úsměvem, jaký asasín viděl už mockrát, a povědomým zábleskem v očích, tak –</p>
<p>Čaroděj si plivl do dlaní, zamnul si je a otočil se ke starší magii. „Oni si zahrávají s držbama… tak já taky.“</p>
<p>Kalam vycenil zuby. „Ty teda máš nervy.“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„‚Plná překvapení,‘ jsi jí řekl.“</p>
<p>„Ano, totiž, potřebuju místo. Už je to nějakou dobu. Možná jsem trochu… zrezivěl.“ A zvedl ruce.</p>
<p><emphasis>Povědomý a tak… děsivý.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Na <emphasis>Silandě </emphasis>čtyři sáhy daleko směrem na otevřené moře to s Flaškou trhlo. Otočil hlavu a upřel oči na přední nástavbu <emphasis>Zuřivého vlka. </emphasis>Na přídi stál sám Rychlej Ben, ruce rozpřažené jako při nějaké zatracené oběti –</p>
<p>– a kolem něj se probudil oheň barvy bláta se zlatými skvrnkami, vyvalil se dopředu a vzhůru, rychle – <emphasis>tak rychle, tak prudce – bohové mě vemte – ne, ještě vydrž, trpělivost, hlupáku. Pokud oni –</emphasis></p>
<p>S tichou modlitbičkou vrhl Flaška celou svou vůli na velemágovo kouzlo – <emphasis>pomaleji, pitomče. Pomaleji! Tady ztmavit odstín, ještě, vyhodit ho do stran, je to jenom obrácená blátivá lavina, ano, všechno se to vrací vzhůru do svahu, plameny jako déšť, jazyky zlaté šerednosti, ano, takhle –</emphasis></p>
<p><emphasis>Ne, přestaň se mnou bojovat, mor na tebe. Je mi jedno, jak moc se bojíš – panika všechno zničí. Dávej pozor!</emphasis></p>
<p>Najednou Flaška ucítil pach… kožešiny. Zlehýnka se o něj otřely ne docela lidské ruce – a zoufalá snaha potlačit šílené nadšení Rychlýho Bena najednou přestala být důležitá, protože jeho vůle byla smetena stranou jako pavučina –</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Kalam, dřepící na schůdcích vedoucích na přední nástavbu, pozoroval Rychlýho Bena. Rozkročený velemág se pomalu zvedl z paluby, jako by ho za halenu uchopily neviditelné ruce, pomalu ho zdvihly a <emphasis>zatřásly s ním.</emphasis></p>
<p>„Co to, ve jménu mistra Kápě –“</p>
<p>Magie zvedající se v odpověď na šedou bouři naproti byla jako stěna hlíny protkaná planoucími kořeny, hrnula se, zvedala a propadala do sebe, a její divoká, výbušná vůle byla připoutaná k něčemu ještě mnohem mocnějšímu – <emphasis>a až ji vypustí na tu druhou…</emphasis> <emphasis>mistr Kápě pod námi, tohle nepřežije nikdo –</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Hanradi Chalag zíral jako přimrazený. Kouzlům zaklínačů se postavila divoká, chaotická starší magie jediného muže – kouzlům <emphasis>téměř stovky </emphasis>edurských zaklínačů – uvědomila si Samar Dev při pohledu na vedoucí malazský dromón, nad jehož přídí se vznášel ten černoch.</p>
<p>Preda zavrávoral, vzpamatoval se a začal vykřikovat rozkazy – některé věty opakoval pořád dokola a opile vrávoral směrem k zaklínačům.</p>
<p>Ti se zhroutili, padali na palubu, jako by je jednoho po druhém srazila obří pěst. Svíjeli se s pěnou u úst a z různých tělních otvorů jim vytékaly příslušné tekutiny –</p>
<p>A burácející šedá stěna se propadla do sebe, chapadla, jež z ní odletovala, mizela ve vzduchu nebo narážela do rozbouřené mořské hladiny, až k nebi létaly gejzíry vody obalené párou. Řev se roztříštil a utichl.</p>
<p>Kouzlo se zbortilo, řetězy propojující zaklínače na lodích zhasly či popraskaly, jako by byly opravdu ze železa.</p>
<p>Paluba se pod nimi prudce zhoupla a všichni kromě Karsy Orlonga zavrávorali.</p>
<p>Samar Dev od něj odtrhla zrak a znovu se zadívala na tmavou, zemitou kouzelnou stěnu – i ta ustupovala – <emphasis>tihle edurští</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>hlupáci možná necítí výčitky svědomí, když chtějí něco takového vypustit na bezbranné</emphasis><emphasis>…</emphasis><emphasis> ale totéž se nedá říct o tobě, Malažane, ať jsi kdokoliv…</emphasis></p>
<p>Hanradi Chalag si nevšímal zaklínačů zmítajících se ve vlastní špíně. Hulákal rozkazy a lederští námořníci – bílí jako plátno a modlící se – začali loď otáčet k východu.</p>
<p><emphasis>U</emphasis><emphasis>stupujeme. Malažane je k tomu přinutili. On je usadil – ach, čaroději, políbila bych tě – vlastně bych mohla udělat i něco víc. Bohové, já bych –</emphasis></p>
<p>„Co ti Edurové říkají?“ chtěl vědět Karsa Orlong.</p>
<p>Taxilan se zamračil a pokrčil rameny. „Nemůžou uvěřit –“</p>
<p>„Nemůžou uvěřit?“ zakrákala Samar Dev. „Jsou otřesení, Taxilane. A hodně.“</p>
<p>Muž kývl a ohlédl se na Péřovou čarodějku, která je pozorovala. „Toblakaji, Edurové říkají, že tihle Malažané – že mají na palubě cedu.“</p>
<p>Karsa se zamračil. „To slovo neznám.“</p>
<p>„Já ano,“ ozvala se Samar Dev. Usmála se, jak mračny nad nimi pronikl paprsek slunce a příjemně ji zahřál na tváři. „Pověz jim, Taxilane, že mají pravdu. Oni mají cedu. Malažané mají cedu, a přese všechno, co Edurové ve své nadutosti dnes očekávali, <emphasis>tihle Malažané se nebojí. </emphasis>Pověz jim to, Taxilane. Pověz!“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Kalam si klekl k Rychlýmu Benovi a chvíli se na něj díval. Velemág měl uvolněný obličej a zavřené oči. Asasín ho propleskl. Tvrdě.</p>
<p>Rychlej Ben zaklel a zamračil se na něj. „Měl bych tě rozmáčknout jako červa, Kalame.“</p>
<p>„Právě teď by tě i červí prdnutí sfouklo rovnou z lodi, Rychlej,“ opáčil asasín.</p>
<p>„Zmlkni. Nemohl bych ještě chvíli jenom ležet?“</p>
<p>„Přichází pobočnice. Pomalu, to je pravda. Pitomče, prozradil jsi příliš –“</p>
<p>„Stačí, Kalame. Potřebuju přemýšlet.“</p>
<p>„Odkdy si zahráváš se starší magií?“</p>
<p>Rychlej Ben se mu podíval do očí. „Odkdy? Nikdy, ty pitomče.“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„To byla jenom zatracená iluze. Díky bohům krčícím se na svejch latrínách, že to ti pitomci spolkli – ale poslouchej, nebylo to jenom tohle. Měl jsem pomoc. <emphasis>A</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>jakou</emphasis><emphasis>!</emphasis>“</p>
<p>„Co tím myslíš?“</p>
<p>„Nevím! Nech mě přemýšlet!“</p>
<p>„Na to není čas,“ upozornil jej Kalam a narovnal se. „Pobočnice je tady.“</p>
<p>Rychlej Ben popadl Kalama za košili a přitáhl si ho k sobě. „Bohové, příteli,“ zašeptal, „v životě jsem se tak strašně nebál! Copak to nechápeš? Začalo to jako iluze, ano, ale potom –“</p>
<p>„Velemágu,“ zavolala pobočnice, „musíme si promluvit.“</p>
<p>„Já ne –“</p>
<p>„Bene Adaefóne Delate, my dva si promluvíme. Hned.“</p>
<p>Kalam se narovnal a couvl, ale na pokyn Tavore se zastavil.</p>
<p>„Ach ne, asasíne. S vámi taky.“</p>
<p>Kalam zaváhal. „Pobočnice, ten rozhovor, který navrhujete… nemůže být jednostranný.“</p>
<p>Zamračila se a nakonec pomalu kývla.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Šumař stál vedle Flašky, jenž ležel na palubě. „Hej, vojáku.“</p>
<p>Flaška měl zavřené oči a na Šumařova slova stiskl víčka ještě pevněji. „Teď ne, seržante, prosím.“</p>
<p>„Vojáku,“ zopakoval Šumař, „kapku ses zašpinil. Víš, kolem rozkroku.“</p>
<p>Flaška zasténal.</p>
<p>Šumař se ohlédl na ostatní. Ti měli pořád dost práce sami se sebou. <emphasis>Dobře. </emphasis>Dřepl si. „Zatraceně, Flaško, odpliž se a dej se do pořádku – jestli to uvidí ostatní – ale počkej, potřebuju něco vědět. Potřebuju vědět, <emphasis>co ti na tom připadá tak vzrušujíc</emphasis><emphasis>í?</emphasis>“</p>
<p>Flaška se převalil na bok. „Ty to nechápeš,“ zamumlal. „Ona tohle dělá ráda. Kdykoliv má příležitost. Nevím proč. Nevím.“</p>
<p>„Ona? Kdo ona? Tady nikdo jiný než ty nebyl, Flaško!“</p>
<p>„Ona si se mnou hraje. S… tím.“</p>
<p>„Někdo teda určitě,“ zavrčel Šumař. „Teď běž dolů a umej se. Uvidí to Smíška a čekají tě muka.“</p>
<p>Seržant se díval, jak se voják plazí pryč. <emphasis>Vzrušený. Málem nás to zničilo, všechny do jednoho. A on fantazíruje </emphasis>o <emphasis>nějaké staré lásce.</emphasis></p>
<p><emphasis>Pro mistra Kápě.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Taralak Výd chvíli sledoval zmatek na palubě a mračil se. Velitel Tomad Sengar přecházel sem a tam po palubě a edurští válečníci pobíhali se zprávami, které se nějak dostaly přes nespočet dalších edurských lodí. Něco Tomada Sengara zasáhlo téměř jako fyzický úder – ne rituální magie, která se postavila té jejich, ale nějaká zpráva, jež dorazila o něco později, když se malazská flotila vymaňovala z obklíčení. Lodě proplouvaly na dostřel z kuše od sebe, námořníci se po sobě dívali a pro jejich výrazy byla společná úleva – Taralak dokonce viděl jednoho malazského vojáka mávat, než ho jiný voják praštil pěstí do hlavy.</p>
<p>Dvě edurské flotily se zatím spojovaly v jednu – což nebyl snadný úkol vzhledem k neklidným vodám, velkému počtu plavidel a zbývajícímu světlu.</p>
<p>A Tomad Sengar, admirál té obrovské plovoucí armády, se tvářil ztrhaně, což mohla vyvolat jedině zpráva o nějaké velmi osobní tragédii. O ztrátě, hrozné ztrátě. Opravdu zvláštní.</p>
<p>Kolem lodi byl vzduch dosud zkažený edurskými kouzly. Edurové byli hnusní, že mohli jen tak vypustit takovou sílu. Mysleli byste si, že s ní budou zacházet s přesností, jako se zbraní ze studeného, lhostejného železa. Jenomže při starších silách – při chaosu – <emphasis>ovládají ony toho, kdo je vyvolá.</emphasis></p>
<p>A Malažané odpověděli stejnou mincí. Ohromující objev, nanejvýš nečekané odhalení tajemných znalostí. Avšak síla malazského rituálu ještě převyšovala kouzla edurských zaklínačů. Pozoruhodné. Kdyby to neviděl na vlastní oči, nikdy by neuvěřil, že někdo v Malazské říši může mít v rukou takovou moc. Proč ji ještě nikdy nevyužili?</p>
<p>Po chvilce přemýšlení přišel na odpověď. <emphasis>Malažané sice jsou krvežízniví tyrani, ale nejsou šílení. Vědí, co je opatrnost. Ukázněnost. Tiste Edur ji naneštěstí nemají. Tedy naneštěstí pro ně.</emphasis></p>
<p>Zahlédl atripredu Šero. Procházela mezi lederskými vojáky, uklidňovala je a občas tiše pronesla rozkaz, a rozrušené vlny se za ní uklidňovaly. Gral zamířil k ní.</p>
<p>Podívala se mu do očí a nepatrně kývla. „Jak se daří tvému společníkovi dole?“ zeptala se a na Taralaka udělalo dojem, jak dobře už zvládá jazyk.</p>
<p>„Jí. Vrací se mu síly, atripredo. Ale dnešní den a tyto podivné události jsou mu lhostejné.“</p>
<p>„Brzy projde zkouškou.“</p>
<p>Taralak pokrčil rameny. „To ho nezajímá. Co trápí Tomada Sengara?“ zeptal se potichu a přistoupil blíž.</p>
<p>Chvíli váhala. „Přišla zpráva, že mezi malazskou flotilou bylo plavidlo, které Edurové před nějakou dobou zajali na jednom vzdáleném oceánu. A velením na té lodi byl pověřen jeden z Tomadových synů při plavbě do Rodící se, což byla výprava, o níž nebyl císař Rhulad nikdy zpraven.“</p>
<p>„A Tomad si myslí, že jeho syn je mrtvý.“</p>
<p>„Jiná možnost není. A ztrátou jednoho syna ve skutečnosti ztratil dva.“</p>
<p>„Jak to myslíš?“</p>
<p>Podívala se na něj a zavrtěla hlavou. „Na tom nesejde. Ale dnes se v Tomadu Sengarovi zrodila stravující nenávist, Taralaku Výde. K Malažanům.“</p>
<p>Gral pokrčil rameny. „Oni už čelili spoustě nepřátel, atripredo. Je tu Caladan Chmur, Sorrel Tawrith, K’azz D’Avore, Anomander Dlouhý vlas –“</p>
<p>Při posledním jménu Šero vykulila očí. Právě se chystala promluvit, když náhle zalétla pohledem za Taralaka Výda.</p>
<p>„To není možné,“ prohlásil kdosi za Gralem.</p>
<p>Ten ustoupil a pohlédl na nově příchozího. Edur.</p>
<p>„Tento se jmenuje Ahlrada Ahn,“ představila ho Šero, a když vyslovovala jeho jméno, přeskočila mezi nimi jakási tajná jiskra. „Stejně jako já se naučil tvému jazyku – a rychleji.“</p>
<p>„Anomander Dlouhý vlas,“ pokračoval Edur, „Černokřídlý pán sídlí v Bráně noci.“</p>
<p>„Když jsem o něm slyšel naposledy,“ opáčil Taralak Výd, „sídlil v létající pevnosti nazývané Měsíční Kámen. Vybojoval bitvu kouzel s Malažany na jednom vzdáleném kontinentě nad městem zvaným Dřevnov. A Anomander Dlouhý vlas byl poražen. Ne však zabit.“</p>
<p>Na Edurově vrásčité tváři se svářelo ohromení s nevírou. „O tom mi musíš povědět víc. Ten, kterého nazýváš Anomander Dlouhý vlas, jak ho popisují?“</p>
<p>„O tom já moc nevím. Má být vysoký, s černou pletí a stříbrnými vlasy. Nosí prokletý obouruční meč. Nevím, jestli jsou tyto podrobnosti přesné… ale ve tvých očích vidím, Ahlrado Ahne, že musí být.“ Taralak se odmlčel a zvažoval, kolik toho může prozradit – dalšími slovy odhalí tajuplné znalosti, jaké má málokdo. Přesto… <emphasis>uvidíme, jak se to vyvine. </emphasis>Změnil jazyk a ledersky řekl: „Anomander Dlouhý vlas je Tiste Andii. Ne Edur. Ale podle tvé reakce, válečníku, bych si mohl myslet, že jsi stejně jako Tomad Sengar raněn nějakým nevítaným odhalením.“</p>
<p>Válečníkovi se očima mihl plachý výraz. Loupl okem po Šero, otočil se a odešel.</p>
<p>„Jsou věci,“ poznamenala atripreda, „o kterých nevíš a které by tak měly zůstat. Nevědomost tě chrání. Nebylo moudré,“ dodala, „že jsi odhalil zběhlost v lederštině.“</p>
<p>„Myslím, že Ahlrada Ahn nebude chtít o našem rozhovoru nikomu vykládat,“ odtušil Gral, podíval se jí do očí a usmál se. „Stejně jako ty, atripredo.“</p>
<p>„Jsi neopatrný, Taralaku Výde.“</p>
<p>Plivl si do dlaní a prohrábl si vlasy. Trochu užasl nad tím, jak se zatvářila znechuceně. „Pověz Tomadu Sengarovi toto, atripredo. To on riskuje příliš, když žádá, aby Icarium prokázal své schopnosti.“</p>
<p>„Jsi si nějak jistý,“ podotkla.</p>
<p>„Čím?“</p>
<p>„Že tvůj společník představuje největší hrozbu, jaké kdy císař Rhulad čelil. Žel, jak se dosud pokaždé ukázalo, všichni ostatní, kteří věřili témuž, zaplatili své přesvědčení životem. A, Taralaku Výde, bylo jich <emphasis>hodně. </emphasis>Tomad Sengar si musí být jistý. Musí uvěřit, než dovede tvého přítele před svého syna.“</p>
<p>„Svého syna?“</p>
<p>„Ano. Císař Rhulad je nemladším synem Tomada Sengara. Vlastně je to jediný syn, který mu ještě zůstal. Ostatní tři odešli nebo jsou mrtví. Nejspíš jsou všichni mrtví.“</p>
<p>„Tak mě napadá,“ utrousil Gral, „že Tomad se nesnaží změřit Icariovy dovednosti, ale spíš jejich nedostatek. Nakonec který otec by si přál smrt posledního žijícího syna?“</p>
<p>Šero na něj místo odpovědi jen hleděla. Nakonec se odvrátila a nechala Taralaka Výda ještě ustaranějšího.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Seržant Hellian našla zásoby námořnického rumu a nyní obcházela paluby s nevinným úsměvem. Před necelým půlzvoněním, když byla na oblohu vypuštěna snad sama Propast, zpívala jakýsi kartoolský žalozpěv.</p>
<p>Masan Gilani, opět beze zbroje, zavinutá do těžkého vlněného pláště, seděla s hrstkou dalších vojáků tak, aby nepřekáželi námořníkům. Nepřátelská flotila byla kdesi na jihu, ztracená v houstnoucím šeru, a dobře tak.</p>
<p><emphasis>Máme teď velemága. Opravdického. Ten Rychle</emphasis><emphasis>j</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>Ben</emphasis><emphasis> nakonec býval Palič mostů. Opravdický velemág, který nám všem zachránil kůži. To je dobře.</emphasis></p>
<p>Na plášti měla nový znak, karmínový a zlatý na stříbrném podkladě – byla na svou zručnost patřičně hrdá. <emphasis>Lovci kostí. Ano, s tím jménem dokážu žít. </emphasis>Pravda, nebylo tak dojemné jako <emphasis>Paliči mostů. </emphasis>Vlastně byl jeho význam poněkud nejasný, ale bylo pěkné, protože zatím byla celá historie Čtrnácté stejně nejasná. Nebo aspoň dostatečně zamlžená, aby bylo všechno zmatené a neurčité.</p>
<p><emphasis>Jako třeba kam plujeme? Co přijde dál? Proč nás císařovna zavolala zpátky? Nejde o to, že by Sedmiměstí nepotřebovalo znovu vybudovat nebo že by nebylo nutné doplnit prořídlé posádky. </emphasis>Nakonec teď držel zemi pod krkem mor a dusil ji k smrti.</p>
<p><emphasis>Ale my máme velemága.</emphasis></p>
<p>Mladičká Sinn popolezla blíž, třesouc se zimou. Masan Gilani roztáhla plášť a Sinn vklouzla k ní, přitulila se a položila si jí hlavu na prsa.</p>
<p>Seržant Šňůra ještě proklínal Krumpa, který nemoudře zamával jedné z nepřátelských lodí, kterou míjeli těsně po bitvě, k níž nedošlo. Vzpomněla si, že Krump také napáchal spousty škod pod hradbou Y’Ghatan. To on zdrhal, až se za ním prášilo. A teď poslouchal seržanta se širokým, bezduchým úsměvem, a pokaždé když Šňůrova tiráda dostoupila nových výšin představivosti, zakřenil se čirým potěšením. Masan Gilani tušila, že jestli to tak bude ještě chvíli pokračovat, seržant se na Krumpa vrhne a popadne ho za ten jeho hubený krk s velkým ohryzkem. Už jen proto, aby mu smazal úsměv z koňského obličeje.</p>
<p>Sinn si pohrávala s Masaninými prsy, ukazováčkem kroužila kolem bradavky.</p>
<p><emphasis>V jaké společnosti se ten raracb pohyboval? </emphasis>Jemně jí ruku odstrčila, ale Sinn ji hned dala zpátky. <emphasis>No dobře. O nic nejde, ale má ruku pořádně studenou.</emphasis></p>
<p>„Všichni mrtví,“ zamumlala Sinn.</p>
<p>„Kdo? Kdo je mrtvý, děvče?“</p>
<p>„Všichni jsou mrtví – líbí se ti to? Myslím, že se ti to líbí.“</p>
<p>„Máš studený prst. Kdo je mrtvý?“</p>
<p>„Velký.“</p>
<p>Prst nahradila teplá, vlhká tlamička. Tančící jazyk.</p>
<p><emphasis>Pro mistra Kápě! No, napadají mě horší způsoby, jak ukončit příšerný den.</emphasis></p>
<p>„Tam se schovává moje sestra?“</p>
<p>Masan Gilani vzhlédla ke kaprálu Křápovi. „Ano.“</p>
<p>Tváří se mu mihla bolest. „Nechce mi říct… co se stalo v tom paláci. Co se stalo… jí.“ Zaváhal a dodal: „Nejsi první, ke komu na noc zalezla pod plášť, Masan Gilani. I když jsi první žena.“</p>
<p>„Aha, chápu.“</p>
<p>„Nechci vědět, co se stalo. Rozumíš? Nemusím to vědět.“</p>
<p>Masan Gilani kývla.</p>
<p>„Vím, jak to chodí,“ pokračoval Křáp, odvrátil se a přetřel si obličej dlaní. „Všichni se s tím vyrovnáváme po svým…“</p>
<p>„Ale ty jsi její bratr,“ podotkla přikyvujíc. „A chodíš za ní. Abys zajistil, že jí nikdo neudělá, co by neměl.“</p>
<p>Povzdechl si ztěžka. „Díky, Masan Gilani. Kvůli tobě jsem si starosti nedělal –“</p>
<p>„Myslím, že si nemusíš dělat starosti s nikým z nás,“ opáčila. „Ne s oddíly tady.“</p>
<p>„Víš,“ začal a po tvářích mu stékaly slzy, „to mě právě překvapuje. Všichni tihle lidé – my všichni, kteří jsme vylezli zpod města – všichni řekli to samý, co právě ty.“</p>
<p>„Křápe,“ pravila mírně, „ještě jsi Ašókův pluk? Ty a ostatní?“</p>
<p>Zavrtěl hlavou. „Ne. Teď jsme Lovci kostí.“</p>
<p><emphasis>To je dobře. </emphasis>„Mám ještě nitě,“ poznamenala. „Mohla bych si půjčit tvůj plášť… až bude tepleji…“</p>
<p>„Máš dobrou ruku, Masan Gilani. Řeknu ostatním, jestli můžu.“</p>
<p>„Jistě. Stejně na těch nafouknutých hroších nemáme moc co na práci.“</p>
<p>„Přesto si toho cením. Totiž všeho.“</p>
<p>„Běž se trochu prospat, kaprále. Podle toho, jak tvoje sestra dýchá, tak už taky usnula.“</p>
<p>Kývl a odešel.</p>
<p><emphasis>A jestli se nějaký voják, kterému to nedochází, pokusí zneužít tohle zlomené dítě, my všichni, všech čtyřicet či kolik, ho stáhneme zaživa z kůže. A připočítej ještě někoho. Faradan Sort.</emphasis></p>
<p>Po palubě se hnaly čtyři děti a jedno pištělo smíchy. Sinn, schoulená v Masanině náručí, se zavrtěla a znovu se usadila s její bradavkou v puse. Dalhoňanka se dívala za dětmi a měla radost, že se vzpamatovaly z pochodu a začínají se uzdravovat. <emphasis>Všichni se s tím vyrovnáváme po svém.</emphasis></p>
<p>Koho tedy Sinn viděla, když říkala, že jsou všichni mrtví?</p>
<p><emphasis>Bohové, myslím, že to radši nechci vědět. Aspoň ne dnes v noci. Ať spí. Ať si ostatní hrají a potom ať se stočí pod pokrývku. Ať nás všechny tohle zvíře ukolébá. To všechno je dar Rychlýho Bena.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Bratr se sestrou stáli na přídi, zabalení kvůli zimě, a pozorovali hvězdnatou klenbu severské oblohy. Vrzající lanoví, plachty nakloněné, jak se loď znovu otáčela. Na západě se zvedal horský hřeben černější než nebe, označující Olfarský poloostrov.</p>
<p>Sestra přerušila ticho. „Mělo to být nemožné.“</p>
<p>Bratr frkl. „Bylo. To byl smysl celé věci.“</p>
<p>„Tavore nedostane, co chce.“</p>
<p>„Já vím.“</p>
<p>„Je na to zvyklá.“</p>
<p>„Musela jednat s námi, ano.“</p>
<p>„Víš, Nile, on nás všechny zachránil.“</p>
<p>Záchlumčan kývl.</p>
<p>„Zvlášť Rychlýho Bena.“</p>
<p>„Souhlasím. A taky jsme se shodli, že je dobře, že je s námi.“</p>
<p>„Asi ano,“ zabručela Nether.</p>
<p>„Takhle mluvíš jen proto, že se ti líbí, sestro. Líbí se ti, jako se ženě líbí muž.“</p>
<p>„Nebuď pitoma. To ty sny… a co v nich ona dělá…“</p>
<p>Nil znovu zafrkal. „Zrychluje se ti z toho dech, viď? Ta zvířecí ruka, pevně ho svírající –“</p>
<p>„Dost! Tak jsem to nemyslela. Já jen, že… ano, je dobře, že je u vojska. Ale ona s ním, tím si nejsem tak jistá.“</p>
<p>„Chceš říct, že žárlíš.“</p>
<p>„Bratře, to tvoje dětinské poštívání už mě nebaví. Na tom, jak ho využívá, je něco, no, nutkavého.“</p>
<p>„No dobře, v tom se shodneme. Ale mezi námi, sestro, zůstává jedna životně důležitá otázka. Eres’al se o nás zajímá. Sleduje nás jako šakal.“</p>
<p>„Ne nás. <emphasis>Jeho.</emphasis>“</p>
<p>„No právě. A to je jádrem té otázky. Povíme jí to? Povíme to pobočnici?“</p>
<p>„Co jako? Že nějaký voják s mokrým rozkrokem v Šumařově oddíle je pro ni a její vojsko důležitější než Rychlej Ben, Kalam a Apsalar dohromady? Poslyš, počkáme, až co jí řekne velemág – o tom, co se právě udalo.“</p>
<p>„Tedy jestli neřekne nic nebo bude tvrdit, že o tom nic neví –“</p>
<p>„Nebo si přivlastní zásluhy a bude se naparovat jako první hrdina – potom se rozhodneme, co uděláme, Nile.“</p>
<p>„Dobře.“</p>
<p>Chvíli mlčeli, pak promluvil Nil. „Nemusíš si dělat přehnané starosti, Nether. Napůl žena, napůl zvíře, celá pokrytá páchnoucí srstí nemůže být pro tebe sokyní.“</p>
<p>„Jenomže to nebyla moje ruka –“ Odmlčela se a pak vychrlila proud nejzuřivějších záchlumských kleteb.</p>
<p>Nil se ve tmě usmíval. Nicméně byl rád, že ho sestra nevidí.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>V podpalubí se mačkali mariňáci, natažení či schoulení pod pokrývkami, tolik těl, až to Apsalar vyvádělo z míry, jako by se ocitla v mohyle. Ona sama pokrývku shrnula a vstala. Z trámů visely dvě lucerny s dohořívajícími knoty. Vzduch byl stále zatuchlejší. Připnula si plášť a zamířila k průlezu.</p>
<p>Vystoupila na střední palubu. Byla zima, ale studený vzduch byl krásně čistý a svěží. Na přídi zahlédla Nila s Nether, a tak se obrátila k zadní nástavbě. Tam se o zábradlí opíral další voják. Pomenší, hranatý, s hlavou i v ledovém větru obnaženou. Byl holohlavý, v mrazivých poryvech mu povlávaly jen dlouhé šedé chomáčky. Nepoznala ho.</p>
<p>Zaváhala, ale pak pokrčila rameny a zamířila k němu. Když se opřela vedle něj, otočil hlavu. „Chceš onemocnět?“ zeptala se ho. „Aspoň si natáhni kapuci.“</p>
<p>Stařík jen zabručel.</p>
<p>„Jmenuju se Apsalar.“</p>
<p>„A chceš na oplátku znát moje jméno, viď? Ale když ti ho řeknu, bude konec. Jenom ticho. Vždycky to tak dopadne.“</p>
<p>Zadívala se do zpěněné brázdy za lodí. Pěna fosforeskovala. „Jsem ve Čtrnácté cizí,“ přiznala.</p>
<p>„To nic neznamená,“ odtušil. „To, co jsem udělal, není tajemství.“</p>
<p>„Teprve nedávno jsem se vrátila do Sedmiměstí.“ Odmlčela se. „V každém případě nejsi jediný, koho tíží, co udělal v minulosti.“</p>
<p>Znovu se po ní podíval. „Ty jsi ještě moc mladá, aby tě strašila minulost.“</p>
<p>„A ty, vojáku, jsi příliš starý, než aby ti záleželo na té tvojí.“</p>
<p>Vyštěkl smíchy a zadíval se na moře.</p>
<p>Mezi mraky na východě vykoukl měsíc, ale vrhal jen tlumené světlo.</p>
<p>„Podívej se na to,“ řekl. „Mám dobrý oči, ale měsíc vidím rozmazaně. A není to kvůli mrakům. Je to vzdálenej svět, co? Jiná říše, kde se v mlze plazí jiný amrády, zabíjejí se navzájem, vyvlíkají děti na ulici a máchají zarudlejma mečema. A vsadím se, že se právě teď koukají na nás a přemejšlejí o všem tom prachu, co zvířili, takže je těžký vidět svět nad hlavou.“</p>
<p>„Když jsem byla malá,“ poznamenala Apsalar, „věřila jsem, že tam jsou města, ale ne války. Jenom krásný zahrady a květiny, který pořád kvetou, v každý roční době, ve dne i v noci, a vzduchem se nese nádherná vůně… víš, jednou jsem to komusi vyprávěla. Později mi řekl, že se do mě tu noc zamiloval. Kvůli tomu příběhu. Byl mladý, víš.“</p>
<p>„A teď je jenom prázdnotou ve tvých očích, Apsalar.“</p>
<p>Trhla sebou. „Jestli chceš dělat podobný poznámky, musíš mi prozradit svoje jméno.“</p>
<p>„Ale to by všechno zničilo. Všechno. Teď jsem jenom voják, jako všichni ostatní. Jakmile zjistíš, kdo jsem, všechno se rozpadne.“ Zaškaredil se a plivl do moře. „No dobře. Nic nevydrží věčně, ani nevědomost, jmenuju se Očko.“</p>
<p>„Nechci ti propíchnout ego – jak už ho máš zmučený – ale stejně mi to nic neříká.“</p>
<p>„Nelži. Ne, vidím, že nelžeš. To jsem teda nečekal, Apsalar.“</p>
<p>„Takže se nic nemění, ne? Ty nevíš nic o mně a já nevím nic o tobě.“</p>
<p>„Zapomněl jsem, jaký to je. Ten mladík, co se s ním stalo?“</p>
<p>„Nevím. Opustila jsem ho.“</p>
<p>„Copak tys ho nemilovala?“</p>
<p>Povzdechla si. „Je to složitý, Očko. Zmínila jsem se o svý minulosti. Pravdou je, že jsem ho milovala až moc na to, abych ho nechala zabřednout příliš hluboko do svýho života, do toho, co jsem byla – a čím pořád jsem. Zaslouží si lepší osud.“</p>
<p>„Ty huso pitomá! Podívej se na mě. Jsem sám. Kdysi jsem to ani nechtěl změnit. A pak jsem se najednou probudil a bylo příliš pozdě. Dneska mi jenom samota dodává klid, ale není to příjemnej klid. Vy dva jste se milovali – víš, jak vzácný a drahocenný to je? Zničila jsi sebe a jeho taky, řekl bych. Poslouchej mě – najdi ho, Apsalar. Najdi ho a drž se ho – kdo tady má zmučený ego, co? Ty si myslíš, že změna může probíhat jen jedním směrem.“</p>
<p>Srdce se jí rozbušilo. Nemohla promluvit, veškeré protiargumenty a popírání se rozplývaly. Na kůži ji zastudil pot.</p>
<p>Očko se odvrátil. „Bohové pod náma, to je mi teda rozhovor. Samý ostří a život… už jsem zapomněl. Jdu dolů – mrzne mi hlava.“ Odmlčel se. „Asi by sis nechtěla promluvit někdy později? Jen Očko a Apsalar, který nemají nic společnýho, akorát to, že o sobě navzájem nic nevědí.“</p>
<p>Podařilo se jí kývnout. „To bych… ráda, Očko.“</p>
<p>„Výborně.“</p>
<p>Poslouchala, jak jeho kroky utichají. <emphasis>Chudák. Když vzal Coltainovi život, udělal správnou věc, ale je jediný, kdo s tím nedokáže žít.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Očko se cestou dolů do podpalubí zastavil s rukama na provazovém zábradlí na strmých schůdcích. Věděl, že mohl říci víc, ale netušil, že její obranou projde tak hladce. Zranitelnost… nečekal.</p>
<p><emphasis>Mysleli byste si, že někdo, koho posedl bůh, bude tvrdší oříšek.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Apsalar.“</p>
<p>Ten hlas poznala, a tak se ani neotočila. „Zdravím, Kotilione.“</p>
<p>Bůh se opřel o zábradlí vedle ní. „Není snadné tě najít.“</p>
<p>„To žasnu. Nakonec dělám, co jsi chtěl.“</p>
<p>„Do srdce Malazské říše. Něco takového jsme nepředvídali.“</p>
<p>„Oběti nestojí klidně a nečekají na nůž. I když nic netuší, můžou všechno změnit.“</p>
<p>Chvíli mlčel, a Apsalar byla stále napjatější. V tlumeném měsíčním světle vypadal unaveně a oči měl jako v horečce.</p>
<p>„Apsalar, byl jsem… samolibý –“</p>
<p>„Kotilione, jsi ledacos, ale samolibý mezi to skutečně nepatří.“</p>
<p>„Tak tedy neopatrný. Něco se stalo – je těžké to poskládat dohromady. Jako by všechny potřebné kousky někdo hodil do blátivé tůně a já dokázal jen naslepo šátrat, přičemž ani nevím jistě, co vlastně hledám.“</p>
<p>„Řezník.“</p>
<p>Kývl. „Došlo k útoku. Ze zálohy, myslím – dokonce i vzpomínky, které podržela země, kde byla prolita krev, byly útržkovité – skoro nic jsem z nich nevyčetl.“</p>
<p><emphasis>Co se stalo? </emphasis>Chtěla se zeptat. Zarazit ho v tom pomalém, opatrném přístupu – <emphasis>ne opatrném – on kličkuje –</emphasis></p>
<p>„Poblíž toho místa stojí malá osada – právě vesničané to tam vyčistili.“</p>
<p>„Je mrtvý.“</p>
<p>„Nevím – žádná těla tam nebyla, jen koňská. Jeden hrob, ale byl zase otevřený, a toho, kdo v něm byl, vytáhli – ne, nevím, proč by to někdo udělal. V každém případě jsem s Řezníkem ztratil spojení a to mě zneklidňuje víc než co jiného.“</p>
<p>„Ztratil spojení,“ zopakovala hluše. „Takže je mrtvý, Kotilione.“</p>
<p>„Upřímně řečeno netuším. Jsem si ale jistý dvěma věcmi. Chceš to slyšet?“</p>
<p>„Je to důležitý?“</p>
<p>„To musíš rozhodnout sama.“</p>
<p>„Dobře.“</p>
<p>„Jedna z žen, Scillara –“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Porodila – přežila přinejmenším do porodu a dítě je teď v péči vesničanů.“</p>
<p>„To je dobře. Co dál?“</p>
<p>„Heborik Neviditelné ruce je mrtvý.“</p>
<p>Odvrátila se od něj a zadívala se přes moře na vzdálený, nejasný měsíc. „Neviditelné ruce.“</p>
<p>„Ano. Moc – aura – toho staříka – hořela jako zelený oheň, měla Trhačův vztek a zuřivost. Byla nezaměnitelná, nepopiratelná –“</p>
<p>„A teď je pryč.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Byla tam ještě jedna žena, mladá dívka.“</p>
<p>„Ano. Se Stínupánem jsme ji chtěli. Jak se ukazuje, vím, že přežila a opravdu se objevila přesně tam, kde jsme ji chtěli mít, s jedním podstatným rozdílem –“</p>
<p>„Neovládáte ji ty a Stínupán.“</p>
<p>„Jde o vedení, ne ovládání – nezkoušeli jsme nikoho ovládat, Apsalar. Naneštěstí se totéž nedá říct o jejím novém pánovi. Je jím Chromý bůh.“ Zaváhal, než dodal: „Felisín Mladší je znovuzrozená ša’ik.“</p>
<p>Apsalar kývla. „Jako meč, který zabije svýho tvůrce… spravedlnost běhá v kruzích.“</p>
<p>„Spravedlnost? Do Propasti pod námi, Apsalar, v tomhle žádná spravedlnost není.“</p>
<p>„Že není?“ Znovu se na něj podívala. „Poslala jsem Řezníka pryč, protože jsem se bála, že umře, když zůstane se mnou. Poslala jsem ho pryč a to ho zabilo. Ty jsi chtěl využít Felisín Mladší, a ona se teď stala pěšcem v ruce <emphasis>jinýho </emphasis>boha. Trhač chtěl, aby válečný jezdec vedl jeho stoupence do války, ale Heborika zabili uprostřed pustiny a ničeho nedosáhl. Jako tygří mládě, kterému prorazí lebku – všechen ten potenciál, možnosti jsou pryč. Pověz mi, Kotilione, jaký úkol jsi Řezníkovi v tý společnosti dal?“</p>
<p>Bůh neodpověděl.</p>
<p>„Svěřil jsi mu ochranu Felisín Mladší, viď? A on selhal. Žije? Kvůli němu doufám, že ne.“</p>
<p>„To nemůžeš myslet vážně, Apsalar.“</p>
<p>Zavřela oči. <emphasis>Ne, nemyslím. Bohové, co udělám… s takovou bolestí? Co si počnu?</emphasis></p>
<p>Kotilion pomalu zvedl ruku – černou rukavici měl staženou – a přiblížil ji k jejímu obličeji. Cítila, jak se jí prstem otřel o líc a setřel chladnou nitku, což bylo vše, co zůstalo po slze. Slze, o níž ani nevěděla, že tam je.</p>
<p>„Jsi celá zmrzlá,“ pronesl tiše.</p>
<p>Kývla a potřásla hlavou, jak se najednou zhroutila – a ležela mu v náručí a neovladatelně vzlykala.</p>
<p>„Já ho najdu, Apsalar,“ sliboval bůh. „Přísahám. Zjistím pravdu.“</p>
<p><emphasis>Pravdu, ano. Jednu po druhé, jeden balvan usazující se na druhý. Zakrývají slunce, temnota se stahuje, drť a písek padají dolů a ticho nastane, až dopadne poslední zrnko. Teď se, milý hlupáku, pokus nadechnout. Jediný nádech.</emphasis></p>
<p>Měsíc rychle zakrývaly mraky. A zahrady, jedna po druhé, umíraly.</p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA DEVATENÁCT</p>
<p>Kruté nepochopení, vybíráš tvar</p>
<p>a podobu vlhké hlíny ve svých rukou, jak se kolo</p>
<p>stále otáčí.</p>
<p>Zakalená v žule, vypálená skořápka tvrdne</p>
<p>do zjizveného štítu tvých skutků a tmavé</p>
<p>rozhodnutí uvnitř</p>
<p>se usazuje s odkladem, neviditelné v pruhovaných vrstvách,</p>
<p>čekající na unavený příchod smrti, pokrm od cesty</p>
<p>tě má odbýt.</p>
<p>My, slepí truchlící, tě pozvedáme, ctíme vše,</p>
<p>čím jsi nikdy nebyla, a hniloba v tobě uzavřená tě následuje</p>
<p>do hrobu.</p>
<p>Stojím mezi truchlícími, znepokojený</p>
<p>svým podezřením, zatímco prach z nádoby odlétá –</p>
<p>jak já nenávidím pohřby.</p>
<p><emphasis>Tajemství hlíny</emphasis></p>
<p>Panith Fanal</p>
<p>O</p>
<p>tevřel oči do tmy. Ležel nehybně a čekal, dokud se mu nepodaří oddělit zvuky, které ho probudily. Dva zdroje, usoudil Barathol. Jeden vzdálený, jeden poblíž. Opatrnost radila, aby se soustředil na ten druhý.</p>
<p>Šustění pokrývek, upravovaných a přitahovaných starostlivýma rukama, tiché skřípění drobného štěrku a tiché mumlání. Dlouhé vydechnutí, další šustění, až byly zvuky zase pravidelné – dvojí dýchání.</p>
<p>Vše v pořádku. Mistr Kápě ví, že Barathol mohl těžko zbavit Darúna jeho uštvaného výrazu. Přidal aspoň tichou modlitbu, aby mu Scillara neublížila nějakou další zradou. Tušil, že v tom případě by se Řezník stáhl na místo tak vzdálené, odkud by se již nevrátil.</p>
<p>V každém případě s tím Barathol nemohl nic dělat, což bylo také v pořádku.</p>
<p>A pak… druhý, vzdálenější zvuk. Ševelení, s trpělivějším rytmem než nyní zrychlující se milování na druhé straně doutnajícího ohniště. Jako když vítr hladí koruny stromů… jenomže tady žádné stromy nebyly. Ostatně vítr taky ne.</p>
<p><emphasis>To je moře.</emphasis></p>
<p>Blížilo se svítání, obloha na východě bledla. Barathol slyšel, jak se Scillara otáčí na bok a tiše, zato dlouze vzdychá. Řezník si přitáhl pokrývky, obrátil se na druhý bok a vzápětí znovu usnul.</p>
<p>Scillara se posadila. Křemen a železo, prskající jiskry, jak probouzela svou dýmku. Když včera míjeli skromnou karavanu mířící do vnitrozemí, za poslední peníze si doplnila zásoby rezlistí. Setkání bylo nenadálé, obě strany se málem srazily v ohybu cesty ve skalách. Po několika ostražitých pohledech se kupcům zjevně ulevilo.</p>
<p>Mor opadával. Tannoští poutníci duší to tvrdili, když vyšli z dobrovolné izolace na Otataralovém ostrově.</p>
<p>Nicméně Barathol a jeho společníci byli první živí lidé, které karavana potkala od odjezdu z malé, prázdné vísky na pobřeží, kde je vysadila loď. Kupci, přepravující základní zásoby z Rútu Dželby, se už pomalu obávali, že vstoupili do země duchů.</p>
<p>Dva dny Scillařina absťáku a Barathol už litoval, že opustil svou kovárnu. <emphasis>Rezlistí a teď milování – díky mistrovi Kápě, že už se uklidnila.</emphasis></p>
<p>„Mám připravit snídani, Barathole?“ zeptala se Scillara.</p>
<p>Obrátil se na záda, posadil se a zadíval se na ni.</p>
<p>Pokrčila rameny. „Ženská to pozná. Jsi naštvaný?“</p>
<p>„Proč bych měl být?“ zabručel a zadíval se na nehybného Řezníka. „Opravdu znovu usnul?“</p>
<p>Scillara kývla. „Většinou v noci vůbec nespí – má noční můry a strach z nich. Další užitek, když se s ním poválím – potom ho přemůže vyčerpání.“</p>
<p>„Tleskám tvýmu lidumilství,“ utrousil Barathol, popošel k ohništi a nožem dloubal do uhlíků. Ze šera se vynořil usmívající se Chaur.</p>
<p>„To bys měl,“ pronesla Scillara jako odpověď na Baratholovu poznámku.</p>
<p>Ten vzhlédl. „A víc v tom není? Pro tebe?“</p>
<p>Odvrátila zrak a zabafala z dýmky.</p>
<p>„Neubližuj mu, Scillaro.“</p>
<p>„Hlupáku, copak to nevidíš? Dělám pravej opak.“</p>
<p>„To mi došlo. Ale co když se do tebe zamiluje?“</p>
<p>„Nezamiluje. Nemůže.“</p>
<p>„Proč ne?“</p>
<p>Vstala a přešla k rancům. „Rozdmýchej ten oheň, Barathole. Horkej čaj by ti měl zahnat zimu z kostí.“</p>
<p><emphasis>Pokud v nich máš jenom zimu.</emphasis></p>
<p>Chaur se připojil ke Scillaře, dřepl si a hladil ji po vlasech. Ona si ho nevšímala a vytahovala zabalené potraviny. Chaur fascinovaně sledoval každý proužek dýmu, který Scillara vyfoukla.</p>
<p><emphasis>Ano, mládenče, podle některých pověstí vydechu</emphasis><emphasis>jí</emphasis><emphasis> démoni oheň.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Nechali Řezníka spát. Probudil se až před polednem – vymrštil se do sedu se zmateným a vzápětí provinilým výrazem. Slunce konečně hřálo a od východu vál příjemný větřík.</p>
<p>Barathol se díval, jak Řezník pohlíží na Scillaru. Seděla opřená o balvan, a když na pozdrav mrkla a poslala mu hubičku, Darún sebou trhl.</p>
<p>Chaur obcházel tábor jako vzrušený pes – hukot příboje byl mnohem hlasitější, nesl se na větru, a on se nemohl dočkat, až zjistí, odkud se ten zvuk bere.</p>
<p>Řezník konečně odtrhl oči od Scillary a pro změnu pozoroval Chaura. „Co je to s ním?“</p>
<p>„Moře,“ odpověděl Barathol. „Ještě nikdy ho neviděl. Nejspíš ani neví, co to je. Ještě zůstala kapka čaje, Řezníku, a v těch balíčcích před Scillarou je tvoje snídaně.“</p>
<p>„Je pozdě,“ vyhrkl mladík a vstal. „Měli jste mě probudit.“ Zarazil se. „Moře? Beru chraň, to jsme tak blízko?“</p>
<p>„Copak ty ho necítíš? Neslyšíš?“</p>
<p>Řezník se náhle usmál – a byl to skutečný úsměv – první, jaký u něj Barathol viděl.</p>
<p>„Viděl někdo včera v noci měsíc?“ zeptala se Scillara. „Byl skvrnitý. Zvláštní, jako kdyby do něj někdo vydloubal díry.“</p>
<p>„A některý ty díry,“ dodával Barathol, „se jako by zvětšovaly.“</p>
<p>Podívala se na něj a kývla. „Já si to taky myslela, ale nebyla jsem si jistá. Co to podle tebe znamená?“</p>
<p>Barathol pokrčil rameny. „Měsíc je prý jiná říše, jako ta naše, a na povrchu jsou lidé. Občas věci padají z <emphasis>naší </emphasis>oblohy. Kamení. Ohnivý koule. Pád Chromýho boha prý byl taky takový. Celý hory se zřítily, zničily většinu kontinentu a polovinu oblohy zakryl kouř a popel.“ Pohlédl na Scillaru a pak na Řezníka. „Napadlo mě, že na měsíc možná taky narazilo něco takovýho.“</p>
<p>„Jako svržený bůh?“</p>
<p>„Ano, něco takovýho.“</p>
<p>„Proto všechny ty tmavý skvrny?“</p>
<p>„Nevím. To mohl být kouř a popel. Mohly to být kusy toho světa, který se odlomily.“</p>
<p>„Zvětšovaly se…“</p>
<p>„Ano.“ Barathol opět jenom krčil rameny. „Kouř a popel se šíří. Dává to smysl, ne?“</p>
<p>Řezník hltal snídani. „Omlouvám se, že musíte čekat. Měli bychom vyrazit. Chci vidět, co je v tý opuštěný vesnici.“</p>
<p>„Potřebujeme cokoliv, s čím se dá vyplout na moře,“ řekl Barathol.</p>
<p>„To taky doufám, že tam najdeme.“ Řezník si oprášil ruce od drobků, strčil do pusy poslední sušený fík a vstal. „Jsem připravený,“ prohlásil s plnou pusou.</p>
<p><emphasis>Výborně, Scillaro. Vedla sis dobře.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>V zadní uličce rybářské vesničky se válely sluncem vybělené, psy ohryzané kosti. Dveře do domů v dohledu, do hospody a do budovy malazského soudu, byly otevřené, s nánosy písku na prahu. Vedle kamenného mola byly zakotvené zpola potopené rybářské čluny a provazy, které je držely, se rychle rozplétaly. V mělké zátoce se vedle kotvicích kůlů pohupovaly dvě o něco větší karaky.</p>
<p>Chaur dosud stál na místě, odkud poprvé spatřil moře a vlny s bílými hřebínky. Usmíval se pořád stejně, ale po lících se mu koulely slzy jako hrachy a zřejmě se pokoušel zpívat, aniž by u toho otevřel ústa. Vydával zvláštní mňoukání. Nudli u nosu měl spečenou větrem navátým pískem.</p>
<p>Scillara procházela vesnicí, hledala, co by mohlo být k užitku na plavbě, kterou plánovali. Provazy, koše, soudky, sušené potraviny, sítě, harpuny, sůl na nakládání ryb – cokoliv. Většinou našla zbytky vesničanů – všichni byli okousaní od psů. Hlavní ulici vedoucí od mola lemovaly dva přisedlé sklady, oba zamčené. S Baratholovou pomocí se dostali dovnitř a našli tam víc zásob, než mohli kdy využít.</p>
<p>Řezník doplaval ke karakám a vrátil se se zprávou, že obě jsou v pořádku a více méně ve stejně plavby schopném stavu. Se stejnou délkou a šířkou byly jako dvojčata.</p>
<p>„Myslím, že je vyrobily stejný ruce,“ prohlásil Řezník. „Ty to posoudíš líp než já, Barathole, jestli chceš.“</p>
<p>„Stačí mi tvoje slovo, Řezníku. Takže si můžeme vybrat kteroukoliv.“</p>
<p>„Ano. I když možná patří těm obchodníkům, co jsme potkali.“</p>
<p>„Ne, nejsou dželbský. Jakže se jmenujou?“</p>
<p><emphasis>„Ocas dhenrabi </emphasis>je ta nalevo. Druhá je <emphasis>Sanalin žal. </emphasis>Zajímalo by mě, kdo byla ta Sanal.“</p>
<p>„Vezmeme si <emphasis>Žal</emphasis><emphasis>,</emphasis>“ prohlásil Barathol, „a než se zeptáš, nedělej to.“</p>
<p>Scillara se zasmála.</p>
<p>Řezník stál vedle jedné z loděk u mola. „Měli bychom vybrat vodu z jedný z nich a převízt na ní zásoby.“</p>
<p>Barathol vstal. „Začnu nosit zásoby ze skladiště sem.“</p>
<p>Scillara se za ním dívala, když odcházel z pláže, pak se obrátila k Darúnovi, jenž našel nádobu z poloviny tykve a už vybíral vodu. „Mám ti pomoct?“ zeptala se.</p>
<p>„To je dobrý. Konečně mám co dělat.“</p>
<p>„Už ve dne i v noci.“</p>
<p>Vrhl po ní plachý pohled. „Ještě nikdy jsem nepil mlíko.“</p>
<p>Zasmála se a nacpala si dýmku. „Ale ano, jenom si to nepamatuješ.“</p>
<p>„Aha. No, asi máš pravdu.“</p>
<p>„V každým případě jsi byl mnohem něžnější než ta usměvavá krvnička.“</p>
<p>„Copak tys jí nedala jméno?“</p>
<p>„Ne. Ať se kvůli tomu porvou její nový matky.“</p>
<p>„Ani v duchu? Totiž, kromě krvničky a pijavice a koňský vši.“</p>
<p>„Řezníku,“ prohlásila, „ty to nechápeš. Kdybych jí dala opravdický jméno, musela bych se vrátit. Potom bych si ji musela nechat.“</p>
<p>„Aha. To mě mrzí, Scillaro. Máš pravdu. Už skoro nic nechápu.“</p>
<p>„Musíš si víc věřit.“</p>
<p>„Ne.“ Zadíval se na moře. „Neudělal jsem nic, proč bych… měl. Podívej se, co se stalo, když mi Felisín věřila, že ji ochráním. Dokonce i Heborik, povídal, že se začínám chovat jako vůdce, že je to dobře. Taky mi věřil.“</p>
<p>„Ty jsi ale pitomec. Přepadli nás T’lan Imass. Co bys asi tak <emphasis>mohl </emphasis>udělat?“</p>
<p>„Nevím, a o tom právě mluvím.“</p>
<p>„Heborik byl Trhačův válečný jezdec. Zabili ho, jako by byl chromej pes. Usekali nohy Ropušníkovi, jako by si připravovali pečínku. Řezníku, lidi jako ty a já takovýhle tvory nezastaví. Rozsekají nás na kusy, překročí a tím to pro ně končí. Ano, je těžký se s tím smířit, pro každýho. Že jsme bezvýznamný a nedůležitý, že se od nás nic nečeká, tak bude lepší, když si prostě někam zalezeme, aby si nás takoví jako T’lan Imass a bohové a bohyně ani nevšimli. Ty a já, Řezníku, a Barathol. A Chaur. To my, pokud budeme mít štěstí, zůstaneme naživu dost dlouho, abychom po těch druhých poklidili a dali věci do pořádku. <emphasis>Nastolili normální svět. </emphasis>To my děláme, když můžeme – podívej se na sebe, právě jsi zachránil mrtvý člun – vrátil jsi mu funkci – podívej se na něj, konečně vypadá, jak by měl. To je snad uspokojivý, ne?“</p>
<p>„Pro mistra Kápě,“ vyhrkl Řezník a potřásal hlavou. „Scillaro, nejsme jenom termiti, kteří uklízejí chodbičky potý, co do nich neopatrně šlápl nějaký bůh. To nestačí.“</p>
<p>„Neříkám, že to stačí,“ podotkla. „Jenom ti říkám, že tímhle začínáme, když znovu budujeme – znovu budujeme vesnice i vlastní životy.“</p>
<p>Barathol se během jejich rozhovoru ploužil sem a tam a teď k vodě bojácně přistoupil Chaur. Sundal zásoby z koní, včetně Heborikovy zabalené mrtvoly, a zvířata – odsedlaná a oduzděná – se vydala na travnatý pás za hranicí přílivu a pošvihávala ocasy.</p>
<p>Řezník začal nakládat loďku. V jedné chvíli se zarazil a trpce se pousmál. „Zapalování fajfky je dobrej způsob, jak se vyhnout práci, co?“</p>
<p>„Říkal jsi, že pomoc nepotřebuješ.“</p>
<p>„S vylejváním ne.“</p>
<p>„Ty nechápeš duchovní potřebu odměny, Řezníku, nemluvě o tom, jaký potěšení to přináší. A tím, že to nechápeš, tak místo toho cítíš zlost, která ti otravuje krev i duši. Taková zahořklost lidi zabíjí, víš, sžírá je zevnitř.“</p>
<p>Prohlížel si ji. „Tím chceš říct, že žárlím?“</p>
<p>„Pochopitelně, ale protože se do tebe dokážu vcítit, nehodlám se k tomu vyjadřovat. Pověz mi, můžeš říct totéž i o sobě?“</p>
<p>Dorazil Barathol se dvěma soudky v podpaždí. „Vstávej, ženská. Máme dobrej vítr, a čím dřív budeme na cestě, tím líp.“</p>
<p>Zasalutovala a vstala. „Tak vidíš, Řezníku, muž, který umí velet. Sleduj ho, poslouchej a uč se.“</p>
<p>Darún na ni zmateně zíral.</p>
<p>Přečetla si v jeho obličeji: <emphasis>Ale právě jsi řekla…</emphasis></p>
<p><emphasis>To řekla, můj mladý milen</emphasis><emphasis>č</emphasis><emphasis>e. Jsme protiřečící si tvorové my lidé, ale toho není třeba se bát. A když si uděláš seznam lidí, uctívajících důslednost, zjistíš, že jsou to všichni do jednoho tyrani nebo rádoby tyrani. Vládnou tisícům nebo manželovi či manželce nebo nějakému ustrašenému dítěti. Nikdy se neboj protiřečit si, Řezníku, z toho se rodí rozmanitost.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Chaur se držel kormidelního vesla a Řezník s Baratholem se věnovali plachtám. Bylo jasno, vál svěží vítr a karaka se nesla na vlnách, jako by bylo její dřevo živé. Občas se příď zhoupla a vyhodila spršku pěny a Chaur se zasmál jako dítě z čisté radosti.</p>
<p>Scillara se usadila uprostřed. Slunce ji příjemně hřálo do tváří, a tak se natáhla.</p>
<p><emphasis>Plujeme na karace jménem </emphasis>Žal s <emphasis>mrtvolou na palubě. Řezník ji chce dopravit na místo posledního odpočinku. Heboriku, víš, že ve tvém stínu existuje taková věrnost?</emphasis></p>
<p>Barathol jednou prošel kolem ní, a když se Chaur znovu zasmál, zahlédla na jeho potlučeném, zjizveném obličeji úsměv.</p>
<p><emphasis>Ano, je to opravdu požehnaná hudba. Tak nečekaná a ve své nevinnosti tak potřebná…</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Onrak Zlomený si uvědomil, jak mu návrat jistých smrtelných rysů připomíná, že život zdaleka nebyl dokonalý. Ne že by si v tomto ohledu dělal iluze. Vlastně si nedělal iluze o ničem. Přesto uběhl nějaký čas – ve stavu nevědomí – než mu došlo, že to, co cítí, je… <emphasis>netrpělivost.</emphasis></p>
<p>Nepřítel se vrátí. V těchto jeskyních se bude rozléhat křik, řinčení zbraní, rozzlobený řev. A Onrak bude stát po boku Trulla Sengara a spolu s ním bude v bezmocném vzteku svědkem smrti dalších Minaliných dětí.</p>
<p>Samozřejmě výraz <emphasis>děti </emphasis>se už dávno nehodil. Být to Imassové, již by museli přežít obřad přechodu do dospělosti. Vybírali by si druhy a družky, vodili lovecké oddíly a přidávali své hlasy při nočních písních klanů, kdy jim všem návrat tmy připomínal smrt čekající na konci stezky života.</p>
<p>Líhání s milenci a milenkami taky patřilo k noci, a to dávalo smysl, protože právě uprostřed naprosté temnoty se zrodil první oheň života, probudil se a zahnal neměnnou nepřítomnost světla. Líhat s milencem či milenkou znamenalo oslavovat stvoření ohně. <emphasis>A s ohněm v těle vyrazit do světa tam venku.</emphasis></p>
<p>Tady v rokli vládla věčná noc a v duši nebyl žádný oheň ani žár milování. Byl tu jenom příslib smrti.</p>
<p>A Onrak z toho byl netrpělivý. V čekání na zapomnění nebyla žádná sláva. Ne, v existenci spojené se skutečným smyslem a cílem by zapomnění mělo dorazit nečekaně, nepředvídaně a nepozorovaně. V jedné chvíli v plném pohybu, vzápětí pryč.</p>
<p>Jako Logrosův T’lan Imass Onrak věděl, kolik stojí vyhlazovací válka. Vyčerpání na duchu, žádná spása nečeká, jen opakování téhož. Druhové padají podél cesty, roztříštění a nehybní, oči upřené na nějaký zkreslený výjev – scénu věčnou, nepatrné změny odměřované stoletími lhostejnosti. Proběhne tamtudy nějaký plachý tvor, bujná zeleň po dešti vyrazí z hlíny, ptáci ozobávají semínka, hmyz si staví říše…</p>
<p>K Onrakovi, stojícímu na stráži v zúženém místě, se připojil Trull Sengar. „Monok Ochem říká, že pozornost Edurů byla… upřena jinam. Prozatím. Jako by někdy něco přimělo mé druhy ustoupit. Cítím, příteli, že jsme dostali čas na oddech – který není vítaný. Nevím, jak dlouho ještě dokážu bojovat.“</p>
<p>„Až už nebudeš schopen bojovat, Trulle Sengare, na selhání už nebude záležet.“</p>
<p>„Nemyslel jsem si, že se jí vzepřou, víš, ale teď chápu, že to dává smysl. Čekala, že prostě odejdou, těch pár, kteří tu zůstanou, zanechají jejich osudu. Tedy našemu osudu.“ Pokrčil rameny. „Paneka to nepřekvapilo.“</p>
<p>„Ostatní děti k němu vzhlížejí,“ poznamenal Onrak. „Neopustí ho. Ani své matky.“</p>
<p>„A tím, že zůstanou, nám všem zlomí srdce.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Tiste Edur se ohlédl. „Už lituješ, že se v tobě probouzejí pocity, Onraku?“</p>
<p>„Toto probouzení mi něco připomíná, Trulle Sengare.“</p>
<p>„A co?“</p>
<p>„Proč mi říkají ‚Zlomený‘.“</p>
<p>„Stejně zlomený jako my ostatní.“</p>
<p>„Ne Monok Ochem, ne Ibra Gholan.“</p>
<p>„Ne, oni ne.“</p>
<p>„Trulle Sengare, až útočníci přijdou, chci, abys věděl – hodlám tě opustit.“</p>
<p>„Opravdu?“</p>
<p>„Ano. Hodlám vyzvat jejich vůdce. Zabít ho, nebo se přitom nechat zničit. Když jim způsobím opravdu vážné ztráty, třeba si spojenectví s Chromým bohem rozmyslí. Přinejmenším by mohli ustoupit a nevrátit se delší dobu.“</p>
<p>„Rozumím.“ Trull se v šeru usmál. „V těch posledních okamžicích mi bude tvá přítomnost scházet, příteli.“</p>
<p>„Pokud uspěju se svým záměrem, Trulle Sengare, vrátím se k tobě.“</p>
<p>„Potom bys měl toho vůdce zabít opravdu rychle.“</p>
<p>„To hodlám.“</p>
<p>„Onraku, slyším v tvém hlase něco nového.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Co to znamená?“</p>
<p>„To znamená, Trulle Sengare, že Onrak Zlomený objevem netrpělivosti objevil ještě něco jiného.“</p>
<p>„A co?“</p>
<p>„Tohle: skončil jsem s obranou neubránitelného. Nebudu se dál dívat, jak umírají přátelé. V příští bitvě ve mně uvidíš něco hrozného. Něco, čeho nedosáhnou ani Ibra Gholan, ani Monok Ochem. Trulle Sengare, uvidíš T’lan Imass probuzeného v <emphasis>hněvu.“</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Banaschar otevřel dveře, zakolísal a opřel se o rám. Pak se vpotácel do sešlého pokojíku. Páchlo to tu potem a špinavým povlečením, na stolku pod zamřížovaným oknem zůstalo jídlo. Zarazil se a zvažoval, jestli má zapálit lucernu – ale oleje už měl málo a zapomněl si koupit další. Přejel si dlaní strniště na bradě, rázněji než obvykle, protože měl obličej otupělý.</p>
<p>U stěny zavrzala židle. Banaschar strnul a pokoušel se proniknout temnotou. „Kdo je to?“ chtěl vědět.</p>
<p>„Na tomto světě je jen pár věcí,“ poznamenal muž sedící na židli, „ubožejších, než když bývalý polodrek padne tak hluboko, Banaschare. Každou noc se opilý připotácet do téhle díry – proč tu jsi?“</p>
<p>Banaschar popošel doprava a ztěžka klesl na postel. „Nevím, kdo jsi, a tudíž nevidím důvod, proč ti odpovídat.“</p>
<p>Povzdech. „Už nějakou dobu posíláš tajné zprávy. S rostoucím zoufalstvím prosíš o setkání s říšským velemágem.“</p>
<p>„V tom případě ti musí být jasné,“ řekl Banaschar a snažil se trochu vystřízlivět – strach pomáhal – „že se to týká pouze stoupenců D’rek –“</p>
<p>„Toto označení se už dávno netýká tebe ani Tayschrenna.“</p>
<p>„Jsou věci,“ opáčil Banaschar, „které nelze opustit. Tayschrenn to ví, stejně jako já –“</p>
<p>„Vlastně říšský velemág neví nic.“ Odmlka doprovázená pohybem, který si Banaschar vyložil, jako že si muž prohlíží nehty, a něco v jeho tónu se změnilo. „Tedy zatím ne. Možná vůbec ne. Víš, Banaschare, rozhodnutí je na mně.“</p>
<p>„A kdo vlastně jsi?“</p>
<p>„Ještě nejsi připravený se to dozvědět.“</p>
<p>„Proč zadržuješ moje zprávy pro Tayschrenna?“</p>
<p>„Abych byl přesný, nic takového jsem neřekl.“</p>
<p>Banaschar se zamračil. „Právě jsi řekl, že rozhodnutí je na tobě.“</p>
<p>„Ano, to jsem řekl. To rozhodnutí se týká toho, jestli v této věci zůstanu nezúčastněným svědkem, jako doposud, nebo – budu-li mít dostatečný důvod – se rozhodnu zasáhnout.“</p>
<p>„A kdo teda ty zprávy zadržuje?“</p>
<p>„Musíš, Banaschare, pochopit, že Tayschrenn je první a nejpřednější říšský velemág. To, co byl kdysi, je dnes nepodstatné –“</p>
<p>„Ne, to není. Ne s ohledem na to, co jsem zjistil –“</p>
<p>„Povídej.“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Ještě lepší, Banaschare, přesvědč mě.“</p>
<p>„Nemůžu,“ bránil se Banaschar a oběma rukama se držel špinavé postele.</p>
<p>„Říšská záležitost?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„To je aspoň začátek. Říkáš tedy, že se to týká bývalých stoupenců D’rek. Dá se předpokládat, že to má něco společného s řadou záhadných úmrtí uvnitř kultu zmije. Řadou? Spíš hotovými jatkami, ne? Pověz mi, zůstal <emphasis>ještě </emphasis>někdo? Vůbec někdo?“</p>
<p>Banaschar mlčel.</p>
<p>„Až na,“ dodal cizinec, „těch pár, kteří kdysi a z kdoví jakých důvodů od kultu odpadli. Od uctívání.“</p>
<p>„Víš toho až moc,“ prohlásil Banaschar. Neměl vůbec zůstávat v jednom pokoji. Měl si každou noc najít jiný brloh. Nenapadlo ho, že ještě zůstal někdo, kdo by si ho pamatoval. Nakonec ti, kdo by mohli, už byli všichni mrtví. <emphasis>A já vím proč. Bohově pod námi, jak bych si přál, aby ne.</emphasis></p>
<p>„Tayschrenn,“ pokračoval muž po chvíli, „je odříznutý. Důkladně a velmi účinně. Z profesionálního hlediska se musím přiznat ke značnému obdivu. Žel, ze stejného důvodu jsem zároveň velice <emphasis>znepokojený</emphasis>.“</p>
<p>„Ty jsi Spár.“</p>
<p>„Výborně – tím opileckým oparem pronikla aspoň jiskřička inteligence, Banaschare. Ano, jmenuju se Perel.“</p>
<p>„Jak jsi mě našel?“</p>
<p>„Znamená to nějaký rozdíl?“</p>
<p>„Znamená. Aspoň pro mě, Perele.“</p>
<p>Další povzdech a mávnutí. „Nudil jsem se. Někoho jsem sledoval a on zase sledoval tebe – s kým mluvíš, kam chodíš, však víš, obvyklé věci, co se vyžadují.“</p>
<p>„Vyžadují? K čemu?“</p>
<p>„Zřejmě k přípravě na úkladnou vraždu, řekl bych, až to bude vrahův pán považovat za vhodné.“</p>
<p>Banaschar se zachvěl a celého ho zalil studený pot. „Není to nic politického,“ zašeptal, „nemá to nic společnýho s říší. Neexistuje důvod –“</p>
<p>„Ale teď už ano, Banaschare, díky tobě. Zapomněl jsi? Tayschrenna odřízli, a ty se k němu chceš dostat, chceš probudit říšského velemága –“</p>
<p>„Proč to dovolí?“ vyhrkl Banaschar. „Není žádný hlupák –“</p>
<p>Tichý smích. „Ovšemže ne, Tayschrenn není hlupák. A v tom můžeš najít svou odpověď.“</p>
<p>Banaschar v šeru zamrkal. „Musím se s ním sejít, Perele.“</p>
<p>„Zatím jsi mě nepřesvědčil.“</p>
<p>Dlouhé ticho. Banaschar zavřel oči, zakryl si je rukama, jako by tím mohl dosáhnout rozhřešení. To však mohla dokázat jedině slova. Slova, pronesená nyní k tomuto muži. Nesmírně toužil, aby… postačila. <emphasis>Spár, který chce být mým spojencem. Proč? Protože Spár má… soka. Novou organizací, která považovala za vhodné vztyčit kolem říšského velemága neproniknutelnou hradbu. Co to prozrazuje o jejích členech? Považují Tayschrenna za nepřítele, nebo ho chtějí vyloučit tak, že zajistí, aby si nečinnost přál sám ? Vědí, že on ví, a čekají, jestli se konečně vzepře. Ale on to ještě neudělal, což je dovedlo k názoru, že by nemusel – během něčeho, co má nastat. Propast mě vem, co má tohle znamenat?</emphasis></p>
<p>Promluvil přes ruce. „Chci tě o něco poprosit, Perele.“</p>
<p>„No prosím.“</p>
<p>„Zvaž ten nejambicióznější plán. Zvaž čas měřený na tisíciletí. Zvaž stárnoucí tváře bohů, bohyň, víry a civilizací…“</p>
<p>„Pokračuj. O co mě chceš požádat?“</p>
<p>Banaschar stále váhal. Konečně pomalu sundal ruce z obličeje a zadíval se na šedivý, přízračný obličej naproti sobě. „Co je větší zločin, Perele, bůh zrazující své vyznavače, nebo vyznavači zrazující svého boha? Stoupenci, kteří se potom rozhodnou spáchat jménem svého boha hrozné ukrutnosti? Co, Perele? Pověz mi to, prosím.“</p>
<p>Spár po chvíli pokrčil rameny. „Ptáš se člověka bez víry, Banaschare.“</p>
<p>„Kdo to líp posoudí?“</p>
<p>„Bohové zrazují svoje stoupence pořád, pokud vím. Každou nevyslyšenou modlitbou, každou nesplněnou prosbou o spásu. Což, jak bych mohl dodat, jsou právě ty věci, které definují víru.“</p>
<p>„Selhání, mlčení a lhostejnost? Tím je definovaná víra, Perele?“</p>
<p>„Jak jsem říkal, nejsem na tuhle debatu nejvhodnější.“</p>
<p>„Copak tohle ale není podstatou skutečné <emphasis>zrady?“</emphasis></p>
<p>„Asi záleží na okolnostech. Nebo na tom, jestli uctívaný bůh je tím, že je uctíván, na oplátku zavázán uctívači. Pokud bůh není zavázán – pokud neexistuje morální smlouva – potom zní odpověď ‚ne‘, není to zrada.“</p>
<p>„Za koho tedy bůh jedná?“ zeptal se Banaschar.</p>
<p>„Pokud budeme vycházet z již zmíněného tvrzení, bůh jedná a zodpovídá se pouze sobě samému.“</p>
<p>„Nakonec,“ zachraptěl Banasachar a předklonil se, <emphasis>„kdo jsme my, abychom to posoudili?“</emphasis></p>
<p>„Jak říkáš.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Pokud ovšem,“ pokračoval Perel, „na druhou stranu morální smlouva mezi bohem a uctívačem existuje, potom jedno každé odepření představuje zradu –“</p>
<p>„Pravda. Kupříkladu, když se manžel modlí, aby jeho žena zahynula při nějaké strašlivé nehodě, aby si mohl vzít svou milenku, je těžko něco, s čím by kterýkoliv pořádný bůh souhlasil, natož aby při tom ještě pomáhal.“</p>
<p>Banaschar v jeho hlase zaslechl výsměch, ale rozhodl se ho ignorovat. „A co když je ta žena tyranka, která tluče vlastní děti?“</p>
<p>„Potom by skutečně spravedlivý bůh konal bez nutnosti modlitby.“</p>
<p>„Což znamená, že modlitba samotná, vyslovená dotyčným manželem, je také nepřímo zlá, bez ohledu na jeho motivy?“</p>
<p>„Banaschare, v mém scénáři je jeho motiv podezřelý kvůli přítomnosti milenky.“</p>
<p>„A kdyby ta milenka byla nejláskyplnější a nejhodnější macecha?“</p>
<p>Perel frkl a švihl rukou. „Už dost, zatraceně – můžeš se v tom svém dilematu válet, co ti libo. Nechápu, proč je to důležité…“ Odmlčel se.</p>
<p>Banaschar, se srdcem proměněným v hromádku popela, čekal. Silou vůle se přiměl nevzlykat a nebrečet nahlas.</p>
<p>„Oni se modlili, ale neprosili, nenaléhali, nežadonili,“ řekl Perel. „Jejich modlitby byly požadavkem. Zrada… byla na jejich straně, správně?“ Předklonil se. „Banaschare, chceš mi říct, že je D’rek všechny zabila? <emphasis>Celé své kněžstvo? </emphasis>Oni ji zradili! V čem? Co <emphasis>požadovali?“</emphasis></p>
<p>„Je válka,“ pronesl hluše Banaschar.</p>
<p>„Ano. Válka mezi bohy, ano – bohové pod námi – ti uctívači si zvolili špatnou stranu!“</p>
<p>„Ona je slyšela,“ vyhrkl Banaschar. „Slyšela je volit. Chromého boha. A moc, kterou žádali, byla mocí krve. Rozhodla se, že když tolik prahnou po krvi… tak jim jí dá, co hrdlo ráčí.“ Ztišil hlas do šepotu. „Co hrdlo ráčí.“</p>
<p>„Banaschare… počkej chvilku… proč by si stoupenci D’rek zvolili krev, moc krve? To je starší způsob. To, co říkáš, nedává smysl.“</p>
<p>„Kult zmije je starodávný, Perele. I když netušíme jak starý. Ve fragmentech <emphasis>Gotbova bláznovství, </emphasis>které vlastní chrám, jsou zmínky o bohyni, matroně rozkladu, paní červů – půl tuctu titulů. Tedy spíš je vlastnil – ty svitky zmizely –“</p>
<p>„Kdy?“</p>
<p>Banaschar se vzmohl na trpký úsměv. „Tu noc, kdy Tayschrenn uprchl z Velkého chrámu v Kartoolu. Má je. Musí je mít. Nechápeš? <emphasis>Něco je špatně! </emphasis>Tohle všechno je špatně! Informace, které mám já a které musí mít on – s přístupem ke <emphasis>Gotbovu bláznovství – </emphasis>musíme si promluvit, musíme dát smysl tomu, co se stalo a co to znamená. Tohle sahá daleko za hranice říše – a s tou válkou mezi bohy – pověz mi, čí krev se bude podle tebe prolévat? To, co se stalo v kultu D’rek, je teprve začátek!“</p>
<p>„Bohové nás zradí?“ hádal Perel a zase se opřel. „Nás… smrtelníky. Ať už je uctíváme nebo ne, do země se bude vpíjet smrtelná krev.“ Zarazil se. „Pokud dostaneš příležitost, třeba Tayschrenna přesvědčíš. Ale co ostatní kněžské sbory – opravdu věříš, že přesvědčíš je? A co jim vlastně řekneš? Poprosíš je o nějakou reformu, Banaschare? O <emphasis>revoluci </emphasis>mezi věřícími? Vysmějí se ti do očí.“</p>
<p>Banaschar odvrátil zrak. „Mně možná. Ale… Tayschrenn o vi…“</p>
<p>Muž naproti němu nějakou dobu mlčel. Tma se pomaloučku vytrácela, blížilo se svítání a s ním přicházela zima. Perel nakonec vstal, plavně a nehlučně. „Tohle je něco pro císařovnu –“</p>
<p>„Pro ni? Nebuď hlupák –“</p>
<p>„Opatrně,“ varoval ho Spár tichým hlasem.</p>
<p>Banaschar rychle, zoufale přemýšlel. „Ona do hry vstupuje jen s ohledem na to, že může Tayschrenna propustit z pozice velemága, aby měl volné ruce jednat. A kromě toho, pokud je pravda, že Sedmiměstím kráčí šedá milenka, potom je jasné, že válka v panteonu už začala v myriádě manipulací v říši smrtelníků. Měla by té hrozbě věnovat pozornost.“</p>
<p>„Banaschare,“ řekl Perel, „ty řeči se ani zdaleka nepřibližují pravdě. Zahynuly stovky tisíc lidí. Možná miliony.“</p>
<p><emphasis>Miliony?</emphasis></p>
<p>„Promluvím s císařovnou,“ zopakoval Perel.</p>
<p>„Kdy vyrazíš?“ zeptal se Banaschar. <emphasis>A co ti, kdo odřízli Tayschrenna? Co ti, kteří mě chtějí zabít?</emphasis></p>
<p>„To nebude zapotřebí,“ prohlásil Spár a zamířil ke dveřím. „Ona přijede sem.“</p>
<p>„Sem? Kdy?“</p>
<p>„Brzy.“</p>
<p><emphasis>Proč? </emphasis>Tu otázku však nevyslovil, protože Spár už byl pryč.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>S tvrzením, že potřebuje cvičit, se Iskaral Pust usadil na mezka a snažil se ho vodit v kruhu po palubě. Vypadalo to, že dře mnohem víc než podivné zvíře, které se nechalo přimět k dalšímu kroku až po dlouhém přemlouvání.</p>
<p>Mappo, nemocný, se zarudlýma očima, seděl zády opřený o stěnu kabiny. Každou noc ve snech plakal a probouzel se, aby zjistil, co to proniklo bariérou spánku, pak ležel pod kožešinami a třásl se jako v horečce. Byla to skutečná nemoc, zrozená ze strachu, pocitu viny a hanby. Tolik selhání, tolik špatných úsudků, tak dlouho klopýtal naslepo.</p>
<p>Z přátelství zradil svého jediného přítele.</p>
<p><emphasis>Já to všechno napravím. To přísahám přede všemi trellskými duchy.</emphasis></p>
<p>Žena jménem Zášť stála na přídi a přes zrnitý, hnědavý opar, který ji obklopoval, byla stěží vidět. Nepřiblížil se k ní jediný bhok’arala, pobíhající sem a tam po palubách a v ráhnoví.</p>
<p>Vedla rozhovor. Aspoň to tvrdil Iskaral Pust. S duchem, který <emphasis>sem nepatří. </emphasis>Tady na moři připadal vlnící se opar, jako prach vířící suchou trávou, nepatřičný dokonce i Mappovým očím.</p>
<p>Vetřelec, ale mocný, a jeho moc zřejmě sílila.</p>
<p><emphasis>„Mael,“ </emphasis>sdělil mu Iskaral Pust se šíleným smíchem, <emphasis>„odolává a dostává pěkně přes hubu. Cítíš jeho vztek, Trelle? Jeho rozhořčení? Hi. Hi hi. Ale ona se ho nebojí, to ne, ona se nebojí nikoho!“</emphasis></p>
<p>Mappo neměl tušení, kdo je „ona“, a neměl sílu se ptát. Zprvu si myslel, že velemág míní Zášť, ale ne, bylo stále jasnější, že energie projevující se nad přídí lodi se Zášti vůbec nepodobá. Neměla dračí pach ani chladnou krutost. Ne, závany větru, dosahující k Trellovi, byly teplé, suché a voněly po trávě.</p>
<p>Rozhovor začal za rozbřesku a teď slunce stálo přímo nad nimi. Zřejmě měli o čem mluvit.</p>
<p>Mappo si všiml, jak kolem něj cupitají dva pavouci. <emphasis>Čarodějko zatracená, těžko ještě někoho oklameš.</emphasis></p>
<p>Je tu nějaká spojitost? Tady, na bezejmenné lodi, dva šamani z Dal Honu, země suché trávy, akácií, obrovských stád a velkých koček – savan – a nyní… návštěvník, kráčející po cizích mořích.</p>
<p><emphasis>„Rozhořčení, ano,“ </emphasis>řekl Iskaral Pust. <emphasis>„Ale cítíš i jeho váhavost? Vzpírá se, ale ví, že ona, která se rozhoduje být na jednom místě, a ne na mnoha, se mu více než vyrovná. Odváží se zaměřit pozornost? On tuhle pitomou válku ani nechce, cha! Ale právě ta rozpolcenost osvobozuje jeho stoupence a dovoluje jim dělat si, co se jim zlíbí!“</emphasis></p>
<p>Velekněz stínu s prsknutím spadl z mezka. Zvíře zahýkalo, odtančilo, otočilo se a zadívalo se na kroutícího se starce. Znovu zahýkalo, a Mappo měl dojem, že v tom zvuku slyší smích.</p>
<p>Iskaral Pust se přestal hýbat a zvedl hlavu. „Je pryč.“</p>
<p>Vítr, který je usilovně hnal ve správném kursu, zeslábl. Zášť sešla z přední nástavby a vypadala unaveně a poněkud rozčileně.</p>
<p>„Nuže?“ zeptal se Iskaral.</p>
<p>Zášť sklopila zrak a zadívala se na ležícího velekněze. „Musí nás na chvíli opustit. Snažila jsem se ji přesvědčit, ale nepodařilo se mi to. Tím se vystavujeme… nebezpečí.“</p>
<p>„Odkud?“ zajímalo Mappa.</p>
<p>Vzhlédla k němu. „Inu, od rozmarů přirozeného světa, Trelle. Což může být občas velmi znepokojivé a nanejvýš náhodné.“ Obrátila se zpátky k Iskaralu Pustovi. „Veleknězi, prosím, ujmi se velení nad svými bhok’arala. Neustále rozvazují uzly, které by měly zůstat zavázané, nemluvě o těch nehezkých obětinách, které ti nechávají všude pod nohama.“</p>
<p>„Ujmout se velení?“ zeptal se Iskaral a se zmateným výrazem se posadil. „Vždyť jsou posádkou této lodi!“</p>
<p>„Nebuď pitomec,“ prskla Zášť. „Posádku na této lodi tvoří duchové. Přesněji tisteandijští duchové. Pravda, bylo zábavné myslet si něco jiného, ale teď ti tví malí uctívači s malými mozečky začínají být na obtíž.“</p>
<p>„Na obtíž? Ty vůbec nic nevíš, Zášti! Cha!“ Naklonil hlavu na stranu. „Ano, ať o tom chvíli přemýšlí. Ta vráska na jejím čele je tak roztomilá. Navíc připouštím, že vyvolává chtíč – ano, nejsem tak svraštělý, jak si ony bezpochyby myslí, kterýmžto myšlením téměř přesvědčily mne! Kromě toho ona mě chce. To poznám. Nakonec, měl jsem choť, že? Ne jako tady Mappo, se svými zvířecími, bezpochyby pučícími vlastnostmi, ne, ten nemá nikoho! Cožpak nejsem zkušený? Nejsem schopný rozkošné, svůdné rafinovanosti? Nejsem oblíbencem svého připitomělého, věčně se mýlícího boha?“</p>
<p>Zášť kolem něj prošla, potřásajíc hlavou, a zastavila se před Mappem. „Kéž bych tě dokázala přesvědčit, Trelle, o nezbytnosti trpělivosti a víry. Narazili jsme na neobyčejně neobyčejného spojence.“</p>
<p><emphasis>Spojenci. Nakonec tě vždycky zklamou. Motivy si protiřečí, následuje rozvratné násilí a přítel zradí přítele.</emphasis></p>
<p>„Jsi ochoten pozřít svou vlastní duši, Mappo Pořízi?“</p>
<p>„Nerozumím ti,“ zabručel. „Proč se mi vlastně pleteš do plánů, do hledání?“</p>
<p>„Protože vím, kam povede,“ odtušila.</p>
<p>„Budoucnost se před tebou otevírá, pravda?“</p>
<p>„Nikdy ne jasně a úplně, nicméně dobře cítím sbíhání před námi – bude to obrovské, Mappo, nejděsivější, co kdy tato či kterákoliv jiná říše zažila. Pád Chromého boha, Kallorovo běsnění, poranění v Morn, poutání – to vše se zdaleka nevyrovná tomu, co přichází. A ty budeš u toho, protože jsi součástí sbíhání. Stejně jako Icarium, Jako se já nakonec ocitnu tváří v tvář své zlé sestře, a z toho setkání odejde jen jedna z nás, až spolu všechno vyřídíme.“</p>
<p>Mappo na ni zíral. „Dokážu,“ zašeptal, „dokážu ho zastavit? Nakonec? Nebo představuje <emphasis>on </emphasis>konec – všeho?“</p>
<p>„Nevím. Možnosti, Mappo Pořízi, mohou záviset čistě jen na tom, jak jsi na tu chvíli připravený, na tvé pohotovosti, víře, chceš-li.“</p>
<p>Pomalu vzdychl, zavřel oči a kývl. „Chápu.“</p>
<p>Neviděl, jak sebou trhla, a neuvědomoval si tklivý tón svého přiznání.</p>
<p>Když znovu vzhlédl, viděl jen klidný, trpělivý výraz. Chladný, zvažující. Pokýval hlavou. „Jak jsi řekla. Pokusím se.“</p>
<p>„Nic jiného jsem nečekala, Trelle.“</p>
<p>„Ticho!“ zasyčel Iskaral Pust, stále ležící na palubě, jenomže nyní na břiše. Větřil. „Cítíte ji? Já ano. Cítím ji! Na této lodi! Tu krávu se zauzleným vemenem! <emphasis>Kde je?!“</emphasis></p>
<p>Mezek znovu zahýkal.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Taralak Výd dřepěl vedle Icaria. Jhag byl následkem mnoha dní strávených v podpalubí bledší než kdy předtím a jeho pleť měla mrtvolně nazelenalý odstín. Syčení železné čepele obtahované brouskem bylo jediným zvukem. Až po chvíli si Gral odkašlal. „Přinejmenším ještě týden – tihle Edurové si dávají načas. Jako ty, Icarie, i oni už začali s přípravami.“</p>
<p>„Proč mi vnucuješ nepřítele, Taralaku Výde?“</p>
<p>Otázka byla tak mdlá, až si Gral zprvu myslel, že byla řečnická. Povzdechl si a ujistil se, že má vlasy takové, jak by měly být – nahoře vál silný vítr – a pravil: „Příteli, musí vidět rozsah tvé… bojové zdatnosti. Nepřátelé, s nimiž se srazili – zřejmě mnohokrát – byli houževnatí a zuřiví. Edurové ztratili mnoho válečníků.“</p>
<p>Icarium přestal brousit zoubkované ostří a zadíval se na zbraň ve svých rukou. „Cítím,“ řekl, „cítím… že dělají chybu. Tím, že mě chtějí vyzkoušet, jestli je to, co jsi mi vyprávěl, pravda. O mém hněvu… nezvladatelném.“ Potřásl hlavou. „Víš, komu budu čelit?“</p>
<p>Taralak Výd pokrčil rameny. „Ne, vím jen málo – nevěří mi, a proč by měli? Nejsem spojenec, tedy <emphasis>my </emphasis>nejsme spojenci –“</p>
<p>„A přece pro ně budeme brzy bojovat. Copak nechápeš rozpor, Taralaku Výde?“</p>
<p>„V nadcházející bitvě není žádná strana dobrá, příteli. Bojují spolu už celou věčnost, protože oběma stranám schází schopnost či vůle dělat něco jiného. Obě žízní po krvi nepřítele. My dva jsme už tohle všechno viděli dřív, způsob, kdy se dvě síly stojící proti sobě – bez ohledu na to, jak byl jejich původ rozdílný a nakolik oprávněně jedna s bojem začala – nakonec podobají jedna druhé jako vejce vejci. Krutost odpovídá krutosti, hloupost hlouposti. Chceš, abych se zeptal Tiste Edur? Na jejich strašlivého, zlého nepřítele? K čemu by to bylo dobré? Toto je, příteli, otázka zabíjení a ničeho jiného. Už to chápeš?“</p>
<p>„Otázka zabíjení,“ zopakoval Icarium šeptem. A znovu se vrátil k broušení.</p>
<p>„A jako taková patří tobě,“ dodal Taralak Výd.</p>
<p>„Mně.“</p>
<p>„Musíš jim to ukázat. Tím, že ukončíš bitvu. Zcela.“</p>
<p>„Ukončit všechno to zabíjení. Ukončit ho nadobro.“</p>
<p>„Ano, příteli. To je tvůj úkol.“</p>
<p>„Svým mečem mohu prosadit mír.“</p>
<p>„Ano, Icarie, můžeš a taky to uděláš.“ <emphasis>Mappo Pořízi, byl jsi hlupák. Přece jsi mohl tohoto Jhaga využít pro dobro všech. Icarium je nakonec meč. Vykovaný, aby byl používán, jako ostatně všechny zbraně.</emphasis></p>
<p><emphasis>Zbraň, která slibuje mír. Proč jsi před tím utekl, ty hloupý Trelle?</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Severně od Olfarského poloostrova vítr zesílil, opřel se do plachet a lodě vyrazily přes půlnočně modré vody jako migrující dhenrabi. Přes mělký ponor měla <emphasis>Silanda </emphasis>co dělat, aby s dromóny a obrovskými koráby udržela krok.</p>
<p>Flaška, stejně znuděný jako ostatní mariňáci, chodil sem a tam po palubě, snažil se neslyšet hašteření ostatních a podchytit neklid, který v něm rostl. <emphasis>Něco… je ve větru… něco…</emphasis></p>
<p>„Obchodníka s kostma,“ říkala Smíška a ukázala nožem na Koryka. „Toho mi připomínáš, jak jsi celej ověšenej kostičkama. Pamatuju si jednoho, kterej procházel vesnicí – teda vesnicí před naším zámkem. Sbíral kosti od kuchtiček. Drtil je a cpal do flašek. S nálepkama. Psí sanice na bolest zubů, koňský kyčle na rození dětí, ptačí lebky na slábnoucí zrak –“</p>
<p>„Pyjové kosti pro přívětivý holčičky,“ skočil jí Koryk do řeči.</p>
<p>Smíška bleskurychle otočila nůž v dlani a přidržela ho mezi palcem a ukazovákem.</p>
<p>„Ať tě to ani nenapadne,“ zavrčel Sépie.</p>
<p>„Kromě toho,“ poznamenal Smola, „Koryk není jedinej, kdo nosí hromadu kostí – pro mistra Kápě, Smíško, podívej se na sebe –“</p>
<p>„Ale s vkusem,“ odsekla a nůž nepustila. „Pitomý je to, když jich je moc.“</p>
<p>„Myslíš poslední untskou módu?“ zajímal se Sépie a zvedl obočí.</p>
<p>Smola se zasmál. „Rafinovaný a nenápadný, a skromná prstní kůstka, co visí jen tak – dámy omdlívají závistí.“</p>
<p>Flaška si všiml, že Corabb Bhilan Thenu’alas celou dobu jen hledí z jednoho vojáka na druhého. Tvářil se docela zmateně.</p>
<p>Z kajuty se ozývala hádka. Zase. Gesler, Balšám, Bouřňák a Šumař.</p>
<p>Jedno z Y’Ghataniných mláďat poslouchalo, ale Flaška mu nevěnoval pozornost, protože spor byl starý – Bouřňák s Balšámem se snažili přesvědčit Šumaře, aby si s nimi zahrál s balíčkem draků. Kromě toho se důležité věci děly tady, šepot ve vzduchu, v nepřetržitém vichru byl pach téměř překrytý slanou sprškou…</p>
<p>Zastavil se na levoboku a zadíval se na hřeben pevniny na jihu. Rozmazaný, jako by se hnal kolem, i když na tuto vzdálenost by to nemělo být vidět. Samotný vítr získával hnědé zabarvení, jako by se hnal z pouště.</p>
<p><emphasis>Opustili jsme Sedmiměstí. Díky bohům. </emphasis>Doufal, že na ten kontinent už nikdy nevkročí. Jeho písek byl zrnitou patinou na jeho duši, spečený žárem, bouřemi a bezpočtem lidí, jejichž těla byla spálena – jejich pozůstatky zůstaly s ním a už je ze sebe, z plic, nikdy nedostane. Cítil jejich smrt, slyšel ozvěnu jejich křiku.</p>
<p>Krátkonos a Bystroška spolu zápasili, vrčeli a kousali jako párek psů. Nějaká dlouho se táhnoucí hádka – Flaška si říkal, kterou část těla bude mít Krátkonos ukousnutou tentokrát – a jak narazili do Balšámových vojáků, kteří hráli vrhcáby, ozval se křik a nadávky. Vzápětí vypukly rvačky všude.</p>
<p>Když se Flaška obrátil, Jepice zvedla Loba a odhodila ho, až narazil do hromady uťatých hlav. Ječeni, když se příšerné hlavy rozkutálely po palubě a mrkaly v náhlém světle –</p>
<p>A boj skončil. Vojáci honem sbírali trofeje a skládali je pod plachtu.</p>
<p>Z kajuty se vynořil otrávený Šumař. Zastavil se, přelétl pohledem palubu, potřásl hlavou a připojil se k Flaškoví u zábradlí.</p>
<p>„Corabb mě měl nechat v tom tunelu,“ prohlásil seržant a škrábal se na bradě. „Aspoň bych měl klid.“</p>
<p>„To jenom Balšám,“ řekl Flaška a hned zavřel pusu – ale bylo pozdě.</p>
<p>„Já to věděl, ty mizero. Dobře, zůstane to mezi náma, ale na oplátku chci vědět, co si myslíš o Balšámovi.“</p>
<p>„Je Dalhoňan.“</p>
<p>„To já vím, pitomče.“</p>
<p>„Podle mě ho svrbí celý tělo.“</p>
<p>„Mě taky, Flaško.“</p>
<p><emphasis>Aha, to by všechno vysvětlovalo. </emphasis>„Je mezi náma. Teda zase.“</p>
<p>„Kdo?“</p>
<p>„Však víš.“</p>
<p>„Ta, která si hraje s tvým –“</p>
<p>„A taky ta, která tě vyléčila, seržante.“</p>
<p>„Co má ona společnýho s Balšámem?“</p>
<p>„To nevím jistě. Spíš s tím, kde žijou jeho lidi.“</p>
<p>„Proč nám pomáhá?“</p>
<p>„A pomáhá, seržante?“ Flaška se na Šumaře zadíval. „Pravda, naposledy… ta iluze Rychlýho Bena, co zahnala nepřátelskou flotilu. Ale co z toho? Teď máme vítr v zádech a žene nás k západu, rychle, možná rychleji, než by mělo být možný – podívej se na pobřeží – naše první lodě už musí být jižně od Monkanu. A tímhle tempem jsme do setmění u Sepiku. <emphasis>Tlačí </emphasis>na nás, a z toho jsem nervózní – nač ten spěch?“</p>
<p>„Možná jenom proto, abychom se dostali co nejdál od těch šedivejch barbarů.“</p>
<p>„Tiste Edur. To nejsou barbaři, seržante.“</p>
<p>Šumař zabručel. „Srazil jsem se s Tiste Andii a ti používali starší magii – Kurald Galain – v ničem se nepodobala tomu, co jsme viděli před týdnem.“</p>
<p>„Ne, to nebyly chodby. Byly to držby – starší, syrovější, a až moc blízko chaosu.“</p>
<p>„Rozhodně to nepatří do války,“ zabručel Šumař.</p>
<p>Flaška se zasmál. Nemohl si pomoci. „Chceš říct, že menší všeobecný vraždění je v pořádku, seržante? Jako to, co jsme dělali na bojišti? Honit prchající vojáky a zezadu jim prorážet lebku je v pořádku?“</p>
<p>„Nikdy jsem netvrdil, že mluvím rozumně, Flaško,“ odsekl Šumař. „Ale tak to prostě cejtím. Zažil jsem bitvy, kdy byla kouzla vypuštěna volně – opravdu volně – a ani náhodou se to nepodobalo tomu, co měli za lubem Edurové. Oni chtějí vyhrávat války, aniž by museli tasit meč.“</p>
<p>„A to představuje rozdíl?“</p>
<p>„Kvůli tomu je vítězství nezasloužený, v tom je rozdíl.“</p>
<p>„A císařovna si svá vítězství zasloužila, seržante?“</p>
<p>„Opatrně, Flaško.“</p>
<p>„Ona si přece jenom sedí na trůně,“ nevzdával se voják, „zatímco my jsme tady –“</p>
<p>„Ty myslíš, že bojuju za ni, Flaško?“</p>
<p>„Inu –“</p>
<p>„Jestli si to myslíš, tak ses u Y’Ghatan vůbec nic nenaučil.“ A s tím odkráčel.</p>
<p>Flaška se za ním chvíli díval, načež se zase obrátil ke vzdálenému obzoru. <emphasis>Ano, má pravdu. Nicméně dostáváme žold v její měně, a o to jde.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Co ve jménu mistra Kápě děláš tady dole?“</p>
<p>„Schovávám se, jak to asi vypadá? To je odjakživa tvůj problém, Kale, nevíš, co je rafinovanost. Dřív nebo později se kvůli tomu dostaneš do maléru. Už je tma?“</p>
<p>„Ne. Poslouchej, co je s tím zatraceným vichrem? Není v pořádku –“</p>
<p>„Ty sis všiml?“</p>
<p>Kalam se v šeru zamračil. Aspoň že čaroděje našel. <emphasis>Velemág Čtrnácté a schovává se mezi bednami, soudky a balíky. Co má být tohle za povzbuzení? </emphasis>„Pobočnice s tebou chce mluvit.“</p>
<p>„Pochopitelně. Být jí, taky bych chtěl. Ale to nejsem, že? Ne, ona je záhada – všiml sis, jak skoro nikdy nenosí ten meč? Přiznávám, že jsem rád, když jsem skončil přikovanej k tomuhle zatracenýmu vojsku. Pamatuješ na ty nebeský tvrze? Trčíme tady uprostřed něčeho, Kale. A pobočnice ví víc, než dává znát. Mnohem víc. Nevím jak. Císařovna nás povolává zpátky. Proč? Proč teď?“</p>
<p>„Blábolíš, Rychlej. Je to trapný.“</p>
<p>„Jestli chceš blábolení, zkus tohle. Nenapadlo tě, že jsme prohráli?“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Drydžhna, Apokalypsa, celý proroctví – nepochopili jsme to – a my dva, Kale, jsme to pochopit měli, víš. Čeho vlastně vzpoura dosáhla? Vraždění, anarchie, hnijících mrtvol? A co přišlo po ní? Mor. Apokalypsa, Kalame, nebyla válka, byl to mor. Takže jsme možná vyhráli a možná prohráli. Obojí, chápeš?“</p>
<p>„Drydžhnu Chromý bůh nikdy nevlastnil. Ani Poliel ne –“</p>
<p>„Jenže na tom nezáleží. Nakonec to posloužilo oběma, ne?“</p>
<p>„Se vším prostě bojovat nemůžeme, Rychlej,“ prohlásil Kalam. „Přišlo povstání. Potlačili jsme ho. A co mají tihle prokletí bohové a bohyně za lubem, to není náš boj. Ani říše, včetně Laseen. Ona to za neúspěch považovat nebude. Tavore udělala, co musela, a teď se vracíme a pošlou nás někam jinam. Tak to prostě chodí.“</p>
<p>„Tavore nás poslala do Říšský chodby, Kale. Proč?“</p>
<p>Asasín pokrčil rameny. „No dobře, jak jsi říkal, je záhadná.“</p>
<p>Rychlej Ben se v úzkém prostoru mezi nákladem posunul. „Sedej, máš tu místo.“</p>
<p>Kalam se k němu po kratším váhání připojil. „Máš co jíst a pít?“</p>
<p>„Přirozeně.“</p>
<p>„Dobře.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Když hlídka ohlásila přiblížení k Sepiku, Apsalar zamířila na příď. Pobočnice, Nil, Keneb a Nether už na přední nástavbě byli. Slunce klesající k obzoru na západě vrhalo na pevninu dvě čárky na pravoboku zlatavou zář. Dva dromóny v čele flotily se již blížily k ostrovu.</p>
<p>Apsalar došla k zábradlí. Jasně rozeznávala přístavní město roztažené kolem půlměsíčité zátoky. Z komínů nestoupal kouř a v samotném přístavu kotvila jen hrstka lodí. Nejbližší ztratila příďovou kotvu – nějaká překážka držela koráb nakloněný, až bylo zábradlí na pravoboku téměř pod vodou.</p>
<p>„Sepik,“ promluvil Keneb tónem naznačujícím, že se již opakuje, „jsme měli uvidět za čtyři, možná pět dní.“</p>
<p>Apsalar sledovala dromóny vplouvající do zátoky. Jedním z nich byla Noková vlajková loď.</p>
<p>„Něco není v pořádku,“ ozvala se Nether.</p>
<p>„Pěsti Kenebe,“ řekla tiše pobočnice, „odvolejte mariňáky.“</p>
<p>„Pobočnice?“</p>
<p>„Nebudeme přistávat –“</p>
<p>V té chvíli si Apsalar všimla, jak se první dromón náhle vzepjal, jako by nevysvětlitelně ztratil rychlost – námořníci po něm pobíhali jako vyplašení mravenci a plachty se vzdouvaly. Chvíli nato se totéž stalo s Nokovou lodí a vzhůru šplhala signální vlajka.</p>
<p>Za válečnými plavidly se město Sepik probudilo k životu. Racci. Desítky tisíc ptáků vzlétaly z ulic a budov. Uprostřed hejna černé cáry vran a ostrovních supů, zvedající se jako vločky popela uprostřed vířícího dýmu bílých racků. Stoupající, vzdouvající se, vrhající na město chaotický stín.</p>
<p><emphasis>„Všichni jsou mrtví,“ </emphasis>šeptla Nether.</p>
<p>„Navštívili je Tiste Edur,“ podotkla Apsalar.</p>
<p>Tavore se k ní otočila. „Je zabíjení jejich odpovědí na všechno?“</p>
<p>„Našli své druhy, pobočnice, pozůstatky zdejší populace. Jako poddané, jen o málo víc než otroky. Edurové neváhají vypustit svůj vztek.“</p>
<p>„Jak to všechno víte, Paličko mostů?“</p>
<p>Ženy se na sebe zadívaly. „Jak jste to věděla vy, pobočnice?“</p>
<p>Nyní se Tavore odvrátila. Keneb se díval z jedné na druhou. Apsalar znovu upřela zrak na přístav. Racci se vrátili k hostině a oba dromóny vypluly ze zátoky, opět s větrem v plachtách. Lodě za nimi začaly měnit kurs.</p>
<p>„Pokusíme se získat zásoby v Nemilu,“ prohlásila pobočnice. Než odešla, ještě se zastavila. „Apsalar, najděte Rychlýho Bena. Použijte ty své kostlivé služebníky, bude-li třeba.“</p>
<p>„Velemág se ukrývá mezi nákladem v podpalubí,“ odvětila Apsalar.</p>
<p>Tavore zvedla obočí. „Tedy nic kouzelného?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Když kroky pobočnice utichly, přistoupil k Apsalar pěst Keneb. „Myslíš, že nás ta edurská flotila ještě pronásleduje, Apsalar?“</p>
<p>„Ne. Vracejí se domů.“</p>
<p>„A jak tohle víš?“</p>
<p>„Protože ji navštívil bůh, pěsti,“ ohlásila Nether. „Přichází, aby jí zlomil srdce. Znovu a znovu.“</p>
<p>Apsalar měla pocit, jako by dostala pěstí do prsou, náraz cítila až v kostech, srdce jí vynechalo a žilami jí projel žár. Nedala však na sobě nic znát.</p>
<p>Keneb byl bez sebe vzteky. „Bylo to nutné, Nether?“</p>
<p>„Mé sestry si nevšímej,“ ozval se Nil. „Po někom touží –“</p>
<p>„Mizero!“</p>
<p>Mladá Záchlumčanka odběhla. Nil se za ní chvíli díval, pak se otočil ke Kenebovi a Apsalar a pokrčil rameny. Vzápětí také odešel.</p>
<p>„Omlouvám se,“ obrátil se Keneb k Apsalar. „Tak krutou odpověď bych nikdy nepřivolával – kdybych byl tušil, co Nether řekne –“</p>
<p>„Na tom nezáleží, pěsti. Není třeba se omlouvat.“</p>
<p>„Přesto už se nebudu víckrát ptát.“</p>
<p>Prohlížela si ho. Znepokojeně kývl a odporoučel se.</p>
<p>Ostrov byl nyní na pravoboku asi pět čárek. <emphasis>„Přichází, aby jí zlomil srdce. Znovu a znovu.“ </emphasis>Na takové lodi se žádné tajemství neudrží dlouho. A přece tomuto pravidlu pobočnice zřejmě vzdorovala.</p>
<p><emphasis>Není divu, že se Rychlej Ben schovává.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Všechny pobili,“ vydechl Flaška celý roztřesený. „Všechny lidi na celým ostrově. A taky na ostrově Monkan – pravda se teď nese na větru.“</p>
<p>„Buď za něj vděčný,“ zabručel Koryk. „Tu noční můru jsme opustili rychle, hodně rychle, a to je dobře, ne?“</p>
<p>Sépie se narovnal a podíval se na Šumaře. „Seržante, nebyl Sepik říšský protektorát?“</p>
<p>Šumař kývl.</p>
<p>„Takže to, co Tiste Edur udělali, je nepřátelskej čin, ne?“</p>
<p>Flaška a ostatní upřeli oči na seržanta, jenž se zamračil – a očividně o Sépiových slovech přemýšlel. „V zásadě ano,“ řekl nakonec. „Bude to tak vidět císařovna? A bude chtít? Už takhle máme nepřátel až nad hlavu.“</p>
<p>„Pobočnice to bude muset stejně ohlásit,“ podotkl Smola. „A taky, jak jsme se s tou jejich prokletou flotilou srazili.“</p>
<p>„Nejspíš nás právě sleduje,“ poznamenal Sépie s úšklebkem. „A my ji vedeme přímo do srdce říše.“</p>
<p>„Výborně,“ zaradoval se Smola. „Potom ty neřády rozdrtíme.“</p>
<p>„Nebo oni rozdrtí nás,“ zamumlal Flaška. „To, co Rychlej Ben udělal, nebylo skutečný –“</p>
<p>„Na začátku,“ upřesnil Šumař.</p>
<p>Flaška se odmlčel. „Bez některých spojenců se obejdeš,“ prohlásil nakonec.</p>
<p>„Proč?“ chtěl vědět seržant.</p>
<p>„Bez spojenců, který neodhadneš,“ vysvětloval Flaška, „ti, co mají motivy a cíle, jaký nikdy nedokážeme pochopit – o tom tady mluvíme, seržante. A věřte mi, nechceme válku vedenou magií držeb. Rozhodně ne.“</p>
<p>Ostatní na něj zírali. Flaška odvrátil zrak.</p>
<p>„Protáhněte ho pod kýlem,“ radil Sépie. „To ho přinutí všechno vysypat.“</p>
<p>„Lákavý,“ utrousil Flaška, „ale máme dost času. Spoustu času.“</p>
<p><emphasis>Hlupáci. Čas je to poslední, co bychom měli. To se nám snaží říct tím strašidelným větrem, jako když prorazí pěstí Maelovu říši – a on s tím nic nenadělá. Sežer si to, Maeli, ty mrzutej vilejši!</emphasis></p>
<p><emphasis>Čas? Zapomeňte na to. Ona nás žene do srdce bouře.</emphasis></p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA DVACET</p>
<p>Disciplína je nejlepší zbraní proti pokrytectví. Když odpovídáme na ukrutnosti fanatiků, musíme změřit klady vlastní kontrolované reakce. A přece ve svém řečnění o zbožnosti nesmíme tvrdit, že postrádáme vlastní fanatiky, protože pokrytci se rodí, kdykoliv tradice drží, a nejčastěji tehdy, vznikne-li dojem, že tyto tradice jsou ohroženy. Fanatiky lze stvořit stejně snadno jako prostředí morálního úpadku (ať skutečného, či představovaného), jako třeba v prostředí zákonem podložené nespravedlnosti či pod vlajkou zdravého rozumu.</p>
<p>Disciplína znamená čelit nepříteli uvnitř stejně jako tomu před vámi, protože bez kritického posouzení zbraň ve vašich rukou nezpůsobí – a nebuďme zdrženliví – nic jiného než vraždu.</p>
<p>A první obětí je morální bezúhonnost vaší věci.</p>
<p>(Promluva ke stoupencům)</p>
<p>smrtelný meč Bruchalian</p>
<p>Šedé meče</p>
<p>G</p>
<p>anoes Paran si uvědomoval, že je stále těžší nelitovat jistých rozhodnutí. Zvědové hlásili, že degarotové jeho vojsko pochodující k severovýchodu opuštěnou krajinou nesledují. To samo vyvolávalo podezření a nervozitu. Pokud je ty starodávné šelmy nesledovaly, <emphasis>co tedy mají za lubem?</emphasis></p>
<p>Jaghutská kouzelnice Ganath více méně naznačila, že rozhodnutí vypustit je bylo strašlivou chybou. Nejspíš ji měl poslechnout. Bylo domýšlivé představovat si, že dokáže donekonečna manipulovat se všemi silami, jež vypustil proti t’rolbarálům. A možná trpěly ascendenty, již činné v této říši, nedostatkem sebevědomí. Degarotové byli primitivní, ale na primitivní tvory občas zaútočil svět, který již déle nepřipouštěl jejich strašlivou svobodu.</p>
<p><emphasis>To by už stačilo. Už se stalo. Ať ten nepořádek po mně uklidí pro změnu někdo jiný.</emphasis></p>
<p>Zamračil se. <emphasis>Jistě, asi to není správný přístup pána balíčku, ale já se o to neprosil, ne?</emphasis></p>
<p>Jel mezi vojáky uprostřed kolony. Představa předvoje či zadní stráže se mu nelíbila. Prozatím jela v čele pěst Ryde Beud a pěsti se střídaly. Paran zůstával, kde byl, jen s Noto Nežitem a občas Hurlochelem, jenž se objevoval, když bylo třeba doručit nějakou zprávu – a těch bylo požehnaně málo.</p>
<p>„Když jste byl kapitán Laskava,“ poznamenal Noto Nežit vedle něj, „byl jste energičtější.“</p>
<p>„Á, zmlkni,“ řekl mu Paran.</p>
<p>„Postřeh, vrchní pěsti, ne stížnost.“</p>
<p>„Každý tvůj postřeh je stížnost, léčiteli.“</p>
<p>„Teď jste mě ranil, pane.“</p>
<p>„Už chápeš, jak to myslím? Pověz mi něco zajímavého. Jsi z Kartoolu, že? Byl jsi tehdy stoupencem D’rek?“</p>
<p>„Pro mistra Kápě, ne! No dobře, když chcete slyšet něco zajímavého, povím vám svůj příběh. Jako mladý jsem byl lamač nohou –“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Lámal jsem psům nohy. Jen jednu na vořecha, víte. Chromí psi byli důležití pro slavnost –“</p>
<p>„Á, ty myslíš slavnost D’rek! Ten nechutný, barbarský den plný špíny a odporného oslavování! Takže jsi lámal nohy ubohým, zmateným zvířatům, aby je psychotické dětičky mohly v nějaké uličce ukamenovat.“</p>
<p>„Co tím chcete říct, vrchní pěsti? Ano, přesně to jsem dělal. Tři srpky za psa. Bylo to živobytí. Žel, nakonec mě to přestalo bavit –“</p>
<p>„Malažané tu slavnost postavili mimo zákon –“</p>
<p>„Ano, to taky. Nanejvýš nešťastné rozhodnutí. Můj lid začal vymírat, museli jsme hledat jinde –“</p>
<p>„Ukojení těch svých odporných, hnusných choutek, způsobujících bídu a utrpení.“</p>
<p>„No ano. Čí je to vlastně příběh?“</p>
<p>„Propast mě vem, přijmi, prosím, mou omluvu. Pokračuj – pokud na to budu mít žaludek.“</p>
<p>Noto Nežit zvedl nos k obloze. „Já nestrávil mládí pobíháním a propichováním bohyň –“</p>
<p>„Já taky ne, i když jsem nejspíš jako každý zdravý, mladý, nohy nelámající kluk po několika zatoužil. Aspoň pokud můžu vycházet ze soch a tak. Vezmi si kupříkladu Soliel –“</p>
<p>„Soliel! Podobnost schválně vytvořená tak, aby vzbuzovala představu mateřství!“</p>
<p>„Opravdu? To tedy odhaluje trochu moc, ne?“</p>
<p>„Nezapomínejte,“ připomněl Noto Nežit soucitně, „že jste <emphasis>byl </emphasis>mladík…“</p>
<p>„To jsem byl, ale zapomeňme na to. Co jsi to povídal? Po tom, co tvoje kariéra lamače nohou se skuhráním skončila, co bylo dál?“</p>
<p>„Jak legrační, pane. Měl bych taky poukázat na to, že zjevení Soliel v G’danisbanu –“</p>
<p>„Bylo pořádným zklamáním,“ souhlasil Paran. „Nemáš tušení, kolik mladistvých představ to zničilo.“</p>
<p>„Já myslel, že se o tomto tématu už nechcete dál bavit.“</p>
<p>„Jistě. Pokračuj.“</p>
<p>„Krátce jsem se učil u místního léčitele –“</p>
<p>„Léčit chromé psy?“</p>
<p>„To nebyl náš hlavní zdroj příjmů, pane. Došlo k nedorozumění, následkem čehož jsem byl nucen ho narychlo opustit. Místní verbíři mi dali příležitost, zvlášť když Malažané zřídkakdy získali víc než hrstku Kartoolanů – a navíc většinou nuzáků nebo zločinců –“</p>
<p>„A ty jsi byl obojí.“</p>
<p>„Hlavní důvod jejich radosti z toho, že jsem se nechal naverbovat, byly moje schopnosti léčitele. V každém případě jsem na prvním tažení skončil v Korelu, při krádežských taženích jsem měl štěstí, že jsem získal další vzdělání od léčitele, jenž později nechvalně proslul. U Ipšanka.“</p>
<p>„Opravdu?“</p>
<p>„Právě u něj. Ano, setkal jsem se i s Manaskem. Musím říct – a vy, vrchní pěsti, lépe než kdo jiný pochopíte, že to bylo nezbytné – musím říct, že Ipšank i Manask zůstali věrní Šedohřívovi… až do konce. Tedy pokud jsem věděl – tou dobou už jsem byl léčitelem celé legie a poslali nás do Genabakis. A časem –“</p>
<p>„Noto Nežite,“ skočil mu Paran do řeči, „zřejmě máš zvláštní nadání stýkat se se slavnými i neslavnými.“</p>
<p>„Ano, pane, to asi mám. A nyní si říkáte, do které kategorie řadím vás?“</p>
<p>„Mě? Ne, nenamáhej se.“</p>
<p>Léčitel chtěl znovu promluvit, ale přerušil ho příchod Hurlochela.</p>
<p>„Vrchní pěsti.“</p>
<p>„Herolde.“</p>
<p>„Na cestě před námi, pane, jsme dosud zahlédli jen několik vašich takzvaných poutníků. Teď se ale k nim zřejmě přidal oddíl jezdců.“</p>
<p>„Víš kolik?“</p>
<p>„Víc než pět set, vrchní pěsti. Možná až tisíc – jedou ve formaci, takže se to nedá poznat přesně.“</p>
<p>„Ve formaci? Kdo by to asi mohl být? Dobře, Hurlocheli, vyšli zvědy dopředu a do stran – jak daleko před námi jsou?“</p>
<p>„Čtyři pět dní, pane. Většinou jedou klusem.“</p>
<p>„Výborně. Děkuju, Hurlocheli.“</p>
<p>Hurlochel znovu odjel od kolony.</p>
<p>„Co to znamená, vrchní pěsti?“</p>
<p>Paran jen pokrčil rameny. „To asi brzy zjistíme, Nežite.“</p>
<p>„<emphasis>Noto </emphasis>Nežite, pane. Prosím.“</p>
<p>„Dobré je,“ pokračoval Paran, jenž si nemohl pomoci, „že ses stal léčitelem a ne kopiníkem.“</p>
<p>„Jestli vám to nevadí, pane, mám dojem, že zepředu slyším, jak si někdo stěžuje na otlaky od sedla.“ A pobídl koně dopředu.</p>
<p><emphasis>Skvělé, dává přednost otl</emphasis><emphasis>a</emphasis><emphasis>kům od sedla přede mnou. Inu, každému, co jeho jest…</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Vrchní pěst Paran,“ vrčela kapitán Ambroň. „Co to dělá, že si jede vzadu, a co znamená to, že nemáme salutovat? To je špatný pro disciplínu. Mně je jedno, co si vojáci myslí – je mi dokonce jedno, že kdysi velel Paličům mostů – nakonec jen co je převzal, tak je zničili. Podle mýho to není správný. Ani trochu.“</p>
<p>Pěst Ryde Beud se po ní ohlédla. Všimla si, že kapitán je celá rudá a blýská se jí v očích. Očividně nebyla připravená zapomenout na tu ránu pěstí do brady. <emphasis>Pravda, já bych nejspíš něco takového taky neodpustila.</emphasis></p>
<p>„Myslím, že by pěsti měly svolat zasedání –“</p>
<p>„Kapitáne,“ varovala ji Ryde Beud, „zapomínáte se.“</p>
<p>„Omlouvám se, pane. Ale když teď jedeme za nějakým vojskem, nechci skončit jako Paliči mostů. To je všechno.“</p>
<p>„Mně, kapitáne, stačí, že Dujek Jednoruký Paranovi věřil a obdivoval ho. A ostatním pěstem jakbysmet. Radím vám, abyste potlačila hněv a vzpomněla si na vlastní disciplínu. Co se vojska před námi týče, ani tisíc válečníků na koních nemůže pro Houfec znamenat vážnou hrozbu. Povstání skončilo – nakonec nezůstal nikdo, kdo by mohl povstat. A v podstatě ani není o co bojovat.“ Ukázala rukou v rukavici. „Dokonce i poutníci odpadávají.“</p>
<p>Vedle nerovné silnice byla vidět nízká hromada kamení – další smutná oběť poutě – a na této se tyčila hůl pokrytá vraním peřím.</p>
<p>„To je taky strašidelný,“ brblala Ambroň. „Všichni ti Coltainovi uctívači…“</p>
<p>„Země plodí kulty jako červy v mrtvole, kapitáne.“</p>
<p>„V tomto případě nanejvýš vhodný příměr, pěsti,“ poznamenala Ambroň.</p>
<p>Ryde Beud zabručela. <emphasis>Ano, občas na ně připadnu.</emphasis></p>
<p>„Pánové, co je to?“ zavolal za jezdkyněmi kaprál Futhgar.</p>
<p>Otočily se v sedle a podívaly se, kam ukazuje. Ná oblohu na východě. Vojáci už se začínali modlit, pár jich vykřikovalo překvapením.</p>
<p>Řada sluncí, celkem tucet, malých, ale dost jasných, aby do modré oblohy vypálily oslepující díry. Za dvěma se táhly ohony ohnivé mlhy. Rada sluncí, prohnutá jako luk, s konci obrácenými nahoru, a nad nimi rozmazaný, zdeformovaný měsíc.</p>
<p><emphasis>„Znamení smrti</emphasis><emphasis>!</emphasis><emphasis>“ </emphasis>zavřískl kdosi.</p>
<p>„Kapitáne,“ štěkla Ryde Beud, „ať ten pitomec zavře zobák.“</p>
<p>„Rozkaz, pane.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Padá obloha,“ poznamenal Noto Nežit, když se zařadil zpátky vedle vrchní pěsti.</p>
<p>Paran si zamračeně prohlížel zvláštní výjev na nebi a snažil se vyznat v tom, co vidí. <emphasis>Ať je to cokoliv, nelíbí se mi to.</emphasis></p>
<p>„Pochybujete o mně?“ zeptal se léčitel. „Vrchní pěsti, já kráčel zeměmi Korelu. Viděl jsem krátery zanechané vším, co spadlo z oblohy. Prostudoval jste si někdy mapu Korelu? Celý severní subkontinent a ostrovy kolem? Hodíte hrst kamínků do bláta a čekáte, až voda zaplní jamky. To je Korel, pane. Lidé pořád vyprávějí o ohních, které spadly z oblohy, když byl stržen Chromý bůh.“</p>
<p>„Zajeď do čela kolony, Noto Nežite,“ přikázal mu Paran.</p>
<p>„Pane?“</p>
<p>„Ať zastaví. Hned. A sežeň mi Hurlochela a jeho zvědy. Potřebuju vědět, jak vypadá okolní krajina. Možná budeme muset hledat úkryt.“</p>
<p>Pro jednou si léčitel nestěžoval.</p>
<p>Paran se díval na ohně, zvětšující se jako salva z Propasti. <emphasis>Zatraceně, kde je Ormulogun? Potřebuji ho najít, a měl by mít ten balíček připravený – nebo karty aspoň načrtnuté, nejlépe vykreslené a připravené na barvy. Bohové pod námi, měl by mít aspoň </emphasis>něco, <emphasis>protože já nemám čas na… </emphasis>zarazil se.</p>
<p>Už je cítil, blížily se – cítil jejich žár – je to vůbec možné?</p>
<p><emphasis>Ten pitomý měsíc – měl jsem dávat lepší pozor. Měl jsem pátrat, zjistit, co se tam nahoře, na tom opuštěném světě, vlastně stalo. </emphasis>Pak ho napadlo ještě něco a úplně ho zamrazilo.</p>
<p><emphasis>Válka mezi bohy. Je to útok? Skutečná salva?</emphasis></p>
<p>Vycenil zuby. „Jestli tam jsi,“ zašeptal s očima upřenýma k východu, zatímco pod ním kůň neklidně tancoval, „tak nehraješ fér. A to se mi vůbec nelíbí.“ Postavil se ve třmenech a rozhlédl se kolem sebe.</p>
<p>„Ormulogune! Kde ve jménu mistra Kápě jsi!“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Proti tomu,“ zamumlal Iskaral Pust, „nic nezmůžu.“ Schoulil se. „Asi bych měl začít blábolit. Ano, to by bylo nanejvýš vhodné. Šílený výraz v očích. Sliny, pak pěna u úst, ano. Kdo by se mi divil? <emphasis>Všichni zemřeme!“</emphasis></p>
<p>Poslední slova zavřískl dost hlasitě, aby to Mappa vytrhlo z letargie. Trell zvedl hlavu a zadíval se na velekněze stínu. Dalhoňan se krčil vedle mezka a oba zalévalo zvláštní, nazelenalé světlo – ne, uvědomil si Trell, to světlo bylo všude.</p>
<p>Zášť sešla z přední nástavby s výrazem chladného vzteku. „Máme potíže,“ pronesla skřípavým tónem. „Mimo čas – doufala jsem… na tom nesejde –“ Najednou otočila hlavu a zadívala se k jihozápadu. Přimhouřila oči a pronesla: „A… kdo ve jménu mistra Kápě jsi <emphasis>ty? </emphasis>A co si myslíš, že děláš?“ Odmlčela se a zamračila se ještě víc.</p>
<p>Mappo Poříz zamrkal, zvedl se a uviděl na obloze oheň – téměř přímo nad nimi. Jako by slunce zplodilo houf dětí, řádku zářivých perel, a jejich plameny věnčily nefritové aureoly. Zvětšovaly se… klesaly. <emphasis>Co je to?</emphasis></p>
<p>Moře se kolem nich třáslo a čeřilo se. Vzduch byl ostrý a horký a vítr náhle utichl. A nad pevninou na východě – nad Otataralovým ostrovem… Mappo se ohlédl na Iskarala Pusta. Velekněz dřepěl a rukama si zakrýval hlavu. Sbíhali se k němu bhok’arala, kňučeli a mňoukali a natahovali k třesoucímu se dědkovi tlapky. A on blekotal: „Tohle jsme neplánovali, že? Nevzpomínám si – bohové, na nic si nevzpomínám! Mogoro, moje milá babizno, kde jsi? Nadešla chvíle nouze nejvyšší. Chci sex! Dokonce i s tebou! Později vypiju bílý paralt – co jiného? Buď to, nebo vzpomínka na nejpolitováníhodnější slabost z mé strany! Dokážu strpět jen něco. Nesahejte na mě, vy hnusné opice! Stínupáne, ty bídný, šílený stíne – kde se schováváš, a je tam místo i pro mě, pro tvého nejoddanějšího služebníka, tvého Mága? Mělo by být! Pojď si pro mě, mor na tebe – zapomeň na všechno ostatní! Mysli jen na mě! Ovšemže máš místo! Ty oslizlý záprdku! Zachraň mě!“</p>
<p>„Duchové pod námi,“ zamumlala vedle Mappa Mogora, „poslechni si toho žalostného tvora! To pomyšlení, že jsem za něj vdaná!“</p>
<p>Zášť se náhle otočila a odběhla zpátky na příď. Bhok’arala jí uhýbali z cesty. Na přídi se otočila a vykřikla. „Vidím je! Rychle k nim, hlupáci! Honem!“</p>
<p>A pak se popustila, zvedla se nad kolébající se loď a roztáhla stříbrem protkaná křídla. Zavířila mlha, zakroužila a zhmotnila se a nad lodí se vznášel obrovský drak, větší než celé plavidlo. Jiskřivé oči mu v přízračném nazelenalém světle plály jako živé stříbro. Spustil dlouhý hadovitý ocas a ovinul ho kolem visuté přídě. Otočil se ve vzduchu a zamával křídly –</p>
<p>– a loď vyrazila kupředu.</p>
<p>Mappem to hodilo o stěnu kajuty, až dřevo zapraštělo. Se supěním se vyškrábal na nohy a lezl na příď.</p>
<p><emphasis>Ona je vidí? Koho?</emphasis></p>
<p>Nebe zaplnily oštěpy zeleného ohně, řítící se na ně.</p>
<p>Iskaral Pust zavřískl.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Víc než tisíc líg daleko na západě stál Flaška s ostatními na palubě a pozorovali východní obzor – odkud se měla vzhůru rozrůstat temnota, aby ohlásila nekonečný cyklus smrti dne a zrození noci. Místo toho zřetelně viděli tucet ohnivých mušek, které při pádu zalévaly třetinu oblohy jasnou, žhoucí nazelenalou září.</p>
<p>„Á,“ šeptl Flaška, „to je zlý.“</p>
<p>Šumař ho popadl za rukáv a přitáhl si ho blíž. „Chápeš to?“ zeptal se ochraptěle.</p>
<p>Flaška zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Je to – je to <emphasis>další Chromý bůh?“</emphasis></p>
<p>Flaška na něj vytřeštil oči. <emphasis>Další? </emphasis>„Bohové pod náma!“</p>
<p>„Tak je?“</p>
<p>„Já nevím!“</p>
<p>Šumař ho s kletbou odstrčil. Flaška zavrávoral a vrazil do seržanta Balšáma – jenž téměř nereagoval – protáhl se tlačenicí a vyklopýtal na volné prostranství. Zadíval se přes moře. Na jihu se nemilské lodě – válečné birémy a zásobovací koráby – hnaly pod plnými plachtami zpátky ke své domovině. Birémy daleko předhonily koráby, které byly dosud zpola naložené – vykládka byla zcela zapomenuta.</p>
<p><emphasis>Ano, teď je to každý sám za sebe. Ale až ty ohně dopadnou, tlaková vlna poletí rychle. Všechny nás to rozbije na třísky. Chudáci, to nestihnete. Ani na těch ošklivých birémách.</emphasis></p>
<p>Stálý vítr jako by se <emphasis>zarazil, </emphasis>jako by nabíral dech, a pak se vrátil s dvojnásobnou silou, až všichni na palubě zavrávorali. Plachty se napjaly, stěžně a ráhna vrzaly – a <emphasis>Silanda </emphasis>pod nimi zasténala.</p>
<p><emphasis>Rychlej Bene? Měl bys zmizet hned a vzít s sebou tolik lidí, kolik</emphasis> <emphasis>zvládneš. To, co přichází… nezažene žádná iluze. A Tiste Edur, inu, ti jsou odsouzení k záhubě stejně jako my. To přijímám jako útěchu.</emphasis></p>
<p><emphasis>No, babi, vždycky jsi říkala, že moře bude moje smrt.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Seržant Hellian se potulovala po palubě a žasla nad zeleným světem, který objevila. Ta nemilská pálenka má opravdu říz, co? Lidé ječeli nebo jenom stáli jako přimrazení, ale takhle se chovali pokaždé, když náhodou – <emphasis>jejda – </emphasis>překročila tu rozmazanou hranici neúplné opilosti. Nicméně z té zelené se jí trochu obracel žaludek.</p>
<p>Zatracená nemilská kořalka – co za pitomce pije takovou břečku? Mohla by ji s nějakým falarským námořníkem vyměnit za rum. Na lodi bylo dost hlupáků, kteří neměli rozum, stačí najít jediného. Námořníka, jako je tenhle.</p>
<p>„Zdravím. Hele, mám n’m’lskou pálenku, ale mám chuť na rum, jasný? Zaplatila jsem za to deset srpků, já vím, je to hodně, ale můj oddíl mě miluje, víš? Složili se. Tak mě napadlo, co takhle to vyměnit? Flašku za flašku? Jasně, většinu už jsem vypila, ale pálenka stojí za víc, jasně. Což, jak chápeš, všecko srovnává.“ A čekala.</p>
<p>Muž byl vysoký, vypadal přísně. Ostatní lidé civěli – co vůbec mají za problém? Potom si muž láhev vzal, zamával s ní a zamračil se. A třemi loky ji dopil.</p>
<p>„Hele –“</p>
<p>Sáhl si pod fajnový pláštík a vytáhl čutoru, kterou jí podal. „Na, vojáku,“ řekl. „Běž dolů a pij, dokud nepadneš.“</p>
<p>Uchopila čutoru oběma rukama a žasla nad hladkým stříbrným povrchem. Dokonce i rýha táhnoucí se šikmo přes jednu stranu a znaky na ní vyražené byly moc hezké. Říšské žezlo a čtyři stará – ta, která se používala k označení vlajkových lodí – už je viděla dřív. Tady byl znak Kartherona Krusta, tenhle byl Urkův, další nepoznala, ale poslední byl stejný jako vlajka vlající nad lodí, na níž stála. <emphasis>To je mi náhoda, co? </emphasis>Zamrkala na muže. „Nemůžu,“ řekla. „Mám rozkazy –“</p>
<p>„Já ty rozkazy ruším, seržante.“</p>
<p>„To můžeš?“</p>
<p>„Za daných okolností ano.“</p>
<p>„Tak to ti nikdy nezapomenu, námořníku. Slibuju. A kde je vlastně ten průlez…?“</p>
<p>Položil jí ruku na rameno a otočil ji správným směrem. Hellian s krásnou a krásně šplouchající čutorou na prsou zamířila zeleným šerem a mezi zírajícími lidmi. Vyplázla jazyk.</p>
<p><emphasis>Můžou si sehnat vlastní.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Když si pobočnice vzdychla, Apsalar se obrátila. Tavore upírala oči k východu a tvářila se… filozoficky.</p>
<p>„Pokořující, což?“</p>
<p>„Ano, pobočnice. To asi ano.“</p>
<p>„Všechny naše plány… naše domýšlivost… jako by čistá síla vůle každého z nás mohla nějak zajistit, že všechno kolem nás zůstane nezměněno a bude čekat jen na to, co uděláme, co řekneme.“</p>
<p>„Bohové –“</p>
<p>„Ano, já vím. Ale tohle –“ kývla k východu – „není jejich dílo.“</p>
<p>„Ne?“</p>
<p>„Je to příliš ničivé, vojáku. Žádná strana není tak zoufalá… zatím. A nyní,“ pokrčila Tavore rameny, „dokonce i jejich hry se vytrácejí do bezvýnamnosti.“</p>
<p>„Schází vám důvěra, pobočnice,“ poznamenala Apsalar.</p>
<p>„Opravdu? A v čem?“</p>
<p>„V naši nezdolnost.“</p>
<p>„Možná.“</p>
<p>Apsalar však cítila, jak ji samotnou opouští sebedůvěra, držela se jediné myšlenky – a odhodlání, jaké tato myšlenka dodávala, také sláblo. Byla to jediná myšlenka. <emphasis>Tohle někdo předjímal. Musel.</emphasis></p>
<p><emphasis>Někdo věděl, co přichází.</emphasis></p>
<p>Věšina lidí je slepá, schválně či jinak. Někteří však slepí nebyli.</p>
<p><emphasis>Nyní, můj vzácný příteli, bys s tím měl něco udělat. A rychle.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Objevil se Ormulogun se svou ropuchou a přeplněným koženým vakem v náručí. Ropucha s pesimistickým uspokojením blekotala cosi o šálivých umělcích a krutém světě. Ormulogun zakopl a málem se před Paranem rozplácl. Vak se mu převrátil a vysypal se na zem – včetně desítek dřevěných karet, většinou prázdných.</p>
<p>„Vždyť jsi ještě ani pořádně nezačal! Hlupáku zatracená!“</p>
<p>„Dokonalost!“ zavřískl Ormulogun. „Říkal jsi –“</p>
<p>„Zapomeň na to,“ prskl Paran. Podíval se znovu k východu. Ohnivé oštěpy padaly jako déšť. „Na pevninu? Do moře?“ přemýšlel nahlas. „Nebo na Otataralový ostrov?“</p>
<p>„Možná na všechny tři,“ podotkl Noto Nežit a olízl si rty.</p>
<p>„Moře je horší,“ prohlásil Paran, dřepl si a udělal si místo v písku před sebou. „To znamená…“ Jal se črtat prstem.</p>
<p>„Něco mám!“ fňukal Ormulogun a hrabal se v kartách.</p>
<p><emphasis>Maeli, doufám, že dáváš pozor – doufám, že jsi připravený na to,</emphasis> <emphasis>co je třeba udělat. </emphasis>Prohlížel si čáry, které nakreslil do písku. <emphasis>Stačí to? Musí. Zavřel </emphasis>oči a soustředil se. <emphasis>Brána je přede mnou –</emphasis></p>
<p>„Mám tuhle!“ zakřičel Ormulogun hlasitě Paranovi do ucha ve chvíli, kdy ten vypustil svou vůli, otevřel oči – a spatřil před sebou jinou kartu –</p>
<p>Všechna jeho síla se vlila do ní –</p>
<p>Byl na kolenou, klouzal v jílu, který se pod ním prohýbal, a napřáhl ruce, aby neskončil na břiše. Šedivý vzduch, mrtvolný puch, pokřivené kosti, světlé, potlučené maso, prameny vlasů, nespočetně zírajících očí a za nimi šedé, kalné zapomnění.</p>
<p>„Pro mistra Kápě.“</p>
<p>Stál na prahu. Málem proletěl –</p>
<p>V portálu se objevila postava, vysoká, zahalená do černého pláště s kapucí. <emphasis>To není jeden z jeho služebníků. Tohle je ten starý neřád osobně –</emphasis></p>
<p>„Je čas na tak nepříjemné myšlenky, smrtelníku?“ Hlas byl mírný, jen trochu ochraptělý. „S tím, co se má stát… Ganoesi Parane, pane balíčku draků, ses postavil na velice nešťastné místo, pokud ovšem nechceš být podupán zástupy, které se právě na této stezce nacházejí.“</p>
<p>„Ale, zmlkni, Kápě,“ sykl Paran a pokusil se vstát, ale zarazil se, když si uvědomil, že to není nejlepší nápad. „Pomoz mi. Nám. Zastav, co přichází – zničí to –“</p>
<p>„Příliš mnoho, ano. Příliš mnoho plánů. Já však mnoho nezmůžu. Vybral sis špatného boha.“</p>
<p>„Já vím. Zkoušel jsem Maela.“</p>
<p>„Bezúčelné…“ Nicméně Paran v tom slově zachytil jisté… váhání.</p>
<p><emphasis>Aha, něco tě napadlo.</emphasis></p>
<p>„Napadlo. Dobrá, Ganoesi Parane, <emphasis>smlouvej.“</emphasis></p>
<p>„Propast nás vem – na to není čas!“</p>
<p>„Tedy přemýšlej rychle.“</p>
<p>„Co chceš? Víc než co jiného, mistře Kápě? <emphasis>Co chceš?“</emphasis></p>
<p>A mistr Kápě mu to sdělil. Mezi mrtvolami náhle jedna tvář ožila, oči se otevřely dokořán – čehož si ani jeden z hovořících nevšiml.</p>
<p>Paran na boha jen nevěřícně zíral. „To nemůžeš myslet vážně.“</p>
<p>„Smrt je vždycky vážná.“</p>
<p>„A, dost těch nabubřelých nesmyslů! Mluvíš vážně?“</p>
<p>„Můžeš splnit, oč žádám, Ganoesi Parane?“</p>
<p>„Můžu. Nějak.“</p>
<p>„Přísaháš?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„No dobře. Odejdi. Musím otevřít bránu.“</p>
<p>„Cože? Vždyť <emphasis>je </emphasis>otevřená!“</p>
<p>Bůh se však již otočil a Paran stěží slyšel jeho odpověď: <emphasis>„Ne z této strany.“</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Když do vln necelou šířku lodi od nich dopadlo krupobití ohnivých kamenů, Chaur se rozkřičel. Výbuchy páry, strašlivý pištivý zvuk. Řezník se opřel do kormidelního vesla a pokusil se s neohrabaným plavidlem veslovat – ale neměl na to sílu. <emphasis>Žal </emphasis>nikam nepopluje. <emphasis>Nanejvýš tak na dno, jak se obávám.</emphasis></p>
<p>Něco třísklo o palubu. Náraz, tříštění dřeva, celý trup se rozechvěl a z díry velké jako pěst vyletěla pára. <emphasis>Žal </emphasis>pod nimi podklesl.</p>
<p>Barathol s kletbou přiskočil k průlomu a přitáhl si ranec náhradní plachtoviny. Zatímco se snažil nacpat látku do díry, dopadly na palubu další dva kameny. Jeden prorazil příď a druhý ožehl Řezníkovi levé stehno. Když se mladík podíval dolů, viděl, jak se do lodi hrne pára a pak voda.</p>
<p>Horko bylo jako v peci. Celá nebeská klenba nad nimi byla jako v ohni. Plachta byla protržená a hořela. Další náraz a polovina zábradlí na levoboku prostě zmizela. Dřevo se proměnilo v mlhu, jež odplouvala a občas se v ní vzňala plamenem nějaká tříska.</p>
<p>„Potápíme se!“ ječela Scillara, držíc se zábradlí na druhé straně. Paluba lodi se nebezpečně naklonila.</p>
<p>Náklad se přesouval – <emphasis>příliš mnoho věcí, byli jsme chamtiví – </emphasis>a umírající plavidlo se naklonilo ještě víc.</p>
<p>Heborikova zabalená mrtvola se kutálela ke zčeřené hladině.</p>
<p>Řezník vykřikl a pokusil se ji chytit, jenže byla příliš daleko – tělo zavinuté v látce sklouzlo do vody –</p>
<p>A kvílející Chaur je následoval.</p>
<p>„Ne!“ zařval Barathol. <emphasis>„Chaure – ne!“</emphasis></p>
<p>Němý obr objal mrtvolu chvíli předtím, než oba zmizeli z dohledu.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p><emphasis>Moře. Bara tomu říkal moře. Teplé, mokré. Bylo tak hezké. Teď obloha špatná a moře špatné – tam nahoře – ale teď hezké. Tady. Tma, noc, noc přichází, uši bolí. Uši bolí. Bolí. Bara říkal nikdy nedýchej v moři. Potřebuju se nadechnout teď. Ah, bolí to! Dýchat!</emphasis></p>
<p>Naplnil si plíce a hrudníkem mu projel oheň. A přišel… chlad, klid, křeče zpomalily. Zavírala se kolem něj temnota, avšak Chaura už to neděsilo. Zima zmizela, horko zmizelo a hlavu mu plnila otupělost.</p>
<p>Tolik miloval moře.</p>
<p>Zavinuté tělo v náručí ho táhlo dolů a končetiny, které byly uťaté a které posbíral, když mu Bara řekl, jako by se pohybovaly, plátno se napínalo, ztrácelo tvar.</p>
<p>Tma byla uvnitř i venku. Projelo jím něco horkého a divokého, hnalo se to dolů jako oštěp světla, a Chaur sebou trhl. A zavřel oči, aby ty věci zmizely. Bolest na plicích konečně ustoupila.</p>
<p><emphasis>Teď spím.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Gejzíry páry stoupající k nebi, hromové otřesy pronikající vzduchem a narážející na moře, které se vzdouvalo a třáslo. Barathol skočil do rozbouřené vody za Chaurem. <emphasis>To tělo. Heborik – Chaur, ach bohové…</emphasis></p>
<p>Dostal se ke Scillaře a přitáhl si ji k sobě. Chytila se ho za promočenou košili. „Jsem tak ráda,“ zašeptala. <emphasis>Žal </emphasis>sténal a naklonil se ještě víc.</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Že jsem ji opustila v tý vesnici. Opustila jsem ji.“</p>
<p>Řezník ji objal ještě pevněji.</p>
<p><emphasis>Omlouvám se, Apsalar. Za všechno –</emphasis></p>
<p>Náhlý nápor větru, mihnoucí se stín. Vzhlédl a vykulil oči, protože oblohu zakrývalo obrovité tělo a snášelo se níž –</p>
<p><emphasis>Drak. Co teď?</emphasis></p>
<p>Uslyšel křik – a v té chvíli <emphasis>Žal </emphasis>vybuchla.</p>
<p>Řezník se ocitl ve vodě, zmítal se v panickém strachu, který mu svíral srdce jako pěst.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>…<emphasis>Natahoval se… natahoval se…</emphasis></p>
<p><emphasis>Co je to za zvuk? Kde to jsem?</emphasis></p>
<p>Milion hlasů – ječení, skok do strašlivé smrti – cestovali potmě tak dlouho, bez tíže, před sebou tu rozlehlou… prázdnotu. Nedbající na jejich hádky, debaty, vzrušené debaty, prostě je pohltila. Naprosto. A potom vyplivla na druhé straně… rozšiřující se magickou síť, něco dychtícího po hmotě, něco stále sílícího, a cesta se změnila v bláznivý, prudký pohyb – svět dole – tolik jich bylo ztraceno – a za ním další, větší –</p>
<p><emphasis>Vyslyš nás, tolik… bylo zničeno. Hory se rozpadly v prach, kameny odletěly do tmy, oslepující mračna jiskřila v jasném slunci – a teď se díváme na tento mizerný svět – je to domov?</emphasis></p>
<p><emphasis>„Přišli jsme domů?“</emphasis></p>
<p><emphasis>Natahoval se… </emphasis>ruce z nefritu, zaprášeného, surového, ještě nevyleštěného do vysokého třpytu. <emphasis>Vzpomínám si… musel jsi zemřít, Trhači, že? Před ascendováním, před skutečným božstvím. Nejdřív jsi musel zemřít.</emphasis></p>
<p><emphasis>Byl jsem vůbec tvůj válečný jezdec?</emphasis></p>
<p><emphasis>Patřil mi ten titul někdy?</emphasis></p>
<p><emphasis>Musel jsem být zabit?</emphasis></p>
<p><emphasis>Natahoval se – </emphasis>ruce, neznámé, nepoznatelné ruce – <emphasis>jak mám odpovědět na ten křik ? Milionů v jejich roztříštěných věznicích – kdysi jsem se dotýkal, prst po prstu jsem se dotýkal, ach… ty hlasy –</emphasis></p>
<p><emphasis>„To není spása. My prostě umíráme. Zkáza –“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Ne, ne, ty hlupáku. Domov. Přišli jsme domů –“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Zničení není spása. Kde je? Kde je náš bůh?“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Povídám vám, hledejte konce!“</emphasis></p>
<p><emphasis>„To nikdo nepopírá.“</emphasis></p>
<p><emphasis>Poslouchejte mě.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Kdo to řekl?“</emphasis></p>
<p><emphasis>„On se vrací! Ten venku – bratr!“</emphasis></p>
<p><emphasis>Poslouchejte mě, prosím. Nejsem váš bratr. Nejsem nikdo. Myslel jsem si… válečný jezdec… věděl jsem to jistě? Nelhali mi? Válečný jezdec… možná, a možná ne. Možná jsme všechno pochopili špatně, my všichni. Možná to dokonce i Trhač pochopil špatně.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Ten přišel o rozum.</emphasis>“</p>
<p><emphasis>„Zapomeňme na něj – hle, smrt, strašlivá smrt přichází –“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Blázen? No a co? Radši budu poslouchat jeho než vás. Řekl poslouchejte, to řekl, a to taky udělám.“</emphasis></p>
<p><emphasis>Všichni budeme poslouchat, pitomče – nemáme přece na vybranou, že?“</emphasis></p>
<p>Válečný jezdec. <emphasis>Všechno jsme pochopili špatně. Nechápete? Co jsem udělal… nelze odpustit. Nikdy nedosáhnu odpuštění –</emphasis> <emphasis>poslal mě zpátky. Dokonce i mistr Kápě – odvrhl mě, hodil mě zpátky. Ale…</emphasis> <emphasis>ztrácí se to, je to tak mlhavě, selhávám –</emphasis></p>
<p><emphasis>„Selhání, padání, jaký je v tom rozdíl?“</emphasis></p>
<p><emphasis>Natahoval se.</emphasis></p>
<p><emphasis>„Cože?“</emphasis></p>
<p><emphasis>Moje ruce – vidíte je? Useknuté, to se stalo. Ruce… useknuté’. Osvobozené. Tohle nedokážu… ale ony možná ano. Nechápete?</emphasis></p>
<p><emphasis>„Slova nedávající smysl.“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Ne, počkat –“</emphasis></p>
<p>Žádný válečný jezdec.</p>
<p>Nezdolný štít.</p>
<p><emphasis>Natahoval se… podívejte se na mě – vy všichni! Natáhněte se! Vidíte moje ruce? Vidíte je? Natahují se – natahují se pro vás!</emphasis></p>
<p><emphasis>Ony… se… natahují…</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Barathol vplul dolů do tmy. Nic neviděl. Nikoho neviděl. <emphasis>Chaure, ach bohové, co jsem to udělal? </emphasis>Potápěl se hlouběji. Lepší bude, když se utopí taky – s tímhle by nemohl žít, ne se smrtí toho ubožáka na svých rukou – nemohl –</p>
<p>Docházel mu dech, tlak sílil, bušilo mu v lebce. Byl slepý –</p>
<p>Záblesk smaragdové zeleně pod ním, vykvétal, zářící, zvětšoval se – a v jeho středu – <emphasis>Ach bohové, počkej – počkej na mě –</emphasis></p>
<p>Bezvládný, vězící v záhybech plátna, se Chaur potápěl, ruce roztažené, oči zavřené, ústa… otevřená.</p>
<p><emphasis>Ne! Ne! Ne!</emphasis></p>
<p>Z pulsující záře stoupal žár – takový žár – Barathol se probojovával blíž a málem mu praskla hruď – natahoval se –</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Od vraku se odlomil kus paluby. Ohnivé kameny dopadaly všude kolem. Řezník se snažil pomoci Scillaře vylézt na zmítající se úlomek. Ohnivé kameny byly menší než oblázky, nicméně do paluby <emphasis>Žalu </emphasis>prorážely díry velké jako pěst. Byly menší než oblázky, spíš jako zrnka písku, planoucí zeleným jasem, jako střípky skla, a jakmile se ponořily do hlubiny, změnily barvu v rezavě rudou.</p>
<p>Scillara vykřikla.</p>
<p>„Zasáhly tě? Bohové – ne –“</p>
<p>Otočila se. „Podívej! Mistr Kápě nás vem – <emphasis>podívej</emphasis><emphasis>!</emphasis>“ Nazvedla je vlna a ona ukazovala k východu –</p>
<p>K Otataralovému ostrovu.</p>
<p>Ten se… vzňal. Nefritově zelená, zářící kupole, překrývající snad celý ostrov, kroutící se, stoupající vzhůru, a skrze ni se zdvihaly… <emphasis>ruce. Nefritov</emphasis><emphasis>é</emphasis><emphasis>. Jako… jako Heborikovy. </emphasis>Zdvihaly se jako stromy. <emphasis>Paže – obrovské – desítky paží – </emphasis>zdvihaly se, prsty se roztahovaly, vycházelo z nich zelené světlo – ze vzhůru otočených dlaní, z prstů, ze žil a tepen procházejících dlouhými svaly – zelené světlo sekající do nebes jako čepele mečů. Paže byly obrovské, nepochopitelné, natahovaly se vzhůru skrz kupoli jako pilíře –</p>
<p>– a ohně vyplňující oblohu sebou cukaly… chvěly se… a začaly se <emphasis>sbíhat.</emphasis></p>
<p>Nad ostrovem, nad nefritovýma rukama natahujícíma se vzhůru vzdouvajícím se zeleným světlem.</p>
<p>První padající slunce zasáhlo zářící kupoli.</p>
<p>Znělo to jako zadunění bubnu dost velkého, aby ohlušil bohy. Kupolí projela vlna, hnala se od krajů ven a obnažovala hladinu moře. Řezníkovi projel náraz až do kostí a vyvolal prudkou bolest v uších. A přicházely další vlny, jak jedno slunce po druhém dopadalo na zprohýbanou, poďobanou kupoli. Řezník ječel, ale vůbec se neslyšel. Před očima měl rudou mlhu – cítil, jak klouže z prámu do zpěněných vln –</p>
<p>A nad ním a Scillarou, která ho popadla za ruku a pokoušela se ho vytáhnout zpátky na prám, se rozevřel obří spár a kolem obou se sevřely drápy velké jako šamšíry. Vyzvedl je z vody –</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p><emphasis>Natahoval se… ano. Pro mě. Blíž, blíž.</emphasis></p>
<p><emphasis>Zapomeň na bolest.</emphasis></p>
<p><emphasis>Nepotrvá dlouho. Slibuju. Vím to, protože si to pamatuju.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ne, nelze mi odpustit.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ale ty možná můžeš, možná to zvládnu, jestli máš dojem, že je to zapotřebí – nevím – tehdy jsem se zmýlil, s tím dotekem… tenkrát na poušti. Nepochopil jsem to a Baudín ani nemohl uhádnout, co se stane, jak budu poznačen.</emphasis></p>
<p><emphasis>Poznačen, ano, už to chápu, právě pro tuhle chvíli.</emphasis></p>
<p><emphasis>Slyšíte mě? Blíž – vidíte tmou? Tady jsem.</emphasis></p>
<p>Miliony hlasů, plačící, křičící, naplněné toužením – už je slyšel –</p>
<p><emphasis>Ach bohové, kdo jsem? Nemůžu si vzpomenout.</emphasis></p>
<p><emphasis>J</emphasis><emphasis>enom na tohle. Na okolní temnotu. My, ano, vy všichni – můžeme počkat tady ve tmě.</emphasis></p>
<p><emphasis>Bolest není důležitá.</emphasis></p>
<p><emphasis>Čekejte se mnou. Ve tmě.</emphasis></p>
<p>Hlasy, miliony hlasů v ohromné, nesnesitelné touze, se hnaly k němu. Nezdolný štít, jenž převezme jejich bolest, protože si takovou bolest pamatoval.</p>
<p>Pohltila je tma, a tehdy si Heborik Neviditelné ruce, nezdolný štít, uvědomil pravdu nejstrašnější.</p>
<p>Člověk si nemůže skutečně pamatovat bolest.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Na palubu se skutálela dvě těla, jako rozbité panenky. Mappo k nim přelezl a Zášť zase zakroužila – cítil její agonii s každým jejím nádechem, a ve vzduchu byly cítit spálené šupiny a maso.</p>
<p>Všude kolem nich pršel oheň, jako krupobití, avšak mnohem vražednější. Přesto na jejich loď nedopadla ani jiskřička – Mappo si uvědomil, že je nechrání Zášť, nýbrž Iskaral Pust nebo Mogora. Ne, jak dokazovaly veleknězovy podlézavé, vlhké polibky, byl za to nějak zodpovědný černooký mezek se svou mocí. Zvíře jenom nehybně stálo, zdánlivě zcela lhostejné, a švihalo ocasem, ač tu nebyly žádné mouchy. Pomalu mrkalo, jakoby v polospánku, a občas mu zacukaly pysky.</p>
<p>Zatímco svět kolem nich se zbláznil a rval druhou loď na kusy –</p>
<p>Mappo převrátil první tělo. Obličej od krve, pramínky z uší, nosu a koutků očí – toho muže poznal. Znal ho. <emphasis>Kvítko, ten Darún. Mládenče, do čeho ses to dostal?</emphasis></p>
<p>Mladý muž otevřel oči plné strachu a zlé předtuchy.</p>
<p>„Jenom klid,“ řekl mu Mappo, „už jste v bezpečí.“</p>
<p>Žena vedle vykašlávala mořskou vodu a z levého ucha jí stékala krev pod bradu, odkud teprve kapala na palubu. Klečela na všech čtyřech. Zvedla hlavu a podívala se Trellovi do očí.</p>
<p>„Není ti nic?“ zeptal se Mappo.</p>
<p>Zavrtěla hlavou a popolezla ke Kvítkoví.</p>
<p>„Bude žít,“ ujišťoval ji Trell. „Zřejmě budeme žít všichni… nevěřil jsem –“</p>
<p>Iskaral Pust zavřískl a ukazoval.</p>
<p>Nad zábradlím na pravoboku se objevila velká, zjizvená, černá paže, připomínající kluzkého úhoře, a do zábradlí se zaryly prsty. Svaly se napjaly.</p>
<p>Mappo se vydal k zábradlí. Muž, na něhož se díval, držel další tělo, muže stejně velkého, jako byl sám, a bylo jasné, že ho rychle opouštějí síly. Mappo se naklonil a oba vytáhl na palubu.</p>
<p>„Barathol,“ supěla žena.</p>
<p>Mappo se díval, jak muž jménem Barathol rychle obrací svého společníka na záda a vytlačuje mu vodu z plic.</p>
<p>„Barathole –“</p>
<p>„Buď zticha, Scillaro –“</p>
<p>„Byl tam moc dlouho –“</p>
<p>„Mlč!“</p>
<p>Mappo přihlížel a snažil se rozpomenout, jaké to bylo cítit takovou věrnost, takovou zuřivost. Téměř si vzpomínal… téměř. <emphasis>Utopil se. Vidíš všechnu tu vodu? </emphasis>Ale Barathol nepřestával, popotahoval bezvládné tělo sem a tam, kýval pažemi a nakonec si položil hlavu do klína a podržel ji v dlaních, jako by to bylo novorozeně.</p>
<p>Obličej měl zkřivený strašlivým žalem. „Chaure! Poslouchej mě! Tady je Barathol. Poslouchej! Chci, abys… abys zakopal koně! Slyšíš mě? Musíš zakopat koně! Než přijdou vlci! Neprosím, Chaure, rozumíš? Já ti to nařizuju!“</p>
<p><emphasis>Přišel o rozum. </emphasis>Z <emphasis>toho se už nevzpamatuje. Já to vím, vím to –</emphasis></p>
<p>„Chaure! Budu se zlobit, rozumíš? Zlobit… bez tebe! <emphasis>S tebou, Chaure! </emphasis>Chceš, aby se na tebe Barathol rozzlobil, Chaure? Chceš –“</p>
<p>Zakašlání, proud vody, křeč, a pak se hromotluk v Baratholově něžném objetí stočil do klubíčka, natáhl ruku a přes pěnu a hlen v jeho ústech si cestu ven našlo zakvílení.</p>
<p>„Ne, ne, příteli,“ supěl Barathol a pevně ho objal a kolébal. „Já se nezlobím. Vážně ne. Zapomeň na koně. Už jsi to udělal. Pamatuješ? Chaure, já se nezlobím.“</p>
<p>Muž však vřískal a držel se Barathola jako dítě.</p>
<p><emphasis>Je prostoduchý. </emphasis>Jinak by s ním Barathol takhle nemluvil. <emphasis>Je to dítě v těle muže…</emphasis></p>
<p>Mappo přihlížel a oba kolohnáti si navzájem plakali v náručí.</p>
<p>Vedle Trella se objevila Zášť, a jakmile ji vzal na vědomí, vycítil její bolest – a vzápětí její vůli, s níž od sebe bolest odstrčila – odtrhl zrak od dvojice na palubě a vzhlédl k ní.</p>
<p><emphasis>Odtlačuje bolest –</emphasis></p>
<p>„Jak? Jak jsi to udělala?“ chtěl vědět.</p>
<p>„Copak jsi slepý, Mappo Pořízi?“ zeptala se. „Jen se na ně podívej. Chaur se přestal bát. Věří Baratholovi, věří v něj. Naprosto, bez sebemenších pochybností. To přece musíš vidět, chápat, co to znamená. Díváš se na radost, Mappo Pořízi. Tváří v tvář jí se nehodlám zabývat vlastní bolestí a utrpením. Chápeš? <emphasis>Nehodlám.“</emphasis></p>
<p><emphasis>Duchové pod námi, lámeš mi srdce, ženo. </emphasis>Znovu se zadíval na oba muže a pak na Scillaru držící v náručí Kvítka – probíral se a ona ho hladila po vlasech. <emphasis>Tohle všechno mi láme srdce. Znovu.</emphasis></p>
<p><emphasis>Už jsem… zapomněl.</emphasis></p>
<p>Iskaral Pust tancoval kolem Mogory, která ho pozorovala s kyselým úsměvem a staženou tváří, připomínající sušenou švestku. Když se velekněz příliš přiblížil, podrazila mu nohy. Dosedl na palubu a začal jí spílat. „Mrzká ženo! Ženo? Řekl jsem <emphasis>ženo? </emphasis>Cha! Jsi to, co za sebou nechává svlíkající se had! Nemocný had! Se strupy a puchýři a podlitinami a mozoly –“</p>
<p>„Slyšela jsem, jak po mně toužíš, ty odporný patolízale!“</p>
<p>„Chceš říct, jak jsem to zkoušel! V zoufalství, ale ani hrozící smrt nestačila! Rozumíš? Nestačila!“</p>
<p>Mogora vyrazila proti němu.</p>
<p>Iskaral Pust vypískl a proplazil se mezkkovi pod břichem. „Ještě se přiblížíš, babo, a můj sluha tě nakopne! Víš, kolik hlupáků každý rok zemře na kopnutí mezka? Divila by ses.“</p>
<p>Dalhoňanka na něj zasyčela a rychle se rozpadla do hejna pavouků, kteří se rozprchli na všechny strany. Ve chvilce nebyl jediný z nich v dohledu.</p>
<p>Velekněz se s vykulenýma očima rozhlížel a začal se drbat pod šaty. „Ty hnusné stvoření!“</p>
<p>Zmateného Mappa upoutal Kvítko, jenž se přesunul k Baratholovi a Chaurovi.</p>
<p>„Barathole, opravu to nešlo?“ zeptal se Darún.</p>
<p>Muž se na něj podíval a zavrtěl hlavou. „Mrzí mě to, Řezníku, ale zachránil Chaurovi život. Ještě mrtvý zachránil Chaurovi život.“</p>
<p>„Co tím myslíš?“</p>
<p>„To tělo zářilo,“ vysvětloval Barathol. „Jasně zeleně. Tak jsem je našel. Chaur byl zamotaný do plátna – musel jsem ho vyříznout. Oba jsem je na hladinu vynýst nedokázal – sám jsem to tak tak zvládl –“</p>
<p>„To je v pořádku,“ řekl Kvítko.</p>
<p>„Klesal a klesal a záře slábla. Pohltila ho temnota. Ale dostal jsi ho dost blízko, chápeš? Ne až tam, ale skoro. Ať se stalo cokoliv, ať nás zachránilo cokoliv, vzešlo to z <emphasis>něj.“</emphasis></p>
<p>„Kvítko – to je teď Řezník?“ zjišťoval Mappo. „Řezníku, o kom to mluvíte? Utopil se snad ještě někdo?“</p>
<p>„Ne, Mappo. Ne doopravdy. Byl to přítel, zemřel – snažil jsem se dopravit jeho tělo támhle na ostrov – tam se chtěl dostat, víš. Aby něco vrátil.“</p>
<p><emphasis>Něco. </emphasis>„V tom případě má tvůj přítel, myslím, pravdu,“ poznamenal Trell. „Přinesl jsi ho dost blízko, aby udělal to, v čem mu ani smrt nemohla zabránit.“</p>
<p>„Jmenoval se Heborik Neviditelné ruce.“</p>
<p>„Budu si to jméno pamatovat,“ přislíbil Mappo. „S vděčností.“</p>
<p>„Ty… vypadáš jinak.“ Řezník se mračil. „To tetování…“ Vykulil oči a položil otázku, jíž se Mappo bál. „Kde je?“</p>
<p>Dveře v Trellově nitru, jež se pootevřely, se náhle s prásknutím opět zavřely. Odvrátil zrak. „Ztratil jsem ho.“</p>
<p>„Ty jsi ho ztratil?“</p>
<p>„Je pryč.“ <emphasis>Ano, zklamal jsem ho. Zklamal jsem nás všechny. </emphasis>Nedokázal se na Darúna ani podívat. Nemohl to snést. <emphasis>Ta hanba…</emphasis></p>
<p>„Ach, Mappo, to je mi líto.“</p>
<p><emphasis>Opravdu? A čeho vlastně?</emphasis></p>
<p>Ucítil na rameni čísi ruku, a to bylo příliš. Cítil, jak se mu z očí hrnou slzy a kutálejí se mu po tvářích. Ucukl. „Moje chyba… moje chyba…“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Zášť je chvíli pozorovala. <emphasis>Mappo Trell. Jenž chodil s Icariem. A teď si to klade za vinu. Chápu ho. To je… politováníhodné. Nicméně to byl náš záměr. A existuje možnost, kterou si uchovávám v srdci. Než tohle všechno skončí, Icarium by se mohl setkat s mou sestrou. Ano, to by bylo milé, sladké, tu chuť bych si užívala hodně dlouho. Jsi</emphasis> <emphasis>nablízku, Závisti, abys vycítila mé myšlenky? Mé… touhy? Doufám. </emphasis>Nyní však nebyla vhodná chvíle na takové představy, jakkoliv byly lákavé.</p>
<p>Ještě celá rozbolavělá se zadívala na divoké, převalující se mraky nad Otataralovým ostrovem. Výbuchy barev, jako kdyby zemi ničily plameny, ohnivé jazyky olizující obrovské nefritové paže, vyrážející z prstů. Nad kroutící se kupolí tlumil noc polostín prachu a kouře, a občas tudy ještě proletěl nějaký kus.</p>
<p>Zášť se ohlédla k západu, k pevnině. <emphasis>Ať jsi kdokoliv… děkuji.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Paran se zašupěním otevřel oči a zjistil, že přepadává – písek se mu řítil vstříc – a už sebou praštil o zem. Ruce měl jako rozpletená lana. Pomalu je přitáhl, překulil se na bok a odtud se mu podařilo převrátit se na záda.</p>
<p>Nad sebou uviděl moře tváří.</p>
<p>„Vrchní pěsti,“ promluvila Ryde Beud, „zachránil jste právě svět?“</p>
<p>„A nás s ním?“ dodával Noto Nežit a zamračil se. „Zapomeňte na to, pane. Nakonec odpovědí na otázku pěsti je druhá implicitně –“</p>
<p>„Ticho,“ štěkl Paran. „Jestli jsem zachránil svět – a rozhodně si na to nečiním žádné nároky – už toho lituju. Nemáte někdo vodu? Tam, kde jsem právě byl, se mi do pusy dostala protivná pachuť.“</p>
<p>Zašplouchaly měchy.</p>
<p>Paran zvedl ruku. „Jak zle to vypadá na východě?“</p>
<p>„Mělo by to být mnohem, mnohem horší, pane,“ sdělila mu pěst Ryde Beud. „Je to tam vážně divoké, ale nic z toho <emphasis>nevylézá, </emphasis>jestli mi rozumíte.“</p>
<p>„Dobře.“ <emphasis>Dobře.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ach, pro mistra Kápě. Opravdu jsem to tak myslel?</emphasis></p>
<p><emphasis>Bohové, já a moje sliby…</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Na východě se noc změnila v odpornou, tichou bouři. Vedle pobočnice stáli Nil a Nether a pěst Keneb se třásl pod těžkým pláštěm i přes zvláštní, vyprahlý vítr. Nechápal, co se za východním obzorem před chvílí stalo. Sestup zelenoplamenných sluncí, zuřící vír. A nějakou dobu všechny ovládal neklid – před tím, co přicházelo, zřejmě nebude žádný oddech, únik, naděje na přežití.</p>
<p>Ta představa Keneba kupodivu uklidnila. Když byl zápas k ničemu, všechen tlak prostě odpadl. Napadlo ho, že takové pocity mají něco do sebe. Nakonec smrt sama je nevyhnutelná, ne? Neodvratná – tak k čemu je dobré pokoušet se ji odvrátit marnou snahou?</p>
<p>Útěcha však byla jen chvilková. Smrt se o sebe postará – zato v životě byly důležité věci. Činy, touhy, motivy, obavy, dar radosti a hořká chuť porážky – <emphasis>hostina, jíž se musíme všichni zúčastnit.</emphasis></p>
<p><emphasis>Alespoň dokud neodejdeme.</emphasis></p>
<p>Na nebi se mihotaly hvězdy a na severu se držely pásy mraků, jaké podle Keneba přinášejí sníh. <emphasis>A přece tady stojím, potím se, pot chladne a to mrazení nezpůsobuje noc ani vítr, nýbrž vyčerpání. </emphasis>Nether se o tom větru zmiňovala, o jeho naléhavosti, <emphasis>vůli, </emphasis>která je za ním. Není přirozený. <emphasis>Takže s námi opět manipuluje nějaký bůh.</emphasis></p>
<p>Kolem rozlehlého pobřeží hlídkovaly nemilské flotily. Jejich válečné birémy byly primitivní, neohrabané, nikdy se příliš nevzdalovaly od skalnatého břehu. Pobřeží tradičně náleželo Trellům, ale vypukly války, trvající celá pokolení, a nyní stály v zátokách a fjordech nemilské osady a Trellové, kteří nikdy nebyli námořníci, byli zahnání daleko do vnitrozemí, do kopců, zmenšující se ostrůvek obklopený osadníky. Keneb mezi nemilskými lodníky na obchodních lodích připlouvajících se zásobami zahlédl nemálo míšenců.</p>
<p>Ač se Nemilové vůči Trellům chovali nepřátelsky, k obrovské malazské flotile vplouvající do jejich výsostných vod zaujali jiný přístup. Nemilští mudrci přdpověděli její příchod a příslib výdělku vyslal z přístavů flotilu kupeckých korábů, doprovázených různorodou sbírkou eskortních lodí, některých soukromých, jiných královských. Zásobování připomínalo záchvat přejídání až do chvíle, kdy na východní obloze najednou vzplálo prudké světlo.</p>
<p>Poblíž nezůstala jediná nemilská loď a pobřeží nechali za sebou, když zaznělo druhé zvonění po půlnoci, tlumeně odcinkané rukou hlídače písku – a zvonění přebíraly okolní lodi, odkud se přenášelo dál po celé říšské flotile.</p>
<p>Od nemilského kapitána se odpoledne doslechli zajímavé věci, a právě jeho informace i přes pozdní dobu pobočnice probírala se svými dvěma záchlumskými společníky.</p>
<p>„Máme o lidech za Katalským mořem nějaké podrobnosti z malazských zdrojů?“ ptala se Nether Tavore.</p>
<p>„Nic víc než jméno,“ odpověděla pobočnice a obrátila se na Keneba. „Pěsti, pamatujete si ho?“</p>
<p>„Zánikové.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„A nic víc o nich známo není?“ vyptávala se dál Nether.</p>
<p>Ostatní neodpovídali. Záchlumčané zřejmě čekali.</p>
<p>„Zajímavá narážka,“ poznamenala pobočnice po chvíli. „A vzhledem k silnému větru brzy zjistíme na vlastní kůži, co jsou ti Zánikové zač.“</p>
<p>Nemilský kapitán tvrdil – a informace měl z druhé ruky – že předevčírem zahlédli další edurskou flotilu daleko na severu, necelé dvě desítky lodí, plahočící se k východu proti neutuchajícímu větru. Lodě byly údajně ve špatném stavu. Poničené, kulhající. Snad zasažené bouří nebo se dostaly do bitvy. V každém případě se jim nechtělo pouštět se do boje s nemilskými loděmi, což bylo samo o sobě dostatečně výmluvné – nájezdnické edurské lodě prý kořistily na nemilských korábech už téměř dva roky, a v případech, kdy byly nemilské eskorty dost blízko, aby se pokusily koráby bránit, byly výsledky pro zastaralé birémy katastrofální.</p>
<p>Zvláštní zpráva. Pobočnice se z nemilského kapitána snažila vypáčit něco o Zánicích, obyvatelích rozlehlého, horami obklopeného poloostrova na západním okraji Katalského moře, což byl vlastně pořádný fjord táhnoucí se k jihu. A na jeho konci leželo srdce Nemilského království. Muž ale pouze zavrtěl hlavou a už neřekl ani slovo. Nether před chvílí naznačila, že se edurská flotila mohla srazit se Zániky. A nyní nese následky.</p>
<p>Malazská flotila zrovna proplouvala ústím Katalského fjordu – jak se moře nazývalo na malazských mapách – což za dobrých podmínek trvalo čtyři dny. První lodě již byly ve čtvrtině cesty.</p>
<p>Nešlo jen o vítr, kouzelný či jakýkoliv jiný – <emphasis>obzor vypadá rozmazaný, zvláště mysy…</emphasis></p>
<p>„Nemilům se nechtělo mluvit o Edurech,“ podotkl Nil.</p>
<p>„A o Zánicích neřekli vůbec nic,“ dodávala Nether.</p>
<p>„Něco mezi nimi bylo,“ usoudil Keneb.</p>
<p>Ostatní se k němu obrátili.</p>
<p>Keneb pokrčil rameny. „Jenom hádám. Nemilové jsou rozpínaví, což vyžaduje jistou… nadutost. Spolkli Trelly, čímž získali konejšivý symbol nemilské zdatnosti a spravedlivosti. Je možné, že Zánikové přinesli opačný symbol, něco, co Nemily ohromilo a pokořilo – což nejde zrovna dobře dohromady s představami o velkoleposti. A tak o tom nemluví.“</p>
<p>„Vaše teorie dává smysl,“ připoustila pobočnice. „Děkuji, pěsti.“ Otočila se a zadívala se na rozbouřenou východní oblohu. „Pokořilo, ano,“ pokračovala tichým hlasem. „Kalous se ve svých zápiscích zmiňuje o tom, že ve válce existují rozličná měřítka, od vojáka čelícího jinému vojákovi po samotné bohy zaklesnuté do boje na život a na smrt. Na první pohled možná pobuřuje představa, že mohou vedle sebe existovat takové extrémy, nicméně Kalous tvrdí, že příčina a následek můžou postupovat oběma směry.“</p>
<p>„To je celkem uklidňující pomyšlení,“ zabručel Keneb. „Napadá mě pár bohů, které bych právě teď moc rád načapal.“</p>
<p>„Je možné, že vás někdo předešel,“ upozornila jej pobočnice.</p>
<p>Keneb se zamračil. „Víte kdo, pobočnice?“</p>
<p>Jen se na něj mlčky dívala.</p>
<p><emphasis>Tím končí její chvilková povídavost. A co mi vlastně prozradila? Že je sečtělá, ale to už jsem věděl. Ještě něco?</emphasis></p>
<p><emphasis>Ne.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Kalam se protlačil dopředu a znovu se složil vedle Rychlýho Bena. „Je to oficiální,“ prohlásil do šera zatuchlého podpalubí.</p>
<p>„A co?“</p>
<p>„Jsme pořád naživu.“</p>
<p>„Výborně, Kale. Já tady seděl jako na trní a čekal jsem na tuhle zprávu.“</p>
<p>„Tahle představa se mi líbí mnohem víc než skutečnost, Rychlej.“</p>
<p>„Co tím myslíš?“</p>
<p>„Představa, že se schováváš, najednou se ti nafoukne bederní rouška a pod tebou se šíří louže.“</p>
<p>„Ty nic nevíš. Já ano. Vím víc, než jsem kdy chtěl –“</p>
<p>„To není možný. Piješ tajemství jako Hellian rum. Čím víc vypiješ, tím odpornější jsi.“</p>
<p>„Nepovídej! Znám věci, který bys chtěl vědět, a já ti to chtěl říct, ale teď asi změním názor –“</p>
<p>„Ven s tím, čaroději, nebo se vrátím a povím pobočnici, kde tě najde.“</p>
<p>„To nesmíš. Potřebuju přemýšlet, mor na tebe.“</p>
<p>„Tak mluv. Přemýšlet můžeš přitom, protože u tebe jsou tyto dvě činnosti zcela odlišný a nesouvisející.“</p>
<p>„Proč jsi tak protivnej?“</p>
<p>„Kvůli tobě.“</p>
<p>„Lháři.“</p>
<p>„Dobře, tak kvůli sobě.“</p>
<p>„To už je lepší. Každopádně vím, kdo nás zachránil.“</p>
<p>„Vážně?“</p>
<p>„Více méně – přinejmenším ten balvan rozkutálel.“</p>
<p>„Kdo?“</p>
<p>„Ganoes Paran.“</p>
<p>Kalam se zamračil. „Přiznávám, že jsem míň překvapený, než bych měl být.“</p>
<p>„V tom případě jsi pitomec. Udělal to tak, že si promluvil s mistrem Kápě.“</p>
<p>„Jak to víš?“</p>
<p>„Byl jsem tam, poslouchal jsem. U brány mistra Kápě.“</p>
<p>„Proč ses potloukal zrovna tam?“</p>
<p>„Měli jsme přece všichni umřít, ne?“</p>
<p>„Aha, a ty ses chtěl vyhnout návalu?“</p>
<p>„Legrační, Kalame. Ne, chtěl jsem trochu vyjednávat, ale teď to není důležitý. Nakonec vyjednával Paran. Mistr Kápě něco řekl. Něco chce – u jeho vlastního zatracenýho dechu mě to teda šokovalo, to ti povím –“</p>
<p>„Tak povídej.“</p>
<p>„Ne. Potřebuju přemýšlet.“</p>
<p>Kalam zavřel oči a opřel se o pytel. Byl cítit ovsem. „Ganoes Paran.“ Odmlka. „Myslíš, že to ví?“</p>
<p>„Kdo, Tavore?“</p>
<p>„Ano, kdo jiný?“</p>
<p>„Nemám tušení. Nedivil bych se. Vlastně u ní bych se nedivil ničemu. Mohla by nás klidně poslouchat právě teď –“</p>
<p>„Copak bys to nevycítil?“</p>
<p>„Kalame, dneska se touhle flotilou <emphasis>něco </emphasis>potuluje, a není to příjemný, ať je to cokoliv. Každou chvíli cítím, jak to táhne kolem… blízko, ale než to stihnu popadnout pod krkem, je to pryč.“</p>
<p>„Takže se tady dole <emphasis>opravdu </emphasis>schováváš!“</p>
<p>„Samozřejmě že ne. Teda už ne. Teď tady zůstávám, protože chystám past.“</p>
<p>„Past. Jasně. Moc chytrý, velemágu.“</p>
<p>„Ovšem. Protože příště se to přiblíží víc.“</p>
<p>„Vážně čekáš, že ti to uvěřím?“</p>
<p>„Věř si, čemu chceš, Kalame. Co je mi po tom, i když to je můj nejstarší přítel, který mi už nevěří –“</p>
<p>„Pro mistra Kápě, Rychlej Bene, já ti <emphasis>nikdy </emphasis>nevěřil!“</p>
<p>„To je zraňující. Moudrý, ale stejně zraňující.“</p>
<p>„Pověz mi něco, Rychlej, jak přesně se ti podařilo schovat se v bráně mistra Kápě, když přímo před ní stáli Paran i bůh?“</p>
<p>Zavětření. „Pochopitelně měli jiný starosti. Občas se nejlíp schováš všem přímo na očích.“</p>
<p>„A oni dva zachránili svět.“</p>
<p>„Postrčili ten balvan, Kale. Zbylý zásluhy patří někomu jinýmu. Nevím komu nebo čemu. Ale jedno ti povím, ty padající slunce <emphasis>byly plný hlasů.“</emphasis></p>
<p>„Hlasů?“</p>
<p>„Ohromný kusy kamene. Nefrit, snášející se dolů z hvězd. A v těch rozlámaných horách nebo co to bylo byly duše. Miliony duší, Kalame. <emphasis>Slyšel jsem </emphasis><emphasis>j</emphasis><emphasis>e</emphasis>.“</p>
<p><emphasis>Bohové, není divu, že se schováváš tady dole, Rychle</emphasis><emphasis>j</emphasis><emphasis>. </emphasis>„To je… tajemný. Úplně mě z toho mrazí.“</p>
<p>„Já vím. Jsem na tom stejně.“</p>
<p>„Jak ses <emphasis>schoval </emphasis>před mistrem Kápě?“</p>
<p>„Samozřejmě jsem se stal součástí brány. Jen další mrtvola, další civící oči.“</p>
<p>„To bylo vážně chytrý.“</p>
<p>„A ne snad?“</p>
<p>„Jaký to bylo, mezi všemi těmi kostmi a těly a tak?“</p>
<p>„Docela… uklidňující…“</p>
<p><emphasis>To chápu. </emphasis>Kalam se znovu zamračil. <emphasis>Počkat… zajímalo by mě… je snad s námi něco v nepořádku? </emphasis>„Rychlej, ty a já.“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Myslím, že jsme šílený.“</p>
<p>„Ty nejsi.“</p>
<p>„Co tím myslíš?“</p>
<p>„Jsi příliš pomalý. Nemůžeš být šílený, jestli sis to, že jsme šílený, uvědomil až teď. Rozumíš?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„No, jak jsem říkal.“</p>
<p>„To je úleva,“ zabručel asasín.</p>
<p>„Pro tebe ano. Pššt!“ Čaroděj popadl Kalama za ruku. <emphasis>„Je to zpátky!“ </emphasis>sykl. „Blízko!“</p>
<p>„Na dosah?“ optal se Kalam šeptem.</p>
<p>„Bohové, doufám, že ne!“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Jediný obyvatel v kajutě a kolem ní, ve výklencích a na útulných lehátkách, kordon Rudých čepelí, zuřivě ochraňujících svého zahořklého, zlomeného velitele, i když se nikdo nepřihlásil, že by s ním bydlel, i přesto, jak byla loď nacpaná. Za vojáky plnily chundrylské Spálené slzy, do jedné s mořskou nemocí, vzduch kyselým pachem žluči a žaludečních šťáv.</p>
<p>A tak zůstával sám. Obklopený vlastním páchnoucím vzduchem. Temnotu nezahánělo světlo luceren, což bylo dobře. Protože všechno venku odpovídalo tomu uvnitř, a pěst Tene Baralta si neustále dokola opakoval, že je to dobře.</p>
<p>Y’Ghatan. Pobočnice je tam poslala proti přesile a věděla, že dojde k vraždění. Nechtěla ty zatracené veterány a jejich neustálé pochybování o jejím velení. Chtěla se zbavit Rudých čepelí a mariňáků – vojáků jako Sépie a Šumař. Nejspíš to vypracovala společně se samotným Leomanem. Požár, jeho provedení bylo příliš dokonalé, příliš dobře načasované. Byly tam signály – ti hlupáci s lucernami na střechách podél hradeb.</p>
<p>A samotná roční doba – město naplněné olivovým olejem, celoroční sklizní – nehonila vojsko za Leomanem, vůbec nespěchala, když by každý skutečně věrný velitel… toho neřáda dohnal dávno předtím, než dosáhl Y’Ghatan.</p>
<p>Ne, načasování bylo… děsivé.</p>
<p>A on skončil zmrzačený, lapený mezi zatracenými zrádci. A události znovu a znovu hatily pobočnici její zrádné, vražedné plány. Mariňáci přežili – mezi nimi i Lostara. Pak Rychlej Ben nečekaně odrazil edurské mágy. Ano, vojáci mu hlásili, co se děje, každou sebemenší zprávu. Chápali – třebaže svá podezření nedávali navenek znát – viděl jim na očích, že to chápou. Brzy přijdou na řadu důležité věci. Hodně brzy.</p>
<p>A povede je sám pěst Tene Baralta. Tene Baralta, Zohavený, Zrazený. Ano, to budou jeho jména. Vzniknou kulty, které ho budou uctívat, právě jako se objevily kulty uctívající velké hrdiny Malazské říše. Jako byli Coltain, Buk, Baria Setral a jeho bratr Mesker z Rudých čepelí. A do takové společnosti patřil i Tene Baralta. Říkal si, že taková společnost je jediná společnost, která je ho hodná.</p>
<p>Na zbylé oko většinou viděl. V denním světle mu před ním plul opar a bolelo to, tak strašně to bolelo, že skoro nedokázal otočit hlavu – ano, léčitelé na něm zapracovali – s rozkazem, jak nyní věděl, aby neuspěli, aby mu nechali spoustu necitlivých jizev a fantomových bolestí. A jakmile vyšli z jeho pokoje, smáli se, jaký měla jejich šaráda domnělý úspěch. Ale on jim jejich dary vrátí, všem těm léčitelům.</p>
<p>V tiché, teplé temnotě ležel na kavalci a civěl vzhůru. Něco skřípalo a vrzalo. Po jedné straně kajuty pobíhala sem a tam krysa. Jeho ochránce, jeho tělesný strážce, jeho uvězněná duše.</p>
<p>Dolehl k němu zvláštní pach, nasládlý, otupující, a bolest zmizela, křičící nervy utichly.</p>
<p>„Kdo je tam?“ zasténal.</p>
<p>„Přítel, Tene Baralto,“ zazněla chraplavá odpověď. „Přítel, který vypadá stejně jako ty. Také postižený zradou. My dva jsme rozervaní, pokřivení, aby nám to neustále připomínalo, že tomu, kdo nemá žádnou jizvu, nelze věřit. Nikdy. Taková je pravda, příteli, že jedině smrtelník, jenž byl zlomen, se může vynořit na druhé straně opět celý. Úplný, a všechny oběti má seřazené před sebou, oslepivě jasné, že? Spalující bílý oheň jeho spravedlivosti. Slibuji ti, že ta chvíle bude chutnat sladce.“</p>
<p>„Zjevení,“ zalapal Tene Baralta po dechu. „Kdo tě poslal? Pobočnice, že? Démonický asasín, který má ukončit toto –“</p>
<p>„Ovšemže ne – a dokonce i když vyslovuješ taková obvinění, Tene Baralto, víš, že jsou falešná. Mohla by tě zabít kdykoliv –“</p>
<p>„Chrání mě mí vojáci –“</p>
<p>„Ona tě nezabije,“ pokračoval hlas. „Nemá to zapotřebí. Už tě odhodila, vyřízenou, žalostnou oběť Y’Ghatan. Neuvědomuje si, Tene Baralto, že tvoje mysl žije dál, bystrá jako vždy, s úsudkem vybroušeným, dychtící prolít zkaženou krev. Je samolibá.“</p>
<p>„Kdo jsi ty?“</p>
<p>„Jmenuji se Gethol. Jsem Herold dómu řetězů. A přišel jsem pro tebe. Pro tebe samotného, protože jsme vycítili, ano, vycítili jsme, že jsi předurčen ke slávě.“</p>
<p><emphasis>Takové vzrušení po jeho slovech… ne, ovládej se. Buď silný… ukaž Getholovi svou sílu. </emphasis>„Sláva,“ řekl nahlas. „Ano, to jsem vždycky věděl, Herolde.“</p>
<p>„A ten čas nadešel, Tene Baralto.“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Cítíš v sobě náš dar? Zmenšuje tvé bolesti, ano?“</p>
<p>„Cítím to.“</p>
<p>„Dobře. Tento dar je tvůj, a čekají tě další.“</p>
<p>„Další?“</p>
<p>„Tvé oko, Tene Baralto, si zaslouží víc než zamlžený, nejistý svět, nemyslíš? Potřebuješ bystrý zrak odpovídající tvé bystré mysli. To vypadá rozumně, spravedlivě.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„To bude tvá odměna, Tene Baralto.“</p>
<p>„Pokud udělám co?“</p>
<p>„Později. Takové drobnosti se na dnešní večer nehodí. Dokud si znovu nepromluvíme, řiď se svým svědomím, Tene Baralto. Vracíš se do Malazské říše, že? To je dobře. Věz toto: císařovna tě čeká. Tebe, Tene Baralto, víc než koho jiného v této armádě. Buď na ni připravený.“</p>
<p>„Budu, Gethole.“</p>
<p>„Musím odejít, jinak by mou návštěvu odhalili – v tomto vojsku se skrývá mnoho sil. Buď opatrný. Nikomu nevěř –“</p>
<p>„Věřím svým Rudým čepelím.“</p>
<p>„Jestli musíš, ano, budeš je potřebovat. Loučím se, Tene Baralto.“</p>
<p>Opět nastalo ticho a tma, nezměněná a neměnící se, uvnitř i venku. <emphasis>Předurčený ke slávě. Oni ještě uvidí. Až promluvím s císařovnou, potom uvidí.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Lostara Yil ležela na spodním lůžku a horní měla na šířku dlaně nad sebou, obě povlečená látkou plnou tmavých chomáčů a zauzlovaných provázků. Dýchala pomalu a pravidelně. Slyšela tlukot vlastního srdce a hučení krve v uších.</p>
<p>Voják na lůžku pod ní zabručel a tiše poznamenal: „Teď mluví sám se sebou. To není dobrý.“</p>
<p>Již chvíli stěnou vedle pronikal mumlavý hlas z kajuty Tene Baralty. Nyní umlkl.</p>
<p><emphasis>Mluví sám se sebou? Těžko, to byl přece dvoustranný rozhovor. </emphasis>Zavřela oči a přála si, aby mohla spát a nevnímat nechutný, děsivý svět, v němž žil její velitel. Vazké světlo v jeho oku, když s ním mluvila, svaly měnící se v tuk, pokřivený obličej, pomalu měknoucí, ochablý tam, kde ho nepřidržovaly napjaté jizvy. Sinalá kůže, prameny vlasů ztvrdlé starým potem.</p>
<p><emphasis>To, co mu shořelo, mu zakalilo duši. Zůstala jen zloba, nesourodá sbírka skvrn a spečených nečistot.</emphasis></p>
<p><emphasis>A já jsem znovu jeho kapitán na jeho vlastní rozkaz. Co se mnou chce? Co čeká?</emphasis></p>
<p>Tene Baralta se odmlčel. Konečně by mohla usnout, kdyby se jen zastavily její myšlenky.</p>
<p><emphasis>Kotilione, ty jsi to věděl, viď? Věděl jsi, že to přijde, ale volbu jsi nechal na mně. A teď mi ta svoboda připadá jako prokletí.</emphasis></p>
<p><emphasis>Kotilione, ty nikdy nehraješ fér.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Západní pobřeží Katalského moře bylo rozeklané, plné fjordů, vysokých černých útesů a balvanů. Hory se zvedaly rovnou od břehu. Byly porostlé jehličnany s jehličím tak tmavým, až vypadalo skoro černé. Nad nimi kroužili velcí rudoocasí krkavci a se zvláštním, drsným smíchem se slétali k flotile hrozivých lodí, blížící se k Malažanům. Klesali a stoupali za těžkého, malátného mávání křídel.</p>
<p>Vlajková loď pobočnice plula vedle Nokovy a admirál se přesunul za Tavore. Společně čekali na Zániky.</p>
<p>Keneb si se zájmem prohlížel masivní válečné lodě, připlouvající blíž. Každá byla vlastně tvořena dvěma dromóny propojenými klenutými svorníky, takže vznikl katamarán obřích rozměrů. Vítr náhle utichl a do uklidněných vod byla vtlačena vesla, včetně dvou řad vesel na vnitřní straně každého dromónu, zkrácených kvůli nosníkům.</p>
<p>Napočítal třicet jedno plavidlo, seřazené do širokého, zploštělého klínu. Na obou stranách přídí zakončených vlčími hlavami byly umístěny balisty a u vnějšího zábradlí po celé délce lodě se táhly dvě řady překrývajících se obdélníkových štítů, jejichž bronzové obložení bylo vyleštěné, že se lesklo i v tlumeném slunečním světle.</p>
<p>První loď se přiblížila a vesla byla vytažena.</p>
<p>„Podívejte se na hladinu pod jejich kýlem, admirále,“ upozorňoval jeden z Nokových důstojníků. „Ty nosníky mají své protějšky pod vodní hladinou… a na nich jsou klouny.“</p>
<p>„Skutečně by bylo nemoudré vyvolat bitvu s těmito Zániky,“ poznamenal Nok.</p>
<p>„Ale někdo to udělal,“ podotkla pobočnice. „Škody po kouzelném ohni na té lodi vedle vlajkové. Jaké je podle vás složení vojáků na palubě katamaránů, admirále?“</p>
<p>„Mohly by to být až dvě stovky mariňáků nebo jejich ekvivalent na každém dromónu. Čtyři sta na plavidlo – zajímalo by mě, jestli jsou někteří u vesel. Pokud ovšem nemají otroky.“</p>
<p>Na vlajce pod vraním hnízdem na hlavním stěžni vůdčí lodi byla vyobrazena vlčí hlava na černém poli se šedým lemem.</p>
<p>Dívali se, jak námořníci mezi oba trupy spouštějí dlouhou lodici připomínající válečnou kánoi. Nastoupili do ní ozbrojení vojáci a chopili se pádel. Připojily se k nim další tři postavy. Všichni v lodi až na jednoho měli železné přílby, vzadu s kroužkovým chráničem, a lícní chrániče. Šedé pláště, kožené rukavice. Tou jedinou výjimkou byl vysoký, hubený, holohlavý muž v těžkém, tmavošedém rouchu. Pleť měli všichni světlou, ale víc nebylo pod zbrojí vidět.</p>
<p>„Tu kánoi zatěžuje spousta zbroje,“ zamumlal jeden z důstojníků. „Jestli se převrhne, budou na dně rezavět dvě desítky hromádek…“</p>
<p>Plavidlo pomalu sklouzlo před ponořený kloun a rychle vyrazilo, poháněno pádly zvedajícími se jako jedno. Chvíli nato se na tichý rozkaz pádla zvedla. Jen voják na zádi kormidloval a přirazil s kánoí vedle malazské vlajkové lodě.</p>
<p>Na Nokův příkaz vojáci pomohli zánickému kontingentu na palubu.</p>
<p>První se objevil vysoký muž se širokými rameny a v černém plášti. Pod pláštěm měl osníř ze začerněných kroužků lesknoucích se olejem. Na jílci meče u levého boku měl stříbrnou vlčí hlavu. Zánik se zastavil, rozhlédl se a zamířil k pobočnici. Přes zábradlí přelézali ostatní. Mezi nimi i muž v rouchu, jenž volal cosi na vojáka, kterého Keneb považoval za velitele. Ten se zastavil, pootočil se a promluvil zpoza uzavřeného hledí. Keneba to překvapilo, protože hlas patřil ženě.</p>
<p><emphasis>Je hotový obr – dokonce i </emphasis><emphasis>ž</emphasis><emphasis>eny v těžké zbroji z našeho vojska by váhaly, kdyby se jí měly postavit.</emphasis></p>
<p>Její otázka byla krátká. Holohlavý odpověděl jediným slovem, na něž se žena uklonila a ustoupila stranou.</p>
<p>Muž v rouchu přistoupil k nim, oči upřené na pobočnici. „Mezlo,“ řekl. „Vítej.“</p>
<p><emphasis>Mluví malazsky. To by mělo věci usnadnit.</emphasis></p>
<p>Pobočnice kývla. „Vítejte i vy, Zániku. Jsem pobočnice Tavore Paran a toto je admirál Nok –“</p>
<p>„Ano, to jméno je nám známo, pane.“ Uklonil se Nokovi, jehož to překvapilo. Také se poklonil.</p>
<p>„Mluvíte naším jazykem dobře,“ podotkla Tavore.</p>
<p>„Odpusť, pobočnice. Jsem válečný jezdec RunThurvian.“ Ukázal na obryni vedle sebe. „Toto je smrtelný meč Krughava.“ Ustoupil stranou a uklonil se dalšímu vojákovi, stojícímu dva kroky za smrtelným mečem. „Nezdolný štít Tanakalian.“ Dodal něco svým jazykem a smrtelný meč i nezdolný štít si sňaly přilbice.</p>
<p><emphasis>To jsou tedy pořádně tvrdí vojáci. </emphasis>Krughava měla šedé vlasy, modré oči a vrásčitou tvář posetou jizvami, avšak kosti pod přísnými, hranatými rysy měla silné a pravidelné. Nezdolný štít byl naproti tomu poměrně mladý, s ještě širšími rameny, ač ne tak vysoký jako smrtelný meč. Vlasy měl plavé, barvy pšeničné slámy, a oči tmavošedé.</p>
<p>„Vaše lodě zažily boj,“ řekl admirál Nok válečnému jezdci.</p>
<p>„Ano, pane. Při střetu jsme čtyři ztratili.“</p>
<p>„A o kolik jich přišli Tiste Edur?“ zajímala se pobočnice.</p>
<p>Válečný jezdec se sklonil před smrtelným mečem. Krughava odpověděla plynnou malazštinou. „Není jisté. Možná dvacet, jakmile byla jejich kouzla odražena. Ač hbité, byly jejich lodě příliš slabé. Nicméně Tiste Edur bojovali dobře, bez slitování.“</p>
<p>„Pronásledujete přeživší lodě?“</p>
<p>„Ne, pane,“ odpověděla Krughava a odmlčela se.</p>
<p>„Vznešení pánové,“ ujal se slova opět válečný jezdec, „čekáme tu na vás. Na Mezly.“</p>
<p>Obrátil se a šel se postavit vedle nezdolného štítu.</p>
<p>Krughava se postavila přímo před pobočnici. „Admirále Noku, odpusť,“ pravila s očima upřenýma na Tavore a tasila meč.</p>
<p>Keneb, stejně jako všichni ostatní malazští důstojníci okolo, se napjali a sahali po zbraních. Pobočnice však nehnula brvou. Neměla zbraň.</p>
<p>Modré železo, které vyjelo z pochvy, mělo po celé délce vyleptané dva vlky v plném běhu. Vidět byly všechny víry v srsti, špičáky měli vyleštěné víc než vše ostatní a oči začerněné. Byla to vynikající řemeslná práce, a přece byly na ostří zuby z dlouhého používání. Celá čepel se leskla olejem.</p>
<p>Smrtelný meč podržela zbraň vodorovně před hrudí, a když promluvila, zněla její slova stroze a formálně. „Jsem Krughava,“ pravila, „smrtelný meč Šedých přileb Zániků, zaslíbená vlkům zimy. Slavnostně přijímám vše, co se má stát, a mé vojsko je ti odteď k službám, pobočnice Tavore Paran. Náš stav: třicet jeden Válečný trůn. Třináct tisíc sedmdesát devět bratří a sester řádu. Čeká nás konec světa, pobočnice Tavore. Ve jménu Togga a Fanderay budeme bojovat, dokud nepadneme.“</p>
<p>Nikdo nepromluvil.</p>
<p>Smrtelný meč poklekla a položila meč Tavore k nohám.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Kalam stál na přední nástavbě vedle Rychlýho Bena a pozoroval obřad odehrávající se na střední palubě. Čaroděj si cosi mumlal, což ho nakonec podráždilo natolik, že odtrhl zrak od scény dole ve chvíli, kdy pobočnice se stejnou vážností zvedla meč a vrátila ho Krughavě.</p>
<p><emphasis>„Budeš už zticha, Rychlej?“ </emphasis>zasyčel Kalam. „Co je to s tebou?“</p>
<p>Čaroděj na něj upřel polodivoký pohled. „Poznávám tyhle… tyhle Zániky. Ty tituly, tu zatracenou formálnost a dokonalou výslovnost – poznávám je!“</p>
<p>„No a?“</p>
<p>„A… nic. Ale řeknu ti tohle, Kale. Jestli nás bude někdo obtěžovat, běda mu.“</p>
<p>Asasín zabručel. „Šedé přílby –“</p>
<p>„Šedé přílby, Meče… bohové pod náma, Kalame – musím mluvit s Tavore.“</p>
<p>„Konečně!“</p>
<p>„Opravdu si s ní musím promluvit.“</p>
<p>„Tak běž dolů a představ se, velemágu.“</p>
<p>„Ty ses musel pomátnout…“</p>
<p>Rychlej Ben se najednou odmlčel, což přimělo Kalama podívat se dolů. Všiml si, že válečný jezdec RunThurvian upírá oči na Rychlýho. Orouchovaný muž se usmál a uklonil se na pozdrav. Lidé obraceli hlavy.</p>
<p><emphasis>„Kurva,“ </emphasis>vyhrkl Rychlej Ben vedle asasína.</p>
<p>Kalam se zamračil. „Velemág Ben Adaefón Delat,“ pronesl tiše, „pán dokonalýho stylu.“</p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA DVACET JEDNA</p>
<p>Kniha proroctví otevírá dveře. Abyste je zavřeli, potřebujete druhou knihu.</p>
<p>tannoský poutník duší Kimlok</p>
<p>S</p>
<p>lužka přenesla stříbrnými kleštičkami další kolečko drceného rezlistí do vodní dýmky. Felisín Mladší zabafala, poslala služku pryč a popleteně přihlížela, když stará žena – s hlavou skloněnou tak nízko, až se málem čelem otírala o koberec – couvala s rukama na kolenou. Další Kulatova pravidla chování v přítomnosti znovuzrozené ša’ik. Námitky ji už unavovaly – jestli mají ti hlupáci pocit, že ji musí uctívat, aťsi. Nakonec poprvé v životě měla všechno, co potřebovala, všichni plnili její potřeby se zuřivou pílí, a k jejímu úžasu ty potřeby s každým dnem rostly.</p>
<p>Jako by její duše byla kotel, který si žádá, aby byl naplněn, avšak ve skutečnosti je bezedný. Neustále ji krmili a ona byla stále těžší, neohrabanější v záhybech měkkého sádla – pod prsy, na bocích a za nimi, na spodní straně paží, na břiše a stehnech. A bezpochyby i v obličeji, ačkoliv zrcadla v trůnním sále a svých soukromých komnatách zakázala.</p>
<p>A nebyla nestřídmá jen v jídle. Bylo tu víno a rezlistí a teď ještě milování. Mezi svými sluhy měla desítky těch, kteří jí poskytovali tělesné rozkoše. Zprvu byla šokovaná, dokonce rozhořčená, ale nakonec se vzdala. Další z Kulatových překroucených pravidel – už to pochopila. Jeho touhy byly všechny voyeurské povahy, a mnohokrát zpoza závěsu či paravánu slyšela vlhké klepání kamenů v jeho ústech, když ji pozoroval s chlípným patosem.</p>
<p>Už pochopila svého boha. Konečně. Bidithal se naprosto mýlil – tohle nebyla víra v abstinenci. Apokalypsa byla ohlašována výstřelky. Svět končil v přesycenosti, a jako její duše byla bezedným kotlem, stejná byla i potřeba všeho lidstva, jehož byla v tomto dokonalým zástupcem. Jako oni požírali vše, co je obklopuje, tak bude požírat i ona.</p>
<p>Jako znovuzrozená ša’ik měla za úkol jasně zazářit – a potom zemřít. Ve smrti spočívala skutečná spása, ráj, o němž pořád dokola mluvil Kulat. Felisín Mladší se kupodivu snažila představit si ten ráj – dokázala si přičarovat jen obrazy odpovídající tomu, co ji obklopovalo nyní, kdy bylo bez váhání, bez posuzování okamžitě splněno každé její přání. Možná to bude takové – pro každého. Bude-li to ale mít každý, kde budou sluhové?</p>
<p>Ne, řekla Kulatovi, spása musí mít různé úrovně. Čistá služba v tomto světě bude v tom příštím odměněna naprostou leností. Pokora, sebeobětování, otroctví, takovéto způsoby života budou zváženy a posouzeny. Jedinou potíž s touto představou – kterou Kulat ochotně převzal a převedl do ediktů – představovala pozice samotné Felisín. Nakonec nebude její současná lenost – oddávání se všem výstřelkům slibovaným ostatním až po smrti – odměněna posmrtným životem plným krutého otroctví, kdy bude sloužit potřebám všech ostatních ?</p>
<p>Kulat ji ujišťoval, že si nemusí dělat starosti. V životě je ztělesněním ráje, je symbolem příslibu. A po smrti se jí dostane rozhřešení. Nakonec je znovuzrozená ša’ik, a této role se neujala ze svobodné volby. Byla jí vnucena, a to je vlastně nejtěžší forma otroctví ze všech.</p>
<p>Byl přesvědčivý, i když v ní ždibíček pochybností přetrvával, několik myšlenek, valících se jedna za druhou: <emphasis>bez přebytku bych se cítila sama kvůli sobě líp. Byla bych jako kdysi, když jsem putovala divočinou s Řezníkem a Scillarou, s Ropušníkem a Heborikem Neviditelné ruce. Beze všech těchto sluhů bych se dokázala o sebe postarat sama a jasně bych viděla, že uměřený život, život zakalený umírněností, je lepší než všechno tohle. Tohle bych považovala za smrtelný ráj pěstující chyby jako květiny, krmící jen vražedné kořeny, dusící ve mně všechen život, až mi zůstane jen… tohle.</emphasis></p>
<p><emphasis>Tohle. Toulavá mysl. </emphasis>Felisín Mladší se pokoušela soustředit. Stáli před ní dva muži. Uvědomila si, že tam stojí už nějakou dobu. Kulat je ohlásil, ačkoliv to nebylo nutné, protože ona věděla, že mají přijít. Vlastně je oba poznala. Tvrdé, vrásčité obličeje, pramínky potu stékající vrstvami prachu, odřená kožená zbroj, kulaté štíty a šamšíry u boku.</p>
<p>Blíž k ní – vysoký a dravý. <emphasis>Mathok, jenž velel pouštním kmenům armády Apokalypsy. Mathok, Leomanův přítel.</emphasis></p>
<p>A krok za ním jeho tělesný strážce T’morol, připomínající dvounohého vlka bez chlupů, s očima lovce, chladnýma a intenzivníma.</p>
<p>Přivedli své vojsko, své válečníky. A nejen je…</p>
<p>Felisín Mladší se z Mathokova obličeje zadívala na potrhanou, v kůži vázanou knihu v jeho rukou. Svatá kniha Drydžhny Apokalypsy. Zatímco Leoman odváděl Malažany pryč, do pasti v Y’Ghatan, Mathok a jeho pouštní válečníci putovali potají a vyhýbali se veškerému kontaktu. Mathok vysvětloval, že se chtějí sejít u Y’Ghatan, jenomže udeřil mor a šamani v jeho oddíle byli najednou zavalení vidinami.</p>
<p>O Hanar Ara, Městu padlých. O ša’ik, opět znovuzrozené. O Leomanovi a Y’Ghatan Mathokovi řekli, že je to konec ve všech smyslech toho slova. Finta přerušená naprostým zničením. A tak se velitel se svým vojskem otočil a vydal se na dlouhou cestu za hledáním Města padlých. Za hledáním jí. Aby předal Svatou knihu do jejích rukou. Byla to obtížná cesta, jistě stojící za vlastní epickou báseň.</p>
<p>A nyní stál Mathok před ní a vojsko tábořilo ve městě a Felisín seděla na polštářích vlatního tuku, zahalená kouřem, a zvažovala, jak mu povědět, co potřeboval slyšet – co všichni potřebovali slyšet, včetně Kulata.</p>
<p>Inu, bude… přímočará. „Děkuju, Mathoku, že jsi mi donesl knihu Drydžhny. Děkuju taky, že jsi mi přivedl vojsko. Žel, ani jeden dar nepotřebuju.“</p>
<p>Mathok nepatrně zdvihl obočí. „Znovuzrozená ša’ik, s knihou můžeš nakládat, jak se ti zlíbí. Mé válečníky však potřebuješ hodně. Blíží se malazské vojsko –“</p>
<p>„Já vím. Ale tví muži nestačí. Kromě toho já nepotřebuju válečníky. Moje vojsko nepochoduje v řadách, nenosí zbraně ani zbroj. Při dobývání moje vojsko nezabije jediného nepřítele, nikoho nezotročí, neznásilní jediné dítě. Moje vojsko přináší spásu, Mathoku. Představuje slib. Pozvání.“</p>
<p>„A Malažané?“ otázal se Tmorol skřípavým hlasem a vycenil zuby. „To vojsko <emphasis>nosí </emphasis>zbraně i zbroj. To vojsko, Svatá, pochoduje v řadách a právě teď <emphasis>pochoduje nám přímo za zadkem!“</emphasis></p>
<p>„Kulate,“ řekla Felisín. „Najdi místo pro Svatou knihu. Ať řemeslníci přichystají novou, s čistými stránkami. Budeme mít druhou svatou knihu. Mou Knihu spásy. Na její první straně, Kulate, zaznamenáš vše, co tu bylo dnes řečeno, a všechny zúčastněné představíš s poctami, které si zasloužili. Mathoku, T’morole, jste ve Městě padlých vítáni. I vaši válečníci. Ale pochopte, že vaše dny války a zabíjení skončily. Odložte šamšíry, štíty a luky. Odsedlejte koně a vypusťte je na pastviny v horách u pramene Denet’inar. Budou tam žít v klidu a míru. Mathoku, T’morole, přijímáte?“</p>
<p>Velitel upíral oči na starý svazek ve svých rukou a Felisín si všimla jeho opovržlivého výrazu. Rozhodil rukama a kniha spadla na podlahu a přistála na hřbetě. Při nárazu se roztrhla, listy se rozletěly po podlaze. Mathok si přestal všímat Felisín a obrátil se k Tmorolovi. „Svolej válečníky. Doplníme zásoby a odejdeme.“</p>
<p>Tmorol pohlédl k trůnu a plivl před stupínek. Otočil se na patě a odkráčel.</p>
<p>Mathok zaváhal a ještě se podíval na Felisín. „Znovuzrozená ša’ik, bezpochyby přijmeš mé šamany bez zneuctění, k němuž tady došlo. Nechám je u tebe. Pro tebe. A tvůj svět, tvůj přežraný, nechutný svět a jeho jedovatou spásu ti nechám taky. Kvůli tomuhle zemřel Leoman. Kvůli tomuhle shořela Y’Ghatan.“ Chvíli se na ni díval, než také odešel.</p>
<p>Kulat přicupital a klekl si k potrhané knize. „Je zničená!“ zakvílel zděšeně.</p>
<p>Felisín kývla. „Naprosto.“ A usmála se svému vtipu.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Hádám čtyři tisíce,“ řekla pěst Ryde Beud.</p>
<p>Povstalecké vojsko zaujalo postavení na hřebeni. Jízdválečníci, kopiníci, lučištníci. A přece si nikdo nechystal zbraně. Kulaté štíty zůstaly na zádech, toulce zavřené, luky nenapjaté a v pouzdrech u sedel. Z řady se pohnuli dva jezdci a sjeli dolů k místu, kde čekal Paran se svými důstojníky.</p>
<p>„Co myslíte, vrchní pěsti?“ zeptal se Hurlochel. „Vypadá to jako kapitulace.“</p>
<p>Paran kývl.</p>
<p>Jezdci přiklusali blíž a zastavili čtyři kroky před Houfcem.</p>
<p>„Jsem Mathok,“ představil se ten nalevo. „Kdysi z armády Apokalypsy ša’ik.“</p>
<p>„A dnes?“ zajímal se Paran.</p>
<p>Pokrčení ramen. „Přebývali jsme na Svaté poušti Raraku, na poušti, z níž je dnes moře. Bojovali jsme jako povstalci, jenomže povstání skončilo. Věřili jsme. Už nevěříme.“ Vytáhl z pochvy šamšír a hodil ho na zem. „Čiň s námi, jak ti libo.“</p>
<p>Paran se narovnal v sedle, zhluboka se nadechl a dlouze vydechl. „Mathoku,“ pravil, „můžeš se svými válečníky jít, kam se ti zlíbí. Jsem vrchní pěst Ganoes Paran a tímto tě propouštím. Jak jsi říkal, válka skončila a mě nezajímají náhrady ani tresty. Pácháním dalších ukrutností v odpovědi na ty předchozí nikdo nic nezíská.“</p>
<p>Prošedivělý válečník vedle Mathoka seskočil z koně. Při dopadu zamrkal, prohnul se v zádech a zašklebil se a pak dokulhal pro velitelův šamšír. Zvedl ho, otřel prach z čepele a jílce a vrátil ho Mathokovi.</p>
<p>„Přišli jste z poutního místa,“ poznamenal Paran.</p>
<p>„Z Města padlých, ano. Hodláš je zničit, vrchní pěsti? Jsou bezbranní.“</p>
<p>„Chci mluvit s jejich vůdcem.“</p>
<p>„V tom případě marníš čas. Tvrdí, že je znovuzrozená ša’ik. Jestli je to pravda, potom kult zažil úpadek, z jakého se již nikdy nevzpamatuje. Je tlustá, otrávená. Skoro jsem ji nepoznal. Je opravdu <emphasis>padlá. </emphasis>Její stoupenci jsou podlézavci, víc než co jiného je zajímají orgie a žranice. Jsou zjizvení po nemoci a napůl šílení. Její velekněz ji pozoruje při pohlavním styku zpoza závěsu a masturbuje, a v obou je energie bezmezná a neukojitelná.“</p>
<p>„Přesto tam cítím sílu,“ poznamenal Paran po chvíli.</p>
<p>„Bezpochyby,“ odtušil Mathok, naklonil se a odplivl si na zem. „V tom případě je pobij, vrchní pěsti, a zbavíš svět nového druhu moru.“</p>
<p>„Co tím myslíš?“</p>
<p>„Náboženství zmrzačených a zubožených. Náboženství nabízející spásu… jen musíš nejdřív zemřít. Předpovídám, že tento kult bude vysoce nakažlivý.“</p>
<p><emphasis>Nejspíš má pravdu. </emphasis>„Nemůžu pobít nevinné, Mathoku.“</p>
<p>„Potom jednoho dne nejvěrnější a nejzapálenější z nich zabijí tebe, vrchní pěsti.“</p>
<p>„Možná. Pokud ano, budu si s nimi lámat hlavu pak. Mezitím mě čekají jiné úkoly.“</p>
<p>„Promluvíš se znovuzrozenou ša’ik?“</p>
<p>Paran se nad tím zamyslel a nakonec zavrtěl hlavou. „Ne. Jak jsi říkal, nemělo by to smysl. I když chápu, že je moudré tento kult vypudit dřív, než získá opěrný bod, přiznávám, že mi ta představa připadá hanebná.“</p>
<p>„Smím se, vrchní pěsti, zeptat, kam půjdeš teď?“</p>
<p>Paran zaváhal. <emphasis>Odvážím se mu odpovědět? No, nakonec dřív nebo později to musejí slyšet všichni. </emphasis>„Obrátíme se zpátky, Mathoku. Houfec potáhne do Arenu.“</p>
<p>„Potáhnete do války?“ chtěl vědět velitel.</p>
<p>Paran se zamračil. „Jsme vojsko, Mathoku. Nakonec určitě k nějakému boji dojde.“</p>
<p>„Přijmeš nás do svých služeb, vrchní pěsti?“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Jsme toulavý lid,“ vysvětloval Mathok. „Ale ztratili jsme domov. Naše rodiny jsou rozprášené a bezpochyby mnohé zabil mor. Nemáme kam jít, s kým bojovat. Jestliže nás teď odmítneš a necháš nás jít, pojedeme vstříc rozkladu. Zemřeme se zády pokrytými slámou a pískem ve zbroji. Nebo se válečník obrátí proti válečníkovi a krev bude prolévána beze smyslu. Přijmi nás do svého vojska, vrchní pěsti Ganoesi Parane, a my budeme bojovat po tvém boku a umírat se ctí.“</p>
<p>„Nemáš tušení, kam Houfec hodlám vést, Mathoku.“</p>
<p>Starý válečník vedle Mathoka vyštěkl smíchy. „Pustina za táborem nebo pustina, kterou jen málokdo předtím viděl, jaký je v tom rozdíl?“ Obrátil se ke svému veliteli. „Mathoku, příteli můj, šamani říkali, že tady ten zabil Poliel. Už jen kvůli tomu bychom ho následovali do Propasti, pokud nám slíbí, že cestou usekáme nějaké hlavy, a možná získáme nějakou tu ženu. Nic víc nechceme, než si naposledy zatančíme v klíně nějakého boha. Kromě toho jsem už z utíkání unavený.“</p>
<p>Na to vše Mathok jen přikývl, oči upřené na Parana.</p>
<p><emphasis>Čtyři tisíce nejlepší lehké kavalerie tohoto kontinentu se právě přihlásily, veteráni do jednoho. </emphasis>„Hurlocheli,“ řekl, „připojíš se k veliteli Mathokovi jako styčný důstojník. Veliteli, nyní máš hodnost pěsti a Hurlochel obdrží psané hodnocení tvých důstojníků či případných důstojníků. Malazská armáda rozděluje jízdní vojáky do jednotek po padesáti, stu a třech stech mužích. Uprav podle toho své velení.“</p>
<p>„Stane se, vrchní pěsti.“</p>
<p>„Pěsti Ryde Beud, nechte Houfec obrátit. A Noto Nežite, najdi mi Ormuloguna.“</p>
<p>„Už zase?“ ujišťoval se léčitel.</p>
<p>„Běž.“</p>
<p><emphasis>Asi budu potřebovat novou kartu. Asi ji nazvu Spása. V této chvíli je ve sféře vlivu dómu řetězů, ale něco mi říká, že se odtamtud nakonec vyškrábe. Taková špína nevydrží. Tato karta je nezadaná. V každém smyslu slova. Nezadaná a pravděpodobně předurčená stát se nejnebezpečnější silou na světě.</emphasis></p>
<p><emphasis>Hrome, škoda že nejsem bezohlednější. Ta znovuzrozená ša’ik a její pokřivení následovníci – měl bych tam zajet a všechny je pobít – a přesně to po mně Mathok chce.</emphasis></p>
<p>Udělat, co sám nedokáže – <emphasis>v tom jsme stejní. </emphasis>V <emphasis>naší… slabosti.</emphasis></p>
<p><emphasis>Není divu, že se mi už teď líbí.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Hurlochel jel vedle Mathoka nahoru na hřeben a prohlížel si novou pěst. „Pane, když jste mluvil o znovuzrozené ša’ik, řekl jste něco… že jste ji skoro nepoznal…“</p>
<p>„Správně. Bývala jednou z adoptivních dcer ša’ik na Raraku. Pochopitelně jak jsme s Leomanem věděli, ani ta nebyla… taková, jaká se zdála. Ano, vyvolila si ji bohyně Smršti, ale nebyla dítětem pouště.“</p>
<p>„Nebyla?“</p>
<p>„Ne, byla Malažanka.“</p>
<p><emphasis>„Cože?“</emphasis></p>
<p>Velitelův společník zabručel a odplivl si. „Mezla, ano. A pobočnice to nezjistila – jak jsme slyšeli. Zabila ženu ve zbroji a s přílbou a potom odešla. Mrtvola zmizela. Mezla zabila Mezlu – to se museli bohové nasmát…“</p>
<p>„Nebo,“ dodal Hurlochel potichu, „plakali.“ Chtěl se ještě zeptat na novou znovuzrozenou ša’ik, ale hlavou mu táhly tragické obrazy, variace na osudový souboj na Raraku, než z pouště vystoupilo moře. Jel tedy mlčky vedle válečníků a zanedlouho byl zcela pohlcen reorganizováním Mathokových jízdválečníků.</p>
<p>Byl tak zaneprázdněný, že o rozhovoru docela zapomněl podat zprávu vrchní pěsti.</p>
<p>Tři lígy od Města padlých Paran odvedl Houfec stranou a poslal ho na cestu k vzdálenému Arenu. Na cestu, která ho vyvede ze Sedmiměstí. Kam se už nikdy nevrátí.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Saur Bathrada a Cholb Harat vstoupili do vesnice v kopcích čtyři lígy od přístavního města Sepiku. V čele dvaceti edurských válečníků a čtyřiceti lederských mariňáků sehnali zotročené, zdegenerované míšence, rituálně vysvobodili tyto nic nechápající primitivy ze symbolických okovů a pak je skutečně spoutali řetězy na pochod zpátky do města a k edurským lodím. Poté Saur s Cholbem nahnali lidi do košáru, kde byla zapálena hranice. Jedna po druhé musely matky házet své děti do hučících plamenů. Tyto ženy pak byly znásilněny a nakonec připraveny o hlavu. Manželé, bratři a otcové se museli dívat. Když zůstali naživu jen oni, byly jim osekány končetiny a pak je nechali vykrvácet mezi bečícími ovcemi.</p>
<p>Ten den se v srdci Ahlrady Ahna zrodil výkřik, zoufalý, strašlivý, a neutichal. Tiste Edur halil Rhuladův stín, ať byli trůn i šílenec na něm sebedál. A v tom stínu bouřila noční můra, z níž nebylo probuzení.</p>
<p>Ten křik se rozléhal ve vzpomínkách na ten den, na vřískání vynucené z hrdel hořících dětí, svíjejících se těl v peřinkách z plamenů, na ohně odrážející se na lhostejných tvářích edurských válečníků. Dokonce i Ledeřané se odvraceli, přemoženi hrůzou. Kéž by mohl Ahlrada Ahn udělat totéž, aniž by ztratil tvář. Místo toho jen stál, jeden mezi mnoha, a nedával navenek zdát nic z toho, co běsnilo v jeho nitru. Běsnilo, rozbíjelo… všechno. Té noci na Sepiku, kde zvuky vraždění pokračovaly venku za domem, který si našel, si uvědomil, že už v něm nezůstalo nic. Té noci poprvé uvažoval o tom, že si sáhne na život.</p>
<p>Vyjádření slabosti. Ostatní by to neviděli jinak – nemohli si to dovolit – ne jako protest, nýbrž jako kapitulaci, a přišli by plivnout na jeho mrtvolu. A válečníci jako Saur Bathrada a Cholb Harat by vytáhli nože, dřepli by si a s potěšením by bezvládné tělo zohyzdili. Ti dva začali milovat krev a bolest, a nebyli v tom sami.</p>
<p>Král Sepiku zemřel jako poslední. Musel se dívat na vyhubení svého milovaného lidu. Prý to byl dobrotivý vládce – <emphasis>jak Edurové</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>něčím takovým opovrhovali, jako by to byla urážka, mučivá, krutá urážka. </emphasis>Ubožák se hroutil mezi dvěma válečníky, kteří se ho snažili udržet vestoje, a drželi ho za prošedivělé vlasy, aby mu neklesla hlava, aby <emphasis>viděl. </emphasis>Jak ječel a kvílel. Dokud to Tomada Sengara nepřestalo bavit a nenařídil, aby ho svrhli z věže. <emphasis>Díval se na rychle se blížící dlažbu jako na spásu. A to je náš dar. Náš jediný dar.</emphasis></p>
<p>Ahlrada Ahn znovu vytáhl merudské šavle a prohlížel si nebezpečně nabroušené ostří. Jílce mu dokonale seděly ve velkých rukou. Slyšel, jak se válečníci shromáždění na palubě vrtí, a vzhlédl. Mezi nimi se tlačil Taralak Výd s atripredou Yan Tovis po boku a za nimi se táhl Jhag známý jako Icarium.</p>
<p>Zamlklý, smutně se tvářící válečník byl vyšší než většina Edurů a nesl si jen svůj starý, jednobřitý meč. Neměl luk ani pochvu na zbraň v pěsti, ani žádnou zbroj. Přesto Ahlradu Ahna zamrazilo. <emphasis>Je to skutečný šampion? Co dnes uvidíme za bránou?</emphasis></p>
<p>Dvě stě edurských válečníků, arapajský zaklínač Sathbaro Rangar – nyní sunoucí své znetvořené tělo do cesty Icariovi – a šedesát lederských lučištníků. Všichni byli připravení, dychtili začít se zabíjením.</p>
<p>Zaklínač se podíval na Jhaga, jenž se před ním zastavil – ne z úcty, spíš proto, že mu stařec stál v cestě. „Vidím v tobě,“ zachraptěl Sathbaro Rangar, „…nic. Velkou prázdnotu, jako bys tu ani nebyl. A tvůj společník tvrdí, že jsi velký válečník? Myslím, že jsme oklamáni.“</p>
<p>Icarium neříkal nic.</p>
<p>Člověk jménem Taralak Výd popošel blíž, plivl si do dlaní a uhladil si vlasy. „Zaklínači,“ pronesl celkem slušnou kupečtinou, „až začne boj, spatříš zrod všeho, co v něm čeká. To ti slibuju. Icarium existuje, aby ničil, existuje, aby bojoval, jsem chtěl říct, a to je vše –“</p>
<p>„Tak proč při tvých slovech pláče?“ zeptal se za Ahlradou Ahnem Tomad Sengar.</p>
<p>Taralak Výd se otočil a uklonil se. „Predo, on truchlí pro to, co je v něm ztraceno, pro všechno, co vidí tvůj zaklínač… je prázdnou nádobou. Ale to není důležité.“</p>
<p><emphasis>„Není to důležité.“ </emphasis>Ahlrada Ahn tomu nevěřil. Nemohl. <emphasis>Hlupáci! Podívejte se na něj! Co vidíš, Sathbaro Rangare, je prostě ztráta. Copak nikdo z vás nechápe, jaký to má význam? </emphasis>Co <emphasis>si zveme mezi nás? </emphasis>A Taralak Výd, páchnoucí divoch, <emphasis>vidíte, jak je nervózní, jako by se sám bál toho, co přichází? Ne, nejsem slepý, vidím to dychtivé světélko v jeho očích, ale vidím tam i strach. Křičí z každého jeho gesta.</emphasis></p>
<p><emphasis>Co to tu děláme?</emphasis></p>
<p>„Zaklínači, připrav stezku,“ rozkázal Tomad Sengar.</p>
<p>Všichni si přichystali zbraně. Saur Bathrada a Cholb Harat půjdou v čele, za nimi sám Sathbaro Rangar a potom Taralak a jeho svěřenec. Edurové za nimi a nakonec Ledeřané s nasazenými šípy.</p>
<p>Bude to Ahlradův první výpad proti strážcům trůnu, ale slyšel o nich vyprávět. Bitva až do konce. Krutá bitva. Ahlrada Ahn přehmátl na šavlích a postavil se do první řady hlavního voje. Dolehly k němu tiché pozdravy – přítomnost Ahlrady Ahna dodávala odvahu všem edurským válečníkům. <emphasis>Lamač oštěpů. Neohrožený, jako by toužil po smrti.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ano, to taky toužím. Po smrti. Po své vlastní smrti.</emphasis></p>
<p><emphasis>A přece… copak stále nesním o tom, že se vrátím domů?</emphasis></p>
<p>Díval se, jak zubatá brána spaluje vzduch a roztahuje se do šířky, lemovaná šedými plameny, otevírající se do chřtánu temnoty.</p>
<p>Zaklínač ustoupil stranou a Saur s Cholbem se vrhli do portálu a zmizeli. Sathbaro Rangar je následoval, a po nich Taralak a Icarium. Nyní přišel na řadu Ahlrada Ahn. Vkročil do prázdnoty –</p>
<p>– a vyklopýtal na křupající prst. Ve vzduchu cítil sladkou vůni lesa.</p>
<p>I tady, stejně jako na světě, který právě opustili, bylo pozdní odpoledne. Ahlrada Ahn šel dál a rozhlížel se kolem sebe. Byli sami.</p>
<p>„Kde to jsme?“ ptal se Icarium.</p>
<p>Arapajský zaklínač se otočil. „Na Drift Avalii, válečníku. Kde stojí Trůn stínu.“</p>
<p>„A kdo ho stráží?“ chtěl vědět Taralak Výd. „Kde jsou ti vaši zuřiví nepřátelé?“</p>
<p>Sathbaro Rangar zvedl hlavu, jako by větřil, a překvapeně zabručel. „Démoni uprchli. Uprchli! Proč? Proč nám vydávají trůn? Po všech těch bitvách? To nechápu.“</p>
<p>Ahlrada Ahn se ohlédl na Icaria. <emphasis>Démoni… prchají.</emphasis></p>
<p>„To nechápu,“ zopakoval zaklínač.</p>
<p><emphasis>Já možná ano. Ach, Sestry, kdo to nyní kráčí mezi námi?</emphasis></p>
<p>Překvapil ho slabý šeplavý zvuk. Otočil se a zvedl zbraně. Ale byla to jen sova, odlétající pryč nad širokou stezkou před nimi. Všiml si pohybu mezi lidmi. Dravec švihl drápy a znovu vzlétl s maličkou ještěrkou ve spárech.</p>
<p>„Nevadí,“ pokračoval arapajský zaklínač. „Pojďme získat trůn.“ S tím se odbelhal, táhna jednu nohu za sebou.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Taralak Výd, celý popletený, se obrátil k Icariovi. „Co cítíš z tohoto místa?“</p>
<p>Oči upřené na něj byly prázdné. „Stínoví démoni při našem příchodu odešli. Byl tam… někdo… muž, ale je pryč. Je to už chvíli. Právě jemu jsem se měl postavit.“</p>
<p>„Dost dobrý, aby tě probudil, Icarie?“</p>
<p>„Možná i dost dobrý, aby mě zabil, Taralaku Výde.“</p>
<p>„To je nemožné.“</p>
<p>„Nic není nemožné,“ opáčil Icarium.</p>
<p>Vydali se za půltuctem Edurů, spěchajících za Sathbaro Rangarem.</p>
<p>O patnáct kroků dál narazili na první známky minulých bojů. Nafouknutá těla mrtvých aptorianů a azalanů. Jistě je nebylo lehké zabít. Slyšel o pověstných ztrátách mezi Edury a hlavně mezi Ledeřany. Jejich těla byla odnesena.</p>
<p>O kousek dál se zvedaly zdi zarostlého dvora. Brána byla roztříštěná. Icarium se táhl krok za Taralakem Výdem, jenž následoval ostatní na pozemek. Jhag ho ale chytil za ruku. „Dál ne.“</p>
<p>„Co se děje?“</p>
<p>Icarium měl v obličeji zvláštní výraz. „Není to zapotřebí.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Ahlrada Ahn spolu se Saurem a Cholbem doprovázel arapajského zaklínače do šerého, špinavého trůnního sálu. Sídlo stínu, duše Kurald Emurlahn. Bylo třeba jej získat, aby se roztříštěná říše mohla vrátit ke své bývalé slávě, aby byla chodba opět celá a kypěla magií.</p>
<p><emphasis>S ním by mohl Rhulad zničit –</emphasis></p>
<p>Sathbaro Rangar strašlivě vykřikl a zavrávoral. Ahlrada Ahn zvedl hlavu.</p>
<p>Trůn stínu na stupínku na opačném konci sálu…</p>
<p><emphasis>Byl zničen.</emphasis></p>
<p>Černé dřevo bylo rozštípané, takže bylo vidět jádro rudé jako krev. <emphasis>Démoni nám nevydali nic. Trůn Kurald Emurlahn je pro nás ztracen.</emphasis></p>
<p>Zaklínač padl na kolena a vřískal na potřísněný strop. Saur a Cholb stáli s tasenými zbraněmi, jako přimrazení na místě.</p>
<p>Ahlrada Ahn přiskočil k Sathbaro Rangarovi, popadl ho za límec a vytáhl na nohy. „To už stačí,“ štěkl. „Seber se. Tady jsme možná skončili, ale nejsme vyřízení – to víš. Válečníci budou žíznit po zabíjení. Musíš se vrátit k bráně – lze získat jiný trůn a jeho obránci neuprchnou, jako to udělali ti zdejší. Vzpamatuj se, Sathbaro Rangare!“</p>
<p>„Ano,“ supěl zaklínač a vytrhl se Ahlradovi ze sevření. „Ano, pravdu díš, válečníku. Zabíjení, ano, to potřebujeme. Pojď, odejdeme odsud – á, ve jménu otce Krvookého, <emphasis>opusťme toto místo!</emphasis>“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Vracejí se,“ hlásil Taralak Výd, když se Tiste Edur objevili ve vchodu do chrámu. „Zaklínač vypadá… dotčeně. Co se stalo?“</p>
<p>Icarium neříkal nic, ale něco se mu třpytilo v očích.</p>
<p>„Jhagu,“ prskl Sathbaro Rangar, když kulhal kolem, „seber se. Čeká nás skutečná bitva.“</p>
<p>Když se zpráva o tom, co se stalo, roznesla mezi Edury, došlo ke zmatku, pak se ozval křik a řev, kletby a nadávky. Hněv se šířil jako lesní požár, dychtící pohltit vše, co se mu postaví do cesty. Válečníci spěchali k poblikávající bráně. Nevraceli se na lodě.</p>
<p>Taralak Výd se od Šero doslechl, že edurský velitel jménem Hanradi Chalag posílá své válečníky proti jinému nepříteli skrze bránu, která vedla k další soukromé válce, vzdálené mnoho dní cesty. A tito nepřátelé budou čelit hněvu Edurů. <emphasis>A Icariovu. Takže to nakonec přece jen uvidí. Dobře.</emphasis></p>
<p>Jhag vedle něj vydal zvuk, který Taralaka Výda nadmíru překvapil. Tiše se smál.</p>
<p>„Co tě pobavilo?“ zeptal se ho drsným šeptem.</p>
<p>„Oba jsou ze stínu,“ odtušil Jhag tajemně. „Tkadlec klame uctívače. Ale já nic neřeknu. Nakonec jsem <emphasis>prázdný.“</emphasis></p>
<p>„Nerozumím tomu.“</p>
<p>„Na tom nezáleží, Taralaku Výde. Na tom <emphasis>nezáleží.“</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Trůnní sál byl opět opuštěný, prach sedal a stíny se rozlézaly do svých předvídatelných lovišť. A rozbitý trůn se zamihotal, okraje se rozmazaly a vše se zavlnilo. Nikdo to však neviděl. Rozlámané kusy dřeva se roztekly.</p>
<p>A na stupínku opět stál Trůn stínu. Z něj vystoupila stínová postava, pevnější než ostatní stíny. Nahrbená, pomenší, zahalená v záhybech půlnočního mušelínu. Z nezřetelné šmouhy, kam patřil obličej, byly na okamžik vidět jen oči, jako jasný záblesk.</p>
<p>Postava zamířila ke dveřím a o dlažbu ťukala vycházková hůl ze stříbra a ebenu. Když došla ke dveřím, vyhlédla. Branou odcházeli poslední návštěvníci. Gral a děsivý, mrazivý Icarium. Jhag se ještě ohlédl a postava v klenutém vchodu zadržela dech. V Icariově výrazu Stínupán zachytil něco jako úsměv, pak přišlo nepatrné kývnutí. Vzápětí byl Jhag pryč.</p>
<p>Bůh naklonil hlavu na stranu a poslouchal, jak se oddíl vrací po stezce. Zakrátko byli všichni pryč, prošli portálem.</p>
<p>Pečlivě připravená iluze, geniálně vytvořená a spouštěná příchodem cizinců – vlastně kýmkoliv kromě Stínupána samotného – přetvářející trůn v trosku zbavenou kouzel. Meanas spojená s Mockrou, vržené přes celou místnost, neviditelná vlákna protkávající formální vstup. Mockra, vlákna náznaků, pozvání, podlehnutí přirozené nedůvěře, usnadňovaly způsob, jak vidět trůn rozbitý.</p>
<p>Menší chodby, upravené rukama boha, a ne ledasjakého. Ne… <emphasis>mýma!</emphasis></p>
<p>Edurové byli pryč.</p>
<p>„Pitomci.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Šal-Morzinn vládnou tři čarodějní králové,“ vysvětloval válečný jezdec RunThurvian. „Budou nám bránit v průchodu, pobočnice Tavore Paran, a to nelze dovolit.“</p>
<p>„Zkusíme vyjednávat,“ opáčila pobočnice. „Chceme od nich koupit zásoby. Proč by se tomu bránili?“</p>
<p>„Protože jim to dělá radost.“</p>
<p>„A jsou působiví?“</p>
<p>„Působiví? Docela dobře by se mohlo ukázat, že i s pomocí vašich kouzelníků včetně tady velemága utrpíme vážné, možná i zničující ztráty, pokud se s nimi střetneme,“ vykládal válečný jezdec. „Ztráty dost velké, aby nás zahnaly zpátky, dokonce nás úplně zničily.“</p>
<p>Pobočnice se zamračila na admirála Noka a na Rychlýho Bena.</p>
<p>Velemág pokrčil rameny. „Ani nevím, co jsou zač, a už je nenávidím.“</p>
<p>Keneb zabručel. <emphasis>To je mi velemág.</emphasis></p>
<p>„Co radíte, válečný jezdce RunThurviane?“</p>
<p>„Připravili jsme se na to, pobočnice, a s pomocí tvých kouzelníků jsme přesvědčení, že uspějeme.“</p>
<p>„Brána,“ řekl Rychlej Ben.</p>
<p>„Ano. V říši Fanderay a Togga jsou moře. Drsná, rozbouřená moře, přesto sjízdná. Nebylo by moudré protahovat pobyt v té říši příliš dlouho – nebezpečí je veliké – ale věříme, že přežijeme dost dlouho, abychom se po vynoření ocitli u Dalhonského Rohu v Quon Tali.“</p>
<p>„Jak dlouho to potrvá?“ chtěl vědět admirál Nok.</p>
<p>„Dny namísto měsíců, pane,“ odpověděl válečný jezdec.</p>
<p>„Říkal jste nebezpečí,“ ozval se Keneb. „Jaká nebezpečí?“</p>
<p>„Přírodní síly, pěsti. Bouře, ponořený led, v té říši se hladina moří posunula, protože mnoho zemí svírá led. Je to svět vězící uprostřed katastrofálních změn. Přesto je roční doba, do níž vstoupíme, nejméně divoká – v tom máme veliké štěstí.“</p>
<p>Rychlej Ben frkl. „Odpusť, válečný jezdče, ale necítím v tom nic náhodného. Společně s těmito větry nás pohání duch ze savany, jako by nesmírně záleželo na každé nabyté chvíli. Duch ze <emphasis>savany, </emphasis>pro mistra Kápě. A vy jste teď vypracovali rituál, jak otevřít obrovskou bránu přímo na moři. Ten rituál musel začít před několika měsíci –“</p>
<p>„Přede dvěma lety, velemágu.“</p>
<p>„Dvěma lety! Říkal jsi, že na nás čekáte – vy jste věděli, že přijdeme – <emphasis>přede dvěma lety? </emphasis>Kolik duchů a bohů nás tady vlastně postrkuje?“</p>
<p>Válečný jezdec jen mlčky sepjal ruce před sebou na stole s mapami.</p>
<p>„Dva roky,“ mumlal Rychlej Ben.</p>
<p>„Od tebe, velemágu, žádáme surovou energii – je to jistě namáhavé, ale ne tak náročné, aby tě to poškodilo.“</p>
<p>„To je hezký.“</p>
<p>„Velemágu,“ promluvila pobočnice, „budete k dispozici Šedým přilbám.“</p>
<p>Rychlej Ben si povzdechl a kývl.</p>
<p>„Kdy, válečný jezdče?“ tázal se admirál Nok. „A jak seřadíme flotilu?“</p>
<p>„Nanejvýš tři lodě vedle sebe, ne víc než dva kabely od sebe – dostřel šípu z krátkého luku. Radím, abyste okamžitě začali flotilu připravovat, pane. Brána se otevře zítra za svítání.“</p>
<p>Nok vstal. „V tom případě se omlouvám, pobočnice.“</p>
<p>Keneb pozoroval Rychlýho Bena na druhé straně stolu. Velemág se tvářil nešťastně.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Kalam čekal, až se Rychlej Ben objeví na střední palubě, a zamířil k němu. „Co s tebou tak otřáslo?“ zajímal se.</p>
<p>„Zapomeň na to. Jestli mě chceš kvůli něčemu – čemukoliv – otravovat, tak na to nemám náladu.“</p>
<p>„Mám jen jednu otázku,“ opáčil asasín, „ale musím se tě soukromě na něco zeptat.“</p>
<p>„Naše díra v podpalubí.“</p>
<p>„Dobrej nápad.“</p>
<p>Zanedlouho dřepěli zpátky v úzké, neosvětlené uličce mezi bednami a balíky. „Jde o tohle,“ zašeptal Kalam bez úvodu. „O pobočnici.“</p>
<p>„Co je s ní?“</p>
<p>„Jsem nervózní.“</p>
<p>„To je mi tě líto. Věř mi ale, že je to lepší než být strachem bez sebe, Kalame.“</p>
<p>„Pobočnice.“</p>
<p>„Co je to? Otázka?“</p>
<p>„Potřebuju to vědět, Rychlej. Jsi s ní?“</p>
<p>„S ní? V čem? V posteli? Ne. T’jantar by mě zabila. Kdyby se ale chtěla připojit, to by bylo něco jinýho –“</p>
<p>„Co to tady ve jménu mistra Kápě meleš, Rychlej?“</p>
<p>„Promiň. S ní, ses ptal.“ Zarazil se a přetřel si obličej. „Brzo to tu bude zlý.“</p>
<p>„To já vím! Proto se tě ptám, pitomče!“</p>
<p>„Uklidni se. K panice není důvod –“</p>
<p>„Že není?“</p>
<p>Rychlej Ben si přestal obličej třít a začal se škrábat, pak dal ruce dolů a zamrkal uslzenýma očima. „Podívej, co se se mnou děje, a všechno je to tvoje vina –“</p>
<p>„Moje?“</p>
<p>„Prostě chci říct, že něčí. Ty jsi tady, takže to klidně může být i tvoje, Kale.“</p>
<p>„Dobře, ať je po tvým. Ještě jsi mi neodpověděl.“</p>
<p>„A jsi ty?“ opáčil čaroděj.</p>
<p>„S ní? Nevím, a v tom je ta potíž.“</p>
<p>„Já taky nevím. Je těžký si ji oblíbit, skoro stejně těžký, jako ji nesnášet, protože když se ohlídneš, tak ani s jedním se nedá nic dělat, správně?“</p>
<p>„Co říkáš, nedává smysl, Rychlej.“</p>
<p>„No a?“</p>
<p>„No tak to nevíš a já taky ne. Nevím, jak ty, ale já nesnáším, když něco nevím,“ bručel Kalam. „Dokonce nesnáším, když ty něco nevíš.“</p>
<p>„To je proto, že tě tehdy Laseen přesvědčila, aby ses přidal na její stranu. Šel jsi ji zabít, pamatuješ? A ona tě obrátila. Ale teď jsi tady, s pobočnicí, a vracíme se zpátky k <emphasis>ní. </emphasis>Nevíš, jestli se něco změnilo, jestli se <emphasis>všechno </emphasis>nezměnilo. Jedna věc byla stát za Whiskeyjackem. Nebo i Dujekem. Je jsme znali. Ale pobočnice… prostě… není to tak samozřejmý.“</p>
<p>„Děkuju, Rychlej, že jsi zopakoval všechno, co jsem ti tu právě povídal.“</p>
<p>„Nemáš zač. Už jsme skončili?“</p>
<p>„Promiň, zase si potřebuješ převlíknout spodky?“</p>
<p>„Ty ani netušíš, co se chystáme udělat, Kale. Radím ti, abys zítra ráno přišel sem, zavřel oči a čekal. Čekal a čekal. Nehýbal se. Ani se nezkoušel pohnout. Možná to bude trochu házet a možná na tebe popadají ty žoky. Vlastně by tě to mohlo rozmáčknout jako komára, tak bude lepší, když zůstaneš nahoře. Ale se zavřenýma očima. Dokud ti neřeknu, abys je otevřel.“</p>
<p>„Já ti nevěřím.“</p>
<p>Velemág se zamračil. „No dobře. Možná se tě snažím vyděsit. Ale bude to drsný. To je pravda pravdoucí. A Šumař na <emphasis>Silandě </emphasis>si vyzvrací vnitřnosti.“</p>
<p>Když si to Kalam představil, usmál se. „To mě těší.“</p>
<p>„Mě taky.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Jako příliv srážející se s prudkým tokem, se na všech stranách zvedaly stěny bílé, zpěněné vody. <emphasis>Silanda </emphasis>se vrhla do víru masivní brány. Za portálem byla obloha ocelová, stříbrná a šedá, shluk atmosférických křečí, a jako by se měla každou chvíli zřítit a rozdrtit dvě desítky lodí, které již propluly skrz. Když se Flaška rozhlédl, připadalo mu všechno špatně. Před chvílí byla jejich válečná loď jen kabel za <emphasis>Zuřivým vlkem </emphasis>a teď byla vlajková loď třetinu lígy daleko. Pod hradbou mraků a mezi vysokými vlnami vypadala jako dětská hračka.</p>
<p>Vedle Flašky se krčil Šumař, zuby nehty se držel zábradlí a vyplivoval zbytky snídaně. Bylo mu tak špatně, že ani nenadával, tak bídně, že ani nevzhlédl –</p>
<p>Což bylo nejspíš dobře, usoudil Flaška. Všude kolem něj zvraceli mariňáci a námořníci na korábu, převalujícím se v jejich brázdě, křičeli na pokraji paniky.</p>
<p>Loď se zvedala na obrovské vlně a Gesler začal pískat na tu svou zatracenou píšťalku. Flaška málem zaječel, protože <emphasis>záď Zuřivého vlka </emphasis>se najednou zvedala přímo před nimi. Otočil se. Kouzelná brána byla v dálce, běsnící ústí zaplněné loděmi – které propluly skrz, poskočily a byly těsně za <emphasis>Silandou.</emphasis></p>
<p><emphasis>Do Propasti! My tady skoro lítáme!</emphasis></p>
<p>Na pravoboku se z bíle lemovaného obzoru vysypaly ledovce – hotová stěna ledu. Na levoboku se objevilo větrem zmítané pobřeží, ohýbající opadavé stromy – duby, planiky – a občasné shluky bílých borovic, jejichž vysoké kmeny se kývaly s každým prudkým náporem větru sem a tam. Mezi flotilou a břehem plavali tuleni, pohupovali se na vlnách a povalovali se na kamenitých plážích.</p>
<p>„Flaško,“ zakrákal Šumař, aniž by vzhlédl, „pověz mi nějakou dobrou zprávu.“</p>
<p>„Jsme za bránou, seržante. Je to drsný a zřejmě jsme na moři plným ledovců, který se blíží z pravoboku – ne, to věci ani zdaleka nevystihuje, myslím, že jsme jim utekli. Vsadím se, že už proplula celá flotila. Bohové, ty zánický katamarány vypadají, jako by na tohle byly stavěný. Šťastní mizerové. V každým případě se povídá, že v tyhle říši nebudeme trčet dlouho – seržante.“</p>
<p>Šumař se ale plazil směrem k průlezu do podpalubí.</p>
<p>„Seržante?“</p>
<p>„Já říkal dobrou zprávu, Flaško. Jako že všichni vzápětí přepadneme přes okraj světa. Něco takovýho.“</p>
<p>„Aha, no, jsou tu tuleni!“ volal voják za mužem ploužícím se po palubě.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Za noci zelené bouře daleko na severu vklouzly do přístavu města Malaz čtyři malazské dromóny. Vlajky na stěžních ukazovaly, že patří k Jakatakanské flotile, jejímž úkolem bylo hlídkovat v mořích od ostrova Malaz na západ k ostrovu Geni a k Rohu na pevnině. Před několika měsíci došlo ke srážkám s nějakou neznámou flotilou, ale vetřelci byli zahnáni, i když za jistou cenu. V plné síle měla Jakatakanská flotila sedmdesát dva dromóny a šestnáct zásobovacích lodí. Povídalo se, že v šarvátkách s cizími barbary bylo jedenáct dromónů ztraceno, ačkoliv Banaschar tušil, že čísla jsou buď přehnaná nebo – ve shodě s přístupem minimalizace říšských ztrát – zcela opačná. Pravdou ovšem bylo, že už nevěřil skoro ničemu bez ohledu na zdroje.</p>
<p>Kurník byl plný a hosté chodili dovnitř a ven, aby se podívali, co se děje na obloze na severu – kde nebyla vůbec žádná noc – a vraceli se s dalšími zprávami, které vyvolaly další exodus. A tak pořád dokola.</p>
<p>Banaschar si toho pobíhání nevšímal – jako psi na stezce, běhající od pána k domu a zpět k pánovi. Bylo to nekonečné a hloupé.</p>
<p>Ať se tam dělo cokoliv, bylo to daleko za obzorem. Přesto neochotně přiznával, že to je <emphasis>velké. </emphasis>Jenže to bylo tak daleko, že rychle ztratil zájem, přinejmenším po prvním džbánku piva. V každém případě čtyři dromóny, jež právě dorazily, přivezly dvě desítky trosečníků. Našli je na odlehlém skalním ostrově jihozápadně od Rohu (Banaschara napadlo, co tam vlastně dromóny pohledávaly), naložili je a přepravili do Malazu na čtyřech lodích prohrávajících bitvu s nabíráním vody. Právě této noci se trosečníci vylodili ve slavném městě Malaz.</p>
<p>Nález trosečníků sice nebyl nijak mimořádný, ale tihle byli zajímaví, protože dva z nich byli Malažané. Ostatní… Banaschar zvedl hlavu od poháru a zamračil se na nyní pravidelného partnera vrchního seržanta Bravena Zuba a pak na nově příchozí, natěsnané kolem dlouhého stolu vzadu. Bývalý kněz po nich nevrhal pohledy sám, nicméně trosečníky hovor s kýmkoliv jiným očividně nezajímal a mezi sebou toho taky moc nenamluvili.</p>
<p>Oba Malažané měli tichou, utrápenou opici. Ostatní moc nepili – sedm se jich dělilo o jednu láhev vína. Podle Banaschara to bylo hromsky nepřirozené. Což samo o sobě zas nebylo nijak překvapivé, že? Těch sedm byli Tiste Andii.</p>
<p>„Jednoho z těch dvou znám, víš,“ zabručel Braven Zub.</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Z těch Malažanů. Viděli mě. Předtím, jak přišli. Jeden z nich zezelenal. Podle toho jsem ho poznal.“</p>
<p>Banaschar frkl. „Většina veteránů, kteří sem přijdou poprvý, zezelená, když tě uvidí, Bravene Zube. Někteří dokonce <emphasis>pokaždý. </emphasis>Mimochodem, jakej je to pocit? Vyvolávat hrůzu v každým, koho jsi kdy cvičil?“</p>
<p>„Skvělej. Kromě toho to nedělaj všichni, co jsem cvičil. Akorát většina z nich. Jsem na to zvyklej.“</p>
<p>„Tak co kdybys ty dva přitáhl sem? Poslechneme si jejich příběh – co ve jménu mistra Kápě dělají se zatracenýma Tiste Andii? Samozřejmě s tím, jaká venku panuje nálada, je vysoce pravděpodobný, že ti hlupáci nedožijou rána. Záchlumčani, Sedmiměsťani, Korelriové, Tiste Andii – všichni cizinci. A dav má čumák zvednutej a chlupy zježený. Tohle město se chystá vybuchnout.“</p>
<p>„Tohle jsem v životě neviděl,“ zamumlal Braven. „Tu šílenou nenávist. Stará říše taková nikdy nebyla. Hrome, byla právej opak. Rozhlídni se kolem sebe, Banaschare, jestli dokážeš vidět dál než na ten chlast před sebou, a uvidíš to. Strach, paranoia, uzavřená mysl a vyceněný zuby. Když si dneska nahlas postěžuješ, skončíš rozsekanej na kusy v nějaký uličce. Takový to nikdy nebylo, Banaschare. Nikdy.“</p>
<p>„Přitáhni sem jednoho.“</p>
<p>„Ten příběh jsem už slyšel.“</p>
<p>„Vážně? Nesedíš náhodou celej večír tady se mnou?“</p>
<p>„Ne, byl jsem tam skoro celý zvonění – ani sis toho nevšiml – ani tě nenapadlo se kouknout. Jsi jako velká mořská houba, Banaschare, a čím víc do sebe naleješ, tím větší máš žízeň.“</p>
<p>„Někdo mě sleduje.“</p>
<p>„To říkáš pořád.“</p>
<p>„Chtějí mě zabít.“</p>
<p>„Proč? Můžou klidně zůstat sedět na zadku a počkat, až to za ně uděláš ty sám.“</p>
<p>„Jsou netrpěliví.“</p>
<p>„Ptám se znova, Banaschare, proč?“</p>
<p>„Nechtějí, abych se k němu dostal. K Tayschrennovi, víš. Všechno je to o tom, jak je Tayschrenn zavřenej v Posměvákově tvrzi. Oni přinesli cihly, ale maltu namíchal on. Musím s ním mluvit a oni mě nenechají. Jestli se o to jenom pokusím, zabijou mě.“ Divoce zamával ke dveřím. „Když teď půjdu ven a zamířím ke Schodům, je po mně.“</p>
<p>„To tvoje zatracený tajemství, to tě zabije, Banaschare. To tě zabíjí právě teď.“</p>
<p>„Ona mě proklela.“</p>
<p>„Kdo zas?“</p>
<p>„D’rek, kdo jinej. Červ v mým břiše, v mým mozku, požírá mě zevnitř. Tak co je to za příběh?“</p>
<p>Braven Zub se poškrábal ve štětinách pod krkem a opřel se. „Mariňáckej rekrut Blátomet. Zapomněl, jak se jmenoval původně. Blátomet jsem ho pojmenoval já. Samozřejmě sedí. Vždycky sedí. Je ale tvrdej, přežije všechno, a dnešní noc je toho důkazem. Ten druhej se jmenuje Gentur. Kanéšan, myslím – není jeden z mejch. Na každej pád ztroskotali po bitvě se šedivejma barbarama. Skončili na Driftu Avalii, kde to začalo bejt hnusný. Ti barbaři zřejmě celou dobu hledali Drift Avalii. No a tam žili Tiste Andii, a než stačil někdo plivnout, došlo k boji mezi nima a barbarama. Ošklivý bitvě. Blátomet a ostatní najednou bojovali po boku Tiste Andii ještě s někým jménem Poutník. Zkrátka, Poutník jim řekl, ať všichni odejdou, přej se o ty barbary postará sám a ostatní mu akorát zavazej. A tak odešli. Akorát že je zasáhla ta pitomá bouřka, a ti, co zbyli, skončili v atolu, kde celý měsíce pili kokosový mlíko a jedli škeble.“ Braven Zub se natáhl pro korbel. „A to byl Blátometův příběh, když byl střízlivěj, což už není. Mě teda zajímá ten Poutník… jak ho Met popisoval, bylo mi na něm něco povědomýho, na tom, jak bojoval – každýho zabil rychle a ani se nezapotil. Škoda že nešel s ostatníma.“</p>
<p>Banaschar na něj zíral. O čem to ten chlap mluví? Ať to bylo cokoliv, mlel pořád dál. Rychlé putování? Metání a bojování s barbary. Ten chlap je namol. Jen nesrozumitelně blábolí. „Co teda Met říkal?“</p>
<p>„Právě jsem ti to povídal.“</p>
<p>„A co ti Tiste Andii, Bravene Zube? Zabijou je –“</p>
<p>„Nezabijou. Vidíš toho nejvyššího, toho s těma dlouhejma bílejma vlasama? Jmenuje se Nimander Golit. A ta hezká ženská vedle něj, to je Phaed, jeho první dcera. Všech sedum jsou bratranci a sourozenci, ale vede je Nimander, páč je nejstarší. Nimander říkal, že je prvním synem Syna.“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Syna noci, Banaschare. Víš, kdo to je? To je Anomander Dlouhý vlas. Koukni se na něj, všichni jsou z jeho rodu – většinou vnuci, až na Nimandera, kterej spoustu z nich zplodil, ale ne všechny. Někdo možná nenávidí cizince, ale opravdu si myslíš, že bude někdo tak blbej, aby šel po štěňatech Anomandera Dlouhý vlas?“</p>
<p>Banaschar se pootočil a zadíval se na Tiste Andii. Zamrkal a potřásl hlavou. „Ne, pokud nechce spáchat sebevraždu.“</p>
<p>„O tom ty víš úplně všechno, co?“</p>
<p>„Takže jestli je Anomander Dlouhý vlas jejich otec, kdo je matka?“</p>
<p>„Aha, takže nejsi úplně slepej. Vidíš to, že jo? Nemají všichni stejnou matku. A jedna z matek ani nebyla Tiste Andii, co? Koukni na Phaed –“</p>
<p>„Vidím jí jenom temeno.“</p>
<p>„Nevadí. Já si ji prohlídl a zeptal jsem se jí to samý, na co ses ptal ty mě.“</p>
<p>„Na co?“</p>
<p>„‚Kdo byla tvoje matka.‘“</p>
<p>„Moje?“</p>
<p>„A ona se usmála – a já skoro umřel, Banaschare, a mluvím vážně. Skoro jsem umřel. V mozku mi praskaly cévy, málem jsem upadl a umřel. No, řekla mi to a nebylo to tisteandijský jméno, a podle toho, jak vypadá, bych řekl, že je z druhý půlky člověk, ale zase ne tak docela, i když kdo se v tom má vyznat, že.“</p>
<p>„Já teda ne. Tak jak se jmenovala?“</p>
<p>„Paní Závist, která poznala samotnýho Anomandera Dlouhý vlas a pomstila se mu tak, že si za milence vzala jeho syna. Hnusný, co? Ale jestli byla aspoň trochu jako tady Phaed, s tím úsměvem, tak je závist jediný slovo – pro všechny ostatní ženy na světě. Bohové pod náma… Banaschare, co se děje? Teď vypadáš vážně špatně. To pivo není tak zlý, aspoň ne jako to, co jsme měli včera večír. Hele, jestli hodláš něco vysypat na talíř, tak tady žádnej talíř není, jasný? A prkna jsou zkroucený, a to znamená, že mi to poteče na nohy, a to mě pořádně namíchne – pro mistra Kápě, člověče, nadechni se konečně!“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Muž, kterého Banaschar nazýval Cizinec, se opíral o poškrábaný, špinavý barový pult a opatroval si láhev malazského tmavého, které mu zachutnalo i přes vysokou cenu. Slyšel, jak se bývalý kněz a vrchní seržant dohadují u stolu za ním, což poslední dobou bylo běžné. Říkal si, že jindy by se k nim připojil, bavil by se zábavným – byť občas smutným – představením.</p>
<p>Ale ne dnes večer.</p>
<p>Ne, když vzadu seděli <emphasis>oni.</emphasis></p>
<p>Potřeboval přemýšlet. Potřeboval se rozhodnout, a se záchvěvem strachu cítil, že v tom rozhodnutí je celý jeho osud.</p>
<p>„Kurníku, dej sem ještě jedno tmavý, ano?“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Karaka <emphasis>Utopená krysa </emphasis>jako by se chtěla v nestálém odlivu utrhnout od kamenného mola jižně od ústí řeky. Vydrhnutý trup, čerstvý nátěr, podivná trojúhelníková plachta a kormidelní veslo uprostřed zádi vyvolaly zvědavost nejednoho námořníka a rybáře, když kolem v posledních několika dnech proplouvali. Podle kapitána to bylo protivné, ale Oponn se stále dvojitě usmívali, a zanedlouho konečně opět vyplují. Pryč z tohoto zatraceného města, a čím dříve, tím lépe.</p>
<p>První důstojník Palet ležel skrčený na střední palubě, stále ještě plný modřin a boulí, které utržil včera v noci od davu opilců. Kapitán na něm na chvíli spočinul ještěřím pohledem. Byli v přístavu, připoutaní, a Hraboš dřepěl ve velkém vraním hnízdě – byl praštěný jako veverka se zlomeným ocasem – a všechno vypadalo dobře, tak dobře, až z toho měl kapitán nervy napjaté k prasknutí.</p>
<p>A nešlo jen o tu horečku zloby, jež postihla téměř všechny okolo – se všemi těmi kyselými řečmi o zradě a vraždění v Sedmiměstí a nyní s neoficiálním pogromem proti Záchlumčanům – navíc tu bylo <emphasis>všechno to ostatní.</emphasis></p>
<p>Kartheron Krust se poškrábal ve strništi na lebce a upřel přimhouřené oči na Posměvákovu tvrz. Téměř v celé pevnosti byla samozřejmě tma. Ze strážnice nad Schody se linulo slabé světlo – to bude Lubben, starý hrbatý vrátný, pravděpodobně v bezvědomí, jak míval ve zvyku, kdykoliv byli ve tvrzi nezvaní hosté. Vlastně všichni hosté byli nezvaní, a i když před měsícem dorazila nová pěst. Aragan tu už kdysi sloužil, takže věděl, jak věci fungují nejlépe – a to znamenalo nevystrkovat nos, rozhodně ne moc vysoko nad cimbuří. <emphasis>Kdo ví? Aragan nejspíš sedí u té flašky s Lubbenem.</emphasis></p>
<p>Nezvaní hosté… jako velemág Tayschrenn. Už to bylo dávno, kdy Krust trávil ve společnosti toho hada až příliš mnoho času a usilovně se snažil neudělat něco, čeho by nejspíš někdo litoval. <emphasis>Teda já určitě ne, možná císař. Rozhodně Tayschrenn, ale já ne. </emphasis>Sníval o chvíli, kdy s ním zůstane sám. Víc než chvíli by nepotřeboval. Stačilo by popadnout ten hubený krk, zmáčknout a zakroutit. Hotovo. Jak prosté. Problém vyřešen.</p>
<p><emphasis>Jaký problém? </emphasis>To by se byl zeptal Kellanved tím svým protivným způsobem. A Krust by měl odpověď připravenou. <emphasis>Netuším, císaři, ale určitě jeden dva budou, možná víc. </emphasis>Usoudil, že je to dost dobrá odpověď, třebaže Kellanved by možná nesouhlasil. <emphasis>Ale Tanečník ano. </emphasis>Cha.</p>
<p>„Čtyři dromóny!“ zavolal náhle Hraboš.</p>
<p>Krust k němu vzhlédl. „Jsme v přístavu! Co jsi čekal? A konec, Hraboši, už žádný posílání jídla nahoru – teď laskavě slezeš dolů!“</p>
<p>„Blíží se od severu, kapitáne. Na stěžních… se něco stříbrně třpytí…“</p>
<p>Krust se zamračil ještě víc. Byla sice tma, ale Hraboš se nikdy nemýlil. <emphasis>Stříbro… to není dobré. Ne, to je hrozné. </emphasis>Přistoupil k Paletoví a strčil do něj. „Vstávej. Pošli zbytek posádky do skladišť – je mi jedno, kdo je hlídá, uplať ty neřády. Chci, aby byla loď naložená, a vyběhneme odsud jako třínohý krab.“</p>
<p>Muž k němu vzhlédl mžourajícíma očima. „Kapitáne?“</p>
<p>„Copak ti vyrazili mozek z hlavy, Paletě? Blíží se potíže.“</p>
<p>První důstojník se posadil a rozhlédl se kolem sebe. „Stráže?“</p>
<p>„Ne, mnohem větší potíže.“</p>
<p>„Jako co?“</p>
<p>„Jako císařovna, pitomče.“</p>
<p>Palet okamžitě vyskočil. „Zásoby, ano, pane. Už jsme na cestě!“</p>
<p>Krust se za ním díval, jak spěchá pryč. Posádka byla opilá. Smůla pro ně. A taky měli vážně podstav. Byl to špatný nápad, potápět se v zálivu, když šel starý <emphasis>Špunt </emphasis>ke dnu, se všemi těmi žraloky. Tehdy ztratili čtyři dobré námořníky. <emphasis>Dobré námořníky, špatné plavce. Legrační, jak to obvykle jde ruku v ruce.</emphasis></p>
<p>Znovu se rozhlédl kolem sebe. <emphasis>Zatraceně, zase jsem zapomněl, co? </emphasis>Žádné šalupy. <emphasis>Vždycky se něco najde.</emphasis></p>
<p>Čtyři dromóny už byly vidět, vplouvaly do zálivu s nejošklivější bouří, jakou kdy viděl, za zády. Vlastně to nebyla tak docela pravda – už takovou bouři jednou viděl, že? A co z toho vzešlo? <emphasis>Nic než spousta… tedy až na tu horu otataralu…</emphasis></p>
<p>Vedoucí dromón – Laseenina vlajková loď <emphasis>Mrzena. </emphasis>Tři v brázdě za ní. Tři, to je spousta – <emphasis>koho si to s sebou přivedla? Zatracené vojsko?</emphasis></p>
<p>Nezvaní hosté.</p>
<p><emphasis>Chudák Aragan.</emphasis></p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA DVACET DVA</p>
<p>Kdo tedy jsou tito cizinci se známými tvářemi?</p>
<p>Vynořují se z davu s lhostejnýma očima</p>
<p>a z rukou jim kape krev.</p>
<p>To, co bylo předtím skryto, maskováno obyčejností</p>
<p>a neškodností, jim nyní křiví obličeje odhalené</p>
<p>v požáru nenávisti a pod nohama se jim válejí oběti.</p>
<p>Kdo vedl a kdo následoval a proč se plamenům daří</p>
<p>v temnotě a všichni zírají, nechápající a ohromení,</p>
<p>když ráno vyjde slunce, na odkaz z řetězu puštěné</p>
<p>zášti? Zděšené kvílení mě neoklamalo. Nepohnuly mnou</p>
<p>protesty ze žalu. Protože já si pamatuju tu projasněnou noc,</p>
<p>tváře odrážející se v ohněm ozářených kalužích mé vlastní krve.</p>
<p>Kdo byl tedy ten cizinec se známou tváří?</p>
<p>Mizí v davu ve znepokojivém, chaotickém dmutí,</p>
<p>a krev se mi v lebce bouří a vře,</p>
<p>když se vrhám dolů a mařím všechny ty nevinné životy,</p>
<p>má nenávist k jejich slabosti je převržený kotel, přičemž</p>
<p>v mém vlastním se topí ten cizinec, ten cizinec…</p>
<p><emphasis>Za úsvitu si život vezmu</emphasis></p>
<p><emphasis>Záchlumský pogrom</emphasis></p>
<p>Kayessan</p>
<p>K</p>
<p>dyž lodice z jakatakanské vlajkové lodi přirazila k <emphasis>Zuřivému vlku, </emphasis>velitel a čtyři mariňáci rychle vyšplhali na palubu. Všichni byli Unťané, pokrytí složitou, nákladnou zbrojí. Komandant byl vysoký, s ustupující bradou a rozpačitým výrazem ve světlých vodnatých očích. Nejdřív zasalutoval admirálu Nokovi a potom pobočnici.</p>
<p>„Čekali jsme vás až za několik měsíců, pobočnice Tavore.“</p>
<p>Pěst Keneb se se založeným rukama opíral o hlavní stěžeň. Po velitelových slovech se zadíval na mariňáky. <emphasis>A to mají parádní výstroj? </emphasis>A pak si všiml jejich nenávistného, opovržlivého výrazu, když jim zrak padl na Nila a Nether. Keneb se rozhlédl a zaváhal.</p>
<p>„Vaše jméno, komandante?“ zeptala se pobočnice.</p>
<p>Lehká úklona. „Omlouvám se, pobočnice. Jsem Exent Hadar z rodu Hadarů v Untě, prvorozený –“</p>
<p>„Znám tu rodinu,“ přerušila ho Tavore ostře. „Komandante Hadare, povězte svým mariňákům, ať si okamžitě dají pohov – jestli uvidím ještě jednu ruku nedbale se dotýkající jílce, můžou zpátky na vaši loď plavat.“</p>
<p>Komandant zalétl bledýma očima k admirálu Nokovi. Starý pán mlčel.</p>
<p>Keneb se uvolnil – už chtěl z těch pitomců stáhnout kůži. <emphasis>Pobočnice Tavore, tobě nic neujde. Nikdy. Jak to, že mě pořád překvapuješ? Ne, špatná otázka – proč mě to ještě překvapuje?</emphasis></p>
<p>„Znovu se omlouvám,“ řekl Hadar, a když pokynul svým strážím, byla jeho nejistota zřejmá. „Došlo k několika, ehm, odhalením –“</p>
<p>„Týkajícím se čeho?“</p>
<p>„Záchlumské spoluviny při povraždění Pormqualovy věrné armády u Arénu, pobočnice.“</p>
<p>Keneb na něj ohromeně zíral. „Spoluviny?“ Chraptěl, skoro nedokázal promluvit.</p>
<p>Pobočnice se zatvářila zle, ale jako první promluvil admirál Nok. „Co je to za šílenství, komandante Hadare? Věrnost a oddanost Záchlumčanů byla a zůstává bez poskvrnky.“</p>
<p>Pokrčení ramen. „Jak jsem říkal, admirále. Odhalení.“</p>
<p>„Zapomeňte na to,“ štěkla pobočnice. „Komandante, proč hlídkujete v těchto vodách?“</p>
<p>„Císařovna rozkázala, abychom rozšířili oblast hlídkování,“ odpověděl Hadar, „ze dvou důvodů. Hlavně došlo k nájezdům neznámých černých válečných lodí. Zatím jsme se s nimi střetli šestkrát. Původně mágové na našich lodích nedokázali vzdorovat kouzlům, jaké používaly černé lodě, a proto jsme utrpěli ztráty. Od té doby jsme však zesílili počet i kvalitu našich kádrů. Zrušení kouzel v boji síly značně vyrovnalo.“</p>
<p>„Kdy došlo k poslednímu střetu?“</p>
<p>„Přede dvěma měsíci, pobočnice.“</p>
<p>„A druhý důvod?“</p>
<p>Další nepatrná úklona. „Zastavit vás, pobočnice. Jak jsem ale říkal, ještě nějakou dobu jsme vás nečekali. Kupodivu vaše současná přesná pozice přišla přímým rozkazem od samotné císařovny před čtyřmi dny. Není třeba říkat, že s tím nezvyklým vichrem jsme měli co dělat, abychom to sem stihli včas.“</p>
<p>„Včas na co?“</p>
<p>Další pokrčení. „Jak se ukazuje, na setkání s vámi. Je zřejmé,“ dodal blahosklonně, „že císařovna váš předčasný příjezd zachytila. V takovýchto věcech je vševědoucí, což se dá samozřejmě čekat.“</p>
<p>Keneb pozoroval pobočnici, promýšlející nejnovější vývoj událostí. Nakonec řekla: „A vy nás máte doprovodit do Unty?“</p>
<p>„Ne, pobočnice. Mám vám vyřídit, že máte změnit kurs říšské flotily.“</p>
<p>„Kam?“</p>
<p>„Do města Malaz.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>Komandant Hadar potřásl hlavou.</p>
<p>„Povězte mi, jestli to víte, kde je nyní císařovna?“</p>
<p>„Myslím, že v Malazu, pobočnice.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Vidíš toho mariňáka nalevo?“ šeptl Kalam.</p>
<p>„Co je s ním?“ opáčil Rychlej Ben s pokrčením ramen.</p>
<p>„Je to Spár.“</p>
<p>Stáli na přední nástavbě a sledovali dění dole. Vzduch byl svěží, teplý a moře překvapivě klidné i přes silný vítr. Příliš se to podobalo ráji, usoudil asasín, po třech divokých dnech strávených v syrové, chaotické chodbě Togga a Fanderay. Lodě flotily, vyjma těch zánických, dostaly zabrat, zvláště koráby. Naštěstí se žádná nepotopila a neztratili ani jediného námořníka či mariňáka. Žel, několik desítek koní si zlámalo v bouři nohy, ale to se dalo čekat, a na čerstvé maso v kotlících nikdo nežehral. Pokud bude vítr vát dál, budou u ostrova Malaz za dva dny.</p>
<p>Když komandant Hadar doručil zprávu, byla dojemně zřejmá jeho snaha vypadnout, a ani pobočnice, ani admirál mu v tom nehodlali bránit.</p>
<p>Když návštěvníci otočili lodici, ozval se za Kalamem a Rychlým Benem tichý hlas. „Slyšela jsem správně? Plujeme nyní do Malazu?“</p>
<p>Kalam potlačil zachvění – nic neslyšel. <emphasis>Zase. </emphasis>„Ano, Apsalar –“</p>
<p>Ale Rychlej Ben se polekaně otočil a teď se tvářil rozzlobeně. „Ty zatracený schody sem nahoru máme přímo pod nosem! Jak ses sem, ve jménu mistra Kápě, dostala, Apsalar? Dýcháš nám za krk!“</p>
<p>„Oba jste se věnovali něčemu jinému,“ odtušila Kanéšanka a malátně zamrkala mandlovýma očima. „Pověz mi, Kalame Méchare, máš nějakou teorii, proč jakatakanského komandanta doprovází agent Spáru?“</p>
<p>„Spoustu, ale s tebou se o nich bavit nebudu.“</p>
<p>Chvíli si ho prohlížela. „Ještě pořád ses nerozhodl, viď?“</p>
<p><emphasis>Jak rád bych ji praštil. Přímo tady a teď. </emphasis>„Nevíš, o čem mluvíš, Apsalar. A já taky ne.“</p>
<p>„To nedává smysl –“</p>
<p>„Máš pravdu,“ štěkl Rychlej Ben. „Nedává. A teď vylez z našeho stínu, zatraceně!“</p>
<p>„Velemágu, mám dojem, že jsi obětí jistého nedorozumění. Ti ohaři stínu v G’danisbanu šli <emphasis>po tobě.“</emphasis></p>
<p>„Využili příležitosti!“</p>
<p>„Jistě, pokud tomu chceš věřit. V každém případě by mělo následovat – dokonce i u někoho tak odolného vůči logice jako ty – že jsem tehdy konala. Sama. Byla to moje volba, velemágu, jen moje.“</p>
<p>„O čem to mluví, Rychlej?“ chtěl vědět Kalam.</p>
<p>Jeho přítel si však jen mlčky prohlížel ženu před sebou. Nakonec se zeptal: „Proč?“</p>
<p>Usmála se. „Měla jsem svoje důvody, ale teď nevidím žádný, proč bych ti je měla prozradit.“ S tím se otočila a zamířila na příď.</p>
<p>„Je to prostě takový, co?“ zamumlal Rychlej Ben.</p>
<p>„Co tím myslíš?“</p>
<p>„Nerozhodnutý, Kale. Všichni jsme nerozhodnutí. Ne?“ Otočil se a znovu našel pobočnici.</p>
<p>Asasín udělal totéž. Tavore s Nokem se spolu bavili, ale jejich slova odnášel vítr.</p>
<p>„Myslíš, že ona je?“ pokračoval Rychlej Ben.</p>
<p><emphasis>Nerozhodnutá? Zřejmě nikoliv. </emphasis>Kalam se zaškaredil. „Malaz. Posledně jsem si tam moc zábavy neužil. Naskakuje ti husí kůže, Rychlej? Mně ano. A pořádná.“</p>
<p>„Všiml sis něčeho?“ optal se čaroděj. „Ten komandant – nezeptal se, proč jsou s náma zánický lodě. Ten Spár už musel podat hlášení přes chodbu Kabrňákovi nebo samotný císařovně. Takže…“</p>
<p>„Takže ví, že máme hosty. Proto možná nechce, abychom dopluli do Unty.“</p>
<p>„Jasně, Laseen je zděšená.“</p>
<p>Kalam zabručel. „Právě jsem si uvědomil ještě něco,“ poznamenal tiše.</p>
<p>„A co?“</p>
<p>„Pobočnice poslala válečného jezdce do svý kajuty. A nepozvala komandanta, jak měla – ne, donutila je probrat všechno tady venku. Je možný, že nechtěla, aby komandant nebo Spár viděli RunThurviana nebo s ním o něčem mluvili.“</p>
<p>„Není hloupá.“</p>
<p>„Hrajou spolu vlny, co? Rychlej Bene, co se to tu děje?“</p>
<p>„To zjistíme, Kale.“</p>
<p>„Kdy?“</p>
<p>„Ve chvíli, příteli,“ opáčil zamračeně velemág, „kdy přestaneme být nerozhodnutí.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Na <emphasis>Silandě </emphasis>vylezl Šumař z podpalubí jako zchromlá krysa, rozcuchaný, bledý a umaštěný. Zahlédl Flašku a pomaloučku k němu zamířil. Flaška právě nahazoval. V moři byla hejna ryb a některé před tím, co je pronásledovalo, vyskakovaly z vody. jeden z jakatakanských dromónů se sunul kolem levoboku, co by kamenem dohodil, a zbytek oddílu se seřadil, aby se jim předvedl.</p>
<p>Flaška potřásl hlavou a ohlédl se po seržantovi. „Cítíš se líp?“</p>
<p>„Myslím. Bohové, ta příšerná říše mě zřejmě vyléčila.“</p>
<p>„Nevypadáš o moc líp.“</p>
<p>„Díky, Flaško.“ Šumař se posadil a zadíval se na zbytek oddílu. „Pro mistra Kápě!“ vybuchl. „Co tady děláte?“</p>
<p>Koryk, Smíška, Sépie a Smola se spojili se Smraďounem, Hrdlořezem a Nešťastem, stáli v řadě u zábradlí, dívali se na proplouvající dromón a každý držel pod levou rukou tisteandijskou hlavu.</p>
<p>Na Šumařův výbuch se na palubě objevili Gesler s Bouřňákem a zjišťovali situaci.</p>
<p>„Zamávejte jim!“ zavolal Gesler.</p>
<p>Vojáci poslechli a vesele mávali na vykulené námořníky a mariňáky a – jak si Flaška všiml – důstojníky.</p>
<p>„To je dobrý, seržante,“ ozvala se Smíška. „Jenom jsme si říkali, že ocení změnu scenérie.“</p>
<p>„Kdo?“</p>
<p>„No ty hlavy, samozřejmě.“</p>
<p>Pak Bouřňák proběhl na záď, kde si stáhl spodky a posadil se na zábradlí, takže mu pozadí viselo dolů. Se zavrčením se začal vyprazdňovat.</p>
<p>Všichni vojáci u zábradlí zírali na šíleného kaprála, ale Flaška nedokázal odtrhnout zrak od příšerně radostného výrazu uťatých hlav. <emphasis>Ty úsměvy – </emphasis>vlasec se začal vytáčet a nakonec mu vypadl z rukou, jak mu vnitřnosti sevřela náhlá nevolnost.</p>
<p>A vrhl se na opačnou stranu paluby.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Kapitán Laskava vydával dávivé zvuky. „To je nechutné.“</p>
<p>Poručík Pores kývl. „To bych řekl. Bohové, co ten chlap jedl, že z něj jde <emphasis>tohle?“</emphasis></p>
<p>Na palubě se scházeli smějící se mariňáci a námořníci a všichni pozorovali šprýmy na <emphasis>Silandě, </emphasis>nyní půl kabelu před nimi. Jakatakanský dromón měli na levoboku, diváci na jeho palubě jen mlčky zírali.</p>
<p>„To je nanejvýš neobvyklé,“ poznamenal Pores. „Neskočili na návnadu.“</p>
<p>„Vypadají k smrti vystrašení,“ dodával Laskava.</p>
<p>„No tak si mariňáci pořídili sbírku hlav.“ Pores jen krčil rameny.</p>
<p>„Pitomče. Ty hlavy jsou pořád ještě naživu.“</p>
<p>„Cože jsou?“</p>
<p>„Naživu, poručíku. Mám to ze spolehlivýho zdroje.“</p>
<p>„Přesto, pane, odkdy jsou Malažani tak měkcí?“</p>
<p>Laskava si ho prohlížel jako napíchnutou ponravu. „Vaše pozorovací schopnosti jsou vážně žalostné. Ta loď je plná Unťanů. Rozmazlených urozených štěňat. Podívejte se na ty jejich pitomé uniformy. Jediné skvrny, který mají, jsou od racčích hoven, a to jenom proto, že si je racci pletou s mrtvými a nafouklými tuleni.“</p>
<p>„To bylo pěkné přirovnání, pane.“</p>
<p>„Ještě jedna taková poznámka,“ zavrčel Laskava, „a řeknu krejčímu, ať vám zašije pusu, poručíku. Cha, měníme kurs.“</p>
<p>„Pane?“</p>
<p>„Pro mistra Kápě, co to ti pitomci dělají?“</p>
<p>Pores sledoval kapitánův zamračený pohled na záď jejich lodi, kde vedle sebe seděli dva těžcí pěšáci s kamašemi u kotníků. „Kdybych měl hádat, pane, tak Hanfeno a Senný přispívají svým dílem.“</p>
<p>„Zaběhněte tam a zarazte jim to, poručíku. Ihned.“</p>
<p>„Pane?“</p>
<p>„Slyšel jste mě! A chci ty dva do hlášení!“</p>
<p>„Zastavit je, pane? A jak to mám udělat?“</p>
<p>„Radím použít špunty. Tak pohyb!“</p>
<p>Pores odběhl.</p>
<p><emphasis>Prosím, prosím, ať skončí, než tam dorazím. Prosím…</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Rozloučení s Jakatakanskou flotilou zasáhlo všechny malazské lodě. Hromadné kálení přivolalo racky z celého okolí. Kroužili kolem lodí a s křikem se vrhali dolů. Pobočnice na palubě nezůstala dlouho, nicméně nevydala žádné rozkazy, aby to zastavila. Ani admirál Nok, i když si Keneb dobře všiml, že námořníci z dromónů a korábů se toho neúčastní. Toto gesto patřilo čistě jen Čtrnácté armádě. A možná to mělo nějakou cenu. U takových věcí se to těžko poznává.</p>
<p>Vítr je hnal k východojihovýchodu, a než bylo odhlášeno čtvrtzvonění, byla flotila daleko za nimi.</p>
<p>Objevil se válečný jezdec RunThurvian a pozoroval eskapády mariňáků na okolních lodích. Chvíli se mračil, nakonec zahlédl Keneba a přistoupil k němu. „Pane,“ začal, „jsem poněkud zmaten. Copak mezi mezlovskými vojáky neexistuje žádná čest?“</p>
<p>„Čest? Ani ne, válečný jezdce. Soupeření poskytuje životní mízu, ačkoliv v tomto případě to bylo poněkud jednostranné a důvod k tomu budete muset hledat na <emphasis>Silandě.“</emphasis></p>
<p>Moudré přikývnutí. „No ovšem, loď je opředená kouzly popírajícími samotný čas.“</p>
<p>„Znáte podstatu těch kouzel, válečný jezdce?“</p>
<p>„Kurald Emurlahn, Tellann, Telas a zbytky toblakajských čar, ačkoliv v tom posledním případě je povaha energie… nejistá. Ovšem,“ dodal, „na tom není nic neobvyklého. Mezi starodávnými Toblakaji – podle našich vlastních dějepisců – se občas objevili jedinci, válečníci, kteří se stali jakousi chodbou sami o sobě. Taková moc se různí v účinnosti a zdá se, že toto nadání vycházející z krve v posledních pokoleních toblakajské civilizace sláblo. V každém případě, jak jsem říkal, na <emphasis>Silandě </emphasis>se drží reziduum. Toblakajské. Což je poměrně zajímavé, protože se věří, že tato obří rasa vyhynula.“</p>
<p>„Prý existují zbytky,“ poznamenal Keneb, „ve Fennských horách na severu Quon Tali. Primitivní, samotářské…“</p>
<p>„Ano,“ přitakal RunThurvian, „jsou známé příklady míšenců, pochopitelně oslabených. Trellové, kupříkladu, a kmen známý jako Barghastové. Neznají svou bývalou slávu, jak jsi podotkl. Pěsti, smím se na něco zeptat?“</p>
<p>„Zajisté.“</p>
<p>„Pobočnice Tavore. Zdá se, že její vztah k císařovně začal být poněkud napjatý. Hádám správně? Vzhledem k tomu, co nás čeká, je to znepokojivá zpráva.“</p>
<p>Keneb odvrátil zrak a odkašlal si. „Válečný jezdče, nemám tušení, co nás čeká, i když vy zřejmě ano. Co se císařovny týče, neumím si představit, co by mohlo zapříčinit vzájemnou nedůvěru. Pobočnice je rukou císařovny. Prodloužením Laseeniny vůle.“</p>
<p>„Císařovna tudíž nebude chtít tu ruku useknout, správně?“ poznamenal RunThurvian. „To rád slyším.“</p>
<p>„Dobře… proč?“</p>
<p>„Protože,“ odpověděl válečný jezdec již na odchodu, „vaše Čtrnáctá armáda nebude stačit.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Pokud se může dřevo vyčerpat neustálou námahou, potom byly lodě říšské flotily druhé noci dvě zvonění od ostrova Malaz na samé hranici výdrže. Vítr náhle utichl, ochladilo se a lodě jako by podklesly, posadily se hlouběji do vln. Místo horkého, suchého vichru vál jen slabý vánek.</p>
<p>Kalam Méchar neklidně přecházel po palubě. Neměl chuť k jídlu a vnitřnosti měl stažené. Když od soumraku už potřicáté mířil na záď, objevil se vedle něj Rychlej Ben.</p>
<p>„Laseen na nás čeká,“ hlásil. „A Tayschrenn je tam taky, jako štír pod kamenem. Kale, cítím…“</p>
<p>„Já vím, příteli.“</p>
<p>„Jako tenkrát před Dřevnovem.“</p>
<p>Obrátili se a pomalu kráčeli na příď. Kalam se škrábal ve vousech. „Tehdy jsme měli Whiskeyjacka. A Dujeka. Ale dnes…“ Tiše zavrčel a pohnul rameny, aby uvolnil napětí.</p>
<p>„To jsem tě neviděl dělat už hodně dlouho, Kale, to s těma ramenama.“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>„To jsem si myslel.“ Velemág si povzdechl a popadl asasína za ruku. Ze šera se před nimi kdosi vynořil.</p>
<p>Pobočnice. „Velemágu,“ řekla tichým hlasem, „chci, abyste chodbou přešel na <emphasis>Silandu.“</emphasis></p>
<p>„Teď?“</p>
<p>„Ano. Je to problém?“</p>
<p>Kalam cítil přítelův neklid a odkašlal si. „Pobočnice, říšský velemág Tayschrenn je, ehm, přímo před námi.“</p>
<p>„Nezkoumá okolí, nebo ano, Rychlej Bene?“</p>
<p>„Ne. Jak to víte?“</p>
<p>Tavore otázku přešla. „Chodbou, okamžitě, velemágu. Vyzvednete Šumaře a vojáka jménem Flaška. Sdělte seržantovi, že nadešel čas.“</p>
<p>„Pobočnice?“</p>
<p>„Na hru. On už bude vědět. Potom se všichni tři vrátíte sem a přijdete za mnou do kajuty s Kalamem, pěstí Kenebem, T’jantar a Apsalar. Máte na to čtvrtzvonění, velemágu. Kalame, vy se mnou pojďte hned, prosím.“</p>
<p><emphasis>Jedna ze Šumařových her. Bohové pod námi, </emphasis>hra.’</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Do Flašky někdo šťouchl nohou. Voják zabručel a ještě v polospánku se posadil. „To jsi ty, Smíško? Teď ne…“ Ale ne, nebyla to Smíška. Srdce ho probudilo divokým rytmem. „Aha, velemág, ehm. Ehm. Co se děje?“</p>
<p>„Vstávej,“ sykl Rychlej Ben. „A potichu, mor na tebe.“</p>
<p>„Pozdě,“ zamumlal Koryk v pokrývkách opodál.</p>
<p>„Raději ne, vojáku,“ zavrčel čaroděj. „Ještě jeden zvuk, a vrazím tvou hlavu dalšímu vojákovi do zadku.“</p>
<p>Kdosi zvedl hlavu. „To by byl lepší vejhled, než mám teď… pane.“ A zase si lehl.</p>
<p>Flaška se vyškrábal na nohy. Třásl se zimou, a přitom byl zpocený.</p>
<p>A uviděl za velemágem Šumařův mrzutý obličej. „Seržante?“</p>
<p>„Jen pojď s náma na záď, Flaško.“</p>
<p>Trojice překračovala vojáky spící na střední palubě.</p>
<p>Flaška si uvědomil, že ve vzduchu je jakýsi zvláštní pach. Známý, a přece… „Seržante, neseš ten svůj balíček?“</p>
<p>„Ty a ta tvoje prašivá krysa,“ zahuhlal Šumař. „Věděl jsem to, ty neřáde jeden prolhaná.“</p>
<p>„To já ne,“ začal Flaška a zase umlkl. <emphasis>Bohové pod námi, to bylo chabé i na mě. Zkus něco lepšího. </emphasis>„Jen se na sebe podívej, seržante. Tvoje oříznutá kostka, to jsem já.“</p>
<p>„Cha, kde už jsem to jenom slyšel, co, Rychlej?“</p>
<p>„Ticho, oba. Půjdeme. Chyťte opasky…“</p>
<p>Flaška zamrkal a zjistil, že stojí na jiné lodi a přímo před sebou má schůdky. <emphasis>Propast mě vem, to bylo rychlé. Rychlé a… děsivé. </emphasis>Rychlej Ben na ně mávl, ať jdou za ním, seběhl po schůdcích, prošel do chodby a po třech krocích zaklepal na dveře nalevo. Ty se okamžitě otevřely.</p>
<p>T’jantar očima, po nichž měla jméno, přelétla trojici namačkanou v úzké chodbičce a couvla.</p>
<p>Pobočnice stála za svou židlí u stolu s mapami, ostatní seděli. Flaška si je vykuleně prohlížel. Pěst Keneb. Apsalar. Kalam Méchar.</p>
<p>Šumař tiše zasténal.</p>
<p>„Seržante,“ řekla pobočnice, „máte tu své hráče.“</p>
<p><emphasis>Hráče? Ach. Ach ne.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Vážně si nemyslím, že je to dobrej nápad,“ bránil se seržant. „Možná,“ připustila pobočnice.</p>
<p>„Souhlasím,“ řekla T’jantar. „Nebo spíš moje účast… jako hráče. Jak už jsem říkala, Tavore –“</p>
<p>„Nevadí,“ přerušila ji pobočnice a vytáhla prázdnou židli naproti té vyhrazené pro Šumaře. Posadila se po Kenebově levici a stáhla si rukavičky. „Vysvětlete, prosím, pravidla.“</p>
<p>Šumař vrhl bezmocný, zoufalý pohled na Kalama a Rychlýho Bena, ale oni se mu odmítli podívat do očí a očividně byli značně znepokojení. Potom se pomalu vydal k poslední židli a usadil se. „Je to tak, pobočnice, že žádný pravidla nejsou, akorát ty, co vymejšlím během hry.“</p>
<p>„Dobře. Začněte.“</p>
<p>Šumař se poškrábal v prošedivělých vousech, oči upřené na T’jantar, sedící nalevo vedle pobočnice, přímo naproti Keneba. „Tohle je váš balíček,“ řekl, vytáhl ho a položil na stůl. „Jsou v něm nový karty.“</p>
<p>„To znamená co?“ chtěla vědět mladá žena.</p>
<p>„Jenom tohle. Kdo ve jménu mistra Kápě jste?“</p>
<p>Pokrčení ramen. „Sejde na tom?“</p>
<p>Kalam Méchar po Kenebově pravici zabručel. Za asasínem, na stejné straně a nalevo vedle Šumaře, seděla Apsalar. Flaška byl vpravo od seržanta a vedle něj velemág. <emphasis>Jediný, kdo sem opravdu nepatří, jsem já. Kde je Blistig? Nok? Temul, Nil a </emphasis><emphasis>Nethe</emphasis><emphasis>r</emphasis><emphasis>?</emphasis></p>
<p>„Poslední možnost,“ sdělil Šumař pobočnici. „Můžeme to zarazit teď –“</p>
<p>„Začněte, seržante.“</p>
<p>„Flaško, dones nějaký víno.“</p>
<p>„Seržante?“</p>
<p>„První pravidlo. Víno. Každej dostane skleničku. Až na rozdávajícího, ten má rum. Mazej, Flaško.“</p>
<p>Mladý voják vstal a Šumař posbíral karty. „Hráč po pravici rozdávajícího musí při prvním kole nalejvat.“ Hodil kartu lícem dolů a ta se sklouznutím zastavila před Rychlým Benem. „Velemág má poslední kartu. Poslední karta se dává první, ale ukazuje se až nakonec.“</p>
<p>Flaška se vrátil se sklenkami. První postavil před pobočnici, pak to vzal přes T’jantar ke Kenebovi, Rychlýmu, Kalamovi, Apsalar, Šumařovi a poslední postavil před svou židli. Když se vrátil se dvěma džbánky, s vínem a falarským rumem, Šumař zvedl ruku a zarazil ho. Rychle rozházel karty podle pořadí, v jakém Flaška skládal skleničky.</p>
<p>Osm karet lícem nahoru vytvořilo hrací pole a Šumař si přivolal Flašku s rumem. „Rozdávající má Vojáka dómu života,“ začal s výkladem, „ale je hořkosladký, je určený jenom jemu, vzhledem k tyhle pozdní hodině. Prázdná židle dostává Tkadlenu života, která se potřebuje vykoupat, ale to nikoho nepřekvapuje. Takže pro začátek máme dva životy.“ Flaška mu nalil rum. „A proto se Kalam kouká na nezadanou. Obelisk, Spící bohyně – máš obrácený pole, Kale, je mi líto, ale nedá se s tím nic dělat.“ Hodil do sebe rum a natáhl ruku se skleničkou, čímž vyrušil Flašku při nalévání vína ostatním. „Apsalar má Asasína dómu stínu, což není divu. Je to jediná karta, kterou dostane –“</p>
<p>„Chceš říct, že vyhrávám?“ zeptala se a jízlivě zvedla obočí.</p>
<p>„A taky prohráváš. Hezkej tah, takhle mě vyrušit, chytáš se. Teď budou všichni držet zobák, pokud někdo nechce napínat síly.“ Vypil druhou skleničku. „Chudák Rychlej Ben, má na krku Zabijáka života, a to znamená, že je v průšvihu, ale ne v tom, ve kterým si myslí – v jiným průšvihu. Teď T’jantar, ta se svou kartou otevírá hru. Trůn, a pořád se mění. Takže to je klíčová karta –“</p>
<p>„Co je klíčová karta?“ zeptal se Flaška, jenž se konečně posadil.</p>
<p>„Zmetku – já věděl, že ti nemůžu věřit. Je to osud, samozřejmě. Dopij to víno – teď musíš pít rum. Bystrej kluk, co? Teď pěst Keneb, no, to je mi zvláštní. Pán vlků, trůnní karta dómu války, a že vypadají zlověstně – pěsti, kde se poslední dobou schovává Žrout?“</p>
<p>„Na Nokově lodi,“ odpověděl Keneb, zmatený a vyděšený.</p>
<p>„Tak to vás vylučuje ze hry, i když ještě dostanete čtyři karty, protože jsme upravili kurs a severovýchodní mys se zvedá dvě čárky na pravoboku. Za chviličku budeme nejblíž tomu skalnatýmu pobřeží, a Noková loď bude ještě blíž a Žrout skočí přes palubu. V jeskyních na útesu žijou tři jeho přátelé, a tady jsou jejich karty –“ Další tři karty sklouzly do středu stolu. „Koruna, Žezlo, Jablko. Hmm. Ty zatím necháme být.“</p>
<p>Keneb se začal zvedat. <emphasis>„Skočí</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>přes palubu?“</emphasis></p>
<p>„Klídek, vrátí se. Takže tu máme kartu pobočnice. Dóm války, Strážci cesty nebo mrtvých – není to jistý, tak si vyberte.“ Hodil jí další kartu, která se zastavila vedle první. „Oponn. Jak jsem si myslel. Teprve je třeba učinit rozhodnutí. Bude to táhnutí, nebo tlačení? A co to má společnýho s tímhle?“ Karta se zastavila uprostřed mezi Kalamem a Rychlým Benem – „Herold dómu smrti. Jasně nečinná a zastaralá karta, ale vidím Rezavou rukavici –“</p>
<p>„Co?“ vyjekl Kalam Méchar.</p>
<p>„Přímo před sebou. Nový pití, který Flaška ve svým opilým stavu právě vymyslel. Rum a víno – půl napůl, vojáku, dolej – sobě taky, to máš za to, že děláš tyhle ksichty.“</p>
<p>Keneb si přejel dlaní obličej. Vína si jen lokl, ale cítil se opilý. <emphasis>Je tu horko. </emphasis>Trhl sebou, když se před ním najednou objevily čtyři karty.</p>
<p>„Přadlena smrti, Královna noci, Královna života, a hele, Král v řetězech. Jako přeskakovat po kamenech přes potok, co? Čekáte, že brzo uvidíte svou ženu, pěsti? Zapomeňte na to. Vyměnila vás za jednoho untskýho šlechtice, no tohle, jestli to není Exent Hadar – vsadím se, že se na vás ani nekouknul, nejspíš proto vás ignoroval, cejtí se provinile a samolibě zároveň. Musel si ji získat tou ustupující bradou – ale koukněte se na sebe, pane, vypadáte, že se vám ulevilo, to je list, kterej nás všechny přeskočí, a i když jste byl mimo, když šlo o vyhrávání, jste zpátky, když jde o prohrávání, ale v tomhle případě vyhráváte, když jste prohrál, tak se uklidněte.“</p>
<p>„Doufám, še tochle nichty nevychraju,“ zamumlal Flaška.</p>
<p>„Ne,“ ujistil ho Šumař, „ty to máš snadný. Ona hraje a ona bere, a tak –“ Před mžourajícího vojáka dopadla karta. „Zabiják smrti. Už můžeš usnout, Flaško, pro dnešek jsi skončil.“</p>
<p>Muž okamžitě zavřel oči a sklouzl ze židle. Ta se odsunula a Flaška udeřil hlavou o podlahu.</p>
<p><emphasis>Ano, to by bylo hezké. Exent Hadar. Bohové, to je teda ženská!</emphasis></p>
<p>„Jak se Kalam dostal od Herolda smrti k Obelisku? Podíváme se. Aha, Král dómu stínu! To je pěkně záludnej a slizkej neřád, a že vypadá nafoukaně! Přes ten pot na horním rtu – koho teďka zamrazilo? Ruce nahoru, prosím.“</p>
<p>Kalam, T’jantar a nakonec Apsalar se neochotně přihlásili.</p>
<p>„Je to tak ošklivý, jak jen to jde – teď jsou flašky na tobě, když je teď Flaška zašpuntovanej. Tahle je pro tebe, T’jantar. Panna smrti, nakolik to sedí. Jsi venku, takže klid. Kalam je mimo, ale další kartu nedostane, protože ji nepotřebuje, a já už vím, koho to tlačí a koho to táhne, a k žalozpěvu přidám jméno. Teď k horký krvi. Rychlej Ben dostává Choť v řetězech, ale je ze Sedmiměstí a právě zachránil život svý sestře, takže to není tak zlý, jak by mohlo. A vůbec, tohle je pro tebe. Kdo nám zbejvá?“</p>
<p>Rozhostilo se ticho. Kenebovi se podařilo zvednout hlavu, kterou měl jako z olova, a zmateně se zamračil na karty poházené po stole.</p>
<p>„To budu já a vy, seržante,“ poznamenala tiše pobočnice.</p>
<p>„Je vám zima?“ zeptal se jí Šumař a vypil další Rezavou rukavici.</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Horko?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Šumař kývl a praštil s prázdnou skleničkou, aby mu Apsalar dolila víno s rumem. „Jo.“ Hodil kartu přes celý stůl. Přistála na první kartě. „Pán balíčku. Ganoes Paran, pobočnice. Váš bratr. Dokonce i studený železo, Tavore Paran, potřebuje zakalit.“ Zvedl další kartu a položil ji před sebe. „Kněz života, cha, to je dobrý. Konec hry.“</p>
<p>„Kdo vyhrává?“ zeptala se pobočnice, bílá jako svíce, šeptem.</p>
<p>„Nikdo,“ odpověděl Šumař. „To je život pro vás.“ Najednou vstal, zakymácel se a vrávoral ke dveřím.</p>
<p>„Zadrž!“ křikl za ním Rychlej Ben. „Mám před sebou kartu lícem dolů! Říkal jsi, že ta hru uzavírá!“</p>
<p>„To právě udělala,“ zamumlal seržant zápolící s petlicí.</p>
<p>„Mám ji obrátit?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Šumař se vypotácel na chodbu a po schůdcích vylezl na palubu. Keneb potřásl hlavou, zvedl se a podíval se na ostatní. Nikdo jiný se nepohnul. Pak Apsalar frkla, vstala a odešla. Jestli byla tak opilá, jak se Keneb cítil, nebylo to na ní znát. Rychlej Ben s Kalamem ji po chvíli následovali. Flaška pod stolem chrápal.</p>
<p>Keneb si pomalu uvědomil, že pobočnice i T’jantar upřeně zírají na neotočenou kartu. S rozčileným syknutím se Tavore nakonec natáhla a otočila ji. Po chvíli se pozvedla a naklonila se nad stůl. „Rytíř stínu,“ četla. „O takové kartě jsem v životě neslyšela. T’jantar, kdo, co ty –“</p>
<p>„Já ne,“ přerušila ji T’jantar.</p>
<p>„Co ty ne?“</p>
<p>Podívala se na pobočnici. „Tavore, tuhle kartu jsem nikdy předtím neviděla a rozhodně jsem ji nenamalovala.“</p>
<p>Obě ženy jen mlčky zíraly na podivnou kartu. Keneb se snažil zaostřit na tmavý obrázek. „To je jeden z těch Šedivců,“ podotkl.</p>
<p>„Tiste Edur,“ zamumlala T’jantar.</p>
<p>„S oštěpem,“ pokračoval Keneb. „Šedivec, jako ti, které jsme viděli na černých lodích…“ Keneb se narovnal, točila se mu hlava. „Není mi moc dobře.“</p>
<p>„Zůstaňte ještě chvíli, pěsti, prosím. T’jantar, co se tu právě stalo?“</p>
<p>Druhá žena kroutila hlavou. „Ještě jsem neviděla, že by někdo takhle vykládal karty. Bylo to… chaotické – promiň, nemyslela jsem to v tom základním smyslu. Jako když se kámen odráží soutěskou, a přece pokaždé, když narazí, trefí do černého.“</p>
<p>„Vyznáš se v tom?“</p>
<p>„Moc ne. Zatím ne.“ Zaváhala a znovu přelétla karty vyložené na stole. „Přítomnost Oponn byla… nečekaná.“</p>
<p>„Tlačí, nebo táhnou,“ poznamenal Keneb. „Někdo je v něčem nerozhodnutý, to Šumař říkal. Kdože to byl?“</p>
<p>„Kalam Méchar,“ odpověděla pobočnice. „Ale zasahuje Herold dómu smrti –“</p>
<p>„Herold ne,“ přerušila ji T’jantar, „působí jeho nečinná verze, což je podle mě důležitý detail.“</p>
<p>Tlumený křik shora ohlásil spatření Malazského přístavu. Pobočnice se obrátila ke Kenebovi. „Pěsti, toto jsou rozkazy na dnešní noc. Budete velet Čtrnácté. Nikdo se nevylodí, kromě těch, které vyšlu jako své zástupce. S výjimkou <emphasis>Zuřivého Vlka </emphasis>zůstanou všechny lodě v přístavu – neuposlechnete žádné rozkazy ohledně zakotvení u mola či nábřeží, pokud vám neřeknu opak.“</p>
<p>„Pobočnice, pokud se ke mně nějaký takový rozkaz dostane, bude od samotné císařovny. To ho mám neuposlechnout?“</p>
<p>„Špatně chápete, pěsti. Podrobnosti toho nedorozumění ponechám na vaší představivosti.“</p>
<p>„Pobočnice, kde budete vy?“</p>
<p>Chvíli se na něj dívala, pak zřejmě došla k rozhodnutí. „Pěsti Kenebe, císařovna mě čeká v Posměvákově tvrzi. Nemyslím, že bude čekat až do rána, než si mě zavolá.“ Cosi se jí mihlo v očích. „Vojáci Čtrnácté armády se zřejmě nevracejí jako hrdinové. Nebudu jejich životy vystavovat zbytečnému riziku. Zvlášť mluvím o Záchlumčanech a chundrylských Spálených slzách. Co se Zániků týče, povaha jejich spojenectví závisí na mém rozhovoru s císařovnou. Pokud si okolnosti nevyžádají změnu, předpokládám, že o jejich rozmístění rozhodne Laseen, ale musím počkat, co řekne. Nakonec, pěsti, tu je smrtelný meč Krughava – vylodí se Zánikové a představí se císařovně, jako to udělali s námi, nebo odejdou, pokud se události nevyvinou příznivě? Chci říct, Kenebe, že to musí být jejich volba.“</p>
<p>„A co si o tom myslí admirál Nok?“</p>
<p>„Shodujeme se.“</p>
<p>„Pobočnice,“ řekl Keneb, „pokud bude císařovna chtít Zániky zdržet, mohlo by to skončit bitvou v Malazském přístavu. Malažan proti Malažanovi. To by mohlo začít občanskou válku!“</p>
<p>Tavore se zamračila. „Nic tak radikálního nečekám, pěsti.“</p>
<p>Keneb se však nevzdával. „Odpusťte, ale podle mě to špatně chápete vy. Zánikové přísahali věrnost <emphasis>vám, </emphasis>ne císařovně.“</p>
<p>„Tomu ona rozumět nebude,“ poznamenala T’jantar nečekaně rozčileným tónem. Přistoupila ke spícímu Flaškoví a kopla do něj. Voják zachrčel a zakašlal. „Vstávat, vojáku,“ štěkla T’jantar a navenek si nevšímala, jak se na ni pobočnice zle mračí.</p>
<p><emphasis>Ne, hlupáku, rozhodně si toho všimla.</emphasis></p>
<p>„Máte své rozkazy, pěsti,“ prohlásila Tavore.</p>
<p>„Ano, pobočnice. Mám toho mariňáka odtáhnout s sebou?“</p>
<p>„Ne. Musím si s Flaškou promluvit soukromě. Běžte, Kenebe. A děkuju, že jste dnes večer přišel.“</p>
<p><emphasis>Jsem si celkem jistý, že jsem neměl na vybranou. </emphasis>Ve dveřích se ještě ohlédl po kartách. Pán vlků, Přadlena smrti, Královny noci a života a Král v řetězech. <emphasis>Pán vlků… to musí být Zánikové.</emphasis></p>
<p><emphasis>Bohové pod námi, myslím, že to začalo.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Na hradbě Posměvákovy tvrze obrácené k přístavu stál Perel a pozoroval tmavé obrysy říšských lodí pomalu vplouvajících do klidných vod zálivu. Obrovské koráby, jako přerostlí bhederinové, a doprovodné dromóny na křídlech jako štíhlí vlci. Spár přimhouřil oči a pokoušel se rozeznat cizí lodě mezi nimi. Obrovské, se dvěma trupy… pozoruhodné. A byla jich zřejmě spousta.</p>
<p>Jak se sem dostali tak rychle? A jak to, že to císařovna věděla? Jedinou odpovědí na první otázky byla <emphasis>chodba. </emphasis>Ale kdo v doprovodu pobočnice by dokázal vytvořit bránu tak mocnou a velkou? Rychlej Ben? Perel si to nemyslel. Ten mizera měl rád svá tajemství a rád si hrál na slabocha i někoho mnohem nebezpečnějšího, ale ani jedno na Perela nedělalo dojem. Ne, Tavořin velemág neměl to, co bylo zapotřebí k otevření tak velkého portálu.</p>
<p><emphasis>Zbývají ti zatracení cizinci. </emphasis>A to bylo skutečně znepokojivé. Možná by to mohla být příznivá chvíle na preventivní, tajnou operaci. Což by teď, když dorazila císařovna, mělo být možné. Účelné – <emphasis>protože nemáme tušení, koho máme mezi sebou přímo v srdci říše. Cizí námořnictvo, připlulo sem zcela voln</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis>… na dosah samotné císařovny.</emphasis></p>
<p>Bude to rušná noc.</p>
<p>„Perele.“</p>
<p>Hlas byl tichý, ale nemusel se obracet, aby se podíval, kdo promluvil. A také věděl, že by se císařovna Laseen nesouhlasně zamračila, kdyby se k ní otočil. Staré zvyky. <emphasis>Ne, jenom paranoia. </emphasis>„Dobrý večer, císařovno.“</p>
<p>„Těší tě ten výhled?“</p>
<p>Perel se zamračil. „Dorazila. Vcelku dobře načasováno pro všechny zúčastněné.“</p>
<p>„Těšíš se, že ji znovu uvidíš?“</p>
<p>„Nějakou dobu jsem cestoval v její společnosti, císařovno.“</p>
<p>„A?“</p>
<p>„Abych odpověděl na vaši otázku, jsem… jiný.“</p>
<p>„Moje pobočnice nevyvolává věrnost?“</p>
<p>„U mě ne, císařovno. Ani u vojáků Čtrnácté armády, myslím.“</p>
<p>„Copak je někdy zklamala, Perele? Byť jedinkrát?“</p>
<p>„Y’Ghatan –“</p>
<p>Hlas zdánlivě bez těla ho přerušil. „Nebuď hlupák. Tady mluvíme spolu, Perele. V naprostém soukromí. Co se stalo v Y’Ghatan, nemohl nikdo předvídat. Vzhledem k tomu byly činy pobočnice Tavore správné a skutečně chvályhodné.“</p>
<p>„No dobře,“ zabručel Perel, vzpomínaje na noc plnou plamenů… křik z dálky, který slyšel ze svého stanu – <emphasis>když jsem se naštvaně a ublíženě schovával jako malé dítě. </emphasis>„Odhlédneme-li od faktů, císařovno, věc závisí na tom, jak se na člověka dívají ostatní.“</p>
<p>„Zcela jistě.“</p>
<p>„Pobočnice Tavore zřídkakdy vychází z něčeho – bez ohledu na to, jak je to neškodné či náhodné – bez poskvrny. Opravdu nechápu, proč tomu tak je.“</p>
<p>„Coltainovo dědictví.“</p>
<p>Perel ve tmě kývl. A zamračil se. <emphasis>Ach, císařovno, už chápu… </emphasis>„A tak je mrtvý hrdina… zbaven mužství. Jeho jméno se stává kletbou. Jeho skutky lží.“ <emphasis>Zatraceně, byl jsem dost blízko, abych viděl opak. </emphasis>„Císařovno, to nevyjde.“</p>
<p>„Opravdu ne?“</p>
<p>„Ne. Místo toho jsme pošpinění všichni. Víra a věrnost mizejí. Všechno, co nás obdarovávalo hrdostí, je poskvrněné. Malazská říše přestává mít hrdiny, a bez hrdinů se, císařovno, sami zničíme.“</p>
<p>„Schází ti víra, Perele.“</p>
<p>„V co přesně?“</p>
<p>„V nezdolnost civilizace.“</p>
<p>„Víra, kterou naznačujete, je záměrným popřením, císařovno. Odmítáním přiznat si symptomy, protože je to tak snazší. Samolibost slouží jedině rozpadu tradic.“</p>
<p>„Jsem možná mnoho věcí,“ podotkla Laseen, „ale samolibá tedy rozhodně nejsem.“</p>
<p>„Odpusťte, císařovno, tak jsem to nemyslel.“</p>
<p>„Ta flotila katamaránů,“ ozvala se Laseen po chvíli, „vypadá dost hrozivě. Cítíš moc, která z ní vychází?“</p>
<p>„Něco ano.“</p>
<p>„Není tedy logické, Perele, že když se spojili s pobočnicí Tavore, <emphasis>povšimli </emphasis>si u ní něčeho, co nám uniklo? Zajímalo by mě, co by to mohlo být.“</p>
<p>„Neumím si jejich motivy představit, císařovno, protože jsem se s nimi dosud nesešel.“</p>
<p>„A chtěl bys, Perele?“</p>
<p><emphasis>Jak jsem čekal. </emphasis>„Popravdě, mě jejich motivy příliš nezajímají.“</p>
<p>„Zřejmě tě poslední dobou zajímá máloco, Perele.“</p>
<p><emphasis>A kdo podal tuto zprávu, císařovno? </emphasis>Jen mlčky pokrčil rameny.</p>
<p>„Flotila zakotvuje v zálivu,“ řekla náhle císařovna, postavila se vedle Perela a nice v rukavicích položila na omšelý kámen. „K přístavu míří jen dvě lodě. Co si myslí, vydat takové rozkazy? A možná důležitější je, proč je admirál Nok nezrušil – nakonec signální vlajky jsou osvětlené. Rozkaz si nebylo možné splést.“</p>
<p>„Císařovno, pro takovou flotilu není v celém přístavu dost kotvišť,“ namítl Perel. „Je možné, že lodě budou přistávat v určitém pořadí –“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Mlčel, ale pod šaty cítil studený pot.</p>
<p>„Její první tah,“ šeptla císařovna a z jejího hlasu zaznívalo cosi jako vzrušení – či zlé uspokojení.</p>
<p>Korouhvička na vrcholku věže za nimi zakvílela a Perel se zachvěl. <emphasis>V noci, kdy nevane vítr… </emphasis>Zadíval se na město a pochodněmi ozářené ulice. <emphasis>Jiskry do troudu, zpráva o příjezdu do zálivu se žene od úst k ústům, dychtivá jako chtíč. Záchlumčané se vrátili, a teď se sejdou davy… probudí se zuřivost.</emphasis></p>
<p><emphasis>Císařovno – potřebuješ ty lodě dostat blíž, potřebuješ rychle vymezit hranice. Potřebuješ, aby se oběti vylodily, aby plameny zaburácely.</emphasis></p>
<p>Laseen se obrátila. „Pojď se mnou.“</p>
<p>Zpátky podél strážní věžičky, přes můstek do samotné tvrze. Krok měla jistý, téměř nedočkavý. Prošla klenutým vchodem mezi dvěma zahalenými Spáry – Perel cítil, že mají otevřené chodby a z neviditelných rukou se jim valí magie.</p>
<p>Dlouhá, špatně osvětlená chodba, dlažba zprohýbaná, jak místy sedlo podloží, protože celou pevností procházela ohromná prasklina, <emphasis>jednou se celé tohle zatracené místo zřítí do moře, a dobře tak. </emphasis>Stavitelé a mágové samozřejmě všechny ujišťovali, že taková pohroma hrozí nejdřív za půl století. <emphasis>Škoda.</emphasis></p>
<p>Na křižovatce odbočila císařovna doleva – ano, vyznala se tu. Před lety tu úkladně zavraždila císaře a Tanečníka. <emphasis>Úkladn</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis> zavraždila. Jestli se tomu tak dá říkat. Spíš vraždě bezděčně napomohla. </emphasis>Prošli další nahnutou chodbou a konečně dorazili ke dveřím do poradní síně. U nich stáli další dva Spárové. Ten nalevo se otočil a otevřel jedno křídlo dveří, aby mohla císařovna projít bez zpomalení.</p>
<p>Perel ji následoval. Jakmile se ocitl uvnitř, najednou zpomalil. Před sebou měl stůl ve tvaru T. Přichystaný tribunál. Čelo stolu na konci dlouhého ramene označovalo vyvýšené křeslo a skromný trůn byl obklopen již sedícími soudci, kteří však při Laseenině příchodu vstali.</p>
<p>Mallik Rel. A Korbolo Dom.</p>
<p>Perel se snažil potlačit znechucený výraz. Přímo před sebou měl opěradla tří židlí podél kratšího ramene. Zaváhal. „Kam si mám sednout, císařovno?“ zeptal se.</p>
<p>Laseen již zaujala místo na trůně. Zadívala se na Perela a zvedla obočí. „Perele, nečekám, že tu budeš. Nakonec jsi tvrdil, že nijak netoužíš opět vidět pobočnici, a tak tě toho břemene zbavím.“</p>
<p>„Chápu. Co tedy mám udělat?“</p>
<p>Džhistálský kněz po císařovnině pravici si odkašlal. „Čeká tě obtížný, přesto životně důležitý úkol, Perele. Je zapotřebí organizace, ano? Vyslání ruky, kterou nalezneš čekat u brány. Jedno zabití. Opilec, který navštěvuje hostinec s názvem Kurníkův Oběšenec. Jeho jméno: Banaschar. Smíš se proto vrátit do svých komnat, kde počkáš na další příkazy.“</p>
<p>Perel dál upíral oči na císařovnu, která neuhnula pohledem, avšak nedávala na sobě nic znát, jako by ho vyzývala, jen ať se zeptá na to, na co by se tuze rád zeptal: <emphasis>Copak dnes Spár přijímá rozkazy od Maelova džhistálského kněze? Od muže, kterého sem před drahnou dobou dopravili v řetězech? </emphasis>Věděl však, že odpovědí je samotné její mlčení. Odtrhl od ní zrak a zadíval se na Korbolo Doma. Napanský míšenec na sobě měl odznaky vrchní pěsti. Když uviděl jeho samolibý, opovržlivý výraz, zasvrběly Perela dlaně. <emphasis>Dva nože, mé oblíbené, pomalu odřezávají ten obličej – celý – bohové, zapomeň na to – rovnou bych mu tady vrazil nůž do krku – možná bych byl dost rychlý a možná ne. To je ten problém. Spárové schovaní v sále by mě pochopitelně složili, ale třeba nečekají… ne, nebuď hlupák, Perele. </emphasis>Znovu stočil oči na císařovnu a něco v jejím výraze mu prozradilo, že dokonale pochopila, po čem touží… a pobavilo ji to.</p>
<p>Přesto váhal. Uvědomil si, že teď je čas vyjádřit se proti tomu, co se tu chystá. Pokusit se ji přesvědčit, že si pozvala dva supy, kteří jí sedí na ramenou a neprahnou po těch, kdo budou za chvíli sedět před nimi – ne, oni chtějí trůn, vedle něhož se nacházejí. <emphasis>A tebe zabijou, Laseen. Tebe zabijou.</emphasis></p>
<p>„Můžeš jít,“ zaševelil Mallik Rel.</p>
<p>„Císařovno,“ vypravil ze sebe Perel, „prosím, zvažte dobře, co dnes Tavore řekne. Je vaše pobočnice a na tom se nic nezměnilo. Na tom nikdo nemůže nic změnit –“</p>
<p>„Děkuji ti za radu, Perele,“ pronesla Laseen.</p>
<p>Otevřel ústa, aby ještě něco dodal, ale hned je zase zavřel. Poklonil se císařovně a odešel. <emphasis>A tak jsi to hodil do klína císařovně, Perele. Všechno. Zbabělce zatracená.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ale kdo zabil Lostaru Yil? Inu, pobočnice, taková nevšímavost se ti nakonec vždycky vymstí.</emphasis></p>
<p>Budiž. Dnešek patří jim. Korbolo Doma může klidně vyřídit jindy, ano, udělá přesně tohle. A možná i toho křenícího se kněžourského ještěra. Proč ne? Kabrňák se ztratil, možná je mrtvý. A tak bude Perel konat ve jménu říše. Ne ve jménu Laseen, ale ve jménu říše, a toto byl případ, kdy byly – jasněji než při jiných příležitostech, které ho napadaly – tyto dvě věci v rozporu. <emphasis>Ale jako vždycky u Spárů, jako kdysi u tebe, císařovno, volba je jasná. A nevyhnutelná.</emphasis></p>
<p>Přes všechnu hranou odvahu mu cestou dolů na nádvoří táhl hlavou jiný hlas a nenechal se umlčet. Jedno slovo, pálící jako kyselina, jediné slovo…</p>
<p><emphasis>Zbabělec.</emphasis></p>
<p>Zamračeně sestupoval do spodních pater tvrze. Ruka čekala na úkol zavraždit opilého bývalého kněze. I v tomhle Perel čekal příliš dlouho. Mohl věci vynést na světlo, proniknout až k Tayschrennovi – ten neřád se doslova pohřbil, hnízdo tajných pomahačů ani nebylo zapotřebí. A, říšský velemág chtěl být nablízku dění. <emphasis>Jen ne být do něj zapletený.</emphasis></p>
<p>Chudák Banaschar, pronásledovaný, popletený učenec, který si chtěl pouze promluvit se starým přítelem. Jenomže Mallik Rel nechtěl, aby Tayschrenna někdo vyrušoval. <emphasis>Protože nášdžhistálský kněz má své plány.</emphasis></p>
<p>Je Laseen opravdu hloupá? Přece jim nemůže věřit. Tak jaký smysl mělo umístit je do té místnosti? Chtěla vyvést Tavore z míry? <emphasis>Vyvést ji z míry? Spíš to bylo jako políček. Je to opravdu nutné, císařovno? Bez ohledu na Tavore, lidem jako Mallik Rel a Korbolo Dom prostě nemůžeš věřit. Oni se obrátí proti tobě, jako zmije. No vždyť taky zmije jsou!</emphasis></p>
<p>Nebezpečí z vypouštění falešných zpráv tkví v tom, že když se ukážou až příliš úspěšné, polapí lháře ve vlastní lži, a Perel si začínal uvědomovat… jistou možnost. Aby mohlo být zničeno Coltainovo jméno, musel být povýšen jeho nepřítel. Korbolo Dom, ze zrádce v hrdinu. Nějak… <emphasis>ne, nechci znát podrobnosti. </emphasis>Laseen pak nemůže hrdinu popravit nebo aspoň uvěznit, že? Právě naopak, musí ho povýšit. <emphasis>Císařovno, sama ses lapila do pasti. Nemůžu uvěřit, že by sis to neuvědomovala…</emphasis></p>
<p>Zpomalil. Ocitl se v přízemí a byl deset kroků od postranních vrátek, jimiž se dostane podél hradby na cestičku stínů vedoucí k bráně.</p>
<p><emphasis>Co se tedy snažíš sdělit své pobočnici? V jak obrovském nebezpečí ses ocitla?Žádáš Tavore… o pomoc? A bude ona schopna, až vstoupí do sálu, rozpoznat a pochopit tvou prosbu? Pro mistra Kápě, Laseen, tohle by se mohlo opravdu ošklivě zvrtnout.</emphasis></p>
<p>Perel se zastavil. Teď by mohl udělat, co je zapotřebí. Dojít k východní věži a vykopnout Tayschrennovi dveře. A říci tomu hlupákovi, co by měl slyšet. Mohl by –</p>
<p>Objevily se před ním dvě zahalené postavy. Spárové. Oba se poklonili a ten nalevo promluvil: „Spáre, dozvěděli jsme se, že náš cíl je usazen u Oběšence. V uličce za krčmou je močicí koryto, kam během noci často chodívá.“</p>
<p>„Ano,“ přitakal Perel, najednou unavený. „To by bylo nejlepší.“</p>
<p>Zakuklenci před ním čekali.</p>
<p>„Je toho víc?“ zeptal se Perel.</p>
<p>„Takovým věcem máš velet ty.“</p>
<p>„Jakým věcem?“</p>
<p>„Pane, zabíjení nežádoucích.“</p>
<p>„Ano. Pokračujte.“</p>
<p>„Jde o tohle, pane. Tento cíl nám byl určen… odjinud. Od osoby, která čeká nespornou poslušnost.“</p>
<p>Perel přimhouřil oči. „Ta dnešní vražda… neprovedete ji bez mého přímého rozkazu.“</p>
<p>„Chceme… potvrzení.“</p>
<p>„Copak sama císařovna nepotvrdila džhistálova slova?“</p>
<p>„Pane, nepotvrdila. Ona… neřekla nic.“</p>
<p>„Nicméně byla přítomna.“</p>
<p>„Byla.“</p>
<p><emphasis>Co si z toho mám vybrat? </emphasis>Jenom povoluje provaz? Nebo se taky bojí Tayschrenna, takže jí udělalo radost, že může pustit Mallika Rela na Banaschara? <emphasis>Zatraceně! Nemám dost informací. </emphasis>Nebylo zbytí. „Dobře. Rozkaz je dán.“</p>
<p><emphasis>Spárové, Malliku Rele, ti nepatří. A císařovna se… nevyjádřila. Dokud – nebo pokud – se nevrátí Kabrňák, Spárové’ jsou zřejmě mí. Taky se docela hodí, Laseen, že sis jich přivedla šest set…</emphasis></p>
<p>Asasínové se uklonili a odešli postranní brankou.</p>
<p>Proč měl tedy Perel pocit, že je tu zneužíván on? A ještě horší bylo, proč mu na tom už nezáleží? Ne, to je v pořádku. Dnes v noci nepřemýšlí, jenom poslouchá. Zítra, inu, to bude něco jiného, že? <emphasis>Zítra rozkopnu, co zůstane. A rozhodnu, co bude třeba rozhodnout. Tady to máš, císařovno. Zítra nový mistr Spáru znovu vyčistí dům. A možná… možná to se ode mne žádá. Nebo jsi už požádala, protože ten tribunál nebyl svolán pouze kvůli pobočnici, že? Právě jsi mě postavila do velení šesti set mágů-asasínů, viď? Proč jinak by tu byli?</emphasis></p>
<p>Pravdou bylo, že nedokázal uhádnout, o co Laseen vlastně jde, a rozhodně v tom nebyl sám. Najednou ho přepadl strach, který nechápal. <emphasis>Šest set…</emphasis></p>
<p><emphasis>Přiznej si to, Perele. Pobočnice nezabila Lostaru. To ty. Ty jsi ji poslal pryč a ona zemřela. A o to jde. Jenže to na věci nic nemění. Ať udělám cokoliv, nebude to znamenat žádný skutečný rozdíl. Tak ať všichni zemřou.</emphasis></p>
<p>Perel se obrátil a zamířil do svých pokojů, kde počká na další rozkazy. <emphasis>Šest set vrahů… ale proti komu budou poštváni?</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Hellian usoudila, že nesnáší rum. Chtěla něco jiného, ne tak sladkého, něco vhodnějšího pro svou náturu. Byla tma a prve vál vlahý, vlhký vítr, ale utichl, a přístavní hráz jako by šeptem zvala, jako dech milence zezadu na šíji.</p>
<p><emphasis>Zuřivý vlk </emphasis>se dostal před ostatní lodě a <emphasis>Silanda </emphasis>jej následovala. Ale všude kolem vlhce rachotily kotevní řetězy a plavidlo pod jejíma nohama se prudce zastavilo. Hellian se zmateně rozhlížela a klela.</p>
<p>„Kaprále,“ štěkla.</p>
<p>„Jako já?“ zeptal se Truc vedle ní.</p>
<p>„Jako já?“ zeptal se Bezdech.</p>
<p>„Správně, ty. Co se to tu děje? Hele, na molech jsou vojáci a příznivci. Proč neplujeme tam? Mávají nám.“ Hellian taky zamávala, ale těžko ji mohl někdo vidět – flotila byla zcela neosvětlená. „Šero a šero,“ zamumlala, „jako bychom se plížili domů jako spráskanej pes.“</p>
<p>„Nebo jako kdyby už bylo hodně pozdě,“ řekl Bezdech, „a ty jsi neměla být s přítelem svý matky, zvlášť když to matinka ví a čeká na tebe se zprohýbanou pánví, jenomže občas, víš, se na tebe starší ženy vrhnou jako praštěný, a co naděláš?“</p>
<p>„To vůbec není takový, pitomče,“ zasyčel Truc. „Spíš jako když to je knězova dcera, a bohové pod náma, ty zdrháš, ale takovejm kletbám neutečeš, aspoň ne těm od kněze, což znamená, že tvůj život je navěky ztracenej, jako kdyby na tom Ohnici záleželo, když stejně spí, ne?“</p>
<p>Hellian se obrátila a zírala do prostoru přímo mezi oběma muži. „Poslouchej, kaprále, rozhodni se, ale vlastně se radši ani nesnaž. Nezajímá mě to. Ale na něco jsem se ptala, a jestli neumíš odpovědět, tak nic neříkej.“</p>
<p>Oba muži si vyměnili pohledy, pak Bezdech pokrčil rameny. „Nevylodíme se, seržante,“ řekl. „Právě přišel rozkaz.“</p>
<p>„Copak se zbláznili? Samozřejmě že se vylodíme – právě jsme přepluli milion líg. Pět milionů. Prošli jsme ohněm a bouří a zelenýma světlama na obloze a nocema plnýma lomcování a rozbitých nosů a tou zatracenou rhizaní močí, který říkají víno. Támhle to je město Malaz a tam taky jdu, kaprále Bezci a Trucdechu, a je mi jedno, kolik rukou máš, já jdu a hotovo.“ Otočila se, došla k zábradlí, přepadla přes ně a byla pryč.</p>
<p>Bezdech a Truc se po sobě podívali. Hlasitě to cáklo.</p>
<p>„Co teď?“ chtěl vědět Truc.</p>
<p>„Utopila se, ne?“</p>
<p>„Měli bysme to někomu nahlásit.“</p>
<p>„Uděláme to a budeme mít vážný potíže. Nakonec jsme stáli přímo tady. Řeknou, že jsme ji strčili.“</p>
<p>„Ale to jsme neudělali!“</p>
<p>„To máš fuk. Nepokoušíme se ji zachránit, nebo ano?“</p>
<p>„Já neumím plavat!“</p>
<p>„Já taky ne.“</p>
<p>„Tak co třeba spustit poplach nebo něco?“</p>
<p>„Udělej to ty.“</p>
<p>„Ne, ty.“</p>
<p>„Možná bysme měli prostě jít dolů a říct lidem, že jsme ji hledali, ale nenašli jsme ji.“</p>
<p>Oba se zarazili a rozhlíželi se kolem sebe. Tmou se pohybovalo několik námořníků věnujících se námořnickým věcem.</p>
<p>„Nikdo nic neviděl ani neslyšel.“</p>
<p>„Vypadá to tak. To je dobře.“</p>
<p>„Viď? Tak půjdem dolů, ano? A nikomu nic neřekneme.“</p>
<p>„Nikomu nic. Řekneme, že jsme ji nikde nenašli.“</p>
<p>„Jasně, to jsem taky myslel. Myslím nic, a myslím to, jak spadla přes palubu, tohle nic myslím.“</p>
<p>Za jejich zády kdosi promluvil: „Vy dva, co děláte na palubě?“</p>
<p>Oba kaprálové se otočili. „Nic,“ odvětili sborově.</p>
<p>„Jděte dolů a zůstaňte tam.“</p>
<p>Odběhli.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Tři na břehu,“ hlásil naparáděný mladík s očima upřenýma na kostky ležící na zvětralém kameni.</p>
<p>Jeho sestra-dvojče upírala oči na vzdálenou Posměvákovu tvrz a noční vítr hladil její křiklavé hedvábí.</p>
<p>„Vidíš, jak se to vybarvuje?“ zeptal se bratr a sebral kostky. „Pověz mi, opravdu tušíš – aspoň trochu – jak strašně jsem se snažil během té příšerné hry zadržet naši kartu? Ještě jsem slabý, točí se mi hlava. Chtěl nás pořád vytáhnout. Bylo to hrozné.“</p>
<p>„Hrdinské,“ zamumlala bez otočení.</p>
<p>„Tři na břehu,“ zopakoval. „Jak… nečekané. Myslíš, že za to mohl ten příšerný déšť nad Otataralovým ostrovem? Tedy ten, co ještě padá?“ Vstal a připojil se k sestře.</p>
<p>Stáli na příhodné věži v Malazu jižně od řeky. Většina občanů města viděla zříceninu, v jejíchž spodních poschodích bydlel čaroděj, který se tvářil, že spí. Božská dvojčata známá jako Oponn měla vršek – i s výhledem – čistě jen pro sebe.</p>
<p>„Rozhodně to možné je,“ prohlásila sestra, „ale copak v tom nespočívá kouzlo našich her, milovaný?“ Ukázala na záliv napravo. „Dorazili. Mezi servilními smrtelníky na těch lodích panuje rozruch, zvlášť na <emphasis>Silandě. </emphasis>A ve strašidelné tvrzi naproti se probouzí hnízdo hadů. Dnes v noci nás čeká práce.“</p>
<p>„Ano. Tebe i mě. Táhnout, tlačit, táhnout, tlačit.“ Zamnul si ruce. „Nemůžu se dočkat.“</p>
<p>Najednou se k němu otočila. „Jsme si opravdu jistí, bratře, že rozumíme všem hráčům? Úplně všem? Co když se před námi jeden schovává? Jen jeden… divoký, nečekaný, tak strašný… mohli bychom mít potíže. Mohli bychom… zemřít.“</p>
<p>„To ten zatracený voják,“ prskl bratr. „Krást naši sílu! Ta nadutost, zmocnit se naší vlastní hry! Chci jeho krev!“</p>
<p>Sestra se usmála do tmy. „Á, takový oheň v hlase. Budiž. Hoď tedy kostky jeho osudu. No tak. <emphasis>Hoď je!“</emphasis></p>
<p>Zadíval se na ni a zakřenil se. Otočil se a švihl rukou – kostky dopadly, odrazily se, znovu dopadly, roztočily se, sklouzly a konečně se zastavily.</p>
<p>Dvojčata, rychle dýchající v dokonalé shodě, se běžela podívat na výsledek. Být přítomen ještě někdo, viděl by na jejich dokonalých tvářích popletený výraz. Zamračili se, v nesmrtelných očích zmatek, a než noc skončí, přijde i čistá hrůza.</p>
<p>Neexistující svědek by zavrtěl hlavou. <emphasis>Nikdy, drazí bohové, nikdy se nezaplétejte se smrtelníky.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Žrout a tři přátelé si hrají v jeskyni. Převtělenec s ukradeným mečem. Togg a Fanderay a zatracení trosečníci…“</p>
<p>Flaška, trčící od Šumařova čtení v kartách v kajutě o velikosti skříně na <emphasis>Zuřivém vlku, </emphasis>dokončoval panenku, kterou měl na klíně. Rozkazy pobočnice nedávaly smysl – ne, opravil se zachmuřeně, ne pobočnice. Tohle všechno patřilo té krásce se žlutohnědýma očima, T’jantar. <emphasis>Kdo ve jménu mistra Kápě vlastně je? Zapomeň na to. To jsem se sám sebe ptal už snad tisíckrát. Ale jde o ten pohled v jejích</emphasis> <emphasis>očích. Ten vědoucí pohled, jako kdyby mi pronikla rovnou do srdce. A to ani nemá ráda muže, co?</emphasis></p>
<p>Prohlížel si panenku a mračil se ještě víc. „Tebe,“ zamumlal, „tebe jsem ještě nikdy neviděl, víš to? Ale jsi tady, se střížkem železa v pupku – bohové, to musí bolet, jak pořád řeže. Ty, pane, jsi někde v Malazu, a ona chce, abych tě našel. Celé město, víš, a mám čas do svítání, abych tě objevil.“ Panenka samozřejmě pomůže, jakmile bude ten chudák dost blízko, aby se mu Flaška podíval do očí a viděl v nich bolest vyznačenou nyní zubatými úlomky ústřicové lastury. A taky švy starých jizev na předloktí – ty měla spousta lidí, že?</p>
<p>„Potřebuju pomoc,“ pronesl tiše.</p>
<p>Shora se nesly hlasy námořníků. Loď mířila ke kotvišti a z přístavu se nesl jakýsi hlubší, vzdálenější zvuk. A ten byl… nepříjemný.</p>
<p><emphasis>Byli jsme zrazeni. My všichni.</emphasis></p>
<p>Za ním se otevřely dveře.</p>
<p>Flaška zavřel oči.</p>
<p>Pobočnice promluvila. „Jsme blízko. Velemág je připraven poslat vás na břeh – najdete ho v mé kajutě. Věřím, že jste připravený, vojáku.“</p>
<p>„Ano, pobočnice.“ Otočil se a ve tmě chodbičky, v níž stála, se jí zadíval do tváře. Rozsah pocitů se u ní projevoval pouze přimhouřením očí. <emphasis>Je zoufalá.</emphasis></p>
<p>„Nesmíte selhat, Flaško.“</p>
<p>„Pobočnice, vyhlídky jsou špatné –“</p>
<p>„T’jantar říkala, že musíte vyhledat pomoc. Říkala, že víte čí.“</p>
<p><emphasis>T’jantar, žena s těma zatracenýma očima. Jako lvice. Co to s těma očima vlastně je? </emphasis>„Co je zač, pobočnice?“</p>
<p>Tavore se obličejem mihlo něco jako soucit. „Někdo… mnohem větší, než kdysi bývala, vojáku.“</p>
<p>„A vy jí věříte?“</p>
<p>„Věřit.“ Nepatrně se pousmála. „Musíte vědět, i když jste tak mladý, Flaško, že pravdu naleznete v doteku. Vždycky.“</p>
<p>Ne, nevěděl to. Nechápal to. Vůbec nic nechápal. S povzdechem vstal, nacpal si panenku pod vestu, kde se mu v podpaždí usadila vedle nože. Žádná uniforma, označení, nic, co by naznačovalo, že je voják Čtrnácté – bez amuletů se cítil nahý a zranitelný. „Dobrá,“ řekl.</p>
<p>Vedla ho ke kajutě a zastavila se přede dveřmi. „Jděte dál. Já už musím na palubu.“</p>
<p>Flaška zaváhal. „Buďte opatrná, pobočnice.“</p>
<p>Nepatrně vykulila oči, pak se otočila a odešla.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Kalam stál na zádi a mhouřil oči do tmy za zakotvenými koráby. Měl dojem, že několik kabelů od břehu slyší spouštět šalupu. <emphasis>Přese všechny rozkazy, které pobočnice dnes v noci vydala.</emphasis></p>
<p>Ani jeho ty rozkazy nepotěšily. Rychlej Ben otevřel střípek brány – i ten kousíček by mohl někdo zachytit, což by bylo špatné pro chudáka Flašku. Ocitl by se v hnízdě Spárů. Neměl by naději. A kdo by mohl projít opačným směrem?</p>
<p>Všechno bylo příliš nebezpečné. Krajně nebezpečné.</p>
<p>Pohnul rameny a setřásl napětí. To se však vzápětí vrátilo. Dlaně ho svrběly. <emphasis>Rozhodni se. Prostě se nějak rozhodni.</emphasis></p>
<p>Něco se mihlo po palubě napravo, a když se otočil, spatřil stopu vysokou ještěří kostru s dlouhým čenichem nakloněným a prázdnými očními důlky upřenými na něj. Švihla segmentovaným ocáskem.</p>
<p>„Jestli ty hezky nevoníš,“ zasyčel tvor, cvakaje čelistmi. „Že voní hezky, Cudrn?“</p>
<p>„Ano,“ přitakal druhý slabý hlásek, tentokrát nalevo od něj. Otočil se. Druhá kostra hřadovala na zábradlí téměř na dosah ruky. „Krev a síla a vůle a dbalost skoro jako u našeho srdíčka. Představ si boj mezi nimi dvěma, Telorast. To by bylo něco k pokoukání.“</p>
<p>„A kdepak je?“ zavrčel Kalam. „Kde se Apsalar schovává?“</p>
<p>„Je pryč,“ odvětila Cudrn kývajíc hlavou.</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Pryč,“ zazpívala Telorast s dalším švihnutím ocásku. „Teď se schováváme jen já a Cudrn. Ne že bychom musely, samozřejmě.“</p>
<p>„Účelnost,“ vysvětlovala Cudrn. „Dnes v noci je venku děsivo. Ani netušíš jak moc.“</p>
<p>„Víme, kdo tu je, víš. <emphasis>Víme všechno.</emphasis>“</p>
<p>Nad tmavou hladinou se neslo vrzání vesel. Někdo opravdu spustil šalupu a mířil ke břehu. <emphasis>Hlupáci pitomí – dav je roztrhá na kusy. </emphasis>Obrátil se a zamířil na střední palubu.</p>
<p>Na pravoboku se objevilo obrovské molo, a jak se k němu loď blížila, jako by se kolem něj otáčela. Na palubu vyšla pobočnice a asasín k ní přistoupil.</p>
<p>„Máme potíže,“ začal bez úvodu. „Někdo odplul na břeh v šalupě.“</p>
<p>Kývla. „Řekli mi o tom.“</p>
<p>„Aha. Kdo to je?“</p>
<p>Opodál promluvila T’jantar. „Je v tom jistá… symetrie. Žel, poněkud hořká. V šalupě, Kalame Méchare, je pěst Tene Baralta a jeho Rudé čepele.“</p>
<p>Asasín se zamračil.</p>
<p>„Snad se domnívají,“ pokračovala T’jantar, „že naše eskorta z Posměvákovy tvrze bude proti davu nedostatečná.“ Rozhodně nezněla přesvědčeně, jako kdyby znala hlubší pravdu a vyzývala Kalama, ať si ji najde sám.</p>
<p>„Rudé čepele mají neustále potřebu dokazovat svou věrnost,“ dodala pobočnice.</p>
<p><emphasis>…svou věrnost…</emphasis></p>
<p>„Kalame Méchare,“ pokračovala Tavore, přistoupila blíž a podívala se mu do očí, „čekám, že mi bude povolena jen minimální vlastní eskorta. T’jantar, samozřejmě, a budete-li souhlasit, tak vy.“</p>
<p>„To není rozkaz, pobočnice?“</p>
<p>„Ne,“ odpověděla tiše, téměř rozechvěle. A čekala.</p>
<p>Kalam odvrátil zrak. <emphasis>Drak drží mistra Kápě za chlupy v nose… </emphasis>jeden ze Šumařových postřehů během jedné z her. Už před pár lety. V Černém psu, že? Nejspíš. Proč ho to napadlo právě teď? <emphasis>Protože vím, jak se mistr Kápě musel cítit, proto.</emphasis></p>
<p><emphasis>Počkat, v tomhle se můžu rozhodnout, aniž bych se rozhodoval o čemkoliv jiném. Nebo ne? Ovšemže můžu. </emphasis>„Dobře, pobočnice. Přidám se k vaší eskortě. Dostaneme vás do Posměvákovy tvrze.“</p>
<p>„Do Tvrze, ano, o to jsem vás právě žádala.“</p>
<p>Když se otočila, Kalam se zamračil a podíval se na T’jantar. Ta jeho pohled bezvýrazně opětovala, jako by byla zklamaná. „Něco je špatně?“ zeptal se jí.</p>
<p>„Bývaly doby,“ poznamenala, „kdy trpělivost pobočnice převyšovala dokonce i tu mou. A možná to nevíš, ale to už něco znamená.“</p>
<p><emphasis>Zuřivý vlk </emphasis>přirazil k molu.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Na druhé straně téhož kamenného mola se o slizké základní kameny otírala šalupa. Lana byla přivázána ke kruhům zasazeným do malty a Lostara Yil se dívala, jak se jeden z mrštnějších mužů šplhá po kruzích a vytahuje s sebou provazový žebřík. Ve chvilce byl nahoře na molu, kde žebřík zahákl do dalších kruhů.</p>
<p>Tene Baralta lezl jako první, pomalu, neohrabaně, používal jen jednu ruku a při každém kroku chrčel.</p>
<p>Lostaře bylo nevolno, když ho následovala, připravená ho zachytit, kdyby náhodou uklouzl.</p>
<p><emphasis>Tohle je lež. Všechno.</emphasis></p>
<p>Vylezla nahoru, narovnala se a upravila si opasek se zbraněmi a plášť.</p>
<p>„Kapitáne,“ řekl Tene Baralta, „seřaďte muže a čekejte na pobočnici.“</p>
<p>Lostara se otočila a spatřila kontingent říšské gardy, tlačící se davem, s důstojníkem uprostřed.</p>
<p>Tene Baralta si jich všiml také. „Jak jsem tušil, není jich dost. Jestli dav ucítí krev…“</p>
<p>Lostara se obrátila k oddílu Rudých čepelí. Zachovávala kamenný výraz, i když jí hlavou opovržlivě táhlo: <emphasis>Cokoliv řekneš, pěsti. Jenom nečekej, že tomu uvěřím.</emphasis></p>
<p>V té chvíli se ozval hluboký řev a obloha nad zálivem najednou jasně vzplála.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Banaschar zašilhal kouřem, prohlédl si dav a zabručel.</p>
<p>„Není tady,“ poznamenal Blátomet. „Vlastně jsem ho už pár dní neviděl… myslím. Co vy, vrchní seržante?“</p>
<p>Braven Zub jen pokrčil rameny, jinak na otázku neodpověděl.</p>
<p>Voják se podíval na svého zamlklého společníka Gentura. „Jde o tohle, vrchní seržante. Nejdřív jsme je ztratili, pak jsme zaslechli něco o něm a dali jsme si dvě a dvě dohromady, chápete?“</p>
<p>Chlupatý stařec vycenil zuby. „Jasně, Blátomete. Teď plavte, než vám na záda přivážu plný soudky a pošlu vás obíhat přístav.“</p>
<p>„To nemůže udělat, že ne?“ ujišťoval se Gentur.</p>
<p>Blátomet však silně pobledl. „Vy nikdy nezapomínáte, co, pane?“</p>
<p>„Vysvětli to svýmu kamarádovi. Ale ne tady. Zkus uličku.“</p>
<p>Oba vojáci vycouvali a cestou zpátky ke svému stolu si šuškali.</p>
<p>„Vždycky jsem si myslel,“ poznamenal Banaschar, „že hnusná pověst je obvykle spíš nezasloužená. Presumpce neviny a možná mám jiskřičku víry v lidstvo drápající se z bahna. Ale u tebe, Bravene Zube, se jasně ukazuje, že takový optimismus je pouhý klam.“</p>
<p>„Chápeš to správně. No a co?“</p>
<p>„Nic.“</p>
<p>Z ulic zaslechli křik, povyk, který vzápětí utichl. Podobné to bylo celý večer. Potulné bandy pitomců hledající někoho, koho by mohly terorizovat. Nálada ve městě byla pochmurná a ošklivá a s každým zvoněním se zhoršovala bez zjevného důvodu, i když to se nyní změnilo.</p>
<p>Ačkoliv možná stále neexistoval žádný skutečný důvod. Jenom dorazil… terč.</p>
<p>„Někdo do toho rýpá nožem,“ prohlásil Braven Zub.</p>
<p>„To ta říšská flotila,“ opáčil Banaschar. „Špatný načasování, vzhledem ke všem těm Záchlumčanům na lodích a taky těm ostatním cizincům, myslím.“</p>
<p>„Moc nepiješ, Banaschare. Jsi nemocnej, nebo něco?“</p>
<p>„Něco horšího,“ zabručel druhý muž. „Rozhodl jsem se. Dorazil podzim. Cítíš ho ve větru. Na pobřeží se to hemží hady. Je období D’rek. Dneska v noci si promluvím s říšským velemágem.“</p>
<p>Vrchní seržant se na něj zamračil. „Jsem měl dojem, žes povídal, že tě přitom zabijou. Leda by ti šlo právě o tohle.“</p>
<p>„Hodlám svůj stín ztratit v davu,“ vysvětloval Banaschar potichu a naklonil se nad stůl. „Vezmu to po nábřeží až k mostu. Slyšel jsem, že tam městská hlídka strká ty pitomce zpátky z mol – bohové, jak hloupí umějí lidi být? Na těch lodích je <emphasis>vojsko</emphasis><emphasis>!</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>„Jak jsem říkal, někdo do toho rýpá. Bylo by hezký se s ním potkat, abych ho mohl praštit pěstí do obličeje a koukat se, jak mu vyletí vzadu z hlavy. Je to ošklivej způsob, ale rychlej, a to je víc, než si ten šmejd zaslouží.“</p>
<p>„Co to tu plácáš?“ podivil se Banaschar.</p>
<p>„Zapomeň na to.“</p>
<p>„Je to teď nebo nikdy,“ prohlásil bývalý kněz s větší odvahou v hlase, než skutečně cítil. „Zítra večer ti koupím džbán malazskýho tmavýho –“</p>
<p>„To mi připomíná – vždycky jsi při penězích – jak to děláš?“</p>
<p>„Chrámový truhlice, Bravene Zube.“</p>
<p>„Tys vykradl zdejší chrám D’rek?“</p>
<p>„Zdejší? To je dobrý. Ano, zdejší, i všechny ostatní, který jsem navštívil. Musel jsem to uklidit, aby to nenašel nikdo kromě mě. Potíž je, že se cítím provinile pokaždý, když si z toho beru. Nikdy si nevezmu moc – nemá smysl říkat si o přepadení. Ale na to se jenom vymlouvám. Jak jsem říkal, cítím se provinile.“</p>
<p>„Takže jestli se dneska v noci necháš zabít…“</p>
<p>Banaschar se zakřenil a rozhodil rukama. „Fjú! Všechno bude pryč. Nadobro.“</p>
<p>„Hezkej trik.“</p>
<p>„Chceš, abych ti to odkázal?“</p>
<p>„Pro mistra Kápě, ne! Co bych dělal s truhlama peněz?“</p>
<p>„Truhlama? Milý vrchní seržante, spíš plnými místnostmi. V každém případě se uvidíme zítra… nebo taky ne. A jestli ne, tak mě těšilo, Bravene Zube.“</p>
<p>„Zapomeň na to. Tak zítra, jak jsi říkal.“</p>
<p>Banaschar kývl a vydal se k předním dveřím.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Braven Zub u stolu osaměl. Pomalu zvedal korbel k ústům, oči téměř zavřené – a každý o krok dva dál by si myslel, že je má zavřené – a tak si člověk, který se chvatně zvedl a jako zmije vyklouzl za Banascharem, nevšiml, že ho vrchní seržant upřeně pozoruje. Braven dopil třemi rychlými doušky pivo, nemotorně se zvedl, zakymácel se a musel se opřít o stůl.</p>
<p>Dovrávoral k Blátometovi a Genturovi. Vojáci ustrašeně a provinile vzhlédli – jako kdyby se bavili o něčem nemístném. Braven Zub se naklonil mezi ně. „Poslouchejte, troubové,“ zasyčel.</p>
<p>„Jenom jsme čekali na Cizince,“ bránil se vykulený Blátomet. „To je všechno. Ani jsme –“</p>
<p>„Ticho. Vidíte toho hada na schodech u dveří – honem?“</p>
<p>„Právě… odešel,“ poznamenal Gentur, mhouře oči. „Had, říkáš. Podle mýho spíš –“</p>
<p>„A měl bys pravdu. A cílem není nikdo jinej než Banaschar. Jste ochotný dneska v noci překvapit jednoho Spára? Udělejte to a já si o vás dvou budu myslet samý hezký věci.“</p>
<p>Oba vojáci už byli na nohou.</p>
<p>Gentur si plivl do dlaní a zamnul si je. „O takový noci jsem sníval,“ prohlásil. „Jdeme, Bláto. Než ho ztratíme.“</p>
<p>„Míří na nábřeží,“ sdělil mu Braven Zub. „A na sever ke Schodům, jasný?“</p>
<p>Díval se, jak spěchají ke dveřím. Vypadali příliš dychtivě.</p>
<p>Věděl, že Blátomet je mnohem tvrdší, než vypadá. Kromě toho Spára těžko napadne, že ho někdo sleduje. A s těmi davy… inu, neměli by mít potíže. <emphasis>Vojáci tuze rádi zabíjejí asasíny…</emphasis></p>
<p>Někdo vzadu v místnosti hodil kostky.</p>
<p>A Braven Zub se zachvěl. <emphasis>Zřejm</emphasis><emphasis>ě</emphasis><emphasis> začínám s věkem měknout.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>V davu v přístavu byla spousta po zuby ozbrojených lidí, i když prozatím zůstávaly zbraně pod těžkými plášti, než vybraní agenti dorazí na určené pozice. Zatím si dávali znamení a občas si něco pošeptali.</p>
<p>Městská hlídka stála v nerovné řadě, píky nervózně skloněné, jak se odvážnější rváči tlačili dopředu s posměšky a hrozbami.</p>
<p>Na lodích v zálivu byli Záchlumčané. <emphasis>A my je chceme.</emphasis></p>
<p>Zrádci, všichni do jednoho, a trestání zrádců přece náleží lidu. Copak není sama císařovna v Posměvákově tvrzi? Aby se stala svědkem říšského hněvu – <emphasis>už to přece udělala tenkrát, když velela Spárům.</emphasis></p>
<p><emphasis>Nevadí, že čekáte na důstojníka, hlupáci, signální ohně jsou zapálené a my nejsme blbí – říkají těm parchantům, ať přilezou. Přivážou lodě. Vystoupí. Koukněte na ně, na zbabělce! Vědí, že přišel čas zodpovídat se ze zrady! Věřte nám, my tenhle záliv zaplníme záchlumskejma hlavama – nebude to ráno moc hezkej pohled?</emphasis></p>
<p><emphasis>Bohové pod náma! Co je tohle?</emphasis></p>
<p>Sborový pokřik, ruce se zvedají, ukazují, oči sledují ohnivou kouli přelétající po nebi k západu, táhnoucí za sebou modrošedý kouř připomínající stopu úhoře v písku. Zvětšující se s děsivou rychlostí. A je pryč… vzápětí se zpoza zálivu ozvalo prudké prásknutí a vzhůru vyletěla oblaka páry.</p>
<p><emphasis>Těsně! Třetinu lígy, co myslíte?</emphasis></p>
<p><emphasis>Míň.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ale dopad nic moc.</emphasis></p>
<p><emphasis>Musela být malá. Menší, než vypadala.</emphasis></p>
<p><emphasis>Letěla přímo nad náma –</emphasis></p>
<p><emphasis>To je znamení! Zlý znamení!</emphasis></p>
<p><emphasis>Záchlum</emphasis><emphasis>sk</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis> hlava! Viděli jste to ? Byla to záchlumská hlava! Poslali ji sem bohové.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Spár Saygen Matal, na okamžik vyvedený z míry letící ohnivou koulí, která přistála zřejmě těsně za zálivem, znovu vykročil. Vyburcovaný dav, jímž procházel, mu dělal radost, i když se už zase uklidnil, třebaže nedočkavost panovala stále.</p>
<p>Vepředu tlačenice zpomalovala bývalého kněze, což bylo dobře, protože nic nešlo podle plánu. Cíl měl strávit celou noc u Kurníka, a ruka se měla sejít v uličce za hospodou a počkat, až jim sdělí potřebné podrobnosti.</p>
<p><emphasis>Ukázat lebku, </emphasis>tak tomu říkali. Identifikaci cíle přímo na místě, osobně. Slušná odměna za sledování hlupáka trvající občas i několik týdnů – vidět skutečnou vraždu. V každém případě si zřejmě dnes v noci ušpiní sám ruce od krve, když už bylo rozhodnuto, že opilec má být zabit.</p>
<p>Vhodné spojení rozdělené věrnosti Saygena Marala. Od dětství se cvičil na Říšského spára – od chvíle, kdy ho ve čtrnácti při čistce svíčkových čarodějek v Myší Díře sebrali od mrtvé matky – a trvalo dlouho, než ztratil důvěru v císařovnu. A nebýt džhistálského mistra, ani pak by možná nenašel směr a cíl. Pochopitelně hodně pomohlo zjištění, jak přesně jeho matka zemřela.</p>
<p>Říše je prohnilá, a on věděl, že není jediný ze Spárů, kdo si to uvědomuje. Stejně jako nebyl jediný, kdo se nyní řídil příkazy džhistálského mistra – většina ruky na cestě z Posměvákovy tvrze patřila k tajuplné Černé rukavici, což byl název přízračná organizace Mallika Rela. Vlastně se nedalo poznat, kolik Říšských spárů bylo obráceno – každý agent znal jen tři další a dohromady tvořili diskrétní buňku – samo o sobě klasická spárská struktura.</p>
<p>V každém případě rozkaz zabít Banaschara potvrdil sám mistr Spáru Perel. Což bylo uklidňující.</p>
<p>Zůstával deset kroků za bývalým knězem a jasně si uvědomoval násilí kypící mezi lidmi – povzbuzované pitomým vykřikováním <emphasis>„Zlý znamení!“ </emphasis>a <emphasis>„Záchlumská palice!“ – </emphasis>ale měl u sebe jisté kouzelné předměty vyvolávající ztrátu pozornosti u každého, kolem něhož se protlačil, a na okamžik tlumící hněv bez ohledu na to, jak hrubě a ostře se oháněl lokty.</p>
<p>Už byli u přístavu a v davu se motali agenti džhistálského mistra a povzbuzovali lidi k ještě větší zuřivosti a útočnosti dobře načasovanými výkřiky a nabádáním. Několika stem horlivců čelilo jen padesát vojáků městské hlídky, což bylo pečlivě zajištěno výběrovou nekompetentností mezi důstojníky v nedalekých kasárnách.</p>
<p>Všiml si lépe vyzbrojených vojáků doprovázejících velícího důstojníka do středu přístavu, před nímž se nyní tyčila vlajková loď pobočnice. Saygen Maral věděl, že kapitán vydává slibné říšské rozkazy, které zase nevyhnutelně povedou k nočnímu vraždění, jaké toto město ještě nikdy nezažilo. Ani čistka v Myšárně se tomu nevyrovná.</p>
<p>Asasín se usmál.</p>
<p><emphasis>Vítej doma, pobočnice.</emphasis></p>
<p>Dech se mu náhle zadrhl v hrdle, když ho zasvědilo na levém rameni. Střížek kovu zašitý pod kůží se probudil a sděloval mu, že ho sleduje někdo s vražednými záměrem. <emphasis>Neohrabané. Vrah by měl takové myšlenky maskovat. Nakonec Mockra je nejběžnější vrozené nadání, nevyžadující formální výcvik – ten šeplavý neklid, vlasy zježené na šíji – příliš mnoho lidí to má.</emphasis></p>
<p>Přesto mohlo občas i neohrabaného vraha potkat zatáhnutí Paní, stejně jako Saygen Maral, přes všechnu svou zručnost a přípravy, mohl osudně zakopnout po Pánově potlačení.</p>
<p>Padesát kroků od něj se Banaschar vymanil z davu a Saygen ucítil jeho chodbu – <emphasis>Mockra, ano, provádějící vše, co dokázaly mé kouzelné předměty. Nezájem, otupělost, zmatek – nakonec čím bystřejší mozek, tím zranitelnější je vůči takovými pasivním útokům. </emphasis>Samozřejmě aby mohl člověk dělat vraha, potřebuje taková kouzla odrazit. Stačilo prostě si past uvědomit, a tak si Saygen Maral nedělal starosti. Jeho záměr byl soustředěný. Samozřejmě bude muset nejdřív vyřídit své pronásledovatele.</p>
<p>Banaschar mířil ke Schodům. Saygen menším zdržením příliš neriskoval. Nalevo zahlédl ústí uličky, kde bylo málo lidí. Odbočil tím směrem, prošel kolem posledního člověka, rychle zahnul doleva a vklouzl do uličky.</p>
<p>Tma, smetí pod nohama, křivolaká cesta před ním. Udělal ještě pět kroků, našel si výklenek a vklouzl do něj.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>„Připravuje se odrovnat toho opilce,“ sykl Gentur. „Obejde ho –“</p>
<p>„Tak jdem za ním,“ šeptl Blátomet a postrčil přítele před sebou.</p>
<p>Vstoupili do uličky a opatrně našlapovali.</p>
<p>Stíny ve výklenku byly příliš hluboké, příliš neproniknutelné, aby byly přirozené, a oba vojáci kolem prošli, aniž by jim věnovali pozornost.</p>
<p>Slabý zvuk za Blátometovým levým ramenem a Gentur zachrčel a zvedl ruce, chvíli vrávoral a zhroutil se na zem. Blátomet se prudce otočil a sklonil se, ale ne dost, a druhá šipka mu skončila v prsou přímo nad srdcem. Ještě v pohybu se mu podlomily nohy. Dopadl tvrdě a hlavou narazil na špinavou dlažbu.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Saygen Maral si prohlédl nehybná těla a znovu nabil kuše připevněné na zápěstích. <emphasis>První střela do zátylku, druhá do srdce – to bylo štěstí, protože jsem mířil na břicho. Asi nechtěl tu bolest. Škoda. V každém případě, co si vůbec mysleli? Chtěli mě zabít? No nic, je to vyřešeno. </emphasis>Upravil si rukávy, schoval zbraně a vyrazil za Banascharem.</p>
<p>O šestinu zvonění později si uvědomil, že ho ztratil. Se sílící panikou začal prohledávat ulice a uličky. Chladný vítr honil po dláždění suché listí vydávající chřestivé zvuky jako kutálející se kostky.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Obrovské kotouče provazu zavěšené po straně kamenného mola se smáčkly, když se o ně <emphasis>Zuřivý vlk </emphasis>opřel. Vzápětí se odrazil, až se lana připevněná k pacholatům na molu napjala. Zarachotila lávka a dopadla na molo. Kapitán posádkové tvrze a jeho gardisté přicházeli od nábřeží a schválně si nevšímali Rudých čepelí, stojících v pozoru na druhé straně lávky pod jednorukým, jednookým velitelem.</p>
<p>Něco právě dopadlo do moře za ukotvenou flotilou a vzduchem se ještě neslo hřmění. Tmu rozehnala jasně planoucí ohnivá koule. Všude byla silně cítit pára.</p>
<p>Keneb měl pocit, že tato událost vzbuzuje podivně malou pozornost, přinejmenším pobočnice a T’jantar. Námořníci křičeli a dělali ochranná gesta a živě mezi sebou rozmlouvali, ale to se dalo čekat.</p>
<p><emphasis>Uvědom si to, </emphasis>říkal si Keneb, <emphasis>načasování nebylo právě příznivé. </emphasis>Žádný div, že tisícihlavý dav čekající na ně začal hulákat něco o zlých znameních.</p>
<p>Pozornost pěsti opět přilákal přicházející oddíl.</p>
<p>„Chtějí přijít na palubu, pobočnice,“ poznamenal Keneb, když se Tavore chystala vystoupit na břeh.</p>
<p>Tavore se zamračila, kývla a ustoupila. T’jantar se postavila nalevo od ní. Na lávce zadusaly boty a kapitán se zastavil krok od paluby. Rozhlédl se kolem sebe, jako by přemýšlel, co dál.</p>
<p>„Dobrý večer, kapitáne,“ řekl Keneb a popošel blíž. „Jsem pěst Keneb, osmá legie, Čtrnáctá armáda.“</p>
<p>Chvilka váhání, pak zasalutování. „Pěsti Kenebe. Mám rozkazy pro pobočnici Tavore Paran. Smím vstoupit na palubu?“</p>
<p>„Zajisté,“ odvětil Keneb.</p>
<p>Od lůzy mačkající se za řadou vojáků na nábřeží k nim doléhal nesrozumitelný řev a nadávky, a hodně pošklebků směřovalo na Rudé čepele. Kapitán při tom sebou nepatrně trhl a popošel až před pobočnici. „Císařovna vás očekává v Posměvákově tvrzi,“ oznámil jí. „Ve vaší nepřítomnosti připadá dočasné velení Čtrnácté armády mně ve věci vylodění a rezignace.“</p>
<p>„Chápu,“ utrousila Tavore.</p>
<p>Kapitán znepokojeně přešlápl, jako by čekal nějaké námitky, jako by žádná reakce na jeho slova bylo to poslední, co předpokládal. „Vypadá to, že koráby kotví v zálivu, pobočnice.“</p>
<p>„Ano, tak to vypadá, kapitáne.“</p>
<p>„Tento rozkaz bude muset být okamžitě zrušen.“</p>
<p>„Kapitáne, jaké je vaše jméno?“</p>
<p>„Pobočnice? Omlouvám se. Rynag. Kapitán Rynag z untské říšské gardy.“</p>
<p>„Aha, takže jste doprovázel císařovnu na ostrov. Obvykle sloužíte jako důstojník palácové gardy.“</p>
<p>Rynag si odkašlal. „Správně, pobočnice, i když se moje povinnosti samozřejmě rozšířily –“</p>
<p>„T’jantar,“ přerušila jej pobočnice, „vyzvedni, prosím, Kalama Méchara. Myslím, že je opět na zádi.“ Prohlédla si kapitána a zeptala se: „Císařovnin rozkaz zní, že se s ní mám sejít sama?“</p>
<p>„Ehm, nevyjádřila se přesně –“</p>
<p>„Nuže dobrá –“</p>
<p>„Promiňte, pobočnice, nevyjádřila se přesně, jak jsem říkal, s jedinou výjimkou.“</p>
<p>„Ach?“</p>
<p>„Ano. Velemág Adaefón Delat má zůstat na palubě, dokud nedostane jiný rozkaz.“</p>
<p>Tavore se zamračila. „Nuže dobrá.“</p>
<p>„Mluvil jsem, myslím, o zrušení rozkazu spustit kotvu –“</p>
<p>„To ponechávám na vás, kapitáne Rynagu,“ prohlásila pobočnice. A již se objevila T’jantar s Kalamem v závěsu. „Využijeme váš doprovod stejně jako Rudé čepele pěsti Baralty, aby nám zajistily průchod tím davem.“ Kývla na T’jantar a asasína a sešla po lávce.</p>
<p>Kapitán se za ní zmateně díval. Strohý rozkaz říšským gardistům stojícím dole a nenucené mávnutí na Tene Baraltu a jeho vojáky, a obě skupiny se nejistě seřadily vedle Tavore a jejích dvou společníků. Společně se všichni vydali na cestu.</p>
<p>Rynag se obrátil ke Kenebovi. „Pěsti?“</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>„Tedy…“</p>
<p>„Věci nejdou podle plánu, kapitáne?“ Keneb přistoupil blíž a poplácal ho po rameni. „Uvažte, že by to mohlo být mnohem horší. Oprava. Ono to <emphasis>je </emphasis>mnohem horší.“</p>
<p>„Už ne,“ štěkl muž, konečně rozzlobený. „Teď velím Čtrnácté armádě, pěsti Kenebe, a moje rozkazy jsou tyto. Signalizujte admirálu Nokovi. Eskorty se stáhnou a bez odkladu vyplují do Unty. Signalizujte cizí flotile, že má zakotvit mimo záliv na této straně mělčin u pevniny severně od Posměvákovy tvrze. Lodivod je tam dovede. A nakonec signalizujte korábům – zřídíme číselný systém a po patnácti vytáhnou kotvy a zakotví na určených kotvištích. Vyloďování začne co nejdříve, pěsti. Dále vojáci budou beze zbraní, jejich výstroj bude zabezpečena pro transport.“</p>
<p>Keneb se poškrábal na strništi na bradě.</p>
<p>„Proč tu ještě stojíte, pěsti Kenebe?“</p>
<p>„Snažím se rozhodnout, kde začít, kapitáne.“</p>
<p>„Co tím myslíte?“</p>
<p>„No dobře, zapomeňte na to. Za prvé, ať už velíte Čtrnácté armádě, nebo ne, vyšší hodnost než admirál Nok nemáte. Klidně si mu signalizujte. On udělá to, co bude sám chtít.“</p>
<p>„Mám rozkazy od císařovny –“</p>
<p>„Bude chtít ty rozkazy vidět, kapitáne. Osobně. Admirál je na protokol pes. Předpokládám, že řečené rozkazy máte?“</p>
<p>„Ovšemže ano! Dobře, signalizujte mu, ať přijde na palubu!“</p>
<p>„Žel, neposlechne.“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Co se Zániků – té cizí flotily – týče, kapitáne Rynagu – oni za daných okolností uznávají jedině své vlastní rozkazy. Klidně jim svou žádost předejte, ale ať je to určitě <emphasis>žádost. </emphasis>Jinak se urazí, a kapitáne, rozhodně si nepřejte urazit je.“</p>
<p>„Nedáváte mi jinou možnost než vás zbavit velení, pěsti!“</p>
<p>„Jak prosím?“</p>
<p>„Dal jsem vám rozkazy, a vy tu přesto stojíte –“</p>
<p>„V tom je právě ten problém, kapitáne. Žádný z vašich rozkazů nelze splnit, protože rozkaz platící nad nimi nelze zpochybnit, nemůžete ho zpochybnit vy ani sama císařovna.“</p>
<p>„O čem to mluvíte?“</p>
<p>„Pojďte se mnou, prosím,“ požádal ho Keneb.</p>
<p>Odešli na záď. V zálivu se kousek od nich tyčily koráby jako dřímající obři.</p>
<p>„Je pravda, že je tma,“ začal Keneb, „a proto je pochopitelné, že jste to ještě nepochopil. Podívejte se, prosím, kapitáne, na nejvrchnější signální vlajku na nejbližších lodích, vlajku odpovídající těm na Nokových dromónech. Až měsíc vykoukne mezi mraky, s požehnáním Oponn bude dost světla, aby to bylo vidět. Existuje edikt, kapitáne, nezbytný pro samotné přežití. Vy jste zřejmě zapomněl, že jak Čtrnáctá armáda, tak říšská flotila připlouvají ze Sedmiměstí.“</p>
<p>Mraky přeletěly a objevil se rozmazaný měsíc. Světlo olízlo vlny, lodě i vlajky, a když to Rynag uviděl, začal se málem dusit. <emphasis>„Bohové pod námi!“ </emphasis>vydechl.</p>
<p>„A Sedmiměstí,“ pokračoval Keneb klidně, „bylo zasaženo tím nejnakažlivějším morem, který, jak sám vidíte, jsme nechtěně přivezli s sebou. Nuže, kapitáne, už chápete, proč nemůžeme splnit vaše rozkazy?“</p>
<p>Muž se k němu otočil, v očích hrůzu. „A tahle zatracená loď?“ zachraptěl. „A ta druhá, která právě přistála? Pěsti Kenebe –“</p>
<p>„Obě jsou moruprosté, kapitáne, stejně jako loď, na níž připluly Rudé čepele. Jinak bychom vedle nezakotvili. V každém případě kromě signálních vlajek není mezi loděmi žádný jiný kontakt. Ze zřejmých důvodů. Pokud si myslíte, že by císařovna přesto trvala na tom, abychom se všichni do jednoho vylodili bez ohledu na to, co by naše přítomnost přinesla ostrovu Malaz – a nevyhnutelně celé pevnině – můžete trvat na svém a zrušit naše společné gesto soucitu a milosrdenství. Jméno kapitána Rynaga určitě získá legendární věhlas, přinejmenším mezi vyznavači Poliel – není nic špatného na tom, vidět věci pozitivně, nemyslíte?“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Skupinka se přibližovala ke stěně bojechtivosti přehrazující ulici. Kalam si uvolnil nože v pochvách. Šel vedle kapitána Lostary Yil, která se tvářila nanejvýš nešťastně.</p>
<p>„Radil bych, abyste všichni pomalu vytáhli zbraně,“ řekl jí. „To by mělo stačit, aby ustoupili.“</p>
<p>„Dokud nezačnou házet cihly,“ zabručela.</p>
<p>„Pochybuju. Jdeme za císařovnou. Ti, kterým chtějí zakroutit krkem, jsou na korábech. Záchlumčani. Chundrylský Spálený slzy.“</p>
<p>„Chytrá lest,“ poznamenala tiše Lostara, „ty vlajky.“</p>
<p>„Pěsti Keneba.“</p>
<p>„Vážně?“</p>
<p>„Ano.“ Usmál se. „Přadlena smrti. Hezčí lež nenajdeš. Šum se musí křenit od ucha k uchu, jestli se netopí.“</p>
<p>„Netopí?“</p>
<p>„Hádám, že šel přes palubu, než <emphasis>Silanda </emphasis>vytáhla vesla – a Gesler s Bouřňákem šli nejspíš s ním.“</p>
<p>Dorazili k linii městské hlídky. Vojáci se rozestoupili, aby mohli projít. Rudé čepele vytahovaly zbraně z pochev a obracely štíty. Jak Kalam předpověděl, dav se odmlčel, jen je pozoroval. Lidé couvali, aby mohl oddíl jít dál.</p>
<p>„Takže,“ sykl asasín, „nás čeká dlouhá, nudná procházka. Mimochodem, rozumnej nápad, kapitáne, že se vaše pěst rozhodla jednat na vlastní pěst.“</p>
<p>Z pohledu, kterým po něm střelila, se Kalam zapotil.</p>
<p>„Opravdu, Kalame Méchare?“ zeptala se.</p>
<p>„Totiž –“</p>
<p>Znovu se podívala před sebe. „Pěst ještě ani nezačala,“ pošeptala asasínovi.</p>
<p><emphasis>To tedy vůbec není dobré.</emphasis></p>
<p>Za oddílem se lidé opět shlukovali a zvedl se nový křik, tentokrát zděšený.</p>
<p><emphasis>„Morové vlajky! Na korábech v zálivu! Morové vlajky!“</emphasis></p>
<p>Bojechtivost vmžiku odtekla jako moč po noze a mezi nohama je stiskla hrůza – <emphasis>a stiskla pevně – </emphasis>a lidi se začali motat. Postačí maličkost a zpanikaří. Kalam se jen usmíval pod fousy.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Slabé chřestění kutálejících se kostek Banaschara probralo. Dnešní noci byla zmije vzhůru a s ní se bývalému knězi vrátila stará citlivost k šepotu magie. Odbočil z cesty, našel si slepou uličku a dřepl si. Srdce mu bušilo a cítil kouzelné pulsování – brána, otevírající nepatrnou trhlinu, náhlé, prudké rozpletení neviditelné tapiserie, a nakonec chvění země, jako by něco strašlivého a velikého právě vstoupilo na půdu ostrova.</p>
<p>Banascharovi se motala z vln nakažlivé energie hlava. Opřel se rukou o zeď a vstal. Znovu vykročil – zpátky k přístavu.</p>
<p><emphasis>Jiná možnost není. Musím to vidět… pochopit…</emphasis></p>
<p>Jak se blížil, ucítil ve vzduchu štiplavý, nahořklý pach paniky, a najednou kolem něj spěchali zamlklí lidé – počátek exodu. Míhaly se tváře zkřivené strachem a jiné potemnělé hněvem – jako by jim náhle někdo zhatil plány a ještě nebyl čas najít prostředky k přeskupení, nenastala ještě příležitost všechno si důkladně promyslet.</p>
<p><emphasis>Něco se stalo. Možná to nějak souvisí s tou padající skálou, nebo co to bylo.</emphasis></p>
<p>Za starých časů by taková událost v předvečer podzimu, v předvečer příchodu D’rek do smrtelné říše… <emphasis>zaplavili bychom ulice. Z chrámů by naše hlasy stoupaly k nebesům. A truhlice by přetékaly, protože by bylo všechno jasné…</emphasis></p>
<p>Myšlenky se vytrácely, zůstala po nich jen pachuť popela v ústech. <emphasis>Byli jsme tak hloupí. Obloha spadne, svět se vyhoupne, voda to všechno spláchne. Nic z toho – nic! – </emphasis>nemá <emphasis>co dělat s našimi vzácnými bohy!</emphasis></p>
<p>Dorazil na širokou třídu vedoucí podél přístavu. Lidé se motali. Pokud hněv zůstal, převaloval se sem a tam, bez usměrnění. Nějaké obrovské přání bylo… odepřeno.</p>
<p>Banaschar procházel kolem nějaké stařeny, popadl ji za ruku. „Hej,“ vyhrkl, „co se stalo?“</p>
<p>Zamračila se na něj a ucukla, jako by byl nakažený. „Morový lodě!“ sykla. „Jdi ode mě!“</p>
<p>Pustil ji, zarazil se a zadíval se na lodě v zálivu.</p>
<p><emphasis>Aha, ty vlajky…</emphasis></p>
<p>Zavětřil.</p>
<p><emphasis>Poliel? Vůbec tě necítím. Tady, ani kdekoliv jinde. </emphasis>Přimhouřil oči. A začal se usmívat.</p>
<p>V té chvíli mu na rameno dopadla těžká ruka a otočila ho –</p>
<p>A někdo zaječel.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Zvedla se z vířících, černých, špinavých vod. Narovnala se. Proudil z ní sliz a písek a krev pijící úhoří dopadali na zem a plazili se po zablácených skalách, mezi střepy nádobí a úlomky cihel pod dřevěným molem. Jeden krok, pak další, těžké, skřípající.</p>
<p>Zeď přímo před ní, odhalující vrstvy ulic, valů, starých odtokových děr ještě z dob, kdy bylo město mladé – než lidé začali kovat železo – když ještě systém kanálů fungoval, účinná podzemní síť pod ulicemi. Vcelku dostatek chytů a stupů, pokud bude mít dotyčná dostatek odhodlání, sílu a vůli.</p>
<p>Ta, jež stála před zdí, měla všeho nadbytek.</p>
<p>Další kroky. A šplhání. Do města Malaz vstoupila cizinka.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Hellian se se supěním opřela o zeď. Byla to chyba, pokoušet se plavat v plné zbroji. A pak ti zatracení úhoři! Vylezla z vody úplně jimi pokrytá. Viseli jí na rukou, pažích, nohou, krku, obličeji, kroutili se a nejspíš se zpíjeli pod obraz, a odtrhat je vůbec nebyla zábava. Když příliš stiskla, vystříkla krev a černá, páchnoucí hmota. Jenomže aby je mohla pořádně chytit, musela je zmáčknout, protože jejich tlamičky držely pevně a nechávaly po sobě kulaté podlitiny, naběhlé a krvácející.</p>
<p>Vypotácela se na břeh jako nějaká červí čarodějka či démon – cha, ten vořech, který ji očichával, neutekl. Blbej pes!</p>
<p>Rampa do stoky, pěkně prudká, ale po stranách byly příčle, a ona podél ní dokázala přelézt a vyšplhat nahoru, což ji skoro zabilo, ale ona se nedala. Cele ji ovládala žízeň. Ale shodila zbroj tam v tom blátě sahajícím jí po kolena, na dně, kdy jí kýl té zatracené lodi málem urazil hlavu – strhl jí přílbu, ne? A kdyby se tak hezky nezlomila přezka… a vůbec, přišla dokonce i o opasek se zbraněmi. Nemohla nic ani zastavit, a to bylo zlé. Měla jenom nůž, ale byl to jediný nůž, který měla, jediný, který jí zůstal.</p>
<p>Přesto měla žízeň. Potřebovala dostat tu přístavní břečku z úst, zvlášť když při prvním nádechu po vynoření se na hladinu dostala do pusy nafouklou krysí mrtvolu – která ji skoro zabila – co kdyby byla živá a vlezla by jí do krku? Kdysi mívala podobné noční můry. Tedy během doby abstinování, ale tohle nedostatek alkoholu dělá – připomíná vám, že svět je hrozný a ošklivý a bídný a plný tvorů, se kterými nechcete mít nic společného. Pavouci, krysy, úhoři, housenky.</p>
<p>Není támhle dav lidí? Už jich moc nezbývalo a ti, kteří se k ní přiblížili, pořád křičeli a utíkali v jakési prapodivné slepé panice. Otřela si štípající podlitiny na tváři, zamrkala, aby z očí dostala bláto, zvedla hlavu a rozhlédla se.</p>
<p><emphasis>A kdo je tohle?</emphasis></p>
<p>Náhlé vystřízlivění, náhlé odhodlání, závan bílé záře jí vyčistil mozek a kdoví co ještě.</p>
<p><emphasis>A kdo, no kdo, kdopak to je? Támhle – ne, neobracej se, pozdě. Hi hi, moc moc moc pozdě!</emphasis></p>
<p>Plížila se blíž, co nejtišeji, dostala se za něj. Uchopila nůž a natáhla druhou ruku. Ještě pět kroků…</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Saygen Maral vyšel z uličky. Cíl se vrátil ve svých stopách, neřád. Ale teď je tady, pouhých deset kroků od něj, a kolem je jen pár lidí. Příhodné. Přestane být nenápadný. Občas se vyplácelo připomenout občanům, že Spárové jsou všudypřítomní, vždy připravení dělat nezbytné.</p>
<p>Asasín vytáhl zpod pláště paraltem natřenou dýku, opatrně přehmátl a vykročil.</p>
<p>Na Banaschara zírala nějaká žena – stará, promočená, pod levým uchem jí visel úhoř a na obnažené kůži měla kulaté boláky – lidé, kteří ji uviděli, prchali pryč. <emphasis>Ano, vypadá, jako kdyby měla mor, ale nemá. Musela spadnout do vody nebo něco. Nevadí.</emphasis></p>
<p>Obrátil pozornost zpátky k cíli a mrštně vykročil. Jeho kroky nebyly vůbec slyšet. Otočí si toho hlupáka a uvidí v jeho očích smrt. Tak to bylo vždycky příjemnější, příliv energie proudící žilami, když se podíval oběti do očí a ta si uvědomila, že vzápětí zemře.</p>
<p>Věděl, že je na tom závislý, ale není v tom přece sám, že?</p>
<p>S úsměvem se postavil za opilce, popadl ho za rameno, otočil ho a vytáhl ruku s dýkou zpod pláště –</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Z ulice zazněl výkřik.</p>
<p>Jak se Banaschar obracel, zahlédl na tváři muže před sebou ohromení a pak zdrcení –</p>
<p>Za ruku, v níž svíral lesklý, potřísněný nůž, ho držela jakási žena, a zatímco Banaschar nechápavě přihlížel, viděl, jak muže dlaní udeřila do lokte a přerazila mu ho. Nůž muži vyletěl z prstů a zarachotil na dlažbě. Žena cosi zaprskala, stáhla muži zlomenou ruku dolů a kolenem ho zasáhla do obličeje.</p>
<p>Prudké zapraštění, vystříkla krev, hlava se zvrátila dozadu, a žena zakroutila rukou a přinutila muže lehnout si na břicho. Skočila po něm, oběma rukama ho popadla za vlasy a třískala mu čelem o dláždění.</p>
<p>A mezi nárazy vyrážela slova.</p>
<p>„Ne, to –“</p>
<p><emphasis>prásk</emphasis></p>
<p>„to –“</p>
<p><emphasis>prásk</emphasis></p>
<p>„neuděláš!“</p>
<p><emphasis>prásk</emphasis></p>
<p>„Tenhle je –“</p>
<p><emphasis>PRÁSK!</emphasis></p>
<p><emphasis>„můj!“</emphasis></p>
<p>Zděšený Banaschar to děsivé zjevení uchopil za vestu a odtáhl. „Pro mistra Kápě, ženská! Roztřískala jsi mu hlavu! Má ji na kaši! Dost! <emphasis>Dost!“</emphasis></p>
<p>Vykroutila se mu ze sevření a zkušeně mu opřela špičku nože pod pravé oko. Na podobaném, zakrváceném, ušmudlaném obličeji se jí objevil opovržlivý výraz, když štěkla: „Ty! Konečně! <emphasis>Jsi zatčený!“</emphasis></p>
<p>A na ulici kdosi zavřeštěl. Znovu.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Šumař, Gesler a Bouřňák stáli opodál a sledovali dění před ústím uličky. Pokus o vraždu, přerušený – s osudnou zuřivostí – nějakou ženou –</p>
<p>Gesler najednou popadl Šumaře za ruku. „Hele, to je Hellian!“</p>
<p><emphasis>Hellian? Seržant Hellian?</emphasis></p>
<p>Pak uslyšeli, jak prohlašuje muže za zatčeného.</p>
<p>Ozval se křik a lidé začali utíkat z nábřeží. <emphasis>Co se to tu děje? To je jedno. </emphasis>Oči stále upíral na Hellian, která zápolila s chudákem, jenž vypadal stejně opilý jako ona – <emphasis>její manžel? – </emphasis>Šumař zaváhal a pak zavrtěl hlavou. „Ani náhodou.“</p>
<p>„To máš pravdu,“ prohlásil Gesler. „Takže se, Šume, uvidíme za zvonění, jasný?“</p>
<p>„Tak zatím.“</p>
<p>Tři vojáci se rozešli, Gesler a Bouřňák zamířili k jihu a cesta je dovede po mostě přes řeku. Šumař pokračoval na západ, do srdce Střední čtvrti.</p>
<p>Nechali za sebou zoufalý, vyděšený křik ze severního konce Středního přístavu, a i přes Šumařovu rychlou chůzi se k němu blížil.</p>
<p><emphasis>Mor. Chytrej chlap, ten Keneb. Zajímalo by mě, jak dlouho ta lest vydrží.</emphasis></p>
<p>Dorazil do známých ulic vedle parku na Krkavčí hoře s výhledem na záliv. Pocítil radost.</p>
<p><emphasis>Hej. Jsem doma. Jen si to představte. Jsem doma!</emphasis></p>
<p>A tam, o deset kroků dál, malý krámek, jen úzké dveře pod drolícím se, přesahujícím poschodím, z něhož visel leštěný cínový kotouč s kyselinou vyleptaným znakem. Hořící myš. Šumař se zastavil a zaklepal na dveře. Byly pevnější, než vypadaly. Zabušil hlasitěji, a konečně uslyšel škrábání odtahovaných závor. Dveře se pootevřely. Upřelo se na něj uslzené oko a zase zmizelo.</p>
<p>Zatlačil a dveře se rozletěly. Vstoupil. Podesta se schody vedoucími nahoru. Majitel už byl v polovině schodů a půlnočně modrý župan se za ním táhl jako vlečka. V jedné ruce držel lucernu, která se houpala a vrhala divoké stíny. Seržant jej následoval.</p>
<p>Krám na poschodí byl zaskládaný kořistí ze stovky bitev, stovky dobytých měst. Zbraně, zbroj, šperky, koberce, štůčky vzácného hedvábí, zástavy padlých armád, sochy neznámých hrdinů, králů a královen, bohů, bohyň a démonů. Stařík zapálil další dvě lucerny a Šumař se rozhlédl. „Vede se ti dobře, Taku.“</p>
<p>„Ztratil jsi to, viď?“</p>
<p>Šumař sebou trhl. „Promiň.“</p>
<p>Tak se postavil za široký lakovaný stůl a opatrně se posadil do plyšového křesla, možná bývalého trůnu nějakého menšího quonského krále. „Jsi neopatrný nedochůdče, Šumaři. Víš, že vyrábím vždycky jenom jednu. Není určená pro trh, víš – ano, držím slovo. Pokaždý je to práce s láskou, ale takovou láskou, která ti nenaplní břicho, nenakrmí ženy a všechny ty uličníky, který se mi ani trochu nepodobají.“ Očka měl jako mince z mohyl. „Kde vůbec je?“</p>
<p>Šumař se zamračil. „Pod Y’Ghatan.“</p>
<p>„Y’Ghatan. Lepší ona než ty.“</p>
<p>„To jsem si taky myslel.“</p>
<p>„Změnil jsi od tý doby názor?“</p>
<p>„Hele, Taku, už nejsem vykulenej rekrut. Můžeš se přestat chovat, jako bych byl pitoměj učedník a ty můj mistr.“</p>
<p>Stařík zvedl obočí. „Ale Šumaři, já nic takovýho nedělal. Ty se tak cítíš kvůli tomu, co se ti probudilo v hlavě. Starý zvyky a tak. Myslel jsem to vážně, lepší ona než ty. Ale stejně, kolikátá už to je?“</p>
<p>„Nech to plavat,“ zavrčel seržant, našel si židli a přitáhl si ji. „Jak jsem říkal, zvládl jsi to dobře, Taku. Tak proč sis nikdy nenechal spravit tu kyčel?“</p>
<p>„Hodnotím to takhle,“ vysvětloval stařík, „kulhání ti přináší soucit, skoro pět procent. A poněvadž o tom nemluvím, všichni si myslí, že jsem nějaký veterán, což je ještě lepší. Pro mý vojáčky zákazníky je to dalších pět procent. Potom tu jsou hospodyně. Manželky jsou spokojenější, protože vědí, že je nedohoním –“</p>
<p>„Manželky. Proč jsi s tím vůbec souhlasil?“</p>
<p>„Čtyři ženský se sejdou a rozhodnou se, že se za tebe chtějí provdat, to je potom těžký říct ne. Jasně, nešlo o můj krásný vzhled ani o toho křivýho tvůrce fakanů mezi nohama. Může za to ten nový krám a všechny ty záhadný peníze, který mi pomohly se znova zařídit. A ten dům ve Střední čtvrti. Myslíš, že jsem jedinej, kdo v Myšárně všechno ztratil?“</p>
<p>„No dobře, když ti to udělá radost. Kulháš teda dál. A dodržel jsi slib. No a?“</p>
<p>Tak se usmál, sáhl pod stůl a uvolnil dvě západky. Šumař zaslechl cvaknutí tajné zásuvky, klouzající v kolejničkách. Tak odstrčil trůn, vytáhl větší zásuvku a opatrně vyndal v látce zabalený předmět. Položil ho na stůl a vybalil. „Několik zlepšováků,“ zapředl. „Například delší dostřel.“</p>
<p>Šumař, s očima upřenýma na neobyčejný samostříl na stole, se zeptal: „O kolik delší?“</p>
<p>„Asi padesát kroků, řekl bych. Ale nikdy jsem to nezkoušel. Koukni na ramena. To je deset spojených železných pásů. Vnitřní pás je nejpružnější, pružnost se postupně snižuje. Tětivu tvoří čtyři sta vláken spletených do dvaceti, pak jsou připletená bhederiní střívka a celý je to namočený v tuku z dhenrabi. Stará měla jen dvě stě vláken spletených do deseti. Teď se podívej na kapsu – měl jsem jenom hliněný atrapy svítivek a práskavek a hořivek, ale vážily, pokud jsem to dokázal odhadnout, stejně jako ty funkční –“</p>
<p>„Práskavky a hořivky?“</p>
<p>Dychtivé kývnutí. „Ptal jsem se sám sebe, proč jenom svítivky? Protože to se po mně chtělo a tak jsme tu kapsu vyrobili, pravda? Ale atrapy mi vnukly nápad.“ Sáhl do zásuvky a vyndal hliněný granát velký jako svítivka. „Vyrobil jsem kapsu uvnitř tohohle, aby se do ní vešlo pět práskavek nebo tři hořivky – mimochodem, váha je přibližně stejná u všech tří konfigurací – Moranthové si v těchhle věcech vždycky potrpěli na přesnost, víš.“ Zatímco mluvil, uchopil hliněný předmět, jednu ruku pod ním, druhou nahoře, a zatáhl do opačných stran. Skřípavě to cvaklo a on držel dvě poloviny duté atrapy. „Jak jsem říkal, vylepšení. Můžeš nabíjet, jak se ti zlíbí, aniž bys musel měnit kapsu. Nechal jsem jich udělat deset. Prázdný jsou hezky lehký a neproletíš branou mistra Kápě, pokud se ti náhodou rozbije v brašně.“</p>
<p>„Ty jsi génius, Taku.“</p>
<p>„Pověz mi něco, co nevím.“</p>
<p>„Kolik za to všechno chceš?“</p>
<p>Zamračení. „Nebuď pitomec, Šumaři. Zachránil jsi mi život, s Dujekem jste mě dostali z Myšárny jenom s rozdrcenou kyčlí. Dali jste mi peníze –“</p>
<p>„Taku, chtěli jsme, abys vyráběl kuše, jako ten starý klenotník před tebou. Jenomže on byl mrtvý a ty ne.“</p>
<p>„Na tom nezáleží. Říkej tomu náhradní záruka za život.“</p>
<p>Šumař potřásl hlavou, sáhl do vaku a vyndal skutečnou svítivku. „Koukneme se, jak sedí, ano?“</p>
<p>Takovi se zaleskly oči. „Ano, udělej to! Potěžkej zbraň, zkontroluj rovnováhu – vidíš tu úchytku na rameno? To je opěrka na zpevnění míření a vyrovnání váhy. Při držení a míření se ti neunaví ruka.“ Vstal. „Hned jsem zpátky.“</p>
<p>Šumař nesoustředěně kývl. Vložil svítivku do kapsy a přicvakl vycpaný košík s otevřeným koncem. Při tom pohybu se z přední části pažby zvedla zoubkovaná tyčka, bránící, aby svítivka vyklouzla, když je zbraň skloněná k zemi. Ta byla zase spojená se spouští a vycvakne se včas, aby mohl náboj vyletět. „A,“ zamumlal sapér, „moc chytrý, Taku.“ U takové zbraně nebyla zapotřebí střela, nálož vyhazovala přímo kapsa.</p>
<p>Stařec se přehraboval v truhlici vzadu.</p>
<p>„Pověz mi,“ ozval se Šumař, „kolik jsi jich ještě udělal?“</p>
<p>„Tuhle. Jedinou.“</p>
<p>„Dobře. A kde jsou ty ostatní?“</p>
<p>„V bedně nad tebou.“</p>
<p>Šumař vzhlédl. Na dvou šikmých trámech byla postavená dlouhá bedna. „Kolik jich tam je?“</p>
<p>„Čtyři.“</p>
<p>„Stejný jako tahle?“</p>
<p>„Více méně.“</p>
<p>„A další?“</p>
<p>„Spoustu. Až ztratíš tyhle.“</p>
<p>„Chci ty čtyři nahoře, Taku, a zaplatím za ně –“</p>
<p>„Vezmi si je, tvoje peníze nechci. Vezmi si je a běž vyhazovat do vzduchu lidi, který nemáš rád.“ Stařík se narovnal a vracel se ke stolu. Nesl něco, nad čím Šumař vykulil oči.</p>
<p>„Bohové pod náma, Taku…“</p>
<p>„Našel jsem to před rokem. Říkal jsem si, no ano, vždycky je naděje. Stálo mě to čtyři měděný srpky.“ S tím položil skřipky seržantovi do dlaní.</p>
<p>„Okradli tě,“ prohlásil Šumař. „Tohle je ten nejhnusnější krám, jakej jsem kdy viděl.“</p>
<p>„Jaký je v tom rozdíl? Stejně jsi na ně nikdy nehrál!“</p>
<p>„Dobrý postřeh. Vezmu si je.“</p>
<p>„Dva tisíce ve zlatě.“</p>
<p>„Mám u sebe dvanáct démantů.“</p>
<p>„Cena?“</p>
<p>„Asi tak čtyři tisíce.“</p>
<p>„Dobře, tak šest za housle. Chceš koupit i smyčec?“</p>
<p>„Proč ne?“</p>
<p>„To jsou další dva tisíce. Vidíš ty žíně? Jsou bílý. Toho koně jsem znal. Tahal káry se smetím z chrámu mistra Kápě v Horních palácích. Povozníkovi jednou puklo srdce a spadl koni rovnou pod nohy. Ten zpanikařil a utekl a proběhl skrz tu pavučinovou okenní stěnu na tyhle straně čtvrtýho mostu –“</p>
<p>„Počkej! Tím obrovským olověným oknem? U čtvrtýho mostu?“</p>
<p>„Před verbířským krámem s výstrojí, jo –“</p>
<p>„To je ono! Ten starej chrám –“</p>
<p>„A nevěřil bys, kdo tam stál s půl tuctem křivonohých rekrutů, když do místnosti vrazil ten šílený kůň –“</p>
<p>„Braven Zub!“</p>
<p>Tak kývl. „Akorát se obrátil, kouknul se a praštil pěstí koně mezi oči. Ten se rovnou složil. Jenomže spadl jednomu klukovi na nohu a zlomil mu ji. Kluk začal řvát. Vrchní seržant si toho nevšímal, prostě se jenom otočil zpátky a řekl vykulenýmu zásobovací – přísahám, slyšel jsem to od jednoho z těch rekrutů – řekl: ‚Tyhle ubohý suritkany mají namířeno zpátky do Ašóku ke svýmu pluku. Tak dej pozor, ať dostanou měchy na vodu, co netečou.‘ Podíval se na ječícího rekruta s přeraženou hnátou a povídal: ‚Odteď se budeš jmenovat Pajda. Jasně, není to moc vynalézavý, ale takhle to prostě je. A jestli ty neslyšíš, jak se mistr Kápě směje, tak já ano.‘ A odtud mám tyhle žíně.“</p>
<p>„Dva tisíce zlatých za smyčec?“</p>
<p>„S takovým příběhem určitě, a je to dobrej obchod.“</p>
<p>„Platí. Teď dáme tu bednu dolů – tu krabici nechci, hodím si je všechny na záda.“</p>
<p>„Nejsou napnutý, a tahle taky ne.“</p>
<p>„Tak je napneme. Máš náhradní tětivy?“</p>
<p>„Tři na každou. Chceš i ty atrapy?“</p>
<p>„Rozhodně, a mám v pytli pár práskavek a hořivek, tak je nabijeme a zkontrolujeme váhu. Ale musíme si pospíšit.“</p>
<p>„Šumaři, tam venku už to není hezký, víš? Zvlášť dneska v noci. Smrdí to jako stará Myšárna.“</p>
<p>„Já vím, a proto se nehodlám vracet bez připravený svítivky.“</p>
<p>„Buď rád, že nejsi Záchlumčan.“</p>
<p>„První, na koho narazím, že nenávidí Záchlumčany, dostane tohle vajíčko do huby. Řekni, Braven Zub ještě bydlí v tom domě v Dolní čtvrti? U Obovy věže?“</p>
<p>„Přesně tam.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Hellian vlekla Banaschara křivolakou uličkou – alespoň jí připadala křivolaká, jak se odráželi od špinavých zdí. A nezavřela pusu. „Jasně, myslel sis, že vyvázneš. Ani náhodou. Ne, tady jednáš se seržantem Hellian. Myslíš, že tě nebudu honit přes půlku zatracenýho světa? Zatracenej pitomče –“</p>
<p>„Ty huso. Polovinu zatracenýho světa? Já šel rovnou do přístavu a odplul zpátky do Malazu.“</p>
<p>„A to mě jako mělo zmást? Zapomeň na to. Jasně, stopa byla studená, ale ne dost studená. A teď tě mám, podezřelýho hledanýho kvůli výslechu.“</p>
<p>Ulička se otevírala do širší ulice. Nalevo stál most. Hellian zamračeně postrčila zajatce k němu.</p>
<p>„Řekl jsem to už poprvé, seržante!“ štěkl Banaschar. „S tím vražděním jsem neměl nic společnýho – totéž se stalo ve všech chrámech D’rek přesně ve stejnou dobu. Ty to nechápeš – musím do Posměvákovy tvrze. Musím mluvit s velemágem –“</p>
<p>„S tím hadem! Já to věděla, spiknutí! S ním to vyřídím pozdějc. Jeden hromadnej vrah po druhým, to já vždycky říkám.“</p>
<p>„Tohle je šílený, seržante! Pusť mě – můžu to vysvětlit –“</p>
<p>„Vysvětlování si schovej. Nejdřív pro tebe mám pár otázek, a radím ti, abys na ně odpověděl!“</p>
<p>„A jak?“ prskl. „Vysvětlováním?“</p>
<p>„Ne. Odpověďma. V tom je rozdíl –“</p>
<p>„Vážně? A jakýpak?“</p>
<p>„Vysvětlování je to, co lidi používají, když potřebujou lhát. To vždycky poznáš, páč tohle vysvětlování nic nevysvětluje a oni se na tebe koukají, jako kdyby právě všechno objasnili, když ve skutečnosti udělali právej opak, a oni to vědí a ty to víš, a oni vědí, že ty to víš, a ty víš, že oni vědí, že to víš, a že oni znají tebe a ty znáš je, a možná si později zajdeš na džbánek, ale kdo to zatáhne? To chci vědět.“</p>
<p>„Jasně. A odpovědi?“</p>
<p>„Odpovědi jsou to, co dostanu, když kladu otázky. Odpovědi jsou, když nemáš jinou možnost. Já se ptám, ty mluvíš. Já se zeptám znovu, ty povíš něco víc. Potom ti zlámu prsty, páč se mi nelíbí, co mi říkáš, páč ty odpovědi nic nevysvětlujou!“</p>
<p>„Aha! Takže ve skutečnosti chceš vysvětlení!“</p>
<p>„Ne, dokud mi nedáš odpovědi!“</p>
<p>„A jak teda znějí otázky?“</p>
<p>„Kdo říká, že mám otázky? A já už stejně vím, jaký budou tvý odpovědi. Takže nemá smysl se na nic ptát.“</p>
<p>„A taky není nutný lámat mi prsty, seržante, už jsem se vzdal.“</p>
<p>„Hezkej pokus. Nevěřím ti.“</p>
<p>„Bohové pod náma –“</p>
<p>Hellian ho odvlekla zpátky. Zastavila se a rozhlédla se kolem sebe. Zamračila se. „Kde to jsme?“</p>
<p>„Záleží na tom. Kam mě vedeš?“</p>
<p>„Zpátky k lodím.“</p>
<p>„Ty huso – šli jsme na opačnou stranu – stačilo jenom vrátit se na místo, kde jsi mě chytila –“</p>
<p>„Ale to jsem neudělala, ne? Co je tohle?“ Natáhla ruku.</p>
<p>Banaschar se zamračil na ponurou, neosvětlenou budovu za nízkou zdí, podél níž šli. A zaklel. „To je Dům mrtvých.“</p>
<p>„Co, nějaká krčma?“</p>
<p>„Ne, a ať<emphasis> </emphasis>tě ani nenapadne mě tam vlíct.“</p>
<p>„Mám žízeň.“</p>
<p>„Mám nápad, seržante. Můžeme jít ke Kurníkovi –“</p>
<p>„Jak je to daleko?“</p>
<p>„Přímo před náma –“</p>
<p>„Zapomeň na to, to je past.“ Otočila ho doprava a zamířila podél Domu mrtvých a prošla krátkou uličkou mezi nerovnými zdmi, na jejímž konci otočila vězně doleva. Zastavila se a ukázala na druhou stranu. „Co je to za místo?“</p>
<p>„To je U Smíška. Tam ale nechoď, tam chodí umírat krysy –“</p>
<p>„Dokonalý. Kupuješ mi pití. Potom se vrátíme k lodím.“</p>
<p>Banaschar si přejel rukou po lebce. „Jak chceš. Prý tady vaří pivo z vody, která vytéká z Domu mrtvých – a majitel prý –“</p>
<p>„Co je s ním?“</p>
<p>„Prý je příbuzný samotnýho starýho mrtvýho císaře – tohle místo patřívalo Kellanvedovi, víš.“</p>
<p>„Císař vlastnil hospodu?“</p>
<p>„Vlastnil, spolu s Tanečníkem. A byla tam šenkýřka jménem Mrzena –“</p>
<p>Zatřásla s ním. „To, že se na něco ptám, ještě neznamená, že chci slyšet odpovědi, zvlášť ne takovýhle odpovědi, tak sklapni!“</p>
<p>„Promiň.“</p>
<p>„Jednu skleničku, a pak se vrátíme k lodím a zaplaveme si –“</p>
<p><emphasis>„Cože?“</emphasis></p>
<p>„Klídek. V tomhle zálivu nejsou žádný utopený pavouci.“</p>
<p>„Ne, jenom krev sající úhoři! Jako ten, co ti visí za uchem. Už ti vysál všechnu krev z poloviny obličeje. Pověz mi, netrne ti hlava?“</p>
<p>Zamračila se na něj. „Nedala jsem ti povolení klást otázky. To je moje práce. Pamatuj si to.“ Potřásla hlavou. Něco dlouhého a nafouklého ji uhodilo do krku. Zvedla ruku, popadla úhoře a odtrhla ho. „Au!“ Zle se mračila na tvora svíjejícího se v jejím sevření. Hodila ho na zem a dupla na něj. Do stran vytékal černý sliz. „Vidíš to, Banaschare? Budeš dělat potíže a dopadneš stejně.“</p>
<p>„Pokud ti budu viset z ucha? Opravdu, seržante, tohle je směšný –“</p>
<p>Obrátili se, protože z ulice za nimi se ozvalo mumlání. Objevilo se třicet čtyřicet místních obyvatel, mířících na Přední ulici. Někteří nesli luky a nádoby s hořící smolou, pověšené na řemenech. „Co mají za lubem?“ zeptala se Hellian.</p>
<p>„Myslí si, že na flotile propukl mor,“ vysvětloval bývalý kněz. „Zřejmě chtějí koráby zapálit.“</p>
<p>„Mor? Tam není žádnej mor –“</p>
<p>„To vím já a víš to ty. Ale je tu další problém,“ dodal, když je dav zahlédl a půl tuctu rváčů se od něj oddělilo a pomalu, hrozivě přicházelo blíž. „Ty podlitiny, seržante – dají se snadno zaměnit za projevy moru.“</p>
<p>„Cože? Bohové pod náma, jdeme do tý krčmy.“</p>
<p>Spěchali ke dveřím. Uvnitř byla černočerná tma, na začerněných stolech hořelo jen pár lojovic. U protější stěny seděl jediný host. Strop byl nízký a na podlaze plno smetí. Vzduch uvnitř se dal krájet. Hellian připomínal sýrárnu.</p>
<p>Zprava se vynořil majitel, Dalhoňan neurčitého věku, hubený jako bič, s očima dívajícíma se do různých stran – nedíval se na Hellian ani na Banaschara, když se úlisně usmál a zamnul si ruce.</p>
<p>„Á, sladké dostaveníčko, ano? Pojďte. Mám stůl, ano! Rezervovaný pro takové jako vy!“</p>
<p>„Zavři tu hnusnou hubu, nebo ti ji zašiju,“ štěkla Hellian. „Jenom nám ukaž ten stůl a dones džbán toho, co máš a co nám hned nevyteče nosem.“</p>
<p>Muž pokyvoval hlavou a kulhal k jednomu stolu. Několikrát natáhl ruce a konečně uchopil židle a odtáhl je od stolu.</p>
<p>Banaschar se chtěl posadit, když ucukl. „Bohové pod náma, ta svíčka –“</p>
<p>„No ano!“ přitakal Dalhoňan vesele, „těch pár voskových čarodějek, co zbylo, je ke Smíškovi velkorysých. Jde o historii, ano?“</p>
<p>Od vchodu zazněly hlasy a majitel sebou trhl. „Nezvaní hosté. Chviličku, než je pošlu pryč.“ Odběhl.</p>
<p>Hellian konečně pustila bývalého kněze a svezla se na židli za stolem. „Nic nezkoušej,“ zavrčela. „Nemám na to náladu.“</p>
<p>Za ní majitel otevřel dveře, pronesl několik tichých slov a pak hlasitých výhrůžek.</p>
<p>Hellian si všimla, že se Banaschar podíval za ni – dobře viděl, co se děje vepředu – a najednou se prudce opřel a vytřeštil oči – rváči u dveří zavřískli a utekli. Hellian se zachmuřeně otočila.</p>
<p>Majitel byl pryč a místo něj tam stál démon, zády k nim, dost velký, aby vyplnil celé dveře. V prackách svíral zmítající se oběť, a zatímco Hellian přihlížela, utrhl ječícímu muži hlavu, vyklonil se ze dveří a hodil ji za prchajícími měšťany. Bezhlavé tělo mrštil za hlavou.</p>
<p>Zavlnění, a do šenku se nesl nasládlý, kořeněný pach. Vzápětí byl démon pryč a na jeho místě stál starý Dalhoňan a otíral si ruce o předek umaštěné haleny. Obrátil se a vrátil se ke stolu.</p>
<p>Usmál se. „Tedy nejlepší pivo, džbánek, už ho nesu!“</p>
<p>Hellian se narovnala. Zalétla pohledem k druhému hostu. Žena, nevěstka. Hellian zabručela a zavolala na ni: „Ty! Máš moc práce?“</p>
<p>Frknutí. „Koho to zajímá?“</p>
<p>„To je pravda.“</p>
<p>„Buďte obě zticha!“ zařval Banaschar přiškrceným hlasem. „To byl kenryll’ah!“</p>
<p>„Není tak hroznej,“ podotkla kurva, „když si na něj jednou zvykneš.“</p>
<p>Zpoza baru se ozvalo třesknutí a nadávka.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>V hloučcích a tlupách, v rozedraných oddílech se lidé začali znovu objevovat na kraji Středního přístavu. Měli víc zbraní a někteří i luky. Ve tmě vzplály pochodně, ozývaly se hlasy, rozkazovaly.</p>
<p>Koryk, opírající se o příď <emphasis>Silandy – </emphasis>kotvící hned za šalupou Rudých čepelí – pozoroval dění v přístavu. Po chvíli se obrátil a sešel na střední palubu.</p>
<p>„Seržante Balšáme.“</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„Asi nás čekají potíže.“</p>
<p>„Typický,“ zasyčel Balšám, zvedl se a začal přecházet sem a tam. „Šum zmizí. Gesler zmizí. Zůstanu akorát já a vůbec nic nevím, co? Smraďoune, zvedej se, promluv s pěstí Kenebem. Zjisti, co s tím máme podle něj udělat.“</p>
<p>Kaprál pokrčil rameny a zamířil ke schůdkům.</p>
<p>Smola se oblékal do zbroje. „Seržante,“ ozval se, „máme dole Šumovu bedýnku s municí –“</p>
<p>„Pro koule mistra Kápě, máš pravdu! Sépie, padej dolů. Práskavky a hořivky, všechny, co najdete. Hrdlořezi – co to tam provádíš?“</p>
<p>„Napadlo nás, že se vplížíme do toho davu,“ poznamenal muž od zábradlí. Měl přes ně přehozenou nohu a chystal se slézt dolů do kalné vody. „Nevypadá to dobře. Jsou tam štváči – možná Spárové, a víš, jak rád je zabíjím. Mohl bych to tam trochu zamotat, což by bylo správný –“</p>
<p>„Roztrhají tě na kusy, pitomče. Ne, zůstaneš tady, už tak máme málo mužů.“</p>
<p>Koryk si dřepl ke Smoloví a Smíšce. „Šum to dělá dál, co?“</p>
<p>„Klídek,“ zabručel Smola. „Jestli to bude nutný, s Geslerovýma těžkooděncema to molo udržíme.“</p>
<p>„Ty se na to těšíš!“ obvinila ho Smíška.</p>
<p>„Proč ne? Odkdy si Záchlumčani zasloužej všechnu tu nenávist? Ten dav prahne po Čtrnáctý, tak proč je zklamat?“</p>
<p>„Páč jsme dostali rozkaz zůstat na palubě,“ podotkla Smíška.</p>
<p>„Je snazší udržet molo, než když ty neřády necháš naskákat na loď.“</p>
<p>„Jak uviděj tyhle hlavy, naskáčou zase zpátky,“ předpovídal Koryk.</p>
<p>„Rád bych si zabojoval, Koryku.“</p>
<p>„Jasně, Smolo, vstávej a připrav se. Se Smíškou a Sépií jsme hned za tebou s pár tuctama práskavek.“</p>
<p>Připojil se k nim Corabb Bhilan Thenu’alas. Připínal si na ruku kulatý štít. „Budu tě chránit z boku, kaprále Smolo,“ oznámil. „Našel jsem šavli a umím s tou zbraní zacházet.“</p>
<p>„Oceňuju tvou společnost,“ opáčil Smola a ohlédl se. Krátkonos, Bystroška, Uru Hela a Jepice si natahovali zbroj. „Celkem šest, přední řada. Ať to zkusí a dostanou se přes nás.“</p>
<p>Objevil se Sépie a táhl bednu.</p>
<p>„Rozdej je, sapére,“ rozkazoval Balšám. „Pak vylezeme všichni a těm pitomcům na nábřeží zamáváme.“</p>
<p>Koryk nabil kuši a plácl Smolu po rameni. „Jdeme se kouknout. Taky mám chuť někoho zabít.“</p>
<p>Kaprál se narovnal a odplivl si. „Tu snad máme všichni, ne?“</p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA DVACET TŘI</p>
<p>Dvojčata stála na své věži,</p>
<p>když dole začalo vraždění,</p>
<p>a kostky se divoce odrážely</p>
<p>k jejich radosti, a najednou</p>
<p>se hra, kterou hrála, pokazila</p>
<p>– a smrtelníci krvácejí a</p>
<p>pláčou ve tmě – a ona vidí, jak</p>
<p>hru, kterou prve hrála, strhává</p>
<p>nový vítr, vichřice, ne z rukou</p>
<p>jejich – a tak bylo s Dvojčaty</p>
<p>hráno, ach jak s nimi bylo</p>
<p>hráno.</p>
<p><emphasis>Zabijákův měsíc</emphasis></p>
<p>Vatan Urot</p>
<p>N</p>
<p>a dohled od Hradební cesty – schodů vedoucích nahoru k Posměvákově tvrzi – se Kalam Méchar znovu ohlédl. Lidé se nenápadně vraceli zpátky do přístavu. Kdo za tím vším stojí? Jaký důvod k tomu může mít?</p>
<p>Čtrnáctá se nenechá jen tak pozabíjet. Vlastně to mohlo dopadnout jedině opačně. Dnešní noci by mohly zemřít stovky občanů, než by zbytek utekl. Pravda, na molu byla jen hrstka mariňáků, ale Kalam dobře věděl, že mají moranthskou munici. A pak tu byl samozřejmě Rychlej Ben.</p>
<p><emphasis>Jenom se nevyčerpej, příteli. Myslím… </emphasis>Sáhl si do záhybů pláště a znovu se přesvědčil, že má žalud, který pro něj velemág připravil. <emphasis>Moje oříznutá kostka. </emphasis>Kdyby došlo na nejhorší, mohl Rychlýho přivolat. <emphasis>A začínám si myslet…</emphasis></p>
<p>Pobočnice bez váhání vykročila do schodů. Ostatní ji následovali. Čekala je dlouhá, únavná cesta, řada za řadou schodů, které už viděly řeky prolité krve. Kalam měl na Hradební cestu málo příjemných vzpomínek. <emphasis>Ona je tam nahoře, a tak krev teče dolů, vždycky jen</emphasis> <emphasis>dolů. </emphasis>Byli už nad úrovní Horních paláců a procházeli převalujícími se chomáči mlhy promísené s kouřem. Na kamenné zdi nalevo byly vysrážené kapky vody, jako by se samotná skála potila.</p>
<p>Ulicemi pod nimi se proplétaly pochodně. Občas zazněl poplach městské hlídky a najednou vzplál jeden z paláců a k nebi stoupal černý kouř, strašidelně ozářený zespodu. Dolehl k nim slabý křik.</p>
<p>A oni bez oddechu, beze slova stoupali. Ozývalo se tu jenom tlumené cinkání a šustění zbroje, kroky, těžký dech. Vyšel rozmazaný měsíc vrhající ošklivé světlo na město a záliv, ozařující Starý Hlídkový ostrov na samém kraji přístavu, stříbřité rákosí Blátivého ostrova a dál na jihu, naproti ústí Rudojeskynní řeky Červí ostrov, na němž stály trosky dávno opuštěného chrámu D’rek. Čistá voda na této straně Blátivého ostrova byla plná korábů a Nokový eskorty byly rozmístěné mezi koráby a čtyřmi quonskými dromóny doprovodu císařovny Laseen, které dosud kotvily u Říšského mola přímo pod Posměvákovou tvrzí.</p>
<p>Svět Kalamovi náhle připadal malý, složitě uspořádaný jako dětská hračka. Nebýt pochodní blížících se ke Střednímu přístavu, nejasných postaviček běžících nejrůznějšími ulicemi a třídami a vzdáleného křiku města hroutícího se do sebe, byl by to téměř malebný výhled.</p>
<p>Viděl tu snad Malazskou říši v předsmrtných křečích? Na ostrově, kde to všechno začalo, bude možná ohlášen pád, dnes v noci v tom chaotickém, bezduchém víru násilí. <emphasis>Pobočnice rozdrtila povstání v Sedmiměstí. Tohle by měl být vítězný návrat. Laseen, co jsi to udělala? Vytrhlo se ti to vzteklé zvíře z rukou?</emphasis></p>
<p>Velmi dobře věděl, že pláštík civilizace je velice tenký. Odhodit ho vyžadovalo nepatrnou námahu a ještě nepatrnější provokaci. Na světě je dost banditů – a klidně mohou nosit roucho šlechtice nebo pěsti nebo i kněžský hábit či oděv učence – a bezpochyby dost z nich touží po chaosu a příležitostech, jež poskytuje. Po bezduché krutosti, po vypuštění nenávisti, po zabíjení a znásilňování. Jakýkoliv důvod postačí, a občas ani není žádný zapotřebí.</p>
<p>Pobočnice bez váhání kráčela do schodů, jako kdyby šplhala na popravčí lešení, smířená s tím, co jí osud přichystal. Četl ji správně? Nevěděl. Ale čas se krátil, už brzy nadejde chvíle, kdy se bude muset rozhodnout. A Kalam doufal. Modlil se. Aby, až ta chvíle přijde, byla volba zřejmá, ba přímo nevyhnutelná. Nicméně v pozadí číhalo podezření, že to bude mnohem těžší volba, než si přiznával.</p>
<p><emphasis>Rozhodnu se žít, nebo se rozhodnu zemřít?</emphasis></p>
<p>Ohlédl se na čtyři lodě přímo pod nimi.</p>
<p><emphasis>Přivezla si s sebou hodně lidí, co?</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>V polovině cesty na Krkavčí horu se Flaška opřel o dveře. Srdce mu bušilo a z obličeje mu kapal pot. Každou ulicí se valila magie. Mockra. Křivila myšlenky nicnetušících a důvěřivých, plnila lebky touhou po násilí. A osamělí lidé snažící se jít proti přívalu byli vlastně budoucími oběťmi – aby se dostal k těmto dveřím, musel jít oklikou úzkými, ucpanými uličkami dole pod Severním Poříčím, kde po kotníky zapadal do bláta řeky Malaz a odháněl roje nenasytného hmyzu. Ale konečně dorazil na místo.</p>
<p>Vytáhl nůž a ve strachu, aby nenadělal větší hluk, zaškrábal na dveře. Ulice za ním byla prozatím prázdná, nicméně slyšel počátky pouličních bouří, praštění dřeva, pronikavé řičení umírajícího koně a po celém městě se rozštěkali psi, jako by se v nich probudila vzpomínka na vlčí původ. Flaška znovu zaškrábal.</p>
<p>Dveře se rozletěly a v nich se objevila vysoká, šedovlasá žena.</p>
<p>„Agaylo,“ řekl Flaška, „můj strýc si vzal sestru manžela tvé tety. Jsme rodina!“</p>
<p>Couvla. „Pojď dál, pokud se nechceš nechat roztrhat na kusy!“</p>
<p>„Jsem Flaška,“ představil se a šel za ní do apatyky provoněné bylinkami. „Teda není to moje pravý jméno, ale –“</p>
<p>„Zapomeň na to. Máš špinavé boty. Odkud přicházíš a proč sis ze všech nocí vybral k návštěvě Malazu právě tuhle? Čaj?“</p>
<p>Flaška zamrkal a kývl. „Jsem od Čtrnáctý armády, Agaylo –“</p>
<p>„To tedy od tebe byla pěkná hloupost, viď?“</p>
<p>„Jak prosím?“</p>
<p>„Měl by ses schovávat na člunech spolu s ostatními, drahoušku.“</p>
<p>„Nemůžu. Totiž pobočnice mě poslala –“</p>
<p>Obrátila se. „Za mnou? A pročpak?“</p>
<p>„Ne, tak to není. Najít tě byl můj nápad. Někoho hledám. Je to důležitý – potřebuju tvou pomoc.“</p>
<p>Opět zády k němu nalila do dvou hrnků bylinkový čaj. „Pojď si dát čaj, Flaško.“</p>
<p>Jak se přiblížil, Agayla se rychle otočila, sáhla mu pod plášť a vytáhla panenku. Chvíli si ji prohlížela a pak mu s ní zamračeně zašermovala pod nosem. „A co je tohle? Tušíš vůbec, s čím si zahráváš, dítě?“</p>
<p>„Dítě? Tak počkej –“</p>
<p>„Je tohle ten muž, kterého musíš najít?“</p>
<p>„No ano –“</p>
<p>„Nedáváš mi jinou možnost, viď?“</p>
<p>„Promiň?“</p>
<p>Nacpala mu panenku zpátky pod plášť. „Vypij si čaj. Potom si promluvíme.“</p>
<p>„Pomůžeš mi?“</p>
<p>„Zachránit svět? No ano, samozřejmě.“</p>
<p><emphasis>Zachránit svět? Tak o tomhle ses, pobočnice, jaksi nezmínila.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Koryk pohnul rameny, aby si upravil váhu těžkého osníře. Vedle něj ležely na vlhkých kamenech dlouhý meč a štít. V rukou držel kuši. Tři kroky nalevo od něj stála Smíška s práskavkou v pravé ruce a v matném měsíčním světle se jí leskly vyceněné zuby. Napravo dřepěl Sépie nad municí rozloženou na pláštěnce. Byla tam i svítivka.</p>
<p>„Počkej, Sépie,“ štěkl Koryk, když uviděl velký granát. „Tu svítivku rovnou vrať zpátky, ano? Pokud nehodláš vyhodit do vzduchu všechny přítomný, nemluvě o <emphasis>Silandě </emphasis>a <emphasis>Zuřivým vlku.“</emphasis></p>
<p>Sapér vzhlédl. „Když jich to vezme stovku s náma, budu spokojenej, Koryku. A nevšímej si jí, ta přijde na řadu až naposled, a to už budete nejspíš všichni odrovnaný.“</p>
<p>„Ale možná ještě naživu –“</p>
<p>„Zkus se tomu vyhnout, vojáku. Pokud nechceš, aby si dav pohrál s tím, co s tebe zbyde.“</p>
<p>Koryk se zamračeně podíval na tlačenici na nábřeží. Dvacet kroků od něj se hemžili lidé, pořvávali hrozby a ošklivé sliby. Byla mezi nimi spousta zbraní. Městská hlídka zmizela a hlupáky zřejmě zadržovala jen pevná řada vojáků se sraženými štíty. Smola, Corabb Bhilan Thenu’alas, Uru Hela, Jepice, Krátkonos a Bystroška. Už vyletělo i pár kamenů a úlomků cihel, a ti, kdo se přiblížili, se střetli s téměř plavně zvednutými štíty. Po stranách davu se objevovaly zápalné šípy.</p>
<p><emphasis>Nejdřív se pokusí zapálit lodě, a to není dobré. </emphasis>Koryk si nemyslel, že <emphasis>Silanda </emphasis>bude hořet, ne po tom, co jim vykládal Gesler. Ale <emphasis>Zuřivý vlk </emphasis>byl něco jiného. Kaprál Smraďoun právě sestupoval po lávce na molo a za ním přicházel i pěst Keneb.</p>
<p>„Seržante Balšáme,“ zavolal Keneb.</p>
<p>„Ano, pěsti?“</p>
<p>Keneb se rozhlédl. „Kde je Gesler se Šumařem?“</p>
<p>„Na výzvědách, pane.“</p>
<p>„Na výzvědách. Chápu. Takže jste zůstali jen vy, ano?“</p>
<p>„Ty šípy, pane –“</p>
<p>„Válečný jezdec Run’Thurvian mě ujistil, že naše zakotvené plavidlo bude v bezpečí. Žel, koráby jsou něco jiného. Nejbližším jsme už signalizovali rozkaz, aby se stáhly z dostřelu. To, seržante, známená, že jste se svými vojáky sám. Katapulta na přídi <emphasis>Zuřivého vlka </emphasis>vás podpoří.“</p>
<p>„To oceňuju, pane,“ zabručel Balšám celý vykulený. „Kde je to oblíhání?“</p>
<p>„Jak prosím?“</p>
<p>Smraďoun si odkašlal. „Nevšímejte si ho, pane,“ sdělil Kenebovi. „Jak jednou začne boj, bude v pořádku. Pěsti, chcete říct, že ty šípy nezapálí lodě – a jakmile si to uvědomí, začnou střílet po nás?“</p>
<p>Keneb kývl a podíval se na Sépii. „Sapére, chci, abyste zasáhl ty lučištníky na křídlech. Nečekejte na jejich první pohyb. Práskavky, pokud jsou v dostřelu.“</p>
<p>Sépie se narovnal a podíval se. „Určitě, pane. Galte, Lobe, pojďte sem a vezměte si pár práskavek. Ne svítivky, pitomče – ty malý kulatý, Galte, ano? Dvě, hňupe, víc ne. Když budete potřebovat další, vraťte se –“</p>
<p>„Možná tři –“</p>
<p>„Ne! Přemejšlej, Lobe. Kolik rukou máš? Kam si strčíš tu třetí, do zadku? Dvě a neupusťte je, jinak zmizí celý tohle molo a my s ním.“ Obrátil se. „Pěsti, máme házet teď?“</p>
<p>„Klidně můžete,“ opáčil Keneb. „S trochou štěstí se zbytek rozprchne.“</p>
<p>Zápalné šípy vyletěly do ráhnoví <emphasis>Zuřivého vlka. </emphasis>A najednou zmizely.</p>
<p>Koryk zabručel. „Hezký. Měli bychom se do toho pustit, Sépie. Další salva poletí zřejmě na nás.“</p>
<p>Sépie napravo, Galt s Lobem nalevo. Potěžkali práskavky a na Sépiův rozkaz je hodili.</p>
<p>Výbuchy, praskání v křehkém kameni, a lidé se hroutili, svíjeli se, křičeli –</p>
<p>Dav uprostřed s hrdelním řevem zaútočil.</p>
<p><emphasis>„Kurva,“ </emphasis>pronesl někdo z těžkooděnců vepředu.</p>
<p>Smíška hodila do ženoucích se lidí svou práskavku.</p>
<p>Další výbuch, tentokrát deset kroků před hradbou štítů. Vojáci instinktivně ucukli a schovávali hlavy za štíty. Ječeni, kutálející se těla, vzduchem létající krev a kusy masa, útočníci dupající po ležících – předek se změnil ve změť, avšak lidé vzadu se tlačili dál.</p>
<p>Koryk popošel doprava – slyšel, jak někdo silným, autoritativním hlasem vykřikuje rozkazy s kadencí malazského důstojníka – a on ho chtěl dostat.</p>
<p>Katapulta na přídi <emphasis>Zuřivého vlka </emphasis>poskočila a velká střela proletěla davem ve spršce krve. Střela určená pro prorážení lodních trupů dělala bez námahy díry do masa a kostí, jedno tělo za druhým.</p>
<p>K vojákům na molu doletělo několik šípů a brzy k nim dorazil dav. Nedisciplinovaný, přesvědčený, že sama hybná síla štítovou hradbu rozdrtí. Útočníci prostě nebyli připravení na dokonale načasované zatlačení těžkooděnců, kteří se do nich napřeli štíty a rozmachovali se meči.</p>
<p>Jediný voják, necvičeny v udržování hradby, byl Corabb Bhilan Thenu’alas, a za něj se postavila Smíška, když do útočníka zabušil šavlí. Muž před ním byl hotový obr, oháněl se krátkými meči, jedním sekal, druhým bodal. Corabb se bránil štítem i svou zbraní – a Smíška si všimla mezery a hodila nůž, který útočníka zasáhl do krku. Když se zhroutil, Corabb se rozmáchl a udeřil ho šavlí do nechráněné hlavy.</p>
<p>„Zpátky do mezery!“ vřískla Smíška a postrčila Corabba dopředu.</p>
<p>Koryk zahlédl jednoho člověka na boku – ne velitele – <emphasis>bohové, to je mág a připravuje si chodbu – </emphasis>zvedl kuši a stiskl spoušť. Šipka muže roztočila.</p>
<p>O kus dál mezi namačkanými lidmi vybuchly další tři práskavky. Útok se najednou zhroutil a štítová hradba se posunula o krok, pak o další, a vojáci doráželi raněné. Lidé se rozbíhali a v dálce kdosi řval, volal je zpátky – Koryk si však všiml, že jích poslechlo jen pár.</p>
<p><emphasis>J</emphasis><emphasis>eden je vyřízený.</emphasis></p>
<p>Na široké nakládací plošině a po jejích stranách se na dlažbě válely desítky těl. Zaznívalo sténání a pláč.</p>
<p><emphasis>Bohové pod námi, zabíjíme tu vlastní lidi.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Keneb na přední palubě <emphasis>Zuřivého vlka </emphasis>se obrátil na kapitána Rynaga. Pokoušel se ovládnout hněv. „Kapitáne, v tom davu byli vojáci. Bez uniforem.“</p>
<p>Muž byl bledý. „O tom já nic nevím, pěsti.“</p>
<p>„Jaký to má smysl? Čtrnáctou do spárů nedostanou.“</p>
<p>„Já – já nevím. To ti Záchlumčani – chtějí je. Začal pogrom a nedal se zastavit. Vypukla křížová výprava a na Záchlumskou planinu táhne vojsko –“</p>
<p>„Vojsko? Jaké vojsko?“</p>
<p>„No chátra, ale prý jich je deset tisíc a jsou mezi nimi veteráni.“</p>
<p>„A císařovna to schvaluje? No nic.“ Keneb se znovu zadíval na město. Ti parchanti se znovu řadili. „Dobře,“ zavrčel, „jestli to bude pokračovat, možná neuposlechnu rozkazy, které mi dala pobočnice. A nechám celé to zatracené vojsko vylodit –“</p>
<p>„Pěsti, to nemůžete –“</p>
<p>Keneb se prudce otočil. „Před chvílí jste na tom trval!“</p>
<p><emphasis>„Mor, </emphasis>pěsti! Vypustil byste zkázu –“</p>
<p>„No a co? Za daných okolností budu radši dávat než brát. A pokud nemá císařovna schované pod městem celé vojsko, může Čtrnáctá tohle povstání zarazit – bohové vědí, že když dojde na to, máme dostatek zkušeností. A přiznávám, že bych nejradši udělal právě tohle.“</p>
<p>„Pěsti –“</p>
<p>„Vypadněte z lodi, kapitáne. Okamžitě.“</p>
<p>Muž vytřeštil oči. „Vyhrožujete mi?“</p>
<p>„Vyhrožovat? Coltaina přibili na kříž před Arenem, zatímco se Pormqualovo vojsko schovávalo za hradbami. Velice mě to láká přibít vás, kapitáne, na něco podobného, přímo tady a teď. Dárek pro nevěřící tam venku, jen abych jim připomněl, že někteří z nás si ještě pamatují pravdu. Třikrát se nadechnu, a jestli tady ještě budete –“</p>
<p>Kapitán vyrazil.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Koryk se díval, jak důstojník utíká po lávce dolů a pak kolem řady těžkooděnců. Zřejmě mířil k nejbližšímu houfu sbírajícímu se v ústí široké ulice. Kdyby se nad tím Koryk zamyslel, byl by v duchu našel řádku ponurých představ – všechny byly připravené se vyjádřit – které by mu poskytly důvody, jež potřeboval. On se ale nezamýšlel a žádné důvody nepotřeboval.</p>
<p>Zvedl kuši a vystřelil. Šipka kapitána zasáhla mezi lopatky, a jak letěl k zemi, rozhodil ruce.</p>
<p>Smola a ostatní v přední řadě se k němu mlčky otočili s kamennými výrazy. Smíška se nevěřícně zasmála.</p>
<p>Na lávce zadusaly těžké boty a Keneb se drsně ptal, kdo je za to zodpovědný.</p>
<p>Otočil se k němu Koryk. „To já, pane.“</p>
<p>„Právě jste zavraždil kapitána untské palácové gardy, vojáku.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„Vracejí se!“ hlásil Smola. „Zřejmě jsi je naštval, Koryku.“</p>
<p>„To mi jako důkaz stačí,“ prskl setijský míšenec a znovu nabíjel samostříl. Přitom čekal, co řekne Keneb. Čekal, že vydá Balšámovi rozkaz, aby ho zatkl. Pěst se místo toho beze slova obrátila a vrátila se na <emphasis>Zuřícího vlka.</emphasis></p>
<p>„Bacha, Koryku,“ sykla Smíška. „Počkej, až o tomhle uslyší Šumař.“</p>
<p>„Šum?“ štěkl seržant Balšám. „A co pobočnice? Pěkně si to odskáčeš, Koryku.“</p>
<p>„Jestli si to mám odskákat, aťsi. Ale udělal bych to znova. Ten neřád chtěl, abychom jim vydali Záchlumčany.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Ohromený Keneb se vrátil na střední palubu, <emphasis>„…chtěl, abychom jim vydali Záchlumčany…“ </emphasis>Mariňáci i námořníci na něj koukali a nahoře se objevil i válečný jezdec RunThurvian a zamířil k němu.</p>
<p>„Pěsti Kenebe, tato noc není příliš dobrá, že?“</p>
<p>Keneb zamrkal. „Válečný jezdče?“</p>
<p>„Nanejvýš politováníhodné porušení disciplíny –“</p>
<p>„Omlouvám se,“ přerušil jej Keneb, „očividně jste špatně rozuměl. Pobočnice přednedávnem vyhlásila zrod Lovců kostí. Co tehdy viděla? Já to jenom cítil – slabě. Spíš jako podezření. Ale teď…“ Potřásl hlavou. „Tři oddíly drží molo a neustupují, a proč?“</p>
<p>„Pěsti, hrozba je očividná a je třeba na ni odpovědět.“</p>
<p>„Mohli jsme zvednout kotvy a odplout. Místo toho tady trčíme, připravení dát do zubů každému, kdo se odváží přijít blíž. Připravení odpovědět na krev krví. Zrada, válečný jezdče, kráčí této noci jako bohyně přímo tady ve městě Malaz.“ Prošel kolem ostatních na přední nástavbu. „Je ta katapulta nabitá?“ zeptal se.</p>
<p>Jeden člen osádky kývl. „Ano, pěsti.“</p>
<p>„Dobře. Blíží se rychle.“</p>
<p>Válečný jezdec se k němu připojil. „Pěsti, já to nechápu.“</p>
<p>Keneb odtrhl pozornost od stovek lidí přicházejících k molu. „Ale já ano. Už jsem to viděl. Držíme molo a jediný zatracený voják se nestará o nic jiného! Proč?“ Praštil pěstí do zábradlí. „Protože <emphasis>my čekáme. </emphasis>Čekáme na pobočnici. Válečný jezdče, teď patříme <emphasis>jí. </emphasis>Je to tak, a celá tahle zatracená říše se může jít bodnout!“</p>
<p>Druhý muž pomalu vykulil oči, pak se pousmál a uklonil se. „Jak říkáte, pěsti. Jak říkáte.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Poslední dveře na chodbě na nejvyšším poschodí. <emphasis>Typické. </emphasis>Mezi dveře a rám vklouzla čepel nože snadno a zvedla závoru. Stačilo pomalu zatlačit a kožené závěsy jen nepatrně zavrzaly.</p>
<p>Šumař proklouzl do místnosti a rozhlédl se. Z kavalce se ozývalo hlasité, zvířecí chrápání a páchlo tu rozlité pivo.</p>
<p>Šumař pomaloučku položil sbírku kuší na podlahu, což mu zabralo asi třicet úderů srdce, a zvučné tóny dřímoty ani na okamžik neustaly. Nyní bez břemene se Šumař plížil blíž a dýchal hezky pomalu, až stál přímo nad nicnetušící obětí.</p>
<p>Začal šeptem prozpěvovat: <emphasis>„Tví</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>duchové</emphasis><emphasis> </emphasis>– <emphasis>jsme zpátky – nenechá</emphasis><emphasis>me tě na pokoji, nenecháme tě odpočinout – ano, milý Bravene Zube, jsem to já, Šumař, mrtvý, ale ne odešlý – duch, vracející se, aby tě strašil až do poslední –“</emphasis></p>
<p>Odkudsi se objevila pěst a zasáhla Šumaře do břicha. Seržantovi to vyrazilo dech. Zhroutil se na podlahu a v bolestech se stočil do klubíčka –</p>
<p>Braven Zub se vyškrábal na nohy. „To nebyla sranda, Šumaři,“ prohlásil. „Ale když se tady tak svíjíš na zemi, to už srandovní je.“</p>
<p>„Sklapni,“ supěl Šumař, „a najdi mi židli.“</p>
<p>Vrchní seržant mu pomohl na nohy. Šumař se opatrně narovnal a celou dobu sebou trhal a dýchal se zaťatnými zuby.</p>
<p>„Ty žiješ?“</p>
<p>Šumař kývl a podařilo se mu couvnout. „No dobře, zasloužil jsem si to –“</p>
<p>„To je přece jasný,“ opáčil Braven Zub.</p>
<p>Chvíli se na sebe potmě dívali a nakonec se objali. Mlčky. Chvíli nato se dveře za nimi rozletěly. Odstoupili od sebe a do místnosti se hrnuli Gesler s Bouřňákem. První nesl dvě láhve vína, druhý tři bochníky chleba.</p>
<p>„Pro mistra Kápě!“ smál se Braven Zub. „Staří mizerové, všichni do jednoho!“</p>
<p>Gesler s Bouřňákem položili zásoby na stolek a Šumař si prohlížel housle, které si přinesl. S potěšením viděl, že nejsou o nic víc poškozené než předtím. Vytáhl smyčec a ohlédl se. Braven Zub zapálil lucernu a Šumař se usadil v křesle.</p>
<p>Chvíli na něj všichni tři jen zírali.</p>
<p>„Já vím,“ utrousil Šumař. „Bravene Zube, pamatuješ si, když jsem hrál naposledy –“</p>
<p>„To bylo <emphasis>naposledy?“</emphasis></p>
<p>„Bylo, a od tý doby jsme měli velký ztráty. Přátelé. Lidi, který jsme si zamilovali, a teď nám zůstaly v srdci díry.“ Zhluboka se nadechl a pokračoval: „Už to uvnitř čeká dlouho. A tak, staří přátelé, zopakujeme si ta jména.“</p>
<p>Braven Zub se posadil na postel a poškrábal se ve vousech. „Mám pro tebe jedno nový. Voják, kterýho jsem zrovna dneska v noci za něčím poslal, se nechal zabít. Jmenoval se Gentur. Jeho kamarád Blátomet málem umřel taky, ale vypadá to, že Paní zatahala. Našli jsme ho včas, aby to ještě k něčemu bylo.“</p>
<p>Šumař kývl. „Gentur. Dobře. Geslere?“</p>
<p>„Kulp. Baudín. A myslím, že i Felisín Paran – neměla ani kapku štěstí, a když se objevilo něco dobrýho, i když to bylo vzácný, nevěděla, co dělat nebo říct.“ Pokrčil rameny. „Když někdo moc trpí, dokáže rozdávat už jenom utrpení.“</p>
<p>„A Coltain,“ ozval se Bouřňák. „A Kalous a Sedmá.“</p>
<p>Šumař se pustil do ladění. „Dobrá jména, do jednoho. A já přidám pár dalších. Whiskeyjack. Křovák. Honec. A ještě jeden – zatím nemá jméno, ale to vůbec nevadí. Ještě jeden…“ Zašklebil se. „Mohlo by to znít trochu drsně, i když použiju víc kalafuny. Nevadí. Mám v hlavě smutnej žalozpěv, co potřebuje ven –“</p>
<p>„Jenom smutnej, Šume?“</p>
<p>„Ne, to vůbec ne. Dobrý vzpomínky vám nechám – ale občas zašeptám, abyste věděli, že vím, jak se cejtíte. Teď se posaďte – nalej vrchovatě, Geslere – tohle asi chvíli zabere.“</p>
<p>A začal hrát.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Těžká vrata na konci Hradební cesty se s vrzáním otevřela a na prahu se objevil nahrbený hromotluk. Když k němu pobočnice došla, ustoupil. Pobočnice vstoupila do strážnice následovaná T’jantar a pěstí Tene Baraltou. Do zatuchlé místnosti plné rumových výparů vešel i Kalam. Zastavil se před dveřníkem.</p>
<p>„Lubbene.“</p>
<p>„Kalame Méchare,“ zabručel oslovený.</p>
<p>„Rušná noc?“</p>
<p>„Ne každý používá dveře,“ opáčil Lubben.</p>
<p>Asasín kývl, prošel strážnicí a vynořil se na nádvoří tvrze. Dlažba byla nerovná. Po levici měl starou věž, tvrz trochu napravo před sebou. Pobočnice již byla v polovině nádvoří. Za Kalamem se untští gardisté oddělili od skupinky a zamířili ke kasárnám u severní hradby.</p>
<p>Kalam vzhlédl k matnému měsíci. O tvář se mu otřel slabý vánek, teplý, dusný a suchý, a osušil mu pot na čele. Nahoře zaskřípala korouhvička. Asasín vykročil za ostatními.</p>
<p>Vchod do tvrze strážili dva Spárové – ne obvyklá garda. Kalama napadlo, kde asi zdejší pěst a posádka tráví dnešní noc. <emphasis>Nejspíš ve sklepem pod spíží, opilí namol. Mistr Kápě ví, že být na jejich místě, byl bych právě tam. </emphasis>Starý Lubben pochopitelně nikoliv. Hrbáč byl starý jako samotná Hradební brána – byl tu odjakživa, už za císařových časů, a pokud byly řeči pravdivé, byl tady i v dobách, kdy ostrovu ještě vládl Posměvák.</p>
<p>Když Kalam procházel mezi asasíny, oba sklonili hlavy. Usoudil, že to je posměšný pozdrav nebo něco horšího. Neobtěžoval se s odpovědí a pokračoval do široké chodby.</p>
<p>Tam na ně čekal další Spár a ten je odvedl ke schodům. Vyšli dvě poschodí a další chodbou se dostali do předpokoje, kde Tene Baralta nařídil Rudým čepelím, aby tu kromě kapitána Lostary Yil zůstaly. Dvěma vojákům cosi pošeptal a poslal je pryč. Pobočnice to vše sledovala s kamenným výrazem, i když Kalam by Baraltu nejradši v té jedovaté nezávislosti zarazil – jako by Tene Baralta sebe a Rudé čepele zbavoval jakékoliv spojitosti s pobočnicí či Čtrnáctou armádou.</p>
<p>Po chvíli je Spár odvedl dalším portálem a chodbou až k dvoukřídlým dveřím na konci. Kalam věděl, že to není místnost běžně používaná k oficiálním setkáním. Tato byla menší – pokud na něco ukazovaly dveře – a umístěná v málo navštěvované části tvrze. Čekali tu další dva Spárové a otevřeli dveře.</p>
<p>Pobočnice vstoupila a zarazila se. Stejně jako T’jantar a Tene Baralta. Lostara Yil vedle asasína zadržela dech.</p>
<p>Očekával je soudní dvůr a naproti nim seděla císařovna Laseen, Korbolo Dom – s odznaky vrchní pěsti – a další člověk, kterého Kalam nepoznal. Kulatolící, tlustý, v modrém hedvábí. Vlasy měl bezbarvé, ostříhané nakrátko a naolejované. Upřel na pobočnici ospalé oči s chtivostí kata.</p>
<p>Stoly byly sestavené do obráceného T a na příchozí čekaly tři židle s vysokými opěradly. Pobočnice po dlouhém stání přistoupila k prostřední židli a posadila se. T’jantar si sedla nalevo od ní. Tene Baralta pokynul Lostaře Yil, aby ho doprovodila, přešel doprava a postavil se před císařovnou do pozoru.</p>
<p>Kalam si pomalu vzdychl a zamířil k poslední židli. Usadil se a ruce v rukavicích položil na poškrábanou stolní desku.</p>
<p>Umaštěný tlusťoch se na něj podíval a trochu se předklonil. „Kalam Méchar, ano? S velkým potěšením,“ mumlal, „vás konečně poznávám.“</p>
<p>„Vážně? Jsem rád i za vás… ať jste kdokoliv.“</p>
<p>„Mallik Rel.“</p>
<p>„A v jaké funkci?“ zajímal se Kalam. „Vrchní had?“</p>
<p>„To by stačilo,“ řekla císařovna. „Seď, jestli musíš, Kalame, ale mlč. A pochop, že já si tvou přítomnost dnešní noci nevyžádala.“</p>
<p>Kalam v jejím prohlášení postřehl ukrytou otázku, ale jenom pokrčil rameny. <emphasis>Ne, Laseen, nehodlám ti nic prozradit.</emphasis></p>
<p>Laseen přenesla pozornost na velitele Rudých čepelí. „Tene Baralto, pochopila jsem, že jste doprovázel pobočnici s její družinou přes město. Ušlechtilé. Předpokládám, že vás k tomu pobočnice nevyzvala ani vás nijak nenutila. Podle toho je zřejmé, že se mnou chcete mluvit jménem Rudých čepelí.“</p>
<p>Muž s poničeným obličejem se uklonil. „Ano, císařovno.“</p>
<p>„Pokračujte.“</p>
<p>„Rudé čepele pobočnice povolala v Arenu, císařovno, načež jsem byl jmenován pěstí Čtrnácté armády. Uctivě žádám, abyste tento rozkaz zrušila. Rudé čepele vždy sloužily Malazské říši jako nezávislá jednotka, jak odpovídá našemu jedinečnému statutu prvních a nejlepších říšských ochránců Sedmiměstí.“</p>
<p>Císařovna kývla. „Nevidím důvod, proč vaší žádosti nevyhovět, veliteli. Přeje si k tomu něco dodat pobočnice?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Dobrá. Komandante Tene Baralto, Rudé čepele se mohou prozatím ubytovat tady v Posměvákově tvrzi. Smíte odejít.“</p>
<p>Muž se znovu uklonil, otočil se a vypochodoval z místnosti se svým kapitánem v patách. Dveře se za nimi zavřely.</p>
<p>Laseen se podívala na pobočnici. „Vítej doma, Tavore,“ pravila.</p>
<p>„Děkuji, císařovno.“</p>
<p>„Na korábech v přístavu vlají morové vlajky – my obě víme, že mezi vojáky tvého vojska žádný mor není.“ Naklonila hlavu. „Co si mám o té lsti myslet?“</p>
<p>„Císařovno, pěst Keneb očividně došel k závěru, že bez ohledu na názory kapitána Rynaga vypukly v Malazu občanské nepokoje dost silné, aby se začal obávat o dobro Čtrnácté, pokud by se armáda vylodila. Nakonec s sebou mám Záchlumčany – jejichž věrnost říši, jak bych mohla dodat, je nepochybná. Navíc máme silný oddíl chundrylských Spálených slz, jenž také sloužil s poctami. Vylodění takových jednotek by mohlo vyvolat krvavou lázeň.“</p>
<p>„Krvavou lázeň, pobočnice?“ Laseen zvedla obočí. „Kapitán Rynag dostal přesné rozkazy, aby zajistil, že vojáci Čtrnácté před vyloděním odloží zbraně.“</p>
<p>„Potom by byli vydaní na milost a nemilost rozzuřeného davu, císařovno.“</p>
<p>Laseen jen mávla rukou.</p>
<p>„Císařovno,“ pokračovala pobočnice, „jsem přesvědčená, že tady, v srdci říše, došlo k obrovskému nedorozumění. Události, známé jako Psí řetěz – a to, co následovalo v Arenu – jsou jaksi podezřelé.“ Na chvíli se odmlčela. „Vidím, že Korbolo Dom, jenž velel odpadlým Psobijcům a který byl zajat a zatčen na Raraku, je opět volný, a dokonce drží hodnost vrchní pěsti. Dále džhistálský kněz a pravděpodobný strůjce vyvraždění arenské armády Mallik Rel nyní sedí jako váš rádce při tomto jednání. Není třeba říkat, že jsem z toho zmatená. Pokud ovšem sedmiměstské povstání nedosáhlo mnohem většího úspěchu, než o jakém kdy snilo, bez ohledu na mé úspěchy v Sedmiměstí.“</p>
<p>„Moje milá Tavore,“ řekla Laseen, „přiznávám, že jsem kvůli tobě trochu na rozpacích. Zřejmě zastáváš dětinský názor, že jisté pravdy jsou neúprosné a nevyvratitelné. Žel, svět dospělých nikdy není tak jednoduchý. Každá pravda je tvárná. Z nezbytnosti podléhá opravám. Copak sis, Tavore, ještě nevšimla, že pro lid této říše je pravda nepodstatná? Ztratila svou moc. Už nic nemění, a vlastně vůle lidu – jistě, zrozená ze strachu a nevědomosti – samotná vůle, jak jsem říkala, může pravdu upravit, může přeměnit, chceš-li, praktickou lež ve víru, a tato víra není otevřena zpochybňování.“</p>
<p>„Zpochybněním,“ podotkla pobočnice po chvíli, „člověk páchá zradu.“</p>
<p>Císařovna se usmála. „Vidím, že s každým stahem srdce dospíváš, Tavore. Možná bychom měly ztrátu nevinnosti oplakávat, ale ne dlouho, jak se obávám. Malazská říše se ocitla ve velmi povážlivé situaci a všechno je nejisté, visí na vlásku. Mor nám vzal Dujeka Jednorukého – a jeho vojsko zřejmě úplně zmizelo, nejspíš se stalo obětí morové rány. V Korelu se věci změnily k horšímu. Zničení Sedmiměstí zasadilo téměř smrtelnou ránu naší ekonomice a zvláště našemu zásobování obilím. Než se ten subkontinent vzpamatuje, mohl by propuknout hladomor. Je životně důležité vnutit naší říši nový tvar, Tavore.“</p>
<p>„A co s sebou tento nový tvar přináší, císařovno?“</p>
<p>„Žel, oběti,“ promluvil Mallik Rel. „Prolitou krev, aby utišila žízeň, touhu. Neštěstí, ale žádné jiné cesty není.“</p>
<p>Tavore pomalu zamrkala. „Přejete si, abych vydala Záchlumčany.“</p>
<p>„A Chundryly,“ dodal Mallik Rel.</p>
<p>Korbolo Dom se najednou předklonil. „Ještě jedna věc, Tavore. Kdo ve jménu mistra Kápě je na těch katamaránech?“</p>
<p>„Vojáci národa známého jako Zánikové.“</p>
<p>„Proč jsou tady?“ vyptával se Napan s vyceněnými zuby.</p>
<p>„Slíbili věrnost, vrchní pěsti.“</p>
<p>„Malazské říši?“</p>
<p>Pobočnice zaváhala, než znovu upřela oči na Laseen. „Císařovno, musím s vámi mluvit. Soukromě. Některé záležitosti jsou výhradně mezi císařovnou a její pobočnicí.“</p>
<p>Mallik Rel zasyčel. „Má na mysli záležitosti rozpoutané otataralovým mečem! Stalo se, čeho jsem se obával, císařovno! Slouží jinému a chce studeným železem podříznout krk Malazské říši!“</p>
<p>Tavore se na něj znechuceně podívala. „Říše vždy odmítala nesmrtelné patrony, Malliku Rele. A to je hlavní důvod, proč přežíváme a sílíme. <emphasis>Co tady děláš, knězi?</emphasis>“</p>
<p>„Komu nyní sloužíš, ženo?“ štěkl Mallik Rel.</p>
<p>„Jsem císařovnina pobočnice.“</p>
<p>„V tom případě musíš poslechnout její rozkazy! Vydej nám Záchlumčany!“</p>
<p>„Nám? Aha, už to chápu. Před Arenem tě oloupili o trochu tvé slávy. Pověz mi, za jak dlouho vypíšeš zatykač na pěst Blistiga, bývalého velitele arenské gardy, který odmítl uposlechnout rozkaz a opustit město? Jen a jen díky němu Arén nepadl.“</p>
<p>„Copak Blistig nezatkl Rudé čepele, Tavore?“ zeptala se Laseen.</p>
<p>„Na Pormqualův rozkaz. Prosím, císařovno, musíme si promluvit o samotě.“</p>
<p>V té chvíli Kalam zahlédl v Laseeniných očích něco, o čem by ho v životě nenapadlo, že to uvidí. Záblesk strachu.</p>
<p>Promluvil však Korbolo Dom. „Pobočnice Tavore, jsem nyní vrchní pěst a po Dujekově smrti také <emphasis>nejvyšší </emphasis>vrchní pěst. Dále jsem přijal titul a povinnosti prvního meče říše, což byla pozice nešťastně uprázdněná předčasnou smrtí Dassema Ultora. Proto se také ujímám velení Čtrnácté armády.“</p>
<p>„Tavore,“ pravila tiše Laseen, „nikdy nebylo úkolem pobočnice velet armádám. Při povstání v Sedmiměstí jsem neměla jinou možnost, ale to teď skončilo. Splnila jsi vše, oč jsem tě žádala, a tvá věrnost neunikla mé pozornosti. Mrzí mě, že se toto setkání vyvíjí tak nepřátelsky – jsi prodloužením mé vůle, Tavore, a já své volby nelituji. Ani v této chvíli ne. Zřejmě ti svou vůli musím vysvětlit podrobněji. Chci tě mít opět po svém boku v Untě. Mallik Rel se vyzná v mnoha oblastech státní správy, ale v jiných má nedostatky – a proto potřebuji tebe, Tavore, abys džhistálského kněze doplňovala. Vidíš před sebou restrukturalizaci říšského vrchního velení. Nový první meč se ujme velení všech malazských armád. Nadešel čas, Tavore, abys odložila meč.“</p>
<p>Ticho. Tavore nehnula brvou. „Jak přikazujete, císařovno.“</p>
<p>Kalam měl najednou horkou kůži, jako by mu měla vzplanout. Po těle mu stékal pot. Cítil, jak se mu perlí na obličeji a na krku. Upíral oči na ruce sepjaté na stole.</p>
<p>„To mě těší,“ prohlásila Laseen.</p>
<p>„Bude nutné,“ pokračovala Tavore, „abych se nakrátko vrátila do přístavu. Jsem přesvědčená, že pěst Keneb bude pochybovat o pravdivosti změn ve velení, pokud je neuslyší přímo ode mě.“</p>
<p>„Nanejvýš věrný voják,“ zahučel Mallik Rel.</p>
<p>„Ano, to je.“</p>
<p>„A ti Zánikové?“ vyptával se Korbolo Dom. „Stojí za potíže? Podvolí se mé autoritě?“</p>
<p>„V této věci za ně nemohu mluvit,“ odtušila Tavore bezvýrazně. „Co se jejich schopností týče, podle mě jsou dostatečné přinejmenším pro pomocné sbory našich pravidelných jednotek.“</p>
<p>„Nic víc na nich tedy není?“</p>
<p>Pobočnice bezstarostně pokrčila rameny. „Jsou to cizinci, první meči. Barbaři.“</p>
<p><emphasis>Barbaři plavící se na nejlepších válečných lodích na celém zatraceném oceánu, ano.</emphasis></p>
<p>Ale Korbolo Dom, při vší své vnímavosti a bystrém úsudku, jenom přikývl.</p>
<p>Další chvíle ticha, v níž mohlo být řečeno mnoho věcí, díky kterým mohla Malazská říše najít pevnější půdu pod nohama. Ticho, přesto měl Kalam dojem, že slyší, jak práskají dveře, spouští se padací mříž, a viděl chodby, ulice, kde blikající světlo pohaslo a ztratilo se docela.</p>
<p>Kdyby jen císařovna promluvila, jen k pobočnici samotné – cokoliv, postačila by jakákoliv přátelská nabídka, která by nezněla falší –</p>
<p>„Pobočnice,“ ozval se místo toho Mallik Rel, „je tu problém dvou Záchlumčanů, zaklínače a čarodějky.“</p>
<p>Tavore dál upírala oči na Laseen. „Samozřejmě. Naštěstí jsou zneschopnění následkem traumatu, jaký zažili při Coltainově smrti.“</p>
<p>„Přesto se Spárové postarají o jejich zatčení.“</p>
<p>„Nedá se tomu odpomoci,“ dodala císařovna. „I se zbytkem své staré moci by mohli zabít spoustu malazských občanů, Tavore, a to nesmíme dopustit.“</p>
<p>„Dnes v noci poteče krev Záchlumčanů a Chundrylů.“ Pobočnice to pronesla bez jakýchkoliv pocitů.</p>
<p>„Musí to tak být,“ zahuhlal džhistálský kněz, jako by ho to mrzelo.</p>
<p>„Tavore,“ pokračovala Laseen, „budou Chundrylové ochotní odevzdat zbraně a zbroj? Nečítají dva tisíce mužů či víc?“</p>
<p>„Moje slovo postačí,“ odtušila pobočnice.</p>
<p>„Velice se mi ulevilo,“ utrousila císařovna s pousmáním, „že chápeš, že to, co se stane dnes v noci, se musí stát. Ve větším plánu věcí, Tavore, je to jen skromná oběť. Je také jasné, že Záchlumčané už nejsou více užiteční – staré smlouvy s kmeny je třeba zrušit, když jsou teď Sedmiměstí a jeho úroda mimo náš dosah. Jinými slovy, potřebujeme Záchlumskou planinu. Stáda je třeba porazit, zemi rozorat, zasít obilí. Sedmiměstí nám dalo tvrdou lekci, když přijde na to, spoléhat se se zásobováním na vzdálené země.“</p>
<p>„Takto je to,“ rozvíjel císařovnina slova Mallik Rel a rozhazoval rukama, „ekonomická nutnost, ano? Je smutné, že ten nevědomý a zaostalý národ musí být vyhuben, ale zároveň nevyhnutelné.“</p>
<p>„To musíš dobře znát,“ odtušila Tavore. „Gedorianský džhistálský kult ve Falaru nakonec stejným způsobem vyhubil císař Kellanved. Podle všeho jsi jeden z mála, kteří tehdy přežili.“</p>
<p>Z kulatého, umaštěného obličeje Mallika Rela pomalu vyprchala všechna barva.</p>
<p>Pobočnice pokračovala: „Bezvýznamná poznámka v říšských dějinách, těžko se hledá. Kdyby sis prostudoval Kalousovy práce, našel bys příslušné odkazy. ‚Bezvýznamná‘ je ovšem relativní pojem. Stejně bude zřejmě později zanesen do knih tento záchlumský pogrom. Pro samotné Záchlumčany to samozřejmě bezvýznamné nebude ani trochu.“</p>
<p>„Kam tím míříš, ženo?“ štěkl Mallik Rel.</p>
<p>„Občas je užitečné se na cestě zastavit, otočit se a o kousek se vrátit.“</p>
<p>„Tím dosáhneš čeho?“</p>
<p>„Pochopení motivů, džhistále. Tato noc se zřejmě rozmotává. Smlouvy, dohody a vzpomínky –“</p>
<p>„V této debatě,“ skočila jí císařovna do řeči, „můžete pokračovat později. Dav ve městě se brzy obrátí proti sobě, pokud neobdrží vhodné oběti. Jsi připravená, pobočnice?“</p>
<p>Kalam zadržel dech. Neviděl Tavore do tváře, ale něco v Laseenině výrazu mu prozradilo, že si s pobočnicí hledí do očí a něco mezi nimi proběhlo. Laseeniny oči pomaloučku zbezvýrazněly a jako by ztratily barvu.</p>
<p>Pobočnice vstala. „Jsem, císařovno.“</p>
<p>T’jantar se také zvedla, a než si stačil někdo všimnout, Kalam už byl na nohou.</p>
<p>„Pobočnice,“ unaveně zabručel, „vyprovodím vás.“</p>
<p>„Až skončíš s těmi zdvořilostmi,“ podotkla císařovna, „vrať se, prosím, sem. Nikdy jsem nepřijala demisi od Spára, Kalame Méchare, a mám dojem, že už je dlouho načase pořádné povýšení. Poté, co se Kabrňák zřejmě ztratil v Říšské chodbě, zůstala funkce velitele Spáru prázdná. Nenapadá mě nikdo, kdo by si ji zasloužil víc.“</p>
<p>Kalam zvedl obočí. „A vy si, císařovno, myslíte, že to přijmu, prostě se usadím v untské Západní věži a obklopím se kurvami a patolízaly? Čekáte dalšího Kabrňáka?“</p>
<p>Teď hluše promluvila Laseen. „To tedy rozhodně nikoliv, Kalame Méchare.“</p>
<p><emphasis>Celý Spár pod mým velením. Bohové, kdo padne první? Mallik Rel. Korbolo Dom…</emphasis></p>
<p><emphasis>A ona to ví. Nabízí to. Mám vyříznout rakovinu z těla… ale nejdřív musí zemřít někteří Záchlumčané. A… nejen Záchlumčané.</emphasis></p>
<p>Nevěřil si natolik, aby promluvil, a stejně nevěděl, co by měl říci, a tak se jen uklonil císařovně a vyšel za Tavore a T’jantar z místnosti na chodbu.</p>
<p>Tavore ušla třiadvacet kroků do předpokoje, kde nezůstala jediná Rudá čepel, a pokynula T’jantar, jež se postavila k protějším dveřím. Pobočnice zavřela ty za nimi. A otočila se ke Kalamovi.</p>
<p>Promluvila T’jantar. „Kalame Méchare, kolik ruk nás očekává?“</p>
<p>Odvrátil zrak. „Každá ruka je cvičená jako samostatná jednotka. Je to přednost i chyba zároveň.“</p>
<p>„Kolik?“</p>
<p>„Dole kotví čtyři lodě. Mohlo by jich být osmdesát.“</p>
<p><emphasis>„Osmdesát</emphasis><emphasis>!</emphasis><emphasis>“</emphasis></p>
<p>Asasín kývl. <emphasis>Jsi mrtvá, pobočnice. A ty taky, T’jantar. </emphasis>„Nedovolí vám vrátit se na loď,“ pokračoval a nepodíval se jim do očí. „To by znamenalo občanskou válku –“</p>
<p>„Ne,“ řekla Tavore.</p>
<p>Kalam k ní zamračeně vzhlédl.</p>
<p>„Opouštíme Malazskou říši. A s největší pravděpodobností se už nikdy nevrátíme.“</p>
<p>Kalam se opřel o zeď a zavřel oči. Po tváři mu stékal pot. „Chápete, co mi právě nabídla? Můžu se tam vrátit a udělat přesně to, co po mně chce – co potřebuje, abych udělal. Potom odtamtud odejdeme a necháme za sebou dvě mrtvoly, hlavy useknuté a položené na ten zatracený stůl. Hrome, Tavore. Osmdesát ruk!“</p>
<p>„Rozumím. Běžte tedy. Nebudu si o vás myslet nic špatného, Kalame Méchare. Sloužíte Malazské říši. Tak se ukažte.“</p>
<p>Pořád se nepohnul, ani neotevřel oči. „Takže to už pro vás nic neznamená, Tavore?“</p>
<p>„Mám jiné starosti.“</p>
<p>„To mi vysvětlete.“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Proč ne?“</p>
<p>„Dnes v noci došlo ke sbíhání, Kalame,“ pravila T’jantar. „Přímo tady ve městě. Hra je samý tah a protitah, a Mallik Rel se jí opravdu účastní, i když ruka, která ho vede, zůstává vzdálená a neviditelná. Odstraníš-li ho, jak hodláš, bude to znamenat smrtelnou ránu, a mohlo by to dokonce zvrátit celou rovnováhu. Nemuselo by to zachránit jen Malazskou říši, ale i samotný svět. Jak bychom mohly něco namítat?“</p>
<p>„A přece…“</p>
<p>„Ano,“ přitakala T’jantar. „Žádáme tě, Kalame, bez tebe nemáme sebemenší naději –“</p>
<p>„Šest set asasínů, zatraceně!“ Opřel se hlavou o zeď a nechtěl, nedokázal se podívat na ženy před sebou, na prosbu v jejich očích. „Já na to nestačím. To musíte vědět. Všichni zemřeme a Mallik Rel přežije.“</p>
<p>„Jak říkáte,“ podotkla Tavore.</p>
<p>Čekal, až něco dodá, poslední prosbu. Čekal nový uskok od T’jantar. Ale následovalo jen ticho.</p>
<p>„Stojí to za to, pobočnice?“</p>
<p>„Vyhrajte tuto bitvu, Kalame, nebo vyhrajte válku.“</p>
<p>„Jsem jenom jeden muž.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p><emphasis>S oříznutou kostkou.</emphasis></p>
<p>Dlaně v navlhlé kůži rukavic ho svrběly. „Ten džhistálský kněz se zlobí.“</p>
<p>„Už hodně dlouhou dobu, ano,“ řekla T’jantar. „A touží po moci.“</p>
<p>„Laseen je zoufalá.“</p>
<p>„Ano, Kalame, je.“</p>
<p>„Proč obě nezůstanete tady? Nepočkáte, až ho zabiju. Počkejte, a já císařovnu přesvědčím, že ten pogrom musí zarazit. Okamžitě. Už nesmí být prolita ani kapka krve. Ve městě je šest set asasínů – můžeme to šílenství rozdrtit, srazit horečku –“</p>
<p>„Už žádná krev, Kalame Méchare?“</p>
<p>Otázka T’jantar ho bodla do srdce. Jen zavrtěl hlavou. „Jen vůdcové, víc nebude zapotřebí.“</p>
<p>„Je jasné, že tě něco nenapadlo,“ upozornila jej T’jantar.</p>
<p>„A co?“</p>
<p>„Spárové. Je mezi nimi plno zrádců. Plno. Džhistálský kněz nezahálel.“</p>
<p>„Jak tohle víš?“</p>
<p>Další ticho.</p>
<p>Kalam si oběma rukama přejel po obličeji. „Bohové pod námi…“</p>
<p>„Smím se na něco zeptat?“</p>
<p>Frkl. „Prosím, T’jantar.“</p>
<p>„Kdysi jsi horoval proti čistce ve staré gardě. Vlastně jsi přednedávnem přišel sem do města a chtěl jsi zavraždit císařovnu.“</p>
<p><emphasis>Jak tohle všechno víš? Jak to vůbec můžeš vědět? </emphasis>Co <emphasis>jsi zač? </emphasis>„Pokračuj.“</p>
<p>„Hnalo tě pobouření, rozhořčení. Tvé vlastní vzpomínky prohlásili za lež a ty ses chtěl postavit těm, kdo pošpinili vše, čeho sis cenil. Chtěl ses dívat do očí tomu, kdo rozhodl, že Paliči mostů musejí zemřít – potřeboval jsi v nich vidět pravdu, a až bys ji našel, jednal bys. Jenomže ona ti to rozmluvila –“</p>
<p>„Ani tu nebyla.“</p>
<p>„Ale to jsi věděl. No, nevadí. Zabránilo by ti to vydat se do Unty? Dojít si pro ni?“</p>
<p>Zavrtěl hlavou.</p>
<p>„V každém případě, kde je teď tvé rozhořčení, Kalame Méchare? Coltain z Vraního klanu. Říšský historik Kalous. Sedmá armáda. A teď Záchlumčané ze Čtrnácté. Pěst Temul. Nil, Nether. Drz od chundrylských Spálených slz, které zahnaly Korbolo Doma u Sanimonu – oloupily Korbola o vítězství dávno před Arenem. Zrádci jsou v trůnním sále –“</p>
<p>„Můžu jejich pobyt tam zkrátit.“</p>
<p>„Můžeš. A pokud se k tomu rozhodneš, budeme s pobočnicí umírat s jistým uspokojením. Ale zemře i mnoho dalších. Mnohem víc, než si kdokoliv z nás dokáže představit.“</p>
<p>„Ptáš se, kde je moje rozhořčení, ale odpověď už znáš. Žije. Ve mně. A je připravené zabíjet. Tady a teď.“</p>
<p>„Zabití Mallika Rela a Korbolo Doma dnes v noci nezachrání Záchlumčany ani Chundryly,“ podotkla T’jantar. „Ani nezabrání válce se Zániky. Ani zničení Záchlumské planiny. Císařovna je skutečně zoufalá, tak zoufalá, že obětuje svou pobočnici výměnou za zabití dvou zrádců ve své družině. Mimochodem, nemyslíš, že Mallik Rel pochopil, co ti Laseen nabízí?“</p>
<p>„To je tvoje otázka?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Korbolo Dom je hlupák. Nejspíš nic nepochopil. Džhistálský kněz naneštěstí hloupý není, a tak se připravil.“ Odmlčel se. V duchu však sledoval bezpočet stezek. Možností. „Možná neví, že vlastním otataralovou zbraň –“</p>
<p>„Moc, kterou používá, je starší,“ poznamenala T’jantar.</p>
<p>„Takže po všem, co jsme si tu řekli, můžu selhat.“</p>
<p>„Můžeš.“</p>
<p>„V tom případě prohrajeme všichni.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Kalam otevřel oči. Pobočnice se mezitím otočila. Dívala se na něj jen T’jantar, upírala na něj tajuplné, zlatavé oči.</p>
<p><emphasis>Šest set. </emphasis>„Pověz mi, T’jantar, čistě mezi tebou a pobočnicí, čí život je důležitější?“</p>
<p>Odpověděla okamžitě. „Pobočnice.“</p>
<p>Tavore sebou trhla, ale neobrátila se k nim.</p>
<p>„A mezi námi dvěma?“ zeptal se Kalam.</p>
<p>„Tvůj.“</p>
<p><emphasis>Aha. </emphasis>„Pobočnice, rozhodněte se, prosím, mezi sebou a Čtrnáctou.“</p>
<p>„K čemu je to všechno dobré?“ vyštěkla Tavore drsně.</p>
<p>„Vybírejte.“</p>
<p>„Pěst Keneb má své rozkazy,“ řekla.</p>
<p>Kalam znovu zavřel oči. V hlavě zaslechl slabý, přeslabý zvuk. Hudba plná žalu. „Chodby ve městě,“ poznamenal tiše. „Je jich mnoho, překypují energií – Rychlej Ben bude mít co dělat, i když k němu proniknu, a nelze použít brány. Pobočnice, budete potřebovat svůj meč. Otataral vepředu… a vzadu.“</p>
<p>Zvláštní hudba, melodie neznámá, a přece… poznal ji.</p>
<p>Otevřel oči a pobočnice se otočila. Bolest v jejím pohledu byla jako rána do srdce.</p>
<p>„Děkuji,“ hlesla.</p>
<p>Asasín se zhluboka nadechl a uvolnil si ramena. „Dobrá, nemá smysl nechávat je čekat.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Do místnosti vstoupil Perel. Mallik Rel přecházel sem a tam a Korbolo Dom otevřel láhev a naléval si víno. Císařovna zůstala sedět.</p>
<p>Nemámila čas na řečičky. „Ti tři se blíží k bráně.“</p>
<p>„Chápu. Kalam Méchar se tedy rozhodl.“</p>
<p>Nepatrný záblesk, snad zklamání. „Ano, teď ti půjde z cesty, Perele.“</p>
<p><emphasis>Ty mrcho. Nabídla jsi mu Spár, viď? A co by pak zbylo na mě? </emphasis>„Máme spolu nějaké nevyřízené věci, císařovno.“</p>
<p>„Ať ti to nebrání v tom, co je třeba vykonat. Kalam je nejméně důležitý cíl, rozumíš? Samozřejmě ho odkliď z cesty, ale potom dokonči, co jsem ti přikázala.“</p>
<p>„Samozřejmě, císařovno.“</p>
<p>„Až se vrátíš,“ pokračovala Laseen s lehkým pousmáním, „mám pro tebe překvapení. Příjemné.“</p>
<p>„Určitě nebudu pryč dlouho –“</p>
<p>„Právě ta přehnaná sebedůvěra mě na tobě tolik rozčiluje, Perele.“</p>
<p>„Císařovno, je to jeden muž!“</p>
<p>„Myslíš si snad, že pobočnice je bezmocná? Nosí otataralový meč, Perele – kouzla, s nimiž Spárové chystají své léčky, nebudou fungovat. Bude to kruté. Navíc tu je T’jantar, a ona je pro nás pro všechny záhadou. Nechci, aby ses sem ráno vrátil, jen abys mi sdělil, že s úspěchem leží v ulicích dvě stě mrtvých Spárů.“</p>
<p>Perel se uklonil.</p>
<p>„Tak běž.“</p>
<p>V té chvíli se otočil Mallik Rel. „Mistře Spáru,“ řekl, „až splníš úkol, pošli dvě ruky na loď <emphasis>Zuřivý vlk </emphasis>s rozkazem zabít Nila a Nether. A pokud se naskytne příležitost, ať zabijí i pěst Keneba.“</p>
<p>Perel se zamračil. „Na té lodi je Rychlej Ben.“</p>
<p>„Nech ho na pokoji,“ rozkázala císařovna.</p>
<p>„Copak on se nepokusí bránit naše cíle?“</p>
<p>„Jeho moc spočívá v iluzích,“ prohlásil Mallik Rel přezíravě. „Titul velemág si nezaslouží, i když se mu zřejmě líbí, a neudělá nic, čím by odhalil nedostatek nadání.“</p>
<p>Perel lehce naklonil hlavu na stranu. <emphasis>Opravdu, Malliku Rele?</emphasis></p>
<p>„Vydej rozkazy,“ pravila Laseen.</p>
<p>Mistr Spáru se znovu uklonil a odešel.</p>
<p><emphasis>Kalame Méchare. Konečně to můžeme vyřídit. Za to ti, císařovno, děkuju.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Vstoupili do strážnice na konci Hradební cesty. Lubben byl jen stín hrbící se u stolku. Pouze krátce vzhlédl. V potlučených rukou měl velký bronzový korbel.</p>
<p>Kalam se zastavil. „Připij si taky na nás, ano?“</p>
<p>Kývnutí. „Se spolehni.“</p>
<p>Vykročili k protějším vratům.</p>
<p>„Pozor na poslední schod,“ utrousil za nimi Lubben.</p>
<p>„Dáme.“</p>
<p><emphasis>A děkujeme ti za to, Lubbene.</emphasis></p>
<p>Vstoupili na podestu.</p>
<p>Po celém městě hořely domy. Pochodně se míhaly sem a tam jako svítící červi v hnijícím mase. Slabý křik a ječení. Střední přístav byl plný lidí.</p>
<p>„Mariňáci na molu,“ poznamenala pobočnice.</p>
<p>„Drží se,“ dodala T’jantar, jako by Tavore uklidňovala.</p>
<p><emphasis>Bohové pod námi, tam dole musí být nejmíň tisíc lidí. </emphasis>„Jsou tam stěží tři oddíly, pobočnice.“</p>
<p>Beze slova vykročila. T’jantar ji následovala a Kalam, s posledním pohledem na bitvu ve Středním přístavu, se vydal za nimi.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Tene Baralta vstoupil do dobře zařízeného pokoje, zastavil se a rozhlédl se kolem sebe. Nakonec se vydal k plyšovému křeslu. „U Sedmičky,“ pronesl s hlasitým povzdechem, „aspoň jsme skoncovali s tou studenou mrchou.“ Posadil se a natáhl si nohy. „Nalij nám víno, kapitáne.“</p>
<p>Lostara Yil k němu přistoupila. „To může počkat. Dovolte, pane, pomůžu vám se zbrojí.“</p>
<p>„Dobrý nápad. Bolí mě ruka, kterou už nemám – svaly na krku mám jako zkroucené železné pruty.“</p>
<p>Stáhla mu plechovou rukavici a položila ji na stůl. Přešla za křeslo a odepjala mu plášť. Zpola vstal, aby mu ho mohla stáhnout. Pečlivě ho poskládala a položila na dřevěnou truhlu vedle velké postele plné podušek. Vrátila se k Tene Baraltovi. „Vstaňte na chvíli, pane. Sundám vám osníř.“</p>
<p>Kývl a narovnal se. Bylo to neohrabané, ale nakonec se jim podařilo těžké kroužky svléknout. Lostara je položila na hromádku v nohách postele. Baralta měl prošívanici celou propocenou a v podpaždí páchnoucí skvrny. Stáhla mu ji, takže zůstal polonahý. Staré jizvy byly jako podlitiny. Svaly mu pod vrstvou tuku změkly, jak lenivěl.</p>
<p>„Vysoká Denul,“ poznamenala Lostara, „císařovna nebude váhat, nechá vás správně vyléčit.“</p>
<p>„To nechá,“ přitakal a posadil se. „A potom, Lostaro Yil, neucukneš, když se na mě podíváš. Hodně na nás dva myslím.“</p>
<p>„Opravdu.“ Vrátila se za něj a začala mu masírovat napětím ztvrdlé svaly na krku.</p>
<p>„Ano. Už si myslím, že to tak má být.“</p>
<p>„Jistě si vzpomínáte, pane, na návštěvu, kterou jsem vykonala, když jsem tehdy sledovala stopu Kalama Méchara. Návštěvu posádkové tvrze. Seděla jsem u stejného stolu jako asasín. Dosti nečekaně se objevil balíček karet. V poli vládly Smrt a Stín, jestli mi slouží paměť – a připouštím, že to nemůžu zaručit. V každém případě jsem se přesně držela vašich příkazů a později jsem zabila všechny přítomné – pochopitelně až po Kalamově odchodu.“</p>
<p>„Vždycky jsi plnila rozkazy s působivou přesností, Lostaro Yil.“</p>
<p>Jemně mu přejela po bradě. „To vražedné ráno, komandante, je věc, které ze všeho nejvíc lituji. Byli nevinní, všichni do jednoho.“</p>
<p>„Nenech se zatěžovat takovými omyly, má lásko.“</p>
<p>„To je těžký úkol, pane. Dosáhnout potřebné chladnokrevnosti.“</p>
<p>„Máš na to výjimečné nadání.“</p>
<p>„Asi ano,“ připustila, otřela se mu dlaní o znetvořené rty a zakryla mu ústa. A nožem v druhé ruce mu podřízla krk od ucha k uchu. Do dlaně jí vystříkla krev a do vzduchu unikalo chroptění a bublání. Tělo v křesle sebou několikrát cuklo a znehybnělo.</p>
<p>Lostara Yil ustoupila. Otřela si nůž a ruce do hedvábného povlečení. Vrátila zbraň do pochvy, vzala si rukavice a přistoupila ke dveřím. Pootevřela je, jen aby mohla proklouznout ven, a dvěma Rudým čepelím na stráži řekla, že velitel spí a nemají ho rušit.</p>
<p>Vojáci jí zasalutovali. Lostara zavřela dveře a odcházela.</p>
<p><emphasis>Dobrá, Kotilione, nakonec jsi s ním měl pravdu. A opět bylo dosaženo potřebné chladnokrevnosti.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Uru Hela byla na zemi, ječela a balila se kolem oštěpu, který jí vězel v těle. Koryk s kletbou zatlačil štítem a odstrčil útočníky, aby ji mohl překročit. Za něj proklouzla Smíška, popadla ležící ženu za opasek a odtáhla ji do bezpečí.</p>
<p>Vybuchla další práskavka. Rozhodila těla ve spršce krve, jež cákla Korykovi pod přílbu. Zamrkal, jak ho zaštípala v očích, zachytil štítem ránu palcátem a zvedl ho, aby mohl spodem bodnout na slabiny. Odpovídající vřísknutí zchromeného útočníka ho téměř ohlušilo. Vytáhl meč z rány.</p>
<p>Za ním se ozýval křik, ale moc tomu nerozuměl. Uru Hela byla vyřazená z boje a Krátkonosa při posledním útoku vyřídilo bodnutí do stehna, takže řada obránců byla zoufale natažená. Připojili se k nim Galt s Lobem. Smraďoun přikládal Krátkonosovi škrtidlo a Nešťast se zoufale snažil odrazit útoky Mockry – magické útoky snažící se vyvolat zmatek a paniku – a rychle slábl.</p>
<p>Co má za lubem Rychlej Ben? Kde vůbec je? Proč už nevylezl na palubu <emphasis>Zuřivého vlka?</emphasis></p>
<p>Koryk se přistihl, že nadává ve všech jazycích, které zná. Nemohli se udržet.</p>
<p>A kdo vůbec hraje tu zatracenou hudbu?</p>
<p>Bojoval dál.</p>
<p>A neviděl, co se děje za ním, jak z temnoty klouže obrovský katamarán s vlčími hlavami a blíží se k molu. Široké plošiny dosedly na kámen. Z plošin sestupovaly jednotky těžce vyzbrojených vojáků, mezi nimi lučištníci se šípy nasazenými na tětivách.</p>
<p>Koryk rozťal nějakému ubohému malazskému občanovi obličej a utrhl mu bradu – pod ušima se bíle zaleskly kosti – a on zděšeně, nevěřícně couval –</p>
<p><emphasis>Zabíjíme vlastní lidi – bohové pod námi – naše vlastní lidi –</emphasis></p>
<p>Najednou za ním seržant Balšám pronikavě vykřikl. <emphasis>„Ustoupit! Mari</emphasis><emphasis>ňáci</emphasis><emphasis> ustoupit!“</emphasis></p>
<p>A disciplína zafungovala – rozkaz znějící jako ozvěna řevu starého vrchního seržanta na cvičišti před mnoha lety – Koryk s frkáním uskočil a zvedl štít, aby odrazil oštěp –</p>
<p>Najednou kolem něj procházeli vojáci a před ním se srazila nová štítová hradba. Sborový křik, jak do zmítajícího se davu vletěly šípy a zarážely se do masa.</p>
<p>Koryk se otočil a vrávoral pryč. Meč táhl za sebou a špičkou ryl do dlažby.</p>
<p><emphasis>Zánikové. Jsou tady. A je to.</emphasis></p>
<p>Galt se smál. „První skutečná šarvátka, seržante. Proti Malažanům!“</p>
<p>„Smích je teda lepší než slzy,“ zabručel k tomu Balšám, „ale stejně sklapni.“</p>
<p>Boj na konci mola nabíral na obrátkách. Mariňáci klesali k zemi či potácivě hledali vodu na pití a vytírali si krev z očí. Koryk se zmateně rozhlížel, byl úplně otupělý. U lávky <emphasis>Zuřivého vlka </emphasis>zahlédl dvě zahalené postavy. Záchlumská čarodějka a její zaklínačský bratr.</p>
<p>„Koryku Seti, kde je Flaška?“ zeptala se Nether.</p>
<p>„Netuším,“ opáčil a zašilhal na mladou ženu. „Někde –“ ukázal na město za sebou – „tam.“</p>
<p>„Nemůže se vrátit,“ podotkl Nil. „Ne přes tuhle hordu.“</p>
<p>Koryk si odplivl. „Najde si cestu,“ prohlásil.</p>
<p>„O tom žádná,“ dodala Smíška a přistoupila k míšenci s měchem plným vody.</p>
<p>„Všichni mu hodně věříte,“ poznamenala Nether.</p>
<p>Smíška podala měch Korykovi. „Tvůj miláček bude v pořádku, to chci říct, Nether. Přece si s sebou vzal tu svou krysu, ne?“</p>
<p>„Svou co?“</p>
<p>„Pravda, většinou ji má někde strčenou, ale párkrát jsem ji viděla –“</p>
<p>„Dost,“ zavrčel Koryk.</p>
<p>Smíška se na něj zašklebila. „Kazisvěte.“</p>
<p>„Vy dva byste se měli vrátit na loď,“ radil Koryk Záchlumčanům. „Je to tam bezpečnější – nějakej zbloudilej šíp –“</p>
<p>„Vojáku,“ přerušil jej Nil, „vy dnes v noci bojujete za Záchlumčany a chundrylské Spálené slzy. Chceme být svědky.“</p>
<p>„Jasně, ale dělejte to z paluby. K čemu to všechno bude, jestli vás složí šíp do krku?“</p>
<p>Sourozenci se po chvíli uklonili – Korykovi i ostatním mariňákům – obrátili se a vyšli na palubu.</p>
<p><emphasis>Bohové pod náma, ještě nikdy jsem je neviděl se klanět. Nikomu.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p><emphasis>„Pozor na poslední schod…“</emphasis></p>
<p>Kalam sestupoval přímo za pobočnicí. Zbývalo dvacet schodů. „Na šestém schodě,“ zamumlal asasín, „zpomalte a ustupte doleva.“</p>
<p>Tavore kývla.</p>
<p>Čtyři dromóny kotvily stranou, aniž by na molech stály stráže. Přímo před nimi ústila Hradební cesta na náměstí. Naproti stály tři říšské budovy, dřevěná pevnost se šatlavou, budova sloužící k vybírání cla a desátků a silně opevněná zbrojnice městské hlídky. Obvyklé stráže nebyly přítomné a šatlava byla neosvětlená.</p>
<p>Sedm schodů od konce Kalam pod pláštěnkou vytáhl nože. Pobočnice se posunula doleva a zaváhala. Kalam se mihl kolem ní, otataralovou zbraň napřaženou, a posledních šest schodů prostě přeskočil.</p>
<p>Pod Hradební cestou se z čista jasná objevilo pět postav. Jedna se krčila Kalamovi v cestě, ale uhnula, aby nedošlo ke srážce. Kalam švihl otataralovým nožem, vrazil ho Spárovi hluboko do krku a vytrhl ho s proudem tepenné krve.</p>
<p>Kalam přistál v podřepu a odrazil dva útoky zleva, jak se Spár rozmachoval dýkami v obou rukou. Začerněné železo proklouzlo mezi dýkami a zachytilo čepel. Pak se Kalam otočil na předkročené noze, sehnul se a druhou nohou Spárovi podrazil kolena. Vrah přistál tvrdě na levém boku a Kalam přidržel dýky jílci svých tesáků, přitlačil a opřel se kolenem Spárovi o prsa. Ošklivě to křuplo, když povolila prsní kost a žebra se prohnula. Jakmile přistál, vrhl se Kalam dopředu, takže ležícího přeletěl, přičemž mu ještě stačil vrazit nůž do oka.</p>
<p>Cítil, jak mu pláštěnkou na zádech proniká dýka a sjíždí po kroužcích pod ní. Vzápětí byl mimo dosah, ohnul rameno, překulil se a otočil. Útočník ho následoval téměř stejně rychle, a Kalam zachrčel, když do něj narazil. Kroužky nad levým bokem pronikla dýka. Prudce se stočil, nicméně cítil mělkou ránu v mase. Pak hrot narazil na další kroužky a čepel se zlomila. Uprostřed pohybu, když se útočník odrážel – Kalam byl mnohem těžší – se spouštěla shůry další dýka. Kalam zvedl ruku a nabodl paži držící dýku, která vypadla z bezvládných prstů. Kalam nechal nůž v ráně a sekl druhým nožem, takže přeťal šlachy pod loktem. Pustil i druhou zbraň a popadl Spára za přednici kazajky a za rozkrok – <emphasis>muž – </emphasis>zvedl ho, přehodil si ho přes levé rameno, otočil se a praštil mu hlavou o dláždění. Celá hlava jako by zmizela v záhybech kapuce a pláště a ven vystříkla bělavá hmota.</p>
<p>Kalam pustil bezvládné tělo, vyzvedl si nože a obrátil se ke zbývájícím dvěma Spárům. Oba už leželi. Nad jedním stála pobočnice s mečem zvlhlým krví. T’jantar se zřejmě střetla holýma rukama s posledním Spárem a nějak se jí podařilo zlomit mu vaz, když jí do těla vrážel obě dýky. Kalam vytřeštil oči, když zbraně vytáhla – jednu z pravého ramene těsně pod klíční kostí a druhou z boku – a odhodila je, jako by to byly střížky. Podíval se jí do očí a všiml si, jak zlatě zaplály, než se bezstarostně odvrátila.</p>
<p>„Ucpi si ty díry,“ radil Kalam, „nebo vykrvácíš.“</p>
<p>„Mě si nevšímej,“ opáčila. „Kam teď?“</p>
<p>Když se pobočnice podívala na milenku, měla ve tváři bolest. Zřejmě se musela ovládnout, aby ji nepohladila.</p>
<p>Kalam si vyzvedl druhý nůž. „Kam teď, T’jantar? Na každém kroku nejkratší cesty ke Střednímu přístavu jsou uchystaný léčky. Přinuťme je se roztáhnout a jít za námi. Na západ, pobočnice, hlouběji do města. Potom se stočíme k jihu a projdeme přímo Střední čtvrtí a přes vnitřní most do Myšárny – tam to dobře znám – a jestli se dostaneme až tam, dojdeme na pobřeží a vrátíme se k severu. Bude-li to nutný, můžeme ukrást rybářský člun a k <emphasis>Zuřivému vlku </emphasis>doveslovat.“</p>
<p>„Zřejmě nás pozorují právě teď,“ podotkla pobočnice.</p>
<p>Kalam kývl.</p>
<p>„A pochopili, že kouzla selhala.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Přinutíme je… vyjít s barvou ven.“</p>
<p>„Brzy proti nám bude muset vyrazit víc než jedna ruka najednou,“ upozornil Kalam. „Potom budeme mít skutečný potíže.“</p>
<p>Slabé pousmání.</p>
<p>Kalam se znovu obrátil k T’jantar. „Musíme si pospíšit –“</p>
<p>„Zvládnu to.“</p>
<p>„Proč jsi na toho hlupáka nepoužila meč?“</p>
<p>„Byl příliš blízko pobočnice. Dostala jsem se k němu zezadu, ale byl natolik obratný, aby ještě udeřil.“</p>
<p><emphasis>Hrome, špatný začátek. </emphasis>„Ty rány moc nekrvácejí. Měli bychom vyrazit.“</p>
<p>Vykročili k západu, ke skalnímu mysu napravo.</p>
<p>„To se většina dospělých mužů odrazí, když se střetne s vámi, Káláme Méchare?“ zajímala se pobočnice.</p>
<p>„Rychlej pořád říká, že jsem ten nejhutnější chlap, jakýho kdy poznal.“</p>
<p>„Jedna ruka vyrazila z úkrytu,“ varovala je T’jantar. „Postupuje rovnoběžně s námi.“</p>
<p>Kalam se podíval doleva. Nikoho neviděl. <emphasis>Jak to víš Věřím jí? Bezvýhradně. </emphasis>„Směřuje k nám?“</p>
<p>„Zatím ne.“</p>
<p>Další oficiální budovy a pak první z velkých paláců Čtvrti světel. <emphasis>Tady žádné bandy záškodníků nejsou. Přirozeně. </emphasis>„Aspoň máme ulice sami pro sebe,“ zamumlal. <emphasis>Více méně.</emphasis></p>
<p>„Dolů do Horních paláců vedou jen tři brány,“ ozvala se po chvíli pobočnice, „a rychle se blížíme k poslední z nich.“</p>
<p>„Ano, dál na západ už je jenom hradba a pod ní čím dál vyšší skála. Ale je tu jeden starý palác, léta opuštěný a doufejme, že pořád prázdný. Tamtudy se dá sejít dolů, a jestli máme štěstí, Spárové o tom nevědí.“</p>
<p>„Další ruka právě přišla nahoru poslední bránou,“ hlásila T’jantar. „Spojuje se s první.“</p>
<p>„Jenom dvě tady ve Světlech?“</p>
<p>„Zatím.“</p>
<p>„Určitě?“</p>
<p>Podívala se na něj. „Mám velmi dobrý čich, Kalame Méchare.“</p>
<p><emphasis>Čich? </emphasis>„Nevěděl jsem, že se spárští asasínové přestali koupat.“</p>
<p>„Nejde o tenhle pach. Jde o agresivitu a strach.“</p>
<p>„Strach? Jsme přece jenom tři, pro mistra Kápě!“</p>
<p>„A jeden z nás jsi ty, Kalame. Přesto tě chtějí všichni dostat osobně. Budou o tu čest soupeřit.“</p>
<p>„Pitomci.“ Ukázal před sebe. „Támhle ta vysoká zeď. Nevidím světla –“</p>
<p>„Brána je dokořán,“ povšimla si pobočnice, když došli blíž.</p>
<p>„To je jedno,“ řekla T’jantar. „Už jsou tady.“</p>
<p>Všichni tři se otočili.</p>
<p>Otupující účinek obnaženého meče pobočnice byl mnohem větší než u Kalamova tesáku. Jak se ukázalo, měl dosah třicet kroků, kde se na ulici znenadání objevily tři zahalené postavy. „Kryjte se!“ sykl Kalam a sehnul se.</p>
<p>Vyletěly stříbřité šipky a hlavice s ozuby se ve slabém měsíčním světle mihotaly, jak se při letu točily. Množství nárazů do mechem pokryté zdi za nimi. Kalam se narovnal a zaklel, protože T’jantar se rozběhla proti útočníkům.</p>
<p><emphasis>Je jich deset, ty huso!</emphasis></p>
<p>Vyrazil za ní. Pět kroků od přibíhajících Spárů T’jantar tasila meč.</p>
<p>Jedno staré rčení říkalo, že veškerá hrůza čekající v ruce asasína neznamená nic proti profesionálnímu vojákovi. T’jantar ani nezpomalila, čepel se kolem ní míhala jako blesk. Za ní se válela těla, stříkala krev, nože padaly na dláždění. Vzduchem svistla dýka a zanořila se jí hluboko do prsou. Nevšímala si toho – Kalam vykulil oči, když viděl, jak pod zdánlivě nejslabším dotekem T’jantařina dlouhého meče padá na zem hlava oddělená od těla. Pak se k ní připojil.</p>
<p>Kolem T’jantar proběhli dva Spárové a zamířili k pobočnici. Kalam se k nim blížil zleva. Bližší mu skočil do cesty ve snaze ho zadržet, aby se druhý vrah dostal k Tavore.</p>
<p>Spár začal máchat dýkami, ještě než Kalam vůbec použil zbraně. Poznal figuru – Síť. „Bohové pod náma, ty pitomče,“ štěkl, vrazil tesáky do přediva krytů, naznačil bodnutí, ucukl, vyhnul se krytům a úhledně nabodl vrahovy ruce.</p>
<p>Muž zaječel a Kalam mu odstrčil paže do stran a praštil ho čelem do nosu. Hlava v kapuci odletěla dozadu – a střetla se s hrotem Kalamova pravého tesáku, dokončujícího předchozí manévr. Zakřupalo to a nůž zajel Spárovi do mozku. Mrtvý ještě nedopadl a Kalam ho překročil a vydal se za posledním vrahem.</p>
<p>Pobočnice klidně přihlížela, když se na ni Spár vrhl. Bodla ho do hrdla mezi klíční kosti a těžká čepel proťala průdušnici i páteř a vyjela vzadu, kde napjala, avšak neprosekla, plášť. Těsně předtím, než se nabodl na meč, Spár hodil obě dýky. Pobočnice se mrštně pootočila při dokončování výpadu, čímž se jim vyhnula.</p>
<p>Kalam zpomalil a ohlédl se. T’jantar se vracela.</p>
<p><emphasis>Osm mrtvých Spárů. Hromsky působivé. I když kvůli tomu chytila nůž do plic.</emphasis></p>
<p>Po bradě T’jantar stékal napěněný pramínek krve. Vytáhla nůž a do haleny se vsákla další krev. Ale nijak ji to nezpomalilo.</p>
<p>„Tak dovnitř,“ navrhl Kalam.</p>
<p>Vstoupili na nádvoří, zarostlé a plné smetí. Uprostřed bývala kašna. Dnes byla nádrž pokrytá lesklými řasami. Vyletělo z nich mračno hmyzu, zakroužilo a zamířilo k nim. Kalam ukázal nožem na zeď. „Ta stará studna. Kdysi pod tím vším bývala přírodní cisterna ve vápenci. Nějaký podnikavý zloděj se do ní prohrabal zespodu. Rodině, která tu žila, ukradl celý jmění. Zůstali na mizině. To je už dávno – ten poklad zaplatil Kellanvedovy raný pirátský podniky na trasách mezi Malazem a Napanskými ostrovy.“</p>
<p>Pobočnice se na něj podívala. „Ten podnikavý zloděj byl Kellanved?“</p>
<p>„Spíš Tanečník. Patřilo to tu Posměvákově rodině a poklad taky pocházel z dvaceti let pirátství. Brzy nato se Kellanved zmocnil Tvrze a zabral celý ostrov. Zrodila se Malazská říše. Těch pár lidí, kteří o tom vědí, tomu říká Studna hojnosti.“</p>
<p>T’jantar zakašlala a vyplivla krev. Kalam si ji ve tmě prohlížel. Dokonalý obličej měla hodně bledý. „Půjdu první,“ prohlásil. „Hloubka je asi dva sáhy – pokud to půjde, opírejte se při lezení o stěny studny. Pobočnice, slyšíte hudbu?“</p>
<p>„Ano. Slabě.“</p>
<p>Kalam kývl a přehoupl se přes roubení. <emphasis>Takže to nejsem jenom já. Šumaři, lámeš mi srdce.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Čtyři ruky, zbraně připravené, se rozhlížely kolem dokola. Perel stál nad tělem. Tomu chudákovi někdo praštil hlavou o ulici dost tvrdě, aby mu ji roztřískal na kaši a zatlačil bradu do krku, takže se páteř zkroutila a popraskala.</p>
<p>Tohle byla jedna z věcí na Kalamu Mécharovi, na něž měli lidé sklon zapomínat či, což bylo ještě nesprávnější, nevěnovat jim pozornost. Ten parchant měl sílu jako zvíře.</p>
<p>„Na západ,“ šeptl jeden z poručíků. „Přes Světla, nejspíš k poslední bráně. Budou nás chtít obejít, uvolnit přichystané léčky –“</p>
<p>„Všechny ne,“ zabručel Perel. „Ani na chvíli jsem neuvěřil, že se pokusí jít přímou cestou. Vlastně teprve teď narazí na hlavní část mé armády.“</p>
<p>Poručík se zasmál. Perel na něj upřel oči a po chvíli řekl: „Vezmi si dvě ruky a jděte za ním. Nepřibližujte se, jenom se občas ukažte. Žeňte je dál.“</p>
<p>„Obrátí se proti nám, mistře Spáru –“</p>
<p>„Pravděpodobně. Přeju hezký večer. Běž.“</p>
<p>Zlomyslné zahihňání by bylo horší, ale smích byl už tak dost zlý.</p>
<p>Perel si vyhrnul levý rukáv volné hedvábné košile. Hlavice šipky nasazené na kuši pevně přivázané k zápěstí byla pokrytá voskem. Bylo snadné ji v případě potřeby vypustit. Mezitím neriskoval styk s paraltem natřenou hlavicí. <emphasis>Ne, ta chuť je pro tebe, Kalame.</emphasis></p>
<p><emphasis>Nakonec jsi vyřadil magii, takže mi nedáváš jinou možnost. A mně na kodexu rozhodně nezáleží.</emphasis></p>
<p>Shrnul si rukáv zpátky a podíval se na dvě vybrané ruky, své oblíbené elitní asasíny. Nebyli mezi nimi žádní mágové. Oni měli mnohem přímočařejší nadání. Byli vysocí, svalnatí, vyrovnají se Kalamově síle. „Postavíme se jižně od Admirálského mostu, na kraji Myšárny.“</p>
<p>„Myslíš, že se dostanou tak daleko, mistře Spáru?“ zeptal se jeden.</p>
<p>„Pojďme,“ odtušil Perel.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Kalam opatrně postupoval nízkým, úzkým tunelem. Před sebou viděl houští zakrývající ústí jeskyně. Některé větvičky byly polámané a byla tu cítit žluč a krev. <emphasis>Co to je? </emphasis>S tasenými zbraněmi došel až na práh. Kolem vstupu do tunelu byla původně rozmístěna ruka. Zůstalo pět mrtvol s rozhozenými údy. Kalam se protáhl křovím. Byly rozsekané na kusy. Paže zpřelámané, nohy vykloubené. Všude krev, ještě kapající z větví stromu v opuštěném sadu. Dva Spárové byli vykuchaní, vnitřnosti se válely na spadaném listí jako nafouknutí červi.</p>
<p>Pohyb ho přiměl se otočit. Z tunelu vyšly pobočnice s T’jantar.</p>
<p>„To bylo rychlé,“ šeptla Tavore.</p>
<p>„Není to moje práce, pobočnice.“</p>
<p>„To mě mrzí. Uvědomila jsem si to. Zřejmě máme nějaké přátele.“</p>
<p>„Nespolíhejte na to,“ zabručel Kalam. „Tohle vypadá na mstu – někdo si na těch chudácích pořádně zchladil žáhu. Podle mě to s námi nemělo nic společnýho. Jak jste říkala, Spár je organizace plná zrádců.“</p>
<p>„Obrátili se proti sobě?“</p>
<p>„Rozhodně to tak vypadá.“</p>
<p>„Pořád je to v náš prospěch, Kalame.“</p>
<p>„Určitě to není tak důležitý jako zjištění, že předvídali, že půjdeme oklikou,“ zamumlal Kalam po chvíli. „Skutečný potíže nás teprve čekají, pobočnice.“</p>
<p>„Nahoře u studny slyším pohyb,“ hlásila T’jantar. „Ruky. Dvě.“</p>
<p>„To bylo rychlý.“ Kalam vycenil zuby. „Chtějí nás hnát před sebou. K mistrovi Kápě s tím. Zůstaňte tady, vy dvě.“ Zamířil zpátky do tunelu. <emphasis>Nahoře u studny. To znamená, že budete muset lézt dolů po jednom. Jste netrpěliví, hlupáci. A to vám přijde draho.</emphasis></p>
<p>Dorazil k cisterně a spatřil z otvoru nahoře viset nohy v mokasínech. Popošel blíž.</p>
<p>Spár dopadl zlehka a zabil ho nůž zabodnutý do oka. Kalam zbraň vytrhl z rány a odtáhl mrtvolu stranou. Vzhlédl a čekal na další.</p>
<p>A pak zaslechl hlas.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Dvě ruky shromážděné kolem studny váhaly a nahlížely do tmy. „Poručík říkal, že zavolá,“ sykl jeden z vrahů. „Ale já tam dole nic neslyším.“</p>
<p>Pak se ozvalo tiché zavolání a tři rychlá mlasknutí. Domluvený signál. Asasínové se uklidnili. „Asi se šel kouknout k východu – Kalam musel projít přes léčku v sadu.“</p>
<p>„Prej je to ten nejstrašlivější Spár ze všech. Ani Tanečník se s ním nechtěl zaplíst.“</p>
<p>„Už dost. Pospěš si, Sturtho, slez dolů a dělej společnost poručíkovi. A když už tam budeš, utři tu kaluž, co se mu určitě udělala kolem nohou – nechceme uklouznout.“</p>
<p>Vyzvaný sešplhal do studny.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Kalam se zakrátko vynořil z tunelu. T’jantar seděla zády ke stromu. Všimla si ho, kývla a začala se zvedat. V klíně se jí nahromadila krev a nyní jí stékala po nohou.</p>
<p>„Kudy?“ zeptala se pobočnice.</p>
<p>„Půjdeme podél sadové zdi na západ až ke Krkavčí cestě, pak přímo k jihu, nahoru na kopec – je to široká cesta se spoustou přehrazených uliček. Obejdeme kopec z východu, podél Staré městské hradby a přes Admirálský most.“ Zaváhal, než dodal: „Musíme si pospíšit, běžet, nikdy rovně, ale taky bez zastávek. Tam venku je rozzuřený dav, rváči hledající potíže – nesmíme uvíznout mezi nimi. Až řeknu, že vyrazíme a nezastavíme, tak přesně to myslím. T’jantar –“</p>
<p>„Udržím krok.“</p>
<p>„Poslouchej –“</p>
<p>„Řekla jsem, že udržím krok.“</p>
<p>„Neměla bys ani být při vědomí!“</p>
<p>Potěžkala meč. „Pojďme najít další léčku, ano?“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Bouřňákovi se na lících leskly slzy. Místností se nesla žaluplná hudba zrozená ze strun a v myslích čtyř vojáků vyvolávala jména a tváře, jedno po druhém. Z ulice sem doléhaly tlumené zvuky boje a umírání, sbor jako nahromaděné hlasy historie, lidských neúspěchů a jejich ozvěny, dosahující k nim z celého světa. Šumař se snažil vyhnout ponuré monotónnosti žalozpěvu a do melodie vkládal přestávky, hledaje naději a víru a význam přátelství – nejen s těmi, kdo padli, ale i se třemi dalšími muži v místnosti – nicméně věděl, že tento zápas prohrává.</p>
<p>Oddělit válku od míru a udržet jasnou hranici mezi nimi by pro tolik lidí mělo být snadné. Vojáci na pochodu, líté bitvy, zabíjení. Zavřené zbrojnice, smlouvy, oslavy a městské brány doširoka otevřené. Avšak Šumař věděl, že v obou říších existuje utrpení – viděl příliš mnoho chudáků, stařen a nemluvňat v náručí matek, lidí ležících nehybně u cesty či ve škarpách – kudy tekly splašky jako řeky sbírající jejich vyhořelé duše. A došel k přesvědčení, jež mu vězelo v srdci jako rezavý hřebík, a s ním i k nemilosrdnému závěru, že se už nedokáže dál dívat na věci tak jako dřív, už nedokáže chodit a vidět obě strany mince úhledně oddělené – nahlížet na svět kritickým pohledem morální relativity – <emphasis>toto je víc, toto je méně. </emphasis>Pravda v jeho srdci byla taková: už nevěřil v mír.</p>
<p>Nic takového neexistovalo, byl to ideál, jemuž sloužil bezpočet vznešených slov, litanie nabízející iluzi, že absence otevřeného násilí sama o sobě stačí jako důkaz, že jedno je lepší než druhé. Mezi válkou a mírem žádný rozdíl <emphasis>neexistuje – </emphasis>protiklady jsou nanejvýš v tom, jak vyjadřují všudypřítomnou nerovnost. Utrpení je všepronikající. Děti hladovějí u nohou bohatých pánů bez ohledu na to, jak bezpečná a nezpochybnitelná jejich vláda je.</p>
<p>Měl v sobě spoustu soucitu – věděl to, protože cítil bolest, bezmoc, zoufalství, a z toho zoufalství vycházející touhu – potřebu – se odpoutat, rozhodit rukama a prostě odejít, obrátit se zády k tomu, co vidí, ke všemu, co zná. Když nemůže nic udělat, zatraceně, tak <emphasis>nechce nic vidět. </emphasis>Jakou jinou možnost má?</p>
<p><emphasis>A tak pláčeme pro padlé. Pláčeme pro ty, kteří ještě padnou. Ve válce je křik hlasitý a drásavý a v míru je pláč nekonečný, až nakonec sami sobě namluvíme, že neslyšíme nic.</emphasis></p>
<p><emphasis>Proto je tato hudba žalozpěv a já jsem odsouzený slyšet jeho hořkosladké tóny až do své smrti.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ukažte mi boha, který si nežádá utrpení smrtelníků.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ukažte mi boha, který oslavuje rozmanitost, a do oslav zahrnuje i nevěřící a necítí se jimi ohrožován.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ukažte mi boha, který chápe význam míru. V životě, ne ve smrti.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ukažte mi –</emphasis></p>
<p>„Dost,“ zaskřípal Gesler.</p>
<p>Šumař zamrkal a odložil nástroj. „Cože?“</p>
<p>„S takovým vztekem to nemůžeš zakončit, Šume. Prosím.“</p>
<p><emphasis>Vztekem? To mě mrzí. </emphasis>Byl by to vyslovil nahlas, ale najednou nemohl. Sklopil zrak a uviděl špinavou podlahu. Někdo – možná on sám – nechtěně šlápl na švába. Brouk byl zpola rozmačkaný, rozmáznutý po pokrouceném dřevě a chabě kopal nožičkama. Šumař se na něj fascinovaně zadíval.</p>
<p><emphasis>Můj milý tvore, proklínáš teď nějakého lhostejného boha?</emphasis></p>
<p>„Máš pravdu,“ přitakal, „takhle to skončit nemůže.“ Znovu zvedl skřipky. „Tady je jiná písnička pro tebe, jedna z těch mála, co jsem se doopravdy naučil. Z Kartoolu. Jmenuje se ‚Paraltin tanec‘.“ Položil smyčec na struny a začal.</p>
<p>Divoká, bláznivá, zábavná. Poslední sloka vyprávěla o vítězné samičce požírající milence. I beze slov byly podrobnosti závěrečného trylku nezaměnitelné.</p>
<p>Čtyři muži se zasmáli. A znovu umlkli.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Mohlo to být horší, říkal si Flaška, spěchající tmavou uličkou. Agayla mohla pod jeho košilí sáhnout doleva místo doprava. Potom by nevytáhla panenku, nýbrž živou krysu – která by ji nejspíš hryzla, protože tohle zřejmě Y’Ghatan dělala ze všeho nejradši. Nesměřoval by jejich následující rozhovor jiným směrem? <emphasis>Nejspíš ano.</emphasis></p>
<p>Uličky Myší Díry se kroutily, úzké, ucpané, neosvětlené, a zakopnout ve tmě o tělo nebylo tak vzácné, jak by se mu líbilo… ne však o pět těl. S bušícím srdcem se Flaška zastavil. Obklopil ho pach smrti. Žluč a krev.</p>
<p>Pět mrtvol v černých šatech, s kápěmi, jakoby rozsekaných na kusy, snad teprve před chvílí.</p>
<p>Z okolních ulic bylo slyšet křik plný hrůzy. <emphasis>Bohové, co se to tam děje? </emphasis>Napadlo ho, že vypustí Y’Ghatan, ale rozhodl se opačně – bude její oči potřebovat později, tím si byl jist, a riskovat zvířátko nyní by znamenalo přivolávat jistou pohromu. <emphasis>Kromě toho nejsem tak daleko od cíle. Myslím. Doufám.</emphasis></p>
<p>Opatrně našlapoval mezi těly. Dorazil k ústí uličky. Cokoliv vyvolalo ten křik, bylo pryč, i když Flaška zahlédl několik utíkajících lidí, bezpochyby mířících k přístavu. Zabočil doprava a vydal se stejným směrem.</p>
<p>Až se ocitl naproti krčmě. Prohnuté schody vedoucí dolů. Po zádech mu stékal čůrek potu. <emphasis>Tady. Děkuju, Agaylo.</emphasis></p>
<p>Sešel dolů, otevřel dveře a vstoupil do Kurníkova Oběšence. Přeplněná díra s nízkým stropem byla podivně tichá. Otáčeli se k němu bledí hosté a upírali na něj tvrdé pohledy, když se zastavil na prahu a rozhlížel se kolem.</p>
<p><emphasis>Zatracení veteráni. Aspoň nejste všichni tam venku a nezabíjíte mariňáky.</emphasis></p>
<p>Zamířil k baru. Pod záhyby jeho pláště se loutka pohnula, zacukala pravou rukou. Vzápětí před sebou uviděl muže. Byl k němu obrácený zády, opíral se o pult a zvedl korbel. V té chvíli mu sklouzl otrhaný rukáv a objevila se změť jizev.</p>
<p>Flaška k němu došel a poklepal ho po rameni. Muž se pomalu otočil, oči chladné jako vystydlé kovářské výhně.</p>
<p>„Tobě říkají Cizinec?“</p>
<p>Muž se zamračil. „Tak mi říká málo lidí, a ty mezi ně nepatříš.“</p>
<p>„Mám pro tebe zprávu,“ odtušil Flaška.</p>
<p>„Od koho?“</p>
<p>„Nemůžu sloužit. Aspoň ne tady.“</p>
<p>„Co je to za zprávu?“</p>
<p>„Tvé dlouhé čekání skončilo.“</p>
<p>Nepatrný záblesk v očích, jako uhlíky znovu rozdmýchané k životu. „Opravdu?“</p>
<p>Flaška kývl. „Jestli si potřebuješ něco vyzvednout, můžu počkat tady. Ale ne dlouho. Musíme vyrazit co nejdřív.“</p>
<p>Cizinec otočil hlavu a zavolal na hromotluka za pultem, jenž právě zarazil čep do sudu. „Prchlivče!“</p>
<p>Stařec se ohlédl.</p>
<p>„Dohlídni mi na něj, než se vrátím,“ požádal Cizinec.</p>
<p>„Mám ho kdyžtak svázat? Srazit palicí?“</p>
<p>„Ne, jen zajisti, ať dýchá, až se vrátím.“</p>
<p>„Tady je docela v bezpečí,“ zabručel Prchlivec a přistoupil k Flaškoví. „Víme, že Čtrnáctá si vedla dobře, vojáku. Proto jsme všichni tady, a ne tam venku.“</p>
<p>Cizinec prodělal nějakou nepatrnou změnu, než k Flaškoví znovu vzhlédl. „A,“ podotkl si pro sebe, „teď to dává lepší smysl. Počkej, nezdržím se dlouho.“</p>
<p>Protlačil se davem.</p>
<p>Flaška se obrátil k Prchlivci. „Má i skutečný jméno?“</p>
<p>„Určitě,“ opáčil Prchlivec a vrátil se k soudku.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Tři stíny se choulily kolem stolu v rohu. Ještě před chvílí tam nebyly, tím si byla seržant Hellian jistá. Možná. Nezdálo se, že by něco pily, což bylo samo o sobě dostatečně podezřelé, stejně jako ty černé hlavy nakloněné k sobě, šeptem probírající intriky, ohavné plány, zlovolné záměry. Pokud však ti lidé něco říkali, neslyšela je a v šeru si nebyla ani jistá, jestli se jim vůbec hýbou rty. Pokud tedy měli rty.</p>
<p>Nevěstka u druhého stolu hrála vlny. Sama.</p>
<p>Hellian se naklonila k zajatci. „Tohle místo je divný, jestli chceš něco slyšet.“</p>
<p>Banaschar nepatrně zvedl obočí. „Vážně? Přízraky a duchové, jedna ztrhaná kurva a démon za barem –“</p>
<p>„Bacha na to, komu říkáš ztrhaná,“ zavrčela žena, zatímco se černé, kulaté kameny odrážely samy od sebe v korýtku. Zamračila se nad výsledkem a zamumlala: „Ty fixluješ, že jo? Přísahám a myslím to vážně – jestli tě u toho chytím, Hormule, kupuju svíčku s tvým jménem.“</p>
<p>Hellian se podívala k baru. Démonický majitel byl zpátky v hubeném těle, přecházel sem a tam a za pultem mu byla vidět jen hlava. Vypadalo to, že se cpe řezy jakéhosi žlutého ovoce, které vždycky zkroutil a vycucal z nich štávu, načež slupku hodil přes rameno. Sem a tam, řez za řezem. „Jak to, že se takhle změnil?“ chtěla vědět. „Nemá tu někde mít pána? Nepovolávají a nepoutají? Jsi kněz, máš tyhle věci znát.“</p>
<p>„Čirou náhodou je znám,“ opáčil Banaschar. „A máš pravdu, obvykle všechno probíhá tak, jak to popisuješ.“ Přejel si dlaní přes obličej a pokračoval: „Jenom hádám, seržante. Toho démona sem přivolal sám Kellanved, nejspíš jako ochránce nebo vyhazovače. Potom odešel a démon se ujal podniku.“</p>
<p>„Směšný. Co věděj démoni o podnikání? Ty lžeš. Teď se napij, podezřelej, a potom si dáme ještě a odejdeme z tohohle blázince.“</p>
<p>„Jak tě mám přesvědčit, seržante? Potřebuju se dostat do Posměvákovy tvrze. Závisí na tom osud světa –“</p>
<p>„Cha, to je dobrý. Něco ti vo osudu světa povim. Hej, šenkýři! Další pivo, zatraceně! Koukni na ty stíny, podezřelej, vo to tady kráčí. Schovávají se za vším, za každým trůnem, za každou vanou. Plánujou a plánujou, zatímco my končíme ve stokách, ucpáváme odpadový roury a plaveme v pomyjích, ve kterých se utopíme. Počítají peníze, to dělají. Peníze, který ani nevidíme, ale takhle nás měřej, vážej, chci říct, střížek v jedny misce, duše v druhý, vyrovnáno, chápeš. Jakej je osud světa?“ Zvedla ruku, zakroužila ukazovákem a sklonila ho. „S nima ve vedení to jde všecko dolů vodou. A jejich vtip je – že jdou s sebou.“</p>
<p>„Poslouchej, ženská. Tohle jsou přízraky. Stvoření stínů. Ti nic neplánují. Ani nepočítají peníze. Jenom tady okounějí –“</p>
<p>Jako na povel se tři stíny zvedly, až židle slyšitelně zavrzaly, přitáhly si pláště k tělu, tváře schované v temnotě, a zamířily ke dveřím. Hellian frkla. Démon dorazil s dalším džbánkem.</p>
<p>„Dobře,“ povzdechl si Banaschar a zavřel oči. „Zatkni mě. Uvrhni mě do žaláře. Nech mě hnít s červy a krysami. Máš naprostou pravdu, seržante. Po hlavě do stoky – ukaž, doleju ti.“</p>
<p>„Teď mluvíš rozumně, podezřelej.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Kalam praštil předloktím Spára do zahaleného obličeje, rozdrtil mu nos a udeřil hlavou o zeď. Křupla kost a útočník se zhroutil. Kalam se otočil a rychle prošel podél zdi domu, sledován půl tuctem šipek z kuší, které narážely do cihel. Slyšel třeskot zbraní z uličky před sebou a napravo – kam ustoupily pobočnice s T’jantar pod salvou šipek z druhé strany ulice – nahnali je do léčky.</p>
<p>Tři ruky spěchaly uzavřít past. Kalam s kletbou doběhl do ústí uličky. Rychle zjistil, že obě ženy se zuřivě brání čtyřem asasínům – z nichž jednoho právě vyřídila T’jantar mečem. Kalam se připravoval na střetnutí s vrahy blížícími se z ulice.</p>
<p>Vzduchem zasvištěly dýky. Kalam se vrhl na zem a doprava, vyskočil a střetl se s prvními čtyřmi Spáry. Změť krytů, kdy se Kalam propracovával doprava a z dosahu dvou útočníků. Rozmáchl se tesáky a jednomu protivníkovi rozsekl tvář. Jak muž couval, Kalam přikročil a bodl ho do stehna, zatímco odrážel prudký výpad druhého. Otočil se kolem nože stále vězícího ve Spárově stehně, dostal se za něj a volnou zbraní bodl přes jeho levé rameno, takže druhému útočníkovi roztrhl krk.</p>
<p>Vyškubl nůž ze stehna, zvedl ruku pod bradu zraněného Spára, zaťal svaly a zlomil mu vaz. Muž bodnutý do krku vrávoral. Měl přeťatou krkavici a krev mu stříkala mezi prsty, jak se marně snažil ten proud zastavit.</p>
<p>Poslední dva Spárové ze čtveřice se rychle blížili. Za nimi Kalam zahlédl další ruky ženoucí se po pobočnici a T’jantar.</p>
<p>Vztekle zavrčel, proskočil mezi dvěma Spáry, jejich útok zachytil tesáky, nohou kopl prvního do lýtka a zlomil mu kost. Byla to žena, a jak zavřískla bolestí a padala, srazila se s mužem za sebou, který navíc uklouzl v kaluži krve, a oba ztratili rovnováhu.</p>
<p>Kalam vpadl mezi první Spáry útočící na pobočnici a T’jantar. Jelikož přicházel zleva a zezadu, jeho náhlý příchod přinutil půl tuctu vrahů se otočit, aby mu mohli čelit. Kalam se kryl, odrážel jejich útoky a do nejbližšího vrazil ramenem. Zapraštěla žebra, vzduch vyletěl z plic a Spár odletěl dozadu, kde se zamotal pod nohy dvěma svým druhům. Jeden z nich se připletl na dosah Kalamova levého tesáku, když se hnal kolem, a rána do krku mu téměř oddělila hlavu od těla.</p>
<p>Dva zbývající po něm skočili. Jeden šel nízko zleva, druhý vysoko zprava. Kalam sekl po prvním a cítil, jak se čepel otřela o obě dýky ve Spárových rukou. Následovalo koleno mezi nohy. Druhý útočník musel couvnout před nataženou rukou s tesákem, a když se v zoufalství zaklonil, Kalam spustil levou ruku a rozťal mu břicho až po rozkrok.</p>
<p>Když se mu střeva vyhrnula mezi nohy, Spár zapištěl. Kalam vytrhl nůž z rány a pokračoval v útoku – a zaslechl, jak se k němu kdosi blíží zezadu. Přidřepl a vrhl se dozadu. Zleva mu do pasu zajela dýka těsně pod hrudnírn košem. Hrot mířil nahoru – do srdce. Vzápětí se oba asasínové srazili. Kalam švihl hlavou dozadu a zasáhl Spára do čela. Druhá dýka sklouzla po kroužcích na jeho pravé paži. Otočil se kolem nože, který měl v boku, a loktem udeřil Spára do hlavy, až mu rozdrtil lícní kost. Asasín se rozplácl na zemi a pustil nůž v Kalamově boku.</p>
<p>Kalam se supěním znovu vykročil. Při každém pohybu mu projela hrudníkem bolest, ale neměl čas zdržovat se s vytahováním nože, protože se blížili zbývající dva Spárové, kteří se k němu prve otočili.</p>
<p>Byli však příliš blízko u sebe, téměř se dotýkali – Kalam odskočil doprava, aby se dostal z dosahu jednoho z nich. Sehnul se pod vodorovným sekem mířícím mu na hrdlo a druhý nůž zastavil, když tesákem přejel Spárovi přes předloktí a zpětným bodnutím mu vrazil hrot do hrdla. Zraněný se začal hroutit a Kalam se mu opřel ramenem o prsa – a zatlačil, přičemž tělo sledoval, až narazilo do druhého asasína. Všichni tři šli k zemi, Kalam nahoře. Mrtvola mezi ním a živým Spárem mu vytrhla tesák z prstů – vytáhl tedy volnou ruku a vrazil vrahovi do oka palec a ukazovák, palec ohnul a ukazovák tlačil stále hlouběji, až se tělo přestalo hýbat.</p>
<p>Z uličky se k němu donesly zvuky dalšího boje. Vyškrábal se na nohy, vytrhl si konečně nůž z boku a zaklel, když se z rány vyvalila krev. Vzal si i druhý nůž a vrávoral do uličky.</p>
<p>Zůstali jen tři Spárové a T’jantar bojovala se dvěma z nich. Oba krok za krokem zatlačovala směrem ke Kalamovi.</p>
<p>Ten bodl nožem, jednou, dvakrát, a už se mu u nohou válela těla. T’jantar se mezitím obrátila, vrhla se zezadu na posledního asasína a proťala mu lebku. Jeden z ležícíh Spárů se odkulil a zdvihl zbraň – Kalam mu dupl na krk. V uličce zaznívalo už jen supění přeživších.</p>
<p>Kalam se zadíval na obě ženy. T’jantar byla celá pokrytá ranami – zpěněná krev jí tekla z nosu a uší a hrudník se jí zvedal roztřeseně a nepravidelně. Kalam se zašklebil vlastní bolestí a prohlížel si ulici za nimi. Občas se některý z ležících Spárů pohnul, ale bojechtivost je očividně přešla.</p>
<p>Připojila se k němu pobočnice. Obličej měla zastříkaný krví mísící se se špínou a potem. „Kalame Méchare, sledovala jsem vás. Zdá se…“ Potřásla hlavou. „Zdá se, že se pohybujete rychleji než oni. A přes veškerý jejich výcvik a zručnost se vám nikdo z nich nevyrovná.“</p>
<p>Vytřel si štiplavý pot z očí. Ruce, tisknoucí jílce tesáků, ho bolely, ale nedokázal sevření povolit. „Všechno se zpomaluje, pobočnice,“ zamumlal. „V duchu si je prostě zpomalím.“ Otřepal se, aby si uvolnil svaly na plecích. Podařilo se mu zastavit krvácení, i když cítil, jak se mu horká krev na noze pod těžkou látkou sráží v lepkavou hmotu. Byl vyčerpaný a v ústech měl nakyslou pachuť. „Nemůžeme se zastavit,“ zasupěl. „Je tu spousta dalších. Už jsme u Admirálskýho mostu, jsme skoro tam.“</p>
<p>„Tam?“</p>
<p>„V Myšárně.“</p>
<p>„Slyším pouliční nepokoje – hoří tam, Kalame.“</p>
<p>Kývl. „Ano. Zmatek. To je dobrý.“ Ohlédl se na T’jantar. Opírala se zády o zeď, celá pokrytá krví, oči zavřené. Kalam ztišil hlas. „Pobočnice, potřebuje léčení, než bude pozdě.“</p>
<p>T’jantar ho nicméně zaslechla. Otevřela oči, které se jí leskly jako tygří, a narovnala se. „Jsem připravená.“</p>
<p>Pobočnice vykročila k milence, ale musela se otočit, když kolem ní T’jantar proběhla k ústí uličky. Kalam si všiml bolesti v jejích očích, a odvrátil zrak.</p>
<p>A spatřil asi třicet Spárů, zjevujících se o čtyřicet kroků dál na ulici. <emphasis>„Kurva! Běžte!“</emphasis></p>
<p>Vyběhli z uličky a hnali se dál. Kalam zpomalil, aby se pobočnice dostala před něj. T’jantar se nějak držela v čele. <emphasis>Čeká na nás další léčka. Spadne přímo do ní –</emphasis></p>
<p>Asasínové za nimi je pronásledovali a rychlejší běžci se přibližovali. Kromě tichých kroků, dupotu holínek a supění se zdálo, že se dlažba pod jejich nohama, budovy po stranách i klesající obloha nad nimi spikly a obkličují je – celou zoufalou scénu – otupují vzduch a dělají ho hustší, dusivější. Pokud je někdo uviděl, rychle se odvracel a snažil se splynout s temnotou.</p>
<p>Ulice se stáčela k západu, k parku na Krkavčí hoře. Před nimi se spojovala s další ulicí hraničící na západní straně s parkem a odbočující na jih k mostu. Když se přiblížili ke křižovatce, T’jantar náhle změnila směr a vedla je do uličky nalevo. Důvodem nečekané zacházky byly další ruky, vybíhající z křižovatky směrem k nim.</p>
<p><emphasis>Nahánějí nás k mostu. Co na nás čeká na druhé straně? </emphasis>pomyslel si Kalam.</p>
<p>Ulička se za prvními budovami rozšiřovala a přímo před nimi byla nízká zeď kolem parku. T’jantar zpomalila, jako by si nebyla jistá, jestli se má dát podél zdi doleva nebo doprava, pak zavrávorala a zvedla meč. Z obou stran se blížili útočníci. Pobočnice vykřikla.</p>
<p>Čepele se srazily, jeden Spár odletěl, ale další se kolem T’jantar zahemžili – Kalam viděl, jak jí do trupu zajíždějí dva nože. Přesto zůstala na nohou a rozmáchla se mečem. Tavore k nim doběhla a vrazila jednomu asasínovi otataralový meč do hlavy. Vyškubla ho z lebky a nastavila ho do cesty ruce. Rezavě zabarvené ostří projelo masem i kostí a paže odletěla –</p>
<p>Kalam ve chvilce, než se pustil do boje, zahlédl, jak T’jantar natahuje ruku. Popadla Spára za krk, zvedla ho do vzduchu, otočila a praštila s ním o kamennou zídku. Další ji opakovaně bodali do prsou, do ramenou, do paží.</p>
<p><emphasis>Bohové pod námi!</emphasis></p>
<p>Kalam dorazil jako útočící bhederin a bodl tesáky Spára, do něhož narazil, a pak dalšího. Oba odletěli.</p>
<p>Ve tmě před zídkou došlo k zuřivému boji zblízka, kdy se ke zbytku první ruky připojila druhá. Ve chvilce bylo po boji. Ale na oddych nebyl čas, do zdi bušily šipky.</p>
<p>Kalam mávl rukou a rozběhl se podél parku k západu. T’jantar se nějak – neuvěřitelně – znovu ujala velení. Za nimi kdosi zaječel, ale na ohlížení nebyl čas. Zeď se stáčela k jihu a tvořila jednu stranu ulice vedoucí k Admirálskému mostu. Kamenný oblouk nebyl osvětlený, zato byl tak utopený ve stínech, že mohl být na dně propasti. Když se přiblížili, kouzlo se zamihotalo a zhaslo. A odhalilo… nic. V dohledu nebylo živé duše.</p>
<p>„T’jantar!“ sykl Kalam. „Stůj.“</p>
<p>To, co se dělo za jejich zády, upoutalo pozornost pronásledujících Spárů – přinejmenším na chvíli. „Pobočnice, poslouchejte. Vy s T’jantar slezte do řeky a jděte vodou rovnou do přístavu.“</p>
<p>„A co vy?“ chtěla vědět Tavore.</p>
<p>„Ještě jsme se nestřetli ani se třetinou Spárů ve městě, pobočnice.“ Ukázal na Myší Díru. „Jsou tam. Chci je trochu prohnat.“ Vyplivl krev a sliny. „Nakonec je třeba ztratím – znám Myšárnu, Tavore. Vezmu to po střechách.“</p>
<p>„Nemá smysl se rozdělovat –“</p>
<p>„Ano, pobočnice. Má.“ Kalam si chvíli prohlížel T’jantar. <emphasis>Ano, přese všechno už to moc dlouho nevydržíš. </emphasis>„T’jantar se mnou souhlasí. Dovede vás do přístavu.“</p>
<p>V ulicích za nimi se rozhostilo hrozivé ticho. <emphasis>Blíží se to. </emphasis>„Běžte.“</p>
<p>Pobočnice se mu podívala do očí. „Kalame –“</p>
<p>„Jen běžte, Tavore.“</p>
<p>Díval se, jak odcházejí k řece. Po staré, sedající opěrné zdi sešplhala první T’jantar. Řeka byla špinavá, lenivá a mělká. Bude to pomalá chůze, ale skryje je tma. <emphasis>A až se dostanou do přístavu… pak přijde čas na improvizaci.</emphasis></p>
<p>Kalam lépe uchopil tesáky. Ještě se ohlédl. Pořád nic. Zvláštní. Upřel oči na most. <emphasis>No dobře. Tak ať už to máme za sebou.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Lostara Yil přešla nádvoří a Hradební cestu i s mrtvolami nechala za zády. Zvuky pouličních nepokojů k ní doléhaly z velké dálky – přicházely až z přístavu – zatímco okolní budovy a paláce byly tmavé a tiché, jako by se ocitla na nekropoli, <emphasis>vhodný to pomník slávě říše.</emphasis></p>
<p>Postavička, která se před ní objevila, ji proto vylekala. Neklid ještě zesílil, když chlapce poznala. „Žroute,“ vyhrkla, „co tady děláš?“</p>
<p>„Čekám na tebe,“ odtušil chlapec a utřel si nudli u nosu.</p>
<p>„Co to povídáš?“</p>
<p>„Odvedu tě tam, kam potřebuješ. Je to smutná noc, ale všechno bude v pořádku. Jednou to pochopíš.“ S tím se otočil a zamířil širokou třídou k jihu. „Nemusíme se držet stezky, ještě ne. Můžeme to vzít po prvním mostě. Lostaro Yil –“ ohlédl se, „jsi moc hezká.“</p>
<p>Přes dusno ji najednou zamrazilo. Vyrazila za chlapcem. „Jaké stezky?“</p>
<p>„To není důležité.“</p>
<p>Cosi se šustlo ve stínech nalevo. Položila ruku na jílec meče. „Něco tam je –“</p>
<p>„To je v pořádku,“ odtušil Žrout. „To jsou přátelé. Nebudou potíže, ale měli bychom si pospíšit.“</p>
<p>Zanedlouho se ocitli u mostu vedoucího do Střední čtvrti. Žrout odbočil k západu, a až po chvíli se zase vrátil k jihu.</p>
<p>Brzy zakopli o první těla. Spárové válející se zprvu v menších skupinkách – krysy a zdivočelí psi už se krmili – a pak, blíž parku na Krkavčí hoře, byly ulice doslova poseté mrtvolami. Lostara zpomalila – jatka se táhla k jihu, jako by stovkou říšských asasínů proletěla smršť s čepelemi – a při pohledu na tvar zranění, na rozmístění, na hladké přesnosti každé smrtelné rány, si Lostara Yil postupně uvědomila ještě něco. Zamrazilo ji až v kostech.</p>
<p>Tři kroky před ní si Žrout pobrukoval záchlumskou honáckou písničku.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>V polovině Admirálského mostu si Kalam strčil zbraň do podpaždí a ze záhybů šerpy vyndal žalud. Hladký, teplý i přes koženou rukavici, jako by připravený. A… netrpělivý.</p>
<p>Kalam si dřepl u nízké opěrné mostní zdi a hodil žalud na zem. Ten pukl, chvíli se točil na místě a pak se zastavil.</p>
<p>„Dobře, Rychlej,“ zabručel, „kdykoliv se ti to hodí.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Adaefón Delat seděl se zkříženýma nohama na podlaze v kajutě na <emphasis>Zuřivém vlku, </emphasis>oči zavřené, a při povolání sebou trhl. Poblíž slyšel hluk boje z nábřeží a věděl, že Zánikové jsou krok za krokem zatlačováni, útočí na ně kouzla a stále rostoucí masa hysterických útočníků. Na palubě válečný jezdec Run’Thurvian udržoval ochranu před magickými útoky na samotnou loď. Rychlej Ben cítil, že sice není pod velkým tlakem, nicméně ho něco zřetelně rozptylovalo. Váhal, jako by čekal mnohem náročnější úkol – a ten se rychle blížil.</p>
<p><emphasis>Máme potíže jinde, že?</emphasis></p>
<p>Nebude snadné proklouznout bludištěm chodeb vypuštěných do ulic této noci. Kapsy útočných kouzel se potloukaly kolem, pohyblivé pasti dychtící rozdávat bolestivou smrt, a Rychlej Ben je poznal. <emphasis>Reus, stezka moře. Ty pasti jsou z vody ukradené z hlubin oceánů a udržující si příšerný tlak</emphasis><emphasis> </emphasis><emphasis>– </emphasis><emphasis>rozdrtí všechno, co do nich vejde. Tohle je Vysoká Reus, a je zatraceně hnusná.</emphasis></p>
<p>Někdo tam venku čekal, až se pohne. Ať to byl kdokoliv, chtěl, aby Rychlej Ben zůstal přesně tam, kde je, v kajutě <emphasis>Zuřivého vlka. </emphasis>Zůstal tam, nedělal nic, <emphasis>nezúčastnil se boje.</emphasis></p>
<p>Dobrá. Odhalil čtyři chodby a spletl tucet kouzel dychtících vyrazit – ruce ho svrběly a začaly pálit, jako by je namáčel do kyseliny.</p>
<p><emphasis>Je tam Kalam a potřebuje mou pomoc.</emphasis></p>
<p>Velemág kývl. Otevřela se před ním trhlina do chodby. Pomalu vstal, až mu zavrzalo v kloubech – <emphasis>bohové, asi stárnu. Kdo by si to byl pomyslel? </emphasis>Zhluboka se nadechl, zamrkal a skočil – do trhliny –</p>
<p>– jak mizel, zaslechl tiché zahihňání a šeplavý hlas: <emphasis>„Řekl jsi, že jsi mým dlužníkem, pamatuješ? No, můj milý Hade, přišel čas.“</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Dvacet stahů srdce. Dvacet pět. Třicet. <emphasis>Pro mistra Kápě! </emphasis>Kalam zíral na rozbitý žalud. <emphasis>Kurva. Kurva kurva kurva. </emphasis>Čtyřicet. S tichou kletbou vyrazil.</p>
<p><emphasis>To je ten problém s oříznutou kostkou. Občas to nevyjde. Takže jsem na to sám. Budiž, život už mě stejně přestává bavit. </emphasis>Rozhodl se, že vražda se přeceňuje. Nedosáhne se jí ničeho, ničeho, co by mělo nějakou skutečnou hodnotu. Na světě není asasína, který by si nezasloužil useknout hlavu a narazit na kůl. Zručnost, nadání, příležitost – nic z toho neospravedlňuje vzít někomu život.</p>
<p><emphasis>Kolik z nás – ano, z vás – kolik z vás nenávidí, čím je? Nestojí to za to, víte. Mistr Kápě vem všechna ta nafouknutá ega, naposledy zhasněme naše žalostná světýlka a vzdejme se temnotě. S tímhle jsem skoncoval. Skoncoval.</emphasis></p>
<p>Na konci mostu se znovu zastavil a ohlédl se. <emphasis>Tenhle aspoň nehoří, tedy ne doopravdy, jenom v mé mysli ano. Uzavírající se kruh, ano? Křovák, Honec, Whiskeyjack…</emphasis></p>
<p>Kynula mu tmavá, poďobaná a rozbitá tvář Myšárny. Byl to zkažený úsměv, chudoba, ponižování, nouze, která ho pronásledovala velkou část života. Kalam Méchar usoudil, že je na správném místě. Přikrčeně se rozběhl, jak nejrychleji to šlo, k šikmé fasádě, pozůstatku jakési palácové zdi. Vyskočil, došlápl do ucpané špehýrky – a vykopl ptačí hnízdo – odrazil se a předloktím se opřel o střechu. Zacementované střepy mu roztrhly rukáv a zařízly se mu do masa. Vzápětí přehodil nohu přes okraj, zapřel se a vytáhl se nahoru. Ze střechy vyletěl oblak ptačího trusu, jak se po ní škrábal. Dvěma kroky se dostal na hřeben a sklouzl po druhé straně dolů –</p>
<p>A byl v divokém bludišti, v popraskané, nesourodé zadní části obrovské Myšárny –</p>
<p>Ze všech stran se na něj vrhli čekající Spárové, největší asasínové, jaké kdy Kalam viděl, každý s tesáky v obou rukou. Rozháněli se rychle jako zmije.</p>
<p>Kalam nezpomalil – potřeboval přes ně prorazit, nesměl se zastavit – odrážel zbraně, cítil, jak mu čepele vyrývají rýhy ve zbroji, kroužky praskaly a jeden hrot mu zajel hluboko do levého stehna, otočil se v ráně a pokračoval v pohybu – prskal a kroutil se mezi blýskajícími se zbraněmi. Ovinul paži jednomu z útočníků kolem hlavy a vší silou zatlačil, až zakřupaly obratle. Popotáhl bezvládnou mrtvolu za sebou a pustil ji.</p>
<p>Jeden tesák se objevil zprava, mířil na hlavu a snažil se mu odříznout ucho. Kontroval a ostří mu sklouzlo po bradě.</p>
<p><emphasis>Mistr Kápě je vem! Někdo mě využil, aby ze mě nadělal další –</emphasis></p>
<p>Pokračoval dolů a skočil přes uličku. Při přistání přepadl dopředu a překulil se na sedající střeše obydlí starého staletí. Pod sebou měl štěrk ze starých střepů. Střechu roztřásly nárazy, jak lovci vyrazili za kořistí. Dva, pět, sedm –</p>
<p>Kalam dostal nohy pod sebe a otočil se. Byl v koncích, devět asasínů v půlkruhu vyrazilo proti němu.</p>
<p><emphasis>Devět Kalamů na jednoho.</emphasis></p>
<p><emphasis>Těžko.</emphasis></p>
<p>Skočil přímo doprostřed půlkruhu. Muž před ním zvedl polekaně zbraně, protože ho Kalam překvapil. Podařilo se mu dvakrát odrazit výpad jedním nožem, jednou druhým, a zoufale couval. Kalamovi se povedlo prorazit, bodl ho rovnou do srdce a druhý tesák mu zarazil pod bradu tak, že projel až nahoru do mozku.</p>
<p>S použitím obou zbraní muže otočil kolem sebe přímo do cesty dalším dvěma Spárům, pak tesáky vytrhl a bleskurychle zaútočil z boku. Jeden z pronásledovatelů mu rozřízl lýtko – rána nebyla dost hluboká, aby ho zpomalila. Kalam předstíral nízký útok na nejbližšího Spára, načež vysoko bodl druhou zbraní – do očního důlku muže krok za prvním. Tesák uvázl v ráně. Kalam pustil rukojeť, sklonil rameno a zasáhl dalšího útočníka do břicha. Náraz cítil až v kostěch – <emphasis>ten prokletej parchant je velkej – </emphasis>ale on se sklonil ještě víc a volnou ruku prostrčil muži mezi nohama. Do zad se mu zaryly čepele a kroužky praskaly jako klíšťata na rozpálených kamenech. Spár se pokoušel změnit úhel, aby mohl zbraně zarazit do hloubky. Kalam se vzepřel a zvedl lovce, přičemž zařval, až ho rozbolelo v krku, uchopil muže za košili a přehodil si ho přes sebe.</p>
<p>Spár dopadl hlavou na prsa dalšího asasína. Oba letěli k zemi. Kalam skočil za nimi, loktem zasáhl druhého Spára do čela – a prorazil ho jako melounovou slupku – přičemž zbývající tesák zabodl prvnímu zezadu do krku.</p>
<p>Do pravého stehna ho zasáhla čepel a vyjela na druhé straně. Kalam se zkroutil, aby zbraň vytrhl útočníkovi z ruky, přetočil se na záda a vykopl. Trefil útočníka do břicha a odhodil ho. Před obličejem se mu blýskl tesák – odrazil ho předloktím, otočil ruku a chňapl Spára za zápěstí, přitáhl si ho a rozpáral. Vnitřnosti se mu nahrnuly do klína.</p>
<p>Vyškrábal se na nohy, vytrhl si tesák ze stehna – právě včas, aby s ním mohl odrazit výpad, než couvl – pořezané a pobodané nohy se mu podlamovaly – a začal se usilovně bránit. Stáli před ním tři lovci a ten, jehož srazil, se pomalu zvedal a lapal po dechu. Kalam však ztratil příliš mnoho krve. Cítil, jak slábne. Jestliže dorazí další ruky…</p>
<p>Odskočil dozadu, téměř na kraj střechy, a hodil oba tesáky. To byl nečekaný manévr, zvlášť vzhledem k tomu, jak byly zbraně nevyvážené – ale on s nimi léta cvičil hod na krátkou vzdálenost. Jeden se zabodl do prsou Spára napravo, druhý narazil do hrudní kosti Spára nalevo, až to zadunělo, a s chvěním zůstal v ráně. Zbraně ještě nedopadly, a Kalam se holýma rukama vrhl na muže uprostřed.</p>
<p>Uchopil ho za předloktí a zatlačil dozadu a do strany – lovec se ho pokusil bodnout druhým nožem, ale Kalam ho kolenem odrazil. Zapáčil a vykloubil muži ruku, načež znovu zatlačil, až se konce kostí třely o sebe – muž zavřískl. Kalam ho pustil, uchopil ho rukama za hlavou a praštil sebou o zem, přičemž mu udeřil hlavou o střechu a celou vahou dopadl na něj. Hlasitě to zakřupalo a zapraštělo a celá střecha se propadla – výbuch prohnilých trámů a drolící se malty a omítky.</p>
<p>Kalam se s kletbou převalil přes muže, jehož obličej byl zabořený do střechy, a kolem se pěnila krev – a v rozšiřující se prasklině se objevila tmavá místnost vespod. Klouzal k ní –</p>
<p><emphasis>Je čas odejít.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Otřesený Perel stál o deset kroků dál a nevěřícně vše pozoroval. Kolem něj se na střeše válela těla. Nejlepší asasínové Malazské říše. <emphasis>Vyřídil je všechny… prostě se přes ně prosekal. </emphasis>V hloubi duše zakoušel strach – to byl nový pocit a naplňoval jej rozechvělou slabostí.</p>
<p>Díval se, jak se Kalam Méchar, krvácející a beze zbraní, plouží k díře ve střeše. Odhrnul si rukáv, natáhl ruku, namířil a vystřelil. Kalam při nárazu zachrčel, šipka ho zasáhla pod nataženou levou ruku ve chvíli, kdy sklouzl dopředu a zmizel v díře.</p>
<p><emphasis>Je mi líto, Kalame Méchare. Ale… nemůžu se smířit s tvou existencí. Nemůžu…</emphasis></p>
<p>Popošel dopředu a připojil se k jedinému přeživšímu ze dvou ruk. Posbíral Kalamovy zbraně.</p>
<p><emphasis>Moje… trofeje.</emphasis></p>
<p>Orátil se na Spára. „Najdi ostatní –“</p>
<p>„Ale co Kalam –“</p>
<p>„Ten je vyřízený. Sežeň ruky tady v Myšárně – navštívíme teď Střední přístav. Jestli se pobočnice dostane až tam, vyřídíme ji v přístavu.“</p>
<p>„Rozumím, mistře Spáru.“</p>
<p><emphasis>Mistře Spáru. Ano. Je dokonáno, císařovno Laseen. Ano, je mrtvý. Mou vlastní rukou. V Malazské říši se mi nikdo nevyrovná.</emphasis></p>
<p>Kde začne?</p>
<p>Mallik Rel.</p>
<p>Korbolo Dom.</p>
<p><emphasis>Ani jeden z vás neuvidí vycházet slunce. To přísahám.</emphasis></p>
<p>„Nikde ho nevidím, mistře Spáru,“ hlásil od okraje díry ve střeše Spár.</p>
<p>„Odplazil se někam chcípnout,“ odtušil Perel. „Kartoolský paralt.“</p>
<p>Muž prudce otočil hlavu. „Ne ten hadí? Pavoučí… ? Bohové pod náma!“</p>
<p><emphasis>Ano. Dlouhé umírání v hrozných bolestech. A na celém ostrově nezůstalo kněze, který by jed dokázal neutralizovat.</emphasis></p>
<p>O střechu zazvonily zbraně. Perel se ohlédl. „Co to děláš?“</p>
<p>Muž na něj zíral. „Už dost. Kolik dalších zneuctění položíš k nohám Spáru? Já s tebou skončil.“ Otočil se. „Najdi si pobočnici sám, Perele, a dej jí další pavoučí kousnutí –“</p>
<p>Perel zvedl pravou ruku a nad střechou prolétla druhá šipka. Zasáhla muže mezi lopatky. Spár rozhodil rukama a zhroutil se.</p>
<p>„To byl, žel, bílý paralt. Mnohem rychlejší.“</p>
<p>Nezůstali žádní svědkové, což měl v plánu od samého začátku. A nadešel čas posbírat zbývající ruky.</p>
<p>Přál si, aby to mohlo dopadnout jinak. Všechno. Ale tohle je nová Malazská říše s novými pravidly. <emphasis>Pravidla zvládnu docela dobře. Nakonec mi nic nezůstalo. Nikdo mi nezůstal…</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Šumař zavřel oči a odložil skřipky. Neřekl nic, protože nebylo co říci. Opakování skončilo. Hudba mu odešla z rukou, z duše, ze srdce. Cítil se prázdný, duši rozervanou, bez života. Věděl, že to přijde, a pravda nezmírnila bolest ze ztráty ani nezvětšila břímě, které bylo vším. Jen další břemeno.</p>
<p>Ječeni z ulice dole, pak se dveře rozletěly na třísky. Braven Zub vzhlédl a otřel si oči. Těžké kroky na schodech. Gesler sebral ze stolu džbánek vína a pomalu doléval. Chleba se nikdo ani nedotkl.</p>
<p>Dusání na chodbě. Škrábání, tažení. Zvuky se zastavily přede dveřmi vrchního seržanta. Těžké zaklepání, jako když dveře drásají dlouhé drápy. Gesler vstal a přistoupil k nim.</p>
<p>Šumař se díval, jak seržant otevírá dveře, dlouho jen nehybně stojí a zírá na návštěvníka. Nakonec řekl: „Bouřňáku, to je pro tebe.“</p>
<p>Hromotluk se pomalu zvedl a Gesler se vrátil ke své židli.</p>
<p>Ve dveřích se objevila postava se širokými rameny v rozedraných, promočených kožešinách. Plochý obličej, kůže betelově hnědá a natažená přes mohutné kosti. Prázdné oční důlky. Paže visící u boků. Šumař zvedl obočí. T’lan Imass.</p>
<p>Bouřňák si odkašlal. „Legano Brede,“ pozdravil podivně vysokým hlasem.</p>
<p>Zjevení zachraptělo, jako když se o sebe třou kameny na mohyle. „Přišel jsem si pro svůj meč, smrtelníče.“</p>
<p>Gesler se rozvalil na židli a popadl hrnek s vínem. „Dlouhá a mokrá cesta, co, Brede?“</p>
<p>T’lan Imass se zavrzáním otočil hlavu, ale neřekl nic.</p>
<p>Bouřňák zvedl pazourkový meč a přistoupil k němu. „Dole jsi vylekal spoustu lidí,“ poznamenal.</p>
<p>„Vy smrtelníci jste citlivé duše.“</p>
<p>Mariňák natáhl meč. Držel ho oběma rukama. „Že ti ale trvalo dostat se z toho portálu.“</p>
<p>Legana Brede meč popadl. „Nic není tak snadné, jak vypadá, nezdolný štíte. Nosíš bolest v srdci a věz toto: s vezdejším světem jsi zdaleka neskoncoval.“</p>
<p>Šumař se podíval na Bravena. <emphasis>Nezdolný štíte?</emphasis></p>
<p>Vrchní seržant jen zavrtěl hlavou.</p>
<p>Legana Brede si prohlížel zbraň v kostlivých rukou. „Je poškrábaný.“</p>
<p>„Cože? Aha, ale já – no totiž –“ začal Bouřňák.</p>
<p>„Humor vyhynul,“ zabručel T’lan Imass a obrátil se ke dveřím.</p>
<p>Gesler se najednou narovnal. „Počkej, Legano Brede!“</p>
<p>Tvor se zastavil.</p>
<p>„Bouřňák udělal všechno, co jsi od něj žádal. Teď potřebujeme <emphasis>vyrovnat dluh.</emphasis>“</p>
<p>Šumařovi naskočila husí kůže. <emphasis>Geslere!</emphasis></p>
<p>T’lan Imass se znovu obrátil do místnosti. „Vyrovnat dluh. Nezdolný štíte, copak ti moje zbraň neposloužila dobře?“</p>
<p>„Ano, docela dobře.“</p>
<p>„Tedy žádný dluh není –“</p>
<p>„To není pravda!“ zavrčel Gesler. „Viděli jsme, že s sebou máš tu tisteandijskou hlavu! Ale ostatním T’lan Imass jsme nic neřekli – zachovali jsme tvoje tajemství, Legano Brede! A přitom jsme se mohli dohodnout rovnou s ní a vyváznout z tý kaše, ve který jsme vězeli! To je dluh!“</p>
<p>Nemrtvý válečník dlouho mlčel. „Co ode mě žádáte?“</p>
<p>„My – já, Bouřňák a tady Šumař – potřebujeme doprovod zpátky na loď. Mohlo by to znamenat boj.“</p>
<p>„Mezi námi a přístavem jsou čtyři tisíce smrtelníků,“ upozornil jej Legana Brede. „A všechny dohání chaotická magie k šílenství.“</p>
<p>„No a?“ ohrnul Gesler nos. „Ty se snad bojíš, T’lan Imass?“</p>
<p>„Bojím.“ Věta oznamovací. Pak naklonil hlavu. „Humor?“</p>
<p>„Tak v čem je problém?“</p>
<p>„V přístavu.“ Zaváhání. „Právě jdu odtamtud.“</p>
<p>Šumař si začal sbírat věci. „S takovýma odpověďma, Legano Brede,“ utrousil, „patříš k mariňákům.“ Ohlédl se na Bravena Zuba. „Rád jsem tě viděl, starý brachu.“</p>
<p>Vrchní seržant kývl. „I já tebe. Vlastně všechny tři. Mrzí mě ta rána do břicha, Šume.“</p>
<p>„To určitě.“</p>
<p>„Nevěděl jsem, že seš to ty –“</p>
<p>„To určitě.“</p>
<p>„No dobře, slyšel jsem tě přicházet. Slyšel jsem, jak se látka otírá o struny. Ucejtil jsem moranthskou munici. S tím to nebylo těžký.“</p>
<p>„A stejně jsi mě praštil?“</p>
<p>Braven Zub se usmál. Právě po tomhle úsměvu měl jméno.</p>
<p>„Všichni jste mariňáci?“ zeptal se Legana Brede.</p>
<p>„Ano,“ odvětil Šumař.</p>
<p>„Tedy jsem dnes v noci mariňákem. Pojďme zabíjet lidi.“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Hrdlořez vylezl po lávce a vpadl na palubu. „Pěsti,“ supěl, „potřebujeme další vojáky – nikdo z nás se už moc dlouho neudrží –“</p>
<p>„Ne, vojáku,“ opáčil Keneb s očima upřenýma na zuřivý boj na náměstí před nimi. Srážející se zánické řady, rostoucí masa hysterických útočníků, hrnoucích se sem ze všech uliček mezi skladišti. <emphasis>Copak to nevidíš? Poslali jsme víc vojáků a nechali jsme se zatáhnout hlouběji do téhle kaše, příliš hluboko – a už se nemůžeme vyprostit. Je tam moc magie – bohové pod námi, může mi z toho prasknout hlava. </emphasis>Tolik chtěl zoufalému mariňákovi všechno vysvětlit, jenomže tohle velitelé nedělají.</p>
<p><emphasis>Docela jako pobočnice. Chceš, bohové, chceš to udělat, i kdyby jen proto, abys viděl, že to pochopil. Jenomže nemůžeš. Dobrá, začínám tomu rozumět…</emphasis></p>
<p>„Pozor, pěsti Kenebe!“ Varování přicházelo od válečného jezdce. „Asasínové se pokoušejí proniknout naší obranou –“</p>
<p>Hrdlořez zasyčel, otočil se a křikl ma mariňáky na molu. „Seržante! Pošli sem oddíl. Spárové jsou na cestě!“</p>
<p>Keneb se obrátil na RunThurviana. „Dokážete je odrazit?“</p>
<p>Válečný jezdec pomalu kývl a najednou zbledl. „Tentokrát ano – na poslední chvíli – ale jsou vytrvalí a chytří. Až sem proniknou, objeví se nečekaně všude kolem.“</p>
<p>„Kdo je jejich cílem, víte to?“</p>
<p>„Myslím, že my všichni. A ze všech nejvíc možná,“ ohlédl se na Nila a Nether, stojící na přední nástavbě, tiší svědkové obrany, „oni dva. Jejich moc dřímá. Prozatím ji nelze probudit – není to na nás, víte. Není to na nás.“</p>
<p><emphasis>Pro mistra Kápě. </emphasis>Otočil se k prvním mariňákům. Byli to Koryk, Smola, Smíška – <emphasis>mor na tebe, Šumaři, kde vězíš? – </emphasis>a za nimi Sépie a Corabb Bhilan Thenu’alas. Vzápětí se objevil seržant Balšám s Galtem a Lobem. „Seržante, kde je váš léčitel – a váš mág?“</p>
<p>„Vyčerpaní,“ odvětil Dalhoňan. „Vzpamatovávají se na <emphasis>Silandě, </emphasis>pane.“</p>
<p>„Nuže dobrá. Chci, abyste kolem Nila a Nether vytvořili kordon – Spárové půjdou ze všeho nejdřív po nich.“ Když vojáci prošli dopředu, obrátil se na RunThurviana. „Doufám, že sebe dokážete ochránit, válečný jezdče,“ ujišťoval se tiše.</p>
<p>„Ano, byl jsem zdrženlivý, očekával tuto chvíli. Ale co vy, pěsti Kenebe?“</p>
<p>„Pochybuju, že jsem dost důležitá osoba.“ Něco ho napadlo, a tak ještě zavolal na mariňáky: „Smíško! Zajděte do kajuty prvního důstojníka – varujte Rychlýho Bena, a jestli se vám to podaří, přesvědčte ho, ať přijde sem.“ Přistoupil k zábradlí na pravoboku, opřel se a sledoval boj na molu.</p>
<p>V davu už se objevovali malazští vojáci v uniformách, veškeré předstírání skončilo. Byli ozbrojení, mnozí měli štíty, jiní drželi kuše a stříleli do Zániků. Cizozemští spojenci byli zatlačeni až téměř k molu.</p>
<p>Sépie stál na přední nástavbě a řval na osádku katapulty – v jedné ruce držel rybářskou síť a v druhé velký kulatý předmět. Svítivku. Muži po chvíli odstoupili a Sépie upevnil munici těsně za hlavici velké střely.</p>
<p><emphasis>Dobrý nápad. Ošklivý způsob, jak vyčistit prostor, ale nemáme moc na vybranou.</emphasis></p>
<p>Vrátila se Smíška a přiběhla ke Kenebovi. „Pěsti, není tam.“</p>
<p>„Cože?“</p>
<p>„Je pryč!“</p>
<p>„No dobře. Nevadí. Běžte ke svému oddílu, vojáku.“</p>
<p>Kdesi v Malazu se rozezněl zvon, zazvonil čtyřikrát. <emphasis>Bohové pod námi, to je všechno?</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Poručík Pores stál vedle svého kapitána a přes tmavou hladinu sledoval zmatek ve Středním přístavu. „Prohráváme, pane,“ poznamenal.</p>
<p>„Právě proto z vás udělali důstojníka,“ opáčil Laskava. „Kvůli té neobyčejné všímavosti. A my, poručíku, uposlechneme rozkazy. Zůstaneme tady.“</p>
<p>„To není správné, pane,“ namítal Pores. „Naši spojenci tam umírají – vždyť to ani není jejich boj.“</p>
<p>„Co dělají, je jejich věc.“</p>
<p>„Stejně to není správné, pane.“</p>
<p>„Poručíku, to se opravdu nemůžete dočkat, až budete zabíjet Malažany? Jestli ano, tak si svlékněte tu zbroj a můžete na břeh doplavat. Se štěstím Oponn vás žraloci nenajdou, i přes mé usilovné modlitby o opak. A dorazíte právě včas, aby vám utrhli hlavu, takže si budu muset najít nového poručíka, což, a tím si můžete být jistý, nebude vzhledem k okolnostem nijak obtížné. Možná jím udělám Hanfena – to je důstojnický materiál – po úroveň poručíka, ne výš, samozřejmě. Je skoro stejně zabedněný jako vy. Teď běžte a vylezte z té zbroje, ať může Senny začít uzavírat sázky.“</p>
<p>„Děkuju, pane, ale radši ne.“</p>
<p>„Dobře. Ale ještě jedna stížnost, poručíku, a osobně vás do té vody hodím.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„Ve zbroji.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„Po vylodění zaplatíte ztracené vybavení.“</p>
<p>„Samozřejmě, kapitáne.“</p>
<p>„A jestli se budete snažit mít pořád poslední slovo, asi vás zabiju rovnou.“</p>
<p>„Ano, pane.“</p>
<p>„Poručíku.“</p>
<p>Pores sklapl a odkráčel. Na chvíli.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Postava přistála na poničené střeše nehlučně jako stín. Prohlédla si válející se těla a přistoupila k díře.</p>
<p>Když se přiblížila, zjevila se před ní jakoby odnikud jiná postava a klekla si nad tělem ležícím na břiše opodál. V zádech mělo zaraženou šipku s letkami z rybích kostiček – žábry nějakého velkého mořského druhu, bledé a poloprůsvitné. Nově příchozí zvedl přízračný obličej.</p>
<p>„Zabil mě mistr Spáru,“ zachraptělo zjevení a ukázalo na své tělo ležící na střeše. „Zatímco jsem ho proklínal do posledního dechu. Myslím… ano, myslím, že proto jsem ještě tady, ještě nejsem připravený projít bránou mistra Kápě. Je to dar… pro tebe. Zabil Kalama Méchara. Kartoolským paraltem.“ Duch se pootočil a ukázal na díru ve střeše. „Kalam – šipku si vytrhl… zbytečně, samozřejmě. Ničemu to nepomůže, když už mu paralt pronikl do krve. Ale neřekl jsem to Perelovi – je tady, přímo na kraji. Vezmi si ji. Jedu zůstalo ještě dost. Vezmi si ji. Pro mistra Spáru.“</p>
<p>Vzápětí byl duch pryč.</p>
<p>Zahalená postava se sklonila pro zakrvácenou šipku, zastrčila si ji do záhybu šerpy a rozběhla se pryč.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Osamělá postava bleskurychle sklouzla přes přadena kruté magie ze střechy. Hbitě se vyhnula všem pastem – jiskřícím kapsám Vysoké Reus, šeptajícím pozvánkám Mockry – a vklouzla do světlo kradoucích stezek Rašan, kudy se před chvílí hnali spárští asasínové – a vydala se po jejich stopě. Rychle je doháněla, dýky připravené.</p>
<p>Poblíž přístavu začali Spárové vylézat z chodeb. Desítky se jich stahovaly k sobě a chystaly se k útoku na cizí vojáky, na všechny na palubách dvou ukotvených lodí.</p>
<p>Postava se blížila zezadu, její pohyby získaly plavnost, hadovité vlnění stínů. Najednou se pohybovala jinak – rychleji, než dokázalo lidské oko ve tmě a kouři sledovat – a udeřila na první ruky.</p>
<p>Vystříkla krev, přímo pršela, těla odletovala, jak se do řad asasínů vrhla smršť smrti. Spárové se obraceli, křičeli, ječeli a umírali.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Mistr Spáru Perel se obrátil po zvuku. Stál s dvacítkou ruk ze zadního voje – zadního voje, který se změnil ve svíjející se či nehybně ležící těla, jak mezi nimi cosi proletělo. <emphasis>Bohové pod námi. </emphasis>Stínový tanečník. <emphasis>Kdo – Kotilion? </emphasis>Do prsou se mu zaryl ledovými drápy strach. <emphasis>Bůh. Patron asasínů – přichází si pro mě. Ve jménu Kalama Méchara, přichází si pro mě!</emphasis></p>
<p>Otočil se a hledal, kudy ven. <emphasis>K mistrovi Kápě s rukami! </emphasis>Perel se protlačil mezi asasíny a rozběhl se.</p>
<p>Úzká ulička mezi dvěma skladišti, zahalená temnotou. Ještě chvíli, než bude moci otevřít svou chodbu, vytvořit trhlinu a vrhnout se do ní – skrze ni a <emphasis>pryč.</emphasis></p>
<p>Zbraně v rukou. <emphasis>Jestli půjdu k zemi, bude to v boji – bůh nebůh –</emphasis></p>
<p>V uličce, v objetí temnoty – kdy se k němu nesl křik, a blížil se – natáhl se myslí pro svou chodbu jako topící se muž. Mockra. <emphasis>Použij ji. Překruť realitu, vmáčkni ji do jiné chodby – Rašan, a pak do Říšské a potom –</emphasis></p>
<p>Nic se nestalo. Se supěním se hnal do uličky –</p>
<p>A něco bylo za ním – těsně za ním –</p>
<p>Prudká bolest, jak mu nůž přeťal obě Achillovy šlachy – Perel zavřískl a oddělené šlachy se mu vyhrnuly pod kůží nahoru. Klopýtl, protože nohy se mu proměnily v hroudy bláta a beznadějně se mu vyvracely. Rozplácl se na zemi. Odmítal pustit zbraně a stále sahal po své chodbě –</p>
<p>Čepele ho olízly jako jazyky z kyseliny. Šlachy přeťaté v loktech – pak ho útočník jednou rukou zvedl z černé dlažby a mrštil jím o zeď. Při nárazu si roztříštil půlku obličeje, a jak padal dozadu, ruka se vrátila, prsty se mu zaryly do masa a zvrátily mu hlavu. V ústech ucítil studené železo, když mu vyřezávalo jazyk. Duse se vlastní krví otočil Perel hlavu – tentokrát byl hozen na druhou zeď a zlomil si levou paži. Přistál na boku – útočník mu dupl na kyčel a pánev se změnila v krvavou kaši – <emphasis>bohové, taková bolest, </emphasis>proletěla mu do mozku, přemohla ho – jeho chodba – <emphasis>kde je?</emphasis></p>
<p>Veškerý pohyb ustal.</p>
<p>Útočník stál nad ním. Pak si dřepl.</p>
<p>Perel nic neviděl, oči měl plné krve, v hlavě mu zvonilo, do hrdla mu stoupala žluč. Prudce zvracel obsah žaludku smíšený s krví z uříznutého jazyka. <emphasis>Lostaro, má lásko, přicházím k bráně – už mě brzy uvidíš. Kráčím.</emphasis></p>
<p>Pronikl k němu hlas, tichý a měkký, surově jasný, surově blízko. „Můj poslední cíl. Ty, Perele. Byla bych to udělala rychle.“ Dlouhá odmlka, v níž slyšel pravidelný dech. „Nebýt Kalama Méchara.“</p>
<p>Něco mu zajelo do břicha, hluboko.</p>
<p>„Vracím ti šipku, která ho zabila, Perele.“ Žena se narovnala, kousek poodešla a obrátila se ve chvíli, kdy mu začaly cévy spalovat první, děsivé zášlehy ohně, jež se mu sbíraly za očima – jed, který ho udrží naživu, jak dlouho to jen bude možné, bude krmit jeho srdce vším potřebným, i když mu bude v těle praskat krevní řečiště –</p>
<p>„Kalamovy dlouhé nože, Perele. Nepřemýšlel jsi. S otataralem v ruce nedokážeš otevřít chodbu. A tak jsme tě zabili společně. Jak příhodné.“</p>
<p><emphasis>Ohně! Bohové! Ohně!</emphasis></p>
<p>Apsalar odešla. Pokračovala uličkou pryč od přístavu. Pryč ode všeho.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Na konci uličky, kde ústila do boční ulice těsně za mostem vedoucím přes řeku do Myší Díry, se před ní objevilo hubené stínové zjevení. Apsalar se zastavila.</p>
<p>„Vyřiď Kotilionovi, že jsem udělala, co žádal.“</p>
<p>Stínupán zaševelil, jako by si povzdychl. Ze záhybů přízračného pláště vytáhl téměř beztvarou ruku svírající stříbrnou hlavici hůlky, s níž klepl o dlažbu. „Díval jsem se, moje milá. Na tvůj stínový tanec. Od konce Hradební cesty dál jsem byl svědkem.“</p>
<p>Apsalar neřekla nic.</p>
<p>Stínupán pokračoval. „Ani Kotilion. Ani Kotilion.“</p>
<p>Apsalar stále mlčela.</p>
<p>Bůh se náhle zahihňal. „Příliš mnoho špatných úsudků, ubohá ženo. Jak jsme se obávali.“ Znovu se zahihňal. „Dnes v noci, mistr Spáru a tři sta sedm Spárů – všichni tvýma rukama, milé děvče. Pořád… nemůžu uvěřit. Nevadí. Teď je to už jen na ní. Smůla pro ni.“ Téměř nehmotná hlava v kápi se nepatrně naklonila. „Ach. Ano, Apsalar. My svoje sliby dodržujeme. Můžeš jít. Běž.“</p>
<p>Podávala mu tesáky, jílcem napřed. Bůh s úklonou přijal zbraně Kalama Méchara. Apsalar pak prošla kolem Stínupána.</p>
<p>Díval se za ní, než přešla most. Znovu si povzdechl, zvedl zahalenou hlavu a zavětřil. „Ach, šťastná zpráva. Ale ještě ne pro mě. Nejdřív malá zacházka, ano. To je tedy noc!“</p>
<p>Začal se rozplývat, zavlnil se a znovu se zformoval. Zadíval se na tesáky. „Nesmysl! Musím jít pěšky! A proto rychle!“</p>
<p>Odcupital, ťukaje hůlkou o kameny.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Krátce nato Stínupán dorazil k věži, která zdaleka nebyla v tak špatném stavu, jak vypadala. Zaklepal holí na vrata. Chvíli počkal, pak to zopakoval.</p>
<p>Vrata se rozletěla. Upřely se na něj tmavé oči plné vzteku.</p>
<p>„Ale no tak, Obo,“ poznamenal Stínupán. „Jedná se o zdvořilostní návštěvu, máš mé slovo. Vršek tvé věže zabrala dvě nejvšetečnější dvojčata na světě. Pokorně žádám, abys je svým obvyklým vlídným způsobem vyhodil.“ Zasalutoval holí a odešel.</p>
<p>Vrata se zabouchla, ještě neudělal tři kroky.</p>
<p>Nyní Stínupán opět zrychlil. Spěchal na poslední noční dostaveníčko. Hůl ťukala rychle jako vojáčky buben.</p>
<p>Byl asi v polovině cesty, když vršek Obovy věže vybuchl v ohnivé kouli, z níž létaly cihly a tašky. Ze středu výbuchu byl slyšet dvojí rozzuřený řev.</p>
<p>Stínupán se instinktivně sehnul a zamumlal. „Opravdu vlídné, Obo. Skutečně moc vlídné.“</p>
<p>A kráčel bůh ulicemi města Malaz. Pro změnu s nezvyklým chvatem.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Spěchali ulicí a drželi se ve stínech deset kroků za Leganou Brede, který šel středem a hrot meče táhl po dláždění. Několik lidí, kteří jim zkřížili cestu, při pohledu na rozedraného T’lan Imass uteklo.</p>
<p>Šumař dal Geslerovi a Bouřňákovi kuše vybavené práskavkami. On sám měl tu se svítivkou. Blížili se k širší ulici vedoucí rovnoběžně s přístavem, dosud jižně od mostu do Středního přístavu. Šumař se ocitl ve známém prostředí, ale domy působily neskutečně, jako by nějaký šílený malíř dovedl detaily do větší hloubky, než měly být.</p>
<p>Z přístavu sem doléhal hluk bitvy, podtrhovaný práskáním moranthské munice. Hlavně práskavky. <emphasis>Sépie! Používá moje zásoby!</emphasis></p>
<p>Dorazili na křižovatku. Legana Brede se zastavil uprostřed a pomalu se otočil k sedající fasádě naproti. Rozlétly se dveře a ven se vypotáceli dva lidé. Vrávorali a našlapovali zvysoka, jako by přecházeli po kamenech rozbouřenou řeku. Jeden držel druhého za ruku, tahal ho a pak se o něj opřel, až oba klopýtli.</p>
<p>Šumař zaklel a zamířil k nim. „Seržante Hellian, co pro mistra Kápě děláš na břehu?“</p>
<p>Oba lidé se otočili po hlase.</p>
<p>A Hellian upřela oči na T’lan Imass. „Sumarži, fypadáš hrsně,“ zamumlala.</p>
<p>„Jsem tady, ty opilá huso.“ Mávl na Geslera s Bouřňákem, ať jdou dál, a sám přistoupil k Hellian. „Kdo je to s tebou?“</p>
<p>Hellian se zadívala na muže, jehož držela za ruku, a dlouho si ho prohlížela.</p>
<p>„Tvůj sajates,“ řekl muž, aby ji povzbudil.</p>
<p>„Spráfně.“ Hellian se narovnala a znovu se podívala na Šumaře. „Je chledanej pro físlech.“</p>
<p>„Kdo ho hledá?“</p>
<p>„Já, tach. A vůbes, chde je šlun?“</p>
<p>Gesler s Bouřňákem postupovali k mostu. „Běž s nimi,“ vybídl Šumař Leganu Brede a T’lan Imass se odšoural. „Ty se drž u mě,“ přikázal sapér Hellian, „okamžitě se vracíme k lodím.“</p>
<p>„Dobře. Jsem ráda, že to sflátneš, Šume, pro pržípad, že by se tenchle pochusil utýst, co? Máš mý sfolení cho strželit. Ale jenom do nochy. Chsi od něj odpofědi a dostanu je.“</p>
<p>„Hellian, možná budeme muset běžet,“ varoval ji Šumař.</p>
<p>„To sfládneme. Viď, Banaschi?“</p>
<p>„Huso,“ zavrčel Šumař. „Tohle je U Smíška. Ten démon nepodává normální pivo. Jiný místo…“ Potřásl hlavou. „No tak, vy dva.“</p>
<p>Gesler s Bouřňákem už byli u mostu. Přikrčeně se vydali dál.</p>
<p>Gesler překvapeně a polekaně vykřikl – a už s Bouřňákem běželi – přímo do zmítajícího se davu, který se objevil před nimi.</p>
<p><emphasis>„Kurva!“ </emphasis>Šumař vyrazil.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Nerovné koryto spolknuté tmou, céva táhnoucí se pod úrovní, na níž vražedná hysterie ovládala všechny ulice i uličky. Žena, brodící se za pobočnicí Tavore Paran pomalým proudem splašek, vykašlávala krev. Blížily se k bojům ve Středním přístavu.</p>
<p>Vypadalo to nemožné – Spárové je ještě nenašli, nevrhli se na ně z drolících se cihlových zdí, aby v odporné polévce řeky Malaz provedli vraždu. Tavore a T’jantar cestou odstrčily dost mrtvol, ale jediné zvuky v blízkosti bylo čvachtání vody a cupitání krys po nábřeží na obou stranách a pištění hmyzu.</p>
<p>To se změnilo, když dorazily na kraj náměstí. Výbuch práskavky zazněl děsivě blízko a vzápětí se zřítilo několik těl, protože se přímo před nimi zbortila opěrná zeď. Další lidé padali do řeky, ječeli a mávali zbraněmi ve vzduchu –</p>
<p>– jeden voják se otočil a zahlédl je –</p>
<p>Zařval, aby upozornil ostatní na svůj objev. T’jantar se protáhla kolem pobočnice. Máchla mečem a odsekla mu třetinu hlavy, přílbu i kost. Vystříkl mozek.</p>
<p>T’jantar natáhla zkrvavenou ruku, popadla pobočnici za plášť a táhla ji na hromadu uvolněných cihel, písku a štěrku. Síla stisku Tavore překvapila. T’jantar vyrazila do svahu a vyvlekla pobočnici až nahoru na náměstí. Tavore spadla na kolena. T’jantar ji pustila. Všude kolem nich zuřil boj –</p>
<p>Městská hlídka, nejméně tři oddíly – výbuchy je zatlačily na druhou stranu náměstí a nyní se vrhly na dvě ženy jako vzteklí vlci –</p>
<p>Tavore se zvedla, zoufale odrazila výpad na břicho, až zbraně zazvonily. Instinktivně šla do protiútoku a cítila, jak hrot meče proniká podbradkem a svaly do ramene. Muž zachrčel a ucukl. Tavore ho sekla do kolene a přeťala čéšku. Muž zavřískl a upadl.</p>
<p>T’jantar vedle ní sekala, odrážela výpady, kryla se a bodala, a lidé padali. Ženě se však do těla zabodávaly meče – a ona zavrávorala.</p>
<p>Tavore vykřikla a chtěla k ní –</p>
<p>A všimla si, že se k nim řítí dvacítka Spárů.</p>
<p>T’jantar vyjel meč ze zad mezi lopatkami a voják svírající zbraň se k ní přitáhl, zvedl ji ze země a odhodil. Sklouzla z čepele a tvrdě přistála na dláždění. Meč jí vyletěl z ruky.</p>
<p>Šest kroků mezi pobočnicí a tuctem strážníků – a za nimi se rychle blížili Spárové. Tavore couvla – lidé se k ní obraceli, obličeje zkřivené vzteky, oči chladné a tvrdé, nelidské. Pobočnice zvedla meč, který teď držela oběma rukama, couvla –</p>
<p>Strážníci vyrazili –</p>
<p>A hned za nimi se něco mihlo a vzápětí vzduchem létala rozervaná těla, uťaté končetiny, závoje krve – k výbuchu jako by došlo přímo uprostřed Tavořiny hlavy. Svět se naklonil, uviděla točící se noční oblohu, hvězdy rozbíhající se na všechny strany – praštila se hlavou o dlažbu, až jí spadla přílba. Dál už jen ležela na zádech zmateně sledovala valící se kouř a rudou mlhu a cítila důrazné námitky všech svalů a kostí v těle.</p>
<p>Druhý výbuch ji zvedl ze země a hodil ji zpátky, jenomže se země mezitím pohnula. Dolů pršel další krvavý déšť –</p>
<p>Někdo sklouzl až k ní a zlehka jí položil ruku na prsa, na tvář. Spatřila jeho rozmazaný obličej. Viděla, že hýbe rty, ale nic neslyšela.</p>
<p>Záblesk poznání. <emphasis>Seržant Šumař.</emphasis></p>
<p><emphasis>Cože? Co tady děláte?</emphasis></p>
<p>Táhl ji pryč. Z bezvládných nohou se jí uvolňovaly holínky. Pravá jí zula levou. Dívala se na onuci nasáklou říčním slizem a krví.</p>
<p>Seržant ji táhl k molu, takže viděla za sebe. Jejich ústup kryli dva mariňáci s podivnými, obrovskými kušemi v rukou. Ale nikdo je nepronásledoval – lidé měli plno práce s umíráním pod ranami kamenného meče ve vyschlých rukou T’lan Imass – útočila na něj kouzla, ale on je odrážel a zabíjel, <emphasis>zabíjel.</emphasis></p>
<p>Co se stalo? Odkud se ti mariňáci vzali? Zahlédla dalšího, zápolil se zajatcem – který se ovšem nesnažil uprchnout, jen udržet na nohou. <emphasis>Oba jsou opilí – což je dnes v noci jen dobře. Myslím, že to přejdu.</emphasis></p>
<p><emphasis>Ach, T’jantar…</emphasis></p>
<p>Obklopili je další lidé. Zakrvácení vojáci. Zánikové. Lidé křičeli – to viděla – ale řev v její hlavě neutichal a přehlušoval všechno ostatní. Pozvedla ruku a zadívala se na ruku v rukavici – <emphasis>můj meč. Kde je můj meč?</emphasis></p>
<p><emphasis>Nevím, ale teď chci jen spát. Jen spát.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Žrout ji vedl do uličky, kde leželo tělo, schoulené, zmořené křečemi a sténající. Když Lostara přišla blíž, poznala ho. S úzkostí v srdci se rozběhla kolem Žrouta a klesla na kolena.</p>
<p>Perel byl pokrytý ranami, jako by ho někdo systematicky mučil. A stravovala ho bolest. „Ach, má lásko…“</p>
<p>„Dostal ho jed, Lostaro Yil,“ promluvil za ní Žrout. „Musíš mu vzít život.“</p>
<p><emphasis>Cože?</emphasis></p>
<p>„Myslel, že jsi mrtvá,“ pokračoval chlapec. „Vzdal se. Všeho kromě pomsty. Pomsty na pobočnici.“</p>
<p>„Kdo to udělal?“</p>
<p>„To ti nepovím,“ prohlásil Žrout. „Perel hladověl po pomstě a pomsta se mu odplatila. To je všechno.“</p>
<p><emphasis>To je všechno.</emphasis></p>
<p>„Zabij ho hned, Lostaro. Nevidí tě ani neslyší. Vnímá jenom bolest. To ti pavouci, víš, dýchají krev svých obětí, potřebují ji bohatou, jasně rudou. A tak ji jed nepustí. A pak tu je kyselina v žaludku, proniká ven a všechno stravuje.“</p>
<p>Otupěle vytáhla nůž.</p>
<p>„Zastav mu srdce.“</p>
<p><emphasis>Ano, tam, za a pod lopat</emphasis><emphasis>ku. Zatlačit hluboko, otočit v ráně</emphasis><emphasis>. Vytáhnout, dívat se, jak se tělo přestává hýbat, jak se svaly uvolňují. Klid. Je pryč.</emphasis></p>
<p>„Pojď, je toho víc. Honem.“</p>
<p>Rozběhl se a ona vstala a následovala jej. <emphasis>Opustil jsi mě. Byl jsi tam, v Posměvákově tvrzi, ale já to nevěděla. Tys to nevěděl.</emphasis></p>
<p>Míjela hromadu mrtvol. Spárové. Uličky jich byly plné.</p>
<p>Před sebou měli Střední přístav, volné prostranství –</p>
<p>Výbuchy otřásající budovami. Jekot.</p>
<p>V ústí uličky mezi sklady se Žrout přikrčil a pokynul jí.</p>
<p>Lidé prchali – ti, kteří se ještě udrželi na nohou, a těch bylo jen pár. Uprostřed davu vybuchly nejméně dvě svítivky. Svítivky a práskavky a byl tam ten mistrem Kápě prokletý T’lan Imass, zabíjející všechny v dosahu.</p>
<p>„Bohové,“ vydechla Lostara, „musí tam být aspoň dva tisíce mrtvých.“</p>
<p>„Ano. Ale dívej se, tohle musíš vidět.“ Ukazoval doprava k řece.</p>
<p>„A co?“</p>
<p>„Ach.“ Žrout natáhl ruku a položil jí ji na předloktí.</p>
<p>A scéna před nimi se jaksi změnila, objevilo se světlo a dopadalo na jediné tělo, příliš vzdálené, aby byly vidět podrobnosti –</p>
<p>„T’jantar,“ vysvětloval Žrout. „Vidíme to jen my dva, Lostaro, tak se dívej. Dívej se.“</p>
<p>Z mrtvoly splynula zlatá záře a stoupala vzhůru. Kolem Lostary a Žrouta zavál slabý větřík, už známý, opojný, nesoucí vůni savanové trávy, teplý a suchý.</p>
<p>„Zůstala s námi dlouho,“ šeptal Žrout. „Využila T’jantar. Hodně. Neměla jinou možnost. Čtrnáctá šla do války a my šli s ní. Museli jsme.“</p>
<p>Nad tělem se skláněla postava, vysoká, pokrytá srstí, ženská. Bez oděvu či jakýchkoliv ozdob.</p>
<p>Lostara si všimla, že T’lan Imass o třicet kroků dál se obrací, klaní se a pomalu pokleká. „Říkal jsi, že jsme jediní dva, kdo to vidí, Žroute.“</p>
<p>„Mýlil jsem se. Ona takhle působí.“</p>
<p>„Kdo – kdo je to?“</p>
<p>„Eres’al. Lostaro, nesmíš to pobočnici říct. Nikdy.“</p>
<p>Kapitán Rudých čepelí se zamračila. „Další zatracené tajemství, co před ní mám mít.“</p>
<p>„Jenom dvě,“ namítl Žrout. „To zvládneš.“</p>
<p>Lostara se po něm podívala. „Dvě jsi řekl?“</p>
<p>Žrout kývl. „To s její sestrou, ano. A teď tohle. Dvě tajemství. Nesmíš jí to nikdy prozradit.“</p>
<p>„To nebude těžké,“ utrousila a vstala. „Nepůjdu s nimi.“</p>
<p>„Ale ano, půjdeš. Podívej! Podívej se na Eres’al!“</p>
<p>Zvláštní žena skláněla hlavu k T’jantar. „Co to dělá?“</p>
<p>„Jenom polibek. Na čelo. Poděkování.“</p>
<p>Zjevení se opět postavilo zpříma, zavětřilo, rozmazalo se a zmizelo.</p>
<p>„Ach!“ vyhrkl Žrout. Ale nic nedodal, místo toho vzal Lostaru za ruku. „Lostaro, pobočnice ztratila T’jantar. Její místo musíš zaujmout ty –“</p>
<p>„Já s milenci skončila, s muži i ženami –“</p>
<p>„Ne, o to nejde. Jen… stůj při ní. Musíš. Tohle sama nezvládne.“</p>
<p><emphasis>„Co jako?“</emphasis></p>
<p>„Musíme jít – ne, tudy ne. Do Myších doků –“</p>
<p>„Žroute – oni odrážejí!“</p>
<p>„Toho si nevšímej! Pojď!“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Smraďoun odstrčil Šumaře z cesty a klekl si k pobočnici. Položil jí ruku na špinavé čelo a ucukl. „Pro mistra Kápě! Ona mě nepotřebuje.“ Couvl a vrtěl hlavou. „Zatracenej otataral – to bych nezvládl, co dělá…“</p>
<p>Tavore otevřela oči. Po chvíli se vyškrábala do sedu a nechala si od Šumaře pomoci na nohy.</p>
<p><emphasis>Zuřivý vlk </emphasis>odrážel od mola. <emphasis>Silanda </emphasis>už plula o kus dál, vesla se míhala.</p>
<p>Pobočnice zamrkala a rozhlédla se kolem sebe, pak se otočila k Šumařovi. „Seržante, kde je Flaška?“</p>
<p>„Nevím. Nevrátil se. Zřejmě jsme ztratili i Rychlýho Bena. A Kalama.“</p>
<p>U posledního jména sebou trhla.</p>
<p>Ale Šumař už věděl. <emphasis>Ta hra… </emphasis>„Pobočnice –“</p>
<p>„Ještě nikdy jsem neviděla člověka bojovat tak jako on,“ řekla. „S T’jantar se prosekali přes celé město –“</p>
<p>„Pobočnice. Přicházejí signály z ostatních lodí. Kam plujeme?“</p>
<p>Odvrátila se. „Flaška – selhali jsme, seržante. Měl někoho vyzvednout.“</p>
<p>„Někoho? Koho?“</p>
<p>„Na tom už nezáleží. Selhali jsme.“</p>
<p><emphasis>Tohle všechno? Noc plná padlých – kvůli jednomu člověku?</emphasis></p>
<p>„Pobočnice, můžeme počkat v zálivu do svítání a vyslat oddíl do města –“</p>
<p>„Ne. Eskorta admirála Noka dostane rozkaz potopit koráby – Zánikové zasáhnou a zemřou další lidé. Musíme odsud.“</p>
<p>„Ale budou nás pronásledovat –“</p>
<p>„Jenomže nás nenajdou. Admirál mě ujistil o své hrozící neschopnosti.“</p>
<p>„Takže dáme ostatním lodím znamení k vyplutí?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>Jeden z námořníků ohlásil loď na pravoboku. Šumař se vydal za pobočnicí k zábradlí, kde již stál pěst Keneb.</p>
<p>Blížilo se k nim malé plavidlo. Na přídi se objevila lucerna a zablikala.</p>
<p>„Mají pasažéry pro přestup,“ volala hlídka.</p>
<p>Loď prudce přirazila. Vyletěla lana, byl spuštěn provazový žebřík.</p>
<p>Šumař kývl. „Flaška.“ A zamračil se. „Neříkala jste jednoho člověka? Ten pitomec jich přivedl málem dva tucty.“</p>
<p>První přes zábradlí přelezl Žrout a zakřenil se. „Zdravím, otče,“ pozdravil, když ho Keneb zvedl a postavil na palubu. „Přivedl jsem kapitána Lostaru Yil. A Flaška přivedl spoustu lidí –“</p>
<p>Jako další přelezl zábradlí jakýsi cizinec, zlehka přistál a s rukama v bok se rozhlížel kolem sebe. „Pořádný zmatek,“ zabručel.</p>
<p>Jakmile promluvil, popošel k němu Šumař. „Kartheron Krust. Já myslel, že jsi –“</p>
<p>„Tady není nikdo toho jména,“ zavrčel muž a položil ruku na jílec u pasu. Šumař couvl.</p>
<p>Přicházeli další, všechno cizinci. Nejdřív hromotluk s opatrným výrazem a jizvami na předloktí, které Šumař poznal. Už chtěl promluvit, když to Krust – jenž nebyl Krustem – udělal za něj.</p>
<p>„Pobočnice Tavore, ano? Účtuju vám šestnáct zlatých imperiálů, že jsem tyhle hlupáky dovezl na vaši loď.“</p>
<p>„Souhlasím.“</p>
<p>„Tak je doneste, protože my se v tomhle zatraceným přístavu nezdržíme dýl, než bude nutný.“</p>
<p>Tavore se obrátila na Keneba. „Pěsti, jděte vyzvednout z truhlice legie dvě stě zlatých imperiálů.“</p>
<p>„Já říkal šestnáct –“</p>
<p>„Dvě stě,“ zopakovala pobočnice.</p>
<p>Keneb vyrazil.</p>
<p>„Kapitáne,“ začala pobočnice a odmlčela se.</p>
<p>Další lidé objevující se na palubě byli černí jako bota. Jedna žena se postavila ke zjizvenému muži a obrátila se k pobočnici.</p>
<p>„Můj manžel čekal na vás dlouho,“ začala špatnou malazštinou. „Ale nemyslete si, že vám jen tak dovolím ho odvést. Co se má stát, patří nám – Tiste Andii – stejně a možná víc než vám.“</p>
<p>Pobočnice po chvíli kývla a uklonila se. „Vítejte na palubě, Tiste Andii.“</p>
<p>Objevily se tři malé černé postavičky a vyrazily k ráhnoví.</p>
<p>„Bohové pod náma,“ zahučel Šumař. „Nachtové. Nesnáším je –“</p>
<p>„Moji,“ podotkl zjizvený cizinec.</p>
<p>„Jak se jmenujete?“ zeptala se ho Tavore.</p>
<p>„Withal. A toto je moje žena Sandalat Drukorlat. Ano, známé jméno a známé –“</p>
<p>„Mlč, manželi.“</p>
<p>Šumař si všiml, jak se Flaška pokouší proklouznout pryč, a vyrazil za ním. „Ty.“</p>
<p>Flaška sebou trhl a otočil se. „Seržante.“</p>
<p>„Jak jsi ve jménu mistra Kápě našel Kartherona Krusta?“</p>
<p>„To je Krust? Já jenom šel za svou krysou. Neměli jsme naději probojovat se přes náměstí, proto jsme si našli loď –“</p>
<p>„Ale Kartheron Krust?“</p>
<p>Flaška pokrčil rameny.</p>
<p>Znovu se objevil Keneb. Pobočnice s Krustem se o něčem dohadovali, ale Šumař neslyšel o čem. Po chvíli Krust kývl a převzal malou truhličku s penězi. Pobočnice zamířila na příď, kde stáli Nil s Nether.</p>
<p>„Seržante?“</p>
<p>„Běž si odpočinout, Flaško.“</p>
<p>„Rozkaz. Děkuju, seržante.“</p>
<p>Šumař došel k pobočnici a zaposlouchal se do rozhovoru.</p>
<p>„…pogrom,“ říkala právě Tavore. „Záchlumčané z vaší domoviny vás oba potřebují. I Temula. Žel, nebudete si moct vzít koně – kapitánova loď není dost velká – ale můžeme na ní naložit všechny Záchlumčany. Prosím, připravte se, a oběma vám děkuji za všechno, co jste pro mě vykonali.“</p>
<p>Nil sešel na střední palubu první. Nether ho následovala, ale pak se vydala za Flaškou, jenž seděl s hlavou opřenou o zábradlí. Mračila se na něj, až ho nějaký instinkt upozornil a on otevřel oči a vzhlédl k ní.</p>
<p>„Až skončíš, vrať se,“ nakázala mu a odkráčela. Flaška za ní zmateně zíral.</p>
<p>Šumař se odvrátil. <emphasis>Ten má ale štěstí, neřád.</emphasis></p>
<p><emphasis>Nebo taky ne.</emphasis></p>
<p>Vystoupil na přední nástavbu a zadíval se na město. Na několika místech hořelo a nesl se odtamtud kouř a pach smrti.</p>
<p><emphasis>Kalame Méchare, příteli.</emphasis></p>
<p><emphasis>Loučím se s tebou.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Ztráta krve ho ironií osudu udržela naživu. Krev a jed mu proudily z ran, když se potácel dál, téměř oslepený bolestí. V hlavě mu zněl tlukot srdce.</p>
<p>Ale nezastavoval se. Jeden krok, další, zkroutit se v náhlé křeči, nesnesitelně prudké, než trošičku povolila – dost, aby se mohl nadechnout a posunout nohu. A druhou.</p>
<p>Dorazil na roh a pokusil se zvednout hlavu. Oči mu však spaloval oheň, vůbec nic neviděl. Zatím… instinktivně sledoval mapu, již měl v hlavě, mapu rozervanou bolestí na cáry.</p>
<p>Byl blízko. Cítil to.</p>
<p>Kalam Méchar natáhl ruku, aby se opřel o zeď, jenomže tam žádná zeď nebyla, a on se zhroutil, tvrdě dopadl na dláždění a bolestí se stočil do klubíčka.</p>
<p>Zabloudil. Měla tam být zeď, roh, přímo tam. Mapa selhala. A on přišel pozdě. Cítil, jak mu odumírají nohy. Ruce, páteř jako oštěp žhavého ohně.</p>
<p>Položil si hlavu na tvrdý, mokrý kámen.</p>
<p>Umírání je umírání. Asasínské umění se nakonec vždycky obrátí proti tomu, kdo ho používá. Nic na světě nemůže být spravedlivější –</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Deset kroků od něj Stínupán vycenil zuby. „Vstávej, hlupáku. Už jsi skoro tam. Vstávej!“</p>
<p>Ale ležící se nepohnul.</p>
<p>Bůh vztekle zasyčel a popošel blíž. Na jeho pokyn se kolem nehybného Kalama Méchara seběhly tři stínové přízraky.</p>
<p>„Je mrtvý,“ zachraptěl jeden.</p>
<p>Stínupán prskl, odstrčil sluhy a dřepl si. „Ještě ne,“ prohlásil po chvíli. „Ale je to hodně blízko.“ Uskočil. „Zvedněte ho, pitomci! My ho tam <emphasis>dot</emphasis><emphasis>á</emphasis><emphasis>hneme</emphasis><emphasis>!</emphasis>“</p>
<p>„My?“ ujišťoval se přízrak.</p>
<p>„Opatrně,“ zamumlal bůh a díval se, jak přízraky asasína zvedají. „Výborně, teď pojďte za mnou. Honem.“</p>
<p>Brána zavrzala, když ji Stínupán otevřel. Vstoupili na nerovnou stezku zarostlou již uschlým býlím.</p>
<p>Po obou stranách byly mohyly, z nichž stoupala pára. Blíží se rozbřesk? Ne, ti v mohylách… <emphasis>ho vycítili. </emphasis>Bůh se suše zasmál a sehnul se, když smích zazněl hlasitěji, než zamýšlel.</p>
<p>Zastavil se přede dveřmi, ustoupil na samotný okraj stezky a pokynul přízrakům. „Honem! Položte ho sem, na práh! Na, ty, vezmi jeho tesáky. Zpátky do pochev, ano. A teď všichni zmizte – a držte se stezky, vy bezduší červi! Koho se to snažíte probudit?“</p>
<p>Další krok, blíž k tmavým, oroseným dveřím. Zvedl hůl a jednou klepl stříbrnou hlavicí. Pak se otočil a spěchal pryč. U brány se ohlédl, protože dveře zavrzaly. V otvoru stála mohutná, ozbrojená postava a dívala se dolů.</p>
<p>Stínupán zašeptal: <emphasis>„Vezmi ho, hňupe! Vezmi ho!“</emphasis></p>
<p>Obrovský strážce Domu mrtvých se příšerně pomalu sklonil, popadl asasína za krk a přetáhl ho přes práh. Bůh krčící se u brány se díval, dokud Kalamovy nohy nezmizely ve tmě. A dveře se s prásknutím nezavřely.</p>
<p><emphasis>Bylo to včas? </emphasis>„Nevíš, jak to zjistit. A ještě chvíli to potrvá… tedy Stínupánova sbírka je <emphasis>nanejvýš </emphasis>působivá, že?“ Otočil se. Přízraky prchaly ulicí a dveře krčmy opodál se rozletěly.</p>
<p>Bůh sebou trhl a sklonil se ještě níž. „Ach, asi je čas odejít, myslím.“</p>
<p>Zavířily stíny. A Stínupán byl pryč.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Vrchní seržant Braven Zub se blížil ke Kurníkovi. Ještě nesvítalo. A zatracená noc byla tichá jako hrobka. Zachvěl se, jako by právě zkřížil cestu nějakému starodávnému duchovi, jenž byl sice neviditelný, ale zastavil se a vrhl po něm hladový pohled.</p>
<p>Dveře Kurníkovy krčmy se otevřely a zabouchly. Někdo byl zřejmě naštvaný. Braven Zub zpomalil. V dohledu se objevila ozbrojená obluda. Braven Zub zamrkal, zabručel a popošel blíž.</p>
<p>„Večír, Prchlivče.“</p>
<p>Netvor otočil hlavu v přílbě, jako by ho náhlá přítomnost vrchního seržanta překvapila.</p>
<p>„Bravene Zube.“</p>
<p>„Co tě přivádí ven?“</p>
<p>Prchlivec zavětřil a ohlédl se po Domě mrtvých. Chřestivě pokrčil rameny se slovy: „Napadlo mě vyjít si na procházku.“</p>
<p>Braven Zub kývl. „Vidím, že ses vhodně oblíkl.“</p>
<p>Oba ustoupili, protože z uličky se vynořila jakási žena, minula je a zmizela v Kurníkově chřtánu.</p>
<p>„To tedy byla houpává chůze,“ poznamenal obdivně vrchní seržant. Prchlivec však upíral oči na dlažbu a Braven Zub také sklopil zrak. Žena zanechala otisky. Tmavě rudé.</p>
<p>„To asi nebude bláto, co, Prchlivče?“</p>
<p>„Asi ne, Brave.“</p>
<p>„Zřejmě se usadím u Kurníka. Už jsi skončil s procházením?“</p>
<p>Hromotluk se naposledy podíval na Dům mrtvých a kývl. „Zřejmě ano.“</p>
<p>Společně se vnořili do kalného nitra Oběšencova.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Té noci se u Kurníka usadil slibný host. Pěst Aragan zaujal místo v malé kóji nejdál ode dveří v tmavém rohu, kde seděl sám s korbelem piva, jedno zvonění za druhým, uprostřed vzdáleného, a občas ne tak docela vzdáleného randálu pouličních bouří.</p>
<p>Nebyl sám, kdo vzhlédl a obdivně pozoroval neznámou černovlasou Kanéšanku, jež chvíli před východem slunce vstoupila do šenku. Pozoroval ji přimhouřenýma očima, když zamířila k baru a objednala si kanéšské rýžové víno. Kurník musel chvíli zoufale hledat, než vyndal zaprášenou skleněnou láhev jantarového zabarvení – sama o sobě stála láhev menší jmění.</p>
<p>Po ní do šenku přišel Prchlivec – obtížený hromadou starodávné zbroje – a za ním vrchní seržant Braven Zub. Aragan se na židli schoulil a odvrátil zrak. Dnes v noci netoužil po společnosti. Od soumraku bojoval s bolestí hlavy a myslel si, že ji konečně porazil – jenže bušení v lebce se náhle vrátilo s dvojnásobnou silou, a on tiše zaúpěl.</p>
<p>Braven Zub se snažil promluvit s tou ženou, ale ona se mu za námahu odvděčila tím, že mu pod oko opřela nůž. Zaplatila za láhev, vyžádala si pokoj a odešla nahoru. Úplně sama. A nikdo nešel za ní. Vrchní seržant si s kletbou otřel pot z obličeje a zařval si o pivo.</p>
<p>U Kurníka se děly divné věci, nicméně pivo a víno jako obvykle zakalilo vody, a co se rozbřesku, kradoucího se k životu, týkalo, inu, ten patřil do jiného světa, ne?</p><empty-line /><empty-line /><p>KAPITOLA DVACET ČTYŘI</p>
<p>Nadechněte se,</p>
<p>zhluboka,</p>
<p>a zadržte dech, přátelé,</p>
<p>zadržujte ho dlouho,</p>
<p>protože svět,</p>
<p>svět se topí.</p>
<p>Wu</p>
<p>C</p>
<p>haos, ta říše mezi říšemi, má mnoho tváří, a stezka, po níž se vydali, byla skutečně hrozná, jak si Taralak Výd uvědomoval. Potkávali stromy bez listí, větve připomínající zlámané prsty se pomalu otáčely v náhodných poryvech mrazivého větru. Nad spálenou krajinou plnou bláta a mrtvol se vznášely pramínky kouře. Mrtví byli pokrytí hlínou, z níž vyčnívaly končetiny, schoulená těla byla zpola zanořená v zemi.</p>
<p>V dálce se blýskala kouzla, známka, že bitva dosud neskončila, ale zdejší okolí bylo bez života, všude leželo ticho jako posmrtný rubáš, a jediné zvuky byly děsivě blízko – vzlykání holínek vytahovaných ze šedého slizu, šustění zbraní a zbroje, občas tichá kletba v lederštině či edurštině.</p>
<p>Dny šílenství, krutá připomínka toho, co je možné, jak se můžou věci zvrtnout, ač válečníci bojují, aniž by to ještě mělo smysl, a životy odtékají do zablácených tůní a pod nohama se prohýbá studené maso. <emphasis>A my táhneme do vlastní bitvy, předstírajíce lhostejnost k okolí. </emphasis>Taralak Výd nebyl hlupák. Narodil se v kmeni, jejž většina lidí označovala za primitivní a zaostalý. Válečnické kasty, kulty krve a neutuchající vendeta. Gralové byli jednoduší, pohánění povrchními touhami a neopodstatněnými názory. Uctívači násilí. Není v tom však i moudrost, když vnucujete pravidla, abyste udrželi na uzdě šílenství, abyste nikdy neprolili přespříliš krve?</p>
<p>Taralak Výd si již pomalu uvědomoval, že vstřebal něco z civilizovaných způsobů. Jako v horečce ze zkažené vody, tak byly jeho myšlenky pokřivené sny o ničení – chtěl vybít celý klan do posledního člena, a nejlépe vlastní rukou. Muže, ženy, děti, nemluvňata. Pak si, v jisté umírněnosti, představoval menší smršť jatek, po níž by mu zůstalo dost příbuzných, aby jim mohl vládnout a mohl si s nimi dělat, co se mu zlíbí. Byl by jako vlk na vrcholku sil, velící pouhým pohledem, dokazující prostým gestem absolutní nadvládu.</p>
<p>Nic z toho už nedávalo smysl.</p>
<p>Edurský válečník Ahlrada Ahn vydal pokyn zastavit, a Taralak Výd se svezl na promočenou stěnu příkopu a zíral na své nohy, které jako by končily těsně pod koleny. Zbytek nebyl vidět pod hladinou, v níž se odrážela šedá břečka oblohy.</p>
<p>Tmavý Tiste Edur se vrátil podél řady a zastavil se před Gralem a Jhagem. „Sathbaro Rangar říká, že jsme blízko,“ pravil. „Brzy otevře bránu – v každém případě jsme se v této říši zdrželi déle, než je zdrávo.“</p>
<p>„Co tím myslíš?“ chtěl vědět Taralak.</p>
<p>„Nebylo by dobré, kdyby nás tu přistihli její obyvatelé. Pravda, připadali bychom jim jako zjevení, duchové, jen další plahočící se zástup vojáků. Přesto by to mohlo vyvolat… vlny.“</p>
<p>„Vlny?“</p>
<p>Ahlrada Ahn potřásl hlavou. „Sám v tom nemám jasno, ale náš zaklínač naléhá. Tato říše je jako Rodící se – otevřít dveře znamená zvát dál zkázu.“ Odmlčel se. „Já Rodící se viděl.“</p>
<p>Taralak Výd se díval, jak odchází a občas se zastavuje, aby prohodil pár slov s nějakým Edurem či Ledeřanem.</p>
<p>„Velí se ctí,“ podotkl Icarium.</p>
<p>„Je to hlupák,“ zabručel Gral.</p>
<p>„Soudíš zbrkle, Taralaku Výde.“</p>
<p>„Klame, Zabijáku, a všichni mu to žerou, ale já ne. Copak to nevidíš? Je jiný než ostatní.“</p>
<p>„Je mi líto, ale nevidím stejně jako ty,“ řekl Icarium. „Jiný – v čem?“</p>
<p>Taralak Výd pokrčil rameny. „Barví si kůži. Cítím směs, kterou používá, připomíná mi květy gotharu, který můj lid používá k bělení jelenice.“</p>
<p>„Barví…“ Icarium se pomalu narovnal a zadíval se podél řady. Pak si povzdechl. „Ano, už to vidím. Byl jsem neopatrný –“</p>
<p>„Byl jsi ztracený v sobě, příteli.“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„To není dobré. Musíš se připravit, musíš se mít na pozoru, Zabijáku –“</p>
<p>„Neříkej mi tak.“</p>
<p>„Máš to příliš hluboko v sobě, ten odpor k pravdě. Ano, je to drsná pravda, ale jenom zbabělec by se jí nepostavil tváří v tvář, odvrátil by se a předstíral příjemnější faleš. Taková zbabělost je pod tvou úroveň.“</p>
<p>„Možná ne, Taralaku Výde. Myslím, že jsem opravdu zbabělec. A přece je to nejmenší z mých zločinů, pokud vše, co mi říkáš, je pravda –“</p>
<p>„Pochybuješ o mně?“</p>
<p>„Nemám v sobě touhu,“ vysvětloval Jhag. „Neprahnu po zabíjení. A na nic z toho, co mi kladeš za vinu, na nic z toho, co tvrdíš, že jsem vykonal, si nevzpomínám.“</p>
<p>„Taková je povaha tvého prokletí, příteli. Kéž bych se mohl rovnou na místě přiznat, že jsem tě oklamal. V mé duši došlo ke změnám, mám pocit, jako bychom byli v pasti, odsouzení ke svému osudu. Znám tě líp než předtím a truchlím pro tebe, Icarie.“</p>
<p>Upřely se na něj světle šedé oči. „Řekl jsi mi, že spolu putujeme už dlouho, že jsme tyto duchovní cesty vykonali již dříve. A ty horlivě toužíš vidět mě… jednat bez zábran. Taralaku Výde, jestli jsme spolu tolik let… potom to, co teď říkáš, nedává smysl.“</p>
<p>Grala pod šaty svědil pot. Odvrátil zrak.</p>
<p>„Tvrdíš, že podvodník mezi námi je Ahlrada Ahn. Možná podvodníka pozná zase jen podvodník.“</p>
<p>„To jsou nelaskavá slova, příteli –“</p>
<p>„Já už nevěřím, že jsme přátelé. Mám podezření, že jsi můj strážce, že jsem vlastně jen tvoje zbraň. A nyní pronášíš slova pochybností, ostrá, jako bychom se k sobě mohli přiblížit skrze vzájemnou nejistotu. Já však tento krok neučiním, Taralaku Výde, naopak, ustoupím – pryč od tebe.“</p>
<p><emphasis>Neřád. Předstíral, že na nic nedbá, a přitom celou dobu naslouchal a pozoroval. A teď se blíží pravdě. Zbraň je chytrá – a já byl neopatrný, myslel jsem, že neprojevuje zájem. Jestliže má slova byla sama zbraněmi, zapomněl jsem, že tento jhag ví, jak se bránit, že vlastní celá staletí zbroje.</emphasis></p>
<p>Vzhlédl. Ahlrada Ahn prošel kolem nich do čela zástupu. „Brzy,“ připomněl jim válečník.</p>
<p>Znovu se vydali na cestu.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Kapitán Varat Taun, druhý důstojník po atripredě Yan Tovis Šero, poslal lederské lučištníky dopředu. Odplivl si ve snaze dostat z úst pachuť bláta, ale bylo to beznadějné. V jiskřivých vlnách zkázy tu byla vypuštěna magie držeb – vzduch jí páchl a vítr přinášel ozvěnu deseti tisíc umírajících vojáků. Bláto na jazyku bylo vlastně na prášek rozemleté maso s většími zrnky ze zbytků kostí.</p>
<p>Ale možná to nakonec byl také dar, dar perspektivy. Protože i když byla edurská vláda nad Lederskou říší pochmurná, stále tu byly zelené pahorky, statky a modrá obloha nad hlavou. Matkám se rodily děti a po měkkých, hebkých líčkách stékaly slzy, oči překypovaly láskou… <emphasis>á, má milovaná ženo, vzpomínky na tebe jsou to jediné, co mě drží pohromadě, co mě drží při zdravém rozumu. Ty a naše drahá dcerka. Znovu se setkáme. Slibuju. Snad už brzy.</emphasis></p>
<p>Ahlrada Ahn byl zpátky v čele zástupu. Chudák. Jeho rysy ho vojákovi z Modré růže, jako byl Varat Taun, prozradily okamžitě. Podvodník – jaké měl k takové lži důvody? <emphasis>Možná jen chce přežít. To a nic víc. </emphasis>Od lederských otroků sloužících Tiste Edur slyšel, že mezi Edury a Tiste Andii panuje dávné nepřátelství, a kdyby Edurové věděli o tajné enklávě v Modré růži, o svých nenáviděných příbuzných s tmavou pletí, nu…</p>
<p>A tak byl Ahlrada Ahn mezi nimi. Špeh. Varat Taun mu přál úspěch. Onyxový řád byli nakonec dobrotiví vládci – samozřejmě za současných okolností minulost přímo vyzývala k romantickému idealizování.</p>
<p><emphasis>Ale ani tak to nemohlo být horší než dnes.</emphasis></p>
<p>Čekala je další nesmyslná bitva. Další mrtví Ledeřané. Tolik si chtěl vysloužit úctu Šero, a tento úkol mohl být zkušební půdou. Dokáže velet, a dobře? Zvládne tu jemnou hranici mezi dravostí a opatrností? <emphasis>Ale stal jsem se přece učedníkem nejlepšího velitele lederských armád od časů predy Unnutal Hebaz, že?</emphasis></p>
<p>Samotná představa zdvojnásobila napětí, které cítil.</p>
<p>Zákop, kterým se plahočili, ústil na rozbahněnou pláň, rozdupanou koňskými kopyty a rozježděnou koly vozů, s krátery po kouzelných výbuších. Smrad hnijícího masa tu visel jako mlha. Místy byly vidět náhrobní kameny, převrácené či rozbité, a dřevěné třísky – zčernalé a promáčené – a tenké bílé kosti mezi mrtvými, dosud oděnými tělem.</p>
<p>Asi půl lígy odsud se táhl hřeben, možná vyvýšená silnice. Do bitvy po něm postupoval rozedraný zástup s píkami na zádech.</p>
<p>„Rychle!“ sykl Sathbaro Rangar a kulhal dopředu. „Držte se při zemi, seřaďte se – ne, támhle! Přikrčte se, pitomci! Musíme jít!“</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Steth a Aystar, bratr a sestra se stejnými vzpomínkami na bolest, ruce a nohy přibité ke dřevu, krkavci vyzobávající oči – strašlivé noční můry, vyvolané živou představivostí, jak tvrdila jejich matka Minala – se plížili šerem rozsedliny. Skála pod nimi byla kluzká, s ostrými hranami, zrádná.</p>
<p>Ještě nebojovali, třebaže se o příležitost vyzkoušet si to hlásili, protože byli příliš mladí, alespoň podle matky. Jenomže Stethovi bylo deset a jeho sestře Aystar devět a měli na sobě zbroj Stínové kumpanie, zbraně za pasem, a cvičili s ostatními, stejně pilně a usilovně jako oni. A někde před nimi stál jejich oblíbený ochránce, strážící průchod. Plížili se k němu, což byla jejich zdaleka nejoblíbenější hra. Přikrčeně se kradli k místu, kde obvykle stával.</p>
<p>„Vy dva dýcháte moc nahlas,“ zaslechli zleva skřípavý hlas.</p>
<p>Aystar rozčileně vypískla a vyskočila. „To Steth! Já vůbec nedýchám! Já jsem jako ty!“ Popoběhla k mohutnému T’lan Imass, stojícímu zády ke skále. Vrhla se k němu a objala ho kolem břicha.</p>
<p>Onrak na ni upřel tmavé, prázdné zraky. Volnou rukou ji opatrně poplácal po hlavě. „Teď dýcháš,“ poznamenal.</p>
<p>„A ty jsi cítit prachem a něčím ještě horším.“</p>
<p>Steth prošel dva kroky za Onraka a usadil se na balvanu. Zadíval se do tmy. „Dneska jsem viděl krysu,“ hlásil. „Střelil jsem po ní dva šípy. Jeden byl blízko. Hodně blízko.“</p>
<p>„Slez sem dolů,“ vyzval jej T’lan Imass a sundal ze sebe Aystařiny ruce. „Představuješ cíl, je vidět tvá silueta.“</p>
<p>„Nikdo už nepřijde, Onraku,“ namítl chlapec a otočil se, když se nemrtvý válečník přiblížil. „Vzdali to – byli jsme na ně moc zlí. Matka mluví o odchodu –“</p>
<p>Šíp ho zasáhl do spánku, projel kostí, otočil ho a shodil z balvanu. Steth se bezvládně zhroutil na zem.</p>
<p>Aystar začala ječet, její pronikavý řev se rozléhal soutěskou. Onrak ji strčil za sebe. „Utíkej. Zpátky, a drž se u skály,“ křikl na ni. <emphasis>„Utíkej!“</emphasis></p>
<p>Puklinou prosvištěly další šípy a dva se zarazily do Onraka, až z něj vyletěly obláčky prachu. T’lan Imass je vytáhl, hodil na podlahu a oběma rukama uchopil meč.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Minala vypadala stará, ztrhaná dny a nocemi strachu a obav, nelítostným tlakem čekání, kdy se dívala na své adoptované děti, řadu za řadou, a viděla jen vojáky, kteří se učili zabíjet, kteří se učili vidět své druhy umírat. Vše kvůli obraně prázdného trůnu.</p>
<p>Trull Sengar chápal směšnou nesmyslnost tohoto konání. První trůn si vyžádal duch, stvoření stínů natolik vybledlých a ztracených ze světa, že vedle něj dokonce i nemrtvý T’lan Imass vypadal přehnaně přebujelý. Duch, bůh, tenoučká síť touhy, majetnictví a ohavných záměrů – tohle si vyžádalo sídlo moci, vládnoucí všem T’lan Imass – a nyní ho držel proti všem vetřelcům.</p>
<p>Někde tam venku byli zlomení T’lan Imass, kteří se snažili urvat První trůn pro sebe, získat jeho moc a dar pro Chromého boha – pro sílu, jež spoutala řetězy všechny Tiste Edur. Chromý bůh dal Rhuladovi meč obdařený strašlivou kletbou. A vojsko Edurů mu nestačilo. Vojsko Ledeřanů mu nestačilo. Ne, on chtěl T’lan Imass.</p>
<p><emphasis>A my Chromého boha zastavíme. Tohle naše ubohé malé vojsko.</emphasis></p>
<p>Onrak v bitvě, která bude nevyhnutelně poslední, sliboval hněv. Trull však věděl, že hněv nebude stačit, ani to, co sám cítil: zoufalství. Ani Minalina hrůza, ani, jak si myslel, netečná necitlivost Monok Ochema, nehybně stojícího před vstupem do sálu s trůnem. Kostěj se za poslední tři cykly spaní a bdění nepohnul. Stříbřitá kožešina na jeho ramenou se ve světle luceren mihotala. Když se na něj Trull zadíval, nepatrně naklonil hlavu.</p>
<p><emphasis>Inu</emphasis><emphasis> –</emphasis></p>
<p>Dětský křik, ozývající se z průchodu, přiměl Trulla Sengara vyskočit. Oštěp měl opřený o zeď – popadl ho a hnal se po zvuku.</p>
<p>Najednou se objevila Aystar, ruce rozpřažené, obličejík bledý. <emphasis>„Steth je mrtvý! Zabili ho! Je mrtvý –“</emphasis></p>
<p>Vzápětí se před dítětem objevila Minala, pevně ho objala a otočila. „Paneku! Svolej vojáky!“</p>
<p>Druhou linii obrany mezi Onrakovou pozicí a hlavním táborem tvořil Ibra Gholan, a když se objevil Trull Sengar, obrátil se.</p>
<p>„Onrak bojuje,“ oznámil mu Ibra Gholan. „Aby je zpomalil. Tentokrát přišlo mnoho Tiste Edur. A lidé. Je mezi nimi šaman, Edur, vládnoucí chaotickou magií. Tentokrát, Trulle Sengare, hodlají První trůn získat stůj co stůj.“</p>
<p>Už se sem nesly zvuky boje. Onrak sám proti Trullovým krajanům. <emphasis>A zatracenému zaklínači. </emphasis>„Zavolej sem Monok Ochema! Jestli se zaklínač rozhodne vypustit kouzelnou vlnu, jsme vyřízení!“</p>
<p>„Možná ty –“</p>
<p>„Ty to nechápeš, ty pytle kostí! <emphasis>Chaotická </emphasis>magie! Musíme toho parchanta zabít!“ Trull odběhl.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Ahlrada Ahn se díval, jak tři jeho válečníci padají pod Imassovým obrovským kamenným mečem – ten nemrtvý parchant ještě necouvl ze zúženého místa. Ahlrada Ahn se obrátil na Sathbaro Rangara. „Musíme to vytlačit! Neunaví se – to místo udrží navěky!“</p>
<p>Protlačil se k nim Taralak Výd. „Pošli proti němu Icaria!“</p>
<p>„Jhag je prázdný,“ namítl opovržlivě zaklínač. „Stáhni své válečníky, Ahlrado Ahne. A řekni Ledeřanům, ať přestanou střílet – nechci skončit s náhodným šípem v zádech.“ S tím popošel do rokle.</p>
<p>Ahlrada Ahn za T’lan Imass zahlédl kohosi s oštěpem – byl vysoký, schovaný ve stínech, a přece… povědomý, silueta, plavné pohyby – nemrtvému kolem ramene proletěl šíp a oštěp ho odrazil stranou.</p>
<p><emphasis>Ne. To není možné. Musím se mýlit. </emphasis>„Sathbaro!“</p>
<p>T’lan Imass náhle ustoupil do tmy a on i druhý válečník se vraceli průchodem –</p>
<p>Sathbaro Rangar přikulhal k zúženému místu. Kolem něj se hromadila energie, stříbrem protkaná, měňavá vlna. Vlhká skála začala pukat, jak se voda měnila v páru. Velký plát kamene poblíž úzkého portálu se náhle sloupl a s třesknutím dopadl na dno. Magie se zvedla výš, nabývala na rozměrech, roztahovala se do stran. Ve chvíli měl Sathbaro nad hlavou stojatou vlnu energie, praskající a syčící jako tisíc hadů.</p>
<p>Ahlrada Ahn popošel blíž. „Sathbaro! Počkej!“</p>
<p>Ale zaklínač si ho nevšímal a pěnící kouzelná vlna se s řevem vrhla do průchodu, propalovala si cestu tunelem –</p>
<p>– a najednou se roztříštila.</p>
<p>Náraz odmrštil Ahlradu na tři kroky dozadu, vlna horka do něj udeřila jako zaťatá pěst. Sathbaro Rangar zavřískl.</p>
<p>V zúženém místě se objevilo cosi obrovského, nahrbeného. Z tunelu se vynořil tvor vyzáblý nemrtvostí, s kůží plnou šedých a černých skvrn, se stříbřitou kožešinou na šíji, sahající k plecím jako zježený hřeben, a po kotnících rukou a rukám podobných nohou se hnal přímo na Sathbaro Rangara.</p>
<p>Ahlrada Ahn varovně vykřikl –</p>
<p>– příliš pozdě, protože bestie už popadla zaklínače obrovskýma rukama, zvedla ho do vzduchu, utrhla mu jednu paži, pak druhou, až všude stříkala krev, načež vřeštícího Sathbara otočila, zahryzla se mu do krku a hluboko zaryla dlouhé špičáky. Nemrtvý démon zvedl hlavu – a utrhl půlku krku – a Sathbarova páteř vyletěla z těla jako kotevní řetěz a krvavě se zavlnila ve vzduchu –</p>
<p>Démon odhodil mrtvolu a vykročil proti Ahlradovi Ahnovi.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Icarium stál nad mrtvolou dítěte a zíral na tekutiny vytékající z rozbité lebky, na mázdrou potažené oči a pootevřená ústa. Stál tam jako přimrazený a třásl se.</p>
<p>Taralak Výd byl před ním. „Teď, Zabijáku. <emphasis>Teď je čas!</emphasis>“</p>
<p>„To není nutné,“ zamumlal Icarium. „Tohle není nutné.“</p>
<p>„Poslouchej mě –“</p>
<p>„Zmlkni. Děti já zabíjet nebudu. S tímhle nechci mít nic společného –“</p>
<p>Magický výbuch před nimi, proletěla přes ně tlaková vlna a otřásla jimi. Křik, ječeni. A zvířecí vrčení. Jekot, zděšený řev Ledeřanů i Edurů, strach.</p>
<p>„Icarie! Démon je mezi námi! <emphasis>Démon! </emphasis>Žádné dítě, žádné děti – <emphasis>copak to nevidíš? Musíš jednat – hned! Ukázat jim! Ukázat Edurům, co v tobě je!“</emphasis></p>
<p>Taralak ho tahal za ruku. Icarium se zamračeně nechal provést mezi krčícími se Edury. <emphasis>Ne, tohle nechci – </emphasis>ale cítil, jak mu buší srdce, jako válečné bubny s ohnivými písněmi –</p>
<p>Zápach prolité krve a dalších tekutin, a oba válečníci dorazili na místo surového skonu Sathbaro Rangara.</p>
<p>Převtělenec zaútočil – a Ahlrada Ahn – ten odvážný válečník ve snaze chránit své vojáky – se mu postavil do cesty.</p>
<p>Icarium zjistil, že v ruce drží meč – nevzpomínal si, že by ho vytahoval z pochvy – a vykročil, neuvěřitelně pomalu, neohrabaně, popadl Tiste Edur a odhodil ho dozadu, jako by nevážil víc než závěs, a postavil se před nemrtvého opa.</p>
<p>Ten najednou ucukl. Další krok, a v hlavě Icariovi zaznělo zvláštní broukání. Bestie couvla ještě víc, za zúžené místo, otočila se a utekla.</p>
<p>Icarium zavrávoral, zalapal po dechu a opřel se o skalní stěnu – pod dlaní ucítil nerovný povrch. Strašidelná píseň v jeho hlavě utichla –</p>
<p>Vzápětí se kolem něj nahrnuli Edurové, hnali se do průlomu. A zepředu zazněly zvuky boje. Řinčení železa, pach kouzel zmizel –</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Puklina se znovu rozšiřovala a Ahlrada Ahn před sebou uviděl tři nerovné řady vojáků. Kymácející se zbraně, bledé šmouhy obličejů pod přílbami – <emphasis>Sestry mě vemte, jsou tak mladí! Co je to? Bojujeme s dětmi?</emphasis></p>
<p>Jinak tu byli jen dva T’lan Imass a mezi nimi vysoký muž se šedou pletí – <emphasis>ne. Ne, to není možné – nechali jsme ho, nechali –</emphasis></p>
<p>Cholb Hárat vyrazil zuřivý válečný pokřik a Saur Bathrada se okamžitě přidal. <emphasis>„Trull Sengar! Zrádce je před námi!“</emphasis></p>
<p><emphasis>„Jsi můj!“</emphasis></p>
<p>Přes Saurovo smělé tvrzení vyrazili s Cholbem společně.</p>
<p>Zbývající Edurové se rozestoupili a vrhli se na řadu vyzbrojených dětí. Oba oddíly se srazily za řinčení zbraní a štítů. Od skalních stěn se odráželo ječení a řev.</p>
<p>A Ahlrada Ahn stál jako zkamenělý a nevěřil vlastním očím.</p>
<p>Trull Sengar se zoufale bránil oštěpem, zatímco po něm Saur i Cholb sekali. Přinutili ho couvnout – a Ahlrada Ahn viděl, chápal, že se Trull snaží ochránit ty děti – ty za sebou –</p>
<p>Edurové zavřískli – T’lan Imass se v protiútoku tlačili dopředu a nic je nemohlo zastavit. Ale on tam stál. Nakonec, s chraptivým výkřikem, skočil.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Trull Sengar oba válečníky znal. Viděl nenávist v jejich očích, cítil jejich vztek v síle úderů, když se snažili prorazit jeho obranou – už je moc dlouho nezadrží. A věděl, že až padne, ti ubozí mladí vojáčci za ním se ocitnou tvář v tvář edurským zabijákům.</p>
<p>Kde je Apt? Proč ji Minala drží vzadu – kdo ještě by na ně mohl zaútočit?</p>
<p>Teď někdo z davu Edurů křičel jeho jméno. Známý hlas, ne rozzlobený, spíš sklíčený – avšak Trull neměl čas se dívat, ani žasnout – Cholb mu rozsekl levé zápěstí a jemu stékala krev mezi dlaň a ratiště oštěpu.</p>
<p><emphasis>Už to nepotrvá dlouho. Oba se notně zlepšili –</emphasis></p>
<p>Najednou za Cholbem zahlédl merudskou šavli, která válečníkovi projela krkem, až se mu hlava vyvrátila na bok a skutálela se na zem. Tělo se chvíli kymácelo, než se zhroutilo.</p>
<p>Saur Bathrada zaprskal, otočil se a bodl nízko, takže meč zajel bojovníkovi do pravého stehna –</p>
<p>Trull provedl výpad a vrazil Saurovi oštěp do čela těsně pod okrajem přílby. A s hrůzou přihlížel, jak válečníkovi vyskočily oči z důlků jako uvázané na provázcích, když se mu hlava zvrátila dozadu.</p>
<p>Trull vytrhl zbraň z hlavy. Připotácel se k němu jakýsi Edur a zasupěl: „Trulle! Trulle Sengare!“</p>
<p>„Ahlrado?“</p>
<p>Válečník se otočil a zvedl šavle. „Bojuji po tvém boku, Trulle! Chci to napravit – prosím!“</p>
<p><emphasis>Napravit? </emphasis>„Nerozumím – ale nepochybuji o tobě. Buď vítán –“</p>
<p>Trullovi v hlavě sílil jakýsi zvuk, jako by na něj útočil ze všech stran. Všiml si, jak si jedno dítě zacpává uši, pak další –</p>
<p>„Trulle Sengare! To je ten Jhag! Sestry nás vemte, on <emphasis>přichází</emphasis><emphasis>!</emphasis>“</p>
<p><emphasis>Kdo? Co?</emphasis></p>
<p><emphasis>Co je to za zvuk?</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Onrak Zlomený pozoroval Jhaga, vrávorajícího, jako by byl opilý, cítil, jak v něm roste síla. Postavil se mu do cesty. <emphasis>Je to jejich vůdce?</emphasis> <emphasis>Jaghutská krev, ano. Jak stará hořkost a vztek znovu vyplouvají na povrch –</emphasis></p>
<p>Jhag se náhle narovnal, zvedl meč a pronikavé sténání se rozvinulo ve fyzickou sílu a srazilo Onraka dozadu. T’lan Imass konečně uviděl Jhagovy oči. Ploché, bez života, a zároveň svítící děsivým vztekem.</p>
<p>Vysoký válečník s olivovou pletí bleskurychle mávl mečem. Onrak zachytil čepel a vyrazil zpětným sekem ve snaze useknout Jhagovi hlavu – jenomže jeho meč neuvěřitelně narazil na protivníkův s takovou silou, až T’lan Imass zakolísal. Pěst ho zasáhla do prsou a zvedla ho ze země –</p>
<p>Tvrdě narazil na skálu. Popraskala mu žebra. Jak klouzal dolů, dopadl na nohy a přikrčil se, aby se trochu sebral, načež znovu vyrazil –</p>
<p>Jhag prošel kolem něj a už byl u Minaliny řady mladých vojáků. Ten pronikavý zvuk byl přímo ohlušující –</p>
<p>Onrak se s míšencem srazil a za ranou, již mu zasadil do břicha, byla pevná kost a váha muly. A T’lan Imass byl odhozen, dopadl na podlahu.</p>
<p>I Jhag zavrávoral, vycenil zuby, otočil se a vrhl se na nemrtvého válečníka dřív, než se ten stačil aspoň zvednout. Volnou rukou švihl dolů, prorazil prsty vyschlou kůži, popadl hradní kost, zvedl Onraka do vzduchu a odhodil ho – znovu do zdi, tentokrát s takovou silou, že se roztříštily kosti i kamenný bok tunelu.</p>
<p>Onrak se zhroutil na hromádku na úlomky kamene a už se nepohnul.</p>
<p>Jhag se však při tom pohybu ocitl před masou Tiste Edur a Ledeřanů.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Trull Sengar tu zelenou příšeru zahlédl – právě praštila s Onrakem o zeď, jako by to byl pytel melounů – a najednou vpadla mezi Edury za sebou a pustila se do zabíjení.</p>
<p>Pronikavý zvuk ještě stoupl a přinesl s sebou vířící, skotačící vítr syrové energie. Sílila, strhávala maso z nejbližších Edurů a Ledeřanů. Dorazila noční můra, řev slibující zkázu. Trull zíral, nemohl uvěřit tomu, co vidí. Ve vzduchu se rozvinula krev jako děsivá mlha, jak padala těla, dvě tři naráz, potom čtyři pět, válečníci jako by táli, káceli se a odlétali po surových nárazech –</p>
<p>Za předloktí ho popadla špinavá ruka a otočila ho. A tím strašlivým kvílením proniklo: „Trulle – všichni tady zemřeme, ale já tě našel. Trulle Sengare, velice se omlouvám, za stříhání, za všechno… všechno ostatní –“</p>
<p>Přiklopýtala k němu Minala. „Kde je Monok Ochem?“ chtěla vědět a vyplivla krev – do hrudi pod pravou klíční kostí jí zajel oštěp a obličej měla smrtelně bledý. „Kde je kostěj?“</p>
<p>Trull ukázal na vstup do trůnního sálu. „Šel támhle – jako propíchnutý pes –“ A vytřeštil oči, protože ve vstupu náhle stál Ibra Gholan, jako by na něco čekal.</p>
<p>Najednou byla slova nemožná a všechno zahnal prudký vítr, vířící, bičující, tak silný, že zvedal děti do vzduchu a roztáčel je. Jhag stál opodál uprostřed hromady mrtvol a za ním Trull uviděl mihotající se bránu, vlnící se, jako by byla uvolněná, neukotvená ke skalnímu podloží, a jako by se sunula blíž, jako by ji ta magická bouře přitahovala. Tunel za bránou se točil a ukazoval výjevy z rozlehlého bojiště, v jehož středu a neuvěřitelně daleko se na rozbouřeném moři kolébala loď.</p>
<p>Minala se protáhla kolem Ibra Gholana a zmizela v trůnním sále –</p>
<p>Jhag s očima planoucíma stříbřitým světlem se otočil –</p>
<p>Předklonil se a příliš dlouhými kroky – jako by vlastní tělo překáželo vzteku v něm – zamířil tím směrem.</p>
<p><emphasis>Bohové mi požehnejte – </emphasis>Trull se mu vrhl vstříc. Meč jako by byl všude kolem něj. Trull nedostal příležitost k protiútoku, oštěp řinčel a skákal mu v rukou při každé ráně, kterou zoufale odrazil –</p>
<p>Pak na Jhaga zprava zaútočil Ahlrada Ahn – dvě bleskové srážky, kdy jednobřitý meč odrazil obě merudské šavle, mihl se a Ahlradovi z prsou vystříkla krev. Náraz byl dost silný, aby ho odmrštil. Nohy mu přeletěly přes hlavu a těla se zmocnil vítr a do vzduchu odletovaly cákance krve.</p>
<p>Jhag na Trulla zaútočil s dvojnásobnou silou a pronikavý zvuk unikající mu z úst bylo rozhořčené lkaní. Meč byl vidět rozmazaně, při každém krytu to Trullem otřáslo do morku kostí – nicméně Jhag zatím neprošel.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Varat Taun, ležící pod hromadou mrtvol, jedním okem sledoval souboj Icaria a Edura – nepotrvá to dlouho, Jhagovi nikdo nedokáže vzdorovat delší dobu, nicméně bojovník s oštěpem se držel, bránil se, předváděl zručnost tak úžasnou, tak svrchovanou, až nad tím Ledeřan zadržoval dech.</p>
<p>Za Tiste Edur ustupovaly děti hrubě vytesaným průchodem na konec tunelu. Z bouře se stala smršť, kroužící kolem obou válečníků – bohové, pohybovali se rychleji, než je Varat stačil sledovat, ale nakonec začaly z oštěpu odletovat třísky –</p>
<p>Varat Taun zaslechl vzlykání, znělo blízko, a když maličko pohnul očima, uviděl u zdi schouleného Taralaka Výda, vzlykajícího hrůzou. Drásal kámen, jako by se snažil prohrabat ven, a na nerovné skále se objevovaly rudé šmouhy. <emphasis>Tohle jsi chtěl, ty neřáde. Tak s tím teď hezky žij.</emphasis></p>
<p>Další zapraštění ho přimělo se znovu otočit. Oštěp praskl a Edur se vrhl dozadu a nějak se mu podařilo vyhnout se vodorovnému seku, při němž by byl přišel o hlavu. Icarium zařval a chystal se nepřítele dorazit. Najednou se sklonil, stočil a vrhl se do strany –</p>
<p>– protože ze stínu se vyřítil půlnočně černý démon se širokou tlamou a hadovitým krkem, zahryzl se Icariovi do ramene a drápy na jediné přední končetině mu roztrhl kůži na žebrech a sjel až na měkkou kůži na žebrech. Zařval a zvedl Jhaga do vzduchu –</p>
<p>Avšak kamennému meči se nedalo odolat. Zasekl se démonovi do krku, až vystříkla černá krev. Démon se zřítil na bok a ještě několikrát kopl nohama. Icarium přistál v podřepu a pokoušel se uvolnit smrtelné sevření čelistí na svém rameni.</p>
<p>Za Icariem vlekl Tiste Edur tělo Ahlrady Ahna s sebou při ústupu směrem k průchodu –</p>
<p><emphasis>Nemá to smysl. Vůbec to nemá smysl – jakmile bude volný –</emphasis></p>
<p>Kamenné stěny odíral řvoucí vichr a do krví prodchnutého vzduchu vhazoval třpytivá zrníčka žuly. Po skále se rozběhly praskliny jako šílená pavučina – bouře ještě zesílila a Varatovi vzápětí praskl levý bubínek.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Trull, předloktí rozsekaná na krvavé cáry, táhl Ahlradu blíž k portálu. Ibra Gholan už na stráži nestál – vlastně v dohledu nebyl vůbec nikdo.</p>
<p><emphasis>Utekli snad? Vydali trůn? Prosím, Sestry, prosím. Dovolte jim uniknout, pryč odsud, od toho všeho –</emphasis></p>
<p>Dorazil k průchodu a spatřil Ibra Gholana – válečník k němu stál zády, díval se na První trůn – ne, uvědomil si Trull, díval se na to, co zbylo z Monok Ochema. Místností se prohnala kouzelná větrná smršť a kostěj takové moci nedokázal odolat. Odmrštilo ho to stranou a při pádu narazil na pravou stranu trůnu, kde se <emphasis>roztekl. </emphasis>Zničené, pokroucené tělo se spojilo s Prvním trůnem. Vidět byla jen polovina kostějova obličeje, oko obklopené popraskaným, propadlým důlkem.</p>
<p>Po stranách se u stěn krčila ubohá hrstka dosud živých dětí. U bezvládné Minaly ležící ve zvětšující se kaluži krve klečel Pánek.</p>
<p>Když Trull přitáhl Ahlradu do místnosti, Ibra Gholan se otočil.</p>
<p>„Monok Ochem selhal,“ zazpíval nemrtvý válečník. „Odstup od portálu, Trulle Sengare. Nyní se setkáme se Zlodějem životů.“</p>
<p>Trull odtáhl přítele stranou, poklekl a položil ruku na jeho zastříkané čelo. K jeho překvapení otevřel Ahlrada Ahn oči.</p>
<p>„Ahlrado…“</p>
<p>Umírající válečník chtěl promluvit, otevřel ústa, ale naplnila se mu zpěněnou krví. Prudce se rozkašlal a poprskal Trullovi obličej, pak ze sebe vypravil jediné slovo těsně předtím, než zemřel.</p>
<p>Jediné slovo.</p>
<p><emphasis>„Domov.“</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Ibra Gholan šel vstříc tomu, jehož nazýval Zlodějem životů. Jhagovi se konečně podařilo vymanit se z aptorianiných zubů a T’lan Imass zaútočil.</p>
<p>Kámen a železo, jiskry v srdci hřmícího vichru, odnášejícího kousky masa, úlomky kostí, chomáče vlhkých vlasů a kusy zbroje.</p>
<p>Trull mezi zbraněmi poházenými po zemi našel kopí a kulhavě se šel postavit do vchodu.</p>
<p>Ibra Gholan zatlačil Jhaga o krok, pak o další –</p>
<p>Zapraskalo to a T’lan Imass se zakymácel. Pazourkový meč měl na kusy. Zloděj životů zatočil zbraní a proťal mu rameno. Další sek a pukla žebra, kousky zachytil vítr – Ibra Gholan zavrávoral –</p>
<p>A meč ho zasáhl z boku do hlavy. Lebka se rozletěla v hromadě střípků –</p>
<p>Vzápětí čepel prosekla tělo těsně nad kyčlí, přímo skrz, přes páteř, a na druhé straně vyjel ven. T’lan Imass byl vpůli. Ještě než stačil vůbec dopadnout na podlahu, následovaly čtyři další rány. Kosti létaly na všechny strany.</p>
<p>Zloděj životů naklonil hlavu na stranu a zařval. Ten zvuk praštil s Trullem o zem a vyrazil mu dech, takže jen bezmocně přihlížel, když obluda vykročila směrem k němu.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Záblesk, vzduch se roztrhl a z trhliny vypadla postava Jhagovi přímo do cesty. Postava, která zasyčela: <emphasis>„Buď proklet, Stínupáne!“</emphasis></p>
<p>Vzhlédla, přeměřila si blížící se zjevení, udělala krok vzad, a když Jhag pozvedl meč, vyletěla z ní oslepující magická energie. Když se záře rozplynula, vítr se s pronikavým jekem prohnal nerovnou chodbou zpět. A Zloděj životů nebyl nikde v dohledu.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Varat Taun se díval, jak Icarium zničil T’lan Imass. Pak se znovu objevil osamělý Tiste Edur a připravoval si oštěp. Vzápětí ho ten vítězoslavný řev srazil k zemi.</p>
<p>Kapitán před Icariem spatřil otevřenou bránu, vypuštěnou magii, a okamžitě se sehnul, jako by se chtěl vmáčknout pod ještě víc těl, protože jeskyní prosvištěla tlaková vlna, vzniknuvší při nárazu magie do Jhaga, až se všechny stěny třásly, a v tom okamžiku, byl to jen kratičký záblesk, kdy Icarium zavířil vzduchem směrem k němu. Proletěl nad Varatem a za ním se hnal zuřivý vichr.</p>
<p>Jenže vzápětí byl Jhag zpátky a s obnovenou silou, a těla kolem Varata se začala prohýbat, když přes ně přešel, předklonil se a zvedl meč.</p>
<p>Ceda, tmavý, mrštný, ho nespouštěl z očí a vypustil další hromový zášleh magie –</p>
<p>– a Icarium utekl –</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Bouřlivý vítr se kroutil jako v nezvladatelném vzteku, vyl, rval skalní stěny a odlamoval z nich kusy kamení. Těla padlých zvedal do vzduchu, strhával jim maso z kostí, kosti obrousil, až se rozlámaly – všude létaly zbraně a rozpadaly se.</p>
<p>A klečící Trull Sengar se díval, jak cizinec buší do Zloděje životů. Znovu a znovu, výbuchy ho postrkovaly vzduchem, otáčely s ním a mlátily, až narazil na nějakou vzdálenou překážku.</p>
<p>A ten strašlivý zabiják se pokaždé znovu postavil a vykročil, i když ho to vzápětí znovu odhodilo.</p>
<p>Po posledním výpadu se cizinec otočil a spatřil Trulla Sengara. Malazsky křikl: <emphasis>„Kdo ve jménu mistra Kápě je ten chlap?“</emphasis></p>
<p>Trull zamrkal a zavrtěl hlavou.</p>
<p><emphasis>Š</emphasis><emphasis>patná otázka. Kdo ve jménu mistra Kápě jsi ty?</emphasis></p>
<p>Zloděj životů se tentokrát s řevem dohrabal blíž, odolal výbuchu, který ho tentokrát zatlačil jen o několik kroků, a když plamen pohasl, zatřepal hlavou a zvedl meč. A přikročil blíž.</p>
<p>Další výbuch, avšak Jhag se jenom zapřel –</p>
<p>A mág sebou trhl, jako by dostal ránu. Na hřbetech rukou mu pukla kůže, vystříkla krev.</p>
<p>Zloděj životů couvl a znovu vyrazil dopředu.</p>
<p>Mág zpola zmizel v krvavé mlze, byl odhozen, klopýtl, a s prsknutím znovu našel rovnováhu –</p>
<p>Právě včas na Jhagův příští útok.</p>
<p>Mág se se sklouznutím zastavil přímo před Trullem. Byl celý pokrytý krví, potrhaný na končetinách, na obličeji, na krku. Oči měl krvavě rudé a ronil karmínové slzy. Zvedl třesoucí se ruku a zkřivil rozpukané rty do úsměvu. „Tím to pro mě končí. Teď už je to na tobě, Edure, a vyřiď Stínupánovi a Kotilionovi, že na ně budu čekat na druhý straně brány mistra Kápě.“</p>
<p>Trull vzhlédl, narovnal se a připravil si oštěp. Zloději životů zaplály oči, a Trull měl dojem, že v jejich záři zahlédl poznání. <emphasis>Ano, zase já.</emphasis></p>
<p>Řvoucí vítr náhle zakolísal, jako by sám sebe roztrhl a odhodil úlomky a smetí na stěny – a přišlo horko, teplé, dusné horko, proudící zpoza Jhaga – jenž zvedl meč a přiklopýtal blíž –</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Varat Taun povylezl zpod těl a ucítil kolísání bouře. Dech se mu zadrhl v hrdle, protože vzduch naplnila zlatavá záře – a s tou září přicházelo teplo, <emphasis>život.</emphasis></p>
<p>Kradmý pohyb nalevo. Varat otočil hlavu – postava pokrytá srstí, jako by měla těsnou hnědou kožešinu – ne, byla to nahá žena – ne, <emphasis>samice – </emphasis>vůbec nebyla lidská. Zatím –</p>
<p>V podřepu, pohybovala se mrštně, plavně, rozechvěle. Když Jhag vykročil k osamělému Tiste Edur, přiblížila se k němu zezadu. A skočila – Icarium ji zaslechl a začal se obracet – ale ona natáhla ruku s dlouhými prsty – neměla zbraň, jen natáhla ruku a otřela se mu konečky prstů o pravý bok – letmý dotek –</p>
<p>A Zabiják se zhroutil na zem.</p>
<p>Za Varatem kdosi vykřikl a lezl kolem něj – Taralak Výd –</p>
<p>Chlupatá skorožena si dřepla k ležícímu Icariovi a zlehka ho pohladila po čele. Jantarová záře pohasínala a s ní se vytrácela i žena. Nakonec se rozpustila ve zlatém světle, které bliklo a zhaslo.</p>
<p>Taralak Výd se ohlédl a setkal se s Varatovým pohledem. „Pomoz mi!“ sykl.</p>
<p>„A s čím?“ chtěl vědět Ledeřan.</p>
<p>„Ta brána za tebou – slábne! Musíme Icaria protáhnout skrz! Musíme ho dostat odsud!“</p>
<p>„Jsi snad blázen?“</p>
<p>Gral zkřivil tvář. „Copak to nechápeš? Icarium – <emphasis>je pro vašeho císaře</emphasis><emphasis>!</emphasis>“</p>
<p>Mrazivý závan odnesl poslední zbytečky léčivého tepla a za ním přišel příliv emocí – spalující Varatovu mysl. Vstal a přelezl k Taralaku Výdovi.</p>
<p><emphasis>Pro Rh</emphasis><emphasis>ulada. Bohové. Ano, už to chápu. Ano. Pro Rhulada – dokonce ani Rkulad – ani s tím mečem – ano, chápu, chápu!</emphasis></p>
<p>Vstup do trůnního sálu zůstal nechráněný, protože Tiste Edur odtáhl cedu do svatyně – nyní měli šanci. Sklonili se nad ležícím Icariem.</p>
<p>Gral sebral meč, strčil si ho za opasek a popadl Jhaga za paži. „Chyť ho za druhou,“ přikazoval. „Honem! Než si to uvědomí – než se ta zatracená brána zavře!“</p>
<p>Varat zvedl druhou paži a společně táhli Icaria k bráně. Díky tekutině na podlaze to bylo snazší, než čekali.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Trull Sengar poklekl a setřel mágovi krev z obličeje. Zvlášť dával pozor na okolí zavřených očí. Z jeskyně se neslo hluboké ticho. V komnatě zněl pláč, tlumený a bezmocný.</p>
<p>„Bude žít?“</p>
<p>Tiste Edur sebou trhl a vzhlédl. „Kotilione. Řekl jsi, že pošleš pomoc. To měl být on?“</p>
<p>Bůh kývl.</p>
<p>„Nestačilo to.“</p>
<p>„Já vím.“</p>
<p>„Tak koho bys poslal dalšího?“</p>
<p>„Sebe, Trulle Sengare.“</p>
<p><emphasis>Aha. </emphasis>Zadíval se na mrákotného mága. „Eres’al… dokázala, co nikdo jiný.“</p>
<p>„Vypadá to tak.“</p>
<p>„Předpokládám, že její příchod byl nečekaný.“</p>
<p>„Nanejvýš nečekaný, Trulle. Nicméně je škoda, že její léčivá moc nedosáhla až sem.“</p>
<p>Tiste Edur se zamračil a zvedl oči k bohovi. „Co tím myslíš?“</p>
<p>Kotilion se mu nemohl podívat do očí. „Onrak. Právě vstává. Více méně celý. Myslím, že s ním soucítila…“</p>
<p>„A kdo soucítí s námi?“ chtěl vědět Trull, pootočil se a vyplivl krev.</p>
<p>Bůh neodpověděl.</p>
<p>Tiste Edur se unaveně posadil. „Omlouvám se, Kotilione. Nevím, jestli si to zasloužíš. Nejspíš ne.“</p>
<p>„Byla to rušná noc,“ poznamenal bůh a povzdechl si. „Takové sbíhání. Ptal jsem se tě předtím, bude Rychlej Ben žít?“</p>
<p><emphasis>Rychle</emphasis><emphasis>j</emphasis><emphasis> Ben. </emphasis>Trull kývl. „Myslím, že ano. Přestal krvácet.“</p>
<p>„Zavolal jsem Stínupána. Přijde léčit.“</p>
<p>Trull Sengar se ohlédl na Paneka sedícího u své matky – <emphasis>jedné ze svých matek – </emphasis>„Stínupán by si měl pospíšit, než se z těch dětí znovu stanou sirotci.“</p>
<p>V průchodu to zašustilo a objevil se Onrak. „Trulle Sengare.“</p>
<p>Tiste Edur kývl a vzmohl se na zlomený úsměv. „Onraku. Zřejmě jsme odsouzení ještě chvíli pokračovat ve své bídné existenci.“</p>
<p>„Jsem potěšen.“</p>
<p>Chvíli nikdo nepromluvil, až se ozval T’lan Imass. „Zloděj životů je pryč. Byl odnesen zpátky bránou.“</p>
<p>Kotilion rozčileně zasyčel. „Ti zatracení Bezejmenní! Copak se nikdy nepoučí?“</p>
<p>Trull zíral na Onraka. „Odnesen? On žije? Proč – <emphasis>jak? Odnesen?“</emphasis></p>
<p>Odpověděl mu však bůh. „Icarium – Zloděj životů – je jejich nejlepší zbraň, Trulle Sengare. Bezejmenní ho hodlají vrhnout proti tvému bratrovi, lederskému císaři.“</p>
<p>Otupělostí a únavou pomalu proniklo pochopení. Trull zavřel oči. <emphasis>Ach ne, prosím… </emphasis>„Chápu. Co se stane pak, Kotilione?“</p>
<p>„Netuším. Nikdo to neví. Ani Bezejmenní, i když ti by to ve své nadutosti nikdy nepřipustili.“</p>
<p>Jejich pozornost upoutalo Panekovo zapištění – a tam, nad Minalou, se skláněl Stínupán a pokládal jí ruku na čelo.</p>
<p>Trull si znovu odplivl – měl rozedranou ústní dutinu – zabručel a zašilhal na Kotiliona. „Už tu znovu bojovat nebudu,“ sdělil mu. „Ani Onrak, ani tyhle děti. Kotilione, prosím –“</p>
<p>Bůh se odvrátil. „Ovšemže ne, Trulle Sengare.“</p>
<p>Trull se chvíli díval za odcházejícím Kotilionem a pak mu zrak padl na Ahlradu Ahna. Stínupán přešel k Rychlýmu Benovi. Trull se vyškrábal na nohy a přistoupil k ležícímu příteli. <emphasis>Ahlrada Ahn. Nerozumím ti – nikdy jsem ti nerozuměl – ale stejně ti děkuju. Děkuju ti…</emphasis></p>
<p>Přistoupil k průchodu a vyhlédl ven. Kotilion, patron asasínů, bůh, seděl na kamenné římse, která se utrhla ze skály, seděl tam sám s hlavou v dlaních.</p><empty-line /><empty-line /><p>DOSLOV</p>
<p>Na cestě vodami jsem potkala boha,</p>
<p>klečel a strkal ruce do písku,</p>
<p>znovu a znovu, vždycky je zvedl</p>
<p>a díval se, jak dolů padají neživá zrnka.</p>
<p>Sesedla jsem z unaveného koně, postavila se</p>
<p>před to zjevení se zaprášenýma rukama</p>
<p>a dlouho se dívala na jeho opakované pohyby,</p>
<p>když konečně vzhlédl, v očích měl snažnou prosbu.</p>
<p>„Kde,“ zeptal se ten bůh, „jsou mé děti?“</p>
<p><emphasis>Ztracení věřící</emphasis></p>
<p>Rybářka</p>
<p>N</p>
<p>ádech, pak blažená otupělost kouře v plicích, pomalu vypouštěného. Scillara se opřela o zábradlí vedle Řezníka. „Vypadáš zamyšleně,“ prohodila, pátrajíc na nekonečné mořské hladině.</p>
<p>Povzdechl si a kývl.</p>
<p>„Myslíš na ni, viď? Jakže se to jmenovala?“</p>
<p>„Apsalar.“</p>
<p>Scillara se usmála, spíš pro sebe, znovu vdechla kouř a dívala se, jak jí uniká z chřípí a našpulených rtů, tři pramínky spojující se v jeden. „Pověz mi o ní něco.“</p>
<p>Řezník se ohlédl přes rameno a Scillara, aby držela basu, ho napodobila. Na zádi stál Barathol a Chaur mu seděl téměř u nohou. Iskarala Pusta s Mogorou nebylo nikde vidět, nejspíš se hádali dole v kajutě kvůli záhadným ingrediencím ve večeři. Černý mezek zmizel už před několika dny, nejspíš přes palubu, i když Iskaral se nad jejich dotazy jen usmíval.</p>
<p>Mappo byl na přídi, schoulený, kolena přitažená k bradě, kýval se a plakal. Dělal to už od rána a nikdo z něj nedokázal vypáčit, co ho to popadlo.</p>
<p>Řezník se znovu zahleděl na moře. Scillara spokojeně udělala totéž a zabafala z dýmky.</p>
<p>„Vzpomínal jsem,“ začal Darún. „Po velký slavnosti v Darúdžhistánu přišla další, menší, oslava stažení malazských zájmů… aspoň na nějakou dobu. V každým případě to bylo v Collově paláci těsně předtím, než jsme odešli z města – bohové pod náma, připadá mi to tak dávno…“</p>
<p>„Tehdy jste se setkali.“</p>
<p>„Ano. Totiž, byla tam hudba. A Apsalar… tančila.“ Podíval se na Scillaru. „Tančila tak krásně, že všichni zmlkli, všichni se jen dívali.“ Potřásl hlavou. „Ani jsem nemohl dýchat, Scillaro…“</p>
<p><emphasis>Tvá láska patří k těm, co nikdy neumírají.</emphasis></p>
<p><emphasis>Budiž.</emphasis></p>
<p>„Hezká vzpomínka, Řezníku. Drž se jí. Já nikdy neuměla moc dobře tancovat, leda jsem byla opilá nebo jinak zvláčnělá.“</p>
<p>„Schází ti to, Scillaro?“</p>
<p>„Ne. Takhle je to mnohem větší legrace.“</p>
<p>„Jak takhle?“</p>
<p>„No, víš, už mi nic neschází. Vůbec nic. To je velice… uspokojivý.“</p>
<p>„Víš, Scillaro, závidím ti, že jsi šťastná.“</p>
<p>Znovu se na něj usmála, prostý čin, který vyžadoval veškerou její vůli a sílu. <emphasis>Budiž.</emphasis></p>
<p>„Myslím… myslím, že tě hned teď potřebuju obejmout, Scillaro,“ vyhrkl.</p>
<p>Z <emphasis>naprosto špatných důvodů. Ale tohle je mistrem Kápě zatracený svět a je třeba vzít si, co člověk může. Cokoliv může.</emphasis></p>
<p>Tři pramínky. V jednom.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Karsa Orlong se obrátil, když se vedle něj usadila Samar Dev – vichr zvedal vlny a ty neustále bušily do trupu jako hladoví duchové toužící roztrhat plavidlo na kusy. „Copak, ženo, proč vypadáš tak rozradostněně?“</p>
<p>„Něco se stalo. Půjč mi kousek toho kožešinového pláště, je mi hrozná zima.“</p>
<p>Přehodil přes ni medvědí kožešinu. „Vezmi si ho.“</p>
<p>„Žehnám tvému mučednictví, Karso Orlongu.“</p>
<p>„To je zbytečná námaha,“ zabručel. „Já nebudu ničím mučedníkem, ani mučedníkem bohů.“</p>
<p>„To se jen tak říká, ty tupohlavý troubo. Ale poslouchej, něco se stalo. Došlo k útoku. Stovky edurských válečníků a lederských pomocných sil. A objevil se <emphasis>d</emphasis><emphasis>alší</emphasis><emphasis> šampion.</emphasis>“</p>
<p>Karsa zabručel. „Těch je v téhle flotile dost.“</p>
<p>„Jenomže se vrátil akorát tenhle šampion a jeho sluha. A jeden Ledeřan. Zbytek pobili.“</p>
<p>„Kde k té bitvě došlo? Neviděl jsem žádné další lodě.“</p>
<p>„Prošli chodbou, Karso Orlongu. V každém případě jsem zjistila jméno toho šampiona. A proto mě musíš poslouchat. Musíme z téhle zatracené lodi zmizet – jestli se někdy dostaneme na dohled pevniny, než připlujeme k jejich říši, měli bychom skočit do moře. Říkal jsi, že jsem rozradostněná? Špatný odhad. Jsem k smrti vyděšená.“</p>
<p>„A kdo je tedy ten děsivý šampion?“</p>
<p>„Jmenuje se Icarium. Zabiják –“</p>
<p>„A jeho sluha je Trell.“</p>
<p>Zamračila se. „Ne, Gral. Ty toho Icaria znáš? Víš, jaká strašlivá pověst ho předchází?“</p>
<p>„Já o pověstech nic nevím, Samar Dev. Ale kdysi jsme spolu bojovali. Souboj byl přerušen dřív, než jsem ho mohl zabít.“</p>
<p>„Karso –“</p>
<p>Toblakai se usmíval. „Tvá slova mě potěšila, ženo. Takže se mu můžu znovu postavit.“</p>
<p>Zírala na něj v šeru podpalubí, ale neviděla nic.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Na jiné lodi flotily ležel Taralak Výd, schoulený v podpalubí až u šikmých, zpocených žeber, a třásl se v zimnici.</p>
<p>Icarium stál před ním a mluvil: „…těžké pochopit. Ledeřané mnou předtím zjevně opovrhovali, tak co se změnilo? Teď vidím v jejich očích zbožňování a naději a jejich úcta mě znervózňuje, Taralaku Výde.“</p>
<p>„Běž pryč,“ zachrčel Gral. „Není mi dobře. Nech mě na pokoji.“</p>
<p>„Bojím se, že to, co tě trápí, není tělesné, příteli. Pojď, prosím, nahoru na palubu, nadýchat se tohoto osvěžujícího vzduchu – jsem si jistý, že se ti pak uleví.“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>Icarium si dřepl, až měl šedé oči v jedné úrovni s Taralakovými bojovnými zraky. „Ráno jsem se probudil odpočatější a s většími nadějemi než kdy předtím – cítím, že je to pravda. Teplo hluboko ve mně, hebké a příjemné. A neztratilo se. Nechápu to, příteli –“</p>
<p>„V tom případě,“ zavrčel Gral skřípavým hlasem plným jedu, „ti to musím zopakovat. Kdo, co jsi. Musím ti to povědět, připravit tě na to, co musíš udělat. Nedáváš mi jinou možnost.“</p>
<p>„Není třeba,“ opravil jej Icarium tiše a položil ruku Taralaku Výdovi na rameno.</p>
<p>„Hlupáku!“ zasyčel Gral a uhnul před jeho dotekem. „Na rozdíl od tebe,“ vyplivl, „si já pamatuju!“</p>
<p>Icarium se narovnal a zadíval se na svého přítele. „Není třeba,“ řekl znovu a odešel. <emphasis>Nechápeš to.</emphasis></p>
<p><emphasis>Není třeba.</emphasis></p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Stál na nejvyšší věži Posměvákovy tvrze, bezvýrazný pohled upřený na chaos ve městě dole. Lodě pobočnice vyplouvaly z přístavu na neosvětlené, otevřené moře. Napravo, necelé tři kroky od něj, byla trhlina, kvůli níž se druhá strana plošiny nebezpečně nakláněla. Puklina vznikla nedávno, nemohla být víc než rok stará, a sahala až do sklepení pod tvrzí. Opravy vypadaly povrchně, téměř nekompetentně. Staré srdce Malazské říše bylo zraněné, a on nečekal, že vydrží dlouho.</p>
<p>Po nějaké době vedle sebe kohosi vycítil, ale neotočil se. „Císaři,“ pronesl tiše, „už je to dávno, že?“</p>
<p>Dolehl k němu Stínupánův šepot, jako mrazivé hlazení. „Musí být vždy po tvém, Tayschrenne? Vždycky a pokaždé?“ Tiché frknutí a hlas se přiblížil, když pokračoval: „Nechal ses zavřít do klece. Znovu. Doháníš mě k šílenství.“</p>
<p>„Měl jsi rušnou noc,“ poznamenal říšský velemág.</p>
<p>„Ach, vycítil jsi mou… činnost? No ovšem, jak jinak. Takže nejsi v tak pevné kleci, jak se zdálo.“</p>
<p>„Snažím se,“ odtušil Tayschrenn, „vidět tyhle záležitosti z dlouhodobého hlediska.“ Na chvíli se odmlčel. „Stejně jako ty.“ Ohlédl se na nezřetelnou tmavou šmouhu vedle sebe. „Tvoje nová role tě určitě příliš nezměnila.“</p>
<p>„Kul jsi pikle s Rychlým Benem a Kalamem,“ poznamenal Stínupán. „Vydal ses až do Sedmiměstí, abys to zařídil, ale čeho jsi vlastně dosáhl? Císařovna stojí na pohyblivém písku, džhistálský kněz se svobodně kolébá po chodbách moci, Spárové jsou zkompromitováni a zdecimováni a mí věrní Záchlumčané vybíjeni – ale pověz mi jedno, předvídal jsi vůbec odpověď D’rek na zradu kněžstva?“</p>
<p>„Zradu?“</p>
<p>„D’rek vybila tvé druhy! Všechny chrámy!“</p>
<p>Velemág mlčel a bůh vedle něj byl stále podrážděnější. Pak Tayschrenn řekl: „Před rokem odsud jeden můj starý přítel ve chvatu vyplul do Velkého chrámu D’rek v Kartoolu.“</p>
<p>„Tys o tom věděl?“</p>
<p>Tayschrenn se pousmál. „Loď, kterou si najal, patřila mně. Žel, o tom nic netušil.“</p>
<p>„Já to věděl!“ zasyčel Stínupán. „Tys kult nikdy neopustil!“</p>
<p>„Zmije podzimu je zvěstovatel smrti a smrt si přijde pro nás pro všechny. Tedy pro nás smrtelníky. Jak se s tím může někdo nesmířit? K čemu by to bylo dobré?“</p>
<p>„Tato říše byla moje! Ne D’rek! Ne tvoje!“</p>
<p>„Císaři, tvoje paranoia mě vždycky znepokojovala víc než tvoje hrabivost. V každém případě teď vládne Laseen… prozatím. Pokud,“ zašilhal na boha, „neplánuješ vítězný návrat.“</p>
<p>„Abych všechny zachránil před nimi samými? Těžko. Nenávist je nejzhoubnější býlí na světě… zvlášť když lidé jako ty nedělají nic.“</p>
<p>„Každá zahrada, o kterou jsem kdy pečoval, je buď mrtvá, nebo zplanělá, císaři.“</p>
<p>„Proč jsi souhlasil, že budeš oříznutou kostkou Rychlýho Bena, Tayschrenne?“</p>
<p>Velemág překvapeně zamrkal.</p>
<p>„A proč tě nezavolal, když jsem ho poslal do té noční můry?“</p>
<p>„Byl bych vážně zklamaný,“ řekl Tayschrenn pomalu, „kdyby mě volal tak brzy. Jak už jsem říkal, císaři, ve věcech této říše se držím dlouhodobých hledisek.“</p>
<p>„Proč tě D’rek nezabila?“</p>
<p>„Zkoušela to.“</p>
<p><emphasis>„Cože?“</emphasis></p>
<p>„Rozmluvil jsem jí to.“</p>
<p><emphasis>„Propast mě vem, jak já tě nenávidím!“</emphasis></p>
<p>„I bohové se musejí naučit ovládat svůj vztek,“ odtušil Tayschrenn, „jinak jdou špatným příkladem.“</p>
<p><emphasis>„Tohle </emphasis>jsi řekl D’rek?“</p>
<p>„Tohle říkám tobě, Stínupáne.“</p>
<p>„Já jsem naprosto a dokonale klidný – pěním vztekem a nenávistí, jistě, ale jsem klidný!“</p>
<p>Oba se odmlčeli, až bůh zamumlal: „Moji ubozí Záchlumčané…“</p>
<p>„Nejsou tak zranitelní, jak se obáváš, císaři. Budou mít Nila a Nether. Budou mít Temula, a až zestárne, za mnoho let, bude mít mladého válečníka, kterého bude učit, a ten se bude jmenovat Coltain.“ Sepjal ruce za zády a zamračil se na kouřem zahalené město, k němuž dorazily první šediny svítání. „Jestli se už chceš bát, boj se o své vlastní dítě.“</p>
<p>„Já se nebojím ničeho –“</p>
<p>„Lháři. Slyšel jsi, že Prchlivec vyšel od Kurníka – a utekl jsi.“</p>
<p>„Účelnost!“</p>
<p>„Bezpochyby.“</p>
<p>„Jsi tady v hnízdě zmijí – rád tě v něm zanechám.“</p>
<p>Tayschrenn naznačil úklonu. „Císaři. Vyřiď, prosím, můj pozdrav Kotilionovi.“</p>
<p>„Pověz mu to sám, jestli se odvážíš.“</p>
<p>„Já mu Kalama neukradl – jen mi řekni, žije ještě?“</p>
<p>„Je v Domě mrtvých – není to postačující odpověď?“</p>
<p>„Ani ne.“</p>
<p>„Já vím!“ Stínupán se radostně zachechtal a zmizel jako mlha ve větru.</p><empty-line /><p>* * *</p>
<p>Ráno bylo jasné, slunce již hřálo a před říšským sídlem v Kartoolu městě se zastavil mistr vyšetřovatel. Upravil si stejnokroj, ujistil se, že ho nemá nikde pokrčený. Pak si olízl dlaně a opatrně, něžně si uhladil neposlušné vlasy – tedy alespoň podle něj neposlušné. Naposledy se ujistil, že má boty vyleštěné a bez poskvrnky, a rychle vyšel po schodech a vstoupil do nízké budovy.</p>
<p>Na stráže stojící hned za vraty kývl, místo aby jim zasalutoval, a zamířil chodbou ke kanceláři velitele. Rázně, sebejistě zaklepal, a když uslyšel tlumené pozvání, otevřel dveře, vstoupil a postavil se před stůl, za nímž seděl velitel.</p>
<p>Jenž vzhlédl a zamračil se. „No dobře, ty nafoukaný osle, poslouchám.“</p>
<p>Nepatrné splasknutí bylo ze strany mistra vyšetřovatele nechtěné, ale podařilo se mu to skrýt. „Chci, pane, nahlásit následující ohledně vyšetřování, které jsem sám pečlivě provedl. Jde o záhadná úmrtí akolytů a kněží v chrámu zasvěcenému D’rek na ulici –“</p>
<p>„Sklapni už! Chceš nahlásit svoje závěry, ano? Tak to prostě udělej!“</p>
<p>„Samozřejmě, pane. Vzhledem k nedostatku důkazů o opaku, pane, je možný jediný závěr. Vyznavači D’rek všichni do jednoho spáchali během jediné noci důkladné sebevražedné orgie.“</p>
<p>Nepříjemně dlouho si ho prohlížely ještěří oči. „Seržant Hellian, původní vyšetřovatel, řekla přesně to samé.“</p>
<p>„Očividně je to vnímavá žena, pane.“</p>
<p>„Opilec. Poslal jsem ji ke Čtrnácté.“</p>
<p>„Ke… <emphasis>Čtrnácté…</emphasis>?“</p>
<p>„Sepiš svoje závěry,“ pokračoval velitel, „a vyšetřování uzavři. A teď vypadni.“</p>
<p>Mistr vyšetřovatel zasalutoval a unikl se vší důstojností, na jakou se vzmohl. Na chodbě znovu kývl strážím, vyšel z vrat a sestoupil po schodech.</p>
<p>Zastavil se a vzhlédl. Na úchvatných pavučinách paraltů, sídlících nyní na kartoolských věžích, se odráželo slunce. Předivo krystalické krásy, jiskřící jako démantová vlákna na pozadí nádherné modré oblohy. S obnoveným optimismem si povzdechl a usoudil, že ještě nikdy neviděl nic tak krásného. Vykročil a rázně dupal po dláždění.</p>
<p>Dvě desítky obrovských pavouků, krčících se v malých jeskyňkách vydlabaných ve stěnách věží, se rozhlížely chladnýma, složenýma očima. Sledovaly všechno, co se plazilo dole, občas zvědavé, vždy trpělivé, a jejich tekutými mozky se míhalo sladké našeptávání hladu.</p>
<p>Pavučiny byly připravené.</p>
<p>A pasti, ve své složité eleganci, nikdy nezůstaly prázdné dlouho.</p><empty-line /><empty-line /><p>SLOVNÍČEK</p>
<p><emphasis>Ascendenty</emphasis></p>
<p>Anomander Dlouhý vlas: Syn noci</p>
<p>Apsalar: paní zlodějů</p>
<p>azathy: dómy</p>
<p>Beru: pán bouří</p>
<p>degarotové: sedm ohařů noci z Dessimbelakisovy První říše</p>
<p>Dessembrae: pán slz</p>
<p>Draconus: starší bůh a kovář meče Dragnipúru</p>
<p>D’rek: zmije podzimu, uctívaná v mužské i ženské podobě</p>
<p>Džhess: královna tkaní</p>
<p>Eres/Eres’al: zakladatelský duch/bohyně</p>
<p>Fener: Oloupený, kanec s pěti kly</p>
<p>Gedderone: paní jara a nového života</p>
<p>Grizzin Farl: starší bůh</p>
<p>Chromý bůh: Spoutaný, pán dómu řetězů</p>
<p>Kilmandaros: starší bůh</p>
<p>Kotilion: Špagát, patron asasínů, dóm stínu</p>
<p>královna snů: Královna dómu života</p>
<p>K’rul: starší bůh chodeb</p>
<p>Mael: starší bůh moří</p>
<p>mistr Kápě: Král dómu smrti</p>
<p>Mowri: paní žebráků, otroků a nevolníků</p>
<p>Nerreus: paní klidných moří a příznivého větru</p>
<p>Ohnice: Spící bohyně</p>
<p>Oponn: Dvojčata-Šprýmaři náhody</p>
<p>Osserk/Osserik/Osrik: pán nebe</p>
<p>Paliči mostů</p>
<p>Poliel: vládkyně moru a nemocí</p>
<p>Skalissara: zdiskreditovaná bohyně olivového oleje, vládnoucí v Y’Ghatan</p>
<p>Stínupán: Ammanas, Král dómu stínu</p>
<p>Soliel: vládkyně zdraví</p>
<p>ša’ik: bohyně Smršti</p>
<p>Togg a Fanderay: vlci zimy</p>
<p>Trhač/Tarak: tygr léta a pán války</p>
<p><emphasis>Balíček draků</emphasis></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><strong>dóm života</strong></p>
<p>Král</p>
<p>Královna (královna snů)</p>
<p>Šampion</p>
<p>Kněz</p>
<p>Herold</p>
<p>Voják</p>
<p>Tkadlena</p>
<p><strong>dóm smrti</strong></p>
<p>Král (mistr Kápě)</p>
<p>Královna</p>
<p>Rytíř (kdysi Dassem Ultor, dnes Baudín)</p>
<p>Mág</p>
<p>Herold</p>
<p>Voják</p>
<p>Přadlena</p>
<p>Kameník</p>
<p>Panna</p>
<p><strong>dóm světla</strong></p>
<p>Král</p>
<p>Královna</p>
<p>Šampion (Osserik)</p>
<p>Kněz</p>
<p>Kapitán</p>
<p>Voják</p>
<p>Švadlena</p>
<p>Stavitel</p>
<p>Dívka</p>
<p><strong>dóm noci (tmy)</strong></p>
<p>Král</p>
<p>Královna</p>
<p>Rytíř (Anomander Dlouhý vlas)</p>
<p>Mág</p>
<p>Kapitán</p>
<p>Voják</p>
<p>Tkadlena</p>
<p>Kameník</p>
<p>Manželka</p>
<p><strong>dóm stínu</strong></p>
<p>Král (Stínupán/Ammanas)</p>
<p>Královna</p>
<p>Asasín (Kotilion/Špagát)</p>
<p>Mág</p>
<p>Ohař</p>
<p><strong>dóm řetězů</strong></p>
<p>Král v řetězech</p>
<p>Choť (Poliel)</p>
<p>Drancíř (Kallor)</p>
<p>Rytíř (Toblakai)</p>
<p>Sedmička vyhaslých ohňů (Osvobození)</p>
<p>Mrzák</p>
<p>Malomocný</p>
<p>Blázen</p>
<p><strong>nezadaní</strong></p>
<p>Oponn</p>
<p>Obelisk (Ohnice)</p>
<p>Koruna</p>
<p>Žezlo</p>
<p>Jablko</p>
<p>Trůn</p>
<p>Řetěz</p>
<p>pán balíčku (Ganoes Paran)</p>
<p><emphasis>Starší národy</emphasis></p>
<p>Tiste Andii: děti noci</p>
<p>Tiste Edur: děti stínu</p>
<p>Tiste Liosan: děti světla</p>
<p>T’lan Imass</p>
<p>Eres/Eres’al</p>
<p>Trellové</p>
<p>Jaghuti</p>
<p>Forkrul Assail</p>
<p>K’Chain Che’Malle</p>
<p>Eleintové</p>
<p>Barghastové</p>
<p>Thelomen Toblakai</p>
<p>Teblorové</p>
<p><emphasis>Chodby</emphasis></p>
<p>Kurald Galain: starší chodba noci</p>
<p>Kurald Emurlahn: starší chodba stínu, Zničená chodba</p>
<p>Kurald Liosan</p>
<p>Kurald Thyrllan: starší chodba světla</p>
<p>Omtose Phellack: starší jaghutská chodba ledu</p>
<p>Tellann: starší imasská chodba ohně</p>
<p>Starvald Demelain: eleintská chodba</p>
<p>Thyr: stezka světla</p>
<p>Denul: stezka léčení</p>
<p>stezka mistra Kápě: stezka smrti</p>
<p>Serc: stezka nebe</p>
<p>Meanas: stezka stínu a iluzí</p>
<p>D’riss: stezka kamene</p>
<p>Reus: stezka moře</p>
<p>Rašan: stezka noci</p>
<p>Mockra: stezka mysli</p>
<p>Telas: stezka ohně</p>
<p><emphasis>Národy a místa</emphasis></p>
<p>Anibarové: kmen obývající Štítové země severně od Jhag Odhan, Sedmiměstí</p>
<p>Čtvrť septarchů: chrámová čtvrť v Kartoolu</p>
<p>Ehrlitan: přístavní město v Sedmiměstí</p>
<p>G’danisban: město v Sedmiměstí</p>
<p>Gralové: kmen ze Sedmiměstí</p>
<p>Hanar Ara: starověké město, Město padlých</p>
<p>Hatra: město v Sedmiměstí</p>
<p>Hedori Kwil: zaniklé město, Sedmiměstí</p>
<p>Inath’an Mersin: starý název pro Mersin, Sedmiměstí</p>
<p>Kanarbar Belid: starý název pro Belid, město v Sedmiměstí</p>
<p>Karašiméš: město v Sedmiměstí</p>
<p>Kartool: město a ostrov u pevniny Quon Tali</p>
<p>město Malaz: rodiště Malazské říše na ostrově Malaz u pevniny Quon Tali</p>
<p>Minikenar: zaniklé město První říše, Sedmiměstí</p>
<p>Monkan: sesterský ostrov Sepiku (menší)</p>
<p>Nemil: expanzionistické království severozápadně od Jhag Odhan</p>
<p>N’karafál: zaniklé město, Sedmiměstí</p>
<p>ostrov Sepik: ostrovní království, Sedmiměstí</p>
<p>Pan’potsun: město v Sedmiměstí</p>
<p>Pardúnové: kmen ze Sedmiměstí</p>
<p>Zánik: království západně od Nemilu</p>
<p>Posměvákova tvrz: stará pevnost nad městem Malaz</p>
<p>Hradební cesta: cesta z Posměvákovy tvrze, město Malaz</p>
<p>Krkavčí hora: park ve městě Malaz</p>
<p>Šal-Morzinn: říše jihozápadně od Nemilu</p>
<p>Tramara: zaniklé město, Sedmiměstí</p>
<p>Trebur: zaniklé město, Sedmiměstí (Město kupolí)</p>
<p>Ugarat: město v Sedmiměstí</p>
<p>Vedanikové: kmen z Thalaských hor, Sedmiměstí</p>
<p>Vinith: zaniklé město, Sedmiměstí</p>
<p>Vithan Taur: zaniklé město První říše, Sedmiměstí</p>
<p>Y’Ghatan: město v Sedmiměstí</p>
<p><emphasis>Výrazy</emphasis></p>
<p>aptorian: druh démona původně z Říše stínu</p>
<p>Ašókův pluk: starý pluk, nyní součást Čtrnácté armády</p>
<p>atripreda: lederský ekvivalent komandanta či pěsti</p>
<p>azalan: druh démona původně z Říše stínu</p>
<p>Bezejmenní: starý kult azathských domů</p>
<p>bhederin: velký polodomestikovaný či divoký kopytník</p>
<p>bhok’aral: malý op obývající skály</p>
<p>blecha písečná: sedmiměstský hmyz šířený větrem</p>
<p>Bouřná hradba: zeď chránící před útoky Bouřnými jezdci na Korelu</p>
<p>Bouřní jezdci: obyvatelé moře</p>
<p>Černá rukavice: tajný kult uvnitř Spáru</p>
<p>černodřevo: vzácné dřevo vhodné k použití na moři</p>
<p>d’bajang: opiát</p>
<p>d’ivers: tvaroměničství do množství zvířat</p>
<p>demidrek polodrek: velekněz či velekněžka D’rek</p>
<p>dinal: druh démona v Říši stínu</p>
<p>dlouhoocasí: jiný název pro K’Chain Che’Malle</p>
<p>drak: tannoská poutnická loď</p>
<p>dromón: válečná loď</p>
<p>džhistál: velekněz staršího boha, používající při rituální magii lidskou krev (starší ekvivalent válečného jezdce)</p>
<p>eleint: jiný název pro čistokrevné draky</p>
<p>enkar’al: velký predátor ze Sedmiměstí (vyhynulý)</p>
<p>eraga: plemeno dobytka, považované v Sedmiměstí za vyhynulé</p>
<p>eskura: rostlina používaná k hubení blechy písečné</p>
<p>imbrules: blíže neurčené zvíře žijící ve Starvald Demelain</p>
<p>kápová můra: velký mrchožravý hmyz ze Sedmiměstí</p>
<p>karelbarra: med, pro svůj halucinogenní účinek také známý jako přivolávačka bohů</p>
<p>kethra: velký nůž se širokou čepelí ze Sedmiměstí</p>
<p>koraval: hlavní lovná ryba kolem ostrova Malaz</p>
<p>kostěj: t’lanimasský výraz pro jejich šamana</p>
<p>krátkoocasí: jiný výraz pro K’Chain Nah’ruk</p>
<p>květ gotharu: používá se k bělení</p>
<p>luthuras: blíže neurčené zvíře žijící ve Starvald Demelain</p>
<p>maethgara: y’ghanský výraz pro budovy používané ke skladování olivového oleje</p>
<p>mahybe: starý výraz, znamená nádobu (dnes Rhivové používají výraz mhybe)</p>
<p>nezdolný štít: smrtelné úložiště pro padlé (mrtvé), sloužící určitému bohu</p>
<p>Obsidiánový trůn: tradiční sídlo moci v Modré růži</p>
<p>onyxoví čarodějové/onyxová rada: tradiční vládci v Modré růži</p>
<p>paralt: jméno pavouka a hada, oba jsou jedovatí (taktéž jméno pro jed samotný)</p>
<p>preda: lederský ekvivalent kapitána</p>
<p>píseň dětské smrti: setijský obřad při přechodu k dospělosti, zahrnující rituální pohřbení</p>
<p>pozorovatel: tisteandijský agent ukrytý mezi Tiste Edur na Lederském kontinentě</p>
<p>přenašeč: přenáší mor</p>
<p>převtělenec: tvaroměnič</p>
<p>purlit: druh netopýra žijícího ve Starvald Demelain</p>
<p>rhizana: malý, okřídlený, hmyzožravý plaz</p>
<p>smrtelný meč: válečný šampion boha</p>
<p>přísežník: v Ugaratu název královského kata</p>
<p>stantar: blíže neurčené zvíře žijící ve Starvald Demelain</p>
<p>suritkana: plazí hlodavec</p>
<p>Šedé přílby: vojenský náboženský řád</p>
<p>telaba: tradiční svrchní oděv Sedmiměstí</p>
<p>t’rolbarálové: stará forma d’iversů z časů před První říší</p>
<p>trellské války: genocida Trellů ze strany Nemilu</p>
<p>válečné trůny: název válečných katamaránů používaných Zániky</p>
<p>válečný jezdec: smrtelný zástupce konkrétní víry</p>
<p>Verdith’anath: Most smrti (jaghutské podsvětí)</p>
<p>vlny: desková hra oblíbená mezi Malažany</p>
<p>šepoty: rádcovské hlasy v kultu znovuzrozené ša’ik</p>
<p>zeměměrci: tvůrci map Trygallské obchodnické gildy</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p>Steven Erikson</p>
<p>LOVCI KOSTÍ</p>
<p>Z anglického originálu The Bonehunters,</p>
<p>vydaného nakladatelstvím Bantam Press</p>
<p>a division of The Random House Group Ltd</p>
<p>v Londýně v roce 2007,</p>
<p>přeložila Dana Krejčová.</p>
<p>Mapa: Neil Gower.</p>
<p>Obálka: Steve Stone.</p>
<p>Odpovědná redaktorka: Eva Hartová.</p>
<p>Vydalo nakladatelství TALPRESS, spol. s r. o.,</p>
<p>Řeznická 12, 110 00 Praha 1,</p>
<p>jako svou 446. publikaci.</p>
<p>Sazba: SF SOFT.</p>
<p>Lito obálky: Typografické studio Trilabit.</p>
<p>Tisk: S-TISK Vimperk.</p>
<p>První vydání, Praha 2008.</p>
</section>
</body><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAKuAc0DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD7LooooAKKKKACiiigAooo
oAKD24qpqOpafpGnyahql9BY2kXLz3EgjRPqx4FcTdfFzwwfD2pa7oMGoeI7LTkkeebTbYm
IBAS+JX2xsRjkBifakB6DRWdY6vBd+G7bXJ43soJrVbplnwrQqU3EN6EDr9K5P4X/ABItfi
Zo2rarZ2n2aCz1CS0i+fcZYgqskhGBt3KwOOcUwO9orzD4w+M/E3g/S9KPhSTTW1C/na3WC
9t3lLnb8pUrIm35yicg/wCsHpz3+l3fmQ/Ybi+trrU7SONbwQfLtkKg525JUHqAT0pXA0KK
8P8Aj14yvrXRj4O8P6k1jqF5Cz3NxbzKk8KlWEKIDzmSRQDjkKG6ZBr1nwvqi634O0bWF6X
9lDc9c/fjDf1pga9Ga+W/2htW0+H4i6Fb3UmqSWkJt/t8NndS8xtIZHYRhwgKxQOrHjicEn
gEWvhpoqah8Rrj4h6NpcfgvwlZ3DxNHNeKJZgsQi8qWIMVTLkudxzwmOuaVxn012rloPiJ4
FuvEU/h638W6VJqsBIktRdJvUjqOvJHcdRUniXW9FhaDwpda0mnarr8U9vYKCRI7BDllx0K
5zXz98EfB3he88U+J9E8R+FdPvLpDbajbTzQq7wmNmgkiDdgk0DYx94NzQB9J65r2k+G9En
1rXL1LKwt8GWeTJVMnAzgHvXPQfFPwJdRaZLaa8t0uq7/ALGILeWRp9jbHICoTgNwSeK5n4
++IP7G+GMtnEA9xfyqiR55cJ+8247hmVIz/wBdK8s+CniiXwT4o1Hwv8TJLG0vdL01kt74y
kJaxwybZIQG/iclJiw5feueigK4H1RcXENrayXVxIsUMSl3djgKoGST7Yr5++JHxIfxJHb6
f4J+INhp2gTyJbXmpafaXN1drKzALHG0a7FJyoGWBOa7f40eONP8K/C29k+3pBdapEba2+c
K+1lJd1B5yEDEf7W0d68x+A9jIupv4b1+a21RPl1u1isZAbe3YEN5r4Y7mLzGNc8Yts4GAa
GCPpe0ikgsoIZrhrmWONVeZwA0hAwWIHAJ68VNSM23HU5OOBmlqhBRRRQAUUUUAFQ3ckkVn
LJEm+QKdqnOCe3QE/pU1Z+sKJNIuE3KJNjNHmMyHeAWUhRyxBAIA544oA8t8fa/Ho+j20Uv
ir7Ots4up7tkSSTa0jRxEZG3aXJLFSCEjIAGa4v4c/GRpdVi8LeLtSmlv7me5vBLIskT24V
leMOmMpGcv8hLEAA5KEYreLtIu/Evx50Hw/qcEUOjXExsZFaRw11DFFHPsdQeQSJcMSCfNI
PQg4Xxs0m4tfizaltHk1K5VJ5dJs4m8truKWNd6o4Vt0kUokfyyMlZBjOMGSj6vsdStNQiD
20quDuxg/e2sVOPXkc+nertfO/w28da5r1xdtrM0Wmak11KZdO+zyORbhnMi46iUfvCMRgs
Y3BBXBHueh6it/azxF3a4spmtZ9453qAc/dXqCrcADnimhGrRRRTEFFZ1hrmk6pfX9jp+oQ
XNzp0ghuoo33NA5GQrehxWjQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRR
QAUUUUAFFFZuq61Z6O9jHdGQyX9ytrAkcZYvIQTjjgABWJJxwKANCR9kbuFLlRnavU+woLK
ELMQoHJz2rM1KTVv7R0yPTWt/I+0Zv1k5cQ+W+CnPXeE69s4rHjlg0vWbq4W5m1c6zqKWrY
ClLELF9xiOigqx553SY70rgdQzszRmHYyE5Jz/Djt69qkBzWbb6attq4uIbp47WO1W2isUw
sMWGJ3BR3xgewXjHOdOmB5r8cNet9B+EWqvOy/wCl4ttp/iQ5aXHv5SyEe4rm/gT4P1Gz8G
wXevXNnqFld6cgtkt8GJxOzT3BdckM29whPHEeMAV6pqXhXw/rOpQahrGlw6jNb4MK3Q82O
IjPzKjZVW5+8Bn3rYVEjQKihVAwABgAUhnnPj4634kvLPwHodtqNjbXMoOp6qLLdBDbhC3l
qzkK5dgiELuwpbNcj8DdI8WeF9Z8S6TqnhjUIdNuboyR6jOIokkdMoWEYbd84VCCFxXupIA
yTgUMwRSzcADNFhHkvjb4f+NPFnxL0jxBZ6tpOn6bom1rWK4hkuWmfcHZnUFAo3LGQAx/1Y
9SK6zwf4S1Dw1oeppe682qa5qlzJeXOpPbhAZGUKuI8kBVVVAXPautR1kQMpyDShlKhgwIP
OaAPLbv4OWOpaPqy6rq7X+v6jdR3a63PZQGe1ZGQqsWF+VQEAAJI5Ndb4H8JnwX4RtPDg1q
81aCzRYoJLtYw0caqFVBsUcDHfJ5610qsrKGVgQeQR3paLAcJb/CvwzH48k8bXUuoahrDeY
A11clo1V08tkEYAXbtwMEHoK5zSvgbolr40XWtSujf2Fmwax0/YyouDmMzfMVlMY+VCVBCh
Qc4Br16imBwfj/AMC3/ia60rXPDusx6J4j0fzVs7ya1W4RUlUK4KN34GGHIx6E1F8Nfh3H4
Gtru4vdWOsa3ehVurwoEBAZn2quTjLySMSTklz0GAO41C+ttN0y51C8kEdvbRNNIx7KoyT+
Qr5W8J3vi34ffGbUimjhz4wtzdx6apMcduSDJFK3XasY82OQjphTyWApDPonWPh/4N8Qa0m
sa7ocGpXkYGxrpmkWPGPuoTtU8DkDnFYeu/Cjwbq3jePxprZLm2kW7NvN5fkCZFVRKSV3D5
UjBAYKdi5BxXG/Anw/Jf3GseOdcne/1S5mCpO7OArMvmSFUJwozMEwOnl1Q1/UYPH3xnutL
16QN4P8JW9xfXlhL/qZnjJjVph0bLiQhTwBDn+Klcdj3p7HTbyRLuS1trh9m1JWRWO084B9
K8Rute13QPi/rWi6PpXhi1t9YgRbXWITDD9kKnB+0fMGlcEsRHj+7zgsRb+Bd3Jonwb1LU7
2aR9BtHe5s2di22FYEaUJn+ASiUDtxxxivn7w7oieNtLi8G/8IvZ6JqPizU21ZNcuoIxGls
Q+I4AuWyTHLgfKMD3FAj7q8xLa0Ml1cKFjTdJK5CrgDlj2A71jr408Hvd29nH4r0d7i5kEU
MS30ReVz0VQGySfQVy3jjxJo3hv4H6nqFrq1vdWsVi1jb3LyLKssn+pGTn5vm6/Q15R8AvC
1lINBg1rSLbTtT8PLLe2sX2fM1yJkGbh5P7v70qq+qE5+Xh3A+nqKKKYgooooAKyPEU0sGi
zNFGkhKldjrIQ2VIALJygzj5sHArXqC78wWchjR3cDcETGXxztGeOenPrQB85eHr7Tbj9pn
S7G7DyQx2k91p03n7zLJK80iswzwDG0rDgffQHoteo2t5a+Jtc1PT9X8NyXmm2k+/dqNsjN
aSmK3ZY0QbmOfNkbf2II6Djyj4keGdW8M6npOvaZd28E2l3du8TGdVkmSOPysPhVVQVEK9g
PMkP3STXd6Nr+papJc+ONHEmsI91NawxjK+RbNBHIEaLG5JFljCEt18wtypXElHiHji+8Q/
Db4w+ILuHRWtdLv4I7WbUYJP3mW3GC6BxnKlArDPzFX67q9Vsfipb+FvF994e15bi2mhtoM
yN58sSLhsM26MFm6RmQOQ3ynAORXlGqXX7QXjFrTw/4z0mwm0m7vI76axSBPN+yrdRhsYbf
sG4D1K+vJF/4qfA1/A/h7UfEHhG51h7WPzLl5IJ4s2m48qybA8seMAkuSADkEE0CPpxvGWk
W+mLe3V1C6LNFBLJbSCVIy8nlhyQchPMDKSQMFWz0o8bWN3d+GpLix1jUtMmsD9s3abtMsy
opLRYYFTuGRyDzg9q+b/gj4k1XxT4V8W+G9YdLnWdty93NexFrbJT5cw8o7E43AAblXIyQS
3oHwxn1Oy1HSdS1nUtV0+y1y3U2VkiRnTZmKF1CfvJXibbkhdyg46Z4pgO+GN5cTfEG21K8
8SLq02u6N5w8i8iuBtjdSolCxRlGXzSAec5YYXAFe514D4Fn1y+1K38U6Poepx3Oqam32i7
EEEVld2XmsMsvEiMidOpLDqwNe/UIGFFFFMQUUUUAFFFFABRRRQBwFh8U9FupvEFnNbTx6j
oNxIl1ZxfvH+zo4X7SvTcmDkhckEMuCRz29jfWep6db6hp9xHc2lzGssM0bblkRhkMD6EV8
rapdeF7WbRLRvDOvSmDWI9jFluYBZT3rI8EyRkFlaSJyFkUtuUZJxg/V8caRRrHGgRFACqo
wAPQCkhjqKKKYgooooAKKKKACiiigAooooACR3rN1CewiSQSxpdXMUbXcdtw0jbMfMoPfJA
z6kVoOiupVhkGsdtG0+21aPXIfP+02tm1oVRy5ljyGAYHJZgRwc5+Y+tAHMNetB4dHxRt7S
5nvrnR4muNOt3LRzDG9PvDK7C78gA4ZsgkDGzZm10N9KstJ0j9xrN1LcXEtuxeKJ2RpXkLf
7TAAdAc9uhzovEup6pZ+EfEFlbtBomolvt1v5fmSxB4z5ZdhwqqwO/0OOcA5sap4y0jSJXs
pL2C3nt4zNLGZFiW3iCO6l9w4JVPuqCwHOMDNSMfHb2XhrW/E2tfbJr5riKO8mtF3T3EQVW
UKgznyzglVA+9vwecDoW1OzhFiLuZbSW+by4IpmCu77S+wDuwVWOB6H0rj9P8R+GbrVJfFW
h6hJqdveQLDd/Y0MgjKAsjSIF3owVm64yMcE4rcu5NPg8OnWNZuFvraw3ahHcxxnKouWVgF
6kIcHH3ueMHFFwN4M+W3AAZ+XBzkYrm5Nbj1TwpYXTagfD8+pyRww+cAZVctzEFP8Ay0IDD
HODk84qzFpa3uvaf4naS4gZbJofscj7lXeUbdgMVDjBGRnIPXAFUpJ5Dqeox+Kktl06K+tT
pUiIwLM2NuTkkyeZkYAAxj1NMDV1vVYdH0a91K7ie4gt4tzQQR75G5x0zjB98AYJJx0g1+7
ji/sq3kvruye6vokRraLeHI+cxucEKrBSCePQHmqq2WmeG9e1XW7zUUii1ua3jWObJYzgGM
KhzkhhtwgHBDH+I1Wnkk8Hi6urhrrVRq+rxpBvkJFv5uxArFjhUUg4wO4GCTygNbTrzUZfE
msWdxLYtZW4ha2WA5lXcp3+b8xwdw44HHqc4qSXMmtatr3he+tmtLVbVFjlRyJJ0kVgzqRw
oBG31yCTgFcvbw/LZweIW0O8Flc6sTOjeWCIbgx7DJ752oceoJ70SXOtWuvaHY/ZxJp8sEi
3V2qmRhMqjapxjap+c7yOqgcbhlgVoJbi60rVPC+jSz6de6XbR2sV+0MYUSGIFWROQVHH8O
OoHQ42LbUrcxPBDcNqE1pKltcGLDMshC5LYwBgMCcdB2qDUF1r/hIdJNg0Y0omT7dhQZMhc
x8k/dzkHAJyV7Zqnp9zCdSt5PDlnBPo2oS3M13eROcLOpCcL3DFXyw4yued2aAOg+0xs37t
hIoYo7KQRGQM888f/XFTZFchZrGnivVvCzaXa22k3Fsb0bQ268eV285ieAMHqOT86njpWhB
4ghNxqp1K3fS7fT7xLNJ7hwFuC6xlWX2LSBR75oAXxP4V0/xbp66fql3fx2ecyQ2ly0InGQ
cOV5I46ZFW9W0Sy1jSrvT7gPH9qtntGniIEqxuMMFbBIqRNVszrTaM1whvxD9pMK5JWLdtD
NxhcnIAPXBxnBw2+1Ca3uLCO1s2u1ubnyJZEPFuvluxdvbKhfq4piM7wn4R0zwbp0+n6XcX
ssE073DC6nMu12OW2+gJJOBWJqfwl8D6vrmqaxdWVwH1kINRhgvJYoL4J93zEVgG6njoe+a
2tUvdM1q8v/BLy3YubixZrh7dWTyI3BUHzOgY87cZPyn0qK4g0XxD4I1HQ9P1RoLOGOTTnu
bV/K+ztGNrYYYHykYOOOCOxFIZe1Lw14d1Lw2vhm/02F9IZVhFmuUjKryEwuOMDp0xXEeI/
hh8PvGltb+GYWbT00FVhaDTNqCGN8OIjlSF6BhjDDPBAY56ux1a8mPh2HTraO90y7tnln1F
AyRqFRQgReT85bIycbVPJJFV72ayuvFN54QXT/JXUrCS6vblf3RmU4hAQg5ZwOp/hGz1FAF
qTR/BeneHNN0S7sdLTSLcpa2dvcqjRhsFVRQ3Vuo9TzR4f8DeE/C2q6jqfh7RodOuNRWNbj
ychCEztCrnao+Y8KBnNZ6tpOj3fhrwbd2kcskNs13HcKggii8gKpcDPUlx8ozwSTx13dOhk
0uyu7nUtZe+Du87TzKiLFH1CjaAAqqOvU8k0AazMqgkmvM9K+NHhvWPEGmadb2eoQ2uozS2
kd5c2zxp56OVCA42sCVcZDcEAEc118WotqWlHUNFt0v4ZbRp7KeZtizM2cKQRkKfl+bHIP5
/PPgXT7ey8SeG9Fl8PaloGsJrLzXVlZR3VrG0Kx71meMs8MieZuQtuycLj0pAfUlFHavHPH
vxa13wf4pvNLuNBsrHToLcXMN9eXgD6iMgMlumAN65JILHAAOMEUxHseaK+dPgV8SNV8Q+K
dRj1291vUIdYiimtLi7tyLa2mXzC9urIqoDs2t0GSrDnAJ+i80Ac3r/AIfXUdPayhZba1kY
vcMhxI/UgA9Byc87gQCpUg8ed+G9D8N48VabeGMaDNaQNIkcLWscf2cEE70bKOo8sMGCuNo
x8m0L7QQGGDyK8i+IXhax0Twbq2twXetWEemot1u0pt0l2q7gtvIm0+Yi5HL54OD8q0mhnM
fCVtc8Rax4n1y31a9eWHTv7NtGuYmMVtIWZxGHlLSSbDhgxYgrIOFxivZdL0m4/wCETbT9c
ma4uLyNzdGQhiDJnKccEKDt4ABAzivFfC9v4m0zwBf6x8Pdc0y5nu9WglmRbbe9vGYVR7eW
JpcI0fyttVhjkADpWbN8ZvivYzXnhnU/DWmPq8R8yTVLZTJZW8Z6owMgXcOM7pFIzjaTjIB
hfCXQ5vDnjDxJ4nt38qz0jT5JbmSWTzFdkMqrHwAGzGnmLJnhJUXDZzVrwDqHiS61vw3Dee
GLuS5jvl1JbWe8S2tJYZIyXnggMmN0ZkY/KpGOqqxyLFrB4g0v9nzXdW1iQzT+KrpbWSDyE
tY7KJz5LMGdwoTYqBSzbcBRnnNeg6RqVtYaJZ6lH4jtda8NRwrZRXdsvnXel3UzRxBUlLHE
QDk5fJAAyzCgDzHw5rmg6h4N1y38L2ni601u5vneSDSjcFrSK4O8N+7QROQHJCsFPykbuAx
+rrZWjtIkZy7KgBZhgnjqa8B0Lw/41k+L+naZ4y1K1vH0e4N3p+qHTBHPfWyR7XHmRsAuGm
UFXXBIypNfQdNAFFFFMQi7ig3gBscgHIFLRRQAUUZGcd6KACsfxLp2paroE9lpGsS6PesVa
O6iVWK4YEjDAjBAI6d62K4n4o+Ibrwt4Cm120vbeze1ubdme5mWKNo/OXepZvVdwwOT25oA
8d1Cz0OTxRpE/h3xRoOoX97rUEkgmWSwub1ll80iXZlJAzQ/KwjQbwME7iG+mK+X9F0qTXr
nR/FHhezbxFpqapayKbe4t7uGziWfzNisxiliKGWYndGxIfB6Kw+oKSGwooopiCiiigAooo
oAKKKKACiiigBGztOOtc/qst9ef2bcaDcK8MWohb2NCFaWNSyOoJ/utgkdSEI71vTGUW8hg
RXlCnYrttVmxwCcHA98GuP8SR6TbeOPCmqXl5KmotNLZ2too3rcb0JY4JwpQAtv643D+LFI
ZPc6nqkg8VWc2lSRW1lCq2Zg3CS63RFiysMAHcdoA5BUk9RXzp8YGg1/xnL4Z07S5tQu9bv
ItLlMm9vIYrmTYWGFO1LaTgdFbkg19I2em6y8mtxa1qn2lZ7nfYLsjVIoV2suFAzkMcEsTn
aCNucV8z/GiH/hH54PGGnXttZ3vhq/jvLGKCPMl3vCPLvkHDY82JcZI2DvzUjKNvbyfA/4x
zs2onVfC92k1tbm5ufNy0ShltpAEJVlkZNuF4ypXgtXceFPjjput3gW8EOnxTagbRxLMnmN
tiHExJTO7YAHwxOCu0ZrpfiP8H2+I5sfEOjakLCa6jR7iCXeqvlQBKjDDRyKuR0ww4IHJqW
7+DFvrGiRQ6z4V8IGdFaPy7a3lhdUWNUiAuEKv1Vi2RyGx2yRoDodS8SaLqWh3Gj3d80NlL
Y7bpRJ5LWqsihCzfI0W75gpYAMe44Fa/2zw/rWkQabJILi2tzBLDc2bow3JJhJEEZJUBk64
x29a+V9V8A+LdP1q/8ABvhTxQnhm2SVriL+1Lp4Zwu5SIllVCWTcVwVYA5+ZdwqTT/il4j8
FaTpH/CTWk0trHfCE3trK06XARvmVLlpJMbSvCFsMHYFF+8EB9YxI/ia3uI9Z0t7E2GpbrU
7sufKYFJQ2ON3PAz8rEE8kVYsrvU77xDq9jqWlxw6ZaGH7JI3zG5JG5n9AAcADqCpPcV5fe
/Ebw/JoNlePrFqsN4gne4u7S6W2hV03J+6z5bfIw3K0gAPPXiuT/4Xt4SXSNP1LUNW+xrrB
uvLS809CzoBiNnWGYDZvDL8wySTnaASXcLHsVrpdxPpGvaVd6rqV7/ak0uzUFkMfkxSA7BG
flC7OFGzr8rcknG/p8kOlaLYWF/cQRzQ28cbGIFIyQAvy56DPQV8oXHxM8V+O7nWtF+F+m3
Oo6vLcLLI8jW7GCONiS7ScoBysaBMYAB3MxOKltrnxWi8QWerad4Mvf7GheFFvJ9PmMqIjf
6sfZ44ZWVckFX3KSp5IPJqB9N6XcQ+GfAN+1qZPELWnn3PlwsZJ7pWZnGd3LMVIGehxx6U+
48MWd58P9I0Xw7PjSoPs5jiW5ZUuLUYzGXX5ipQ8euADkE184w/Hi6tL8aZ4w0i/wBH1mOR
J7WG5FxEGLuSzkSTAkDgKN6AKWHIG0+4aX4qe80C8j0jUrXT9OTTd1rcho3W0zEDG7AKFU7
WDNHyANpUkZwXEddcXF9Nq934ZsIf7NhTTBJBfqM7ZGLIoRcbfk25OT/EvGM1BF9gul07wf
qu691K3tYLyco7uI2jZSjmQ4OS6EjPJ2tnvVTVPMtPAOlaZea9JpGqXBtolkacyyzzBlZ4t
w+Z9wDKSvIBJGMVvXo0Wz1uy1K8mht9RlU2VuzPtaYMQ2wD+L7ufbk+tUBQ0UXs3inXrjVN
PjtriF0t7aSNWxNa43IxfOGO4yZGBt+hyaUltNp+gX+k+CL2Oa9i1Dfc+YwleATS+ZLjJA3
hXLKGz/DnOahig13xJFaTaldLYz6RrTvc20BeOKeFN3lqT1bho5M8AsMEYrSWXQ9GvdT1iS
8+z2WolDPJIRHbpIo2GTccAFhtBPfYDSAt69c2el6bdeJBpz393pdvIVS3x5pXAZkGSBzgH
B9M1S09dupDS/7BhS01S2e/vplk8yBpWCI0ajGGz1OQoPXBJbGP4cu9G8N+GIdDikjdVeSM
zyFXErtKyKGKM5dz8gOTnBycHIqh/wAJy8GgzXEMMdhpdoiWsUkDRool2sApZtyoo+QAYLZ
I+XHBLhY2EtE1C2uvB2jm5sI9BntOZZsefGGEnl8fN5ewbd3cgjnacu165uvEd3rXhXRWuN
M1Syt4m/tEhUOyVuVjYhmG5UYbwOCOORXJW/xO0iDVJTcTrFqSQt58rI7oiLIxb55IYQyAA
8hupwAc5NHQ/inJqmpjWJrewgSWzHl3HkYfG8hYm/fYLM+3CjJBYf3shXCx22uWN5q+v3Fn
LYrqmgrp5sGW3kj86CaU7ZmZnOVIhZSNvJDNkH5a8i8LW1n4f8beH9M8Kw649vFa3l5dR6h
Zzwz3exCFs1Q7YNpDAjAxlCQeee3v9Zg8N2X/AAj2l2t5dP4wu7x4ILVUM9gzRb5nKyY3qH
JfDYYBwMdAOa+AXia8vLC28O6f4lt9V0zQLd7O8sX08W11HNvUJIpDESRf6z5tqn1yaYGx8
Stb1bwxaaDq9nq174a037Ayx2NhaxyfZ5UUSsjo4C7TGhjBONjEf3jXK/CXS9G0/wAc+HtQ
Osf2kNRivW03VImubaSdlf8AfWtxA+6MuDk5BU/ugecZrsviLa3Np4U13W7OOy8TaPqV9G9
5FNdPE8EceyNVilUlUCTIWJIwuWJ6GoPhbptnJ8S/HWtN4Sj0nUITAsSxyRSROJIzIXQqT8
zk/M42hxtyoZWoA9tDAjIrL1rQtC15LSHXNOt79badbiBJ13BZVBwwHfgmofDWpXmqeGoNU
1TTf7Ku5d7TWrk5hIYrtYkDJAA5HB6jjFczr0Gm/EjSNb8Hyyf2Zq1sQ8E7KJGjVv8AVXUR
BBIYZGVIIO4ZFMR438RfjNrVz4K1mzj8Pjw3ZpqH9m298ms+RdwMkm1nMMe2QKvfGRjsw6+
ufBvxRY+IvAqRW+rX+p3VnIyzz30UiM+5iVZDJlmj7KxJOBzzkU67+H/g3w9pa+LNS0FNd1
jRNJETXdwnmzXQhTIYhsgyHbwx5GcZrif7a+JN7oEPi7WPiV4d8B2UsQmttPFpFdq6MMqHZ
mznHZCc9sdKWwz32vPvidfanFpdlY2M1zYefPHINQhuPJSN0lTEMjAEoJAWUOQVBxuHNbng
PxDceK/AWj+IbmERS31uJGCqyq3JG9Q3IVsbgDzgineKPBeheMDaDW4ppEtfMCrFM0W5ZF2
spKkHHQ8EdBTEec/Dy18XXuq+NdJ8YXdql/JeQXENvcQI7tGAAJj5bKHVlRVyAo3IeO1d7p
vhcafqXny28d3LLJJJ9scq0tuSoC7XZS56uBljgMRnGAMrwV8M9O8E+Ir28s9l5BJbrHBd3
arJexksxkjabaGdMCPG4kjGOgFeg0khnmPxA8MX0/iKHxNbxX95Atl9kaOxcmezYMzLMkeQ
sytu2vGwO4BcA4xWRo3wtbxd4Nmu/HGoaumpayFmuIkcWr2/7kxrGQgAYKGfAYchgGztr2W
inYLnlXgXwDrGh+Mbq+1vW9V1GewiW3g1GW4yuoxOCxWSMgkFGxjDAZJIAyQfVaKKYgoori
/HOoT6NLpmq/8ACYw+HbZXe3ZLm0+0RXTsuUUgFSCNhxggnOOpoA7SsG58Y+GLLXbnRL/W7
SyvreKOZ47mURZR920qWwG+6c46d68utfjVrY1l9Oj8KN4jij25m0nfHO2TgkWrgso75dlH
Xk1e8eJ8QfFFzFD4AsNKSxltD9rvZ51S4WYOVNvuVXxs5yAQckgMuCam47HpFnrvhfVdSRd
P1jS76+RGCiC4jkkVeN2MEnHAz9BWzXj/AIB8Mr4D1Czjm8EyxXF8zR3Wty3cMgiJBYKADu
AZwB0ySRuLGvYO1NCCqGr6Ppeu6cdP1mxivrQukhhlGVZkYMuR35A4PBq/XPeK/Dg8R2NrD
/aF5ZPbTidfstzJAZcKy7GZCCAd3vggHB6FgeY+Fr/T4fGujWmgNeeGdLn1C4RtJaWKWOd0
glHlMnMluw2+YFzsxHxg4r2+vnHwRrMbeKvC9uZtTtP7JuW0uU61p8bzljEyiD7TGwLDJQh
mj6gAsCcH6OpIYUUUUxBRRRQAUUUnTJJ4oAWioisdwkUiyErkOrI5Abj26j9KloAKKKKAEb
dj5eT71gatdaM2uafpV/bvd3mW1CBVjL/ZxEADJkdOWCgDJJbGMZx0B6Gucm1jRYtY0iGa3
kN7cTzWVrJJCQylFJk+duxCevzYBGaQGNps3/CQavpHxBsLnydNuLGazeG8kKmJWkBR1Xor
syBXU4P3QcFMHwT422PiPUPCGoRpIbuzFwJhFEqEwKkCrK0jLncQ8Ew27jyAD1Wvc5orHVG
1/TrxI/DlrpGp2+ol3YATbXExncE7fLcqR1zlWJww4p/EjSLPUdBe9s5Ga9VFubORWDKzGW
JlQhsjyy6Rscc4U4HJzLKOo8A+JV8VeCNP1VoRb3W3yLqAYxFMnyuox/DkZU91KnvXUV4P+
zXd6pa+G9a8L65FGuo2Vyl6THMsoWKdP3aNt+6wEWdpwQpWveKskikt7eYgzQRyEdN6g4rk
PFHw28N+J9LvLKWyitvtQXfsjBjdgysGaP7rH5QM9ccZrtKzW1m1j8RxaFIkq3M1s11G5X5
HVWVWAPqCy8ehoA+bNZ/Zvum8Z2+o2Gj6Zc2h+W4RNTlt42QcBdjxysuVwMo49BjGT6Fofw
UsrLWpdRaz0TR7V08sadp9ilwAoYHmWdSecNkKqg7j1IzXsXFLSsO5wtv8N7XTfDsWh6Brl
7oUActNNp8NvFNPkkkMwj469Rg8D3rZsfBnh/TYo0tLR43QqfO+0SGRypYgs+7Lcu3Xjk10
NFFgueP+PPhxbTC31B4X8QwvcQ2kllqUZujFDJKqu0cm0yqVB3D5uCM54ryL4RajDpOnW/g
/WrWyubjTG1LTJbV5Y/MdRMoDEO3DHfcxgdcOmRtYMfrW+the6dc2hYoJ4mj3DquRjNfHHi
3RPEHgfx5/wmnjKSwu477Ftd3RRjJHNbuskLqivkiaO1U8dC7+mCmCPqWa30vVrTSL5rkh9
MniuLS6CgGTdHg7fZ43ZT9T6Vn6pquk6hqlhdyNFaX+kM14izXkIYIwaI7gpchDuXnjtyCM
V89eJvi9p0XhfV9M017iz+yWgNrPf20U8M4jLBEDqpaY4YAbsBcZbI3A+W6j8TPH2oanrlx
4XSSbw/PEtpunhiWKV1ZMTDKqrykr8p25x24OFdjPs/8A4TTw7rWoQTQXkLRxLK6ytOr26I
i7zcEoWRlDIqglgQd3TjPzn4+8T+MNf8W2HhXQdFn1h9Si3i4s7zzBcuk7IskzR5WKNGD/A
CKRgNy5K4rmPB+seIPH8d1rEOhbrTSNNcahqGsXsskVzsCb43d43QdQyx4IG3PU5rsvA/h/
xZ4P0228YarNPaX2sXU2m2S3imBLVblUle5uJWO7avltsXAy/oWIo9QKOrT/ABI0W0nh8Ya
W15A90pF7pRmvLeCHy8SRSHbJMn/LNih8vzADluefVvAvgXXfFnwlvbbxO8Wmx6hItzoqxw
+XLYp5QVZ/kYbGf73lggLnHfAZ4V0fS9F+EGn6BHbX98us6oyapf2vmTTzyFt/2lXQq4DBU
ZX527lzwCax5HtW+M2taLDrsOn3mn3OnJFqWszst23yrmG3YEB0ZVGUYctIxOc0AfOnjT4X
eI/CKaj4jPiJbWMQ5hltrWa3iuVWV42iUgYRx5cZKuQTuJ+bbk+ieJfAiaL4V0nxRa3Mthe
auIpYptQMP2PUBKqvsYxRKsJyxyJPkcDk55Hoy+BLj4h/EBZ30i1g8MpM9vfmGRonuYSquU
ZRlQyyRpG20gn5iOua+kI7S1isUsY7aNbVIxEsIUbAgGAuOmMcYprUGfGnh/xhJDJp/hz4p
eEbnVLbULpbrStT0e8adbJeE8yC4RmZwozuw5ZRHyMV7h4ctPBui+KN+jaxPqurN5umv/aM
qRmK0ikPnCLCoG2vgk5Ld+R1p6n8F/DQ8RXOr6bq9pbeG7q5Fxqeh3MYezMiEqZIirKYHHz
A4OCSQeMivCPEUVz4B8YaD491Ozll8Oy3921pc28W5bdGun3wHHOGiVsHriZiPu4IB7PeQ+
DfB9+dH1nUddsLywsIYDqOnB/slrE80q26SINwLMDtYujKSoJ610/wPsrUeC7nxBp+pWd7Z
a7cfaohbWUdsYCqCJ428v5XIZG5AA5OBg14t4tt/FWo+NNI137BdpFqtxLJpd4135sQBmD2
yiVVbYzNs2xTK8YLcFecezaPo+neCPDemX1pbvda1pelW+mHS1nE4t5WYEvxjbzKd7qBlcH
HAFCAxvF/ifxTpmn+Nw3m6xpYkZFu4YRLBaqoVms5IUHmKWQspm+YDerHAHHPW+s+D7HxHo
ni7wP4YutK0vEAg1IxTW8NzFJMsUtuI5AFIKuroUB+aP6Z6DxpoXg621PUPFnhrWJoNX0eZ
m1LT9GnQzzyzskfRmxHI33S2OhI4IBG14J8L6Imi23hzV9Ihi1T7bLry29zErywjzSsMzbf
kjlIC9OCVfg80CPWSAylWGQeoNeEfErRfAngvVItWtfgnN4k1C8UtHNp1pviVxkkSqudowA
c7CD+Br2q31PT5FVFvY2bzmthuYBmlTO5ccZPBOB256VF4g0ePxD4Z1PQ5ria2j1C2ktnmh
OHQOpUkH15qhHjHwk8a3mr22sfETxT4sgtNFl8iwTTfsslvbWT5Hl7WfHJEig4yOR82AMe9
A5AI6GvPPCPwm8O+HPDlpp2px/2/cxKxklv/wB5GXckuyRH5I8lj0GccZNdBrviXw14E0O2
bUphZ2iAQwQQxs7FVAGFRQThRyT0A5OKWwHR0U2ORJY1kjYOjAMrKcgg9xTqYBRRRQAUUUU
AFcD418R+Arpp/CWtvY6zqsaC9j0NpF864aP94qqpPLcAhepHbBrvq851b4N+D9Y+Kdj8R7
lbxdYtGVwiTYhd1ACuVxnIAHQjOBnNAFDSviloNvaJDpnw48ZWVoF3fu/DcsaKPoBz+ANM0
PT4tQ8Jalq/wX8Q21iur3rXMy38DyxwTdJVWNiDC5bBYMDz/DzVZfh18XGEit8bLmKLzHEc
Q0mFysW47AX4Yttxk9c5570aj8OtZ8L/AAv1aLwz4mvoNZ+1DVJbiyQI0+1QskaqxbJZFJy
5bL4JNSM8/u/CPxah1GHUPinr+sapo1my3ch8PSRmJZI5kdN0TbSyYBLYTIwMZr6gXlQa+V
9e+Jja0unaBHrHiRNMe1kkTXoWks71GKArvRFEcoJOOAAAPXk/QPw919fE3w40DWtztJcWa
ecX+95qjbID77lahAzqK4b4pyWNp4HOr6hBeTQadd29w32O6e3kjHmqrOGVlztDFsMdvHPF
dTql2LeFUwG8zcGG4g7dpzjHOc7QPcivBPGfxZ8Dyzal4T+JmP7Ie9W2eBdzH91IW3lFjyY
2Zdv3jkAHjNNsESeF79G8eaC19qum6tcSajcSWuqar8moPaSRuy26RPGG+VyMPGxTAPPOD9
CxyRyAmNwwBxkHPNeAR6v4X+H+meL7Hw/fQ2vhTQ7Peba6QFFvLlI2gEDoN5XDENuywLrg9
a8s0r43fFLwlrMmqa14Qng8O+ePtouba7jEJfBJTcWVF+UlQF4GeMkmkgPtSjNeM6xr+qeJ
PD0XjL4W+KLyaz1IxrcxLtlFkNpHm+W6OwxgBkXGSM8YY1D4LuPE8Ph23n8dalq+p2niaKO
3i1JLyJVt/OGI/wB3CiGEsWA3BnwSoyKdwPX7/VtL0pI5NT1K1sUkbYjXEyxhm9BuIyfaro
ORXzzN8PdWFtrGn694s1LTYXj8m5v9Y8m8s75VZVhkVnYPE5BKsMgkk4PAr2vw54i03xDaX
P2G8juJrC4azutgwFlXGcDJ+Ughl5OVYUJgbdBGRg8iiimIZFFFBBHBBGsUUahERBgKBwAB
2FPoooAKKKKACmSRxybS8asUO5cjO0+op9QTC4+0ReWY/Jw3mBgd2f4cfrmgDz3Vdfj1aGf
wx4j0EeVqmpPo86ksEggZCYndwDkyDlMYAZwpIYHOf8Trg6fp1qqI7pbnFxdC7FtL5aQuSS
+MsVVpJAB/EgIrfa88Z/8ACC+bd21p/wAJAboq8CRjYUWQ5MCs3znYpddxGe+OlO8XRWmuW
d/o63VncxOq21zFOxdLeY4aPeoIwrAlW7nclQUeUfsq20k2k+K/FE2pQTy65eRzvaqT5tsw
353A9FO7KdflxzkV9H18nSr8QPhn4yvPEui6Zeyx3cyafb6LPAgtbe0ALBS8bbQVZjtYH5s
t1bcB7v8ADz4iReN7WWC80e50PWLeNZZrG56lGJUOhIBK7lZTkAgqQR0JaYmd1XM+KING1x
V8IX2o3dje6lBJJbyWU7wTqIym5kkXoQWQ479wRmumrw/4iw+GtZ8WajZa5461Xw/d6b9mn
t0XMdsAyvwCvLFsyB9rI20H+EZpsRo/CvQ9fh1W8k8QeJNR8QRabuXTr8XpltLmKQkdCNxl
Ty8NlmALnHoPX68fTXtP+EPw10/V28MXl/bah/peoTaRcfaLeCVkUl900uQjHoQSM9TkjPf
+Fte1DxDbXN7daDc6PbhkFut2y+bKCgZmIUkAAkqOTnaaEM6Gjvmig9KYjgrz4oaRbfET/h
CI9Nv7q+SaCGaaCMPFB5qMys5BJX7oHIHUGs3xx8JIvGOuT6p/bSxpdRxR3FjfWa3ls/llt
jKpZWRhvflWH3jXG6adL8SftH315Fqtj52j6p5Pk3twFnci0IKQQ85APzb/AJT8rA7gBj6B
pbjPhvVfgdYz+Mdfj1O0ldlkm8i3sZ3do1CN5bYbCqDtZvmfBCFRzW9Z2OoaTpl1a2sZttP
h/fJBpx4zG6RmMlR+9hCSIrFWB3PM4L8V7h8StCGn2t/4jg1FbG1eIm8DxqyqAV3ybdhyVh
+0nJyfn6HAx51LeJ/ZjeH10+5hv9QijiisJwvnw20zymP5iNwTaXZkB3RlFGNqsRJR2vwFs
tN1z4DwT3mmQquvTXVze27ZZJd0jJ0YkhSiKADzgDknmpPix4LuNfsPCmjtqU0HhW0v4INR
tJAJFuhlRbl3J37fMCo2Dn95n+GvJ/Dvhq1+Hvw+0bxNeabqy212ZIpVtdYksgsqNMqs7A4
KSIkWwZxvIwcPz6F4H1rUtQ+D+i6jpE0EVkuqXX9rf2nc/bFijUzOAZXPyqZBFknJUN7UxG
v4q1PVW8e2S6PHn7HPHZeQ5Qw4Y7iyTIwaB9o2EMCDvjGORXFT6hryzeKvD8fiLXZ547+Z9
l3bWdyYbePYBK7S+VtywJQbjuXoODW3aLrGvWvhuG41bRbfxdq8DXs9o9qw8qSPdun2qPm2
tsX58KxjTByAa5P4gXb2eja5ompX3jDxAbXUZYo5AtlInmpH9pChZA0i7IiSrbeccVIH0zo
99b6podjqVqGEF3Ak8e9Nh2soIyvbr0o1jTzq2h32lreT2Ru4Hg+0WzbZYtykbkPZhnINM0
O5W78O6bdK0rLLbRuGlVQ5yoOWC8A/Tj0rC8c+NYfCOlolvbf2jrl5lNP01Gw1w/GST/Ci5
G5u3A6kA2SfL+rfs52Pw/s18Taz8SLWJ7e980R3SvH56Cfcqq3m8sUGSuxvmJHzda9E8S+M
vDvjvQ7f4f8Aw/0PWYbiXfdW1+Ip9OhsAoYtMDt3vjcRsC4bdjIzXQ6X8GLXxJ4gfxt8QtV
m12/vobeWK1MBtk09lBOyMZ3oOV4yDlSTnOB5d/wlvxL+HGp+M7Dwr8GrcRfbpI49Sto57h
lUICjysA5k4YPyR94jApajNHQ7HWfg/Jc6Obi48TpZWa3TqtizK95JlraNx8wh2t5zb/l4M
YJ4rnND174o6vNq/jhr4nUvC1xJG2lmKSVFluC0TOwy7KsY+Yqg24jIUfxH6Q8LeHdL8RfC
myXxBZx6i/iHT7e61Mzru+0ytCmWOfTAwB0xXjNzDrvwJsLbTINWiMGrXy6eoZWk8yAlVW9
wvzJLGhWNxjax8sg5osBk6fpVx8RrhF0HxMI7e3kmn1O6ii+znSvPk86dJBMFknicq3lnaA
M5OCgNfQOpaprNv4rGqWdk19oi6RJcxCxgDy3koORGZGwFG0goB94lsnjB898HWOj+L7XVZ
b/W73xDDrkA0YzzRIjtaRtMYpCFUEvyGMhGDvXjg10XjKS+cS6hpfjKS4GlQpcx6Xpqq81w
1tIDOpCnncTGh4+XJG05pDOvuNQzq3hgXfh5HvLvzH88spWwbyssAxAYsRlRgDIDZxiuo7V
4R8Pdc+KBt/8AhE7qzjk1PQ4poLiW5XFu8bR7rOXzC3mSMWUg4AG3JOGAzs3XxG8W+HdW0H
T/ABF4YaGwuypn1VcyssSW4aaR4YwTFiVkXPKgEk8AE0I6b4h+OIPCek/ZrXU9Ks9eu0P2B
NWd44JWHUF1GM47ZHbkda8z1DxF8TvGPjaLw34amutLTT7VF1Nb/TUgxI6keZ5gZ1ZTh8BQ
RkDAcAkeveDfEVt4y8L22smG1MyySQyCCQTxpIjlG2OOqnGQe4IrX1e11C50q4i0i+TT79l
HlXLwiVUIORuUkbh2xkdTgila4Hk8+tX/AMFPCmmaANP1LxNb7ikV7dXUUMUTbGYQoMtKVG
w4G1iMgbjwK9fsp5rnT7e4nt2tpZY1d4WOTGxGSpPqOlfPnxC0P4i698UfB+n2rGe+0xZLp
dQawEOnIxVQzAl5C0inBUEZBGcN23Lo6t8MNChi0XxDc+KfEOszHzp9Yume1WQSJG7hF5TD
yIu1SMA5P3aLge30V5l4Q+K2j6hDq1v4k1rTLO403UW01bosbaK9dQpYxJK27IZtpALcjOe
ePTaoQUUUUAFFFITgE9aAPCPiZqdz4X8cTLbfFPVfDTarbi6Sz/sg6hB8uEYoc/KeFJUcc5
xzWX8FfGF/rXjIN4j+Jk+s6lqOnCNdHn0trVYmjO4ujgBG4Zu2SCM/dxXpWj+OfCuuT6pqW
uWqaBqfhxntrqPVXWN7aKRlKuSTt2PsXB5GVwCep4/xT8ZvCP8AaSWfhfwvfeKvEVjG95ZR
29k4CEKULDgPjDkZCkEHr3qPMZatfiTN8Ori80H4kWXiCVIrqZrTXPsYuLae3LkxLuhXIYJ
tBDLnOTnBFdH8N/Gl14z1TxFd2tnfL4cili/s67vbcQNMzBjKqAY3IpCYY85Yg5xVPxjf+J
NY8aaf4V0PxPZ+GoJLH7bM1wuZ7vc5URx/MpG3BLEHI3LRocvjbwh4r0vR/E/iay8RaVrMz
21qywmK5tZFieUZ5bzEKxkEk5BI5IJpgdn4kvJNPtY7ofZhGGRWa6U+WoMiAkkd8Zxx1xyA
K+cPh9pGl+Mfib4t0fW9Xt9SmmsUfTHiSQrabGUsAk2XRkZo/lyerDOc4+ndXginsNkkPmE
sFQ5YMhb5CwKglSAx5GPqOtfH3xMuNU8H+M7PUPBEdpoXii4klhvNT+1ecDHJ5Rk/dyL8ii
WUkEjJAz3o6gQSaX8L/DX/AAkngHXvHUBhTUNPupbK2tZ7jFxEAtyuQhO3AIVdx2nGemK94
1fRdJ+M3wrj8R+Ho7jS72ZJm0+ZcRPKqs6bJFPBVxuGGB2789a8N+Ef/CPv401aH4pQ6Xqk
+qWjX6a3cwtazIYcpKkmdu0nEhzwzGJi3t6L4C8a6lY6Hp/g3w0v2aW41FBo9pqFnM9x/ZZ
cPJdSEAAqQ/ynIA6ZJFAHCeHdQ1f9nXxHYSeJLZbXw/q0KtdW3nGadXKqSdxjCt5TMVwjHI
wcZJre1OHUdP8AE8tpbeH7rX1vroXmlWlpfS21rBAx8yG6t0SZdxVc7lChtwyGAOK9y+Jvg
u38Z+E5LdreKa7tVkeAS8A7o2R1zzjKsQDg4ODjivnzQWurP4PaJ4yN3fXk2l6x/Z6y6bcy
o72kqqGiZ1DP/rmyAoba2VHyk0Aejnwp4P8AEXwu0/WPjFDe3VxCzWslzqkb2ktnvk2bCY2
+4CRh2LZGCWNW/At74f8ACXxFXwj4d16w1HRNaje4t0W/FxPDPHGmRgAYRl3EDJ+5njJFQa
T4l0PS9MvdcvItefTdb05ru1fW7kXsEqQ/x7C25MiRW2nGVXsRiqt3rnxKj1PT4PE6aBpml
CeOdtf0i1luIlKSoRGzCTMYdSwLOoUAkZOaAPeqKB0oqhBRTJJI4Y2kldURRlmY4AH1qlpe
s6ZrVo95pN5HeWyyNF50XzIzKcNtbo2DxkZGQR2NAGhRRRQAUdqKiunmjs55LaETTqjNHGz
bQ7Y4Ge2T3oA4sW9j4x8V2HiTTrm4guPDF9cWLxXMZ8uXcgWTCEgq3I2vgHGeqtzY0O68Kp
P4p12xJsUjunj1Tzv3cYlhX5pSp6ZTb83G4Kp9Cbmmt4mk1+3ub+3t7bTZ9NV5YIdrNHebh
vDPn5htwF2jHytnqtZQ/s7xjL4u8Ka1o8VpsdIZELfvLiJlzFcZAHGQduCSCh5BGBIyS90W
HUba6gtY3sGlDxwTTfOZSBuT+P54fmceW3GM4CivGPAlimmftTxizlhtIb7R5ZvsHmtJLFG
NipuOWUAgLhN2QIxwBgn3m6vFsYtKt7/VLeQKpSWRmKS3cqpjbGg+8SckjnGMYOcj5R1W+j
8EftD+HPFmn2+LX7Lbw3dq0qCa2RIfLuE2KApwGTjAzIpC8hhS6gfaR6V4xd+MoNalu7bVN
L1nQfEWm6m9iLmw0tJ5WgaYrEFkZXEavGUYs20HBxXp3iXUrLS/CGp6nfXklpaQ2zu9xEMv
Gu37y+4zkVxfg3wfJ4Qv/tXh3VbLV9EvrdpLm9u1V7ySRceXm5UjzE+Z/vgkf3uabA5T/hL
JPDfjKXwX4XtG8TWbiOwj0q7zarbrCgSQRzy/u5jySyqM5+leweGdD0/w54bs9H0uy+xWsC
krBkHYWJZhkcdSenFcRNNquu2ukeEfiB4Ol8+/mSR73S5Emst8X77LFiHjBKBcFed2Ax616
ZKzJEzRqHfB2qTjcewzQgK00zRzoVmgEIcJLvbBUkcAe5JXg+vvViORpPMBiZNrbQWx83AO
Rg9Oe/pWFpws5JWknjOn6jM8V3fWpk3qZmhChdxGGwIx9zHMefXOrZ3AuBI4uoJ45CHh8r/
nmVXrzzyc59CKYj5+uNX8aL+0To+iyvoVxYTatLdRSiC3e5EAidTgqwdcAbdxG7ch5wMH6L
8xPMMYYFwASueQD0P6H8q8Os/gdqei+I9V1fw/4ktrOO61W3v4rVrPd8kcm/BfO4OQ8qFuc
qRnvWL8TPgXrOu+MfEPje2+KF/4dt57SJvL81hHuRWVkOHQJH90jk4LPn3BnqHilI/Gmup4
FhmB0+HZda2ycnYGDR2x9DIRlu+xT/eBrp7nw34fvL9b+70SwuLtUaMTyWyNIFYEMu4jODu
bI75PrXm/wA0DX9H+G8V54hvpbm91GV7iQyYPmHeyrLuxuIaMRAA8AKMda6T4seJPFnhT4c
3+ueDNFh1bU7cgmObJWOPndJtBBbHoD79qBFT4sWviPUPCkWk6BY2skFzMn2u5ub82iQRow
fDFRuKPtKHaQRuH4cDo2gp43+FGt6A1wLyXTdca6fRYNQlkV0QhltJJHCOyuMkFuMkEZAxW
Ivjfxv4n0jxBp/xO0G2srC3tLcPZWqvYurS3IVZg90ArupjygB2nkEnitb4Bjwvp/jLX9O8
Lf2hLbzW6m4mv5LQP50UjEgCA/PkT53nOAAvap3Gd9pPw/tfD3xlvfGFnFcSjWrUxyu8hf7
My7T5eDnCHqMEYII5BGPOvGXw78beJvijrF1qvh+HUfD5XbDcWT20N46EZjVXkTohBzk7s4
wQCRX0fXjfxe+FuvePfEnh/U9N8bX2hWGn+YLqKGVo1T5WIlUqy/Pn5STnAOexBpoDotF1u
/wDDXwpsW1fTsaxbqtjBpkZjEjyFtlvEQhKqxXyyccAEngCtLwl4QGmJNrOveVqHiXUCJL2
7K5Cc7lhiznbGnAAHXG48mvH/AIG/D68ae/8AFmueI7/UtEt9SmuNIS5uhMtw4QRNevLtVn
yFITOAq565zXro+Kfw5bAXxro7OZvIWNbtC7Pv2YCg5PzccCkB2dJgYPHXr70tc5/wnfgr7
ZPZnxbowuYH8uWI30QZGzjaRu4Oe1UI8f8AFGvftC6N8SdctvCHh/SNZ0GKGGS0t5MJ5cR3
AbfnUliVbP0GBWF4mfVL74Cx/E7xrcG08Tpcxxm3aP8AdwImosREidemwk5JYQpXvt94k0+
68Iaxq+g65p0n2SGUfaw4nhhkVM/PsOTjIJA5r4z8Z23iHVNW8Dy+ILqfWtSOlj+2LLUZki
kX97LK6xK3MbtGhXdtDBdmDyakZ7l8ILwJ4f0nR5L6S/e12JGI1YJFGJAisHLDggOuzGeDk
cYNP4l6X4Z0o+HvCWkWc+qazpFvc3kVsscjBrdVZ/Id4iDG5JRkYjJManOcZ3pNcsPCmmxN
pkOm6XrWsTPaaLb6gsiwyTRyMZN4ViE8x3k2soGdyA9lrF0nUk8XeNJtS0HR5fB/xPez+03
cd67tGIkeOMRTIVBdGjKOpAGGyAQQ1AGh4Av9et9C1WTxT4mub5dbuotG0jUbe1kWeRlRl8
0hhheScMcA7CTknlnie68T+GPGupX9/rmp6V4dstJto7XV4ke5s4pQHEguISWLbiAd6/MuF
Bbnnb1PxJ4N8Laj4k1DUtZfxBLeX9vFDp52ySJdr8ot4GdguVYh9uQUJYk8jHLeDfCvjrwz
BdaBH4aW+0y6uJLy4S4WCO2vbX7H5cVu4O5lnaUIXOMZ3ElgeQD1PwMkOk6Xp3hy5urVtai
06K6vltICiTu3ym4J2jl2Vjzz1rs6891zxxfeFb/QZPEVha2On6gsFrJKJAzfa5XC+UvIwq
DLE4ORnGMc95b3VrdxmS1uIp0VihaNwwDDqOO9NCEvLWG+sp7O43eTOhjfY7I20jBwykEfU
HNeWr8H5I9bsoo/EXleFbF5pINIis1V182ZJnjMuclN6DjbnHGe9es0UwPkLxl431fx34w0
GTR/Cdg1z9rltYNPV86hLHnBM/yYhQOjAqxyQXI4G4+r+HfH3iXSfs/hW8t7vx/4iRS91Pp
0EVtDbBTh1aV2VXIb5QQBkgjqDj1I+HdCOvLr39kWY1ZUMYvhAvnBTwV34zj2zXlL/Db4gW
Nlq3hzwzrulaVpeq3cks+st5kmoJAx4hRAoRdqkqG3nrnAJzU2Geq+Hde0/wAT+HbTXdLkL
2l0pZM9VIJVlPuGBB9xWrXzb4u0mTwpquh/D/4aeItV/wCEo+yx2unWUFwEt9MthzNc3K7S
shY5bLDOcbQO+x4r+LuqfDjUofClxdWeuXumaauoajqOqSrbPdZLARwxxR43lgFAwcZ5zgt
RcLHvVFUdG1H+19CsdUNpPZm7gSb7PcLtki3KDtYdiM81eqhGHrF54cXTtWm1Vba6t7OMC/
j8n7QyKBvAdFBJ4O7GOhzXmeraL8GbHQ9L8ZW0v9hWE7vJBLo7TWv2tXQhxsjwSCAGJwPuD
JxXT614J17WviWmsya5b2fh37E1rc2NtbkTagrAgxzsxKlBklSAGG5gOua5fTPgbPYXMTXP
jGbUYdLtZLfQ/tVp5j6cSu2NjucpJ5fUDYuSASTtXCdxm1o/hX4e+P8A4c6HawXS69Y6VEL
W0v8AOJ4tihdrHGQduNysMHgkdK1vCPwp8F+CtWm1jR9NB1OaPyjdyhd6pnO1QoCrnvgAnA
z0qH4Z/D+78C2erSarr39uatq9yLm7ultVtY2ZUCDEScA4XJPcnNd/QIo6jcSRQqIIfNl3K
20ozDaGXd0B52k4Hc18ofFaxtbLxMt0+gx6npmjtE+oJGjJIlpE0KuqFyDIB5YB5PE454JH
1J4jkvINNS6023jmvopAYVkXIJ7rn+HcPl3fw7skEA1xepQ2tvqen6xd2F3dyoYois58yS3
mMYAZnQ7IiVdlbIKPhckDkpjPmTWJvh5B47vPEEQuL3w4IUF7p95ZxiSH7RJKgiDs4Mcinf
IHySQR1UV7D8AbXxNe+J9f8V6vZ2slheqtrb3DIiXcJhCx7ZVBJjZlVSyDABUED5q4rxf8F
9e1B7u706GSTUtcuzI5KqiRI6bRLcqEfa2GlG1VXaxkKyqCEq74B+MqfDy0jtPHHhQaPpsi
wxHVIdS+2GVRuRHKBSTgLtPzbgoX5TjgQHvPxN8dab4A8Gy6pqFvNdNcE28EEIG6RyjN1PA
AVWJJ9O9eNfCywv3+H3i+0g0221SXUhK1raXVuVtPNBd/JjhcbSm8zMGzgjy84JwE8c/G7w
N8S/Dl94N8PWepalNd3S2sU8EanKjmSZEEiyEBN+AQoOOeM11vwi8H3XhnVmtW1qS6giDNb
w3Jcy+UMxkgOMrH8sKrz83lbgSDijdgZttY211rsNnou/W7y/0ufSXt9U0yS1bSozCSNwRV
jWIsiIVC5ORhjjmjoHwrk+Hml6jJ4y0Cz8aaRFF5qSWNrDHNbqgyQVfa7Dr1kfp0HSvo+kY
BlKkZBp2C5HbypNaxTR/ckQMv0IyKloAwMDpVe8R5rOa3iuPs80qMscg5KEj7wHfHWmI80+
JUtl43kk+Fen28F9f3SCa+nkjEkelQf89DnjzT0Rfqeg56/wACeGV8HfD3QvDCsrHTrSOB2
XozgfM34tk1V8B+CtH8A6Auj2d1JeX07G4vb66bdcX0x+9I56n0A7DArrqQBRRRTAKZMnmw
SRb2TepXchwy5HUH1p9UdXsp9R0e6sra/m0+eaMqlzDjfEezDNAHL3XhTULfwZo2g6brUjX
OlyRSfvZDH9vSM8pKy/Ngggkj+IDIIJUz65Douso9/bmO6v8ARboFAkgVTchSI0kJIDbTKD
tJ4bHQ1Y1G2srLXofFt1qz2cNjbPZXCTL+7kVmUqRno24DlfvZxzgYyW/s8a74h0TS7e4tZ
lns76687aIWLygs8asDnIQ7iBjcOCGyahjPGPGXiCa5vtO0zwnBOt/JB9ktNVkmaO3MTRo+
4sVQxgxEyEqcbg3DbVFVvhp8N7fxn43k1bXtSTVLHSIpLSL+zrYJbL90GITNHGWO4u/7tcg
liXy2K0fhnozTftMa6uuTQTPFpEV1awoAqOhAhUmMfKpVQ3y84EgHavppUVRhVAHoKEhtmH
rWnfadKtND07Wv7EYsgTyVRpGiTG5EDgjpgE4OAelecan4M1ePQ/F2n+G9Q0/W73VFjsJrK
LFjHbk5Z5JvLJxIUcZKquRt45yNLx94i8DW/jOy0zxtCsNvbWpmh1LznBtZZHCAZj+aIkLw
7bRzgHk1lR+Kh4F8BSeM/D2h6n4u0vWLl764vZbhVmiTCxxluCXQLGoDc8YJ6k0xGp8J73x
1M+p6X4y1OGWfSysMlo1iI5YWYBk/fJIUkTb0IUHpnB4r0u+Ki0ZSJjvIjzACXXcQu4emM5
z2AzWN4P1G91nRG1e9i05DdzO8J0+cTo0IOEJkHDNgckcdu1VPFt74g07T76/0m2j1B7aAz
Q2sefNDLHKScA/vMnYAvrn2wdAKF3K32sCHxBBqVzCzTx2xiTdK0UkqSRBv4SWkSMdxsPqa
teH7vS75NF1GWy/s69EVxZ2tnExcJBvAyQo4Ui3TDHgEgZyRXnvijT9StdYm0O31IxTkS6l
YmOH95LcXM9wyxKRyNnB64/i4xXT6bAvh7w7P4kvI3tryzgnhSB2Dvc20TyS7QMZ3NyeBwM
ZHFIZ6WvCjP864/V41174iaZoksfnafpdudSukP3DMWC26sO/SV8Huqn0rz3xJ8TNX8K+LN
OsNJ0T+09Eg8i3uYhOwltyId8gjJAWTZGyMxd+46YJruPhXqVj4h8IS+LrW6guJNfunvpfK
fd5XARIicA5SNEU8dQccGne4jvAMDiggMCDyDRVPUtTsdI0+S/1C4EMEeASQSSScBQByzEk
AAckkAVQhL/SdN1S3lt9Qs4riKXZvV1zu2tuXP0bkVj61H4T8PvB4k1C0t7e5t2MMEsMJM0
jSDHloqDc7NgAKATx7VUmuPHGtIv8AZlrb+G4fmbzr5RcyydNo8tWAXPJOWJGMY7iXTfDGo
NqsGqeJdak1a4tHZ7WIRpHDAxBXzAqqCW2sR8xOAxA9aQHOXknxV1to7nTY00G2mG8W8hiE
kUfYM5WTMp6kBQq5AyxzV9vh7JrKmPxVr2r6lArKRby3aGGQgdWSOKMH/dO5fau/oosO5Ru
dK0+60WfR5rdRYTQNbvCg2r5ZXaVGOnB7V8my+Bf2c/DL6ZeWGp3tvejVIGhlu1dVlQXSkl
fNUB4xjbvjJOOTkZr6r8RX+o6X4eu9Q0nSxqt7AoeOzMwh87kZUMQQDjOM9Tgcda+fDoetS
+KdGW88M+I9Lt5ta8uW2khjvba2t1ufOQxSJ80YMka53cBZGxwBQwPoPX9BsfEujyaXqEt3
HBIQS1ndSW8n4PGQfwzivgT4leC/Dvg/4qP4Htba/wBYskuY7+6W5eK2bY7KdsUpZTIfLyv
J+8SRg5z9y+O/FU3hTw4l1Y2sV5qV1OlpaQTSeWhkbJ3OwBIRVDOxA4VTXiepr4V+J3hGHw
v4v8arP4t1S6DWpj0zyfs26JyojjlUM8AQsd5J5IYEHFIDz7wF8R4fBnwf8V6V4d8K61ZNF
rBlt5jbvPDYRkRgNPKvDHCn5eQTweK4/wAG658L4fF39pa5Df6rq7eTeJeyFPLluXXe8Mkb
BWIWUgFkDFsHopxX1h4f+ELeF/hsfC2m+NNRsZI719Q/tG2RYiScZV0OVZcLyD156V5Dp9j
8AEvLy58V+LvC2uGxV41gsLBbCWSReS2YmHmEnOMcHPfAoA9L1/SdG8ZfDvSvFHhO3v7u80
wSRRHRrtLW6kiMmJ1UlNpYlN4UhfmGQQeav+F/D3jK18KaDLqV7dS3MOoM80l00Z1B9PBZo
opZRkFgdhYAnIBGa8W1S68X/CXxjZ2nhxoYFvyl1JZ7vPYRM8i21m7MeMKrnOerOc4UZ9p8
R+GLy80WDUPCviGVPFXg3ekSJKZIpsgOYpo1AGZI9nCj5dwC8AUAeUN4y8M6zYWdv400m01
pNcuYby0ksY3g/su9unCNAXGQZVQeYG65VgduVJ9rsBrOveDZNFTxjHfarpV6kOoX1ovkpM
ivl4C4B2v5eAxXBDemcVxPhXVfCi+NZdZ8WR6Ro3i26aI2WgRSM0tgXjUDzY1wGlbzMlwmV
UkFsDjvbfW7O41e1FlBYQeHtShurrUblmDB5owsbxv/AAqMHJfJB2Y75oAwdf8AFngKy8RT
65repHU9Kv7Y2lun2aSeETQt8wiblMuZEUY6uuAc8VU8F+E/EXgrVdM8P2youj6bfXN3PqS
3Mccc9rJE2yKWEYIlDeX82MYQndyVqx40udKttOtvA9hpsN3baZbR3MVjqduXtdUhVW/0eK
Y8CZVXcvXt1GSMfwnejRfBd/8AEG8sL/XbPUYLInRnVJ7rTIVEh3SOxHmYjmBBbDbAoyepA
PcF1C0fUTp6zA3IiE5QA8ITgNnp1BqyHViwVgSpwcHoa4rRvHOheIo9POg3RjEsMFzsa2LE
wu5j2YU/KyuAGz9zvV+GYalrx/4R+8ghtLK9kXVlSH5riXygAofpx8u7HPygZGCKYHT0Vja
b4is9S8PNrscF1DaDecSwkSEKxBOwZPY8dfYVHN4w8L22oahp9xr9jDd6dF591A8yh4Y9oY
sw7AAg57ZFFxFk+H9E/tiXWk0q1j1WWMxNfJConK4AxvxnoB37CvIdD/Z00nS/F+m63qHiC
bVoNOunvI7W4s48zSkYDyvyXYALg4H3QepJPuKsGAYEEHoRS0wE28j5iMfrS1Vn1C1t5JID
Mr3KQmf7MjAysg7hep54+teUaD8ZvtHh1vE+uab5eh3s0y6dPao25SsxjWC4Vj8krYVh0U7
scEDKA9hooHSimAUUUEZFADZI45Y2jkUOjAhlYZBB7GsY6CZtS+0Xd/NPbxyrcW0P3GtnGQ
QHQglCD91ge/bgbdFAHPtpV1Hoy2txHFqIjYzMkUSxeYVO5FVSdoOcHO4DIzxnjjdQ+F+mz
ajbalf6RDrpt1RQkg3uUByyfvXO4MzsfmfaoRQFJr1KilYZ4lp/wO0mz1DTJ0s4WWyVlVbm
F5QCdwwu64ZVXaEBG1s8ZyMgeq6ToVppl1dXscKi6vNhmkySzbVwBk9FHOFGFHOAMmtiiiw
gooopgFef/EoxWz+GtS+0anbXVtqLeRLptqlw/NvLuDI3VNoJIUFuBgZ5HoFcN8TpfDsPhm
yl8R2s91EmowfZ4LdlR5JiSFUMzKBkFurDjpzikwMC3jbxB8Z/D7alLpOoDSdLuL63vLIFW
kMjRxo2DngKZPuuwyQTg4z6xXhXg6PQNF8WadqfwxguNa8PXlsLVrK3SQx2HmS+Y8wmf5Ty
fmQtkbTjJ4r3WhAFFFFMAqnqlu13pN1bpezWLPGQLiDG+I/3hkEce4q5RQByHiGazutJuoP
EUME/h2+W1t4Hj3GV5pZNmT2TDNEVYcg5PGBWgt5ps13f6XbyvPqOmwRC4k2tvAYFlBZcEk
7c4B7j1qprUs194rsfDt5axPoV9ZzPIzxlxcSqVxFn+DCkvnqccY2mq1k1nqXxN1aWKBrK6
0q3itpnDgNepIC43JjlFP3Xz97zB0BzIz57ur7TPBXx20fxBodqNJhF42gnTPvrcxvcNEXB
yNhDJIw4I+4CRur627c18z/GLwbaX6XcjWcL3enW0+p2uXaCYPH5Slk65BWAYAJYs+4jHFe
teENcvfiF8DrDVbG/Nnqep6Y0f2pesNwFKM/Ho4JoQHM+LD4Q1DxZ4vsvFvhnRp49PsIr+C
aXEd9cssZOYmYjIXbgMrrhuD61o6Z8RPDfhjwJBbag+qRjStLt9s2qwmI3h+zJIF80/IZCC
Aw3cNmsjUfH95qXiz/hC9Y+EsupavbsZIBdSW7RtGHRftIL9E+fPy7iMEY4NXLbx7rMOr67
B8RPDU1l4TkaeG1uRp7zRlEmaICQoXyJEAbLqnXHIINAHo3hlbBPCemyaZpx060mt1njtT1
iDjeQcE85Y55615R8X/FniDTBpcvhXQ5tRntbmC81OPYbZpLRRLMibyCQA0RLDrxjGGIr2W
4nWytofLt3dNyxhYl4QHjJ9FHevA/iB4oTx1qmkeGdM023ubS5k+znUXaRNs7q2JrXA3Sqi
LL0+UllyQuTQwQzwr4w8HeNPFelSwSXug+KI7uS+/s/VF8tntZUkLtEV+UjErMrHBzVxdZ0
zQfCq+INPvEk/wCEf8O/Z4ZpIdol+1zDyJRkZ3Yi3P8AL82/8K8k1zwCniPTRp91FfWi2Oo
hrfXLu3lQWFvJBBJHblAQdzyyjdtACEvjjJGMfEHjT4f3tiNQtp9Y0HZp0YkmKvLaJGxKnE
ef3TK84QP8zKcjBFIZ9L+IXkvNR8QWuo3FhHo9tZxT/MAoljdNzXshGC5DRBAikcc85AHkn
g3xj/wgvi/UdUgne/s7rUpItZhikM2xFKg3ZZjkFWmjTYAuFR/l4zXoM1xZeJ/DumeRf2yW
d7d3GiQ+W24waeYgEZe8mfLgk3/wiXPavP5NP8K/bNX0fR7H+1rbVbB7uaO007Jndsyo87j
95CCyDYgBLJs7scgH0E3i7V9UDW/hrwpqLvJxHe6jGLW1Uf3zuPmMPYJk+3UX9L8JwW96mr
61P/bOtD/l8njAEPH3YU6Rr9Mse7GuY8E+ObSy+Eeja142121gkaQ2P2yRfKS7cSmJHRe+4
ANxx1PQV3Fn4g0PUb82Gn6taXdyI/OMcEochM4zx71RJp0UjMqgsxwB1JrzPUvjf4I0/Wot
KWS9vJJ5RBDNDCFhmkyBtR3ZQ/3hyuV5654ouB6VJNFEFMsioGYKCxxkngD604MpJAYEjqP
Svmbxx4b+Jfxb8caMhTUfBOjWEspKSyOxUrkpO5jKJuYlQFSRyOuRg56TwD4O+J3g++1/Sd
L8U6DqcL3aSSSao893coTBGNxIcEA4OEb04Yg0rjO9+JHiOy0XSrWyuZbDfeyEtBqEEkkE8
KYMisUR9nBGGKkZryT4f6ho/inx3YXGgaRr0r2epz3ct9/bzPZxpIJC+2GTaxXJVABEvGMs
cc9Vf6X8dNJvpb7/AISG18RQWrGS1htNPhha4LlQY5VeRfkUE4KyKeMkt0rhovF3xSvPEmn
63eeEfD2ia8b1dJgtrm0uo54RcdZDICI512oWwCfuHoRSA2vGF14s8QfGW41nw34etvEele
Eo59NMU115EYuJrZWkBJHzFVJU8gZlUZGDWZceGLm8+IOgaLHYavYWCXlqZlu7qC534jkV4
vMQliht4guCfmGSRxz6Je+Ax4d+Cuv+G/tl5qWp62bia+1GKyM8k91N96UwpztGFAUZwqgc
1574Pm02y+Lei2NvaWzX1o0BvbhfD9zpUm54riIb1fCMNzjBCrktgZ5wxn0wyKyMjKGVhgg
jIIryOX9nf4Ztpl7ZppMkfnXT3cJW4lCW7nBAVAwUgY4BHTivXq8i/aG1LxJpfwnnn8M65H
pN1JOkL4OJrhXBURQ8ElyxU4AzgHBFUSeQ+MvDHjO48V6NqOtacbzXvt97pkCGVRHfIAXtp
34XEMcc8yuwGQAB1II1dG8EfGy2OrajpviWz0jR2hnR7mWffcXDsS8l4Vj8xS5IyAGQ4AXg
DFS+BLXxzrHx2t7T4i6kdUjtNNubGW2nt7dEYMkEu1lQncCHU5I6rjsa7L4keP8AxdonjS9
8K+FZLCGOHR47sGSzecxMZHUkiMs4UBV6RMOeSvBqSjwTVPEtrbeLNK8ctqd9qOtX1nZyw3
d3a2zzqZPtKbhGEVWjBjgYfxLuxnJNejabr+oaBNqWg+KotJk0O+1lP7atLKYywaXYyW4t0
hlbYojJkMJ2jDEBs9zXps1z8M/hZoWn+IdW1BtGstQkj+z27XMzQI7gkiOI8Kvzsx+UAdSB
gVS1/UPAHxK0PWdJ8C6tp2q+IJfs96ZbBg5SSKVfKkkYDblT03Z4HQgUCKWv2cljdX/gjTv
D8HjHwxb7bq40l8ifS18t5EjiyRuV2QBMElDkdMbYfGOm+H7fwrqOlaV4ms9Dv7d4de1HRk
mZhCsUKg7BHtlABSJwMjJQfdDGp77UfDGl3WpTaTrdz4o8UW8Us1zDe3EiXBNp5jLGoRVVA
HydoUblJIyOD5rqHhnUPHfxAg0u/wBQGovexm/vL20jkhtJ5Fjt9zWzLljJ9m8uMqxCfvSR
yCCgPTvBsV3fJfeKLXTbSy8X6g4tbW7vrOSxku7U+S0srWpcgunI3fxeWvODXT2vjXQbX4y
3PgbR9Nurm+uYftepXNvlobSQKNnmL/CXUD5h1+XOexd3kel+ErPx/PDZWXiD+yVto7e/uf
skDM2HELNJypDAjJ5659vNtMfUvFXxLj0WWybTr9EfUbjX4cW+oWiAIvkyFAEmRhtCyDKsm
DjchIYHr+g6tfxHxJd+KLpbZ7C4f9wiFYbe1UFo3Vjy+5PmZv7wK4G3nxjxRD4b1GPXdU0C
6j8QXuuXSyTaBrkDReTI8QjiZSxSa33kKgcZU71GAOR6F4l+IFnDo+sTapoV5qvg+eMW6ah
pUJuQ8Ril82V/9kNGV+UHHytnDDHl+paA3iSXRdR1V9L8a2nlxSRyadvW9W1syzNGIwTulk
EqqyKy/MAcYGVQH0doVvNp+k2WmTIR9ntokHLMFwgUqXZiWOQeTzgjOep1qwZrm5t5YHuLG
4ktmmhFvHbb2ljZgQxmAONi5znJHtkDMHjDWNQ0PwDrGq2vlHULa1lkhAG5dwUkHHVsAZx3
waoDg/H3ifT4/G0umLq0PhfVNKghvIdZlVWW53CT/RJF4YxkhXbbkEK3KsoIseELafxd4tv
vEF/pVzocVuUjurEHzLPVnMSlJwSNsgXna69RszgrgcbfeOW1HULHw7ba813qV7fQ2uleLt
PtIpDcIWjaSJwFKsE81N+NqFSeQykV7n4Y0GHwz4XsNCt7iS4js49gkkABOST0HAHPAHAGA
OlJAbFFFFUIKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigArlfiDdabY+BtR1HUtPtNRFlE1zDbXYyjy
opZcjBzjBPA6A11VcH8TZ9Mh0rSPttzd2l4dQVtOntrdpwlysUjDzFUEmMqHVsDoT06gA5/
wdoNx4S8e6Zpn9rRnTL2xubi1t9N8yK0kbdGXzA0jqmN+VKEAhjkAjLeuV4L8ONSttY8ZWH
iTwxp+haHpuoRy2k9hNOsl1ujJLiBEUeUNwyQzYYBTtBr3rtSQ2FFFFMQU11V42RhlWBBHq
KdQelAHFXi258Oap4H8IXnkalpdjFGq7iTAjghF3noxVWweSOCR639XuINBsrXWrbQ3nucw
WTsPvwQM6gs7ckqnU9e/bJobV9Pi+IdrpKacgudQ057hdQO0CZYpFAiU9XI8wtjsDxnJxDN
bap4V0IQ6Kk2sK+oqzLdSFntoJZcyEEDc+zcxAJzjvxikM4T4nWsN9FftYwxrqFnILzzJIG
wg3wqXYk/dCwPkgbSq889X/s96tJqHwca++wmDZdzlY4gNjcBv3YHAGSQQP4g3erXxRj/s7
QNT1CaOV4BHKQqtLOpLRMo3xsCiriSVic4ARRg5xTP2ddds9Y+Cek20B2XOmNJaXMDLtaFw
5YAj/dZTn3+tStxvYo6b43t/F3iDwLYeLvBI0/xFLcSXUUFyWV7YLA7CeLK/MvBRlOCrEZB
4Ne1bVIwRmopLS1luYbqW2ieeDPlSsgLR5GDtPUZHXFTVRJ5h8XvFOpaFo9ppthp91cLqbt
bu9sreYf3bsFj28lsoMjH3Sx7EjyVJZIdItZ7X+w9baNbO20+KCVlecxMruY1QExgMWMg6B
YsA96+hPHHhO08Z+ErrRblYt7fPC8ikiOQA7W4IOOcHBBIJHevnwWOoWurT6RcRwQ+KJl3C
wigiWZlR532NIqbmt3meDgEkxg7gBvxLKQXGlWYvdR1vw/HqFvDYXRnF7eMVisvLumkmP7t
zvTZN5YiA3EK2eRgWdUTTdV0rXrMR3ctpbWayxvOUWaSAzPDg7RklpIm/ePkqkjbRkk1W0u
bRtP1G4tbewW28t2ljt08iFjBOXFpD5c3BZRPJI4K7gZ1GGBUVl6rqy23hTxFrer3l75kiy
zSlboKbdpre4SHy96AOc74NgO3Me9QueUM0/C1vFfadpel2OnQ6ZZWOjXOlateMyyl4izxr
OCFG5Ua2UOSBlZACTirerXlx4u8RaBa+HXg0+fVY4ruC3ltsW6ssU/yyjGX2TRcA5CFThf7
2pp+mRw2dnpep2J05JNDtNNtLWzaNIGju/LiuJ5HXIkdZQnT/AGP7xNe4XnhzT9QuLOe68w
G2YSFYXMSysDkFwuCwBJOCcZJyDTSFc4nxX8GvD3jb4baH4P1tpSmkvA8cySHcNpAkAxjO5
NygkcZBrm/h74V8G/CrxBr+n+B5LnxHd33kRtZ27RyS2xjLhvNkAVIxk/xHJweprU+KviDx
Dp+pxWvh7x7pGhO1swFvc3UFvIkoOfMYyxSb0wy/INh75OeNzwP4mnu9Yi0S616z8RLdaZH
qtpqVtEsbTR7vLfeq8fewQwC5BIx8tPyEQt4W8YeLtfF94vvotN0GIjytBtGMgmHBzPICA+
eQUwVx6nmu3X+wTcnTV+wm4tEQm3GzdCh4X5f4RxgfStOvmD4qNpeqeOPGlpNDY6fcW1pCg
v5xdIjHyg2WbZJCZFDkDMe4K4KsD0HoG56j8YL3TE8OwWepWVzMEf8AtCNzZPc2n7jDsk4Q
EhWXd2OOSORXCfAuG2sPiHqVpJYm1vZ9CtpDKgufLulWWT94PORMYDoOAQf4ccivWfGEGoW
Xwk1a20K6EF9DpjRW9xNMRsIjwGL4Jz3zjr1rzX4R654dtfFVj4ctrfwyuqTaUzPc6dqbXN
xIUZCyMpjAQHcWIBPI74zR1A95Y7VLenpXjvhKOHxx8YtR8V35Yx6JZ2v9n2hBXypJ4S0kr
jPL7fkAyQoz3Jr2IkBcnpXlfw1nspPHvi2LSFhl05Leybz4gwG9/OkCYPcRvGT/AL3bpTA7
jxX4fl8SaEdOg1a80qUSxyrc2czRONrAlcqQSCMgjPeuZ1P4W2d9f6XqKeI9Y+26bNHJHLc
3Hn7kWVJfLII5BeOMk9fl46mvQucmkZlRSzdAMmmI5jxj460DwRpy3mtXWzeyxxwxjdLKx6
KiDlmODgAc4rmPCGga94n12Px549tPIlt8romlSYzYxkYM0gHHnuPrsHA6mue+GNi3jn4ie
IviRrkSXUdjdHTtFBVvLgCgedIgcD5t2ELYB+Q17jSQzwnwgZ/DPxs1G2lST+zNUkfTVE+0
yWlxEXlgAIGRHJAxCkk8xAdeKr+OtMvI/HsXhZLrTdW1XXtPmexuNa09GaBkkdtonjKugVZ
QF+UnjrXQ/Fi1isfEfhTxItxNHNaalakW6creuZ0hEe3IJfZcSsvB5UZwOuZ8RPDXirXvH9
zcQeFbbVrO0so/sEs8No8e5mO9G85Q5O5V+5ImAR3pAd3q3w/0Pxd4A0rw34s06K6S0S3Yj
eZSjx7chZG+Yg4Kk9SCfWqfhX4S+EfA3iu917wlYjSvttp9mmtkZnRm37hJ8zHB7YHFanw9
ln/4QqysLrw3c+G57Bfsz6fPL5wjwAf3cmTvTng59uorz3xz4g+Plj8QNQtvB/h3TLjw9Fa
o9vNLEZTK567sSKwYEEYAPGDg9aYjzqzh8feCPHtp488S6bA2qSMdP1VTbmR7m3jVd16hTI
2LEAWIwQ2VxhuPRvDnib4dt4yN18P4bC5uLiX7OxSZlKKSWlaOKRlCplBkwq2SDuA25q/4I
0/xZ4v+Gl/rniORNP8AGOopdWO7b+7s1WZ1ESpk4XK5bncfXgY8/wBI+BPhrwHe2Vze/EC6
8La9ezPBaGyuEEJO0thVdM/wk5Yk4wuSQDSGVfGWvQ+NTq//AAj58Saur3SXLQf2bN5tkjw
+T8igYeCSMtkfK3zFlYkYr1nw3f6nZref2vZRznXLVr+20+OdhFCqxIiWqJMFYM4VmIKqo5
44Nc7421Gx03w/petWuv2OteK/DoWO3e1uo7eXU5fLO6GTLj5CCkhUM2SPunofN9c+L9pdJ
pyeIYtZsL26Ajlsri2aQpIp2tnJ8pg4Z/3YjBOAAy5BCA9IvNS8G2/gfR/CmoeOpvCmqpYR
3dpK00kYtIZCCE3sFR1UDyxv5wBnmm2FyIviH4evLOfQvFEU94bA+KoY1+0Qt5JkaCQRfI7
OoAEgwBkgjOM9J4t0fw14j8PaTYS86msAvLG4tpfMFui4cPI7YDQFlQEPw3HHGRzrah4Oa+
8OT6pp1rB4p0q3/tOI2u63sZppR5cshCZbZuVv3jKQMBs4xkA39X1DRfh3d6prUjTamNe1L
y7m5kuPk05REGaN2LEqoAkZVUZy4GOQa4PWlttX8Q+H9Ru9PvLbwr4NtoZZtDu3K3kQYnyr
5NpJcKqoMbiT86kbgQdMal4RvNZ1P4c6hqWkL4a1mG8lk8+RBPb6i8sbtCS3G5PN3KeTnA/
grI0nwNrHjbxLIutzXU9xo2oTx3OugJAt7HF5YhtBFltqFlLsCuOA4zvBpges+EfCPhaHU/
8AhMvDtxJLZahE81nCgVbeBZvLMjRKFBG/y4yc56cYya7qsvQp4rrRLOW1hjtrcR+WII0Kr
GV+UquQPlBBA4GRg1qVQgo70UUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAVWubGzvJbWW6t0me0
l8+BmGTG+1l3D32sw/E1ZooAyJvDWhS65ba4dKt11O2dnjukjCyZZShBYcsMMeDx09K16KK
ACiiigApsiq8bI4yrAgj2p1B6GgDh4b2y8MeA7r+wQ2vjQHa1VCRuhCsAU3KpJEaEZwGbCE
ctWjBpN8ut6rrWmawj2+r2ieWJVMohlVcI6HIzGQclfUZB+Y1V1NbmytrxfCcdnFrk1xBfa
jaBg8jRsVR2AJADlIyFJABKn3Naes6WdRvtJu4tSa2bTLoXDwkkxzKVZSrgEeuVJ6MAcGpG
cF4gOonwCG8WSzzXY04xXtqXCR3M/mGP5QjKQrMxAIXlSvcYqh8D7+2m8R/EGwWwgsJ4NUW
QQQBlVIWUhOG55Ks+eh8z8BB4i8Y6xomval4b8S6fLqGkT297qsOqwXSIRBH5bQqqhcgh3S
NSDksN3Oa474bXWpL8b9G1K4uriztJdPuNJu7OdnY210sjPHbsxG3IiVduGOdhPVuRbj6H1
ERkYNFA6UVRIV8u+LIbqx8aa/D4i1KGPUrgXU2lPNcJHDEwTm4jQ7nLCDIKcqTE3QsK+ldU
1Ox0bS59T1K5S2tIF3SSv0UdP5kV8gTTW8lprWpaxefYrNtQNzJ9rVBJaFpSySwo5O8rMZi
wTh/s5XaQc1LGiyurXHkt4g1jWTNqc0crqumJK88UzztIeWjAZ0e3t4APmUqjdAKreLdF8Q
ajB4S8I6XMYr7UZx/aN7flJ3jnm3SqEkAysf7ppD5QIBJB44rs01DWJ/FFnq17qEOmwXNwk
VvYRqyXOnpLHC8jMSAsA8pIyYySN8jHrjHHeN9S8R6DZafe2+iq8/h6ZNR2tIyPbeWluJgE
CkCPZKkLIpxyWGecIo9f+Hsvna7La6fYNqmjw6m9tb6nPAWRbVbWMoIONoj82IjcPlJQdSQ
a9rryLw7qF4nw40E6bcCw0K41K3FrcxyK8gsZcPHGMcAq7rCfRVJr12qRLPM/iifElneaBq
fhl9KguUkmgkl1iYR2YV0DYk4ycmMY28g+xNbHw+1i08RaKdWkXRX1aBmsbt9K3FE2MSE+d
VcDnIBGPmyCQc1znxa1Sztl0/SNftdEuLLUJ1aybUbs2iQTRAu0kkhBG3HygAZO7B4Jxh/s
/rpOk/8ACR+GrbVtLvL2GaK526XPHNB5HliONlZACW/d4bcAc8/xZK6ge5npXzH44s/GWpf
ELVvCWh6pqmpXaXkeq3Fvb6gqxi1MiNFGRJtEZVlx8pztIIyQRX04TgV8v+OoovGHi7XdY0
PwveSWl1p6wHW2s70MjxM6sgQvEuVIBHVTjnkctgj2v4mQ65N4CuYdD+ZpHSO6RbeSeQ2zH
bKY0iZXLqrbhtOfl45xXmfhy107w/8AFfQbe7vY9Y1iaENFH5OoW09rDMj4kMdxLIrD92Qy
naV6kV7tpt0l/pFnfRklLiFJVLIUJDKDyp5HXpVjyovOE3lr5gG0Pt5x6ZosA2eQRW7yMrM
EUsQilicDsByfoK80+D5huYvFupWdskFhPrHkW4jXarCC3igcjk8b43A5PTqa1fiZ4nv9G0
CLRfDsTXHifXmax0uJf4HKktM3oka5Yn2A710HhLw7beE/B+leHLRvMisLdYfMIwZGA+Zz7
sck+5o6iNuvMfjbr2raP8Or630crFcXyC085lY+X50iQLtxxuBmDcn+HvmvTq8W+KGp/wBo
eO/B/hRZECXGuWjXCyDcGSJluAg/ulipOT/zxx3oYz1Lw5odj4X8L6doNgipa2ECQqQMbsD
lj7k5JPqTWrHIskayLuCsARuUqfyPIrF8UXf2TRh8tq4nmjgKXSlkYOwBG0ck98exq5on2k
+H7A3kpluTbxmVypUs20ZOCARz6gH2oEed/Gi6S08Ox3Fw4SG1Vb5H2PuikhuLeTzFYHAKx
iVsYJIDYwAwM/xX+H+rfEnw/pUPh/xleeH2trqO58y1chJk3Kdx24JZQNy84z+Y7DxN4Z0/
xPp8FtfpkW863EZxnkZDKR3DIWUg9mNYvwm1GbVPg/4aubo5uI7QWspxgl4iYmz75Q5oGeS
al4d8d/DHQ/Ejx+KJtd1DXobWx065lnuZLlZh5xkZEVZZPlXD7V3DhjxXq3ww8VN4l8M+VN
b6p9psAsE93qAjYXEmMtsePh9p4PyqR0IDZAwPF+q6zN4gj0rWvCerQw2c8t3p3iDRH85od
qKAzR7WPIlZGUhgcMQCOnOv4w1bw38ANd8deELebXtbnupZr43SKq2sqgJI5RVTKqIx0AJy
GPU4QHvgAHQYrzb4mfBvwv8AFG/0W615GV9Nkfc8eQ8sTIw8vOcD5yrZwfu4715u/j34veI
rttD1TSbXwf8AaNGunSd2mgU3O1FTMzoAmC+Rt3c9TXpngTVPF8erw+GfEsmm3AtNIhla6t
7t55bmXeVMhLIuVIHbOD1PIy7gR/Dn4PeHfh3oGreHrc/2rpd9fG8jjvokdo8xopUnAB5Uk
HA4I+teP+L7D4IyeItW0fSviLZ+GJ7KRWezYg29leox2zRI/G5cMrKpx83Y819VV5X4j+Cf
wu1TVtd8TeItGtx9vQSXMvmtAse0Es5KsBzwST3GaBHmHhvwxJ4217XL+zkvtV0DTNOisrR
bK4WwW6mVd0LKyAKGAeWRgflDXCKVGw15pqWnWngTx9a3OlX3iuG1sytxqGkanbw+bbSOWR
fLGBE8Tb3XCAqfukgOGX3nwF4i8N/CX9me31e9kkk0eyuLwWjImZLxGupfJI93Xac9OayNb
8WfDX4z/aP+EMkubvxPp9it9HdratGYI4J0lEZMmBkuBgDqRyQKWwzTk0bwrqi6T4q8H+Ft
NXXbGRNMutNSJTbTxXGDJE7gbSVQ+ZuGSvQjnFdN4f8ACtr4Rt77WdJ0+Sx1/UFumtNGudR
eWF3AXYACSFOyGPO3gA46AV5n4P8AihoV5oceiW080FtEsSxpDpVzPJLMVE00uAN0mcF1lw
GVjkgggntlvPENz4/8J6rq0cjWtvBM9rc2RMwnSVACJX2Ku35EfAUONwPRWyAdzDqzabpFp
q2qXt7qGpvpJuDpttDtefYA0jRwHnfl1XBPcCtWG81OKdtQ1NVttPltoNtqFLzwTlm3q2zI
YfMg46FT2Oa5DRr4z2Nx8Q9aDwatpFpeW2oafDHuaJFYSiH1LKFBDDhw+ehGN3T7FT4gXxd
c3En22/0yOKPTTOHWEj538rkKdxKgnHOxTnFAHWjpRWdoepSavoNlqctjPp8lzGJGtbgYkh
J/hYeo71Lfapp+nSWkd7dJC95MLe3VusshBO0DucKT7AE1Qi5RVaG/s7i+ubGG4SS5tQhmj
U5Me4Ern6gZ/wD11ZoAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigCibG0/tP8A
tU2kYvBEYDMv3jHndtPrzyB2ycdTXKQ+FvDc91rdhd/ZbvTfFKi8ewuV/eu20B2+b5tuPLI
GPkOemQB1+pfb/wCybv8Asryft/kv9n+0Z8vzMfLuxztzjOKyX07aYPFE1iJddttOeApE20
SbtrmPPP8AGgwe2TSGeTeL20PxPq9n8Lda8TiGCwgxNqVvKLe4S8jVZoVccLs8sFyRwWT+E
gV4zPb+L/DninUtBsddn1rUNfuotX0/VrDU0+zTeQVLP5IXDSnBBySOdzZ2BqoeINR8LeOP
DzXmveG9YXxIkrz6hqtrZQ407c2WSeKMkvEhyC8m1yPXkV29/wCGdM+HVv8AD7xc2lXGk6w
VkvtWu9Ch8y0hHksqhgdyKrGVQQvUBioyBUjPXfhH8Vbjxr9t0jxFBFY63bOWiVEKLdQ4B3
L8zAkBlJ2swwykHB49ar5M1P4peBby58A+LG8OnR5bG4FxevZTwypaQEuCm1H3B2kKnaUDl
d4xwwr6Z0TxZ4Z8SRJJoOv2GpBkEgFtcK7bfUgHI/GqTEN8XeH7XxT4Q1PQby3iuI7uFlCT
btm8coTtIOAwB4PavkbSdZt9DN9/bbXSWsM81y1qzBTDI7lVKD5vmVdzbXB4WTgZJr7Tdgq
FmIAAySelfHNvA1zPqdhpka3EGrPepcyaZKs4BeOcJbOsu13lXyTh485DPniTdSY0bHhW9m
fR1V9YS8cxtqTtuRYN3mGfyplkYiVjDNK8rBiE2x7eQM7F7qVndWVpob6azWk9i00sVpM3m
IvlKHZN37xpEQlowcKY3DEFlFcpbJp/iu3tUtbq90h9TXc8szJcXk0MRt7QSCYEAbkE+0tk
OGbAJwa7TR9aj1r4iaR4Z0y0e00vVDKwvPtRacwoqTqpVo8hSqhdu7CpMV68BDNX4G+CdT0
fQrWDVYY7ix0281G3t45X81IVM0bRtCcYZTtf5uD6Y5r3qo7e3htbaO2t4lihiUIiIMBVHA
AHpUlUQQTWdrcTxTz20UssOfLd0DMmeDgnpmkWxso737alpCtyU8vzhGA+3Odu7rjIHFWKK
YBXg3xY1S80TxJcTX+teItTsbm1MMfh/RdKWRHjYDd5sro6dVbnG7DYHv7zUVzcQ2lpNdXD
hIYUMjseiqBkn8qTA+b9avvFGv8AwGtD4c8dDRG0XUI0vbmdpo5FtcqYw8sqK7lVZckJ+8x
gA9DU+F1x8bdU1rWbmKeW+tZXFvBruvtIIYolLB/JtgkbOxfuwUDbjPNeo6Jp938Sb/T/AB
lr1vJZeHkCXWk6O7czt1S6uAOpxtKJyF6nk8a+ofFr4b6P4hv/AA/q3jDTNP1HTwnnxXMwj
wWGQATwTjqB0yM9aQyfwr4Ft9BujrOq6nceIfEksZim1a8AD7Cc+XGg+WJM/wAK/iTXY1na
FrVj4i0Gz1vTHZ7K8jEsLsu0sp6HHoetaNUIK8X8daPbXfx68ByqzNcTXiysN2FRbaC5fdj
1YyqOp4HSvaCcDJ4FeUaDqEHi745a5qsFvL9k8JWp0xHc5El1KQ0u0dPlWNVz1O89sUmNGl
4suZNT8c6RoVmL1JIiJbhwypEse5GDAlgS24Ip287XfHWvQLZZEtYkmZWlVQGK5wTjnGefz
rzjw3DrFz49e+lvbi9sWeWURhFihsRyix7dxJdjuYkZHAPy5xXplJdwZS1aO6l0W8jsnCXJ
ibymIyA2OP1rzj4P65ZzeG/Eemwuxg0nVrqSP90QfInb7UnGMk4lIxjORivUJpBFC7nPAJ4
GSfoO9eReEbrXdH8D+N/Gltpv9uTz3s7WGnW37ozRWw+zgDrjcYnYDngjGaYjy3UviBbeIf
F2meJLC8vdSvNPuJo4bi30+6ktmt3MmxJkWNZIWCS7d8e/dtUkcDH0Z4R026Pw703Tteu4t
Zkltdk8joxWdGzhWEnzN8pAJYZPcc188aV4h8f/ABC1/wAO6TqngW08GzX1rI1nrNrBcwzQ
bIi6KHwq7DhflDMMcYr123+IWu6TrfiODxJ4a1Kaxs7pzay2dmQEtVUZkeRyqSZ5IWMs+M5
XIpLQZY+K2ueCLfw0dF8TeJLLS7h5YZ4I5YvtDF0cSJuhHLoTGQRxkZ5FcH8F9L0v/hZF/q
djJotzM+lvPJdabhI51uLgyx+XF1iCKCjqefljz1rQ+J2j6lPqNp4/02K01nRnihY/ao1dL
GNmQm42fKXRFXfjO7JI4GRWHY+ONX0jU9T8T6fougapFHo93BYvpqeSb37Nex24OAHMa5fO
N7BgEPy4oA+ka8717S7nx/4pu/DF5dRw+GNKeB7+0EZMmoSH96sbMTgRAbCRjLdMgZB5nwj
8drX4iwWul+ENHaHxO7Mbqx1PfGllEo+aZmVTvUthVAwSTztwa7GG8s/BBlm8Ray+ra9rEg
byrO0PmTFVChYoE3NtUdSSepJNAGv4vi8KyeELzSvFdzZ2ejXkLW0n2mRYkIIxhSeM+mPSv
KdP8A6B4t8QSzeFvDCeF/Csls1ne39vF9ln1qJmUmJFABWI7RmQ4ZhkLwSa6q0ig1zx42s+
JtH+03VuiJp+nsI5W0mNsnzJV3n99IV/gDbVQc/eNemhl2ggjHbFPcD55+OHwjstWi0rVtJ
0ZEe3khtmvbRnSewjB2xuEVgJI1JGRwyruIPpznwq1aXxBqzWupt/bMkErPe30rYkR0huIy
3lhQsh8vyw25WbFygYkotdF8Rfinr2u+PtL+H/AMPmksxv8+/1iSRYofKAIwjMj5G4dQOSA
o6kjC8NDS/h/wCGdQk+E93e6r4j1vZdW1nq6ECYOxYuXwqB3ij3In3yCDg54QHu8el67LrG
k3kd4kGmQyTNd2uPmuVaLbEzPjLbORhsZ4J5XnP0pv8AhIfEmieN9HtnTTfIudOkjuH27Ig
2VlRM/Kd8e0jg4YZ+7im/Ce71e9+HGnXOp+J7bxPcSSOzX0ZAO0/N5bYGN6E7SOOnrS6str
FaeLNI8TWdrpXhGSFVjkh3B7h7gv5rZA++XbAVQTkg5O7AYG1YajfKPs+raxp6Xd9fSf2es
GGEtup3BQM5LbFO49iT2wKv67Bo9zp8UOtSxxRNcReS7S+Wwm3jy9jAg7t2MY69Kx4ZdB0j
xPofh230d/tw02QWd39nREihTYGTdwQSdhKqD6kACmWGpXT+ELjWfHUdlYSWtxJKUaM+Xai
NyqNluX6BgwxncMAUAOu/EVjo934m1KXQb0SabHAJJYo9zXqlSV2Y6hSxUk4xg54Ga6uCQz
W0UpUKXUNgNuAyPUdaqaXvn0W1kuL6HUGmiDm4ij2RyhhnKrk4XB45PHc1Ys7O20+wgsbOI
Q21ugjjjHRFAwAKYieiiigAooooAKKKKAIik/2sSecvkbMGPZ8xbPXdnpjtj8aloooAKKKK
ACiiigAooooAKw9dIgu9L1GbXE0y0tZz5scrhI7oupRELEjB3MpA7nsa3K4zUp9J1XU1Rbs
6o9zvhtLN1zbRXVq7MzlwMq4cAZJ42cd6TA6+KR3U+ZGY2Bx1yDx1Ht+VcN8WNRax8BXEJ0
HWNbhvJBbT2+j584RkEsxYAlVAHJHPOB1rojf2i6po5uNVC3N3HLFFawuDHcOFDs/TJ2BCA
cgDec5JFeSfGD4hWGk61p2l2eralZeJtMHnL9kwtsHlTYiyl438zOThFUt3yvUJ7DPMpY/i
x8WI9R0vw1e3EOhNHJA7PqSQvh127J8RhpMY6GNWAyNxzXL6xc/EbwrrUniabTJdO8QW0zL
eyQzrc20dj5flCNoQr7FACkB2HP8ACTivp34fw68mmap418cWGj2Oq3dvGsk2nK29oYQxzK
A7LuyzcKT6E8YHg3g3wJf6x4i0X+z/AA7pV2n2lJpfE1nqpKXdqX3SCe1dm3vJHlWUhSGOT
wKQztfD/wACbfw94LaHWLe11qW51AXssYGwyxsiqYtzKMgHL7WG0nj5SAwxvGvw41i+tLzx
fpOm2WjeI2AO/FxbKI41RlIfBWFzyrEOOc/OeTXvV9q8Nndy+K7rWoD4RisZI5gxwscqy4L
9Pn3cr7beM7qLiSyt7jQHtdC1CAavIQ3kyNCtmWQyFpo1bGSRjofmPJ55Yj5v1u3+IeqNpm
l+MdYvI7S0sJJVW7liWK6doyShkDIHZNpyWJOFfg9a89t/hz4u8NQXetaXcRrb3KfaklhX9
zGu/amGCiNDzg/vAdrsNvXH2hdtDZvqEWhtb6jrltaPImn24jg8z5iVV3CkoWJx1GfmIHXE
Otab4VsdCS+8Q29rJJNssS4t1mZpJP3Sxg7dzcttGTn1PWgD4w0K9+JGr6qL/TpJ47eG5e6
kmMam2tuWw7O6yKEQbGCAkLxtG45r0T4B6tqWofGK0/4S7WrGOfS9Nls9LUuSdRWQofNjc8
SHEZyQQf8AZ+9j6C8Rad4e8OaTNq/iG6Z7Z5ljKukl15paUMsIWUy4BfAAUDB2424FeKeNv
hf4V0zTbi4vd2jx2/2iazSyRt4YRGZYd7O2xgEckElCxLIyMWFAH0brPjbwj4d1CPT9e8Sa
bpdzJEZkS8uVi3ICATliB1Iq9omvaN4j09tQ0LUYNRs1laHz7dt6MynDAMODg9xxXyb8K/g
bofxQ0ObxD441a/1aeyvLnT1lF3vaVE8vyyX+blcuCMkc+1ev/DzxR4I8E6JZ+BNGk1G9s7
bVp9NhvUsSYA7yu4VpUGzjcqZ4ycHGDmmB7KfpmikBzS0xBXnnxguL6H4dajHp919nklt7m
NmDEMd1tKiBR3JlaIYOOteh1wupabH4i+K9nbXqiSx0KzS/8lkyJLiSRhC2f9jynbH94oeq
jAB1Ggae2k+GNK0t23tZ2kVuW9SiBf6V8+eONN8BzfEDxJf/ABA+FsTWc0kcUespdpG0gSP
Jbl1HmHn5EJcqvK8DPvviG01y706FPD+qw6bdx3CSNJPB5yPGD8yFcg8j0IPvXzZoaatD4k
8P2K6d9l0rxTra6lLDAv2xbWePJmU4KsobAV1kVtnUM23hMZ9C2l74a8GeCdPgk1KK00qws
FMLzthjBEgy2OpwuCcCpfD3jTw34qub630LVIrySyKiUIezDIYeo6jPqrA8iuV+LtlLceGY
Lg+DtA8S2lt5jTJrVytutvmMgMrsCOeV6jllOeK5v4Uw6WnxS8TGy02a3Een2i27SXkN2Io
juyiyqzOwLDIJbGABgY5APTfHGsWegeA9a1fUDi1trSRpPmC8EY6njv8A4ZPFcJ8OrS+tPg
tc6tfWNzDda9Lc6sbaBT5sSSktGnHO7YEHrk0/4vEa9q/gzwC8Ly22saxFNeIMFZbaFXldS
M5xlEzxjmsf40/F+L4d6vo/h+78D3GvabfwmaRkG1CVPyIhxjKsoY+gxSA3/hLqF5f2+oQT
RNaJpgSwe2C7U8yPcpccnk4GTnkj2qK1+Jmof8LlvfD+qRW+jeGY4DHb3GpwvayXF0sjKyx
SN+7kUgAgAg4I96Pg544PjrQdZ1iDw7JolpZ3P2SGxjnSVGIQSMwK4BYtIcnPPHvXnCpCnj
XRtUk0HV4bDV9XL3g1LR5WuJY5Wf8AdzSKzRSRpIV27wGRVGOmSAd1qlhefEj4uS6W1ze6d
o3hgBbxopihmmkAZY0Kn5SY/mZx8wVwoKktXq0UOl6DoQhhSCw02yhPAwkcUajJ+gArxG5v
r6HwF451fRtbOm6zrniE2bapHAZUsYRsjSQ7eii3UNv7FwaxtW1/VY/AevQ+L7q+8S2+pRx
aTpdjZwrdi+uQvmrLHKihHQ5wdyA/JhtxHJcD1668d+GZvhpL480y4trvTIY3NpPO/wBlSR
smMAPIBsDN8obpzXiPgfwzo/jW9bQ9P17SNc0S01lNUvrC7uC91DthMXlsqFo5wc580Ngnk
gnIr0rW/Duu6j8MPC8Gn6TNovktFcanoWlGGJhvUl1QODH8kreZtPDbT3xXnOkTeMdQvvFP
iC+WF9Y8J2sUkYtrBoLn7arMTCQvEiyR/K5GFYNGwAI4APavHFt4xW20mPwbDGbWGY/bLdF
i3SxBCFjAkwoQnAY5yB0zXlcd6sfhjxdcWfhrRtSmNrBFNcWGlS2kMc5kYPAwJBkRNqsWTH
GMjpX0WpygJGCR09KxfFcOpT+E9RttE1KPTNUniMdpcyoHVJTwmVIIIJwPxpgfIHw6sda03
462njPTkijtm0uZ721eZYRu+zucOq5EUe5YyC3HK49u/svixaf8IXrvjDw6P7Z8RW9jDqmq
anIot7OEsNq2YJJJ2AkhAfmYHLZNZGu+G7m+03wH4K17xT4htdL1bP8AaEC2ZS4luVlG95y
FP7nc6IhztXavDA5Xv9Y+EWo6P8CdQ8HeCIbWK/vbW3hnt+GgMiNmSZBJ/wAtGAHU9QvORm
gDl/hn4N8Ua14W1bWPEmoi1udZgbXINagRBIs9zDPC/lyK2FVUELKD03du3kfizwT45+H1l
4VuNH+Jupaxqs8PmS2DTGSHTVZfJMm7zGXCvJsBx16dK6OTWPi14qmT4f8Ajq8ttHuNNjkZ
rFI0jfUcmLyg8QdY5VJYgKGCHDls7cHoPDfwn0vw3qttqGlwamdfS4jWeeRkFtAWcrJGJFi
EEe3I4j3uCXQYJ3BAdj4H8GHX/DenaHf2Phg+GFh821nsLee2uzKVyJkZnPzhgGJPTg1maR
4C8UeEtD1661/Urh7TQL6K9CW8SlNUggbz7dlbP7llyY3GCNqjA4Br0nT9G8S6Xa2t3otra
zTSzpGHktlt0WN9u+doV2nCIqoiE7gMkk5wNpLOTR/HU9nZafLcWviN3vr6eTHkwGOGOLaO
5Z8R8HjCufagCKDw3cPrdpc2MosNGfR3t4oLCUJHZzuwPmRqAAxIY4YjjYOPmNatroMNx4G
svDPiBkuJPsUdvPtc5dlQAupPzZyMg9Qea5e+tptJHiHTbXxF9nbXZItP0Z7Y+ZLYyeTsMS
xjgLHtMhPUAtn7oJ4XxtBo+g/EqDU5fF8Kajp62X2OyudFnvZokQMgVJkIbbI0g3HkscA+l
AHrN9Z6vL4lFpcahLb6CNOZY5YOJTPyrtJIeVwhUrtxyGz0AryWTw7p+neJdO1i48U6kdBu
nOqw6vp1mrxtecpMZjtfbGyhWBI2ZDYIGBW3J8a7bR9O8P8Ah/xXEI/GOrxiSTT1tXURo0j
AAox4YqBhGYE+5wC3xV4f0vWvhZPBZahaJc+GbkanbfbrZTHZQnL+UytE4KCJmUfIcFVyMp
RoBhp4kudS01LT4XXMGs6N4YzfrqEsjCWPAcmIRjmZXHmIoCoqjbgnAruNF8eeM/Eml6Zd2
HhfSIPtDwyyj+2o528hmG/aEH3thyMnGeK4gppngfVtDvpPEEEfiK6MC6pqS6lbRWAgD5eH
yCV+UKSF2Rg5IJPJrFudM0nw98QdQu/Demx+KdZsYxfWLfYftzu5bzWQs7Zi2pJAFaHgbgW
BJApAfUXaiszQ9e0nxHpo1DRr2O7tw5jZkyCjr95GB5Vh3BAIrTqxBRRRQAUUUUAFFFFABR
RRQAUUUUAFFFFAAelcJPrXheKXX9A02eKK5ZnmvIzvCguAskh6EL/eZDgNnJB692ehr4w8d
2uqfCr4wX+peFdQv08P62W3RQO0kiXCbWlEZLMxIIGWKkDdtYMoOJY0fSKabd2Wi6Foulx4
/wBDuLGHVljSSXTSYwYuAMEYUAt0JRePm48g8e+MvFXh3xxf+H5vEOhaCq2lsLddasS9vrI
EYDPLc7GOd25dp24655rc8LeL9H1TTGs9O1aWzlESpJcwxLA+51aP5VDNGgG09AE8yINkB1
J1PGXinXLP7P4Ws/h/feJrKHToZjqWmuqTQOGKNtjdHwQU6ZPB70kxmh4Z1bR9E/Z2ttWXw
zPLp01pLI+lQgPJM88xBjjGADGzSHaePlK8V5R8K/B/h9/Eunrr9nL4O1az1oXGj6ZO83nz
wqrv5JEigFVOSGXkgYI7n0j4datJrsWjTaprGpW3i2Sy1K2S0uolLW0K3I2mdNoVZFHk9AN
3oRXUzyXeteHr7TLCaG88aeG4Qi3s9swjjvHgPzISFBLI56cDeOvSmIk1XQ7vQvCdtoOi2i
apYXN8Le6jvAZTBZyyHeqqMbwofAyflXJ524LL668PeHbtvGtvf3Go29tbR6L9ngf7SFfzF
C4cn5DkgOSQD8pY/LV+K2h1fW9C8Qo863tnbPDPbSp5gCyBN4LKdiyKwXJBPAcYPbMkbSvD
Gh3OiW3h4vpbtPM9hHtZY1kYM6kErGmfMLBC3QnHSgC7e2dr4Nv9U8Safpsk5166tI7q2jC
pHHKW8trh2AJA2su7g/dB7k1TtrG18OS6L8OpNLm1TTNQmuJ47qYhY7dEbzljJyWeQMVwcD
IUknK84/iTx/GNAubqzv7aGK23nO9WDmOYKyeZvWEfKc7d7Pg/dJGDmaF8WtD1bwxdaxb28
AUZBvBILaBm3cIZckxkLkB3UK54yORSugsdZNbT2viLxRa6xdr4mlvrRrvTdHZwCsCY3RFd
uwfvCuJCSTux/DzzPjXUtWm+F8t3ez6Pa6zqUZhMN2zrDD5kUxht23YG8bhkyBVJByB8tdJ
Z6/ocviZ9Rs2ifXb6G3tmRHhlkEJDSx5VJfmVfM+8Ox4z1HknxW8d6LD4bt54Vs5bHNxatY
XMwaV5nASQmINlmUyylnjP8BXeNxFAG5+znqkdp8GPEutajerDPFql3LeTSKFRZFjTc2xOn
PUDqckdRVD4SaR9u13Qdd0/S9WWzuw93d3sVullbSSgN+8Ux7PNidicJJHvHynIA557StJu
Pht8I9S+HerR2sVxrtsup3Mow+xZZSksJUgiMrCoCyMNgcnJGK9N+DkUNtql3Z6ONVk0GOz
ja1mmhlt7cEnmPy2/dlxgHfD8hDHjPJfUD2ge1FGBRVCA9K5DwpLNqHiPxRqt0YjKl0mnRi
FtyiGJN689zumkz6dO1dXOwW3kZnCAKSWY4C+5NcV8MdPGneGr63WR51XU7pRcSTGV59r7N
xY9fu4+iikB0niKVU8N6gh1VNJklt5I4rt2A8lyhw4z1I649q+d/h082o/HnTdSTX7W4D6f
O7NCYLg3EZjg+UzbUlJ8zefnTO1VwSGNeu/FzTX1DwIsx02DVLawvYLy6spolk8+FHy6jIO
DjnIGcAjvWZ4Q8NtY+LdPv7DwlcaLpa2Uqpt1NZ7ZN3llAkR5Tjd93aBjpzS6jL3xe1nTtO
8HQ6fqNrcSrqVwscckDRgwPGDOr/vCFYgxAhM5Y8DrXm3wxk8K6b8X59T0q6sdZi8Q2pS21
DSbF0VH8x5pFmAyEGThTkjCBSQQM+rfFfVtI8P/AAv1bXdb8Of8JDaWCpcfYTEJAzhxtYg8
AK2CT2AJrxbwN8VfhnD4li1fTtDuvCMZ0idpFeeMWTndG+EhR2JkLEYACkgng9mB13he6bx
L+0/r1w0lxPb+G7KSFNzKYopppQvy47lISMcYwa7rx54w0/wzavewaONf1rToxcJp0LAXCw
uSjSoMFiAAc7QffA5qh8I9NvhoWq+KtW02XT7/AMR3pvRBOf3sduqLFbq47N5aBiOoLHPNN
+LdhoNxolot/p80up3s62tlcW1s00kTJm4PCEOEIhYEp8+CcdaALHgvxDa+L9M8QaZBcWbS
RNsfUNK+WOVZY8o3BJWVVwGUnIIB6EV44ngbx9ptnqtjf+JtC1vxFa25/su1n1OWG501VZt
k0TF2++SrHfjptztArvvg1NY3HiHxVdWevQ3a3X2aYWMN+16sK7WXeZHjR9xKkENkgKoPau
L+Nvwi0G98cQ+Jba3abVdeaOzEUkiFBOWVBKQ4O4YKfKMcKTmkBH4lhm1DR7yWHyJNH8Ra2
LeCKBYZDNNAk/nylpJERMlMIVcN+7X+8RWL4RuFPwai8O+HdPmt9Ph1lTd3+ox/Z5wu1JYX
j8gtseRfkDnd8xAOd2a9E1/wJJoXwNl8CaHrlrcyaJaz3dzaNpsN5LcQsZHTbCxAVtw+Ujg
lSAOlcl4R1CxuNYtI7gQ2nh7xRGLWe3tNPhsHu53OEnEXntIoR8r5irjPqPmoAqWfxk8E+K
9f02XSvCninTNRuZ4NJh1JdSS3YRh/LRinmHzMFySCjDOck4r3/wAHeEJfDV1rt9fan/a1/
q12J5LySBIpGRY1REbaADjaeQAPmPFbEfhzQ47RbT+zoWhW6N4qMuQsxfzN4z0O/Lcd61Gd
IwNzBRkDk45PSmhDqQ4I5pa4vxmviC/vNNs/CHiKysdWspfttxZTyDNzb7XQBlAJ2byD0GS
uAynkMDW1+2ntbAato+hpq2r2KsbW3a5+z795G9d5BAyOcEYyB06jjbX4uR6hqlnZWPh29n
YagdNv/IxcrayZxnfDuTAP3g5Qgc44xWj4O8Yapqfhm5v/ABLbpZML37HZyzRi2+2E4VRs3
uFJkJThiDjIrwjwlrVrp/xU8J6XolrLYTzai0mrWMOuSS5mmimyssMoB3xFDnAOfk55GUMX
9oTR7q7+KS3VxfGw8vT7a6t5fKEiSQxTSJMoB53RidpCBnKDOARmu0+FuvRa9Y2mozRT2rr
dfbJoHkJBmACSTl8BTGUmbq3JhBAJ3V2Pxo0+a48N6NfWqRtPbapFD88RkIjuFa2kxjphZi
3p8teHfBnxFeWvh+w01LT7E7HZBcLLMYpgZQNgQYx/x/gBuRmMnI2g0AfYGeK4a41bxtp+o
Wlvc2Fo8N9rbW4uFDMtrZCPcjELyWbYy5baFZh1AGfDLb9paRPB02majqMdl4lgsXmN4bJm
jFwi4a3ePnB3gjfuIIGeK+jLnULWIadbareRSxarGLWO3EJZrmRlyx4z8u0MTxgDJJ4ouBz
+j6PotrYajcwS2mq6Xa6m+oaZ5EhLw3DZ8yPePvEyM4HJ4faRxz4/8QNO1Pxf4i1jTfConu
dOmlS+upTcW11LH+7Tc8FpMqOuNqjIlGDggHpXot1G2h/DpNN8NahHdzaO0mlpKwaKNAJoy
YiSwB2xBkJGWJBwQ2RXG/AWPWtR+InijVvE0lhHqsFjbWs9rZKvlAMAVMeM/JtRehwSxI4I
JQF/xr4PGu/Anw81pdPq+nWllDNLdzx7LsoIsJOu3ncAcOpPKFsHdg1xPwn+IUWj+Lp/BPi
mzgjvWMsV1cLJH9nngAZxLhgDKjAu5OcguzbSCQPYvi/4+j8A+GrSOweS2uZp4Y1aK0WeGC
MuFJlTIIjxkZXnOBwSK+Y/Ekcdv400fxhp1gLfQluVSVI5Hzpt0QFuI435IhAjZxtwMOccm
gD0LxReyfDvxmLfUmXUJo2ZrH7R4dSPTraMMSjb1liTcFIBco2GyBjpWh4t0a0vPinYL421
bUNGOq6ba6kn9jebPEbxVMVwAoRwUKCINkYK7c1J46Npe39t4sm0jxE2stbWa3b2Ftb3MOm
SqS3lSrIRIikOdxyqMvOeavapH4g1fwr4R1iTXoNIu7O5ntbe30yAXhuLYOgWWOOITjeiJ1
BO0n7y9CAelfCS5t5fBdxa2d8l9bWOoXFtFMtqtsWUNkZjUADhuMDkbT3r0GvM/hXqOtaqu
oXdxHcwaXhUjhvb5budLgMwkywAdRt8v5ZAGByMAV6ZTQgooopgFFFFABSMdqk4J+lLRQAC
ijvmigAooooAKKKKACuE8VaRp0Wv2/i3ULWGS902KRbBmm2cmJw27POMFvu5J6kHaK7uqGp
WY1GA2U2w2kgKzqc7nX+6MEYB79cjIxzmkwPknwno83w21gXmqXt0ng7UrtbzT5I53jhuJS
0W3h23KoEuCzAh4o5MplVau31688UeMPhpatpMGpzW1jqUj6hYaDexx3ctq2TAUchhIFzgj
+PYeeK6H41+G77xL4SW3kaS00/SHS/eYQLMqbUcELFnL4GQ25gMP36Dx34XyzeJvA6eGPCX
jB38QWF7Brdnpl2jrsCtumjWXdhlYSgbSV5U5A3E1JR6l8PbqQacv9uQ+IoEN8LLw1ceIbZ
RqMMssL+aBt+9EoGQW4wCMYVa6bWHbwr4QWKe7thrNvpMUWo3rrvkuQgCbv3i4mRQ8rsM7g
dox82KytLTx/f63rms/ELSUsNAtoIZbaIHe5uon3CWOKOaQpwNuFf5iRwea8l+KHjDVdU8Y
W0nhrWrCWeQSaetnvAw7sBuaMqrO5PlsGUOCyqQFVcsAWdS+MFnqGrX2i3Gux3VoI3dZpLV
ZVgZYSrCX5lbeVyGNvswxbaCMk07DWfGHxR8aXcfgLT8WcOmLGNV1OH5A0Sqjx27SRygBj1
37pG/iYBQK9V0/wCCvhvwb8P7W11bxQLPT7Jnu9SaaC3a0mckEMVnR9u3ACnOcdSa9C8C+C
vD/hPSon0e8uNRE0Q2XlxMJN0bMXAQKAiqd2fkUA8E5p2C587eHv2ddShfSrjXfDt3rT/aE
e8e61WOBQjODIqQqjYUcnAcFsds4Evjj4O61ofj2fWtIsLi001LbfaX/h6MWywFFOYri3iK
uykADfGy9iQcV9TX+t6Rpd1ZWmoajBbXF/MILWKR8NM+M7VHU9Kg8R6ta6P4fury5Mx+Xy4
47fmWWRvlVE/2iSMdh1PANMR8DahrvxD0/XobyJbnXYojc3rG7hW6KtGVE3JMibFZVxhjgn
gjpXYfCfRm8Yf2h4k8R6lFqupaFNBKmgXDsI3t42/ezLEjhGUAkLhSu5CCp3V0Njpd3pPhX
TdP8S3O6LFlNHBdP9oJ82GT/RwxDBVklDY2hxlAx+UhRzV5oWlW+mWeqeHZLrT/ABPLJHLp
9zaSCK6id4NzQzlyiSR72iGVXHz4yN20IZ9L+D7Hwj420KHUtV8K2E0trGNOX7WFuVddqSN
jcMEb2IBxk4z3rtdB8L+HPDEU8Xh3RbTSobh/MkitIhEhb12jgfgK+cvBeq+JrzQtV13WLO
00XVhcx6dJqzqfsEDqzLJcRq3y718pUbadmSpBwCK+kdF1GTUrFbx4/KhnCyWyuu2QxFFOX
HZsk8duKaEah6cUdqK5rWNc1eLxFb+H9DsbOe6mtXujNeXJjSNVZV4VVZmOWBx8ox3piLvi
a6htPC2pTXFzHbRiBwZpVDKmRjJU8N/u4OeneqPgXT7jTfBlnHdW5trid5buSAgDymlkaQp
gcDG/GB6UkXhNbu7ttQ8R38+rXcDCRYixjtY3ByCsIOOD0LFmHrXT9qQB1FFFFMDG8T3WjW
nhi/fxC2NJkhaK54bHlsCGzt5Axkk9gCeMV5/8O/CE2raonxK8WWkI1KZGTRrNY9qaZZN9w
bf+erLgsx5GdowMiqvxNnXxV8RfCPw1itmkWS6GqX8rA7EtYQSyHsd5Kp9GOetexKoUAKMD
0FIAGBXk3xq1ndokHhHTtLfUtd1JGuLOOJlEsRiKsXTLo27buAKNuBI4wa9axXEeOfCd9r2
p6Bqulu6XGnTSJMI7+WzdoJEw214wcsHWNtrDadpB7UwPPvgrp8GmeN/ENsfIluPsNud0iS
pcwxh5AsbLLGHRevBeQ8D5sAV1l3ZXnjT4nN5+y003wmxa3ljZmklupYsAspG3EancOuSyH
oDnYt9G1TwvPq2u3Pie91q1SwCxW16kQaIx73J8xVXdnIHzDt1rjfDen+L5PgdqGo21xc6d
rOpztfZjVTO1uNiALkEK7QxgrxwWHepGc1pNj4e+GHhHxbN4ivNeuvFmtXp06e8imMl7fTN
GWhNs6gbFKkuAeFIYEkLWfqXh34qHVLPZ4fa8v/DkbWsGutf+VcXzkiSNtzuA8T/KrxkZX5
gGOax/HWixL4l0zXb7xX4gvtMsLOGXwpZ6VbhxIzBUjeRyfviXaGLYyZI+RkrW7rHh/wAZ/
GPT9L0v4hSR+CprRoNSgitLpkll82TAUqyYDooKgZLB8ZwGFAHqlt4R0TVdMWa2bUNB1Roo
5JbSDVrhRYswzs8qOYIo+9gAbSRnBxXLfEzWNR1zxJY/DPww0N/q0dsdSlaVpI2tpYij28p
lQFVbeN210KtgDIqLwh8OfCngbwz490zUNehudDu1RL66aYq8OyH94JGLMQwDK3/A+BzXK+
B9C1nVPHPh+Jby4lW0gluLrVBE8c0MaurQQxXQ+W5tZMghHydoOSCMBgem3HxOnsvhp4Y8V
XGnxefqdxDa3cUkyxR27fMJyXYhRtKPjJ5OB1NVviRrmla58JLrX/DFknicmeCNPsKyvJ8s
y7gDCyyKV5PBGD2xXn2reJtR+G41zwTOLrXdJstNyixSpHfROY3le7U7MGNmIyTuKvnaGHF
ReIPDUHiDxHo3hm08V6zpOo6ujapLLqCIy30jRQjyZVgaMxnyYGU70XcC+NxzhXA6TWvC/h
zxd8Cdd0PwnrEtpp0mpebe3WuPM32VldJJm/ekNxjdyeTnPJNZvgPwUPDuvadpPjDWJ9Xur
QvqFtqNlrLLbxpFtP7yAFQoOR/CR2LGqHjS2sJfgtqnw/166dtc1O8mbStE8PzSXc0ez5lT
DAMYtyMxLABQwAPArwDTvCMd34yudL8PW+o6Lp81mbe4jmnjnuriMtAV3JFtRw7SxgDdj7x
Y4UimB6X4w8feLPjNqRttEuNQ0/wZBdT2zSaX+6eXjbG0kjSqpDYP3gEXdj524HaaWtz8O/
Aug30k2tXWhaRexrC9u4Ja3l+UKEXDvtL42k/MzF9uFQVWf4SeILfwnHqfw4vLC1tXsvsmZ
m8vzYV2SQ3Ub8hSrx5+bk+ZI2V3gLCNW+LXhzxD4UtvG+uQ2Xhy91KyVWa7iURBBuYGVZC7
h9pzvyDn3FIDgdU+NniW80e68K36aNjUZ5ohNJCIJNLkExLCZWhMbg8grgkknJya+nn1DWN
G8E6fqPjDQYtX1LSzbSRzWDqitNK7Q5XdtC7UcbicKQx6DgeS/Gd9atfGd4LuCSx8PNAkth
PaaJBfQzyMP3hk3yJmQscbSGyOQOTXvHhbUNc1D4d6HqGsaOI9VuLeA3VoMR+XuIDHB+7gH
ds7YxTAxrjWLSZfF1rcWdr4cstJZZ5b64VHY3BRZVuPLxgqPlwScsykDGK8Q8S6b4q8C+Nf
EfjP/hKrjw3bRwW8FtLBAL5Z7VCBteI5K/fyvcCN+QOa991yXS7yTxRY614bmNjb6dHJNdo
m+S8T94wWIJliUIOOQwY8AcE1PEEnhrxV4V8P6RrFrNPH4kVFt49qSkfu/NJZ+VGFU/MDnr
tOeaAPlXxr458RfELwPp+seLfGcei6Xelre307SrPz/tbLtViSGPls+8/LIy4xjaRlj2sfw
hsfFuvWDWep3un6dbPZW89pbho4rmNY0+8qjcSFVSWYry3GK9Ms/g54X0uC38KuunJZtma0
hYsZnZfmkaME4jAZxyfNOMZOam8LeEtftfirPrN5dap5Nnb/AGVPtVxI0N+wUAzMo+UPk4D
cAjJ2ZHCAqap8KPFkfiJdT0LxNNZ2sFpbwbbKf7LdXTRqQzySFHViSc4ZSOeord8J+ChdeC
dG1CO41fQddjknuhcTmF7mNp3zKkiiMRsrYUkbB0BBBGa9OjLGFDIoVyBuCnIB9jxmq9xqW
nWd3bWdzewQXN2xWCF5AHlIGSFHU4HpTAyPDvhubRb/AFTUrzVZdSvtTeNppGjWJFCLtUKi
9OOpJJPrgADoqKKYgooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAqC4t4bhXSTOTGycHs3Xjp2
qeopGwyKGUEnuOooA8m+IPgyx8QzP/bUF1qNhZ2xll0u2Ai+3uCNjeYBlFBkmBTO5uoBxz8
3/AA91vUvg34v1G0vdAkjuboM1glpL9paeIsMI4UHICIHG7YwyTgg4r7ct4lgVIxbrBEG8q
GJEGFVQduSMjHGR0xkCvOfiTpOs32jaLeWWqXVrqFlqQu7QQWiCKN1RgPNLciLBbcQcspIA
yQKgZ5d4y+Neo3tnBGND161udVtzbQWaARiFpQpDjarM5YblUN5bYOQBncva/C/4QaWugy6
34+tLPWtfvLwXjSmXzRBtGFjyMA7SXJXkAnHO0Gs/Tr74VeItbmX4hfDnS/DuopcC3ttRnt
iLTUdvyAxXBRAw+XADY4xjIr3O30XSbbQv7Fs7CC204xtELeBBGgRs5AC4xnJ6UwPAvijba
t4t8a6Zcald2N/8OtNulJWxuWVJbhWUGO6YblG0g4JATnDMp5p2k+OW1/456/dXPjRbrSPB
VvPdQ6No9qzCZCmw7mBPmumWBUcZIK98bup+D9V023tPhTpN1FoHgu70+4tor6NMzzzscrE
SoULhc5JOZF3c7uRzGi6QvhPwF4i+Gvw1caZ4z05Tc6k8cazSSRHjdHKV5J3ZVW+YYK5Bw1
AFnwu3jXxB481H4yaho1jpukMItPs7S5jR51tD0vVlLbVwJMsFOGUMOoFRf2v4e8QaN8PNb
1LWZ7m+tppLUTiWUyXZZpIVnCKANjMCyu+AOh6muU174SatYeFNF8P6f4zuLv4fXj216yXH
KXM//LRXfcpiV8hlXIQsMEqxBPqXijU7Cxh0nQNJtH8+HSZZxpFrBJB5CxDfGzQqckbkIC7
ge67uQRjPO5LFX0i7j1RI7B5I/NuVgMJt7WUxS7k3AM0KpGEUSjJCyoFBLE1R1rwfpV54v0
nRtKvI7PT/ABBqaWVw08m+dliBeX7M8i/IhZ2GAd+SewwNz+zRb2ieJNUmt7C5trdJJjYQo
620wtxFLGsYUoyR+TtaMlsAF9w2Yq94ka38UTWceh3w0vWrCaO70aR4Iw9vsjKksuxWYBo5
48fMuZFJwMYQz07x1oLW/gKHwtoFrHZaTfPFpcyW0AxawyuI2kA6cBiOnU7j0ra8EpMui+f
Jcfa2uVimluFPyNMI1ikVQcNjdFnkc765zwj4guPHXhES6858OeJdJ3214sFzG6wTvEV8wE
EqRhtwB6Ed8VfS6u/ESzpousjRPDFgzRSX9ske+8dciTy2YFUjU5BYDJbdgjGTRJt6x4stL
O9Gi6UYtT1+TAjsEk5QHP7yUjPlxjBJYjnGACSAW6R4dvI9ePiTXL6O71Vrc26rbxeVDAhI
LBQcsxJVfmYnpwBzWpoui6boWmx2Om24iiXqzEs8h6lnY8sxPJJJJNaVAgooopgGc0yaWOC
B5pXCRxqWZj0AHJNPrx74leMpdSvn+Huh2f2pbq5ttP1e83lUtluHCmFCOspjLNj+FeT1FI
DqvAVpNqMVz441RVN/reJLYf8APtZdYYh7kfOx7s3sK7eo7eCG1tora3jEcMSCNEUYCqBgA
fhUlMAoopGzg4ODQBw+vXEfiLx7pvg4Ktzp1vC2oaogIK8MFgicejNubHfy+eK7jA24AwK4
P4f6la65rnjbV7ZvMUawbEOUKn9xCiFeeSAxf8zXV69rFv4f8Oajrl3DPNBYW73EiW6b5GV
Rk7R3PFJAeT+OJNA8A+Jf7c8Xahaw+B20a6sodOKDcLiSWOSREHVy4XgD7uw9K0vhXqE/xE
+GEknijQLu3t/tUkNl/aKt9omtQVkglLHktgr84PJTOc80i6tF468B6VbeN9PGg6n4hvJH0
O12+ZPDsVpIZGHIDCNSzZ+XB2nriq/iTx5rXgP4Z+Hr7Qfh8L+Wa4WyubGx/dw2cm7Y2Nik
7TJkLhe9AziNY8E6GujT32sl9H1bT/PsbubypLqDWUYLC148cbBucAOx+6Tzn5Wr0TwNFb+
BfhD/AMJFqlxqM0lxYx30lrdMvmp5dsoEEa4XkJHgAjJxzzXD6D428TapB4j8c3fg2PSPE1
hd29k8UolJFjgSCMmRBtV2MmWAUBtpOQCa1Na1ef4yaNpupfDfxVpdvqGmwSXa6ZdsRcw3R
AQeYAflChnU7lZW3kEdCEBh+Gbfw7408S6Zovhy6eddMkj1DUNJ19fOltE3kMkMynJB3A7T
ujIIIxyK1vib8Ab7x98S38VReKriyhazWHyWLsqspACKEdCEI3MefvE0/wCDehweEvD3iP4
gavHZWNjLCxjito9otIoXkM6qgyEUybiFUsDgEHBAGLe/tA+LPEPieTRvh/4cs5ra3gge4v
55BMEklUbUA3xqfnbYfmJBRuOKYHRfDP4NaP8ADHwpda3cbV8Uzaa9vd3JkBRTuZgVznBPy
5POcV4X4ctpJPiDda3pviKPTdO0S1NjbPbq/mzWsE7+ZlxuDSMkY54y0qAYAxXRR/DLX/GG
g3mteKdUeTxPqUsU5S4tmO2MSlWXYY2kRAMYPyr3H3Sx9D8I+E/C/hHww+u6fbxWVqEEn2m
QfIZQ374tvEhCvtVdrMX/AIVVSeVcD1Xwtp1zF4U/s3WmE9y1vFazM4bbKVt0V+Tyw3b+e/
NfIF5oOtaPev4w1vVvBuu29qDpUejXl9O8cAibPlbWPyEDn522ruGccV9b3trodp4r8M6vd
6gLe/la4htrRozm4aYBmITqrKF5fGQpYEgGvmnx9pUtl+0J4kmg+Hd1d2cqxi4m0zS/tbpH
LHn7SqvuiMm8OOU5APQ80Adh8QZLuf46+F/CfhPxNr1naXmnRtPYaXcpb21nBnbHKnIDDg5
UckAYPavcfA/hWfwj4Li8PXetXGsypLPI15NkSSeZKz8kknI3YzntWT4O0XwprPw50m8uvC
DQQjT4rX7NrVor3KRQ7lVZFYHkfMR/ve9aXhOw8L+GtGefRyNO07WrwXUFvMvkhZJERQiIw
BXOzO3rkmmIuR2d1pvhtdC8NSL9rsI4YY5dRV3UrkZYsMb227jwfvYzUFkmnXOrXHhtNB8m
z0L7PLbSSLhN5BKmMei4xnPXIxW/fWy3+n3Nl9omtvPjaPzrd9kkeRjcrdiOxqS1to7Oyht
Ii5jhRY1Mjl2IAwMsckn3PJoA42xsvEWoaJe3F/Hbw+LtPe6t7O9eH9yofBRkAILRlfLyCT
8ynOStPj1TWdFuPB+hXsJY36NHeX1xJ5hEyxbvLyvG5iGIY4XCEdSBWzqOpyeGtB1nXdanN
1aWm+6VbaHDpCFHy4z8x4JzxnPauYX4nWE+keJL+PQtRMuhKk5tpYDFJNEy5Ei7wMAfNnrg
KSM5GQZt6PKnhu2tdB1S6+e4vJodNXLSySxcuAx5OVXOSewGeTT49Bs9LitNVvBc6vqOmrO
IbkjdOUmfcy4zg9FGP9ngDpW75drcG3uZIo5Xj+eKTAbaSMEqfcEj6GrHamIB0FFFFABRRT
XkSNC7uEUdSTgCgCOX7R5sPksgQNmXcpJK4P3fQ5x+GahnuLuPULSGGyM1vLv86fzAvk4GV
+U8tk8cdKqwXl7falq2nXGnT2dtAESG78wf6QGTLMmPu7Tx65H0zkNqNh4L8LRaZ9pbVLrT
baIGEMvnvGXEYlcdQuTlnxjhjSA6VL21lvJ7OOYNcW6q0kY6qGzt/PB/KoNPvLW7tJmsdRj
1ERyyI0iyKwVwxJQlePlzj1GOeag1XWLTSLjToriKV5dSuls4fLTPzlWb5j0ACqx5+gyTis
nUPC+lp4QufCWkXQ0gXZke3RJDhXLmQgLnJTOcqONpIGBQB0Vz9ql06WO3mW2u5IyscpTzF
jcjg44yAfpmpLYPHaxRzXH2iaNAskmAC7AcnA6Z64rLu9R1C18R6RpsemNLZ3aTGe8X7sDI
oKpgdN2WwTx8pHUik0zSdL0SbWZtNUl726a+uIlIJErIoOB1GdoOD3JoA2gwbpzS1jWWpW7
aLZ62+zTrC4gWdop1CujSbSMkHAOWII5yT19dmmAUUUUAFB6UUHkEUAUkCyBm3lk3Puw4de
CRg5+vQdMYqhHND/Zv2vT7W3uoRCrWBic7JAVAUA7SEBPHGeOTWsI5TJ82zYOnHJ6c+3Of0
qnJbeTA8InJllyEkl5VW3EqNq44Ge2OByaQzyrVvAvnSR6x438b3KaVBp7abJayqpWdmVlL
YcEbvmZV+Uueu45ArV+E/itrn7Z4DvrlrvUNAiQpdGRGaW2ZmWLzQpzHMoUK6MAcjPfjt7q
C11SzjM0wWQIJGYDy2RSDhsMCyc8gjByo9K8w1aK80fW5viD4L1myvLOztWt59Ls7Yzf2kq
O8kgDIMrIHE+0/NlmOTzikB7FdwpNbkNbRXBUiREk6b1OVOcHGCBz2rxOz1qx+G0kXjvxd9
j8M/wDCT3cqavYrbuwjnVnEbq4UsxwArE4Rs71Az83sukatp+vaPaatpd0lzZ3UYljkRgQQ
R3x39R2Ncv8AEvwh4Z8VeE5v+EjhwLNWkhuktzNJbkjBIUAllI4Zccj8wxFq48YeA9St5dK
ute0qZJ5zp0lrNMmXkY7PLKE55Jx05rxvxJ4g1Lwd8RNJ8MeAFi1TXJoo9P1i7uY3aG1tlk
X7OZJAeJFjdl4OTuB67RXn3irxZ8ObHTtZ09fBml3muyQwxR+IWv4MTzcQLNE0uX2AIC7DJ
Vt2cEFq9x8K295qHhLS/GVn4gs9Qur22Wz1ybSZcW9wBmMzox6SxdS3dVI7LgGch8RrfS7f
Vr1IvEemrpemTLdXEImEkkL/ACh4pEUFzuEk8hwGMhk2tgbc8fdaXq9xawvqmnX9zcLLA1t
b3EohiVJF4MYmkd1RnaR3PA2RIh2nOOl+DNr8N9WttRsNFki1DWdLujdnUJYhIdQkhcj7Wj
NltxDfMpJ2mQMBgitYXdrqvi+zZTp97aXIaS3u1t0aVYGQKsUkhDEPvmwpBXCyKWGPlKGcl
8FfD3hiHx/4i8J+INOtdTWS3gutMivd8saKuY9hD7kMmFQ5XdgHAwBgfRmoi2bSLbTtInk0
1EnVEW0t+MRuS8W0D5VYRuu7gc8dq8E8X+ENMuLee61Zl0GbRZH/ALKmtpvImlbcZ2MTFzu
ckBTtDsSjHA3KK9F8M+ML3xJ4P8N66VMcs3/Etu9PmkxJLcb1Adn2g/KqytjC5J4oEdHYar
NZ+Kg11cS2+mXdurtHI3mBL2QhjGzEfJtRV2rwPnPHSt6117TdgWa8lR5ZGCrcpsP+uMQAw
MYLYC9yCK8m1WW31nw0sPiGYY1I6Ta6jb3AEQimaRGnlwMfNseBd38Py11DyatJqOqHTJbS
6gXVVaYX/wB12WGHmIHJ2ofn4x8ykcUAehWV7DeQh43Yk5+V1KMBuI5U8jofrirVZ9jE05i
1K6sxbXjReWU3bii5zjI4PQGtCqEc94y8Sx+FPCt1qxga5uAVgtbZPvXE7sEijH1dlHtXnV
7o0nhmbwN4djha4J1yG8vr5lG66uZI7l5H7nO5c89FKgHjjVvrRfHHxh0za6T6P4Sd55iq5
VrwqBGm7oSoJYj+Eqneui1/yx4/8IRxRo1w8tzJIdnPlJbuN2fZpFAH+2fepGdf2pvmJuKh
gW9M81z/AI0l1OPwTqraO2y7EJHmCQo0SfxupCsdyrkgY5IAr5ZXwVHf6nGNG128TUFIjt9
Ts7qR7qWVgBGzBJD+6RpkklYqCN6r607gfZFZPiHXbXw7osmoXMck75EcFtCMyXMrcJGg7s
Tx6DqcAE1414a+KHj7R9DOk+IvCN74o1W2laGO7sEMPnxqQd8vmKoRyjIwVd2d3O0g4i1r4
wR2vjDwzrfiXw1Lp3h23LiW5abzZbKaaPEUksarlAVEqjJ5Dk9ByXA9W8A+HG8L+DYLCZFS
6mklvLhFO4JJK5cpu6tt3BAx6hRXLfEnx1pX/CHeLtJ0PxPaWuqaVaK97I3K26O+0x78FVm
YBlVTkgkEjFXPGPxU03QPFGheEdFhTW/EWsXKRraQzACCLgvJIRnbhckA9fpXifibw9beIf
Dvie8uNfXUrLUPEjTy2nhuLzbZGVfLCzlSctIEQkkjazMepFACaL8RPDGn+KLPVPDfi6bX9
F8FeHvLt9PFpm7vFlcJIrPIyAGPbAdyjhQevNeyfBebxTqnga51bxt9p/tfUNRmumgnGYoE
JHlpAckNEFCkMvBJPfmvj6z8H6xdeHdK1jR/D4fX7iSNfD/2ZYVaOeJxNJ5p3jBIMmI2UnA
TnqK+vPhTofjDwv8ABYW/iTVYf7SeGS8hX7PsXTg67xCVyAVRieOABwOAKAPT2gt2Mu6GMm
VdrkqPnHofXqa+ZPih8LZLX4taVr2k+JbXw9pU9rLEYY53s/ICqCwBiZTsbklu2Oe1dN8G0
1y78VJfXXjCXxDBb6a8N1KLksBO0it5ckMg8yJxyR8xUjOAAcV5T+0Bq2p2fxP8R/bfL1KC
Macthpsyu8M2+K4QIQON4kcygd9g56UAVdAu/iRqHhU+DvD3iTS7Lw5cT3jyXU1t9se7iaX
LNIJA7kYkBOUQBMMzciuv8FfD/UvDNxpMmqa1czXGyS0baTFDGXdncxEHbuKSnBQYQPMTJk
KKxJbXwX8J7+31K7khbVrmJWgH214zbTM7MUKKkhSTy3jHzfKfmJOeS/VvjH4ehujbtcf2j
LC/2U3LOJZkYswLxSFGDDbICxLDlABGgGCrjPfdBXwjpbW/2F4meZkSOf7GFikZ2HEYGDli
zYLFjwxJODUuoWemyz61pmrX0s+leILVJLazO9pIJVTDJGCNqHAjdV+9uDnHHHzLoPxevLr
xfp8HhPQTLp8E7YluNQhsVuAjljJJGpUnG/GXkdevBJIrYtvGmueBvFesP4r0fVYbydkS1u
NMtGmtyC4KIJg67k+6ACWGMgBTkMCPorVp7S+8b2FjJY3LX2jWJ1ayuYpFEl1nMUkKgjBGC
m/JHLx49R51471TxZ4n8O+HdV8O+OI/BUup2cks8MkJ8osjDEb3QXdC6lypB4yG44539H8S
39t4UhmsYo7+WKNEaeGSNLO3Lqr+X5gVWHysmFVMsSgJBLARa5c6p4w8N3Pg+xuLrwrMJYp
by8gt2jaOAt5kuGzt3YyG5Y5blcHdQBQ+B8l03hrxF4butfD6rLcfavtK6rBqMuZIUDuu0d
FYEDcD+NdPqXn+FYfF2o299HruqtJHfwRXUjSPYREeWGKc4RD5rgIASNw681T+HPw3n+Hvi
m4hgt9OvLC5sctqkdmIrl5g4+WRt54KnICBV4PArr7Ox0zSfEviW/t9Rtkm1HyZ7iGNFMsL
rHs3tjkgqEwCMDBP8VMDlvE3i7wz8NrbXBHrNsvibVYW1GGC83+VLP5WxMlQdiMYumezYq/
4e+Kmn69NYpHpGpxwPDMb28NpN9msZ4v9ZG8pQIcEONwY8r05rifEuuf8Iv4e0zTdc1vS7j
xabz/Tr6/t1u2jtCZQZfKGMIYyfkH3Vdz2Zqy/g/Jrmt+Ir/8As2ystC8LtJHdXNjZSboLh
XWdMxxuD5QaSPLIMHkc8fMAekfELWrHVfhisdlCl7/b6BLGK6tGeO4O0yqjI23BYIQobGWK
jvXDfCu/8Ral47vfD9ws0WiaRAyzWvntJHG5aSMQyRysXi3IqSKm6RVHfDDHV+KNJ8C+JfB
WmXOpXmpado8McunWdvZmWOTeWVFCxoCzOphO0YOOTjjIx/CXgW4sNFN74dvILuJr6zYXsE
0kL6paRbNwmG5lWQMGBIALbCpADGkByevfFK88E/EfXrS8tZJ7XTzb3FzFviSWG3KqvmbY1
bIyyg4OAFT5DlmHud/488HaY1pHqHiOxtnu5BFEGmHLlN4U+hK4IBxnIrjNZ+HPgrxt4rfx
vBp+matMsaWyzKvmCSRZVJckHB2hQvB/vDqK8y1gJqep+IY7bRtD8T63pdy0Md3pStp+oRX
LGSNI3E3yXI8uJ1OC2drAqcHLA+ldG1iw17RrfVdMlaW1nUlSylWGCQQQeQQQQQehFWbu8t
NPtHu766itrePl5ZnCIvbkngV5xoeveHfhz/Z3gfU4v7MhTT1vBqTwpbW00rOfMXaOEbPzE
DgA9q73UodJ1XQbiHU0t7vSriEmYSYaKSMjPPYrigDQVldQysGU8gjkGoZbq2hnht5p40lu
CViRmALkDJwO+AM189/Dyw1JviBo9r4b8SXNxpOktNc6h5GoRT6fdQTpIIWhjBDR/MoGwDY
u04Pr7vq1zY6fNZ6hdRO8nmpaRFF3EGZ1Xn0GcZNAFbW7XWL290k6Pqws47W7SW+gwP8ASY
MEbc7SV5weMZ2kZGc0zQNQt9YudYvF0n7DcW122ns8qr5sqx9GbHRSWYqMnKsG43YFe7Gj+
EtS1LxBeXrq2ryQRCA/O8kygoqRjqcjHyjgEM3GWNWmfXLjxbLYyW8cOgiy3CdWzJNMzYK5
yNm1Rnod28cjbggEFtq0lnBoll4la3udU1G4kjSSziJt0kVXfAZumFUgZ5Jzx1xbbTtGuPE
T+Ire3in1izt2sfMR/mRSVk8s84B+6eecN6Gmafoen6Homl6RBbm4tNPIETzspaEANhyT1I
6Z685Pc1RttS8NaPcXt5HqFpaQ6lcxysZbhUDzONgZQf74jBHPzdR7gEFvN4o1628L6ojf2
VF5zvq9j0cYVsIHKnIWRQDgDcDkEDgzeH4fDWn3/ihvDci3Vy94bjUIIGDBLkoAUB6BiFBK
k8E54zUsY1jRYvEetX1zc6whzcWVhCiho4ljyIlXu5bdySc/L0xisyxm1i9uPDXiHQbSwi0
/Wf3+tCA+YxzAfLZXO0EBgFJ27j8vYGgC4Nf1zUfhza67YeHdmp3axMunXTHNvvcAlxtBJQ
HcVGOVIB711oztGetYLw6pbeMJ9UutRUaCtgEWFmCLDKHJZ24+bK7cEn5dp/vVtwTQ3NvHc
W8qSwyqHSRGDKykZBBHUUxElFFFABRRRQAVDPHvSQY3h12lC2ARU1RuhZ16YGeccg+o/WgC
hcWonS5tJZnKXSkPuVSI02hdq5Ug884bPU9uKzI9Ojt9Ok0fTriCwtLSARR2dsg+QADr3xg
9Fweeua1pHhjvTGokZ3YOyhjknAGdvTbjGSOM+9UnvFNncCeKfD7UJSRFMZOVZFYMDlMFif
fgnoJGeTf8IroHwy8W6HrOg2+pwW9xqMdnqd4rAWrJIjqDIqnBZp2jy+3g4GVHFe5MoZCrc
qeMe1eG2OhWviD4rwaHd20MNvZufEEwYHz5W83MMR+RCsYc+YVZSQy7ckV7bBfWVxcz2tvd
wzT2xAmjSQM0RPI3AcjPvTQM8c+IngSTTLXQl8HeHr6PS7OO6inh8PTw2t7mVo2Xa8vVSys
WAO4nb2yKg8OaJr3if4f+IPBmtLf6Gt3iSwh1eaJr2eMY83zxblS0TNhSchiGIJ6V6p4y0S
HxD4O1HS5rMXbPH5kMRmeHMqfNH86EMvzBeQQa+YfCWoy+Dvitb6lqk/h8zlora7g87Urht
LEgCyxi4k3QqQeWDMeVIBBxQBc8VeGdNj0fwj4VhvP+EX0OLWGtryN75mltbhF5tYC7L+6l
Vt4Zichl6fKtextoOi6PfWWteC9Qg0+yjmWO7tbO4jS1MMc2ZXZfVN7g4IABAIyq488+I3g
G78QeM/EGq+ImsJbyOyf+woJ4gtn9nwBNMSxw10kYON+F4RhwDtg0uX4feFPAHgbx5pN3F4
g0iyWXRls44WDStcSfvZI4SzEzjadykncm7GBigD6PuLa1vLcxXUEU8TKRtkQMDkY6H2rwD
wv4hXTfG9/4XvtFnvNOm1GK4sNTtoREtvOyBFZgAMDy8YJz8yOD1FepaLr1j4a0A2vinWNN
05bV1jjeSRoYwhVCFzK2SQXAz7gVg+NbTwt4v0TUo9EvbC5vrRB9qn054ZLiBY380LneNp3
LxnIyenWkBhLJLc+KtVm8Q6W+oQw6jaafaTx/u0kmS4jdZJSMDIxEG6hvKUAdq9K0/wAK2l
p4gl8RTKTqEs0zgI+UQSrErAcDtAhz6lvWuR8F+M9Bj8FXh8R3IGs6ZcqupxS2jR3Ek5cLD
J5OMl5AIyNoILHArb+xan401RptTt9X0TQIoQsVt9qNrNcyk5Lt5LblQAAAFhkk5HApgdDq
Hinw7pN6LHUdZtLa6IDeS8o3gHoSOoB9TXFan4wvfFGu6P4b8PW2qafYajcTGfWAqRb7eKM
ljBuy3zOY13lAMMcHJU1oeI77Sfhb4S+3aTpEQiku4YrieSXasQdghnnlY7iFHUkknge45T
4jeK/Dut+CtWvvD6T6lc26w2ct3bI6obeUpNKgkGMqY1+bbkjI4oA1dT+ImieB7qy8L+H/A
A3eazDEEg/0CaJiJH37F+dwzsxjfc3Y9TnNee6P+0P4d1r4uWa+INH1jQLQ2hh0kXMQYTyy
OVd2C5IJ8sIuMjO7PJFZuoeGNHtvD+pWtlp4j0iLUHuFs9Pu40kk2tIYMllLuhlJ/d5yDk8
5Arj/ABtFHfaJPYHWdPubnU5JRb3FnbsBHHLM0gJ3Dd5YkaTAjx+98oEng0gPQvDXjjxSfC
3ijWE0nVtWsdT1AW+hpvjgnmkw7b55ScIThI9o5GwLtBPOvr2m31zqWl2mtXNlZeIdXtbRo
LG4ldrWe7TzZWVY1PmIqyCMs2SCNq9gK8d+GvnePYdL0P8A4SO90OzVlt9djtlLSanfrI7x
mdywKeamQG7shVuiV3PwtuNVtfGuqeIvFkOm+IvEOrQTwWtvFKWudPniVs2UhcnyvMWMkcb
SVbBweQCO61jStC1fxDoP2izOleH4LSO9uJbmWO1tgjs0djBsOZXETyqcjczHLdMC9byeEb
bTb7TdUs9R8VeIrnT7Oe40mENARFI8CR27bnxGoYKWU9Fbk4PNK08P2PhvwlY6Mvhsa7Y+N
rtri1g0htj6XeJztDTEbvLVTydrbkZSMEBb/jXX9X1i6Sx8PfbdEu7RF0nxX4itYCLaIBUJ
RHIzuDNtEn8AcnkcqDLuuatpXgv40avrviGHSNF8Oala22nmPOZ7wSKyNPGycrs2hGVf4VB
6gVx3w/8AHieKNNb4V6X8OUXw4twYNPvnUwpvHnSwzzKerN5SnAzuKtknOKsat8PvC3i345
2Xha11i9upPDtvC0UM88qx2yrGv+jLKnCSrt80EBt2WB+7mtLXPH154lvLX4S+F9Cn1WXR7
wf2pqtncJbxNBA28COVeBKyD5h8uG3KO+ARzWrWmqePPFWj+AI/sXhrXtGZ5PtbNvnkSF3d
RYAhVUDah4wSMDOIzn39td1S+/Z4k1rUlubnU30xvtS6c3kzLKPlkA4Ox1YMG4OCG4rhPC/
wRiPxMt/HXjTxVd3uv210FtS1wAzMhLxlCpA8toQcxFePnwcV6x4u8E23iDwZe6Dpso0qSe
4W8WWLco84SCQklCrDcQQSpDfMSDmmB5J+z7N4Hj8UeNF8I6BLptsiwSTXcl4twkh3SKRuD
H+JGIIwCpBwOCfOP2mLjS7bX7PW3kXVbO+1C0uhFHMvlzwQx7WQNjGSZDg84Bevdh4C1rxB
Lqml67ZDRNEv9IOnXUdjq0lwbqTcojkXci7NqKwJOS2/BzjNePfC34KW83xXkuQttfeHPC6
yaf8A2jGn2aa4vtgDsuz7yoSRuODn1xQBc+Gv7PWgXfh2z8afEO/urrT1hae10u5fy47O12
5j8wqcqwGWZVIGeuSKxLH4Kzv4r1bWvhn8U4TBqMJTTDDqDwylsuzQEqWJCLt6jkHtgmvoP
4ha1qXh/QJdC0TwbNq9vc2bruVWliA3KrxukeZfmRmwwBGcZ6k14h8ModA1b496VfadZ6vq
tvBbSsZdUgSO9sbhVSNfO2kZjVE2Lld26Qk53ZoA+lfC3hLRPC+hwWWl6Ra2TFFacxxrulk
wNzO2MuxI5J614v8AGbxN4E8H+Ik0jXNB1yWHXrWVbxNOCfZZt+cOyOQplVlDbxgrwSeRX0
V2rmvE2qXmnS2zW3hC411dkjtLFJAiwYHOfMYHkE9PSgD450H4feIviF4Qm/4V7dXqeGtPu
GgnF60H2+6uYx5qOTnaGHnlQdwOFX8Ohk+EfjbwrdeH9F8PrqD6hM6Xks/liG2uWVWJSSaH
5opVBdcsxVs5Dg5z7v8ADTx+niXU5bf/AIQybw3aanb/ANqabNKI0N/CCqOxRGOGUsnPdWQ
8cV2viuTWItBmOjaXBq8z4jeymuDb+ajMA5EmDtwpY9DnFAHzFZ+KvjXL4e1Oa+8T2ukwNN
Ja20FhPb6neyS8RbV3SDgOCflO7Ofl6VyMerfE7w3PPqPiSK51SK1AkEUUbW0kIQqxl8qVU
YqVOT5eDnPK856fwJ8LvAOp+JfDk/h7RfEXh+/eca7ZSakbea3miinQvEsiZkGFYAbiDnqO
tfQHxg8L6f4m+HN2t/dW9kdOZNQju5ztEPlnLfN/DuXcucH73Q0gOZ1Dwj4h1jXV8feFdWs
tQ0+8vrLWE099oMwigEbBJ1ztLLxj5lPqOc6GhwW+p6vY634R0e70C1m1eddfs2VLeaWVFb
DuQTuQSdQpw28nnnPn2ieIbfQPD9p4f+EHjfSdXW209ZIdNuLrzJYovMkmuJHAGFZUZFHqc
5HGKw7H4zto3jO/fxN4fYw62zQpfafdRtAIC7MsT3DMCsqbnVssAMAKsYG6i4HSeMtd8Sa1
rF7LbS/2hb6NPJO+loZbG5tLUsAl2NoYzbSm9JI+cFl2tuIHpvwt0nWNP8J2SatMsbfZ/mt
llMwlLyNILhmYBw7hzuUjqO2MVxV54d8L2/8AZaw3wj8IwQwzLPJcH7TZcq0EVtOpJmjZzg
xsXUHoegrZeTw/qWheNvGSNPe+GL6Mm8tWzHM09sdhZGLrtQqi/KSuCp6ZNAHbXw0nwT4H+
wRarHpFsM2llPckbLeSQkRL0wFUkKAeAABXhfhnwv4tT436HL40s7B4rmJ70XDTIJr6a2SP
Y58hkWZldnZd8Z2owySTgdf8JNT17xJc3ena9rA1DTbCHadN1GwZZiWYGG4SSTLSQsobG7J
ByCz43Gz4VjX7cfGXhXwXFh31LTI4YLny4RHFM3luqkYjMrxgMwGOFyD1DA4yTXtW8eWaXe
p+LrbQl13Zpn9jXkMywTJ9pHlywn+KRuUYKeQeSmOO/wDiHr+maH4WvPh3occ+n350pEsWi
3xQQhmMUSeahBjJKlQSQM4yea0IvE+iwafotp4k8A32im9vYWihNks8EFwx3K5ePIQh8DLB
TuOcY5rJ8cp8J/EPja50nxppN5eajZWAjkcWdw0aQSMG3eZEvHIxuyAOR60AZXwJ8LW+k6h
q16NC1DTDFa2trCNQtgkse5d80Xm7FaULIAASWAAXDckD2galZ3F7dada3UMl9bIryRbsmP
dnaWA6Zwfyryrwj4otf+EL05vBd5fXljea4dPnuNZkM7aWOmzrlgxVVT5sAyqScDB7lNFh0
3xDrtxpOpw2uoa3Aswt5EDbZo18vz8ZBYY8sEdPlHPNAGTDC114E0O5+IV79g1mG8SUTbki
Md0ZCEWPbkFSDtA5LIeeSazLW4+I3/CSaodH1qw8QWdprEyXFpdxfYzbwm3R44EdVbeQZAd
xH1rY1JI9H+E1pL4wtZNWutOtraW4HmF3e6TadwcAY/ec7uABzwK8knh1jxdrWramnhuTRI
JLiRbq78MX63d9lG8ss58+MRkiMYAikOAPpQB3Gu/E6Owsb7/hItOfwzeRPPBALoi4BVY0I
nwCI9vnPGqljyTgYJIHhniHxt4/1rU7e+8LXyFNChF9qVubqS2hlEmx1gT5xvZt7gEgbirB
AFAFL8TrbSdK8H+HdetbnWbrwxrV9bPqg1lvNupU3SiZlZs4k8uMA4wRhD16fQHgr4O+F/D
drdq8g1uyu28yG2u7aIQQqeQRGqhWbGBvYFsADgcUtwPDNJ/aH0K11PTp759SsLW5cNIl/P
I8sLISCGYR5dAXZgN5HJyo+6faF8Uaf4t8Dt4cuNak0q6vbMRtdWVxi4tmCb3kcBU2IBs3H
C8uQQvWub+IPwZ8B6L4d1TULO3lstM1GS3t7vTImzC7POirJHkEwyAsDuGR8oBBGQfLvg1q
d9pfiwy61qmp6jow2QpFEhuJNkgdYYJVjG9ivlBduCgJkU47gH07dXWmeIr7Ufhve6bNNan
S1NzcPhIpI5BsAjBJLdGyRwpA5ya621t1tbOC1jJKQxrGpOMkAY7cV5J4L8bwSzy3evPYxP
brKiTG58yRIyoleONfLEmR8pZGJCqEKswBx6F4ZsdZsrG7/t3UTf3c95NKsgPyLEW/dKq4G
0BAuRzzk5Oc0IDeoooqhBRWbquvaLoQt21rVrTTUuZPKia6mWJXbGdoLEDOAa0VZWAKsCCM
gg9RQAtFFFAFWdVJMvko7DCglck89OORziubv9Mv9TnngvdYuBp6JL/osEKOblT3YmPgqcg
KvXCkk5xXTTQq7xuzZVT9wgEE5BB9cjHH1rHk1K6t9Cm1Ge3lRUiaf54grwIFzhwz4ZuDnB
Hb60hnjHhh5vhv4v8AEXiDxRpF9PpOuAzzamljJK+mgYIikaNAGQ7mYui4DA5LdaseA4dX8
N/Fi/8ABvhLTobHwiJzqE95dQ+dc3nmruARw+Wh67ZWBwRtPNZHjm+W2t5Ee/F7p3imzkeY
asDbRWKKGlefdGcTKofHlZOWK4PLUviLxZqF74F+Hmk+HfD+uaXqWoiBNP1xoBLJbWsZCs7
bCTvkiXd5fIIbJ6cJMD6U7V8k+KNOupPifrnhOfWPHEPhEzv9p0nRbaa52mQCTczCMgRSlp
AFDEgj34+g9GbUNN+I+tWGp64NRXULdLyyt/MVTaRRkIy+X15Zwd/8WcHG0Z4S6/aA8MaRr
F7Dqmi3Flcx3klrIZNkb+VErNvJYjccq2FBz86f3hTAy/FPiGz+K/hiLw1oOja9Ha2cK3Op
RPEIHQDdG1ozNyJQA5/unZtJ5NVviFY3Vh4L8NeAfhnp2maX/bAhvItSRhAVMfljdCmc+bt
2t8zAkAgZNaml/GrTvGviWYeA9KstQ1GTS52043V55U0zoY2MckQHyqQ2VYnqrD5cmsbwro
GhaX4a1z4ieLrW78UeJWgNpqVv5nmNah2UmMRSBfs6owz6BeQSBmkB6L4x8NX2peH7eyv79
b43a28F1HKRbI0y8rLGwUkSGUIdrFlwOnFZPhf4UeFvDmofbbPWLV7DyprXzIlVbm6klYNI
Z5w371ty/KoVQvoay/hxYePtR+H2r6p48ee/u7gLcWUMkhzaeUCEWPaBlyBu8xThiw965DU
/CPxCuGmt/AvhOwu/Dsl22qwvJdwIxuWwwyzRl2eOVCd24ZVtvIGaAM7x1omu3viuPxR4U1
RZ9U0y68+2luYvKjt4tyStHK+BtG+RjiVeRG+CpGK+hfA/iTW/EXwt07xNqmipb6pdWhuPs
VvOrrIeSu18kAMMEZPGeeleaeMLd7zxdZKul31vqWqWqRSRSXSW5hEzISolzhwCJ/3fzNuC
7QFOa9r0TR7LQNCtNG05XW0tI/LjDuXYD3J5NNAfOHiLwr4h8beItSafS4l0eW3t/EV1a6l
cyiS6JhK/YwFZR5aMrYLY2uemDzzeg6To2saZ4o8YX3iZr/VLOWJbO2ggHkrHDlN9uJCwky
sC7mwX/cuDkHJ+uL7TbHUIJ4by1jmSeF7eQMvLRsMMufQ+lefXnwj0G4ufCcMtuJrDQLKex
ijVzA0W9FAmUpjLYUqc/wB8nqOQDi/tmi3dzp2n3ENzuiDQwhf9JgjmDQnMcc6ZJKMzKASw
EZwCcipP+EV8Sa1pFzHaae1uLBnli+yyLH/pEbShFiLorMUMVvHmQBSMMM4BrO1jTfE3hvz
Hj0Ka2n0iVbqG++zRz2spIRRunkczEBlZm4DnOM8itTX/ABFJ4f8AhH4b36xq2pahr+pWzC
K1doLu6jdgWjiG7MKqML14xjdlt1IZ4xF8C/E15qd9I0VxoF60qFI7YOUt3DfJKrruZjhSB
kbjy7MgIB9K1T9m/QJkgurGPWLC/gkYm6t7wq6R4JPTcXJP90A/Oclj1xvGd98SPBV1p3jP
XZ76XQYJ4VNtPKrXFpCJZBG8+AVdirsmUcEFlJJO016DrXxq08eHoNQ06OeeaaNXt4kjk3S
N5gQqQAOQ4AwM53YAPNAjh4fgx4y0rSpvC+h+Ptdhs/N+3WqyQGVLedZTlhMyoQSfmwCuck
/MMk59l44+Ifgm4sW+J0Glvour3X9n6zutts0ycQLckq5BGAASFA4x1Iqhrnxl8WQXSSP4W
MaQyDa2oTx2sjyE52rG+2QjkZJZ84Hoal8K/wDCTfGz4jeG9Y17QrgaLaXS3NxJPEohlSJG
KKVySh8wnjADZcnsAAdBqHiHxHffH+z0XwpoV/oPhm1vbeDVtSjtXlluXtx8ivgny42VlUO
2NynOSBivS9D8MeF/EGl+JrTw/ewTeH9SvRN9pssZS4SUmWEkffj3jOOQfMcdKu+I4NY/4W
74d/su1s7O3mgcXt1PvJv4xnNthflyoJkBb0OON1Sahol74H+Gxs/CetWGi2+m3bXRlvrfd
BFamUu8ZAOThWIBzk7RzzTA878Z+GdL+MvjbRbjwt431HRptLWSQ2zwT28VzENyefDjyzJ8
xEZZX4U+4z6N4S09/hV8JpYfFfiAah/Zv2i5kvJpWy8e9nUZkYnO3AwSeeK4nwppl/qHirU
b7RLTSNOvZ9G+1aXqdrdzTW0b3En7yVbSRl8vfsVsBfvIck5rmtQ+A81jaXvjz4jeINS8aa
jpsEly9rEd5udoztXep2DGcKijnnd0wAUrj4x/HjxNpl3c6D8M49L0Wbeq6hKjzSxJ04UMp
Z+R90HByOoOPZ/gtaWlj8EvC0FqgEjafFcTru3MZZF3uze7MxP41518QL+x+Mfw7t7LRNev
fCRsnTVA16PKgvIYnCSESq+CI3PUN94KehDVT/Zdtb6K48V3UbSXGjNJHaQXP2pp45JIHlQ
7CxJA2GMgZIwevFAHWfGi+8Jrc6VH4m/4SXRp7KT7Va67pNp+7iJyDG0uCADwSGwOAe1Yvw
CzrXiTWvEqWaCzFlFBa3RMztNullZiTMzENhI9207WODX0Eyq6lWUMpGCCMg1jaT4W0HQdV
1HUtG0yCwn1IR/aRboESQpu2ttHGfmOT349KBEmp+JPD+i3MVrq2uWGnzzKWjjurlIi4Gck
BiPSqS68df0RdQ8F3GnatH9q8l5HmIiKrJtl2soOWADY7Egc4ryj4t/Dz4Zaj8QNM8U+K7q
/g1KW3eMx21r9tR4kAHmPGY5AioXGWxj5h0PNd78LtM8M+HPh3HaeHddstU0tJp7j7ZbGNY
wHdn6J8q4BA4x06CmBxvgJ3b4o3kmieE9Ji0+1e60++ltNY+0vp8gk3DERIESyFPmRVHIBz
wRXYfFK10F9Asb/AFl9lzaXX/EvzfPZB7l0ZFQzL9zOTgnjcFzXlPhW31Wy+KkFvHrWswW+
qavJfS6bZvJNAU+dknadlZZIZFC52smCRlSc1v8AxJ8MeK4vGd54qutV1K68L3Futl/Zekg
zSpIQqxu8LgpInmFsgDOG5yuQEMl+DNjb33ivxDr8dtcxtaEae6anpq293DPkPLmRDskySA
WUDJUE5zk+t+I/D+meKvDV/wCHtZg8+wvojDMmSCQfQ+o61R8EaFb+H/B1haxaTBpVxNGlx
eW8BJVbhkXzOSTnBGBz0AA4ArpM0CPMfDHwV8JeDPGOn+IPDaTWn2Wzls2geQyCQPtwck5G
Np46c9sVD45+EGg+Irq/1cXsWlpeRqNThmgSW1ulTJV3U42uuT86sDjrXqlVdS0+z1bSrvS
9QgE9ndxNDNESQHRhgjjnoaYHxNrHhXw9faVaab4P+I0V95Xh+5kSHTpPMa6ntpGlEbW7yM
8aFN2MHacEgc4OvZL4m1b4FaDpdla61N4EvLFU1O4EMQZJHuf3rkA+YI40+dSoI+X5gVNeu
wfAXQPAsR8SfDmGS38SafY3KW6zSF4rqV0IXeGzjsOMD1rxvwT45n+H3jbTdBuFMHh7VZJb
p7W4lkUFrxl/dHICRtEqNgHhskgjcMIZ614JZtPuU1638WaRquh6L4fuFtFtLR4JmtNyeS0
w4XH7lyCAN2WIGOnUfDW6lsfhBo+j6T9kufEMOlQ30trNK0caPcbpB5jqrbcneehPH41yHj
DUfC+pfD3Wf+ELWC1/tSKx8Poto0flSRzTCNflToyI0gHP3T6YruvE1v4Pj07VbO80u0uRN
ZJYzQySmIXMMYdtoxkMVCyY/iBVug5oA8H0OTWrz9oHQfCja9eWd/pOoy3lzbNfSzCRCSx5
YMpGxmj48vIwdteifGTx5q2m6kNM8LzRNKIpbK7huLRV82VwhjQSTFFZCN24RuWBI4rg4vG
fw00K+8N+OLXR9K0y6vLFpLdLU2/nQShXUqU2qcEqQG3AZYcYrdj8TXH7ROgS+GrDUV0jRk
tCb25YO8wuI2AbPlSouxlcMA64O1uOKQGxpfiLxN4V+DFnqPibU7qK50qzub4pNbGOSWOOc
rEGyxOCuwYOT84zk8iz8NPiD4f1/Tv+E/1lry01dIodGkjdd73m5g0JWMDcWbO4YUAByMtt
yL9h4N8Ij4aaN4autQtNd0+KCOYLaQyQie3lY+WwiQtgM/JYYGVB4xV7TNP8LWWjX3hqOO1
luYGicpcXEdtJbiMI6EsuWTaW3cgEHd1zkgG9Z2t14M8HeJpLqM67c/aLrUViMzSS3UbHKK
wbphQEwARtQdTxXlusanrXhTVZdBsNNaFbrW33grZ7dTtLhvOdE84h22GbbkZUc5xxj07Rb
rSh8RtV1G3tpIrvU4IYp8jAIj83y2IdVYEqcYGensTWFZrr2pXsPipbr+y/EtzdSaHdWy2Z
urVI45JXiEgLKyjHPmKVB8xcrjGADxfVrKw8a/A/for6ZFceFbnUfJUyB/s8nmPLFHG6kow
aIEADOGCHIAwfp74d+ILjxV8MvDniK7Cfab+wiml2fdLlRuI9icn8a8tk+D93pmizteTaZb
2MVqbW4g0iN7b7VbvMrSmd3dtwWPzQBjIDEA9Kw/2c/FmpQ3eq+EvEs50oWMUfkWNzlF837
0vlbgAqhZYcoCVy25QFYCmgPofWtJs9e0K90bUIy9reRNDKqsVOCMcEcg+4r5t1T4B+OLnx
vFqn9uRNF9oaR7+zuHgkbJBLmH7qy5H3lbAIDbSea+ocgjg5qnql/FpekXeozgmO2iaQqAS
WwM4AHJJ6ACmI+CPBetXvhr4mW+leFL46tom86ja2txO++0ldSTE4U5LRFHViB8yh/wC9X2
/4R1mLWtAilSVZXiHlyGONwiMMgoGbO4oQVJz1U5A6V8a29tB48+JMuqWVnaw3C6sJ4rW3U
vEs8iRyOwdeHRjBIHOVVAGPzs1fUXgLR9Y0vwXp8NhpFhpspR2eIyXAi2GWRoyoZidxDFmz
yN4HbiRnplFFFUI89+Iei+LtW1LSZvDNlYXMdtBcib7ZceVtZwioUzHINwG/7yFeTnrXD+H
bLxjcfEXwY3jjQbq28QWX2gTapamJLS4t1hYCL925LYdgw3IuMnivQda8b6zpHi6602HwPr
GsaVb20Ur32nLG5WRy+V2O6l8BVPybiM8jpXL/AA/1TTdS+K+rJod14lt7KDTEabTNaW5jW
KZ5mwyJPyOFI4yPTvUjPYaKKjaZFcxhg0gAYoCN2CcZx6dfyqhFGe38y5LXPmGGPBVhNtH3
t2SBjptA75BPvUE2p29vEHuJlDTqfIYEBXGflAOSOcjk4B3Cp5ZJPPDzxpDbKnmSSiQYY9N
vY+hz+FQM99EbUlYyJMedcJDhERTnaQz7hkHA4OCGJxSGfKWrWui6t4i8Rab4u13yLeX7JB
/a97ZJbteQRyPJOEuUDwiTb5fzDDOYwNoPI6HWvH3hTxP4Mf4e6V4uluBaXsEkUklo1o1zY
gq6xLM8apHLjhH43bVwcsTXs/iW40f7I2l6pd29xBdgiC3vNQWOO+TGWTOOuSAQexHOOK8A
8QfEB9W0e9/4Rvw7Zpo91ej+1brWbGQ2qSIwVY2ZeJFREXABCIEwS+QSgO78EaD4n0abx3q
yXdhd+OJooZLa81FWkQ2gyIlDhwrRkRn5gVO7JccDPI+HbW7034Y3Hjie8tfGN7eeIk1C5z
am685mQx+QYQpaLa+zDRl/uqQCoArN1SHRtU+EWjx+GfEUemeEfOm0m61W+gNpNeeZKrkQj
cP9FZzjCqSm37pXcK9b8ceDtF0/4XnTdJguLXVEsLSO3trAi4lK28seHC5XfsD4ZgV+Vjkj
jAB594Vv9U8V/Fiy199L1bwlqsFrdf2foK6XJaWswTJVJ53+VywIPyopGcZ4qtdG9m+GPjn
V7j4gCPxBPOr+Is74pdMtCzqtpErMUWQEPj+8GIBG5Wql8PtTt774sWml+H/G+tXWt/Z7lt
Y1K4WaYXFzIjKi+QgeCJIztYMX7ba6fQvhlomteDdYsrHUJNV1vS/ERvNVtmvARc3KY3KzB
cMCPnTcp2twf4qAOr8FweD/AAf8P/D/AIcg8Qy6nofiuIWum205kl8x3RmfD9URlxlcAKc8
8mpLTx1b+ENHvW1a7ubBfP8Asx+02U9xBaXTb0WMPu3ui+T/AAgA71YEbq5/XfFvg6H4xeC
73whoFxrviWaJFu7O1jz/AGfZOmPNdekTrvXjjK5B/hNdtaWB03xVeWd1o5urMXX2+Bby/Z
zGTONso8zKbi7ysAGyFWIbVJoA85v/ABpfeJLDSvFzX2m3d54f1+K0uo4LeaKGeKQjy3Xfl
oRslfLHq8ajOAQfpZMFAyncCOD615j8QtY0vUPDd9pUNhHdSX+IMzW4aKeMCNmkLHgwqkp3
MDkchQSMVU+BXi19X8BW3h3VNSivdd0WPyZnSSNxPDvZYpkKEhkKrjPXKnPNMD1rrSnOOOt
JkdzS5HrTENdQ6lWAKnsa+b/E3w78UaV4gudSvtBh8XeHDcSCOO5upLqfTYCsarNEhAYOpj
3fIxLZ5wRur6E1TV9N0TTZNR1W9is7SMgNLK2BkkAD3JJAA75r5/GuJ4y+PzXFprUnh9IHt
rWzW9tLlJ70xSSNOsOSqAEKVcEMNpUkBhgIZ3GieDbPxr8HvCcWuxSw3EVoJ497NJ/rI2XE
glLFwQ4JVieQPSuM8PfDbwR8Oryyl8Yaxbi7tgHt7CG9eZbphvVGFuV3nAbhQWGSfQV7J4k
8N3muLF9h8Talo7RqV22bhUbOeWAGSenftVfwj4IsfDFjL50zajqVw/mXF/OXaWU8YBZ2Zs
DAwNxxQI8vHiD4haqZIPD3wb0qLwnbz/ZBbaovlyyKgZS21QdoG1VACSdRzwQL/wDwlnxQ0
TRYU0T4V6WI5BvjtrZriERZJyu3yACeM87Oo+te29DxQaAPLtbuvjNZRWd5p1vo2pGXHnWk
enkG3P8AvNdjd6ZH5VzPi7R/GMfwu8T6p4p1bU7hb77JPPb2aRh4IA4WaCK3+dV+Qk5LuWP
XGK93pcUWGeJfChPB51+wGha54iv5LTRmW0t9WtRCttbPKhYbvLUyEsq4JZwADg10OvfEbV
zr17pPgvw4dfj0r5tTvN4WCDCM7Qqc5eUgIAFBA3c+lbPxF8R6L4a8HXk+p6wuktcRtDFOs
gSUcfMydyVXLcA4xVX4S+Hh4f8Ahdpayc3upA6peHAH76c+YwwOMLuCj2UUAeH2Nxa/Ez4r
3WiLYRwJqmmi4uZf7RTUraF0MMy+RHKuAGIRZI9o+7njac9x8JNSj8M+L9X8JX9r/Zq6vIl
9ZRJCI4PtQhH2yFMcIwZd+z+6cjio/Bep3WmfFPUNG1Pw7peoa4+rXSre211Z/abGwfLpvj
RVkIPyE5BOHBJHSrfxq0q40ZLT4iabJ/pOkXdrdpbMGEc0qF0KkrkhpEl8sHGMhc8cgA9tP
SjmvFdP/ag+D94v73X57VvJjkIaxmkG5l3FMorfMvQ9BnpmvWNA1yx8SeHNO1/TGZrLULdL
mAuu1ijDIyOxwaYjzH4zeKNN0HU/DFrc26RXt5LMlvqLXz2JtSEyQJhG64fGCr4U4GemRlT
aBoOm+CfBcaWdnomraskGmXmn2t0rnULeVfLmXcpIm2h/MD8kbevJpfGXirW7vx9p22zsYb
TQtWktJNPu723U6rvhXDQ+btxIsch+QlQd/DHBFejeE9Dlm8PaHeeK9Gs013TlkWA+XGXtV
ZiAAUG1WKBQ2zjOccUDOH8J/BD/AIQ3xPpd3pmtJc2FrcSXks1xaqL5nMfliISptHknJYoV
4KjHXI9mIzS1jeJ7vXLLw9Pc+G7OC91JGj2QXBIR1Mih+RyDs3Ee4HB6UCK3inWrjT9A1j+
wraPVNes7JrqDTlcb5DzsOOuCyn64OK8n+GXxH+KHiLxJ4b07xb4dt9OsLzT5J5LhbeZXnd
VUhssojGc5wpPWqmtNrqeLppr7xOnhvxLJcPJpsWoacZl2LHvaKG6jZVkhYI+VkGRn7qnBP
t3h3Ul1zwtpWtLD5IvrSK4Ef9zegbH60hmtketA6V87+Nfhn8U9a+KWsaho3xNubDT7u2Rr
SzivmtWUAtmMBQ3CnB3bed/JyK9m8B2Gq6X8OfDmna60j6tb6fBHeGWTzG84Rjflsncd2ec
80xG3Nc28M0UMs0aSy7vLQsAz4GTgd8Cvkr4qaBrGueHtI1y401YbnxDeXk8fnllaOf5Bbw
uucfPawyIARw7dV61698TPgnbfEjxrpniCbxLqukiys5bbZZzbfmLAqwGOhBcN0yNvpTrr4
QyH4H6f4Hg1UvrGjF7jTdROV2XG5yjMOcgh9rdeppDOD+GdrDfeCvhbp6WNrCHvLnWJ1t/m
8wWsbRK7HJLZkZCPQBVx8tYfirTdS+IHiPTvCtndTxLdavJe6jfypHbmCOKfynjglGGY434
BAYiM8fex1Pg1LHwEYPDGv6xDaX1nYRaDbXyp5CCdy1xMgflFcLJb/MclipOCcivDvFHjPS
9Y+KdtPoqa3Hb6VfIk1tNbpvLxyKscmXkLBjkAnaMfMcEyNhAelafrfwfk0WD4fWPi6LVSu
qSWVhZy6a15bfvZyYWYsF+4ZMbhIMgHrxW/L8Cdeh8d2OoabcWegxw+Wn2zQX+xrcouARPb
kFGYgN9zA55z29W074PfDvTL+S+s/DNrBcNfrqKPGuwxSqVKhduPlBQHb0yT61wHx/8ACSa
tq3hLV5fGWq6OTerpsNlZlsTSS5+cbWUggZ3HI+UHGD1YHm/jzx34s8LfDvwlp+gaZCZILK
GxXUP7RXMDmOWMkw/K8b4jkIfdgbTnpitzxh4Z8cabY2+qXXxFLf6LdQ3ESRNbR3dy6MQGk
X5FAA3ZkbGQedp+XzPwFYN4v0638PXzR3Wm+H9QuLuN44ebyQSylri5uGclYoxKuF/5aFio
ydxHqPxy1jWPCXw10+TQ2nsoNUvMOIAZponzjZ5nmKd21cmMq/zBgTgUgOe+HWl+ONP1DSt
Z1LUtRuNWvpZvt9reL50DXSuzRurhQoyME5ckHA28gD6508SfYIZLmJIrmRFeYJ037QDzgZ
6Y6DpXyx+z18Qtf1PUJ/Cup6l/aEOmeXcxakFOy4iYhPLbjPAcnAGA4OW65+gtatbvw/d65
4ytvtGrymySODTySRCVPzFD/CrfKWABPyZGeBTA37q4hu55dMtbqE3cPlSyxZJZULZGcEYJ
2tjPHHII4r558T/B+2vtYl1e6aae9uIJvtc1xCUjsyMs0kUQ3F2bcO8ijBAXb933L7Po/hn
VtV8TXmoRWEOpLD9o851SMyoCoYE8liu1cd9oxVia8urrxbLoctsYbJbJLqO6VmDSSeYQVB
HA2gKSCTneOMA5APl74P8AxN8W+F/Hknhz4geJZI/ClrGbO3n1K3WHbINpT5vvIoBwSzMvz
IM8gn3TxxrWheNfhN4mHhLxLYahd2Ft9sjksriKbypYj5se7kgZZB1479q5Dxd8IbCSSF9N
0iFp7Nbm9ivJpWCRuWjAYnDAOFDMF2FQRxwMV5ldfA3xBp2p/wBpR+INRs4JLbyWm0RrueW
RseZ5jbA5bD5GCiBuSADQBS+EFtd6b4q8WaFcCWXSdIvDHcyBgizxqoVIzKRsPlm3KfMQpD
vjk8/YGihxYSb3gkJuJm3QbthBkYj7xPOCM4OM5xxxXyT8K/APjfQdVttYvEl1e51W4mkle
4E6ISZU3eZ5kWImzub95tLdFBJyPrTQLZrTRkh+zfZ1Mksix4AIVpGYZAVQDg8jHB7nqRAa
1FFFMR4l8V/GWo6X4ttdAb4gH4eWktustrqUmmrdRXsxZg0Zd8rGFAXg4J3ZzgV0Hwt8S6r
rk2qad4gvNH1nU9MSEDWtIZWhvYJNxTOPuuCrEp05BHWuR8ffFCG38Yato15eeEpdG0VkW8
0jWFb7VfAxrI7Qk/u8gNgLg5IOSMivYfDyeGILA23hddNitUwxj04RhBnoSE45pIZtVnX14
sLRsZEhhX555JMYROeuSMZPfmtBiQOBmqYu0acRqvm/vPJbyvm8ttu47/7vGPzHrTEYt9IN
Ps5JnEUpUGAKQiQyoXVQHJAC7dxULnnngk4Go21bsQ+Yq+X+8aNVIyGbg8H1U54OeenNYmr
X1qmrPpl3fHTLp4Xezu4U82Qouxn5ZCoOeqc5UA/Tybx98UNetrTVdJht9Nl1iCSNtNtrC8
adrxd6stwwVfljBRgwZgB8ytuBBqRifF7wTNqPh+70zwrrV3pGo6nL5l3Zm8lnhu4XkERfY
2QDudN5UqVU4OeKzNS1jVoPAEfg3xb4R0S+8PWdl9nmbRLgJ/Zs8QGxVa5YI7qQSVVmI2nO
QeeV1yTXIfD1/wCKvHV1d+B9Ghjlt9GttPuI5b2d5pI3HyMP3oBRMcoQqDniqPh3wjL4s1n
xT4h+I11faV4WTTvOkF7qjma+aRRJHcFYisTKV6InAI2jJBNAHV/bPDniH/hBv7c0lrC703
ybaxtNQkMml6g3ynMMkcjIknOAWyCCU54I6zxBoOn6nH4g8SyWPm6Lp2lzaC+nX14bNrVEd
A5Uk7FWRAG3Ng/KhBwePKfBGl3+l+ALzx94L0u21U3eoS2lhqniEB5dJt12rHMQoc/eGOfu
AAngkj2XxPo1h/wqvVI59al1nXdD8Ly/aoJpBLHOJUD75VXAZj5JCkEHBPqKYzkPh7qPw51
XxJD4e+Hum+MNBt9s0Mn2WaSfT2zGw3+Z5jxgqSCGHcAV0mg3Pg34cXsPwks7ZpPEniC4k8
5NKmYSBDH/AMfMjlt0TFF3YBJDZI4rg/D/AI48O3HjDQ9O0FobdrLUYYLmO0km06O4jmfyl
eK386RSMHcyFFYccrXS+BNI8D6P4m1G51ZRp0et29xLpmoXV0olurRfkLu7HzIZVDkZBXcj
AkFlOARn/DO18J6d8TJ/DWl397Fq+n6k0d1fpqEyw62VTncWVvMlT+KLcFzuYe3aa5JexeO
dUuPD9oypp0y/aLaPZK1zM5SSNB5X76NXYsW3HZkBjkBhXJ/Diy8AalF4o/sn+1LXSNH3TW
XiC6V1tjhlkMqbyV3o6AllChxnI61u634y0OTU9H8fX11dHw/LcwTWd0LeNCoKsiEoR5rDK
zKAQeLncMbcgAs3Gqa/pWnWcV7bnUXYoCJ7JvMleMeYElkkKqZMRThcAKHMZ4HDcHoun+Jt
L8eaLrek3UU+rIwspLqfVFeDUIpmkKlkX5vLQsNqr3jcYGAa+gtH8RaT4t0/U7G2kmsLqzm
mtZYpcJcQbWZVlAOcBgNyseoIrjodH1q++LugzLEILHS1uryd5BD86vvjiWNUYsofcXZj94
xg4B4AB1DeD9Z1WzaPxH4y1KYTtunttOEdpAV4/dqQplC8dfMycnntVL/hT/grb5P2fUhaY
GbRNUuEgZhn5mRXAYnPJOegr0EdKKYjzmx+Efh3Tb+3mjvNRktLUiSKzkuD5aOON2BjPBIO
QTyea8T0y51DTviPceI4bDWotSv9Xe8h0dLFt+pRxtNGzI+4iIhJW3pLn+EqVUjH0r4v1S7
0TwTrWtafFDNdWNlNcxRzZ2OyIW2nHODjFeM+AdPfw74n0a0a6ex0vV7+bULOG0nivoJ5mt
yrIs3ySrGFXOGjPIHz56oZ77A5kQP5TR7hkh+oPpUmBnpS9q851r4kv4VaysPEultb6he3k
tjBdcx2LOE3RM0pzsV9yr0OG3dQM0CNrWvHGneHLu5/4SG1vNN06OWCGLUmj3wTPLnCjaSw
wRglgBlhzzU/hHxnovjG31B9JuFmbT7lraZVkV8HqrAqSCGUgj8jggivK/FHiSWbQtE+KUH
jDUtH0K4uIY7jT2tY721hZTLGZHHBK79h3BgPkyMkjHa/DO4vGvPFFnqGu22rzwXysHtrcR
oqPGrrhvMcupycbmyvI6YoGeiYGarajqFrpemXGoXkgjggQu7HsBVntxXmfxHmbxDrOgfD+
zYSnUblZ9UjUEmOxQEuWIYbQxAQZBzu45XIYjn/AAf4Rk+KWnP4w+JROqWF3dyT6To/mSC0
t7cHbG7J8vmMwXOWGMHgDJr2mRG+zvHCRG20hTjhT24pY40hiWKNQiIAqqowAB0FPoA8Bvv
hj48cDxNONOu/Eu9bt3sr+6syswjWJ2RA7RFmjXGSqg9+OK6bxdrHhvwd4Kl8E64mtaqv9l
S3EE88bTtOUbhWmVSFkDGPDMMDKnmvRtU13R9EtzcatqMFnCGRS8rgAFm2rn0BJxnpXH/Ge
5Wy+DPiHUPs9tcpbwpK6XDuilRIpO1kZGDcZXDDkDmkM8o+GnhX4QeMrq91I+E9Ps5Z2W1R
bO8kNtcSOrTsqAhGWVFJDDHygACvf/DHh2z8K+F9N8O6c0jWenwiCEyNlto6ZNeFx2PjfS9
I8MXeo63pOryTXsd9pd68ZjNtcvGwWC5ZGbzEkRnjEgJIbbncK9o8E+MdO8aeHItStcQXaf
u72yZ8yWcw+9G30OcHuORQBn698MfDXiHWX1i6OoW1+0kM3m2l5JGokizsfZnYzDOMsp4GO
lbHhXQbrw7pU1jea1c6xI91NcC5ugokw7ltp2gLxnHAA9hW8CCMijPIpiCvNvjdd6fa/Cy5
/tF3WOS7tEQKu4PJ56FVZdylkJGGAOdpNek14z438Patr3xfhguvDsfiHQjpkbxWmpTTJYm
4R5dxO1Hj37WX76jtg0Acbo+mXPhnT/FfiX4rJqR8LtZDTRptxm53+ZcyFVhOfMKBHjVSx3
ZdumMV618OfiJ4R8a6fJp/htZ7GbTY41k027gMEtuhX5PlPVcYwQSOnrXkfj3S9Q0/4M67p
snhkeH4k8S2pSNriS4i8kiLMnmM33AcjCmMALjg5zwzzat4HvtJ8f6GlrZPYGO2ubSFQEe2
yfOWTe7OXCJwoZs+UzBuAtK4z2H4hWsln8atN8VDUNOkk0vTQ6W93pUs626l5B5kk8akwLk
HDc9HyMDj1zw1cand+E9JutaNsdTltInujaNuhMpQFihycrnOOTxXlusTax4g8SPcaBqOjX
Nx5MsE11pGrra3Kw78xxSRyRyq52uTkgbTuwV3V3HgTV9Jk0eDw3p+n3GmHR7S3jS0nkWX/
Ryu2KRJEZlkQhCAwPY5xQB19ef/ABb0v4hat4I+yfDjWU0rVmuY1klYfM0LHa21sHaRkMSB
nCnHNdu2o6epIa+gUq4iIMg4c4wv1ORx7irP8qYj55sfg/4+8SaZ4k0n4jeKZXuLhYJdP1K
wlXaJNrrKHjWOMOpAjDKy8gDnjjV8F/BnVNNmuIvEuoedYBcnT0uGurW6m2ptnzKPNiKlB8
gcjphsZB9rvJpLaxnuIbdrh4o2dYk+9IQMhR7npXzZ4T/aO8Ya/wCNdD8Pan8OZtGh1XVXt
1vJzJtWFWKlcFRl1YqpOcZ7c0Ae6+FvEcmtRXWn6nElprmmOIb61RsgNjKyJ3MbjlT9QeQa
4b47abeeI/B2j6XpUUt2g8Q2Md8LVhuhiLfMT6feX6ZBrpfHHhvUpZYfF/hMiPxRpsZWONm
Ijv4OrW0g6c9Vb+FsHpkH5O8QeAbmfwhca9pHxD1nVoNa1B7tLCWWVbgNBEJZ0mPmBEnXY4
yY25ReRnFIZtfs+yWlpDq5vfKKRalDA6yMqtD5MsnlnaCAG3uDxkEnODivou8ji1jV9F8NN
oMFzpdxpn2pr27AkgfaVKxiNflZt21+ccD5c9vI/g1Z6DoGli80O3u/EPh/VbwLFrWmRnfB
K5X93cwkb0xtjBZCV4yQpyT9DDTNSttL0exsdTEf2NoluHdC5uIlXDLliSCTg5JJ6885oA5
3w14D0vwzqCJaiztPlUqtkn2ZrjaFBLouAcFU554yDwcVfhik8M654j13WtUDaPdCK4W4uJ
P+PXaCphA6bM4ZcclnYHJxmTTm8P65411HVrFJn1LSEOkz3GMRnO2VkXPBKnbkj1xz2r6do
4j8P3HhPxdrI1e61KW52vLL+9nhLEr8oACFVwPlAAIyOTQBpeJdMsdfsE0dr2K2vy6XlmzB
XeOSJ1dZAh6gEAH2OM81qXLW0xk01rsRXM0LMER9sgT7pde/BI57EioF0XT11qDWmjL6jBa
mzWcsdxjLBiD2PKg/n61l2Ntodz8QtW1axvZJdUt7WHT72IHMcYBaVB04fDkkA9GXI6UAYt
hYXFv4R0XSfA+q/aYdN1OK31K54MlyiPi4O5sguX5Y8k4cDmtLW7q1k8baT4fm0C0u/t0E0
8l3dYAVEGwonyku+JTxwNpbnnFaekw6PDaapD4Ya3R/tUxm2Esi3TfM+RnruOSB3J75qrdX
drpll4bk8ULFda1JNFaxSQRZ/wBKeMhyn91dock9lBoAXxHPb2WiavLZ6bHrWo20AvU0xn3
mRk5jwhzt+ZOCB1XjmuihcyW8cjLtLKGI9OKyrHQ7Sx8R6rrELHztUEXnKQPvRqVBB6/dwM
dBjI5JrYoEFFFIxwpOM4HSmBnXXh/Qr6OeO+0ayukuH8yVZrdXEjYC7jkcnAA/AVR8PeDfD
nhS61Gbw7pcGmJqLpLPDbqEjLqMbgoGASOtOsfFmiXXhi08QXV9Dp1ncwiYG8lSPYD1DEnH
H1p3h7xd4c8Vi9fw5q0GqRWUogmmtm3xhyobAYcNwR0JpAbMzmOB5BG0hVSdifeb2HvWZm2
8u4EVuJllXzJJI1ASQE45J4PA5PoPoK05mZYXZVZiBkBep/OqJZCzWd032pGD7yY/kVcD5X
7dD36igZh+JtFs9X0Ey3DStJCftNvd2UhSePGHXYyIxPIUYwcjqD0rx/wVBqfwz1nX/EGue
BLk+HLqaWRdX8mOfUo8tveSbaFkMTEk4xlSvQgivWfFmpPoPhG51K1t7XULewZJ1hmkREZQ
4O0HG1Sq/cOQMhcnmvGtSvrf4k+LLDwTZ2n729jjbVXFrHMtnbBXJJJaRI5GVgFKNuG/kdM
ID1/WvCmg+JtS0Tx5ZW9pe3VrEjwyyQLOlxbMQ5CgjhscowwQfYkV4WfEeuav4G8eXy+DZ5
fDsF7FHo+jXE0cc2l3G875pD1gVHCsEP3Q3ZTmvqaxs7fT9OtrC0jEVtbRLDEg6KqjAH5Cq
F54c0u91Ke+ngy9zatZXKjhbiI/wuO+Mtg9tzetMDybRtW8f+GfhPK2reDdIt/ECXMa3pQh
Le7SXgzgRKfMk+6CijJ7ZJC1n/DnwBq3hT4GeKIIdct9T8Q+IbK5uLSWwck/6kpCsTEhiqg
pgcbScV6/q3he31C40W6t55LefRplktwWLxlcbWVkJwTtyA33lPIPXPGeJvFVv8LJdRnbTZ
dR0uVJbyJIXUm0nZJJDG2SSqStGdpxgMWHpSA890CTVY9bg8P/ABJ+G+qRwHUoG0TVblvt0
0Uu9DGJLhWO1QVyfmGeQBztrlfB/hXwTr/jLxt4t8beIbHU7jSnvYdXtDE6w2UZLEzWpDEl
eSDwSGJPXBPudv8AEjwb4tDeE9YjnsNQvnfT5bKTDtHKQwKGSIsEYgMVJIJxkV5R8SfhRp+
m+CtI0TVtSi0Xwnp0k26a02pJJM7jy5JeCfLYY3hBwwDbSPusDa8ZXela5+znql94k1LUdE
0qJlltLsqbZ9WiKDykkROu8HYRgdA2B0q5qOpaTqWleCZNS026i03V9KSJ9O1iQRJxJHGUY
NGTu2Su25dpKxjkCo/Gfgu+F54W8TXmuyaj4W06BZJrfUj9utrSbACXRwyGQcn5jkLjOME4
7me5uLi58PaL4vKjVsvIZLdG+x3RxKAqA5UttUNtfoD1JxQB5/ffC/4fzQaz4+8deKr/AF7
TRLNbQSW08vkadbCVlEf7n5iEOdzNlRg54yay9U8VReCfHXw/1SxME3h+OFNFW6hY3J+wnY
izzyDCJkmJlHUBmz1xVe8+GvijxHr/AIi1bw74m8N+IbO2vLyGTw7c20sdrDOSwDkKQrThQ
vzbcZyevzVr+MNKvtU8MatZasRov9pWMhmsUilhRrgQqVQso8tj5gjVQMlo1wckcAH0avIB
zmkwx3dvSvHfgH4t1vWPDmo+GfE1xc3eqaFKqR3dzD5TXlo4PkzY752sM85AHJOa9jJIpiE
2qybXUEEcg8iq8GnWFqI1tbGCARligjjVQu45bGBxk8n1q1RQAdq8x+M63Y8F20tveCziF4
kc0oLEgOCi4QFUcl2UYkZUGck8V6dXnXxRs/EcOiy674aNze3MNu1q+lRokiXayOvJWTKjb
g87SdpakwOWs9M8Y+JNAsYfDfjISy6Sk+mapaanaRwAyuiMhdI1dG2I6sAvDbh83Wtv4a+F
Nb8L65qEC6bPpOghGRYri+S5a8n3jFwqqMRAqDlc/wAQ4GK4/wAC+H9b0W01Tw/rTav4e1T
xRbNDHeWenWtpaWs6K5BjFu5/eFSx3NjcEHQgVm+F/A/jP4WfEjRoYPE11421HV7O5iktry
5mjit0Uxt57li4VQwC8DJL49aBntHjvxfN4R0a3bTtHn1vWdQmFrp+nQMFaeUgnljwqAAlm
7AUeCfDd7pFlc6tr7QTeJNXdbjUZIBiNWAwsUeediDgep3MeWNN0fwnerrsfibxTqn9qazG
jRwJEpjtbJW+8IkySScYLsST7DiuvpiA9K+dvEf7VGheHPFmveHpvCOrzzaXKY0YlIRMFUl
mw5BA4OCAdwwe9fRNZ17oejahDdw3+l211HeLtuFmiDiUY24OevHFAHzt8QtR8OXniTWvGe
qXCppsGnW+nzpfeHRqFsJinnRgSBgQSs6gE4BLdT29C1S6m1H4KeHra11bQ7l9TsUh8m/t/
wBzqn+jM3kohZNhYr36AHiuI8Zt4VvPiL4tsPGVje6LoOnabbRW93a2EoDyL+8D+YhaNtoV
QokT2HcH2tfDXhvWvCej6bfWMWr6baxwS2wvUEmdiAI5BHJx7dzSGeKfDfwdZ+IPGOonXvD
9oLSFLK/RLXS7jTY7O8iZv3BDkCTH3v4s7uTjFeha54S17RPF2l+KPBK252Rta6hbXUu1Zb
UEMiA4/hPmFWJJUsB93OOn07wH4T0fxBDrmi6Ja6XdxxSQn7FGIUdXKk7lUAHlRzUHjzxI3
h/RbVItLj1KXUrlbFY55/IgBZW/1kmCFBxtHHLMo70AYlx8c/hNbvJEPHGmTzxy+T5MMm52
fcFwo/i5PUcV6PXzX8P/AIRfCHxXomqjR7S+0++t791urSSZvNsHD5EJDFlZVKsA69R3yK+
lRQITAxijFLjFFMDlPiBpNzrHg24tbO2a6nSSKZbdW2mbZIGK88cgHg8HoeDXgcfw/v8Axt
4am8N2FxprSvOy3UlpcLHFBEv7sfIqAiRjulI2KMuMEjp9T1GkEEc0k0cKJJJje6qAWx0ye
+KQHMx/DrwQunmzl8MafcIwG5poFdmIRUzuIyDtRRx6VLo3grRPD6ommJNFHHp8emRqZi3l
wRsxVQTzkbyM56AeldJzuznj0rjvibIU+HmpERa1Jwn/ACBGAuV+YcjJA2j+L/ZzQB4/Zfs
saXo/ia38QaZ4lvJZ7bWIb+GG6O5PJWVHKs33i+AQGzzx0r6RHArx3wVdeLZPijb2Hjq5hs
tStNFaSzstOZjBcwtKFaSbnb5iFFAAGPnYgnoOo8eaRZ/ED4fajpOneNJNFTO6TUNOuF/d7
OWVyCPl9RkUAdzuBfacdOKxvEXh2317TVhEhtLy3k+0Wd3GBvtph0cfmQR0IJB615Z8LfhJ
rvgfxsmu3HjifxRpkultao9zJIzLlomQqGdlxhT93HGK7j4lfEvw98L/AAuuua88hEsnk28
ESktM+MlQQCBwCcn0pgavh3XJdQ+0aXqyR2+uaeFW8gT7rZztljz1jbBI9MEHkGvln4y6zo
OreINRtvCl3cWFtqkxt9Rube285LqONP393bjKklADE5XIdcjnbXe3XxZ8OePPEcuofD4XJ
1zQo45I5ZoXhTU4H3mW2fK5VNq5DthVcqcjvzvgu40/xR8ZIPFOm6Bd2Xhm3itG0e7t4xLt
hjikikgOCfLUufmHX1+9mkM9A+Fnh/RPh94fsU0/VIIrDVZBNFPMwW3uGeKMIsWGwGY7Mfe
JMb/3uLvjDTviLr0Ojpqn9i+HrGFXlvdWtLyVprBxuAaMlohtK7ck7sE/dIGa4342eENK04
6D4iS80Ox8JpENNks72OdraFndpI544oWCkhuTkYwMnpXazR3Hiz4Z6h4HvfGGmQazp9pHF
qlzFZCe2aJ0OxgsmBh1AbIJwQQKQFnwb4y0CTUNX0fQbbUde1C2hEk+rxRRvBqskcYXPnRn
yxIcAYO08egrstGtbXWU0nxfeaZHbay1j5ZZd26JH2s0RJAJAYDqByK+ZvLsre0s7zw6viW
W88PsWg1bxRqbQWMsibQyhZZFaIhsgKApKk5yDXvHgjx9L498JaVq3h5rC7m+1C21fDOqWx
VcyeWDy5ztC84w2cnGKYHR2cuh3XiTVNTs9U+03VrGlndIs+6O22lnxjor/Nlu+Aue1VbK4
8O2un6n4702aaXT9Rt0vJTBGzrMEQgTIgG5iyBRkfeCpj1rW07RbPSrvUriz3oNQn+0yxZG
wSbQrMoxxnaCfU89zUeix/ZWvNMh0VdM0+zlEdrsK7J1Kh2ZVX7oDMy4P90noRQIsWNjY2V
nKdNgS1S5ke5bavBdzuZiPUk5NRyQ3F1raLc2NtNp0UazQzNy6ThiOB2+UjBHvWnjiigDPs
be8b/SNXjtDdxyyiFoFOEiLfKMtzuKhd3QZ9hWhUaI6vIWlLhmyoIHyDAGB+RPPrUlMAooo
7UAeF+OPAfgPx94g1yLRY9Ot/GsIFrML2EFLgbUY8MCchWA3x4YdCccV6d4Pa5a01H7Z4Xt
/D1zHeGFo7dgyXIVECyq2xcgjCjI6LjtiuL1PQfiR4r1DV7O81TQtC0Jb1lsy2mtPdugAxI
GLqqt6MATxXfeFdEvvD/h+HTNR8Q3uvzxk5vL0IJGHp8oHA98n1JpDNaYNviZZWTaxJUYxJ
8p+U/z49Kz/tCXemwveWptjdpiS2mfbJjacqAOp+nb8q05VVozu3Y6/KSD+lcfqdxcX7nTt
N8Px3htttwJrvayRsW3bSGIKyYwQO2RnHGRgeR+P7eHxrb+JP8AhD5NOHiKGHFuftoWW7hl
Qx55jwQxJXZv2gqAQDkH0z4SWHge18Ewv4Nt4kIPl3zMG+0C5wDIspfLhsnoT3GOK8L0j4b
San4n8U6ZqHi7UvC8Nky6m1rJcROnkOrHerrI7ovm+duHmZKsMnmvf/hv4c0Pwj4UtdM0bU
jdwXa/bY98SQllYL8yxqq4HI65PPJpIDuKKZJNFDGZJZFjReSzHAFPqhBXnHjjTNF0PSNb1
G40iTWR4hngh1G2eXLNbqMSbACGIWMO+wE85wOTXo9ea/EK4+F+s69p3hDx1cWn2/ymvLKG
8uWt0LHKAhwRh+Djv1x3pMDx3w5/wgEXx1nuPB8muTaTpitqPnae099ZXbR27qYjvBIkTOU
KMVIO3ANW9asbT4neJtF8f+PNFuLHwbLcR2Gm22o3LAxs5wk3lxOuBKWVTksUKKeVJ29j8L
Lefwu/izT7Oz1xbTQYUWLRJLyO8g3srS5tZjhmDAjhwCMj148k1zw/qfizUY/HnjG6vtP8H
WmpRy6f4XtLKSVZ1mZipRoWC+aznljyrHB7AoZ13jH4b+ItT1D/AIQm916JtEsIJp/DmgsH
ig1BVAKxSyh9ztH02njaVI/irurFprTUfBmh/wBt6jeLFY2aTPdMixzoUlcPJEwyH/c7eOe
R/dOeI+G/hXxZ4l+Jlt8Sfid4jvbe6imZdM0Sa1ltkhZ1JCKZFUEhVbIQHOOWI6914h8R2t
n4i10zajDYraxm6tbu7g3C0nKtbBtj8soaMkeWQT5nQ5zQB5xrXhfwtqto2veBvEGu+J9Uu
7mRdJ0u21mOzOivK7u04QlWIEnZg3DAYxzXXPqOoX2vmw1KCeFRqLL/AKLPczebthw8gClU
jH7wS71fgHaF3Lxm2nw71/wz4907xh4pNj8Qrgea8OrXd39jawCQPIgjhJ8oZZANwPGckAA
mn6/qOk2MX2p7FbCCO8W3ntDbXBUtEQ8Sv5ZZHQRzBgQQC+0c9AAdD8BLPw7faDfeMdE5a9
f7Bs+zmAQpAzHaFaSRxud3f5mzhlyBjn2evC/2d9N1TSbTxXbXVukOntewS2vlRlEcm2TzH
wejE7dy8lW3AkmvQNS8Z6nLe3OneE/C13rc0E/2WS8aSOC0hl2knc7HcwXADbFbBOOTkBgd
luwT7VxmtfE7wxos3k/6dqTiYW7HTbR7hVkP8BdRt3eq5yM84rNb4feJtUcJ4j+I+p3thIQ
89lawpaq5wMoHjw4TOeCScHBJ613un6dY6TpsGm6baRWlnbqEihiXaqAdgKAOKuPE3jjVIh
/wjvhH+zopPu3erSKzYz1WCJufo8kf6YqnZzfGyOWeO8sfCN7HkeTKZri1bBz95QJRkccA8
5616XSMQo6Z+lMDh10H4g6hYzrqnjO30+4kf5BpdjGUiTHT98HLe/T8OlbHh3wpZeHzNdGW
W/1S44uNQuWLzTAEkAkkhQM/dXC56AV0NFAgooooAKRuFOaUHNZXiQxjwnq3nWNzfx/ZJQ1
ra582cbTlExzuPQY9aAPn3xV488V6TZ63Y2/ixJ71hqAmt9RtoxDGg8xrY20qIN29Vxhi/w
AyMpwa+idHa6fQrB76KOG6NuhljiOUV9oyF4HGenArxOzuNU0cf2LoXiLTjHcSW0Nn4f8AF
Fl9jntlDKG8o4VZmyWPCnJC/MT19S13xnb+HdcsNLutD1i7F7Gzrc2Vr58SbeqkKd+7HOAp
JGcdDhDOorwHx+2qap8VNUjs9VgvNH0/TIob62huwktiS7MzSQzE286FXQsrYIXbgggE9/q
PxH0e+0bxLB4d1ER6npelverLdQtHHGSHC7gwyNrKNwIHBFeO+IPG3g/xBrWoC48LXUPiK4
0vbJNp+s28K3ytlTDMPMU7fkUE7SwHYYFAHovgLS7vQPHzaTf29jpos9LFlbG38qL+2AriR
rhYIwBGqlyNvP3z9a9cryz4l+HdSOnaN4z8PSG31jQHSZYgSySR42sjYydu1mBI/hJPJUV6
NpGpW+s6JY6vaZNve28dxHnrtdQwz+BoQi7RRRTAKKKKACsDxbq8Oi+HZ7q4kuoI5CLc3Nt
F5r2xk+US7epCkgnAP0xmt+s/XNM/tnw9qGki6mszeW7wC4gYrJEWUjcpBBBGc0AfP/gPxG
0PjzR7HUvHFhrl5p/n2c1xaRXsl3exSMTFHPE0ZWPY7AhyxwBjgE1V+IFxo/h/V9a0Pw98N
dFOrTXymOVtRa2ubnzY/Nd1ChWVH2vGNsmN5GRzg+m6J8JYfCumQW3hXxXrGntHPHPIkkwm
hmIYGQMrDcd/zA/Nnn2rn/iHo/ie8vprXXptC1DwhqDvAbubSJLiexjYbgjGKRSF3qAHHTA
Lc81IzCb4p33gNPBWj+F/BN7qnhSXQo76WOKf7RPbCTJiRZGf5tqq4CkcgcHg1578WPjhb+
NNMe+8L7NX8IWkUC3Vje2bIrXbSP8ALO3DBMKgAQgMWOWwDXZWg1G78HeCtN1CytL43EE2m
zz21mIro28ExjW4gGA+37OZACvI8wNjBJHifj74RzeHNeaDRol1Czu5I4ysMwUND5kQh+0I
pBQl/wB1jGdys5JwaAPV/H+i/DzUtRl8Iafo8uia/fW1vBqt5oxktLOF3XdD5oRWRomdipJ
55XrjI63SPDfh/QNRsNbmn0/RLC60wi9s7y+/eRywKI0vINjknccBl3A5EbH5xXD/ABL1G3
0yC9F34O8NzXuoWdr9jvL61likngS3D+Z54ym8MGjwCrAmPk8V71qlnouv+GLbxdrnhqDUb
zRoTe2kdvcbjkIsm0Mdo+8o4bjKg46UwNi3uPC/jnwvc2dutprNmn7iWC+gLhZAoIWSOQbg
eQfmGcEHvXg3w4sPE0etXdj4Um0+GysjLH4ij+x2M9i9yi/u1hS3CT43AjD8gAckjB0fhD4
pn1DxIsPhyWyXTtTuf7QkN/rsd5qNzB5Wwxum52UxsVYfd+VSCATk6PirQvB/h/x/4l1DWf
HXiS0tdRsxdX2m6XFcBLcHcPNd7eMgIVDDL/N8v3iBQBmeINR8MeNPBGofFKbUYtMeKJ/D+
pCTTl1GJMSFd8O4xsh/e535AwQGXK8Zvwj166s9d0/xBaeIpvFH/CQTRaZcWr6bIkthboXE
LyTRqsTSAYLb13YPDcfN6V8OvFnh3XPhidM/sG/a2024j0S5tr+DJmY7VDsXVNylWViWVTz
yM4z2CG10vxFY+D7HQha6dcabKy3cTbFTy2RFhGBnOJCRkjAHGecAG1aR6qNVv5Ly4gexcx
/ZI41IaMBfn3nuS3THGMcdSdCq2n2cenaZa6fCzvFbRLCjSNuYhQACT3PHWrNMQUUUUAFFF
FABR2oooA8B+JXhiC58Z3WseNvAuveM9HOxdPfRrpibBQo3KbdXQ7iwZt4zkEDjFegfDCPU
ItCu0kstXsdHFwP7Lt9abdeRw+Wu4PlmON+7aGJYD2xXNfEqPxXqXjKHTbL/AITaLSIbOOZ
W8KyW0BklZ3DCWWYjoFXCr6kntXS/D3UfFUxv9M8RaTrMNva+WbO+1cWwuLhSPmV/IYoSpH
3gBkEcZBJQzubpZntJkt5RDMUISRl3BWxwSOM/SsaKW4jtb15Jc3cxbY5Z44h8xRAN4YKTx
0BBJzg5Gd7tWXdmYC5l/fOxQ/Z4Y3UMzBTwAwC5443EjoeKBHjPxM0iNZRqOi2eiv4klYSG
ztt897q0OxFlgYqVxGVIXLAqo2t8pxjN0jV9F1i71PxUvh271ltS1ey06P7dcCN9Lmjbcba
QliqxI6q6lciRpVXk4Nesa1o02sPeQxRw2ElxAI2uJJGlkdAFLR7EIIGcAhXGcn1Brz6T4V
HRJkt/Dvi7UNNv724U3bR2/mWvkwxjbEtu6yKxACAM7biM/McBaQzmpL/S7No/hB4k1S/1v
xjrWufaLuVGLwHDCRWk242xFAgMWcjtgYJ+j9P1Gx1S0F1p13Fd2+5kEsLh1LKxVgCOOCCP
wr598P8AiHxOnxHi1HWvCCJrRtJ7qeC1kUSXtvGvli48gtugnJ8tdhJ3KxHVBj1L4T3l1qP
w6s9Sm8PQ+H4Lyae5tbCJi3lwPKzoWOcZbcW44+YYAHFMDumO0ZPSvmrxX41kbxVqPixdDv
fEHgy9MOmxu0UEmmuqI+6SbeNybZnxklRgHmvpKbzPJfygpk2naG6Z7Z9q8QXwb8adG1KHU
dN1LwlqbXG1dSgMM1kt2hGCGVdybh0EgVWwBkEcUMCbwDa3Ol/BfU9Z8BeGrLR73UbqW4SC
O4e7gcKREZoAcEqVj3pHwDxyAeKPgDwTeW2pyQ+KLpvFmk+JLa4mTUXhMexnKtJGVUDYkgy
21h8rIccmvT01LTfCd54c8D6Xo9wIZLfyrfYQIbaCFAOXcgsQNowMt3Pc1wEOtW//AAqfxg
vjHxBYeH9OjlmhWawaQG28zMiukhcmXf5isu3HXbjjAQGNo3jCA/GK38P2DSeJLjw7b30c9
0sqyxwW5KGENIxAWUcxs3JIHzdeLepaL4u8UeHp7XwRcaFa6na3bxXF9dxecdqLtxHE6uI9
7LweQVAb+IVy3hkeFLz4AwyeGdHnshrNw9veQbvLyfvujs3ziKXaPnYsUEvXAxS/aPHvhPW
4vGWj+FrvU9HigS1maK5dNiiWcysIVz5qqXUh9h3BQQADkIZqeGNH0zwJoXiW7vdQ1f8Atq
xaEXNtqqxfZ4nmBXdaRwYRXdC6ggj73zYBNXfBek6t4w8Cte6Fqqs894CdRuoCiFlXy5XSP
kuzKiqS+OdxBGawPEPj5vEXw5N54mf7JdXFnNd2E++aztZlS5RLaWVMMNz5V1U5OU/hzXc/
DG88RX3wo8NeHtI0660qSGxjW+1W8tTCIZOrrFHIuZJOT8xGwHnLfdLA6rxNOllplp4TsNW
mbVdUvU3LDIBciB5907/KAUUJvAfjHGDnFdVoei2Hh/Q7XSNNR1trdSFMjl3Yk5LMx5ZiSS
SepJqDQ/DOleH/ALRJYpLJc3TB7i6uZnnnnIGBukckkAdB0HYCvIvjt4h8U+HNW0nUNFvtX
s7a2s7i7X7BaSXEMs6PGQk4RhhGBKgsGX5ycZAIYj3aivFvhPrfizxd4iv/ABh9s0WPw7qS
KZNOs9Sa9e2mCjafugI5HDj5RwPlzlj7T2piCuR8eeNE8Dabp2qXOlXd/ZTXgt7lrSMyPbo
Y3bzNo6gFQD9fwPXVzvi7xhpXgrS7XU9ZiumtJ7pLQvbQmUxs+dpZRzjIxwCckcUgKfh/4m
eBPFUtrBoPiexvLm63eVbB9sx2rubMbYYYGeo7Guurkv8AhC/CGreJNK8cW+mRQ6vbZlhvo
I/KklR0KlZOMsCrdGGR7V1tMAooooAKKMdKKAKt7p1jqIhF9aRXIgmWeISoG8uRTlWGehB6
Gs/xXeR6d4L1m9l1F9MWGzlb7ZHH5j252HDqnO4g8gdzxW1XAfE7xJb2PhPWNCt9JbWtVvN
Nma307adtyNyRlSQR0MqkgEHGSMUAcp8OfEmo+Itdl8K+ItcsNVa30p4by0dmEtwwkwJHge
NWiOxtrqxOcqRxzW7r0Pjq50a/XVfDXhm+tPsLK8e6eVyd7goqrGzMNgjOABySOcZqn8L9D
0mfWtQ8VfbnudX8pLO5t57ciWwkwGdDJIokJPysQ2cZ6kYNdbP4Mln8RanqyeK9btUvvLYW
tvcARQsqBCVDBgMhV7dcnvSGO8E6lL4h+HemXN1PDLdvbeRdNBG6IJkykgCOAwwysMECsX4
Y6kIYNW8JXNyj3ekXs3lIF2/6O0hK4HopLJ3xtHqK3fCXhCPwidVjg1i91CDULo3m28Klop
GA34KgDDEA4x1ye9YPxCmXw1q3hrxhFagW9rfmDUp0+XZazIVZmx1AcRMc9NtAHotFIrBlD
KQQeQR3qvqF01jpl1eJay3bQRNKIIcb5doztXJAyegyQKYizRXPeC/FVr428Gaf4osbaS2t
75WZI5SCwAcryVJH8OeK6GgAoooPSgDhviVruq6NoFuuk2sc0l1OIpTI7KBEAWkUFVJDMis
Ae2c9q8e8WSR2fwz0LwvNeHSbZhJqUWsW+pKVSdWLGIiQR+Y4EnmKMqWKgjOObOqeKP7a8U
+KpJopNMn09me6jaETgQpbrGIi8bbXDyuCyAqxRBuICgUafcQ6Lp0NjY6xpV+unvstbXW2k
uFguUzA08Uiu/7ss6IFdh5a+mSDLGLY+J9H1zwHq06/ED7Zd6lOl/8AaYEe1g0oKfK85kdy
wjMseWTOCWHAVs1jaRENY0rV7OwAm1+XTIpdJtzOpNrcTJLmJWACOwFvJMDtUIznB+bI7ux
1i81bTbe71XS4PC+q3MkhUtawxSz2hlgeIF2b5BiSONxzlwQCDjNWzurnwX4V8Q6npyiYXE
X2eDULKLfFPd71jDrAv+oJnmmJRVbcBuB7EGVddh1a1+Ml9JoeqaLqckGnQabZ+H726ljSV
gpc7wD5ZkA5CsMkEEYxk+p3lxqcniDSrKxukNpLdzSXsDRKkjW6oyYCtyyiULlgOQy44NeJ
6Z4k0HVZbG4Nx4hW2i1ZLjUYxHHNaTXVqn+vS4KbgWeKNShKsxYAKMnPpPgvx9beIXtru2m
WRL4+Y6mJ1KEMYnxudj97yWCgKAsgOTnNAjkJ5L/wX4tXSPD11Hd6XoMplnbXrJYrbTI5Ub
y1huUXeMhtmSGAUNuI4Bu3H/CK+IvD05vPF994X1yGD+zby6nnhuDLDcMTGHLBo5YWLHY/G
ORlTkVVi+G/xPsNZ1M6d4kij0d7yaSa3N1NC2pRPl0dpF8xo3UsUbYqbgo64Fdd4R8M6HDp
UPhjWfAdtaXl1Zzfa2RWuIJIhPkKZpPnfeW8za3IyScGmBz2g6VZ+CvHmh+HdL1638RWPiO
ER3supTefNm1hJTyyDt5yMAgnCnnCgD1Dwprl3r1nqU95arZyW2oT2iwc70VDhS+e7DDjHG
1169aSbwt4OhvbO4k0HSobuOYSW0gt40kEgyRtIAOevT3q5Z/23Lp+ofa/strdNNKtqYwXV
Y+kbPkjcTgMRx1x2yQRb02zksLL7PJez3reY7+bOQXwzlgvHYA4HsBVuqelx30Oj2cWqXCX
F8kKLcSxrtV5MfMQOwJzVymAUUUUAFFFFABRRRQB538UNY1vw/DoWraXf6hHB9ra2ntLGzW
5e6Z42MSkbGKjegUlQSN/tXIeD/G/jfVfGtjdar4K8X6TbXdzJa3FveRCSzgjK5SZG8tHX5
lA+YHhjk8V7ZeXNrY2M99eyrFbW0bTSyP0RVGSx+gGa8e+IHxV8JXXhqd/Cnxb03TdTtkaa
OO1aK5NywGVjIIYgEjGRg80hntHasq91H7HJczzx+TZ2sReeeQ7QFxnKk8ED5s+mO9TaLqU
Gs6Bp+r2rboL23juIz/suoYfzo1WOZrKRreaS3lCnE8aCQxDGS20/e6Yxg9aBGdeahpOmpH
JqU0NvG6+apdgqzPkHIHVmzt/h6kdzisfxdqiR+G7u8S4me2ePK+VtV0UbhK8ecMWVCXIzy
F+XnNcT8cdXt7XwStvpCY1O/vl0+JmVYgk0yFQS8mNnEgJIBzyDgnI8zsPh78a9W1Y6T4gg
uX0eG1jnt5LaeK0WG6SPA2O290yxJZkVWbJ7cUhno3hXUNb8Q6j4o8b+EbqHVYClpYWdwbA
Qm6VJTJOeSN5VZGUEYBI7kV7VYafaaZZi1sYRBAGdxGDwpZizY9OWPHbtxWX4Q8P/wDCL+F
LDQllV47OJYkCLtRFAwAM5P1JJJOTxnA3qYjzrVfilbJ4q1nwt4Z0W58Rapo+nve3YtWURx
OP9XCWJ5djngcgDueKreD9b8dXHw31DxT4mhstT1LEl5Y2WmExwtFsJRA55YkHuODgYyDin
460/wAU+E7XxHr3gWGCCHUbb7ReOU3tazKyh544wPnYxFiR0zGDgk4Ph2s6z458SeItV8O+
H9XvND0vQ5GuGs7aVYn86UGVjNIrqV2u5wo4HQ5waQzt/jRp3xB+I8vhfwNo/wBj0uK6iXU
H1bzWjiuZNpDRRHG4bVZiR95gRgYDYr+INM0bVviRYaFd2F0mgeHILexufPvEMcc6KAkqWr
kiWIJIod2X7rgj7pNcx4I0bxNB4r+JGn3vja48ZajpOntPp9s07yTSXIfKOAxwjxvHgqOR5
uM9RW74V03xS63njTXIbLWtc8fTrpbSyNiy0y2WRh5W9fmJdcBRgfMADg8UwPQfHFncWeue
HfB/haDT4DLDNcyRXcURt2jjC8sGJc87fu54GTkLiuU8K+O7vwn8VNQ0LxZpt7p2leIby5m
t7nUJQluR5pWFodzYO9CoKDBGA2CDkcv8UFurv423v9kQILp8WggupBOb5ki3vGoB3RRmMt
kDOW6DJNb2pfEfQZNJXwn4x0OWLXbBYbeOC7PmqkkiPCZIt4DyDHctnL8lQCQhjNVbTfip4
rsPBHhOFI/D8N7DdXwKOUjggYfKgKfuS4Ee0A7SvPBb5vpwdK85+FXg2bw3oZv9W0nTtP1m
6URyx2UATYisxAZskuSWZsk9wO1ej0yQriPF3j5/DuqLpWm+GdS8R3iQC6uYNP2F4ISxVW2
k5ckqwAUHpyRxnt64zxp4B0Xxlc2N1NqF7pGt2IY2mo6bceTcRKcbl/2kJAyCCKYB4Bn8H6
vaX3ifwnY/Ym1KQLfQtAYJI54xgrJHgbZBnn14PIwa7OsDwt4b/wCEb06eGXVbrVry6nNxc
3t3tEkz7VXJCAKMKijAHat+gArzz4yQ6lJ8OXl0qW8t7m3vrSb7RZQmaW3RZ0LyhADu2rli
McgGsD4j3uqXfxJ0rw94b1GUa2dLnu4YPt7WsMDK67ZnC5EnOQUdSCM4IOc9n4y8S6z4Y0b
SLmx0iLV7y7vobOS3Ewh3bwclGbjOQMBuDSA4q18R/FjQ7nQF1OPRvE3h2/ureJ9eswY3WG
Rgod4sgZYsvK5Azk17J2rmI/HPhNoLCSTXbKH7c5ij3ToyiVcboi6koHBOMZyTnGa6egDyD
xV4l1h5tcsPDfj3RzJpoJvIZoH+02LtIDGSY/8Almo+8SrfKDnrmvVdNa8fSrVtQEAvDEhn
+zsWj37Ru2EgErnOMjpXgXxE8U+ET49mhuvDmnXENqZdO1SS6iWO6Z5IkaOSAl1DAEKGPBA
xg4r27wnBPa+CtEtrqzSynisYUktkcusLBACgYkkgdM5P1NAzZooopiCvKfGPw90m4vdQ1q
38b3vh3WGm/tVphdBY0VIhG2UJG1NgILKVOGOW4Fem6hNPb6XdT2qK88cTNGrdCwGRnHbNf
Meva5oPiy7PifVJba61+60IPDoUkP2i1eJMvLh3Ebwthv7w9i+cUmNHsnw78LeItFNxq2ua
9PcT6mgkurCTy5I45hhRIkihc5QDPHPHpz6DXP8Agi1Fn8PvD1uIfI2afB+63s4jygO0FyW
IHQZJOBXQUxBXJ/EIQXHgyfSpo0kbVZYtPjV13ANK4XdjvtBLY77a6yvPtXvJNU+Mei+G5t
kdlYWjatz96eYMY0UcYwuS3XqBxxSGd3a28dpaQ2sWfLhRY1z1wBgVMelFc/4w1688OeG5t
UsdPF/JCyNIjSbBHDuHmSnqSETLEAEnGO9MR5j4l8e+N/AnxLg8L6b4Ns9V0K8hD6XaWIMU
u1FzNyAVGw87QuSGXFei+CPGS+NtGm1SHQ9R0mGKdrcJqEYjd3Xh8LnOA2VycEkHiuR8feI
/DGvanpXg2LWoLbUNTmaOx1ezmSV7G6jZW2YVtyOVyBnjPBBzg+oW7wqDbJcCWSEBXywLjj
gt7nrSGT0h6UtFMR8863pd14a8Xavo72qPps7Ld6WEvEgGn/IwE8SsCzSIfPLKM5XDdgol0
2C61K60661idhG9rIzWENuqveQH7O+zzSMSwsZMszMGZiRjkiuj+Kkltq/irQfDcesQW11A
RqUsEhi3bY5EZXUOQwwElJZDwivkHcK4dbXxHcaHIxNk1+m2S4utJO4zl5ZpYYo7WXJ3ebh
gXIBDegwJYzT0jStc0nTdJttMtZb+wk1ia5uJY7T7UhiNxCYfs7t8yJgL948bWbJCAHQ0PW
INAu/7PsvEVnb6sqxT6muquqsjG3EaJM4GJn8zJ/dsMcDpis9dRjt9X17UtFS5vba6ktlj1
MSLAbdh9ot9ixEBTtnXAVlOTLk5wKv2uv6fqfiG10+DSUvTf6faahZ2sbRnySsio8cQMeEQ
BdzOwBdSNn3RgGea/FfUta17wzr/AIg+Hl/po0W+iik1V2khH2pVCyIQhPmRSxqy57EfNxW
b8OvGrS3k00E2mxEwzzSC4nSZZwo2mJWwWHCxqSu4lYoJNpBavTPFmmeEtKkvrKPS9D1i2u
Y4ljji04TFZJDJ5ETIhAKMIYo1KZbKAnjkfNnxW+GmpaHHa69o9lC1okLR3c6TkgXMVz5WF
GT5eA8ahS2cA9CKYj7it7yx8XWvh3U7DWJ1sllS9iZGCLeZjYrE6khydpEnQA4B6cUNfa14
s8EWepaWn9n3LX0cxt/OwzQxXILRMw+67IhBHYkqe9eCfA/x5aan4YtoRNp1nqaYhjsEAjk
mmiROSoTLuzq4+9nbMF9K948Q3sL6FNonhS5FtrGsQz3NqbZcbyhHmtvA2oxzt3HkMwODg0
AbfiQ6Lp9ovijWLQzHQ0kuYnjQvJHlCrbQPVSR6fzqxdtptwdKl1Jlt5TOslqksoVjNsb5R
g4Y7S3HI6ntmqMuoag/imy0u609f7IvrCRsvGXbzgVzHJ/Co2E+u4g+nMm7StU8RHSptJlE
+ieTd288kW2NS6yIDE2eSFDqe3OKAN+iiimIKKKKACiiigAooooAbJGksTxSoHRwVZWGQQe
oNUrLRdI021itdP0y1tYIkEaRxRKoVQMADA6VfqOeZYIHmcMVUZOxC5/IAk0AFvbwWttHbW
sKQQRKESONQqoo6AAdBUN7bi6iSJ4YpUEiORKMgbWDAj3BAI96kW4j2FpJEXBI4bjj+uO1C
3FvIq7JkbcAww3UHp+eDQBxXizR5vFPh7UtMuLG3vbWQyQrELl4QD0BkKt2YA9D9BTvhR4i
fxJ8MtIu7iZJru3RrO4kWbzfMkhYxGTdwSH2bhkA4ajxFqlnpGnT/Y7a2uhdXQaZIUJVjnk
uFV/m/d4y20E4GQ2BXmXwnsdc1f4oS+PNEi+y+HNStH/tCSbTJLH7dIzFoyiPK+8r/wA9AF
XBIGeglDPoaiiiqEQXlut3Yz2rMyrNG0ZZDhgCMZBHQ18O6XN4n+GfxgGr3fmHzr0aTqCzs
HjuHjA3XL/NlcxGKXdtPO7kda+6c4r4u+O1nHd/Et7jQZLzXtRt7p7mS102RFd1eGKMxBly
zMhiBZApba4PAzhDN3Q7i+1T9p3WdT8I3FldXlhol79lDKDA8huMhWKEM4IkDZYglmJzivX
/AAtP4dNlLfX3iPTb03EkK36Pbi2T+0NwljPl7iEkClcjJbKKScivLfD3wy8a+EfhTq03h/
ULbT/EGrKsmoQwWgkvrO1bzCAMOP3mWyVAwApChivPe2ek6T8P/grpI8L3NhHaZiurm9nAm
jvZnKp80pHyl5GUFyuFUNwuKQHmbahJJq13qFxqbWVukxmcW7RXP2Rt0cyzW0r4BjMjJuh3
FkLgL9+vaPDvwr0OTQXbxRZQ6pfz3TXkU8ibZrUn7pSTJcP/ABMwYZYs2ASc+c/Dvw3feK/
GuozSQXVt4b0zVEuo2mjjMc7ICsccJUlCuCCzKORsHUEn6UxTBnm91fa/8P8AV45tQvLvXP
CdyyQ75B513YyMcBiVG6VGJAxgsoGc44rqdL8ZeG9Yvjp9lqsRvRn/AEWZWhlIHcI4DEfhW
5LFHPE8U0ayRuCrIwyGHoR3rH1/wzpfiDSDp95AAqN5kMiDa0Eg6OhGCpB7gg+9Ajbr58+J
eheJLH4wweN9P8HajrMVj9gmj1HT7tvNto0lYXEIt8gShoy3A5yw/D0T4c6/f3Tax4Y1q5k
uNR0SZUWWYgyTQMDtZiOGIdJE3YGdmcAmu/7Ubgc/4Q8W6Z408PjW9JjuY7QzSQAXUJikyj
bWyp5HIPXBriPHOq+ILXXki8N65Hd2lzGLu+055RDKbUAxu1pOSqqwJViC3BAIIyc+pQ21v
biTyIUi8xi7bFxuY9SfevmX4vaD4O0rVbWxg0TRk06C2keKOHUDb3cd4rD5xD8wmXawGBHI
SzYbaATQMm8RanNrVp4Tn1bw7o3ii8/sO5ur4ySRi48kZ8qWO4Vgu1WC+b5bZG/gEGvbvEn
hjRviL4OtLDVJ3NnK8N4r2Uw5ZfmUq2DkZwfevB/En/COyeO9F0WHwhfWtxqOl2bWUFmTbT
wus586MxquI43jlkDsMI21gcHBHt/ibVv+EPg8L2GkHTtOsp75LFluR5cEcIidtoYcIfkAX
sTgUAeTwfAnV/C/iqyOj38OteH9U1WC41dLu3X7VtjYSBjIclwXjTI4HPC8muw+LHiL4t6H
4g8Ox/DzQ7LUbC5d0ujOnmMX2O20rvQhQq7sg8kY9jfu/jp8O7TXxpP9p3FwgIWW/t7SSS0
gzwC8oG0A/wB4ZX1PBr0xWWRAysGUjII6GmB5T4b07xp4x+GBu9ent9A8WXMt1bzXP9mI+I
fOkUR7H+bZtxjJzwCc9/TdNsYtM0m00233eTawpCm45O1VAGT9BVoDFFAgoorO12/fS/Duo
6jGR5ltbvKuYXmGQpIyifMw9l5oA0DtZSGGQe3rXzn8UfjT4O0PWNZ+HesfD2fVbS0tVjwz
wwRurKd3lhyCAFxgrznPAwCfTfA/xK0rxJpmhWuqTrYeJNStzI2nPbywtuVdz7RIAduOQeh
HQmu0l03TZ7t7uaygluJIhA0jxgsyAk7cnt8x49zSApeFLqG+8E6FeW6FIZ7CCWNWcOVUxq
QCwAycHrgVs1Faw29taQ21pEkVvEgjjjjACooGAAB0AFS0wCuCj2an8cJ1ltdn9i6Ujwyqq
nzGndw249flCYA/2nPpXT+Jbi4s/CWr3doM3ENnNJHwD8wQkcEgHn3FYHwwtoU+H2n37RRf
b79WuL2eNNpnmLHex7kZzjJOBgUhna15V4g8NaH8Q/E97qGg+Mrq18RaAPsJjhkzHakncyv
HgFg/AJzg7QORuB9F1rWNP8P6Ldazq1wLextEMk0pBO1foOa+etY03x18PNPJ0fxFdTaPqN
/M1hf2Mf2v7OJWeVTLBHas0g3Ejd5hz6DOKAD4aeB9J8F2usp47sJrSHwlPHOl+14zwTlmM
qkKvXadhxgAkr8gIrS8ffDi3s/ipB43s9duNC07WikV3dQPJlbzASHcUZWWNxhSVIO4Lzhq
6/xFqXxVuPhtoGp6F4d0ibUpbVJda07UQ5ckou5I0Xg8liQTnAwASaxPhfbeMtWvFbV5vD9
74SjZZ4bS3aRpNPuV+7GgYllCnJ2SYKEAADGAAeleCdF1zQvC0Fl4k8QS65qhYvNcP91Sf4
E43bQOhYlj1JrpaKKYjyX41WV8uk2OuQWf9pWtjJums/LUYGDuk8wjKDy/NQ/eB3gAZNcJJ
4f1e1vLFvB91qt1OUniW5gvIW3qbaNmzM4yTuZ/KjO3BZ2G1VxXp/xN1iGyGnWtyt19nWQX
cn2eGTe+10jVY5FHEgaQMF/i24OBmvOfDtra2emWEV9pgXUyVuNPjvcqV8m3ij87YjAvJJ5
7qDnLkoPlwAJZRo6jpd1c+HtM8MaZbX2o2t0qg30EwnEjQySyGFnfGxkby8TEbpApqZtYms
W1iG6tLe4vrWa1it5kjhN7dGS9kiXfwFETose0rzhXzyMUl5qd3o/jOWPT7O5tltbVNQkiv
Y5syKLUIiP5TPvbalwCxXJYRgb9hFQppfh7TbpNUS2hh0WS7NpdQhmjhtbyGZYodkzqsiHa
7ksPkzHjIzyCMfWNFvb74d6evhrQb+e9mENgI8xrHdLFA0sMiyh2MKxuzbWBwzDaeDms7xD
4ahu/DXiOPUtdu103X7qe7tIr+43Wlwxw0Z8pMPH+8lGTtxmFd2d3O/qiaPaXl7bt4b1KSK
O6L/bbOOM3NiBu2DYJPlZ3QyK7DDibG3DNhJNItZ9Jn1fxVLBPcXNpcSyXVnIsAu2V4TMLh
uUhdRDGnlglcrICT1oA+QPCeq6x4D8X3j69pdwAIPNl3byU8xQVk3Kwb5lcfMDkbgwyVAP3
18NfE8PiDQodYl06S3Se5MKT3KJG0jNGrIy/MSQVIXcOW2g7Rk4+UviBpc9jbadotmukxy6
rq2pi1Gn2sflIp/0cFXJJKOZVXGfk8rAHGa9/+Gw1C307T9P1nWFuLqG0897WA7EtzFDZuF
XAUEZ7IwTD4OTkBgd9cabrGoWV1puu68bSZ9bWWzljkEaXMAKusG1WDY2hlYZySC3Q4rodX
vLOS8g8NTTXcNxq8E4jltiUaNUUbmD/AMLDeuO+eexxhtpmieGItJt9RWfUJp9aklsp2X54
p5zI2WfIGArOuT1GFwTgHoI5tWbxVPbzWcY0pLVJIbgcs0pZg6nnjChCOOdx54xQBpw+Uq+
THJvMWFYFtzDjv74qSsrSpNFmu9Uk0kwtOLrZevEOTMEUYY9yF2D9K1aYgooooAKKKKACii
igAqjfXUK28ym58sKAJGj5ePdwCAAe/tV49DWRemJYZLwTmMx7h9oLBfJJ+XJXgMBz1z7Zo
AnMlv5rXDagNjfIql1CKy792PU9cgkgbOgwa8A+InxR8YeHvEU3ha00x9SvrqOVbUaesnmG
XaZEljDjadi4ZlBdSQB8ucV6f4y8VSeDbO7u/ItrtHkR3hmuDGVQqQzZYlVztOAQiZVsnJ5
+S7y98bfGRbvS7DQNQvtNZt9tezxAC1IlJCwsitjK5XORwWyMBQsjPadG+EfjDx0LbXviHf
HQjNDHHdaPZTSPHdhXLu8q7giGQhCVAI6nAY8fQ8MMVvBHBDGsUUahURRgKBwAB2Fc18PtM
1zQ/htoOleJtQ+3ataWaR3M7dSwHQnJyQMAt3xnvV7xN4m07wr4Zn16/E01vHsVI7WMyyTu
7BURFHVmYgD60wNusfxN4j0/wp4dudd1TzjbW+0FYYzI7MzBVUAepIGTwO5FXrK7a50u2vL
m3eyeaJZHgmI3REjO1sHGR04rz3UPiFp/iPwB4n1DQvDV54gtdPuH06S2mhMa3LDAkIDDcU
Ukg4Un5TgGmI3vGniOXR9L02CPw/c6q2sXcWntGjrGsAkyC0jk/KMZAxnLYA61x+np4D+G/
wAJtQTVX0xtK8NXspWSCJJpIpPM3REjH/Hxh05xnNeUnxJ4q8L+ANV8R+KfK8TeM/FTRR6d
aSKptYbaFt3mKYnKCFDIG3nYdxGfWruoeGvDnhD9nLRv+FkLYDXbSafUba2Sb7V/aU0jbiA
F2li25fmU5T5SG4OZGaXwtvrnSvC12l6Z9D+InjJmuLObVkM099tDlXZf4AArErgKm8eoFe
26ZoGn33gsabc21yLTUUae6trhtrlpctIpxyvzMT8uMHpxXP6L4ZsZvFuifEew0SVLnU9Oj
trtNQBa5s08vcjbnO5WH3HHVsg9jn0jGKYHh3i1fEHwzk1C90vXrfRvC93Pp9vYx/ZBKlgx
lfz1ES4LBhhifvcnngY3vCHxei8VXui2NpotzcPetNb3NxHtVbeaEfvG2knMWcYZWblgD1r
0a8m0wzQadqD27SXm5YoJsHzsLlgAeuB19q4rwz4L8A6V8Q7/AFvwo0FtqNtbNp99ZW8pKx
bmSRcoT+76cAAA7qBHoVHamNLGrrG0ih26KTyafTA871/4ZLfeMH8Y6Fr+o6JrjqI3ltpE2
SJhRtZGRlYfKD0znPNZtha/G+Ldp0mvaBKyOW+13enyMxTJAH7t0Rumc4UjPTvXq1FIDifC
fi2/utev/CPio2EPiGyUTL9jc+VeQHgSorHcpDZVlJODjnBFea/EjxXqsl/r+ntp2uabBaW
lwUmk0SK/juQxVF8sgHYg8ot8/UuM8ACu58Y/Ciy8UeJrfxRY69qOg63ar+4u7JlOx8YDbW
BBBHysvRhjPQV5n8W9K8YweJdU8Q6lNp2maXBY/YbXU/PCPeQNGDJaOjBwXkkDbSIxt4+Y9
KBkHxFgn8H/AA91O6itIJdKktbH7ALuElp71mJZLSNWMlvkbWA4CMCVHeu++FviK0+MHwul
i8UaTb3QtZktZlZmdZXVEkV8sFYONwycDDKSO1cB4k0bxDr3j6z8URWTR6R4Vs4Ut7a4hnd
9o/1jK4BJmHzocLjITlgDjvf2e2sLb4LaT9lha3huby68uNlYyKfOfh2IyWAX7xx0AoA2dd
8L+LdPS20z4ew+HrbQ51lXULXUY5d8rPnMgkXJY887gc+vp2uiab/Y/h7TtJ80zfYraO38w
9X2KFz+laFFMQUUVHPNHb28txK21IkLsfQAZNAEled+P7/W7NLtptOZtI8lY7W6069aG/W4
kzHtjQja7fMu0EgZNdjoWu6b4j0Gz1vSpmlsryMSxM8bIxU+qsARXmvxR8VW8lvb2Fnd2aW
1rqLW99PcrIhtrlIVnhVJVB8tySu1yrDPy4OSKAJPAN/c6j8RNXtz4n1m8Gl2sUFzp2s2Cx
SRyN8ySK64XOCwOF5BU5Iwaz/HVrb+CpZL3TrLUri3uBc3txcf2xeRCOXchEQ2bkTdvJBcb
RjGQKu/BjWNU8RjxNrmuQ3seqG6itH+0RJGhiSMPFjZ8pbEx3HvxwBgDB1O31e+8TXX9v6Z
Y6ounGVje+Grh4J0unGxVnhWUPIRCsRIXJxgAEcUhnZ/BNpJPhZaO9sLYG7uwsIu/tIQC4c
YDgAEZB+78vpxXo9cJ8J7WG2+H1u0LXwE1xPK8V6gRopDIQ4QbEIQuGZcqCQ2TXa3d1bWNn
NeXk6QW8KGSSRzhUUDJJNAjl/iReTWfw91T7Osplnj+zq8RAaMv8obnjqQMd810emabZ6Pp
Nrpenw+TaWkSwxR5J2qowBk8n8a5qztL7xXqcGs6opg0S3cS2GnspV5nBytxL9OqJ24Y/Ng
L2FAHI+P7XxxfeHUtfAN9Yafqby5e4vk3osYBJULg8sQq9OASa8t+Fnh7xdpfj6ddd8WS21
xa24n1DQ4tPS3tpFfeFlTZmM5YE7l2sdvI7V0XxkvWsbrQ5Nd1PXdK8IP5qXl9oblJLa4yh
heYqC3lY8wcDG4jIPFS/DfUtUvdJ8RWuk+IoPGdraxp/ZWtXYA8/cjH7PM6D59hxlgM4k6Z
oGVtcHjCXUYPil8MdeHiPS7q2UXGhXLhIbiFckGBsZjkyW69ScHoBXd+B7ix1fwzB4ptdBk
0WfXQt9cQTAeaWKhQXI6naq49scCvGdAT4ir8SNNtppvCvgm6e5H2vSrRLhTqUK53GNWzDI
dozvUBxgAkdK+jQMCgAooozTEeJ/ELUtS0PxjcPPfKkF/aru8yBkh+zqzBg0qt+7IV5gXII
/epxkA1k6ZaWNx4rgaxuLK71myu457uxupR5ysMZwjEbkRBbpC3GWIY8c103xPtLi68VaRc
6dZDVJILS6WW2k8uRFJjPl7I3YAzF+ikEMiyZ+6KwdEjhTWLi8vdF066Y6q7nUrzY6iR7lR
HKLjAYlNioIyBllVQcLmp6lHRS61eXL3raFqWp/PazXCQ2Omo7RSGSM+SZWJUyBhMMdP3me
MCsbxVG2of8JJBC9y899PJbQzXF20S+VEsEs1vtKqFRgsoyDggNlhuFW7i60+8ezub6G3S8
0+WCxuLW5nWH7SwnfDNGikKcQ+coXhx8vQZrCstW1XVdJ1K68Tyw3elusjLbX1wjG4s9oYo
ZFACMm5JSWAY71UHA5AN3SvDdrq0en3Wqaxa+fqRtr5rNbdktp47aYbSFf5i+0wLufJIUcc
mufhj1qPQl0TxbbXSC9u0EUW55YXjmeRpYpY0KlWUMyq/ALKGHC12gt7vXtDt5re8XXWksm
uIfttqYba6nieLyZJj1jcSKTtUYIJ44rlten0u/tLKzh8UTagnnXEkk/miZ5J3EUa/IwWPY
ks6ygA4ACleDwAfOnx8u10/wAS6DJb6CiXlhqEzTTzSB2RzL5yWhMf7sBVkUkLk5fk5zn3b
4Q6lbv4bgt73T1tNbt1ktSklu+PKS0SN0jcEnaWgRsgH0AzzXgfxIg1jxX8WdL8KaFo5sF0
hWMdncJ9pEW6VmnuJYfnwWds+XtJ2BCOMV7t8HfCur6FpVnpkRvpLTTppC0er28SKhkifbG
gwzRmQ3Ck434VCDjO2mI9kurWGw1++uvEV+L2z1m6tINOtmz+5dAWChemd4Mm7r68KK07i4
1bSHtLSC1udba9upN0zska2kZy3zkAfKB8owCTxn1rO0fS766l1fTPFEb3kUF5DPYyMqrGI
1RDHs2gYZXRi3A5PHBAqte28uueAfEC614mhgtZZ52i1C0mCRwQI/ygspHAC4cFufnGQDgA
G0ur2cUeszabpVxcXFnciK4ighCPNKVQ5GcbvlZfmz0HtW8OlZ63EDQ2V7FeKlrKo2/dVJN
4Gw8jOegABH3u9Xoy5T94oU5PAOeM8H8qBD6KKKYBRRRQAUUUUAIT8p/rWLZrc3EMMt0Y4r
uGNoZHhd/LDnaThWADA4GCc45APJrVuJba0s57m5kjht40aSWRyAqqBkkk9gBXkul/E3wb4
kuINH0mIXNrMqQiJFDxRRMqeUrRhsBmyduBwFOelSxnnXxDl8Y+KNSsfhU0dhqniG5kk8q8
eUbraFCN88u1FCqUfC4AdWXA3hsn1PxJ4quPBTaD8O/Afh5dS1ya2220Lho7W1hjQ4eVwOM
lCAO5rxDx9408E6N468PeIdDvr9tYsNQjur64H2kXH2M4EuY5cRbW+6MEA7sKOmey8U/Ge+
1LVFuvAPgl77Vrew/cXd9eRweWtwyqrbQSrpkIeXGT06HCAyfFkPxFl+EmheHl8Xxv/b19J
BrGqXrvaTLcPJxZfx+SCN0eQpXKjgBufSPF/iD+x9c0fwXqFna6b4Tt9Ma/v9RuZQgZIRhY
oMYO9XCEkDIGMDnI8Z8P65Za/wCLbKw+L89tYyabdmdE1208n7WzxtFMXdFELshjj8uT5cg
Hrwa6PX/Bvht/hPY+MPFuszeJLCy1OW+vPOvy6aqpLRRNAQcAhcFIxwclT6hgdJpesa38SP
Ad14v8X32laL4bGpWlzaafPcKsAgicGQXEmA24kn5CAA0a9QeXeG/GOsa/8WvEV34a0W50/
QrC3leS0mj2PrV+qBAobmNAFVT94MwKsQQeH/FS68NWfgRbC28MXHiObxg63llpzusCyTxQ
o6swYq2SETKAEsQRjJrndQ034oeHvAT+KRf2dtqviTemr3dskkVvpVuY0WB1j2lw0aoV3bS
V3ktwuQAdP4o0e60f4Q6p4gTQV/tJ/K1C1s7Ocr/ZN9JhZnST+GNWO9h0P7zIwTWPrviHxx
r2ueFfClloKXOu6P5F7f64bfMKStHnyo0QtiORSUMpOzr3HDNIs9R1f4l6B4Msb2aLwX4Rh
R2Njd+edWlYLh5iCMqH35+9g/eA3A16DoWj31l8TYdKmjhg0nQdJjh0t9ha4ukI2uXl4GFI
AMeOuxs80wNDw1rmsS+JPFk3inULfT7fT7hYLawwFSGDkpcNIfvmUfQLtK9Qa7wHIyOlfOH
x8uP7d0698OwX0GnTTKisZkKGUrIRFGxP3icXMihcnCg45APt3gbU/wC2vh54e1bc7fbNPg
my4wxLRg8igDlvitY+Kr2HR28L+H4dVntpZJhL5oins5Av7uSNmdV6kgghgQcYIJrzj4SaP
rmofFGfVfHep+IYfGtlarLcRzQJDaXEDF0CRkKC0YJzgADdjk4r1rxt44XwfrOiQ3MUQsb7
zvOlkD7iVC7Y4goO6RsnCnGQrHIxVLwn8RLHxNq8BufC2oaObzdHpt/dRqY71QN5VHUnHCl
sfdIXILUAeefEzwbdv8Q9T17WvDd/rulXcMIsrvTLi5W6sGVdrRqsKuPvDeCUAyzZfgCvVf
hhJ4mk+HGmHxZFcx6iN6gXiqLgxByIjKF48zZt3e/UA5FcNqfjvVvCfx013SbiHXNfs7iwt
7y20yxjWUW6k7HcDbu+8h/jA+bpnmu/8DeN7Lxzpt/e2enX2nfYrxrOS3v4/LlDBVbJXnAI
cYoA6yiiimIK84+NVveSfC+5urP7Uxsbq2u5Y7UsHkiSVTIPl5wFyTj0rX8T+N18P309nb6
W1/JaWf2+7driOCO3hyQCWc8k7XwAP4eSOK3LLVLbWtHW4tD+8lgSRoJMCSIugZVdf4Tgjg
0gPFbP4n6d4i8J3V2V+yeTaJP9pKuscUhbZI3Aw5LuAFwSzK2O1V/2cvEcF94Uk0X7dJOLH
V72CzltgTFLEdk53nGCQXIB9+CeteF23jC9+H+g+JfCfiDQUm1e0X7MwuBGwtgp3RkLzlC0
wIYYJKg5OcD6c+Etha+DfCeg+EJLjTYbr7OPOWKIpJNdAlpAVwBwjR4bq3B5GKQz16iuI1r
4t/Dbw7rt1oeueMNPsNRtEWSaCWTDKGGQPdsc7RzyOORW/Z+KPD9/ZT3lrq9s9vbyCKaQyB
RG5xhWz0PzLwfWqEV/F/jHQfA/h2XXfEN59ntkIRFUbpJnPREXqzH0Hv2FY/hb4meD/H3gy
+8QeG9QivLa2RhcQ3J8hoSFJ2yBvuAj+LpjuawfjP4NPibw/DfO5nt9P3M9q1qbpRkFfNWI
ffZd2cHjGfTB8R+C/wAPLgw+Oz4f18NFf6dDbpc/Zy9rKpc5JDriQ7UcYCkDeRknmkM7u1T
TNH+LfhibR9B1bQdK+3SaeZmspZVuT5cixlbkSOv2ZiYwqELyFI4BxZ8U+EfGC6hdazf+L7
W9gtgI7h9Iit7K/UHBCuZAY5sgr8jlByMDkVJo9lqVp4i8NR+GLuSXRbvUFkku/D06CymiR
WLia2YkwnOA3lHaSwyAcCqOqfsw2epePtV8WP4pvZZrm+S/to7ljIIm3BmGeOBjC9cAD0oA
9Q8A6Np/h34U2Y8LwvL9ptTfRG4j8p55JE3LvUHCnG1cDgAADAFeD3Opf8JXqVjHbeG9Nut
U13UrbT77XrbSwJI3MDPLE9vI+5WjAyZUI4Q9NvPvnxH8L+IvFPhu1sfDPiD+wr62u1uluP
mwdittUhSCRuKkjpxyD0rlfAujak3xMvLzX9Ouri+0yyWGfUb6OJ1a4Y5zayKikoUZsqQNu
QO5yAeqWcQ07SLe3nunm+zQrG9xMfmfauCzH1OMmuXhmTx1qLSKC/hixlVoXH3dSmXncPWF
DjB6O3+yvzcj401y+1Dw9d+MoNLk1LRrAPDp2mSQl49QmLbBcygf8sVP3eDxlj/CR514c8b
fF/TLe91yfW7fxFEkkkv9jrZ4AhWSePbG6KGQs0LKoZTyUB5JwAfU/aiuf8G+LNL8b+ELDx
LpDN9mvI93lv8AficcMjDswOQa6CmI8m8e+OPFPhzxHNJoUfh/xHpcC21rdaI975GoJPLJt
UjIK4YSRcNj171oX/irxxb/AAok8R6F8O/s2sxSMTodzOu8RKxBYbMAsQMhR1zxnvW8ZeCf
hd4ij1nVdR8PRazqiSK11Lpjbr6KRVRAQVYMpVVU7fYnBJ5n0nxt4B8D+BvCFre+KJv7O1K
AR6ff6lvLz4AOZGYfKTuH3sUhmP8AD7x14m+IniSzutQ8AWdjpenCcf2t9rS4xcAKhSIDlT
hmBPPTHBr2OvL/AANdabe/FLxddadb2gWS3tZvtOm3ontrlXaXa5UKAkpC/NycjbzXqFMQV
XvHmjsZ5LdFeZELIjHAYgcAnt9asVzPjkwt4WktJSu66mhhjQ3htC7GReA4IOcAnaD82Md6
APHvLt4YNR1A/ZdD1S5Vp7l/Khjm+2C1uzJIyqzTBcMsq7Pn2yjHBIGJ4y1Kw0Pw9aXGpaf
LaxahfQ2Ory2d3HHceU0LQxXMkfzK+5mlmVgARsQkZ5HUW8MureDLWaGPULpWsJDHOwaJlz
DHG4wu5gVj37TI5Ys3UqSRLokul/2qmnanZwTpDZy29lYbFFoIDORFKTKx813TdsI4wsgGA
RmRnT6j8P8AUNPtHfwzc2EcdoryWVvcwk+U37tkBcsQ2HWRt7hmG/AKjOeUl0FTYa3o/g++
kto5JHSOwuLFlhlaaRraVp3cfv2DK7qpIyoTPBDUvh/wt8UNKtdBPhLx+uveFNUlS4nm1K2
UXEUMn7x3UMOd2SAD03DjgmobiX+xPGhjjs0vYzqK3K3mpyNLdptlng2LExAXe8ojhYDbhi
x6ZABfutSuIMWM1tBqc0TGEabfyeVJazBlis2JUYWGR4HfcdxBcYJApniO4ujZG4t/BkF3a
xtBJYDTHgufNcLKItox+5XaI3D4bk7cEdc3TvGfhTw/45OheI7+98GwWEiJaWMln5VrcxiN
mZWnwxdd0wYhmADKeoNXtI06O30lH06zgfTdathdaXewxqq+Ydxg3kK4T7PAq7WPyt9cUAf
KPxS8QGL45yatpmsMH8q2tf7WjURvK8QjVpmbOQSyMd4xkAcYzn6e+Ed9Z6h4Bt47a+mzHG
qpfS3HmNBCsK3EQZ+FwjtKhzjoy8AYHj/xg8K3Gqad9osLXT5NLisbm4eeyhMjiG1laM3Od
wBMjSJuwuVBc9ACdL4T+Mv7J8PQWGm2V5cyWhgtxBboqwT2zzB3eVCQQ5SXZvKlcuh3AHIY
H1ZbwX1t42utQ1PUkewvLSGCyhMuxY5AWMihM/MWG055OFx9ee0jUfDFt8JNVns9F1C48NW
73MK2ZQPJJFvKyKiEghQxcBWIIC/Ss6z1jw7eeItFna7kvJ9JMsemylXDSIWMDxu7Axu2UL
DDB22jA656jw7rkmqa5q1vpljawaQIY7m0uY4z/pEshfzTJ02OGUAofm7nrgAE0ctr/bmh+
G7rRLi4igs/t1vfXjLJ5cke1NpOSTKA+Sfc8mt6zvtPuLy+srObzJrOQLcLhiI3ZQ4XJ4zt
YHAPAI6ZFczZw+NtQ8J6XJdXiafrUOoq98qxKI5oFmIeNMhsKU5U/eOBkjJrZtr6xvJ9Yj0
FrcX9tcLFdyNEdpl2IcMRjcRGVHXjgdsUxG1uXcVz8w6ilqFFt/PMyLH50igFwBudRnHPcD
J/P3pzTwxzRwvKiySZ2IWALY5OB3oAkooooAKKKKAIbqFbmyntmZ0EsbIWRirDIxkEcg+4r
5Z1j4YaHJcx6Lp4l0zU0lIk1orbNJJ+8ZVlJiEcyFWBAcjaTgOWB3V9VsqsMMAR71j6rYxz
BI0ZBNO4X95MyMVyC4QjkHC9Bwcc8UmB8d+C9L8Qv8R5tT1aCya58Ppap9kvHEKXEakB5mY
j5G8wwPnHzBMKWIFfSll4ZtdWmguZIb6IWq+XDGZ/OntiRvy7zFtsvzfwcrgDdjitXRNDuo
/tMc0wLfaXfJaLdbZBCIFijVWAXYRvyQG9hma+km1S01fwp4cv59K1DTkgUXbYfG75to3Es
cqMFscZ4JIOEM888T/C3w7eQSQXWi2bQzSNBFcxI6iJ3YhYzsKyxRbsfKGZNzk7QK5Hwouh
ReNbzwC+u3UWl3AnEjX04ML3v7h4HtXAXEyuZgSCCxi3EbiTX0PHLZazare6bfPMsEkkO+G
TCuysUdScHOGUjI6EcHrXl/iPw1HreheXfyXGn2UM08s6wgw7953uzIxYISoIIbqWDoQeoB
Hq/wAFbDxJ48i1bxfNd6xcvp+23v0mdBp9yqIhZE3FRk5kT0bdnd8uN/xTpHjfxJ8IrvTJL
+bT9cikkjuP7P2xHUIUdlKoWDeX5seCP7rHHSvLrHVPjlBoN7fDW75rONGVHuLHzJlAGU2o
1rG7FuBuAkHJJxjmH/hI/i5od5Z32k+I5tU0q9kVvs97p8ty4XJBZW2jevQsFdSo529aAPR
PCXgbR/DHww0efw54gj0e1sbC62ak9qqMFnCsZJA5I3q6ITnj5cYHGOw+GsFxB8O9Ljvbi8
u7sKzTXN4SXuHLktKMgEKxO5RgYBAwMVk+GfHHhrx3op8PazarYanPbFLzSbuMorn7soiY/
LKqtkbkJxxnFd5p1qtjpttZrcS3CwRrGJZn3u4Axlj3PvTA+XPilp0mpeMdS3aWL7TJ79dO
E13aIILJ9obdGA3UyTDdK6MTvYDjivWP2fddtdY+CWiW0EqvPpCHTbhU3YR4jjGT1+Xacjj
nt0rK1GSW78e6panVDb+TcMJYJLv5raJQskJ3qrFPNmk+4DuKbccJtHiWra/q/gfxlH4s8I
a20Vzc3fk3GnywAQzwMyiMykkBAVaJVcDJbzSSCrAoD7K1PT9L1Kwe11ixtb204Zo7qNZI8
joSG44rkoPBPhTRfHSeJJdRvhf31wWtrS61GRrdZjGwJihY7Q2zfwOgzjFdLrOlWviDwvfa
Pqiuttf2zwTiJ/mCsuDtOOozwcV8o/C638Gx/Exte86Wfw5pche01fxBdPb3Rl5AZI1wrqc
9WUcHk5+UUB9GeKpvCmm+MvDd7qXhoX+uXczW9newQo09uqqWYliQwjAJJxkDPI5rZ0fxB4
T1TVL230PVdMu78ENdLaSo0hx8oLbTk4xjPtis/wAbeBPDfjays219WT+zZGuILhCoMWVw3
3gVKkdQQRwPSuU8O/B3SdI+Ilj41sNZ321pE62kMUCh5BIgU+bOCTMv8QBAwT6ACkB6zRQO
lFMRwPxHtQtnaalB4d0e7ngf97rGqRxMmkQj5mnw/wAzYxwqkc9a8x0/XNe0nWrbV9F0fVv
7Nmv4zcatNPCyeIlmOyFjvjVg7Zj27WEcaEjjG2voa6ggurSW1uollgmUxyRuMh1IwQR3yK
8b1vwvp/xosl+y3eqaFYaTc/Y5LO5hR7eYxSAt5flybcgqU3q3GCBgg0hnD/FHwHa/FW3u/
E3h/SksvFOnXQ0nVYGvdsV0mAVxIMJKyN5ZAPdSp5ArqYNDk8feNY9Qt4WisLaWYTXauYbj
EsLRFQVyMoAm0n0b0xXa6v4T0u5S2j0nxNe+GBbwCO2h028CW8ifMy5jdWjPCuT8pOBnPFc
l43vfiT4T+Gph8Ez6fq2qQXyPKfsJtZEhMo4EYba7M55wVyrHA5zQB0nij4E/DPxjr19rvi
Dw8LjUb2ONJZ0meI5QEBxtI+bGAc5B2jj15Px3puijxHfWGsaP4Sufs2lrBbHUdblsrt7Pb
li21DwGV+cjgH1Ndd8KLj4pzLri/FG1igufNiks/IEYjEZUhlGxm5BXJyc/NXknjfwT4m8V
eJvHGn6haeIbuBnVrZkjhmikt1xIgVJBGHCNJIAFm3ewwKAPo3QJj/wimk/bmt1ne0j3iO4
MyFtgztduXH+0eSOTXjfjy5l8P6zpllpXhu8tvCL3EunO+hXUMQlluY3DF/mXymV2TYzEDJ
foduY/in8OPCniXwZ4S8Q6z4nm8LaXo1qimN41hUxPHnYIT0lJCjaM8ZGDxXoPw5+HmleEf
hvJ4UWdtW0u7llnAu4wGaOXB2OBxx+FAHCfD3wno0Xx21DWlm1eG+tNNAitdTtTHJIshAaQ
yq22crt2FiGJBQlmwK97qppum2WkaVa6Xp8AgtLSJYYYwSdiKMAZPPQU+7vbPT7Zrm+uorW
BfvSTOEUfUnimI80+MWk/FbVrDSYfhjr8OlE3AS9LAB9pI2uHKthVwcgDnI9MVzuir488Kf
CXxLpXjLXp7rxRe3ksOmztMLh5zJGm3yRtXOCW42gDB7V3+p+PraeCS38GWo8T6gB/y6yA2
8XpvlHGf9lck47DJE3h7wzqkeuL4n8RaxNfam9sbdYPKjjht1JDFVVdxByOu8kjqTgYQyx4
l06az8Ava6HYR3MumxxSW1qyht4hZWCDdkBiFwD2ODXjuk6fquqW+l3El4NJ1S2MNtMbExh
VmjjkJVUMWCqxs8gVSyh9w2qSSPoojIrk7r4f+Hrqd5QLy3LtMxWC7kRQZZEkkKgH5cvGp4
xgliMbjkA85+C3h/WNC8deM0imkj8O3BguEtmm81Y7pwWk2HYpUBdvGOMgHla9xyAcd6rWG
n2el2aWen26W9umSEQYGSck+5JJJPcmrVMR4h4y8NfAOe81ebXNZ0zS9Xkklku7mHU/KuVk
P3iQG5Ix0IOMYxWR8SfGlj8OfDvg7w5Y6Lo3iDTE0oyM+scGe2iWNdkfy7fMcEH5uOMYJq9
4/wDBfw08Ta5Pqukrp1r4ttrh1E01nutL65AYfZ5i4ETsW4Pzbwfyr1i78KaDrlnZ/wBv6D
YXssFv5KiWBXEQYLuVM/dGVHT0FIZl+BvBng/wydR1XwZbQ2lnrPlTSQWzAwhlB+ZAMgZDc
gHHAwBzntK5jwd4G0TwNb6ja6Cs0drfXP2owySFxG2xVIUnnHyg8k109MQdq84+JBN3qGla
LM0jWt7DcsIltYpxJNGFkVRvHysVWQBiQOT3wRveKvGFn4f0mS6gaO8ukk8sW673JKgPKPk
VjuWPcwUgZwBxnNef3VrDCL2+1u2jU3EjTXa/ZJFW3t4LgySIo3b2aR97I23DBTgYFIZl22
npNt8KHQrGwjjZ47tY2njadQYJZoo41J8wfZxEhLH5mDDkE7rEOmzrBbf2V4dZ59RD/ZFNm
0SW0gXzEaRHIKKsUUMaOpyrs9ad5NdWcDG8lvEJkSVm0qYva2c4u2clstv5SZWlU4GxMDA6
U49asPAfgv8AtK80mbUt1rHp+nmwtW8++Z4/OcpMWJCO7naGwcjABOKQzQ0zTPE9nol7Hpl
uNPsL1/8AR9tw148Ti3hWN5HV/wDVqY5EdQSSeV61zFv4kTTtAGtu1lERMt5Ndw37pLdyRx
RSxW7+YCwV7cM7Kccr0Gcml8LNR8aQ+IbTSNFhttC0aEiObw5rNywmt4xnc0O8tMT0IyqIc
HjnNdl4ijtG8WWdpLJZXc5uHhuItQcyIkksiyRKIApEjtbrMqvzsCEetAjjPGXhn4la18Qz
fR6r4b1nSjeSS6PoWuIrC4je1AcKByQAWO1sY6966ie0u7X4R+GvD154csYra4037Bdabft
KojmZo0SGOUK2BvJAyRwFIOATVO7iutUj1XU9Jt76S81HE32CKxktpBPOkYtvNmyTGEjiKy
FCOH55OKuQ6tceJPtbC2Gr/Y511prW01TzDLJGiJGsYYbFiM0c42MTzHuGcg0wPOLG1s9T0
QQapeWMmoRK9vf2Mc0z3cojzFHGhISPdunmVnKmMyLHxxkeHT/D3xB4f8YXK+G2VdOufLkt
y9+ILmCF32xK771UOxH3CfmxuAxgj6k1qbUtGk1PVz9ouZxJNpc8MwiEs6eTFJJKkcashfZ
FLKFkALE46ECqHiDR42064gu7LUtF0eW4dp57WzFsllbrDIIbvZGjF2QRonUYBQ8E8Az5+0
T4w+MPB/iKSPXNLtbaxulikeKG2jY3DGLKl51BeVtr7x5jSZJGeu4fR3hT4k2et6zFrGlaT
eQNdFUe8c+ZDEkh3qJljAxgsFyS3liRGGQ7GvKvHHhXR/E0GraNB4gsrjUtNhQCwgtZUkke
P7QgYRkAALbRq2RuZig9Ru4z4ZahJ4D+JtlputX1vY6NdiH7YL7fCGGF8qXYGO1huyFPGPM
zgcAA+0JLN7bwTrtrp/iM6VcX1zJ5N1cMHktJpiMRsSxy25sLjkBlA6CrN+qy66PC1xprwW
Gr6dKs1/CWDyzAKgQSDncI9xy3JwMdDWVbabY+JdDtrGLWLldQs5La7hu5T5jx3MS4yUZiD
lQCV44k3ZycjqxqOot4pfTv7MI00WYnW+D5Eku/BjAHTAwck87uOhoEMsYtEt9RGn2SwTap
pNikOMASxwv91SQOAxh6f7PSuO8fJ4NGt6JrXijxFfaVrFjBJ9htNPum87dJt3usaAtJgLj
kFcZyK3bfUtVuvAt34qs/DaJ4ka0lEdlKuyRmRn8uF2OD198ZJwcHNczovh3wJ8X9Dj8daz
4f+0y6rZrZvb3i4e08qSQMgI+ZG3Fs4PYelAGV4L8deONX8bppOmWy+IfDKNtn1O9McVxbD
GfmeHMTnoAgAf8AvBete2dq4Hwv4fk0H4hala23iWW70qHTLdINKnuvMe1YySZcrtB2kKAG
JJOG9K76mIKKKKACsjWtK+1mLU7OGF9YsI5TYvOzBFd0K4fbztPGfoPSteobq3F1AYWlliB
IO6JyjDBz1H0oA5Oxluob7w3PrmrPZ39xBJFLpgRAby52rmQ7CchFV+5GGUnBAqW6PiLSdM
1PWBp1pq2pi4IiSEFGFnvGFBwSzKu5tvdsgEZq9Z29215e33iKK0P2O7eTT5go/cQGJVzuP
IJ+fd06+mKfc6Pcf8Irf6Zo+r3NrcXKytDeSSGZ4Xclsgtn5QTgDsMAYwKQxl7ctDG+n+HB
Z/b45oZri2wAUikly7lcjDEbyM9SD1p2oXto/iG00G50+R/tlvK4uWA8rCld0We7HIO3GCq
sexp2jwWEzyaxALc39xDHb3b203mpvjz8ue5UswyQD69OK8MHiuHwoUmurC819XYiYxlYMG
Q4IUYPEZ6Z6jBbvQBVk8MeH54v+EeSPTfskUQ/4lxto2VE3ZH7vpt3c9Ovem6tobpGILWMW
1m7LHIlpGwVoAp+RlUhlOScPHyDtyCAa1Yv7As/EV/NEsEerT2yS3Zj/wBY8SEhGYD0ywB6
nHtxW0GW/l/tDWGv5NS07UfKu9OXCqYoWjU+XjA53ZOSSTuA7UgPEfFvwtt/GLlrqFLO6jM
xiljHmiJ93mO7fKj7SMr80chyVIPXOPd+CfEGk6tZW+ieL9cj04IUutK0e/8APgV4l2MytH
JHKjZ2uypCwUn7pHFfQun6lY654Ws9e1myj04EeYUuWw1qwfGCxAwwIAOO44J4NT6hpFuUR
0Uy3ETrNA80zZiZcZ2ucsuVBBx94E56mgD5ij8daouvC18c6rBcaZrdv9lW5i3qHSGISrId
mUcyidEZyikFANoIGNG8TwxP4hh1Waz8q9t5HMN1FeMESaFYJiQiKA8alnVmU7fncg5ck4P
xc0FtN8dWT6jJJfaTbStFDYQPPcTRBWkn27uBGro0Q2qc7UGMlCauaL/xNJ11XT9O8N3Nsn
nteXzXcoN9GkL+WNpXYT8gdliOFVACowoAM+tLW4hu7OK6t5FkhmQSI68hlIyD+VeeeLPFl
9a6lc+C/DXgFvFJSzDX1ut5DaxxRSblVAHOW3AN0GB615x8DdT8Tad40m8J/wBsHUPDcNuV
js5tjSafImAV3g9MhgU5K7l6j5q9M8feEfhnr+t6ZL40gtoNUeORLO8aZreTavLL5gIB+9k
K2e5A60xG1pnirRbzwiLvVITo0STDTrm0vmXNvMSEETkEryWXBzghge9cF4X+G/w30rW0uv
CviLVLG78Mz/6bB9vkEXCkFZYn+UKVzyABjkV01r4P+F+reDx4Bslsb/SEYXMllDfs7uQ4Y
u7K+9vmIySTnisnW/h34x07Vr+++G/i2PSrXU/mu9MvoxLCJNgTzY2KOVOFGVwQTyaBHqsU
kcsKSROrxuAyspyGB6EGn1geC9Am8LeBNF8Oz3hvZdOtUt2nIxvKjHA7DsPbFauo28t3pV3
awXDW8s0TxpMhw0bEEBh7jrTA4jxureJrmy8OWepaZFZvMTezFw9zbMDiPyl3Da5fIBIIGD
x2ryrRIrvwZ4mMHgfSLx47WL7Hc6ZJf/ari6iY7/PmlwyWhQu7BCfmOQF5zXQ+JtPk0nxZH
LI1jp8uoR3XmvDaySyMTkrG8q5eJXUk5Rl5De1amofDeLTPD2trpMiRaBBaSzWOhRWsrQi6
BYtLKgJa4BwuIyCpIztOc1Izo7b+x/Fvh6DVNNvru50LWI5kY7SPL3ghpMvgoBsZeh++ccG
k8EWOsxy3Mmr6ktyI7q4P2RgGa3dnyGz1AI3kf7Mg7V5d4E1DVNUmvnsE0XVbnULZItXgt4
3sbWCFQxkVgoLSXeJQGKIAuADgkV6v8PL/AE/WItY17TdfttYh1C63kwoUeAovlhHU4ZWCq
mQwBzmgDua8S+NXjvxJ4a1/w7oehai+mRakrtLdR2aXDoyvHswrSJkHlSBnO4AZJxXtteC/
HXxNp9hOtvPoV3qIg0+Zpp7KV4XVJCFMPmBWjIbaMxyAZ+UqSwApgP8AjVfXtprXgG6t449
U1VL1HstJRFD3FwWRS7hw22IRmQZ4Ksyc16rrWua1psoh0zwld6tmPeZkuIY4lPPync2/PH
ZD1rxT4s6t9lb4b2MPh+COeNYrt9V1RxLBZWy+Ws0cmQTLkMueOMB+MZHdWnxu8LT3dvaKr
PK99LZSw27iaWEB9sU3lrktFIMMHXIAYZ7kAG7Ba+OPEccb6vdJ4Vs2Qn7Lp0omut2ejSsu
1Rjsq5zj5hjm5pXgPRtOkFxdy3mt3azNNHc6rcNcyREjACFuFAHHAHvXBfE743Xnw78bWeg
ReBNU1uK5snuVnthgMwZRhTzwATuyBglfWu60/wAQ63rXwmtPFGkaXBNrV7paXkFi8u2MzN
GGEZY9ME4PTp2oA6iO3hicvHEisVClgOSBnAz+J/Opa+b/AAL8R/jdceKPC1n458O2dlpeo
XD21xLHYTRyBtrhd0hJjGWUcDk19IdqYgooooAKKKKAPFfEfwj8VrpviM+EPHk8P9rz3VzJ
pF9bpNZSGZixQA/NGck/Mp6nOK9a0WC8tfD+n2uoz+feQ20cc8vXfIFAY/ic1oUUAFUNZ1E
6ToV9qYtJrw2sDzeRAu6STaCdqj1OKv0HpQB4VY2s154gk1lxdMbyezE7RQypNGVuijKdh8
tUZlt2Y9TH5hYYKirEbs1pBvV57+KISTS6Vp7XQR4YbgMsdy5O6RJ/MK5OckKRyak8V+G0l
8dX5khsktrhSioEuyFe4haISuEYRgkiVWfqqlT15pUms5tPlt77S7fzdQsQws5bhrLBknaS
0hlUt/r3xKXZTyytu4IqRk17bra3t41w7WYj+1NFeXSi0liVorVZ7hJgChGGlc7wWZhxjaa
ngOl2FxcXPheZoTFa6hHHHa3Ju1EkXkRJIIBw5Xavy5G3kfxZENxNpY0W7nhljh0A+fbGbS
L4yi1s7hFmEzxENvkeTIG1eFk4yOatXkdwdNmjtdKn05p7VhqGm6dqEMKwTSzR5lLbc7vLD
vu6FVbK5NAEfirTJJPG1pr2pwS3FzbXZj0Ow89THdSLay7vnIAh3FiMZ5aIevEk8cr+KYLj
T7+RZJrnNneXs32q3uo3Yyz+WqZCNDGjIjMQBuYd8na0LWfBs/ivVNNs9Pa2udGXa15Iubd
luCJzsk3FcsWDbThuhxis/wARaQiT3+naTpsMGnxadHJNawXIibVogk8aWqcgwhWMZ3rjO4
LQBzPjDxtdWuieENP8O+KptB0zVWnxrt7AbwyrGP3YJOdokG5t7DolZ+iXGteLdJvdBn1LT
dXudNfy5rjw95UtrfQ3QYRzSgFV3xMHkKdCcHHzZHS3ljpbtqN5e6RD4j0/VJDBdTwKrjTm
hcJBCIV5LRtJIS4IYbSSRgAVINHsNB8LWvhGxt7zSpTeNZX+qW9wumLfXhtgfMLjc7eYzja
V5DLjoOWBzkl9q+tCKy0+TTtC1q9lF3NdJJNbS/NLuQSImYzIUtWVxuJG0rxnFS6b4jvdPu
bSyW6vdTj1C0e1tvtqTmR7c7xFJHkht5aSLzmPAAUjGCFfrdr9q0ObRzFFomgx2qXGk6Rfw
krLdGUALdyNuyzSzD92c5yrZznGR4gup9F8Kpda5aqLRtMb7ZDqX7ia8umt3h2zrExK71RR
GkfQb8880hjLTxDZaBcX/iqfTL+xvJNRm+0X8t2ogm1CGEwPbOfmKW/DshbktgcHArwv4rR
XWlfEMWdxcXSajNeO8byEzMscZjEc6uoO8MImLg87+qjbz9FXljb6f4i1H+zrhZtZ1TZHdR
x2senwl0lMkbXLnBaJhJHCdgO9gwOT08A+LS3Xhj416PZa3qmHa0jlvpNOiUOnM+9EVGCrv
EjN8oU/ODy2SzA+ufAej6fbeE7NbDT2jnErW1zco3L+TI0HO0qcbcheDtVRnJUVoWNjfxfD
210DwbrkE39nXH9nSXZjw6wxyFHVT93zUXjcQQWU5HPHO/DyWK6h0/V5NPW1S7sLJ8vKHMJ
leaZwRJ865mKjqSx24xjjqL6z0Hx/4V8S+H7OIQJHeSWk0jQ7VNym1i+3I3gNjOcbsHqDkg
jfvY9dbXdGOnzwDSlaX7errmVx5Z8vaemN3XjPTngg+O/GPwP49Nvfa/4F8XataafBBNPc6
HpTJbyNLtLB4yq5cluWVuTzg5wK9WNjqFv4wstXOqxjSFsTYmzL+WiTNIm11A4YnGzB5XA2
/eavmnRfiZo/w9+K2vqsutaldal4iu4L+yWZRE+6TbDIium35cbSfMQ9OG7AHrXwU0vwtYS
63PovizVfEOsTRWi6sNVZ2mtZQr4Ql1DKclvkP3ce9ew1598MrybV4dc1+8NpLcXl/LDFcw
QGJ7i2hdoomkG5gTlZMEYBXHFeg0xBRRRQA1nCFd38Rx0706iigCKe3huY3iuEEsToY3jcA
q6nqCD1obMarHHHlcgfLgbRUteW/Gu6+Iun+EotU8BTLCli/wBpv2jQSXBiUg4RGGGXG4sM
gkDApAdxbaenhvQrXTfD+mCWCGRY1gEgQRxtJ8zZPXaCTjqcYqw1leN4ji1D+0XWzS1eE2Q
X5WkLKRIT6gKRj3NY3w98VR+Nfh9pPijy1gkvIj50atlUlRikgB9NynHtiotd+JXw98NO7a
14z0izlj+VoWvULjOP4Ac/pQB032C1GonURCoujH5JkHBZM5APrg5x6ZPqazoLy51DQb3+y
bb7BcxGa2tluo8KHQlFYqP4MjI9Vwe9eW3f7T3wy+3R6foDar4lvJWCRx6bYsQzHoMybRXK
6z+0xry6Ml/ovw4dIZ0aWGfUL9FHlg4DFEBP4ZoA9pvJNN1htM8Ja3IZdUkt11DfCBtSW3k
iJYNjGRIynGOmcjFbc9xDeRymw8i6uLZnjDja4glCdDzkHkAgc4NeH/sytqt14e8VXevJbP
eN4iupGkjXaFlZEL7B/dIOe3416rZ272Pi+60Ow0f7Jo9zDJqEt2Gb95cyPhhHjhCOWPQku
CB940DPD/i54H1jWzBcWOo3iTmwgW3iVorfcsa4bzATnchaQHIAQzg5+U1wOgaxqmt+Hxpe
nXEiatb4SZr6K1SK1iMiKzS7m2ktHvQRKAcbiQ2c19EeNvDDa1p8tiuhRagJGnEltCxi2TG
J3SdWABHmEbHBJU78EnDZ+ZrpbfTPiRfaXGLfUbiGd4tNsJYi0CslxLI6ybQwCCCWRFAVsF
iBtZDSGdJqGvXnwr8Z6X4v0+5tmmNuINS0Z1LedGyRPLJFKrHzJA+QOwEbYwAa+jfGR1bxb
8MftngCTTri/vkieyurqNZY443ZQ0gByMhCx/D8K+dPFnh2+8O6fYC41a/1G1F7JdxWjQiX
yhuaZmGcDghGYBVdcgD7wrqfhB8QLLwP4k1PwJr2q2kXhiTF9oV0rl4raKSZ0WGRwWVN23c
Nzdzk5OACO2+HXw31H4a38NzH4c0y/u7+Xy9S1dL55btlbJLANEihd4UlQRwO5Ar2gdKarq
6hlYMp5BByDUGoX9npem3Opahcx2tnaxtNNNIcLGijJYn0AqhFmuA8SfGP4c+EvE9v4b17x
Lb2mozNs2YZhE2FIEhUEJkMMZrD1H9oH4e2FtL50+pJclglvA9i8T3WW27oy+1SO5JIwOa+
UtQvfDni3SvEOn6g0iam8NxqUjmHzmt5E5Lv0VPMKHHl5B89ckBRQM/QPdFsM4ZdpG7d2x6
5rzC4/aE+EcNpdTReMbS6ktyy/Z4dxklYHGEBADZ7HOD615N8PfEHxc8P+HdB8L2d3peqWT
THTVuL9Y3+xuHYeVvFwpmKqOQqkfKVBO01leKPhzpFroPiDxxdeHYdSS1llgW50eL7HFJOD
+8uym84hj8sIFBOW8w45FID6H8Xa14F+Gum6h8RtZsktZJ1jgmuoLffNNk/InHufbpz0FeJ
ax8TPAfiDTfEvxN+GcerWPiHQYrdri5gtgkV95rECO4jJAdF28ucFeqmtLxrrHir4t2+u2P
gfUre98IxWnmbltVZLp0i37dzKXYmQouEXs3zAjB8ysdQ8c2VlPrPgrw/pOkab4w81Z4oLB
5pdjuwSPbGMgpG6kALtwSST0oA9p+Cvx8vfip4gfR77w7a6XssWuFlgvlmMjoyK+U6xrl8j
Oc+pwa57xp8PvEnheCO90ma2sLPT2vLi51awlSK+v7RwXkikV1PmSKu8LyQTtbKFa4Dwh4w
1DwD4sb/AIR3w7onmDRo1vDJMlpbxSh+XUysmHYGKN1+XLRBiDkVl/FbxHdfEy4i13xFa21
gvh8LHDZWV3HMt+roZJHjZm+bG1VwqNjOSSBQB9B6r4ds7rUIPiJCx8b2eg6L5OnIl0PMF1
G2JGXaNjM653bgcFcYwcVyWmtoL/FbTdQ1WO38MapDqkNmmnXul+Rd3L+Xjf8AaLZhFKGLB
sEMASRxkVl/Dfxn4bvfhb4i+FekeFdVvb6yjubhtIu9lpNPbPLl1TBbEih+FIGcD1rS8Jaj
o2oS6beeFvE2r6PZaxrkN1HomuabJOsmzbG0cMw3f88z1YhQBkLjNAHW33jD4oWPjCW0i8P
6X4gtLZ7xUvNJXfJtWJCqyRl8piRlDAPubYdq8Cuql8cTXnhDTI9Iit9I8V6paxT22l6rFK
ixuzDej4XI6MM4649a5D4qJ4V0fWrW+TThK159ohvo9EWWLUJJcI24S26k7grHKSEBg4OeK
9N8E6ppOq+DNPk0i+u7yG3iW2Zr5St0joACsykAiT1yO+e9AHk8Hi/4pw+Nl8Mf2RbTvLq0
tymozXSy2CQBN8lq0iIzqyDJUsEPTIx17Lxl8b/AHgTXI9D1vULiTU3tzcC2srZ5224yB8o
xk847cHOK8v8AhRa2F345uzqGppob3Os300Hh65ik827QxNG7AyBcxMqhiCH5jHzDpXqN78
NvhNF4him1PS9JN7kyQW10yEIhGCqRt0TcCwAGAxOMUAdZ4P8AE9n4y8GaX4osYZILfUYBM
scv3o+xU+4IIrF1X4r+CNJv5LFtSn1C4hz5qaZZzXvk4ODvMKMFx3BORUFt4K+HXiHTZoNH
jVLCGWS1mg0q9lt4RIp2ujpEyqSD1yP51t6X4F8J6PG0djodqisxYb0D7M4+Vc/dUbVwBgD
ApiMn/hcHwy/4R9tdHjbSWslQSMVuAZACcD92PnznjG3NYVx8ddAVV/s/wn4u1IyHERi0eS
JZPQhpdgx9TV5/gn4DbXdL1VbF4/7KmE9nbrt8uFh0Ckru2/7O7b6AV2mneHNB0lSumaTa2
gJz+6iVef8AIFIDyuT4m/EaxK63qvw9t4tBuBttrNLwjUC+7AB3KItxxkJuBORtLV2vgv4k
aF40mnsYILzSdZtVElxpWpxeTcRofuvjJDKezKSK7NlVlKsMg9jXlXjj4MaP4h06BtAmk0H
UbO4F1bzWjeUytkblVwC0atjtxuO7BPUGerUV4T4Z+LGreEfEdv4D+KtvdrdTTiCx1/7KUg
utzFUSXACh+PvLlTweK927UxHnPxALamx01rOWW3iiYSOImTy94CSSeYwMbIsDzEoeWOAOc
Vy48XS6lpR+1QzLdXE7bmNqrW0Cx+XJHcwiUFj+7dCsWNxYuQAQTVzxJok9x8Q72SW1R5Z5
IWtXktZ44QoMDOzzLJsJIgK42gkhAeM5z7eymadJbDVrWRJULC+tCsscDM7hikkrHcYpzcu
ABuKYXPBqRlyS40qK8uPEkUc1qZw17a3EtkjJpdqkOwO0UbbmSZUk2FhkcDggCku7dY7Sxt
NPTw7pZha8jtp7wPelGQklnYMMD7O82VchgW6YBrLbV5RqN3G+q/2EEs5nmmtpJGS1eXbLN
KxZSsj7JI5IkGcBpBgEVoiM6hqE+hWerW0tnf6hIPK0+38qWIwSqJriZ3wXJO2FwPvCQkHG
aBmL4o+GfgXUry71LX9Okt9WWzhFw0gaTS5ZUt/kmbbhzGu0JwUycDGSM6mn+Gm0fw7Y6Pf
/ANiTXFtIqtdSGRrVJfNd7SxRixk/dzNE3zc7eO+KnuNc8J2eqWNj4l0rUDqurQeTAdOtWn
TTovL4gWSEfMF+dgwBxk8gCtSZNLudK/tixu7q70nS9Z+0ahFLbvHPE9vDs2qioC5MiozFw
chyQeFwCMrXNaaw0XxH4kNnbajYWVlJq2mS6Yhii2yIY5sThsmVj5h3YIUbW5Jrg7L4m/2T
r/h/S7zQhba1etbWUmny3v8AaJSFUKwX1rICUJBLBx95j3459Tt5dDOk6qPEGl3WmaOnh8Q
ahZJL59nYIu7zIBsGfNCON2B0C46Vxz/BrwB4e8S6Nc+Cbm4sb9Wjs76zF9Kn2u2mikHz8E
q5Cs4+6MqehIoA0tejg/taXTtJNvJq/k3Mlxqc94LWK7u2ttkjQYDKJU+zAtnHl9cEMayI0
tNdsL7Qn1a61PVJbdhd311HDb2d+TGyLdwvncRErcmMgkKCT619SvFXQ7Hw7ZXVodTVGk+0
xStbWqXSXwgVVVk3SNKS8bnPIUgn58mxIdLnvZb67bSp7a1uQt7qdpEDF9k2yJHbWqEtvyI
1SQYwMkgZG4AGFZa5qd3ojeJPsN7peraTI8V55t/Ej2o8qBxEFdfuSNE6qhbKFiecivHvjJ
peqSa54f8AFlsjyaf9lt5LfzkW3crlZCIEaRmPMgzhcA5HODXtHiK31KOwub7UGu31u11O2
tr2WAJduszrJPstiAMY84RfvCNsY4AJGcuHTYfE/h3VU19Lc/ZvMiuJJbF28kBtz3U1y5Vt
x+wuo2HbuMZK84oGN/Z78VSatp8lmsc8Wj6QBDJI8bugz5a/OithGL7JfMOduybnbyvt+h+
JrF7LToFsd2va1dmy1M26iIR3MUOJJGySPuICvJLKVIyOa/PfwJqeq2PiS2iudabS1nvRFL
JdLIyyEE7llC5JHzbcMD/rGHQmvvO3ew8MeHNPubG3n1aXTlFhbw3LK2x1uTbRSuykhAoLK
WHzbevTFNiOr03wLp9n4O0Hw5dXct3/AGLNFcwXH3XeSNyysw5BJyd3qSSMHGPPdBu9D+KW
j+OY/GGk6Pr+jaJqVxb2sdvasl3tTJYld2QSeFKkbsEnFeiJpq6T8QNR8S32oW6WupWkNsg
nmKtFJGXO1ATjaytkgc5TPPbwnUJ/h14t+J0q/Dnx5J4U8T6ju3GW1mjhvt33miYlAxbOcZ
Kt1Az81ID3X4bx+GbX4d6HY+D7iW50OO0R7SWQHLRsSRkkDJznI6jvXX1zXgPwjaeBPAWk+
E7K4e4i0+LZ5z8GRixZmxzjLE8dq6WmI8o+M/ivx74W0e0vPB2mBreJjPe3zxCaOJFZf3bI
DuCsCxLgHbt98jqfDfj/AEXxB8MbPx95v2TTJrU3ExfJ8grkOpx12sGH4V1josiFHUMrDBB
5BFeZ654R0PwN8B/GGiaVuh002WoXKpKwKxearuVXAGFBOAPSgZ6arBlBByDS18DeEPG3jT
w34b0278NfEy5mIlSF9O1DbdQLkH5QrHcoyAOCOtewaH+0n4ms4i3jDwGby3RDI97oMu7Ch
ymTDIQRyP71Aj6ZoIyMHpXnXhj42fDPxZcR2eneKLeC+fpZ3ytbTZ442yAZPPbNeiKysAVY
EHoR3pgeRePvgbovirQ7Kw0O8l0NNPR0gso2f7FIHZmIkiVlydzEhgeO4I4r5U8U+Dta+F2
p2M2veAIhaw3Cia+tYxJBIFxgq5BxkKchsHk8d6+4PGXjax8FLosmoWs00eralFpiPFtAie
TOHbJHyjHNdFc2lrfWktreW8dzbyqVkilUMrg9QQeCKQz4fk+HvxEn8A6h8QNG1Lw9fafaW
jXEKWN20smEXG4HYAGRexIPy4rrPBvwGvvHvw98PeIbrxwdPtrqzUi2t7BT5eGyRvZyG5B5
wM8Grvxc+F0/hDUTL8L9c/4RiDXba6/tLT57sQWEkSRgvgtwjENgdgM4K4rzXxx8X73XbPw
f4FuvDF/4b0OzgC3el6fe+Ul4oVRFtlAZvJ2852tnsW4NAH0d8E/BereDz488Law091ZHVB
LaagwCG6ikgUZBXHIAAJHQ5r0qYWcECeDbG7uNPuX05hazoNzRIoEe5S2QzLuU4Oe2etfO2
geF9DPwtuviL8K/E2reEr7SzJ51neX7zWckkeCY5FbGVYbcHA+8MrnivZvhp4/l+IWg6drY
0r7NDNZgyOPm8q5VyssR5yMfIwz1DexoA2rS6tNZ0aS206aW/SwuGsJLh8g+fARl8k5bbIp
BxnJB9K8K+Mll4o0fW7Lx5oYjvLnTb2GOeyaZfLhaVVEka4xtDAHJfIYXLdCBn32eZpNAv7
rwUdOkvp5X2PLnyXmVtjltvJI2kHB5K9aW4024hUSJGl7b7W86AEp1X5ii8q2SOEbuxO7tQ
B8paZrAW+h0zxNf/wBn3tiwtJZp7GyAtmAQFsqpkVVMYMbeWgJK5Y4FZfg/wrpXjrxDf6ze
2osdItJPsNnDODbrNl5is2YhvkkEcbuWbBdmI4AwfofV/h1pPiLUrDVpLe48y1Pmr+7jgdG
C7zI0UqGMuXPLIE64JOOL2geC4NHvI/7CUaZH5huZFaWFtsjKFYFI0/eMv3Qzucbyfm6UgP
HtN0/4heB/FL6r4N1TTF0S6c/aLeZ8abGsh3iSFS8a8KCSqnevIIcFWqTxZ8V/FHj3wvpXh
f8A4Rs+HYNZhLaneXNwq27W7BlG2TBKq5x238hVyWzX0Pc6HHeNM4gXTVm3NI8ErxSMx25Z
jGwBOETkknAx0JrKfwVZi5tpHtnu3t5UmifMUO1wzkNuRQfukKQB09SWywPJdE8DaPb21tc
Wmkw6le6NFFbCO4s7S0S2JHzSGSaKSQyu6tIAxztlQnGc1z/jj4OXmvX+i2mmWc2naOLkPc
CyiWMbmJJYrCrpk7Rlk2qQE3LkA19Iyw+HvC2mNfX09rpenWuWy7CKGMk/eOerHPU5PPHWu
I8beP5G0CW1+Ftzpur69PDJIGjcOIoUjDs6Y4kkAki2x994JGMmgDxjxLPFb2E/jL4fXCRD
Qt6aiEkAFhKmLdLeNDGHVQGmZXJVRudmGeK9603VbXx/4C1a1021tzZxXZsALOUPDNGuxjs
YAKRtbBGCuQQcjivNfBfwhi1LxJbeKLzxVFrXhKRDLaxRudmoeYpZt8eAIwsrzuACx+fHyh
cH3HWvEmgeFfDL69ql0lppibfnSMtuLkBQqqCWJJAAA5zQB41eaD4b8G6neeGPButy6N4jt
mh1+VZLYMlxaq7BbRSu0sueibsngZx07XwNZ6Zr/hq31rXPDkejz6fcyJA0ccthHIisSJRC
xBQHc2VbPOeSMGvEda1LxJ4v+LVrocdxZ363t+yB9Q0tGuLK2LSvIsYmizFthSPckgYsXUq
QGyfVdZ1e00XwbB4OsfEk8TW8TWsWAHvJEii3hiQG2ggAlynAO0LkqwQGpLZ+D7PxBDCYxb
AQiNbqK+mieKJjiLCl/m3uJACBg4HPTPC+LfE1p4Y0C48SaZo959igilluVvLw3XmQtcxxx
l0lDf63fJhSysFXHA4HG+EPHdx8R4NcsLaEaLcQWJmF9qRMhvkSN1ie4ZyQEWWZX8sbvvY+
6OfNJ7X4l63fjwpqnjbStWkvJsXsUV65htYhtlM0yJhdoUsclDjBB52gMD0nwbcW0nxI8N+
INN1i/gsJbebWYtPFiyv5McKxtFGFyD5u0ttU7RsyBk8dF8KPjlofiX4rf2Npng6/0q58TX
UtxdzXEimJWihIURhQMEiPLZGck8nis74Tv4ki+JBv4Z7XxFauh0yzfS5JJrWwj/db5WZ1A
jGyIDaTuZjjAGTX1Ium6eJYJRYwCSB2kiYRjMbNncw9CcnJ75NAHiXiD4G3H/CYeIfGel3U
OqS30wuotCvoybSWTZtO8bxhwdzK/wDDuPFamheHtS8I6Vf6x4/1iHTtMNjarcSW17N5izR
zOwLyjax2o0UW/kuEy1eydq4/SviN4J8Q+KbzwnZazDLq1vvVrSRGUzBSQxjLDEiggglScY
OaBHnHhTxD9p8e6FJF8UofFtu95c6e0K28ZA3RNcQvuVlAIjAXeqHJLKT6d18RdJ0C30qTx
ne+DrfxFqOmRbFjccmFmAffw25FBL42t93gZqovwi8Paf4707xV4cA0hobo3F1aRRhobj90
8Y2g8xn5gflIBxyCcEejlcoV9aAPDfg342h1TxdrWi2fhbQtB0q58y6szpTL+9eJlilDbVU
MfuOGIUlXXg9R7nXzjZ3F78ItXvxrereEZRBeecLu8vJZtWl06ST7nzDcSgHAHBCdD1r6F0
+/s9U0221LT7mO6tLqNZoZozlZEYZDA+hFAFmiiimAUUUUAcT8T/CLeNfAd9o0P/HwyO0J3
lAH2MFOR6Eg/UCnfC3xUnjD4YaHrL3Cy3pt1hvlHWO5QbZVYdiGBrqNU1LT9J0q51LVbuK0
sreMyTTTNtRFA5JNfnv478YeFLbxV4g1PwJ4k1HTDd6oHgurBp4IJrYwoGYLld0iSq2CcAh
jnPGEM+4/HCWFmmn+Ibq++wtYSFWn8x0Pkth5FG3OWPlLgEHONv8AFXmdxqZ0G2tLppLW0W
CKCa6vfs4kngaOXytrsyBWRzLP++wpUMzY9fKvBHxBu9HdND8Zzahe6X4ks7HUtIub+TcZr
lJhuGZ5GWMuRyd2FwGA5Ar1adRd3H9ntCsvnNdWemj7S/kQyrlEG2NmkMf79klkZgBJGAAM
rlAO0TUNY1y2ttSuZJI76WOS4uZYIzevCkdiEjMZMQj84m6ViqqFb5sfxA62p3C6xJ9g1Zp
7cMtlb3LtHHcW5kNyjDYFXczTAFS+NqFOxFZ1/e2sdpe6bP4gOoWdi1wk1mdTVPNhcESuWU
lsRzssKA4ZdhGD1qvfL4mnfS4NQuH0+SWO7VLGGYWSWvlS28oLupZGRdrAk4Z1ckLgnAMte
J9F0Xxv4Vs9Akv5/D+myWsNxbWVlAkj6Yx88SPIwypjZQ0eAcdfUVf+Dvh268B6JrFpP4rt
tb0a5lt5dPuJITat5jRKmwg8HcogwwJ3Mzd85doc1vba9a22sazb2lrZQIbGw05VVf36sVY
LGWzGAzoN/BKbgBxnJttX8MTeK/DY8F3dvqqanI0ZvNRuRMkQRpbhLQRk74JFcArlOFUr94
LQBuNJr1xFFrdncWunyXF1HBqWlQbbdZ7pWMc7GVl3Oqx85HJEIIBBrlNMun1FbR9bXTLyW
XUPsX2i6nWQoF8uKO2lCDFxM0cjyK5G0FueK62Tw5d3tn/YU9suoS6dpgnfSrpnWD7VcNIG
YXP3mXa0ybeeCM8nNctdXOi3Xi63hF9ZQ6ZDfQwW98LHLSRSx27RW6YyWRsKTcHBUhQCKAI
tJ1TSNMsbm41+81uLUjAsM2tancpGbXz/ACGYGL5lgkyisqbTkqTxnNXGuLhpbKWHTVMsdt
b3scEFz5jRzXIMMbWmWUIgiE7PwCSdwBwax7LSZpNUsrE3UWr6tFaq+6wjEK2pt1tUKK0qF
bhT5wYyuzMqfcGetmXVrpIdPvLNbWfRL2NI5dZjukefS2lZdrCV4gwcLdvHFHtGFwejEAEV
ZJI/Ef8AaWgwGF9Jlsvs6zw3oBitCTHDmbIEslw0EGd3zBZMZI5rJuvEElppFxrl5cwS6lo
+nSpcp+8imso4UlDRrgmNtrXdui7x85j3EHCmuvjtbqxSTR7a423lzKktxDAsKWVgYszeTI
0SZdo4zArE7d6qu0gkivEPine6HL4Hms/Duo2dtc3EiRvaWV2iLcWywRnIgALEF2mbe+xkC
EH+EUDOI8BaRZ6t4lh8VXlqdVkjuftn9nyu22aQsX3O8YH3Glt88AHeenSvujwbcadZ+FdD
1K61CBX1yCGSNjIxE8sxkn2oXwzf6xiAVBx17186fBf4ezyaQItUjltheF54He3lWOCdkPk
lACMrs8yU527WEOcECvou7tdH0rwPZeIrrRp4l0CP7da2tsCZY1SExqmCqnJiOCrDjJGeM0
xEsmi2/jiOw1TWdMl0+XTrq8hihlAZpImEkBJyON64YEc9OcE14zq/hX4uWfh4fD268PWPi
60T9xpOuzKscmnpnEc3mZyrxjBxtBO3hmziu2k8b3EnjYza9pV9ZXfhfSxqM1nay+bDfRTx
qJJ4Rx5nksGTnPDNjnAr0bXm1TUfDtrceGLtC8lxazeYjD97b+ajSBWPHMe786ANK0ntp55
o45fMnsyIJjyNrFVfHoeGU/jV2qMti02qWt99suYlt1dTbxuBHKWwMuMZJXBxz3PtV6mIK4
34m6to+i/DzUL7xBpi6npReCG6tmyQ8ckyIx464DZx3xiuyrk/iJomo+IvAd9pWkJC9/K0L
Q+fyissqNuYdwME470AVtU+Gfw58TQrNqHhPS7kyKGW4jhCPjAwwkTDdMcg15/rX7OmnNbX
KeFPEt7pRnjCGK7UXceA24AEkOPmOT8xqtZ/Bv4ieAtHhtvhr8R7p44F4stWxJCx9ACGAHs
uz6mkf4x/EjwSip8S/hrcS2qHa+p6N86YH8RQkqo/7afhSGeXeNvg94+0uC+ub7wrbeJY5U
iiWbTlEzRop5+QgSZwABtB+tWfgJLDbfG+z0mG61GNY7S8Y2dxcShYyFh2qYmPykbn6j+Ve
++Ffjn8L/F+yLT/ABTb2t2+MWuof6NJz6B8BvwJrq7vwxoupeK9H8VmMDUdNWVYZ48fvEkT
aVY45HQj3H1oA4X4/eGJPF/w2t9Et72xtLmTVbRomvphEjHfggcjLbSx2g5ODjmsH4bePvE
fhXxPF8J/ivKP7YAI0nWCf3epRDhVJ/v9snqeD83U/aafUR4M8NR6VNHHdNrcboJk3oxSGV
sMO44rzPVvjFoPjrwxD4f+Lvg+4tJOJbfW9EbzRbPjImRc70weuNwO00AfUnirwj4f8ZaQN
N8Q2X2mBH8yNlkaN4mwRuVlIIOCR9Ca8a8eav8As0W/hSz8GeKNZ0yaDSoxDapayvcXNrjj
iSPcwPqCfqK8S8U/HTxJffD67+HNzrg1by5F8zxFYNse7seRsdDhlkLFFPfBOfUz6B+z349
muLbVrLwPpdvY7bc/ZtTuEEso8mMSHADYy6s3JBG7pQBtaX8b/Afhj4MX/wAO/CFrPrOpzN
d2tmYLZ1V43YhJ5i2Du2kEgdx/D2739l3ULmDw9qekNa3c0YvPKe5C5iWaOMBzntuUR/U5r
lIP2cfiHq/iCK41GfQ/D9sjOTJau1w2HOSAm1VJBAIyeDX0v4E8EaL8PvB9p4Z0ONvs8HzP
LIcvNIfvOx9T+QGAOlAFi607RNL0GTRfOksLXUZZIE8qRgyyTMzEIeq8sxGMAdsVZisL6z8
LrpdneILyK18iG5aP5Q4XCsVz64OK1WRWxuUHBzz61mXlst9rOnyQ6m8Ummymaa2jfiVXjd
FDj0y24Z4yv5AilJfalovgiK+vLGe/v7W1jNxDG4d3YABzkAA45JwOccDoK1prf7Ylu8d1L
CqSLL+6IHmAfwnj7p71YZ41kWNnUOwJVSeTjrVbTf7SFow1XyPtHmyYMGdpj3ny+vQ7Nuff
NMDP8Tafo2saSuiazc+VHeyosaCXY0rqfMCgfxfcyV5BAORjNNWXVofGF214wTREslaB12h
RJuPmeYSc5xt24GMbs81fvtJsdQvbG9uIQbmwkMtvMOGjJUqwB9CpII/wFSNayPqX2l7pzB
5Ji+zYGwkkHceM5wMenJpAYOt6RoPxE8GxbJ/tFrMBdWN3EzLskAPlTL0zg4YZyDwfSvLPA
nwt0bWYPDPi2G/v9Nv9NuXl1KO3j8ldQvEZw8m4AZQszA7eHQKO1ezaXLottJceH9HWOFdM
CLJbwoVSDeCyqOwOOdo6Ar0BFZd14gvNV8K6jf8AhKDz7q3uHtlEy4yY5NkpVe5GG2g4yQO
xzQM8/wDin4hHh7RphKwtNJtbUuIoFjVpBvaPaqMNr7MKQueC4JGBivKPh38ZLy4gS3+Ifh
S0PhUZhhuZIoyyOhcGSXe/AJ+QNtALEjIr3nx7oE+rS6ev2PTZYrVpGE98RmEFd6PkjIUTR
xBlBJYNzXzlLoOnaJJe/Dv4gG603TtQne/0bxEhcjT7ggRzRtn76blAY9GJ3YAYMJA7fRvG
XgbQ/G2savoviaeTwve6XbyCBwSYZonZhEkkmEQKHVcM+QXUAgAV4n4pltfFvxYsbW58ZXu
j6ULaNG1aZt1rvEW9jlyoLNleCAdznPqfVfCP7Ohu76fUpLzwrr2kyokNpfQtLJG0Y4dvLR
gN52r0kKqd2AKpeJPh78VNP1u50XS9N0i78HafqSPZQWtnbyyrGzK0nMjGUNjlyCWPUcVQH
lvgfQbjXdTi0zwPDFd3mlyz3E17MY2GoxYHlwi3GVQsqjdy2CSWYYAr1T4Gaxqd58RLHTpv
hjYeHtL1CWZpropcu5lt42URbpTt3KxJI55JOM8j6Ouo/C/w48Carqui6ZaWNrbwmcpboB5
8gUKgJHLMSFUdT0q34F8Pt4b8EaZpl1te9VDPdSAfeuJCZJW/F2b8KAOjjhhhXbDGsa5Jwo
wMnqa5Tx/8RPDPw10CLWfE91JDbzTLbxLFGZHdzzgAegBP4V19cx498PyeJvBV9pdtY6beX
bBXt49TgE0HmKwI3KR7EZ96Yiv4N+IHhv4j6Je6l4Q1B7m2t5TbNO8DRgSbQ3RgCcBhXz1r
nhi8LX2qwBLHxrpMkk9vNJ/ohFwTJKZ8uGURsscjFVkZTuAIXpXc6Fq1/oHiq0tPD9no+n2
+pansvNJ05rMW9si+XHLJMyuHExAYgKCPlCkZOa9I8c+E7fxFpE89vH5erxwlLW5WV08tsh
kJCg7wHVTgqRxSGc/4G+MGg6z4JmvvFepWWhazpKiPVre4lEaxSY4ZMn5kcDK4z1x1r0DQN
bsfEnh6w17TGkayv4VnhMiFGKkZGQelfCut6D4g8aeP9J03SNFsNYu9BBt7hrgLHaLBFM2F
wfmkWP5lOC42mPoxIr7g8J69pviTwxZ6ppKlbN1KRgRsi/Kdp2BgMrxwcYIwRQB478WNP0f
V9c1oa5YnQr+1tY202+uL94bPVnAcosjBQqlCzAAtn5u4rt/g7qWqXfg19N1CGzNtpTpZ2N
1YCT7PcQLEm3a0hLOVOVLcgkcE816RgUYAoEFVNS1Kw0bSrnVdUu47OxtYzLNPKcLGoGSSa
fe3kGn2FxfXT7ILeNpZG64VRkn8hXzl8XfjBpfiLw3rHw/0Dw7qev310nlziwVJPJCvlgV5
J+7hiBhScZzxTAfqn7QXibUPEiWngHwq+rbm+WwuECzTRhWbcMNuQsAzYZflVVJ5kUDoNC/
aO0O6uTpPiLw1q2ka3ACbq0iVbjyFC7mYgESfKMkjZkAE4xzXmvwy+H88Saoni/wnZf25qd
3FPseUwrKZJJcwsQcPHHHCbgxrgnKg9AB6tf8AhTzLUX0V40tmwKxSWayAvEIsCPdM7rtKh
v3gaIjIw2TzIzl/FXiLTfiillcahay/8IvbyrdWiggrcsY90YuAPu5bZtCkkiXBVTzXAa94
dtPF/wAI7Xw/o8+ipfXVsJbULNHOBFEZdgU7RskwFR33ZbB4O0gWdU+FN54PtvFkXhfX9R0
2yMHFiJ2SIkuRuJBLovy7Q7oUOMl8dOH0X4geOPC9lpCHS57OaWBN0tzMdt9HFNLucHK4x5
gVFDeXyeG3AgGZnw40bw748u4NF8VJNp9qUXT4XL4Ec4OMFCMgBpoUypXHy9QWx6ZpPw98X
6BB/wAIyvjyS40uHTZlaZLKOSMxyDe6RPksI/MQDnyxkH7vWuF8BXF5rHxe1fxW+ma1PbSo
7YW0jhE06oF2+WBtVjN9nAAyQcEnAJr6n0a1j8V26X6eHYLG6trd1t74wKt7EDLMiBGZSu3
YoO0no/PuxHidx8YhpfhmK/vdGuLDVLS/MGsaUs0NmS0kzysVQoTIP9HIyTz57DJPNWb74j
eGtYGdX1CLTbSGWOe9064iBlubhyGa6lSDeHWNBCQOFJDq2K1p/hTYaz8QF8SCP7Nc6eibE
YblGHURQyhV83AjKHa0YYKQPMIFZnif4Gap4innl8L69NHm38iaZ3lW8uA0gMzOJNhkVt7H
OSGCqMZ5pDOi+HOut4lUL4Tu3siiyRSPBalhNN5oje4nRtqorCJGVFBKiR+nFbE/w0+GN9q
EniSXRJ9N1m7uINStUgk+z6la3Mrvzt3bcExlgpz92TrjFeB3sFv8J/iNM1+2oldSME9zd3
8G1hdRSedkhC3+sJjIxkqrsCN2SPZNA1yPxN4bt59Qi1HRdMhvDC0FxN5UdhsEEKoCwLmZW
bzogRne3UnBoA9K8QTyXXjCzltv7Zv47d1tpLK0fbF5kc0MvnMyttBCsco+C4BAx35u/bTT
p1zaP4gistXS1mgvtUS2kihsLdCEkNqGXYP3ghBAPOCQcimTRWdxcDWv7MsrO3tZLiHYFlv
p5ZLiJ1DOqECPzEW3kyBuO8rkFiTZ0ppb3Tr2ztbma0sI7WxeSJLlpGtoI7ZJEjWEjrJtdX
TdkqAepNAjKmN6LQw66H0u40mO0bSdCtL0QHyN9rvYknErLIAiljtJJXvmqWm2WoNCLyTVL
m11e2WCxl8yKOLYs5ETyzmQFJpUli3AIR91FzjitSDxBr1nrE97pPh0397cpcSvpEeyFJot
qzR3sZfcxzmCEr93zCxx1NVYLmzsZ9PtdQuLJZbO8nuZnngMBiby4/OmMahlMbyec+5sAPs
AwaAORj1MfudI0FbvSrHTL+GS3iiVfOjb7SkC+enO64cecSXP3NrduPBPD+j6d48+J+rtrc
6W1ylyI5EEmCYogTcXEr9GYohHH3nkzwAa+q9PtJ/E2s20XijwzDdwQJaWksstr507zsJoZ
2eaIqGOyNQzHhDlQDkGvl6+ur7T/wBo+7tLm7mgsbrUDaRW8Nq9uJbaQkrH5aYKnDrgHkFl
PSmB9n+B/Cr2MQvJQTfGMWdwFZnSFy7TXPDjDbnYKWXOcL6V2F5o19eeLrDUG1BhpEFrNFJ
YD5VklfaFdsfeAXeMHgZBrivA815ZarPpy26ySPeNdXRjeSOKP7QJGkKhwN586E4BBIV8g8
8791b+KNB8FW9taag19epfqJrpozLKbZ7nJYKeC4jYewwcDAAoA5jx7Y/EW38X6ZbfDrStK
KPprWqXV9EfJs4ww8xWI5JbEGxenySZFcFpdv8AG/4fa34F8E302lX+g3GrhReWsj70i2u7
QMpCnaq7iuBgbVB9K6bxd8WvD3hv4t3F1N4klaDQbb7HqmkYwAsoEguYgD+8ZWEaEYyoZj6
1n+EvH3jXxB8XFvtF02+uPC+siNZbW+LMum7Fy0wcLtTcowIwTluTjuAe8WUeoJJdtfTxSK
8xaBY12+XHgAKfU5BJPv7VcoHSimIK5zxv4rt/BHgy/wDFF5YXV/BYqrPBaBTI2WC8biB1I
7/nXR1578aILm6+Dmv29nby3Nw6RCOKJdzOfOTgCgDxy6/aF+I3iC4gtPDPgnT9AWU7xdar
dm4Pljkkxoq44I4ya878R+LPHWvWz2niz4hX91b3MaiO208R2MUuWKlWCDc3A6E9D+Fbutf
Cj40WuvWusHQob+yVXE9tpV9Es2HXDANKuM9R9010Gg698BvC9/EnjrwTrWg6uT/rPFNjJc
ru/wBggMmPcKBSGeN23hHSdWmj0rwl4TutbEcSmeW0t3nMkhXOGflU5OMkjv0r17wH8IvjZ
o94tx4e1v8A4QWwZwz2l1efbgV9oPnTP/A19K+j/C/inwX4h09R4R1rS7+2iUYjsZUPlDsC
i8r9CBW3Pe2drLbxXFzFDJcyeVCrsAZH2ltq+pwrHHoDQI8j+Nnhu38WW3g7w3feKrXR5jq
qXTPKxie4jRCsgiOCqviTgHjmuY1n9meJWjuvB/i65gaJMLbaoizo2M4AkUBk6nkh67z4yr
oH/CKwNq0Sx3U0jW9verGWltgVLuUwQWJWPATOGbaCCKd8L/CvivQIftWsaxLFpsluqQaJJ
iU25GP3jSdFcjOY0ARc8Zxml1GfLnib4UeKNH1Bm8e+C2vbB3RJNV04mdUQMu5gUG5OATl1
UfrWx4d+LvxG8M32naboXia18R6W9mJxb67gtGAWXaJ48McBB94HFfQ/jz45+BfAmpHRrma
51fW9pY6dpkfnSoAM/PyAnHPJzjnFeK3/AI6+C3j2eO+8YeBNV8H3M8XmprVvGBgMCAztDn
I293UgcimB658EfH3inx/F4g1DxPBbWbRSwrBZ2x3JCuwhvmIydzKzck4BAzXr9eL/AAJ8I
al4Qk8UWst5/aujXM0E+lasjoy3kBVmz8pPILEHgDpivaKYgqPylWYyxqis2A7beWA6c/jU
lFADWUtjDbSCOR9ajkike4hkW4eNYyd0a4xJkY5yM8deMVNRQAUUUUAUYtNsbfWLnUoogl3
eIkczBj+8CZ28dMjcRnGcYHYVz+o6jHp+k+Krrwfp66lrVtJvmtVJw9z5SYzkjJ2bCQCM9O
prck0vzPEltrP2qQeTbyW/kHlDuZTuHoRtx7g0kE+lnxHfWtvt/tJYIZbnAOdhLiMk9P4X9
/0pAWJrVbgRzBUE6KQrsh4BxkYyDjpxnqB6Vw3iTwnY6ncRm/hlvTA1vIkSEPNH5ZzwXX98
M92yw3uQRXU/ZdUfxol41wDpUVk0awq+CsxcElh/F8oGPTn1qpBpklhbarN4k1hZ7d9Qa7t
7iSTyjbRkKFTOQF2kMvHUHnlmoGeDaw3jP4Q+I9T8SeH7r+2NEnma81Kwur4Ja28UzBVlTa
pI2v1OwHaDw2CwqfBmx8NXPxalBuL+HVraMats1W4KXhlnjZWjx0uYyhDhyquu5RzkgdN4h
8Q+D9X8S6j4jRb7SdaERs7K4uVV7XVbeCZo5hsJw8YLNvQkMFUOozzV9fh3YWfg7Sdd8RaL
Do1/4dll1e8S0uJWjVo1bYytkl1CxxYTjauQMcqUBkTWeteDPH8nhTQbhH0m91q0eHQtQtv
OS7t3UPNPFMxO0pIJMoB8ojQ4G4kx/FG4+OkPxPe28M62ll4a1B7Syt1SFRueTzNwLuMq3y
NllP8AFH9arfDWfxibvxI0mqasNet7e6vJrVkf7LNLcEPGdj72ikQkABQysgBGTuqx4Z1j4
x/EHwxHcavFp9hd2eo24smgtH5kjyZJJcnaFwQccZOQORigCx8ZPiB8bfB/jMQ+EdC02bw/
JbokVzKm/wDeyOEG4llAcNgAcjByfb2rQ9dhuPBWj6zq11Havd2cMsjXDLFh2QEg5wAck8V
4ddaX8SPilrOkeHfiV4NsdIstMVrm+ntrzf5iPFJEdqgMCxJyBnK7e/SvP/HPgHwhZwWun6
DNfeIjrX7zRbJiPs0zEnzY1cRBYSm3JAKEg8kYp3A9N+K2hWT3el+KtA0WDxhZ3upJHcWoU
3VvbSMAFlEcbIGBcDd5jkAkHHJqb4fw+ItGgu7/AE/zNVu9Isrm3vtFlDWDG4yjwtDAWdI1
cBgTkLkZRRk5g8N+B7z4c/BXxidcmuNItLyECK3sJUM9oFXyxM0gZUMjfKzHIUBRk9TWV8K
Wgh+J0+u/8JFpJe4ZrC8gmvyZVDAeTHCpllVwWQMGWTq0gI6YAPVY7jR7bwZ4a1TWrKL+0w
RqMFro4Z3Mzq0kohQne67XfcAMkZ47Vxfir4heLrTRNG0/4JeDk1CaK48u8sr2IobOMx749
yblwj5JDhtuVwCc4rh9E8K+HfGHxO8ZQ23iPW9X161LwWGoXk0yQPtfdJBHKMFSBmJwM5XL
L3A9V8YX/wAULa5fw/4B8M2Vrb2ggaK8NwhEsG0q0KoygK6nBGW5A46nABv/AAv8Q+MNf8N
3U3jzT7bTNchu3ia0tonjVYwqlSA7EkHJOfw7V3lfNF1ea1oXgTSPGuv309r4j8N61Dp5vt
RijjkvrGRkR45GSR1kQCUneGOGjyeQa+h7jW9GtLi1trrVrOCe7/4945J1Vpv9wE5b8KAPL
P2iNVms/hzY6UsEk9trWpw2NzFCP3ksWGkMaHoGfywmf9qvKPgjpc2ueFDfSW1pdwX97cR3
hnt3eGdMwrEhQKGePdLI+08DhmORXaftJeIm+xaL4PstCuNT1O7uY7uJEmWJJI0YB0Jzuwy
lwcYwoYkgZqx8KbKYaDpf2jT0lubAiNpo5ZHUDZGw6HOHncsCF2eUoOMbTQCPTINFtNH023
nhW4NlpaTbY4ohFsj2jcI4Y0AYkoQDgNhm2nDCrt54pgtvAbeLIdMu7iE263EdqqDzXDY25
GSFHIJJ6DJPQ1eS8sdGTSdIuZlW6uR5MESLkyFVyxAAGAB1OABkdMimajrtnpWtaPoptbiS
41R3SHyov3aBF3MWbgDA6Dqew4OABw0aNJ7eaAJEsSkeVjITIbO1hg8lud24ccAda4vxB4T
TXxb2epeG7K9+yBAbm9j2yFQf4JYeSMCTKlFB3jIxlT2F5c6xH4v0y0hiQaPNBK00qxs7+a
MbVJ6IpBY57lccd3x2OsL4wn1CTUt+kPZpFHZ4A8uYOSz9MtlSo68bTxzwAeU+DPhNbeGYt
Q0weZJp9yoLRG7Fywlw4fy2WCEwsoLIj78D+6Cc16DqOk6xpfheGHwlHBa3VvNCXgiAPm2y
MAYUaThSYxgE8D2zka9jaawmu6ndX+pJNYSFFsraOML5KhfmLHGWYtnnOMY4HJMFjYXdnre
uXr6g18LsxvBbu+Ps6qmPLA6AFgW3YySxzkAUAReLl8OQeF77UPEelxX1nHGPMieFZGkyy7
U565YJ3xkD0qLUvBPh3UNCi0cadb21pHCLeOFYUKLGGDeXtIIC5VeBjoOcgEVH8QW//Cuod
Q8cWC2f27FtcWBjZvnlfy1hwfvEkhc8A9Rwa0r7w/5/iPQdXtyCumiWExSMSojdMblHPzgq
oB4+Vn55oA5HXPCtumnSx6xHZTQkpELydo0eGFMBPvxusuwF2/ec5OMn71eGP8Ovih4Fvrv
XfC2tWV/bq8l1cGWGOdfPa4XPlq6HacwwkqTGVIAD/KWr6o06w1WHxBrV5qV4Li0uWiWyiU
kCGNU5Ur03FyxLZ5BUcbayPsOkeJ5RqOh6kGWzc2ZntJGjZDG+5kWQcMNwUFTleGHXNID5b
tfih4s0/W30ax0O5v5p5JbgnRJpkW4ufOSd3c4k3ACNlKq7nYxUYqwlx8WrbWdL1CKwstWs
bI3F7FYxtBE8fmxyAlhG8k6YDkLknHAOM/L9FS+EdP1EzrKbHVNTtUZZFv4Le72O8QX96BG
jHI/2gSPbiotQ8EzaxBLBf2NndWsZ22Fo+n2yRWScpgBg5bjDdgcADHIoA+a7H4iGxE3h3x
qlzpmtWf2XTV0+8vHhtZYPIkEgkcvuUfNG7Ych38o5x93u9O8ceHLmPU28PXVvYon2pY9Ms
tMjad7czLcNIftJVv365QDBUFlOOBW5efBzQ9f11Lq8spLS4sbZbTdParcZHlEbQyMkh2ps
zndjeFRuOK2tfBLwdrE+mWWo6TbxwQ4eRbLR72COT5igy4lIXhVzkE8Zzg0DMPX/ABDp9lp
8tlcavBepbZjMkF1bj7bJMR5wit7cli8yzypn+BoVORuzXGDwbqXhn4gf8JX4+0F9Kj126S
Gw1aW+jlmsJH8yONgquEDKjRtyWCrAWzuxXrGj/C7Rb/4i2b2upaQuiabGrf2faJIJGjSMR
+W5blRuIL/N82MMvJry34weLtJufFV/Jb6nc3ugahANLktrvTSlrbW6thbqyYf6wxuJCSMb
s4BwKYj6t8PWDQ2lq8cDQrPM9yxN084ZFXy4vm3EcoEJHK5B4J5qfw/pt7oOn6q2qXxvnlv
Z7wTsxLNExyikdFKKAmF4wgPUmvOfBegeL7L4cav4QuPHVvqGtyxeZpU6syzJZcLGZD95Cw
yN2MrnjJFdpr3izRPD/iONtRzsGk3d3JOkxcLHA0ZdRGM7m+YnOM/IRQB5uuk+DfjN4Ak1T
x5aaNp1rfXLyaNf290kV5GjHC7z0EoIwVywPGQCK7L4YXHiWyttQ8GeLNQvNT1bSmLpqMsM
SB7ZndIPuk7mKxljkHrgnPFef6x8P/hvaeA5fG+jyam+ianCJLeHTbG1lZBNnHLxeYVy33S
xx0xxgep/C22vIfhZ4UuNVtZG1Z9Lt4riaYKZtoXKh27gZ6c9frQB2lvG8VtFFJM87ooVpX
ADOQPvHaAMnrwAPapKKKYgrP1vWLDw/oN9repy+VZ2ULTyvjOFUZ49T7VoV5J+0XqN9pfwM
1a80+PzJUuLQlf7w+0RnH48D8aAPGo/jR4+8aazLcWvi238FWgnjjttPSyjuJWRy2GkeTPI
2jIGOtSx/Fb4kJaXMGoa54Y8TWexmaDVbDyvMUMqjlDtwd3cdq3vhf4k/Z9sfC9lpOrxadZ
a9PEr3za/YmOSWVuWPmSgqVznADYAxXpOo/Bb4UeKLN57HSILRbkBhcaRcGFW+YMCAh2HkA
8qRxSGfOmpar8IL5rS68bfDK/8EXsrYh1fwxcgwrg4L4TG0DOfuE16n4V8K61p3jjwLremf
EvUPHng6W7n8j7SRM1q5tZgrGQZJHVecYJxjNZviz9m7xELG3bwt4si1D7FlILXUofKfYZd
5zKmQSPXYM1z/wAHtV8R/D79om68Ea1odxo1j4iDyfZGO6JZwrOssbAkEMEkU49vTFAHq37
Rmm63P8ObXXtBRmutBvUv22rvKIoOXC99p2kj0BrxrVvi78bPF3hW6soH0bw5bR2kc0+o2D
M08qOQo8vLHYSSM9xzg19beIPEGgeG9NW98R6la6dZSyrb+bdMFQu2cKSeOcHrXnWr/AXwD
rxkvNLuL/RIb3Y8qaTcKsMwDBx8jKygZ5+UDrQB82+F9DX7XYaL4I06bUtc1PS7iSe4Lbv3
zSSwGWVzkKFU5z7YGSefU4P2XtUn8P2MWo/EORdSt7YwYisg0GCSxU7mDOOcZJHA6V7V4d8
GeF/hr4avR4f0tlCo9xcSk+ZcXTAFssx5J64HQZ4Ar5xt/wBoHx/bDUdefUPD97Y3s9vbW1
pMDBDYSTRkq3m5JZUZTvyBuwSCvSgDsvgHcax4L8deJPhD4guUkltfM1G0iiUiKCIuv+rz/
AwlRgOxDivo2vij4eeMfGifEbW/jTrdvb+K9JgRdFur6wVYDFCXVvNjiIDFFI+83UHtgkfZ
el6nZaxpNrqmnTCe0uo1likHG5SMjjt9KBFyiiimAUUUUAcB8TJ9VittFS28RXnhzS5Lwrq
Gp2caM8C+W3l7i6sFQybQWxxkZIGTXJ6f8WJvCdveWviy4uPFVrBe/ZrTWdGsxL9oj8kSu0
iIcZToxTI6cDmvSvGHimz8H6CurX2nX2oQvcRW3k2MImlJkbauEyC3JHAyeelchca34W+Im
mwHwZ4igs/EmkyG5soZVMMsEoUqUlgba2xgSrDHQ5ByAaQzo/DvjvwZ48tt3hjxNBetE6s8
cEuyVMHOGQ4YDjByPWtPVdR0bSXttUvPLE1zNHp8MqgFmaSQKEz6bufwNeRan8PbnxJZafr
Hjr4b6dNrDwpJPfeGrw2l9ayYyVwWAcKTjPmnPZa6T4c+GodNGsaHDoupweFVEEltBrf7yT
7VlzMy7mYlSRE2em4tigDrNN0TVtD8N6rbWV9HealPJPPb3V1kmR35Tzcf3eF+XA2qMAVyn
jLw74z8SeE9NigeGVLe2jluLG5wlzLdoVZZFlHyBkZQQCu1iSDgYI3dM8T61qo1cWunW8xs
dd/s0bHPy248svI3q2Gbge3vXV31/a6ZYPe3knlwJgM2M8kgAe5JIFAHzboXw/g+IeoR3Wt
6NHp1pbXAbXNPu2lins7lPPZjAOQsczTJLlWAGzv26rWviZf619h0mzFvp+k+INTFlpuumN
bu2vLcxNkMpPyuZAqFWxkE45HHpfjK2m1jQ5vC+na5DpGo6tE8SylN8qxYxIyLkchTgHoCR
9K8fguNTup9Q+FOreDtImWaeCM6bBE0YNqEVZrwOPlReFZGJL7wUxkBggOt8B2HhvSfAt1r
19dyRm7kWwuhd3BuIopLWZ4Figz8xjEgbYMliCvNSeOtR1PwvrOk3mg6bqd7c6fYyhLa3tj
NbXKO6bo2CEyI/wAi7XwyjOD1rdstHguvC15oeoaK+n2ei3arp6WyjeUhCPFMhAwWJycADB
JUgkHPl13rekeJ/ianxI8P64kGp6Lbx6ZFoeu272+55fm3ZHzxBvMjUSFSu7II5BoA7Xxzc
aZ8QvgFqepQy3Onw+R9qdZLXzJreSB9zxtCSMsGQqVJxXG2vwj8O+Kvh3Ha6h9mvtNmlg1n
ThptubedXkTa+9GeVRuwuSMjhuMjNd74f0TU7HRb6w8SQWslhr8L3dyl9IpMd5cN81q2CAU
AZUUqMsQTwSM8f4B0TUPDHjCwWDwvBZX91C9nfpb6VJawWShd4eOUOYpo96gY/wBYd2eORQ
BzdlofjjQNTmn0/wAQ3cfhYXAgTSblTcW7wu+DGolYq6eXv43xsMfd5CnY1D9oT4S6ffPpO
paBey6jYSL9mjOkBPNKgFZIw+NmCON2CMfjXpypoup+H7261rWwsumeZbarqFnI9lC8ixqJ
Sw3YIA45LbcEAgiuf1Xwf4X0yObxqmsXdnZtZiGytovMihiMhwgSKIxkklsBeGJbk9MMDgd
M+N1jpWoX2pTeAtQh0q4nbUFE06ebCzRZeSJWAXYwySQ4+Z2wDk5jvvEPhHxbb6X8QvEngf
U7S8voZbuOfTNSRJI7W0IKybg6Ev8Avs7V5wvfFew/8K/0eSDUk1hkuLC+8x7mMSTReYrKR
iQ+aQygFuo9Om0Vw/xTwdZ8O6BdeG4pvh6trLLqeoraNOLPKlI3jZDujZRn5wCAGyeBmgDy
z/hENN8e6VNJp7XOn22narcW0o1eAyNCpcBysn2bdHlmU7AwJZnJPBJ6DWfgroX2V7PRdUh
0ueMram4dtolibLb93lKhcNv+QHChF2lG5r16xWx8E+GbW8jvbrxB/wAJDqluxvLjbFkzhE
EjbECqNqr2G5j6tXRar/YMd7YaHdTyw3epFxbxQu+5wgLOSBkbRu53cfMB6UgPHfDXw4axk
C60tvrt/NBJDc39yyXG25BZczO+7aGjl2bSzk+YcKuM169dXWm6DEmta1NFaxK4iBMKlnuJ
GEa7cLuyRtRcclSM9Ku6lPpXh3RrnWtVkY21pvneUQ72UMcnCouT2HQnjn1rQc215ZRfaoA
I5treVcKM56gEHuD+ooAZqFjb3X2e6ktzLPZuZ4CrbWDbSMA+4JBB4Oeaq+HNSuNa8NWOq3
tj9iuZ4/Me2fJaBuQUOR1HQ++aLWbVLRdYutW2ywpO0lqluhZhAI14wOS24Px78dqmtdXiu
/DcWuR2s6RS2wuVhZR5m0ruAwCecds0xEXh6XWbjSWn12FIL1p5f3KcrGgcqgB75UA59+g6
U6zbWTr2pC9WJdOAiFkYzktwfMLdwd3GOmAO5OKMiT+K/C+l32n6pLpnnm3vC0D53pkO0RI
IOCMqSCP6Vp6hYT3hszDqE1n9nuEncRdJlGcxt32nPbHIHUZBAKXh/SbrRbXUIr2+N4JbyW
4SeV2Z/LY5CsTx8v3Rjjao96j0TQ5NI1XXbyOcXEOqXC3aNIxaRWKBWQn+4No2jtkj0q34i
0SHxH4cvdFuJ5II7qPYZIzgqc5B9xkDIPBGQeDUmq6feX2mra2OqS6ZIJEYzQxqxKBgWTDA
43AEZHIzkdKYGZoem3uoeC0sfGUCXt1O0n2uKdFaMkyMQqjoUHG3POACeak0vWrrUvEOuaZ
9jFpb6Y0cKOz5klZk3F9vQJggA9SQ3TFWtYsdTu59LfT9TNnDbXazXUYX/j5iCsPLz/D8xV
vfbjoa1dqjLbRk9T60gOSttQk8F+DbAeJ7yfUL17hLVp1zI1xNJJtVucBAxIOOFXOBwBVnU
pJtBfS7XRLFI4dR1TF1JglIQ+6R3wD1dhtHbdJk96Ft/EEvhTUl16w07Vr8vM9vZREpDIis
TChZgcEgKSSOCTjgCrN5Dr2p+BZYYblNH165scCWMB1tp2TtnOQG/lQMyda0u70GK91Lwja
JHe6zqFub9yrS7AdsTTLHnBYLtJ6DC5PTncvl1Ya/pTWpJ0396t0qlQdxUeWxzztBDDA5yy
9gak0G3ks/DWmWk8DW8sNrHG8bS+aUIUAgv/F0696zr7+17jxXoF5p9w8uh+XP9oWBlwXKj
ynYk5ZMbxhf4ip6CgRJqGp6b4b0fWdWvbqe8itibq4jz5rxDaMKqj7owAR07knqabqt/Zab
4Nl13WNNZI7K1N1Lb248x48Lkqu3Gccjjim+H9Fi0eXWbCWW2uY767kvVQrmUpJjcJc/fw2
5Qf7oVf4astfaivi+LSV00LpRsWmN3gkGUOqiMY4GFJPPXIx0NAzxf4u+O7vwpqVjonhLVb
DRNSTTJ9Tme+JcTIDuW3DEMoLsGOT12gAjNcV4D0Ox8Xa5Y/DqLWNE8R+H9EuLfxJa3Uchk
ltI2kYy2RGCrjfjOSAAwODwB7x8Sfh74f8AFnhPWmutJ8/UXtQ0MsK5mDxB2iCe+WYY77sG
oNF0eH4dfD2LVpNGj1TxJ9kgivri1to4ZruQkAb2A+6pbljkgAk5NIC9ZaXpvjHTdf1L+z7
rRZ9Vil0mSeOUxzvHEzoshA+6wYvt74xn0GD44+HOgy6bpw0+x0fTrmRY9Ku750SKc2LDbJ
HEx4DEHvnjdjk16JdTasmpaXFZ2cMlrLI322V5MGFAhK7R/ES+0ewzXivxkh0G3+Iul3nxE
0Zr/wAE3lgbNb1d3/Equ/MLebkH5dylRkc/L6AigDnvDOh6rqUOu/s7XVrG2naVP9qfUrr5
ilm0iyRCJB1kLZIY8L7kYr6YtbaCzs4bO1hWG3gQRxxoMKigYAHsBXknwV8O2sGk6hqjXx1
jyZ5dK0zWd533WnIwaMEjAba5kUMOoXjjFevq2SRtIwcc96oQ6iiigArzz41aBqnif4P61o
2iWzXOozeS0ES4yzLMjd+3Br0OvPvjJq15oXwo1PVrLUrrTZLeW2LXNoQJUQzxhtu4EZKkj
kEc0AeFah8O/iRZ2xtdX8GQ6nbmNITPaTJdKoDLlirYc4APRSea4tLbRvCavJpl5q3g/WVW
YKsUktnK2yKPBaF8AhmLHlefm/D6X8K6Z8atOOntrfijw/rtlJIrXAntXiuI4iedskeEdgP
VACa9Iv8ATdP1W0a01Oxt762b70VxEsiH6hgRU2Hc+Urb4t/FLw/II4fEWl+JrdIrd2Gp2v
lSBpY3cJ5kWBnCHkg1am+Iup+OPjN8NItY8E/2He2l40v2kXS3Ec0TrtwpABHzDofeuv8Ai
b8Ovgbo/wBgTX75/Bcl/LvglsZXhhd41IG5MNEu3zOCQOvXrXL+H/hVcf8AC0PCPijw3420
zxdpGm3IEv2V40khiG8hmCsQwBbtg5xxTA7v9peZoPhLA0YuGmfUoookto98jyNHIqqB7kg
fQnivCvAnjjxX4b1SX/hDdUMtjaMVm8PahI3kHAy0cWeYX4bHb1GBX0R8do5G8IaBcJ92z8
QWd5J8uf3cZZ349lDH8KveO/hP4e8bwPrGnuNI8QtGWg1S048wlCq+ao4kXDd+QOhFIBfBP
xl8IeMriHSJJW0TxA65Ok6hhJG/65t92Ue6nPqBVHxB+z58Mdegvtuhf2dPdnzA9rK6pHLg
4kEWfLyMn+HByfWvnnxp8N9c8N65pn/CdaWL3R42EEWrWZbyo8hQGdshom3AnJ4GRg1d8I/
HLxN8OJrTS9UupvGGgSR+biaQG+tgVMjMHP8ArF56Nz2B4p7gepeDPhKPhXD4u8S+KNetL+
wnsJ4mitrXyVeJm3sXXJBb+FQOgJHOcDrfgHb3ln8IrOzvVIeC4njwz7iCHO8E+z7x+FeTa
3488TfH7xnB4H8A295o/hm0aK71LU7mHY/BDplT6EfKv8RAJ+Va+nNH0my0LRbTSNOj8u1t
YxHGpOTgdye5J5J7kmgC/RRRTEFFFFAGP4j0KDxDoz2M0z28iuk1vcR/ft5kbcki+4YA46H
kHg153deE/EniLRY7jxz4V8P67qEMjqBb7rK4jVXIVoZgzn5lAYDKYzg165XjnxqltZdZ8E
aX9s1aK/udQlMMWiTGO9wIGzIn8JVCQWDcEHHNIZkpdeJ/Ccgj0vx1Np0fRdK8eQZjXsFjv
UODz0G5zV/4av4stvilq8et+IbHU49VtX1C4sNLmae00uQPGkQV2OQZAZWIwAdmQOKq6N4t
8eafdtod9Fb+ObRgV+z3cS6XqoXvuhlxFOP9pCK6z4c6tfTa74i0a88Hw+G4IHju7NI4Yon
kgk3KPNSNmAcNG/OeRg0AaXgFYRfeMnij2F9fm3+7CKEZ/St+W2udUk1XTdXs4f7LcKkDJI
S8qlfnLdNpDdMexznpieBI1juvFwXJzr07HPXJjiNdcyymZGV1EYB3KVySe2Dnjv2oA53Wt
T0DT45dbkiW9vNIcWYMJDSxPNsAjJz8obdGTu4Awx6Zq1qy2Oixan4sXTJLu/hsirCEZklj
j3OIwPqzfnV37HYQtfN9giRbgiW4YRjE527ct/eIVQOewFU7rxNptt4Ll8WJ5k+nJZ/bV8u
Ml3j27hhcZyR2oASTT31XU9C11b4xx2iSSNbxtvim8yPAbPGSOx9CeOePBtYfStQDR3WuRe
O9F1bVJ2tLefS5TKh81Ukgiu0YbHTkqMcqp7c163441LxZZ6Zoq+FdNuSbm423r2sUcstpA
InclVchCdwVefXA5Irzr4c6bp914/NjD4hKrp9xJrcVlawiBJJJFaKXfG37yBgXBeIkqSys
uAcUAd9rng+/bw54wito7fW59UK3Frb6gzEZRFCwkhlwoZMqQRgsSfWvN/EXg/4py6dPb68
brXdNsP32lrod1Al5E2GOHkuI9+RwAyMWx13Hk+1afN4lk0LUpru3tk1Tz7gWkLfLGEVisO
4gkkMArE8H5iMcVa0S8upvDGn3urD7PdyW8bXCunlbJCBuGCTjnjGTQBTs9N0u38J3bR6RN
cQ30JuLmzmUGS4ZowGDKxA3sBgg4BJOeprPuLvRtb+F41bxZZpY6ZJbC7kjkY7rZB8yHIGV
kUbTxyGHFaFmdej8a6pHelpNJkghksWRVCREZEiN/EXJwc9CCAACpJXTdVs/FUGu6fcaay2
1pdSabNFcgHzgFBYleykPxnqMHvQIdJrmk3Oo2Ph2WGWW41Sze58iWL7sAChjIG6cuq45OT
0xmvLtH+HGveE/G7+H/D+u6tbeGNQJu4whWW3tIkZfMtmSQHaX3YV1ION2QduT3el6tpWpe
G/+Ent/DtyYtGM8VhGUDXLJGvlvtUnKklWXaxBO0ZxXQaDqU2teHLHVZrdLY3kKzrGknmBV
YZX5sDJwRntnPXrQBm6bpcul3XiG81q7huLS5uRcxPK3ywQqi4Qg/KoUqxyPXJ5oOoeGtW0
rSvGUlyIrS3JltbyQmIMrgxjrjKvkEA9flPXFVvDVteeHPC+oL4s1Bp2guZ5JdQu5gRPCTl
ZCOkY2YXaAACpwOa1f+EZ0OTw5baELT/iW25ieCLe37oxsHjKnORtZRjnjAHSgBul6fqdvr
OuzajeC8s7yVJLVGJ/coIwrR7emMgtkddxz0rOt4pPFyW97qFlc6PdaNq0jQxsdxfZuj3HI
wVdGJGM43A5yK6Y3UXmyW6OklxGgcwhhuwc4OOwJB59qoeHdQv8AVNAttR1LTzptzcAu1ox
JaEbjhW/2gMZxxnOMjmgDUV0YsqsCUOGAPQ9efzFZdjqd1LZ3VxeaXPaiO6aGOIDe7oG2iT
A7HluM/Lg+1V/D1xoct7rkOiWxiaG+YXreWUV7kopY89TjZkjg8YzWrNLdLdWyQWyyQuzCa
QybTENpIIGPmycDt1zQBY2/LtX5fp2rLj0u4h8OHSf7avGuTE0f9oPsM245+f7u3IJ4GMe1
agUAk9zQo2rjcW9zTAZBH5NukRkeTYoXe5yzYHU+9SUUUAIyq6FGAKkYIPQ1Q1PSo9UitY5
Lq4gFvcx3I+zyFN5RshW9VPcd60KKACqGpxTNFBPFeT26W0nnSJBGHadQp/d4wTgnB454xV
+igDBupLHxRZa/4b3XMIWI2dxKAYyDJFn5D1yFcHI7/Q1a8O6W+i+FtL0aWSOZ7G1iti8cf
lq2xQuQuTjp0q5fXMlnYTXMVpLePGpYQQ43yH0GSBn6kVDqenLqdrHA11dWuyaOYPbSmNso
wbaSOqnGCDwQSKQGZHodxZ+KdY1+zkid9QtIYvJlBBEsW/ad/JCEMBjHBBPc1s2P2v7Bb/b
/ACvtflr53k52b8fNtzzjOcZp6wbbqS482Q70VPLLfIuCxyB6ndz9B6VLTAO1c1a6lJ4z8F
3dxo1xc6LNcie3guHRWlgdWZN5TJGQRnaefXBrb1C9Gn2T3TW81wFKjy4E3ucsBwPxyfbNT
RQxwhvLjVN7Fm2rjcT3PvQBi6s154e8B6hcaTbzajfadp8r20HzSPcyJGSq9yxZgB3JzXzb
4Y+J9r4fu7xb7W/EHj7StV0/7RfW9xY+fNo14jlZEniyBFGSfu4AG3jPWvrCuAvvh9APi1p
PjfRXfTJSsqav9nk8tdQXZiISJjDkMc5PIApDLPw/1S18bfD7w14judPitZ4gXWGBh5UUyB
4WKbSVK8vjqMEH3rtqi8uT7UJfOPl7CvlbRgnP3s9f/wBdS0xBRRRQAV5n8eYftHwL8Rpzw
sL4HfbPGcfpXplea/HW6az+CHiG6WQR+WsLFicYHnx5x746UAd1pGpWOsaHZ6pplzHcWlzC
ssMqHIZSAQa8f1P4tePPh/LFD8Rvh8Lq0cvt1bw/ciSKQIpdsxSbWU7VJwW5wcdK+d7XxFY
6b4ivpfBfjK/0Et9puBBYXeYWkG3GYjlMffPAxx7V0Pjzxn8SNTisfDeqajo2v2+n39vf+b
5Js55gmG2EglMENtJAFK4z6W8O+Pfh/wDFOK50OGM3cyw+bc6Xqli0cix5AyySLgjJHIz1F
clZ/Dbw34E+PfhfUPDtqlla6ja30JtUiXEcgVHyH+9txuwpyB2xmsOx/ak8J201t/wl/hPV
dCvJ4/kliRLuJl3EHDoQ2Nynjb2re0/4meCviH8YvB0HhPVHvrixivZrhWtZYTCjRBRneo6
nsM0CPTfFvhPTfGWgto+qTXcEJcSCS0mMUisARwR7E8dD3rnvBfh3xh4JjtPDk2qQ+I/D0I
8uC6uP3N5ZoB8qMACsyjgA/KR6EdLPxJ8b6t4D8Nf23png2+8TohPnJaSqnkLx8zZyce4U4
xk4FeAS/tUeNtQjU6L4B0qAOhZXutSMoHOMkKBQM+spoYbmBoLiJJYnGGR1DA/UGvm34sfs
x2muRz6z8ObpNH1Q5L6fKxFrMOchOvlHk8D5eeg61yN38XvjxdW8zf2r4U0pI0nkL28LSt+
7zwA+QckYB9xXmusfFj4majY2L6n8WbqJ7rOYtORIPLG7HzFAD2Prj3oA+rP2f7PVbbwv4h
l8Q6RNpmuSaxKtzHPHtbaqIIwD0ZQuMEEjrXfeMvGmk+BdHg1jWobxrGS4WB5bWAy+TuB+d
gOdvHJAPXpXjH7Kup3epeH/ABZJfarearP/AGhEzXV9IXlfMCjknsMce1dd+0Zx8D9TkZyq
JPbs+G25XzVBGfxoA9G0HxN4f8UWAvvD2s2eqW/GXtpg+3PZgOQfY1r1xl7P4C+GemJqkmn
2eg2ly8dtJc2ljhRwSvmNGvyqOfmbgZ68102matpetadHqGj6ja6jZy/cntZVlRvoykimIu
0V5V44174leB7qXxBYxaX4l8PTXMUX2CQG0uLTeVRcSjKuC5HVQRu9K9B8Oau2v+FtK1x7J
7FtQtY7n7PIwZot6htpI4JGaAOf8b+PF8FXenmfS5L60njmkmMLgSpsaNVEaHiRmaQAKCCS
RjJ4ry/xvf6hrnjnwt4+8ILLaX+mRS2qWus2ktqJZXw32d96jYZEDBXGRuRRn5q6v4s6Lrm
teJPCSeHHsY9Vt3mubRtQDeQZIpIJQrbefmWNhx7ntTLrx1q1npUmnfFb4a3kFnIu2e80xP
7TsWA6swT94g78ofrxSGS2nxF+HHjjT30nxasOharBxPpWuEWtxbSY5ZGbGfUOh9DxWD8Eb
9YvH/xD8O2esnXtPtrmG7t9TeXz3lEm8FTJzvC7Ao5xlW6Ves7PwV46tIrfw7460fX7NOEs
tXtodRkt/Zd5WVfo5bpXceDvDeh+F7i/sbO+gutVkWKW6VEjiMUeCsSrEgAjjG19oxydxyS
SaADwRH5Vx4rAz82uTtyMHmOM119cj4Jbdc+KznP/ABPJx/5DjrrqEAVXuJIbS3UtGxj3LG
FjjLY3MFHAHTnk9AMk8VYopiCua1DT9PstQXxcvh0XOuRxiy8y2GZTFJKgIJ43KMBjkHAU4
9+l5ooAyLy21h/E2l3dreKulxRzJdWxGC7MF8twcc7cMMcfez2xUPiDTLPxDanRnvFiuIZL
e8Cj5iuyUMhK55UmMjnjg+lbb7vLbZgNg4z0zVPS4L2PS7X+1Xhm1LyUW5lhXaruBzt77ck
4FICz5mW2x7Xw21/m+7xn/D86je4tLe5igeaKKa5crGhYBpWC5IA7kKCfoKgs7bTrLUb2Kz
t/KnuWF3cFVbEjEbNxPTOEAx7UzztIudeNgVil1GxVbraY8tEJA6K4OMAkK44OcA0wGxNFZ
62ul22lvFFcxy3j3UaAReZvUFWx/G27PvtNI9/exeKbTSY9LY2ElpLM17n5UdWQLHgDqQzH
Jx93jPONCb7QsczwKkkm392jkqCcdC2DxnvillkkjtXkWEyyKpYRqeWOOgzQBka/ZaTr3hj
UNP15WttPfKyPKwj2bWBWQE8DBAIPsK1WjfEDC6ZUi5fhf3o2kcnHHJzxjp6cVkta2fjHwZ
FDruky28GoQo81lcZWSInDBT0IZTjp3HFXNb0e117w9e6JeSTR215C0EjQuUcKRg4PrQAR6
PZx+IpNejLrdTWy20uCNsiKxZCfcbmx/vH2p02rWcOuWuivIftt1DJPGgUnKIVDEnoOXX86
uoixxrGgwqgKAOwpphiaZZmjUyICFcgZUHqAfwFADljjRnZECs5yxA5Y4xz+Ap1FFADWQtI
jeYwC5yoxhvrTqKKACiiigA7niiiigAoo6UUAFFFHWgAooooAapYltwAGeMelOoooAKKKKA
CiiigAooooAKzdc0PTPEeiz6PrFuLmxn2+ZETgNtYMAfbIFef/ABJ+Mmm/DXxLoWm6npk81
lf7murxcqLZOgZcjEhzklQcgDPcZ7bxB4itdG8E6h4miZbqC3tGuYtjcTfLlAD/ALRwB9aA
M7xVD8OZoIdO8aLoBjkG2GHVPJGe3yh/6Vweufs9/DvWQdQ0+91TSkMKiP7DeGSIKo4IEgf
jAAwMDAGK8EtPA+r+KPtvijxP4H1fxK9/MrvqXlNIJF3NuMS7g/l4xt2r0xitPwT4ub4Vmy
uNBvtRudHRWk1/QNQOWsk84RrJArfOrgFSVPDA/TEjK/gz4U+MPEWm3XiLw3q+nXd3a3SC3
t9RjaGdLba0kW11BAEqT7iOBnjPy8dH4G8K6zJ8UYPCvi/R7/RL4Wst1aXiMFZHRFQPFKuQ
xG4cdCDgjHFe4Lq3wr+F+hz682qWWjWWr7bxTJOzGYFflESEk7QDwqjAyeBmvKvEf7Sum6m
6z+A/A95qt5CGjttX1OL7Pbwb8glScsc7Dx8udvtTsB7H8M/GE3jHwxdNfiNdV0m/n0q/8r
hWmhbaXUdgww2O2cdq5zx98AvBXjWSXUbSOTw7rjBsX+nAJvY95E+6314PvXJ/s1OdJ8A+I
Na127jiS91fMl5JKNlxO4QM+c4yZHCf7ykV9D0AfHUfhzSPg9dRQ/Fn4bL4j0vIht/EFpLL
dxuc5US28jFVYn0A9geTXvvwbh8NzfC3QLvSI9LklFmiyvZLGSjY+47LzuAwDnqRW3458O6
jr1hp82k/YpL7Tbo3UUF+CbecmKSLa+ASMCQsDg8qK+eH+E194OtodTPia58A+KFLSvq9jg
6PclnJWKQKAI8DA+ZVQ9gaAPpfSfD0eleJdf1mOfedYkhkaPZjyzHGI+uec4zXnH7S6wN8B
tW+0LlPNhyeMoC4GRU/wO1jV9as/Fc3iS+iu9di1NIrtoF2w/LbQhTGAxBUjJDDG7OcDoOz
+Ifgyy+IHgLUfCeoXk1lBfBAZ4QpZCrhhgEY6qPwoYHzP4f+PHjzwizeHte0uz8Y6VYr9n8
+N/Iu3jUbcsDlZDxg8Amua+GY8N+KvHviC00fxRL8MrgX5utKaNfIuLuOTOYGBcRsqEDC4J
+brivbtW/Zi8Hz2Mo8Oatqeh3skXltJ5puYnJ6sySEtknn5XWvJPEXwP8AHmh6jDd6p4e0/
wATaPAJEkksVLyMhKgN5RG8HAJ+XdzQB9MePrWR/hRPZz3puZV+yo10cKZGE0f7z5eASecD
jNbHgEhvhn4XIbcP7KtefX9ytfCt3q82n2OmaHovinVbbRpL6P7fpEl0/lxFZI2KhWBZDkk
4z2r7t8D8fDrw1lVQ/wBmW3yqMAful4AoA4b46aLqmqeGtJutL0W41n+z703E9pbqGZ4xC5
Hy5BOXEa8ZOGNbOg20OqWJvfBPjW/iiTAawvh9qW3bGdjrJiZDz90uMdhWp8QdQ1DS/C9td
abcNbztqumwM645jkvYY3XkHqrMPxqbxj4w0bwLow1bVYbuYTTLBFBY2zTzTyEEhVVepwD1
9KBHH+JPB9prDmbxz8NNJ8RKvJ1DShi5GO+xtrj6LIx9qz/hTY+EbD4k+L4PBscsFlHp+nr
LDO0xlWXdck7/ADiXBwVGD0AFdJ4e+NHw68SX/wDZkOvLp2p52/YNUjaznz6BZAM/hmu2hs
dNj1W41CC3gW/uYkSaVQN8iKW2AnuAWbH1NAznvBeftvizK7f+J3L2/wCmUVddXJeCt32jx
TuOf+J3N/6LjrraEDCiiimIKKKKACiiigAxzmk2jduxz60tFABTGiR5UkYEsmSpz0yMU+ig
Bknm5Ty9uN3z7vTB6e+cU+iigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiigEEcHNABRR24ooAK
KKKACiiigAooooAKKKKACiiigD52+KPivxF4k8Zan8KrX4eQ6xGLcTxNKW8x8hdsyPwkIBZ
sMSeUI9jdvvDPirR/2Pz4W8QmNdbt7aO2xFKGCj7QojG7gcLtBPSvePIh883HlJ5xUIZNvz
FeuM+nJrkfilYXep/CjxHY2MTy3clm/kpGhdmcYK4A5PIpDOP8ADvxs8Cabo2naT4h+2eFp
oIIoANQtWEBwoGUmj3RlfQ7h2q94+8P+D/ib4HvdU0PULG+1KygeWz1CwnWQq6/MI2ZD8yE
qAVPHfqK81134WfEjR/DosrW3tvFUcdsLZWgm8qST5gQXjkIUY2gcOeM8c15Trmh6Vo1jav
qWh3/hbWjbrDJJFHLZMZGyT8y4DjJ298gClcB/w6+FXxD8ZWH9tRw2GrJBb/YYLzV7hvKi2
HaEgAVsqqgc4AyxHJU16za/APxxq9pb6f4i1vSdLsUeFpDp++aVhGZCApZVUZ80joeg4rz3
wR49+IfgaS88OeHfEGkajoWlxI8NtqcJwivKq7Vkjwc7puSc8CvZfDPxi8Z618RdG8J6p4Q
sdOhuby4tZr+C++0JIYYWdlRcKynO3k9v0YFr40aHpvhH9lnXND0O2a2s7G3hSEISWX9+hL
E9dxOST6nNeW+FfjN8S9HuY7GC8sfGunw25kZb0C0u0VRkjzB8rHAzlhzX01448J2/jjwTq
Hhe7uWtoL7yxJIi5ICyK5A+u3HtmuF1n9nzwFfRs+iw3Xhy7MTQtPYTEh1ZdpDI+5Tkd8A+
9AFTQ/2kvh/fW0R8RfbvC1zIMhNQt2Mbc4ysqAqRnucdDXqlnf6D4o0VprG6s9Y0y4DRs8T
LNFIOVYcZBHUV81a98DviJpccI0y40zxNYW8ZiWEj7POy7SB8rfJn1+avGbqLX/Asdzcy2e
seB9XUSMrW5ktUlZRlRgYjcEnHfO3tRcD6T0W+8LfA23+I920Up0u01O08i0tkXzD5sMe2N
Om4gsevO1ab8V9Tsfiz+zxc+JPA/iZLOPTJRqEkskr27xmJWLRNjlX5GAeM49Qa84074h6V
4c+EPiXxJ4s0xvHx1HWYBCNQjR1kkNsFV3O3agCJxgZ5wOprziLS/HVr8HviTrq+FZvDvhP
Xoba5iiaQ7FIuYwFQMd5BVzyRggYoA9u+APxW+JutX2j+HPGGiT6jpt7FKbbXGt5IyFjUnL
uV8uTJG3KnOeuc16X8SPjp4H+G16mlalNPqGtSBSunWKb5AGPBbsvqAeT6V5Ppv7T1ho/w8
0/RbTwTqEfiG1tYrKGBUX7EJAgCESZ4Qja2MZwce9eOR+HfEHi7Uza2Y/tfx54hvftlxcfd
EMS7gwLdFjBx+QAzgUAe/ah4h+B/7QNncaBBNFpfit0P2OW/tPs91FKOVweknOMoGORn617
34d0ttF8K6Ro0kwuH0+0htjKq7Q5RAu7HbOOlfFPjD9nv4jeGfC914guJNK1KG2kN7cJYO6
zwLyWZCVGdvXgg/LX0V+z3491Dxt8OpINauhd6to1x9jnuOczptDRyNx94qcH1Kk96Yjsvi
JGsvhmxR/u/23pPT/sIQVg/Ge/1O18I2VvoWkXN/rl1fIumyQPEht7lFaRGJkIBB2FcdwSO
/PQfEBQ3h7Tiyhsa5pRH/gfBWP8AGK70eP4d3On6ml/Lc38ixWEWmf8AH2bgHcrRcjBXG4t
kAAHNIDzuSbwz4ySPw/4l1SzvtUIB/sjxtp32O8Vj1EU6BM890V62vhD4Tt/C3xJ8V2Uem3
mnGCwskWG51Fr1MPJOxMLtg+XwAAQCCrZ9TyurRa9qGgRNd/DnXjoqqWNvqElvr0QHuhk89
D7xvx6V0PwLt7GPxV4outH0lbXS7izshFcwXc11bzOjThwjS/MhXKgxNgr6YOShnpvgskze
Jyf+g1Pj/viOurrkfBBYv4n3Y3f23cZ29Pup/SuupoQUUUUwCiiigAooooAKKKKACiiigAo
oooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigApAoUYUYHtS0UAFFFFABRXK+LvHOk+EfskNzBd399
dMTHY2EJmnMa48yXYOdiA5J+gGSQK6S0ure+soLy1k8yCeNZI3AxuVhkH8jQBNUFrd2t9ax
3dlcR3NvIMpLEwZWHsRwa5Lxx4x8O6HNpnhfWNWfTrrxI0lnbyRMqtF8pzJubhcZAB55YV5
qLjxH8AZIrVxfeJ/h3K6xwEL5l3pjs2Amf40JIxnHXGQcBgD36io4ZDLBHIY2jLqG2P95cj
ofepKACiiigAooooAK4f4qHUf+EAlTS9audFuJLy0i+3Wv+shVrhFYjPsTx3ruK4n4qIH+H
V4WfZsuLV92cYxcRmgDkfhhffGqePSbrxYdG1fw7fRCVLsDyL9EZd0byIuYznjIXnnr2r1+
4tba7ge3ureOeFxho5FDKw9CDXzN4S+J3xH8K6FbabfaTpHijTdNhjtla0nNpdBFj4yHyjY
VD3Ga9E0n9oDwHdBF11dT8Lyudo/te0aOMtgEgSruToynkjqKQyzr/wI+HmstNc2WltoV/I
OLjTH8oA5DDMfMZ5VT93nFcRpXwx8WeDfjR4T1e+1+HXNHlurlCyW/kyxTSW8p3Ou5gQQoG
QR06d6930jXtE1+zW80PV7PU7duktpOsq/mpNXyyjqQPrQB5v8TPjDovwxns7fU9G1XUZ72
MvALKNChwwUgszDByw/OvMr79pbxZHaXFxafCSVIodvz3Wrxp944X5Qh9exr6C17w7ovijR
ptI17TYb+ymHzRyrnB9Qeqn0I5FfMPxG/Z+8VaWWvPB2qX2taCXRrrShKq3qonTypGBVyMn
ggH60AUdd/aT+Leno1xH4Z8LW0MkKTxiS4kuCoKgkEq4yeeRgY6Gs/UPit8atV0+TS9WufB
iwvIbaVXszLvIGTlXJU9s8eldB4L+Dvwk+IVgy23jTXp72Bn8/TLh4be5tSTgrJHs3cHjPS
n/B74N+F/Fml+JIPFyX+ozaJrt1p6TreSQpKybd7bUIwc4/DFAFP9mgaH4g+HXj628XQ2Mm
kvdpcXqyKIbeAAE4ABARV27hjAH4V9O+INB0bxh4NvfD9+om0vU7YxM0RH3GHysp5GRwQfY
V5hpvwM0ex0rxx4Ns1vNL8Oa39llgmgut0pdVPmAlskjcASDwQxFeXRa5408P/s/eKvB8mo
z2Os+EdbtLa3vWQ4MDTxvFzyOOPlzwpAPFAjG1n4F/FzToJfDen6Taa3ZtqENzb6jFdJCoS
OPy/nR2yrEKhOMjOetdfrmn+I/gZ8FZ9cs5LVPG3iC5WC4vinmR2CBHk8tMg7sbX9i7k4wB
UXgr9qm5tojo/j/wvez3VgBBcanpSiZZGGQXaPgrkqTxx14FeuTeJPhL8avClx4bXXrDU7e
9UBrQzeTcxsOQQjYdWBGenb0oGeR/BP4s+LNR8Z3vgXx3rEXiCyltZpEvZIVjaDYu5w+OCh
Unk8g8dK6L9lPQjY+D/EOuxwPFZ6nqHl2u45DxRZUMPUfMRn1U1Qg/Zq8L6Nrdw158Sr63t
79Sl1b+YkE12hOSjPuxtJ6gKM19E6Lpem6Hodno+kW6W9haRLFBEnIVQOPr9e9AGR44Rn0C
yC9RrGmN+AvoTXAfG7w1Pqd94U8RIttJFo9y+Y71d1qXfZtE/XEbbCm7Hys6t0Br0TxhgaN
Z7gCP7V0//wBLIsfrXOfFDW/FOlQ6DZ+FLPSr+51W9a1ls9UO2K4j8mRym7+EnbgZBBzQIw
tDvPhjq10+nQ2g8A+Ko8CayjddPulbsRswk6eh+dSO3aqXgnUrjTf2i9d8KHUYb0XWk/2hc
SWqoscrrKiJLIq8JMVcq+AAwRG4zgcZdal4Nuyvhjx1bX3gKcnbDp/iSxjv7BPX7NcMCFX2
3gDjArqv2ftN8A6fc+Jrfw1ZqmsW9x5VzcrKk0dxDk+W8DoApjJVsgchgQScCkM9K8D8yeJ
ztK51y4/H5Urrq5HwQcyeKBxhdcuBx/uoa66mIKKKKYBRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAVheK/F
/h7wT4fl13xNqKWFjGdu9gWLNyQqqOSeDwPQ1u18o/tGeNfFWj6uZEj0mfSNMnNu+lXagy3
EM9tsNxncGKkySx/J90pk9aAPprQdd0XxNolvrmgX8V/p90N0c8RyrYOD+IIIxWpXyb+y74
p1nS/FOpfCxktr7Qba2fVLK/t8nId0IydxGGD9Dgggg85r6yoAKKKKACiiigAooooAKKKKA
CiiigArL1bxBougvYJrGpQ2TahcLaWwlbHmytnCj34q1qGpafpOny6hql9BY2cIzJPcSLGi
D3YkAV83/HSDxvod3d+Lbv+zdc0C7iWxtw8LBdHBmVhI33twcDDOuGHG3HGQDd174a+Mv7c
1rx1bam8nizSr5rjS76SQeXdWBjH+imPIVNp3joA2ck/Nle00H4oNefCN/H2teG77S0WPdF
aY8yS7OAF8pV5w7cLkA456c12HhvVI9a8KabqhWAC6gVyIbhbiPJHIWReHGe/evMbr40p4T
+Imp+GfH2gvomkR3EcOn6xCGkt3V0ygkOPkJw2MDHDD+EmkM19U1PwL8SPg/N4jvtLOsabL
ahriO1QPc2vRmAPBDJndx1xwDkAxfC3T/FSWd7peuapZ+JvCEPkvoepTKHnuoiFdS5HykJ8
oBIyWBPQCs+8+Gcep+KoNW8C+JV07wxq4ddcttPlUpcrjcPKK52licEjkAnGMmvXLCxtNM0
630+wto7a0to1ihhjXCxoBgADsAKBFmiiimAUUUUAFFFFABXF/FSzF/8LNctTII90StvJwF
w6tn9K7SvOPiifHSQWcnhq20y90VYZxqtpf2puRMvy7QUBDFceZnbuPT5WoA8b+GPw5t/GH
w+ddO8bajY6/p089lqMU6rcRrN90uFIVgrKAR82OT710Oq+AfiTpL+Za6bYa3EbiW5b7FOI
mLMFC/JLgAYXB+Y5rm9Dk8N6f4o03XrWK+8B3t00Stf+H7xNR0u8iYjaskTZaIHdgbkUKTm
vq0dKmwz4X8RW1roOqSzaz4Vv/DV0Bb2NvqCwSWewfNum8yLarN0ycnORnpW7ol3PefEfwJ
FceKtb1qzutaxBb6hfNMkSxfMGx/Ec4AJz3r6/uptMlVrG8ktn8z5TDKynd7bT1rznWfg74
dPjLw/4r8M6fBpF9p2oJcTxW48uG4jP3yUHAfuGABPQ+zA2file67p/g+3u/DsyxXyalaY3
zGJJF85dyMwBO1h8p4PWuAsP2mfDUD+T4v8O6toDBthuEjF3b5GM/OnOOR1XvXrnizQT4k8
Mz6Wlz9mnLxzQzFdwSSNw6ZHdcqARxwT0r49Xw58R9O8TjRdQsLG51G0JFvEswieVzt2gbs
I2Viypz83OBlXVTYD134l6f8AD74j+Bbvx74I1OGTxDpgWaHVtIcrcxIHAkLqpDMAm44Izx
xXNfC34j3/AIB8M3drf2A8U+DbW/mWTxRo0bvIsrNvd7mJvmP3wd4yMY5NeQ63p+h2urSwa
tod1oOrW1vIeQ1nKZDIdp3DG7AI55GBV/QZ/HXgiTUbLwB48ng02KcH7BqMCXEczuqlxyD+
YAz+tID7C8D+OtO8dXuuXOg3EF7otnLDDb3kW7987RB3Bz/d3AYxUHxa8G6h48+Geo+F9Ju
YLO6vJIG86bO1QkqOTwOTheK8c+GfjSL4bfBLxR4q1iyspJ5vEG/7DpziKIyTJCfLi3E4Cg
sceimu+8VfG7R7f4HzfEDwi8V/cTSJZ2ttcHGy5dguyQAjBXJJGeQODg5piPJtQ/Zh8Y+Hb
671Xwr4ltNdedSXt7xPs0hbno3zKeT3xXkvxV8L+KtHsEl1bwZd2UwvJG+1tACqKxQR/v0J
Uc54LdSK6zT/AIwfFm01ma4tfiBDqhDI7299ZRi3bcobA2gMq84+U54r6Y8E+KNA+N3wwvr
XWtLjUsWsNW01nJEUgAPyng4PDK3BH1FAz8/7eLfcC71rW7+3W4iPmzTZn8wc4wQwJw23Oc
4zX1db6V4l+F/wo0D4oeD9eurzTBYWt7rGiXbBopkkRTI8ZAG1gWz0z7kDFbOpfsr/AA/Pg
bVtK0ma7n1SVWOn3d/dFhaPztQBAAUz1yCT+ArmPjf4us/B/wCzzo/wlF9a3nieewtbG6it
JN6wLEqb3J4IBK4GQCc5xQI90v8AxFp/ij4eaD4i0acSWeo6hpk0THrg3cOVI9RyD7im/E3
xF4R0fQbbTvGdjdXmm6rKYWFtA8pi2qXMh2fMoXb95eQcGvNPgfY6jc/sx+GIrWNblI9ZS4
Xe4XZbx6gHdsnHRVY+/QV1Xj3xZ4C1i2KaZ8RtN0nxNpnmNp95Fco4gmKlSrg5RlPRg36Gg
DU0nSdE8S6Gl14F8dS3WmMoUQSypqdsfZ1m3OP93etZPw91R7fxp45sNZsojr2hrDCIdLtx
HC9oVaWMwx5yGYuxYEnkrz0rnrLwy2vWlvr+n6fo2rajJCjzal4S1MaZexy7QWV9jGKbnuW
A/wBmu2+GXgi98O6jrniDVkuI9Q1Zo1KXd59rn2Rg4aWQAKXYseFG0KqAdKQzd8BnTbjTNT
1bSdVTUbTVNQlvFKqVMJIVTGwPIZSpyDgg8Yrrq8a0e5bwr+1DrPhuBiumeJtNTVRDn5Y7t
SUcgdtyoSfUgV7LTQjM8Q3cVh4Y1W+nSZ4be0lldYGKyMqoSQpBBB44I71xnw3ZNO+HUPiv
VvF93qlte2i38kl1c+ZBaIQWKozfNhQdpLMSdvavRJI0liaORQ6MCrKRkEHtXj0HwQh0iY2
3h/UrGPSfOM0VrqNnLcfZjnPyKsyRtg9C8bEYGS2KAK0lx4x+IOt3K6bfXWlW0SI6xfaJLd
LNGG6PzfKIeS4dcOU3KsasgOSed/4a614sttV1zwP48uYrzVdHEdzbahHwLy0k3BWI/vKUZ
T+HXqbmqaR4k8KeE7Kw8FxTX8z3Ly6jcnynu5iwZmlAkZIyxk25BOAuQo4AEvgnS/FNzqL+
K/GlrbWOrzWENh9ltn3hVRmdnYgkAsz/AHQSAB1OeAZYtfiV4f1eS4j8Kx3nidrd/LkfS4g
8Stxx5rlYz17Masx6p41viBb+FrTTEb/lpf34Zl+scSsD/wB9irOoeB/C2pXJvJtHhgvcYF
3aFracfSWMq/61VTwrrFjIW0nxvqyJnP2e/WK8j/NlEv8A5EoENNj462vPqHizSLOFPmYW+
mN8qgc/PJKR+OKw5NVjaURj41afG+N2xVss49ec8Vr3Fn8SF3RDUPDOqW7ptZJrGe2J9ckS
yAj2wKwr3QNRkj8zUvhH4T1aZcAGC6QlvU/vbdcDpxk0DKN/400PSY5Wvvjxpq7MBgEs3Ze
cfdUZ6+xry3xX+0tp+iXH2Xw344fXpgGTzZNMjW3DbTtJIKsQWABI4AyfSvVl8O6atsz3Pw
C0wyBuEtxYSZHrlitYWtfDzQtVgvE/4VLqdmLhcKtrb6ORCcAApuYnqM88daQHhzftj+ONM
1R7abS9D1i3hcq0sUcsHm44JU7jxnoSOR2FcL44+PGt+KLo+IFh8q+kuX+wpcTeculRiOMN
5SbQu5iX+dgSBwMdT3vjT9nnx3qq+R4Y8IGK3RzJHLeJpltNhhyreQQCBgY+p46V4Rr2j63
4Gngs9X0qP7Xbfa9PnSZBJEHOVYBgcFgG3Ag8fKaYHtXg74/Q/DHR7e90jwVC9jr9u1w1nH
MqLBcpI6OyOELeW2AQjZ29AcV01n+25P54GoeAE8nHW3vzu/VK4r4TeANY8YaPpAstNS9i0
zTzNNA1wscmZrmcKyK6lS21DjJXGQcmu61T9nI3d1NcaX4M1eO4dCoS4mtIogTG68Ok7EDc
yn7hOFA65JLgaXgn9qq7Pjx9P+I0+i2egXNuZra/00SSCNuCqtyT03A5UEN7V9UaVq2m65p
Ntq2kXkV7Y3SCSGeFtyup7g18V+EvgLrkHxDvtA03RCmgajo/2fUJ/ENg0jWMuBnynUorv5
i7laNiAp56V9Y/DTwHafDb4f2HhKzvpr9LUuzXEo2l2ZixwP4Rk8CmI7CiiigAooooAKKKK
ACquo6ha6Xpd1qV7KIbW1iaaWQ9FVQST+Qq1XiGs/FDxVb/ABIv/Dl14btrfSxBJJY2d9C3
na2kbFZvKk3bEYAErGyHeOpXIoAy9F8eaD8ZxceFPHfhm2g0i9s5NU0+4FzuQwo2xmZhwki
bueeDnIGATvfDnSfEdxo3iL4b+Mrb+2/C9mgtbHWHkIN/bSICqcfe2owG8HrxzjNcPqXwM0
HxJ8V9M8R+G/tUHhrXdPlv52gLIlo7BSpjyCp83d80ZHQMeOK7zxz4c17wn8EdLtNA8aXWl
P4akhll1BYwd1uhKkMhzuRVYHbk5CY5pDMD4g+O7Hw+LPTdU8M6t4c0/Q7qK60mSRB9i1IQ
5zC+zPlnAJQN3CMcYxXWeIvDGkfEDVvCvi3TNJ0/XdOvbdra6ku+YxZyLu8xR180HKqe3mN
0rC8F/EPWvE8tp4F+JfgSeW91WAzQ3UNqGsr21HWZ1c5j6rlSM/MvAJAr13w/4f0jwtoVvo
eg2a2Wn2+7yoVZmCZYseWJPUmgBnhvw3ovhLQLbQdAsUsrC2GEjXkknqzE8sxPUnk1r0UUx
BRRRQAUUUUAFFFFABXBfGI3a/B7xF9kuWtS0AWWZc5SEuolPHI+QtzXe1BeWdtqFjPY3kCT
21xG0UsTjKupGCCPQigDzP4cRfDfxn8PNHk0vw/pZWwjSN7OW3jaWymTGVbIyGBGc9+D3rl
/in8WtYk1hvAPwveO41rITUdUGHh01Tn5Qc4MuATjtg9xxyXi34K6p4akuZtA0SbXLHypkt
5rKZobyINt2RSbGUyouGweTyAR3pvh3wj4wuhJpnhnwRLoFncP+8ub+L7OkS+SUVtp+d2Bk
dsAHJUZIzkTcZ5rNpPg2x1Czk1pbnxBrVy091NcXckk0821MRLtB7srn8vau/8Agx8WNT0f
x5a+AtYub+8066yqfblbzLB8qqcv8xRmOMHplSOM16VPH4D/AGe/DMOqXVrPqmt3+22+0Kg
NzdlRkquTiONRzjIHHOT18+8a+PfDvxJvNFGk6Xe6D40tr1YYVu4l3S28qsuQ6Eh08zy+/w
ArYNMD6qeRI4mkkYIijLMxwAPWvnH4y/FP4f38DaP4ckl8ReK4lbyH0nDx24HJ82T7pTIBI
BJBAI2sAR6N8dVWT4FeJVdWaPy4vM25zs85N3TnpnpXx94dttP1Dx9qfhjStS03wTamVlil
1Z2iIjY9FDjLHtgleO9DA+jPhr8QoPEfhay0L4qW+nXDzwqsOoXQRre7Pz4jfcMCTCMemGw
ccgiuh8Qfs+eBNXk+1aSLvw9dhvMVrGXMW71MT5T8gKn8HfBLwXo+n202ot/wlM6/PHLe4e
3XJYgxxcoANzYJ3EZPPNer0WA+Sxrd98G/h1400O/0WHxDNbeIYbctcRbreSKWCNhJIvJG9
QVwM4Y15fqHgXxXoPgezXxPpMXh7RfEPie0khtQ+3yY2WVWYjJMeFdQN3zfKOOK+89S0TSd
YtJbTU9Pgu7eV0keORAQ7IwZCfXBAI+lePftNR6ePhzps+p2n2m2jv23KTgf8e0zL077lXH
r070tgNDxN+zv8Odc0p10XTR4d1DytsN3p5KjOON6Z2uPqM+9fFtzN4n8O6r4o8LyeJrrSI
Y2ZdQis5tgubiJjGBkchSpzjuP06fwz8RfF3hy+MXhPxVf6dapGiizvH+02sR3IGGyTO0AN
n5T2rX8N6tpeh/EfU/GPxP8Lw+LEvvMuI1s41kSCdmJLeS5wwIGAedvPHemBw+jr4dXxTFY
Tatdiz+2JHI/9olQ0e/BbIYDvnPbGa7jTPAMXjbVRo3gPR1kF2ire6p80sNqG5LGYkgsAR8
oJJOB64+qvC/xI+EnifTVOk6ppELpHvaxuESCaEAcgxtg8D0zXb+G9R0vWPDGnaxokYTTr+
3jubcCPy/3bKCvy9uMcUAeD/FxYvA/hD4dfDDRv9H0S+vIrS8ldSyC3Ro0YyYIyC8yMRkBs
YPBNeo6f8Pr3SbCK10nxpqNokS4EK2dmIP+/YhGB7AipviT4Uh8UeHMNZfbpLXczWgbabqF
lxJED2YjDKezxxntXJeGfiFc+GdMtLbxhNJe+H3JjsfEyqSm0HAivBjMMq42sxG0kHODQA/
xD4HvkeTUr7Q7O/uIxldY8OobDU4T/eCZKy45JXcM9Ap6VW8E/GGwh07WdN8c6zapd6JGs8
eoAeUup2rHCSrH1Em4bGjHIfjGeBlX8tt4k+JviaUfG678PaZam1aG2s9QgWJlaBSxUvnvz
xxzWPap8CvC/jCzm0q/bx/44vLgLZme+F4wndhhy3+qi+bHzYz6ZNAHReELfVNe+M1l4s1a
1ktb64s7i8NpMuJLCzJWK0icdnfM0hHrkdq90rj/AAPZrH/a+oXmoRahrtxdbNSkhUiOF0U
bYEzzsRWGPUknqcV2FMQUUUUAFFFFABRRRQAjDKkAke4paKKACiiigBMg18LftHvqMusr4k
bw5o8mjnVLiyuDDG6SrLExRBcsGGWdcSKcAhTjJGc/dVeVfFT4Vaf40KatBotjfaiIZLWaK
c+UZ4nTbuEgB2yJ1RiDjkcZyEwPJv2dfFHiPSPiJe/DnxF4e0+KW4s21BNXtVbfeqrAI+8n
DxFWwu0AADAFfV1ePfAn4St8M/Ckiazb2cuvSyyD7VEfMeO3JBSLeQOBjJAAGTXsNMAooxz
migAooooAKKKKACiiigArhvif4Bt/iB4ROmhlttTglWaxvslXtJMjLqRz93PHfjp1Hc0UAU
NF0q10PQdP0ay3fZrG3jtotxydqKFGT64FT3tut3Yz2zRxSCVCm2ZN6HI/iXuParFFAHO+D
fC8fhHwvZ6KL+fUHt02me4Ysef4VBJ2IMABR0AHXrXRUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRR
RQAUUUUAcZ8RfhzonxJ8OppOsS3Fs8LmW3urYgSQuVKnqCCCCQQf0ODWH4J+C+geD9Rg1OX
ULvWL22iENu9ztVIVByMKo5Oecknt3r0+igDmvHvh+58VfD3W/D1nLHFc31s0UTy/dVuoz+
Ip+u+CvC/irTFsfE+g2WqqEC5nhBZeOqt95fqCK6KikB4mfgfqXhec3Hwp+IGq+GF3b/7Nu
v8ATLJj6bG5H1yTUUnxA+M3gl9vjb4cxeI9Nj4fU/DUhZsD+IwN838hXuNFAHl/wl8ZWnj6
68XeJLD7ZFaPqMdvFbXgKPCEtosgoSQuWLHjrXa+JvCug+MNJTS/EVgL20SVZ1QuyFXXOGB
Ug55P51S8O+E49A8WeKtahnDR69cw3PkhceWyRBGOe+cZrqKYHLeJfh34J8YR7fEXhuzvpN
pUTlNkyj2kXDD868Y8VfszsZUu/BfiWZAmP+JfqrF42G7OBKo3L+Ib619IUGkB+fvjbwj4k
0bUrGDxr4LlW0gkW0a9EW63KFzhxMvAGCPvYr7L+ELK3wQ8ElSCP7FtBx/1xWuxu7S1vrSW
0vbeO4t5VKyRSqGVx6EHgiodL0yw0XSLTSdLtltbGziWGCFPuxoowFH0FAFw9K8P8eeLLHw
b48uVsbO80oyxwTahfGKObT5hIxRWmh3CTgrtMqcrld2RgV7hWH4k8IeGfF9ktl4m0W11SB
TlVnTJX6HqPwoYHhdl4b+Hvj7UtXvW+DdvqMlhcfZZtR8PahGlvcS7Qz7W3wlsbhk4PORni
uq8H/CHQ9M8R22qWPgmy8LafayC4WDzzc3d3Kv3DI+5giKfmCKzZYKSRtwfVdF0PSPDmjwa
PoWnQadYQDEdvAgVF7ngd/etGiwzmPCOl32mXHiRr23EK3mry3UOCDvjaOMBuOnKnr6V09F
FMQUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFAAeaKKKACii
igAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKAP/9k=
</binary><binary id="_3.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAKwAdUDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD7LooooAKKKKACiiigAooq
K4uILS1kurqZIYIlLPJIwVVA6kk9BQBJuGSuRkdRUa3EL3MlusqNNEFZ0DZZQc4JHbOD+VU
bgaToz3mt3Gy2a48tJ5jn5yDtQfXLYGOuRVkW1tb3FzqEduPtEyKJGQfNIFztHueTQBaqrP
qFnbX1pZTTBLi7LCFDnL7Rub8hWVb6lqWueCF1TSYIrLU7u1MlvFdglYZCPlWQDB4PBH1rS
sJDc2du10qi8jRfNQlWaJyoyDt4B57UATTySY2W3lPMCpZHbGFLYJ49g2PUipJC+Bs2k5Gc
+mea57w1NoutS33inSY51a+b7JK0vyl/s8kiA7ScryW64OMZAqppMa33hK90bQvEjTXVjO9
sdQWPcVlV9xVieHPO1yp67vunogOraZUljjO7c+cYUkcep6D8aV5FTO7PCluATwKytYi1C+
tY7fR9Qjtp47mFrg5+byg4LoDztJXODj8s5FnUrq+tRafYbH7V5tykcxLY8mM/efpzjjj3z
2oAzPEXjPQfC8Kvq9y0TyW091DEqEvMsKb5FXsW28hc5OD6GrOn+J9E1GyFzHfRwMI0lkgu
WEUsAbG3zEblM5HX1rL+I6WJ+HWtT31jDeCK1k2JLPHbkMyFMrLJ8sbYcgMfX3r5V1LTPhj
pviXSU+Hl94t11rhrYappMEJvoUtFnVnhlDDerZTOwE/d7A0XGfa4OQCORRWX4f8A7UHh+0
XWtn28KRKY12qfmOCo7AjGAeR35rUpiCiiigAooooAKKKoy6tYQ6zbaPJcAX1zE80cOCSyI
VDN6AAsvX1oAuPIkcbSSMERRksxwAKjkuYIpIYpJkSSZisaswBcgFiB6nAJ+gri9ctkurHx
aNa115tLhEU6xWYDyWaxqHaNo1XLZZdxBzuVtuMDl14un24b4pW+n3d3crpGBZxhJHkjz5i
7cEgNyc7SQQe+BSA6efULpdHa6g013vShaOykkVGZh2zkgfXnirwkXzBGWUSFd23POPWuZl
EbQ23juVXnmtdLlJtbF/PWVWCyEREhdzfIADxuyM9sVVuND0+U+Kry9MbeI4rW1ijiYzEyF
W2rEyjcQQ2cAYG0txljTA7PIPTmkZlUbmYAeprlvDclloTW/gaGSa6urC0E0kxj2jy2dgjO
SfmdsHJGckEnGRUmny6hf6JqEnirSU8y3upGW1ijLqUjYNEyE/fJ2qwPGCcYytAHTUVzQ8R
XF54b0TWdOsy8WoyweaMGUwRydSQvUg4UnouSTkKa1dR1HT9Etm1DUrryIndIhuJO52baiq
ozlmYgAAZJIoA0KKpXF5cRalZW0di0sFxv8ycNxDhcjIxznp2q7QAUUUUAFFFFABRRRQAUU
UUAFFHbmigAoOccHFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUZFABRRRQAV
Wle1eQafcSRO86OwhkwTIgwG+XuBuUH6j1qzUWy3e4E21GmjBTdgFkBwSM9s4H5CgCC6hsN
SguNNuljuI9oEsJ5wDyMjt0yPpVLw9ri+ILKa+htHt7ZZnhi80jzH2MUYsv8AB8wYYPPHOO
lR6hLo/hk3+v3U7Qi8aJZIx83my/cQIo5Lt8q4HXArajRVX5UC7vmIAxyaQGJ9v1o+Of7Lb
TxHo4s/OS7wWM0u/BTI4TaMHnJbdx901Si/s7wfd6rNJPNKup3JvtghLGMny43y/TGdpwTk
DOMgcbWvaouieHNR1hkDiyt5LgqSQDtUtjgE9uwP0r5y+IXxM1G38XT+E4NPvZby4tZ3jk5
RmlyY0dU2keWrKVBYcZL5B25GM9CuPjZ4O0nWDaSkxJLcIsk8ESPGWZCd5YOG2/LnzGUAqv
GRzWz4H8beEdZtL6+8P7UguJPtM2xJFZnPyPJ5bD7u5cFk3AnJJHNeH+I/hb4Y+GXh1tb8T
Q6h4w8VaxIyJI6GaGGTkhmYhpVUDblgdx24GM15rYzeIrW2ls9C8QR6doWnRXN9c3koLSWc
Jfyim1A2FlypEO0coORt3FAfb+i6Va6dqerz2V4kkN/OLp4QATHKRtc7s5IO0cHoQeccCxo
kGr28F6NavVupXu5HhdVCqsJx5agDpgcHJJJyc4IA+Lfhz8WbzQPP0TSfGc3iJtUXZB9shk
gFq+3LFt48tAqJjarEehXk19T6Pead48h0jV9O1Zbp9KulndSv7l8xbTtUkHGWJVmyQysM9
RQBk/EA+Ix8L9euNS0aHWWXUkdtNktPtML2azJyERgz4QeYe+4EYxivI/h7Y6HdfE+xuvBn
h7Vvh9aXl6Lhbd9T2x6pBECziW1yWjyMlf4SA3Pr6z8UtA+J3iLwbeaT4ZvIo5pNS8wmC6N
pI9kI8iJXAJDF+pJHQ9jivNfhR4Ev7zxL4r0vxj4d1qz1J9PjWHVNXkW4njBYq0aTr8s0fy
p1A4BU5WgD6ZtdT0+8urq0tL6C4uLRglxFHIGaElQwDAdMggjPY1W8Qa7p/hrw5fa7qkyxW
lnEZHZmC5x0XJ4yTgD3NeB694u8W/C/4i395qHh1LPw3qeqJ5uuPCHgNv5MSfOYwXhKMh2Z
yp3nIGM1e+IGseKdS/Ze1XVtR1K0tp7x1NlLJAoe5tHcBd8ZyokaMk4Xpx07MD36CYXFtFO
qsqyKHAYYIyM8ipK53wNq19rngHRNW1Cw+wXF1apIYCzNtB+6csAeVweeeea6KmIKKM1hX3
i3QNOt9ZuLrUY1j0VFkviAW8nI3BTj+IjHyjnkeooA8Z+JHxj1zRdQsl0IRQRDxD/ZYE23b
dRxiMTEtyEG+QID1AycccemeE/FkmuaHbahdG2ubgrtm+xKWSBjlxlic7Shj5xznIyCK8a+
J3wpfWYbyRo520a887VNOvPmSXSrqYo8kUqKrFonZVbIXMZDZ7k+a2eo/E7T7mw0y30uWPS
vDlunnRrFHtaNFRZWEmB5qM25VAcsckBRjAkZ9cabqHh7QdLxYeWlndyG+JjcyBvOYO7rgF
iN0gJyOAc8DFcnZ/FTS7LWINHi07UGtJZTDY/Z9KZY5lRMErIH2APIQq524xggAhq8B8Q/E
PXvEVzN4ct59Yn1BryVfsd1YtBNCvmM8CxBELq2wBlGSQwDZVVIPR6t+zv4gvrfw/r2oXlr
c6rHumurFrxrdnmdy4SFmDqhUnPTDMCTnNMD0u6+NlvHo93Ho9pBc6jAs+LeaVIXhCRl8mM
sA4TlX2MxyvvgU9H+Mvg/xvdWWkRW9rJpstwhtSjP5sbxEFd0YA8ollXYd2DuHuK57w38AZ
91+108sMsoWJZ7zzF82Lc28SLHODK/CD5sR7QNqYyKzfFXwA0vQbKbxFe2lhBDYk3LX+hW8
tvLaovzHdB5jCRRj+FkYA8EAcAH0bZav4f1K2bXre5t2W1WWFrl8KYVBHmKSegyqk9uAad4
f1S81K1uYtUtVtL+1neOWJCWTbnMbK38QZCpz65GBjFfLFnqniPwz8S9P0a5vdI1DTvEMsW
oyXUBe1R7Jt77pRtDKWAU8uxyuHLBsV9G6D4ktC0lgLyKZoJDFIAQohZS6vjblVjHl8Atlc
4bBxQBp6pqF1NotyvhGSzuruG4WCXawcQ5ceYcA4LqpLbSRkjB61ZutQszrdl4furc3E1xE
10peMFAImXnJ43BmUgDkdeKq6D/AGTZae8GhBSs6NqEVssgZB5hJOxhldpfceCQC3oRU2hy
S61oul6vrGmi01IIZDCVINs5BVlGeTgZGeh6jtTEaFrPfSX97DcWQht4in2eYSBvOBXLHH8
ODkY/GpLO1FpC0f2iacl3ffM+5vmYtj6DOAOwArM0fVr7UNT1m2urAWaWFyIIQxJaZNoYS5
wBg5wAM42nJzwJbKx1CfSrZNdug18komdrJmij3BshRg5KdAQ2c96ANaijNGaACiiigAooo
+tABRRRQBDcXlpaGIXV1FAZpBFH5jhd7nJCjPU8Hj2qavnT4+eIr7xLqUPwt8OWc1/Jujut
SNtFJI8ePnjjDIrGMnaDuxwWTtur1Hwfq3iw+RY6x4Pu9N0sQotvcXV/HcXCbU+YXHzEk5z
hgWJ/iAoA7qiq1jqFlqVt9p0+6iuod7x+ZEwZdyMVYZHcMCD7g1ZoAKKKKACiiigAooooAK
KKKACiiigAooooAKKKKACvFPiYde8J3LeIdQ8SarP4ZutVs2NrYsyXNp8siSKhTGYzlGwT1
B617XXO+MNcm8O6JFqcOjT6sEuYlligTe8UZb55QOp2rk4HNJjPMdP+P1nqNjqcVjpMRv4Z
Vg01ZrsImqSM6KkcYdVlDNvxnYVBVstgZPtsLStBG00YjlKguqtuCnuAcDP1wK8A+J3jj4T
aTf6Xqltb6bq3iGC+trxIrGFvPnwQ64lQbd2CrYckEZHGQR7xp17HqOl2moRxSwpdQpMscy
FHQMoIDKehGeR2NCAtVWgsrO1muZra3SKW6k82ZkGDI+0LuPqdqqPwFWajMMbXCTkHzEUqp
yeAcZ4/AUxGAukS3fh660rxZcQX6zXEhWUDy/laQtFj+665UAg5yoOc10ES+VBHGZGkKqF3
N1bA6n3rL1zR7XVRYT3MzRNpt2l7G2fl3KCDuB4I2s3XocEcivnTVfG3ifTDrd9oeueJ7yz
1y/SXSdSsrZdRsra0klQuRHtMiSIvmYVvlII29qWwH0V4i1DS7HSDHq1w0MN9ItihRWLNJK
diqNvIJJ68Y9a8P+J3w81yy1iHxd4V1H7Bq9vOzQyjDNhxtZI0J3S7iIyynuzlQ5bbXpXhS
91bXPhDDc+MtIubu++zyedbyW4hluwjHY4jONjOFVgpwVJHTGa3Le9vtY/sl5NLiOk31k09
x5h3NFIdhRCDjjBfnHVe1Azx21+MGhXTDSfin4euYntZmS31qCzk+zz4w27C/vIH24LIeRj
nHSvV9G8L+DEjk1HSo1u7a+tgrFrp54ZYmGfusxU5Hf0qj4h8F6Ld2sMV5bpLaoQkcZuPJL
ZOPJOfllR/ljCsOAOO2PK7v4R2Gh/2omim50qG6la4fTvPm+z3WC7JD5EalXBCMCu5yF7DO
KQFDxFN4Z8L6lcWfhjwz4DnGklJLO+h1WG2uLY5EflTKxDMzB2+bdtwRkHHPtfhPw7HoNvB
a6dbi0tbe0trdYtiYcJG537lJJJaTncT9w4HO4+C/FPRPC+k3gh1Dw1BBLHo1rDqF3bwwNP
crJ+7DRwOuC0ZiHzq4K7gMEV7x4Y8XRax4ehOm6PdpcxaTBem1lCoymRCY4uoG4hTyBtHrQ
BgePNF8P8AxA0TUNFuPEd1Z+JNBiE050WaVZoWMYfHlIwaRGBGB1PQEGvL/h14a1S78GXGu
+EdUur7WtP1W1s7281DVZWhvobfEkqgPH5kSkyYMZ5DLgkgHNTxJq3hDxBDqOoeK9Gn+H3x
U06A3O5Zzai8KL/yzlGVlG0YA+8cYB716XnX/h38C7HVLSd/Nt7Nr3VJL6333LTzMGeR1BO
ShkdmXP8AABnGaAPGbb4u65r1jqvh5tW1HxTL4nsZymmxaayT6LOCu0HareZAVcYIBzt5Ay
a7/Xor7xxrnw88Fa9ZSaUI4IpdQsLf5FBMMnmr8vIURpswMbRcgE5wDW0nSW1L4h6DceN5d
O1p9Pj/ALb0bxRZ28cZvoY2CGBthABDTQkAjgggE541fh9eWNp8edUsIbk6lqN7BO14ATJ9
gZZPmw56qxAGO37sYwKAPflUKgVRgAYArO1TXtD0S2ludY1iy06CLb5kl1OsSpuJC5LEYyQ
ceuDUereItH0OfT7bUr1YbjUZ1trWHBZ5nJ6BRzgZyT0A5NeA/F688QSa/r/gX4eeHL2+1j
WWtb3UNRu1/wBFsAABG8bnhG/dk7jwChxz0YGl4X+IV06+NtY8EaTqPiawXUECanqUzIkkk
km0iPIP+jxJzkevQDJrs76+1K88eQaLoGgaddaBrsIvdU1Ga73JdxeWYz5CLwSMRBmz0ZeD
1HB+NLnxSnh7QPh/q15pvhy8164NpqeqwzmDz1jZSXijXhfNVsFjgbvkJ5Wunn8E6pa+JPB
Wl2mqy6VomjWTQaXb4y7XEceAJ3Vv3iFVVwg2ghGzggUAVZr/AMdxeA9U0qTxHFD4mlmMkk
MNuxfS9PSRYXaHPMjAZZXY/PyQMjFN8S/EDw74N0/wte6frEOr+EpJbjT7u1tYkubrULkDC
sMkb/nDF2HVmBJwaj8H/CS7lufHdz4y1O+m1nxEv2W5uY2ZAseMq0Dq3CA5+XAIxtIxyewt
/hvp3/CA6ToTWVnY3mkKy2skEZeJPnyy7WyTHIPvISeDjOQDQBwnhM6zffGO81S+0eLwp4c
8IWssBjvJkmnuBKWbzHlJLLGAAVXO0DoeCBzXgjU7n4pfELXPF1nrrare6CLpdC+3xvBYoS
pWOaKMD5sblDluRkEdQB7fr2m+H9T8Q2uh3mhXN613ZvbXIhgK262rA8SvwuAy/KoJYE5AA
yadrXgTTLjwRd6Hpjf2XI1nJareQoPNCPt8zJA5LhACevccigDC8F+NBq1houq3XimGbTTG
ujyCSFUlvNTBw7AjI2/KcbTg5Y8jBr0LWLX7dod9Z+UkpmhdAki7lYkcAjuPavHNNtfBnhv
Ufht4V0O0W+1KJ5JrSS0YOlrbSB2kdmcfdYggdHJHHQ11PhP4nf2z4s8ReHdfsbbRbjSr9r
SHNzvMwz8hbKgKWXaw5Od4HXIoA8m8TfD3VLjxHqerxWbW+latpomvLi8uWlfTWYqZLdYU/
eOd0aeXGDtP7wZ5ArP8UeCfEcOfF2m6xrDrpU0U6tq+nG2aWKMAOq7HVUG1SeUjz/E3evqO
1n0vUJnubSaC5ktne2d42DGNgRuQ+hyBkfSrUsUU0LxTIJI3UqysMhgeoNKwXPlW1+MXiDT
dTj0PU9OewdbzMnkss0wtXdZAVRJmfaFJbKJIrLwGXB2++W8vibUPD2kXcF7HOZL6OW6aCN
Yy1tnnyySQVztOepjyB8xBrxX4lWXht7rSvA3he1nvEv8AV1VrCA7/ALJHEsiySx8bgPMnA
wTtHltgYzXrPhPSL+PwJLoklwLC8vLV4pLi2DRPbSiFIyURuPlOcFcD5V65zQB0Oq3GtQeJ
9Fhg2po87OtzKkZeTzAuUQ9lQ/NluuQo4zmtHTZ9Wmu9TXUrOO3giudlmyPu86Hy1O8+h3F
xjAxt79aqNqH9j2mh6bdoZby7ZLUCHcU3rGWY7m5wAjHk5Puafpl/qVzrusWd7ai3t7Rolt
SFY+cjJkvu6fe3LtHI2ZP3hTEOs9PsNC0U2U19J9maVgJbqclsyyHam8nPVwq856CtG0tYb
Gygs7ZSsMEaxRgsWIVRgcnk8DvUMCslvDb6lcRXFwWJB2hA5ByML7AD8s1PcSSRW0kkUDTu
qkiNCAXPoMkD8zTAlopFzjkYpaACvKPjR8SB4P8ADbaLoUk8/i7VIythBax+Y8AHLXDgA4R
AGPQ5wQOhI9XPTiuE1zwD4Div9S8Y6r4UGs6g675mdGupCoAG1I2JGAAPlUc44BNAEnhDxt
pt8um+HdV8UaRqXieSxS7k+wErFcocgPHng9MkA5HXABFdvXj+sfEH4c+D/DdtrNn4SmawD
qbVrfS0tFL44Ked5eTjJyoOBk9M12ngTxXqXjDQTrF94XuvD8Ejf6NHdyq0kyY+/gfdXPTP
Xr0xSA6dolQSPDGiyvyTj7xxgZ9a8E+KmreJF8GT2/jO9i0Rr24+xWen6VdEfbFC7pJTJw7
ZUMFiAX5ioO/Ir6A61l6x4f0fXo7ddVsY7k20ongkOVeCQdGRhgqfcEUNAcB8MJfEOj+GfD
3h/wD4Qu5tNHhs1jkvZpI4JFnILu32c4ZYtxIBOHyR8mPmr0mx1Cw1K0F1p97BeW5JUSwSB
1JBwRkccEEV5hrui/Fbxb4su9Eu76z8OeEYRuW6092kuL5SThCcgxkADPbn+IHA5Jb3QfAf
iLT/AAl8GLaw1rxFqSzm7aTUfMiUxlSxmRZAofLdQAVUEAHpS2GfQ1Fch4L8Zf8ACRz6po9
+lpDrujPHFfw2Vx58ILLkMj4BxwwwQCCpB9T19UIKKKKACiiigAooooAKQKATgYz1paKACi
iigAzRRgHrRQAV518XodLuPCunRate61ZRNqluI5tEwblZckJtH3sZxnYC2PxI9Frgfi7Ho
zfDm5l13TtUvrWKeBh/ZBYXcDmQKJYivO5d2fwpMDxfwh4GsPBPxbWx8G/FPTL3UbjUEm1D
TbyyiFzNEG/fRrOwclgOSi7SDnOOMdN8RfG+r/D34l63rFnpV3fA6bayx7nmNoQGlV42AdU
R2wu1trkYPy4JI80t7jwbDrFhpXgzxjYwRSFZbsa9pskd8ZYS0+RP5e2IAJ1yAp3sQxY16d
P8e9Qvlt9a8O+Exq3ha1sobvWplmH2i1WR3Vtkf/LRU8tiSOCOeBSGdp8M/Hd74/vNY1S3u
LVtEgEEMcSRsZIrgxh5U3nG5QGTqgOS3YV6TXkHwe8WR+JNY8TPpOhvb+Hp5xe2GoGw+yG4
D8FWAUK5BX5W+9txuwevqmo6lZ6Vapc303lRPNFbqdpOZJHWNBx6swH40xGFeweLJPD3iRb
S4gh1WV5f7MeZVaGNdgEeR6ZyTnvntivlfV/B3grwrr83iLxx4i8P+M3iJeG10zVItIdAv8
K2sKAO3H/PUZ6Yr611S51KPXtHtobUy6ZctKl06pvKtsygYdkOGy3rtH8VfHV54i0jTr46v
p/w7h8OarqHmRWN9pK3NmthmTb/AKUGjMbrtAbdGGzjGBSY0fVtnNqLt4Rm8P2/l+FprYvM
uczoGiBhDbs/IMndg7t2ztuq0V0q18UT+JbnxFG0D2KqkM048qBQ/wA0qc4AYlQx7lV57Vj
aDrtw3wz0W/vdVTxRI8CSyalpqiGOUh1G/buB2gnLeytkc7a8D8X+I9d1rVb3SH0RntYIRH
cQxIRFb2zLgylpGRE3GMAZUBSHJXjkA+g9F0OXULa1uNV1VNQ1HR9WnmjvRIJRIpLKVKjAj
IR9hUAbWXI99VdTuPFGhRXvhO/hihe68truaEsGiVtsjRA9+CFYgjjOCK+XfCfxA8U+BPD0
QPhr7Rc28iutv5xje5hlLFBHhTGU3Jnepbe2xd3Ra+hIfG2h6H4N0fXI9JnTT9ZvAJmtpI3
jsXmYlnnYsFQbj82OAxI5zywPJPG+h2t8usa1qmntDPqV9JaQ6npuzWLF1eVYlE0MnMDAIj
HYVBKnnOFr0TxlJpfiCZvhGt7eWOsz6THcyarpSGMWXlsDH5m3lEZlbAzjGRkZBPnnwx8IW
k/xlmXRtY1BdN8OZaVWieye5bdIkReML5c6FS/73O5sdq7z4r+ALnVdQTxt4Y1K1sdZWzbS
7mG8m8q21G2cnEMjDkHccAjB54IOCADgfAHg3xH4w1WxtvFXjiDX7DQ75LubS9Qt0vJo1Vi
YJIrzaC6uUzkYG3KkE5qx8TPFj+Fo/DvhrRvHGlaprNhqssN/pepSSSLexz71RbhgSQQJFB
B+XLBsAAAd98I9NOj6v4ns7jw3a+HbyaS3uJ9OspTNDbkx7eJNoX5iC2xc4zk8tWn4r+H1j
BdT+NPB+g6evi23V5E326Fb4sclJM45J6OCGX6ZBAPO/DFro+leDvEktn4DufBeruJomt9S
mkvdwVVL+XycQmV4xlPvdcccHwL03W9Q8ceI/iRqtxFfWl5bLZrffIzSspDsUKImRyQ2UTl
VGDtzVf4ieNfHU3xW03wV4U0+xvNQv7ZYvNXdi2ZSjSSsynKxq2CAfvFeRjAbsE0fWPh/4c
8E+DNO8SQRQNdk6lciMG5mLPv2xp/CjSNsZsEqGB9SEBb1fxnb634Nt/HGneHLyVbDUT/Z8
zyrBI8K8PNghmWJvmVlK7tvzEDGR554d8HeJ/8AhMrfx78SXJn1OSQXMkgSeztUBUWkexG2
lMGQhyWAfZnqSb+j6b4i1zxTqXxH1nQpVfw9HcnSPC9nKrRxXDKfN83AyZXLk8LhgQQSCK7
zwfey+E/hHBefEi802K0uJEwtvE5t7aK4dQkJDDhQz7eeAuB0FAFXw34B8z4l+Lta8WXX9u
3dxH9iiF3GCsdm5LqkYAChT9xhgkmMncd2BseIPiBovhjwV4gutAVfEV54TjSK6sI7kCWIg
ADezZxxyTyeD1NeSfEj4geLPCvx50y113Vb+z8PRT299bnS0zb/AGEsyTm5GNzncU5HCg9P
WivhLW/HXj7xf428AXNtNpeuldOuYbqGW3hu7SW1CtN5jA7mSRQQFXueeaYHe+OPFWq6t4j
8L6HYapcaRaX+hXeuPLYTbXkljiBiQPgZQFixGAGwMjHB8y0nxNrWp+ItJh8Zatdpp3ivQ7
LWbyV7ySGC0FvI3muuGAjEqqgwuBmTp0rupvCvhvQbvwvo/wASPGkWuanp9pDpOnaXYg2cj
JM6QGRgsm9wR97kKVVjtOKk8E+LNO1/4ratp8OmX2u2EEMNrZudJjt4dOs5R5ihixDvGSi7
SFxtCnvmkBX+B/iLWL34o+N7XX5LyCXU47bVbOzvZ1cwwMDtEYDEbdrKM8H5eQDX0KehqkN
J0tdUGqLptqL8R+SLoQr5oT+7vxnb7ZxVuSNJYXikXcjqVYeoNUI8FsvFEKftJR+DfBqLdr
A89zrMrEpHbxOoJgXOd7eaTIMY27nHc11vj/ThYSzXTN4Rg8O6sVTVbfXt8Iu7gYEREgJUE
hQOUJ+Revbnm0fR/hVe61ZeDLGxl169tftOm2kkh8zy1LeYSiglhGCWBwC2dmScVlatpvxA
h+H/AIJ0eG607xTcahLNe3l3NJmC5ujILiEK5U7EIMm3G3lVA/ulDMe48MpceBUk03xFp/h
26vtfkg+0+HNTmngcMAiKx86Mrt2orBQRgbto6iO3+NPiX4T+IR4W+J1xc+I4YbFZHu7GwY
SQOWIQGR9nnKUGS5VTuz15qlN8Mbe28JWuh29nqPh3UrXUx9hfVI4o47m4kVWCLJAWVT+5U
LKOQ/BBD7Sz4S623jmzfw74q1qVfFFlHMJGw0c3Fw25SyyDziQ7gcFeed2KAM/w7qmh+Jfj
E+rWwOrWGm2KQ2728rqZYxL9qeVxhizsWcFcjG8Jg/Ma+iPEV7qWm/Dq71ddUGh3KQLcfaL
+QSNCXcO8RG0pnHyI2GwSPlOMN5zonw8i+HU2t+KNEtDfR3EQWDS7X/RJrhpCjv5ZDcdCoU
opOwc1g3N18Uta1XS9Dsv7fSe5u3vUk1cxwW7rG5zFMgUHKjaNqMVYAOA4LAIZ9BWX9k33h
3R55DL9nZYJrY3jsJt+AU3EnJf1B685zW18teBabrMnw1m0Xwj8QIdW1f7LcefpepW9tH9n
txs2mIMJA8ioJNoygPIAB4q18XNJ8Xpq6w+HZLjUx4mdLJIG1Se2+wOEILhIz80OPmbGCGA
JJBwGI9T0i+0LxJqU+s6XI802nvJpzu0TIA2VZgNwBPbkcH34rRs/7ThgvZNSkjuW86R4Ft
1xiL+Bef4sdeeT6DgeGWul+PPhD4Z1bxD4i8Raj4kbULcLdHS7ODZp0iokcc4EjqZDgAHA+
baMivZPBupQat4K0m/gklkWS3VWMu7fvX5Xzu5zuB5PWgRuQu0kKSNG0ZYAlGxlfY4p9FFM
AooooA4fVvhnoGsfEfT/ABvf+bc3NlEY1s7hvNts8bZFRuEcEDkdfTODXk+q+KLnWtZ1S68
bfEybwTpmn6jPaQ6PpFwEvZlicqrEKC4DKA3RtwII2DlvpCuS8T3Xw80jUbC78XHQ7S8uZD
Haz6ikQdmA/hZhxge9JjMT4U69q+v2utXE8eonQY7pU0e51PaZ7iLyxvYkfeXfnBOTg8k4r
0jNeM678V9Nhu9U0TXvDmrSWu5F07+wxcXD6iOu9JYVVEA4BHmZyCDx1Z4H8SX/AIL8Nalr
nxBuLzSNC1DVFTS4NRkeaWxjZekjv8+3cCfm+7z25ouB7BNNZzTPpkk8ZneIu0IfD+Wfl3Y
64zxmvAr34AeRcwWY1+1sPB+mF7xGtrFRqYfrhp8EvhcqD/dAUq33h76lnZm//tRIU+1PCI
TMOrRglgPcZJI+p9apx6ffL4hvr59Qd7K4t444rfPEDqX3MO3zAr1/u0CPOPDDeGdBsJLX4
N+E7bWXdQs+pCYQ27MOiyXJDNIRk/KgbbyDtrS8D/EfVNd8aaz4H8U+HotG1/So1nb7Jdi5
gmjO35g21Sp+deCO9P8AFfg/xxe2Ok6P4P8AGMegaaP3epTLaqbuUdWkjcDarsevyjkk57V
Jpvww0/wp4fu7LwZqEmkalqEge+1u4X7XeTj+Il3P3vQkFRz8tAz0OivFPDXxKurX4h2vw9
06+m+INsuRc6xaIA+nc8C4cYjf6rg8Y2k17XmmIKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigArivil
4jvvCvw51DWtPu4bGeNoYvtlxEZY7VZJVRpmUcsFDFse1drXNeOZrq38IXM9rrWn6K0UkTv
eakoaBUEil1YEjO5QV6jr1HWkwPC/D3ibSZvHvhxLr4raP8AEeyu7v7Obe9tIoruzlkidVk
h2gZU7tjKQcB/atn4v+EfhO2p2f8Aa/g/XNR1MWSW6r4cjk3Wlou4AsqkIqcsACOccdKzLf
xwPEHjSHTNH+D+k+M3s50kbV9Oj+ypayKwIJaeMYYdR83OBivQPGGk+IG8d2GueC9ehsfEb
aeUudJu/mhvLdHyCTg4ZHkPQgkN1HWkMf8ABKLT4/BN02i+K73xHo73rGyfUJGe5s0EaKbe
TcBtKsrcYHBHrXpV09qkS/azGEZ1VRJjBcsNo575xj3rgPhvo/jO31LXdf8AGlrpOnXupmF
RZaUpCfuww82TLN+8bcBwTwi/h291/Zl5dx6ZdiGaddt2kLjJGxxtcfRsYPrTAo2Gs3F62t
L9hZJNPuWgjhJw0oEasGyePm3cdsYzzkDwDx54T8P+IPEWtXXifxx4j8I3i7ZoodUunfTJE
MavhMbVGDlSivu+U9etfRc2oxxy3sEdtcTT2kImKJGf3gO7CoxwGPykYzxxnGa8w+K/gSx8
UaF/wkEnhOXXdTNosDafLrL6fCE5f94VIDFSSOfU9KAOE8L6xfL8Cb+0uPCyWGhaZeoLPU7
O1ZYb6FrkETRQufMTblZNxJBK9TV79nHS9T/tTxVqGqyRXTuEt7l2dZGM/nTSuBjI27ZUB7
5BGOK8+8H65L4R1G/8OfEiHU9PtNetDpmmaAsct9ZyE48pop5JpRnnb8o2jIyRivSP2bdM1
C2u/Gt5dSeTF9tW2S2RNoJQufMcZI8whgGxxwOtMCb4tfCybUJrBPD2kRXEEkvmQo7BI9Ol
QbjtYDMaSqCpIJCuIzjjjV+C/jSx1zw1qHgzxEunWes6VcyWc+mMy5dCcZKFiDuYsCq/KOg
4xXtEkcc0TRSIHRwVZWGQQe1fPPiv4U+JbDxRceLtHkgm1S1Eq6bqEMRM0cT5HlXAJJbYGI
SRFZlAAKkDFID1rTvCPg7wmNQk0y1TS/7Rj8uZlncBURWIVMnEaqCxAXAGSaraZpGg3PhvR
PDs0clxFpc2LScqvElq+1W3JlQxx0OCRuyOor5i0/4reKvBvhy90nWLXWDJbt5kd3DbedAi
bzhS4MZVDwAQzjAACj7gk1jxz5fg7VdV1qy8S6DqM00Ys7N5bq3khTlllaeTKFWMWzC4Y5J
yNxNK7A+y0hhWZ51iQSuArOF+ZgM4BPfGT+dY3iXxHpug6XPNf3HkgYUksIzg5LMpbg7VDM
cZwFNeO+B/iRqHg/wjdWvxE1qS/wBXBN15t1NGEgV1JjiLIS0mUQSbo0bh2wCVauN8U+Otd
+L3xC0jw38OrkQBopY7qZstbtBt+d23w5xkjaT6qdo3cHkB1vwa0qwj+J+vX9hMLuG1sVt0
uN6vtjPlKqErxnfbzcDoFB6EGuf07Q5viXqvjvxPp3i5j4ss5fsCSaVOJlhssnMVuGGEd1U
jfkHdnhckm/4rk8NfC34KXfw/uNWj1TxbqUwMdpprmOaSeRw0e/JLeWAFUlz8yjHfFbPw41
r4d+GtBv7yz8NP4euvClr9k1p7UK8LTsV3Rbwxadty5U8gbsZGSKAO6WbwV8K9Es/7S1pbG
O1062sSJWLFoo3EaSMvLcNLgt0G7mvDPG9v4mu9V8U6D4x1J9Uv/E3hxbnRVtATbsYZhJJb
wxqSHfCK6nOSGOTzxkXmty+M9Q8U2uu20N5ceNoZ7PQmuYRFJZXNvOUWybJ+QsoikIJ+8fe
vov4d/DG08EaVa295qUuvXNlvSwuL2NC9hC+MwxsBkDgZPfsAOKYHE6D4PXQ/A9lrnxgvIL
//AIRWyu0syoYSPYvGARcJk732DbtGQPc81jap8SLe3bwsuiahJ4T8GadqY0HVNPliEU9uW
t3MTGUMwCY2EEHOeSe1UR8O18YftF+O9G8R69PLLDYfaLSYKBKsdxH5YUY48uPHCkck5PfP
rPgf4YwaBoF/Z+KJLHxDdag1ubhmtAsL+RAkMZ2MW+bEYYn+8TjFAHhHg/VLnxl8UfDeq6L
HqS38Y0+z1eG/RpIdQtokkZrn51BVo5I+GJOWZcEEkH27wJ4S1bQfij431afRrew0bUFs4N
NMcqkiKCIx7di/dXuB6dq9NWNFGFRV7cCndqYgooooA4DVPDWh6D451H4lXWlpOyacz3FwE
Mk8JiHHljrhkLAqOMoD1NR+HdWg1j4QXV74Tmhsb2eK4eKNrpJRZ3UpaQRswyo2tIvy4O0E
DHFdB44s/EGoeCdTs/DFzHb6nNFsR3XJ2nhwuSAH252k8BsZ4rivAUGm6bp+geAdD0OCXw8
mmS3d1cXEZjPniYLsETsxLhw5fJOwheeQKQzn/h//AMJprupXWgfE67ujeXmlwXy2rJCBby
RybRNE8bfK27BxsHKgg5GT51pOvLD8VF8SQySaWNTtFkvLe02LHLcee0aYDDALGMSH3Ldea
2/Dtu3gv40WWlXWj6fcX6arLbwT29zKpWC4y2WXzPJRghVtmwFjwqDAY3/jl8N/O0OS6t9R
SysopnnQRQqXUzXETMuSwwfMJKsAcbyMc8Az125sL/VfDF8lu8kd7I0Ny3yFBcABGeHJwQr
FWU46bvwrU13UbsiHQ9HZrXWL63lktrmSEPFblAPmcEjd8zKNo5Oc9ATXEfD2PxJqXwrQ/b
5bLWLiGbZdzzLP57kKFnUYwFYbXODwzHINdpJe6ZY2mgrd2Er3huI7aGMss0lvK0Z3b3LYG
E3ZOeegySAUI+ebp/iR4q+MOr61p+k2U9zocI02O9vrZ4bOxuIyzNMFZyDw4IJJ4Knb0Net
6b4ps76xtfF8EkHiDVNMg+w6mmgyJcphtru8eWBChlzgfMeRg4BGZ4/8O+Mruxu7XwvfS65
NIl7DPZf2itts+0riJ5AeGEYLgLxwFOCQTXnt1of/AArGxsvEsfjm0muv7MeG60GxtxL9ph
lkLyvHImDuBOVkdduVwcBjgsByms6/q3iJLx7XWvGPiXVNZ1RdS0rTLGJlsZ9PjmGCCy5iI
BK7hgq4U44Br6N+G914jvvD0+keMPCFnoIspFFna2syTRrbg/ukOCSHTaM8AHgjuBDa28c3
wJtYvCV3YWF3Po/2bSruEeSiPIgEewnlCW28c4b1xXk2heDdc0vV7T/hFPhbqPh3Vo7qE3e
v6vrPmMIlcGUlUOyQMoIwOu7p3D2A+nFuEe8ltQsgeNFcsUIUhiQMHoT8pyO3HrU1c5p/jT
QdZsNOv9DmfVLS/u2s1mtkysTqHLeZnG0DYRz3IHcVqzWt9JrNpdR6iYrKKN1ltBGD5znG1
i3UBRu4HUkelMReoqs1/arqkemFz9qkiacKFONgIBOeg5YcdfyqzQAVS1PSdN1mxey1Swt7
23frHcRLIv1wwIq3u+crtPAznsarXNzNDd2kMdnJOk8hSSVSAsACFtzZOcEgLx3IoA5n4fe
B7H4e+ErXwzpd1JJbW8ksreZtLOZHLZOAOn0rzXxt4F+IPi/4nN4iu7/Q7Hw1oJSTTBdSma
LKkGWSaLbhuhGNy4wDnjn2qz1HT7uC51CNTEsTyQSySxmM/u2IPXB2g7sHp3HWsDWfD+g+P
fhfe6NYyeRpWuW7SJNChTPmN5nmY4JBY7j65PrSA5Twb8SfDovdQg1H4nWOvwtKNs4smtob
WQkgxCX/AFezptDMW68kYx6Dv1C58UwzW16kmkR2zrJHGyk+eShUtxkjYeMEdec5GPFF8Ge
LfEul3ek/ETWrHwP4NtLprCPRtGVLZNQjUgK5lYkhH5+UckdgRk9Lb+K9B+Gl+fCmn2dvH4
V0iAPczJqLXVzZKzACSSM5KxAnBy24dQu1SaWwz1G4so7nVbO7N3cI9oHIhSXbHJuGMuv8W
O3pk1yXxO8IT+M9AstPj1LU7e1W8h+2WljMIheW7SKJEkOQdoXceCO/B6V0OjWOkpdX3iHT
7kXg1cpP9oDrIpQIAoRh/BgZAzjJJHWozDPH4VvIvC19FcXf75rea6lM6eaXYkMc5wGJHtj
HamB5zqfi7TfAl1H8M/hb4De68QBN8VmsDW1rFHx+/kmI+ZcnBIJJIIzmuR8LePL7wNdXZ8
beI9c8Q+MtTuwtx4UtLUMtozFcGAHPyBckEPhgemQa928RaRqWreHby10fVzomrywmOHUo4
EleE5B6MMEHHI49iDg1y3wv+Gun+CdGF1eWaz+Jrjd9v1KWc3Elw245YOwBCtw23AxnnJGa
LAdvpGq2utaZHqFmJliclds8LROjA4KsrAEEEVd3r5nl7vnxnHtUd0Lj7FOLIxrc+W3lGUE
oHx8u7HOM4zRai4FnD9r2G52L5pT7u7HOPbNMRNRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAVyXxDbwbD4P
lvfHiodBtJoppvMRnQMHATcqgkjcR2xXW1heLr7Q9M8HapqHiS1ju9Jt4GkuYJIllWRRzja
3B5x1pAfPmq+OvhLDozp8ONL8SXN5bg39rb6JHdQWzPG6tuaMkKU3bdx2EYNdL8ek8C6pp+
kx67fXll4mSBrnS3tJPLIBKhgxdlQoW2gjIb0rA1bxl8Ki9te+EZPEGjXy2rRvPpG/ZpqPI
u6N7cvtOTECVjXO1QQcbTXv1zo3hnxTaW2oXml2GqwywDyZZ4FlBibDDBYdDhT+ApblHAfB
Dw/d6bol/rV/Nry3epGOOS21mQyGPygwDRMwVih38ZVenSvU2srVtQj1BrdDdRxtCk235lR
ipZc+hKqfwFY+i+GU0HV725s9SvHsLmKNEsJ7iSZLd1L5ZC7HaGDKNowBsFdBTJMvVTqrx2
baUUUrdx/aFk4LQ5w4X36H3AI4zmuR8YeF9E+IkGraXJrNxGlraT6dcJFkxwvKqtu7AyKAp
6n5XIP3q7HVtOOow2yi8mtfs9zFc5iOPM2NnY3qp/wriPEHjrwj4UubvWnjaC+vLfDSyKY4
5REG2lySOQSy8/N8rdlyBjPl7R9L8NW3ju0k+Gnj+51TxIiYF5qEVtZWEBjYNNjem9VO7O2
NQT8x3HnH0D4TuNQ8Parq+leHYf7Tgn1qxkuLqZ3laO2ltkDSZ+8/zRYB6AOD0BrzHxJ498
PeIPFV5p+l+CdH+JzaizvaWj6asNzblV+ZROFIkUEHrtbHQtWp4RsvEnw8+H2o6x4W8Caof
EVwy2+pPq0kqpYQhcxtBCDIZIU3NgAl+DnrigD1vQ/FHinW/ivrdnLYrpnhXRYXtm87Z509
zuQiRucohTJTjDAknBwBd1D4jaRLqui6X4auLfWptQ1T+zpZreUPFa7YzLJuYHG7YOFzkk9
8EV8Mr8VPGureBm8Iar4g8PeTdWqRTXGoR3Mdw0CSbljaQDDgnPYnDMM84r1r4c+MNH0/4Q
eO9TsrXw/ZTWWr2k+n2trG8ttJcLFEVEKna7OTGxAJ+8eSRk0AfVEkHhPU9R1LRZoNMu714
45L60ZEd2Q52GRepHBxmvG/iFDpeja/dS6ZqesGx1SC6N/NpWpCb+z/JiVdgtMOPLyPmYKS
hbtkUnhK01Xwp4Zu73QJftuv8AiLXUXV9V1KNontWJG4yQYJTrsC5KgyAhguKi8deCdan+I
My+Efh7YG10u0E0E1qv2SWaact5rCUSx4f9yg3AMy8HkHFIDQ1D4b6p49sPDGutdW81o+jw
xtDNcSQMoaIEqzW+3zUzg7crglsHB21t+CPAHhb4UatsW8mu9R1LMNnAiyP9lg+TzABk4QM
FLSNj+EEnjPY+CLK50z4YaTYW9rd291a2Yijg1RwZY3UEBJGUcgHjcByOe9fPXjbUNa8a3+
ifDXUfF0VvrE6NdavLHbyRyWLSNtNozxsVijKOEG4OGwCcEglgdTY63fa14o8R+JtMjj1u5
0XUIIZtREO2xuNOZ/njjAz5jRKvmFskhiccHB9Gu/hzp9/4V8W+F0jtoNK15GeGSNBvidwS
c4HzBX+def4iOMCr3h/StM+G/ha7t2uYLDw3ZqJbaKaTH2NdvzxlmPI3ZIOerkdhXleqfEz
XfG+vR6b4N8RpoenQqgm1GBUlSaRyoMWXiYhlDbVCglnJ6BDSA7f4YfDW78M6dJdeL2sNU8
QNfSXiXUCsVjZ4YomcbgPnYRbmOOrH1Neo18vfZviB4U8dX09j43utev8AT43urqK/u/3M0
SLyogFw4Un3jjweQQMqdmD40fELVfDUy2PgiFNWkZI0lSR2jhMn3FAxiRgPmyHCEFSSpO2n
cLHr2s+IfAvgzUZ9Q1rU9M0m/vwC7SuonuAowAB95sdAAD+Zo8MfELwj4wvLyy8P6t9purI
K08EkMkMiK2cNtkVSQcdRxXkPhb4fW+tNLN4iV9UutdtJPtlw8aKFDMjF0G14pjvYEO7EBY
9qLwak8UfCmDw1oVtrHhC6ttE1jTZPOt79rWNTKw2lIilvGpkGDIMhQzdGD8EID6Eor540H
4pfF2Qw6bJ4a0fxDeFWea5s5GgFvtPKvGxLjOU5IUjdnacV6T4f8aeFfit4Mb+wtcME9xF8
8MMwS6s5FI529cq2OcFT7g07gJpPxa8Jap8QNb8G/bEtLvSpY4PNupUiW5lbgxxqxDMQxAP
GMkY6jOh498aw+B9Ak1q5t/tEMOAYlYK0jMcKoJ4HQsSeiqeDXissOv618ZdIinvI4RZ+IX
eZJGEls7IuSis1uuZTGqkL5j4K8YK5HpPxQWw1MaL5ZtLuSyumuJ0MiO6QpjftQnks/lRNx
kLK4/iouBwFv4l+Ll9qkWuu91psl0xe20qS2kmgaPd91lSH5OAQGlkjYtzhBwes8C/GLT9Y
10+H/E2g/wDCNayfmjYqTDPvcjIfaACzLwclWPAYniun0/QpjZW0Mc6PaJMJ0GZY8h2LMdo
cbmLgvuYk4Yrj14Tx94LlXTtUu9QvALSfZbxyuFLwxPPvbK7eg77CpZeSN8YZpAwbzSfGt7
q//Ce6r4fbVvsmos11p9nL5SGOC4wrNFiNndFUMhJl3EDAGRj034s2Nq/hCW/vLs21tG0aT
Pu5j+cGN0B4LLJsOD94ZHpXnOoeP/ipoviDXND0X4f2uu6PpMMbRXcsjSSXDLuImfylIZ32
BsYGCOua0/ESX2p/E/4evrEcj6Xe251CeOS4l8iS5SMS7Y0Vhynlhh5gK4Y4waYHsPhW2W0
8I6VZ7VWSC1ijdVXbsYIMrjJIx05JPuao6Yun6Tfnw3M6Xt5czzagFC7nWMybhJJn0bCg+w
x0OPHPhHqt7feJNej8IalqC6Xc20+rtHq9hGqyXs0roD5sf8A8oDG5icP0217LpV1apquna
VqANz4ii0/z5pXRS8SOwDZYcAM69Bx8ntTAf4fl0q6vdb1bTVlhilumiuBJGI1aaL928gB5
6KFyeoQEcHJ+e/G/hLTvDfjKXVtF17QPD/h3WZTdRX7xNdzrcKdssUEXzLnOWBUKw3MM4GK
+n2s7V4riNreIpc585dgxJkbTu9eABz2FcL4k03Rb/wCHl9a2+nWix+HULafNq9vvgilhj+
V8NyyjkFuh560AcH8NrzVPFuoT6f8A2xqWtaPo0sF7peu6nbqshuASskXy4V0ZCwH8ShjnB
21N8ZfBFnBbah4w1L4iahoei/LLNpbRC5gnnwFG2NmGWYADb0zzxya8w1T4h6/rGt6G/izx
7aWFhast82neHrLzHtrmFlZYnZwACfmUjewBBBHPH01pd1p/je00nxDCGutHnt47y1SRVHl
Ths5bncHXG3HQfMDQB5P+z/4mtbHQf7M1DR20qTWNSkNr5NndCOQiIndJLKWTewiOArc4HH
Ne5W2sQ3ev6jo8cMqy2McUju4wreZuxt7kDb16Z47Gk1+7/s7QrrUU0x9SltIzPHbxqCzsO
m33+nPpnpVj7XaRS2qzyRR3N0Nsa5+ZyFLEDPJwMmmIbpd1dXdi099ZGylWaaPy2bd8qyMq
tn/aUBv+BU+5866tY2sbtYsvG/mBQ4ZA4LAf7y5Ge2c1lahPpfiKbV/Bs8dwf9F23Lhdiqs
gIXaT1PXkAgbSDzxU+p6L9v8ADD6KLkxEwqiyBcDK4IyowCpIGV6EEjoaQGszKsRdmCgDJJ
4xWcZGtPDLzaUras8VuWgVp9xuCBkDzDnqe9SXU1nY6DJLrD21taRw4nLkCJRjBHP8Pap7W
0gsdMgsbFBDBBEsUK8kKqjCj8hQBjaprV1aQ6EEsyv9p3McM0skbFLYFC3zDggsQEGcAM4z
6FddtdQsfBdzZeEkSC8ghAtolA4UEZVM8BtuQueAcZ4FQya4vhvw5v1y/TU9QtI1e7W1Ch8
Ejcyx5ztUEnHLEDjces+k2GmyX1/4o0e9W7XWoYZFk3+ZGQqkKUP90gg4HGcnqTQMq+ILPR
NebR9K1SzuTdTFrqzuEQpJZyIoPmb/AOB/mxjvkjBGa84sv2ftJvfF93rfjnUE162jYLY2k
UCWcITO4mZIlUSPuyck4Oegr1DRn1PUvBsC6zJLbapPG0V01upjMMuSr+XkfdU52sc5AB5z
mjxDoVjrUem2upK81pBPve3b547kGJ02SKT8w+bdznlQaBHj2v8AjBfCeuy+Fr7VLXxJp2o
qdOfwxoFnsl0y3IKqY9pJZsH5l4OMFQADn12Hw7HdeB7HQWvJ7aOKKFTJbKbZmVCp2lVxtD
AYYDHBIrz/AOy2vwljTQfh98ONR1e91PdLDds8awryWKTTsd6Kg6BgeCADnNebeD/iJ4os/
iPrlzcXF94x8TXNwsFxoGgsG0u1i+QecshYgyBUxzt5yG7GgZ9N3enPc6ppl7HqFxbiyd2e
CNyI7hWQrtde+DhgexHvV+OaGVpVjkRzE2xwrAlWwDg+hwQfxFc14cs7ldZ1XV3jka11ZYb
mGS5BWeH5cGBlP3VXG4DjmRu/Jn0bwzFpui6poszrPZXtxcSLtyH8uY7mVmzlm3MwDdcbR2
oEae64ur60urO8ibTwj+Yq4YyMcbCG9B82fw9KtXFxBa28lxczJBDGpZ5JGCqoHUknoKpW+
m/2f4cj0XTbpoGt7UW8EzKrNHhdqsVAAOMZxgCoFsEu/CsOl+JFhuTLAkF0HbKyOQAeTjq3
Toc4oA10dZI1kRgysMgjoRTqQdKWmAUUUUAFFFFABRRRQAVR1nS7fW9Cv9HvN32e9geCQqc
EBlIJHvzV6igDwey+DPjvRrWa90P4qX9tq995Ud+1xEtzFOiHZvBcbg/l5wOecDOBmvbNL0
+30jRrLSrNSttZQJbxAnJCIoUfoKuUUAUY9W0+bWrjRorlXvraJZpolBJjViQpY9BnBwM5O
DV6sq9gjW5vLrTI7Q66bXYhmONwBJQPjnZuz+ZxVuW7jstNkvL+RIlgiMszDJCADLH1xwaA
MzxfqbaR4Sv75LS6u3WMhY7WOR3yRwcRqzAe4U49K+TdWl8b+PNRk0TXdEkQXt1HFCGuvks
oXVyElMa4TIm3l2UZ2BRubp9V694hmtPCcGtaPDDcm5EZhSd/LLhx8u0HGW5Hy5BPPevMPD
HxK1WTXdEsviT4Z0ix1C7nmtrTUra4BO6NAxYxuN0Q+bactkMcFRmpe40eceCtStPhj8Tbv
QZtFhlttkXzhgYI5gxga4SQhtgLmTILDaCy9dqn0n4sfF298H+G7W+05Y0iv1lS3u1R3Mcq
o4B5XYV8zy8E5BTcR/DXF/FrSfsF9N4u8P39hcaRHex3aSx3aFreWRZYZljb5j8zyxuVHHy
kgbuu3qGg6h408CW+jzW39qXUcXnIoulbfG21X8oux8xtvUFthyRkHa1MDum+Fvws8fR6d4
qu9E03VJJLMRC4sZCkMo3biQIyAcNux3GSDXnvxD+H/wDwgulf2Z8N9Bjsv7e1C0MF4kwU6
ZcRE/MhkbmSRSVXcyqTlSfmAPBaz/wlnw5vI9K8IeJ77dYyG8S3uvNWED5CTJGGDsXYPuJj
K/Pkbfv10+r/ABx+Iuo+EriGT4Z6RdmaJFlV9RWRYSwQhpISQwGXGASDnHNAHfXOj+H/AIZ
/EeTxtqkl/qdzq1nBp0EcbtPcvKqqHAhH3hsiDls5GH65Wprz4lX/AIq8IX9x4Ysb7Sry11
CG18x7y0TcGcKRkiUBlDKzxsqsueteT6V4dv8AxT4813TfGerWN740uBG/2c2OY18uMF1jf
jCgEKFb5G2yErJivatd8KaVcfCoTeKPDMWuT6ZDJdR2hjd2d/LaPOBkklCM7QDnkAHACAl+
H9nrzfCnUtA8W+IW/tK2kubWW9gvEae1Q5KFnXhXVWB5Jxwa5z4LR+BNc8P+KLfSYVnubq5
kg1Schit+AWQTxSN8zRvhiMkkMW5PUx/CGXyJfHdrrXg+y8MaMjwy7DG6RtGYcOJDKq5AC5
OV6NjkYrZ1g6f4B8K3Fvol3bXF5aRtdWUG4eaunrJGzxbucpuIUE9Ay+hNAHE+L9Su/iH8R
rXw/p1zG2i+G3uJpFbfIt9MoEMaHauVAk3KXbBJZ9mdm4ejeFvCujaV5NzpWm2Bhj3RLd2y
rFmVV2ySRxon3iQy5JJwvB5OeS+GnhbULeZG12a2iv7QtDGLcqk6OjbHmcMOd0Zi2k5bFy2
MZ59bvJb1ZNMi0eOJLYXQjvNqhmhj2E7Qo4BLbAfQEn3AAt7Bo0Nnd3+pR2hhtszXDGINsC
jdk8ZyMBvWsCTTvDdveaHrOmeHHnu9UeOzhuWjZHtotrymRiw3J8qsBxkkopwOnUWGk2Wmt
exwE4vp3upI3IPzMAGx7HHf1rIktn13w1r+gtanSbQJLp0AQkOqeXtEg2kYHIKgHOAOhOAw
Nm90+aaxWCxvGsX89JS6qHJUOGdeem4ZGR0zxVC+hj1y/wBQ0DUNLzpwt0dp5RlZmYsNoBB
B2hec+o4715D8Pfibs8aS+FdWvdVSWKCSFNLurAq1tHbogSZnJyPNXcxLZGSBkY+b2HQvEm
geMPDw1LSL6K8sZ4xv5wyBlB2uvVTgjg+tAjMu9IdreO48NmHNwAj3KJHIojXAUbWI3DAGQ
rKOMgdj53dfCe4tviLpnjRLmOO9imWS6kspJIpMN95NiD96nBxnDAE5LgV6XYXi6XbeGdI0
pft2nXMRiS+LfKESPKAbRglgDgnAwp5yQC6D+3tH8Ms1xC2r6pJdYfL4Xa8u0PgA7UVCGKg
HoepyaBnzv440vV/FX/CUal4e0S8urkapOsd6mjwFVjh/dtskKrL5ocY3ZI25IztIHqPhzw
jPotxbwaNssbQqshnKrMZAziZwpyWznOEUeWNzMSxwBkatpvw28P8AjLxUdavJ72/ux9tNj
HY3CC23oB/roUOFYqeSeCW7g12ng280PVNF8K6xo81zp1ilnJYWul3hdGLALxhuWZViYA85
UkilYDYhh0vXNXii8uVbjw7dKxBXCeY0JwnOd21JAd3r0PUVYWRdf0Q3F3bXWnqWmieBmKy
FFdk3fLyCQoYFeRxg880IItX1bRob+5MXhzUpJg1+kWHkNvG7Dy959v4gOhOOtF9feHx4hh
19kme8sbWaEPsKDymZC5+cAEAquWBAG4DPNMDx7xZb/EDwtPBruj38v26yvWnn0W0kUDUbT
zVUO5IJaRlUKoc5YDAwy/M34ReJR4rTxv8AEe8bVZ4tOjuYYIpkZpI1LvKVhVnKoRGIl2gD
kck16frXinQ9Nt7m81Wa1Z44VRYp2iTYWbeqMT8oO3YQN+TjOB1rzvxB8T9O17wzbTWrQXl
rcRXdtf6SVmtriKQruRgwifa6oknzEKMsDxwKQyh8CUg8Rah4hgjv3l+yjT7tboWn2VpPnl
bYYlcptJTJKAAsSQW4avoqe209dSttQnWJbtVa3hkY4YhsMUHrnYDj2ryT4Rapata6z4oEN
xHpupzW0FqZpobmbEcQQhniy7lWO35ssoHOADjN+J2qapd+IryTSNehsL7w7NDd2dnrVs0F
rJNEnmSNFcKQG3ROVZGzxuI2/eDEd9428UaxoGpafY6U+nXNzqZYRW107W5jjjRmml84K6j
GY8BlA68nOBb8F6xNqfgvHiRbVNStEMOqiN1kh8wLlmLL8p3KVcgdN2DivDfHn/CT2fgWx1
LXv7P1GLUbyeS3tr+xaOTTpHAAO5pn2Rhg7lvnUbl4K4x6x8LprDT/AAp4c0JdMa2vb3RYd
RndQfKclVQgFsEsOMgD5RtzjK0AY+o+LfhJ8L4H1dIoV1DXnfUbeGOBRcXO89VLAbUJ5G4j
OeM5xUnw/wDEXi/x54U8VXP2IaFaXcj/ANiTqVzHwY5FxhWBWVGJLKpy564zUPjrxVp+naT
4evbKLS7fw0uqNpmo/wBrafmKGCMtvKkkbP8AVlFBGGLDHbPMeDta0seMl8S6T4FXw7oEkT
af/aOlyL5UEkzRlFniwBuB2ZKAhGbaxODhAe2311faJ4Na6stO+1XVrArfZmmZjxjd82CWw
MnoS2MdTV6O3t5PsOoXohkvIYyqzhSgG8DdtycgHA4PoK4u88WyeB7fSfCs1jd+IdfuLGe6
BgljXz3jI3MfMcEbi+cKGwA2Bha6GGG38TWnhzXL2CewnixdpZzEAhmiZSjr0JG7OexHFMQ
f294Pn1Vr5dV097y08u1aZZVJTzyCiFunzEDHvVu30P7P4pvtdN3JL9qhjiWGQlhAVzu2c4
UN8mQB1XPevlr4gL4d8J6lrek2vgPQopVui6xS3Jgmkgj/AHqsdy7WjkBdRsIIK7QdygV9O
afpt0NdOtXN0TamziSC1aQkWrc+ZjswI2/MRng84OKBj9H0B7LS7ux1a8fWBcXEkhkusuWQ
tlVIJI+UYHAA4zjJNWriwa61zTtShvNq2fmxyQ5yrhlA6Z4YFRg88Fh3qC+8S2Vva6Zc26t
ewaldpaxTRMPLUsT8xY8bflIHXJIA61Fax6L4P0y308XDRQ3V4626P8zvLK7OUGBk8ljk5O
ASTwTQI4f4geGNO0h/EPj618LWvinVLiGCOa1v9rR28UYOWAbtjHAGeSeeldJ8M9ai1zwgL
qy0NNH0tJmjsIUh8kNBgFT5f8JBLKexK5HBFZPiPwbrjeCL/wAP6LrFpcXGqXUr3h1aNpTd
W0hw0e7dkFIyAp/2QOOtcH8L9d03wnrOpWH9tvq63d3NZTRS28dpdW09tG7AmFThlkjQnzD
gkhd3XgGe7arevY2vmRqpkkdIY9wZh5jMFXIUE45yT2A545HiXi/4vLNPc6F4QL634nW5kt
FtoR5flPG5LDyTKHY/JneRtCgnP8Jo6t8QtS+IVxeWng3QLzWbSGHy1+xXUa/OZYjK0qlgY
sqJY0+bJBc4wc16ZoFz4d8FeBtHttUntFv7L7Npc7RfvJGvJAuUBHzMzM+4/Uk96W4bHPeG
dV0f4sfCZdF1pr6OO/tFS6LCWGbzm5OG6ZLAsFHG1k4wa7HwZoSeFvtHhrTdBtdO0aygg+z
XUCqrXjlSJGdVAAYFRn13Z9h5XbLqXw++K+p+H2mkXQL/AP07Tw7GJIo2bFwBIGCgr5uBvx
92MLk9PbtH1CO7tVCxxq/LuIc7Uz8wDZAIcqysVIz83frTAuSWay6jFeNNMDCjKsYkIjO7G
SVHU8cE9Mmsm80O7l8aabr0V8728ELwyWkkrCNcjIlRRwX/AITu/hPGCOegqlqWqafpFqtz
qV5FaxM6xK0jY3uxwqqOrMT0A5NMRQ0/w/b6d4s1nX45i0mrJAsiPk7WjDL8pJ4BBHygDkE
96mutQtX8R22gXFk8jTQNeJK6Ax5jdcAE9WBIbjpjPpUN9oa3vijSNc+0uDp6yp5DEmNw64
3Bc4DgjAbB+VmHfjRvL2xs5rYXUqJLNII4VIyzseyjr06+gyTxSAjB1T+32Vkh/sv7OCrAn
zPO3HIPbbtxj3z04y2C41J/EF7az2Kx2EUUTW9yr5MrNv3qR224X/vrr2CaleXlvcafFa2Z
nW5uBFLJyRAm1mLHHqVCj3YZrRHSmAtFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQBTXTLJNYk1dIdt7
LCtvJIGI3opJUEdDgs2D2yfWsu/s3t5Nd1LQNPjbX57ZFD3RcQzsgby1JzjAJOcY6810FV7
qSSGHzY0MhB/1akAv2wCSAP/rUAU5IftOlpZX0SS77fbLHKi+XISuCrLzxz0GfrXmnivwZH
4gkttRv1sr2wgU3qRK7ynaYMEhMAlQ6phUKBhgkbgDXKeL/ABhrd34/gg0nwrb6idHlG6Zd
k0qykFm2qInbJCkYXJwuTjisQfF/VdH1gWP/AAht/o9rauttdRqjKljEzM21W4USO2NoeND
gYXduFRe47FyX4KaJd6rouoC3s4b2zuAt3bCFpfPyiyRxOZJCVJHGTkeqlc17Lo2j2+i6LH
DZ2FzEk06xbLZXjMa7tu4hm+XA+8yhdwAIAAAGd4O8cx+LNG82JU0+W7JSyRpN5ZAmd4OPm
IHPUg7Tg8MBt2La076Lp7TSS2LaYxub4RlXlmwirw3zISCzc8547VSAsSaBZ6pLNaaxpltd
6fEB5DXOLhpdwO/dvBIxkqMHoT+Hnnjbx9b6M2uaH4LtrOXWdIeK51S0Z/LnltXjLu1tj7z
heefu4zg8A2fiJ4z8M/DXwzofhDXLrWLTTtVtZNPGs2ih2tAiom9zj7x3dQD0JxXgXhbXrC
TxbpGqapqugXmkeGb20tYfExL295exmVoogQcBsIHRw2PlG8EgcgEXgnTfGHjT4neD9S0ux
bwjO1g0k+uW0jXUV7HFH5Sseq/aFBdSHJGeo4wfpPxJ4Z8Uan4c8Qy6B4nlub27e2ksZYpz
AyrCw3wboyAAxD/OMHMhB4UV49c+PtP8NePbK2t7FZPh5qlpLZabFp9yjWV3b7GaUgHBNyZ
fl25BIbHJ6+1f8JLpPgbwbp+oXIvIdCSC3ito5oSrxI2AN4KhgygnKnosZJ5oA4KD4W+JfE
H/AAkekfEyOC/udb042keu6fcMgSOFo2iWSEIo3bvn3FmztYfKvFebeEvhr8NfsOt3mj6tr
b200cmhzIHjnE4efKvE4VAMxQNIdxYKsiHJA59y8TfEy3l+F194o0vT5DHFfvZQfaZTb75I
3IVjj5gDIgXBxnPPBrgPhFa+DbubxD4f0D7Vf6fBeCZIrpHLSb0yUbDbdmyJNrNgEsy4xxS
A9b8E6NaafZ2UlrBaHMPlK1qrhI4hgLtdid6lI4QCQN2wt3xW1aaVd6BpVrYaQRcobwvPJc
cv5buWY5GNzDI5POOTuPB8u1v42Jos+saHofgbU4NY02GS+uV1UJbwRxgMxk3qzFwcYG0Ec
jkYrqPD/wAV7LxJMY9H0qbVAmmtfyPYsW2OvBhKyKjAswIQ4+bBPGKAOo0ZdN1bVJ/FFjHK
kkiPYMZU2+YIpWGQDyBu3+meM9BXI/ETxBql1oF9oen+BtV1y2nlls7wW90tnJ5KopZ4ieX
JL7Qo5YK5+vbZuNP0qKbTtLV7m6nR5oVkIVDIw8x8kZwMk9MnHQV4n8VvDE158QH1XXtE1T
V9Du7eKPT9R0aKSe60a4XILKiZBRiwY8fqAKYFrwzb+DfjNp9jeeLNHn0/xF4SuAt3FdRfZ
ppIgp2+aP8Ank45K9Mhh06+pb9G0uS00W009pbPX5ZpNysPIBZS79T/AB8kKo5+Y+tc+1vc
H4FI3jieWK9isEkurgwbpWeMho2aMZ3MSqkx85JK85rto7rT7/RLfU/kubTy1uo3ERPAG4M
FxkH260CGae2m6abbw3a3TPNbWwZY3Yu6xDCgsf0GeuD1wapR3N9o19ez6zeNdW99fxQ2Cx
r/AKlGVVCsABj59x3EnOQPQUialpMdnb+Kp7V7aXUFhtU7ySh5MRKQDgnL5H93cenNeeePv
iD4z8F6paaHZ2ug32oaxqBj0tLm6kDvEfmZ5FwAixgkFtxzgYHOKBk/xf8A7M0PwBf6h4i1
O4vC+oJNbW6xxN52PuWxjcbZEHzNt6sR3brz3ww1mG0+Hmoalqf9npf6ZJcXFvGC0QitZMO
I0VRut48ouR+8AwfUAehyaJd69Y61qfh7xVbxNq728ttqEcaXq27RDayIrfKVDKSO4ZnPWu
I0rQPE/hLxJqHiDxR4itPG/k2dykjGGVbxIfL3mNYFYxBWeID7o3FhzwARgYPjr4yW9l4qk
0PSbOdryyaN9skzxwXMZw7KUSRG8wZRR/rCTuBSuU1j4meIPEk1vHYeGrXT5IZhbzW1+wVm
IZZEgmeRVOIjucruIPy5HJSvT/gz4aj1bStU8Waxfw6lLqM0lsfs8bJDKsdxLJ5u4/fDtIx
BHy7do5wTXML440j4f+Mb/WJPh3p0OmeWLe81XSLIssV0u8SK04+TaGUKRwwPZqLARaT4B8
Uahc2GtXGl3+p+U+2Y29zHYyOioQoiuSFmcEKoZv3YckYwma6HxDN8SPhq2haL8PfBMGv2t
7JPNcS3ty00kcz7nYGQsGJ6sXOdxJHGAK9o0G+vNT8PWGo6hp/9nXVzCsslr5ol8kkZ27gA
DViG/s7i+urKG4R7i0KiaMH5o9wyufqP60AeQeAZfGOo6ZY6rqmn2Vnb22o6lJfWA8yArdG
WRo3zKMmM7sbSAQxDc4wOA8V6h4p8bePj4TW9SO1v9YS2vNMv5FmgSOKOFzF5Z2tgkTHzEJ
DDAOCRt+jfE+h2XiDwlqmhXYIgv4HibYBnJHUA8E59a8h0aBtP+IWi2cxvNRFhczRzXtyqp
ablglAhtYHcukibUAKgllZyWIpAcx8Ur7Rdb8Z6Hpek3lxHZ6LZzxrFPaf6NI8d1DEUjkOH
VlK7TIm4qAMZPB9TvPiJJZWkNxqOky6ZMlpLczRS3EIEIiJD5Yku4LKFBRDw6k8nA53UvAO
v+G/BloLDVrDXNQsJJLx4dUtFlRCZCz3FuGYNG6hs43Fc9hmqkPwz8LavoWl+HdZ17Uxca9
Y+dFbSDyh5EcschXZkqsgEgyTltzOw56AzvdO8Z+F9U0+CO9Ecdvqg4huYBmUnarbl6nnOW
KgYGegyYtc+H3gDU9f0vVdQ2WraPGvlW0NwILfYX3LuQYGN4PoD0OcYr588dfDXSvDUNxPJ
4/S4tpAbOG3dmu7q5KZC2cccJXAYSLvGMjIIPJqC48I/Fnwdo8+nQ3sd1CbiMiG2EiJEzqw
QzkbF8s4yWJOzYMgBqYj1H4p21m5Mln4dsdd1BbGSaKXW9Lu7nYs8rMFWWJCEwVwqsAQMDc
ATXc+HhpttofhrV72J9OGk6OkeJZWQQI0UZdZEfJGNi8kk8HnrnyqbXvi5qHh+1R9Q0XSZL
OOaC41afUDBYXvmPyiJJGSWCKSjA4HPGODmNrHiTX/D3gu88EAWej6ZDcWV9LeatNcJbT7t
gEkkZJLj5WQlCCH7ACkMu/FvR4PDen6st74x8QXVnq9k89oP7UjnYSCR3KmGd+Y9rRqpi5X
Znqcn13QdUufFSQ6TfWkEnh++0KGdJTIZmvxKoWQFwFVdnQgA7vMUjbgivFNSfU9cbwtr/i
DVtL0u90zTLmxntr3V7ize5YFGEtvIpJlV1AIZRIDwCWOMekeF/iFo1r4U0C6s7Oa9g+x2i
zmxk+1PETA25pCpy20IAQyqSQdu4jaAR6jpenvYaDZaddyLdvaxJH5mzbv2/dOOeeB+NZOk
31v4u8OjUtQsVhtWuN8ELt+9hMb4G/H3ZA6tlQeOmetV9Y1nVIrzQrqC5hh0iW4EN/JDGZX
WQkBFDHAEZbKM23IJHTkjo5lECxCD9yrTZcJFu3ZJz06ZPUn3+tMDnvEXirR9C0yfUby7iW
FHVHaYNhVMgjZRgcMTkAZ7EkgA14f461TxJffEF9UudPtI7fSNm6zsryUsHjk82KWS5is3E
auuw7HcADGSM10XxI02zkubC81u4ncTapp817a+dFsiilkMKxliPmVT5/IxgE567hvfEXT/
AIX+E7m88b+M7i9h/tHy4vItbmdRK6KRuVImGW2YBJ4wg/FAepabJa3FhFe2ixBLpFmzEVY
NkA5yvB+teKTnxV4u+LTaBp+gjw1onhvUv7VN3KRK+oXW4feGD5cbxvKQRyTjB4Iq54e+Mn
wV8NeGrjTPDuqSQaTo1u1w0XkTjyw0qgIvmgMWLycAZA56AVwPj39ozRWfd4C06a38V3No8
KXOphbdFiLKRjJKSP1KbjgfN1LbWYHB/Frxx/bPxF1O8h06e/tFuHtLGVVKzMsSxZSEnPlh
pNw8xRk789QmNn9nvx9NNe3Onapq1rAEijEVvcu4A8o7pGZmbCmMbnA43gyDhUQL534BuLp
vF8Flq1xJbwm6e/l1C2mEjSkPC+N2AsaMVQhz8udvbNbHw2ttL/4WVeXek/aZXt/tmoWluJ
ypQnMYV12KzNIYhuCgDDjGAGFCQH2jrKahqk2l2lhcuiW93FPfxhGiM8ILDCv2G9VYjncq4
6NzLrU/h/VNZtfCOo+ZJfTR/wBoRRxh1MYikXEgcfdIcrjnPPpSf2ldWOmalqItLq8jtluJ
FtVCNK5jY/KjAhQDj5Q2D69KiuNas7fwvF401bS9skFuZVW3XzpUjcggA4B5Gwt0AxycDNA
i7f2Pl+I7LXpb4R2trBJFLFLIRGCxBEgGcBhgrk9mP42rzSYbzVtP1USNDdWRdVdcHfG4G+
M57EhTxzlB7g5+paUfEdlpF1Mot5rW5ivRExEsZI6qwHDcMcHswVh0qXW/Ffh/w1cadba5q
kVg+pTi2tfNBCySHou7GAT2yRQBPHNqh8VTwTQhNNW1RoZFXPmSFjvDHsQAuB33E54wFtF1
aPWdVkvnWSyYxtZhP4F2YdSMZzuBOcnIIHGOYLHWpb/xLqemrCsEWnbUcSH95KzqGV1HaPG
Rk9WDDjbyWXiKDUPFOoaDb2s4fTkVriaRdi7n5QJnlwRu+YfKCMZJyAAatpdR3tlDeQrIsc
yCRRJGyMARkZVgCD7HmpqKKYBRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUEAjBoooAo3ekaXfWMljeWEE9
tKMPE8YKkYx0rlNc+G/h27a41LT9Kt01WUjzpZF837TH0aKQMcMpXIAPA47V3NFAHw14jgb
4a+KL3VrWxuP7AF89lNZ2Mz2lxbl3eRYmQNhQ64AcBgyrlSpGK+mb3xrZ+BvDH/CSa/pl4p
vb4R3YtQ86W8QYqtw+M7F8oIzdM59a8j/AGjbnT4dXSPSbGyvdR1cR2s0olj3wSRSAjcijc
QUdlLuSqjIABPPP23iLxnqXhnSJPBfiBbGPQ72DSxpV5HJIl1Z3AVYri4jIJdJG5BUZAkxx
tyUMtaZ/wAJT4m+IE/w8W4a/wBPi1ubVE1YWYvISkymdJjIx2J+6ZYxHghvNY9QK1vinqXg
3Q9Cuvhn4W8L2i6D9j+3Xs9hN5UziOVw4iIBEskZjZ2V25CkdjXQaPo3iD4cfCu6j+HOmaP
q/iSWT7fq6SSyGFYSWIigVTu2KCQgJHAYgEnFcp8KPhv4w1CLSrLxj4R0fVvCMl1NeW0tzd
CaTTELFwkTI2ZUkJU4PAIYkeoBr/CT4aePLHxHB4k8TavG+k2uq3N01nJFhZ5RG0K3MSBfl
37s5yDlSedwxv8Axl1+eXQpml+yXWk2sp8+JSkkpzOsQACksAyx3SE8cMw7V6rNrS3l1qem
LazW66dc20TvIAvmK5Vtygg5T+HPchwCMZrwjxvPJqPh+9vPs91cXXnfZtTuQnykpaSpIww
imPaYZk44Hnsf4hgAk8X+I9B0H4U6D4GGjjxJqes28WpPFBKPO+0sROZSu0j5pGXA4BBYcA
VR+F095ofw31fUr3WLTTrjVFkD6on3NKCQFYTJIMhwF8obSSQz8/NmqvxPay8P/tAaNGs+n
2+kNYlZIrmOSZVUW5X5kB5TYoX/AIEe4FeueIr/AFDw54C/tCRLV7yLy/OS3tmeCcNOqNbp
HtZgmAVzj5S4ODngYHkVpeJqFzqmp+JviNpuox2Nm1lYX81s13YvHPIR5UysgcuCpGQ+dq/
NwDnsfhDPfaDresWuoaXY/wBv3l/b295BpcQitbW22SNHPGFZ8ozbh0XDHkDknz9dG8WeNb
LXLXwD4btotHN/bXf/AAj2vwlBbR7bktiKQeWodiOY2DdM7eteufAfTrXw/oF7oA0y6sr0z
PeMlxEEaOEyNFEpG5iM+U5A3MO+cECgDr9e1yx0HQ9WHjnxFDo1pf3L2dpdl1jCo8fyBDjh
gN2S2eVJ6YA8y0zTL6K70TwV4O+I9h4m8GXU8XmJJfxtf6bFCfN2xyRsC6MI9nIyu706b2o
eOPA/ia8l+HPxKitY9UuLiQfZGjYR221n8r982PnZULhxgYI6cZyvgT4Y8K3mn6xrVvotm0
8N3eaXHfoiJPJCzKz+b5bFCxLEKygDYq4wDigDu/EVnY/EvwSIPDvin+zhdXatHeRKJGMlt
KThVY44kjBPqB75rmfhTpHxEtNbvNO8Y6sZ7bQ5JkW4trkyR6k87b/mVs+WIlwAnBG/0ryf
xx4SsPDusnw/8Jde0sz6XAFj0cXUj6hay+YZJZreRmwJSBgpnkA5Fep/DvwvJa6LqmqeGPF
mq3GpaxaWdxdW2q4MkDuqtuc/NiYxcdSB8hIIxQB6ksehzLLoCLHJHZhJZIgxIgO7emTn5T
kbgOwA6DFeffES1Mb2Xjjwr4DsfGWp3Ma2RkuCrJDBksJQu0s4BJ+5yQ3evTI9LsIru9uhH
896qrcBjlX2rtBI6ZwcE9wB6CuE8ZaXJe/BzyfBz/2nc6W0E+mttE29reVSBgYD8IVxkZ9e
c0AcX8MNTvpBPY6xrg0i7jvJdVudDh0yXT4YIQfKVYi/JQyBJCBjJkOR82KyfiXpvj+50HT
m8O63ZwsYpk14yQkzCFkZA7ts3+WywFTwMkKckAEdzo918VJLu11zXf8AhHptHWxud0sdlN
ZXcT43IXSZiVXKcgHuD0Ga881C6utW8T2Xh6TULnTra4mg0q6t7acFjHOHSTYMcnbHGu7+E
NOw55CA9B+CMfjA+Hbq48S31zd2M0NsNMaWGOFFiVCCEROi9OWAJ9K8f8T6ZdeD/FOp6Je6
lrt5bmNXvhJG0FnqqylTLcO8DoQ+WZSCrk4AyxAx9XXS3Fnok0ekW8TXENuwtYXO1CwX5FP
oMgCvk7xVDrGtap4ovLfW0a3uLoh7IssgeQpG0cRnHmpbzRT7413Ih+XAfDDDA+tdMsrbTd
JtNOswy21tEsMQd2dgqjAyzZJ4HU815R8ZdN1W2ji8Q6DqsehyTRi21DU59TezjhhTLJ93g
uWZlBIOC3QinfDXxBr1g8Hh/VNO13UrO/uJZrHVdQeL7R5ZBdjNHv3qgb5VcKAdyjC9/I/F
msa+nkaPrXjbRLiyg8QvHJBp16w1WyEtwQRl0/1a5zjHIwNxWgDsbPQ/D/x28B2/hhPEOtR
v4bv45Zr8XwujdbgxLLNgB+rAcDbjpjFdR4K+D1n8P9c1HWJNfvJrJWiuw8kxBkZI5VZps5
3YV88ED24rgvg1rV63xcm0iGwtdKSNbiK8jtojEl2UVV8xokmeONxIhG4KuQT3bA9d+LniZ
tC8B3llZ3QttW1SKS3tHKyER/L+8kLR8oFQk7zgA7c8UAeS+DvDOteJrmTTbnVNSs7i5sbm
8g1ITyIWguJAQfIkLLhlPDoRtKjcucZpfF17jwn4vj/tDwpFrumNa28GnpPcyMtv5MeBMUV
+SHYrgxjcWGGySK7j4PJovh/wjqWsahJdt/wjkJ0+XUZ9Ra9heMKk0hgUAbYySpAC5IC4zX
G/E3x4viLxxd6V4Y0mbVpLfS1ZtkdxEyxGT940wj+ZowWUmJ0z+7OPvCgDF8GXFxpmkT+FY
m0/StI0eOfWLvxDdWctssd3t2PCiv8AfAZtrhsghtgGNte6eDrjXNf8U/8ACV6lc3p0TVdM
in0qxaHZFbKdpfzRk5lJIKk/wk9OawfD2naLrum+MbwnUvElvqLeVqVosKpHdyPHGyGAOyh
dkbKN3y54PVafYfErVtL1FbE6Lquv6fE0djPObaK1ksrobUEbOziKQM3PyMShbBz2ANv40t
bWXw7fW5bK6nl0y4jmjltFVpLbdmN5NrKysux2BBUjBPTqPOfgbqVnpOqt4Rj0qe1sNfWe8
SyvbeWOW1EQSPbIGjWNgy8naTg8c8GvQbHxt4q8XXdxZaB4Rt7a0t5JYLqbWZ90cxV9jLGY
Q6t36sOQRjqa8r2/tPLd3s98dOgtbKYxJ9hsoOYAU3CJmYOqEDPQnr6cAHefFDwjdanfaN4
f8LaV5bz6dc2zTJNHGiW4eImMh43BOSGU5BGG968d1L4dHXPDdtqHhC3gn8S6HftHfqJ9tt
JGwZ1i/cuyeUCAgORjJB2Aceow/H/TPEPhXUY9OjPh7XmWSGzmvVF1ZrIGKCR5YtwRNw+84
Ucg8g15/wCFJfit4QfQ5fFq6XD4fl8+5vLTR1tbUyE2kuHnk3qAd7RAlht3MnzfdBQHoHwr
8eafe6JE2y5CLF513d3dwzJa7lMnlFnfOEBx0yw2vzhjXrWnaap1/VdYe+ln+1rDF5DNkWx
jByFweA24N0zzkkggD5O06XQ9S+IkWo+FbjUYY4dPuhq0KRWQkaVImbzI41kw8hKgFkTDYB
zjcD9H+FrzWZov7F1CGaRY2xNPJEYkkjk80Yi2/dCtH8uTxG6ck80AReNfDmm+I54Y4TFNc
MJGJVw7sqKVZVypHys6/ISAweQEcmuB0a/8M65p9t8H/iHo7TeS23Trp0LwyhR8qpKerr88
e4cMFxwTtr2rRtDsdJ8OWnh+JvOhs4ljXdgNtB+UnHfjr1JGeteX/ETwPoetwXUy7TqFpGQ
iRSMWz/yzYhQdhV2QM3907iQVUhgcg3wtsviSP+En8NaT/wAIqtlI9vYWupFp4LqFkKvI8C
sPLffwBuz8nzDPFeWax8I9ZvNfi8O61dS6L5kIMltHci5EsMDW6eYshI3/AHrhtrfd2njiv
X/CPjbXtU8LaQvhuKLR9Vn12C18TjUR/wAek3lx7xGoGB5+zqf43I4Y5GJ8UvED+EW8QXUW
lS6uZrq4gZLqOOaOISxeV50cij90FaUAoQRmSTOWJ2lwOatvDNj4QSHS/BFhdx6zcafc30M
0UxufsbeWvl5Y/u23rIQxXoJIzgYqX4I+HrfxXBJqOo6wt8ZIhbtcXcyNKJHELybCRu8xft
co3HOWYAnCisuyuNfu7bSbKbTXu7iJkNvdRzXEU8kjBA0oRoXwWjAEYC5VMOwXg16B8G/BP
iDwRqwgGkFbU3LecY5Xfy0IZgGOFJbdNDw6qdsbsVGEJAPeo76w0PQNT1KUAW1vJcXMxhty
hO1mLfL1Y8ct/Eee9clrPjTW7D40eG/Cc9rbpoGu2smHmjOXkVHZlEgbbkYQbMchiQeK7XS
mQeHYDfywPElsFkk3sUcBfnb5+duc8knIwc0jab4b8QaDYq1naahpgWOe03IHQAAGN09MDG
CKBDLG50vSb6Hwhpscglt7L7THGxJWOLfsUbifXIAGcBe3GfH/AIqy6j42Xw78L7i1Q6vdy
Q3F+9ucpbvtOSpPOIwTJn1EY/j49g0DVbDxCkupJYtbXtpNLZvHcKBPDhhlW/uhgEcDPIKm
vH/GNrrCfEOXxf4H1B3uRLLbPcxafJfxwShI4Z4JYoyGB/cwujfd3KwbAINAz0/xfrNnpmn
ahaib7PqD6ZPcrN90rFGVVjuHI2mQH862bh7GLUBPDBFPq/2OQwDo8kYKkqG9NxT8xXg1vr
PizUPiRo2i+NpIpLWeO50ueWWy+xXES3MJ2KypJJG6u0ICur8MpUjJFdj4e1+QTw69qSTzD
w94WUzpCu55JJJWEmBxk5sv1pAeoaRdXF9olle3UPkTzwpJJFgjy2IyV5546VdqvYzS3Gn2
9xNCIZJY1do1feFJGcbu/wBasVQgooooAKKKKACiik70ALRRR2oAKKKwj4s0UeN/+ENa4ca
ubP7csflnaY920/N0yDjjrgg0AbtFea/Ej4oSfDxjLc+H7q7sntHeG4i+ZZLjcAsRxygxli
zYGBxk8VT8Bapf+G/hzdeK/HHjlNUsNrTOcrMlmQcNGsq/NL83GPmweAW6lAee/FfSrrwv4
2n1mC2EMN0suoW13yftU0S/aHtXYfcINuskZIYEh1PBxWFb/EQv4si1yz8Bmz13S9N+xQS2
cTy2jNK0ZSNltlfcMBmTc6/e5A+9XueieLvAPxXS70mGGS8fTjBdtb3ts8Eke4b4pl3YI9Q
wwfzrfs/BHhOzsYLOLw7YeTb3X22MPbqSs+c+bnH3+B83XgUDPlM+K/iV8PfFFnrWpXF5qq
TTfvtOF/BOkXmh8FlUqQ24OcBcbV4kwDXS/wDDQGnaT4evdH8L+FzpMFqyyRTSXkKrIWZnn
YDLlgXIGFycM3KkCvaPFHwq8N+K/E9jresm5uI7SRJPsL7JbaTYCFGx1O0fM2duCdxznjFu
++GPhS+lDrbz2gUNsjglIjiLMWYohyqE5IJUA447CiwXPM/h78aNM1vwhape6hdyanHL5N3
EsDJtURhhtkctlcKQWd1PLsSOK8s8YfEfSdcjubXTVl1C6nuJVtBBhY72VpJjwoPIEdyAfl
3SMACBg57vXP2edQuro2Vq8aWtrN5dneWyQxTS27oN32lgoyyMGCsFY4kxjrUqy+G/h9fQf
CT4ZrdTeLr6ONrvUnXzJLaLqF37MITnC/JsTeWI9SwEfxu8Kx+IvG/hiR76Gw1S+W2jt4pZ
mY2rKzb/AN2gOdzyW6dCDjJGFOetTw/o1n8Oo9A8UQtZ6VdWZmuNPjYxCJ5VVnVS7fMyMrP
hum4YycZu6D8K9M0OKy1jxJqlpP4ra4aRNQkyN8r9VJLBpW2hlUsflBJULXAfHfUtU8PQwq
tvaav59pJLdW8rHLEygb/l+barNCRkghUC5K7qAIvBfxC8OeFbzWbjS5I7Hw5cwpa6T+8lb
7dKo4k3MGUS5ljWTO0DAznBA9n0HxXaeIJdUvtKs7a91XT7QxxbZArXB5OCRuCxsygqcng5
x68brXguL/hnCygt/st3qemaOkbT24DrOm1fOiBA+YMFwP8AaVT2rmPhLr+qw608Mmt28lk
JZFVCB5bD7QEd02uFXduVsNkjI2ZUYoAl8e+BtH8eXS3F58R9P0nxM9vaHUtCvZozbSSxDe
qywbw6/wCsxkHofevQvhnFa+HvAWkGLTNNW91i8dLk6KCbQSKHBfJJwojhA5PLADqa4nxL4
H8H/FjU9a1WGy0y38WaHqEsLWnnCUagsJwguIxtZdwGAwOQMckcV283iGz8BfDC+T/hD7lb
LRoLa3h02xUublpVT5Y85yoeQqTkn5WPpkA89ufBniXV7hrHS9BsNd0G+v31XRfEccy282k
NJL5u4jh5AGLEKBzxzg8e/rpcMOsT6rC7R3FxAsEuMbX2klWI9RuI+n0r59+Dfw11htF0/X
YNe1Xwzpq6gbpdGtdUF3a3Nvu3ohKt8hB+VvULyBkivUfiXrmpWNrp2keHbu8XXL55Vhgsk
iaRl8mT5j5pCgKcOO7FMDvgvoBn+KPG0Pgvw1a6bqF62sTCQWms6lGRjT96FvNkRQSC2RsT
HOQB2zk/Cm28SPa3Gh6tdXT6dpOnR6XaXWx4o7gZYeYA33nCqhDDja6jgg5zLXTtG+JGkPc
aTqT+Gr9vLtPGVpcRASTIqkGOQMpQy7k2iT+4zZz8oHjeq/FG+0v4r6L4e+Hum2IsdPVfs1
t5YMatyuA7lBGhGTvGNwfc+48KAeyW+jt4bTwZcaf4+8U+INHaZLWFi9vJavMyGCNJG4lUF
mOPvgEc8gVufDfwB4htdUfxJ8QLOxXWbeTbYm1uGmMUWxlId2G5iS7nLMx5PTpXjuua18Kd
GtrbxDZ+ENQ8Oa5a38OpWca35hl1ePzm/eIo3pK25TlHAYA9RkV9cLeQNHb+ZIIpLhcxxuc
M3GSAO5AoA85svijBefFS48J21vPd2ouHsXlEOz7HcIm4gnOHRh0IwQexByPJLKTwb4S8Va
5HcXXh7xdPJdSyy2kdrL9qgkS4dmcOVdXl2zRZX5cmMY9a3dVn8v8AaAYrZ+HtMis9Xt2nn
kW2E8gkhGHLyASKzDgBA2cEZGc1T8c+LvAeg+Ktd03xNoF/d+I7K+8zT79Z0R2Xyop1jE/y
sqdfkYMuQevACAX4YafcJ8StDW61PU9e01Y7ibSbi9D2piCpsmmQbm85HfAKsQQWB24Oa1/
jDouqw6neRaTr2o6dY6hA15e2sOkwzWkqqUSUyy8Op24OTkdMdOKPhzxxpMfxN0my0rQLeX
V77ULiGa6gvG+zJAXPmNFDLIBHKxaFm2K28BzzXpvjT4aR+L9ZOpNr13ZiS0+xSwAeZEU3E
llXIAc5Iydw6ccU9wPFfC+h6x4i1Xw54l8I6Pq0GiRXkctpKl9lFQti5kJachCWMvyCIhlP
XJyO9+Ivh271HxjeX/iK91iDQxamLT5NMDPDBIYmVjOEDSoSWIJUbCuA3IFWI/GOg/CrU9U
fx94i0yG91eZJvsukWkxSAACNWZAGIZwOWJGdoABxmvCtW0/SfGXjbxZb+D/jtqElxq1wZb
PTp3uEt7qVlG2HzSyxk7hsCkEbQBzjFID13R9O8P6L8CbPw3e+G7+eTxZJdJdRWEaW0jyYk
ZpVDtGAgSMFBwSoXjrXG6B8Rtc0u6um8H2+veKNOt47axEmqaa8rqvkuwSNl2ndIxQYYMBt
B3MCMenfHa31rUtD8P6Ho+mNqv2q/wDMvLWKOF5nt0jYuYxKRhhkcqQ3OMjNcfrHhxofhMv
iLwPea7YSW9xcR3kt7N9m1EKoS28tdo2f8sIwAUJOA33uSwLXw11HV/HPjXRfG2q6lHpkH9
nNHBp9qrRxXN3GpikMw3ffj3SYQgfIVIzg465fiBBD4H/sn7XBq3it2NjcLpMW+G3u5ZDGr
SbeI1LsDhjuIzwea8e0Man4rsLD4eyvZ6dodhqcT+IGt0Ec9ws7N5UUzRqm1m27HPJO9Axy
WA+gtCg8NeKNQh1jw/e2l1oWmyukMVlkRPeBsPI+AA5UYCnkZZj1AIAOo0PR7TQdCtdJs1I
ht025Ykl2PLMSeSSSST6k14Z8aNXawuNStb66v1s5bjT2dYrjyY5bTMvnQ7gV2bihGc5Ysi
9K+he1fOvx8024ujetfzBLK2szqcDzRg2/7sbGjc7h84MivGDkFtw2mgBkXwk0L/hEr/S7T
R78yTzrJeahcXapJFHHIYi0JZSg3eSXKArhWAJHygS+Hvgtp+n6xNro0lMpG1zaxriEK+Ue
NJEYbeNuBuMgVgG4xXV/DnxVY+IbW2e1W0mExM5nREja4kc+axCg5A3ST4GDjyiS2TXoLXU
kXiyLSo9KVbW4tnuJLzHDuGC7OBjODn5iMjpnBwAcd4d8Co+kCO9nkuEnuzdPdpfTpO4wVK
5ATA/3dqkdq7+x0mw023igsrcQxQgLHGCdqAKEAUHp8qgce/qazNCl0+51fXryx1K7uj9rF
vPFOz+XbyJGoKRhuAOQTjgkmodb8deHPDutWmk6xcXNrPeOkUEhs5mhd3baq+aFKZJ7E0CE
sNJm8KaLrd5bJLrN9LLPeKrNia4zlkhLMT0+4vQAY4rWjZb7SYLiaAq9xEpeJkbGWAyrKRn
HY5GR7V5b47+IGueD/jP4fsLy4tYfC15YzSSSTBkVJFPJZwDkgAAA4A35OeKxfhR8WLvxF4
ovT4rk0m0uLzS/t7rZzOyWSQyFGWVmcomVdXG3qCSeaBkWtaJJ4V+Mun67Zal+6v7y2tb3T
3+aOeKafZCWUAAGMlwuckeWmGOWFcl4q0lrvxTB4L1m0bQb7Vbm5uv7WUp5yQzFyqBvusiM
q7jncSyIMbs17L8QtCh8VaTaXaXF6thIIzINOi3y3cTZI3DblQnDqeTknADbTXBeF/CGsTa
nc+KvEHiaO91Dmya+tYjK1qiY3gNKCBxFGAyL9+VyVyBtAOn8K+E7rSfDWlxLeZgt7NYob+
5uJWWQMrDzTGsg/eSMykAn5Vwuc138Oj400z3srTTBpZ82kJt2beORtBzv28ZJzknp2gs4r
fS7yygv7WKKc2vnF4osw24iRUK7yOMBmweCQTxgVzWi+O/AtzBZ+HLXxsniG9127uEi+y3J
88KxeT+Ft0aomFDDbjAIxQB0406007XbvxTqN4kFj9gjhVLptq2agsXwSdqhgUz7oOcYxzI
j8R63ptungOdfDmh6YBJZz3cRYagR0TYfmW3xkZ4Y8FcKBuZq/wAM/Ctlcf29qHinXLZ4CD
FNfal9sWBs8GNboSKrehAzT9TuPGFl4itvB2m+KIr03tvJc3F7d2qLcadbqQpkBTbG7Enao
KDByxyFwQDJ1H4pT6TZxxaha6Boepaiiyi//tKO5glXbjzo40HnTYAGAVUdBurw/WfGP9me
G73VvBf+iXd6TJc3i+I3Ek8zZcNdWqqpikk+6CCADhd3Svf/AAgPB2gWtrF8OfC0+tJdXJi
vtWhVVY8gtNJNKVMuS2Rs3A84wBisf4neDbXx74M8QXHjDwLa6fJp8PnWOpLOktx5aHcwJQ
ArwD8u5hz1zStcDxextfHl78MP+FmWHgeGxsIYodRNrJqbfM0FwszXEKOrMquI/mDPk5JGc
8+v26T+G/AV/wCdA01+3gyN5thw0k8jzHaD/vytj61o/FrQ7PxBp1x4Um2w6Tpvh+81FbaN
iiNKiiOHIXHyp8xx0zt44qC8kbxLrGhaPYZjk1fwRcTSg9Yvmt/s7fUOz0Aet6JYtpfh3Td
Ndy7WlrFAWY5LFUC5J/CtCsrw3qn9t+FdK1dk8t7y1jmZCMFGZQSv4HIrVqhBRRRQAUUUUA
FFFHegAoyM470UUAUdVv303T3uo9Pu9QdSFWC0VWkYk443ED8SRXkGh/C7xLdfEDXPHPjDX
P7OF87Itvptw6SNaYG2GWTICAYGdnOVHz46+21BeWdrqFjPY3tvHc2txG0UsMqhkkQjBUg8
EEdqAPlK58f6Xa/Hq20vxbGNYtfDU5t9KXTrVr27mMifK7ynLSBVZwwXvtyGPI9B8beF5/i
P48HgsXd9ofh630tZGktJUMNwvmxt5XklAYpBt+8ScKBx81btz8M4/CWsS+LPAekw3mqJBF
aW9je3BWG0gTO8W4x8rMvHJAySc8nPjek+HtL+Gun2PiTxZcf8XTWa4ntNItZ1mnvri5QRx
mXHLgMjNw20bj3pAem+NNU0/wANw65Y6PC/gkJFCt/4kktk8y6Cx/uYrbnM8xClefu4PBJF
J4S+KP8AwiHgfS7P4ravO3ie4R7n7JHatPdR23LB5kiU7MKCST0A9Qal0v4yeFpPD8dv8Q5
bFry2mjt7+extZbmwguOqqZSm0NnsCcHvV7xL8FdK8W+MbzX7nXr2Cy1SOJdRsIEQC7EY+V
TJjcqYAyo6kA9QMAz1K1vbW+s7e8tZllt7hFkicdHVhkEfhVj8a+dtNt/HPxH8eR+F9a0se
HPDfhiaO6ZoraS2uC3zJHBBLvJZMDJkXbnGOhr6DtLc2tnDbedJN5SBPMlbc7YHVj3PvTEZ
niy4+yeCddulk8torCdw2cYIjY5r5p+E9sYfEevajJPNDereLcXNzCEaS7RYrpmhiVQWYic
M3zEhhGAMha+odZ02HWdB1DSbj/U3lvJbvxnhlIP86+SfhtGItU8deE7fWgot0ms/MWPzUu
g0Mj4j3Hy/MRxKoyQCrHrSGVPGOuzfEjx3Z6XqTarPZI8kyR2T+ZKWjiZ41hBCJHJIPOUFg
SVVHA712LahefEvw1YaTJ9uh8QCCV7uARH7KIVuFXyJPLk3ZUMqFwuWXfxkYGB8P/Dsvjb4
Oajb2ksb6rpuoPqCWtuypIVktFQMgXKnrIoVgVOGXK9Rg+CdB1bUPFOkX3wx0+y0W6t7FPt
009y0Dy3mx1JAk3743KlwAn8DglWU0Adbaa3qPw7m1TS9Qlt4fButzn/UW4Kac8iD9+gVQH
twdgORh8MTtYMjN+EMN0PFEx0qaCDSZrkm3nuJH3NAs1tsEY4+9H5SZJOcAHvn13xp8P18W
eB/suqaPZ3GsXSwm5iidjAJf4yjEZjJLN+8Ck4AyCOKqaX4Zs/Cbz69pmlXVxaaTEyx2USe
bPM+59qp32qZJPmPzE8ngLQB5d4g1f4CL4x1238ete6R4uFzuu7mwiuEME2zB8maNQxVlCn
DZHoBk19F+C59L/4QXw5BY3z3ML6bC1s9wNk00QRQHK9QcFc+hNeO3PiXwh4p8XazHqHiDT
fCvjjw/f3UFhMyiPzolDInm+aCkoIJyByOcY5z7Bp+kxzeIbHxF9rhN7/Za2t1FFh0kUsHR
lP8IDeZjHDBv9kYYi1H4W0mDxSPENpE1rcmKSOWOFikU5Yr87oOGcbcBjzgmvnP4jXmp+Jt
f8T+LdKaGxtPDpawS4EzpqCXcErKDAIAxaNt3SQHBLHAHJ+kND1PR7w3dhosglh0+TyZGjy
Y1fJ3IG6EqRyB04FeAfEbRdQ0XxhN/wAI/wCE9Dnt47o6zdX7X32i/sSJBMbkRPho48pICq
khi3HPFJjMH4orN4S+HvhvwHokkFp4l8QMurarqV1dSeVFIqDfM5dm+ZmXjccDYSBnBFHwN
8NbeNLfxFe6hBf31rKkzTT533n+krEqsr8jzEjdVVnIcyLgKBXXfFKWzvPFy+IL64hFpNa2
t3pjTQSSwT20cNwZWYIQdymfjOMb0AOX4o6RdxeEYbVbRp4LfSrNmhgmtZNshVpJmkQn5VR
/LZSGBdRtKkBs0AYGoReDdLa2165HiXwJ4oPmvaTREajYXZeUNItu4LqoJI6NGRkV6nP4q1
nTPi74l8T+LPM07wx4d0tobe1Eo5LSp+/YHbuMmAEI3AYZSQ3B5HRdJ8GWMfhzVvDt8+i+I
4r62tL+x0yaS8tNtw6k745RwJVC/vFH3scnBNR/E/RvGPi/xJHpevappVhYy6pJBbWYUxzy
RL5bQoZu8UjhDnaQJCiZyeADS+JkWrXHxEsLW/g8PXdpczQSm7it7iC5SyaZVEc8yo6BGO5
eSoO0epFaHxB/sjwR8QtX1zXfE39j6X4ihgZRBbpczG4jQQk+W8DgqE2dHBHzcHNWPihpl7
N438L21hDp2oDSbFr65gvJo4C0UUsW4s7LypXedu5VDKC3AwdHxd4d1f4nXOlX1pa6noS6f
K1vLFdxwyK6ShGFxGA7RyBSu0gnlWcexAOn+H+l+HdU+GOhSQ2G6CNo50lkthbPLLC4Cz7A
fl3GNWx6cEdRXJftBSeN7Twta6v4RvtRSwsZG/tNNLl2TxJlT5vGCwVA+VyPvAngV0en+G/
iF4d8EXmi+HdR8Opex3Ty2Ukli8VuIn+Yp5SN8hDlsYJGOwr5N8Q618SvBGsa9aeJPHfiPS
I7/UhFcywafDPBNcPCrSkfODtClNoAGV7AgigD0j4X+E/CvizxLrlqviL+3dRWLz7hIG8yG
KKUtsDscb5wVXcxLcMVIzmrnjf4EaPYwQR6PY6hA9rvmt57YySeUd28ksSFD4wU5UblwxG4
EN/Zhu7X/hKtR0m0voLuOy0eOJJRpJ0+aRRM3MgJ/eMM43fTPNe2/FLxhZ+C/Ci310pllu5
HtLaBpEjjnmaJykbs3RWK4yB1I7UWA8f1vUvGl3NYQavMt3eaB/oLeWrjULi4kw/mqIWjaN
BECN+WDlG/d54rr/C8njLxfqyabqniDT7jQ4tBIDKm59Te4UbLlo3TaUXDptPO5SSPmArkf
CfiLxl4z8YeG9M+Inwyt9Li1NZtt8hlhmj2xvIQjqAV3NyV8wnrxXox+HPiI/E7RtWsdXt9
F8K6FZS6fa6baBjJLE6Llmc9DvA45/1anksaAPLNM1Sb4c+M9VtdevI9RtXvbO31PT49NR0
hXKLHdiSBAIwDtKwlc/N3Y5rqvD+peLJte1mXwHp13/wjnh+KaHTdJuYzbre3DygOCzFVCR
4kVVJDLwcEYFX/AItfD23vrQ+NNOWy07WkmSYzavq0lnbWrhQglzERlyFQfeA4B6isHwJe+
KtF8V6VojXRhmnmX7fcXJlu01W3Kq6TxSlVDMpYRFvmwrR5LbcgA60fFzW9I1O7sfFXheKA
x3ZhhW1vEaedWfbGI4TkyMCVD7WwNwPqB5TrHjzWfirqOmJfB9O8NC+gCwWiee0rklmXJhL
SyrGw+SNWVfvM/ArS+G0+kad8SdY8UeIo7nQLQXdx9kt3t2miSa5kRJEedQdrAxIdrYx5mc
9QOTHh/wAO+GfiZbWOhCbUoW1CZdQmu428q2gibc1zBOERd8ZBDNktuUAMcnIB9KeB/DOi+
H7BbTRPKCAlZBH8zI4Ybt8gPzPtESnJ/hJ7mugt18RXlrqvmyRabM1w8dkTGJvLiXgSEZGS
3LAdBkAg4OcrT7KFtSfRZgVtYWS4tlgV4xGiuCqFhwRvR8qDjAUEc11kN1bTPLHDcRyvE22
RUYEofQ+hoA5XxnocPiHwpq3hXT9Ti0/W763+0QzIwSRZUK7Jjt5wGVOcdsV4/wCKdI1/w+
kH/CSftCadcWNreQXklhqtrBG8vlSrJtDqS+fl7KfpXtl7ceG7TxUftrRwajqFulpvkcKLg
ZcpEMn5m/1hAHPWvDW+DXgHxPeReIvhjd2tne6fPJ9s0fVITcRLIcgpJBLkxNnPJBHQgdDQ
B6L8RPEHhu98AaXqtxqmhQ6VevHcb9ZsWufNhaNmXy4AVcyE7cdON30ryf4cazcat45Phqw
sPC1pomqK6XitpUkUt5Bsz5YYysGcgMdoLIq55J+UehyTXXirTtbvtB8NSeG/G+kw24trTV
lQxRqjyeTKu07dpUzqDkY7jgGuDtfEXiHV/GeiwT/G3QNVv7G+W4t9PbSvssN3wVZI5yMEl
GYAqT1oA+kI7G1GkwWMLmaKBRGrSuZCxTgbj1YgjnnORTY7RHmhliuGuI0L/M0udrZYHAA6
/Mw68YFU18LWMXgx/C8M9zHZtA0IkSUrKobJzvGCW56nk985NV7nSby48HJoOlarDaXtqkS
SNaqIkbbgshC5MYcZGV5XdkdKBFq8s9VfxFZSG8UaHFbyCeDozydFLsc7l2luOOcE57ZOl+
HfAHhfxNbf2TpNrb6zqETiFo1MkghUZbaTny4hlRxhcso6kVD4s8QeG59etfh/r4mgbWEX7
PMWVUeQEsqrk5LZj9CvQH7wB6GR9DfxHZWkrRPrNvbtLCAP3iRMdrE46KSB14JXjleADnJ0
g0nS47X4hazDfNdauJLG6K+UodMzRLgcRlRGR1w2OTlsVyXgph8TfEus+Mo/MfwrdXEcdnM
ty8MlwkC7RGyAA+X5rTMQW5O3IIrP8dSeLvBrtp2n22ka/pEzX+rTWN8CXngyrPv3rsPlNK
CBvXcMDtU/7Oi6rpmgeIvDGtafJp1zZ34vEs3EY8iK4XeFwnCEsrts/hDKPSgZ7gkccaKka
BEUYCqMACuX8aa94TsNEu9J8VakthZ6jbvBI8isF2OChy4GF69zVjV/Fmn6ReNZXljqzOwA
ie10+adZSeytGrAEf7WK+V/iF42s9U0TU77wt4VR5tPuf3seq6jdJqVzEGIeeHbIMxhgV+V
nx1wAKGBq/EzXfEniHR/BvjTwTqlldTXulaloV8d+6OaQR5kVCDyxMTsnrhfWvWPA32Obxd
d6xYOby1svCel29iwXb5sTee5YH/aKKPbBr5d+HWuNqPiDTfCJt7prTX7uz17T1lYZtJ4Lg
rMzMANwMUc2W43ALnnJr3vwHqEeieEtC1GzXC6n4Qu5ViJ5/wBEl3RAe225cZ9h1oA9K8J6
s+o+JRDYQC00P+wrK8gtVACxvM0pPAH91VFd1Xm3wz0W4tdE8J6srb4pvDFpb3DluXdQrR8
eweTn3r0mmIKKKKACiiigAooooAKgvRObCcW03kTbDsk8vzNp7Hbxu+nep6zk0+aLxDcap9
vmeCa3SI2jMSiMpJ3qM4BIbB45wPSgDzzWviZr2jltaj8LtfeGUJjaQM1vchlB3MVlChcFS
Nr7R0Ididtbng/4oeGfGHk29s8ljfTAmO2uSh84AZYxyIzJJjvtYkdwK3Le50vxToovbRDN
a3O+FZeULoGKsQQQQDg4/A15F4x+G+iabAW0m4k0a6jPmf2uDI8ts3nRfM8ykbvkBGHO/a7
APjNLYZ7z2qlfaXp+oqv2yzhnZM7HdAWQkEEqeoOCeR614VpHxF8ceBdZXQ/G1rdeI7FJUg
a9sLbzZ4DIMxFwhPBHBDHPGQz849D8O/GP4d+Kdct9D0bxAJtTn3qtq9vLGysmdyMWUAMAD
xnJwSM0XEcP/wAKWufC9xo1zoTL4l03QnaTTtDvpFto47h2J+0ySKp8514A3DOOc5GDz3wg
n8eeJfGPinWrvX7i3mh1QpfXMkIMDQxoRFaxwucoMuWJBGMAZYkke7aj418J6RrNro+p+Ir
C0v7vPkwTTqrP2/DngZxk8CtG60ewvLG+t/KEH2+JoZ5oP3cjKVI+8OcgE4PamB4l4O/aN0
O68Pm88YL9nKXUkBu7CCSSLygwWKaRMFo/MYkKo35KNzxXtmia5pfiHR4dX0e7W6s5s7ZFB
GCDgqQeVYEEEEAgjBr5y8f/AAi8Rw6dpfgr4UzWMWl6WkN3JD9qjF6LsOds8zOCSoQnbjHI
xjGMe7+BvB+leBvB1poGlW7RRoN8zO+95ZWA3uzd2J6mgCh8U/E0nhX4capqNuGE7xmCN1x
+7ZgRuweuBk45+mM1598Hra1t7Z3hE1rbxpJpsA+UsJE2+bI+F2s3+qjUNyFi4zk5xvjJ46
XxD4o074f6VNPawreJFd3DlEjmm81EESMTy6BmfYcZ+QkFTXofw50lYNBgmdfLuL3/AExSu
ZMByHG+Yj945QJvKnaW7cZKGeRXV14j+GfxNl8RWKad/wAI+u7z7JIQZPLmuAskUax45Ron
IIXGTyCX45PxR4Th0+bWNc8PahPfaX4kmOqWNzHhl8n7RAQAmxjE6yTzIPkPylvlyTnr/ji
PEGs3sng7Q45L242ql99mGWEZlaWM/vGGAn8WX2jch4FcZ4Z0H/hHvhDo3ihbOWz1GS5C3V
2+obILZ4DLJFIjhSo8zzAAWzGSq5yWyQD1f4K6r4dtfCUml6J4mktNMttWgCveWsUMt00kQ
P2dnDEvIWGScK2BgKBjHpVncXnjOTQfEWnvPZ2Nlf3KXFhNIU80LviDuAM7lZQQhOPmJPIG
PP8AwlqFlJpLWHiPXrbV9XvM63O9vCIpbEsUNtyi5jIjYElweuAdvFaPiT4teD01OXw7qmo
k22pW4mt/J8xRLGVdsoUUF8+WMfMA28jPFAHBanfaP4g1nxWurfDO01fwyL6WLUhb3rTahp
UisytcmB8GMN98+VwRzluRXunhyx8NeHdYS1sdYaa81i0ikjgmlDvKkCBPMXjIG0pkD5c8g
Ak5xda+Gvgz4iG08UK13p95cwoWvdMn+zzTJj7jlc9uDzntniunttJ8OaHew6tCq6e0dvHo
6mT5A6K+2JPm5JDEhT33nrkUCGLdaL4VuYbK2E8r63qT+TBF86rKw3SY7Io2u5yeu7GScV4
z8X/Dkf8Awl1z4i1X4e614mMsKRwvol3NBF5aknbPsJYueOiEYAyeK9VuGg8N+HdR0vw7bj
XNZ07dfR2knzSI00jEMxAyT8zkfxMF981N4q8WWvhy18y8+0ByoMbCOURl1ZQRlI3PIcYwG
ztbpgmmM8w8Q6LefEn4baV4k1K9mtptMjvYbkaSbmGSMYYKAkhRmIKR7g6/NjgAHIwfhk9p
baFLcTqi2VtYzSamb1JRZ2shiTzYZhICQ+XkBYZJVFXPLZs/EjxB4v8AF3hrVtF0XVre30u
4R4ri0s4fO1KWMx796Hdt8tgG4IjbAZQCQAfBRrfiC8jn8KeJviF47tvtNhDJe2i6Ut0rmR
BwQkuWQqUwx5OcEDFID2xrz4J6NaW3xU8EtqNjpVnfPJNZ2ayQ2d7coojjjMchCRtmZWVgA
Nqsaz9QPiCbw3qHjjw3p/8AwkGteLLhNPgutUulZdGXO/7ORhSjrL8o52sRGTyQDz/gXwhc
fEfR7HQrjxPFc6bZ6/cPJFqdo9vPqBW2tesIOBtUEHJ5Deprrtd8LeKvhXa6xDZ60994fns
Z7z7E43rKECIYnGCQdpRfNGwDg8nILA6X4i6fcSeG/h7pfiHxPcW2qW0bzXkkmnz3QulWEL
KX+z7WXBZf4l4PXiu++CeqW2sfBnQryzhhhtgJoYUg8zYqJM6LjzHdhwo43sB0BxivLtZs/
HHxWn8M+JND06FtBtrK3vY9N1RlUvMJSJVaRckM0YXBIHBPTkH1j4T6RHoHw9TSYtHvNIFt
eXSfZry489gfOb5lfaNynqCB0PfqQRt3HiL+z/G9roGorDDb6jA0ljPvwXkQgPEQf4sMGXH
UBuBjmj49/wCEN0/wy+r+MdPhl0y3uoJpXeEOFk3qiOw7gZGevGeDWxr+hWniTQ5NNvXkiJ
ZJYp4SBJbyowZJEJBwysARx254rznVPGGv+BF1Ky8aWv8Ab9iskcmm6k0aQpMON0cxUFI5A
fuswVGJAypoAxoviB8H49VstUtJ7DwhrkepTWhZrNBJcLG2yZXMWf3Tc4ZiAGAPO3Fes+Jp
LhfC1xq2j6Pa65qNpEbmxglYBZH28bXwcEgnBHXpnmvLIdQ8IatrPjCbQ9JsPCviq6i8m31
Ca3jkur/90krj7OwDFh5iqy4ycjuOOn0rw/b+Jf2f7bw9pOuziG+03y4L+GN7U88jCHDIn8
O3rs4B70gPE5fiB8ULXTbKwttcsLjWNUefWbXVgolt7/ao/wBEtwy4jUKhUg/PvIGBu3V7b
8H9e13XPCF1e+JtQgurybUrryBGGTEQYcBX+YKCTgHkKVrwT4gaLHYeA4hp+kvoNlo8sul2
E9pOs1pdw7vLZpG2lVldlRj5g2sF4Ibiuj+IjaP8JtdtNa0ddSn1i2gtri1tpZoYLGVsC3k
bhkaWR0A37Q23CsRgCgZ7l8Q9NW+8I3NxIsVxBaRtLPZXOTBeQgZeNwAcHAyrAEqwB6ZB5q
3k8EeGfDdn480y1vJhc7LRWmmuL+aHzGCeSoLOUPmBVYKOq4xXoOialb694b0/V4gjQX9rH
cKBkrtdQccgHHPcD6V4R8ULfVfBfhDxVJrkkFx4K1O9gkby2QXcDEx5eMP8sp3R5ZDjP3ge
SACMv4f6Br3hTT9VvdUgufC1tZ2a3epCVlura+CSyFFCSs8gDRHAKlCGByDwof8ACrQNU1L
w9YXmo2unWWr2SlNUSTTl885dm2meRXVVMT7mUAE5HIL5FW8k8BeLka1+GmtTXt3NZw3us2
9vM3mi1g3PGEGGQSLLJH8g4PT1r0vR9Q8N/CfwKJvFV1b6TprOkCwxRSSK0+WLBF2b34wN3
IIjDDAoGdbpGjXOm+HRFp00MF7NGGjnlRzglvMIbdyxLNKxJAOW6cV4z4xT4g2HxB8Wx/Dr
wreQ3t68dyusQNChWTykQo4eNxLGdquFyCCzdK9qhvPDniWDQvGGmaxBPZIW+yzK6+VOZRs
289G3YHZgcjuRXkHij41+IXZbHRho3hy8s9Un02/m1a73W0cqQiSNTMF2jf8AvOOvyclTnC
AZ4R8OWuuaB4y0/wCI2n3Wg3urahZRTSvHGs10dqbSrrCikvIJMlVBGTyDg1gePNB8DeCfG
V+ZPFmtab4svJX1SG/0mM+bbQSOQFuN8m2VQRtUKFbaoBBxkr4V+JC+M/ig2rLDb6dollby
T67avqgvftk8CqRLa28ZZgEdVIdRh1ru/iDot/p+sXXxNt/iVJ4K0u5sLaG4insfOLurOVB
QnOcSY2gE5zTA2vhfpFrrHw1vdQvvEEHiTUPEAlW91i3YqbhPmRF24HlFUONgHynPUkk+f2
fwP1+HwMtl4s+JUejWEcbQzRWek2duioDgEy45yBnJ559a1/gVr9lea94jhg+Iml+J/t7R3
QhjgazuElUFHYwMi/KVEeSM8jnrUnxM0Xwdqg0e6+LHiq88M3ssbmOOC6/0AMjDIXehBZgw
OPvEZ7A0AdL4E8XN4xmtrXwz4jbVdI8Pzvpup3U0aedfuIUaOYHGNhYuDgAkjIOAc95oWg2
Og/2hHYYWK8u3vGjCgbHfBbpyctk8+uOgArxH4S+NPBeheI7LwHonjyLxUt1bmC0WCxWAQe
QHYAuAocshHPJLKTkZr3OGWytLC41y7tl00yxC4u2lIBjCpzvI4+Ud/agRmahpPg34g6U9v
qFlZa5Z21w0e5l3eVMhw2xxyrKRjKnII9qqeJtes/Bdzo2oahbRLozsNOmv3JMlmXKiMsx6
xlgFYk5BKn1x0GjHTJdNS+0mJUtb7/SwVjMfmF/m3lSAQT15Fcr4pa71TwJbS63pK2D/ANq
WbTWjyiYCJbyMZYgYOV5I7ZxQBy3xXuLzWLd9Evfg/feKtLYFU1C2vI1MSsvLx7d0qn1wvO
O/SuO+DfgHxnoUF9e+FfHOkfYdQfbeR3MMt5NDKuAuVIh2yAZBLKCc5IPFereH9Zg8L2vib
Q9UeUWnhlBdQyN87NYuhdMdztKyRj/cFcxpA1XRfi5/buv61DbT61pUk17pz+XDBYqkiC2U
v1aT5pFLHOcNjgYoGbPiTwtoFnokusfEvxvqd7p9upaTz7w2NqB6eXBs3/RtxP6V594M1b4
a+KvBA0XxF4OebSbC5nbw8uo6fta8tC+V8jd94jJG0HcVUHBr0fT/AAdovjK4HiDxhd6d4r
ukb9xbxMJrGxHBAjXozcDMjDcewUcVj/Ejwy/xE8ceGfBLW8beG9IlXV9ZAbbuwHW3hAH94
q+R/dx7UAcD4k07w7pPjvQvFGkaXF4aibz9Jt21Jyk1w88DxRCOEkmOCIhcLhR85IAxk6nw
v8rXrrwzbw4MPh/wKLOZD/yzuZ5RG6keo+yOCCPSua8K+BvDfgP4hQ3Opw2stv4j1zVNBay
uF3NDbsQbcLuJIHygZ4yJ1HpWv8NblPAPxZ8U6VDA0ml3+riymlKfMCMJDPuyd/7x2ik6EM
0TYG85QHuHw7Kn4W+FNrbguk2q5xjkRKD/ACrp65rTZ7Lw0+i+EN89zdTxzPGyx4VUQgszd
lUF1UDk8j3I6WmIKKKKYBRRRQAUhHIpa5XxvL4stLDT7/wmFnktr6FryyMYZrq2LbZFUn7r
AHcD/s4oA6qqUkl8usQxrGjWLxsGYfeV+ozz93Gex59K848P/F/Q5Lm6t/E+taRYSnU7qxt
VikfcvlSuoSbIKxuVUMMt82TgcV2mh+KbPxEVfT7S8FsRKrTTQmMJJHJ5bxkH+IHPscHGcU
AWb2K8tEtYdEtoI45LsNdfKBtRiWdlHALFjyfcnk8HSa3hkZJJI1Z0+6xHK/Q9qzdEh1aA6
hHq0vnt9rkeCbgBoW5RQo+7tB2e+3d/Fga9AGZc6dCulvbCJXhB3bMHk5zuPdm3fNnqTXh3
jP4Ki80+7t/B+pz2OqTPHdNePdl50l+YZ3lWnGSOm8AAHHcH2rxPJplvon2zV3mW2tpopv3
O4lnDjYpC9QWwMHj19aTXdag0LS4r6azkmmnljt4o1wMyOcKGfogycbicc9yQCgPmS8+BMO
h6fqtnpthdXM7ttafDyfamONgKpMFGXDE7o9pViMqRurftfi5468AeG7TQfEXge+u7uR1g0
++kkklRxI+IUk/dhmIUheMuxX5gpOa+htS+xpp7yahPHbQsAJWcrtZc8oS3BB5H48Vjah4U
tbzU49SSCA30KlIruaON3jG/eMZQnCkAAAjgnkEA0AfKFv4H8TazYza+txPZazEjXUtxb6t
9nWVNvzq2QJZDvhlLMZFQcKrHaDXpHw3+NV/o97beF/iZe24t3j22mu5Iid1YqY5XJPPH32
2nPUchj7jJa6X4f0wm5uZfKlkESqWZyzu/CheSxLMeuTzzxXHeNvhzF4g0q30yJo7O3RyGW
OJFi2bUBcjYVVlVSQcBsjCug6IZ4f4tgtbr4vtrP9qadcW+p6ql5pN4Jt0QkjNqA4Cg+Ydq
SRDBwGJ7kV794Ft777CZJYrFpIogw+zrGkLTNBDll2A/L1AOQcEjaRg15F4Q+Cd1Y+PTq9w
yNFaXKGEXHmzvFlmmYHePLLgEANgKDIxyzgE+5eFtNms5buAyNDFHIjJbQRosNonkqgtgeS
20KrFuMkjGAMUwKXi3QJNa8Hi5vprOLVbSAs0vJt7eTgvIOQ2Fwe4LLuU8NXyxZ+IvGPw7+
JDzW2nzT3d1OiTRtGhXU4XfJRlVgnmRZ2jYPlxtxjivrgLa+AfA1wz/AGjUIbQvLlVBlk3O
Tlz0J+b5nOOAWPesrVfhvpt5qp1iyuru1uVd51SCYqm9gS2VGN+5iCdx7ADA4oA+cLzRdBv
L/wCIniNtSeXVdNv2YW8UqB7hJm2G38osy/LL5Tb8MCW6ZFcfHo/hePSnk8XXV1qF3JG2n6
nqFqIZnsJrZUWCSEo+9oip2uBgkEdDivR9b+E8ejX0uqXl4NLjt9YDxSSx+cY1PV4SW27cE
NtY/IVIw21WrE0zRdBj8B6TrWhy2mnzaZq32C7e5iRlkiefzI9yucFljmBPzAlfNQ8UAbvw
v8beKtQ+Bfjmws/Fhv7/AMPr9osNSt7dlkaNQJGUiQDONpTBHTjkYruNB8YT654r05vEmu6
PrHh6XTDeySwXMUa2c8BSVZmiz5kTD5wxDMvCn5eRU/gvWPBja7a2GhgWVpLbPHJbm32oim
RUWGQlQA20bTnk7VVWbHPD6TN4hfTbTSrXw1aa1oqX7WkOt2ixXE0VlLK0MsToMPEFhcsGY
cbQpGOaBHtepeMvC2m3F3rmiPFqeoTSWlldGCcCONW3NG8jE7VG0thj1yoz6eMfEP4gSeLN
C1+38K6brGnalplvbXM0s2zN5blmDFQu4HDHBZOCH5JAAq7oOm+FdJ0XxJ4Z+GfjC/8AGOt
6vZeQw2RTW8Mytkys/l7MZlJ2ktwCByBWBHrmtaBqs+mS6Lpekz32m3sYhubWw84PbQCRZJ
PJGXczKTs27doBxnJoAo6t4D0/4MaBofipdS1DVNJ1GJNjIwkTS7x1R/tMcbf6wbBK2Dydi
qTgmuW0u+1XxrrWrW8nhHTdRku38jTtcmUZit2dVRcbWjDgBVBJGzLAAnAPYa/qGo+Jf2QP
BbeZ5N3cao9os033YIcXEZ+Y/wAPlfKCeoxXp3h3UrDwr4Efxb4g0ywtPsaJbWUlnbpc3Fw
7RrukYqil24JIRsYVvSmBw/ifT9E8K6tp/hnwhElhNZXCX95d2Do8MeoRxJhJ/m3RRmOORm
3DJOGGSCK9a0nxLp/jix1fwXqF/ENa09ls3uQgCzzeXkyJGwwRuVzsOcqoJGGFeGm90W98M
67481Vba9utZmk0fT4IldDMkqIZJvMdHkf5DuSORCVAIUsAprSt7u/+H0vh9bNR4r8c3dr9
kjihtyLjTLU7XUyRgM7vsZF+fAGCN4ByQZLfSfFzRb/RdM8G6fo9wxjaxnsGeZowhhyqmKV
1CR/uyAwPJGM8la9n+G2qeP73wjrknjS0t/7ftL6WGG1hi8iIIsMZRQdzcMSTuyfve2K8S8
Oaf438JfEfT/H/AMTtuhWd3dt57hRJsbypT85RmEcZMpAZmc5VRhQKueM/jbf+Jtcn8MeGX
uF0qaaGKP7LazLd3hZQ/kMSAYRL+9QMBuXy9xO1uARsaZ8U/jYXsBr/AICsNNgl1eKyublV
nYpGblY2xhSnQkbiwzwcevvGr6LpmtRm01GNX3xvGVOCWjYbXXByCCMA8VxMNp4k8KfB/X9
TSe61HWJbd762t78qz2beUoWNmGQ5QrktjLEE9TUXhGTw5od9Kut+II77xVomhxHWbxm3qk
bO8hYvgY+bccddu3PakM8j+Jln8OYPG/iC5tvHWueD/E+n4kEU9mZrF28hUQxIU25ZUAVgQ
2V46DHpGueNr7R9HtfBPgPRL6+1fR4bc3EX2bYv2WNI2YKW67gRGdgZl3E44FYmn6R4gPxF
s/FPivWpPF+ieIz9h06HTbaA2ggkLSKlwGUMwRV3hxnkMOM4bM+IngfxNc/Fa7ttG+IWsLe
+IbZntdOgeRVtIo1bzGcpIgVM7FXI5Z8c4JoAwfhL4dbxR450mSGLUdP0vR7NWuYpLcQpK8
YEK21xHzG8mxiS5+cjqFwK+ifiFBr0vw+1b/hFrprXWYoDJaukSyMzrzsAYH7wyucZGeK4B
fB/irwJ4cl8R+D7+9udZvGiurzQb2SOW2uJ2CCRBKV3x8AhTu2jA4xXReH/AIq6brGs23h3
XtDv/Dup3ilbdL3y5ILt1B8xIpY2ZWK45BIPt1oEcf8ABzxAPD96PBes282lS3kSXdra3O7
McrZ3x7mlY5baWVQqD5XwODXffFD+xLnwXc6Zrmlw6ja3CO0izEKsEajMk24/dKKSRjnOAK
8X1zwze+HPGL3Pw0+FWqFre8806obpJIiysTtigMm3By6b3+ZBIcDgVq/GPxX44u/Euj+G/
Dvw7h12w1Gy+1r59x5U0pSSKR4Ch+7jagdTkkN2waBnP+F5dHv/ABFrVx4Vt7nwtaWkqCCJ
vOTdb5CrkMHEbtcKu3aORuBGUrW8feLPCs3xQ0rRpvHVhpL6RcfZrKW1Ux3Gk3LRcvKG/dT
RNjYRgY39RzXafD1tck8HaXd3miLp2ox2sdz9jj3CR5VSRHhcPyI1XyAvJwx5OOvlGi+KfG
8v/CV/D7XPCpu/EV3ELtFngsUeOaXczxJHIyrcxEqTuB3AM2eRSA9X8EeGb7S7/UNF8SXFl
a6hdax/bmnrpYPkyIkcKSyhDnyxIzNlT0LnBPBrota8I+GY7PX7/wAUww6lo8cw1dbBoF8u
Dy03M3lqMOzN5jFmyW3YPAqn8LrGHQdA0jwnNpckGq6XpcdxeGaQSNbSXDFjCjc5UMrDg4A
RRz23tJk0zUtMvfF2q2i6eL+3+y3Ed1IMLBFJKFEgPCt87bh2zjJxVCPFtH0vUdK1bTfH3/
CjdL0nTLctercaRcxx3VtAyH5yqtiXKHlAo9Bmva/Emkw+L/DttJaavJpiJs1Cy1W2ZS9u4
GVcBgVKlWbOexP1rx7Ufh34E00Xej23xnvtC0ZJDbz6U2rkGNf4oRukGFwccqTjvXqWnHwn
8Q/CQXQdSlbR7YXOlbbdiiMAhhZSO4AwVP0I4NIZ5hoDS6j440u88WfE221ezsLpZrO5Tw8
bL7RLhlUfa8bCpzjCnDcCvRfHvh/xl4hhktdF1GKxVLm0ltblIIpHiTcyXGVlBBOxtwxjOM
eueL0r4XfEK+8K/YLn4szGHZJZPbS2C3MMiKzICdz9wBkY46V2vh3wz460fwx4d0a/8Sw3r
aTdCO4mRSjahaj7m4kEoy8ZAzu243DNAHHaF8Lte0zxLd32k/FW+v7+21GC41G0azhit5X2
puVwqkBjCF4XB5Q8ZyfWbDXrfUpdbgltZLVNKnNvKZ8fvB5avvA/ukNwT1war3ml3MfijT9
Q0sCO3eZ21NISEadvK2xu/dtuAMZ7qedoFW7+81KHW9MtrW2gaxmaQXk7Nl4sL8gC8dSfvc
4wBg7sgEZF94mkTwhputeH7NBp1zLEnnTKVEFsxwJhGOSv3cDIwGycYIql4sfWpLHxDp15Y
Q3dhfR29jpsKvs82SXKu0j8ldpIPA4VcjJOBr2d0bHxM/h6z0dLLSYbQ3guB9yVnc5VABgY
OSckfeGBjJrkmuNe1XxHpni21WfxV4Uw9xp1vZLHbTQysNgeQSsglTbu2HII3ZIbggGc54q
03xpHp97qGn2dr4su30iPStW+ySC3mS4gkaRXEb8MDvORkHByMg16ja6B4R1u8h8Ypotjd3
t9bRlL2WFXkMWMqATnAwe1cRb+G9Utte1HxtrWuyeG/EGu3cNpZWkL/aIVjVdsUMsf3ZWb5
nYrgqM4YAEm7ol14l8BXtxZ+KYrB/DE8hkt7yxd8WDM2WWRHGUhLHIIZgnQnbjABw3j3T/H
vhvxVZ+JPC/hK6utQsr5y11o6xiLUdPYOwt7iLIO9WCqGwcA7gckiu00fxFq3iG0v/FPgqx
0+w0e6bz5tR1fzHe5aNAjbI1IKooTGSeSDhe59QhmiuIEngkWSJwGV0bcGB7gjrWTfaHbr4
O1DQtJhiso5rWaKJIxtVGcNzgdOWzQB86+LvE/iLxR4PtfFuseF30TPh2bVLGeKbzYpJlnt
riM9Mq2yHOGHToTzjqtQ8L+Jdc+J2oWdrZWqaU00V610t2plhE32cybk+8vNqSowQxbJIC4
Oprk0epfs8eEdDijbPiKLS9MCBeVV/LMmR2xGr59MV6ONJ0rSPEt14la7Fo99bwWUySOFjc
ozeUef4/3hX34HagDRsb/AE/UzLJZzR3P2aVoGdOQrj7yg+3Q47jHUVerM0nR7TRYLmGxMi
wT3D3IiJysTOcsEHYFstj1Y1p0xBRRRQAUUUUAFB6GikbOw45OKAPM9R+Gfwv8fWMevW2lW
8M7SSSw6rpubWdZNx3NvXBJ3A53Z710HgSO10nQoPClr9ouV0m2hH9oOgEd7vBbzEYE7iSC
WPqfevA9es/ihpN8mo+JNM1nQfDEqyXWoR+CLhFfzjg+aykMy8Z3gHaTz1yT9DeBtB0nw34
G0vSdDubq502OLzIJbuXzZGVyX5b/AIFQBq3Umox6nYrbQRy2bs63LE4eP5cqw55GRg9+R7
0+/wBRsdMthc6hcpbRNIkKs5xud2Cqo9SWIAHvUax6j/bssrTRNppt1VIgvziXc25ie4KlQ
PTB9adqml2esae1jfIzws6SDaxVlZHDowI5BDKD+FAFiaOGeBobhUeOQbWVxkMD2wahuLWC
602S01JYpoJUMcyuuEdTwQQTU01vBMI/OhSTy2DpvUHaw6EZ6H3qtbXGna3pUdzbvFe2Nwu
VONyuM+h9x+BoALrS7G9gt4bq3WVbaRJogf4HQ5Vh7iqfiHW30Gwt7oWb3InuorZmBwkAdt
vmOeyjjJx1I7ci9p18upafHeRwTQB9w8uddrjDEcj8Ky/D1xf6vpd62uW8SSfapoTahMrGi
ttCkn7+QN2cAHd04oA09Q0yy1SGKK8h8zyZUniYHDRyKcqwI6H+mR0NR6j/AGk89imn+R5B
n/0wycsItrH5R0yW2A57E98UzWr+70+xjlsbQXMjTxRMDnEas4UuQBkgA5x/KpLLSbPTo75
LTzE+2zvcSEuSd7AAkE89uB26DgAUAVtavtK0Kwk1PUsiJnWE7ULmR5GVFXHudo9KsySakN
ct4o7eI6a0EjSzbvnWUMmxQPQgvz6gVU0nQ/svhO20HVZv7VWKH7PJLcZc3CjgF92csRjJ9
c1eW/tWe7ht5BPLZ4E0UXLKSu4L9SMHHuPWkBQ0pdOs9Kv7X+1Ev4beec3DySBzFuYyGN/9
0OBg9sVFDH/a2qaL4k0+4Z7B7Vx5Um5AUkCssgUjO75QOccMfxk8O3FlP4ZTVYdPGlQXm+8
eKQgFd5LFn7Bj1b0JNRS6VY6v4NjtNBvja2U+2e3mtmJVlLiTAwfuNyMAj5TgYpgUfEGj/w
DCXWeteH9U0cLYKEFvK0uPtDkbi/A4CnA9Tg9BjPy5fDVPA/iHW7XUymt+FZ76BLvTzHulu
nUKv2iFxgI/PODjOxT98V9fXl5qMWu6bZ29hvspxK1xdHkRbVG1cerEk56DaR1IrC1jQNE8
ZWgmWC0vIYLsNtltkeOSVG2MxJGSVxgEEcrjkZWkM+V9atLW61e5vPh3r1rDo6SwSXFjDb/
ZntlDiOTz7cKCAd6cr8rCPONw52G0FLT41W+r38rC/vNVmjuNNkvpjexKpkkRolUoxWRU+V
kJQZAI6mum8UfC+6ttFTWkjt7p7G8W6SKa0Rp1BChpiFjQkBQzFAm8lA29jSaDa6lr/gq71
LVPiHbaD4c0zTpdHttREqO8UjOAytLkbwioAjqVZhJzyDkAveFfE1r4o8aay2h+HrjwFrT6
PcLrBuCsP2KXcphneNtvmZAI3hPl7npXHaxceHfDSeIPEWgX/iPxHc3+su8y2KrBaszReZN
GLhUPmKUDPlTypGeeT3HhKTxNY+D9cW18VW3ifUJVS0stUt2+0zeREjPJucoSjMNwVHyquR
yd1eZReJNOsNEk1jxt4FtNdFzeXtlE1pfTveS3EbL5KO5I3MFyAxAbaF2DHFAHP6NpuvW2k
eI/B+qaktnJpE8N5p0MOJIp4bhnti64OUb/AEhCjMegHBAJr1rxJr1gvg/wpb6dDJa62tjb
asLSxAZxdXCKiA8742JbarkMmDhwQRXJ3XhmxtPBmva7pVvrOh6zdR2FzJ59hcW9pCkd3CV
gi88kyTZWPHODtAAXJFa2gaRqcfxp1Xxt4ta2h/4RrTZLrN7blxjaVheKVQRJHtCnI+YMSA
M5JAPTfGNr8NNHfRtT16RIP7BH2UWkpWG2aOUbGyjgR4+YsCo3HYwXOCBy/wAMPFOk2sXij
4r+OJbWy1HWJrj+zo2REuXsLYfcRBhmOeo5JwPauS1TS/Flw+k+LfG+i3FjZKPLFgkotZLv
JkdYIkgLFf3bMMvs2gyBidxIwNd8I6h4h+Lej+C9G1CfTIJLieSGxlLxHSrZQJEeNs4ckqj
qqHCvGchvmJAOo17Xtc+LZtF0HSLy7Zbv7Tp1sZNotY5FYLLdeYrJJA6h8YAZcNH3r0O70L
wv8K7Gxh0ZLS38V6oypHqOoHeEjTYDE0zAmOLYqxJnjJXOSSa6DwfY/wDCNa3H4N0DSZ7iw
sYz/amt3U43yTlFcKq5LEuX3k4C8tjkmuO1HXvEifEK/wBZs/C2l+JfDXiqKPSIJre885QY
Wk2LKu1lG7zJMjIXGAxUgkgGj8VPiZHp3wffU7G9vdJ1SfUE077JAitdmRZAJoo+o3BQxDD
I6eorP8QeCtY8PWuu+MfCai3t9SzJcWMeni7nkjleISSNGSBIVRCwjIyN7iuWjstC1f4reD
NHtvAMN0mjW6rrRsGItdOu2kGDBtb/AFiS5LlSflPOduR6t8S77x3aaOviX4b6xZ3f9mbkv
dLlgW5SdR1IKkOHXuobpngnAII4nwP4g8BzeLrzV/Clv4h0ldLsp7iTQzZyW0Gps21ftEEB
Yjg5XAAOZBnpXqHw+tIr/Tn8c3UUR1TxEiXLsoyYIdo8uAMeSFHXsWLHvXl9roepaRp0nj+
+1LSbePxDLcSX+qWNxcTR2trNAgRrZGYbXkeOMkgFs7QAQOPd9JtV0/Sbawjt4reG2TyoY4
mJVY14Qc852gZ96AL9cV4r+GfhnxZBOl5btbvOAXaA7csuSj8dHUsSHXDdRnBxU9n8QPDc+
salpN7qlpp17Y3jWfk3NwqNKQqsGUEjIO7H1BrrFYMAykFSMgjvTA+fbj4LeMPCerzX3w18
X3OlWUtviayWVpBNKBwQsu5dxx97I/rXP3F1qnhLWbVvE3kXt3ILnZqiWYSVWcmK682KN2T
fk2xJTBKbm67gfqMkDqRXzP4lvPB9n4uuNTuNftZtNtdSu7iS4k8wxR3k4jSGBtrZMYaF5H
IwuEwfdDLfiLx/4M8QWd78O9Q1a88O6hNHJPb680htLRJwyyrEJDJkNtMW5QeA2ODxVPwPp
viFp9A+IGt6xceK5tLkl0uG3u4FR7G8lkEb7rnbmSFB8u8bssSR3xkP4CGohZNP0GHW9aML
2ut6DesqWyzXCYXVbbHyKpKfeUcrkDawIr2Wwvr/AMI+Dn8GeHtPl1bUfDWk2o82YYWfOVy
oHL4CO2BjOAucnIAOq03WINS8XaxZjS/s0+mLHC08xUSTKw3gqByYuThieWDDHymoIrpfEG
ga3beJbAabbQXEtvIsrlQIlwVl3nA5GHDKcL65BrVU2FxOlxbvbjUprX91KUHmeXwc4+9t3
EHHrVC01G70nTNF0vX5hfa1enyWMC/LKwGXkxgBVCjP5DkkZBHh/wAfLb4caTrEWsXV41j4
vvoBJHMLvZC0SfKHljJ2y9QAoG5j3UAsOo+Fej+G5dK01NP8QaI2vwSpqt7Z6HOslsjMrRk
lFdhuZGALZxuUED19J/siDVNWe+8R6Pp0klrM8WnOyiRxEyrkkt0ZivQDgAda0houlrepfR
WMEV0kLwLKiAEIxBK8dRlVOPagCvaXkOq6tdLA1xF/Zc5t5OcJKxjDEbe4G5SDxz04znUm2
+Ud0nlg8bs4wTxWZLqNtp+u2OjpaOZr5ZJPMjQKirGqgljxzyoAGTj2BIZcX0epwSQaZDb6
iIrtbe6WX7kYDDf2wzL6ev0oAwo9OuvDPg+1sLidtSnSSSW5uELebdH5mLMoyWZlB4H8QAA
28DyZvi5d+JVWHTJbTS/naGZZmBljlULJsD+cHcuRhAsTMQpwpGM+m+K9Sgm02OV0SG6mxs
hupfJZY3mWLd95SjNGXIzyPmHYg+bfDfwb4V8eHW/ET2tudQmmihubmW0huHkt2tIGVBvUx
huAWOw5JbGAaW4zqNN+J3k2F2qte3rWzIrNdwGDY/lxnYT5SmNGO/55EQdcHHTsLhvEElvo
1rpNkmkWU87LfCBUeWBCu8FOdo+fKMcEgnIBHNfL3jtZ/h/8abTw/NdadLpDwo9x5ELWzNB
KZUKyJHwTglSVCkjb3xj2vSfH+lafp8Oo3nk2moXGbqHTxNteZWd0wsfliUl2DOAysvfd3o
A9K1DVpo/GOk6K+mobe4jlnF5KeA6DAjQY+/gluSPlDYzziC01Lw1q3jnUbezUXOs6VbJb3
UyqSsKSNuERPTcduSO3ekt/F0OoaXfXFjYvcXttA00dgsqGaXAbaDgkJuZGA3Ee+DkDntD8
I3Vt42h8fLqX9l21/a+bfaa0bKWkkVTtYsRwr5YZUMCzDODgMC7b+E9H1a3nvNAutZ8LMl1
LG62MxgV2SQqzeSwaPDFSQdoJBz3rlvGthrtp4cF9p/xJ1u5W11eytL4IbeIxRPcRpMCUiV
gQkmevHBr0SHU/EF1pGuyR6Klvf2s00NjBPIdtwFUGNy2MYYntnA4JyDjj9W8C+I5fHlh4o
0XVIoYb9YYfEGm3JP2e6RBgyKgDfvNvAIIxtX5iAQQCCy8Najo154X0Z7eebTtO8RXM1pJI
3mkQNazuhdsk8SSMoJ54HtXXaHd/8JFock3iS3s1urG+Yy265K2kkTbkyzdSBtbdgAhgcAG
rtu+tP4wvoryGNdIjgiazZF3F3JbzCzdiOABjGDnJ6DgtRux8TvF974S0rdH4T0yXGvXsQ2
/2hOMD7Grd1AA8wjsAmeTQIyNIuviZ4l+M9rfaV4iuz8NnR7xZXtYVFxtO0RRsF3eWScgnl
lUnoQT7j2rmdZ8XeH/CsUtrdeen2SGJhDb2csgCu3lxgbFI+8MYHTijwT4nvPFWgHUL7Qbz
RbiOZoXhuo3QPjGHj3qrFCCMEqp6gjigDpqKKKYBRRRQAUyUbomTJG4EcHBp9cP4p0jxfqH
jbQbzw9eQadY2eZLyeSR2M67hm38oEKQw53nJUjj3APL4PiR8QPDOmR6Pq3hyW8ntbhoru7
1+ZLSOVS3EcEpxHICv3WZi7HquMsPd9C1Gx1jw5p2q6WNtjd28c0A27cIygqMdsDtXz5qer
fESPwm2g+OfC2kXkNlP/pF54jlQ2l4xc7NkvyhAQQF4dsn5sck+9+FdSsdX8H6TqWm2os7S
e2RorcAAQrjGwY4wOnHHHFAyz/acd0NTt9MkS4vbE+U8TZAWUxh1Un3DKePWptOmurjSbSe
9t/s11JCjTQ/883KjcvU9DkU+O0tYbua6it40nn2+bIqgNJtGBk98Cp6BBVE39jb6rb6Pu8
u5nhknjjCEAojKGOcYzmReOpz7Gr1NaNGdXZQWXoSORQBFPdQWzwJM+xp5PKjGPvNgnH5A1
Ab5l1lNOFpMQ0DTG42/uxhgNuf73OfpV3FG0UAZavrA8USRyRRtpDWqtE6D51mDneHyehUp
twOz57VZvl1Bmtf7PkhQCdTP5qk7ouchcdG6cn3+otkgdTj61BJJdLfQRR24a3ZHaSYvjYR
jauO+cnntt96AC+vbXTrCe+vp0t7W3QySyucKigZJNR2dvZfvb60t1ia92zSME2NIdoALA8
52gDnnAA7VV1i8tv7Kvk+yf2qI1CT2UOHdlbqCv+6c47jpmpL3VLbTLjTbNo3Z76b7PCqLw
CFLEk9AAqk+/QZoAjXVLefX7rw+1s26K2SdnfbskVyy4UZycbTnjHI9aWyk0nR3sfDNtcBZ
Vty1vbM5dxCmBnnJ2jKjJ9hWptG4HHNZmrSaTplvL4i1JEj/ALOgkY3Gws0ceAXAxyQdo4H
oKAG2mryXniHUdL/s+WGKxCbriUgCZnXcNg6lQMgsccgjBwcR+dpui6jZaTa2xjfU5ppFVA
QgIBd2J6Ak9upJJ7GrF59r1Lw7M2lXX2G7ubcm3neMP5TMvysV6HHpTbGR7Pw7bXGtslvNb
W4a4kkkDKhVfmYvxxwTnigCvZTX8ujQRa60Vnqc7yII45AoJDMVCHJJG0A56kckDkDy/wCL
liNS0FNJ86xs7VJm3FmPmKWBiEqbOIwRJKhdh8r7CcgmvWNS03T7+6065ncJd2s3mWsisA2
dp3KPUFcgj0+mayZBY+MtN1GJrWdYreeaxwSFZyPkYkHqvJ+V+GABwQRSA+Q/C/gbwzpeg3
WreGfG2qaV4qsJYUuLK/h8yIxmQLDP5RCuyHdG2PmKk7SpqnpPxC8X/DPxlPdeKfB8WqRzr
bPe2rxLEbONTuV4owSBgShUZuQFC4XpXs3ir4V67H4s/wCE18G+IbfR9XtY47WO5lVDFMo2
w+XKOFKkoOR86njB+XHkWqSeLb6W6t7zwlbRTPBBBcy2huAl0GIiUx7lbYVETBi/eNWIUig
Z3Xiix+MvxKlvvF3w98R2114R1KztbyysL2BBgozsIwrK481JEyTkZLLzgYHonh/4T+Ir7T
dFs/G3ixtT0SxZLqLTY7VraTdsAWKVw5zGp/gAAJHPAxUvwB1nQ4fgXawWbSJb6GZorks4l
OQTIWBXqCGyOM9sUzQP2lfhz4l1uw0XSX1CS/vbprdY3tGUIAW/eM3TBC5x156DmgR6P4r8
MQeJtDNibiSyuY5FntbuH79vMv3XHrxkEdwSO9eG6joviDw7qGj/AAz0d9KmNlZzaxkMY7u
+KvI6wWoJYwhHYYYsx5zyNwOzN+0da3uvX1p4X8G6r4g0uytXmmubQgTLtfaxEXLAdMbtpP
OBXO/C/T9B8YQeJtX0DTrpfGUKF7HXdWmaWRjIjCNt4ZsFFcBlU7SCuQM4AM6TxR4m8VeHP
B1vqlhdW154vttKhuNc8mL988ao5iKwOFypkYh2ADKoPA4xzvhvUPC/h34kXF5cafrkOreI
NWjvtL0uV/LEzTxHzJSkTFGiQ7sPg4J5JJOKWk+Emj8RT23jXQp5ovCf2wX2qRXzuY7OWES
o0RD+duLq7Y6je471p+CdP8ReKvinbeIdd8PWdp4Tjg/szStPRCtzpscaCWNpTgMmdpUq3B
8zHTGQDqPhvNr0mg+IvEXjm903w6mralJ9gsyEC6bMQY22yM3zOzZyMLlgxH3q5LSfgT4r8
M+Kn0TQ/Gd9D4L1a2ZbqWySASl9rDM6yAh8hsb0GTxuHG6vVLm+8NfEnTPGHhTUbOBtEtVR
Dcu6lZw6eZ56cY2q3R8nLI3pXn3hXRPDHwv+GuoeIvGV1qSjyZtOFu90ZI7hWfBezjGCgl+
TAHQAdByQQzxZ/wAIzrmpeEI73xrFqPhfw5qcemXNnKNjXd7GFG84wJgu5d2wbUO4nIyB0O
p+KvFUN3r2rW1xrKrp91JDpdha6ULiyv0jAXY0qozqzuGXcWQKccHBzl/Dm30LSfDvg6z1z
w/b6bq6ytdaWkEiMZEmCRnIPRtkgLgAbjEziq661qmmWHijVNN8e2Xh/QrXVbiA2wtTfvE7
zt+95KsgZtx2gMOuOlAznfGWh+HdH8a6jZv4a1nUNe1O6uLuyXVba1n029cuGEUfmyEg/Nj
5CrdyK988RXnirRvD0H/CE+FbHVZo4tos5737IIwANqr8jA+mMqBgV4Xqt14nXxPqPhSHVr
c2F/d3y+TbSQz3NqZrpdrorIGB2SGQqrkgc/LjFfTUEbQ20UTyGRkQKXPViB1oQj4Q1T4w/
FTW9D1bwF4i13w54ennmuUuG1CaeC4RRKGMQkXKhfmKD1VWGeme4+Bs/hbSvDOtQa5pOg3O
hyalPBay2kpuSGaMK6/P87xkEKrbSfmxzmu5+MGl/D7VPG1jo83hex1LxL9kmmEku2OKAOw
2yTchn+5I2Bk4VjiuPax0XwzLaP4VD6UniOXz9LtJCxtoSREtwyrMu07gFCNJwWkxhcZoGc
/rPib/AIVj4kM+jL4ml0V7aWys/tipGttGjCQQRu4yyGQBTvyyAMu3LCvoPwX4miuLW9NnA
oluIkmj3OX8uUxK3lyso27sFG+Xna33cqa+a/Hltq9t4f0PxZb6ZfLpsK3sN7LYWrwMLOWV
w08oDMpLswbGcHywfusMZnhbxV4i8FW5v9I0258Q6HcvBJ9o0xZ1+yKgK+WxYF4/lOQ3cYB
3KSAAfXvhjw9qxLeJtcna18S6jYC0vViSMxwsruy+X97hd5AyTkYLc9L/ANmsNF8I6dJ4r1
L7VPoxjka9LNveb7gYAEtl9xXaM537QDnFcV8PfHg8YaBDrWlSxyRXRljBmniEvmA7wnATJ
2gg5TIypBIya6608L6Ho3g+703XLz7TFdTFri9upSJZWZ/3ZZyc7x8gBBHKjGOBQIueJbjR
bVdH1TVVnaWC8X7FHEpLPPIrIq7enIY8tgDrkVsS6nZW0c8t1PHbxwNhmkdcc4568cnHOKz
tYuLOTUtN8O3WmvepflpCzD5Iliw24n13bMAc9+xrkfiBavdaXdHSLuG21SLciXZm3yxDIL
4QDcdqyElecKcY+bNAF23+KHhDWFmm0nUPtJtuQREQZGzsCIWwock42kg+2DmotQ8R2OmWM
mrWk1lYRzSG8uVubghojtVWZ4yMggMnyLgl2A7k18gW/hRXV38E2skHiPS9ak0+6tJpC00C
Bi0EjDDKqBht34A6A8Oa6PUPiMsnw/t9M0hLkahZRrM9yyLGqPFyYo2OShUzhl3EgbOOgoG
ekeIPEEvjS6tvBWh+HZb+Z5N8byuzLDuEkczyuSTIuSwdsKBiRFZmr3nwd4U0nwV4SsPDuj
28cNvaRKjMihTK+Bukb1ZjyTXIfB/wbqHhnw79v1bWDqd9qVvCzsYypQDc+GLElm3Svk8du
BXpjLlCuetCA+Tvif4Tf4g+Otbj1KC+tZ1Uf2ddRSrIRbxyoHURx8tuZ1Ybido+Y8EAeFeN
vCfiDwjNo/iJtZu5rYSwma43+a8cn2icDzGTGXAhXuSexwBX6LXcem6fYT3l8UWCFGkkmm5
KqDuOT1wMD8hXyL8V2huvCuuWzfZ49RgeKSd7cLIshK5ZREjKIvLlinbc2Svz4PzcgHY+Cf
Fdh4hutc8R6pbadaQWk8tvG9netbW7yCO4e5VhjL5CLLkrkb1PVM17N4rttJm8NBdW1pdLj
0m7hkiup5AYzIuGQOrMfMzuA2tyTgjBwa+fvgzfWVz4Ei0u306ze60/UVWcSQbg6iSFZ3bc
rY+VQC27jrjAzXtF54k8P+KdMvdKikklmuJVdHiYSfZ5VCsjKclA6EI20NkkEgdaAOmvbnX
dQu/Dt/ozSRaRNIWvYzEEnKkDyziQcKDncuA2CMEYIMq2niFta13frUaQ3ECjTEVVJtTtIZ
mQr83z4OSxBHGBjJg1zxLc6fYaRc6dbLcQ3t9HaT3MoYLagkgsyjnJcBMdmYZ4BqWHT7fT/
H9zqk2qxGXVbaOCK0mYeYpj3E+Xz90gkkAdRnPoxHmvinxd4sTTfD3wv0iaU+PNejf7bePt
P9nwBiJbrCgAA8+WOO3cYr1Twv4Z0vwj4Zs/D+jw+VaWqBQSctI3VnY92Y5JPcms6a18HaT
4y1XxbM0MetppqreTbi7R2sZLAlRnHOfc474rqIZkubeOeMkxyKGUkEHB9j0oA8w1jx+3iD
xRd+BPBusDT9aidSmpC1+2WzbG/fQsRkRyAA8N3x9K5ix8Y+GvCfxKhvZviS/iefXp1026t
LYwiOGYMESUxRrng4QsD6ZBxxz3j7Rb3wh8X9Q1+1m1VrO5eDWY4I7i4ggubhMq1uiwoys5
VQfnGTuwc9Rqw/DvRPFnxJ1nTb86xo1t9jXUbCKPUsh47pg85WJoyExKvOGOG2kYyDUjPof
tRWdpOq6dqlm8mmXa3UUEr2zsM5WSNtrKc85BH9aKdxGjRRRTAK5DxxYeMbiLS9Q8G6osFz
YXaSz2MoURX8JO142Y8rhSxGO4FdfQehoA8DuPi34flk1Xwp47/svWLl726torBrZFjiMMr
7FnDyMTlVRgwTHPc8V7F4Vvo9U8E6FqkFnFZR3dhBOltD9yEPGrBF4HAzgcDpXlXid9J1vV
tVt7X4L2XivS7W5khv76Oa2S580AGQpGw3ORnGdwJIOPf1Hw5/ZMPgTTV8NyZ0yKyRLMuSx
WNVwoOecgDBB54waQG7ilrzPQviLHH4J0O68Sa5p0Wta3arLZtLbyW1s8rLxCZMuu4MCCA2
cfw10vgnXtW8RaHc3ms6bb6fdQXtxZmO3nMyN5UhjLBiqnllbt0xTA6eiiigAopBuyc/hS0
AQXFpa3qxrdQrMIpFmQN/C6nKt9QaLm6hs7Oa7uH8uGFGkkbBOFAyTgVWs9LtLPU9Q1CHeZ
r9kabc5YAqu0YB+6MdhxnJ6k05LCODVLvVGuZ2M0SRmJ5CY4wm45VexO7k98CgCrJdaLpE8
dxhYZtZuUUbVO64lKAA49Qi8+gXnpTvEGpR6Po7X8lsLgpJGqKSAAzOEViT91QWyW7AE060
u9H13RbPWYjHcWMird280ibQBjKyDdyOOc0Sanol54dfVJ7q2fSJYS7TTECJ4z3JbgqR36E
H3oA0wRxzWXq+rwaXLYQ3NtNKl/cC13omUiLA4MhPQEjaPUsB3ryLxD4s8UeEdQl1Cbxbbf
2R9tjuba31KBLUXNrKjsYUnk+UyKV4U7CBkHOVx1Hhv4i6TffDTw94t8S+INOsn1K3Yny5k
WJnHJwGJO8bcFQThiRzxSA7G0k1L+3NSsJoEt9Nihh+xPEnXIYPk9AQQPlxgDByc4GbZ6LZ
yeC4vDWvakupMuEkuDIQ8kgkyrkkkh9wBxnG4cDHFRTeJLe906WfTNTjk2yeVs+4Tk9McuM
525wOhYDGK8Pvvipr2nXyyafpd9eaBY3UC3NzGoCBZG3x7nMShSRJFuy7H5u5ByDPfr200/
UPF+nstxKmp6XG042cqYpfkKsDx8xXgjkbeuMgzpeLb+L/7Lg0hkW7tmvJr4LhHdSsYQkDl
sEdSOAMZ5xieA9cg8TeG9O1qS1xe/Z9iyG3ZCsbHIXLZ7KucEjcOCa0LG8uNDhEfiG58261
HVJIbUxksHDMzRqB/CFjXkf7JPegRaXVJrjxZcaGLCWGCC2W4a6cDbMWfAVPXG1t2cEblx1
zXNeIPBejeI9PurG3js5kgjNp5EYBWBlH7tcZ/d4EmWC7WI24IrorG41TT7HWb7xA/mpDPL
ND9mjLYt1UFQqLli2Acjkls44IFedfEC10+X4UWB8PahqXh2xv7pNTaXTLGW6lIZvOfcIDu
GSeSDjtnFAGLpfg2y+HNz/wAJNZm0j1q8t1hlgS6e2tJ3hQ+YHcRhEZnxgsFUk9M8m1pth4
Z8TXUkR8A6bpWo6PeO0LyXcUpuJJYS7qZI1c7Wab5g3Zgcdq5fUvEiz/AHTNJuPHOl2es+J
Zvtb3usJJHvtnuSAcNuwR+7Q5JCjPOMGuy8BLpereEr++8PR6Bpt22o/ZftmiIblJPLZIjK
y7Fy+HfDbdoDK3I6gzGXwroPhfwxJpH9pWtpcOuy3FnfyWU3mxNJuVDNIQIzyp2oAS2ehyP
Ovhn4k1/4WfESP4Z+JNUsE0nVbnm9SFklj3xFE+cELE4ZIRjaQS5bcepm8ba9a6/r17p0fi
7w/ZwxpFbzNaalBJNeTM0QEagNlwh+XJUbUjOMs7ELayLqXwkL622n3uqWUslnINRj+0Twg
gMIU3A4SNd53v8A6vy2PIzlAeza1qnjnUviHqui+H4NO0+xsNPluI1uFEj6vM0W2MsOP3Ks
dp2ktlQDgEV0/gvwxNZfDS18P61fS6gJLYxNK0ZtpvKccRsFOVKhtowRgAV86eGPG8ngHxV
qNr4c8K6r450tFN5Dd28C2otiyRhgERMLlWQMpC8hTtGcn2OP436Ha+GNH1DWrKa01TUdNO
q/2epUMkIY5+ZyFZgqu23OSEbHbLA4/X/gXZaP8QNMn8H2t4dE1YNZ32mpf3EEdkgy/nROj
fJ/EoRsqTIcAZNd/qXwm0M/DrTvDsUR1W40ANLpE2qbZmiYZKxscDKYwnrjB6gGvRrW4hu7
SG7hYtFMgkQkEEqRkcdqfKS0TCNgHIO0kZwaYjya4fRbbxHpuqHTpdLvZrqxvi91uLSRNEb
XADcoUaVVZe24N1Y15p4wPw0sfEOpjQpfFdv42hjuri0ZvOiSFixk2L54CLGWLYKjgFjnnn
W8NXk2o6rZ6Jr/APaet6to/ilHv9WuEAtjcOHAghGT+7CpE+0cLlCQDV7xRL8TfEV94i0y7
0vQ9Y8OxPcxww2zQTXDFcBImWRlwCpOcEPu6EcUhlTxFpdpZah4jvNP1b+ybbSdUGoXNm+p
M1xLJvW4M6RSgxjJYqFQKWC435yK+iY5kmtknUny3QOMjBwRnpWVY6Xa32m6TeazotoupwW
6Eq6rKbZyo3KrkZ4PGe+KPFd/c6R4L1vVLMqLmzsZ7iLcMjesZYZ/EUxHzlpt5pviF5PG14
Un1LV9YuE8zUrPzIraKB2W0UEspjRCAzFQdxYqeTisa6sLrxF5iLZXTaHPbSnTdTvLW4htb
WEu8qtlVIUlWO8MGWUAAlCAK1tLfUbHRrax1KxmvdFudKDSSWcf7+Caby5JpHddwWQCW5cY
XdwVXllrV1HwHpnhvw7q+t6ZqTazpt0iz6Q4m80MXDGV3jXCSqibcEjJG8k80hmPq1l4ctv
BGn3cOmW+nW2mASw2l+oW4uLZTIF80sMgGW4jY7+Am7LMGYUnhu38QaP4Y8d+JdB07TzBeB
LXNjcB4Lmfy5RJIHRVCrueMfutuCByMMKtWd5GdPns9P03+0LW+aHT7VUiLIJpIYhtcuxeS
F4SimUfdEbcc5r1z4f+GNe8F/C688PahFHrDWJuV0603Kpkt8kxQux4LHoWI780wPnz4UeM
9B8MxWnhfWAHsrJp5BqDtF5VtIgGd8adSxLqCHbIdeTuzXvuheItD8bWNpYzeZ+4kiu4po9
2EmR1YBS4DowyCUYZ2SDkrmvA7XSvE2u3tlJ4h+Ftp4c0iW+e1kfTDcxSxpGXGYwuEVyE8v
dkFuOMV1PwQuZVs9P02O4aeKCVDaEtDKbeEC3O0qQpLMly8bODkbSMEBQEB7+uuK876st7Z
r4ctoZlnuXyrCZH2nk8bRhxkdSKjvb+S4gintP+W0kBjS5QxbFPzSDs2fLyceox6isy3l0q
XxBf+EvsLzQanavqF1EzKYIwx2MsfdyzAlgOFJycFhmpBqFpqngu31NbS7jsr6FjJaqTJdS
IqmJlIDgu+zBIG7BQ/eODQB5d4D01dS+MmtaLqcouI49MjEFw0flzXAMNozSM3J3qyQEZJI
3HniuA1b4Wy6V4rutDP9raPaSTkwyR6fc30N04yIpV8uTarYYkiThWBIAU7R3Wn61H4H+JV
x4nkht5beZRZ3UYRkWytzJEsbKxX72wec+4KGTox8qvpPYkpJJyrL1HSmIj01mk0y2eSJ4X
aNSUkADKcdDjjP0q1ndz+VMQY6ZOPWngZAoA57xtpg1TwXqduulwapcrbu1vbTruWSUKdq9
RjJ4zkYzXzP8AEDwzqSeDdUF7FZt/oz3H2GS/laaIorcozFgS6QFx5ikjbL82SDX1yygqQ3
Ix0rzvxh4Ua+WC1sdLtjHHL9oixGVijISQMZAp/eA7tvlnAYSHnrSGfLXhnxLYaLHd+JPtK
Ry6pMJoII1CmHYjXDxgk/6tpTlgCGwsYO4NisPSPiJdR6rpb3+pWUlzdWWy5e2U4i3hot7r
K2wSMka5AVVdZcHaQGDNQ0HWND+12UGpRjTl1QLayxoksT3TxOJpMgkxIGjVQSDhS5G7bWV
4q8G+ILxo/EsGnh9Qt5Vu761mgOLUBC4gL4HmFIY0Z1yoQMoxkmgD7B+H/wARvD+oafYQte
RxS3TFGCfvUEinBUlR8ow0ex2J3oFJOa7WwPhnV9XXxhay28t5bWjWxuYZQymEkPg46gEHG
eh3etfnDbfEDUPsjWNiv2uW+eKNbf7Imdy5VVClXDrjYBn5squD8vP158K/GV/YvpNn4oa2
06K8EVvaQKzIqAeZBkquRuMsWP3n/PRRuJUCgD2Lw5BouoXdz4u0G4Z7PWo1aTEe1Llk+RZ
hkZ5QAZ6MoU9q1tT1zSdE0iTVdSvEgs42CeYMvuYttCgLksxY4AAJJ4rDkutN0zWLHwLa6V
ILXUIJ7gyGQJEI8kyKhzuL7nHygABTnIxisXxXZWWh+ENC8Gx+Eb7xFpszraJ5EyxG1Ma74
5GkypU5Thxj5gOckZBEPjfxlb6h8LtU1rwrrUkD2cqJcf6q2lQEjcjC6QhCVbIymSMY614n
4J0rw9rJ0PwFca7p9/qthdS3Oj3AX+140tiuJba5GUCnjcPlRRhMc5FdL4K0+98UahrGjxW
M2kT3TWvibSNV1G8+3zyiN/LRZQXbco2kfeUgP0zzXoHhn4d6zZfEJfFmo2uj6XLvuJrg6X
LNK988qKpDmQDYgKBgvzfNyCOcgz0HRfD2i+HrSW20TSrTTYppPOljtIhEjybQpbaOM4Ufl
RWrRTEFFFFABQelFFAHkvin4Z/CBtY1HXPEzW1hqOoS+fJcS6kbZlJVR8o3Ac7c8g8k10Xw
vTwrbeA49J8HanLqWladcz2yzysGJfzCzDcAAwy3BHUYrE+IXwS8KePLy81iTzdP124tzbm
8TEisNuFDRvlTjA5Xa3vWFrvhzxho3w7vdL8K6GNN1qDVYZLGbw9J9mt52ZUBnliYtiMHh0
5yBn3pAaFx8EPh7JqBh0vVtW0fVY5nvSdP1Z0kV2Zm3+WSVGN5AIUcV0vw9sbDwpbXfgZvF
P8AbWqWk0t64uW/0ny53MgZx/F8zN8wGK8F8XRXmg6t4wvF8J6w/jOyvRf2fiLTRJJEXeNH
CMp+UoBuTac5A6V6b8JdJ8M+Irt/Hlv4uvvFOs27m3muLmIwi3kKcxhSN20LJwpYqNxIGaB
ns/8AKl7cUdqKYjK0+61SXXdWtr23WO0haM2bqp/eIU+bLdNwcMMdht9amsZry7tpv7QszZ
uJpI1USBtyBiEcEdNy4OO2cdqv1ka1FJq2j6no+l6sLHUntyqzRkM9uzA7WI7cj+eKAM2Wz
uPCPghLLw7btdzQFEDzgyu5aQCSZ9uDI3zM57sc881oa9rX/CPeH31K6tZr0RbFkW3QcZIU
ucn5UGck54AJ7VoqwtrISXbJGIo8yNu+VcDk5PaoNNvrXW9Hhv4Yma1uo9yCZMb0PQ49COe
exoAgvtQ0vRLO1jmVYorqdbWGKKPId3PCgAY5556UTeHtIm8Mv4dazUaa0flCEE4ReoC+mO
MemBjpV25srO8hWG5t45Y1ZXVWUEAqQVP4EA/hVXVbXUbqTTzYX/2VIbpJblMD9/EAcpnBx
yQeOu3HANAHlnxfvfHGn2Fq3h6CyRoJY47Ke6kExvZ3VhsMHl43Lt3BiygeuMivJLfRfFWp
+FfDUGja5rejC81m70fVonvhOqStIHG1cJtXcmdqbfl3AH5sn6X8VWun+K/CviLw7C9tNcr
bvExmClLeVkJQksjKCMhvukjg45FfM3g3xeNHfwz4R1/VoLjT721WOC+t4RZWVnOkrGC6i8
xA1w5ZRucbV5AIxzSGKnhf4jeD/C99JqGpxaTo2nyedcG4thbC9BY/I7xK/wAvIBDFlORlg
MisjwP9q8UFbqfTYE0P7Sfs2kRO0k1xM0KrGyA7kUKsO0SOfkO7jdivYtT+P/g6x0u88P8A
ia0uLrXLaziS9tYbSQwSzuCGjV8EBcj72dpDDBOKxtFs08C/Ey/0C6vLRdNS1F8u6eR7gEC
RVjChsFiEDgvkgnbjJBAB7VoGlXVjHCsrIkMa/KA5LlugUkYB2jIxjv6jJl0vQ5IvDNpp3i
KVdVuLeTznuJCWLyLIXWTn7pzg4HC9BwBTZdMmub3Q511ERtZyvcvbkcTBkZc44IKl+OoGe
cnBHMfE6fxZqnh5LDwTzGZnOoX0U3+ojiyXi2IyyOzY24RlIPcUCOqJRteTWLa+e7gltPKj
hWUGIYcFnXHLMQR2P3RyM8+d+PfBPivxJ4z0z+zdP0i/8PWcUU0EGoNGLaJwzCVTH5LsS8b
KFZWXbjP15L4PeK7XR5p/B9zNZtLexJeWFrpCgJG5Vt6MoQbSNqlmaRxk4L84rp9e+N+geE
/3txceehm+zPFMHgjiKg8xN5W1wSCcb8lApHXBBl3UtC8dz+GbLTfCuk+EdFv9MUg2dzZvN
Av7zehgk+UD7iNyhwwGelN8L6nd+GPBx1D4haw+matJObi8tkVZNoMiRIIVjXiN2QHAUk7z
znmq/h/4h/24F17w/faPq9pOszXVwJJrZLNI/mjMrSA7VIZsrjIMgIDBSaxvjdda5L4ctlm
8MWur2T2819tvLP7QYZVxtQNE2E2RtI+8hwduMZIpAcP400X4P2Ji8faN4e/0OHWJIr1Ud4
mFymHVFgPy7GKDd8oIEobsQNbTJLfRPBmoeINY1RoNL1RJP7RsxBshIl+0KGRXyXUs6qowG
OFLYziq+reNoNF+FWmaFNKbnxFYQ21xJYzztNJJI8aO8WAwdcFgP3qty+1Q3GMDUvitrHjL
TdMs7P4cfYJbx2t7Fmn82NUlyocJFGNjKrtgsGwASFYmmB7L8DI7+z+EV4boC4uLe6uRFLE
qjziAC+1iAG/e+YNx64ySeteceKJ/FHjP4MWPj6aXTLG0t5nFrHZhWMEBCIsruInIcSByyg
KFz14r0iLTY9D+Dp8B3Wt2D3Uccyatcxah5R06KVpJDKc/MQNwXbhd2ewrkvDviTQfHn7Pf
jaSXR4dA8OWcX2e3jsbbDgRwp/pKq20csBt5GAgyQcmmI7f4a6xPcfs+R3g8SJdXNtb3Ece
oS3cczR4LeV5kh+XeFKZzxmuX+DPiDUbjxlLZ61q63Ooajpvn3UI1GGbF1E4SUmGOJPLb5g
DnJ+U8nANHwO8Tahrmta3pkz2Op2HkQo1xHIsJDxRrGwNtlySeC0gYoflxmudtX1DSPi9qe
7Vdejg0/xDb28aPJd3ccVvLtZsEKI8OXAYSFioxjnkoZ3kvg+38G+IdFtdJhittDj8QpqJS
IY2efFLBsYdwJXQqeuGwfugnotd+HCa/wCLrrVJru0t7Ka3jXyl021mdpgWDs7SxMTlSgHP
GDVf4wGW18K2uotJ5Vot9ZQ3DKuWRWvbc7+nYK3cda7jVNIh1R7WSW8vbf7OXwLW5aESb0K
HdtIzgNkehAI6UxDPDtnYaPo1voFjfvdrpcSWrNLKJJRhQRvI7kEHoOCK434u+LtI0nwhP4
dOqQR61rhjsLW03jzXE0ixswHYBWJyeOK8vh8Rw+B/FPiG11xr3StUluP7Jh8Rz6l9qZ7c7
TDKbaWTfI43YLLHtHOMgEV1Pi74dt4d8JyXuh79R1GYRyX+qXpTzXmhkE8dxK+N23egRlBA
VXBAATlAcPqF7E92siWA1r/iaq66RJCrwX6xRygFI2+4pUoUxuw8ZyMZNO0e20/UtOutabQ
Hitb65ljh0K3tWgWCNVV5DKo2I7om8AomMttZn4NaOvad4Uv/AAjpk2o2Goww6jcTXHlWa2
7y2SxxmO5Vw4+fywWAYbpMlmByeXWVi2uJqlxHoDW+hLdvfaTJbRG1s7tWhSIKrMQ8ZZd3I
TYWIYbscgy54DktLn4m+H9NmtRqc0VlPq1vdowH2TOI9wI5eGTzpQm/oEAA4Ne96nfW2l6T
d6hd3UNnBbxNLJcTf6uIAZLNz0FfLGj61L8PfjPH441rTvs+j6rbRaHd5O1rBvlk85lUFY0
ACZRn3jdnGMCvonxxDfal4LubHTdNtNVivgILmK6naFPs78SPuUE5CnIxz6c4BYjw7wlLqW
teNdCXxD4007V7qbULzUgtlrDSRwxoSdpt3BG0DbtAcFcglcoTXJx2q+B/Fsnhm6la3hh1A
XkkyzK6pA8sci3CsOm2O2jfkZUxnO5Zfl7P4U6O2o/FG38TWSjWtGnsblpb5tSgujFPL5Q+
YeXHNgpEqhXQbefU1qeNPgu/irxZe3F5BeWdlBHHFZT6TJGJZoxGiqHMrZR42DfOPvodp6C
gDoNN+K+h3VrLJNdW89/YxSG6u7G6t3tgQyocSO2Iw2VbaSOnc9TVfG0MniHRNM0S/gkvb2
5cGS83eZ5IhaRShICxsSVHCn5DknvXEr8C5W0O3Ia70nUI8+ZN5AlhKMfuRwQzbkIKqfM3l
jk5Jzityx/Z80nVYZdQ8Qzva6rNKWV7CSQxpERjyysxbeT94tICdxI6AUhnl0Enxi1uXSLT
xd4NhTRTqy2EzoZv9VNcmKTkSFfuyyxhjyFc4PII+xYYUihjjiXy0RAqr2AHSvNvij4q1Lw
H4R0+LSrGe5hcmG7vBBLJ9kt1Q7pi0SnYVO1skYADEAkAHp/AOoapqngPS77WbyzvruSM7r
qyLGOcBiFf5lUgkAEjaMHNMR0wBxSkKFGeAKUDHTpSEbuvSgDzb4ueP9Y8D+FLu40Xw9e3t
1JCVjvwim1s2OQHlOSQF6/dI6civmzxB8cPGnxB8GWGgXmiaPb200cN3emPxHFay3sAOHiO
SpQuRkr1x2xX2xJHFLE8MirIjAqysMgg9jXxf8SvDnwzvPijovhP4fwy6l4kvJIdOuoY5JD
BbxRlFZ2kzjcI4ypABxgk4I5Vhkng/SbLxp8OfCngvR7eKy8vWLu8uIA6OscEdzgM84P7wK
kroFXO4sCcKDXZeO/CK6Mb6GbUrK+k1VvN2TTOkVxKGyEkLSlmJ3zlY0KgELntUfifw5/wg
dwPB3hDw54Y1zVbySee1l1m8hMmnxSsgWNIpWDSszKWzkDPFS/CnR/CPhj4sv4f1bQ5bnxf
qMEktzfahJZgRMm0+XFBA7CMENnHBwvcdADybxL8NtTuvCViuIdMktbuY2Lra+ROXjWBZJC
wJLlisrBfvsVBBwCBzuj+IofCHxPt9L8eaubvStL3yNLCJJvtbNjDZDtsyzHzAuAdjAgsa+
1virDoem/D7UPEd9Y75tLjE0Jt5DBM7AkLGkigsu7ey8A8Ow718opoUvj7XZ7rU9Ht9Xmlm
Vcy5geONvs7GJd22NNpZ4lCkM8srH5QCQwPsIeKPD8nhRPFV1Jb3lvaDzEkt4jIY3yYjsJG
eW3ru4468ZNaUWr30viGz059EuYoZrJrqW5dgY4m3KPJyM5fnPpgcE1gaP8AZrf4am4nWXx
BZGzEf2SztFWOZMtgQxk8qVYAEscqqnPJJ7WzgitrGC3hjMUcUaoqM24qAMAZyc/nQIpab4
b0DR9QvdQ0rR7Syu747riaCFUaU5J5I68kn6kmtWiigAooooAKKKKACiiigDxX4s+PJ/AHi
ZtS00XZv5NKDeVLE0tnOqSOAp2AtHIGfIb7pBwexGP8C/K8TatP40PxRvNe1e4gil1XSooP
s9vDI8eArIRjK7SAVx05yDX0FgelZ0OiaXba5ca1b2MUN/cxLDNMg2mRVJKhuxwWPPXmgDj
fGGt+OW8WweGvA9npbSpZi+up9QmZPlZyiqgCtnlSSSPT1qHwXr2t2niq48NeMfC9ppGsXs
Zu4r/TyGttSCBVbnqJFBXg9RyOmKb8UdP0OS40LU7vxa3hDWopnisNUDbEbKFnhlJIBQhc7
WIGQOvQ87oOo6Tp/jix8QeLvipY6/dyY0zTbK3nhdIpJmGXPlqpy21V5GFyeTnhAe20Udqg
a4YXqW4gkKsjOZQBsXBA2nvk54+hpgT1SlsRFHfTaXHb29/crkzNHkNIFwrOBgsBgd+gq4O
nXNZ2qa1a6VcadbzxTySahcC2i8pMgNgtlj0UYB6nnoMnigCLQG1KXw7ZjW1b+0RGFud23D
OOGI28bSRkexGeaxLG31Y32t+GVt20LTIo0bTrqyyzEOSXYMwKKQ2R5eDgYPQ4FPxd8U9A8
I6pPpl5Z6lcXdvDFdSLbWjuoheTYW3AEcYJIOOgHUiuuu9RW1t7aeO3muUuJo4lMK52hyBv
PoozkmgDwY+Mb268d3eqHx/rFrb6RqMkNzYjSklSK1STa3m+VIyqpYMBI6h8DIGATXt+pSQ
WN9F4gvNYa1sILd4pIHI8py7IVf13DG0dc7sDmvn/AOPfhXxB4s8QXOk6D9v1P7PaQaidPg
jhRYZA0iiRXZgxLc5wrn5cZGRXsEeq6Z4q0HQNE1SyluU1/Tvtf2iA/uY2RUbhzhg4ZgVwM
/KTxg0AdG0NnpMl3e28D7r6QSShQdu8Jjef7vCgE+wr5+1/wPrmt+JptB8L2/hiTRtUIuLr
UZLD7OZollbNmHiJzIP4/ljbHfIbHvniKKNtENtJGJTKyxBnZV5JHXIOckAYAOc/iPkTS9R
fwf4r1K+kggXXdUsYU8PSteBk0sPEN+VIIGxZDtO3O0dBvOQD6HfwJpsvgnU7nXPC+kajrp
sDbbbaBkSRYA4gWMP80fBHQ+nPSvOPg7pGma7pukeILgpc6zqjyXWoi5w5kdZ2/hLBgq7R8
pBGZIzk7AKzbzQfir4sT+wfEC3+radaRKLeKeGLy5WwV8yRlkTzHX5gSXHzYIjzyPR/Bfh3
/hC7DSbvWr17aC1jisIoZN4LyyMEXoFDs2IxgqQoG3nBakB3tpZ2U/jq+1ixvo5po7ZbG8h
xuMbA70Ab+E4Y7l75UnGBnO1XTU8O+GDZ6WqraKLgsk87KCHJkcZBznG/BwxH4E10Vnpum6
Xf3l1bfuH1KUSypv8AleULgsF/vEAZx12ivN/jJ8S7zwbp0Om+G2spNdlMckiXsLvDDbu/l
B32MGGXIA2hjwflxkhgeT2ekeGbX4px6LrGn6tqWtahEVtoIJ3zaxKwaMXDb/NM+cMXLMqh
VIAxxjeH9Y8S3njR7nxL8ISItU1ZNNvNS1aaa/jjBuEjkUAqYw3yKm75RhVAzgCt6+sdG+J
UdrrvhSOHTtesbaGN4YEdZ45DJtaeZyAZPL8ncrFs54bn5W7PwL8ZNTv/ABifBvjvS7ODcy
R2+pxDyo5ZjkqkkTkmN22EgZznbwMigDy7xBb3Xhv4z+I73wzoN5baVeMqC1jkkj8u8VcqQ
qLIQ0m6ZVQoEdZMgnnHQ/Ebw3qhtfDmufECO4kv7yKeSaG1vozZ2EwiQCNYbgFChC/PllAI
Yg9M/ROqeEvDuraxFrF5p+3UYkMYvLeZ7ebbgjaXjKsQNxwCeCcjmvKf2gLy0jTTrNvDt3d
zyWV3jU18zyLJNq8SBYpFcMwXgrnjgjrQBteAfhh4LnsNB8Yw6XGJJ7GGXyWt/JBkMQUsyg
4Y/M/3t33uDivTL3Rbe40efT7NzpheExRz2iqkkHGAU4wCO3Feb/COa8sL7VPCy6PqNhpen
2VhJGLlmkhjneHMscErcunCHoMMX9RXq8zOtvI8SCSRVJVS2Axx0z2oA+StL/six+Ivj6z1
q2u/F0iWFz5MLXNpILpQIhcSsEO9XLoOAvyhCcZrpPC+oapqCaF4FupjJJod5Bda82iKJbO
7hmUCOOQgYDGR8uoADLHI5+9WR4X8K6ndfFXXNTtpNI8MeIp9OvLaGyfVYbu6sZ5G84Osfl
524bBBPGWI4IFa3wfvtO8KeG9M0zwfa/21qPiHW3tdSuvOx9klTc8/mjJQsqBthTAkABwMc
oD0Hw5478P3nj630eHQNOs7maW50+B4LiNryIQ5YiaHaGjRhHlTlh93OMiuJ+PcUdr4y0S8
1OK8XTdQt205Zba7Ko7s25o3hEExYkBWVlUEbOoIWq+h+KPEFn8eNJ0vW/HR1Zbm7u7JPs+
jyRRy7EVTGzZCDDoTuXdhgRwGOPetb07w/eQw3/iK1s5INOY3CS3gXZCdpUtluB8pPWgDx7
4lfEjQdC+Gem+F/FljLqs2v2M9q0ulYmgiljTH35CvzB8Hk7gQSelbHgHxBq3xa8GaLd3lp
d6VpawuL57e7C/bJkcx+WrIdwT5WdsEdVAJG6rWm2WleMNTlsvB1va6d4Tsb77RPqFixT7d
OY9siW5QgIuCFd1PJ3KBnLV6faWdtZo8drax26uxdhGoG5j1Y+p96YHinxr+HOiR+DtY8Ya
Xo6zahbRCe6g86REnjRCjOVVhmRY8gHIyBg5HFdF8FvF0fjP4aQLfao+rXtvmC5M8HlttP3
Qw2gMdvUjPvXomq6Xbazot5pN7vNvdwvbyFG2ttZSpwR0OCea+f/FHw98V/DnV/DWrfCrT7
fVtR8x7GWS8gt4UihZBhSkCRBgduS7NkFR/eNAEvipdNjvde8K3evaVoaxay89hd6pZQzW0
Ye2ilkgLT5CM5kdgQOx+hqeAbjRLH4f67dW2qWLatYXVtFdXNncQPZLK0aKGtxCgCpJnaVw
G6jIPNR3GseMNQ+HniW+8XWqWHiTRdahutQtbDzIP9EaFYw48qZTINpY5MuMoeflxXT6TpJ
0+HVNH8O+G9YtNJSC21G1j1OVbuJJIpCXWEs8p3EbCFyBkcFeTSGVvhnoEXxAtpfEvjHQ9P
ntYZfs8FmZpJfKnilcSM8ZO0jJGwHcQoXJOFI9T8catcaD4D1XVbLT2vXt4vmiVzHhCQrvl
VYgKpLcKTha+aPhj42sfgjqep6N4lury/wDDurXH2q2v4cSR2x3MrMyLwobaSAhY7Y92MEV
9YadqWnazpsN/pd1DfWVwu5JoXDo4+opiPkXSr2S60bSb7wVo8dx42vEL6cHknS/jW3bOJp
pW8uaN4lOdu1cuMAg8fYVu0klrE80flysgLpnO045GaSGztbdIo4LaKJIV2RqiABF9B6Dgc
e1Sk4NABxkCl4xmvN/jBqesab4T04aHrtvot7dapbWyzTTeSHDNgoG2PjI9u34Fnwfn1yTQ
tdh1qa8maDWJ0ie8uVnccKXGRHHgCQyYBQcYxxigDzj4uFbnxi15Nfapp9zNbmGLSmjuIXv
I4jKsjRXEO+NQwlRiHXnYm7AJr1r4RpFH8HvCqxSTOP7PjLee7O6vj51y3PDZAHYACuU+Ld
7rOleMvCT+HNYk0zVdV8/Tona2e6ikJ2sFZApCc8+Z/CFOQwzjtfh62rSeA9Pj1xrj+0rcy
W87XM6zyMySMu5nUAMSADnA69KAKHxG+ITfD6ztL6TSUu7OZZjLcTXgtkiZF3KmWUgs/IUE
jJGM5IFJ8L/GmreMvCd5qGv6fb2F5ZXstpIIJRJG4XBDggkAFWHcjvnmrfxOtPtHw11eVLu
/tJLSP7UktgoeVTGd3CFlDjjlSRn64rz/AOEVjb614e1rTodas7vw7qlipS3t7tTcB5Q/nS
PEvy27Et91SVz7g5APFfiD+0b8SLzWdVuvA81tY+HrVJI41jjWWZ492PtL55j6jbwPvAck1
N+y/wCPvBek6umh61pE0HiTX52eHXbhdwvHPBhDEZUA8cE7mJzjgVn+PfAt14V8N6zo/wBm
soXe38iQPFNGLkmZUhlAMnlDliVCjC5ckA4FZx8EXeifDvdpOuJdaRBNIEubecqTcI8ZjDk
gEIG3SjYDjzCCf4qAPZPj6/hm18d6VcX3ie20i8uNLkguA2inUXjiEmUm45i2nzMODkHGO+
OZ0fxlZeEPiH4CTV/H+l+PEkaWETWSO9/HJcqoSSTLvlccYypG7oa9M8f6N9i8TQeJ3+LFj
4CvtQ02O0mhuYLeZboxszE/vTyo8wjAriPhTbweCfHugeEdA8a+D/E9nqF1dSXMmnWqLfY8
t5Mu6uw2BtuBweg6CgD3vx5a/a/Bl+qrteKF5Fn3OptyEYeYNnzZAJxjnmvlTXvCXjqXUNU
0fR3vta0vW5LZISttEnkzmV55BLu3PAoeRn3MjZBAyK+1BXM+Ivh94L8WX8N94i8M6fqV1C
oWOaeEF1AOQN3XGe1AHz78P/iDH4e1O78KXNlqmmazaWsNzJdajbS77pEWNRE6+WdiAmQGT
JA2gqSvA+jfDWuWutWLvb3DSmJsMJOHwRkMRgDaeqsOGXBFeC/GLw5J4baH7LcEabHpkqWo
lIdljQputMkFiH+VlfOUeNcZJOfV/hROl34Mhuft82qSqqQtqUrc3qhA6yBcDaP3hUAjICg
HpQB6BRRRQAUUUUAFFFFABRRRQBxPxA8XXHg+PRtQN3p9pps94be7lvhgAeW7qqsXRVZim0
FjjLLmud8KfGbSPGnjix0PSHto4Z1ukkhluYZLgSRbCGXypXUxkM+D32kjiuy8cy+G7Pwjd
at4ss1vNL00reNEY/MJdD8uF/iOSAAeDmsHwZa/DfxQ8PiTw94VtdN1DTZ2Uh9OFndW0hTB
VwADgo/uCDkUAWPi2/gy3+GOqXvj3S01PRrcK5gKksZCdqbSOVOSBuyMZrzj4U+AdJudF/t
jxV4d0Y2Fu0d1plyQEnUKd37zaQCq/LtZgrHBLKvAr3nUNPstUszZ6hax3MBdJPLkGRuVgy
n8GAP4Vz2s/DnwTr1ldW9/4Z0/N0jJJLFbrHIdwwTuUA5oA6pSGUEHIPQ0vFVrG0Ww0y1sV
leVbeJYhJJyzhQBk+5xVjHFAC01445APMjV8EMNwzgjoap20N/Hqt7NcXiy2cgT7PCEAMOA
d2T3ycGq1iNVj1zVX1B1Nixi+xlWGFXb8wYdd27Jz0IK+hoA+XPi3cSan8WNabTbHTpbiB7
bTpLxLa6+0QBgmFzHIPmJaT+EIyrGNxONv1db3Ks9xE4kU25AZnjKoflBypP3h/I18tfHfW
dM0rxHd6fa6J5chu0e5lvrpWt9s0WJbiK3fIDbAVEg/jBGMnn6a+26fZx6XpEjvcNeJ5UI2
l96qmWZj0AxjJPdgO9IDwrxRo2l6d4guby40vS7T+15Hi0jV7vxNdq9/wCcpkZUEanaMjhS
QOVAJzXZeBNeurT4Y+EbHToYJHt7yPSNQKQ3BFiFByCkg8wH7i5Y4HmA5I61/itpWrJ4Gsd
G8FafpWoLZyi3Ol6nCkyyqVwioZc5K9dqndgcHjBq/CLwd4r8C3tlpV1o9vpujS6aZLz7Nf
tcRPfBox5gR0UxM4MhKrleB0xyxnrGqJHcCKA3TRyKfM2RPtkZehIxzxnP4YrwrUPh+2r/A
BYafUrK2ube5R2EwicTRqxKONxBSQj5NvzK6+Sp2YGK9J0zXfCmq+N9Ze3v3TVvLj0u4CTB
ghBlZQAOUbG5ieB064q9eLNoXg5NJtdatf7YtLAtBeXkef3UWA0jdedpGT0yc47UgPEr/wC
Nuv8AgLxfqGi67p/2iPTdlrDZQBUhkVpXYOJQpIaOFoQUxjqSQcCvYfDPjnw38Q/tFnDaR3
FrGUeGSR45UuSoVmZApP8Aq3IUt03A4JwceFL8ermXUL7QbXw5/wAJmmr3ck1uNVdLBLeFu
PsriXKlhj5efmD9jxXZeBbzxF4U8H654m1r4eWnhuW3nhsdMsUuVjSaCS4wiPs3KCrzNh8Z
O48UxHqmn3UPibw3BrWt6Y1s9ndy3EMIDGW3MTugzjktgEELkHcQMg8waxpHhzx94Otr2/i
lsBewxm2vk2R3dtvIKbH52Ekr0PfmqVl8UvBt15gv/ENpptzDILO5sLglJIZywXBJxkEkAH
GDuBzyKwta+JWvWPgrUtU0TwNPpkFnvhjl1d0gWNgSN3kpudlB+bCjkcg0AeY+MPhv4j8M+
MY9W8MJquj2OnW6251iLF2b4MG+aaJWySJHwIxFswSzMo6N8S+M/BPjTwTZ3njDTY9Ktxe/
Zo7iy1CHzraMBQszwK3O8K3Chh5fIY/LXv8A4U8Wf8JZGGtYbaW0FnDK91FJvineRc/uuMt
GMMNxwcjGODXkPxV+GXhW61u61hLYJPLGjS2EOmHdNEisr+XIi58wohCgnC5BxkoaAOd1bw
f8dlsNXtfBnjyK+8LJpwEEESlZipEmYIw6u6uOnMgYAqM5HHZfEybRvENtqWmz2+vPrnh+2
a2hRNKku7e5aWFH6iGVVboN/DDB7HnD0H47ad4d069h0z4Na5pukWjbB9mhUytNjA85MAqS
oXLEsfXtXV2P7Rnhm90Syv10DWJGnX96YYQYYmDASASOV3Bd6cgc71A5OAAQ+O/iD4g8J+C
fCg0WeC3ubqyi82KUC6uxKyKIU8tnRmVmDgsAzZXAXk47vwT4+07xTBDYSLPa6uLZZpI5YH
iSbGFd4i33lD8EH5hkZAzXlXxh+L/w91bwJrOg+FvEUd/4kuXS1QaeZFlXbJksJFQ7lXDNg
HkZxTPgXrGlyeMW0W1snaxtbab+zLv7IkS7iYvtC74f3Th9qMp5b5WyaBkP/CE+Kb34qQnV
PCNxd6Uk15a6nrbPDFJewyo6I5IZCVSN4wMKTnzADxzofCo+FLzxU/hDw5o92Y/DibbrVrd
wtnJJDdS+Rs67ncSylsEADKjIAx7f4m1TSdH8LalqGuyQppsULCfzyAjKRjac+ucfjXjvgG
2W+8KT2XhSO/8AD/8AaSxalpzyYhe7s0mVTvXBUSFVCl8ZaOSInJzgETR+BvFl3408LeJdR
8J6PpmoxamZ9Q1HTrsO7RbJM74njwpYhFJR2PPXuOlvZLH4i/ES68MvPHdaB4bEU9/bGPK3
N0+7y43OeVQLvxjBJX0rs/Et/wDYdEysiJNPPDBHvxyWkUHGSOcZOe2M4OMVzHwpsbGx+F+
meIJHWS/1i1j1LU75my1xM0YLMzegHAHQAACkB3Gn2FnpWm2+nWEAgtoEEcca9FAqzjnPc1
5B8PPjQ3jvWNNsE8O/ZBeJdOzi7VmjET7VYxkK+0887SASoz1x6+GyPu8+9MBMfN8xz6V5D
8WNZ1fwjLfeJrfxBdQvLpf9n6NpkEInM188mWYRAZdtqpgk4UbvXnt/HLaha+HG1jSZLv7d
prG4igtVEn2k7SpjZCRuXDZxkEEAjpXGaZ4m8UyeNfD2n+P9J0C0gu4meyktXlm/0v8Ag2S
MmwMUEmVDZweppDMq3kvtH0zwXqlxqb68uu2v9k31/qEIKzeYWaBpYuMbZGCbcjiRhnOK5v
wn4h1P/hYGhXWueL/Cz6crPbW2n6dMmmywJIuGjktZE3t84XKeZkMOhxWjfaD4g1keNZ/Fm
rRQ20t5Z2Yt7GRk/su3ju1kLBSOrKRJ5mc89tteh+HfDP2PV77xR4oi+1avBElu08kfmhvL
B/fwDkx+YpXcigfMp69SCPNfEmlLrd7faDpNnaHWJ5Lsrpt2zQCFTEyKpCKFZXjiQ8Yb5vv
gcN7T4L8NweFPCtto8EomdCXmkVdivIxyxVckIMnhRwBxXMaPa2t/4h1vxToFjaNcTO8dub
i4YLNPGzRSMRtO3hQoZd3BI9Qel8K+IhrVlJBeWpsNZtMLfWLA5gc55BI+dDg7XHBHvkBgd
Gc465NIBxz1p9ZNx4k8P2WpRaXe65p9rfy58u2luUWR+/Ck5PFAHnPxp0e4udBfVJJNU1PT
okRJ9Fso4JC48xd06rJG5ZkUsdoHOBjbjNJ8CkhtdC8Q6bbaw+sQw6q8kd2RkOsiKwBbAJc
DhlblCNvQCsjxt4s+GvjLXNC+w+JNA1W/0q5eSK2vg5tZSy7cGdVIQg4I6gkdCcEHwv1DRf
Cuta5pNzrdjp1tZCK3ktWvZJVe5LHdNvdETLb41ITIyBnBPIBiftCX9w3inSLVdFiuhpVlL
qNvM8saOZ2bYipmeJyo2/PtOQGU89K7L9nxbqH4VmG7urebZqF0USLO+JWlLhZMu53Hdu5O
cMM56nrNU8PaT4v1fTtcstcHmacssB+y+TPFMkmwvHIGVh/yzX0Ird0jQtI0JLmPR9MgsI7
mXz5UgQIrvtC7sDjOFA/CkAzxJ5z+FtTjttKj1WZ7eRUs5tvlzkqcK2Tjaeh+teCfDN76D4
t2L6eLi30mW0axkhi0aayjby4g43mQtzHJ5idc/MnLAnHv+t6NY+INHm03UIjJBJ6EqVPZg
Qeo618teK7HTPh3reieEdR1nTbnWp44/s12tpdPcaZBGSRPEE8wmaSTezdFbbg8UAdH8d9c
1LxP4v8ADvwe0mzWW51e9Wa7+dGMdouQTgfd/jf5v7q4BJwOu0r4G2dp4nZtSv11Xw7FK1x
b2VyCzrKzpJuJ4Gd65yOoGDnsfCbwd4RvPE2ufFLTb/UNV1DUbu4t1mv4TCYFD/Mqo3zDnj
JwcADAr2bvTA5jxb4H8N+ONOis9f0yC6+zkvbzlQZLd+OUJB9OQeDjBBFcX8MPAj+D/Euq6
fd6BpLrZr5lrrsNgsFxdefLJI8ZIG0BBsGE+XpwOg9aAxgDpSmgA7GvKdE1Xx9qnxz1STUF
tbLwppdrLaJaLcPvaTejLcSAxhTuX7o3YALYJIavULyZ7exuLiOFp3jjZ1iT7zkDO0e56V8
o6z4s1mz+Hut+MPFnh/UNW1Pxxay2kGmwTL9itLZBlFZlIYModyx65EnQLkAz0DV9eHxc8A
+JGttIbTrA3E2l6LqVySftMm0jzQONqmVVRT8xzjv01/2etSsdR+EtuLQxm5tZmtbrGA++N
VVRIOziMIp4GduazPhp4b1bSvgHeeDJ7C3sdd0+3LxS20huIJZGjEkM8ZY46gZA+XcrHvXE
/AfULzRfG/iSzWNBZam1neGclQWkly8keGZSWX7VH8yggqg4O5aBH1PRTY3SSJZI3DowyrK
cgj1p1ABRRRQAUUUUAFFFFAGV4j0aPxD4Y1HRJZmgF5A0QlQDdExHyuM9wcEe4ryVPhj8YI
57rVY/jNFHq13axwTsuhQhGKAlec9izfNjOD7V7eelfPniH4na18OvEWu6DbaTq3iPUf7QF
1mdLieJbWXDIIygYJtJkXGAD5fqaAPfbbzxZw/atn2jYPM2cruxzj2zUFhqMeoG6CQTQm2u
Gt2EybSxXHzD1U54PeuG+D/iiTxT4PvLmee9lnttSuIWF+pWZULb4wwIBA2OuOOlejcZoAr
/AGi3lupLNLhPPiVXeNWBZVOcEjqAcH8jU/UDvUKWtvHeSXiQotxKqo8gUbmVclQT3A3HH1
NUYbDUF8VXWpS6i8lg9rHFDadFicMxd/8AaLApyem046mgCXUrq+tpLBbPT/taT3KxTt5gX
yIyrEyY/i5AGB/ez2qrr2hnWn0vddNHBZ3i3UsGMpchQcK2COjFWHbKjINbVZmlafc2UVwt
5qEt9JJcSyrJJwVRmyqY6YUYUY9M9SaAPFPi7a+K9c066/ty40vwx4ds7s2pM1xPONXilAC
qywqrrk4+UN1B6jBruPhneW/ibwHok2oWr2up6O23yHEkUtuQCq5DuzkNGR98nd1+lzWPDj
ar8KL7Q/FSWmqz+TI0rahIUgmkViyO5UgohIU4H3Rx2rxH4dahqHg3xzd+INQ0mGPwzrbG1
u5dHto20+y2ABJmkiklAG7cjKWUKDuYcnCA9S+Iml+JNSnkbw3Apvbee3eN1kK5XejNv3Lg
qGjTIVsYZiVJXB8b8YeMfiZYeKdBgfwxqWt3CWhuzcWeoMINRVGADG1xLGMYVsqoOSGGzkV
V+P3inxB4F8XrbG782W+CX9uYvNiULGFTZvRlIO4F9oZhnbwvVm2uk694+8EeHde03xjHY6
tMpvWuLu/f7S8ibhI6og3AKgjUD5cCQ9SxyDOX1Oxfw/qWkeMf7QbTLnUbQanqcT32+6iSb
zEfAP70MrYbcq43ODt/d17DD4uvvH/gGW18L6ZeDxUbIw/bGkkt7hgZ9zBHwfLDBCRuO1CV
X5lOTyNl8FNR129i1DUQNanik3KWu3kgPlDKJMzzO5G4v8gWPkMGYZFen6j4a/4V74Mu18O
65pmgaoDts7nUAiRJGrCSVgpY/IEMpOcuSSS2TmgDyrVIfGXiL4i6B4W+I3heJbK/aO3Szk
shcXCwFivmm+QcSLjc3zYb+6uRn1Dxn438M3/hjWPBXjjwzcf2irxeToENwEa/j+0qkBjkD
DgsEznbjPTHXlNN8Uajd/Gbwje+JPE3gPV1jkn/AH/h27eS6kP2eREVoSzfKS4Pyg89eBXe
/FjQfC76JqWtatoY1f8AtFbfT2srVEiubqfzk8kCfgpk4BycYxjB6sR4fov/AAjdn4x0e++
GvgPxfc3Wn3xOq6DqCyyWVtKFK5LMSBMvylWORjGSMDHtXjax03XfC1/43s9d8jS42WeU31
gl/EEiysktskittdkBAIBVsA7TnJ4X4Z2ul+CfG097rWkeKPBXlWdxcDSr+6+12V0S8amSN
04Mgyq7SMncMHivXfiD4Fi13wFNp2g6Xphv7eY31lFexM0QnyWyAGABLHvleTlTQBxPwj8U
RXXhDU9D8GQxXEtvdi4tPtNzFumtpZBvmMcWEj25b92uBnH3c16d4xsdEm0jztXnjtC8iQp
L5e5nZmAWMActu5G0HkEgggkV5zYeHtX8NeNLv4k+JJJtF06JQLi3tria+Z4/KWMRmGJNkc
StmXKhjk8kAGuoTUNOuvB8Wpwainiaw1fUDd29y7YiYeYDHGOGYbdo27V6x84JJKA5zxJ4G
trPS7+ZnFnctDHFC3S1AjbKycvvg2LjLRlSvzH5gK8H+IWiatZaxZLo+lLqNjHcSRXJS2W0
kjLFZftEjhREJG2svmMpBWNWXkk19C3HxEaXXdR8JT3tut7EI4WAt5pDEzELvlDwomzPTaT
vyQMdR5X8TPG9hpPhtrC1jtdQ0PQL6KzkQtIZII2QKuUV0LLlWyW4ywQEYNMZxg8m68Pr42
8M+DdE8K2TarK8d61t/penttO05JxJGzBgSEwu1gA2K9a0rwH4Wj1zw3Jc+LPEcT61abofD
4up+AsGfMmQuQFj6cKq7ioweleVXXxI0HxF4Ri0SGyjt5II3tjcNOIZZEZ/MSFCSyH94YiD
vf5d4YDqfUPDsemvofhDW9U1a43azeNo2nSq+bu5ss+ZDlgMnZLDnJ/5ZsQ2ScUCN7VdD8c
eHNLkuvC8Nv4j0O4VUuNE1KRzDcwsPmKGQkwSckFTmMg5wpBrMbVvBUPiPwTrXi19d0GPQY
JrWO01yCaOOCVmUxs0wXyn2hNoYtz8pzkVzGnyah4K0Xwtdw/FLTk8MLfWsNzZIhtGgVWPn
mRDuZiejhgoBOSB1HrvxHuJYtKtrzT/AA/pmvzatNb6fZSTx5jgDsWaSVwcvHwpVFHLYHOR
SGcj8UviT8OvEXghotK8dWUk/mT2qrZkzyMz20sbBUQFs4fKsOM4GcE10dzN4x0jwJ4Q1TS
4YDpem6eses6PbWolkuT5SoEhBA4VskjK8Dv0rbj+Eng2HxQniSGyaC7VdoWMhUVecqDjcF
OeVBxwOK4j4o6P4mXXry10DUNZNjqVvFcTQWTNMlssDDcTH8rAN+7GIX3kb/lbFAjlPBerw
+Dte8R6vD4Xn0/TPDmmrLJZ2EskMMjTSYcvFOfkYeWWzjgbssw2GvVtX8f2OuWkmn+EddW1
1GKAak179ma4tljhljM0TED5iUJGF5wcgiqPw/06bU/h34gS9uLrVrDU3mWOC7u/NRwyYcR
z7Q5jYn+NQytvzzXGv4k8VaDqXhaLxdpD+HPClleIkOoR366kJ3fdF5UsxlU+WVfOTGSMdt
uaAHx+Pdc+IF4vh+71Cw07w3qamzkubrRbu2luxIpH7hmkKjIJwz45x8pzWL8I10vw38VIr
eLxA2oJqKzQR2k0SD7EoJaORJQmxlk2/diZcs/KnGRc8VXMLeOBp+o/EuwXSdOvAkfhm9hb
T0ARVlh8uSA5dVG0rkYOPbFM0LQfhvL4itPGlv4nvLbW5g2sQabJboSLbzfMMPl7SCwMUiq
VYHkEZwMgzuLnRdOfUdT8Pw31jH9pt72DxA0V07yW8M5kkgmYyZ2kfPwThd5xxitnwvreu+
KPh7d2fiC3Fh4isT9nvljUMjlW5ePJGAwVsZI2tn0yfM7jRfDtn4V1Hxlq2uXMfh281lNZ1
CeaV401e0dFaOMj7zbCVXyjwSjDA3DHp2k+JEu7C1+Id1plxpWmajYBPs8ih55CZ8W2VXJ3
OrkhRnG/B6UxGX4f+H1hrHhOAXN7c21zFqUl4Lyzi+zTq+QJNkpG9ldl3F/4wfTFbsnw/XT
9ZHiHwvq95Z615ZhkfULma9huUznbIjyZ4PIKlSD7ZFdxEAEBAwMcDHSqNrrNjdatdaUshj
vrUBngkG1mQ9JFH8SnpkdwR1FAHKzaR8TdSjMdz4p0nSUYeU/2GxeRmU9ZFLvlH64HzBe+6
q03wX+H8+mJpsuk+bam4FzcLO3ntdyAkhpHk3OW+ZvmDA4OM44r0QfdGTn39aXNAHnfjn4T
+HPGvge48LXIlhtmmjngWOQqtsVG0BFHCqFJ4xjmvCtY+GOh+APEWo6b4c/tm30+90iTTpN
UeMOIJ5JoQu8KqfJgD5+QS2M5Br64xzWD4k8L6b4lsRbXisHUFVkTH3SMMrA8OhHVTkGkM+
VPD8uraVLpc3gfxVrUmraqIYNQ+w28EltvgZwyMswDrKyHIG3na2A3Re1j+Kfxo0m5/wCEc
17RNBTVIIReLeNLgX8eMrEse5Ssj4K5wcH+CuLvNQm8J+KrrSdB0y2g1x7BzfaTZW7orqzq
o8gRK7KWhUTElSI2XqC7KfaPAerDxppMbahqkI1V4IWltI0VomhDD59hyp3BSjYLEDaRs3Y
oAzU+MnjqN0OofC+SyEv+qgae4klYfNz8lsw5xwOMY5xkVx/ibxHq/i6/bxdqXwthFpo9lO
qG+04zGdnZRGkjTKgRVbax2bjhWwVBNe4zeGtPbULfUodOjt7uAxILi2twu8gNGAQr5wgIH
P3RuxnJxyGveD1uPDVxpMs1xcmS4muoNR05A1zFkK0kJwBzJEHXcxOcjOfloA7T4cx6IvgH
T7rw/ZtZWN7vuxbMMGF5GLOmO21iwx2xXW/jXkvwL1S8n8Jahod/qH22fSrpRueMRSqJo1n
wydsNIwHbjAzjNet0xCDkUtFJ6UAcz4y8T3Hhmy002Wkvql3qN9FYwxCQRIpcnLO54UBQ3q
ScAcmvFfiLqWt33iWX4b/DfSBc3TaoNRudUubaQ2+jzhRLsQgY3uQzZ6fvCOcnHrPik+HbG
x8TN4m1+SLTp7WGadDljYrkosiYB25YAjjO5See2F4O1ax+IdzJ8Q7PT7jRLCzkMFnflgk2
pQJuEnnJyPK3fdB+YYyCM4pAa2k69qOo+N9Pt7zdpumXGjx3VjaqnF07AGUM3YxjaAgxwxP
PQeE+JNdj8IfHHUdetRHYPNpf2dLm5kiaNZFUFnWF5EWRiYUhOxgR5Qzyc16v4S1bxt468S
ab4odJdC8K5uHghulVJr+MsPIKpklV2JuLNgkOQBj5jV1/RvBXir4qz6BY+IdRtdTtLVby+
t9OSF7e2dZd0cjF0YRTku/K4YgnPagCf4O+K9W8bJqsl5ZrFo9nKj2ckabMyEuXXcrFXwNr
EAkAuRk4AHsNeUfBbXtW8S6JqmplRb+HFu2tdFt2Xc6wRMyF3kLFnZiM89OMZr1bp1pgLRR
RQAUUUUAFFFH1oAK8+8d/EBfAviLQ0v7EtpWp+YklxBby3E5kQAiNY4wTypJ3HgbTXoNYvi
LQ9J1izhm1aaa2XT5DdR3MFw1u8BCsC29SCBtZge2DzQByXhj4paD4l8YpotjoWs2L3du00
d5f6e9sk7JjMYLAEsFO76A12Wq2eoXF7pVzY3hgS0uvNuIc4W4jMbIVJA7Fg4HcqPrXL+IP
Ftn4T8KJqGmRRa/HaQPOZJtTjVlRVJLF3JZiRkDAOa7e2nW6s4blfuyorj6EZoAbdyzwWE8
1rbfap0jZo4QwXzGA4XJ4GTxmpY2LQq7IUJUEqeq+1PrPd725ur2xNvJawCJfJvUdSXZtwY
BexXCnng7vagCto0OtQ3+r/wBrXC3EMl15lkUAASEqMJjGcghskk5zn2CLb6zNqWm6hLOtu
kccqXVkrbkYtgq4bGSRtxzxhj3Aq7LcW2k6ZHJf3gWOMJE08xALMSFGcdyxA+pqHUn1ZLrT
jp0Mclv9oAvAfviIqcFcnHDbc+2cc0AVdQsbrUdWlsL+GO58P3Vi8MsJA5kLYbfnkgqcDHT
5s9VxzmnfDjwy2jRabBq2pX2gRZiXTTe5tSFONh2gF1BGCrMQcYOea6q8XVpfEGnrbyJHpS
xyvdYUF3f5RGnP8JBcnHOVXnBNVpNN0tobbQNLvv7P/s+SG5NtaOAQivuCMOoRiD6Zx6ZFI
DxX46Pr2j6/pfiqwjuruLT7mBY7YyqkTB5F3IANzNv8vbt2/wARIBIFeKXSw+KvjEy6BoY0
OfSPtFxc2YuRLDLcBWAEQG3edyccFiCysNqYr6O+Neg29xpBvzczx3bN+4ZJCq2+0bml2oC
xOEC7xygkZhwDXxpBc+KtFsNQurzxHq1veMzW1xJcNubcJkTMUmWO8JcMTghsMcHa+aBn19
q3jfwrquial4Xs/E9/dXoVCJFkV1byZFAXJKiRZAjF/m5G8MVyBXReN9b0HUdItrq30U67c
T2F8LZ15iUG1LtFJgjO9duF74yPu5r5a1nwZpPgvxjc6Xf/ABPhTxFbsk0V+ftX2iGJ1C7N
6RsokMbdSrHlcFcc+j/s5+MDpurP8PpL2a+w0lzbzXjSZltnSOWFo15C/JvyoHXv1piOF8K
tqXg3XtM8aP4R1a6s7eaO5Yt4ShsoLaFvld1nR96hY2Y85B4z619JeK9M8N6P8N/E1jrxfX
9NuzNqi2SY+1eXuVnZGBy5RjuVuoG0dhXEfFLwD8WfGerSSXeq29x4OjnAfRNOvTZySQB/m
3sy7WYoD1bAJGAMHPd6Fq+jeKPD3h7UPD1q1vrc+i3A06advMFuE2xskzKQJAJNnHIJXIx1
oA84+FOv/DT/AISeys9DvfGXi2fVFksobrXFknt7ODaWdRuG1QTGoPGTx2r261jtvF8ejeI
FW5s1068llgjfgSgB4SXTtkEkZ5XjpyK8u+HPgDxv4A8bSaprUa65Pr8rfa7y0vmhgtmKM5
ZrUJtOWULvDd+AO9Pxx8TNTgvtZ02xuja3UK7bYSlkcPhzlURt2RG65Xa7HdGSsfFIZreNv
Ac/xAv/ABD4is/F8ltb2trJpyaddIYbWOWPJLzcnevzFgWXjgjI64H9ozeAdTtdH1XUdIvt
D15UuJozqdzcCzt4lwfIDlmdmJjwQRuZlCpwTXH+E/jh4wXxdaL4guNRurOdfJurf+zVEEb
bGJkJKK+QFGVBwcMdwHA9U8J+F/A+m+M5/HA03SrOAw2tvaxm1SJ7O4kVQRGiZHzlsHdlwV
IztIpiPOvE3wHvta0HV/ENv4vmudMvPLuLdY7VpJ3tANy+YuULOi9AOTt5zwo8j1rWvFMHg
G88Oaho+rR3N1bSWyGW1E1vKTIjMVlkbfkpFwnJDAlcdB7h8TfhhLqfj7WdRtPiFqtgdaiS
SC1WSZ4S6xvuTKOoChQWx82AcAZYBuuHiD4P/EaPS7Y6nFbanfD7LHGmBLJsfCpLkMhDFQy
B+vBHU0Acx8KvAng3x94A0DVYtUvJbjT4Y7a+t7mNNxKguscijKsg3qUD7gFAAAOa0Fu/Be
p/tKaLo2gaLcaxcaPZtHd6jDEBDproD5ZUrhcMWdXVRjO09VNY2ufFC2+EPizXPC2j/DO61
SwnKXE+oxXKQRzu6bT91NihQuzHByhzWPpGn6qfCOg6XpsUXhjQ9QmsrvVJ4LqRWNnKA8Mb
EDCsWV4jLwTsTcfmzQBHr3gTVfBN5N4r1nRLCxOm3sflahb/AGm4fV4hLu2ygSssSeWDuZ1
wM4HTJ15PHmq6aviLw2uraK2n6VeSvZ2msyyS3l1tl89DE0WAyFdhUnlMgHgc9N8R/BXhDX
fFV4LvQvFU+tQ26XUd5axyXli7srKoMbCVAPlIIEZ69+teU6rpejX9lZ6hrw0XS/EN7o8KO
l662Dw3ClreRpI2gbeG8oDahQgLwq7t1IZ9Pal4+so/hYPGVkoha7tx9ht9R/0YyXD/ACxR
NvxtJfAyTjvnHNeCePtU1S9v7rxF4d8RQ28mpqiX0MGobL7TiYvIMM8JJX7Oko3M/wB5csQ
e9dn4u8f6teWPhTTvAvgKx8Z6dcQpPJ9sJItmEZKKY8FlbblgWzx9c1xmiaXp0l7a3ni/wU
nhbTZ9QmfVIF043Gm3CKrR9XDPbMCEJbEakd6BHsngjTimp+K/DTz3l3p6W9rFcXUtu0Cz3
jRMtw8fY7lETkrxudj1Jrw/Xo7LwmV0jT/HFlrn9nypDceHF0llsZrkHZEZv3qxqS20Mc7d
2GKkjNfW1rBaw2ENvaKq28carEq/dCAYAHtivHPijcarc6rqfheW10+SG/07zdNmg0n7bcx
zK4DCRf3h2443CIj5+xX5gDC+ImnS6l4602/s9KvALzSI76Oa0864ijkiJHy+TcRBSFlALg
tkEYHBzy8Hg7QfEvh/SNU8U2OvWKzX8tprEsr/AGmPaikoWbDNgqI1ExOR5QDckk+p+H/CN
/rHwnsfDc1ybD7DfPJZi9sgwuLdJCY1uLfcAAQeUyuMLwvQPvPhNLPoWvxtcaQl/qK2xiis
tOa1sw8Dl1LxCUlyxO1juHy4GOOQZ5jLpfhfXPhjql7Loq3/AIf8M3ck2lTT332ltQjlbDR
xAIrxbmxs/wBvGPl6+g+E7jxLrGieF49c02LTfDWrRy77G4jxPAAq/Z0Z1C7XJVpMgDkhRg
gZ4LQdHu/DyadqOraTY6XYeJr9dO1KKyhtU0z7LgooZI2d97yuQrhzjI3FRxWzqmqaVN8dv
BHgrXtd1DUbjRPMmVbRw8MMysRbtdEodzvEyg9NrYIPzUCPUrvxZc6d4klF1iLTrceXeQvj
fApbCXSt/FGchXH8BGexzF4k8IeJrqVNQ8OeIrVb21nN1aDUrTzjGSfmiEqsrLGwJBBDYB9
hjnBD4c8fePfEDeFlNvf6NCLS61RcSWV68y/vLaWMHEoCrHuYEMDtGRiuq+Hmqao2kP4b8T
MsfiLSCY50DbhNDuPkzKT95WUAZ67gwPNAElr4vuPKu9N17Tm0LWbe1e6w58+CRFHzSRuMb
wpIyp2t045BriPgv4r+IfiotfeJHhvNEuLeSeC8EaRFiZAItija+1l8z76D7q4LZNdz8RBr
X/CJXQ0TTLK7eaKSC4mup/K+ywMhDyrhH3beDtxzjv0ryL4E6RNb+GfEOm6NqFno2sedbXi
SwwNOHgMWIy4kVS8busxADBlzjdkUwPoznA3HJpxxjrXA+HPHVxda7ceH/E1rbWd0iLJbXk
EuYL5S4RgoJzHIrsqtGSSCwwTmuc+NPjDX/DenrFouoHSo1j8+e88lWCptkTBZgdo8wwDcF
yN2aAOy8UeHZLq2l1LRry5tdeijkNptuG8uWTy22o6MSrLye3HUdBXhfg1G0XxZ9lsXC3M1
vHJFpt7G0UyrwJI4+CFZUikj3bhu8pDyVLVnWfh3xDeakmp2vi7VrTQrmzlDtZ37s8moRwM
+7Mk6uyrkntuPDBQMjoPCvwe1fQ/F0GvT37+IWFvshN/dyzeUSCsilOUXa8jnHnMSFYDJYk
AHtRm1r+09DjtYYLiy86ZL6do33o6oQCqsflVmDDOW4K4BDZHPeIIZtL8F6kfEFw2rsoJmI
+VZGIkbYFjClWMZVBuOGJQd+dG8tQ2m3XhLw/qkljqssK3cbrvYxxAqvzu24rv2soI+b7xA
ypNct428W6nDM1rpkdyIZrCW5s5p4UWNp4/MJSTzCOAViO7BI9fmyAZhfCktH8T7lrRIjbi
ye1uzaRP5KShx8u4jJJlju26bVBAB5r3xdxJB4wegOa83+DeiraeC49ceQtc6sS7ALtVYkZ
liCr2yuXPcs7E9cD0gsQWYHccfdoES9qTPHNN3Y6jFefX2qaz4z17VvCuioNP0jTrhLXUtU
E2JZCY1keGFRypKuoMhIxk4BPIAOmk8N6RLquqXzqrrqtuLW+gOCk4UEKW75Csy+4I9BXm+
r6hcp4f/AOFf+G5r7W/LnaLUrrS2jeazsCSQpdyAZmXag5L4y3Xmu1/4Vf8AD0ou/wAIaax
HVnhDM3fLMeWPqTknvVDWPAPwu0ixn1bUdK0/Q7SP55J4ZjYxqeznYyjcOzdR2pDOf1bxRa
f2hpuseG/AviXU9V0eF7VLaWyktoraJ9gZmMg+ZgqjATcxBI6E1D/Y8useItY1GX4b3ttpX
ie1FlqEclxBDPcDJAmK7wyEJnIzkjbxkVtW03jeHw/p9zpHizRNagmgElhDfWMkFxqKY3Kp
lM3DFMfN5Z9SK5y08W2/i5bHxPrmgeI9CuNOiurV304/areASqFdy6jPmR7f7oKHcMEHJBF
z4V6n4V0Dxnr/AMK9I/s03ulKt009jAsXnKeCsoXjzUOA2ODuBwDkD2OvKvhH4X0PwmL+x0
2zinuLpEvDrkLtKNWjdmKyM7E/vAc7hnHII4OB6rTAKKKKACiiigAooooAKZLHHNC8MqB43
UqysMhgeoNPooA+ftc8E/s1eALI2Xie10g3UC8wXMzTXBDEsB5anPPbgdK9B+E/iu08UeDz
9h03UrKzsZTb2r38bA3Fv1ikV2++CmBwTgitPxPofgPUdRsU8UaRp017dyeVa3E8AEm8LkK
soGVbAOPmBOOK851rUtD+B+q6Otpq+oXunXIkt20WXU/NaGMuDG8MUmflT5l+8vBA+Y4pAe
5ZPpVeNrtZrprowi3DAw7Ad2zaM7s9927p2xTrS4jurOG6i3hJkWRQ6lWwRkZB5B9qm5pgZ
2nahYeIdFttRtP39jdKJIzIhG9ex2kZ9+at295aXbTra3Ec5gkMMuxgdjjBKn0IyOKkRFjQ
KoAA7AYqhpOjwaOLyO1dhBc3D3KxHG2Jn5cL7FtzfVjQBUbVr6PxRfac1kXt4rBLm32r81w
+5w6hidoIxHwf7+ajs9HaPxGfEMCi0N/aqt9asuS8i48ts9ioLKfUY9KtWmu2t94j1LQoIp
vP02OF5pGTCZkDFVU9ScLk8Y5HOc1VSz1b/hPpb24lkl0v7EEtURgqQybv3m9c5ZmGzaewV
hxnkAhuLyz8Tahq3h6EzwyaW8Hm3SgApKw8wKue+zbk4xh8c8ivHdZPwk0XTtf8EapdS6jM
lubmZOJre0my6qiEnbFKMHCfLkKMDtXqfijxbofhDWZH1LTLuL7VYtNNqUEO6NRGcKkjD7p
y/wApPHPUV87fCLRdY8RfEjVdQ1OHztC06wW4mecxSz6qk0asiTPlhNGTGzDcSVIwGGCKQz
d8crqVh4pu9KPgfw1rniAWcCWOp6jLtC2o8uIySFl2795JG6QHDADd0Or4L8E6bN4/t9X08
xDUbHSYrS0lhumnjt40G3cjS4MiDZsUxoFHmMck9PNPG8M3jT41X1rrHiK90d9Tt4pPC99D
MEhguU2iNHKbioLklTkH94pOcrW58Jrjx1pvxR1LwnquqjVordBdXcy2ixpFeFmjHnshUl9
yA53Heuc5JGADuPjOnhvUtZsdO8S/EjUvDUM1m7KwjR9NdwwG0qR80hzkAlsBexqv8GPFfh
jTfB6aXHcWWspomrx6bbanZwvEn+kIrNM5lb5Azlx2DEAKORXV+OvC97f/AATk8PeGNH03W
LsrGtlb6mqSeSjv8wTcuAUXO0nJwvOSOaXgXTPFfgbwXoHgrV/Btxq1oZRBeX81xDOiZB2E
Io3FA4QfMMqvJPFAj1Jtds7jW9R0GEuJ7K2jnuJAFCxCQsF+9xnCM3pge9eLeP8AwVpen63
B4gk1O50qdpQitb3Dxs25R/q2VkABEajbkAFVyrZGfV9MuNcbUNDuNS0GCGa4sXS/u1Ub4Z
V2kRjBOIyd5B3HoPWuR8faLZ+MfB8Ws6ffi4gWQiGclRGV/exFyWALECV9gHUhcdc0DPlyf
x/4m8dalD4Xv/EWhX900yWcVzqMZtZIkRlc5mQYVmZAC25wSRtxmvrD4faOtn4YsNL1XS54
ooFjmjS7KDYQE2MVUYVy0bMFDMUGASMgD5rbwj4v1fwG1jq8K6baQDdaS3tu8EloJJ3Kx26
btrly2zBA+TjocV02g/HTwzoGnaB4f0K4u7/zY/IuzdwpE80rBy04kVsKRJjA3dJG780CPU
dYsIL/AFG38QeE7pb+yhcrbtausdohiDNKjsi48sqiJuG75lQj7mDjeEvCumaLqWseM/EUV
xYRaV/pc0EUDRWgYRLIsqxhmyw+Y8KmCWBXpXRaL8StDsbSXS49Kn0228uadZ72EwwmQtI7
qqscyHp8qAn5ucduT+JWrR26+EdVXxdq2mSXOnrJKNChM9pO8csTD90HHWR9uACSGweBTA5
74U6R4q1PX9D1Lw9dXOleHtTi86+ubNYStwiyXDN9oQlglwxMK5H8O7pjA7j4u3Mms6Fa+F
PAGpaTb2t7cro+tXlrKjSWkeD5dsQv3N5ZlBJABOON2a4yx+Jlv4Hl0PxVqKC4uvEmnz6pq
V3bWYtku0LMLRJEPQpuILKWOBzu3Bq898PXsvg/xXD4l1xxrGmeKlkNxDbMVt2aWOWaK3HZ
SZChDZBRlb1NAHca9NqcHgS1sfFeoeI7C2sL660rT5tJ1MJdxRRopQXS5CO2AeSQdu3k7s1
r/Cvw34V+IPhO4uv7Knv4tCZ/s6yym3GoXEiRSiWZY5XKyqyFeW+6+cc4GHa+H9SvvBepf8
Jj4ma58SePb+B9LgAEyLPEytHKigAosaAK+4D7pBHAzr6B8ZfCfgXxV4m0/Vtc17xP4kVre
wuYhZJ5ZmhBV3jdVXCF5CmXGfkByQRSGfQHhPQ7HSdJa4t4p0udRYXVwbly0u5h8qNnoEXC
AcYCio/G2kx6x4TvLZphAxjkRZmbaI98bRlvwDk49q6VeVyKpatp8eqaXLZudrMMo20Eow6
EZ4piMT4eTvd/CzwrNJ5gkfS7bd5gwxPlryayfiF4GfxXNpN1YiziurW42TTTwh2+zvjzAo
Pyk5VGwwOduOM5rM0XWJ/h00fhrXrVbfw0LiZNP1d7oBLePDSrDKr4KhQGRWBYEKorb/4Wj
4FbwRJ4uHiC2k0yK3+0vsYNKF7fIPmyfTFAC+Dvh7p/hHVbu/tdQmnnuYRE8Yhht4gAxbd5
cSKC3+0cnHFdrt7E5rivh742Xx14cl8QR6XPpyfa5rZYLgYm2o2AXX+Fjzx2rtsg0AfNvjj
w62hfEywuJ7DTLax+1zalYvb6Qs6gqAzyTs86HcjO7hEBzjdgkYHfeBfH3hjxP4Sv/GV3p8
Nlc6fH51+/lB5SvlAiYBcna6DIxnIGOcV0vxD8Lr4s8IGx+x2V5dW08V7bRX0W+F5I23BGH
owypPox69K8Q8H6tqWkeMk8Vat4Z0zwZ4S8s6ZPb2MKqJZGZjieNSxXa+7DFVwGbJx1AKuh
eLtJ0n4a/EUXvh648HQ3rTf2SIo9t5cxyF441CgbtwcNjPRXXBwM16bJoWsSWfhvx94XtzZ
65aaZGt5o91Ps+1RNGv7mVyCQykZVj0IOeprB+JR1zQPCGneCfCNhHquu6tceXpNzIp/4l9
rGyurtJjrG7KqZPdeuCDup4l0zwL4Mv/iPr8EqXetC1WezRcyG6VPK8pDnpkHA6D5j3oA6T
T/ELfEP4Zy3/he9OmX95bSwoWw7WdwuUZWxwSrgjI69R2rgfh94P8Y6LrVzA/hVNB8P65bz
R36DVluLq3nAO2dXEanDZIxubG5SMYIryrwz8cNB0XxzdeKPDenTp4f1eTy73QogDcxzKsS
pKiDI3NuIIBwwUdGGK9S8TfH/AEuTwsJfBtncSapdQZRb1BbtbuzBEUxv80jnOQqZ4GSQOa
BnkEvgDw/4K+JVtb6P4sn1TUPD0r6lcNetuto2VzIEdgwAPCbi+0bioDZPHpGhyeK/i/4ls
9c1rw3bQaJaWqPGVu98RnSVj8vUAuQmeGKouN3z10Pg/wAGR3GhXN75zp58YxJDbozykESL
Or87pFLvtbjLMz4wQBmfFXVPG/hLxCmoQX+pL4e1KS3MQsAHlsZYo5S6sNr5R8IWbBAAIwe
4I9VksYfCegXmqWWnfbTbQPOYLO3AlnkPzPtAOMsQvGOMe9Pe+uLXWY2u7q1isjp/2gWGWk
u3kQ5ZgM8qowOASSRk9K4bwB8aNP8AHtva29lpcsMnkTy3xhmSX7CsYG12GAfnOQq7Q3BO3
HNdNof9mP4j8P8AkC/muf7D8xL+7kG65iLJ8rg8s2SGP93I/vYoAt6dqWqeII/DmvadY29v
pmoxO1yzENcJEyFoSGBwMnBYDOCQB3NeefFy5Ok6H9nhht725lVYo4L23JeR8Rog8wcu5la
FiM7SIyD6127atdaxo+k3lheR6JZnWHtZrfAWWeNJXjCDK/IxZQxXGdu4ZHWuG+KOn2NjpE
et6hLDC5imlvZHmUXMKhn2NbjJXzFMpw3cqqnG4kAz1HwZa2Fh4B0W30Wd57M2kckU0hLNK
rru3knqWySfc10DID827A9a+a/hd4o+Iun+FrbSPDXhx/E9lJbRxw3V5f8Alw2c6jYyguS7
wBQp+UY3BwpIxjvIdJ+OGspLZ3nivS9DtJCu+e30oCdFwdyw5mcdRjLrnnPtQI0PE02peJP
ijp3gy01i5sdLgspbzUxYyeTM5LRrEhfGVQ7pDlSCdpGeK73RdC0jw7pcemaLYQ2VqnIjiX
GT3YnqxPcnJNZnhXwjp/heO6eK4udQ1G8YNdahfSebcT4+6Gb0UcBQABzgcmukwBQAvavGP
ix4W1DVvFPh/VLzXpm8OW11E0tgbaGeK3n3bUmdGGXjJfDc5U4bpnHsx6GvJ/C/g23sfiV4
tu/EVzea1rF3bgRy3jq0bWTu5SOMAAR4KlWA67VbvQBR+Jmrw6f8Q/BNjonhmfUfE1tIzWs
4jZLa2t5AYpSxAO7Hy/KuMfKSQOvSfET4leGvhfov2nUY5LjULlXkt7OCP5rgrjczNjaoHB
ZmPArB07X9R17wWfG3iaFNP1Tw9qk0y6daKWlhXZ5YtWZsbmcSA7h8p3KRxzWpD4Z8ReJvC
N5F8SLjT7e6MzXNjJZH59MOTtIkIAJUEDpg4bJYNigBnwYvfEOseFdR8R+IbFNPl1W+aaCy
hYvFbwiNFQRt91lOC25eCWPJr08GvJfhN8RNV8dajf2ttpkQ0DRYhZnVBGYxf3QOC0SZwsW
3kdeo6d/W+lABRRRSAKKKKYBRRRQAU1pFV1U5yxwMAntn8OlOoxzmgDmPHuh3niLwPqOmaX
9k/tB0D2v2yBJojIpBAZWBGDjGeozkdK8d0D4K/EjRNYuPEtr450yTV7mGNVbUdLF1JbhV4
hWRmJVO3y19E0UAU9MlvJtLtptRsxZ3jxgzQK4cRvjkBh1Gehq5RRQBFcJJJbyRwymF3Uqs
igEoSOCAeOPeqxuY9K0dJtWvkxBGomuXAQM3ALY7ZPb3xV6orm2t7y3a3uoEnhb7ySLuU9+
hoAqtp1musLrAXZdiA27ODgOm4MA3rg5xnpubHU1WlvNUj8WW9mbYDSpLV289ULEzBh8pIP
yDbnGRyT1GMG5qenxapp0tjMzIkmPmXGVIIIIyCOCAeRT7y5g0/T5726lSOG3jaWSSRgqqq
jJJJ4A96APM/HFz4l+26k+qW11ZeHbJ45rXVNFIlukAjy6zwMG8yEvnIA7DIxlg34P+GtO0
/wCFU95bxafqA8QSzak7Wlv5EVwkn3FMTHEeFwpTOAc8nJJ8m+IVzd6m8HjPTde/sG/1tV0
26sxdNDNZ3HksgR5MGMw5ZGywAPBVuRn6Akn1Pw4PCWjQ7JtPkIs7u+kUs4ZY/wB2MDgb2B
G7oDgY+bhDPFfGHhTS7i61HTri+07Tb0Xc17pzWEqSXMvMhhARiqgxymXO7aMhcP8AKRXG6
h4K+In/AAm2g+JpNXmuZDaxxyajJCizzTzhiE22yspC8MCWkC7txOOK+np08P6x41u9M+zt
dX1nbIbh2RWjtgzBkX5hwzYJ+XsvP8NeNfFLQvC3xU8b6b4VvPFUun6hoEkke8got65hDSJ
G2CplVjESq8hWPHSmIf8AErU/Enw38OWV3pWoW1smgxx3DeXD5xu0WbasG4qNnyztnLHquO
Sxp/ir49ahdaKsnh3S9Q0X7RaiS3l1OxMLXEhGdiNIQgKgZwC5fOBzXlem+FbrSvh/d+J47
6bXPC6XdxBrWn73Fykb26Ltdw2GTeqFWIbCsrgDkVR8D/EXRbeHSvB3jHTYPFmg3JjuNNMM
7S39kfl2QFpNgcBuCo4znjHAAPfV+LksuqzRwaTJq1xIF8m20+583yJCu11aQqiKoKg53lu
SGVTxXe6Xf6WdMSGzhtY7KZvtMaxzARsZizH5hhGOfNJVS33Qe4r5A1PXfhLaeMdYj8K23i
fRtSLGx8+xt4IMliE3EkkoMnqqK38q6m88O/EPwf4pl0q4s9S8QabeXouI2kt1iMzLlSSUk
EbEoD9/dnjcopAez/EXQ7bWPClxpEFxp9tp0sNw8Ly74/srpHtEgSMLkJjoxJwdw+7g8Jaa
p4I8RfCuDwn8V5tH8LanaTR2SzRmEQXRWOORJY2GVwUIBweA/bcBXIJ4+m0Syv7Xxx4Qltr
15/tCwGeK3Ri/DSSeQkYYE4OSWZCqk4617QPCfw/8XW3hW+8YWelyXd2XbTYrOcm33bMuIZ
Iwmd2N+GzyDjoaYHjbfCnQ28K3t74E8fR31gsgspXstj2MNy2GBlBySm7y1By7Lv5LKCKvD
wz4s13RLC707wbHqGmW1rYwSLKiy+TLGH854l3xOrpI8i/JJkYAwCK9Y8Kaf8PLXSfHHgSC
yubTSVkmk1K4uphLbbWQIcXGSAwVQSrHcvcVzXhvVPB1nqt3p2ifGfyL03O6MnD2U5KjeXD
qEaRzkna/XkY5FAFTxLZeDbD4V+C7TxbfmK2TTbd52S0y+1I90TCM7nVh8ynCvkFt4wNy+G
2+oXXi/wCxaX4X8ORaHpMBDNdXN19rfdImwOzlFVOS0jKBvbeRjDAV9B+NPFHwTuJbPUPEu
uv4rvdPjH2s6VMZYxHG+TJPFG2zZvcDBBzkAZGay9F+JXguyjl8XeH/AIR60beKOWdtZu7R
IY1gjXLtG/OOOiqBuye9ADfiM3hv4T+LLXxtcQx+I9cu3Lw6YI9r27MpxNG2SY0MxbcOjeY
eCV51fHPijRvD3hzQbHXPB+i6r4n8WW3225WW6htoftCxxK+JHbjPRSG/h65PMN98WfAvxE
vdLm8Gxz6jr9vDLc/Z5LVo91uib5IWYjAc7VKlSSrhT61Q+It1rWq+IY9XsLybVtIm8m40+
e2tre/t7K1ZUjuS8W0yswJJypIO4DgryAfSFjcNdadb3LwmBpo1kMbMrFCRnaSpIOPUEipy
ccmuK+GlzPH8OfDGmardE6wmlwyTQyqI5QMY3FOoHGOnavK/ibrGp6h441fTtD8TXiWxsY0
lgtr1Itw2zLIsQk/dMd5h38h1AOOtAHpXj34R+CfiHm51zSkOoCPZHepxImPu/wCywB7MCO
vrXx74i+Avirw14gg0W38BWvieGGwSY3ls9xCblt3zA7ZCAyk7egBGDivpW+1hdb/Zau7iz
1OfUL3SbKNbt5pTHI08BR5I5HTGM4wWBwQc5Oc1Da+LPjFo/hsQ2PwetryG3ibyjb+IkuOm
cDLgs35k0AcD8GfA/j/VfCV1Y3U0nhjR4L65je0tr+4ivGmDZVXcglUTd2O5+MnAxXoGk65
4g+H3xGh0PxZrl7eeH723SFJr2ZLg21yzhYn8xURhHJ86fODhwuW+YZ9n0+OFbUXEVmto9z
iaVAoB3kDO71PABPtXmXxrk0KPQLJtR8V6V4fv450uLRtRYBJ3idZVQjOSheNA31HcAEA9I
1fT/wC1tFvNLN1Pa/aYWi8+3fZJFuBG5T2I6ivnv4kfDGHw5Ppd3oNhd6ydZlXT743O6aVn
MTAStKrxyZYBUI3qpwM89fUfDHxe8Ea54PsddvvEuk6a8yIJopryNRFMY1dowScNjcOn865
zVfil4k167vf+FY6PZanpOmTLDc61c+bNBNJgExQxwBncjcuXA2jnrigB/g3S/EeoeB4NA1
Lw7f8Ah3U9AYPpOpXU6XAfGQB99nUYyjIxPyH7x7YXxy0/UNUbSYJJGXz9PuIns4bdpi8rK
MiN1yRIcBFPlnCtIcjodq/+Otn4Uh06Px7ocun3eoTSRRLppe8QhCwYn5FIIZcbcZ5zXBfE
j4seEfF3hYTWeq6npD+dJDHHJavG8qIAxbIHyZcAbWPzBTx0IAPn7SFvoPiFZ2mk29lmJlW
AmFUlhd2YoGzGPnTzMYOSrFASSAtfWGgeFLG+uIdQutJT7ZpZ+zGZRIXkMZYwyRx48uT5Qh
UsMDGeuK4fwZ4e/t/x1qfi/ULq7hsmSa50uy81TLHC8rE3AKBtzIXYqCD8+FBPl5r2zQ/sO
j32j6A9jHFPfW7PbS2zqUjSBdgQtgFiEdB3JLOQAFOADRXTtA8LaW13NBFaWiXRnZFHmebc
PJhZCdu5pG3KO/XHOAa818f/ABV034T+O4rfUvENzf2U0Ml3d6bJC0kyeax8topMBQqmMr5
ZI4Ynkiu50fUrDT/h/fQaRY3mvx6PO9kyypiS8lV8SH5uWwxOWxyVJGa878X/ABA1TTPFOu
+G9Q+HlpreoXq2sdqjWTCCVfK3SvNO42NFGzMAflIwchetAF/4Ta1c+KNY8T+L28DR6bpd2
8V1Y3cUsAmuAsbDy5FRsbhvYgtj7+CeK9KW613VrDQLyzhj0sSzpLf2suDNFBsJ8sZGA27y
wwx03YPQ1wXwZsfDuqeCdetLXQtNt0u7549SgsLkXVjKTCn+pbJymwqCv8Lbh2rz/wAc6H4
u0Dx/4ivvC/g7VJ5by8WT+0rW0Eyy20kMSSRqc/Iy7ZACB1NAH0brENlbaNc3s2m/blss3q
QwxgyNKmWBXp82RxXnnxYsbrVvA8BlsbdI5oGjlt7mZRbrLKo5zwxcZdVPTc2SMfMsvwYhv
4/BGs37aZqmnXF1qVw9vpurTTM1uigLGg8zJCnG7jux+laPiCK9134fCPVUsLbUb20STyLg
GBxcrnCgknjzTGo9mPJyKTGZ/wACNbh1f4ZRW627RTWdxJ5mDlP3zG4XaeuAsqjBwQR6YJ9
VJ5xXzz8AfFtnpt9ffDq7nuJJnkmv9MlkVds1qCqq2RhiW+9yMYOQcEV9EYpiEHT2p1JwKr
Q6hYXVzNa297BNPCcSxJIGaP8A3gOR+NAFkVwvxP0fV9a8HTad4f1ZtI1C+kjgkng2rcSwZ
JljiZv49m8j6HkZJHc7lVSWOAO5rzbxh48+H9o8eqS6qmpaxoLyzWlhYOZJriYxNGYlVc7y
d2COxxnGKAIIdMm1h38GabfQWPhrw/FaQXlzFAPMubiPa/lqxO1AqpHuOCfnAyMVv/EKHwj
qnga40vxZ/pWn6htjighOZbiQ8osQHLPkZGPTJ4zXmXwZ0mHxv4Yk1jxtfQ6ndSXt1dLoZk
Hl2XmzM586Lq0h3EfvM4XAAHNdpffDz4TDX7DTb7TYDfyb2srJryY+UMZYxRh8RLjrtAHQU
hlj4bRS+HEm8C3dukTafBHdWjogTzLeQkAMq/IJEYMrbPlPykAZwPQwylioYFhyR3FRQwRW
6RxwxhUjQIvso7VKFGS3c96YhaKKKACiiigAooooAQZ4paKO9AB60UUDpQAUfzoooAKKKKA
KircTXsdzHd/6J5RHk+XyzEght3XgZGPeqMumPd2+tWuv3MV7pl6pjW3ZAiRwGPa6sepyS2
Tnpjpir99eJY26zNBPMGkSMJBGXbLMFBwOgBOSegGSelGo2MGp6bdaddrutrqFoZADyVYEE
fkaAPM7/wCCvhCfXrTxJ4bgttNuN8Pnxi3juba5t1YMYxHIGCZAwGTaeT1r1Caa2s7SS4uJ
I7e3hUu8jkKqKOpJPAApIUS3gjthIWZECgtjJwMZOKwtM0W7uvBU2g+KpjqEk6zQXMxk5nR
mYBuANmVIO0fd6AnGaAJ4bPStQ1C38XacpadrVollQbPtMRIKhsjJAIyp7ZOOCc/NkOn+IP
H3xFi1LUvCNrZ6gb6WSTS9R82032rDyhMPmaOWRU25kTa6lBwQRXs/jrW/Dd98ItYs5/EH9
m2t9HNpEN/PHJgzbWXd8oyQCrEsBjCsegrzv4f6T4hl+LMek6pqGo2cWlw3V1Npq3Sy2Xkz
bVt1t2Yb2j2Fs4wAyD7vAIM5Gy1v4i/B27vpBp+na/pN9JHaXiXFwsKJcxhYjJGwyZE2BQ3
y7htO4AglvW9In+DvijwtceKYfD/hu7vP7P8Att/Zx28ElwgVOUcFdwwQV5A5FafizwlcNp
a22g6DBcXPyQxoZmSNIlyqtgkruCyH5myQRkK+AK5HQ/A1voaanr9rrul+Fr25aO1FxNAjo
Cm1plG9lUhlRwSIojhQwG0CgRzjX2j+NfiBoPgyPwjL4VuLmH7VNcaY0E0RXyVePOUKOAsS
KdyArwFOM59M1PWNf0aC0svFmtS6ellqMc51a3smMGo2q8+XJs3eS+Tg5wG2ccMQOXsrO00
PV/EWsaXY+FJb7w/ortZyaPayQTb5Nzh/LO5DGdx+ZWcbgw45FYmieLviD4nh1WyufGeh+F
70TW1rLcTSRu11M0YcpbZLJH+6wx4ky7NtIXBpDOy8L6BrGsax4l/4WbZ6bqIl1Dy7MGJYU
jttjFWi43NkMuSWznI/h5zvFA+H/iOSy0vQfFMN3Y20L293pGnajCTHChLGdI3R9zocnIKn
GSCSAKzfHPwXsNc099J/4SZtS13UBGXur4RS320SfNNGd8ZwBtG0EKFDfKzGqnhXwMvh6OO
9XQp7m90XTZbRY5bhIo9QEcnmAkoZtv7wRgB5hxu+QAYLEZ+neFdF1bQNP8Crp+vX2i6rD/
aGmW2qXsMqqqBAHDRMDEu2QbhhmO47SG3GtOb4WXdw0/2rSEVNVm3aiWWOBgUYsuzy0Z+SI
yN05yeCRg1b1Dw58SNKOta/omh6F4bMlsZ7ZdN+zx3XmlVxBNJIpQoH3M7KRuCDHJr0Dw34
osPFk2g3ukaVbNp+oWT3c148eSJVcboBtyA4k+Y5J6cZ6gA5rwp8LotJvzNfyJBFYrcKjwP
+9lDlfmLZZwmUc7GkbJwSBgAeZ2nxGXQtFmktrmx8YXtzEl1HbatbraXUsrDyYpY9pMcqnI
XA2yAZznBr0nx14s1+4v7jwZ4K8S+H4vEUtjKs+mtO4uY7nYjgxPgqg2Ekb1wTjoScec+H/
CuhWHjq2PiK9stO0Kwnjm1DTr+xW3mN/scQ5wpicBXldpImCkIGYDBNICHw3qWrR/ENG8J/
DWC0ZsW2lTzRvGNOUwCNhMyRkOAyuzKz7s9QDmsO4urXwh4q1aabQvs2r6ak+nyL4Zu2tbi
U7vPa7aF0KNFI0iIFZnC4AUHjHbL4bsm8O61q154j1S1TS9amW003QYtl/BMTJDCgct+83p
IjjOBggZ2jFcr4btGvNBTVNUkvdW0rwsTLLJqMDfvXy0a/O7iSJkkRWmgYsn7vcpwQCwPav
CfiHTfC8/g74ey3N1eapfaaDHDPEGu7RVDOTcFcKiAFEHfI/GvHvFAOm67r2neJvhvo02pW
9xFcWWoeH45IhDM7s+6aXcuxnB4yx2k9GHB6v4X+OLbxt4xi8QLp1jYeJ76G4s7pDC6nbGB
5c6NIAR0AaNWY4KE9M1g6/b+JdM02c/ETVbO31KS1MUhudRS0m1qNSQ1rEsBJlU5wrOu8Fg
Mck0AfQcUD6L8LoUXQ7nWpoLBd+nusXnXT7BuVuiFic57E5rwWT4n/ABCbHhXw34H8OfDiL
UVmWF9Wne2ML4HzYVEUOc5GN2SPz+iNc1S40n4falrNlagXFnp0lzFBLnhljLBWx7jBr5wu
viZ4y8RW1r4GXxt8OdVl1a1a4m1mSVfKtY+FeFoSSDJ84xnAIB44JoA+nNAXUE8M6WmrPv1
AWsQuWBBzLsG/kcH5s14h+0hZ6XNa6FfTWGk313YSSybLknzyGjfYo2yI4QlWJKkncq4B5r
0r4U6Va6H8LdF02x8US+KLaKIiLUZf+Wq7jwvcKOgBJwB1rz/4p+IPDP8Awkl3o812ZtRjm
0/fZXNmLyBT5o2SKPNQIf3gDBmXcMHBGTQAvwl+Efg2f4aaVqviLwfpk+r3sbTTSTweawDN
wP3oLAYAODyM4zXr3h/w7pnhfQ49H0W2S2tImZkRUVQNzE/wgZ64z14GSTzXj2g3VloMGnX
VrciLWm8Rto8ttp+nvbW10jSAMrxIzxrtjfzFkJBIUAnJIr3K8kmhsZpbeFp5kQskSkAuQO
FBPHPSgD5/+IHijVvC8Wrabr/jzw1qWowRy3VpY6jpW2REcOIisoHliTbuXDKd2D2JrlvGG
i58HeCtd0jw/axa85j1i1bRwXtLmUFWkj8oAbuAJlXGeHA560/ibrN74x8U2urjR7rwdbS6
fGbPVNZhmtYxMGfieRPMhwoY7d6/8tH5U19B+H/Dul698IdE0TU9Pt/sosIUiEE4nWPagCS
RSgcngMrjnoaAPLfh/wDEzQ/EWpxxSJ9l1CS3eQSTSiW7muMgAFMHd5Zd9obAVCCON4T1SO
88Tajb65Jb6ZaLe2Ko+jpdR7l3mE53urYD7i6MFxgY5IavmbxboMXhfxt4dvvMu4Jl1GW31
e7khWVnd7g/Z1lhUlMvGoZmGDIMnhjz9F6TqEPifw5LpBN6kN87r5kcyQzW0RL4LbcFSsim
Ar8xyozkEkgG5Df6xD4h0rSrmBEhlsnubi4MfMsq4BjAUkIQW3ck5xgZ5I+f/il8VviJo/j
G/tdJ0uW40SXT7d4dHuNIkfzop0ZWM0ifNEwYMNvcLjAPNfSM0uoQa7ptnaWaf2S0MomlXk
xuu3y1x2BG7nn7oHeuI8deJvido+jWknhbwLZ6he3GVuJWuvMFoA5Cny1AeUbefl5yfu0Ac
t8FbubQ/wBna81Cy1OwuGsZbiYLNbyW0NqEwWibKhzgA/OQTyOuOeS8YfHPxQ2s29/4ZvBp
FgumxahHpN/pckk1+zO4ZWcf6tfkwCOuc9K9F+C2ua1rfh3Wv+Ek1c3+uteJcXltPYy2osl
liT9yEcDIG1uRwSaPirr01pJ4cNj4qtvCmjao8sV74g8jfs2LmOHfkCMMS/zEjlcd6AOb/Z
31bxL4iv8AxLruq6xJBaPKM+H2ErrZyOFYOjyszbSA3AO0knpgCvVrKwsbnw3Pp91qyayPt
s2ZvPydxkZwpySNyAjjoCg4GOOE+GviOwm8YajoNj42TxzaRaZ517rEkKK1uyyYjiaZAFdW
WSRhkkjY3PzcdZpOpaRpEmj+GdFngGhvbPJb3ryo0cuZPLSGIjhiGdRz2K/eJOAD5l8a6ta
+FPGvh+7t/D/2fxLZXyX9vb2eHSKPy91xE+zewQ4UKvOwh8HaAD7xZftHfCu68PrrN1rktg
u05guLWUOGHBUEKVY544JFec6zZ3Hh/wCOPhbXtSuo5bXVb42bXLom5wIlt2B2gFSX3Z4xw
MYGRX0Tb+G9HtE+zxafF5JO/Y3zKp6cA8DgmkB5doem/EP4h2R8Rav4q1TwxZalFIlvpunG
ONoLdmyhcsjHzSuDvDKVzgDrRq/7P+inULPVPCt0dCv7RQqzWy+VM7AHDmZfmLE4JLiQNjk
c17HHAq7QoKleOOAcVbpgee6V8M7LYZfFlz/wlN67l57jU4km83ggKEK7Y0APCoF5GSTzns
UbSdJNlpNulvZ+YrLa20ahBhRkhVHGAK0a5/xhZ3+p+FNS0nRdWj0nWry1lisblsZSTaeRn
P4kDIHNAHld5fWvxJ+Lz+HbLSdCvfDunQyC+1QMWupnxsMUTqAUKPgthjxj1qrHo/hH4W6p
/a3iawlsLWGRYU8T6bczATAEBYr2OM/e+6MkMjEk/KTiuk8I6r4a8AfDvwt4Xjs71bq8uX0
yO0toUM6zK7CZ22YG1CCWkHUYbnNZ+naH4c8KaJD8L7jUZ9R8QavdXGsxuzyTSSNHMJI5p2
wfLHyxqSRgkEDNIZ6X4Z8X+G/F9lJdeHNUj1CGM4ZkVlxnPZgD2P5VvisXQ/8AhHYZb2z0F
LOF7eQLdQ2qqojfaCAQOhwRW1TEFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRR3ooAKKKKACiiigBMVDJe
W0V3BaSTotxOGMcZPzOFxuIHtkfmKnppXLg4HA4PegCh/ZNuPEX9tqzC4Nt9lZc5Vl3bh9C
Dnp1zz0FVdRfW18UaKlov/EoYTfbCgBfftHlg56J97JHO4J2zVy6tdQm0v7Nbaoba7+X/AE
oQq54YFvlPHIBHtnNQPf3y+KodL/s1zYPaPOb7Py+YHVRHwODgk8kZ7ZwcAGP4h+H/AId8Q
6fBZX0MkdrBftqRSGRk3SsjqxyDlc+Yx+XHPPWuT8B/DG68F+L4PtF3ca3p1lYyR2Go3d5M
01sWcAweW0hQrsC4ZVH3cYr0DS31x5dXj1QRALdMLJ0TCNCUUrkZJJB3A5xkjjil8M/2v/w
jNr/b+Tqg3i5OBtLhyCUx/wAs/wC7nnbtzzmgCLQbPULO61k6lNPcNLetJDLLLuDQlQUVVH
CBclcYGduTkmuf8Qa7Hq3hPxra6f5dgmk28sMl3eQb4vMEZdwY8EsgUjJxzu4zW9Z3uvXPh
e+vPsCRaor3ItraclV+V2WIMQOhAU5HY8etc14j1GGX4J61rkd5PDczaY/n3mn2+JkkVSpO
wHPyNkEZ4APPegDlfhZfWeqeMrxLfwFbeDQ2jxGW3NqsE9yS/EiMqgmLHHzYbOMgGmeKvhL
4Tl1Sx+2+KptA1K/vlFkYmDCURQNHHEPMzlthySSSxHsAIvh74R8c6b8Vl8Va4udOv9Oa3U
vrD3hiT920cfzqGY7hKwznAkxnI+aX4qaXPf8AhK/XxPqOqW62+uxmzks4IZRNHMvlRoiOQ
AFDncScgqzA4OKAOM+HdtpPg34t3PhCy8eDxNqelaXdW2kWdxZrDElwzB5IhMrHLDyxuB6A
8dCK+i9Ak/4kNkbgBLueEXMsXkiFgzfM2Y+2Ccd/ck8183+A7nwt8M/iQ2i6T48vtZsY0mX
UGk0kvb28rt8rvcrk53ggkkjkjPFO/wCF2N4c1u8HiC50W/1rUZ206/NjNcQz6cYTJGQkIW
ZipK7lIK5LglRyaQHrmtfDvwr8ULaHW/EGn6nbSk5gV7yVNiqx2P5JOxGIAOCuRnB7iug8J
+Ej4N0W906y1S71W3kme4t475wWiLDJQMB90tk9OM1z/wANhL4r+A9hHca1qMlzqVpMk13N
KxuYndnBG5uQVJwPpXV2+oNodh4f0nUreMXt2Vs1WzU+QrrGWOCfurtQ4B56DnrTA4b4jeA
7fxVBaa5o+k2d5ceYxvZLZYWunUKF/cySgoHVkUHODhcBlrze3uvCM3wmtvDOreJI9G1vWb
5tUt7nVZDNFI9vNtUSMXYLuSDayBzjLDuBXt3/AArjw/bIy6Jc6poMjM0hbTdQljBZiSWMZ
JRjkk8qao6X4d0fwr/winhq7ibWtSg+1vZ6jcxgFM5dyx6bzvAwOuGYAAEUAcXoOsfCzxBo
djdWmvxeCtasI/sZ+yX6QyIqtjYpfKzxZPyEhhg8Y6V1MvhjR/8AhWz6FouoXRtdTV9QOpP
IjSXjyFpncswwCxwc/KAD8pGOOpk8PWXiPQbGHxZpmnX11C0czoibo4p0YN8hPPDAfXHI5x
VLWzp+gxQw3LafDp9yVsoI5THBHEuxv3bb2w6HCjYigj3HQA8h8ZfC+W6u9Cs/Dvi658JP5
bXt5d2sfkwzRxRKpkDqwYMDj7znIdjniq/wWt5rTSvE1x4qvJ/GNw99Z2xt7xxdT253FNxD
swCAvuDKSCASCcVy/jjVfEuseJ5vCnhaa/1a/VZX1GHawWFEchfusyFmZhtjdWWNGX5S241
040HWPhzYWGi6fqeoX/jHxDbwwXN7DYSGCxt/NaSeTcis5cvI/wAx3EFgcKMUAfSk0cc1u8
MqBo3UqykZBB6ivn3xV4q/Z10FP7Fj8M6R4jvbXZB9h0rS47t48sEwXxtHJA5bOeOte/W5i
+zrHDJ5ixfuyS+45HqTzn6814Xq19puvaZ4+l1Pwn4Vuta8PmcafZyRkXkxjXejOoww34Uq
Ubn27AHf/Cq3vLTwHDb3Phn/AIRpBdXTw6ZtCm3haZ2jBAJAO1gTg4zmmfGCaK2+FGrzSX0
1kqmIeZCqtuJkUBW3EDY2cMSQACTms34Qyz2UPiDwxqF5bXWpWV59ske0uHuIQlxlkUNIxc
EFWyrEkcHoRXSfEmyXUfhd4isGvrewNzZSQrc3M3lRxswwpL/w8459aAPN/wBm2aOLwVrCz
anayh9SmaCCO4ibyY1AXGyPCLyCcrkNnOTmvc2cBd3GBySTXzn8NrXw5fXmj+B/EFr4K11H
0Zv31tN9pvWlVl3rIXycYc8KzY2HnGK981PR7bVfDt5oc2+K1ubdrVvJcqwRl28HscUAfOX
jjXvFHiLVtXtdKOsSW2pZtJNIHkyfZIEk8udpLaQBpFkjHmI0Zzkkele3fDDT9Q0n4TeGNN
1Zdl9bafEkqeUIyh2/dKjoQMA+4rgfEHwD8M281neeHdIivVW7h36bqDNLCkbSKskkbb1eM
qm5gAxBxjbXqt9b3mj+Drm28NQxtd2lqy2UdwzOpcL8isScnnHf8aAPIPj6ujaVpi3NtDLN
4n1l0t9OgtrswSm5VWSOXgjICyOrZB3blU+134ZaLqsOh6dZeKLpJruJ18obXn2yLGsaSB/
uFWNtLJgjq0bcNyeE+J+j65Z2ejePtO1BNd1e00eP/j/gWN7wN5nnCMAZVtkrsVyCoUbT8r
Vr+BPiXY69prxac1pp01hLFAmmGNPsyA58tsoSTIFVm+VtpERB25yAZ6/Zad4g8O6JNbWhT
U3fU/MEs0jGQW8koZ2bJGWUMwABxhV+lcr8WPDvinUdc8LeIfB+5NQ0954ZJ0s4bl4I5EB3
qszKAdyKMg5AY+9aMcNjbeDNM0rUdYu4rm+1NTGsYaSTzjJ5zW8pRjuAAZWJbBVea0/GGka
brNrqMPijXDb+Gksd1zbRTNbshDZMzyKQdu0YxwvBzuzwCOS+Huo3Fh498S6JrHxDi8ZatN
ax3nl29skItxHmN0+Ulc5ZOM8c5610/iPxYI/h7DqEnhf+1dQuLeO4k8Psu6d0yolUIVyxT
d6YOK8i+Ho8HeBvjbZ6B4D13TPEOm+IbZo2b7bA9xZtEpckGNNzKVUDBOScHnGa9x0HUE1K
91LUdWsLex1LT5pbQjOXit8hlLMcZDgB+OOcdQaAPJ/h74o8ReJ/EVrY6F4R0Hwt4XieU6n
pZeNbmVWQgboVUMpDY6oMjua9MsdVfT/DEsa6HPax2t+NLtraJGLRx+asUcmWyCuCHyMgD1
INef6L4A8Zax49vfiafEnh+We8Eq6VMttJdJbwHKxOuHQE+XjvjLuedxr0WwtNZs7628Q+J
tVVWSxWzmtYd3kLMZAPNQD+/wDLw2SvAB65APK/i1otpqsV1YXUEKXSxTXcU8yRq9gjJI5V
WDAHLwSNk8jzM/wmu/8AhL48HjnwPBPfWctlq1gkNvfQysrfvDErhgQTwwYHBwQcgjiua+K
Wj+do2oXFrp8kupXUckcbf6pEdrW6K7+SpIzgkbfvgkmtr4H6dYWfw0he1kLyyTPHcKCNgk
jYxkgAD720MT/EWz3FAz04Z4CgYp9J2GOlGOMUCFrjtcXR5PGsF1Zzw3Xi7TdKuZLPTmmC+
ZG5TluDtBdFXd7nrXY15t4z8SXGkeP9F0bwvoDXviTVdn2m4e3fyorCNyZGLghS4zhQTw0g
zweQDm9Iu/GjfCaPx74i0hfFnii3nkv7OwsnFt9kVgUaFTjJ2jcGVtxJHfArzLwLa+MtP8F
+L/GC6aZvGOtQxXK6u1w14qWsnykxhR1jxI2wEkYAxgAHrPiv4m8Ra9CfBPwvurB9Fu7v+z
dVvLQFZbW5kk3PGsu5UVmBPr8xIJBIrVvE8N/s5+D45bD7dfxSWXlrpcKM7T3CHm4zuIjB3
hXPfKY5GCDOk+CXg288F/D+GzbWrDWYbxvtgvLeFlad35Z2csd5PHOB0r1NN235jk15H8BY
PGf/AAgc9/4tksT/AGleSajZx2cm9YY5TuKHjA+Ykjk9a9d780CFooooA4vxT8U/AvgvXLP
RPEeuLZ6jeBDDB5MjlgzFVJKqQBkHqexrtK8d+PHwvl8e+FY9Q0hpY9b0w+bGISA1zGM7o+
eN3JK57kj+I1WtfjBPffs8aj400yOL/hItFhWG+sbpSDFdKyqyuvBAbkj6+xoA9rpP4s4rx
Pwz+0b4TvIIIfGdnd+Eb1wBvvIy1q7YBwky5HfvjivYdP1PTdXs0vtK1C2vrZxlZreVZEP0
KkigC5RSY6UUALRRR3oAKTvzR3oKg4yKAFooooAKKKO1ACelVzeW6ahHYM+LiWNpVXaeVUq
GOenBZfzplxdR6Zp7XN5K7oh+ZljLNy2B8qgnuKuUARSzwxPFHJKiPM2yNWYAu2C2B6nAJ+
gNZWhand6hNqsV7bi3ks717dEAPMYClHyfvbgc5HAzjqpq40em6jdxSHyrifTpyVIbJgkKE
Hp0OxzwezVdP3aAK2o6hZ6XptxqOo3CW1nboZJZpDhUUdSay9Q+0tYWEek6VBc2N5OFvY5F
2Fbd1Ys204yckZB5wW4J4qfTtH8nw7/Y+pzf2mjeYrvMNxlRmJAbJOTggHt6ADitAwBbE20
DGABNiMvJTjAIz6UAcD4U+EHhfwxb6Owja7v9IkL217zE4BVlAYKcN8rEZI571ofEqHw7ee
CbvT/EVh/aUcqtJBYxSmOe4eNTJiIj5g4Ck8Vr6fosy+H9Ds9SupGutMWItJFKxErom3LFh
lgeTz39xmqljb/8JElpq2r2f2PUNNvbgQLG3Mahmj2k9GDJye3I7gGgD5q8Ra78K7z4fR6T
8M7PxRe3Vo32m1Fra3MsVzKFAVbjeVMq4UDByAOx6GbXPH3iG58XWeq+CfDes+H4LlWN4LT
w9Dd3V1flFlUS/NkKYWRuDkcg4I49C+INj8bR/wAU58MNN0jw/wCHIIisd3DOhmYYzgK4Ai
GSRkAnvntWJ4D8WQf8I7qXwc0q/afxD++iiuv7QF40cUqsXnaaNAu5HLfL1xjBNAFX9m+81
K+8Y+LdQ8R2l9putak7XTWSqsVmnzgPiNWJWQEpy+Cdxxn5jX0BYR6lcarqq6vCjWsdxG9h
8qlQgQfNnrv37s56cYr5P0iXR/hr4t0nXtTj8G6YmliUrb+FZprzUNWcxtGIm3E4Usdx391
FfS41DVNV1nw3q9u13F4evLbzTbpEUlWZl3J5wPITbkYGMMBnI6AFxJNJ0+48ReIdKt59Sv
2dYbqG3O9mkjQARpngYDDIBxnPfNdIhEkSuRzjPXOKxbGTSodTuFtbdYri/YSXAQlwzbAoZ
tuVU4Xbk4zt78V8xapo/wAQbfxHqPhjwHrupMNGvoxLplv4hbzIbeSXCYQ221F2sG+820A9
cUAWviVF8WrLxl4gvvA0OseG9JN8Gu70albC1f8AdpmWKGUJyeNx343AjNcx4v8AE1rfeAd
EuPEnxWvdT094xdsiPHFqUjiV4nRY4QVVAVzvd2HynGaTxtongfw74JQfEzQNa1HXjcXjrj
xFHMIm+V/vYVSXaXO3yy33jggVqfDTQvC/xB+HvizwjrWpRG502P7Rb6lYxq8drEykSLC6R
p8mVO6LGDvLDJbIAPPofG2lfDxtT0X4beL9I1tNaxezaxexzw3UOzDNbhiASXYZXJ9c8mvo
bXtZ02z+NGu3XiDxU1re6fp9veaWFjYwWFuMtMZCpxmRhsIPLbkxk9PJP+GdvEWvaXqer+F
/FVwujakGudP068leGSeDZ8uQS2QPlUbsZXBJHSvU1/s+Lwp4g1nw/wCH4ZW1yVtMmjnULK
l8kywOrENyDtMob+Dax74oA9g8D6fZ2HhaGTTfO+zahLJqANzGUm/fMZMPnksNwHPPAryn4
h6TpWu+LtS03xl4R8Ja5h1fT5rnXE0+8igKL8rAKXPziTBzgjtXQ+Bfjh4f8S+IbbwnqFnL
o+tyxhoI5JVnjuAFzuSVPlIOCRnBIGcciun8RfC3wN4u8TReIPEnh+01S6S2+y7bmJXUqG3
KeRnIyw4PRjnOBgA5L4Sar4F0fUrz4e+G/DtroeoW8Av5YrO8S9imQts3GZSSWBxw4BwRgY
rsviRqFnp/g4/2hp73lpc3EVvIyzCH7NlsiYu3ChGAOT3Aq/4a8D+EfB6zjwv4c0/SDPgSt
awKjSAdNx6nqa6LtQB89aVbHTfiBp/jHULvVrvSRcs7a7caXCizl4/IVd0bh0hI8s7jFgsg
bIBNfQfVq5jxB4F8M+JdasNX1qxlurqw4hAuJEQjOcMisFcZ5wwNdR2oAKwPEWl3eoXGjz2
8paGyvUnuLUkBZ1wQCT/sEhwO5X6VvkZyK5Px1p8Gu6MfDN5Hcx2eoxyedexOUS2EY3guRj
IJAG0kAjcCfUA848OX3hvVdG8bXHiVpH0nSNVmlfxDdz/62aORwvk5GAIkWNQBxv3YB6ngP
GMOpadrmkfEvRWn0yy8YxwR3Gms3l3UJjDFbhWAwp8rqv8Aek2kMGIq5ceJtH1P4DP4R8G+
D7vUJBqP9k6aiky232iMbzKpcs3kgAsA4JYEjnmur8S+D9c8ZeE3sdatfs91ZaaIrSwgm2L
DdQmSOSWI8P5bB4Tu+b5CRt3FaAOh0u703QrG2t7/AFCwlljQRBL29kRZZI8yO8bOGO1JPl
zkgcjIxg6OpabLq0XiabwtcWz3+u2yx7rqMz2g8rdGckqMhvmUoCQPvY+Y5+Ybj4i+NPDOk
eTFAZxa3H2q3uk1GW4hJ3gszCMrlizjejFhuOfLGc1naZ8bPEkl9Yww32n6vdRst49/FbXN
xPG5YAxFpEZkDbY1wi46fMM0Adh4h+IPhoeItF8HaKdD+G974euXbUNSNuWVZIsxqkOI8yA
53EPt6DPqfp27WaPUNJurzXIfLiSeS4gSMqt3HtwrYBJJUEccg7icdMfNvw9+POjeJrzVNK
8UeB9Mnu5flKw2oinuHOEO8OW3HA5YsCMcjGWHpUPxe8J3OnXen2dxJZrpa+TbRRXalbhMh
EVDC7ySOArHjAGOSOtAHot3M/hfwnNDo9mIY7aN5LeOWN5FhXOQu1TlvmO1UU9NoHArjdY8
a36yma+ZdLP2PzoYprgoYnLoFLW0ZM0zeYMYG1drAZJY15/cfFKPxbqGp6R4O0vVNUOpOyK
tpLsnRSpWSZ2LnOFbagJWNcA5zgC9ov7Oum6ppU82s4S7vI1ZmkhieO3kf5naERhQx+6u6T
d0bA7lAci3xF1yfwprOhaANQutadnZbxplt1V/LaMySy+ZKGCp8x3OgBRQM133hD4jXHw7W
9s/iLoc2k6TqF099a6xat9tt8y4YxSNCCFI7HoVx9a9b0nwLoOk29pH5L3rWgAga6beIgDk
BE4RMcY2gdB6Vu39kt9p8toZXh3jh4zgqc5B9Dz2IIPQgimAml6pp2taXb6ppN5De2Nygkh
nhcMjqe4Iq5XiUnhvxf8ADK6c/DpLjVNIeaW5fw9elBb4YlmFvOBuibOSFfKnOAc1p/8AC0
/FejixuvGHww1DTdNu5TCbjT7pdQa3bnAkijXd2OSucYoA9a7VgxLpPia4sNcsp3dtNuJo4
pkBUScNHInI+ZM+ndAR0q3Y69pGq+H117Tb6K7014zKs8J3AqM56c5GDkdcjFcpd3raO/hr
WNGuobPwa5ubvUpJBtCrJG0schL/AHE3k5HqyigDNvNF8NLJ4m8G2OsW1nNcSR641uOBZt5
iszMc8BnTdjjq1eDaHf8Ahrxl8bvEXiaKbxDqHg+ymiiTWbyX7Ra2srOpaMxvkrCzBSHGCm
1SSByPV/iZpfw78G+BfGWqeKbe2XT/ABBOlxG8cKy3E9yRkKM/fAdQ4BOBuYcDFcxLYv8AE
X4CxQeFbSbw6h8qDxFYW1vtvJbZFGFiZxuZNvzKG+8pK5HIKGfSybBENmCuOMd6fXP+DbPR
rDwTo9p4fkhk0yK2QQSQZ2uuPvcknJPJyc5zW8VDAbgDg55piHUUUUAFee/EjwfFqHw58Yw
eHdFhfWtatQJPKVVe6dRhMk4BIHTJr0KvMPj7PqNr8C/EV5pV9dWV3AsUiS2srRycTJkBl5
GRkUAeI6t4a+Iei6JpWk+IfAlxqdortJcSWSrdw7diRjcEJf5Qz/w8jpnBx5I19b6Tq8Nx4
Zv77wtqaW6tcLZytbsJfOkJV4+ASFKDBHQdOa+qvhjoHxrsbLQdS1/x5Y6xpdzFHLcWF3bZ
nijZARtnUAs4yM7hj3716jr3g/wt4ohEXiLw/Yaqo6G6gVyv0JGR+FAHy9oXxy+KWk6XLfX
Nzo3iuzgdV8qdfs106lwqkSRjYcgq33OmfTn0T4f/ALQ1142+Ilp4PvPAU+jvOZ42uvt6zq
kkalioARcjAPP04q7rX7OHg6e3uB4Yvr/w7JMyMUif7RASvC/JJk4HYKwHT0rz/wACfDLx1
4B+Ouha34ofT7mx1e5nQSWkjfuZvs8uAVYcblHYnpQB9W5pOexpKdQAUCkpaADvRTWdUVmd
gqqMkngAVXs9R0/UFdrC+t7tUOGMEquFPocHigBdQujY6bc3i28lyYImk8qIZd8DO0D1NMt
bj7baWt+kuyJ4hIVHIO4AjkjPH4VaLKFLEgAckms4a1pi6JJrrahB/ZSxGf7SD8gjAyWz3H
HagCLQ73S7rRW1vT9Qe50+9LXaTyudu0913YwmBkdsc9DVqQX0mq2k0FxENOEMgljxlnclP
LYH0AD59cj0qvqFnpN54WurO/VLfS57ZklDfugkbLznpt4P4VDMNSk8Gsvh6+invmtR9lur
kZR2K/K7bQOvXgY9qANrai5IAG45Puao6fY3Fnc38k+ozXoubjzo1kAAt02KvlrjtkE56/N
zUWoaQmqRaf59xNE9lcx3QMbYDsnZh0IOTx64I5AqOWGF9YfXLe9nuXsreW1azhkBQsSrnK
/89PlAGezUATRaxFN4kutCW2nEttbx3DzMoEZDswUKc5J+Rs8YHHOTVbTLLVLXxHrM95dG6
s7po5LVmYAwALhotoHQEFg3U7yD0FUZta1fUPh/b65o1mov7qGKTyc+YYQxG/AGNzICx28Z
K4q94m0+71fwxeaTZaibC6uoiiTKcHOM445wcYOMHBOCDSAYn2yw8TalfahO39lyW8bQyvK
qxW5UkMhXI5OQ27nPIJGBl3iQabfad/wjt9cyQPrKyWsXk53k+WzEjHQAAnJ46Dvis7xJqG
ir4YjsfE1uyW9wg+0LE3/HtswTJkkNtV9uGAPJXjmodc8TeFY7eC41aRjFaTx3EM4DLsIdU
Mm7gKo8wBiTggkcjIpgcf8AGLwTq2s+HNLXwxb2X9rxobCW5mvJ7RLa0dcSyBYXGQCF4O4A
E8GvGPhHqdl8PdTsBaeNtQ1/R1Li8i0vQFkhZSCfMZkcznB2kOyfdGAMYr3m48c+DLrVkut
UaOEz2rae04vrd4isjrlOJNxPIYkDAHXtXkHi/QvBfhiwvpNV+I/jW50bS4Y/J0lCYI7iIE
osaThFDLncCc5wD14oAtfED4ZTn4l6BrHwl0HUrL+2S2oalrmmXxRWRmUlV3ttQsGyMDnOe
QrA+x3njLUNB0O5HiXRZtMMMkENs9tdfamu1YZbDGMHeqq5YYPAyDzx518EfiNfeK9U1oT+
I9Mh0+C3jk0/w3bASyWNsMDd5qoN5CjGwZIyN2Can+Mkt/eRTwWoOqMLdppbCKKNZPKMbJK
iSOWG4YUsqDcFY9SVoA82vfiX438RNH4f8Fx3Md5FqMMVrL9omuXkiLPkSTBMI75Y4PllEG
MHius+L3gVT8QY/GTeE7vxjNe2cUGoaHp3mkROgOJDKkqFcg7VLRvnaSAK6TwF4huIbLSfF
OqX1tpuhJolzc3UNtbLEbm6t5PJmaQ9MKAmxUwOW7ACuO8UeKfDPxW0S61izay8MatHJbw/
b31loZ4bQvh5ZFRkTcm/KozNyWA5yCAYvw0a3uk16w0Xwf4btPEV3eW95ZeHNZS4EdmkRaG
Zy0yrvdPmZigJ6jngBbbxN4x0/wAWeNpPCuqeH9Q1C8sYba8vNJspk03TZRIV8wzMWDMiuc
jAGCp6I1ekfD74V/A/VrW6OhCTxHfWUvl3mrXFzK01wzoc/OCAyMGYfLweRzXT2vwO8D+Hb
qPUvDcOqaeLaT7QNPt9QkNvOwQoVaNywO5SVPse1AHH21rrvw28FeGfD8eqDWfHtzbyWGmN
Kof7NbSNHJNNMMn5Ydh5DYOFHOcB+lQXw+HVmPDrTwaHcX0E0eoXM7W0t99o3CeebAPzPIw
2Ko4JQ5xnDPF+j2Nz4FvpbrX7XSNRlmttF+xaTK0srxRrg6f5mN5dg5PygDdtzkZze1TVtK
1W60bTdJsLrR1sg81hbyCKKJvKbyWgkjzkoHLM46qqZ7jIM4zxl8Po9b8QWl7oV5DpOuWN6
bhyYNlq0js3ltE2eGuG2HALkKuSVIAr2bwV8TbfXpItE12zOkeIUVFkhfiGZ2RnxCx+ZvkU
tyBWN4ZhhsNMjvpRLeyRwQW8csNsQzW0rk7YY0cGNI2cDdgYVD1I4seItF03WLi0sNaj+zS
ag7yotuWtppZUHlusmC5MbrKw3cbFbryKBHqwpOteGeBvGeqeD7N7Dxprcl94et5o9Ns9Vu
Lfy2QqBGrSPnLrI4YKwB+7liM8e5I6yRrIjBlYZBU5BFAAehHelGc+1LRQAU0gPGVYAgjBB
rlNc8Yy6V4ji8P2/h3UNQvLm1+0wSxhUt2AYq4eRjhNvyE9SQ4wDg1598MvGPjDxn4p1jxT
ruuWVj4PtLj+ztOgtlVIr2fIVm8xxucBvlUjbuPbtQBp/EHw5q9r8NV8N6NNb2VtPf7P7Ry
wbTIDIWjZNvIK/LGGzhQQTwDi1N/Yfgr4n6A19LdXVxqumro2mANJM8ZR0MilcnhhtcvgY8
psnkCvTLm3hvLSa1uEEkMyGN0PRlIwR+Vedav4Fhg8WSa7bXEjX99pT6RBfSszz2L+X8rx/
wAKhtp3cA7sYPzEUAeefGbwVpmreO7S91q4jj09bF7i0tYjHHvnV1EjyEjOMPGxIOWWMrj1
yPCdp4Ysb3XNY/sQwIdULzlgUmghbAgwzyg7THHKzFwpUSccKM9f4qs9PutR0W1utGmN4NK
tbazs9hDW8jFmCtK3CfNGoON7EKwxzznyeA/F3jL4eNo8Lwaf5906T6jOskVxMDIS86KQCO
QMKw+4FUFRzQB4r448Iy2Wqz+Jj4esYZrOb7TMJImIkdRLJJGyM7b0lI4f5B8wKlz098074
C6DLolqyeTbGZluCptBGyAgHynSN1ifB3A7kbg4r1iPw3pG22e50+G5uYdredJGCzOsfl7j
nvt4raHAFAFKw0y1sIUjhBOxQmT6AAdBwOn8/WrvbilxRQAUUUUAHaop7eK4heGZN6OCGHq
DUveigDgf7G1TwZqmoaxoyPqei3ria80uOP8AexSdHnhx95mGC0eBuIJHJIbE8aad4a+KGh
29vbRy6idEu4bq40eZZrUzxE4KvGwVvu5ZSRgsmOhNeieIrjU7PwzqNzo0Cz6hFbu0CMCQW
A44HX6d+nGc1yvjzwfbeJNBg1ZIZZdY06NZ4vKLRG8RcO9tIAfmjkwVKngE57UAVfiV4I0L
xT4Xs76TTLbUV0PNxDbdEmiAG6JSvKnCgqV6Mq9sg7kkmlaNZXXjpLiSTT10hDINxZpIot0
iNljycSN15ORzWD/wj/wwk0CPX9Ou/wCw9PZljSXTdQmsYo5SwUKYkdUD7iAVZc54I7VzNx
o/iTWrKTwH4s8dRfbWl/d2F5aRRxaxaK5wNyEM2VChwmCp6jBGUB6X4ShgWC9vNLuY5tEv5
zdWYUEbN3+sABA+UuCw/wB49sV01Ynhu31mz0sWurwaZbiHEdvFpquI44wMAfN/IDAFbdMA
ooooAK89+NqJJ8CfGIkQOq6bI+D/ALIz+fFehVxHxbaEfBjxd9oO2I6XOG/FCKAPk7wZ8TP
i94VW+sdP8S2mt6ZpFzHZR2WsplmU79oWRcMMBB1JAz04r1nRf2o7OO/Nr488I3fh+JS0Rv
LVvtkPmqwDA7QGA+ZecHrXHeG/gNrms+AdP8YeFPGcdzd6xbx3ctrqMXyFyPmCyJ9305Q+9
cv4m8IfEvQW36p4JvzaW80s00lgouoWLmIjGwlsfIckrwaAPrTw18VPh54ufy/D/i7Trub/
AJ4eb5cv/fDYb9K6yVLWaWJJljkdW8yMMASCP4h+fX3r87v7O8H+INf0y0NrbtGY1W4ljba
8bmR924ghurLz9Oleqfs86NZ6Z8VYL+11a8vjPay2qLcTmQJGYxJtxjsU+lAH2Jjn+tL3pA
KWgAoopAeSKAOC+Mfh3WfFXwb8SaF4fcjUri3DQqMfvSjK5j/4EFK/j6V8u+GP2hfDFnf6t
p/i7w3ceFZbvSBp98ulRmI/aoWYI6BdrRsQ7Dn7pVecV9V/FTxBqfhP4Wa74m0e5hgu9Ng+
0oZoDMr7WHyFQw+90znjOe1cRdeFfh3468BQfEbxv4J0jVLyK1a7lk0iQzCdFG7KsNhfI52
tyDxQB13wf8VX/jb4PeHfEurwmO9u7cibIx5hR2Tfj0bbu/4FXTWPh/TbPSLnSDGLjT53kP
2aZQ0aI5yYwMY2cnA7A4qhp/8AwjviXwN/Z/hy8EOlXNikcL6e3lGCKSMFNhH3DtZSPTimX
+jXGoeE4vC7+IDb6jHDEWntsxNIqMM5UNuCNja2GHBOCKAH3uh6A3hyPwTqFzJPb3sbwQxT
yl5Soy3DdfkGME9MLzmtvTYLq10m2tb68+2XMUYSS42bPNIGN23JxmqFzoVrJr9hr6NLHeW
MEluBGRiaJ8Eo2e25VI5HI64Jql4i1WTTrEXM8LhXaKAhSDiV3CRhM4+bdIDuwwAQ8ZoA0d
JjltY54bjUDfvNczzJJgkKm/hPQbQQvvj1zWV4ds7fwxpc2k2jPcweZNe24C4ZIpGMmHdsA
ncz8k5IxnmvDrj4l6pq+vW9h4JaTW9fhgmjmWCDzI4FcrukTzURpsDbli0UZO3aOcDzST4h
/EbT7O60jUfDUMdzbol3crd2EZe4j3FlHkovyrjzMsSwXcdxGBQB9Sa58Q7PRYJomeE3Hkf
a4hLJ5KSxjdypAfg7MjPLBuOleUeIv2itAsbw2Nust9vH7+S3DKVAZl2rjJdjHjlXTnHI5A
g8F6DL8XPEQ1TWdP1PTbG133Cu/mxbXdRiOFwWXYCQxIk3fu0Xaqqc9poPgH4VXer6h4RsN
Qu59VsEhmu5Yr8xTSndIAWaMhiwO7Oefu+1AHnl9ovxU8XWEOjNpWoabptxiEttA2RbsqWQ
uSGIwW3FG6ZZj1Lf4P8AxI0ER6Dp96JrKDe0F39liYxu64by9zF4znawfzFwR04zXQfF2Px
e1zN4O0zVdS0zQ1tkaOezgysm/wAzd51xI4y+VBHzLktnkgA+SeHbz4s6Lqs+k6b471Cxsi
yQKbp1k8jEsiGZlmydm22kY4wACSSMEEA9A1r9nbWLbwzaG11+7SMt517Yx3JCrM2F3QINq
hl46sxOOuTk8RCu670vwH8URqNvoenzS3D3pjMFtqDJuZS5G3c8iZU87s7T94Nnc0P40/En
w/YWkni+D/hMNCvYwLyFbcJeIjpIxeLywFeMKj5JPOwnIBBr3IW2sfblm0KyVtJ1IWsltfS
24lMMLRuxWQN8+fM2bieAj8YKk0AeZn4laRpOn6HH8N/hrHIbXbck6aI0hAMWGV3ePdzvYZ
4clcnjOee8FeHPFHxu1SObxhrVnBpWgXRSfTYYwlwF3BxHtRVwjjIDbiCMYXIyPbtSj0u10
W71f4iarpE2l2N/JJDJJCrhImx5axYJZXztXABLYIA5GMjw1pM2rfEO08eeHvCs3hLRLCxl
tWiuV+ySauCB5e6AD92iHJDNzz90CgDJsfEOqa7rWranfaDHY/CzRNMljj01bUebeLtKOGX
BUBdjfu8qRkbhkYHI6348+A1nps15oHwsj1SXTXV5dlnHbJFKQSolYnLrlOeHXIGMnFaLan
qN54a8QeMPGDNBpHiqZtMOhaGjXDkrEQpUhTmfepRi6qpAPUBaytI+EHhc6zrrXUHiPVovD
elW9xDpEnlQbnlR5DAHjxvGAykbQPnbrQB3Pw48YaJo+h614w1TwfZeFoNWuoo7Wexmd01a
UllEcUbBSGD7hwoU5J6ZNd/Y654o1/xfbJbafa6b4bgefz3uJQ91ebd0a7Y8YjQvlgxJJCj
gZryDV/iDqGi+B/BcfjPw/aG71WS5vLCbS7iGMacyMTblA2EK+W2CSRxkEEnB1tc1ax+LHg
3TPEnh/Vp9H+3TW+mSW2pM0EFxKtysuwlN2HAjcAjj97jOcgAHZ+OPhnp+qaZJqGnytDd2L
XF3HFIryRyPIwkkUhCr/NtK4B6MRg5rH1CwnvLx7qCzmXVLe1klukSxhV5pAsaqyZBPlbjN
weSd5GcCpfAeo+PrLxnF4L8YapaRy2OkNNGkTJKL3MxWN1YqrkxouH4GSwOKxLe9g1SGa41
KExfaIbqMPZF5mmuColZGglCuoEoJjBwT8ozh8EA2tCv01DVb+2udUujCss9nNHFatBJHHu
CRL53ykEywzkH+JpDzyM9JY6Hp99GLCaJ2t5rdY2s7mMS8wTgM8lwnzM5CxgKW/g5Bwa5KH
x1dSXkdkXP9o/aPtUl3cF1sl8qKL7RCucYwsvyqxK7ySWyK7O1vrfXQ+nteaxL/AGrMJyIV
8v8AskxqhMDyLwp3Icg5JLMDxQB5t4z07QvEc89jcXCCPXVPmNNckXAgaRGU28OWx8kHIKh
suT6qOm+BXiHU77w3rHhPW2Q6j4XvmsUKRrGHtv8AliwC/KRgMoI7KO+a0PGq3GraTe31re
3ls9juM1tbAW92IQzBiXLHareVlZAu7aG29ePO/Aup6T4b+L2jNp7Mtv4qt5LaWdyNl7KC9
0kyHhmYiUq24DBZVx3pAfSBI9cVheIdburHwhqus+HrOPXLuzheSK1jmAErr1TcAcH2x7Vd
1zRtO8Q6DeaLqsBnsryMxSoGKkg+hHIPcEdMV47o8PxX8B+GLHwN4X+HOmyWtgnlDWIL6Mx
z8/60wOyMHb7zZYjcTjIpgNvdc8e+KvCeteAb6606y8Ta3o0up6RfaYWMUtuWUGIh8NG+HV
dx/vEjBXFdV4X+FPh/TvBul6X4liGsrZWqRxwXiKLe1wvJSIZVWzklyWbJPzYqHwJ4G1bRv
EOp+PPGepLda5dWotlJkDi2gBDsCwVV5Kr8qqFULxklmMfjFtX+Lnwmji+F/iKxhs9Xcw3V
/MZEZIBkSKgC5DEjac44JoA1fAPxDXxvrfieKytA2i6ZeLbWGpoMR3g2DeFyfmKsG5HBUrX
oB6Z614QfhvoPw/8ABit4p8fz6RodjdJfW1rYAW0FtOq8eVv8yViTuO3cQxJ+Xk16J8PPHD
+PNAuNaXQL7SbIXDx2kl4NpvIR92ZRwQCO2OvQmgDodM0+e30qK11S4GoTrIztM6/ePmFlO
D0xxj0xxWjtG4H0pQeKO3XFAC0dqO9J1+lABzn2paKKACikPAPGfpS0AJ3paOKKAKuoterp
d22mrG16IX8gS/cMm07d3tnGa8r8KeItT8G/Befxf4yu7/XdTnuHnuoYIyWhmeQR/Z0UnCK
j/L1A7969M1S9vrSbTks7A3SXF0sNw4P+ojKsfMx35Cr7bs9q8H+O1t408SXdt8MvCehTWW
k30i3+pahDKENzEXw6qoBbhypY4OMqSNuTQBb/AHt34r8JR+NLBNHn8YrNdy2cIwLW7gljl
tGORt80J8jMR8xwDwBWxf8A274pXOrq/g1beLwxf+Xp0+oTKDfuC8dwny5aHgKVbqG2N2pm
vaHLqWg6hrEsl5qUfhyKHT7OeUKZZFhlja8nTHJlJiKhuPmjOBzk1/iMfEXijS9JuPhz4rs
7Lwvr8ywajfaeFEzO+FVhKAdpYKseTgglQcDoAezaX9nXSreK2uzdxxL5XmtL5rMV+U7m7t
kEE+uauVjeFvDum+E/Cmn+H9JhaK0s4gihzl2PVmY92JJJPqTWzQAUUUUAFeTfHTxP4T0vw
fD4Y8Wtqcdn4iZ7dpdNjDSW8aDe8pyDwuBkYJwTgcV6zXlXx61m10r4Wz28ui22sXeozLaW
kFzH5iJIVZvMxkHKqrEYIOQOaQHHfCbwn4r8K3lg3gTx9pPi74fXUg8+CUkS2uRy0ZBIDE8
lSQMk/KK+hMK2GHIrwP8AZt+FcPhLwda+Mru+nn1fXrRJHjEn7qOFsOgwPvPjGWPTJA9+n+
Mnxi0/4WaLDHb2v9qeIb9WFjp6nggdZHxyEH69PUhgdjrfgLwX4iiZNZ8L6beFiG8xrdRID
6hwAwP0NefeHfgxb+B/i1YeIfC8zjQmhkS5s7iUu1u+wqhjJ5KnJBB6YHNeI2Pxy+O1jrcl
1qraFdxrC80mlvbmMKFPKq6nIY5wMkjpX018NfiVovxL0F76xglsb+2IS80+5x5tuxGR/vK
ezd8diCKAO67ccmqeo6rpuj2Ml/qt9b2FpH9+e5lEaL9WbAq1gB85NeAftKS6rpC+CfGK6d
/amgaBqv2rUrMn5X4GxiOnGGAJ4DMPWgD3TTNW0vWLJb7SNSttQtW+7NbTLKh/FSRV0Ec47
V8i+Bfif8ObfU/iotvrx0fSdThF7avvNtO0rrIXEa8HzVZwo2/3BjNesfs5/ELWviF8Kxd+
Isvqum3LWM05XaZ9qKyuR2bDYPqRnvQB1M/jn4ceJtY174f3Wt2N1eWsDpqNjMSoEeMPknA
OAecHivAtQ/Zx8R6Qt1J8L/i22k+E9RJEttPcv5aq/wApAZCVfOcDOD0Ga9xv/gv8Pb7xdq
vix9FMeraraTWl1JHKwWVZU2OxTO3cRxnHevnbTP2WvGkHhKeLw98S/sc0sssc+n+c5tZ4g
5CEtGTglQpIKnB78UAfVfg/QbDwT4K0LwnBdB0srZLSOSTAadlXLHHqcMcdufStVdJ0+PW5
NZjg2X8sK28koYjeiksoI6HBLYPUZPrWX4f0qa38P+HrLxHdQ6jrumW0e+5UnLSiPy3kHfB
yw59atDTr5fFzan9sMllJaCH7OxI8l1cnco6HcGwc8jYuOpoAp6S/iGZNftNVjH2iO6kNnI
PlieFlBiAI546N3zk9CK85+Kk/iSXQJ5I7CG0SCUGJIJszyNvjDzRsAPLGx5ULMVx6jcDXp
+qalqdp4j0SwtrDzLG8eQXN2csIdqEquB0LH+I8DbjqRVu/01bhJ5rcRJevC0Uc00fmhM/7
JI4PGQCM4HPAwAfH2g393regajpen+LItLu74RR6tbxgLfKolka+MSjDOx+Rh1IjBUDIweu
8QK3gvxXqei+Bf7QvdZ8TafbJpd3aJ56WOmqHysYZgFZFVimD82RxkEnW+IHwgtBod3eeE7
i90XWLbVE1G0m+1Eokij99Pn5jgqu0CVgAVGGAY7uevPDfxqsruLQ9G8Q272Ntam0gv5bby
bhLXYH2wvAu5shMDG7Bxg55oGehXGm6j4f+CXh/QPh9HfapbTBBJqOn3AiuwS/mPN+8GzJI
YtvYYJ281gaRNqnje7tNU8Q/D23vLuOb7Hpmt6jqj6e90NpLPFEm8qSATlOGwSDjFZfw98Q
+MPBXxS0rwd4q197q0163mjhg1NgJbedEEuWAdwN28YG4lt4z8ynOt4M8QtrOqtd6/ef8JH
8QtK1OSGCyth9ntrQlHjaFThhsVQ7s43NgpzkhaBFvxX4F1yxCQweJrq71HVg0Ufh+MNcWl
yFXJ803LufLXglxtPIxyQK881m9+Iei6A6aPLYXt3qDySXk9jp62y5KyMqReartIG2zt8iq
OHP8e5vUNa1rxOl5q3izU9Ss7WDSmOk2f9nQsfMZikk53vuzgxqgbZgESAjvXz98WNZ8RvB
ptuniW4W1k1Xyv9HZYJTKoWaSXDBXcoXEaEbVGwgAbqANaTQvHl3okNxpfj67hWzaS3uoIM
mKRctIZQzlkEbQEsAxAyQON1W/B9rJ4pjk8N+Ldc8aXOuvbMfLttadrW8CS+VMmwBlBQfMV
5yOwzio9B+FWratpGlaxBd6it3Nc+XNcXmsJNL5K7NrxnIQhmfAXy5BkghuQa3NP0v4jeGJ
LvVNCutTl1ASMLb7ZALxDFI/zSM8ccqxknLMFMZYkkjjkAreH/gPq8njPRPEXhLXNEm0Swv
BJCxjeOYqrBvMkjYFHYAsuF2gFuNvb2j4reILfxB8Gr6DwtFDr39tSnSoZY5lEMcpYjLMSB
wy7QCcFiqng15bo3jjQ9Htms/GEd1oXn6fe6b9t04KzmIvuUvHGWaKVf7yhlbepPDLh13oV
x8QNC8HeAPCeqW2heD0LNeHTpZBK9yjF2iZHIZe0oRjnBJGdlAHomoLo/gv4TLoUnhZJtau
bYXLaHpTIkrNEER7iJckJtCo/GcH1PXyO6+KPjjx/FqHirw1dxeF9LtyyWgl2rNdPDEZAsz
DllOZDt6Dk4wCa9juNP8ADXg74q634r1K5lv55NHaS4kDGaa0t0VAUdBk7X8vcpAGW3g5yK
8f0v8AZ4s/Hen3Ov6TNqfw/wBGub12TSr5Hlk8tfuygMy+WxJbjLADHPUEA7C2h+E/xn0e1
tNdjtvC/jKxL2MNpHeeTPbSZ35jjyvmIxbcMryCal1n4d6p4E+D+j+FbdtT8QaeNUd9Rj0o
PC/kNA44UCRjiQI3cFzk7R08sm/Z9+KGj69Jp1hc6De+fefa0e3uBaXEiK4IOAVcRg4yASV
IG3nFfQGtaP8AFDw94U8NQ+G9egv72xac332yYCGbdl4xI8paRo05Tht5BDE5FAGN8D9D0m
W41e/nji1S70y4WG3vrxory7hZkLOPtSD5uHCkdQQwPatbxbb65Z+JblbFYvst1Ijxy3Ch4
YtuJZIzkZj3eQmWJCgyZG44Ax/hx4utfDNnqx1p5DEdSf8AtJ7EpNYaXIYVl3oIg2yJyzZL
McMDnGTW9qniPQ9U19b/AMM3x1G0k+aa60iaGVPNEEhYOoU72MYTCscHC4GV5Bnf2fh3S4d
LjhXT4rWT97IfKOdjyktJtJ7Fjn04HHFcnZ6X5fiS+8ONcXlk04N2HiUrDMgfkAcoSwc+Ye
GLNkY7Raz8R7rwvqc8uq6bLqGkvHD5P2GMLcJMcqyLHIymdTgMpjBI5BHQ1YHi6bUBdavce
Htb0e10zZNtv7d0+1xlHPyqjfKwYAHdnA6jkEAj0Axxkltg3MNpOOSPT9TXhviTwMdYgitZ
tPbTX0u6DaXqWkW+DbsoMZmaM7SCvyHqykIMZr1688T+H9NvrDT9Q1m0tr3UP+PS3klCyT/
7i9T+FedN4o8Oatq1vqgtNSskuUElrJd2bmG5tjIpleMRtn5iISd/TAO0gnKGbPhj4ipd6x
a+F/FNnLoutzQiS1a4wsWpDu0Rz97GGMZwy7unGa9D6n2r508TeGovGtuSGhub+z8vWNkMj
xgtswGZA3mxyF3lcom0t5CISODXpPwo8YzeJPDs2l6zcCTX9HlktLomNozOiSPGk4DYOH8s
5OB8ytwKYHJ/GLxVqOt3X/Cr/CcN5c3t35Y1eWxiMj2tu/OzPAVmUE5YgYwP48jY+Gfh74g
eHNJ0jSbyy0XS9FsjJDNaxqWuLhcZS4Z1O3zCdoZeQTuOegr1RYYkkeRY1VnOWYDluMc/hX
AfET4n2fgyJNL0nT5vEXiu7U/YtGshvlc4zvfH3EHr37UCMzxt8OvC8+s6h4+8UW+r+KILS
2zHom7z4YyBhjHFxkkdVzjgnk4rzfRfD2ueIPCMfi7x74w1Lwh8O7Ei+0vS0vNtwkOQYjNO
PmOONq5Lc4zkCuj8L/EZ/B3gu2v/ABb4sn8a6zrt5uj0zS7bdLZsz/vIlQ4fahONr4IIwB2
rvfGHh60+JvgOyGnSRbY7qHULaO/t38mV4myI54jtbYeQRwQcHBxggGHF8dPCFt4aTxDfWG
uWXh0SLBFq97aBI7g9Ayru8xgfUJXqGnahaarpVtqdhL51rdRrLFJtK7lIyDggEfjXj/g74
Yalqmp/8Jr8Xmj1LXLeR1tdOGDYWCKxCtEmSDkAEFuRxkZGaWw+IXjz4g6syfDW30iy8PwS
sr6vqUMk6yKOBsVWQbj12gthSNxQ/LQB7TRXEeBfEuqaxfa/pOq3mn6lPot0ls1/p0TRQzM
Yw5XYXfa6k4I3HqOnIHb0AFFFFABRR9KKAEpaKKAGORHG0mCQoJwBk1xWjajeeONJ0nxNHo
9xoptr4y2yXjLvntipQsQudu5XJCnnKrmu3z8tedap418R6X4fvrq38JxG4TWk0q2ga5CIk
bsqrcTNj5VJYHAB4ZeeSQAZ19qPijS5/D+gaXpSwXl/rV7PJNdzbbcW32mQspwcu7xvvVPb
P8OK6mw8BaHp/hC88OQoUiu4jDJLGAj7RnyzxxuVSoDdflXPQVj63N4k1b4vaV4aktrW38L
QWn9pTTO5868mV8IkeMFPLbYxIPO4DpWB4kvfHnif4uW/gmx1az8P6LYPFf3Ytrlvt+oWvY
qcAIm9WRtp3dD0IBAPY0yqKrNuIHX1p1IOgpaACiiigArxr9oa1n/4QrRtYRA1tperRS3RP
/LOF1aIv9AXUmvU7vX9EsNTtNLvdWtLa+vW229tLMqyTH0VScn8K5/4m+LNH8FfD3Ude1/S
5dU01dlvNaxIrGUSuI8YYgEfNQB8peDPjr8Q/h74TtfBsHhm28TW9vmDTb9pzHhMnarjnp2
GRx34rlLpvFfjPxnc65rijWPE2sxi2tLW1GVhDAhEjHZF53HoOST3r0vwp8PPhb8VNcluPh
3441fSlssXE2lXFrva3LEj5Wftnjq2PWve/h98JPC/w5kubvS/tF5qd0gSa9u3DOVHJVQAA
ikknAH8hQM8rtP2atX1Dw9JNr3jqe0125IkYWVujW8JyCV+b5n6dcr9K4vwQviD4Y/tNad4
c1hoy90sOnl4T8l3BIspSQA8j50Q4PI+bHXnI+LHjHxvbfHHWv8AirNV0S40mRW063hcrbe
UCMbo+kgbO4k54yO1bHwx1nUfjt+0dpPjq80z7FZ+GrCMyAE4MoVgM/WSRivoIzTEem/tRX
Rt/h1bXGm+MhoGuWNx9rtoEvvs8t2gUq6qAwLEZz+GO9YS/EbxNrGqfDjTtFjt/F2n+JNBD
ajoUwQEKuFmmklfgndkYP8AdYYJYEdZ8XtS+DY8ZeHLf4mTSx3toTcWqNbSPDcKx27HKqQw
DAHbn0zweeB/aB+Fmqf8JJ4d8Z+CrG8t7S1hjsZ10NWjmsk8zPmRpGMkFXcEAenrSA1PEHw
T+D6eL4tNsfHkHhvUZZSy6X9otnkBYY2xiQF15wQMnnoK908F+DdD8B+FLbw74fgaO0iJdn
kbdJK5+87nux/oB0FfDumfAvV9auVN9qGmeG7y+c/Y4fEF00d/enkeYsedw+Y9+c9q+xfhH
repal8INIu/EdxjU7JZrG+mkbIMlvK8LMW6HPl5J+tAG5481a20P4f63qd5b31xaw2r+ctg
oadUIwzKCRyoJbr0Br4n+GnhrRbjw5aX/wAOfjq/hnxfID9o0vUJPJjmcEgAZwGB4IyH619
k/Ejxtpvgn4Zar4svtPfV7GGNQ1vBtPnLIwQZJ42/NyeeK+O9Ht/2YPiBoi6OF1DwPrsaN5
V5eTAJK3JG5hlCOfRTgcUAfYnw+0XyPB/h3WNYhWbxLJo9rb3t87CSWQhdxUvk5G9mPWui0
ltaYXp1pbZG+0uLZbfJHk8bCxJ5Y8k8DB47ZPLeBfD+ny/CLwVp80yX1vYafZyRSW8r+VMU
iG1ucFkPUBh6ccV0GpSa4niHREsgh0t3kF8Qm5wfLPl9T8qZzk8nO0dCSACfRv7Ujt5Y9dm
ge8a4maPyT8ph3nZgdRhSoPXnPPIqtrt9q1tqei21jCRaXVz5d1crGZGhAUlRtHQMRtLnhc
9OcjallhgjaaeRI0Ucu5AAH1p/fNAFO+n060iWXUJooA7rEryNtLMWG1QepJOMAdTWU/hPR
JNVTWJbOK41KHIhurpRK8I3Z2oW5UckDHQGtLU9JstWS2F5FuNrcR3ULg4aORDkEHt3B9Qx
HeoNU02DWHtreS8dRaTpcSwRvgSgA4VwDyuecHjKjqOKAPA/i94Dj1zSI59LhWy1SxlQRie
YEyRQK7Hy4sFiMz7MjOAIyTxkaXwd8ceE5r+48OiKTTNT1hvPNmIJMRTsrmVFlVdu0lHZcs
GB3IQCmK9j1fQ9I8RWzbthuIZUK3EDASRvG24LuHI6sCPRmHevmz4p6HYeGY9O1jSftWn6j
o0Uk+nx6fCpjnJdCrjY5KhZLiLcGBDCPgDjIM6bU9Cu9a1nxjpfiCO303S9GNpb6Xp1uss6
xW7SOWmZIwWLSDPzYIUrz90k+W/F7TodW8IXGvWVvBLJbzxXNvJ5zRBrdYDNMETccgvNtJU
kDbgY2mu/0LU28SfG+/tfAsyPoGtwSXmoaxPbyxzzS+T8tskp2sY1LRuFUggEgHFSXFn4a1
Tw9eWWs6Lp889usEDLPNIYbJJn2blVjhV2x/KFyrPsAJ7AiL4G69o1no8j2dwWZYLeSNbgq
uUYRoTu3Ham+U8AcbMHPQe82fhrSPJWVdNtLO/MWHNoBEUYj5sMgVu56+vavhrRND1z4aeL
7fwbf67NaWuteUqyCA7WieYCMTJu+VvmJ2N0EmG4JB+y/h9e6hcaEtpcXkD7TuCxZ3Qg4ba
AzZC4IIBA2h0HIAJAMTxZ4a8OwaDuuYYn1GAXEdqskMe155ECr8uwozl2j27sNg9SN2eE+G
tzpSeFfiMblYdMtPDms+Yl+m5kjFvx8vJPRD07SFRwMVo/FjxvZeGUmN5ePFfWbFrO7mt2k
WEiJsIFwxLEPGWZyFO5cAkYriLrR/Dui/s/aLp2p6DeR6lea4bu10aLfFNq4abaC6E5C+Wy
43YAKrxg4IB2Gra2nhHRNd8XaZ4dvLvWPHVqtxYi9HmbQY8mO5BOFWMHIA/hOMfKTVXxNpH
iFNK+G/wy1jxVawaPqCRSXVwborNfSxsGaBX6FDvTaMDIXG7OAbmunRLr4zabNq/ifU7TVt
ZsoT4Ztm5jtG2g/PCoBVg6tktkMshXjaa7a58K/wDCTNdeM9P0+yTWtQ0R7NWugX+z3KE7N
v8Asbs56Z2IR3oA4jSbq58FyeL/AIl+IprrxD4xunTTINLt4G3WbnJjt0Q5xGzAEPn5xjjd
wdjxpfJqX7Puh33jbSbLV9Ua2gv7yyvmeydOFE8iKAGUx+Zzx06jmtX4b+DEv/AMcmv302o
395FdW+pSzoFkllNwW+burROGC4OASSp6GtLTvDGrRePotY1t2vtSbQTZQXLfPBbyJJ+8YJ
wAZQYm9fkYZxQB49Yajo998Nn0nwdcJro082t3b+HryCKe7i8i4WKbesWBPDscY3HJxnOOR
d8P68uo6h4g1nXNIfwx9iiiuX0tLYTokkLbGYSKmASHKeUAcK7E81sah4t8R6f438P3viCO
wF3oswstau7D7X9nWGVB5gc+V5Slcxy5L8bcZ5rFtb/wp4L8SMWjvbu70lLi2sNGj0vzHvx
nzI91zEh81doWRdy5BOSSRmgZ1lna3uny6nqXmaet1pE8dzp0l3G8cStFbiO8hTgsFESgbl
UjJJA4wJNH8YSeNviBYavc6D4n03S4YhZwRR2k5tb5pgczSNgRmFRgKSMktkgAAVs3Om2el
eLtO1KCx1SKyiPnNFGGMKRNBKdvl7TuYnzS5Y7tzoMtwFzbvwJ4jgu7ttQ0xPFmh2MN3Np2
nTXoTzpJDF5EQjKhIvKRHUNk/eyAD0AJrFdN169ttL8VajA00DPFaxR6i7XcFzHiMqJk2Yd
kzvTjncRkHNczJrHhvRYbbxPoq3WhatHIdHt9M16SSS1gigXEkI2OYrZ3C/fkOcfNgg5q1p
zSzeDdR0nxdo0+l6ppFhJeX0F15VyjwmSTyJGeMM0zRoDjcVZmTPcmvQtG8L+Dte1yTxbNp
UGoakqRQvcXEaOruqKyzKhzsbDAZGDgDPQUAcVGPD+vQWXiDwzNDOmrR+fZW9zI4+y3BdY5
JGLNtd1aZ2aPqxVcc81m6nBqvhS6sfiL4A01NWvbmAR3VktrMP7StnPmiQzOoCygh25x98D
GSA3e+PPFEPhnW9Om1C4ttQ0qXEc2kxRb7yJs5F1EFy7Bc/MAMgfMDkYOF4i8O3CsZLG2+2
2kmblzPGPKvW2qzCbf8iLtitwGxyQ/QnIAO88DeN9I8feHP7Y0pZofLme3uLa4XbLbyqcMj
gEjPfrggis7xRpMPhWPxB8QPCnhFdX8VTWixtFE+x7kJ069SB2HLAAeleY6NqF14P8Aiout
2Uun2ng29slhuYXzbs5MksyzqDkvIqv84Yh8ZOOVFfQNle2epWEF/YXMV1a3CCSKaJgySKe
QQR1FAjyz4U/D2CzL/EbxDcJq3izX40uZrsxbFt0ZfljjUgEYUgEkA9uK7vxd4u0bwX4dm1
rWrgRwp8scYI3zvgkIuSOTg+wAJJABNbF9JdQ6fPJY26XN0qExQvJ5au2OAWwcZ9cGvGfDf
hvxB8QviBceK/iFotxplrotw0On6Pc4ZFbCssgI+V16EtzubjgRjcAaehfGB9Q8Rabofirw
fc+F01smPTZLu8idro4yAYhiRMjOCVxnjPIzLcfCjWF0SDwvonxB1DRPC8GVWytLaITrGST
5Yn67efTPqTXUz+ANDuvGw8WXDXMl0DG/kGQeT5kYIR9uM5UMcDO3JzjPNdZQBh+FfCeheC
/DkGg+HrFbSzhy2By0jn7zsf4mPc1uKcil70UAFFFFABRRRQAUUUUAFZGrw+H7XRtUuda+y
2+nTIXvpbhgkZUKFy5PA+UAZ9hWrIGMbBG2sQcHGcGuYsYfs3gK4tPHMsM0cUcsd/PeMpiu
EycyHPCqw52/w5x2oA8e074j/EXXfCXjP4k6JZ2zaTFMsGgw3YAga1SRkluSVO8txuKkDgA
DNavgv4Y/8Ii998R/GvixbrxA06313q8hCrFCqsJIMbiojwzYxjopxwBWr4y8P6z/AMKb1b
w/ZaxNp+nwSIsl/GgknuNNIXzOcf6wIWXdySEGeWrzvxz4D8RLY+GfhnJcaZa/DoLCwuLfz
oGvbjjMUjjzApdyzrkYJYDlgKQz3P4feOLf4haFd+INOtJIdK+2SW9lNKCrXUSADzcHkAtu
x7CuvZ1XALAFjgZ7msTwlpNtoXhWw0myUR2kEeIIvJ8ryoySVTbgHKggZPJxk8k1u0CDNFF
FMD5H/aX8ES6F4q0v4kaBqKWN5PcoCgYCQXSDMcijqwIUKQOhwehJHTeJ/H+mfEz9nK4uL6
3SDUrHUtPt9Y06XrBILuIMCvdWAJHtkdQan+J3wn8V+NPjzoV7JeTP4YlhKSzxkBrBVGXjU
di5xh+Tyc/dFa3xg8F+GPCPwA8RweGtKtNJadrTzJkTLystwm0uxyzkZPXJ5NIZ6f4g1/wp
8O/DD61rDw6TpNuUiLwwEhckKoCoCcfQUzQfiD4H8TKreH/FmlaizDIjhukLj6rnI/Kvm6x
+PPxT0yO30/xN4V0XxZBcWf2lvssn2eUx5A+dWBU9RwBXkXxAb4aan8RdLuIfBms+DdMlum
i11EhR1hI6GDYWAPJyBxwMDimI+svjT8EYPi3Hp99a+IH0TU9OR0hlSBXWUNg4cghsccYOB
k8GuF/Z7ufEng34iax8H9c0/S4V020+1NPZQbHmk3LiRnyTIGRxycEYxjitj4M+IPhT4RtL
zTNF+MX9t2t7KjQWus3Iie1IUghQ+088cYHSodCnF7+3BrtxZXqS2v8AYSZCNuD8RcjHGPe
mB13x6+GM3xC8D+do8Svr+l75bNSQPODLho8npnhh/tKK0tY+Kln4G+F/h3xR4z0XU7a4v1
hhntILffLbymMs+4EjAXax9fQGuU+PnxG8ffDu68PXXhq3tDotzI4vpZITJIuzDlRzgZQOe
n8JrsPi9beGfEHwV1ddc1e00zT7m3SS3v7lsRxTZDQvn/e29OSCaQHl/jXwn8Ofj3qVh4y8
OfEu006W0iS0nLR7pFBkzGNjujRPuYgHuSOK928O+E9N8P8Ag2LwvGXvrMLKJmusM1w0rs8
jPgAfMzscAY5r5D8Rfst6hqHhm11z4fa1Z+I0uY1n8wTLFIxKjOyQfI65HGdpHvX074Fj8b
aX8FdPi8U5l8UWtlIJFZvMYsu7y1YrwzbQgJHU0AfNfif4BfGrwvp2vW3gbxDHqHhy9kmjX
QvtRZhAWymFlGzcAF5BDA4xmsTUfid4J1xP+EY+P3wpl0fWYoxH/bGnW/kzqQMBipwevPBZ
T/dxUXhLwdrHxu0m51O3+M+oweO7d5HuNHvmeNI2DHHl7XyE6cqpwe1JqHivx/4CuI/Bf7Q
fhf8A4SfwzcExR31yolliHTzILgckjrgnd9KAPsr4cS6fL8K/Cz6RcNc2A0u3W3lePy2dBG
oBKZO04HTJx61e0nVbi+8R+ILGZEWLTpooYiuctuhWQk/i2Pwql8ObHStN+GPhyx0LUv7T0
uGwiS1uyuDNHt+VsduMVX0Kwil8feJtSaWbzbe5WFUEh8vD21uSSvTPyDB7ZPqaAHfEi60p
Php4kGqxXlzaxWLyTwadhrnZ6qD0PHU8DBPavI/hP48+JXijxkn9o6tpmneHNxT+zNZuIpN
VbggbViSMrkgH516etej+OtV1nwtruj32keFYdV0nVbg2utSRx7pgCu2EkY5UEkHOcDjvXn
998f8A4UeIpraO38O67rV5p9ws9olvpjbxJGwPynORjjPseetAHuFlpt/ba/ql9Pqsl1aXY
i8m2cYFqVBDBccEHg9M5zyRgBuk6Imj3OqzpdPMNQujdHzeWjJVQV3dSo28Z6A46AU7UdVn
sr3SYYtPlnjv7jyZJQcLbDy2YM3U8lQv1I5q3qVhb6ppV1pl4Ga3uomhkCsVJVhg4I5HFAF
Hw9o9voukmysbjzrIyvLB3Kq53EFv4/mLHceTnnPU+a/FNprOyht9Okjs9YupCFlgsxcTeW
uwoozgPlo0LIxGUVzyEr0a7lm8LeCXkhgl1STTrbCRoqo0oUYHCjAwOuB2OB2qS80mPVY7S
5mkaKdNjFoZGAIDq5AwR3Uc9cEjoSCAeCeDPGmiaRovhtrvRNZ0PWdKgFlqEi6dJ5E1rDhD
JLuAJ4BI27mQqw5UEs7xJe6F4V8Wy6dptwkc6RS3sdxFuv0ikY58y4VA0ih1cL5j5CBRsAz
muj174YRt40sNcS1tGWN1WZZIhIXzLksiFTs+9ncjAADlSCwrndH+ECs0+mXlys9kkjx/ZY
WTbEpd90294FRWG0jCIW5UFglIZ47cXlp4y8aeH7K7063ju7Hbdi5mnUyXtqjIUjcQkN5pG
wKHCszIucFsL9U+BbO70vwLaTaxfykeWsjiaXzGttsKRMNzLkbSrZ5OWyQcHFJpnw40m0UX
MGi28DwbUWGdTckKm0qIixVYTjeoKADkHPFdfpU2jxz3GgafF5cljDEZodpKxhlwiluhO1e
mTxj2piPBPizp93onj3w5raWMOuJBIp/sx4QLZY44JFYHG5i37wyYVGIUE4wDWlP8X/BviS
Tw74g1jRdU8NTWFx5sN9f2qSw7QQsyAI5kKkEbZNgXcFOR0r1ia1tfE2l3Eeha7tgSbynkg
RJQXVSrKS6sJM5UHOehGc1yWrfCPRtQktby6sbfbBHHGbeFZBgbcNt2sVxuIP8Aq+gxwOQA
RWVx8LfFXxFtfiFpmuaa+oafAYbhrnMMgQ58t1D7SvVlzjDAkHkDGprXxi+Hfhq0vxb6idS
azUyzR6TbvcKjMc/NIgMaEk/xMOtcd4h+Cun6hq9tJYtJoUcaoWS1EJgSV3RGCfcZWYAE4G
CScYJwdXQ/groOktPY2+mXA0jUJWW5gluQhijQkx4ZdzvuP+2vBORnigDzm91f4w+LEl8W+
H9ci0HSmdDb2GkxSyhNwLSm4JjBVjkfO0bKd25eBuNqD4g/HDUhaeE7XQZdOdWkt7nWbiP/
AEkJH8zShXQIxCsinYj5IYr95a99TRby1mWRJkBUBz5Mht494XaflAO7PGS5bGOKdHoVppt
neSQRTLPPcG7uJrTbHLcSccsFChuOOeoUdTQB87+B9U8Iuk+l/E6Nbi6kjZotUl1B83yg8Q
zvuUSZ3Dy/MPzKcEKVIr2Oy8KfC34hW0viCDRNM1eGdxGJgVkUGJWiG3aSF+X07bc9BjA1n
4c6Xd2uqXV5YpHPqHzG7UzEtED5rs8SFJIsyYysZYEkHHJrzfxJrfxL+Dmq3et250+S11CV
I/sd/IAtwdzYKylhll3Y+Zg2xUBB2k0hnunijRbSxtNAuHaef+znS23sd8siYHViQF5RWaT
sFPrXm32fX9e0Sw8M2OqvFrWngXsemXF9PaswSPYsDPGAw2o4beCQWCEgbyK5EfF/xDq2q2
2j+KLWze9WZ7aQW4E0VsWV4kaSJN+DIZ1TiSQEKcKOcaFzqGtW/jDQr5ZrkXQhs2minJmnv
ZWM7Iscu3Hl/KpdcDADMFDLimI7PRtJ174Y2lx4u8beNv7Thvmze6eNPj86ZnCrGgfzC0jR
9AFyCu7CknNdZdSweEdYtksfK03R7qXc8cluFjuHdUUIjBlCsAmfnU8FjkYxXD+L9B0e58T
eGPEWtrrt7qVyUgW707UPJtdOmRQGSPf86lzuwOrngnkCtTw74i+HF/oEPw8/tTV7eSW7ls
Vsr+6Y3cDAZw7KxKo2cLuODnA7CkM9D8K+C/Dng62uYNCsUhS4maYswDONxzt343FR2BJwO
OlYHjnTbvVtc020PlCyKNE7IzeePMIU7VPynHDcjOFbGDjN7dJpOuahbq0UdsqRyrG8zkSB
i/zMWyEBkYj5cngHpwM7xFeapeTyw2tz9mZIGgUBgWD7og7EqxBUGRQSVBXax4yKYjnZri3
uZbnRbma5kj1GedStysVwHEmVXzIMAqNnnkdikOeeg5zwb4yf4c+LP+EYnuJdY8FXPkw2t/
a2rLFpU+yMMsnACRsXVh2Xd9cdV5NnYahPYaRFJA2Vsxa2F02CGeNSxRVVgkKFSCDtzI4JD
GqMegQeIbq4dLK31HTdZi3RTPaqkMJPmebHxhpFZ0d853LvGMZyEM9mg1Gwu4RNa3kE8TdH
jkVge3UH2P5VzmsfErwB4f1KPTta8XaVYXci7ljmuVBAzjJ5459a8OuPhv4HbTtU1i70Y29
nBMZo4VAjhl3u0jxbQV2OFVYcZyrAjnc2dGz8KafpejtpEfhSK6tIbeJDDqKJ5MbG6RZlWT
cSmdiSMV3ANtIAJILEfQ9vdW95bpc2k8c8Mg3LJGwZWHqCOKeqkSMxbIPQelfNtjaa/wDDe
wiu/AtvcSyztCz6HsE1reOSsbqsikmN9oRtzED77Hdzj3Pwb4q07xp4Vttd09WjEuVmgkxv
glU4ZG9we/cYI4IoA6IcjNBz2opOc5oAXmijtRQAUUUdqACimqGAO5s06gAryr4r+Gta8U6
74P0mPxC2meHptQVr6BbZZRcyRkSxoxJBVWEbjuM7cg16rVLUoLCW1E+olUgtHF15jvsWMp
824nPQY78UAeZ/Gb4m6f4L8Pf2FaPY3fiLVwLa3tLmYIkUcmVM83dYl5yeMkYz1rkPH03ir
TfhPovwjsUu/EHiDWbFI5taZIvIiiDjzXUEguUXoFGQuGJyOdv4uTeArzwZpXxJ1Ca2nW1E
c1msqYe+jZgRHGOHEnO5GHKnOeCwqh4+8eReKfHeh/C/wO8beIIpBqEuoXAwLAwp5gQZGWd
vusB0VmB6nAB6r4B0N/DvgLSdMmu5Ly4SEPPcyXRuWnkb5mfzCBuyST0FdNzn2qrpks02kW
c1xaGzmeFGktzj90xUZXj0PFW6ACiiigArhfi5otr4h+FWr6TeazaaLFN5X+nXnEULCVCpP
I6kAdepruq4P4wWVpf/AAj1uHUIBPZqsU06HjMaTI7f+OqaAPMZv2b7mFUuNC8fTNIIFhC3
9mkqsgKkAMhQgEqDnBPFcFr3wP8Ai7ZS301na6drXnTNMrW18YmAJHUOF5wAOprmtD8TfFb
wneSaT4c8fzPYW5QQW+oxLdIqYPy5bkAYAAB9OlehWHx3+MGl25n1zwPo+uwxy/Z3fTrpra
TeSOCH3A9R0FAzzDXNA1axCTeNvAt7a2zXcMkst1Z+akcccJUjzRkYZiRyecA9810f7LLaH
b/FC5TTLdFnkhuFdt2SFOxlx7fL0z39q9Bh/a48FxssPibwj4h0aTd5b7oI5YwcAkZ3AnAY
Hp3rf8F+N/gh8Qfitpmp+EJGHii3trh8xWb2++MqFYS5UBj83HJ6GmIzvjh4B+IXxA8eaL4
d0y/z4RvbdnuEljAis5o85cuFLbmDrtGeoYdKxfj5Yt4O/Zs8O+CNUW/11PNt7IanBtVklj
5TKHO4MAygZ4xzk9fp/ntXLeP/AAXZeP8AwNf+Fr+doEughWdFy0TqwZXAyOQR60gPLv2ct
Y+Hul+Ao/C/h7x1b6xcNcSXP2eeP7LNHux8giZie2eCRkmvesbh6V8h+Nv2V9SsdHnk8G3y
a4++Nlhu1SC6TGQdkowp65w2OnUmvbvgMt9B8FtIs9Se8e9tJ7u2l+3Z85dl1KArZ54UKOp
oA8n+Mv7Neoap4kn8ffC2/wD7N14v9omskkMPmSd5InBGxj3B4J5yK4S3+JnxwfRrr4efET
4VXPi9LmM2wa5s5I5ATwGMiKVbHUMMHvur7O17XLLw34evNe1JZjZ2URml8iFpXCjqQqgk4
6n2BNYfhH4l+BPHiFvCviWy1FwNzQK2yZR6mNsMPyoAp/CDwvqHgr4P+HPDGry79QtLYmYF
t2xmdnKA9wu7b+FaPhs48Y+M4/lx9ugbgc82sXX8q6S0vLXULKG9sZ47m3mUPHLGwZXU9wR
XN+Gwq+NPGe1cZurck+p+zR0AbohstMe9vnl8lbhxJM8sp2BtoQY3HC8AcDAz7mvOJNN8A+
PbjU9a8LXh0jxLpnmwtqtrG9rNA+WUmQEKJU3Ichsg7TXpd/cWNraNLqMsMVuWVC0zALksA
o57kkAe+K8K8TfAfxPqXiu78TaB8RJtMm+2vd2lmYX8qIM29oyyyAhWfczADBJ6UAe0afrc
GovYHTx/aFjd27zrqVuytASpUBcg9W3EjHHymrEw1X+37VoWg/svyZBOpB83zcrsIPTbjfk
dckVx/gXw14jsfhAPCuv3KabqoW6t/temsCEDyOUliyOOGBAIyMc10GqjXrXRLD7DItzcwS
wm8MceGmjBHmeWGJwT6EnjIznBoAjtNW1OTx/f6PfQra2Udqk1lhSxuwceY+/oChIXZjPzB
s84FrX9PvdRtrWKxuvK8m6jlmiDlBcRA8oWHIHfjqVAPBNSz63ZweIrLQSkz3t3FJOuyMlE
jTAZmY8dWUYGTlhxjJBYaSun6pqd6lxJKL+RZmWQ7vLYIFwp/u4UHHY59aAG67/aJ09E020
t7l2lRZRMM7IicMyr/EwHYkf0I15o9nrlrpaxouoXMTyIkUXzeWpyzEgcLuYDnuwqlptxrF
hourXWs2811eQTTyBIORPGOYxEuePk2jB53BuvU8J4z+JsOi+JPCdna6dplzqWqWM10kl1O
YRGCEASKVlCEsSflZlzsAJG4UAehabpl3aeI9avp5/tEN8Ymhdm+aJVXaYgvTaDlgepLnPQ
U611TS5/FmoaZDBjULaCJp5SoXcrbiig9WAw3sOR1zWNoNx4g8SeGfC2tXyLp1xxPf2e5Sk
nyMBtZSwIDbWHzEEdTXT3a6bZ+ZrF4IITbQtvupAB5cf3my3ZeMn6UAZ0fhmzttE1TSNPub
myt78ysPJlKm1Mi4YxH+DnLADoScYp+i6fJp3hK2024EFlJDB5TtafKikDBdc9M/e5z15z1
qtNHJr11oOu6ZeSNp8DvI1u6mNZwy7Vk5GcryVB4IbPXaRqXsWmazb32h3gjuY5Idlzbk/8
s3BHP1waAKGjoq+DILfQ9Shvngt/IivGJkSSRRt3sckt8wJPJJ55qqqeKh8OVW3kC+JPsoL
NcbW/ffxYx8vrt4wOMjAIroLG0Wx063slleUQRrGHfG5sDGTgAZ+gFZml/wBuLr2qx6owe0
LI1k0aqIxHzkH+LfnrngjbjHNAFHWvDtr4htNKtr64E11YSx3Xl3arIsuBtbzYxhWyCcHGF
bBHSn6xe6XN4p0bQZbae71GNv7QjjjJRIUXKea5yAQC3C8nODjjIn03w+uleJNZ1SB0ddUK
SsXUmRZFXaRuz9zABC9iW9eIbewuZtO0e68UXdvDrVvNuEtqQiF2JBiTdyVK8YPJwD1GaAL
l7ey291BtWSV5ZjHFGittPHJZgMAAK5568AHJFfLPxm8RT39lps2ha1dRfPcR+fZQeTJazn
97LnaPNUHrtHzbcFjkHP1BqNrpHiTTJ4TN9pgjaWEtbyEFH2tFIuVP3sOwwc8+4r518U+CY
f8AhI9a8QMbHS0t7c21vBbMt1JuYs4Z8ri3kcM7bzt2kjmTOAhnjvhHwxPdf2l4g8c2qM8w
TUYGumeJELXQS4ZkGAX2YPyAkELxuBr1DR/HOk3802n/ANnzeZBYXMCRWyyMqymSCMM0cqx
xk7m80RgKELHJAYmuhs/gvY319eR3Gn2tntlie1it4mmkhPlM2TKrpKozwGeRA5ydi5FQ6z
8DI7iWTTLee0025uY5UhksA1qpxGqu7xOSzbv3cbbJcNu5XgmmI6HSvEHhXxB4h1LS7zV7H
WdNv4pxdWS77hBamRpvOmkHylgGVVCj93vCk9K7fUJtJ8L6ZZfD7RPDmsubyzKWz6aEtyVU
Yb9+WUJIBg5+9zkZwceGeMvDXijwfe2GsaReXEkdtdl45TcQzJGkki+Z95UUFTGuYssFOGV
sBq7Lw/8AE7Sbmzn0uK/uJrHWkBQmTFxFNcTOJT5i5jSRImVzCDuGM45YhDOo8PeL4tP0aX
Q/iNr+mPdWUg8m6tZnupbdVyVNy4j2JIoAyx4PJI653/Ebx6ZeWTybLu1mEsnnS27XTtGUZ
nXO0qoL+SVGQDjGOBWD4X0O18ReCrLTZfGBHh9olhbS7O2is5JEKgeXOyMxyc87Cuc49q2v
H3iay0vR9O0rTrmOG4uZ4ksgph2zFSSI4zKdpbMYHAbGR0yCGIwdZvmis7Ka61CWN76J38v
bbrPPMFhnji2yKxjK/vFC4OA24nJXLrrxbpv2bSrqDUI9O0yV1gnmiTZHFkI0UYRgSswDxb
QuR/rMgYGOL1Tx/HJqF/b+DdJi8RT2lxP5htLpEJYzj50ZTJNna3lcJggkgqoGeV1OX4heL
Vs7q18H2VrZzSy3Btbaf7TexXEfmssTybZlVh5m75kj+8q5FAHoll4mgk8Laprm9brfA1qy
ySKIoplDtJDv2FpGU4w0jYdpeMZxWnJHeR2OozuPsrCRFnd/MkUStdxqThgH2RxRx/Kp2sD
83QE+TeB73V9F1h9M+IGlQ2E95crc2q3EYjgW+dSY4SruSFKR5XKcMew2FvTNqSSX93dXTA
X+prCvnKjvAYp7aBXMhYfOTGjZXdlnUYO0ZBkuiRx2/hGOa3v4VkmiaG4jj8kq9wkeRGpdT
vbyV2MScYQ9STUfgfWo9H+OGp2Vxqt1Na+KLVJ4Ip0VY4Z7f9yNpUlf30a+YoBHygcYxVo3
Gm2lnYQ2nmnUXmP2OL7W06z3UcbIzOYj90PCofG7rjapbmDXvCFtrF/Z6OLGCB4o5SJLSdY
54S0hCSIIl+Xy2igVGJ+7ndyuCAe5fw0vavHfg18TNU8UWp8OeMbU2viK2j8yKYRssOowAD
97GSMEgkBgPY4AOB7FQIB6UUUUAB5FFFFABRSE4HHJpaACqeox6feWkml6isUsF9G8DQSkY
mUqdy47/LnPtmrlVLnTrK8uIbi4to5ZoFdY3YcoGGGx9RxQB5rrWl+CvFFpYR2Uljq0/gK+
g857v5lgVUXzAzYwWEfzZHRkHpXP/Dzx1J4t+Leo61onh6S38Ganm2g1CfAa6v4kLGZE6qr
Qrgnv5a554qO5+Gmlx+Ar/wCHOlF9Oksr6W6hsoLlrZtatiqswfBy+BIIyxyN6AnqRXqHgO
10OPwbptxoJd7WSBBulRUkyi7CHVQFVxjawAHINIDqaKKKYBRRRQAVl+IdEtfEnhrUdBvXk
S2v7d7eRojhgGGCQfWtSigD87PHXhjxf8OPiG2i+ItZjg07UHRYdVa3d18tMEShV6AHAYAk
jk4IwT6zJ4B+KMnhOc2Ok6R4ntLqf+0bS80y/Xa5OCDhwuR8o6E17x8YNC8Ga98OL+38a6l
DpNlGpeLUJHCNbSbSAyk9SQSCv8QJHevkn4N/HKP4Z683h+9updR8DyyiPzuSbWXADzxAgN
5TNubbgEA+oOQYa/aa7ZSWFn4k8G6rp8FreG7nkuLBjC37mIHLqCv3kbv2rp/2eLvQrr40Q
3OmR2y3Dw3EX7pVDtHtyWOO2UH4sK+wrC/0/WNOg1DT7iK8srpA8c0TB0kUjIIPcVzk3w/0
P/hPtG8XafaW2n3empPE/wBnt1Q3KSJt2swxwpGRkH8KBHXM6qpaRgqjqxOMU5WVgCp4PcV
4x+0d4P1nxX8LZm0MTz3GnsZ5LSJ3H2iIoVb5VYbmXIcA55Xoelch4p8XeKb79j3w54r8FX
d5Y6lZx2v2mS0Ybo1izHLkHqu5eQc57igD6VxjjOc80oxzxxXxJoH7V/jxtD1HTb7RbLVdR
iRkttRiHkur52o0kJ4bJxnaVxnpxX1r8PvF0Hjn4f6T4ohhEH2yM+ZEGyI5UYpIoPcBlbB7
jBoAueLNUutF8Hatq1npTatNaWzzLZK20z7RkqDg8kZ7V8T6D4K/Z9+IVkj+EPGupeCvFCl
pEi1GZVBckkAHgHGQBtYHA6Zr7X8Ya2fDngfW/EC2Yvf7Nspbo2+7b5oRCxXODjgeleEeOv
hN+zde+B7DxTqUkHhbT7tEe21CwuPKaYMNwG0hg59flJoA9H+A7Wo+BPhiO1v5L4RwyRvPI
wYvIsrh8HuocMAfQCuu0jSbqx8U+INTlaIwajJC0KoeRsiCEnjuR+lfOem+Avg34g8ReHvE
PhH4sC107w5YNA1ml4El43sJtxZSjb3Lt8pDEdq+gPh34gl8VfDjRNemlE0l1BlplXAmKsV
3gdg23dj3oA6O6tLW9jWK7t4541dZAsihgGUgqcHuCAQexFeWeNtI8faJ8Ro/HPguzTWbOW
x+y3ukNcNGXkDZWZRuVCduFyckAcA5NesswUgHvXh/xPt7yHwnpGpWnjDxEPCJvJ7nVL/RZ
hJdKshzE2dpJgQ7lKr2KnnBoA6HwR4f8Tf8Kv1jS/FDyeG3vppzaQw3hmfTLdgAq+aT2O49
eAcDGOO11WTU9J8Kk6PZx3d1bJGoiAIBQEB9o5JIXJVc8kAZrxTwPqdlF430vwzpvxEj+IG
h6tmV9MvYGkuNN8tTKlwXYnC70RdpC/MylRwa9o1WTXbbxDo8tntk0hneO9iSPdNlhiNgf7
gbO7AzyDnAIIBJfXes/wBp6MNMsYZbG4ZvtdxMSHgXbuXCcfewQSehxwecJqK60PEGlSWsi
rpC+Z9rVQu/dt+Qkn+DrkDnO3tmor/XhZyq1xHJbW4aTdJIojQKgIyWcgDLlduMk56YyR5B
4r+Onhjw8NQ0u81IT6tGi4tCtwPMUpiX51TCMCCMFMqVb5eaAPZdWfV/7R0mKxO2yknIu5E
XdIoAyoAPAUkYY9RkY65Hzx8XPFXiuDU/E+jwahDJpN0Jba3N1YJPZpi3UiFJAMrcGZHG1i
RjBx0rf+G/xC1X4kSy2Y8PanplnfyXCf23BI0YXCEgIWU8gkgcjBLHavQcNdaRaHxZHa6T4
g8S6jY+JNVfSZ4NUlksoWcFklmSWLEUrN5bJtkjZmOzpnkA+nNJk0/w7o3h/wAOyJBZ3DW6
W8Fnbkuo2RjcF77Fx94+2eSKt6fNqF7LqcGq6fHBFHOYoVB3iaLaCHJI75IIxxjHPWqD2+i
eD/ClpcX8ktxb6JbiOO7uh504XAX72Mlm4HHWrl9rTaf4dj1W6sJo5GEYNuSC0buQoDEZAA
J5bkAAmgBgY6Hoz2+maLPLFaskMFvG4O5SVGVyeFXcevICHAPGdhY1ViygAnqcdaz4LnVj4
hu7W4sY001beN7e5R9xeQlhIrDtj5MeuT9KtKl19ud2miNrsUJGIyHVsncS2cEEbcDAxg8n
PABZqtdXkFrJbxzMwa5kEMYCltzYJxx04UnJ44qzSEd/SgCnbWhtr+7mkvJJjdOHSNzxEFU
Dao9Mgn6tSXulWeoXdjd3EeZrCUzQMOqsVKH8CGIptvJpmpXpvIBHPcWLyWvm7PmiY7d6gn
6LnHp7VoUAYeu33/CO6HNf2WnxzESruTcIkBdwDI7YOFGdzHBOATUupWWnXNlHHqDrbySHy
o5VfY6yMpX5G67vmbFaskccsTxSorxuCrKwyCD2NUL7S7LU3sZpid9lcC4gkjblHAKn8CrM
p9iaAMi7Gj6ZqFnY3k0l1eahM7xWoAZpjwruR/dRGUEngDHcjOq1tZRzpawNBbytum8kKvz
jepdtvrnHPq2ag13+w4RY3mrlVlhuFNowBMvmnPyoF+YkjIKjqM54zUk2n6da63/wkk0ot5
/swtJHZgFdN+VBz3DE4wR945zxgAwPEfhyTWbOaKeBXEsASSBLaOUNNwvmrvIBG1nUhuSv0
58m+J3hqbR/DzXVnfG7uIpjNJFBcyRRwxxRFcrA8pUMHZCGAADNGTxXtsmqXFz4outB2JZ7
LUT280uWadieWVeAVTgEZzkjgDBOb4l0iw15H027WJrlo5VX7RbrIqBlKlwDjorAHaeQwUn
JBCGea+GvE0cPh+309LeCCe3tIZkllt0WG1ijYeakmWJJUxu52knaqkdM155e+GYfih4pOj
6dctJDa6Vb2yySsRHCdzb1CxACREkdTnhSUUcha0vEfw41/QZr3VtBLXmtXUkE+ngQyTppk
e7c4WIws8RZ933sh1L5yw+bqvh14F1vR54NSvt1vfG02uoCv9plZcRlyZZSp+RGyNqgIoAH
IpgdZ4P8A6bougWK3FjazPay/a5f3C3AknCnMsTFEyzKVAIXCqm1cda6i40zR8WNpqMgWW5
lFxFb3DDezInzKiIQBgcnGRknjpVm5sBf2I0OfUriKZitxFNbMAUETpxkAcE4ypzkMwziqE
8F7Zm9k83+1pby7b7HHc/u/JV41Uwq4OUGQxLBcgBgQSM0CMPxl4E0zxJHfyeItNt9WuJbM
pHGy/KpzgHaCuVjyWDE7xvYAnOK8Q0/RfHXw+SyvdJu/wC2dAaQQxR6jeJHbWcDt5iSROdr
EFokYqgVvlIK8qat618fB4Z8WTWr6hNqcAWU+XIVh8va7mGMEPGFXaEbawLkEqWY/Kun4f8
AjDpfiuOOTxRcTWNvqcDy2FsjyB0lUEASXdpgxpgSMA8bHGWz8uCAcldeJ/iRoiXdtd+F5N
H04jdNZyy27pNNlS7wlCsmxY1RsKHHGXyCTXpM3jSy1fwjavEwtpCrC2gmvWBRrfeHXZDuM
TKjAnIZTlcZABqtc+JPA/iW21CTSfFEejanb3DTM99cSBZ3W2KRSMkhUM+7y3DIu75V+tcr
od0LH4zXxkkhtzeXUywJLN5T7ona58tjsJ+USiE7T8pjZOVPCGbF9ry6N8RfAVzpsNzcTDX
RZXfmTgiH7UjR7XwSHJjWIqVGQY33HJNfUK4Ir5k8RaLqHk3GvLMIdY082mpgvYrKLyePzZ
Pu8fOXKr+5IIU5YHpXv/hHxNYeMPB+meJNNY/Z76ESbT96NujIfdWBU+4oA3aKKTmmIWiii
gAooooAKp6p/aP9j3n9keR/aHlN9n+058vzMfLuxzjPXFXKa7BUZmIUAZJPQUAfP2jeEvEW
oR+MNevvGVunj3WbcafaO8fky6UQu42qRlmAUkEh1J3D58nrXoXwf8M6b4V+GdlpmmzX0i+
ZI863zZkjn3FZVPp86tnBIJyRwaw9J0PQdb+PS+PRqx1Tz9KH9jvGI2t1jVjHNtIXduDMp3
Z5EhHQV64qqowqgDOePWgYDOOetLRRQIKKKKACuT+JGt6t4b+GXiDXtDEB1Cws3nhFwpZMq
M8gdeK6yuM+Klvd3nwk8T2dhYz311PYyRxW0C7nlYjAUD3oA+IvE8Ws+I7G78QfEzxBeazf
28ipFFGw+zRBlVgFRcBSQfTnFGhfDfxl8QtftLLwnpMMml6W7xTahMvl2nB27d2MScDGFB9
69U8R/s5fErWtCtpY9d0gXUbJc/YsusZkCooRgysr4C45wDzkVp2fi39qLwRCljqPw/0/X9
PgUBXtYlXaoHQCFvT/AGKBnsvwj+Hcvwx8Ax+Gm1U6m/nvcM+0qkZYDKICSQoIz+Jr0Enn2
NfNUH7WFlpc62vjT4e63oknALRgSAnnorhG7V2fg/49eG/iD8SNJ8N+E2eW2msrm4u/tVu0
UsToU2KM8HILk4z0oEexY4rwH9oxdR8LeCNA1jwzo0D6dp+vw6lqVsiKsU3JI80dNrORkn+
Laa+gO49Ko6qmk3Gnvp+si2ezvf8ARmhucbJi/GzB659KAPmy88dfs4fE7QLtfE1vbeFtYK
O7tcwfZbmOTH3llQYkORwMnPHFeq/ArVtJ1j4G+HLnRbOGytY4nt/KhQqm9JGV3APPzMC/P
97mvM/E37InhfVtYjudG8T3+i6cGJ+w+Us6x5OTsZiCOfXdXVtpHiz4byaD4O8DQ3L+H7Sx
KwySWsc0Utxulkl+0vlWjB+TBUdXPXGKAPPvidcfFfwH8VJtP8F2dz4u8L69ZS3k+hXu67T
aCFnRcneB86kAEj58Y4rym48QfDr4hfGDw3Y+LrW98F+HofNk1DRrl/KtoLogfcIx5auVXd
wuCD65r7T8NeMrbxb8OYPGmkWfmvLaPKluWG5ZFyGi3D/aXFfLF58cvh78QbWOL4zfCmayi
mLRW+rWqMxQDg4fCvwwPALDjpQB6bN+yv8ABTxRHba1oE17BYTESKdOvhLBMvTALBuOOxr3
XQbHSNE0u38N6OIobfS4Y4Ut4zzEmPlyOvODyetcX8DNP03TfgvoltompS6jpW64ks554zG
7QtPIyBgT1AOO30FbuiE/8LI8VjgjybLHt8slAHXdqhEdtb2oiCxxW6LtC4Cqq+mOgFTV5v
49nGg+CrK316x1HxHpz6gn268g+SSyi3mRZ2CDlYyEBwOgye4oA7PS/Dnh/RJpptG0Ow06S
c5le1t0iMnf5ioGaS8t9Wk8R6bcW15GmmRpKLq3K4d2IGxgcHgYORx1znjB53R/iBa3HiTU
ND121OiSrctHpstzlY9SiCg743ICls5+UHOAD0NafiSxk8QaciaVqO82d0rz20UgC3OzkwS
EcrnIPUc4zkEigDzr41aHqlz4bnh0WNLWGIC5NwsTyNGAsiMEVCzbvnHIQABmOcivKl8T+C
fCfwosdcutDuPGuoajf25vW8hIjYXKhfleQqMBskpkfNksWJOa+rdShT7O05WRn2eSVQtkq
xGQNpGCePm7degr5x1Pw/rGi315428NvPZ/aJIriawukSO3nmjleSQssswVsYduCANyuj8Y
pDL/AMJ9S0jxB44uvGVjpa6Fp1t5mkwWt5fi4nvbp44pAytuKltisPvE/MfenfD21jtvFnh
yPSru30W11C8ubi60SzvZJmikVJHaK4glyUZTtJkUqMhRtO5TWV4pfxv8U/AZj0nQ7C61C3
1nz3vLA+WBFFGAkyYmPmM2SFBYcdMHBrtPCOkasRofiXQvE0epXsLLDq2nPh3KEhGBeVRcD
YGL+XIx5UAUwPVLNNQ1JdZsPEVhb/ZWmaGBFG5J7cqMFsk5JywIwMe/U2tN1bTtUlu7fT5j
OLKTyJXVW2BxwUDEYYqRg4JweDzVKS41xfHFvB9nJ0OSyc+ZGoOJw4++eoG37uM5O7OMCpt
Mk0hdY1WDTMG4MglvDHkoJSoGCem/aoyBzjBPUZBF2F9QOq3SzQwrYCOPyHVyZHf5t+4YwA
Plx1zzU8KyqhErh23E5C7eMnA/AYFUdLg1O3N6dUvEuWluXeHYu0RxcbUx6jucnJyeM4EMG
oXdrZ6leeIFhsoLa4fy3U5VoBjax5Jye/A54x0JAM7XvHmi+H7qzt5Uub5rm4a1JsYxMIJV
XeVkwflO3JC9Tg4Brmf+Fy+G7zxFotnpGpWMtld6i2l3YuXe3uoZihMe2F1DFS21SexYe+L
Wv/B7wZrza/N9mms7jX4tt68MrbJJAwZJihOPMUrwRjgkd6o3Hwy+Efh3wxdXU2i2Bs7MEs
bq8fy1lXgcs5CNuwMjkGgD1NVVQdoAycnHekQsUG4ANjkA5FcH8NfiRa/EbTL25tdDv9MNl
L5MhuAGjkbkHy3H3sY54B5HHNNuvFNx4V8V3+k6hbXV9BPFLqsVy8qJ+7CgG3iVmAdlKjj5
QA6k5O4kA7/qMGqOn6bBpGiwaXp7MsVvHsjMh3EfX1/ma8j0D4yaV4y8f+HItF1iSws7m4u
7KfS7tIRLM8cRYPwWZRuBA5Gcd817E9nbyX8F9IpM8KssZ3HADYz8ucZ464yOfU0AZdtpU2
oaNp6eI0WfUbOQTCZCBiVSQJFIA25GePRiDnmna3oMOsXWlXTzMsmnXS3Cow3RydiGXoSOq
nqrAEdwZde/tSbRrhNBuES/RlPRSSAQWUZ4DFcgE8AkGo7vSXl1/T9bgcCeBGgkjlJKmJuT
tHQOCBz3GQe2AC7Ne6fHqdtYyXMIvpVZooSQZCo6sB1A9+nQVmWzahJ4n1NdUxHZwLG1kqr
8jJwWdnP8e8EbegUKedxxqy2FrJqFvqLx4uYFZEkBwdrY3KfUcA4PcA9qy21/7dp9tfaDb/
2nbSXgtpJEJUKm/a8i8fMAfT3PagCLVr+zt7b7TdWAkigZZJDKoMkJVgVbDDlRk/MpJHRQT
08f8ZfHR/DeqyWuoFdLtpVSW3lWN5JI8RqxjkiKr8xLcjzFwvBwwweg+K0882jBg2orLH9p
e0js1lUrKgCK5kjyAVVp2C8FuMcgGvAF8KwTaR5l/wCF59V1aCzS4S/1ee4eOPAZ1K7rcxr
FhsBWYDgBsHNIZBZftAzavI/9rX09q8OLtbm3luhhQFjWNkyyhuS2SGViADyc109l+0Jb3O
izRXWj6lqNsE8u8vrK5+WQBCxJQqpic7UQnGMFu5ybnha+tfFmrXkN3BaxXF7akSJBC9r5C
syxRRhiSjREyS5Ee7LEc4Ax5z4j+Fem6d4mlkt4Zbj+0opp4LeBsw3Mm0HDR7QYhGWlb5sn
9y3yjgUxFnSvDuk+Jk1PxH40t5brTopJ5opZr6NFnjEmTICh3O8khmA+XBDHbjANUb74RWs
0HiOPwb4hk0uG41tbK00+WdtkkYfgyIQGwqzwgMdx3MVx8wNe5aXf2A065m0XTLCOVd9vCl
tAssH2IzGNH+YMZFyT+7Q4UJgDjFLJNbSeLdUu76zmktLVJbAWUNwsBum89JZZt6lQjRJbA
Mq/eCjGcEUAfPWqeB/iR4P8MfaNPvdLNg0sUs2oLGtnNZSSFHWJ5ONhG9G25O3Pbmu/8I+B
ddt9P1LXPEEEw8SXUYVry2u9kmmwqVxM5JyIyYpt0g3MxwwzuzXe3VjqE2m32v3V415cSzC
ZLS4tcJbwmW4dP3rg7EOMs56KAAegF3ztUsxK+raXel0glMkbxvtnluDI6wQSIfmYeaqK/w
A2Ar4255AH3xuLaabw34f1WysLnUZpDARHNvjVYVE7QzMM+YZDG/Qg7GyfmAHoXwWt7G3+E
2m/2XGyafLNczWymbzf3TTuynd15Bzg8jODyK8n15rGz8ItrkN5PqPiDVEbR9Pljsy81zO4
e2DXIkyx+Vd20qAAjYySQfo3Q9LttE0Cw0i0jSOGzgSFVRdq4UY4HakM0aKKKYgooooAKKK
PagAqjrGnJrGgahpMk0sCXtvJbtLE210DqV3KexGeKvUyWWOCCSaaRY441LM7nCqByST2FA
Hm/iPxN4V+Evw80q712PTrO8sLP7NYWcLbVklCAGKItyFJAGTwBgmu48PXWoX3hnTL3VVtU
vp7dJJ1tH3whyoJ2N3X0PeuMvLvQfit8OZNZ0WyXUobW6afT3urcFZ5beThkDZyjlSue4Jr
0G1SOO0ijihWCNVAWNVwEHoB2oAlooooAKKKKACuF+L5vl+DfiiTTL6Wxu47JpI54XKOhXB
4I5HAI/Gu6rk/iVp82q/CzxNptvcW9tLc6fNEkt1II4kYqQCzH7o96APm/Q/2g/ilo6wxa5
oGk+JbVSsfmQM9pOxLbRkncmSe2B3rvdJ/as+Ht15UfiCw1jw7K7bWa6tvNiU/78ZPH4Csd
f2ePFGm2EEui+LrPUpHKTTwX1v5aswH8EiZwM9Mqeteaa/8M/iVoM1n9q8CTXsEEwkkm091
ukP3sttX5yPn6bf4aAPqnTfHnwx8dQNZ2PiPQtaDjDWryo7Ee8bc/pXMn4UaXpPxo8L+NPB
2k6dpllFFdR6klv8AuhJvjwjKgG3Oc5xjj1r5P8UWHgnULrUFNhDb3zeZIAVMMsPl+cfmTh
snCdq674H6adP+PGhWMeuahe6bG921vFLdM0IZYXCkJ0zjPNAH2J4u8Uad4L8Haj4o1ZJ3s
tPj82VYFDSMMgYUEjJyfWvMtS8a6L8XfDel/wDCs/EmmzaxZalb35gvWMckIiJY74jhiCcL
x6kg8V6l4n0O38TeEtW8P3QBi1C1kt2z23KQD+Bwa+TNU/Ze8U6TAdYgmtPEV7La/vobZja
XFvPgHdC+drjII5K8UAd18V/j7qWh+GdNh8Ix2tnrNzGZL37cu82DBmQxbcjLl0cZ6YXPcV
4Zc/HT41a/pEukjxPDI99GYxHZafGLhmYlfLTaMg4BOQM4I9awdE1XWvh98VB4n1fSTq+o6
c3kyaZru6O4jG0AOp6ZCjAc5HPfqPuP4a+PNK+I2j3er2Gi3WmvaTLDLHdqm7c0SSZUqTld
rrzxQBz/AMMfAWt+Hf2e/wDhFZLiTStYvLe5ddj/ADWLy7igBHdcrk/3s18w+G/FHxd+F/h
iS28a+Bh4r8ET3UxuI72ITBJBIyynzMHYSwY/OME8jrmvobTrHxP4E+L/AI/nvp75/DOv2L
alaapNvmisZokYujHnYACSM4BCgDmvKLX41/Gj4Z+HUj+JnhNtZ0m9t82mrbFJy6ZTeVyjd
RlW2seeaAPpv4Wz+Hrr4V6DeeFbN7LRri3862tpGy0IZiSn4EkfhVjRdv8AwsbxUB18myJ/
75krK+DOs2fiD4NeHdYsdMGmRXULO1qoIVH8xt+3PO0vuI9iK0tD3f8ACyfFhPQxWWP++JK
AOu71FcP5VrLL5LTFELeWgyXwOgz3NS0UAeIWfwl8FeMfEOo6x4rvr/WLq7Zb5dHu7l4/7N
il+ZYygO5eQ3GdvHTim+HPFHw6+F/inUPAOgWt6sF5dRzQNFcLdW/2iRVTyQxYtG/7ssQ5x
1ORkCr/AMXfAvjnxRqNvJ4Hn0rTZp7R7W51KdpIriJc8IGQnejB2+VlIBGeuMY3wv8Ah34k
8IXFvoXirwd4ZudMms2tX1LT3lmnDBefNMvO1wDwuAGxxg0Aetiw1BPHZ1Fppp7Cew8lUL4
S2kV8khe/mBhyckeUOxqOxvbbV9Y1jSp7c2radLHF5W/DSRlQyvgHHlklgB32nI7VsSXKi3
uksPLubm2XHk+Zgh9u5VY87cgjr2OawLTVJn8IQeIL5YLS/EY+3SPbkCFUYmVDznCgOAckZ
weQaANC20vT9OP26OR7jbEMu5MrttXClcdON3CgAlicZNcvqvhW8uoLnXtOa103xje2SQzG
1bYtxEkquybiocEqdm8jK7gRivG/EHi34hWPim6g8I2FvetbWO7DSJK6WyswjZt53rIok2k
OGLOHAXCHNNPip4/tbG4km0ySWO5Z45b6SVYIrVW8tUKoypKAcICcRqN2Tj7wQz6U1W51HR
dBsv7G0x7opLbwPG7GRoYSwV36kuVXPfJ6897djpcGl3eoXUMpjgu3+0PC2NiSfxuPTdwSO
mQT1Jz4XpHx601Yre+nb+1C5MLGEsfnPz5jVY3YcFQUZvlIx23HQ0345eH/ABBrVx4Ju/Nu
7ySJ7SeP7GUEjhXD+XtdvMBOFAGOhO7kCgD1lYbXW9Q0rxJp+pi6tII5hFHGd0UxfA8wEfx
DaQDyMM3rmq+iXT+LfDF0uvWkUPmySQzWaFg1vtONjNnlx13LgcgjsT5p4msvHOm6JBP4b1
LS9V07w6kV9pr3F8LedNsckbeeSNjxlS6clTwTnK11fws0fXtN0Ka/1ZfIGrzfaf7NG4Jpx
2ncAXdy25ucghehAGTTEdda3Vj4itobzTNRma2t7jIlt2wk5XqN2PnTJ5I4JXrwa8X+Mfwl
8T+J9Shg8Di0srTUbj7fqkl3eyrCZk2hf3QyvzDOWVcnByea9o0v+ydPvbvRNPuf3sf+km1
HItlc8AYHygkMQCfXHA4w/FPh2f4gfDnUND1CJNMvZywiaSPzVhkRzsfBxuBAH1DGgCh4Ks
/HHh2Y2/jLVfDY0mSNYrO302M24t5B/AuQAwZcn1G3vnjc8ceD/C3jbQI9I8WW6TWYuI5Y9
z7CJA3AB98lSO4YjvXm2seC/i94k8Mz+GdZ1TRUspoDbs9myogGMBtrQMeOwVlP+0Ota3xS
8Ey+MPhmNL8OzDU/E2ihFspjeCNopgFUu55G7b8wBGc4IIPNAHK6v4m+AfhHVtS8NaQ+neG
/EGlqX/tG20hZmtpUG7aHdGVnwMYzk9Ad2K9B+D3ibxR4t+H0OseKoYVuHmZYJ4ovK+0xAD
EhTcwGTuHBwcZHBrhdX+DPie/097K78df2Xomr2fneJhFbRl7m7CIryKxHyhgpJ5wCuQOTj
P8AhT4m+HHhW6mj8Oah4yutGdEhl1PUbd59PdgQqSeaARFwMfwjHXoKAPoSGztLOW6uIIli
e5k86dh/G21V3H/gKKPwrHjf/hIZ9D8QaPqRfTFMjtGNypcKylVfoCSD0B+UhicZCkdCMMA
eorP0ya1Z7yzs7GS0jtJzGQ0Plq5IDlk9VO7r65oAL/8AtM3um/YtotvOP2vgbtmxtuM/7W
3OOafp+mWunNdfZQyrczG4eMuSqu33toP3QSMkDjJJ7mnWjaiby+F5HCtuJR9lMZO5o9i53
e+/f+GKpadp8Nj4g1a4/tAzzX5jm8mSQs0KqNuFyeEzkgADlm9eACOCeDxHZ6tZS2ojiiml
sHWQBiy4AYlSMAEHIBzkEHviufPw50mbRrXRZprlbe0zECsNuBJDvDiI4iA2jAwQAwPIOea
6+Gezlkvv7Ma3muo32ThGA/eBRhXIzg4x7gYrHh8SPB4H/t7U4T9pgT/SbeEY2TBtrRjJ7N
xuJxjnOKAPAPHPw01VvENvc+E18u2iX/SrlStxcGQMscyx5UMzeW6qeGDeWCSrr82VZ/Cf4
iavNFrHiC6XUmadvtEb2zFS0aHZKYmFo5k+ZxvDOSWJ9x9QXmi2GqW4/tK3T96qiWE4eNiG
DAEEYPzd8ZqW60yOWB7f7LA1tIWaRQuHZip+YH+9054PvSGfGGuS6t4Qmu/st15Frc2UUdj
pcSyKYJ/Nz9nljlaVgqrJvPzfIZU2Ebq6a+8Wapa2a3l7c6VayTiCG+u9TdfIeZot821IwZ
ZDJE1sGMe3Z/EMZrutd+FOhR6/N4i1u5uH1Bo5GnMN28SNPJgRrEz7RklGyvmKVUqpyNhFD
wJ8MW8N+I5dPvddu7xLS0ilnV9rzQtO8TSxMVVgisIUBLSkhF4+U7iwMTRdW+23Eek6lZ28
2uzXTWZMt1Ibe3+VxHujfIYjykKsUIMbIpLZJrXk1bWJPEDapp+l/arO8aG6miMhD2z3MMa
mNZAMBh9pY5YbQDk87Mcj8SPDfiDwZePqem3JgtbRp7eG9li+ZI3XcsMZYYReOChwu1ipT7
p6TTfFfhfWvtfi3W9SxDbXb3doLqaRPsFsrRqYgFA8xmG5tnzBdpU8AhQDn/GF5ceGfG/gv
UftF/8A2Lb65D9uD5ht4IkkKROWZmDBi8jKc52Kv3cV9fRyRywpLE6yI6hldTkMD0INfNF9
Y6Bqnhi58P65ey28Vx5puZbOze4khgjhxIpZgTHGhlXyyvGzAOcmvcPh5pv9k/DXQNNF7Jf
RW9miQ3EihWeLH7skD/Y20gOqooopiCjvRR3oAKKKKADvTJoo54JIZo1kjkUqyMMhgeCCKf
RQBk+G9GHh/wAOWmipN5sVoGjhJ/hj3HYv/AV2r74rWoooAKKKKACiiigArhPjFGZPgj4yT
bvzpU+VHcbDmu7rP1rSrbXdB1DRb0v9lv7eS2l2HDbXUqcH1waAPj7w58WPi/4NsNK0uG80
jxJpwjSKGK8gMMqJ91U3ocdABkgmu/0/9qe3ty0fi/4f6tppjwJJrGRLqNTkj/ZI6Hsa8I+
Kvhzxd8NfGml2Wp3xn0q3ZBaXbRErNArKd5APLKOGUemf4q6m4+FXxL1LQoNX0S103xLpeo
ILmO70u9Xe6EhlAWUJzkc9SOe+aSGe0R/HT4CeMbPyPEF5YRPOoElrrVgQRx0YspXjJ7+tc
3pPhL4U+HfjZ4M8S+AfFSTnVL25hOn210txCN1tKcqF5QA4GDxXhHiCK4077DBrnhWexmFn
9lvHv7JljRvtI/iI2scAncCRjd71J8G4tHj/AGhfD8um2iIp1R40kjfK7ViccD3OTVIR+ha
9Nx6mvnj9oLU/Ed5468B+E/AOpXtp4wkuXu7cRzCO3Ee1stKDkNwj4GCMBs5yBX0Tn9a+cP
2kPhV4k8U6npfjbwlaz31/p1s1rNb2sxinCbt4eMgjJ+Z1I6kPxSAh+IXxQ+Fk9hYeC/iXp
S+KtfgjjXUpdDgMi2c3AYpJlWXLfwqc84Ndr8APDvh3QvCOr3nhHxCuuaDquoG7s5WJMsS+
WiGOXIHzgqe2cYzXyxovwyt/DOrabcfE6/1HwXp988slna28Hn3UpXazO/DeWinb94Fj6Dr
XvH7PemN4X+JHxE8J2mo/2hpNg1rNHdqAFmeVGcMccBihRTjj93nvQB9A6tptrrOi3ukX0f
mWt7C9vMv95WUgj8jXyqL741fA6aTwjP4Zf4j+C3BisX2M7xR87Y2KqxHHG1lI9DjivqrWZ
ZodA1Ce1YLPHbyNGScYYKSP1r8/vh1ea7qEL+J/BXxZvE+IKlri60LVVKR6hgklY3LFZCR/
CQD9OtAH218KrLWNN+E/h618QWv2TUIrb57bqbddxKR/8BQqv4VZ0Mn/AIWT4tXdkCKy4xj
HyyVJ8PfFUfjj4daJ4qW3+ztqFsJJIe0cgJV1HqAwYA9xU2lWd5D488RXk1uUtriG0EMuQQ
5USBh7YyPzoA6SiiigDhPisusN4DceHpL6PVjeWy2xspjCxYzKCpbIAUqWXLZUZBwcV5JrN
x8S7wax8RvFWr+IvBGn6ZIkWk6Np8a3TSnON08SEiRSSM59TggAE/SUkkMbxrJIqtI21ATg
scE4HqcAn8K8K8c634s8J6jfaXo/jq4uL+6uvtcdsLOKQWcEr4SIs4Yu7vlI1BHcnCqTQM9
f0PVZrrwlpOqa5Cum3l3bwvPBIdvlyuoynPfccY61Yv2aRZIY1ebOEaNGCkg8HDZBBAOevT
pzXM6Doepan4IsrDxP4jj1jXbSdbmS9gSMfZ51O9VAUAHaDjkDcD2zVvxLpeoXMNy1nN5b/
ZbhUlZtxjdtvKhV3g7d6gqcj0JIwhHidv4mtvCPxM1Ca6bTruy1F5V1m2tbbzFiiiWaYseA
zyCRpgDtbzEXJwVJO1D4oh8XaRpUOp+Fk8MeFJYLy+W7lZrKWK0hYBEiEZBVmG2Qj7pUYwe
cU/gn4YmbxRrEfirV7bVtT0VnhitYYtkNtG5aM7Rj5hlZY8H7oU4zv3HpvHngi616XR/Asj
W7eGI7VpbeG43F7m5jbIidxyqCPIGOSCxz8gBBmJoPw9+GGueEdK0/7Bc2MniiKWWOOWOFb
meFVbEzKUIUcq4AAAZ146iuJ+Jng7WPD3iNIdJ0mzuTNGttavDbi1eWPeSo3RqiGT5ymN27
EatghiK63S5r/Vfi/Z6t4P0a5efTNB+zXV1qWwgMvMdtGFYBNx3K0m3bmPjkE1xmtePP2gd
W0Kxj8T+BNJs9NmvoraaQ27MQfP8ALbLZdYwTldxHQ5FAjtvidG+m+GPBtldada2t55Nxfz
zWcFwgWWOMExA25DKHMz5dgVyMlTk16F4Q1/wf4b+FOgzWOrvJpkkKLZpPOJp3d/mWAY+84
ztCgcYx2rzPxt4zsde8Y6Xpnh2bWovFPhS9WK1t4LN3s9UkKI80IYFFG1UPLEDbuIyDXR+B
tD8LP4Lvtc8USQ6dqpuHt72WVmt5LN1m82KNmfG6RNybXOSRjBIPLA9attHs7PWb3VLUNDL
fhTcRg4SR1G0SEf39oC57hQOwqjZXuoawupWk8M2kXNnfBEIG7zYlZWVgSMEOoIIHTJHBFO
1nS7291DRdQsbgCTT7nzGhkYiOaNlKPnH8QViVPrx3rS/tCzbVG0tJ1a8SITvEOSqEkAnsM
kHGeuD6GgDyb4u+CvDKrdeOvEGr6zb6ZDbrDe6dp82EvHLqkTEHhSM4JGOMcjbUXwp/4Vt4
ZstUv9Ksb/wbOY0a/stbmaLcoLbJwJDtKn5gGXA6givS7Oxvdc8ITab4xsoHmuhNDcwxnMb
IXYLjvjbtOev0NeS2fwX+Fuha2tt461MeItWvHleyOq3chkNuo3EMu7DbecvgDp0NAHt17a
2esaPc2Nyoms7yFoZAG4dHXB5HqDXjOq+AbO3hNj4k+M+ojwpp/lwyaTI9vbYQKCsMkiBSy
lccEZI711vhnx14P/4SaLwH4fltW0+2txHY3FveLPFI6D54AQSQ6KVOCckZx92uT+PHgHwp
f6Dc+Or3Rb+81axiSBWspmQBS2N8ir95U3EnvjI6dADuvB/xI0Hxl4h1bR9FSd49OjjkW6a
MiOdG4yuQCCCCMHGRgjIrtiVUFjwPWvDfhrb/ABV8NeDJoJPDBvCJDLFFql7BbOsQAASNYE
cFmAz85UAtjoMn2S3kh1rQY3uLOWOG9g/eW1zGUdVZeUdex5wRQA+8uLxYbd9Otku/NlRXJ
kChIyfmf3wO3eohpdrHrr64u5LqS3FtLg4WRFYsu73Us+P99quQW8draxWsC7IoUEaLnooG
AKzY7W91XQLqx16OKN7kSwyLauwAjJZVw3XJXBzxyelADYY9L8M6ZqF9JdC208ySXsjSsNk
W75nIOOhOW5zyxx2FWLea11bRfOuLN4ra6jO+G6j2sUOR8ynpkdjzg84PFJHpMcnh1dF1TZ
fQm3+zzZTasq7dp+UdMj0pl9caXpGixw6tch7dwtqPP+drhm+ULj+Jm9AOeaAM25sLfV7fR
L3RLiO4ttLudyRNIximVQYzzzll+8pOeV98jWv4dUmvtNayuo4bWOYveKy5aVNjYVT2+YqT
7DrRp9nZaFpUGnwyeVaxHyoRK+doLfKgJ7DIUD0wKj0my1K30yeHVr8XV1LNK3mxAoFQsdg
Ufw4XA6nkE5oAju9Q02HxJp2myeeb66SR4lj3BNiAbmfB24G5QM5OTx3pNSbRbSS0s725aG
W+fyIYhM4edsA9jlsBQSewBycZp3h3TZ9L0G1sLxY3mtAYxMrFjKM8SEnncw5b3J5NJJrPh
2bRf+Eka6trjT7QPMt4o8xUxlWZCM/7Q+Xr+NAGfrnh2x1Pw/Not350sMh3MAVUsSxYkcBc
g/N0OMZ618c6l4du/CMmn6pZ3VlZRXt86Wepz3Akkt4CzCVUAmKSRKXBJzGcr8ynOB9tX99
BbRJeyyRQ26xtIXnby9gC55zyOhyMfywfln4zrqXjbxrpXhTS7ezEGo3DL9pRcTbY2c+UAx
A8wyRSt8pXcGi3cUAZen2uq678KrX+2tRuYZ4baS6hK3G63v52dZYfM8xwMYmYspbHyNnIQ
AfTPwx8faf8RvBFtr1pCbS4U+Td2hPNvKAMr9CCCD3BFeLaBJpttay2c0klpqPkmOGVJLYS
W5XfGZsZMbMZbi4xswDsx3wYPBAm8I+NIPGtlBNZaPqL22n6rbxFYoQ7LFHvaFsMrLPIwL5
xhSMUhn1NRQOlFMQUYoooAQ8iloooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiivPfjR4i1/wr8IdY13
wzdRWmp2/krHNLGJAgeVEJCngnDcZ4oAr/ABmtvh5efD65h+ImpW+m2g+e3umbE8Mo6NEPv
M2ewByOvFfJ3wS+Mkfw08RSaPdC6k8DzyLHLLIpzbzEHFwiHlUcDcU5x26c8j4mt5NQa71/
xZrl14g1WJlV57qYugO7DBV6AA9h0rf8D/Cfxn8Qte+0eHLNLXw6Yo1e/vQyQEGDaVUYzIR
5jjjjjqKQH37a3Gn6tpkV5ZzQ3tldRh45UIdJEPIIPQivPNb+EGhXnxF8MeMtEsrDSbzSbt
57ow2wQ3aNGVCkrjkHByfetv4aeAbf4b+CLfwva6lPqEcUjy+ZKMAFzkqi5O1R2GTXa4pgN
x8uKzPEGsx+H/Dt7rU1ncXcNnGZZIrZQ0hQfeIBIzgZOM544ya1Mc1yXxK8R2HhL4Y6/r2p
OBDb2jqARne7jYi492YD8aAOL8fQ/D74neF/Ct5eWNn4k0LUtQS2jvIZ2jltjIpAZCuCDuC
hlOPccVW8U/AXSZPhPJ4L8BXR8Ps14l68ryu32pl4Kyt1Ix07AgcV8qeH28R/CjxhodzayW
+pW1sp1OO3hui9jq4VHXzYmHy+YqMw6cMvIPf6z0HxpJ8atNSHwpNeaP4fjVRq106mO6Mh5
NpEf4TtwWkBOAw28nKoDV+FLajB8Mru11S+F5DYXVza2924LLLDGdu4Z5Kbg4Gf4QK8Bm0f
4XfEL4V6XqnxI8ReHPDPieUbNP1TS5o43liH+rM8CcKR0K9scMOlfYFjpmn6XpNvpVhaR29
lbxCGKBF+VEAwBivmH4s/AX4c+EdJ1Dx1pPgPU/E0z3CmTRbe+kigjViS0gCKZAAewOBnoA
KYHP8AhrxZ8ZPgk2jeHb630/xX4IvpobXS9Wjk3W8ayMAuJV5A56MPoa+yRzyK8R+CnhnSt
R+Eeo6HdaPfJ4Xn1Hz9NsdUDrLDCY4ZSmSAx2T+aA3fbnJHNe2qqooVRhQMAUAOpshkETmJ
Q0mDtDHAJ7c9qdRQBC8McvltNCjtG29CRnY2CMj0OCRn3rifEPhz4aRale+KfGejaNHM+yN
r3VRGQ4Rfl27zgfeIxwTj6V3lcX4u+GPhLx2yf8JXZzakkMnmwI1w6LA20Kdu0jg4BKtkEj
OKAOS8A+PPhfe/EnUPC/w7sYSlxa/arm70+Fo7Uyxnbs27Qobac7h1AxzgV6HeaUniDSJbf
XNNhjkZpYwN3mERncm4MMEFo2P03HrXFaR8LdT8GyhvCPji+tNKjvUuzpV1DC9uyH/XKz7P
M+YZIwwCnsa73WLCTXNDNtZ6ibUTNHIJouQ6BgxXKkHDAEEgg4PBpAfNOoap4w+E3iQ+Klu
Tq8OoyRx3NktnDavdxICd+CTIHJldjgA7l5U5zXZL8e18TyW2n+C9MEN99iN9ePqUTMLRcq
OFQjzANxYkMAAMdTivUdY03TtYv7uxtfsn9pxJE85kh3gA7hE0g4EgXDkKe+Dx1ryjxVi1u
hoOnWjTReIYPImsXnfzpgxQI6Tl2CDfKSXBO1UAVSeQDND4XeLr3xl48v7bxBoMWja1o9ss
iGyjIjmhlZ1dXbLKw3oHGCDnPo2eU/aC1zVptfs7DwvqNyL21TzJIYpDsUDeucA7Szb3GCM
/um44rrfhP8JfE/g7xTPrviTxEb+drbymaKV2a7diCzTlyzSFcYQ7hgZ+UEmuM8TaRf6b8X
rqTStVt5Vs0k1OaK5hZ42P2iaeOMBcsXBE3OAFAA6nFMR1GsePfh5o4nudQH2fVobVrZNS0
2CN76GKOOTcwc5Y4aIqSVChmxlsE1B8Ndd8P+LvBC2mp29xdHUb4zS3d66/bWulfCylF/1b
IiwHcvyrle2cef6xbeCNN+LlpqPi7SZLqwvneLUrqS5cPaSvJJInmpG4UbXjYEplCNxIBXn
O8WaXr3gfxebjUdVstW8O3epI1xOqKX8ubefNynyLt3ONhGGDhW3qQAAfVmsRi11TSvEMup
PDa2e6CaGZ2VJBJhQwQDmTcABkchmA5Iq0+l6bJ4wXVre5MOpxW4juIo3H7+EltnmL7MGKn
r94dCa5rT1sfGFq9pqDMk8EyXURgu/OkhcFtkqsp2Jh1mTbgg7MHjit2zg0V/HWqXljdSHU
47aGC+iQ/uyOWiLDGN4Bboc7WGf4cAF1tXx4rTQhauubU3RnYgK3zBdqjqxGcn0yv96sfx5
4MHjHRBDa6lJpGq2+TZ6jCMvAWGHGP4lZcgqfbuBWxpGtW2taQ+p2sTkJJNF5ZGJMo5XBB6
E7c4ODyM1V0fX5tQ8FDxBcafKkpjllayjUtKhUt+6IOP3gxtI6bgccc0AeU2fwj+EfgWK41
/Vru71jVtOmSeS6nvGe5jncgJtSIjDscBRjJr0rwh478O+OrF30tbqM+WJGtr62aF2jYkK4
DcOhwcMpIPrXKap8IdI8XeJIvFlxqep6dBqKRT6hpEbL5Nw4j2gtxkNsJQsOcE4Kk5ru9N8
K6PpPiC+1yzhkW8vY44XLTOyRxoMKkaE7Y174UDJ60AbfAFLRRQAd6BRRQBR1h9Uj0a7fRI
4JdSWJjbpcEiNn7BiOcUrWUd3YQ2+oKLlk2OWZQMupBDYHQ5GeKu1XvZLiGxnms7YXNwkbN
HDvCeYwHC7j0yeM9qAMW6XRPFN3JYpcSPc6FexSsyBl8mcLuUZIw3ytyOeG9cVd1i51S3ew
XTbQTpLdIlzJnmGInlgv8XYewJPOMVPI1xHp011bWMb3xi3+TvCh5AvCl8evGcVHod1cX2g
Wd3eLsuZIg0qbCmx/4lw3PByOfSgBuqXeq297psdhp6XNtPPsupTJg26YJDBcfNk4HUYznn
mprXSdPs9NfTYbVPsbs7GFvmT52LMMHtknjoOlVdF1pdaF9IllPaizuXtStwArsy9TtBOAc
gjPUEHoRluhawde02e6+yzWQSeW38qbiVdjFcsP4ScZA9CD3oAm1KC1uJYYbqRjHLuj8jbm
OX5ScPx0wDwTg/XFfNvxe0HVBa/25Y2rzXs7B45dO/0f7I+SJXQsQjCSTy2Unc7bgRnyxX0
XpeiXGn+FV0eTVrqSdQ4N/v3TMSxO8l9w3c88bc9ABxWXqvhTS7u4kurnSY72VQI4Y2k8uE
xKoCxSKoAdd24hXDgEnBGcBMD5w8L+P9H1zwdd+H7U/wBnkgxXU00cTxpKIWcRqzOQWeRCd
jfuym4AhuKi8SW+l6t8EW0/SImkt7KxkNq5u8NvEplUM+ByPIncnPASNcndz1PxD+Ft1Hoa
jwfpvkmO8+0PHDJEFiiXJyoIyY1aWYhPmK8rtZW+XgtP0vT31PUtLtLCf+yrRolsZ/NadvO
kuFifejsVmQOlwMbSzDIYAYFIZ9WfDrxRD4y+G+heIYnLPdWqecCMFZlG2RSMnBDhhiurHT
k5r59+C9tqnh34g+KPC2p3lx5Wp29rrtmW2xbmJZZz5XHlktsBUAcLnjcBX0FVCCiiigAoo
ooAKTnmlooAKKKKACiiigAooooAK8++M/h3VfFfwd17QdEhM2oXUcfkoCAWZZUbqenSvQa5
f4heLofAvw81nxXND5/9nwF0i/56SEhUX8WIFAHkGvfst/D++0WMNrGp6WyLvkaS6E0Rcj5
mYPz97J+8K8zt/C/jjwOxsPh5+0PoF+tqNqabPqka7QDwojkLqPTGRXETaL8Wvipbp4o8Qe
HvEPiC1uJ1mjUfu7VIsjIiiLDIxkZA54rL1Twz4ZsdM1Cz1Tw9Lo1ysyLAL23e3kKAEMQXx
nnA+tIZ7fa/Gb4/eEI4v+Ex+HcWv2eD/ptipUEDncZYvMiGefSvQPh7+0HZ/EHxNpmh2vhD
UtPkuZJI57id0aCIrE0gVXX77HaeMDFfMnhPUNW8D3R1TwB4judPeIzvLp8zeZaXSxuRhlJ
7jGSORzivpLwwlj8Wdb+Hvxe8O2lnZ3WmSXNvrEROJFLRFCmQPmKscjP8LZ9qAPeK8/8Ai1
D4J1XwHL4Z8ca9DollrUi28FzJKIyJlPmIQTxwUzzx2713/pXz7+1fp+izfCmDU9SvbiG+t
bkJp8MaiRJ5X6h1I6BFY7hyPfOCxGnpP7OfgT/hEdN0i9vLjVYba2uIkuFYKD5zh96YzsKk
cYPIJznNdf8ACjwVq/gLw7qeiatqEWpB9RkuLa6UYeSEoir5gwAGG3HGRgCvj63PxW+DllY
hn1Twzb3is7o5+1WBjKg5K8hGBbBwVPTFfTH7N/jDXPFXw1lh166/tCbTLg20eoKSyzx4yF
LHksvQnk42k8k0hnqXifxNo3g/wze+I/EF2LTTrJN8sm0seTgAAckkkAD1NcD4H/aB+GXj/
Vv7H0jV5LTUmOIrXUIvIeb/AHDkhj7Zz7Vf+IGkWvxY+Eer6X4c1CNrgyn7LMy/Kt1bzZ2s
COBvjKnjoa+f7/xb8LfHcTeGPjRoJ8BePLD93/akMBixIv3ZFdR04zhsr6HvTEfY/wBK43R
7i7k+K/iu3kkkNrFY6eY0OdoYmfcR9cD8qyvgl4j1HxP8JtOv9Uvf7RnhlnsxqAUgXqRSsi
TDIB+ZVBPvmtnSZlk+KnimNRgx2NgGPqSbg/yxQB13eiiigAqjHp7R6vd6h9tuHW4ijj+zs
+Y4thb5lHYtu5/3RV6jtQB8qfEbT/Fem+J/+EVj8UfEjxJI8i3A0/TIEjhewLbWUzg7iyg4
3N1IwR82a9k+Et3fW/hmPwxe+ENZ8Nx6XEq2iapcJcNLASdv7xONwwQVPIG31rVk8U6Dpfi
248HR6oZ/ElxC97bWt67Kr7skRpJtIxlSdoyQO3FeeX3xw0fWNM1Tw1dahffD/wARRStaG8
ntVu47eVGG/bjIYYBALADBzSGe4C2t1uXuVgjE7qEaUKNzKM4BPUgZP5mvK/id4dt7mxZv7
PhuXjtnNvvBdpJVAI3hf3j4VWZUXOTGCShVTW38OtUvPEXhbVln8QHWLaG+msrTVI9iyTxK
qqXOwBQwfeAQOgBrp77QrS6sHt2jEoeJYHEzMyyxgMu1xn5uHbr3IPYUMR5V8GNcSOLVIdU
1aG3EssEMVrNfSSs1xtbzMNM2/c3BKduO5NeZ/ESC+8G/GeW8YzWOkTwuHuo90m63uCys7A
AkGOWR8HB5aIHrx2+o/CfTB/rY76W9uJw+/wCyo0zREBtk0ohcH94hY4OeRyMAVyl14H17x
FpDadPqGoW2kWd3LALaGclbSFmDJKs0kRLR+ZGGI8xtqdCeRQM9BudG0vxd4ci1LUIbU39y
sa3RR8h3XewijkY7Qd3mE7ShAK/d7+F/EjwNongnS7kPpy+RaSmWSzS9WO4uITsBEjGMDYR
j5UZyCec84+mfCNxBqqWUTQGO4smDPEG3C2fy1zj5yuCo4A5USjp81cR8Z/h/aa1ootHt5x
9oklitZ4pGiitHkwMuORg4UdsgyY5KqQDmPBnxi8K6ebHSdG064hv3t9nkXayIYpncsqlAH
LHEmC+BuOf73HuHh/XfD2reILq4tmh/tLYlu0sW7FyuzfyQNjFSG6FiucHG7FfMvhLRdL1m
KTwPeXT6dratJZWpkluHguNo3Js5MKll3bkwN67HXbmo/hxqGreB/i7P4Zn0NoJbiYxveXO
DcryFZwvmFSfmGSOSgLD71AH1X4f1/S77TdV1VbVNNWC5lF0sg2SDywAXlXAKkqoIzzt2nv
itn+0om0L+1ooLiWI2/wBoWJYj5rLt3ABDzuPp61jalrZt9LsJIbBbmG5nigvCX8wW0Trks
+3JI+6uenzZPGTWzYWltpen22m2hKwwrsiR33EIOwJ5OBx+VAiFvO1zwsTb3M2mTX1tlJot
pktyy8EZBGRn0xWjFH5UKR72fYoXcxyTjuT61VX+0f7akLGH+zvIXYBnzPN3Nuz22424980
+O1nTVLi7a9kkhkjREtiBsiILZYHGSWyM5/ujFMC1RRRQAUUUUAFVkgmW/luGu3eF40VYCq
7Y2BbLA4yScgcnHyjHU1ZooAozDU/7YtfJaAad5b+fkHzTJldgHbbjfnvkD3qe6urayt2uL
uZIIVxueRgqjJwOfrU9Z19a6VrUcmmX0cN2sbxyPCxyY2DB0bA5ByoIPtQAural/ZOn/axY
z3f7yOPy4AC3zuF3HJHyjOSewBqwlvbQ3Ms0caRy3DDzGHBkIXAz6nA/Ie1VNYvb3T7SKWw
0xtRkeeON0V9vlozANJ0OQo5IHan3Wl295qWn6jK0olsGd4lV8ISyFDkdDwTg9Rz6nIBBZ6
fqSpqsOoam863U7tbyR/I0ERUAKPQqc89+tVrRW8M+H9F0mVLjUnBismnjXJJwcyyZOQOMk
5PJ96n1GK41zTbdtF1n7IguUaSWEBvNjV8SR57ZwRuHINN1O71S11zSFt4fM02aR47pkQu6
MV/dn2TOcn129iTQBxviy1a00HUdN32kNjJvkOGWGVYd8azbFI7Qs67hlvmGOWxXivhfToh
YnxdDLfW8FxcyyWccSq1vJb+ZODEU2jzm8ySbamVYqVyAAa938dWB1azke3ubWOxgjme6aV
cos8TQzRtIAOUHksrezCvOfhPoc+oS3UNvqtrJ/YV1sjL25HDTeZIyxnGMsJ1Vv4dxHzbaQ
zo/h1A2s/EO81O4aGT/AIRywTTkkhUASSzrHJIxIjQE7Y4sBSVAbA6V7HVHStLttI0+OytR
8iDGdoBPYdABwAAPQADtV6mIKKK8h+NPjbxR4fs7PR/Bd/p9lrd5bT3cTXm0tMIjH+5iViA
ZGEhIznhCAMngA9eoryH4G/Ff/hY/g4f25c2UHia0mkt7m0jkVXcKeJBHnIBzz2yDXr1ABR
SY+bdmloAKKD0oHSgAooooAKKKKACvMfj1pqax8E9Z012Ki4ltY8jtm5jH416dXD/Fuzt9Q
+Euv2dxrFno3mQr5d9fNthhkDqULHsNwAz796APm7TPjV8T/Bk7aGLjR/Fun2UiWcZuYTaT
L8r7RuT5eBERkgk138P7RvgXUkm0D4leEr7R5QTHcR3Fst9anBwfmQEkZ/2azIP2Z9L1Lwn
bTaD8QJzeTLHNcXCiO7tpp1RgWUjawXMj/wAXeuO1n4M/FXQdb1LWJdItvEsEsUm19MmxIp
Y5yI32n14BNIZ6HJ8OvgF8RbKa58Ea/aaVdyo6Z0i6WPr1DW78AEj+6p44NUfgHpWofDP4p
+JPhbqEwuI5bcalBdK2FuCGxvVP4co6qRk8xnmvm/WNO0+O2ex8RaKdI1IzREC7t2tpUX59
6jOCQNvJ5HzL616D+zpHb2/x9hS1vLiRI0e3RJZGcBPIlYgE9twU4poR90V4f+0z4P1HxT8
L4rrS0uZp9JuRcPDarukkiKlG2j2JVj/sq1emePNT1LRvh1r+q6Txf2tlLLAfL8zawU4O3v
jr+FfO/g/9pDXNDisrL4i6eusWtwQsWq6Ug83lQ2ZIO/DDlfyNAzJ8NftIa5pFpJ4f8eaCP
GGn7Cqanpu3zZoumZIW4Y8jOCOveu8/ZY1+XU/CniTSILKa00bTdTd9NjmxuhhmZn8k46le
CfdselWU8D/AL4x6i2veH9RhGoOC1yNJujazSZ6+bFgHqOpUfWvW/Bnh3wx4X8LWuk+EbeC
LSkyyGGTzPMJPLF8kseOpPb2oEeXS+IU+Dnxcu7LXpWj8GeMbg3dpeN/q7C/P+tjc/wAKvw
wPY57ZI82m8R/FjxdA/wARpfBfhTxx4QS5mRNJ+ypJeW0UchU4LKW34XPBbr92vZfit4h8A
4Twb8UNLmt9B1VR9n1SZM2wmGfl3rzFIOoJAGM88GvD9M+F/wAZ/hXqkmqfBTXLXxV4Z1Bh
Ilu80RR17MwLBTx/GjAn2oA+n/AHiTQPFngXTda8MwC102SPy0tfLEZtmU7WiKjhSpBGBx6
cVBo6Y+Kfit8fes9P5/7/ANZ3wk8O+IvD3gqY+LVtYtc1S+m1K8hswBFC8hHyLjjoBnryTy
etaekPu+J/ihdwOLOw79OZ6AOtooooAKKKKAOB+J/gFviFoVjpsdxBaNa6hBdNNLDucxowZ
kjcEGMnpuHpjvmrFr4Oit/E/iC4vPJuPD+phLh7G5RJYzPsCO+GXK/KidyCSTx37aquo2cW
paVd6fcbhDdQvC+04O1lIOPwNIZ5/wCDdf8AhDpOtXXhzwZqul2l3eyee1lbyFEmbGN0an5
TwP4OuK9FuJGhtZZliaVkUsI06sQM4Ge9fPWi/s8XtzpP9l+LPGTwQo7rHbaNaQWxliVsIz
y7C7MV2k88E4z3r3zSNNXR9GtNLju7m7S2jESzXUnmSuAMZZu596Yip4d1Iaz4esNakhjjm
uYQzqmT5RP3k5AOVIwcgcg8CqnhttG1qyTxBpth5EVwZFjZlCtIu9vmK9Rkljg8gEggcit6
ESo03mCNY92Y9npjnPvnNY9rcWKaHqWoeFIYNQZ3lmSOKbbHPP8AxAPyBlhyQMZyeuaAK+m
6hc6j4b1K60TToLDUFkuI4oLo8earMAZQvIyeSAScMD3rQWG4v9Aghv8AfBPJEonAIRlYjn
BBOCDyME8gc0mmXEsPhuPUr+E/a3txcXIht2RmcIMgJ97PGADzwBWVMsnjTwbpuqWL/Ybhm
j1C1VpN6b1OUWXbwynjIHQ9OQDSA8p8Y/CQeIdesSy31hYaRFLdwRWJFsofcP3alWZsMAo7
Ec7WA+Qcr4N+A2tL8Qv+Em8R6s15fWlyGLzMJ/MG07o5dzM2dsi4O98hDnHy19IeJNSl0jw
7PqiaeLyWAKSm7CoCwy7HGQq/eOAThelR3t5a6Do8F+ljHOjTQrLLFgJGGIUyknJ2qCTnnj
0GSCwFS4l1zRdPtpo4Wu1e8UXjMWlaGDGC6LnJ5A4ycAk4OMVs3Gn2cmsWOryu0d1arJDGw
fAZZNuVI6HJRCO+V9yC7UtWt9K+x/aFci7uUtUKgYDNnGSSABx+JIAySBVfVtKl1DUNKvIb
rymsLjzTE67o5QVKnIyPmAJKnsexpgWltb5ddkvf7R3WLwLGLMxD5JASd4fOeQcEEHoMEc5
dDNevqd3DNaCK1jCeRMJATLkHdkfw4OB706WC4kvraaO7aKGLd5kIUES5GBk9Rjk8dalhuI
LgyCCZJfLcxvsYHaw6qcdDz0oAlopkMZhgjiMjSFFC73+83ucd6fQAUUUUAFFFFABUEdnaw
3M1zFbxpNPtMsiqA0mBgbj3wOKnqlqzXqaNetpskEd4IHML3GfLR9pwWxzgHrQBHrljd6lo
lzZ2OoPp906/u7hBypBzz3wcYOCDgnBB5q7GrNbqswXeVwwXpnvivC/h78X9bPwx1zxv8Q3
046Jpkzw2uo2atHJfsrbeIT03HAHQ89BjNangn496X4l8VWvhnxB4eu/Cmp36b7GO8mRxP3
CnGDG5HIVgM9u2QD0yDRDpfhRtD0O8ey8qFobOVlEn2bg7MA8MF4wD2GDV3Tbee10u2t7q6
e7uI4wsk8mN0jd24AHJ9AKpa94o8PeF7IXniHWbTTIWOFa4lClz6KOrH2Ga5M/FSG+X/il/
BvibxAWbakkdg1rCffzLjYMe4zQB1Os6LJql1FIs0HkrbzW8lvPAsiSiQx8nPPARhjod3PS
uc+Gvw/8A+EFs9QN5qT6pqd9MXlunAGU3uyrgAd3diepLnnGKiudQ+L+oqp0vw74c0NWIO7
Ub+W6kUdwUiRVz9HNRN4X8eXSqfEHxVazXG5o9I0+G2Hv88vmHH5UgPSKK8ku/C2lRLK2o/
GvxGpQEnGrW8RXAz0VBXnPiLxl8KdK8PG+T41+L9UIK7YbDWAZyQw52sF/HNFxn1DXxz+1R
4Ut1ll1K5ktDdXl2k8V19oxNBD5aRskkWCTEpQsrgjlyMZOW8U8RfGXxkniO8Xwl8QPFbaS
WU2xvbwtKcgE7gAB1yMVyGra74y8XzltYvL7U9S1S48k72+eeRFiCKRxnAPA7Fs9SaAR7T8
M/BsOqfFbwjpVk40bW/DdzFNPei+Cw6pZKxdJbeJhuLSLgHb8uCSeSa+96/KjTfE2tWfgyN
9N1C4jv9Iv4JLCZW/fWpaObzAh+8EOFOM4yDxzV+x8b/Gq8vlvrPxZ4klnLqoP22TktGXHy
lsY2KWzjGBmmI/TpdX0ptTOlrqVq1+Bk2wmUygeu3OavV+Xdr4iXxB4h8H3GjM2heM/tSxX
WsXVw3kXEhk+S4djkg84fgg49zX2T8E/id488ReOvE/gL4hafAuq6IBJ9qtYtiMNwGD25yG
U8ZGaAPe6KKKACiiigAooooAK8p/aJ2f8ADP8A4laVVZFWBir9DiePivVq8t/aEXf+z74rT
zAga3QEkZ/5ap+tAHmvgr9nLSIvCGj+J4PHWveH7+4soruaTSZktIkDIHIPBJxnGSegr6R0
66tLvT4ZrK+jvoSoAnjkVw/vlePyr5C8K/tA+LfCmgWXhfxl4NtfEWmpaCCNtOkCzm3VNvz
xNkN8oGfu9a8z8f8AiT4f2E8HiH4P6/rfhe7u5tt3oxaa1NucEiRcHZtz1XJ7YxzQB9g/FT
xtbeFVVPE3w3vPEnhVog9xfQRRXKQPkgh4W5wBg7unNedfC+3+C/iD4y6f4n+GOtrptzDaT
PcaB9lkjD5UoZF3HCkbgCFyDiuo+EWl+OPtEF9q3xi03x74fmsyklvFEjMshxg+YMlgBkHd
jOelcnbeFbLwV+2joNppMfk6fqen3V3HCDhYSyPvjUf3dy7gO272FAH026rIhRgCpGCD0Ne
AXH7Lvgy41DXblbm70+S6vPtWnXFpM2+zUxhWiKtlWUMCRxkAgZGK+gK8i/aJj8Uf8Kbvbz
wrqj6dc2M8VzNJHcm3keJScojDqxYrgcZxjrgEA+evGHwF8beF3vprXRW8TswE9tq2lgx3M
LIjDlQwYEsVOFLDj2r2/wDZt03VtJ8G6jYXUOsRacJlkgTWIykqTtuM4XcASmdhz/eZ/evE
dC/aP+KnhO+fTfENtBr8Ue3/AEfU4vsN6qk4GTgDP1U1718APipqPxM0HW21a1eG6027xGz
srM0Em4xhioALDawJAGQFOOaAN/4jXngbXbaf4c+OG+wR6xFttLm6j2RSSdvKkPyiRTg4OD
6ZrytPgR49+GGgx6l8IvH15NfQRBrrSrxVa2vmHUohyqE9s8/7Qr3Lx/4J0n4geCNQ8M6vA
rx3KExSH70Eo+46nBwQf0yO9eF2vhn4+fBTQre40PVoPiHokESm60ucMJ7cgfN5LElmUdh1
/wBigD1L4H+IPEXij4VW+s+LJWOtTXl2tzEybDblZ3URbf4doUDBrf0lWHxQ8THBCmxsMH1
5nrF+DPja5+IXw9bxPdaDBob3F9On2aEk/dbBZiQMsWzk47VuaU3/ABdDxMucgWNh+HNxQB
1dFFFADfm3kbRsx1zzmnUUZoAQHJPtS0UUAch450HRtSsbfVtQsdTub3TC8lodJmkhuSxU5
RWjZTg4HBO0kDNeM+D9A+KXxR0p9e1D4h6v4e0BLxzpdpsj+2MIpCFadkVM/MuCrBs4PHev
pWvNvjDrniDwv4Ig1Tw7cJp8CXqDULvy95tbdg26XAjk4D7N3yE4J6dQgPQbUTfYYY72WKa
5EarM0a7VZ8fMQCTgE54zVXTtOsfD+mG1t5Wiso2ZkWV/lhUnOxfRRnAHYcDgAV8r/CvXvE
U/xhvfF83hjVdc02+SOEapo9o9raNuXDztC2d7bsZGQRknaTwPqjWrOxvtM8nUI3kgWWOXE
asxDK6spwuTwwH9aYDdd1qLQtOjvZreSZHuIbc7MYTzJFTexPRRuyT6CpLqa8t9QsIbazEt
pMzrPIvWL5cqcehPBPbj1yFuJ7o6rb2I00zWU0MrzXRddsTAoFQr1bcGY56DZz1FWLw3X2C
4+wCJrvy28kS52b8fLuxzjOM0AZlpHaaJK1nPelzql7I8Cy5LFmUyMmTnONr46YUBewqw2o
LHr0Wi/ZXVXtmnWbGE4YLsHvzn2GPXia3ja5srWS/tlFwqrIUYBvLkxzjqMg55FPt7iSc3H
mWkkHlSGNC+P3oAHzDnpkkc+lAELTQ3eo3OlzWbukUccpeRMxuWZsAZ6kbMn0yKiuNJWfxH
Zas87MLSGSNYGGVDOV/eDnhgAVzzwxHGTm1p91JfaZbXk1nLZSTRh2t5sB4iRna2OMjvirV
AFdXtHv5Y0eI3SIvmAEb1U52574+9j8aWOO0s1IijitxJIWIUBd7sck+5J/OljtbaK6muo4
ESefb5kirgvtGBk98VneIvD9j4l0Z9Lv3njQukqTW0pilhdWDK6OOVII6igCrpXiqHUvE+r
eHZtOubC904JKq3GzFzCxZVmj2scruRhzgjjIGRXQ186Ws8+iyW3jFf+Ee0q60yaWG+upNc
lvbvUYImZZIUSX7m4ruCmTIYLnvX0DpuoWuraTaapYyeZa3cSzRMVKkqwyODyODQBaooooA
KKKKACmuiyRtG6hlYEEHuKdRQB80z/s5SWfiZzpMVtJp5mMlrPPeSBLQHgM9sVKzSoOEfco
OAWBIJNPxC1tqEkXw90bwnpguLbVhbaetsrHUbKSCRXF7KxH3JFViXz/GMlsmvqKmhVDFgB
u7mkMyNb8L+HfEkcK69olnqXkHMLXEKu0J9UYjKngcgg8VlP4Jkt49uieLde0vBYqpuRdqC
fa4WQ4HYAjHat6S61AeIYLKPTybBrd5JLwuMK4ZQsYXrkgk5OBx3q/xuz3piORNj8QrQj7P
r2jalGBwt3YSQuTju6SEcnuEH0rMvo/Fk86XGq/DbQdYljXCyQ6grvn286FcDk967h5bxdU
ihW2VrNo2LTb/mRwRgbe4IJ5Hp71natq91a7LewtVuLyWRRFHnO5MjzH46BRnrgE4GckUhm
DBLJGgaf4VzQFFDfuTZSAHGTt/eA/pTJtcEhfHgHxIkjKF/dxRLjryP3uMjJ5+noKi+G/xK
svHA1HS5zDDrukytFdww7vLkUMVWWMtztOOh5GR2Kk+g0WEfOXxJ+G3iLxvo11BoWha7pd0
zieGee/gTe5I3B8SswAXOAAAOBjjNfK3jz4eeP/AFvZya9vXWbS6e9W5ilaSQxlYgkiyd9r
RkEA5XjPBFfptXyZ+0V/bbSS6k99cJq2n6okek6cySmG6tnhUAxBRskkMhcMGySuQQBjK2G
eO/CrwF4l12GyltYIpL/WL+3uVjuI2kAtw8gmuJQuNsRHyjLKXOdvTNfUVv8Db23toIbe/0
G3dI7aN7j+y5JnxApVSoeYgMVJVs5DDgg8186aJ4r1y91/Q/FHwt1i4t9au9RhsdS8M28LJ
FDCh2wYUfKYtgIOeVOTkZNffwpiPmXV/2Y5NT1nw1A15pz6VolyWN46H7XdW5kMrQyxhPLY
72bDZHBPBr6C0Lwv4c8Mwyw+HtDsdKSZt8q2kCxeYfVsDn8a2KKYBRRRQAUUUUAFFFFABXA
/GTw/q3in4O+IdC0O2F1qVzCnkQlgvmMsitjJIA+73Nd9XkHx/0XxDqPw7fU9F8ZyeGYNGE
l7cmOR4jcbV+QeYmWGG524O4kdMA0AeQf8M1/EUta+I18QaRJqb2nlzac8bxLHuj2lBIpYE
g98DJ9q8p8X/Dr4gaBZpF4k8F33kQOT9pgT7TCxbAyWTOBhR1Ar6V/Zo8UfFLxb4XutU8bX
Ed5onEenXcyBLmVlOHztADKOm48kg9a9t1zXNI8N6Jda1rt9FY6fapvmnlOFUf1Pt3pWA/O
ZbTwx9psJtGvJtKv0smlll0+d45FdIpWPAPy/Mq5HHGa9V+Ctxrd58U/DOqa/4ivdau1kFv
DLfOXeGNra4dkyeTklCM10/ir44fs8+LryaHWfA9/rUIG1tTj01VKqflyJA6yKOfbrWx4B+
HHhO88Y+HPH/wj8Si+8PwXTtf2d5MzNCfJKLsyu8MAQNrnpyKaBn0hd3lrY2r3V5cR28CY3
SSsFVcnAyT7muD+NXh3UPFfwY8Q6Npe9rx4kniWNdzO0Uiy7QO5OzAHqas/FvT9S1T4P8Ai
ay0mzkutRa0LW0cKhnaRSGXaO5BANfLmlfHv4xaRIlkdT0fxDsT5xqNmYZUO4Lsby2U7gSM
5H1pDLFj8fdK8R6PBpvxk+HFr4gt0BDX9jCHeIjg7o25Q+uGH0r1r9m7W/Bd7ZeK9H8C2Dw
aTZ3yXMM8sBikkjmDYRsklijI6A/3QvfNeQeJfFPhXXtba48Z/C7V9B1m5ZopdU8LXiSm5/
hbdG4CtncBkqTzwa94+Ac3w8k8L6rH8P7XVUjhuhHeT6spE8smwEZz2AbAAAHU45JIB1XxU
8eN8NvAFx4pXRZ9YEMqRtBC2zaGP32bBwo9cdxWX4f+NXgzXtLlkFxJZatBYLfyaRdDyrlk
aISAIGwJODwQfyr0plVgVZQR6GviT4leLvhf438feKdJ+JsjaZNod02n6Vq+lK/nlN3KSQn
crqhDZfIzngc0xH1x4Ji8NnwyuqeEyp0vWJX1NWViQzTHexAP3eSfl7HNR6Zj/hZniLGP+P
Gxzz/tXFUPhL4a0fwl8KNC0Tw/q7axpaRNNb3rADzlldpd2B0Hz8Cr2mLj4neIm24zYWPPr
81xQB1VFFFABXk3jjxh4q8KeNbmHRdLvdfW60wXEGnJCSu5GZXKSIpKt80eVYENkYK4OfWa
4D4owtHpGka1FcXNk+m6nBJJe2gBmt4XPlyMqlWDAq+CCDxzyQBSYDfhTea5f+GLq51/VNW
vrr7W8e3U9OFk8IAHCrgFl5yGPJ9sV6DXnXgHV/D+oeKPEC6R4v1XxBdP5TXKXtsY0tWQbc
KRFGgLArlcZ+XPrXotCAKZNDFcQPBPGssUilXRxlWB4II7in0jbsfKMn3pgeU/FDWL7wT4b
8PaR4auLPw/p91dGzkvppVhisoliZ1AZlYLnbgfKfQYJBHm/hn4reIbDWlg0HWdX+KNj5xN
8YNLMcdrH3MMo+ZiOuHGGHQg19Ga9oGjeJ9En0XX9Oh1DT7gASQTLlTjkH2IPII5FP0bSbX
Q9GttJst5t7ZBHH5jbm2jplup44yefWkBbt5lubeO4jDBJFDruUqcEZ5B5H0NQ6fb3VtbyR
3d413I00jiRkC4VnJVMD+6CFz3xmreMUUwKzyww30UTGTzbgEKAGZfl5+i9e+M+9WaKKACj
vRRQAUHpRRQB4v8QNDtfC/jTRvF2ixabpP2y+abVbm71Y2KXjiMCOIgqysWIycLnEfvmuz8
JeLdQ1TX9V0HxAum2up2uJYreymkl/dYAOWdFDEMRyvHzCuG8XT+J9Z8YeLPh1qDRSLd6fH
q/hqcKInV4mUSRhx/GHwQewYE5HFZPhSx0XR/G2laN4T+HutxXGmu00z3PiAtBp3mD955iL
LIgZh/BjccA4GM0hn0JRSKQVBU5HqKWmIKKKKACiikAxQAtFFFAAenFZlpa3Q1i61KS6m8i
4ijRLOTGICpbLDBx824Z7/KPpWnVFVisJbm4uL9tlzMpUTuAsZKqgROnBIzjk5Y+uKAKVjJ
rra/q8eqRwppy+X9heFcblKncXJbO4HjGAMYOSScJpGhjTNBh0lrg3HkbljnIw+3fuXcc/M
3TJ/iIyRzSHTXuNB1Gw8UXkd5azSS5k/1I8hjlVbGMYHy5zzjPfFTW2l3MHie91U3hmt7mC
ONIXJ/cFc52842nOTxnPcjAAB88eN9Fsvhr8Z9F8a6Tey6Q2pXENvPalsQXPmShJgFHyoNi
bzk/wAQPBUA/T3auG1DwgPGvhJ7Lxpp9udTzcRpIF3LCGc7SmCCRtCcnBOOcZIrq9Ht7qz0
WztL24a5uIIlieZhgylRjcfc4z+NJDL1YXibQ5dc063W0uUtb6zuY7u1mkj8xEkQ/wAS5GQ
VLKeQeeDmt2imI85+HvwvsfBPiLxJ4iVbRL/XZUaSKyiaKCFEHRVZmOSxZjzjngDFejUUUA
FFFFABRRRQAUUUUAFFFFABXnHxz0681T4HeJ7exh86eO2FwIwMlxG6yMPyU16PTXRZEZHUM
rDBBGQRQB8ofBz9oLwH4P8AhPpnhXxhdXGkajpMbRhRaySrcqXLKyFAeoPfFcF448Z618cP
GNol6tzpPgtWc2Fk7BXuWT/lpIB3OemeB065PpnxE/Zv1q4kuJvAlzYzWU00cq6df/I1rtY
krFIAfkO77pxj1rL0j9n74geIvEVo/im8j8PaLZwwxuttcLNcTlY0D7So2qGZScnkZ6Uhnk
Wi+F/GniKe6svAXhubVrSNFilkVVSGMq6ShfMdlXdhBxnPPvXXfC++1z4Y/GLTrO8trjR21
GSDT9W0y5j2CQyMVjmXqDhsfMCQRnnk1a8dfGDxt4D8eXngr4cxafofh/w3NDYRWclurG5Z
lLF3ZueSp5BB5yTk1tal428N/Gz4h/CJ9BjA8Sx3KXWsRxxsFt4oysjIzkc4ZCV643e9MR9
U+JfEWmeE/C9/4i1qVorCxj82ZkQuwGccAdeSK+LPih8QPAPjnxHb+IPCvw11GfU4ZF+0Xt
5izguo+cq+1s7vR9ysCB1HFfXPxL8PzeKfh/daBFC8y3lxbJKsbbWEX2iMyEHjooY8c15Rq
X7L+hrqD3ej6pcXlm4O/StUuJfKc+oliKuMf7QekM5bwv4O+H/xKSFtA8Xap4a1+3UltEv5
0u/L3ZY7d/zSoeuQ/Hsa9c+DXg3XvAqeJdD1yYXv+lwzW9+kRjS4j+zxxjAJJBUxkEZ6/Wo
PDuj6H4Am+0H4SHSZEVUN9pCrqCgKCAcjE2fmIJ2ZI6k12/hfxx4e8YXepW+g3Ulz/ZpjWd
2jZArOCQuGwQRjkEDFAjpq+Rfij4b+HviL4k6tp/gj+zNG+J9tfRyyprXFvqCsm5vLD7oyx
3DOQCcH619dV8e/Ea98L6D8RtZ8L/GjwYLnQNYvn1DTPEdkjLcRBgBtZhywUALgdMD5TxTA
+ifhTpUWh/Diz0iO/wBPu5Laa4Ew0599vbytM7vAnJwIyxQA84XtWpYJt+JGutjAbT7L8fn
uK4D9nG18N2PwuvLPwndTX2lQ6vdLFeTAg3IyNrgEDHy7VPHVSe9ehWTD/hYetJxkafZn/w
AfuKAOiooooAD0ry3xD4rvNc8S694H0/TrlbnRza3N0qXDQSXlpKDuaCRGUo6MO5+baR3r1
KvINZtZNP8A2ndPuYpHtz4h8M3Fgkyr9yWGQSAjPBbaxPI7UgOR8L/EbwjovxB0fwf4H1zV
r3T2vBa3lnfWyogMqttmWSRVlZhIBndktuPWvo3tXzfe3fjDWvBKR6x4fn1jxNohiuxdwad
5F0k0Mm5FZZE2yRsy/ehbOD93rX0RY3IvdOtrwRSQieJZPLlUq6ZGcMD0IzyKEBYoo5z7UU
wDntR9KKKACiiigAooxRQAUhVSQxUEryD6UtFABRRRQB578UdIun0iw8YaPA0uteFrj+0IE
j+9cQ4xPB/wOPPHqFqHSPhp8LtYsD4gsPD8E8OtZvmk8x8SGUBicbsfh2r0S4837NJ5Kq8u
07Vc4UnHGT2FfM/g7xTr2h/H7Q/hpdaJeaNp6NfTwwzPvj2SRCTZG44dFdXKnqA+0gEUAfR
WhaPa+H9CtNFsXme1s4/Kh8597KgPyrnuAMAewFaVJjiloAKKKKAAHOaOc+1FFABRRRQBDd
W0d3B5MpcLuVso5Q5BBHI56j8aLi0tbuNY7q3jnRXWRVkUMAynKsM9wQCDU1FAFa+sLPU9P
m0/ULaO5tZ12SRSDKuPQ1Z6DiiigCrZXUl1C8ktrLassskeyXGSFcqG4JGGADD2I71aoooA
KKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKbHIsiB0yQfUYoAdRRRQB5t48+CXw/+IuoLqX
iDTJU1AKFa6tJjE8gGQAw5VsZOCQTWn4F+Ffgj4cxSDwvosdvcSrtlu5GMk0g9Cx6D2GB7V
21FABRRRQAVlWOh21h4i1bWoWbztTWESqeg8sMBj8GrVooAKz9W0TR9e099P1vS7XUrR/vQ
3UKyIfwIrQooAp6XpWm6LpkOmaPp9vp9jANsdvbxiNEHXgDgc0R6baRatcaqkOLy4ijhkk3
H5kQsVGOnBdvzq5RQAUUUUAFea/FC3e31fwN4miUk6VrsMcpHaK4Bgb/AMedK9KrzH4wfDm
/8c+G3k8O6tNpPiC2UNbypJiOfawkWOVehG5QQcZU8+oKYHpaNG65RgwBIJHPI6in1yPw18
P6h4X+Gmi6PrE7XGqpCZr6V23l7iRjJKc9/nZua66mAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABR
RRQAVQvNF0m/wBSsNSvNPgnvdPdpLWd0BeBmUqxU9RkEg+tX6KACiiigAooooAKKKKACiii
gAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigD//2Q==
</binary><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCALLAdkDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD7LooooAKKKKACiiigAooo
oAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKA
CiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKO/TiigAooo
oAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKoy6lHbTOt4jW0QICzSYEbZA79uTjnHIoAv
UVVNy7vC1qsVxbtuDyLJyuOmBjB5znkYrNuPFWj2F4lpqk76dK+CpuY2SM5baP3mNnJxxuz
yPWgDcopkc0UqB4pFkU9GU5Bp9ABRRRQAUUUZFABRUF1d2tlaS3d5cxW1tCpeSWZwiIo6kk
8AVWttc0W9hM1nq9lcxAEl4rhHUADJ5B9KANCiqr6lp8cSyyX9ukbEAM0qgEnpzmsvWfGfh
Tw/ZC81jxDYWcBcRhnmXlvQAck0Ab1QW95Z3TzJa3UM7QSGKURyBjG4AJVsdDgjg+tc1o/x
J8B+INVfSdH8WabeXybs26TgScdflPJxVhfDH2PxpJ4j0m6+y/bVCajbFMpdFRhZPVZAABn
kEcEdDQB0EU8M6b4JklXcV3IwYZBwRx3BBFSVw3ifT/Emk+IbbxZ4XDX0aqIdS0ckKLqPPE
kbHpInYdGGR15rrtNv4tU0u31CKKeGOddwS4haKRfZlYAg/WgC3RnNUZNY0mFlWbVLSMs/l
gNMoy393r19qfZ6ppuoeZ/Z+oW135Z2v5EqvsPocHigC3TN6NIYw6llAJXPI9D+hp+RXP32
l3dv4mt9e064WOIoYr+3KjFwnGx93UMnzYHQhiD2IAN5JI3BMbqwBKnBzgjqKdXn91bX+je
OLfxfpmqK3hTUoD/AGpblt0cTBSY7pD2B4VyOo2k9Ca79WV1DKwZTyCOhoAWiiigAooooAK
O1FFADY38yMMUZM9mGCKdRRQAUUUUAFebePPjJ4c8D61beGxY6j4g8S3aeZDpGkwGacrzhm
7KOPr3xXpOa+MNW8ZX3wU/a+1/XvGWnNd6R4jQeTeIu54rfIClCf7u3ayjsB7ZAPoLwr8bv
BnizWNL0Gz+3W+vXzTRy6ZcW5WayaJdzicfwDsD3J+tem1514T8B+GI/iJrHxa0jUG1CfxL
awrGw2mJIwq8oQM/NtUn6V6LQAUUUUAFFFFABRR2ooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAo
oooAKKKKACiiigApGAI5GaWk5oAzJNDtVS4/s95NNluJFmkktSBucHJO0grk9CcZI/CqF63
iaxtoVisrbX0MoWddwt5BGSeVByjkccErnBro65Xxx8QfCvw80Mav4p1MWkLtsijVS8kzei
KOT/KkByF14d8DGW9n+zap4A1F/3kl7BIbMB3BXcHBaB2xkfxEVvaNp/j/Q7dIn8SWfjC3E
g+e6hFrcKmcEbo8o5A55Vcke/Bpvi3VfFenPNpfga/htpAPLk1sLapIMr82z5nxgk8qPu9s
1N4N8Lavpd3PrXiCeyj1O5jEclppAkis0AOd2xidz/wC3gHHGKQzoItYf9wt3pd9aSykLsa
ISBD7tGWUc8da85+IXiT4tN4n0/Qfhf4VRtjmS91TV0C2ZTAARSGDE5OTgA8DGecerTzQW8
ElxcTJDFGpd5JG2qigZJJPQAVwM/wAavhXDI8a+NdPuJVH+rtmaZmO8oAoQHcSwwAOTwRwQ
aYFiHSfiZqdjb/2x4q03RLhXBmXRrPzhIuBwHnztyd38J6j05s2fgm8hAkv/ABv4i1CdV2h
2uEiUHA52Roqk/UEVyGt/HrR7HxJ/wiejeFvEGr+J3UNFpv2JrcuCAclpMbVAOckY4qxaa7
8dtW1yNF8FeH9A0p03F76+a4lU+hEeBn26D1oA6TxX8M/DvjZVh8R3Gq3VoQnm2a6hLFBPt
6Fo1YL9cAZ/AVtaT4U8M6Dbx2+j6FY2McaGNRDAqkKcZGcZ52jPrgVmJafEaWCUT61oNu7/
AHTFYSuY+vcygN2PSuVu/APxV1C7ikn+Ms1rErNujstHhjDDjHUk565+vFAj0uTS9LmJM2n
20hPUtEpz+nufzottM0yzt1t7SwtreFeiRRKqj8AK8/1rwB491CSZtP8Ai3qen9WhAsoW8s
lwwBwAGAA28jPJ5Oa09N8D6/YaU9rN8SfEF7csVK3Uy2xZADkgDysHPvn2oGdiLOyWUTC2i
Eg6OEGRn3pLG/ttQgaa2MhRXKZkiaM5HXAYAke/SuP0zwHq1jfy3tz8RPEl/JLJG7JNJCIw
F3fKEEeADu5xzwOa5zxF4D+LdxqX/FL/ABek07TUiASK806G4mL5ySzgDI/DNAj1ykPQjtX
JaLpXjmz0CCLVPE9nqWpxqA8xstiSkAdQG4yQc49fasvWr74v6dCi6PoHh7XGwitMbuS2IY
uct5ZBG0Lj+PJOcelMDeXwH4JFw1wvhPSVmab7Q0i2cYYyZzvzj72STnrQfAvhBbYww6Ba2
2WaTzLZPJkDspUuHTDBtpIznPNch4V1/wCNs0zR+LvAGjQJtBWWz1QDksBgqd3QEk89uM9+
pm8X/YvEcfh/U9Jura8nt3ntZEKvBdlOTFG+R+8xg7WA74JwTQBJofgrTPD0Sw6XqGrrbx/
6uCfUZp0j+nmMxx7EkVv3S3LWpW0kjSbjDSoWGMjPAI7Z7/4VyOo+PZNF0N9Y1fwhr9vboE
Z0htkuZFDZ6rE7HjHPpms+P42fDX7V9mvvEf8AZMxkMQXU7aW0+YDJ5kVR369KANHwLoOu6
T4ev/D/AImi0+azS4kWyFqzMjWz/N5bK4yNpZlAyflA5rBsP7a+Fstzo9v4f1fxF4VkYzWE
lgonnsSxO63dWcMyA8qwBwGwema6bRfiT4B8QTxW2i+L9LvZ5smOKO4Xe4HUhTyQK6vcrDI
bIPpSAqafqK6jZQ3S21zbeaufKuYWjdPZgehqxPcW9tE0tzNHDGoLM8jBQB6kmpBjtVDVdE
0fXbQ2etaXa6jbkEGK5iEikHrwaYF1ZI2jEiSKyEZDA5GKI5YpU3xyK6+qnIrmLn4e+ELjw
3J4c/sgW+luCDBbTPCB827gowI+bmuXtvg3Y6HDbJ4O8WeIPD32VmaGKO7M9uN2SQ0UmVYE
nPPPA5oA9SorkxY+PdP8NRwW+vadrOrxybmnvbMwJMn93EbfKffB+lZlx418Xadqxsr34a6
pcwef5aXthcQyxlDjDlSwYdeRjsevFAHf0Vh6R4kttUuDZyWV9p94F3m3vLcocdMhhlT+By
MjIGa2WbnaCM0APpM80gPrRg9qAOB+M15rFn8FPFV34fuZ7XUobMtFNAxV4wGG5gRyMLu5H
SuY+KHgHRvF37O5g8TXsdzfaRpIuodW3gnzo4cl956q5HPrn1xXsc0MNxBJDNGsscilXRhk
MD1BHcV5HN4R+GMHjK0+HN2NQnN5avqUOjy6hO1kkaOo2+UX24ySQuCuFPAxQBX/AGYItWh
/Z48PpqkZjy07W4ZcN5JkYqfx5I9sV7RUcMMVvDHBBGsUSKFVEGAoHQAelSUAFFFFABRRRQ
AUUUgz3oAWiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAoopkkkcUbSSsERQSzMcAD1NA
DiSK5vW/H3g3w5fDT9a8R2NpfNGZFtWlBmcAZ+VBlj06Ac1x3jDSPHnxFd9K8OeI7fw54Qn
tlWa/iQyXd5uOWEXI8sADGT13HgitvwR8KfBfw/jL6Np7S3zxqkt/eOZp5NoxyzdOg4XA4H
HFIBY/E3i/XnA8OeE2sbQTiNr3W38negJy8cS5dhxxu25zmo9L+FPhe08Ry+KNYt28Qa/MS
WvtRPm+XySBFGfljAzgYGcd+ubGr+Opkka18I+Gr7xTdoWWQ2zJDbxMOMNNIQpOeMLuI5yP
XOXRPib4l0i/s/EviKz8NJMFED+HAWnC87t7zKQDggDYMggnPagZ0d5428M2Wt/2F/akdxq
oRnNjagzzKACeUTJHQ9asxya1qtkHjU6OksXHmqHnjY5/h5QY4P8XcYrkvhP8JdI+Fei3lr
aXcuqX9/N59xf3KjzX+UDbkdgdxH+8etekUxHn174TTUvFVjZ+LX/AOEg0tbcPa/a9q7Lpc
iTcqBQ4dGzgggbW7Gt/TfAvgvSIRDpfhXSrOMTC4Cw2iLiQEkN06gk49M8Vd1yGL7At+8at
JYSC6RzGXKbQQ5UAEklC4455pbTU5NQkJs7OQ2uFZLqRlWOZTg5QAljwT1AHHpzSGXzb25u
BcGFDMo2iTaNwHpmpeKrSQ3UsLp9q8lmA2vEgyp7/eyD+VU7PSrqAo13rV9fumfmlMabuQe
RGig4x6dzTEamRVKPUbJr2WBdQt3kRQTCJF3J3yec8jFUp/Cug3ZVr7T1vXQsUe6Zpmj3dd
rMSVHPartno2kaeXax0u1tWfG4xQqpbChRnA5wAB9KQyK51/RrS38+bUYQhDkbW3ltqlmAA
ySQFY4HpUH/AAlGktAs0f2yVW2keXYzscMxUcbMjkH6delbO1f7oowKBGJe+JtOsXRZYb+T
eu9fIsZpc4OCPlU4I9DzTIfF2hzXNtbtLc28lzN9nh+02csIkkxnaCygZ4OPXBxW9hSOlc/
4qZYrLT5WSVgmpWn+qQMQWlVQTkjjLcnqOuDTA6Gg8CoJbu2t0d7ieOJUQyOXYAKo6sc9ve
uG8X39zq1w/h2zvLqxibDXFxHb74zBtJkYyBvlAHy4xnJHYhgAdbHr+iySpCuqW6zPH5qxP
IFcr3O04OB+lJrmhab4i0ptP1ODzIiyyIyna8UinKupHKspAINeZ2/wv8D6xbT+LPC8dzb3
9whms715JFiLYJVhGeCm45+76EdAa9S0e7+3aDp95jHn28cmC+/qoPXv9aAMDTNQuIb0f2l
dIbgzDTbqNPljWYAujqD/AH1ZcjJ6qOxrp5ra2uY/LubeOZP7sihh+tc3r1m0mqgndKs0Sz
QxsCUFxA4kQ8HO4gngDkJ7V1KkFQaAMO08H+E9PtZrax8N6XbQTMXljjtUVXJOeRjHUk/jW
fq/w78K6x5zTWMtrLMkcZmsbqS2dRHnZjy2GNuTj611uKKAPJbb4c/ELw95sPhX4p3cltM6
qE123F8YEAOSrEglicdeOvFdDJbfFeyt5fs2q+G9YkCjyxcWs1oSQOclXccnnoMV3GKWgDi
dA8Xa9NPcab4p8I32nahaortNZxtcWlxkAny5AM8EkYIB4Jpt/wDFbwNo0kcev6y2iPKzJH
/adtLbK5BwdrOoU4z2NdxxWfq1jpF7p7prVnaXVnGPMZbuNXRcdzu4oAdpusaXrFlHfaTqN
tf2soyk1vKsitzg4I46g1cZlUFm6DrXnul/DrwrM82oJ4Zs9LtLuDyxaww+TKo7EspBQ8tw
uPvHPNUJ/hPqenafHb+CfiN4i0No5AY0uZxfwohI3LslBJ4zjLcZpAenwyRzwR3EJ3RyKGU
4xkHkVi654T0XXQjXcM0Myv5gns53t5c4xyyEE/Q5HA44qKxsvGNrodxBea7p1/qQDiCdrF
ok/wBjeqyc++CM9sVgap4s8ceGrYz6t4Fk1y3EjZl8PzCV1jHRjDJtYk9MKW6ds4pgUta8I
fFQeJ4NV8M/ExVsFaPzdL1HT43jZRgNh0AbJx+p5FZniL4pfEDw1rL28/wh1PUdOtwXnvtO
uFmUrgnKDAJPqpxz697o+Ofhq30aXVtZ0HxNo1nBMsE019pMqJCW+6WOMYPHPYketehafr2
iarZJeafqdtcQuiSBkkHAYZXI6jI9aQzlvh98S9I+IGnedBZ32laghPm6ffQNHLEAeCeMEH
qMGvIvEsUc/wC0tZ+PYZjnQ7yPSWQE4aFzDCzfQSXMo+q19KrJC0fmq6lCN28HII9c185ap
bpqngHVNSVkW7vtAvNdiWM4bJvvtUZ57ABB+H0piPoXUdU0/SNOm1DUruO1tYEaSSSRsBVA
JP6A0Qapp11Baz297DLHdp5luyuCJVxnK+owQazrzSdE8VeH4o9e0u01G1uYVZoriIOuCvb
PTrXPj4SfD19JsdNTQBHZ2ExntY4rmZBC5OSVIfI5A49qAOvi1jS5tZn0aK/gfUbeNZpbUO
PMRG+6xXrg+tXs84ryi++BfhseKZPF3hrV9Y8N+IpXLyX1rdNL5oIA2Oku4MuQDjjnvWhqv
gHxfea9b69Y/E7UrW9tYTFFbvaxNaNkDJeJQu4kgHOcjkDFID0eiuX0mTx/Fp8Ca7aaFc3a
kiaWyuZYlcZGGVGjbBxngsRkDnniCTxF4vttVntp/AdxcWiyMsN1ZX8DiRM8MyyMhU4xxzz
n6kA6+iuJ1DxZ4tttTs47P4c6jeafI4We4F7bI8QIGCIy/wA2DkEEjGOM1JfePf7MhE154Q
8S7S+z9xYeec4JJxGzHAxjPckYzzguB2VFeT6X8f8AwFqHiD+x7sarozs7Rw3Gp2LwQzMrb
SFY9Dn+9ivTl1LT2WFlvoCs/wDqiJB+84zxzzxTAtUVELiBnCLMhZl3BQwyR6/Spc0AFFFF
ABRRRQAUUUUAFFFFABSbuuaGIUbj0rzLxbf3HxJ0XVvBfgbWxalgsN/rMcfmQwxsSHjjYMN
0uB2yBnkg0AaN58UNBn8RyeE/CbjxJ4jRX321m2YbUjIzPMMrGNwwRy2eApNa9joOo31qkn
jC5t9QuVm86OG2Vo4IflA24z+8wc8t1z0FP8H+DvD/AIE8NW2h6DYxW1vDGBJLtAedgOXkb
qzE5JJ9aoate6/4huLvQ/DUjaXbeWFfXvlkCsRysCH7zjI+Y/KDkckYpAbd74j0fT9Zs9Fm
u1OqXuTBZx/NKygElyo6IMHLHAzgdSK4zxfpfirWfDUs2p6tPpFms6PPZ6PJib7MCN+ZiAd
wHzfKAMAr83WtTwX8NfD/AIGnu9Qspr3UNVvFC3WpajctPPMAxbBJ4UZJ4AArcmu21aS40+
yjYW4UpNdSR5jbIIKpn7xHc9B7mgZpWkMFvZQQ2qqII0Cxhem0DjGKnHTpisLw1HFpmnp4c
N0Zp9NQIokfdJ5OSImPc/KMZ9VNb1MQUUUUAIyhlKkZB4INc74QspdG0QeHppDJ/ZbGCKQt
kvD1iJ99pAPup7EV0dctd2Mln8SbHW1vdkF/Ztp0tsVz5joTLG+c8EDzR053fTAB1NFHag8
UAFFIeRwcUvTpQAUUUUAMXcpI7Z9axPFDxt4euouGn/duke5Q24SLtPJHfHfnpW63Q14LqP
ijWNa+NOo6M1vqEPh+w0yZri4soR5lwEfK7ZEy2dxwoGCMNjJbIQHR+JnXVr/WEv8AxNP4b
sNPiCNfQTDH7xl2csvHbnuSQDhav+GfBC6Db3Nz4g8T/wBpS3StCLlgqZieQErlskk/Kmd3
QL3pfC3hnQbzwLp2n6VozwaWtws7rqeWuDNDKMFgR8x3J1JByOnWs/xVq1l4i+L2heBTp81
wlhEdUmuEHyI/zRqhbsQCzcHPTpQMfrvj+w1nXpvhz4UWabUpIpEkuUjZYINhXem7aRnDAd
hyBuBIr0nSrT+z9EsbAhR9mt44fl6fKoHH5VhahJ4e8DaZNqFjoMaT3lwqLBp9uiS3dxIQA
OwySOrEAAcniuD1nxZ/wklnqXia38VavoHhTR9PhvGu7GBQfP3MZom3K3mFV2rtUYViQckA
AEen6vaSXVzpTxOqrb3ZlkyM/L5MikdeOWHrV2ykWawt5kdZEaNWVkOQwxwRivKfBUWqWNh
qOtajo82l6Xqs8Uml2Mt09xfPM6GIyzE5Cs6bWIywXBJxg16xawx2tnDbxLiOFBGo9ABgUA
TenNLSKQRkUNn+HimADHUd6D8uTR0xRjnNAB29qw4fO1u/M0jL/ZUEmYFUMDcELgs2cApkn
AAIOA2am1j/AEpY9GQSH7blZSnGyLHzkntn7o75PsSNKGCK3to7e3jWKKJQkaKMKqgYAA9K
AJMY+lKKSloATvSNgDLcfWlxS9aAILi1tby2e2u4I7iB+GjlUMrD0IPBrzMfCvwxrPizxFd
azp0bzGcm0kjlKyJHJGjEkA44k83buBxluxr1IdTWDB9lg8dagkY2z3NlBLIAPvbXkUN064
IH0AoAxNX0vSfh/wDCTWrfw7Z/Zbez0+XyI/MZ/mEZCjLEnriuNvLODTPibZeDVkCW0/geS
zSMoCHMbhBz14DHjFd18S41uPAkto8e9Lu8srdl9Q91Ep/QmvJfH3iC00b9r/wQt5cXCCfS
jD5cab1Id5c7h1+8qdPfPSkB6h8O7q81X4R+Dr6K+CFtNg85iokMhEYB5PfI/nVXUrL4wW8
wl0HWPDV9GePLv7OWFl99yOwY+2B/SmfBuVm+FOnwbWjNpcXdrhwcr5dzIoBH4CvRYwcHLZ
pgcFdr8ZIYg1nN4SvHAiJV47iEHg+YB8zd9u0+mcgVga74z+MkfiJrXwp8P9L1bToG8uedt
Q2NvCAsgDhO7cHkHHUdvYD0rM09Qup6qFdWBnViFGNp8pAQeevAPbgj60hnI2HjHxztRNY+
F+oxSvwrWd9azKDjPzbpF29/XkdeRnT/AOE902KEvqWi6/p5UuCJdJncDb1O6NWXHoc811a
7ujYzSjJP3ePWmI891D4zfDvS9Mi1TUNUvLbT3bZ9rk0q6ESnJGC3l4U5U9fStay+JXgTUN
HTWIPElomnyMUS4uCYFYhdxxvAyNvOeldTLBBcxtFcQRyxnGVdQwP4GnNFE0RhaNWjI2lCu
QR6YoA5w+O/AZCl/F2hgM5jUtfRDLAkEDLcnIP5Gprq18G+IrFJry30jVbVP3iSSLHKi5Gd
wJyBxjmuX+K3gTwz4m8DCDUtFs5YrO4gm4i2uI1lUyIjKNy7l3D5fWl1H4HfCvVNEXR7jwb
Yx2qsHXyN0TggEA71IY8E9Sf0pDNiH4a+A7fUYNRtPDNlbXcACxywKY2VR0UFSOB1x0yBXR
f2ZZ/3ZP8Av6/+NcB4W+Dmj+DLzUrjw54j8QWi3iBEge+86O3I/iVXBBOST827rV//AIQbx
V/0VnxF/wCA1j/8YoA72iiimIKKKKACiiigAqtf31lpenz6jqN1FaWluhklnmcIkajqSTwB
VgnAzXF69oun/Ea3TSrxXk8OxTiS4AwBeyRvxHyOYwwO7puwACRnKAlW+Xx5pcsGlTTReHr
yAFdWtZjHJPluVh4yBgcv7/LnO4SSXPgz4XeDbe2kmttG0ezTyreEtlnIGdqA5aRz6DJJrR
1nXND8I6LHPqE0dnbJtgt4Y1y8r9FiiQcux6BVGa80sfhv4i8X/EnTPiJ481ZBa2B87TPDk
cfmQ2uU+V3Y4BlBOSQOCAAcCkM6jwN4m8Q+OH1DU9T8Lz6F4dZBHYw6gB594CW3SOn8C4C4
U5zuNd1+5t4eixxIO3AUU/pWDqE66lr8Ggrhoooxd3qlcgoSRGmf9plJ+kZB60xC28kniGK
G6gkMOjuGJjeJlkuhyOQwBRe/qwI6DrtxxRwxLFGipGgCqqjAUDoAKeOKKYGBr/mWF3Ya5C
yolvKIrwkAbrd+CScEgK21+3CnPGa3gcimTQxXFvJBPGskUilHRhkMCMEGs3S7hILiXRZGx
NbAGIN1eHordSTj7pJxyPxIBrUUUUAFZPiC0kudKMtuqNc2siXMPmZA3Ic4yASMjI4BPPQ1
qjOOeDQRkUANikWWFJUbKuoYH2NOxWF4ZBt7W80t5pJZLG7ljzICCEZvMQDPUBHUA+3tit6
gBO9B5HpS0UAIvSloooARjwa8uuZNQm1O8j0NbdL5r61s5GhwwitXYySSHKqudoKj73IxyS
a9OniE8DwszKsilWKMVYAjHBHIPuK81n8E6n4f8Z3PiLwxqKxi9jSO7S+ZpE2LnGORmTdj5
mYnGR2BpDM74gX2tX3xL0Dw34d8SvpkkUJlurVHMZljmLRh8j+7tYjnOTkDODXReBPAieGb
S0vJ7q8k1ExuLkzMh8x2YsWO3PUkn7xzxnJUEYngvwvrLePdV8TeKL8S6tKdkYjaMhbdT8i
ABeFBLnrn94M5PT1fpTEefeINZt/Ej3ekwXlvp2jafdxpqGq3TqnlzI6ssUIb+PcEO88DIw
GJ4zvitqWl6p4fm+GenbrvXNb8uP7HZqGeCAyqZJ5OyIF3HJ6ngZqL4geB/D8/jXRvGGtWJ
1HS/PW21CzmlJtldwI4boxk7WZWKoSc/K+f4a17PS/Dnw983TvCujyahr+pkylGmMs82OA8
0zklY1yBk5wOFBPFIZzvx08TXvh/wjp+laF5kGt3UnnabcLkt50LIRCiqpLSSBtu3GNpck4
GD6b4d1ca74ds9Ra3a2mljBntpCC9vKOHjbH8SsCD9Kp6T4fulvRrHiC9Goapj93tXbDZgj
lYV6j3c5Y+w4Hnvgfw5rfgX4oammrTQ/2ZroZLe4SSaaS/uVd5PMlyNsT+WxXAOG8vjGAKA
PZO3FJnk0vaimITrR0FLWB4s1i10fwxqc887RMtrKwZFJKYQ/McD5QOu44AxyaAJfD2oW2u
aaNcgh2i4Z0jdlwzRpIwQ/Q8sP8AerY/iPWs3w9aLYeGtMs48FYbWKPKnIOEAznv0rT7/Sg
AHXFLSdiehoDUALRScZo9KAFqjJY7tYh1AEDZC8LDJ+bLKRx0OMH6ZOOpq9QBigDj/Hq3E1
r4etYJDH52uWe8juqP5hH/AI4K+bvj9qK6H+014b1lFvJZ7XRV8tLK4WOdnaaZVC7gQevQe
vfofpLxtu+3+EFVgN2uRZBHUCGY/wBK+UP2jLrU5P2n/D39gOJL2PS1j2CITbR5k2/5Od3B
PGM+1AH0P8DrlrjwFqM0m9gdd1Iru+8Ablzz75Jr1VRxnpnmvJPgKWHw6vDIxydc1H+HH/L
y/wDhXreSPemxDj0NZ1k0x1PUhJAI0EqbH5/eDy1yeeOuRx6VodRWPZqieK9TVWfLwQSMCG
25zIvGeOijgUhmx9KXtTeOTnNL2oAMZPTpS0i+/WloAztemlt/Dep3EIlaWK1ldBCcOSEJG
3rz6VNpl4mo6RZ38asqXMKTAOMMAyg8+/NWJkWSF42ztYFTisLwWWHgjR43bc8VqkTZlWQ5
UbTlhwTxzQB0FFFFABRRRQAVTvL77GUJtLiZG6tCm/ZyByBz37A9DVw9Kx7yTXLR3ks7a31
GEsu2Iv5Mijncd3Kt2wML7nvSAq6d448K6prraDZ61bnV1iWZrCQmOdVYZGUYBs45Ixkd6b
4m8b+GfCK2w1zU0gmupVhgt0UyTTOegWNQWP1xgVMl5pF1qdsl9prW1/IpWM3Vtg52gsiyY
Kk4PQMc7WxkA1dj0PRodTbVItKs0v3AVrlYFEpAGAN2M8A4oGc7o1xrPjPThceIvDs3h/T3
IeOynuP9JlwQQZPLOEHqmTnv6E8YeOtO8HwQ6fZ6Zc61rMwUWuj6bHvmdTkBiBwkYwfmOBx
+FaGvXWvX1ncWHhGayivVk8ia7usstoSoO5UA/eMAwO0kD1PaneFPCll4V0wwRTSX19Oxlv
NQuAvn3cjEks5AHcnCjgDgUAVNC0S+1AWWu+NLKxk16BmeCOEF47AMPuIW6tjq+AT06AV1f
brS9q57U5hqWrjw3G0iK0P2i8eJipWMnaqhhyCxDfgreooESvry3bGHQYV1KRZPLklD7YYS
Bk7n5z9FDHOM461o2Nq9vEzTyLNcyHdLKEC7j9PQDgVLb20FrbR21tEkMMahEjRQqqB0AA6
VNQAUUUUwCsTxFa3zWI1HSdo1KyzLEGHEy/xRMeuGH6hT2raDBs4PI61Be3lvp9hPe3UixQ
QoXd26ACgCDRtWsde0Oz1jTZvNs7yJZomxgkH1HYjoR2Oav9q5hZf7A8UQ2jMselasW8hQm
BDdcsy8dpBubn+JW7sK6egApCQoLHgCq91fW1kiNcShN7BEXBLOx7ADk1UW2vL2cyX+2K3B
BjgjYktjPMh7/wAPyjgEHls8AGdDeRw+O5IEtpBDqNqHW4xmN5IzgjPrtdfqFPpXS54rL1a
3Zre1nh3+bZzpKgTuPusDx02s1aZ+7xSAjjMu6TzANu75CDnIwOvoc5qXpSKc9iPrS0wCii
jFADWYKpZuAOprn9N1K417UYdQs41GiJGWhuCcm7ZsYZB2QDdyfvbgRxybniWBrrwnq1sqy
P5lpKu2JirsCh4UjkE9ARyKn0mazuNEsptOAWzeFGhA4CpgYH5cUAWyqhvMCjf0pxG4c/lS
4pcUAUdU02z1jSLvSb+LzrS7iaGZPVWGD9KqeHvDmm+GtNFpYedK7Yae6uZDLPcvjG+Rzyz
cfh0GBxWzSHpQAAkkgjj+dVNS0611SyNtdRK4DB43ZFYxSDlZFyCAynkHsRVsUA5oAyND1C
e4insdQ2LqFkwjmCtkOP4ZAOwYDOOxyOcZN281C3sURp2bc+QiIpZ3PoAOTXLeK7BrHX9H8
WQ35skgY2V8S3DwS/KpwQRuWQoQT2LDviuqs7JbOEL58txJklppiC7Z+gA9OgA4FAGWx8Qa
hqETRmLTNMAy4YbrmQhgRj+FFIBB6tz/AAkVB4ptbGHwnfWMlsHh1NksplDbWcTusTHdyc4
c/lXRkdOcYrL8Q6bc6roF1Z2d29ndMA8E6jOyRWDKSMjIyoyM8jIpAacaLGgVPugYA9MU89
KytM1iC90RNQnAtXHyTxSMMwSDhkODjIPHHXtnNW1nkuIi1spUEfLJIpx04OOCR+VMCyWCj
5jge9Y7eJtJEwjhmlu2JcZtYJJwCrbWBKAgYPH1pZPD1jdyvLqRk1As4cJO2Y1x0UIMKQDy
MgnJ68DGqiKihVUKPQDFAGVL4k0W3t0udQvU06NztDXubfJ54+fHPBrXVldAykEHkEd6ZLD
HPG0c0ayI3VWGQawLLQZfD09xLok0sllIoxpksmY42ByTEx5TOTlT8pOMbecgHRHJHBwaWq
VvqVldX0tjHOn22GNJZrcsPMiV87Sw7Z2t+Rqz82Tk/lQBx/jaUR6v4MZgNg1nczMAdoFrc
Hv06V8F/FrX7LWPi+uueY88EnnfZlWQfNm7uFDD5BhQeoPPvnmvsf8AaAvv7J+HMGs58v7J
cyEOW2lGe1njUg+u51A9yK/PTxJPAzaNd2lySPsRYbgAwP2ibIOAMn1Pc+2KAP0U+AUar8I
YHCHEmo38gJPUG6lNerL8yg9K8x+Bqy2vwL8JrPuMs1kLhyw6tIxf/wBmr0yNtw9KYh56+1
UI54jr89sC3mi3jfvjaWcDt1yD3rQIzWZHbyL4lmugF8qS1jjP97crOfTphvXt0pDND7uNq
5+lO7ZpaTtmgBaarqzMqsCVOCAelKM0uBkmgArz032seEvFE9nfi2i8O6jdF7O92M3kTSuC
0UvICBmLbTyCWAJHAPoVVr6xs9U0+fT9Qto7q0nQxywyqGV1PUEGkBSf+396+W1ht4BLB89
OSPxzxUO7xZ/z76T/AN/pP/iaZp6zeHootLnMk2mxKkdteSyb3HYRyd+OMP3zzyMtv5oGFF
FFMQVx3jPxq/h5Y9M0PSpPEHiO6wLfTLc8qCcebK2CIogerN6YGTXY1latqOjeHrK41rU5o
bSPCq8pX55D0VRjljk4CjJJOAOaTAqaVpd1Fbwap4nuYbvVYd8u9VCxWgbqkfsBxvPzEZ6Z
xWJHr3i3xNMt54RtrG00VA2261SJy162PlMSqwKp6u3PovFMbRNX8Za9pOvanfXGm6DaYuI
NIQNHJcSbspJcE4OMY/dEcHqT0rvQMCgZxVh4i03S4L/UNSt59MLzB9RikPmCzmIVdx2k4j
YAEOBt4JOCTXaqwZQysCCMgjoaxtZ0qWZn1DTIrY6j5YhYXCnZcRbsmN8fjg4O0k8HJBwtK
8RWGk6fZ2sWm3lvYxyrYyQFC76Y+3ISUAk7PugOMjDDnbg0Adsx2jNY/h/fcWk2pykM19K0
yHGMRZxGP++QD9Sam1++/s7wxqWoKhka3tpJQg6sQpIH51bsbWGx0+2soFCRW8SxIo6BVAA
H6UCJzSik6UtMAqG4uYbWFp7iZIYl5Z5GCqo9yakLKrBWOCenvXO+KJtOvdD1XSZruMM1vt
ljDhWIfcFXnjLFSMfWgB+n+I9NvfEN7pdtdQTukcdwDB8w2Oo2szDj5udvqFOM4OOQ8RfES
bUZ5NH+H9pJ4g1Kzu4Y9Qit4x/o8bfMG3OVQqwBXIbjJPasfwz8M4WaK/1a6vbzWreGOyul
tp2t7dQCCVDYDvjcWyDjPAIxXQeM5v8AhXPw2nk8GaFZR3s9xHDFbxusCtJI4DMC3BOCSMm
kM1rPVLfxh4Ln1C9sn0rymJMd6VjNtNEc5LKSBtcYJ7FTWzDfX+oaeY7aEW1w0K/6Qy74Uc
jnbyC+D9B79QMLSPC9hpfhaC41i4urtre1Mso1F42VHxud3VAI2fJOW5zzyetbvhiGeDwjp
EV1KJJ/ssZkfbt3OVBJx25zQIs2Gnm2ghN3cvf3cakG6mRQ5zjONoAUHA4A7VoUg785paYD
XQSIynoRjiqemtm0EJuXuJbc+TK7gBmYDqccZIwePWr1cXqd94l0/wCINvY6ZDYyafqVo8m
buR0InjIG1SM9UOcY/gJoA7SkJxWatzrS3Gx9LtzF5YPmJckndnlcFBxjvSrc6oY5Gk01Ed
cbFS4zv9eqjHb86ANKioonkkBZ4Wjx0BIOfyqWgBo6Gs7R7S5sLWW0mWJYUnc24jYn90TkA
56EZIwOMAVpHpxTc4POMUAPpO5Haobq7tbG0lu7y5jt7eFS8ksrBVRR1JJ4ArM0LxToHiZL
ltD1KK8Fq4SYKCChIyuQQDgjkHoR0oA2ulc+PGHhd/GJ8HJrdq+veSbg2KPukVBjJbHTqOD
zXDat8Q9a1D4z3vw08N3Wm6ZeWGnrfeZqcDyfbXbBEcYV1woH3m5PXA4rjNM8H3uu/tZ6tf
3muvbReHbCCYRaUgtQ7TyPJ5UpBJkHGWPG7jIHSgD6KU5B7dqyfE3iC18L+HLrXLu0vLyK3
25gsYDPNIWYKAqDqcsK8u8VeLfFXhb4vnSbvUhe6ZrOiznSbKKEREXonjjRc8ljiRctwAMn
AxTvF0OraPrPwn8JxeKdRDfa2l1G5e6K/a4baHzJGmbqQWC9Tj5iDQB6d4o0ttc8IarpMcv
ky3drJEkm3cUYr8rYyOQcHqOlW9IvBqGi2d6FkXzoUfbKhRxkdCp6H2ry743W02qnwP4etN
XvNOm1bX4YS1tNszEimVyV6NjyxgEEZPSpPBdlcaf8Z/Feh22uapeWFjpdoZo728efFxNLO
wZQ5O0+WqjgAdOKQHrXHrS14X4H8WeKNQ8GPo+n60b3xGPEl1ZRS3yCdks4bn940mCuAIzg
H+8ygdePdBnvTA5rVdPs7LxFZ+IJliWDPl3LSAkKxG2OQc4UjcVLY6MMnArpahubeG7tJba
4jEkMqFHRhkMCMEVnaDPKLJ9OuJGlubBvs8kjKRvwoKtkjBypXJHGc0Aa9HeijNACd6RmYY
wu48celL3peBzQAzau7zMAN6964vxN8TvDnha8uYdQS7mhsfLOoXVvEGhsA+NplYsOSDnag
Zsc45FWviFYalqPgye30zT21NxJHJNYJN5Ju4lYF4txIHzAYIJwRkd6+CvG0UN5ZTWvi6yk
8PeKTeeXb+E9JtykUkxC4nlXdhNymNBs5bYTQB9F/tMeMtM1DwXqHgxrrT7W1LWrS6ncySM
scrMZEjRI43LtsTceQAGHqK+NY9M8KXxhtrzx1Db+THsWVtOmKAFyxxtGf4ieVr0L4q/D/w
AePdC3GiXok0+VIptFs1a6WAyJlZ0cZaVZPLfLt8wK7T0FcJqfhfx1qy2Vjb/DfULGO0jES
JbaTKJJG2ruZ327nJIzyTjdgYHFAH3X8LPHtja/Dk2urTW32HQrOyjtby03sNQhkjCxskZU
PvLho9oBO8Y68V6J4a8Xabr0t7Gsdxpt5aSIk9nfqscqbxlDgEjB5xg9QR1Br4t0nQfFOh+
FtL8Ow3pivtL1CGGbXJZ1httAlfM3kf8ATcrnewYYRyAvJ5peFodUl0fWdE+HvhRfiJf3t4
EfxNd2DEQIwyFHmH92+4uS5PRgc8CmB+hJ6cVzhv7pfiWml+RH9lk0prjzd3zl1mC7cZ6Yb
OcfjWloUd9b+H9OttSk829it447iTOd8gUBjnvk5qlc3awePNOtHjz9qsLhkfH3SjxZH4h8
8/3fekBvD6UYH9abJLHDE0s0ixxopZmY4CgdSTXP3njbw3Z6r/ZI1AXWoYQ/ZbWNp5AHxtJ
CA4ByDk8YINAHR0Vny3t4Cn2fS5ZQSQSzqm3nryec80tvLq0sIa4tbe2coCUEhkw2BkdBwO
frQBfprSIil3cKo6knAFUntb2YyrJfGKN4wqiCMKyNzlgTn27dqryeG9IuHEl7bteuNuDcu
0gG1gw4Jx1APTtSAik1Wz1dZ7DS/J1IrIbe4IIaKHj5g56E9toycntyRX/4RG3/AOgtqf8A
4FNXQQW8FrCsNtCkMS8KiKFVfoBUlFhhRRRTEFV7iwsrua3murSGeS2fzIXkQMYmxjcpPQ4
JGRViigAooooAKyL7RI5tTj1WzZbe+VfLkbblbiLIzHIO/faeqknHBIOvRQB5rrepairppV
86aOJ5EHkah89vckShiIbkZCsRwEdQemFGM12MPiDSptZOjm6EGpbTIttMCjyRg/eQH769O
RnHeptWihufsljcQiaG4mxIjKzKQqs/OOMZUdeD07iuW1TwdFD9jXTXa3tLR91n5a7n06Qh
gZI89UIbDIeAvTGKQHdLgj6804cCsnSdTjv1uIpGAvbKQ291EOqvgMDjJwGUqw9mFUPEPiL
7JpV9Ho8hu9Vii3LDbxeeyEkgFhkBRw3LEDg9cYpgUfiNq0On+Ebzdc+RL5bSRkSKhdlG7y
xnuwBHUcE4IOK5bwd4evra807UNUt5LzV72P7TvdpGttOiG3CkSFXd2G3AK/KRgBQOYNP1j
RvESWXiXVg8mL421vYSWyxie9RxF9oU5LbPm2jJwBt74NenXV5b6XoN3rF9ttxFbm5uDnhd
qZPX0ApDKOu+K/DHg7RX1HU72K0skuFgYxIX2yyN0IUHBJOTmvEfG/i3WfiV4g8JaV4f0HU
l8K3OL64uzBtmI3+XkIfmRVycsOfnGOQK6LwT408P2ngHTtP8aif+09aae58pLKe4lucSFm
kYRoxRt3OP4eMcAGte0+N/wW02EaXD4utrEWZMHkS288bQkHBUhkyMHjB9KAOim0/X7TwHf
2mqX8GqtJZSRfvYSC7NuABxjI2lRjAJOema7C3iWG2ihUALGoUAdBgYrlLvxToOsXFpoOn3
0d1ezvHO1swdHSBZPmkYEAquUIBOAT0611ytlRjkGhCH0e1Jjj0o/PimAtZWrae15Lp9xbt
ElzZ3Cyo8gz8hysgH1Vj+OK1TVBdW0ttbbRFvoG1JIPtLWquDIsRbaHI7AnjNAF3dzihuSB
jIqjqWs6Ro62x1XUray+1TLbwfaJVTzZW+6i5PLH0HNZuj+MNH17xLrGh6Y000+jMsd5KYi
saSNn92GONzADJwMYI5oA6HIxUaTQyM6JKrMpwyg5K/WuS+Jniay8KfDbWNXutZ/shvIaG3
ulhMzpM42ptQffbJ4Ht6V4t8M1udH+PNhYyeHbrw4ieEjcX73s6NLqDecuLmbaxw5O/IYkj
kdKAPpnack5NeY+IfFvjuP4s6V4K0PSNNhsL6znuGvr12d1EZjBkVFI+UGTAUkFj3UDJ9E0
zULfVdLt9Std/2e4XzIy6FSynocHnkc/jXmesafb6/+0ZaWz6hd2j6b4ceRTa3BhbdLcAY4
6jER4PsaAPL/HHibxFeeHPE2h+JtUOoW3h3xbYW66rDbqkawuFkzOija4iJGRwCwXPHB6TR
YPFuoaj48tfC19qVxf67JCll4mvrdUgW0jtwokRkjRHbzGlVQo9GyQMn23R/DukaDp72Gl2
axQSyPPMWJd5pGOWd2bJZiepJNaqqAAOw6UAeCeEvAeuapL8OrrxNod/b+IfCRc32tXksbv
cjY6+SrK7NIpZlOWxgKe5xXoGjeCNV0f4seJPF0GsW/wDZmvCCSeyNqTMJIovLUCTdgL/Fj
bnOOQOvdBVT5V+XJzTqAMHUvCular4s0PxNdwlr/RFnW1PGB5yhWzxnovGD3pde8HeGvFFz
plzr+kxX8umSma1MhOI2IweAcMDgcHI4HHFbjUvagDMvfDug6lq1pq2oaNZXeoWRzbXM0Cv
JAeuUYjK/hXG2razb+OfEF1YfCiC1vJWWKPXWu7dRfpgfNIRmVQNq8bW6dq9GpNy5xmgDk/
B3gnT/AAp/ad8sVu+r6xcteX9zBD5aySN2Vcnao7DPJyTkk11tJjmlyM4zzQAVSkdodWhUQ
s0c8bBpPM+VWXkDbnuC3IH8PPartc34m+0DUvDL27BQuqDzWMe75DBMCP8AZySBn/GgDpKR
TkUvakWgBaayhkKnP4UueaD0oAaRj5snj0rKuvDPhzUNattcvtB0+51S1/1F5Lbo00X+65G
RWtuH3aYzONwRBux8pJ4NAHj/AMZfCuk6pqfh26ilubTXry8S1SWHU5rJJII1eZ0kaPgAhW
UNgkF+K+P/AIxeLNZ0bxhBp+g+JTDbx24SZNM1+9vFdg2SGaZsjBGNo/u5PXj7U+LFtcS6j
4NuY2lEaX88UnlWYu2Ie0l6REHd930r4p/aEvJpPFUVnO2riSJpCy6jZW9vuO7lt8P+uP8A
tdOeO9LqM+5/B/g/wfffCPTtITQ4JNF1W0S6ntZ2M/mtKBIzMzZLNuOdx54HpXReGPCfhzw
boo0fwvpEGmWKsX8mEfeY9SSeSfc1z3wgW/X4JeDk1BSlyNLt9wYYI+QY6e2K7hVcj5mPXo
KokmArLv7f7Vq9lEwlEflS7njkKEfd4yCDz7en56i8DFYuoJH/AMJdok0lxFH+7uI0jZ8PI
xCHCjHOArE9CMfWkMu/2TpzSRySWqTSR8o837xl5zwWyatrFGpyqBT7Cn0UAGKKKKACiiig
AopisdxJYFegAHIPen0AFFFFABRRRQAHpWdeaxZ6deW1vfyfZ1upBDDI/wBx5CCQmexOOM9
TwOeK0aq3tlaalazWN9apcW8gAdJFyrf/AFxQBZzxxzTJ7iG2t3uLiVIYY1LO7thVA7k9q5
zT7y40G/TQtXupJrZx/oF7MSWkAGTFI3d1AyGPLDPUqxOnHGNYiZr61U2JKtFFKpDPjncwP
bphSOMZ7jCAryfbf7Rk1G7uBFYROqwxAdiCGkYjOclhjOAAMmn6jq9tDughtZtTn5Q29soc
+4YkhV4/vEVoX9lb6jptzp93GJLa5iaGVD/ErAgj8jWX4U+zjw1bQwxojW+62lCKQPNjYo5
555ZScnk5zzQB5zoOisuqWmk6pd3Gno4n0q4itpWje5a2ffabpVw2TbMxPI3AewrtvFWn3E
Hg+ex8OaYrXDsQlvEzRRszkgl9mCVy2W5BPJz3pPFGg6tdP9v0COzmuSF821vJXhjlKkFJF
kQExyLyA205BwegwWHhq8u7aA+IpJC8YLeXFqE7kPuzkuCgIwBxsGOe1AzzrR/Emn6VoGgW
d/4U1RvFcUjCOxS1nhikmeUl3Em3AUkFhuPQ898S6T4Z8c+LvidrU3xD8seHY7eA2emwyui
JuAYqdp2uQQysSSDgEADFevSWNqwhllV5DancrFzkkA9efm69D3x6Vwnwn+JNx8RrHV7qbT
7a2SylhWN7aYyowkiWTYSQPnTdtYDvQBy2rR6Td/tXeGLW0kjiv9KtHZrfAGIfIn+ZfYtcK
D6lfauU1Dwz4v1LVbz4Q3WnpPBeX0s0/iZtFwi2UqtM4WTdjzfNYrnPfpXd6f4+vYvj74j0
LxBd6ZYaHp9sDBNcrFC5YiIqFkL7mzukyCoxhearw/EvWG/aAufDdzqNjbeFo7dpEnkeERy
gxIVZJN+4t5hkBGMAKKYjNtvszftdwWvmxzXNnpssbMceYsYhhKg4GQMyH2Jz6V74O46V5L
o/irWrz9ozWPDv9h6eukQaeJF1JLcefKuyEp+9DncpZ5Bt2jG0cnNdN8QviR4f+GegrrOuw
ahPAWC7bK2aXaCwGWPCqMsPvEZzgZNAHbdvekOcVxnjDx5Y+Gvh1feMLW0l1dYFXyLa1+Z5
pWIVUOM7eWGfTmuS+HfxG1nxR8Rr/wAN3WqaJq1tBpMd9NJpMbAWNyZCjWzOXYSYHO4Yzg8
CgCCH40XNt8dpfhzq+m2skVzDG2nvpUpu5Qxl2nz8ACMBcuf7oHU5rivHOrab4R+OWo2seq
anpCazDp0epaxGrOttE885YPKQfL3fJGpGNo6Eba6Xw34c8K+A/wBpjV49O02HS01HRbcQR
pueS6mkuJDIy5ycDaNx6KACcCuwb4c/2x408V614nuEudI1y1j046QoDRPDHnbI7FQwfLOQ
FI256k4wAY/xa8KJ4w+Gktr4Qa3vfEPhmaG5sfn82SOSPZIIyxJO5kC9TzlSa3PhXqVz4n0
nU/Gl3p0+mvrFwvl2twu14khjWIgj/rosv4EVxniXwt4i8I6IPDvgXRE0TwfpvlX76naXzv
elg589RGwYykxnjceMD0AHtGk2FppWkWem6fH5dpbwrFEuScKBxyev1oA5L4m/D6H4keFrf
SjqB067sryK/tLkR+YqSx5xuTI3KQSCM1DH8MLHUfEQ8TeLNRm1fWDB9lYQFrW28jdu8nyl
Y7k3cneWyfbivQTjNL24oAYu3bhVwBxjpWbD4d0KHX5vEEel251aYbXvWTdMFxjaGPKr/sj
A68c1qU12WON5DkgAk45oAcelImdvJB57DtSKCBxk5zyaUZzigBSM0d6GOFzWPqmvR2Eeyz
sbnVrvcFNtZ7S65/iYswVR9T9M0AbGOaXvVDSdRh1XTIb6GN4xIDujkxujYEhlOCRkEEHnt
V/PNABXO3k/kePtIi3SYubK6UgE7SVeEjI6ZwWwfc10ORXMa9LDB4v8KSvGS81zcWqMATt3
W7yHocc+V3BoA6f1o+gxQKGOAaAFrC8Tssejid4Jpo4Lm3mkEBIZVWZGLcckADJHcZrcGcc
0jLu46UAMgmjuIUmhkEkTqGV1OQQfSnnduGCMd+Kyfs7aOo+wW6mwBZ5YlJ3R5OSy+3P3fb
j0rRhuoLi3iuLeVZYZVDI6HIYHkEHvQBK7KBljjHOfSnUnBGOope1ADCoXkdz2pfvKVzk0p
6VzXibU9Q0vwjq2raT/AKRc2kLSQqVGxxwepIBAGec4HPpQB558afEGmtaweHrrVLDS4bfZ
ql1qV5JIEt1SUKqKkZDyM53qQrDAzk9K+K9W8MeG9U/tHWptY07R0TUns7LS7KCVpJ1XBZm
8xy0S4OF3ZJOR2Jr7l+Mvw38P/EzwGbyTS21HUbGMz2MlvIUkZSVZ0XkA7lGADxnFeF/CDw
ToPj34sy61c/CdvDOhaFCUgt5/OG+cOhjeQt/rJMByRjAwM5OKYH1/pdnbWGkWdjaKVt7eF
IogTkhVUAfoKu1E0qRx5wxwQvyqT1+n1pBI0kCSwbXDYOd3GD3BGc8UgHx+Zg+btzuO3b6d
vxrE166urW806SysDfXJd1jhVgm5th6uVIVcZ5yOgHOcU+PUG/tZLdbeGYknc63Cs6jPzYB
5IDAgjjGPwqvrSiTxT4YaOHzXjupWZtjHy0NvIM5AwOdo59aVwNG0bXZIlN9FZW7kklYpGk
AHOBkhefu8/X60lxba08dwLfVYIWbHlMbXd5fzZ5G/5uOO3rWmelV5J289Io9pPDNuJHy+o
45Occe/0oGVZbXVpNPSJdUSG6CrumS3GCwIydpJwDgjGe/XiqelaXr9oS2qeKJNSY9haRQq
BnPQAnpx171vdqQnFAjFNn4ghmupF1pJopFUQxNaLuiYAAncGAbOCcEdT6cVm2MfiK1SKPU
vFcOoXEbRmUQ2kcAKhQHzkk4zIr8YxtAzzy7WNVkm1n+y7Pz5JY1/eLGDtGNr9QNu4gj5S6
Njkdc10NraeSn7xlZiPm2rtVjnOcHJzz60DMrTbK+jZRLq0k0qKVkLQLGXJOdxAGM5B6dj7
c7mx/8AnqfyFLnkBRTqLCCiikZgqFmOABkmmAtGeQPWgHIooAKKKKAMTXEjuptO01rgQm4u
VkKlVbzVj+crg9jtHIrbHArKzdyeKwpVRZw2m4HPJkZ8dPYJ/wCPVq0gCs3T7WG11LVGhDj
z5lmcFcLuKKDj1ztGfetKuIm8RQ6b4y1yzttMm1C+KWzC3sgWlfKv8zliERflABJH40Adse
lNx8nUg1mW9zrs0Mck2l21uzDLxtdFmQ8cZCYPem/29BDevaalby6dgApNPjyZc44VwcZyc
YOCewIoA1gAv415z8MdD8Z6Lf8AimPxMIo9Pm1BpNMiiMWBGXc7sRqMZUxjDZPymt/xH4rt
tAvLO0kmjNzeOqwW7ZDS84YA9uox16EdxWJZ/FLQrjxanhiUTQak6gGCSJ0Iffs+UsBuXdn
BHHHvimB37W9tIxZ7eNmPUlQSa5xtD09fiD/aA8stLpohNsUTaAsuQ+OufnI6Y4610wztHb
1rEu7hoPG2mRY+S5tJ1zgn5laMjnoOCaAMrxn4rg8HjRobXTYbnUNYvF0+0jklFvHu2M3zS
bTtGEwBg5OBXlv7Rdp4k1f4aWSrqv8AZWmavPY2U+kG2WSaWeSdTtMuflCj0HJXrg1f+K2m
+KvGuta34Cm8O/aNHuLC3l0a+jhbNve+Yd0zTfdQRgcr94gjGdxr0DxZ4Ah8Y+DtN0HUtXu
oJtPuba8ivYAvmedCQQxDAg556jv7UAZPjP4ezN8B9V8A+AtmmTPaGG1y2Nx3AuGY85cbgW
Pds1ieCfAHiOx8axeKPs9t4S0oWFtpx0WLbPM8cG8rukQ7FDNIcgbiQo5BJx6bZf2foNnb6
S1xIkUQVEmu5tzTMxI+8xyzE9f94Vn6VayahrHiE6nqBv44r7yYIVbbHbx+TC+wqDy24k5b
J+bsOKANa5v9OhuYHMTXFw25I2ggaUjpkFlBC9upHT2pkN1rFy4/4lsdlGT1nmDOBgfwoCO
vH3u1akcccUaxxoqIowFUYAoHJPHHagDKm0q7u7RYbnV7hGzukNsqxh+ny4IJC8eueetL4d
uJLjw/aNM7vMieVIzoyMzISpJDAEHI9K1OSeD061laZH9m1bVrbziyvKlykZK/uw64OADnB
ZHPPcnFAGvx3o7VFNPHCoaRgoJxljgVn3GuW8MHmQW11fcKQLSEuGBxjDfdPX1oA1D0qvfw
Nc6ZdWyPseWJkDD+EkEZrHmvPE19p94NM0yDTLtHKQNqTiRHX5f3m2JicYLcEg5A9asiw1G
70z7Ne6y6zlNksligi+bHJXduK+3PFK4D/Dt3LfeFdKvbieGeWe0ikkkgbdG7FASVI6jPSt
QdK4qymuvBM6abql1Jd6JM6x2Nytv/AMeQx/qpioxs4GJD6kHsT2gOR160wOX8RXLv4m0HR
Z55Y7HUhcJIsUhjZ5ERXUb15AwH4BGfoCK3NN0vTtH06LT9Ns47W0iXakUYwAKqa8zQQWF6
ihjDewgjBJxI3lHoR08zPOenStfsPSgDAufCtrKLj7LqepacLi4+0v8AZLkoN+DnAIIAJOS
OhPJqWLQXjhtov7b1RxDJ5hZpxmTp8rHHK8dPc1ssCw4NCsMYoAy7jQbO7mhmuZ7yRos7VF
3IikEg8qrAN0HUGqWr+HmeC0l0nbHd297BcBppGYbFf94oyTjMbSAe7V0Gck8/SnA5APagA
GO3NJI23Hyk0o61G77EZyGfYM7VGSfpQAkTxrK0Kv8AOBvZC2SMk4P04P5U6STy0ZtjNjso
yap20we4kAXh8ncg+UsCVbJ9RgDn8OlS29ylxLIqsG2dxyOpHXpkEEY9qAJIbiOdMxrJj0d
GQ/kQDXK6pBL4T1C78T2KTT6ZOFbUbKIM7BhtUTxjPGF+8o6qoI5HOrf3lvpmo28k16LeF1
fd5jBYxj5mO4kDgAnHJxkjABpPEvi3w/4R0RtW1/UobO1H3XkcDeewH14oAcuqQx2kdxFqM
d3buyD7VuVlAJ24yuByeBjJ3N0wKq2vjjwzdeIptAt9Yt5r+AZkjSQNt6dcdOo/HjrXgnxL
8V6Dp3wpfxf8Jb231CDVtR+xvp4ieSGSeUk7lhJG19y5+6Q2Twc5rynSPBNr4Y0e71G28RX
zX0ltLLHrFpNIqDbepDKxUHDZjkBVM/Nk57UAfeE0rJbvKsTTOoJWNSAX9hkgfnXL68LG58
JaxcalcXNtppt5knaPMbrGUIJT+IHp6DjOOefH9c+Omm+EfhdJZ6xayTeJ7DdbWyLbt9nup
InZBIsicJnYflyGU5GD38o8TeI/idB8L7jwbr2r6c9reSSPrDw2v+kWURa2bBYEBgTdxAkj
cMNnIpXGeyfCH48eEdcsF8O6rrtvaajaLFBF9pkSNZUWFdzqxOD8wbjO4DGQOa92hmScs0M
iSoGKEocgMDgj8K+NJvDMfhjQrZbvQnt7ZFurrTbjT08xmZJjPbmKePI/erNHGecgw4wQcV
d1Txn8YvD9jdXMPjyC8eezF9bo2lLGk0H2jyEbPQM64k6HjnoKYj7AvDCLJ0md443HllkJB
G446jkdevauc0HVobi7u9NtbuB0gnGFg2gqrAsSVGcKxDYJxkd68Hv/AIr/ABci8La7aav8
PrCG40uAnULhLp4jLG+9A0IVSTuaM/N05XtzXB/DbwV8SPDuuDXtPluV8Z38EF2sUqg2L2r
78wzHb8sh8kYII4bIPXKswPTvi18etL8JeJX8M+H7Ztf8QK/lPCxZIoHYYYMGG1lIA6dAxO
4Z50fh38U5PGniyz0HUtLj0zxHp1/L9os7grKu3ZIrTQyKQGI2OpODy/HFeR+B/DXiC+0wa
loumWV3q8+o3l3q2p/Z2glsN6mFoW8wfOqvI7fLwRE+MkVJZHWL34oDx9oVzZz+Ib++vP7N
hNuzGzhEgt1kmXqEIeQMOqiMMONwJYZ9bavrL6R9t1OSaQWVtH+8WeMIilVJJQ8MxO5ScBh
hCB83B878L/GfwTrniK7WTxJa2gs7qSwW3faFkIYBZF77OOG6euOK8E1hviNfPZ+F/HmsXO
p6LbLJqt9p0qPBeX5hCedFCxyWQFyFIIDANjoKydP+Fmj3sHgvRILWSDUbxhq2oT2LsrNp1
xLDHEAwByV+dsNyArMfSkB94S3lvaWP2u+mitYlxueSQBVycD5jx1Irgrn4t+AYtRnspvF2
kwzKSiRXUxh3naCMZyGH3gT2IxjIr5nn03x74v8ADWh+FdQ8balqWn3Ns6afBaSC3+3RCO7
LGWQnEmwwQZyeBJg8nNVpfDPw7TwVqV7FpNq8Nk0ts7mJjN50n2WONsn5iWQXEqHkAEtg4I
pgfUPgvxp4e8ea1qE+jaiLpbNzGcxYUgMfuMWIZecEgdVHTIFejV8eeFPhlr/hzxS/ij4eW
8ujCytZLua0eY3EUpZ7hxbP83+sUJDE20kqd2c9/a/C/wAbNH1SZ7fX7MaKI/s8bXq3Cz2n
mzRLIiGQY2EqwwXCgnIzkYpAei+arau27zIxGNu8lVVjgnb6nufTj61p184fEP422/gTxnZ
RNBJrE+o42adYRFZRz8qSMxIYsGQ7QMj5sY35rk/+GsPG/wD0SiT/AL/P/hTA+u6KKKYgoo
ooATdzimSTwwlBLIqF2CruONx9BWXLq0h1/wDsm00+ecrGJJrnhYYsnG0t1L4yQoHTqRkZf
Z6HY2eoz6l+8uLydstPO5dkH91M8IvsuBQBLbux1q9WQoDsjKLn5tnPJ49d3rV/nNYt/ciy
8UaVJJcCOG8ElmIyG+eXb5id8D5Y5O2eeo76s88NtC00zBUHU/0HqfakBNWfp6iS5vLvyJY
mllKYkUAkJ8oIwTwcEjPrVSM3WuRuXSax06RcKCGinlB2kNkENGPvDaQG/wB3odhVWONY40
AVQFAUYAFAD6828feM2iiHhnw/bx3viK8laGCxukAScBck4YYdBkFsEHbnkYJHpNeZeONab
QvHHhe6kMdxA9y4m8xgq2UBjKNLjdksXZQDtP3ivBYZAF03QB4gt5LubVPsF3J5SzvpN4ZD
AI38xoGdmdRkkKdoUlV64wBCZrSf4m+HNC8O3UVzDpkFxJfXbSG6lUb0xCZG3EEtuJyQRtG
COhWO/s9Lj0fwfp19LeXETL9tSO3ZfOQgBz0PI3BsZGeRkkbT0/g3wbpfg/THstOLuGkd2k
kbc77nZ+T1OGdsZJ60IDqGPAPUVnXdpDNrOm3xyJbcyIpHQhl5B5/2QeOePc1ojB/wqnqRk
Fk80MbPJCyyBV+82DkgepIyMd6YF0+tczrXjPRtH8P6prX2qO6t9OBEvkuGO8HBTj+LkfL1
rmvGniC+stV0/S45WtTqz/ZLeUL5gkd9g5QgFSDk43AccnkgZem+FdJhnZbfT9U1690/Kka
w6qJnRlHmpFJgH5gzB+Bk5G7IpDObv/iJ4usZbPxFeeD9QtdJmumt4r6ZTsggJxHO8XDncv
JGFwexrt7zxdp+k+JdX06W+AhuLa1vFuPO2B3YiMqpVTglRGevfsMmqHizwpZax4f13S/FF
1qUDa5bor3cMTyW9uYv3iNty2MMD2UEYGBXHfDjw5pUSrNql5ceKVt9tpaRSWBt7W3hzuba
khLS4Z9wHXkBR8vygHosHxX8JXE32pdcgFm8Bl+eUExqq5L4Axgk7clsZAx3rqtB8TWXiCN
3tI3QRgbw7oSueVBCscblIYexHfiuT8WfDDw/49fRG1Kx+zWmnzGWSONfIeZV4VOOQh5PUE
DHfkYHw70WSy8cai9ldRTWEV3cpGUkRt0I2oMkHLPvDbmIzngntQB7Oq4Bz3Oa5LUrKSTx/
axre3NrDfafIJPIZULmGRCq7vvdJn6enUc567tWTqtqrahpWoK8UcltOULSY5SRSpUE9CW2
H3IA70MRYttI0+0d3ht18yQhnkfLsxAxkk81e2jFId38PWlNMBo//XRGI8Ex45OTjuaX8KE
UIMCgBJY0liaKRFdHG1lYZBB6g1y2n3Fv4a/tbTp5LqSy09VuoNybtkUm7EMYUZbaUYAcnB
UV1hHFV3tLWS6S6kt43mj+5IygsvBHB7cE/maAMUadPrTxXWtQbIIpEuLWxLkFHXkNLtO1m
BwQOQpAPJ5GtcajY2c1pb3d3DbzXb+VBHJIFMr7S21QepwCcD0rm7/4jeF9L8V6h4f1LUI7
OTTrOK7uLiZwkaeY5VI8nq5xkAdcjua838b/ABA02H4q6GLKPTbm50q/h0sx3k5MzPdNF5h
hiHRo42TMjcfOVAyTQB6PofjKXV/iJ4o8JyaTJaJocNrKtzJID9pE3mchR90DZjJOTzwKr6
X8SvCeu+N38J6Xc3E9+kJuVcW7iGSMNtZkcjDANxkcZ71x2happ5+PfxIsbu7d5NQi0y0tY
YmJd1+zSMxXHQAEnd0GfcVxHwh8HfEO38YaTr15bXGl2mnafJo8kOqxBGggW6DxpAoGZMog
DSNgZkyC2MUID6fbgAgZpFYAH0FZ+t6rZ6NpEuoX0ixwxAsxZ1XgDJOWIGAASeeACawPD/j
fQvHHhK41TwzqMd48YcGGFkaWNxyEZS2Mnj+LawIIOCDQAzxZ4/0vwjb2OranJt0WS4NpcT
ojSNFIciMhVyWBZSuACckHpmvJpv2iNbuElurf4dalBpc3li1uGdTM6tK0RYxDLfeRuACRj
kcivE7nxH4k+IHiW8k0/wD0zQ7HVX+x6JcXQbbOZFTz5hkFEHmsUbDAOADnHPpvl+K5Ph9H
4hvXitbq60i50+Gys2LTtdO7y+bC2Mq4nkSIqcYO8A8AkGd54K+O3g7X/GH/AAjcNyXbypp
V1OcGKFlU58qNn5kIBzzjgHuOeE1z9oy7j8YXln4J0K48RaZpT5vL2GSNVddysdj8qMhCMA
fMSeARmmeLPhzq+v61NNpLvoujHT7GGaO/SOOGOKeJEkYGQHJj+zRHAwd/AAyTWnoP7P8Ar
ujeCdU0i3OkxDVtP+y3NvtYhpUdTDKGByp+/uwcEhSNpJwCOP1vWviv8R/E77BeeDWs/OEd
naqJnnkjt2dy437f44VGVyVkBBO2sq4tvHfxHvlXxNqcWuQ6Zof27S9KtBJGNVYSmIOUwAf
3kWTk4wysBjIr6Hg+FMza+dZuvE95byNcrqCQ2p+a0nECwkJIfvRFV5Vl5wvvlbbwPoM3xD
1XRdX+1XFl9igutOtBcyRQQxZKSxhEYBsOobnP+tx0oFc+bNG+HlsmqWWo3lnb+D9W0+Qln
a6jiW0lUxvDcJHk+awkaT5WHCDbgsoz9CeA/B2ja9p/iLUU8SrrWmeILxnvIIYBHBIwRomG
xhmNj8jHHIZFOTmvS9H8MeH9CUro2i2Ngg6fZ7dUOfqBXgHia71/Q/iF4q0e31+50jTbi/i
u2NqNrSSXFugTLLhgubeYfKRyVyeuAZ01l4R03xBfN4hsfh5cXcrXRdZ9V1SKGOVo1MJDJF
vIXKsxUryzkkenL2GrNf6fNJ4YsdG0ebXNLa7vba8ga9W7ufMusRAs6KFUWzgEjJGxeiDHe
/BPUJol1/w7dXE07LOurWryuXzBcDJG48sRIshJIGd4PRgT5XI9j4f8QCOa8S1istX1SwjW
chVZknM8MLn/AGkunYY5OwYBJGUM67R38YXHwl8Sa1b+LLixl0SXUPJ0+HTrWO3LREuoKtC
WAyM8Edc+9dP4W0u18aanrd1qN/qsSP8AZLm2trTU57eOG3ltIioCxsoHzib9af8ACvTpr/
4d+JGkZ5tM1m+uJNPmlzunhaJI/NwSTtd1dl55VgcDOBwnhbxhqmlP4ag8L6fZ6jql54V06
1uorq6ELRyx+fsOz+M8S5+YYAGSAaYj0Hx14DsdN8Aa3q2kX+sjVrG2e8tpZ9Zu5RvjG8KQ
8hBBwRgjHJqv4a0HTfEepeIpDrGshp5ob6CS11a5gX7PNCrRhVSQKFDCQDA7V5r42vdevrh
734h+Jni0S1SG5l021VY7K8IOWgIVmdhyuCzEOcqFBxnW8Mahr3w903wdK3h+71fVbvQ7mG
axXEMkVvDLvtWlJzsxG5Ug5OSB1zQB13jbwvp/gP4ZeIfEWk614kiubK1luIl/taaRXmbOC
Vcspy7c5B6102k+CLWbRtEv9aWF74WiHVv3IA1BzA6ES4wCAZZGwR1Oe1eaeMLv4g+PNP8A
sV5cWOg6CZEmeK3jEzShJQUzJIyeahwjkKqHawz79tF47uvFHwb1bUoIVs9TaZtGU28hdPt
LusKvG2M43SKemQQR2zSGcpqNrr9r4Ij+K48QW0+ou6zWyanpcMiwxSTNHbqrII3UCOfnLN
nJ9axNQ8S6/ouqtqHiLwv4bvdt/BDHPaedayszMLdV2b2C/K0oxuIOxwRxmvZfGmg3U/w/h
0rRLP7ULCa0lW1DANLHBKj7F3EDdhOASATjJHWvGhs8aX2iL4e0K/e00XWY31Wa6sfsotBa
nLRsThHOUUBUG5ec/fNICnDcaLa6oNQPgvXR4a8L3d5PZW1jdWrQRAtslLI2xhGwz+7JOA7
HpjF0eKfhdq3iv+1Y/B3ibSb7S7xLy5e1hjaIyCIfM4R2DkRAptUFgGIAB6YWj+LNN8UeCb
bwfFqVvPqGtXNml3b+ZDLhLh1WTBjzhsB2IbBCswOCFx2PxO8D6joGt6be+CtaXTf+Em1qK
zuLCWAyW4kkicNNhWHZQ205BKjoOKAOuurPwLcaXY2fhfUbS2j1ZbcT/ZtSFvM9kAzDliXC
ktk7QGYsckZJrEvfhNIng7UINDWxWXWLQW2r20DtJHPDHgwhC2SXEaGIfdB8wtgbQp2fg74
I0LRfA+paeIk1OGTVrsPLdqsjSsj+S7EYwNxiLbewasjxJpPg3T/irBpWnWUGlTjRrm5uBY
SG0ZneRPKfKYBKiKX7x438ZPFAHn9p8EJI9b8L61oel61ZakulXWZL+5VjZXUUSpC6q6sE3
OzMEyMcHjbivPf+FE/Fb/oQJ/8AwfJ/8XXtUOqappHj3S7Wz8VakI4Bd3l1azXstzFLawxO
d375e7eVwHO3J59PJ/8Ahc37R/8Az00f/vi3/wDiqAPuCiiiqEFVL25khi8u3Ecl04/dxu4
XPIyfoM5Nc9448XyeEPDMniCDSpNXtLOUC+jtpF82KM8FlBIBIJUkEj5cntg5/g7xr4Z8aa
xd3GmaxFPdpGNlhIhjntogcFmRsMu4n06BaAOxsLS3sbQR264VmMjMerseSxPcn1q0Tjtmo
Lm4gtLYyzuscQIUljgDJwP51m2lzNeSpPJCo3EeWoZ/kA7sMYBwW9uByc5CAh8YaFP4g8Ny
2ljcpZ6lDIlzZXLruEE6NuVjjnB5U+qsR3qqPDN3f6XOmvas91qE2/y54FMSWhONvlJk/Mp
GQ5y3XkA4rqOq0vamBl6PqEtxB9iv2hGqWqqt1HEflDY4YZ7MOR6ZweRWnJIkUTSyMERQWZ
mOAAOpNZepaTHfT2+oWzJBqdru+z3LR79oYYZWAILKeMjI5APUCsy50fxFqegyx32rxWmqg
rJbvYqywxuo4DKxJkUnIYHgqRgAjdQBqNcXWpWzLZrJZxszIZpUKvgcbkUj16FvrgjGeT1D
wn52t6FZWYuG02ydpbl7hmke4k+8jNIW3EoyhhncuSmB8oK9jpF/JqOmRXE1s1rP80csL9Y
5FJVhnuMg4PQjB71f7UAZ76bZyJcK8QzKWLEnPJxz/wCOr+VM0Oe5n0qI3xi+2xZhuBESVE
i8HGeeev0IrR6MeBzXLbYfD/jLUr6R5DBq9uk3lorMfOh+RtqgclkaPgc/u6AOr75rN1bWL
DSbfzr28hgwjSbXdVLKo+YjJHTIpgbVryZGSNLC2z8wlHmSuOegB2p2PO73ArivHui+ZpT2
en2DSTyRO817geYwAI2M+VIyW4Ckd8baTAraPptvfeMbLxRr92t9dXcYbSrXy0PkIQW849+
cqACTt+XGOi96qaboFlJMI44PNcu2MK0rkZP1OB+QrzPw58QtNi0rT9Q8ZeH5NBv49tjHNJ
LviKAKPOVmOVT5vvNzjuc13Ook3LWv2iRbqxEy3EYSHekwbhASTtOC4IA5yqkUhnQNbRXEJ
+1QxyF+D8vbPH+fWuSmjaHVW07wnpOmqI5ENy8sShI2B3b8q24tjIHy/eyc8EHskdjAGOC2
O428/TtXBeO/Hlj4MvdI0mJM6trkxSLEJdQqj53YgjoOeTzg9ACRQjtZJo7Cye71C8jjRF3
SSSMERABzyeg4zzXAfDHT762j1S5urmW4aXUbh2D4xEHcvtDYy2GZl9umOK5OHQNZ8WeJNP
fxBqN40YuX2QXdrghQow6nYBgqpwQFBJJPXbXuVvBDZ2kVtAnlwwoEReuFAwBSAm7Vl69Cs
2iXG6SSMxATK0bYYFCHHcd1HcZFaLbiwx0qK8hFxaSwsoYOjJhuQcjHSmBWt9TjuZMQWt03
JUs8LRgYz/ex6fqKr30viKa0A0y3srWZjgvdu0gQeu1MZPtuH1q3pCNFotlHIGVkgjUh85y
FGc55rK8T+KV8Oz6PaxaXc6peateLaxQW2AUXq8rE8BVUEn14HegDSa21CdcNqAg+YHMMQB
x3U7s/nxU8NksNy9x9onkZj915CVX2A6Vw9h8WPDEvhq51nVbqPSmtxeSvaTSAziK3laMuV
HI3bOB6nHJrnLr4zSD+zXTRxpNu989jqMmouGks3Nm1zEQqEhgy7SfmHdcZ5AB6zcapptpf
W1jdahbQXd0SIIJJVV5iOu1Sct+Fcx8TNeutB+H+py6XcLHq80TRWKB1Eksu0sVjDcNJsV2
A7la+crePxj4o+LukatNo39oa3pGr2sl7bNDsmg22KB280/LHb+c/CDcSS7DOMV9PeKPCOl
+LrKzh1NpoZLK4F1bzWzhZIpNrISCQequw6d+MEA0kB89a9Y+IfFPjzSfFPw81ifU5NN8N2
usWkGoQiT+0T9om2xSOQNjBHYL3zg9s11UPwovPHfjCX4ha3d3nh6DWrS287SURRd2rQuGj
Hnc7MlUZgFznjPFevaTFpOhta+FdLtTBDZWsaRIqNtSMAhRu7/dPfuM9Rnyf4xfGa68KEeF
fB9k2oeJ7xI5onWPdDbxO6oHkJIAyTj05WqA9isdG0fTWRrLTba3ligW2WVYgH8pBhU3dSB
6ZrlvGniS405Vt7e8Omq7BVvl2MsbZx8+7gJyCe+FfA4r598DfFLx14JTUx4vhvfFdtJsxL
BG32lLxhH+4ZWbgbphHkDqg45qPWdK1745eI57rxrNH4U0PSjDatpT6ht2TuFkVpAyqCSGe
Pgbg57hSKBGTFq/ij496idJuvFMGh+Ebi/mtLK3BBlnljUMy52gqDG7FR1IUr3JrO8LeBvD
0M2hW+rxwaGNV3oLi3ma1vbJ5RGsLqAdzJleGfg7mOcnFdj4d8JXmt6FqnhP4U2t14cn0XU
niXW9RHlmSItKrxAqmd8ZKkEEsVxll6D0qTwV8OdB8S6HqHjS9ude8StZxNsEc9xDNLbokZ
uvIQMA/Cjc2e3egZxsHhnQ/A/xA0jwMdOtUWwLS6brusWk8qO8yb5VMiskfJR8K7E7s47V7
LB4W1bUiLi++IF3Jav8AMsGkQxWkRJyWO4B35Jzw4qrq3jT4Y+JI5/DnijyGhIjkktdasZI
Y2DMVRh5yAH5gRkdMVWt/g/8AD9IJbzwbLe+GZpxxdaDqMkK+v3NxjI9itIDm/it4Tjh0Cx
8OW15eazH4jvo7EaTqc7XIZuWadJXO+Fo0QvkEr8uNvOa4yHQf2hvC/imz0Dw3440/xBHpt
qZls73gPbKyqiyHbwzkMBySNh+bFdZ440n4sWvh06THHZeM5TMn9l6wqi0vdNnzgTSKvyMF
Utym3PQqQTXmsGqaj438TX17rkWvaZr8ca2Vjd6LaPZ6juAdnjKMwWWIRhXJYZDS4XtQB6X
4O/aO8LavM+keMRD4Z1y3ne2njaUSW/mKSCBIOgyDyePc1X1fxfr2t+MI9c0XVrGztrG7m0
mzEKrc/aVdvnkl+YEKTBlQuDiM8nORx/jf4W6ePhfpp1BF06+YpZ6DoRhiLAnp58mBIZDzJ
IyuAvzdcc+bN4T8deCb20TwJ/aN9pfiKf7Jp0vmRwNdbFds7d2GXHmMrMqtjDBgTTA+mrX4
n+KdJjP/AAkPhi2v7aOBpzeaVcYLqoBLeXIAANjK2N54Ps2PPbvWn8W32oeMbjX9B0TVrtb
b+ydF1C7jtpZLNT5kckzh2Idklk28fLketeaap8TPEc2r6f4b8bX+oeHNPsbU2uoSNbhb26
AXG1IiPlZ8Bd6swGdxPC46zwGmm+MvGmn3Onaei3Njdw3V1HGyTW+nWkCqkMTSY+Ziix45b
LLuBG0ikBqeGb/4naD4uj8VJ4bttYsLhpoHuINWtTBvlVSQZFf7nmorcruAY9SeestZvDOg
6N4y0f4ha/ouoavrd02oahbJaSS2lk7wKqjJVuiqpLHB9hXNWtpC3wy8NajfWsTy67qmqa2
yPAk0X7wPsYxuGDAIUwMFjnjHbpfg/pekXXhLxxpdvGwg1Cd2KtEi5DwmM8KAvVG4xxkDqK
BlK08b/EDw3omjeF5pPDMU1lYWvz21tf6izwbdqSFYYgF3bDgE9qsafpXw9X4X6XL4qe4ud
R0q8k09dR0+yuLS9t5nLTbEXAlVQjg4OQRzzUvgL4jeDPDdjo95r2sC2uNS8L6MkaCJ5GkZ
FnU4VVJ6muX1bxh4b8SL491DTPDi+IdM1TVbBLT+0bSZIjdLC0c5C4D/ACJDk7eeeeKYjP0
V/Aun6jb6oniu68S6VpsY1Oy0w2EsVzqFwWhEMbuQI3CNLBhVC4JTIwlT618WrfUo9G8YXi
Q6VqJsrSG4e1fz5A9x5jqn2Zx+8jVCSWVlYb8AnpTtG8O6TetqcMvwp0KOWNvsxmttcurV7
kI8TL5XykgZ8rnI5XH16XT/AA5o/wARNP8ADVj4f0bTdD05NAWZUvLFL19vmbEjaQkSYUI2
CrqcnPbFSMzdN8YeLNRle0Xwvc6te2qSQ77RSdrqqmJZUZUMLBt5G/bheAX6l1jeS6D8GtK
tI0uUGg3o1C+1qe2N1ZTXqs8k6y+W/m7Ulb/WAEbkHUCut8AeH7zRNZ8aeAy0dvqs1hBdNr
VrNNNsMqyxRqFmZnXYItwHmMOTgjpVPxN4H+MN38Nrj4eWJ8KXGk3MKWYu7fz7WaKIMu4mN
i6sSoOfm5yaewHT6T8TtYmaa2vPCq6tNbkiaXw5qMN4qYxnMblJFPPTaa8/0bUfEsGzSba7
1Tw7c3K32valBFDAJhJd3crQhklDH5I4nJCjnjOMiug+GvhfxDD4w0a417wjJoaeHdHltpL
uSWJjf3czqZZAYydykIT82MFq878deO9OvvFHiibw/bz6wNaRbO1k02SOO6ULaqFXZJiQxl
3D5QYYMpB7FMDp9HXwzqlnqXh/WNf0Oy8caXfxz6br93bQJOW3rKoO3bkhg0bIGyVxnrXou
k/D/U9U1PStf8ZePLnxJNp1yLyzgtIIrWzjkClQwVQWbhj1fHNcunxS+Feh/D640qezl09r
Wzkf+ztX02SE3MiqWIJddrs7d8kkn1NWPhr4G0x7S107UYcvoGnwW37iZ4Wiu5gbi4ZShBG
fMjHrwRwKAOlh+Eun6fqE95ofjDxVo/nTvcGC31LzIQ7sWYiOVXHJJPNedeKLyb4aazq3/C
XeI7rUJ9at5H0/Vrh0tgdiIvkOEAUMCAQQBneePvGu1+IH9peBdAtL/wAO+JdVFzdala2UN
ndzrdROZJVVsmVWkwE3HhxjFZH/AAsK48ftaeFP7GuNGn1T7Jd2t5DOJfMtGkZnZTtBVjFE
wPHHmLzyKQHleg3snjTWviN4o0nzr/TIdNj0eM2UDSPELi43zBVXJk2ruOQCSMAZr3L/AIW
B4D/58tZ/8EF5/wDGaxr5R4C8d6Tpel+L9Ri0yO2utZ1qC6WGWNLSNNobIjDhi5XGG6Ka80
+2+G/+h8+LH/gHJ/8AEUwPrSvOvEHxW0fwv4vXQdeheC3uH8qG7gPmbSEjZjIo5QAyoB1PO
cY5r0RhlSM4yOtfO/xistW0f7BrWuaS+oaJZIVur/TYTJK6/uixnVjwp8rp8ynAyVxyMD0T
w74On0/xLceILjxImpaRJbERsQN10p2sr3DA7JSgXCuAGIY7icA15T4wl03XrXWPHmmeLtY
tBpk8N1GWjj01XtpHCG4ilCCSVDGGRSxOSudp+UVo/CPxpo+l6npuhafqDXPhXxIrHTUnlV
zYXKqC9sSXJO5fn24wrNtBOah1aOLwz4oS48L+LpPEOoWbPo+laP8AZg1lYpI4BguZlIHDB
VXc2VCr8rEGkBL4A8Sav4n8QXfg3xFaXupwPM19az3E7xh7P9w6xuGjjaTaXz84DFWXgq2a
91tnttPP2PzEWQRblgjUKiquBgdB3UckduleH+ANU0vwv8T9b/4SHWtL1PWtT01JvtFlqbX
jRiJ8SQkNghiz7vlAUKnRQvPd/wDCYW8niF4Xju7mOzbbGn2cgSMxRFYMQd2C7AlCeoGD3A
PQLXzJkWaSaKZGUMjRpjtyc5Of89anbGfvYrKg1u2nSNrVZZUkYAMI25zuHAxnGUPJwOeDV
k30CXjWzyICqrJkuM8ls5HYfIeTwefSqEX1CqgVeg4pcUyR1jhaRmwqgsT7Vj2F94hu5w91
o1tY2jKCC92Xm/FVTaP++jQBO7w6frMSrGEGoM24gY3SquQT7lVP/fI9K065bVofEW/Trk3
Vi0dvfRNLCLdsmMkoSHL8Ebs9OxHfNdV2oATpWbq73EWmSXVlZpe3UA82KFyBvI6gE9CRkA
+9aRpCowRjg0ANjkSRFkUghhkEdMVDeWlveIsVwu6POdp6E9vy61jeG3a0udS0ObajWU263
jUji2fJjwOwBDrj/ZPbAHQbuTkZxQBwXxH8F6f4t0GRb5ZntbZPNaC2dIpLll+ZVLtgAA56
5HzE8EA1xnw5+InhCbw/B4R13xHY6fqWiXUlm1nPMo86FSREAWAyvKdyTsGSc8+xappyalD
HFNNIkCvvkROPMGCAM9RgkEEYIIGDXG2vwz0m18Tw65DaQSMFWPMqZdI1ZpAVJGQxcjd64z
kcgrqMW6+LXhBZ30/R7+PWNU8wQx2sLEBnIyBvIwAexPBOB1IpLbw/qviXRJr7Xprea6nc3
Fh5f+rgVl+TBGTwpwezEdOpZuhfD3SNM1XUGuLOFme5+0RuEUlt2e7bn6fL16Lx1NehLjGO
9AiK3j8lVjZmkdVCmRurfU1OTxXgHxe+I3xD8N+NbnS/Cj6UlnYaXHqEiywvNPcvJOIY4QM
jDMxOMZ4BPtUE/wAfpF8bW+m36Wmk6LeNdWUd1IrySwzwlY/NbHAjadjGMj+HJPamB9BgjO
Sc4qpqV/Y2enXVxeXyWkEELTSylgPLjUZZvoB3r5gF5q2ufDnwtYNqniZtYu/EA0/xBBBcz
XDTfZXYTyIwP7pCdv3No5Udqm0D4OaxrmkE3Gi3eh3GpeHNStpbm8my0VxPcqYoiu4sEWNT
wBjDHuTQB1Hhf4q6fpVppuoa94o1bxAdXmewtPL0428cWyPzY9yPhmllQqQ3O4sAABXPzfF
LxhqHxp0XQdSjnsBYX0NvdWukP50DO9u8jxOMb3YExgkfIu0knkY9a0P4aaYmi+El1iws4b
3w3M11BBp4It1lKFMncMuQDnccHdzXVpp3h7S9WvNTt9PsbXUbpPNuZ4oFE0yrxliBubGB6
9qAPnDwj4N8V38ep+BPE/h+6OneMtON5LqDwqjaSyyykxFgSGw5jdU7+YxP8Ve3WHw30FLI
R65jWLttSTV5J5VEYa4jQIjBBwFVVUBeenOa8y1/9pTT/DvxH1LwjeaOyxQJ5q3tusk5Vdu
/Lx7VONnzZBwO/Q16V4A+KHhf4jeHptY0iZ7MW5cTQ3YEckSgkCQg/wAJwcHpwR1BoA7fdD
CGmaVVXjLEgD868+tfHel6v4jt1i1ywWKzEhu7WCYyPG4RjtbAHzbSp29QQ3XFfN/jn4l6/
wCPvEt94X0PXBp3hm0uIbfUNWadXRfMkCK2U+UMTxlSUGM/Llqo6N8HFfS103S9ASSe2uJY
9RvLszw3EIhlkC3Vu6ZDK6gKUwxBHA5zQB6F+0T8TtV0HxDYeG/BK+ZrOo2TNJdCYIbdASU
KHd8pJJJ6ZwoyeleRaV4bXxj4XluYLkXfinUpY9Vkvg7Steo5CGBTt+TbIJ5Cu3KeSCNwAN
eg+Gfhn4e1TxLr/iDRNIjv9P0ddRtZtJvzIHQBs24twzZTcN43nIBU8Z5Hr3gr4WaK2jLql
08Udpq8UU8mm6SrW1qylcgMc+ZJ95urAHcfl5NFgOJ8YDwbo99c3Wo32pXlpf3lk+oaRpqo
yw6grZ8x5twXzCzITGnzN5a8YBrP8R6Lql/rmsXnja3m0XQrDUZBJqDKvnagWlzDb2MWMDz
FKBpDl2OVzjOPS7BtE1/4v2dnoWhWj+H/AAXb3EMl0qqsEN7IYsJEoGC6IrbmH3d+M5rm/i
h4uW80pL29WC/8JapKum22jvEBNqoJzJdRSEjyhGBuVj8uFLEjcpAB3MfhvxB4q/0zxjeSa
Pp77mXQtOm2fIe1xMpy7eqoQo6ZbqfNvAWg+MJtLfxV8On0iw09r6/j06y1VpJ1SzleHIzG
cqfNt3IXnAcgnNR2+j6DNp9pJ4r8TfEL+x7oxI82ouy2moru2Q7jECYVORwdm7I3Zr0Tw6P
Fg0NLnwhpOhaX4fh3w2ekSq0byRqxG8yplYyTkhdjcHJOTwwPN9ZTxZ4e+J0PjrxtZ6X4jn
s7U/a7Dw+/z2NqiSYuDFM25x+9fOPauk+IC6PodroOo+Bg/h/WdYuI5lmtSYolt1HmTyzw/
ddVjznIzllGRXSTXeiJ4lQ+K/AL6ZqPiRf7IkvsRXEd0pRiIWdG34Kq33lA4rz1/C/gQXfl
/DfU0k1aK52pomr3UwiuYoJd0kFuZPuhpEUkruU7ADxmgR6VZ+NPE1nD/aXiPwfNbaBcL50
N5ZsZ5raMk7ftEON6naAxKbgM4OME1o654c8I/EjQbO6acXCRN5tjqWnT7ZbZ+m+OROhyOR
045HFYdx8bPCNmkVlqVtqdtr7usX9giyd73cQSdqAYdcA/OpK8da49vFs0vjuz1nwH4V1PS
Y7pmj1KHUrN7OPU7h1IgjSNhzJn5nlA+VFO7PAoAp+KvDviPQ9W0nVPiBqlx4l8N20htH1C
2tcPZWuNztOi8kyEKjyKMBFbgbzWv8T9f0W81bwm/hPV4Rrmmt/aMV/Ayy2thZuux5JV5V/
MX5I0GGZiNpHNel6L4qhu76Pw/wCIrI6Prsqsfscx3R3IH3mhk+7IvtwwH3lFcJ4r+GF5oN
/aaz8LdB0fKXj313pNxuijupyAI5Q4OF8v5iqEbAWJABxQM1Ztd+Hnj/R73S/Huk2+ntbzR
Wc1trnlRlJpE3oqSBiA5Xnarbh3Ar568dfD6fwTqmqXHw91TW7bS4rqOzuLmZleITyhf3fn
I3nEYlUcxyDLYrpfELR+GIdZ8K6xDqU+tTWb2sN/Lp0jW17f3mBc3RkCkfKpCKOgVGHet+x
8TfCe6/Z4bS9S8WaVcXq20mrC2XUBDOlyMzRqNrBgyHaoA5+UUgOETxJfX+n+H/AnirWYfA
et+FC1t59xYGaNoNqKvIYbG+TiXhWByCDkD0/w3pPjLwT9s1jwzDp/xFs9cRNjaW0NgsDJk
KxZnZWjKs3K5IKjjB4qaf8ADq4+KHh2NfEOpQ3L6XZ2tgjXthHcGSYW0ck0rOdsuS8mOHH3
T61wtz8KE8LTalF4f8a3nw41jSBHe3ANw01jcRyM0UUiOD5iqzAqUcsQex4JYGd8RPAeueD
fD3hC48ReIdI0nT4NEg0ucO0000Uy7/MeOONSJAqykckDnqODXR6Hb6d4i0mwtfh8LvVtE8
NM2oXJnkeK/wBUmmHz3KRttLIPmXqNxZgv3QG83+JvjTXtStINB8dT6dqlzZjzdP1GBlmiv
Ld2jcujhVViGiA/hyN6kg4Jn8B/EG88E+Lo9at9AFxtjaFrNZPsyujBQDGu0ksQqlsLt/d7
s5akB6wmtadrFpJYeG28Qa1cW9wXNvZ2km6BhsUxl3jwMjePmYAgtkZwteqfCP4fnwR4P0z
7bcXsmqyadbw3EVzKrrbFQzGJNoAADyP61ieH/wBobwLqlhbXWqrd+HxNkM91F5kCkdQZo9
yD/gRB9a6fW/jD8OtD0aPVZvFFneW0udn2Bxck4xkkJnAG4ZJwOR60AVfB8q3Pxc+Jd+vMc
EthY7h0zHbeYw/AzVy3hzxH8UNc0n+27bxForx3Efnw2tzYEBN2Cq7lkXIO7aCT2z64zvhh
8RPD994W+ImvaZK11qFzqGo6vHBICrTwxoqpg8jhVjBA5GRkc1d8LeCPiRZeCdN0WZ/D9zb
RRxtHKl3cJsxgqwXYRu4zycZOccYpDNRfiJqF/qek+Etcs9MmHiB5NPll0u+bzbZjDI+7bt
PHyMAdwORnGK8/8SfsrT3hdtK8dyG2EqzCDU7RZCQqKiqZEKkDairwvRR1IrpLXwL8TLDx/
o3i3WLHSdWh0wTu0GnXbieaRo2jRv3oWPAQgY45ye5FdndalrXjS7i8PXXhnVdC0rHm6jJe
iMefGOkCFHYEOc7jnhQR/Fw0I85+EPwy8Q6N4uhvL7WtH1fQ4Y7gSy6fqDTx3BIjEcDQsNq
iNhKwIJOT2r07xHp2oeHvG1t4v8M+D21mSe1mtb2GxkhgmkcmMxO5kZQ4AjK9cjPANecaH4
n8Pr8Vb7x2bWTT9BtrebTtOj0zT2ke9jRkE93MIlJMSsiomeOCRXtui+LPDfiOJ20TWbW9a
Nd0kcb/ALyMf7SH5l/EUgPDo7Xxt4w+JNrcanqVpry6JLLqFxoFtOIYdPmYvBFEJ/LPmuqi
QncQNwOOKks/DPijwdbtFo2teOfDNpAfLihubaHXrPYAB8qRbpVGB6KBWj4a+IK614O0vw3
4DubiDxJeXG+e4n0mdoLTzJGmmLFlCnAZh94ZJ4rprfxh4g8J+IrrSfiNrujNDNZfadOure
1ktElkXf5kRZ3ZSwVVbGQeeAaBnG3GjaRf+F9Y1XxJ47udevvGdstjbajpujSH7PBblmZfJ
QOQobO8MBzwcVlf2p4l/wCi4yf+ERJ/8RWn8JNc8KafPo8PiDxBaWGq/wBjWj2Vpd3Qj+e6
Mk8rRoxwSxkRcgZ+XFe/+YntQBPXLaz4judLv5rW/wDCeqXWlFOb61jS4jII+YNEreZx0+4
Qa6mmj5uc5FMR8UeP7G08KeI4tX8C3U8+ktLHr2lW0YLQp9llY3UIQruQoSzYyowxHbFetX
9hrGpXdv4cl8LXz6Hpuu3OtNfyyJFYXNuyyTx72DbnAlkXK7TwlecfErVLfS9B8Lald27yx
L4m16yljjlEbSRSyyKyckDnI65Ax0PQ97p/ibxmngH4WXOhnVWtbrTbeG5isrBbpJZFeBD5
r7SUQx+cd2R0HNIZyugySJ47WW9vbTU7rUNO8vRrm60ptM8pvOYGKANtDookTcwAdgV2nK8
fQ2h+F0hCahfXEdxeSbJZJbYNFHK4Cjd5ZYqPuLjHPB55NfOem6G3/C2ZNN8JatqNlpt3em
xR7uGRJmaHzp5vszOAsUYDBCmDvOSFAAI+n9JlsILiTSbaa0WSCJJGtrcbTEpGBlc/KPlOB
x0oA1WiVlIYdQRwcdaXZG6FGUMpG0g85FLnDYPeqNxHbWt3NqxZ/PaJbcKZW2MAxKgLnaCS
2M4yeB2FMRn6r52q6tDodvO8EEOy6vWRQfMTcdkPPZypyf7qkfxAjfJ4BrLsrf8As60lmky
11cyGaZgNxLkAYHsAAB7AVdWTdGF3h3GA2OMHGenahAUfEknl+GNRnCzMYrd5QIQN+VG4bc
8Z44rThkEkSSL0YA81DPsks2gldVMqmP5ucnB7d+M1BpO5dMtoXGGjjEZwMDK/L/SgDR7+9
IelGRTGddjliNqg7sn270AZ13HDb6vaaoVxuU2rsqL0YgqWbrgMMADPL/jWkc4JXrVKZItR
0UrEQ8c0QKNE/HTIIYfhyKq6brK3XhS11u6heAvbiaWJFYlCFyy4IB6g9QKANrtSe1V7W6i
mXZ5qtMoBdQwyAejYBOAcZFY3irxRo3hKxj1jXb1LCwjYiW5l+6gx069ScAYBoAuazqltpM
Ed3fXcFlbK4MlxcsFjQZAwSSME54/yKuRXEU0Pm28iuPUdvr/hXyL8YPE1x8Zb6wsvCq33/
CI2M3kXWpWjyFp5ZoN0a/Z1G51VgMkBuvFY3wn1pPhzrtpf6h4gm0XQZ7tre6ja5Wez1HbL
dxtPCX+ZVRo4QejHeSRgqKAPpHS/AM//AAtnXPHfiCbTb2e6jhgsIFty8ljFFu2ssjHgtuJ
YBRzxk45k0nwV8N/EkGuXUfheGOW+unh1BJMrKJY5S3VWzGd48wbSM7g3U5ryvxN+1FYvdw
af8PvDeqa7fXsmLZvsjqlwgBBMfdsNtB+UDGTnOKwdN/afsdNsNR1a88M3iarfMrNZ28WGk
KkAyB8MvEWc55BQDHUguB9L2MWheFobXw/pdpDZW6Dcsa5ySxYlucliSCWJ55yTWB4l+Kng
Xw94t0nw7qOvWC6jcTkGJpWLQ8FQTtUgEswX5yo5Y54xXz/8XPiba/Ev4caVpvh1rvSvFK6
gFurS4RoZLWH94skrLg/IpTLMpO3ueoriLPwHok1lqGkadbXzXbW81prd9fTCQC6iuIZXiU
gZZVjs55FIHO8LkGgD6n0n4v8AgF/Gj+G28SWi6nqN1+4hEokHCKACyjapO04G489+QKp/H
nxcvg3wLBqtvDLdX09ylta26YZJ3bJCsp6g44IGc47Eg/M/hvwno9lpPiq2j021OmazZw2l
neMrJJFcNcFIdsj5VSzKrkcERkNzgk99ffC3U7LUrK38S32uah4KsZrq8QanfRtHp8cLyKh
2P98svl7Qf4XfpgYAOU+H3h+2tdVjn1qPWn1K4k+0ajO1k0/2e9RXDJIVJ82CWGScEAZXAz
1q3B4BW+0vztWlvLFb/TI7dLNlkivCwuW3iGNBucSQqHYEMN0hIxyK9b8Px3fw70Xw9r2n6
BYaL4Ok+zWd6ksjXF95Ehk8uaRwQi4lmTKgNhWbkAADuYYrXwz8Vrhnji8jxUd8d04/eJcx
xgGDcf4WRd6j1V/UUwPM/AvhLSPBD6J4bvvh3FbQa2WhTVNTkWSV7lIldVaEb9iN5RKqZCQ
V6DNdfpvhvVPHXwzF5qXinV7fUZLWaAWlhL9ht7O5XMZVViCuwR1x87MOKxdf8Tax4q8bwj
T4tuleH9Te1sbccS6vqcaEMScfu4IgWLN3wevAr1bwfoM/h7Qfst3fNe3dxPLd3EpG1fNlY
u4Rf4U3E4HX15oEZvw/8Q2/ibwFoupTeUmo3dmq3UeR5gkTKyA9+G3fn71wraF8aNC8MW3g
HQrjSr7TXRLK28RI3kXGm2y/Ll4jkSSBAArKeoyR3rc8e+DfBmjW7+O1vH8JT6YJri6vdIi
jjnu1kXa0bEqdxZiuO+7GOa1tK8VS+GfhLoesfEKV7PUDawx3SiNpJTMy/wB1ASW/iYAcYb
sKQGDrv2T4c+DLLwT4Nj0+CaOzmvbibU8tEttEAZ5ptvLtIxC565cnnbivCkXRtPutB8XQx
X2q6cipv0LV7jynsbRkLpaW8jjypASQ5QsHZBGuMFgfprxZ4B8FfEzS7GfWbWO/iVRLa3cE
hVtjYOAyn5kYYyOhFef3Xw9+KWm+EtR8G6VrGg6rpGpu4m1C5geC9hSRv3pAG6ORthKrnbj
jsKBmVr3jHVfide6Zouh+Hr+00uOaO6FrqEJgmv542V13DnyrZHwXc8sRtUGnWtv4w8IeKp
PDuj+JYvD1w9rLqP2C+U6jpUiBwHeNyyz2+WYfISVy2FJxWdpPjeXwh4Pn0JPDes+GfF165
TzNRs2mitLSP/lqsoyjxwwLwueWHTLGsiDVNR07x9pWtal/aniu4mvLR7s39qthcR2pby7R
o4xlXQTyM7YKtuCZHGaYHV36+OvHEj+Jf7S8Kb9A0u9OmyaXqjyxm7lQIJ3yg2BI9+Ac8tX
a2V54LvfgVo2reJtPtrHRE0yC4aGRw5tSEBXY453g4wRhs4xg15l468SaVY+NPE3iyJodIs
NOWLw4uoxWqyEyyfvrpiCMMQiLEu7IDN7muQ8Bw6Lf3kFvZ+GUtPEelyWX+uuXXS5rq4LDz
mtV+XdEysuFwC6npjgA9Etb7Wde8BX2jy6TrL6pJHKkF8iRT6jo1hIB5Qnc7S0jYJMakybC
MncMml4N8deG/B1qlxrnhKV9RiVrawv9FSW5t7yQ8eTHExJtZm4zGwXvzitLwzqnj/wbqXi
mRdOg8U2FtqjSajp2nyB7u3eVFlMsBIHmod5Hlv8AOu0gMwHPZ+ALe68TeL9X+Jd1ps2kWl
7ELDTrSWHyZZYEbJuJ1PJdm4UH7qj/AGjQBX06x1Kykl+J3xKwdWRfL0rRoG8xNNWTCrEn/
PS4ckKz++BgVLYeNvFmkeI7rR/GOmRSNLph1Kya2jMe+fLFrBGJKzSKoHzDaTn7vetzT9nj
Dxi+ssN+jaHK9vY4Pyz3Q+Wab0ITmNT6+Z7VkeK7X/hKPjDoHhTUWaPRtMsz4gaMMP8ATJ4
5QkanvtjJ3n1LL6UgJNP+Klnd+H7DWNW8K6zptnfyRRR3AjjuId0kgjXLRsSPmYD5gDk4xx
V3xd4W+Fwt47/xf4X0adTIEWWawWR2c9htUsTx29DXmEXiXS/FGlfC3wrpmrWd7Pfa99vvr
aCZXeJIDLcEOoOV+cJ19K9E8beJtB0f4j+DbXxBrNtpduRd3aNdSiNHlVFiQFjx0lc8+lMD
Nh8E/D3xPfajqHhDxdqmmXV4/mXLaFrUsX7z+80W4qp9io+lYmrfC3xpo19a654e1xfGV+l
7FcXUXiGbyXuIoY2EEQeJcfI7u/IwWKk/dpnxD1CHV/ijoNr4Y+zPe2tk9wLy2Klmnus21u
N46qq+dKRnpGD2rZ8Z6TdfDT4fz+IPCOt6qs1gsax2NzM15DcyOyRqGEmWQFmGSrLjJNIDy
TW7PwZNpll4T8W6LqXgK3tmIt7LxHbfa9LDMSzCG7jZZEySeRKo/wBk9Kf4B8KfBK8W+bU/
Aupak1nNJbz38dxPqVkqqzorqVwdrFHIJTI65wQT7dD42l1WwurrVPBkl/4YNxNbfabbF2w
8qQxs0tvtDAFlYjaHOMEgZrNT4d6VqCReMPhN4sk8Lvfxo6nT0WXT7lQNqlrc/LnAxldp4o
A4S8/Zp+G3iyzXWvhz4x1DSDkrHLaXX2uBSOCuGO8dMEbxj0r518TWniHwFqd/oOs6ZaPqe
nXQlnneFWW+RdzRTMvG4fO+M8H5QTlMH6D8P+G7P4aXN9pPxUe+iS5mM1l4ssJJYbZGdi7b
2Q5hkLuxJf5GAUZwAK3rXUPC/iy78QP8QbXSPFnhbRLmHTtL1qazE1zeTuoZ40EQPmbcgZQ
DPPHBNAz51+Gfibw/pera9f6tqQGqa3ZS2VvFb5+z2vnna8srckBFOfl3dDls4r7H1D4meD
fC/h3RFi1R9eN1i2t49IUXU03lpl32IScKFy3pmvMP+Ef8PXniDQdF0rwZodt4e8QajLHb6
XcaSqSPZwR5lvC/yyIxbhB/dZTjJ48O17wnpukfFnWX8GXOp+Ezp8kiKVMqzwsJFhi+aXbv
855AF2yABcluBSA+0vD/AMUPAXicomkeKLKSd13fZpn8mYD3jfDfpWZ8YtYutF+EmsS2beV
LciOze6XgWyTOsTzf8BVifwFfI2o/E/x5Jot5oHjjQ9D8X/vX06NLq0Vru2mU7Bhl4J3MAC
N2SDzwa9UX9oTwHN8N7nwf4q8N6tpjwWDaa1hcx72mZY9uzP31OcDcygA9+DQBu6DBbWuoe
INKSNLa50+E2NnaSJHsgtYl2RfMckhkczbl28uSQw4CaF4+8I+H/iTqGv3+qra2d3ojXVtb
y3gldizRt5MaBQoY7ThVZsk9ulcPI2m+KZPhb4R0Tx1Z3Gs6jp8tprGowtFcGGGONZFUq3R
wcorHB69ea9H8VfA/wL4Z+Gxv9K0b7bqulTQXzalct5ly6RyI0h3egjVsKABxwKAOSsvHXx
Q+IniEaho99FpOhNLJFErSSRwDaVywMe2SQLuG6QsE3AgADk9hZ6tq1nqi+BPifaLrWkX7b
Wk1BFlQh3VEaJ9oLKHdFZZBvQsGDOuSvLaTp1xrfwr0Pw1pl6kU+kxOsqyozr5kUT5XCSI2
3Mv7tgSG8vJOMVT+I97df2LpehQXy32oWdlNZ3UrANcvcTQNawAsCSryTOz7Mn5I1bA20gO
78W6TP448Q618NLCx0fSRpttbG0kntJlna3Xy2DxTIQFUPhMDkY96wv8AhUPxM/6KJe/+Du
+/+Krtrjx34U8M/FjWW8YeJ9P0yay0mztYYp5wHkLNJJIyr1P8A4Har3/C9vhD/wBDla/+A
8v/AMRTsgPT2OBXJeIPiV4E8KzNb694p06yuQcfZvNDzE+0a5b9K63NefeI7DS/AtndeIfD
Pg/RFvru4Ml7fXMsVlHFuyWmnlI3EZPQAnLUxHz38Q47pfA/g7xQdPdbabxteTxRX8Jg3Q3
EjlNwYZVWC55GeelWdA+IeoWX7Pnhe3s/F0fhb7LpWoQtI6RM0l3AYzDCGkzt3JJnA+bH0r
ufGsWrfFv9mHXZJY7efVbG4kntprBXSG5+zy7hJDv5IaPIB55NeYfBjxJdS6Hrvh/StM0+2
u9ZL6p4bg1BFuAlwkarMmSqgOyYK9hz24pDIfiFbanB4o0f4g6T4ivbfWLqEXdtpdlfm8vH
haNz9pbcmIY8EDGCApYD0r0Cx+M3hbwL8O9GkXUNR8R317ANZ1N418yWESuAwfHyoN7BAGY
YAHXgGhpHjfwjr3iHxH4P1TSr/wAawDSSlxq9zp7Lc2oZtzWdw0SZCq/IdVG0jGDs3Vxdn8
JtSt9Bl8L+C7NNetNXUXmp6nYzIkMyJLmO0iZscAMzFj/Gqj+ErQB9aeG9esdZ8Nx+JlDwJ
cofMSTcGgCFgUdSfldeQ2B1H0rPsmj8VeKGvI236Po1wfKZZiwuL3aVf22Rg7QOm8t3Svmz
xN4F8Rr4am1DxZ4o8RaXqGp6tZzWdhHPtt7d5lied2VRlhCA65PACZ71pTWfxj8C+K9b0PQ
fHB1ILbW0j3Gp6f8Au2MiylpIwmckSKqZAP8ArBuICUxH0Vrmqx2urQQyzReXE8YaJiwJZz
hGOMgLv2fMRwQfetbS7yzvpLt7SeGULJyY15xjGSc85wcH0xXwtrEPifxNpK6X4tuvFt/r3
9jvqMlikaR2pn83928ixqpKiMhyTlsntzXS6K/xD0vW9d0H4c+F4/DV5r8KIbSSVy2mAsit
LFgfIPnOR1B5x8vIB9V6v4j02yttXk1K8jtrSzlUSSzo4SPCBmDZGCvT5gcEsBwcZwvBvxN
8Faxqsuh2vinTpdTmnkaO2Fwpfd8rOgx1IZsD+9g46HHy1efD2x1LR9as9W0fxN52iQnzhe
3rz3IumSSP9wg+SSN5khO4AkDIOBg1vP8ADXXbXRmdfhjpTQHRntILnTrVmuZp4Z/3VyMrm
N5Q6ZIOdhZtw2BaQWPs4MQByTXJeIvGmk+E7C7vLtV+xwHMxDqoGfvOWLAAZDDH3iRwOleQ
SePfHXh601rQLDwjq+qCK8tv7FvL1GMUEM2Nizudsh24Y7sMVztYkqc+X6xp3xA8ZNo9h8Y
GttL0Z5nW1vLaJEaa9aEOgnDMMRqWO44AyrDrjDCx6V4b/aT8P2T3ir4Z1270JpzJDqSHzA
0e+OHKo5DEB3C7UHHAwTk1Pd/tMeArXwleS2r6sZ/tNw0StZSRFhvfG04K9SoOcY3DIzxXC
6D4XtBLCdZ1rQ9GsJ7ciZdMuvtLWsty6SrLb7dzRlZYIT8x2jexU4Az2kfhF/E0OnyaFZ69
rOi/Y5baK4+zwWEcwknaZrhjIwYyb/JYOsfLRkkENwhnEWn7SnxBtECp8PZZo5EWeOR2bfN
GI1kDuwGcFXVskkbSq9ya5v4gah4++MvhvQ/Emotpf9l2LXi+XpbmRDLDC8x81XbGSkY28d
GOccA+jWFjOL6S88K2un202j+Hr2GSy1GR7xbjyZXgmgLIYzKgSK3VXY8BU6ndV68mtb34Z
+N5ovFh8OyW0Ut7puk2FxFaI/mWaXCs3HmuWaRxgvt7Y4pgULXwRefa/DfiHWVuPDVvpnh6
3gbU7YpBc2csZZ5JJI88Rbd0RGONy4yORc8ReEvCfirx54Wt9Nu4DFaCc2Gk3ejzR218rYM
w8yRAhZo1JyuMFVI6151ZatrcXxO1OOFYdYPiPRbv7JFMscBZbm3W7/esrB2XJEaszADGAR
XSeB53tvidp8viTXtT8RX+laXfXsOn6g1zBc2NxCFG3y5JWVt6M4DAYOOpxQI2vDvwZ8Tx+
IDoF9/xLtM0N/M0XVrd23QbpmmaJSSGPyzBc/dPlsCDWT8WdKj+FPhrTViltdW1DU7RrWSy
vYmaCZFIMiRhNrGRpJ3IbIO12FdFZeF9Kub/AOEkV40tz4jvr7+17x21CW5ZI4oHlC/Ox2q
WaH7oAJHSm/FrxtqkvxitvCulw2OsW9usVrJpVxao7B5wV8/zcb48NLAPlIz83pQBR03UNQ
8RCyj1DTdDTV7TUbdbS6S3khWLdpr3siNskDyANIw5bDFiSDzTF+KGqat4V0K7n8PeHrm18
Q3ktmLE2JKrO1urNKzb+QZZTkYyVJGTnNY8OgtoNpqnhmx1C70fVdK1qf8A0+1f7b5//EqZ
3BW4xwIvkHPBOawvDOmadq0HgWGDxZqtjY6jG8+l2wsbdms50uYIC7s2QwYxlgCMADAyeoB
9AeHf7Q1H4heJfh3q9los+kW1jb3dzJpto9tieTConMjdI4geMYGBVfXNQ8E+HPiR4m1Xxh
osl9dyfZW05/7Lku2ceVtKREIQG3A8ZFYfwY8aaTJ4zvdE82/1jWPEAuNXudUu/KUtHFILe
IbY1AG5V3BR0B96zF1GO6+IenX0Vvqdtrlr4mv59Vu5YZoYLewRZYo98j4jZAohIGTzn1oA
Zrnij4l/GCz1Lwl4d8KPoOgO72l086qZ2UYBV3b93CexC+Y6kdBiu/0C8uvHPhnXfBOtxx6
T4r8PXKorRO0giZcPa3Ks2CwOFyeM4YcA4rkvC/xF1bwP4ZsTqLeHdZ8MWlybO/1LQ7uW7u
fPdHkV3iEYG6STaDz96UfWmad408n4hzfEzxLp91YxtDFpL2FhF5n2CCSUFJtQkyFDgn7i5
KBjmmBraXo/ijQLI+JvEkFlp2sal4nhvbXR7RzKFMiC3mUNn5mePfIey4z617k3Mand78V5
34u1i28OeO9O8Ra1o2p6hpEdm0cV3Z27XEenylvnkdFyw3KVUOAcAMOATnU1Lx7o3/Ct9d8
UeG9Us9UXT9PmvEEcgOGWMsAw6r06EA0COXvd/wASPi+2luvmeFvBzxzXKj7t5qR+ZEPqsQ
IYj+8RnpXR6PPF4x8Z3GtB1m0bRWksrMcMs1zys8vuF5iHv5ntWHpOj3vh/wAK+F/Buh6hL
a6lray3upaqsavN0Ek8o3ArvZ5FUEghQ3Q4FcLpnh8eE/i1Jo+kXUsV7HqFg0l5ZN9mS9Sf
znljuLdT5LOEhJ3oifezgdwZ6zH4V8T+HraOx8Ha9Aul48tLPVITMLJP+mTqQxA7I5I6AEA
VUv8AxNrHgvWdL0/xVfWWpafqkrxRXka/Z5oNkTyu8kfKsgVOXUrjI+Wu+3PsxivnHxN4ot
db8fnWNR1MaRoMs03h+x1Oe2WWC3jTBu3O9WjzM4WFS4xsRz7FAegR/EK+TwivijxL4eS28
LXcAuo7m3uFleG3fG3z4zg5IIJCbuuMcc863gDwpeQrqvwc1DRrDWtPvVnlEqtcROyI8axS
Lu3Io3sVxgAjOOOPMW0PQrrWtb0Hw9LdbrYloX8PLNJpV1KEJMj2W5h+5LREmNiNzLhcgiu
ytfH/AIFg02ysPF1qPCN5p1uItM1zSJDJA6oPuRybcq3BzBMvJwCGpgU9C8O6dpniQ+E/HW
o3eha8Ygmm37Ov2bUHf95cMN+Y5WeZmOyRc4RMCmWvg/w3peteJvCt74VXUdev72yj8rT79
7W1uW2y3CSDktb4CuXVSw5GOtezaTo48e/C+0t/iHosFy17GXktp4tjKpJ8tmA+5Js2k7SM
NnGK8+fwVN8JPEOn+KbeTXPE2hQ3M819JJIbm5s42hjhi+U/NJHGofOPmAI4OKAMvxJpF18
P/DT6Louu6X4X1nWZYIbHRtAhUTzyPKE8ySWTMku0FiWAToa9k8a6lfWOh2mj6XP5era1cL
p1rMRnyiylpJvqkayOPUqB3rj/AIaXWj+MPH3jn4h6fMl/ayXUGlafdMn3YYYEZ9hPIUyyv
n12+1N8QeI7TxHbwza34eW58Kz6tDYaZqVremO8S4aTyluEA2lE3kgMr7sAnBBpAj0zTLPT
tB0mx0Wz2RRW0QhgjJG4hRj8T6mvKPE2uLcfGSfVtDVpI/Buh3g1m4DYj3TKskVuvrIDEHP
YA+prWk+Efgm0+065441K/wDFIgjJW58SXSzJZoOTswqqgPGT7CuM1zxV8NdB8JQeGfCeIf
C97e3MGofYIZJZ7q4URubSPdyzyiUfMSQEUgEcFQCTwR4L0rQ/j3pq6a96dRtPDf2nWLiWd
5PtE0zqqK+4kD7kjYGOcelXfjFcXqz+Jb6G/uof7B0e1ntoI2VoHlmuHRvNjYFXGEXqOmcV
0nwk+2asfEfjXVPs8eo6zeiKSzgk8wWCQKI1gZ+jMPmLY4DMfeqHjjwVb+N/iidPWPSraa2
0uG4e5u7Frp5f3zhFx5qABSpPQnLUAbI+Hnw+nsrqHQBb6DexTx3E1zokqW8sEyqyqTt4HD
uNrDB3HiuS1zWPEM2k6v4K0fxx4V8YXV1DJp6W2pzJa3Su6FQMplJiM8qFU8YJrntB8G6Tp
nxgv/Bd/DFq9m91YXN2tzAnl3TNZ3zFnTof3gLAYOMD0zXd/FG103TX+HmnWVlb2dvF4gSd
FhjCJEkNtPKcADA+4KQzJ8L6xpvhHTvGXh3W9Saw1n5pIVv0aEXgjs4ojNEzcS7mjZjtJPI
yKofCLw6mteF9JeLUtU0x9O8OaXBDNaXTR7ZXWSaQlOUfIkj+8ppfFOgy6X8G9H1O+vh4me
7jsoW0rxBEL6G4nnMaExucSxNliQQxAHRarWf/AAkOki58SeDYte8P6Pe7fKiNlDqlg8cUY
hjk8pCtxGDHEmMEjGKAPTPCuv6lqXinxN4L1wWuptocdtuvo02C4EyM2x4+QGAUZwcHcOB0
qv4h8AzW2naS/wAOU0rQrnR7yS+hs5LQfZbh3jZGDBMFSQx+Ycis/wCGMLaT4Q8Q+P8AXdX
07UZdenbV5b3T0kjhMCRKqALJ8y4VDwemTXIeJ9e1z4d6F4W8Tx6jeT65rlzJdanYzXDS28
kPkyTyIqOSIigCICmOnOc0AVZpPEetfFuwbx9CfBd3qsH9mWn2a/G54Yf3s3kzLjDSyvCAO
G2Rt3rf8UR+MPDvgTUbfxbpugeKPD2nRS3ElzqkrSS3w3nyYPL2fLJ8yqHy2SBxk5rob7VN
G8T2EXg/4q+F49PlvlUxiZvMs7l+3kzjBVweitsf0z1rk/Gfw48eaf4eFvoHiWbxF4d02Q6
lDo+oR+ddmWJGaCFZf+Wsfm7GKv8ANhAAx6UAcrq3hr4e2+kJqnhiTVPDWpxRhrfS5naLTr
q8hd3SJ5ZFMbFJ2b+MZI9KxbnwnY3Hii01S/8Ahfc6Vp2haGbb7JqkUfl6nqkzCKJcglJSS
2S/qcmu08QeKPDOu/AzTPA3hDUx9q1a4h0S4SdfLuLQcvdPMh5VgiSE57mo/G3hzxVrvw20
/VYze3ukXd59ou9Gmihlht9NG9omVCBIJFQRE7HBBLdcCgDK1T9lrR/skMsNpb6kSoM8UVy
1hKrnlvLKhosZ6KYx0+9Xnt/8JtOm8EXepeEtR8bjXrPVn0uz02a7hmDXESl3K7CAVUK3IO
cjoTxXrmi+O/Gnhb4baDZw6R4f1iCTTYTp14+vC0muU8sBZGiuEU9cZG/1rGutf1D4c+H/A
ADCllYazqU1heTTSDVIIQuoXMigyZZsMA7SLkcc4zQI8A0eH4gW+jrq0fhPUL62uSwhnt7G
WRCEzGVDQ4YYO8bGZQvI2iqF1qXxGvrlmk0u80x9LeEIgT7KlpJPL5aMkZ2tvfkbuXPzHcB
mvtrUtLl8Dfs8QeGY9SaLU/7PXT4ZxFLM0t1IvOFhBc5YscqCQOe1eRaXq99q+teF/DeseF
vDWiaTpl8NZlj0mVoZ7+eCKTyo1tpUSRmaQrxhjx1oGcWvw7uV8XzPffEDxMJJLGe9t9QjR
T9tigkEQCHz9wy7AKG9QeK3f+FO/FD/AKGf4g/+B1r/APJVWvDEN1q1raaf/ZVxpd+umwaP
YWc2oQx3fnteG5mlA2ylI4yn8aHIXGPTpP7J/af/AOhguv8AvnTP/jVAH04a5Lx1rFjYaHb
Wlzosety6pdx2NrZTKvlSzHLL5jMCFUbCckE8cAnArre1clH8PvD8fiZddCXDMkxu0s2nY2
sdwes6xHgSH16ckgZJNMRz82i+K/DNu3jF9Wn1rUYkJ1HS4jttZLcc+XbRnhHQcqTy5BDH5
ht+cPiN4B1jwHqkPi/wDeai3gXUpF1WGWzZpItLdgGLGJQTtbCEOPugYIOMH3T4meKbHXNR
l8ELqzabodrJH/wkWoRhidjcrZRbMs0sgHzADITPrXlGl/GPWG8W3Gm6b4hGn6QZT/Zumpb
23lwWYVRCCjhWberRnaHUgMx7UhmD4U+JsWreJFuk1S48EeOtf8uFbuGA3el62STHG7xdY3
B43DGDnPcV13h/4fal8Obe70fUvhzF4quZZ/MTVrfWobW4ZCq5Chijr8wc4z3P1qtpUHgC8
+JvhnxDL4EsHup9Wjgh1LRJXtliucJIGlg3FTguM/NnhuMCsn49/DnXPHfxnmmtr3SJLZIL
aKNX1OGO4t0AYuvlOy/eZsgnH15poBmpXXifwnF4VufFy+ItOnF1amKN7yaaM24url5YpHV
ihYRGAENyQOOhpsF9r2l3M9u/ijWrO/uPJu4bPVGu7kyRziR02PZTsTxG5OYhgDoK4ePUPi
98J/tmZry98MQqwSDVAl5bTYIBRjGzCIsCxABHpzXX+AZfBfjLWrKbwZrFx8PfG67Xh0/Ug
by1dPKkQCDeRhSszkLnjsO9MRa0/VfFM+p+FIX8c2mrXjy2Uq3o1qWzAUXbiSNoJQplZ0G3
5hu+U4BrZ0rxDq3iHxBYWHhcTPqcF5d3F3qFt4miuRd24WYqqwCYt/FHxsGMdq2bX4M/EDR
NNHhnSrjRbyxF9ZX/APaVzNIs5eBVYqE2FQDIGI54DHrRfWPxO0GHwzdW/gZNKg8Haa1t9q
tpk1Az7/JiLpEoDttQO2O+KAMTX7nW5F0L/hCNB+JUOp2sZbWHna7XMQiwQnnPgtu5AAye1
VNO8Sa/f2VxrFxr3iK2+w6pYrY28984ljjuNSMZjmUNyTDEeH6buOorcTxB4F0LxNo/jLw5
46a+8QX2otHrkflLA89q2+aTzIHG5dgjABB46ZrGK2mn+IrLS5J9Y021fW7TV49HmsbG181
5JJriBZbkSE4zE4AbB6ACpAfbQWXjbX/DXhnw743uTf3mm3MurJcXMmorHNDNGyeZC77BnD
jbwOav+D9Ffwz8NPEfxI8SW9lPYvY3NxpQeNFaSWfaM+Qo2RZMUQCqWPzHmuv03WvE2lar4
pjh1JNVu7Dw6+pXEAWAwWt7K7tDBG6quVCqc7ic8HvXlGn6NDp8mlyalotxp+iC4N1a3epa
XdXIaSNY2wbeCYoq73YhjwdhFMDT8L3EegfC698I6as9v/wlWzTQbqQOluIoPL1G9xk7Y0w
QMkZKjAxXQL4ZvNLn0i60248T+FtG8SX6WVm1lrJeR/MDfvpbSWMrHvALna2Vz0B4qx4S0b
wPq2oahBby6LPH4pjm059S0uyms5be6H77y3ildgNyqX6AMUwQc1sfD3WNW+InxAi1nxFr1
lc2/hSCSW2tYLCazZ2mBRbhxISCNiuAVJHzGgBnjPQPFHgKa8034ceEp7611jSbXSYdQTEg
0oI8glZl+9hlkDnGcuCTXl9lceH9Y8NeHG07VNO1zXHItbnR9WsIZY7OIEQW8TBoxKp8xoF
J38guR7egWnxU+IlnDrXiB7/RdZ8PjUkhgkt2W7W2iaSVt7fZ/nVBEsY+dS24k9K6RfiF8P
PGGj/2Z43sdL+xX8buLu1ukurZjGPMbEiYkiYAZG5VOQMHOKAOY8ZeG9Z0yTTLrxV4V0C4s
4jBBLPpqtBbXsMf3LOffkxLuYMhLeWWRVfGRUnhnXL7SfKtdT8H3V7cO97fw2l2ub7RdFLe
SiqzZeRyctsDE7SR/dB7W307xJF4cuLj4deKdO8b6FLE0S6ZrU3nY+X7i3C5J7DZID7kV5A
NE1aHwnNo/jXXHT/hG47TT7q3RxHdacksMf8ApMMo+Z4y8jxMvIZU45UCgC/8H9O0fw78R9
E/sa6tXfUDdwzLBa7w8Ai8y3mWdy0jK6qCQGABypUEGna94k1CX9pGLTJvEkc2n2+uQo9jJ
FGDAqrCY/nADYLyOeSRlR6VB8K1sR8edBvYdY0641C4sbmC80m1Eyf2U0MUaBNjuwHTbkDn
B9ay/GssOq/F/wAeaYy284m3bZobWzuETyrUyrFMrRGXJeF+d3GBTA0fF+qaJdWXjybVsru
8S3zwXFvdm2fMOmIgjDj728kIV7hm715edd8KWNlPPH4VsxFLpcqzKmqXC/YbgS3LxJEN/w
Au426MV4JL++K+gfCqWHifwjpHhbwx4G8KXQs9LsdWvU1FAsP2ieHf+7iVDyRnL8AZA5wRW
H4nu7Ww8bTPrHhrRfDuksq3l2o0GG4vLadODO+44nhBZj5sYJXPzBeTSYE3wP0e3PxIs9Wt
bcQxnQHuoVRNiLFLOIoQAeeY7VW55+Y1z1ppRufi1pdhf6He2FtY65ef2ndy25jg1B5tRL2
6M3SRdoXGfXFenfB3/hGYNC8U+KtKWPyYpmtWure4d7OaOBS++3D5aKPMjZXJAIOOK84udL
tdHk8FNp62kHiXxLot1qd5vYK01yrR3sUkje0iuoY9s+mKYHfeLrc6b4v+JNv57QRalpOna
oDAdpCxSvFNyOR8qpkjoD1Br1fVvDWln4f6l4csdOtbexlspYFt1QLHgoRgivA7fxBrfj3U
dU1iW30W9n1a3j8MWWj22pmSPZKGubiSWRACreVEduBxtHrzcvfiZ428IeF9T8P/AGRtTlt
U8pNQ1RgkulpyN15g/vV2j5JU4kPy/e4KAseB/iZ4m0vwNZX1+llqumWp0nTFhJaO7Zp7S3
beHOVkO6UnB28A5NdVeRfBn4lSwnU7eO31C/UrA86S6dcXkZ4+RjsMyEAdCwII9a8gl8O6v
punRaDAqyGz0qPWHSe4jj8l/JFjZIZGITzNgkk643YA6An0jUPEFj45/wCEO8BaT4f1TTI0
1G2nuYb6xZFitbZTLlZADGwLpEoKsc7qAO88VaL4tn1zSdW8FzaNHNZW89m6arFKwCSNGco
UYdPKHB6+1c3Z/DHxgurXXiS78cWkfiSfUEvmlg03dbIiW7QLEI2fOMOxznOTXFeLvEF7Y/
EKLXtNuLw3iXGrzLGbyXyGjtLUQohjzsAM7A/dznvXTa94y8M6DqMWlah8YtZl1VFJmg0+C
C6ZMddyR27beexpgaOsr8dv7LudLhh8M6j9tha3XUbOSW0ltWbjzfLfcrYBzgMDmvI40h8J
+EovD7aB4i0HxdDKVmv7iMtbfZVfaCMExXAK7USIjLSOOm4mvXfCHiIeL7a7Xwb8ULi/vrM
r51vqumRhkznGYwkTgHHXPatHWriS+sv+Ee+Jfhm0utHvpltxf28vmWxdmwgdWw8TFsAEbg
CR82aAPNdSufEHg3xjFPollp+iay2mxldCsV8+yuEab5IJAADDMZJXw6ZVtrEgBaseJLyz8
VfFSK/0rRLa9t9Hf7CEQhBreqHnyWbB3QwLl3Yg4P0xUvib4P8AirR9XjuvBOrs1lcIY7m6
1GZ57ywBXaZYWPL7It0aKeVMjEZJzUfhLxj4T0HwZba54eMWpapcbtH8P6DG+Zrcg5ZZe6y
MQJZXbGAAOcZIB7N4d8XQazNqGlXlnLput6Yqte2L/OUDZ2Ojrw6ttOCOeOQDxXJ6T8SLnU
ZbDxKws18H6pdf2fbsCRcQzbtqPLk4UO42bMblypPUhfPfDGiXTeCtR+Jl14sS0uY5H1KPU
nlKQXlynyvJMB/ywwDCidlJbG5hjp9B8D6LqGu2vxXvL6bTfDl1AuuyaFejZDb3zJ81y244
BC+3X5qQHS/Ei4bQ9C0/T9O1K18J6ZqV66X2rCNFS1BjeQkg4UGR1Clj/e9SK+ZdA1zQ9P1
jRdIsZJn0aPX0jij0m88uwvbiKWPy5kSZZJG/1ibgsgGFyK+tdO1/wd8RNLvobOS01vT7ad
YbiOeDdGXCrIvyuMMMMpDDIPY8VymufEey8N2F5qMfhBJtF0m8+wyT/aIUcS+asZ8qPnOGK
nkrxz2pgeWeC/E/hvXBpl14m8Rte6FavHJI9/qDtE10thDI4BdvmPmM/wAnTIPHFbEl14m1
jwTrfjePRYNH0DXtci1IQanqMdoz2Zs0gDtKFYx73SM4X5yrEA88+i2ur6drMFzFY/CsX2n
JezxeYVs1SSSJzE0m1mB6oRkjOBVPw/rh+JPiS2htdPTS9A8PyrPJaygGWS4SS4gVMKSqoj
w7xgnJC9KQFz4Jx6fD4Iv7fT7mxkK6tdNNDYQyRQWzswfylEiqxADLzgA54pnxButa0Dxxp
WvaHqWk20t1ZS2MsN7b3FzK4Dq6ukUALPtJIJOAN3vVlrWHwR8VNNt9IlK2njG6uZb61lJZ
RcJBv82M/wAJITBXoeoxg51fEd7Z6V8QPC2pX9xHawSR3ll5spCruZUkALHp/qmoA8QSHVb
rxnrOrW/ibV7vxlNcWSxR23hv7GVCwXQVlju5VBUoZhuJHKjGa3rbQ9au/GPhay+IniHxVc
yXUl3Hp8d3a2EUBlNpMHz5DuwIiZyCeMio9f8AE2l6f+0BqXiGHU1u9OsLXS5rh7MG5Mfz3
cDDamTwJsnjNa+veNLDxt4++Hn/AAjWna1Mllq7z3FzLpc8ESRtazJ96RVHf8qQHL2Hhfxh
4k8MaRPNqHjPU9Fs9tzp0e3S+WVSkUnEiP8ALncAeTjsadceM/iF4Z8C/wDCIoukXEn2Q6Z
atqEU2iXMR2+WjDzt0MuPlxsk57Vo6H8S9Uk8J+Gvh54M0XUbLxIn2awmvLyzVra3VABPLw
/zY2tgHHWpLvxRP4nNr8M9b8RWWqeIP+EqSC4S3hWGQ2dufPLvFuO0HyiMjrketAzsvFWjR
6L8FtN+H1j9pe6vbeHRrVbQxrJIwTc5HmHbjZHITntmvGvET+Nb7xcJvHF1p73fh3TlltrK
+VNNkuElu4ldjIHkg+ZYygIcct93rXvPi+PULf4k+A9WhktpLP7Rcae1tLuD75YS/moRxlU
gccjo7c81514uu7N/j1quoX00NvaaTFolnJJM+1QZLxpSSScAYAH40AReOPijb+OfC0fgDS
9B1PS9c8RTLYMdRtAYraE5Ms6yruifagOMNnJB7V2PhVvGOneEbXW9CuE8QaMV222kykJKb
VcJC8Ux6uyKHKvkEscMtcb4ris9F+MGqf8ACJw2tml14bUSR2qr5U1zc3qQLK8Y+V2APfqK
z/BPgvxXDH4wt/h74wfSILDUJdNtkmi8yzuSFXe4iz+6ZXLLmPCkr93FAHosXhn4afFG2vv
F2l2cceq3Vrc6RLfxx+XcWzMhjkVlPBkXJGSD7HBrG8ReH/jhdeEdS8KRal4Z1m1vbRrMXx
SWyuI0ZSu4qu9C2D2wOKqeBPA/hufWrrwk12l3aeELaKxRY7ho5zeyATT3XysGViWQBuvDC
tPxF4q1T4a+JtK0f+2ptd066Se5mivkDXFnbQxhmcTLjf8AMUUBlLEv96mIxNc/tzwvrHiC
xt/hfquuWzaZbWGjzWkMM9vGIoW2hlLZUeZI2eOg6Vz2meEbqHU/Cfw/k8P6lGiQ6T9ukNo
4thHAJbqbMoXZkzsq4z1r1Gf4ryaNq0ej+JvCt3aahPZ/bLeG1uI7jzgZo4VTqpV2eVVGQB
kHniuv8I+LLHxhocmqWNndWYhuZbSWC7RVkjljYq6naSOCOoJoA57xvr3h/TfHXg218Qara
abbxvc6gkt3OsSF0jESrliBn9+SP92uX8b61Z698S/DH9kra6za6HENRXy5/wB1JdXMotLU
GRQwGN075wSNnSu5Hjv4eaxJFYSa5ply88xt44Z8fvZAcFVDD5uRjjNYEPh/4Z+K9KntPCd
xBoU8s8GoNNpCLZXG9CTFIVKjIOTglSDnikM8n8Lal4g+F3iK30m4vWMNterbahpepiJALa
abyobqC5SFdw3biVfBwD9a+lf7R0z/AJ/rf/v6K8zg+DuoXXxEi8ReK/Fw8UabHZvavYXun
xj7QuSUEu3CSbCSQSmQTXQf8K/8Df8AQlaF/wCAMP8AhQI9ArgviH42utASx8OeG7cX3i7X
CYtOtiMrEP47iX0jQHJ9TxXe1y+k+DbTTfG2ueL57qS91PVBHCryKALW3QfLCntuyxPcn2p
gfNnxq8J6x4Y8K+FvCegWb6nMlxNreo6lcxlhqF9ghSQOZHyWwnPy7c5UGuR8O/ZxpZjsLi
Jr1YVvI5SfLREZJJVxC8TjKxxw/KueehAzn7d1TS9P1rTJtN1S0ju7SYYeKQZB7j6EHkEci
vmzxF4W8Dad40v7pfiXBaSKWidLjS3upUKhfMQzIy7sLGoI6gAgk81IzmfCP2PXf2hfBtlb
3r31vpsV5fPthjii+VTboRHHGgBHlpg88YHar/iJZdd+I+p248q2S/1F7drnzBvIF1bQABf
XZBOFb3IzXZ/Bzwj4P03xpqusaL4mu9Y1CzsksWt7jTZbP7JG7M4IEo3HcUPI9K4jSbyODW
7DUD5EMj3Bkla4jc/eS+vcBiNucOnPGMHmq6AXPhRq1z4Va/vNUtLTVZPF0NtqUtn9oW3kg
8wyIsapKFjZTg4UPkdMd65/xR8Kvh38T/E2pD4ZyS6D4psIUurrSmjCQSIzAho3XciMcggq
SORwOtTTWsElzpUwmuEePT7aWFZFjJ221g0q/MG2qvm3MR7HPABAzU3g+wk0jx7bXHhnWp9
O1SSabS7+4e3Dwm3sbCHzHYN1HnlQW+QncRx1oEZmh/F7x/8ADKyl8K/E62u9W0+MC186Ob
yNTg3RtkpzmVVCn94D6Hd2rQ0Px94m02M6l4Z+Jdx4i8Krs3Xd4Be3drvlB/fQFfNXYiupO
7a25SNtdt4z8deH9a+HXhq3+IPhGz1CfWNNOo3EX2hYGtVYqqeUX53vuOBuH3TzxXjmrfDn
w3Y65fa74X8RXul6tCzZtdRmazktZApQKLuEPAQGxlTg/JgsOTQB1EX7RujeJrS4sfHHw1s
tTdbOQXL2koWZV8vMvyuAyfJv6PnKkd81p6l4J+H2r+GorjSTqmhaLeXT3Mr67FcXdleCNP
KjLzxy7olUliu5xyTweK8yTXtacWMPxK8Gab4oN3LHbpqMbLZXEhIJbF7GfJkA5UhmycivT
Ph94v13x94e1P4a+DdYtX00W5gn/tO1e01Cwt3k2ysrR74ZiAzAcocnPagDp5fDnhv4YfCL
QvDl0kV1Y6/dRjWdZsrMyRSwLmX5tisWVlxGpOeGJJrzrUJbO71NobSO007U/tiXEEDRiKT
S7eTdMHGcGMGW+gQ46+U3px7f4k8a6x4Zg1c+HIbJdE8ItY2d1aXER3yRvt3sjbhtCRumDg
gkN6VQ8NXusfETw/4m0D4jaLYaDql3Zm2hlSJFkmidCHkVTI+5FYDDZwcA4FAHA+Ibaz8L+
INQ02bWUm0Ox1qysL22u1a8Z7N0WZH3BvNR4meQBwTgOoz8uK7HR0s9I8CePtX0PFjNdXp8
PaZjLCJYQtnbquck/vCzZ9TzXGeNY75dA1Cx8VadfXviLS2nttK1ey8OSG21iCS3CJC0kJO
1jlhkMu3APaul8YaXpfgz4L+E/h9rMmlqt8slzfy6tPIEDxo1xKysro5czFQvOeehoA4TUP
As3jz4seK7Dwq8NvD4b0a30jTiZGiHnRMFLkr0IxOoY9xSeGPCeoeIPEWv+HFsNO1DUrgmK
6v7obJIXh+e4aKeJVkVftDQxoSWH7p+CMitLR7e90fwvceL/B8eqeCdKtbGKPUns5INRhV/
KEzM8U+2Q7TOwJVmbcG44rpfBtxcfDbX7+z0WGz8d20kEEUjadfRpqlvtUs4a2kIDbpHlkO
G3Zc56UwMG8g8e+E9Snv475LfV9JAupzdQh7m7t/uO3mwhVu4F3b23RiVdmOMg13+rafovx
Mgl03Vf7NfxnottHd6fqlk2be6VwTBJ1J2F13GJicFQQWGDWV420/4u6h4Sn8YXl5pGnmzP
22DSHt5Hl0sLnbIJotzSybSd6bShBK+9cT4TvfAWq3upalNoV2YrofaJJdCtTJb+HnCKWuG
dCQJnkBYKu8xoADj5hSA7T4TWkK/F27XSdF1DSrfTNBjstVW6Z2DaiZQzEs3DtsGd68ENnv
XGW6nUPjF4g8V+HdS0f5ruC4tLPWUltIruJ/Pt2PmEFWDuzbSOvpXvvw/1XU/FXw3jvNet5
tMnuhJBHcMggkuYz8sdwEP+rZxhgp6E14p4h+FOveDb+y1WaK9+Iei2pt7f7FFZRGeGztxI
6RNGCBKWdlG4DIAJwaYHRfDLw/rvhf4o2mk3ctmLtLS8uLmztbqSeGxsZHhFrBGzgHh45So
xgAt6iul+KXjHSptUfwjJ4DuPF621uLq9NpMiTWRcMIxECQzSkKzYQhgozzXD6V8NdN+Ifh
228ceCl1Hwpf73i+wXF0wMBjdlZIZkJaNSwOPvJ1+Sucs/C7a98TtF8M6tcX1pqcepT31xK
19BfXUzReQ7mfYo8lfkSOOQHdtJBQbjSA9MvLWfwp+yVPZ3VpZafqdzpflzQkLbqZrj5Sp4
A3nfgnu1cLot3P4s8T6hrzww6Bb69qcOgm5juLe8ltrWOwZnhjkG5I9zrzxn5vWvVviB4i8
PWXjXwfoviXW7TSrFJJdWkN5IIlmeEBYk3HC53vvx1zGK8z+Fel6t4/8KeI7y4u7GS3u7+S
+fT9SshPbSTTEzBmOQ64heEAqwxz17AHmEetbvDL6nFcTW1k/iCO6iWH5biMy+eA6yjDR+V
Z26EAHad+GBHFeu/DO6m+Keu6N4j8ReIbK6sbSzuI7awlgSC+1FWbY32qPJV412/w/KW5wC
MVzOseH/A3hkaBrlxe+HfGS3Jk069h0+MI1vai3k+0NG0LgFIogVAkUsBgbga7b4Q+BfC0n
jm68aeH5b20t9Kg/smPQtQtdk2mS7EJBk3NuyvPGeZGyc5oQGxrngPwv4Z8T+Hhomh2K6dq
eqr9q0ti5+0OEIjZFOVCRDzJNmAueeDitDwUdH0fxl8QNW0+NtL8M6KsVmsEDMLbzY0MtzI
sQ+VSN6J8o/gNZfiLx14f0zxz4q1nUNQt2vPCWnmCy01mAnmmlCu7oh5bP7qMEd94rPubO/
wDC/wAD9H8LNe6UPE+rSJqOoWep3otDdeZMJrhA2GwSW8v0waYjk9O0/wAN33jjX7HW/D+u
ahqeq2oeDRYtWMsYW7k+0unKxm3IMaF/mIG4dc1s+Iba78HTaNpdv4PTw3p6SNcS6doF48b
arHswyrPGI3NxHjf5ZP7wA4Jxitf4as9j8T9S/wCE0W20fxbqkZu4rOSbfu81zuSJ/uyBIo
bdTtJIIPArV8RalYeJPHj6lq8sg8I+B7hdzRoZPt2qHAVFVAWbytyjABy74/hNAHnni1tB0
zU9B8WeDfGdzLJqUfmWl7PNJeXFkqg8yO5LvbOxEbxMchypT5sg+2XGpQah8Fn1nx1pMloL
nTRJfaeud4dl+4mOd5YgL3BI715T4utrvSdZ0bxTp/gnStAN1qT3kENy6pLO6QszPdj7kal
d5DAkxttY/eYCprnxE1HxHqem3l/qekafZoktzAt1M0VjZ3CKCFeRk3S3G1t6EqsYHzKJCB
QM9M8P/EKTTdNtLLxVa3Igs4rewvdc3K8C321RJG+OmGZVMg+UvuHy4rsovBfhODxc3i2DQ
LKPXHhMLXyRASMpxnOOp469ccZxXg/gfS9W1fwj4e1Xx5qllB8PtFjF7ZtLGbaTUZtx2PdI
xwWQgsMZEhYNzmvYNQ8cW0nwru/HHhfZqtqlu9xCZN0KsqkhicruG3BOMZ4oEYN58H/BMPi
G61zUr2eLw+Jvt7aHNOE01LrvOU6f8BPy5ycZNVfGvjPwxfXGjW+peINPtvA9wrTXGoxzK8
d5NE64s+MgA5DEclgpUd65TxdqmvSeO9N8N6tfab4nvLazPiCPTbO2MYikgcZjIJbcskTSB
S5++qniqmtava+Kde8RyaZ4e1608PvpkGsTNPYTWnmT28wD+X0YM8A25XBO0elIZ2HgPxJp
niP4zeItQ8K2l3P4fv8ASrZri+ktJYIvtcMjxhVLgbsxuvT/AJ51x3xM8A6a1x498axQWK6
h4fMeoRxfYYZFn/cq5MpdSSch/ukdBzVvS9c+Gdx8W/h83w01O0uDcveR30cUzmZka2ZkaU
SHecFP4hx7cV0XxM8N2+pa/dWdvqXi5G8QaeYbyw0KK3aOeKP5SztKvynEu37wyCPSmBy2n
fDPVfGUGsato+tXWlWsuq3vkxS6veMkbCdw7CKJ41UMwLYyevU1n+FdJ8UeAvGY0n+2J9Of
TpLD7bb2kaT2mowXF/LGjl5S8yyHzJWb5uD36Vn6rrvgS38L3niHTPDviPUvDzSL5+dentg
biRd+PIRsD5h8zdMkkZrZa0j8G3WoaRH4c07SNQ1PTYNagvYL261Jna3uoRFC6OFY/NIOVI
7/AIICl4N1bX9c+Luhax4l1O/1IWutXdoqSXipb20ji8jTy4Vi6BLcqSX53jivdviFa+GLj
wkj+LfDya/Zx3UPlWTRq++d3EceNxC/efHzEDnmvD/D/h/VPDvjvwpqHiC51S1tL3UyZ0bS
I4oZb13upI8M05dF/wBIdR8pztGcZr33x9b29x8O9b+03MlrHBavdedEiu8bRfvFZVYgEgo
CAeKYHk2pXsdlq2neCbfwVF4NgkkjvpINOulie4gJkj2nyAMEOImIDEY4J7V5Z4G1DTJfDP
hvW9dlN1rkGv2ccFzcMJLlYEsTNgFvm2bic+pNegaL4RfXviDb6d8TpNZmv9S0d7i1uZdZQ
EJHPCxVVgij8o7ip4duMiq2raDceGvCl/418L6X4UtI9DnfTbCCbSWubkxx3Jt13XDS5BOS
ThehpAaOnw/D++8AfD240/xr4S0nxJoS2V3JcySwu0zrBskRyHVvmLHJznirPw5+Mj+OPiD
YWL+G9IjkuGvIftkEhNwqxKrLLtK5EUivHgk8nPXFcjdXlvffE+78OQDRZxNdPavF/ZFoTp
jf2gsKBG8vlzAHbD7uoNes+A9Og034o+KtJjniv00exsYftT2NtDMjyK5Me6GNMqI0h4OaQ
Grb6Xb6x8ab/UNQeeY6DZ2v2BPtDrHDLIs4lfywQpYo6rkg8dMV5fPGnif42+NfD6zJHa6n
q1lYXDSWsNypEOnyy4CzIy5DhT0PT3rrPFth8Itc+IXl+In1Gz8Q+ZDpgvrZ7y1RpGUPHD5
0eI9xEikKTk/hV/8A4UT4Si8O6lpqXmrXF3d3Z1CO/uL+T7RDc+V5auJFIbheOc55pjOK8Z
fCe38GeE/EPiezuNL+z21t9pmFrZNpty4hcSptmgcKrBlBB8rGcVs+C/B9jqWjXNpa3F9pg
06xht4J7e/kMsV9MpuJ5WdSnmHMsWdwwSnQdKh8R6J8ZNc8F23w/wBc0HSNStLua0gu9bsd
RIIt0kQytJFKqksyqfuk/e6VS1D4kw+DvBXjGzutO1PS/Ej3N4bGO60+WOK5d5GS38uTaUY
BBH36ChCOaudev/EV9ovi/wAO+H7GTxlpmpXUMt7b28xGq2tv+5aR/Jy6o0jjCkPyvoDV7R
7rVPH3xK07xJ4ksrKzt9bjgsbC3t7oyq9tayNcXLHcqtkzrFGQVBxx2zT/AA14i034S+K7b
QbyyOq21lpVtp00+myiee2kXdLcO1vw7LvkLM0YfAUbsVkaPp3hvxx4qn0Dwi8OpeGFvf8A
QZb2JpRYuFee8liJKuoLy26YDDlieMUATaxcXnin4meLvEmlSzi7sLtYbGeJ4ittbaeoeZ2
Eo2lTPKuF4yVJyMGvYvhL5Om/A/TNUW6uL4XUM2qvNPB5Mkhld5jlAzYPzdia4PXfBMfw/w
DhN4j0W11Cyk1LW1g0e1FtG8ZjjuLjyyxEkkjsS9xIxbce3HFes66yeH/CGnaBpahJblodJ
s18sSBARtLFTwwSNXYg9duKAPKvFDrZfCD4YfPAXS6gvHII2q6Wc059sbhXmnxk0PUPFnjH
whN4R8TWcy2+iAWrWVwJWD20ck8vyRnIYgR7T6+ld54Y0rwP4Y+LfiOHxXZ+HIJNBW0S3v7
e1ktA8txDISph8xo8+Wp6AdTxXoWteK/AHhLw8/i7w54bg8QyW8otyPDdrDPPEXUnLbSCq8
c/XpSGeVeDdUs774h2GgeBfGGqaNYfYLe0nYM7CW5EcskzLDdBgH/dxDO3o57mvc/7A1z/A
KGu4/8AAaD/AOIrm5vEvgTxBpnhTX/G3hJ7G+1CWRtOh1LTmlmt2VvvnCkxggIQTjqK9A2Q
/wB4fn/9egRq0UVlab4j0HWJJotL1mzvJYXMckcMysyMDgqQDkH60wOY+K3jmPwH4CvNRjk
iXUp1aGyWTOA+0kyMACdiKC7YHRcdSK+OvEenTz6RbaTeSyvcxxPGgNyTLMySTs/zLGAHbd
dIc4LZRiCSRXp/7SF9rmn/ABO0Ke/kg/sAWpaFTI8bPH8y3kOAcOXQoef7qgYyc+eabDoVx
rGlm1u4X1LzordbogMPMUpGpBwAy747dzgD5Z26ZOEM9l+DMn2e2+JXiZry3uliitI/NtmM
kbmOz81nBPXJmJ4wM9K5CzR5tDH21o4/Ks7zzC0jHyzFpMUK5HOfmnb5QB179/QPAGnOPgv
8TrnTdPjW4vtQ1VILa2GVxHH5EcaAdQPLwMVyGl+HoNR8O2lx4f8A7fu4pYJGknj0mb51ku
YZnAaTYCdkIjAGRRcCO3M82p3GjaSQl7FONNlYzMu5Y3s7ckBMEJmOQY+bGD81JN5+qeEZ9
Rj8qC51Sx/s20jWNd/2jUr2QSHPJyI0ViM56k9qwZJb6XVpZbC/s52a7+1RyokUYLyfab1M
E/MfmeGM7vlByDXWfDnSRqfxM03T5I7NzYXMmr3iW0qOEENvHaWatsJAJJmkA44HQdKYHEf
FHV/J+ID6XNpb3Usep2ljbwGMlLaCJAIVbpkPK4fGeVzUK6XDoY+1Womv15urOZJsmZY9y2
aKB9/zLiRpCCScLzjGK3vHGs3HiD4t3NzaLCLCW8jsYrhW/dko0kCsxIKkx5upjkEAKhI4p
upSXeo6+p0vTY9ksEbRGW4jjjSDcYIGw4BZ1iMknGU+YfKfvUCOYjgm1CKPQ5rcT6xOIreK
eGQxy3Yy8UO+QfM3myiWVh2jj5PFe/a1oth8OfAN5pXgdtLsvHWs2Yt7WZ1jt31GeNRlhgB
S+GYgcAsRmua+DuhWesaxf+PtSZV0jQ/Mgs3lEWPPCASy7kypSOMLEpyRxIe9d/YxaL8RPH
E+qGze/wDD1npP2OM3VqyRTvNJvkKbwCcLFF8w4+bg8UwPlu0+OmvWK+X4k0+Sz12CBtM1K
6u7MTLfxKp2i5tt6MHUtw4bBDNxzXP6HqegyR2Mlvr880NrasJr24sr1nt4lt5IWiRVDosQ
Mu7ORgsa+hdT0HStf8R6j4L1LSNL12ay1lNPs9Q1eN5Li2hNl9o2tKhSRyDlQd2cYySRUE3
7NsEdi1nbatpen2BJd7SGK/EIJADZH23ByBg57YpAcr8Nde0/xr428NeG/CVzo+iSaXdR6j
ef2TcX8H2qGIAPGYWRY/mJXOSa7/406xb2vjqzsdXmtbvTJNOPk2UsWnzbZzIcsyXLK20qA
PlYcqaufCPwrovhb4s+LLCNdL1DUbaxtJBqlsJjMyytIGjcyzSnA8lOARXn/wAXPhv4S8df
E7VtWvviNp+n3EaxW8tvdRsn2fYvKCUnbglgehIJoAzNW1exsJdM1Pxx8LLmMa9HbSXlxol
1NbrczZY7XVW8hhuWIbGYH5gea6V7Nrpr7w5pfiXQdRuIrqV28PeM7eOC8guZT5mYZ4W6ky
DBGewyK8fj8G+IfC+q3ekeGPEEep2N155msoY5ri0nWM4ZWgdFDqDwzpv2cEEYrtfhL4q8A
aTq+sabeaHZy6VqLmLVkmYzyaewyvmJI+XltWIJ3fejJJPBBoA9S+HXh7UPG3h2NNX8Saj9
m8PbtOtTHdMtz9tjJD3UnuD8qI4YbOWB3VkaJ4XutX+K1nY+Gb66mtfDd952s+JGjWFJph9
6ztokAjVSSfMIGT/ESQMz3Ph+GT4njwr4f8eXNpPqtmWuL3THE0k9ouPkuccJLtOI7j7xXg
5OCfSdamh8GeFtL8FeBbKG11K7zaabAoyIFGTJcOD95VGWYn7zEAnLUAZPjG90jxBrd/Drj
bfCHhOI3mpvvKLPdbN0UWQQfkU7+CDvaP0ri/h18SvGWl+C73xZ4y0t5PB0d06W9zNJm9tI
vM2jeD/rkXIUsDvyDw1V/H3gGf8As2/tvFVw9l9uwTr2nlorC9mUDyjqFsMhCGAPmL8pIGS
B8tVfF1/cyaHpfh+50FPDHh3w3arPEmoSqbfU78KwtoUkXIkiDDzWbvgbgOaYHpN14P0jVt
SvvFXwu8WwaHrplK3jWTrPaXMgJBW4gBxuyCNw2sOea8/0LQ/G/wALfD3ijxY3hW0uNf1nW
I28jSbZrxbaA482YciVgxBbYWABI6c1xFtZrZyWyXPmaMLtrWCC2naRYxbRh44JLi4tiSjz
XLNKrDOQg5xXuOvePofg74J8L6Zr0l14i1CSOKC6uvNGQoZI3nZm6jfIoAPJz7GgR4/408S
WPirQNWGs3moWnjLV7y1s9N02S2u7e3jjDopYxTL5b/ekdsg4Bxk4o1bQZ4tJ0LxldXo0aH
xfMtqH0GaSyuIbZ0byy8eWilCwopb5UIA9q+idA8c+DvGljM1hdRyRJIbdo72IwszFAw2q4
G4MjggjqGFcbqv7OfgPUFJ0261fSYVhlS2tbe/ke2t3dCnmLExIBwx4BAIOMUDPOrnwjB4d
8AWXiPW/Cuj3VrrcMWl/ZbK3FlqFnFcOEiVJQCHbaU3bwDnd8xBxXoHiGHR/hH8OY9Bj1++
tl1zUm+26zckyTxCVi007Oi/KQo2K2MAlfSn+Irb4o2/g++8O6r4U0Xx1FJCYre6gcWzB9p
8tpbeXK/KwBJV/oM1zvhKx8F+ILfWLHxjq81zr/h+IaeGup5IL22ggjw86Hhtsj+Y5IyGXa
GzjFAjR0+z0PxJ8X7bRFmsvGulaVpy6rDqN2Enm0+UyYhRZ0/1gIDHDZI2g5Oamf4leB9O1
/wAWXXjOQPc3EsdnaQC3+1C9tFwiJBt3CXMrSMyj5huwR8tZHgPT7bQfgxu03RrmHXfHDTv
ANNiijumtyG8qZwxWJWWIgkgKpZhxlueQsbWfSV1HVNXuhBJarZaPNHpujy2lxZo7l3up4k
DASiKMoksZIG7gjNAzujq/gLV10bQUubXxV4a1a7WzsrTzG/tHR58FsqTiRY1C5ySrJjqRg
DsrXw/o9r4n0LwJo28aX4fhOqXaO3mNLM7EQmVjyzFvNkJPJZAa858M+KPBNj8TrvXtJhu/
E9pHZrbwXg09ri/jlbLPGr7RJJGkaAsZNzDcoBOcVtaT8ULa013xLaWOmXOpeKtc1ASaPbq
Mw3dsEEcUgkHCxoELSA4ZWLDGaBGt8aLTS9YXR/D9sj3XibUGe2s7ZGOGt3Ki4aUDpEFUHd
wQwXBzWdceHrLwfNfafHBf/E/xfeRQztaaiYikUUO7ymbK7IgMsFJBZm6dyH6/eRfB/wAK3
3iTV7tte8faxDI0l4ls0u0KucKgOY7aPjp6gnJNcJJ8R7fWPDEGifDaW+W/1pUbW9ceLdem
eRf+PaPIANwQGweEiQbuAOACkmueLPHOrtrlvqc0UdgJdQlm1aHZpOnGOUNabMY+ZomkRxk
sGznGBXd+FbzTD8KfF/gW31TUr2+s7C5vLq6n09rYSfavOfdDG+CU3b8Z68c1yvi7w7q/gf
QvB+m3WryW9rLDdWsulW0h+yQRLD5uScAyy7l3NI3Uk4Arv9ektdJ+Lniq5vmd7SbwSs00S
NtZxHNPnB7HDkZ96BnjGh3PiaTxTZazNP4mu9cudVtba+FpbiNECm0eNZBC5Uxm3afliRkn
jPNdj8OLXS2+K+jaXaeHTpOq2VnqVrrNzI0Ecl08jqysArl3IKnkjgGuE07Qf7W8PTeH9Ju
L+W/i123lnkE02qySolrGf3TJGm0xqyLlhgHv0r1Czm0jT/iH8MbO4tItM8RXGqatczWsqI
l15EouGRpACTg5GMn+VIDH0PVNB0Gx8IXum+LJpdestWttK1nTby5+1Ou8tA7BZQZE+Yhht
IGCeo4r2xsn4xK3QQ6IwPofMuBjn/tnXjGreFrSw0zw941kuJtTu/8AhKxZy22o7biIFtQe
MvGWG+JhtUjYwX5eQa7f4leH9W1zx0sHhe+1W01GHSQ05tdX+wQ+UZHCbiIZGY539McCgDy
HQrcwfBzW7G8CGG18QWSEgYyv2t4CTnqMpXdeOI5Ly88EXiQz3OoT+FNQ8uO3Te80qLazBQ
B3O1se9cHbw6VqXhzRI9L1LWtA0rWHtEvrdraK+V7ve92pNxI4kySWyQuPWuq8F2eveHfGn
gDUPFmqaxf2TiXTdES5is4liWS3LbmETMxGyMDk5zjrzTA7bxj4us/Ffw2OuWWmahp91oWv
abKbbVLY28qMLmE5KnnaUc8+9d38QmY/DfxLHHjzG0q525Gf+WTV43488NX/AIg0DXviNqs
ehzDTmnAtVivP3sdtO6r5my5VCQFJzsP6V678RrmC3+GPiW4uY5JYxp0qFIXKM25SvDDp16
0CPPPHmj6p8QvENz4L0nw14auv7K0iPzNT1pGke0e5DqBEqg4YLGGye+K4XUY9Uh8F33w0j
8efD+30hL3LXEmoyfaIgLoTbSoG1SCNpFdR4G1LWPAmoeJ9JexTWdabU7a1ea51OYrIDZNc
ZLyq7DaqkAY/KucNn431H4K3Wn6ZZ6UfBmrW8F/HqGrahGk2nQNskkiYJEA4Vg2GYgkH2pD
NvVp5/C/xT1W61JfCepz/AGxr63fUdWuVntAwHlgoI3SPHsBnOa9R+Geky2mi6p4hvLi0uL
zxNfvqry2cpmi8twohVXIBZRGqDOB34rgrzxZqun654hvvCt9oOtad4jn8yDyBdXNxEY7aK
N1ZIY2C7cA8kfeFel/C3+zI/hJ4Yh0e8W/sYNPiiS5VWQSFF2scMMj5geD0oA8l8WX+h6ld
a1pdn4o0LSvEum+L7bWBaateeQLhYI48DJyQCq8EA9KbqnxX8Wa5pVj4q8NXh0uGVdJRNOk
SOaOWS5upYpAxK7iNqAgqV+lZniTwN8Stb8YeJRBZ3r6bdtNJC0zpIo2zv5aos25VUqFyAA
CuOOeNZvBfjy5HhTS/+EUgjhX+yLq+u45YYY7ZrdHMieWpHzeY+flXHPFAHTX/AIu+IWn/A
AoufiNa3mj6jaLbyagmnvYyK3kAsUVZVk5OzbyVru/+Ex8Mx+F7bxFe61ZQ2swjUzCYOgkY
ZCZHU8/lXK+Fdd8UeH/CmkeG9R+GGsrFp1lFZtNbXFrMkhRAhIHmg4OM9PwrhfDt9aeGfGk
OpePYP+EaW/vLvWFW5hZIfNk/0e3QuuUDpAjEgnrMKYHc+G/AWiP45h8a6X4wk1vTLd7ye2
sw0UsdvcXLBpXWRBkjqNrZxnrTPD+u+HZvip4vur3X9LgudLcafa2PmpHJDD5cc08pGckvK
xBOMYiHvXN+C/E1413reveGPD51i78WXt1e2yRTRwpFa2+y3hkbcQCHYFuOTz6VY8f6DcaJ
oNrrPirT/DXi/wC0XFraTWt3o6LcSyyyLGfLlDe/GV6Ci9gJvAXhXQfHGtah8XvEWkw3dxd
6h5+izzg7rW0gwkTrzxuKs/8AwIVtad4ltdW1iw8e+KpbTw5oEUDx6KL69RDctIfmnIOApM
artHJw7etdb4t0K9uvhnq3hzwr9msLqWweztA2Y4osrtA+UZUAcDHSvJr8XGn6jc+PPir4X
tNK0Tw1pqWGl6X58d1DLcSN80iEgAfdjRSwGBnOAM0gOX0/xpZWPia6+IaR2+pHUtdu7xIT
drbk2ccZs7ebe/ybfklxuIzu4q1qmoW+oeMrzxj4t8GalP4W1OYTW0aWovxJ5VmI45P3Bdd
hM0pDZ/hHNaHjPR9WXw/YeM9W8QQW/wDakMVgbjw+3lyQwzthLeNDuju4wZDgkK4yzKew7L
xf4zsPhxdaJ4UPiHTfCmjjTQLe7vLOW5bMbKmxQrBVwpBy2fpSGcz4R1TUdA8TfDrR9Rs5N
Tvn0EJMj3g8+ze4kEjs4flgFjwADnCsADxXuHmf9Mlr598OXa+NfjZbf2X4+/tyH7NHdX13
olz5UUyW0g8pLiAqdpZn6o4DAN8oBr6A2x+9MRfvLy20+xnvryZYLa3jaWWR+AigZJP0Fed
S+J/gh4xlRbrXPCep3DE7BPND5ucc43YbpXpZAYYPIrz3U/hrJqAcTeIDqEZZmWDV9MtLyN
cnOP8AVq2B0+9+NIDy/V9L0e8k8SeHbuB9Rh8E6vba1aQmaR3GmzRL5yxsG3kKvnEAHqqj0
p3k/CHUEu5PDGj+N9Ymlzum0hNSPJULuEjlUPCr36L7V1S+D7z4X3F14w0ix8MCJ2hi1BLL
SXtJHgMqhmVhMygqGLY24O3FdFfat4n1Txpq3hzT9TsfDtjp0EM7XckJmnljkDfMm4iNcMr
DJ3dOnNMZF8FdH1rw/wDBfRNC8R6YdM1C1jkjeBmUsF8xirNtJG4qQTz1JzzWd4YPxL8K+H
Lbw7ZeFND1u1sS0Ud3HrjQs67iRuQwHa2DyMmuV8Q3eow+GfFdhpeu3Hi62sdR0x2lnvFYO
jSJ58LyRrhR8hLADhZOmDXH+HtXvhHcP4Z069tNPuHd76x09kgif5RPEyqgVy7RGWP5XXLR
LnqKQHcaxq19BqRtdR0b4b+C7q4m2JLqNwt7cPnOW8tUj575Ld+a6nw34R0v4b3Gp+NvFHi
qC5u763gtJbkWsVnbIisxRUjQdSz9SWJ4r5q1OG+0zUtWjt3hU2txJFFBCCrTSSKyQr8gGG
miu4vmbnMTnPXPf/Ea7l8OaP4O+HcEl/q0nh62gluo7VwZrmUJ8ygE5YCIOCo6CeM9qAOz1
bwR8MvGl3dal4H8W6fpWsXRZbhbGeOWC8YqVKz2pO18hiOitz1pnhrWPFfwv0p9O8a+A76+
DytI+ueH0+2xz/7UkXEkQCgAAAqAABjFed6l4j0e5aztNb1jTtP1O4vbaPT7nUkSZLWOO6J
lmjZiCFLo4HIXakajGa9q0z4kLa+IrvSfEOtaHeabZ6ZHqB1iwkKoQ0vlBWTcwBJ6YY5piO
L8P36al4A8Uaf4fH2Pwz4g14afoaSxNG+yVh9rYAgFV3eeyqQCMHtgV7hc3llpOnTX13Klv
Y2sDSyyvwkcarkk+gAFcnr158OvGfgW7vtWls9X8PWsxZny2I5V4wNuGD5bAA55wOteZzeF
/hWLuC31DxF4z0XTAw83StTnvUsbhFI+RhMpXZnGRuHp3piOSW2uvE0eseJdS0S2udI1XxH
Z3k1tfLIJoxOyW8KqyuvlusBWQ/eH71R2NLrJ+H8SXW/wHr17DEsM/wBmvfEEvlNbOs7+aF
8xgMC3f5CM8iuym8K+E5pAp+O0kmjx3Q1efTmubN0bZKJs5VQwUED8MCo5vDHwRnt7+HUPi
NPfSXXlFiNRUGOKPzFWJNijCYmdSOc5pIZa8L63pvhSDxjBoPgPRvDc1tokurRXNjL5v2lY
pJ4lEo2KchoycZPDda6nxt4U1N/gf4s0SxaXWdW1G1uJMiNY2nmcZ4UAAdMAdeB1pmkeF/h
nrmi+LJfCmobZNVsprDULsXUkhtlkVmI2SkhPvl8YA5qE6x8UvCloWutOtfHunrCSl3pYEF
2CBkFoSxSTt9xgfamI8y0PVtZsdK8FTW0elHU9Gsr7ToAtwzSXV9NLGjf6OypKNh3M4ZRj1
xzUPjb4X+INU8Rarqnh+Kz/AOE509o5Jls4Ft/7Shf/AFd1HuPyMG3pIu7B2knP3W6D4d+J
PDnw9TVf+E6122tPEVraxvcQ3LBbmaSXddzlUPLEyXGwY6+UK7vw/ct4e07Vvi18QDPa3+q
LFFDZxo8psbUuFgt1RQSZGZgWwPvNjoKQza0fSvDnwu+Hk+sX2m6bo729qLrVZNOh2pJKq5
cqMZIzkKPcAYrxXxd481zQfiF4auL/AFW3i8SanHI32O1t2mbRrVyrLHOIw3nqQoJACtuBZ
WC1S+Neo6/431XR/Evw38cNNHaWaXB0GJvLuFWRc+cIj/rwQdrJg42kc8iuA8HeLtQs4dQ1
7w74b0yDxOdOkUSKDGNgJWS+tlf7/wAsYUxfLsK5UBWcAA+q9N8TaV4+8OzeFPEEcdtPrFn
JH/otxugvomUq720uBuwDypAZe46E+G3XiLUprq50MeILDRNT8PNcaLpX9r2roI7Vgkf2mX
YNkEmBiN2wrgkYGc1P4Wezs9e0jwefEVrdXFlayaguoQXEcJ0y/nXKwxz523LSgtvVgQeW6
cDvJ/iBrF9oWl+D7DS4n+J2qW32a/Wa02R2AXiSeTOQ0Y3HbglWJ4piOQ+FnhR9UvLAX+m3
GmeHvDbrqF0bzcguLlFKWyBjw8cMKhyy/KzuSMg1e8QeKJde1/xHquladpE0T2Vms9p4tCp
bwW5dzb3EbqSuGLM5icK54x2Fev6H8OdB0L4Wf8IBunudMeB4LhnkKvLvyZGyPu5LHgYA7V
866xcTfD74pQ6Hp8S65Np97JrFzLqrNLPe/uAsZbCkBVEiwxMORJn5cHgA6rQfCH9maUniO
10rTPito88Uj3kVqsaS2900mZXhhf5SNqxoEyrARgAckVN4Wk1FvFV1pvhe61/wdomrajDZ
2VtfoySW4hgaadoorjcF3OyR7QCCFY4rt/iJp+m+H9Lh8daak2h+KppoI447Rtp1GZ3ULbT
IPllByRk8qMkEYrj9QvJLh9A1HWNbutYbxPrFxB/ZF0qtbJaQzyf6TCQA0PlxKriQE7sjPX
IAOo034j6h4f8AF2v6B4s1Ea7p2km3hGoWmnsJzcSI8jRNHHuDBIkMjMAuB2zXd+IfBXgz4
g6VD/b+kWupwuoeKccPtI6rIuGAIPY4NeGzaXe6Z4dh8S2q3/hrTzdzXdj4jE/22VvtBVA9
/BIuWVwEwVJKgqOOa9ouLj/hW/wmgV2/tG50iwhtol+6bqcKsaKPTe5UAe9IDz7x5bePtO8
T6k+l2MelaJJawww+JIblG/sayiXzLgeQwzvbbgFcg4T+7Tfhx4RutZW7/t3+1p9KvD/aU9
1qUsSzanPIAsLZgcgJFCiYHy/O+cDbXVWHxA+y3dx4T+J0Wl6VqUdqkr3CXCmzu0kYxjG/D
ISQRsbrzgkA1mv8K/Emh6hPD8N/Gz6B4ev/APj506WH7Qtpk5L2hJ/dsR2OVGc46CmBymra
Vr1j8XxZfDS6j1PUdJh3uNQmklhsorgBJYZZCxJOUjmVclvlcdCK9B0/T9J+F3hSe9vry61
vVLy6M0srIDPfXcuBshjHC7iAAowABkngtWzZWHhD4YeCpCjrYWEBMk9zMxeW5lY8s7ctJI
xPuSSAB0FeaL8RdCuG1T4jao/2oaTMLDQ9JQZlcyoDHKq95Jwy44+Rdw676AMKbxl4kvtd8
UWtnoc8HifVnFrHf3cYaHQbRF/fRzMCVHl8yDHEnnI3PSpbvwtc2/wPl1uFNI/4RnQbFrzT
bHVtPdp7lYoiBcPJHJGySSjoMHAZc85FZVrr+qC+8RWuqarc2niK7zNrENlpp1Bbi4eILFZ
BAjDyYosBjkbmfrwae39pW/hLTvDXiXVdF0TRdQjsL/VbLU9XVWsWjcyTW8cTln2uUj4zhQ
WAHagZQ1WK1l0fSfEt54UuJtKM6aPDZv4iu2uPtE8axT+TG4ZDsd5EzlT+6J9K6WPVdPtdc
vdQt9L8UahqV9oeo2OnX+uvBNbXkdvmRgERtxUsMglRuB9653T9ZklWxtLq/sr++8GabqF5
BpdhFcXDX1+vyNceY0aq+GdmwuSC+a7Nb7w/cWPwav8ARbh5bOK4uNFVpoWicM1nLG4ZWAI
bfF0I5NAHMeC/Er+Gr9NT0bQ7bxDo+kXNzp4l0GG2tUYz29rMrH51jPzI6k5zwBWtfRa14i
1bxn44j8LTadqDW+nJYxpfWrX3kRSMbkxvHIwiJRiM5XPrXEeF11XSfCV3oN7o7z3ltq9rN
pGnanZl/tEq27LcqYoVZvLADkNt7itXwpYt4x1m8n1DQNJ0W+vLseHH0/TLJ7dbe1jKz3Rl
LKpYsgjj6cbwMAk0AdTZ3914on8JeEdC8G6tpek2eux6rdXOo31tMxVGkmbpM7sTKVP0zW3
rHxG0Dwr8SvFqa7PcLem1tbe1ggspp2nVUd8DYhGd0xHJFVfDNnaeL/iRYeL9F8L6Ro/hDw
7cXaW2o24VJdRkWMwlgqqAI1JkwSedo4rlvFF94jivvDOq/wBuavBF4oSWaaBb2SNY4Xv7U
QqqqRsYQybSVwfmPNAGHp9tqFv4U8PeERoWqnXBqel6iVi06YxxxCxQOWk27AQ24EFgc5ro
fHXiebXPg5D4bg+HHiJNUtbSEQ3+o28VrFZTIFHmCSSQEEc8jnFczpl9qc9jpGrXmsahcan
CsVnL/pkpEieVqEbqyltrEtCpyRkkA5r1PxZ4P+H3hb4G6l4jtvB+iPqUekB4Z2tEdmnaMK
hDEZyWK80gOT8QeLtYtfCHijwYul6N9m10XYtNTn8SWcCGO5Vj5mwsWI3O31r1jx5b3cnwg
1S0eOa4uBZxxzC2jaZ+q7yqqNzY5OAMnFeVaHp+m6f8JdD8HedG97rviC1s3iEgeT7PBIob
cOTtMVqw9Pmr2rxyuqp4QvjotvfXN1uhPk2EgSeSMSqZAjEjDFNw6imI8niudXuda1fxxp3
gTXtQgbxHbTQ2c9p9muZohppty4SXHyh26nHGavR6V4KsPiNqHhGWOTSLnxppttH/AGLZ2u
0WjQLJJIzOgMfIdQcZ5HuK7n4S2PiSx8CtJ4oF/Hf3d/c3CW1/cGeW2haQiKMuWbOECnqep
rz/AMZWfiPW/wBqTwpBBqS6PDa6VezWk9vGskxX5EfcJAVBJOBwcAZzzwhm/wCBZ9Lm+MPj
6xTw0umPo1ys0t694XNw1xEmW2fdQFYVPX8Bk1zegfGaGDSrrVPC/hO0tvhjo2ox6P8AbFm
KTEswUzRx7dpjDOuQTuO7PqKd8MLV7j4mfGDQ7y+1O/a+nhtxqksPD7Lfy3/eIojDKWwFGD
x04Nc/4K+D3j1fCWlfDDxJZ2Nh4U0nVW1C6vorkSSasFlLxxhAPkGduSxzwKYjuvHGvfEuP
4z+F/C/hLUdOSwvbe5u5kmi3FYkRVEjnuA8nyouMlRlsHjC8fa78WfDHws8GaV/b1pH4t1z
UodOubpYQ7iSRywCkAKFVeCdp6cetbOsaloXhj9ofRLzVdfvdR17V4v7GtdOsbRBDaW7OZF
MzEk5yM5BBIXOMCp/i1/wh+n63pXirxT4qvY7rw839o6fo9rJCnmOOCzblJw3ClmIUc8ikM
u2uv8AinSvjjpHg3UfEA1aHUdJuL64hW0SKO2ZHRU8sjL4Pzg72btWb4i8ZeLNQ+Mlr8LdM
s7bTLe5tZb2bUVkE1xBCnCy7GUoNzDAU5ODk7au+FNKu28Saj8ZPG102iTm1e1itWvYZ7aD
T/lkRi6oMNu3MSGPUcnpWT4T0jw74s+M2vfEPRfH1xcreW1uDYw2zW7RQJtK7ncZ8tyu7gD
cM8kZoA9F8KeDoPCunyRvrGoazczSmQ3d+yGRAcZRdqqFTIztAwCTXR3FnBfmFb60inWGRZ
k8xQwR1OVYZ6EdjXL6N8SPB/iPXG0jRdRe9lIkCXCQv9nlMePMCS42vt3DOCa7COT59rYzi
mIzNd8P2+vx2kdzf39otrN54+xXLQM7bGUBipBIG7OOmQM5rj7y41Pwv4s0bRdb1GfXvDmu
b7FWvIYpJY7o/MiHYFJjKCTLFWxgZI61veLNRuI1Wxt5ta05/llF/p9gLtOpGxl2sfc/KOO
9cOW1LUI7fxm/iqx1y5tPO0vRli02S1EV5M6xM8qs7EldpBGFwN1IZsaX8LbWw8SaVeTeIb
6/0fRd7aZpNysflWcjDaCCqgsEXKoGyVyTmvOdcOn38NzoI05ta+J02ozILiSTmxijlDJcS
PjEVuIzGdmPnzjkkmuw1G4k8CeKfD2mafr19LZPazXmrLqEjXKrbQIN0y7vnWRpGQYB28n5
av8AiG3sfFHhz+3tBs5Wie5jfX9PhhEN7fQohBt5M4YMuVOw/eUFc4ahgjE+EOm6N4RsLrQ
08WW/ijVdTnM3l6dc+etvb8qHyWyBxlzn7zcDpn0r+xbX0m/7+tXmWg6tZ+Lvi9YahoVkdN
0DTmna3a3tfKk1OVo9ks0mQCsK4VBnlnA7Jx695nsKAJNU1jSdDshe6zqVtp1rvEfnXMqxp
uPQZJxk0kmtaPFpj6nJqlotjGnmNcmdfLVfUtnGKo+K7K91Dw/LZ2Oi6VrTSMA9pqshSB17
5IjfJ9ttfOPjPw9pPhn+1YZPhr4a0TV7a0i1a3urS4e5tmhW5SOcmN41RWQSBhlWHOccUgO
/8Y+PLrxjo1/onhW3trTQLmN7e78T6w/k2aIeGMCnDTsM8EYXPc1N8TtG8L+NvCnh3xFCNN
1KCa9t7VNTaEXCpBNIELKpOw/Ps++GA54r5zutb1TXdJ/tS1ja51u3Mk1pcX08dzcFdoO0A
ME2+VcKQFIAMW7Ga9I+B19f698OvGPw1u4oVuYonn05fOV13Ou7GV4G12jY46FzjGMAGeqe
C7DQJPC8/wAOrzR49K1OC2kS8tUsBax3alvLNygRQjB8KSV6bgDivPfAPhZLz4jnR9aX9/o
kztNGoCxO+5ipUEkgE+aSAACsvIra0vxx4m1Lxrb+Itb0u0h0/Qre4huYdFLX7xA7RL51wd
kQCmMNsTe/y9K6pPDWnxfHldcS6li/tHTxdQeQq7ZnjISQM+CcFWhOARnnOaYjR+KWpWHg/
wCG914oGjaVeRaI8V4tveAopZDtTYVU7XyQFOMD2rye18ML488QPqEHm2XirUNHGu3FrqEf
nJbmZm+zxicbSuDHFxsYhYFAIIOej/aA1CTVF8G+A7XTbrVF1vVVlu7a0Xc0sEGGZCeigsU
BJOAAT2qbxP4h8V+A77SLPR7HSNX8a+LbgI1tLJJiCNANqIFA/cRKWyxK5JLYyxAQFax0C5
8KaD4l1a80Gyn1a61Sz0PTRfoLhDbFoIE9CVLPI5GQSc5rOs4dAsZNQhXwvoeiahH4ssNLv
brTI/IiuhHsuQ20/d6kYyeldfqev+B/gnp1jpup2N8LbXNR803ORPH9qkYFiS77lAxu6EAA
d6uWUfwf8TeGtc0uzs9HudGsboXGowvb7IkmKhhI24DORghuhHemBgaPbw6lol1dbomt7nx
xNLHswVlEdztB9+Ys/hXeeMPF2n+DNOtLjULbUL97yf7PDa6dbNPK7bGYkKOcBVJJrjfCur
+GtF+Eg8Ra/baBo/h7TL2a6sW0eUy2yxCRljcbfvOSzggDknpniuhm+IngS68H3nju7MqWG
gEyNJd2UkEsUhjHCLIoO5lkCjHXdincR5R4zvpPG2o2viO18D6zoWnaFa3kt5f6paLab1Ma
hduW3HkZ6DAFdlP8cPB1vrlxDb211daJZ3Mdlda7D5clpHMyb1XIcuwxxkKcGneBviZqvjj
SPEc3iPwZHp+lQWAvIbfzBcSyQurny5kxgOyruC+jDI5GfObXx5qsObXRbqW201r7T4kW2s
bW1BivIGlDqDGwDqV2kc5Pf0BnYaffW3jZfjHcaSssuj6lZR2tvO8LxLKws2R9u4DODgZ9q
8mv9dsdF1vxLqfhPxa2jW39lJqVrBpl6I7VLv7NG3lmNW2FmMUg24PU969u+C/izW/Ez61b
61qM96I7ayu4kuo4leJZ42JRvLVQeVJ6d68x07VdGXSdMitL7wxrd9f2eoXl9pcumWjLZTW
8Dug2xIrLg/LhyTgnFAHosmv65N4WufHmuWeg63pGn3s7yWc1ptuLWGK4aPekhZgxVVLcqv
sa0PjZ4qvtJ8OWVnBo63+kar8k06LLJIfnTEcIjBKylWaRHPAMXqRXl/iKz8Gzav5l5pvhb
xO2sabdX5m0p5bRkZBHkTCKZgwPmHnAPynivavDXjjSrP4ape6jYSaedKu/7EexhZrl1nSU
QJGpwC247CCccMM+tIDy+bw14M8J+DviJJDql9fwaTZwfY71pDcvbS5Z0wQB+9FyXc4PAcD
5RxXJ/F74aaoNE0n4oeGbeTRNS2RX13bRja1jdOgLMQDhUZsBuytljwzGvT7A61J4Yvb3wz
CdU8IR3M9rceEbjTkS9G6QpPBvMm0BSxZR3U4J6VQsr/TdChg8QaTa6J4auZVn0jXNB1/WF
RSsZby5Wk+fewBB6HKS4zwDQB5t4L8aeAtN/tLW9X8I2lzdXlt9lTS7K28yFtQcneEUgjFw
NpVsYAiZei8/QPgTQbzwR8PIG8RTpc6uVkm8oH/UbsuLSJmJJVPugZ7V5R8G/hnbz+NrP4m
aFeW1rosv2kT2kMpnLThvK8lWYbTAhQujjDcgds1i/Eb4kWnjD466H4f0kzRXvhjWY444Lm
QJDfESoJTFyB5igOoVuGBOMNgEA7Lwj4y0DQ/GOnyXHiMz3uvaclxrbT3BeKO7lYS28aEnC
ttd0EagfIFPbnbtb7w38YdJOsaBCNN8Q6XPHLA99AFkxHIzRpKBy0LMucA8MOzLx5Jq3g+y
8M3ereAbTQbgGa5ZPtezdizdg0aW5PD3NwQULcbBGeioDXo17oP/AAiWreE2sPLfx/rOrCe
SC2YrELZtpukZe8SxoOTyZMN1JFMRV1FPE/jzxytn4ssToMWmIwjjiuA8dtEBi4vA/H31Pl
REgFQZG4K1jrPL4sGralo2m30rXtgNK8OWdlbhotP03zAizSg4KJcMjZI58tfbNek+P9B+H
3jDxTD4Y1XxHLo3iG4tRHItlceS91alsmB8gqwOCQv3sZI4zXL6TrHjXwgNT8Fr4JuIvEus
XbJpusWv77TmiPyo7HrEsMQAEbDnbx1JpDH+FV8XfEjxjeW3iHVdOtvDXhvWm8zRbeFvN82
DHkRySZMbp92UgEkMAPpo+MvEh8Q6zpumqkF74U1DURovkr/x83k3JNzA4OVEDoDuHox/hX
L7+30fwb4ZX4e6Tq32OK2tX1DxHrbtiWCBjmSQt/z2mbcF7gZb+FQfJo/Euu3PxH0HXNPjj
0extZUjtIJVATS9LiAklVgejNEA8h6jfEmclhRcDU8FWUeqfE6aDxJO/iO6i1u40jVI9XQF
7hRDKtvMFVQoRUhmGwg8yFs5IrvfBfjjw74Un8QWNxqF5H4fXWZrXSoiktylpBAkSTOX52Q
CZiBk7VzgHHTjviHr3g2S7m8QeGPDl9azTX9u17qsDy6dqDXkoMUccKyJ87LGWZlYBdrA5y
Saf4N8e/Dvwpc6vpmpC4m0dbKOzsr7y3cPaIrfLImAytLI0j+YBscyABsjFAj1L4gTaRovi
jwz461qQS6HZNJb3DTHfBamQZiuQvIDBhs3jnEleGx2OjyeKovF9r4fudNl1y6abw7ttJbh
9OtMfvbto0UgFmbdCh+60pPQmvdPA+kq3wL07R/HdmjWhtSLi3v/APlnbhi0aS57rGEB9CD
WZ4o+JGsWfhS/8ReCPCZvNG0u2Nwb/UGNpBJGi7sQpjfIMDg4VT2Y0wPK49F+MOr/AGKO30
S/1uExyqkviC4kiiaJLi5ZN8YkjJkkT7OMupwMdK3rX4IfEa6s1t38RaJ4egeNpJbfTrFED
u5QGCQRInmRqocAliWJ54rIvPjl4luGRxrlnaRX8DyMlnYmSbSVS+ihLuCzlj5TOwyuCena
rej+L9OluVb4seNNetbKWyM1mJTPYpcKbq4UO4hVDkxrCcHHXpzQB3nhT4P6l4Z8e6bq7eL
vtmmaQkqWdl9lUPiaNRLvkzk5dQ4GMVLefDfwjL8SLe+ufHWoyT2epf23H4fkvYhBFO5Yhx
Ht3YLFiOfWuG0jxd4Itfi/ba58MNSs7nSP7IlfxABHJsggjbckm5iCZmYhQpByOtbvivRYd
R8P6BpGr6Tbz+J/GGtR3M0jxhprKEESybWIyvlwxpHkY5PvQBbsvgj4h0jxVqOt+GviMNGk
vpZZNyeH7OSVQ7lyvmld7AE9z2HpQfgf4gsbONtG+KF9pt20Vyl7eHTYZJLuS4m8yWTJP7s
nCL8vQIOaxIPH+fiTFqek+NLu9tjd6ncanpJmR47KxtYioPl4LIXkVSDkZDdK6nwBr/ie7+
IU+i6l4qOv2S6Fb39yQkIS2upZD+7Xy1BwFRuGJPSkM6i68K3emfBy58E+DvLguItMays2m
bYudm3cxAOCckk46muK174f/EbxdLo82pTeHtETTIGW3t7d5rrEu6J03EhMqGhXgfnXB+LN
W+Inijx3bW3gnxJrWpQrLez6hpunzwW6paJefZkVGYqQxVJTksTnBGKqS/DX4x6rqFpNcPe
abF/af2hG1DxLJk2gkkYWhEZfJKlRvyelMR6ZoPwJjsY9NfW/FlzcS27SSTQWUawQzSNJcO
DzuYBRcyAAEe9aFl4B+G5uV0m81y+8RzaeUmW0vtcluRAIyNpMAfaAvy9V71yPw7+E3i7Rf
iFZa5q2qafPbWtzc3D+RfTXEqeYjKtuA6gBFLFsk5J7V6D4W+GdxoPiSLVr/VrK6S10+XT7
aO1sPs7FJJEdnlbe29/3Y5wOpNAFPwavwjuPFbS+D9FsrTWbm2N+tyumNBI8TNtMiyOgyCW
7HnNdv4p1p/D3he91mG3F5LbKpSEvsDszBQC2DgZPoeO1eWeBrrTYvH3hWyiu7eWey8O3el
3KI48yKWCeAbWB+YZGSM9RzXc/EaOe88MDREht5E1y6j09jcBmWNHB3NhGViQFOMMOcUAZ/
gnxZ4i13XIotWa2CQDU7a5SyhbyRNb3aRod7ZIzGScEjOScccP8X6L4d8PXV98U77Sb7WdX
0i1kktUWd38ldvKxpnYoOMlscDJ7U/4RacNL+GNtavpMWmTm5uvNhjSRA5Wd08zEjM3zBVb
knrSfF+5a0+B3jHYuHk0ma3jA6lpFMaqPclgAPUigDltF+IviKDxJ4VfWE0aDRvEWjz63dw
2sDrJpsaxpIJJJS2Hzv2k7F5HFeTQ+KPE15rngTxhqF9eRadqfiB/I1y61ZoTcWamQshslP
lRptXGcljgZ+9X0T4P8FeFI/h1a2iaWXi1PSo7W6kuhJ50sRjClGMnzqOT8vAHYCs/RPhR8
NvCOiwpPANRstL/1D6vN9qWyGd2EDfLHyc8AE8e1IZzXinxBoep/tE/Da1muhFFBp1zq0Ik
Qq08k+2CFcHndgucY4AJOMGvDPE3ifWfE3h74ieJ4NettGGvasmhHRpYVkuGij2oXd2O6NF
UsSFGAScmvrWW88GyfEJLaWC2fxPBbxwRztBmVI5BNIqB8cAiCU4z2964fxx8SvD/gPxdq2
n23gyG41WKw/tGa5VooFnTZK5DPgkt+5OBg5/CmI4T4v+IIZdC+HXh4WOoQ/D+TVIYNTv2i
ZY7m3iEe0YGW8tsseQN3l5GRgntfiNqn9qfDTVbzwr4f1CGxvZ7Oy1DUbSzKTXFgHxM0Sj9
4yrGSAduMOdueteneHNei8QxXw+xNb/Y5o4JFfkF2gjmO31A80Ln1U1i+I/idoPhPxV/Yuu
q1lbrDDcPfzOqwokhlXJ78PGqn3lWkxmb8NdF8K2Of+EP8H3OmaNHbiOK/1AyrLJk58uNJs
yCPvk7RnGAeo6rX9XvLENB4fsoNW1eOMTtpxnELyRFtu4MeBz69cGqPg3xzY+N1v7vRbK+X
TbdkWG9ubd4Y7skHcYw4BIGOuMc1X8W+Jl00ae2l3ljawancGyn1qTEsdmw+6rAHlidwG4h
QevUAgFVfD/jLWX+0+KvGT6NbSqP+JZoWIgh9GuXBkbv9wR1Pqfga3bwpp9j4V1i40250i4
e9s5i4uBLcMHyZ/MDFwTIxJyDzkEGuFl0my8eSz6N4ZU61bRN5d74s1k/ao0fOHS0jYbGk9
1AjX/aPFdN4I1P4d+ELRfBnhtruOC3eVftEtrNsurhMiVVlZcSyjacquehwOMAA5TxBca34
18VWN1pfhXWYF/4R3UbK+N3ZtAkcreW0aKXwrnfGRxkd811trNrWv/EXSdT0bw5qXhy3hjY
6xeahEsX22MKRHbhATvYMd3mfwBSAfnIrI0P4/wDhPxG2pLp0NzZ21sI4or+/CJBNcSD93C
ArF9x6kbflAO7FcT4R8WfEDV/F7Xv9tajbxWlu5nttaVY4ICBia6mRFUrCrB0iTdudgWJAQ
0MD6Cn8O2reKbfxHb3FxbXiQm3mSN/3dzFyVV1OR8rEkEYIyRnBIp3mye3/AH1XEfDn4ga5
4nmeLWbe2kFyzTWMljbvEfsgyFuJld28sSEfuxklhzjGcd1tT+8tAGtXmnxJsI5/Efhv7RF
5lpq0V94fuP8AZFxD5inP+9bhf+BV2niK01q80Z18P6gljqUTrLC0q7opCpz5cgxnYwyCRy
M5HIrzrX/HXgvWtFOheOG1PQNYtZEuJbK2Wf7RBJGwKyRSQr8yk9GXqDzjkUgPl74faJqni
I3ej6VpksuousscaiVXWGXbJDK0uWzDGVkAyRyYztBNdb4N1a58K/tG+GfD0llfLqUTSafe
ia2CyyxSRhw7Fch1WTcd/OVC816h4WsNRt9Jv/F3gvQtQe70u9fyftsD28/iCyfDtHL5oDN
IhZgkjZOUH95q4rxh4sufDCaxd6hdx3PxB1mJIb6SEqV0iAjclnCSRhgrFnfOBy55KAsZ11
r451bS9c1zRrWfR5vDVvqM9w2IJ2ea2knXzwj7ViBjMxY4L8ceproNMt9H8aw3PgGDxVdyT
eGzG9trGi3SpKsTKyeU8igqJAoKsOpG1uDnHgWg+LvDOjrdXV5p9pf2UbLEbWa3lE+sJNC0
Rijz8qRYZPKTb8wiYnbkmvtHRNO03S9EtbPSdKh0u1RBstYYljWL2wvFAj5zT4h2fgHVYPC
fhNGk0p78mPUbu4FzNMWdzcM5YlirSDAwBwhbPzA1q6Hrnh7xH8VrD4i3Pig6Jdvo8MLWs8
UTq0axpcyBJCzeSuJl3AgMQDg81F45+GdrcfFuz/4RnSJLqcW/29wsqqmnfMy4VWZQwkLuQ
mRgxkjAJry/xRayeHb6Tw3c2Mun3NlZTahJHPbCPEG21twy+S8oYbLaTJ3cY+6MZIB7LJFc
XHj7xD8S/idpMVvpHhu1SLRIEdbuHnJlmUgcylgFHAI4+tcrNdw6J+yJ4n8bax9mvdU8YGS
+k3lZFEk7hIUB5H7tduPQqfSsnQ/HV74Sl0jxDq80kyateS22jafcTy2xvUlmdmvZ1w+1B5
m2Ndp+9k9AV6/WvipoviHSbXSbfwnpOsadIdt3pWoTxLDM5YFDDMN0LNkMQjlGbIIoA5m+k
8MSad8G/Bw1a0k8HWlzJ/aV1vxbTXFtArqpkOFZWkZycEgkHuDXSfGqXUviD8MoptD0K7v/
AA5b63aTXAhU+dqVomfMaKPhiu4rju2MjgAnpPB/iqw8TeOI9Fh0F9N0T+yS0Wk3tmkf2K5
trho5VCjI+7LF0yMAY61ys3gWTVNB8Q+PLO38OxaxYTXs8UL6TPcyRzwPIow0lxs3EoCCIw
ATwKAOw0/xNeWfhC8n8DfCq9j0O1CJFbSILO5uixAdkhYZICkncxBY/nXi1lpfiDSjaqnw5
8SQPGlkiRw6ZEyNNbSs3mFjOxUmIqgycA5NeseE7jxZ4pRvEul+JpVvpTaapbWN3KTZG1uL
cboiiDPEglw3JBUe9S+IvHHxG8H6obfxBZ+HLuC70y9urM2YmUiaBFfY+88gqWPHPymmIr/
A/QvEWl65rl5qHh280fTZ7K2gh+3LEks8kckxLbEdtoCuo5PO3NeZQrq1ldpqmmeHPFema8
bLUm1i+vtLZrYsY2YPGWUqCSuAABndjnpXvHhDxbr2peO/EHhHXl09ptLs7S9iuLJHQSJNv
yCrMeQU6571g6n4s8e+HPh3c+NLnUdJ1eCG+MbWX2FopPK+1GHAmWUjgc52UDOBs5Ph3/wm
FtZeDdYsPEcd3peoLqFvJZ28U0arCGU7kijdQx4POKtfDe0sJLbUPhrb6xpeotr+jjXYL+z
d3aK63Krb90kmWRvJYcjp0r0HXfGd7o+m+IfFk3hXSr7R9LuGtJnWcrdmIFUcgGMq2Sfu7l
GO9ZOlat4Z0PRbX4l2Pwt0rTbGcIz6jZmBJ4IZXVGZgFBwMgsATgA0hEXgzxXY+Cj4ou/iD
q+k2l3dagLu4sdKMl4tg/lpHI0zIpEeWUPzjGTzXRTXWjax4m1a/wBG+FsWrXtpc/Z5tTmS
1jM0iomCGYlyApXBx0FWXi8Pwal488Na/dWtvp+sIl8xnZY0aKeHyX5JGfmhYk/7Qrg/hr4
6ttD8Jx6lNHd69buDpt5NpNvJeO2oWv7jfhM/LNCkTBunycnkUDOvuPHGtarH4dHhWLTdKs
tVkntJrjU4Xc2l5ExH2Zo0ZQCdsmDu5K+4z86/FjwEH+IGp6nrUEUer2kH266l0lWt1vLVu
BdhCXO6KQfvFBOUw3Br1jRdX0nVvHninR9S/wCJBo/ih4HtbS7uoxdx6mB/rEjjZvKLBEYb
iDvTpzXRa/p+r+LvB8dxHZ27+OfCcrLLbvjbegpiSMgf8s7iM5GeASO6mgDzD4U+OvEHjjT
9Nt5bxdT8VeFvMv8AT1nkVl1W0OYpFc5O2VeiucH5h1BJO5qmieLX8QaP4q8TTX+har4vvP
sIn08rLNo6D5rS1H+wzZeVhnJQA4BJrwvwTf6N4Q8UW3iy3vbqxaz1JIow2A0OnzoAoIC7W
cJIxJLHBt/SvZPDus/ELxBrVlpMGs6fqXjnQrW4VJrxd0CRvKYJJZAg+S4QqCrdJI2IHJNA
G5faDeeL9bh+GNvMl+1rdR6l4u8QIuD5/DJDCTyjnao+X7iACvYda8X2Ph28g0q30rUNYvf
L86a302ITSW8I481wSDgngAZZsHAODXJ3F54X+DPg+30n7a8moXbPPNcvC00s0zf6y7n28i
MMQWboBgDtWDo/xF0rwl4Pa3aEX3j+9mY3ts0gJuJtoJuWk6LahMMr/dCYUcjFAHTax4A8B
fE62j8SwiTzbpAGngkeNZnjJCCeE4WQxsPuuMgrg+leaQ+BbzwX4k0af4iXS3GgIphe+sbe
Q26JG6yKLjJJQyzEySOcr+6Vc4Namh+CbjxBpY8X+LdcudPsbH7VqUepW8jWk0k8oQyzoox
5UCiJdisCX5ZuuD2HhP4o6dJ4N0KfxddT219d2nnz3D2jLHFGXKxSzEArD5ijcAxA6+lAjz
Xx7ql98UfGci+DITrNlplpNBpz28yrHLK67bi5DH5fkVhEh6M7Ng/KSNPw3put/Ejxv4Vm1
TR9KtNE8GNKJLmyISeW4VQiWzxH54NvJZCSrcYJBFel614RvLif/hJvhvrdpo+qTW4gO6IT
2N1GGZhuRSMEM7MGQjljkNmsk20nww8Fab4X0fUIrnxX4hvWjF/coAJruTMk1y47hVDMF74
VaBmR8VNXuvEWi6tpOkWcs+g6NKkmqanDIjiOaMiQoYGGJ4kAUyLkHnAyQRXA/ED4geIrjS
dO0v4hTWmk+G9TVUhg0WRtutRkA+Y9yw228BBBK8vgnitnxpptvoMUngm81B9Uk1S4Ov8Ai
q7tbcW/2iEbY47ZI1OA87qkeAct85711d94J03Q/hxf+K/GWo6rb6ittJfagLHUriOFSRny
FjR9mxBtjHy9EBz1piOK+G3jK/h1TVbrTvCehXc2sX0lrpSaUywrcQ28YEszXD8yqGMaA4G
TnArrfGSeMvC/w6XWrvxpfz+JLto4INLjtraS2nvJWwkKgxbtgY9d2dqE14zrHha61b4OjW
teZHvfDyW+n2NtLZxE3V5cOJJI2bbuwrTxpwQcxvnk5rsfhlY6Rb6lfalqPiqXUfDHgpZdR
tNKk06SFbSWXf8AOjuT5qKFkEfJ6569UB6hr0WmWM2kaHeRafBa21sNV1+5jhEStFD90NgY
AaXnBJ4jYVy8d9cX+nXXxG1Zjp2reKZF0TwzHMdrWNpIeJMdnZQ0x74VVrzvxfezav4k1PU
vFvg3StbvrU20flx3dxbCPDIxs5AkjJMVa4hTJQAsXyOK7z9oD+2dYg0/w5o2jtqyLbSMth
aC1nIuiVEfmxSDeI1XzPmjwwz1GKBmbpOnzan4y8ReE9Au5Y7C7kOkLeX6pfzR28Ee68cPK
CWBkkiiCsSuSxxxiuj+F9/pfhH4X6t4jks7R1udXns7NtPsIraS+RJTDCCIwqliwc7jgAHJ
wAa8nvPEi+FvFNnpXgm4m8PSw6fNp8cFosN4lwyXLeaxMz7oiX818u33Y8k9K9Zj8LjUv2Z
PDS+GFvZktbJL2KKWMLPOrwurkouQXxKzgZOWA570wOY0Xx2nhTUbjWNL8G6FZRalcRiY2d
s8Rut7fLi5YjzOXyG8vYc9cfNXotl8NYPEekRXXjNbuPXvtx1C3uzciS4tNs2+FVPMaEAKC
qDaeevWvLvh7fX2veJ/C3g+4tbNLayIubx47oOkwtxmJFiZiUO7y/lIDKsXOCxFfULbd/zA
4B9KBHkfizwHd+Gk0rxJ4KtYzdaXdyXmqSbmS61FCrlt7orGQbm3FNpJAwuCBXFWHx98UTQ
Qao9nA9lcSLFE01l5UEhPRfNSaRoycEBnTbnIJUg4+krgBYSVGfTivjbxlBqll4l1n4d6LF
BrNpHO/lJaQzz31tHO3mPAMJ5YUK6gbmXBCktgYoA+l9AvdD8VXmmeL7HR7FZpbWaCW4nUL
eQOrqrQHjkAhw3PBUYzms/4sanc6L4MtPElpZpfvpF/b3LQNMsIYElB8zcdXHHXt1rO8E6F
deGV0xvEC6WdYvru7vbhpLsCWwM5BEUQK/P91FYjGSM85rqPiDa3f/CETTafaRXU1nc218Y
ZZ1gV1hmSRhvYhV+VTyeKAMz4VanqmreHbLVdf8X22sX+qWv2lbS0WMQW6q5VvLKqGYAlVJ
YnkV6G8ccilWXOD3H4185+CNS1nwxo/hzV7DwzdeJGVdW0+S20S4guhbtJdpcR+ZKG2D5cg
nPXtzXaX/xG8eLdQWdr4I0jTriYYEeteIoYZFJ4H7uMOTzjjOeaQzpfiJBqk9hoo0+3vZra
PUVbUFsv9aLfypFJAzlvmKcDP04rzzTIPDun/AXX4ND1S/mQ6nJDLLrjeVNLcpKiGM7FJGd
gQfKT04qlqnxO+JMMGpPfS6NpVvYM8dxd2Wi39/HCUIV/3reXGdpznryO9dfZ+DW8J6F4e0
qfVTq15eeJG1G4vHgWLzJJPNlbCAkL0xQB5kvjK+b4jXPja+j0nTLm3itJ49MmvGDXMEMd1
HPtkkSNFb/Slxk7cgAnmqOpajonxU+L8M2opp2l2lxbW9mFla3v5SQZijkDfGAZHRA2Ty2P
4hXXfH9Yrfxr8Ob7918k12JPM6BAInB9OHVDTvHer+H/AIieL/D1l4Chk8R6np1yYL+5sl/
0RLKVcTo9xwu77rLtJIdQaAL/AIP8XX3gzUdf0/xksk0sd3ic2lu8jtclBsdEUE7LhAGUDh
ZFkX0x0Xhbw5darf6r8QviBpsdtfXIMVnZXjq8en2CsrqGH3RIWXex5wQMEYo0Dw/4d+G+s
zax4p8aT6x4n16RLQXmpzKjyqH/AHcMUS4VVBI6Dqc8ZxWBrXjzVLPQrDx1rt9DbaBd3C2X
/CPbVZpoXLJIZHIyZUxuKjCqqOCWzuABq+JPGFh4nsEh0jUbkaPazLLqyQRPDLd2BBUywNj
LRBvvMnVQ2D0zi2GoeH/+Ev1TVvDMUFt8O7O1+x6kkNuJLbWbviOOO3jxhioAUsv3ztXnbm
oPD13plr4xgv7rWtZ8QWGjQyWfh6Ky0yYpNG+A6NMARcMoCKCSEwoY5OSJJ/GVho3iOO6vP
BmpIumj7Bpnh+zgRjZ3p3MDsjyn72J1KyZ2qFkXIOcoClr3iTwzcWwn8SQ6rY+FZLVIdD0b
To3gkN4jFJbd0i5+0I4UopO0DJAypI53WLO+u7fT21zxB9i1q1eHVdS0DcPKhcSqiXtw0fU
pGY3kiQgE/NwMmun03XPENvpfiAyW8H9r61qBaOeyhSSy0C8kiEUSGV/9bKX2ByowGc5xnn
ubPwro/iLwDpM3h+5bS7tGa4F3JGtxL5rgpcLOG4kZssrBu4H90CgZwXw9l0LxF4jJure11
K31e1v9OE1vb+VbzvFL++uokHASdZF3P/ej25PFYGvajoZs9Q8LaTqEmo6Fb3HlX1/fXAEn
iTUVX9xp6ygY8tQqq7DAACrn5iTLdy+IbU+JtI0XVbOK7sYrXRNav7dNr2sI/wBU9kiDYry
I+0xDaEl56c1Dpeh3HiC/n+G/hW1gtDbWv9n6vf7RNFoVo3LWsLEYlupT80j9Af8AdGAR0n
wi8Q6/q/iQX939pjN+8kcyTWItzcQRJhZzHk+TskzCuT86gcZUmvZd6/8APMVw2uaPH4X8e
eH9Ug8QXC2WoyQafeWEq+dJeyojLbuZDygBJZuQGKjALEg9x9mk9/yoAh8dW99d+BdWg02+
1OxvGgPkzaUoa5Vu2wHg/pxnkda+O9O8K/FyfU47fxLp/jS61Ro5rnZF4tihm+znAjPkjc3
yt1IHJOMV9p67/wAJB/ZwPhtdPa9Ei5W/LiMp/FynIPpXIwfDptQe417X7tbfxdPN5kep6a
SDZIoKxxRFxygUksrAhmZiR0wwPm7xB448bfC7WI5tN8feIJLaUbRp3iexNxulAztZztdVw
cblBHyk96p6n480L4kXButYsdP8Ma3JLHBcTzzSvpV+xUFT58QzG+0YIbKsowx+VSv0fq/w
ptbmzla21Se91KYD7SdY/wBMt7/b0E0Z4XHQGPYVzx6V4x/wqT/hJNe1qXwWTpGt+G7qK2v
NNvJTd6VfARqRCkjASBQmF2kEJuwMZzSGavw/+B+tyfEzRvE/ijTdOt9I0W3MtqbS++2G+u
CciV2KrnGSQccYQDgVb8WfFLXdf+J+r+GdA1d9G0iwtmhtrneIRd321xGgYjJBkAHULiNs5
3AjivD/AIq8Z/DrUJLOz019KeDH9oeEp5ZJbUKSVU2kmGaN3IBUM21i42ls4XDn07StW8Or
q2m313caNp8jLP5EXl3lkON0F4n3o2Kr5YuFyuM7gOWoA+jI9euvFQk8X+ArJk1my8mO+s7
qaLZqFqVLhVaNnRm5YIdy4YsGOOK82+Ium6V478f+H9Wk8K3OiPFdQm+utdu0tfttrEWc2q
WxctIWLHqoHvg1zfw/+JniLQPFeiabZaHftBq9xBpsayw/ubgCVt+xsDasEbYUj7yocjoV7
/xR4mtPAfjnxRb6l4a0C+m1iYXdvc32rWtvJJGYY02MsvzBQyPjqD+dMRykvw61L4oa3d+K
U1OzfWpofLk0yaWawm0y3cbVjVWjcEhA6BwoUl3I5wayLH4WX2heONK0/X9CnsdEnv4d11I
tubZVUbygaNiS0skcajcijGVHJArp/hr4ih8C6fo8Lx23ieb+x0hnGj6rZyG1c3M0rrsaVd
wxIgG30wK6Xxz8UNH174b63o9r4c8Q2Op6jB9js4L/AEqVVlkkO0FXUMmVzu69uKAOV+Heo
Q/8Lv0661iC9tPEOqRXrTaeRcW6WrNh3JhmUqd2xfmjcAkD5RXc3vjS18GeKvEnhO/8Oahq
NpqczX0UtjLBK4WWNdyvCXWRfnD4ODnPFZ9jrd+vxw0/w7a65qLXaajMl7Z3G5olso7NSrK
GXA3SbfmU8nOa7i40jSbz4t6xDqek2WoQ3OlWkwW4gWXDRyzKeoPZkpiOA8BxeKfCPw58G6
wPDF5fTR6fNpd5YvNFayoizFreRvNYAfKGyM5/edDVPWNcuviV4q0TStWm8L6FHZyysbdNc
W7vJPMgliaIBECAnzP7xPHQ1Qtb3wVZfE3VdL8QNpWn6Auv3Yjt74Rpao0dlAgCq3yKS0jN
9cmvb7eXwP4i0yXR9LutE1exCgPa2rxTRqM8ZVcgUhnH+ANL8ZL8Q9S1/wATeGF0cSaNZ6a
sgvIp/tMsTSEyDZyoIccMK5XxVrOqy+BD4AuPCXiGDUrzWI1S4NlvtWjbUBLnzoyVA2Hviu
p8G6rJoo8eX1xqMsnhbRLr7PYxTOZWi8qEGcKxyxXe20DJwVIFO1DXviD4Vi8H3WqX2namd
f1C2sbiwFg0T2xl+Z9jiQ52KG6rzjJpiOZ8VeK/Dc/wj8Y+Gptasotcu9Xubb+zmnVbiTdf
bVAjJ3coARx056VN4iXw74J0bxl8O7i38QSaXrFi0mnxQ2dzfJEZUdXRGVWCAOA20nA3Vu6
r4q1NPDeoeOp/BWj6npFjJPPG73n+keTE5AkUNCQCQm8Dd361k/FD4s+LPCt1JJomn6ZPp4
kjtg0wkaXe9q8+/CkDaoXp355FAC3el/8ACX/D74c694n0W0sr+TyLK7mvrBZpLMSJtGElG
1S0yxrllON/FXPiBoOoeE/C8Wor4s1GTQTmz1a22QxRx20wMfnIsUa7WjZlbjqA1a9lcav4
n1bxX8PfGM1rcxpY288F3YRNAWjl3jcFZmwyPHkEHriuV0X4YXfi/dqOs69czpZ3s1uqalK
19OrQyMmSr4gQnaGAETcEHJpAVvE3iCG4+Fo8Ew+D2026kCwPcPGba3tblTlZLcKpe4fcA6
iJGzxkitiDxRcHWH1yHTdRh17QbaC312yurdIpdQsmXcLpEVm5Rt7KM54dCMkVmatb+IfCP
jiS7vNTuRLEY9PstfvNM+1RyW1w42xylCgR45uN3AKycg1q6PqmueL/AIk+HdW0zwzdWFzp
EL2XiC9vImgglUr80EIIzKVlG4N90DPPzUDPEvFXgcTahr2i+FbeLXrTT7eNWisoluHeznk
ae2lVQDmSNmkiYj5vLZWFfRfww8Oat4T+GJutZ0e0HiS5h3yRRkLLMqLtgilkJ5cKFXOePU
8k7EN94H8BzT6D4d0MC8d/Ol07RbLfJubkNJtG1M9i5Ax7V8+/tCa1rfiiy0rV7abV9DsPD
eqeRq2nKUWa2dwGtroMrbSpBwG3YBP1oA0tJ8c+LrzxL4g1HTbLSdZ1y4soo9StblzBBp0e
XCu5fJjER3rLExG7Cuv3jVuzha08HeFtAFo17D5yrp2r3bRww6xMheVbMxY3ratyImJxlUy
MY3YvhbxTf+KtInebQbXWNb0dzJrmlxulmusjaFt7yRjjcqFcOjfKOTjgCug0q28Ualp0vx
T1PU7A3dlCZ7a+vI9lpHCoyYLSN8CNHwFNw3zMD8oxgkA7Ox+HviLx7Ncaz8Ub26soLkp9n
8MWF4wtbaJW3bJyuBMzYG7t2Htyuj/EfUvBfia/8Maj4Jlu9QvLqQTO8oin1OclghhRh5fk
7FVUDOpIUhdxU16/ffEDRNL+GEPjqfelncWiXNvC4Kyys67kjA67j+nJ6DNed/Cbw/P4w8R
TfFzxNBcSXFwqf2YLhBEoGzDyrGOMDdsR2yxUE5+YUhnW+DNPl+Hfw4vNW8UOkd7eTPqN1a
Wi/uoJZCNtvAg44+RAB95snqaqadd/8Jmb3wT8S9B09NQMCailvFJvXyJGYJhuqSxlSpIxz
gqecDD8Y/ETTJfF32mzt5fEOneHllZbPT8SSf2iDsUyJnPljJVZACoYtkgqKw/h/wCF9J8T
aTrPxJ8eta6rbztJcSOW3RF0BDuPRIlHlx+gDv8A8tOKJNi5+HepeDdetdU8PaZe+LbH7Y1
9c29xfqLrzURY7ZfMlIDxxqZCATncVPOKl16f4j/EmC18N3nw5/sDw9NdQTX13d6tDI0sKO
HMQjiyfmKgdehrj4PF9xqmqQp8Gf8AhKry0topri4jvAz2ciCCQxIvnneGaQRgAEDGa6Lw5
rC3Vzp+j6t468caLql0wjjttW06G2E0wHIR/IKHnOAGNAGTJ4I+K+r6Xo3h/UtD0XTLLTNQ
k1ma7j1J5ZL26HmOny+XlR5rKTnPAGOlMTwr4p8E+Ehe674XutWa7vbFL2x0Fmu2FpaW3yA
5Ck7pkBbAPDEc12fhK88RR/GPxRpNx4ovtV8P6FYQLO97HAoF1J+84ZEXhYwM57tWbq3jrx
rY6fpev2OpW0s3iK9xp2hXdqoAtA2TIZVYMgEI8xmO4AsBQB5houkax4g1eTQIVlXxLNNca
nehlYC1liV5UGWGMG8uSAeQRAprpfEuv/DaPwFN4c8L6RdXHxAMYNrapYyHUor7H+tklK5D
K3LMWxjuQRXfaL8Y9O1DU5o7nS2S0Fqt7aTW0n2iSeN5vKiVo1XKvIcMq5PGc4xXR/8ACwf
BdzKtnqt5Lot1dL5Ij1O3lsnJbjAZ1APoCp69KAPCPif4Fsdc1+31OLRUt71Dp9rrN5p181
vNcXV0/kvGdqsh2o2SdoOH75r3/wAXPJ4b8A2WjaFNJYzTTWmkWckQBeEO6R7lyCMqm48jH
y1ymhfBvwjputWZ0PxTq72ek6gL59IN+s8AuBkguCC27Jzyc8V23jbwxqXijS7KLStebQr6
wvFu4boW6zgEKy8oxwfvkj3ApDPGPFGn+KPC3jXyprxby/Ms2r6Lrl1Z28rlILN/Ot5xH5T
YJdypAI5HvXv2l3T6jotleMq7riFJTjoCVB7158nwp1jUddtdU8YfEC818W1pdWiQiyhtlC
3CBHIKDrgcZz/jYh+DunwQwx/8J140PlKETGtOgCgYAwoA4HtTA7HxdfXGmeB9e1OyYLd2l
hPPCSu4B0jZl478gcV5R4fvNa8P+GG02x1J9X8S69HDrF3q92ILaCz+0KEUlCw3ELC2FVTn
bzjNbt58EvB09rJFeax4puInBV1k166YOG4ORvwc1N4l8AfB97iwuPFmkaMbiCBLW2OoTBS
YoxhFAZgGxn0PWgRx/wAT9C8I2Hwr16/m1qz1jXZbm3vv7Ru3g+0O8ckWEQoFxhI8BVHr6m
vZPFmkvr/gjWtFt2RZr6ymt4y/QMyELn2yRXnMPh/4AQ3MEFh4b8OXlwQzJ9g08XZGwgMSY
lbbg4645I9a9C8P+JNF8RJef2ReNP8AYZvs1wrwvE0coAJUhwD0YGiwHkN1rHwlubO8WGTV
rDxFeRlbux0Zb4Sw3WwJ88UHyiQFQPmAzgHpzXMv4a+I+qfCXUfD7fC03eta3BFKdWuL23h
kglMcYZ5N58zeHQtj0IGa+jNW13w94dgkutY1Sy01CrSM08qRlwByRkjPpXNHXviBqmkLqW
keHtL063li86E31zJLMykZXMSIAG5Hy7/bPekM5XVfA/xK1jw3rvhKOfw7Y6LrMssrzzNNN
cxCbDyKEAVMhy+Du6YNdf4z03QNd0e00vWvEk2jSWsq3KTWt6trOpVSCQ3UDazZx2rzT4Z+
PPiN4++I8D31zFpmlWNmk+o6YbcxHdJFhFVZE35Eokyd5HyDFcT4om/4ST4oaxdaV/Y93p8
OrG6drs20U0ksFv8AZ/KZ3nDCEOhP3Ock4I6sR2NhdfBHTrq6vYtW1LxjqdtAIdl/dzXfmp
cOsfy+eRCQxKgnIGByeKoa58abi38L6h/wifhkafo9jeRWUl1pNzbTFC8TtgEZhQ7lVScvj
PQnArl9S8DeFfBuk6TY6brNtrei+IfJttWnRLe5WKaGWKVmUqpz+6M7YbdgR1qa+ur/AAx+
I9vpun6VNr+mx3dtcaTBfTrBH500L2+EITYNr7eABjf+NIZe0+/1fVfDN5Y6f4Vl8Vax4q0
qCRdW8xYRbzpEIJ1lkkwy7Jog4CryWJAFel6P8Mh/a1trHiHUZr/ZHK40qPaLKC4njK3LqN
oZtxZ8bjwHOBzXnPgC+upvFcXjnVPDWl6JbYut0OhaTdzyzSO4y8k/l7HXgnKkg7s175oni
bSfEPhWDxHo85n02eJpo5GRkyozzggHt6UxHl8vjXxNoHhX/hF9P0d7K+0jNnc65q8TJZQR
K/lxSLgZuJHXYVjTPzHBI71NG0nWtDtJdRu7aZLHxGws9S1nU3ZdUmeRWSGbap228SuyKsf
3lD5IUg5unTdc1rwBo3iq41LVtTXV7SG4v7aJgzWhJSaKe3iC43ROF+UDLLnO4gA7GkeKLf
x7p134P1+1R0vrS526lZNiCZIXWKRgr4khkR3HysDgjhjipKItD1i28YaDe/D3UvDeo+F7y
Kz2xPPAsUUskZAeS3wTuVJNhBIGdynmua13UvG1noL3Hhya20+216TybwxsDc2uoqxilito
+jPKy8MeEwznioYNMXxJ44Hh/wAK+LvEGqWdtEz6h4hjnEn2G8UFcRSN8haSNnRo41wuEbg
iut+Hvh601F9M8Q2sX9maTpBuINO0wMHlDsds0ty5yTKWU8ZyvOSSTgA4zVfANv8ADn4ew6
rg3Ou3l1FYrpyzM9tc/aJFRrdwxHmZyWaY/OWUNwAFHrmm6P4Z+GPgaSDSdPNrp9qDKY48y
SzyMemTy7sxAGTkkgVymrXkfiv462mj+d/xJ/BNv/al+SMJ9skUiFSenyRl3/EVheK9Q1v4
keMtG0nw3BJfeEfMhN3dRSeT9mkDGR2kztmikVBE0WBglyTkYFMQ+4f7R8SNB0eaMy+OL+V
dU1GaGVimkWUfIt22nBVvuAHhmLPjoK9c3P8A3h+dYXgvwFpvge21OdL661bU9TnM97qd8w
eefHCKxA6KuAAPc961PtEn/PQfpQBF401PXdH8PNqGhDRg8Lbp5NZu2toIo8csWVW5zjrgc
9a8sk+LHjNZo7VL74cGeYMYymuTSAgAntFycAnGc8V6H8VNOu9V+FPiKxsbOS9uHtGaO3iT
e8rKQwVR3PHA715t4yh1H4w22heG9H8I6x4dsbW+F/ealrFkbMQhI2VURCcyMxfHHAANIZV
1T4s/ETTNGuNYaw0mewtoWlmubfSdRKIAu7cGdUUjH+0K6/RLO8+HvwBuL3RobnxBrU1vJq
Tyx25827upzvMhjGTwXHHXauK5/wAZ674i1r4VXnw/j8BeIU1m9tRprzxW8b2inKo0gl3/A
HCMkHGcdQK7zxTb32pa9oHhTTdYvNGgeGe6mnsHVJNkQREQZBwu6RSf93HemB4Zf6t4M1jx
J4Q0bT/GN3rFjJaS3Wo3uoAXE1gchFI3qXV3mO1oW3JjjYOK8s17wv4q8O/FZdU8P/ELTrl
byeUw38U6WzBpCWaCWM5ClmONrqVPAHpXuWlXGh6n4kTXNJs9FvviJo+pTR6jp0My20msiD
zYPOTdgBgCzDIxuDDPCsO2tPiL8N/Geqt4U8UaSuma2ThtJ8QWSxu7dAELApJ142sc0gPkH
w78QPF2ieONOfSdF0ezuI9SMdwNPtXaa62nL28Qk3GEP82ERYxuPQdvo74ufDrwr8YfB6/E
DRri7ttX0qCWOT7Nb7p5kjzvtZIiyEODuA5BGT1yK2vEfg3wl4T07WvF3w/0aybxHaIIQfN
aWPTtxCyTCIEhSkZLYABIUj61/h74oj8OeH57WaOJfDZ1CWyXVMl7mO5LYNxeA8Ymdt6sOA
GTPDZDEfJejfDjTfFi6hdt4qaK10SOJW860zGEkkKxRI0TSO0pJOF2k9OTXV2fwq8caMv9q
+GdTv7i1UxedL4WvZAUwTvQRcyK5XacSKAGB7GvVvsN/oGk6zY63q0sd/o2oR6lfXzP+8ib
cfI1KENxJCclZIM/Lh9nPB6Hxf4ptr/TbKyW0i0n4pS3tvp0TWkjRu6u4JuI2HMtuUVm+bI
GMMMgikB1PwLtPGY8HTah4z1291Zp5f8AQzfwCKZI14LNwG+Y54Yk4APfFeZ/FP4t+CpvHp
tGsPF6zaTIbEar4evhbCd2Zd0I+YeZhwAR6g1734i8Vjw5FZ20ek3Gtajd72SztpI0fy0Xd
JITIyqFGVHJ6so714Hd3XwVayPjGx8I+JLK3n8q+ney2p9nlnlaONtpkyHdlyPKzwQ3GRTA
5bw/8avCnh3w9eQ+H/BuqeIrbUL6S9kufEt7E0sk3lqSMIjk/KuRkfj1qLW/ix4ej1eGeTw
Zq3w91qwAaa+8Pw20xWJ1Uskysi7l+aM4I4JFVNcNn4e1LSJZbTRNK0O/vb20mlbS0u5YYr
a4EIbzJzI0hKegAAyABjNbfgfQ/B/j678MXN94Fs4rnVJJYGu7C4aB5ViUtLI0O0p5S5SM8
g787egoA9j0HwnFdfA+00+y1ycpOo1T+07q02vK5nFyWkiJ6MeGUnkE1zereNbfxR4e+Ffi
u11LTNX1hb2ES6faTBXaWeFomZRlihj3MxBB+6RkVr/GfXvF66HD4Z+GN7bHU3kMWozwSiS
bT4dowREuXycgZVSQO3INfNui/ELxl4M8QQya8vhS7v41JWXUdGaKZSwZQokSNHDnbj5sYD
jPfAB6Xey+Lf8AhX1n4am8V3dv4O1pJNLtrq50e2kY26xsQ5EcqyD5I2bcVPHJGa7iTwqnj
rxaPEFn4e8xNMght0k1lryzW4PlOpYQ4xwrkbipPNeHaX8QvAGqaVffb/AN14Tuo4ZoF1TS
7prq2sjIBGzi2ZgON4U7QcbjX1B8MvGmp+IIv7N1yXTLp5YPtGn6npbt9n1GFTschW5jdDt
DIem4UCZi/DfS9H0/4i69HqIuIPEtgI7BftGtT3wnt2jWVSgmwQM7hjHGD6112ox+MtA8YX
9x4X8Nw6zp2sLHNIJb5bVbS4VdjscqxIdBF90HlGJ61zPxwtrC20TS9WsbeCTxdb6layaRF
HEDc3UiSAmEEDO0oXz0AHJxXVeK7vXLnVvDGk2mpvpFlq80sF1JCF+0ZELSKqMchchHywGR
xgihgcR4t0jxVqd3Yf8ACfX0l3BczEWPhbw47ol3Kn7z/SLl9pKgLnGEHHcjFdjq3h34ga/
o100ni0eH7xoy1pbaUg2xSY+QSyuC0i56hQgIJrita0CXwj49msdJe4mgvYRr2mpNO80n2y
1wtxCpck5mgcj67q9Y03xd4c1XQ/7Y0/WrK6sREZWnjnUqqgZO7njA656UhnBW/iwnRdJ+J
q2VyYrq2+wa5ZWsLzSwzRsVGI1BJZJfMjPs+egrkfFGtf254xi1DUPDM+kaPNp81lq9le/v
r3U7QgspW1h3svlt8wkcrgOw70nhPUtRtfhF4i1a1vby1h1nxK81jqUmI5r23muIx5kSY+R
nUuFwOSAwA3V7vovh7RfD9s8OlWMcHmHdLJ96SZu7O5yzn3JNMD4fuLC5+EHjbT9Z0i2ivr
ZE+3LqRuPk1bTGYL5QXywofEoyC/VRgfdFeszW+q+ILPwfoelSaVrHhKS5GpaHbvvee7iQ7
lhnBGyKKAOEYneTtUAbqq6zdeH5rzxZpdrJqK+GbW+/4lVxYQ+dLYXYDG9miA5+zR7l3jnD
MQvbGB4dVPA+u6Z4Vmmu49IvpY59LvbOYXD2F0/yrcWpOTNbTA/MpzjJVucFgDvtU8M3Xi7
4o2ng2TxZqmqDT4JbvXbm3kWFNNaWPy44YBghd6FlKHJCZYMGJLemeLb638OaDonhXSJV0i
PUnXTbe6Hyx2MSpyQx4D7RtQHqxHoaNB0PR/hj4OvZ7y+e5kLSX+p6lMB5t3Mxy0jAdzwAo
9gK8q8fQvdrptxrkj23inWJDdzRu5kh0fSY+ZFkiJKPlcKQwIaV+PuikBm6pq2l6n4r0S/0
nULLQvD9nM+geG7ttsaDC4urve3DAKDHGDkM5yc1W+IPw10nwU+mTW+u3V1o/iS9FhfQQEW
khtvKkklfdb7Ek+VOfMjcn1qt4+sdLtWsWm0u2sdR0+EateWqKBFpOnINtvYsoJQmVyAwOR
kuegU1leJtCj8LaxoN4f7L1KLVtNvvsaafdTGxt3aERGX7M7SJtLTBBtcA7vu0wNL4drb+A
7vXbTwz4QuLXxDfi1s7ZbnVkmijE0E10m5vKTZsVSWGGzwMmpbzS77W/DHid7zxB4l1O0tN
ftNOt7uOe4u3tZIIx9ouI0jYHDM7qAMDpmueg8L6O2leKPDctxavpml3Go351GS3illmFpD
CsaZIKdZpBwvRcAVreNP7MsPhF4G8IWemWdzPfaSbhrO3MKeVe3ESKkzx5HeSZgQOqj60Ad
14a8O3Hhz9nBNJudKMWveKLg20sc8skUszzyFA8r5Z1KwgMeTjaRVPwPp9xpeg+LfF+vXV/
wCIZvC9vc6LZW11tulRY1zIkbooModtqFmQMAmDkCt/4n6U2paDpfguEWS2ekaZNqtw9xC7
sgtlRItmyRGRjvf5s/wmodCVrj4c/D7wLoUkmmya/bLqmozWtw4kitsCWYiQsXzJJIqZ3Zw
zHPFMRw/g3xR8KfC+r2t7qfjDSrMwFLmW0tPDTafvmEbKrOyoCwXexAwOSDXp/wAVr6x8Uf
CvR4NHuI7y38Tarp0FtL/BLG1wkh6842I3an+NPBOuaf4djvvAuo6xe6raXEEgsbrUBLHcw
iQeZGTOSOU3dT+NcZY6F4V0X4haBf6pD480aytb4Lp1hqw87TYLmRTGio67wn3yF+fbnFAG
D8OZHu/2ibaSaKzWBbnV7i3uUs0jubnMhUiR0lbcq7jjeFOO1e4atfahcePrjSx4qm0Syi0
6GeNIVt8yyPJKrEmVGPARcAY6mvFvAlzpyfF/wpcWPimw1DXNUm1GDWrNLe08+22K5Qbo41
kUZXncTnivRfiF4UsPE/jWf7beWlu2m6Uk0SzWFpOZS0kuQTNGzY/djhSOtIZn+JG8RWXiL
TtH0rx1qmpjWtM1GEQySwK63CQq8TRmKNCp4fnNZepeJtI1HWfDNl4TvfGUWpPqlutxHcf2
lsEJyJA/nZTA75/+vWL4I8TeCdF07wxrF98OrHTNRuEsrWTXLC3t4FiuLuAsCRlWVChO5hw
M4xVzwc2o2Ed74is9K1DT9O0Tw/di9uZ9ZS6ivr0BCpCpNIBgK5yQp+fpQBz3h3VtM1G1sx
qnwrTxDpekQ2drf6jPDPcX/myQ5kYQtGd+2RSGwe4IqjdeHZr7xa1t4O0m/iNxcXN1ZHUbH
UNMXSI/JR9hdWCOheEYQqeWJ74rv/Fklv8ACSLwf4m0fUJrtpN2n3NlPeSypfBo/MMwLOfn
Xyzjgg78ccU7VrnxF4Q8SaJoemeJdRvdUvNIln1KK+naeKS4leO3tyitkxfv5CcLgbYzxQB
5j4J+J11oc174y0uxstUfU7q4W8k2XcVtZSTTRiNQ4hbI+VRyByRzX0z8P/Dt54X8JtBrLQ
vrN/czajqEkGSjTyuWYKSBkKMKOOiivJ7z4R+HdH+LXg/TdKT+07uR/wC0dQOox+aY4oCCJ
fNTa+5pSoCuzLnPHGK9D+LXiK307wleaJb61Fpurahbt5cssczLHCCBJIzRIxjXaSN5GASP
SgDi9Q+IUbfEPXNc0PR9D8W6fa21tELo6tBbtZRqWzxKAAWkkb5g2DhR2rVm+NGvWOlw6pq
Xw5eG0ml8lJodesZEZ8E7QxkAztBNc/JYa7fvD4gs/gvpWp3EVnELO403xGjQTRxqTBujZU
V1BORkHtjoKaNNT4ceMvhtZ61dxXAvkv31CKHTJJzLfTBCzqIs7TzsGVICKw78AjsPh3qF7
rA8a+PhpqJf6pIi2dgLmKdxFBDiNWeNivzSGQ9eM15L/ZXwtk8Iand+Jv7V07xvbb4bmxuJ
xJc3V6YhIWWKMvlSzjpgeteweGv7N8Ia/wCL5797FNb1O7kvI9OsfmdLSGPbCpVR8pKqW6d
Xxyas+Cbaw8W6b/wnFlpp8PHVZGknWCGOOa8IO0u8uDJjjAHyN8uSBnFAHjum+B/Gkukalp
+meCv7P2C5uFupWhtobqd7OG3XaoORuUzkkqPmYe9db4ul+LHizRvOufBdvpJ06Nrm3tbPV
4rmW7uCAiYBVQvlh2kBJ+8qVqaZqtvofxE8W6L4g0uG7t2ns101IE+0zSfaDNlnaTAH+rJO
ThQvc8maTxz4Q1DxTo2jxeDbmfT9Qiup9N1iKCJxMYU+do4ly5BGMEqAxC4BGDQMmtviLpu
g6DZaX4l+HniTwzpkccdmZ54I5LW3QgIu6SJyFXoMkDHtVDRvEVx4Z8Xt8OfB1tb69pS2sA
sY7mfy1tlZXdkMqq2+NY1U5KlsyICTuyOk8J+LPBfi7TpI9LuLzT5r26ubNILtBHJIbfAkC
RnKlVBA5H15zXGeGdM8P6zp9r4w+HtzJ4bv0eVZ7uLT0Nud7IrJcQA7fm8pCWiIKgZYrzRc
LHHWuueCdF1G4020+GepaSqJeyzSadrt1FFttxOSVKFRsLQMB0xuXitrxZ4ahtvCemSXHgP
QZIPsN2dNlt9ZurwDKtdPuGI/ND7ZGJLHJArrbTwJ4qbxBpepLoPgqOMXqXd1qmlvNbSzpk
+YPL2MH3hm4L4yfxqXTfCXjLSLfwzp3ia98N2/hLwurJ9qFzKJ54fs0kCiQMiovyyAn5j0p
DOh8JwXXhPW7Hw6b6O90HU7PzdNeG0hto7eVBlolWJQNrIQ65yfkfnpVzXdB8UabqtzrngC
bTEub7BvbDUg4gncDCyqycpJgbScEMMZ5FfOt38SfB/hvX9Oh8LeI/E/xO1TQiyWFoLhILC
3YRtGvKoPNOwsoxuzz60ah4g+MXj3V7bS9e8bWHge3v5UhTT7acWtwsjEARgAPOTgkHesYy
c5I6gj1TR4/Cvw58Aa3bfFfxJpsWs+J7i5vtXWO4OZfNyuyID94VVAAMDjBrmfGnxK0L4Ee
H7XR/BOnXPiPW9cB1V5NQmYukTYVZZmwGPACqDjATkjHOv4R/Zb8HaJcJqfiHV9U8Q6mXWW
VppykLsDnBXJLDOc7mOcmsT4pX6a54/gt9M0nw3dabIkljNLf6aftV5Ou+NIY5JYwrqJdq5
iYlfmJ4FAHO+FPEvxq8WeMNKvvF1vqNvY3Nxbz2Uaxtbac0Qf94CYzudjgFBJuBAJ6EV9Nb
F/54j865eP4haFod9H4HtbbV9UvdNNtpr3MVnJJD5zKuEeUAhW2neS2B75ro8Rf3XoAv674
a0TxLBDBrVkLqOFt6DzGTB/4CRmuav/AAJ8MLQxR6ppWmQtJxGLqbaXx6bm5xn9ay/ir4f8
S3JsfEXhO71S3vbBXWY6fe7H8vrkW7gxT4OflbaT2avENJ8VaJfPqHjXxJoP/Cx50ntrO41
LVxBbxWUcpTYttZtvIH7xSxwCTnnrQM9K+IXhvwRoelaNq3hizsrG/bXNMjjnsJtjFXuo1Y
AA4IK5B9ia6D4najqXh/VdB1jw+0L6s6z2f2ae1nnSeEqsjf6hWZSpjXBwRya80TRf7G8Me
FviUmn+Ex9qvdPJsU8OwxfZlnmRTsmDZDJv4b1UV6T8QvF2i+EPiJ4Q1PXHultxa36xrbWs
lw0kp8kBQqAnON1MR4VafD+7k8J2esab4x0+S8s52/ta3i3W93PfbrmRFiaXY2/Zdt8rAE7
FxXpem6/ovifwprVn4h8N33ijQoNUi0rSINRtlW/eV0BeMmQrgxk4DkhsKck4ycWJ9QvfEm
p+M7z4d69qmjahrk9zFYyaeGmKrp8dsjPE5GFYtJjP92rWvWXiLSvgT4C0vVdC1WS8jm+03
Uln9o+0ae4V2QA2+WX7+zoQBxjphDNTRPh5oOl3F3Z+AbG98F+MbJftmy+m+0JfxOSQJsOy
yx7srnO5COPflZNO1LTdDvvD0l1dWWuTxsdfGh6b9utLC2nJMdpsyTvCsxRgG2hucKRWP4Z
uLN/GBk8ReJfE+jSz3kNmuq6xeyINkdvNIixySxRMcSuMrIpB4HINem6jmfXVvZdb07w541
sLUTRa4rr9g1qzDBMTKGHy7nUbScozAoxBpiOZvfC9x4x0RvDniTw6lv4r0TTWvNEtWu2K3
NsQBFFcN/y0KSKm9Txu2noTT/hLL4d1nxrZw6Np8twmh6UJLj+1cyXOk3zOYniV2+ZSwWRm
XOM4Ixk1zd5D8U9F1/UJbHRdc1TxA228k8QW5Uw6iACEt4sAhLdXdG2ZBdVcnBxXsnj25h8
L+AdSm0q0g07xX4giK7rG3dnmufLwX/doznYoJ3YOMCmB5b488cWGq3fiWxsdWSHXNQuH0H
7OHxLpunQbnuZyvUGTa2PUGPHSqNlpa+Ktb0jwRot1DBeWJl1vWflZ4rK4jjEdjbHgbvKLR
5Xv5ZPU1i2WlLf+FvE3iLzbfTNLn09dQkhtpPtiGML5Nvbhpk3bppY5XfAVsrH3Oa0/CKfC
nR7Fo/iRcx6bqcdy0S6Wbi68qEoBvllTcfvSs7h5M9UweBUjNX4VeELDVp7qXQfGLSXOkI2
nzahcRxS3crr1VIZARBBnPGN7nJJHfc8A3GieGfh/4p+KUmh2No6SXNtaXdqGhjvYlkwsgi
LMsO+Uc7eCACeK8z0u2vvHGv6Rp9h4eS+07Ubt2hvUuGTUtNsWYqhkuFfzVHlrvAlVw3mKM
8CvRvipqdnoGmJ4H0PUJNOh0PSo2trK3uBG9zczN9ntUI6ui4kZ1IIPy5qhGb4ui8PW3hbQ
tFlksdRupC/iPXNYhVTIIYiJZXRxyrSS7IlwfukjtTfEGrzaPcq3iS8TxRb22jf2nrVnqKp
PaR3M77bdI/kYxKDvJI/gQHGa2PB3g+e/8Jv4ih1LQfD2n6p+6uprPSIVmubaNiFcux8seZ
jcQYyMPgeteaQXlha2lpfW/h3Sb2KSe9mS1tM6b9oTPkWl0z58pD+7mwoZPvEqOtAHd6d8O
/ht450jU/8AhDbaHw1qkNwFYWV0Liw1CYQ7xgZxIgWXnaEZc9iK8j+GGva74J8Sw+E7iOCG
8Ny/2eOWQQLHqETOs0TYJOySFim7HXyjjIrr7jR/EUfiTwjY6PfWeky+E7yCwku2DRrPdyp
A87S7Rj94G2IxGH2OCSWWmfHrwHJeeONN8eeFtWjTT72dlkuoI5J0stQiGFk/dZOXMQjOAc
MoyOlAHr3wvt28YeNNc8f6xqWnajqKCOztYLNpnj0yMxhmVGkVclwysWVcHjnFQ+KvFt5D8
X5LjRYPD+sxeHtPkUwXOtC1ltJG5mkZSpGAioM9gW9al8MtD8KvhUNXurWS11zxRexyLZ3z
BY7a7mRUSJmHCRJt74wox1wK4/42aV/Yfg/wl4cg1AXeq3F3dXt5dMuGuA0Ev2iTHYbphhc
8ZUc4pAWdR8QX+seM/Deva/dJpzalMbHSZNJc39tp8TEJLN56LsM8zERLnhASeo52tQ+Gfg
1/jHpGga9pNhrseoadc3vnT2qQ3KtE8SqGeHYJFIkIIZT0615Rofh2yvNN0vxDbmeNLrVrT
TzFDKYfNtrq8kkyHQh0KlEdSpHI75r1L4a6TNafErQfEGqG9vbjX9BmksZLvU5btrKFZIna
L94uefMU53HoaQzc1O+/4R34mzS694f1u/0eyjgbQ00vTWuLa0Hl7JCwjBxICDgkcKQF75x
/FHxC13xzex+HPB9vqmlabMzRyTi3aC/1DGN8dukmDCg3Yed8BcgLk4rqBY6De+NPGV54n1
Ke2gtbi38tn1Wa1ihjNtHnAWRVGWDH1zmvONF8XXXh661bxLod5beJNH03VLvTLS61LVlhi
NtMkEy4uJSS6xyI6cbj83tTYkeseBvAdp4TsDJJDF9tFt9njtoCTFaQhi3loT8zksSWduXb
ngAAY3wP0ezuPA3/AAkDrDJBeandX2nWJjDDR1Z2QwITyrDDbgMAEsBxXinjT49y3vn29x4
wX7Js2TW/ha12oyuP9W17PyDgMA0aA9cc4rV+DXxN8Wa94y0jwzZeHLfRfA5tTbRWsA8sLl
CQ6zu26WQY52gH5iSMjNAHS/Hj4pap4Q8ZWWg6j4c+2eELmyMt6ZAVe6w2CIJAcK8fyv8AN
jJAxg4J5rTLuz166tfF/hHWk+JU9xcRyahp93eR2d+lvCM29uIm4YLJmRjxvZQelYOqfBbx
H4a8ZzXuseJAbOHUt+k6nrmrjypAY32RlH3FmBb5gUIIQjoxrnNV+EOrXGmJdaDNoOrajbv
vkvPD908kturHcG8tRuPA2jG4jPHHQQHSalqniSw1DVrnX7rWfD/izXpradbeOKQxuZpggi
Z9pR44LcY2k/ed+MisVdW8O6lf6FBe6/b6f4eOlJpt5qL2ySQW1xPLNeTIEkUpuzDGnQ4yM
e0KePvGfhnwvpUFn4x8XRaj9qeK4t9UgWdowACCRLEzAEnbjdjv651NO+KPjHWhJb33xG0b
7NuDrDqWgq0qgyKvzDy1j3AOSdpPAamBkbfDcXw103+018PNJZadeX+lwajpzM+oB7mVY41
ETIoYiNckA8sO1eq2un694v8AELeG5fhzdaYX1201C81W4tlhggt7eOACKFj8zBmhIAHADf
Wq3w6+InxO1r4n6b4W1a40jVdNErx3JstKkjSONY2bespwoAdVHvnjNYHxR/aG+IXhP4wa9
4X8PxaZJYaWIQolspJpPmjRm5Vh0LHrjpQI9t8beEPHGpeI9VvvCp0NrfVNFGlSnU3lEkPz
SlimwEciRevdRVGDwP8AErwxrAuvCd74ZubWLTbXTLeLU0nEsUcKHK7kOOXJbOOePSvDdG+
Onx78SxzPYQ2VrLEk8ggGjyfNHHEXDZdsfMV24znJ71BqHin9ozVnube98a22kX6Jv+wQRR
Rui7Vk3sVRjjaTgBi2QBjmgZ9IJd/HSHLXGk+C7tAfux3dzET+JRqyPFunfFDxj4dfQtU8L
eHREZY5kltdcmilhkjYOjKfIOCCAa+dtW8K+Np5p7HxR8Sr69ZZZYo5pNRmijkzsEfyStEg
IDswwxB2kdjRY/BPw6uqDf4yvNSj3SKq2UT3WQsmA7+TIW+4c8Ae/pQI+kvhf4Q8a6T4l1f
U/GiaVMrJGtjNGYprlGy3mbpVhiJBBXgg9DXTeN/hr4N8Yn+1dd8MWus6la27R2xnLA45YL
wRwW/nXk/7PfguTQdY1XUFj1mG1+yrBt1CKeASymRiWCSMc4VF+YY+/jtXLfEH48fEbwj8a
df03TFsZ/D2ltAjWl5Edz7kQkq6jdklu+cUhndfDbxjZ6GW0vxJ4b1zSWuEtbSGOXQJoLO3
8tREiB98gxkgbmIGAKTQ4tS1zxR4m0bT2sYLHWtR1SS6jurQTw3EUAt7ZYyAynBy+cHtXZ6
P4lt/i98Lr2Tw/PFpOqhvJmjnAn+xXMbhtrgEbhlQe2Qex4rl7T4c/FDwzonl+HtY8P3+o3
FpdxXc94s0P72a4ebfFtzt+/3/ALooA870vwx4d1vTY5/D+l63p0+mO8kPkTvqem2oFy6LI
sDuJMSCB+EyQrc9a6W1bX7bxXa/FHxBp6+L7R33eb4XQzeRDFEUhPlSEOQZJblmUZ2sq+lX
F0rxn8P/AAnqvhPRvC90ftMVvbw+Ird45IbaCO1RJZWUHzA42yso2nLMOearfCLTLDXdX0q
68KySWemaSFmv763dl89jHiHTs9HWNNryk5BkOerMaAPQfBcOq2+m698SPEdlJFq+uASQ6e
7hXt7ZARb2w3EAOd2TyPnkx2rya+8WP4pspdHto7ubxDrrxx+IUeFreSzUkrDpqbhkBjuBY
Z+QSydxXreuPpHiz4jt4Y8TQR/2XpNsbyOzvE/d6i5GGmwRtaOINjHOGbJA2qT5tpq3fiLz
4dFsri/0P7Q2oaOz6k9tcabaxgxCaOfBY+Y5k8tHJXYp5wcUAdDrnhO2+GsOh/ECMx3mpaf
uhvrdMwvqUk21FSIjqUxtjiOVx6Ebq5+fx9fJrviOPRNCtNV8T6hqKro+rQT2tylvExSJVZ
d/mRhUDEjBBYtzzWdPreoeMLKwuNQ8W22owQ2jvpdrdotleyTSyCIGR8+SXMQnEbKVzvDAd
DXceOb/AMN6p8DL/ULO0g0S80Uefa21yIkuLaWymDGNME8/uSoweQR60wOW+KRs/h38S/Dn
j7wtaz3U2pf2lZSWtuS6y3ZhwhC9AxkTDHqcdeKzPF+rwar8L/hDrngzxVd6XbNfW+nrbeY
qnDjyZZHUcl0PHoC3vXWfETw/4r8UeMfDOveH1ub630vUItQEct1FDaQpHyQAQXMkiSgZPy
gKas+Ef2d9C0OTWv7avm12yubv7Vp1hJuihsRv8wpwxyC4QnGM+WvFIEeY6l4V17wd8S9Tm
+F9xPrS+EbSzlk02RftDXxeW4WWJnGcOqTvx97DZ7Vv/C3wD4/0jxnp/iHWPBK2dxG2oxyO
13GIoRKU8lY1DE7FVCoAA+99ateCvil4q0DVNUs/EGmza8L/AMaHRVvo5Fht4S5ChIVOWcL
tdjnGB1OTXf8AiD4xppet+IhYafDcaH4TMKa1eyyMreZIwAihABDMoOTkgdu+aAseE2mh+K
fC9z4G+G3iTWB4butVhumuryKcD7NbtKZZlWXoZ5X2rkfdUIB94k+hNe6prfi6f4aaDeXcv
hfwhZpDcarbXc0VzLelNohaZDyT82TjgkD0B73XfjJ8PdG8fP4Z1/zbW7sbb7X9uurbESAt
tAjJ+ZiTx8gIODzxXPaz4d0zwX4e8Ry/Cq1/tfX7uR9Qu9NGpmR2YsGJ8okleR/Dhs456FU
Bc8IePtJ8L/CfW/EGsJJZ6VojCNI3laR2YRoCis4BYtITgnqWzXgk+nfFP9ofWGk1q4/s/S
Z8tZ6VDJ+5giDMouHwcEblYK5yXKsFG3JV3jDTL7UL3w78HpI3e204TeIvE0lpCVAkYGZ0A
GcskTbQB1Z1rsLHXo/FupW2ieH7u0mnn02CKFtPnk01bJnZzHp1wYsNJGiI7DhW+UjIDmgZ
o2nw+8E+DLHVPDtxcz+JNZ+z/Z00zw1FJDIqkcS3O2T75JHzSuFAAwOuZvBf9s6l400jwY9
1oitaXVtr+pNDeedO80VukcsWEBUnzvmJZup6VB4InstKku/D/wAS/DstpbWbQrcx2g2afZ
ySRgAXEUYG4OQzCVzIuCMlTxXpXgOLSNc+KWv+JtBjhGhaZZQaNpr2qqtu+SZZ2j2jaRuMa
5HdDQB3Ov6xqFhcWGn6Pp8V9qF4zsIp5TEixouXYsFbHJVRx1YV4/rnhPw9AXs5ta8T/DuO
/dp7uwt7kyWd4FBmlSFxuWNiEc/IUYjd8pr0rxPo9reePPB+pRS3UOo29xMu+GZ0Vrfyi0i
OoO1gXEXUdcVwPxY+369470/TbLS7vVdO8P26XGpQ2SiSUC5k8tgF3Dcfs8dwpAycTAgUAd
L4CuvCPh/Q7PQ/C82o3b6hfv8AaBqZf7XFI0TSkz+YA4+RABkcjbyetdZuj/utXmfgPUvD2
o+IZ7/WYwvivVtVlvoLS6Yw3FjAYmjhUqxBz5MYJQZI35I716d5C+1MRlfEDxreeD9Cu7m0
8M6pq1wbZ2tTaWxmjafokT7SWXJIO4jbgHnOBXzTpPgmwt/h7oHiPXNN0rVr271SHS9P0/7
MFe6bzvndZ0KyLh/OZSSyiNFG3vX1X4gs/E7T22oeGtSgSS3VhJp95H+5ugcdXA3xsMcMMj
nlTXm954Z8J+KtXuoU0+fwf43S3ne3hnYhBLJGUa5iRW8uUgFhvX5hnnBxQM4jxJf3mp+Ad
X8H+EYP7Xs3mM+lw3MZtbpdl0JBJAT8lzCGGBtKsqgZDZFeueMBdXXifwpo66teaZb6lNPH
M9m4SVysDOoDEEqMqeRg15/8VNY0/RPgnfeH9W0uPQb/AEuC3Ono5DwyeVInz28uOWCqeOH
HcY5r0T4laTp+ufD+bWHvb63OkwSanBcadcm3lJWF+A4BwGUkH60xHlelW883inxX4Y1PxN
rD2+lzatLbTyarNG4YR2DxEsrAtt858Z4GTxzXV+DPFHjXxB4e8D2Wn6pZ211d+G11K6udR
tHuTPIDGgyBIhGdzEnOTXnmgaHa6pfSeDbvwj4e1LUo7j+0GvNUmn1AEy2qO2WfDbsLCDzj
A6dK6C2sYPiZ4Z+Ht2ug6db6jLYXa5t7u5sY7eOGSNGij8lgcEkdcgbakZ0fiD4i6pp3jCX
wTr3hLTvEv+gxTyCwl+9JLKIoojHMNoLnJ5fhQSelctrHg/4X3l3e6Kum33ww165tftTtLF
EIWgjb5sbWeDbulHRgchT2ruPBvwsbw/4mOt3sVtAFG8RxXk948s23Ysjyz/NhELKqjgb2P
pXn/wAT9OvIfinqmqNrMH9qXEViuj7FSaO3jiuIgYJ0blfMnmRw3fb/ALNMRL4J0jxFB8RN
LXw7axtoZv5ZJvEGm6qbq2nsY4ikNpJFnCuMRDJHGCQeTTPitMviLxFYXF3NbyWCan/ZttD
NDwkcSl766EqFZFVQNnDAEx8g5rq9C1Ce31X4k+PLOzVPtV9Fommwx4VbmaI+SJD0BLTylS
3JwvtXB3GlLrPjm+8K2NrcX6aJZDQrMQyRr5kxVZ724bf8pyfKRgSMmQjIyaAsO0e0stdgj
8J2uo6TpmhQX41S+uvtDQ3CwoAllF9mnjVk2kQgH5gTGecsRXHtHN4Hvmvk1/Vr/Rry4Nlc
XtlpggjlijUqJF84PDOWkJ38hn8sYB3Vt6R4itp/EMvjzxy2o6lp06yuN2jnyJTa5igto/L
aRNpd5nyWALBTU1j4y8T+JdLbwM97p9rLrtxJo32Y2KpDYZXMlvG0TFgyRFl+eMKWBw2BQB
0/wY0HRo7nxV8VrqSd42mnhtrudGgRrdVQySCBsmI7kKnkDEYwFHFc1e/2nqvxB0TWLlLXV
dZuYRd+RqNus0dk13Li0iTgPHshEkjqHG7yycZOa9o8fx29t4OtPAGkWkAl1tDpdvFJcGBI
YViJd9wDEBVXA4OSQO9fNsOrahD4Xh1yx1w6b4hVrnWrzU9RvoXkuFiM1kscSvGofCRMVwA
Ru96YEOo+F/D+seHL/SrPXdL8Mahb388UEd5Jc3OlXKI4j82NZCyWymUMo3B8lDjgUSXeot
Jq/hrUvE39naYLLbrdqIFZ2trLbGRt2Rtb+cBlAC6t5vUHNWNDv9B1Dw5B4H0PVPtmo6rqe
k6c0Plt5rWsTC5uJXGCFBlebPJHviovDGovo8kqfEm9v/DNtqsk91cG7LCS5ihTG1S4PEsk
mduNrCAcHPIBfl8bxeJLfUp7GxuLHTxqEmspczrkT3EcCx2ln8mQDE8blv4QIVYkBs17b8I
zHovw81LXb7T5/D+hvdSXVra3oCSRW6ooMrjJ5dkeTj+/xnNeAaZcS61pOg+FrfUrbR9Ua7
jgax0yNLa88y6VjJcbEAQqls6RsSo5V8FSOfcviJpWr32l2fw88IW9tFDpdjBfM81z5RQRy
gW6AMrK4JiclXGDtAJGc0AeSfFvVPinfeKbzxt4Tv08ReHLcG3OmW8Jlht7cqC0d5auBIrk
jJJHTHK15zb+PtBWA3GteDdZgLW0doq6V4gaVbIOYpwYo5FcxBtq5G891wMcen6T4u+3Xkn
ifxTr17qmtarpcAstP0QPY3V8fNljjj/dk4VSrMzbiuXHZQD3/hXRfDNjDqsPxYXSB4luLo
yx2dvOLi9t7YxqUSR4VWR2yJDnBznqaQHkGi+OtGsfENpNpHw/8V3Gn6OkDW1o2sRrbO0ce
xJGTy/nYBs5DN1BHUVL8MfjL4etfilo8MkGuG0QjSLUalrbTw2KysoyqG2TH3FGC44HtXZ+
J/CHwR1Av4i07w34k1W00vTkuprvTrxgkFsGdQf38gbKmKQbVGRt+lbMGl+EPC2s3fiZ/hx
pLaTb60ltc6tcX8txdI7ldl06SIVAJkRiQ2QGz2pAZ/7QHhnV7r4keFLjRfC6X8WpMYb67t
dLF3cxbMYPzhkxtY4JXI2n2ryQfA/xJJPZTfFDxtp2g3jNm2tprhr27YFvlHkZ2AH7owQMk
AgkgV9l+O7XU7zwjdNo91dW9xA0c7rZSbJbiJWBkiVuqlk3AEEHOORXi8F5beEvF2paBfad
f+J9C8QWG+0EStd3F7ZMN0YUk7maKSR0OTnbLGxOEJFMDH+Hfw5+Hvh+HTtR1Hwnd3Wm60o
Wx13V7mO5Pn87BJAo8uEn+Aksc/KdrHBuanqXg2H4XeH7CVLYeLr68i+0TPIJNRt44Zi8s7
lmLwttjbKZAVn2jpUUOg+KNR8PS+Hr+LW7mzti11rHh+0kjTKlt8YkuO0rR4Zoos5fnK7qN
U1gLIuty3ujSme686W0S3igClWWaynkbl5YZYwEZ3OFZ1PBU4QHfSeKb3x/8Ib3xIumx6R4
m8LXslw9jOGlFvcWxJZG2gsQ8TFTgZxJxXHfCPRdF1jxBrdrqyRw6q8X21JLFZYHsnaR5CI
pGAfBS5iPoQR9K7T4Z6jJ4g+IfjDxBBov9nabq9taSSI19b3G64QPG5HkyMACnldccg1xfi
/4Qy+Hr5T4L0i/h0AxSG4u9Lv7ie+3MqqyGLzU3IBGuAGbGB8poA7X4Y3/AIq8c+HpdRvvG
NzGluY4I2t7S2BlJjWTc2+Jju2yJnGBweK8p8T/ABA+Kls09ha6uDPa3l5pZlWO0gV2iaYe
ZIWwQ5WS3K7cLlTkc13XwR1KbRdB1P8AtmW30mDRrbZe2LSKJYtiKYmkT+F0gCIzcbjx1TJ
861DXtOez8ZG406a317xTZP8A2bayWch8yS+kG1A4UqCsSQE5P3mYdqAOr+GPi3xxYeLvD2
geNtenOtXd5NaXGm3c0byeQ1p58MpVeh3KwJBPJx24+g7nw74evrt7m/0exuZmPLTWyOT9S
RmvEYmvrzxR4c1fw7rN2+oazrYhhCuGhXS7RVSdtrAgBijYIwf3o9a+gwyeay7gZFAZhnkA
9OPwP5UxM55/AHge4lE03hHSGkXIDGyjzz17Uq/D/wACqpjHhDR9vcGyjIP6VcuvFGiWfiG
Dw/NfINUnVGS2CkttbftJwOAfLf8A75Nc7qXxZ8GaJeahFrV9Jp8NheGxmupYWMQmEccm3K
56iQYz6N6UhnVQaHolrg22k2UPl/d8u3RSuPTApbvUtJsZYrW6v7S1mnBaOKWVUaQDGSATz
jIryzw58ZtI1LVjJr2t6Xoun3UMs2npdSCFruMXU8SSAuR1jhUker14f4m+IC+Mm8PDW9Q0
+W4kLXMUd1BC8cVvJJeAMyupAwqWfP8A9egD6Vi+IkUvhPxZ4ij0+P7Nok9xb2rCUEXpiUZ
I9AZMoOT0rhL688P+OtZ1nwf48j0h9RS7GnaVqVlatE8kywrJMBuZ8BGKrydrE7cHpVfwrY
/a/wBn3StAt7G3mt9c1N7a2R4tiC2e7dw5ERTOIVLcFc8dq4u7h1HQP+Eq8F6ZYWCixntre
61CAn/iXxGU3KXKLI7szsWdduSfNROoIAYHNeOF1b4U3z6Y2j7Ib+JrO+a3Jig1O1wAroxB
Cyx9VywMeGUhlKsdfwT4u1nUF0i38F+Jl1V7i8gc+Vqi2n2FGume4V7GRvmHlMq5XeAQdpr
2zxEby+sba3+Imj6dL4VvwkTeWrm402dgPLd5M4HzErvUDaWXtk14BqXws0XxB4itf7E0+b
VNKlme5gE0S2d1d4bD7GZlVyCoU8qVHPlnqUB9B/DPxf4x8S6nfad4k0ie1t7W0id57jTpL
NvtDMweJNxKyoNud646j6113i/T9cfwNq1l4M+yWurzxFYHmYxIpY/M25QcNjODg84zXz58
Ffht4t0P4hRx3Gs+IrPSNPL3M1lcG4ihcn5Uj+Y+XJkkklRx5Y5+au/+NHxA8JwQS/DC88Y
Q+Hda1m3VhcTwmSBIywHlysCNgcBlz2GTxxkA848V3z6L4cudJh+HviTw5HdFbfV7i7ma5i
S13c29nOGZQJWPJG3aNzEcCulm8S+FLjwc3hPw/wCJ7C913xARHqdxYv8AJp9kiEzbc/cjj
hVkXOOWz1JrK0Txh4w+HfhbT9Em1CTVb7zI7XT7K7tC1vqKNIEja2u4iyjIO4h84HYAV0k3
7QvhUXt0l54Zu7qCO3M32m08qdTbksCXBKlchM7eeCo6nFAGC974W1X4daHo+i6ppd3e+Jv
EFhJLY2dyjSW9qsqGOMoGJAjghRWHQEH1qv4lsPC8Ph/xd48m8QaLYeIYp9ReHTp7DT2E7w
SuqofMiMrFwgz8+SXyMcV1dj8TPg5a3uoalpfhIwXmllpZpoNFRZEQJuaYMP4QpGTnPzDjm
taVtB1bU71fA/w5sLjVLi98q51i/wBMjW3U8PK7tkPIecBeMsRkgAmgCL4jwappWjN4o8O+
Fxq9rf28ceow2iH7UsXyjcgHLAJnCjo2GxxV74U/E7SPFXg2G1a4WHXLSMxPp1xdh522Dbn
cxy2dv3j1611ngPxBeeJPC73WoJbpeW17d2E4tgRHuhneLIBJIyFBxk9a468tda+IGv3tlH
aWejaVpWpy2d1exPHNdXAWLKqEkgZQCXQ9c4FNCOUtfhn42gsfAc0P9ji703VdR1a/jubos
sc1wXMT5VD5hjD5xxkgDIHNNufhJ4mTw3f+GtRMOo6Dea4+vape2z773Ul3BxbiLYqglhgn
djAGAM4FK20m9uPivf8AgltYMumpeQRrdPY2ZuY0WxaaRM+Rt2lvIHKk4UCrvh/xp4uuPA/
iLWLTxOhtvDthPqEbPZxN9rJnuTGshCqOY4oydm0neTSGYHika1ofgebxlrfhK2/4Sjxj4j
ihB1iPdFodtHJttvMwcbVEat1AJfJzjnS+EGi2F58YrpV1Wxv7fwfavb2Mttb+VJeTXAVp7
hzuYsvzbVJPOWI6E13f/Cxtfi8TQ3WoafBP4RmvpdPeW1s5ppoHjt1cu2wtlTN5kf3eNo5r
lPir8cjYx+ErP4a30N7fa9eMufs5Yuit5YTa2Cu6Q7c9tppAJ4c+G8cPxV1u4vdWg1g69qN
xPJNZlopIrSJtzRSOpDbvPaJAM9Ij7gRTaK2ofEnxF4VE7t4bTVrOzZ9SjW98qU2ckxAabc
2GaSJRyNucDGRS293o2i3KyaB8VP7OlFgtrOsehvdSTyJM3nPAWGGLTTHIUN19BWtb6loOm
eHPFGh6nB4kv9W1CJtcluryzjsZrlkEUQkhztCGMpEeQCCN3OaBnO+NPDuofCW1stW0TX4r
a4vbgxNaadbPCLrZE0m6USyyK6qkZUKFAHmE9cV7L8N7rU7nwxdLqVzDci01C5s7eWKFYt8
UUhjBZU+XduVugA6cV87+MJYdEW5s/iAmvzX1uIAp1LUE1GM2twHjlkiRREm9SAp64396+h
PhjYX2i/CfSLW/0iPS7qOKR2s41CbMuzDPLDcQQTyeSaAOfs/HvhTQ9evZfFt7qtnrH2y7t
1N3Y3nkRw+efLCNs8raY1jJZTz3NaHwmmh1uDxP44iIdfEGryvBIARutoALeHr2IjLf8DNS
+FNN13WvAul67N401iK71SzivGULbOkTOgbaoMPQZx17da4zw58X/E9x4K0nWJtDtNQt1ur
Cw1C9e68l1kuJEXcsSxkEDzE/iGTnigR0kXw88Tx/FCPXrjxFY3OgLqU2rC2+yslysrW5gR
C+4hkVT6A8V3G9/T9K5LwPp+iR6Ho2uXt7eHVNQeVY2udRnbznzI23YX2nCqxxjgCur5/55
n/vumBkap4m1bR/ihoegyxW91peuwyrCI8rPayxKXd27NGwKjPBVsdc8eaePPEF1efEjUNZ
02eFIPCFvFplpcz/AOog1K9dUeVz0xFCQTngFyO9dN8UJ9F1TxBp3h9vD+tahrNrayajHqW
hsq3WkJkIJFJZS25s/IN24IflOK86t7Dw9o+m6Vb3fiLU9R8K3E11PqviC1O1m1WeRVAvYQ
MxqFyu11K5bDAYpAeqLemXWrL4dePrex8RR6tBLNZ3hgQpdpFgsJoeQjDcuGGVb/ZPFdX4m
h1BvA+uWul2kd1fNYzpbQSIGSRzGQiEHggnAweK8y8E+GNL8E/EyC3117pdWurSSy0VhKWs
XgVvNkWBDloX4BaMkjA+Q4yB2vjDxDrlhr/h/wAOeG3sP7W1aWWVvtys0a28SZc4Ug5LNGo
643E4OKYHzx4B0G+1aV/DcPg2HQ9UjnuL/ctzdaFchBHbxllEbScM5kAAGzEXQZrr579vh3
4C0q+8Mt9juvBbyW2p6Tre+aZ4bmdN0gkjHTI3CQKVIzkZBFd1q2m6X4/ktNP15Ljwp440v
Mlrc2suJYj3eB8YmhbupHswU1xfjm++JGiy2Wra1oFq8+iow/4SDTInmGoLJ+6WJ7dQXVQX
810O5f3eFOSMIZsfEP4maJ4l0yz8G+Bdfn1PUtWvba3uZNFVpTb2jyL5zGVAVjPl55zkZri
PEa/DHw/PJ4N8OeE9G1bQbmW2g1h/tTS317LLKyRrbybizPEys7ZPHQYrG/tP4ia1YWWg6F
peoaamtQtiGx0YWlnJE73EbzzELujbi3fG4cMeOa9b+FPw3udN1TVPFXijwvpOj3V1crPpu
m24WU6YBEsTsHHyhpAik7eOKdgKviS40b4Y2/hHw/Y2Go3Wi6Ss92kNsRNPNOBiLzFyGKlp
JG3AH5lWvH7HQ9SB0ifxRfalp2k65fCy1ZoUjD3F20zzzIsglEkabsI5CdIPQV7948+Cfhv
4geJodc1XUtSt3EcUM1vA6GK4SOTeoIdGK8k8qQcE1e0j4NeAdK1CTUJtNl1W7dpmWTU7h7
kRiUsXVEY7VB3t0Hc0CPItS+IGkt8N9G8B6Bbf8IzBexxi18q+juD9kVfMZZfLfzYd8YO59
p25POad8J9G8Eah8XtL8QeEtLsIAmgf2hfwwTC6Syup2CoqSH5lYoJdw/QZr3fSNE8BaK09
joWmaHYPCm6aK1iiRkQ92A5A69ak0TRvC9nJdaj4YsNMg+1lRNNYRoolK5xuKdcZP50AeG/
GHV9H1z4m6f4bvE0jVJ9OuLKGLSby0aeWY3Mo85gQQVVYgpzzyfasLTvDmjax4Z0iDVfB/j
fUr6yh2GytdIhs4IMsW8pJDHGQgJJ4b869t1j4i+C9A8dR6DqMzQ6tP5S7xZSlR5mRHmQJt
wSNo56jtXJ6n+0Z4Ts4Ylg0fWria5tBe20flRp58ZYKCC0gx1zzjj8qYjzXS/h/8Yr7X7Ge
O21aw04ak8yDUdaYvaW3mpiMhXbdmNcAcjk11en/AAh8US6f4X0z/hHfDWgWumSW0t9cW19
NLPeeUBuVlCKpDkc5J4Jq/r3xq1638Dav428PeG7KfRdOhs52+13bLcSLOsbcRqhAwJQOW/
hNc9cfFfx5deKdR0NY1063Exg85dNdGtw17DFGySSMyyloZC3CgA9jimB1fw/+Gnizw34uj
8TeMdftp0tbSVZIrO5uZEnmZyxnkEh2ghCVAUAVU8V658DvFmtDxFceHH8bazDGlvHDDBIS
Y9kky8SFYyu1JG3HqBxnir/hmTXP+FGeL/EeoeK57kat9rOlzaxcKgtYOYYd7KuFLEbjgfx
AYzXAW/gHxD46hvZDY2N5cPaQNGyC9tLCIW0TRQwox8t5i4lkJYEKAO+cUhm3qXxll0fQ/J
8KeHdJ0rSpLS7TTJdw8yJ4rVblS0IUKqFWOACeldV4f8a6Ppuo3134c0XxZ46n1KRDd61bW
amCaVV2qqMfLTaBxlRtHqTR4b8HGa3stS034R6RoWrfY4rWe61p1k8pREsbIkaF2cBRt+Zo
8jvXaXfgvXtQ0aW1vPG9/bTeUyQrpEaWUMLYIUqBufjjguQcdKQHh0ul2ek+DGtdf1bWrVI
I7yPX9J0CBJ2+zNcyzJFPcfdi2rK24A7myQPfRn0/xV/Yk2nXt+s2i+MZpFtYdIt1uLi8tz
ABGFafbHABAi/eDsSpOc9MTVL++v8AQtIm8SPe3+j3c41TVNIsrRWc3NgVjvDNJI+0REoHM
aqzMScYqKystZ8S/EGC48MX07a1d3M7X0y20r2Ojojq9mULsFYERkYUjckx4AxSGe+/DTxJ
Br/heS0WC8tbrQbl9Iu4L6RZJxJDhdzsvDFl2tkcHNeVeMrfWPBPxL07VpJptT8PeH5ku7O
1BW3WxS8maByz4ZpVTc+FG1UUJkmun0nVvC/wz1y8S5vNQ8QazrWowR69rEcX7i2nf5I/N2
/JCvzKoQZYAgn1rp/iv4Vsdc8JXmo3Euox/YrO4SePTQnm3lsy5kt/mBGG2jkcgjimxFLwT
qWjeH/huPE+vXkWnx3kryTaneTKr3w3ERyuSThmTHyZ+X7oAAxXnMNvdw6Jp+u6PJPDq2p6
zd6tothLZTXotLMRtEP3YYNGhEiylV43SKNuOlHWmvdMsvDHgBBaPaabdDxPfvE7yQ6ZZqx
e3UTyjL7pMgkKWIYgAd7Gm2mu+A20y/uPPNzrcS63aLckq0eoFc3Vidxz+9iwFBP3484BoG
dJ8LbG6HxN1d9Y/tptbsNKRGbUo7cebFPJ5gYtCBtO6M4jfJQcA4rn/Dur+I9F8d6N4Z8M6
ZPDfPb3E2sQagJIbae4eVpN4O0/dXfmRMht0YOeMdZZ211pfwa1XXNakbStf8ZXCyXk07bT
Z/aXWKNSTjaIomUduVPc1xGjNd6lpviDWtIW1HhHR2e9sYmuJYbi0tvmTNvPu/dblieXawK
sHUHAOaBHaa1N8L/iJElt440+0sdUhuZLIu02CHiK7189OGjyQMNwTwRkEDlf+FYeJvBk19
4n0TVJtekaFbWD+y7dI7kxSSlp7mRS2yeYIAqk8dDjjBueG9YsfBPgvUD4V8Oz69/aVvDNY
AOJZ7dJUDRpeRMd0Y3Ozs43Kxdz8uQKo2ieJtD8FaFp/hvxRdwazrd8ttoiJt8qSIOZbq8k
jII8tgZGUfwp5QGCTlgdL8EvDOmeH9O1vxjqHh3+wB5ksNpLqFultdrZrgs06oAgJdWOQoJ
ABJNcnc6z4m1n4iSXOh3mpWWpa/b293BFp2orHHGCshhSdZopFz5MLMQoADEjHOa9c1z4ge
GrDXh4U1q1uLqG622c10Yke18142doXyc58tSx4IAYZIzWPpfw/wDhjrVrFrXw71OLRrrzv
tEd94fuVwHClMMh3IRgkFStAHlNlri2viR/E194sul8Q2Opva3V/rdjFLaKIF+ziPNu6YXf
cvhwvVuQMDOzpc10NVv9c1mGXVrLU9UuZZofDuqyWjRzmK3EYaORoZHISNmA54fOOc1oeJf
gH4iuvDsek6L4g0++8+a4n1GfUIDFLO0l0lxlPLBUHKBTkYx6dBVtdK8RWN1L4i8afDW5lt
or+BJ9Mt449RafFj5LzoFPK744uoBANIDMjv7e98bzWeq654j8PeEGuIYom1uZ4JS628rMo
efLBS5TgHB21zDeJvFkXhbwzHZ3bXN1faYfs88k0MMdsZriVbcXAeJo3UoEVVJGcN6it7xh
4r0OHWLK28J6Dqmm6VHBMdXtNa0y6+xbWKRx5gcbcK0hc7MHCYzzWXoWozePPEmh+C002Cz
XU73T9auooYigtrO3iYJEByBGRDA6gnIM5HPWmB6D8aNd0vQ7LRNDvGtbRdKhTUZUh1J9Pb
YT5GIVi2lzh5TtBUYXHeuJXUfAXhzwPcW+mtrFxr5X/iZadDpMn2S4kXiWBzHGoxuJCylmd
SAdxxg0PHVx4r8S+N/EN7a6Z4nuxDHPYQQQ6YzCGbM4gCHZnZmOF2bOP3hyecV2C/CP4ia3
rdpqF4thaRWk8tyZtRvZbpr3fMk0cckONqrGF2EZ9SBSAq+IvGHiHXfBdj4Vu4bQ2qhb2S5
1HUreGTUIVG+G0lQvuWQtsWQnAIjYj72BU8QalM7+EV1Uar4Y8N6ZIW/tK9hD+bfSBnlu8x
70wgLmM52+ZIOyGvXP7M+K1qkqafpPgFFcdV+0R59CQEP+TXIeCPhb8QNJ8ZaNHrFza22g6
TGJDPYXsh+2EoS1uYiAAnnPLISRyNg7UAek+CfEN7N8O38Q+IpXhso/Nmt7q7URzSWa8pNK
oGFcqM4A6YOATgfJV9ZQ/E/XdW1jV9Buh4gvUZoHS0+W9EeY3QKXB/dKYQGUhiSAY2ZSa+g
vi18QLXTtc03w1a6fca2IpPOu9OsgfNmmChraE9AUL7WfGSo25G1q5vw34IuvGunatpeo3u
nXd1pF2y39rfW+5rm/lAlmm3qRJCoykcTIfuxk4YEAIZ4BZ+GfiF4XsYbjwD4nFnfG4eKSy
tNU8kHYOY/s9xtZpA27qD2xVa7ufGmjXdtBr/gvRbqe4nMiwX+kNYyXL85kX7PsVl+Ve557
d6+j11BvBt5b+ErrTNKsNE05rb+09NvHGoRyJdXXlm5+1MVdWDPuIlTkDgmuG1O98Gw2HjB
Zp7T+z5m1jTNLuYYTNAkrLbyxLEyK23BL4x3BpiPMb/x3plpYyWGpfBG0Ro7mR5GsdTu4t8
hEYcEDPykInyk7fl4HWtC5+Lk2qa5qt5F4Z1HT5HlMkkVh4uurWGWTciEoigAE7lOeAQCex
r0RLLVLvVob2bwtrF1Y3kKanfvBZTGK5jaW1uRkqD5jjfcptHzAIOMcUnjiHwxeeKFudG8E
iz0iWyja6i1//iVx38kV5BII1M5Bz5aygkjoe9AHSfs7fEm21TUp/A9lo1tYxobi9lLapJe
XJl3qXZ2dRu3Mx+bPUd85rz/xp8Y9I8O/E7xhaWUfivSTDfsbkafqlvFHPMoWIusckLHJCq
SMnpmu4+FcP/CF+LLXWLTw3awab4r1D+yWltJPLtrR4llIWBGBeQb0ZWkYqGONq45rO+KRe
x8Sa418dOv5JtUuIRBeabbTskH9mieKRS0e/wCV1YZJIOMUwPLW+Lmmw26apo9t40sdZu7p
ro6tLcWsslwWiEOwAxbSv7sAYGcg/SotD+J/hs6H/wAI7Y3XjSHSZrSKLUbK2tbOQXIjQea
xLfOqkAng8ZNeqa14b+H+nT6D/wAIz4h8NeI7me+hh/s37HatMY3OGdPIClSudxIHQHOa2/
BPwz8F+MvDcdzoetWkGoLbxnULa305YTBK6ZKuq7D1DDnqB1oAz08fJB8LNc8SW/ijxLpek
32p3EVvYvpdsbsvOpuD5LBvuhZC24nI/Cua+HviS11nxlpialoui6ZbT6e9p4RaWGRrhZom
AhWR1JU4ZnZiR94Ejtn1jSPB3h2LxXbfCXxVp2m6zDaWT61YzWcEts1vufy5BKBI3LknDbu
QGBAwM0LzTfCfgr4hnXtD8DvdJY6pDpj3r61KHFzcRqrNHCwYPsST5iWBA3Y6UgODv/EVib
fwp4S8R6x4J0Wz8PeZZ3VzZ66ZpjG0DRS4QRDDliH6/eUUav8AEzS/E3iGyn17xTp+oxafY
3tlnw5pN1ctcJNGI3Z3cKgAby3wM4IHPNcpqXw38E6XrU+sReHNbhL2cGpWZOrBwUuJvKQS
qtszqSu9zjzCAuK6u1+Fuh2beHfEi+D73U9A1GKS4bUdG1qSVoPkDK8kVxHEgDYUEnH3eeQ
MgGZrPxZu9c0G+8G658QZbmJ18m5Q+FDHcfIwyufPADZXByPWvpfR/in4R17wFrHi2Ca6h0
zRxIt6txbsksW1AzfJyTwRjHWvB30D4XeL5k/s/wAN+JL7VLzVJrFy9xawHz0jM7MbiPIIY
bjlGOTkGu58G6Knh/Wp/hbqXgyysdF13SpbqTGqTX0k5VkidHZ1XHyuPujHPBoA4aP44Hw/
oWm6b4a+JWgXmnW8cdrbx33hq+jmKBQqLmNiGbAHQD1A7VwjeP4dI8N23g/S9Yjl0iae1ud
Qn/sO7FwkkEsZYRg/KVzGo5wRz3rV8ReA9C8KeNLyLTPAdvcQQ3F3bq1pfTxSW4ht0uAWMn
nIxeJ+PkXDd+9NmudJ23muro+rSX2npHNYyXWoxlZLUNOisQkOY2/0c4APcHPFAHdfDHxtp
XiP4k6LokfiDWtQ06xS5udLtZtFjtIIsBk3NJuLuyiQrwAMntXvWxfX/wAcP+NeHfBnwtBF
8TNcu9Q0bUbcQq13p93eTyo03mSvnZiQrMhQREsVHPXOM17d5n/TNv8AP40gL8beGLPxHrF
8t1aR6v8AZ4jfkzDzEhQMULKT8qjc5zgDrXzvDqkOpx6j4pvLu2sdV8VatBqtnDeQuLQ6fa
ShLZLiRRiHzWBZXbgnA56V7x4y+HXhDxxCv/CQ6WskyKUW7hdoZ1Q/eTzFIbYRkFScHNeXX
niCTwXbeLdMOgyjxRrVwtj4fg+z+Za3NuFEVqkbrldiLud1bBBZzjBzQM6HwnHrvjL4u3Pj
PxB4eutFsdCsv7O022uyrb5pCGnnRlJVl2hFDjqM+9ad/qOlyfHrT4dcYWb2OnldINwm1bu
eZv33lv0LKiINvX5ycY5p0dvH8HvgX9ms47jVptFsSVG1pGnmJyTgZO3cxJA6KD6V594Yk0
DWNG8X6heXl34i+H9rZxmSe6kkmN9fgGSae33HdFyVUBCAH6YxTEe1+JbPw7f6bHF4heGGL
zAIJpJvJeOXsY3yCr9cYOeteZeGPiH4iutIeOzt01yO91R9P8P3V7J5D30UaM0txKUVhsXa
QGC/NgcZOa45rTQdS0Y+LvGevap4u8MaBJLp9h4b1O0UXC3v3GjmJO2d0BIDngDcxPBNM8c
+KPDnibw5Aul6bpraJp9jYNY6RNH9nvJnunCKtuysHhKIU5QEHJBBFAG03xk1vVPDd5e2E2
iaLcWGnXV+7SZu/tQSZ4oRAm6NiHMbHJHGV45r1u+13UPDvwubXta8htTtdPWWdR8kbXGwf
KOeAXOPxr5+s10S88WeFtJstMkuZLTWo9Os7C/0iOW3t9PgVsSrcGM5kOzeGEn8WMHFe3fE
xW1PS9F8K/bvsUXiDUFtLiUeXuEKxyTOAHVlO4RbOQfv0AcV4j1rxVYeJLC3Xx1dziwtv7Z
18WVrbrbW1mgLeWmVL7pGXauXzgMTVDx9bmPS/Dd5qPiWd/F2pa1ZTQ2Cam22KJ5gzRRRIQ
GRU4L4OcE55rl7fwzfWPw71K58N6/H4ej0bxhOk13bWCiW9gU+SkPkwIqzMzybQpG05p0lx
4d0DxlPbax4Nn8C6XBGLq8k0hXa6khkU+SZZoB5kMYZJQUjYKp2jOOKQyk+h+I7Dwla60PA
S6QIdBttC8m5RBcatcy3FvvDxxbmCkIwy3zYbOOtd58MtSm0fwH8RPF0mkWWkut5NIuk2Su
qWzQWyLsKlEIZmXPC87hXLeL5dc0/4px6R4R1TU9RtrFNOvLWxupZdS8ydhdOWPmzKwAjjz
9/svBzXUaF9im/Z48QavqU76kddvri5nNoJLA+dJOIggLFmj2sFUnnABIzTA828Q6N4ette
toNItm1bUvCWky3GsXd0kslrBqI8rY5LELvLM7sqnDYGQcVS8R+FW8Nar4h0eNvC8P9k6ja
XCT3MUWntdwy20j+XujjLELLHu2jJIXk8V3UVvp/h2yjn/4Q268Q2NhqF0NRhOrrfQSXLxW
0kdzNNcFFOANuWHB6dazbiDRfiV4w1PW/Fl0mi2k0dkVs9IuG1GWaOEXCyLI8CkIHSfacEn
GaBHnvi7S5vC/wutbXTfE91rdlcaLaDXLfSLmJYY41UiJ23RtJtcfKDtA4BJGRXax/DG48R
eP9S8Q6FFqF9a2UqrbyvLbQOlwYIm3eYVZ5AhCEKy4BHQiqe7SNH8Sah8R7PUNQ8X+HdNKX
bRQWVtZxrFc/uFidmJlmRVCjy9oX5F9KsaDqcXjDVtS8aeFP7S8K6/NqkccbWcj3gu3mhk3
xGK4McKsBGCWAIBA5NMD0bS4rfRvgN4P0wXDpb3Gq2yzyXkqP5WbszSAuFVcBlZRwB0Fez2
d3Zalaw32n3UV1ayLujmhcOjj2I4Nea+DNHtPE3wJufDsizyyO97Zy/wBtW8MjrcLcSZMka
fJgSchRxgCs3wfqXirw/wCHrHwH4X+Ht5He2G5bu91NlttPiZnLO8TIv7xSzEqqIoCkD5cU
gOv8SfFXwF4X1+HQdW16FNRdlWSKPL/ZVbHzzMOIl5HLEdawJPi43iK5k034X+HbvxZMCVO
psDb6bER6zsPnx6IDn1rQ0fw/ofgOHxDr3jPxDY3F54glE+pXNzHHbW52psVEQk/KF45LE9
TXOeJfjFFoejyHwV4bj1PT4ZYLSG9FxHFbF54leHYgO9kO9ASABkkZ4OADT0j4TW+oeDbrS
PiHcQ6pPeatLrEkdgZLaGGSQYeNSG3FDls5PO48Vk+MPH02meAdQl8CGx0bR9MtjFa6rex/
ubmRVxHb2sfBlJKhd33R23V5xqHiTxX49i1WXU/L1jQyktnZX0d++h2aPJHG6y7JGLStGfM
H8fIGBzWZ4bvNMj1y20WxurnxL4pOmytpeoXcyfZLK6VNx+z278x+YxO2SQDJIwMcUAdvf+
Hp9S1rRFbVhHba9drqkOg6jGFXR7uWNpmkmjHzysXEmxHKoGz1wBXrHw58Q3ms6PqWj69dL
da7oN5Jp98+1VMuPmjl2jgB42VuOM5Havm7w1J4f1jxPrx3anP4ku7KGG0/sphvWQ3AeN3u
pcGefKbzJjy1RG2gqKteB/Et5pXxHN9pralbR212YfEEl9fG5tpIlaSKSR5iB5sxaOIxhRn
BKgBaAOv8YeD73wv4o1W50W8ja0Gjy74dWaW5FxYjd51tFt5jEQKMqqu5s8t6aQvPE3xR8N
+F9CsdB1LTVtJLPULvxDqCqgAjw6NBsYiR5B1wSEDEHJ4r0PWrG1+JXgG1vfDGvNYzsRdad
qsMe5rdxlTlW9iyMp9SDVDVrjS/hP8ACy00DRZljltoFt7Tz33lMsFe4cdSiF97Y4A9BQBx
XxW8SLrHiePRdF1gPFoiNNq8AcqsMW5GklKEbblRGHjMfIVplyD/AA0/ErRaboGl+EJo40O
rga54hito8hLBCoS1QLwdxEVuoHUA8c1zljptpJ4/1zWU1i9g8P6XMmijWbOblXSPzmld+j
I1xK8kvBG5E3ArupdJnvo9I07xlovhqHUry5hKpBBdM1vFdpM0UM5RiClkuJJVxlQz9sKQA
WNRubwaveeJGki0qHSb6e3JlhBngubkKMXezKeRBCynhipAj3YKmtbwVDY6H4MvviUxlXVL
m3m0rQhcCWW3lQM7JLBAqs8SSlQxRcgKuRheK574feH9Q8VeOIrC1ZLnSNGuorq61eY7bh5
GUTSr5Z5H2lnDFs/6pQhAxg+8aHbf2t4w1PV7iJIrbQ5G0vTbJAALfCqZJSB0ZwVCjsgGMb
2oA+eLPSbzxBoPiC68SXxs73SdHItrG3t5vPlluXImunW5ji3GXb5fHAUsMjirWtXXi/xBr
cdu9r4e0PxH4emCtLbzf2feXEzQObe2AJKEO2CQsrAgcgV6t8XdGLXGka8ri2tbhZdD1CdS
VZIrnCwyEj+5cCI57bjXiOqeF9V/4QHW/FviaRW8Vf23DBDMkgMQ1KS6jDuowQUiVIogpyP
3cnrTA7KX4gQ6Vp3hO98F+Kr8z3DTzarpd/fLfNBBbxM8yuGLMjllCjDAZatHUPiz480jSt
Wkm/si7utJkCv/AKO48yRYYS8I2yHkzXMUQbt8xI4rk49U/svRdbvtR0jw9dia1sWvLxvD0
cnlLcxSzyQusW0yKfLg+8ergknita2HhObSPBdje+FvCOg6gNMGtzWt7NJaokkjBgsKKwJb
Me453Y2r7UgOxi+MWuah4lTw5aeE7O5ubtElsmN8VjdGklCmQ+WduY4WkGAcqRXX+G/HVpq
fw9fxteaSbKNJpbcQW7idpikxhXy2wu7cw+Xp1HSvnTw3r3gvUbDQ9H0vwxdWd/qd3aEW0H
iG6jv1LxFEMb7cmBIG6FgAGIA9fUfirqmg+EfB9r8OtOttHTTrfS3uf7P1GE3AuFjZEggRd
6szvKQd2SRtJ70xHWQfFZ9W1e50DQ/CGoya5b3LW72t5LDEihUV3cyIzgKvmRg9TlwADg1y
t5488Vah4xuPD93qlvo+n2OopaX19pWGADwSSGISTLjfHsVnZV4V+2015/tW48S6Hp3hKaL
wxJDqCaFc2Hh7UjBPHIR5tzMYWjZSikPyx5CD2rrW+F2n+ItDns7bVoLTw3oks0McmoxySt
ey8/a7qWSKWJ2LPuU5badhJBGMIZzUvii8n0+SZfEXiK51jUbVYfDsNpqDK0jCZ4oZZ4VJC
iVPJk3Ou04fkEgH3nUvGlr4NtdL0vX57jUr1bVZb+6t4lIgQbUaeRQQQpcgAKCevGAceX+C
NL07TIr34weJGLaZpkMv9kHyvLluQ/yvdFM8NKAkcSdFjCr3ri7K8j8W+O9d+IfjPw9qItf
CJmuZ/tTlQGVlktLZFABBA5kRty52sD82SAeueNPhnNLq2p+NPCd9eXGuxh7i30uS7xbC8K
LH56hgQkoiyFz8uSpNeTSarY6d8QdKtPh82v8Ah3XHtWjvtPlsQ89tISipGwmISZZGJYYYh
SGkBALg6vw5vfER1+68T2mpaRcyXlxdwrNC0nkXWHEtxcTyDAmSJSI42AHLYwAK9L/4Srwb
8RvDGiW2q6sfDmtXkEeq2AW48qeBsuscsbHAYHa5CsPmU8rzigDlNFa58Naprlh4k8N3/ib
xH4hvbU3Q1GS1ETxmOQQHC/IFDQsuMZDFfUV0OpePrLQ7W68K6l4LutHu7iBfJgs5bZlKyl
o9+7eqrhl5yR1X1qC68D65da9/wk3xO8caVJolnafZFWzhexM670kWWSYSBkkEiKw2HAwcY
3EVJZ2vwes4IovD3hWHxSdbjkQtBD/aDXCQyLv8ySZjwrlfvN1x6UAeWaNrkPhvwv4n8M3d
mIjrcJFounXcErItvbkyO6xzyOrMIySRxlgM81TTxN4Lsdc8XwaLC9/4dvIb6xsHsrWS6V5
Z7W02xxkK3O9Js/WvWrH4heF9MaC68P8AgGDT9NH2Vbm5Cw2r2rXFy9ttKKOSskbBsHHHel
1f4oeJ7HIj0HSrSG5jvjazSXTysGtrmOFt6BFAyHLABj93qKAPP7O912w8B6D4OXwn4gk1y
y1nTtUR10yUwKreVLNmTG1cGSYEcYweldL8ZLey0Hx9a+NZmtIJ7XTBJGXgg3TpHcItwhd1
LE+TMcAEY2mrTeN/iTqPjXxD4Ih1LSdP1PR7Se4jnisGdbtlSB4htaQ7QRKQevK1a8bajoX
ir4Q+DfFHiYWtvYXLWs93dy2NvdfZVmhO4qJo5FX5ygJAzQB4bKbO10q8trOaHUJdM02a9m
tLO+S1mtiA1vO26IDlZFglTcD8sjgV6/o+r+ILjUdG8WWWl6nL4m0uGLTfE2kSXkVsJk8lm
im2udrZZyykNnBIPQ4qSa14Wk0/RPEeh+NrzV9El1ZNG1n7XBBDCbZreUsJVWGPjGznoBVf
WvAcWkaWur+FdFf4iWkmm3Kx3ck0N5K12yqlu7hiNyRxjYNuSNzcck0xHo/gjTNQi8QeMfi
P4otE02fUjHFaxPcJL9nsYI/ly6Er8zmRjye1eHrreoeP9FGnrpsVrLYXN1ev5d8kkt1eXr
PBbMEI3KqictuIIAjr2jxLar4R+BmkeFV0+9mgeK00m4FjbyXDxQkKsz7Uy33A/PqRXkXiD
Vtek8b6h440bT7yzIvLaOCHUNNYtHarGbeBvKaSMjdPcSlR1JTOOKQzN0XxmniFvDMfiC40
i41+PVdOj0+U2ccV2sKXMqSBCv3o/wB0DnjhjkVqaZd/EzxN4M0D4cXkWnaX4c17TjY2Goz
WZd54Eg3K21bg7WMa55A5qOx8Oz+Hdc8H30etaydL00vp6SraqlvfTQxzmRQRPkI5EhyYz9
0HPetKz+HVx8N/Bum/ESLxQbnVreCD+zbCSGWaPzZVCLbIJJ3xuDeXuUDAORgDFGwGnq1zL
8O/Flze6h4S1HWltrhX0i/udTis7GHfBgxoskioHB84fKhODT7bxhq+vfFjwbrWvR6foVpH
JPZwG2ju7o3DXCYWIzGBYQdyKfvHpV3xb8TLy/1DR5IvDcEUVhM+p2N5d30cKXb27rBdRqX
AVBsml2sxG4LwORUd34m8R/Fe7tPD2mr4Q064sbmDUwy60b2eExSI4ZVjQKeDtPzH79AEfx
Y1688H+L5tI0vXE0xfFvktO7QrM+Ejljl2BsLkgW4znivNtG0R7O48R28n2iNjb6UNM0/VN
O+3eeCJ5sOkDNvQqsznGCO44wfbPjT4R8a+I7XSNR8AzRNf6XK4mtJ2AiuYZE+YEN8rEFVx
9TzXjugrJ8PvD9zZxWo8P+LzbRxWkN9h55p726WISbW4dooEQHb8qmSQY5NDBHefCeOPRNc
0ZILuz1K1vdN8nzrGxb7PA8ktzdRxpI7BkHlsfk2HhVyRxXs+Iv7zflXkvwPl1ZdW1bSbCW
ObwzYWloY3uLbE7MbaNYysiyFeUTeyFQR5g5Oa9TyfQfkaQGb8VrxovDFlps9w9jpWq3sdl
qeoLwLS2bJck/wh8CPd0XzM9q52zK+FvjLoPgTwZM76PLZzahqenSHzYdNiA2wvET80Zd+N
gJXAJCjrWh8atZt9N8J2Fvq0Vynh27vEXWLuGFpRBaqC5VgoJAkKrHnGAGNZngkyaF4M1f4
n6xp5HiHxbNHNHa/xKjYjsrUfgVz7ux7UDOZ+NXiUXPjGz0aw01NfltYpLaCx86S0MOoyqp
ikWfAjZ1XHyb1cB8jOeNr4iWeo+Efgdomjw+ItFt7q0ltnurjWZjDHeGMiRx8ikszSKCRjk
ZzVZmt7nx34R+G9mk2o3um6l/bfiS+WFjF54haVcyYxuMrxkL1ChRWT+0Hr+mXp1Hw7PdW0
NzY6RKYYZJF865ubkiOFIo/vMQqSEkDA3LTQDNc8J+D9I8PeEvBfiTxpqum3i28jXE1lB5s
NzNekxySSO0bBCzNKqsdpAc1ySeGlbxLOdB+JHhnX7SW1vW0Gwe933DzFWWBVEpZE8rBwyF
fujIrqfjPYyXOqWNrGVEoXRIBv4GXvZcZ/74rzPw34A1SPWtM8P6hZxw32ox3BtbuK8ee13
OksSiR4kZA6qZGXLDJcUxHsPw/gfUfixpl5p3gO68K6bpeiyW9xLmF4b6RmiEWJIWKyFVQn
J55NP+PswvNZ8P6Je6W+p6UIZ7qWGzW1mullyiRukUzBiApl+5znHPFdJ4S0bTtL+Pfi9NK
sYLG1i0fT0eO3jEaNIzzsWIGATgKM1m+J4tK1LRPil4u1PSLPU/7OhfTrEXEKuVW3tyxxuB
2nzppRkddooA8f0yS80XTtB8MT3dx4ct77Tbopp17DKoLCW6nS9dSW2uht4GbngOcdq3nX4
hvr6674lMUf/CcafNoRkvyLeO0H2eWZWSFQWWIEEbpGLkEkqtaaab4qs/BOnaCNaSTS74y+
FYLS6iQxxyC0Mcbhgu8bp45FJz0cccUmqRanq+pXuueOL691+bTUnhn0vQo/+JZoivGY5Xk
lfHnyIjsSFyw5+UUgMv7R48k8Zy+KfDtvpN9rlxOTFbaRNHqNsba1t0gbc7SRFW3XBIA5Ge
nGT3Xhm3tbn9lCKC4nt9Qgu4pPOeWAhN0ly2/5G/usx68ZXNcf4bk8RfDLW7bU9Q03Rbx9T
+2m3ii1LylkjY2376PbE2UIhU4xkbhXc+E7A6t+y/e6dYXdjJefZ73BSbMMc/myOFZiBgBs
A5AxQBxniTQ7H4Wa/pPhldYb/hGryFdQmt5re3hgE0F7aFpCI40H+rLE5zwDXoOrfHLw7ZQ
SDw9ol5q0EbFFunaKwtGwOSkk7LvA6fIrV49418e65r+s6ZrniFV0O1is7hdNlsrWR4H87Z
G7PczKoKqrB8pGR8uQTgV13gnRPH+oeGYNctbrSdItNSt45LrxLqMbS36xwr5O5EkUAb0iW
QMxx85OMmgDn/A2teBbXwBe6B4quk1CDWrCFU0/TRLNcXDi6usxoFUOWQhQTgAEDmuu0PwH
4x1/Ur/WLJdR8D2Xn2s+nJqty2o3IePzhJK0TuyxsyygAFjjaMirN/8AEDwP8I7K60PRLG7
8R6taWcmr3E8s8avcJJ+8eXznI8zcTnEQYD0FSa94w8Z6rL4e1LS9Yj0/SdV1afTFtILf95
tEExV5JCSc7kUgIF/GgD0/wf4ZtvCeiSaRb6pdarM08l1c3N5IrSySysWdjtAAySTgAV5v4
6+JWsRarqGgW9m+m6XNaXv2TVIZz581xaFXnjUKDsBQSAH7xKkjHFYfwFfWY/GGsTa3pq6N
c6ppNrcC32zMb3Y7g3TPIclm8wA5wenFYnjK+uNN8cW9jr13YWFpomt3Gt6akc3m3upzSB5
EgwqkQRvuZCX5bHAoA0ZPF+iT3ESeBNBhs5rpCY/EniCCS5ubhe/2WBt085x3O1PrXJx2um
WujWtr4R0Tb4k8Ow3fkXmt2kVzLcmFFuVWMI5ij5kZehZMBeCKsvcWd4i2VrrVnBZzQJNea
lbqyi/aRpJbhmfIkmighUDhthY4b+7WppsOrNJZ6b4Y8PXukjU7XZBd3EEbard2ihN2xeIb
GD5l68/MMITQB0UHhTQfip8OdevWmtbPXJbtbi21W5XzWtQTHcwAbjwm10XC4BGa8vPh2HU
rx4bTS9ItU03V7fSZo9KgxNDeI+UMLO3lwxS7UYyNufLFPm4FaFz4VTTvF8fgzXtMtdOltF
tmjmWSS/toLFlEUUjRSMEkkSbajO68KwIUAZHTa34fu/h3d2vhe3u1GnarpU7JBb2qW1pJf
rNE0YiA585VV2Xc5YkcE9KAMubQNN0y21vxKdJbw1e6M09rrGh6MfPubks29JbaViCgljl+
d9u7au0bcGvSvAFr4Vg8EWfjnVriytrLT4WFvashhttFUEh1CuA3m54aRhuY9AAcGLXPG3w
18QX0lvpvhVPHniAQqvkWmmrM8YOcJLLIoWHHdXYFc9M1xuh+AbPwnp0DfEiaecT3b3un+D
tPLXceVHytIFXMxjQAEn5PlXqSMsD1D4SyXN1H4j1mGwm03w/rOotfaTbXI2ysjIvmy7eqK
75cKeeSe9cv8VEutJ8T/b5NLkvG1GW2NnqxjLxaVHHkTRMo5bzNxCoB+8MhX+EVRvPE+m2f
g9/Hmra4g8XafcRtBbo/7plYZS2t07xSx/xYyT8zYKYX0/XFi8XeE9P8QeHZoL+azlTUtP8
ALkV453UEFMjKnILLnsSD2pAeO+IIfD6+A/E2saOLXS18O28N5oNpGPLhS3fZK0irg7nmYy
QkMCBt2YwW3WNYk8PRWHiS+Oh+dKZLOHTrRX8mdr2SFcaYQhwYQvl7lwFw75zjNc3rg/tbR
tUv9U0O40m/g1VtQ02Gc4g0pJdnlx3ZyQjSyKZQmGVHKM2FOD33hO3tIdHPxI+IujR6NqVp
LLBpcmsXaQ3DREbUExYrGZjhlVzztI55NAF/TND1bwx4TtvAOgajH/wmOqo9/qmrEbvs7OT
5lwRjk7v3can0HZTWb4f+IR0WGHxX4mSWA6gJNK1a2t4nlZdVtm8tdiKCSZUBA/3IxWt4I8
XafZ29zca3pupv4guZd+qT21m14iSdo1MBkwiLhQPxIyTWFdCXW/FnjY+Dft0thqmnQ6jLt
t5bULewsFMW5lUgzRqoOOQFJ4yKYjG+InxludS8Ial4ck+H93ajVLKXy21HVbO1kiHRZChk
LKytg4OCCK5zxdrl9dW+iaHJPDIty48WxCJhJEhNsxKCRSVb/TCTwSP3gxXZaLHo/hn4t2U
+jwww+GfEVnDNDAAFCJcgI2B2/exQZHrOaxZtH0vR/hL4n0nVYLyO/wDBF0+k21/bMqyx2c
s8VxDKd/y7QDHnI6I3qaBmDd6bZ63DrFhFa+dDNqS6dYFH5MxaKyiYEEcpFaXT+wcGsPxj4
6uta8U69BbXDfY4jJLa3k14XjtreBki8tbfYyM8jAhS55LgnpWv4DgvfENnBa+AZra5v9Lt
7q/aV7hCqXjxi1tgXAZfM8tZ5iBkZfnrmo5bLUvDt3c6J/Z+k2/iwapFdQ2pkhnkf7QjQxQ
tiIedw00rFsBQQc0AdJ8INOvdU+Iuo+Ln8SfavC+iWwlW7tjLFbXNxLEDIu1zt2RLkLtUAL
t75rLurqXxZ8Yf+EqXR7i/axvGk057nzFt5JHWGOygaJsNGysZJ3yoO0bgSuK9Un0fSfB/g
HQ/hlb6i72kdtJdapcyN8wsovnnOOwdmEYUdFY4+7Xlty/jObTb3x9ps8dsun3x1m88xN0k
UzQHZGVJ+aKG1eNGUfNl3I5XaQDnbzxFceF/i7qV6muQXetJdGA381on75lI+0ojEbkhG9+
N25RbjB+avT9MsNT8Q6b4e+EEbzpY2dql94iuJTmRLd3Lw2TMOsjDAc/3VP8AerltRutVi/
4SrxH4k8PWdhYXUEVzq1jbXGJLZGxHCYGXH+lSsXkyRkqI1OM17Ba6bbfC3wJP/Z1zcaz4g
1a43Rz3zAz6hdyDCb8Y4VQM+ioxoEeX/HPxAus61YfD+x0TU9S0hA9usVgmyCfUFCGGBiRt
dFGdyqQVzn+Dj0Lw34Rj0KDR/AOjz3emLb27apq89vPvkaVxsjjZ2B3gnfjcPuwqDXPfCnw
NPf6/feNr7xBeX+lwaxc3NjB922u5trRyXnl5Ow+Y023aQCMNgZFaXhn4teHVvdZvLqx1q9
lvboS3F7p+myXdvaRkbYImeMMQwiCuRjgyGkMp+IvhZq1/Bdafq9teXdqBNa2l/wCHLyOxu
FtJcM0c1vtSF/mGWIPzZ6Vn2/8Awjei+JrnxpfJb3Xgzzzot3b6rbmKTRpVjiiwUIKyR/uo
17bd5IyGNd3qXxX8NX/w91/XvCWrRaleabEIRbhHjkS4kISFWRwGXLkdR61zFvfL4J0G+8E
6eNVv9bvBdSHW7gxSrc6j9mFw+FJyeAMfLjIx2NMRa8IaXB4w+FeraV4Z1iNY9O1+abR7+S
MzwII5xNEFXI3RgMY8AgYyBXnejXut+Gppby1vDHqa3eqatDf6rbKsFwAdt5AsEMhZSrKsi
qzDO05xXpPhnxvYf2WniDRfGlz4g0i2u4bLU7a9tkgktDMyqrriKM5DsuQcgqWxyK534sWK
aJ8RtCuL7ULCx8O6pffarh7hpC6uYWt50VEVsrJHJHknCgrk9aBnF+Ixrmh2V/aahDPDNdz
C71O61GylihRDeLdpJD9nE6bAxnXDOCCcmtrXdT8O+IPiHZ/D241V7a5fVtYgmih/1ghurR
pUkU8gfOwwT37V12sfEDwfY/BTUvCviPxVp7eIYdKuNLnshcK1xNMivCMICWyxUEexFYvjD
QbC1udW8SyQuNa0+50C9hYMwbDSRwtGFzj5grrjGSW96QHA6LatfeJHudattUl1vXYdMu7P
UrrX5Y2e3uNyBWe3ijAAIQFQDyV5r2TTWvNS+AWsaVp8EGjXugvcac8EVzIkUf2aXO1ZPvh
WjUfN1AauF8K6F4s8QyrJJBo9lpvh/QV0W31K2vo75XubWaKSJ3SM5X/Vglc5we1dt8HLu6
1lfGFv4im8281h4dSeD7G1tGYJoRErIrOxKt5JPOOe3NMR5Lo9681pZaLqGvafe2OrXlubm
4LXd3LbSJcFUjYmEfeSeCPe7D8Qa7n4RXerReLvD99q8YsbbU9Ok0+2Wy077NBfSRqr+dIT
KWZ9sZwTGvUiuR0r4e+Mnku7e2tbrVYrLVljvJrRIYfNSA2+VUyyhi5a0hO4gA5b1zXoPha
x1vT9S0+e7udW1d9GW6msdIfRGtBDJK5RQ9wSytgMRwSNvzdBQM6b4haJ4n1bxpYT2mgaLq
Wi2thIm7WNQeGEXEjqdxjRGLlVjAGcf6w4NcTb6Prd1LalLbQo9Jg1CK5ng8NaHcytcyQtv
hBnkKqyq3ORx1Fd/daXYxarZjxvqVvqGsarII7NVmdXtWK4b7NGAduw7MSY3DOWYcCr+v3H
hnw1qnhzUPEWp3DajuOm6baRzSMLl5MJnyix3sFPLt0BJJ5pAeeaX4L1q1t9I0vxd4o1m/0
zQxMbZINAESljBJEXZ0Z2b5ZGI6ZbH0rI8WWPiFNK8NahfePLLVfDdg6w2l7aWJh+yO/7tb
ufDMuIkDhW4G8jIGM1Z+G3ifRbP4neMvD2ueLLd9Yn1j7Fpemwq0USLbxcKirkKuWYbSfm2
5xmvSbnw/eXF7ea3fzMkr2sYkktpnZYSkZ+VIgvzLuZzhgxbcOOMUAfOWoeF/CFxr/iyTSb
y91HSItOuLTTQs0dwDOFV7m8+ZkTy0OxSzMSzdCSK1vAFr4Z+FcWj69qXibV73T7K1+0yWs
OhMosxdpGuLhkLbCxjRgmc9Ouc10F94Ptr/xBaaXeXr6RHd27WaWdnaiCz1pIZnmFu25Qbe
R2GWAO1wTjPQaOmNo/iC10fRoZJWstPvG1/wAYXlxbvDGk8Q3C3YkAZWTb8oztSEe2WB6j4
u8XT+HrNV0mO1n1CaJ7pvtsjRw29tGu6SaQqCQOQo45Zh6GvO2+K/gHxp/YcnjLwudMt7hZ
Wsr+9KGW0uYwBIFGNy4LKFkXOX+UgEVzOhDxd8Vvir4p0LW9HOkeH5Ht7ue5JxcGy27rW0K
5IXcxMjA8/eBHIFSt8K/CWkahHat8RvE2sa3pLGKN9JsBczWcZD7o22ROEYmR2JJDEkHqBS
A9e8B6d4T8E6RZ+BfCcsuoRraNfyXRkWUlWPyPK4xy/RcDkIccCtHzX/2v++TXl+iaP4X0D
VbbxF4d8b+IbfTjqVvpB0GaLyl8/wApYxFKJFV8BQjjJ4wcZ3V6T83/AD1P6UAc3rHgfxbf
ftBaf4rt75F8OC2WG6HmMsgREk/ceXnZJHI0gYkgkFO2BnhfjH42sdU16TRIdYSLRNFTzZH
gjlBivo3OMyxYlh2gALIodNxZWHGK9707xZomp69qWg292q6jp8xhkt5GCu+ERy6DOWUeYo
z65FeS+NPhTr9lf2N94S1FJNDttT/ta4sJoy11a/OZJhaSjnbLyGibIO4464oGcn4b8Q+Jv
B/hSTX9J1iW6tpbyxN3BrcQlub68vDHujaZSu0xQvEAcYJByB0E/wASLo6vpPiz4meGdXFs
NMmsrTT7yxt4lN580W5jMyF3UGVlAVgvB61yM2raPresaZqfiLxTb6JFqTvq1xbWFx59it3
GmxfPjkxLayo8kanG5XK4wM8eh3+j/Efxp8ONP8Mfa/AVt4bxbRS3llqE8rNHC6MfL/dhQS
E6EnHr3oQFL42wreeLItNllkT7aujopTqGFxdt0+imovFHhHwz4e0zwXr8emaebLWtPi0a+
tGtwiS4ga4jmDKVIcPCozySD2r1DxV8Ll8WePtH8STeIZ7Oz0+OMPYwwrm4eMyFGMhOQB5r
cAc+tYVz8F9b1S20vTNb+JupajpGmSLJBZvYWyFdsbRp86KG4DH60AVPgJpUOiS+JNMj+zy
MI9OuJJUhWN2aW1DkNjqAScZ555rzP4k6bZJrOv69dPp322XxEtjbaJBDcxtqW0wuzN5MwD
sEkDFmQ8gZr3z4ceBNV8FvrEus69Drd1ftbqJ4rT7MRHDCIlDLubJwOua8rulvNJ+LknxAj
0uZ9PHiQ6MYbjV8rFNMUt3nS3EHGUWM8y85HFAhPC2kXWofEHw5/aWqa1D4a1LUL3W9O02e
4ieH7RFKWAJCK4+ZzIEyRx14Na954/03TdJ8baN4fv7KTXtR12ax0/SmcCSGR1VJJnQ8hNw
lmJxjHOea2PB+j3etWepfDXx14V0/7LoMcRt723uzKZfMMm1l+VWhkAXOQcjcK4u6fwnB43
8VaH4me51W3sbVdKtvEEFn5upW5kiYzxGSNSZFjj2EyFcrvwc55ALdnr2seHofC5hstOi03
SrSSLRdQvJ3hTULOOHZMsrBW2OxjjnQAHci+orrPgjfWVzZ+LNNlmU6jcanJqdzaraywJEl
wMrs81VZ0O0/PtGfSuI8QzeMJNJ8P6XqOveH9e8OQyLqGjajHNHbzazNGhNtaGPlQS2CXXA
ZQRhc1v8Awg8vVPiLPqWhyXsuiaN4ft9DuLi9hMTz3glMrJhgCPKVtuMYG7HagZv6P4C1mP
ULG48b6pay6F4Yikg0uzhztkjEZQT3Jb7zeUduz7o5OTmrk2pXfiTSF1/xMunaT4BhzfBZ3
YT3MSYMRlUgKqMfn25JOEBHJFVvjVqV9pui2RfULrT9Fm81LiWxjMk81xs/0eDbjHlu2Q2c
ZwASATXk1ja+KfiFb+FPB2p69aNoD4MMdqWeRJI0DyJO7fK/kggR4z5m5HO5VJoEd1oPgnw
z42n1LxZ4i0G00zwdeRbbHRbtQASDuN4wz/o7sAflTacZLZJ45KS30af4uWOpaXcXN/4dk8
TNDbrBrEkkD3TWhmeVYwpjwMsmAeea634heC/A3g/ww7abZXb6/dSKNC09J5Jg18MMrpETt
BJQGRz1Xfk/Mc4uuPNa/Ctb2ONTY+DvEdldWtyh+QxrKqzQqf4vK8ySPd0IUc5BoArfDXUY
9D+IPgv7RrY1E+IdLe1hsZtRN5PpcAjWaNT8i7c7QpyOo61sfGuC40zVd8EEsVjqn2O5kux
CWitp7S6jdWfb8zM8bMgVcsxVQOhNMXwSdN+H/i3WPDk9xpniLRdRuLn7LZbbaB/KkE0aFI
gvmLJBs5csfnPNd54svk1r4b6R8QNJiW6OliLX7eJnVA8YjPmKSxwCYpJACTwSD2oA8p1iX
wwvwxsrKxvoNuoeJ7a1vXR2jutV0+eQSBJGBEjjyZ0zz0XHTis6ws/iJY6pZmDUtRTWywEV
hPKkt15bxCOYRqoZLa2MyKVLcKEJAJAFWfhvZ6Vrh0++uo7LTHKXl1eXltMouINOjk8uCB7
jA2sCSpKEHbGMtW18PPDPiPXm1FfDOs3Xhnwmk1zZw30FuPOv7Q3Mk0Bt3fJUL50qmQqcgj
aTyQAcR9ktfGMMGl2Vlqx17WBZXC29tJLJFCu+S3vTcyH75Xy5PnlLNyqrjGK9mvvhvrfi2
2t1+KfiiO70u0AdtI0pWtrSTbg7p3Yl5OmcZUe1dPG3g34VeH7fS7aOZPOZ3jgijku7q7k+
9I5Chnc8lmPQZ7V49efEKz8baTJOPEGqah4gZpFsfDfh2EkQSKxAe4JOJEIHJkKoVYjbmgD
1ifxpavaTHwXoV5rmyJpftFpCFticdpGKiQ+yEk15/wCHPEWpa5usfCtvLP431MY1bX7u3J
t9LhBxiPPBAOQkPUNkyYIbLZh8QtF8Iw2er+MNM8N6Za6YblbDTEE+qkLHveBGkOzbHyquA
x2qCT1Nc5ZeIbrwJ4chh0TxvoUk91cpdQ6HYyJeXdzO7ZlFzcM3zIUyzy7V244ICgMwMT+z
9IvvE9/4c1HxRaalfW85vLTxBNYRQ2lvghZI5IwRmGVzhiGVGk4VTl69N+F/iC60bVdJ8Iz
Xi3i6kLuZrRkJvLKVJC0k1yc7R5rsflAAU7Qu4Emua+0+BtJ1W41+x8E3s2nzRtIuhpZfvb
i7kbENwYzndFIrFUPCxknKgtx6D4dt/wDhXXhXTptd0n+0fFOoL5UkWlW6yXBjUlljLsQXS
GMhdzHnaOpIBQFzxD8FvA+v+IBq1xHd2iz3C3OoWNrctHa6m6ncpni+6xDYOcAnvmuZ+LPw
/wDHPjjULywt7TS7zRZrVbawMt00Z09mI86Zo9hEjlcqp3DaM+pr0HXfFiN8OV8S+HZEnk1
COBdNeSMlWknZUhLLwcbnXI479K5qbxj4rs4PGWm3E1jcXmjrZ29neQ2zRLJcXAAAdC7fdZ
0PBHBpgefaxod6vgbW/C8nwavJddujeLZ6rBDayRhppneN/NVw67Q69hjGK5jUNSuNP8QLp
9/D4msYbKSa21vUYo7mGOS2N7bxxfMv3x9njlGV/vnnrX0c0Hj+zVGtbzRNZKt8yXEMtmxG
ef3imQZ6fwAVhW/xUhu9d1Lw4PCGqXOtafcGCe0s5IJPlEaO0odnQFR5sYPRssOKAPJdS8W
aD47+Iuk6fpl5a6H4etrU2Nhc3IEAniV4nmkTfg4QxRpGP7+5uiVf8V+IrbUPFvim60HVpF
tb+C00tBayyBtSubeUyzCNofmCLC/ltIOhYAHivTJvH/gbUGm0rXNA1CC8t5I0bT73R3ml+
dXZWVUVwy4jkJZcgbTmqlxrHwf1KCwjk0iz1kW0TTWsMGhyXLQIzsjAKsR2EvG4IIByh44o
A8LvvFMmgW8OsNqup6bZabrUFvPZ2ep6k807eX55h/0mbyyCqgH5STkAD5q9i+HnhG9tNb1
b4j+Mb6C4a5t0ks5rlnLwR4Z3lbzVBg4fb5a4VVXByck9L4I8QeAfE76npHhjRRYtotwj3V
tLp32XyZHUlW2kD5iF+o74rM+K+ujSH0iTxDpd5N4H3PLqs9lH5xDrgxRzIOfJJznGckKDw
TkA8i1zVW8T+MrxYr7UdS1CKS6VIbIxyGx3ysIURTw8T2sLu6biJAwIAODWToFz4yj0NvCX
iq50keHb67XU5r2GWWQvbLyobCHYsrwjc0jAj588mtFLfXIPA914p8NaTB4bXTr9poZt26W
2af8AdpbbMESiNZNrqeVaRlTHl4Pf+Cdc8IfDfwikHifUikGp3Bs4p5EaVHS2hjglkYgELH
5okO44B8wetIDM8MQ6R4k1Pwz4KjE5vbC5Ou+KUuHMjy3MeBGHYkhleQq6/wAJSNcVc8VeN
tSuPjhB4a0TRYtT1OMLa6ebrmxgVlLXU7uhJEgAWMLwRz/exW54U1Sw8P8Awu1rxzHZwNEW
nbT9qgNLaLKy2kZfqVORtzwocdhXnnw4kuvB+leNPG2p3trcaoNT/sS0u7lgLQsZ8vI0ihW
kUPIxLsM4TANMR0er2usfDn4d6botzdarZrZWN5dK+jGVoXu5JMwWquQcIgYgBwAQF96ll0
2/8I+BPEniLT9efRJNBs0RotKt4I7fUNREIMskkflkNvlkROMEbD0rU03xn4j8T6Vp2r3uu
P4TtrnSob1fK08XFvOzSTBjvdTgBEibGQfn71j+KtV8LnwN4c8HaP4tsdZl1bxHbSX8kMqS
PMhnNzMxRSdo+T6AcUhm5ffD/wAY6t4+07xBcalox0eRrG61WCOBxcyTWqsVVTyCpkbODgj
A/HnrXxj4V1vwrp9rfeGvE+varb3Et5eS6Ra3Ec2k3UzSMyF1ZHUgMygKT8uM8EZzvA19f6
hYeJms9UuLOTVdU0qFntZdrxyTqlxcOD0DFZWXgdEHpXpOh+AtZ1G5nbx3eS3UdpEtpZNaa
jLG04VnJuJRGIwJGUxgj5sbODzTA8pnsrq68C2mp+JNJ1y8u9L0AalqsV1rU9g9xHDLKY/M
iCnzH/d5y57jnvXb/GwXOpeCtM1Cz0hbqa+s7i1xLeRQi1E8IIcs7BSFZUzjn0ryrxLq3ii
00zxZodndrqNu632hXM2ofaJpbKyW4KpKZFVsgCbHznPFe1fGBbfSfDWh6hceHZdetbSSW0
kghVGdUlt5Iww8wheG29TSA89+Ilz4Z0nSPHFy3iCS08UzW9q+mx2erS2xmaSBFUpHG4Ep3
iQ5IPWux8YeEfG2t+M7NNO020bRZjp1zc3tzdYdJLVpHCeXjLZdozknsetZ/hyOP/hCPhzb
2VtoTeIZFt9J1C9ubeO+nsylo7hcq4+bMa45wM9Kj8aTeJZfF2n+BfF2pG/0+6mS6jvLAyW
RaGQi18uRUbkrNPC4O7B4GKAMzw/4E8Y6B4C8RaDqetadBq9ylpNbadot4ySSiCFI5Y9zYI
aVIgCy9Cc5pfDfjIaj8ZdCvbPRofDmlWmmvoTxT3y3E0h3KYY3WLesbK6kAO4J3HvxXE6bc
WVn8ONXvtavLPTPG3h+9F/BeXDqstxd237qa3Z2OWLhM49LhcA4rs9c1uaPwfp/g7R9Dmgs
dTuIdY03VHVkjgiaVbhYkRQXlnV8qI1H3dpJAzVCPQL248QeB/HV1rTWdtP4Q1y7ja5FtDN
NeW9wYRGHEaKQUZo0BPXLZ9a4n45ab8RdTtZ/+Eb8Uf2dHJdQWNhY6ddOkskxJkZpjtG35e
AoOOATnNe2eGfE2l+K9DTVNKkcA5jlglXZLbupIZJE6qwI5BrzJItY8UeJNIazitZv7M1g6
pdT3WEazRo2RbdUDMxkKMG3EhemPQAHil98Q/Gl6Lb4gX6yafqkvhGe10+3OcpKbiCKS5x/
DudmI9kWut0Q6f8ADX4u2Q1jVP7WfT/D84hi8xtov5Jod8MRfPPlmNmJP8TMcAnHeeJPCdn
4h8cy+ItQud+j2elS6eumpYbY7iNizSBpWcBSGi4OEAJX5jmuu0vw7Z2PkWukadDpBh2SM8
iebKWbzCT5zbt5JIz35PPNID5sk1Waxj0bxt/ZlyZ7eHxBr9oVtWcTXsszJHu+X7qRAOSeM
AVRtl1rw+U0Twzq9wupX9nb2Ou63FcOvmapdXCzH5weWhiEmWzwOD1NfXdpp8mqaSsmrSK0
bSJcKLW8d0k+UEgnCgxk5GzG0gc9cDyh9b+EWr2mm6ZItrewaLfSTiwhgaKY3IEqbRaRpuk
OSeCoUg5zxgoZy/jj4kWc3hmXVIdOvk1TTp7S5u5h++kgtjMy28oJUqGcIH2YGPODA8k1se
MtW8VfEDwH4yu7MXehwaRbxzjQ3SNZLyFohJIJ3Bb70Zbaq7cHGc9KxoPBWvv4N1vWvFlvH
YzXupTakmnvIDJdztlLVJ+QscaIV2xkn5sEkYwdTx1a+K7fxLry6LrU+n+HtVksNJ1Vo7GC
TZJIkcOI3Myv9yReQhxk9cUAT/Dyy8XR6dcw6jOmnXPjXUopBPaXKyuYEs1M11HIOR5m0BV
wPL3DAFen+KdV0/4ceCINP8N6bF/aF5ILHSNPiX/X3L5wW74HLux7AknNea+FfFURutLvl0
SPRdF8LTLbwRxsz7tKuIcRXB3AHaGCbjyBtbnisjx/4nl1q0vPGStdxw3cUmm+HmtWVXtbR
pEjudR+bvIzRomOdpGMbiQAanw+0fw7cavPJa61ceKDpIt7j7VazMBLfTXMq3U7qMBwGROo
ICIMdM16hub/AJ6J/wB8/wD16+b/AIV+JtJ0XxtaafaXF/DcXs6wSkzoyXJcllTyY41WMjL
kjOF+bOSBX0hui/ufpQBx/jrw9Y6R4x1Txj4ksZrnRruGHbq+nhhfaG8SsAV2jcYm3EkjOC
TuBXpF8LfjJLrHgeHUPF9lew28LNDLrpgAtWYc4k28xlUKBmICbtwyMVueM/i9ZeAfGq6R4
m0500aa2FwupQksYyTtEbR4+Ylh1B7jjucbxj4H1jWPAOpWPw61m3k8OeJW+03VuWJ8uORg
80lq69fMG7KNwS5IK9ChnXa/8NvBvjCSPXIYI7LVHMc8Os6bsWZtp3oS2CrrnB+YEHivKPE
/wF8Z351drfxDpGtT6qrhpL61+yfZ3McarMqxhlMg8vrhfvGuv+HfgvTLr4f6Vq2geIr7SN
Wl3TXMlnOWTzWYloZYH3IdmdnIDDZgEV2Emt+LvDqM+v6PHrdjGu5r/R1KyIPV7d2J/FGb6
CmIxPFU2n23i3whovijxJPpdrdWdyoaC+ks0uboG3VF3qRnhpSATzn1ryDxDqOqaJp2q28m
saqToOoXyWso1GYtEkd1ZyKrndl/3MrgBs8Zr6PvLbw5468HxJclb7R9VhjmidHaMupw6Mr
AhlPAIIwRivHvGvwksdC8Oxw6fDrHiDTrnWDqN+J7ePVbqE+QUDRiUZYZVAfvNj6Uhmp8Nd
Y1CH4lPol54lvdXF5ptxNJDdXPm/Zp7e8aJsA8qCrJx/s571zPjKLV4viBqzT3l7aeELTxT
p1zdvHHASt0y2vlkEtv2ZZM8cZPXFL4E1ZbX43Wktvpselw6wLgXU+q6VbaZeXspG5REg/f
OAVOT0J9a2viRompav4z1bw7YX11c2l7HYaxeafZaesk+6KXCFZXlRFDfZwCCCePpTA6iPx
PbeD/AAT438UanGZtQs9SuDcRJyZZPlW2jX/ejMAHu1eLQaRrEDaAV1m58P6rq13e6feapa
tHP9onkBlvXaFwNiIybBIGyPLHGMV0l3rn9p3eh3V5oF3feF01qTWPNhKme/vmlKQWbQkgr
JEzMWU8YgBzWFp0Hh/UPiHq1zq1vp3h59QvpIri4uIZIFNs8m5og27ak0iqFcSJG53NgsMU
ART6LP4invfCngbRbDVrG80+1sLG8vEa3u9GsSQHnEcqjzEc+Y4kjOSxGegFe369cPJd/wB
g6b4gl0Ox0WD7ZrGroUUodn7uNmcFcn/WPn+FVB+/XO+DNSWz0Hxh8X7mNZX12YRaVbA7Qb
WEmC1jGehkclv+2grlNT01vHekaf4s1KaOxtJdVa11RIpN+nTmNjCl+YG++AVCAOdv3WYMF
wQD0e2GpfEz4GSR6isdvf6rZOY2KlEf5iYZWTJKq4COU54YjmvKdH0bxVp3w7m+IE+sxvby
3C6lLOYB5h2jat0gz+7jjGFWEdYd+cM2F9A8IXPhPTvi3c6P4OuHvEFk0etXe7fHJdK4aLd
J0eba0uQOigDgKBXH/ET/AEd7j4Xz2dw1hc6rBq8Mzt5NpFYvKHmWWViFAV/MCoeu6MY7Ux
GldaBDd+ILC/8AE3i6HUbvVG+y6nq2myeWdOEgVra0hwc28Um45kPzOdoJG8Y5Lwr4ebxSl
npctv8A27cGS+nQ6veyDT4/JuzD5wtUGJHdvnYMcbmOCM4roIYfDOk/CLQNae2glv52/se/
09T+81dZJCskMvrKozLu/hKtghWJq54S8XeB/AmiXseh2p1a+unaHQoLVG8zUIg52QRhhlS
jbjIW7sZDnfSGcvf3C6ss1145un0q9sbt9N8TmPzTah1UtaTC2VsOJI8KpbcMgKVNes/DD+
29a+HupaRr+lXNtpe+W10uW+t44JbixZfk3wrwhAO3GBkAcCtH4feDL/S5dU8V+K7pbrxVr
5R74RcQ2qJny7eMdwgONx5Jyau6t4xlTxMPCnhmzh1PWRbtdSefceRBEgbafmAYs27jaoOM
jdjIyCOM8I/BOzttOtrr4gXFvrWowSvMYoN0dqQUiXDqT+95hD/NxuYnFdJN4nufEOrXnh/
wrqNppVnZQJLNqpZJS8TLw1soO1gCGUu3CspG00/XLVfiT4K8jTrg2N/ZXSPPYXYzH50fJt
rlB96M5GccEFWGeM+RWOh6dJPrUXjfSJ7+2t9VL6rdaXM0Edq7xqWi+zIA/wBjI2gt1kK72
GOaAOP0/wAK6vrWo6x4r1DxssHhjRtUuZJvFsMzJdXcW0fJGNu0kF2QOpx95QCNtd6bO7/4
V9pb6HY22g+D9TaGO2eK4c3TMz5ia8mRstHKzFGAJKmQEnqBz3irxVq1xH4VvIbDQbzQLPU
BZS+CoSA7q/yQtydsw2/OpVdo4PIBIf4T8HDQRdfatM1TxUmn30l7B4XsLsTWOiKTuw7NhJ
p15xGN2D2BO6gDF0vwx4ti1zT9Nt7Gy/tuG9Baa21G3uJNLgWG5gFvLlw5YI0RAwQcH0Nav
h+z+HmmeGxY+J7fxJ4AvlsGb7RfsIbedwmJBH1D55+RuXHYjNLNpeoapZ6TFdabp0ke66mt
tbRkM2ty3Ky5usqMxQxxzNI+7owCgcDPS+H9E8D3er3fxMvdBs9J8Koo0/SrKGyUnWG3gi4
eNVzIS6r5S4yMbu9AHU/DHwzdWeg2fxC8YaneHUm0oQRR3+FTTbUHcR1zltqsWb5sAA8gkx
eINQ1I+CtX8Tbc+IfEBXR9It/47KOYhY1I/hfDec/fgA8KDXJ/EP4i6z4wt4vD3hOx8uyjm
aTVdt3bXF55aLuCpbxylidwBIPoARgkVifs7lfEniC8iiae903Q9QudTa7uclprqdVij35Z
ssqLKTkn746dKYHovxWNh4R+HHhfw/8AaG0+0iuoLeO/3yotp5MLMkhaJWI+ZFAyMZOT0rE
8LahDP8B7nWrawvNd1DW9YEYM1+XmupUnWJZo5SqY2rEHTIGNoz3r0PxFY2viL4if2ZqUkv
8AZ2kaO11NFHO8QZ55Nsb5Qg/KtvNzn+KuG8EXk2reHNF1zXtUu5Lbw5o660IfMLLK832gq
8hPzPtiGBk5ycnJoA6fRfi34Yso9P0vxl4ks9P1S4hSa3nuf3EV7C2dsyk/KhOCGQkFWBHT
BPD/AAe8TeF5/H3inX77W7C0uNUnlubSK5uFjeRJriQZUMRuBjtrfpnGKxdPtZ5/gZrms6l
qd9HcaNo9vJFGsh8tbqSH7U26Nsq+WnQHcDnAFbmkaD8P/GOnaxp+v659k1qwleNtO89USz
ihUKDHayAxBDs35CY+fmgDF1bUPEOs/FrVNZ8E3yedJfTWatawfapnihgijEkYJEYAeSZd7
sFGf4jxWn4V0PxRJqOu+D/D+qRaBd20draazcFzeTxxsZZvMhmAVfOfzn3KyjaSWGQRXLab
a+ItO8K+H9b0HUb3RTBZ2VvctpL20Mc0l3MzxoLYwlGkxLGThl+90716F4o1XQPgv4K0rwj
a6pe/2hrF4Pt2pRRme9cyFmkuCACTI5UovBwSOu2kBo6TFoOgaNeaD4PvF8NeGdOaU32tbl
a5vbhMmVY2kB3sNrb5CD0IXoSIPhl8SfFmteF/7S1jw3c6lpSSOrXsIX7QsZO5C0AA3kRlC
xTnJICnFcHp8PhrUo28W/ETwffavZmOPzTIU8u3Fy4EMstvkbrhohCHkRcncBjIJr2OXwTr
3huea8+HmuLZxSu8z6PqamazZ2JJ2EfPDkkn5SV/2aYHP6p8K9I1Yt4t8A63LGsvmX8Wlx3
O7Tru9wxjmZTkIyyEMcDqORXkvijVL+bVYtOu9I1Twnc6do/9lWFrcyDddyj/AFoQjKyq0z
2WSMhlDZHUDsfAUemaDf6r4b8RePLvQfGEd0zRGaRoIbp2+eWZY5MRTq8sj443bVQfKRXp8
csOpeItP0PxtoOnTalA5u9LvkjEkU7Jjc8e7LRSDIJXnjkM2DhAY/i7TYZfDGh/D9pfsNhP
C/26W3RY1S0t4gZMAjaAXMQxjG1jxXJ/Ciy8TnwtovhGC7Ph60i0VdTUQ2MUiTfaJ5SgfeD
hggUkDGSzelRfGPR38U+ONMsZpxHY2dza6Wfstw9vdM13uacCQMV2CJASrIcjPIrSTxjrVj
4hXW9H0WGLS9eFpa2P9rwXFt8oXESiSNJEAYuSA2372DTA76HwNcSTpca94o1K+uEVY4RYz
SafDEgz/wAs4nwST1Jz2Axiql54D1ezuLa/8P8AiKe5urefzGt9Z2XEMyFSGTfs8xOoIIJ5
HIOa6rwvq9x4g8LaZrdxZixlvreOcwb9/l7hnG7Az9cCt3pQB45qngTXL7QW8M6f4P8ADmg
2k1yt015pt/NC0UiD5ZAsccbbsgLndwD36HmdF8eX3g3SfEkzahqmsf2VpQubjTNYulmnsr
0SiMw+cFBKYKt0OQwI619Dnke9eB+I/h5a6L/wlPibxV4d0zxDp1xq76osxvZoLiGKQQp5e
1Vw2PKBwWwcD0pAcb4n0rV4dA8WXkOpJ5WqNdtrV6ujXDWdr80fmCJwxY7DC2WKkEk+le2f
E9rB/B+l6zd6O2vafZahBdy2ccAmadCrJ8qNwceYDzjpXkviy51xfCPjnTtP8RBPDYk1P7X
Zslq9ysReQzeWpcN3fbntivVvFNlpWpeCfCFvfW66lpUl7ZJItyiuJEdDGpYHgnLr/OgDxz
X/ABDpUPiC+uvCtlqGhi9srO6tLS10+NZre+trqSKRfKZlTOyVAeSCGGM5qfUNVuPFU3hmf
xa2oReH4ILkS+KJJYbFLuGYRzW3llWz5okijG1V4Zc1yujpo1m95DdaleLfaPDNp9vNd7Rp
1lcQSoF3mMGVfMFmjEt8vDYrqfDOljR7LxheQ6p4Zj1DRxbarDounCaK0s2tZX8x/NmGBvV
ZI2ZRgDNAEMUI8ORnSbjwzYaJJcxwa/DeEtf3KRllS8JlnB/fojIxYDpng13PhdPElzp2ta
RDq82peJfBetu8JvJPmvLWVPMSORsc7opGUNjhkB7YriPEvxA1vxN4cstSvvDLXeoQ33mac
vh+Ke8hu4G3Q3VtM5RdjbdwOQB90jpV6+0nxRZ3WuWuqu66vq9haadZWGkzOLnUkt5SftM7
rtEO6NvLYk8c8ngVQjrtD8TWs3x3N7cafJ4ci1bTFsUt7/bFc6jcI7OHEIywVUMi73xngDP
Fei6JcRQ2q6bHG2+2aSInyxj5HxklRtBIIOP04NfOviLwv4rt9Zt9J013l8XadcW2o2bTt/
yHrS2ceW3mEgC4iQtG4zh1bPoR7nrWox6P4y064u0/cXqSLE8rqkUUyrlwzEEhjGpIxgHa+
e1IZB44+IWl+CdX0aK90K+u21W7h09bmCNNkbSMdqlmYE8gnAz74yM5Wv8AxT8C6dqN1p+t
Xc9jNBqq6WtybfKx3LRqwdXIKrtWTO5sdD1xVL4teGfE3jLRfCdz4Xsorq/0vxBBdzRzSGF
FWIuHJJGSA3cA5HIzWfF4euLr4y2Ueu2V3e2OhW0+r3F5JaMtvealIET5MjBEUXCjr9SCaA
PSbPxF4Oktk1uz8RafNbamwhgnE0YV9ny+WhGM4Ynjk5Y1jeC/GF94k8d+L9Pn0mLT9O0Se
Kxil8wO9zPtZ5MkDHCmP5ecHNeD/DnVvh9a+CNR+J3iGzt5tQinubrSNPGXGl28Lt5aDn5G
eVvvHlmYdcV0nwts9T8NeNrS11PxRdZ+ym/16G4kVYG1K+YPHAqYyXVQSSSTgr0BwAR2Sa1
beIvHf/CN6TLNqkVtMs2r6hFFthEQHmRq5wqliyhflLYUd8tjyTxl/a9543GvWymKK/sJta
t7ezmmBuiGNvbHy2kKPIN0Mo2hTxjBr2y+sYvCvhzXvEB0qxtNU155Rc3MzrBb2sA3bWlkj
5+6c/Llmd+3UeFW9klpf+H9Uv8ATpNbgNssX9k+KGdolRi6W8Mc5j2jKh3RZgCd65OQCAZu
x+J9cvPG/hu4YTeA/D1tayaHa3M0Md4YpP3RMdzjKRF2EahXIICODgtkZmt67pfijTf7W1z
UfClrrPhuwnNjLcW2E1GSC6uFSOJfNCgfuYmwAxzJVfSfCNv4r8YeJLC5sLDwtJPDa3lh4f
Mwhgu0RwwLumUmIUOWPzjdKM52V3vwR8E3N4YfFuuSW91orRyLpdjJDvAzMT55V9yxH5QFE
WFIO7HOKQHRfCP4falosviPxRrlvY2y6tdtdWFlb2kUfkRtllkZgobeQ5GCeBnPWuv+0Sf8
8z+Va2veJ1sdXsdBs9Pm1G9u8PMsPAtbfO0zOT2zgAdTzjgHGHhP+fiT86AI/jN4Ph8dfD9
/DbaXNezTzJJFLE+w2pU8yk4OcAn5Ry2SB6jyv9lbUPEWnweIPBGoC4vdI06T7RY3ro6RIj
YxGgf5sH5m24G0hs8nj6cr5d1zSfGvwx+Or+OPDumapreh3scq6taKskgSMyvIDD97schRj
5g+QoagZ2PjjUfh3deMp/Dl94Jjk1G8uU0y41t4IY1tp5oGeI7iwkY4HDAYBHXIrsfD/iT+
1fCtr4dvob+08RHSf38V5ZyxiR1jVJGVyuyQB2HKseoqr4j0O18ZW1j4q8M2mk6tOUNvcWm
qL+4uYsn5JRsYrJE/IBGR86nG7jhdCk0LwXZeH9EsfiZ4dk13SLfUEkikRpofLkfz3XCSZj
EYjxyeg6dqAF0PRbbWPg/8FbK/hW4tEu4kmRiQCPsdwo9CPmx+Ipl54w8Z+C7ltA8Oae+pX
o1i8ZdK1CbMr2vy+QsLyyKWVvmbKGQr029h0um6TPYfCLwTNpVwPE0OkXsN802lrxPCS+4x
Ln5gBJ0zkhT34qt8TfEWl63ZeB9Q0+Yy2kGsyapKzxlGjWygmkkVlYBlYMgUg45pASlPhj4
9+K+malPaXem+MtGuZls7hkMRuhbuySqrcrIgJYEcMAc8VofE+48UeHtXsfFPhW50WCWa2b
S5hqSTyvK7SK0KxRwqWkf/AFuF4+8T615p4R0ES/F7UNK1a3t4tQuryOXUNR0+NrWacyWbX
EkG5WJRRIyklCpbjcTXpsNnfajoXirwibqWbVdA1BbrSpbmQvIUIW4tmLNklQ++LJySImBz
zQB4+NKe/wBG8P6RZ6lf3GlwNHrF+dvlzzr50gv7gx8sLiObYAFOYwcrk1F4wtJPCNxrGra
j4s1bxRHrlgkthfLaJLBfy/dtLSXarRlApZjuVQ5kyMEUf25d63qPiK+8PyT+CY7668yym1
pHjWSWaAxX0cSrliFYJIGHG9RnrVrw9cWtj8VfDmi6Ja2glv8AVGa31fTLxZ4rnTbeAr9ml
UY2sgSD5WyQWLDBoA774nakvhzwdpWkJ9msl0nSJtRMNvGqp50Uaw26Rr2AmlVgB08sVwOk
W82hy2DWFqL+20zRr1bmKZ8C6021j8l4th4/fXTvJu7Kg69DY+JGraHrXjmO51fVtKv7jTf
EsGlWui3EaPJBAFjeafKkSqdwc5yVO1QRXWeC9Ih8MTWviq40fUbvSNQiTTv7S1q9UzQW0z
5jCwRgokJYoGJO7kMehoAl1bwF4Z8EfCmXxDMNPXVNMSO8s5Ixtt7eRZFkWK3XPG8gLu5d8
/MTnA6r4mW8b6Do/iSXTptUttFvEvLjT0hMzXELK0bAR/xMvmBwD3WvP4fAXijWPH6+F9W8
RfatI8OIhs/KygsYDu8p2yP3l0VBUMPlQKW+8QK9E+HOpQ+IfDGtafb3V1e6TZ302nWOpO5
33UCqBuEmcsVYum/vsz1zVIR86zaZHfQapqclqmmR6alze/2feakUgsrF1aFY32dbsjzI1x
kRqVVskIte9/D7Rr3QdB1Hxx4+1exku9QCXhdIBBDZwrEEVsMMrIyAb/fAHAFcv4G+D7yan
Je+ONA062tNMkij02wtzlZmh+U3cmDgmXbGxQgj92hPIrV8YW+r/EzTLtdDvLe28P6ZPvhu
ZCyPd3MTZ3xSA4RY2HDMrKzA8YGSAV/FfxOin1jTdN1GPVPDXhO+jc3WoSQ+RPIu4BHBJzF
AwJ3PjepK7hHuDHz3xReeG9e8U6TqHgu1vdA0LTmTOo6awiutU3MIh9mjdlCrlsNcuQD935
uAcxfHWteLtb8K/wDCVeJdG+wWjnErWx2pvVk+0XiZxhlO1VVvLPmBmO0qDb1TSfE9n428Q
+Fb19Hv9PeGPXrnxFEv7+xtclGhC85DorIkRJXDHqOAAd54I+2aX/aP/CK3hSS2ne5/saRF
ZtUtwQHd5X/etdDGG3MArAKVCkNXeXljb+MNMtvGfgrUlsta8l0trtlYRy4yDBcx9WUMCCD
8yEHGDmvIPEVvpvh0eFo9d1m68O6jeQ3F1qVxHcMZLG2KtHDyMlpl3xRbudyo+7IUEbngaf
8A4Qn4X2vi7T9SmexiuWtr7SJ5fMRAZtoWE/xTZbO4ZExcnupUA57/AIQ7UdI+2aGVsG1nS
rV5GuNnlajdif8Ae3M9lKxCCNWJjEWBxvBaMsDV1vG+san4A01PsNl4d8HXG2zhbSJvKm1m
R22iOPcP9EiJyHd/mByAe59217wr4d8Z6Smn+I9Lt9TtCdwSUcofZhyOODg8jIrxbxZ8Lda
u76fw/D4dtb/+0bgfYvEbFUTRbJf+Xfyhj7q5VVA2vuJbvSAl0LwwfiFq93pl1dx6fo2gCP
R7230ZD9iv4U+dIIZW+dApYpKFOG2J06Bf2g7fU49K0iw0FXtbe30+6KJB+7EYD26SFCBgM
LZ7nHou89q0bHxnp+maro/gn4ffYtC0Kz3oLm7tWMN027aix4I/du5f98CRuUD+Jd294q1L
7bo8Nl460O/0LypBLDrensLm3tJhkLIHX5kHJzvQLgkEkHlgeB6jY6HY+BrS30iR4bma3Fx
pMdq0PmJLvBV4woYiQYT5R99WBZg+K+g/hZBp9re+OPsaxqG15jM0agBpvs0BmHHpJvFfOm
s6f4r8OavPJJp/hmyltGuWbWtL0gfaxsjMqlAzeXG0kQ3q4GMqwHK16V8OdNhsYPhbFpkDW
V9eaXPq2rXCS4a5g2DAmxgSFpJkO4gkbTjvQDNPxxqXiC58ca9beH9SOn2eri28My3d5pa3
EKzsjsoidJ1kBAnP3oioJPPBxq2vhOS78C+P/DOiXUcEj2sehW9zMSUVIrONOcdOXfJGcE9
DUaeGdZ8UeDPDes6TJaxXCa+/iMw3UjKlwjNN5SllDEYWSM9D9wCuf07xDq8PhDxh4mt72a
GyvtBvtVGnzFWW1ufMkjQxSKqsVcoxAbn7vSgDjV1DWPEcEvhzw+lm2m+MG028kt5dXQSac
yhS8aKUXzQ8UKFQDkAdMVp6z4H8LXHwOs/Ftxp8q6xA6Wl5Y3SOY5L1pxBKCDh428xmy0TL
nr81QQWOo6L4gtPDOm6xZ/ZtOdZ4rc2c0U8t5aaWsYhWYjyXwQHPII5qxa6BqGv6vpTto2t
W9pBLb2ulwa/cyQi6v2kmvLm5lEbHeB5fGcgnFAG/4bsZdT+KNj4Xh0e6tdG0DUJ9Ye52Zt
5zDGlraJHJkghVDEjOQUwRWH4v1DUrn4h23ieGW5is9UknutPt/PWaOWayBhgkeJogVRmcO
oWQglgcZNdv4Rhg8H+E/H15psCyNp7pp8UMWUS6uo7dFZ/96SaQgt1OBXnV74BHgvxTaeGV
TT9Rvr7Sx5brLep9hJurdI9rG4YgNIQfl2n5PwoA734h2/8AYcXh7SNRvH1a41rXk1PULh4
kjLQWcQmI2oMYCwRj/wDXTrD4meJdH8Q2+meIC+rG70qLUGht7L9/a3E8hEVuAh/eAIJCfl
DYiJ+bPHMwx21z4u1rw3q+h3fiLVopZdEjv4tUmRo4XtBNclPtEjqhAKDqM+2OV0ywJu9C8
YeD9X13V9UvgdVeTUrCK7EdvHH9mWN1jeM8B5dpj3E7icGkBj6R8X4r24sfA/xS0F9anvJo
rZ7bVbNfOMkjBN8WI1BXJzsdI3UdC+K2/hLr1xrvxI0rQIdJuEsPCWm38K3nmNJDI0lxEI9
u8BwAiMo3DOAQMgZpNd8TeJvGN/a3Z03S01Tw/YXt1bR2FwxvJrlozHHstZ0SVduWfBBGQO
elXv2f9G0uHxf4g1c3N3FfND5dpp97Iv2mCzdw++aFRiBnk3MFGMg5296APRtc+Gng3WvFk
3iS5h+zeIZrWS2+1RXDBgHiMW8JnaWVWIB28Zrn9W8A/EC407RNPvPGVjrOlaTeJetGdL+z
XL+UpMaK0blThtvGwZx17VyXxP1LTbrx5rXha40VLvVtTutMt7DUfNt1+xjdGWUMzCRG+Zy
AASdwx1r2K6+InhOzury2uby6jFlMbeacWFw0CyD7w80IU4788d6YHF6B408SXFnpmh/D/w
AP2GtQ6VplqNQN/dy2MkUh3IIgDE3I8sk5x1FdGvxMOj3TW/xA8PzeEQVDwXMk63VvPzgqH
j+6w44YDg8Z5rr4dc0V0t2XVrNhcRLPEwmX95G33XHPIPY0azren6Fo13rGoysLO0AaVoo2
kZRkD7qgnuPw5pMDkZ/jP8N7dZGm8RbFjxlvsk+0g9wdmCPcdKxvGXjjwl4z+DPii58N+IL
S8jt4Dv8AmKEMuHClWwfmCnHrXWXPj/w9YCOTU49S06GSVIFmutNuI497sFRdxTAyWAyTil
1j4c+B/EGvpr2t+GLDUtRSNYRLdReYAiklQFPHBY84zQB5ZF4A8I+MvGvi8axeaWNb/tJo4
YDp1i0vl+UjqTviLvw3Uk9K3NM1DVPEP7O9tqEtsJNS0xkc29lBt/eWd1goka9CRDwo9cV0
fjjwf4Lks7jxFqSx6DfRSROdbsIljvIzkIAsgUtyDsxzwcVR8AXXw50/SbXwj4d8Rpqv25Z
r4LcTmaS68x3MjMSOSSHyDz8p460wPHWl1u3h8e6zovh8WmkeL7qSzMWtGa3uIw8QYSJBFH
I75eS54Az8uexq94P0LUL3UdY1bSo5/FmkXujpY3QF4lo8iXMQkkkt43jXjfu5kkUj58KT1
2v+FV+M9C8cWX/CIQaNp+maZbkW+pXA5mUPujjkjTDFkWSeMtnlWU5zkVpW3gHwJoegaWuv
Xl54nu7mVtNa20ySQQXswea4EbQxvt+QNJw5wFXmkB5+JNM0K9tvAQ02XUzb3EuuSWljrsm
o3F4T8k8cyhIyJQreaqjIYo2Dzmul8I6f4nt/G2qax4P8H3Wl6aSv2O31/NnEkU0YEy7V3s
NssUcgGB99xxnNdvHrcPg3WPD+nweB9N8M6Hq98NOUpNFHMJGQsh8uMFSCV2n5iRuFVbPSt
F1rQtX1b4ja3PfPp91cw3dvc3Pk2VqI5G2nYm1T+72MC+4/MDVCG6er2PjCST7Z/wAJf43Z
TbtduPs+n6QjYbylGTtOMHaN0r8EkDkX5NQ1HX47zwR4pht7DxVZbb2xvbYEQXe05WaLJLD
B+R1OSAx7MK8W0nw5D4wvdGkjttSubzT9TiGnyq/lXM+lZ+W6kGcQyKAAJHAZ1UBeSCPQrf
xlcfFLUNV07RtIFnqWiTT3Ohams6yhZYH8sicD7iyElQMsGXceq0DOq0T4h6fbWul6Iltdx
aqWOntp19MWe2ljgd8vJhmYNsIDnO77wyAa3rvXvN1KCPTtQguDOZEjKyqyRzRq4KsEOX52
5BKgY5YEgHmrKPw/8UNM0vxNbSyaB4ihWewJVx5kMoyk1uwyN+0qSCCCMbgRmud134c/Ema
5v4NC8R2kVrcRGJjDLLZNI2cqzY3bSvJyhXezHcMDBQjQ17xj8NdB8O3Kan4b0YYb7c9ils
CGXcU80r5eSxIk2kBgRj5gGBqDU9T8J6T4dXxd4o8OafZax4ls1hCzwNHIx2FDJMwJMUZRo
lPG5M4O7jFLw38F7TwVoH9v+J7j/hLfEOn24lhVyIovMUfKoz95iwUBn744Fc1JJpF743g8
aeOru11Uw251GzsYYMpdSL5cQVRI37ryXIVlcDDlnLAFlUGZ2valr8Nnq19cWEen2/hSNTH
aW0sUlvoYEZeJY4pARcTOdi+cVKrvO3OGI5LxJfaF4gkvNH8ZzeILeeGSyguL+21FJ4Z7nb
JAbia3kQKoQxOTtbOMdK6/XLy/8ZJr/iTxBYSjS7CRY4p0nW0id/tSotnLtz5kSna0m7BR1
bB2tVW48P8A/CQaz4q8O3MKahqEM8txfalpBisJ5FW3jWYY2lZNzXEigMV4U5bNAEmlahq1
teQ/D/XvhzZ63pmt30Ur3Mkey3Wdykc627Q70AXDSA7kON2eev0Rq2qaf4F8L26WunhmUxW
Gn2ER2+ZK2EiiBPAHAyT0AJ7V418G7PSZ/H9hN4X8Q28Ojpb3F6lpHYS2txeJLtcJKeYpfK
81fmX5gSoqH40eI9Qvv2i/BnhPSrV7y50yJNStrZWASe6My/LISQABCr88439DQB0XgHxrq
914psrrXtLgW58Y6arC7trhAqyW7XGR5RbzNuwJhsY9ea7ja3o1cr4C8H+H5Hh1qDWLmwut
Ov8AULG3sba6CwywR3k+yMoQSQu4jAIrvsf7R/KkB2VYPjCPUpfBmqx6PAJ794GWFCzKCx9
SpDY7kAgnp3reprNtRmA3Edh3oA+TfgZqPiTwF8ZNQ+GfiTzo7HWllvbCznmEjWpGXHOcLu
Q5KDJyATis/VNYN+sXgez0jZa+CYdT028vWlVEaSWOa3t41B+ZmZNrcZ6+1dnD4g8Ua5+1p
Y2V3Y2NtoliZ/scsUkKzS/udrs4+d2ORswNuAM9q1viTZ+FfBfjNPEQ0izuLu6ju9bkhumB
+03kUUUEARW43FpB05zk0Aavwyto/DR8fHSbiZfCmkXAtNOs7i6LRQyRRb7kq0h+VTK5Byc
Aoa85vbu51TwxY3ENijW2jaJPNeXF3IsNtcXt3dQmSNZgWVtw80AgkHdjjNenW8GleD/hZY
+Bdei1LUNR1qxupr5tNtWuJGd/muZiFGcB5gASO6ivI9d1c6Za+KJLyztmup7HTri2bw9O0
Et8YZZHW73eU0cMjJkiNssxiYDtSGd54GmvLj4sf8JbrkNrpKeIRd3FtCl9FcoyRRWkKssi
Ha2cSdOgresfHmgat8V7STRBcG4eafRLoPAyi5WIuyzRtjEiRyJImc8ecc9RnzjWI54Pg5A
mkKltpGhwWGnWGnapY29y97eXIjd/NLKcYEyghNpJDc16TZeHb3XYpvC/hxdN0P4f2c4tZP
7PWSG5uGUl7gROpAVDKQhI5+WTB5BouBc1jV/DvgP4k3ut+JrqK0tNctY1ttQuMnyZI/le3
DY+RWBRwOASHNVtBsbHSf2hvEunwxW88WoadDrTMyZktZifIYIewdYwTj0qz4Q1vQ/FfhY+
Ete1GO9vpEuolguSBPc2iTSQJKw7llXkjr170eGvC+r+DtR8TeLvFWuQaxNJaQwQzJAYWS2
t1cjzDk5Y7iSRgZzx2piPMNbur+TV7O/u9R+3NrdjrV95FzaW8gtUjPl2/ksIw6n94nO45x
7113xV8e2CeErzwH4WvM321rTUp0tjJHplpHHuuHbK7Cwj+ULn7zgVxmn+G7PT9Y+xau/iL
T7uTwzLdafFDqCakLSHz4GKIhhRg4cIADuBAIJ4qxfTvpGlaH4cj0vxPNpMV3PcX95cRnTr
u/vpCX8yJmwjspZz5TbVfKhS+0rSKO10/wASatpXiHTdQ1vSbiC6+xfY7qNXFx/aFsMPFcR
OABLJHlw6D5vnYqCAM9F8KdQgvtF1iHRrOSLw3aalLDpM7rsE0Odz7VPIRZC6qe6geleYfD
fw7eeMtbuLOLXdRbwToF/BdRQtataC4ulG4RbHG+ERnbuVDsJI2qoyK9s8Qa9qdnq1loHhq
xtbzVLhGuJFupWiiggXjczKrHLMQqjHPzH+E00I5/x14hvYfFeleFF1JvDtlfxNI+sPEro8
gOFtlLgorH7x3dVGF5OR4vf2Xiiz8Oa14A03XLK28OWuqQ6ddL8+xDLhvKilz8kJ3jejElB
lFY7hj3m38TaNrV0vhLxbpJ03VL6N8abfoJIrtFGW8txlJQByR94DqorzfxZ4B0LwjqNxdS
6WkXg+7hWBbi2QF9DkJbe5U5DwyFvnJzjoflxtYjvT4A8F6f8ADJvD+tWsE2lWkLy3FzKAr
79uXm3D7rdTkdOg4GK8s8KeHdL8J/BKDWfKFpLqOqRX8EVxFLOb1Fcm1ikRAWHyBXwowpGd
vBFZusavrdnpg+GGoajBeaS01vFJBbtJcXdxCwMiwW7KCGjkWMgGQho1BU7gVY97q3hJPDX
gG88R6jeb5vLF3q9lcSt9numyCFixzFInCRMmD8qgg8YAPOfEtnqPiG5tPEfi7wVDqnh7Xd
+oahdRT+YdMht1YwxRyKf7iuSCCHacrxiorzU/E2maTa6f4iWCw0/QZZNUVbiNo7m5uJJMQ
tLCNwZY3kaUtGzIRGPu4wOn1TT7jRLDxLG95F4g8PXiQ29zp4maKWxd18ySe7eMMY3VQoDq
gJJDP0LVb0/xJt+HGoN40tZ/E2iQaVbanZG8iCX+JmZIoJCPlMpZflkXaTnJA6kAr+E/iFY
+GrrXm0OCfVvA+lxRyverciQxBQVmuF3HLh5N2FB6xSEdQD71pmsaX4g0xL7Sb63vrOUECS
JgwPqD6H1B5FfJ2r+Ab+/8KPayW+u6Xrmpy3Myabazx3ccVjayL5K3IDHzNjuvKbnO8jDYx
XWW3jKWG58OXug+FrnQJNMjLazeW+JLK7s4U2iFGB2yyPIVVQwEiHIIHNIDoPFnwf1SBGm8
FajENKt5Ddf8I/dRCRAQMvDbyN/qo5QArRkFOeAKuaZ8UdO0Xwp4f8NWtnqvijxKyNBd6Vt
VL2ARxlpGkSQj5R8qrz8wIwWrfh8f3Oh6tFonjyKxsrmWwfUvtFjI0kMcasisrqw3A5dVUj
Ifn7p4rq9PTw7rVzB4ksFsb6by2iiv4djsEJG5A45xkDIz1FMDyPQPBp8YaNaaLr1vNpc9p
oQhuBbOVe2eaQyQR5674EXj03nsSDLpsN0mmfELUNMV7qPRtNXw1phOF8w28B8w/MQMmWQr
1x+7FdPqtj8SvDetaxqvhfT9G8S2eo3AuDZTytZXMJ8tEAEnzI4AQdQp+tZ3iCwtPBPwk0P
S9ct5r2wW8gfWZYLV59x3maWRlQElWlHPBGHpgc74S8Pf8LK1W61DUrbxV4Y0rRrO10uxtR
eS2Ds6BmlcrG2HHzRqG5BC1z/ia80W0vrnwro/ieDQ/DkVvb6ZdJeaTcyySR2txiQQzj5ZC
Wl2tw3JPvXT/DX4geHPC/g+203WIbjTmvEm1Zpmh/cRiaTzhF8vzKVSeEY2gfOoHPFc7o2n
+HPEmqNp/wATte8M3ejQ6bO9nFYXk485ZJxdSTs7Km0hVUnaxxnnrygMnV9bS/8AFSaHqCJ
ELL+072a9CNHBKl88SW8291XjZcshGTjYea2PiF4c0Hwr4j+0+HpTBBrjfb7L+xrkWR0+4t
4RAGDqGXy38/DfLwXJ5zUmu+ILjX/EepQ6TrMd54bmsbq2trNY4ri0EcSW0cT7HU7m8+Z+T
wdgGOK4KfTfDEvhnVov7H0W3dUWIS2F1/Z99eRtqDxRiIIrR5P2eEtiMAljytID1TTZRpnw
C8KX9itxd3us39vqTwXZe6mvJnkNyylo0yfubs7fupXP6hqnirxPrkPjCy063n1K98mTSYb
FJLqPyrGZ/OMyuYXX99KgwATlBwa9H8ZXlv4Jk8Kra6Fql9p+j6ddfZodPtHnCzLEkcQYqM
DKNKMkiuP07TWuPBHhrw9pGn+JbXxJoKWtu+s6bhYRLcCGe6Rm3fMmH3HeuMqO9AHEajrVz
pPg3VvF2p3+nR3evLrd/BNbeakQnMMFssOZFBEgAl+U90wK9Gfwdf6otrZeErVrFvD2nWVh
BqFtq81jct+7EpTCo8TjDrw6kZY1x/jDXdd+G1/rfhvTfETR6JpV3HdQRy2sMrStdR3M5hk
ypyhlj2qQARvHPFdhJbyeKviNf3/g+GXQfEFrP9qW6vL+4ks71IJPs0iyWyOqr90Y65A7UM
DM1b/hPpvHHgnSvFt0kVlbayt1BdX9miTyGKNmZBNAzRkFdxJKR5xiun+Euj6tb+LNU1S7t
dG+yHT47UXum3yXP22fz5ZJJm2gFS3mDg56da5zxdqPi3xFMV8R+EdRX/hHrO5jmlsrNmiv
pppVt99su5mZRC0j9c/N7V1vgZf7b+LuoeKtP8J3ugaRFokWnoL22W2d5fOZzhAScbdnJA9
KQGN4i1DzfHzeD5LC/F7qHiyw1BGeyf7PJbQxwuWEuNmQYTxnORWx4i1VfDf7PPirWbZgbi
6OoPCTxvlnuZFjx68uoFcZd65b6X+1f5VzYyRyA3TC8VtyXJazhMdvxnawEcrYbHXI61c1D
xV4U8QfC7wR4V0nXLPUbuS+08XdrDIplQQ4nlyh5AHlEHIpgV/EunWrfD2XR1s4pbvXdVt/
DtlM8avJDbW8SpORnOMeTdEEdCwrl/Bt9ofiLXb2K68Ty6BFfh5pZ7k+RG92Yot0LRzALKA
srx7WByqjHQEdHBP/AMJHDoMUGpwTPFpcNv5sMiki/wBRlLXJUjOHjgjlOOwkpPC+ky6l4g
1nw7p8cVho93rmpSRxz2sd3EsdusEIURyAhQXdz8uDQDPab3wjoOvfD+38KzXU9xp0ccCxX
EdxmUGIq0bh+csCgOa8++GfiTxt4u0+SEeJIY1soiWlubFZpJXa7ukALKyD5Y4oxwMk5JrL
8Y+A7bwr4evden0Pw3qFlahWaCwiuNJlIZgvDxSspOT/AHR+tOg8F2eo+G49b03wLYWtna2
7RQPF4nvbaYwRSMRu2RcsfnPLHk9aYFvxLrfiXVpfEXw91TUdOaQ3Onx/borSWPy4LncobY
s24MsqKAwcdQa8kkbWfCetWkOlWvm3Hg7Wo7JE06ORxeI582NSGd2DSJPdLyxGQBxXceEPC
On+N/DWo6jpGh2ljaaxFZpcSa3qN5qk0oVI7iMbd6YCtIOj8459K7LSPh/D4QilsfC/i60s
dYlBuI9Mgt4Le2uWUYIdAGmYYyN28leo6YII6b4laQmreGrXUJrOW+t9LuUvLnTgTtuoNpW
WNlHD4ViwU9WQCvEtP1bTNP8AGXirSfAtykWnQatb63pNxa6c93bwTG38u7Xy4iD5QR1BK/
dMmKv+DPFF94L8SDT5LO6XTZ5ZY9Ue53EW+xMtJOxOFnQlFLAYnWSNhyMV6Tpnhe30nU/+E
0+GR0+5stQtgk2mv8scyea8paGQf6t90r5BBUnAO3GaQzybVLSeHQ9c+KFxf2Ml3aRuY/EW
o2EkklzdHiOOxgY4iiVtqBsFm5PvW544u7u68E6s+m2dndp4isYE1q3a5w2jX21FEjohLlj
8iBAM7ol9TWl8XPFvh3X/AAPZWCQy2nimO/jmsrS9HlTadNGCzXEicho40DsT8yNgYJyDXF
RafdeFIoRrVndTL4lsXbS7WG/ZJraRLhJ0EmYmIZpJFO8s+C5G3GTTA6l9PvriC+02a71TR
JLizOpaxpHlLFda4sUYXfA6k+UZMKsiAkrlR8uST5/PpN/o0Fvqlg97baNq8q/YIPDuqqjG
aUBAkOIw8rRqCNkgCIoY5yeN7WrHULf4im1+JUN/q263glu5IJ0u0i00GZvLURQwsd08cbO
FjJKp6A1WghtdF8PXHiWCwa21670+61CG7urvypdN0xyVjYb8q92ygYOMngO3GSAbml2vw6
8KWOo2vii5aK80yWSDSrmzcyGAhspFbFckXOSDIrfO7Mc7kwB7L4J1XVrzwvpaeLlisdenj
aUWsjqs0kQOA7oPusQVLAZCk4rznwXodr4X0qT4na9c2kGlJpkUWn2NlZyQ70yGEsqPl3uH
duAckbiAWLE1xHibxNrlxN4putT8HXNlq93FbXZvbmZPP8NxAYUqFO51GHdTH953KOAc0XA
9D8aQW2n6rqmp+PtD1LxLDNLs0e1svMltpFIASB4R8gk3nO+QEdCCNoA8Qn26fZO3nRQeIb
kW8ai1jll+2lpyrQNn/j4CRfux/BM28szMox9KW3jK4h0zT4fG+jpp9nrIWC3vIrkTxO0nC
RSsoHlyMCOmUJ4DZwD5t4y8P+JfBmveG9YXXfM8P6CksdjcvpzXJ06Ir92fYwaTOFjVuAqg
lsthqAOGHheS303UbPUE/sifw/aGxTTLe8W4mlub1hFlLcSKiQ/vGC7iHO7LHIrBGta2NUu
k8Mxy3Wu3mkvrQubJntnnS5kbdC0DOVcKroV5LDGQTxjsNF0DU/Ekt3rnh/T9Xn1C7t0u7j
7SYfs1tN9nluUhSTId38+eA5ZeMY3HFcf4z8DXuoWgms4HvW0e1ghl0BoGtb20d7RYVYs7b
ZEDwKw2Zz82PWgD1/4K6TdQePPs66X9lt9As76xmlWaJ0keS6QxgbXLDEcPO4LzXI/ESfwn
a/H/AMT6z4s/4SGzgsI7eO1u9GnVZIZmjgLyDChl+QKDljxu45r1z4YfD5PDfiW48SXGuGa
91CwVZNOMSKbdnfzpCWBy58xm5I43VwXxC1O28P8Axi1G+bwxpsnmT20pnmvWjkuDELc42v
mMBxKUGACTEck5pMA8L2Pw3074sadp+mDxH/bdp5rx3F3dQzR3geZyZJCNznd5pdSdu5SDX
svmD+9/49XhvwyvtI8Q/ECfX7Pw02kWEuqzQ2vl2/ntA0NvFi3MkRKRRl5JZMH5SRxjPPtO
X/54j8x/hQB31I2dh24zjvS0UAfLfg+xmh/bEWLV4JZLqz0qaOO7n8xjK2E+6z5JHMxB4yp
GOMVveObqS8/aZ8M6PcuLlVuLZ7e1uIIpY44xFPJLIm5SytujjG5SOn0rpfijpepaR4z8Mf
EbS4FaDSHcatLs3tFZqjM5UYJ+75gwvJLL2FdNN4d8O+Jdf0v4paPMby/i0uSCylikHlTxy
DKk5HUZODxjcc0Aczb+NrDQ/ibrF34ssryxttTlgsdH1QR+dZSW4ACr5se4Rs0ryE79uRs5
4rI13RfC9l8VbizvvOGn6LYt4nYQTtGtvtl3eVIB9+NpF81V/hZG7NivN9PElvcaFodv8PL
vTX/so6Xqlqbow2OtXErw28bebCWRiA0shbG8Y65FdLaaTa+HtX1ix8Rf2hJqV5faZ/a/22
6+3mPTRIREI5NoaSNpQsbBl3AMc5HNDAi1jw/eabqmma14vsr2ytNYu5dWisbfXZJYLa9SC
S5+eFogOCh+63BrpPE2va94R8OeB/B3h3V49HcaU11fXS2P2qQRxrFGqpESMtJLMo69as/F
mHQLr4oeG7PxhrVynh9tLvppLSGYwx2rBNjXMrDkqUlaMehI65NcnZ2nh7w/qMer+KpbfSx
p91CshuNWu9Rvb+KNjLbJAJOGjeRUcBP7pU8g4BnW+G/BbT+AfEENva3Nlf2kcNvpV/f2jQ
TiW3t1KzYbBGZnl6cEEjJBrttM1lfiN8F01C0jEcmuaVImwHIilaNkZc/7LZH4Vzkul+LPi
gwfxGLvwt4PPK6Skmy81JD/AM/DL/qkP/PNTkgnce1dxFrng/RLm38Mwanp1jNF5dvFYxMq
+XuA2JtHC5yMDjORiiwj51m8a6f4m+JEuoaTJqiX1p4XtdJZdPjUXFrfPegmICXCEqVG7Jx
gEZrobP4i+MNb8IyaKttofjSfV7OVbNCyWV4fmeLzJrSUlXRXU7ijHhScV6/428E23jjwwN
Kj1i70iRJluIbywYBo5ASc+h6nP1riPCPwVl8M/ESw1aXUbW70PR7cLp0PlsJ1l8lIQzn7p
CqJCMY+aZzQM64h/ht8I7ezjml1S+0+0jtYGnYs93cthEBJP8TkD2H0rjfEmua54FjghfUN
Ov8Axpr2+5ur6a3dLWws7dMs5jVi2xRwBu+Z5Ce+KZ8aPHN74a8ReHZtO8P3fiG20eX+0NS
trYECBXDJDI7YKjBEhAOOQDkYrmbCz8RfEHUta1O40qyk1PXrUP8AZLudgNP0tHb7PCssTH
bLNIGk3rkDZnBwBQgINGmk8YfEPT9U+IGtaVeWl9bta2cultKtq+1hutdz4aOV2Bd0bDEIq
jIDivVLS5Pg/wAU2HhLUrp7zRNZZ4tKad/MkhkVCzW7k8um0EqxyeCp/hrwq08G6XYa3Loz
QpY6ZDdQxahpsyyT6pKTEWW0XYxSZJGzMJcgodzfKRmur0Jfsmv2kE2sa22t3c7aTJqGrhZ
J/D8e0NHboF3J5kq9JjkNjnJGCxFvxZ8PPDXgu91O8G7TPDd+i3PzyMbSC5Qsx80j5otwEY
jkQjYUwOuGz5p/FF/4N0PX9W1xb7RUntDpCXMJSWGeZsRz6h0BWHOVPAdtpOOK9i8N6tezP
eeF/EkiT6nYf8tWQAX1sfuTY6Z6q4HAYHgAivI/FfhnW/CHiyyms9Ht9c0XVru4jvUDb7zV
IpI2Y2kkbYSXbhmWRiNiIR7MAZB8V2+meKk1nwnp8d1pmi2tzbRXFwxD61I0qpLIWVcyF52
WOMDjczscAAHqrm+8J+MtS1TUlsdasL6wt49aa0glWSDVYrV2WIhV3cCWMheFLAAjINcno9
1DFfGGz8LqkGm79bbU402xyWUT7rSxhByYm8xUjdMDBjY8ls1s6Z4Wg0fwt4j8J2jSaL4ku
Bb3Mkeu3hmtxp8cihbeO4TkQZ3oMgMN5yKQHc/Cy1+HtxYw6p4cuLG68QxWYttSliylxvZg
8nmxthlJkBOWUHj2rJ+MMXw+0Pw5q2sa3qUOk6ndW7KsMTKW1FwMqjwHKynOPmIyvUMOtcl
pcN54YhtPEFj4pkS8srea1vtWn0iW60m4QztLtEykSKsZIQP93C47VvR+C4l1Wz+3Lpt747
8TXL31zrFrEJWsbNSMmBpQSgCbI146uT2poCG00Gw8Ky6ffaxcXFxeppSatqkNxcNMlpb2q
71giLZYIZ5Aw3E58s88VR0JbXRtO0G98UXF0FuEvNS1mTTpZN+l3tw8c8bSiHlB5e5ASNuM
54NdP8TvDmmeH/h8+l6THNeax4i1Cy05ZL25eeW7Pnhyju7E+XtEhKrgAFsAVy97YalN8QN
N8HzeHb7S9bufEM+o/wDCRxIAp08O8xRJ0OcsqxxFH7HoQBQBsaH8T/FUHg6TXFtINbsILW
81ljcz+TcGwSUrBgqm1nZEduQOwz3ruLzx1dad4kumvrOBfDVvDaeZeCTE0Mk7EKWQ8FPuj
IOQT0I6eR+NofGut/2rrOlfYINB8YINAj8zcFWEStHE7Ecozl3KkZUh1BCnDH0bxR4Ng8Tf
EERWVlYC40uytbh5b9ZZ4ZCJJPKTyQ6puGxv3jbiobgUhk+t+C/h/wCOdV1bWNJ1qK218wx
2txqGnXSPJAEmjkXchygbMKrkrkgY7ViaV8B9L0uyu7ez8YarJFLYtZ27EQsbVmWJZJFOzl
mECg5yME+tefWsP9vXOnrPqegw2a2/9lWVlciR0vTDqMTCKdwmzy90EkSMeZA2cZ3CtCXxN
p6uyp8MfAsiJn97aSzBGwexFnhvqM0kB3Mnwh1y5j1K+ufiLe6nq9xbQ21rcX1nFst1iuFn
GUj27gWQZ9q5FPhT4l0Xxt4NtItHtta0nTBZRyahJHblItjSvcOUcGRWZ2UqUbArn5Ncju9
XstUsfCeieDl0O+xPc2LyPcO0sMkcMfkCBHZWdgeOyk9q6L4e6rr0ni/wtoUSHSmgDfb9+r
XLrfQrA33ba5RSGMhRiU5AByeaYje+Knh3xL4i1DxBY2XgJNdN9pAsNP1Ca5gVLJ2372Cud
wOWU5A/hGK1NKl+JHgm3udMtPh3Br9o11LKl1aaxHHI6F/3YZJFXBWMIvBP3fet22k8UeJN
Z1qbS/EyaXZ2F6bKKIWSTbyiIXJLEHO9mH0ArJ8N+LvGev3cOj20+km6h+3NcXcts5SSOG8
e2iIVXAUt5bk8n7vvQwOV8dpfa1Dc6vZfC7xhpfiu4SOFLu0uI1j+RvkM3lTkOq5J+ZT6Vn
3lp4hm8Q6g114E1p9Ltpl+0bbcOb4NqjTOETPzqY9pPTvXdw+PPGVv4zvPCl5pGkahexyWs
MMlrcSQx75Y55WEm5WI2xwZ4B++v1qpL8bIbXxTd+Gb3w26X0E7wK6ahAkM7osZdUeYxgsD
Ko29eD6UDON8EWyaTpFgvjf4Xazqcr6bHFAn9lfazBtubolGz9wlWjOPQj0rs/AOnyf8LR1
HXtM8B3nhHQbjSI7cR3EMVubi4WZ2LGKNjg7WAywBI+ldTp3xP8I3+nWN1DdXO67s4r1YEt
JZnjjkzsL+WrAZ2t35xUi/EvwU8FvM2uxRrcXD2qLJG6MJEKhlZSuUwXTJYADcPUUWA888S
2HiibxBqwj8G65cXVpqzappOqadNZiMk2ohAYTP2ywIK+9VLrxC8Ntr1t4o8dQ6J4ssrCGS
Kx+02yK0xskZyEdTuBkLg44r1jxX4ot/CllZXV3p99fC8uUtUjsog7b2ztzkgAEjHJ5JA6k
Vzup+MvhjrjQ6Zry2t2zx+c0F9pryLGoJU79yFUKtkHP3SOcUxHk6w6fceEdMubjwroj6cu
paUjQ2Nu9jcLPdW8G65WSFlGczMANvaoha/ZdA0CP7FqugQ3OmahqenXOj625uX3GOV0m86
PksWTBJbkV6JqenfBPVPFMV9e3ulQappUsUR8u8a1VWi2tGrKrKrBcAgEEAYxVSx+HPgS7W
UeG/G93I0FhNYWkbamt7DYpKVHyIxOMFFAGccYosBjnwN8O9Ns7JvF2heL7JIpoY2ur/AFC
a5hmk8wBWl8qV0wX25LKo5HSptHj8bXdjreg/D34gaDr1pZ74HtNW02WCS33s/R0I3Anfht
pB28d60fE3gn4y6/oMmiS+LfDOoWE00UjSS6dLbz4SVZBgq7Ln5QMYrJvPDfjT4b3Otaza6
/pyrq1ykVk0duf3UUMF5MsciscHLFBlSM84waAOXh8OeHbPWtA8LeJfAv8AaGpqLXRZLqC8
u45Ay2yZmCqqxtECNpYMOgzUOlWvg3SfDWipDqVnZa7Pd21ld2VrYrb6jYXrYCyR5zIwRiS
dxZHTdzg87t34t1nUvh1J8RtdvL+9tPOt7UaVpk5sILeOVI3aSeUEsVw+M9gR65GnounTeF
zaLqGk6Na+K9bvZv8AhG7KZlnTRrYRgH96TkqF+YohwSwC4BOADixLINPvby78VWc+o3Nwm
rzausoa6ZrclFuDZH5fsiYZNn3xtL9RgdhovibxpofxBiSbwlHbJf2+02thdK1vrl0Tu+0w
buIkWNWZyeSWQHJKk8bPodr4y+KE/h23tdJ18zakY9cuLLSntbeRIgRLJLKcnzRvCKIXALb
i2QcVN4h1K11DUEvLW6u9dsItSYrd6dcFYtLtgCq+XjEltcKoUKBlZiwB3ZAVAe8RzeF/iR
4euVksfNVjPYXHmLsntnB2yx7hyrA8HBwcdxXM6p8LvEMniC08S2fiL+2NQsXhjgg1jCRrb
pIZXXdEoyzOIzuK9IwDmvNdJbT/AAjPcLqGh6zFa2lsskNwGMeraWME3Fwyn5Z0aRmd3QuD
kAqQoA9F8M/GOwOnammpPcavLaXMsNrc2duAL+NCEV/vbFZ3EqqMjeY2wAflqgOJ+IngL4l
+JL/U/EVx4Tsp9TuIlsbKPT9QEhtNsUypPvkEeMPMTwMjFWvCnh1/EHxeiXxNo97N9iN5eX
iahDI1vujkjgtDH5o28ojPuTrnk9q9S8F/EvT/ABlcRxQWE1j9ojeSETyxszFCBIjKrExyL
uXKNzg+xx0msaZHrmi3+jXDzJBeQSW8jQuUcK6lThuxpAeO+PPF3iW4vfDviPSNKs9Q8Nwa
xHb2lnLIUl1KRsosyjGAgYnYRn7u8gqQRU0vT5bzRfEHj7xdqV5Zx5eZpdOlKyXUq5WNIiO
TEhOyNCMSOWcghhTrj4aajpPxDsZrrxMyTraFbLXr+0hnk3KCPswGFjgUIM8Llwz8ggVy1/
q2oX3hXS7az1LT10rTLi4aygtXeZ2nhdQy/LEyeXbq8jRschiIiRwaAI7j+y9d8OaFFeaxH
oeq27i9lsLuc2Wm3GJQkjQPyqTDJj3KAu5mZV6MPUvDcmpeF9OvNWv7G+bTtUuYbbRtBt7h
b2SMbCWdZC+CG+Z8BsBUGOc14x4U0a78PjxPrVzY3aRaZZ3UmmpqEgmki+U21vGpGFEZllu
Cu1QCMH0r0/xJ4Z1S+j0fwb4Z1GDT7XwRpkE8k63ElvIszRvGgSZM7MRq5bcrAiQZFIDYl0
fwJ4o8QzXGleINR8KeLJly4hkeyuZNoAy8Eg2ygDAztI9DWZq3w28SLdJrT/YvH1ybpZrq0
1GOO0E0SQvFGi4VkypkdvmABJ7V53P4/wDEo0G1uPEVjaeP9FezgvJorqxaG608OCVZ5kQx
ZwCQ3yHGDxXRWPxB8S+GrvTfCd34lttNeGwgmuZLyFb5raSeYhVlYzo+xFkhXcN3XJNMC/8
AB/4TeN/BvinTtW1i10m0gSO7+0GG5aSdlm2bYiAgUhDEpB3HG4gCu4+KHgTwxfW93481C5
udP1bS7L9xewneIijb0byiQrvu4Geu7FeSax8Q/Hmq6cxgvJ9Tu5rq40zT7vQLhobYzwysw
mMSb3lDRNGduSvysDjrXvHhvxRofxC0fWNJmtH8y1Y2OpWNyFJXcmcEqSpDKc8HjocEVIHE
/CCO90zxD410zxBfXk3iC7kg1O4ju7aCBlRo/LVtsEkic+XzyD7c5ruvMk/55/r/APWryHw
z4bm+F3xotNJF9dGDxBNcp++maYXsXlb4mLNyZUKMHJJ4dcDBOPZPKm9f0FMDqqKZMsrQOI
XVJSp2swyAe2R3rl/Eeo+LdJ0uK40fQRr9y6kSwQ3KwGIhCdylx8wLAKBwfmyTjoAdRJGks
TxyIrxupVlYZBB6givF/h5qEnhLxRrfws8S6uJ7i4vLi60cGIqHt3/eFA2MEjcTjrkP2AJt
6T8atGs7J7PxpHd6HqVpMbeRb2zmiEyKn+uUlNuGYHAz05rnr6z8V+Pvj34f1TTrGG20Twv
Puub9Zv8AWFo1byV+VWJ2uD93aQ55oA4zwcRp/iA3Wj+Gp9Rj8OSaXFq1ppvlI0VxFZ3aSM
VdkUkSumTnPGa6WebVLnXr74iaj4X1ObS7nWLdLu1ttk1zbWNrHvhYxoxJBuD5jBcnC967j
4m/8If4X0Eyal/Z+i2viTWLZNUupUCrcKv7xxJxzujiZP8AgVRfB1tF1TU/HHirw0tquhaj
qccFl9khEcbpDAilwAB1dm/KgZxnh+70n4gfFaTxJr1xHBaXMH22xtbvEbvp0EhWH5W5IeU
STN6BYga6X4e2/hiLwbH4316xsLKzn1SeTw6LyNVaxtZpAkMcZblfMK7wB08wAcCuT8VXFt
4y+Ilt4f8AEmk3c9zdat9lstMnsisH2BQd9zFdxjIYqGY4f+JUKnGa3/incRad4m0Pw3a+G
012E6TPb2OlpNGsUU0jRxRyyoWDrGqCRQ6qcbm6GgC9d69o+reF11z4ieKYtM024do10G1m
ZCGVirQyEASzuGBBRQF7bSOT5ZY3Nv4g0LU9Z03xBNptvp90ujSWd2EjeVS5is7mQlv3bRJ
Kw+bk+SucEVY1bT4b6DTdc8NXFrb+I7aCO31DVZIJYJdRlYKsN1bhFZ7hSY5QEBXecFsqKv
8AhHS9F8TeKtX8L6VYajp/2q4uIdUuL9orlkhgKOIYom3xRKJbjGMMRhuc9GI9D03w74n8P
6prq+B47RdB1KG0gsGt7tStgy5Es/ksNhJD54J3FBkHNdP4K1zV77xX4u0S+vzqVlok8FtF
eSQrHI8rR+ZIrbAFIUNGMhR3rwlfBiaP8StR8GeGnt/OtvJc6lFLLp8kR8mWV0cWrIrYUQc
7R/rOQa73Q7m3b9mPUPENpDfiTXoZLm5Et4J7iQyMIm2yNt3MUA2jg5wOtSxo6Hxf4B8XXl
14gvvCviKxWLXIRHd6ZqdqTG+I/L+SeMh4/lz2YAknHNcJ4fsfFfwiTw5qmv2d/qEM1tNaa
4mjQm8iiWLatm+0AEbYgVLKvO3kZOap/wDCfxQ+KrnRPhzqmpWlsdKj82w1aGdmsLh7yGFS
IpvmXCSMdoO08V6BF8Qtf0nxTe+EdR0FNc1WB7eOCTTiIFuFeKSRgVkYhWRYyT82CWUcZoA
4LwR4g0uz8V3nizxZexaTeXFneeIGsbmQRzMsz7IsIcElLe16dvN96y47zUo9DtddEpstZn
vo/EeoX08fm2NvJMrC2tLkAhgoi2Deudh2sRzmvYdVuPhr40uoND8Z6RaR6izBYrDXLZYpi
3XETNxJ/wBs2YdazvEnwdi1y4u10/xVqGn6PqVzFcahpIVJLe5MezCgkb4wRGi8NjA6UxHi
uvfG7UtH+JljquvR2i3+nSG1n02ykM1ppsLyBZTLOvMkrbcgY2pgDDNnH014k0ibxF4UWTS
7hI9Qh2X2m3Dg4jmXlCe+1gSrDurMO9fM+veC/F+mQ3sPiDwPf3kuoXUd5qWqWN1HcWU8Sf
PNm3RFbLBSBvViCRg17d8KfiFaeLdNm0mTUtOvNS0+KORjp7EIYnJCjY3zIyYKMGHUA9GFM
DkfC0+qXuqR6P4utY9Blv7p/E9zpjMAsMcbKsUQY43EyJ5zkdCBkfNWdYatpes+JtP8SeLr
y0sLPxdetc2gvmCIdOs/+PaL5uC0kkgmIPUH2o8Wx2svxN1HwX44kn1HSdWuWvLUvmOTTbc
wDfPFOMBI1ZHR1Yj7ynkEg+meJdc0G2fQvCtv4btvEEOo2sstvao8OwwRKmfLEhCucOuFB6
ZPamBl/EiWHWn8NfD+weL7Frdx5995DAKunQAPKBjoGPlp9HNZd9qFhrDWvjTU9F1rwrGLf
Fl4h0qcSgWuSUE8QU4Uj5sNGyqD94GpbTwP4A1TSvElh8PUh8OeJbuwa0kWSKWOW0RznHkO
QUU+qgA9icVzOtfFbX4fCmv/AA8uvCt3P4ySB9Pik8P2sl1Y/OgVXDjmPaG5UjK7aQGh4y8
MfELUI7PX73VbHxDp+j2s0lhc6Xbut1K1wEi80xAlSY4WkYFG5OMAVX0LxrH4i8R3Pw58C6
9JqWj3NrEDc3TObrTEYv8AaFyw3kKiqq7+VeVOSOBV8H6B8Q/7b06w0nTtZ8O2OnagYbvVL
+7AhnsoD5cUMNrkgho0T94QOSxBOa6nxjceDZfEh1bT9QuPDOv2kn2H/hKLa13WizOwH2a4
P3ZASFB3cKcDcrYFIZtXiW/iX4laR4U0yFV0Lwlsvb7y+EFwFxbQD3UEyEdsJWT4p8RTWNp
4lk0q9ittU1/UxpNldSOFW3iihVZpyc/diInYn1AFbi2CeAfClv4X0P7RqviDV5JWM7TLHP
cTMN0107MCBt4PQjOxa8t8G6PDf+KbOx8Va7BfDThLp0Mc8Edv5VvbspmWQbmR3kmeIMyEh
hGwPJYUCM3TdP0a88V+E9Fa1X+0rYSiLTot1tcWC2gaa3+0HJSeJjg7yPvyblbBIGvF8Wr2
0+FVr4S0jw+8Gopo406K+Gu6cghnWHYH4mPAPOevtVSXxPoN5e+KLvwzZpD4fl0C4sdK1TU
ttnuvHZgbSzlm27oyELYBIUrxgHFdJYfEKfWvEFjYaH4IWw8PRRW0NxLqVmrGZpZ0g8uKSK
Ro+FfdzknB470DONtfDvguXUdQ8D+IPFFhokDSW1xqEl9qou7vVX+yq6ODcKyKitI2Nufud
s11Pw/8CeGfCPxk0i10LUU12NtHur2K5EzH7KDJFHwFcxHfvYZVFPydTWP8LvCv/CYWAsNQ
1SebRdPtV/s1fLhdfJF3dxxeYkiMCfLjTt0Aruvh5oOheFfiH45ttNjs1i023tEmu0s4oJA
7K8ro3lKqlQvlH7uck80CKWjfFLTPDupato13o97fltUvJkutHaG+WQGVm5SNzIpAIBBXqD
WL8Ldeh8GRaQfF8Fzoy6npK7by+j8qJZRcXdxJHI5xtfbIpwetZekNrl9eR6LpSaFq1nHAd
Ut9N8U6N9meW1kkOHWdC69WAyVB6ZFQ63ocWna4974/8LWfgvwneXlruNm6XUMMkUM48xWW
PEO9nQbtqnjqCaANfQPFGnW/xQ1Hxtq0N4NE1Ce8u7S/NjMyMqRW1vC2VT5VKi4wT1De9ee
ahY3N98OoNc1CN72/uNVN3BY3DsIZCYJdRmWSMkK4OY4ySM/IOnSul07xpcN8PfBml2cusa
yiXs9zcta30ltM0LyTC2QXD/IzbSrCNnBbavWtnxVBpFxH4FtNOurx7fVbe71DfqIHnlrqS
3gVnwOD/pJH6UDOm0Xxb4Y+HvjPUvDvi7xH4e0e4Wwso7aCBmt4/KjWQD5HG2P73Ch2/CuR
0vXLNZbvxfNYjXPCWpa3rGn3s1qrTkQTNBslVEUl0zb7SR2INWZrm81T4s+NoYrv+y4VnuZ
ZLqO2hncpaWtoFX96jADMzk9PTNcZcXOnzabolz4g1XTNP8U3d9ozp/q7Ux2ZgSQvGFCja0
0jq2Mj1wBQB9CeHJrbXdDuvBniA/b5bONAJJCQby1cZgnB67sDBI5DoSO1eY654a1bwz4mv
tM0241zXvEWrQm6t9UEltA1vhREEjjcKk5IA87J6bWxkDE1l4t1KTxH4Qt7TSLjTB4ahj07
VL68gZZr+XyVDWNtF96U7grF/urt3ZxyfWLq18MfEfw/LazGRwjFWVS0FzYzAYB7PFIOcHj
j1B5BHg3hrW9S8G2UjaN4g0PmWPQ5tK1JZ7yU3sKku6vbg+YSrgZVFCoqKcFMVDqNj4m1L4
iWXjjxBoWna5aW6rayaJYWN1CJE/ekO32iEBtrOpx7A5GKrap8PNe0DxnpngmPRILnRW8+W
3le+aKK6gTkLjpA0e4SPLhpGc5U4yF7HwP8Zl0fS7ZfE2oNquhurFNU3K91YoshjzcovLxb
hgXCDawwWANAyl4V1e+1Dx3JceDdNh8KjUvK061trmVLi3DRCSe6k8uKTazACKPGVYB84Fd
/r2reH9bil8A/F3StPtGlga881brNpJEjqglDna8LbnAAYDnIDNg1454b8XPoesxa3DBba9
LYarqcl4sU5C3cs8gCXFvMw8v7g8pUcqWwwUnFcv8AFW+1DxJeX3iC8tpLK11PUI47uz1AG
OS0tYFQQW0pwwt2lMss4L7R905yKAPpZ/g74JlSxW3S/wDsFutuw09b+Q2d15KqsJljJKvg
InPfAzmvOvEdx4bm0i8/4Wnqmq6JrmHeT7bZm503IzhbcMrRbcAAEFJD1OCcVz3gTx94zsv
C15qcHiBr2C31K1tobWWISwzNdXZiCKcBljWNQyBT0YcGvYIPiggg0S48UeHEsNJ8QSGKwu
UukuFYYZ1aVCFKDYm4kbgB1NAjxjUP+Eg1T4e+F9O021/4RKx08R/a5rFDHFa3F1KBASolE
izeWyucb9pmGQc5DtH8O6hdQ6/q8EOmapaeWmnmDQ5/NmMU2omeWYo6xkMEGExnJAK5r1a6
+Gvgnx4H8U+GvE9/Da31x9tddPvC9pcXKjCytGc/OpCnjb90ZrnJ/hz4j0mK8uvF1va+JdG
lm062mtNItH8w2NokxUmEsST5jREqhY4DYB6UDKniPxVbfETxlZ2tjoWqajpdhby2xsChsp
7y4miKyKfM2lVihLEnoWkQelcx4i0S+0H4f6pp/hi2sm8ETTQNdXDSvDeaakCqWtZo2G7Ly
L97PBlckYOaY+qNoXjHSrn4e3mnaxHfatNNpEMt3I7R5twk1i0ZPmW/I37ipUELu24FXYPF
niWz1HW7q/aG28SaleW7XPhqcpObk3DLDBbMOoSO3QszjGWk5ztINCOi+GNrpv2nxB8UNVm
hvbvSjNplvqrPHCt+qhN7t0TPmho0cn7mAScZq94Q+KWv3Fw32211C9RrWEzxXVqtu6X88o
WOCBhhXjxvbd82FAO48iqnxAivNG0eDwl8PrHTLDTPCoj1zUYrjBiWPe5jQIWG4bleRuRwg
wSTg73w70N4pNCtbmazlTTIJdcvWtQVhF3eMzIqKQNqpGZMDg4ZT3pAdjbXnh/x9Z6r4e1f
Ty8tuETUNKvo/mi3DKZ7FTtyrKSDjrXK6TP4K8Dwand+K5be01WzleyWNwD+5bmKO1hUcKy
bRtRckqQdxGa4XTdJ+JUln4m+MGi+IGMep3n9qW2iw2o3XdpC2yNWfIJ3QICq8j589Tx2Xi
vTtD8e+HvDHxP0nQ312GKPzJbGHZHPd27jBjLkjGx+SpYAgODnNIDhNAvzq3ifR/Cz3iWNt
qk1s8EV6ric2llczSxQghXjLYQblLKy4OeeKxPEui+GPFkt34wj8XX9l421C/Wym0JZzbvJ
DJciGKJoxtkwIQMsCR941pXSWepS6hdw2Wn2uqXoli0CGykZLG1uZIRDLEt2QsbzSIThUBX
dH1yatySJpHiGy1fRfh/rXhuDTLO6u7r7Q6z2M+2FhCsbJI6bjK4I24J/E07Ab+qWsF54Km
0vS0jhHivxIulxhARiztxskx7eTayY7fP71z+g+E4fiPr1/rButPtbu5nB1i38xpLmwTO4R
C3njdUctHFluBhflFQa9Y/2x/ZOk2skk3hvwjaw6bqd6qSRRmeWeOO7KucbtkKSbip4805P
Wna9Hqnwd8V3On6ReXeoB9Kkk0ue6je7lCmMRmN9gyypMlsRxwJT2zQA1INL1DU9f0Gx/tf
UdCVoYdNjvLmRWF7DPJDcugjIZLfaSHOEU4IyM1mWPiXWPCWq/b9IuNLFjpeqGwup7Cc2+n
usaSSbVjBMaiSI8tlnR4WwHYqp1Nf8E+C7Hw5Zy6t4quJdZmmXUdbW5O6WCG4bLO1pHhSFm
cYVlYAu2Q1dHpvi/TJPhBbeG9f8OXVwbO8SwuZjZRounr5wW3u5kI2o/wA0TmPG4ckqF5qR
nq/hXxHpPjnw9aaw1jBFqFtiR7SZkkmsZGU4z3UlT7HBwQDkC1un9v8AvmvDvhdp9xovxZu
bXWtbmHiDc1i+mabCzW/2eKMkSTbgfLQscoxO52djzu4958p/9n86YjerhfHfxCj8B3Onvq
GkTXOnXYcNcxMf3TrjAb5doByOWYV3VIyhhgjI96APHrf9on4a3UeLy6e3yCGRmhmIPTG2N
2Pf0rrbP4n+A7u1Fxb64kcJ6M8MiDjjPKjgetdJeaHouoRNHqGkWV3GwwyzW6OCOvORXL3/
AMIfhjqTmS68DaPvP8cNssTfmmDQBpHxf4F1I/Z5fEOi3JGG8uS5jJGehwTWjeWa3Hhy90/
Q5oLGWa3kjgljQFInZSA21SM4Jz1FeVeLfg98P9J0Sa+to9dglO23t7Sy1ecCaRm2pEquzK
AWI7YA56CvHf8AhBbfR9ajtvFnjLUvCbaerQ314jwT28Ny6q8BWTylKo6b+W5ypBI4LAz2/
wABfDzxR4b8SWWoav8A8I1ZWOn2MlqI9BtpIGu2JTEkwbgkBD6nLGsf4jfDvx7r/i6fWNHm
0e4s45o7+1WbctwksNrIkcOcbShlffnIxmuC8G654o1l9V8IeE9YvNX1nT7z7OurxTXBsRG
XLLcyus5QhosARqu7eDziofBfjX44ar468TeB7XUra/1bw7KfOS6uo4VmQMRlN1szFScHlh
jcKAOptfCfxV1vUodUi8PWfh670GLTbawt9RuxLDOIfN81t0IJGdyDoOKu+E4n+FPii5XxX
pWq3kt1ZCZ9R0zT5rq28+a4lmufmUEjBMY5HIQGs7xR8W/i58O4rS48YeFrVbOZnAkhSOcM
FUu3zLOmCFBP3OQDV9/j54r0i0a+8RfC7VLWwSPzHuzFOqheu47YnUDHOd9AHG6Df+MdQ8d
a3J4f8OXl5rXie3lmW9vYjFbaZbXExRXkJ5JEFvbFU65JHHOfXPGGm6J4N8GeCtH1DS7i98
KaNcIL5ktjcJHFFbSBHlQZOzzCjE4IG3mqvhf9ofwD4jnFvuu7C5wWaKWLzCF/vfu9xA92A
rqvE2oWfjj4eazpfg/VNL1S8vLZolha6AV1Jw6vtyVyu4dO9JgeYS28DfF7VfDvhqAW+i2l
xpFubcEtFHM0xupPLB/1Y8qFcquF7kZ5rJ8LadN8VPiLf6zHdQxWdrrzaw9wFfzmiif7Lbx
xsrLs3JbSls5yHHHNTanF468LWmpeKta8I6i2q6lLqWoeTpC/bUtZ/s6W9ojshB2CPzDuAH
JHSun8P6FafCq18AzS3SWAu7FdJ1N5pvLglm8lpo2cNwG8wSDdwcPg54poCl8YPiHpGt+Gv
E3gCx0nWJ7p5Y9M/tCKxaSzSdmjLKZRkKVDDOcciuTj1UeGbbw7rPhjVGs5r/Rp9Y1K5Nwz
W0j3NxFHHJKrHbmNpXOePuYJxXc/D/xE/gWwh8J+MLIW+r6s+oax9ut547i3uSGaaQgg7lC
oR95QOOua850iPxRHb6pN4ZhmvLvT7fSNKuYIYrdnMbwvczqFmwhJkmAI9KYj0bwx8ZVvIb
7+1rCTVba0vLuD+1dGgMkL28Hlg3DRhmYKWkx8u77pPSvSNLtPCt3qg8SaTZ6XLf3dsri/h
jTzpoXwQS4G4qcA9ccV4Bfal4i0vw9qGg3Hhe60rxZr+lWGl2q2GltDarJKztcMJIwURh5x
3ZI5jrQ1W68Hx+Ml0XT7qTS/Fg8Q6fpNk0cbwzRWcIjWRUbABjZUl45Hzj1FFwPbvG3hmTx
Z4Wk022u1tLsSJPE0i7opGRg4jlUctGxXDDuK8D8R3+j213YaLqPhi80W6huDc6rpZBFnax
qMte2VwuDE+5gEERBZm2smSTXoGh/FmS3vr5/FF5ZLEl3JDPYBfJvNJHmlIzJG3MsbLsO9R
wW6Ecj0i+tPCfjbRr7RL1bDWrAuYbq3DrIEdW5VsHKsGHsQRSA8T8RR6ra+GPB2keMLs3Wr
yXkuqnUHVY7zTdNtgJWVpU58wjy42Zcbi5HPU8v4qi1wxap4Vg8I6BqevalKbqSWa3W4nsp
b3zXWCDKrudFjeQuzDH0xXr0nwJ8I+RqcFlqOtWUd9bR2a7b5pjaxLKspWHzQ+wMyrkcjjg
Ckb4L+FYYLiXWPEWvXl3dXyX0uoT6j5M7OsRiVd8QTChWPAx/SgDhJtW8F63pr/wDCYXt9p
+g6b4fFoun31w0KfaI55rd28qNyJXzEAuN2MDHNL8F/h/r03grQNT8Y6nt8M2g/tSz0eaJ0
cXJwTLOXPzKGDSIvTMm49AK71PDvwn8Gtos8elrd3dpbSrp7pDNqEwj83fIy4DnPmS8t1y2
M1LN8ZfBM+ky3nk6ndaXmCKacafIY18/ARWBAPO5QRjPPSgDx3x143svE2qWPivS/FEMLGK
7is00PVWivYLRI2kZp1w67XMQ6KrLuTkkYqhp2mwaz4J8PLqfhu913SrN9RgtZ9K0FL55yL
pSJCbpXZQ4LHJPzGvUtR+IXhbRfE9t4e8O+FNN066nmkt4tTvUht7UKjvHKfkO/AMbAAhdx
HWm6T4+8QeIboacviPTbWH/hJW0ePU9LgXy5o1s/O2qJWkXcZDtzz0oGYOmeD/HuteGZrS3
0M6RbaNNZTeHk1lbe2lTEp+1oRaLhI3i+TaQc7j+Fu3+F3xBfUtU1j7f4T0TU7uayZIrC0l
a3VYDKdzKdu5yZF54+6KfNd+NdS+Nt74Fj8farbafZiJjcwx2wmybZpMY8rbgsw6jstee3v
xS8Y6bq2pWOqXfibxBHay3KwnRnt4pNsd1NFulAjz0jXG0AYDUCPTtB+Ffj/wAIraWPhf4i
2dlapZW1pKkmjidiYlOWBLjALO7Y9WNdroPgm80fw14k02+15tV1bX5Zri51B7dYRveJYlw
ingKqKMZrzfRL3UdY+Hk/ijXfFmuxR6T4as7t3srowma5eF5pCxAwxw0QHasaxvfEPiDRtf
tYfHOsR+LtCt4IpdOW7EbTwLBGZJF/h83zTIdw6FQjcMaYGpeeAfiFDLJfeIdI0rxHbWWn2
OnQ2ukkq93BDeRyurxzHblo1PG7BxjvVXxD4v8AhtovhnV0gXxB8Ptejs5ZLfTpPtFnG0wQ
lFRATA3zcDbwap/D/wCMHjPUtc0fwfcatprXKwosl5f2MjtdeYu6FiyOgG4DGQDy8eRkkD1
W++IMMWn6dDrfhO6vrmS/bS76C2RJVtbhRuU4cqWRxhkIGSGXjJxSA8QltL+/1nS45tT1HR
NOuNUtLHUGa1t5LaW/itQwdQhV4vm5IxtJU8ioZdSvIIG1fWvHeg3MejafYx6a91Y3FgFAv
YZ0MiFSSri3ADpxwPrXsv8Awi/wk8V+MLnXjZtZeIbUpNcrOZrORWZWjjkeF9qsfvAMVPII
zxXO3XwH1DXoLvSPE3jH+1tM+y2VjbuLJYphbwXBlaN9p2kkEKHGD7eoByEVr4z0fStWudN
8OWfifWvEMerNdxaTqUbCxN20bxn58M4KIpHGcAViXkN3pesT+HfEEOpmGxgQXT6hp4vbK0
iQ2SJLAJkdFPl+eDgdvpXo2n6t8K49Uu/BfjbR7XR9aj1C6aFtVthb+ejXDsjwT9CNpUDDA
gADtTvB82sazr15oNr4q1S20m11rUhbSxXQmk8mBLaNI98ofcm+V2wc0wM/wb8SNN0/wddf
ELW7ddR1u5023+yRZEbzuJPszwQBuEUyojkKMfvASOKl8TfEmRopNXX4c+KfD3jCKIrb3cU
Mb28xUnEc8ysUaEZJO/G0ZIKnmuY0vxTq2tGF/GN14mntYNzabd6LoNvdJNsnlQuW8hykny
p90KOM9625Lj4J2nhJ7a20bX9L1CG1MaXB0i8gup2C8M7KgDlj13ZBJORzSA9HsdW8H/Frw
xL4X16OOS/WJPtNo6yQHeYlYvDu2s0eJByOqvg8Nz5j4outH8F+A08Bt4dP/CXRuxj1F2aC
GIBdi3xnxhY9pCCId/3W0jGYPD3hLxFothYQ6F4M1G912/0uxvodVlmW3t9PvSGEzM7EsFC
CFTEqn5V24AIFeveJ4NG8b6fJFpN7pmq+JfDji7WzEqzRebtZTDKp42vh1yRlTyORQM8N8N
6bpXjjSH8LW14/h3VZNIWa/tNBEQt9WsxIx2vCOLaZmZsqCCC56jIHW6tp/hmb4BRa1BZiX
xRfN9ktpVLxTx388gjNs2cMY0bCGN8rsi5BAryOf7PDaeIb2w0uy8Nad9suh9i1CGVp7RNq
N58kdqGYPEWdU80qAHUg8V6VqI0HxZqEtz4V1/UdZnjtjeS/Y9M8yG2vvKa0F3KdwbcPKkI
UAnIDemQAi8P+GvFXjnTNI+z6hpl69u0llqWl3W21nNnGIVuZrXARAsp/dlOuByBVTxdpvi
SG8sdB1w6FdxeGNMWxtbTSrhfOmS4ZInk8mVgVYW6uAu45LZzWJpmpaT/alnNdLZait3bQX
MNnBOUgGmWqlo7XbKFbc+yWYlgF3pGGOHzXsXhnx18G7rTk0aztBZ2tzMimPUdPlEbzOAFU
yupQt0UDd2AHGKQHA658SrW18dP4w0Szm8N6dZadHp0r6nYtbC5u5ZOBKhKmUQwxOwwepwD
zXp/hD4sQ6lpFlJ4p0+XSbpkT7VOIz9mtnkP7mOViT5TuhRtrZC71BbJGfCtC8QfarvWrKH
UNEh0rV9ZlGl2E1vHL5Eku9LWWGNxhVTykZiqkEXBOQVrJtb6HXtMGt3es3iyXPiDZcaRZI
WSSZFjaS9WBnbzJU8wDyk+UttfaQpUsD6V8cfD6TXIrjWPC/wBg0fxM6iNtQ+zhZLiHI3Qt
KvzoGAxuU7l7Vx/g7wjZ6R4n1bx94m8IW3huy0WzSGzti63G2VQzT3MbAnG7dtGNpbBLDJr
Wmvn8IfDyXx14X1yTW/DiwfazY6lcsxdf+mMrAurk8bH3Anj5a6XXpNA8SaZbeC9W1W40nU
NZgE8MMb7LiMqQ4wRlcgg8HIba3BANMR5h4p8N/wBp3WjweIbic6p4mU3OrCZ02abpUEn2i
SEbVGAWMMRJznJ962Nck1XT/g3dXNuHs9a8bXkcKSqApthcusUYPPylIMD6r60eIvCPizR9
K1nXPEGqT+K3mWz09m0+z8udNNSXzLjMQbDO+SrbOowQO1d3o/iLwX8Q9LnsbW+s9ViZds9
jOuJIyDnDxPhlI46gUAdDpdjaaPotnpVjHtt7OBLeJR0VFXaB+Qryfwn/AMW9+KGqeA9SfH
hnxHJJe6KkijyopHJM1uD6EnIB45Hdq6O4vJPBPjnwr4Vs9Ya9s9dlmiWwvn3yWyRxtIZI5
SdxUEKu1t33hgjGDj/tGW7L8JhqFtps9zc2F/bzpdW8e97Bd+JJwOpAQsOOhIPbIVwPF/ir
Z6j4Q8S6XoNxf/2x/Z7q+mxXRZSlp5chEUMSFRx5QR5S4ckqowDzpaBHf67ceIYB4Mi8NXm
ozweHjpejX4tY4riKJ7uWfcEZQ5CxqMAnjBPevZ/HXhvTPit8PrW/8La3aJfFFn03V0iWYr
tZX2g9QCyLn0IGQcYryLwmPE/wy8CabqPjDw5fTXNvr11LBbRw7pp3Nk0YZmj3kl5TIA7k5
BB6Yp+oGVqTLokNgH0u4j1DRb67sYLMTS3z3cjSo1ypcKCzzQXLNkjGY+wHOg2sX0njeTTv
E+qT2y2Ph270jT7zSYzI8qlCyyNMSMTMLdiEXoyMC2eK67R9L8R+IvFN9p+raY5N1r8eoax
aWk5FtZQGyVBBJKwQzM37tyqKV4wT2OEngWzbxh4w0HwXbwz674cuodT0ZDcstpEkzFmiZR
8m+NjOUDggeYOMZpAcdpPi3VPs3h+20fRLO21HS7xlbUjGtnFLbSIBJbyRRM7zSOCsg8ssS
CjZzmtrV9Y06GwtPCdp4uW28Ght9tYSWb2ryDzXDRTkfvrh0kQjy41VjgeY4JyfSPCvwSvb
WCO517xL/Z8qxCKRdDjWCZowciOS7YeYygcfIIgAAAAAAO303Uvhf4Xmg8OadqGkW09ukt4
IllEjxj70kruSSCepZjk+9AGD4KfxT4m1PRfF2saS8CYuLadJEeyGVLCG7WBssd8Z27XJK9
u+fR/JauCsfiHda98TdI0PT4203S57ea8jN3GBJqkKrt8yNc7o1VypG8DeCSPu8+g/8ASgD
QooooAO1HaimyOscTSSMFRQWYnoBQBx9jb3eueOL7Ur+ZG0/Q7k2+nwCPhpGgjLzM2eSC8k
YxjGWzzXn3hzTU8XeLZrq9ub22ttda+1N4ra4aEvHG8Ntb7sHJBRGYDp85rYt4NQvJtZ1L4
WeOtPv7e5maa607UF82CGSUbi8ciYdM53YO5T2xWn8I9BhsfBthrMrNJdXVrHDEzNuEdtHk
RKvpuHzt6s57AYQGb4Ds7Hwt8VfGXhO38tbSCysb6OV4Yo5CH80NudFXcAV43ZIya89+K+i
3fw9+LFl8ePDk8h0+WEWusR26iRJDwiF+RhGwqlhnayqcGvX/GNr8KbbV11zxvHoA1BYliW
TUfLaQoCSqhW5PJOMCsv4XaTpupfCm/0O60t20SbUdSigjuYTGLm0kuZHRgrAEKUcAcdBxT
A4z4/ahY+MP2eLHxBo4hv7Oe6gkjLMMYmR4Bz2IaUfTHtXd3Ola94k/Z4s9K0ia2Orahott
GZLlisb7o03gkAkbl3DOOM18rfGbwv4v8AhLoM3gfTbh7nwJqF6NRsJ55Tm0kj3ObfJ45OC
B/FtBHOa+z/AA/q+jGy0vSNPvI5H/s+OeKJOSIdqhWPoDkYzjPOOhoA8s16/jvLY23xT+BN
xNbRqF+36YsepIoHcFNsyj6L3rlPBPwv0Pxv4o8Q+IfD2sa5pPhyzmitdJWUbyJFTMxCXKM
yqGKgDj7pr6ewW+90qG6uFtYxtXfI33V/qfQDIye1IZ84aZ4Z+N2n6hdQ6P4mtZ9Gs40ntb
ue4mR7wsPuYzLECCp6Ajkepxxd58cvHFxoMKeKvAk2o6PeSNE41DS1u4nZG2MpaMoAQ3qmf
avpnwr480HxnqOo23hl3vrTS5PIuL1VKwmXrtQ4w/qSOOR61fk8I6PdaG+l3ljFNH9pN2ok
G/bKH3I4z3Bx+WKYj5ZtvFXwh8PanfW+reBJ/DN5q+lyWEyR3Etu6wT5DGOO5WNEBK9QcVf
vvD/hrXvCH9l+FvHH7ma+nvtWvtctWlO6REQSJPCvlB0UYU5xluteu+NfhfoHjL4i22oazY
QXBXR5YHQqUaRiwAKugDgAMQfmIIbGOueEvv2bfDEPxMsJLOxLaG1itu0W4h0ZeN4ZCpzgL
8xJ5yMHdkAzd+G+iaxP8SbnxHBq2l3+k28d3/pGmaubptTMkoMHmx/dQxRgIOv1rAvPDfxU
k0iW6034cyab4gbfdR38PiRQRdMxbzGgOY264wc8cZHGMrXP2dfFul61faz4X8aSnToI82t
jqK/a3klyQFzKCqr935sH+Vcb8WfFniDwroNpo2l6drlr4jt0ik1Cdnulht0WIeYFIlMbhn
JbKKoUDHU0AdbqEHii21HTr7XfA+uanrNhe32pXx1K0S8s/LjEssIglUOyHIiAVSvfisvwn
Bo1x8VLTSdP1qLU21ZYxcCznkjW3jF1HNLC8UqiVCSGAy5yM8DpVTwz4F+M2n+AbrxrZ+JZ
7jUDH9qksGuJhI2UEm0Okg/gIOGDDOBz2t614y8eW1nZab8UfhzLqEGomLyDcW0dxJI2TsU
TW7Rsjc/3SQT78gj0qPTRcfE/U/B0N9qKeH21i1t2tTfTEEJYT3EoVt25VLtBkAjoO1cN4h
02/wBV8eeKNH8L4ktdDvvtMa3ki3UESW9rGs2I5wwd90/qvK9ak0LV/Bj3VjovhaPX/C/iK
O4mvlSwl+2To7RBJQ8F2BIwCR4wFJGDg8mt8+CfBy6VNHd/EzxXpt9ez3E2o3b2TWst0Ljy
/MRwYcKv7oYx79aQzNtb7XvC3h/wpN4GkkudLsfCx1DUzd2SL5VvcGSffkSDYxaMgIob7oy
ar2mka5bWei+CrTw7eTx3134fv2vEliaKOKKOEyl137x80bHO3Fdh4g8IeGPEAuLbRvjAdB
0q+sLfTrjT1FuUlt4lZAgLgMMhm6Huauah4IfXfibpevaHrvhm60i11CzuyyNm9hEERTy0d
SQUYkErx1NMDyzUb/SpPE6ah4itpn8OLCJL6UWX2mSGOe9vplIG1tpJWMZAzgnpWVN4uF94
Ot7DwxqV2fD8viO7j08SW4UtFHHbsrPIdpi2b5ZBIfu7BnI4r1i1+EXjeK7fUb2bw5qjJLa
rHp05l+zzwQJOqiUlT826YP8AdIytLY/DTx5p+jrC2j+H7qObW7jVLnRLe9ktrIqyRiFf9U
SVVkZimACSCc4pIGzyz+1ta8N+MrjW7HxFbavr0EF7q8moshf+0bdbRX83j939nby0hVU+Z
SpO4crUFvc6pD4Y1fXNI8TzaXbyKsd7Bb6rBFNdmRmlzHE8DMeLjA+cZ5r1GL4W/EfUYvGC
XFn4a8PW2s6XLawWNnLJNF9okdS0pyg8vKBlYIAGJBIyM1kzfBrxLa63ocP/AAjNjdPY3Fg
p12K8UhbaBIw6fZ3XG5ijHPP3vamB0Oo2sdl8LNR0WKNjp2oeILXRYFcj/j1geK2YEnHVbe
Q5/wBqvMHsfBviXVvDVpKL/RNdvmuJvEAuEa0/c7JJJbgT/dKMT5RIJVlYZ5VSOy1bTviN4
g8NaF4Yuvh5qFo2kSXN9dXv2uCSO4mNvPjYqtk7pZARkVE1rdfbL240n4e+IdG8L2ml2MF7
p72Gz7TIL6NpXSFCQ5MCPuKjODzQIrXdppWoaYmmXvi628I+JEtmgvtO1a8a1ikIkje3e0k
yYwkflgIyK3B+b5s1rabD9h8C/Ey88S+ItQ1S7jtoN0t1NDJFDMiM8LRXEQUOdzockKwwuR
yK5DWLrwzb3Gp6hr9vqOh6BcyajfaTpclnJAssqx28camFkKgEiXhlwS5PNWvG9ve6Z4M0T
SrPw1v07S9EjvvEdtbg2VobmZUcvIsHceUxKmMrhh0NAEvjLW4tWsPFHiZpra/gfVbfTI3a
zN3BNBZ2ztLIwQ52CWd23DIBVa6a117xb4ONtaafrwv4ru3u4YY7uPzY4WtBbwI46MAWZyy
7vToc0+HwDPrPg3wz4Ft9KsZTpejx6hdypeTWEUzXLODHiFBuVvLYsGAzgZGSar6h4O1zw7
rkmp6rHeXKXaSixtodQE9rHLJcRXEsChoY2RpBGQmWIJ+XIJFAHXa14u8Halqt34M+KXh+z
kvLMK0pW3a7tvLZSwmDbd0QwOSwG3jkjmtW3+FHwqvPDdlpNlpMF1pdlcPd28dvdPiIz4Y4
KMDtYbSASeAK8y03VLPXvjB418X6fILi2/s67S2lIIGILS1zkdiHlYYPI57iuf8ABPiT4X6
P8NYpNa8N3Wqa/A672sbZxLCEiSNN1zlQg2qp5f8Ai6UAdf4u+Duv2w1PTfAnh3Qv7PuXt/
sV1JdSRXenLGys6oSpBBIfGGH3qw7ix+IFnrt7Jf8AhnxXZ2EVvKLuS3vZLkagG1CJsxLHI
xRvILjA2nGcdK1vCnivxTqHiCD7NrV34f0jUbmCOG2vZTqMkSbZAZBLIuGDytAhCu+3I5G6
u88TeKvGfg3XtJ0u4utM1uLVI3CO1s9q0UglgjXJVnBUmb0zQB41qF34kbwwzR6J41nC3d7
JocDwXjSxCO6t5IhKM5AZGkUM+cAECvUfA+iePdL+JFlPP4TttO8Pw2lzp810bxHluEMzTQ
SbByMZKkEk5cmszVPjxq1h4T0vxDbeF7MW9wI0uhNeMDDI73MYIwnKKbUkk4OG6cVR1P4ye
P5PCwv9M02wSadp47W6S0d7Wdo55EBMskqKilEU/wARO7gUDJr/APZvk1LxP4yvG8ZSWGle
JZ2L2dtbKSsbukjjcTwxdBzg/L6541fDv7OeieGbS8g0zxx4is11OJIb4WskMAuUQFVGBH8
uAx5BBOSTWTrniPxHc+KdOlvNc1C38PaxdskdvDC1k3lRz267lYBZcFZZMsTyFyMCs/X/AA
XaXvxT8T+DruNrvTZNLlutMW9ne4eC5mt1UMjSEsGzaytnPGDjvQI63WvgJp6eIdO8Q+D7+
206+s1hRotRtjdwzJDGqQoQGUgLtDdTlgCegqCTwnr3h++m1/XfD0WsJqerpdahZ+H4PMVI
orYxw4SQqzfvPnIGSDjriuHbW9UtdM8P+K7LxhcaGbvSLDUb2Y6fd3kMRVBCyv5cnlhWMZy
GTIIJDDt71N8SPCtpqI0+4u7pX+1Cx8/7DP5Bn3bdgl2bM7uOvXikB5Le3Pw5s9IkuPA+vS
eHdc063dbfRNSUwsy9WhSG6XK554jxzivLdXm07w/q2mz6fJc6bounm41mK0eyCwXksWySz
ELkmWYMI4S78qoUZ2jIH0fefEz4c6zaw6f4ht5kstQgFxCuqaZJ5VzEXVQw3KQQSyf99CoN
R+FHw98Z2Fve6RfXFjYvYrpp/sW7CQ3ForE+Qy4I25LA4weTzQM890fWtI+IC+B/hzokt0t
ppXl6jr8dxHsdVh2skbgZVvMlYPlSQQCaQavqGrfF/wAReJbeKNbGxgV9GmlBEk804FlbkA
kjyxItyynjPmk45rqvD3gpvg34Z8Z68mpRareXrCS3EkQhjQ8rEr4JyS7jc3HGOgFcr4E0K
3hjtka6mllvPFcWnrK9wZYXhsFlmCW+75liEiuMEnBzyRg1QjvvE994r+Gmh6dex+ID4ltZ
7y1097XVIlEztK6xllmj24xksdyt0PIrOlvPAnj+fTNR8QeF73Q9RviBpOqMhhlnUgshiuY
jlSVBO1yD7GqvxzvZdQ13wp4fspCZP9Iu8KcbZZFWztm98S3W76IfSq/xslGm6f4M0qyjMM
NlJdzRIFzjyLCXy/wDFRSAvTfB3w34s1KTUtf8Xan4lZLYQabO0qLNpuX3+YkkYGXzt+YjO
Fwc1oQ2fxy8O27aap8PeNtMiXZHNeTSWd5KnpJhWjY44zxnrUh+F+peHrtPEPw+1Kx0jU49
GTTjZzWQa3uWT5kZyrKQc8buTg96yV8d+ME+IuheHtU17SIdSmvliu9B0yI3LRW/kFmllmP
3MuOBgcMOTQBsfBzwbqfgnwfdf25ax2Oo6rfT6hLp9u4aGyDtxEmCRjAGccc1X8aeBtc1zx
LeazbWum+IIJrZLW30/Uria2SzGDudWj3K5JYk5UHhcNxXlOrfFzxovim206XxXawzf6Hd+
TDbRKrx3Eluhgy24naJJTkEHj04rW034m+KJfCNtpF94vsbfUIbTS76bXoFjIhS5m8pknR8
qGRsbiMZB6LmmB3uj/CnWf8AhGtM07XfG1/Hcx2qWmp/2a/lLqCRl/KDORvGFbaxBBYAdMV
u2Gs/DnwTeWfgfRbzTdOv7iQxQWUQLnzSCw8wrnBOD98gtzjNfMeu/EPx1q1/qOo3fj6e38
OSfaLbfpLkCK/ihdokieMbmidwpDc5HytyK1fC/hXwlfeIhqniX4oQ+Hhpl691b6TLdx+bb
zZ3rJtkwmfmz80bN2LGgDb+JmsfESTSbnTvGuqy+HdJezEl1crY/wChrcJOmEjZCxlWRCwC
OwJKjcFFZvw50mDTy3imx8LnWPAe9Lm4vVljLyzDjzZ4Y9xkMUhfKLiNVAZQ55r0KP49+HY
NPudM8UWEvifTY7oWY1fSrLz7W7XYH3Mh6MM4YDcMg49BHN8YPCXgaTVNF8E+C7aytogl4F
2S2kdw0sKOCqRwvhiMKc7cEc0gNP4d+IPEPjfxF4f8R6/4J+z3SW9wU12y3Q25gOVMLK+Wb
LhWXsQAwxyK9l3D/nsf0rjdK+J+m6p48h8Eppd/Fqf2Rbq4keLbDCTGr7Ax+8w3AcCuw3e5
/SgDRoo7VmXVk0t79oWKV5FTaoa5dIuQwPyg4zz1I7j0oA0ty5xuGfrVe/tYtQ0y6sZWIju
YnhYqcHDAg4/OvI7PwdrsfisNcfC/w59gK7HvDrU00u1uoUPF+nHXg10lxoOuWxiudN8PWp
MUalbVdcuIk3jJCgBNmMhOo9eOOUBY8C+B7nwkdYm1TXhrM+pGBSwtRbpHFFEIkQKGbPA5P
fPSof8AhVmh2Hz+FNW1nwtIMlV069YwA/8AXCXfFj6KK5TVLj4i3/imGzuvgnpV5p80Qjkv
J9aRgiBvut8me5OAp6/WrUMnjMfaIrP4QxQT7gUe715Xt8hSyMAMkYYKCAo9ecUDNTQdE8D
eD9eki1XWrHVvF+r3Mlw11drEbyc4J2oqjIVVUgADHBrpJvFjPpMl7o2i3l8q5VTOBZxkg4
5aXaQM9wpzjjNcx4b8K+L4boXF5pfhLw0JEIL6PbtLdx5OdvmOoU5JJJKnvx3rI1W5+Gl3c
aloniG71Lxbci4Gy1vi80VzcIf9TbqAImdS2GVR8v8AF904AMPXlb4o6PLpNzJN4rtJJhdN
o+nSRx21uVfAWS+KKSuQceWu44IywyTF+z9fXHi7Rb3UbKOHwna2NwkS6XpFvGIpFC7cTSS
o0kjZUgkEdBivWfCmsNM9x4f1HRLfQdTso1K2VvIHjNuR8jRsFXKjlSMfKwI6EE+KfAe9tf
AvxV8cfCXVJBBerd/a9OZ8j7VCQWyMk/NhgeP9r0NMR9MCuY8caLda94en023vodPguYpLe
8ujxLHbuuH8tsEA9Dzxx1GK6KO6tpLqW0jnRp4VVpIw2WQNnaSO2dpx9DSXlrFeWklrMgeK
VSjqejKeCPyoA85vtT8E/BzwPHbwtZ6JZoRiLKKxO3G4gY3MdozkjOeo610vgrxX/wAJp4Y
h16PTbnT7e4dvs4uNoaaMHAkABOFbnHPTnoQa4HUvhNoE3i6zm8Q6lrni65uZC0cepXW+Cx
jX5twRFC54C5Yc5IJ5r0vTbkS3strYXNs9paOYZUjGWicKpEeQcLwwPfr24oA1Qi7xIw+ZQ
Rn0FclcNqGoeNYHisIzHZEo0wdiCpzx0AD/AHTznAJxnORk/E7x2vhTw+2l2Ur/APCQ6i0N
rpweLckk0smxNxwRjOSeOg9xXSeC9NuNP0FhezPdXk8pmnunJJnZgCWAJO1ewXOAAB2oYGB
Y/Fbw7deNL3wveefpOoWIAkh1BfJLbvuspPDKQOobvyM1i/HCW21L4K+JJIdokS2miVmmWJ
/cAlW+VgpOONwAAIJDDuvFHgfwr4wiiXxFoNlqTwA+U1zCH2ZBH4jk8fj1rwq7+C1/Y+Ipv
BPh3x/qOhaLq0Us0ujupu4JbYHa4jJ2mE/vPunPUfM3SgDr/h74w1KSx0vw1r3hvW5bCfTr
VoNWaJpoJ0ljAAlYL8jDGDyRycnmlh+Kl3eaV4/1q+8MabcaV4Pu3soTDemRruVMbwC0YCk
BgMYPzHAJ611P2u6XwzrNxplsdR0yxt3tbHTbRVk+0bBt2Zbk5wFPpluuM14H4Z8DQeH/AA
L4B8O6rpWraRfXt9JrHiOeVJkto4YGklCy/wDLLOY4guecDPQikB6n8RNR0jUl0/TW+zaL4
4OmteWUN7bG5jkSVWhltnCAs4+Zs7enDdMiuQ8L/s63WvalqGu/Fq4ivtUe6HkSWEskX7mN
tqrtzsCFUXAC5AYg881V0PxD418KfDe8+NGr+Jpte06cXMlvpckKGVjJMkVtG0gXKqpyzBc
AE9M5roJPE3xGs/gd4r1Dxrq2nza9dBbPT7LR5FSa0upsLHCXQ/ey6EDJOM5PPAMs+NfgNo
UXh2W68GXGvWOpxqwijtdUuGExborBmPy546jA78VzR/Zv8VkWn2f4jXcVsdkk9nfW0d2Fc
KgIWR85yd5GV9B7nt/Cfji38B6bdeDfFenjS7fwtoVvfzXxvPtLOrMUxIAPllZlJ2gtndwT
W34f+L2k654V1fxNeaJqemaVptuLwzSwGQSRHJ42Z+cbcsoztBGSOcAHzx4s8A/FXwX9our
PUra/uYUM8k0GlRQQJbgEuzSxqhBHHB64bHbO1qHh34ueHZbQ6X4gtNatZ2kW082a/tZZ5U
bDRrH9oHJw7Ag/MFyODx3njDxh4a+LnhHT9G0Wa9ZJjBql3aS28kayWmWX52HDRiTZv2NwA
eeDXdeH/HHw0m0mTTtN8S2dxb6XC91LMxKIFV/nlD4CsAzclScE80AeFfEj4q2dkYPD/gXV
7ufXrm45aTUtSIs4BGC3nIWBEpl3KEG7gDuQKu6X4b/aE1DR2vG1xoHTePKk1G7jdyGKrgE
N1xnOcYPNepeMvD3gT4gT2k9rrGn2mpvbR30moQyKtx9hKSFHU5B2b8Nnp8vPQVY0nxdeeJ
vF8eieAdT0WfRNJeJ9UuZpJJLmRXBIWNNgXDdd+4j0FAHzefH3xug8e33hKWbVze6bbiS4W
1vEIUeXvGWe2ckkcAYJJ4q14d+Kvxk8QWl5caNp/iub7HP9mnR76xMkbjG75GsQTtJG4j7u
4Z619T2fgnR9POt317Al7PqM0lxM/lnO359q4GSSquVyOT+VcP4d8N3vw08C6tr/AIiu4J4
YdUutali02xK+ZBLHhoihIC/N82TwoUZ4yaBHk/gn43/Enxfe3Fumn34hg22/7y1tppGuG3
FI9pWIZIRyTkABSTW5reteFfGNk994rvfFeledbpb6tJ4egdrLUU6RNKQrhDhjmMncpyh3b
Qa6S+8N6lregWfjbwX4fjW416ODUNQ0tLpFmhlKkpKhcbCSksiOjYDB8gg9fnfx9H4rmgsd
Pt/BsWnW19dQW62biEz3zorpboY4cBUX5iByc8ljwKBnvmueOfAN5r39r2vjnxr4almto7a
SCy0xgjrGW2H57dzn5j0OKq+IL/8AtrRpLP8A4Wx4uTTrkBXS78MJIc/eDBltkKkYyCMEEA
g5riPhV8JfCl7b3Wk3Gg6V4m8RIGbUdSuJGNlZzAqwgjRSPMYBhuK4Ucc84NzVvBvwp8A6t
qEfi/w7p2mW8kPm3NlKHu0eJmZBLZy7Q4cNjMZHA5zxk0I6XXW8Nra40Dxve6I95Zz2t+7+
G7m4+2PPt86VQAux2KA8cZ7VDbQ6fa6q02jePosp5bQR6p4Purue1QKAEQs6hVwhxtUfUnm
rOnfBn4GeH/GGm+GdSifV9e1R1uLe1uY+YkjjJ+cIoCghckN94j616Zq/wI+Eur6dNaSeCN
MtTIgQS2sIidecggrjv+nFIDzPVtWs/ED6cfFfxOeWwtrjzPJtPCVzamVSpVkEjFmUkMens
eoBp73eha27alqHxY13UZ4YgunXD+HyBa4mjl3ELABISYUBzjjPrW94F/Z08CeDtPvpv7Ds
vEeoNuEMmpASIeOFwVIXnqcE9fpV3wx+zj8PdMtWm1nQ7PUdSkmlkkkEeI13EbVVTnAUAfU
k9jgAHC3+g+EDpOmaHp3jx4bSG1hilF34cuppJpo5J5BMro0ZQk3Eny88Vr6fZNo1vp11of
j37XqNq9wFl1fw7eTwokmxtsSl9yEFOu9shjXoGr/Ar4X6jo11ZxeDdNtZZAxjmggRHjYqR
kHHvnByM/QUzSfgR8LdMErTeFbC9eRtwNxCpEYwo2qAAMZXPryeaQzgNSfWvEet6bceNvGO
n/ZbGG5WH+yfD14speaIx/MWLDAyrYxyVFV5k8zXp/FV98TL268TRR29vZ3Y8IXCQQIjSE5
iGfMLLNKM7hjdTPHPwI8I6v8AFfRdI0+wXRdIv7N3c2NuVw8YbhXwVBO5Tg8naT2ArlPA/w
CzTo8viC60/Vb86xaBp4554ZiptdrFIyo4IYsGzncBsx82W2gHU3+h26eBYPDtr441K1WbS
5dJvZJPBt3ILmJ5HdTGny+WV8wgct29KpeI9ShubF9Mj8d6taaTBqUWotBH4RlFwkyyCRj5
0jhRufJ+Zf4gMHve+JnwD8beNtAeKfxBZEWDefbW1tG+68k8tYyz+Y+2MlI1AVcKCWOea5H
wE3w58OfAzUfFHiPwTpA8QWZ+xSRXdtHN5cijam9SMqScMc/Md3p0ANiGHwgJLG/vfH3i+8
k0i2S3sXcafa/ZVDxuNpkwpI8pfvZ6VjX6+HVu7C/8J+P9X0KfT5bie5u5LjTJpbmSSUysS
VuUUDJIK7SCMccV03wU+EOo/wDCeav8RfE/h/T9N0PUVkjsNFvLVGliUyBo3xtwmFyB35rv
tF8P+KNNl1ZPCvh/wTqWj3OoT3ETyyyQyoHfdsdViYArnGPQCgDCuv2gfBGpaa2jahoI1e1
mj8udZ9S0srPxySn2nBzjNYGpePvhFqnhzS/Dx8NJZWemyPNZ2lprkFrJCxVgxXyJsnIZsj
POa9Day+NAJm0/wp4B0+4DYEklxPL8vsFiXH51PpvgrxZN450vx14/1Tw7HNo0cyRR6VZvH
uEibcySyNkgZYhcdW96BHhlr4k+Dsq3ek2vg/zFmMX2gzeIb6R08tiy4ZEdlALZOCOcdcUy
31n4XX+ryafZ6DHfXQjktRbSeINZmZEdcPhfsjFSQO3NfSPhfQVXxFq/iKCO5hiu7uSZBcQ
rGz5GxsDhgp2qwzyep7YZ4V8H6T4a8Va5eWukwWs+rTG5aWNc+Yf4ju7ZLA7eMHOPWmhnz1
rXiX4d+EIEj17wrPaSzA+Qk+t63mVccsDJbqDy2D9a1/A3xU0LRYbzS/AfhUpfXcvmTCK3v
L2R5NowXMpRvugYG7Fez+Lvh/o3j7XdOg17R4ruxsfnEkmAyZJZlU4zyVjJGRx9CDjfEDwP
a2nimx8a6QttYXdvE0T3H2Xd5QYFDIXzhQA+45HITBPNIDxrU7WfRbODxTB8H9NS3kcXAuZ
PDIkk3t8ysN1+G68jj8qqaP8AGuT+0LjR9I8E2X9sX0zQ3FvaeGoYWkdGOSwN4xbDZJJ4GD
6Zr7Lt2M1nFI33nQMcAjt7815H4x+HmlR+LNI8V2GmWcerwXuUMUSATRtL5khcMMKRmRt4Y
HJOOWxSA841v4ifGrw3or6tqXhCa30eNTL5qQWq7FGMsVWR8dR+tcLqHx78T6dq/wBnubK4
S4ndY/tYFiq5OP8Alp9nbnkZByRjn0r680uCfVNG+z67aW8kJJDQPtbZjA2MoyD/ABdTnNe
F/tVsq+BLS0s9Ca5uXvIoo50gBVWfcqrkfN24xxnbVCOdn8XfG/UvG+o+DNF0/XPt2mQLNO
Be2UcWGwVKutkAQR0yfX0NR/D3xb8ZvH2t6joVnHLBLp6g3VxqmqMio+fuAwQj5ueVxxXu3
hPTxp/iTQINckkl8UReHUgu7sfduijKGBOBkh8kd8E5Fdla+G9Ks9cm1eC1RLiUHcyjGSW3
En1OSefw7UDOJ8FeGPiNpPiP7R4m1TT7vTfLYbYr+7nl3HGOJMJj3xmvQ8f735Vbz1zxVHY
/979aBF8jPWiiigAooooATtXzl8RfEE1nLqLW/iLUTqL6hqVg1lDfOoWIabLJHiJSOAwjbc
BnPevo0kDrXFa7B4J0HXf7fk8NWl54ovQUh+y2aSXtyQu3AbGQu3gsxCgdSBQBzfwlk0KfW
vGy+G7uK70h7q1khe3mMsYLWybwHycncGzz1PNWJNY1D4d6dB4Uh8N32uyKRDoTWsOVlU9I
5pOkRj/idvvL83J3Ct3wtrepR6/ceGPEGjWGjXZhF5Yw2MvmRyQcKy52r86MQGwMYZSO9dk
zBT0zQBxvhTwpdWWqzeKvFF4mo+KLuHyJJIsiGziyG8iFT0XIBLHliMnsB5z8SPC+j+NPHN
lr8bf8I1e+FLgfaPEjzxbAmMrGqq+WfLAgOBjoQwO063jTxvqPiFtV8L+A4ru7mtiIZrmyc
RtNNuXdBFIT8m0HMkuCFBAHzMMdpo/ga3tVs5tVuFvZ7eb7UkMUQito5SuCyR8nOSzbmZmy
xJPTAByvwo8a6F4r1DV4vB7C606zm23t/fyP9tvZSOJdpX/V8FRyMbSAqgAH1K9juJbcJbT
eS+9SX2gnaCMgZ9q+ePij4B8U+BfGP/C3fhhNNuiWQ6loyqZIpVPzMyoP4WblgvIJ3DvXWe
Bvjx4I+IGix295f/8ACNa0yx7rTUMR4lOCpjY4WQZwQOpHUUgLfxK+JFr8PFt9Ot3+2+IdW
GyCNkJZ22sEA2qRkvgAHjlj0GK6T4daNdeGPAVnZa1dPcam8sk15cSAfvJ5JSzEYA43Ngeg
A9KzdH+GdjpOrz+L9UuZPF3ihYdtve30UKNGBkhYwiqqEknLdffFUNa8VfE23tpovDHwpup
mimDLJeanbIJFKhn4EhJbczDHQ46g9GBB8VdFj1zxb4HS4gkufs2p+ZbpuURJJ5bMGcFSWO
2N9u08EAntXrMJHkpjA+UHC9K8W8OaRrfij4sHx/4j0nVdHsLNPK0fSb5suZ2j8ue4ZA7iN
dvyjGAQd2Mnn2i3Rkto0YAMqhSF6DjtwP5UASHrXF+MbVodd8PeJIUh8vSLl5NQfy0aVbVo
ZF3AtyAHKscc4B68iuuu7y1sbc3F5OsEKkAu5wBk4H6kV5nr0114l+KFz4Htobx9KNikmrX
iTARQxsSRb7TkFpADk43Kp4PzcAHLeF7T4peHvipq3hO8+xt4dvY2u7O9t4o1cq043sxwMy
KrkYwQMLwa95VAqheTgYyTk1h/ar2TxKbd9IvltIELRXKyoImYAcbQwY53kDIxlO3Fb46UA
Vb7TrHU7CXT9Qs4buzmBWWCeMOkinqGUjBFYl94E8G3+h2mi3Xh6yGl2c4uYLSKPyoo5ACA
wVMDPzH8eetdLTPMjaRkDAumCRnkZ6UAcDrvwn8N6x4W1XR7ZriyuNTnhuZtQaQ3M7yQsrR
bmlLF1XaAFPGM0zxJ8OdQ8ReALnwnL4y1Af2hIH1C9mjWSS4TAzGoG1YkO0AhR0z3JNeiUj
MFUsxwAMmkB862+kal4h8ceP8Aw5qEw0++u9Ei0O2a1tGWOxh8tmVw27BVmfbtHJKtjhc11
Oj/AAn1DSvDGpLNJaS6knh1vD+mWkBYW9vH5ZySWGWaSTDMcDGAOcZO74NOna74j8ReJlna
acaobSNlZXQxwR+WoBUdA0kue4JIJ4r0MSIXKBhuHJHpQM+d/Evwt8bab8BZNH0e1s9a8V3
On2miTtFiNYbKMEFIyxG45ZiSx5LdMACui+FHgzxr4d8V+I9Y163BXVJ4VW6vrhJLlraKLb
GmyIbFO4knnHYA9a9orzH4xeObLwr8P9UuLbUIU1SBo1jjMrKUcgsC2xWONqsRkEHGDTA9N
yMcmvFvjZ4ibXPhndeG/C0N9qcmrXy6VdT2FtJMttEJE+0MzKpAwp2/UkfwnGPB8VvFevfD
y6vNf+HuraFa3lvLbW0oRpHM5Q+XuUbGUMeAdpBOORuwPTfDvh630PwZoHhxZIotkYkuA2W
Fw/35Sd2CSWJbJ56k5pCPDILbSfhtZ/GK+svD+q2tii29jZxrHcYufLg+8JQQTl2OSDwAc8
cVwGsfDvxF8PfBuhfEuLV5tatdN0mBY1QgCATRyCRkGPuqZkYE9cOT2FfRvxU8XaTefCLWH
0HWYJryZhb2vls7GSZZgu0CP5z8wxke1cxovw18aax4HtdC8QeL5NXt/Kjk8u6s44re2kVw
5i8sAtKvBj+YhQBwrDADA8t+ElrqX/CffD+61ax0uwltdLn1u81KMyJc3ELr9njS4MmOd2M
YO0jGABisDXtR0r4jzaN4u8a6+lrfah4sSw/s4zBI7TS4NxZXjHJYkn5jySePSvsXTfh14F
0+W0vLXwbo9pdW/MbxWcYMZ46EKPQY+lcH8WvE2jeGvD+q2Fn8O7vWL64VpGaHT2FvvKtiS
SVMZXj5sHdtJz1oAwPFusWHiL4zeD4dQ8SSeEf7P0O51GWc7IJf3zLGEBlBCEqjHkbsDoD0
4aP4keNZvA/h/QbjVJ9WPiTxVJb6bLev5Et9pUTAMJZUHy7mIG4AkqTXo/wX1iw8U/C/w54
u1xUmnsbKbR9RMw3kMsqGMyAjLYVVIJyRv75Jr06907wL4s0iK61TTtK1iy05mdDNFHOtsy
/exjIBGOcUAeKfs1azHb6ReRx2EmfEutXl5BZ2jb4tNtkG0M2cbVLqVHGWPbg4+l6850/xR
8KvB2tzeF9NvvD2iXDbriWC2aKBQQcHdjHzZ7HnHNdTfeIraG7sbC0zd3Oo7hAbcb1RQu7z
HPZORz/tDGc0AbmQehzSbT65HvSLkLzgUqtvToQfQjFAGYFuJ9fFwgQ2kUJQPlgd5b5h1wc
bR1HH41geAW+022pah9ltkiuLuVoJ7fJE0W9sMCQCQTlupxuI6AE9g42wsI8Kee2eabawR2
1rFBEu1I1CqM5wBQAy+mmt7SWaGDzyiM2wHliBkAcHrXzZ4f8AD9j48+LOr+LtWsjb6Dp10
Ley0UbIV1K/RN5ZowcEoqrwxPzKScYK19HXN/bR3q6fMxEksTyL8jFSFxuycYHUcZyeeODX
k3hvT9XtJtC0bS7uDSptJkvLWazW4V45WLK6TGPaWk3RsDyyMu73pDPRIvD813qUWqa7dfa
po0KR2aDFtESc7wp5L443E9M4Ayc8f4r0y+8F+Kf+E38H6VPeS6kwg1PS7ZQEvWyu2UknCS
Ku/DY+Y4U8kV6dEsixKssm98DJC7Rn2Hp+dL5MfmGQLhyMEjv9fWgRyFn8TPCV5qA0z+0Ht
NRM5tfst5byQv5ozlRuUBumcgkY56Vams5Nf8TyRakjDTtKaJ44D924mOHEjeoTC4Gfvbsj
gUeIPC1nq2hatZRwwwXV/DJGLhuSrsmzcDzt7ZxXF6DB4mh8MWt94iHkeIdAjzqK2uX/ALW
gVSEcswHzHYSAecg9A1MD1CxmNxE7GCSFSflVhj5ex6d/SrW+PaCGHTIxXBTfFj4c6Xo1re
S+Jrd7SbYBLArTKm9toZzGCI1LcZbAzXR6/rek+F/DF74i1m6W006xiMssh5+XsB6k8ADuT
QBo2qt5heV/MkO4blyq43EgbckZAwM98fhU9xbw3MLw3ESyxOpVlYZBBGCPyNeU6N8VdQXx
f4a0LxL4VXRF8Vxyy6Wy3nnzARqG2zpsXy2IYdGbB4Na3iDxB4n0H4x+FrGa7tpPC+vrPYr
brDiWG5SMyrI0hPIIR1wMY9+wwO+b92EjhUKoGAB0FYOteJrHR9R03S5Vub3UL+ZUS2s08x
0QnBmcfwxr3Y/QZNc34Nj8c6r8Ob4av4khGqy310trqUFurD7N5pEZQEY5A4Yg8Y4bv574E
8V+JPF3w78I6PD4gnt/GMeqyWmrziNJJRFauxl83I6EeUM9zIPegD2uS9XStaitZoX+yXu5
km2kpHIMHDHnG7kg8DjHU8894+1bw7Hp0dtrSLHu3yWsrkIFdVIMokxmPZuDbhhu4zjFdRq
9nZ6hoc+l6lJb7p4G3K/CkAAFsE5xkjvxnr3r5MuPD2ufHz4iPpesatZ2ngzwW3lzXMD71m
DfeRZc4PyqAWJ4AzznkA9S+FHiq8+J/wANo/FXiDUTaz+HdXk2X1svlm5hjQf6wH+8rnOOD
jp2r0rwl4m1rxR595Josml6ekxWI3SMsk0ewYYA4I+bJ5A4IGMg1x//AAid/f8Ag7SvD3gQ
2uk+C7eGCeNIlDNqUZYs8TBsYVwBly2SXO4EE49Xs2X7OkeHDIoUh1wensAPyoAl8lSyyOo
aRQQrkDIB6/yH5VV2N71ezVb5f75pAWaKKKYCE4FeT/2hqWsfExPEfg3XE8RaTFMmnXtvFf
KsGnBcmYsnRyfkYMMsCuPuk47nxl4ebxT4SvdFW6a3aYKwIZlVyrBtj7SCUbG1gDypNcFq8
Hw6l0WHW/E5PhpdMUWF7pkNwYElK8pbukePOXncgA5DdMEigDoWhs/H+tXPm3Etx4Xso/IV
YZHjjvrgk+YSykb0QBVGCVLM+fuiudTXNNsdWu/DPwk0SDWNZU+XeahPM72mn44CyzElmI7
QoeP9mg6R4o+JkCWt5Dc+DvA6YWOwi/c3uoxgDAfb/qIv9gfMRwcV0+oX2h/D/RLXRtA0eL
zijLY6TYhUeYgZ4HQDjlj3I5yeQCTwt4Ng0S8l17Wb99c8TXKlJ9SnUDYuc+XEvSOMeg64y
STWfqusXniLxNaaFZypb6BNnzbqJmaW+wrFo49v3IxjDSEjJ+VeTmobdfG2rQ3Ntr0enfap
EKx6fZ+Y1ogOeZ5ioLnGRsUAevXjr9G0b+ybZzcTJc3Tu7NOsKxYUt8qAD+FVwo9lFAFDw1
4R0rw2AbO3iV0iFugiTakUQPCIuTtHc85J5NdKs0bAbTkfSoAApwnBPU+/Wl2hvl3HP0piL
GVb3ryrx78CfBfjrT7qBhc6NLdP50j2LBY2k4+cxkFd3AyQATjk16ou4A5OfpS4wD3pDPl8
/BD42eEbCODwB8WNyQjYkF4ZETYMYAVvMUHjqMde1N/4W38ZPhhfOnxM8KSaz4f+0iNNRgj
UThGzhiYsxccDBKnn8vqSsjX9S8PabpwXxJeWVtZ3ji123jKEmZ+AmG4OfSgDidT1+68Y+B
9P8e/CmWDV7yNHWGCVxEJ43ZRLES33HBRTk90x/FWx8O/GM3jDw4bq+0mfSNRtZpLW6tJ3V
ykqMVYZB55HUgfkQT4F4k8OeKf2dfG0vjXwQkt78PL6VW1PSU+b7Nk4+UHpyflYdOFbivcN
J8UW1w51zWNLGkWesiG206KW3YX9ySpLF1TLBeRgfwhWY4BoA5z4w+JLXxD4ZvPh94TuhqP
ie/khh+zW6szW8TMpeUsFZUAVs7iQBng5GK1vDfg/UtI+F76HoOuLc6nNFKLrVZpDPJJdkB
GcFsjC4I2nI+ULx1rqdJ8M6H4b099H8M6fb6asjebMUJ3vuPzMWzuLHnknrVe2vdF8KaTpm
i6b592k0628AR2uGyxyXZiSdo5JPagDc0Vb6LSLWDUzuvIo1WZwQVdsclSAOPwH0rQZ1QqG
z8xxwOn1pE5QEDFKzKqlm4A5JNAHL+OPGmk+CfDN9rGoyRM1rbyXMcDyCMylRwoJ7kkKOvJ
FZPw4bW9ciu/G3iXSX0jUNSVYYLFn3eTbIzFC3JG9t2W+gHavHzoXwv1X443GrTJe6hBY6a
+utby3vnWUJjI2EgnYAC0m1d2Bg/wnj6A8JLeR+GLGK8hWO4Ee6V1IKyM3zF1wTwSc/jSGd
BRSZwBuwTS0xHz1qFh4o8A6vqOjadqd1ajXLy5msL+Cxa4hD3MqvsZFyVeMhiOzK55BHHQf
DgeKrG8utY1TxPa+I7S+RibO3sntZre4IEwjAkboQ7/AH9pHy844r2Bra3acXDW8ZmUbRIV
G4D0zXzxr0eryfH7XvBVnevbP4i0Vbq0nMY8u0mt5GeNsbcMDkqT1GcdRkzsM9LuPi54QXU
rjR7O6uL3Vo9irYW1pNJOzuhcDAQjG0bt2cY6478y2hXPiP4gaFc+Nlt7nUrYS3dhpdtGVM
MDYXzLkklcjhcLncWIHANW/hj8OdO8I6MZNHlS71zykt5NavYizTRB8lY1yMRcEKcjOAeQB
ns7DwTp+n+L5fFyzyy6zcxCC6uJcMZYhkrGBjCKCQflAztGc9aYFTxp4n1LwZ4XvfEktnb6
ha2QMs1ujGNkjAyTvORkDpkAE4HGc1l61Nb/ABF0XyvCurT29xHaJe2mpWVxGpHmq6gDIYF
SAwJI4PTleI/iLoWreO9Bu/D0VjLBZmTa0rysnmRlSrEKMbj8xIUkDIU5yCtcT4JXT/hyuq
6EfEt62neGtRt4o1uIDNKkVwpLW4Kjcy52v90EbSeh4AOt+HHwn0vwvoVpcTaWtnqzEzSFr
lrx4ZG+8Vd/lDEfeKKBycV6NpOkWWi6dHp9hF5dvHnapYseTnqatwSrPbxzJu2OoYblKnB9
QeR+NSUxBUc0ENxBJBPEksUilHRxlWBGCCO4qSsnX9bi0Gzt7y4VfJkuY4HZn27A7bd3Q55
I4oA5K3+HLWU3iW3huLO60rxFdPeXWn3NqdgdtoJVlcEEqvPqcHjkHjrLwnL4WfWPDfhHQ4
tC1VbbzrZLTMdpqsavmNwWLBZkYhXBJ3K3PBG33QVla9oula5pL2er2S3MCnzFzuDIw6MrL
8ysPVSDSA8p0D4T2/h/w1d3ELwahe3S+VOklrG9tdbhsZ5EJyUyS+dwIUbRwMHnPCng/wAM
eJr7wj8QPB+ly+HtUsb6S1kt4HY2ZjjYrP8AKDgDAZVIIBJXORXrHiTS4dL+Emp+H7S9S3V
dOaxt3ucy43L5cancctywXnP41558ONY0vwb8CtI177T9o0iy025+zuI2Mjj7U2CRjvlM4H
XJxigZ6H46+I/hvwNokl5rF5H5xUiO2jlUSyn5uEUsCxyhGBzmtXwhq7a94ct9ae2lt2vR5
3lyqQYwTwhzzkDAPGM9K4Dwb4M1fxP4jsfiN8QltZL+O0VLDTokzFZB8s+ckhnOVDMAOVI6
de6svGGnah451TwfaWt0t/pltHczSSxbItrkhApPLZ2nkDHB5oEdN2rEufFeg2t0bP7cLi7
Fx9l+zWymaXzdquV2qCRhXViegBGSKwPhh4m1fxZ4Ik8Qa41uk0t7cxrFbjEcSRStEACeW+
5nJ9e3SvP9N+Ivh+fxZrXiLwd4Hnnv7rW7fRL/AFGZXTzxhFRk4P8ACS2OBhFLHLKKYFX9o
BNXsdY8K6tos9zc3yagGgsrSIfapNo3MIztbenQlCCM85wDW78LdD8UKIdU8R3yS69cXpvN
USJUMdqBAYUtQycEjKtxnAXBPQmj8fLq/wBL0jStP0EFtb8T38Wk2kxlYSwb2zIY3JxFlQF
4HO7ngYruPh74Ps/Cb30cMVhYTyxQK2naef3dvGoYIzE4MkjZbdIQC2AO2ShnH6x4m8QaT+
0mbE+fqyt4fL2GjWR2rl7lVMkjN8oOI2JZsADCjJ69f4D+Ia+ObrV7dNNl0u60O5lsb+0mY
SFZlIxtdeCuM/n7c5E1h4utfjp4h8Q6d4ajvbN9GtLKC4uLoQqziSV2C/K2QCwz3HHXNc18
NXu/BE/jmy1COyvddi1M6nrUyzmGPFwgdDGWU5UEOvOPu570CMrW7rV/iZ8dPEPhiO3aXRf
DFuluvmSbbeK5lXLTuoO6R1XIRemQSSK9Z8T2uizfDK5XVdRd9KtrPc9w1xt+0BUwA7D7wY
4yP4s474rJm+GOgal4tu/Fy3mtaPdatDGmoWtnd+VFehRhd+BuBA4yCpx+NehW1vbQ2kVpb
28cVrCqxxxKoCqF6ADoAMCmB8wJ4PkuP2LbXwv4R8OXtxrevQwPJEtuY2aZZ0kkaRnwFACE
Ak4OABXr/jzwTf8Aj74QS+E/O/s27mht2UT/ADiOSMq+19uQRlcEjP41ak8aRweNNa069Ke
Rpr2ckRUgHy5wyF2YnG3zARgYOQPUV3Ed5BKWWFw7L94A9KAPPNH8A6pefEmHx94xksjeab
bNZ6VY2TM8VojffkZ2Clnbp90AD161pfEHwJ/wnh8OxNqclja6XqQvpzCcSSqIpE2Kw+7ne
AT6ZxzXWyOzNgyds7R6VNH8ihVXgnigDnNX8UeG/DmjwgXMbIri1t7KyxJLNIvAhjReS3t2
6nA5rI8A+CrbQ9S13xjdaTBp+veJJxcXUEOCLdAMLHkcFv4nI4Lk9gK2dI8CeD/DepXGpaD
4bsNPvbpmea4hhAdyxy3PXBPOK6QBuvQUwOQ+IVrpc/gbVtQ1Vp1tbKzluGMBO8FVJBAzhi
MZAPGcV574S8BaHdfDfT/Ccn2jRdOgEepalZRyENO026RYZWZQSF+TPclcHgV6h4w8ODxR4
YutJN5cQx3AG8QybPNUdUz6N0NeK3HiS48TWl7q1jbbPGvhJxaappW5c39sjxu0scZDemV+
U/3eTtIQz6GsraGzsorW3TZDCoRFLE4AGByasVT0y+h1LTYLy3JaKVA6sVxuBGcj2q2zKql
mOAOpNAjntKXVLfxNq8V1ZztaTuJobvdGI8bQNm0Nvz2yRg47d9ry/wDZb86sYqDcv979aQ
E9FFFMArkdb0jwSPFlh4l1bS7e412AC3tZRCZZV3NxhVz0J+8R8oJ5AJpPEHiK6tr2Kys7e
eWSWJ3jtLYD7Xc4wBtD4WNctyzlfu8Uug+HtTgY3d5OumiR/MextH83cwPDSTsu+QlQueg6
jkUgMjxF42WO9tNFXU00K8v2VIYDF9qvpN3ynbCpIjwSp3vuX1GKNA8F3IW5upptR0ua72i
S4muhcX0wHUNIdyxjhRtjxjB5zgjtrPRtJsLmW6s9Mtbe4mJMk0cKq8mTk7mxk8+tX6AGRQ
xwxCOKNUUdFUYApHZUA3d+KkprKp+ZhnFMBgO58Zp4UKMLQB606gBCuQcMR9KFBVQCxb3Pe
lpD0oAU9K+e9c8TWmp3N5fX1tFqPiy5S4sNO8P3XEWjwAlJLi5zkKSCGZz1UqiZ5Le56xrW
m6DprX+q3S28I+VQeWkY9ERRyzHoFGST0ryvU5brxD4yvbXS9I0iLxA8cHmW1y6mSC1DErP
d7eXP9yEZUHljyuAClo07T2dtDfWN94hXwtpCtb2s29LnU505WdoSQFTMeIy6ksSSB8ozwv
iHxx8RfhH8XIfEvjzSk8Q6PrYW1iksYcCxBwRFATzuyTuDY37VOey+r63rfhP4Q3Ml3NZXN
1e6tm8v76WUCSZIwqcNIQHcFlCwpzgnA9fRNU0jSvEWjvp+rWMd5ZzgFopkyPUH1BHr1FAH
mutXsXxJ8HXXiH4V6xaXeqyQfY2WW5aAKMk7JAFLKwy3Bx1JBBCsPPPD2g/Ff4T2LeJfEVm
fEsV2/lz6doYaV7AlifOSI4WQuSd2Mbc5wezPGXwO8Z+E9XuvFXwluluLr7N5Fvaeb9mmtz
vDB94IW4wAVAlzwRndiqngH9pbW9J1Z/Cfxi0C7sr23YJJqkVo6BNzYUzRbQQCSAGUYPHHe
kB9DeHvG3h3xL5K6PeeeZY/MACEbV2g8+h5xj1BHas3SfFP/Ff+L9E1S+gSDTxa3MBYBAkU
qFTk9/nibrzz6Yrjb7wB8NtGV/i54VspZbkTDUTcabdSyxSxu4851iRtrfIXOAO3SvObHw7
44+NPiPxR4y0G9n8F2TG30+z+1WbI15CjO8knZgcsMEcHJB6cMDrfDa6fFpPjDxZZ+For+L
xfqRFnaadEWe+s4mCNKwHKq2WORwNyk9a9/jcPGjbShZQdrDBH1rk7PTtC8E2mi282oRWOn
adY/wBn2yzS7FY/KScE4LEIPfrjrXCWPxguL74hTQReENcuPDq7vL1gQFbeNEIR2PO0gPzu
zkKc4xzSA9glkH22CPe6nlgAAQ/HQ9x69v6VbrxT4f61Prnxv8ZXsd5PJYiC18uKdl/dBvN
wFUElNyxxttbB5JIHSva6YGTrFxq1jp891YQRXsqfMkDN5eQAMru554bngcjNeBfDO9l+IP
xL8ReO72xXSikg0KxeNcOgT95dZ3YJ3NhQxGRu6Dt9GXEzQ+Xtt3lDsFJTHyf7RyRx9Mn2r
wSzvvDusfGrVPhtY6JK2lX9u2r3JRAn2G8+RvOjdeznac5OWAI4PKA+gE2gbVGAPanV89yT
fH9fiIsFmdI1/QbJvKE2ZLVZASImZyMZkUFyQCRkZAyFA7XT2+MM3iO1ttUh0i10ePmS4tZ
CZZDtIwFYMAoO3q2evXsXGdVrmi67ePLc6T4kuLCbayRxqiFF3ADcQytkgjcOPUd815n8Ht
D1q70V9S8VzK2v/wDCT3V7dmNSgdkhaBeCBxtZSPYj3r0zxZo134g0K40/TfFF3oF0xVBdW
mxmQ9duGB6g9sHpXj3wyvLzQLy/8B3V1cj+xvE7xi/kYPJcw3EE7x7mfByXUDdznjHBzQI+
hqKjtw4tohIzM4UbmfG4n3xxn6cVhtrCaf4v/se4t50ivIxPFdSOWjMn3TEM8LwAcZ5LcDJ
NMDauZTBbPKFLbBnC9cV5L8eNQfS/hvb6lg3kcOqWUiQLGGNx+/XMZJPAYZXp0JGDXe+MtQ
+w+D9Wnjsbi/kitmk+zQpkzDBOwE8cgEH6+4B8f8b3enWP7N1vperaxBbyJp9k9tPKsj5+4
8YDKrHkxMM49OmaAPb9FvLy70iC41OFbW6lG5oAf9Xk8KfUjpnvjOBnA0Zeg5I5HIrlrLWx
ay6q+oWJ0+2t0WY3UhwhDJvwTwAV5BJIHC9c8bbSQLrSR/aD5txb7lTJ2lUYZI7Z/eDP4el
AEHiLQ9H8QaDd6ZrVoLmzmjKuADvA65UjkMMAjHORXn3hfStL1L4c3HhfVPD8sc+hySvb2t
1a7WA3u0EiKcqfYAkZX0xXpf2ryb0w3O0CQjySoYlvXPGB1A696y/EmtaVpWmNqGou0cdu6
FJEP/LQsFRflOfmY4x0PINAGd4b8Z+E9bnttF0HXre9nt4d+yOZAzhcocoPm6g5+UAGvN9L
0/V9U/aR8XQap4mm0q6/sSyfyNIZFzH5kvyFpEZm25HzKF+924r1mDw7a2+oXmp6Xb2VhfS
bkEkVoq78heZMYZzkEjkdfxq/puh6bpU91c2dsq3N5IZLidiWklb3Y5OB0AzgDgUgPLvgSb
jwz8DLWPxNay6JJDc3LtJqhEBlDys6uSxyMhh94A8dPXW+GcNvot3rdjfeJtI1TUtd1W51d
YNPYv5AYLuj3Z+bbhQDheO1dj4h8JaF4rW2i8QWS6ha27F1tZSTEzYxll6NgZwDke2adp3h
rS9Js7a1sVlgiteI1SZ1AHHGM4I+UcdOvqaAKnjLwPoXjrS7ax1tJ1Npcpd2tzaymKa2mXo
6OOhrT0XQ7HQrNrezWR3kbfNPPI0s07Yxud2yWP8ALoOKraXrL6hfCFRHJEBNG8sZ4EsUgR
hjJ65/DBzW5TAguxN9jmFvgTFTsz0zjjuP5ivFdJ1jUJ/hp4ovdL0vT38VXmrXMd1YTW5Cy
smT5LhsMS8Me0Mc/M+eelet+I7zULDw9eXWlWqXd9GhMMMkwiDt2G4ggZ+leWaOuh3mo23x
L0V4odB8UoltqUcY2tBMceTM5BI3pMCmQBzKCThc0hnPL+0Amg6fommnwNrt+7WqESiHl0M
OYyNu75iwKkdQVbr0r3PQdbXXtLh1CPTb2wjmjSRUvIhG/wAyhsFckgjODnvmuJ1Xxhr+ka
5dafY/D7XNZePBWS3jijgdeNx8x2UZxkgDOc44IrC0T46eH9Q8a6hpaw3/APZdrFBJJfrbN
LBbtIpKq7R7tmfk+9jB3gkEAVQi34y8J3Q+INvrtnazSW+p2p0ac+YhEAOZoZUUqSNsyqM4
bG8nACjPfeFvMl8O2xvLcWt8iKtzb795ifAJBPfsfoRWE3irTfiB4Y8QWPgLxFavqdojRJP
G6yCGX/lm/GRtJBwccjtXD6tqvxF03w5qU+oa5ZaHrr2/ks06GewabGEmjcNut1Zcj94ANw
z25QHrscwm1+dVuiYfJC+ThCrFWO5gQNwILAYJ9cAck6kTBxkNkfyryT4MXnitbPUdL8e2k
llryyCXY0u+GVWUEtERlSN25jg5BYA8BSfR7NLSPxDe+RJOHMaF495MQPIyBnCngZ4B475o
A1JpY4l3SEDnAz6ngU7nGS2K8Zk+PnhG7+LVl4FsHuJrh55LaV/KdPKlTOQQydPlOCCRzzj
g17C11CPl5Y7d3Ck8f4+1AHGal4gvPDdneX2sX0Npa208hctb7kW3zlXwHznLAFvb7n8VcX
8M/C2mX3jKf4qQ2s8F3qdu1pHC2dkkfyBpwWAO07BtzkkYOTnjl/G9jB4u/ai8FaBNI8+kL
FJqcuWYsHRSwiOV+VN0QJXrkt04Fe1eDbltWi1DWjLG0U95NDCInJCJDI0QGOn8G76saLAd
Rbwx28CQxKEjQBVUcADsK57xJ4os9Kv9O0CKTfrWrOY7SARmTgAlpGx0RQCST6HGa6Nflzl
s5PFeb2+l6wnxf1XW9Rul3PD9i0tQMRRxsgcsw48x9ycrnIAJBwSFAPS6qf8AfP8A31VleF
5bJHeqn/bNfzpAXaCMqRnHuO1FFMCG2t1t4Uj3NK6qFMr4LPjuT+v41NRRQAUUUUAFFFFAC
BRksOppaKKACsXxDr8WhWSstvJfX8+UtLGEjzblwM4XJAA9ScAfkDsSSJDE0sjBEQFmYnAA
HU15Q2vr4h8S2Wi2326HVNdtXujMjRMdL04HAZTjjziq9NxBfJ+6tAGt/Ymqard3NzLqEY8
QtEsZuVjEkGkg9Rbhhy52gktnkZ4HynQ1B9M8CaRDbaNpyy6nqlz9ntkZjvurh9zFpJDkkA
BnZjk4BxzgV11tbxWttHbwII4olCIijAUAYAqprGjafr2mPp+pwebA5DDDFWRgcqysMFWB5
BBBFAHnUN1eWvxD0rwT4kuLfxl9sjbU90lmm/SZEyVkPG0RlvljJ+cHuwyR6rXNeF/Bmm+F
ptSu4Lq71DUdTmEt1fXzh5pcDCLkAAKo4AAA69yTXS0AFYPiTwjoXiq1SLV7MPLCd9vdRHZ
PbMCCGjkHKnIB9DjnNb1FAHzDa+DfiL8BtYN94Vvv+Eh8Ds+640+4coIFwMyEnOx8jJYDYc
nIXjHrngj4yfD7x5p0dxo+v20NycB7K7kWGdG9NpPP1GRXoLAMpB5B7V434p/Z48Ia7qSaj
pE8uhP9qF5LZwxiSynkAxuaA4GccfKV/GgD1a/sNI17TpLDU7K01Oyk+/BcRrNG2OeVOQea
s/ZbcWgtFhjW3CeWIgoChcYxjpivm+x/ZVj0m/sL6w8dXG+zYN5RtWjSbj+IxyqwPfcDmqs
dj+0Z8MBIbe8Txho8Id1E0jXbEA5VMbVlQ7cjILjOM4GaQHtuhfDfwl4S0C40jQNNktIbm5
F1LIkzNK0m4EMXY54wPwGOec9XLOoaBVkQGRuATgsME8DvXj3hD4z+G/iXpP8AYdzfXHg3x
K6owgllCMXB/wCWTnAkAYbWUgHqpFXru48XeFfiOmv+Lb7TG8HNCbcXsUZSS0kZht80kjbG
zf7wBCg9d1AHoXiJom8NXvnmdFaFv9QSsoO3+AjkN6e9eI/Bjwyuh+C9U8dJDd2eueLZD9k
juVBeGNQ2wYPCggM+CThdoyT1z/H37QGn3mjeLtG8O31vby2sTCx1Da0sVyBGCdjqwCyBjx
ycAZ68V63pOmxzSeG9I1DUjeNp2kRuwkOWu3IVTJuzlgNhBBGD5g9SKYHZWEnmWSbrdoCny
lG7EenqPfvU0zIsDs/3dpzj/wCtTbh1htpJCQqopYn0A6/pXknib4kpceCrS00Ipdanr0IW
zCTpnZJgeZjhtih8klRhQSeeCgPLIvHfxM8R/EHX/C+hWi3thpGr3ds+pX0rpBbJvdY/nj+
YyDcVCjsi8EkmvRPgj8P7nwnZXlrf208sVvcrMl/fR7bi+nEZTzApZikaKxRAeTkk46Uzwb
8PNQ0y40PUfD/iC1j8OWpE7CZHebWpmXa91LISCC38I+YbcH+IivaZZo7Gz86ebEUQ+d364
/DvnFAE+9QwQnn0ryz4yaxqWh+FoNatoiEtLyPf5cYmeVS6/u9hB3K/Ct/dxkA8GrPi340+
CvB1zYSalqiTWl2yx5tEMzqzLuUnb0G3BxjJDA/XA1228UfEjxr4bi/4RjUNN0DSNTXUmvb
1kjSXymO1RFuZn3AnGduOD6imBgnwn8c/FllIr6npnhXSdUt8y20xN3dWrOwLlSVGNyjBTd
tGW7AY9Vk+GfhG+0XQNL1bTE1K20KBILaOYt5ZChcF4wdr/cBwwIrs8cUMQq/MQB3JoA8k+
IC+Pry7utJ8OeEILyzWWK+F7d33kRER7DsUR5ffuXPIx+lJ8Rp73T9L8N63pupxwaxY3cEl
nZSykrOJGjgkVi3LDZI/bPOeMGvUW1TTUDb9Qtl253ZlUY/WvOdI+Gfw3XxHc+LLK7XVbm4
O+2a6vvtkFo3IzCrEgck9zjkDbk0AelWUxnsoJi6v5kavuUYByOoGTj868q+Nmoalonwxvb
jQdHmbyRGyyW0jRCMpKow6rg7AoJznAArLk0H4+zaotna6t4b0yxtlQQXsAmIZVfG0wliOU
GTknnaAcZrL+I3hv45eJtEufDk15oMWlHC3GpKzIksG1tzPEclWDANgbuDweKQz2K61KbSt
Zsrq6m3adqQS229oJ/mKsPUOPlPoVX1NdEr+ZGHXIyM/MMEfhXEa8LyfwHpb+Hb3R9QZRE0
S6hJmDUMIdih1PUvsYHnOMd683h+P+qp4YfUr3wTeJqkN0bSbSoYpJpY2BwWZlU7VHuuTtO
M8Egj3C91K201o5L6Zbe2YqnnyMFQOzBVUntkkAe/HcVwvxQsvGk+k2EXhu/jeyubhLLULZ
x5cjRSuqeYkoZSrLk8DqGPpXGX3x68K+IvA0NvBo+o3+p6ofsv9lQrsuElIztwp3rhsAPx2
YdgYND074p+LPijpuoalpdxofhDTxBPImoNmWeeJcYjU/OMtyWbqAfWgZ6/otjpnhqXSfCW
kwskFvZyS9c8BkG5z3Zmdjk9SGrpq8p1H4k+BvCdpqnirUtTniuL7afs8kMm9fLTCxAFeCe
Tj+8x9CaIfjR4Xk8OWl5o6X3iK9uFVja6ZayzSKWXd842/LgEZHbp6ZBHTfEC58OHwTew+K
bCS80WYeXcbIxIIzuABI7EHkHsRXzR4HsdZ8UfB/WvCXw7W6utGvtSl0qG/YmAQRJIsizyH
gnMUmw4GSYlXHPHp0kHxU8TWnivSX0nTdA0C+un8m/1z97IYiTuYRAgDI27d/QDBzgVR0bx
98GfgD4C/4RvT/Ej61LDI0kkdmBcSzTMBuyy4RenQsMAUDPfbNZIrGGKSUzPGgRpGHLkDG4
/XrS/YbX7NLatbRGCUEPFsG1geuR0Oa+PvEH7WXifUb0WHhPwzYaKjy7PP1efzHAG3J2KV2
8MD/FnsDzXPaUv7T3xcvUuhqGtaTo8rZWYyDT4Qp7qFAZxj2b60xH1VqXga10KxivPhz4f0
PS9ViBi2GP7PFPE33lcxg5wcMCVboRxuJry7WPAn7QOomSOfxlo93ZzRP5trC0lqUZ1Zdqy
BWbauQRyM965/R/2S9emRpvFvxQvrieQASC1EjMvP8Mjv6ccqeO1as37JunfZvJtfiHr0OH
3GVyHfpjGQQMfhQB2vwx8L+N/Cnwyjh8S2UF5rmk3lw+nWgvsqYHXCxmY54G5sZGQABXBWp
+PS6vrtva+G4dFu9c1GS4e985Jba3jEIVRuD5GWUZOwnnPHQyJ+ybDgQyfEzxCyd9pxnjHd
iKg1L9lnwro+hT3niD4matbwKQHubh1VVywAHJ5yePfNDA0vDP7OP/CPWE2uJ4tubnxxcbr
lrxm3WrTEk7XQgl1ySCc5IJ6VvX3iq7+G/wAPLm5+I0bS6zLDDDiK6En2+cHJliUBApBfoB
u+QZPAJ8ssf2fbnVrOXXfhP8Y5wkMzwBAs0CxyA5KblckdR/D3zV7UP+GovArQSJYL4ysIE
DBLqCO8MTgYLKVbzSe+c96APTfhV4O8WXXiib4geOrgWWo3EebPSopBuiicfenxjc3L4BGF
3PjGcDo9F1y28K+ML/RPFepW+nSXdwkGjW+8BLqNmYgouBh8ttcDjgHjOT4oPjBrFz4R1Dx
n8RNOm8Mtc6haeHWt7FZI5xEjtcXDgEh1JRgvXjqOtdZr37Q3wFvrGGz1u3uL97MCSC3utK
aR42C/KQXHBxjnPfrSA6XWvjr4bsdV1LSYY71r6wuhayxiLzBHhQ7vhDvIwWGV3AbM9Dzi6
r+0h8Po451t7xdQ1m1jla1iihMqSSJnJ4OBnbgHOcNxkHn5i1Txl8OdS1ebT/hx8L9TL3Pm
L5kuq3CSyb+q+XEx444BZvp2r0LwB428WfDaxjXT/wBmmeIBCJr2GG4E0o4/jdHYDgcZxQM
97+C/xjtPibpES3kf2TWfKd3tlVsFUZVLgkBeSw6E46Hpk+rbfc15L8J/jLa/ELxBd6D/AM
INe+G7q0gaYmfaV4ZVZeikHLDtzivW/L/2/wBDTEWqKKKACiiigAoo7UUAFFFFABRRRQBhe
J47O+0+LRb2TbDqUnkSIJChkjClnAI5+6pz7Zqj4R0A6a2patPtFxqdx5ixo+5ILdQEhjTk
gDYoYgcbmbFT3DNqutSRw3TrBEDamPy/ldsq0p9wFATcOAWYdRXR/dAwOKQC0nrS0UwE/Cl
oooAKKKKACiijvQAUUUUAef8AjP4R+DfGM/8AaV1o1nFrMeWjvfs6sSxBH7wcbxz35HYg81
4onjn4hfA68g8L/FCzl8X+GL+RobS9hXzXWPH3Sz43tjqj44HDEV9V1yHj2Tw/daRH4d17Q
59ej1Tev2G2jDyFEXLydRtC8DIIOWUDkikBzUf/AAq34x+Ef7JsJ4GWzlEgt4oxBdadMvHM
bDKMORyMH3qbxH4Z8L+MrLw1q8HiGXStVsZD/Y14s3kyMwwDEyNguCUAZcZ69K+cPFXwXt4
b9PGfw18cTzXNxfR2Vqs1y8N7BMGCvEflDSMMrncVKgEnNd94x+Iup/DP4h21rovhCHXNG8
O6VDp0l7c3AgZJDh5RG7cOxURFgMnP1oGXrz4veKv7F1Lwz4y8H31jq53210tnbz7ZUZJFY
2rIHDnAjI+Zcs/YKWrN+Dvwd8Uvejxj40ifTrtNH+w6fCs3IMkZXzGRQNmEKrsOfm3Hg4qm
/wC2Vam2M0Pw5v5MyGKPF4uGYc4+5noR2qla/F/9ob4lSJH4K8HroNmXTdcfZTIxQ53ESTY
jOMdODyMd6ANy1sP2oJ9S0vTI9O0ixtdOg2ST3c0ZtpW3nGxY8tjZgDK8D35rc8S+MPip4d
0u50XxloPhm8sbu0kh+2nWY4ImJABMglMbBT833eRuHXHPMa38N/iJLqVpN40+LF3pen6pI
bGOxn1GWaWWaRiE2JAIlzgqdvzKMHPFakf7K3hzTbPU76+8X63Ms0JM8dnGgZlTDhV8zzGz
kZ4Oc4oA4v4T658LPhn4fuNTm+0+O/F8rKLmXSLN7pLXc2yKFHcBck8Ajk9OgFberftV+Jr
7V5dF8G/Dd3v0VGEN88jyvuAIAjjUYOGB5auu8FfC74JaFJo0LC6n1XWLdbuCz1u6YzsGBY
F4hhQeW6jk561g+K/Fui+IfgC2paToMOmaOdatbe3sdGmzNJi62tFLEijDlF3BMnOV54oAv
aTYftP+L7r7TrWs2HhHTnHEVvGiyLz2BV26epU59K14f2c5NQG/xd8T/E+tu33ovtGyFvXK
OX9al1L4h65pPwetvibY6v8A2nZ6hqVu92k8IC6bZmfy3jRFAO9eFYsTzk+lReNvGXje50T
S4/DviKysLrVfF66VY3ENr5iyWo6k7mOQCr7iOuMDA5oEQL+yX8NY7dY4b7WBIknmCSSWKQ
k+hDRnI9jxVTWf2UfBElsj6frl1pksWxY5HiiZARx8yqFDZOOvU/Ws6XxX4r1D4WeMIf8Ah
OryTVG8VS6PotzB5UU04DpHgBV+4pYv8uDheuKsat4l8SaB8NfihqsnjbUythqcWk6bczNH
5onSONJCDtwqtK5PA4CnGOtAzkvDPwy8VXPi3VY/BfxvtdQGnqpuLXSLt7ULkEKDtWSMcpy
AG6EcZrFi1L9oxvDGp+INN+JVrqNhpIKyTCWFYySA20+cqNnaykZXnIA619Q6VdaWvhe38L
6frVoPEd/pP2hHKiKS4cx4+0MoAPLcnjPWsTRfCOs+G/hxf6fq0lnNrGqahGx+wK/lwA+VA
vlFvmBSKMEN2I9s0AcH481Xxl4Vsvhxpvg3TYr640jSXvL1biyaaOJvKVI2IXG12PnKCWA5
OTXE3H7QHx2TU4dO0zwdpWtXMkayMNP067k2E9VbJHIPHGR6HpXt/iPxhfeHVk8YWXhePUZ
E0aS8vZZL17fy7VJC0EYUqwaQh5DyB0PPNaXxW8e6l4D+E174u03SUubtYkKpOwEcLOQAX5
BblgMDqfQc0IDwFNX+OXjLxBNqNrrGl+HXPk6eZvs9vZSpcsqO9s3m7ptyljgAHPBFd1Z/D
D9ogW8c83xqS3ucZaEwCdM9huKL/wCg1Bpni2x8DazqXjTxT4Lls7m70dNY1HUJHIcTsEiW
KKI5EXmMp+Xfu+XLAYGPRvhv448R+MoG1DVrC0tdOmtPtINskg+yMW+WFpH+WV9uSxQAKRj
nNAjzK48X/tNeE4ZLTWvA+j+NYYZAhuNP+Z3yMglEII7dYx/Wqdl8UP2hNeu106P4av4agl
kVftMekzSyKpIBI81ljyoyfmwOKs/AzxL52rajZ+FZrLUb7XdUu9W1CW+uHaW1skkEUI7mR
zg8Z43AnqMyfFv4vavp6+NNPsdfuvC11oPlw2cENj5s1/I4BWRpGVljjOSAOCdpOe1AyKL9
n/x546tGk+K3xH1F0luPNFnaydI8fKpUHylbrnarexr0PQ/2evhxoOkR6XHa395aJuYxXF4
4R2YAMzKm0EkADJ7cdK7vwUdafwB4fbxHMZtYawga8cgAtMUBfIAA65roD0piOP0P4b+AvD
c6XGheEtMs5lGBOturSAf75y3612AGKj2F1AbgDsO9SUAIw3DBpr5CHZ1p5o5oAplZEcsHP
PXNeZeNdW0/TvG9tfeMtSOnaHYi3msmuEl+xySiQtIzsnHmrtj2BzjkkAnOPWcVHLBFNE8U
sayRuMMrDII9CKGB5n8P77Sbz4g+P4dHv7a/tnvre8821dZI1Z7ZFZcqSM5jyfrXo19cR2O
m3V3I+1IImlY+gAyT+lVNH8PaL4dtRZ6BpNnpdr1MNpCsSk+uFA5ql4j1ew0+GLT74uPt6y
qxQZ2RKhaR2PZQBjPqyjvQBwWjeE/CniZRNqlr58OltOdTg1WNJVubi5ggmaVjwAVUqoOAA
MgADFRJ+z78ENWf7baeFbOeIk4a2u5DHnPIAV8Vs3GiTWfwe8Xzakvl3mrwXt9cBWJ2B4yE
Tn+7Gsa/gas/C+zs7EeL4dPiENsdfneOJRhUDRRNgDsMk8e9AHSeHPB/hnwlYCy8O6JaabE
OvkxAM3uzdWPuSa3qKKAE2ru3YG71pu2n0mD6igBaKKKACiiigAooooAKKKKACuY8ceLofB
/hw6gLVtQv55Ft7GwibEl3M3RF/DJJ7AE1s6tqB0vTJLxbG6vnUhVt7WPfI5JAAA4A68kkA
DkmuIGh+Idd1qHVNctIre+QP9kdCHXSonGDsz9+4IGC2Nq5OCRwyA0vCmjtbakZI9Ylu7ew
tzZtGZi5Ny8nmzvJwAWyUAx0+YcdB2dZ+i6Np/h/R4NK0yJo7aHON7l2YklmZmOSzEkkk8k
mtCmAUUUUAHeiiigAooooAKKKKACiiigArxe68VWvgqXV7O78P6gnjO9eSDT7ya3eeLVJHb
90qTAYVcsmYyV2gHjAzXtFc94svb630hrTRrqC21S6BSGe4AKW4xlpWBIyFUE47nHbNJgcf
pmnx+EvDtjvvJZ7bQ4Zpbm7iAIubohmuZ25/h/eAA/xNjnFZHhXW9SsdH8datqE0MSm9d45
XsTJHFOlurz7/LIBRG/d7iVJMZySTXX+D9HsdV8Dy297aR3WjXySRWyTLl57R/45D1JlO6Q
9OHHpUGt/DtZfAkHgTwvNa6NoLti7V43mkkiMgd0Ulhy/zgs2fvUhnlXwh8WePvEl/qXi/U
b2HW9Bt9F85oo7OC3Rb8nf9njfaDhI+GLMcMeTXaeD/i7ea8vgy1vtPs4r3WNKudY1FIXb/
QoE4jIU5PzZHX0OKPBfw/8AFGi+NfGtnfS29v4M1PUZ9QghgOJbpp4lRlY/wImGwBgliDnA
56HQfg74F8NeILDXNI0+eG7sbP7FFm5dgU9XyfnOMD5sgADA4FMDxOTxpq/jC5+H/wAQNcu
rGOwe81LVbPTVgVXt4baKRUzKWyS7bc5AGcYxjFYckviLXfDd7qVvrN5KNQ8DXOqa6yXUhQ
3Ers1umN2EYAEBQB8gYdDX0hY/CX4daZqNlqNh4Us4bmxkeW3YbiIixycAkjGeQOgPIANYO
r+FfFWrazf+E7XQ9G0jwZd3UNzNe2eI5p4hhpIigHLu4wW4ATPUngA80t/h58Q28Q+LBpun
yW+qi1tItG1K7cCyt44rbYpRV5MwcsFyCEyW64z0vgv4L6lB4jvPEWsTtpENzrdtrA0tCkr
NJDCy7nZTsDSSOzsFBA4APp74OlFFgPnrwh4bsfBdl4z8J+J/EFv4nkvbmWKy8L28m7y4Z3
eRVKdQz7sljwgXOQMmvV/BngXR/CvhTQ9KXTrVrnTLYQrP5e5lJO59rNlsFiT1rqhBCJmmE
SCVhgvtG4j61JQIrWun2NjbR21laQ20EXCRxRhFT6AcCm3Wm6ffRJFe2UFykcgmVZY1YK45
DAEdR61bopgYdx4W0m78W2fie5Wea+sYmit0aZjDFuyC4jztDkEruxnBxWPqOoWmqa5DbW+
qYaUTWlusRDDK48+UEDgp9z7wwSe9bmuaiNM0yZ42bdsd2cAuYVAJL7Ry2OAFHJJA71z/AI
S8I2tpd23iK4s2tbtLH7Ba23ms629sX387gMyucFyR1GO2ShnAaha3utfDjTRd35u7zxNea
VY+XFbeRHBaiXz9ij+ICJnycnpjjFejeN/ANj4+tbTTta1K9j0q3njuZLK22Ktw6NuUSMyk
lf8AZGPrUGk/CX4f6F4gt9d0rQBbX1s7SQstxKUjYqVJCFio4Yjp3ruKAOK+JHgO3+IngyX
w7LqD2DedFcRTrH5gV423LuXI3DsRkVZuvCuqah4Y1PS77xRc/bNSi8iS6toVjSBMEFYYzu
C8E8ks3TJOAB1YUAcUvQUxHkM3wJ0A634SuLPULmx0zw/YNYS2duPLOooWVsSspGVLAlhj5
s1ja3+z9da3qmuXEnjQxQaprcWthTp4lkV4xhImZpNrxqCcDaO30Pu9FKwGdomlJoui22mr
d3F4Ygd9xdPvlmcklnY+pJJwMAdAAOK0aKKYBRRRQAUUUUAFFFFAEc00VvBJPNIsUUalndz
gKByST2FcZotvb6x4il8QTzy3J1SzilhtbgfLZ2hVSqbNxG55AXLY5AA/hqp8RNWnNkumWe
lz6mzTxx/ZAjBbyVvuRlscRqcPI4+6q45yRXXaJpkmm2OLm4Nxdytvmk6KD2RB/CijgD0GT
kkkrcZZ1HT7XVdJu9LvUL2t3C8Eqg4JRlKkZHTg1leEvCOleC9FbStJe7ljeZp5Jry4aeWV
2wCzM3J4AH0FdBRTEFFIRnHOKWgApMf5zS03H+1QA6iiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKK
KACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKaURs7lByMHPcelOooARVVVCqMAdAKWiigAooooAKK
KKACiiigAooooAKKKKAIZLO1lkaSS2id22hmZASdp3L+R5HoamoooAKKKKACiiigAooooAK
KKKACiiigAooooAKKKB0oAoR6NpkeqJqUdoi3SRNCjj+FWbe+B0BZsEnqcDPSr9FFABRRRQ
AUUUUAFJxS02gD//2Q==
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAL7Ae4DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD5yiK7Puc9MHsKF2s4/wAm
kXGMqD9PWgcMMA5B4rpPMLEM7xSny5Wjxz8rYIrRh1jVI49q39woXoBIeKy1wsjH1/CpUUc
jIP0qkyWi8+o30xxNeTtx3c/41WZ5GcneSfdqFXcwKgk+9L5bZ5HWqTFYYGZdxXP4ZqL5mO
5vTv2qwVwvTtjrTFKgHdsz260h2IQrjO1sH0BqPB7/AM+lWRg5zz+GKhYkn0OelSxoj7YLe
vGelJlA5xxjpxRuCg88/Sg8nsCaRQHbt7/TNMO0YpzAg01s7emfrQAg2/hUsdxNFnybh0/3
GK1Dht3TH50oBwNvFF7bAXf7U1MBR/aN1+MzcfrTXvr2Z8yXkznH8UjH+tVf4d3X2xS4OeR
g0cz7hYlaaV1G6Rmx0DMTUYzjpinBSeg6/nTzHg/d/GlfXULEe5sBT93JOO3Peg/Muf511v
gPwlD4w8UppFxcS28PkvKzxgEjHTr7kV6N4j+Cej6L4X1HVYdYu5JLSFpVR0XDEDvXkYnN8
Lhq6w9WXvO3R9djtpYKtWpupBaI8OTvknGf1oBweB070YHPNKK9a5xACCDz680gJ9M96eF6
0hX8/Y0XAUPz04H604MuCc03bk+wpG5PSi4WF+8eDnikxjg5pwU9cY980mNpxTTAaQwyc8d
KXOcDJxS8mlPGBjNMBF4PUn6UvAOMYIpOpxj8MdKXlhzzj9KQxUXIIHYUhz9fpThnBHoPzp
pX2pCHMkapGY5CzMuXUrjacngevGDn3pn+frTgu4Y6Uu3j0NO4Dc8kN3ox/s5FOz14pGyo4
/8A10XCw3nZgdB6UKW5JJpdvQ56GgA0wHFj/wDXpQzE5HXuRSKP50o7YB+po1Cw9SfvH5ua
UKRnA/CmqWLEfhTkx0bO/wBaBCbSzhRnJPSm85G7mpQzKwZeoPWm/wAQz2z1oGMG4Dqcen4
Ug3D/AAp5yB7+1IF+Ugdc0CEZmBODkHvTklkXGGI/GjbyaTaPmIwaCSyt5cqT+8JH51J9ul
XO9Bn/AGqp9M9c4puexbp+ta+2qW5eZ2Cy7E8lwzdEAz2FQMxwN3FBHBbOfw6UhOQOv51mM
N3Tjmlz1Hv60isGHQcdxS7uA3Tn1oQhysWwu0Y9PWhFT+5n0pysuASPagBcjauMn1poBTtz
uC4rsvA2oXsGpTx2+sNpqNCSSfmDYYYGD9Tz9fWuMZh6nitXw9q0OmajJNcRuyNEV+XAOcg
9wfSkNHMoeAT+VKGG8DHOcYpesZx1zTVUtJnBJz2pDJVAaYg8euatxhdoPGPWqL7lmb+Ej1
NWIy5X7wx9aaET7gBy35Zp29QO5JHaq5UHk/yNHl9e1UIcZeOGwDxxzTfM427vwpNq4/xpD
GzHoOaQxwYY5bNMeRcf5xQEk6AY/Cho+Cpx7nikNEZ24HHNJuRiQGxj29qGUAbePSnJGCvK
oV9OeP1qRiZywPb1NN6kZOPSnyBdwCrj6Vs+FNAm8S+JrPRrf5TcPhn7KgGWP4AVjUqRpQd
SeiRpCDk1Fbsh0Xw3rXiK6Nto+nS3kg67BhV/3mPA/Gu8t/gT4yljDyzafA39xpiT+ikV9F
aJomneH9Kh03S7dYIIh2HLHuWPcmuB8U/GTR/DusS6XbWEupTQMUmdZAiK3cA4OTX5/wD6w
4/G1nTy+nou/wCvRH0qyvD0IKWJkeO618JPGuh27XL2CXsKDLNaPvwB7YB/SsXQvBHijxHa
y3Wj6TJdQRSeWz7lUBsA4+YjsRX0d4R+K3h3xZdLYr5thfP9yGfGJD6Kw4J9jg121rY2liJ
RZ28cAlkMrhFwGc9W+ppVeJMfhE6WJpJT6b2/r0KhlOHrNTpTvE+KtT0y/wBE1ObTNVtzb3
UWN8ZYHBIyOmR0NQLuaQIqlmPCqBkk12/xaVT8U9WyMH93z/2zWvo7w54c0HT9LsZ7HR7K1
maFCZY4VDElR3xmvcxWe/VMNSrThd1F09Lnn0cu9tVnTjKyizgfgx4LvdFtrnXtWt3tp7pB
FBE4wyx5ySR2yQPy967rx5j/AIV5r3/XnJ/6DXS4qC6tbe9tJbS7hWeCZSjxuMqwPYivzev
j54jGLFVe6dvJdD6mnho0qHsYHw0Qu4jniprW2luryG1t13yzOI0GepJwB+dfYH/Cv/BOf+
RX07/vwteD/EKz0rw58W4GsbKO1tLdreYxQIFHGCcD1r9JwHENPHVHSowadm9bdD5TEZZLD
xU5yVrlBfhL48ycaGR7/aI//iqP+FR+Pc5/sT/yYj/+Kr6E8J+OtD8YtdR6WJ0e2Cl1mQKc
HoRgn0rqq+arcT5jQm6dWnFNdLP/ADPWp5RhqkeaE218v8j5RHwi8e/9AUf+BEf/AMVTx8I
vHm4f8SVcf9fEf/xVe7eJ/iX4e8Kav/ZepxXbT+WJMwxhhg5x3HpWPD8bvBcjgOL6IH+J4Q
QPyJNdlPOc5qwVSFBNPyf+ZhLAYGEuWVSz9V/keQ/8Kh8e5/5A64/6+I/8awPEng3xB4VW3
bW7MW4uN3l4kV87cZ6H3FfXWkazpmu6cuoaTeR3du/G9Ox9COoPsa8f/aAAa18P9jun/kla
Zbn+LxGNjhq0Ur3vo77X6sjFZZRpUHVhJs8z0P4deKvEGkx6rpWnpLbSMQrmZV6HB4JrTHw
e8d4/5BMec9ftCf412nwt+I2h6ToOm+F7yO5S6edkEoVTGC78ZOc9x2r3THFRmWfZhg68qb
glG7tdPVfeXhctw1empKTv1/qx8sf8Kf8AHef+QVH/AOBEf+Nclr+g6l4b1U6Zq0IhuFRWK
Kwbgj1FfXviLxBY+GNCm1jUFleCIgFYlyxJOBXy78QvE1l4r8WPq2nwzRQtCiBZgA2QPYmv
QyTNcdjql6kFyK+q79tzmx+Cw+HjaMnzdv6RZ0z4WeMtV0u31GzsI2t7mMSRsZ1BII44Jq4
fg346IONPhz/18J/jXqXwu8faTqdhpfhOK2ukvbe1CmRlGw7Rzgg5/SvQde1yw8O6Hc6xqT
stvAAWCjLMScAAeprzMXnuZUMS6HIr300eqvZdTqo5bhalJVOZ+f8AVj5OuPBPiG08W2/hi
a1RdTuF3InmAqRgn73Tsa6EfBrx1/z4wD/t4WrOpfELSr34t6d4uitLoWdtGFaNgu9sKw45
x3HevefCPi7TvGWlSahp0M0SxSGJ0mADA4B7E8YNd2Y5rmWEpU6vIrNLm8n23OfC4LC1pyj
zddPT7j5/PwZ8dEf8eVv/AOBC0z/hSvjrdxaW3/gQtfUtea678YvD+g67eaPdaffST2r+Wz
RqpUn2y2e9eXhs/wA0xUnGhBSa8v8AgnZVyzCUlepJr+vQ8n/4Uv45xn7Hag/9fC1LD8GfG
0bszWVo/wApABuBgH1r0m1+OfhGaZUuLXULVWP33jVgPyYn9K9L0/ULLVNOiv8ATrhLi1mG
6ORDkEVeJzzN8LrWpqN/L/gkUstwVX+HNv5nxz4j8M6n4V1VdM1eONZ3jEoCPvGCSP6V1Fh
8IPGWoafbX9tBa+TcxLMhNwAdrDIyMehrU+Oi/wDFwLU9/saf+hNXovw6+JGk6wumeFUs7m
G7htVjEjhSjlEGehyOhr2sTmWOWX0sVQim2ry02OGlhMO8TOjUdrbHmQ+CfjYLzHZ/9/x/h
WB4o8B694Qs4LrWIYvJncxq0Um/DdcH07/ka+vK5vxz4dTxN4Mv9LK5lZPMhPcSLyv+H414
OE4pxMq8Y1kuVvXQ9Ctk1JU26bd+h8drsdwi9T0yeK9MX4J+NGXd5Vlgj/n4/wDrV5msbW9
0VkRg0bYYHrkGvq3wV8SdL8ZX02m2tncWtxDF5v70gqwyAcEe5FfUZ3jcZhIRq4WKcdbvtt
Y8jL8PQrycKzs+h4//AMKT8aYwVssf9fH/ANauL8Q6De+Gdak0jUtn2iNQxEbblwRkc19Y+
K/E1n4S8PyaxfRySxq6oEixuZj9fxr5c8deJbfxZ4tm1i1t3gidEUJIQTwuO1cuR5ljsdNy
rRXs+6XU2zHCYfDxtB+928jmTtOPm/CgY6hhj2pjAnpx6Uq5wOM5r7A8IeeOOPSmFWJyAM9
qHQgDAFP24UBRQA1lYgFU5HXBqPcxyGXpU34GoySGP86EA0naD8ppcsQfkOfWkYHu3604DI
AXOPrTEIOFGRUisMg4OKQb16MRTlZt2M8mmgGO4JGM063KrIfl5x0oZ2V+3XuKdExZvmUdO
uKAKAHycKcU1WOVU8jrSqMAjFHRsehrMofuUTszDr+NWBINvXH4VTK5kb5cntjvU6K230FU
IkLhjgFh7mnYBySx+lRHjAx0pwXrnP0zQBMnlDuTnsRThJGF6e1VcqPuk8elJ5j7g3Wi4Fr
coGdvBqFm3N/9amhuM9aRic5PTtxSYAATzkZp2D65zR5X7oPkYz2PIpVKluuDnr6UnoUhki
87jk/hXq3wGhSTxvdytgmKyZlz6llH8q8qlO7ndla634aeI4/C/jm0vbltlpMDBO3OFVsfN
+BAP4V5Wa0p1sFVp092md2DlGGIhKW1z66bkYHFfG/jLQ9S0LxRfWeoxsHaVnWTHEikkhh6
5r7GR1kRXjYMjDIIOQRWL4k8K6L4r037HrFqH258uVeHjPqD/TpX5bkmarLazc1eMt+6Pr8
fg3iqa5Xqj40t5Jopo54HMcsTBlZSQVIPBr7E8D68/iXwVp2qS/8AHw6bJsf89FO1vzIz+N
fP3jH4T+IPDPm3dkDqWmrz5sa/Og/2l/qOK2fhr8TdH8I+GZtK1a3vJZDcNLGYlUgKVHHJH
cGvs87pQzbBxq4P35J9N7Pc8LL5ywddwr+6mc/8Wh/xdHVev/LPn/tmtW/A/jLxTceNNE06
fXruS0e5jjMLSEqUyBj6VheONdsvEvjC81mySSOGfbtWUAMMKBzjPcUeAwo+Img4/wCf2Pp
/vCvUjhrZcoVo6xh16aHK6v8AtTcHo5fqfX9YXjC4ubLwTrF1aStDcQ2kjxuhwVIXgit7iu
d8cZ/4QDXcf8+cv/oJr8jwivXhfuvzPtKz/dy9GfK7ePvG27A8U6jx/wBNzWZfapqOrXZvN
SvJbu5IAaWVixwOnNUOC5DHjHWpI+AehPvX7lHD0qb5oRS9EfnrqzkrSk2e1/AMg6xrfPPk
R/8AoRr3yvAfgEf+J3reP+eEf/oRr3/tX5NxJ/yMZ+i/I+zyv/dY/M+ZPjfn/hYg6/8AHpH
+PJrhbPw/rt9arcWWjX11CeBJFbu6nBwcEDFeh/Gq1upviCHgt5HH2WPlVJ7n0r1z4W2N3p
/w202C8heGU75NjghgC5IyD7fzr6xZp/Z+VUKkUpNpKx4n1T6zjKkW7I8t+Bt9e2PjPUdCu
BJEkluXeFwQUkRgOR2OCRWx8fz/AKNoH+/P/JK8/wBQ8Tal4S+LGu6ppSwmf7VPFiZSy4L5
PQj0rN8UePdb8ZfZE1eO3AtS5jEEZX72M55PoK6Fl1WrmVPMIpKLSv3vZ/8AAI+tQhhZYVv
W/wCpgQyGOXepw4IKkcEEHrX2lo98uq6FYakuCLq3SbjtuUHFfFY/vV9R/CDU/wC0PhvaRM
2ZLOR7ds+gO4fowH4VycWUObDwrfyv8zfJqlqkod0a/wAQNO/tT4e6zaqu5hAZVHuvzf0r5
CwQSvHpX3FNEs9vLDIuVkUqfoRj+tfFOq2b6drd5YupBgmaM/gcVlwjWvTq0fNP9C86p+9C
p8j1v4DaZ5mt6rqzJgQQrCp92OT+i/rW58e9U8jw5pujofmupzKwH91Bj+bfpW18FdL+xfD
5bxlw99O8uf8AZHyj+R/OvLfjZqf9ofEBrNXBSwgSLGf4j8x/9CA/CsqK+uZ9KXSH6afmOo
/YZal1l+v/AADzNcbsHk19GfAb/kV9U4/5ex/6AK+dFHP+P0r6K+AoA8MaqP8Ap6H/AKAK9
vidf8J8vVfmcGUP/aF8z1/36V8gfEtP+Ln66T0+0H+Qr6/9q+WPiBoOsXnxJ1h7TS7uZZLj
5DHCxDcDkEDFfL8KTjDEzcnb3f1R6+cxcqMbd/0Obg8GeKri0ju4fD+oSW7p5iyLAxUr1zn
HTFex/ATUZpdK1jS5GJS3lSVFJztLAgj/AMdFenaLZzWPgiwsrlNk8Nikbr6MEAIr5Z8PeM
ta8IzXZ0WaONrkgSCSIODtzj+Zr2frFTPMPXw8YpOLVn8/8kcKpxy6pTqNuzvc6z47Hb49t
cdfsSdP95qzPg/n/haGmE/3Zf8A0W1c34i8Tar4p1KPUdYkSSdUEQMabAFGT0H1NdL8Isf8
LS031xLj3/dtXrzw8sNlEqM94wf5HBGrGrjlUjs5I+p8Ciue8a6nPovg691W2P721KSD3w6
5H4jitjTb+31TSrXUbR98FzGsqH2IzX5J7GSpKt0bt89D7bnXO6fU+X/i54b/ALB8eS3EEe
211AefHjoGJ+Yfn/Otj4Etnx1d/wDXi/X/AH0r074veHBrngiW7ij3XWnHz145KfxD8ufwr
zP4Fj/ivLvIAP2F+n++tfolLGfW8kqXfvRVn8v+AfLyoewzCNtm7o9C+Ny5+HBGcf6XH/Jq
+Y1A3cnIHevqD42KP+Fbvk4xdR84z618xgHcfmPtjiu3hX/cP+3n+hz51/vPyGgDcD0p7BE
I8ttynoSMUo3LgH+eaQqp4b8K+sPDGMuaeq/L2HvSMjcBRz354oVG78fjQMCGJPH5Co3HUl
fY4qUh8n1pMtg8CmIruPvZ69vel3BV5yfepe5wRTSjcHt7UwHBlK5B/A0E8jgU3kYxzT9pb
o1ADGwWH/6qdbj96flZ+OijJFNkXa31qfT2jW5ZpFBXZ0JIGcin1JMxeV5FJ827jg0pb5j2
FIvLjPPPaotc0JG4kGflyO1PVhg4Y5+lROzEjPQdKVO4xg0mBKW6YHP1pu7n2+ppVC44Xmk
xg46CmIRUO4k9fpUqrjIAOcdKQKQ3H607aAe+B7U7CE+ZYyNoxUedxxUmVywAx7VEflPHBF
JjQ3lSaVQPUgEelNb2x705AdvPFSUSnHIP8qYpwcikb6/hmu4+Gfg/T/Gev3On6jPPDFDbm
ZTAQCTuA7g9jXLiq8MNSlWqbRN6NOVWahHdnR/Dv4tS6DHDo3iASXGmD5YpxzJAPT/aX+Xv
0r6G0/UbHVLFL7TrqO6t5BlZI2yDXzX8Tvh7p/guLTZ9LnuJoroukhnIOCMEYwB6n8q5Lw7
4s1zwvefadIvWiBOWiPMcg/2hXxmKybDZtT+uYJ8rf3P/ACPfo46rg5exxCul959l5yMEZr
yn4gfCaw1mCbVfD0CWmpAFmgXhJ/p/db9DWr4E+J2l+LlWyuVFjqoHMDH5ZfUoe/06/WvQu
1fGwnjMoxH8sl06P/NHuONDG0+6/I+Hbm3mtp3t5kKSoxVlbgqR2roPAox8Q9B6f8fsXT/e
rvPjh4disdbtdctY9ovwVlA6b1xz+IP6VwXgMf8AFw9Bz1F7F/6EK/VKWLjjMA68esX+R8h
Ki6GJVN9GfYlc943H/FAa9z/y5S/+gmuh+lc942GfAOuj/pyl6/7pr8fwn8eHqvzPtq38OX
oz4zG7cQo6+9PXK5OOTwKYM78fqKl28ggV+8s/Okez/AHjXda/690/9CNfQQxjJr59+AWf7
c1of9O6f+hV9A1+QcSL/hRn6L8j7fK/92j8zK1DxDoGmXX2bUtYsrScqG8uaZUbB74J9q0I
Jobi3Se3kWWJxuV0bIYeoPevm345Bh8QY8dPskf82r0j4T65pdv8NbC3vtYtIZo2kGyadVZ
RvJHBNPE5P7PL6eMpttytpbuTSx3PiZUJK1up4H45BPxA14Hj/Tpf/QzXOLhZME4Ga9Gbwy
fG3xb1nT7O/ihV7ieZZsb1YBu2Dz1qp46+HN14HgsZptSjvftbOMJGV27cHufev0rD42hD2
WFlK03FafI+Uq0Kkueql7qb1ONVvkPH45r3D4B6l+91jSXb7wS4QfT5W/mteGru6Nkiu/8A
hLqL6b8SNP3fLFd7rdj2ORwPzC1lnND2+BqQ8r/dqa4CpyV4PzPqivlT4rac1l8Sr9VQ7bh
lmUeu4c/rmvqztXkfxE8OHVPif4RkWPclxJsl91jbef0zX55w7ilh8VJy2cX+Gp9NmdH2tF
W7r/I9F8O2CaJ4T07T2wgtbZFf2IX5j+ea+QvEWoHWPFGp6o7c3Nw8gz2BJx+lfVnj7U/7H
+H+sXgba/kGNMf3m+Ufzr49POMd6+j4UpubrYqW7dv1Z5OczUVCiug5c7+vNfRfwG/5FzVs
E/8AHyv/AKAK+dlU55r6H+Av/Iuat/18r/6BXp8Tf7hL1X5nLlH+8I9irAuvGXhWx1GTT7z
XbOC7jbY8UkmCp9DW9XyT8Ttw+J2tD/psCP8AvkV8JkmXQzCrKnNtWV9PU+jx+KeGgpRV7s
+sZnWSzkZSCrRkgjoeK+Hpv9dJ6hjX1X4a8WeG4/A2lW9z4hsEuFsY0dHuFDK2wDBGeteG+
A/Af/CcXmpxjUvsQttrbvL8zduJ9x6V9Jw+45esRPEXUYta2fdo8nM08S6Uaerd/wBDhFHQ
dB1r0D4QnHxS0rgYxL/6Laszx54N/wCEK12DTPt323zYBNvEezGSy46n0q/8Icj4paUP+uv
/AKKavqMZWhXy+pVpu6cX+R42Hpyp4qMJbpo99+J5/wCLY617RL/6Gtcf8DvE32zRbnw3cS
fvbNjNACeTGx5H4Mf/AB6uw+J3/JMtb/64j/0IV8z+DPEMvhnxfY6spOyOTbKoP3ozww/I/
mK+MynBrGZVWpdb3Xqkj38ZX9hjYS6Ws/vPsiVElieKRQ6OpVgRwQe1eIeANBk8OfG7WNLY
ERrayNEx/iQuhU/lXtsM0c1vHNC4eORQysOhB5BrJl0WJvF9t4gQASpavbSf7SllZfywfzr
57BYt4eFajLacWvmtj1K9H2koVFvFnH/Gr/km78Z/0mPj86+Y87SCAffNfTvxqBPw2mx1+0
R/1r5h3EYwex61+gcLf7j/ANvP9D5nOf8AePkhytkgH0pxYDo2R3FMXDDIA/Cn8L0JI96+t
PDGO3Tg89KRTgAjg/ypxwzfLxinKRjpg0DGeZkZ/nTGbI6cVKyxnnGB7VEyhVPNMQ1WXaWP
X2pWPI/KkReGzzScgjGcfyoAf2AyM/rS7iVFMPzDOc49aey4xjn6UCEZstz9easWiiRnQDd
jnioGBwOKt6VfS6ddvNHGjsybSGGR1H+FNbiMj7vIX68UdJATz9KMsQATR96b0H0qCxXA3H
FOXbyQcexpj/6zB5x270q9/lyfSkMkzyTz/KkMnoeKbk45NG6MZyOfrTQiQMG75PtQd5Odv
HuelR7z/u5/Cnb8nG7v9aYh7CTnjio2HPI/WnY52hsYGKbtJOO+KT0GB64I/WlU8HGQcetM
b5SF604KQSOP1qWUgxk5HX61678B8/8ACa3/AF/48W/9DSvI2Abk9T6V638BwR41vxnk2Tf
+hpXi55/yL6vod+Xp/WYep6p8VPD8niDwFdLbpvurNhcxKBknbkMP++Sa+UnUjrkHvX3I8k
SFEkdVMh2qCfvHGcD14Brxzxp8FRqd9JqXhm4htnlJZ7WbITP+yR0+lfF8OZxSwsXh8Q7J6
pnv5ngpVn7WmrvqeAW1xNbXMdxbyNFNEwaN0OCp7EH1r7H8G6xNr3gvS9VuBieeEeYcYywO
CfxIzXgWn/BDxhcagkV+LWytgfnm80Oceyjqfyr6N0fTLXRdFtNKs1KwWsYjXPU47n3PWtu
J8bhcRThGjJSknuuxGUUK1OUnNWR5p8dmj/4RPTlYfObr5fptOf6V4t4I4+IOg9v9Ni/9CF
dj8aPFUGseIYtJs5RJb6cCrspyGkP3vywB+debaNqB0zXrDUl/5dp0l47hWz/SvfyfC1KeV
qnJatN/eedjqsZYvmWysfbeOawfGi58Ba6M/wDLlL/6Aa2LW6hvLOG7tpBLBMgdHHRlIyDT
NQs4dS0y60+fPlXMTQsR1wwwf51+WUn7KtFy6NfmfXz9+DS6o+XPhNoul6746ax1azW8tvs
zv5b5xkEYPBruPi94S8N6B4WsrrSNJis53uxGzoTkrtY45Priup8AfC0eC9dudVm1QXsjxm
GNVj2BVJBJPJ54rD+N97HdS6D4djmUTTTGV++wHCqT+bflX3LzH61nFP6vNuCWu9tE29D56
OF9jgZe0j734mR8A/8AkPax6/Z0/wDQq9/rzz4efDd/BN1e3VxqgvZblFjASPYFAOfU5r0P
3r5vPMTSxONlVou60/I9XL6UqVBQmrM+afjmP+LhRehs4/8A0Jq8wT7oI219LePfhZceM/E
aatDrEdmqwrF5bQlycEnOcj1rmYPgBJ5y/avEq+UDyIrY5P5tX2mW53gaGDp06k7SS7P/AC
Pn8VgMRUrylGOjZk/A2xkn8ZXd/tzHb2pVm/2mYYH6Gt74/j/iW6Gewll/kteneFvCmk+Ed
J/s/S42+Y7pZZDl5W9T/hXmX7QH/IK0Q9vNl/kteNh8dHHZ5CtD4dl9zPQq4eWHy+UJb/8A
BPBVYA+grR0q8fTtZs76P79vMko/4CQayFZzj61ZU4xnJr9JqRUouL6ny0JWdz7fgmjuLeK
4jO6ORA6n1BGainsre4vLW8kUGW1LGM+m5dp/Sub+HGpf2r8OdHuC25kh8hvqh2/yArrDX4
VWpyoVp0+za/Q/Q4SVSmpd7HkHx41T7P4ZsNLRvmuZzIw9kH+LfpXzxgAdPxr0r43ar9u8f
fYUbMdjAseM/wAR+Y/zH5V5nzxxg+tfreQYf2OAprvr9/8AwD4nMqntMTLy0J0HHBr6E+A/
/Iv6v/18J/6DXiPhnRzr/iSw0f7QIPtUmzzCu7bx6cZ6V9ReBfBUXgnSp7KO+a9e4k8x3Kb
AMDAAGTXmcT4qlHDPDyfvOzS+Z25RRm6qqJaI63FfJHxQx/ws/WcdfNH/AKCK+uP4a8l8Uf
BlPEnii81ttfNsblg3li33beAOu4Z6V8tw7jaGDrynXlZNW/FHrZpQqV6SjTV3c+clbvur3
/4C6fJHpusalIp2TSRwofXaCT/6EKLH4BaZFOGvteuJ4+6RxBCfxJNetaTpdhomlQaZptuL
e1gXaqLz+J9T717GeZ7h8Rhnh8O7t2u/Lc4suy6rSq+0qK1jwL48EL41sMjP+grz/wADesD
4SEf8LR0g7uP3vH/bJq3fjyD/AMJtp59bEf8Aox6674afDW1019J8XNqTzSyW4mSAR7VUun
rk5wCa7Vi6WHySMajtzRaXrqc3sZ1cwbgtmmzsfib/AMky1v8A64j/ANCFfI6HjkV9p69o8
Gv6DeaPcuyRXUewuvVe+f0FfMHxD8EReCdStLWLUGvRcxGTcybNuGx6nPSubhXF0owlhm/e
buvSxtnNGbkqqWiR7R8HfEg1rwf/AGbM+6500+XyeTGfuH8OR+FeldvWvk74Z+JD4b8c2sk
0m21uj9nn54CseD+Bwfzr6w6mvB4hwP1XGOUV7s9f8z08sxHtqCT3Wh518aOPhrcHr+/j/m
a+X/vKcfer6h+Mw/4tpc/9d4/518t8gV9jwr/uL/xP9DwM4/3heg8Ax5HcU8HGFxkdcmmKW
xggYz1oLEEe9fWI8Qewwx296XPTn8aTdkcnOKQ/Ngg0DBlJBI79TTBnHyt0qbaVXkD+dV2O
3tzVCHD5iTkDFOwM7RUUa5c56GpPQqaAGt0wOtKM7h9KTDDHGeOtNYsCPl49KAHFsuecVLb
tJ5pMe4HHJFVx83Y/hViyvZLK5aSNVbcm35unUelAiiVG4+nWmD73Axz2FPb2+nHem/xqOv
PasyxxUtIWyBRjGTRJ/rD8wpdwIIz+OaAExnAFKF5xR25qRdxXOMj64zQgZGFOQOtSGNy33
SB61Iv5UpPzA8DBxzVCIhG28dTSbMAgnANTFowx4BPriodwbt+I5pDGHKkU5eWIPpQVHP8A
WhVwfu8UDE2lmJ/Guv8AA3jBvBesz6mtiLzzITDsZ9mMsDnOD/drnLXTdQvEM1rY3FxF0yk
TOMj3Aqz/AGDrRX/kD3v4W7f4Vx4iNCtCVGq1Z7q5tSlUpyU4bo7Hxj8VdS8UDT2trQ6U1j
KZlaOUsS/QHOBjHP510mg/Hq7t7dYPEGli7ZeDcW7bGPuVPGfpivJ28P69tI/sa+/8B2/wp
P8AhHdex/yBb/r/AM+7/wCFeXPK8tnSVGUVyrbXVfPc7I4zFRm6l3dnvj/Hrw15e6LStRdv
QhAPz3Vw3ij4za5rlpJZ6Tb/ANk2rgqzq+6Uj03dvw/OuFg8JeJZbeW4j0K/McJG8i3b5c9
O3tVG70/ULBlS+s5rcsMgTRlNw9s1jhsjyyjUUoRTfm7/AIGlbMMXONpOy9CruyTltxPJzS
/KMGtFfDmvsoePRb5lbkEQOcj24qRfDHiIqP8AiRahx/07P/hXve2pfzL7zzeWfY6rwh8VN
c8JWqWDRpqOnL92GVsGP2Vu30Oa9Gh+PuhFP9I0W9jf0VlYfqRXiP8AwjHiIkFdD1DHP/Lq
5/pUE+ha1bx77rSbyFRzl4WUfqK8XEZTlmKnzyS5n2dj0KWOxVGPKnp5ns2qfHyEwNHo2hv
5uOJLqQbV99q9fzryC98Q6hqfiL+3NRl+1XXmiQluB8pBC+w4rEYMrY5/HtTh1BH8q7cHlW
EwifsYWv13Zz18bXr/ABvY9q/4X9qYXnw/a/8Af1v8KU/H7VMf8i/a/wDf1v8ACvI7DSdS1
QSHTdPuLzZ9/wAmEvjPTOBWgPCPiYjP/CP6j/4DP/hXBLJspi7Sgl83/mdCx+Meqk/uPTP+
F+at20Kzx/11f/CkPx81ct/yArP/AL+NXmg8JeKdvPh3UR2/49X/AMKrR6DrUuoPp8ek3b3
kY3PAsLF1X1I6jqPzpLJ8pe0V97/zB47GLeT+49SPx71nIxoVlz1/eNxXIeOPiBfeN7eyhu
tPgtRauzKYmJzkAd/pWMvg/wAV4/5FzUvwtX/wpf8AhDvFe/8A5FvUsZ/59X/wrahgcrw9R
VaSipLrf/gkVMTi6kXCbbXoYGz5wx9ehqRiC+VG32Harl9pOqadeR2t9p9zbTyYKRyxlWbJ
wMA+9aP/AAhni7GR4b1Hn/p2f/CvXlXpJJyktfM4ownfRHQ+Efijq3hDRZNLs7K2uojKZQZ
i2VJAGOD04/Wt4/HrxASB/Yun/XL/AONcEPBni7p/wjepEe9s/wDhWTf6fe6VdG01GzltJw
obZKhRsHocGvKll2W4mo5uMZSer1/4J2rF4qlFRTaSF1vUrjXNevNXu9omupGkZV6LnsPbt
VTauBzml2sz7cEnPFdjpXwx8Z6vAtxbaNJFEwyr3DLFkeuG5r0p1qGFglOSilpq7HJGFSrJ
2V2YmhavPoOuWmr28SyS2riRVkzg9ucV6Sfjz4i3Y/snT8/R/wD4quY1L4WeN9Mt2ml0lpo
1GSbeRZD+QOf0rndP8P61q8s0emabc3bw48xYYySn19OledVpZdjv3tTllbrfY6oVMVh/cj
dXPSf+F8+Iv+gVp/5P/wDFUh+PPiPtpWn/AIh//iq8uv8AT77S7trLUbWW1uVALRSqVYA8j
iqfTHPvRHJcukrqkrA8wxSdnNnrn/C9vEuP+QZpw+qv/wDFU3/hfHib/oGad/3y/wD8VXnW
i+H9a16cwaRp094wxu2LlV+p6D8a7GP4M+OZYwzWlvGcfda4XP6ZrkrYLJ6D5aqin5v/AIJ
vDE46orwbfyOc8XeL77xjrEOo6hBDDLDCIVEAIBG4nnJPqa6zSvjL4i0nRbTTYLGwMVrCsS
F0fJCjAz81c3rPw98X6DCZ7/R5fIX70sREij3JU8VypPPb616CwuBxVGNOMVKEduyOX2+Io
zcm2pPc9X/4Xt4oJ50/Th7bH/8Aiq47xf4x1LxpeW11qUMETW8ZjUQAgEE57k1z9nZ3Wo30
NjY27T3MzbUjQZLH0FdIPh742xj/AIRu+x6+XUwwmX4KopxUYS9bBLEYqvHlbbRy68HpyeK
9NsvjZ4qtbGCz+z2UwhjWMSSRsWbAxk/N1rmm+Hnjcn5fDN6B/uVypV4pGjdSrKSrA8Yroq
UsHj/dladvnYzhUr4bWN43O/8AE3xQ13xToUmk31vZxwO6sTEjBsjp1Y1wBXrW/pHhPxFrl
ibzStHnvIQxQyRrkBhjI/UVfb4c+Nm6eHLv34FKlLBYNOlTlGPldBNV6755Js5UKAuOBntT
iowB3rR1bw/rGgTRQ6vYS2TyAsiycbhms3+EZ5rvhOM480HdHNKLi7NDd2OnJ7c9ad6cc00
jHOf/AK9Oydm4dKoQuF2gjiopAcjnPvUgYHg8c1E7d+uKokE/1nORTtyf/rqPPYCl549RTA
mQDgiopNxcetGfwP5Um4MQW5FADV6ccfWpIztfIAzjvzTcnnjHNWrCJri7dRKkZCZy/wCHp
QBlNnI56dKZgFhk4pTwOnFC4zkioLEbORzTkHHvSuDvOevsadHyuOSfegBCMNhuT2pMkDHY
9z2p/wDvc4poPtnNAhME4wxz2qUxsSNy4I45NNySR8p/pUxC4GBnI5piGBMHg9BScAYPH4U
7a+MgYHtSZ/woGhuTnHIAqydphMhQJ8xGOx4//VVXP0qfc2zBYYGT1qNTU9++C/iDRLHwn/
ZV7qlvBfTXrmOCR8M2QoGPrXso618VaBKP+Eo0z2uojn/gQr7UU8V+U8T4KOGxCqxlfnu/T
Y+wymv7WlyNfDZGfquuaRocccurajBZJISqNMwUMR6VmR+PvBcjbF8T6dn/AGp1A/WvPfj9
u/sDRtv/AD8P/wCgivnnJwVHrXTlPD9LHYVV5zabv26GeMzKWHrOmopo+6YZoriBZreVZYn
GVdGDKw9QRXhHx7/5CuiN/wBMpP8A0IVX+BOv3S6veeHZJmktnhM8aschGUgHHpkHn6VP8f
DjU9D9fKk/9CFRl+Blgc5jQbvo9fJpjxOIWIwLqJW/4c9Y8K+JNB1rT7ez0zVILq5t7dPMj
Q/MnAHT610tfNnwLZj4/uuw+wv/AOhpX0ovllOSQw6DHWvIzjAxwuMlRhLpfU7sDXdeipyX
kc9qPjTwtpOovp+pa1bWt0mN0bkgrkZGePStezvLHUrNbqxuYbu2f7skTB1P4ivl/wCMG3/
hZ2pf7sX/AKAtdB8C9YuIfFN1ozSE21zAZNhPAdSOR+BP6V6tbIYRy9YynN35VJr5HHDMW8
S6Eo6XsemeNPhnoXiixllgtY7LVMEx3ES7dx9HA6j9a+W7yyuLDULixuYjHPAxjdD/AAkHB
r7f718t/F6zS0+Jd+0K8TrHKRjuVGf1Fd3C2YVZ1JYWo7q115HNm+GhGKrRVn1N74MeJND8
PLrEetajHZmdovLLqfmxuz0+or6HVldFZGDKRkEdCK+Hd2SB0+tfamic+HtNP/TrH/6CK5+
KsFGlUWJi3eb1+SRrlGIc4Ok18JJqeqafo2nyahqd0lrbR43SP0GTgV41pnjHw1B8aNY1yT
VY106e0Ecc+1iGb5OMYz2PbtXWfGfj4azf9fEX8zXzB5nODWvD2V08ThalWcn714/LRkZlj
JUqsYxW2p9u2d3a39jDe2cyz28yh45E6MD0NLdXNvY2s15dzLDbwoXeRjgKo6k1zPw2Yt8M
9Db/AKYf+zGpfiD/AMk61z/r2avkfq8frf1e+nNb8bHsqo/Y+1t0v+B4l8SvEuia1490jUd
KvlubWCOMSSKrALiQk9R6V73oXibQvEiTPouoJeCAgSbVYbc9OoHpXxvDHJcXMcEMRkkkYK
qrySTwAPWvrTwH4Xg8HeEYrWXaLpx513J23Y6Z9AOPwNfY8Q4TD4bC0qfM3KOkf1bPEy2vU
q1pyto9WbGta/o/h60W71i/itIWO1S+csfYDk/hXzJ8VNb0rxB44bUdHuhdW3kIm8Ky8jrw
QKT4leLz4q8VSvBITYWpMNsvYgdW/H+WK41Vznj8a9fI8l+pqOJqN87W3RX/AFOPMMf7dul
Fe7fc92+DfgW1NiPFWqW6zSOxFojjKoAcb/rkECvTfFPi/R/CGnpdarI5aQlY4YhueQjrgf
1qfwjbx23gzRoIwAq2cXT1KAn+deO/Hqw1BtX0vUFVmsvJ8kEdFcMSfxII/KvlYf8ACtmrh
iJe7d29FskevJ/UsHzU1rp+J33h/wCLXhPX75LBZprG5kOEW6QKrn0DAkZ+uK7G10nT7K/v
L+0tkhnvNpmZBjeVzg/qa+KVbDEkEd819V/C3xHN4i8DQPdOXu7NjbyMTy2MFWP4Efka6c7
yaOBp+2w7fK9GjLAY94iXJUWq2PE/jMD/AMLPvcf88ov/AEAVzfg/wzceKvFFrpMJ2JId0r
4z5aDlm/z3Irp/jN/yU67/AOuMR/8AHBXZfATTF8vWNYZctlbZGPYfeb/2Wvp/rjwmTRqx3
UVb1eh5H1dV8dKD2uz2HR9G07QdLi07S7ZYLeIYAUcsfUnufeuF1v4x+GtF1ybS2tru7aBz
HLJCq7Qw4IGSM4r0W5kENrNMediF/wAhmviK4mae8mlkO5ncsSe5zXyeRZdTzKdSpiW3a33
s9rMMVLCRhGktz7V03ULLWtIt9RsXE1pcpuQkdQexH6V4H8Y/Adto8yeJNIhEVpcNsniUfL
G/ZgOwPP4/Wu/+Cd01x8OFidiRb3UkY9s4b/2Y103jrTV1XwDrNo0e4/ZmkUf7SjcP5Vz4W
tLK8ydOL93ms/NF1qccZhVNrW10fLPgrVLPSPG2lanfOY7a3nDyMFLEDHoOa+tdB8QaT4k0
3+0NHuhcW4Yxk7SpVhyQQfqPzr4sXOduOR+lfSHwIJ/4Qq+HXF83/oCV9PxTg4ToLFX96Nl
5WbPJyevJT9jbR6nrHavlf4r+HF0Tx3dzxjy7e9H2mPtyfvD88/pX1TXl3xq0D+0/Bq6pDH
un059xx12Nwf1wa+Y4dxn1fGxjJ6T0/wAj1s0oe1oNrdanN/B/xr4e0nQF0HUb4w31zesY1
KMV+YKB8wGByDXt1xcRWtrLdXEnlwxIZHY/wgDJNfF+hfL4i0z2uY//AEIV9deLwT4G1z1+
wzf+gGvQ4iwNOnjISi3+8ev3rY58sxMpUJJr4djwD4teKtF8Uatp8mjTvMkETRuWQrzu968
1UtxxihiVzu5pVOV+av0PB4aGFoxoU9kfL16sq1R1JbsXc3rS7uP8aQAbeeopueRjGK6jAd
u45XHuOlRPyRwPrUmM4Pao2I4z1z+VNANTG70yOtPCcEjGc0gk5wcH+VPZl28qBVCIgGZvb
+VPbG8FePY0qquNwc47imHGeTmgQA8ndVrTZkt7t3kj8wFMYIB7iq3ygnI69ParumS20V0z
XUXmR7CMe+R70uozH7YznH5U0DLqaUpjPc0YO8Aev61BQrbfNHfI7U+PKgHlT3NRyYExB6e
1OXAJOQR9MUASSYLc4J9ajG0MA2SPyoJ9+cenSgLuySOfWkDJCVPAHGPWkXjPy8UmGweaRR
/KqESg7lxjtTCA2Tk/ypwwqkHrUeWwecc9u9JsaHIvU+lPOAOn51EvfsakwxBIHFTc0Rf0A
Y8SabgHi6j/APQhX2vgba+K9DG3X9NLf8/MfP8AwIV9qjGBX5xxk/fo/P8AQ+oyP4Z/I8c+
Pf8AyL+kf9fD/wDoNVvgjo+nXnhfUp7/AEu2uD9r2o80KucbBkAkV63quiaTrUccWr6fDex
xnciyrkKfWpdP02w0qzWz02zitLdclY4VCjNeEs2UcsWCgnzXvf53PQeDcsX7eVrW2PnW68
QWfgb426xqKacJII2eJYISIwNyjpxgVk/EXx3b+Nruwlh097L7KjKQ8gfdkg+gql8TAB8Tt
b/67Dr/ALorksZwT+VfouCwVGcaOLkvfUVrfyPma9ecXOgvhu/zPVPgW5bx/c9/9Bf/ANDS
vpTGRxzivmv4F/8AI/3GBx9if/0JK+lQfQ18JxQ1/aD9F+p9DlP+7fNnyv8AGAf8XN1H5cn
ZF/6AK0/gfZSTePZLtVOy2tXLN2BJAA/nXqniT4U6H4o8Qzaze315FNMFDJEVC8ADuD6Vv6
F4b8P+CtJljsUW2h+/NPM/zNjuzGvQrZ5h/wCzFhKV3NxUdvvOaGX1PrbrS+G9zoMfjXyr8
WdQhv8A4l6j5JDLbhIMj1VRn9c16t4w+MmhaXZy2vh+YajqDKVV0H7qM+pJ+99BXzjJPLd3
Ml1cOZJZHLM7Hkk85rp4YyytRnLE1o8ullf8zLNsVCcVRg79xFVS3HUe1famh/8AIuaaf+n
WL/0AV8WjaCe4NfaWg/8AItaX72sX/oAq+L3+6per/QnJfin8jivjR/yTS46/8fEXT618vD
AJzxX1F8Zv+SZ3OBkefH/Ovl5dpPIzXbwr/uL/AMT/ACRz5v8A7x8j65+GX/JMtD/64n/0I
1P8QAf+Fd65/wBezVX+GX/JMND/AOuJ/wDQ2rZ8R6Y+s+Gr7SY3CNdRmLcei5PJr4CrNQzG
UpPRT/8Abj6OCcsMkusf0PFPgv4LW81BvFV/F/o9q221Ujh5O7fh/P6V1fxl8Yf2NoC6FZy
EXl+v7wqeUi7/AJ9PpmvSNK0y00bSLbS7GMJb26BFHr7n3J5rzn4z+Fxq3hoa3bxZu9OB34
HLRHr+XX869mjj6eOzaFXEfDey/T8dzhnh54fBuNP4uv6nzWAuSx6mnoF56imfxYYA0q53D
g49q/VmfHrQ+tPhlrkGt+A9P2ODPZoLWVe6lRgfmMGum1XSbDWtNm03UrdZ7eUYZW/mPQ+9
fKPgrxlfeD9ZF5a/vbaQBZ7cnAkX+hHY19SeHvEukeJ9NW+0m5Ei/wAcbcPGfRh2/lX5LnW
WVsFiHXp/C3dNdH/Wx9lgcVDEUvZy3XTufP8A41+EereHjLqGjh9Q0wEsQBmSIf7QHUe4/S
rnwn8a6L4Ti1W31u5eBJ2jeMCNn5G4HoOOor6M6j1ryn4hfCm11i3l1bw/CltqIyzwKMJP/
g36GvQwudwxtL6lmOz+0v1/zOargJYeft8N06HkXxJ13TPEXje41PS5WltpI41VypU5CgHg
4Ney/A+Hy/h9LJ3kvJD+QUf0r5tmhmhleCaMxujEMhGCDX0z8Fv+Scp6fapf6V7HEFONDLI
0qb0TSOPLJOpi3OW7ud1q526Fft6W8h/8dNfE/DStn15r7X1n/kAaj/17Sf8AoJr4nyvmn1
yeK5eEPgrfL9TXO/ih8z6S+BJP/CD365yBfsf/ACGleo3UYmtJomGQ6Mp+hGK8q+A5/wCKM
1H/AK/j/wCi0r1lvuHHpXy+daZlU9f8j1sDrhYeh8NyrtuXXAyGP86+jPgQf+KMvwT/AMvp
/wDRaV87XWBfTjP8Z6fWvoj4EYPg7Uef+X0/+i1r73iR3y1vzX5nzmVf719530GuI3jS98P
SEeZHbR3MXqQSQ35ED86076zh1DT7ixuF3RTxmNx7EYrxTx9rzeGfjfpWrEnykt41mA7xks
G/Q5/CvcVkWRFdGDKwyCOhFfnuMwrw8KNeO0kn80fTUKqqudN9H+B8dtpc2i+Pk0y4GHtr5
U574cYNfVXi4f8AFD65/wBeM3/os15P8W9BNp460XxBCmI7uWOOQgf8tFYYP4rj8jXrfirn
wVrf/XjN/wCgGvfzXFLF/U6y67+t1c83B0fY+3p9j4yccEds9qWMcDPenN3z1pqkYA/Wv0x
HyQHgd6VegNHyn8KMfKKYCHIpmFPJHP8AKpd2Bg9O4zwab945AAx0FADDt/Chiu3gZGadtb
rikHUk4B9KYCDK05cZ3CggDJ6cUq5AHbFFxA2Nx/OrNk2JW2xhzt6Yz3+lVvvY9qfDvDHax
Q47UAUDtycg0in5hxQcdOuKFO1xj881PUoWXAlPHakAG08c06QYlOc5xxg//WpB06UgQnYc
dKkVkwex9PWmMcEbT+ApOc00Ifnng80/zDjI/MVDxnHOKcGXnOPegCTcNp5zTMbhx96hfvf
d5qNskk9CKARJt/2uPTNSYI5JGfSoepPy8/yqRc4+b14FQaF/R2/4n+nDp/pEf/oQr7X4xX
xHpH/IfsG7C4j/APQhX23jPNfnPGPxUfn+h9Rke0/keS/HO9u7Lw9pclpdTW7G5YExOVJ+X
2NTfBDVtR1Twpfx6heS3Jt7rajSuWKqVBxk9s1S+Pn/ACLOld8XR/8AQa8Dsda1jTFeLTNV
urONzuZYJmUE+pxW+XZd9fydUVZO+/zM8Vifq2Nc3qrfod34y0PUfEXxg1nS9JtxcXTSbgm
4LkBAT1IFc14i8Ka54Wkt49ashbNcAmPDq+7HXoTjrXZ/Bc3Wo/E1r66mkuJVtpHkkkbczd
FGSfrW/wDH4/6VoXb5JefxWvTp46rh8fSy3Rx5Vd9dF/wDklQhVw88V1v+pifA0/8AFwJhn
/lyk/8AQlr6Uzmvmf4H5HxEl97KT/0Ja+l+1fIcU/8AIw+SPayj/dvmzw34ifEvxT4Y8dXO
m6bcQ/Y4ljZUkhDZyoJyev616l4N8RJ4s8I2esmNY3mBWSMchXBwce1fPXxl/wCSnXoyeY4
uB/uCvU/gZJv+H0sZPEd44H/fKmu/MsDQjlFLEQilL3btdbrqYYWvUeMnSk7rUzPi58PdPm
0afxNpFultdW/z3CRjCyr3bHqP1r59Q4J2/wD66+29WtUvtFvbORQyzwPGR9VIr4ys9K1LU
LyW30+wub148llgjaQgA4yQOnNevwvj5VcPOnWl8DWr7M4c2w8YVYygtysp+bjp619paBz4
Y0r/AK9Iv/QBXxlcWt1ZXbWt5bSW00fDRyoVZfqDzX2X4e/5FbSSf+fOH/0AVzcXNOjSa7v
8jbJvjmcd8Zf+SZ3XH/LaL/0Kvl9RhiT07V9Q/GP/AJJje/8AXaL/ANCFfLq8/WuzhT/cX/
if5I583/3heh9bfDHn4YaJ/wBcm/8AQ2rsM8Vxnwv/AOSX6Jjn923/AKG1bPinUZ9J8I6pq
Nrjz7e3eRC3TIHFfn2Mg6mOnBbuTX4n0tGSjQjJ9F+hmW/jrTbj4hzeEIyDLHDuEueDIOWT
8B/I11U0MVxA8EyB45FKsp6EHgivi2x1i9sNfh1yGdjdwzCcO38TZzz65r7E0XVbXXNCstW
s2zBcxiQex7g+4OR+FexneU/2f7OdPZqz9f8AgnHgcZ9Z5oy3/Q+UPHXht/C/i270wqfILe
ZA396M9Py6fhXMquOQ1fS/xj8Kf214XGr20ebzTctwOWiP3h+HX86+aVyCFJAPtX6BkuYfX
sJGb+JaP1/4J81jsN7Cs49Hqj2KL4MI3g9ddj112lay+1LD5HU+Xu253fhmvNNI1vVNB1Bb
7SryS1uE/iU8EehHQj2NfWvhlVk8FaOkgBVrGEEH08sV8neKNHm0HxVqGkyKR5MzBT/eQ8q
fxBFeVkuPnjalbD4l81tlZbar/I68dho4eNOpSVrnv/gL4rWPiRo9M1fZZaoflUjiOc+3of
avTa+H4nZJQyMVZTnI4Oa+q/hl4iuvEfgiC6vmL3VvIbeSQ9ZNoBDfXBH414HEGTQwq+s0N
IvddvQ9LLcdKt+6qbnl3xt8OxafrttrdrGES/UrKAMfvF7/AIg/oa7z4Jvu+HhQfw3cg/RT
VD46rGfB1gT9/wC2Daf+ANmoPgPeLJ4d1Wxzkw3Il/Blx/7LW1apPEZDGUt4v8E7EU4xpZi
0uqPVNWXdod+o728g/wDHTXxIV2ysPc/jX3BdxmWyniHJeNl/MV8QyIY7mRWzkMRj05rs4Q
fu1l6fqYZ2tYP1/Q+jPgMv/FGaien+nn/0WlesO22Nj2AzXlnwKjZfAl5I3/LS+cj6bEFei
a5eLY+HtRvGbaILaSTP0Umvmc39/M6iXWR6uC93CxfkfFt06m/nYHq5/nX0R8Bs/wDCHalk
f8vp/wDRa185MwMzMeckk8V9F/AZs+ENTxj/AI/e3+4tffcSK2Wy9V+Z85lX+9L5nFfHEH/
hP4COv2NP/Qmr1P4S+If7b8CW8EzbrrTv9Gkz1Kj7h/754/CvK/jmcePbb5sH7GnH/Amqp8
HfEf8AY/jZbGeXFtqI8hsngP1Q/nx+NedWwf1rI6fLvFXXy3/A6adf2WYSvs3Y998YaGuv+
HWt9mZoZUuIfXchz+oyPxqx4p58G60Mf8uU3/oBrZ7dKx/E/wDyJ+s/9eU3/oBr4PD1ZSnT
pvZS/Nr/ACPoqkEoyl1aPjOQ/M3PFIrev49qRzhzzjmk3LgHmv3RbH549x+7/a4p3bBx+dR
nao9aUjKnBOKYh57/AC/lTe2BzxTOdwwe3FI2fxpgAbI5OMmnFmGCG496YeOG6UEZ5FAEm7
hvl/EUzkPkHHqPWhSBwDyKF+981AEm7njP0FT2SNLcMqsFIXOWUkdfaqn8e3NTQRmRzsUk4
oAod/mJpyldwxmnFCXOetATBHY1VgY18GXFIVVWOGyO9OnUs5we1AQtnGTSYxjAdsGm9D6C
nNHzzxjjGKdtGecEe/epAbgZ5FKm3gYPXtTin403BJ+YYz0FMQuACB39aTgHgjA9+tJsZif
m7UwqwAHb61NxpDu+M07dwB0AHSm4ww7j3oxzk5/GoNDt/BPgXX/El5banp8CGyguVWSV5A
u3BBPHXpX1mOlfOPw0+JWh+DvDlzp2p215LLJcGVTAikYKgd2HPFdt/wAL48Jd9P1T/v1H/
wDF1+aZ/hcyxuIcVSbjHax9Tl1XC4eldz1e5p/FrwvrHinQ7C10a3E8sU5kcNIEwNuO/vXj
sXwW8dSTfNY28QP8TXC8fkSa9O/4Xz4T/i0/Vcf9co//AIuk/wCF9eE8c6Zqo/7Zx/8AxdP
AzzrBUFRpUdF3X/BDELAYiftJ1P6+43vhx8Po/BNjPLc3CXOpXWBI6D5UUdFGffvXDfH0f6
ToP+7N/Na2h8evChGf7M1X/v3H/wDF1518S/Hmk+NZNMbTbe6g+yhw3nqozuxjG0n0p5Zg8
xnmccVioPrd/KwsVXwscK6NGS/pnafCPwJrui66PEGpRQxWs1niLbIGZt+0jp04Fe3dq8Y0
n43eGtP0WxsZtN1JpLeBImKpGQSqgHHze1XP+F9eF84Olap/3zH/APF1wZjgM0xuIdWdJ9t
OyOnC4nCYemoRmYPxY8B67qHiK/8AE1tHG2nJbq8reYAyhF+bg9elbHwFvI38P6tYBstFci
XB64Zcf+y1R1/40+HdW8N6lpdvpuopNdW7wozrHtDMuOcNXlfgzxffeDfEA1G2UTRSDy54C
cCRfr2PcGvepYLG4rK54WvDllG3L52POnXw9HFxrU5XTvc+w+teU/Dfwhqnh7xz4juru0aG
0OYrd26SgvuyPwA/OrNn8bfBdxb77iS8tHxyjwFsfiuawfFfxusDpktn4Xime5lUr9qmXas
YPdR1J+uPxr5zCZdmUFUw0aTSnZNvZWZ6dbE4WTjVc/hOR1fw3q3xA+I/iKbQ1hdLe4Cu8s
gUAD5QR6/dNfR+mWrWOj2VizB2t4EiLdjtUD+lfM3w38fWPg241ObUbS5ujeBMeTtyCpYkn
JHrXoh+PXh5f+YNqH1+T/GvVzjAZhWlHD0qd6cErP5LzOTA4nDU06spWlLf7ztfiD4fvfE3
gq70nT/LFy7I6CQ4U4YHGfpXzpF8PPEc3i+XwwsVv/aEUPnsDL8oXjv/AMCFerf8L78P/wD
QG1D/AMc/xrjoPidpkPxVufFx026a1ntRbiIFd4Py8+mPlrbJ6WaYOlUpezsrNq9vi08zPG
TwlecZ8/k/Q9z8HaNceH/Bum6PdOjz20eHKcrkknj86s+JNOk1jwxqWlwyKkl1A8as3QEjj
NeaD49aHx/xI77/AL6T/Gk/4X1onbQ74j/eT/GvBeU5o63t3SfNe/Te9+56KxuEUPZ8+lrH
kPiPwbrPhjVLXTdSWDz7oBo/LkyOW288cc19DfDLw7r3hfw/caXrckLIJt9uI33bQfvA8ev
P514n478dWfivxHpmqWtlNbraIFKSEEnDbuMV6J/wvnRlA/4kd4c/7a19PmlPMsXg6dL2d2
/i20d9Op5WDlhaNaUufRbHsEscc0LwyKHR1KspHBB7V8u/ED4e3fhO5e/jkifS57grBhiXX
Izgj2Ar0H/hfWj540K9P1da4z4h/Eqw8aaJbWFrp09s0MwmLSMCCNpGOPrXDkeCzLB4hJwt
CW+3+Zvj6+FrU9Je8tj37wt/yJui46fYof8A0AVynxF+HUfjGCO/0+RINUiXarN9yZewP9D
XE6f8a7Kw8LW2kw6PcC5t7RYElMi7dwTaG+meay/BXxevtAtU03WoH1CyTiN1bEsY9OeGHs
cY9cVjRyjMqFaeKoK0k9FpqjSpjcLUgqNR3TX3MwD8KfHK3v2Y6KxyceZ5i7PrnNfRHgfwz
/wiXhO30p5BJcZMs7r0Lnrj2AAH4Vzkfxp8FSQ7/MvEbH3GgOf0OK5TxL8cvNtntvDNi8Ts
MfarnGV/3UGefcn8K1xSzfNEqFSlyr7v6+RFH6lg71Izuyh8dPEUN1qtl4ftn3/YwZZiDwH
boPwA/WsL4QeJodC8aLbXUgitdRT7OzMeA+cofz4/4FXntxJNeXUlxcTtLLKxd3fqxPUk01
VZcFcZHOc19jTyunDA/UnqrWfr3+88SWMlLEfWD7k6180+J/hL4oj8TXb6Tp/2yzmmZ4XR1
G1Sc4OTxjpV/wAJfGjUdIs4rDxBZtqMMQCpOjYlC9gc8N+n413cXxt8FyR7nN9G3dWgz/I4
r4rDYTNMorS9jT5k/mj3a1bCY2C552sdN4D8OyeFvBtnpNwVa4GZJivI3sc4/AYH4VzPxm8
TRaR4MfSYpB9s1E7AoPKxg5Y/0/GsXWPjxpcdu66FpVxcTY+WS5IRB74BJP6V4hrmt6p4j1
mXVNWuDPcS8egUdlA7AV05ZkmKr4v63jFy63t3Zli8fRp0fY0HfSxBo+mz61rVnpduyrNdS
CJC5IAJPGfavqb4a+DrzwX4euLLULmKeeefzj5RJVRtAAycZ6V8xeH9SGi+I9P1VoTOLSdZ
igO3dg5xmvZj8fbfp/wjMuf+vof/ABNetxDQx+KSoYeN4Pfbc4ssqYek3Uqu0uhofFT4eal
4l1Ia9YXduiW1qRIkpYH5ctxgGvnqGaS1uYpo3KSRsGVgeQQcgivbb746293p1zajw3KnnR
NHu+0g4yMZ+7XhzEsxXH9K68ipYylQdHGRslottjHMJ0JVFUoO7e59l+Fdci8R+E9P1iMjM
8Q8wD+Fxww/MGpfE2T4R1gf9Oc3/oBr53+H/wATpvBulXOmS6a1/bySebGBNsMZxhux4OB+
vrXSap8co9R0i908eG3iNzA8Ic3QO3cpGfu818lW4fxdPGN0YXhzXTutj2oZlRlRtOVpWPE
2PzkN600ZAy3FO2/Nz39qd5fyjPHr71+pLY+Pe4hPyg9KB0ODnFAXj72F9KRF5HzDimMVeT
0pTjA9aXhQef60w5K5LUCEVufmFOYhiCAD+lMUfMBuNPIJ7+3NABtVRxwaaqjJbeMg9Kf8g
BHP4UzaB827nuKAALtkweK2dCvIrTUJJJ7fz0MZG3jg5Ht9aydvzFt3HrWhpEtnDcy/bf8A
VFeGC85z9D70dQM3GcdBSY5qTA3ZXOO1CnnOcYrrcSLkUihZ+aRevpUs3LimHn39qxaKQmP
anbTt6ZpVUt+ApzLgDAzUWBkIXGSelJu/i7VIRx0zTNvbbgeuKfKA07QDt4+veo156r9DUh
VsEYyfpTdpU85zjpUWGMzzn14pvJ98D0pxXGTtIJobGAMYB7GlYBMc+9Ic8H+VIzYJB6ml5
55GRSAOW4xS+gprcfd4PpQOo/pQA7dwB0xQvXt1oC5Ucc0fdPINAyTPQZz60fKV5PPGMUin
5O+KUhiPUHnntSARcbjnp6ijIJxnn0pMc9Tnj6U7nA6/Q0wEU/NwfwoPB6bh6U7o3f2ppxg
DOOelIBe3H607t9P1qNVx/FUvIG7cKBjdx4A/SkLDIPOfrTgOCd2CfalOd3bH4UCHCl5496
kggmuZ1igheWVj8qIuSfoBTri1uLOcw3dvLbzDqkqFWH4EU0nuIgw3p/8AXpzH2oOMFhg0v
3j9TSGJ39hRnDY/WpVjkYEgP+ApHRlAyCMjvTs1qFyP360vPH8qT86eQuepHsKkYuSOT+FL
uO3B/SgbcYGMikbqKQAo55447009Rxn+tJnPbBpwXI5Xj1qgDJwcD8KTnHPNIRgdeKNnHXG
OnamhBxtUsKUgbiev0oxx7etGATg4JxTAQnAA/rRu+bpnPvShV9PwBxShTjHI7etIRGzZ/w
A8U49wR+tdxo/wn8ba/wCGJfEOn6VvsVUsm9wrygdSinr/AJxXEMqq4GCrDg5OeabUlqx3u
KM7TkUHOBnrQGweuB06UAcdRQAnGMqenJzTSxI+nvSsenH4UfL3pCDsOfzoXqORSN0/pQvu
eaYyTBA5ODmmEfKKcvQf1oI+XgH8aAI+c55/xpTwR70/5duCoJPc9RTTt+7jApAICT25pT9
3GKTGR8uPrSjawycgigBcn1FPSMTMVkwF6jNM3c+1SRruYjluOwBoADGwAoK8jPSrPl8859
qUxHAOM49q9r2ZgVpoz5nK9qjVTjOKsyIQRx2qMAZP9axnTKTItpzjv70ENjmpNg/iFBz7Y
FY8g7kOD/F/KmYYHJ6elTFsKaiLHseOtQ46ANYe5OKh5yOT05qVuM5pjHHf86wZSI2zt60m
TnApef8APekYk54GRUjGtnJ/KnqDngj880zPHU07cR2wB7Uhkh6n0xV7Q7q2sPEmm3l7EZr
aC5illTaGLIGBIweDxms88jtim5yxOMUrAfoB4THgjxh4ZtvEGk+HrNbS43BRNZRq4KsVOQ
Ae49a+W/j/AGNnY/Fq6israG2i+zQny4kCqDt9BX0J+z//AMkV0of9NJ//AEa1eDftEru+L
1z6i1h/9Brqk24K47aHjmdwHXGKcqlgAeo/SvXfhH8GpvHxk1fVLmSy0aF/L3Rgb52HULno
B3Ne5f8ACl/g9bXcejTQoL+RcrFJqDCZx6hd39KxVO6u3YWvRHxbtbd6fjS4755r3r4r/At
PCWlP4i8NTzXOmxn9/BL80kAJ4YHuuevcVS+DPwy8KePLHUv7evriK8glVYYoJlRmTbknBB
J570nBp2YjxLacjjH1pSuD/wDWr7Ek/Zu+HkMTyzXuppGoLMzXCgAeudvArhvCPwj+Hmv+M
vE2jzaxM8VjcpHYiG7j3TIULMRx82D3FN07Wuw17HzptbGQMUpB64GDX0d8Vfg74J8F+BLj
VtNvLsagJEWGO4uFO/LANhcAnANcH8KfhNd/EK+luLmZrPRrVtss6jLSN/cTPGe5Pbik4O/
Kh+p5eoLcFcD86mCDPHIPr0r7CvfhX8EvDFvDa64tvbSSr8r3l+yO/uPmH6DFeafFD4M6To
/hs+L/AAVem60lMNNF5glCoTjejjqM9evrTdPs9Q1W6Nf9mK30RrnXZZhC2spsEe7G5YjnJ
X8cZ/Ctv9pm20P/AIRHTLqZYl1b7VthIA3tFtO4H/ZB2/jWb8JPhh4L17wnp2uJrV9Dr21m
nWxvgjw/OwHAGV4A61nfHn4d6R4d8K2mvwahql7fyXi27SX90ZvkKO2OfdRVx5uR6h8j512
46cj2qdFU5b9KrbmXoeKsIxxXMNH2v8IvE2g+L/B8VvZ6WYptJhhtZzNEnztsxuBGcj5T15
rzP9p63treXw4YreNCUn+6uM8p6Vqfsvtu0rxKTj/XQf8AoL1S/afVWufDAbhSJ8/nHXSpN
0rsLHzT8w6ZJ7ZowcnB4I7ivr3SPgd8JtZsRdabPLfRjAZ7e+3hWxnBI6GvOfi/4D+HPhPw
2n/CM3yvrK3SxyW5vBK6ptYnKZyOQKz9mrc3MLXseFRqcEHnn0oZTXp/wl+Fs3xA1SaW7me
10izIE8qD5pGPRFz37k9vxr6Bufh38FvDj2ul6rZafBc3PEQu7lvMk7Z5b1+lEYXXM3YNei
Pi5V2mlBbO05GD06Yr6b+JvwB0mDQrrXPBaSwT2ymWSyZy6SKOTtJ5Bx2zzXznoukX2u69Z
aPZIXubyVYUXPGScc+wolBxEmUApJ9M/nQ2RtzmvsLTvhB8MfA/h1LzxZ9nupMAS3d9IVQv
6KucfTqapXPwU+G/jG5sNa8K3yRWCzD7TFaTb45UHVRzlG/oelX7NbX1DXex8l5xnFeifB/
wTZ+NvHo0/VYZZdOit3mn8pyhHZeR7kfrWr8RfBvhfwt8ZtL0K3RrbRpPs73AkmJwrPhyWP
TivqXwPovgvStE83wVBafYpjhp7dt/mEccuck4pKK5rXHqz5A+L3hbSfB/xDn0fRY5I7RIY
5AruXbLDJ5NUPhtbeErvxrbr40v/smlxo0p3D5JHXkIx7A89OuMd6+nvHnh34P6h4pkuvGe
oW8GrGNAySXpiO0D5flBrzz4VfD/AOF3izR54dQZLrV1uZisC3bK/kq2FbaD0wetOSXNoxW
fY0vFf7Rmj6fZtpfgfTPOKJ5cdzMvlxRjGBtTqce+K+YJJDLM0jE7idx96+lfjD8KPBPhP4
cXGtaLp8kF5HNGiu07sACcHgnFfM2cN6+wpVE1u7juS/dHXNJu9R+FR5YjvTechs5z2rECd
kwofPyngYPNJvIHJzUW75cg0oOB7YpgPLEjP8u9Krc9Kj3HHUmjJx+OKAJuPSm7vbOKaZD6
8UzfwM8H0ouBLuy3HWlyr9VyagB55NO3dOePei4EpxtOOcelIOu3PNMDY5pNxBBzigCU91F
SW8m245OPlPI/Cqe7pnBAHrV2x2G4IkdVGzqx47UAa/lLu+lJJGFHSp1VcnrilkRiBnp6mv
peXQyM6RQWIxniq7KSe5rRmUBsdgKpsOMqelZuIiBtqgDvUbMOaewPbpTGU4yozgetc80IQ
7WG4YB+lRyLt4HWgkgknOKGJyBzjpWEkUiLC5y3H07VG33sAn2qVvQcnH41A2CQeg5rkkWK
eM/qSelM29emPrTj070x1/iGfpWYwXphRwPanL82cjr3pmB34FOXJI/OkUSY+Xt1pMbpBzi
lwABwM0JgtzikB9ufAD/kjOmD0ln/APRhrwr9oYf8Xen44NpD/Kvc/wBn7/kjWncY/fT/AP
ow14Z+0Rx8XpeetpD/ACNdD/hoOh9PfDbSo9H+GPh+yjUL/oaSt7s43t+pNfJHjrXbxfjxq
uqpMwltdV2xtnlRG4VR+S19l+GWD+D9GZehsYcf98Cvhrx2CvxX8Rev9rT/APo00p/Ageh9
3alZW+seH7vT7hN8N5btE6+oZcf1r4X8E6rJ4S+Kmk3rybFtr0QzHP8AAW2P+hNfd9rn7BB
n/nmv8q/PTxIVPirVXj+79slIIPbeaKvwgz7/APEGnjV/C2qaZ1+12skI+rKQK+T/ANn7RZ
L34uLcyKdumW8szf7x/dj/ANCJ/Cvp3wBrQ8RfDvQ9XLb5J7VBIf8AbUbW/wDHga4n4U+Fl
8PeKfHt9JGI0bUjBCTxiMZk/lIv5VT95JjZ49+0Xrjah8S00tJN0WmWyRleoDt8x/Qr+VfR
Pwp0WHQvhToFrGgV5rZbqQjqzSDfz+YH4V8VeNNYbXfHes6u/K3N07qevy5+X9MV95eF9p8
GaL5fKfYYMfTyxUQ1mB80yDS/Gn7VFzY+JZBNYJcyW8cMjYV/KUhU+hYZx3/GvcPHqeHfCf
wh8QQQ2trp9nLaSxRwRIEVpHXaoCjvkj8q+PPH7SQ/FLxG8bOkianOwYEgg+YcYrQbQ/iV4
q8LrrtxDqeq6Rbo8gnmuN6RqmdxAZu2DUqUlJpIWm7PQv2ZW/4r3VwD1sDx/wBtFr0D9pn/
AJJnYf8AYST/ANFSV55+zL/yUDVeBk6ef/RiV6J+0xj/AIVjZf8AYSj/APRclVT+BjPkDuB
jnNTJ61Av3+tTxn6Z9K5rAj6f/Ze/5BfiVcY/ewH9Hqb9obRdQ8Ra/wCDtG0uAzXd008cYH
b7mSfYDkn0FV/2XiPsHifH/PS3/lJXtXiXUfDnh0Q+JtfkigNv/o0Uz8lfMYZCj3wM+wNdN
O3JqDR5Z4w1S1+B/wAI7PQNDVjqt6GRbnbx5mB5kpPryAo+npXyg0sk1w80zNI7sWZieSfX
3r7r+Jfg2Hx34DutMQKbxB9os5PSQDgZ9CMj8a+Fnt5La6kt5k8uSJirKwwVI4I+tFWOz6E
31sfanwK02PT/AIQaZIq4kvHkuHPqSxUfoorwH49X0k/xivkkZitrDFGmD90bA382NfSHwg
dZPg/4eKYwICv4h2FfMPxyUj40aySeohIH/bJKLfu0UfX3hS6bUvA+iXkx3vc2EMj55yTGC
f518r+DbSy8O/tPpYShUgg1K4hjz0XKuE/Uivp34f5Hwz8Mg9f7Nt+v/XNa+SvGumaxrvx9
1nT/AA5C02ovfO0Co4Q7kG4nJIAxtJ60STdNWDrc+mviv8PpviF4WhsbS+Fre2knnQ78+W5
xgq2OR9e1eGeAZPE3wb8erD4utJ7DRL0GKeYgyQ5GSrgrkE5/HBNeh+H/AI0XPh2+Twt8VN
Pk0vVYUXN2mJEcEcM4TODjuMj6V65HNoPirRCYpLTV9NuFKnG2WNx6U/dnpLRi13R8d/G3x
Po/ij4iDUtAvlvLT7LHH5iqyjcCcjke9fQ3wBJPwb0/OM+dN0/3zXz38a/h7a+A/FcEmlhh
pepK0sMbc+Uykbkz3AyCPrX0D+z6274OWP8A18Tf+hVOvtNQR4T+0Vu/4W7MAM5tYePwNL+
zoSPi7DnIzZzfyFN/aLUN8X5f+vSH+RpP2dc/8Lgg97Sb+VRU+IEe6/tB/wDJHL3/AK+If/
Qq+KDu3joa+2P2gv8AkjV+f+m8P/oYr4oyxbI6g1dXdAAJPA+lDH8aUY2dOeKYwOOQc1gA7
g5PGKMnhen0pinBPQCnk8gDmgBwY4OeR9KGJz/jUZyoIBzj0pe5PNADs8nB9qaAMYoI+XOe
felUgDk0AG0kEZBpfmXt1o3k47jNAkGQeRnuOKADcv4elMzuwO2aczLg5P8AjTA3zDH50CJ
AcH5etS27hZ/mHG09fwqEE8fNz6VqaJZTX99LHDCLh1TcVJPTI54/zzRuMuwyNvJ7Vf3ZGW
JJPcms+EAc1dQ5UCvp4GDIbr720en5VnsPmI6CtC8++O5NUpMenNZyAqMOfb3pNvTipSoZv
YnmnbBtGOKzsBWZD6EH0qNxzg9u1WXHfI3f3agcENzz36YrOSQFZl2855+lRyEAAbeQT83c
1PIOaiMf4D3rhkiyHfwR+PSkx82SOtOZT+HrSbWXHOfasLFB6EinLjdwKbgFdvP405V6HGP
bNS0MkwMfd59fWnQJJJKscStJIxAVQMkk9AKj+X7tWtMvjp2qWd+E8w20yy7M43bWBxSGfb
HwM07UNL+EenWupWc1nP5sr+VMhRgC5wSDzXiX7ROk6kPiO+rfYJ/sJtYl+07D5e7kY3dM1
u/8NT3AHHguP/wPP/xuuU8ffHWbx14Rl0CTw2lirypJ5oujIRtOcY2D+db80XHlDpufRXwg
16HXvhVo0qSBprWEWkyg8qyfLz9Rg/jXzz468AeILv49XVna6VcywajfLcJOsZMexyGYlug
wSc/SuQ+H/wAS9e+H+pST6dsuLSf/AF9nKTskx3B/hb3/AJ17bH+1Bo5twZfC14J8fdSdSu
frgH9KFtyyQbnt/iDVrbw74Uv9WuXCw2du0nPcgfKPqTgfjX57XcrXFzJLIcs7Fz9TXo/xF
+MWuePol0/7Oum6Srbvs0bljIw6F2wM49MAV5jJknkVU4toLn1r+zTrgvfAd9ozSZfT7oso
z0SQZH/jwau/+I+pw+Gvhn4j1WECKZ4GUMOpkcCNT+o/KvkH4a/Ei8+G+rX15bWCX8d3EI3
heQoMg5DZwff863/iH8cNR8e+GF0F9Fi06Lzlmd0nLlwoOFxgcZIP4VnGfKuUfQ8pklkZsF
iRnoa+5vg34ii8RfCvSGWQNcWMQs5lzyrIMDP1Xafxr4VznBHSuy8D/EHXvAGqm90iRXhmA
E9rLkxzAdM88EdiKzT5XcEdX8XvAviK2+KuqTWej3d1balP9ogkghLhi3JGQOoOeK9omtZP
h7+y9cWGp4ivWsZImjJ5Ek5I2/Ub/wBDXMx/tR2X2XMvhGb7QP4Vu12k/XbmvJPiH8Vtc+I
VzFHeollp0DborSE5AP8AeYn7x/KtOaN+ZCtbqej/ALNmi6tD4n1DWptPnj06ayMcdy6EJI
3mDhT3+6fyr0T9oLRNX134cW9vo+nzX08V8krRwIXYLscE4HuRXi3g349ap4P8I2fh620C1
uo7QNiV5WBbcxbt9a3X/ag1tomU+F7AAjH+velCcVGzQ/mfPW1g+HBB6fSp02kBcUx3aad5
WAG5iePenI2COlYtCR9X/s26Hq2l6Lrd5qGnzWtvfG3e3eVSvmqFc7l9R8w5o/aQ0jXNS0j
SLnTLG4urS0E73JiXcIhhTub04Dc1wGi/tGa5ougafo8Xh+xljsreO3V2kfLBVAycfSl1r9
ovXta0DUNIl8P2EUd7A9uzK7kqGUjI/Otoyily2H03PcfgtrGr6v8AC/TzrFrNDLbDyYpZF
x58QA2OPXjj8K8d+PXw3vLHxDN4x0eyaTTrpfMvPLHEEg4LEejdc+ufWsjw5+0Jr3hzw3Ya
FbaDYTxWUQhV3ZwzAdzg1H4m/aA17xR4Yv8AQLjQ7CCG9j8tpI2fcoyDxk+1VGS5eVoT16n
rn7OviKHUfh5JoZkH2nS52Gw9fLc7lP5lh+FcJ8b/AIfeJNU+Jyalouj3N9DqEUa74ULKjq
NpDHtwAea8Z8LeLNY8Ia3HrGiXRguE+VlIysi91YdxXuFr+1BcLagX3hFJZgOXhuyik/Qqc
fmamMklyyQ9+p9AWK2/hfwXaw3kyxwaXYoskh6ARoAT+lfJ3wu1Rta/aNs9XcYN5dXM2P8A
ejkP9az/AIgfGrxL46sW0vyY9K0puXt4CWaX/eY4yPYACuN8I+J7vwh4ps/EFjDFPcWpYpH
NnYcqV5xg96cpXWnQR9SfG74W3njS3t9d8Por6vZp5bwltvnx9QAf7wOceua4T4GeGfiFoP
xBJvNNvtO0gxuLtbhCiSHB24B6ndjkds1yWn/HrxnY+L73XmNvPBelfNsH3eSoUYGznKnA6
/nXYXv7UWpSWRTT/CtvBckYEktyZFU+u0KufzpOcZfEmNKz0ZP+1HqdrJceHNHRw1zGs08i
jqqtsC/ntb8q739ni4il+EMESMC0N3Mrj0JIP8iK+Q9f17VPEut3GsazdNcXlwctIT09FA6
ADsK6b4f/ABO8QfD25nOlmG5tLggzWs+djEdwRyD71Dn7ykCPofW/BdxrH7S9pqWo6GL/AE
L+z8yPPCHh3BWUKcjGc4OKxvA3hS6t/wBo7XNa0rSVtvD1s01sskKqkSuFVSgA757YrldS/
af1+4sJIdO8P2djcMu0TtK0u0+oGB+ua5Xwl8dPFHhLSJtOtrWwvPOuZLqSa6Ds7O/J+6w9
KqVSL6MLa7n0r8ZdD1TxF8Lr/TNHs3u7xpInWJMZYBwTjNfCt1BNaXstrcr5UsLtHIjdVYH
BH5ivcj+094zPA0nRh9Y5P/i68R1K+k1LWLvUp9iS3MzzMqfdBZixAz7mlOan0BrUgDfl7H
/PrTlZejbseg61EvGO340/bxnPFYgIcccfrTgwI544prZZ+ueKAOP6GgQ4EEf/AF6AV3d/z
pABn+ppVAwcL+tMBeMelNzuAHT60u0nG2kPZTxQAi9cZ49aGPI6flTwOTxilYLgf1oGQ8Y7
DH605Tg0p9Nv4mkUL17/AKUhEnQfU9hVmwu7i0umkt5PLcptz6jI/wABVXp/hU1pjz23TNF
hfvKu704ovYDcXao25PWplkUHrVPnccdM1IoJxmvpUzIlmYs2apsTnn8qtyJg/WoGGR0yKT
Ar4weOeaeFyOmKbtGeDTsYbtxSERspycYqB1Jz1FW9m7GajaE/d6fWplG60AoOpVjkevaom
Py4wPxq7JD859/SqpXDen0rjnAdyFlGz260gyw/yKkZcHOPemEHp/MVyuNiriMMITg+1JkY
HzU87ivOKYQeD1P61LRVxDhRx3pp6cZP40mODkfnR2PGT/OoGSY464P1qVVxmoN2OxIp+7j
PQnpVxaRLLSL6jI9akVF2njnHBqsrc5b9BVhHAGcZx3rrhZkNDipxxULZKdOlTMVPb9Kjbk
fKuT+dayjpoBXxkgAcfSnAfieKcQcnijaSfSuJw1KuNYZHp60McY9qcSTn2owc9cUuXyBMa
Sc84NLjOTSqMGl2/MMkD3pcg7idOMik44HOfWnc4AzmkwDnBqGhjRweR1704HgdfrRgjA3E
13EfhTT3+DcnjDzZxqCap9jCbh5ezYG6YznJ9aajcLnEgDgjk9Ka33sdR6UvsT15pjA9e/p
SQC8huOabu5z+lGSeOfypB1xnp7UCHA/NTv4COlMHOMAe1LkgcnA7AUNgGQox3pCeM9+lJ1
GfWlVc4XrilcYgPG4kCjce5yBTguTik2k4GfxosFxevIPNNJAGentTh8o5Gfek6n1PvRYLj
TySc/1pevU9vwpduARnpUZPOce2KizATPOSR160Mo4xhvpSheD1/Kmj73t6YqbFC8MBTgRt
wOvpSEhmOVH4DFH8JwmPXiiwhWxu9aYrHA7/AIU5U4PG0H1707EaoMnOPaizDQCR07Y6GlU
qBy3WkyvPJHH1pRjrkH2Iosw0FP3ccYzTTtwTyW+lOfHGMCoz0GDSsw0HKy7e5PfmnNgn5f
pUXQbuPpTgTt4FAx3QHkUgYZG04pMDbuZuPrTSVz8tMRJ0IOQR6+tPjKq+S7Dj+GowygdSa
uWqxzSGOYcBc5wAe3ekM0kB3NzU6/Lx1q3DZnrt71I9k1fTJMxKrHkDIFQFffn3q5LAwcAq
fWodmM9qdgK/lnBwchTzjtQYGV2TcDzjg1KyEk4H1prBQTjP40rCJLOaKxvYLie1ju4YpA7
W8udkgHY45xXWjxloLYH/AArvRef9ub/4quNKjjPPsanjiBO7d39KHG4HVP4y0EA/8W70T8
5uf/H6pv450FTx8N9AP187/wCLrnLgrtKj7tZEvJOefpxis5R8/wAQsjtD490XqPhr4e/FZ
j/7PQvjvRj1+G3hvPpsl/8Ai64bb0/rVmOEsB61jGnd7hodk3jrRwN3/CtvDZ9/Ll/+LqP/
AIT3Suv/AArbwzn/AK4yn/2pWRqnhXXtJtjcanpVxaReZ5QeVMAtjdgHvxzkVTOh6h/ZK6r
9kkFm8phE5HymQDO0H1xTlRvsw07G+fiFpgH/ACTfwvj/AK95f/i6b/wsLTN2B8NvC31NrJ
/8XXJyWjg/MuParem+GNZ1xpTo+mzXxiKq4hXcV3HC8dcZ71jKhLux+72OgPxE07/om/hU/
wDbrJ/8XQPiJp5J/wCLc+Ff/AR//i64u8sprK6ms7qPy5oHMcicHDDgj07VVC4wB/niuZxm
urHZdj0D/hY9jjJ+HPhXPp9kf/4unj4jWeBj4e+Fc/8AXm//AMXXnw29CaVVOD2xileXf8x
8sex6B/wsi1DDPw98Kj/tzbj/AMfpy/Ei1x/yT/wqP+3Nv/iq8/6kE8dqCCD7euK2Tkur/E
nlj2PRP+FjW/T/AIQHwqDx/wAuR/8AiqX/AIWJARn/AIQPwr/4An/4qvOl3sCMn8qnwygYy
ceverjr3+8Vl2O+/wCFix5C/wDCCeFM+1ieP/HqP+FiL28C+Fh/3D//ALKuEUHIOMHvUrYB
xWvLdb/iKy7HaH4igD/kR/Cg/wC4f/8AZU0/Ejb/AMyP4VP/AHDv/sq4lsZ7kVC3SsZwa2f
4lJLsd2fiRJx/xRHhYZ/6ho/xo/4WVJzjwZ4VGB/0DB/jXCAfKfX2puMDg1g1Lux2XY67T/
HN1pniufxFb6FpBkmh8o2ptP8AR0Hy8qmeD8vX3NenR+M7yT4ZTePzp+ni7hvhpwsBD/oZU
qG8wxZ/1mTjdnpxXgW7b1+oNTC7u/sRs/tUv2UtvMIY7C3Tdt6Z96i7XUdrnV6n48vdW8VW
mv3Gh6QJLWIwi3W0HkOPm5ZM8n5v0FXW+J1yhwPCfhjPqNLWuBGSQo/ICr+saJqehXENvqt
v9mmlhWYRsylgrcjcAflPscGs+aW92VZHWf8ACz77P/Iq+GAP+wWlIPihfYwPDHhn8NLj6V
5/82RzTsnI5pcz7sXKux34+KGoZ+Xw34aH/cLjo/4WlqX/AELvhv8A8FcdcDnnHf8ASk6E8
5+gpXl3Dlj2O+/4Wlq27/kA+Gxj00uL/Cnf8LS1gEY0Pw4P+4VF/hXAn7uKd6d6pSl3f3hZ
djvV+KOsk/8AIF8O+w/sqL/ClX4pa3tyNG8PjPppcX+FcCAvFOVTjP8AOtU33f3isux3bfF
TXd2P7J8P4/7BUX+FNPxU8QZ40nQMe2lQ/wCFcLtDMDikOQOcnik+bu/vHZdju/8AhaniHG
f7L0L/AMFUP/xNIPit4i5zp2hf+CqH/wCJrhuvqD6U0o27r1/wqHzd/wAQsux3R+LHiP5gL
HRB/wBwqH/4mmj4r+Jv+fPRR/3CoP8A4muExj5twoZSP89ayfN3/Eqy7Hd/8LY8TZx9l0X/
AMFUH/xNJ/wtnxVnPkaPwP8AoF2//wATXMNoGpJ4ZXxFJGkVi83kxF3UNKwBJ2L1YDgE9AS
BWPnANJuS6v7wsux6F/wtvxVsOY9J47jS4P8A4ikHxa8XH+DSf/BZB/8AEV5+S6lhu4PFKC
2MbuKOaXdhyrsd9/wtvxfycaX+GmW//wARTh8WvF+P9ZpgP/YNg/8AiK4AkkD9Kau7OSwHt
S5pd2Fl2PQf+FteMc48zTQf+wbB/wDEVHN8VfF9xbSW8k2nlJFKtt0+BTgjB52cVww3MB7e
o605cheBzT5pd2Fl2DauPvYoxkf4dabubgNgin54G75R6igBreWHyrMBjnNMzuGfbrQVySC
c/wBaaxwRkscjvzikMcG61c02eCG7Y3GWQocfuw/OR2NZ/wB7ouR9OlSRFY5SzDcMYxnHpS
6get21gzSH5ec9auvppx93NaMKhO1XFlRhtK5r7VQOW5xl7YMrD5c1mtbkdvz713l1aq+Di
sC7s9rHavPrUOnYdzmpI+do4NQtbseOn4ZzWw0Lb+nel+z/AC7u9Qo3KuYvkFeAf/rVIsZ2
kYrS+yknOOasQ2LPwR+FNUxNnO3EDMMYzxWZJAwzuXH0HFd42kllzt/Ssu80tlB+U/lWcqT
C5H8PtI03WPFclrq9o11axWdxceUsjJvZI2cDI5HIravND0W80zw7r1jptxpMGoX5spbKac
yBgCp8yNiAcHdg+hHWovh5PHoXjSS+uLuOyC2N0ElkcKA5hYLgnvnGKwovEWq6t4n02717V
p7swTx4kuJMiNQwJx2ArjakpMo9E8WaZpd9YeI7e2tdQsl8KyiC3ea8eeGZDLs2AP8Acb+L
APY1ialp8X/CEeDJt8zfaftIdGkZlGJgPlGcL15x1rpvGuu2/jSDWbYa0gk0i8lkt1E4EV7
AXOCozguvY9Sp9qxr+4tX8E+DraO4iea2a585AwJjzKCNw7ZFa04tpf10Bmr4q8IeGgPE1t
p+iT6W+iRpJHeG4Z47jLKNhDdCdxIwexrK8K6bDY+BJfENn4cvNY1Nr5rMi1uZ4SkJiBOfK
I4ycc+td5rerBPEes3+p+LLC+8NTwSKmmpdidpCY8KqoM7SGwc8YxXIaCs118MpNM03xHaa
RfDUzMwmvhbM0flAZ68jNLlvHUVjk9E8N2Ou+LtcsZ/Dk1h5Wm3E8GniSRnilWMFep3HnnB
9ar+GPAt3PHr0/iHQL6CGz0i5uYZJYpIlWZFyhzxnvx0Nbnh+d9D8X69JqGuQS3J0q5jjvI
7rzBJI0fyhZO7ZwPrWf4S8TXwPiG31zX7h4J9Fu4Y0urhirysmFUAn7x7VjOGrGjzPYRxg1
6b4HXwnrLiDVvBNqLLTrYz6jqLX1yCEUcttDgbmOAAOMmvODHhvevWJNDs0+HOn6DpPirw/
DJfEXmqPPfqjs4/1cOBnhBkn1Y+1YSppb6Bc8s1K4s59WubjT7MWVrJIzQ2+5m8pM8DcxJP
HeqqfMSD/APrq7f6f/Z+oT2rXMFz5TbfNt33xv7qe4qoMKPftRytAeieI/A8Ol+CPDPiC1Y
M15bAXiA5MbsWaMn0DJx/wGrWreCIdK+FWla9Lj+0Lu6zIhPKROhMQI7Z2MfoRW2vifwzN4
8uPD2pX6SeF7jT7SyaeNsqjwxKVdT/vB1/4Eao3ni+x8RaB4x+1TRwPPcWs9hbk4ISNmjCK
PaNh+VbQm9EDRS+H3hHSdae/vPEE32ewVRZwydB9qm+WPvyF5Y/SsLw3oKP8UNM8Oa3bF0/
tBLW5iJK5+fay5GD68iusvfFmlaD4X0nw7Y6TpuuoqC+u5Jy5C3D/AMI2MPurgfXNOuNe0X
UPid4R8bNdW1nJdTRSapCGOLaWNwrMc8hWUBh+NKcnqFjy7VYY7bWr23hXZFHO6KOvAYgCu
88T+CLDS/h/Y3doxbW7ARvrEQ/5ZrON0XH+yAAfdhTU0XQLH4i2+pav4i0q90ozzXsgtZmc
kId6xkFRy5wB171paZ8TLDWvEl7ba/oOl2Nlr6vbX97CsnmIrfdc5cj5W2np2rmkxpHH+Eb
q3e6i0f8A4Q6w129u5wkTXMkyspPAUeW6jHfkVt+Io/Bd58UtN0WztrfS9Ggljtb24t5HKy
NuAldS7Nhc5A9hnvVnwVZ6Xpuk65qC+J9JtNdctZWb3MzKIozxJMuFPJHC/UmuYk0HRtN8R
adb6v4itb7Tp2Pnz6W7SNCM4ydyj64GeAayez1Ga/j23tbDfp8ngNNCkSb/AES8t5pGSaAZ
+8WLLITwdykVtHwLoq+FfDfinVc6fon9n+bfSISZLufzZAIowf4iFGT0AGTVa8l0/wAP/Db
WdDuvFVnr/wBtkh/s+3tXaRbba+5pTuA8slcrgcnPtVpvG2lxeGvC/h6/Yajozae0Go2qff
t5POcrImejgEEeo4NHmwsZfgi00nxN8RdRaLwxA9stjcz2mmK8jLvRMxrkMGY5688k9qyvH
aayGtptY8Dp4cklZ280CcNcHjOTK7Zx7etbHhEaL4f+IGqWw8RWpsJtPure31A7lQmSPCZG
MqeeRjiuW8SaWunpbyL4osNbLlhttZJH8rp13qOvt6VHL3AufDXRrPXvHdrpd9Z/a4pobjE
RyMsIXK9OeoFWfEGl6H4P0d9BuLePUfFE5BupdxMenD/nkmDhpP7xOQOg5yar/DfVrPQ/Ht
pqV9di0hjhnBmOflZoXC9PcirOsatpPjDw8+papdJZ+J7FQrSMp26nH0BJHSVfU/eHvSSto
M27nwFpOrfD/wAO3Wiv5XiWezkuHs2PF8iyup2f9NFA+73HTkVzNlpNm3wr1vU57Nft9tqV
tCkjZDIjJJuXH1UflU3iDXrc+GPBMelX5F/pdtIJTGSrQv57OvPrgg8Vtat400XXfhlqME1
v9k8SXN7by3XlriO62K480DoGO75h36+tFr2DYgvNB0ePxD8OYFsUWLUrO1ku0GcTM07qxP
1AAq/D8L/EA+K8cb+E7v8AsL+1gpzEfLEHnevpt/Ss+88Q6RJrnw8uEvFMel2ltHdttP7lk
ndmB45wCDxWcuv2q/GNdaOoMdMGtfafNy23yvO3Zx16e1J6J38hmhpWj6PqviPxL4Qa1igv
priU6VP0KSxu2Ifo68fXbVXxhpem+F9H0vw19nRteCi61O4PLRM4+SAem1cE+59qyG1C1/4
WTJq0c3+i/wBqG4WUZ+5527d69OaZ4y1G31Tx5r2pWc/n21zfzTQyHI3ozkqeeemK3g9Wib
Gz8MNMsdV+I+mWOo2aXttIJiYZASrkQuQCB7gVpeLtHt28D2OvXvhuLw3qsl61uLWFXjW5i
2Z8zy3JIweMjg5rJ+G2s2Oh+PtN1TUbj7PbQiUNLgnbmJ1HAGepH51X8PX1jfeM7C58W6lK
9hA/mzNMWlMirlhGOp+YgD8ava4jp9d8E6ZZ/Da2S2XHiXTIo7/Uk7+TP91fqgEZI7eYaz/
Cv9n6d8N/EOvXOhafqd3b3lpDH9ujLqquJN2MEHnaO9aun/FaW88WSz+INK0uPTtTLW99LD
aASmFxg/MOTgYP4VnaHL4afwd4o8M3XiW3sfOvreW2uZYZWWaOPzAWwqkj7y9cdaxdh2M7W
9P0TWvBf/CX6Lpq6VPb3S2l/YxuzRZdSySR7slQdrAqScHpUvi6PTPD3jLQJ4dLt5bQabY3
M9qy5SYtEpfI/wBrmoNe1rQdP8IR+EPDdxLfxSXIu72/kjMYmdVKoiKeQoBPXkk1a8dy+Hd
bsNP1mw8S28l1Bplpavp5glEm9I1Vvm27eDnv2rKXmyreRtXfhfRPDFnqnjO42ajoNxDt8P
28x3CaSYE/MP8ApkN24d2ArA0+30bwn4HsfE1/pNvrGq6vLItnBdgtBbxRkK0jKMb2LHAB4
GM1ma5rVjd/DXwlo0FwzXeny3rTxbWAQOyFDk8HOD0zVnS9V0HXfCNr4W8Q3zaXPp8ryWGo
eUZYwr4LxSKvzYyMgjOOay5th8pmat4itdfFqj+HNM066STDz2EZhWVD/C0eduR6jFdx4v8
AhjrzfEe+OjeHFXSDcKYljdEQJhc4G7p1rhda0vw7o62n9m+JF1q+MuZvIt3SGNB0wzgMzZ
9sVe8ba3p+sfE7Uta0+4aWxluEkR9pUsAFB4OD2NS3a93cLdiH4j2NppnxJ1+w0+2it7aC8
dEiRcKi54AFcqudo9fUHFdL491Wx1z4g65q2mymazurlpY3KldwPsea5rHPzdaHZtsaRJuZ
jksWPqTnNJhyF559D0pGYkDvTMsB836UhinoDnPf0pfm2cn3pN5zhuew96DJlcAfhQIap5O
T1oyfw/WkztPA9vxo6EZ9KQDsZz7+1CeWH/eKzDHQHFG4NnnFSwBfMYmMOoGMMe9P1Ge8r8
rEryOtKzHduAwamjt32sD0qNo28zrzX39uxxDyxYLknmq9zbEoeO1X4bVSyszZq5LZ+Yny9
P5U5Q0C5xs1rl+RViKzBQcEH6Vo3FlhyCMU1I2VsHNTGFhlBrPBy3eporcZGAc1pBFbODmk
EQL+mKvkFcakJxgiobiyjdDnGattnb15qHPO3FLlvoJHHaxpqhSV6VyFxbmOR/lr1i8tN8Z
+X8a4rUrEKx+XrxXDWpamiZjWMrKCpY/1rbhmUD2IrLii2MeMVZCFeefzqqV4lFhzklucet
KYwy9aIYWf7zYGa0dsEcfLZOOK7IU+bchuxhXEK5PasqaHngZrZu5lYnbWb8xk5xgfnXDVi
k7I0KSW5xnac+woa2DcZIrUJXbjFVZiqA8fpWDjYDMmRYxgt9MVSkYZ578ZFWLqVctjmqMj
8HriuGrNIBxk54qeOXjPOelUsncPmqzH078+tc9OTbG0XVlJJ79uKNuW54pI0ymMc81YVW2
8nNdyTJKjbsdzg96iPXrg55q3In+znFQ4XnB/KspQGMySx7UMpJyanSEkjAqVLRs1KpNgiq
qsQeM07bjBxWktrsHCjnvimG1ZugwD0rRUgKZiJ7cmoXHbke9bkenSMp+lQ3GmlI91EqF1c
ZiEc+uPWk79h+NTyRlThcilWHk5yR6Vzey6AQfw9c0ZHQYFSsuxcY59c1CcrzjNS48oxd2f
Qmm5Ib5uaMfxdc09eD1qLJgNXrnmnKck98U9V604R8GtFTe4DlG1R60jDgc4B796bkcDvTG
OR1q5bCQ5XOQOvHSmE915zTWk2rnimeZkjBwe1cstCkLnrjvTGYkev16U7CtjDY98UxiA20
np2NYS1KE5xjA+tN5z6e2acOmc5/8A1U07gOB8v1rJlAGDcscU7eAo54+lRY+XByKfjI4Gf
epEODHJJ5HsaXfuJ+XGPemDOQvalDYpDHZBAI5zSFlJ+7SYyoApg+UngmkA/wCTPfp1p2Nq
jHT19ai+8DnIFO3fKG3cfyqhBuIPI/8ArUu7nkZPqajzyc885zRnpSGScY+bI+lOiKeY3mS
Mi9uKjyMseTREVDEMSv0FCA+pxYttO1cCqNxbBT71100LKCNv6ViXFvuc8GvvoTTVjz1uY2
DwucU9WkQjLcetWJLVlAIHNR4IwOnsRmhssSTymXrn61Smiy2OgJqwV2nC1HMGGDg8e/StE
mguRRrjAxxV5YlKk45qnGxXnqa2bVS6gsKaRLMqSLaxyKhj8sHcwx9BWzewrt3KKxpIyGOB
WituSnckmaGReMVz+o2atkgce1a7J0I61BMwddu3ge1ZVI3NEcbLY7HyOB3qeO13ADbn8K2
J7YHr/KmwxKo+bp05qKcLMpszGtWC8ZOOwqrJGc4JOPpXSsitEQFzms2e1IB9TXRKCFc5y4
QFsL1qu1swOQO/WtR7crN7n9Kklh2xDnrXE6N7s0uYuzAy5x9KoXrDBCmtC4DMTtJz9azLi
3fy8kVxTutCjHkySSP61CQQOnTmrTxnPeoHQseB+leZUg2wQ1VzjKg1PFG7dB7dOlRBGA3D
rVu3kaNst096KdNJ6jLqx7FGRihnVeeookulkj29GqmWYjjoa62Imkm+XsDSwrvOaqqreZj
H4VfhVo3yQCBzQlcC5DbkAFhVpYY8Zb86lhkRoxnHAqGUkEgHj6V0cqSCw8quParNvbKzA4
qpFIM//Wq+l0ijGenvVQswNILbwpz94Vi6jdQt8oxzxTrm5DKW3YBHrXP3T7jwc+maVWo9h
WHN5bEkH8RTCp+91we9UzIyN2PPanfajgrjkdOK4uddRiyKv0quV4xuGKVpCy/Mc+2KYx+X
IP6VzTkmMOgPakDcnqajyc+1IrfL+tYXV9B2LUTr3BxUpmXjFU9/OM44pGc46dffrWnteVB
YmkkywKj8qh3NkkZYdSfTmmbuvP60sr7ztGAnYCuWU22VYUuSTkHij0OPbrUecHrkj3pH9+
n1rJvuA8H3/rSnoGbkdajyeMd+4ppYsOBRcZNt+UkdOOaYWGOvHf2pMsB8uQBSqVb+HJPYH
rUMYNtIGF49KVT2HWmHK9zTTgkHOB06d6QiThieePQUox7HIqLhR6HHWnH06GpGOZtuCT1o
5xyPpgUwNkcEZpd3Xt6GgBc/NnFBIYdenWmZGOpzSkfJwfwyKYgyAKTOR8v6UzJPf25o3fd
pDHnOeMke1S27IJi0ibxjoTjmoC4+6F5+tX9Ni8+V4v3att3Zb0z/APXprcD7hlsM5+XrWF
d2Jjc5XFd6UBPAzVG6sPOU5Ar6qnVsY1KPVHnk0IDD5ePSs+aHLfKvNdZqFg0b+tZDwsp27
ea7ou+pzp20ZixwgMSy9KZPGGU8fpWz9n+bBqN7GSRWKr8orrpu+5Emkc+FVX9auw30UfDD
Apk9qy8hcAdapMqsCD2rSTWyKtc3TPbXKYj5NRtpu5Mhc59KxYbw2rbVXPvW5Z6wpTnDEdq
xd+hPLbYoTabIvG38apvZ44A5PHSuja8SUNuGTVVlD5ZefYURbb1RaOXubMqvFZrRmPiutl
hLLgrg1kXVntb2rWw0zOjXC5Y1VuRu6VYZmUldv50KGIrTluLYxJIGL9PyNNlhLxhec4roE
sjIvIOM1et9H3JnrT9ndCcrHDnTz7mqN1a5BXGPrXoM2lnd92sHUrFkDMetcU6a2NYyuefX
VoqE8Gs5oTuAxxXT3kfUEc81lfZGZtxPft1ry509bGnQymiOMj9KfHGc56/yq60ZV9pxSMy
qPm6n9ay5LAQCHpgU5YJHbaFxUgcE9quxMvyH7x6EelUlcCGGxw3zDNTiFifu549KvRQ/xH
getOLRxOQG3fWtVBICokMijn6UriTbjkH6Zq59oiaMlmAx0rHutS2uVQZqZcsUMkk/d9Sar
PcBT9+qM160nU9Krb255rjnXitgL73TMTyc96qvICw559+tVyzAEZ5pp6ZHI9PxrklWk9h2
JSenv6U0HGDtyM9e9N+clQqk/hTmWRcbl2/UVn727HoG7bwaXcAjjCksRyRgiou2c0mcnAO
BWfMxjmUAYbqOMZpo6cZzS8nHcUnzEZHFAC5Gfm60ufcfQGmAO2Sc/wCFPwVwy8HsRV2bQh
pzkevPao/mB9vepTkZwOfemN94dxWDixienGc+lPwWYAfNTfm4/kOtO+Y8dAOoo5WwI2KjI
/UUo6egpQuD05zQAQOAaOQdwK8EdKTnO3qPU0YLcDlfWhtw2jGPaoaGK+OD3qMseePSlY8f
1phwMZI9PeoAmRVYZY4HftSMM8dT9ai3Fj97H1oLDn5jmgB5wOi+2aM5PWod+0cdB6U7zO/
rU2AftOMjA/GkLDHqKGlGB0wefSmlsDPp70wAsAQQQcDkDvSZG/j8u1MZ2ACg4zTvTv6c0W
AeOn3ePWrNoIzMfN37dp+4ec5qqOg4/wDrVesI5JJ2RMghc8c0LcD9FPsZUDionh7fhXRCJ
WTpzVKe2weBXqwrX3N3E5PUbAOgKjJrFbTX6CLiu8kt1KdKhSzXd93mvQp4jlRzToKTOG/s
eTvGasS6eUtiFUD612s0McUedvNchq9w4DKnFbwxEpvQ56lKMVc4XUojE7KW4rmbrIY/Njt
x2ro9TeRi3f3rAlt3kJLHFd8HJkLYpqyM+DU1uGWQ7W5qvJAYzlTmiDzll74reL7oZpAyBj
kmtbT5o1ceZ09KzoQ0gCkcn0q/FYzKvmFT+VdE1Yzvbcs6i0J3eWMcdq5qWR/MIJOfet17a
Yknpx3qp/Zssjn5elaQ5UiL2OengMj/AC8Gi3TA+Zea6YaTJkboz/Srcfh9nwU5PpWFSpG9
rj50Z9hDBMoVlrobTSIyfk5z7Uy10ia2cFo/0rr9NjiWPGzn1NctSvKK0MbOpKyOP1HSxGm
VUcVxWqae7BiFz/WvWNYVW3BetcjcWfmZ3YFa0pc8dTpS5NDxnU7FkcqVPXpisfyzG4wOvr
XrmqaNFJGfl/GuGv8AT1hlOFrCrT7G8ZXOWuYUkbvkdxWXcwsHJjz9DXQXFqwY4XANUJLVw
x3E7a86dOSRZjKrqMFsGpldhyrZP0OaLhUSQ89/Sq6yhTtXJP0rj5pKVgNSG/lKbTSF2dj7
mo7OHcMs3Pr61oi3CtgmuxKUkMyJjJHHjcQO1ZkjFm+8QTXc6b4W1bX5BDp1o8xz80hGEX6
npXqHhv4J2VuFutaJ1Cbr5YysS/1b9Kznhp1PJGUqkY+Z4FYaJqmrz+Xp1jPcsOvloSB9T2
rutI+EOs3BVtTvIrFT/Ao81z+XH619FWnhmK3hSC3t0iiX7qIoVR+ArbtdBVAN6/hW0cHhq
etR3Zz+1qy+FWPFdM+EXh+0Iae2mvm9biTaPyXH9a66z8D6NbAeRo9pH7rbqT+ZGa7PWtZ8
K+GIDLreqW1ntGdjuN7fRep/KvGfFn7QFuqyWng/TuTwLu7GPyT/AB/KqeMoUtIRQexqS3Z
2etz+HfCOmm+1aaO3QAhIlA3yH0Ve/wDnNfOnjXxld+MNVSaSNbazhytvAP4B6n1Y9zWJqm
r6nreoSX2rXs13cPyXkbOPYeg9qqcEe1ediMTPEb6I3p0lTIs5bAHINKvzHsAeOaGI3Yxz3
FKB7YFeZyty0OgDuwKcoyenJx61IsXA9PSp1g+Ud66oUZdRFcKQDnjBpGVt2cVa8nCkKMj1
oEfXjJ9q6PZiKZB+b35pvlkt0x9aviLJ5HWrEOn7xzgH9alULgZflsQRjHvj2p6wMW+Za6C
Owj8vLc1E8Cx55GK2WHitRGNIgXPbPpUTIOeavSKAT3NVmHOcetZzppgVtp7c/hTW69OPpU
zLxnoaiYqueTzXnzpu5dyPo2fb8aZ93nNS+oPT69Kb1PBxWDRQ0A9xkehNNKYJOcfypxZjn
5iMdTmmM2Dk81mMXawGD0pOfvBsHHWgs2Q1MZto6n04pMQ5vvY9D60u0EdxTQeMfxfpT9xw
M8nHSmBHwG96cvzY6ADnGKaFJPU4zzxTsZBGccUgHgjPr9at2jSicmH5W28k4A/U1RGVJ64
6cVatGbzGzyMd6pbjP07j6CleMOKWP7oqUdsVvex0lVrP5ageHy+3Nanao2jDdatVH1EzAu
Uyp3CuU1KKPn5Tmu6vIBs2qtYE9huJ3JmvRoVEclaLlseXala/MSq4FYzafLIDjgCvUNQ0N
3QkJgfSsRdFZiU5HrXs0q0Wtzh5Zp8tjgzpzRqFxnBrV0jw29/PuK4Qda7RfCoYZ559q6nQ
9BjtoQufenUxkKcXy7nRGlKW5zFl4UsE4kwWx2FaDeHYvK68dgBXaHTI0yyxgmnWtnHIrK6
15Lx0nrc1eGjtY80l0KPJXd+BrT0/wvbyKu881115oQ8wSRc+1JHZPCM9K0eNco+6yfqyvq
jCl8PQr8mwY9RVUaEIZPl4roZLowylWGc+tWYZIZhhsKax9tUW5Tw8Gc7/AGc2NrR5Ue1QX
NqIkyi7foK7WL7HHwzA1mas1k8REeM0oYhuVrFKkkjy/VrplJyelYS3YkJB+lbfiCGNXLKc
VxU0k0bnZ0HevepbXRxtG1LDHKhGRXNajpKbi39K1Y7siDuWp28zK25Tn6V1NWBHFT6OrOf
lqjcaDIfkjjMjtwAOcmu3aEb88Cug0p9G0zw3r2uahcww3Nla5tRKcbnPHHqT0/4FWGKqU6
FGVSWtjSCcpWR4tH4Phu4LuaS+iWWFlDRL8zANnk/QgA/71WLL4T69qVol1p62tzE65wlwu
5fYg8ipV11bm+1nxpp9iI9O+1CO+tP7qTE4KHp1H4HHbp6X8P7210fxHFc+ZHcWGpoI47oH
gAnKn25GCD0NfL08dzT95aP8DplT091nG6f8FfFUjKJvs1qvcmTcf/Ha9D0P4KaZabZdTnk
vpB/CfkT8gcn866zxL8StA8PRskMcmp3Q6Rw/Kufdj/TNeNa78X/HOuzPa6Wo0yE/8s7NC0
mPdjk/livSVSb+GNjn5W/iZ7qumaL4fslM8ltYwIODIyxqPzrm9W+L3w/0QMh1T7dKv8FpG
Xz+PA/Wvm7UptUupWm1a8lllPUzyl3/AC5P51hTQqzEBt2faiUKktZMahFbHs2t/tGSEMnh
7w6kfpNePn/x1f8AGvNtc+LHjrWldJ9fmtYm/wCWVpiEY9Pl5P4muUnt2yAAR2qqYWznuK5
3SfXUogmmmnZpJWaSRjkszZJNR7Ooz71aMJjxuXr3qMjGRWHsLMdxix8801lwM9KsE8dqjd
WJ+Xn8aqVOy90RXbHTaRT42x2pNh3fNzn2qeKHcv3eB3rGFOV7lEiuNuCP0qWNzkfL16GkW
P8Ah4xVyGIZzxnPNdiTEIkTzICRge1TrZ4OfbrV6GMBRiptg43c10qCAoRW20DjnvVxYxjt
9KkIVQeDj3qMydjwR+tO1hpDm+ReTkH3qjMw3kA4qSabj73c1SZlZtrNtXnoM1MmiSGRPmP
cVA0Y3fTilZioIH51Gzt9TWDGMkQEE9cc1XYcEc896ndjnGef/rVXfOPm965qiGM24zjkd+
eab90E5z6e1K2CDtzu5pqjav3ua8+cbFIiKkg0g4bJJHepCVz9ahYMcbRjHPFYWGIWGR16d
KQf+OmlKjoOB3Boz0U8n8qkYcEFegIp2BkFhg96ZyrlT37Cj7wIx+VADlXLEdPSp1VWjG0E
ZGaqjcpzViJvk2r93qRVIliDAyo5ORVm0UyTuDt6dT9apk8bu9X9Lljiu2eVhgp347ihbj6
H6bqrNGAG2mpkGByc0yP7i/QVKorVnULzgUtHalqQGNGD71CbVSQdoqzij8apSaApT2ayIQ
BisgaSpkwBiujI4poj53VrCrKKIcSnHp8SoFIyasRW8cfIFSMQAMdajMuBUuUpFkknyxmsu
Gdo5W3cZPGatSybxgVUYLnJAJq4LTUl7mh9rQgKTgmmsy8gVlyruwyHmpY5mjj/AHnNV7NL
VA2V7zT/ADmLrmsaRLi3fbzW+l2xfaOQaJFhYZbn3rphUlHSRDV9jmbi7kiQsN35ViyapLI
+3ofeunv412lVAxXJ3No6zM4WvSockuhz1eaOxiawskqlmeuRkibeQc49a7SaxuLgnIOKrt
pA2EEc+9ekmlbU47y10OQEckbADOK17VC0e0jJNXl0ks+08fhWtZ6V5f3V/OrnVSQ43ZyM9
rIHLFcAVueE9F03xB4gi0bVLdbizuUdJI2GQRtJ/ng1sXWmGRcbPxFVdMhvNG1RL+04mjyV
JGeoxXNUqe0pSjHezNopqSujxT4x39l4Z1Gf4beGkhi0aydJJ2Vf3k8+3ne3fGeB0FQ/B+W
dbrUhIxNuI1YK3ID54I7A4zzWf8VrHQ57y18T6VcTtLqamS8gllaV7eYHDBiemSOMnpVv4V
avGksmlyEBLlwQT/C/bPsa+SwEoOr7zOuqpJnf3GjLrE9zNITFZWkfnXEgXJVfQe5PArA1S
SS3097GzRbGzI5hUYeQ+rt1J/T2r2tW8O+Efh7f3Ot3dus1/HuSKRxmX+4oHfk5/GvDvFGs
rdO955WySUlsqPkb1HtX0mGqRq1JtvSJjOLiku559qO2LLO3Hr2rFeXa+8MGx0I5FaV9eW9
zuWObyz7HpXNSN5chVsYHRl4FYYyryO62GbsDpdA9AwAJ9Kna3TA4GawrW5+z3EchO0dG+l
dJGcgMCCvUd6KNRVF5k2KslmGPSqM1ljGMDFbhJx/Wqz4ycjj0FbOAI5qSFlcg81NGMjBPb
0rRktfMf7vH0qL7OY26ZHrWHJYCDy0yf5UoVVGc49qsCEdR1qNo+f8AOKOUY1W7nNW4/ugZ
OfaqW3JxjNW41P8ADz71UQNO3YFQM+2KsNheSevaqkCdM8YFWmUbfmauiL0AglPuarSH5ec
1JI2wGqjSlvwrNgRMwyeoHWoCS2NvQ80rOPXGO1RM3qRisWSMcYPP4UzGW+Ygf0oZvb8RUO
7afmY1mxkjL6daiY5BHb6Ub+T8wqIsSR8xGKykAMBj37cUw8qeMUpdvXHqKjDMeOR9a4Zoo
R9uDhc0w9OgAp7Z39vzpm3pkDr+VcpQ3cOvtQ2FAyCM05hxUf7z/wDXUtDDjpnNGfTJ9qcC
wcEfhmm85PWkA0nnJB5qVZenAXjHAxmmYfPTJ96Qh1xwcetAEytuOcEn1qWAqspDDjb6Z5q
suSAePcVbgMeSxbBx3WgWx+n8X3B9BUoNRx/cX6CpR0rZnUOxwKXvR2oFQAtLQKKAEppp5o
NMCu4bNV3VgOnNX8DNMYqBk1akIoMrBSelVuoO7gZq1NOv3VFQAF/l7GuiPmG4xVLYwc0s0
LbenNTrGIxxyalO5h06Uc1mFjJA2dufWmbnzjtWg0O4mqrRGtlJMRUlUEfN1qhNbx8+taUi
seTzVZ14xW0ZWG13Mv7EGPAxUUlko4YCtJvlBqs2c/exW8ZPuZO3YzmtYgR8vNTRxEduKkf
7w6VIpxjFW5tjsiNlz1qs0YJwVxVp2xUX8WTU3sNHy/8AFfwrc6L4pvZo7driyvg15HHG23
BGA+71AJB9ea5X4a2zXfxA0jSZnEa3V0kT+wz/APWr6F+M2nRaj4KUiASXqzKLc5wRn73I/
wBkE/hXg/guI6V4z1PUIozEmj2dzNlm3FWERC84/vMPyr5+talXajuymrpMyfiV4muvEvj3
U7p5T9nineC3iB+WKJDtUAfh+tZum+JJo7I6bqErSW54Vzyyf4iud3O25uuevPem7WZM4wP
X1rOnWnSnzwZi1c2Jo9hJikDq3Qg8EVA2WA3EMSOnaqsU7I2M59j0qXcCx2cn/PSu2WJ5+n
yM7WJEGB5bdP4T7Vu6Hes5Nk3LKMoe5HpXPMWPzrwynOPWpI7mS0v4rxedpBI55HQippVnT
kpdP0A7Zl4IGaryL8+Dn61ZWdJ4VnibcrjIIquwy5PSvpE+ZXQCiPdzjHtSSwr9MHvUi+tD
Kd248/Siwit5Yxz1qJ1XA5zipJi6/dPH1qt8wbHPNZyGKkG5uMe4NWo49rcHtjNMjfgKc59
cVKHIO0CmkIsxAEccn0okOAfmqNZNp9KgnlMgA9etU3ZaAQzyAg4NUXbbgk1LIxyen9aqO2
5jzke1czYDWm3LtP51XJz7Y609upCnIPtSMpP0/Q1Ahnb0ph44J69qceP84pG4HPPb2pMBh
65+mfem/eHoPekOc88igkZ9TWEhjSeOP50zkjn9O1OfGO3FM3Y6AZznNckkMd1OB196YVbq
cik3ZycdKfnktuP8qwtYZG24fTnkUhJIx2oz9OtIfXA5qLDAs3IOQfp0pNzDucD1pd20cHJ
9abn5S34e9SAIhkViqE45PsKB8p7fjTA5UcE/h6U8+uRikMTcT15z3qePc0mPlxjuKh5657
dafGwT7x6jtSuB+pMX3F+gqUVFD/q1/wB0VMK1Z0j8cUUdqWpAMUUtFACUUtFACVDKpYe1T
0xhxTQGe1vtOfWnhFA471N5eT04pwj9a25xWKuxi2easLH8tSlRml7VLlcZWkXHPFU3UVoy
LkVD5JY81UZWAzmTg8Y+tUZ49p4rdkgO2s+WHJ9fwrohMRiybse1UpN3NbUlq55VcVTkgKj
pXXCSM3FmZnBx1qZdu33psyKDnpUHmFW4ra19hPsTyBcc9qr9KcWYnOaguPN+zyeSoabadg
Y8E9qdhPQ4/wAVa1YLe28K2Z1W6hZ8WisABlCmWB7fN19zXkfjNtH0nTdfGiSL9qXS4bbUV
RtwS5kk2SID7bSfxFdLrH2nwDHd654iEV7cW0Dy2klurYe5kbCmTPpgAegU14tory6p4H8a
SzTGWYC3umZurHzsEn/vqvna6fNeW9zTm05UZfg3Sote8U2ejTOUS6l25Xr06c/hVy60+PQ
devLG6hiuVheS3ZHBIYZIJHcHjg9jXP6VqN3o+rW+o2UhintpFkRh6g5r0vxn9k8UyT+PNH
jV7S7Kfa4jgNYzkYKEd1YjIboc46iuRy6MIJHmVwgBJUbR7g1W5Ujtitlo9qM0mxj0xjFY8
ke6TcvAz6cU4kTVmWYpRJwR849O4pwAI2nkHkf/AKqpIzCdcA1M037wbWzjj61vzaamRt+H
7qRL5bIFpIWBIH9011Zt+2MVyfh7UodMuna9iZvNG0EdV5/Wu7863uYFmt3DxsMgivoMtmn
T5XLUUnqZxXrlqQjnI6VZZMsccmnrDn5e3SvVSuybmXIhJb1qs0Zzitx7fbnHJqlJDjnFRK
A7lVEAHzAn6cVMkZxk8fWphH/s80pBAOelJREVmQBcVTuPl/ixV+Q4T0qhMudxPA61lJDvc
osyhMdc+vrUXOf6CpJBltox9cUnfnv3rCwLQbtHfH1qOTH8Pr+VOcbeM8DtUJbjB5P8qdgI
yeahYHPX8e3WpCQN24/So2GTWcgGZ9v0pufxpxxgkYJ9Kj34OGyPwrlncBSeBwcd6bjj5d3
4CjPUZyetNLnHXn0rCQxyZAPy8EdcUwngnrmk+bIIbHSlDHOeuexFYseozcM8jn+VDdOVAP
vTu2elN3MrBt5U9iO1Q9AExxzzTTyuAOtSbicljk+9I2VHtjqOlZsY1cfMOhHQH+Kk6rjvQ
GJx7daNxXOBUjH55I6CnQbS+HyQBUWeSMZHrUkDFXLFQRjgc0gP1Ki4iT6CpxUUPMafQVMK
0Okd2oopaQBjnijFL2o9KQBR2oooASil70lADMcmin0dqdwI6dtpcYpaYDCtG0CnUdqAGMv
BFVGjVWPGauE1DJt29cVcXYRSlZQOnNZN3yOK1pFVj1qpLECuNtdcHYTOamR8moPKYt0rce
33H/61CWWTwM13qqkjPkMpbZm6ipPsTc5FbsVntGKsG1whITPt61jKuVynzT8dPDms6xpNz
cabI8lvpcUU09qi53glxu/4COcehNeDeBpllvNS8OzFY01qze0VnOAsoIePJ/3lA/GvvbSd
IuBYzXGpwot3eO0ksfDBB0VPfCgfrXkPiT9nLw/qmvtq2j3b6aJG3yWgXMZP+yeqc/WvOq0
va++txSTT0PkC4t7iyuXt7qMxzRsUeN1wykdQRVrTb+50+SR7WUxLIhjmQgFZFPYg8H+hwa
9U8efDfxT4bVrrxLox1W1X5RqVvId+O29uf/Hh+NeX/ZSlwrQRPsfPyOckj8q5KlFrRmalY
njhSe3EqI2G7DkVWvbd4ngj8s7XzgAYNdHpOk6xHpGq39kF+y2bRqzSKCRJI2EVRj72Mn8K
97+C/wAKbObRZ/F3iBftV5DvliWcbwMIVHHsTn8BWEY23Nrc2x8ptHISECbCeAMYqZbVo1w
oO4jJOOn0rrNas7Z9eaGFdhjJDH+6Bkn8cVlXilLaGQ/fmBJHoM8V6kcPFXd7nM2zKW1ZuT
IPx5rQ0+7utNnyr7o2+8vY03d5a8Rs+fTgCmq2WztK963hShGzi2mK7Z3lqy3USyx8ow4Na
9vajYGYc+tcp4PuIxemwdsiT5k74b0/z6V35TYnQV9Bh6vPFMzehnSWylWAHTuaz3tRkhen
pW0z8Efyqo7fNn+tdDVxma1ufx+lVZFC5rTkxzzxVCYe+azkgM+UHPqM1Vljyvy55q0/LHn
Peq75xXO0WUGhJO1TzUbRsDg1obdzc9TTHVdorLkAotGcctVKUNzxwc8Vqbcse9U7iLH4VD
iBmn73zHgZqMt8xHf+VWHXAPGKrsv96ud3AYzdTngUNtGcD60jH6H1phyQT+PWueTuAHr1p
QMD8KQ9fUj0ozkYXgVkwExz3z1pcBQOTyM9KQtkd+DS7SWBbaB6GsZDG8HO3OPeoyeT1x2q
Q9OePbFMYfN1zjvismMQZwQCOaQZ29cHsKD93+fFHIHQ+tSxiqT5nzDjPJIoY7gQSMe/FJg
7+R7dKTtx3qWAhH3sjgU+MYkOTjimdj6mpYQd5IBJx0qRn6mw58lPoKmA4qGH/UR/7oqcdK
s6RccUtHajvUgLRRRQAUUUtACUUtJQAHpSUtHegBKKWigBKTHFOpKYCYGKheMFean60w/N7
00wKLW7Z+XFVpg3pWsVqJ4lPXpW0ancVjFVGZulWki4q39mUnNO8vbitHUuBAsZWpvpyafj
tio9/wA2BgGovcBkmMVFs5FWCm7rTggA4ovYRXltYbiCS3uIUlikXa6OMhh7ivkrxp8ObHT
/AIm+IRp84tbKysjex223OC4wm0n+HzOPbj1r6+xXiHx8tLTStETxTDhdRlMNgMjhkEol/Q
p+tZVOZxtFk2V7s881Cwgm1/8AsOyUJG2rNLKsY4HkhYIh/wB/DI34V9InSY/DfwxvVs4x5
sNgSqdBlVLAfnXj/hK98NX174cme0KavqVyJZtq43SbQeOeBvkkb/gOO1eg/FzxlF4a0y3t
PPWOO8W4hkz0DCHKKfTJI/OvNTajtr+p1tK58Uws99Nr924/eGPfgdt0y5/n+tRalpsx1SO
zijz5MaRn64yf51b8IKt3q2q2rH/XWbyDP/TNllP/AI6jU86hNdPeXUPAlmfJxyExxXv4eS
s4nmSXUyyIoxKqp5iRcM56E+wrOWzutQuSkYIX24Arrtc0uPStE0PTpmSGSW2/tC5kYfMWl
PyL68Rqp+rGtXT7PTdL8JReIr64MKXDlLaLaC8qrwzn2zwB3IOTxW3NGaXPsDTWxx9rpsul
XkF1A5LxOG+vNeqSMs1vHNC2UdQwOexrgjrWo6gp/sjSIY7XO0SXOWLf0qbTPEd1pFzJZ65
btBbtjZImSiH+grto1adN3irRZD13OlnZlQ/lVTdls1blaOaFZoXDo/KspyCPXNUmbHP6V6
TfVARyE8+1U5mbaVH5VZYsw9KlS3Dds5pWAxWikJJ3ckUht2KnNbv2RS33aV7VVXB4Pb3pq
k2O5zfkbTz/ACpjQFj3rZmt/m4zioTA390AHrWTg0FzOFqVHyg+2Khns+DnrWu7bQV5+tUr
mYYA2g4z2qXFILnPXFvyQKzpFHK8VtXB3jk8881lTL8xyTx0z2rjkrFWKZ6Ft2D/ADqNjjJ
7jNSkHlie9Rsp9cjr0rhnoAhzj1HsOlGCPU/hTfu9Se9INwBArnYD8Nww5OP60DJOfut9Ot
MBAXk8e/agN/tcVk2OwHOAD078Uijdg8cdc0YyBxjPagjBBOAfWoa7AJtOT1pCOOBx6Uqkc
9/xpOGFJoBqrkjb1pGBbj2o9f50McnqD9akYoChTnOPapYX2tncTx0HaouwIH606PcXYZrM
Z+p8H+oj/wB0fyqcVXt+bePP90fyqyOlWzpFHSlpO1LSAM0vak+lL2pAHaigUUAGKSlooAS
loooAKSlooASiiimAlGKWkoASkIyeadRTEM201lqSmmqQEDL6HimqnNTHk0hGKu4DAKXmlo
P6UCG189/tM3LTad4Z0KHJlu7t2AHUnAUf+hV9Cdq+fPjZaz3nxR8GrGu5beO4ugO2Y18z+
aiom7RbC19DzjXNfn0D4h6ZJpyhH0tEkjVl4yQXAP4NSfGLxY3iWWWaOYPAb8um3kYNtDj+
Rrm/Fl0svxI1rC5WKdrdeO0a7M/+O1z2p3BNp5AUeWZfM6d9uP8AP0pQoaQl1RMqm67kPgm
8isvHFk1yxSCfzLSQ/wB0TRtFn8N9a/hbRZ73V5NDZCskk62hHcEsFJ/n+dcYy/PuX5SOh7
j3r6A+Ddnb6t4oTWmxvYPcP/10Eef/AEIE11Q9xyZlvZHkvjy8XVviBqbW7F4FnMEAx0jT5
EA/BRWpqFrbah8R9D8K30jHStMWG0n28fKo3TEe5YvVrwnpdqutat4m1e1+1WOkDzTEeBPM
z7UQ+xPJ9lNc9DqCv401DWJWCtNK7qBxjc3+GaiotVFDPd/iV4ca88XSWvhvTUGm6XbRRQQ
wrtjjyAeAOp5B9eRXjeuWOo2uoy2N3DGHT5JEY7uR1HHp0r7f0a70dtK0l5BEs89it/Ievy
qqAsf0/KvC/FHw/N1dPrOoaY1nZzszwW+cMwLE7pT1Zznp0HTFbYTFSk/ZdC6lJW5keHeHT
Ja3EmmkN9nbMkK5ztPdR/P866F7dD/DipdY8J2lqwutJX7FcRnKNGTtJ9x3FWIc3VjFc7Nr
MBuX0boR+de9h3vTOZ9zOW2VmHX2rVhtht27cZFQLGxcALj61sW0JYDvXpU4pbkNme1mQTi
nfYxjkc/StzylUdAfwqpK2Nw7VtfXQi5iXFmqknFZU8ewnjpW/PIv1FZM/wA2R0FYzRZjTR
5JxyPas+aE8nt2z1rZkwqkk4NZl5cDov6965JRRUTCukVNw3Z9qx5m+bHJ960r2QHPrmsqR
t3YD6CvPmWRMp25yD7ZqFgcE5FTYyQQBiojkCuCURDOc46ilALEnH4mlYc9OtCrknpx2rGw
EZX5qXjBH3T6VYETnjv1o8livp703SY7kTZK84wOP1ph5zztH5VKw/HrTSoJx2NQ4NAR4Iw
OwHWm459/r7098jgNSHIA7j1rGSsBGMkd8mkK8AnB/Gncc/X8Kb35OPesmUOHyjrx0p0YG4
rxn16VHkseo/KpI9pkIY449cGs+o0fqhB/qI/90fyqYVDB/wAe8f8Auipl6VodI/tRR2oqQ
FooopAFFFHegAooooAKO1FFABRSUtACUUd6KYBR3pKKAA0nalpKYCetIaWkpoQzvRg+tO70
VYDaQ0vak+tAhhrzH4kafGde0PUpFOWJsIyP780kQP8A44slenGvFfiJqM9z8TNMsklP2bS
raS+deoDhHYH8lFOUOeLQr2ep8y38v2zxfqt0p3LNdTSA/ViaqalDvhG3HyheasWafM0nJc
5q7dWpkhJZcDA/nzXUlZIwOVNm0mQuM49K774W69PoGqSwrMFkPMankNngjH41hmzVBiNNp
wM56moIbOaG8iuocpJG25W9CDxSaTVg1PSPF+n/APCOfB+whMfl3Ou37Xb4PPlRjagP4sTX
icTMJnYHBr174m+K7bxMNDtbGJlt7CwihJPH73GXH58V5zY6YZ9Zt7crxLKqfmcVle8bsuW
9j6R8Na7cf8JHfyyMxttL8P2lkqk9c+Vnj3LGvc/GNnDfeEriRioESeaGJ4AHWvljxPcyeH
7XxMYl8t77Uxaxf7sbl2x9MJ+dehap4o8SePfDOheHNDt5JJ7i0S4vsL8qk9AfbjPPXK158
OdVopbd/NWO6XLyeh5truvWSyyx2dvNdhf+WiAKn4Enn8BWV4bvYL6W4sGjaKR3MkanByCM
kDHvk11+seCZvDmnO2tXEUTcFt0gLt+HpzXnFxf2djeLcWPytGdyS8Zz9K+opVFpUjK7PKd
1o0dudN2v0qaGEJ+FN8Ga/b+LWn01xjVI1MiALhZkHXHoR+tbE9hJC5+SvVp4mFVWi9UQ01
uZr8D+lZs6ZywFa0qEcbaryJHt28ZrsinuSc5Ihz3HvVKcKqnP863poWJJXn6VjXcTBcUpR
Gmc7eShFwOT9a5+6l3E881uX0OOV49qwp4wWPfntXm1bs1VrGXKvmc4PvVZo+cYGPWtdowR
x19qrSRjJxz+FcsoAZrRqvFQEDbxV1oyMljVfyjnG3J9cVzyiBARuzuH0zT4492cE/WpPJb
I4INaul6f5rDdnmphSbYFWK37ngfzp7L8oG3HeuoOmKigFe3SqUmnrwFHP8q7XRlEDm2jB6
cfhURhwT6mti5tdg46+1Unhwue9c0odwsZrx9crn8KhwFGAc9qvyDOemfQ1XlUjrxXHUpq1
0BV+bk4wR0qNs9/xNTN05HSmHrgH8a82SLQwMMA9qsQKskh3DJx3qvubpv5NPj3FsZGcfSs
yj9Urf8A494/90fyqwOlV7f/AI9ov90fyqwK0Z0C9qWjtSVIC0vakpfpSAKKKKACiiigAoo
pKAFpKO9FMAooooAKKKTvTAKTtS0lAhKSlpKaAQ9KQ0tN3VSAKaRSkjNMJFUhDZCqKWbgDm
vn7xQyXGleLvGkszQmZHtbRccSIwEW7Ppz/OvXfGWpNbaZb6dA+241OdbRWHVFb77fguf0r
wj4v6osclr4Us7iGSON/MlEDAoijKxR/gMk+7e1Em0lFdRWvqzy3TbdfIMnO/pn1q/Lb4U5
GcEVajtAixAAhWUGr/2RSjNycsBW6ldaGNrGOlmCowu7Ayaeun5H3Qa2Y7UI/T8KuR2vyfd
6/SqjJdQZylxpoccgH8KjsbZLPUYLiRflilV+noQa6+TTPNXOBj2rPfTFSXnp9eBTeqBOx0
XxotI73xGsmnMps7RBNgNjLSneze+cqPwFesfAa5tH8EX15MBHcRzLHNK2ANixqFwfQCvCt
Ta7v7eON5GLIgjbcM7lXhefYcfhXqHhM33h/wCF0llLpbva6qJGmmyQwz8oxwcDAGCQc1wO
hNRS7HX7SDehynxo1BtY8UpdRSCTT5YVNu6H5WHrn6g14xdRxxrI0Q+ePqK9Y8U20moaHZW
2lu8y6aGVY5G/eFCc7RjhsHPoeehxXkeqyiaZFgjfzj8jjH3vTiu+jP8Ad27HNV+K50Hwj0
eXxF8S7a0WWaCAJJLM0BKlk2/dJHYnH519P6p4eRYtqpgKMD2FZ/wU8AXHgrwjJNqsESarq
DCV9oy0abRtjJ9jkke9ei3lt5qHinSqctTmXUrlvGzPBdV09raRhg9awhbM0nPAr1/WNEE2
4+X+lchcaMYWJC19PQxMWtWcUoSRyzwxrFjb+dc3qKrk8V2d7ZSKCcf/AFq5S/t33HtXWnz
bEo42/h4+WsOS1LPytdrNZk9QCfpVF9PO/aFBrCpQbdzROxybWzKfmGRVeSBsbtvFdlJpqJ
H83esS8hYEpGuRXPOlbcpanMG3Z22qMnqM10+h+FJLxPMkXkj0qxo2gTXVyrmP5cjtXpun6
XJawKAoGB1xRTw6+KQvI8+ufCAjBAXA9MUyx0Q20mHXj6dK9NnSNUJfGfSubvW3SHywAK6o
0o7pCd0YF4qKMDHHassxrz2zWxc2skjHmq/2dYzlutZTTbuxoxLiz389vesi6tl4Axmusui
qrhdufeufulAJHWuKpEpHPzQgZxjiqkycEY/GtG5+ViCc+2Kzbh22nnjpiuCYFBhwe4/nUR
GByueMYqWRuOOMcevao93IyePevIq7loaevanxb93BHT6VHkZ/Hp7VJCw3n91vx2rnLP1St
/8Aj3ix/dH8qnqtbH/Rov8AcH8qsCtGbj+1FJ2opAOopKWkAUUmaWgA7UUU2gB1FJRQAd6M
0UUALSUUlMBe9J3opM0CF5pD0FITwaM07AHem9+tBNJuxVABNN3CkLVEWqkgJN1N3etM3D/
9VNaQYOOtVYLHkvxtTxBDo1tqGjwF4IwUnlTJeBSQcj0BwMn2rwHSbaOW5LTMX+Utljzn1r
7Pm8uaBopVV0cYZSMgj0rwLxL8L9V07XXvvDtmLmwOXWJZBuTJJxg9h2+lVyXWm5m7p3OYt
9ObykMuDwO/QYq2tunlqF4yxOPT0qGNtVjmEV3BImcNtKkZHr9K3LW3W5ZWUHcW6H0pfDpY
W5Vj05pCpRfxrTh0KRsfLXUaZpJwuRXUW2il1GFqOYpQPOjorqv3OKpy6OwUt5fP0r1xtCI
X7tT2fhWNpRc3kf7schP7319qqMmJwRwHhLwGl5OmpapHttEOUjIx5p/w/nXpF3c26KLf5D
uG1U4546AVHrurW+k6e8rjAUYVF43HsBXlOkalq2pePYL2Rt/yspjH3Y4/b9PrXVzWMVG71
MPxrO3h5w0HhO5jjL/LdTT5DH6LkD866P4XeBoL6RfHniK3SXU7pi0ETINka9A+D1Y4zk+u
etd+zxyAxzKrqeqsMg1qWsoCKEwFHAAoqQu+Y3jG2nQ1d+CKd5injqap7+aTzCF3d6x5TVI
j1CKMxn5RXFapGnzBVre1O+8pSC2a5ma8WV+fWvSw0JLUiVtjBubbeuCvJrm77TSCWCZzXd
eWrHdVe6tVdDxjivWhW5Wcbpvc8wuLRVz61ntbhGzt713N3piruJHXpWBcW6q5AXmvUp1FJ
amDOdurd5AR0FQWWivdzj5OK6SHT2mfLfdro9NtYbfoBn+VY1XFamsItlfStDjtUQlQD9K0
5FjRCp4qzJdRJHgYrFuLks3FcPvVZanWowiileRKzHHAyaxp7ZBnHWtmWTuefpWZcn6c11x
00Oadr3MWUquflrIvDxwccdcVsXCfNnH4GsueMYNRNiirGNKoC7mxz6VlTjLE46Vr3AGCGP
HtWReMgRh3xXn1GaGBeONx4/Sslzn0OetaV1yxx61kzbVbI/lXn1XoIrSDGep/rUZ5P3iP5
VI23oelR/L0Iz+FeRUZSE7nP506POc449BUZI5HpxinLkMfmCisGUfqnbc20X+4P5VYFVrb
/j2hx/cX+VWAa1Z0D+1KKb2ozSAd2pab2ooAWikozQA4UlJSZ55oEOzS5puaQGgY7vRnim5
96jaRVFNK4EvFJmohIDS7xTsA/NIWpjHimbzjrTSEPZgKQPgVWaQg4/WmFzjrzWnKOxb3DA
prOPrVTzDk5qJpec5pqAWLJkBY8kVG0hz1qAyn1qPzlGRmrURk7OfWo2mGeuBVd7gY4qtJN
knBOK0UQLvmjrWH4l1eTSfDl5qFvEZniThQcd8Zz7VYe5EaszPgDkk9BXI3/i/Sbq21SxUq
8aW0hZ26P8pG0DuckUSSihPQoWXjJrjw3a6heaRb3c6f6K7yocJ3X68Y9OQajt5XvL5rsWc
EKNgBIc7VHp/OoZLWC28N+H9NiiEkk1ut5cEcFyxJUZ9ga6bw7o9mLA3VwXUI4RgCMD6mvO
jFRTkmW/eaia+kQNIV+Udq7mysVWMcD8q5zTvsq3YW15Q4967SBdsYz1qG2DsNW1jHUZqve
sscDMxwAOtX+1c/rlwPKMYbjvRBu5LR574kUaixaT5QuQoJ4x61xNjqEekeJIgnETjY5C9R
2P5iuv1aTG7a+2vONQZftfyjPPzN3NdsW2Yy0eh6U1+vmcPxWlaagMAKcivN7O/kks0ffyB
g++KtRaxJD/FmveVD2kFJdTNVLPU9TjvVIGGp73S7fvV51B4jUYDMatyeII/L+/XO8JJM3V
WJoa1cKQ3zVyhvfLb71QalrHmk/NXPS3vJO4g+navVo0LR1OWc9bnXR6ooAJapW1SNu9cH/
aB5G7vT/wC0MfxVr9XVwjUsdRdXiSA1izLEzZJFZzX+c5aq8l/kD5q3hRa0M5S5jVEyoSFN
O+27RgGsI3o7twaha/68596tw7jUmjfku1PVutVzcjHPSsJr7P8AFx161F9uJBw340cq6Dc
jce5XHrVOaZeeeay3vDt5bIqrJe/7ealq24r3LlxIG74rIuJMDFK94Sv3uaz57hW+ormqNJ
DSKt1IMZrn76Tg8knNaV1IwPB5PesK8ZmQ9ue1efVZRlzOdx7E1nSv17+9WJXLHJOfxqpJt
YbgOfrXl1mCI2ZgAeOe2Kj6YAODTuSMg49s4pre/BPavMZQhOTSxlickheOuM0LnJPTt9Kc
F3dHC+54rNlH6n2h/wBDhP8AsL/KrINVLM/6FB/1zX+VWfSt2dBJ/DRTc8UZpCH9qKbu/Ck
3UWAfnFJmmbqQvzRYB5ak3VEzjPBppkG6q5Rk+6jdzUHmZpDJRyjJJH4461SaXLZp0khxhe
9VHPHWtoRsBYE/aphMGrKZzmnrLk/erRwA0zJx1qF5OPpUPmgrULu3Xt7VKiSTNNzz1qJrj
8qrs5qEvyeeK2UUMtGcYpjTCqZb3qJpMD6VfKMuPP71A03OKpSTHPBxUDXBq1AlsutP15qp
qGo2mm6e9/qNwttbL/G3f2A7n6Vj+IvE+l+EtKF/qh8yaQZt7QHDS+59Fr508U+ONX8Uam1
1fTkqOEhU4SMegFZSk27R+8G1Hc9B8VfE2bVEfTtJT7LYtwzN9+X6+n0FcrZXRmf1z1/Dmu
LhuS+Mk10ukSbd0rNkbehPrUpJHPOTluejRazJDdWbyHPkpFBjOflVef6V1unarHOv2eOf9
1Ow3Y69f515d9oEhWQt8oJY/icf0r0bwDpalzrFwxMKcQqejN6/h/OueNJy0RUp2dz1vR7G
LTQztJ5jknafQdq2hfIO+a4yXVeT82BjPJ6VgXPi6LzTBby7h/FIO/sKurh4wV5BGo2z0e7
1qJMxo2T3rlNT1TeG+brXMNrPBy9Zt7quUbD1xKLubuSSE1q7+UlWrhb6dSG2vhvWrmo38r
M3Ug+lc3eyOMuzADiuqMbHO3d3NnRL7dby27clDkH1FWbiQ4JrH0gFbZrjp5n3foKuTSMUP
PWvqsHBqjG5yt+8QNeGOT73FO/tJj/HWHdzOrHBxWebxx0P4V1ystxnSS3u4n5v1qnLecdf
f1rH+1Nn5if8Kb9oODxVRloFjQ+0ck5/CkNz6N+NZPnNnIJIPvUTXW1eanndyjXa644Y1Vk
uicnJFZrXT889arNcHGM96HMVjVN02D8wP0prXJ7MRWM1xz1NPN10z6/jUOrYo02usKec8U
xLrgfNj8KzmlyMDgVEZivfoKz9pbUVjRluztKq3NU5Llum7H4VSeY8tmqzSFvm/WsZVGwL/
wBq7FufWq0lwCeeMfrVJ5WVhzzVSS4ZiSO9YSkUXJbhdoyaxryTcWx+tJJcMcjOMdqoSSts
IZvbmuSowIpMY9c1WYfLjHb0p0rDAHIqvu3deleXWkCGnG719hRjLcjIpjH5vl4FLl+elcb
ZaF+XJHanouRjg47kVFg55bvzUnQehqGM/Uixb/iX2+f+ea/yq1n1qnZkfYLf/rmv8qs5rq
aNyTPymkLUZ+Wk4NSMBk0vekJx3qKSTbz1qkrgSlgOtV5JfmABqtNcM1QGTC53VrGmMuNLx
jNRtLz1qkZsH/69MM/+TWqgMvecfXpSedknqaoed1pjTe9UqYy+0o28VCZfVqpNPxzUZn/O
rVMHoWHkpqyc+tU2m755pFlOc9a15NCbmoLgAen0pGnB71neb8uM01pffFQoagXGmHrmomm
FU2m98CoGmwOtaKAXLUkwxVdpv0qq8uB96oWnwPatVAmTLLy8Vk+I/EVj4R0A6tqAEk7gi0
tW485v7x/2R+tWrrUNN0PTH1zXphHaojPFCWAa4ZRnaPxwK+XPHPjTUfFesPfXsm5zwiL92
NeygVzzlzvkjt1/yJvyrmfyK3ijxVqXiLVZ9R1C4Ms0hz7KPQDsK50TOxPJ/GqbTbnwcikW
Qnpkj2rN2WiOdtvVmzBcMCvIresNQcSiNiWEjAcdBXIRzEd8c9zWrp1yVu4gDxnrmsnsCO1
juZZr2C1i5lmIRQM8ktjH5mva77X9M8J6Vb6a9wA8KBFiTl3Prjtk55NfOkt9Lb38E8EzRT
Rncjq2CpDcc9qvW14bmRppJWeUnLMzEkn1opVJU78oSjzHo174xvNWmCOTBaZ5iU5JHue/8
q6mayEuhWmr2kawxxqfOywUgdjz1J5ryaGQY3ZJPY16BpPiWxn8NXWlatIcmERxkLzkfc/K
spOXNzS1LSVrESau2S3XJzyaguNUbZk4rlvtjJI6k4Kkg0yS+LKctzVKOojWutRfGDjBrAu
LppG8tn69KhubsbBubH41kXF03ZjnPBHrmtOWwj0GOURwpGOAihRimyT5UjNU42kMabuuBn
61YWMMnPB/lX2Csoqxy9TGvnOTzx7GshmbPPJ9Sa2b6JgenWsSZWDHrWEm2aof5pzg9aT7R
xnGapF9pINRtcDIHU1N7AW2nIAwQeahaYA9M96rNKSo9ahkkcDrUuQFh7jjrmqzzZ49Paqr
yk+5qHzG79aydQaRYaU5GMmmtO2SentVZXZjnkUjNx1xWfOVoWvtLY55phuhJ3xVQncOw7U
gG1vrxUcwF/flDz3qB3YDHvmmCTaMdqjeTPXgZ9aG+wiKWRslhxVJpSTnJzmrLt2H5+lUZP
0zWEmMjZ9xO6qkjHOSBUzA5zxj1qu3IK7cj+dcdSWgiBiSCM81HjvgHPepGGFJH5GoiACff
0rzajKRG2OxyD+lAHPJ6elKM4PHNDY6cf8A16wKHckk9KVSyndnr70xc4wefWnsHCq23ap6
UAfqDZn/AEG3/wCua/yq1u4rOtJB9gt+f+Wa/wAqsLLXXY6ki3n5etODL0zzVLzzjrTTPjn
dT5RF4tVaZhj2qq13xVeS63fLmtIwYCytjPpVZpKZJNnmq7ye9dUYlXJjJ3qIyc9cVWeTJ4
qMyDPpWyiTzFwy4HWmNN3qkZuPeomm7E1agK5dab3xUTSknrVJ5+fSmmX3q1AjmsW/MyetK
snWqYkNL5hA5/Sny9Bpl3zcDrUbTcHJqk83vULXC4xnmhUxcxcebnrUDzrVCS4I71TmvMEn
NaqmzPn7Gk8/zdcVBea1ovh/ThrHiK4KWgJEUKcvcMOw9vU1mxSSXl7FawcySsAPavG/jdq
kp+Id1pSS5tLGGKGAdtu0En8WJNc+Ily2pp2b/IIS3k0c54z8b6p4p1eW+upjsLHyoQ3yRL
2VR2AFcYZWbJbnnrUbEk8Hn0pi/Nwa43orIhu+rHbgxHGSO1KrLgmoyzeWF3Hj34zUe7nBO
KzuSWt21gc9Kv2NwUukIrJV+RnPuat2bD7X97jnk96hvQo2Ly6Hmxt25/nUtrfGOcMSAp4x
WPeN/qCDng5qLzui7hUxG9zvY7w4+9+dWPthHSuQtb4rGFds471f+3fKf3mc1ra4XN2+uvm
jugeJBg/7wqqb7J4brWatz9pt5bVW+Y/Mn+8P8RWSL9vlG7p1oSFc3prtdjhuQPSqdrOJr+
3TOcyKM54PNZ7XXzncc7vWqtrc/Zb+G4I4jcMy+uDWqWorntLJhQR0pnnbG9hxUolWWBJIz
lGUMD7HpWXctgnHavq+hzXNVUhuB2rN1DTFGfLOR6VWivpISfm79Kct+0k2GOc1D5WaXMK6
tME4P5Cs5rVxgfWuvurUsnmoOKxpE2Nhh0rCULApGUlqdvzCoLhRHwM59a05mbBCgfjVCWG
RnyeTUNWWgXMmTr7VDnklhxWk1of7vHpUL2oBxtrncWi7lAvzhRx6YpCeD82fpzV9bQnAxg
9etRtYAZ596hxbAqggDPUj0qQfMe2aU2xxntSbWTqOKgBCpOePrzTXRsbgOgqyuwnuM1P5c
ezqDnjOaNwMORWJOc+9Un4PTmtuWBT8y1mXFuQOf5VjJDM99rHHX2qAqxGM/nV4pjOVyf5V
C8XB9/5VxyVwKbCTHqPWom9gRVhvlHpUDKSO5/GuCorFogPDcE49KXk+tDLxx9aTGcknJPc
VzjF5A5z161JH944UmosAnCnp2zU8OFByaBH6V2b/AOg23/XNf5VYMnvWXZzH7Dbjt5a/yq
fzOwr0uU6y08nHWoWlbGahd/lPNV5JfQ81tGIEjy/UVCJs8mq8klRedzXSoaBctNKMVA8tV
2m4qvJPjgnFaRhcyciw8vvULzZPFVWnyM9qqvdANjPNbqmRzF5p+DUDXA/Gs+S654NV2uP9
r9a2VMydU0zc5pyzcjmsZ7jBA3c1Il0eOcim6Wmhmql2bYkx1NMe4UA98VltecHmq0l0Sfv
YqVSdzTnsaE1x1waptcnu1U3uOozioGcnn1rdQIcy3JcZx1xVCWdscmmu3eq0j8etbJWM+Y
zb7xS/h3xj4agmbybO6mWW6lHXy95UKPbIyfXpXknxBuLy51gpfYe508tZtIOrorHaT64Hf
0rtviRZveaTp+optBtMwOe4BYsp+mSR+XrXlOpTT3M7XM0jNI5Afcckkcf0r57EUv30py3O
n2nucq2MclhnaxXIwcHrSdAuSQfWnNkP2b9cUrneCVXAx39e9cbepJFjqeSPXNNw23lhx70
5Y37Dr710fh7wle64DNvFvajgyuM7j/sjvShTlVlywWom7bnOLvyvyg59K07SxvFhN89q62
/3VkI+Un29a9Q03wZoemlZJIjeTD+OY5AP+70o8XJE3h9sr9xl24HSvReXShTlOo9UiFO8r
I8vlt2e2jk3jocVSOQQB17Yr0vw1odjdaUJNQtlmDgbck8fSursNK0nT/8AjzsIYm7tty35
nmqo4H2tNTva45Ts7Hh0MhU4YkH361c849jmvYNU0PSNYjxdWqiTtLGArj8f8a5jVPhhqUd
o2oaHOuo2uQPL+7Mp9MdDWdeg6Cu3oVC89jiIblopQwbaeoPv2qK/wt156f6uYb19B6j881
HcRyQyskiMjocEEYwak2td2jRE/OgLp/UVzDK3ncZLE+maWSQMzdd3aqhLA9RipGdSoZeop
p3Eey6Bci48MWUgYkiMKfqOP6U645zXIeCNQb7LdWbv8qEOqk+vX8OK6Oaf1NfSUJ89JMxa
syJ15J4P4VGuUbcByKhN5yR2/nTlmVhz9KbauM37C9WRPKkxim31nG3zR4I9hWLHL5ZyDg9
62re+jaPaxHWtItSVmJozfsO4nrkVJ/ZZIHGPpWk15bqO2TQNQi9uK05YoRkvpfPC8+lZz2
GZNvSuoa5jcEZrGvriKFS4xk1nNR3GZcyxW4/2qyZJlycnii6vDLMSW/KqW9iSNtcM566Fo
smUbsDmozIhwcc+1NWM4747UnlnuT+NZN3AYwXPqfaonWRFLRuSPQ0/yjnqfxpWACEZ6Csm
BXgvNshEqnrUs8tqwLbgT1xWZcgeZ8vIqozZX5jz+lc8ptDRbmaJmJBqi8igYA+tRO+O+fw
71GdzEZIriqVShHII9KhJK/8A6qcW24FMYBiD6+lcM5XKQxm7elIex7fzo7ZB79TSlic9x7
CsRjMfvAMYFWFH7vkjrxkUwA/dx9TUig4LbTt6daEDP0Os3b7Bb+0a/wAqtebxxxWVZyZsL
c/9M1/lU5kr3eW519Cy83ynNVnlO6o2k+X1qu8nPNbxiQ3Ylkk4IzVbzeTmq80+0nGDVGS7
25+bFdUYGTkaEk49aqSTjPXNZsl7z97FVWuyW7/SuiNM5pVL7Gk9xnviqkkvJ+aqTXLEH0q
Mzk5NbKNjJzZPJN1+b8RUDXBHuahaQkkE5qKRj24rVJGeo9rk7ulOS6NUGYg/XvUe8g8HFb
8qsCuahumPzZNRtdMOhrPaXgVC85xU8hbZp/aTnrx9af51Yvnd91KszY5ak4EmrJNkbc1Wk
lxk5z+lVPPzzmommHrmlyjM/wASakLTSJCVDiT5MHkHgn+leKXDSSyHYB838KrxXoPjm6by
7SJGIB3k8/SvO9xD5B5r5fMJv6w7dDqh8KRWaF8jcuKWeNlRcE8joRU00hZdhxwegqs0jPK
EUZOQAK85ydtR2O/8LeD7d4ItQ1RA+5dywHkexOD6dq7seVDGscaBFUYVV4AFZVk32fTre3
JJMcaqfwGKe9x7/lX2OHowpQSS1OWV2y80+CRmsfXkkvNJkggUs/DYB9Kc0+T79elRNcNxW
lSKnBwfUI6O5b09vIsIYVXaFQDGK0Em+QE9RWGs4B681YFxjpUw0io9hmv5wz1/CtHS9Waw
uhJy0TECRB3H+Ncx9qO4VIbsY4waJwhUi4T2ZUZODUo7o5/4p6TBbeIxqthgWWpL5gI6LIP
vr/I/jXMeE9Cu/EOutplrdQ29wInmjEzYEhUZKj3K7vyrrvEBa70p/M3SW648wAZ8rn5ZAP
bJB9m9q8+tby50rVoL6zl2T20gkjccjIP8q+Tr0qlG9OL1W36HW5RlLm6Md4i0i80HxDeaV
eqqzW8hU7TlfUYPcVl4YZHHOa734h6lp2vf2R4gtZ4/tF3aiO4hDAtG6HAJHXpjnviuDLFS
HPI96mE+a0jJqzsaGkX39m6nFcMpKn5W78HrXoG8XFstxCQ8JJAccgkdR9ea8w3hXIrr9B8
ZDTfDV3oN1ZLcxTzJLFKWwbYjOSo/2gQD9K9KhifZ+6tU2KyZauGKHPFRrdsMAf8AfQpJpo
7mMSxvuUjgis/fsbhs5PSu6Utbog10umx96p0uvmOW5rCW4yR2/Gplm5BP61UajGbjXX+0S
2ORTGvip6/hWQZjt+8aj849+9P2gWNv+05F4B4rPvLxpAfmyPrVJp2HpUckm4dal1G1YQ3J
ZiOTU8aKGPt61U3kE9qmWTJ7HmsrlJl/K49OlNfZ1P61C0m7vxUbyYOc8DincQ6SVcH1qjJ
cKMqBz7d6gurgjgdKzpJPU/nXNOdgJ5JEYZXoKpPnI3Dr04pXY4JH/wBao+p54B68VxTqDQ
wtzjr6e9M4C9O/U08xsMKRj3FMZVOfT9a4JyuWQMcHmhT/APr56VJsx0O78Kj+Yrx19q57l
DGOSMjg+h60gwV+XmnEYHT7tKMgA4/E9jRYByr8rOGwRUiY2Yznvg0wFiQB39QKVhxxjPvQ
I++LKT/iX23/AFzX+VSmT3rLsbgf2dbn/pmv8qdLcAAkGvp4wbOjmSRdkm+X73eqskwJzni
qMlziM5YmqbXBLdfxrqhSMJVLlmeU5OOlZ8shJ7Z+tK8vqaqSPgZ6V1wic0pCk5PvTGwM1X
MvHJqJpOTW3KZXLLe/6VA2B0/KmecexpjNyadh3uP8xRx3o3giq7NzwaZ5gHWqSuBK5z9Ot
Vywz3oaTrzVZpMd60QDpGAHXiqzSAnrjFRSSHd7VVeYbsk9Kq9gLomGfQ0huB/9esprgDPz
cCoHuuD83NKUkFjXe5UDhqpy3g57VkSXR6bqrPdccNWLqJDsZHjG4MlxBk5Gz+tcaZD/ABK
a2/EFwtxe4V8hVwa59mVW69eK+Nxc1OtKXmdMdFYWRuOOABn1zVvw9bm88Q26sMxx/vH9OP
8A6+KyJmzIxrrPB8GyCe+I5kPlqT6Dr+v8qxwkPbYiMXtuEnZHbtPz9aia4yB71UaQNkevp
TC+3nNfZuZzll5Tn1qtJPtPNRtMu773WmSMNuQcfQ1k5XGSfaju+8AfYVKl0epbrVDgk8im
sckYye1RewGn9qJ5zUguNwHP61khjnrUqN/tYxT52I2bXUGtbpZ1jVx0ZHGVdTwVI9CK5jx
d4et7IrqmkuZtKuT8oblrdu8bfTse4rYV8fePFPV8wywkeZFKMPG3IYf4+9cuIoe11W5pCV
lZnmpHzAUwjnIHGOprZ1PSZ7WZmt0aSHPBHJUZ71isxOOK8KpCUJWki7jg6nIZMfSnFcN8m
MHPtUWcD72M+9OUtnHbPep9p3Au2c0tuHYMSP7vbNXjciRdy8H0NZrMEjRF5xnkdzR5v8S9
fxraniOV67A0XvOG/kGpFmwMnv61mbyMHnn0pfMI4JOfeu5T6kGr53y8c01plU1Q80k/dP0
AoZnzlen5YqucC48y/Xj0pjzAMOByKotKScetNZm6KePpSc2IveavTkU+KVTjPIrN8zPVuO
OBQJWXB47UvaDNvzkUdTiopJoyhPIrIMzZHPem+ccbs5FJ1gLU7Ix+XgjrVN9rZPNL5m7vg
+lNO0c5Fcs5oBjH5eOlRBlApzH5dp755ph4/DmuKci0N3E7hjApPccfQUrdMKcig9uMjjkV
ytlBJIWLSBRtJwDioW6HDA/QVIxLRiI42qScj1NRlfyHep9SnboHU5LAcUpUY+8Mg9KAq/w
g/Wndjx/XNAh20kdRn69u1Iu7kZA/E0q5H8OMdfpSsu7leKQH2Ra3n/EvtgD/AMs1/lTmvO
MZrKtJc6fbe0a/yoaXkjNfewpo5nPQvyXGUPNQ+cSTVTzPk5bOaaXbHUV0chnzFtp+Oaqyz
bjUDytjrz6VXZ+/UVpGCIbLG7oe9NDDBGar+Z7VH5uPertcSZaZucg0nmdqrCXcf8aC3P6U
rFXJXkwM96gMnNRyNUJZgfSnawXuSs/bpVeSTrnNNMnHzVWlfke4pMEMlmweKzpZPU81PK1
Z08ntxWMpF3I3myT/AFqtJO2cb+aikk4PQ1WaUYYscdelc7kUStLnq2RVZpsvz61E8xziqc
1wFVmzjbXPUqWQ0jEuyVndHIBViPxrOd+S3pU91L5kpb1PJ96pSPyFxj2r46rPWx0IY24/K
uSWr0DTIjZ6Vb2/RlX5sHueTXGaREs2qKzr8kXzn+ldcs5yMNXr5XDlvUfoZz7Gh5p554FN
aQ4/rVfcedp/nTGl7A4r2+czJWf5s7uKcZPlIz+NU/N4yWHXpmo5bpQD2rPnsMuGXr82aie
6C59KzZLrAx/OqrzsepBqHUA03vecZ+manhvQ38XNc+0p3fN+lPSdgBtHH1rNVAOoW43AbT
irEchJrnYLggjccdOa0YbqP+8D+lbxqCsahbnrisbU9HguiZYmEUp5b0NWGvF9cfWq018C3
3v1qavJNWlqCujn7nTbi1BL4Zf7yHNVgCvsDWvNeEgrkHPY1myAMdyfKc+leDiMOo60zWMr
7jC2MAnmkUkDHf8ASmYwenH0pOvoK8zmsaEoznPPpmkZsHoKYrZ9CBSN9/lq7aGIsuWRDRI
zns2Mj8KBI2Tn8jUBYHLEk0Fuc54zXV7W3UmxY3bu1Nz8vOah3Nzhs88Um7GDniq9smTYkz
g5HSm5G709qTdk9TilU5x2NS6gxcjcvyjtSF+RgYHSmE5OOCabk5Gc/ia55VCkSZ/M0inCE
dScVHnoB9aXoAe4PWsnNsdhTy3f8eaayHdzkD0o+9x0HakxwM/qayuMQBvTb17UhVjjHPHG
acFPamckdcCoGJgnO4EE/kaUgtx3/Sl2/Njhqe2PLx0NAEY4HAOQKexOwDHT1pm456nFPz8
2Nx5oAbg4+7xnvTgM9jRwU9v50/nbubgE8Gkxn03a3X+gW/tGv8ql8/cetZFtJ/ocGP8Anm
tTKzDmv0yMEkefdmkZv3ZPOKBOMVSEn7s9etJvPXqafKK5bMue3Wo2bnOKgDE0u4+vFLYBW
Y7c4qFn54FKzc9c1A38/WmpBYlE3qKDN7YqD29KNw/CpuMlMnIqNpAR61EW596R+lQ2MSSR
cH1qlJPyeeKWV9ox0rOml681LZSQs9zgn/Gsy4uuvOabNN1+brWbNJ781yykNIWS5bP/ANe
qclz97dUU1wBjnPt3rOluf58c1yTmWXHuOTlvesu8mDMOc57GnzSKLVJFkyzEjbj7o+tZkj
FiSWHPFeNjcQrci3NYoJMDviqr5I3fzNPkYgdjmoeoDDmvFZob2mw/Z4N2fnlG4mtNGYHHO
R1qhasos48H+EVbRsvlutfU0IqMI8pzvcvCUqM5FQSS45PFNYnbnH51FJ0210NghjSkg9zi
q8kufcUjkgkdvSq7lv8APesJMBWfrupu5j7Goj6j9RQSCfzzWLkBJzkVKrBR9ag3fP1zn9K
UMDmmmBP5hX5ufrTftLA9SM/rUJDcHrTX6/dqXLsBMbskd6R7rdzziq+zPPvTWU5wRzjpXN
KrIqw5pOQRnJqNWzndS7cn9KZtwePXnmuGVSSdy0iTIOFB5PTFMYlRknj0oywA/wAigkFMd
DWM0paoew3dx6k+tNZuctn6mlwfMI4x/Kk+uSa59ihC2FJ4Jo3n+9zSEc/h6UjFd3T8q3jJ
smw4t8p7etJubb0z2qP7xH+FLtOD1z796tMCQNwSaUN/Dnr04qDnBPfr9ak+XHvQ5MLDt3z
DcMCmmRc8LkE4xR1xjAHvSYORxwKlsBcrzimq24dB9O9BIzx17ihegx0NSMXp160jFhj1zR
g+mcd6G+8ARyOKQCA88Zz70pyMlecCn7Rt6Y+gpjDBwRSARW4GT+tDHGSuTz3pw285APvz0
pCcgA59aoBFYcZJA9acsnOMCmhecDB7UBQO3QYoAcZMkgDgd+9OXaxK4x3oGwJymT3oLcAI
MY7mk0B9D2WPsMH/AFzH8qtgZOM5qjY5/s+24/5ZqP0q3u7V+lcxwonCjYRjpSbRu4pvmfI
e39aN2cEnpU8zAk9KRmAxUTPg8Go2k6ZqXK4hzuc5H51Hk9eoprNz70zfznHFTcZIeoxzUD
SYO7pSvJgDmqk0xzVphYnMg6ZxUUkuMHJ/nVJpuvNRyTHAxxQ2hk80gOcmsm5lxk9qsmY7T
82fbmsq+bIPrzWFSWhSKc9wN5+hrOurjA7024kK/Ws+6aOMK80g2sM7R1/+tXnVakYptmli
Ca6Y55x71WcOoWSTaqsMruP3uaj+2RKPliX23Emqk1xJKCc8fyrw6+NTVoGih3HvJ8wA5+v
SoXfK5Woy25+vIob7ucDIrym77mg1mY85pR60nJ9vXNOGcHJwfakBq2rt5Kc8e5rQWXHXrW
PA2I1H5Zq6JDjHU+ua+koS/dxOd7mosi8jvT9qsOD1rMWRlIIP+FSm+O3HSunmAdMnJORx0
qlJuyM9B3q0k8bO+7lcfnxTZUDL26VnJpjKOezD16UfNg/3T0qwYunb2xUe0bj/AD6VhLcB
pYE/04pAyrle4oboTjiotxByKxckgsSFwc9Pzo4H8XOaiZiWJzmm7jj0PvWXtCrE27INJuJ
6c1HubHUihj7fhWUphYk7A4w3r+NMPDev0pckfypjdO/0rmk7lIbzyMUm7uwzS8P04NN788
jpisxjh97jP0Ao4yOvHtTV4cAZxxz6VMwIfHb1rNoZE23HzKRUci4bHQYqX7vSmSnftIGGH
B9KUdwIuM5xx3pWZcfjSYXOccDsOtCkHNajF3bQT3x6UAr1JA96aQcZpdufXigBd3O3OaXL
Dpilz8wH6Cj0A4pCFO7hs5+lNB4/pSsSwPYDpxSZIbH9KNwJVZNwEmQvTjrTcYJPQe9MH3u
TxSj5ZCDyOmfWgY/edu4jn1xSGQHHGKawyCTSYwN3qKQDvkK7ipz6c03OB8q4HvSKGIyOwz
nHNJ1AA/KmIeOSfYelKOu30pi9exp4LZ5fHNACspAIxk+tOwV/g/ErTCzKx2nFSoxZRuLZA
65p7ge/6e2dNtx/0zX+VWSckYrNsZP+Jfbf9c1/lVoMD719+jiuWVb923I4pN3Wod37omk3
Ddz2q1oIkLjGCM0xm5yKbuqPd9aaEPLZ69aZu+bOeKiL7TTGk9eafIMldh6/jVKWQc/NSyT
fLWfNP71SVhjpG5LDp9aglbbnJ4FVJroggVC1wCR82fwrCTKsSzXG0n+dZ1xcbgcdRxUsrB
geCazZs8selc02NFGeT5mOetZN1+8Od2GXge9aNxu7Aj8KoSYJ75rz60IzjaRpszMMfByeM
1GVZX5yB71eVlG5mAYgfKGz1qCeZ5GG/JPTP414FWgovQ0TuQZGe2aAPlyOee1IeMNtzSj7
ucnNYWSKHfL0pwZRnjP1FRZP409clSfXvVq1xFpXYNx0PYVKJD3Oe9VO2OhFPDYHNd9KpYz
aLhlYjHH09aVnLcNwKrBuB8xBH6UM207Q3H1rr9qKxNuC9TgdqkFwwx+Wao7t3JYe1OZhjr
x0rF1bMdi357H+L+VRNL69KgY4z83FID6tnFYyrSHYld9xHr7mmfxf/XpuRvU9xTG74XPt6
Vzym2NIeW7deOlG/wCXP86iLfh9aXJ2DknjtWN2VYf5nPU/h2oZvm46VFzkcZ9qcPvHI4Ht
SbGTBhkZP6UjEcHP0FNOBnr68CgkbjgdKgBR3+YZpGYk4x6Gm5JQnjHTnFJ/F9OnvQA6P/W
AY71Ydssc8/1qtkhunP1p+856ChjA5I+tRybu1PZv7vpUTEk7jUpCE6k5+vXNAHHpzyaTjb
1zS5+XnNWMCNynkZ60qMMlQ2fxxTcYHrgckUoxjOO1MRKqsRlfToOoo9MGmbmUj6Ubsnjj6
0AOJPIx+JpN2FOe1A64x07YpV6cjmkIb69x60v8R45oB5ww+UZoHL7tvFAx3HcdfSgBeQp4
x3oZvlLY5IojAZT9O1CABlQy8jjBAPWm4GPekz3/AENOU59P60wFXav8JPrmjauCOhNC7sk
n8KGKkjg89aBAcA/K3B68Uo28DJ6dcUg2smOCB+tSx/KOMD8aBntdjJmwtueDGv8AKrQl69
qxtPm/4l1sA3/LNf5Va87AwTz9a/QYK5xWNRWZkCjlicADkk0B88VQW4AjzuIweopPP4GDm
tOURfM6k4/ConkUDPaqJnXJ5/ConnHXdinZIRZkmHY1WMzHoearySgr3qk820nngUpTsUjR
aXNVpcnPFVTc4HTB9qRpzn/Csue5SKlzlWPHNZ7XH733q7cSZye3vWROdr9c+vSuWbsUi19
o9qbJLuxnBH5VS8xfxp2/J+Xr9ai9xjJtjKwrNnTAwDWjJ93JODVN1HzEZ4rnmrjM1w/PNR
Mqg4ZeD6VdZCRuPHbgVWkjHXGTXl16N9UWmV9vzZxjn0oKkDAXJp5BwO1MK9PrzXnSg0Xcb
gkZBpQcnoPypOO3FOBJ7enSpsA8NnkcGgOB8qjk9aact7EnJAwKU9evFWnYCTcVJ+bmmGUZ
G4daaW+b5uvrmom+bHzcmm5vYLEwk5znkd6cW/Oq6noPfpTh65I+lRzjsTbugbPNIWw3Dfl
SfLnO7PtSYUkBc0riJHxuJjztz3pv8J3HikyoGCRTQuQemPepGObOMZo3si9c5/Smnbt5xn
6U07QvrUgP38j1+lPPUd/xqBexPWpAflwOtLcCX13du1I3c55pg5PHPFObkZ6UWAQeh4/Gl
LMeBgj0prMMZ7+mKNyjnr/WiwDmyW5GM9KFHPvim5G7t+PFGfmK/wAQHrVASDGe/wBKZJnP
y9aTu3Pb1prNlz/WkAoOO/I4zScYJIFJ1xwMUE9Mnp6UAPVl/iPp2pMq53ZOfcUzccjBzxS
9cZ+nWmMeBk9RjFJ8u7HFAx69KcOD/jSJA4BGH59+tKgJOcio9o3e9PVcL+tAxD3/AK0oUc
sTnnpSDoSwAo4yRnikMX+A9Oe9OVlWNlbr6GgAbcDkd+lNzgZHNNCGkepA96cu3JbrTC3yk
Bun50qY8wBiQM8kDJp2AlUZyWIFN/i7ZpWKbz5ZJGO45pASAV460xEgXcn3cn+dK2MehpFI
8v7uSKao3fMV60Aej2F0RYwKOf3Yqz9qyOcisWzfFnB/1zFWGbNfdwlocrNhbn93yakEx/p
9ax43cKatIxJHT8K0UmIsvJ155qFptvUmhtvGOtQTJtGRkZpNsRP52U6568YqGQq+ccYqsz
YB5wfWhZCpxmpWowZWXvxntUZcg/1pZGHbAqF5NpJNS9CkEsnHNZk5Utw2Klkm5bHesu4mY
v1/OuWpNFJD943598dad5o7n6VnyTMWO7gj0pvnkYHP51z89gNUyrjGQfaonb8TVD7Rhvvf
Ud6VpgwxuwT70OSZaJJD8p7CoXO4ANjA44qMtnnOPekZ/l+8TWE7MBW5YelQbec9f6045PU
8fWjI2nbxXFOCYxjLjk/nxSj7p4/Pil+XnJp3RD7ehrDkQ7jGUbcKefrTGzk9qex3cbvrTC
MZB9e1ZSiikxnPekPy4xj8KkHQ+npTGJ7gVk0MTBG05ye49KcpAXByaQKCfmzmnbh/D+Oel
TYBNzKBnv60/wCTauCd5zuGOBTZGUgbeR7009T0z60AKWHfp3NJuznt7Gl2nOSM8e1GVUbS
PzNKwCHvx0/Kk7AdqQtjjgj2pMjPH4VNhj+AcH8jTjgAc/nUfzEc4/wp5TChsjNNoB6tkde
PUcUvPUHHGMihVZmOeCecgceuKGTnHXHY8UrCG7vx70fw5HXnvSYPU9frS5OTgcegpgHp3O
e1HGMjNM5x6d84p2WyB0FMBcDIDN27U1uRuHP1NGc9eKYw/eDBxSGOY8DHH60dzuGDSADb1
4peDzg4x2osAHqPU+1O45OMk+1NBC8s3NOZlwSG59aYh2GUcjoOOKVuMjHNMy3bkegobgj+
VIBdp9x3pOG6Ub2OCev1oH3Tt7e9ADuCPfvRkjHcA0jAjk9O5oXLHOMY60DHhunXGOaUELn
PIpuCBgA/SmNjH0oEKdpGRikHynqAKGYBTgECkHB5GKYDssSMjj+VPUnPHTNRYGcHrUjKwX
fjjOM+9ADm6be+etKu5V7k+mKhzn7o6VKrOCSGwfwoEdtbMgsIP+uYp/2hMH0/lWPFdYsoD
u/5ZgUxrokHBHWvs/aaGFjoLeZXyC3/ANerCTAe+PWufsZ+JMtnA4qyl0QxBPHrVRq9CWa3
nZ59fap2YuvzHp0rLjnVsc8VbVwV+91roi0ybCvtOeMg1GM4BzjFNeYbdvTFV5LjHGewHWh
ySCxOxXru57cVTnlRe5qtNebcjIOKy57wsw+bj1rmnVRaRLcXCZ6+1ZskuWI3fU0x5Cxz6m
omLAgGvNqVUzQkkJ6kcZ6d6j3bT3zjvSCTOTuBHp6UzeuTnt2BrmdRICTzMncOR3JoWT1Ha
mZXBGSM0zOCMtn+tZ+1HYmEh5GKcW3cA5FQA7CGIyOe9PDDJ9Kftb7hYeeowQQfalIKnryK
Cy8cfSkk47g/4UnKIDctvOWyOlIzZB+YClcfMORxTScd+tYyYxCRknHbr3oGMsQMU0szehP
rimHGdwrnk1cqxKGY570hVQecY9KaBuxn86Rl2/h0qQJZNq9MfSopDnjofWgA4zuIozx16+
tSMcVO3sKbgDuaAVx+PUc04AHnJOO9IBcbkJUmozu5xnH61IVAOeMGk+8GJxx+dJgR7iP/A
K9Nb5SNrZyO1P2naeACe+M0wr1GfwpDHqW4OTTpMlsZNNBIGCcew60u0Ag9aGIlyQcH0pjM
eSTzRk5GBxTuOcDt6UhiDcQR3xSY9f8A9VIfXuKA3zE9PYUwBhwAWNNy271qTK4yD+XrTM7
j0/E02hD4zuy23ik6jrjHb1pM4JyaOSSOwpDAEsFz06Y6UfLnOKR+cDd8ufWnrt46ZxQAzB
69gPShcEHJwewqRxuGQeP51GGCg7RgnvTsK47gk459BSHOORjB4o68gdKTbnsfoKLDHBh6G
nKvpnI64oVOOSPxFWEXbGcc/wDAeDQkS2VyvBHWlB/h5yaXLZHyke4oMe45OSPemABipPzH
HsKUvlSuN3NBXaBt47c4NRlRkZUilYY1uvvjvxRwH+9kdvensoAXnORTUwFwc7v6UwAj5sH
pQBzjoM0uFLdcmlIjB6Hk+tAEqR7hgbQfTjpQUTo2OPSmJsjY9fTPNN3ZYncR79aLiLsc3+
jRZ5wo609ZGZdo6981RjbMEQx0UVZWQY7Y9BX0UZXRky/ZyKqOXPHP5Yp/nZO4nk9KqBl8h
uec0/zCQCM4ArS9ibGjHclR978Kk/tDjlvyrHL8k55qtLNjvg5xTdZxBI3G1DC4zn8KqSXu
7qcVlec3TJz1zTWlYA7umO9YyxSsXylqS63EY6CqrvuJBOTULFicdT6/0pgOGxt446V5s8T
JuxXKTMwLcDge1JyerdaZvyAc89OaGOSfmxisXK5Vh4VmJ5zjtTW/2Rk00NgcEfnTCzD5gO
ai4IcwYAjvijoBubj6UwzEngc4xQZCTtPSlcLEyuCh655ppxjnt7UwuofC8j3pc7QA3GT2q
W2NIk3/AC/ex3oLLjJ5JpuVA5znNHGMDHToKaYCux3cHmlV85Xpmo22kDGD+NKpdZgykllP
BHUfSlcALEEnrnvQ2ct700ttOcZNIGUnceh7VLGSKwbHy0jMG6Z70u5SmNp3Dvnio9x3HgH
v0pAPTcfr3p247RlsAc896apJJ+XpTx0Py4p2APl2Zzye2KTnGOp+lJtAUHGAeeaFb5hjj/
GkA8nk7gMD1oVlc7V2rn+8wAFNO/kZHoaYVywXOTS1AfheeST/ACppPJ759qjKngnilOV64
xTAeSpT7wyfapANqAcZJ9aZnAxtFO6gDoT60gH7Avf2pcH06+tCrnHtTcEDHak0A1iSflNN
xx93mn9vQn9aQqf7360ANU8hT26UFTuI79aX5v8Ae9afyWy2Me1UA3jPPJ9RQSMehpcbTyM
r601l7rjHbNJIBrEDHqeMClPAHrj86Dx2HHPFHUdP1GaYDGDc4XB704KfUGjccAbeO/IpBl
jwMn0osA8IVOM8UuApyeTSA4Ix6c0MzHA49qLCJcjf+8x/KkLkYASmKGLHtj0pw6Yxj8aLC
FWVgDk8Uvy4JHTOcUmxupzj3FMAPBbt2p2GP3ZPzfnT1ZW/xprfKwzjlc8U7GEDMuAehPQ0
0IbIxG1uopN38OTj0NOYkBcqQKTbwQec+lNoBvOdo6j8aRfvj5R9cVIF6dRmmyqoZcDH4Ur
AEjY7DNC4AJZeM/Sm/ecAn9KkkkUKuAN3ekMjjb/R4ivJ2ino3Pc/jVZTiCMc8CnBxnivVp
VCGjRQsYCAM57U/OAB7VDaNvfA7An9KjL/ALz5m4ya6+e5nboTOxCj6VDJlj90D2FBZW/iB
qPf05/+vWbkmNAw6HODim8MwBYUF+hzn8aTcGxg4PpXJNIsCwA65PtUR7Yp7Nx2XmmFsrjd
n3rjki0NDdT0pS7L3/M0zKhgeCAelK7LjAXbntnOKzHYTcpJ+b8aRn6qB7U3buyd3bH1pdw
5DdPagYpYn+LpTBlifmGPShtq4wxII9KYOaAJQxAH50GQ7uvOfWox1HGf8Kdx5nHI9ccUmA
8PyQTmlZvTgHv6VDuXdtHSpGVlK9KaAC38WeQPSlU4cMODTOqn0pVOCM5J7YosBMzEqOQKb
h+wz26f1pnUgdSPU08MwO3IH4UrCJFXaow3FIWUfxVFv470rbl+VwVPBGaB2JVkUN93APfN
PLLv+9+VVd3y7QqnPXinq65A2fiM0xWJHY/d3Zz2pPMG30+lJJhWHy8n3owCOSQTxytIBu4
469OaNx69fxpO/Dce4p+35cAjOOxxihIYnmEnr+Hal3FWHceppFXttoMcnG3dzwNoosICx5
HepUbC/e61Bkk/N+lTD5gMdjSsBIWPTsKCzDNIqsc/Nz1pCGXqBj1zSsMUNycgAevelONwG
KYDwODikYkHhuvSmKw854C8e9JycjbikIKgsRmlDBfun2AzVCsGHx1zimkdeKUiTJ/u0Bmy
P5UWARM4Pt1pGc9c8/SpAwyDyPpSNjI5x+FFgGbjjrxTAflGASe9O3HaBlT74oxgk4Xnvig
BV980/cv8P603lsnKn6Uq7sHhR9O9FhEqtwT2qQMvOfwNVhuI5PH8qeCQdvBHvQIk28nEgP
6Uz5SCR2oyDuO5QQOwpHwApyOaYyThgCDkilIXHKgU1VHGWOPUCnDAPJY5p2EI20xDPX6cU
yP5j83FOZl6FSfqcUoIGAE/rVCFO0rwT/SoXY9ulWCR6Ad+KYykqPlqWhoh6AN1GMmnx7cZ
B4NNYY9/pTkIxwPwqRkEgKkR/WiJC7hV/wDQq9J8N+GdE1KK5kvbLzWRXKnzHGMFvQ10Ov8
AgvwzY+HbG5tdLEc0oG9vNkOcg+rVtCp0KaPHY2eAmVSGAyDg9RULSFiD0zzXpFn4c0Vrdm
ayBIjLcu3XB96sWXhbQZbdGksASc/8tH/xrXmZldHmA6g87aN5AFeqnwpoAuXQaeAoUEASP
/jXOaloel21/NHDa7VXGBvY9vc1SbByW5xfmDhSTwKF5I/rXUjSrBl+a37Z+8fX61R1Owtb
a7t1hi2B4yzfMeTnHrTkmlcUZp6GK3OWBxjjFR4z7V1J0yxaSNjDy0eT8zc/rT4tI09oGY2
/O4jO5v8AGspQZSmjjjuwRyQe1Hls2CQx/pXRy6faLASsOCP9o+v1rGMab3XHA9655rk3NI
vm2KrIynA3fhTVDNx7+laEdvC0ZZkyQwFdHFoumtbLIbbLYHO9v8aQXON2HOCKTbt4II6dh
WvfWlvHJhI8DJ7k+tVLe3haRlMYwBmlsyuhS437RTsbSRuwPQd60b62gjm2pGFGOn4mooYY
pJCrrkBgP1ouBTK7ckr9e9GeD7diKvrGm5o9vy5PGaZZxpJMu5c5I/nVE3KOSy8HHalK44z
W/HYWjX0qNDlQeBk0yeytUxtix07mgdzEUNk/LQp+X5hzn17V0H2G13Y8rjGep9Kiaztsr+
6HKnufSkFzHXHXOT/WjBbtnHXmtSWGN0iZl5AC8ccUyeCJIS6pg57H2phcz2j2hT97Pp60u
zHPWrQjRkUkc/X3q/DZ27FMx9Tt+8emaEribsY2W3ZK5zSYP90HPt0rft7G1/tBl8vhGO35
jxzS6lY2sNpbSRwhXdjuOSc9KrkbVyedXSOdYNjkcduKX5gNta/2WD7Jv8v5guc5Na1rpGn
zWu+S33N5ec7m65PvSUGU5I5NQxGRz7U30Brr10rT2igzbD5s5+Y+v1qK40nT0uRGtvhfMK
43N0z9aOQXMcwMqM7j+FP3n++c8DrXVSaPpq2QkFt8x6/M3r9az3sbVVyIuQxHU+1HKw5kY
qyMuRnBpwkf7vUVtmwtB9mxCPnzu5PNXJtNsVQFYMHaf4j/AI0+RhzI5nK4A2gdutA6Dgcd
s10MOn2jTKrQ5GB/EfWq72VqkoCxAD6mlYLmM3J+7nHYmkYAn7uD7Gunk0uxFiZhBh9inO4
9fzqhbWlvMW8yPd+J9adhXMttu0Dy8j8abgfdA49jXXpo2mm3t3+zfM3U725/WkuNH02KUr
Hb7Rz/ABt/jTsK6OQfggYOfrQW9u1dSumWLKFMGQzhT8x6ce9T22h6W+Wa2yQCf9Y3ofeps
M435XXOCCfyNI2GYjGPSuwm0XTPKtj9lGWYA/M3PA967nw14W0G7s5PtGnq/wC6J++w5/A0
PQVzxQKcjoPwp5V/Yj2rZ1CytYrq+EcW0RyALhjwM1XSCJoE3KTnP8RosV5mapI288980/d
jv+lWpoIlcALxjPU+1PktYAu7y+evU0luBUVlzuDZzzzT2ZQBgnjvToo0MhUrkZFdDa6XYS
Q7ngycj+I+n1p2F1Oa3jIpSxXKldp9DXT6lpVhBebIoNq+m9vTPrTxpdi88m6DOIy33j1x9
aAucl5o5x9fenebjPbjiumi0nT3UK1vkYz94+3v71SuNNskCbYex/iY/wBaYaMx1nAPz9Kj
MxZiCAPwrRmtbdZGUR8Dpyactrb7v9WBzjrS1DQyxJknHA6GpYVZx8u31962Y9NspGffBn5
c/eP+NdV4f0PSncl7NW+Q9WJ7j3osFz//2Q==
</binary><binary id="_4.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAUEBAQEAwUEBAQGBQUGCA0ICAcHCBALDAkNExA
UExIQEhIUFx0ZFBYcFhISGiMaHB4fISEhFBkkJyQgJh0gISD/2wBDAQUGBggHCA8ICA8gFR
IVICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCALLAc4DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD7LooooAKKKKACiiigAooo
oAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAoopDwM0ALRXmt98dfhbpupHT7zxQsdyCRtFrOwbBIJ
BCYIyDyOK1/DPxS8BeMNTGl+HvEUF5fGNpRbFXjkZB1YBwCRQB2dFFefa58Zvhv4d1y50XV
vEscd9a4E0UUEs3lkjIBKKQDjtnNAHoNRXMkkNpLLDAbiVELLErBS5A4UE8DPTmvO9L+N/w
91rXYNH07VJ5JplkZZHtJI4xsRnbJZR/CpOenvWcv7R3wedVZPFZZW+6RY3GD+Pl0rgeH+L
fjl8XfBXxH/tTxLpkumafuwvh17dXjlgDYLi47vg5yuRnAIAr1r4b/GjXPiF48ltbXwpKPD
MiMIr2NWb7M6gn99J9wlum1clTjrnIzvGfjv4D/EePTF17XLq/t9LnNwLaC1nCykqQVkxHu
K+oyMkDOa1T+0R8KNEtlsNP+1LBbw71ht7QRKkY9FYr09BQM9sorm4PHHhuXwPZ+M5tRSz0
a8hSeKW5HlkhxlRtPJY9lHJ7V53cftLfDm31FrEJqskgbCj7II2k91jdlkPf+HnHFMR7RRX
lOr/AB/+Hul6ZFfw3N7qal9s8NnbEzWg4+aWN9rKMso6dWX1Fa2ofGLwFpeqy6Ze6pcR3UU
nlOospmAfaCVyEwSAemfUdqAPQKK8svvjz4Dschv7WkOcY/s6WPJwDgeYFzwR09az4P2jvh
/dXj2Nut694obMBMCONvX70oweO9ID2OiuK8AfErQfiNpWpanosF3Bbafcm1la6VFBcKGJU
qzAgBh3rF174+fCzQLqWzl8TR6hdxfeg02N7phzjGUBUfiaYHp9FeX+Fvj18NfFmoR6dZ6v
LY3k0nkxRahA0HmvgHarH5ScHpnPtXqFABRRXA+J/jF8PvBviQ+HvEWttZ6iIkmMYtZZAFb
OOUUjt0oA76ivNNH+PHwn17XrbQtM8XwS6jdSCGGF4ZY97ngLllAzn3r0rPGaAForzq6+Nn
w3s9cvNFk155L2zlaGZIbOeUK69RuVCD+Bpt98avA2n2UN7cSaqLaZgsUv9lXISQk4+UlAD
z6Urgej0UA5ANea/Fr4vaT8KNIsbq8sX1O8vZGEdnFKI28tBmSQkgjC8DHcsAKYHpVFV7G8
g1DTra/tX3wXMSzRsO6sMg/kaz/EvifQ/B+gy654ivlsdPiZUeZlZsFmCjhQT1IoA2O9FeZ
j49fCRolkXxpavuwAqRSs2c4xgLnPtXWeE/GXhzxxo8mr+GNQ+32UcxgMvlPGN4AJADAE8M
OaAOgoorL8Q69p/hjw5f69qshSzsYjLJt5Y46Ko7sTgAdyRQBqUVheEfFOmeNPCVh4m0fzR
Z3qlkWZQrqQxUqwBIyCCOtXNc1rTfDugXuuavcfZ7CxiM08m0ttQdTgAk/QCgDRorzyz+Nn
wqvbb7RF4202OPO3M7mE59MOBzVv/hbvww/6HvRf/AtP8aVxncUVyWlfEz4f67q8OkaN4w0
q/v58+VbwXKu74GTgA88c11tMQUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRR
RQAUHkc0UUAfMv7T1r4R8N+EdHuLXw7p0WoT6gZd0ECRSSosbbhlRlssyDnuRXjkM6+E59F
+I/hazRW0mVbyby7mN2mhb5ZY3wdwO04w3T8MD1z4tiHxX+074G8HJIkqWckMs0Ljcdu9ri
Tr0+WGMfRsVk+N/hjex/F2/8K6RpkV3Z+Ike/skdHSKAM2Lne6EYVGIYDnPmBRSt1Gd54p+
Ll74yv7DwZ8J45b661JA82rRqRDbx8FwH/hIBwz87ScAM3A+fYfDNr4b8c+JbCz1q5mWxuB
HPcEsjzvGo81vukY8zzB1Pqeea+udA8L+Hfg58NtQvIVaX7BZNc3l5JlpJhEhbHJJCgAhV6
D8yfia8IuPCmoalNfTPqd6CzASLtE0z8j1xlyaQH1b+zX4btLf4P23iK7s4n1LXbq4vpLiR
A0jIzlUBYjONijjpyfWvBPHZ0W6+Mfiu08N21pHZRXSRCOGaOCPzBGglwM5zv3ZAGMg19o+
HdKtfC/grS9Gi2pb6ZZRwZHAwiAE/pmvhI3Wh3B1LxBfXqs9/PcXr7GkJw7F8EgdgQOv+NN
gj1P4B6vofhHwj4w8ceL2httNutWFpBP8AZzM7eVGd2NgJ2jDHpwATXr3xV+HLfFfwppMGj
apZadGpeUXM1n5xaGWFoyFGRjh8/UD0r4tf/hNP+EE8LeA9QtvI0rU5luNKV2UyXQupQvmc
AheNwA3AgseoNfpDbQJa2UNrEMJEgjUegAwKYHxh8QrG68Xu9lZakf7C8KRtpen6d5W5ZTC
vltK2JFO5mUgcHAHua9T/AGZvDXhG+/Z8snfTtO1G4v5ZjqQkhV2aTzGGxwc9F24Hoc96xv
iB8O9Q8G69qfifT7Ke98O3cz3UptpD5mnu5y5aMghosktkDK85B615zpd5rXgvxF/wmHgHV
tPh85S93pbGUQ36gE4YCMKr+j8cn0pAbelfAXxRbfG651Cfwr/xTGjz3F7Zlp43+2qju9pA
uWJHJXOccDnoK7T4O/B/WIfEOt+MfivpMUty7H7HbXvlSqpYl5p2VWZdxZiASSQK9o+Hvjj
TviH4HsfFGmxPAk+6Oa3kILQSqdrocdcEde4IPes/4va1Lofwo1qW13m8vIxY26xjLl5jsy
vuAS3/AAGgD4w8RN4c1D/hI/FVrakWrXdzdW8MTRiCNNxEeIz0yAn3eua+k9J+FsWjfsuf8
I5aeHYL/wAQ3WlmSTMaCU3Uo3Fg7d0Lcc/wjFeOpp39seKfC3gaTSzaRapqEKHfCkR8iLE0
vCqAchQvbrX2jd3Ednp810+BHBG0h9AAM0ID4hnh8U2vgeP4XWl+mlMry3WvRm4USXNxM2/
yiy/wom0Ng4LZHbn1T9lTwZaWnhfVvG8tvC1xqdy9rZyovC20R25X2Z9xPrgV4bfeLdQtPC
F94gWzsBeXolnScxhpDLM5wVOchgz5/Cvtn4ceGR4O+GPh3wztCvYWUccuBgGTGZD+LFjQg
Z4L+0zpHh+68X+FYJkgtZ722uhdSrAGeRFaLy+hByCXw3bmu7/Z18UajrHgzVfDmr6p/at5
4bvjYpeMSWngKho2bPfBK/8AAa8x+MOrDVfjjfxW6yzNpFrBZKIlSQBiDMxwSDn94o/Cuu/
ZjS4vbn4g6/JkRXOqx2qZUKcxRYPA4/iHShAfRVeKftKPotv8H7xdQtI3mvZ4oUk8oGQbCZ
mweo+SJ+feva6+Xv2lbpPEXxA8D/DmMSs97NH5vl5wvnTKgJHQ4SKbr6mmI+f4Y9O1Tw3Fb
2bvpupx7JIzIjLJbyodwIPqDiva9V/aD1rxR8MNP0Pw9Yzp4suWXTtRELqspm+6Vtxncd5B
JcAiNTzzitb44eHdD8FeK7Xxvc2tyukXsYinW2mMaw3Ea/KwGduXjBH3eTGOea6H4IfDezs
5J/idq9hLbT3yMdJtbsgvYWZ5DN2Ejjk46A49aQzwDT/A0nhfxXq9lqDXN1fwvGsz6fLIsc
chjRnjACHdtZiMludvNe4fs8eGNP1W98VeNNRsjdSm+Gm2ZvP3phSFQXKlgMEuxzgD7teUv
rD3Ca74k/cSLdz3WoMsuoxLlHZnX5Qcj5SBjk9uK+ivhGun+Bf2ffDl1rErQNdRC8m+QySS
zXDlwqqoLMx3AAAE0kDPVppo7e3knmkWOKNSzuxwFAGSSfSvhvXvFlv8TviB4k1C5k8uybF
vYmbaqSWq5UKmepyct6F8dq9e+NXxTj1Xw3B8PfB8d2fE3iKZbM2tzayW8sULHlirqDtbpn
kY3elc58WvAOjeAfAXgG3t54laxaTTZ5GkEZuJJV84yN9Xhb/vvFMD1T9nnWZNT+C2l2FzM
JLzRZJdMmG7JHlOQmf+AbK6v4mX0OmfCvxLf3FstysNhMwjdNyltpC5HpkjntXgf7Nut2dl
8TfFPhyO4s2XU7SG/iEMoc+ZGTG6565wVbFet/Hu/i0/4Ja00kgQTtBbgMSA26ZAVOOxGc+
2aOgj5DuPD6xaFY6Hor2qXutXdrpsL27ICfMZc8r83QHJr750PRNL8O6NBpOjafBYWcCgLD
BGEX3OB3Pc96+MvhvDa+I/jd4JsIoYCLW4n1OYRK6gCKJhGfmAz87Dua+36EMO1fM3x98fW
l94v0z4bJIVgRvtV6+7CvIF3JH0OQqneRjr5depeLPi7ofhS21y4udPv57bR123F1FGpiWU
j5E+9vILELuClQxwTwcfLmn+Ezr3w51H42eI9SFnqF/q0Rtm80xO8HmGOYqVYHLO5OOfliH
4AHuH7OeqLDZeJfByyLJDpt2t7auHyWiuAWP8K9HV+w61q/tA3GtX3hXSfBPh2yubjUPEV9
HDvjiZo4Y0YMWdl+6u7YTkjgNXm3w3kHhX456JcFJI7PxDazaaWMnmbpBiWIsQTz8rjn1r6
u460CPPPDvwj+H/AIZ8OxWc3h+w1KWJS9xfalAk8sz/AMTszg/l0Ar5n8Tal4T1rxbeeKNH
sdD0vQdPRobKKGJbczx/xyvswTkjj0UDua9j/aG8awW3h4eA7A3E15qm1tQNpGXa2tQcndj
7pkI2jPGN/pXivgvwdD8RfHNt4O0+DULXQ7DZd66biYkNGCNkAAOBvIyR6DIpb6DPX/gD4H
S8d/ipq2mfY57+LydHtW/5drTA/ec87pDk5P8ADj1r6DqOGGK3t47eCNYoolCIiDAVQMAAd
hUlUIKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKADAznvRRRQAUUUUAFITgc8UteZfEfw
b8SPFWoRL4Q+I3/CK6d5IjmiS0Ejs2W3MG4IyCo6jG33oA8b+Dk8njz9q/xn4yuELW+lxyp
bFkXjzHEcZB6nMUefxPY19YbVyG2jd0zXifwt+Cuu/C7xJLeWHi62vtNvkRdQtnsCskpRCs
ZSQyMVwT06Yr23tQB4r+0b4gu9N+HNvoenzKLjXbpbV4liZ5GhX55CpDArhVwThvvY4JBr5
90GGTVPiJ4I8N3V6tz9q1WGaUTXLuSsWZSCr5PO0D0zXtvin4BeIvHPimbWvFfjxLxY5ZPs
EIsmC2cRYkKu2RRnGASQScVJo/7PN5oPibStf0vx1LDc6Y+YVFluUIeHTDytgMuR7Uhno/x
U1eXRPhN4k1C3uorW4WyeOGSQEgSP8ijAIOSWAHvjr0r428SQ3lj4CutPs9V0WY3Ijso4or
N1lfzCEAVmhUk8nvwK+lfiT8JvGvj/AF24KfEI2Hh9jG8Olm13pG6qAWbBG/5gWG7ocelcv
P8Asz6hdQ263PjaCSS3lWaNzprfI6sCGx520n6gj2oA7y8+D2kan4n8L67fanOtr4dt7Vbf
T1jQJvt9+xi5GcZckgYztHpWJ4i/aG0O38OeKrjwvpt1qeoaLeRabBvi3QXc8gZgyFCSyKq
Ox6ZA46g1du/hD4s1O1e11j4qajfW8iGN4WgeNHUjGCEmXP8AKq1n+zt4YtvhfrXguS+md9
Uvv7S+2pGENvMMBNi5OFAGMZ5DNzzRqByHgn49+KdW+Jmh+GfEGn2U+na6WgVoraWCa3l2F
s4fh0OMdMjPJPfzHxNa6B4R+J3iXwqyQ/2RYXge2ge78swI8aSbQWOcAse9Xpvgp8a/BHxA
sPEXh7T7bxPLp5Y2s013viUngNseRGV8ZzyR25rsNB+APjLxZ4jk1r4i3P8AZ9lfyvcalaR
3Syz3chx8oKLtjjxxgMTtAHFAHb/svWlxH8Jb7VHt5be01bWbm9sklbLeQQiKefUxsffrVL
4/axeXHiHwt4X0u3F1LG76ncJ9lM5VQPKTjOP45Ov90V7W2iW8PhRvD+kN/ZMC2ptbdrVQP
sy7dqlB0+Xt9K8ni/Zz8Oj95ceJtburk/enmkjd24x1ZT6UMDivgpo/9q/HDVtR1BHkbw3p
ccEYmt44TFNOxYkKo/uLwc96+lNXtDfaFfWK9bi3kiH/AAJSP615t4Y+C1n4P8YW3iLQfFG
pwNgpfWzJF5d+mDtDhVXlSchuvavV+1MD4FtNNbUPE/w50PU7FbFbrW7eO5hieRlJibDKdz
uM5GCOCORivvG+vbfTtOuL+7lWK3to2lkdjgKqjJP5CvKfiD8ENN8V61a+JPDuqP4b163vE
vWngjDJNIuPnYdnwMbh+INcNqnwV+OHiYTaf4j+LkE2kyOT5AhZwVzwGUBA46cNkUgPBtU8
WQavqF9f2Zv7vX9dvHuLWyjhkDGWR/ljBPykDKjIA6etfaPwd8Cv8PPhXpXh66YPqBDXN84
Od08h3Pz3xwv/AAGsv4d/A/wz4DvxrlxNLrviLaVGoXShRCD1WKMfLGDntzyeea9SZ0jA3s
FycDJ6mmIVmVVLMwAAzk18neH75fiD+2bHqlvfrc6Vp8c17CkZO0rCv2aNueDl3dwRnhvc1
7P8UPhlN8Q5LBn8banoFlZxyLLbWZAjuN2OZMkZwBjn1Nc94f8AgJFoPiXStej8Z3813pzI
qSeQkckkKsD5LMp5Q4wRjFIZ7Ffabp+qWv2XUrGC9t9wfyp4xIuQcg4IxkHmuJ+MWsvofwh
12S2m8m6uYhZW5HXfKwTj6Ak8dMZrv+1eSeKvg5d+MPEdxqereNLt7Zp/OtrQREpaDYF2oC
+3PX5tufmNAj5e8RfY7nw5Y6HY6ItpNq17bafHLFP+6O9wCvf+EHr9ea+zfHB8OaV8P573x
Bdzadp2lIs6zWspjljZOFEZ7sfugd84715/rn7Ouka9oB0m68V6qY1YPESsR8px0YfLnj61
i6n+zn4m1iLTrXUPjBq9xZWEMaxwzQmTEig5k5kxnk4znAwO1CGcv8FPCFv8WPFmtfEbxjo
8c2l2n/Er0m1ld3CBABnJJ5RQq7h1Yuetdl8SPgb4C0b4b+Ide8OaPPb6xYwnUIp2vriUho
iHYANIRyqsv4muh+F3wVuvhnrDXMXjvU9U07y5ETTJF8u3RnYMWChiM5B/76NdP8QfA2oeO
LW0sYfFFzpFgqypd2kUZZL5XCgK5DK2Bg8A4O45oEfJvhzVD4S+InhHxglukNrb3SWl7KLz
zAYbj92WxzwCVPX+HpXs/wC03r9nb6F4c8PvElzcXN8bwwSxSvE8ccbA7vLZD9504DA5rSH
7O2ki0ktjrr+U6eW0X2RTGVxjBDMT+tYGs/sz6vrl5Bcah8VNSvjawiC3F5a+b5KcZAzJ3x
9fUmgZyXwBu7fUfj/OVjhUWnh2UoI7eSEIXuIwRiSRz0GM5HevoT4pfES1+GngafxFLarfX
G9YrezMhjM7k9MhWI4yeh7eteX6T+zbq+g65Fr2i/Ey60/VY4vJNzDYAl19GVpCrD6irGvf
s7614v1O2vvF3xW1TVntGD2/+hRxiJhyCAG24yATxk4HNAjh/j1eWer67oXgPQdNh07xR4l
e3utTSBCWaZwEjSSQYyEDSv06qpxya9Z1P9nv4YzeGmt4PDMaX0FgbaGeGSRCXEeA5RWCs2
QDkjk9axbf9mzT4fEmmeJj401Y65YXBuf7QCq087EAHez7s8DHtmvZ9ds9Uv8AQLyz0XVP7
J1CVNsN55Im8k5+9sPDcetCGfEcmuW1r4WsNa/si5h1nw/eQX0YRmZd0TgyIdwGMhXXvX19
4m+IWg+Gfhw/ja4nSaxe2S4tkD4NyXAKKvXrkdjjrXis37MHiO6e7F18V7mSG7meeSI6eCp
Z2LNgGTAGSeAB1rqrL4ASN4c8NaNrnj7Vr6Pw+rpbGGNIgAeE4bcBsXKg9SD7DAB4nqXiy+
gTU/Ft3pbXeq6zMskcdpeyR752AWKNVVeQMKPU4JznJr6b+EfgNvAfgWK3v5Dca9qL/btVu
mbc0tw4yRk9Qv3R9M968w8Xfs7a21zb6x4V8XT3V3YTC6t7bUMRusi5wUmjxtOfVSPpWFYf
HDx98MfEcek/FTR9Tv8ARZspHePZqlzAwJ6lP3cwwM/KSR39KS0As/Ez9qHWvD3i/UNA8G+
E472DSpXhvL693Mu9H2NsVCOAR1Lc+g616h8JPixN8QbjXdE1rRf7F8QaFKI7m237lkUkgO
vJxypBGSOnJzXjHiTxF8F9dn1Hxt4Ts7nUtUu2MzQ6hcPZaa0o5MkiuV38gZVchmxkc5roP
2YfDPiG41rxR8TfEUM6HXAkVs9yu17j5i8soHZCxAX2H5tAfTlFMeaKPb5kipuYKu44yT2p
fMTO3cM+lMQ6ik3CloAKKKKACiiigAooooAKKKKAGtIqyKjE7mzjj0p1FFABRRRQAUUUUAF
FFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUjfdOKAK1/qOn6XZve6nfQWVtHy81xII0X6k8CsSb4g
eB7dLB5PFukhdRk8q0K3aMLh8gbUweTkgcetfLOn3jftD/ALR2pw+J5gPAvhFZG+wmUpFKV
bYGbpyzBmJPRV21P8GfBfhDxV+0V4n8baHpNpY+FfDsxi023jbdHJOo2mZQc8AZfjgF09KQ
z631LVtM0XTpNR1fULews4vvz3MgjRfqTxWLpvxC8D6xqtlpekeKtN1C9vo3lt4ba4WVnVB
lj8ucYHrXyB8fPirpvxY8CRah4RgvW0zwzqqjUIrqPbHOsgIik+UnK5Rhg4I3CtTVm+H/AI
Z+BN78VvAcd34e13xpHFYWdrYsFNrKrFZooiQSELIxJXB4UAjNAHuFrpvxK1T9oi41q08b2
EvgTTx5Eul28gZ1k8ofu3UDhtzBsk5xgV7FXnvwb8FReAvhbpWhOM6kyC51Fy2We5kAZ9x9
uB9AK9CpiMvXtYXQdFn1R7C9vxCM+RZQ+bK30H9SQBXg3w+8e6z8ZvFl942utJuLTwZ4VZj
p+nRL5s15ebT+8YDhmRScKOAXHUjNdD+0t48fwf8ACK607TpSNa19v7PtUQ/OFb/WMP8AgP
H1YVe8O2ul/AX9m+OTUNu/SbFrq4BIBnun+YoPcuQo9sUhnnyeOdb+OHxth8BRaReaL4R0C
T7Zq0NyNs12yEbIpQOFUuRlMnODnpxq/FT4sa9pPxt0fwb4U8TaJoaWVjJdanNrbYtWLlfL
jOPm3AAEbf7/AKA1J+y/o/8AZ3wp1P4i69dh9Q8T3c2o3V1IcbY0dhk+nzCRvxFcB8UfE3w
R1b4S+LfiFoGiwav4g1m9OlxXeoQs0onKjLxh/uhY8EFcfwg80AfQ+m2HinX9HjvPFHivTW
02WPzCnh9XhjmjIzkzs5bbjn5Nv1rzrXP2kUsbXUtb8L+CrvXvCGi3S2l9ra3KxR7iQP3Sk
EyYJHPA5HY5rjfG154k8DfsheB/AdiJBrniYQ6ZnO1o1ly7R+xIYJ9CaxPjFpT6P4W8C/s1
+BF+1X85jn1Foxy7Z+8+Oxbe59Aq0AfYmlala6xotlq1i/mWt7ClxE3qjKGB/I1m+LfF2g+
CfD0uu+Ir37LZxsEGFLvI54VEUcsx7AVY0HS7fw14Q03RopC1vplnHbh26lY0C5P5V8afFv
4iat8X/h5qnivRNKuNF0rwVqsFxZXrzcX29igbGBh1O1gATgMc0xH0d4Z+OXhPxZ45tPB2k
WOsf2pNDJNcRXVk0BsgoBxKHwRnIxjPUetep5wMmvDfhr4x8NReCdB+JXxAbTtB8VeKoVs3
uZT5bXqxuwiIXoMrtJIwOV7YrsPjVr9/4Z+B3irWtKdo7yGzKRSJ1jLsE3D3G7P4UgPKdT+
J3jT4r/GOf4d/C3V/7D0PSix1TXo4VmdtvBEe7gDd8o7k5OcCtT4PePPFifGPxd8JfFXiFP
FB0ZPOtdV8tY5CBs3I4UYJG8DuQVI5rmvh1qeg/A39khfGhmtrjWdaiN1GNwJuJ34ii9SEH
LDt81Uf2V9LttEF5458Z6vBba94zlMemxXkyrNeIG3SSKDy25yP++fcUAfW9FFFMAooooAK
KKKACqmoaZpurWUljqlhb39pJ9+C5iWRG+qsCDVuigDkbP4YfDnT79L6y8DaHBcxnckiWMY
KH1HHB+ldaAB0GKWigCtNZ29xJHJNHvaJtyEk/KcEZHvgmuag+HPg2DW7jWv7H83ULlg0lx
PPJK5wQRgsxxjaOlWPEXhOTxBqNndjxPrelLbKyGDTrryY5t3dxgkkdjnis3Wfhrp2tapbX
03iPxLai3wRBa6vNHGzDOGIznPPYipt5DOiu9DguAWtru70+bDAS20xBGTkna2VJz3IPU1h
az4S8R30t3NpfxB1TTWniCrF5MEkcThcB1GwNz1IzyfSpdShIv7PwlBq2q2kl7DNdLewzBp
YhG0YK7nVhg+Z3z7e1fSPDfjzTrt2vviKNWtdzFY7nSY1cDsN0bKOPXHPtQBp6fB4xsLW2t
76707WDHhZLna1tJIMcnaNy5z7gc9sc1tY8ReJtMFsLXwPd6s0n+tazvIQkRz/ALZVm45Py
/nXF3OqfGzQNfgivG8I67YTynbHG81pcbC+BtHz52ggng9fxroZPE/xAsNFN9ffD1dQmDD9
xpeoozleSTtlVOnAxkkmgDRj8f6ZFCzavpOt6Q6lRsudOkfcSM4UxB1bHfBrbs9f0m+sVvr
e8At2UOJJVaIYOMfeA/vD865/T/G9/e332aTwB4ktU+XM80MKoCVBI/1meM4JxjIOM1XuPi
l8O/OutM1bWYrGSL5LiDUreSAKCoOG8xQMEEdeuR60wOzgvLO7Vza3UU4jYo5jcNtYdQcdD
7VLGU2jZgj2ritGf4UyaTOfD/8AwjCWFyWjlNkIEjlO35gduATtPPsabp3gvwUq2reFrp9N
W2ZXRdIv2SPGBwUDFGBAHBFAHdUVRW1u45pJE1J3R8YSVFYJhcfLjB5OCc5/Cq1jY65BqV1
Nea5HeWcm3ybf7KI2hwCG+cN82Tg8jjn8ARr0Vz8N14rhmvze6XZXMCyf6J9kuCHkjyx+cO
AFYDYOCQTk8dKuvrdrE90Jre8iW1jMskjWzlSo/ukA7j7DJouBp0Vzmk+O/CGuahcadpfiG
zuLy2bbLb+ZtkQ5IwVOD1U/lXRZzTAWiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACg9KKKAPB
9Q/ZW+GeoeNbvxJI+qQx3khln06G52W7knLDgbgpPYN9K6P4b/AjwX8MdV1HVNFW5ubq8DR
q91JuEERxmNQABg4GSck4Feq0UAfOPiD9mJ9Qhl8O6D42fRfBd1d/bLjSY7GMuXySFEowzK
M/KHzt966bxr+z14Z8VeEfCXhix1W+0Kz8Ms32U22HZw2NxbP8WVzu9SfWvaKKAOc8I+DdI
8GaXLZ6Y1zPLcSeddXd5O009zJjG93bqcD6DtXR5Gcd6KKAPE/Ef7NfgrxX4mu/EWt614hu
dQnnaeNvtw22xLbgIxt+UDsK1PiL8DND+J15by+IvEuvrb28KRR2dvcqsOVz+8KlDlznk16
xRQB5l4f+DekeGvhfrPgDT9e1ifT9Tt5bdZLu48xrVXUgiMAAKMknGOSTXm3hH9lwWXiHSL
zxp4jt9Y0rQ+dP0m0tPIhL5BMkmSdzEgFvXABOBivpbPIooA5Hx78O/DXxH8Px6L4kt5Wig
lE9vNbyGOWCQAgMjDoefpWZ4B+EHg/4eXFxf6TDc32rXI2zanqMxnuHHpuPQfQCujh8VaXc
eJj4fhcyXatKrbSCFMaRM2eeOJk/OtoTRFVYOu1sbTng56YoAc6LJG0bqGVhgg9CK8cn/Zw
8B3MyWs13rTeH45jcJ4f/ALQf7CshJJYJ1HJPGcc17LRQBx3iT4Z+C/FjaF/buhw3KaE++x
jDMiRcAbdqkAr8q/KeOBXS6lpdhrGkXWk6nax3VjdRtDNBIMrIhGCDVyigDwWP9k/4VJrKX
kqarcWMTbotLlvSbeM5yccbsH03V6TffDPwZqXirRPE13osbajoUQh08q7LHbqpyuEBC8du
OK7GjvQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQByesavYaX490v7dcLCJLGeOMHJaRzJEQ
qgdSQp4HPBrf33N5ErQ7rRWHJkQF8diBnj8R+FUpk3+NLVieI7KT5cnqZE5x07VtUhlCz0i
xsbmS6hhDXcqqstw/MkgAwMt+HTpnPrV+iimIK5640HRbzU9Ws9Q0u0urfVoUe5jliDrOVG
w7wSQfl2Dp2FdDWFqUdzH4u0O+ij3wlLi0lwudgdVkDZzwMwgdD94dO6AuSaDosulLpUmk2
bWKp5a25hXy1XbtwFxgDHH0rnbX4V/D2yVltPCdhAHkMrbEIyxGM9fTj27V2Y6UUwOMb4f6
bY6dqa+H73UtOv7uN/LuDqNxN5UhHyvtdyODg4xisjwf4T8X24hvtQ+J2t38AjUfYbq1tcx
yAEOruI9z4Y8Yx06mvSqw2ubix8Vx20m+S01JC0bnG2KVAMp/wJckf7jUhnPyS/Fax1xALX
w5rWkzT7co8tnPbxZOGbPmLIcYyBt59uRqza94hsY0a88HXFzukK/8AEuuopti54YiQxnpz
gZNdPRQI8z1TXvhLrGr3OleJIdNh1P7ssWqWvkysFwxwzgbgOOVJHFdHpOqeFdd0t9J8K+J
rWQQ2yxodNvEle3TGEYDLDjjBIOe+ava94bsddNtcyf6PqNkxks72NQZLdiMHGRgqQcFTwR
XE2/gjwN4i8TTSat4bi0zxVp+wzyWMjWxnjydkgMbAtG2DweQVwegJBnW6PoutaBozWUev3
Ovyh2kWfVmXzMHkIWjUcZzzg498YqrrXivWNB1K2im8G6lqOnzusZvdNZJ/KZmxl48h9o6k
gGm+JdF8YjTIE8DeIobC6ikUsmpxG5ieMdVJ++CcAZ3everxv/Eel6LHPqOlrq90oHmjTMK
fu8sFkYZ5B4BJ5HBoA3YrmGY4jkVjgEgHkA9Mipa4uz8R+EfEupJaTiTTddSM4tb1GtLyIM
CDtPBPGeUJHQ+hqhH4S8VeFWmvvC3ia81xZJFaTTNfuTKhX+Ly5gu9HwBjduXtjnILgeh0V
zf/AAm3h+1sxPrl6nh5/MELRau62x8wjO1Sx2v9ULA4PPBroYZoriBJ4ZFlikUMro25WB6E
EdaYh9FFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABXkPjL422Gh6oukaBYjV71g20gyP5
hBwRHHCjySYIOWwqcEbs8V13xL1WbSPAF7Nb3D20txJDaCZPvRiWVY2YehCsSD64rzz4b2f
8AwjPwms/GdpY2t14p8VPbtH9oYooWVwsEAIBKxxRHOBn7rGkMdovx2l/teHT/ABNoL2JkJ
GRBc28w4ByIZo138Hojs3HCmvaLK+tdS06G/sLhLi1nQSRSxtuV1PQg151oOuD4itrPhHxd
4ctQLW2trl3iaQo3m7yvyyRo8Tr5YPPIyDxXP/D7Wdc0+y8ceGZr5RPpku6wuLhPlVpJpoA
WAzw0sBfHbzD2oQHGeNPHGlaH8QNKvNPmaKa48S3kNxPAWXdFHDAsuTgkgbVzgHIQivdNKf
VLnRo4INsN8FkE008O+Pz0ITfjKtgsGYccjuOK+RvC2j3fij4rjUtLYano+g3M9vFLdkyLJ
IQQSMndiW4kyWHQFcdCB9UaXd6TNdzeGIbbUxNcRm2udRhtJoQGiXZtaZuSx2uVbJ4xzypY
A32s/EH/AAjMNrN4ggi1BcLcajFbBcqOrKjEqrEY65A547VEuramuqDRZNNvMGDYuseSphe
fbn7inIHfJwucrnpS/wDCF+HZfD8GhTWr3OlQy+atrNPJJGcZwrAsdyAnIU5GQOOBVbypPD
lyq3GuWFh4agiFvHbTlvNBPQ+cz5zn5QuDxjHNAEcUdn4V029mu/FOo3cFw20CVhcSrOQd3
lBVLFicnywCAegA4qHSry10bR7JvDljrOvJqm27Z5bhpCiNtDyM8rYU858teSc4A5xbto/C
XgvS7i8skttPsHlBuGRmO6XaAMLyWkb5RgDcxPc1m6P4o0zWvEV5cabL4giuPLEBtL3T54r
dCDw4VkBBB6kEfe56DCA1VntT4+eE+KLl7sQ5XSl2iFEwOW+XO/PzfeBx2xnOjA2vHXJmuW
sE0vBWGNN5nyMfMzE7cHn5ccYByc4EVpHrs9tarey26Mctcy2ytHkjICqrgnH+1kE9qy7y7
1XTfFb3Nj4auL+ybal5eGYeYoIG0Qx/xqpJLdDydu48Bgb19pUeoX9ldSXl5CbJzIsUFw0a
SE4/1iqRvHB4ORyeKsxX9lPdz2kN3DJcW+POiSQF48jI3DqM+9c9NpuheFJr/wATR299Ne3
WVkWKSWeS5YtlUWPJBOeF4AUZ6DNM/tLQdH0aLxJD4fuYbq/XcLaGxP22V2y5jKAZ3ZyTk4
GCc45oEatvca6fEt3bXWnQJpAjVra7juNzs/8AGroQNvXjBbockZArYrlZb7xBrItNR8L3e
nJpnDMLuKTzJiH2vGenl4APJBO7ggYOdDV7Vdaxptvr9zptxAyTyCxlQS4527sg4UkZ6c7c
cjIoGbVFZuqaxp/h/TReapcskW5YwwjZ3dj6KgJPAJOBwATwAa0QcjNMQtFFFABRRRQAjKS
Rhsf1rPa21RY8RajEzDcczQZz02j5WHTnPrntitGikBn29reDUDdXNwjAIY1WNSoIyDkgk8
jnp1z7VoUUUwCiiigArG8TCRdAmuoZViktGS6BfoQjBiCe2QCM+9bNRXMK3FpLbvuCSKUO1
ipwRjgjkfhQBKOgoqnpbSNpFp5zbphEqyH1YDB/WrlABWZr0dw2jTTWUSSXlsDNbhwT86g4
HBHUZH49+ladFAFTTNQt9W0u21KzYtb3MayxllKkgjIyDyPxq3WZZfabfUru1kTNscTQyYA
5YkupwAODj8Dzk1p0AFZ+oWbyXEF9a7Fu4DgMVzvjP3o8++AfYgGtCjtQBVsNQtNStftNnO
s0YZo2Kn7rKcMpHYgggg9KtY5rltYt38P3P/CRacqpaK7SalbqAolVtoabgcugUHngjPTrX
UA5GaAKGq6Ho+u2htNZ0u11G3JDeXcwrIuRyDgjtXGax4f+Imn65Pqng7xVaz2LKpGi6vCX
iBGdwSVfnXOQed2CMcDivQ6KQHml5450NrV9D+KOgx6CJ5fsudRCzWN0x/uSkbSCOfmCn8j
W/baZceG/DMNr4GtbS5sIYl+y2Es5SNUznEcgDcYPAOR05ArodR0zT9XsJdP1SygvrSYbZI
LiMSI49CDwa5VtAn8F6WX8E2DTWUCknQw4COMj/Usx/dkAH5funPQdaBm9o+v2urxiPy5LO
/WNZJrG4G2aHPqO4yCMjIOODWvXm8Oo6H8SrYzaPc3Wg+K9H3GIXlv5d3p8jLj95E33427j
lWxwQQCOn0rWrqOez0XxGsNvrc0TOPs+4wXGw4ZkJ6HGDsPIz3wTQB0NFGRWJY+LvDOpaqd
K0/XrG6vgCfIinVnIHXAzzjvimI26KKKACiiigAooooAKKKKACiiigDC8XaNJr/hS90yBlW
4YLLAW+6JUYPHn23KufbNeRaBqHg7WPA7fDXx7MdPTTWEdvLPK1mVVfuIJAV2yxg7SMjcAG
AKtXvVcz4k8CeGfFbLLq9i/2pFKJd207286qe3mRkMR7Eke1AHnsWtfDn4T6DqdxoXiD+2t
SvwJGku9UN27bF2oZJST5cajjJ+gySBXkUeq6toXw41nxpdNLFFq8qT208+1DcLEx+zEpIp
wJrqWWU7SGVQD05r0/XvhD4B8Kraa3d6H4i8bXNu4Fnpk901zGsnXeUJCBRjlm457mvDPHe
oav42+Kej+Hb7U7bzIdRik1C0tLlPLtpT8nkQs+A/kpEfmAx5krjuaQz1T4G+F/wCz/CE9v
rVj9h1V/syJID5crFgxR8SjYzozyFcc5jBweCfcHk1CbVJfD7eGWj8PtE0LXqXSxkkrn5Y1
IYL1XdkHPbHNcf4dh1nQ7W2svC2iHU4UYrPJPMtvArKyo4+4W8xApRApZSFyzZOTt+KLaPU
vE+m2o8QGC7CyfZ7FG4zsPmSlMESEBlA3/IpbPJIFIDR+yWei2k+h+FYrXS3iia5KeQwt4w
ysA3A2j5gGKggkAnvmuY8GfDnwOmoxeJf7LuNT1y2bnWdSWbzLl8HEqiVjng8MBgfw4Fbnh
XXtP17VL1tJh1J7CwiS1/tG4jCW94RnJjPBcjHL42/3eprodRu7/wDsgTeH7e21C4lx5Jkn
2Q4P8ZYAkgD0BJ/WmBm3Wr+GZNVi8IySxif5SsSw5jRl+ZULbdgfAyFzuwCQO9Sa1feJkv4
bXw/pVtOiJ50895KY0YZwIkIBO84JyRheOueLNkb6TSmk8RWNrFcQtvb7OxljbbyJFyoIPG
cYJGOp61HoGv8A9uQStJpl5pk0ZyIbyPazRnOyQdsMOcZypyCARQIm1hdcudFEeiy29jfzA
KZrlfNFsCOWCjhyOwyAfWiyg1SbQls9buoo9QaMxPcWJKBzjG9A2dp745x6mqdn4curXxAN
ak8RX91LIrxzQSsPIZDygWMABCp6MOTk7ieMS6h4T0bUtVXVbtJ2voyphnW4dWt8f888HCZ
/ix97ocigZWsovC/gkQaTHqK2X9o3BaGC6u2dpJW5bbvJOWPJ9WY925vXl/rkWs21vZaGtz
p5x9ouTcqjpk4+RMfNjq2SvB43HirdxZWbSSXh0+K4ufLCZ2LvdVJZVyfc5GTjJzWXp194q
k066bVNFsbe9277aKK8Lo+eiO2zKkdyAQeo9KBE+r+I7bR9RsLS4tLt0u5BG1zHETDb54Uy
P0GWwo6nJ9OafY+G9D03UpNTsNPjt7yUMssyZ3ShiGO8/wAXIGCc45AwCafo7649m669a2c
VyhwHs5WeOUf3sMoK/Tn6moNGTxMt1dNr02nSQSYaBLNXUw9QUYt9/sd3y8kjaMUAT2/iDR
rzXrvQbfUYJdTs1V57ZW+eNW6Ej/OMjPUVqVH5EPnCby1MgBAfaMjPXn8B+VSUwCiiigAoo
ooAy7rT7063bala6jKkccbRzWbcxTA8q3qrA9x1GRjpiyg1Bj++eBFK/dRCSD9Sf6VbopWA
5bVH8Qafrnh6OxuftVte6g0V95yqDHD5EjjYAB/GijnJwx/Dqa568vbaTx3pmlvNCJo7Wa8
WNjiQ8rGCPbDPnnuPw6HI9aEMKKKKYgoNFFAFG1kK6hd2jFflIlQbiWKt3IP+0G9qvVkXsa
2/iDTtQNwsSsHtWUxkmQthl5HTBQ9eOa18ikAUUUUwM/VZHt4IrxXKpbyB5QO8fRs8HoDnj
0q+CCMg5qveLazW7Wt1tMc6tGVJxuGDkflmvL9S+Jk+na2ng/w7odxrepRxtgREsI1+bZ5j
DgDhQWzkZBweRSGes0V574Y+IU2peLj4N1jQbzR9ZjtzdNFcAyK0QbaGSRRtcdycjBOOteh
UxDZEWSJo3UMrDBB7isCz1a4tfEz+HL63cK0Rns7rbiOVAcGPOfvr79QQeea6GqGqabHqVn
5fmNBPG3mQTp96GQAgMPzPB4IJB4NAF+iqVlfpdy3duElSSzl8mTzIyoY7VYMvYghhyPcdQ
RV2gAooooAyNX0WO/hmltZBYam0eyK/ijUyxEcjkj5lz1U8HJrItbubUbVNO8X2KafqUNwE
hnhY+VNJjKyQuRwSM/KeRyORyc7xZ4hmt/EMumG61GysLCzivbh9OgEk9wZZjCiLwx2qVLO
QMgFeQM5ZZL/wkU3ij4f63fS3cmmG3livQBHNskHmROdoA3o6HkAA4XPU0hktxqmtpp2t+H
NREVxqlvB51s8Iy1/bEkfc4/e4VlZVyMlSMbsDg/iJ4khvvDMr+H72xlTT9S0xdDOjxfary
C5LnfFJCHTZkKU2kj5SwIrorK6vNXWfwLr2q28Pj/RojcWOpLHgTKciO4UD1AxJH9eCpBrg
Z9Ams9R03Xr7VLf+27rxLpFrf232OK3m+0RzszEmMKJdyy7g20Epzz0oA6NPil8Ro0jNx4C
1gHowHh6bPT/ZnYfzq83xN8bgjb4N1RskDH/CP3XHr/HXslc14u1vVdITSLbRLS0uL7VL4W
cf2uRkiT93JIWJUE9IyAPU0xHAJ8WPFojdpPh3rmV+UFtHuV3HPPChiBj171EPjB4rGd3w3
1sn0Gl3n/xqu7R/iVuPmW3hrb/szXGf/QKRLn4kfbXjk0nw8YNuUmW+mBJz0K+V6d80gOCu
PjD4ujj3R/DjVnJ6A6ZfDv8A9cD2qn/wvDxeqHzPhXq4cdALK/O73z9l4r0ia8+JEccXk+H
/AA9O5X95nVJkCn2/cHNT+E/E15rdzq2l6zp0Om6vpU6xzW8M5mRkZA6SKxVSVOSOg5UigD
gNP+NmsTOYtQ+H2qWj4zkWeoMv/pH/AJ/nO3xwSKUw3HhW/jkC7gv2a9Bbtxm2Few1Xmjum
uLdoJY0iVyZldNxddpwFORtO7BzzwCO+aAPH5P2g/D8CFrnT5rcqQGWWK5UjIyD/qKhl/aN
8KrPbRQw+YszKrSMJ40iJx94tCAACcZ/lXtgUZqpqlvJdaPe21usbSzQPGglXchYqQNw7jP
WmMw017xUwJPgiXaO66hAdw55HP06461NoXi211jVLvRbmyudJ1m0RZZbC727zGxwJEZGZX
QkEZB4IwcVwOifEuK38P6V4V8JaLqnizxDZWsVtcxBfKjtJUXay3M7fIjAg5AyeOlc54wPx
G8M6ronxD8Syaddz2UzgWOlQsoghK5lt/MPzTb41ZgSAPMijAHzUgOj+NmpeJNM0xtU0+Q/
2NpVm17cWyZDXk/mxrFGxHIRSS5A+9gDvXlvwV8Jx6noAvCsseqW7m5+1GFjK0jzGMOyrL0
3wk4OeFc8bmq58XfEVz4qmOnW95MfDuvXVlbWsiPtD28bCSeZAQODI8CbuhxweK9R+Fen3d
z4b0fUtTt5onCySJHIMCICR1ijKscqyK7jKgAgigC5q3izxLY6BZaLZeGZrDXdSmFlYpNcL
c+SmBm5kKnpGvzNn+LAyc5rM+HOhTaNpXmaxqNxercSSWGmmRUaa5i8ws9yzKMt5pBfkkBN
vcnPUyX0N94/iewuvtosQ9hc26lQI2kCSbiSeQFjPABOWPOAcbkcmmppjXukRLqC2UbwQwW
jI2CnymNeQA2V28kYxzigDO0668Ja9YXXhix8mW1tlEctvCrpEVDYIVsBZF3Ag7SRnIPcVW
e6bwxqFvo3hnwfNJpayh7yWAeXHbq/A8pP4yDgsq4CjJ68VrWjavfeHZI2s10DUcGNV+W4S
I9mXGAwx0yBz1FaMFrINLWzvLuS6fy/LknOI3ftn5MYP0xQIypPGOgCfUra3vDfXWmMiXVt
ZxPPLGWOANqAk89cZxg5xio/Elta614V8ybXrvQLHC3Et1G32aRUHzAMXGUGcEggcAg8Eit
DT7DQ7Vlj0y2tFksl+zfugpeEHDFCeoz8rEHrwaoafqWneKpLm3udDuVhsplkhe/tcRz9ds
sec9w3XDDAOAGUkGNYXHiXRdMv/DvizyrR0EourWGOUXXTGd2QF65AAPPUYqxdw6T4r0250
ldW86O3mEN4LG42MHXDGJip3JnIyAQcH3qDVtSh8LwIul+HLm9e4kaeSOwhAVRkGSRjwN2D
nHLOeADziY6RY2cD6p4c0bT49Tkh8uJ2j8kFS27DFVzjJLYx1z0zQIZ9oPhxNN0iz0vVdUg
dtrzhjMbdCcBnd2y3JAwMkDJ6CrOpeG9G1e/t77UbYzXFsMQv5rqYuc5XaRgnuRyRx04qbR
11uO0ePXpbOa4VzsmtEaNZF7EoxO09sbj0z3xXL65a6lHpuqL4r8W22n6HdSriaD/RZIYy2
3yN5J++MZcEMCTjHGADV8T6xrultY/2HoMmpxtKr3kikEQwBlD7VB3PIQflUDsfYHpAcjNV
dNtGsdOhs2u5rvyhtEs7BnYdskAZIGBnqcZOTzVumAUUUUAFFFFABRRRQAUdqqXOp6dZvsv
L+3t22+ZiWVVO315PT3rPk8UaKJTFDcS3beR9oH2S3knDJnHylFIJyD8o5wCcYpXAz9Ogg1
Txd4iuJ9s6W/kWKqVwYyqeacHHrKDkentWjbaRdaXbpb6XfyyRCRjsv3acqp7Byd3ynkAk8
ZHHBGL8OJ0uvDd3dSpLFqFxqFzLeRToY5UcysEDKQCP3Yjx7YrtKEMxQfFIjcFdLZz9wgyA
LwOvXdzu9O1W4zrHlxtKLQyYO9F3YzjjDfX2q/RQIyNJ1yLUzcQyW09jdW0nlywXCbTn1U9
HU84YccHuCBr5FMkhjmjaOVA6MMFT0IrHTwpoEZYx2Ozcwc7ZXAyARkc8cMfrTAn12y+36Y
EW7ltXhmjuVkik2HMbh9pP90hSp9QTXzb8Zdcv9Y1TV/Enh1dRTRfDUJtW1a31Robdr4lR9
wSgssQc8RqS8mFPAr6gNrbtbPbPErwuCrI/zBgeoOeo5rl9V+HXhTUvCs3hu30yLSrKS5S8
C2EaRbJ0ZWWQLgrnKLwQQccik0M5PSvjNYw+G9YvvEukXulzaLaWlzJBKUeeZbgskIKg4jk
dl+4TxuXJ9Oktfid4XXTtIn8QXqeGbzVVcw2GqyJFMuxirZAYjGV4OcHI9a808T/BTXribW
tH0O9M+l+JLeKLUL7ULvMgl84PLOyBP3km1EWMAqqjcMDPMPxL+DXirxVcX18r6VrkMcIjs
rKdWiljjiQ+VCHJIw8pDyMNpYKBnFAHaeKNJ8V+JNWmxq0GieHY0JlvrecfaUKjopxg8ls7
uFwMbssK0fhdq1rq3g9NRtPB+oaEsiDBvSrS3YUbEYuTuc7FTlgByACQK8hh+EfihNB8F/D
/AF7TLv8A4RKGOW61BdGuFaWe8LKR9odyoK5LvwCOAvOATL4r8N+IvDvifVbvwxoWqJ4R8L
6BDZBEml82+YTC4McA6tn5EZ+irvABOAADvLp/EVn8RtN8U33hd9T1S7iGn2+nWsin+y4RJ
mSeSYnb8yvyOMlABnqvp2k65o+uJdvo+pW9+tncNaTtA4cRyqAWQkdxkZ+tfHHgbxbfaV4p
13xx4mspP7TsLOZ4447SbfeXd4A8cUryAfImEiQcAlvlBGTXR+B/E/izwp4Ks/C3hv7Dpmq
jV/8AhHG0+5SOQLfn9/dXkjoQNiqWVUGR8o57UAfWtFfPtv8AGbWtL0/RL+/uLfUNHutdvd
O/tCWDynvLWGBmE6bTtH7xWHAO4AY5q54V+O1/4o8e6H4Us9DsZ5bgGPUjb3u97R1hV5X2g
ECNXYR/M2SwOBxQI9S8SQ6lZyReItIW4uZrJWEunxt8t4hGMYLAKynDBsE4BAByK19J1Sx1
rSbbVNOnWe1uEDo69x/Q+1XOo5rgp3tvh/4i82Gwm/sLX7xBK8JylldyHbvZf4UkOwZHR+3
z0DO+qhq2q2mj6dJe3bMVXhY413PK3ZEUcsx7AVHrGtWeh2Aursu7OwjhhiXdJM56Ko7ngn
0ABJIAJrxy0tta+LuvSXJupLXw1DvhnvrZiFn5Ia3tG/u9pLgfewVTAyaAC1fxR8T/ABXe3
GjapPoWlxIbS51iyZd8aBtzWtqxBVpCwUyT8qCoRBwWM2p/D74h6XqQ1ayvrPxbcoFjW8eR
tK1MRjoDNF+5m25OBJHjk5r0y9vNN8IaPYaPo2mo07L9n07S7YBN+0fkqKOWY8AepIBbo+t
6lFqv/CP+Jhbx6m6Ge3ntlZYbpBjcF3EkMhOCCeRhu5CgHjNv4his4NWTxXb+JYPGMskUul
i60ZVuXuIo9iiKWHMM2eQcbAVZgRgmvaLDw/p+qT6N4q8QeHbOLxPb2qgy7Q72zsvzqrexJ
Gfr610ZVTjIzjmlpiCuE12//tjx9oGjafY3Vw2j6gLq/uViHkW4a1mCqXJGXO9DgZIDAnGR
Xd1xeueBZ9V1O6u9P8Xa1oMd86SXkOnvEBMyqFDBmRmQ7VUHaRkKKAO0rhvid8QbP4d+E31
WbymuZMrAsxIQYGWdsckDjgcklQOuagudX+JuiAWUPg+18TRwqf8AiYpqaWrTDnG6NkOGxj
ODgnkY6Dyf46R/8Jl4F8HeMVtpW025gjma1GWYF3gn2ZUjLFI5AMdSAByQKQHPaP8AtFeOr
qePUZtKuDp0krKZHskMaL13NAjebGgGTu8xyACcN0r1bwx4jXxV8chqOiafNELXRjaa8zp+
7il8wPbqj4HmHDSMCOCjKe+K8a1jxFoFj4HitPD/APZ3iO4vzHGGVT9ovju8rYqMCwKhgq9
WGSTjac+s/s8QT/8ACP6rqErboz9k09WJzue2tUjk56HDZTI4yhoQz2+iuDtfin4evPGWn+
HYre+CanJcQ2OpNGotbuWD/Wxo27cSMHnaAcHBNd5TEFYvibXl8O6Kb0WrXlxJIsFvbKwUz
SsflXJ6DqSewBNbVedfEXxFDaqljaw+ZfaYY9WlnZsJZxIWJYj7zsyJKAigkjOdo5pAee69
rfja/wDP1y3uJ0fT7iJbU6dN5NkbkxrMsTRn95OJAwhMkmwBpBtjBya7rxLqCeOfCvheOxu
IbfQfEckbTXjReZLCwAliRAflVyyFdzZ2sAApJGNPwz4b+1/CsaHqlnNZS3iytKXYGfczsV
mcgn96flc8nDfSvN7Wybw38P8AWL/xD4kNp4Z0zUWun0uzt8XJvElVzArsThWnG6NUUHEi/
MBTGeUfHXQdJ+HHi7QLXw3YbHvJFSG0gupZ5ZLcNuYMjkiMByFTbxgtkcV9QeCdNfR9OtY7
y6hkZbdYUlG3EhaSSTIbAyWVkJHr69T85+A9IvviL491Pxt4205Z7++mhFld2d07x2ETAYt
gImByUb72Dt5Y5w2PefGd5caTbRaX4eimbxFcCaW1zCRD55RU86WUgKVjRy2DkkR4HK4pAb
vhrQrUDWrqaOUDUr6SZoJI2j2oYxGFIbk5ALH3Y1YtLG40bXVsfD3hWys9IYJ9puhMsOcLh
fLiVTuIwAd2zjGM4qfS3l07wbbSWK3GsiO3j+zqAElnG1Rli5AyTliTjg9OOZbTUdeuvDct
1JoS2mrqXRbOW4BjZgxCkSAH5CMHO3OO2eKBDPEHhuPxJGtte6lqFvZeW6SW9nOYBKWGAzM
vz/LzgAgHPIOBWrZW722nwWk15LeSRxhGnl2h5MfxNtAGT7AVkeG38WrFNaeKoLJ5ozujvb
JyI5wWbjy2GUKjaOrA9c9q8O8HJ45g/bQ1+DxbrSXMMmjS3Fla20rGGK2M6rEpU4AYAEnry
TzQB75o/h3RfD8EkekafHa+ad0sgy0kxyTudzlnbJJyxJ5NWdQW+fTpk0uWGG8ZcRSToXRD
6lQQTjrjIz6iodekSHw7qE8mpSaXHFA8j3kYUtAqjJYbgV4APUGvmXRvEXijw/4V8EeNrrx
BrF9qvjDxOkNtp95dtJG2nSlgqlPughQrhgAQWHbigD6N0WS80zT7TS/E2uWl7qjMyxzfLC
90oPDeX2bHULxUsljr0nieK/XWkh0qJCn9nrbA+dkcs0hOQQcYxgYzkHI2/N/iO68PeIvi+
3jSPWlu9ITXbDR0nFvJJPHcQNvNrbALt2u+1mk3A4DDkGvWNQ+P/wAKtM1y+0e68UxfabGS
OGUxxtJHvc4ADKCDj+I9B3NAzs/Eum+ItUSyi0LXU0dYphPNIYPOabaQVixkYRjndznHAxn
I0L/R9L1YwnVNPt73yNxjE8YcKWXaxAPqCR9CazfD/jTw54q8OzeIPD2oHUdOheSNpIoX3b
k+8oUruJ9gOe1edWf7TPwkuIGlutcudOxHJKFvLORCyo+zjAOST0A59cUCPYba2hs7SG1t0
2QwosaLknCgYAyfapa8u8RfHbwD4X15tG1W41BbhbBdRJSxkZfKbG3tknnsMDBBIIxXCD4s
a3afG7xNqmvXdzZ/Dzw1bG3mbbGIxcuFaPhdzysVPCjBXPIXHJcD6MHSjNcLf/FTwfY39pp
8mot9ov1szanyWKTG6ZlgAIHfaSfQDNcRpXjLT/DOoav4v8V+PJfEupXVyujw6RoltI1vHM
g3mG3iyTK43/NJnjocdKLge40V4D8QPjdb2M/gqbStXl0LTdQ1KU6hJe2J802tuA0wVTkg7
sx/dyWBwcDJ9p8N+INL8VeGbDxFos7T6dfR+bBI0bIWXOPusAR0ouBq0UUUwKz6dp8l8t9J
YwPdqnlrO0YLhc52huuM84qxtHpS0UAYUdja2/jea8t4RHNd2ai4ZQB5mx/kJ4yxAZhnPAx
W7XPObBfHyzNIgvPsKwhQrbirOzDJzjH7tscZ689q6HNJDCiiimIKKKKACsuyun/t3UtNlu
PMaMR3Eanqkb5XH03I351qVzDSLbfE9Qdii90pskyYLGKYYAXocCZsn3HTjKA6evJfFmteM
vDfizS763ka+sWumil01XVPOjkYrGUd8AsCE+XPBf3zXpLa5pS6k+nG+h+0ooZo94yoPPI6
jjn6Vl+LvDEXivR4oEn8q4t5BcWsp+6ko+65xycc8Zwc85FDGRfELWtU8P8Aw91bWNHtmnv
beHcijBKDIDPyQPlXLckdK8H8UfE/xxH4H8MajpHiJLLUUWa8vYpFguPtNpGoffJ5YGxi6+
UFUjeS3Ir1y/0nxt4m8PSeGNclsY7a6ja3vbqGFl86POG2jfldy8ce5+XAB6rwz4fj8PeFt
P0NnFwLSERb2GeB0HOSQOnJJ9aAPmjR/jR4qEEuk6zc6N4j8S32q22l6dD9nSOC0mWMGa5l
25JCs2AcjOwkYGaxdf1TTU0ez1bTvBunarbXuoXOsa8qxBH1RvtTw2sqPIWaNJ3LlY1BON2
DjJP0H4h8I+G7LXoJtT0XTbvw5qVxuu7a5sxKkN2f9XODyEB5VuMZYHIJOcHX/hzYp4mGn6
d8MxrGj3BhvmvJNceNBdRF1ijkjYkiJFdiAgYcgbeKAMDWtQ0PWPF1j4d8TfD+FbnRorOLS
7a0vR5SJe5SSRVChQ0KxOwxnCqWGMccn4Ctfh74JvJvEsY16WFIZxpllFdRkPp9pKxa6dlE
Q2M5JCsx3cfePT2aX4Vx39lr17c36af4h1mwGmreWEeI9OgClRHArexOW4JycbRgDyC4/Zc
1/wC1XUB13S9YtZry2CXeqLI1xDYxf8uyqoCgHCg7SuQMfLk0AfSmh+ItN13whYeKLV2g06
9tVvEa5HllY2XcC2enFcx4i8ZeCta8H6jYx6tDqP2yF7cW1tLtlYlSc9QVUAFi5IUBSc10O
t6RJeeCLrR4Ps8cptfLTCbIsgcDbk7V4xjPArkLzwtp/jb4Z2s8DT380u24Bvmw93GJTIbS
V1AzET8mBxgKfmHUEcl4a0DXPiZDbXOuahPLoEMQgmveY31YBQGSHGCluxGWk4aU+i4Fet3
99ZeGtNs9L0qwRrl18ix063AQEKB+CIoxlugHqSAXaTrEOq+CrfWPD9mCstqXtrV8RgMAQI
zjIXBG3jIGOM1meCIba7sJPEM159v1m8+S9ldSht2UnNuqEny1Q5G3JJOSSSc0DK9zcWHgb
R7jxT4nuPt2sXJWItBHukmdj8ltbp1xngL3OWPc1zng2Ww8QePpte8U+INMn8UwK6WOgW16
kv8AY8JGGG1T80xH33xx90cdbnhmxOo67q3jHxjdg61pkksEdiwHk6RApJymfvNIgBMvcHA
2gEV872dv4qk/4QLxRouhxabLrPiS71Kz8/av2mW5JERCRsWEMcK7m3bc9B1zSA+16M18z6
n8SvEmo/CnxBdTaq903hbxKbPUrvT5Psc99p8UiiSSMIcoQXUHBwQvXmqvinx58R7DXfGh0
bxtC2m+HNNsLa3CWCNLc3tztEYO7cNxJBY46HAA+9TA+m7ySaOwuJLZQ86xs0at0LAcA/jX
H+ANd8XeKNDsfEXiHS4NDt7q0Rk0/BafeQCZGJ+6vXamCcEEkHgeCav8QvHWlaB4x0G28WS
6rrOp+ILfw3pM8xjiaKcxqLmRNgGxAzYXg7TjknNdFrjaz8MY/hldXfjOe506LVLmxurWOV
51kWSOVtu9iXlZCuxcj7x4A4AAPS/il42HhbSLWyg1qw0W61Fio1C9YMlrGpBd/K5aTgkcD
AzkkV4x4lj8SaXP4L+GPizxXpknw+msWvLjULCFoZZbW1VWVWfe3X92dyY9q868Vav4ktNC
8fWza95U1hpNnot2mrET3dy80jO0MZJG0IkzBmw2fLBGB07HxjpF3458SeHdL8E620Ung3w
o1zHcta+bHeSRyIEjweNr+TkHkEY4INMCv4x8O+G9G1VdS0vVPE2q27aTNrt7YzTJYzrpyu
EbfL5XnOXJICsQSAckVu+EfE0f9uab4et2U2vh3Z4i086fbG1B0uaykeSNkBIOHKJkkklge
TzTdciuvin4Yh+Ith5+kv4n0lPDMumy2+6e+AkExNt82FBbzULP8oVS/QVcuta8G+BPEhiu
/E2p/wBvx2MGmyaT4Rs0uPstvDny4pJXRiWGTuIKZ/ujikBxfgbWtT1fWvhdqejwLe2Fm2o
SWmiWULOmlu+6OITz/M2XO5yzY4BIFfaibti78bsc46ZrxPwV4jsph9l8Fa1eRTMxcaL4i0
5LRZjyWEUkcaYbrz+86H5e9ep6Z4k0++0JtUumGmiAmO7iunVGtZF+8jnOOPXOCCCMgimI2
q8e+JwistdeZXjmS+s0mvLZCpnaG2kLSBR1AeGSZSwxyAufmrT8ZfErTLfwtfPpeprp6TQS
Rw63dt5FtC5U7WjLqTM2TkCNGBIxkVi6NpHgnV9Qs7p5ZLnQL3TzdoZ/MRbyaJ2E5uzIPMk
IyhCSMQMMdvGaQz0fXvEcWm6Fb3Wmqt7d6gyw6dCDxcSOMrz2UDLMeyqTXyVrkt/8UfiPp/
grw7rjDRNDv0vNQv8Ac3+mXRmVJbgYByC7rHGvQDJ4UZrsvi74+vWspY/DlrNNqd/ZrHDHF
hG0zTXcIJOo2y3DFQOhVAvAI57j4R+B7HTdM+1/2baeZcjLXCWoiWSHaAFKiRgQ6Mdv3toz
nlsAA6Tw9ptroqS3cejy2EkEM0xUFTG0o4Me5kV2CkvsY/e3u3QgnjtH8I+MfFMWiPrniWb
UNH1BjqOv2izlFeVwClquCSkUa4ynG7vndx6ze6hpl1qk1hBvudQ0yH7V5ELYwzBlVSMhWP
Xg9MgnGQai0nR7zStMvLGxv4Y5mjDR+ZGJAszbmeaQDaWLOxJGQMKAMc0gGDUtY0u91TUte
/s/TvDNrBmEhiZo9hOWbHBDDGAORgDknh2r3+uanodhN4JltXN8ySrezjdFHDjfkrnJ3cLx
03Z7VoWdndXOiw2/iaKyvLiFlZnRcxuyEFZNrD5TkBsc7T0Jpscdvd+H5E8K31larKzGO4t
41ljVi2XYKpALZLd+pyQeQWBqQNK1tG06qkpUb1VtwB7gHAyK8yHgzWj+1A3jvygujDw79g
MhkGXmM27aF68DnJrtvD+k3+i2E2n3Gq3GpRLIWt7i7ffPtbkq5wAcMWx7YHarOiwavbacI
NavYr65RiBcRx+X5q9iyjgN2OOOPfFMR5l8bv8AhOtX8Pr4Q8M+Fbq+03Vnji1HUbaeMPDb
lv3qrGzAlioxnOOTUTeCNa1fxBaeNbzREs08MadJD4Y8PNKuUmKY82ZlJRWO1VCgkKBnOa9
L8S+KNB8I6HPrXiLUYrCyhBJeQ8scE7VA5Y4B4HNZmifEDw14j1K00zR7p5r+506PVfs7Rs
jRW8hUKz5GFJ3AhTzwaQzwfwL4M+J+l6j4Mk8S+CY5LPS5LzVJxHfRvLLfyn5ppecZ2s4RV
zzjJHUOi+G3xGiu7nxFdeF7SS/kur7XmhjuIixuvLMVhbjsViX5uuMsOeK+hfEvifS/Cump
eaj5skk0ggtrW3TzJrqU9I40H3mP5AAk4AzWJJ8UfCdv4Qt/Et5cXFvBPef2aLVoSbgXe8o
YDGMneGBGOnGc4oA4fQ/C/wAQPB/7O8nhfStNin8S3cTwwJBMii1eRPnmllYjc2/e5IzywU
ZAzXBR/BnxhqthBZyeHbezsvtGnaZ5N3cRhk0q2/ey52bsPLNycZ7V9SXl1HZ2E95JhVhja
Q7ztAwM8ntXlmj+NfiJqnwwuPG1zpOh6a502WazsPPad7i4x+73PuVUUnA25YnP3l6UAO0L
wRrEmveOfFHjPQNPvZdWEMen2KzCYpbQLmOE5UKuXAY4JBY+1ZGi+DfFmm/s7eL9N13T7N/
EuuQ313LFFMDvnnU8O7YUEZA44AUcmvRvC2oeLJYt3jX+xbC7uQGttPsJHkeNQMtudiN5/w
B1QB6mtbVtN0LxNpV7oOrW9vqVnIBHc2shDDswDAdOxoA8B1TwXq2n/Drwh4T0+/tdT8ew6
hpmoNGrM0ccVtgDcR92FFB5ONzE45bFbh+Gvizw/wDGHQvE+k2Ntr2m2Oky24NxdCBo7+aQ
tPdMNpzvyc7cnnGMAV63ouj+F/CsMWkaLZWWliQZSCLCvJjv6tj8a1xcQG4+z+cnnbd3l7h
ux649KBHz746+Gnj3xJN411ux03T4by50yLQ9FtlmVfLgeXN3KTjCFwWxznHXmvZ/Bmj3Xh
/wbpmi3S2yGyhWBI7YHZGijCrk8sQAMtgZOTgdK6CimAUUUUAFNdlVfmIAPHNOrPutQhjkk
tfm85YjMy7ScICRn0zxwKAKPh6WC/l1LVY4JomkuDbFZ41V1EOUxkE7huDEHP8AFWzNNHCA
0gJ9MDPOPXoPxrj/AAn4ktNWZlsXhW23ZWOPaPMJeTMi4PzK2N2R65rptUvYrKwlnlGVVS2
WB24HqccUkMsw3UM0asrj5mK43DO4Zyv1GDn6VNXJfbvssMkMV+8rR+Y0ss3yi02ogwGK/K
PmVvm3HDsckCugsLqS6WRnKEByF2Z6YHXPv+YwaExF2uf1rXLy0nW00jTJ9RuxLGkiIoCRq
+fmZiwwB944znGByeOgrzTxnZatb+KbfUPD+uvo08+UufmjaKdfJYRsY3b7yyLGu4AZEoBz
jgYFSD/heMy3Cz2fh62CXUht9l9IC8OTtD5ifnGOQfTjjBxdS+Dni/xX45i8ReLPHzCziV1
j0yyg+SIMFGAzdeUVslfvdAK6Ww8Y+ONLtbmfxf4RMkcabom0vMkkhLABSnOOoBO7r6AZq3
/ws2M3KwxeEdcnLxq6tHHHg7hkDBcEHGDyBjvzQM818ZfAay8OeBtQ1/wX4k1y18Q6Zbvdp
LLcmYXZjXOxkIxkqu0EYxnnOTXsXgCS+m+H+jy6lGqXr26tPs3hS5+8QGAIBOSB2rgNeuvi
R40tb2+020uPDOl6LdxzJZl1a41kRMryRlkbEakAoACcnIPHFetaTeWeoaPaXunlPss8SvH
sxgKRwOOOOlAi7RRRTAiuLeK6t5IJ4xJHIpVlPcVi6LcT2Fw2g6neSXNwhL2txNjfcQ8dSA
BuUkqR1IAbua3u9ZWu6UdSso2gfyry1kFxbSAkbZF6A46qeQR6GgDWorO0fU01bTxdLDNbu
GaOSCZdrxuDggj9R6gg1o0AcZfLc+JfGF74b1BzZ6TZRxTtbq2H1INnkkdIgwKlRySOcKQG
2fEmoJoHgvWNUUKiafYzTgdFASMt+A4qHxJZ3KrBrumxs+oablhGvWeE48yL8QAR/tKvvXG
+NNWn8bQf8K88LwtcLq1nHNqeoPlYrKxlOD2+aSRQ6qvbknGOUBveFZrDwb8H/D51y7S0hs
dMt1nlkGMvsXPA5LFj0HJJ9TUV2yW00Xj7wni/sryNW1C3tfm+2Q4wsyAdZUHbqygr1C45L
xZqXiJfGlzptvpnmajCvmaRPcLjTdOtggD3srdGlViyhOoGMYBLF/gvxAnhu78PeFoknvbD
WJbhoby5Y/bL2U7ppbsxAYjtyxYDp95eMHkGOit7z4qeKZdW0+O50fwc2nz6dNeMjQXOtLI
CMKrAFIkJJVyNxJOMAnPUan8NdKudC0DTdHvbrRJPDqldMurcrLJbqYjER+8DA/Kep5GBXc
jpRTEeMp+z74PsPsQt9Sv7fT4Lb7PfwmQH+0UExnbznIzhn5bGMhQOAK5rwRpfgrxZ8SPFl
rZWt7Pouj31nrM+pXlxIpvr4BmjfB2jykUAgYweDyMV9ETKrQOrsVUqQWBwQPXNfNnwG8L+
DPFOieKdXvLrUNevdWuLi3vBe3UkqC2MhSONjkK0hSJCT94Ar0BGUM6nVvAPwJ0yLU7jWJb
WGa6kPiea5N+4mwHJ86NlbITc5ACdSR1OK1bnxh8GY7KCY3mn3KeE7VdUgjjjZjaIw2Ky8Y
LkuFx1DHnBrwy60pbj4Ea1JqGlrdy6PDP4S0a4li8yS8JvThk6lhGiJgjoVf0r13x14Bh8L
fCnUT8PfDk0/iKbT7TS4BaQpLhInLglJQyhcszNxknHfBoA3vD/AIo+H/jLx9e2GmeFRLrs
NuRq013pqxyWikALFK7D5yw6BSwwDzivTFhhRdqRIowFwFAGB0FeI/B+2j8MXNn4d0Nb/W2
1ATaj4j1bUIXgkhu8KAu10Uks27gkkBc969ZtPFGg33iG58P2uoxy6lbLukhGeMYyAcYJGV
yASRuGcZFAjyz4najeeHZNd1PRbWJJtC0O2tNFiijGIbu9uHhyFxjgRxAegLDua4bSvCV/o
VhpHhLw3pMEvia93XMt3dS/utyiOSR5n/1h3bhjCnBbr1x6x8Q9HXUL+6026WI2fiPT1sI5
Jl/dxXkLtLbhj2D73GfVFA5IrgJr2+8U+GLe0mvbnwprGlTYmSCZY57KQfITkZIVwxzkEMG
UgFuqGZui2cOsafc6L4iVLTUtFvJLUmCRUEUy7XXyyAOshyrH1AJBYgbs+g654y1jwlqNvf
WenajqOnzf2hNeWZn8q5tnSMyxQsQglbcRudTgIuBxXI6bdaR4csF0DwxZ3Ov+ItVuJlE04
WWS8uUZX3ylhu2ZIff93aB3xn07wYqy/FK10GxuDeWvg7R5be/vE+5JqF1JG7r6ZAiLEdvM
ApgdPoXwt8MaTqY1vUUm8Ra9xnVNXf7RKv8AuAjbGPZAK4j4i614V8OP4om1S2N/b2jQX8N
tFIy79QdGQ25IPIeNUZ06bSzMMMM+n+LPEQ0HS0W38ttSu2MNpHIcLuwSZH9I0UF2PoPUgH
5cj1DVPGXjbSNU8P3MOsaXDcTWotbhWWWczRnzLmXpsMuSwxykScDgigDU+E/ga88UajqXx
E8SXZ1O71oSAxoNm7crKI/vqUIAQr/Ds75KkewazNrGmeCruDQbtNFhjvGQ37qDlAHe5nJk
YiNch9p527cgMCBWrowt/DaaJb6f4furiwugIY7qK3Iayi2IB5247zuZQBhflULnAXNZHjI
abe6KvhGz1C2NrA1vHfrCFleNZbpI2yob5QU+0BiwwMk5ytJgW/CCBNZ1HXn+zvcazdFNPj
MoRnso9oabB5ZmOWOB08sHgZrodF1GK81HUbWw0bUbaBmeQanPGBHPLuwwUM2/jjBKhSB8p
IFUbaIXnj3TvFCXVu+ltoUghdGIB3yxyM/P8JVVwfrmp9O8VaX40t9T03w/qlxYXkBCea9v
skMZxiaJXHzIeQr4IyD1xywNHQ/D8miR3UD6td6lb3B8xlvW8xhIfvkHsrcHbjA5xgHFMt9
c0W11xPDOnWkytGCrNa2jfZrdgoYRs6jarFTkD064yMyRy2vhTQwda15pLWJ1RLq/dQ43EK
qs3G45OM9Tn8al13VLjSdNNxYaPc6tdu4SK2ttoLse7M2FUYHUn9SBQIdpFvrdvHdNrWpQX
ryzGSEQQeUIUwMR9Tuxg8nB5r5l8UeK/j14O+LOh6lrmt6cNK1vXRptn4ftwJGltt4HmcLk
fKQc7sgkZGOK+p4Z2l09LloJYi0YcxOPnXjO0gd+1fGlp4q+Jeq/tCDx5rXwc1/VoIGNno9
tJE8KafFnDSfMpUyEHOSQMk89MMZ7N+0lrS2vw3sfDYuYrWTxNqUOmtcSsFEEJOZXySAMKM
E+jU34Lapovifxt488RaRN50EM9vo1iRG2xLS2j2qVYjHzOztjOcAEjpXsV1pem6kbaTUdN
trt7Z/NhM8KyGF/7y5HB9xU1pZWdhCYbG0htYizPshjCLuY5Y4HcnknvQB4D4v8Qw+HfjTf
6x4o1A3cXhHw0bzTIJVCm6uriVo8qAAC2AkYwP4q8p0hba0uNC8O/EDxYPD/APYzTeMNfxM
I52vrhsw26D73mBDuIUEgtxg4NeyftJTXVn4V0qTRPJTxBeXYtLR4rOOS7C/edopX/wBUFQ
MSw9RyvJrnrDx94Z1vwj4U17SPhjp114z8TXRtdLGoxRzylYMRm6lm27tqhevXjr3qQPN9D
1vxh4s15vDfi7xIPC3g52m8SW6eJJHme4tA4jhgbe6s6gqX2lsHqQRgV3N9P4f1DWfh5pun
THxV4T1DxFdx6lazWv2dBeNEGQeSVUBEyzbcHnOcmtPxN8R4r74eeIfEV94a0DXPEPhLWf7
KGovZedBAu5N9yqNlwqb8EBuoBzXN+J/F+o+A/iBFd2Oi+HrzUbXSpvEF9cNe3D20DSKAzR
RnCxPO2FGNxO/0JyAWPA9t4X1Vf+Fs+MvFU9ndD7RJpmjxuu+wsrMyRqu4gyKMKdxBUMxGc
kiuA8Hx2sHjjwXNqniS909tZnm8U6paSX7ANEHxZQ4J3Su5VeGJOGyMck+ka18TtIvLDVNV
8PfDfw+/h+2ktP7cbULVQ99ezMhNtGoHzyJuJJYHkdPV/i34hz6nql7H8N/BljZTz3kfhnT
fE0UcQuGuQpJWNSh/coEIZs/KOQOKYEPgzxJ4X1XwfefF7xFPHrXjnzr3UrWwjfzJLKOCOU
RQFBkxxqvJJwCzKTk4rR+Flx4asIZviX4l8Yz674hFi2r6tPZW/mQ2YlQf6M8iBslQRtiDD
G3O3oaxfEnxUg8BnxJ4Z8MTadp+p6JHFbTTz6S93ca5cmMcyOm1U3McAvkk5r6C0Xw+dS+F
+m6PqVjHoE15ZQm/tdKUW6xyMqmWNcD5QTleOcdDnmgDf0HWrHxJ4d0/XtMaRrLUIEuIDIh
RijDIyD04rSqG1tbeys4bO1hSC3gQRxxoMKigYAA9AKmpiCiiigDyD4gfG2LwT4judAh8H6
zq11bQrcNLbRBodhUkncDkYwM5FeN3mu/tA+MvDty2pMvhfTY4bq4e7Nuyzu6/uxbbc5UsX
UKAATnOWNek+LfEmqf8Ln1XTItY1AaVZ2EIubHTGVZ4s4bzgrIyy5DkFcggJkZ6V6Dp+nTa
hokepaX8Rr+7smj3LNPFaypx3b90DkEc5II79Kz3L2R8uaPJffDvxHq19oWt3V9d6eAdWt7
9Xkt5Ga4SK3iJUhklC5kAUMQTtx8pxua98TPi34wg1bTfD2hReE7e0tDIx1GWQ3E3kuInES
L8oYSuFxjnj0xW7f8AjTTvDPjO08P6fo+l+LtKv4JZdQng0cWsbiKNnj2OCVmOVYAgEZPDZ
r0WHw54stfGUni4eENEj1d4Hhe8l1qU28EJCsVSIQDq6sxzzuZjuOaYj54174Z+LL/Tr681
j4j3l5Ne3stjY2lqoha4MEn2dt6KCOZEt0UZ/iUn7uK3tP8AGnxQ8GazqcMeu2XifT/C7yv
LZSx+XNLBE8cJYyRDGWMj43AgFGJyRXax+Mm17SNNW28MeH7W7mgk1CRnkcGP7RcuVlhcFW
DMIxMRkHlT2qWS4a78aJZv4BsNbuJrCVrmfS7w2BMcciBy+9sPiSNAG34yGwxw2GI19G/aV
8JSxX1z4r03UfC9vDFDLbm6t3kFyrjIKsgIOcHHqASCRnDvDXxS0v4ieIbtdNndI7e5McNv
qKLbzIfkPyqxwVMfmH5gXy3Awuazbfwb4X1jwq8vhjxPbv4h1rTItRs7C6ZMsNsiwN5BfhF
ikMQ6gBFOSRz5RrHw68T22tweItV0vUV8TWYvbi61hYWFnA0UoMZ5CmUyqkgXkAebGAAFAB
uB9n2G0RHMzvIfviSQMQQNvbgfdJ4xzmorwWdm0twkZiublkRpYIgZDyFBPB4Gep4FeM2nx
48G+HvDsFh42u5tK8T2ELG6sbmwkDrOFH3CThs7+MOchs5Aya42f9orTPEXxA/sG/sJNF0u
VolgbVW8gbgdxYsyjynGUyG3LkDDL94sD6Yhlv10R7mSH7RdFXlSAEKTnJVMnABxgZP5964
74a65BcX3iPwxDaw20ek3QkthBL5iSQTFmDggkAeYJRtBO0ADjFSzfEHwvZ2WrR6jrVhYvY
2yySW8tx5aoDGWwsi5yMLyEBK4PqK4v4M+NvD/AIu8W+KNasZonnvPKiBXcSViL5HP8Ch0+
Y4BL4HYAQHudM8web5eOcZ+tOVgyhlIIPII71ycd/LNf3FwVnxFO2wSSmJcKFB3BlUoo+U/
xAg554piOjkljhu4UkZjJMxVPkJwMZIyBwOB1q1WLrN9JYmC+X5baKVVuC0hUBSQM8jG0bi
Sf9kD6bCMzRgsAGxyAcjP1oAwbhodC1xr+WZxa6pJHDIMMwjmxtRuOFDAYJx121vIAEAGcD
1Oar31nBqFhNZ3CK8Uq4IYZHsfwPNZnhfXk13SS7gx3ttI1vdwOux4pF/vJkldwwwBJ4Ycn
rSA3TXlOr2zeB/GEOrWKt9jbzJjEv3Xtz81xCB/eQ/6Qg5JHnqMA16tWT4h0j+2NHe3jkEN
3GwmtZyM+TMvKt7jsR3UsOhpgQeJNDtfF/hG40o3Zjiu1SSK4iw4DAh0bB4dcgEqchhweDX
iV5DY+HdX1Ww17VrvV/E0/kpfNEvl3uts43R2lmmf3NqOjFfRgSME16J4Tk8U2Whpa6PpGm
3NhHI6xw3epSQy2RB+e3IEDghG3KpyMpt47nXl/wCEukuo79/CPh43sSskc7arIWRTjIDfZ
cgHHI9qQyx4E0/XtM8IW1t4imiN6WeQQRMXW0jZiUgDnl9gIXceuK6euW8EeLY/F2lXtx5c
Cz2F5JYztayma3d0wSYpCq715AzgYIYdqteKNcvNDs7E6bpsWoXt9eJZwwzXH2dNzAnLOFY
gAKeimgRt3EsMNvJJcOiQqpLs5AUDvkntXPeGbzwPa26aF4RvdGSKIFls9OmjO0Z5O1D6nk
1njQ9f8T3SN4zhsbTTbdw6aXY3L3CXLjkNM7Rx7gOMRhcZGSW4A574g6iL3U7Lwd4J0+K48
YxyR3kdxHhI9IQH/WzsOgZdyiPq4JGMc0DPUYba3t4lhggjijUkqqKAAT1wPxP51L2pFzt5
61xOt3V5r3jE+DY7yTS7GK1W7u5FJSa9RmK+XC38Kgj52HzDcoGN2aYia51W88UahNpHh24
a30+FjHfasnqD80MB7v1BfonbLfd4Pxx4j0qzmtfB/gqKGC90KSO7utUQFodGTdghsZMk0u
Sgi6vv5qzqviW/1+C88HfC2NrHSNIQw6jrtpEGW2CD5rezXpJPgYz91M9zgVV+HzeH002H4
d32mafBZeI7B9Ssktrgzz3EPAdrl+pmyQ28cZyAfkyUM9B07U9H+IGg6hpWpaXcWzoRFead
fqI54sgMjYUnGRhlYHgjsVIHn/ibwX4wtdsb+G9I+JNnF8ltJfXH2DUoI/7rTgESjtn5Se+
a73wj4Fg8KX2parca1qGuatqGyOW9v5AXEMefKiUABVVdzdBkliT1rA8Z/Gjwx4YtJhYuNW
ulcw5ibECyjPyGQA7myOUjDuO6jrQBw+l+Fvipdl7DR/Cfh34T6bOv+l6jazJe3xTptQgAL
x3PTHFdVp/iv4ZfCvwuNH0O4a9hiYyTzQMrmaU/fkluHKxlyeuWzxgDjFeEar8TfEnxGv3s
re48yAfM3mQO0UaE43rboHUID1eUykf3V6Df0j4XatqSR6levJqJSOKS11SwvV3TAxvuj86
R9oQYA/ccZ6jHAQEvjbxhbeLlEsd3B9q1aZ7V4HkASO1SKWVLYMSCFkkjjM0gABWRFDEc16
R8LtLgT4faZpaWV1fQXcbtJcXSREh5PnmLDB2t++ZNuSCEPqa5XTfhImr3cTeIVvbq5ntka
3ne4mu0jjZR5io+5kIySylmXBVcA166vh250vTfsujaxHot9cT+ZDCcSw8M0rxhTjO9i7Mw
AbBwMBRhgbWmXeoT2d42saXHpNqhxADcB2MWOr4GEPXgFhjHPUV5b4t8N6dN4y1OC/njgiv
prG5Z5ZAiNHGk3nCTB6eXG7KxGAx9zXrypdTahcxzXMBtDCqrCikSqxzlmbd0PbAHQ8+mdf
6PBqlxeWmoq0lrJbmJVVmUukiFHRv4W6ZHJIyeg6gEPgtGfwbob+d58cdikSySQmKRwFUDc
hJKn5eRk80S+Jre9vNW0nw2sN/renLGJIpWMUS72I5kwchdrbguSMY6mo7fUmsrX+xrLUU1
W+0cQx35lZmnKFQd5VFOXYc4x3z3qTVLeHRYrO80XwmNSvIWeOFLcxwmFH+aQ7mIxnHTnLE
ZxyQASWWlzatpcH/CYabZXV/atJGWWPdDICNu9EYnaGXjByRkjkcl0ev6fa+IIvDMOn3sYj
jCrcJat9mRtuVi34xu28+nbOeKhvdCvNS1jTvENrrF5ZTW+0rZy/6ny2BEiOikZYgjkk7Sg
xxkG9beJNGu9euNCiu9uoQjJikRk8wc52FgBJjHzbSdvGcZoAjt7HxGviaW/uNct5NKdSia
etpgoP4W8zdktnOeMYxgAgkvupPEEfiiy+zw2kmiNGy3HJ89ZOqsMkLsGMEcklu2OY9G8Of
2Le3l0msahe/bMNLHdyiRfMH8a8fJkYG1cLhRgDnPz58Tvib8YPBPxSgSG78PHRrjUILWw0
NJFkvb+JzjfjG5OcjJKgHGM0CPqDtRXn3jptWbVdMS68UWvhbwmEdr+9+2Lb3Ms2MRxIzDC
r1YnOTjH18u8Ea74i+LXxDvtJ/4TM3fgTw5KuyWFFtrrWpEPBcocmJW6soVW+Xjk4Bnonjv
4SL44vdR1CfxXqFpdT2EmnWirHG0NjHIV81lUAMXcKVJLdGIrMtPgba+H7PSD4P8Qy6ZqWn
2EunG/u7cXcjRyBAWUblCOBGAuMqAT8pqt4v+PDeGUuL6x8GXWp6RbaqNGa6kufs8lxc5ww
giZCZVBBGcjJBxxzS+N/j94O0NNb0y2m1drjTlMFxqdlp5uLayuSDthd/u+YSMAYIB69CKA
Kv/AAz7oei2DwaDqV2lnLpMmmajblA8+oxtIZXIkLBUkc/KW2njGNuM1H8Lfg4pbU/F/wAT
fD9pN4k1G9EsNpJJ58VhBHgQxKMlTtAGM5xgd6zvCvxa8PfC/wAL2fhv4ganrN34jaxOual
O9rJKsZncME3fWQKMDaNpyV6V13ib4iX+qat4Y8JeBr+ystY8SWbXu+/glklsrcx7lk8tfl
3deHYDIHWgDSsfgx4RsfEL6oz3t1b/ANoS6rDps8qm1gu5PvzBQoLN6bi23tisjSP2ffCOl
T6R5mra1fWekSXD2ljNcqsCeeSXBCIpbIJByTkHByOK0rrxvZfD/UfBvw6ubjUPEmvajtha
5nyGMaqTJcSORtOME7Qc/wA65L4hfFLWtZ8C+GYvAMLWVx4y1JtLtbq4fbPHGHKmeJVzkFQ
WDEjaCDjJ4LgaVz+zn4Jm1251JdV1q3W61ZdYa1huI0j+0LkrgiPeAMnA3cZOMV3h8ReCfB
s6eF5tTttLlgtvtawTOQTG0hXfub7zF855LEnJ615RqPijw3rnxLlm1a31rTtH+F1p9tnv7
idofPmZQFVoiNz5VSQSQWJ6ENy7QdR8XeLte0H4sSfD/SlW/b+z9OWdpftlrYuWcXMj5Maj
AJxtzhhhvmwQR9AKwZQy8g8ilr528K+M9XXxRqPit5LvxLfeJNUk0fw1p0kywItlCWMlyQq
kLHuBy+0nCr1JrrPE/wATvE9hqHitNE8N2g07wnarcX19qk0kUdy/l+YYYNqHcQMDcTjJHF
FxnrtFc14D8UN418AaL4qbTZNNOp24n+zSNuKZJHXAyDjIOOhFdLTEeLeM/Bvi3xF4t1xdA
8QWXlSxRk6fe28saRkwPHuWQKVYksCeCfkUZArSHwZ8P22h+HLDTtOsI5rBkF/LJGf9OQRM
reYFwJCZCj/NkZUV32j6q2oanr1o2M6berbDC44MEUn4/wCsNbNSkh3Z5NqXwx1fVPGei6v
e6nbS2emWMFiyHdmVVmWWVtuCAW8uNep+Utk+rptd8ZeI/ht4ys4l0K68QKr2trb6LffaPJ
EihR5pbGHXcSemccCqHxh8TN4h+C3j208C6l9q1PRiLe/W2LBo1DK0yAjHPl7gcH1HWoPht
pHhjX4/DXxM8C28XhzRDpkkV7p9jEEe5lVlCpKFHziMq+D95sjsaAPNktfHnhr4h3fhdPCu
qJZ3MkFppN0sam0fykWKFpHUNhMRRyEHkENgDJz2OseG/EehaJfadrOrQTeJfG01v4fs2tM
stpaBSZmyVUk7TPITjqR+Hc+G/jj4B8SaJrOsrfTaXZ6NdpZ3TajCYSrudqYHPUgjHUY5Ar
u9SsdPuAl/dWMdzPaJIYWKgum5cMEPUEjjimB8uzWnhrWtL8R+Jmt420yxMb6a8EzQPbw2y
yQQ4k6pgKrgjb80uCcc16f4PvvFo+BHhK3vNQll1/X5EiinvF894IZGaX5t332S3VvvZyVG
c1zvhLT/AIa/FDwRp1jqHwnvNGa+hMEnkWE0UcKrnbm5Cpv+VVOeRnjmta3h+I9pLoSXQme
70y9vI7ZZtPE8BtifKt2naF02PsDHcqtgScgUgNjXtJuG8feFNM8QLo/if7XcTOhu9L2z2s
Mab2cOH2/f8tfujJYelc748+Dq609tDp9rHrlld602oXf26RN1qrvH5gjcDeB8vAVhhd3U7
caerz+MNFXxL4/8X2+m6XcW2mppelJaXTTxxvJJ807MyJtBcxZBHAj61jeP4fBXgrwbYR+D
0ePxBqEJtbG90u8eFQFUb7q4eNwrIgO9mbOTj1zTAwtU+EXw88Hpa6frEeh3KyXUt9drfhm
uJbfyiiQxzOw8stLuYFmXJz1wa4nR/gzq39pak+itdeGRcXFmLC90q8U28SmQFo3fOZ2WMq
2UwpcMMmva/Bvj7wHBaX2ra54y0+5ub6T7Oks0oZpLe2HlKxxnhm8yT/trS/EjT/C8CaHae
HbO203XPEV0qw6lp7G3eC2UCWe4LRkZCxqcZ4yy0XEeVx/Fb42eHRrUMlhovi218x7C2ks2
2pBcrG0jbVAzIAgLMoJAyAG7VnW2vfFqHxFb+JdW8RaamnGaO40/TLPbMkyuVVo4ZdpCBAy
EnkZYA5+avT7S91TVo4PED3em3NnM8t3bWN5pxkktN8fyYljCtExhZQWYyEsTjjgEOmWPif
wVqVlpngXVLGzljNjJf+HtQglV0jb50hMzK2GIKsQgLFTzwDQM4bxh8cfGGp39npeieCUOo
6ciSX9zJcr5CyFoQBE5wpGZULZGVJB4K7h7/wDDbxWvjPwrHrirLbPuaKaznOZYXB3fOMDa
xDA4GVwVwcV4vc+Br/xXp6al4XjTU9OF9dpcW08JsgsnmqzrKqtukAaJQSpOfLRQASziaHw
v4wuhqkmknxLpWqX90PNubV1tIr0tBJI7tlTt2XCsgbOfLMajI20Ae5X3iC2/4SGDS7K4ie
5chZF88EgYyuI+d2fmyeCApOeKydUvpPCni7S9TbP9i6ns0q5LDb9nmXd5M3HG1uUPAx8na
vmPwbpXxI+E3jYa7ri6rrtprE06nTFYpPdxCEyyS7WY/OE+baPmLKV3DkHqPiH+0Np+tWEW
lxeD/E9rZed+/lNuYpUKqy5Uq3yskmGGD1TnFAj6n0+6F9plreKABPEsmAcjkZq1Xnvw38Z
HxH8NbTxBdybkS2JkdlKODHlG3Z7sUL9sBgMcZPUaFq8OpaaJmmPL4Bm+VjnBAwVXsyjp+J
PNAGbeTR+HfGMN3tKWGtMsNwQDtjueFjkPYbxhD3JCe9c14nuNQ8deK7PwZpOsrZeHnt5rj
U7qzlIuLjypvJe2jYfcAf77dew711/m6Vf3lzpl1Ek0cyiIIyqUcKW+VSOTgg/7prhtHuPh
/wCEfihNZ2v9rT6rqNsiyanfXUtxBBGWby4fMlc7dzo3AH3sZOSooA9Fhg0Twj4ZEcEdvpe
j6bATtQBI4Y1GSfyzXG6l4l0jxY+kNpM04k0vXbVbmK4t5IHjZoyQCrqDysgP41r63c2viT
XtP8L2ssdxbIy6hqJQhlEcbZijJHQvIAcd1jcHrXmmq3Vva/EHx/ZnxNpnhy+/tDS9Rs5dR
XekhSJd3yblLA7NvBFFx2Ow8eXviS98feFvB+geJpfD0Wp215c3Fzb28csp8rytqjzAQB85
7Z4q7NZ2vwv8DPLododSvbi9to5p72ciS8nuLiOHzZpNpJ5kzwOAMAAYrjNM1a1HjTT/ABp
4t+I2j6uNOtZ7S2h0jSpUUGUpvZm3yE/6sAYx3rV8d+PvBGteFpdIfXdT07zpIZo9Qt9Lmf
7PJHKsiN88e3IZB1ouhBL8RPGg+KS+Af7B0iG7dEmW6NzLJEI2jkb+4pLZjx6Vb02zj+LHg
++j8VRNY3+m6te6eLnSZ3t3AilaM7HzuCuowwPB/KvEr7xN4Mj1C51S4+Jfi+811XixfqLC
zljjRZVCqsm0bSJmJ4z0rofBvxw+Hfgbwu2n2t5e6kZ7qe7mutQ1KyaeaaRyzswjk4BPfAH
50DOj8J61eeHfGuleEdMjmWf7Q9reeGbS3C2ukWYB8u48zAJJO07if3m9gACtenRaL4K8EP
q3iW306102a+fzLq4jQl5mJ4VQMnJY/cUcsTwSa8w8K/tB6f4z8UQ6H4f0nSZdXugwSJ9Sk
DMEG7lltyvTJ69jXE+KPEWseP8AWrxL++l061XzLazt9MmJebaxSRoJChwuch5tm44Eca8k
sXA1vHnxU1zxRe3Gi+G7dodKjkFvf3BYfZ7JG6vdzBgM7c4gRsk4DMSdlYfhjw9aTalLpet
2X9qX01rBf293dWwA+z75WRHG4rDD5YQsFXauMbS+3EHhPwxow8Bpp6XA0fWJby3iRZpJnN
0qRRK3lxxNtDqXKZ27yVbLKxYp7f4A8BWejtNfyLuut32eSRopI2cRMQiguTlBhfmAUNsXA
CgLQAmn+EPDXhfSre8mhgs7K22u3lqZUud8KqyohyzEvggtvfsDzXY2Gn6VNo9teaXaRTyL
APss94jNJwrKu5nG/ozA55wxHeol1y40nShdeLo7W1neYiJLHzLjK9RkbAcqPvEDGBnIHAv
Notrd6xBrTX96zxqDDGl06QgY5+RSFbOf4s9BjFMRDJql7pGi2j6hpkt5esBG8OlxGRdwBJ
I3YwuB3PoBk4zNP4d0K61ddYutKt7i/TaUnmQO8e3psJ+5+GKWG11pNeuLibVIJdLkTEdqL
ba8TDHPmbjuzznIHbGOcu0bSZ9Jhnjn1q91TzZPMDXhQmMnqF2quFzzjt0GBxQBLHpGmQ6x
PrEVjBHqE6COW5VAJJFHQMepAxxnpVuSGKR45HRWaMlkJHKnGOPwJpzyJHGZHYKoGSSa5LQ
fEmn+KdUF5o3ieF7eFTFPpJiVZo37+YCd6MD2wBjPB4IQHPX66hD8TYtZ0ua3db6CNZY5C4
dUgmaNwFABIImzkghWXnhsjsPsfiKbX4tSj16BNNG1fsK2wZZEK/MxfO7fu6EfLjggk5B4i
02Ca2Goebb281sDtnmVR5YYqHIYjglRj06ZBrm/Al1qmiTXHhLXoxHDAFfS7vaES4hYn92F
AGx4yQpX0wRxwEM6jUtO1q71uzvLLXjZ2lsVY2iwBluOSHEjE5xtPy4xhuTu6VPcSrf290N
FurJ9QtiYBK480W8mASGAIOcEHGR2qDS9DstCN0qaldyi/lDsLu5Mh8zbg7CeRkAfKDgY4A
qxY6NpGgwTPpWmxW2V+cQR/NLjJ57s3J5PJJpiF0ax1HT7JoNS1h9VfeSk0kKxuFP8J2YU4
OcEAcYHOMn47+N/iz4afECe/sNJ8Ja5D8Uo7qOxsi0Dxy/JJweGxgrnHGeR6V9i6XqVxfac
bq+0u40l1YhobpkLADkNlGIxj345Han2cukarFFqmnyWt4jj93cwlXB+jCmB4R8YtP8AiF4
i0Hw98PdG0C8vYDaRXOvapHt3iNcJJFE7kAyNhsgHJBA6E1p+JpNB8N/AXyfg/Zw2Gpa35O
k6Y9jAEnadm24kbhg6qJMs/KkEnmvc+1Y8Xhfw7Dr76/FodjHqrg7rxYFEpyMH5sZzjigD5
ltPhT8Rrrxj4durfR7y1t9L0vclzruqfakTUzw10yCR8kA5UKByFzgCqOn/AA2+Jdp8LNJ+
HNp4NmgmOqvqfiDU7meJ4b7Y+9VTD7nDAJwwXO3GRya+wKKVh3Pk+8+EfxO17QNTk1rT/tu
peIPENq2om7vIY3OlW65jjJjBVTu6hQeQOD1r0nwnovxBuPjVqvibxD4f03T7K2t49MtJkm
Lj7OuWbyVwDlnK5ZsYCYwe3s9FMLnzH8S/Cvxa1j4neIfEumeGPtVlHYLoujyJeRiSGKYgX
FwiZ++QzjkrgfSuktvA/jOb4xeCdUi8O2Wl+F/CukG3t4ZroSGKV8o21U6v5aqMngZzlsc+
8UUhHyH4g+H3xQ1T4UeImv8Aw00dzq/iD+09YtopVlu7+AS4WOIIcBEQKQCSSc4A7+p+NvE
Pi298FN4c8J+FdU02XWEh06xZ7V99nCxCSXEpXKxBVOFUndnkgCvaaTI55HFAHx14X1A/Bv
4u+NPA1mt34i1o6daWvhtZowZ5GZc+UpxtSIFtzdB8hJ5rAk+H/iLXfDPh6PxNofiq48Sa1
rDf8JHqE8NyfKtlLFYEUHYwYKMEAgHHIGK+0zoOiHxD/wAJCdKtDq/k/Z/tvkr5wjznbvxn
HPStKiw7lHR41h0KxhXTv7NSOFEWzyp8hQMBPl44GBxxV6iimI4XwbLI3j74ixtJmNNUt9q
+hNjBn+ldHH4j0eXUNXsftipLo6o160nyJCHTeMsePu8n0rw6+8ZX2i/Er4naHoupWdrr99
qmkQ6dHcbWJMsMaSSBCRuCqMn0rSsrG4vvBOsXGg+Jrb4ialq2qW95qaWzQ2rSW0flq0Kpn
AykYX5iMhj61NymjXfwp478Mr4h03wTB4evtP8AEF3NerPqMskMtq8w+fcERhMo5K8qQMDk
DNaXgPwavwa+Ckuj2bT63eWMM15ILeIs9zMRu2xoMnqAoFcR4w1CWW9g8YeMdE1LwxZ3Nyu
nR3D24ubnTrVYZDK6+WHETSu+zcOdoznpXSaB44fxd8TraPwzrv2jw1txGYx8syww5l+8Mn
L3MKk9jER60XCxwXwY+FGu/wDCCzf8J7oQsI77VRrl7FcgPcXMqNuiUKP9WgIyc5ZslcKOt
eHRPiL8boh4y1HUNOsvCV08i6Zp9xeXEQtlWQoJJI4dpkkJXIzIACele3eJPGbeGdWTThbN
qR+yPcuNwWTzZLiOG2hAAx87O4BPQR85q9bfD/wfa35v7fQ4Ul843Ij3MYll3bvMWInYrZ5
yFBzz1piPFvifq3jjwB4H8IfDLwfqE/iXxHfwyQ/aBcPHqB2Dcsq7TgIOQd5OQAOeTW3aax
J8G/2e/wDhItXgni8T3TCS4i1eX7TcahetwEzGx5YL8oBO1RyODXWQfDOFPjFqXj5vF1899
cRxR/YljhxBCvSMMVLKjFSTt2555rk9W8N+LNa/aAm8SeJvCd9q+iaDGn/COW9tNALbzSuX
nl3yA7wcAfKcYB7DIB6N4JuvFWqeCYtQ+IVnp9lf3q+Y9hAh2W8bDiNyzHc3r25x2rynxl8
MtDTw14t1fRNH0bw6be3FzHrFmhlhuolYSyxNbhgEOYkBIzuB+oqt481XX/iN8WLbwJpHhy
xlPhSGPVNSj1a8dbOeR0BSIoo/egE8MRjOePWt8Grq48b/ABWufGnhbwvH4S8G22nfYLu2g
2rFqN5nLFVUbWCEkBwASMeuAxHIWvxP0PUPAMOmyIjancG7tYBpO+RnmfYyxR8DG95FAbJx
tAJPOdy6l8Qa9rP2jxNouoaLJeW8HhywsLpVjljtVVJNQnUBuQ2FjDKScHpxivdz8Kfhz/w
ldt4qj8IadDrNtKJo7qGPyyHAI3ELgE89x15rZ8TeEvDnjHSG0nxNpFvqVoeQsq/Mh/vKw5
U+4INAHl+leGdN8W+LNU0qbUpI9P0iIPbNpV09o7NMSqPhGHCQwoik5B+f6Dc8QeKPDvw/8
Gt4O8M6xYP4kiijstN02a6Rrh55WCxu6Z3Hlt7HHTJri9Js/EHw/vdc8IeHNC1X+3tf1b/Q
ddvYzd2sVrgbWkkznKIHOxgCWbvnJ1/D3w9TVL/UdP1S7W9aK7kn1rV7WEQS6hePg+TG2S8
cUce1TtYdQM8MKQGf4dj1SC3fT/CviyWw0/SJzp0KRRxypM8UbmaSUMh+aSbLE7lG3nI611
nwq8Y+LfFGreL7DxDHYy2ug3/9mw31rC0X2iVRmUbSzDC5XBB5BGea4K48IePPBlp4h8P+E
/BUN/o8Qlm0+7N4i7kf5vKKFg2VBdM/7WepNdn4WC+HPg54R0rwtc+ZqXiAQut46hmkkmXz
7i5YcgkL5jAHjO0UDNG10KDxXrer+JrvXNRs1tr9rfT2trwpHCkK+UzbDlCTIZuSpOCOa4q
wOsa9PZaW8WjS39nr2oaZLfXunq/mrEPPhYrG0Y3HahOOMjpVPxJ8C7i0XUtSh1AXukSzfb
9R0uGeSwS+CMJCsirvjYnbnhEz+tQK3w//AOEBjPhvwj4o0bQrS5t9SuL7RrkK9tJcwJk/6
wyMojmAYKuABx0piMLx98G5dH8M6rqcmnpp9o/lPfXuj6xMrP8ANtaRrd4yshIdixeTueRi
upsvhf8AHHS1t7DTPitp9zYWkTta3V5Ykz73U5DAEhhuwcsWPJNVrqw1DUPhv4ssdB8fXcn
gnTBNby2j6a8mpgMiyPG0t0wyMSZViPusOeBXqml+KNWsPEHh/wAMa9oa2Y1K1lFtc/bFld
5IVUlXUKACVJbgn7ppAfPmn+Bfjh4V+Imoa9oPi7SvE19KSbq1+1pEpYHJXyyfkOHOOOu4n
qCeZ1b4efHWHxpqeoSajbpNrN9c2xUWJmjnO1ZejIyCJn2qhdhyOgNfT3h/wp4b1keJI9a8
N6fdzLrF0vmXNskjlWIcEMRkcOKy/DGua5Y/BrREtbi2udTt9R/sNri93yJ8l21tvbaQScK
OpHJ5pjPDdZ8OfFy11XT/AA1pPxIudHuWgU3kUdqtuXlAUHy/JjUspLYQHqI5Du+UgU9R0S
3u7WOHUvF3jpNSadbUQ3GoOqRvHtS7lOcMyxHzXBUbSAAT1FfU4h+IySB/N8NT56nyZ4z9M
7m9ag1rSJvEHhHXvDviS40rT5dQsJohNZuS0cbKQ8h3gHAJBPb1o2EfI3gbSPhD4z8d3fh+
58QeJdU1K/W5h0ltQuJPsMjAuYyH4kY4wSGAG4kAHitnwz+z20Gv3utHwxf3MljNO9jY3Lh
7WfDFbYv5gVsFhlgc/LzxnFR/Bfw74u8XfFzQ7K41y31nwX8OpJEtNRs4RFDLIR8qq20Fzn
aSeeF68gn6H1X4i6fpcvivSrjxMvk2NqDHq0MIlNncSEosDBV2tKGKlUAJI4I4yQZ4f4d+B
viJ/G+sXUHgvSLW3WBbCN9atdy/6ogzoEfaXzGoLDPMpYZxivQfEHwNtWh1CTT/AA7otraN
OJbj7FHm5vbXydksIBXajlo43Ug435PGTm42o3X9iQ3Os6V458QXEsYmSTSNSBs58DqskTx
bV74cAj0NZnhjxNrlzp+ueE9F0+5lvNTjlvFisdUF22jWuz7PxPIxWWcyxsdinAOfmB6q4H
lOj+HPC2j/AGqKGZ7HT7yxW8uJtOEjPqkuPlsRMqgQJGwXzS2wliSQqjj0bwPrWoXlmmm2F
sdQOom6ltzcgLbqjuitcc4Pls4dyMjIkUANuyOg0P4WeAfE3gnS4fEPgO00+/Ft5Lr5Bt50
UOyGWViScuPnUPk5B5JGR32i6H4T8DTaZo1t9rhmupH8vKySeYwJwXdQQo5wNxG4kE5PNAG
R4T+GVvb3za94hVJ712DW9sYwqWQBXbGmGbCKU+Vc8BmB6kV1emxXCy6vo7eMv7R1IhZSCs
Pm2O9cDCKOFyMqGB75Jq0ugw6bf6hrtn9svtTnVsJPeuIyOqxhc7EUY4O3I56knMmh2O2x+
1XuhWemajMXNwtsVcMzN8xD4BYNgHkA9M9KYh2gtaLZTWNtr51qS0kMcskk0ckkTddjlAOR
7jNUWs7/AMS29zp/iTSX0+ySYNGtvfbhdR8jbJtAI9SuSDkcnkU7w/Noy311p+keHp9MSzR
YVmawNvFKqkjajYG4A5/PIyDmrNvN4lhkvrjUbeyntwrNbW1mW87jopZyFJP/AAEAnHPWkB
WXSNPvdGitdX02azt9Mm3Wzz3WXUJ92USKxI49TnGc1an0uHWb2x1aPWrv7NCFlgjtJwsUh
67mx/rARxgkjByBnmpUt49c0mD+3dH8g7hI1pOyyBWU8Z2kqw7j8O9MubS6i0iOHwq9habn
MoMkReIhiWOApH3mPXPcnmgD5o/aH0NIviz4e1TWrbxLrnh3Uoxa3FjBd/ZLOCT7qbZiwRW
JGSrYz13dq7H4cfD+Twn4gtr7RPgza+HzODHNqt14hF1cwxsPmKrtYE+wPNeifEC68aQeHr
r+wPB2k+KYjCvmWN1clDKcneNrIVYYxgE5Jry/7d8Z/iJHpeo+Dte0bQ9OYTafex20cvmad
INrhpI5Qp3qUCYA4DnqDQM7z4c6f8Q9Fvdb8L+NmfXdMSWS4sNelnjJnjds+S8YAYMMkk8r
jgcACs7w1p9q2r3fhp917FCkkul34mSRQ8DGN+2VkXzkQ5yflJ9z313qOp+H/B82oatGmpX
Gn2ay3EkGIvPdVzIyqfujjIGT1xWZ4e0GLTPEerX0kWw6hqUl3ahVyER4IRJk/wAO54yxA6
kj3oAsS6BoviuO3m1y236pp5wrxyPG9pJuzujOcg8Y3DqB6HFXr648SQ6tbx6bp0E2nRMgn
kmm/ezBsg7B0BXhiW+9yB61sOsKzbmk2Ow2jkDP+NVdJ0v+ybQ2q313eJvLq13L5rrnqNx5
Izk89M4GAAAAU77VPDuparN4OvruCW7uLcvJZMxBeM9R78dVznHOMVyXxB+K/gv4TnTLHUo
me71ScJDZWKLvwSAZGGRgfqTwPbsdev7Tw54c1bxAbFpvskEl3JHbx7pJmVOwAyWIUD8q/O
3xZ4nu/FsVx4l8SeE9ak8T6nrULQ3csTJbW1sudlrCT/Ec9fb65AP0mnuYbW0kurmVYYYkM
kjucBFAyST7Cvn/AP4Xh4t1DRtU+I2keHtPHw50q7W3aW5kdby+i3hJJ4h90BSeFPXkZyK7
v41R6zefs/eK00mCRdQk04kxJ8zheDIox1OzcK8e+Ilrban8Mvh/8BPAN0t9Nq0dvLdXEDB
khs4wGeWQjpufDe+0juKAPRZviRq8nx5i0C41HStK8JWGmHUbi4ecZn8z5YQ7tgJnlgoycD
JPYes3Or6VZaYNUvNTtLawwG+0yzKkWD0O4nHPavj+xTwtd6J421L+xv8AhIfH2uTvpujaL
c2bSS2dui+RBIUdcKAg3lzxjAz1qbStDvtI17TfC/jqY3Ph74ZaPFdvZP8AOmpahPueNFU/
6wKW2L7p70AfV+oeKfDul6jpmm6hrlla3mqtssoJZlV7k/7Azz1HT1HrU1nr2i30V9Naapa
zR2EzW906yjbBIoBZWPQEZGfSvlv4meGtY0H4M/CMXtmZ/FFnr1rthtYwZlDebL5CeyfKuO
nApdc1OWz8cXMSaI2qQeE2u/Efim1EyQ2DXE0e6NCSCZGjXgDbyRnjmgD6ts76z1C1W6sLq
G6gbIWWGQOjY64I4rEXxz4TfxqfBia9aN4gEZkNiH/eYAyfbODnGc45xivN/wBmjT2tfhM+
oXdzC+o65eyaxcW8Lgi2E2DGu0cLlArY4+9WV8eTFpvxP+EOuQ71uYNYlVlgjLyyxFULqAv
LcDGP9qmI9tstf0XUtMudSsdUtZ7K2kkimnSUeXG0ZIcFug2kHP0ry/wLZ2OoePvFuuab8Q
J73SdRvIdUhsIVaNQoQIX8xx88RdGH7s7CFAJPSuA8baPH4Y0Hwj8PLi8t/CmieK9Zu9Q1O
a5O+GJQfNS1dtwBDfKrfMAcEA4rp/HVx4G0r4LeIdZm8QR6vFeRrpsl29w0KzCM8W9uIht2
g5G1Bg/NubgmkM6CWDxdq3xC1XXtF+IltZ+Ap7KJTPDJDcGO4QsriItlIxwNxYHngDuPWlG
1AMk4HU96+a/AnhiG01ofEb4qafp2kRaxPaQaJpVtOZLWKSRVWP8AdKCGlIC/Oc4xnjGR9K
DoPShALRRRTEfO32HwTqXx58caf4g8VXOmaxe31rb2VrbyiNpAbKIZUlT8x3EZyCO3WtVFf
TviX4j1Dw3DbWKWEOmeErFxGGBld1kkdlyN3lxunGf4TXn/AI/+IsHw/wDizr8+oeEL+8tZ
tetbxr6N8RyrDZxgRrkYDB2DE55GAegqbwD8YPh+zeGV8R+IEtb2a91DWr03ELhYrqSQpEj
NtwcRyPhug2DkcVBZ3mtJ4q1TxZqOn6v4xa2n0m1iWGbRTJYoZJA7NuRpHRmVRE2GyNu7C8
1jReH/ABN4y8QXWi6gdF1uLw+izQ319G1rcq8kjhlWazZQnEWSQp+bORjGen8VaHod1Hc+N
tN+IWlWWmXVws1xJfeXPZyfKibQ6spGfLT+I4I4xms7wZbapa/BXUrpr+1vdZ8S3r2Vvd2i
LHHKC/2dZk2gcEK8+f8AaJ560WEa3hHwr4Yl+Hlx4k8T3F7dx6vbwzTS6tqLTtbRRMzwrHP
hGCqzM6tw2WBznFbHwl8XaPr3gexSHxNDqd8RJM0Ml4J7iCJnZo0cn5iVQqpLc5HJrzPxuv
8Aa/xfs/AtxdyWPhbw7pHmRwIv+vmCxgc+oWRMY+YBXxgnI46ex8M3XhrUdQ02a/tYrIQzX
Cy38U7NBMdqyRESyNHKqZPDKS2AwIbAYj0rwb4j1bUdc8Q+MdD0g6tqnimaT+zIZZ/Jjg0+
0/cxyOx6B5GZgAMncfSvb9NhvLbSLSDUbz7ZeRxKs1xsCea+PmbaOBk54rx34SXawXGhw20
MBVtDOnXip/y7NYTtAGU85SRmc49VzzzVzxl8UvDuv+HpPC3gnxHHc+ItauE0u2EKNujDtt
lnXIGURN7bxlcgc80wNbxtpPw38Ta7PoPiWGOx16WxlW3vtpgnMO07zFNxu2dSMkDuMGn/A
A88L32j+GtFtbTxvb6r4fsIQtkum2Mduk8YGB5jhn3+uV2ZPJzXkUHhiw8K+BPEviOWx1B9
Lu0udIk1uTUzc6jp1ukxgIEco2EMykkKc84wa9D0Xxl4y8BqNI+KGjJJpMOI7bxLpEJa3ZB
08+FctBx1bGz6dSCPYOa5DW/HFva+D/EWtaLANTn0SSS3ktnZot8ybcxg7SSTuGMA5JA71z
M3xF13xh4hufD/AMK7XT722tVjN54juphJZ25dA6rGiHdM+COMgA8GpLnwx4e8J/D6+0PxF
4ruvtet3pu5NRAC3El4zK4eKNAcbWRSFAIAXnjNAE95p/jDR7Sbxxd659s1GAGWbSY5TDY/
ZQPmiRX/AOWgHzeY2CWGPlU4B4D8Q21jaabpbyifSdY3XejaqQVN4JCZTFKDyJwCWyfvgE9
QRXlHjXT9S/4Rd4YPiZceNtGk1COOW2nWEG3uHyV+0OuP3OVAWMqAWZcnHFWbPS30S4vNF0
601LXNI2pdaxFG4ZrFgAwvIm6rMCAyouS684XAyDPb/Hni+PwZ4Ul1IQG8v5nW10+zX711c
udscY+p6nsAT2rzW2h8UfDWbw1cap4VvPEek6TpH2eW80t1kkt7iWTdO3kHDMo2oFK5IXd6
02W68QTeOrHxDr2nrrFvounCLQbiFv3Os3d02I5FABCMI0w56KGZh8tdi1lrnjwIviOy1Dw
tpmn4aSCG78uae5AzuEsZ/wBSnVTxvPUALggjD1D44eGNc0xrDwXpereML26t5PNtNLth5l
mPuZmEhXZycY68Gp/hDpup+HLS20DWIGt7o6Dp00kDnJSVEaGQZ6cBI+5q18I5bjUINe1yV
0utPub5otMv5oI0u7u2j+XzJHRV3qX37SRnbzzmofiFa+IL7xzpreEdT1Sy1K0smFyLCzt5
vMglkG0Fp5FVTuhODhupoAx/EFzeWPjD4i+H7eWC1TWI9Ln8yaEuiJcZs5pMKykkCIHJI6C
l+I/iTQtL1v4cw2Or2+reINM1yCH7PDIJLhoZInhnYomSPlcMegyKwrPR4NP1DxYPGmkarr
niGbSLaGVdQ1dZFuLOe4dAv7qNEi2upJ2hsZ4PJrotS8Pa54A8DXviDw7pnh3w6mmKLyay0
vT/AD5Z4UYGVDO+CSU3c7M570wKEus/EHw6t1oMFkNO1DU76eZNTuV/tC4vjuCl4LaLCoqp
5YzIyKOMg5Jqfwzb61ceHPEnw7ngutP8RxKmvW1xqE8bNcSTTvKHcRLsjxNGQVTcACOSea7
vxLq2nW/ibwo0N1FLqD3W1bVGzK8EqMrOFHO0NsYnoAprL14ro/x68JattIi1vT7rR5X3cb
0K3EQI+izfnQByGoaz8R/EmoS6aNfSAxny5dM8HxCaRTnBEt/OBHEQeoVQ2M45qCw8Lw6d4
hvtJl8MWUPiSGzXUYZftkl9Lq9qWaO5tppZgGckEccKGdSOldRN4c+KEVzqOg6DrOj+HPDn
2iW4h1QRG5vCsrmRkWNsIm0sy7iW4A4rjbGS38J6uPGureMtf+IdvoMNyIrm0tYvJtLeRh5
rSz8CZl2/dQkjb93ikM2mXbpNtY6o1t8MvAxYpFpFuFhvr4fxbynEEZJywTLY5Zl5rqfGWn
aJpfgG08H6LolmkGszrp9mi/ubeCRgXErOnKkbcqR8zPtAOTmuck1yPwy1+7aHN4o8RaqrT
WGpSJm3urN8sDJMRst4oxgOvGRhgGL1yumzeKbLw5oWm27Jr2vSvLP4f0908qGIHJa9kByU
hiDFYVbkjb3YBQDVv/CyeLvAmp6PpOj2UXjzTv8AQ9WCyeQk0ksLI8u9RtO9XMg43diAeK7
Dw/8ADfS/CfjG28QWl20Eo09LI6daxokEcjhFeXHDEMYEwOgIc9WNYvw98QWvg+xuNI1iJ4
rJbpmutTuFCz291I2WW+AyAWJ+WZf3bDH3eM+pxaroerapc6Xa6lBcX+n7JJoYpfnh3KdpI
HqD34oAqalcSafa215NpV7qt1HKVht7VVds/MN5Y7VX5CfvEDnHJIy/xL4ktfCulLq+pWl3
Jp6N/pM9vF5v2VME+Y6j5toxglQcZyeMmi+i8SW5s4dBWwa2gQeabxn3y44CDaMLkc7+cH+
E0mt3K22paV9p8RQaXDNN5X2WVUJvWPAjBbn1+7znH0II85+JfjTxI3w9vrrTdDj0rT7iSK
1S81iRo5nMkiqHihjIYYzuyzIRtJ28Vt/D3XPF0nwS0DWtVtJ/EWtXUAlKp5du7xsSUZtxC
g7NufUn8apfFTxnomieR4d8R+DP7Yt78KbOS8jWSzllBI8s4DP5g4wqozNnjoccP4Z+HfxI
m1yHxFo9yvgi1g/eRaa+8Q3BAOENqrlY0OcEszPxkKpoGe6ane6+tlbSaFo8NxLKN8i3lx5
PljAO3gMSx6egPJPqv9lzf8JD/bA1nUSVi2nThJH5GCP7u3OcjO7dnqM44pLhPE39qW89tc
6cLBdqzWzxvvbP3mEmeCOw289yO1a+0saTPc614d8OwXut3ZKyPJceTvB5+dyGO0bQAADjP
GASaAL9j9r1bSCuv6THZyOx3WvnCYbQ3y5IAGSMZHTORkjk0Yf7LU3PhHTku9K8qHdG9vAY
UVWPIicrsyMjOOm4d+liCxil19NWe9vIrz7Ptexa5zHGrY6xg4zlfvD35xUlnrdveavdaZ9
jvbeSDlZJ7dkjnAOCUY9cHjnB7jIINKwDLXT73R/DUtjYX0uoXMMTi0e+be2cHYrsMFgOBk
/MR1JPNfNg+IHxy8JL4Y1q+aTxJHrE8lvqOiz6MbWSznV0UxxSRjkENlXbKkKTzW7caJ8VN
Q1L4uy6V4omu5vtcMFlpiTGGaONGWUIj4xGHhkKhh1Oc8jNN+GfxE1Lwhrem/D/AMSaF4nC
alebLa98Q30D3as4+VRCDvaLcrDzBkZ9KYHtnjWKzu/DDWOoTCKG7nhhxgkyMZFIQAEZ3EY
6jgmlt9Hu18WwajLcTGC1tHhChm2SNIYiT8zE/L5A9j5h75Jn162sbu6037cJlitZWu1ljJ
VYmVCNzN2GHPHrj0NOvL68sLS5ktLS51W6lnCRQBfLVSUGAXIwqADJbnnIGThaAH3kcz+IN
Mvre/2wCOWF4FXcspYoQ3HddhH/AAM+lP1ZdTvrGSz0PUoLK5LeXJcsgla3G3OVToX5XAbj
nOD0OR4RTT08LWmox6O/h2GITNLZy4VYWLfvCM9FypIPy5ByQM1Lpf8AZF9p+peIPBMlrLd
ahnMhZxBJMvy73Qd+Bk4BYAc4waAN6yS6h063h1G6jubpUCyzJH5SyN3IXJxn0yawfGXgfQ
/HWn6dZa4szQafqEOoxLEwXdJGSQrZBypyQR+oouNAfxNodkviq3+z6haSearWVwyqkynCy
pg/iAwOM4q7q/i3wr4ddItf8SaZpTvyq3l3HCW+gYjNAjaxlcGs/T9C0TSp7ifS9IsrGW5O
6Z7eBY2lPqxAGfxq5FcW89pHdQTJLbyIJElRgVZSMhge4x3rB8H+MtF8caNPq+gzmeziu5r
PzCOGaNypYeqngg+hFMDofLQNu2jPrVKbRtIuNUh1WfS7WXUIFKxXTwq0sY9FYjIFX6KAK8
9jZ3U9tcXNrFNNauZIHdAWiYqVLKT0O1iOOxNc9qXw88F6xq1zqmpeH7a5urtBHcs24LcgD
A8xAdsmASBuBxUs/jrwnb+NrfwVJrcH/CQ3EbSrYoGZwoXeS2AQnyjI3EZ7Va8MeKdE8YaE
mueH7z7Xp8kkkSy+WyZKMVbhgD1BoAsaJoOi+G9Ji0nQdLttNsYvuQW0YRR74Hf3q3JZ2k1
1DdTW0UlxBuEUrIC0e77209RnAzjripz0rkvCnj3SPGWra9Z6NHcPBotwtpLdSRlEllK7mV
M8nbxk47jHrQBt6xoOieIbIWOvaRZ6rahhIIbyBZkDDo2GBGfenyaLo81rBazaXaSW9uu2G
JoVKxDGMKMYHHHFXsiuN1jxxLbeMbPwt4f0G4169Mi/2i8T+VDpkTDIeRyCCxBBEY+YjngY
yAXrPwJ4Xsbm3mt9Ofbayme2gkuZZILaQ5+aOJmKIeTgqoxk4xmulo7UZFABRXH2vj/TNQ+
Jk3gfT7W4uZ7Wza7ursJthhxJ5YTJ+8xYN04G0jOQQOwzkZHSgDzPwzosd38WfE+ueYWitm
azeJtxVpHWF93TbwqIOCSMnNc14h8A6X481DXBH8PvDN5p9reNa73L2V3PIqKXkE8an+NmX
BHVSSa7nwXqdvd+LPHliLKO0urPVk80qWJmVrWEpI2T1IBHGBgDvkmt8N5NYs31zw3qtnZZ
0+5M/wBvsrgyLdvcO8rFlKjY43KSuT94dqRR8za9+zzpWiXZ1O9vvEfhTw5DKLi4Zoo7+O2
IPDK8Um5QB/E0fHc1sat8PPiZ8KLnQY9F+MGmXNnDMz6Zp+uBoot+0qcZ3KP9bgZZRl/XFe
5/GLWnj8Pr4Nt1t4pPEVrdpPeXSlobO0ji3TylRy7BW+Ve5PJ4rzzxR4a1rxT4k8A6NrDap
o+kMsdh/psEE8moLEUuDvZJN0TOLcbhsIG3k9qQjiH8R6l4z1Max+70z4gWDm11DS1UK87R
5AkhidgJMoxSSMOGwqMp+UbsXRLHxJd3D+HvCfg2QsJUlWztdKnsrOO4B/1tzLcHO0EA7F+
9tAzjIb3X4vfD3wX4x8S6Za3XhK71LxA9vLcNd6VPFb3EUCbVy3mfJJlnUKrejYPBryC3+F
OiwxXSD49+K/D0FhOlrLZX8UsL2rshdUb5wv3VJyOMCmB1t/4C8TfDvTI9Nj8bXH2bU7FNP
FnpWnCW+uCA0lwyyudsamSWVy2MgMo64rotFkuF1BPD/iHUNa8IaNEbfS9PtIxCYGRYox5Y
ukXekjsGGcoGDALya8X1ubxB8MPENlp954k/4S7S7lvtWj6tc3GY7vegSaEyFyEbKowO7GU
XPDnG14m+NjeIrDUrDStDnjury2S0dtRgW0trRvmDSvh2D/IRty7EEZUDGGAPqrUPBvhzUP
BFz4Pl09U0a6jMckEbFSctuJ3dd27nPXPNYk/hPxWWSJviJeR6dbqTGfscHnMeOJXK7XQDP
AVTzyTivPNH+Lvj2VbfRZNA8P6xeSwefb6xp2rh7OeNTtZiu3eHJ6L3J7Yqe1t9e+Mmqalo
eueLtNfwnpTRx3kPhwSINSkZdxiklZiVVRjKqec8nsARp/CjXLT/AIS7xD4a0HStIu9KiY3
U+u6HAYLWW5O1TEyHKmTAyTGxXjnBNR/EDxrpfh34k6VqejQPrGsW0b2WoW8bZWK3KmQqCe
Fm+XdgYyoO8gbTXT29+0cJ8H/C/S7C3ttMXyZbyWNhZWpH/LJQhBkk9cEBeSTn5T873HhOf
wrq99o+r+Kz4a02+Zri+s5LJrrUWPVntZoxmdSA/wC8Ybox94bsGmB6P4k8XeB/GOuTahaz
7vCi6c9n4h1dg0cBDjdDCg27muEkIYYGUBYHk4rlrLSfHD2Np8LraaHSrSGDzTHps+2XVoN
xX7Zc3PJiibaPlTMjZI4HIq6j4v8Ah1o2oWuj61bWlh4WsXksNM02BfOaAgruvJwCd/mxyB
lcZO0kZJc11fgHwG3xG+HtoviSy1PRtMsbh00i7SfyLy609+Xt5FC8QH7qjIJVV4XHIMboz
SW/hC9W11ee98OWv2a00Ke3twWbUo3IU2cXBMKnCnex3AP82CSZNQ8ReM9X0++8N+I/G9hp
ds8KyX/meH7m0vfsjuI28n53VmYkINuT8474r03wzp1jresx69DbQRaLo++x0O3hAEahfkk
nAHHOCi46KCR9+uN8b28PiD4k6o+m6hZ+Zo2mWsM3nyiKMTm9juFiMhGAxSHp/tDNAjo/Df
hHw9rN9f6tN4da3sII4NP0kTwvbyRW0SZyina8YLs/oTtB9K5n4S6hqH/CWXWmX9xNMbRtT
05WndpHK296DGC7EscRzgDJrrtS+Ken6RpEjXvh/WIdXJEdrprWxZryViFVYpU3RtkkchuB
ycV59D4U8bf2i8VrcSW3ifzJtdv5tNvEhW0a6KqLaMSxyLLxACd4UHGQwzigZ1ni+wtZfjL
a217Ibe38ReG7vS/NZ9qtMkqPGq/7YDyMO5wcdK6S31nSde+GrJr99a232m0ay1ASTBBFKU
2SoScYIOeteXWU3i7Xk1ax8WeMpG0nwhdwXmrRy6THHfOY0E6RrLDIYmXhSSqhu3Ga2L/4e
2HxV8Q3niu70ybw6scQtrN7jS4BdTvs5lkE6OdqlgqgYJ2nkggUhGf4O8U6jpnhjwt4ktdB
vvFN1qeippTNpyB99xaysgLyE7URg0h3E4+XvmrEl34n8SeIrTWNSj/tm90WY3VpoOhOv2W
0l2Mv+k3jjDybWI2J0z93HNSXWrXdvZJ4T8cNYwW/h64sP7Sks3aC1u7SaN0DsvG1RKuWXO
35eeOK6PXPid4Z0XR4tM8C/wBna7qbRn7PZ2M6C3to1HMszr8sUS9yeT0AJouB0dtd6N8Sf
h1N5JlGn6tayW00Z+WWEkFJEb0dTkEeorjBJ8VNfs28Hw+HdN8PWUERs77WLlVljuBjBNrb
jgqy8/PgDJGDiovhv4b8c6bpF5qNvq1qj6neyalcNfWjZvpZMBiqKy/Z4sKNo+Zj95hztrp
R4m8RaP490bQvEn9myQa7HMtslhHIZLeWMBiHZj86Fd3zbVwQB3pgcJqN5pPhPwHD4cW5ur
3wn4bxZOZ23TavdoSVtQeAIkI+c42gLjorU4aN4o8M6gfGviPUrRNUvVEjaxbBjbWgIGLO4
TJzbcDbKuCrEscZyb2keDdO8c+PvEnjiOSawt7W4Nlo81rIyr56DbcXe3OxizDy+QQyxkHO
av2cuseFb99E+xWxWWJ5P7JdyLW8jUEu9pI5xE2D80D/AC+hAyxQy5cfZ/Fl2WhjXw/42s4
MPa3OHjvIT1RscT27c4YDK5zhTkVX8F+Bjp2o6tdXdxZ6Jq8sZt7XTtIlV00uzaTd8u5Rl5
GUszlewA+7U3grS/Bdlpp+JOjtf3dpe2qJYxzK8zWFvn/j3gQZIUvk4GR0AO0LjqH1bSrex
i8RWfhy9mvb7jyobDbdEgAMH3Y24CAHcR90AZ4oAtTW2pR6Mmk+H9ahW8t9qPcX6m6dVx1Y
BlJY8ck+vWrGpXmj6PYrrXiCa0tmgj8trp1A25Iyqk88kDgdcCo08O6Vbi+utHtIdJ1G+jZ
ZL23gQTEkk7iSCGIJJ+bPNNjQ+HPDzC8u9Q1vyWLIzQ+dcPk8LhFG4jOM4HHU96BBrWoeHv
sNl/aka30F3Kj2ypbNch2X51cBFbpjdu6DjmvPPG118T9Z0G+0/Q9DvNJ1TTJTcQ31pfxJb
3oCsY1+YFypO0shA5GM4Oa9Gj1rSbHw7bajqWzQbYqF8q+KwGE9Nh52g9uCR6ZFc18VPC2s
+KfBEyeGrxodVtwZIYfOZIr1CMPbyYI+RxxnI7cgZo3Geb+H/iF4g+LHifTtMtdA0W60a3m
S6uJ0uLgtBGM/Pn5MPvBVQVJJVmwAoJ9jvbibw5cXuuaprd1d2Mo2x6elqJGRv4ViCLvYkA
5B3Z68YqDwJ4TsPBXhOGwiLPcy/wCkX11MFEk87Ab3bHA9ABwoAA4FY9x8WfDMfxF0nwjDd
Q3K6j5ka3kcn7tJ1wVi6YbI3DKk4IAOCwoA2rya1t4IvEuheFG1DVr+MAFIkt5ihAOJXfBU
AAcHJyAMVq6jFql7pSppV0ul3Mu0mWaEStEO+Fzjd25JH1qOxutcm1S4iv8AR4LWxG7yJ47
rzHbBx86bQFyORhm98VJp7662o3o1SC0js8g2ht3ZmC5IIfOOSAp4GBkjnGSCPOfH2kfETR
bZPGvgFdPvfEy2y22p2csbiG+iUllZF3Z8xCWxzyHYc4FY/gfUfHPjnxjpV94x8KeHPsulQ
SXVvrOntKzCc/uxEN2GiYAvvRvbivcuO9cXc6Fa+HlvLuz1G5tVv9Sk1S+uCwO3EJ47fINi
fLzkKRzzQM5zw7qGoar4+uT4icWkVjcNYWdpHlzdzjEkkzcZVFBQjoPmG7LAAd/rVxrcP2e
LQ9Pt7iWRiZJbqYxxRIOucAsWPQYGOpPTB5K01Kxufiqbq1minl8ltOMSYLQOoM0pJ/299u
B/u+1dFb2Oq6za3dv4ss9PexuCjR2Ue5ygByUlY/LJnAPAA6jDDkoC1qV3dLpcG3Qn1M3GF
mto5IyEUjLElyA3pjvxVyOxsrOe71G3sUS6uFBmeNQHm2jC59TjgZqrbW9romjTWekW0lz9
lVmjs1m3MCeVjUu2FHYAkADGMAVVsdW1Wz0i7vPGFtZaYLcljLbzmSIoScDJAbcBgHgZPSm
Is6NqWqX4uBqmhy6U6MDGHmSUSIRkHK9GHRh2PQsOa+Q/iD8PPiF4X8ZeK/i54g8K+GfE+j
rfm4a31B2mmW0B2rtXhQNpHUEjGccV9f6NrVrrmnG6t4Lm2YNseC6iMUsZ6/Mp6ZBB+hrxG
4+BPiLxHf3Fhrfxm1nWvBsl0ZJtJf5pJMPkwtNuPyg8Yx26A0AdZ4w8ZC68C+H9J8OaTqUk
/iu2i+zpZQAG3tSqtMdxIVWWJiFGeuK8t+G/jG58GfCHSdP8J6Zbz6z4v8SX0WkWk+RFbxL
MVd5NvO2NV5A9RXsHiXTNL8G/bfH2reLrrTrbT7F7G1ikhR7SwjcoBtijUO7blT+Lnp0rzD
XvAWkeHPhzoPgfwnrGpav4wD3EmizxMIZrRLrImll2r8kIDEktySAoOaBlIfG/xZrKSWa+I
LLRd32y5l1Cx09r/wCy21vtiD+UASqyyCRwz9FGPermg/FL4jW8OgSeJtSt1m1XwnNqkVub
Jf3t0JtkAAGDl1ePK5xk8YrYm+DPgPRdI1Tw7p/jubw7dXukQW+pxRzW+Z4ol2+a6updVbJ
3BWCnPPeug8OeA9L13xN4d8TNaXX9neGoZYtNuL4nz9QeRgzTupwFQMMoMDk5AVQuUB5Tq3
iDxBZ6n8RviRqGqRyat4U0uDw7p15Fbpsa+lZWm2pyMq7KnfjrVnxB42+KXw+vdM0m1v8AR
2tdA8MHWdWEkYXzp33LhwijkzEbQu3PUmvRG/Z38Oy6C2lz+I9bZ5dW/teW4WZQWfez7QpU
qBkqS2Cx2DnHFXdW+Bej6jZa/BDr2owza1NaSSyzbJxGlvJvWMBhlgzEltxOScmnYDr9C1z
VLH4U2fiLxpLDHqEWmi9vzGuxEOzeygdsDj8K+bfg7NcfEK5Xw5qsOp6LI9xP4rvt8slu2r
CaTaiLtxmAfLuJyTgAYGa+jvFvgY+LfAX/AAh914h1C2tJUSG7uIvLM91GB8ysSuBu7kAen
Q4ryufwJ49uP2k7q/0dv7C8K2uh2+krqCqpkMQKuUgB437gV3MCFGeM4oAwo/iv8UNNk1Hx
NqUmkHwn/bMtmJ2jby4IIFKuEbg/NINqk5LN0CgVg+EfF/izVvHGqeOJtUvYk8KaDJd61bX
VxNFbS30iuy2/lMMKqLgcL1Tqcgn3TVvg3oOoeAtD8I2eo31jbaHfpqNpMWWdjKrM3zhwQ4
Jcnkelc1J+zppk9nqVjceNdeez1XUX1K9iUwp9pkfG/ftQbgSOh4AJAAyTSA8r/wCFzfHe1
0bUL66j0WA2trbu0c0RL/aLuUGCIAfxCM5254U5Yk8V3Vv4n+JXxA8RXMejfb4NJ0fbp63t
h5cMF1frgTzSMzbjFG2cRqG3Y5rrLv4F2dxLayL4qvwU12PXrjzIIW82SOMJHGAFAVFAGBg
4qxo3wj1bQ/D134esPH19b6Vi4WyghtUQweczFmkbOZmAdtpOADgkEgUWA8o8J+J7f4l/F/
XNKmF7ZW+u37TR3paSJb3T7IBEt4GX7wZy7Pk4AJHJPH1RZ2ttY2UFlZwpBbwII44kGFRQM
AAegFeAa78N/HfhnxR4Bs/hrbWk9no+kXGlHVNRYZsjIV3TlFI3tgHAAIyTmvcfD2jR+H/D
1lpEdxNdfZowrzzsWkmc8s7E92Ykn60wOT8W6DHott4x8X2N1Ml3qeki0e3X7rSoHWKQY53
/ALzbx6CrOp3uifC7wZarpuhB2muYLO3sLBEie7uJCqDGcDdgZJJ6LVjxRZ2fjjTtW8H2Ov
TaZqNmba4kuLZFd7d9/mRHDcHmPJHp9a5RfBnxMvvFPhdfFXiTSNa0LR7437TQ2rW11JIsT
rFuXJQgM+TjFIDJ1y21XxFa3Pi/xRpMukvNNBoek6XclWlghnuY455ZApKl3BOACQFUc8mt
DQ9ft/iJ8aNM1zR7XUG8PaFpU7Q3s9pJBDcXE0ioDGXUbx5aNyPWuSsfh/rni/x7q8Pinw/
ruh2t1C0kupwX8ag3CXEjRmPazbgY5FHKjAjFQeGZLrwb4k13UWsNZ0zQvCen3Uaf2gJIYL
sDy4bVF3HaV2wFywA+aQmgD03wp4g0LVdY8Z+LxqdrK1tO2nkLKpa3t7XcPm543SNM+T1BX
0rxPS/F1x4Zc+LdU0LUNR1TV7W61qEWtt56xXl0QlrDMykmPbAqKNwAxI1dzrXwZi8TWUGt
zf2R4qnuo1kmeXFnJITy3l3NuBujOSNro+R/FUfjjSLPwrZeCIruK2bxHd6z/aF5qFvHtkS
KFGuJ1jb7wjCxpGB024BFMC94z8DaLof7MkHh3WltdlmLU3V3cRLII5ZJ08+bnGDl5DkEfW
vKPhl8IPhdrHxEufDJJ8U2NlZm+XU7C6ljtSfMVBC645Yht3yyMCFPArX1bxxdXGo6daW/x
ButQtbnw8NW1r7NeRvHbyCeBmRdnMY2GRcZ6EdxXodpbaLp/wAa/AreCtbuNQtNQsdQkvwN
TmvI5YVWIRSHc7KMP8oPH3vagDyn4g/AW+8OeJYbHwZa2s+i61O0NjZS3kkTWsxjZ3Gdwym
I85yegBU4Bp/g3x9eeDtS1H4SeNdS0u00D7HLZpq2gW8iR2lyEG9TIqLucbsscHaSMt1r6P
8AH/ghvGmlWsdr4iv/AA9qFlI0tvf2RG5NyFHBB6gqxHYjg54qnb/D/wCG+t/D628IxaXp2
qaDZkpGI3D7JR9596nIkyTk5zknNMRxfhH4zeEdD8LW2jeLpIfDF3aRNFFKLdlsb5Uzia2k
UFXVgM7c7skjFed+HvHvh2TTbzUPFV5LZeIirNeSX7OlxNGd4BjRkDbGXZsjXIzJwBhs3/E
Hwe8U/DzWtNX4deJZNRtNXvtq6VqzrJ5ZWGSRnBfMZAEfUoGyR83Wtbwx8fPA3ifV4dI8e6
LZwaxptxhLzykmhSRTjevJZcHPzLuUdd2KQztPhP4Um/4RbUNb8Y+HbC1u9aujdRWUtqvmW
tuCGjifdyCG3OF/gLY4xgM8R+P49S8OXOuWmsT6T4TicwQ3loga81afJUQ2yMDgbxtyRliD
gBfmOb4n8W+Eb7xy0fxCka28LCFG0HUEkJsbqQqDJN58bfLKp+VQcYAJBJbjkNH8JxaX4P1
L4hPJM+t6tcPP4esLy8jhkggdlTzkVyqfaWiJbceeVB5JJYjqvB3wl8SDwhpV/N418Q+FtX
WNpRp1pcrJaWsjMWwYWUqRjGUztBztwK8z8RapY6ZqGkaH4bvbK+isNRvIWM7peTanqIjKz
XF3akA4aQFEYOCN3AwVr0qx8U+LrWXWptPuPECaYmnrBZL4htoiz6hPKI4BHIg/eIvVss3W
tDXPhldw2dw1xpeneKmuFCS3scMenasnzK+9Z0AWRwyqwyE5HWkMr68ZPBHiHwVpvh+caVq
WozG61i0t5CbCOzhj3XMnlPkIMkKpXackZz0r0PwWJJdGufEl9G0NzrUn25lkGGihIAhQ+h
EYXI7MWrxK50qGHwpdeIrnxVrvibUPEsSaRpkrWcJu7O3ilZpUdWZUcFxtdsjdleuaqWP27
x14itk8dp4g8SNNA1rp9hbQjSolGPMklkZLjDPtAHUDsB6AFrw1rv8AbHhfxNrF3qdho3hz
UNT/ALa1a7vFdpHgkuCkcKYwBmC3jzkNkTDA9fVh8avhR5Bl/wCE+0hFCb9rXAVsewPP4Yr
g9V8P/C2Q30I8ET6X4o8P6KmpW1jeu6pJDbqVhZvKlKSBWUDk5rofGOpeNvDPg6TxbqMnhu
+sIZLfz7UaZIHEEkyI/wA5lI+VXLfdxwaYi14EfU/GHjfVfiHd6aNL0HULFNO0+1uYyJ72J
HLi4kU/dB3NtXrtOTXTeI/ClqPCWoWvhnRNOgvXaKdYlhSJbho5FkCMQBwduOema8X17VtK
vJvDi6br15qHjuz1MJcTvPmLTwHkgk3jIihB3HaMbm+Xg12M1rb6v4G1Nl1vxNb+K4dHe48
m7u7m3MMqp95V+VGAfHIBHPvQB0Unxa0LSLF5fGGm6r4VuEQuYtQtWZHx/Ckse6NyewDbj6
dq5SO+8TaaI/F11pMUvj7xbcCz0nTLsnZploMvtfbyAqAySEdWIHYVEmowahoun63/AGlqc
d/c+I9OhO2+mMbxymGYxmLds2mJmXG3pz1rrPAlvN4u1GL4n6sQftUDw6NaAcWlozffJ7yS
bVYnsMKO5KGWvh3ofijQP7Vt9YttP0/TCyNZafYXD3EcTEs0rKXRWVWJXCc4IYjAOKb4i8I
WnxDsbW51tdX8P+WXt3gWeNWubd2QtG+0sAr7VBwQw5Hc1uS6xpOlWF94quNauJ9Pl2qkWN
yKwOwJEgXcWZuMcknAHaq4j0Lx1o8Woaho1/i0Z/8AQL2NoZIpRg5KZxvGAVYE4zlSKBGiE
1KxvLLS9F0m0h0i3RVkd5PLCJ0CRIoPIAB5wMYA74ltX1+TWZ2urezg0pAViAdnnkOfvngK
o6/Lyehz2EUi6lruhqIZL7w5c+ZzuWJ5BjoOrLg8e+Mjird9YwatpsumXN1LsYBJvs8piY+
oypyuR6HODTAzPFEWgwpbax4g1S4sbWydWjVLp4UaTcCuVQgueMBec88Vcj/tW61eHUbTVb
KXQ3hBWBYSzyZGd4lDY9MDGMZ9qgm1XRvC6abosrXkjMFihCQy3LIv3QzsAdo6Dcx/HrVrU
9Ej1ae3llv763W3O5I7acxLvyCGOOWx6HK89KAGQ3tnqmrS2Nxot0ptMtHcXVriJz91tjHP
r3xkHIyMmrEkOsDWoHt7q0TSVjKyW5hbzS3Yq4bAA4GNp781G+u6fF4ii0FvPN3JH5gZYWM
Y6kKXxtDEBiATnAPtlZtLuZtdh1IazdxRRDaLNCohcYOdwxknkc5GNox1OUB5H8ZdIubXWt
N1q58RX+neGL0/ZdWSG3kvFjcD9zIsK5BLH5DuVlyVJUnmu3+HnhPwjomjC+8P6PdQy3OfM
vNThdby4AOAzmQBwPRcAAdAK7C+eSLTriWFtsqRsynyy+CAcfKOW+g5NeL694p+I9vceD9e
vNJuNCi+1Ja39m95ALecsCWZiclRhDtyf4170DPWtXbxEstu2iRafJGrbp0undWkXptUqCF
PfJB6YxzkaH2q2F2LPz4/tJTzPK3DeVzjdjrjPevNPCXxdk8YeKE0Ww8G6gI1y1xeieJ4bZ
P4WYg/x/wgckfNjBBPeSQaDHrkLSR2Ueqz5ljJ2iaXau0kfxEAEA+maBGtVLUZCkMeJAoL4
ZcElxg8DHPoeh6Y71R1mTxMskI0G3sJI1+eY3cjqXAI+Rdo4JGfmOcccHORVutJv7rxWb+a
6f7CIYPLtwwwkitLvbkHqHT3+QUAcj8KpL7VrebWPECJPqOoRW2rRyrBtjVZoEQhTjhgYSC
vUALnk11i6bJoer3viC88QyNazKzXa3jfuoo1yY/L5Aj25IJwd3fnFcP8I9d0/wD4VkCZN9
tY3RVJIlwqof3qbiDgFUYKcn+HkAnFeg+IvEOgaLDbJrbBxcSqEj8rzcYZf3hAB2ohKkucB
eOelAzO0GPwa0d34o01UjkDSPdXlyrxSrn5m83zMMAB0DDAXGOKvWPiS117Tb19ItnkvLcE
paXqmBpO8b4IJCPjIbHrxkEUX+oas+sWlrY6It5pTEC8uHdeVYEDy1zhsHBYnGB03Hptlrd
bhFby1mcELnAZgOTjuaBGXpS61daTLa+JLe3huvmjaSxlYJKp6MufmQ4PrkEcGpdI0HRfDs
EkWkafDYRPhnWEbVYgfePv6nqe9R2ul6nb+IbjU5NcluLacFTZPGPLiA+4UxyD13E53ZHTA
r5W+N3xck8QfEe68AW/9uDwdovOvS6JAXnuSPvxlsgJGBkEnuD1oA+ttQ07T9Y02Ww1K0hv
rK4XEkMyB0kHuDwaq6XoOhaIJU0fSrSw847pBBEqFyPXHWsC117wpqvwdj8Q2N5Nb+GTpvn
rLDK0MkUCLyu5TuUjaVODnIIr5g0G/msdB8IeL9K+2pdpqk3iDX9Z3yyRWWnbj/obSMcSFk
2fu8k7h2JoGfW83hDwrceIT4iuPDunS6uVC/bXtkaXA6fMRnisjUPiX4Q0fxjd+E766mh1i
G2juhALd3a4VyQoiCgmRuOQoOPwOPP9G+M3iS41jwxd654btNP0LxYtx/ZUPnt9sURoXWSb
OECuo7dMgmsHwX8ULrxN4i0nxxqnwwa2nv4byH+2UZittp8H7zjg78k9cKCTgZ5oA921TxZ
oGizaRb6tqAs7jWZ1trKGRG8yWQjIXaASPcngdzS2Hizw5qmpXunWGsW095Y3X2O4gDYeOb
bu2EHvjJ49D6GvJtP8feA7jwvqnx71bw/cWaQs1np9xdt5k80S/IPJjJxEXcsML1xknHRvg
zUjp+q+JPiZ418B2XhZZrKLULjUd8k0yqV2rHgrwwRQX292APOaAPczJGsgjZ1DtkhSeT60
4j2rzvwToml+Ir23+KV1FqUuoX8btp6alKD9htXPyiKNQFTegVjnLfNgnio/F2pax4o8Wx/
D3wxqEunLFGtzrmpwHElrA2dkMR7SyYPP8KgnqRQI9FjlikDeVIr7W2ttOcH0qSvn6XxJqF
v8XL34PeCZ08NWuiaSdQQxRJJNqNwQrBMyZBHzAseWbn5h1rt/FGseIdL8EeE7zWJEg1641
fToZ4bJmWNmkmUSRDkllCF+p5259qBnpVFA6UUxBSBg3Q5paKAPLz4d8YeFLzxTr1r4t0q2
0qaabU/Km0oyyfcyRJIJVJVccY54644o8C+IvH3jbwRbeJjLo2mzSj5LL7PJIkhAGdz7wUy
cjAB24/irIi0Xwd4+8UeNtA1XxhqWoXK3wg+xxalPbi0jMKgxIgYK3zLITwRjrXReCtL1Tw
f4lvPBsmpR6ho32d9Qsh9mET2oed8xFgx3jng4BGPepGdR4V8QDxJ4fGpm0a0kWea2liLBw
skUjRttbuuVODgcdhT18ReGdQ1KfQRqllcXfzRSWhkVixHDLg9cdx271hfClcfC7S5yAGum
numwMDMkzyf+zV554rVP+Fb+CrRJAl3qniyKdJVIBBa7luJGBH+yG5HamB1V78MLzw/enWP
hZrX/AAjdxuLzaRMGl0y7z1zFnMTH+9Hj6GuP8feLNU1rRU8Ia74HvtJ8Z3NzFa6XfQK89t
G8jBGuIblACm1CxIO04GCCK12+IXiTw2PCNxqTHXV8VQvLHZmJIZYJSY/LRHGBtJmUfMCR1
3dq7XT/AIl+FNQltbS4upNPvriV4fs91Gf3ciSmEqzrmMEyKVX5vmI+XNAHN+EfA+ka3p0v
iSS6vLax1CSV7Wz0+Y2UIh3FUlbydjSO6qHJct97gDFVvgnpenSf8JL4r0+xhFjf6hJb6de
SW0SXU9vHhWaR0Vd6mUOVyM4AJJzT774Q3un6XqNj8NvG154Ztb5JIptPmUXlqm/IYxqxDR
NycbWx04r0rw/o9r4b8L6boVngW2nW0dshxjIRQM/jjNAjJ+I1rFe/DPxDBNOsCCykl3vna
Cg3DcB1XIGR3GR3rzPxfFb6BBcWvhfWdT0rxFq9vHe2/hrRIo2LXSoFEjgLlI/kVWyyqdvO
ela/iiTxR468A6lcWh0+LQJ5Wkhkt70wXHkwyZWYSMjxtu2Z2MoG04LVzvgvxVqGg6FqvjL
+zrrxLaXEVvqOr6rdMlveRh4lKxpCilCIofLYgOv3yRzkUAeg+OvAFz8QNH01f+Ek1Hw3ew
Rukj2O1tySoFljOR6DAYEEVzOoeGfAt14fPguT4Z3OraD4fxZx3tssJeCQIrMyHesob5hll
HLZr2C3uYLqMSW8qyLxypz7147qHjvSvDen+LPCk1vq2o68bq7ZLfT9OmndlmBkjdmRdqrh
wMkg/IfSmB5Knw78S+H9Q0g/C/xV/bXhXXtMuNWGk68i+S0QEbfvQy7X3GVcMQrDpuHWtb4
f/HHwL4y8UXH/AAsezsbC+mt47K0hlj86zijUEyYZh8u5+rEbcKg3HFeiyfCu48WfDzwXbz
eIdQ8Pm00GHTNQtbdFP2iBkhMkJJ5Q5iA3DtkVz3xGt9CuLWLQ7zwFpV14T0y+j0OJgzRXq
Sm33oYHAAQbiidTkkk4FADLvTrzQdRvf7HfTNHhl12PVNGhukI0i8iFvsWNZI/likLsz84y
wBAbGa2vEHxoax0HU9C13w/qHhbxfLB5WnWtwvmw3cz4RDDMnyuAzAkcEDtXjul2fj34b6b
bQ+EVfUNB1ELct4Z8Q7ZjLE6g7bZ9wjn452qUkzjKnNdh4P8AivoV5dLpNpqsfhPVYBuHh3
xSDJaQyg4AimOJISCPut/wFcYNAG9J4d8YX1tov/CH6XZXOh+GEbSVWS78u4u2jdRNIuU2r
mSJedwPynn5q2/hvoeuf8JxeeJPEWhX2jfYdOFpGt5NHIHkkffKylABwEVcjtj0xWHP4M+J
1ncy3uh3+t6Ss1w92YtF1W31C0LOxZtsV2sRALMWxuI+tQXFx451fSJtC8Z+ItTutNbBubJ
PDE1ne36g/wDHukyO0IDkbSQencA5pAdTdWX/AAl3xF+Ia6RPC86eHLbSIZS4ZC8n2iQ8jO
B8yA/Sue8Q3ur+JJ30j4g6gNI0iGNWufD2il7gooGVa/ukX91GTj5VA45yQDXW6IdS8ADSr
ZfAHhvRNM1a+itZv7KvWEkMjghSy+QofGAud1EPjLQvBvjLxjY+IodRtku7+O8gmj0y5uIZ
Y2toUPzxoy/fRhgmmBiWOqfD6xs7jW/iBd6f/bBkLPpfkgxI8mebeFQTOXH/AC2wzMM/d5U
UPCzeKtZ0y6m8P2VrK9vdalYRWGqXjW0lrp87q9uXUK7rjYQqMAQvsKZa2ZufAFz4uXwnfX
llc+IDPY6dp9qftMeneYFKxocMiyFTIyZUfOeBzUevXmoX0kVgngfwh4Ktrm38uA666T37g
9Altb5OeScbyQaBmNqvh268A+H9MtbrxeLq+0ewt7j+xLWwLxyXq25tYZnuAMxx52n5sD5C
a+h/C+iQ+GvCWj+H7dt0WnWkVorYxuCIFz+OM/jXh62ljb+BNX0XXdce2sJvDC6KdX1pf7P
F7cpv8t0jlbzOBJ1K84GC1P8AFvxc8Vxfs36n480uOytPPtbRNPvBKfM3yYSclGUAOj7wAC
2cZoEe/wAjxo8aNG7GRuMIWCkAnJ9OnX6VEdVsBDDKtwsqSy+SrQgyAvzx8ucdDyelfJXwY
8faivxH1Gyg+ImpfEPSk0F9TvFubeSMx3SOCFgWU7jwR0AHPtx9B+DfE7ar4Q8NazDpNroF
tqjOLmznUQuJWBb91yA4ZgTkZLAgjuQAdPdLd2OpTatea9FBo8cP7y2lhVVjx/H5mcj3zkY
xwOpzLWPRdD0WTVPB/h9L9705xYbFa5bLfM8jEZ5JyzEnnvWhocl0fDHnXMN1POTLIIrlVS
VvnYqpG4qOMAc46dOgdot1r7WMs3iay0+xkX51+yXTSqF64bci4IGASCQeTx0pDJrjWrWx0
RNU1OOWzUqpaFk3yBm6IFXJZsnGFzk9KqzvJ4l0G1u9B16XTYJ8SfaIYUaTH93EgIU54YFc
8EcGrOra1FpNhHefYL3UEdwAthAZmAPJfA/hA59T0AJIFP1DRdL1gQf2jarcRxEskTk7Mnu
V6EjtkcdqYi4pkitQZP30qr8xRdu847AnjP1qlpWoXWqWbteaPd6TKCVMVw0ZYj1BjZh+tM
ZteXxCgSGwOjbNrEyOLgNgncONuM4G33znjadbtSAz9J0qHRrH7Fb3F1PCHZl+1TtO65OSN
7ksRnPUnr6Yryf4heC/HvjDxyugw6ps8HXMSXjTSqjC0mRgpQIF/enhXQOdqsXYhsKB6jYa
XfWWozXc+uXV9HMDugmVAiHPylNoG3A4xzng9evAfFYa9f8AgC7vLa3m0W/0y/tprS7F8UR
ozMqOzmJgwXYzblPbkEnoDOmt7Tw38LvBRFtZ3f2GAl5Wt7eS6uJ5Dy0kmwFnY4yWP6VJZa
14b1vwnpHjma1ilimt4rqCYQGWWMuOFXC7s5YjAGeTxXl8fiX45+EU8vW/CM2vW0Yx59i0d
8JPptMUqD3Mch+tdD8K/FUcPw1vr7WtPvNHitdVu1W1e1nLojyGYKqGNXZVEhHCcBT2FAHp
mkavY63pseoafIXhfghlKsjd1ZTyrDuDyKzvEerTaTc6N5dp50d5efZJZMcxBonK4PTLSLG
vPHzVavr+/WCyudFsI9Ut5nVpWW4VCIj/ABJnhzyDglRjPOcAxeLNJTWvCeo6exKyPCXhkV
QxilX5o3APBKuqkA8cUCOA8OeFrDQfCviDwDfXEdrHd3M32abZs81ZcmM7gADIoABUZ4RTg
A4rv9Q1PT9F0YX2v+UjtGInWNTM0rEf6tAF3PnnAAyfSuL0PU7zxb4RttS1q5ubC/0OfzL5
LSNik5XD748Kd6FeV27sq2DySB2Oj+INC8SSzPp06Xb2ZT5/LIGJI1kVkJHIKOvI+lAyWfX
tJ0zw5BqrBksnjQwRQQlnfK5VEjUEk47AfyqKLS/Dur31t4sjiS5uVQG3uy7ZiUAghcn5Qc
ncOM984pljP4mXxHNDe6XaLorZW1e3kzJDtHWUEgEN2CA7cc5zxevLjRdSuJ/Dt1dW09w8Q
aWy80eYYz3Kg52nB9jQItWd7Z6jYx3lhdRXVtJkpLC4dWwccEcHkV8xv4T+NngrVfG/hnwf
4T0vWNK8WX9xdRa1PcKrWwmGG8xScnaCcDB5z1zivoi5tJdC0eePwxpMctxLKWjgMvlwo7n
l2yflUH5iFGTzgZNXdGn1G40i3bV7MWl+F2zIrBkLDgspBPynqM84IyAeKYHkuofB/Xk/Z/
0j4U6Fr9tBFEix6hdTo2Z0375FTb90MxI5zxxXd+NfA9l4u+GGoeCEkWxtrm3SGMovyx7Cr
KMDHy5UAj0zXX0UAeBa98FPF/i65l1bWfE2l2WpRWTaXpsNnbSNbaZbupWR0DMC0rL8uTgA
H2GOz8S+CfEk3wFfwD4YvrC11M6fHpq3DK8UIjACPgDcQSgIHJ5NelUwugdV3AM3QZ5OKAP
E/EPwf1zUPhl4W8P21/plxd+HtStr+KxniaOxdIk2eQdoLkc7tzZJYnoDgaXjvwP8QvGnw5
Oh3mr6RJd3OowXF1aIskFs1qhy1vvAZ23EAliOemBXrmaQsoYIWG48gZ5NIDM8P2WpafocN
rq19FeXa53NBCIYkHZEXkhVGAMkk45NeTeKdC8S6Z4b8VzWWqS+H59c8SRSXOsRnLwWO2Nd
4KklcBdmeMZJOBzXt3ejqOaYHjuoaVpfjv4weDfEnh0JcweHBNLd63CflmDRlEt1ccScks2
MhRx1atlfDHibxV8SbTxJ4q8qw0PQpXfSdJjcSPNNgr9pnYcZAJ2oM4zknPFekKqooVFCqO
gAwBS0gCiiimAUUUUAcvD4f0WG+XWtP0210y6S7lkubg2sfmzgl9+X6gFjuznp6V5z4s1/x
BqPiWw1jwXef2UuoxtpFpdara77HUmbcyFGRvMjYEMVZl2uPqDXfa2Dc+IrXwtqVumoaPrM
c8sonfZ5Xl+ViJcAb1YliVJJxu6rwOQ8aaxps/xF0aNS0ml+CYJtX1FYVzGk5j8q2hz0D/P
IwXsADxmpGej+F9G/4R3wfpOg+d550+0jtzKBjzCqgFse5Ga+bLe10601fQdV1a28UvoFza
3uqaTavrMVzDHGls2GEZQNGSkvy/McFhzXsfgHWPEE/wANNa1zXJGvdTS91B1ijywURyOqx
IOeBswPX8a8W1jxJZeIbnwvHptnqslr4a8Pi1v1Ol3CMjSzW0LjaUBOEEjfKOgNAHaD4Wax
Klu7t4oklsIUh0yW41i1kexCyRSZTMeMloUHzbuBXMXXhnULHxXB4ZubrVop4xY3SRXF5A8
d/M2oSSK87JFuXErMcJjIAHFert8dfhlDlbrXLizwM/6TptzFx/wKOvLNWvZpbm++Iuv6xr
d2uoaW97Zw6LaQQPpVjb3QkimYzNlyeDgqc7mGKYHoPiTwz/whvw41jXLe8f8A4S25leSO9
sGe2Wa8uJdsYMYYh1DOoAfd8or1e1jmXT4IbuTz5hGqyOQBvbHJwOOa8F1DUfFlvLon/CfK
8nhXw/qJ1afxLctBGt7EsRa2TyY8Eyb3UYC8sgxmqmsftSR2WqSWel/DHxFexxhW3zJ5Dsr
Z2sI8M2Dg9cdKAO+1X4J+E7iC6t9DutU8MW96pju7bSbox29xG2QytCcoMgnlQDz1qX4faX
f6bc+K/COsJp97ZQ3RmWW3iZBIk4ZvJkViRlE2LxxtKjHFRX3xy8B6Ld6DZeIryfSbrWdOi
1JFmhZkgjkHAkdQQp689OKn1PwRoviS+/4TjwL4ibRddulX/ia6a6zQXijGBNFnZKMDGeGA
6EUxFHSdNsfAvxvGlaTp8GnaJ4m0oyRwwRhI/tts3zYAH3mikB9/LNM+KEej2PiDTtc8T6D
Lr+htZTWrWpjWSOKfcrI7ByI1yvmAsxH3RzXnPizxB8ULzxxa3GtaTYQL4HK65cWunPnz4f
3kbSmR8HDRiXEaqf8AaYHFezePJtPufBFr4m2xXVnpVxb6srsAyGFWG9x/2yZyPwoAofCHU
o5fgxo6W8sVxLplt9lkjimWQRtGPlj3LkHC7ORkYPeuU1W0vbr9nvU/FGoSRT301zH4o22o
LLCEkjnEaFupEabc+5ro/hPqWn61qnj7WNM1JtRtLvXQ0Uy8RMgtYAuwYHTG0nvtzXJeOPh
zdaDP/ZXw61C80Wx8UF4L7TLC3hmNw22RmYSXDhYQUZgdoPQYHFAHY+GL7w7c/CKCy8QtYy
WNlC9lLFeOmx1gLICd3HKqG/GvFE8KP8RPhaNZ1LTdLu00jRoJzNfRyLduzwtcFBdI4basU
kQAZWHPPWtO98G+HdV8UPoI8E6HZ+KILm3spLrVWfUgyGxkeFygKIGP2cBuCO/OauyeHvjJ
Hp+uafDpsHh/RtWtl+021nBaTrA4tYrdxEWnTEZWLKgjKggdqAPPh4Z1zw34Zt73QPiN4t0
rQLSztrqQJAZobYTIrrGdkyFsBxkhAM4zXY65pHx48E24utQ+N+hxwTnbANQh2F2AzgAxsT
x1ANcd4s/4VxfJb6vqesRWktv4cszYQ3FrcTzX7LCVUsscvlKQyAdD0616h8QPipDZfDnRP
iB4autM1jVtCEDX9r5u6OJbmMxtu2ngh+2eMGgDy7/hJP2iNc1DSdF8Qadper6LrN40enz3
1siQ3LxB3VlICuoIjLKSoyMetU7XUfiZceJr3w2nw28O6nrdmrNcWNncFHjQYXLFboEYLL2
7+9ZeufEv4nfEPW/DtxJr0OmCy1BZ7YWOkur27kFBJht5kADEEAkYIPPatrHgjxVY+O31S5
vNc1C51C3muruSNLizmvoY1BnUOSN2PkICoxOAccYoA39d8b/ELw9Ht134cXGmRwjaPtHiK
7trdgO2PtJU/QHpXCr8SPG2qI0Ok3EeitIyrNB4bsWR5AV3qXkXDsNis24yNwCcV6T8Iv2f
LDxMLrVteuL6x8uYpB9ptSLmWNolBkXzuACS2CYsgjII4x7Lqvwf8CeDdAt/7I0C2vry8vb
a1e61ppbuMFj5aO8W4K2MgADaPm7dKYHzLa+EtF1zXbweK/FcVmkKCW4vZLlp5LlecBCFUM
odOciTGM8jkexeIfhzrPjH4YTeAPCenLY2Hg/UILnS5tQmEkGtRmIyMXPTlpC393nHHOPRd
Q0/WPBPiDwj9o1S1udI1a9fSb6yttLhtrdTJDIYmUKC4/eKFILkYavHfCbeE/AGga9P8QtS
12x13WLWXTJrF7SSO1ihWQqog5GRtVcfPwGwKQHUfD34d+LdJ+KMvxM+JV1oPh/VLq0Gl6d
p+mFURpGARSQMgnA4GW6jpgCu5j8M6ZdWHhvwp8RtTtfEPjSwWfUbHz87JD8wUk7RuAGMjj
O3OMCu71bwR4X8QXOi32rabHfSaSd9sZRvH3cDdnO7GcjPQ81Q0nRdX1HxN4h1DxZpVgIW3
WWmSxD98bRh86swJwCQOODnJ46UAa+j6J5WonxFfSbtXurSK3uRC58gFMn5FJOOWIz3wKbc
W2q6tqF1pus6Npk/h2UbdrzM8kmMEF0KbSCf4c8Y75wDQLLVNLK6Yum6dYaFaxCGzht5neV
QvALZUDkfiMdWzxas9Q1qfWZYLrQvsunbT5NyblWdiDg7kH3Qeq4Lcddp4pARabqnh611D/
hE9NmihuLKMBbREKqiY4VeMHAxwDwCOnFSxpr8fiKSa4vLBtHddscCxMs0bdiX3ENnnjAxg
daZqHiXS7DVo9Nf7RcXXyl0tbd5vIDcBpNoOwH3+vQE1D4ksfCl59iPipLJx5vl2q3rgKZW
xjaCcF+OD1HOOppgXrpNafWbRrOezi01ATcLJGzyynnhSCAmODkhs9MDrSy6Pay6xFqzTXY
uIl2Kq3MixY5zmMHac56kZ4FQX0niOPUbX+y7XT5bBR+/E8zpKSTj5MKQMcHnrnHHUuvNDt
7rWINYe+vYJ7YKEWO4ZYgoJLAp91t3QkgnAGCMZpANj1y1vNTuNItxdQXKK2yaW0kWJiODt
YgK2DjjNObRvt3hqbRdeuBqiXETwTyGMR+ajZHIXgHB6jHPIA6VZh1Wxu9Nkv8AT7hNQhQN
zasJNxXqoweuRjFN0rUpNStGmm02706VHKPBdIAynrwVJVhgjlSR26gigDP8K+G7Hwnpcml
Wepahf7pnuHk1G7NxLuc56noPQVdv/EGiaXBcz6hqtrbx22POLyqPLz0yOvNeI3l7efDvxT
4iSPwXqN14g1iaU2niSG3e4t3gkkMiCUJlt8RYqE25YIoBAPGT4L+G+o6drWh+MLvwjqA1b
UNUEpupHQTadZIpVRMpYF5JixZzg43nuoFAz37UrrVTYW83hu3sb4SYfdNcFEKdflKq2Seg
PQdeelXb7UtP020Fzql5b2UBYR+ZcSKi7mOAuTxkmsmE3mr2N9pYsr/w3sKrDPH5WWjPOUx
uVT1BBGR19DUmoW+g6fYWc3iK6tp/s4Ful3qXlgsz4U84C7m4BwBmgDkdJs7vwn401TT7m+
eaDWjNdaZdztuKOfme2yTj5cb1yOVyB9w54/wdqUth8QrOK8s2ttbhsYrfV7WOOPqZCrlNo
IEaO0D8HOycE8KAPa7/AEiy1C1t4JYwotpEmhKqP3bL0x6cZHHYnGK84vdD1K+8YX1trXh+
3ntFy9pcwMVeWORTEySTHLKQMtjg/KNrH7oAO+TXLD+25tLa9jN2UWRIM8hDgenXJ5HoR60
XcWn6JbXGqQ6S9zcGQy7baHzJpZHwvB688DJIAA5wBXP6HctqXxD1yG/hcvpTRLaGSNV8oP
EjPtYAFlJYDnPKc9q1NG03S/D+t3Wm22tzzXV6n2x7O6uBLISMI0wz82D8oI+6McAUAaWia
ncarpa3F5pc+l3YYpNazcmNx1ww4dfRhwa+evi544+P/g6z13XIR4Y0fw5bT+VZTNmW5uAz
YjCqSRvI5wQB19K+gtPm8QSaxfDUrOyg00HFo0UzNMQOCXGMc9Rg8dDXl3jHwV4h+IXx10K
PWLEw+BfDKLqClmBGoXh+6NvcJgZz7+tMR2nw7PjA/C/Srjx3eI3iKa3M10/lKgiLEsqlRg
ZVSAfcGvn668ceIT8K9e8Yf8LE1G81/UNXe18M2tq8cfmxJJsVmgUEbTtdmyPugc88+5/FL
/hNNQ8J3XhnwPo8k19qUXkyag0yQxWkTHa5BJyX25wAOM5rP8SfCTRT8JdZ8M+C9H07RtVu
9MNlFdx26JI+FA2vIBkhgME+5NIYvhP40eF9ebTtNklvPtlzbuYrsWUgtb+WJczrbtj95gh
uAOccZrzXUPiP4J+I3xD0HWv7c1bw5F4e1K40oLHA/nXjTrHGMlQfIQtlctg+mDnDfEHhHx
/JaaPqmk+ELnSo/Cemvp/h7SYpYpZZLySLy2uZWRiiIi8jJyW69a9j8H/Dfw94c+H+geGpt
Lt7k6Z5V0zvGMveKMtOfVtxJyen4UAYOqeLIvHvizUPhr4I8VXOmXOlw+Zq2p2tuJjCNwTy
EkY4WU8ndhsBT36c3reveH9Y+N3he10/xFrxvPDjvpd5e2VoJYbiaZVxBJIBtVj5ZZsJxg8
rjjQ+HXhn4i2dt491jWtL0/R9e1+eea3mMnmuXAKQZ28LGigccsSzE476HwV8N654X8HQaD
rHhEaWbbM895cXUc897eMf3kuEyAvJAJbOMcUAWvFXijVfFWvXngD4b+JdLs9Yt4S+p3rrJ
M+nqWCgIFXYZDluGYEY6enQ+OPFh8A/D2XVpYn1TUEEVpawKNrXl05CRqB2yxyfQZrhfgfo
Xi6yvfFPiDxN4Xt/D8uu6jLdSRtt85ucRqAnCxqueTlmZ2PHU9j8RvDuq+Ij4V/suGKQ6br
UeoSGU/KgSGbYxHceYY+OtAHL6vrmqfB74VXnjjxZeyeJNdmaI3kb3Rhi3McCK3TBVQuccD
LYJJrsrTWdU1P4Xz634ksl8OTz2Mlw8UV0We1QoWBL7Vw4HXHQjrXiXhnwb8TfiB4l8M2nx
M0+8t9B8LTPf3Ml+6FtVvixKhVUkCFM4XsQP9rA9S8S6Zr3xFuh4d+yTaP4PSYf2hcz5S41
JVOfJjTqsRIwztgsMgDBzQI63wXfX2qeAPD+pamCL660+CafcMHe0YLcduTW9TY40ijWONQ
qIAqqBgAU6mAUUUUAecfELUtU0ixiaDXP7Pu7gyR20rWBnhDE4VQBuPnbWO0cb2GOK5e58H
aX4R+Gt/4m1m5u7C+to2uIf3nmyLI3aUZ2zyzMQrg5ByFXAUGvSPH02rW3gLVrrRLgWt9DA
ZFn8nzWiUcuyp/E4UNtHc4rznwzHqHja68LaJq2upr9p4egi1bVbxCjJdXj5a2hymAQikue
OSIz3qepRuRWM3h34O6Z4btLH+xNU1rFt9ntpi/2OWcl53RmOcRqZXHptArkfhbY/wDCR3N
21ne6hYaBcTXGpx29pfSwlI3cQ2oypDANHDLKRnrIpx0re+IVnD430zUri80mxu/D/h2SRm
lnvJrOVpEU+c8UsedoUZTlTuIYZGOeKlv7fT9Dn8SfDb4iv4duJtPtpl8M6haRTq7pbII4E
zhvM2BAVVmOT05oEdv478Nnw/ZaRcaP4m8Rrf3us2NnEs2qzTxlXnXzMo7EEeUJOvpmvNtS
8XXF/wCKvHei6Z4RbxZLrsVxY2t3Fr8KM1uV2COK3lIIRW3EsgIJBP00vEnxD/4T3xBpOka
VHd211plmfN+12slr5Wp3TLaRYWQA/u0kuH9OOuRxb+I2t6Z4U1vTdPsLLzdO+H+kC9hgTn
zb6UfZ7KLA5J++2Px5pgeP/HDxRrWueI/DXwttL/bbeF7e3GpXsXCG8WMBpOCciMZOOud/p
mvSPEXw6e18Bwa548ie/W9aBbu6tNQlhv08xgiIUffFMw3gAKI8fwjgV5V8MrW6XRofGWoN
pM19c34m+z6heND/AGigJMkrSbWVT5hIy3XMy9BivbvFnirXvGVlp2tP4Z1DT9C0YfavNtt
moJPeO3kxSRm3L70gBllbodyqMZFAHNfFDw1a3fiKTxNouuG2tLe0i0i3hv7KSG3DRF4sx3
JRoicuwAbaM85xXnWnWvxD+FNzHeaXqVz4eMc7fa0vUL21zlhlSEzAWHzc7w2OSw7ey+NPG
Hh7XvCek6B4Kmku9E0VYru+LW0x8rYyx2ySKV3f60iRuOVib1qj4m1f4f6U3g7/AIV1qmlz
XtvLJdajJZTKJ7iCK1kdvtGOW3uFB8wck+tMRyHjP4uaB4w8CzN458L3XhvxFDbmOy1KIvc
2F2zKW8p3hbLI23PlncBgE5wQfRPAPxr8Iy/CvRtF1S6utU1X7F5FxFouk3EqIuMBQViCAq
mMgcAg0zxx8I9Jsfh/e+KtXex1SewsDeXdvfabCwnkSIlgskPlSDJ4GWIGelc/D4Q0bQ9Oi
1DTNL1LQtN0W+t7cy2WoxT+RcTLEsi+XNGSU3TbWXf82OQcUAZ3xN8VRfBLwlo/w70PVF0z
XvEKLNq2tfvZDbxhViM6qSW3vsPA6EMcAmu60XUNA039n7RPE3gTXW8T2/hi6a+e61K4MDT
H50nEjMCY/kmdgMHgLjORWJ8WfBHiOT4x6X8VPDXhOy+IFlFaNp8umzSLiCeNnXeAeCA2c+
hB6da6H4c/CfWLf4Ia74Z8StY2GpeJL+a8vrdYxLDbLIVBiUI6gHavY8E98UAeG+I/jNp2p
eJ9U8Txap5Ot3iW62kegQOVia2d23tNdLGHYo7oAEP3uh4zw0mrfEfx1qN3arpfiO9coHkb
UDcX0kaEDkxooRVPyn/VHjoeK9u17wHo/gfxrpvhHwfdQatdavpl6l1YxpAsvmRbJkU7AHQ
OFdMs3O7Ga7PwH4H+Juk6aY/Dcln4R0y9MiNFqEAuLu3iW5maAqqts3mGVEO4nHlrx1oA+e
9I+EWo+KbzS9P1jx3ZzafcabbyWkl1etbxbXldQkCOmdymPYUCDBbrzXtDfCq6+Evg9Ly6b
Tta0SeSGy122a1lkJsnfazBnlbhGKthVXoTXWWfwzsNVt5fArWsTwaCZIZNb1CJJb1jc4nc
26gBIQS3D8lSCAOM17kiKkSpktgYyTkmgDwnwzrkfww0PTJNasdAk8LXCraRav4cjmupZJU
GPMmCochgrZIztYY5613EVx8OPiq1vPZahBq8ujymYC3uHhmti6smHUFXAYbhhuDj2rznWt
HtLHxx4h0ibwt/wky6dfDXLbS1iSR5LW9Ro7gIHIGVuEMnUYzWRoev+JPh/ouj2NvpWnv4l
EE9lNpl5dkzwwmbzLMusIkZyEZ12LnGRyBmgD0FbLwt4a+OXh+x8Ox6daXGoadd2t1a2m0S
fIY5UZ1HOMK4yfWvQvFOlQ614U1HS55XgSeBh5yLueFgMq6j+8pAYe4FeGfDObVPB3jq10/
X9L0GDU/F+pXl3cSRyr9ujZozKqeXkssYKkAsxPzDIU17d4y1O60rwXqV7ZeWLoRiOFpV3I
juwQMw/ugtk+wNAHiV5p+uR2Wl+PPEQ1zWtK067tLsf2trMdvhDImJ1trVPLJXduw75wCDW
fqnw51rWvjB4sj8IWljC8d2s13qmotGzxPLErhYwI2lIGTjDoOMZ4o1r4NeGfDmv+GNP1Wx
t9ebXdSWxEUFxd2rqgRpJJcee6kKqEkYA6Dit3xB4v1SP4s+IF8G6bqrX9sIdPvhatZzecU
XzEkFvK6yHHmlcqQCPpQB6R4L8Ha74X8CS6JeeLrvVtVleSU6jcIXMTN2RXZvlHUAk8k/St
Xwxfaa0N3otn4il1u602QpcyTurSIzEkKSqgHHI46YI6iuT8AeNfG2uajrMfiXwrfWGn2UC
SQ3E+nm1lmky29BH5km/gAhgR1xiu8jv1bRBqlvptyWaPzBamPZMT/cKtjBz6nHvQBXji8R
jX3uLm8sV0jaUS1WJvMB4w5kJxnqNu3GMc0/VofEM09p/Yt9Y21ujbrgXEDStKMj5VIZQvG
eee3FRXGm23i3w+1h4o0No4XcebZyzB1faQRkocMuex645FaOm6daaTpcOm2IkFtAuyNZJW
lYD03OST+JoATUJbyDT5ptPsReXYA8uEyCIO3QZY5wPU4JwOAelUI1huNFi1bxZplhZXkUL
Lcb3WWOFc/NiRgPkOAeQO2Rmlg0W8h8SS6w3iG/mikUp9gfy/s6r22gLuBHPOec89BiSHVL
m51eSxOh3a2QJUXr7BGWXqNpO7Ho2MH6YJAFg1G317QHuPD2qRDeTGtwI9/lMDhgUOMMOeD
0PUdqWZjY+GiutFtUZYxHN5NqWNxk7f8AVrnrkZ7dTwOj77UtGsbqDTrzUoLO61ElIIzIEk
lbGPl7k9P0p2l6VZ6LaG2tZbho2bd/pNw8zZPX5nJPPXGeppALpUltPpqXllYvaLONxiltz
BID0+ZSAQeMfy4qG3k1y90OVbu3h0nU/mQMrfaYwc8Ov3SQRzggH1qbUbjVIGtjpthFdo0o
WffP5bJH3ZeCGI9CRxnmm6xpsmraa1lHqd1p+8/PLaMFkK+gYg7fqOaAOK8ceNvEXg3X9Lg
svDF34isb61l3fZLeV3hmjZeXMaPhWVjj5eqmvPU+OXjTxlY65pvgXwOranYrLBIwupGmtJ
hkDdFJDGMgj+8R2PpWt8Xdc8VW93oXhnSf7en0+RTHq1/ptjK7Rn5MMxjAJGwyMVjIJIHQc
HqvDvww8I2Pge0tfD73dtI4N3BqyfuroSSKoL9BjIVcoV2nAytAzrrS61TUvCVpdWqiy1G4
t43xfQMDE5A3b48g5HPGRz3qyLCO9t7eTWrOzmu4kZSQm9V3DDbdwzggf05rnrXTfGumeCN
F0ix1CwutVs7eOK7vbvewmKADgDnL4ILE/LnOGre1HRbPW4oBqX2geV8wjgupIgG4OcoVyQ
RwT060CH6tp0moQxJBql1p0kUgkV7dl+YjswIO5fUd6peKtUsdJ0CSbUJY1SRkhCPn94XON
vAPJGe2PUgZNWLiy0PWrmLzGiurjS5wymOY77aXAPO05B2noeoJ7GuQ+KVxptlbaBfave/Z
7FL5omGCfMeSCWNBx6Fs57cnHFACJq17pvje0u47Jo9J1ePy5ri4CQJ5yOY49u592WQLgYI
b5SMZJXprnw54et7qXX5oxZ3Ubm5lvhMUbAXBDNnlNo+6fl46VzHgjV4da+H2l2Oq3Fte3d
zpqyXCxsCqBlVUXbuOPlZc9s5PGa6bXtc0vSkj0/ULeTUZLlgUsre3M8hjBG5yg/hXqT9AM
kgEGNupbjxNpET+FfEkdpC0p8y7gjWZxt/gUNwDuxnIzjI4JBGs2o2llJY2Opajax3138kS
FhGZ3C5bYpOT645wKzL8+JJ7yxvNBmsU09VEk0F3G6yXO7tnrFgc9CSeCBipNT0fTy11rDa
MuqagUTZG5BJKNuRU3nCfNhsjHIz2oEO1zxB/YzQxQaRqGrXMvzeRYxBmRB952LEKAPTO5u
igmtaOaOSONuUMi7wjjawHuDyMZrK0u+1SLTw/iiGxsLneE3QXJeKQscKAWCkHoMEdelQt4
S0htcXXpGuX1NZC6XTTtuRD1iXsIz3TGCQCckA0AOs9Y1i8194B4flh0cB41vZXCSNIpwf3
R5EZ7N1JHTaQxrXviXUG1pbHQNFbVobaUJqM6yiMQA/wx54kkHBK5GB3yQDPrFx4oeSJPDd
vpxjUCR572Rtso5/dqF5BPHznIGfutWncX8On6U+o6m8dnFFH5kzFsrHxzz3/AK0APl1Gwh
v4NPmvoI7y4VmhgeQCSQLjcVXqQMjOOmRWZr2vXmkmCPT/AA9f6zPIdzpbBVWOMEbmLuQpb
HRAcsfbkQac3hfxBEfElnaQ3kjbd0ksB86IxklVKsNyMpJ+XAIJpdM1DxNdau0t5osdrpE6
AwZlH2iEjOTKvT5vlwFJxjn2AN63nW5torhFdVkUOBIhRgCM8qcEH2PIqXNYH9kav/wkx1Z
fEU/2U4RtOaFTCI8dv4g+7J3ZIwcY4qLVfD+n65fLf3eqXmy1XEKW90Ykt5ATmT5MZft82Q
BkY5OQDV1XVrPRrBr29dggIRUjUu8rnhURRyzE8ACm6LrFrrmmJfWyTQ5+WSC4jMcsD45R1
PRhn+oyCDWV4b8U6H4i861027mumsguJbiIobhSOJkyBvQnI3qNpIOKl0/X7691t7Kfw7f2
VnJHvtryVRiUgkMHUcxdiu7G4E9CMUAb/mR+aYvMXzAN23POPXFOrmofCmm2Ou/8JM93cf2
ivmeddSSD95C3/LJuMCNeCoGMFc92zraTrGma7psepaRfRXtpJkLLE2QSDgimBfooooA5Xx
F4wsvB1q134pLRWDvtjuoIXdclsLGwAJDHIAPQ4PTpWXqEHh34YeErpfDOn2Olz6tfhLeFz
sikvJ2CqTzwo6kDoqnArp72LQ/EWnm2uTDfWqXSqyA7lE0UgYKfcOoyD6VzPiPxJ4F1T7b4
d8TWv2nSkk+z3F3cWxaySbGfLMv3UcZHJwAeM54qRnlev6RqXhfQZ/h9JdxajLrt82pXdta
eYkAtyyItugkdihuLggH5sYaU9BXWePF0zwh8I7fwpfSRStdxyTahLgLvjX99dyj0Lsdg9G
lWnv8ACa40aey1z4ea3HPNBL9pWDXZZLyGYCNkiRZA29FTfIV+8MuTg4Fcn8QoviM8R1DxJ
4OuL37dBJYSweG5TciONULIpYhXCSzOC/y8LCoOc0Ac5qDNr15qNrqmpwajplvbLPqEl+0l
9ZxTxL9ouZok3rtWJZIYFEbLzMfSsJvDfw/8T6Vo/wANtf1TVPD3ivV5oNWuRao93DHK6FL
eGQyM7LiMjClsAt15qJtb0Kz0ibSLp4BZ+Ho9uuRWsYijEVtIuYggAAku7wjI7xxr71ofDD
wfq3ifW217WJt2r+ILtri6ni3RtDGB+92HggRqywAjGHmfB/dg0wPS/h74n+HvgHTZ9I1iS
fwxcGY20cWrWsluiQREpEokZdjZALkhsF5HPesC3+JFh4T8MXtjoOrrZ6LcatqMmk6iIvPe
5jQeZIi5ysjPcyFEPdQx6jnvBaJ4d+LMulQ3V03hW38PS6hfWl5cPcxJJ5wCMPNLFflWTgE
DitHSPH2khLnTfEHhw+H/ALBYQ6o6ApPFHFIxEYwnzCQsD8mzJIOM0ASWn9s+JLnSNB1m8k
trmwsYrvXG06R7cSXDphIQ6MGVc73IBzwnY1kfD3SYNV174gQ3ivqfh+O/Gk2sOpSG7b93E
BcDfIWYoXbG0nHyn3rNjYaIusa9p/xvsLSyv9QeaRb6yt22SkL+6JLKxITYAvUKBXW+H5LD
w58Hb3U/D2qQ635UN7f/AG1VAW6uC0kkjEA8fvNwx2xjtTEeVav4naL4B33gn+xddg1qwt9
rQrpk8sTCKUMYBIoYYKrs3ZwBz7VoeJLq4n0DX/CVnousT6hdeIrK8gjh0+RkiR5Le4kZpd
gTAbzeScjAFat94f8AD+l658KbDRtOto9TvNQNzcahEgE0qR2skshdxy29yuckitTWLJtY0
rx3rEniHVra7sJbmCxS31OSCOEx26FcIrBSd+TyD19KAMHS/E11ovjrS9M1OS80TSNKuNYl
1K41F1tre4MlwzQFSxHm8MWyAQM1e8b+FfD+o3Nl4ghvNX1iy8RXcMa2NtrLWulvIyYWWVo
/mwwRV43ZYqMZbNUvB3jHwLo8dxqviU2h1vXUttVt1itGubu4jntYidqohcr5qyjjge1b/w
AO9Gk1XwJ4i8L32jahpOhG+l/skXqrFcRwPiRSEBJQpIW2ZwcBeOKALGnfCmSLRbqyXUofD
aTRPGkHhqAWmwkcM85zLIwPOQyA45WqPivwD4yn+Gl23/CwNavPEmn2oltntXFpDLLEAdrI
nLh9uDvZvvHpV1PinN4e+y2PjjQ7/SobdjaX2vXCpFZGYKxVoyW3OHCEjC4BYLnPFSL8Wpt
SRv8AhE/AHiXX4ei3kluljbPzjIe4ZCR9FNAHOeKbO38V+B9P+Jum+Itd0m31DT7eO6tdFu
EtXuizhYvMlYHyxG0rhiOcE/3a6PSfHmg+FvD+l+F9S1pvEPiOztkgnttJEmoTs6jGWKgkE
92fbnk8VL4A0p4fAl34Y8Y2+mQDUbq7MWjpdLOI7aVmfySQBuwGboOB9K4fXr+08GaZ4k0H
TPE1l4Hk01vL0bTNNso/MvWaIPExBDyS7mJU7VHIPPegDoWbWJ/idpfxE1+Gy8G6PY2FxYy
x6lfobi6jkKshZV+SPay5++TyeKf8Q/Cq6t4v0prSS9kXXVMMkCai1pZTPFGzo0piXzXbZv
woYKQnPQVy/hzWdL0nwvLF4t+GWuapfXiOtzqFvZrqTzxsSVWQh2kV1RgrKyr8wbAxVzRJD
4k+CutR65Zau9r4XuXGmm9EumXU8MUC7PNIwwBV3RiOq570AQfD200jUb1RHHp/hJLS1dZF
0aCO3a5ljuZoZszOrSFR5SEYYH5+SeK63wjqc+t/s2W+pa7I+pST6PM0zS5dp1Acc9ySB9T
XPeLPhNo+n/Di5vdSOkCHQLC4ntbNNMi+zQHaXIzJuc5ZRkluevFaOtajY6B8B/Cdhqenpp
6X0VlBdadZbI3CEK80caFgTnBUqpJwxoAwtA1jS7iXVfixrOtXWoaF4JsjpunqFGJG+zxG4
mG4BmkZj5YyexHeqGsa94a1P4n2PjTVRKW06ONrXRtYnk0qWzlUOWkVJcQzsQw6sMYGDWnr
tnar+zxY6B4ksdbjk8R6iGhsbSET3dvmdrqOPy3PzKkcWGXOcKQO1dt4a8USeLvBOoXV5oE
mvw29x9ljBsfsn24bVJbybhhsALFTuPOwkdcUAb1j430C90XQ9Sa6a0GtQxzW0UyESBZACp
cDO0cgZJxk4zzR4nudY0Oz1DxTBeSXFlplhPO2kJApNyyoWBD/AHg2QAMcYzwSQRna14i8R
6Nb6Pd6b8Pr3UtMkhkW8s7ZoBc2ZXb5eFMgR1xvG1Sf4cVR8M/GXwX4wvrnTbX7faywWL30
0eoWbw/ukba+Mj58cZ25HNADG8c3XgvwZd+Jfirr+hQWc0o+wy6Okp3xsoKqAxJd+vK8Y5r
a8Dal4c1Pw1PqvhO9vtQtZHJaK6mlaVJdoJUiY7kJyDg4HzA9814bpNn+y3L4msPEFp4m/t
B45s2OlXVzM8MDnJHl28gyBkZH8I49q9p8N6GttoV/qPg3xNJerr063wvdQxc7MqqkrgKW+
VVUKxwu38KAOo0i51q5ikfWNLg0/kGJI7jzm2kdH+UAMO+Cw9DS6zaapfWBttJ1b+ypHOGu
RAsrquD9wN8oOcckMMZ47hY7W9vND+x6vMq3MibJZLJ2jB56qeq5HvkZ4PeprGxi03Tksbe
WZo4wQpmlaVwPTcxJOPc0AQxwpBp4u9Z+yG5jiH2i5VNqEISwPPIAOTgnjJ+tZz23hjxzpU
cs0f8AaFrFIdqsZIyjj+LbwQw4Kt1HDKRwav6Xps1ik/2nVbvUWnbcxuSmFPooVQAOnHTj1
JJbqmo3mmzWptdFudQglcieW3ZMwDHDFSQW5wMLnjJ9igNF41NuYFkZMrtDBssOOuTnn61z
q2snhW326Ppeq6ybqbfMHvfNKcDc+Zn4z/dXjPQCrt54c0zUdVj1PUFmnmh2+RmVlEBBzlN
pGCe57jjpxVzVLq+s9OefTdNbUrhcbbdZViLevzNwP8/WmBkeN/E8fg3wfc+I5rV7iK3khW
RE+8qySpGWA77d+ccZxjNcjqPxo0OPTnfSdPuri8LCOOO4CxKHPA3cluv8KqzHoAc12us+H
dG8Z6BHY+JNKeW1kCytazOVaNuozsbG4H0J56GqWt+AfDeraULSHTrfTbmJkktr20gRZrWR
DuR0bHUEdOh5B60gOW+GM3iWwvNT0rxhcQJqmqzzaxDCW2zCFhGn+rGQiqwbjcSMrnJya77
R9J0vRxcW+nvIXkYSTCS4eVi5/iO4nBPU4xmvLtU+H3jDxh4jtdR1/U4NN1bw3fxS6bqVhC
ypd2pVDLGylsqS6HPJAzjkV3moRW/h/VZNQ0Pwjcalqd9zcSWpSPcoOSXd2AJHO0cnt8oJN
Ay1eR2nh2cXWkeFnuri8kxcPYxRowBYsXcsVzy7HHJJJwOtebfHCHVLfWfAfiGyiWeLS9Td
/JaQJvmMZMYyePm2unJxlx9R7E1xHkRbh57IXWEsAxH0/rWDa23iDVre7tfFGm6bFbyqHt/
s0zStC3YNuUAspwQ479uMkEcx8Mry1vdKkePT2gZJLmxtppCfNe3hmOxXP8JAcYB54zzXY2
muW954ek1i1s5rh4jJE1vEmZfMRyjRjOOQwIycDvnHNcF42tfFVl4cttVtpI5PEGiyC6gaG
FxHeiOMmWNvm+QyKHG45C+5IBf4b1TRNe0aLxN4fvLjSrjxQzY025PlI11GrBsEK3luduSR
ndszg80DO2s5db1Tw9cw6xAdAvtzRmS1mWUKnUOjMMfdODlRhgeMYJTTbXTfCPhqXy7+7uN
OiZpozPI1w6hjnYrcu4JPAJY84z0FWLrR49a0yLT9dT7RGrK0yoSkdyQOjKCcpk8qeDjnIq
pb6h4c8OalZeE4S9oZVLW8ZSQwrySI1kPyqeu1M5wOBgUCII7bSvGWkw33iXw7NbfZzIrWW
qL8sZIwWK5KN8vRucZI4ORT9P1HRfE1he6HZLexWMSCJJ1DxLcRYA3Qy9WXqu4HPccEGulk
ijmieKWNZI3BVlYZDA9QRQERECqoVQMADoBQBw8beHbWNvAHhvVLjSZGDeW9uryLAM5eKJ2
yqOFzhf4Ac46V0lrbQ6R4bjg1nUjew2Me6S8vdu4qnIdz03AAEtxkjPFQanO2h6Qlv4d0eC
6uXfZDbCZbeMMcsWZsHA4JOFYknp1NOl0618RQWUurWssfkN5j2MkoZPMxwJApKvjqM5HQ+
mAZK9/FJoMuseHYINUeeLzoBBIoW5JHy/P0x0554o0m416XSX/tyxtLLUU+X9xMZYJDjhlJ
CsBnsQD9etUjPq+ma5Bp+meFohoRbbJcQTRo6u3zFxFwCgOdxzuJbIUgEmTXfC9p4kZItWu
bqXT1Xmxjk8uN37OxXDEjsN2AQDjIBoEJouhahp89zcal4kvdTe7XM0MgVYY3xgmIAbo1wM
bdx9SSxJL9K8KaJoV3NPo1r9iinjCTW8RxFIR0cr/fxwW6kHnOBh2paPeXmhRaRZ6zc2aYE
c1yDuuGjwchXP3WPHzYJ645wRlWfiDRbWSHwdeXdxqUsMC2lxeGBmiaTAXy5JBkCRhyVz9c
ZGQDZ0vXNE1S+vNP0u8imn08iOZEGNmRxjsRwRkcZBHUGq8C+LV8QyXNzJYPpMjGNbVAwkh
UZ2y+YfvM3dMADjBODuNUvNM8OQW/2TSGubzyzDZ2djCvmuowSi9AqjjJJCjj2q0msfbvDr
apots+oOynyoCRCxcHBVt+NhBznPIweM8UAU7bUNS1fV72wuPDo/sHDQfabiQBpmGQ48kjm
M9Ac84PGME7sVvBCztDCkbSHLlVA3HGMn14AFZWgx+IrbTZR4ovLG4uBI7LJaRtGgjJyFIY
nkDjPfGe9W9L1jStatTdaRqVtqEAYoZLeVZFBHbI70wL9FFFAHk3j/xffeEdYtHs7yw0f7Z
dG1WC+KrFfmVUVbgOPumJz8ynG5QfbHdaTZaToXha105ryJ7Zl2meZ1/0mR8lnJPDM7Fj75
rxj43aZrFnf6Lpdhql7b6Fqs8004Kxva2jq3nyySb1Yybk8zbESF3D8Kx9P+HGuarq2m6Vc
+Ep5PDNm9ze2ei6zHHDZW5mJb5pYZJC7jcVRfLUICT2wY6ldDqvB3ibUPCWt3vw10OKPxNa
aS6Wlm4AtpBMd0ssbvllKxoVLMFGGdVxzXpug+K/7W1W50bUtHu9E1a3iWY2t0yOJYyceZG
6MQyhhg9COMgZFeR2vhn+yfH+j6P4Ts7v4d68thcG3h8iHUdNvYhKrS7ju8wEkp82UbAUdg
Kzfir4o8aeA9Mv/FvidtL/ALfawbR9At9Kkd1Z5DvuLoq4BXaqR4X5sY6nNNCNr4w+A774s
XOk6f4J1jw+LG1v1k10rIrTOUO1A20HdszKdrEc1Y0jXbf4V6prNn4j8J6ta2UWy00i+sbZ
ruGe1jX93FlMlZWdpGO4DLP16V5d+zn8PJoWluLzU7q0vtZskvJ5IpPIuo7ItiGNWVsoZWR
nYg5CxION9eyeGfiReprmreH5Le+8U2tjM8Npe2luv2iVIsLK0g3BWCuyoHXG9g2F+UmmIx
NcutXTRfEniDxVEllq/iXTHgg0oTqh0zToVd2klk2sN/7w54I3MiD1pvw6tdZ8RfZr2/sJ7
lL6/h1PWNTuBHCQ0UIaC0ESknETeSSem5X4BzXTeILX4P8AjwNr3iqzUXGjvHazfb/PspYC
+HSKRMqWByDtIIOe9UNI8PyG1udC8A/GrdFKZXNrdQWt88PmFmYqU8tx8z5yxNAzhfDfjaD
SfF974k1jR7/WLnxA93eacllEk52NKIo12bt/+rtIzlVPDGvX/BGn6jovwN0231W0/wCJiu
mNcXVvOuT5rq0jow/3mINcdofw21rRvG+jabca3oFzoOlSwXkcAR0v38q0+zxZGSuwOC/1J
617XNGk9rLDIu5HUqwBxkEYpiPnr4e+EbPw78WPCtz/AGL4fW61fRbjUlnsrSaB7UARKUUN
M6nPnjsOFPrWzeeG7PxB4pbxBD8KtB1nT31ia3vZ5JRLdv5ZeNpgjhUHzRqNu48Gsv4W6de
2XxM8O3Gq6jeXqXnhq5l0yOXUPtCWkPm22+MholbdynO9vukccV6b4KN1pXiDxN4UlWB7Wy
uft9tNGCrMt1JLKyuCSNyvuGRjII4FAHlHibxdpD6ppus2fhzUr/Qr3S44tOsbS8SwQtHJM
JEdYz5sm3EeEUMoBPHNdB8HVmm+IPim+XQLfwxC1lZo2kxrLvzumKTsXjTllyOmflGawvCd
1qmlaZor+GZkn1BRqtq1sNMkvJFj/tKXa/yyRxoAVI+ZgPTOK6TwlqN74X+I13L44g1S2vv
E8VvBb3995HkvJGzKluqwAqjHzGIDOxIHXigD0Hx/cTWfgXUbu3KLJEI28x0V/LHmLufDgr
lVyRkHBGazdP8ABXgjXtO+03UieLo2ZlNze3X2xSQfmAGdi89lAFaHj+5MfhKSzFlZXqalP
Dpzx3yl4As0gjJdRgsPm+7kZ45HWvO7rWtM+HOjaz4G8Lafqmv+JboPObbR9MEcFnNLCAn3
AI4UwqnBYnqTnOaAOg13wz8JWl06we60Xw3qNrdI9nJp9xDZXKygFVVSME5DEbec5rj7fT4
9S8ZW9j4kkd9U07VJdFu9TCrHc3Vu8bXFmPNUAopDFG27SzDGe1cBH4LsdM8Z3Wjyppfhu2
tbaRpLuf7E8RU26LG4AP2h3FxlmYn2BGcV6Xf+FWuPCur+LvEHiNfGq+II9PtYY9OQadD/A
MfCiGRJIyzjDSk7sk44pAejSfD/AMDJDC//AAjOnWwtUIjlghETxr14ZMN29a8y8I6lb6r4
T+KFzatq2peCZYGm0yW6kmQyobdhOkUkuWADq2DyATxWTb+DfDV541ufCX/CA6aurQeYJJ9
R1i8voJEEMLg4fBYnzcHIGNh65ruPDurWEn7Nl7qVv4fsLC1t9Pv1bTLNG8geWZVZQq4bDF
TnHPJoA848S/CubS7XQ1utQW4uda1W1sRbvcXV35iMd0u95pSGxGr9EXoK3/jJcaxea41ho
6W39nx2X9j3k11ZtLHayXjxqhXa4O/hMYRgNwOaq/DjQ9LPxS0u50W3v9W0y1s7iSXUNQ0u
5jS3nIjVBDLcFnOVZ+NxwK0bzxF4d1t7Szs9Xs5tV1TxrC1xaRXKmZEgl2oWQHOPLtkOD60
XCxB4yi1qP40aJD4X0e71LUPDWiLIqxpbyRxrKzx5CSyRkORGVyD0Y9O/oPh7xdqX/CP2Vr
4xGnaR4tvjObXSri5SB7hVkIj4DPgkbc7S2Ce9cjqml6/rHxv8Q3XhJI7C5sLO0t725/tN7
d7kMrvGNhglTC5PYHmnx+AfiBq3jnR9Q8TXFrNZ2F1BdS3D3yTyMIRIUijVLWED944Zif7u
KYHcXlz8QovC97JaaVpU+uQTqbeITsILqHepYZPKNtLDJyMjOOcDx/wX/ZulfFLWru78N+I
dCk0PT5737C+prd6aryM29YMDgttOBkchhtG2vSvGXi7x5omjNd6J4Ts57tL9IBb3N5/x8w
NgCRCgyGBI3KRwOea8/fSdB8TXvizTvH/wxtvBN1dQpexag/lTpcyQhnZ12nbKyHcxGAWRi
GGM5QBN4/8A2efEGmaN4e1jSbOFpbmIR6bf6e1u9o7tuyd6gbdx52kjn0r2jw7pXhnwzZr4
Y8NQ2enxW+6b7BA4ygdiS23OQCxPtXz/AD/FLwL40+Jvg77Zea14OXT3Elkmq6PElrqUbgK
AHOWRWGMZIXO09QK9q0LwjpvgzxL4i1vTLC0t9N1VRezmGHM6zjO8DauWRhhguTht2B82Aw
OgjstXXxAb6TWd1iUKfYPIUKvTDB/vbs59sHoDzRc6bpcGpP4iuZXhmhiIaaS4ZY0jA5yud
uOM8jrzVUyW3jHw9DcaTrV1a2Vx9+S0/dTEDIMZLDdGQeuMMMY4rSka0sdNih1K8V4/khMt
0yjzWJAGeANxOOAByeBQBmCTRPG2ht9i1KaWzMrRyG0meBwy5BRiMMvPOOO3Y1qeTdW2kG3
s5ftN1FFtje6b77AcFyB69cCrIijUSNCixu/JYL1OMAn1rM0nTL7TZJ5L3XLrUjOQzCdUCx
t0OzaBtXp8pz9ckkgCW9prF3o8tlrk8STN8puNOdovMX1AOTGe3DH1BHaLSZNF0q4HhWy1T
zbu3i84Ws90Zpo4i2ATuJbbngZ9qtXja5/aVoNPismss/6SZ5WWTH+wApHHXnr04603UrfU
1XzNDh0+O6kbMk10rHA24zhcFjwo6jA55xgoCiJr/Qjd6t4m8SWp05vuxmARLAd2FCtklsj
gg5JPTHSt6C4gubeO4t5kmhkUOkiNuVgeQQR1FAj8yOI3MUZkXDcfMFbHOCR7nmnIkcMaxx
oqIvAVRgCgB9ZDXGvHxEkC6bbf2P5fzXLXB87f7R7cbe2d2cnpxTJNfVfEKaPHpeoTL0lvE
h/cQsRlVJJycjuAQOMkZFO1m/1a2e3ttH0b7fPMWJeabyYIQP77YZsnPACn3wOaYFNx4Mk8
Y+W8enP4iwsoLqpnUAYGGPI4PQdiTjvV/VrPVbya1bTdZ/s5IX8yRRAsnn+isT0XrnGD0wR
jma1tbd4I7iTToradm8902qSspGC2R1OOM+lY9i3heDxhfRWOpr/bMq77q1F4z7vRjGWIDA
DGQMgYHTFICzq+veHYLldB1a/hWe+HkmA5PDggbyBhA3IBbAJ4GTxXlGoeC9T0+wi8K6pNq
88Dz/arPxHp8Zle3kSTdEZ03H94BuBkC4bPzcg59ct7ybUtQvLO50SWOyjO1LifYVnYHnCZ
3Yz0JHP5ZeP7ek1wlvsNvpUeRtw0k0/HBzlRHg9sPn2oA8+s/Gvifw7JCnibT59a06GBluN
Z063IQbNuJJIycoeX3gA42jsCB0WteOdMs9BTX9NurfUtPhZHunt3EnlwttHmAg/dXerM3I
ABo1SHR9W8V/2Vpvim50vWYk+0TW1qY3SdRgfvEkRlJGF+7tcAjkAg1lzeBfDA1G50vRteb
w7ql232q5tdJljjE3GCzQOHUAjhiqqWHU0DPQ7W6gvLaO4tZVlhkUMjqchh61478WvE99r2
rr8HPCVnBda7qluJ7y5umKw6bbbh+9OCC75HCj2zW3pHhDxZ4J0w22ieJI9T06yh/wBFsLq
2w+FUqsXmLlioG3GQSCPT5a5T4l6H4B8dahFY6teW2h+KCi2yailx9mvLRSNy5Usnmo2cAf
7XThsAHMeCfBXgzWLmPwD4f0mXxTomm3Bn13xTd3MqF7tUZVS2ZWB3gtyVO0L6k5r3K103S
dKttQl8D21hJqt2weXNwSruTjzZDklsZ69TjGemPF7/AFhvhf8ADO50C18T3WuyXtumnada
6VYpapYB0JF0ZYFLcqQ+7knbwCcmtb4Y2fgn4Q6Hd674m8caNd33iZ0u49Q+yizmuI9owoi
ByRnJ+VRkkk5NAj2jRx4gXSPK1trSTUI8p59vkRzej7Tyme65OPU03QbPXrG1lh1zV4tVct
uSdYBCwzyVIBxgHhe+MZyeTWa6Xxd4Xtrzwr4hWCyvcP8Ab7dBIzRc58stwrZ7kHHPGataT
LHZxR6Nda4mpahCnLOVWZ0BwGdQevTJAAJ7CgCDRtDvNJvrm6m1671D7Z+8njuOUEnABiH/
ACzXaMbRkcA9ck6drd6bPNcwWNxbySW8m2eOF1JicjdhwOhIIPPPNZenaNqlj4r1XVbjW5b
2z1BU2WkuQtmUyAIwDjDA5bPJYZzjAD10zQvD9tNqOl6BEJ4YmTbZW6+dIC24rxjOW55PXk
0AP1TxR4f0XUrPT9U1GO1uLw4iDg7euBubGEyTgbiMngZNV9V8SzaZqf2K18N6tqipEJppr
ONCkQJwB87LvJwThMkY56iptDa6uftV3qfh1NIvZHAciWOUzKB8hLLzkDjB6HOCRyYZ/Evl
+MYNAj0W/mhdcS6ikWYIZCpZYyeuSATnG0cAnJAoAS68R6LPcwaPeW9zKL6JTJG1nIyRq52
qs3ynZu5ADY6Gt2G2toCzQW8cRbAYooGcDAz9BxWNaa5dXXiW403/AIR+/isUykeouqiOR1
zuG3O4L0wxGGOcdATv0AFFFFMDifidpWt654JOk+H7cyX893blXPlmOEJMrl5A5G5MLyBkn
PQ12KOgbymkVpFALAdfrivmP4s/FDxf4Y+J0elX+rXmm+GJIJZ4/wCx1i+24VtmZPNQgDcG
x0BBHzHFcbbeNfhzBqw1iy8Ra5Y+OLPUBcTax4gt2ukkTYy+RJ9mfAjAx0HBH1qblWPfvil
4gl03xF4UtvD9h9v8SwXDXwjEqRLFYKNt00juQAhVgBz94Kf4a+Xte8TL8ePj5Lc3FrNc+F
dDXFtbA4M8YYBFHHDzSFR7KR/do8X/ABE1/wAWXPiltKuLS+1DV47fT7jUrAssUFjtJ+z2y
TbHd5WDk4HOAozmvQvDHw+bw78MpvDuk+H9QuPGYuIb6+1SxT7PDZSwoHEKyKcGQIcbRlTJ
Ic+wI6Lx38PbePVfB7anrLy+ItRuSkojIgSztUQyTtDLGFkjjiQBVBYqSVyOa7/4e2ml+Gf
AWpeMGt2stNkgM1rE6nfBp8Knygc8lmG6U55zKc15u1vrF9oGg+NPFuqal4jbxRbR2k7aVp
jyR6VYEmeeJRECxMhEcRYgHAPpXoPiT4oaNdeD7vSfCunare6xewmzsrWTR7qFFd8RqXZow
qoN2SScYBpgcpoGtN4fn8O614s06/nbWEm8R3L2Fq1yUuZgVijdFzIFig+QYUgn6VrR+ItD
8cfE9PGWnwzDw94GsZ7ia7ezeGS4u5YyPLCuqsRHEHP+86/WqGpfDfx/Bo+r6LaaN4S1+G4
sobO1vtUlkFzCsdssS8eWwyGDOMEcsa9Qm8P2ul/COXw08dzd29to7WbLAS00oWHaQp5JY9
uvNAHMXSeFLi7vPEPxFtLLRH1W4it9MXV5oop0jjjyoDq52sWaVsK2cEVZ0G/urf4s/wDCN
6Tr82q6CNG/tB1uJVuPJdpQkYSXG7BCufmLZxxivIPC6+Kdb1q01XxWuo6tqdmUtNEttYhM
du01xG32jfG0ETsIolySMg9AcmvRPh5qHg/w34w8U6Z/Y3h/w1cpdw2Ul5ZXHlQ6hPsMnlo
jgbWUOMqpPL4yaBHOeBLVdK/aEvLNbW8MdvHqVuiyC58nT4TPG6BWkzG3mAA4QjbjGK2vid
4V+KVz4gudd+Ht3ZPZXdvbreW4uXguZhD5x2IwwPm8wc70OVAzjNZPjCDTodU8UWqeH49Y8
SXmsxR2s+o2UtzBZ2ssMRadjjaIkAl7jkUz4X63rWkal4C8LWOq6dcaNrNve6k9vbQ7pI48
eYpZwdqDfKo8tVG3GMnFMCx4S0X4peBLPR7u0+H9prFzJpP2a+gi1SK2MU/2maXOWyGyJAW
OTzW1qel6jNdaN4k+Lviu105bC8S+sdB0lf3YnTJXcxBknYAnhQo68VPr2ueOW+E+t+ONN8
SQW0lrb3F1b2kOnqQBEzDYzOWLcLyQBVjw74m8H2Gp6tqupXK3HiS4unQxxRvdXYhAXaixo
GdY8Y4AC5yfegCx4k8YeF/Ffg/XLTTtUubW70uSznPn6bOrpN56PbfunVGcPIijjrnqKxvD
XhDxVreu/bPG+mu1pc3El7eeay26zOIYooYxBFLJlFCM3zvnJ6ekup+HvEnirxvrGtafokm
j2V5oa2iy6g6o011FP5tuxjQsQg5BJw2D0qbWdE8SyWEFx8QfiRfWEdywhGneF7VoVduW2q
4V5nO0HkbeAelAFb4teF/APhvwXqHjJ9Djgv8ASdPeCyis3NuHd3TywVQjfiQRnnOMZxXYf
8IvqMPwj0rw1oMtrBfWFvZCBrtWMW6B43+YLzg7O3rXIaDpnwjt/FOi2a+F9Rm1jUGl+x3O
u2VzI5aNN7kPcglTgZ4xz9a7vxfeao0+jaDot89jd6pdFZLmJVZ4LdELyOoYFc52LyDjeKA
Obg+FNxqF9d6x4o8V3sur3c6TtNo+dPWICLyjGuGZtpXGSWzwOlby22m/Dvwpp2geGNJ89p
Z/s9lZvcMPMkctI7PIwY4wHdmwTweKwJ4NT0T40eEdOj8Qarf219Y6g9zHdXAZH8vydh2KA
oILnkCqfjj4ieF/Dvj25Gpa1ZxX+haRJNbafLMFkurmf7iovVm2xYGP+etAHR6f41vbjwFr
viTUtGisptKkuohDFc+ck5gypKuVXguCvTtWXdXVxofiPw9c+KPCvh+4uNUvVs4dTsRiaGd
0cg7XQnGExuEhPtU+qaRZ6F+z3faVrkMdzHbaJJ9sV/uySeWWkJ9Mvk1z2v3Ol3UXwh0HQt
Ug1dV1aCVJIpRN5kNvayF5N4z0ynOeSRSsBzep61dQftZogtLvUVtpLe3RdMgdFgWaAKTdu
IsOFDs6gyccYFe5xW3iBdca5m1K0bTTlRaLbkOo/hbzN3LZ6jAGD7ZPinh/xHrlp8Y/Fmoa
Lpl3J4buda8nWNTvxEltai3g2SFJPMDADavVCPcV7DYwtq0l1qMPib+09F1KHEMUG0JGOm6
OWMg885OTzjBGKYHA/Fb4f6p4tv7TWtE0nQdeuIIhClvrE0sS27rIWEsTxchsnDDjIVeeMV
Taz1m61Kx0/wCLB03xAumW8usyXGm2k1uumuiYKM24iVGVnGOCdvKkdIPi1ofh3Q/BOnWmj
aJqGoGHWoWj0jTLmRdzujb1wHHl5TcwI/jwcHJzyXw1vB4k8Sala+H/AInXpsbtpI7nw/r8
TtewoYFjcb3+88bJx94YznBJpDMvQvE3w58badpngLUk8S+G0Bex0u612yXZdWkuMWwfleA
F2M3IKoQSeD9YxoscSxr0UYFfN+jfCnxxqnw9t9Pb42TzWF0vk2yz20N3BPF1ieNmw6kqAc
ZJXB54zXq3hyx+Jmg+HpLPXdU0vxXfi4DRXW1rM+USSwZQGGR0XHUEZ6cgjpH1qWPXk01NE
1B7ckI98sa+SjkZA5bcRjqwUqCcZznE+paHpOsMjapp8N5sVkUTLuChuuAeM8detN1fXtH0
GGKfWL+OzjlcRo0nc9e3YDknoBycCor+w1K/1OxvLPXns7G3YSNbwxK32k9w7HPy4PRcHPO
e1MB2pT6hpenQwaJo7alNxHGj3AjRAB1d2yccY4DHP4mqWo6bZ+INFgvde0/ULY2wM/2RJ2
EiOpyGxCx3sCuVwSeeOa6COWOaFZYnWRG5DKQQfxrM0nUtRvbq8g1HRZtO8lh5LtIsizIRw
cjo2cgr245OaQE+nXp1PSxOltd2EhyhjuotkkZHHI5B+oJB9TVBbi08JaNJLr/iR5oBIzC5
v2RWGeduVABxzjjgfSrOs2uuXMUS6Hqlvp0itudprfzg4HRcbhgHuevpirSNaXE32Wdraa8
hQNJGMEpuBGcHkA4I5680AV7+yvr6e0uLHWprKOJt7RxJG6Tjjhtyk4xn7pHXrTp9NtbjWL
bUJJrhbi3VljRLh1jIPXKA7W7ckHHFV5bbxBHrUElldWCaQgEbWjQsJNuOWDg4BHAC7cYzz
Usem6RJ4gk1VYopdUijEJlLbniQ87QM/KD14xnA64oA5z4reO0+Gvwy1Xxd9lF3NahUhgYk
B5HYKuSO2Tk+wribP4veINB8C/8ACWfEfRYrNZvJt7G10pWm+3yyYYOjMcKm10X5j94NyeK
brN5/wlXwM+IMfxHuLOK3+2X8NvFvCvbJG3+jo3/TTcoI7ncvXNeS6folidP+EPgr4n2xVd
M0u51W7tp1d3uEaTZbWoUcs2SPkwT8uKBn0Hf+JPAHw9afU7nVr6eW4txdT+TJc6gxh7TMq
7wq8YD4AwMZ4rrdL1jw5rGjabr+m3NrLY34EtpcYC+YZPTODuPp1r498TeKr+88A+MfFNp4
107wxea1cDRh4V+zxeYlrG32dRJuO+MqjM2QAo/Gu0Ph/wAIeOPGfgPwB4V15rrTPDGkyXM
tza3cghaeMCOILtIBfezOxHOMc80CPpnUtSstLsZb28dhHCpdhFG0jkD0RQWb6AGuU0OfVf
FE0Piq8/tPw5DbTSRwWM0yFLmAZHmSxgZVmH8JOU2jpkg+Kp4E1/wR8VPCvh3S9QvNVvb3w
tc2H26WV5VtZmnQy3G1iQihWO0DGSAvevepYj4L8L2Ok+EvCkl/Dbr5cdtbPHCqKOWZixHJ
5Pcsx5xkmgC3omt+Hdamn/slkklgkMhJgMZbcP8AWpuA3q3I3rkHBGTg1S13Wbaz2SW1uXl
nkSMXFt5O6MuVVWLyEIudwAByWBwBWzezXE2gs9tbyx3E8YVUb5WjLYHzYPGM5OPSvBfHk2
uah8QNM0WDXry1t49WgMn2SVYSVmunUYB5ZkEadiBjOCDQM73VfiRpWirI7w30IlaQKws5G
cHBJID/ADOMsp/do4Xoa5HWNa8CfFjT7vStSjtru7gZTA8Vsr3McifOpXJ+dCziLDBCWJGM
PkZPiS98MeC/F2o2Evh278WCyMU2oz6nIroHmdQPkAVCfnTDFScnHABIr+LNLtvAPiqw+J2
h/Z49B8QokDW9vaA/ZZJGBimWMMp5UjcB1YdMvlUAeBbOx8H/ABAl8HXky6LqVjCl41yL6R
4Jo5BsAEbMAmB5eQ2cbThqg8WaB4X8DfELWfE/xPutJ1/RvFN6v2B2WZ9RtdoBWODYMIi7v
vKwPTucV0a6VDpniXR/EaQXGtWemWZ0HVHhUv8AaoFw0UoAJaRUJ2SDvuJwQK5/41XvgtPB
3gy6utA1i50s3M32HWNKuBC+lDeAjIwG0xnjbnAKqMUwPSbD4jfD3wbrdl8M9Ht73ZY/Z7V
3t4DJBZNMcQpLITncxI9eTz3rtv8AhE/D0E51G00K1S/SZrtZox5cjykHJZxyc5wc5GO1eb
xx/Cz4JeE7jUb7VBqN/fyi/E2oTi6vdRuApCFOCS3JUFRgbj616Evi0J4It/E134f1eF5ox
J/Zott90hOTtKKSAcA9/wBeKBFPTYfFi+Ibwa/cM1pqtsogSx/1emyLu3LvI3EsGU7yAMoR
heM7OjeGdJ8PzXM2mRSxNc4aYPcSSB2H8ZDEjee7dTgZzU9xeT3ejC70Bra6llVTA8jnyiD
j5srnIA5wOuMZHWotDh1+3tZLfxBd2t9KrHZdQIYvMUknDR8hcDA4Y568UALpXiXQtbu7u0
0rUIrqa0IEqp6H+Jc/eXqNwyMgjOQaL3xJoen6vbaTeX8cV5c48uMg4yeFDHou45C7iNxBA
zWlHb28ITyoI49i7F2qBtX0HoPamx29tG80scEavMwaRlUAuwAAJPc4AH4UwJhg8ilrAtNS
15/EXkXmii30uaNvJmSQSSI6nnzQOFDD7uN3Q5IJArfoAKMYoooA8Bk+E3hDxF8bvFf/AAl
Vmb5dSto7zT2hl8oBQ4WdW8vBZllCH5iRhwMcVzHxS+CXh7wtpFnrmnXLPp7aja215b3cKm
KGJ5NgkVYPKZiruDgscgmvctNm8N6f4hsrGG1vVup3vWt7m4gdEDSTGWaMMwHVhkDHReDWH
8Zob7/hHdJ1N4RceHtH1CPVNZgRwJZYIcuqoGwG+cKSCRnbxUooqeCPgR4R8J61D4ivAdY1
u3UJbzzhvLtFVQqrEjs5GAMAszEdiKoS+Cfid/ZGo+E9K8eaG+j300xmujZyJqEKSyM0mGW
QqX+Zhkgdfauk+I2sJFpXh/7VZak/h+/vok1GeyyGiiYYjV9rBwrSNGGK54BB61538SZPhl
4Z054fBEej6d4riudkk+kyJHc2Mcf7yeSTYQeI1YYfgsygjmmIhbwp8WNInW18OaLfWMOlS
ztYvBr3+iy20UTLbW32YsEBYiMu7DJO/kZxVuPQPipcR39/e6Lq8sEz6fb/ANlXOvpI8yRy
mS4lBDbE3AIm0Yypauo8F+NPF12/iu+1h7TU9N0WzjkAsY8sbsxmaS3R1JDhFaNc4ySaxLb
46apJYwzf8I/ZX0r2095NFC93A1tFFA0mX822A+8oTIPVhgUAJ4i8KeLNVbS18LeAh4SuLa
6+0z30OoQh3REfES+W2fnbYDnjGc1jatp3j9tP0ePwn4H8W6NqVsHa7uJtdV0uAttKFUj7Q
wYmYxnJX+HrW03xq8TtZ3t1beEIblP3H2Ix/aR5+4tv2o8KySBQB8yIQdw5qSD46azbkw69
4H/suWGyFzc+fdSRiBmWERhmaEIFaWcR5DMV2MSOMUAWhruleE7ifWX8C+PbnUre2MEBvRP
qI5AJCHzZAm8qoJGOgz0rmfDdvZaPB4k/4SbTb278QSWkqNb/ANmT3CXF3Ovn3DrhCpBdo4
gT/DAO1dZf/G/TdNs55ZtU8G3E8KbjbWmvyTyM2M7VC25JJ+lWIPi1rWoala6XY+BpLa+kt
IruRNVuZbSMBoUlcJJ5DK5TeVPIOVPFAjn7bRfiVDd+D9ItX1aCysItIS58to47YRIj/axJ
k7nY4RdvNen618PvDOsaVd2aaXaWE9zF5RvLa1jEoXcGK5K8qSoypyCODV7wj4kXxV4K0rx
L9iexXULdbjyJG3FM++BkdwcDIINeLXniZdfvoPsln4nh8U3fiGBcrZ30MNnaLcqpG7aItv
kqS2eCXagDu9W0TQdH0CTQtc+Icmn6Q8TRy2TfYbWNoSPmQBYlKqRnO0g8nmulbVPD+i6gL
Gx0+SS5uYUnYWFm0mY/uozMoxj5cDJ7V5jpPi/4Y2/hHUfD+qC4k1LUzcpqcVppdxNcStK7
htxjjJJwfXgD2rU8M+KfCuhKo0Twz471Nmt47X7Xc6TeSZSPO1MygBQCx6ADmgZ6X4f1/TP
E+hQ61pEzS2crOqsyMjBkYowIPIIZSK8n8P8AjLQZZdL13xJq/iHV9biBl+x2+lTyW9lK6l
GRVih6gFlyzMeT61Z0FtY8F/s7Rmex1K01Bp5C0dvama5tknvG+cRruJKpJu79OnauWttW1
V/E+p6ldSePLnwfcmVbCGK2v/OaSKGHltqCWNXeWcDOATEPSmI7rS5JvF3xsh8Rx6XqFvo+
i6K8FtJf2MlsWuZ5R5m0SKGOI4lGcfxe9ReM7S/8SeNA3h7/AISSK60OM2stzpF7awRhpQj
tGROGydoQ5A4yBXS+CVufC/wk0ubxbfyx3FtZ/ab+e+mMjQk5dwzsSTtzjk9q8xh8eeMdLu
dQsdFs/Ct42r6jObe6uNXmtpJJJGIhzG8A5ChFCgnO3g0hnU/DfSbW6nu/HGpatreoXdmLj
S4pNamt5fs6xykTNG0KqCGZMEnn936VmXmlS6pq3hHUri6vF13xBrH24bbiQLbWEStKI/L3
bMbFiRsr96U+tdFrmkx+GPgzb+BtNF1PeXlr/ZVv9ljjaWaV0YySYkdFJIEjtlh35zWX8Pr
XXNS+IV9f+KtUF1qPh2zXTorT+zltfs/n7ZSxKTSoxKpGPlPAHIpiOt8Zt9rvdB8N/wBoT2
KarcyLM8DKrvEkLsVyQeC2zPH864LwP4f8MeGfiL431do9OjXQxBZpq00UNtJukiWWVZGjV
Iz1i+Yru6gk1F8RFHinwN4q8SeIJoY9I0Q3EGnWcKRymWeN2j3u0kZKszhVAQjAJ5OeMzxZ
pWi+DfCPhDwRaaV9ou3n/tm8QwrdxSvHtV3mSWRWkBkmQKN+7IXrjBQHI6I3iXU/Bup+LtO
NprNqNWX+1NB02G7y8jyo7qhiuDFLxIpZthB5yOte7+D/AA34h8LaH4Z0q2ms3061slivoJ
VZZTO3zyShxkH5iflwM7id3AFReEgvjDwFlQdARL64hZtFbyEuDFK8fmKcblViobHXjBJGQ
eog1e4XxH/YcmkaiYlt/MGpyIvkSsNoK5U5Dc55VQcHGcUIDhvH/hfwXqPg3X7Zb3TdNmS6
hvtRnkuTDvkV96LPKrB1BzgHPy5GOBivL/D9h4MsviZ4S8O6F8WNQvBPdPqqaQJItSRJ1Rt
6G6X503B368MM5617xYXvhHWH1PwzaWcLROrmaBrbZFdKWKyMuQBIN2QxGeTz1rJ034exeF
r6C50PXhpmmW7B5YWsrdpGiX/lkZyu/Z7nLcfeFMDwmx+E3ii413w/e2vw1m8LhdUhnvJtJ
8RusWxJfmZ4JcnPG4bSc/jX1Pq2pLpOntdGzur18hY7e1j3ySMegHQD6kgDuRXk6+B/iVrK
6jdaX8ZZU0y5vPtWnyCzhukMO5ZEAZdrAKQVxuIZR7kV0WkeKta8N6tqOjfECeAxG7L6Zqk
ZX/SYHOf3kSAmIRlghdsKfl5yeUB3VpeR32mRX/2WeHem7yZoisqeqlfWqGm3zeILC7t9S8
P3enRHMRgvlQiaNh1+VmGCOCDyO4p2ryeIJBajw8un4YlppbwuRtA4VVTqW6bs/KOcN0qW+
02TWdE+w3txPYtMoE/2Gcq3T5lWTAYD/aG0/SmBVuoJPD+j/Z/Cvh23mYyFltYpFtYlzksx
ODjPsDkkZwMkWppNXu9AEljDHp2pSqMLdgSCE55yEbDYGcANg8cioL7+2tN0a3s9Dtxql4M
Ria/nCKgwfnkKjLdMYUZJIzjk0l5Y61qcNjLDqz6K6BZJoIo0m3vwdjMw5TqDgAnPUUAVUu
L7wvorDVL2+8RztKfI8m0X7RJnnaQmE4OcH5QBgHkZNy0i0SCCXxBFZRWDzK0s1xPD5MgBw
W3lgCPujr/dHoKk1ptf+zxQ+H1slnZvnmvNzJGoGeEXBYk8dRjrzjBknmtV022TXvscDzsi
NE8gaNpTyFUsBu5HHAPHSkBQ8O2drmXV9P8AEF3q1tf5kJkuBNETuPzJgYQAfLhcLx0zknS
s9H0vT7u4u7LT7e3uLlt000cYDynJPzN1PJPX1q1Dbw26ssESRqzFyEUAEnkn6mpaYGPc+F
fDN7rMWtXnh/TbjU4sFLyW1Rplx0w5GeK434yahfaV4J87w2qL4uvZV0/RnWGN5fOkPIUvw
o2hmLdguap6z8ZrOxvvEh0jw9dazpPhYf8AE41GKdI0hf8AijiB/wBa6jJIyAMYzk1Hquve
B/FHjHSHg0vVvEF9Fpyziewc+XptvdjYsrpvXDMrHlVZwoJ4ApDPPLfxZ4gufgRqo8qxttX
nvo/DmhX1t/pM2pOpWIys8o+f5lc78D7pIA4NQeMvFGt+HpriTwxqmsw3PgCwi07ULq/u4k
sr2SVcb2Vid8owGHBJyOOmb+j6X8ENU+JGheC/D0MN/YeHrFtSjuYtQM1sZWxt34zvKqpbL
MFXdjBLYFSP4TeEfHHheC20j4q/2rqr63Lq7TzqDBeyI5Eg+zq6+YuQB5gLYC4BxxQBj6n4
6kNjpktrqWtaJdw2X9s+I7u7tHhuryGJd0eydiP3UkrKiRqF6twOldj4I+K/iK103RfDFxp
1z4k8R6haNqsupX1yttbeSctJJkIWSJCdikJhiDt45q5qfwx0rxTrd/qPjT4j2eqR6rNbW0
VnaJFbxSvDlktzlnZl3szbAcngkmud0P4axaH8M7bVvih4+Gk276ZBocp0iRPJks1disTzM
jMSxY5KFRjjnGaBG5a/tLafdQG7i8K3U9v/AGX/AGntguFMixqZxMzhgoCKbc4bJ3eYnAzW
H4eu/EHxh+KA1G2jWx8HWK20tt5UIbyxtjmOJeglLhAVH3QCTg4zt3fhjwrbaT4gs/BulsL
PxDaDTJtVuoysMFqsOxbezTAadiAzKEBBYklyQFPNeD/EXjzwrYWPw/8ABnh2G5e2uIrlIY
zG4SwYqcuS4KMwYMWYZO4kIuMUAcx8cvC3ijxF8ZdUjtdL1M6ZI1qoaCxdlmIjT5hIEOPm4
JDfwDP3Qa9X/aDtBpvwkt7fR9PZp9OCS2OxQRC0bxhevTAOevRTXX+FPiNd+KPiDqfh2DR4
UstNWZZ7qKd5DFIsxjRHzGFDOqs+AzYA5rsPEjafH4dvLrUrWC5traF5XSYLt27CG+8QBlS
w5IHJzxQB458NILseF9Q8Krc3UE100lwl9MQCYXt1RON2d0bbVK/wlCO1dN8LIIr7wDoFhr
NpBd3VpYS6bKVhUwtHFJ5a5B7OqBh2OK80+Hfja30Pwprus3mly/bvDAu9P2eYEjl2MMpyu
TIywI2ecnd0rvvhDeana6b4hvfEWmPpdzNeiZopnyR5gBSNGwFKZJwQQN7OMKACQZPffs9/
Da58RweItM0248PapbndHNpM3khDzyqEFF6noBXoHh3w+3h2ymt313VNYMj7/N1OcSuvHQE
KMCtsHIpOOlMRl6Rr+j659pGk3iXP2Zwkm0EDkZBGR8ynswyDg4PBpuuabqWqW62tjrUukx
nJkmt0UzZGNoUtkAZ68EkccUmu6o2h6aLiz0i51K6kZYILa1j5dz90M2MRr6s2AKkCLr2go
Ly3urJbhB5sDMY5E9UJU/UHB5HQ4NIBPsMupaItpqN95xfBkmsi1uJADnAIYsAehw3PPrRo
vh/TfD8D2+lRyw27nIha4kkjj5JwisxCDJPCgD8hVjT9PsNE0qOxsYltbK3U7IwfljXrgZ6
AenQCq2k+IdL15Zf7LmllWP8AjaCSNWB6MjMoDqezLkHsaYGrkZxS1g6f4T0nTb1b+3+0fb
ixaa5ad99ySMfvOcP7AjAwMYxW92oAKKKKAPHvixqTXXjXwf4LXStI1uLVftUktjeyFJFZI
t0ciuoLJ0cZA5PGRVHwt4W0fxx4RgjtfE+u6XbyeW2p+GprwXQt2VgxhbzlMqDK44IBFSfE
WWVfGGl+LdHuLa0m0O8jgl+22dyq3jMk6bA0cbGTZuJG0EfM2TyKgtvEzeJPil8NNQkjtUv
GfVra4ktGcxyKtujptLBWKsrI4DDjPrzUdSugnjbxDa6H8ThefEK08QWnhyCW3k066swZdN
zH82+5CZKsJTkEgcIvUZrhNAvvDieAdTt/9Euxp02oTal4mtbeJ31S3JLcF1b/AFs8gj2/M
D5T44r6P8T+JdJ8OW1r/a0N1Ol9KbaOO2tXuGY7Gc5VATjajHp2rh5vh78MfHqxavojrbNA
Ps+3TZTBHuQllSa34UlHcOFZQQ2M9aoRhW8Ph7w78CNB8Pz3WkaeurXdtbam1tIkUCSO3mX
IYqQqnaki9hnjHaqmoaj4C0v4oafrvhVdMGj+FtGvL3UptIWPywz7UhiZ04LHEmFJ96x739
n3WNPt55FurbxXDPcQG4sgRpjSW8EDRwqrIGXeGdmJONxxk15nfaf488F+NdT0q2tm0B7i2
Sx0+yZ5761vmlIVVBmVopCCcMSqhV34BJyAD3/XdP0Pw78J7nXtZ0XRtb8Taryjy20c63N9
O2I41JB3IpKqOfuJmm/DfwDFN8N7SC81S/GnmLybWC3uCkMkQ/5alMYJkffIOOFdR2ry43X
w11DRNT/sfTRo+uaWvkxapZwySWdw4jbzrgW9u2I/3aud20FBKhByQK9D0b4neKSLPSNNi8
EatNNAv2O2s9UlspDmMMiCKWM87cEjPA9KAOQsLvxbJYWH/E/g0RNOuLa11CS8umsGgnV3d
42gSILKXiMfIbGOe2ag8OeDdd8aapAry6bqmiPJBaaoLPXmv1iWMRNIX387pfLKlR0BrY0X
WNR8JeJPsdjptr4z1ea3kn8y0vo0lfUZSWuJNkm3cgwkYKFtqJ05Ir1/4e+EpPB/huVNRuE
vNb1O4fUNUu0GBNcycttHZV4VR6KKAMbx5daFZz+HfCeqWk1v4ebdc3CW1nLLE0cO0R25Ea
kAMzBsHjbER3rz7SNP0nXPiPqSeH7W40PQtSlis4zZJJp5ktrVPOuJeiOC0ssUeRjgHmuu0
TxR4Y+JPi3UFXxo0K27yWNlpWn6o9tPIEJ8yd1RlZi2Pl/uqM9WOMP4iaFoWl6romheIde1
G80i8FwyyTyySX2lrtCl4Lhcytud402MHzv9BigRzVn4r8V6H4Z0GGw1XUILLW5ri/tr26n
jljggku1EKyS3DFtq24ZsDklgM122v6Tp0fwX1nxtrcV3eatdWM12iT3U21XlyYYxFv2DG9
FAA7Vir4gGm6r/AGj4LuvD15p8trHp+lefaXt1dRw2qbZIzHHHuTDuc5IzkZqS71jxV4r1r
w74Z8W6xFp9jqt9FMkEHh26hF0YGE/lebM/y58ok/J04pgdvd28Wm2HgfwPd6k1tEIA124u
2geWOCELgOpDcyvGeCM4PbNZ9rZ2d58bLCx8N3mpfZNDt3utWkOoXEsMjyoFt4cO5VuN0hw
ONq+tWNc8I23xC8RancapHpL2OkyfYrcXelw3ZJ2K8jFpBkDcwGFI+6fWpfglbwf8Kus9Wj
0TSdKl1KSWYjS7MWsc0YkZYnKgnkxhT1PXikBofEnXNF0230HS9d1G206y1TUoxNPdOEjWO
HM5DE8YYxqnP9+s+/1nT/HHxD0DQdD1G21HStMH9s6hPayrNGzKStvESpIyX3Sf9shXHeMP
GXipvH0SaJqQezaee2TT5YopIXWMLbhnG3fl7udF4YfLGeOtdR4X1G40/wCF3ifxUljo0d9
Cb0w3dnYi1S8SDesckigknLK38XTp1oA6sRpqvxFkuWyYNAt/KT0+0TAM/wCKxBPwlNZnwy
Z73w3qXiSfG/XNTub1SB/yyD+VF/5DiSsbxVNqXhXwlo2laDqA/tTxTq0Vncandx+a6tMjF
5QowuQqAKv3QABjit/UY4/AXwrtNG0d/NltoYNKsDcANvlcrDGzjjI3MGb2BoA8hbwHpepa
74N1y9b7dJ4u1I3l1ZqrW6+WI3n3YiZQwBSL74bPfk07xhrDyeLPF3jDa00FoP7MsR1ytnh
3wO5a9lhT/gBrq/hd4J8NWfirXNRs7KGR9BvW0+zvIlMCsTCnnZiQiLcGYruVR3Fclp154W
WbU7q+0RvEeqaRrd/qGmSWd8rWwjluDKPNaNyFCld58xPlK5AJxQM9k0HwTp1h8MtG8H3Zl
MVrbRJI0Mzwu8oGWfchByXy3161r6Lcaqqz22qae8EVuAsN1LcJI1woGCz7QArZBJAGMEc9
QM6zNvrGjab41l8NyPrBskmt7WR1MsBZSdiliFVjuILDGRjPAFaunSX2paXLF4g0iK0lJaO
SATC4ikX1BwMgjsVHfjHNMRJdPc3mlLLoV1aeZKAYrhx5kYU4ywCn5uOQMgH1qOCOOa0i0j
XLmyv71o98sYjCiVQ33/LJbAzj1Gag0GYBr60t/Dr6RZQzN5LFURbjk7nCKcr8wPUDIIPfi
naXnhCbxjc2lutu+uqfMeRoiXJC7SFkIwSo4KqflzyBmgC/eDXYNQs4tGtNPXTkObgTOyOw
OeECjCkdcnOenHWlm8Q6FH4gXRJryNdQdQAhU4yeQhbG3cRkhc5IBIGKrldZ0dNQ1C6vJ9c
RzuhsYLVEeMk4VEORkYxkuTzk5A4GjHfQnSE1K+hOnrtDyJclQYj6MQSOPUE0AZmoS6tp+q
/2rcavptj4ftlHmxTRkMy45cyEgKQcADBGM9yMX51j1/REfT9Vkht7pVdbmzYbmQ8/K2DjI
7jkdsGqOo+MPDOn+KbLwtqWpQwanfp5lvBJx5mD0B6Z4OB7VgxeIH1PxH4k8A6TpNxoT21q
Xh1SMRhGlcZZlTrkFgckEE5/FAdZFZ3WlaCbTTpZL+eIEQm/nJJycgM+CSBnGeTgc5PNS2k
eoT6KIdWkiivXRklezYhQeRuTdyOMHnOD61g2OuQxa8/gK0h1D7ZYabHN9vuInkiOflUmRv
vtkZPOTz6Gta00i4j0e40++1y+vpJ9wNyxSKVARghDGq7e5B6jPXgUAVUtbXwjpDjTLLU9R
V5Bttkma4kLHqQ0jfKOpOWAz7mrk2l6Rri299qGlx3DeSyol3Dkor43KVboeAD3qfTtNttJ
sRaWZmMSklRPO8pGecbnJOPbPFUdGtvEsF7dya1qVneQTsZIo4IDGbboPLByd6453HByT2w
AAa8TW8ZFpE6BolH7tSMqvQcenH6VIRkdcVhQ6f4XsdfWOGKyi1iXzLkZZTcOG4dsk7ivQe
gwB2FWVeXSotQ1LWNUDW2TIAUCR28Y6AdST6knk9AOlAHgk/wh8fS/De7+GNrLY2ek3F/cX
1/qxuGefU1aUyRxhABsJ+RXYnovGap+FtL8ZW/xHi8a6X4P1HTE0nwobHVrOS3MEWpXcUf7
qGBGYlgCFAfkYHXmvo3SNXsdc05L/T3ZomJUrJG0bow6qysAVPsRmq9h4gsdS1i/0u2S5E9
iwWR5Ld0jc99jkbXweDgnBoA+b7HQPFj/AARn8G6V8OrqDU/FkudR1G5hSLY8smbiZo+NiJ
kCNSdxAJ2jHNj4h/Bvw14PtfCT+GNH1C0tPMXS9Xv9PjknmSzO55CVjBffIfkLjorEcA19C
2sPiFtcmuby8tItOBKR2ccRdmUdJDISMMf7u0gDuTzUl1ZaVP4ksLu4un/tG3ika2txdsql
T8rv5QbD43AZIOMjpmgD5eX4b+MNU1u11rwx4UHhu11DxDaXthZyxCKPT7WzhZVmnUch5C4
Oz7xxye4+ndG0ew8N+D7LRoY/MtNOtljA2Alwg+9gdyRn60aZda6kV9J4it7K3jjbzIXtJG
cCPHIbcAdwx1Awcisnw3D4c1BdU1XQhercXUki3SXTTIxcnIZopenGNpK/cwBxxQBg/EHxB
pOn7rzVvOjhsfLS2mil+aOWUMssmwKfmSNlCk5G6UDjOa5rwXcW3w0+F154/wDF0Vzdatq8
7SzeWmJZI9zmMKrlcDYGkwcEDIwNoAy/jzBp6+GA2peIJNEkuF/dghZPPywdoUB25VHjUln
wAJeDyFqez8Vab8Uv2fpNS8S6bc32paZLtuba1eS38yTGwyYT5/JKSncME7S3GRQB7H4d0f
w/p9tPqeg6VBYf2xJ9vuGjj2NPI4yWf35p3ii10++8PTWWqTiGynZEly+wONw+Qn0Y4U+oY
1S8D6prV/4E07UfE1rHY30kZZl2+UNmTsZkJPlkrtJTJ2kkZ4rw/wCLXxLk1bVIfB+jzCIa
hGzrO7JshtiVUXROSF3M2EZsbBlsFigoGch8OtPbxd4W1XWNSilOoX76lcSxo4MbLIpEdw3
QxqJBIgxkk9Pl3GvatduFbwt4HtdS8iI3Go206Qaf8kY2yAxxbBkFRuQFiQu4A8ZAHmvhLw
bHYwLcW9xqbeEdgERsZsSayyLhIFVCWSEyNO4y2Tn5gqgGu3+F+it4l8O6prOtLGurXV0Xj
iSfP2WEMrxRlUwq8oMlRhiMjjFID2/gD0FZC+G9KGuNrhjkk1BjkTNM3C4wEABxtHOBjGST
1JqbV9Oh1mwbS5ryWCOUgyrA+x5IwRuTPUKehIwcHqKp2c+i+Gzp/huTWB502Us4LmVTIUH
RF4BIAGBnJ46k0xGrbahY3kt1DaXkM8tpJ5M6RuGMT4DbWA6HBBwfWsxLO+TxEt9eeIGETs
0cGnoiLGy7c85yzOCM5BAxxjqasWnh/RtPu0urDT4rSVI/KzCNgZck4YDhuSTznBJ9TUOoe
GdH1bUDfalC1zKsYji3OR9n5yWjIwUYnGWBz8o54oAm1vVLbTrPbcWVxftcZjS1t4fNeXjk
Y6Yx1LECrlncR3FhDcQxyRxuoKpJG0bKPQqwBH0qnpus6PfCe303UYrxrI+XKI5PMZSOOep
PQjPcg96j0zVNR1K3mkm0WfTcjdB9pZSXU5xuCnKnjJU9AR3yAwEtl8Rtr8s11NYrpRyiWy
IxlXHRy+cHPddvHHJrZrJ0a31y2E66zqUF+XYPG8UHk7MjlMZOQD0PX16ZrWpAFFIc7Tt5P
vRlsjjimB5Tr3iiKbStF8R6pdJpel2HiOW1uGul2qnlTzQiQvnAU7QOR1YcjFcP4S8PazYf
G3QHvLi1g0xJbu5s96s32wG2EA8iWMtGy+XHExV9jjB+8Oav+Ljf3fxzh07S7nQIVuVFi8T
TR3FxMJQGkMluQPkVYmIBzy2c84rQ0HwJp/gn4t+HVuI4ne7W7awSwmkt7eFxH+8c2rMyKx
U43Iyj5uV6GoRR3fxNZovBy3lrcPDqdreW8unmOHzme48wBY9hdNwYFlPzLgMTkYr5q0+31
19Pk8SNpB1S5ubpvET67aOq4ijLySRpFkzIXlVYchSDGgwSK+jfiDoemeMvsvhceL5NB1iM
NeQLbNGZWVo5IS2xwcjDvyMEHuK4AeGtP8FC4tfF3gSS+0WFljsvEOk7pZ7O2RBHGjLGFmi
wq5JjyMsSepqhBofxL1ZLmWHSfFln44h/seK4WTyUi2389wsMEJaMDClvMyGXcoUZruP+Eq
8X6b4p0fQ/E/h3SHj1e4e3tp9Nv5JHASNnaR4nhXaoC84c4LDrXlem6bovi7R9X8M+GtHm1
VNav4riPWrmEj7LbIT5ck80bRyu+Y5mjyd2HTceeV+Mvxql+Ddr4X8KaJa2Ws68LQGea+8x
1jixtyGLlssynqx4HOaAO1XRPgr41u7DRYNNWzuGjnmtIIIJ9OFzESvmsmAizRsFXJG4Mvt
VVvgkxkm/s74iai/2OO5Gli4iikOmzXDfvpcpsLsULKu7ld5IOcVofCLUtX+IHg6PxR428O
aFayyRPaWEmmyiVTaOF3ocM2z5lAIz2HAxSaD4W0G5+KEN74Q0m10fQ/Dfmw3FzZoIzqF2y
7fKJHLxxBmzn+MqP4DTEbHhjwBq9h4itNX8U69a6y2k25tdJjtdPFpHaKwAcld7bmIVVB4w
AeOTWX8VNB8da5e2qaJ4d0zXtHhgci0uNSe1f7U3CSsuwqyxjkDcDkk9QDVnxf48uItHvtW
0LVU0zR9JiaW51K4095kuZN21IYFJTzCTn5lJGSoHXhPCPij4heItOtt1jpMV1Zw7dSaUSJ
G1y2T5MeCcGNdoc/MNxKj7poA5Dw6LfwlcaZD4+07XIm8Ou4tb7+yWuYZAsbRiZ7mIOx3Bn
YBioG4DHyg1gz/EPw5c/E7V/HGoa1Zizs7WaTR4bhvLa6S3jZVEQbBO+Z5+gz+6SvWP+Fm/
YvEl34a1rQ5f7Ut1iZV0uT7WkrSE7YwSEIk2qzlSPuKWzWsviDwhq9/Do+pWogvZmKw2mqW
LRNI2CxCeYu1zgE/KT0zQBy/wj0kWVre3t9MpvrdI7K4csMG5I+0XTenM87Kf+uYHapb++s
tT+O8VzJdwyaf4S0Ga7mdXBEM1w+0Z9CIoZOvZveug1f4d/Di/ubi+1rwvpEs15JulknhUe
a57n1Y4+pqHT9M8KeEbq+0238OaDoGgT2qFrlTDCty2WVo5EwMgLjkk/eIoA4O+8ZaJB8Cb
m00vxJps/iXxDbulvbQ3cZma7vXwAFBzlWl/AL7V6fJHaeB/hn5UMiwWmhaXsRm6KsUWB1/
3RXPr/wAKQ03ytQj/AOEJtTbMJo50+yJ5TLyGUjoR6iuj1Pxx4P0qJW1LxFYRI8KzgGYNmJ
gSHwM/KQDg9OKAPlmDVdNsV1bVdMvLPUtT1bUWFjew28SvqVxFbxAKpjVQR9ruRJnGcRGvb
vFVn/wiek+DdJs/C+reJ9Ps4zaDTtPXcssyonlPNkqm0FWJZzgE5wTjHf3er6JpfhGbxIio
2mW9o16rwIPmj278qOOox+lZA8X6rF4j0XTb7wrNY2+rSPFHLLdRtIjLE0nzIm4YwuM7upF
AGNZ+GvF/ia/03XPiDcWWl22mXQvrXRdNPmLHIqkI007AFyNx+VAq+5rjfiX420/XZrfQoz
a3VnLLbtbaTcwEy66XmEY8tuDCo5KScEsu4fIpLdZ4mbxRr914ks7S6WNdI2bNFRVxqtu6Z
fzHIyA6mSNQuNrJkk9BX+F/h68WbU/GWp3lpfWWqQWaadsj+cW8Kt5ckmRxLh8EDgFMjrQB
gaxap4T8Pt8MPCVxqEluite61fNJvuglxKQkCO2B50zEoGP3VBY84NWx8MvBnxE8MeGPEXh
vSoPC0KjLY0+E3E1ttaIxF1Y4BXOGBbqDXJ+JNTub3w0l3Ztu1XxprEk9s6gKyxKwtbMj/d
3JN/wFq9qt10XwOunWd14hSw0wW8en2NjMY0iTYoGQ2NxbjklscgdeoBraZZ61a3921/qtt
cWUjH7PbR2vltAM/Ku/cdw2jnI65wQMAObT9SOv/wBpSa7Kliq7RYLDGIyMcszEFi2ecggY
GMd6r69pGk3W3XL+xmvptNiaa3SJ23KR82YwpHznGM9SOOhIPM+KPiOdF+HOk+KP+EW1K/8
A7WMMf2CPakkPmjPzntgZ/wDrUAdHJf3GqCDWdD8SaadFiUmRhGJklwTvJkDgKAAMY6HOcj
imeIvE/wDYuhWmraXpb66l1NHHGtpNGAwdgNyknDdcgDJPbmuUuvDWlaFaad8PtD8FTyeHP
ESXK6lPbFI1tMovzNyBk5xwO3fv0Nz4Zi8P+B7XRPC99/YVpYSRSmbg7IUkDyDkEcqG4wBy
egoA2b7XdPs7vTbC4ulhutUZo7dGIViQhbO1ue2OnUgVz7eDYNW+H134P1vxRqGqN5v+k3/
mLHMDvEqqcDAAUoMY+79anh1T/hINb8N6tpWl2+o6Hc2Ul0mqM4zCW2bAq+rAt+RHHQ1tDi
8Gw3HjOxtbieV2u5JNYNxLJtDtGrHaScBRGyj5ccAelAD/ABvYXX/CI3HiDwjo1hqviiytT
/ZVxMisybgASjbT/CScDg9O9aniK28S33gu5tdBv7XTPEEsKiOZwXijk43ds46gHGehxXPG
3sPEPwVhsfAHiFtBtdRtVj06/D+Y0YZumWJJY/MvXIJ45FM1zUvC6fFPwp4dv9Vuj4iFtPL
aiM5GNm3dIAcKWwxHGCVPoKAOk1v/AISWGw03+woLO5vmuYUu5JiUUQg5kIwCRkAgdcbs1c
FprA8QG9GsIdOZQhsWth8vH3hICDuz1zkYGAAeawbrw94gf4qw+Kh4peDQLfTTatpaqNrS7
9xkbIPbHIweB+OnLJZ6hBZeKrTWLyTT7eFrhI7E747lSvUqoJfjoBznpzQBd1fQ7PW0hS+m
uliiYuEguHhBbGASUIOR1HPB56gVft4lt7aOASvKI1Cb5G3M2O5Pc1k6XqreINMuVNhqWjT
DMbJdQhJY8jhlPzK3BB4JweDyCKS28O2un6BcaRpV1dWaz7m87zTJKjN95gz55Jyec8kmgC
82k6W18b9tPt2uy4k84xAvuC7Qc4zkAkfjUGl6jdak119q0a40+BHxA9wyZuE/vbQdycjow
BwR3yAadp0eg6O1rYPeXscSkxRT3BlfgcIHc55x/Ee/XFVrGLWdW0m6tPFNjbWomGAtjdOS
Ub+EthSCOhIPPXjpQBa1a41aKzT+wbKC7upXChp5NkUQwSXbHzEcYAUEkkdBkhl1fatZeHx
df2OL3VNqr9jtJsoZCcf6xwuFHUsR0B4JwDSt7PTPDGk3+n+E7K0FxDGbldNFwUUEjAwOfL
U7ewxnPHWsLwX8WvDHjfRIL7TzJb3c6ny7K4ZFeRwCTGjZ2M3H3d2R3AoA37nSv+EntLC81
FdU0eaAmRbaO6EbRyZwGYxsVbGDgZK4bkZ6JrjeEdHubbXPEAsbe5V1jhu7hR5gbnADYyAA
zZ7AZJ4zWJ4V1ay8aanqd/5XiDRNT0q6W0uNPvJvL8vCK4/dozRsrBs7uSecEDFdtNZWdxL
509tFLII2i3ugJ2NjcvPY4GR3wKAM9/7dXW1uftGnjRdhDxMrCVeM+Zvzgjtt2jjnd2p11/
aF6LG40XUbSK0ZhLLK0XnefHxhUIYAZGfm5xxxVme302+s59JuIre4tynly2zAMuwj7rL6E
dqzdJj1O11O6s00aw0/REz9n8l8SM+csxQDaFYkkc54568AFTxF4WtdftoY73T7O/ktLk3V
t9qiUqueGXO0lSQzfMBngH2rxvX/AIY67b65c+K/B99/ZniJLGRJrNWaJLtSxZ/MiAd2DEk
h0cndtACnLD27TpdS0yO5uPFGt2J85jJHEiiJLdQCSoYnLgKASSAeGPTAHJ6x4wtb+Oa0c2
uradOSmNMnEioFUuTPJuACBAGKjk5A5zgoDxfSLL4weLEGl39sfsyXDWl5iaSaSMKAGcS3S
yIvzDICoWOT8wpr+A9Y0JvENno90b7xLc6b5Gq3FzJGLSzgkxI6zXDgkzHaFAG4bSCQo27f
YfA9t4p1bRZ9WguLDRtOuirabb2lqilYt+WeQEHEjADKjhSzDqOOs/sayh0i4vNatXvhuNw
0CwFiSFwP3a53vtxnrk9MDAAM4rwS2q2fw9TUNdEEsmnuVkjtN7sDGufug/OzyhWCqdvzDH
Fd/wCGfD9roOl+SkMSTzSyXMpjXaDJI25u59h7AADAGKsWVxDr+hJcTWd5p6ykFoLpPKljK
tnBHPcdQSCO9VLuy0XxlYQXFvq8k9pDKxjk0+7wvmo2N2U+8VZTwcjPUGgQ+903w7pWpz+L
r90s7iOMiW8lnZVEe0AqcnG35QdvTPPU5q01xbXelprGk2kWptPEjwMjKolU8qd56KNxPcj
nAJ4qpp+oeH/EW+2WRNTm0mVSTcQfMsgU7ZVBUA5ywDqMZ3AHg0vh2edo57b/AIRh9Cs0bf
bgmMCQMSWJRD8jbskj3BznIABNZPr93pFxBqcMGnagN0aT2zebGc9HUNg9McMOoPUc07RvD
+m6HaTW9mJSs7mSYzStIZHIwznJ6nqcYyaijg8RLr73c9/af2YSUFmIzlUxkSb+pfPUY249
xkw/2PoevXaeILPUpZpvuQ3dpdkrGFOGRcEqQSPmBByRz0GACa/uv7E+xw6Z4duL1CNjCyS
NVt4l7/MVzjPCrknnArWa6t45YYZZ445ZyRHGzAM5AyQB3wOaz5/EWh2uuwaFPqcCahcDKQ
luT3APYEjOAeTg4zg1V1Dw/wCGZtZh1fVI421AyIltNNOVeJh0WI5GwnByFxu75FMCxquk3
WpXlrLDrl7pyW53eXa7AJGyPv7lO4YyNvT5ieoBGx2rHvINebW7S4sb62j02Ijz7d4yXmzu
BO/+HHykDHOCCea1wc0AGOc0tFFAHxv8S9Y8M6LrOua9e+EbPVh/a1xb4l064sXlkD4Zor2
NyrOu3n5VJ59K6D4IeKdI8Z/E7TrqHXvE8kun6dc/ZtM1bZdxQbmjWXbdA7zjCDDjOCDnnm
bxv4yhsfCuk26aa/8AaD6hqd/C09sk9lPD51xLMjK3zMQAAcKMHoeRnuPgR4Z8LtoT+PtN0
a1s9Qv5Lq1+0WkbwQzwLOQsggJKxlhGhOAOlREtkXipbXx98SZfDugeI9BuVgktYdYtJXdL
6zFvM0paA9CW3FCRjbnrXXP48vW1fVrmz06K+8OaPd/2feywMWuYpVUGSQIOsablBH3uGIy
Bz8o+PvhZef21r/xK+G2pXeo+XK2pT2lzby291Aku4ieFjgyxj5yCuCNvfFdP8K/iPrGq+I
2MElq3jfyPMcBvKt/E9smQA/GEugoJVx1HDdDiiT3/AF/4Z6J4q1L/AISbQ/EWqaFPqMSJe
T6Pd7Y9SgAAVXHI+7wHXDAHrXlvxIv/ABbZ+IL7w5b/ALO+l+J7RIUs9F1PyFnWKHbtAclS
VAJ+7lcfrUX/AAkWs6xaaro2k6e2nC/1iOUeFb65lsJ0hMbHy/tABSGSWUCTyQwJRTj75r3
zQdD1KP4f2+heI9Slvr6S1MN1cRyFGywOQjD5vlzgMTu4BJJ5oA8q+HvhK3+G/wALPD/wv8
QWS6xqviO4la+soZPliRhmV8j+BFCAnI+Y8HJFdvfWv2CyHw78E21pp1rb2TPd3ErybbOJ9
wUAqwYyud7bi2RtLEkkZueDvAS+Fby71C91y+1/UZY0tYry/wBpkgtU+5CNoAPJJLYyxPPS
uPHhT4oX+k+INC1SXw3ZRa/dyNdahbXUz3BgdgpVVMYAYQgIOeMZoEcF4WMGseH9O87xBd6
tLp2oquheG2u0EV2qfJb3LgoZEjHMgyzAKgbHQVa1Xw38S/h74TuNSXxNqthpFlvuJ1tdWt
rpowSWO0TWil2Zm7tyTXoem/D3xdoNq+n6D4+tNNsjPJIBFoqPKFY/Ku55CPkXCj5cYUcVz
Xi7w58TJtdXSZ577xf4eWGHUXknW1gDTQGVxAEQITvkEHXjAbJpgUNLhk8Pa/DrGk+KLS9v
082G8bxJaPbrd3khUySJcx/u1YAJCRtYL5e0Yyc974Z03xN4l8dy+LvGejjSI9Kj+y6Vp4u
FnUSMMzXIZcA7gQi8AgBuBmuM1HV5vEfgTS/hTpeieINL1LVWjtdSk1HTZIvLtuXupTJgxk
ttZQQx5kGK9H8da1a+DPA1ra2sktlHM8WnQzQwySm1jIw0mEVjlUBI4+9tHegDz7xd4u0jW
Lq5vlOjapMl1JpelWOoAXEUHlkm6vJohyAAjBR1wox/rK5bw/pcmh6/qN/a2+marqFkgvb7
T77RZ7KKBLiYIBah+I8rEowQc7DzzVvSrkX3jG61Ow8I6x4h0o6gkNndtpwF68MMUckgeWU
RsUeZogDI3Iiauxm0cXmi+J9S8catF4LvvEWoW08PmXcJmtbe38sxJkkoWJRyQNw+c9cUAd
54pPhLR/DF8dYfTdNt5oJIg0qxpuJUjCg9T7CvI9J0f4h3ngC103RvC9uRr3hPTbSe+1O6E
KWkiwyI4MYVnZgGBxgdcGuo0dfhrouoPqml6bq3irVgSx1Q2dxqMhJ67ZypRfopA9hWje/G
TQrBYhcaTqduzNMs0dyIrd7cxLEx3CSRckrMhAXLEZ4oA1vFtgLH4XR2NyQ9nZCzF6R0NvH
LGZj9PLVs+2aytQ1Sw1r46eErCxvIbqOx02+v2e3lVwGJiiUHHs7Guw8VXk1n4H1u9tYhNN
BYTSRoY/MDMIyQNvO7nt3ryb4Xa5pc/wAVLzRtB1PTdX04aKl21xBpsFtLBMZdpjYxIhxjB
2sM0AdXqWq/2fefETxZcSYfQbYafbxjhSq2sdzk+rF59vsFGOpzy/jTXJPh38I/BvhuHxPb
+H9Vkigjd5YwxljjRfOClkdFJZl5cAYJ5HWsbxRqfh2fxb4iu7yTw1LqNvr1nYppd1bI89w
rC3XzTlwxbDtg4OAg9DXQ/EFde8Y/EOy8PeEdCtxeaHH5t1rt7czQx2qTLkQoIXV3Z/LXPY
YFAFT4b/Dq4u5PDXjK4vrRdMSNb63tY9NNrOxMbLH5gErxhVEjMAiqMkGvQvG3ibWNH8O29
94R8Nt4pvZ7xLVYIZAFQbiHZm7AbWGegbGaxNa8YXvwy8EeFrPxFHdeINUvJYtPmuLWFnDy
lcsQFBJJ5CjGT+Fcx4u1SL4Y/BvSY/ANzNa6cNSto767kUS3NnBcNuaQpJ0cl14YcBulAHr
c0bahqGkSnUZdPkiDXLWAK75vl2kP1yq7znHGSpzwKsWNhLZ3WoT3OqTXcV1OJYopgoW2G0
LsTA6cZ5zyTXzd4m1nWovHOu62t5NeSz32neFvKtJzHJM/lGa4gtjx5YeRowzkjaocgk4Fc
ppeqN4l+APhbwvJqt/HqV14tjtmEd1JmCNrpz5e8k+YVVc4OcZUkcigD661/U5tI0C71K1s
X1GeBN0dqkixtM3ZQzEAE+9Mn1DQdTN1oGoXNlLO1rvu9OlkR2ELDB3pn7pyRzxXy2t5DF4
L8JW1wdSvbDUfHd5fu7LNcSyRQO7RRgcl9+2PB5HOfWnW+r65B4w8Vavo2m3E134htEukge
F57nQdUlY2oikZVHyiMyOQeAEHsSAe4xaL4d8TeA9FtvBPiGfw9oWn3C3MEmnqEEqROe7jm
MsMk8hh65zW/o+seHdYhv4/DWqaZrFxFIq6i1nIhZ3Zdu5yh4YheD6LjtXyhY+JpLSzn8D3
M9uL6w8QLo914geycWUen2ibkhdQcEMyMPKDfMcknJyfXf2c9StdQ8Ia/wCML9oor/xDrLS
yOtu0EWOI4YkzwcBc4BbG/BOaAOy1u98K3i6pFqmj3CWfgy6guYyttlJZNgdQmV5wzLnaeu
CSBmrHizWE0/UNP1bw74Wi1nxI9sZSGhKTxWX3nG7GQxICqhxlu3BpbO38eaZ4r8Valqt1Z
6rolyyf2Xp0UQjkB2gAFy2Oud2R7jjitnw7osK2l3d6hfLqeqX48u/njkJQFcgxR4+4iEsA
OvUn5iTQBzMOqaLo+neJfHOpa6dT8Ma7LbMlvLCMQk4t3BUqCQcKCCCfkNdNFrXh/QRp2gW
VtciLaI40trWSRLZMlQZCB8gLAjJ6nJ6ZNePeMdY/sP4y6PZ+GIfJh1D7at1D9pUQXkjmNV
+WTcqN5omJwBuaMZzk49rsdUhXw/NrKrNdQsvnqkIaaUhlBCBckhufujikBpHULBdRXTTew
i+aMyrbmQeYUBwW29cZI5qppWm6jZXNzcahrlxqH2hiwheNEih54CADcBjA+Zmz171S0qPS
dS87W38NS2Oo+ZvlF5agTrIqgDDchuMAFGI9D1q5omsS6rpkt3e6TeaO0cjo0F6qq4Uchsq
SpBUg8E45B5BFAEdr4f8AsviCbWE1jU5Gn3CS2kn3QEfwhUIwm3sVwTk7i1JY2viaPWp7rU
tUs5dPk3KlnFbFTFhvkPmFssSv3sjGcYxjmh4RXwvLJqF/4bnupHuJS1x9oknwzE53hJT0P
ZlGCMYJFaVhYa55F9BrOsx3i3H+qa2t/s7wAgggHcc44weo7k0wJrbQNIsnu5rGwhgubtne
acLmSRn6lmPJ6DjPQAdAK8S8OfD6z1rTv+EQ1DwrqfhjWNFsYYH1+3jjEF+ycDKnKTr0Yb1
JGf4SK9v0XRdP0DTRp+miZbcOzgTTvMQWOTy5J5OT17mvK/FPi74h+DvA2v3eoaasTW15M9
lqqgXimAz/ALtJIV2srMhCqRuGdu7bzSAf8PvCfxI8KfEfWF169h1jRL2wRINQEhJSSJ22K
yOS44kf+J+gGQAAPTtGsL+wtpl1LWJtTnmk80s8aosXAGxFUcJxkAljyck0aFqseraBp98b
m1lmuIFd/s0okj37RvCkdQDmmWOm2UWt3uox6ldXN1IfLmje6Z44+hVRHnapAxzgEg8k5pg
VbX/hEdH8SyafbGyt9cvwZpATmecZz8zHk98AnoOBgcWtNsdXs7i8mv8AWm1GOYh44mgWMQ
HuqledvTAO4g5+Y5wL15cWGn20t/eyRW8MY3SSvwBj1NVbPUG1eGy1DSpon02VWMnmxOspP
QAKcFSCDkMMjGMUAeU6t4evtW+Ic/hxL24luV08ahearEvlXQBk2R20MxH7pT+9Y7SBxjaM
tu7XUU+HXhDwqmg+IJtD0XTbtfLeCZo7aO4OOflyM5xz+tS6St5L8TNflnjEFva20EMIjYF
Zg+5yzDbkOCCOuMH1PHy78YLTVvGP7Tmqad4V8MwePZ7LRRaTWd38sGmStn59xZRuGQRz1Y
jqOEB9Xz6fLrU9nrGk+KJ4bRUD2yWZja3lyD8z8HzAQeBkAdRzzTtc1DXlu7TTfD1nbS3LE
Szz3b4ihiB5BCnfubouAQOSc4wfK/gJ4x0XTP2coJtXeTR4fC7zWGotetkxyo25ug9XAC4y
OnPU8HZ/Gj4Z33j2f4oam2sWsjac0dvp8YzFKbeVwkjsCA0jeaAsfIXOSeQQAfTEh1ie/Sz
utJsZNKmg23EhuCzbyDlfLKYZO2SQeelMuNNg0kXmqaFpCSajKgUwxy+THMeACw+7kAD5tp
baMDPSvGfE3xb1XUvgjqmtX1rN4Kub6W3tNLu1ueGabHJd41xsXJcqCMA4bIOOqj+IK+E/h
HDrWoaXdW9pbGDT9On1KfDXwOI0uJW5MSN94l+cdRnAIB6Po91fXmmpNqWlvpt592SFnVxu
HUqwPK56E4PqBVTVNO1y71KGey8Qtp1tCoPkR2yP5z558wtk7ccALtOcnPavLvAfxi1vxN8
WJfA93ZaLqFuNPN+dS0W5leOD5toSQSIDk5GPYg854wf2pP7Tu/CMTeHZpbfUdCj/ALWnuI
XZWSHzFjCfKf4mJbnPEJoA9q1fUg2pwaFN4futSs7pQLucRhoYkbKgMDy+SOQAdo5OB10o7
Oz02OaTTtORDM4eRLdVTe3C7j0HAA/AV826xr2seNfiZpV14ns7y10DQvD82v3OhQsySncu
yLzSpHzsd5CZ4UDPJIHZ6P8AGS/uvE3g/TGt/D9zb+I5Gg+x6XqJurnT9sRfdIQNrAYwcYx
2JxQM9mW0tMu32aLc7iRjsGWYYwx9TwOfaq+oaHo+quj6npdresilUM8SuVB5OMjjoOnpXz
z4d8cXWn+PPFXjWW91PXbPVNXHh3QILifZbKUy0shYLsjiDDG7BOFPU5rrv+F3SaL4p8Q6B
4t0S3D6NpaaqbjRLl7xJFd1RIsNGhDncpHbBpiPUbq11W9mvrGSRLTTJIVSG4tZSLlW/i6r
tX2IJI69+J9H0qHRdLi062muJYIidhuJTK6gnO3ceSB0GSTjvXnNh8YDJ41fwRqHhm5bxIY
0uEtNMmW7RImGQZpCEELD+IMMdMFsivVh0pAFFFFMD4g8QW/iq00bSb2WP7dbagt/cWolti
4VbxYMW0ZckqASwyuOp9TX018NNPk8O/AzS4pbiBm+xSXm9T5cSiUtKAN2NqgOBzgACvLfi
Xd6142+E3w/8P6R4TmnTXoba5ke1twbe1wqgI2DmNAzocjHyqQCK9V+JMBs/hTL4e01I1nv
hDpVrAMBW3MFK89F8sOT6AE9qhFs8Z8L+JvGOoeM9Di0TT7bS59G8NpFHY3k0bnWI0YGUQl
GIbc0eFYEhcMSPmrB+J/gJHttB8YeFbyWfwZ9qW4gnsXCXGjM7ZIDHhIg55yCU5B4UVS+Hu
k674hudJ0a88M7beS0DQW97cMkDfKp+028kY3RBfnLOmCzzqhyBmut8J+KW8KapY+H/DOqW
viayu47j7boVtcLdW9uxcrEouWAYySPveRnBG0OcAKKZJ0vgHVvCniDx3aWHjTS9PuvHmmy
mGDWrRcx6kY1fazFfuyBFY7H6FTtJ2nHe/FXxR4w8M6Fay+DNHW/vJncO8kQeOIBCV3ZdNo
LbRuzwM8HgVl/C3wV4FJh+JXhvRZNPuNUt2SOCUq62q7triMgZ2nYMckBcbQoJB+dvih4dt
/Hfxj1HVfFXjPT4NIeVrTTmSK5nhhjhBZkLIqpuISQkeYDnPpTA7rUvjZcf8JPnVvHGn6HZ
2017Cfs93Fdrc/K6W5WCAPJjcVclmB+WvPY/ip4Y03xB4X1XVGiu4dPnS8SbTdImNxqGxXj
LGe5lVsbs5wvJXHrUGi+CfhvY3GnPHf3OlBbyS1fVNWw0O5YI5MJ9lkDKT5q/elOMMODXff
8K48H2V1rdxeW1rrh0TQIdb0vUtOur2FleaScoq77qUYLR7gRjls0CONuvHWlaxr1zq0fiR
9F+3Xsuow3dzokxvF8xHWGEyQytuQZGBtHCfhXe+D9WgsLR7oeILjU9G+2Tz30Xhq7n83TM
RwxxGS3kxME+WZmG1sFgSCBWN4n+GtpoV/DoOq30krPZLciPSpkz5qSRW8assgD4bzwo/fA
AL6Vx0vw01U+NJJdL1W1k1u3dZpba4mGn3tx5gYr5ciuUcnyySwkLcc00B9S/CDX9R8U6Jr
GsPrEuraCdQkt9HuriNVmmt0AVncqq5zIHxlQcDnNdZ4w1zUPDfhS81jTPD934hu4APL0+z
IEkpJA4z6dTgE8dDXlnhHUfHHgD4E+JNb8UpeXmp2Xm3Fna3aKZM+Wo2ny+WUzb/mJLFTkn
msv4XeO/iJPoXiXxx8SNR83SNPsTPFaWtisaZGWbYwBL4C46kfNzQA7wb+0B4k8U/FnT/AN
/wDC680K5mjM9wbq6PmW8QUneUMY46DnHWuK+I3xKtPDfjnVtUm8YaLYaiQbd7ey04alfx+
XLKqKrkiKLMbKTk5yDkda7T4Oabq1h4e8RfGXxRpF5deJvFMhnjs4I980NqDiKNVYjjGDyR
8oWubtvhT4c8SDwx4kS4bXb3xSkri41piiQDY8hTyoSHcnc+VaTb8pzQB5Vq3xA1jVFurXy
/EOqXsaxb4ta1+SMMkke9WFvaKnHTPzHBIz3xFD/wAJ3Jplzpkln4Y0U2G69GnG3juLiKZx
Em/a4nfdygwcNjacYr3nwr4R0eTx1deGfEel6PeW2n3F1pixQacltD88EE8LiNcru2CcBjl
hjrXJ6F4Z1PWLLRoH1C6vJZIb+y/s+ztoy32i2iXTpJWuJHCqu2KGQLgksCQKANz4AeLPG2
oeNLjSfFHjmDxFa32mG+ht5EkWa3ZZQjdYlXHJyM5Hy8Vx2uSftL6F8TtVt7HUtWudP/tBz
aGOG3kWa1LEgqGGeBtGP8K9B8FeCbj4b/EjwpqGuQWslzrEN3ppvFuneQTMTcjcMLHl9sg+
VeMKMnv1XxPtfCmleJYvE3jDQodV0i+099NlDWf2mSKVSXhEYwSpfdIvGPm2c0AeOx6j+0g
NVaa50a/mUzZW5Gk2iyFcD1QkEdK9T0XTrXxB4I8XQ3HibV9L8RNIlxq11qqC3eybyBsBEe
xTEqDcCCASMnuK8vtbu5sdGu9Q1jw//a2q3NmJYbq31Ty7vTJLdFhDzkt5aLiNXYAttdypU
5FereGddtLho/H1zJFcWGrWsOj+IgY2jW0u4dyiVkcAhCZCjbgMKY26ZwAXLnxO1z8DpdZ+
FtwfGl7abYLWRvnkDhgrNhhncASwzzg9cU6D4Yy+JHj1LxLe3On/AG+6h1HVtFiZHiuriAK
iMXxu2YjjO0YBwOnIpjXGkR6z4e8JfDPxFpuhxo8hlitbTzY50jT/AFfmD5Sw9Mk4ye1dfr
Fx4a0DxQnibWdbgsLl7X7GqXF26IRvznYW29cc7c+pxQBSg+EngWN9Te80f+0m1LUTqs322
RpQLjJIZAeFxuI46g4Oa7C20nSrSGGG0022gjgJMSRwqojz124HGfauL0KT4kXngvxEvi6b
TNG1Bzcf2beWkgYQRkN5buCCo28HOTkdQDVXzvGng74W6Ta6bJN471wtFbm8kYKDv4Mrkfe
RSfrjGTwTQB2V5rthaatpWmrFLcSahLLFG0KhkiMaksXOeMYx65P1qDw74o0PxM2rf2PI0n
9mXsljdM8ZT96mN2M/eHPWuUutF8T6J4Ct7TwZLFpOoXl4bu/uNXcXJtRIWkmbO7DEHAHJH
15NTa5qE+j28l5qkelJ4FGlyyarPArPJPNIfmMaIpyuMknvv9qAOo0638PweHrmfw2tpFZT
NLcebp6K6vISS7gLkO27Prk8VwWh6X4c1P4S+G9Z1+61a/hsLldSt5b1DHO0/mEIPKUDILN
8qYxjaOwrS8NwW+j+D/CsXwx0O1k8O3kiG52zeR5MJQ7phuXc7EgZHBPtyaz5F0rWdfs/ib
ceJdU0XSvDxurOay1CNVgZxKVaQbgcHllDKckYUY+YEAfqHjd00Rdf8J6XqHj+eDU/7Lmgt
ZYlFqwcrJJheO465wCCSoya6y10/Q/AfhG6/sfTo7SIGW68ncF8yVsudzHgc9WJwAOuBS6N
bazB4p1Qx22mweGpUWW18gETSzt80kjY4wc/XIz3rwj4y6drvi74r6f4VgmvL/RXUzX8Fg2
FSIRboYZGJwvmSJISP4gEz91cAHKfDg3HjXxbqAn0E3NqupxtpOuxTT+Uz25UOqHqULPJNy
Rne4zk8fU9t/wk0OqWcEdrbSaRsJnmupiLlSclVVVBU7cAEk5bOc8c+B+EPiF4O8O+G7z+z
vDt7pcFjpU11pt1crHOrrb7bUu8UUmDIXG0P8u5eAQMk7mqeNbfxFF4b8G+IPEl9A0kz/2j
eWEHkiS4gQXAheUNiIqoBkCBgCANw5oA9rvY/EL65YPp1xYx6WmftccyM0sueBsI4XHXnOe
nFSya9osOvw+H5dSt01WaMzR2hf8AeMozyB+B+oB9DXg3ww+L9zqnh/UZAZNQ1KbWvstnDq
OpptliGPNmSQooZVUO5VFwBgADNeuWXivwXJZvqehX2lTzalDJfK8MqRi88srGzGTocEohJ
6ZApAacmqawNdFnaeHZZbCNlSa8edI+oHMadXAz8xO323VZg025j1y51OXVrqaOVQiWZ2iG
JQB0GMls5Oc98dhXH+CfHXiXxR4j1LT9Q8EzaVp9iCBqTSuI55Mj5ESSNHOPmy2MccZzW7t
tPB0Wp61rPiS/uLe6mMnlXTCRY2JOEhRV3dMKFGc7c4ySSAX7bSmtNYvNXn1S9uXmXb5DSH
yYkHICxjjI5+bqc89gPINf0H4veLPEHijRbW8jtPDy6gjWkt1KIjtVIZV2AQszKHB6MvIIz
xXq9jpOi32sx+MrCaeW4urdUEq3UhikiwCo8stt45PQck9ya4HxB8Yrzw3471bw3N4QvtSg
snhK3ljHK6hJI1bD4RgrAk8EjjFAFbwt8JvEXhXxFd+MLvxtdXd7Isk02nWUbJb3cm3gSeY
7s3bkbTXT/D/xHpPjPwS2ueHrW10vWbiJReobUq1vcsgchxwXGX3DnkHrzWDo/wAdNJ17xJ
ouh2fh/UoJ9RvDav8AagieUPLd92AST90cYHB9sV2svg3QJDPM9gNNiluHu7iOylNulxLxi
aQx7SWAQHk8deSAQwNG1kTS7Oy0/XtbhvLyeTy4ZbhUha4YZYAKMAsACeB2zU+pNrAEI0eO
zY78ym5ZgNvou0Hk+p6ehrGnvvBV1pzeKZ5bO/tVAt/tJXz/ALsnCKOTu344AySB6CrdxZr
4gk07VtM8SXMNpCTJH9gkQxznODvyCHGMjHQZJ6gEIDcEaBjJsAdgAWHU14d4l+BOpXXxI1
bxh4K+I2oeErrWwo1GC3hWQSAADK8jaeM555Jr1zVJPEX220j0aCxNvndcy3TsCVyBsQKOp
GTuPAwBg5yCTw7os+rrrAs0TUlcMbuFikjYx8jMpBZeB8pyvHSmBwsvwnXSPgpefDnwXqMe
nPextHc6jeRmeSYycSyNgjLsO/QfgKoa78KfC/ib4UaZ4U0nVNOsLnw40McepW0KSCCWEhn
Vxu4BPLKWzkgmu3+IGo3mm+CLp7CZ7e5uZYLJbhOsHnTJEZB7qHLD3ArgPivpul2Hg3w54A
s9Ne10i7ul8+7FnJcw2kMQ3neE+88jYQA9S5PUUgJ/F3wl1zxrbWU2qeMoNSW1tbjy7efT0
MEk80ZTzB83yhVICdSvJySa5KD4a65c+HvBvhrxZ470zUfE+hzwXUWiznNrJHHEyxoVGHc/
IzFznJUjGK0x47+IMdm9vcR3NrqliI5LbTINJ3Pfwli2+U8rEoiKqVUghwwz0Wuen1nX9S8
QT+LNH8SadBrWtWNnpsMttYGV7WaV5CLfzGBRUiB3OSCzEchQVABnqPgv4eeIPDnjnxR4s1
bxDZ391rxQssNkyeWEQKiZZ2OxecAYzu5PTG14b0K4t9T1x/Emtafrmpaj5RkiitREIYVXa
qbC7krnc3PdjXJaD4v8UWel+LrjWr261S20mORYdRk0vyIQ0MeJGCBg0m6TOApP3eo3AV0X
wot7VfAdncCzgj1GVA15LFphsRJI3zYAKqWVd20NznHJJzQI4Pxd8D/EfiWfx3L/AMJVZqP
FMtu4DWzq8MUBGyAsH+4QDuwvJOfarS/CzxpP8QH8TfatA0hItDOjWEdokkx09ecsmQoLE4
GeMDIwetVPF3i/xm/iLX/EXhLxbZSeH/DzW1pJarbrIks0rRmQF92PkQ53khRvIwNpauej+
KHji+1e9tdL8X2Et8sUdotssMN3A93OV8owGL5lVQDuMrkDd0OMEGLb/Anxvp954Jt7g+Hf
EXh7w/bvFLot1JLDDLMxYtcNlHEjktnleOnvVm1+EXxG0Twj4w03w3ZeF7DUvEV+8sl2JpU
VLc8RRRKiDyxGOnqc8Ve0/wCJHjDSr0f2n4m07W0lt5bu2tGsxbTTRl1gt2LBsKrykvnB2o
MknIxbvfGvxN0GCJLvXPC2qXbSNeX4iLGLTbSJQ0xLKAed0aqCC3zdWzkAij4U8KP4K8KXm
keCdN1mx+ImoNDDfalqVvNcxSMsgLzNMf3JTaWwQd2CBt3cV9CKflAPLYrxey+Juua1o0mo
2V9o1tcWMcEb6fGPPk1K8kRXMMfzgonzBA2G+YMTwhz6F4cubq48T+Kt07TWMV5FHDuctsc
QR+Yq54ABI6dy1AzqKKKKYjxL4SXPjBNStPDyz+Z4a0bTYbe5N1YywSJdrGqeVEzgb1+UuW
xjJIBIIrpfGmmeHfiFr0PhEeKbvTtW0djdzW1pgM8ckfluCWUjlJcZU7l8wHjIqj8K49O0n
WfGGh6be39zZWdxFNuvrp5vKdvMV1G9VK8xbiOeW64FeE30fi5PG2ujWNNgOvXaT65cefeS
xJYWiMy253QglyDztU/MVg/umpWxRp61p0sGr6X4c1/R/EdreQTuk4iJMQt2OxF06aNgwLA
RxiI/KQCWUFS1Z/hzwnrXjLxlpvh2P+29JttMup47+aCJIoIbTy2VI0YBZImMbLH5UgY4Ys
D1J9o0rWdH+IGnQfD+7n1p7+1sYr63114fIkeSJgn2hQcNG3mBsB1G4BuoznF1TS/Efg7SN
bi1LxHZah4u8TrLNdamytbRW+n2sOCRt5RgGHIzh5c4IGKBD/HHxJ1jRfBUE3gbQDb6HbTC
xhu7hU8m9UMIEitwr715LMHZcBYieQRXG+G7PVdR065mkmfUdO8KWH2LRdN1Gzjy016iJA0
roSsg8txncisBIdw715unjDxP4y8P6f4TuUmOneFYJbr7WQls4hNmCm4FdpeKNpVzgBmePp
nNeoQaHpsHwv8AGGu6nqurX0cSZdE/0R72/lVHCtECVJXdbxKpBClGwKAPPtchhsvEdj4Xf
VYY7Sy1i5hsWj0y0gE53QRyFAfLj3mVJAGDBlA969P8GaPdW/wn8WXGvR2819dNZ+GxbRrL
CYvJKwRI+GzuDzEko5HPBrzA6DrQ0B2m8N2z6TcWIt7TVma5t4lYArI6vD5se15jI/71Vzu
BJHb1m18OSaX+zXoGhXWteXda7ex31zqklyZjC+WvGlSSJgXx5OQQw45NMDG0Hw/9otPF+m
Jpei3k+b5tSvdThnvWvhbSRqib3mDqMqTjc2CoNcB4V8O3Vr44XU9KuvCkNtdQLbw6bqWn3
pslaaNrnyfM2FN6JNwAx4A966WST+wPgxaeLbC7hsdSlkv7SSO6u5oWura4WUxzyxOZXLk7
JsNngHkCrek6Xa22nW+oLrWvweG9O1SG5vhBFZ3dtFcW7LGzHY3nxqTF1IJ2nkUxHb/DfUP
E198KvGGkw65ZXPiGMT3Wlx6c82IIZY91uE+0KGCbw4UnIwOvFc6PFvjfwz4e1OHUrpNDbV
UmGnN4q1qFZLJQ+Q5GZGkGHIwAT8gBxW18Ory71f4jXGjx2gew0zQJ9Hl1C3uYpYpilziEZ
jYlSIy3DAEHdWFpvw7+IHhPwHIlyulWkbQ3SXckFx5s9pbF0lYQK8ZV3KpKNpwAWBzQBj2v
iLWviT8Q77Q9L1/VG1aBpEt7iyvzp9sbfzJAQzCNz80aQPhV5z1HNei6E1rpnwU0XVP7PED
+C9WeOaO0aScIkVw8FwylhvceU8jdMn07V49Jqk+j/EuD+xdd13QbrTLBLDyriwt7ryTFa9
FJk2lpUijbKgDLrk817T4Rmuo/hZ4w8O2El8niDTzPcXEtxJH5s0twn2gSK0OFUNvIG3pj8
aAPOZprttbuvFV1p2oJb69q1/Jay3dymmKzBEhtGkMxDhBE821VBJz0Pbe16PRR4C8MaNH4
P1axsrMzw2t7pl8tglxdLbymRBsJl8uRo3BZlUk4ODWKdupy614w8M+H7/XfCUqvYWzfaxP
IHltWW4mRpW+RA6wAsW4Kuaw9T12+0u6t4LnW4NSubHUob+DQZLlZFmmulEsxgjhQvKi/aJ
QHaQLkEAcUAZFrremjSF1Xw693YavaWv2mwttQmlv5LU7mWaGGRyIraNOQZXy2HUgjIz7N8
HvE0eq+B4vBfizXk1LUr8XAtZlmml82HAJj+0lQGlXcx2qxZVx6VxeseGdP0TwrpFhY3k4u
hrNxp76LZ/JbpbLKd8ioThTH+5uPMlJOQoLYIFa8Ova98RdZ0a2k1PSFvNJv4ZrWw0pjJG8
wWTFzNc4x5R8uT5Ick52s3JoA0fHkY8OeFtP8K3/h2W8n0yRY9O1NYdlo9o/yOsxUcOVOwx
qNzuUZBk/L1vwt8PeJNM1TxV/blk/9k6k1vNay3LAy3P7oxuZY+qvsWENkcsGPSu08Ny+IL
rTbm38W2dut9a3kkaTQx4iuIw26KVFLMV+UqCCchlavlC81nX/Cn7UHhrw9cfFTXdRv5dVA
1Q3gMGniJ8MsMabiCSrbc4ABIxQB6Ra6Xr1j4tvtL0mwuNU8SWZMM19bvuMUT8oDcToI7VS
pBMcEbt71dbwYlxqJ8Oa58SrXSNe1iOSM6VpcaSiRGRg6yvOGlmbZuwXKgEZC8V2XxB0/UP
7W046PdyWcmszrZTyNdPFbqVVmVnEYDsxAZQA6A8AnpXE+EbXT/D3xXmstXt4b5ba7+xWup
LJtW1uZIQ6/ulxGm9WdAeXyuGJ3igD0q5tL/Ulk8D3GhXTeGGsHsJtVluEErv5YAKp1K43Z
cj7+PlIyah8K3vhG38OXnh74favaPdWqyrBFcTvIBKMAOdx3FC5XleDk461rrFfeFNEunST
VfE5aQNDbtsafLHkbyVG3JJ+YgKOB2FF94a0bxRb6fPqVrcpbQRhobNiYfJbgq2FwQ6445+
U8jnmgDzTUry1s7X+xfELarqZvU3axp2swv5JfIHmRXIXyYjkfKu4I2B9w5J7HTYNAuPCMP
h7whHbwz6Q8ciabfJsZSDkq6kEgOCw3gEfNkZ79Fov/AAkEwuo9fsrKGzOFtoklaWXZjBEx
I2lj1445xzjJ4O38K2+ofEiWxs7aLT9J0ZjvgN45lO+LKPAm0GBdzcMjgHy2G30AOsF94d8
QXFrHdPcabdaPdeYLeR/JIZQyYJU4ZDzwDg456EVKfD9zfa1r6a/fw6hoF/5H2XSpIhiDYA
Xbd1O5+cY42jnnFeUR634ouNNvJrvw/qN7pUd1cWhW6gXUmxFMybXaApMAcE4ZJRg96P7Mu
fHemzzWn9tXVnC5guLKy1aRR90HaY5xC8eRggcgBuB3ABs+PPjHpFjq1z4H8OKdW194in2O
1fD5I4QvkBCenBZ/RM4NYHhn4f8AiXRPhFrPiDw7nV/HniONp7ifUpntWgLx4AVTuAMeflz
jgnkA1o/Bvwfpeh6TdatafZBpC+eim8jUy20sMjI3mORlsHzOQwHu3BHTa3o+k6/8GfFGl/
DG6sdKe+ilQTW48iNZcANngbQVAG7GNpBHGDQB876N4JjWy16TwnrGhWunrJYf2hp8uos8U
Nra7naaaUKRIzzIMiLcoyy5z0i8KaJ4o0vxNa2+m3Wlaj4p1TSdQmsnS5uHM15NI4muCrxo
sDIFCndjG0jDM2Bf8T6d4g1LTTcWXhuWHSr3w62k+GoNCdrxYpY7iJgJHiXZukZSSSQAsZ5
JzXRXuh+OLfWvE/jrU/AmqXmtixj0vSobS4cxm6eECaYRo2BG0hZiTgfKvViSEB1fh3wDfe
HfEnhC9nt/DMXh/wAI6C1jf3zXGf8ASHP7/HGeBn75AHmscdq42T4dXsOn+IbHSbizvtc1r
XlvNH0xJvMt7LTvtiTGZthKxpIEQnpkIgGW4qKT4eT/AA1hsPB+ra7qk3hnXbD7Tq8MMbTG
5uo9u63h+9+8lkfqADtjHua6TwN4H8SR+KPC3h++g/svRxoEd5remRIFiMq3BNurbQAZSEG
885CMOhoGe0eCvBUXg+C9Y6g2o3moym4urmWGNHklZmZjlVBK5Y4DZwOM1fudYePxJb6bNo
d49schdQEW6JJcDC4GWGQT85AUHjOTW6zbVzgnHYVlaPqN/qH2k32iXGmbGHledIjmVD0Py
k7T1yvbjk54Yhuq3GuRXVpDoum21xGW3XEtxP5YVMgbVABJfknkAcdea5TSrbxro/xO8RSS
aDa33h7WbqCeK+iulSa32wJGweNh8wGzIwc8muqutU1GPXILG10Ka4s+PPvPMVFj3dNqk5f
B+90wCMbuleRR/HtdA1TVNP8AGmg3lokGo3EFtdGMwLLCsrKh3ShI/ugciQ5x68UgPcZbe3
nMZmhjkMTiRC6g7GHRh6HnrWRqE2uSaxDZwaNaXOjONl1JPPh2DAg7U2kEDjO4jOeAcVg+F
Pit4S8aa0mkaDNcT3JtpLp8xjYiKyL98EqSS4xtJ6HpxW2t/wCILjxF5cGjxRaPEzRSTXEp
WaRuMPGoBGwcj5iCc5GAPmYGzIqxQO0dv5hUFlRAAWIHQZwM1laadYv9Enh1WxTRLp9yKLO
5E20EcMrFBg8916juKQae2matea9deILr7G0Zaa3uXX7PEqjIZeBswM5Oee/SrVtqVrrWkP
daBqVrcB1Kx3CESore4BHTuMg0AMsrGPRdJkhuNUuZ7WIFvNvZgzRIB0MnBIGCdzEnnrVTR
PD2laWRc6DcSQWdwBK0McgeKdiP9YSwJ3EYJYHnqc1NZ6fG9jPpGramNdfcJJVuY48hWOVB
RQBjIOMjt3xWeuqeH9C1H+wrOzuLaLcFkktbZ/s9s7cqrMBtQtnPHA74yMgGze3Gi3Vz/wA
I/qEtpPPcxNJ9imKs0sakAtsPUAkc47isvUPEt1b3slvpXhrUdWFs+26eJViEYxn5PMKiU8
jheMZ5zgFj+DtNt7WOfS7eNdWgczQ3100kkhkIwTI4YO4I4Kk4PA4wKfZ+ILS11Gz8Ma1rl
lceIplf5LWNow2AWHyktsbYM4LZO1iOAcIDbsLsX1jFdfZZ7bzBnyrhNki845Hak1DULHSb
CS+vpRBbx43NtJ5JwAABkkk4wOtZuj+G4tG1K5votU1G6a6jRZUu7lpVZlJw4B+6cHBC4HA
44qHVT4tvbya00X7HpcEO1lvbtfPMx4JVY1ZcL2LFs9cDoaYGlpGs6drmmLqWmytJbszpl4
2jZWVirKysAykEEEEDpVyCeC5hWa3lSWJujowYH8RVSfTINQ0k2GpQxyRygGeOMlUc5BPQ5
wT1B6jg5yamsNN0/SrX7JptlBZW4YsIreMRoCTknA45NAEsNrbW8Zjt7eKFGJJVECgn14pI
7W1hZmhtooy5BYogG4j1qaigCpNpem3CzrcafbSrcR+TKHiVhInPytkcjk8H1qBPD+gx6S+
kx6LYJp7jDWq26CJh15XGO1aVFAFB9I08y+fFZQQ3SxGGO4jiUSRr6K2OB7dKNH0my0PSod
NsIysMeTlmLM7E5ZmY8sxJJJPUmr9FAB3ooooA+d/EGrwWeoePBeap5saGFtYiuoltQY4IF
EcQJYqRcyMuDxlN47VkaDqN5H4VsYmn1G7uLC5gs9G0n5Y7bVbqRBc+Y6gFljiaQHYCBGsI
BGTgdD8TI7qPx499dW9pYaJBB9tS4u4/MSa6RWQzyRn7yQIPlU8NJKnqCOo+Gfgq5imh8ca
9NK95dW7SWVhNEEOmC4bzrhfdmkY/MeQqqvY1C3K6GjoumyfD/RNe8WeMNSi1fXL6USXN1b
QeWZQoCQW8SEn6Bc8sx9a4ZtT8H/Fq3n0D4jLpljqNnfNbWNxaXhQXBIXzYY3OGYAnynx8r
lTj0FL4uaxN4njtreOaaXRPPMgsYEDPdWluS11eDHzjaQixFSCW55BrzO116wvre28P6LZ2
NhZJcie4uDfRsStum+JEi/1nkQndMZCMSlGbjzBVCOx17wt4q0HSbu01/wAH3WrsqF7vXLW
+kuYbizjPnG3SEnfAZHjhQqoKhc4OFqjAbHXdVl/sz4hTaokl5ZOtx8nky6hIsgZiGAINuo
Moz2WNG+6pqDwB8ZPGNneRWkt//bUM1xMy6PehpL6KDavkEy5yGkeaCNQwIyWPAFeg3HxQ+
GmsQ3Om+OPBkayWV7JbXX+iJe2qTBSGZZAATnZIM7Qf3bZxigDzPxnZaR4L/t/S9H8QXUlt
p6Wyxm31GWwSW5lSeVlZLYrGz+XGu0hAS7jdmvRfiVY3+j/Dfwh4b0Xw/qN0IdJuoIIbaF7
gwzmz+zRB2VcYxcPy2B8prT8J+NfhLpq2GmeC/CM0Nrqd+kMnkaesK29wzvEvmiQqwOYpBw
DgKat/Ef4heLdJvNQ0Xw5oMsinfaw6hakzTx3C2rXOBB5ZVlKhVBLZy3Q0AedRfAzxZreo6
s62tn4Zi8u50+Oe4cXBvIpXuVaXYhG0iOZNuTn5eeK7i8+HWk+I9R8QW3g/x5pem22oW0Nh
q1lY2MMrvJCz7nchgQzbyCSM8da4fw3q/irUPHC6neeINcks4/ElpbWsV9O0LRwyNcZjkhX
C7iixnDLkBh0zVLxlpOpJ/Z2g3UWkaFD4beayhubmdrqfU4nJMavFbozrH5SMW34zgntmgD
0bSPhX4p8P32vatH4gs77zNCutLsIbS3aCQFpmmiZmLlSwLsMgDrXhPg+Xw2viDXmsrEDVY
td09NM0sWhWZIhOY7kKoBKZUNuPA45zXW+D7rTPh3rtvqWn+ODrqJ5lsmk2ltdW8N5cyuFC
CSQmIQozrh8fLlcnkV614m0GX4jeHLuXwlqVx4Z8QWvmQXdm7Nb7pSnCzmIhzjcHVgxU5zh
gaYjxDxV4f8W2t5Frz6D/AGc3h+0tbGZ76+t4hfywSYS4AL8KVjj3ZxuC4Fes/CExX/jnWJ
rSNms9P0i0sBcbt0d7E0kstsw91gZATj+IjtXlXjG7sPAfiLTJLrRYn8Q6dfXWo6okVu2by
N5IrlGDlfn+YvEvb5X6AGvX/Dtzr/hX9mQ6/wCHPD73uuTWb3lnp8SeY6iWRmij45YRpIOP
RSBQA1oPhPo/jvTPhveyHW/E94jyW8Wos97HbYVnXMbN5cQ2rwqheB75rzzXPBhufAtvcvo
+kiaK3vtBv7vUrtbK3sJkuWMdwFXcGAJfYgyRlRnqa8h8FzeMtA+OvgjU9W8B63N4zvru6l
u5NVkMB1DzEK5TcuEWNdxPXv0GMfUnj6W81/xI2neHNTGuSafE95No8awlbO4gZHiLORlXd
gU2swBVmPagDmdS8Caf4+8VajbWsZ1VZdJs5ri6OsyQWhaZR++gjjjYl2+zKSxPOBxXWeC/
D3inSfDniTwvDozaFq6JJDYeIJLs3yTZUeW+ZXaXhiTt2hRjgc15vYae2jv4Qud9ommRW95
Yz3NhfGS/hWKZ2gij+zu3mugdNwwyD5snpXR/DzWE1bw34wtdJ8TmDxLqUTGLWr+XziGVSo
3SDERZOpSEFYwRksaBmH8G9M8aaJ+0H4m8O3XxGvvF1hYaYrahPcPI8Ud47DEahmYblGeQR
xkY4q1dfDT40/ETxTpOnfEzUNCi8PaBqIv47ywiHn3xU/KoH8Ixwcgf8CwDV/4IfDXxh8M/
FElhqvxB0jUdPvjcSyafaw7prm4G0M7yMA2V46k9cY5rrtb+Imt6f8WZPBtuY/NmiX7EJLP
9yWaSEbnbzd77VkY/KqDqMsRwCOj0rVLTxpceK/C3iDT7UHTb7yPsoZi0kG1WimOcEZbdgj
oU4ORXz/Dd+FNK8UWfgfxD4g1/S9VkYzaotusSWkZgcSxxQwKp2bmQMrou9sklm3ce5+Axr
ereM/EXifWJtKwqpo6w6e0rFHgkkLl/MRSCfMGAMjHOTmueuPA2g+Kviv4t1vW47a10zT3h
sriOMeW1+xt4pC08hPCAOi7FwG2/MWHAAJ9B+J3iPxj40tT4Z8Pp/wAIhBLIl9qF1lPkCNh
lckLncF+VQ/BO4oRiunhfwp4+1V5NuoPLpuGtLjdLBGwJ/wBfAQQG5BXeOwI+63L/AAzY3L
TjWNI8VWuq+HriNoo7C2tk+zxIhZUW3ZGAXHRt27djjbjFa2l6tqkOmXmoeKbC00O2i/eR/
wClB/Lhx/y1OAqsOc7Sy9ME0AUrqXwr4s1B/Dzay1xeaYwlkht7po2DjgMdpG4qRnHIVsZA
OKreKtHsvEGr6fp994LTWoYGXzb+aQQtaq3GYm4ZmzgsAVGO5OAd/Q9S0LxBpkGsaJJBc2x
ZxHKkeCrZIcYIBU5zkHBq5qFo1/YmCO8ns23I4lgIDjawbHIIwcYI7gkUAcbdeHNP8JpBf2
eoX2k6JpigW2laRCSJZHbL+YgDGZnJAHHHJzk5El34J07xNd/8JNZa54k0KXUYYnlisrt7X
fhcKXjYHDhcA8Z+UCp5Pid4QstPvL/XL9tAtrVwu/VomtfOBBKtGHALg4OMc8HivN7/AOMY
1zxtot54a8U2Gh+D7dWl1C61gxRf2gnULbxPiUnj752rzxuoA9E8I2dvaafceFf7B1CTR4C
7Jfapsc3ztIWkLLwR87ZBKjd1HGM6qavo/iXTtSsdMW21GSHKNBdRsscjfwk5X5kJGNwBHB
xnFUPCN7faraxeK5fEkN9pGrwJLb26weWkGT8mwk7iSDht2SWAxtHFbV3qt3ba5b2Meg3dx
aSKPMvoimyJicAFS24jqSQOOPU4AJNJg1aHSVh1a5tLi+Ut+9toWijIydvyFiRgYHU9KqaN
DLptw+l6j4kOqahMv2nypVjRkXOGKKoB8vceM5I6ZNTx2Gqrrkmoya0WtGXy1sfJXy0A5DB
vvb+uSTjGPlGMmK40jw3NK3iC4tbN5FKzm+OMqEHB39lGOmcdaAC2t9S0hNRv9T1e41aNyZ
o7dLVR5AGcJGEG5uMfeLEnJzzgY9zdQeJPDyad4nW98MyXl19n+zC78mW46siJKhydy4JCH
IIIzwcpBqmj30k3ji28X3Muk2sZja2hA8lQPvBk2li5bBB4bGAODzrww+HfGGlWerG0ivre
WImFp4iHQMQSMMAUYFBkcEFfUUgNazt2tLKG2a5luTGgXzZiC747kgAE/hWQlh4il8QrqMu
sRwWMbNGNOjjDJJGejs5AbzMgEY+UDIw33g6802a98Q280fiK5tPsiBxZW5QBwSQWkBB3Ag
YHTHJHPI17qF7i0lhjuJLZ3UqJYsbkJ7jcCMj3BoAzr261xdYtYbHTYJdPBH2maSba+Dkfu
1AOSMAnJHB4yemsyqy7WUEehFY0Fvrll4Va1S7t77V4YWSGe4DKkrjPltJt55+Xdj3xXj6+
KvjXPrC6JrEeg+Hbt/8AVPKxgjuCeghkInVyPQhW9VFMD1ceG/DehXtz4i0rw3bwaj5DRu1
hbqks6khinGAxJUdfzHNT2us6hfeGzqFvoNzBqHKf2fdsImV84IL8gqOu5dwI6Z6Vyvg3wz
4607xZqeveL9ettTM9nHbW8EUmRFtdmPSKMYO4D7pPHWuusYtdudJnt9bltra6kLKk2nM3y
qemN4OGHTPIOM4GcBARXV9bW3hhbnxiljaLhftCeYZYd+7gAsoLcgEcZpdR1+DTZLPy7G6v
YLkb2ls4TKsScYc46jkdMnvggEiqHuPDUdlpsOn6rrVllnkvJJFme2XPAOf3knJ7Bmx1J4q
9qOo6paXltDp+gS38DYM0qzxxiJc4+UMfmYdccDAPOcAsCpJYeE9P8R299JHY2Ws3rt5cm8
RTXR28g8gyADscgccV5z44+N1/o/jO58F+A/AmoeNNcsVV74W7eXDa7hkKz7T8xHbge56V6
PLrHhm48WLoFwIZNVaMPiSDI+X5wm8jbvAO8JncB82Mc18xfGy11j4efEi/1r4Z/EF7XxN4
ueKKfw5DAs00z4Cq6HBCdzlsHJOD6AH0P8L/AIhW3xK8Err8emzaXcxXElpd2Uzbmt5kPzL
nAz1B6DrXKXPxYXSdb8eyXWgWC6N4YVSb60uS73l5IAI4NvlgeYVKhsFsblGT2PBHgnWvhv
8AAYeH4tHm8S6/fCae9hS5SIPPMCTukd1+UfKpKkk4yAa47QfglqHh/wAV+BkTw9HPo+mx/
wBoavNDdqn2vUWbIZ4ycMkXJXGT0AoA9w8K6l4kvNMjm8W2OnaXfzxrKlla3DTNGuBu3llX
kE44GPc1qNrWkJqi6W+qWi6gwytqZ1Ep/wCAZz+lfPXxA+Feualpfj3x2ulanc+JriVbfSN
OgvmYfZ45YzuIDc79pYpnhcAAHmuJk8G/EhtVn1m38M6tqWraNZyXtlfS2MVq0+pXPMkhLM
HdIhnYuCwOOMACkB9SeJPG2j+Gb3SrC5S4u73VbxLG3t7RBI/mMCctyAqhQxJPYGofHHji1
8F+HP7W/sy71d5JFghgs9uZJGYKqliQBlmA7n0Bwa+bLvwL4rt9Zu9Q8LeDNWt2t7a20xtf
nhxeyCYg3l6qsfMkl2nYvHyru6HitzUvDdj4XvNNsrzTvEtl4X0+OTVrWBT/AKRqeoKoihj
XyF/dNsBbHDEtuPIbAM+oY2YxqZF2OQMrnOD6VS1nWLLQdKm1PUPOMEWMiCF5nYkgAKiAsS
SR0FfHGrTfECHwzZQ+I9Q8WDU9FheeOO3a4P2jU7iXNvah+fMEKDczDJ6gHivQv7OabWPhf
4F1ZvEF1JYK+t6lPc+c09zKHCxqwBICtIxc7uVRADtzigD3Xwn4km8T6RLqU2galoiid4o4
dSi8qWRBjEm3sDnoea2o7q3mkljhnjlkhbbIqMCUOM4I7HHrXl3x08Xa14W8D2VtoN5Hpd7
rd/Fpn9qz8Racj53TM3QYA4z6+1eZaxdaD8O/D2hWfw315LK/8TLJZ3HiTVMrE6RfvJrssw
zLKxfamCQckL0oEfUma5jXvHvhjw7remaFf6gH1fU5lgtbCAeZM5J+9tHRQOSxwAAa8D1LV
blLTwvpFh4o1PXfD83iaLT9YMf2i3ZjcQqY40eRmkZVbLuN3VsYA4HLXerabdeLdY8feHdR
u9Y8STXy6X4P01pXHmShViluJCm0HdsLbXPIALcMKAPsyivm74Z614s8YfFeJoNY1nTtH0C
BrbWoNQvUuBqGojIdIwpZQicMdmAOBgZr6R7UAfKHiS+/4SjxZb3nizw1e3drZyyPa3yM8c
k9kbh2SPy+iOwU7XUZbygAQWBr1v4X+I9Hl8HaV4ZvLx4L2+W8msLS63xzzWQuHETgN83+r
K4yc4BPY15baNovihLLxPoS6pqNzFfz6Wmo6lfNlL8QG4jmMHlhWCSMVUHaAeQvNdX4X8Iz
x/FKx1OKxl1Lw/q+nxamlxfTPO8UpVDIRIc4cSRwMBkffcrwCKlFs3PELWXwm8O2Ov6ho97
4j/sfdZ6dNZBUuIbdwoWCTLjzefRT9wMRkZNHxh8SPhfdeDtCSXSpddh8bMscFnpkS/aZA4
2szcrg5UIeQTgjoDXX6ldXmufFXRNK/sbUF0nSVuLua8lt2WCS42CONVY8N8skpz0yB3rz7
Uvhfo/hH4nfD638J+F7r+xzq91qWoTwo0qwSeUVhDH+CMNI2B0HPqaok7jR/BvgXQNStY/t
0g1O2hF9HFqF2slxBEilCST83lgvnBJUMARjFcPdfAzSb/ws8Ph3xVb3Vq7TyNPdp56SF4z
GzO0brkr5tw2cj5pPao/iFoep+Gv2hdA8V+F9DgvZvE2m3Gh3CrtG2b76zyDugAG44OFTHd
Qcb4tazpPh34K+Ivh14RJt7zwrHYTX8cqeTHdwyOGcA8b9+DuA65I5oAj+FVnNo/jrUfC9v
4S/t5dMube4stbsrkixK7JQ8rSOzEvmeU7PnO5iOMA16b4g/wCEw8R+LX074deJtA0ixtLh
H1q7T/Srsy7ABEYsbV+VV5LZ4HTHNrwcNEX4Uy+NLDwyukDWtMXUbrTIUwm4QdFRQByoAyA
CRivMP2U9Qt4/h9Dp+kWf2ie8vLm/1m42skdoT8sUSkjDOQqHaOFGc84BYj3qXwh4dmXTw2
mRR/2fM1xbiEeUqSspUybUwN2GPOOM5GK898ZfC64jvtL17wOsFre6fImLZl2i4cvkyyy8u
5ztyWz8vmDPzV6ra6hp+oxyNYX1vdrG5jcwyBwrDqpweD7VzHxH1rXNF8DXcnhvT573Wrpl
tbUQxFxC78ea+OiqMt+AHegD5d0n4b+NPE2iTQ6VYy3mlaZOtvMi3kcD3k6ExTAMCQNvmTg
nOCohUZCmr+l2/wAQvBHj+HxN4qsNYhjlujd3E0F351vMWQqtu8ittGGEMKqy/wARbPp18N
1aaHoOjaLYal4l+zLC8Ok2Phoq91exLn7TfzKeCsjkhc8jIK8txR8K6jrui2OramnhuwstB
16+OmR6NeZeOOQQSBECD5WcsiiVjksxK5+TJAOm8QXK/Efwd4n8Ja3YaZqXibRUU2t5aJmC
e7EZkMERfJ81fmVlG4YYHjJUVtO8c658M/BHhPwzqclidV/s2G6nt9WumFzKZbjYIY+csyB
jn/dHApF8M+HvDkPwt1fRFSXVNR1aCSNwgU/Z5IJGkSGMZEcah9xC/Vix5qj8Q/EccfxUk1
Ge6t7mLTWa3htbxPNtk2pCplaMkZ2zXG7Iwf3BAIwaAPTdFu/DHjHxL4U1fULKC68TWOlvf
Q3ET/LaiTbG64z1OTjOcYNcn47m0NfEniptc8WtY6hpottR0+wOoG3RolRC2YgR5hZlcEnd
94DtWF8MvGmmw+N7awi8L+GNI1O9hMutzWcX2SaL92kodgQRtMkyIAWyWDH2qz4stNP1XTN
U+JWryf23aaZrMsFzok8kdxbi1ik+z7FicMFlJXzBgqxL4J6CgDjYdK06/wBP1LQUs/MuND
vmX7CJGDS2ipHBPcNbRkPPFuhibYCu45POMHM8O21vqdzceK/E7bdC02xkvNS02C3a1jeK3
kMUYiQYfy32KwjYqu7cTu5x1ni/x5cW3iq/vbXQYBJPDHDb3WlwvDqRt0uyot/NGSfMW3nY
AAbVXqetUfDfxMt7bWvCWv63ptlPqt7bpa6vd3S7rlLOaVhalWGEYLuUSHGc4BxkUhj9O8V
XPxD8Cz/Frwh4JuYPEUOtLaJb6fLkkL5Z8+XaoaX5CEKfd5z2yPSfEC6fqQ0P40+HtBk1DU
tMYpd2jyLBMYQk0TxtvOxWjkk3MSeiNz0rI/ZvVtF+GWsNquLFZ/Ed2EM48vcWdI1ABx1Yb
R70eE9Z1zw58TtR8L+JI7K6svFN7e3xt4kHm6egRQjzhWZEikCEDJyWOTyxAYiLwv4s8ZWM
+t/EW+8O248O6lJBNeeTIyJBEg2NPECu6chCpZ8IpWP5d3Wrvxn8LaTqDaX4pkvoLfTp2Ed
/i6WA3Y2/uSrsr8j5hmNTIQQAeKr+NPFXiv4deG7bws9lpy6W8jWdtq13uuB9kC5CGBeS6p
lSWKphck84p3wzvYfE3w0tvDEFw1vrfhgQXdjJcMty/lspaF2A2jlTJEyZBXBGejUAczZ6x
4j0600TwvoMF14a0O+LR20ptpoYvmkUPKxcNcON8q/M3kAlxgnPHpPhe20HwLeHwXq2r6n4
h1DVLkXU1xcWry20MpC+WhbDLGTsyoZiSQSTyM+UX3iTVNfsp9X13X44ba6t3t3WZ0ZoYpF
xImTi2tiQMEN50oAx14r2CX4mRaX4Ah1yPTVvntr0abdRQXfmLEw6N5hXL7l2FeMsZFHBNA
HU3OpasniAaZp3hyX7C5IudS3xoI3ZcqyoeZAOAx4xkY3YOOM13VvjPoekXV7HY+GLq2tHA
aZFuZJpYsgNN5KAYIGWKAseCBnitGTxh4V8e6nB4Z8P+Mb20vgov1fT1MbSxoRwHdCpXcy5
A69DxkV1sir4i8P3tqst/p4mEluJ1DQTIRlfMTuORkHHPHagDxXwv43l8W6Nrmm6nY2PxMl
0tftytDpUkCBWkIa3VZ1wZFQnbzlgMHHUw6P40vfD/wAVLCz8SeE/C/gjw/q6hYYriWA3iS
7SAhMIwu44Pz5HUbs4FRa14Y8ceEPiVoV1a/ELXdUttQtm06e8vp7VIbadgRGzRHb53zEsE
xuHZjyp5LS9N1HwL4uvfCfhH4N2mueJozFdPq+r3EIWYkL5pt2kUOyEhv4iVJ54wKAPqXUP
Duh6rYR2GoaZbz2sT+ZHCVwqPz8wA6MMkg9QeRzVa8h1b+zrKDwteWiRo3zzXjPcbkX+EHd
kkngsScehrEhbxhrmrW9tq9rYaVoV3pzC7s0umN/Fc7hlVkQ7dm09Rg81os2leDLe10rRdA
vHt5pC/kafCzx265G58dFGSPlXk5JAPNAF6DVNK1qS98PyXMUl7DCovbeCRj5e/IwHAGehH
HI4zjIqI2Fh4W8OzW2kaPNcwF8RafB8y5c42qD8qJk5PRQM1pf2dYedDdrY263MO8xSeWNy
F+Wweo3Hk+vesqJtV0Gxu9Q1jU5dY37THb29mFZHOF2R7TypJGN3I5JbHQAv6ZqEV1ptreX
No2m3F3gNbXA2OsmOU5+8Rg8jggZHFUdTfWrG8ih8N6HaSpLJ9ovJZpfKVgSAQu0EmQjnJA
HHJ5pt1oujeLILHVr+zuUljj326zF4ZLVyQdwXPyyDGN3XGRnBObNvc+IG8R3EU2m28ejKN
kU3nZmZgMlyuMbTnAGcjaSevABLB4f0qPWX177Cq6pMuHnLFnAwBszn7vA46ZycZJrMVtZ0
S+1LWde1+1fRmLP5Bg2m1UcIEYcsWGMggncfl9KuL4cjj8SHX11TUPtTgo8ZmBhaPtHsxgA
HJBGGyTkkcUaUfEQW9m8QrZPGWEtvFZqzNEuOY2z98jAIYYznGBgEoCPTo7TW9Rt/FGna7e
TW3lmJLZW2w46MGjKghwwH3vmUjHGSDs3llZ6jaSWd/axXVtKNrxTIHRh6EHg1k6brV9Lp9
9earoNzpYgYtHGSJnmjxkNhM/NnIK8kEd81uRtvjVtpXIBw3UUwOa8O+DbLw3resalZ3l1K
moiFVt55WkS2SMNhE3EkLl2OOgzxWha6eU1S+1WDWLq6E42C1eVTbxFRjCgDKnIOeepOegx
qSxrNC8T52upU7WKnB9CORXM6CfDun319pHh3THsmU5bZbyR20jqMHa2NhIPDEckjnOKALd
rJ4ph0S6+3W9hd6msjfZxBI0UTqSNu7IJXbnB6525GM4D7aXxLD4fl+2W9ld6urMI/KdooZ
AW+VjkMVGDyOTwcdabps3iRBdWmq29tNMqmSC7gBjhkz0RlJZlI6Z5BHPB4FjRrfWrfTmh1
vUYL653ErPBB5IwecbcnocgH0xnnJIBHJrEGleHhq3ihrXSTEMzkzBkVunytgFs9uM89Kpx
+GvB8OuzeOoNEsjq08IZ9SjgDyyR7RjBAJPygdOTWlHeWt1qtxp9xHH59qweMOQS67BlwO2
N+0/UetV5xrFlc2troem6eumxL+8V5DGTnPyxhVIGOuT16e9AEmj60+qx3Jk0m9054JAoju
49rSKVDK4wSMHPTOQQQQDSaRqeqXi3cmq6M2lpGwaAtMr+ZERnLY+6wOcr0HGCafq1tq15C
kel6oumsCWaTyBKxIxgYJxj1746EHmqmovq99bnT9E1nT7TUYFVrlzH5xjJGVGzcMKxB5PO
Acc8hAO0zxNb6pqstlHp9/DEIxJBdT27JFcjndsJHbj72M5BGRzWrfXTWVhLdJazXbxrlYY
AC8h7AZIH5kCq9xHq0+jrHDPb2eoMoDSBTKkZ/iKg7c98Z/Go9EsdR022mtr/VG1JRKzwzz
KFl2sS218fKcE4BAHAAxxkgFrTrqe8sUnubCawlOQ0ExUspBx1UkEehBq3WNaP4j/tmZryG
xXS2BESxs/nRkHgsT8rbhk4GNuB97PEWuahcIw09fDt5qltPGRcvCyKqI2Vx8zAsfYdufQF
gbH2i1a1N358RgVS3m7htAHU56VW0nWdM1yxN9pV4l1bh2j3p03A4I5/yQQRwah0zTdC0sX
Gn6VZ2dnuAlmtrdFQfMNoYoOmdpGcc7T6VVtdUhHiWewOi3Np5+dl60OEuWThhkcjAxgtjc
M7cgUAbc0UU0TRzRrIh6qwyD+FYUGqHUtWFjN4XvhaRyMIr24jjEe5MjIUtvAyPlO3nr0wS
6zs38Pm+1LVvFE1zaSHzZDfGNI7c9PlIA2rjAwc+uck5frn/AAk0nkjw7Jp8Sj948l3ubzM
H/VgL90MP48nH900AUZvCPg/TtYk8VXlrFFcQytdedc3DeTBIww0iozbEY92AB5PPJqzq/g
3wv4gtbCPUtLiljsZTPamJmiMLkEFlKEEZBOfXNX7nSbHVPsdxq1jHNJb/ADrE7b40cgZOD
wxHYkZHOMZNU76x0AeD57Tz1tNF8sl2tpdiiLOWUEdFPIwvY4GKQFPwh8PfB/gW2a38M6PH
ZhmZi7M0j/MckBmJIGew4rqqwPDdjpFr4eVvDNwG0y5/f2qht8UKsAQsY4wmedvbJAwMAP0
LR9S0qe7a98QXGqpcsJdtxGo8lz94IRjCccKc49TTA+YtL8CeKfDkfirxZYa9PPa+GPEF1q
Euh3McwF0yncJTyo3NC6sGAYdPevpD4fQyWvgDSrCWKeNrJGtQJ1KsVjdkU89iFBB7givna
+XxXbQ6jqWi3fii6tdUvG02KG+uYYhd3EUAiMcsHl5XzFiKAlgd2OK9T8N/ELUtJOieFPFF
lKNcaGzE8SxNi2ia3HmSyycpgSqR1B+YAA1CKZ6/XC+OtL1przTvEWn/ABEHhOy0ve13Hc2
6S2twh/56bmQjHY7vwrei8WeHZLW2uG1i1hS4tpLxPOkEZ8pMeYxz0C5G7PTvXkfxt0W98S
+I/h5qMkNxqngO2vTc6rHYRtPu4BhdlTJePqOAcAn1qiTK1DxYr/ELwZpvgHxfp3ifV/Ed4
YtS1hpknntrSHEkkcUSL5cKFQeepOOpG4dP8UptA1fxNp3hXQ9H8L6z8QLlS1uNYtzKLOBQ
SZWKo2NpxhWIyTxnpXN+H9et9f8A2oJtYj8Na1HY2GkRadpKvpMkCsJJC01wS6qERQNvJBI
6A9Kn8H6fc2X7TnjbWpPB17HcTSQ2NnJHb+XbpbEb5rlpcBWLNg4BLk8YGMgA6PX/AIoWfw
l8OeHfD/iu7ufFHiOZoLSZtPtSpZnJAcqAQvAOF+82DgdcZXib4jWOtfD+9RNJvtA0q18RR
6Hrkkskdu1rb4DyyB1YgAgqhwd2WIHODWxrej654p/aI8N3FzoF0vhjwzbzzi9kCCOa9dQF
wCdzBV6MB97PpWL8YvBHi/X/AIgeBLrQ/D8er+F9OvzfanYRzRQiWbcu13DkB+AfXv60DKf
wp1Dw1efH/wAWjwHb21t4Wt9Eso2FpEYopJyxKttwPm2kjOMnFeifFrxpaeCfh5fX83z3Vw
pt7WJoHkSaQj/VsVwEBGfmJGBk84xXlM2iWuifEu/8YeIvFEd2ut6lF9r8P6cB5dvLbICWm
mOC0cMeHYYUFivB4FdfceN4LrWZfCvxFSxt9I8RWrTQ20qtFJZQu4jijnYnG6TORggqwYYI
XNMDwXxDdz6LHa674TvtUhFzdQWKazqd0ITpjwqWaCcKFIVIgoRNjKwkdjubao7prIeJt2p
X13DoviD7NcahLdtvW00+0Ix/aBtGf93cSL8oAfcAS5w3FdDqPhFfDmtyaLbxuljCv2zSLO
aUSW+qbRvuRM8nW7yPMRmPARSDgOK47wz4V0nxBpsXjTxHpUlv4Xgs1jEiSyfafEkxkUpI0
eckuAEZSTvY9wqmgR33wttxpng2D4neOtWIhh09LLS1a3EUdpYhsIyRoOXlwjfdDY2rjjnz
aPw14X1iPW49V8Va3Na2mqI1xrB02KSBrT965RxE7MscguJW85lUdD2r2q4Nj8Q7X/hFdVW
fwn4o0OaC/gggnSRrU/N5Mi4+SQYDAoRxg8fdY/PviLw7rXhTX9J8G+KLPWL1dRuZ7eXUYJ
4baG+gZ2lEccuVyz7n3RSnGWOzHGQDt7XRdV8M+JZJfiBbzeJPCc8/2lbnTrebUYXAVivmR
fOYwxmHAG39wuB0rkI7zw9dX9uXiggSS9kmS2tXkN7CNjXNuso3hZI4g1svlyKfnZwGXZin
2fiefQTpXiazt49Ds7SSaK+1uzyw1G4kkKnzIiMho1WXCSDAcIASuK9CutUW78KS+KvHPgb
QtXitIoNOvrkqI72e4kCCRI/lw2HdY8ZX5kfGMCgDhNYuPDj61plv4k0S4sbewtoLPVl89v
LF/HDthVPLdZFEa3JaR92zDFeXKk2rHw+L7U9KjsPDXhvU9R/sjY9h9okhtoIInMR8/wAxn
b9zLz1xJ1HMYNb83gH4aeJprfSdJsPEPhCfVpJV026aVpre8kibzHbb5j/NiHOH2n5FPVRW
D4q8PP4Ivbvw1axXVpAnkSfancJaX1qTieW+l24K4LRJAo4yCoJIIANHxlr2h3Wn+GbbT/E
F9r+tQ2ltbzXtnKEsL6aOQ+W0ibw0ziVH2qDt3Om84YVmaZr8HiTWJrvxl4c1TXrfUPPtlt
bSzjSe7dGVIZpPK2pM6BxGeSsRMZ67itLU7KS21nU9NvNZtNUS+vbO20jU9qRz2sskCm3lh
UAs2+MRLLMu3plclDjft9b0j4MWWnR30Ym8cX9pEJ727kkl07To5HbdtdRxuMbM20YZlYkg
ACgD2HTfCepeK/hVo2h/ECSS21yCEGZ7edWmU4aPLMAQS0bFXxkHc2D0NeP+G5v+FT/a49D
17T215ZZIdX8O3kTF7h0fdG1uUIKtJFkq0hbcXGSSMVR+G3jPV5tet/Gz6DPfLb2cr6pcWE
v2m4u0c58ydmKpGqBQVhXL8fKAp59V+L1lPrnw3tvGngvVLe3vrN4r62vTEskUkTjZ5jZB+
4khcNglcHA5pDOQ8SGx0jxiviKHwiPGuo+JZFm8PS3M4mjgiaJS6R2+TgqfmLAIuHG6RaTw
n8KNR8RO2l+KPFtnpEWkusp8OeHXjQ2JbLJvxlY24BDAM/HEhrQ8P2fiHwRpNt4Y1HU9K/t
jwlb/AG+z1K7dobW90+XKzpI3JXy3wTjrti6AnGGdS8NvrNxqunzPqXifxLqNvbKbqOewsb
yKT5RJHADuuYoypyT13Ek4NMRPJpWu+A7yfU/AWvW/iW9/tabUfEN69rFCrWihcwyXJ3DKh
X+RDuy+dqhcV6N4X+IGq3BvfEXi77Po3he5hhOmzXC/Zy7kvuCq58x127DvZU74XHNK/wAO
tAlt7fRde8SSTa5JGZLEQyLbpabP4ra1H7sKv+0rZzgk5rZ8MN4VsILHwPavPqC6bAbaG6v
IvMSUqCskaykbWZRwyr0HHYgIZ4V480L4c+EfizrN14g8GwahY30cd5bwSXTm6vb2R+FtYw
BlS2A2Wwp5wAQD3v2Hx7c6BbDw5JJ4Yax1dlurbVoob2W3SRIyBZzOQrIC5Hzc5LqD8oU9Z
8UtKvH8BSXui+KpvDCaIhuZJLeJGBhRcsnKOyEKOCoyPQ14R4HufAfibxTqn2/4h+Mdb0ae
1CSx6pA8cFq0zHK3Em3aCXCvGw2hSvWgDr7P4SeKk+Mz3OufFuS4jmX+0ols2itL7zgqxl/
K8pkMZChSAQDxkGvoaGaIyPb/AGiOSZOWQEblB6ZFfI/izTvBvhjxlpl5oOmy2tx4UmR76+
1Gx1G6dnVhljsBiwyhWB3Dlh0HFe/+BPCvh6w1C68Z+GIPJtPEcYu5lurdhc725zvf5wvqh
yAeRgcFiOl1C2kttSbXbrxDLZWFrHmS3by1twgBLs5Iznoc5GNo9WzptcBrE3Vqv2sGPzI1
iZf3vGQFJIHPYk4qncXGh6pfT+H7mW2u7mFI7iazchiqlvkZl9Mr+lZmn6rpun6vH4d03Sb
uOxQtGl1HETbJKOTCDnIwM842D7oORigCB7G88X6Utnr8N7oslvMftFvazEJMRnYyTAAsv3
W4xyMMOoN5duueHPs+j+JjJtY282oW/lvIShKyAEDYr5BBO3g54q9rWrWejaW15eRzzJnYI
reFppJCf4VVQSehqgsPhyy0VrzTZ7LRYdQSNEu4Fji3EjEeNwwTg4AIPpikBNeW2rw+Gvsl
rq6C+ChH1G4jXKL/ABSbQNpYDkDAXPXjiotPvLqPwvb3VheHxWZADDcxNDH56HozMCE+pUc
9l7VVGjeH9L0qLQda1R722vLrMEOqXW9ppCd3ljODIN2TtORzjGAALvz6NeQ2OkeG/wDQZX
3zS2xjjSNmJywTILcjLY9c80ASPqeqjQYryLQJn1GQBTYtMi+W/fdJnG0Y+8MkjGB2ovdV1
S30uC6t/Dt1dXL4MlqskQaID72W3bScdACcnHQZIdq6a/MYo9FubS1C5d5bhGkLEdECjGAe
7ZyOw5yLcepWTagdMa8t/wC0ViEzWyyAyBM43beu3PGcUwKs1vq02rWl/b6oILBExLZSWwP
mA87t2QysOMdvvZByCuc2tL4ggks/C2tQWt2pDtLPbM58vnDojbd6k4AcEr1wSRWlYjXxqF
22pyWLWbn/AEdbdXDxjJ4YnhsjByAMHIwetR2fiHRr7XJ9ItLoS3dupLYU7Dg4ZVfG1ipxu
AJK5GcZoAtHUba0nsdP1C/tl1C7BEUedhnZVy2xSSeBz1OKikuNcOtxw2+nW39mKP3txNcF
ZCSP4ECkEDvuK9eOnOfG3hLXPEdzHGtte6nY+W0km3c0RVjtCv0yGDZCng9etXr99f8A7Qt
49KishaLhppLlmLPzjYoXocc7jn0xzkAHIeMPD417xPHqnhLxBb2HjPQ7cjyy+5ZYZMlYp1
ByELLuBweV6EcHnvh1481i1juvB/xHWXTPEMU8pt5DC2yWEsCm2QqFcgvtyBjhcgEjPoOs3
X9navBdWPhSfVL0KWkuIERDFESA/wAzEbmwq/IOTtHTiqPjDwTZ+LTZ3FwfMa0kW4jhld0X
zF+6wZSGjbGRkdiTgkAhDLmn2em6BYXmqWVxqV+JyGmiLtcvJNwpO3qrngEDaoxyBg1Z0bT
9J2DWrPRW028njZZPOi2TctkiTn5ju75I9Dg8+V2d38UvCfjWw8MfatM1qyuYTfM1zH5Ux5
2sglBAlZSUOSoZtwyea9A0fUbfx9oEV6s+paLc2ly8U9rHKI5YJo3KlXAyGGRnBypB5BoA1
9M0KWxvmv7jWb67uZU2zCR/3T85G2PomMkDbjI+8WPNLrmlanqsQhstcl0uMKTmCMF2kzlS
WJ+6D1UY3dM4yDZ1jW9I8PaVJqmualb6dZRY3T3MgRQewyepPp1NeR6Z8WvFUviG5vtU0jT
NN8BRyfJr+qs+mtIvJxHFKS0h6YPyg/pQI9Ylh1mbRltRqdtBqR2iS5it8qBnkqjMcEjOMl
gDyQwGCui2WoadYm11LVjqZRsRTyRCOUr/ALZBwze4C/SuD0TV7a31hvFOseGxolvd25kl1
19UVre4ViDGoVmDkYyVDINnIHU13mpaNpGvx28l9F9pWL95C8czJtJ/iUqRzjoevJ9TQBVt
PCum2OvSa5ay3CX85b7TKZNxuVJJVHyPupn5cY2jgcE51be/sryKWWyuorpYnaNzC4fa69V
OO49Kr6rPpVjos8msXUdrpyx7JZJ5dihTxyxPf65qK10/w/oNrcX9jaWenW/lBpZYVWNCiL
wTjjAXv6UwKFrO3iCQWniLwvLaGN/tFus+Jo3UcKzEfKr/ADcoenYtjNaDWD6XoTWHhu3tb
d1BECS7hFFk8nA7DJIUYBxjK9QzR/EFtrTypDZ39sUOVN1avEJE7OpIxg56cH1AqC3bSNG1
+SzuPEEj3+pkzR2t5dAnhj/qlOMDkDA7KO+SQBdP07Vbvw7JpHiyS3vHOYnuLVmjF1H/AHm
UAeWT0KgsPfnFaGnaTpukWhtNMtI7S23FxDENqKT12r0UewwKi1fUL6ygRdN0mTUrqXISNX
EaDAzl3P3R26E5PTriRNusaPi6tbm0WdSHhdvLkTnkEoePwNICVms9PsZZo40igjDSsIkz6
ljhep69OTVfR9Yh1i3lkjtbq1eJ/LkhuojHIpwCOD2IIPHr6ggLpmi6Vo0cselWiWcMrbjF
FlYwfVV6LnvgDJ5PNTWupadeXl3Z2d/BcXNmwS4ijkDNCxGQGA5Ukc80AYkfgLwnF4dm8Px
6SE06W5a8MQlcFZi+/wAxW3blYNyCpGO2K8v1PQtWu4rDw1rU2n3etWEt6bC38RxG6tdVgk
kzGFlzuEqIFXJy4BY4IOa7zwf46vvEF0ltrmhxaG95bLe6cVv0uVvYD1ZSoGCMqcc8ODVL4
oOmrppHgqGLzpNTn+13RVN7wWduQ8rrwSGJ2RqRzmTjpQPY+btb0XW/CniaCLVbSyh8SKUv
by+uVlns4rcEtuycKYw2wOvLyy4YDIG72Pwf4x0fRfAfhGCz8SfZfDj2899daxqSCJ5WSUl
7dE+6hLF8L2RcJnqORvvi5qeuTv4f8UWr6PpepWz+e2qaKixWykEhXV5TJIn3QW2L1LcAZG
/8KfBKaqr+OfEEOnx+H7i33Wdm8BHmqJA6Sz+YAMRbAsRUKNg3YG7FAHovhHWfFfia9k8R3
W3R/DRaT7LZXVpsubmLHyTsxf8Adg5Pylc/IDwDikuviKkBj1ePTy3hVpltG1VpMFpXYKjx
x9ZItx27gcknIBXmsDxj4lXV/D0moS6hqGlaDKxg0yPTiBe61cHOzyx18vIyB/H1bCD5vN7
G7W1stOuNZ8Qm91jSo44rGBoC1josWds92na7MJOzeMhPlzwGYgHptx4u+Jdr4vTw7PpOjQ
kQmSG7nlZYtQEYLSMnP7sndEAp3FSXPzBeeli+I2jXvw+h8WacrXJuAsdvZKw82Wd22pEOc
ZLfxdMfNnHNYOueFlHh+ez1iS78Z+Er1A9wk8hlu7U4H76F1wzIeSVX5h/BkfLXlt54Mn02
OxNjbabPoExeGz1O2uija1LcNizjYKQYRb5LF1IICAJjcy0AYGoXxm8UeI9a1jUJdQheQxu
9qAkMzlolmECHczHzIYoY2yASrsR8hJzN+s+Ob3WNSbWLafVL8yrcQ2a+Y8sDxL8kLHOVVR
5eEHmBCzgP5mK3tU8L2+l/FTT/AAv4k1B9N0DTbcSfaoka3a8kEYCCHax8tQuYk5znzed8g
JyPCcbaT4F1TxPYvBY22lTQapIBN/p7Fw5ttm7dE22KVE2eWFaTeAVK5oA9I8H+IbTxRol1
4U8WafP4g8O2mm/abubULYRtaTI20Qq64WTd8xTbhlA2tz04hvHnivxd4iF3pstlpvh3Tvs
7wokgmhsHCoYkjjRA8swd40YLwuWQnDAjQ+K0cnhzwfpPhgXVxcQ6u8mraxd31uzSCedgkU
kgRTGArnAQkDckfOAc8To1tqV3qvh7XLbw/bWcNzZz24lWcfK8U773ctgZCqkzvwMgnqVFM
Rv+IJLmzbXb3VtMudZ8V6gYGivIrV4P7NupXCF9jkSR7FSKOI4Kkg/N87CvedKkbWvN+Gfx
HtdP1W7m01bzaPnWWHdsYSA8iRWx84wGzlQMEDhfE/i3SviTr+iW3hK0OoQqrx+fdW8tul2
06soh3FQxiCK8zFeP3ceOSKy/DGgeJtF+LWn32s6rqFpcQRT6pq5uLiOZjaxxNDGJnT5SGY
ny142rE7EbnO0As+Kvgz4o8MzxXnwwt9Oks4Lv7XHAIxHe24CbRAkrNtlhJAyknbPJJzXDw
WOraP4vbWP+Fda5qUK6r9sQXsM8Mt1OoR5GljhJt/laR2VtvJTAyea6WT4rLZ61qazar4g0
/wAQXE08+nxuZGt7wF0NvbfZZVypaOSP5kUfxHdxXbSeOpLDTb231jx9dWviBrqQW+nWllB
dSSRF2aIwIqbpEaPblySAQwJUg4APM9P1Tx9qmuWvijw34U1i6j07UZZ7PSpGIsY55o23ke
ZDFIB+9lySdqnpnIFUdGuNUgl1jTNJs4Na1k39vqmnRwOViuntrgieUu7fMxWUq2FCYB2sd
uK+nvAOvT+J/A2m6vdvC11KrCYQyI4DqxBBKMyg8cgE4PHavDNW1bwR4e8Z+I4rrxBpfwyn
nuJI5hYwmTVLs5yJC5UrFE3DBUB3ZPzA5FAzn10+5XwZomr32n6UJbydtO02/SV4JHSeYuL
W2X732XP7rzDh9kjMoCj5rMPhyW+m1aTxZb6N4Ds/DN0L63S4JlSzV1DLCiEhZYmkTeSRjf
uCLnmsfw34mj1K7iuLDwRcW+oSN9httSjjvpHtDcHEl3bq8bQwoGLMFypABArqPDc2m5urf
x18PdR1vWfDRMmk2jst7dpGVzIXYtt8tZNxjaU5IPygkcgi/wCJdP0vxx8NF8Y6fqD6LY3j
26+ItKgfFuhDKpmmVcPhUIYrlNy7S33a7j4e6po02oax8M4dei8UaZBp8Vza3UZjZRbSqYz
A5iARSCMqAB8jjj5c15dpPiiDwPbxyaDLY2umapAmnyXd1HuhRUdZYrp0BHmM1rcZbkZMTZ
PFT+AdL8S33iUaz4Z0yW5jbVhIurWbix06SNJGWdjB/wAtPNidXBCsd5IBAQUhmp4QtdG8N
/FDxF4Z8bQRvHd2h0xNR1aaRpJ45JQsVujyyN5okjKkhFUKyEEdK9M0aLxFd6HZWFodM/tT
w/K9jc3N9EXkfy9uzbj7vmxlGLZ43cKe3G/FTw2/iDxtqMVnJaaVA2jwxatqGoTRQxGEyyN
DscqzhgyvnAXPHzggVW8Q6BeeOPh3D4xsLi4tJ5YwmrwWd6yi4igLoZrdnIQsdu5ZHDZQLj
B5oA9cvb3whqPiu28PXV9bt4ghAvY4IpCs8YT+IleQMSdD1DnggmrUGueZ4nuNEfSb6COJF
MV48J8idsEsqsOm0Y5bGSeM4NeKWtv408a6m/iDw7aNorzCJrPV5j5cUREbxGT96he5aRHX
I8qNf3aYc8Gvao7rXjrb6XcaWyWBt/k1WOZCWlAGcx4+Uc8HnlTkAYyCLNp4f0ez028sILN
Ggvmd7oS/vDcMwwxctncSMDnsMdK+cvFnwx0rwP4a1zX/ABv4/wDFMlpBbG2gNprKxSX1uS
xFt5br1UHG0MQckgDkV7tD5fhPULfT0XXNUi1KbMk8hNxHaseN7MeVDNgbVyB1woyao+JPh
R4L8VeJbfxNqWnyLrVtjyr2KZgyYGB8pyhwPVaYHlfxA0LwqsWheLL218eavo2tW0FqLDTr
uRI0YoiQl08xCjMDg5BBJOcE89D4c8Wax4S8HXmm6d8N9a0/RvDux4YdSl/fT2RXLmN2ZlM
iMfuFuVwBjpXplv4a0/T7CNrma/1aa0ma7jmup2lmD7cYXGBjHG0DHtTLTW7680i+uNQ8Ka
haTW7ZSyfypHuF6qVIbZk9wW+Ujk45pAR2F54bv9Ct/GGm6WZS+6eMxWpW4Mj4R1K4yHyoV
gehUZ+7kaukak+oaQt7eWE2mTDcs1vc43REHnkcEd8gkEVVsbrUX8OtdQ+GzY6i7MzWEs0a
jzC3LF0yMHruAJI7Z4qHU/7LuvC0b+N4LW0iGGuIJJ90JcZ4zx5inqARzxkZ4oAsRWd9HrM
ur/8ACQSTafKmTaSRoYo1AyGRgAQepJJYHPbFQ2s/hvxY7y/ZVvvsm6MG5tmA2uMEpvUBlY
DG4ZBGeetRRwtJ4OsovAV5p9rauqm1mljaaFIjzhUDLn0AyAo+mK0NUTxBJoqR6PNYWupOA
GmuEeWKLjkhAVL89ASvr2wQDOhli1jWJ9OvvCc0dlFEVgvbpEKy7XGVAyWUZCsMgZxkdKfq
fjHw7Z6ZrNxLrkNqulQtJczspKwgZBPPDEMCMDPPB5NaBudUgs7FZtOFzdzOqTm2kAih/vP
lsHbxwACckD3rzX49aVq2q+FPD9lZaXdajpB1y1fWYLOJpJGtFbc3yL8zDcFJABoAo/CXXZ
Y7TXNQ17xdrJ0m3uDLbnxBFFbKsVwfNj3SElmbaVwMqFDgbew9Tk/4Rq412FHexfVoQLmPD
L5yqw2BuOcEDHocY7V4r8QNJ8V+LvF+hapceE7mbwXZRytDam+jsW+0fKqzXQfDJFsLABcu
OuATir2n/DfwyvjPUvih4w+w6WlpqMVzYz2+oj7KYYoRFGXyABhyzDnOcDtggz1a/vPO1jS
vsPia0tkeSQfZCEf7Zt++oOcgqAT8vQ9cjisy48Razea3ptr4Q0W11XSXnxe6sb2MQQoCRI
qBCWaQHsQB6mvF7fSIbLxTr+h2NpYSaxcw6rfeFtPtU3xtFcRqDK8mPLRGCqFXdzvJOMivS
vg6NI8K/DvTPA811p9tq+jhbW9toLnzQty4MhXeQoZzncVGcZx70xHok9mDZyQ2TiymaNkj
mjjUmPPcAjB55weKy9LstP8ADcw09teuZ5b1y0MGoXQkd3Ay5Td8xzyxGSB2Cjirr+INBjN
2JNasUNnj7TuuEHkZOBv5+XnjmoZtI8N3ervPLaWc2pN5c5c4MoCH5GB6gAjjHHX1NICW0t
9Wg1C8ub7VI7q0k5hgS32GDBPQgktkYznuOMA4rMtYdM8UXialqPh26guLFwbV7+PaQM5Ek
YydpOOejdiBV231PVpPEM1jNoUkOm7SIb3zVYu4+9uTqqnI2nJzhshfl3Nsz4pOtSyX0Wmr
pb5WOON3M8WCcMSRtfcMHHy7fVqAOc17w4/jy4CXdnqfhu70a6E2l6tDLH5jHkMQvOFO3BV
h8ykepFeVfHAP4K8RWGuaHqS2Tal5Y1QurO8McUse26QKOse45JLcFRtKnj3S3i8R22oXWp
6hqEdxa+U4TTLW3HykHKlXJBZiMg5wOmAMEnkvEeg+J/HGi5ksY/DXiDS5vtemXDyJdQSBk
ZDHLxnlGZHXBALAqXwKQyvaXlh8TfCmgw+IIctKV1G01PT5CiCWNiEliDAkH/ZkHc5Bwa4H
UdBm8Mao1z4qspPHfxEvVlOivPOLlIdpwJRCyJFbxrlCWyTngHNaXh0TeF/Edr4bfRLrSNL
u55bW40Ke2NzbxRlHbzre5TBMeR9xgSpkwQvGOp8M2th4p8NapGU0zU77Sml023gvYfONhc
xZj2kuM7SFiJ9Tk9TTAm+HmiePbnU7vxD8R71RdiR1t9Hjhie2tMhR5kMvzSHK5GMgDcwx0
rvL6xvo7GOy8PSWmlqWO6QwbvLBySVQYBJPrxznmvnfRfh/qd1JFqev+Ndf03xtBC0lxFrl
40cAIGWmtVgkVTGhGcHcuOGAzkev6R4r8J/FDTJ9M0fWtRKIgd5IkmsmuIzld8blVLIT3Q4
zjscEA6+Ox+02doNajtb27tzv8xYdqB8EblViSpwT3PU1nx6rb6dqseiW+g3kFiuI1uYLb/
R1kOCEwvIGD97G0HIJzSalZ+KTZ29loerWtsY0XzL69g+0SSMCOPLUovIzls9+B3GzJcRWt
lJdXk0cUcSF5JWO1FAGSTnoKYjLkg8TSeITNDf2VtpMYVRA1u0skx6s27cuz0Aw3TPfFbDx
xyBTJGrbTuXIzg+tY+j+ItL8TWV1/ZF46yxExuskRjliJHysUcAgEYYEjBGKsaPpc+k2slr
Nq15qaM5cPeMrOueSMgDIzkgds4HAAAAlj4g0nUdTuNNsrxZri3++ADtPrtbGGwTg4JweDg
1ozLJJBIkUhidlIVwASp9cGqNvfaLDqi6Ba3FtHewweatnGQGSLOMhR0GcCoLl/Ex12M2kN
gukoQsglZvOlz1ZSOF2+hB3c8rjJAItL8NjS9Vm1CPVL64e5jC3K3EgcTODxJ0+QgEjC4XG
OOBV3T9D0nS5BJp9jHbuI/K3J1Zdxbk9zuJOTzkn1NRaxF4ilEC6Fd2NrtbfK91E0u8DGEA
BXGectk47A541V3bRuxuxzigD5t1/xD4dXUzY69cSeLvM1KSOWwGZJbWIMWju7VkwYsK0cZ
Ufeddo+YHO4x8O+F/B/iXxFo/jPUtR1ea3h0+FNUlZ7zT1JZhbhSvmIxy7ZZSRtDHIXNcHb
W63Phu40+ea/Gp6NEftAhtUgvZWILyIERQZ1gucnK8Ym3A7kDVt+F4NUj8PwXkU1w/i7xG7
29jJcMJH+1MgW6vmOP8AVwoPLTthDjPm1CLYeCvB1j4/8V3d5pmo6wPA9vc2t+8V6vz3V4i
f6oSn53VNsZLqxDcDLferqfit4juJdO1qxM9vY6No81tbzW0kRe41CaQo8YiTOCg4+UgiQh
14AzXVapBb+DvBemeB/DdytjI9uyG7kbm0tkGbi6Y/3ueD3dx2zXifw1+H9p4k15bi2v8AW
JrS3LMt3ezvvhs2ZjCYgSSks0bdc/JHkja0nFEl/VU8W3F1rXiDxFDa3t7ZmGC88u4aKHSo
JCjLb23fa64E0xxgSYGdjCofGfimDxZq9hc+A9E1GCy0jRL+2kuLeMQtboVj3bE4YLG0e0n
HJDBQxBxp+LvBKxeNdV8JaPdXNvpMOhrfQ6ZFcrGb+PziGsN/3hEXCYyQV8x1XKuQHo9v4h
066t5Lq7h8H27I3iHVHgkhuNZueFWwhjI3LGCVQqPXaOSxIBk+FbjxUdBNjq/irXPDfhY3K
rZfYbVJLu7Rod7NC8e7bAu7cXCbSMY2fdFTRtS1fwfqI8N6tpMeq+G72GNINHF2lxHcxyXI
Ec8DAEu5JJ/vMxkdygVK6fwX8Q5F8da/qmp6PDBYWbJpaWtuS0mmQRLuYRpj5wm5RMEB2kK
QWXG3p/Ci6LajWPiNqOjpp2gSTq+h2L22+WMnKNcQpjMb3BdQEQDICk8saAOf+JPhHxULzR
YdTvpb/wAJWEsiC8it2nuoEmUofPABLpGm7DYOSyFgdpJ808A2mm6h8Xtd1iSymm0jRIb/A
FqO3Y7Lc+XMy2wI7jaquCf4gTzgmuqX4t+OtI8SX+swWL6jpk6zO9reTna7rN5apbqAWiK5
hiZWHMkhyOCa9P0j4jReIJtastb8OW/9nDR5NUREmFw1zbCWWIq6MoGSI84yR82DTQGbd+B
7n4i+H73Vdf8AFenm+vo7PylsIg1vZLBMJwhy+6Qk/eJI46AV5l4j8GeFfBttpMdxq1jrFp
NcR6c9jp2rzwSTRyy7mDRGSTzF3kFhkfKPauq1bUvg7pllcXkvwVtXntDILqBNOswYI0hjm
Lk7trDZMpGCScH0rYnvdA8K2934m8NfC/w3pen2OoDTmvvLjiuS5nWHcqRxk7ctnlxkdqQH
nUmv+N/iHqWktY6XcavplrK32S58P24tFtGaC2b93OzYQx7515JV9pUrzx6bqmg3Phzwdrm
ha3qmq+KvFXi23mTz7O3jhmaGKILsG4+WgUN68s7EA5qHw/8AEi5t1j1SbxJa+IrW78NS6u
LG0WKJbOaHyy0QCgsoIkx85JBQ1e8UL4o8TW91oV/JHpHiGO1bU9BuNJmKmb920c0Hmuv3s
OATtGBIrAZXIAPKNeg0mztrnxRZ30V0k1jBIZ79g+p6na3KeVJ5EhICSRldojVMnZg8Nir0
HhvXJ9StfANjNNIIZZbh7w6eotntJD54uJJcgBDL8otkwuFdSD96q01haafYeFtGurjT9Wt
p4Gv9Gt5IFie2lhy13YSEkyKkg3Au7ffUh8g4rS8P+IPHll4YvNOsvD7aboGv3u3R7djG62
0TAtLawF8BmZd5j3L5QI2gsCDQBqWvjiP4XQ2sljavq+m6zqfnXt+lqyLdsdkcr2sKDakMY
2YY53nAG7dursPFkNl400XTPGVhp2rTJpc8kOo6XbM9vesnRlxGQxkjYBlXOCCcdRXj9/8A
8JF4j0pJtZgutD8O2it4c0rEqvHZO37nE3O+4ZyoiYqQqbsqSQWX0v4N3mvWGsRWmsajFc2
XiOwbVoHly1zNcq4SbzGztDKvljy1ACjjnaSWBy2v6D4q17VltfDngrxS+gi1E1xY+IL791
eyxzI6DLzMVLIZFOQACF44rV0Pwh4q8GaFpP2v4iaT4T13UYzbahDcyLdRzqoCwvErlMzhF
VS3IOOhrkvF7a5f/FPW/COnWGt3k+pTz/bdwne3REljuLZgpYIyMitEVUjhvWsC90TxdHpd
t9m8KnQ3vrtzDY3FtLLd20cF2l0pt40DALl9p3ELjHIpAej6be/A/wAG/wBhTiR/F+pQ6e1
taakkIuFdd0mIwRiJXY70A4OMAnGKveMfi94oj0C6Tw7o6aHeW32a5iNw8dyZrZ7e4mBCpl
Vz9n29T1NeFNb+G5tPuLI6xJBp8l2bvSdQa3ha5QxwK/kJBkOnmRBB5hb5miwQMkHpri406
PRNfs7jXES6Wws7+XUbK9ivLhFLvbpbux2W8K7JjhUAVQScnrQB9CeKfD9l4q8aeH4T5FnP
c6bcXD3qW0ctyEjeHCRu4IQZnYltpPPBGaybLSYNH+NOoLp8csdnpmg+dqLTXMk8+pmV28v
hjj5PJfnP8eAAK2oYb7V/DnhHxd4RvrWG5j0oxWtvqkZK3McyQvsZlYFG/cj5huxzwa4RdS
8eXXjLXfGh0O3iudEiitNS05m82RrQ4laCHbw77W8wyHgthFHBJAKmn+FL7xVb+HbTUNX/A
LB0Z/Jl0qLVrlJ9Tnij2uoiiUiKHCgfMA8mOpGa9vlttaXxXb3i61EdOZGiOntGF7KfMVur
OCD6DDdMjJ4XQvEeh2Wh2ml3Wnya7F5cMmlXFva+c17Yg7o3+sIOGHUEAgZcCuW8QafP4i+
Ll7a+DYbW71fTrhL59TGofZpbANC0EkD/ALt2dDjIVOAcglSKAPTPGFzeReINCtri6vLTRL
uU28kllIsbtcNgRK5JDBD833Od2M4Fcj4Q+Jljp+keIJdevrtoLXVJ47SB1e4mtrdCI8Ty/
dRjIkpG9gQpHJrN/wCFc6la61pk/i7xpKl7f3Bhtxo9nunVyjMf9Ln82VVwD90oB7Vc8K+F
fhbcePPEmhf8IjLqN/oPlfaNV13feiV5F3kK0xbBGQeMD5sjvQBT1D4tW/i6TyfCdzrTpFE
6tBoMcV5cSzsV8vc6h4UjUBiSZFJJHpXpPh238YHwR4ZGtXcMOtwww/2qJFEnnkJiQAqQFb
PzZGRkY6Vu2MElvpYgjtrS0dVIjS3GYl9OMDj2rm9b0Pxtqeg6ZaWniiDT7+C8SS7uraDaJ
4FbJAU7tpIABGccnmgRtaPqOqX2oavDqGjNp9va3Xk2krSBjdR7FJkwPujcSPwpUvtB1TV7
i3VoLq/0dh5gKbmtmZexI4JX0+lU7rSLy/8AF+m6tD4kuLeHToniuNPgVdlwz7SCxOSOB09
xgjnLU8QWti+v3mpWK6VpmnMGlvZXQCdtvzMQOQAuzk8nOO1AzktN1TTvippUU2i6rf8Ah2
Pw9rRe4it2VPO8p2HlyAcqG6lTgjuCOsmoeJrv4meDPEOm/C3xDFp+r2F6LJ7udeFCuN7Jg
nggMFbHO0/Ub058XXni3Q7/AMPy6QPCEkTS3gct9omLrlSoCleOD15yfSqmpxa7p+oaLZ/D
vTdKTTPtk0mqHcI14OWT5VOGZnZs46jnrmgDeupNet49KtbGS1vpUkRL+WYmMldvLBVBwSe
ew4x3yNqWaGGIyzSLGg6sxwBXnct5oEnivxD4a0DxPPp/i3Usb5TFJMLcqithQ/7vOxiR/v
DqFAq4lvp8tvpfw/13VL681aGFLtbnklvKYYLSbQrE9CCORnNAjlvjHY6hqHi7wDb31jeXf
guO9mudYjtLeS48yREBt0kSMElC+e2M4z2rzDUrnxdZ6RrelzafDo+uXWt2viHw7pTMrNK8
sxQW7QYxtVELueis2Tgivo6TxDdWOr66NT01rbRNLtIrhLwBmMud5kAUDooVenPP0qh/wmV
5fQeFb/QvC99e2WuSZkllAhazhIz5jq3I7HHf64FAzy2y0iDRfiB4y8W3Xw5nMlmw03TRFY
yMXgjthHGluFGSZGLbn+6qqATWWvwdNn8BLPVdO0a6t/Gsk8er3HlJtnindsOAnX90rkqi4
y0SnmtfTbP4k+Mmuk0jxbPYJp+ySOe4kZvtA8wlYJAuFVwEO5sN94YG0riW08YeKPCviA2v
idtSWKMs0s8rtOqgIRgKFAkjLsSGGDyilht2UAYVx8NNV1TS/Gmu2/hXyNMk8PHQdB0edVS
ef5g32mcMRtfzMON3zDGTg16d4H023i0qbxbFFZ6vqf2SDTYI7GdJvLigBVIzL0L7nZmboM
gDOMnr9D1KHW7CVt3nQlQjxshKgkElcsAW4I7AfrUmiXWp3El3HqWgjStsgMO2ZZBKmMAtt
6OMYK8gcYJoAl0WfXJtPk/tuwgtL5JGUC3m8yKReqsCQD0IByAcg8YxUejW/iKGa6k13ULW
6WYq8UVvCUFvxgoCTlx0OTg5J6DAEV1Y6muvjVn8QSxWVsOLCOFRG6Ffm3seS2eQQVAHGDn
NRfYfD+oajH4oXUPtDwgvFdJdkxRIBhguDsCnB3evfoMAhLV9E0HW0tL7Xml1jVPurd3Pzy
hSSAkfCqBkgbQM+5q5Gmr2urX2o6hqkDaV5Z8u1S3w0IXB3bsksSN2Rj+7joc2xNprEXB8k
tLsVpPlJPUrk/Xp7njrWfq2u3GmTJHBoV/qm9mXFmIyy4UHJDsvBzjIzjvigCla6hc+KJYZ
bVrrSre3c/abHULED7ZC4+U8nKgjJHcHhgMEV5H4o03xD4B+JF74g8HmytVuo5Z5dOu79ba
1vs5d7jBGPMTbh+pKlTuGDXsV5b22ra1pc0upXun3mnSGcWkcoVJQwK4kXBDjBPfgn1Armv
H3h2613wbr3/CTQ6bLBbLJLp7wt5TwqVZGEjyAgfKeWXBwWA6AkGec+K7Wz8YfE7VLbU78+
B577RIrU6hfRwTJd27giWK2lYjy3BdkbbuBwDx3RfFumWfjO10bwPqqwaN4Os4rGRrIC+vN
Y2qGW2t4gGAUkrvlwPmwMjbkei+APFVxrHw3he+0We41K1k+xTaekBUxuFBAJkOCuMEOSAQ
R0PFd1oreZpMMzaa+mu4Ja2kVQ0Rzyvy8H2I6igCGOS71/wAMxyql7oU13GCUlVBcQA9QcF
lDY9zjPqKdo+irpWhrpE11LqFvGXVDdEyP5ZJKoxYktgHGTyQBmtUEEcViaV/wk/8AaV2+s
fYTYy5a3SAt5kGDgKxIw+R827jB4wetMRY0/VtF1O/vY9NuoLi6s2EM5j5KHqBnuOvTjII6
g1Wj/wCEq/tp5pBp50xnMa2+WEqKD/rd+CGJH8GBjj5utaLC2it5L20tVnkijYKIAu98c7A
TgdexIGazNE1y8utJubjxBpraNdWryedGxLRqgZijLJgB/kCk46EkdqANMaZpq3K3X2GATp
I0ol2DcHYbS2fUjj6VJNuu9PkWzuvKaWMiOdAH2kjhgDwcdfSsWz1TTPFkF9p0+n3aQxsoa
K8gaIXCcFXXP3kOMYPoQRVuOPQ/Ceht+8h0zS7fn97LtihBPQbjhVycBRgDoBQBJoun3Wla
atldarPqZR2KT3IHmFSchWIwGI6ZwOMfWtOsTUPD2k65eQahe+ZciNB9nCzsqRnOfMXaRhj
03dccDGTnb7UAeE/EHRPFFj8SNKPho6Vv13U4bpLu+3ma3eGIrJED08powTtyD8zgD5sjT+
FOj2Nv/bXiVlmvjYSS6Tp1ykheBrWJssLZGJZFMmQQWbJQYO0AD0WTTrXxf4Rgt/EmimAXc
KSTWUzAvbuVyQHU8MpyNyn6VznifwrNb+HND0LQdFgvfDenNm80hJfKkuokX5I1LfK3zEMQ
xXcVGW5NSVfoeG+LvE914i1u8Oo39vJFdWdt9s0qGN4hnz2MVjOzFm3AFpJBEoJSNxt5Bqr
4f8Z+I9A1yx1jS5hdy6tJcWgN3cF7KdomkJUyqGEYT5unyrgFfkkOy3qza5qHh+707V7aXT
prPUktbUXMyz32npeS7IItrZEu1BG+4uGXPyuNhFYd7qUFrq97eRS3j6BaQwtJaQfKk8YYT
x7ox8oDxxq7tgc3x3cUIBbjTP7S8X2Vx421aW5k1C4h1PVnt4ZGdYVybeJEUFgzgOypjMcK
O5wzEj1jxJfeHvGWh694i1rxMdK03T2Nnp9tHJvDErkPJCpImMuQUAydoUqVYkjJ8Q2Ufh3
wJOly9tdeJoiNe1fVyWD29zJgRRW7rkiVsiONeRsU7gQwDanh3wjD4f1xdSm0xfEfjW8Rbu
2t3tVtbfRkZSMvgssZLFy20ks27YoGTTEUPB/gyXSk074qfEq7SwmsrdHit0gKXLuy+WpuS
CWll2sEVQATkbgW6cr8QvHGpeNNZtorO+1HStOtrtprV7fEUflQrlmLspZbkuQu1giwgHfw
x3R+Lpde8Q+IfEVprGvadq8em3lpby3dsk3l229uLe3jDGMyucI6yNxlWLY4Xeu9N13wfqb
6Nouj2Phm68SW406zmuZJbiKyLbpHdZ9hUykCQvG5G5kRgzDIABz/AIL0ZtU8UaHpWgWEGp
x6ZCJFudWtWWO1ug6zSMgASVkQ7FJdjvkcN/C1egaF4dbwL8Q9Osta0yJk8RWkuj2t1Fqk0
8UAVWmMIilTKKxDY+du9Yvw68eeGfDsGqSW1p9utrKNLS2nXUbRAljGSkP+ulQ5dyzEnGS+
Owrh/F3iTxr4g8fN40025tYlsHF1pNpd6pZs1paiKJmkECStnzFM3zjc20DGM0AGqXN048R
R/wBn/aZRaQaXqPmyfZ0jufslxZSqsj43kFLd8JkkHgZrpYf7A1LVtNnsobrXdWmmtXgudT
mZtLt7nZaI8sVsGRmIM0TfOBznkYrvNa1f4RePrzTdQbWLuHUrVoktNWsI7mH7JJP9xfO2e
WpYnGH7nB54rkbz4R3dtdT694D1qDWdLhsCi/Z7rN9Jcx7Hj2S8xKd0UeSFXhQDnigClp91
Y39h4hbxBcaT4Y1yBJLW6jZfs+n3Dxfu7qORI9rSB1dZFJLMBKu37pyad4ovD4V8IaZpOmx
CG01KKazuTdPJNZbflktVh5mkZlMgUOAPKkUsQRxlaMnw3TV7PwndeKF1XU/EN21rfafNYS
RXVldMhC3BaUGUSqw2ks+CH4AAwa3iW5tNB8fBNe0iys7/AEpWt4LLw3BHaPcv5LPHM0jjz
X5RWAjRkQ4yzYIoA9jutJ0HxZoNx4q8IeHIRqE96v8AbNnJEsF3dLExEtq7HIViQMgna4GC
QH3DjbFfF3j3xPe+KdU1ew8OTaBcSW9hZXJSSOzmA/1e0n75HDy446RjHznnvC6fGCWfVbz
wdZ6mz6hcLP8A2zfMkcN3IVjAeVbhEcxqodR5UaZwvWvUfjJ8L9L8b6PbTR3Wi6JrAuE36j
e2kchlUKV8vJwTyQRz2xQI8lk17R7rwf4fsdS0m+hvNG1S4EuqRfOio+9J5jKpOboFtwCgs
zqrAbWrT+Fthf6X8YPD2rXWrQanZalDfaVZ7Lby1ijiRJQyL0iDZJxyWyWZjnA318E+DdGk
a8h+J8FhtRNPki0a3tmkFwkIS4SNQrsjNkMyooYFuc8VpeG9G+GvhDxX4cms/C3iS2nnlGn
2Opaj5scKy+QUGY5HBVnSPGRHycdKBmP8S7eTwb8TI/G2qWxezl1NLuxXRdLe4v7hxaJA8U
03CxRcEheSc5HSuL0vxFPpXhjWPEmli9kvNIWwvFuriG5kCXU0EtvcY8wBnBIQsMYyc9hXp
ms/F3xJpml2Hii3TRrzR726u4I9ORZPtSJCk7B2k3kD/U5I2cbsZ71J/wALo1mFo7Z/Dthf
XCaudNuDb3pVCv2iC3V48qSx3zkYOBiNue1AHj2h33hGysLTyNehs/FTXtpBDYvawGR7dis
s00jvGzHcJJjhWAUYAAxTrfUvBcfh+C30fxgk9je6NHN4gSCOMQWspurQZVVjAjxvkGB6et
eyD4pyXtva6wfB+j3trJezaasltqX2i4hnSKRwjp5A2khMEbuNw61J4c+Ix1Hwlq1yfDOmW
s8MNvJa2/7yGK78w8geZGrMEOAWVWGelAGZrEtnq3wy+Gtxrq6hNcyWIuLYaauy4+2C3Hlv
H0VWGWbLYUAHd8uamsvHTJejxWkEep3VnosdrqhSQWkTSEhhdBpMLLbbg6+YudnzYDBq7u2
1hPEmqar8P/Fegw2s76f50kUF558U9tITG2G2o6nORgqODwa5698OSWN7p0PjDWdGtvDejl
4rW6umVbi9geMr9ml3YQIAcHqX2KflIoA5HwTdak2qW/g6+t10y41Lz/EHh+/tULC2kLMZV
aEnMcLCQbVb7ys2drHavW/D3SP+EJ8UaxbeJiYtT1m4WOxu2YGG6hjBwqnPyyszSSMhxkuc
ZwcQ3PxB+F3w1gWHTdPlSW5BCOsJja62DHEs5UzAdPkLkdMdq5XX5vi98XdCns9C0e10HQL
hdyy34eFpcEEYLL5ucgEMEixjIY0CPR9L0PVvDNx4uWz8RSa5qmoyzapp2nXmAllvyAqscn
BbtkDjAA5NX18Lx6p8M5dM8dfZ5L6+09YNXvLdVhaUqvLbh0xyfQHOOK89+Hcui+CLzTtB1
aG4tPEMNt9huptSf7RcTgyO6bZA2AhLZz93JCAkg42/hpN42h1HxBD4x1uz1qK+vI5LaKKK
ZDbo6HcG3oAvyqMR9u5G7kGdP4NufDPifTLbxb4ZuJ9hs/7NhLuf3SRuwGY843Z5yecYovt
R8VeGZPDmmQadd+LUu7xob2/Ajie2hwSruBhSQSM4AyFPGSKfY3Hh7WPD95pb6TcaPplpet
ZRwMPswnaNhzEIzllLcADrjpXQfbLxtRs4rWxEtjIrefcPLseA4BQeWRk5zzyCOOD2BFOzs
dC0fxNetDL5Wqa632qSN5mYy+UiISqk4AAK5xjrWbpur+ItS8feI9B1Xww0Hh61ih+x38m0
pdll/eDGeRzjGOMHPUVJLJ4Y1T4lLbNYtL4l0Oz8+K4e3kCRRz5XAkxtJOzpknrjo2OQ8K+
GPH9r4S8SaL408axx6trV7O2mzWknzwxkZ2oWGemeAMqOh9AZ13hV/HFxLrMHjCx0+0thcu
mntYzMWaDou70OMHOQeoxwCXaP4D8OaHoepaFpKXcFpqErTXCm9lkcsygNhmYsuQvOD3PrX
Gf8JNrvg3xf4W+Gqalb6vOdO89rvVn8u41HEuwxxMCF8xUyxyDuwOmSa8osPHI0Cw1vV5da
1m207xZ4mvoo9Tt83Nwtvaw7VWPIOGd1bnGFUHpgEAH1XHpmnx6k+ppZQLfPGIWuAg8xkBy
FLdcVn63rmk+H7jTZL6GZp9Tuk0+AwW7SsXbJG4qPlUYJJPAr5ll8b+P7j4V+Dbi88ay2Lf
2Ff65qLQAC9mgiDCHc54G8vGoIGScnORW3p/jePw/r3w0s/FPj6aNdK0Ka/wBcE9zuEk7Ii
ojjBZ33SkY5Py9M0xHs3xKvZLDwabyPxNZ+HYkuIvOuruMOjx7vmjC/xMR0XB3Yx0Oaoa/4
f1VZNR16LXrqVG0ZrK20uINFb+ayklsIC65wuDklecdefnPWPGtyPAtymo293qeqr4jm/t2
2dmeFYrKc3DTKD0TEtuhAH3VAHaut+JHxP1fTfD2o2EfiCHUbqwtbW7tnj0Y3IvnnUMnmbf
ktwd21VPznBPIPKGe6/DfLfDXRDJAsU32cCVk5WaQEhpVJ5KuwLgnkhge9eefHDT7+7m0SC
O+a3iv7lrdP3m3DLa3LKFz93ezYY9wqjvXY/DrUrzSfA9h4f8WQrpmq6NZ20VxukUxMrApG
yNk5zsK4OGyOnIJ5nxXrGl+OvGOhaBot9FftbNPJfWLRZa2Xy3QtMMFo8higVgM+ZnB20Ad
VYmTwp4QW7SxRduyMyX9ykCwoSWLSSNzgM7DpnpgDOaz7HxRr+oaPrep6pPa+F7LTV3TeYV
uLuABd7M6KxWPMZUqrbjzkjkCuV/aFtoNc/Zt1i6yVl09oJHgtbnzEikWZFdHK8MFy3B4GA
cDFZP2y88UaX8UIPDdveyR3FzLOt9bNJAJQunxRwpEwx5u91OMZUqM/xLkA9NXxl4Vm+Gen
eIdT+0X2na4I44Irm2Vp79pOEXy1GCWHOOgHXABps/xB0Kz/AOEZ03QdMN7HrsMstnDEUtx
5cYXcqh8Av83CcdG9K8n/AOFe6lqnwq+HF3aeHXitvCr+dc6RrN2bT7arQBXldiCY9r7jtb
queBnFXdY0rUrzxv4UsvFXivQTE9zZalpkVkGQaf5Mh3pDtQhlk3xxB2ZAcD5ScCgD2WXwP
4aknubyHTI7a9uF2m6iH71BzjaTnbtzxjp2qvb6DZQaZNZeGfEU2n+XdH7ZcrKLybeF5QvN
vw2SudwJxxxxjzaH46X0/hjxLqcvhe52WeujRbN7XIVlZlQSNI67QwZugB5wMHrXoC+EPBP
hnwdJaX1mkunLOby5kvCZnurh/lMkneSRicAYPO0AcCgCLW/Del32rfabvS7e2vLcpImpGC
CSW7IQ5UgrlR6n5enBFUBpfiXWvhpq3hrxhptpMxgkhaUXLhbhfNcB8nlDsVXHJGWA4AxXW
yxWGu6Xb6tYnzD5Ykt5RECwGQcbWxg8EYOMZPQ1LdX2iwzJpmozW0c2pZH2eXGZgRt5HoRh
eevA68UgOX+Hs1zefDW1ezuYodQvbQXCTzbp8yugJZstl9rkggEdMZFdb/Z76hoUdhrEwuJ
CiLcPbs0IkYYJxtOQCRyuehI5FfPniv8Atj4Ia1pN/aWTzeBk1fEbQyB5raCaIiSAqcHYHV
Sp3HAGP7uPWPh9rfge4F7pvg7WluoWb7YtsXztEnLOhPzMCxbOSSrZBx0poDWvl0Lwr4YGl
nV5NHtFDeUUk3Som7cVjDBjgDI4B2jpjAq1dNDZ+ForVE1LWYpYxArW0m6eVSv3jJuXHH8Z
YduckVLfa3otjq0VtchnvJFCExW7ymJGPHmMqkIpPdiB+RqS8uryxudNtdN0U3Vq77JnjkS
MWsYGAQp+9yRwMcBj1ABBDdB0fS9I07bpFi2n28+Jja8gRsQM/LnCn1x1OSecmm2esXNz4g
udNn0W7tLdFzb3cgBS4wSH6Z2Y+XG7BYEkDAqGbxbpdv4ti8NypOk0iEi5aPbb+ZwRDvPBk
IO4KOwqrHqniDWNUsbnQ7WK30MODcS3yMktypDAiJOqYODlx83YYO6gDe1KS+g06V9MtUub
zgRxySbEyTjLHnAHU4BPHAzVbS/7TubAweILS1NxG2C8HMU2OQ6q2Sv0OcEdT1qPWdR1ize
BdL0NtSUndM3nrFsQEZC5+85B4HC8HLDjN6/tGv8ATZbRbuezMq7TNAwWRR3wcHBxxnqM8c
80wJ4LeC1to7a2hSGGNQqRxqFVQOgAHQVJVTT7NrCxjtWvJ7zZnEtwwZyM5AJAGcDjPXjnJ
5q3QB5L4iuPEXh7wdN4wg+IEup20tv++lMVusESOPkngUL1ViGwxfcuQOcUvhP4nalZ20Gj
/Ey0isPEJV5pBYI00UVuuAJZiu4RZJ6ZIAwTjIrzlLLw/p+raXoOoalb6l4lkuJGh0nU70t
pmlS5ZzJJtAWSbBQFV48wkjbuzXO6Xptxqt/Ytpdguofb5rqO423Ui3N7ImV80zKoIRGkP+
lIy748IULACoTLsfSWueD/AAZ8Qbaw1a9tbe+eFTJY6jbON8e5SAyOvXG7IzkZwcZFePeMP
hL4m0HQb8aF/wAVHa3UJF6Swiu2UyK0qIirsYPHDBFxghUOAScVj/C+z8S209ne+G9SFl/b
dnOkFi4d7PSrdLjZ9p5YBwQmI1wGJclmPzNW74V+MvijVrTdea54WsjBHPcA6sTbG/iFzND
HsYPiM4gbcdrjkcVRJLHqNjoOiS+NvFaXMeiaLK9zZQXNubefWdSKHdcGNuVRANkSsBtClj
wqkcHqPxI1q8l1hodShg0nWryC4vL7Ry/2mSEwrGYot437A21d6j7wZVIZgB7tp914H+O3w
/aWe2+0W0cz28qJN89tMFw4WSM4IKt1U4ZW56kVyGl/CXx5DrVit7qnh2DTbaZ/tF5awym/
vIijR7CThYl2FQEXKqVBHSgDyKS6t9N0D+xR4T0qw1OxZrcaje69CLa3Ck+dGlvHlzEy7tw
I3uCC5LAEdPrPinWm1aGxl8Q2+o+HvCUqX1o5s3QzqHW2zLcEklYvtPzOkZyFJ6mr158KNI
8PeJjqHiT4owaZffYU0z7DoenxxzXFt5ewjyyZHLuBksq/THbrPCV58O/DfiSfQPA/gLUD4
hnWG3kF/GYHeFomdZHaYlljPknIC5LD7pNAHJXrXmsar4auPB+g63rsWhaJDZXd19jkto7l
op7chUMwUMWQTf8AfQyareHfhD8S5vCPh+zks9J0V7e2ZpZLyQvOsghlt0jIQEbSnksTu9u
2K0dZ+Pfje51ufR/D+g2EV9YtcC8sUjlvZsQtOrsjLs4zFEB8hz5o9K5XVLf4reMNWvI7mL
xTdaY81umlahqKLpsUI+RppJYwUyp+cLlCcYGaAO70j4Sxanpev2OofEm2Vpbo3GtWnh6OM
IuJmnjT597RbXMhGME5x2rRtNU8B/DDRNV8Z+GNB1/U4HgMkt7cXDQwPGPmRU+0OisOgXYj
HHAzWR8Mtc0fw3rPiTUPEK6R4bj1S1srWDS9PvEvpQ8Mbo7FYVOCcj1rlfDvir4feFtYW88
Va5P43u7KCKzsRPbw20VhFEuAVhlm3byMZcqOn40xHtCfFJG1e/8As3hxBa2d3DaXdw9yFl
DSQCVDs2cjkLyaw/FvxQ8VaHora3beCbI3D2ttcLMk5uTHDN5gUSDbHg71QYDEfMTnjmzc/
wDCq/GHiOHxXqHiiawnjghMmn3F99lifCuY5GjOBIcSMVcEqRgjIrHvdJ+DMfhHU9CvNQ1n
xHZ3kUMdw5uLq7YpCxaMLIPljAbPQqPWgDjNU8f/ABZ8YObXSb4afB9o2ltPRmGP3gDK0Hm
uyjEZIO0kkjgVUbwT4pu9ZvILmXUb3XHsJ9RghuoFCXyxvCrKPOlkeGUllOdqgZIGOTW1rM
Hwx0DSra4m8Pa3PbvLFHanUPEc7q5ZSybY4JZXwVBI+TnFc1Y/GPSNH8QT2ngPwNb2GuXH7
mQw6a80si/LtBknkhbkleCnccGkBoazpXxG037Pq0PhzxLo93Mzxq2l+XLMxKbpCyR+YFVi
sQGXBxGea2PCfgv4gf8ACXeG/EGseG02JfyzXd/4hvZLm4toFC7CiNPIsbtlwCo4wOlN8V/
EbWotBtdLXxFqEXjO+mhtU0aSRYTbyFmEpkEMSPsAXKssh3bh6c4Xhb4W/EvxjpR1bxH4kh
tl+0hkh8oXElxGefknuBJjqQMZAx3zQM2P+EDtLrWbnUta03XNT1F5LjzrrRZtKnhYSBhtA
ZRKFKtjY2R65pkPgrxDbzfDaS68IWtsNLSzuL2ZreOCGAm6eSZnMcsaKyKqMAEbLMa4y3+H
epWPxX8U6HY6nrEsNppEt/pKX9vBI19JHsUIPMjIcZ3cKAQCvTmtW41zwvY6DBfW1013qL3
cf2bTotOgCu3nksigw42tGqIgVi25iDjacAHVJd29vBAZbq0sorfV59Xu9RtZ2vWuZfLkij
ZdiCKIYZDy4xt5GSTWT4StvDOrapa2ltJY6jM8EseWVYo7qQqC5JgDeZMVQEb7ndwcAV2I8
CeBfh6nhLWfHFvHqExs3try71FpLzddlEZfLjbcB92UAKo7Cuvu/E2n+KNHbRtH+Fuq65px
xt+22aWFr7EeeVb8VQ0AcX4e0DxbrN9rEPg6DR9C0aG6azfULZPsv2x0++wSEGVsNkZNwOQ
aoWvwz1y8+Ld74d/4S6+tIrLSVubjULBUtJnllZlhww3TSKvlyFg8hycfj6Vpug/EX+y4NP
s5/DvgbTIcLHZ6Xam9kjT0DvsjU/8AbNvqa3/DPgW28Patea1ca1qet6vewpbzXmoSqWKKz
MqqqKqKAWPQUAVPDfhDUrTxZd+KPEd3Y3V8bYWVqtpCyLDHvMkjkuSd0jnJGcAKBz1ruKYz
JHGXkYKijJYnAAojdZEV0YOjDIYcgj1piKGsaHpWvWgtdVs47mNTvQnhomxjcjDlW56gg15
q3wm1rTrkf2D4tU2SWYsYrS/sYpPJQYKlW24BBVTjaASMkE8165SAd6APJ7Hwz8StGv7SX7
bYarZWpjAgFy8buqht3yldmWLnvgcdgMU7bxJqXh2+t9N1fSL22LJLcTT3M6IY0RWJ2Bcxu
QiooEZA+YlgMZPstUNV0fTdbsGsdUtUubdiGw3BVh0ZSOVYdiCCKVhnNN4ulu/C99e6FHBf
akIpDZQ+Z8l1IoY4RurDjrjn2zXHePE8F3PxD+H+s+KNe1HTdXjuPstjaWM7Kn2hwrESEds
fIemQ+Dwa2pfhHYwatZ6lpGv6jZNZsHht3CSRKwDjJ4DtxI/V88561y0/w98daHqVvPpc1p
qsFtM11Ay7t8MpjaJmRJZQFJRyf9Yy7udq9wBR8P8Axpq3i7wmuvSSTjwxrF1qQ12WZC9xb
uWMduqj5hwVDbgAAvGeKp6f+zhH/ZmlafrHjS8ng0ma+FrFb28aItvdbxIp3BiZCH+/2wMD
jNbmj/EfV7KTX21fwmbW5gjmv/sfmstzIsYGVCuMyHbjBQbAABmuxv8AxF4iu9L8Man4V0B
byDU7mA3q3cvlyWds67mcqM5YcDGeuOD1AIx9J+CngfT3ea+t7jWriXS10aSTUJi4e1Xbtj
2LhABtXkAHjPXJqO68I/CKbxCvhBtG0yLVoNJ8uOGKPbJb2gfIKt/AdxLZ+8eTzzVh7az8b
/EHTde0Lxo32fwvcTW99psKB0mkZOAWyMYJBz8wO0YwQayb14r7Q77TPiK1j4a1/wAW3Fxo
9i9k+6Y24LeSC46nGW6gZcDgnFAx+o/Dn4Zx2s3gu6hYan4iiu1a9Z913L5vzyt5hHUlAem
Pk6cVk2XwX8Fq50jw34tvVudL1C01O4tpZ47sG6hGI2nBG8gqPuBlXjgDFdrO/ibTfHXh3S
9M0AX+kLZPFeaxdXbBowNuAFGdznGSWAz/AHuoqlpNrY6B8VNW0vTNCvBFc6cb+a8Ij2K5m
Y+XG332LM0rkMSAemAaAJfEWiaP/Z9tc+JJ9Wlu44ZIW1Swvns3ZVYsFkaJo15PQEYBJHue
E1KOxstX8J+H/DvhK3xNMyFURFS2ljQOW2N8ruNyZd2Y/eCYJJro9X0qaG2g8Iw3SLZ3Fy1
5d7r5vtF15krsFUk7o1Y4zt7ttXuaj0rwz4F8BW1tdahbacNbuZDJayl9oDybsRxEksiBeC
QBkAnGcikBqL4W1W+8Ra5dSXep6dbOFFssU6pHMcZdhFuZSC398DOecjisX44W8I+DBsWAn
uo76xhsxLcNEruZ0VNzZwflzkkEA5OOK9WsRJLbRyXCokqZGyJiVX298dOfTtWVqmlyS6lZ
yLpOm6hbLN508t+/zw4GB5Q2EAgc9R09WJpgeD22tah468IQeE2s9Tude03xFHdeKdJuZvN
DRLMzNbxNIwUodqlUB+4hz7v8N+GvH2h+NtI/s3wrLayWEl3DcQsVFjLZXDG4jUPjCmKZwu
E3HCMQCMA+5W9j4Q8S3K69YrY389vNtW8gKuY5EYE4YdDwASOSAB0xV63HiBddlkupLE6Uy
kRxIHEsZB4YseG3DORgbcDluaAOGsvhob3wfqGkeJbqQLc6u2sxQ2BEb2832gzjEh++d5wG
IX5QvAOTXU2d7No3hOEX3hyeKWBhDDYWsn2t5McqQxxk9yWxggnPcxaTeeHdS8XXd1YXV7L
elOJXll+zzIMAiIE7HCnGSo4LdeTW5Le38etW9nHpEktk6EyXomQCJucLsJ3HpyR03L15Kg
EEj6hqC2N9pN7Ha22d8sVzatvlH93kqUI57HnHuCuk6lpOrz3dzp8JZlKxvO1uyCYDJUq5A
3qCWwRkZz61lx3yTfESWyj8STGSODL6Y1v+524HKyYBMgJUn5jhWHyjINXrubxL/bCf2da6
e2mRhfME8jiaYk87cAhAo9Qdx4+XGSCKt/eaB4qg1bwvNbx3x8lg9vdQkRTgd1JGHCtgErn
acd68x8I+JtL8IeE/7W1Twzb2tu0xZp9NsxstJD+7KSEfd/eKy7lG0bucDk+wNdawuviD+y
YG0rZj7WLn96Hxk/u9uNvQZ3Zz2xzXIx6PJ4X8TXniDw3ALvQ9TLy3un2USu32voZlO7vtC
sFB+Y5IPJUGJ/wtXwzqmnifwxq1jql4WxHYicCWYBFlcAZ4YRlsZ4JwMitMeItO8XWgtvDX
i2HT7uNgbhUVHuISMfu2R87DuKhgRnqBgkEcZZ/Cz4dWviybxBb+HbfStVjkMEk1qolt5Gk
bJV43BAJJAOAOG4OK59fFfgnUPFEvg/x94Xgh1mwnkhtdQFs4tbsD96ZEYbtpJCnaTkscA5
4pAe6ahdXljpm+3sZNSu+FWKIqgZvUljhV9Tzj3rI0+HW77w6wklutEvp5WadZily0GfvLC
2du3P3SwOB1XsOD0v4iQ+Cfs2j+LNIGm6Y7Qw22sQShrebKFdzgkmPHlYOC45B3dTXfaXDc
3etNrFp4u/tGxdnjezVI2hQZ+UIVwwYHqWLZ54HGGIXSNc0uG9h8Ly642o6pCrIZZEwZCvV
SwGwyBcFgOe+AKkHhljrK6xJr2qNdq5wFmAiEROfK8rGzHA+bG/8A2q3lRF+6oHO7gd/WnU
AHaiiimB4Hpvhf4H2LIsl1ql/b26yItpqP2yWFTJ/rD5bLjLZyT689RU93pPwF1LxLPqd3f
SRX7WxxE1zdWqpBGoUqiZUBAMcAd81xs/jvRd91DP8AE7xWIlZlzFrWlghtxHBABx6HpVrR
NJ8IXB/tbWtb8QRXdxZSRabrXiHXIb63haRAy52OVjLLhgGxuCnHNQimdXrt58Cfs9qbvSB
qr6bax2MFjDbTO62+JHUeW2AygRyHcc4x1zVWDxh8Mo5dJtNH+G9lNpf2WRrS8ltoESHbaf
bvLCkFl+WQE9AGY1yviezg+JF8uqeN/FNnZWlvayWnleEoprppBvV9z3LLsXDKCBjgMwzya
qWPij4K+G9bRvDPhWPUtWdHjQ3uoNdsVaLYwEURnIBRQpGwcccCqEaF98aPF1xrsGgeE7LS
7m3uIIp5H8LQnUprQuJf3ZztjD5SIEsMKGOa0Ws/iN4l0m8sfEvhLxJca2PIcXC60mm2NsR
DExKFGO4+Z5hPyMB0zVG5+JnxJsLO3g8OfDptGs2jMixQ6atssnJHymVgf7v/ACy784FXYv
hj8T/iEw1HxZ43j06wlUf6HCv2t8Fc8h1WFWBIGVjzx1oAw7rxAvhGK6utT+JFvpkl3Pi7b
Q1N9M7qNu1767JTICgbVUY5+WsvTdV8Da5JDrnhvxBrth4nt5mWbXFc6pcTqYnVoir7TGdr
lgwQRqf4sVuWP7M+j3Hw11K51uCXWvE9w7tazi8LtBHkBY8t8pK4OeB3Gcc1Z134ap4F1BJ
4/Cd34r0me1hi8pFeV7d41iACsqu8ZDQKchSGDsGOVXcAc9Y69rk+pX2g/D9tM8P6JY276n
fai+oG6urzeW3u8iHfI+5CWCMqqRkuQRXFweE/H3xEv9Uk0/Upr2ztmmWbV78C1s7d0IBxJ
KJXkAw/3TgDHIya9W03wB4w8YXuqeKfE+iy2VlrE6RXFgJRb3DWytuJBPKA4jTBwxRG+6X4
9K0/xV4ekj8Pw6TYj/hG7qSXSrW0SJUjS6iLZXuGGEYKVJTKnkkigDjvDfwA8Ey+E549aiv
fEN3HarALu8mm8uSUAu00KBj8hLKowOdnQ5yeo034VWXg34S+JdC8K2ka6lf2U6oyqoLymI
opHyjBOBx0B/GvV42DoGAIBHAIxT6APkOKbwbovg9rie5fS72zh+x+YkLwRRXKuSbqSYMMs
IztEDfOpBTbTNF+Gfgn43/DyfXI7m7t/FF/Ne3UE8skjIu65YxI4OQcImMDsG9K9v8A+FN+
Cbr4l65471zR4dQv7+SJY1uYw8cYSJVyqknJJHUgHgYHc9t4f8PaT4R0NtM0uJLWwjkkmWM
KqLHuYsw4AGMk/h9KAPJfg54P0EPBrBvrmS80JZLG30qS9M0OnZJDOqMA6MwBGG6cheK6Hw
H4D0ldUvPGFzbvPqN/ePeLPNGUIDgEfLgA4yRnocZAFb/g/SpbW/1bXPsoT+2bp5JNyhJMK
zqjMBkH5Ag9fWuyVVjjCqAqgYAHagRR1TRdN1izktdQtUnR0aMkjDAMpU4PUcE9PWuZ1rUt
J+G/gK/vnt5rq2s1aeWKAAyOCegGQAccD6dzXUpcSSW8o3JHJuZVJIbnnGQO/tXnVrJ418S
fES3hnvYrDQ9OIuZltid11yQkTKTlMkFj1yABxnABnO/DzwP4p8S+NLP4rePp5LG4ijddL0
QR7TaxsMFpiRne3XHUcDJAAHqkXgjwfBr7eIIfC+lR6uzGQ3q2iCbcerbsZz710HaimIaUV
tu5QccjI6GnVT1aG8udGvbfTrv7HeyQukFxtDeVIVIVsHg4ODivPPCEfiaLTdF1j4r38Flr
EO2xtbOCf93LMfkMzBeHkk6hcYQHjknAB6fTTJGJBGZFDtyFzyfwriPiL4m1TRLTRtI0FQm
r+IL9NOt7uSIyRWeVLNMwHXCqcA4BJGeAa+evippfhPRLTwx4s8Jy6tq3iCx8Q20V14klkl
cXHzkSIZSQhy3G1BtGCOKAPoX4uaTqGtfCTxHY6fqkmmubGZ3kiXLSIsbExg9t2ACeuM/Wm
/B3U21f4I+Dr95PMd9LgVm9WVQp/Va6ia6tdQur/QTlpVtVeUY4CS71X8fkavE/2eNYvF8D
aV4JgMa3Hh+8vrfVFb5mjRZXES/7JZmBHtG3rQB7/RRRQAUUVA15bLe/YvPT7R5fm+Vu+bZ
nG7HpmgCevOfiN8Z/A/wzgMeuaiJ9UZd0Om2xDTP9eyD3Yj2zXkXxk/acs9KupfB/w7mW+1
Jz5Fzq0aGWOzJO392B/rHBP0zjqeK5P4dfs5+LfF1tb6/8Q9RudJiny3kPIzX0qOQXLsCux
m5BL7ztbGBgUARP8aNb+I3jO31m/wBPk0ay0MedYaBHam4n1Jpf3TDJA3HazYVR05xwSPUr
bWtestSsfG1t4R8YyXjQCxbS50kETB5EbznRYyN21mLHg7ox2PEup+IPh/8ABW4t9C8D+C4
7nULhzHIYFYzE9Tl2BaTgMeCRkAcZyHWd18evFttZSW9pb+HdPuot8jagoS4hbfC6sBGc9C
/yMOgZWzkGkMp2uqa0NKubXQvhHrmjXN1qa372llGLfzysqs7STyEKd24so4wUxjHB1rv4o
eV4z8O6Z408INoWpSRS3kMt26bbXaoDqGBYScb8leQMcDk1uw/DbxXeTXE2v/EG8uI7tYxL
ZxQgxIyAFWjLZKkPufIA5Kj+EVfk+FNne+EY/D2s+Kte1fyiXivLuaNp4pCG+dXCAg/Oe/I
46cUAKnjK0uIl1qO8hgsftCWrXiW7TKjbSzebyGhXpgkbcMrZIapNWudNME8fi/Qb67tFZp
or+2gN0ipxjaYB5i9Txj15NeZX0Xir4XSw/wDCVWkviTw4JBB/a0dutx9ntiEVo5UOZFDBN
pxuXAGcsc1X0XxFdyanHqXg+7eS2jnZ4tGN6FfyymHSONlmwquB/qwBjv1AQGjYWPg2PxFd
6vpN/daI0fl28csdjbSSkkkoyPIGc7uTyuRuxkdK9M0zRdLgjh1ZrbUNZ1eZQqzanzMiuuc
FcBYk45AUDI6E1Y8LeJh4n0mLU3s/JhlTdEpZZWbHB+7nuGHIBzwQCCKuQarbw39nCZhJNe
M4YDcMBQexBPBUrjI6k0AA1Ozubu70vS9QsbrXrKLzHtDINsbNkKXwCQByPx56irej2eqQa
fLZ67qcOrOxP7wW4iJVs5VlyQR2HTgc5OTTbe6sg0stvDFLMiswjQqspdlEhjAIXkjaeT35
qGDS9H0/xJcana2syaneBVuJC8rCQHcVDdVO3acf3ckDG7lgQJ5HiBbvR9U0C8sLCJg0fm4
WK7iHHOw8DP8AA2CQASOoFxbHUra6sbXS5LSDRrdNskcweWSUdNqkt8oA7ndnpgYqfUVt9Q
8NTC6sYruCaHc9tMjMrjqVK7SSPbbz6VV/sfR7nQB4f8m4XTVCqIhLMpK7j8m7IO3jG3OMY
HTFAh9pf6hLq9zpqaDLaafBHtt712XZI44IEYO4L0we+D04JoeH9RazvJvDWp68dZ1eItKZ
hatGoDYYRswBQMN3C53bNpI7m++nzW+gHSfD+pfZ54wFWa6drp4VJzn52yTjO3ccdOoGKpL
a+Kv+EZs7PT9esri7yFbVLiAsWiCna/lqQGcnaDyo5JA6LQMv6b/bm2dNelsEMjfuGtCwKZ
H3Dv8AvEf3uM/3Rjmlb6XZaIk+kaf4gmg1DUkZ4BeXH2iTzFXDyornLdVJA+UccDPNG8l8L
3Wt6XpniyDTr/XowDGfsrPFA5OVwWBEbNt+XJBODirFxbeHm8YrFNod3PqMjpOdQ+zyMkLq
vyKJf4eN3yr8vJzy3KELdNN4d0NNLa21rxOZtwbbtaVYzgOWfKjjJIGdx6KOOGSR2vhWG3m
8MeD5ZY7sq1xFZhYRBGvVvLJGX5+6BlsHPStVv+ElfXQyf2dFpKHa0bB2mkGPvhgQF5424O
euR0pkseuxeIm1CbVLOPQY4irWrREOOMmUyZ7EY24xjJzmmMsXi642qWcthLZ/YAcXMM0be
YwJ6q4OBgc4KnPTI61V1vSfD+tFrO+06w1S8t4zNHbT7SwzwDyCQCRjOKzNFuPC+ta7d+Jt
Nu7xbqOMLK8zyxxywbfkYI/ymPhirAYzuOeTl2kDwnrX2jWtB0W1a/t5nlSaS1Nu8kjA4kD
ldxVx/GMgj1oAwL/w/qjeHZLY6AZNLvh9lvtLaRTNbxlFi82AqfLIABfbtUkE4wflOT4VhF
x8QbqSTT7d9Plto10++hMyXCgogMEnmYBaPy3dg2Wy6tt4avStFi8QQvcLr+oWV2ZWEkK20
Jj8kd05J3AcYbgnJ4FZsb+F7Hxjf2FrqCRarqRSe4to8fPKqgAkkYDlFA2k8quQOpoA6W1t
TbBx9ommDEEea27bwBgH8M89yasUi5KAkEH0PalpiCiiigDz3w5pKat8KEaHRtO02/vrFjH
bpCpjtZCpATpwFbPHbp2rwzxBL4Xs9P1q3v7ybw/dyQzwXEUV/DbIoZgYxcRbhMzQqdiLGr
KyldpwTj6gh26bcC3AZbVkLKTwsWD93pgfe457ce2DN8O/CGoeMNQ8SajoNpfX13CsTvcQq
427Qp4PB4AGSMjkZwcVCKPIfAPws8P+NtP1zV/E2iq4v2J0+O8maaawgPyxL5TAov7tUOck
5JHGMmP4E+FrfwDq+p+FNUE0dzBO1xGsoVGBCLlgwIMiFdpHyAAlgd2M16v8OPC934Yg1i2
neZbc3rpbRNc+coiDEqwAwEyGAKgDG0VpXPh9bjxckzxyNblTNvecuNxwrIEI4UgL0bHLcd
6YjTmTSfElhLazR/aLdyUyMg4K53AjkcHrxWjHAlujbWO0KMbjwABipIoIYV2xRqgwBwMdO
BUnUVQhibVhG3AXHbpXnvjHVPHmpWN1bfD/AEC2nnidoTdarN5EJYbTuRNhaTByAcquRnLC
vRccYooA+am8cfGiy0bWtD8X+D/tmpXMUkcbW/8AqETZ0Hlo7Ev820kFcjaTnIHoHgnw6dF
8G/Dnw/c6aVk020NzKlzNtkt5THtPAGGP75xjt/J/xWvvIGhx6Mqx+ILjVbW0guo3Akgjkk
2u3B3MoAbI6ZxkGtjxDN4XudWiuPElza+Rp0hjiikww87922XI6HlcIcdzg8YQzto/KWMRx
FQqfKAp4GO1SZrxnwr4v8T+MbLVofCvhCTw5ZQSOsV7ew+X9q/dlQ6xnazfPt5JXheTn5a9
I8N6XrWn2rvr2tvqt7ITltixxouSQAqgDPPJ78elMRuMqtjcM4ORSSIJI2TcVyMZXqKfSH5
QxAJ9h3oATKxqPTpWJr2q6hZ2o/smyW6nZinzn5VO0nOB8x5HRQSR+dbAQPDiRd/fDY69RU
NikptxJcpGtwSd3l9OvT8sflQBWtLF20yBbwRzXO4SSu0RC7zwxVSTt4JA5OAe/fnvDvhO4
8LeJNbutPgsJLDWLlbltkbRTQnbtKklmEijHAATGT1rtO9HBzQBjzeJdIt/EFhoMt5GNQ1A
O1vBuBZ1VdzNjPQdPqRWzXmHj+xk0Xxj4d8daTo6XV1Yl7S9ZTtc2kh+YDsSHIYA4J5wcnB
9MjkSWNXRwysoYEHgg9DQBz3jXSL7W/DRsrLVJtOQTxy3TQKxkngRt0kKlWDAuo25BzzXg3
w6utK1n4qaz8SY9A1Gy8GaFbyWFje6he70tpEBa5mZZJWbJ4QbARjOcHNfRHiLTr3V/DOo6
Vp+oHTbm7gaFLsJvMO4Y3AZHIB4964jw78HtM8O+EYvCMHiXXJ9ARWV7CSWJUkViSylkjD4
JJJAbvSA0viVcaxqHwV8QXXgsNeajc6a7WRg++4dfvJ33bCSvfOK8l0jS7f4qfs/+E/h7p9
hqek3VlDaNeXk9jJClhJABuYFwokdmBwFJ+9k4xX0hDDHBbx28MYjjjUIqr0UAYAp+MCmBh
+GvD7aFZTfbNRl1XU7txJeX0yKjTuFCj5VACqAAAo6e5JJ07XTrCxe4ks7OG3e5kM0zRRhT
K54LNjqeByatVieI/Fnhvwjpraj4l1uz0u2AzvuZQpb2UdWPsM0AbdNkkjjjMkkiog6sxwB
Xz34i+PXibWpP7L+Efgi91a7kXct5fwPGgBK7WEY+YAhgQz7Bj1rnLX4NfGHx/5U3xV1q2j
2yGTyzdyTJtyCF+zxFIweoJ3dD070Aes+JPj98J/C7mG+8XW11c8gQaerXTFsfd/dggH6kd
a+e7T4pW/xe1vX/DdtLruhQXMLR6Vr8sgZ7My8Nb3BjXAgkbaACSVOPm5GPY/C37NHgXQrm
K91a4vdau4SDHvmaGKLCquVRWyDhFBO49K9AutJ8D2Pg7UNDs7Wxs9MghEsttYBU2ADzFbC
f7uRnrjvSGeN/AD4HeF/Ce7W9etp7zxjZuVlS6t2jisWyV/dZ+WTO0kSAnIII21tfEr4j+J
ofiLpfw/8JxrDq94UktnMmR5qMWdZFHzeUyH7zKFyMgnBIytU+JHiLxh8Kr++8Dabc69eTM
2iapZ2ZaOazuMYW5QMNwUg4I/h4OflYnvvhT4A1fQYX8SeMrhb3xNeQpHufEj2cQVR5IccM
flBJAAJ9cZIBZ8D/DG30HWr3xRrkiXuu3uDtTmC0AOQsQKj5sk5cjJ7BRxXpNFFMQUUUUAM
lijmiaKVA8bgqysMhgeoIrxnxp8IfB+maFrfiCwuZNL8q0lkNvKyyWhIRtoKMM4H8IB+U42
gV7TnHWvG/FPxJ8Kz+OdO02Y3l7Y2aTu8lnbPcKswKoJtig7o4v3mXIKhiANxB2gHA+BvDX
xE1i30fxpanQNbLwKRHNqDs1hNgbtqIoQEYwV3HOcknvpHwP8AG63u5dRbU0kbzUnEVutu8
m5Mhdu/ao4Zhjjj8q7jwPq9lP8AEB5INQunt7/SLe3j+2wmGe5urdpBOZkKgrMEeIkEAlWy
OBx6xSGfNuoeINc8KyX0ckeqRzRRKlqmoXASPzN2Wk33AKqWXcu2EOBzhuQRJefGxn0tNUs
ZhbzC5BmtJsM6R9AFUT/MFG8FwhyWUlMivc/FfiTTfB/hTUPEmrFvsljH5jKnLSHICoo7sz
EAe5rL8P8Aia+1DVJrHWPCV3oU0FqLt55ZI5IArHhfMU/f4bcMcbeuCpJYDxiH4yWVvrF9H
p919o0qEj7ODC5lZdrALve4jKkA9djHnJJwMddofjqSy8N6Nf6m0265lEMKXlw8LyfMxLMf
OnGACcB2BJA5xivXLebTdY06G8tZbe/s5lEkUsZWSNx2YEcH61k6h4H8I6pK0154ftDM42t
LEnlOw44LJgnoOposBxEfxG0fXpopLBrKOaJkM8lzujMIkV02q52OGO3AcIwJbbjvXX6brl
jcPeXBulQ2qyNI1yEjaJGCOu/BzGAOMSKGO3Pbnm9a+BXw21eGdo9D/s+7l3f6VaTOjDcCD
xu2kHJypGDXmV34S+Jnwx1J9Q8OeT4q0u2j2mxtsmeNcAopQ7pBGSgYqr4LZ7EikB9FyXX2
eGVjBIGRGbcVyG28clc9fpnrxSSXQlhnt2uUtZl/d+YpB2OVzxuHOBg9MV4X4f8AjD4bt7e
1sLYXzazcsplt7kPGGmdg0i/uo2ywO0Z8sZ5ycsa6xfipoVxdJZP4jjguJpUhSGOS2cs5w7
Km5gW2giMjaGOcgHnDA7ix0eTRrS6TTtXu7qedSynUJDPGJu7noRkkZQELx8oHNRWNlr+j6
LqET6uviG+bM0AvFFuAzdVZlyBHnOMLkLx8xrmLr4j6eJpI9PZWnuL4Wlss0MZSOVV/ebmE
oB5wnUEFhgMKp23j7Sbq1vLeG/W5Q2/mzqt4zrbrJIxYtOodI2VcYUsB2Bxg0gO1uNU1600
vT2fwyby+lA+1xWlwpigUfeIZ9pb/AGVxk9DjrU2sahrlobePQvD39ps4LyNLcrbpGox8oJ
BJc/wjAXjllqpHqNrJ5t9a3MKRx3Epna8ACgKgTAkU4TJ2EFskgnj01IrgWkCwqrr5a7R5z
MysRGD/AKw549WPfPemBTTw/oTa5D4kubRoNYlI2STTHzE+THlDDEbepKD5SRu5PNP1TUF0
SVfsfhy91AzFp5msYk+TGAXbcy7m5HC5Y4OBxU+oaHo2uSRSavpcN1JbEiF5lyYycEsh7Ho
MjB4qSXVlg12DRxp98/mx7/tSQEwR9cKz+p2n1xxkjK5BGhFIssKSrkBwGAZSp59QeR9KfW
DHb+KU8VG6e+sZdEkBjNp5TLLDgZWQPk7yTwVIAAwQcg53qYBRRRQBT1Ozj1DS7mwkZ0S5j
aEshIIDDBwRgj65FPsLX7Fp1vZ+Y0vkxrHvbq2BjNWaKAEVFUsVUAscnHc9KTYvmGTaNxAB
PqB0/madRQBDdsyWUzpncqEjbjP68U2x/wCQfb4YsPLXknJPH1P8z9asEBgQeQaaiJHGsca
hUUYVQMACgCK6a8WHNlFFJJnpK5QY+oB/lXC+ItY+K2n3MZ0Xwpod/ZhlMkjahLvC5GfkEW
emeRu7cV6DUMzSq0ZUKY8nzM9QMHp+OKQHzbp+veM/F37QHhybVtLn0f8Ase4lRoVtMx3ML
RybZfMOHUYYDawGM55OQPTv+EN8B6j8SL3XmWPVtaZsvHcHzYbQhQjFExt3/ulBJywIA44F
dnrEFrLZPe+dJBPaKZFuLePzJUA5IC4O4HGCuDntzivFb6HQpV/4XD4Wt5bbVJryPTbmHy3
itdTfz1jabaV35BLYbjJXnOAaAPfIY0iQKp3EcFiBk/lUtc3od14suJGXV7HT0gWTas8MrB
pUwx3CMg7edo+8cjJ44FdHzTAWqupXMdnpN5dzMyxwwvIxQZYAKSce9Wq4/wCJVrFffDfXr
Vm2yvYz+UwRXZHKFQwBI5BbOQRQBu6BqlrrXhzT9Ws7j7Rb3dukySHALAqDzjgH1rSVVQYR
QBknj1PJrgfAOr6PD4G0m4sxFBpt7Zpe22JFx8y7pVzwMq2See59K2/DPjXw34sgSXw/qkd
/G0Kz748lcHqu7puUkZUElcjIGRkA3L25js7C4upGCpDG0jEnAAAzXLeCvFGn614ZfUIbqK
4KuTM8O1gDuK8lTzjbyT6Z6Vj+MtTuvE0174Q0qF00yNG/tnVkuET7IgUny4wG3+acDBI2g
cnPSuQ8PaxrNr4Fs/D3wr8Hy3AjWP8A0i9mK2cavIwctMSDLgANmLdndnGOChnWeI/EWva5
4ovPAvg9Ej1C38qa81K4UNFp68OgKq2XZwOF445PBGfSY12xqrEFgACQMZrm/BvheTw5pZb
Ur4aprdyqfbtRMexrgoNqDGTgKvAH1PUmunpiCjvRUU08NtC9xcTJDEi7md2Cqo9ST0oAlp
MivK9M+IOk+NvEPiPwFY+JLe4aa1mFlqmnIygHG2SMMcq8kQkjbKnkMOBg15xfaf8AH74nH
VdFbWrfwjp9neS6fNFZxiNZEULhvO3NKdwbIAVQQRkjPAB2PxK+O9l4dmu/Dvge1i8S+KIV
PmxiVVtrL3lckAkcnYDng5xiuS8A/Bi/8avJ40+LEj6lf3s4nj8+Py5lj24WNQCRCgJJG35
jwcr37f4ffs9+BvA8qahLZpq2qjaxmmVvKVgPvLGzNg98ksc9MdK9gAA6UgKWmaTpmi2Edh
pNjDZ2sf3Y4l2j6n1PqTyavUYqveyNDZTSrIsZVSQzdKYHj/x58TeM9C8NLceCrm3WW3ZGu
Fy0kh37gilEBYAsow+VGQQSRkVQ+FXw51TUNB0nxR48jX+1yry7ArRyOXZiWmUEKW+dxghs
A8bTmtn4Vf2n4g17xB4m1r91LbXT6clrEzGGN0ZixUkKzDDqPmQEENjIINevUhlDTNI03R7
UW2m2cdtHxu2D5nPqx6sfc5Jq/RRTEFFFFABWX4g1hNB0C61RoTOYgBHEDgyyMwVEz2yxAz
71qVQ1jSbPXNJn0vUI2ktpwAwVyjAggggjkEEAgjoRQB5D411nx1qVqvh9brS7Xz9Qh0y6e
BZkVHmQMqs7YLJggHy+WLBfkGTWJeavpPwhW+stJuFF7JMtvcahPZNeXepXQiEnkxRI0apF
HGU/iCqGwBnJrrvFXgLxYtgmq2PjTVNbutNuEvbWzvre3cRlAeU2JGWkAJ+82GBK/KSHXlP
Fmn6X4ri0+x8P/wBua74hDHWZ9S0qWKzMSTKYGAMxCAkJsEQO4eX8zAgkoZUk1qW2vPDXiL
wrp03ibxM0Gp3bItkEhVZbsLMTmUFHjcLHnc2VUjODkel6P8QtT/4RvT9a8QeH5YtNmSNpd
WtmQW4V8bZPLZvMVeRnIO31I+avJbHUrz4c6dqd/r2lR6fqLWQ0/TdLkkS6kgjkleSSacxY
VpJpXJWGPBO0AYAZh1el6T498UeE7LwzceEbjw3pFzYQ6fc3moass8otE6hYEXCzupwSeF9
8AUAdT8Q7I+N9WT4XXmmh9F1fTJru7vxLtkt2jdBEYx/Ed5BPt+vilz4l8cat8C9d8D6te2
+paxY+IR4UivJFfGobiFRsow+Zclju3AhcMCcmvo7xfpXh+bQn1LXILopp0bsktnPJDOqkA
MqvGythsAEZwcDPSvIvAuseA/EXwrkk1qHT/Cei6drpXS7a0vStxC6NtVmkVizSyN5vTkg8
Z60AUfEXjTUfhjo2mfDVPFEVtcaZoct3cahYaf5jQ+WqpbwrHhwgY8l369iC3HUa148+I2i
eFPh9pVtpdlqfi/xB5S3sbNsaLaivMwThRhSckkAEjAOas6j8L/hf4puNd1Cx1W4sZUMVjq
ctlfYVZLYqyCUPuUsmEJ3DB4zmui0P4Z6XpHj0eNIdb1G+uWt5Idl00ciN5mwtJuChtxKLz
nAACgAACgDnbn4t6lHZ6joupeFru38TE3n2WysZ1/eW8PytdCSZVVV3bgCVOduQCK3/AISa
f4em8FW3jDR4b9rrxLDFeXdzqVwZ7mZguFDseMLkgBQFx0FeeeNPg/4s17x1451hLLTdYOu
WCW2j3l7evEdIAjKuqqEY5LHI24B5zjJr1r4e6Trmh+B9N0fW7axtHsbeK2ht7N2kEcaRqv
zOQNzEgngAAEDnGSxF7VvBvhfXNQh1HVNFtp76EYS6C7JVHpvXDY9s1zC/BL4aw6ydas/D7
WOpFg/2q1u5o3DD+Lh8Z98V6LRQB5XdfAnwbdRyEyXcdw8nm/aI47dWDeuBFgnnqRn3qnqn
wTHlX8+geKr+3u7uJEdbpY3jbYwYbdqr5eWC5IBHyjg4FewUUrAeF6t4q8VeD9HFv4s0G9n
M10zXF/HiW3EJIJQEBtqnb/GD1IwAfl2fCfjPSr7SrPTbWyjs7SWN4zE22JYQrblj8olo13
K+PmZWPZcDj1l40kQpIodWGCpGQRXnXiD4RaHqU8d7oOoah4Y1CLOybTZ2VMHkoUzjYTyVU
rk0rDOsjmkjmZb9IntovMlDwriMKGDJlTks+BnK8ZB6ZFbSlWAZeh5rxP8Asf4meBrEw2mn
w+JNO81pZ/7NlMEyoCCFhhb5YeNwwm9myOVPzV7Hpsz3GlWs8jb3kiVi3lNFuJHXYxJX6Ek
joaYi1RRRTAKKKKACsbWdVFvp9zHaSbb7KwxKY2bDuVVWwBkqC4yRwOc9DUej+JrPWtNu76
3V447a4kt2Eg2n5GKliD0HB6+lcUmpHxz8SraPS4rZtJ0C4b7Rdy27F7iRCcrE/AVUkCA5z
uKtj7hyhnp8aeXEqZJ2gDJOT+dPrF1zXP7DnsJZ4M2M8vlT3BfAgyPlOMZOT16ADJPArZ3A
0xC0daTOQayrTVbNLi8sXvIy1iokmZpF+RTkgnuAAOp44PoaANYnApqssi5U5HtWVa61put
w3EWmajBKw3RFopVZkcFlIwD1BU/lXJfDy4+w6z4n8NSaf/Zz2moPcLAJzIpSb94siD+BXJ
f5egZHwMUgKnxR1iz8IaWutCO5e8u2NhDaWjbGvJZcIo4IJbnPc4XIxjnatl0H4eeHfDmkT
TfYtLsoltEkMDtGJCAoZ3GRHk7sluCW61m/FeG+j07QdYs7qGJNK1e2u5oZIBK08YfDqvBI
IUlhgZ+Wu41OGG40maOWNZYmX5lbow96BluGaGeJZYJFljcBldDlWHqD3qTNNUADAUAe1I/
zKyjk46ZxTEKHVl3A5GM5rz74j+MNP0nwhq9o2oR2d75SqZH5FujuiGZh3VPMBION2MdxWN
b+I/GXjLxFr/hvw6sGm2mjXJtrrVJ85d3G/Ykf3srG6ncSvzD04rPm+Ffww8IyRa9498S3O
p+VKbhT4g1EG3MxA3MIjhSTgHBz04pAdR4a+Gem2vwx0zwfr0w1SG3d5pDAzwRyl3Z2Tarc
x/ORtJIIAyK29S8JL9gs7fwxNB4fNpFJbxNBbgrHE+3cqoCB/CpHuBXk2tftVeBYr8aV4Rs
bvxHfSSCKNhi2tyScZMknIUHGTtwB3ri1+J/x++IWpwWvh/QG0HSZPKkknsrYys0TLllEz/
KHH3ei89xxkA9y0bRfAfwe0XUbu910WiahN9ou77V7wNJO4UKOW68DgD1rifEf7R2g6fqce
geEPDuo6xqMiKYPOtpLWAhsbcAoXYHcp4Toc5qhY/AHUPEXiBda8a38ENoudtksYu7mbII3
TTzmTnn7q5UHkYOMbOteJtO+G+v6V8LvhX4Ni1PxNdQLIyvIRHawj5RJcSnLNgDpnoB7CmB
ycPjX9pzxDbSXVn4Ws9DTcFihOnsWfqMsZ5FKjOOcd/atzT5/2i5NPij1ZJY7luZZLWCwPl
nf0UNL8w2c84546c16H4D8WazrOseIvDniRNObVtBkhWebTGc27+bHvC/PyHXBBH0PfFd5i
kB80X1r+01dSSxQ3moLHMGCsn9nQ+V8vHILH72OnOO9XPD3wL8Va7Yq3xV8U3F/KbgXDQRX
0typUZxGRINgHJz8pzgYxjn6MxxXifjybVdB1u98WT65dm48P3kF/Fa+ZiCTTJMRTL5YwCy
lnJY5b5UwRuxQM6vTvhH4J8O2GnxeFdAstJu7G6huI7xYt0wCyKZBvPzfOgZDzjDdMcVs2q
2Nt4iudYuLM2U9y62bOdyl3BwuedrgjbtbHHIz2qXUPGugaZr+naHc3Epu7+RYUZIWaONnV
mQSOBtQttIUE5JxUXijT7EQXWq30xtrY2b213MsrIUiJyHG3oynJDcY5+oBHUUVzvhO8uzo
66Vq0jSarpoW3uHfrPgfLMPUOuG9iWHUGuipgFZutzpb6PcvJcJboUKb3kMeC3yrhh0OSMV
pVy/jLVLO00G4juAjsw2pBKuRKxHHGDuAPOPbHtQBX+Guj3Wj/D3TodQu0vL2cNczzxtuV2
kYtwcAEAEAEADA4rsKpaTbJZ6LZWcalUggSNVPUAKBirtABRRRQAUUjKsiFHUMp4IIyDS0A
FFFFACY5ry7VvDOlyeNdfji0Oz1ORtPiv7fTZJPJ825aSVZJFf+DISLJA4YBuvNepVheJfC
PhzxfYJZ+ItLjvooyWjJZkeMkYJV1IZfwNAHB+DfCHhy8+IHiDXQv9px6PeJZae80pnWGQQ
xtNJuYktLvbaXJLDbtBGMV6zXhEb33w8+Otn4X0W3uV8LalpiLaWgG2zsJVZ92MdMgFix3M
SQM4PHuw6UkBjeLre9u/A+vWum26XN9LYTpbwuAVklMbbAc8ctjrXid14HkPwE8Dx6b4LvI
r/w5qGn3jWLwxrdT+W6iZsZ4LZduSDgc4r6GowKYHzh8RvDa61a2vgq4thaa/431uK61A2S
s0enW6oASWACs22ILlvvMzEdBUfxCUfC/VrWLS/Emu6lca/Ja2p0i1m867aCFW3iMeYGUyM
VBdFG1QQMcV9J4HpXNeIvBul67KmpRQxWGvW5VrXVooVM8DLnAz1ZOWBQnBDEd80hnKfCN/
iFeaQ9/wCMJjZ2DGRbDS7qJmvoY95C/aJWA3MAMDC8ggkmvUK5fQPC91Y+IL7xNrWoR32tX
tvFaM9vE0MMcMZZlVULMc7nYkk88dMV1FMQUUZ5PFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAe
Ka/pXjGztvGDNLfQ2kd017CNKhEs9/byD/VxAn93KjKRn5h85O3lTXb/AA1i8Of8IdBP4at
poLUkwslwrrLGyMQyMH+bIYvnOMsWbvWP8S/iZ4Z8K+Hr5Lq7L3iI3lQxSNE8kgO0LG4wGY
MV3ANlQckY4Nm48THwfaNe6lpM2NQlil8uziaZpZXhQEKiKT99WLHk4wed3EoZH8ZJbqD4f
z3elyFtVsJI9RtrZcE3HkSpI64PX5QR+NT+FvGGmS3ml6FFPJcnVLdr7TZhukD2gCsC7n+I
FymOT8vPXJ5/xx4h8V67o9pZ+EvAmp315c/Oj3gW1hjjPeQyDIyNw2Y3ccgZU10/hnwPd6H
8NNI8OnV3fWNPtDGmpSDzmilbltucZQHgA9gPSgDq7nULOxtpri6cW8aE73cbV4XOSxwMYH
XOO1eHTeH/AA34v/aIE9rd3jILU37SafdPHGWiaOMb+TkM29cKApCc7s5Ha6P8N9TW2lsvG
fjnUfE8M7tI1uYltYnO9WBYJycbVXGQuM8c122j+HdE0C3jt9G0q1sY44lgUQxhSI1ztXPU
gZP5mmBz3hr4feEvBGuS3XhnTBp736yG62tJIbhywYMzMx5HzY4/iOMc5o65d6hpPxQ8N6j
Ddxf2Travpl3auqgpMiPLDIHHOdwaMg5Hzius8RXGpWeiy3Wj6P8A2vfRlfLtROIS2TtY7i
McAk89cVx2m/DPNjo8Otaq90umpZzRIiL8lzFzKwYg5V9qDoCPmwRu4BGVrVj8WG+HWry3M
lld6vfQi2t9LsUyLff8gLSyEh8biX+UcDg8ZPpl3YyXOhCxW6aykCKBLCq/IVwejAjHHT0r
J8U+P/Bfgu1abxT4lsNLwm8RTTDzXH+zGMs34A14ivxbk+IHw/8AiWnhG8u9QbSFS/sTfWv
lfaLcEPJFhMZX5GXnDFWGfWmB61rvxBsfA9ireMS0JDRxpcwRlkusnBZEGSCOSyckAjGc1x
Or/FC61Lw7/wAJDb3UXgfRd6tHq2vxbJZVyf8AU24JMpKnjccZIO01ymkQftTeNJ7WfUL7S
/CelOqynNvEJSpAO1QPMZT1GTtI6+1bWlfsx6TdXdxqPj7xZq3ii7uHLMrzFFRT/AH5kxz2
YA+lIDgW+M2qWM82gfDHSr2e71Vvt02p6jbeZqGqSOoAmhgyqLGQFAJyAMYTg1vaV+z14j8
Xa9J4j8f+I70LKrKqXmy5vlRgMoGOYYdpDbWjTdhj909Pobw/4R8N+F7VLfQtHtrJVQR70T
94ygYG5z8zdO5rcpgcN4c+E/gHwv8AZ3sPD1vPdQRrHHd3i+fKoUcYZs7ep4XA5NdwFVRgK
APalooAK891j4dXsvja/wDFvhnxO+gahqlvFa37/Y47kukeQpjL/wCrbB/2gcA44r0KigD5
xi+GupXPiZdCsz4h8JeFtG8zU9Q1We+UT67es+RI7KzIUATcSwzggbRWHYfHbxXp/hFza3y
6+0LfZLHVbnSJnj16+Zz/AKPBsMYRVHG9slsE4HQ/U00MVxBJBNGskUilWVhkMDwQa8tf4H
+G7HUtL1Pw/e6lYNoyS/2fYC7JtYnc5YgMrNHk8Epg4JxSA3Yfil4Nt9Ti0DW/EWnafr8dq
txe2jTjZathdyNIflB3NgAkE+lJ4+s/h5Pb6PrHjqK3ntYbpIbQyhnjeSYgKrKuQ4JCn5gQ
CoPbNeW+MvAOuQeBdQGo+Hl1/wAW+MdUEOp3mm24n+w2e44WIuBtCxIFBO35myT3rRm1axX
4o3urXGqahpXhPwBpaDULKWYyRy3DRAqgiBIPloVJYZy7DB4zTA9T1bwL4f1rxLpuv6hDO9
zp7RyRRJOyQs8ZJid0Bw7IWYrnpn6V0Z8u4hZQwZGBUkHI9DXzjf8AjS80q8+K+sazrN8w0
m1W6tbd5XSC4s7q3xaxouR5TrKMFx82WOfbo/hP4ij8L/Ba2vLiKD/hE9F0wzSaubjMl3cD
Lz7ExyvmF1DFhuI4BBzSA7C7tZNG1nTY2+0O1iHbT7pnXFyr5D2ch4GeFKE4BIXqVOe003U
rfVLJbq3Dr/C8ci7XiYdVYdiPSvPPDXj4+NG07TfEPg250O3162kvNM+1TJKbiOPaSWVeY2
w6sAc9+eOdVrLWNBkt2vdTmuLO23OdU6uE3Z2XEY++AmB5g5GMkDk0AdvNNHDGZJWCKO5rw
LxrLpvxC8X+H9I0G+j1mzu5BeXEP2h1e3XcEWcxcExjySpHygFwSH3EHqvGeveNZ9S0fQPC
dnDfR67HIZL7efJsgAvKyKMNjDnnJJIG0g8dX4Q8C6R4RW7uLcfatTvpTNd38yr5szcdSAO
MAfXqeTQB1QGBS0UUwCikOcHHBrj/AAFqWp3elalY654gtdb1fTb+W2upbWAwpEeHSPBAyQ
jpkjP1JBoA0vEvjLwt4Pgtp/E+uWmkx3MnkwtcybQ7en+J6CuV+HfxOk8aeIfE+kX+iyaPJ
pUkU1qJm5ubOZSYpiOxOCSO2QOua8tvPCN/4m8S/Gbwz4rmS4vruxjv9JRpPMS1icMV2EjK
/PDGGxj7orovDHhbUfHUfgr4iWOoRWcN/ocFhrtvPCwe4EUiSjYOBnerqSeNrcZ4oA95oo7
UUAFFFZPiPxBp/hjw/dazqUgSCBCcd3bsoxk5P09+1AHH6l4W/wCEq+KcepXM7f2Vo8KRPC
pCi4n3CQK2Bl1UbWwTgNtODzXo1cL4G0G+sL/Vtcm1O5ni1qUXbW10QWtnOSYwASFUAgAAn
pzk813VIAooopgFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQB5xrGg/CCbXYPFu
sroUeoxyLOl7LdLG29SGB+8ATx39/U1m67+0X8IdBSTzPFUeoSp/yx0+Npy30IG39azrz9n
LwZf6tdah9smhjuiC0UNrbYwJPMA5jI9B0yQOScnOjo37PHwu0V7aaDSLqa5tgyx3El7Krg
MSWHyMowcnIx0qUNnmOtfthaf5RPhPwDqeorvMKzXkggUyAZK4UMScduDWDB8fP2hPEpf/A
IRz4d21rEVyjPp9zISPVSSAfyr6l0PwT4S8Nc6D4d0/T3ySZIbdQ7EnJJbG4/ia6CmI+WbX
xF+1nPHNKdD07fEyhUNkiiRT1I3yKeOOKujUv2wGtYmXQvD3nHO5WMIGOMc+b1654Hb8Ppm
imB80zeK/2qhFJY3HgzRLS5Rdwu7eIziU/wB1QJSoPu2BWZD4D/aX8bWt0fFnjA6DHMEEMN
vcrAIx1bIgBJ44wW757CvqmuM+Ikvm6LYaP5bt/aN/Ej7AzZjizcSJtT5n3Rwum0dd2OmaQ
HiPg/8AZQ0SKfUbvxN4tm1uG9bY0Fsq/JtfIHnNltwIxlQp6jvXrVz8OfB/h8S3mnQ22ji6
s59Mll8ve9xJcsgDSyOSZDuUABs8t1rD1zSU8CQaiPBniq5tr65vBqFt4bght5EkYsnmIqC
PzArBW6MACSa9E8ZaLN4h8FalpVrIsN5LDutpGXIinX5o26Ho4U9O1Azxybx1N4c0Oz1bSt
WhtPD+k3Vov9m7R/pVrI3kThncljLFN5h2rjGxc5DV9BDkDHSvGPC9j4el8e2iajodtdRap
FJrWkyS2wkNld5C30e7GFbeI27clh2r2emIO9FFFABRRRQAUUUUAFFFFABWVeeHNCvzfNda
RaSSX8Jt7qXyVEk0eMbWYckfjxitWigDzLVPg5ol+8Pk6hcqj39re6h9sJvH1EW8gaKJ3kJ
IQAFcDjnJB78rovwd8SyeE/H/AIJ1rV7S18O63qF1c6ctvGXlj8yRZFZs4AVdo+QdctyOK9
3rlfFXi+28N2s7y7Ekjj8wfaDsRgc87umBjnOOo55pAZeg+DdbHjGLxZ4t1Oyu7yxszYafb
WEDRwWyMQZH+Ykl22qOwAGO+a5jX/Gmu+INb1Lwf4dgdtRt5maF4pPKjuYgMHMo3GMoxBzg
bsDs1VvDl94w+K2kXV1HcX/hKCC5ubRrkRGKWfj928YDnK4brnkqME9vU/DPhXRvCekR6bo
9qI41A3yt80krAAbnY8scAcn0oGY/w68GXHgvwybLUNZm1fUbiTz7q4dQiByANsaL8qIMdB
1OSeTXZ0UdqYjnNa8ZaRoPirw54bvjILzxBJNFalQCoMabzu5yM8AdeTT/ABD4oi0O6tLCD
TrnVdRu1kkjtLZkV/LQDfIS7KoUZUcnksAK8O+Iep6x4uj1Tx54c0zSBY+A9SBF3MXe9nNr
IHuBHg7I0xuGDksB24rt/i8umr8PNc8d6TePBr9jpMlnaXds290WcxkR7eRlzswcZGeMUAb
3wz8azfETw7eeK4beWz0q5umi06GZQJBHGArOxBIJMgfocYA968s8G6s/w3+N/i74f7bjU7
3X7+y1GzaXOZhIv+lSkgYAUK7enAWtL4Y+FtW07w58PdL0qLxJoi6QGuNaiut0NvO8kXzpt
kJLfvANoQBRlm69fdDY2T38eoPaQteRoY0nMYMiqeSobqAcDikBzY8D2UvxJufG91cO9y9i
unxwISkflAlm8wZxISWOMjAAHGea6xVVEVFUKqjAAGABS0UwCisnXPEWk+HbIXmrXPkRM4R
cKWZiSBwByevPpXAat8Vr9tKtL3wv4Un1BLyNJIZbmVYUIZSR1PXO0DkZLAZGaQHpd/qNjp
dm15qF1Fa264zJKwUZPAHPc15Vo+teIfGnxOu49S8P3un6DpW/7K8+PLud2FSULjduBD5G4
bQQSARXSaHYah4j0mW41+6jv1+2tcWQltfL8mPcdqshAz8pK57rznJrtYLWC3ULDGiYz91Q
uSep49aAHQwx28KQwoEjQbVVRgAVJRRTAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKAC
iiigAooooAit7eK1tYrW3QJDEgjRR0VQMAflUtFFABRRRQAUUUUAFUdS0nT9YtRa6lapcwh
hIFcfdYdGB6g+4q9RQBn6XoulaLC0Ol6fBaIxLN5SAFie5PUn61oUUjMqIWYgKOST0FAHkO
ls2rfErR7xM28Gm6trVukR4MnCBj7jfvPUdRx6ev1xnhzQdNW9t9VgvHuXDXl7FyCoW8mEn
GAOy8Z9TXZ0kAUUUUwCiijoMmgAooooAKKKOlABRRRQBna5rem+HdEuda1e5W2sbZQ0srdF
BIA/UivFvC32T44eJLbxlqOg3Npo+i3Uw065O6NNSjbCr8pPzLgMGyMEHHcgd54omtvEmoS
eBXe3la6OZ4ZbYS7YBhmlBY7eB8vQkO6HGBz2mnafZ6TpltpunW8dtaW0axRRRqFVFAwAAO
lLcCxHHHDEsUSKkaAKqqMBQOgArivE3i+SPxdYeAvD95aReJNRtpLsPdKXS2hQgFyikF2JJ
2rkD5SSeMHt68U+LGnzaH8R/h54y0Cytjqc2sSabM07lEmNxbmNN7AE4XyxgAc4980wM7wv
8WfFlj4F+Jlz4ytra61XwXcywRzwReVHdcHy8qCcc4J9mFb+j+L/FeifGTTfAfiq/h1W313
STf2l0luIWhnTJlhwvBTAyM8jjJPWtK8+F0d38KfE/hSTUd+q+I/OuL3UNm0SXL4IYLzhBt
VQv91fXmqXhfwp4w1Lx9o3i7xzY2VlcaDpLadbx2twZjPM5Hmz5wNqlVAC8n5jSA5rQfAvj
nRD498BHSVm0HxRfXF1Bri3MYW2iuBtlVoz85cLnbgEE9SBXqXgzwTZeE/CUWhSXUmrvuWS
a6vFUvMyhQhI6fKqIB6bBXV0UwEAxS0VQ1LWtJ0i3kuNT1G3tIo1Lu0sgUKo6k+g96AL9Yv
iLX7XQNLkuJpIvPKMYYpJAgcgZJJPRR1J7D3wDzniH4qeGtFsLie3mbUngaSN/s4ykbom8h
27cHnGcd65Xw5Y6r8QtcPirW7q+09rW3FrHpQQIkfmxgv5it83BIGQRuAGODyrjL2j+E9Y8
Y6a174z1I3u66klitvJaKJYyxATaw+Zdm04IJDqDnjJ7jwr4VtvC+hQaXHcNdmLnzZECkkq
oJwOBkrnjuTW7DGsNvHCiqiooUKowAB6DtUlFhBRRRTAKKKKAEwd4OePSloooAKKKKACiii
gAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAK5Xx+q3PhCXRmnlg
bWJo9OWSNtpXzGweew27h+PbrXVVz3inTtS1CPTG01kBtbo3Em70EMgXH/A2Q0mBW8ETaXe
afqGoaSiLbvey2yhMYC25+zqBjoMRcD3rqqwfBtr9k8D6HEykSixh8wt94sUBYn3ySfxrep
gFFFFABSMqujI6hlYYIIyCKWigBAAowOlLRRQAUUUUAFebfELx82lzx+EvDcK6l4m1ASRRW
/zbYj5ZYbypBXdwAeMZJPAr0hlV1KsMg9RXn8fwn8N2/j+TxxZCW01pvMP2iNiWZnyDuySC
u0gAYHQegwgJvh54FfwppjXOsagdX165ZpLi8dR8pYLuROOFOxM55O0Z4AA7uuRv7bxxY3U
V5p+q2uo2qEebZy2oR3GDnawIGSduM4A+bOcjFLSPiVpVxvg8QQt4eu45o7creny0kkcLtE
bNjdncOnIyAcGgDu64v4j+EbnxroemaTa3TWTQ6pbXpu4yN9uIm37kBBBYkBRngbs84wezV
1ZQysCD0I70uRTAai7UC7i2BjJ6mnUZqhqmrafounPqGqXaW1shCmR+eScAYHJ5NAF+snUf
Eei6Vew2F9qdtDe3ClobZpAJJQP7q5yfSuf8QeIfFbwXUPhLw+Lh44RItzebo1dj0jRMbi3
GMnAXIJzyKxNL+HFvqE1tr+u2xfxGFCzX05Z3yMhlTLYUA7ihAGAQRyTSuMwZviN418Ua1q
Oh6T4Xu9AtI4pBDqFwSGlP3VYApxtP3lXLAkYPHObpnwp1y68GQXfiq4n1W8uWkkvLZjJJJ
L5rR7clmRlCbQzICFJTIBNe5w6Vp8T+aLWMy+X5O9lydg/h+nA+uKvdqAOU0fwRotlaxyXd
qt7fvEsc93OMvOAgX5s+oGSo43EnGa6O2s7e0ijjt4wixoI1AGMKOg/CrFFMQUUUUAFFFFA
BRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFIRuUg9/Sloo
AKKKKACiiigApG5FLRQBDawm3tIYSxYxoFyepwMVNRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFA
BWVrGhafrFuq3VnDO8beZH5q7lDepHetWigDyLw74R8T2f9sro2vyWqxXyxwh+I5kRVDnZj
A3M0uWxkmNcfLil1jwT8UIb7UdR0Px/PP8A6JPDY2U21ESRmzHI52tuKBm4xzhckV65jFFK
wHj2n+FPizqOn6K+teMDZ3kMB+3JGfkeUoSpwiruwx5AYAgD3B9K0HRf7H0K3024vJ9SkiX
a1xdOZJJfdiepxWvRRYBNopaKKYBRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAF
FFFABRRRQAVXunvEMH2O3jmBlVZd8mzandhwckcccZ9asUUAFFFFABRR3NFABRRRQB/9k=
</binary><binary id="_5.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQE
BAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/2wBDAQEBAQEBAQEBAQEBAQ
EBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQEBAQH/w
AARCACQAFgDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD+/ikHAxyfc9aWms20f5FA
CkZyD0Iwfpz/AI0AcYPPbpjj86+Tf2sv23P2bv2K/AV749+P3xI0LwlaxWVxdaX4fa+tZPF
XiOSCN5Psmg6I08VxdzyrFKIpJmtrRpIzG1yjZx/IN+1x/wAHZnxFutefSf2PfgpoWjeHLK
61LR9S8S/E+3l1nXJNZupBF4VsVit7+28NaDc6ipivL+01KDWJbC2fVIJjHe6PMHAP7ZPGX
xT8AeAtc8HeHPFXifTtF13x7r2neG/Cel3Fwn27WdX1OSeO0trW13eawme3lTzcbFKMeVjl
KeiBdyjttYlTnPcjPbnBIx2P0r+TD/glf+1XrX7cfxq/Zu/ay/a6124m+KzSfF34efCbwVb
JFD4K0W7tLXSdI/4S5tD06ztrXTvEmoX+r3vg+z/tHTtDutOu7bULzU01v7RoOpeH/wCk34
7ftLfC/wDZ/wBAOqeOdaiiu7myurzT9LjZVeaC2tbm7lutSvJdtjoWkwxW0rXOq6rPDAkUd
w9tHez28lqQDY+Pfx4+HX7Ofw38T/Ez4la1Fpuh+HdLu9Va2UmXUtSNlD5v2TTrONZJriVz
tDOsZigj3TTMsUbsPmf/AIJt/Hr4k/tU/s/S/tJ+Pm+waT8ZPiD458S/C/wWY0ivPh98LdM
1ibwx4T8P65G1jZ3SeIbyPRbnXtWtbqS6l0+bU0s2ZJYZmf8AkO/4Kl/ti6v+1Z4Q8WWXjj
4iWXhe18faNaeItA0zwPqNyo8G/CjRtV1NtAtdK1QHUYNX8WfEnxnF4XsdBur7UtJ0Bob2S
4k0uz0ySe/u/wBxf+CA3xyj8UeB/iV8Jon8RGx0O8i8UaVo+vxskvhWNXh0W8tYJU06ytb+
y1a2fQ7vT9QgknQ2kcccn2eVykgB/ReFAJxn16nHzE54zjsO1Oxj/Pr9P681EsueGGxuSyl
huUA4zwCDz6EgdzxVdtRtVv003zUN49uboQgksIBIIhIcKVAL7gAWDHaSoYBioBeopGbGOO
pA/Pv+FFAASB1IH1r8N/8AgsJ/wWa+Gn/BNj4ezaH4bsbD4l/tBeJtH1+bw74M069kvIfBi
aZp9tdQa148i063u20mTUWvrdPDmiahPp97rsqubXzSsVtded/8FVP27v21bb4mxfsPf8E3
vgj4l+Ifx2bwWPHvxe+JcRGi+G/hd4QvtKvtQ0nTNP8AFOsJZ+FrfxJq8UNq80uqa3pMtnF
qGnRaZJLqV7Ao/wA4T4h+MviLLqnxBv8A48D/AIWF8SfFnje717xcPGHjHxLqt/ow8Nat/o
tveRarqGsaVf3er+JGj0u3067vbi4jsbWws3Uabb2mo2QB69+1R+1D8TP2qPip4p+KX7Q3x
C1HxprvjS306JtKuLiXVTpd5e3MmnwaZbWej+IdMg8M+HodD8dwXOj/ANk2stwIbYNeyi4s
FmuvPLbwbPruh2uuXmlv4f1azS40qTw697bXken65dX11L4U0W6k1VdIsE1GG511Ip7+4hv
joVr4a1HU7VbrUtC8Q6lrMmoeCYfCfhB/GHjhtWNx4t0rW9Z8KLbeGo4tV8Pnw5oXnQ2ev6
bf31teWMl1rOljTbq3uYZrO6i1JZdQs7eTw3Z+EZvp79m74X+Mrz+0LyC8u/D+k2PiR/Dvi
y2lPh3R9N8MeKviNb6j4o8U6lpWlapb22i3f/CHWSjwy/izWItThv8AUNSg0ltNgsjZ0Aen
fBn9rDx9+y9+0H+y34T8D65dTXPwY8Z6ZEmoePdYbR/AHhrxNeW2rjx54s+IdxpqXGo3ehL
4t1qPxPe63Z3a6DMLXS2Xw9bavNq1jZfpH+1V+2R4t/aS8Nap8SPiz8U4Jf2a/Bmi22leIP
B+na5Nofif43appWsJa+HdZ+J73l7pM3hDw5rRSzv/AAv4Wn1dxqtjJd69qdpIbJ7nSv5/v
jJD/wAIb8Y4o9Y8V6d8QLrxPI2qeFPFPjLSLTVNK0W8uNd1PRNIOr3HiC31mG+8R2ltpb38
0d74fGoWi38OoanJZLFpsT4+kalc+N/EDeEPBvh7xJ4jbSZ5LXU9Rlj/AOE28YfELxPqep2
95rXifVIrzUTavc6JFoBWPy7fxOyabomqJaWgAsYGAP0W+IvjVdc+G/n/ABCutRm03xXeah
+0d8UNc0pTdatd40iLTPhN8NLZ4r17bSdPL+EV8SWOg6dZSXDWt3LdaXoN8DFc2X9fv/Bt9
o2gan8G/i/470zSZNOax8RaX4Mhlubu21G9vZIobnWNV1G7vIbzUWlk1BrnTLmGR7uGSSBl
FzaSXguLyf8Amj+Hf7BHjjx58Iz4k+OWpaR8M4Nf8b6Tq+meBtMsxqnxl8OeGPDulaPq/gr
4eaD59/p1l4EtYbu/022ubLVn0/WLC1tbWW/0qVLQ3Nx+6v7E37Tfw8/4Jn/svzfATwf4Vu
7rTpdXe5g8Va5rdu2u+NPHHiSTSF1bVbqLRtK0izjurXSbS1s4bXTLM3WtE6QbU3LrPc3QB
+vn7ev7SHxk8HH4e2/wL+HXxH8W+F/D/wAYfhPffEPxP4P0m5e1fw5B4p/tLxfarqctzZW0
+i6boOm3q64yzm2NzILR/tE6C2f5K8Jf8FZ/gz8Wv+Cqvws/Z7+HfjaHVvCs+n+PPDF/fRX
En9g3finW/CmkXvg61sdRimmsdVvtQm0TUvI06OWPUtE86S01bTrLUri5gtf58f8Agq/+31
8cPh54KfX/AIdfFg+AdSn1zQdPi0rSNF0bxRPq8+tw3eo6n4q+03s0stnpGkLqllpLzXWiR
3HiW+uLy3tfL02a2Gjfhx8HP2+fHnhf4o+C/jrd+FNCuvEOlfEo6hpfjVNFsNAvtJ1LwboN
i0bJPdwHU9B0Wx0h9A0W10S51Ca3e5u7qeDyILgLeAH+vljzExkjcv3lPI3KRlW9Rng498U
V8ufsdftM+Dv2sv2evh38bPB2rWWq2viTSktdd+widU07xXpvlWfiDTWt544rmAwX5LxxTx
pIsE9udrCTIKAOS/4KB/Anx9+0V+x98efhB8Ifio/wP+JnjjwTLZ+FvifDqt94ej0a+07UL
PV107Wdd0Xbq+l+G9ftrK78P67f2K3NxY6Tql7cRWGoun2C5/zePH/7KfgH9hjQrfxZ+0Hq
Nr44+KUvxc8UeEtG+HRuvCn9jX2haBpc9ppmuSXesT+Zc+EdU8WaJp+oxaDbvPqPiHQo/D9
3cyX+ow3dwP7b/wDgtZ+zj/wU3+OXh3wJefsJeOdNPhTQbdZ/HvwlHifTfBWveIdbttatpr
XWLbU9Xt10nxHpsGkTXaXPh291rSWlks1W2g1We+jW0/zN/Hp8f+MfiR8XrT4qQXMXjGy8V
Wdjq13e+Z9q0vxU+t3KS2cEmitPDca/4hhuf+Jhd6VYXtnPlLbS7a7uLDRf7MANLx1468Wf
GDxV4+8ceMbHxkV1XRJdb1qSC1u9YudG8H6Lf+E5D4NTQbXXvC8KWl5rmi6/oV7puma1o18
2nyW2qwM8ljdvffQ3wwvNV0r4keDfC3iG7/4nHif4gDRtM0+CyNvbSXNtqBSzureVYr+fUd
Uawgi0221j+1pYZ4BeXML3dh4mvb62+ZtMsjpcV3aQ2lnqN74bsNQ1vxDqieEL06nYXMc2r
RQ22qmPRrqGz06S0sndW1SfSNPgL6jp08OlaLo8F7df0F/sx+Gfgp+xN8JrP49fFfQLDxt+
0/4htbTxF8KdF1pNN1Kw+GmhWaJp1reX+g6bFYWl34p8XXWq3N9r97Po97qtoZNJsraSSG5
uY7IA5/8Aad/YJ0H4qfA3w5o+q6xfeArzwLqfjjVYPiB4vtLC0vb3w/LpYTWPDfhPSpNamn
1K2me1tteslvdTvLCHX/DlzPPqOlxazYa8nxX4H/aD+Cf7KsmmeDP2avCMXj3xZrHiGzn8Z
/ELxf8AYNK8c6Fpela6bzV49F1HT7K5l8P2H2W7uLi40I60by7tfEmPFK61H/YulQv/AGvP
+ChfxX+M/iG7/wCFgQ6BqOjarquh+FtD8OW51S78KatdDSNKvtV+06fDbXU0Oua1cxPp73M
ujyJbaraaLbalqWm6Qu6f5b0m08Hy6HqE3hHTNO1nxFe3uk3cE3irUrXw1r2h69ZWk+vS+f
JY6TFM8eraXZfY2msrmWTXxYaHrEttb2M0zamAfc3xH/bx174KeCvA/wAMprm5+Ifxm8b3G
s+Kte8T+J/Fl9qVv8O9I1xtJ17wxZ+HbC3urC1vNQudJtLBLrwxb6ZaaN4VFvb4l1Rr/QdQ
uPnX9p39uPxR4j8Y6D8PNE1S/wBY8DfB6KHXdI8Tad4YuNPnk+KkPhS40i00vQNUtLnULWF
NZu9dtbrQ9Nkt7hNPkj0+2khSPU9RlX84fi8l8fGvic+Kpv7P8VafZ27S6TqKaxfeIL37ZP
LoDxajbzPexx61axTacxbTnvdRt7OWH7VLqOt6Zq98krte6QbOHVtKN3aeKrXwTqN9d2Xib
UBOdevtR0TU/CukRta3fiObS4L7w7Y36aZcXNjdats1X7IfE9vardaLpIBsfFT4x+MPiroX
htte8S6pqGq6pJba74ik8TiBtMii0G41PSvtdxrNpJHcahr7x3F1e6xLE0FtH4UhjhjuLex
h1W4h8s8L654w8KX7+JvDMMsEVi1lltB0i61WxheOLWNsd2NXhurtNStbS52+G7G/tby/Xw
rpml2fiex06/tnkPVaP4BtvGUVtdXXiPTwbnTbuyvpNS1CTU9dljmMdhbXD2NqdY1K+g0ca
VNd2V01ppMq6RZWMmpNfxW1ta3nY+FdTm8BW+marYa/c6rry38qajeWqSRy3ly3iC31O3KC
2R9TWS50nVbm28RP4rs9TubZr22hVLeC6upCAf6QP/BuFqP7UWv/ALMOm+J/HPgzw/4X/Z3
1ux1W4+Hd9Nr6v4w8W69BqsFm3iR/CUXhxW0LTLrS7SKGPzPF11ayXEU82mWUlhc219KV8m
/8G/H/AAUD+LWqeLbH9ifx14U8OaRY+HdKm1LQdBs/sVvrem6ddGXVL7WtC07RrVbWbwpc3
mrafqB1ue5uNM1S1u7hdJuhLpqw3hQB/Tz+154O+OnxA/Z1+KHg79mzxH4V8JfGjX9BTTvB
fiDxp/aS+HbKa41KwTWI7640cPqdi194dOsWFpqdjFNc6dfXNteRwyeUVr/M6/a+/Zi+J/7
J/wC0h4h+CPx5sfhJrPxbs7DwnrHh/wAK/BXV7iXw7q+s+J7LxB4zXW/GiweANM8UeI5PDV
1rPhGzuo9QtNWjs73xbpEGm3F6l/sm/wBKv9s79qXQf2QvgV4l+Leq6NrPinWITHovgfwZ4
e0LX/EWteMvGupK6aD4bsNO8OadqeoNNqE6FfN8hYkC4kkQNvX/ADwv2o/hL+1Y/wC1PF8b
v2m9Cm8FftSftX6lNrP7P3w28SapCPGGlv411qDw1pfiHUPhr4csbmbSPD0fh2KW71uy8Ra
3YanoFn4duIta09Bq8Gm6QAfKX7Nv7Jtj8Tv2gJPg9P4g0rxf4V8GQX3xA+MPxS8Kahdatp
UOr6mtxolpAkN7ZzWHiLVZry1l0/w3BYQm/vtTf/hIdbkm1/Vx4im+jP8Agqr8PdK0OXw5q
/hXUrO1a70mewk8PQTJctpx0m1ub9bzQdMlXUf+EbW7uP7Sji1GA6VFpsV/o8vh/T3WxtdF
1D9ktU+DX7OP7HPwIvPhppPi6WL4laH9svE8W+GrLTNU1Pxj8QvEGn3Vk+u6ro2pSyape6q
bu/gtvCmmT299pOmaNNJHpVtaFLyez/ks/a98cXsvxL+Ifhq48SR+NLXXPE5tbTWtJ8QGPw
Dc2banL4lsZdKsNX06+8Sotvdf2Df6Wtxp11pVhHf3M19rslxpeparqwB8nRSRxalF/a6HQ
7ddXjtrfRL9VkvPEYew1fQhZp4svbk+K5zeaZZy6DNLYQ6naaXNfaD4ilubaW+065h9P+IW
iWd5qFzqWnzW2n6fDaaIk2mLFrMCa/p97rFzbaho6Q2669Obe10u7M8mmxadZhdMub6a6QQ
Xlzpk/gWl6yh03S/E3iCxOoafpOuJdate6hDHey3o8LW2leH30Lwvc6aNBttW0iDTNVvLvx
FDc3NpNq2h61aafaWd8vhKPWY+28QeLNV1LWbfSbi9bRGub7TrPTdWlsbb7VolmdRj1C5g0
m5tk+xmxto9L006bDbI1rA9jCW0x9QeWUAHFa8xktbLVtb1Sw8T69d/2x/b+ozQajdxXut2
mmeF9SvbeGOe9ubTUL7/AISTUrayl1u1SHQ5ZbHTbaJJ9AMFja8ZeXdraJJb2st1doJ7C7U
T3WjapKEisLTVJohai/1s2+saG4lvLdb2fTo7dxr9lq8tvfGz0qPq28Ny67ez6TpcdpJexy
yrqMkFtcWHhSz1E6nZ2BlOkGzur+z0m0t7iPRI5dQiufIgs4vEG25bVA743iPw7o9pA76Za
2ESPBqGBdW8sa26TaRrKWsdrc2nijULi5ik0fVY73QXlg8QwzeKbGLQ217+zsaTMAX/AA1/
bkECtbyahoJ0/TdKljntLrUtO/s15Ik1KTXBZabq0LS2ul3EGpeJtPn06CyuJbazsJrB2v7
y2Wx/re/4J+f8EDh+3T/wS20j47/DTxRbeB/2m/FfxK+I+nzaZ4w1TVpPht4h8J+A7i9+Hi
aVK1nBcavZ6vfalp39rw69e3F39osbuSwuhJJJLqFr+XH/AARR/wCCaWh/8FOvjz8QfBGv/
G5PhBpHga70TxDr2i6d4WtNQ13xf4DW18U6Hrfh/wABX11rzN4dudGJ0MPqtikK+F7mLybD
S7q50+yls/8ATq/Yu/ZO+Gv7Dv7Pngz9m34PXniS+8DeAl1Cez1DxhqCar4i1fUvEupT+IP
EOs6pexWtjCJtV1u/v9RW3gtobWwFxJZwJHDBEigH5pf8ET/+CVvxF/YO8G+KPHP7TOoeDP
Fv7Qvi3SdM8E6ffeH3ttf/AOEH+G+g3uo6hZaHb+LW0fRri6vNeutUWbXbK0s10zTl0jT7D
T7/AFCwKLbFfvKzEbQAfmbGQM4+Vmyc49Mc+tFACsqtjcoOOmRn0P8AMD8q/jn/AODoPwP8
M/A/iz9mP9oDXvB8+kavqY13wnrvxasoprq+Ok+FZIPFEPg/T5ZrhLLw3rTaS+vvZeIYTBq
ltpeqeIP7OeZG1Qxf2MFgMe7BfofxP8s+1eJftBfs6/BH9qr4X698Gvj/APDfw18U/hx4iV
X1Dw14mtXkhju4BMlpq2k6hayW2raBrlg0sx07XtCv9O1nT3kkayvYfMfeAf5GvhbU9D8YX
eivrvxf8eXc0sf9oLYqL7WJZfsthNPoOjXEt7qQ1bUNRXw7Douv2900HiKO1HinSILuKW+0
S8iuv0C8C/EL9jDxV8NpbbUtK8JT6N4p8Q698NNIi+I+mHXte8SwRIPFE9ze6Po1tp+s6Ff
T3E1zqU/iONLLTbKGO9TRz9nur+z0n+jH4yf8Gi/wG1e+1O6+BH7UXxI+G+gXOs/2npfgTx
j4Y0jxzo+jF9St723Wx1uxv/DGsB9M+y2cdhJdRX0swtwmoPdiecv/ABkfts/sQP8AsR/H/
wAT/s8+H/jN8Df2kfEWkTLpXiTVvhDH4i1GTw7rdvYy2Z0rxhda7pz6JpnjePV767n1TSbH
UNQtxqmm2arY6c6/2XYgH1F8X/hz+x78Nr3VtV8NaJ4W8ZaNaW/iHw54X8J6T4y1m91271x
9C0PUdXsPAVjNYbbXV/DvhFNH1a+8J3Uxv7K416PSWg13V0068n+KNe+GXwZsNA8J+OL/AE
rXvh54iv8AxFoR8M/D2DQ7nTrbUPBNlqV4dW17xPq3iSC8vNU1+w0iybS5ri0ubS21uDUba
y1K20awm1OHTvl0+OPibpmsSawdc8Q6LdaDd6n4ws9JgW7GnS6jqmtaZp+qxWFyZpblINVs
bK0Gl3EZ2aXbTam9nFppmMV5nXupS68Lmy8UeJPF1/4x0q0u2uL+zP8Abus6n9iksrW0k1O
PUjaLbLFrV/DLIbu8Gp2tjpWlT6VLYX+yO1AOm8at4c8NeJtLuvhfd+KrrwbJY6tq+np4yu
ra2uWN94itP7cnXTrTR9Egl2SaloOsxxT6Skl7DbWbL4bXSpLVIPP/ABTrostRtdK123kFx
pt7DqBhk8N2el29naatY6Ho04vHlsYp7XUPC2p2/wBq0m7a8l0G6uJr7Uorq3v9W1T+0P1I
/YI/Y6+MP/BV39qzwB4K+FWjaj4c8IeHZ9J8WfFnx2HurXw34T8N6TP4ZvfF2uR3891rd5p
PizxFf6nqrz+D9LENlrPjDVLBpIruG41W80/0X/g4i+APw4+BP/BT/wCNXhXwdb3N/pPiXw
J8JfE1+NNnttN0vw14113wjpemWltqenaRpU5bT5dH8ORappmmwvHrN7r174g1Ge71SzstR
sbYAzf+Dfj41eIPg7/wVM/Zhl8JXFmtp8TfEVr4G8aWrf27fy614W8Zz61o+txpcSxn7Xe2
XiefS9XuLqxVtMCWdrFPZXF5FLbyf62vlYWLasMnm7FmkZADIqwlh8qgrk87VB2INuOlf4p
n7DHxk8R/s9ftG/C742+GrCR/Enw5+I1h4o01tOm0uw05PECX1hZ6TZjTbu4h0vV7VrPVtS
tLmx1G8tbF7TVLO1g8mGS5g1r/AGJv2UPjzp/7Tn7Ovwe+OugQjTdK+JvhO18T2dsYkQ2cB
U2txZqiTzR5ivYpreCYMwe0QTbIGlWEAH0yCpIX+JQGweo6qCPyIyP60VUgmMm1tyj5CWI2
9N8yopH3uCjkgHAZGG4nOSgC9+FJ26dug/l6f0paYMjdk54B9O2O3060Afzif8HFH/BUDxf
+w5+zvp/wn+CWpXujfGz44aTrySeLdOi1E6j8Pfh3p0DRa7r+j3OmyQz2XinVJS2k6FdRz2
r6WjXmvvf6Ta6c2uab/nBfDvxlqnhT4n6j4q0ptNvdd1JV1vR4fEmqXF9Etpq5AN9exeI/C
drNqIuvCMsEOkXDW/iyKOKG/wBZtItTewSRf6v/APg7P0jx7o/7VPwQvNRsgPhp8QPgmlr4
a1q4sp7nT7TxR4V8W6rp3jDRp2F0bDd/ZXifw7rM1hcWZk1+1I0VI74yWlpH/H5fvPo9nep
daXZ22vSXLWgd9HtLCbdpuitDBDZ2s0GpWcckXmXF1ZDUbK0t7m21nTY7Ow/s1NLhUAf8QP
H+seMNf13WtY1fSFufFltLr+vXM1jpHh6LVo4riCGaDVrnQNCd7u0nuL691Sz0maHU9P1mw
ttIY38WqaXq2kT+cX2mWmn6y97HY3GrHxTFfw6bbST+KPNuhrmjalpdlo19ZQajY3uma14l
1ZX8S2r6xqV6n9mT6XdXNubOG60fV+20zTpra6t0gn1HRbnxFYQ6vcaY9pp2jWU1raa3Ho8
fhjTtLm1HSrzxfqmr2GsaFe6jY+H7yK9sbPUtQNzr1noNnda/o/mN9qtvJfafBod5eEf2tb
eHbW+mvbMXl5qEsV3B/aVpcWU1k9xPZ2uqaLIkKtdmO+hQaq1udQg3gH9eP/BrH+3Z+yb+x
14n/ad+Dn7RvxN0zwH4v+LviP4aH4dePvEcsdp4N8RaB4aPjPwzGmo+Izql7Z6Jqk+ranpE
IRxZ6e0eq2l9caje20vnp4b/AMHUXwv8OaJ/wUb8IftIz2EHjj4OftD/ALLlhP4P1bSfFPh
+y0Txb408DXieGrU6Hr11omsQSDwrrHiLwX4t13S7FNa1rxRoQ1Lw27+E9G8R3XiTTv5g7L
SbDQ2h1efWoBLp9xo+nXUUAmtrw3FrplrJIllo13EjSQaTrN9NoQjkH9n6tc+G9UltNQ+yi
W5s/WtX+KPxE+JngzwV8J/FWs6rrvh74fajql54X0LxVr+7RPBR8R2/hH/hINQsvDt1Y6bF
Jd67oej6k9/ZaUyavZWVnpOoLbQX+nu9wAeVaRLqekzaxLoGlaze6naJqlzpDaZp8ut6Vbv
pEtpcnxFpbQGHULdjp9vFAZdQtWW1MzaxfTzavo2m2Cf6/wD/AMETtF1fSP8Agln+xlB4i1
WHWNZ1P4UyeJLy5igNuqHxT4n13xElisLYVV0uPVE03clnpof7MHbTLGV5bdP8lr4H+Gb/A
MefE/QfCmm6ZYapqV3rf9j3ei2uq6pcx3N7qOoaZH/Zj/2fFPPrmhXt/wDblkS+n1K2tdU8
QXUd88F9qdpeJ/sAf8E0hp8f7En7N2naVJZQJoHwo8KeHbzSrKGGKPSNU0XTLaz1CwCwvIu
+O7iea5cORdTyvdYT7SigA+9VjVQAAOAQOB0Pbp0A4AGABwABxRUdvkruBcqxdxvLFh5jGT
HzlmC/PhVBCoqhECxhEQoAsUUVzXjLxf4Y8AeFfEPjfxrr2leF/CHhPSb7X/EviTXL+30vR
9C0TS7d7vUdV1PULt4ra0srK2iknuZ5pESOJGYkkBSAfmz/AMFc/Fv7AXgn9lbV9e/4KFfD
zwx8VPhnFetB4M8C6lpcl74x8Q+OFt21Cy0v4b3+nS2WvaD4pvF06OO31jStX0VYpRa2txq
KzXdnbz/5LHxR8VeGPiH8S/Et78Ffh9qfgH4ZnxbrPiHw58OLW4uIrXwbpl1qurxeHtJWaX
ULzXrnUh4d1zw1ZRXN3qD22p6hpl8dIeHw7KmlWn9jv/Bzr+3P+w5+1V8LvgPB8Cv2kdI+J
XxB+Enj3xhYeIPA/g+x1nVPDfiXwX438I6adee48QiTStGivfD97ZeGZzHPcXemXMF9em5+
0vol5Yr/ABKeD/E+s+GtUvbOW30zw/Yy6nrsus6ZpK6nc2+mi3XyrSKSPQ9Skt5re0vrDTW
0efVJJlnnmtJiwttUhvZACGWw1+bWVstM0afUb/Tre3v7yea1svtlraeG9Fj8P6ZeWsenk3
hghZ7mS/tTcXNrdJZ2VuunaKNBtVHM2OihNdsfD2p2d9qaLLpMuoWcJl0+TytGthpq2M11c
/Zjpmmr50Sz3aQWa295O6Nd3r2ttqMfttt8V9K8P67Z2+u+GbrxP4X1XTRE+n6T420o+IX1
JLWTT9ctvtujHWLeGTxVrCaH4il+3QWSXV7ol/Folsbm9fVJtDwb46W21/w9qeunQ7LQ9Zs
YrCXWpNL0/UdRgulNvZ2N9opnljWxvNAuJxqGlWeteJUh0zT4m1CTVLXVJ7REAPD9Q1kWX9
kQT24urbQNHtbG7sTZaleW05htL2HQb6aHU400y2FpaT6OLfUIra+jv5dZu57RNbheOSXoI
bO7OujXbiytdLsryytNNs5NZ+23cmrXOttdSNcaFdtLDD4eM2nWFzb2ViLmzuLXSYf+EUt7
bXNW0fUpl6TVr3w34b8Qan4d0vxDe65pCeJ7pb2/Gjab4b13xNpbB9DtfBd3Bpth4ru9E1O
903S9b817nRB/wh2q36anJbanM0d1ec9rMWnJa6dc6TNpltaWV3o/jK68N3F54OstZUado8
9lZ6lZLc6drHhzWbjU0ns9ck8Ki/a4ksXeKLRBoVrHe6CAdz4E8XeIvDetprWheILZfEmnw
Lq1rqt/Jrqap4f1zSJLm9v1udT1F4r/AFW0ttW0iHTtfka5cv8A29Pp+iaRHfeKVuE/pV/4
IQf8FmfjR8L/ANpT4dfs+anar4q8B/HTxp4P8K6x4VaS5u49H1XX7+y0+fxV4emguJ7bT7S
O1l86+vGW1sjqcCWEWlWFvfrZ2P8ALXbCx1TVILttV08TW93/AGbcTSxi9tLxvso+wvHNcW
lzeqNb1fRLi18PWqW15qVpZQpr+o/aJL4Ry/SX7M03xa8OfEn4V6p+zt4J8Ua38XrnxbF4l
0nwv4M8LprV5aavcta/2UdMj0d7+a10nULfV9Qg8iI2+ntYWdtrWmaBCmtpBp4B/tXL91eM
fKOOOOOnHHHtx6cUV5j8IL/x3qHwt+GmofFHTrbSfiVe+BPB0/j/AEvSyRp1h4yuPDthN4n
t7NJUiaOzt9b+3wwwlfNhijVCCFJJQB6hX5k/8FmdYuNC/wCCV/7euqWao91a/sx/FQRh2i
RYhd+Hp7Ca6ZpflK2cF5JdPGmbiRY8Wkc9yIoJf01z6c88+1fwKf8ABwd/wWR/aasfit+2N
/wTb0rwZ4V8O/BVdC8NeDtV8f2un3tr4v13RvFHhrQ/E17af2/qt9PYafK2q3tnYXhsNLjl
bSIhMsN1p01zJOAfxo+M9P8AEEE4hbUG07zple9svEzTz3epw20EGsHUNVgW31GbUluReab
qcl7Y/wBqRaU96fOe5utF32fHTatpN5pM2oWF3YW32i/0/Qb/AE7T9OZJJdGg06C0SfdcXl
5cQ6g01xZxS6ZYWy3l9qt14v8AJvtU02GTUNP9fj+wxa9rUKyXtg8sEuhiyvdN0rxVpxuvE
enyapb63JcatbyafrF9aaZGPFFidZnn1nSL/SdE1HSo9I1PT9MsrKO88HeENb0601PRfHuh
tHb3Or+FL+GXRfGFlqmqvdMZLdru3E+q+I0/tWee/wBYTzdRtzZ2egao02n3EclhplkAeWW
nhq/0XVVe01C3S5uNCjn1JrRoo7s6eIhrN2ukyyQaPb6pb3dlHc6df2umand6Vp80EOkS6l
e3F3oulSZF0NQs7l44VextNN1Kwmk1HSo9RktxqiRNo1ruuiGKanqdlPdkRs9rcXt26BEsN
Lt7CCbfg8L3vibWtbs3g0jUnl1uLS5dRmlihZri+1G6W01C0jvhosCPdtYf2daWSx6fNeza
lDp+oanpw/sWNvbNB+AXxS1nwjZavc+EfGcPhp7e71K31+wsNOtvs9+df1zw4YbW2ZrRFC2
2oX+qLbaVBO2qreWOl20t1ceXd2gB4tpumRwWWnRm60/T5Irm9h1qS5lfbCE0gQ63a31tcM
93a+NLZbJdSl0/ybJbDU3CaVY3GoXbI9HSNK0zULy2i8XXj6LZR+IbLRbWGXRprRtR02fSb
d7jUTdRWN5bTQubNLuTU7ybUXeOXRb7SbXTtP0eCyl9c1b4b6x4aku4dVk8H6fa2dzbajNp
Wj61b2cemSwPAt5pyW17rF4w0xptK1PS7Py1utQ03ULi20iwmmuLrTtRfC1ey0PTdMvlHxD
mk8T6nqeqWF4LTQJNXbS9Gl1XRLPWI7+fXl8O2SaPr+vvo19pGrLffZ5E06bTdL0vRNx1XU
wD++b/AIN4f+CZH7Dn7TH/AATG+HXxJ/aI/ZU+GXxK8cXvxS+IMmmePfFeiWv/AAml7oekX
Wk6VoSSeItCubLU30m1gsEt7HSJ7tLC2FqI7axNnb2E9f1U/Bf9mb9nb9m7QYfDXwK+DXwx
+EWhqqW62XgPwdoHhnzwCWjS6utMsre7vnDZZHvbi4lHCq4jVEX/ADZ/+CfH/BeH9pf/AIJ
6/s3eH/gN8OvBngfxZ4K0LxXrWoaDZeNra3mxqXiy7uta1WK6l0K7stdnS7v5rqCF49XgtN
CtpLyzmvL+bSrm4s/9Ev8AYa+PfjP9qH9kP4B/tAePdE0Xwz4y+LXw60rxjrGh+FpL+fQNN
utTvb9Eh0tr2e6u/KFtHaSvDc3V29vJK0JubhESeQA+xAR0HOOOMkDHGCemR6E59qKrqzDC
xrnBUZPTZjnGNg5ChRgnazAkFQaKALNf5oX/AAXV/YV/a7vv+ClX7U/xwHwL+MepfCnxR41
8FeLPh38StL+F2t+NfAniL/hFvBvw4EuiQ3nh+x137BZiaV7CKefSdPtINa03xH/wk2r3em
z/AGKf/S9qF4lbJK53DawHVgeAOoGFDMP90lehOQD/ABNdZ8K22nTaVYaqyTX2mQeGYpfC9
2tleR27WVtJp2r6dPqWpv8AJD4pstSk+1iGC7sJpFj0q00DUpdTS40rC0/RdYs1mufEento
aWnhnw3aWtnLbQwJFo2paRe6noOu3sFgLXVdMnktvFfhnxLb/aJ01K+u4NW0fUJrxZbux03
/AGZ/iV+yh+zJ8YrRrD4q/s+/Br4g28kbr/xVfw28JaxdxBgEBtr680mW+tJPKLxmW1uIZd
uR5mSSfzB+LP8Awbwf8ErfihBqtxZfs8z/AAs8Q6ncDUn8TfCvxr4r0G/hvI1vDDFDpGp6r
r3habTYPt1xAmg3Ph+TQI7QpYW2lR2mI0AP8q28tL6PxRqVrcaZbzX8GgwHTbjS9NF5D4rG
oA+EPEmtazHqGlWtzqA0rUptJ1GExWkM1q+gaZqukW8Mt7c+IItbwtbaMLCbRdS0PVbnSIt
U1LWbG20PUvEEms6neXGmM+n3EEd5FqVzZz+HtPu7BtZsdJsJ21bRY9bkeCSyA1Twl/ft8U
v+DSz4U6x9qvvg3+1p418Kag8UtvDZfEj4V+CvHmnGO81y21jVozd6Jc+CtQtJ71hfx+ckc
1uJrs3Elg0NtaWa/n9rv/Bph+2OniK2l0f46/s93dhYvFqMWs48b6O8moQeTFuutGfw7qdz
HLPZ2el2yPba47vDDqn2i/s5Z4JZAD+Uax8JWl58NbvX4dcH9o6X4J8Pzxaff6rrl5qd5PL
omqapqY8PSQaZcR2GnJN4iuNPtdP1qbS9dmsoYRrOpXE93FqEnDaR8M7/AFHUvEGm3Vlqt/
FFcxJqujWOoJeveCC7sptbuo72bTNdTRbHQvD3iOWxl1i0gntykF7eajqWkWVvPqF9/dn8I
P8Ag0Q8D20emXHx3/an8QXzC9Ooa1oPwg8Fx6LYXl7LthE+l+IfFWo6ndaUklrZ6FPcwjRL
i2Oo6Lp89tbWUVha2CfsX+z9/wAG/f8AwTJ+BNqE/wCFFSfFbWI763vbnX/i5rl1r082oQx
Swvex6PoieHfDGye2eO1aO40acR29tZQIYotNs1UA/wAxbwd8P2+IdtLD4I8Ka1qkV5GItX
m8I6Pdanq2m+G76S8vLXU9lxqer6VpOqW9/wCImvUgTV7XUdS/sXT7jQ9TsbyRb7U/9bP/A
IJfaBqfhH/gnX+xZoPiPR9V8Ma3Y/s4fCdNW0LxDbDTdY0rU7zwrp1zdWGo2hgtPs19Hd3T
xyQ/Z4D5p2rECAB9C/C79nv4H/BO3jsPg78HPhp8MLNbFbKePwH4I8PeFZJobQRJaxXd3o1
hZXV6Ygs2GuppZJZJTcySPMfMHsXksVYned0C5UMRumUl9wHygOSFAKlcfwkEZoAvUUzBG0
KOAMZ9Bjjjv0Gen5ZooA//2Q==
</binary>
</FictionBook>
Zerion Mini Shell 1.0