%PDF-
%PDF-
Mini Shell
Mini Shell
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name>Kladivo</first-name><middle-name>na</middle-name><last-name>čaroděje</last-name></author>
<book-title>04 Sonáta pro Azazela - Fabian D. Dušan</book-title>
<coverpage><image xlink:href="#_0.jpg" /></coverpage>
<lang>cs</lang>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name>Kladivo</first-name><middle-name>na</middle-name><last-name>čaroděje</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>15.8.2019</date>
<id>0776df64-baec-4f03-a964-27d0f23aaf8e</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<year>0101</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p>
</section>
<section>
<empty-line /><p>KLADIVO NA ČARODĚJE</p>
<p>1. Jiří Pavlovský: <emphasis>Magie pro každého</emphasis></p>
<p>2. Jiří Pavlovský: <emphasis>Město mrtvých</emphasis></p>
<p>3. Ondřej S. Nečas: <emphasis>Kruté stroje</emphasis></p>
<p>4. Dušan D. Fabian: <emphasis>Sonáta pro Azazela</emphasis></p><empty-line /><p><strong>Připravujeme:</strong></p><empty-line /><p>5. Jiří Pavlovský: <emphasis>Výtah do pekla</emphasis></p>
<p>6. Jakub Mařík: <emphasis>Drsné sny</emphasis></p>
</section>
<section>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p>
<p><emphasis>DUŠAN D. FABIAN</emphasis></p>
<p><emphasis>Kladivo</emphasis></p>
<p><emphasis>na čaroděje</emphasis></p>
<p><emphasis>SONÁTA PRO AZAZELA</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
</section>
<section>
<p><emphasis> </emphasis></p><empty-line /><p>Copyright © Dušan D. Fabian, 2013</p>
<p>Translation © Robert Pilch, 2013</p>
<p>Cover Illustration © Lubomír Kupčík, 2013</p>
<p>Cover Art © Lukáš Tuma, 2013</p>
<p>Czech Edition © Nakladatelství Epocha, Praha 2013</p><empty-line /><p>ISBN 978-80-7425-173-3</p>
</section>
<section>
<empty-line /><p><strong>Kladivo na čaroděje</strong></p>
<p><strong> </strong></p>
<p><emphasis>Praha je magické město – a ta magie vás může zabít.</emphasis></p>
<p><emphasis>V tom lepším případě.</emphasis></p><empty-line /><p>Když vám teče do bot, když vás pronásledují přízraky – koho zavoláte?</p>
<p>Tým Felixe Jonáše určitě ne. Pokud už by přece jen přijeli, tak vás nechají pekelným silám napospas, aby vám pak mohli vybílit byt. Jenže někdy je situace tak zoufalá, že vám nezbývá nic jiného, než obrátit se na lidi, kteří jsou naprosto odepsaní – a doufat, že to přežijete.</p><empty-line /><p>Série <emphasis>Kladivo na čaroděje</emphasis> vás zavede do našeho světa, jak ho neznáte… a jak ho ani netoužíte poznat. Alespoň ne na vlastní kůži. Světa magie, temných přízraků, oživlých mrtvol, zabijáků, démonů, psychopatů, nekrofilů, upírů – a to mluvíme jen o kladných hrdinech. Ti, proti kterým bojují, jsou ještě mnohem horší…</p><empty-line />
</section>
<section>
<empty-line /><p><strong>Intro</strong></p>
<p><emphasis>Sobota, 9. ledna</emphasis></p>
<p>„Čtyři mrtvoly?“ policejní důstojník v civilním oděvu nevěřícně vzhlédne k hnědému betonovému trojbloku před sebou, a když zavírá dveře auta, skoro si do nich přibouchne prsty. „Když mi před půlhodinou volal náčelník, byly jen dvě!“</p>
<p>Uniformovaný muž, stojící v závěji vedle bílého parkoviště, nervózně přešlápne z nohy na nohu.</p>
<p>„Postupně pročesáváme celou budovu, pane majore. Pořád to nemusí být konečný počet…“</p>
<p><emphasis>Do prdele,</emphasis> zakleje důstojník v duchu a zamkne zelené hyundai elektronickým klíčem.</p>
<p><emphasis>Ètyřnásobná vražda. Něco takového jsme v nitranském okresu neměli už pořádně dávno. Že by si tu vyřizovaly účty nějaké mafiánské klany? Možná. Ale proč by to, proboha, dělaly na půdě Archeologického ústavu?</emphasis></p>
<p>Tváře tří kamenných bloků, uspořádaných do trojúhelníku, mu zamlkle opětují zkoumavý pohled.</p>
<p>V ranním oparu vypadají jako tři gigantické hlavy nějakých pohádkových bytostí. Seříznuté rohy vyvolávají iluzi zaoblených tváří, podivné přístavby na střechách připomínají stylizované kloboučky, slepé řady oken zase oči…</p>
<p><emphasis>Mohly by to být třeba hlavy Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého – </emphasis>odběhne major na okamžik v myšlenkách ke knížce, z které včera četl na dobrou noc svému nejmladšímu synovi – <emphasis>každá má totiž jinou výšku: pravý blok je pětipodlažní, levý čtyřpodlažní a prostřední, nejbližší, jenom tří…</emphasis></p>
<p>Nepostřehnutelně se usměje. Kolegové si ho často dobírají, že na fízla má moc přebujelou fantazii. On ale představivost považuje za svou silnou stránku. (Aspoň většinou. Nápad s instalací modročervených majáčků na vánoční stromeček se samozřejmě nepočítá. To nebyla nejšťastnější volba.)</p>
<p><emphasis>Archeologický ústav. Hm. Možná by za těmi vraždami mohly být třeba tahanice o nějaké vzácné starožitnosti…</emphasis></p>
<p>Reflexivně zkontroluje kličku auta, naposledy mrkne na střešní zahrádku vysoko naloženou kufry a lyžařskou výbavou – tenhle víkend měl mít volno a dnes se chystal s rodinou vyrazit do hor – a rázně vykročí přímo ke vchodu do budovy.</p>
<p>Na parkovišti nejsou žádné další civilní vozy. Ti, kdo mají na svědomí noční masakr, jsou dávno pryč. Nezůstaly po nich ani stopy po pneumatikách – jen mělké náznaky křivolakých pruhů zasypané čerstvým sněhem. Zbytek svědomitě rozryla policejní auta.</p>
<p>Major se přiblíží k trojbudově a na chvíli zůstane stát před vchodovými dveřmi vedle nápisu <emphasis>Slovenská akademie věd.</emphasis></p>
<p>Ve dveřích chybí výplň. Někdo ji vyrazil. Zevnitř. Tříšť ze skla je rozsypaná všude kolem. Všechny ostatní stopy jsou zaprášené sněhem. Jeden dlouhý jazyk závěje dokonce sahá i hluboko – skoro metr – dovnitř.</p>
<p>Major kývnutím hlavy odpoví na pozdrav dalšímu uniformovanému muži, opatrně překročí plastový rám dveří – podrážka bagančete zaskřípe na směsi skla a ledu – a vstoupí do vestibulu.</p>
<p>Ve vestibulu svítí matné nažloutlé světlo. Uprostřed podlahy leží volně pohozená kancelářská židlička. Má otlučené hrany a ulomenou nohu. Vlevo u zdi je deska s docházkovou knihou. Na desce stojí rychlovarná konvice a láhev slunečnicového oleje.</p>
<p><emphasis>Zajímavé.</emphasis></p>
<p>Muž, se kterým se pozdravil, se ujme role průvodce. Major ho následuje k protějším dveřím.</p>
<p>Jen co vkročí do tmavé chodby, udeří ho do nosu podivný smrad.</p>
<p><emphasis>Spálená guma? Plast?</emphasis></p>
<p>Společně stoupají po schodech. Po druhé obrátce narazí na další stopy – a pokusí se opatrně obejít záplavu střepů různorodého původu: část z nich pravděpodobně ještě nedávno tvořila stěny nějaké výstavní vitríny, část nejspíš její obsah.</p>
<p>Dorazí do prvního patra a policista zavede velícího důstojníka přímo do ředitelny. Tam, ve velké rohové místnosti, leží první mrtvola. Major se postaví přímo nad ni a na ruce si začne pomalu natahovat latexové rukavice.</p>
<p>Je to žena. Odhadem něco přes třicet. Leží úhledně složená na gauči – hlavu má opřenou o opěrku, víčka zavřená, nohy natažené, ruce složené v klíně. Hrudník má na kaši – major napočítá minimálně šest bodných ran. Vražedná zbraň nikde nablízku. Na zemi vedle gauče se povaluje zakrvácený polštář. Gauč je zakrvácený také, ale ne moc. Někdo sem ženu přinesl a snažil se zastavit krvácení…</p>
<p>Major si všimne, že pod tělem je zmuchlaný dámský semišový kabát. Poklekne na jedno koleno a prošacuje jeho kapsy.</p>
<p>V náprsní kapse najde peněženku s doklady.</p>
<p>„Friday Adamsová, trvalým bydlištěm North Branford, Connecticut,“ předčítá mumlavě sám pro sebe a zamračeně porovnává obličej ženy s tváří na vybledlé fotce. Věk i rysy zhruba sedí.</p>
<p><emphasis>Američanka? Co tady, k čertu, dělala? A čím si zasloužila takové nedžentlmenské zacházení?</emphasis></p>
<p>Vrátí řidičský průkaz na místo a prsty se zájmem prohledává ostatní přihrádky. Namátkou vytáhne jednu z vizitek.</p>
<p>YALE UNIVERSITY LIBRARY.</p>
<p>Z činnosti ho náhle vyruší hluk – na chodbě se ozvou těžké kroky a do ředitelny vběhne udýchaný chlap.</p>
<p>„Vy jste major Kohút?“</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Tohle musíte vidět. Okamžitě.“</p>
<p>Major se pomalu zvedne na nohy a zadívá se na hlučného policistu káravým pohledem.</p>
<p>„Další mrtvola?“</p>
<p>„Ano. Vlastně rovnou tři. A to není všechno. Až uvidíte… uvidíte…“</p>
<p>Očividně těžko hledá slova. Tak si prostě pomůže tím, že před sebe natáhne pravou ruku.</p>
<p>Je celá od krve. Až po loket. A visí z ní asi půlmetrový kus rudé látky.</p>
<p>Major Kohút nejdříve nedokáže poznat, co to je. Až po chvíli mu dojde, že se dívá na něco, co se nápadně podobá kukle člena Ku-klux-klanu.</p>
<p>Zamračí se ještě víc.</p>
<p>A přepadne ho nepříjemná předtucha.</p>
<p>Najednou má pocit, že ho pověřili vyšetřováním něčeho, na co bude možná – poprvé v jeho životě – krátká i jeho přebujelá fantazie.</p>
</section>
<section>
<empty-line /><p><strong>Sonáta – Akt 1.</strong></p>
<p><emphasis>Pátek, 8. ledna</emphasis></p><empty-line /><empty-line /><p><strong>1.</strong></p>
<p>Nasraného člověka dokáže vytočit k nepříčetnosti kdejaká blbost. Třeba to, když u umyvadla narazí na prázdný podavač papírových ručníků.</p>
<p>Pro Felixe Jonáše to byla poslední kapka. Vyšel z toalet, prudce práskl dveřmi, znechuceně si oklepal ruce, zbytky vlhkosti utřel do kalhot, několika dlouhými kroky obešel regály se zbožím a usadil svůj kostnatý zadek ke kruhovému stolku pro dvě osoby, který stál v protějším rohu místnosti.</p>
<p>U stolku na něj čekala Klaudie Doskočilová. A na něm hrnek horké kávy. V restauračním koutku benzinové pumpy, který dohromady obnášel dva takové stoly a jeden hliníkový věšák s olámanými rameny, nebyl kromě nich dvou nikdo jiný.</p>
<p>„Kurva,“ ulevil si Felix nahlas, pevně uchopil hrnek oběma dlaněmi a zabodl do něj svůj zkřehlý nos.</p>
<p>Klaudie si na chvíli přestala hrát s korálky na zápěstích a upřela na něj tázavý pohled.</p>
<p>„Než dorazíme do Nitry, tak určitě zmrznu,“ svěřil se jí, zatímco intenzivně inhaloval horké výpary. „Poslyš, mám návrh,“ koukl se jí na okamžik do očí. „Zdrhneme. Vykašleme se na tuhle podělanou práci, chytíme stopa, necháme se odvézt do nejbližšího bratislavského hostelu a tam se pěkně v teple necháme usmažit na plotýnkovém vařiči.“</p>
<p>„Jako v té klasice od Eli Rotha? Skvělý nápad. Ale co s naším řidičem?“</p>
<p>„Srát na něj. Zaplatíme prodavači, aby mu řekl, že nás unesli mimozemšťani.“</p>
<p>Klaudie se smutně usmála. „Už je to jen pár kilometrů,“ řekla a sama si vydatně lokla z půllitrového porcelánového hrnku s horkým broskvovým čajem. Anebo s něčím, co alespoň vypadalo jako čaj.</p>
<p>„Kdyby ten cvok aspoň trochu přivřel okno,“ zabručel Felix a skrz skleněnou tabuli po své levici upřel zamračený pohled na malého plnoštíhlého blonďáka, který na parkovišti před benzínkou čistil čelní sklo Citroenu Picasso.</p>
<p>„Slyšel jsi. Trpí klaustrofobií. Nedokáže sedět v zavřeném autě.“</p>
<p>„Slyšel,“ přikývl Felix a opatrně usrkl kávu. „Magor,“ dodal po chvíli.</p>
<p>„Prosím, nedramatizuj to. Prostě zatni zuby a mysli na ten mastný šek, který nám dal jako zálohu.“</p>
<p>Poměrně cynická poznámka. Na Klaudii. Felixova společnice očividně také nebyla ve své kůži. Během posledních dvou set kilometrů mezi Prahou a Nitrou se už dokonce ani nepokoušela poukazovat na morální aspekty mise, která je čekala. Asi jim sama přestávala věřit.</p>
<p>Muž za oknem spokojeně odložil stěrku, vytáhl automatickou pistoli benzinové hadice z nádrže a zamířil k budově pumpy.</p>
<p>Naverboval je včera odpoledne. Po telefonu. Představil se jako obchodní zástupce pana Alice, amerického sběratele starožitností. A dnes ráno je oba vyzvedl před vchodem do Klaudiina baráku. Do této chvíle jim vlastně neprozradil ani své jméno. <emphasis>Říkejte mi Oz, jako všichni,</emphasis> prohodil při nastupování do citroenu. Felix měl podezření, že ani to Oz neznamenalo víc než zkratku pro „obchodního zástupce“.</p>
<p>Přesně jak říkal – magor. I když musel uznat, že sakramentsky dobře platící magor.</p>
<p>Muž přešel k pokladně, zaplatil za benzin a jednu tyčinku Snickers platinovou kartou, tyčinku si strčil do kapsy béžového baloňáku a s úsměvem přistoupil ke dvojici u stolečku.</p>
<p>„Můžeme? Nechci vás moc popohánět, ale nerad bych zmeškal začátek dražby.“</p>
<p>***</p>
<p>Topení v autě jelo na plné koule. Ale ani tak nestíhalo.</p>
<p>Felix seděl na zadním sedadle, zachumlaný do kožené bundy, zip vytažený až vysoko nad bradu a zamyšleně civěl do modrého fasciklu s nápisem <emphasis>Voynich manuscript.</emphasis> Na hledání vhodnější polohy už dávno rezignoval – série testů provedených už těsně po odjezdu z Prahy prokázala, že na sedadle není místo bez průvanu.</p>
<p>Barevné reprodukce, které se nacházely ve fasciklu, mu při obracení trochu povlávaly, ale jinak na ně viděl docela dobře. Bylo jich více než dvě stě a oproti originálu, který měl zhruba osminový formát, byly mírně zvětšené. Na listech – původně z pergamenu – se nacházely početné barevné ilustrace, astronomické mapy a tabulky. Část z ilustrací Felixovi připomínala botanickou příručku (až na to, že jen málokteré ze zobrazených rostlin se podobaly zástupcům tradiční pozemské flóry), zbytek tvořily všelijaké podivnosti, jako například systémy organických potrubí a dutin naplněných zelenou tekutinou, ve které se koupaly skupiny drobných nahých ženušek. Nazí mužíčci tam, pokud si všiml, nebyli.</p>
<p>Z obrázků nebyl kdovíjak moudrý, ale pořád se dalo říct, že jsou pro něj srozumitelnější než samotný text. Ten se skládal z tisíců slov napsaných úhledným rukopisem, bohužel používajícím zvláštně smyčkovité litery, které se nepodobaly ničemu, co Felix doteď viděl.</p>
<p>„Jak je to staré?“ zeptal se obchodního zástupce za volantem. Kvílení proudícího vzduchu bylo nutné trochu překřičet.</p>
<p>„Asi šest set let.“</p>
<p>„Šest set? Jak je možné, že to za tu dobu nikdo nerozluštil?“</p>
<p>„Těžko říct,“ pokrčil Oz rameny, „ta abeceda je úplně jedinečná. A dodnes se neví ani to, v jakém jazyce by mohl být ten text napsaný. Rukopisem se zabývali největší odborníci na šifry středověku i novověku. Naposledy NSA – vojenská zpravodajská služba USA. Všichni do jednoho kapitulovali.“</p>
<p>Felix měl chuť podotknout, že coby bývalému tajnému agentovi mu nikdo nemusí vysvětlovat, co je NSA, ale nakonec si poznámku nechal pro sebe.</p>
<p>„Myslíte, že těch posledních osmadvacet chybějících stran na tom něco změní?“</p>
<p>„Jestli na nich bude klíč k šifře, tak ano. Pokud ne, jsme pravděpodobně tam, kde jsme byli. Všichni záhadologové na světě se modlí k Vesmírným lidem, aby tam byl.“</p>
<p>„A originál rukopisu – kde je?“</p>
<p>„V Yale. V univerzitní knihovně.“</p>
<p>Felix mrkl na razítko na obalu.</p>
<p>„Zajímavé.“</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„Že těch pár ztracených stran se našlo právě ve střední Evropě.“</p>
<p>Oz nesouhlasně našpulil rty.</p>
<p>„Když se podíváte na historii rukopisu, pane Jonáši, nebude vám to připadat zase tak divné. Její poměrně velká část je totiž spojena právě s našimi končinami. Koukněte – už nejstarším potvrzeným vlastníkem rukopisu byl český panovník – císař Rudolf II. Údajně ho zakoupil do své sbírky bizarností od nějakého neznámého překupníka za šest set dukátů. V Praze zůstal rukopis i po jeho smrti. Zdědil ho Rudolfův osobní lékař, jezuita Jakub Horčický z Tepence, který si ho podepsal na přední straně,“ (Felix zkontroloval napůl seškrábanou čmáranici na úvodní reprodukci), „a ten ho později pravděpodobně věnoval knihovně Karlovy univerzity. Každopádně v Praze byl rukopis až do roku 1665, kdy ho rektor Karlovky, Johannes Marcus Marci, poslal do Říma – coby dar jezuitovi Athanasiovi Kircherovi, dobovému specialistovi na dekódování šifer. Ale protože ani Kircherovi se nepodařilo rozlousknout jeho tajemství, rukopis nakonec přešel do vlastnictví Jezuitské univerzity a v jejích sbírkách ležel zapomenutý až do roku 1912, kdy ho znovu objevil polsko-americký starožitník Wilfred Vojnič a odvezl ho do USA.“</p>
<p>Felix si informace chvíli nechal usazovat v hlavě. Pár z těch, které pronikly hlukovou clonou, se možná i někde uchytilo.</p>
<p>„Vždycky jsem si myslel, že Vojnič je jméno autora.“</p>
<p>„To spousta lidí,“ usmál se Oz. „Autor rukopisu je neznámý. Dlouho za něj byl považován anglický učenec Roger Bacon, ale různé testy včetně uhlíkové analýzy to vyvrátily. Rukopis pochází z počátku 15. století, tedy z období dvě stě let po Baronovi.“</p>
<p>„A těch osmadvacet stran – ty se ztratily kdy?“</p>
<p>„Bůh ví. Dílo bylo podrobně zdokumentováno až po Vojničovi. Už tehdy scházely.“</p>
<p>„A předevčírem je úplnou náhodou našel nitranský profesor archeologie během třídění pozůstalosti nějakého místního restituenta,“ doplnil Felix možná skeptičtěji, než bylo nutné.</p>
<p>„Jo,“ přikývl opatrně Oz. „V pozůstalosti hraběte Pálfiho.“</p>
<p>„Skutečného hraběte?“ Felix si nebyl jistý, ale měl pocit, že šlechtu a její tituly zrušil Masaryk už někdy těsně po vzniku ČSR.</p>
<p>„Víte, jak to chodí,“ rozhodil řidič rukama. Tedy rukou, protože zrovna byli v zatáčce, druhou pro jistotu nechal na volantu. „V jistých kruzích je dnes v módě oprašovat tituly a příjmení po pradědech. Pálfi byl emigrant. Po osmdesátém devátém se vrátil na Slovensko, kde mu v rámci restitucí vrátili několik polorozpadlých zámků. Včetně části dochovaného vybavení a obsahu knihoven. Před dvěma měsíci zemřel na zápal plic a jeho manželka se pustila do inventarizace a postupného rozprodávání majetku. Na knihy, folianty a kodexy si najala pana profesora. To je celá historie objevu ve zkratce.“</p>
<p>Felix přikývl a znovu mechanicky prolistoval několik stran.</p>
<p>„Tuší někdo, co by v tom rukopisu mohlo být?“ zeptal se, když nakonec fascikl definitivně odložil a nacpal si ruce do kapes. V kalhotách. Pod zadkem.</p>
<p>„Existují různé teorie. Ti, kdo přikládají větší význam astrologickým tabulkám, předpokládají, že by mohlo jít o sérii nějakých předpovědí. Ti, kdo v rukopisu vidí především kódovaný atlas rostlin, se zase domnívají, že by se s pomocí rukopisu dal vyrobit nějaký zázračný elixír. Pravda ale může být úplně někde jinde.“</p>
<p>„A vy si myslíte…?“</p>
<p>„Já si nemyslím nic. Jsem obchodník. Zjistil jsem si o rukopisu tolik, abych dokázal odhadnout jeho cenu.“ Oz se mnohomluvně zašklebil do zpětného zrcátka. „Naším úkolem je dostat ztracené listy. Odhalit tajemství rukopisu – to už přenecháme jiným.“</p>
<p>***</p>
<p>„Asi bychom si měli ujasnit, co od nás dvou přesně chcete,“ řekl Felix a naklonil se víc dopředu. Ztuhlá kožená bunda hlasitě zavrzala. „Vysvětlit nám, na jakou konkrétní práci jste si nás najal.“</p>
<p>„Nenajal jsem vás já, ale pan Alice,“ opravil ho Oz. „A co se týká práce – chce, abych vás měl po ruce. To je všechno. Jako zálohy, kdyby se něco semlelo.“</p>
<p>„A co by se mohlo semlít? Někdo by mohl přebít vaši cenovou nabídku?“</p>
<p>„To těžko. I když očekávám přítomnost konkurentů, kteří stejně jako my nebudou mít hluboko do kapsy. Pravda je ale taková, že velikost konta vždycky nerozhoduje o budoucím majiteli draženého předmětu. Někdy se do dražby zapletou… Nazvěme to <emphasis>ideály.“</emphasis></p>
<p>„Co pak? Když <emphasis>ideály</emphasis> způsobí, že ty papíry nedostanete?“</p>
<p>„Uvidíme. Možná se je pokusíme ukradnout,“ obchodní zástupce se znovu zazubil do zrcadla, ale z jeho výrazu nebylo jasné, zda to myslí vážně, nebo jen žertuje.</p>
<p>„Proč jste si vybral právě nás? Na takovou práci jste si mohl najmout jakékoli grázly z ulice.“</p>
<p>„Vybral si vás pan Alice,“ zopakoval Oz trpělivě. „Ten měl určitě své důvody. Mně se s nimi však, bohužel, nesvěřil.“</p>
<p>Felix se znovu opřel a zahleděl se oknem ven.</p>
<p>Tuhle bokovku přijal on. Víceméně kvůli prachům, i když se nedalo říct, že by ho věc sama o sobě nezajímala. Naopak, po pár neskutečně hluchých týdnech se konečně objevilo něco, co ho dokázalo vytrhnout z vysedávání u seriálů.</p>
<p>Byl trochu nesvůj z toho, co ho čeká (nevěděl, jestli udělal dobře, když na výlet na Slovensko vzal světici Klaudii místo mlátičky Vincence, byla by to sice trochu větší námaha – Vincencův vztah k malebné krajině pod Tatrami, kde na něj byl už osm let vypsaný zatykač, byl poměrně vlažný –, ale možná by se to nakonec přece jen vyplatilo víc), a z toho, že neměl nejmenší ponětí, kdo je ten podělaný vševědoucí pan Alice, o kterém neustále mele chlap za volantem. O riziku silného nachlazení z průvanu ani nemluvě.</p>
<p>Někde hluboko uvnitř ho ale hřála vyhlídka na příslib zajímavého dobrodružství.</p>
<p>Vydali se po stopách jednoho z nejtajemnějších středověkých rukopisů! A kromě toho mířili na skutečně zajímavé místo.</p>
<p>Felix si po Ozově telefonátu jen tak z rutiny vyťukal v elektronickém atlasu magických míst, který ukořistil během jednoho z předcházejících vyšetřování (vlastně hned při prvním, do kterého se po pětileté dovolené strávené v blázinci pustil), název lokality, kde se konala dražba. U zdánlivě nevinně znějícího názvu Archeologický ústav SAV, Nitra vzápětí zazářila rudá značka se třemi tlustými vykřičníky.</p>
<p>Protože ke značce – konkrétně k červenému kroužku s devíticípou hvězdou uprostřed – nemohl nikde najít vysvětlivku, nedokázal Felix jednoznačně říct, jestli tohle upozornění věstí nějaké nepříjemnosti, nebo ne. Takzvané špatné místo to určitě nebylo. Ale zjevně ani žádný Disneyland. Každopádně to stálo za prozkoumání.</p>
<p>Z myšlenek ho vytrhlo Klaudiino nervózní zavrtění se na sedadle.</p>
<p>Za oknem se mihla značka s nápisem Nitra.</p>
<p>„Fajn,“ řekl Felix. „Jedeme podle plánu. Vyhoďte mě u nejbližší pizzerie.“</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>2.</strong></p>
<p>„Další hosté?“</p>
<p>Mladík v béžové košili s XXL límečkem a nemoderním účesem à la šedesátá léta (včetně kotlet), který otevřel dveře ředitelny, si překvapivě změřil Klaudii a Oze. K poďobané tváři, na kterou by se nejlépe hodil popis tvora náhodou vyfotografovaného během výpravy do hlubokomořského příkopu, ten frajerský outfit moc neseděl, ale nikdo z příchozích na to ani náznakem nezareagoval.</p>
<p>„Ehm… Dobrý večer. Prosím,“ odstoupil trochu stranou a pozval je do místnosti.</p>
<p>Korpulentní sekretářka ve vysoce předdůchodovém věku, která hosty vyzvedla u vchodu do budovy a přivedla do patra, udýchaně brblala něco ve smyslu, že doufá, že tihle jsou <emphasis>opravdu</emphasis> poslední.</p>
<p>Mladík se tvářil, že ji přeslechl.</p>
<p>„Jsem Samuel, asistent pana profesora,“ podal Ozovi ruku a ten mu s ní za chůze potřásl.</p>
<p>Svým zvědavým pohledem už bloudil po interiéru.</p>
<p>Øeditelna byla prostorná a na slovenské vědecké poměry zařízená poměrně slušně. I když některé části nábytku si už odsloužily své. Nebylo divu, že jako místo dražby vybrali právě ji. S vysokou pravděpodobností byla jedinou dostatečně reprezentativní místností v celé budově.</p>
<p>Už v ní sedělo šest lidí.</p>
<p>„Promiňte, je vás trochu víc, než jsme očekávali,“ omlouval se Samuel. „Marto, budeme potřebovat ještě dvě židle.“</p>
<p>Sekretářka Marta si založila ruce na prsou. „Židle jsou vedle,“ píchla prstem ke dveřím, které propojovaly ředitelnu se sekretariátem.</p>
<p>Mladík se nuceně usmál, odběhl za dveře a vrátil se s židlemi. Chvíli zmateně váhal, kam je postavit, až nakonec vybral místo u zdi, naproti všem ostatním.</p>
<p>„Prosím.“</p>
<p>Oz s Klaudií se pomalu posadili.</p>
<p>„Pokud byste potřebovali ještě něco,“ dodala sekretářka tónem, z něhož bylo jasné, že bude lepší, když něco takového Sama (ani nikoho jiného) ani nenapadne, „budu u sebe.“</p>
<p>Potom se s noblesou zaoceánského parníku odkolébala do svého přístavu. Na sekretariátu hlasitě zapraskala židle a rozezvučela se televize s tří set třicátou třetí reprízou nějaké turecké telenovely.</p>
<p>„Dobrý večer,“ pozdravil Oz osazenstvo.</p>
<p>V místnosti na chvíli zavládlo trapné ticho.</p>
<p>„Promiňte,“ odkašlal si nesměle Samuel. „Vy jste…?“</p>
<p>„Obchodní zástupce,“ usmál se sebevědomě Oz. „Pracuji pro pana Alice. Naše firma nakupuje vzácné starožitnosti a umělecké předměty. Toto je doktorka Dosko… Dočekalová,“ opravil se a ukázal na Klaudii. „Externí poradce společnosti – kryptoložka.“</p>
<p>Klaudie zdvořile pokývla hlavou. Protože o luštění šifer věděla poměrně málo (pokud se nepočítá mechanické doplňování písmenek do tabulek, se kterým se před časem setkala u jednoho případu, tak vlastně nic), nepovažovala typ krytí, které vybral její aktuální zákazník, za nejšťastnější. Ale předpokládala, že nic nepokazí, když bude většinu času držet jazyk za zuby a tvářit se dostatečně moudře a záhadně. Kryptologie přece nemohla být o moc složitější věda než sestavování astrologických horoskopů.</p>
<p>„Mohl byste nás seznámit?“ přelétl Oz rukou po okolosedících.</p>
<p>„No…“ Samuel chvíli vypadal úplně bezradně. „Samozřejmě,“ vzdychl, udělal krok dopředu a ukázal na dámu sedící v křesle za ředitelovým stolem.</p>
<p>„Toto je hraběnka Agáta Pálfiová.“</p>
<p>Klaudie musela při pohledu na pětadvacetiletou brunetku s vlasy jako filmová hvězda potlačit úsměv. Profesionální zlatokopecký dres – těsné modré sáčko, push-up podprsenka, blůzka s výstřihem, do kterého pravidelně zabloudily oči všech přítomných pánů, značková kabelka se zlatou sponou, černá minisukně a vysoké kožené kozačky – jasně prozrazoval, jak se dostala k titulu.</p>
<p>Hraběnka na chvíli přestala žvýkat žvýkačku a koketně se usmála.</p>
<p>„Toto jsou doktor Morávek a doktorka Adamsová z univerzity v Yale,“ ukázal Samuel na osoby usazené v křeslech u konferenčního stolku: typického učitele – chlápka s knírem, v oválných brýlích a tmavě modrém saku, který podle jména mohl být synem českých (nebo možná moravských) emigrantů, a na ženu, která naopak učitelku vůbec nepřipomínala – v dlouhých černých šatech, se silnými černými linkami kolem očí a černým účesem „model Kleopatra“. Její jméno a oblečení také sváděly k až nezdravě přímočarým úvahám o rodinné příslušnosti.</p>
<p>Oba pedagogové odměřeně kývli hlavami.</p>
<p>„A toto jsou naši hosté z Vatikánu.“ ukázal Sam trochu váhavě na tři muže sedící na gauči, „… pan kardinál… Ehm…,“ očividně si nedokázal vzpomenout na jeho jméno.</p>
<p>„Monsignor Tipper Gore,“ doplnil ho mladý muž v kněžském hábitu sedící po kardinálově boku čistou slovenštinou.</p>
<p>Monsignor s červenou čepičkou a masivním zlatým krucifixem, za který by se nemusel stydět ani ten nejhustější raper z Bronxu, jen nepatrně pohnul hlavou.</p>
<p>„A jeho kolega…“</p>
<p>„Asistent,“ opravil kněz Sama škrobeně. „A průvodce. Z arcibiskupského úřadu v Košicích.“ Své jméno jaksi opomenul zmínit. Možná záměrně.</p>
<p>„A jejich, ehm… kolega…“</p>
<p>„Superior Cyril,“ z gauče se mírně nadzvedl drobný chlapík s hrubými rysy sedící trochu stranou. Byl oděný v černém kompletu – saku, kalhotách a košili s typickým kolárkem na krku. „Být zástupce místního Tovaryšstva Ježíšova.“</p>
<p>Jinými slovy jezuita, přeložila si Klaudie. Taky plus minus domácí – i on totiž promluvil slovensky, přestože se silným cizím přízvukem. Nedokázala ale identifikovat jeho původ.</p>
<p>Klaudie si prsty zastrčila platinový přeliv za uši a pokusila se zakrýt nervozitu, kterou v ní vyvolaly upřené pohledy tří zástupců katolické církve. Nebylo to tak dávno, co muži odění v úplně totožném oblečení posílali ženy s jejími schopnostmi na hranici. A stejně, jako se za tu dobu nezměnilo jejich oblečení, se u mnoha z nich nezměnilo ani smýšlení.</p>
<p>O sympatiích kardinála Gorea ke starosvětským pořádkům ostatně slyšela na vlastní uši. Strach šel už z jeho vzhledu: krutá kuřecí očka, přísné obočí, dokonale oholená tvář, holá hlava. Hotový Mussolini. Už mu scházel jen vojenský kšilt a trojúhelník s orlem na rameni.</p>
<p>Slovenský poskok z Košic vedle něj vypadal skoro mírumilovně. Ale nejspíš to byl jen důsledek toho, že měl postavu rachitického baleťáka, zženštilé pohyby a jemný vysoko posazený hlas. Klaudie ho odhadla na příslušníka specifické kněžské menšiny se špatně skrývanými homosexuálními sklony a zákeřnou podvraťáckou povahou. Křivým úsměvem a pyšným poklepáváním prstů s rozsáhlou sbírkou prstenů zdobených drahými kameny jednoznačně nevzbuzoval dojem družného sympaťáka, který by s vámi kdykoli zaskočil na kolu.</p>
<p>Drobný jezuita Cyril byl z trochu jiného těsta. Vedle těch dvou vypadal jako chudý příbuzný – žádné šperky, mizerně ostříhané vlasy, zanedbaná péče o nehty, šedá myš, která si vědomě odsedla trochu stranou. Ani v jeho tváři ale nenašla očekávanou pokoru služebníka Božího, kterou by si vysloužil třeba jen nezávaznou nominaci na titul Mistr empatie.</p>
<p>Účastníci dražby si chvíli zamlkle měřili jeden druhého.</p>
<p>„Dá si někdo kávu?“ přerušil další trapnou pauzu Sam. „Coffee?“ dodal, když si uvědomil, že ne všichni přítomní rozumí jeho rodnému jazyku.</p>
<p>„Káva počká,“ řekl doktor Morávek. Česky. To, že americká angličtina je jeho každodenním jazykem, se ale nedalo přeslechnout. „Můžeme konečně vidět to, kvůli čemu jsme tady?“</p>
<p>„Samozřejmě. Hned jak přijde pan profesor,“ přikývl Samuel.</p>
<p>„A pan profesor je…?“</p>
<p>„Popravdě řečeno, už tu měl být… Nejspíše bude nahoře u sebe. Asi ještě dokončuje nějakou práci.“</p>
<p>Morávek se mnohomluvně zadíval na své náramkové hodinky. „Nemohl byste…“</p>
<p>Sam na něj chvíli nechápavě hleděl. „Ach, samozřejmě.“</p>
<p>Přistoupil k ústavnímu telefonu na ředitelově stole a vytočil profesorovu klapku. Zhruba patnáct vteřin stál nehybně se sluchátkem u ucha: „Pořád to zvoní,“ oznámil pak. Když telefon nikdo nezvedl ani po další čtvrtminutě, položil sluchátko na místo. „Ehm… Asi bude nejlepší, když pro něj zaběhnu osobně. Možná je v některé z laboratoří,“ omluvně se na všechny usmál a vyšel na chodbu.</p>
<p>Ozvěna jeho spěšných kroků zaplnila schodiště a po chvíli zanikla kdesi na horním poschodí.</p>
<p>***</p>
<p>Pohledy profesorových hostů klouzaly po místnosti, náhodně se setkávaly a rozcházely.</p>
<p>Jen doktor Morávek upíral zamračený pohled výhradně na jediného člověka. Na Klaudiina společníka.</p>
<p>„Dovolíte otázku, pane…“</p>
<p>„Oz. Říkejte mi Oz, jako všichni.“</p>
<p>„Pane… hm, <emphasis>Ozi.</emphasis> Když jste zmínil pana Alice, měl jste na mysli <emphasis>toho</emphasis> pana Alice?“</p>
<p>Obchodní zástupce obdařil delegáta americké univerzity obligátním úsměvem.</p>
<p>„Na to, abych mohl odpovědět na vaši otázku, bych musel vědět, kterého pana Alice máte na mysli vy.“</p>
<p>Morávek se zhluboka nadechl. „Určitě ne Alice Coopera.“</p>
<p>„Všichni velmi dobře víme, <emphasis>kterého</emphasis> pana Alice má doktor Morávek na mysli,“ zapojil se do hovoru kardinálův asistent.</p>
<p>Oz byl chvíli zticha.</p>
<p>„Tak dobře,“ ukázal nakonec dlaně. „Pravděpodobně se bavíme o tomtéž muži.“ Tón jeho hlasu nasvědčoval tomu, že věc bere s naprostým klidem. Podle všeho byl na podobné útoky zvyklý.</p>
<p>Doktor Morávek se otočil ke kolegyni Adamsové a chvíli si něco vzrušeně šeptali. Anglicky. Pak se znovu obrátil k Ozovi.</p>
<p>„Většina z nás je tu na přímé pozvání pana profesora. Smím se zeptat, jak jste se o setkání dozvěděl vy?“</p>
<p>„Jak se říká – máme své zdroje,“ pokrčil Oz rameny. „Jsem si ale jistý, že paní hraběnka coby majitelka nalezených stránek rukopisu nemá nic proti tomu, aby se diskuse o ceně draženého předmětu zúčastnil další nezávislý odborník.“</p>
<p>Agáta se široce usmála – v zorničkách se jí zaleskly symboly eura, v uších zaznělo cinkání registrační pokladny – a uznale přikývla.</p>
<p>„Nechápu, proč se do toho mícháte,“ rozohnil se Morávek. „Profesor nás ujistil, že hraběnka Pálfiová sdílí jeho názor, že univerzita v Yale coby vlastník zbytku rukopisu by měla mít přednostní odkupní právo na daný předmět. Díky naší univerzitní knihovně je Vojničův rukopis přístupný veřejnosti i odborníkům z celého světa. A tak by to mělo být i s jeho poslední částí. Nelíbí se mi představa, že by scházejících osmadvacet stran mělo skončit v soukromé sbírce nějakého… nějakého…“ Učitel se zhluboka nadechl.</p>
<p>„Doktore Morávku,“ přerušil ho Oz dříve, než stačil říct něco nepřístojného. „Pan Alice nemá nic proti tomu, aby dražený předmět skončil v Yale. Pan Alice chce prostě předejít tomu, aby nalezené stránky skončily v archivech Vatikánu.“</p>
<p>Na opačném konci místnosti hlasitě zašustily kněžské hábity. To jak se jejich majitelé zavrtěli na gauči.</p>
<p>„Při veškeré úctě,“ Morávek trochu zkrotí, ale pořád nevypadal přesvědčeně, „všichni známe pověst pana Alice. Dovolte, abych upřímně pochyboval o jeho čestných úmyslech.“</p>
<p>Klaudie si uvědomila, že k doktoru Morávkovi začíná pociťovat něco jako probouzející se sympatie. A téměř se začala stydět za to, že do místnosti vkročila jako Ozova spolupracovnice. Američan jí vzhledem a zanícením připomněl jednoho aktivistu, se kterým se před nějakou dobou setkala na protestu proti výstavbě soukromé skládky odpadu v chráněné krajinné oblasti a prožila s ním krátký transparentový románek. (On ji zaujal heslem „Neberte nám naše bobry!“, ona jeho sloganem „Čeští ptáci = národní bohatství!“)</p>
<p>„Možná na to máte právo,“ přikývl Oz. „Ale proč vás stejně hluboce neznepokojuje zájem tady bratrů od Ježíše?“</p>
<p>„Vyprošuji si invektivy na adresu Svatého stolce!“ zaprotestoval podrážděně mluvčí vatikánské delegace.</p>
<p>„Pan Alice je vášnivý sběratel,“ pokračoval nerušeně Oz (vždy věrný – jako Waylon Smiters panu Burnsovi – až za hrob). „Velmi se zajímá o všechny vzácné a tajemné věci. Jeho zájem o nalezené stránky rukopisu je pochopitelný. Dokázal byste mi ale vysvětlit, co dělá na obchodním setkání <emphasis>kardinál</emphasis>? Proč dílu nějakého neznámého alchymisty z patnáctého století věnuje takovou pozornost právě katolická církev?“</p>
<p>„Zapomínáte,“ upozornil ho kardinálův průvodce, „že rukopis byl po celá tři staletí ve vlastnictví bratrů jezuitů! Když už nic jiného, tak jezuité mají minimálně morální právo vyjádřit se k jeho osudu.“</p>
<p>„Jezuité možná,“ přiznal Oz. „Ale určitě ne inkvizice.“</p>
<p>Kardinál Gore svraštil čelo a hluboké vrásky mu vystoupily i po stranách úst. Narážce, přestože zazněla v jemu cizím jazyce, očividně porozuměl.</p>
<p>Klaudie náhle došla k přesvědčení, že je nejvyšší čas emoce v místnosti trochu uklidnit.</p>
<p>„Nemyslíte, pánové,“ řekla nevzrušeným tónem, „že se zbytečně dohadujete o něčem, co jsme ještě ani neviděli?“</p><empty-line /><empty-line /><empty-line /><p><strong>3.</strong></p>
<p>Když Rasťo nastupoval na místo IT specialisty v Archeologickém ústavu, představoval si, že jeho práce bude obnášet plus minus správu sítě, pravidelné restarty zamrzlých počítačů nebo switchů a občasné reinstalace rozsypaných systémů. Ani ve snu ho nenapadlo, že se z toho vyklube džob typu „holka pro všechno“.</p>
<p>Jako dneska. Místo toho, aby jako všichni normální zaměstnanci vypadl ve dvě odpoledne domů, musel kvůli chlapovi v montérkách, který přišel provést kontrolu elektroinstalace v budově, tvrdnout ve svém kanclu a čekat, až skončí, aby ho mohl vyprovodit.</p>
<p>Èas zabíjel tím, že si online spustil nějakou předpotopní verzi Duke Nukema a zběsile střílel po všem, co se mu mihlo před virtuálním zaměřovačem.</p>
<p>Kolem půl páté se na chodbě u jeho dveří ozval zvonek.</p>
<p>Rasťo ho ignoroval. Nikoho dalšího nečekal. Pravděpodobně to byli nějací lidé, kteří přišli na profesorovo soukromé setkání v ředitelně a prostě zmáčkli nesprávné tlačítko.</p>
<p>Po chvíli se ale zvonek ozval znovu. A pak ještě jednou.</p>
<p>„Čert aby to…,“ zaklel Rasťo, pauznul hru, hodil na sebe větrovku a vyšel z pracovny. Protože seděl v přízemí, do vstupního vestibulu to neměl daleko.</p>
<p>Za skleněnou výplní vchodových dveří stál vysoký chlap v kožené bundě, tričku a džínách, s rozcuchanými vlasy a otevřenou krabicí od pizzy v rukou. Právě se chystal strčit si jeden z kouřících trojúhelníků do úst.</p>
<p>Rasťo vylovil z kapsy svazek klíčů a odemkl dveře.</p>
<p>„Hledáte někoho?“</p>
<p>Chlap nasadil nevinný úsměv a nenápadně položil kousek pizzy zpátky do krabice.</p>
<p>„Ano. Doktora Kovára.“</p>
<p>„Stiskl jste nesprávný zvonek.“</p>
<p>Felix Jonáš se chystal výčitku okomentovat ryzí slovenštinou, ale na okamžik se zarazil. Vzpomněl si na všechny ty slovenské Pražáky, kteří <emphasis>mluvili</emphasis> česky a byli skálopevně přesvědčení o tom, že jim to jde tak skvěle, že jejich původ není vůbec poznat, a uvědomil si, že použít svou rodnou řeč bude asi přece jen méně podezřelé. Pizzu přece může roznášet kdekdo.</p>
<p>„Nikdo mi neotevíral. Tak jsem začal zkoušet zvonky jeden za druhým…“</p>
<p>„Je pátek odpoledne. Divíte se?“</p>
<p>Felix jen pokrčil rameny. „My děláme roznášku každý den. Často i po půlnoci.“</p>
<p>„Určitě si doktor Kovár objednal pizzu na tuhle adresu?“</p>
<p>Felix otočil pizzu tak, aby lépe viděl na bloček, který byl sponkou připevněný k jejímu okraji. Na spodní části bločku byla rukou napsaná adresa. (Samozřejmě Felixovou rukou.)</p>
<p>„Branislav Kovár, Akademická 2,“ přečetl nahlas.</p>
<p>„Hm, myslel jsem, že Braňo je už doma,“ zamumlal Rasťo napůl pro sebe. „OK. Tak pojďte dovnitř. Zavedu vás k jeho kanceláři.“</p>
<p>Felix se široce usmál, z vlasů si smetl sněhové vločky, vstoupil do budovy a Rasťo za ním zamkl.</p>
<p>Společně prošli spletitými chodbami přízemí do levého křídla trojbloku a tam nastoupili do výtahu.</p>
<p>***</p>
<p>Útroby betonové obludy, postavené někdy během poslední budovatelské vlny pozdního socialismu, byly tmavé a chladné.</p>
<p>Felixovo očekávání, že se konečně zahřeje, se tedy prozatím nenaplnilo.</p>
<p>Architekt projektoval všechny tři bloky tak, že funkční prvky včetně schodišť a výtahů umístil do šachet v jejich středech a na každém patře je obkroužil kruhovou chodbou, ze které se dalo dostat k jednotlivým pracovištím. S možností využití přirozeného osvětlení v těchto prostorách se samozřejmě příliš netrápil. Elektřina byla v té době levná.</p>
<p>Kancelář doktora Kovára se nacházela ve druhém patře, vpravo od výtahu. A byla – díky bohu – zamčená.</p>
<p>Felix se v duchu obdaroval novým DVD přehrávačem za to, že ze seznamu jmen u vchodu nezvolil náhodným výběrem někoho, kdo byl pořád v práci. Pokusit se prodat pizzu člověku, který si ji neobjednal, a následně se přes něj dostávat do budovy, by byl mnohem tvrdší oříšek.</p>
<p>Ochotný Rasťo navrhl, že by mohli prohlédnout i okolní laborky. Udělali to, ale nikoho nenašli ani tam. Zkusili doktora Kovára hledat taky u jeho kolegů, ale se stejným výsledkem.</p>
<p>V celé chodbě narazili na jediné odemčené dveře. Podle jmenovky za nimi byla pracovna nějakého doktoranda. I ta ale byla prázdná.</p>
<p>Když Rasťo nahlédl dovnitř, stál Felix těsně za ním. Přes Rasťovo rameno letmým pohledem přelétl strohé zařízení místnosti – kancelářský stůl zastlaný papíry, zastaralé PC, skříň na oblečení a dvě knihovny plné knih, encyklopedií a šanonů. Nuda. Jediné, co aspoň trochu zcivilňovalo tohle seriózní vědecké prostředí, byl plakát s Elvisem Presleym na zdi.</p>
<p>„To mě podrž,“ ušklíbl se. „V Nitře ještě žijí nějací Elvisovi fanoušci?“</p>
<p>„Jeden určitě,“ zasmál se i Rasťo. „Náš kolega Sam. Poslyšte, nevolal vám náhodou on? Ten je určitě v práci. V ředitelně má nějakou pracovní schůzku.“</p>
<p>Felix brnkl ukazovákem do bločku a zavrtěl hlavou. „Ne, mám tu Kovára.“</p>
<p>„No, je mi líto,“ rozhodil Rasťo rukama. „Doktor Kovár na tu objednávku nejspíš zapomněl. Anebo na vás prostě nevydržel čekat.“</p>
<p>„Stane se,“ přikývl Felix. A zhluboka si povzdechl.</p>
<p>Chvíli jen tak mlčky stáli na chodbě.</p>
<p>„Co s tím teď?“ otevřel Felix krabici s pizzou. „Pomalu vychladla. Nechceš ji ty?“</p>
<p>Už ve výtahu zaregistroval, že v Rasťově břiše se čas od času ozve zaskřehotání žab. Otočil krabici k mladíkovi a pozoroval jeho reakci. Nemýlil se. V Rasťových očích se objevil nefalšovaný hlad.</p>
<p>„S čím to je?“</p>
<p>„Quatro formaggi.“</p>
<p>„Kolik?“</p>
<p>„Šest čtyřicet.“</p>
<p>„Fíha. To je dost. Jsem tu na poloviční úvazek.“</p>
<p>Felix zahrál ještě jeden těžký povzdech, ale v duchu už se šklebil.</p>
<p>„Tak tři eura. Může být? Ať mám aspoň na benzín.“</p>
<p>„OK,“ přikývl Rasťo. „Pojďme dolů ke mně. Tam mám peníze. A mikrovlnku.“</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>4.</strong></p>
<p>Hosté v ředitelně mlčeli.</p>
<p>Pohledy upírali do země nebo do oken – i když za nimi nebylo skoro nic vidět – a čekali.</p>
<p>Venku zuřila vánice. Před pár minutami se zvedl prudký vítr a siluety stromů za plastovým sklem, na kterém se pomalu usazovala námraza, se v divokém tanci kymácely ze strany na stranu.</p>
<p>Ticho přerušil až Samuelův příchod. Profesorův asistent vstoupil do místnosti s ustaraným výrazem v obličeji.</p>
<p>„Pan profesor…,“ na chvíli zaváhal, „… promiňte, ale nevím, kde je. Není ani ve své kanceláři ani v laboratoři ani v knihovně… A nenechal žádný vzkaz. Nevím. Možná si jen odběhl něco koupit a cosi ho zdrželo…“</p>
<p>Všichni na něj upřeli nevěřícné pohledy.</p>
<p>„Máte na něj mobil?“ položil doktor Morávek věcnou otázku.</p>
<p>„Ano.“</p>
<p>„Takže?“</p>
<p>„Aha, jistě,“ zareagoval Sam trochu podrážděně na jeho komandování. Vytáhl z kapsy Nokii a přitiskl si ji k uchu. Po chvíli ji ale zase schoval. „Nezvedá to.“</p>
<p>V místnosti se náhle rozproudil živý hovor. Byl plný znepokojení.</p>
<p>„Ale to nic neznamená,“ zvedl Sam pohotově ruce na znamení klidu. „Víte, pan profesor mobil příliš často nepoužívá. Možná ho někam založil. Zkusím mu zavolat ještě domů, na pevnou linku…“</p>
<p>Hlasy se utišily. Ale jen velmi pomalu. A vůbec ne úplně.</p>
<p>Samuel znovu přistoupil k ředitelovu stolu a mírně roztřesenou rukou se natáhl po druhém telefonu.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>5.</strong></p>
<p>Felix stál ve dveřích, opíral se ramenem o zárubeň a prohlížel si Rasťovu kancelář. Nebo přesněji předělaný kamrlík na košťata, který místní IT specialista pojmenoval tímto honosným názvem. Dovnitř raději nešel, protože měl pocit, že kdyby to udělal, mohl by si to mladík nesprávně vyložit jako pokus o intimní sblížení.</p>
<p>„Tahle budova…,“ prohodil jakoby mimochodem, když Rasťo dával vychladlou pizzu do mikrovlnky. „Mám z ní takový nějaký… <emphasis>divný pocit.“</emphasis></p>
<p>Na rozdíl od většiny toho, co doteď řekl, to nebyl úplný výmysl. Za mírně stísňujícím dojmem, který v něm vyvolávaly studené tmavé chodby, zachytil Felix svým citlivým radarem ještě něco dalšího. Něco plíživě znepokojivého. Něco, co mohlo souviset s tajemnou značkou na mapě magických míst.</p>
<p>„To má hodně lidí,“ usmál se Rasťo. „Říká se, že tu straší.“</p>
<p>„Straší?“</p>
<p>„Jo. Duch nitranského kata. V depozitáři máme jeho meč.“</p>
<p>„Fakt? Už jsi ho viděl?“</p>
<p>„Ten meč?“</p>
<p>„Ne, ducha.“</p>
<p>Rasťo se jen hlasitě zasmál.</p>
<p>Sedl si na jedinou židli v místnosti, intenzivně si promnul dlaně a otočením knoflíku zvýšil výkon ošoupaného ohřívače s nálepkou <emphasis>Wall-e</emphasis> na boku. Škvírami kolem podlouhlého vyklápěcího okna začalo pořádně profukovat. Venku musely živly rozpoutat hotové peklo.</p>
<p>Felix se usmál také.</p>
<p>„Tahle budova – byl v ní od začátku ústav?“</p>
<p>„Asi jo,“ pokrčil Rasťo rameny.</p>
<p>„Jsi z Nitry?“</p>
<p>„Jsem.“</p>
<p>„Nevíš náhodou, co tu bylo předtím?“</p>
<p>Felix si při prohlížení mapy lokality všiml, že se budova nachází v poměrně málo zastavěné části města. V oblasti bylo několik parků a přímo za jihozápadním okrajem areálu ústavu dokonce obrovská botanická zahrada.</p>
<p>„Netuším,“ zavrtěl Rasťo hlavou. „Musel byste se zeptat starších kolegů… Kam tím míříte?“</p>
<p>„No… Zajímalo by mě, jestli tady – okolo,“ zakroužil Felix rukou, „náhodou nebylo nějaké místo se zvláštní historií.“</p>
<p>„Myslíte jako indiánské pohřebiště?“</p>
<p>Chlap ve dveřích se pobaveně zašklebil.</p>
<p>„Tak to fakt netuším,“ řekl Rasťo a otočil se k počítači. „Věříte na tyhle blbosti?“</p>
<p>„Hm. Možná víc, než bych chtěl. A ty?“</p>
<p>„Vůbec,“ odpověděl IT specialista rezolutně. Když mu ale zrak padl na obrazovku monitoru s pauznutým Duke Nukemem, který se právě pokoušel dostat do zaměřovače nějakou démonickou příšeru, trochu se poopravil. „Teda… Řekněme, že možná trošičku. Ale fakt jenom málo.“</p>
<p>Felix se chtěl ještě na něco zeptat, ale přerušila ho mikrovlnka.</p>
<p><emphasis>Cink.</emphasis></p>
<p>Rasťo nedočkavě vyskočil ze židle a položil horkou pizzu na stůl.</p>
<p>„Dáte si kousek?“ nabídl falešnému poslíčkovi. „Jestli nespěcháte. Celou ji stejně sám nezvládnu.“</p>
<p>Felix se podíval na hodinky. Času měl víc než dost. A s hladem na tom byl dost podobně jako Rasťo. Mladík si toho očividně všiml. Navíc, teplé sousto…</p>
<p>Než ale stačil otevřít ústa a říct <emphasis>ano,</emphasis> ozvalo se mu za zády – ze vzdáleného konce chodby – hlasité zařinčení.</p>
<p>Znělo to, jako by někdo kopl do vchodových dveří a hlasitě při tom zaklel.</p>
<p>Zařinčení se vzápětí opakovalo. A pak ještě jednou. A znovu.</p>
<p>„Co k čertu zase…,“ zabručel Rasťo s plnými ústy a znepokojeně vstal ze židle.</p>
<p>***</p>
<p>Pár desítek kroků rychlé chůze a oba byli znovu ve vestibulu budovy.</p>
<p>Rasťo upřel udivený pohled na postaršího chlapa v zimním kabátu, stojícího čelem k vchodovým dveřím. Zevnitř.</p>
<p>„Stalo se něco, docente Kmetko?“</p>
<p>Docent se pomalu otočil.</p>
<p>„Dveře se to – nedají odemknout,“ zabručel hlubokým medvědím hlasem.</p>
<p>Ten hlas seděl k chlapovi úplně dokonale. Felix smekl pomyslný klobouk před jeho úctyhodnými rozměry. Docent patřil k lidem, kteří si boty a oblečení kupují jen jednou za čas – většinou za nimi totiž musejí jezdit do specializovaných obchodů. Měl už svůj věk, jak naznačovaly řídnoucí vlasy na místě budoucí pleše, ale nebylo pochyb, že je pořád ještě při síle. Felix byl rád, že před chvílí nestál na místě vzdorujících dveří.</p>
<p>„Použil jste správný klíč?“ zamračil se Rasťo a došel těsně k docentovi. Očividně k němu nechoval žádné přehnané sympatie. Docent natáhl ruku a podal mu umělohmotnou dětskou karabinku s jediným odemykacím nástrojem. Náklonnost byla vzájemná. Rasťo klíč vzal a strčil do zámku. Vklouzl hladce. Zjevně ale nešel otočit.</p>
<p>„Zkusím svůj,“ vrátil karabinku docentovi, vytáhl vlastní svazek klíčů a pokusil se najít ten, kterým před pár minutami otevíral Felixovi.</p>
<p>Neuvěřitelné, jak <emphasis>moc</emphasis> stačilo venku za tu chvíli přituhnout. Ledový dech větru mezitím pokryl uměleckými vzory úplně celou výplň dveří a učinil ji téměř dokonale neprůhlednou. Chumelenice za dveřmi se tak dala skoro jen tušit. A ve vestibulu se díky tomu pořádně setmělo.</p>
<p>Felix přistoupil k vypínači a rozsvítil Rasťovi světlo.</p>
<p>Ústavní holka pro všechno konečně našla, co hledala, a zase se sklonila k zámku.</p>
<p>Felix si vychutnával přítomnost žluté záře z klasické žárovky. Trochu rozptýlila jeho nepříjemné pocity. I když…</p>
<p>Na chvíli znehybněl a zaposlouchal se do zvuků mrazem sevřené budovy. Připadalo mu totiž, že někde v hloubi chodeb zaslechl podivnou kvílivou melodii. Ozvalo se to ještě na okamžik, ale vzápětí to bylo pryč. Možná meluzína ve ventilaci. Pokrčil rameny. Předběžně se rozhodl, že z objektivních příčin nebude kvůli jedné divné značce na mapě za každým zašramocením hledat působení nadpřirozených sil. Zůstal ale obezřetný.</p>
<p>„Něco s tím zámkem fakt je,“ řekl Rasťo. Lomcoval klíčem ze strany na stranu, jemně i hrubě, ale ať dělal, co chtěl, nedokázal ho pootočit ani o milimetr. „Vypadá to, že úplně zamrzl.“</p>
<p>„Můžu?“ nabídl se Felix, přistoupil ke dveřím a vystřídal ho v trápení.</p>
<p>„Říkal jsem vám to,“ zabručel Kmetko. „No nic. Vy se trapte. Já nemám čas. Jdu zkusit vchod od ekologů.“</p>
<p>Otočil se a kymácivým krokem odpochodoval do stínů budovy.</p>
<p>Rasťo ho vyprovodil krátkým kývnutím.</p>
<p>Felix musel uznat, že ani jeden z mužů nelhal. Zámek byl úplně tuhý. Na chvíli si k němu klekl a důkladně si ho prohlédl. Žádné divné pokřivení, žádný cizí předmět. Možná opravdu zamrzl.</p>
<p>„Mohli bychom to zkusit nějak zahřát,“ navrhl.</p>
<p>„Souhlasím,“ přikývl IT specialista. „Máte zapalovač?“</p>
<p>„Plamenem ne, poškodili bychom plastový rám dveří.“</p>
<p>„A co horkou vodou?“</p>
<p>„Lepší.“</p>
<p>„Za rohem je kuchyňka. S rychlovarnou konvicí.“</p>
<p>***</p>
<p>Kuchyňka byla opravdu blízko – na stejné chodbě, kterou sem přišli.</p>
<p>Rasťo naplnil rychlovarnou konvici vodou z vodovodu a postavil ji na patici. Byl to šetrný ekologický model (to máte tak, když se o budovu dělíte s poradci zelených teroristů), takže než se voda ohřála, zemřelo třicet lidí. Na rakovinu.</p>
<p>Felix se opřel o okraj dřezu a čekal. Čas si krátil prohlížením ledových květinových vzorů na kuchyňském okně. Rasťo mezitím prohlížel skříňky nad linkou.</p>
<p>„Možná nám pomůže i tohle,“ vytáhl z jedné z nich láhev slunečnicového oleje.</p>
<p>Felix přikývl. Nejraději by se vrátil zpátky k pizze.</p>
<p>Zároveň se závěrečným zabubláním konvice se z chodby ozvaly těžké kolébavé kroky.</p>
<p>„Tady jste,“ zahřměl Kmetkův baryton a jeho obrovská postava se nasoukala do úzké kuchyňky.</p>
<p>Oba muži překvapeně vzhlédli.</p>
<p>„Přišel jsem vám říct – nejdou otevřít ani druhé dveře.“</p>
<p>Felix se zamračeně odlepil od dřezu. To nebyla dobrá zpráva.</p>
<p>„Někdo si z nás asi to – střílí,“ dodal Kmetko. „Ale já na to prdím. Vylezu ven oknem. A vy za mnou zavřete.“</p>
<p>Protlačil se kolem Rasťa a Felixe na druhou stranu místnosti, uchopil kličku na kuchyňském okně a jemně s ní zapáčil.</p>
<p>Nepohnula se. Tak zapáčil víc. Zlomená klička mu zůstala v ruce. Udiveně se na ni podíval. Potom svraštil čelo, odhodil ji na zem, svými obrovskými tlapami uchopil okno přímo za rám a pořádně za ně potáhl.</p>
<p>Okno se ani nezachvělo.</p>
<p>Jestli to, že zamrzly všechny zámky v budově, nebyla dobrá zpráva, tak tohle bylo vysloveně zlé.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>6.</strong></p>
<p>V ředitelně to bzučelo jako v úlu. Skupinky hostů živě debatovaly a vrhaly vražedné pohledy po ostatních. Nervozita kulminovala.</p>
<p>Profesor to nezvedal ani na domácí lince.</p>
<p>Bezradný Sam stál u okna, ruce v kapsách, opřený o parapet, pohled zavrtaný do koberce.</p>
<p>Najednou se ozvalo klasické „nokiácké“ <emphasis>tiditúdu-tiditúdu-tiditúdudam.</emphasis></p>
<p>Sam sebou trhl, vytáhl z levé kapsy mobil a překvapeně se zadíval na jeho displej.</p>
<p>„To je on! Profesor!“ zvolal radostně.</p>
<p>Bzučení se okamžitě ztišilo. Všechny oči se upřely na něj.</p>
<p>Asistent přijal příchozí hovor a přitiskl mobil k uchu. Poslouchal a přikyvoval. A postupně znovu bledl.</p>
<p>Když položil hovor, slova se mu drala hrdlem opravdu jen velmi ztěžka.</p>
<p>„Pan… profesor vám všem vzkazuje, že… že se setkání <emphasis>ruší.</emphasis> Musel nutně odcestovat z Nitry.“</p>
<p>Profesorovým hostům hromadně poklesly čelisti. Vypadalo to, jako by někdo napříč místností nakreslil notovou osnovu. S úryvkem partitury <emphasis>Jako tele na vrata</emphasis> od Olympiku.</p>
<p>Jako první zalapala po dechu hraběnka Agáta: „Ale… ale… Takhle jsme se nedohodli!“</p>
<p>„To nemyslí vážně!“ vyskočil z křesla doktor Morávek.</p>
<p>Doktorka Adamsová na něj upřela pohled plný otazníků.</p>
<p>Kardinálův asistent už plynulou italštinou horlivě vysvětloval vatikánskému vyslanci náhlý zvrat v situaci.</p>
<p>„Vzkázal, kdy se vrátí?“ zeptala se Klaudie.</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Rozhodl se prodat stránky někomu jinému?“ vyzvídal Oz to nejdůležitější.</p>
<p>„Já… nevím.“</p>
<p>Sam stál na místě a tvářil se jako hromádka neštěstí.</p>
<p>Doktor Morávek – celý rudý v obličeji a s chlupy na bradě – obešel stůl a natáhl k němu ruku. „Dejte sem ten mobil!“</p>
<p>Profesorův asistent mu ho ochotně podal. Když ale viděl, jak Morávek ve vzteku bezhlavě tiskne náhodná tlačítka, raději si ho vzal zpátky.</p>
<p>„Počkejte, já vám ho vytočím…“</p>
<p>Konečně to začalo zvonit.</p>
<p>„Haló, haló?“ křičel Morávek do sluchátka skoro minutu. Ale na druhém konci mu hovor nikdo nebral.</p>
<p>Profesor evidentně řekl všechno, co chtěl.</p>
<p>Nescházelo mnoho a pedagog by byl mrštil nevinným telefonem o zem. Práce v americkém školství je očividně balzám na nervy.</p>
<p>Nakonec jakž takž ovládl svůj hněv, vrátil nokii majiteli a otočil se ke kolegyni.</p>
<p>Hosté pomalu vstávali a rozhořčeně se natahovali po svých věcech.</p>
<p>„To je skandál!“</p>
<p>Překřikovali se jeden přes druhého.</p>
<p>„Zažalujeme vás!“</p>
<p>Ke skandování se v davové psychóze přidala i hraběnka Pálfiová: „Za tohle někdo draze zaplatí!“</p>
<p>Všichni opouštěli ředitelnu a houfně se hrnuli ke schodišti.</p>
<p>***</p>
<p>Felix s Rastěm zrovna polévali zamrzlý rám kuchyňského okna horkou vodou z konvice a pokoušeli se ho vypáčit hliníkovými vidličkami, když se přízemím rozlehlo hlasité dupání stáda rozzuřených dražitelů. Překvapeně se ohlédli, okamžitě odložili všechno, co měli v rukou, a pohotově vyrazili do vestibulu.</p>
<p>U vstupních dveří ústavu se shromáždila početná skupinka lidí. Z jejího středu vystoupil mladík v kněžském hábitu.</p>
<p>„Vy tady pracujete?“</p>
<p>Rasťo reflexivně přikývl.</p>
<p>„Odemkněte to!“ přikázal ostrým tónem a ukázal na dveře.</p>
<p>Felix s Rastěm na sebe jen mlčky pohlédli. Ani jeden z nich se nepohnul. Dokonce ani docent Kmetko, který se přišoural hned za nimi, se neměl k tomu, aby projevil aspoň špetku ochoty.</p>
<p>„Tak bude to?!“</p>
<p>„Rádi bychom,“ řekl konečně Rasťo, „ale nejde to.“</p>
<p>„Kde je ten neschopný asistent?“ zakřičel někdo. „Na Slovensku snad slušnost nepřikazuje vyprovodit hosty až ke dveřím? To se mám vracet nahoru a dotáhnout ho sem za uši? Chceme odejít! Pusťte nás ven!“</p>
<p>„Opakuji, nejde to,“ zvýšil Rasťo hlas, aby ho slyšeli úplně všichni.</p>
<p>Profesorovi hosté ztichli a chvíli na něj nechápavě zírali. Felix si všiml, že na Ozově čele se objevilo pár drobných kapiček potu.</p>
<p>Rasťo udělal krok vpřed, zhluboka se nadechl a vysvětlil jim, co se děje. Podrobně popsal, jak dveře zkoušel odemknout různými klíči, jak se jejich zámek snažil promazat olejem a zahřát horkou vodou a jak nic z toho nepomohlo. Vložka zámku byla nadobro zaseknutá. A co bylo horší, rám dveří pravděpodobně přimrzl k zárubni.</p>
<p>„To není možné!“ řekl chlap s knírem a se silným americkým přízvukem. Přistoupil ke dveřím, popadl je za kliku a mohutně s nimi zalomcoval. „Klíč!“ natáhl ruku, když se nedostavil očekávaný účinek.</p>
<p>Rasťo mu ochotně podal svůj. Američan ho zastrčil do zámku a celé skupině v přímém přenosu předvedl totéž, co zkoušeli už tři muži před ním. Zhruba po dvou minutách své úsilí vzdal, rozzlobeně se opřel podrážkou o konstrukci vchodu a zkusil otevřít dveře násilím. Samozřejmě se mu to nepodařilo. Nevěřícně od nich odstoupil a s pobledlou tváří vrátil chrastící svazek Rasťovi.</p>
<p>Počet kapek na Ozově čele se zdvojnásobil. <emphasis>Aj aj.</emphasis></p>
<p>„Jen žádnou paniku!“ zvedl Felix ruce.</p>
<p>Hosté se rozhlédli jeden po druhém a vestibulem zašumělo několik vět ve čtyřech různých jazycích.</p>
<p>„Takže – jsme tu uvěznění?!“ shrnul kdosi.</p>
<p>„Hm… Ano.“</p>
<p>Oz prudce strčil do okolostojících a prodral se ven ze skupiny. Přeběhl k průchodu do budovy a tam se zmateně otáčel na všechny strany. Jako driblující basketbalista, který neví, komu přihrát. Pak zmizel kdesi v útrobách ústavu.</p>
<p>Všichni za ním udiveně hleděli.</p>
<p>„Klaustrofobie,“ vysvětlila Klaudie stručně.</p>
<p>Než to kdokoli stačil okomentovat, byl Oz zpátky.</p>
<p>Øítil se ke vchodovým dveřím s kancelářskou židlí nad hlavou. Pravděpodobně ji ukořistil v nedaleké kuchyňce. Lidé se poplašeně rozestoupili do stran a židle prudce dopadla do středu skleněné výplně dveří.</p>
<p>„To nemůžete! To je státní majetek!“ zakřičel na Oze docent Kmetko.</p>
<p>Zbytečně.</p>
<p>Na skle se objevilo několik prasklin. Výplň ale nepovolila. Oz se široce rozehnal a vší silou udeřil ještě jednou. Prasklin na skle přibylo, ale ani druhý úder nedoprovodilo očekávané tříštivé řinčení. Sklo zůstalo hladké jako… sklo.</p>
<p>Při třetím úderu se židle zlomila.</p>
<p>Oz její zbytky udýchaně pustil na zem a nevěřícně hleděl na zázračně nepoddajnou tabuli, pokrytou odshora až dolů hustou sítí prasklin. Bylo to neuvěřitelné, ale zdálo se, že i když ji rozmlátil na padrť, silná vrstva námrazy, která na ni byla nalepena zvenčí, ji držela pevně pohromadě.</p>
<p>Felixovi připadal ten jev nanejvýš zajímavý. Neslyšel, že by se něco podobného stávalo ani na Sibiři.</p>
<p>„Je – tu – někde – i – jiný – východ?“ protlačil hrdlem kněz.</p>
<p>„Dva. V každém z bočních bloků jeden,“ přikývl Rasťo.</p>
<p>Skupinka jako na povel udělala čelem vzad.</p>
<p>„Okamžitě nás tam zaveďte!“ zavelel služebník boží.</p>
<p>„Východ u ekologů jsem už zkoušel,“ zamumlal Kmetko, stále zamračeně hledící na dveře. „Ale možná budeme mít štěstí v béčku…“</p>
<p>„Tak šup, šup! Jeho Eminence má naspěch!“</p>
<p>Kardinál demonstrativně vytáhl mobil a svou vysokoobrátkovou italštinou se jeho prostřednictvím začal s někým hádat.</p>
<p>Kmetko přikývl a vykročil svým těžkým krokem do spleti chodeb. Návštěvníci jako husy vyrazili za ním. Rasťo chvíli váhal, ale nakonec se ke skupině taky přidal.</p>
<p>Felix, který po střízlivém zhodnocení příliš nevěřil v úspěch výpravy, se pokusil zastavit aspoň Oze. Ten mu ale úspěšně vyklouzl a – s nohou rozbité židle v ruce – upaloval za ostatními.</p>
<p>Ve vestibulu nakonec zůstali stát jen Felix s Klaudií.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>7.</strong></p>
<p>„Tak jak? Skončili jste nějak brzy,“ konstatoval Felix suše. Pořád hleděl do tmavých míst, odkud se ozývalo vzdalující se dupání nohou.</p>
<p>„Aukce se nekonala. Profesor je pryč. A rukopis očividně taky.“</p>
<p>„Vážně? <emphasis>Ts, ts.</emphasis> To pana Alice asi moc nepotěší.“</p>
<p>„Asi ne.“</p>
<p>„Ale zálohu nevracíme.“</p>
<p>„OK,“ zasmála se Klaudie a zašátrala v kapse kabátu po lesku na rty. „Ale i tak je to divné.“</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„Profesor je pryč. Majitelka je pořád tady.“</p>
<p>„Majitelka – to byla ta…“</p>
<p>„Jo, ta.“</p>
<p>„S těmi…“</p>
<p>„Přesně.“</p>
<p>„Hm. Co je na tom divného? Starý pán se prostě nechtěl dělit.“</p>
<p>„Možná. Ale proč potom celé tohle divadlo?“ Klaudie si obtáhla rty a začala vypočítávat: „Pozve lidi z poloviny světa. Samé zazobance. Dokonce i jednoho kardinála.“</p>
<p>„Ten chlap v čapce?“</p>
<p>„Jeho Eminence Tipper Gore. Připraví pro ně posezení s paní hraběnkou. Sám se ale nedostaví – žádný vzkaz, nezvedá telefon. Až nakonec, najednou, z ničeho nic zavolá svému asistentovi a sdělí mu, aby všem přítomným oznámil, že setkání se ruší, protože on musel <emphasis>nutně odcestovat z Nitry.“</emphasis></p>
<p>„Hm,“ zkroutil Felix ústa do zamyšlené grimasy. „Myslíš, že ho unesli?“</p>
<p>„Nevím. Ale někdo tu evidentně nehraje čistou hru.“</p>
<p>„Tak to bych prosil,“ souhlasil Felix, otočil se ke vchodovým dveřím a zamračeně se zahleděl na hustou změť prasklin. Po chvíli váhání se jí opatrně dotkl špičkami prstů. „Cítíš magii?“</p>
<p>Klaudie přikývla.</p>
<p>„Začínám chápat volbu pana Alice.“</p>
<p>„Já taky. Tušíš, co se tady děje?“</p>
<p>„Zatím ne,“ zavrtěl hlavou a sundal ruku ze skla. Pak si olízl konečky prstů, posypal je solí ze slánky, kterou měl v kapse, a ještě jednou pohyb zopakoval.</p>
<p>Rána, kterou od dveří dostal, mu skoro utrhla ruku v rameni.</p>
<p>„Kurva,“ zaklel, protřepal si brnící zápěstí, otřel sůl do kalhot a s respektem ustoupil zpátky ke Klaudii.</p>
<p>Oba se na chvíli zaposlouchali do zvuků, které k nim přicházely z budovy.</p>
<p>Prásknutí přechodových dveří. Podrážky pobíhající nahoru a dolů po poschodích. Opakované bušení do oken. Vysoké podpatky na schodišti. Medvědí tlapy na linoleu. Odevšad tlumené nadávky a hlasité pokřikování.</p>
<p>Jak Felix předpokládal, hostům se nepodařilo opustit budovu ani třetím východem.</p>
<p>Znovu zavrtěl hlavou, otočil se zpátky ke dveřím, přitiskl obličej těsně k vedlejší, nepoškozené výplni a zaclonil si ji ze stran rukama.</p>
<p>Umělecké výtvory nadopované tetičky Perinbaby byly tak silné, že přes ně nebylo skoro nic vidět. Vlevo vytušil kužel nedaleko stojící pouliční lampy a v dálce – tam, kde byla hlavní silnice – reflektory občas projíždějících aut. To bylo všechno.</p>
<p>Klaudie opřela podrážku kozačky o změť prasklin ve skle a zkusmo na ni zatlačila.</p>
<p>Jako beton.</p>
<p>„Podnikneme něco?“</p>
<p>„Co?“</p>
<p>Felix se odlepil od výplně a postavil se vedle ní.</p>
<p>Kdyby tu byl Vincenc a jeho ocelová pěst, měli by s vysokou pravděpodobností po problémech. Ale takhle…</p>
<p>„Nevím. Zkus je pořádně osolit.“</p>
<p>Felix ještě jednou sáhl po základní antimagické výbavě a z bezpečné vzdálenosti vrhl proti sklu několik dalších zrnek soli. Všechna se ale jen neškodně odrazila zpátky.</p>
<p>Možná by mohl vytáhnout zbraň a zkusit výplň rozstřílet.</p>
<p>Možná.</p>
<p>Nebo by mohl rovnou zjistit, jestli v ústavním depozitáři kromě katova meče náhodou neleží i funkční mušketa z napoleonských dob střílející půlpalcové olověné kule. Anebo – ještě lépe – nějaké menší dělo.</p>
<p>Ale obával se, že i kdyby tam nějakou nepravděpodobnou shodou okolností byly, nejspíš by nepomohlo ani to.</p>
<p>Kouzlo, které je uvěznilo v budově, bylo opravdu silné.</p>
<p>***</p>
<p>Několik lidí se pomalu vrátilo do vestibulu. Rasťo, docent Kmetko, jezuitský kněz, černovlasá univerzitní učitelka…</p>
<p>Všichni měli popelavé obličeje.</p>
<p>Ostatní se buď vydali zpátky do ředitelny, nebo to pořád nevzdávali, běhali po budově a dál neúspěšně testovali každý možný i nemožný průchod, kterým by se dokázali prodrat ven.</p>
<p>„To samé. Všude,“ konstatoval Rasťo a unaveně se opřel o desku s docházkovou knihou, „včetně únikového požárního východu.“</p>
<p>Felix chápavě pokýval hlavou. Nic jiného ani nečekal.</p>
<p>„Takový mráz,“ zabručela černovlasá návštěvnice z Yale anglicky a dlaněmi si intenzivně promnula ramena. „V životě jsem o něčem podobném neslyšela.“</p>
<p>Vzniklý stav viditelně připsala na vrub náhlé změně povětrnostních podmínek. Sladká nevědomost. Felix jí to každopádně neměl v plánu vymlouvat.</p>
<p>„Damned Europe,“ dodala po chvíli téměř neslyšně.</p>
<p>„Navrhuju zavolat hasiče,“ řekl Rasťo. „Možná by nás odsud dokázali vysekat.“</p>
<p>„Jsem pro,“ chytil se jeho návrhu Kmetko. „Ale!“ zvedl vzápětí prst. „Nejdříve někdo zavolá řediteli a zjistí, z čeho se zaplatí nový vchod. Já na to ze svého grantu nedám ani cent!“</p>
<p>Rasťo zpražil lakomého kolegu zamračeným pohledem. Kmetko mu pohled ochotně opětoval.</p>
<p>„Bolševiku,“ procedil mladík skrz zuby.</p>
<p>„Pankáči!“ vrátil mi invektivu docent.</p>
<p>„Donašeči!“</p>
<p>„Darmožroute!“</p>
<p>Felix pomalu začal chápat, odkud pramení jejich vzájemná nevraživost. Byla to prostě láska na první pohled.</p>
<p>Diskutéři ztichli a se založenýma rukama se otočili zády jeden k druhému.</p>
<p>Uši přítomných znovu zaplnila směsice chaotických zvuků přicházejících z budovy.</p>
<p>Vzápětí se do dupání nohou přimíchalo něco nového.</p>
<p>Hudba.</p>
<p>Všichni přítomní zaujatě zvedli hlavy.</p>
<p>Chladná kvílivá melodie, kterou Felix před několika minutami pokládal za meluzínu. Byla tu zase. Tentokrát ale s jasnějšími konturami a podpořená… <emphasis>rytmem.</emphasis></p>
<p>Pomalým, těžkým a naléhavě neúprosným.</p>
<p>Dum… dum… dududum… dum… dududum…</p>
<p>Sled skřípavých, místy téměř disharmonických tónů se s ozvěnou zvolna nesl vzduchem. Felixovi to připomnělo jednu z těch uhrančivých pochmurných skladeb raných Black Sabbath, bez kterých se neobešla žádná černá mše moderních vyznavačů prznění koz.</p>
<p>„A tohle je co?“ pozvedl docent Kmetko huňaté obočí.</p>
<p>„Něčí zvonění na mobilu?“ pokusil se uhádnout Rasťo.</p>
<p>Felix s Klaudií si vyměnili pohledy.</p>
<p>Pokud ano, dotyčný ho měl nastavené opravdu <emphasis>hlasitě.</emphasis></p>
<p>Felix si všiml, že hudba na všechny přítomné zapůsobila silně znepokojivě. Nejsilněji asi na jezuitu. Ten úplně znehybněl. Jen co zaslechl její první tóny, zatvářil se, jako by se před ním zjevil samotný Lucifer, a za bílý kolárek mu začal proudem stékat pot.</p>
<p>Hudba ztichla stejně rychle, jako se objevila – náhle se rozplynula do tichého, téměř neslyšného šumění.</p>
<p>Asi vteřinu poté zhaslo ve vestibulu světlo.</p>
<p>***</p>
<p>„Doprdele,“ zaklel Rasťo.</p>
<p>Ve tmě, která nastala, nebylo vidět ani na špičku nosu.</p>
<p>„Co?“ zeptal se ženský hlas.</p>
<p>„Stahoval jsem nového Doctora Who.“</p>
<p>„Doktora…“</p>
<p>„Jeden seriál,“ dodal, když si uvědomil, že většina přítomných pravděpodobně netuší, o čem mluví. „Žádný strach. To budou pojistky. Vypadávají každou chvíli.“</p>
<p>Felix se rozhlédl. Zhasla i žárovka v přilehlé chodbě. Jediným zdrojem světla široko daleko byla pouliční lampa venku na parkovišti. Její světlo se ale skrz sklo dveří probíjelo jen hodně ztěžka.</p>
<p>Chvíli trvalo, než si oči zvykly a v temnotě znovu dokázaly rozeznat siluety přítomných.</p>
<p>„Jističe jsou u výtahů. Hned to nahodím.“ Rasťo vytáhl z kapsy mobil a září displeje si posvítil na zem pod nohama.</p>
<p>***</p>
<p>Felix se k němu automaticky připojil.</p>
<p>Nelíbilo se mu to. Vůbec. Nejdřív dveře, pak hudba… A teď <emphasis>pojistky.</emphasis> Příliš mnoho divných věcí naráz.</p>
<p>Společně vyrazili napříč přízemím.</p>
<p>Rasťo neprotestoval. Dva mobily dají vždycky víc světla než jeden. I když…</p>
<p>„Kdo to sem dopr…“</p>
<p>… pokud oběma míříte na podlahu, může se stát, že předměty nacházející se nad úrovní vašeho hrudníku – jako například zubaté listy pokojové palmy zákeřně vyčnívající za rohem – stejně uniknou vaší pozornosti.</p>
<p>Rasťo si se zavrčením promnul poškrábaný nos a pokračoval v chůzi.</p>
<p>„Tady to je,“ zastavil se nakonec před plechovými dvířky zasazenými přímo do zdi asi pět metrů vpravo od výtahu. „Můžete…?“</p>
<p>Felix mu zblízka posvítil na zámek.</p>
<p>„Díky.“</p>
<p>Rasťo špičkami prstů uchopil otočný kolíček a pokusil se s ním pohnout. Mírně se zakýval, ale otočit jím nešlo.</p>
<p>Oba muži dlaněmi zatlačili na plech těsně u rámu, aby jazýček získal trochu volnosti v drážce, jenže nepomohlo ani to.</p>
<p>„Hm. Potřebovali bychom nástrčkový klíč.“</p>
<p>Felix jen přikývl. Nebylo nutné dodávat, že nic takového s sebou nemá. Sáhl do kapsy, vytáhl z ní svazek cinkajícího železa a zaútočil na kolíček pomocí dvou klasických „fabek“. Také bez úspěchu.</p>
<p>„Člověk aby dnes nevycházel z domu bez zámečnického kurzu,“ zabručel Rasťo. „Pojďme ke mně do kanclu. Možná tam najdeme něco vhodnějšího, čím bychom to dokázali otevřít.“</p>
<p>Felix lepší nápad neměl.</p>
<p>Vyrazili k Rasťovu brlohu.</p>
<p>Ještě předtím si ale na mobilech nastavili maximální časový limit osvětlení, aby jim tak často nezhasínaly displeje. Za chůze se zamračeně rozhlíželi kolem sebe.</p>
<p>„Opravdu tu často míváte takové výpadky?“</p>
<p>„To víte,“ rozhodil Rasťo rukama, „staré vedení, žádné prachy na renovaci…“</p>
<p>Felix chápavě přikývl, ale za svraštělým čelem se nedokázal zbavit obrazu devíticípé pečetě označující blíže neurčenou anomálii spojenou s působením magie.</p>
<p>„Váš šéf už bude asi pořádně nervózní z toho, kde jste.“</p>
<p>„To bude,“ usmál se Felix. „Každou chvíli čekám výhružný telefonát,“ dodal žoviálním tónem.</p>
<p>Felix se rozhodl, že se bude tvářit, že si neplánovanou pauzu uprostřed šichty prostě užívá. Infiltrace v inkognito přestrojení mu nikdy moc nešly, ale v roli flákačského poslíčka se cítil skoro jako ryba ve vodě. Dokonce ho napadlo, že někdy v budoucnu by si mohl střihnout roznášku pizzy jako bokovku. Ale tyhle myšlenky možná pramenily jen z toho, že měl rád italskou kuchyni.</p>
<p>***</p>
<p>Nasoukat se ve dvojici – navíc potmě – do Rasťovy mikropracovny byl krok, před kterým oba na okamžik zaváhali. Ale nakonec ho – vzhledem k nezbytnosti – udělali.</p>
<p>Rasťo se začal přehrabovat ve svých šuplících a Felix mu shora svítil na ruce.</p>
<p>Nástrčkový klíč samozřejmě nebyl součástí jeho IT vercajku. Působil by tam pravděpodobně stejně nepatřičně jako třeba kladivo nebo pilka na dřevo. Ale hned vedle – v hromadě zesnulých hardwarových součástek z vyřazených počítačů – se našlo několik věcí, které se daly, při troše fantazie, považovat za „alternativní nástroje“.</p>
<p>Byl tam například jeden starý rám na pevné disky. Stačilo ho několika údery o roh stolu mírně upravit, a hotovo – mohli se vrátit zpátky ke skříni s jističi.</p>
<p>Na kolíček zámku sedl – po závěrečném doladění páčením o madlo výtahu – jako ulitý a plechová dvířka se konečně otevřela.</p>
<p>„Tamtadadám…“</p>
<p>Felix s Rastěm se společně vrhli na jističe.</p>
<p>Klik-klak. Klik-klak. Klik-klak. Zkoušeli jeden za druhým.</p>
<p>Zatím žádný „vyhozený“.</p>
<p>Klik-klak. Klik-klak.</p>
<p>Prošli je všechny. Řadu za řadou. A pak znovu.</p>
<p>Ale v přízemí přesto zůstala tma.</p>
<p>***</p>
<p>„K čertu,“ zamračil se Rasťo a zklamaně skříňku zaklapl. „Ten výpadek se asi týká celé budovy.“</p>
<p>Felix se zhluboka nadechl. „Fajn. Tak pojďme zkontrolovat pojistky hlavní přípojky. Kde je?“</p>
<p>„To právě nevím. Takové věci řeší výhradně náš údržbář. Musíme mu zavolat.“</p>
<p>„Máš na něj číslo?“</p>
<p>„Já ne. Ale Marta – sekretářka určitě bude mít.“</p>
<p>„Je tady?“</p>
<p>„Je. Aspoň myslím…“</p>
<p>„Dobře,“ pokýval Felix hlavou a krátce se zamyslel. „Vypadá to, že tu většina z nás ztvrdne o něco déle, než plánovala. Pojďme nejdříve pro lidi, kteří jsou ve vestibulu. Zbytečně tam mrznou, je třeba odvést je někam do tepla.“</p>
<p>„Nejlepší bude zpátky do ředitelny,“ souhlasil Rasťo.</p>
<p>„Kamkoliv. Hlavně tam musíme nahnat úplně všechny, ať se tu potmě nezmrzačí.“</p>
<p>Rasťo znovu přikývl.</p>
<p>„A potom zavoláme tomu vašemu údržbáři.“</p>
<p>IT specialista ho povzbudivě poplácal po rameni. „Žádný strach. Je to šikovný chlap. Hned tu bude a určitě nás z toho vyseká!“</p>
<p>Felix se usmál. Rád by tomu věřil. Moc rád. Jenže pochyboval, že údržbář Archeologického ústavu má v brašně šperhák, který otevírá zakleté zámky.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>8.</strong></p>
<p>Počet navrátilců do vestibulu se mezitím zase o něco zvýšil.</p>
<p>Když všichni zapnuli své mobily, pagery a iPhony a vydali se k černému schodišti, vypadalo to jako menší lampionový průvod.</p>
<p>Ve dveřích ředitelny se dav srazil s mladíkem postiženým těžkou Elvisománií, přicházejícím odněkud zpoza rohu.</p>
<p>Felix určil diagnózu podle účesu. A domyslel si, že jde o doktoranda, jehož pracovnu viděl, když tu pobíhal s pizzou.</p>
<p>„Nazdar, Same,“ pozdravil ho Rasťo.</p>
<p>„Ahoj,“ kývl mu doktorand.</p>
<p>Rasťo odtáhl kolegu trochu stranou, aby zbytečně neblokovali vchod, a oba chvíli vášnivě diskutovali o tom, co se stalo za poslední půlhodinu.</p>
<p>„Hotová mezinárodní blamáž,“ zamračil se IT specialista.</p>
<p>Sam jen pokýval hlavou a jeho zrak poprvé spočinul na Felixovi, který na rozdíl od ostatních nepospíchal do ředitelny, ale zůstal na chvíli stát po Rasťově boku.</p>
<p>„Odpusťte, vy jste…?“</p>
<p>„La Marína. K vašim službám čtyřiadvacet hodin denně,“ zazubil se Felix a podal mu ruku.</p>
<p>„Poslíček s pizzou,“ vysvětlil Rasťo. „Uvízl tu s námi. Poslyš, Same, nevíš náhodou, kde jsou pojistky hlavní elektrické přípojky?“</p>
<p>„Ne, netuším. Ale…,“ na chvíli se zarazil, „nebude to vědět ten chlap, který přišel zkontrolovat elektroinstalaci?“</p>
<p>Rasťo na něj vytřeštil oči. Pak se zprudka plácl do čela: „Elektrikář! Jak jsem jenom mohl zapomenout?!“</p>
<p>Udělal čelem vzad a chvíli mobilem chaoticky plašil okolní stíny.</p>
<p>„Same, prosím tě,“ znovu naléhavě pohlédl kolegovi do očí, „brnkni našemu údržbáři. Marta na něho určitě má číslo. Ať okamžitě nakluše sem. A ať si s sebou vezme zámečnické nářadí. Já jdu hledat toho elektrikáře. Musí…,“ znovu obrátil pohled do chodby. „Měl by být… hm… někde v budově.“</p>
<p>***</p>
<p>Felix Rasťa tentokrát nenásledoval. Neměl náladu na další pobíhání po studených koridorech. Co ho momentálně zajímalo mnohem více, byli profesorovi hosté.</p>
<p><emphasis>Někdo tu nehraje čistou hru,</emphasis> připomněl si Klaudiina slova a vstoupil do místnosti.</p>
<p>V ředitelně nebylo o moc víc světla než dole ve vestibulu. Kromě tlumené záře pouličních lamp tu ale s tmou bojovaly i dvě obyčejné svíčky – jedna na konferenčním stolku, druhá na skříni. A hlavně – bylo tu teplo.</p>
<p>Konečně!</p>
<p>Většina hostů si už našla své místo.</p>
<p>Felix se posadil na židli u stěny, na které předtím seděl Oz, aby na ně měl dobrý výhled.</p>
<p>Oz židli stejně nepotřeboval. Už na tom byl o něco líp, ale ještě pořád nervózně pochodoval tam a zpátky po místnosti, natahoval si škrtící límec a každého opakovaně prosil, aby nezavíral dveře.</p>
<p>Středobodem pozornosti však nebyl on, ale Sam volající z telefonu na ředitelově stole ústavnímu údržbáři.</p>
<p>Všichni ho soustředěně poslouchali. Sekretářka – nervózně pokukující na hodinky na jednom konci gauče, jezuita – strnule sedící na druhém, Kmetko – rozvalený s koleny doširoka na ředitelské židli a bez ostychu se škrábající v rozkroku. Dokonce i kardinál Gore, přestože mu neměl kdo překládat. Jeho asistent se zatím neobjevil. Kde se zamotal, věděl v tuhle chvíli asi jen jeho nejvyšší šéf.</p>
<p>Pouze americká učitelka hleděla do kabelky na svém klíně a něco nerozhodně vytahovala a pak zase schovávala zpátky. Pravděpodobně cigarety.</p>
<p>Sam konečně položil sluchátko.</p>
<p>„Přijede za půl hodiny,“ oznámil všem. „Venku je psí počasí, takže to možná bude chvíli trvat. Ale určitě dorazí.“</p>
<p>Doktorka Adamsová, které také scházel tlumočník, vrhla zoufalý pohled na Klaudii, sedící vedle Felixe. Ta jí Samova slova přeložila do angličtiny. Tedy víceméně.</p>
<p>Profesorův asistent se omluvně usmál, opravil některé matoucí nepřesnosti, které vznikly Klaudiiným poměrně volným překladem (na tom, jestli by se údržbář v takovém nečase udělal nebo neudělal, v tuhle chvíli pravděpodobně zase tolik nezáleželo), a nesměle se doktorky zeptal, jestli si může sednout do křesla vedle ní. Rozpačitě přikývla. Samův poďobaný obličej nepatřil mezi ty, které by člověk toužil studovat příliš detailně.</p>
<p>Asi po minutě se ve dveřích znovu objevil Rasťo. Samozřejmě bez elektrikáře.</p>
<p>„Takhle potmě to nemá smysl,“ řekl mrzutě, vypnul mobil a s povzdechem dosedl na poslední volné místo v místnosti – na gauč mezi sekretářku a jezuitského kněze. „Než bych oběhl celý ústav…“</p>
<p>Ztichl uprostřed věty a upřel prázdný pohled na svíčku na stole.</p>
<p>Nezbývalo nic jiného než čekat.</p>
<p>A věřit v údržbářovy zázračné schopnosti.</p>
<p>***</p>
<p>Hned po Rasťově příchodu vytáhl svůj předpotopní dřevorubecký mobil docent Kmetko. Zatelefonoval mamince, že se opozdí na večeři. Z poměrně zmateného rozhovoru, který samozřejmě museli vyslechnout úplně všichni, bylo zřejmé, že mu neustále vypadával signál, takže v konečném důsledku matku ještě více vystrašil, než uklidnil. Nebylo na něm ale znát, že by si to uvědomoval.</p>
<p>Pak přišla první delší hluchá chvíle.</p>
<p>V tichu, které nastalo, se znovu ozvala tajemná melodie, přicházející kdoví odkud.</p>
<p>A zase ji provázely hromadné vyplašené pohledy, do střehu nastražené boltce, v němé otázce otevřená ústa…</p>
<p>Kupodivu ten, koho se teď hudba dotkla nejmíň, byl drobný jezuita. Jak byl předtím šokovaný, tak byl teď klidný. Dokonce se zlehka usmíval.</p>
<p>Felix, kterým rockový motiv taky nijak zvlášť nezamával, si ho zamračeně měřil.</p>
<p>Nízký, hranatý, trochu snědší – pravděpodobně (politicky korektním jazykem) s rumunskými kořeny, tmavé uhrančivé oči…</p>
<p>Na první pohled obyčejný kněz. A přece. Šestý smysl Felixovi říkal, že s ním něco není v pořádku. Změřil si ho ještě jednou a pohled se mu zastavil na sedačce. Ztuhl.</p>
<p>Ten chlap mohl měřit slabých sto šedesát centimetrů, v pase neměl žádnou výraznou pneumatiku, ale gauč se pod ním prohýbal, jako by vážil víc než dvě stě kilo!</p>
<p>Felix něco podobného neviděl poprvé. A moc dobře věděl, co to znamená.</p>
<p>Když znovu zvedl pohled, uvědomil si, že si ho jezuita taky prohlíží. Jejich zraky se setkaly.</p>
<p>Pohled bývalého agenta Inkvizice s pohledem démona.</p>
<p>Hostitel pekelného nájemníka se jemně usmál a nenápadně si přitiskl prst ke rtům. <emphasis>Pst!</emphasis> naznačil a spiklenecky mrkl. Zároveň se mu něco samovolně pohnulo pod kůží.</p>
<p>Felix se taky ušklíbl.</p>
<p>Mír.</p>
<p>Zatím…</p>
<p>Hm. Takže takhle. Nadechl se a znovu přelétl pohledem po ostatních přítomných. On s Klaudií zjevně nejsou jediní v téhle společnosti, kdo se vydává za někoho, kým ve skutečnosti není. Bůh ví, kdo ještě.</p>
<p>V době, kdy ve vzduchu visela hrozba blížící se války mezi mágy, antimágy, Inkvizicí a podsvětím ovládaným démonickými imigranty, si člověk musel dvakrát rozmyslet, s kým dobrovolně uzavře spojenectví a s kým alespoň pakt o neútočení. Felix se od svého odchodu z VVK snažil zůstat nestranným (nebo si alespoň zachovat zdání nestrannosti) a chtěl, aby to tak zůstalo, ať už se děje cokoli. Požadoval to dokonce i od svých lidí. I když s tím, popravdě řečeno, žádný zásadní problém nebyl. Nikoho z nich totiž v žádné důležité mocenské skupině ani nechtěli. Vždyť kdo by se zahazoval s labilní ekotelepatkou, zvrhlým nekromantem nebo násilnickým mágem se sklonem k těžké psychopatii? Tedy – kdo kromě Felixe?</p>
<p>Nit úvah mu přetrhlo klapání vysokých podpatků na chodbě.</p>
<p>Podívejme, kdo se vrací – majitelka dvou nádherných… Majitelka ztracených stran rukopisu. Felix zvedl koutky úst, ale vzápětí se zase zamračil.</p>
<p>To klapání postrádalo tradiční ráznost. Naopak. Bylo pomalé a jaksi… nemotorné.</p>
<p>***</p>
<p>V otevřených dveřích se zjevily siluety dvou lidí – první patřila hraběnce Agátě a druhá hostu s knírem a brýlemi. Tedy doktoru Morávkovi. On funěl jako lokomotiva a ona stála na vlastních nohou jen díky tomu, že ji vedl za rámě.</p>
<p>Felix – sedící nejblíže ke dveřím – se okamžitě postavil a přistrčil jí židli.</p>
<p>Hraběnka ztěžka dosedla na sedátko.</p>
<p>Ke dvojici přiskočili i Oz a Klaudie.</p>
<p>„Hraběnko, jste v pořádku?“ zajímala se starostlivě Klaudie.</p>
<p>V ženině popelavé tváři se objevil náznak úsměvu. <emphasis>Ano,</emphasis> pokývala hlavou a roztřesenou rukou zašátrala kolem sebe.</p>
<p>„Moje… moje kabelka…“</p>
<p>„Stalo se vám něco?“ vzal ji Oz za ramena. „Vypadáte, jako byste viděla ducha.“</p>
<p>Hraběnka přestala se šátráním, pomalu zvedla hlavu a vyvalila na něj své dokonale namalované oči.</p>
<p>„Proboha, jak to víte?“</p>
<p>***</p>
<p>„Vodu, doneste někdo vodu!“ zavelel Oz.</p>
<p>Rasťo pohotově vyskočil z gauče a odběhl do sekretariátu.</p>
<p>„Co se stalo?“</p>
<p>Hraběnka pořád němě třeštila oči.</p>
<p>„Našel jsem ji omdlelou na zemi,“ vysvětlil doktor Morávek. „Uprostřed chodby.“</p>
<p>Rasťo byl vzápětí zpátky. I se sklenicí minerálky. Všichni chvíli počkali, než se hraběnka napije a trochu se vzpamatuje z šoku.</p>
<p>„Řeknete nám, co jste viděla?“</p>
<p>„E…“ trochu se rozkašlala, ale přikývla. „Byl tam… Chlap.“</p>
<p>„Chlap,“ zopakoval Oz.</p>
<p>„Přízrak! Na hlavě… Na hlavě měl… Takovou špičatou věc,“ naznačila Agáta rukama.</p>
<p>„Kuklu?“ hádal Rasťo.</p>
<p>„Ano. A v ruce držel meč… Zkrvavený…“</p>
<p>Ticho. Podle svraštělých obočí se dalo poznat, že většina přítomných ta slova… No, řekněme, že se nad nimi pozastavila.</p>
<p>„Viděla jste… kata?“ zeptal se Sam nesměle.</p>
<p>„Kata?“ pohlédl na něj nechápavě doktor Morávek. „Jakého kata?“</p>
<p>Felix samozřejmě věděl, na co Sam naráží. Ale kousl se do jazyka. Nechal vysvětlení na domácích.</p>
<p>„Nitranského,“ odpověděla tiše Marta.</p>
<p>Všechny pohledy se otočily k ní.</p>
<p>„No…,“ odkašlala si. „Říká se, že v ústavu straší. Duch. Poprvé se objevil asi před deseti lety, těsně po tom, co náš bývalý ředitel přinesl do depozitáře jeho meč. Meč, kterým popravoval nitranský kat,“ dodala úplně po lopatě.</p>
<p>Oz se zamračil a znovu pohlédl hraběnce do očí. „Vy jste opravdu viděla <emphasis>ducha?“</emphasis></p>
<p>Hraběnka několikrát oduševněle přikývla.</p>
<p>„Ten chlap… vyšel z místnosti. Měl ten meč… a namířil ho na mě… Skoro jsem umřela strachem!“</p>
<p>„A potom?“</p>
<p>„Potom… nevím. Musela jsem… omdlít.“</p>
<p>***</p>
<p><emphasis>Duch. He. Paráda! Konečně něco zábavného! A srozumitelného…</emphasis></p>
<p>Felix se na chvíli otočil do tmy za zády a pak se mnohomluvně ušklíbl na Klaudii. Ta jen pohnula na stranu svou špičatou bradou a nakrčila čelo.</p>
<p>Lidé v hloučku se tvářili všelijak. Část vypadala vystrašeně, část skepticky, část nevěděla, co si má o hraběnčiných slovech myslet.</p>
<p>„Snad nevěříte na duchy!“ zasmál se nahlas Rasťo a vzal hraběnce prázdnou skleničku. „Dělám tu už skoro tři roky a žádného ducha jsem zatím nepotkal. Neberte to ve zlém, paní, ale nemohlo se vám to jen… hm…,“ ohleduplnost ho zastavila uprostřed věty.</p>
<p>„Viděla jsem ho, přísahám!“ zamračila se vdova a zvedla dva prsty, jako by chtěla skládat promoční slib.</p>
<p>„Vždyť já netvrdím, že tam nikdo nebyl. Ale <emphasis>duch?</emphasis> Nemohl to být třeba muž v červených montérkách s… s… hasákem?“</p>
<p>Monsignore Gore, stojící na okraji hloučku, zabrebentil italsky.</p>
<p>„Anebo asistent tady kardinála?“ podpořil Rasťa Oz.</p>
<p>Hraběnka se zamračila ještě víc a odvrátila pohled. Jako malé dítě.</p>
<p>Iniciativy se ujal doktor Morávek, trochu odtlačil Oze stranou, klekl si přímo před ni a vzal ji za obě ruce: „Zamyslete se, my lady. Věděla jste, že tu straší?“</p>
<p>Uražená maska mírně povolila. „Ano,“ přikývla.</p>
<p>„A slyšela jste i o duchovi nitranského kata?“</p>
<p>„Jo,“ sklopila dlouhatánské řasy. „Včera. Žertoval o něm… profesor.“</p>
<p>„Vidíte,“ poplácal ji Američan po ruce. „Podobné věci se stávají. Byla jste ve vypjaté situaci. Navíc skoro v úplné tmě. Někdo otevřel dveře a najednou se objevil přímo před vámi. Prostě jste si ho spojila s profesorovým vyprávěním.“</p>
<p>Hraběnka zahanbeně sešpulila rty, ale nedalo se říct, že by ji učitel úplně přesvědčil.</p>
<p>„Je to daleko? To místo, kde jste našel hraběnku?“ zeptal se Morávka Felix.</p>
<p>„O patro výš. Na jedné z chodeb spojujících hlavní koridory. Když se jde od centrálního schodiště k průchodu do vedlejšího bloku.“</p>
<p>Většina přítomných podvědomě zvedla hlavy ke stropu a napnula uši očekávajíc, že se odtamtud ozvou kroky neznámého zbloudilce. (Případně skutečného ducha.) Všude ale bylo ticho.</p>
<p>„Možná bychom ho měli jít hledat,“ navrhl Felix. „Ať je to, kdo chce.“ Nedočkavostí ho už začínala svrbět chodidla. Chtěl ducha vidět na vlastní oči.</p>
<p>„Máte pravdu,“ souhlasil Oz. „Co když taky omdlel? Nebo je zraněný? V téhle tmě se mu mohlo přihodit cokoli.“</p>
<p>„Jdu taky!“ IT specialista se chopil nové příležitosti najít svého ztraceného elektrikáře. „Marto, máme v ústavu nějaké pořádné baterky?“</p>
<p>„Neříkej mi Marto,“ zavrčela sekretářka. „Netykáme si. Pro tebe jsem inženýrka Havrilová! Nějaké baterky jsou možná ve skladu. Ve výbavě do terénu.“</p>
<p>„Dáte mi klíče?“</p>
<p>„Od skladu? Jenom s povolením pana ředitele.“</p>
<p>„To mu máme <emphasis>teď</emphasis> volat?“</p>
<p>„Interní nařízení.“</p>
<p>„Dobře,“ zvedl Rasťo ruce. „A co takhle další svíčky?“</p>
<p>Sekretářka se zamyslela. „Mám. Pár jich zbylo z posledních Vánoc.“</p>
<p>„Skvělé, sem s nimi!“</p>
<p>„Ještě někdo?“ otočil se Felix na lidi kolem sebe.</p>
<p>Kamenné tváře. Jeho odhodlání nebylo příliš nakažlivé. Opustit příjemné teplo ředitelny se očividně nechtělo nikomu.</p>
<p>„Já půjdu,“ řekl Oz. On jediný měl motivaci – očividně mu začínalo být v přeplněné místnosti těsno. Potřeboval zase trochu vzduchu a pohybu.</p>
<p>„Kolegyně?“ otočil se Oz na Klaudii.</p>
<p>Klaudie si povzdechla a přikývla. Dohoda pořád platí. Jsou tady proto, aby mu kryli záda.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>9.</strong></p>
<p>Mezi pozůstatky z ústavního vánočního večírku našla Marta dvě nepoužité svíčky. Jednu si vzal Felix a druhou Rasťo. Vyzbrojení rudými voskovicemi, pomalovanými magickými symboly prastarých pohanských svátků – zvonečkem a sněhulákem –, vyrazili do tmy.</p>
<p>Nejdříve nahoru po schodech, pak doprava, chodbou vedoucí k traktu, který zčásti okupovali ekologové.</p>
<p>Klaudie s Ozem je následovali v těsném závěsu.</p>
<p>Všude bylo pusto. A ticho. Pokud tedy nepočítali všelijaká kradmá vrznutí, šoupání a jiné zvuky neznámého původu, které mohly a nemusely souviset s neustále běsnící vánicí.</p>
<p>Ètveřici dobrovolníků chvíli trvalo, než našla místo, kde se odehrálo hraběnčino setkání s duchem. A to navzdory tomu, že instrukce doktora Morávka byly poměrně přesné. Budova ústavu se ve tmě prostě změnila v menší labyrint.</p>
<p>„Podívejte, něco je támhle, na zemi,“ ukázal Rasťo, který se tady – jako jediný domácí – orientoval o maličko lépe než ostatní.</p>
<p>Uprostřed chodby ležela černá kabelka. Zamrkala na ně naleštěnou zlatou sponou.</p>
<p>Felix k ní popoběhl, zvedl ji, letmo si ji prohlédl a pak ji podal Klaudii.</p>
<p>„Hraběnčina plná polní. Pohlídej… te to, prosím.“</p>
<p>Společně s Rastěm zvedli svíčky a osvětlili jimi prostor před sebou.</p>
<p>Všechny dveře dále v chodbě byly zavřené. Jen jedny zely dokořán. Téměř určitě ty, ze kterých vyšel hraběnčin přízrak.</p>
<p>Ètveřice opatrně přešla blíž a přečetla si nápis na tabulce. Nebo ho spíše pár vteřin luštila: Archeozoologická laboratoř.</p>
<p>Uvnitř byla tma jako v pytli. Museli překročit práh, aby z ní mihotavé světlo svíček vytáhlo aspoň pár obrysů.</p>
<p>Všem se na vteřinu zatajil dech.</p>
<p>Na stěnách visely rohaté lebky. Pod okny stály ztuhlé zvířecí kostry. Ze všech stran trčely ostré hroty obrovitých zubů a klů. A všude – po stolech, po policích, dokonce i po zemi – se válely kosti.</p>
<p>Samozřejmě to byla jen obyčejná sbírka exponátů. Ale i tak to působilo strašidelně.</p>
<p>Felix jako první našel odvahu jít dál. Světlo jeho svíčky zahnalo stíny o další metr a dopadlo na zkroucenou lidskou postavu sedící na židli uprostřed místnosti.</p>
<p>„Hej, hm… Člověče,“ mírně se mu zatřásl hlas, „jste v pořádku?“</p>
<p>Èlověk neodpověděl.</p>
<p>Rasťo přešel k Felixovi a…</p>
<p>„Kurník!“</p>
<p>… o něco zakopl.</p>
<p>Otočil se a svíčkou si posvítil pod nohy.</p>
<p>Na zemi ležela hlava.</p>
<p>Lidská.</p>
<p>A vyvrácenými bělmy mu hleděla přímo do očí.</p>
<p>Rasťo vykřikl, svíčka mu vypadla z ruky a zhasla.</p>
<p>Bezhlavě se rozběhl zpátky ke dveřím. V půli cesty se srazil s Ozem. Ten se polekal taky a oba se chvíli dezorientované motali na místě, dokud nevyrazili svíčku z ruky i Felixovi.</p>
<p>Nastala úplná tma.</p>
<p>Dvojnásobně vyděšení muži znovu vykřikli a skočili společně do dveří.</p>
<p>Rasťo trefil, Oz ne. Hlava mu zaduněla o zárubeň a tělo se bezvládně sesypalo na podlahu.</p>
<p>Potom byl slyšet už jen dusot Rasťových podrážek. Po něm pád na kolena. Cinknutí kovového řemínku hodinek o radiátor na chodbě. A nakonec hlasité dávení.</p>
<p>***</p>
<p>Felix si klidně dřepl a hmatem prohledával podlahu.</p>
<p>„Oheň,“ řekl, když našel svou svíčku.</p>
<p>Klaudie vylovila zapalovač z kapsy kabátu, škrtla jím a nechala Felixe, aby připálil pokřivený knot o plamen.</p>
<p>Oba krátce pohlédli na Ozovo nehybné tělo. Pak se otočili k mrtvole.</p>
<p>Bezhlavý muž byl oblečený v kněžském hábitu. Seděl rozkročmo na sedátku, hrudník opřený a mírně nakloněný nad opěradlo. Ruce měl spoutané za zády a kotníky přivázané provazem k nohám židle.</p>
<p>Židle stála uprostřed obrovské devíticípé hvězdy namalované na linoleu tlustým štětcem červenou barvou. V některých cípech hvězdy byla vepsána latinská písmena. Dohromady dávala slovo Azazel.</p>
<p>Felix si dřepl ke knězově hlavě. Krk byl přeseknutý relativně hladce – dvěma, třemi ranami. Možná skutečným mečem.</p>
<p>Poměrně slušná prácička. I největším profíkům v historii popravování se nejednou stalo, že zákazníka nevyřídili dřív než na pátý šestý rozmach.</p>
<p>„Asistent pana kardinála?“ zvedl pohled ke Klaudii.</p>
<p>„Ano. On,“ přikývla.</p>
<p>„Přestává to být sranda.“</p>
<p>„Ty ses doteď bavil?“</p>
<p>„Trochu. Kdy jsi ho viděla naposledy?“</p>
<p>„Tehdy jako ty. Ve vestibulu. Dožadoval se, abyste mu otevřeli dveře.“</p>
<p>Felix vytáhl z náprsní kapsy propisovačku a s její pomocí hlavu pootočil tak, aby lépe viděl obličej. Kněz mu věnoval veselý posmrtný úšklebek. Dokonce i trochu zakmital jazykem trčícím z koutku úst. Vlastně ne, nebyl to jazyk, ale kus hadru.</p>
<p>„Jo, už si vzpomínám. To je ten s tím teplým hlasem,“ přikývl Felix. „Jak dlouho to může být? Tři čtvrtě hodiny?“</p>
<p>„Zhruba.“</p>
<p>„Hm. Ten, kdo ho zabil, ho nejspíš čapnul na chodbě, ucpal mu ústa, potom ho vtáhl dovnitř a zpracoval. Času měl dost.“</p>
<p>„Myslíš, že to byl, jak říkala hraběnka, duch?“</p>
<p>„Zjevení uprostřed tmavé chodby? Klidně. Ale tohle – někoho svázat, mučit, dekapitovat – mi na ducha přijde příliš <emphasis>hmotné.“</emphasis></p>
<p>„Takže?“</p>
<p>„Takže tu nejspíš máme vraždícího maniaka s inženýrským diplomem,“ řekl trochu zklamaně. „Rasťo – ten mladík z chodby,“ mávl ke dveřím, „dnes odpoledne vpustil do budovy nějakého chlapa, který údajně přišel zkontrolovat elektroinstalaci.“</p>
<p>„Ale kata nevylučuješ.“</p>
<p>Felix pokrčil rameny: „Vypadá to jako klasická středověká poprava. Samozřejmě, že nic nevylučuju. Dokonce ani jiné nadpřirozené síly.“</p>
<p>Klaudie mu tázavě pohlédla do očí.</p>
<p>„Všimla sis toho jezuity?“</p>
<p>„Všimla. Je divný.“</p>
<p>„Má v sobě imigranta.“</p>
<p>„Z podsvětí?“</p>
<p>„Přímo z horoucích pekel.“</p>
<p>Žena luskla prsty. „Měla jsem poznat ten přízvuk! Ale mluvil tak málo…“</p>
<p>„Co myslíš, stihl by to za tu dobu?“</p>
<p>„Nevím,“ zamyslela se. „Do vestibulu se vrátil mezi prvními. Jedině že by měl všechno dávno dopředu přichystané…,“ rozhlédla se kolem a zase se na chvíli odmlčela. „Řeknu ti, ten, co to udělal, si teda dokázal vybrat místo.“ Trochu se otřásla. „Vážně ho mučil?“ otočila se zpátky k Felixovi.</p>
<p>„Jednoznačně,“ přikývl. „Prdel toho mladíka poznala – kromě rány mečem – i další osobitosti středověku. Podívej se sem,“ ukázal perem na kruhové skvrny na odhaleném lýtku. „Takové rány zanechávají žhavé kleště. A tohle,“ zaťukal na zoubkované ranky na prstech mrtvého, „to jsou palečnice.“</p>
<p>„Jak to… víte?“ ozval se jim za zády chraplavý hlas.</p>
<p>Oba se prudce otočili.</p>
<p>Ve dveřích stál Rasťo, utírající si do rukávu větrovky zbytky zvratků u úst.</p>
<p>***</p>
<p>„Jsem specialista,“ ušklíbl se Felix.</p>
<p>„Na mučení?“</p>
<p>„Na <emphasis>stopy</emphasis> po mučení,“ upřesnil a na okamžik se zarazil.</p>
<p>I tahle eufemizovaná verze pravdy musela znít hodně nepravděpodobně. Poslíček s pizzou a takhle extravagantní koníček? „Z Interpolu,“ dodal.</p>
<p>„Z Interpolu?“ zamračil se Rasťo nevěřícně.</p>
<p>„Přesně tak.“</p>
<p>„Vy jste…“</p>
<p>„Policajt.“</p>
<p>„Určitě?“ zamračil se IT specialista ještě víc. „Máte nějaký… odznak?“</p>
<p>Felix se znovu usmál, vytáhl z kapsy starou legitimaci z DVD půjčovny a nenápadně mrkl na Klaudii.</p>
<p>Ta naštěstí znamení pochopila, přimhouřila oči a vyslala k Rasťovi koncentrovanou telepatickou vlnu. Takhle bez „chemické“ předpřípravy oběti to byl sice jen nejistý pokus, ale pomohlo jí mladíkovo rozladění způsobené šokem. Rasťo viděl, co chtěla.</p>
<p>„Takže ta pizza…“</p>
<p>„Přesně tak,“ schoval Felix průkaz zpátky do kapsy. „Donáška byla podvod. Chtěl jsem se nenápadně dostat do budovy. Vedu tu zvláštní vyšetřování. Ale o tom zatím nikomu ani muk! Mimo tuhle místnost dál zůstávám poslíček s pizzou! A to platí i pro <emphasis>vás,</emphasis> paní,“ otočil se ke Klaudii.</p>
<p>„Slečno.“</p>
<p>„Slečno,“ opravil se.</p>
<p>Klaudie chápavě přikývla. Dokud nevědí, na čem jsou, bude nejlepší dál hrát dohodnuté role.</p>
<p>Oba doufali, že si Rasťo nevšiml, že si před chvílí tykali.</p>
<p>IT specialista pomalu přežvykoval spolknutý naviják.</p>
<p>***</p>
<p>Ozvalo se tiché zasténání. Oz se konečně pohnul a namáhavě se překulil na bok.</p>
<p>Jeho tři společníci se pohotově přesunuli ke dveřím, podřepli k němu a pomohli mu posadit se.</p>
<p>„Jste v pořádku?“</p>
<p>Oz chvíli zaostřoval a rozhlížel se kolem sebe, jako by všechny viděl poprvé v životě.</p>
<p>„Jsem?“</p>
<p>„Ukažte,“ Klaudie ho chytila za hlavu a natočila ji ke světlu svíčky. „Máte tu pořádnou bouli.“</p>
<p>Oz se opatrně dotkl čela. <emphasis>„Auč.“</emphasis></p>
<p>„Kolik prstů vidíte?“ strčil mu Felix před oči levou ruku.</p>
<p>„Jeden,“ zamračil se Oz. „Prostředník. Ale neuráží mě to. Jen to leccos naznačuje o vašem infantilním smyslu pro humor. <emphasis>Pane.“</emphasis></p>
<p>„Je v pořádku,“ usmál se Felix a podal Ozovi ruku. Oz ji chytil a vyškrábal se na nohy.</p>
<p>„Promiňte, že jsem… trochu zazmatkoval,“ omluvil se a chvíli si oprašoval béžový baloňák. Pak se zamračeně zahleděl do temnoty před sebou. „Ukázal byste mi…“</p>
<p>Felix zvedl svíčku tak, aby osvětlil co největší část laboratoře.</p>
<p>Zavražděný muž seděl zády k nim. „Hleděl“ přímo do zatemněných oken. Krev, která mu při popravě stříkala z krku, ozdobila stažené rolety hustým tečkovaným vzorem.</p>
<p>„Mon dieu,“ zašeptal Oz. „Kdo je to?“</p>
<p>„Asistent pana kardinála,“ řekla Klaudie.</p>
<p>„Uh.“ Oz vytáhl z kapsy úhledně nažehlený bílý kapesník, přitiskl si ho k ústům, obloukem obešel knězovu hlavu a opatrně přistoupil k mrtvole. Sklonil zrak k zemi a kývl Felixovi, aby trochu snížil ruku se svíčkou.</p>
<p>Na linoleu mezi židlí a okny se vytvořila obrovská kaluž. Byla potažená souvislou matnou blankou – krev se už pomalu srážela.</p>
<p>„Nejsou tu žádné stopy po botách.“</p>
<p>„Dobrý postřeh,“ přikývl Felix.</p>
<p>„Mohlo by to znamenat…?“</p>
<p>„Mohlo. Cokoli. Ale s největší pravděpodobností to znamená, že vrah se po činu danými místy prostě neprocházel.“</p>
<p>„A ta hlava?“</p>
<p>„Pravděpodobně se odrazila a odkutálela.“</p>
<p>Oz nakrčil nos. Ale přikývl.</p>
<p>„Říkal jste, že ho mučil,“ zachraptěl Rasťo staženým hrdlem.</p>
<p>„Ano,“ přikývl Felix. „Palečnicemi a kleštěmi. Tak mě napadlo – máte v ústavním depozitáři i nějaké historické mučicí nástroje?“</p>
<p>„Nevím,“ pokrčil Rasťo rameny. „Možná jo. Je to takové malé muzeum. Profesorova polosoukromá sbírka.“</p>
<p>„Je těžké se tam dostat?“</p>
<p>„Pravděpodobně ne. Akademie nemá prostředky na pořádný bezpečnostní systém. S tím, který chrání dveře, by si poradil každý běžný radioamatér.“</p>
<p>„Nebo elektrikář.“</p>
<p>„Přesně tak.“ Rasťo si dřepl a s pevně sevřenými rty si prohlédl knězova zohavená lýtka. Ve vzduchu byl pořád cítit zápach spálených lidských chlupů. „Proč by ho, proboha, někdo mučil?“</p>
<p>„Nejčastějším motivem mučení je získat informace nebo přiznání,“ odpověděl mu věcně Oz. Znělo to jako poučka vyčtená z laciné detektivky. A pravděpodobně i byla. „Ale často prostě může jít o čirý sadismus. Pokud se nemýlím, monsieur,“ obrátil se k Felixovi, „jedná se o rituální vraždu,“ ukázal na hvězdu na zemi. „Víte, co ten znak znamená?“</p>
<p>Felix zavrtěl hlavou.</p>
<p>„A ten nápis?“</p>
<p>Felix si povzdechl. „To si snad umí domyslet každý sám.“</p>
<p>„A-za-zel,“ přečetl Rasťo nahlas. „Zní to jako jméno nějakého démona.“</p>
<p>„Napovídá vám jméno <emphasis>tohoto démona</emphasis> něco konkrétního?“ upřesnil svou otázku Oz.</p>
<p>Felix zaváhal. Přemýšlel, co všechno může před těmi dvěma vyklopit.</p>
<p>„Mně je to jméno odněkud povědomé,“ překvapil všechny Rasťo. Chvíli si klouby na ruce zamyšleně mnul tváře. „Už vím!“ zvolal, ale vzápětí zavrtěl hlavou. „Ne, to je blbost.“</p>
<p>„No tak, mladý muži!“ povzbudil ho Oz.</p>
<p>Rasťo k němu nesměle zvedl zrak. „Nejmenoval se Azazel Gargamelův kocour?“</p>
<p>Oz mu věnoval dlouhý nechápavý pohled.</p>
<p>„Gargamel, víte, ten zlý čaroděj z…,“ Rasťův hlas pozvolna utichal, „ze Šmoulů,“ dodal skoro šeptem.</p>
<p>„To byl Azrael,“ opravil ho Felix pobaveně.</p>
<p>„Jasně, Azrael,“ zašklebil se i Rasťo a oddechl si – očividně potěšený, že není jediný v místnosti, jehož dětství poznamenali malí modří parchanti.</p>
<p>Felix se ale dlouho nesmál.</p>
<p>S tím jménem měl Rasťo samozřejmě pravdu. Patřilo jednomu z pekelných knížat.</p>
<p><emphasis>Nonagram. Krvavá oběť. A Azazel.</emphasis></p>
<p>Z<emphasis> </emphasis>toho si dokázalo udělat závěr i malé dítě.</p>
<p>Závěr, který jednoznačně nezněl jako <emphasis>dobré zvěsti.</emphasis></p>
<p>I když – pomyslel si Felix – na druhou stranu…</p>
<p>Koutky úst mu zaškubal nenápadný úsměv.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>10.</strong></p>
<p>„Morto?“ protlačil kardinál Gore skrz chvějící se rty. „Dead?!“</p>
<p>„Ano, mrtvý,“ zopakoval Rasťo kondolenčním hlasem.</p>
<p>Svatý muž se pokřižoval.</p>
<p>Felix stojící ve dveřích ředitelny pozorně sledoval, jak jednotliví hosté zareagují na oznámení o nálezu mrtvoly. Zvlášť jezuita.</p>
<p>Všichni do jednoho ztuhli. Dlouhou dobu zíralo z šera osm párů vytřeštěných očí. Náhodný kolemjdoucí by si mohl myslet, že v místnosti někdo rozestavil sbírku semaforů pro tramvaje.</p>
<p>Popravdě řečeno, Felix toho mnoho nezjistil. Dokonce ani po tom, co odezněl prvotní šok. V některých situacích – zvláště po zážitcích, které přinesl dnešní večer – je poměrně těžké odhadnout, co <emphasis>je</emphasis> a co <emphasis>není</emphasis> adekvátní reakce na zprávu o vraždě. Navíc o vraždě, která byla spáchána tak ohavným způsobem.</p>
<p>Doporučil Ozovi a Rasťovi, aby při líčení nálezu nezacházeli do zbytečných podrobností. Uťatá hlava se ale zamlčet nedala.</p>
<p>Většina přítomných si smrt kardinálova asistenta automaticky spojila s vyprávěním o nitranském katovi. Což mimochodem vůbec nepřispělo k udržení vyrovnané duševní pohody v místnosti.</p>
<p>Kardinál se začal nahlas modlit. Latinsky takže mu většina lidí pořád nerozuměla. Ale Felix si domyslel, že s největší pravděpodobností vytasil modlitbu k archandělu Michaelovi – evergreen vymítání zlých duchů.</p>
<p>„Volali jste policii?“ zeptal se doktor Morávek roztřeseným hlasem.</p>
<p>„Zatím ne,“ zavrtěl Felix hlavou.</p>
<p>„Asi bychom měli.“</p>
<p>Většina přítomných jako na povel vytáhla mobily. A začala vytáčet sto dvanáctku. Nebo sto padesát osmičku. Podle toho, kdo měl s čím lepší zkušenosti.</p>
<p>„Haló? Haló?“ překřikovali se navzájem. Dál se v hovoru ale nikdo nedostal.</p>
<p>Hosté i domácí zaostřili na své displeje zamračené pohledy. Telefony jim unisono hlásily monofonní „ha-la-li“, nebo vypisovaly „Chyba spojení“.</p>
<p>„Pomaleji, přátelé!“ zvedl doktor Morávek ruce, aby získal všeobecnou pozornost. „Pravděpodobně se rušíme navzájem. Volejme, prosím, po jednom!“</p>
<p>Všichni na chvíli přestali vytáčet.</p>
<p>„Dovolte, abych to zkusil jen já <emphasis>sám.“</emphasis></p>
<p>Morávek demonstrativně zvedl svůj iPhone, mírně roztřesenou rukou vyťukal 911, podrážděně zavrtěl hlavou, stiskl „Zrušit“, vytočil 112 a přitiskl si mobil k uchu. Chvíli čekal. Pak se zamračil. Znovu vyťukal 112. A zase se zamračil.</p>
<p>Takhle se to opakovalo několikrát. A nejen u něj.</p>
<p>Ani ne po minutě už všichni znovu zkoušeli volat křížem krážem všem, kdo je napadl. Rodině, známým, kolegům, přátelům. Komukoli, kdo by mohl poslat dál jejich volání o pomoc.</p>
<p>Docent Kmetko se vrátil k Rasťovu starému nápadu a navrhl, aby zkusili zavolat i hasičům. A zdravotníkům. Když už máme <emphasis>ten</emphasis> – integrovaný systém. Mnozí poslechli.</p>
<p>Všechno bez výsledku.</p>
<p>Felix taky vyzkoušel svého ericssona. Vytočil Klaudiino číslo. Signál byl mizerný, spojení se nenavázalo žádné.</p>
<p>Mobily byly k ničemu.</p>
<p>Zamyšleně se podíval do okna.</p>
<p>Špatný signál – typický příznak špatného místa. Ale proč se projevil až teď?</p>
<p>Nebo šlo o něco jiného?</p>
<p>Bylo možné, aby magická skořápka z ledu, která je odřízla od vnějšího světa, dokázala izolovat i telekomunikační signály? Co pak klasické kabelové spojení? Není to tak dávno, co se Samovi podařilo dovolat se ústavnímu údržbáři.</p>
<p>Felix nenápadně klepl Rasťa do ramene a ukázal na pevnou linku, ležící na ředitelově stole.</p>
<p>Rasťo okamžitě pochopil. Schoval vlastní mobil do kapsy, přistoupil ke stolu, popadl plastové sluchátko, a když uslyšel oznamovací tón, s úsměvem zvedl Felixovým směrem vztyčený palec.</p>
<p>Okamžitě se k němu otočilo několik nadějí hořících semafo… očí.</p>
<p>Rasťo vyťukal číslo na policii a chvíli poslouchal. Pak najednou zbledl.</p>
<p>„Tak jak?“</p>
<p>Nezmohl se na odpověď. Jen odtáhl sluchátko od ucha a natočil ho do místnosti. Aby všichni slyšeli to, co on.</p>
<p>Ze sluchátka se ozývala hudba. Stará známá kvílivá melodie. Chrastící reproduktor ji sice silně zkresloval, ale byla to bez pochyby ona.</p>
<p>Felixovi přeběhl mráz po zádech.</p>
<p>A popadlo ho iracionální nutkání začít na hudbu tancovat.</p>
<p>Okamžitě ho potlačil.</p>
<p>***</p>
<p>„Položte to! Ihned!“ přikázal Rasťovi doktor Morávek. V levé tváři měl tik a třásl se po celém těle.</p>
<p>Rasťo přelétl zrakem po ostatních tvářích – tolik zděšení pohromadě ještě v životě neviděl. Poslušně práskl sluchátkem.</p>
<p>Hudba ztichla. A lidé si vydechli. Ale jen na okamžik.</p>
<p>Brzy zjistili, že se melodie nevytratila úplně. Uši ji sice neslyšely, ale ona jako by dál zůstávala uvězněná v jejich myslích. A provokativně jim brnkala na nejcitlivější nervová zakončení.</p>
<p>Dum… dum… dududum… dum… dududum…</p>
<p>Hraběnka Agáta se zatvářila, jako by ji rozbolely zuby, stáhla hlavu mezi ramena a horlivě si začala pilovat nehty. Kardinál Gore a doktorand Sam se vytřeštěně rozhlíželi kolem – krky naopak natažené, jako by kromě drnčících tónů slyšeli i něco dalšího, ostatním skrytého. Doktorka Adamsová si roztřesenýma rukama bez okolků zapálila. Nikdo ji nezarazil. Obrovitý Kmetko se v ředitelském křesle krčil jako školáček, který domů přinesl první pětku a čeká na otcův řemen. Nechybělo mnoho, aby si strčil palec do pusy. Sekretářka Marta hlasitě skřípala zuby a prsty na rukou se jí křečovitě stahovaly a roztahovaly – jen někoho chytit pod krkem a pořádně stisknout. Naštěstí to zatím odnášel jen balíček s hygienickými kapesníčky.</p>
<p>Dokonce i Klaudii posedl přízrak nervozity. Postavila se k oknu – zády k ostatním, nenápadně sáhla do vnitřní kapsy kabátu a na kuráž si tajně lokla z placatky, kterou tam schovávala. Felixovi to ale neuniklo.</p>
<p>Věděl, že placatka je neoddělitelnou součástí Klaudiiny příruční výbavy. Jeho kolegyně nebyla alkoholička, ale mívala deprese. A alkohol jí pomáhal je odplavovat.</p>
<p>Felix začal tušit přítomnost nějakého nekalého čarodějnictví. Pořád na sobě necítil žádné konkrétní účinky kouzla, ale proti většině přítomných měl jeden nesporný „handicap“: za léta práce pro Vatikánskou vyšetřovací komisi tak nasákl magií, že se vůči jejímu působení stal skoro dokonale imunním.</p>
<p>Rozhlédl se po zbytku osazenstva.</p>
<p>Jediný jezuita – stejně jako posledně – zůstával úplně klidný. Pekelný rytmus mu jen jemně rozkmital podrážku. Dup… dup… dududup… dup…</p>
<p>Felixův zrak se zastavil na muži, který seděl těsně pod ním.</p>
<p>Oprava. Jezuita a Felix přece jen nebyli jediní v místnosti, koho se působení hudby nedotklo. I Oz – kupodivu – seděl úplně klidně. Nohy ležérně natažené dopředu, lokty opřené o opěrky židle, dlaně těsně u sebe, oba ukazováky vztyčené vzhůru a přitisknuté ke spodnímu rtu. Ve tváři měl zadumaný výraz.</p>
<p>Že by to souviselo s boulí, která mu rychle rostla na čele? Od chvíle, kdy narazil hlavou do zárubně, choval se trochu divně. Dokonce se u něj přestaly objevovat tradiční klaustrofobické záchvaty. Divné. Moc divné…</p>
<p>***</p>
<p>Pobledlý Rasťo prošel napříč místností a opřel se o zárubeň naproti Felixovi.</p>
<p>„Jsme bez spojení,“ oznámil očividnou věc a začal si kousat nehet na palci. „Nemáte náhodou vysílačku?“ zeptal se tiše. „Myslím <emphasis>firemní</emphasis>…“</p>
<p>Felix pochopil narážku. Každý správný policajt má vysílačku.</p>
<p>„V autě. U sebe mám jenom mobil, jako všichni,“ zamumlal s předstíranou lítostí. Byla to lež na druhou. Neměl ani vysílačku, ani auto. K ústavu dojel taxíkem. „Co internet?“ navrhl.</p>
<p>Rasťo smutně pohlédl na ředitelův stůl. Moderní počítač, který si šéf koupil ani ne před měsícem, mrtvě spal na jeho okraji.</p>
<p>„Není šťáva,“ řekl rezignovaným hlasem. „Bez ní…“ Jen rozhodil rukama.</p>
<p>Vzápětí se ale zarazil, jako by si na něco vzpomněl.</p>
<p>Bleskově se odlepil od zárubně, znovu přeběhl na druhý konec místnosti, obešel stůl – „Dovolíte?“ poprosil docenta Kmetka, aby mu uhnul koleny – a začal se přehrabovat v ředitelových zásuvkách. Ze druhé v pořadí vytáhl služební notebook.</p>
<p>Felix byl okamžitě u Rasťa. Do ticha zabzučel točící se disk a na okraji klávesnice zablikala barevná světélka. Když se v rohu obrazovky zjevilo oznámení „Baterie nabitá na 98 %“, oba se na sebe vesele zazubili.</p>
<p>Rasťo zapnul wifi a pokusil se vyhledat dostupné sítě. Naděje však zemřela dřív, než se stačila pořádně narodit. Notebook nenašel ani stopu po možném bezdrátovém připojení.</p>
<p>„Kurníkšopa!“ praštil IT specialista pěstí do stolu.</p>
<p>Felix se na něj soucitně podíval. „Zkusíme pevné připojení?“ Bez čekání na odpověď vyškubl z ředitelovy spící mašiny šedivý kabel a zastrčil ho do notebooku. Drát je drát. Felix byl prostě stará škola.</p>
<p>Rasťo si smutně povzdechl. „Mnoho nadějí do toho nevkládám,“ zamumlal, když se proklikával k Síťovým připojením. „Všechny switche budou mrtvé… Bez elektřiny se určitě sesypala celá lokální síť. – Nic. Přesně, jak jsem říkal. I když…“ Chvíli zamračeně hleděl na obrazovku. „Náš server je napájený přes úpéesko – záložní zdroj. A baterie zdroje by měla vydržet ve funkčním stavu minimálně čtyři hodiny od výpadku proudu. Odsud to sice nevidím, ale…“</p>
<p>„Ale?“</p>
<p>„Server by měl pořád běžet!“</p>
<p>***</p>
<p>Od dveří se ozval krátký potlesk.</p>
<p>„Skvělá zpráva!“ pochválil je Oz. „Můžeme z něho poslat e-mail, n’est-ce pas?“</p>
<p>Rasťo přikývl. „Pokud má serverový počítač spojení s vnějším světem, tak ano.“</p>
<p>Klaudie se zamyšleně zamračila. Samozřejmě, ne nad nápadem s e-mailem. Nešlo jí do hlavy, co to Oze popadlo s tou francouzštinou. Neměla nic proti jazyku jako takovému (francouzštinu naopak milovala), ale tím domýšlivým způsobem, kterým ji Oz v poslední době používal, jí začínal připomínat Waltera – spolupracovníka z agentury, kterého navzdory svému všeobecnému filantropickému zaměření zrovna nemilovala. Přesněji řečeno se jí z něho pravidelně zvedal žaludek.</p>
<p>„Nevím sice, jaký úspěch to bude mít – hlavně po zkušenostech s tímhle vším,“ opsal Rasťo rukou oblouk, narážeje na nefunkční telefony a nedostupné sítě, „ale já bych to možná riskl.“</p>
<p>Jeho návrh se znovu setkal převážně s nesouhlasnými pohledy.</p>
<p>„Zbláznil jste se?“ řekla Agáta. „Je tam přece – ten duch.“</p>
<p>„Žádný duch,“ zamračil se Rasťo a skoro znovu praštil pěstí do stolu. „Já nevěřím na duchy! V budově je ještě jeden chlap. Sám jsem ho pustil dovnitř. Bohužel. Tu vraždu musel spáchat on. Chápu, že opustit tuhle místnost za takových podmínek je nebezpečné. Ale zároveň věřím, že ve skupině by se nám nemělo nic stát.“</p>
<p>Lidé se vyrovnávají se střetem s nadpřirozenem různě. Někteří tak, že ho prostě popírají. Rasťo byl očividně jedním z nich. Vytěsnil na okraj paměti záležitost se vstupními dveřmi. Vědomě ignoroval i nedávný „hudební zážitek“. Byla to jeho volba a nemělo smysl dokazovat mu, že se může mýlit. Na druhou stranu – nikde nebylo psáno, že nemá pravdu.</p>
<p>„Možná to není zase tak špatný nápad,“ zastala se ho Klaudie. „Nemůžeme tady jen tak sedět. Navíc – za chvíli nám dohoří svíčky.“</p>
<p>Většina přítomných se ohlédla po drobných plamíncích, které už jen s námahou vykukovaly přes okraje hliníkových mističek, a nejednomu z nich přeběhl po zádech mráz.</p>
<p>„Máme nějaké další svíčky, Marto?“ otočil se Rasťo k sekretářce.</p>
<p>„Už jsem ti říkala, abys mi neříkal…,“ začala tázaná, ale v polovině věty se jí zlomil hlas. „Ne, nemáme.“</p>
<p>„Doufám, že nás tady nechcete nechat sedět potmě.“</p>
<p>Marta jen zkřivila ústa.</p>
<p>„Chci jít do serverovny,“ řekl Rasťo rozhodně. „A taky do skladu s terénní výbavou. Pro baterky. Nařízení nenařízení, tentokrát mi ty klíče prostě budete muset dát!“</p>
<p>„Správně!“ znovu ho podpořil Oz. „V tom skladu by možná mohly být i vysílačky!“</p>
<p>„Mohly, Same?“ otočil se Rasťo ke kolegovi.</p>
<p>„Nevím. Do terénu moc nechodím. Ale teoreticky mohly.“ Bylo rozhodnuto.</p>
<p>Marta se zhluboka nadechla, hodila pomačkaný balíček kapesníčků na stůl, pomalu vstala z gauče a prošla spojovacími dveřmi do sekretariátu. Odemkla skleněnou vitrínu visící na zdi hned vedle nich a vrátila se do ředitelny se dvěma klíči. Když je podávala Rasťovi, v očích měla kastrační úmysly. Rasťo je ignoroval.</p>
<p>„Potřebuju dobrovolníky,“ otočil se k Felixovi a Ozovi coby osvědčenému týmu.</p>
<p>Felix zvedl palec.</p>
<p>Oz se usmál, vstal ze židle a důstojně si upravil baloňák. „Jdeme do toho, Hastingsi!“ řekl.</p>
<p>***</p>
<p>„Hastingsi?“ zopakoval Rasťo.</p>
<p>Klaudie opatrně přešla k Ozovi, vzala ho za rameno a natočila si ho k sobě.</p>
<p>„Jste vážně v pořádku?“ zeptala se. Hleděla mu přímo do očí a zkoumala, jestli náhodou nemá rozšířené zorničky. „Samozřejmě že jsem, mademoiselle.“</p>
<p>„Měl jste úraz. Možná…“</p>
<p>„Oui,“ uklonil se. „Ale cítím se dobře. Jako rybička.“ Klaudie uvolnila stisk a otočila se k Felixovi s Rastěm. „Ozovi přeskočilo,“ zašeptala tak tiše, jak jen dokázala. „Myslí si, že je detektiv Poirot.“</p>
<p><emphasis>Co teď?</emphasis> obrátil se Rasťo s otázkou v očích k Felixovi.</p>
<p>Ten jenom pokrčil rameny. <emphasis>Dokud si nemyslí, že je rybička Nemo…</emphasis></p>
<p>Rasťo se otočil do místnosti. „Někdo další?“ řekl, zoufale se ohlížeje po někom příčetnějším.</p>
<p>„Já půjdu,“ přidal se k dobrovolníkům doktor Morávek. Rasťo dál verboval. „Same?“ oslovil profesorova asistenta. Čím víc se jich dá dohromady, tím spíš Oze přesvědčí, aby s nimi nechodil.</p>
<p>Sam chvíli otálel – hleděl s neskrývaným strachem do tmy na chodbě. Ale nakonec přikývl.</p>
<p>„Budeme se muset rozdělit?“ zeptal se doktor Morávek.</p>
<p>„Ne. Alespoň po většinu cesty. Sklad i server jsou na jedné chodbě.“</p>
<p>„Kde konkrétně?“</p>
<p>„Dole v suterénu.“</p>
<p>„V suterénu?“ zopakoval Poirot. A polkl nasucho. Pravděpodobně se v něm na okamžik probudil starý dobrý obchodní zástupce.</p>
<p>„Stačí, když půjdeme čtyři,“ využil jeho chvilkového zaváhání Felix. „Někdo tak jako tak musí zůstat s dámami. Ozi… Tedy, detektive,“ opravil se, když dotyčný nezareagoval na svou přezdívku, „možná by bylo nejlepší, kdybyste tu zůstal právě vy.“</p>
<p>Pomatený muž zrakem přepočítal ženy v ředitelně.</p>
<p>„Říkáte v suterénu…,“ ujistil se ještě jednou. „Nu… Dámy určitě nelze nechat bez ochrany…“</p>
<p>Felix to vzal jako potvrzený souhlas.</p>
<p>„Děkuji, <emphasis>detektive.</emphasis> Vás ostatní,“ otočil se ke zbytku přítomných, „bych chtěl poprosit, abyste v žádném případě neopouštěli ředitelnu. Za chvilku jsme zpátky. Fajn,“ otočil se ke dveřím.</p>
<p>Než ale stačil vykročit, ozvala se z rohu místnosti kanonáda italských slov. Kardinál Gore vystřelil z křesla a prodíral se k nim.</p>
<p>Felix rychle přemýšlel, jak mu posunkovou řečí vysvětlit, že dalšího do party už nepotřebují. Naštěstí nakonec k žádným divadelním kreacím nedošlo. Jak vzápětí vysvitlo, svatý muž se k nim nechtěl přidat. Jen jim chtěl zamávat. Dvěma prsty. A trochu k tomu zaveršovat.</p>
<p>Požehnání přímo od jednoho z největších vatikánských zvířat…</p>
<p>Felix se ušklíbl, krátce pootevřel dveře paměti a nechal z nich zavanout smradlavý proud něčeho, co by jiní možná nazvali nostalgií. Bylo to už dávno, kdy se mu naposledy dostalo podobné „cti“. Ještě z dob svého působení ve Vatikánské vyšetřovací komisi věděl, že Tipper Gore je nenažranec, vypatlaný katolický fundamentalista a intrikánská svině. Ale byl to kardinál. A kromě jiného i vedoucí výcvikového tábora elitních vatikánských exorcistů. Nechat si nad hlavou zašermovat od takového člověka nikdy nebylo na škodu. Zvlášť když bylo nanejvýš pravděpodobné, že za prahem ředitelny číhají opoziční démonické síly.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>11.</strong></p>
<p>Výprava byla připravená vyrazit. Ale jen co chlapi vyšli do tmavé chodby a do tváří jim z bezprostřední blízkosti dýchl šklebící se přízrak hrozícího nebezpečí, zarazili se.</p>
<p>Krátká porada rozhodla o tom, že dříve, než definitivně opustí patro, se musejí ozbrojit.</p>
<p>Rasťo byl nejpohotovější – prostě se otočil a sejmul ze zdi pěnový hasicí přístroj. Felix se vrátil do ředitelny a půjčil si od Oze nohu zlámané židle. Sig 239 zatím nechával spát v pouzdře v podpaží – mávání taseným poloautomatem před zraky už beztak nadmíru vystrašené společnosti nemuselo mít zrovna pozitivní účinky. Doktor Morávek si vyrobil zbraň ze skládacího věšáku visícího v ředitelově šatníku. A Sam – po tom, co chvíli marně prohledával sekretariát (a zarytě odmítal všechny druhy děrovaček a sešívaček) – nakonec odběhl do nedaleké kreslírny a vzal si odtamtud sadu nejdelších a nejšpičatějších štětců, jaké tam byly.</p>
<p>Pravda, některé součásti jejich arzenálu vypadaly na první pohled trochu směšně, ale když si člověk představil háček věšáku zapíchnutý ve vlastním očním důlku nebo hrot štětce ve slezině, humor ho rázem přešel.</p>
<p>Škrtla zápalka, smolnou temnotu chodby mírně rozptýlilo mihotavé světlo dvou vánočních svíček a chlapi konečně zamířili ke schodišti.</p>
<p>Zpočátku postupovali poměrně rychle a rozhodně – psychologický efekt nedotknutelnosti smečky očividně fungoval i při čtyřech kusech modelu „muž“ –, ale když se kolem nich začaly množit všelijaké tančící stíny a sténavé zvuky staré budovy, postupně zpomalovali. Už po třetí zatáčce se vlekli jen ze špičky na špičku, dech zatajený, uši našpicované na doraz a škubali sebou při každém, i tom nejmenším zašustění.</p>
<p>Felixovi se občas zdálo, že na pozadí všudypřítomného šumění, jehož zdrojem byla vichřice, rozeznává tóny otravného hudebního motivu. Nedokázal ale přesně určit, jestli melodie opravdu zní ve vzduchu, nebo mu jenom při poslední příležitosti uvízla v podvědomí a vynořuje se odněkud z hlubin jeho mozku.</p>
<p>Ve chvíli, kdy dosáhli přízemí a otevřenými průchodovými dveřmi na chvíli pohlédli směrem k vestibulu, vzpomněl si Rasťo na údržbáře. Všechny zastavil a navrhl udělat krátkou odbočku.</p>
<p>Co když jejich „Spasitel v montérkách“ už tu s nadávkami na rtech stepuje v závěji před vchodem?</p>
<p>Ten nápad nebyl úplně od věci. Pokud vypadly i zvonky a interkom, vůbec se o příchodu údržbáře nemuseli dozvědět.</p>
<p>Felix pohlédl na hodinky a přikývl. Půlhodina byla dávno pryč. Už by tu skutečně měl být.</p>
<p>Skupina pomalu vykročila k hlavním dveřím ústavu.</p>
<p>Vestibul se pořád topil v hustém šeru. A venku – za vrstvenou kresbou námrazy – se dalo rozeznat ještě méně než posledně.</p>
<p>Ètyři zachmuřené tváře se přitiskly až těsně ke sklu, ale nezachytily za ním žádný pohyb. Jen rozpité skvrny vzdálených světel a černý pás sněhové závěje, který místy sahal do výše stehen.</p>
<p>„Možná zamrzla celá Nitra,“ zašeptal doktor Morávek tiše.</p>
<p>Nikdo na to nic neřekl.</p>
<p>Představa, že všichni ve městě jsou na tom stejně jako oni, byla příliš děsivá. Mnohem optimističtější bylo věřit, že údržbář prostě jen uvízl někde na cestě.</p>
<p>Třeba v hospodě.</p>
<p>***</p>
<p>V suterénu byla třikrát větší zima než v patře. Asi proto, že se tu většinu roku vůbec netopilo.</p>
<p>Chlapi si přitáhli bundy a svetry těsněji k tělu a šetřili dechem, aby jim pára stoupající z úst nestínila už beztak chabý výhled.</p>
<p>Poté, co vylezli ze schodišťové šachty, odbočili doleva, na chodbu rovnoběžnou s průčelím budovy.</p>
<p>Vlekli se po ní pomalým, šouravým krokem. A pořád se ohlíželi.</p>
<p>Nakonec dorazili k širokým dvoukřídlým dveřím s nápisem Sklad.</p>
<p>Rasťo vytáhl klíče, odemkl magnetický zámek a opatrně je otevřel. Výprava chvíli vyčkávala, a když na ni ani po deseti vteřinách nevyskočil žádný hmotný či nehmotný útočník, pokračovala dál. Felix s doktorem Morávkem dovnitř do skladu, a Rasťo se Samem o pár dveří dál po chodbě – k serverovně.</p>
<p>***</p>
<p>Pohled na interiér skladu Felixe vysloveně potěšil.</p>
<p>Terénní výstrojí, která ležela na policích, by se dalo vybavit několik výprav, za které by se možná nemusela stydět ani Lara Croft.</p>
<p>Svítilny stály v řadě hned u dveří. Bateriové, akumulátorové, ruční, čelové, halogenové, xenonové, s LED diodami – jaké člověka jen napadly. To, že archeologové vykonávají značnou část své výzkumné práce potmě, očividně nebyl jen idealizovaný obraz vytvořený filmy. Pokud tedy zásoby baterek nesouvisely s neplacením účtů za elektřinu.</p>
<p>Doktor Morávek jednu z baterek rovnou vzal a vyzkoušel. Svítila. S úsměvem ve tváři sáhl po jednom z prázdných batohů, které visely naproti na věšácích, otevřel ho a začal svítilny postupně ládovat dovnitř.</p>
<p>Felix zhasl svíčku a taky si vzal baterku. Postoupil dál do místnosti a začal se rozhlížet po nějakých zbraních – pro případ, že by se situace nějak zvrtla a bylo by třeba vyzbrojit víc lidí.</p>
<p>V uzamčené (ale nikoli nedobytné) skříňce narazil na tři geologická kladívka a sadu něčeho, co vypadalo jako stanové kolíky, ale co určitě mělo sofistikovanější účel. Vzal je všechny.</p>
<p>Na chvíli se zastavil u stojanu s kopáčským náčiním a potěžkal v ruce jednoruční krumpáč. Ve tváři se mu objevil démonický úšklebek, ale potom krumpáč zase vrátil zpátky.</p>
<p>To by asi bylo příliš. Většina lidí tam nahoře má nervy nadranc, ještě by se navzájem pobili. Stačí, když jim přinese něco menšího, pro nejnutnější obranu. Zamítl i zahrocenou geodetickou tyč.</p>
<p>Prohlédl ještě několik plechových regálů a skříň doufaje, že narazí na plynovou pistoli na vystřelování světlic nebo něco podobného, ale to už byla očividně přehnaná očekávání podnícená hollywoodskou optikou.</p>
<p>Nenašel ani žádné vysílačky.</p>
<p>Morávek zatáhl řemen na plném batohu a naznačil Felixovi, že rabování skončilo. Společně se vrátili zpátky na chodbu. Každý s vakem na zádech a silnou akumulátorovou baterkou – odolnou proti pádu a s výdrží přes tři hodiny – v ruce.</p>
<p>***</p>
<p>„Kde jste?“ namířil Felix silný paprsek světla do míst, kde zmizel zbytek výpravy.</p>
<p>„Už jdeme!“ ozval se Rasťův hlas zpoza jedněch dveří.</p>
<p>„Čekáme na vás.“</p>
<p>Felix se otočil a pro jistotu zkontroloval část chodby za sebou, odkud přišli.</p>
<p>Zatím nic podezřelého.</p>
<p>Jenom se mu zdálo, že hudba, kterou už prostě nešlo vyhnat z hlavy, výrazně zesílila. Nenápadně pohlédl na Moravka a podle lesku, který mu zahlédl v očích, pochopil, že to vnímá i on. Takže určitě nešlo o žádnou sluchovou halucinaci.</p>
<p>Felix nastražil uši a soustředěně naslouchal. Chvíli měl dojem, že je – poprvé od chvíle, kdy se melodie objevila – dokonce schopen identifikovat směr, z něhož přicházela. Bylo to odněkud zpoza zadní stěny skladu, možná z chodby za ním…</p>
<p>Najednou si uvědomil, že rytmicky pohybuje boky. A přiblble se při tom usmívá. Okamžitě se zarazil, potřásl hlavou a násilím potlačil vnímání hudby do pozadí. <emphasis>Kuš!</emphasis> Zpátky mezi neškodné neurčité šumy.</p>
<p>Podařilo se. Ale stálo ho to pořádnou námahu, ekvivalentní zhruba třem mililitrům potu nepříjemně mrazícímu vzadu na krku.</p>
<p>„Konečně!“ zabručel nervózně přešlapující Morávek, když se v koridoru naproti nim objevila dvojice se svíčkou. „Tak jak?“ zavolal.</p>
<p>„Počítač běží,“ odpověděl ještě za chůze Rasťo. „A ještě pár hodin bude. Ale s tím e-mailem… Je to složitější.“</p>
<p>Sfoukl zbytečně plápolající plamen, zastavil se těsně u Felixe s Morávkem a v krátkosti jim vyložil podrobnosti. Ve svém odborném jazyce.</p>
<p><emphasis>Píry, proxy, adhoksy, bia, bia, bia…</emphasis></p>
<p>Shrnuto a podtrženo – pochopili asi tolik, že e-mail pro policii byl úspěšně napsán a odeslán, ale reálně se v poště OŘ PS Nitra objeví až poté, co se ústavnímu serveru podaří navázat komunikaci s vnějším světem. Internetové spojení se – na rozdíl od mobilních sítí – sice netváří jako odepsaná mrtvola, ale není ani plně funkční. Aspoň zatím.</p>
<p>Takže v podstatě žádný posun vpřed.</p>
<p>„No,“ řekl doktor Morávek zklamaně, „máme aspoň ty baterky,“ a natáhl k Rasťovi a Samovi ruce s otevřeným vakem, aby si z něho vytáhli po jednom kuse podle vlastního výběru.</p>
<p>Felix rázným klapnutím zavřel sklad a výprava se vydala zpátky ke schodišti.</p>
<p>***</p>
<p>Felix vstupoval do schodištní šachty jako poslední v řadě. Předtím, než odbočil z chodby, ji ještě pro jistotu v obou směrech přelétl paprskem baterky.</p>
<p>„Počkejte!“ vykřikl najednou.</p>
<p>Chlapi znehybněli a Rasťo se k němu pohotově vrátil.</p>
<p>Ve spojených kuželech světla, které mířily do části chodby ležící naproti místům, odkud přicházeli, se asi patnáct metrů před nimi zalesklo něco plechového, hranatého, jakoby volně visícího ve vzduchu. Otevřená dvířka elektrické skříně.</p>
<p>Oba se na sebe se zdviženým obočím podívali a přesunuli se o pár kroků blíž.</p>
<p>V chodbě stála obrovská rozvodná skříň. Horní polovina zela dokořán. A pod ní, na podlaze, ležel chlap.</p>
<p>Měl na sobě červený pracovní oděv s nášivkou ELVEZ na levé náprsní kapse. Ruce měl rozhozené do stran a na dosah jedné z nich se povalovala těžká kožená taška. Hlava mu držela pevně na krku, ale zjevně nedýchal.</p>
<p>„Je to on?“ obrátil se Felix na Rasťa. „Tvůj elektrikář?“</p>
<p>„Je,“ přikývl Rasťo a rozklepanou baterkou namířil chlapovi do obličeje. Jeho pravá polovina byla zuhelnatělá na škvarek.</p>
<p>„Tak se mi zdá, že zde máme vysvětlení výpadku elektřiny,“ řekl Felix cynicky. „Umí to někdo opravit?“ namířil světlem do útrob otevřené skříně.</p>
<p>Byla to řečnická otázka. Celý vnitřek rozvodny – kabely, měřiče i pojistky – byl potažený smolně černým povlakem. I ve vzduchu se pořád vznášel puch spáleniny.</p>
<p>„Jesus Christ!“ zaúpěl doktor Morávek a nahlas se mu rozklepaly zuby. „Doufám… doufám, že to nebyl další <emphasis>mord?“</emphasis></p>
<p>Jeho slova vyděsila společníky víc než samotný pohled na mrtvolu. Podvědomě se otočili a v okolní tmě se několikrát překřížily paprsky všemi směry bloudících světel.</p>
<p>„Možná to byla jen nehoda,“ řekl s nadějí v hlase Sam.</p>
<p>Felix se sklonil k mrtvole.</p>
<p>„Je sice pravda,“ začal co nejšetrněji, „že elektrikář je jedno z nejrizikovějších povolání, ale asi vás zklamu, pánové.“ Chvíli si tělo prohlížel ve světle baterky. „Ano, zabil ho elektrický proud. Ale vypadá to, že mu s přechodem na onen svět někdo pomohl. Tašku ani neotevřel. Na prstech nemá ani skvrnku. Ve skříni měl evidentně jenom hlavu. A nějakou chvíli ji tam držel. Pochybuju, že dobrovolně.“</p>
<p>„Jste si jistý?“ nedal se Sam. „Nemohl jenom uklouznout, nebo něco podobného?“</p>
<p>„Mladý muži,“ usmál se Felix blahosklonně, „to, co vidíš na jeho tváři,“ ukázal na hrbolatý černohnědý strup, „jsou popáleniny čtvrtého stupně. Věř mi, že na to, aby člověk přišel k něčemu podobnému, nestačí krátký dotek během pádu. Na to je potřeba <emphasis>čas.“</emphasis></p>
<p>„Odkud… Vy se vyznáte…?“</p>
<p>„Nevyznám,“ zavrtěl Felix hlavou. „Ale už jsem takové popáleniny viděl.“ Chvíli se zatvářil, jako by si na ten okamžik živě vzpomínal, ale v duchu jen vymýšlel co nejpřesvědčivější odpověď. „V pizzerii. Měli jsme pracovní úraz – kuchař si přivřel ruku do dvířek pece. Ošklivý pohled. Pár vteřin nepozornosti a už si víckrát nezamasturbuješ.“</p>
<p>Sam ztichl a dlouho na Felixe mlčky hleděl. Asi měl pocit, že tohle není právě nejvhodnější chvíle na žerty.</p>
<p>„Máme problém,“ procedil Rasťo do ticha.</p>
<p>Všechny pohledy se obrátily k němu.</p>
<p>„Jestli tenhle chlap,“ ukázal na elektrikáře, „zabil kardinálova asistenta…,“ na okamžik se odmlčel a ztěžka polkl. „Kdo potom zabil <emphasis>jeho?“</emphasis></p>
<p>***</p>
<p>Ti, kterým nebyla víra v existenci duchů úplně vzdálená, rázem ztratili o povaze vraha veškeré pochybnosti. Doktor Morávek se Samem udělali čelem vzad a rychlým krokem se hnali pryč, jako by čekali, že na ně tajemná bytost mávající ostrým obouručním mečem vyskočí zpoza nejbližšího rohu.</p>
<p>Felix zůstal ještě chvíli skloněný a zamyšleně hleděl na nepoškozenou polovinu nebožtíkovy tváře. Pak sáhl do podpaží a zkontroloval zbraň. Dotek zkřehlých prstů se studeným kovem mu ale nedodal ten pocit jistoty, jaký očekával. Gesto však udělalo dojem aspoň na Rasťa, který stál před ním – s hasicím přístrojem připraveným v bojové pohotovosti.</p>
<p>„Nebylo by lepší, kdybyste vyšel s pravdou ven a převzal celou věc do svých rukou? Myslím jako policajt.“</p>
<p>„Zatím ne,“ zavrtěl Felix hlavou a postavil se. „Dokud nevím, co <emphasis>přesně</emphasis> se tady děje, bude lepší zůstat inkognito. Ale žádný strach, jsem ve střehu,“ usmál se, zatočil zbraní jako westernový pistolník a schoval ji zpátky do podpaží. Skoro mu při tom vypadla z ruky.</p>
<p>Rasťo se nepřesvědčeně ušklíbl a sklouzl pohledem zpátky k elektrikáři. „Dvě mrtvoly. Začíná to být vážné. Čekal jste něco takového?“</p>
<p>„Pravdu?“</p>
<p>„Uhm.“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Blbý. Můžu se zeptat, co tu vlastně děláte?“</p>
<p>„Můžeš. Ale já ti nesmím odpovědět. Žádné vraždy v tom ale být neměly. Aspoň takový byl původní předpoklad… Pojďme,“ pokynul Rasťovi, aby s ním vyrazil ke schodišti.</p>
<p>***</p>
<p>„Můžu něco aspoň k tomu inkognitu?“ zeptal se IT specialista po pár krocích.</p>
<p>„No.“</p>
<p>„Ehm… Při té vaší češtině mě tak napadlo – nebylo by lepší představovat vás jako kolegu z AV ČR, který je tu na pracovním pobytu v rámci nějakého bilaterálního projektu?“</p>
<p>Možná bylo, přikývl Felix v duchu.</p>
<p>„První pravidlo tajné operace,“ řekl nahlas. „Nikdy neměň identitu v průběhu mise. Díky za návrh, ale zůstaneme u poslíčka s pizzou.“</p>
<p>Rasťo přikývl a ztichl. Vydržel mlčet až ke schodišti.</p>
<p>„Měl jste pravdu, hned po příchodu – když jste řekl, že s touhle budovou není něco v pořádku.“</p>
<p>„Ale!“ usmál se Felix. „Někdo tady začíná věřit nadpřirozeným teoriím!“</p>
<p>„Já… Nevím. Je to všechno tak očividné… Ale navzdory tomu – prostě si to nedokážu připustit.“</p>
<p>Felix ho chlácholivě poplácal po zádech.</p>
<p>„Víte,“ v Rasťově hlase se zrcadlily všechny nuance jeho vnitřního boje, „jsem ochotný věřit různým věcem. Třeba tomu, že silné emotivní zážitky některých lidí dokážou zanechat otisky v realitě a jiní senzitivní lidé je později umí zachytit z okolních předmětů nebo budov. Nebo tomu, že po každém z nás tady něco zůstane – když ne přímo duše, tak aspoň nějaký shluk ektoplazmy, nebo jak tomu říkají spiritisti. Ale že by nějaká nehmotná věc ze záhrobí dokázala udělat něco takového,“ mávl rukou nejdříve za sebe a pak naslepo do vzduchu, „dvěma dospělým chlapům?“</p>
<p>„Velmi správný postřeh,“ přikývl Felix. A rozhodl se Rasťa mírně povzbudit. „Řekněme, že vyloučíme teorii s duchem,“ řekl. „Co nám zůstane?“</p>
<p>IT specialista se na něj pověsil očima.</p>
<p>„Dvě možnosti. Buď,“ zvedl Felix palec na pravé ruce, „je v budově ještě někdo další, o kom nevíme…“</p>
<p>„Nebo?“</p>
<p>„Nebo,“ vztyčil ukazováček, „ty vraždy spáchal někdo z nás.“</p>
<p>Rasťo se zastavil a chvíli na něj vyplašeně zíral. „Myslíte… Och, bože! Ale nemyslíte konkrétně někoho z nás dvou, že ne?“</p>
<p>„Ne,“ usmál se Felix.</p>
<p>Rasťo si viditelně oddechl. Na okamžik pozvedl zrak vzhůru – do míst, odkud se ozývala ozvěna kroků jejich společníků.</p>
<p>„My dva si můžeme navzájem potvrdit alibi,“ ujistil ho Felix. „Alespoň co se týče vraždy elektrikáře. Ve chvíli, kdy vypadla elektřina, jsme byli spolu ve vestibulu.“</p>
<p>„Přesně tak!“ horlivě přikývl Rasťo. „A nebyli jsme tam sami. Pamatujete, kdo tam ještě byl?“</p>
<p>„Ta paní… tedy slečna, která s námi našla kardinálova asistenta,“ vyloučil Felix z podezření i Klaudii.</p>
<p>„Jo. A <emphasis>soudruh</emphasis> Kmetko,“ vzpomněl si Rasťo. V hlase se mu ale ozvalo mírné zklamání. Jako by ho zrovna netěšilo, že alibi má i jeho „oblíbený“ kolega. „A… Ještě někdo.“</p>
<p>„Ta Američanka, co vypadá jako podomní prodavačka rakví.“</p>
<p>Z pobaveného úšklebku bylo jasné, že Rasťo okamžitě pochopil, o čí popis jde. „Přesně. Ale co ostatní?“</p>
<p>„Ostatní…“ Felix se zašklebil, ale místo toho, aby větu dokončil, jen pokrčil rameny. A také zvedl pohled vzhůru.</p>
<p>Ve stejnou chvíli se totiž odněkud z patra ozvalo pronikavé ženské zaječení.</p>
</section>
<section>
<empty-line /><p><strong>Intermezzzzz… ou</strong></p>
<p><emphasis>Pátek, 8. ledna</emphasis></p>
<p>Vincenc se pomalu vypotácel z tramvaje – v jedné ruce pivo, zaťatá pěst nad hlavou a na rtech oblíbený popěvek: „Denně vožralej, denně vožralej, mám velikej pupek, smrdím a sem špinavěj…“</p>
<p>Až na ten pupek to dokonale sedělo.</p>
<p>„Jdeš pozdě,“ vytkl mu prokřehlý Walter. Na zastávce před nádražím Holešovice už stepoval víc než padesát minut.</p>
<p>„Koncerty nikdy nezačínají přesně,“ mávl Vincenc rukou.</p>
<p>„Byl jsem před hodinou u Tesla Arény a hrála už hudba!“</p>
<p>„To jsou jenom předskokani.“ Vincenc do sebe obrátil zbytek piva, hlasitě si říhl a prázdnou plechovku hodil na zem vedle koše na odpadky „Skvělej vohoz,“ ohodnotil širokým úsměvem Walterovy šaty, „gotika dneska letí.“</p>
<p>Walter se zamračeně podíval na své vyleštěné lakovky a černý kabátek ozdobený volánky s krajkou. Vůbec neměl v plánu zapadnout. Naopak.</p>
<p>„Tak jdem, proč ne, všechno to rozbijem…!“</p>
<p>Vlasatý dlouhán s lenonkami na nose a drobný obtloustlý mužík tak trochu připomínající hollywoodskou legendu jménem Danny DeVito bok po boku vyrazili pražskou čvachtanicí směrem k Výstavišti.</p>
<p>***</p>
<p>Tohle všechno – tuhle donebevolající pitomost – vymyslela Klaudie.</p>
<p>Začalo to nezávazným návrhem. Prý by bylo skvělé, kdyby si její dva kolegové v rámci utužování vztahů „na pracovišti“ společně vyšli na nějakou kulturní akci.</p><empty-line /><p>Walter s Vincencem nezávazně souhlasili. A porvali se už při diskusi ohledně významu pojmu kultura.</p>
<p>Klaudie byla samozřejmě incidentu přítomna a po jejím argumentu „Tohle je přesně to, o čem jsem mluvila!“ se návrh změnil na ultimátum.</p>
<p>Kolegové stáhli ocasy, kdesi v hloubi duše jí (možná) dali za pravdu a asi tři dny pak poslušně hledali průnik mezi dvěma značně odlišnými představami o vkusné zábavě. Nakonec z toho – v rámci kompromisu – logicky vyšly akce dvě. Walter prosadil výlet do divadla a Vincenc koncert Kabátů.</p>
<p>Návštěva Národního proběhla minulý týden. A dopadla katastrofálně.</p>
<p>Hned první trapas hasil Walter těsně po příchodu, když Vincenc u okénka se vstupenkami požádal o místa k stání. Nemalé obtíže mu způsobilo i propašování tohoto neortodoxního hosta v triku Törr a kožené bundě do sálu. (Vincenc rezolutně odmítl odevzdat bundu v šatně – jak vysvitlo později, hlavně proto, že v ní měl schovaných šest plechovek piva.) S ledovým sebezapřením pak dlouhou dobu úspěšně ignoroval Vincencovo oplzlé komentování dění na scéně inspirované pohledy na choulostivé partie pod přiléhavými úbory členů Národního baletu. Když ale uprostřed srdceryvné scény, ve které mladý Phoebus truchlil nad tělem své tragicky zesnulé lásky, Vincenc vytáhl otřepaný pubertální vtip a do ticha zařval „Vojeď ji, dokud je teplá!“, Walter vstal a na protest odešel ze sálu. Cestu tmavými uličkami mu značně usnadnili divadelní zřízenci, kteří ho popadli už na kraji řady a společně s Vincencem je hrubě vykopali až na schody před budovou. Oba mohli být rádi, že je rovnou nehodili do Vltavy.</p>
<p>Jediný důvod, proč dnes Walter souhlasil s výletem na Kabáty, byla škodolibá vyhlídka na to, že bude mít příležitost pokažený večer Vincencovi patřičně oplatit.</p>
<p>Konečně se přiblížili k parkovišti před Tesla Arénou. Vincenc zahnul doleva a začal ho obcházet.</p>
<p>„Poslyš,“ zarazil se Walter, „není hlavní vchod přímo naproti?“</p>
<p>„Nejdeme hlavním vchodem.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Nebudeme přece platit.“</p>
<p>***</p>
<p>Když Vincenc v tmavé postranní uličce vytáhl zpod bundy plochou železnou tyč a vypáčil vyklápěcí okýnko vedoucí do suterénu haly, Walter se vážně zamyslel nad tím, jestli přece jen neměl zůstat doma. Už bylo ale pozdě.</p>
<p>Jeho kolega se hladce protáhl dovnitř, ochotně mu pomohl procpat zadek rámem a suverénně ho provedl bludištěm podzemních chodeb, jako by to tu znal nazpaměť. Ostatně, nejspíš opravdu znal. Vincenc chodil na koncerty poměrně často.</p>
<p>Z podzemí se vyšplhali nouzovým požárním schodištěm ústícím nedaleko přechodového tunelu pod tribunami, nenápadně tudy proběhli na hrací plochu a vzápětí stáli přímo proti pódiu.</p>
<p>Walter ztuhl. Měl pocit, že se najednou nějakým nedopatřením ocitl uprostřed válečné vřavy. Vpředu blikala světla, bouchala pyrotechnika a syčela spousta páry. Podlaha vibrovala, jako by nedaleko projížděly tanky, všude kolem byl ohlušující hluk a davy lidí. A ti lidé řvali, neustále se tlačili dopředu, drželi ruce nad hlavami a hrozili pěstmi nějakému neviditelnému nepříteli.</p>
<p>Walter se poplašeně začal rozhlížet po bezpečnější zóně. Zrak mu zavadil o strmou siluetu hlediště.</p>
<p>„Nemohli bychom si jít sednout?“</p>
<p>„Co?“ otočil se k němu Vincenc. Oči mu zářily zvláštním ohněm a vztyčené chlupy na předloktí brněly statickou energií. Usmíval se. To, co se kolem něj dělo, ho očividně nabíjelo. Magií.</p>
<p>Walter zopakoval otázku hlasitěji a ukázal k hledišti.</p>
<p>„Dělej, co musíš,“ pokrčil Vincenc rameny. „Já jdu do kotle.“ Pak zabodl pěst do vzduchu a s „víte jak to bolí, baseballovou holí“ na rtech zmizel v davu.</p>
<p>Kolem Waltera bylo najednou ještě těsněji než před chvílí. Lidé sebou cloumali jako opilí epileptici a naráželi do sebe v prapodivné parodii tance.</p>
<p>Začal pomalu ustupovat, jeho drobná postava se víc a víc vzdalovala od pódia (na které pro svou výšku stejně neviděl), až téměř dosáhl zadního okraje plochy – místa, kde byl dav mnohem řidší a tvořili ho převážně klidně postávající intelektuálové, pokyvující hlavami.</p>
<p>Walter vydechl, konečně se uvolnil a řekl si, že dá téhle <emphasis>kultuře</emphasis> šanci.</p>
<p>Po vzoru okolostojících si založil ruce na prsou a asi deset minut soustředěně poslouchal muziku, která k němu burácela z obrovitých reprobeden. Pak se po krátkém vnitřním rozhovoru se sebou samým shodl na tom, že mu rocková muzika nic neříká.</p>
<p>Bylo to na něj moc divoké a uřvané. Ty primitivní juchavé melodie, rádoby veselé hospodské texty… Celé to působilo až příliš <emphasis>živě.</emphasis> Prostě nic pro nekrofila.</p>
<p>Walter se začal nudit. Vytáhl z kapsy mobil a s údivem zjistil, že má zmeškaný hovor od Klaudie. Vůbec netušil, kdy zazněl úryvek z Mozartova <emphasis>Requiem,</emphasis> který měl nastavený jako znělku. V tom hluku kolem ho musel přeslechnout.</p>
<p><emphasis>Nejspíš mě chce škodolibě vyslýchat, jak se mi vede, petit serpentine,</emphasis> pomyslel si a po krátkém přepočítávání, na kolik ho asi tak vyjde hovor do zahraničí, zkusil Klaudii zavolat zpátky.</p>
<p>Nikdo to nezvedl – jeho spolupracovnice byla „momentálně nedostupná“.</p>
<p>Spokojeně odložil mobil s tím, že počká, až mu Klaudie zavolá znovu. Nemělo smysl ji shánět. Předpokládal, že na dálném východě, kam ji Felix vzal s sebou na fušku, nejspíš většinu času stejně nemá signál.</p>
<p>***</p>
<p>Po dalších deseti minutách začali Waltera kromě uší bolet i nohy. Znovu zvedl zrak k hledišti, vyhlédl si volné místečko vedle dvou vcelku pohledných dívek v černých šatičkách s hlubokými výstřihy, výrazným malováním a pobledlou kůži, která patrně už od dob školky neviděla slunce, a vykročil k nejbližšímu průchodu mezi plochou a hledištěm. U dvířek ho zastavil sekuriťák.</p>
<p>„Kampak?“</p>
<p>„Jdu si sednout.“</p>
<p>„Máte lístek na sezení?“</p>
<p>„Ty jsou nějak speciální?“</p>
<p>„Jsou dražší.“</p>
<p>„Ach tak,“ přikývl chápavě Walter, v duchu si povzdychl a vrátil se na původní místo.</p>
<p>Chvíli tam jen tak postával. Když si ale všiml, že sekuriťák na něj pořád nějak divně zírá, posunul se ještě o kus dál. Opřel se o mantinel až u nejvzdálenějšího okraje hrací plochy a tam si začal z papírových kapesníků vyrábět provizorní tampony do uší.</p>
<p>„Hele, pane, můžu vidět vaši vstupenku?“</p>
<p>Walter překvapeně vzhlédl do tváře toho samého sekuriťáka. A zbledl.</p>
<p>„Samozřejmě,“ přikývl s falešným úsměvem a začal šacovat svůj černý kabátek s volánky. „Tady někde jsem ji měl… Snad jsem ji někde neto…,“ pomalu vytahoval na světlo všechny zbytečnosti, které měl po kapsách – mince, hřebeny, nůžky na manikúru, plánky pražských hřbitovů – a hrál o čas horečně přemýšleje, jak se z téhle situace vykecat.</p>
<p>„Pane, můžu vidět, co to máte v pravé ruce?“</p>
<p>„Co?“</p>
<p>„Tohle.“</p>
<p>„Myslíte tyhle nůžky?“</p>
<p>Sekuriťák ztuhl, o krok ustoupil a jeho pravá ruka vojensky vystřelila k uchu, ve kterém měl sluchátko ne nepodobné těm, jaké nosí agenti FBI.</p>
<p>„Kód jedna. Ostrý předmět!“ zařval. „Ostrý předmět! Opakuji. Kód jedna!“</p>
<p>„Co?“ Walter na něj nechápavě vyvalil bulvy.</p>
<p>Podlaha všude kolem se najednou rozvibrovala dvojnásobnou intenzitou a z několika stran se k němu přiřítili mohutní chlápci v kanadách a bomberech.</p>
<p>Dřív než stihl říci <emphasis>merde,</emphasis> ležel na zemi, dokonale znehybněný pěti stokilovými vazouny.</p>
<p>***</p>
<p>Muzika přestala hrát zrovna ve chvíli, když se Vincencova oblíbená skladba – samozřejmě, <emphasis>všechny</emphasis> skladby od Kabátů byly Vincencovy oblíbené, ale tahle, s názvem Bruce Willis, obzvlášť – konečně dostala k refrénu.</p>
<p><emphasis>Co je?</emphasis> zamračil se Vincenc na kapelu, která najednou jenom nervózně přešlapovala na místě a upírala mhouřící zraky kamsi do tmy na opačném konci haly.</p>
<p>Taky se otočil stejným směrem. Invalidní vozíček, ve kterém ho pořadatelé zrovna zvedali na speciální plošinu vedle pódia, se při tom nebezpečně nahnul na stranu.</p>
<p>Vozík sehnal cestou na záchodky. Tam zamkl i jeho původního majitele. Když mu osud poskytl příležitost zabojovat proti diskriminaci návštěvníků, kteří přicházeli na koncerty bez kol, Vincenc nikdy nezaváhal.</p>
<p>Na čele světelné rampy se rozsvítily silné bílé reflektory, ale zadní řady diváků, ve kterých se očividně něco hemžilo, pořád zůstávaly v neprůhledném šeru.</p>
<p>„Rvačka!“ zařval konečně někdo na vysvětlenou. Byl to statný punker, který měl na bundě víc ostnů než dikobraz.</p>
<p>„Rvačka?“ vyskočil Vincenc na nohy a natáhl se na špičky, aby lépe viděl.</p>
<p>„Hele, von chodí!“ zalapala po dechu třináctiletá fanynka, která stála hned pod pódiem. „Slyšela jsem, že na koncertech se dějí věci, ale tohle…“</p>
<p>Vincenc konečně zahlédl směsici těl, ke které se upínaly všechny zraky. Pak zaslechl Walterův tenký hlásek volající o pomoc. Okamžitě po hlavě skočil do davu.</p>
<p>„No jo, hotový Lurdy!“ přikývl fanynčin přítel.</p>
<p>***</p>
<p>Frontman Kabátů, Pepa Vojtek, návštěvníky koncertu několikrát přes mikrofon vyzval, aby se uklidnili a neubližovali si navzájem.</p>
<p>Naprostá většina byla ochotná ho poslechnout.</p>
<p>Ale davem se prodíral i jeden magor, který si říct prostě nedal. Řval cosi ve smyslu: „Ruce pryč od mého kolegy, nebo vám nadělám z ksichtů prdele!“</p>
<p>Pak něco vyletělo do vzduchu. Vypadalo to jako člen bezpečnostní agentury. A než to dopadlo zpátky, rvala se celá hala.</p>
<p>***</p>
<p>„Tak skvěle jsem se už dávno nebavil!“ zařehtal se hlasitě Vincenc, když se otřepal z tvrdého přistání držkou napřed v roztápějícím se sněhu na parkovišti před Tesla Arénou. „Co ty, zdechlináři?“</p>
<p>„Au,“ fňukl Walter, opatrně se posadil na zadek a pokusil se narvat svůj hedvábný kapesník naráz do obou nosních dírek, ze kterých mu proudem crčela krev.</p>
<p>„Ať žije kultura!“ zamával Vincenc pěstí. „Příští týden jdeme zase! Třeba na death metal. To se ti bude líbit ještě víc!“</p>
</section>
<section>
<empty-line /><p><strong>Sonáta – Akt II.</strong></p>
<p><emphasis>Pořád pátek, pořád 8. ledna</emphasis></p><empty-line /><empty-line /><p><strong>12.</strong></p>
<p>Klaudie seděla na židli u dveří ředitelny a s vráskami na čele objevovala dosud neznámé funkce svého mobilu. Technika nebyla její silnou stránkou. Pořád se ale nevzdávala naděje, že se někam dokáže dovolat a náhodně odklikávala všemožné položky v menu Režim sítí v naději, že přístroji pomůže nalézt cestu, jak se spojit s lokálním zástupcem jejího operátora. Anebo něco takového.</p>
<p>„Mon dieu,“ vyrušil ji najednou Ozův hlasitý povzdech.</p>
<p>Překvapeně vzhlédla nejdříve k němu a pak směrem, kam vyjeveně zíral. Zraky většiny přítomných už byly obráceny k protějšímu oknu.</p>
<p>Venku za skleněnou tabulí visela ve vzduchu zvláštní… <emphasis>světla.</emphasis></p>
<p>Jejich obrysy se trochu rozpíjely v malbě vyvedené na povrchu tabule ledovými temperami, ale bylo poznat, že mají přibližně sférický tvar. A že volně plují ve vzduchu.</p>
<p>S nejnechápavějším výrazem ve tváři zvedl hlavu docent Kmetko, který seděl v ředitelském křesle zády k oknu. Když se konečně otočil, skoro se svalil dozadu a rozplácl se na zemi.</p>
<p>„Maminečko moje!“ zasténal, zatímco se přidržoval okraje stolu. „Co to zase je?“</p>
<p>„Možná policejní světlomety,“ s nadějí v hlase vystřelila od boku sekretářka Marta.</p>
<p>„Police!“ chytila se jejích slov (přesněji jediného, jemuž rozuměla) doktorka Adamsová a také nadšeně vyskočila z křesla.</p>
<p>Zůstala ale nerozhodně stát na místě a dál na tvary zamračeně hleděla. Vzdálená podobnost tam byla, ale když se do okna opře světlo ze světlometu, vypadá to přece jen trochu <emphasis>jinak.</emphasis></p>
<p>Vstal i kardinál Gore a jako jediný nalezl odvahu opatrně přistoupit blíž. Dokonce ke sklu natáhl i ruku.</p>
<p>Jedno ze světel na to živě zareagovalo. Na chvíli se jakoby podrážděně vzdálilo od okna, ale jen proto, aby se vzápětí mohlo vysokou rychlostí vrátit zpátky a zprudka udeřit do výplně.</p>
<p>Ženy – snad s výjimkou Klaudie, která jen tiše vyjekla – začaly křičet jako o život a všichni, kdo neměli hrůzou ztuhlá kolena, se flopem vrhli za křesla.</p>
<p>Okno se zatřáslo, ale útok na něm nenadělal o nic vážnější škody, než Ozovo zuřivé mlácení židlí do dveří.</p>
<p>Světelná koule svůj pokus zopakovala ještě jednou. Ale ani napodruhé se jí nepodařilo vniknout do budovy.</p>
<p>Oči hostů vykukujících zpoza okrajů nábytku ji se strachem sledovaly.</p>
<p>Všechny tři útvary se na okamžik trochu stáhly a shlukly dohromady, jako by se chtěly o něčem poradit.</p>
<p>A Klaudie někde v hloubi hlavy skutečně zaslechla jejich slabounký šepot. Byla si ale jistá, že ho nezachytila ušima.</p>
<p>***</p>
<p>Ètyři muži – nejdříve doktor Morávek se Samem, kteří byli takříkajíc hned na prahu, a o chvilku později i Felix s Rastěm, kteří při vybíhání schodiště pravděpodobně trhli místní rekord – vpadli do ředitelny s entuziasmem zvláštních jednotek.</p>
<p>Kužely světla proudící z jejich tasených baterek se divoce rozletěly všemi směry a bolestivě oslňovaly mžourající tváře pobledlých přítomných. Chvíli jim trvalo, než si všimli, co se děje za oknem.</p>
<p>Sférické tvary ve vánici zareagovaly na přítomnost rostoucí světelné přesily divokým kolotočem následovaným prudkým útěkem do strany. Zmizely za zdí vlevo a už se neobjevily.</p>
<p>Chlapi se udiveně ohlédli jeden po druhém a pak se ještě jednou rozhlédli po poschovávaných lidech.</p>
<p>Asi nejdelší pohled věnovali zadečku hraběnky Agáty vykukujícímu zpod ředitelova stolu.</p>
<p>„Už jsou pryč?“ zeptal se zpocený Kmetko a nespouštěje oči z okna se pomalu začal škrábat zpátky do křesla. Ještě předtím ho ale pro jistotu přesunul hlouběji do místnosti.</p>
<p>Také ostatní začali postupně opouštět své úkryty. Většina to zvládala bez potíží, ale některým museli chlapi podat pomocnou ruku. Doktor Morávek si samozřejmě nenechal ujít příležitost pomoci na nohy hraběnce Agátě a Sam s Rastěm se slitovali nad vyděšenou sekretářkou, která se zasekla pod gaučem.</p>
<p>Jediný, kdo pomoc nepotřeboval – nejspíše proto, že se vůbec neskrýval –, byl kardinál Gore. Pořád stál na stejném místě před oknem a v jeho tváři nebyla ani stopa strachu. Naopak, měl v ní zbožný, zasněný výraz.</p>
<p>Klaudie moc dobře chápala, co ho vyvolalo. Nějak takhle si většina lidí představovala anděly.</p>
<p>„Viděl jsem dobře?“ otočil se k ní Felix.</p>
<p>Jen krátce přikývla, rázně ho popadla za rameno, vytáhla ven na chodbu a rozběhla se směrem, kterým odletěly podivné bytosti.</p>
<p>„Zhasni!“ přikázala mu, když se zastavili u okna na konci jedné z postranních chodeb.</p>
<p>Felix ji poslechl a napjatě se zahleděl do tmy za oknem.</p>
<p>Pár minut se nic nedělo.</p>
<p>Pohnul se jen jednou, když si zvedl límec na bundě a hřbetem ruky zkontroloval teplotu radiátoru, u kterého stál.</p>
<p>V celé budově se citelně ochladilo. Pára jim stoupala od úst už i tady, v patře.</p>
<p>„Kde máš kabát?“ pootočil se mírně ke Klaudii.</p>
<p>„Ticho,“ okřikla ho. „V ředitelně. Je mi teplo.“</p>
<p>Nelhala, chlad ji opravdu netrápil. Odpověděla však jen na půl úst, aby Felix náhodou neodhalil pravý důvod její otužilosti. Samozřejmě zbytečně. Musel by trpět opravdu vážnou poruchou čichu, aby v jejím dechu neucítil alkoholové výpary. Navzdory tomu se zdržel komentáře. Prostě byl zvyklý, že jeho lidé se ani v nejvážnějších situacích nechovají příliš profesionálně (i když Klaudie obvykle bývala světlou výjimkou). Ostatně, co by kritizoval, když on sám nebyl jiný? Maximálně to, že mu taky nenabídla aspoň jeden lok.</p>
<p>„Hele,“ upozornila ho šeptem Klaudie.</p>
<p>Za oknem proletěla přízračná světelná koule. Profrčela zprava doleva a byla pryč. A za ní další. Ta se ale na poslední chvíli zastavila a se zájmem se přiblížila k nim.</p>
<p>„To mě poser!“ zašklebil se Felix. Opravdu ho neklamal zrak. Byli to oni. „Zétépáci!“</p>
<p>***</p>
<p>Zétépáci (a.k.a. zdravotně těžce postižení) je nepříliš důstojná přezdívka pro duchy-zatracence. Nejde o klasické duše zesnulých, ale o zbytkové shluky ektoplazmy, které zůstaly po lidech rozemletých nešťastnou náhodou (nebo něčím přičiněním) vírem magických sil. Obvykle jim zbyly jen zlomky původního vědomí a inteligence a je o nich známo, že se nejraději shlukují v geopatogenních zónách, v okolí interdimenzionálních puklin nebo časoprostorových anomálií.</p>
<p>„Říká se, že když je někdo zahlédne na vlastní oči, věstí to neštěstí,“ řekla Klaudie zastřeným hlasem a špičkami prstů se opatrně dotkla skla.</p>
<p>„To se říká i o Vincencovi,“ oponoval Felix. „Ale v podstatě jde jenom o obratný marketingový slogan. Aby se věštba naplnila, musí v první řadě zahlédnout <emphasis>Vincenc dotyčného.“</emphasis></p>
<p>„Ještě jsem je nikdy neviděla. Ale jejich hlasy slyším v hlavě poměrně často. Co ty?“</p>
<p>„Já ne. Ale možná šňupu kratší lajny než ty. Co myslíš, co od nás chtějí?“</p>
<p>„Nerozumím jim. Ale mám pocit, že nás chtějí před něčím varovat.“</p>
<p>„Varovat?“ Felix nasadil nezbedný úšklebek, přesunul prsty co nejblíže ke sférické kouli a zaťukal na sklo stejným způsobem, jako to dělají děti, když chtějí přivolat akvarijní rybičku.</p>
<p>Zatracená bytost se mírně stáhla.</p>
<p>„Trochu úcty,“ pleskla ho Klaudie přes zápěstí.</p>
<p>„Myslíš, že s nimi dokážeš prohodit pár slov?“</p>
<p>„Jako – navázat kontakt?“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>„Nikdy předtím jsem to nezkoušela.“</p>
<p>„Všechno je jednou poprvé,“ povzbudil ji úšklebkem, trochu odstoupil, otočil se směrem do chodby, vytáhl zbraň a s hlavní skloněnou k podlaze se postavil na hlídku. Přece jenom tu byli sami dva, relativně daleko od zbytku aktuálního osazenstva ústavu.</p>
<p>Klaudie nasála studený vzduch hluboko do plic, dýchla na sklo, nakreslila do orosené plochy několik magických symbolů a přitiskla vedle nich dlaň.</p>
<p>***</p>
<p>Bylo to snadné i těžké zároveň.</p>
<p>Pohlédnout přímo do ektoplazmatického světla bylo jako pohlédnout člověku do očí. A navázat telepatický kontakt šlo jako po másle. Ale zachytit v roztříštěné mysli narušené inteligence nějakou konkrétní myšlenku bylo jako šplhat po lubrikantem natřené tyči.</p>
<p>Navzdory tomu se přece jen dopracovala k jisté formě komunikace. I když ve výsledku vnímala spíš směsici různorodých pocitů než smysluplná slova.</p>
<p>Ve chvíli, kdy se už už chystala přerušit kontakt, vklouzla jí do hlavy nejsilnější vize.</p>
<p>Na okamžik měla pocit, že se dusí. Pod krkem ji svírala čísi mohutná ruka. Před očima se jí mihl blesk, v hrudi vzplanula ostrá bolest a v hlavě se rozprostřela hluboká bezrozměrná tma.</p>
<p>Když odtáhla dlaň od skla, zachvátil ji neodbytný pocit, že jí v blízké budoucnosti hrozí něco sakramentsky <emphasis>nepříjemného.</emphasis></p>
<p>***</p>
<p>Klaudie násilím potlačila chuť hodit do sebe další lok Staré myslivecké.</p>
<p>„Jsou zneklidnění. Hodně,“ referovala Felixovi.</p>
<p>„Nějaká konkrétní rada?“</p>
<p>Jen zavrtěla hlavou, zavřela oči a unaveně opřela hlavu o sklo.</p>
<p>Zatracenec, se kterým „mluvila“, se na chvíli přiblížil, jako by jí chtěl dát pusu na čelo, ale pak vzlétl někam vzhůru a zmizel ve tmě.</p>
<p><emphasis>Nejsem sněhová vločka!</emphasis> musela si několikrát zopakovat v mysli.</p>
<p>Nenáviděla tyhle stavy. Po intenzivním telepatickém kontaktu byla vždycky chvíli silně dezorientovaná a schizofrenická. A žíznivá…</p>
<p>„Cítí krev. Nedivím se, že se tu ometají,“ shrnul Felix.</p>
<p>„Myslíš, že někdo <emphasis>opravdu</emphasis> chce vyvolat Azazela?“</p>
<p>„Byl by to trapas, kdyby se tady po tak výživném invokačním rituálu nikdo neobjevil.“</p>
<p>„Ale Azazel?! <emphasis>Ten</emphasis> Azazel? Biblická postava?“</p>
<p>Felix pokrčil rameny: „Gargamelův kocour asi ne. Nejsem si jistý, jestli nějaký biblický Azazel vůbec existuje nebo existoval. Ale pokud nějaký démon vystupuje pod tímhle jménem, očividně o sobě nemá zrovna nízké mínění.“</p>
<p>„Co víš o Azazelovi?“</p>
<p>Felix samozřejmě nenosil v hlavě kartotéku biblických démonů. Ale byla by hanba, kdyby jako bývalý inkvizitor nevěděl o jednom z údajných pekelných knížat aspoň něco.</p>
<p>„Azazel byl podle hebrejské tradice první svržený anděl. Byl vůdcem Bebe ha Elohim – synů Božích, kteří si navzdory zákazu brali lidské ženy a plodili s nimi potomky – obry nephilim. Až dokud s nimi Daddy Cool nezatočil. Anděly, kteří zhřešili, uvěznil v podzemních jeskyních a na lidi seslal potopu. Zbytek story asi znáš.“</p>
<p>Klaudie pomalu přikývla. „Hustý. Na další potopu nemám v šatníku dost plavek. Asi bychom ho měli zastavit.“</p>
<p>„Souhlasím. Ale možná to nebude tak snadné.“</p>
<p>Tázavě zvedla zrak.</p>
<p>„Dole v suterénu leží další mrtvola.“</p>
<p>„Vážně? Kdo?“</p>
<p>„Náš starý známý z VVK. Ivan Mačeta Stroganoff.“</p>
<p>„Agent Stroganoff?“ Zamračila se. „Ten… hm… trochu připečený?“</p>
<p>„Trochu víc,“ ušklíbl se Felix a vysvětlil Klaudii, jak vypadá jeho mrtvola.</p>
<p>„Sakra. Co tu dělal Mačeta? Navíc převlečený za elektrikáře?“</p>
<p>Felix se na chvíli zamyslel.</p>
<p>„Nevím. Patřil k tajným. Ti plní všelijaké úkoly. Ale protože víme, že to byl tupec, můžeme předpokládat, že nešlo o nic, co by vyžadovalo složitější myšlení. Předpokládám, že prostě rutinně pokrýval prostor. Nezapomínej, že v budově máme – kromě jiného – i jednu Červenou Karkulku.“</p>
<p>Klaudii trvalo jen okamžik, než pochopila, že tím myslí kardinála Gorea.</p>
<p>To by sedělo. Oficiální postoj Vatikánu k ponaučením z pohádek sice neznala, ale domyslela si, že církevní stát by skoro určitě nepustil žádnou ze svých „Červených Karkulek“ na návštěvu k cizincům bez posílené ochrany. Ani kdyby měla v občanském průkazu jméno kardinál Vlk.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>13.</strong></p>
<p>Doktor Morávek rozdal všem přítomným baterky. Zbylé tři namířil do stropu a promyšleně je rozestavěl po skříních a stolečcích.</p>
<p>V ředitelně bylo najednou více světla než ve dne. Lidé trochu pookřáli. Ale ani žárovkám baterek se nepodařilo úplně rozptýlit neklid, který v nich vyvolal útok neidentifikovatelného létajícího objektu na okno.</p>
<p>Když zazvonil telefon, mnozí úlekem skoro nadskočili.</p>
<p>Možná by na tom nebylo nic strašidelného, kdyby se vzápětí neozval i interkom u dveří. A unisono s nimi i drnčení tří pevných linek na sekretariátu.</p>
<p>Během dvou vteřin se zvonění ozývalo úplně ze všech stran. Příchozí hovor hlásily všechny telefony v budově.</p>
<p>Docent Kmetko se váhavě natáhl po ředitelově lince. Nepředstavil se ani neřekl obligátní <emphasis>haló?</emphasis> (On to ostatně nedělal ani jindy.) Jen přitiskl sluchátko k uchu a chvíli naslouchal. Všechny ostatní přístroje mezitím zvonily dál. Svraštil čelo, zamumlal něco nesrozumitelného a podal sluchátko Morávkovi. „Co? Co?“ vyzvídaly horlivě bledé tváře.</p>
<p>Kmetko otevřel ústa, ale vzápětí je zase zavřel.</p>
<p>Někteří z přítomných nečekali, až se rozhýbe k odpovědi, a rozběhli se do vedlejších místností.</p>
<p>Oz zvedl sluchátko interkomu. Marta chňapla po dvou telefonech na sekretariátu najednou. Ke třetímu se nejrychleji dostala doktorka Adamsová.</p>
<p>Kardinál Gore zamířil do kreslírny naproti.</p>
<p>***</p>
<p>Kdo očekával hlas údržbáře nebo policejního důstojníka, byl pravděpodobně zklamaný Ve sluchátkách se ozývala jen hudba.</p>
<p>Ne, nebyla to ta nepříjemná melodie, která všechny vyděsila při posledním pokusu telefonovat ven z budovy, jen klasická verze jedné známé písně. Ale ani ona nepůsobila příliš optimisticky.</p>
<p>Zněla takhle:</p><empty-line /><p><emphasis>Bolo nás</emphasis> <emphasis>jedenásť</emphasis><emphasis>, už nás je len</emphasis> <emphasis>desať</emphasis><emphasis>,</emphasis></p>
<p><emphasis>všetci ľudia</emphasis> <emphasis>vravia, že nás budú vešať,</emphasis></p>
<p><emphasis>lenže ten desiaty tíško sa vytratil,</emphasis></p>
<p><emphasis>nech si vraj obesia iba nás deviatich.</emphasis></p>
<p><emphasis>No a ten deviaty bol tiež neúprosný,</emphasis></p>
<p><emphasis>a tak sme tu teraz zostali len ôsmy,</emphasis></p>
<p><emphasis>sľúbil nám ten ôsmy, že nás nepodvedie,</emphasis></p>
<p><emphasis>ale ako vidno, ostalo nás sedem.</emphasis></p>
<p><emphasis>A v tom aj ten siedmy vydal sa na cesty,</emphasis></p>
<p><emphasis>zostali sme teda teraz iba šiesti,</emphasis></p>
<p><emphasis>nuž a ten náš šiesty pustil tiež do gatí,</emphasis></p>
<p><emphasis>a tak sme tu teraz kamaráti piati.</emphasis></p>
<p><emphasis>Tuším má ten piaty dáký čudný výraz,</emphasis></p>
<p><emphasis>nenazdali sme sa, a už sme len štyria,</emphasis></p>
<p><emphasis>a vraj aj ten štvrtý netúži do raja,</emphasis></p>
<p><emphasis>nenápadne zdúchol a sme iba traja.</emphasis></p>
<p><emphasis>Zrazu vraví tretí: „A čože nás už spája?“,</emphasis></p>
<p><emphasis>tak sme tu zostali len kamarát a ja,</emphasis></p>
<p><emphasis>už nás idú vešať, darmo kričím rata,</emphasis></p>
<p><emphasis>a tak som v tom nechal toho kamaráta.</emphasis></p>
<p><emphasis>Bolo nás jedenásť, už nás je len desať,</emphasis></p>
<p><emphasis>pôjdeme sa pozrieť, keď ho budú vešať.</emphasis></p>
<p><emphasis> </emphasis></p>
<p>„To je Lasica a Satinský,“ zašeptala Marta.</p>
<p>Jindy by si se svými oblíbenými humoristy možná i zanotovala, ale v tuhle chvíli jí do zpěvu rozhodně nebylo.</p>
<p>„Satansky?“ zopakovala zkomoleně doktorka Adamsová.</p>
<p>Marta se na ni jen nechápavě zamračila a nechala si z ruky vytrhnout jedno ze sluchátek, kterého se už chvíli vehementně dožadoval Sam.</p>
<p>Profesorovu asistentovi stačilo, aby si vyslechl několik taktů. Klavírní šansonovou píseň ze sedmdesátých let evidentně znal i on.</p>
<p>„Ten text… Myslíte, že to…,“ soukal ze sebe koktavě, „že to má znamenat… že nás někdo chce…?“ Hlasitě polkl.</p>
<p>Ve dveřích sekretariátu se zjevil Oz – palce švihácky zaklesnuté do chlopní baloňáku, ale na čele vrásky. „Hloupost,“ zarazil ho. „Čtete příliš mnoho detektivek, monsieur. Někdo si z nás jen tropí žerty. Mimochodem, v tuhle chvíli je nás v budově dohromady dvanáct, ne jedenáct… Právě jsem to přepočítal. Pro jistotu…“</p>
<p>Sam si ho váhavě změřil.</p>
<p>Ve sluchátku, které držel volně ve vzduchu, to cvaklo a píseň utichla. Pár vteřin praskala statická elektřina. Pak zase něco cvaklo a ozvaly se jiné, známější tóny.</p>
<p>Když je Marta zaslechla, naskočila jí husí kůže. Mimovolně sáhla po kružítku, které trčelo z držáku na pera, chvíli se nepřítomně dívala na jeho hrot a nakonec ho prudce zabodla do stolu.</p>
<p>***</p>
<p>Agáta pustila sluchátko ředitelova telefonu na zem, chytila se za čelo, jako by se o ni znovu začaly pokoušet mdloby, a ztěžka se svalila na gauč.</p>
<p>„Všichni… tu… umřeme.“</p>
<p>Morávek k ní okamžitě přiskočil a začal ji ovívat nástěnným kalendářem.</p>
<p>Na první pohled ničím výjimečná scéna. Nebýt podivného výrazu v Američanově tváři. Oči mu už znovu planuly a ze spodního rtu se mu k hraběnčinu výstřihu spouštěla dlouhatánská slina. Vypadal, že každou chvíli začne výt jako vlk.</p>
<p>Rasťo se udiveně ohlédl po Kmetkovi. Jeho kolega ležel letargicky rozvalený v křesle, pořád naprázdno otevíral a zavíral ústa, oči vyvrácené ke stropu.</p>
<p>„Pane Ozi!“ zvolal. „Detektive!“</p>
<p>Obchodní zástupce stál jen pár kroků od něj, ale nereagoval.</p>
<p>„Hej!“ Rasťo přiskočil ke dveřím sekretariátu, popadl Oze za rameno a zatřásl s ním.</p>
<p>Muž se prudce otočil a mladíka oslepilo světlo mířící mu přímo do očí. Oz si jako jediný dobrovolně vybral čelovou baterku.</p>
<p>IT specialista na okamžik odvrátil hlavu a zamrkal.</p>
<p>Když se znovu otočil zpátky, zamrazilo ho. Ozova tvář byla úplně nehybná a jeho prázdné oči hleděly někam ke stropu.</p>
<p>„Už je to tady,“ pronesl obchodní zástupce záhrobním hlasem. „Náš kat. Moje jasnozřivé oko ho vidí i skrz zdi. Hle,“ zvedl ruku. „Už přichází.“</p>
<p>***</p>
<p>Jako první začala ječet Agáta.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>14.</strong></p>
<p>„Kde jsou všichni?“ zarazil se Felix, když překročil práh ředitelny.</p>
<p>V místnosti seděli jen dva lidé. Nad notebookem skloněný Rasťo a v modlitební knížce znuděně listující jezuitský kněz.</p>
<p>„Rozutekli se,“ zašeptal Rasťo. „Vy jste nic neslyšeli?“</p>
<p>„Slyšeli. Zvedl jsem telefon na opačném konci chodby.“</p>
<p>„To nemyslím,“ zavrtěl hlavou a trochu ji stáhl mezi ramena. „Myslím tamto,“ nenápadně bodl prstem směrem k oknu. „He-li-kop-té-ry.“</p>
<p>Felix se zamračil, obešel stůl a upřel pohled k obloze.</p>
<p>„Nic nevidím.“</p>
<p>„Nechoďte tak blízko! Jsou černé. Ale jsou tam. Poslouchejte.“</p>
<p>Felix nastražil uši. A konečně mu došlo, o co tady jde.</p>
<p><emphasis>Sakra, už i Rasťo?</emphasis></p>
<p>Ohlédl se po Klaudii, co ona na mladíkovy sluchové halucinace, a zrovna ji přistihl při tom, jak prohledává šuplíky.</p>
<p>„Co to děláš?“</p>
<p>„Nic.“</p>
<p>Klaudie svižně zaklapla ředitelovu barovou skříňku, s hranou lhostejností se opřela o poličku vedle a věnovala mu nevinný úsměv.</p>
<p><emphasis>Někomu tu zjevně docházejí zásoby alkoholu. Otázkou je, proč tak rychle.</emphasis></p>
<p>Znovu se otočil k Rasťovi. Mladík se zase věnoval notebooku.</p>
<p>Felix se sklonil, zvedl ze země sluchátko telefonu, ze kterého pořád zněla strašidelná kvílivá melodie, umlčel ho zavěšením do vidlice – přesněji <emphasis>pokusil</emphasis> se ho umlčet, protože telefon se okamžitě vrátil k otravnému zvonění – a posunul se tak, aby mladíkovi lépe viděl přes rameno.</p>
<p>Rasťo zrovna procházel ředitelovu korespondenci a mazal mu z disku všechnu poštu, která se týkala jeho osoby.</p>
<p><emphasis>Hm. Tohle opravdu nebude jen nějaká střelená davová psychóza.</emphasis></p>
<p>Zhoubný vliv melodie – který Felix vnímal nanejvýš jako nepříjemné mrazení za límcem a nutkavé škubání v bocích – musel mít jednoznačně magický základ.</p>
<p>Felix sáhl do kapsy, vytáhl slánku, nasypal si do úst dvě dávky soli a rozhodl se okamžitě si ověřit svou teorii v praxi. Postavil se přímo za Rasťa, pevně popadl jeho hlavu do rukou, otočil ji nejdříve na jednu a pak na druhou stranu a bez okolků mu naplival do obou uší.</p>
<p>„Au! Zbláznil jste se?!“ odtrhl se od něj mladík.</p>
<p>Felix ho nechal, ať chvíli podrážděně vrtí hlavou a zkouší ze sluchovodů vytřást směs slin a soli.</p>
<p>„Ještě pořád je slyšíš?“ zeptal se ho, když k němu Rasťo zvedl hněvem planoucí pohled.</p>
<p>Mladík se váhavě rozhlédl kolem.</p>
<p>Nemusel odpovídat. Z jeho výrazu bylo zjevné, že helikoptéry jsou pryč.</p>
<p>„Kde je ústředna?“</p>
<p>„Ústředna?“</p>
<p>„Přístroj, přes který jdou všechny telefonní hovory v budově.“</p>
<p>Rasťo pochopil. „Dole. V suterénu. Hned vedle serveru.“</p>
<p>„Pojďme,“ popadl ho Felix za rameno. Otočil se ke dveřím a druhou rukou před sebe postrčil Klaudii.</p>
<p>Těsně před prahem se zastavil.</p>
<p>„Vy,“ zavolal na kněze.</p>
<p>Jezuita pomalu zvedl hlavu. Ve tváři měl pobavený výraz, jako by v modlitební knížce narazil na něco úžasně zábavného.</p>
<p>„Ano?“</p>
<p>Felix mu už chtěl něco říct, ale vzápětí se zarazil. „Vlastně nic.“</p>
<p>Vyvedl Klaudii s Rastěm před ředitelnu.</p>
<p>„Počkejte tady. Hned jsem zpátky,“ přikázal jim a otočil se na patě. „A hlídejte dveře,“ dodal těsně předtím, než je za sebou zabouchl.</p>
<p>Věděl, že je nejvyšší čas jednat. Chtěl zjistit co nejvíc dřív, než to nakažlivé šílenství posedne i jeho.</p>
<p>***</p>
<p>Tři rychlé kroky napříč ředitelnou, dlouhý skok přes stůl a Felix stál nad jezuitským knězem. S hlavní zbraně zabořenou hluboko v laloku pod jeho bradou.</p>
<p>„Přestaneme hrát divadlo, co říkáš?“ navrhl drsným hlasem. „Ty víš, kdo jsem. Já vím, kdo jsi ty. Jsme tady sami. Co takhle vyložit karty na stůl?“</p>
<p>„Sedma, žolík nebo tarok?“ ušklíbl se mu kněz do obličeje.</p>
<p>„Pexeso. Chci vědět, co se tady děje. Jestli o tom máš šajn, tak to <emphasis>k</emphasis> <emphasis>čertu</emphasis> prostě vyklop!“</p>
<p>Kněz se zamračil a pomalu odložil modlitební knížku na gauč.</p>
<p>„V první řadě: Já nevědět, kdo ty,“ řekl lámanou slovenštinou podbarvenou hrdelním pekelným přízvukem. „Jen cítit bratra,“ píchl Felixe do žaludku. „Ty nosit embryo.“</p>
<p>„Ano, nosit,“ přikývl Felix. „Teda nosím,“ opravil se.</p>
<p>„Embryo spát.“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Proto. Řekněme, že je to součást kontraktu. Smlouvy, na jejímž základě čas od času pracuju pro jednoho z vás.“</p>
<p><emphasis>„Agent spáč?“</emphasis></p>
<p>„Něco takového.“</p>
<p>„Hmmm,“ protáhl posedlý kněz zamyšleně. „Pro koho?“</p>
<p>„Pro Rashila.“</p>
<p>„Rashil? Rashil. Jasně… Znát Rashil.“</p>
<p>„A ty? Pro koho děláš ty?“</p>
<p>Jezuita neodpověděl. Jen Felixe obdařil mnohomluvným úsměvem.</p>
<p>„Mám tip. Azazel?“</p>
<p>Kněz vybuchl smíchem. Vzápětí ale zvážněl. „Opatrně, <emphasis>kolego.</emphasis> Já taky být agent. <emphasis>Skutečný</emphasis> agent,“ oči mu na chvíli zahořely démonickými plameny.</p>
<p>Felix se zazubil a věrně napodobil jeho planoucí pohled.</p>
<p>„Kulky z tohohle zásobníku platí na všechny druhy agentů. Dostaneš ze sebe konečně, co tady děláš?!“</p>
<p>Muž na gauči se zhluboka nadechl. A potom pomalu, syčivě znovu vydechl.</p>
<p>„Já přijít na dražba, aby získat rukopis. To celá úloha. S uvězněním v budova nemít nic společného.“</p>
<p>„Určitě?“</p>
<p>„Určitě.“</p>
<p>„A co tak hudba ve vzduchu? Jsi jediný, na koho nepůsobí.“</p>
<p>„Samozřejmě,“ zamračil se jezuita. „Žádný démon nemoct omámit <emphasis>sonata infernale.</emphasis> Jen člověk.“</p>
<p>„Pekelná sonáta, říkáš… Co je to, do hajzlu, za přiteplenou magii?“</p>
<p>„Přiteplenou? He. Ty zanedlouho poznat na vlastní kůži,“ zlomyslně pozvedl koutky úst.</p>
<p>Chladný kov hlavně se zaryl o dobrý centimetr hlouběji a významně zúžil průměr knězovy průdušnice.</p>
<p>„Baví tě dráždit mou trpělivost?“</p>
<p>„Ne. Ale… Ty pořád nespočítat? Magie… krev… Vždyť to všechno tak jasné. Cíl – otevřít brána. Mezi sem a domov.“</p>
<p>Felixovi ztuhlo zápěstí a tlak mírně povolil.</p>
<p>„V téhle budově je <emphasis>brána?.“</emphasis></p>
<p>„Jasně. Ty nevědět?“</p>
<p>***</p>
<p>Felix to opravdu nevěděl. Podvědomě sice tušil, že rudá značka na mapě magických míst bude symbolizovat něco podobného, ale že právě tohle…</p>
<p>Ústav stál na prasklině mezi dimenzemi. Přímo na jedné z bran do pekla. Nebo jak se říkalo té smradlavé díře, ze které se sem hrnuly hordy démonů.</p>
<p><emphasis>K</emphasis> <emphasis>čertu!</emphasis></p>
<p>Že by to tu komanči postavili omylem? Zamyslel se. To těžko. Spíš se dalo předpokládat, že to udělali záměrně.</p>
<p>Spojení „komunismus a kontrakty s peklem“ možná znělo nezasvěceným uším směšně, jenže Felix o tom věděl své. Stačilo si vzpomenout na všechny ty rudé nástěnky, rudé hvězdy, rudé vlajky, plápolající pochodně, společná cvičení, pochody podle hudby nebo spartakiády – a hned měl před očima oltáře, magické symboly a rituály. Prostředky, kterými se pečetily smlouvy, na nichž stála bolševická moc. Pokud si někdo myslel, že by komunističtí pohlaváři dokázali udržet prohnilý systém jdoucí proti samotné lidské přirozenosti celých čtyřicet let bez pomoci temných sil, ošklivě se mýlil.</p>
<p>Vypadalo to, že se Felix ocitl v útrobách jednoho z Rudých chrámů.</p>
<p>„Kdo?“ vyjel na kněze.</p>
<p>„Co kdo?“</p>
<p>„Kdo za tím je? Kdo chce otevřít bránu?“</p>
<p>Jezuita se zabořil hlouběji do opěradla, aby se mu v hrdle vytvořil průchod, kterým by dostal víc vzduchu do plic. <emphasis>„To</emphasis> já netušit,“ odpověděl rezolutně.</p>
<p>Oba muži si chvíli vzdorovitě hleděli do očí. Pak Felix opatrně sklonil zbraň k zemi.</p>
<p>„Co takhle pomoci <emphasis>kolegovi</emphasis> dostat se ven z budovy?“</p>
<p>„Nemožné.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Problém.“</p>
<p>„Proč?“</p>
<p>„Nevím. Já zkoušet. Ale na magie, která uzamknout zámky, být krátký“</p>
<p>Felix se zamračil a nervózně pohladil prstem spoušť.</p>
<p>„Ty věřit,“ předklonil se muž na gauči a promasíroval si pohmožděný krk. „Kdyby já moci, už být dávno pryč. Bez rukopis tu jen ztrácet čas.“</p>
<p>Zbraň pomalu zmizela zpátky v podpaží a na tváři jejího majitele se objevila pokřivená grimasa.</p>
<p>„Co navrhuješ?“</p>
<p>Kněz jen pokrčil rameny. „Čekat.“</p>
<p>Felix se ošklivě ušklíbl.</p>
<p>„Fajn. Tak čekej. <emphasis>Já</emphasis> – jak jsi před chvílí naznačil – si takový luxus dovolit nemůžu.“</p>
<p>***</p>
<p>Když vyšel z ředitelny, zhluboka si povzdechl.</p>
<p>Pohled na Klaudii, která zrovna v hlubokém záklonu dojížděla obsah své placatky, a na Rasťa, který stál opodál u stěny chodby, zase se neklidně rozhlížel a špicoval své už beztak dost odstávající uši, nebyl zrovna povzbudivý.</p>
<p>Felix se na okamžik rozhlédl taky.</p>
<p>Odevšad – i shora a zespodu – se ozýval hluk. V kakofonickém zvonění telefonů rozeznal pár zvuků, jejichž původci byli lidé. Hraběnčino vyplašené pištění. Morávkův divoký jekot. A ještě třetí hlas – předpokládal, že nejspíše Ozův –, který je pronásledoval a neustále deklamoval větu, která zněla jako „Vzdej to, Wolverine!“, ale kvůli zkreslující ozvěně si tím nebyl úplně jistý.</p>
<p>„Pojďme. Klusem,“ vyzval své společníky a vyrazili k ústředně.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>15.</strong></p>
<p>Doktorka Adamsová seděla pod stolem na sekretariátu a chvěla se. Trochu zimou, ale hlavně nervozitou. Kouřila cigaretu za cigaretou a plnila Martin hrnek na kávu špačky.</p>
<p>Posledních pár minut zkoušela věcně analyzovat situaci, ve které se ocitla, ale zatím došla jen k jedinému nezpochybnitelnému poznání – že vlastně vůbec nechápe, co se kolem ní děje.</p>
<p>Nerozbitná skla, podivná světla za okny – cítila se jako v béčkovém hororovém filmu. Žádný div, že lidé kolem ní šíleli. Ale proč je ze všeho nejvíc vyděsila obyčejná šansonová odrhovačka v telefonu? A kam se najednou rozutekli?</p>
<p>Zlobila se na kolegu Morávka, který od jistého okamžiku věnoval většinu své pozornosti hraběnce Pálfiové a neobtěžoval se jí překládat ani ty nejdůležitější části dialogů. Kvůli neznalosti místních dialektů se na ni většina lidí začala dívat jako na blbce. Na ni! Na člověka se třemi doktoráty!</p>
<p>Co by na to řekl její šéf? Nebo její otec?</p>
<p>Cítila, že musí něco udělat. Okamžitě. Dokázat sobě, šéfovi, otci, lidem okolo – prostě <emphasis>všem,</emphasis> že není žádná retardovaná husa!</p>
<p>Když si uvědomila, že ve vedlejší místnosti utichl hovor – jeden z chlapů práskl dveřmi a odešel –, přemohla strach, típla nedokouřenou cigaretu a opatrně vylezla ze skrýše.</p>
<p>Tak, první krok by byl za mnou. Co dál? Nervózně srovnala šanony na stole do úhledných komínků. Položila vyhrávající telefon. A zase ho vyvěsila. Naléhavé drnčení jí vadilo ještě víc.</p>
<p>Úkolem doktorky Adamsové bylo přivézt do Yale ztracené stránky Vojničova rukopisu. Kvůli tomu přeletěla Atlantik, kvůli tomu vstoupila do téhle prokleté budovy.</p>
<p>Profesorova nepřítomnost ji překvapila asi ze všech nejvíc – ona byla prvním člověkem, s nímž o svém objevu hovořil. Prvním, koho žádal o spolupráci a pomoc. Bavila se s ním sice jen telefonicky, ale připadal jí jako čestný a zodpovědný muž.</p>
<p>Něco tu nesedělo. Když vypukla panika ve vestibulu a všichni se rozběhli hledat jiný východ z budovy, využila příležitosti, na vlastní pěst vypátrala profesorovu kancelář a pokusila se dostat dovnitř. Jen aby se nějakým způsobem přesvědčila, že ten muž skutečně nechce nikoho tahat za nos.</p>
<p>Byla to zvláštní zkušenost. Připadala si jako <emphasis>zloděj.</emphasis> A když nakonec zjistila, že jsou dveře zamčené, vlastně si v duchu oddechla. Ale kdyby náhodou nebyly…</p>
<p>Pohled doktorky Adamsové se zastavil na vitríně s náhradními klíči od všech dveří v budově.</p>
<p>Ztuhla. Dvířka byla mírně pootevřená. Sekretářka z vitríny nedávno vytahovala klíče od nějakého skladu a evidentně ji zapomněla znovu zamknout.</p>
<p>Přešla blíž, odsunula sklo stranou a se zatajeným dechem přelétla řady drobných věšáčků.</p>
<p>Klíč s číslem profesorových dveří visel ve třetí z nich.</p>
<p>Strčila si ho do kapsy, do ruky vzala baterku a s úšklebkem na rtech potichu vykročila ke dveřím na chodbu.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>16.</strong></p>
<p>Dveře, za nimiž se nacházela telefonní ústředna, nevypadaly nedobytně – na zámek by v pohodě stačily dvě tři kulky. Jenže Felix s použitím zbraně ještě pořád váhal.</p>
<p>Naštěstí měl hned po ruce sklad s nářadím a v kapse klíče. Stálo ho to sice krátké zdržení, ale šel na jistotu. Vybral si geodetickou tyč a použil ji jako páčidlo.</p>
<p>Konečně vtrhl do úzké suterénní místnosti a s trochu nalomeným kovovým kopím v ruce se hrdinsky postavil vysoké skříni na kolečkách.</p>
<p>Předpotopní Tesla vzdorovitě zablikala.</p>
<p>Felix zaváhal.</p>
<p><emphasis>Bliká? Jak to? Je snad pod proudem?! Nemožné! Další magie…?</emphasis></p>
<p>Opatrně skříň obešel. A zamračil se. Z boční strany ústředny trčely dva tlusté dráty připevněné k elektrodám rozměrné autobaterie.</p>
<p>„To je práce vašeho údržbáře?“ prohodil k Rasťovi.</p>
<p>Mladík si stejně překvapeně prohlížel neobvyklý záložní zdroj.</p>
<p>Felix se přesunul ještě o krok dál a sklonil se ke svazku kabelů táhnoucích se od zadního panelu Tesly ke stěně místnosti. Na nejširším z nich stálo fixkou: státní linka. Byl vytržený. Hrubou silou. Tak, aby nešel připojit zpátky.</p>
<p>Kývl na své společníky, aby přišli blíž, a ve světle baterky jim ukázal definitivní důkaz, že jsou nadobro odstřiženi od vnějšího světla.</p>
<p><emphasis>Fajn. Tak si to shrňme.</emphasis></p>
<p>Zase vstal.</p>
<p><emphasis>Klapky v celé budově jsou živé díky tomu, že funguje ústředna. Odkud ale přichází to zvonění? Jestli ne zvenčí, tak potom jedině zevnitř. Že by přece jen nadpřirozené síly?</emphasis></p>
<p>Felix se vrátil dopředu, k plechovým dvířkům, opatrně je otevřel a nahlédl dovnitř.</p>
<p>Útroby stroje byly přeplněny tisícovkami propletených kablíků, nekonečnými řadami plošných spojů a souhvězdími blikajících diod. Vypadaly jako futuristické pavoučí velkoměsto, ve kterém by se do tří vteřin ztratil i ostřílený osminohý Blade Runner.</p>
<p><emphasis>Něco je tady očividně navíc. Ale co?</emphasis></p>
<p>Baterkou postupně procházel z jednoho pavoučího mrakodrapu na druhý a intuitivně hledal nějakou nepatřičnou věc nebo entitu.</p>
<p>Po chvíli se zašklebil.</p>
<p><emphasis>Hm. Že by tohle?</emphasis></p>
<p>Trochu se přikrčil, sáhnul na dno skříně a z chumlu kabelů vytáhnul moderní mp3 přehrávač.</p>
<p>***</p>
<p>„Náš duch se v elektronice vyzná očividně líp než já,“ konstatoval, když si prohlédl běžně prodávaný kapesní přístroj na přehrávání hudby, z něhož trčelo víc kabelů než z rozbité autodráhy.</p>
<p>K hranaté černé tyčince bylo připojeno několik dalších drobných věciček, které vypadaly jako sortiment z Radioamatéra. Felix v jedné z nich dokonce s šedesátiprocentní jistotou poznal časový spínač. O tom, že jde o zdroj, z něhož se do ústavní telefonní sítě dostala skladba Lasicy a Satinského (a Filipa), nezpochybnitelně svědčil nápis neustále putující zprava doleva na displeji.</p>
<p>Felix přehrávač jediným škubnutím vytrhl z ústředny. Pak vypnul i ji – rázným kopnutím do konektorů vedoucích k autobaterii.</p>
<p>Trochu to zajiskřilo, skříň doblikala a telefony v budově přestaly zvonit.</p>
<p>Všichni tři si vydechli. A mnozí další určitě taky.</p>
<p>„Můžu?“ natáhl Rasťo ruku k přehrávači. Felix mu ho podal.</p>
<p>„Měl jste pravdu,“ řekl IT specialista po chvíli. „Za tím vším je člověk z masa a kostí. Ale kdo by to dělal? A proč?“ Zadumaně přístroj obracel v prstech, pátral v jeho virtuálních útrobách a hledal něco, co by mu prozradilo aspoň nějaký drobný detail o majiteli. Nenašel ale nic. Žádnou další skladbu, žádný další soubor, absolutně nic osobního.</p>
<p>„Proč?“ zopakoval otázku Felix. „Myslím, že je to jasné – chtěl nás vystrašit. Pohrát si s námi. Jako soudce se svými oběťmi v Deseti malých černoušcích od Agathy Christie.“</p>
<p>„Nebyli to indiáni?“</p>
<p>„Jen v americké verzi. Černoušci nebyli za Atlantikem politicky korektní.“</p>
<p>„Aha. Trochu infantilní, nemyslíte? Myslím – pouštět nám Lasicu a Satinského.“</p>
<p>„Tebe to snad nevyděsilo?“</p>
<p>Rasťo našpulil rty a musel uznale přikývnout.</p>
<p>Felix mu vzal přehrávač, sám si ho chvíli zamyšleně prohlížel a nakonec ho strčil do kapsy</p>
<p>„Vlastně… Svým způsobem to vnímáš správně,“ dodal. „Ta skladba – v podstatě to byl opravdu jen takový doprovodný žert. Cílem telefonátu totiž nebylo jen nás vystrašit, ale hlavně dostat se nám sem,“ poklepal si na spánek, „do hlav. Nebo přesněji – dostat do nich něco jiného.“</p>
<p>„Škyt?“ zeptala se Klaudie a s vyvalenýma očima si zahanbeně zakryla ústa. Asi to původně mělo být: „Co?“</p>
<p>Felix zvedl ruku a luskl prsty. „Poslouchejte.“</p>
<p>Oba vyzvaní nastražili uši.</p>
<p>A vzápětí zjistili, že kvůli neustálé přítomnosti ohlušujícího zvonění si až doteď neuvědomili jednu věc: že strašidelná hudba, kterou poprvé uslyšeli ve vestibulu a potom ještě několikrát – naposledy z telefonu, hned jak dohrála empétrojka –, pořád visela ve vzduchu. A zněla překvapivě hlasitě. Mnohem hlasitěji než kdykoli předtím.</p>
<p>Navíc už to nebyla jen šumící kvílivá melodie, v níž nebylo možné (s výjimkou bicích) pořádně rozeznat jednotlivé nástroje. Teď z ní jasně vystupovaly drnčící kytary a dva hlasy. Vysoký – možná ženský, který kopíroval hlavní disharmonický motiv, a druhý – drsný, mužský, který děsivě řval a deklamoval nesrozumitelné verše. Rytmus působil pořád hypnoticky, ale zároveň v něm bylo mnohem více naléhavosti, divokosti a ráznosti.</p>
<p>Felix měl rád rock, ale v tomhle psychedelickém vytí ani při nejlepší vůli nedokázal najít nic příjemného. Nedávno někde četl o hudebním projektu nějakého šíleného Američana, který vybrané party svých písní nahrával zakopaný v rakvi šest stop pod zemí. Představoval si, že mix zkreslených kytar a jeho klaustrofobického ječení by mohl znít nějak podobně. Na druhou stranu ale musel uznat, že i když se muzika ve vzduchu jen těžko dala nazvat libozvučnou, jistý zvláštní druh podprahové podmanivosti se jí nedal upřít.</p>
<p><emphasis>Sonata infernale,</emphasis> zopakoval si v duchu.</p>
<p>Náhlé uvědomění si nutkavého pocitu prudce se otočit na patě, zabodnout ukazováček do vzduchu (vzor Travolta) a zároveň si při tom stáhnout trenýrky na půl žerdi ho probralo. A trochu vystrašilo. Když už melodie začala působit i na něj – člověka skoro úplně odolného vůči většině magických vlivů byla situace vážná.</p>
<p>Rychle si plivl na prsty sáhl do kapsy pro slánku a potřel si okraje sluchovodů několika krystalky soli.</p>
<p>Klaudie duchapřítomně následovala jeho příkladu.</p>
<p>Rasťovi musela k probrání stačit lehká facka. Soli už měl v uších dost.</p>
<p>„To by stačilo. Teď to naopak zkuste <emphasis>neposlouchat.“</emphasis></p>
<p>„Už víte, co to je?“ zeptal se vyklepaný Rasťo narážeje na svou zavrženou teorii s mobilním zvoněním.</p>
<p>„Přesně to, co jsi slyšel,“ odpověděl mu Felix. „Sakramentsky sugestivní hudba. Musíme najít její zdroj. Čím dřív tím líp. Jinak se může stát…“</p>
<p>„Co?“ Tentokrát se zvuk Klaudii podařil.</p>
<p>„Hm. Že nám prostě vyžere díry do mozků.“</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>17.</strong></p>
<p>Agáta netušila, kde je. Na jaké chodbě, ve kterém traktu, ve kterém patře. Říká se tomu vrozený orientační nesmysl.</p>
<p>Navzdory tomu utíkala, co jí dech stačil – ruce natažené před sebe, aby se ve tmě náhodou nezmrzačila.</p>
<p>Ve chvíli, kdy dostala hysterický záchvat a vyběhla z ředitelny, byla baterka to poslední, na co myslela. Teď toho patřičně litovala.</p>
<p>Za zády se jí ozývaly kroky neúnavného pronásledovatele.</p>
<p>Ne, tentokrát to nebyl duch. Velmi dobře znala jejich původce. Honil ji doktor Morávek.</p>
<p>Doktorův zájem o fyzickou část její osobnosti Agátě zpočátku imponoval. Patřila mezi ženy, které každý den, kdy nepřivedou aspoň jednoho chlapa do varu, považují za promarněný. Za posledních pár hodin mu stačila dokonale poplést hlavu.</p>
<p>Ale když si po tom debilním telefonátu strhl košili, svlékl se do pasu, začal slintat, výt jako vůdce vlčí smečky a obtěžovat ji vybouleným rozkrokem, překročil všechny meze, které obvykle tolerovala.</p>
<p>Agáta rozrazila skleněné dveře, kterých se dotkly její slepě tápající konečky prstů, ve snaze setřást pronásledovatele prudce odbočila doprava… a skoro si vyvrtla nohu.</p>
<p>V kozačkách na vysokých podpatcích se utíkalo poměrně složitě. Ale nezula by si je ani za nic. Vždyť stály majlant!</p>
<p>Na chvíli se opřela o stěnu a ohmatala si mírně rozkývaný podpatek. Ulomit ho? V žádném případě! Copak je nějaká kráva z reklamy na mentos?</p>
<p>Během kontroly zbytku garderoby přišla se zděšením na to, že se jí při běhu natrhla minisukně a rozpadl účes. A k tomu už podruhé ztratila kabelku.</p>
<p>K čertu! Dokonce i tu prokletou podprsenku měla nějak nakřivo! Asi je praštěná, ale na chvíli měla menší strach z toho, jestli z téhle zatracené budovy vyleze živá, než z toho, že vyleze neupravená.</p>
<p>S pláčem na krajíčku se zase rozběhla.</p>
<p>***</p>
<p>Chodba, schody, ostrá zatáčka vlevo. Zase do něčeho narazila. Ale tentokrát to nebyly dveře.</p>
<p>Byla to obrovitá, skoro dvoumetrová postava.</p>
<p>Postava na Agátin náraz nezareagovala hned. Chvíli nehybně, tiše stála, jako by se pomalu probouzela.</p>
<p>Až potom ji popadla za rameno.</p>
<p>Agáta zaječela. Ušní bubínky všech živých tvorů v okolí padesáti metrů se bolestivě zachvěly.</p>
<p>Zpoza rohu, který před okamžikem minula, vyběhl doktor Morávek a výhružně zavyl.</p>
<p>Obr odsunul Agátu stranou a pohnul se vpřed.</p>
<p>Hraběnka přistála na zemi pod oknem. Znehybněla a napjatě se zaposlouchala do tmy.</p>
<p>Postavy se pustily jedna do druhé.</p>
<p>Roztržka však trvala jen několik vteřin. Už po pár úderech se ozvalo hlasité plesknutí něčích zad o linoleum a všechno ztichlo. Nakonec cvakl plastový knoflík a chodbu ozářilo světlo baterky.</p>
<p>Agáta nejdříve bleskově zkontrolovala, jestli jí drží všechny umělé nehty. Až potom zvedla hlavu a zjistila, že obr, do kterého narazila, je docent Kmetko. Klečel nad Morávkem, rozplácnutým na podlaze, pravou rukou ho pevně držel pod krkem a levou mu svítil do obličeje.</p>
<p>Pohled Kmetkových očí byl chvíli zmatený. Pak se v nich náhle objevilo poznání.</p>
<p>„A – to jste vy!“ zabručel. „To je ale náhoda. Právě vás hledám.“</p>
<p>Morávek zaskučel jako divoký pes ve sklopci a pokusil se vymanit se ze svěrákovitého sevření. Neúspěšně.</p>
<p>„Mám tady – to – takovou věc.“</p>
<p>Učitel z Yale zuřivě zaklepal patami o linoleum a znovu zabojoval.</p>
<p>„Podepíšete se mi?“</p>
<p>Ticho.</p>
<p>Morávek znehybněl. Z obličeje mu najednou zmizela všechna divokost. Vrátil se na něj starý dobrý neurotický tik.</p>
<p>Ani Agáta nevěřila vlastním uším.</p>
<p>Kmetko klidně položil baterku na zem, vytáhl z kapsy zimního kabátu ošoupanou knihu a otočil její titulní stranu k doktorově tváři. <emphasis>History of Torture in Middle and East Europe.</emphasis> Historie mučení ve střední a východní Evropě. Autor – Christopher Morávek.</p>
<p>„Vaše monografie byla <emphasis>to,“</emphasis> Kmetko chvíli hledal správné slovo, „poučná.“</p>
<p>Pak se hlasitě zasmál, jako by vyslovil úžasný vtip, a sáhl do vnitřní kapsy kabátu.</p>
<p>Agáta doufala, že z ní vytáhne obyčejnou propisku. <emphasis>Modlila se,</emphasis> aby to byla jen propiska.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>18.</strong></p>
<p>Felix byl přesvědčený, že zdroj magické melodie – ať už to bylo cokoli – je ukryt někde v suterénu. Uvědomil si to už dřív. Ve chvíli, kdy se v těchto místech ocitl poprvé a všiml si, že právě tady zní sonáta hlasitěji než v jiných částech budovy. Měl dokonce i tip, kde přibližně by měli začít s pátráním.</p>
<p>Pohotově své společníky odvedl do rovnoběžné chodby nacházející se hlouběji v útrobách budovy.</p>
<p>Nebylo to snadné – snažit se hudbu neposlouchat a zároveň ji hledat. Pracovali proto systematicky. S Rastěm na střídačku postupně páčili a vykopávali dveře v chodbě. Počínaje skladem plynových bomb hned na kraji, přes nepoužívanou posilovnu naproti, a potom jedny dveře za druhými až k opačnému konci chodby.</p>
<p>Většina místností zela prázdnotou. V ostatních ležel buď vyřazený nábytek, nebo zastaralé vybavení laboratoří. Nikde však nenarazili na nic, co by dokázalo reprodukovat <emphasis>hudbu.</emphasis></p>
<p>***</p>
<p>Prohledali asi polovinu chodby, když se jim nad hlavami ozvalo vyděšené: „Ááááá…“</p>
<p>Všichni tři obrátili baterky k hlavnímu schodišti.</p>
<p>„Kurva! Kurváááááá!“ propustily k nim chladné zdi vzdálený mužský hlas.</p>
<p>Následovalo vyplašené dupání podrážek, ohlušující rachot a drnčení rozbitého skla.</p>
<p>„Pomoc! Pomoc! Pomóóóc!“</p>
<p>Felix na okamžik zaváhal.</p>
<p>Cítil, že jsou blízko. Možná ještě jedny, dvoje dveře a najdou klíč k záhadě. To byla v tuhle chvíli absolutní priorita. Ne pomáhat nějakému dalšímu pomatenci, který v záchvatu paranoie nedokáže rozeznat vlastní chrchel od cákance ektoplazmy.</p>
<p>Ale Klaudie už se rozběhla.</p>
<p>„Doprdele,“ zaklel, odhodil zkřivenou kovovou tyč na zem a následoval ji.</p>
<p>***</p>
<p>Právě ve chvíli, kdy vběhli do schodištní šachty, se jim k nohám svalil ubohý Sam. Pelášil dolů ze schodů, jako by měl v zadku kouřící dynamit. Na poslední otočce zakopl a zbytek prostoru překonal neobratným vzdušným kotoulem. Synchronně se svou volně rotující baterkou.</p>
<p>Chvíli se vzpamatovával z tvrdého dopadu. Sotva mu zrak padl na tři mlčenlivé postavy stojící nad ním, skoro zase zaječel. Vzápětí v nich ale poznal Rasťa, Felixe a Klaudii a viditelně si oddechl.</p>
<p>„Kat! Kat! Tam!“ Ukazováček mu prudce vyletěl do tmy nad hlavou.</p>
<p>Poplašeně zašátral po baterce a zkusil ji zapnout. Když ale zjistil, že je rozbitá, zase ji odhodil, odšoural se k nejbližší stěně a tam se bojácně schoulil do klubíčka.</p>
<p>Tři světelné paprsky uhnuly stranou a pomalu začaly šplhat po schodišti, dokud jim cestu nepřehradil nejbližší roh.</p>
<p>Chvíli napjatě čekali.</p>
<p>Nic se ale neobjevilo. Ani se nic neozvalo. Pokud tedy nepočítali vzdálené „Jsem Cyclops! Kdo je víc?“ někde vysoko, skoro na opačné straně budovy.</p>
<p>Felix vytáhl zbraň a opatrně vystoupal po několika schodech vzhůru. Tak, aby dohlédl na celou další půlobrátku schodiště.</p>
<p>Nikdo.</p>
<p>To, co Sama pronásledovalo, evidentně nesestoupilo níž než na úroveň přízemí.</p>
<p>***</p>
<p>„Jsi v pořádku?“ obrátila Klaudie baterku zpátky k roztřesenému doktorandovi.</p>
<p>„Asi jo,“ přikývl, zatímco se pomalu dával dohromady.</p>
<p>Felix se vrátil zpátky ke skupince a důkladně mladíka prohlédl.</p>
<p>„Máš tady krev. Na zápěstí.“</p>
<p>Sam se udiveně zadíval na svou pravou ruku. „Musel jsem… Vrazil jsem do vitríny na chodbě,“ zajektal. Pak si uvědomil Klaudiinu přítomnost a hrdinsky se usmál. „Nic to není, jenom odřenina.“ Z očí se mu však dalo vyčíst, že ho zranění pořádně vystrašilo. Zdravou rukou ho sevřel pevně do dlaně, aby z něj nevytekla ani kapka navíc.</p>
<p>„Odřenina neodřenina, musí se to pořádně vyčistit a ovázat,“ řekla Klaudie. „Na sekretariátu jsem viděla lékárničku,“ švihla světlem vzhůru. A krátce se zarazila. Pravděpodobně si ve stejném okamžiku uvědomila, kde v případě nejvyšší nouze nalezne zásoby relativně pitného alkoholu. Několikavteřinové vrásnění na jejím čele dokumentovalo hloubku soustředění, se kterým si informaci zapisovala do paměti.</p>
<p>„Kam jsi k čertu lezl?“ zeptal se Sama tvrdě Felix.</p>
<p>Doktorandovi se při pohledu na zbraň znovu trochu roztřásly rty. Felix ji radši rychle schoval.</p>
<p>„Šel jsem za… za vámi. Slyšel jsem hluk ze suterénu. A hlasy… vaše…“</p>
<p>„Určitě to byl duch?“ klekl si k Samovi Rasťo. Taky se netvářil dvakrát přívětivě. „To, co tě pronásledovalo.“</p>
<p>„Já… nevím. Nikdy předtím jsem ducha neviděl.“</p>
<p>„Byl průsvitný?“</p>
<p>Sam si kolegu zaraženě změřil. „To ne. Ale vypadal tak… neskutečně.“</p>
<p>„Neskutečně? Co to znamená?“</p>
<p>„Byl v takovém… světélkujícím plášti. S kuklou. A z rukou mu šlehaly blesky!“</p>
<p>„Blesky. Z rukou. Hm…,“ Rasťo se zamračil. „A nemohly pocházet třeba z obyčejného elektrického paralyzéru?“</p>
<p>„Ehm…,“ Sam polkl naprázdno. A ohlédl se po Klaudii s Felixem očividně hledaje pomoc.</p>
<p>Felix se jen ušklíbl.</p>
<p>Rasťo měl evidentně v úmyslu se zuby nehty držet teorie, že za vraždami je obyčejný smrtelník. Pravděpodobně pro klid vlastní duše. Každopádně nápad s paralyzérem nebyl úplně od věci. Vysvětloval by, jak dokázal útočník překvapit cvičeného agenta Mačetova typu. A taky způsob, jakým ne nápadně chytil a bez námahy spoutal poměrně vitálního kněze.</p>
<p>Najednou se něco prudce pohnulo. V šachtě. Nevysoko nad jejich hlavami.</p>
<p>Betonovou konstrukci schodiště rozvibrovaly rychle se vzdalující nohy.</p>
<p>„Zůstaň tady!“ vykřikli všichni tři najednou na Sama a rozběhli se nahoru.</p>
<p>19.</p>
<p>Friday Adamsová se zatajeným dechem zastrčila klíč do zámku. Hodil se do něj. A hladce se otočil.</p>
<p>Opatrně stiskla kliku, otevřela dveře a nahlédla dovnitř.</p>
<p>Jako všude jinde v budově i v profesorově kanceláři byla tma. Doktorka ji nejdříve důkladně prozkoumala baterkou, a až když si byla stoprocentně jistá, že v místnosti není živá duše, tiše překročila práh a dveře za sebou znovu zavřela.</p>
<p>První, k čemu zamířila, byl profesorův pracovní stůl. Sedla si do ošoupaného koženkového křesla, otevřela rozměrný černý notebook a s napětím čekala, až se na obrazovce rozsvítí barevné ikonky. Potom uchopila myš a pustila se do pátrání.</p>
<p>***</p>
<p>Èlověku zvyklému na práci s výrobky Apple nějakou dobu trvá, než se v prostředí Windows zorientuje. A když jsou navíc všechny popisy programů, souborů a adresářů v úplně neznámém jazyce, je to ještě těžší. Na propagandu o důmyslně vyprojektovaném grafickém prostředí umožňujícím snadné intuitivní ovládání můžete rovnou zapomenout. Bill Gates je prokazatelně mimozemšťan a „okna“ nešil na míru lidem, ale „těm svým“.</p>
<p>Nejhorší na tom všem bylo, že doktorka Adamsová ani pořádně nevěděla, co přesně hledá. Profesorovu e-mailovou korespondenci s Ilumináty?</p>
<p>Po patnácti minutách marné snahy rozmrzele odstrčila notebook, položila si levý loket na stůl a opřela se tváří o dlaň.</p>
<p>Proč odešel? Ukazováčkem volné ruky klepala po podložce. Co ho přinutilo na poslední chvíli změnit plány?</p>
<p>Začala se náhodně prohrabovat ve stozích papírů, knih a fasciklů, které stály na okrajích stolu. Líbilo se jí, že byly pečlivě uspořádané a zarovnané. Dokonale to sedělo k její představě o profesorově pedantské povaze.</p>
<p>Na vrcholu prostřední hromádky ležel starý foliant. Když posvítila na jeho titulní stránku, baterka jí skoro vypadla z ruky.</p>
<p>Byla to ručně psaná kniha s rodokmenem Pálfiů. Historický dokument, ve kterém profesor našel ztracené listy rukopisu!</p>
<p>Rychle knihu prolistovala. Mezi poslední stranou a deskami vazby ležela hromádka volných listů o něco menšího formátu. Stačil jen jediný pohled na první z nich a okamžitě v něm poznala jednu ze dvou stránek, jejichž naskenované „ochutnávkové“ kopie jí profesor poslal na univerzitní e-mail.</p>
<p>Je to možné? Nevěřila vlastním očím. Všichni v budově šílí, vymýšlejí konspirační teorie, připravují žaloby – a Vojničův rukopis zatím leží na stole v profesorově pracovně!</p>
<p>Opatrně uchopila listy do rukou a prudce se jí rozbušilo srdce. Vzrušení z kontaktu s jedinečným nálezem na chvíli potlačilo její rozpaky.</p>
<p>***</p>
<p>Byla to… prostě nádhera!</p>
<p>Studiem rukopisu strávila celé roky. Znala ho do poslední tečky. Dopředu smířená s tím, že nikdy nespatří jeho chybějící část. A najednou – byla tady. Přímo před ní.</p>
<p>Tentýž pergamen z ovčí kůže, stejné smyčkové litery, tahy štětcem…</p>
<p>Při obracení stránek se jí třásly prsty. Jako vždycky, když se dotýkala prastarých dokumentů v univerzitní knihovně. Milovala je. A obdivovala. Všechnu tu preciznost, trpělivost, vynalézavost a moudrost, kterou v nich zanechali jejich autoři.</p>
<p><emphasis>Ať jí někdo ukáže jedinou věc vyrobenou v současném povrchním a uspěchaném století, která by se aspoň zčásti vyrovnala těmto mistrovským dílům!</emphasis></p>
<p>Doktorka Adamsová měla odjakživa pocit, že se narodila do špatné doby. Dala by cokoli za to, kdyby na tenhle svět mohla přijít třeba jen o dvě stě let dřív. Jenže to bylo, bohužel, nemožné. Jediné, co mohla dělat, bylo nosit černou barvu na znamení smutku nad svým osudem, s nadšením se oblékat do věcí, které považovala za nemoderní už její prababička, a žít s tím, že jediný, kdo jí fandí, jsou její studentky-gotičky.</p>
<p>Najednou se zarazila.</p>
<p>Přesunula baterku blíž k pergamenu a trochu ho naklonila, aby na něj lépe viděla.</p>
<p>Něco se jí nezdálo. Na barvách, kterými byl nakreslený květ připomínající… hm… měsíční slunečnici. Ano, doktorčino zkušené oko se nemýlilo. Byly matné. To znamená – <emphasis>jiné</emphasis> než ve zbytku rukopisu!</p>
<p>Chvíli na list nechápavě hleděla. Pak ho odložila stranou a rychle prolistovala ostatní. Hledala stranu, na níž by měla být vyobrazena souhvězdí Kozoroha a Vodnáře. Scházející pergamen, který by logicky doplnil zbytek astrologické části rukopisu.</p>
<p>Nic takového ale nenašla.</p>
<p>***</p>
<p>Doktorka Adamsová pustila listy na stůl a pomalu klesla hloub do křesla.</p>
<p>Celá cesta do Evropy byla k ničemu!</p>
<p>To, co měla před sebou, byl podvrh. Slušně vyhotovený, ale pořád jen obyčejný podvrh.</p>
<p>Kdyby se jí profesor v tuhle chvíli dostal do rukou, pravděpodobně by ho utloukla teniskou. Svou malou černou teniskou s lebčičkami na šňůrkách…</p>
<p>Co si myslel?! Že za ním z Yale pošlou jen nějakého přiblblého pseudovědce Morávkova typu, kterého snadno oklame zfalšovanými stránkami? A když zjistil, že univerzita posílá i ji – svého nejlepšího odborníka na rukopis tak dražbu raději odvolal a rychle se vypařil?</p>
<p><emphasis>Fucking asshole!</emphasis></p>
<p>Nevěřícně zavrtěla hlavou.</p>
<p>Jak mohla takhle naletět? Jak mu jen mohla věřit? Byl tak dobrý herec?</p>
<p>Anebo pořád existovala možnost, že i on byl jen obětí, kterou nachytal někdo třetí?</p>
<p>Jenže kdo? Že by hraběnka Pálfiová? To těžko. Ta by slovo „falzifikát“ dokázala sotva vyslovit, natož ho vyrobit…</p>
<p>Doktorka vrátila listy do foliantu, zlostně ho odhodila zpátky na hromadu a zvedla se k odchodu.</p>
<p>Těsně přede dveřmi se ještě na chvíli zastavila – lovila uloupený klíč, který jí uvízl hluboko v kapse. A tehdy si všimla další podezřelé věci.</p>
<p>Na rohožce vedle dveří stály zimní boty.</p>
<p>Zamyšleně si k nim dřepla a jednu z nich otočila. Měla ještě pořád vlhkou podrážku. Někdo na ní do budovy zanesl sníh.</p>
<p>Divné. Pokud dnes ráno přišel profesor do práce v těchto botách, v čem potom odešel? V papučích?</p>
<p>Zamračeně se naposledy rozhlédla po místnosti a paprsek její baterky se zastavil na šatníku.</p>
<p>Opatrně k němu došla a otevřela ho.</p>
<p>Tak trochu očekávala, že v něm najde kabát, čepici a šálu. Nemýlila se. Byly tam. Ale to, co uviděla vedle nich, ji šokovalo ještě víc.</p>
<p>Ve skříni visel plášť. A kukla. A o její boční stěnu byl opřený meč.</p>
<p>„Oh my god!“ zalapala po dechu a rychle udělala krok zpátky.</p>
<p>Ze všeho nejvíc ji vyděsila krvavá kaluž, která se leskla dole pod věcmi.</p>
<p>V úleku skoro nepostřehla kradmé vrznutí dveří za svými zády. Když se konečně otočila, bylo už pozdě.</p>
<p>Vzduchem se mihla chladná ocel a v hrudníku jí opakovaně vybuchl ohňostroj bolesti.</p>
<p>Zkusila vydat nějaký zvuk, ale nešlo to. Nedokázala udělat absolutně nic…</p>
<p>Jak bezmocně klesala na kolena, pokusila se aspoň o jednu věc – najít ve tváři, kterou na okamžik zahlédla v ostrém světle baterky, známé rysy. Ale i místo nich se jí zjevila jen beztvará bílá skvrna.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>20.</strong></p>
<p>Díky svým dlouhým nohám získal Felix brzy slušný náskok. Hnal se vpřed svou pštrosí rychlostí, bral schody po třech a v obrátkách vyrovnával odstředivou sílu přidržováním se zábradlí. Když se před ním najednou objevil konec schodiště – přehrazený východem na střechu –, skoro při brzdění zakopl a narazil nosem do protismykové gumy.</p>
<p>„Stůjte!“ zavolal.</p>
<p>Klaudie s Rastěm, zaostávající o dobré tři čtvrtiny patra, ho okamžitě poslechli.</p>
<p>Felix nastražil uši a rozhlédl se. V tichu, které se rozhostilo, bylo slyšet jen přerývané funění jeho společníků. Šoupání podrážek, které pronásledovali, bylo pryč. Museli ho ztratit v hluku, který při běhu nadělali sami.</p>
<p>Felix opatrně přešel ke dveřím na střechu a zkusil je otevřít. Byly pevně uzamčené – jako všechny ostatní východy v budově. Na chvíli k nim přiložil ucho, ale zvenčí zachytil jen mrazivé skučení větru.</p>
<p>Pomalu kráčeje a ostražitě se rozhlížeje kolem sebe se vrátil ke Klaudii s Rastěm.</p>
<p>„Utekl nám, co?“ zeptal se IT specialista zklamaně.</p>
<p>Felix nasadil zkroušenou grimasu a přikývl.</p>
<p>„Zkusíme pročesat jednotlivá poschodí?“ obrátil Rasťo baterku do prázdné chodby po své levici.</p>
<p>Felix došel až těsně k němu a napodobil ho. Chvíli hleděl do temnoty a v hlavě si rekapituloval všechny obrazy i ústní informace, na základě kterých si stačil vytvořit představu o vnitřním uspořádání komplexu budov se třemi paralelními schodišti.</p>
<p>Někde vlevo hlasitě zakvílely rozvody vodovodního potrubí, zvolna se kroutící vlivem neustále klesající teploty, až z toho všem naskočila husí kůže.</p>
<p>„Myslím, že to nemá smysl,“ řekl. „Vraťme se raději dokončit, co jsme začali.“</p>
<p>Rasťo chápavě přikývl a všichni se vydali dolů.</p>
<p>***</p>
<p>V části schodiště mezi prvním patrem a přízemím trochu zpomalili – ve snaze vyhnout se záplavě střepů a skla, která všude kolem pokrývala podlahu, se pár vteřin museli přesouvat seřazení v zástupu těsně podél zdi. Bylo to místo, kde Sam v panice nešťastně vrazil do vysoké vitríny se sbírkou staroslovanské keramiky a převrhl ji.</p>
<p>Felix se na chvíli zastavil u spodního okraje spouště. Dřepl si a zamyšleně si ji prohlédl ve světle baterky.</p>
<p>„Přemýšlíš, co zastavilo našeho ducha?“ zeptala se Klaudie.</p>
<p>Felix jen neurčitě pokýval hlavou.</p>
<p>„Sam měl očividně štěstí,“ poznamenal Rasťo.</p>
<p>„Sam je profesorův asistent?“ zvedl k němu Felix na okamžik zrak.</p>
<p>„Jo. Proč?“</p>
<p>„No… Moc nechybělo a byl by to už druhý <emphasis>asistent,</emphasis> který dnes přišel o život.“</p>
<p>„Mohlo by to něco znamenat?“</p>
<p>„Kromě toho, že náš vrah má z nějakého neznámého důvodu obzvlášť spadeno na asistenty? Hm. Možná. A možná ne…“</p>
<p>Felix zmlkl a dál bloudil baterkou v záplavě střepů s nebezpečně ostrými hranami. A čím déle to dělal, tím víc se mračil.</p>
<p>„Něco není v pořádku?“ zeptala se ho Klaudie.</p>
<p>Zhluboka se nadechl.</p>
<p>„Ne, není,“ řekl temně.</p>
<p>Jenže dřív, než jim stačil objasnit, co přesně mu vrtá hlavou, ozvalo se nad nimi další volání o pomoc.</p>
<p>***</p>
<p>„Kat! Kat!“ křičel mužský hlas.</p>
<p>Jeho volání doprovázelo pravidelné zvonění kovu o kov.</p>
<p>Felixovi zvuk kdoví proč připomněl jednu starou nahrávku. Pouštěli mu ji kdysi dávno na hodině civilní obrany. Jednalo se o výstrahu před nebezpečím při chemickém poplachu. Vyhlašovala se úderem tyče o kolejnici.</p>
<p>„Všichni sééém!“</p>
<p>Trojice bez váhání vyběhla do druhého patra a v chodbičce před schodištěm narazila na Oze. Stál doširoka rozkročený u protější zdi, v rukou držel kancelářskou židli (starý známý obraz z vestibulu) a ze všech sil s ní mlátil do trubky plynového vedení.</p>
<p>„Ozi!“ křikl mu Felix zblízka do ucha a s potem na spáncích ho zadržel před dalším úderem.</p>
<p>Obchodní zástupce na něj nejdříve zuřivě zavrčel, ale když Felixe poznal, trochu se uklidnil a sklonil židli k zemi.</p>
<p>„Kde je?“</p>
<p>„Tam,“ ukázal Oz do stínů vpravo od schodiště a tělem mu proběhl záchvat třesavky. „Před chvilkou se tudy prohnal.“</p>
<p>„Zaútočil na vás?“</p>
<p>„Ne,“ zavrtěl hlavou a světlo jeho čelové baterky divoce zatančilo po chodbě. „Nemá proč. Potřebuje mě. Jsem tu proto, abych pravidelně ohlašoval jeho příchod.“</p>
<p>Felix mu chvíli zaraženě hleděl do tváře.</p>
<p>„Hlavně že jste v pořádku,“ poplácal ho nakonec po rameni a vykročil za přízrakem.</p>
<p>***</p>
<p>Jen co zahnuli za roh, uvědomili si, že jsou v části budovy, kde – shodou okolností ve stejné sestavě – objevili první mrtvolu.</p>
<p>Pár metrů před nimi se nacházelo místo, na kterém našli hraběnčinu ztracenou kabelku. O něco dál byly dveře archeozoologické laboratoře. A za nimi dekapitovaný kněz.</p>
<p>Všichni tři automaticky zpomalili. A Felix pro jistotu vytasil zbraň.</p>
<p>Našlapovali jen na špičky, téměř neslyšně. Postupovali v pevné formaci, krok za krokem, světlem baterek pečlivě zkoumali každý centimetr podlahy, stěn, dokonce i stropu před sebou.</p>
<p>Když se jim najednou – úplně těsně za zády! – ozvalo hlasité zašustění, skoro si hromadně ucvrnkli do spodního prádla.</p>
<p>Kulka, která vzápětí vyletěla z Felixova Sigu, jen o centimetr minula Ozovo rameno.</p>
<p>Obchodní zástupce šokovaně vzhlédl k Parkinsonem zmítané trojici.</p>
<p>„Ehm. Promiňte,“ zachraptěl. „Nemá někdo chuť na Snickers?“ Zvedl před sebe z poloviny rozbalenou tyčinku.</p>
<p>Od další rány, která by definitivně vypnula žárovku na jeho čele (i pomatený mozek za ní), ho zachránil jen Felixův hluboký respekt ke štědře platícím klientům.</p>
<p>Trojice pomalu rozdýchala šok a otočila se zpátky.</p>
<p>Ušla zhruba tři metry a narazila na první stopu.</p>
<p>Byl to krvavý otisk veliké ošoupané podrážky. Pravděpodobně mužské. Úplně čerstvý.</p>
<p>A jak zjistili po dalším kroku – ani zdaleka ne osamocený.</p>
<p>Krvavé stopy začínaly na prahu dveří nalevo – to znamená na opačné straně, než byla laborka s popraveným asistentem – a pokračovaly středem chodby pryč od skupinky, někam do útrob traktu Ekologického ústavu.</p>
<p>Felix otočil baterku ke jmenovce vedle dveří. Stálo na ní profesorovo jméno.</p>
<p>Zmocnila se ho zlá předtucha.</p>
<p>A tak místo toho, aby pokračoval ve sledování otisků, rychle sáhl po klice.</p>
<p>***</p>
<p>Hned za prahem profesorovy kanceláře leželo na zemi lidské tělo.</p>
<p>Byla to doktorka Adamsová.</p>
<p>Felix si k ní pohotově klekl. První, na čem se zastavilo světlo jeho baterky, byly početné bodné rány táhnoucí se v klikaté řadě od levého ramene po pravou bradavku. Vytékala z nich jasně rudá, zpěněná krev.</p>
<p>Doktorčin hrudník se pořád mírně chvěl – zrychleně, mělce a nepravidelně, ale s neoblomnou vůlí nepřestat.</p>
<p>„Ještě žije!“ vykřikl Felix, strčil svoji baterku Rasťovi do ruky, zbraň za opasek, a ohlédl se po něčem, čím by mohl zastavit krvácení.</p>
<p>Nafialovělá barva v doktorčině obličeji a vzhůru vyvrácené oči, těkající chvíli na jednu a chvíli na druhou stranu, nedávaly mnoho naděje na úspěch, ale pořád nemuselo být pozdě.</p>
<p>Protože v rychlosti nenašel nic vhodnějšího, pustil se do boje s krvácením holýma rukama. Tekutina opouštějící ženino tělo mu při doteku s omrzlou pokožkou připadala až nezvykle horká.</p>
<p>Klaudie si k doktorce klekla z druhé strany a přidala se k Felixovi. Ran ale bylo víc, než měli rukou.</p>
<p>„Potřebujeme tlakové obvazy. Rychle!“ křikla na Rasťa.</p>
<p>Ten chvíli bezradně přešlapoval na prahu.</p>
<p>„Na sekretariátu je lékárnička!“ vzpomněl si vzápětí na Klaudiina slova, vyřčená před několika minutami. „Seběhnu dolů. Co přesně mám donést?“</p>
<p>Felix zmobilizoval své léčitelské schopnosti a pokusil se na doktorku Adamsovou přenést část své životní síly. Okraje ran se jemně zachvěly, ale nezavřely se. Jako by ji doktorka nedokázala přijmout. Jako by to v těchhle podmínkách prostě nefungovalo…</p>
<p><emphasis>Sakra!</emphasis></p>
<p>„Není čas běhat tam a zpátky. Pojď. Vezmeme ji přímo do ředitelny!“</p>
<p>Rasťo k němu přiskočil a pomohl mu zvednout bezvládné tělo do náruče.</p>
<p>***</p>
<p>Když se dveře ředitelny rozletěly dokořán, jezuitský kněz na gauči leknutím skoro povyskočil. S údivem sledoval skupinku lidí, která se jako uragán nahrnula do místnosti.</p>
<p>„Uhněte!“ přikázala mu Klaudie.</p>
<p>Protože nereagoval dostatečně rychle, popadla ho za límec a násilím se ho pokusila přehodit z pohovky do křesla. S tělem zatíženým démonickým spolubydlícím samozřejmě nepohnula ani o centimetr, ale aspoň kněze pobídla ke svižnějšímu pohybu.</p>
<p>Felix se nezatěžoval složitým upravováním lůžka a všechny věci, které se povalovaly na matracích, shrnul nohou na jednu hromadu. Tak, aby mohl doktorku uložit alespoň do mírného polosedu. Pak si sedl vedle ní, vzal jeden z polštářů, které upadly na zem, a přitiskl jí ho k hrudníku.</p>
<p>V té době už byl Rasťo dávno v sekretariátu a páčil dvířka nástěnné lékárničky.</p>
<p>„Beru obvazy. Co ještě? Co ještě?!“</p>
<p>Ve všeobecném zmatku mu ale nikdo neodpověděl. Tak dvířka prostě znovu přivřel, popadl lékárničku za boční stěny, celou ji vytrhl ze zdi, přitiskl k vlastní hrudi a rozběhl se k pohovce.</p>
<p>„Volej záchranku!“ zakřičel Felix na nečinně přihlížejícího jezuitu. Ten poslušně vytáhl mobil a začal vytáčet tísňovou linku. Felix si vzápětí uvědomil nesmyslnost svého příkazu, ale nechal to být.</p>
<p>Klaudie zatím z trosek lékárničky vytahovala sterilní tampony, kusy igelitu, rychloobvazy a nůžky, kterými se chystala rozstřihnout doktorčinu blůzku.</p>
<p>Felix trochu upravil polštář a s maličkou jiskřičkou naděje zvedl zrak k jezuitovi. Kněz jen bezmocně rozhodil rukama. Žádný zázrak se mezitím očividně neudál. Pořád byli odříznuti od zbytku světa.</p>
<p>Když jezuita s němou otázkou v očích pohodil bradou k pevné lince, Felix jen zavrtěl hlavou. Přes vytržený kabel v ústředně se se záchrankou nespojí ani zázrakem.</p>
<p>Klaudie se konečně pustila do práce.</p>
<p>Chladný kov nůžek se jemně dotkl doktorčiny kůže. Žena zasténala a reflexivně se pokusila chytit ji za ruku. Klaudie zaváhala.</p>
<p>Američančiny chaoticky bloudící oči konečně našly záchytný bod. Zastavily se na Felixově tváři.</p>
<p>Byla v nich prosba. Jednoduchá hluboká prosba.</p>
<p>Felix pochopil, vzal doktorčinu ruku do své dlaně a sklonil se těsně k jejím chvějícím se rtům.</p>
<p>„P-profesor is… still… here,“ zašeptala a naposledy vydechla.</p>
<p>Krvavé bublinky, ve kterých byla zabalena jednotlivá slova, mu jemně poprskaly obličej.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>21.</strong></p>
<p>Kardinál Tipper Gore stál u okna na konci tmavé chodby a zamračeně hleděl na světla plující za sklem.</p>
<p><emphasis>Seraphim.</emphasis> Ohnivé nebeské bytosti.</p>
<p>Poznal je na první pohled. To, že se mu zjevily, ho nejdříve náramně potěšilo. Ale počáteční extatické vzrušení brzy vystřídalo zklamání a nakonec frustrace.</p>
<p>V hlavě slyšel jejich nádherný zpěv. A moc dobře chápal, že se mu pokoušejí něco říct. Ale navzdory tomu jim nerozuměl. Ani jedno podělané slovo!</p>
<p>Bylo to jeho prokletí. Šéfoval oddělení, které se zabývalo nejtajemnějšími mystérii, pravidelně provádělo exorcismy a pronásledovalo všechny možné projevy magie. Na stůl mu dennodenně přicházely desítky hlášení o nejrozličnějších nadpřirozených jevech z celého světa. Jeho osobní kontakty s transcendentálnem se ale daly spočítat na prstech jedné ruky.</p>
<p>Nikdy se nedostal do terénu. A nadosmrti byl odsouzen zůstat obyčejným úředníkem.</p>
<p>Prý mu scházel talent. Byl příliš málo <emphasis>vnímavý.</emphasis> Nebo něco takového. Jeho tutoři se mu to snažili vysvětlit, ale nepoužívali při tom příliš srozumitelná slova.</p>
<p>Se svým handicapem se nakonec smířil. Ale bral ho tak trochu jako zradu „shora“.</p>
<p>„Prokletá elysejská havěti!“ zaskřípal zuby a uraženě se otočil zády k oknu. „Neumíte to říct rovnou? Tak se tím udavte!“</p>
<p>Nikdy nepochopil, proč nebeští poslové nemohou své zvěsti tlumočit jednoduššími způsoby. Samé symboly, jinotaje a podprahová vnuknutí. Jejich padlí příbuzní přece nikdy nedělali s řečmi žádné zbytečné drahoty.</p>
<p>Kardinál vytáhl z kapsy poskládanou štolu, omotal si ji kolem krku jako šálu – na chodbě byla taková zima, že mu napuchly sliznice a začalo silně téct z nosu – zkřížil si ruce za zády a s uraženým výrazem ve tváři vykročil zpátky k ředitelně. Když procházel kolem dalšího okna, byli tam znovu.</p>
<p>Hemžili se jako diví. Tančili, trylkovali. Jeden ze serafů dokonce začal znovu splašeně narážet do skla.</p>
<p>„Tak co je, k čertu?!“ zahuhňal na něj Gore.</p>
<p>K bušení se hromadně přidaly všechny zářící bytosti. Bylo to něco vážného. Akutního…</p>
<p>Kardinál se zarazil a ztuhl.</p>
<p>Vzadu na krku ucítil něčí dech. Chtěl se rychle otočit, ale něco ho štíplo pod pravým žebrem. Zabolelo to jako rána bičem a tělem mu prolétl ochromující elektrický výboj.</p>
<p>Paralyzovaný od hlavy k patě se zhroutil na podlahu jako podťatý strom.</p>
<p>Vnímat ale nepřestal. Hned jak dopadl na záda, uviděl nad sebou špičatou kuklu. Dvěma otvory v látce na něj krutě hleděly černé lesknoucí se oči bez bělma.</p>
<p>Jeho staré touhy po terénních dobrodružstvích mu rázem začaly připadat vysloveně hloupé.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>22.</strong></p>
<p>„Profesor je pořád tady?“ zopakovala šeptem Klaudie.</p>
<p>Felix doktorčina poslední slova nijak nekomentoval. Jen zesnulé jemně zatlačil víčka.</p>
<p>Oba se postavili a chvíli se na tělo dívali s trpkými výrazy ve tvářích. Byli už svědky nejednoho násilného úmrtí a naučili se v takových situacích zbytečně neplýtvat emocemi. Jenže když vám v rukou vykrvácí mladá pohledná žena, většinou to pohne i tím nejdrsnějším cynikem…</p>
<p>Rasťo klesl do křesla a zabořil obličej do dlaní. Dokonce i na Ozovi, který doteď jen přihlouple postával ve dveřích ředitelny, bylo vidět, že má pláč na krajíčku.</p>
<p>Jen jezuitský kněz si zachoval svůj tradiční kamenný výraz. Lidská smrt se ho nemohla dotknout. Klaudii to trochu rozzlobilo, ale neřekla nic.</p>
<p>Felix se oklepal jako první. Rozhlédl se po místnosti, jako by něco hledal. Zrak se mu zastavil na vaku, který přinesl ze skladu s terénní výbavou. Pořád se povaloval pod židlí u dveří. Přešel blíž a natáhl se po něm.</p>
<p>Klaudie viděla, jak si během pohybu všiml krve na rukou a chvíli na ně zaraženě hleděl. Nakonec si je prostě utřel do kalhot.</p>
<p>„Pojďme,“ řekl.</p>
<p>Všichni ho následovali ven z ředitelny. Nikdo nechtěl zůstat v místnosti s mrtvolou.</p>
<p>Tedy s výjimkou kněze.</p>
<p>Rasťo se k jezuitovi na okamžik otočil s úmyslem pobídnout ho, aby se k nim přidal, ale když viděl, jak se muž znovu pohodlně rozvalil v křesle a nevzrušeně se začetl do modlitební knížky, jen bezradně pohlédl na Felixe. Ten pouze prstem nakreslil vzdušné kolečko u svého spánku a zavřel za sebou dveře.</p>
<p>Když se ocitli na chodbě, čekalo je další nepříjemné překvapení. Z mrazivého vzduchu se znovu vynořil hlavní motiv pekelné sonáty a skrz ušní bubínky se jim až podivuhodně snadno prodral do hlav. Zhoubná melodie mezitím očividně nabobtnala do takové síly, že je před ní už nechránily ani solné zátky. Oz se zapotácel, a kdyby ho Felix nechytil, určitě by skončil na zemi.</p>
<p>Melodii vypudili z myslí jen s maximálním úsilím.</p>
<p>Felix rozvázal vak a rozdal všem „stanové kolíky“.</p>
<p>Nikdo se neptal, k čemu jim budou.</p>
<p>Rasťo pevně sevřel ostrý předmět v dlani a zhluboka se nadechl. „Jdeme do suterénu?“</p>
<p>Felix záporně zavrtěl hlavou: „Změna plánu. Je nejvyšší čas dát na tvou radu.“</p>
<p>IT specialista se zatvářil nechápavě.</p>
<p>„Oficiálně přebírám vedení případu do svých rukou,“ vysvětlil Felix. „Už tě nebudu potřebovat. Na tomhle místě se rozdělíme. Jdi a zamkni se ve svém kanclu. Bez námitek,“ zvedl ruku, když viděl, jak se mu mladík snaží skočit do řeči. „A vezmi s sebou – prosím – i tady jasnozřivého Šivu,“ podal mu ochable visící rámě uslzeného Oze. Rasťo ho váhavě převzal.</p>
<p>„Až to všechno skončí,“ pokračoval Felix, „přijdu pro vás. Už to nebude trvat dlouho,“ vytáhl zbraň a pod vlivem vyplaveného adrenalinu se mu podařilo předvést vcelku přesvědčivé číslo s kontrolou zásobníku a natažením závěru. „Do té doby nikomu neotevírejte. Nikomu! <emphasis>Kapišto</emphasis>?“</p>
<p>Klaudie rázně přikývla. Plně souhlasila s jeho návrhem. Ať už se pustí do čehokoli, byl nejvyšší čas vynechat z toho civilisty.</p>
<p>Rasťo se chvíli ošíval. Vyhýbal se přímému očnímu kontaktu, hledal správná slova. Jenže po posledních otřesech mu už očividně nezbývalo mnoho sil dál bojovat. Nakonec se podvolil a přikývl.</p>
<p>„Určitě to zvládnete sám?“</p>
<p>„Pomůže mi agentka Donnerschlagová,“ vysvětlil mu Felix.</p>
<p>„Vy jste…?“ Rasťo se zaraženě otočil ke Klaudii.</p>
<p>„Plná překvapení, viďte?“ podařilo se jí vykouzlit trochu křečovitý, ale přece jen úsměv.</p>
<p><emphasis>Prý Donnerschlagová. Děkuju pěkně.</emphasis></p>
<p>„Prosím, na nic dalšího se neptejte. A pospěšte si.“</p>
<p>Rasťo si ji ještě jednou nedůvěřivě změřil, ale už nezastavil pohyb, kterým se otáčel ke schodišti.</p>
<p>„Dostaneme ho,“ ujistil ho ještě jednou Felix. „Slibuju. Je sice pořád krok před námi… Ale už jen o jeden. Věř mi. Moje bota se přímo třese na to, až mu zmaluje zadek. Ten hňup ho brzo bude mít modřejší než Taťka Šmoula!“</p>
<p>***</p>
<p>Když na chodbě osaměli, sebevědomé výrazy se jim z tváří rázem vytratily.</p>
<p>„Co tím myslela?“ zeptala se Klaudie.</p>
<p>„Čím?“</p>
<p>„Že profesor je pořád tady.“</p>
<p>„Že s tím spěšným odcestováním z Nitry to nebyla tak úplně pravda?“ odpověděl Felix a odhodil nepotřebný vak do výklenku před výtahem.</p>
<p>„Fajn, blbá otázka. Bod pro tebe. Jak na to přišla?“</p>
<p>„Co já vím? Kdyby tu byl Walter, řeknu mu, ať se jí rovnou zeptá. Ale takhle…“ Jen rozhodil rukama.</p>
<p>Klaudiin „oblíbený“ kolega Walter Semerád byl reanimátor. Konverzovat s probuzenými mrtvými byl jeho koníček. (A v rámci tohoto koníčku často nezůstalo jen u konverzace – jak otevřeně říkal Vincenc, byl to nekromrd.) Jeho služby by se jim v tuhle chvíli ale opravdu hodily.</p>
<p>„Přijdeme na to i bez Waltera,“ zamračila se Klaudie. Ještě na tom nebyla tak zle, aby nahlas přiznala, že jí ten malý tlustý úchyl schází.</p>
<p>Doktorčina smrt ji vzpružila. Ten neklidný vystrašený skřítek, který jí chvíli dělal bordel v hlavě, se stáhl někam do kouta. Jeho místo zaujal vysoký pomstychtivý divoch. V dlaních měl obouruční meč a vypadal tak trochu jako barbar Conan.</p>
<p>Klaudie se rozběhla do schodů. Směr – profesorova pracovna.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>23.</strong></p>
<p>Když Rasťo s Ozem sešli po schodech do míst, kde ležela skleněná tříšť, vzpomněl si IT specialista na kolegu Sama. Praštil se do čela, přikázal Ozovi, aby na něj chvíli počkal, a spěšně se rozběhl do suterénu.</p>
<p>„Same?“ zavolal nesměle, když po pár obrátkách dosáhl dna schodišťové šachty, a kuželem světla přelétl místo, na kterém nechali vystrašeného mladíka.</p>
<p>Kolega byl pryč.</p>
<p>Udělal ještě pár kroků směrem k chodbě, na níž byla ústředna, server a hlavní elektrická rozvodna, nakoukl do ní, ale dál už nepokračoval. Zjistil, že bez parťáka za zády už nemá tolik odvahy pobíhat po podzemí, jako před chvílí.</p>
<p>Sam pravděpodobně nevydržel tak dlouho čekat na jejich návrat a vydal se hledat štěstí jinam.</p>
<p>Rasťo jen doufal, že ho dostihla obyčejná paranoia a ne to, co ho skutečně pronásledovalo.</p>
<p>Rychle se vrátil pro Oze a společně zamířili do přízemí.</p>
<p>***</p>
<p>Cestou od schodiště k Rasťovu kamrlíku procházeli kolem vstupního vestibulu. Světlo mladíkovy baterky na okamžik zabloudilo ke vstupním dveřím a ze tmy vylouplo obrys nehybné postavy stojící zády k nim.</p>
<p>Rasťo popadl Oze za rameno a vrátil se o krok zpátky.</p>
<p>Přímo před ním se rýsovala silueta povědomé objemné postavy pozdního postmenopauzálního typu.</p>
<p>„Marto?“ oslovil ji.</p>
<p>Byl zázrak, že si jí vůbec všiml. Ve vestibulu byla tma jako v pytli. Skleněnou výplní už nepronikal ani náznak světla. Tabule byly tak tmavé, jako by je až nahoru zasypal sníh.</p>
<p>Sekretářka se otočila a probodla ho ošklivým pohledem zpod hluboce zamračeného obočí.</p>
<p>Nic neobvyklého. Marta se mračila pořád. Tradovalo se, že v ústavní kronice je jedna fotka, na které se usmívá, ale Rasťo to pokládal spíš za městskou legendu, než za pravdivou informaci.</p>
<p>„Neřřříkej – mi – Marrrto!“</p>
<p>Její hlas však nebyl v pořádku ani zdaleka. A ani pěna kolem úst.</p>
<p>Sekretářka křečovitě sevřela prsty na rukou, nahrbila se jako šelma a vyrazila do útoku.</p>
<p>Byla tak rychlá, že Rasťo absolutně nestačil zareagovat. Srazila ho k zemi jako profesionální rugbyový hráč a vzápětí se váleli po linoleu.</p>
<p>Rasťo zapojil proti sto dvaceti kilům živé váhy všechnu svou sílu, ale stejně to nepomohlo. Skončil vespod. S ocelovým svěrákem na krku.</p>
<p>Až tehdy si vzpomněl, že v ruce drží kolík, který mu dal ten <emphasis>policajt.</emphasis> Za normálních okolností by ho ani nenapadlo pozvednout zbraň proti kolegyni, ale tohle už dávno nebyl běžný pracovní den.</p>
<p>Napřáhl se a opakovaně Martu bodl do boku.</p>
<p>Bohužel, kolík byl příliš tupý na to, aby pronikl šaty, nylonovým kombiné a silnou vrstvou tuku. Sekretářce způsobil nanejvýš pár modřin. Ve stavu, v jakém byla, navíc bodnutí skoro necítila.</p>
<p>Rasťova průdušnice se začala nebezpečně zužovat a krkavicemi mu do mozku proudilo stále míň a míň krve. Před očima měl televizní zrnění, v uších rádiový šum.</p>
<p>Sebral zbytky sil a pokusil se Martu odtlačit, ale bylo to jako chtít přesunout velrybu po pláži holýma rukama do zálivu.</p>
<p>Do šumění audiovizuálního vysílání najednou cinkl telefon. Sevření povolilo.</p>
<p>Marta se reflexivně chytila za hlavu, narovnala se a vzápětí se sesypala vedle Rasťa jako pytel brambor.</p>
<p>Rasťo se s chrčením nadechl a několikrát zakašlal.</p>
<p>Nad Martou stál Oz, ošoupaný domácí telefon s ciferníkem v ruce. Stará dobrá analogová technologie.</p>
<p>Oz telefon odhodil na zem, pohotově Rasťovi podal ruku a pomohl mu vstát.</p>
<p>„Děkuji,“ zachrčel mladík a ukázal na dveře na vzdáleném konci. <emphasis>Rychle do bezpečí!</emphasis> Společně se rozběhli ke kanceláři – Rasťo sice trochu vrávoravě, ale odhodlaně.</p>
<p>Po pár krocích se jim za zády ozvalo zlostné zařvání. A vzápětí ho doplnil těžký sloní dupot.</p>
<p>Oz se otočil a při pohledu na rozběsněnou Martu řítící se chodbou rychlostí kulového blesku se viditelně otřásl. Probrala se mnohem dřív, než čekal.</p>
<p>„Rychle!“ pobídl přítele.</p>
<p>Rasťo zatnul zuby a s pohledem fixovaným na pomalu se přibližující kliku vyrazil dvojnásobnou rychlostí. Jistotu v nohou mu však vzala hlodavá otázka, která mu vzápětí vklouzla do mysli: <emphasis>Zamkl, nebo nezamkl, když odsud naposledy odcházel pryč?</emphasis></p>
<p>Martiny kroky už slyšel těsně za sebou.</p>
<p><emphasis>Jestli ano, tak to určitě nestihnou!</emphasis></p>
<p>Vlevo před sebou si všiml čtyřkolového plechového vozíku odstaveného u zdi. Údržbářova kára, kterou používal k převážení těžších věcí. V zoufalství popadl kovovou ručku a bez ohlížení postrčil vozík Martě přímo pod nohy.</p>
<p>Zazněl tupý náraz.</p>
<p>Oz konečně doběhl ke dveřím, sáhl po klice a prudce je otevřel.</p>
<p><emphasis>Nezamkl!</emphasis> oddechl si Rasťo, překonal posledních pár metrů a dlouhým skokem přelétl přes práh.</p>
<p>Oba se zevnitř svorně zapřeli do dveří. Těsně předtím, než zacvakl zámek, stačili ještě škvírou zahlédnout káru letící chodbou. Byla naložená stodvacetikilovým nákladem, který zlostně mával rukama a křičel: „Zapomeňte na stravenky! Všichni!“</p>
<p>Rasťo prudce otočil klíčem v zámku a spokojeně se sesul po dveřích na zem. Oz už seděl skrčený pod jeho pracovním stolem a v tichosti si masíroval nohy.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>24.</strong></p>
<p>Klaudie se v zápalu trochu přepočítala a vyběhla po schodišti o půl patra výš, než se nacházela profesorova kancelář. Felix na ni zavolal, aby se vrátila.</p>
<p>Astroložka se za běhu zmateně ohlédla, takže si vůbec nevšimla nehybného těla, které leželo na schodech. Zakopla o ně, rozplácla se na gumě a skoro si rozbila nos.</p>
<p>Felix, vyděšený hlukem, ji okamžitě dohonil.</p>
<p>Několik kroků před východem na střechu ležel křížem přes schodiště rozměrný muž v zimním kabátě.</p>
<p><emphasis>Další mrtvola?</emphasis></p>
<p>Opatrně se k němu sklonil a pomalu ho otočil. Muž na dotek zareagoval malátným mávnutím ruky a hlasitě zachrápal.</p>
<p>Felix si oddechl. Žádná oběť. Jen spící docent Kmetko. S výjimkou naběhlého monoklu na oku navíc vypadal úplně v pořádku.</p>
<p>Klaudie si k doktorovi dřepla z druhé strany a pleskla ho po zdravé tváři: „Hej. Probuďte se!“</p>
<p>Docent otevřel oči a chvíli na ně nepřítomně hleděl.</p>
<p>„Vy – jste – kdo?“ zeptal se. Mluvil pomalu, jako by musel každé jednotlivé slovo telepaticky konzultovat s předsednictvem Akademie věd.</p>
<p>„Klaudie Dosko… tedy Doček… vlastně Donner… prostě Klaudie,“ odpověděla mu pořád trochu zmatená astroložka. „Aha,“ řekl Kmetko a zase zavřel oči.</p>
<p>„Nespěte,“ zatřásla s ním. „Možná máte otřes mozku!“ Znovu se na ni podíval. „Nemám.“</p>
<p>„Jak to víte? Jste doktor?“</p>
<p>„Jsem.“</p>
<p>„Jasně. Filozofie. Co se vám stalo?“</p>
<p>„Nic.“</p>
<p>„Tohle je nic?“ ukázala prstem na otok, kvůli kterému skoro nedokázal otevřít levé oko.</p>
<p>„To…,“ docent se dotkl víčka a pořádně sebou škubl. „Nic. Protiargument diskutéra. V rámci výměny vědeckých názorů. Dejte mi pokoj.“ Otočil se na druhý bok.</p>
<p>Klaudie rozhořčeně zvedla obličej k Felixovi. „Ten chlap…,“ nedokončila, jen bezradně rozhodila rukama.</p>
<p>„Hrabe mu, jako všem,“ přikývl Felix, postavil se a vzal ji za ruku. „Konec se samaritánstvím, čas běží. Pojď.“</p>
<p>„Nemůžeme ho přece…“</p>
<p>„Můžeme!“</p>
<p>„Zmrzne tady!“</p>
<p>„Pokud s tímhle bordelem něco neuděláme, do půlhodiny zmrzneme všichni!“</p>
<p>Silou ji donutil překročit Kmetkovo tělo, postrčil ji před sebe a nasměroval přímo k profesorově pracovně.</p>
<p>***</p>
<p>Klaudie se zastavila těsně před prahem, opatrně strčila do dveří a nechala je, aby se samy rozevřely dokořán.</p>
<p>„Co tu Adamsová dělala?“ Pomalu přelétla baterkou interiér. „Proč sem šla?“</p>
<p>Felix si dřepl vedle ní a posvítil na zem. Jeho podle všeho zajímalo víc to, co tady dělal vrah.</p>
<p>Obrátila baterku stejným směrem.</p>
<p>Během záchranné akce trochu rozmazali krvavé stopy na koberci, ale pořád se z nich dalo něco vyčíst. Násilník doktorku podle všeho napadl na stejném místě přede dveřmi, kde ji našli. Po útoku překročil její tělo, přesunul se k šatníku, chvíli tam přešlapoval a nakonec se vrátil zpátky na chodbu.</p>
<p>Felixova baterka se zamyšleně zabodla do ořechového povrchu štíhlé skříně.</p>
<p>Opatrně obešel stopy a otevřel ji.</p>
<p>Klaudie ho následovala v těsném závěsu.</p>
<p>V šatníku visely tři věci. Decentní šedý zimník. Staromódní tvídová čapka. A pletená šála. Felix bez ostychu sáhl do kapsy kabátu a vytáhl odtamtud majitelovy doklady. Z fotky občanského průkazu se na něj usmál zvrásněný stařec. Profesor.</p>
<p>Na úsměv mu odpověděl spontánním uchechtnutím.</p>
<p>„Podívejme se, odpověď na první otázku jsme našli dřív, než jsme čekali,“ řekl a baterkou ještě jednou, podrobněji prohledal vnitřek skříně.</p>
<p>Při prohlížení spodní desky narazil na krvavou skvrnu. Byla starší než ty na koberci, už skoro úplně zaschlá. Vypadala jako pozůstatek louže nasbírané z dopadajících kapek. Kapek, které stékaly z něčeho, co tu ještě přednedávnem viselo, ale už je to pryč.</p>
<p>Felix si znovu dřepl. Vedle loužičky si všiml nějakých škrábanců. U boční stěny skříně zjevně stálo něco těžkého a ostrého, pravděpodobně kovového. A za tím…</p>
<p>Opatrně sáhl do tmavého rohu úplně vzadu a vytáhl odtamtud masivní kleště – krokodýlky s ošklivými ostny na vnitřní straně čelistí. Přesně ten typ, který ve středověku používala inkvizice při mučení čarodějnic. Na jejich „pracovním konci“ byly jasně viditelné stopy nedávného nahřívání nad plamenem.</p>
<p>„Klaudie?“</p>
<p>„No?“</p>
<p>„Víš, co si myslím?“</p>
<p>„Povídej.“</p>
<p>„Myslím, že jsme odhalili hlavní stan našeho ducha.“</p>
<p>***</p>
<p>Klaudie se zadkem opřela o bok profesorova stolu.</p>
<p>„Jak na to přišla?“ řekla, adresujíc neskrývaný obdiv doktorce Adamsové.</p>
<p>„Bůh ví,“ pokrčil Felix rameny. „Možná byla chytřejší než my. A možná jen úplnou náhodou. Zamysli se. Proč bys na jejím místě šla do profesorovy kanceláře ty?“</p>
<p>„Já?“</p>
<p>„Ty. Teda pokud bys zrovna neměla v plánu zalít mu kytky,“ mrkl k oknu na oschlé kaktusy na parapetu.</p>
<p>Klaudie se zamračila, poslala barbara Conana, ať si jde na chvíli někam do soukromí leštit zbraň, a povolala detektiva Marlowa, aby jí pořádně rozhýbal mozkové závity.</p>
<p>Pohled jí na okamžik zabloudil do tmy za oknem a z toho, co tam viděla, ji zamrazilo.</p>
<p>Venku byla černočerná tma. Žádné světlo lamp, auta, stíny kymácejících se stromů, nic. Ani poletující duše Zétépáků. Jen jednolitá temnota. Jako by někdo vzal obrovský zmizík a vymazal celou Nitru ze zemského povrchu.</p>
<p>„Všichni jsme tu kvůli rukopisu…,“ pokusila se soustředit na původní problém. „Šla sem hledat… hm… Něco, co souvisí s rukopisem?“</p>
<p>Felix přikývl, otočil se ke komplexu polic, který pokrýval tři stěny místnosti od podlahy po strop, a baterkou pomalu přejel křížem přes nekonečné zástupy historických knih, učebnic, skript, šanonů, vázaných ročníků vědeckých časopisů a bůhví čeho dalšího – všechno bylo úhledně seřazeno podle velikosti a zarovnáno jako podle pravítka.</p>
<p>Pokud by si chtěli přečíst jen nápisy, které měly spisy na hřbetech, trvalo by jim to tři dny. Ani v jedné části knihovny bohužel nebyly žádné viditelné stopy po tom, že by se v ní někdo přednedávnem hrabal.</p>
<p>Oba obrátili pozornost k profesorovu stolu. Klaudie položila dlaň na notebook.</p>
<p>„Ještě je teplý.“</p>
<p>Povrch přístroje měl jen o maličko vyšší teplotu než pracovní deska, o kterou se opírala, ale ještě pořád ji dokázala zachytit.</p>
<p>V tomhle mrazu chladlo všechno až neuvěřitelně rychle.</p>
<p>Felix se potěšeně usmál, a protože byl blíž (a na rozdíl od Klaudie si s moderní technikou docela rozuměl – anebo si to aspoň myslel), pohotově si sedl do křesla, otevřel počítač a vytáhl na plochu poslední otevřené soubory.</p>
<p>Klaudie mezitím prohledávala zbytek stolu: Nádobka na propisky ve tvaru čínské pagody. Dosluhující skener. Strouhátko na tužky. Hrneček s nápisem <emphasis>Jsem nejlepší šéf.</emphasis> A čtyři – opět pedantsky zarovnané – štosy dokumentů. Jediná věc, která nekopírovala soustavu pravých úhlů a rovnoběžek, byla kniha v ošoupaných deskách, šlendriánsky pohozená na vrcholu jednoho z papírových Everestů.</p>
<p>Měla poměrně dlouhý název, téměř čtyřřádkový. V maďarštině. A jediné slovo, které v něm Klaudii něco říkalo, bylo „Pálffy“.</p>
<p><emphasis>Nezmiňoval se o něčem podobném Oz? V autě, když byli na cestě sem.</emphasis></p>
<p>Vzala knihu do rukou a náhodně ji otevřela. Musela být v poměrně špatném stavu, protože z ní hned vypadlo několik stránek.</p>
<p>Sklonila se a zvedla je ze země. Pak se zarazila.</p>
<p>„Ehm… Felixi?“</p>
<p>Váhavě mu strčila listy pod nos.</p>
<p>Ani jeden z nich nemusel být odborník, aby je poznal. Formát, písmo, kresby – tím vším se listy až neuvěřitelně podobaly reprodukcím, které viděli v Ozově fasciklu s nápisem <emphasis>Voynich manuscript.</emphasis></p>
<p>„Myslím, že pan Alice s námi bude <emphasis>velmi</emphasis> spokojen,“ zašklebil se Felix. „I navzdory tomu, v jakém stavu mu vrátíme jeho obchodního zástupce.“</p>
<p>***</p>
<p>„Opravdu jsou to ony?“ nevěřila Klaudie vlastním očím. „Chybějící stránky rukopisu?“</p>
<p>„Vsadil bych na to krk,“ přikývl její kolega. „Kde byly?“</p>
<p>„Tady,“ podala mu ošoupanou knihu.</p>
<p>Felix si zběžně prohlédl foliant s rodokmenem Pálfiů a jeho úsměv se rozšířil ještě víc.</p>
<p>„Až se náš zákazník dozví, že stránky dostal, aniž by je musel vyměnit byť jen za jedinou stránku ze své šekové knížky, možná z něho dokonce vytřískáme zvláštní bonus!“</p>
<p>Klaudie se usmála taky.</p>
<p>Věděla, že Felix není nijak zvlášť vysazený na peníze. Už se stalo, že vzal i zakázku, ze které nakonec nekápl ani halíř. Vincenc se v takovém případě sice nezdržel brblání, ale jí to samozřejmě nevadilo – své zaměstnání brala téměř jako poslání. Nenamítala ale nic ani tehdy, když se naskytla možnost naplnit kasu agentury aspoň nějakými chechtáky. Popravdě řečeno, i jí se čas od času přejedly všechny ty laciné pizzy.</p>
<p>„Myslíš, že stránky objevila Adamsová?“ rozhlédla se po obrovské knihovně.</p>
<p>„Nevím. Je to možné.“</p>
<p>„Tak proč je nechala tady?“</p>
<p>Felix si jen zhluboka povzdechl a obrátil baterku ke krvavé louži u dveří.</p>
<p>***</p>
<p>„Prokletý profesor!“ zaklela Klaudie a posadila se na židli pro hosty. „Mohlo nás napadnout, že za tím vším je on!“</p>
<p>Oba chvíli zamyšleně hleděli na skvrny na koberci.</p>
<p>Felix si vzápětí vzpomněl, že má pořád na rukou krev, vstal, přistoupil k umyvadlu a otočil kohoutky, aby si ji smyl. Potrubí ale jen naprázdno zasténalo, trochu zabublalo a ztichlo. Voda v trubkách definitivně zmrzla. Zklamaně se vrátil ke stolu.</p>
<p>„Co tou hrou ale sleduje?“ Klaudie znovu vzala do rukou rukopis. „Pozval sem skupinu lidí, kteří se zajímají o tyhle papíry. Zamkl je v budově. Podprahově u nich vyvolal šílenství. A postupně je zabíjí… Nedává to smysl!“</p>
<p>Felix si položil lokty na stůl a čelo opřel o vztyčené palce. „Jediná vražda, kterou lze bez pochybností považovat za naplánovanou, je stětí kardinálova asistenta. Ty další dvě by pořád mohly být víceméně výsledkem náhody.“</p>
<p>„Takže jediná stopa k nalezení profesorova motivu vede přes Azazela?“</p>
<p>„Jsem si tím jistý,“ přikývl. „Hlavně po tom, co jsem vytáhl z jezuity.“</p>
<p>„A to bylo…?“</p>
<p>„Nacházíme se nad bránou.“</p>
<p>„Jakou bránou?“</p>
<p>„Interdimenzionální.“</p>
<p>„Tady?“</p>
<p>Felix si nervózně zvlhčil rty „Jsme v Rudém chrámu.“</p>
<p>„V Rudém chrámu,“ zopakovala Klaudie. „Jako – v komančské rituální svatyni?“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>„To mi říkáš až teď?!“</p>
<p>Felix natáhl ruku přes stůl a vzal si od ní rukopis, jako by si v něm chtěl něco ověřit. Očividně ale jen hledal záminku, aby jí nemusel hledět přímo do očí.</p>
<p>„Ty jsi nevěděl, kam jdeme?“</p>
<p>„Řekněme, že jsem si to úplně přesně neověřil…“</p>
<p>„Bože,“ chytila se Klaudie za hlavu. „Brána do pekla! Lepší místo na kšefty s démony si profesor vážně nemohl vybrat!“</p>
<p>„Pokud to byl on.“</p>
<p>„Proč ne?“ zamračila se.</p>
<p>Felix smotal rukopis do ruličky a opatrně si ho zastrčil do vnitřní kapsy bundy. Pak se natáhl po profesorových dokladech, které předtím položil na kraj stolu, vytáhl z nich jeho občanský průkaz, posunul ho ke Klaudii a prstem ťukl na rok narození. Klaudie si rychle spočítala, že profesor nedávno oslavil sedmdesáté druhé narozeniny.</p>
<p>„Ten chlap ještě pořád pracuje?“</p>
<p>„Akademici očividně neodcházejí do důchodu. Místo výpovědi podávají až úmrtní listy.“</p>
<p>„Pokud je ve spojení s peklem, vysoký věk nemusí nic znamenat,“ pokusila se namítnout.</p>
<p>„To je pravda,“ přikývl Felix. „Ale uvěřím tomu, až se s ním setkáme osobně.“</p>
<p>***</p>
<p>„Jaký máš plán?“</p>
<p>Felix si přejel dlaní po spodní polovině obličeje. „Před tebou leží profesorovy osobní věci. Dokážeš ho vystopovat?“</p>
<p>„Nejsem pes,“ zabručela Klaudie, pořád rozmrzelá z toho, že mu unikla „maličkost“ s Rudým chrámem. Po chvíli si ale zhluboka povzdechla a natáhla se po pouzdru s doklady. „Jo. Jestli je opravdu někde v budově, vycítím ho.“</p>
<p>Pohodlně se opřela do opěradla židle a ze záňadří vytáhla amulet s měsíčním kamenem. Amulet položila na pouzdro, pouzdro na otevřenou dlaň a zavřela oči.</p>
<p>V místnosti se na chvíli rozhostilo absolutní ticho.</p>
<p>Což nebylo nejpříjemnější, protože jeho prázdnota do sebe pomalu nasála – podobně jako vakuum vzduch – dotěrnou melodii sonáty. A s ní se vrátil i potlačený neklid.</p>
<p>Skřítek v Klaudiině hlavě jako by zázrakem ožil, zahnal divocha s detektivem do stínů zapomnění a začal převracet nábytek.</p>
<p>„Nedokážu se soustředit,“ zamračila se telepatka a ruka s doklady jí bezmocně klesla do klína.</p>
<p>Felix chápavě přikývl, přesunul se s křeslem trochu doprava a otevřel nízkou skříňku pod oknem.</p>
<p>„Pomůže tohle?“ vytáhl ze skříňky malou lahvičku, odšrouboval z ní víčko a natáhl ruku ke kolegyni.</p>
<p>Byla to pánská voňavka a páchlo to. Dokonce hůř než Pitralon – asi nejodpudivější hygienický prostředek, jaký kdy bývalý socialistický blok vyrobil.</p>
<p>Klaudie se zhnuseně zašklebila. To radši exne denaturovaný líh z lékárničky!</p>
<p>„Děkuji za ukázku, jak se chová typický debil.“</p>
<p>Felix se její reakci jen pobaveně zašklebil, vrátil lahvičku, kde byla, a vytáhl ze skříňky gruzínský koňak. Ulil z něj dobré tři palce do profesorova šálku na čaj, nejdříve sám vydatným douškem zkontroloval jeho kvalitu a potom ho podal Klaudii.</p>
<p>Vzala si ho mírně roztřesenou rukou a pomalu z něj upila. Byl tak studený, až jí z toho trnuly dásně. Ale zabral.</p>
<p>Skřítek se zapotácel a na chvíli zmalátněl.</p>
<p>***</p>
<p>„Mám ho,“ prohlásila Klaudie, když zhruba po třech minutách pekelného soustředění znovu otevřela oči. „Zachytila jsem sice jen slabý záchvěv profesorova vědomí, ale až se dostaneme blíž, najdu ho.“</p>
<p>„Kde je?“</p>
<p>„Někde dole.“</p>
<p>„Hýbe se?“</p>
<p>„Ne.“</p>
<p>„Skvělé. Bál jsem se, že pořád běhá někde po budově,“ tleskl Felix a vstal z křesla. „Nitky se nám pěkně sbíhají na jedno místo,“ mrkl na kolegyni, rychle přešel ke dveřím, otevřel a dvorným pohybem ruky naznačil, že jí dává přednost.</p>
<p>Klaudie se také přinutila k úsměvu a jako první vyšla na chodbu. Hned za prahem ale znovu zvážněla a otočila se.</p>
<p>„Mám prosbu.“</p>
<p>„Pro vás všechno, madam,“ zazubil se Felix.</p>
<p>„Kryj mi záda.“</p>
<p>Zaraženě zvedl levé obočí.</p>
<p>„Prostě mi je kryj. A trochu pozorněji než jindy. Měla jsem… Vizi. Docela ošklivou. Možná to byla jen výstraha, ale…“ Při vzpomínce na obraz, který jí do hlavy vyslal jeden ze zatracených, se trochu zachvěla.</p>
<p>Felix si toho všiml a taky zvážněl.</p>
<p>„Máš moje slovo,“ slíbil jí.</p>
<p>Po rtech jí přeběhl slabounký úsměv.</p>
<p>Musela mu věřit. Nic jiného jí nezbývalo.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>25.</strong></p>
<p>Klaudiin amulet je dovedl zpátky do suterénu. Zanedlouho se ocitli ve stejné chodbě, kde před pár minutami přerušili pátrání po zdroji, z něhož se šířila <emphasis>pekelná sonáta.</emphasis> Telepatka se ještě chvíli zadumaně otáčela na podpatcích a nakonec se zastavila před zelenými dvoukřídlými dveřmi s vybledlým nápisem Keramická laboratoř.</p>
<p>„Tady je to. Je uvnitř.“</p>
<p>Felix – který byl patřičně hrdý na svůj detektivní čich – na okamžik zvedl hlavu. Pokud ho neklamal orientační smysl, stáli přesně pod archeozoologickou laborkou – v pomyslné ose budovy – uprostřed trojúhelníku, který tvořily věže jejích tří traktů.</p>
<p>Oba přitiskli uši ke dveřím a napnuli sluch.</p>
<p>V laboratoři skutečně někdo byl.</p>
<p>A určitě neslepoval střepy.</p>
<p>Rozeznali dva hlasy. První patřil mladému muži – neustále se na něco naléhavě vyptával, druhý o něco starší osobě – ta naopak většinu času mlčela, jen sem tam něco zahučela.</p>
<p>„Ani jeden z nich nezní jako prdůch,“ zamračila se Klaudie. „Myslíš, že má profesor komplice?“</p>
<p><emphasis>Pšt!</emphasis> přitiskl si Felix ukazováček ke rtům.</p>
<p>To, co muži vedli, nebyl obyčejný rozhovor. Byl to výslech.</p>
<p>Felixovi připadalo, že rozeznává konkrétní slova. Mladší muž se snažil ze staršího vytáhnout nějakou informaci. Opakoval dokola to samé, jednu jedinou otázku, v různých jazycích – anglicky, německy, italsky. Dokonce i latinsky. Chtěl znát <emphasis>nomine ruptoris pactionum magni…</emphasis></p>
<p>Starší muž se na chvíli úplně zatnul. Odmítal vydat jedinou hlásku. A vzápětí za to zaplatil. Bolestivě zaječel.</p>
<p>Felix okamžitě pochopil, kdo to je.</p>
<p>Zatoulaná Červená Karkulka!</p>
<p>Za dveřmi keramické laborky někdo mučil kardinála Gorea.</p>
<p>Chvatně stiskl kliku a ramenem se opřel do levého křídla veřejí. Nepohnuly se, byly zamčené. Párkrát klikou zalomcoval, ale když to nepomohlo, ohlédl se zpátky do chodby a ve tmě rychle hledal kovovou tyč, kterou předtím několikrát úspěšně použil k vylamování zámků. Byla nedaleko – necelých patnáct metrů od něj. Rozběhl se pro ni.</p>
<p>A za běhu pohotově přemýšlel nad tím, co právě slyšel.</p>
<p><emphasis>Ruptor pactionum magnus…</emphasis></p>
<p><emphasis>Veliký lamač smluv…</emphasis></p>
<p>Někdo se z kardinála snažil vypáčit jméno Velikého lamače smluv…</p>
<p>Už to slovní spojení slyšel. V poslední době dokonce nejednou. Myslel si ale, že jde jen o plané řeči. Ničím nepodložené výmysly.</p>
<p>V čarodějnických kruzích se zákulisní šeptandou šířila informace, že Vatikán do svých řad naverboval exorcistu neuvěřitelných kvalit. Muž, jehož nadání údajně dalece přesahovalo schopnosti všech ostatních válečníků kříže.</p>
<p>I komiksový Constantine prý vedle něj vypadal jen jako neschopný upocený packal. Tohle byl člověk třídy samotného Ježíše Krista. Jednoduše řečeno – na co sáhl, z toho se peklo mohlo posrat.</p>
<p>***</p>
<p>Felix popadl kovovou tyč, vrátil se ke dveřím a ignoruje lepkavě mrazivou bolest, kterou cítil v dlaních, se ji pokusil zarazit do drážky mezi veřejemi.</p>
<p>Měl ale smůlu. Hrot už byl tak ztupený, že se nedokázal zachytit dost hluboko. Seškrábl jím trochu barvy, vylomil několik třísek, ale kýženého výsledku nedosáhl.</p>
<p>Rozmrzele odhodil tyč na zem a udělal dva kroky vzad.</p>
<p>„Ustup,“ odtáhl Klaudii do bezpečí za svá záda, vytáhl zbraň a od boku vypálil dvě rány do kování.</p>
<p>Zase skočil po klice.</p>
<p>Očividně měl svůj den.</p>
<p>Tentokrát se nepohnula ani o milimetr. Střely podle všeho namířil tak nešťastně, že jimi jen pokřivil mechanismus zámku a úplně ho zasekl.</p>
<p>„Kurva fix!“ zavrčel, postavil se ke dveřím z opačné strany a pokropil je olovem v místech, kde odhadoval lůžko, v němž kotvil kovový jazýček.</p>
<p>Následující úder podrážkou do dřeva mu potvrdil, že druhý pokus byl úspěšnější. Horní polovina dveří se na okamžik ohnula dovnitř. Veřeje se ale pořád neotevřely. Někde dole u podlahy je držela ještě pojistná zarážka.</p>
<p>Felix naposledy ustoupil od dveří a s rozběhem do nich vrazil ramenem.</p>
<p>Veřeje práskly do stran a on se zastavil přímo uprostřed mezi nimi. Rychle zaujal pohotovostní postoj – v levé ruce baterka mířící přímo před sebe, nad ní pravačka svírající v rovnoběžné linii pažbu zbraně, připravená okamžitě stisknout spoušť.</p>
<p>V místnosti byla tma jako v zasypané studni.</p>
<p>V kuželu světla přímo před Felixem seděl na židli chlap. Nehýbal se. Nejspíš proto, že mu chyběla hlava.</p>
<p>Felix bleskově obrátil paprsek doprava, pak vlevo a znovu ho namířil doprostřed místnosti.</p>
<p>Nikdo další.</p>
<p>Postoupil o krok vpřed a pohyb zopakoval.</p>
<p>Èíhal na nejmenší zašustění. Čekal, odkud se vyřítí nepřítel.</p>
<p>Jenže místnost byla úplně prázdná. Světlo odhalilo jen čtyři holé zdi. Kat, který připravil kardinála Gorea o pomazanou makovici, se vypařil.</p>
<p>***</p>
<p>Mrtvola na židli byla jediným důkazem, že tu opravdu byl. Když si ji Felix prohlédl lépe, zažil menší déjà vu.</p>
<p>Podlaha zaprasená krví, uprostřed veliký rudý nonagram s nápisem Azazel a opodál hlava s kardinálskou čepičkou – výjev téměř identický s bordelem, který zůstal po vraždě Goreova asistenta jen o dvě patra výš. Ale protože měl Felix oko na detaily (a v časopisech si vždycky moc rád nalistoval hru Najdi deset rozdílů), všiml si i několika drobných odlišností.</p>
<p>Za prvé, kardinál měl palečnice pořád na prstech. Za druhé, nebyl mučen žhavými kleštěmi. A za třetí, jeho vrah se tentokrát neobtěžoval tlumením výkřiků oběti pomocí hadru. Dokonce tu nechal i svůj elektrický paralyzér. Ležel na zemi – uprostřed kaluže krve. Rasťův tip byl správný.</p>
<p>Felix suše zakašlal – v místnosti byl tak ledový vzduch, že se tam skoro nedalo dýchat – a zamyšleně se sklonil ke Goreově hlavě.</p>
<p><emphasis>Vydržel nebo nevydržel? Prozradil svému katovi jméno muže, kterého si Vatikán cenil možná víc než papeže?</emphasis></p>
<p>Obával se, že ano. Jinak by vrah pravděpodobně trochu víc váhal s jeho definitivním umlčením. Další zástupce Vatikánu už v budově nebyl.</p>
<p>„Kde je?“ Klaudie nervózně přelétla baterkou po rozích místnosti. „Nemohl přece jen tak zmizet!“</p>
<p>Felix se postavil a taky se rozhlédl kolem. Jediný východ, kterým se dalo z bývalé laboratoře dostat ven, byly dveře, jimiž přišli. Nebyla tu žádná okna. Jen dvě obdélníkové větrací mřížky u stropu – ve zdi sousedící s centrální šachtou budovy. Ale těmi by se neprotáhlo ani čtyřleté dítě.</p>
<p>„Buď prochází zdmi, nebo je tu někde tajný východ,“ řekl.</p>
<p>Kužel jeho baterky se zastavil pod větráky – uprostřed protější zdi.</p>
<p>Už když vstoupili do místnosti, uvědomili si, že v ní hraje hudba. Copak hraje, ona přímo řvala! Jako by od jejího zdroje nestáli dál než deset kroků. Ocelové tóny pekelné sonáty ohlušivě duněly v uších. Připadali si jako účastníci rockového koncertu stojící úplně v první řadě – přímo pod pódiem zašpiněným krví, fekáliemi a zvratky, v kterých se válejí běsnící hudebníci. Samotné pódium ale neviděli. V místě, odkud hudba přicházela, totiž stála obyčejná zeď.</p>
<p>Žhavé plameny šílenství, kterými po chvíli vzplanulo jejich maso a kosti, je oba přinutily okamžitě sáhnout do kapes a hrstmi soli navýšit ochranné bariéry ve sluchovodech. Felix cítil, jak mu drobné krystalky nepříjemně dráždí a rozežírají citlivou kůži, ale ládoval si je do uší, dokud konečně neměl pocit, že může udělat krok, aniž by se jeho chůze zvrhla do divokého punkového poga.</p>
<p>Trhanými pohyby se přesunul až těsně ke stěně. Strčil si držadlo baterky do úst, opřel obě dlaně o hladkou omítku a pomalu ji prohmatal z jedné strany na druhou.</p>
<p>Nic. Stěna byla absolutně kompaktní. Nenašel žádné podezřelé škvíry ani dutě znějící oblasti.</p>
<p>Zato ale celou dobu cítil jemné brnění v konečcích prstů ušpiněných zbytky soli.</p>
<p>***</p>
<p>„Ta stěna je falešná,“ vydechl oblak páry ke Klaudii.</p>
<p>„Jak <emphasis>falešná?“</emphasis></p>
<p>„Je to… hm… Něco jako iluze.“</p>
<p>Klaudie se postavila vedle Felixe a taky se stěny opatrně dotkla rukou. „Máš recht,“ přikývla. „Jak se dostaneme na druhou stranu?“</p>
<p>Felix udělal krok vzad a chvíli se zamyšleně škrábal na tváři. „Zkusíme tohle,“ vytáhl nakonec z kapsy vejčitý předmět.</p>
<p>„Co to je?“</p>
<p>„Ruční granát KV-2.“</p>
<p>Klaudie se na okamžik zhrozila – použití trhavé munice v základech budovy nepovažovala za nejlepší nápad. Vzápětí si ale uvědomila, že si z ní Felix jen dělá legraci.</p>
<p>„Vypadá to jako obyčejné vejce.“</p>
<p>„Je to vejce,“ přikývl. „Ale rozhodně není obyčejné. Tohle snesl kohout.“</p>
<p>„Kohout?“</p>
<p>„Vím, že je to zřídkavé, ale čas od času se to stává.“</p>
<p>„Ty ho celou dobu taháš s sebou?“</p>
<p>„Jo.“</p>
<p>„Jak je možné, že se ti nerozbilo?“</p>
<p>„Je uvařené natvrdo.“</p>
<p>Klaudie zvrátila oči. „Kolik jsi za něho vysolil?“</p>
<p>„Čtyři litry.“</p>
<p>„A nenapadlo tě, že vaření může snížit jeho magickou sílu?“</p>
<p>„Hm. Ani ne,“ pokrčil rameny, ustoupil ještě o jeden krok vzad, zaujal postoj profesionálního hráče bowlingu a krátkým švihem rozkutálel vejce po podlaze směrem ke zdi.</p>
<p>Klaudie nevěřila v úspěch a očekávala, že se vejce od stěny prostě odrazí. Ono ale překážkou proklouzlo hladce jako virus HIV čínským prezervativem.</p>
<p>Stěna udělala v místě průniku duté <emphasis>plop</emphasis> a hned potom po ní proběhla podivná vlna. Jako když holí praštíte do pověšeného koberce.</p>
<p>Iluze praskla jako bublina.</p>
<p>Před Felixem a Klaudii najednou stál klasický zděný průchod. A za ním se táhla chodbička dlouhá necelé dva metry.</p>
<p>V podlaze na konci chodby byl kruhový otvor a v něm točité železné schodiště, klesající někam hlouběji do podzemí.</p>
<p>***</p>
<p>Felix začal sestupovat po schodišti jako první, zbraň namířenou šikmo dolů. Baterku vypnul. Jednoduché prefabrikované kovové stupně zespodu osvětlovalo měkké žlutooranžové světlo plamene, pocházejícího pravděpodobně z planoucích pochodní nebo svící. Našlapoval opatrně, aby nadělal co nejmíň hluku, ale všudypřítomná hudba hrála tak hlasitě, že většinu času ani sám neslyšel vlastní kroky.</p>
<p>Pod keramickou laboratoří se nacházela další prostorná místnost. Kdyby ji měl Felix nějak pojmenovat, nazval by ji pravděpodobně komunistickou svatyní.</p>
<p>Její interiér byl strohý, šedý strop podpíraly falešné hranaté sloupy s držáky na vlajky – stály v úhledném čtverci těsně u obvodových zdí. Rezavě hnědou podlahu tvořila jednolitá železná deska, z níž plasticky vystupoval obrovský reliéf kruhu s vepsanou pěticípou hvězdou, srpem a kladivem.</p>
<p>Felix se zastavil na nejnižším schodu a na okamžik si představil papaláše bývalého režimu – muže s dozadu sčesanými vlasy, dlouhými hranatými plášti a rudými kravatami –, kteří měli v plánu se tu scházet a hromadně přednášet své modlitby.</p>
<p>Komanči měli své vlastní temné náboženství. Všude, kam přišli, rozbíjeli církevní obce, bourali synagogy, mešity i kostely, a místo nich stavěli chrámy vědy. Vědy navenek přísně materialistické, ale uvnitř různě pokřivené. Nejen ideologií, ale třebas i černou (nebo lépe řečeno rudou) magií. Tahle podzemní svatyně byla jasným důkazem, že i budova Archeologického ústavu SAV se měla stát jedním z takových chrámů. Protože ji ale začali stavět až na sklonku socialistické éry, pravděpodobně už nikdy nestihla posloužit svému účelu.</p>
<p>Tedy až dodnes.</p>
<p>Devět cípů zkorodovaného reliéfu, které tvořily hroty hvězdy a konce srpu zkříženého s kladivem, někdo nedávno obtáhl čerstvou rudou barvou. Vytvořil tak třetí – asi nejpůsobivější – nonagram v budově.</p>
<p>A ten <emphasis>někdo</emphasis> stál přímo před Felixem. Přesněji klečel.</p>
<p>Postava v kostýmu nitranského kata se s dýkou v ruce skláněla nad svou pátou obětí – pomalu dodělávajícím polonahým starcem – přímo uprostřed nonagramu.</p>
<p>Felix ve starci poznal profesora. Ležel na zádech, ruce a nohy měl roztažené do stran a rozhodně se netvářil jako iniciátor rituálu. Naopak. Hrdlo mu protínala hluboká rána, ze které na obě strany vytékala hustá tmavě rudá krev.</p>
<p>Felix zvedl zbraň a namířil ji doprostřed katova čela.</p>
<p>„Nazdar, Elvisi,“ řekl.</p>
<p>***</p>
<p>Kat překvapeně vzhlédl.</p>
<p>Návštěva ho viditelně zaskočila. Pravděpodobně ho ani ve snu nenapadlo, že se v budově nachází někdo, kdo by se dokázal dostat za kouzlem chráněnou stěnu v keramikárně.</p>
<p>Reflexivně zacouval a postavil se tak, aby vlastním tělem kryl předpotopní kufříkový gramofon, stojící u protější stěny.</p>
<p>Felix takovou starožitnost neviděl snad od doby, kdy ho učitelky ve školce mučily ruskými písničkami z modrých „espéček“, která vycházela jako příloha časopisu Ogoňok. Přístroj byl napojený na akumulátor, vypadající jako dvojče toho, který viděli v ústředně. A vedle něj ležel meč.</p>
<p>Kat se pokusil sáhnout po zbrani.</p>
<p>„Nic takového!“ zakřičel Felix a svá slova podpořil střelou ze Sigu.</p>
<p>Těsně vedle katovy ruky zadrnčel kov, kulka se odrazila od železné podlahy a chvíli poletovala po místnosti.</p>
<p>Felix s Klaudií stačili jen stáhnout hlavy mezi ramena. Když svištění konečně doznělo, v duchu si zhluboka vydechli.</p>
<p>I kat se s respektem stáhl.</p>
<p>„Vypni to,“ přikázal mu Felix a kývl hlavní ke gramofonu. Pořád musel skoro křičet, protože pekelná sonáta lomcovala reproduktorem tak hlasitě, až skoro poskakoval.</p>
<p>Muž záporně zavrtěl hlavou.</p>
<p>„Vypni to!“ zopakoval Felix a riskl další motivační střelu.</p>
<p>Už nějakou chvíli měl pocit, že ve všudypřítomném pachu korodujícího kovu podezřele stoupá koncentrace štiplavé síry. Brána do pekla byla otevřená skoro dokořán.</p>
<p>Kat sáhl za záda, pohrál si s několika knoflíky a hudba konečně ztichla. Pak opatrně zvedl ruce nad hlavu.</p>
<p>Felix spokojeně přikývl. „A dej dolů tu maškarádu,“ dodal drsně.</p>
<p>Vyzvaný si jednou rukou poslušně stáhl kuklu a sundal si brýle na noční vidění. V mihotavém světle obřadních svící se na ně mračila Samova tvář.</p>
<p>Felixe to nepřekvapilo.</p>
<p>„Umyl sis a pořádně vydezinfikoval předloktí?“ popíchl profesorova asistenta. „Cizí krev jde dolů obvykle hůř než vlastní.“</p>
<p>Zato Klaudie si chvíli musela dávat dvě a dvě dohromady.</p>
<p>Konečně z ní vyklouzlo tiché zašeptání: <emphasis>„Střepiny!“</emphasis></p>
<p>Očividně přišla na to, co se Felixovi nezdálo, když zkoumal zbytky rozbité vitríny.</p>
<p>Ani na jedné ostré hraně nenašel krev.</p>
<p>***</p>
<p>„Tak co, máš to jméno?“ zaznělo náhle v místnosti.</p>
<p>Felix se poplašeně ohlédl. Slova neřekl nikdo z nich. Vyšla z úst někoho čtvrtého. Někoho, kdo měl hluboký dunivý hlas, jaký majitele obvykle automaticky předurčuje k doživotnímu čtení upoutávek hollywoodských filmů.</p>
<p>Sam se blaženě ušklíbl: „Pán je zde.“</p>
<p>„Mlč! Ještě jedna slabika a…“</p>
<p>Doktorand ho ignoroval. Rychle klesl na kolena a hluboce se poklonil: „Ano, pane! Mám ho!“</p>
<p>„Řekl jsem ani muk!“ vyštěkl Felix a vyslal Samovým směrem třetí výstražnou kulku. Zasáhl ho do ramene.</p>
<p>Profesorův asistent bolestivě zatnul zuby a ošklivě se na Felixe zamračil. Další verbální výlevy si ale přece jen odpustil.</p>
<p><emphasis>Samův Pán! No nazdar. To znamená, že brána je pořád otevřená!</emphasis></p>
<p>Felix mrkl ke gramofonu a až teď si všiml, že i když už nehrála hudba, jeho jehla pořád kolísavě brázdila drážky točící se desky.</p>
<p>Sam si jeho pohledu všiml a opět přístroj zaclonil vlastním tělem.</p>
<p>„Jak se opovažuješ?!“ zaburácel znovu démonický hlas. „Na zem a plaz se, červe!“</p>
<p>Felix konečně zachytil směr, z něhož přicházel. Démon hovořil skrz profesorovo mrtvé tělo. Příliš se ale nezabýval detaily a místo úst používal krvavou ránu na krku.</p>
<p>Felix vzápětí pochopil, že je příkaz určen jemu.</p>
<p>Zamyšleně se rozhlédl. „Je mi líto, ale asi to nepůjde. Je tu plno krve. A já mám nové kalhoty.“</p>
<p>Démon na okamžik jakoby zaváhal. „Kdo jsi?!“</p>
<p>„Poslíček s pizzou. A ty?“</p>
<p>„Já jsem Azazel! Kníže pekel!“</p>
<p>„Myslel jsem si to,“ přikývl Felix. „Čest práci.“</p>
<p>Azazel vydal hnusný hrdelní zvuk. Znělo to, jako když postrčíte plně naložené sáňky z hromady štěrkové suti. „Pse! Řekni mi jediný důvod, proč bych s tebou neměl na místě zatočit jako vítr s plivancem!“</p>
<p>Felix se ušklíbl. „Nevím, jestli skrz tu díru v krku i vidíš, ale pořád mířím na hlavu hajzlovi, který tě přivolal. A chystám se mu odsud kulkou vygumovat jméno Velikého lamače smluv. Možná by bylo lepší, kdybys řekl <emphasis>ty mně,</emphasis> proč bych to neměl bez váhání udělat?“</p>
<p>Azazel se na chvíli odmlčel. A jeho mlčení znělo ještě zlověstněji než předchozí vrčení. „Co chceš?“ hlesl nakonec.</p>
<p><emphasis>Co chci?</emphasis> zamyslel se Felix. „Hm. Pokecat?“</p>
<p>„Zaplať si psychologa. Řekni svoji cenu! Hned!“</p>
<p>***</p>
<p><emphasis>Cenu, cenu… Ostřílenému byznysmenovi jako ty se to řekne…</emphasis></p>
<p>Felix přemýšlel, až mu prokluzovala kolečka v mozku, jenže v rychlosti nedokázal vymyslet nic pořádného. Zkusil na to jít jinak: „Co jsi slíbil tadyhle Elvisovi? Za to, že pro tebe zjistí identitu supermana z Vatikánu?“</p>
<p>„Samuel dostane zvláštní dar,“ odpověděl Azazel bez okolků. „Bude mít každou ženu, po které zatouží.“ Obsah jejich smlouvy očividně nepodléhal obchodnímu tajemství.</p>
<p>„Proboha!“ pohlédl Felix na Sama. „Nestačilo ti naučit se na něco hrát?“ Rychle zvedl levou ruku. „Neodpovídej!“</p>
<p>Sam v poďobaném obličeji zrudl, ale nepromluvil.</p>
<p>„Úplně každou ženu?“ obrátil se Felix zpátky k Azazelovi. „To dokážeš?“</p>
<p>Démon se pobaveně zasmál. „Podařilo se mi vyhnat člověka z Ráje, podnítil jsem Kaina, aby zabil vlastního bratra, dosáhl jsem toho, aby Židi zabili Ježíše,“ vypočítával chvástavě. „Mělo by snad pro mě představovat problém obdařit smrtelníka kouzlem přitažlivosti, které mu k rozkroku naservíruje jakoukoli husu, na niž kývne prstem?“</p>
<p>„Hm,“ zamyslel se Felix pochybovačně. „To s tím Rájem a tak – nebyl to ten druhý? Myslím Satan?“</p>
<p><emphasis>„Já</emphasis> jsem to byl!“ zaburácel Azazel hněvivě. „A ani svůj zvláštní dar nedávám poprvé. Dostali ho už mnozí!“</p>
<p>„Například?“</p>
<p>„Například Casanova!“</p>
<p>„No… To by docela sedělo. Kdo ještě?“</p>
<p>„Elvis Presley.“</p>
<p>„Fakt? Hm. Fakt. O tom se dokonce šeptalo. A co Gene Simmons?“</p>
<p>„Kdo?“</p>
<p>„Aha! No, to je jedno. Tušil jsem, že ten chlap kecal, když tvrdil, že spal se čtyřmi tisíci šesti sty ženami.“</p>
<p>V místnosti se na chvíli rozhostilo rozpačité ticho.</p>
<p>„Přátelská rada,“ dodal Felix, „jestli náhodou narazíš na autobiografii baskytaristy KISS, nekupuj si ji. Je to hromada výmyslů a sraček.“</p>
<p>Rána na profesorově krku se zachvěla, jako by k tomu chtěl Azazel něco říct, ale nakonec to neudělal. Kdo ví, možná se mu na „rty“ nechtě dralo slovo: „Díky.“</p>
<p>***</p>
<p>Felix znovu zvážněl. „Proč chceš vědět to jméno?“</p>
<p>„Vážně ti musím odpovídat?“</p>
<p>Nemusel. Felixovi byly Azazelovy úmysly jasné. Chtěl zázračného exorcistu zničit. Člověk, který umí z lidí vyhánět parazitující démony, zásadně narušuje migrační choutky nezanedbatelné části „pekla“. Jednoduché jako facka.</p>
<p>Odhadoval, že Azazel patří mezi obávané superšéfy převaděčských gangů, kteří vydělávali na interdimenzionálním „vývozu“ démonů. Likvidace Lamače smluv by jim na jednu stranu mohla pomoci stabilizovat obchodní rizika a na druhou posílit jejich pozice v rámci příprav na blížící se válku. Rohatá magie očividně kopala zákopy na několika frontách najednou, rozhodnutá nic neponechat náhodě.</p>
<p>Felix stál před dilematem.</p>
<p>Stisknout spoušť a ukončit to, nebo zkusit vyřešit situaci jinak?</p>
<p>V tom, že by měl Sama na místě zastřelit, neviděl žádný problém. Stačilo si vzpomenout na nešťastnou Adamsovou, které ta svině chladnokrevně rozpárala plíce, a hned ho zasvrběl prst. Zasloužil by si to. Byl to pětinásobný vrah.</p>
<p>S takovým řešením by nejspíš souhlasila i Klaudie. Přímo cítil, jak mu za zády telepaticky sugeruje: „Střílej! Tak už střílej!“ Přestože měla pravděpodobně na mysli zásah do život neohrožujících oblastí.</p>
<p>Na druhou stranu…</p>
<p>Pravda byla taková, že Felix toužil znát identitu Velikého lamače smluv možná ještě víc, než sám Azazel. Dlouho čekal na podobnou příležitost. Už ode dne, kdy mu jistý šupinatý hajzl jménem Rashil nasadil do břicha pekelný zárodek, a nutil ho tak dělat i věci, se kterými by jinak určitě nechtěl nic mít. Démon za očima jezuitského kněze se nemýlil. Felix v sobě skutečně nosil jeho spícího bratříčka.</p>
<p>Takže jaké byly možnosti? Jestli Sama nezastřelí, peklo se dozví jméno super-exorcisty, zabijí ho a nezůstane nikdo, kdo by mu pomohl. Pokud Sama zastřelí, nedozví se jméno ani on ani peklo. Z Felixova pohledu to tedy v podstatě vycházelo nastejno. Po stisknutí spouště by ale přestal držet Azazela v šachu.</p>
<p>Může to riskovat? Má tady Azazel nějakou moc? Stařecké tělo, které obsadil, bylo pořád silnými železnými řetězy připoutané k podlaze. Navzdory tomu – kdo ví, co dokáže, když je otevřená brána? Plnit sliby určitě.</p>
<p>Felix se na okamžik zamyslel, jestli má před sebou opravdu <emphasis>toho</emphasis> Azazela, o kterém se zmiňovala Kniha knih. Pořád o tom pochyboval. Mezi havětí, která sem lezla, se nejednou objevovali jmenovci velikánů lidské beletrie (jednou dokonce narazil i na Gandalfa), a chlubit se cizím peřím a lhát byly jejich oblíbené sporty.</p>
<p>Bohužel dospěl k názoru, že i když si tenhle démon Azazelovo jméno s vysokou pravděpodobností pouze půjčil, určitě to nebyl jen tak někdo. Usoudil tak podle toho, že k jeho přivolání Samovi nestačilo podříznout černého kozla, ale musel prolít krev rovnou tří obětí – kardinála, jeho asistenta a profesora. (Předpokládal, že Mačetova smrt byla jen preventivním opatřením a doktorka Adamsová se prostě ocitla v nesprávnou chvíli na nesprávném místě.) Ani trojité pokropení magického nonagramu samozřejmě nepřineslo biblický zázrak. K tomu, aby se sem arcidémon přemístil natrvalo, by musel obsadit živé tělo. Pro smrtelníka ale mohl být nebezpečný už jen jeho hlas.</p>
<p>***</p>
<p>„Tolik krve kvůli jednomu zakomplexovanému panici,“ zamumlal Felix znechuceně. „To se to všechno vážně nemohlo obejít bez mrtvol?“</p>
<p>Azazel se jen uchechtl.</p>
<p>„Jenom jste si nadělali zbytečné starosti se zametáním stop.“</p>
<p>„Zametáním stop?“ Arcidémon znovu propukl v hlasitý smích. „Jakých stop? Až Samuel ráno opustí budovu, nezbude v ní jediný svědek. Jen pár pomatenců s mokrými spoďáry, kteří budou blábolit něco o duchovi.“</p>
<p>„Zůstanu tu ještě já.“</p>
<p>„Pravda. Ale ty budeš buď zticha, nebo mrtvý.“</p>
<p>Výhrůžka skoro zabrala. Jenže Felix se ve svém pohnutém životě setkal už i s onačejšími <emphasis>bububu</emphasis> řečmi.</p>
<p>„Pořád se může stát, že Sam tu budovu nakonec přece jenom neopustí,“ ušklíbl se.</p>
<p>Azazel na okamžik ztichl. Pak zhluboka nasál vzduch do proťaté průdušnice.</p>
<p>„Kamaráde,“ oslovil Felixe úplně klidným, téměř lidským hlasem. „Přestaň to na mě konečně hrát a zastrč tu hračku zpátky do kalhot. To jméno chceš vědět stejně jako já. Myslíš, že jsem slepý? Vidím do tebe jako do výkladní skříně.“ Pomalu odlepil od země levou ruku, napjal svaly, roztrhl jedno z pout, zvedl pokřivený stařecký ukazováček a namířil s ním na Felixovo břicho – přímo do míst, kde ležel spící pekelný záprtek.</p>
<p>Embryo se zahemžilo mezi střevy.</p>
<p>Váhající střelec nervózně přešlápl z nohy na nohu.</p>
<p>„Můžeme se dohodnout,“ pokračoval Azazel. „Já jsem trpělivý hráč. Dám ti šanci Velikého lamače najít a ukecat ho, aby provedl své poslední vymítání. Pak si pro něj přijdou mí věrní.“</p>
<p>Felix se nestačil divit tomu, co slyší.</p>
<p>Jak náhlá změna v rétorice! Výhrůžky smrtí najednou vystřídalo sladké pokoušení.</p>
<p>Vlk bude sytý a ovce zůstane celá. Opravdu lákavá nabídka. Ale věřit slovům „pekelného knížete“? To raději dát hlas politikovi, který slibuje, že za židli v parlamentu zruší sociální dávky občanům romské národnosti.</p>
<p>Felix ale pořád neměl záložní plán.</p>
<p>„Předtím, než přikývnu,“ takticky sklonil zbraň, „chci vědět ještě jednu věc. Co s tímhle vším má společného Vojničův rukopis?“</p>
<p>„Čí rukopis?“</p>
<p>„Vojničův. Tohle,“ vytáhl z vnitřní kapsy ztracené stránky.</p>
<p>„Neznám žádného Vojniče. A v životě jsem ho neviděl nic napsat.“</p>
<p>„Jsou to listy, které se dnes měly dražit v téhle budově.“</p>
<p>„Ach <emphasis>tak,“</emphasis> vzpomněl si Azazel konečně – pokud tedy hlupáka jen nehrál. „To vymyslel mladej. Byl to jen trik, jak sem dostat kardinála.“</p>
<p>„Takže ty listy… Jsou to obyčejné falzifikáty?“</p>
<p>„Nevím, zeptej se Samuela.“</p>
<p>Profesorův asistent už už otevíral ústa, že všechno vysvětlí, ale Felix ho znovu zadržel. „Ani muk! Ještě pořád jsem se nerozhodl!“</p>
<p>„Tak to udělej rychle,“ zabublal Azazel nedočkavě. „Protože se může stát, že volba nakonec přece jen nezůstane na tobě.“</p>
<p>Felix se zamračil a nervózně zaskřípal zuby. Horečně přemýšlel, jak z téhle šlamastyky ven. Jenže mu pomalu začínaly docházet nápady.</p>
<p>Když se mu vzápětí za zády ozval Klaudiin tlumený výkřik a on se otočil, zjistil, že všechno je v prdeli.</p>
<p>***</p>
<p>Nikdy nevěřte přistěhovalcům. Zvláště ne těm z pekla.</p>
<p>Ve svatyni se zničehonic zjevil další účastník šachové partie – posedlý jezuitský kněz. Jednou rukou pevně popadl Klaudii pod krkem a druhou jí přitiskl odhozený paralyzér k boku.</p>
<p>„Odhodit stříkačku na zem! Okamžitě!“ přikázal Felixovi.</p>
<p>Pokud byla situace doteď patová, tak od tohoto okamžiku najednou smrděla jako čistý mat.</p>
<p>Felixovi samovolně zaškubaly koutky úst a na rty se mu vyškrábal úsměv šílence. „Klidně ji šlehni,“ řekl s pohrdáním. „Nezáleží mi na ní.“</p>
<p>Byl to chabý trik.</p>
<p>„Myslíte, že já být slepý?“ ušklíbl se jezuita. „Vy patřit k sobě!“</p>
<p>Felix zaváhal.</p>
<p>„Klaudie není žádná bábovka. Dokáže snést trochu bolesti.“</p>
<p>„Bolest? He! Já držet, dokud se jí nezastavit srdce!“ slíbil mu s úsměvem kněz.</p>
<p><emphasis>Ty jsi mi pěkný nestranný pozorovatel, jen co je pravda…</emphasis></p>
<p>Felix bezhlesně zaklel a nervózně se otočil tam a zase zpátky.</p>
<p>Všichni cítili, že je v koncích, zahnaný do kouta.</p>
<p>Sam se toho okamžitě pokusil využít: „Pane, to jméno…“</p>
<p><emphasis>Prásk!</emphasis></p>
<p>Byl to reflex. Felix prostě znovu vystřelil po hlase, který se celou dobu snažil udržet v tichosti.</p>
<p>Těžko říct, jestli to chtěl nebo nechtěl, ale trefil Sama přesně do levého oka. Vytryskla krev, mladík několikrát naprázdno zavrzal panty čelistí a bezvládně se sesypal na zem.</p>
<p>Chvíli bylo absolutní ticho.</p>
<p>Pak jezuita zařval, až mu z úst odlétly sliny, hnusně se zašklebil a splnil svůj slib – drsně zatlačil paralyzér pod Klaudiinu levou bradavku.</p>
<p>Šlehl blesk a Klaudiino tělo se roztřáslo jako marioneta vedená epileptikem.</p>
<p>Asi na dvě vteřiny.</p>
<p>Felix se ušklíbl. Démon si evidentně nepřečetl návod k použití.</p>
<p>Všechny elektrické paralyzéry jsou vyráběny tak, aby způsobily dočasné ochromení, ale aby zasaženému v žádném případě nezpůsobily trvalé zdravotní následky. Natož smrt. Proud je okamžitě absorbován svalstvem v místě dotyku a nedokáže se šířit ani na dalšího člověka.</p>
<p>Skočil vpřed, násilím jezuitovi vytrhl Klaudii z náruče, k čelu mu přitiskl ještě kouřící ústí Sigu a z těsné blízkosti mu chladnokrevně vpálil ránu mezi vytřeštěné oči.</p>
<p>Obličej a předloktí mu znovu obarvila krev.</p>
<p>Nešlo to jinak, musel pracovat efektivně. Pomalu mu docházely náboje.</p>
<p>„Co jsi to udělal, ty červe?!“ zařval Azazel, profesorovo tělo se hrozivě zatřáslo a začalo se malátně zvedat z podlahy.</p>
<p>„Drž hubu!“ skopl ho Felix chodidlem zpátky do vodorovné polohy a rozběhl se ke gramofonu.</p>
<p>Profesorova ruka se ale znovu svižně vymrštila vpřed a popadla ho za kotník.</p>
<p>Felix dopadl na zem, nešikovně upustil zbraň a ta odlétla až někam ke sloupům u zdi. Věděl, že jde o čas, a tak se nezdržoval vstáváním, pohotově zašátral volnou nohou po hranách reliéfu, našel výstupek, o který se mohl zapřít, zabral a ocitl se na dosah šňůry, která vedla od gramofonu k akumulátoru. Nemilosrdně ji vyrval z konektorů, otočil se a s rozčepýřenými dráty nad hlavou se vítězoslavně zašklebil.</p>
<p>Profesor ho pořád držel za nohu a snažil se připlazit se blíž. Praskla další pouta.</p>
<p><emphasis>Tak zmiz už!</emphasis> kopl ho Felix do obličeje.</p>
<p>Staříkova mrtvola na okamžik znehybněla, ale vzápětí se znovu začala houževnatě sunout vpřed.</p>
<p>Felix otočil hlavu zpátky a úsměv mu zmrzl na rtech.</p>
<p>Deska… se točila dál!</p>
<p>***</p>
<p>„Kurva!“ posunul se Felix na zádech o pár dalších centimetrů a natáhl se přímo po gramofonu. Jenže dřív, než stačil udělat cokoli dalšího, ho mrtvola pevně popadla oběma rukama a stáhla ho zpátky ke středu nonagramu.</p>
<p>Tam začal zápas o holý život.</p>
<p>Azazel drmolil něco ve svém skřípavém pekelném jazyce, očima vrhal po Felixovi krvavě rudé blesky a snažil se ho dostat pod sebe. Felix se bránil, zmítal se jako ryba na souši, bušil do protivníka podrážkami, pokoušel se odplazit zpátky k zakleté kouzelné skříňce a rukama přitom naslepo šátral kolem sebe ve snaze najít cokoli, co by mu mohlo pomoci bránit se.</p>
<p>Rvačka trvala poměrně dlouho a profesorovy hnáty poháněné pekelnými silami se s ním rozhodně ani trochu nemazlily.</p>
<p>Když Felix najednou pod dlaní ucítil čepel katova meče, v duchu poslal poděkování šťastné hvězdě, pod níž se narodil.</p>
<p>Vzal zbraň za ostří a vší silou se jí rozehnal po profesorově plešaté hlavě. Temeno lebky, které trefil kovovým chráničem rukojeti, hlasitě zapraskalo.</p>
<p>Azazel znovu na vteřinu zaváhal. A ta chvíle Felixovi stačila k tomu, aby se mu vyškubl, znovu skočil ke gramofonu a urval z něj jehlu i s vodicím ramínkem.</p>
<p>Permanentní tlak v uších, který si předtím ani pořádně neuvědomoval, najednou povolil.</p>
<p>Sonáta dohrála.</p>
<p>Kouzlo se zlomilo, brána se uzavřela.</p>
<p>A konečně bylo po všem.</p>
<p>Profesorovo tělo k němu naposledy natáhlo ruku, zhroutilo se tváří dolů k podlaze a definitivně znehybnělo.</p>
<p>Azazel se propadl zpátky do hlubin, ze kterých vylezl.</p>
<p>***</p>
<p>Když se Felixovi konečně zpomalil dech, pomalu se sesbíral ze studeného železného plátu a rozhlédl se po čtyřech nehybných tělech. Jediné, které jevilo známky života, bylo Klaudiino. S pocitem hluboké úlevy přešel ke kolegyni a zkontroloval jí pulz. Pořád byla mimo, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by se ze stavu, ve kterém byla, neměla dostat.</p>
<p>Opatrně ji vzal do náruče a ještě opatrněji vynesl po úzkých točitých schodech do keramické laboratoře. Tam ji položil na linoleum a otočil na levý bok – do stabilizované polohy.</p>
<p>Pak se vrátil zpátky do svatyně, rychle našel svou zbraň, sundal nebezpečnou desku z gramofonu – už se konečně dotočila –, zastrčil ji zpět do obalu, do kterého patřila, a spěchal zpátky ke schodům.</p>
<p>V suterénní místnosti se mezitím znatelně oteplilo. Tedy pokud se dá skok teploměru z minus třicet pět na minus deset považovat za oteplení.</p>
<p>Felix si sedl na zem vedle Klaudie a opřel sedřená záda o zeď.</p>
<p>Zatímco čekal, až se probere, ve světle baterky si prohlížel obal zrekvírovaného magického artefaktu a přemítal nad tím, jak se k němu Sam asi tak dostal.</p>
<p>To, co držel v rukou, bylo první (a zároveň poslední) album kapely Sin-Thesis.</p>
<p>Vpředu veliký plamenný nonagram se stylizovaným „S“ uprostřed, vzadu propracované logo skupiny (s neodmyslitelným obráceným téčkem) a černobílá fotografie devítičlenné sestavy muzikantů s pomalovanými obličeji. Všichni leželi v dřevěných rakvích: Voice of the Dead – zpěv, War Dog – bicí, Spirit Chaser a Skuli Hunter – kytary, Soul Bumer – basa… a tak dále.</p>
<p>Felix už o těch bláznech slyšel. Pokud si pamatoval, tak tuhle desku – která mimochodem vyšla ve striktně limitovaném počtu devíti kusů – nahráli někdy v první polovině osmdesátých let minulého století během nějaké významné konjunkce Marsu s několika dalšími temnými nebeskými tělesy (Klaudie by o tom možná věděla víc) a hned poté, co si vyslechli finální mix, spáchali hromadnou rituální sebevraždu.</p>
<p>Ať už byla příčinou sebekritická nespokojenost z uměleckého výsledku, nebo choromyslná touha po zvláštní službě temným silám, podařilo se jim vytvořit nahrávku se silným magickým potenciálem. Byla zvěčněna v drážkách vinylu a pod jehlou vedenou správnýma rukama pak dokázala vyvolávat skutečně pekelné vibrace.</p>
<p>Samuel ji použil k tomu, aby otevřel interdimenzionální puklinu.</p>
<p>Postupoval vlastně úplně klasickým způsobem. Dunící rytmy pomáhaly otevírat brány do jiných světů už odpradávna – stačilo si vzpomenout třeba na bubnování zfetovaných šamanů.</p>
<p>Sonáta nejdříve roztavila první z devíti pečetí, rozevřela štěrbinu nad předpeklím a krev lidských obětí pak budovu chrámu pomalu strhávala do mrazů Věčné Propasti. Když čepel Samova nože proťala profesorovo hrdlo, dostaly se její základy tak hluboko do pekelné dimenze, že Azazel mohl bez potíží vstoupit do svatyně.</p>
<p>Vyvolat u smrtelníků, kteří se nevědomky ocitli mezi stále hlouběji se propadajícími zdmi, hromadné záchvaty šílenství, bylo tím nejmenším problémem. Stačilo je jen trochu postrašit a zvuky kvílející sonáty dovršily započaté.</p>
<p>Ano, byla to těžká noc. Felix ale nepředpokládal, že by následky, které šílenství zanechalo na mentálním zdraví těch, kdo přežili, byly nezvratné.</p>
<p>Po chvíli si uvědomil, že na levé tváři cítí proudící vzduch. S úšklebkem zvedl hlavu k větrákům napojeným na centrální šachtu. Zase se jí začal prohánět nitranský vítr. Budova Archeologického ústavu se pomalu vracela do své dimenze a ledová skořápka na jejím povrchu se rozpouštěla.</p>
<p>Položil desku na zem, vzal Klaudii za ruku a začal jí intenzivně masírovat zápěstí.</p>
<p>Ženě se zanedlouho zachvěly řasy, otevřela oči a upřela je do jeho obličeje.</p>
<p>„Ty hajzle,“ zachraptěla.</p>
<p>„Taky tě rád vidím,“ usmál se na ni.</p>
<p>Bez okolků ho pěstí praštila do zubů.</p>
<p>Možná si to zasloužil.</p><empty-line /><empty-line /><p><strong>26.</strong></p>
<p>Felix si z levého ucha vyškrábal poslední zbytky soli, trochu ho opláchl vodou a na chvíli se zahleděl na svůj odraz v zrcadle. Tmavé kruhy pod očima, hluboké vrásky v koutcích úst – vypadal, jako by nespal celý týden a ne jen jednu noc.</p>
<p>Natáhl se k podavači papírových ručníků a nechal ruku zase klesnout. Podavač byl – stejně jako včera – prázdný. Ten, kdo se staral o fungování toalet na benzinové pumpě, očividně nepatřil mezi zaměstnance roku.</p>
<p>Rezignovaně si otřel mokré dlaně do kalhot. Už jim to moc neublížilo. Měl na nich obrovské lepkavé fleky, které vznikly poté, co se v rychlosti pokusil sněhem setřít ze stehen zaschlou krev. Samozřejmě neúspěšně.</p>
<p>Trochu ztuhlou chůzí dopochodoval ke starému známému stolečku před velkou skleněnou tabulí. Tam na něj čekala Klaudie – čelo v dlaních, vyčerpaný pohled upřený do pěny v kávě před sebou.</p>
<p>Beze slova si sedl naproti ní, mechanicky zamíchal vlastní kouřící nápoj a upřel pohled k obzoru na východě. V místech, odkud přijížděli, už pomalu svítalo.</p>
<p>Na parkovišti před pumpou stálo jediné auto – Ozův Citroen Picasso. Oz spal uvnitř, schoulený na zadním sedadle. Se stránkami Vojničova rukopisu v pevném sevření.</p>
<p>Felix chvíli přemýšlel o tom, že mu řekne, že s vysokou pravděpodobností (hraničící s jistotou) jde jen o obyčejné falzifikáty, ale pak si to rozmyslel. Pan Alice na to přijde sám. Určitě má na takové věci své experty.</p>
<p>Při pohledu na citroen se Felixovi na okamžik vrátila vzpomínka na poslední patálie, které s Ozem zažili, a musel se nechtě ušklíbnout.</p>
<p>Šílenství opouštělo obchodního zástupce jen zvolna. Když pro něj přišli do Rasťovy kanceláře, odmítal jim otevřít dveře a dlouhou chvíli si s ním museli hrát na kůzlátka a vlka. Když ho nakonec dostali ven a později k autu, začal být naopak až nadmíru aktivní a Klaudie ho musela násilím tahat od volantu. Volala při tom: „V tomhle stavu se přece nemůžeš zřídit!“ Nebo něco podobně roztomilého.</p>
<p>Cestou ven nepotkali nikoho jiného kromě doktora Morávka a hraběnky Agáty. Seděli vedle sebe u malého ohýnku pod listy pokojových palem, vypadali jako milenci odpočívající po vášnivé noci a vůbec si jich nevšímali. Morávek pálil přímo na linoleu nějaká skripta a neidentifikovatelné zbytky nábytku a flamboval nad nimi jednu ze svých bot. Asi na ně přišel hlad.</p>
<p>Felixe při pohledu na dvojici napadlo, že by mohl aspoň pár z těch, kdo přežili nitranský masakr obouručním mečem, svolat zpátky do ředitelny a v poirotovském stylu jim vysvětlit motivy jejich vlastního jednání. (Kdyby je náhodou neznali.) Protože by ale onomu posezení scházelo finále s dramatickým odhalením zapírajícího vraha, vykašlal se na to.</p>
<p>S Rastěm se v krátkosti rozloučil u vchodu do budovy. Společně prošli dírou ve dveřích, jejichž rozbitá skleněná výplň se rozsypala na tříšť, jen co pominulo působení kouzla, a podali si ruce.</p>
<p>Nevěřil, že by se s tímhle milým mladíkem ještě někdy v budoucnu mohl setkat, ale navzdory tomu stejně řekl <emphasis>nashledanou</emphasis> místo <emphasis>sbohem.</emphasis></p>
<p>***</p>
<p>Cestou z Nitry Felix přemýšlel, jestli by si zfalšované stránky Vojničova rukopisu neměl od Oze „půjčit“ a nechat si je okopírovat. Pro jistotu.</p>
<p>O rukopisu se od včerejška nedozvěděl nic nového, a tak vzal do ruky mobil a zavolal Walterovi a několika dalším lidem v Praze, kteří měli rádi staré mrtvé věci a mohli by o artefaktu vědět víc.</p>
<p>První, co ho zajímalo (hned poté, co zjistil, jestli dotyčného vzbudil z dostatečně hlubokého spánku), bylo, proč se o rukopis tak vehementně zajímá katolická církev. Odpověď zněla: <emphasis>Protože si myslí, že ho napsal sám Ďábel.</emphasis> Na otázku, jestli to může být pravda, reagovala většina znalců jen smíchem.</p>
<p>Jediný, kdo se nesmál, byl Walter. Ale možná jen proto, že měl potíže s dýcháním. V telefonu zněl, jako by během posledních dvanácti hodin chytil silnou rýmu. Když se ho Felix zeptal, co se stalo, jen mu huhňavým hlasem stručně oznámil, že ho „na stole“ čeká písemná stížnost na kolegu Vincence a zavěsil.</p>
<p>Suma sumárum, všeobecně panoval názor, že Vojničův rukopis je výtvorem nějakého dobového vtipálka nebo podvodníka, který se prostě chtěl pobavit – respektive rovnou vydělat na milovnících alchymistických záhad.</p>
<p>Nikdo z Felixových známých – dokonce ani uslintaný okultista Konrád Shäbig – neprojevil o nalezené stránky zájem.</p>
<p>***</p>
<p>Felix si s chutí usrkl kávy a do volné ruky vzal desku, která ležela na kraji stolku.</p>
<p>Jak ironické. Chlapík jménem Osvald „Oz“ Osborn (když usnul, Felix mu trochu prohrabal kapsy), pracující pro pana Alice (není vyloučeno, že Coopera), ho přivedl k metalovému albu, z něhož se vyklubal jeden z nejšílenějších magických artefaktů, se kterým se kdy setkal.</p>
<p>„Měl bys to zničit,“ zamumlala Klaudie.</p>
<p>„Proč? Ta muzika mi nakonec nepřišla zase tak špatná.“</p>
<p>„K čemu ti to bude?“</p>
<p>„Nevím,“ ušklíbl se. „Možná si ji pustím, až v létě přijdou nesnesitelná horka.“</p>
<p>„Horka,“ zopakovala Klaudie s ohrnutými rty a otřásla se zimou tak, až jí zadrkotaly zuby. Rychle si přitáhla ruce k tělu a zachumlala se do dvojí vrstvy tvořené jejím kabátem a Felixovou bundou.</p>
<p>Chvíli jen tak zamyšleně seděla a pak se ozvala znovu: „Co myslel Azazel tím, že tě nechá ukecat Velikého lamače smluv na poslední vymítání?“</p>
<p>Felix zvážněl a zhluboka se nadechl. „V blázinci jsem poznal jednoho chlápka,“ zalhal. „Seděli jsme spolu na cele. Měl v těle nájemníka, kterého by se rád zbavil. Řekl jsem si, že bych mu s tím mohl píchnout.“</p>
<p>„Jeden z mnoha,“ přikývla Klaudie. „Možná bys mu dokázal zařídit nějakého dobrého exorcistu přes Kiliána,“ navrhla s polovičním úšklebkem.</p>
<p>Kilián – aktuální šéf pražské pobočky Inkvizice – jim oběma ležel hluboko v žaludku.</p>
<p>„Přes toho určitě,“ rozřechtal se Felix. Kilián ho nesnášel ještě stokrát víc než on jeho. „I když, na druhou stranu,“ zatvářil se vychytrale, „možná bych si ho dokázal naklonit, kdybych mu dal nějaký hezký dárek pod stromeček…“</p>
<p>Poškrábal se na bradě a se zamyšleným úsměvem si znovu prohlédl obal alba.</p>
</section>
<section>
<empty-line /><p><strong>Outro</strong></p>
<p><emphasis>Neděle, 10. ledna</emphasis></p>
<p>Major Kohút se posadí naproti Rasťovi, položí na desku pracovního stolu list papíru a přisune ho mladíkovi přímo pod nos. Na papíru je vytisknutý text e-mailu, který se v policejní poště objevil včera ráno ve 3:32 hodin.</p>
<p>„To jste psal vy?“</p>
<p>Rasťo text zběžně přelétne očima. „Ano,“ přikývne. E-mailové volání o pomoc je podepsáno jeho jménem.</p>
<p>„Takže nepopíráte, že jste byl v pátek večer v budově?“</p>
<p>„Nepopírám.“</p>
<p>„Co jste tam dělal?“</p>
<p>Rasťo důstojníkovi pravdivě vysvětlí důvod svého zdržení v práci – záležitost kolem kontroly elektroinstalace.</p>
<p>„Kdy jste opustil budovu?“</p>
<p>„Nevím přesně. Někdy k ránu.“</p>
<p>„Víte, že v ústavu došlo přes noc k sedmi vraždám?“</p>
<p>„K sedmi? Ne. Vím jen… o třech.“</p>
<p>Major si ho zkoumavě prohlédne. „Proč jste nezůstal na místě činu?“</p>
<p>Rasťo na chvíli odvrátí zrak. „Všichni odtamtud utekli… Jen co zjistili, že povolily zámky, vzali nohy na ramena. Věřte mi,“ pohlédne zpátky na vyšetřovatele, „sám byste tam nezůstal ani o minutu déle.“</p>
<p>Oba chvíli mlčí.</p>
<p>Majora na jazyku zasvrbí otázka, proč se tedy Rasťo dobrovolně nepřihlásil na policii později, ale nakonec ji spolkne. Nechce být za blázna. Dobře ví, že věci jako „občanská povinnost“ se dnes zrovna nenosí.</p>
<p>***</p>
<p>„Ukážu vám fotky zavražděných. Zvládnete to?“ řekne trochu méně ostrým tónem. Protože má před sebou jediného očitého svědka, kterého zatím dokázal sehnat, rozhodne se ho zbytečně nedusit.</p>
<p>Rasťo neurčitě přikývne.</p>
<p>Major otevře spis a začne před něj postupně rozkládat sedm fotek z místa činu. „Tenhle muž – znáte ho?“</p>
<p><emphasis>Ano… To je elektrikář, kterého jsem pustil do budovy… Ne, neprokázal se žádným dokladem… Tohle je asistent pana kardinála… Jméno neznám. Svatomor Kurvička? E… To jako vážně? Přišel na profesorovo večerní setkání, jako většina ostatních. Tedy… Asi. Setkali jsme se ve vestibulu… Na chvíli… A pak jsem vlastně viděl už jen jeho mrtvolu…</emphasis></p>
<p>U<emphasis> </emphasis>dalšího obrázku zaváhá. Ve tváři je mu vidět, že pohnul jeho nitrem víc než předchozí.</p>
<p>„Američanka… Odpusťte. Já vám vážně asi moc nepomůžu… Na to setkání jsem nebyl pozván, a když se začaly dít… <emphasis>všechny ty věci…</emphasis> Nebyl čas se s někým seznamovat.“</p>
<p>„Klid,“ major fotku na chvíli stáhne zpátky k sobě, opře se o opěradlo a zahledí se na ni se zádumčivou grimasou. „Tohle je doktorka Adamsová. Jak říkáte, Američanka. Z univerzity v Yale. Mluvil jste s ní?“</p>
<p>„Ne. My… Víte… Pokoušeli jsme se ji zachránit. Když jsme ji našli, ještě žila. Bohužel…“ Rasťo jen bezradně rozpaží ruce.</p>
<p>***</p>
<p>Výslech pokračuje dál. Policista položí na stůl další polaroid.</p>
<p><emphasis>To je kardinál? Ano, to je on… A tohle je další kněz, taky byl mezi hosty… Tohle… Bože! To je… profesor. Myslel jsem si, že… že je pryč. On byl pořád v budově? Víte, volal Samovi – tedy, svému asistentovi</emphasis> –, <emphasis>že musel spěšně odjet z Nitry a na schůzku vůbec nedorazí. A přitom…</emphasis></p>
<p>Rasťo při pohledu na poslední fotku šokovaně vyvalí oči, klesne do opěradla a na chvíli úplně oněmí.</p>
<p>„Poznáváte svého kolegu?“</p>
<p>Souhlasně přikývne. Mrtvole ve zkrvaveném hábitu schází polovina obličeje, ale stačí se podívat na účes…</p>
<p>„To je on. Sam. Profesorův doktorand.“</p>
<p>Vyšetřovatel si pro zahřátí promne dlaně, hmatem zkušeného karbaníka shrne všechny rozložené fotky na hromadu a zastrčí je zpátky do spisu. Pak vstane od stolu, zapne rychlovarnou konvici, vytáhne z poličky dva porcelánové šálky a do každého z nich vhodí jeden pytlík Pigi čaje. Je spokojený. Celou dobu hleděl Rasťovi do obličeje a pozorně sledoval jeho reakce. Dlouhé vlasy a modré tričko s nápisem <emphasis>Facebook makes work fun</emphasis> v něm sice zpočátku nevzbuzovaly přílišnou důvěru, ale nakonec dospěl k závěru, že mladík před ním nemá co skrývat.</p>
<p>Znovu se posadí, opře lokty o stůl a razantně tleskne do dlaní.</p>
<p>„Tak. A teď bych si rád poslechl, co se dělo v pátek. Všechny detaily, na které si jen vzpomenete. Od vašeho nástupu do práce až po odchod. Jsem jedno ucho.“ Poprvé se na mladíka mírně usměje.</p>
<p>Rasťo pomalu přikývne a začne vyprávět.</p>
<p>***</p>
<p>Když skončí, major mu dá pár minut klid.</p>
<p>Potřebuje si informace trochu srovnat v hlavě. Je mu jasné, že až bude sepisovat záznam toho, co právě slyšel, pořádně se přitom zapotí.</p>
<p><emphasis>Duch nitranského kata… To jsou mi věci!</emphasis></p>
<p>Nevěřícně zavrtí hlavou. Neodolá pokušení, znovu ze spisu vydoluje Samovu fotku a zamyšleně na ni hledí.</p>
<p>Už od včerejška tuší, že Samuel je vrahem většiny ostatních obětí – na rukojetích obou chladných zbraní, meče i dýky, se našly otisky jeho prstů a rychlé laboratorní testy ukázaly, že na plášti má krev z několika zdrojů. Dá se očekávat, že hlubší analýza potvrdí shodu minimálně se třemi zavražděnými. Bylo mu jasné i to, že v případě tohoto vraha nešlo o žádný náhlý výbuch šílenství, ale o kruté promyšlené jednání, kterému předcházelo dlouhodobé plánování.</p>
<p>Obě teorie mu potvrdilo několik drobností z Rasťovy výpovědi – ať už šlo o chytré vyřazení telefonní ústředny, o efektivní („dva v jednom“) odpálení hlavního elektrického rozvaděče, o dokonale zahrané představení s názvem „sháníme údržbáře“, nebo o šikovné kapesní prozvánění z mobilu na mobil (oba telefony, svůj i profesorův, měl u sebe – našli je v jeho kalhotách – a na jednom několik zmeškaných hovorů od druhého).</p>
<p>Jediné, co majorovi chybělo do zkompletování skládačky, byl Samův <emphasis>motiv.</emphasis> A vysvětlení, co měly znamenat všechny ty divadelní triky a rekvizity – plášť, meč, kukla, mučicí nástroje, devíticípé hvězdy, magická tetování na těle, drobné krystalky v uších a tak dále.</p>
<p>„Víte, že váš kolega vystudoval elektrotechniku?“ zeptal se Rasťa.</p>
<p>„Ne,“ odpověděl mu mladík popravdě.</p>
<p>„Znal jste ho dobře?“</p>
<p>„Tak… zběžně.“</p>
<p>„Nevíte, proč se rozhodl změnit zaměření a udělat si doktorát z archeologie?“</p>
<p>„To fakt netuším.“</p>
<p>Samuel byl očividně záhada.</p>
<p><emphasis>Co ho přivedlo k tomu, že se ucházel o místo u profesora? A jak ho vůbec získal?</emphasis></p>
<p>Jeho vědecké výsledky byly – podle ředitele ústavu – podprůměrné až mizerné a očividně neměl předpoklady k tomu, aby studium vůbec dokončil.</p>
<p>Major ještě jednou zavrtí hlavou, povzdechne si a odloží fotku k ostatním. Pro tentokrát bude motiv muset nechat plavat. Byla tu ještě jedna důležitá nezodpovědná otázka.</p>
<p>Kdo zabil Samuela?</p>
<p>***</p>
<p>„Zopakujeme si to ještě jednou,“ vyzve mladíka. „Kdo všechno byl v pátek v ústavu kromě vás a zavražděných?“</p>
<p>Rasťo vůlí přemůže únavu – výslech už trvá celé hodiny – a začne poněkolikáté znuděně vyjmenovávat: „Docent Kmetko, sekretářka Marta, chlap jménem Oz, hraběnka Pálfiová, další doktor z Ameriky… a ta dvojice z Interpolu.“</p>
<p>Major si všechny opakovaně odškrtne v poznámkách a nervózně zaťuká perem na poslední dva. <emphasis>Policisté z Interpolu.</emphasis></p>
<p>„Pamatujete si jejich jména?“</p>
<p>„Agentka Donner-něco a agent… Vlastně nevím… Ale i kdyby se představil, prostě si nedokážu vzpomenout na jeho jméno.“</p>
<p>„Hm. Zvládl byste je popsat portrétistovi?“</p>
<p>„Myslím že ano.“</p>
<p>„Zavoláme ho. Hned. Dokud ještě máte jejich obličeje čerstvě v paměti.“ Natáhne se po telefonu, ale dřív, než na něj stačí položit ruku, telefon sám od sebe zadrnčí.</p>
<p>Sluchátko po krátkém zaváhání zamíří k majorově uchu: „Ano…? Ano. Samozřejmě že jsem v práci, nadstrážmistře Sýkorko. Odkud odjinud bych vám asi tak zvedl pevnou linku?!“ Na chvíli se odmlčí. „Kdo? Z Vatikánu? A co tady chce? To jako vážně? S <emphasis>ministrem</emphasis>?“ Zvedne se ze židle, jako by dostal povel <emphasis>pozor!</emphasis> „Nevím… Já… Posaďte je k náčelníkovi! A nalijte jim něco. Hned jsem tam!“ práskne sluchátkem.</p>
<p><emphasis>Sakra! Tohle mu ještě scházelo!</emphasis></p>
<p>Probodne Rasťa pohledem bojového opeřence, kterého právě strčili do ringu.</p>
<p>„Zůstaňte tady! Nikam neodcházejte!“ Namíří na něj ukazováček, nasadí si čepici a jako vítr vyletí z vyšetřovací místnosti.</p>
<p>***</p>
<p>Rasťo ho vyprovodí unaveným úšklebkem. Upije z třetího hrnku pomalu chladnoucího čaje a pokusí se vybavit si obličej člověka, který podle všeho nakonec přece jen dostal novodobého nitranského kata. Jde mu to docela dobře.</p>
<p>Pak – jen tak ze žertu – přidá k obličeji kníry, hustý plnovous, rabínské pejzy a malý směšný klobouček. A začne se cítit… jaksi klidněji.</p>
<p>Co na tom, že si toho muže bude pamatovat <emphasis>trochu</emphasis> jinak než ostatní? Copak se mezi nebem a zemí neustále nedějí nějaké prapodivné věci? On už o tom od pátku vůbec nepochybuje</p>
<p>.</p>
</section>
<section>
<empty-line /><p><strong>Dušan D. Fabian</strong></p>
<p><strong>Kladivo na čaroděje 4</strong></p>
<p><strong>Sonáta pro Azazela</strong></p><empty-line /><p>Ze slovenského originálu Sonáta pre Azazela</p>
<p>přeložil Robert Pilch.</p>
<p>Ilustrace na obálce a návrh obálky Lubomír Kupčík.</p>
<p>Grafická úprava obálky Lukáš Tuma.</p>
<p>Redakce Pavlína Kajnarová.</p>
<p>Vydalo Nakladatelství Epocha s. r. o.,</p>
<p>Kaprova 12, 110 00 Praha 1,</p>
<p>v roce 2013 jako svou 385. publikaci.</p>
<p>Edice Fantastická Epocha, sv. 25.</p>
<p>První vydání, 168 stran.</p>
<p>Sazbu provedl Petr Teichmann.</p>
<p>Vytiskl Akcent tiskárna Vimperk, s. r. o.</p><empty-line /><p>Knihy <strong>Nakladatelství Epocha</strong> můžete zakoupit</p>
<p>u svého knihkupce nebo si je lze objednat</p>
<p>písemně na adrese: <strong>Kaprova 12,</strong></p>
<p><strong>110 00 Praha 1 – Staré Město,</strong></p>
<p>telefonicky na čísle: <strong>224 810 353,</strong></p>
<p>e-mailem na adrese: epocha@epocha.cz<strong>,</strong></p>
<p>nebo na internetové stránce: www.epocha.cz</p><empty-line /><p>Kompletní produkce fantastického žánru</p>
<p>z <strong>Nakladatelství Epocha</strong> je k dostání</p>
<p>v <strong>Knihkupectví Londýnská,</strong></p>
<p><strong>Londýnská 81, Praha 2,</strong> tel.: <strong>222 510 881,</strong></p>
<p>e-shop: <strong>www.daemon.cz</strong></p><empty-line />
</section>
</body><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAlgCWAAD/2wBDABALDA4MChAODQ4SERATGCgaGBYWGDEjJR0oOjM
9PDkzODdASFxOQERXRTc4UG1RV19iZ2hnPk1xeXBkeFxlZ2P/wAALCARKAooBAREA/8QAHw
AAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QAtRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDA
AQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2JyggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6
Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eXqDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKW
mp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/9
oACAEBAAA/APQKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKK
KKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKK
KKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKSubbx3oSMVaaXIOD+6NJ/wnug/895f+/Ro/wCE90H/AJ7y/wD
fo0f8J7oP/PeX/v0aQ+PdBx/rpv8Av0aZ/wALB0T/AKef+/X/ANej/hYOif8ATz/36/8Ar1
q6J4gstdExsvM/c7d29cdc4/ka1aKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKK
KKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKK8DuP+PmX/AHz/ADqOiiiiivQfhZ9zU/rF/wCz139F
FFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFF
FeB3H/HzL/vn+dR0UUUUV6D8LPuan9Yv/AGeu/ooooooooooooooooooooooooooooooooo
oooooooooooooooooooooooooooooooooooooooorwO4/4+Zf98/zqOiiiiivQfhZ9zU/rF
/7PXf0UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUV4Hcf8fMv++f51HRRRRRXoPws+5qf1i/9nrv6KKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKK
KKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKK8DuP+PmX/fP86jooooor0H4Wf
c1P6xf+z139FFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFF
FFFFFFFFFFFFFeB3H/HzL/vn+dR0UUUUV6H8LFIh1J+xaMflu/xrvaKKKKKKKKKKKKKKKKK
KKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKQ9K8Cdizsx6kkmm0
UUUUV6F8LAfL1M44JjH/oVd9RRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRR
RRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRSV4JcAC4kAGAHP86jooooor0X4W/8emof9dE/ka7uiiiii
iiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiivA7
j/j5l/3z/Oo6KKKKK9D+FjEw6knYNGfz3f4V3tFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFF
FFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFeB3H/AB8y/wC+f51HRRRRRXovwtA+y6
gcc70/ka7uiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii
iiiiiiiiiiikrwOVt8zsP4mJplFFFFFei/C3/j01D/ron8jXd0UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUh6V4CeppKKKKKK9F+Fv8
Ax6ah/wBdE/ka7uiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii
iiiiiiiiiiiiiiiikrwOcBZ5FHADED86ZXVWXg6P8As2C+1bVItPjuMeWrLknPTPI7c1neI
/DtxoE0QkkSaGYZjlTgHHUY/GneGvDVx4hlmEUqwxQgbpGXIyeg/nWfq1g2mancWTuHaFtu
4DGfeqlei/C3/j01D/ron8jXd0UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUh6V4C5LOzHkk5NJXb/ABIHlxaREnEawthew+6KXxTz4D
0LucJ/6Aa2dCP/AAj0OjaRhftV87TXAI5UbSf6Afga4nxn/wAjXqH++P8A0EViV6N8LmJsr
9ewkU/of8K7qiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii
iiiiiiiiiiiiikPSvAT1NJXc/ERTPa6PdRAvC8RAcDjkKR+Yq1rhSx8PeGRfqUEU0TSxkch
QvzcVettZ8Nav4ktbmNp2vwPLiLBgvQ9unc1gePv7F+1zi3En9qeavnHnbjb+XpXG16L8Lf
8Aj01D/ron8jXd0UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUh6V4CeppK6LTPGmq6dax2w8i4hiGEWdM7R25BHSs7WdbvtbuFlvpA2w
YRFGFUewqtYXk2n3sV3bkCWJty7hkZpdQvZtRvpbu4KmWU5baMDpiq1ei/C3/j01D/ron8j
Xd0UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUh6V4CeppKKKKKK9H+FykWN+/YyqPyB/wAa7miiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii
iiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiikrnH8C6C7sxtpAWOcCVsfzpP8AhA9A
/wCfaT/v63+NH/CB6B/z7Sf9/W/xo/4QPQP+faT/AL+t/jR/wgegf8+0n/f1v8aP+ED0D/n
2k/7+t/jR/wAIHoH/AD7Sf9/W/wAa1tI0ay0aB4bGMojtubLFiT+NX6KKKKKKKKKKKKKKKK
KKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKSiiiijNZut6hPp1tFNBHG48wLJvzwvtjv
TNM1G71C7kkWCNNPAxG5J8xm+nTHWtXNFGaM0UUUUUZoyKKKKKKWiiiiiiiiiiiiiiiiiii
iiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiikqG8nFrayzt0RSa562vdeuoPPiEXl4JBI
Azirena3JPp1zcXCIDAP4eh9Kn0O6ubmwNxduDuY7eMcVV07U5ppb27lkP2OLO1cD/PT+dV
nl1XVLWS5QxQ2wyVR1B3AfUVf8NXk13YMZgP3bbVIAGRj0FZuta1c/amWxkKwxHazqOrH/A
PVW3f3jWWkNMzAyhAAfVjWT4Z1C7vLqYXM7SKqZAOMdauaZeT3+rXLiQ/ZYvlVexP8AkGre
tXv2HTZJFOJG+VPqaxRHrgsvthvVCBPM2k84xn0rW0C9mvtP824xvDFdwGN3vWnXP6pdXlz
q6WNhN5ZVcsc4Gff9KlsrLVIrpJLq+3xLyVVic/pWVrGsXMtwxs5XS3jOzcpxub/IrpLu4N
npjyuw3pH1PdscfrWHb/21Pp5vPt6ouCwVlHIH4VasNWnbRJ7u5ILISFIGM9Mfqan0Ka4k0
43F5KW3EkFgBhR/k1kzave3GrRi3kaO2eUInHDcjP8AOtvXr5rHTXeNtsrfKh9D61Q8MX9x
dLdPdzs4jC43YwOuf5VY0O6ub+4url5D9n3bY07D/IxWzS0UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUlYHiq4byYLOL7878j27frVjUXGlaEVQgMqCNfcnv/M
1hSpJDo9rZxjMt4+9h7dv6Vt6pIumaD5KH5toiX6nqf51HBpbHw6bVcLLIu45/vZz/APWqn
pWoSWUi6XfxEAnapI9e3uK0NXuxYWiwWiKs07bUVQBj3rK1SzWzs7KzByZJdztnqeB/WrWu
g3t9aadGTgne/sP/ANWao20y2F3qrRgLtBVB2HzYFb3h61+zaahIw8nztn36fpVDWy1/rVp
pwP7sfO+Px/p/OrHiS4+z6YII+DKQgA9B1/pV/SrX7Hp8MJGGC5b6nk1YuJkt4HlkOFRSxr
kNLm1AXE19BaeeZSQWPAHOTWjqOpXQsYoGRYry5baEU/dGcVT1SxSzj0+zXkPJl2Pc8A/zq
14nnaUW9hCMySsGx+g/z7VS1G71CC3hsrqJLaBsKXT5sgfjVjVkWOCz0u0PyykEn1HYn8ef
wqzqcjD7PpFocM4Csf7qiobmCOPXdNtEGEiXcMnqck/0p2rL/aOuwWY5jhG+Qf5/D86zLS5
+yWGphMBndY1H13f0rqtHtfsemwxEYbbub6nrV6iiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii
iiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiikrkZb+2k8TNcXL4hg+VOCeR9PfJqS7uG1+9ggt0f7NGdzswxT
JrmCDxQWugVihULHgZA444/E1NPN/bupwxQBzawnczEYzTV1H7L4huDeSyLEoIRRkjtjj6U
24uE1PVEulUraWo3NKRjOOcfnRbadNrsj300zQruxEAM8Co7ixa016ziM8kykh8yHOBnn+V
XtCBvdRvNRYcE7I89h/8AqxWIkD3uuyRY+/Md30zzXcSFYYWboiLk+wFcdpWpww6lc314JC
7/AHABnr2/lV6IPrWpi9ljaOytxld/8WOa29N1CPUYWkhR1VW2/OBzVDxTcFLFLdPvztjHs
P8AIq3Ckel6UvmcLCnzY7nv+tYtnpUmss9/dyvHvb92q9gKjm08WfiK0hjkkkU4f5zkjk/4
VENTg/4SCS6uMtHGCse0Z+h/nVmfzPEF9CEjdLOLlnYYyaiW7jOqXeouMxwDZEPVug/rU1j
ok18Fvrm5kjllO75OuPrTLSE2XiOUSSvKsEZYu/Jxtz/Wrvh6NpxdahIPnmchfYD/AD+lYO
kWzX2rxqVyu/zH9MDmu9FLRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRR
RRRRRSVWOn2ROfskGT/ANMxU6RJGu1EVV9AMCo5LS3mbdLBE7erICafHDHEu2NFRfRRgU2S
1glbdJDG7erKCaUQxqmwIoT+6BxT1QIMKAB6CmtDGzh2RSw6EjkUscSRLtjRUHooxTVgiRy
6RIrHqQoBqQgEEEAg9Qai+y2+c+RH/wB8CpCoIwQMHtQqKi7UUKPQDFI0aMQWVSR0JHSlIB
HNG3A4pDGpIJAJHQ4pvkRf880/IU4IAMU1oEIxsUj0xTwuBTTDGzFjGhZhgnHJHpTkRUUKi
qqjoAMCmxwxREmONEJ6lVAp9LRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRR
RRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRVOUai1wfJe1jgxwXRnY/qBUcsOrMB5
d9aIe/wDorHP/AI/Tjb6gVx9vjB9Rb/8A2VRmy1Etk6uwHotun9c046fdEk/2veD2CQ//AB
FH9n3X/QYvf++If/jdH9n3X/QYvf8AviH/AON09bG4AwdUu2PqVi/+IpfsU/8A0E7v/vmL/
wCIpDZTkf8AITu/++Yv/iKZ/Zk3/QVvvzj/APiKP7Mm/wCgrffnH/8AEUf2ZN/0Fb784/8A
4igabKCCdUvj7Ex//E0xtKuGYkazqCg9h5XH/jlIdKuDjGs6gP8Av1z/AOOUf2Tc/wDQb1D
/AMhf/EUf2Tc/9BvUP/IX/wARR/ZNz/0G9Q/8hf8AxFH9k3P/AEG9Q/8AIX/xFH9lXOMf21
qH5Rf/ABFSDTZgc/2rffnH/wDEVJ9in/6Cd3/3zF/8RSGxnII/tO7/AAEX/wARTP7Mm/6Ct
9+cf/xFH9mTf9BW+/OP/wCIo/syb/oK335x/wDxFNOlzEHGr34z3zHx/wCOU0aVcYI/tnUC
T3/dcf8AjlH9k3P/AEG9Q/8AIX/xFH9k3P8A0G9Q/wDIX/xFA0q5BB/trUPxEX/xFSf2fdf
9Bi9/74h/+N0f2fdf9Bi9/wC+If8A43TDp17k41u7Axx+6h4P/fFJ/Zuof9By6/78w/8AxF
Oj0+/RwzazcOB/C0MWD+S1N9mu/wDoIP8A9+l/wpr2d62ManKv0iT+oqFrLVc/Jq67e2+1U
n8wR/Kn/ZNS/wCgoP8AwHX/ABpfsmo/9BMf+A6/40xrHUycjWGX2FslLFZ6kjZbVvMHo1uu
P0xU3kX/APz+x/8Afj/7KjyL/wD5/Y/+/H/2VRm01En/AJCYHt9nX/Gj7JqP/QTH/gOv+NH
2TUf+gmP/AAHX/Gj7JqP/AEEx/wCA6/408Wt5gZ1BifaJaX7Nd/8AQQf/AL9L/hR9mu/+gg
//AH6X/Co/sN9sZf7WmyTkN5UeV9h8uKRbC82hW1i6OP4liiBP/jlL/Z91/wBBi9/74h/+N
1H/AGTc/wDQb1D/AMhf/EUf2Tc/9BvUP/IX/wARR/ZNz/0G9Q/8hf8AxFH9k3P/AEG9Q/8A
IX/xFB0q5Jz/AG1qH4CL/wCIpf7KnKFTrGoZP8WY8/8AoFINKuQzEa1qHzdc+UcfT5OKkTT
7hWLHVr1s9isWB/45Un2Kf/oJ3f8A3zF/8RR9in/6Cd3/AN8xf/EUfYp/+gnd/wDfMX/xFM
GnTBt39qXv/kPH/oFMOmXG7jV74L3H7v8Anspn9k3OBnWr/OOcCLn/AMcpf7Juf+g3qH/kL
/4ij+ybn/oN6h/5C/8AiKP7Juf+g3qH/kL/AOIo/sm5/wCg3qH/AJC/+Ip66bcrHt/ti+PO
dxWLP/oFNXSp1POsag3sfK/+Ip/9mzf9BW+/OP8A+IqW3s5IZd7X1zMMk7JNmP0UGrdFFFF
FFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFF
FFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFJRRRRRRRRRmiiiii
iiiiiijNGaM0maXNFFFFFFFLRRRRRRRRSUUUZozRRRkUZooyKKKM0hbBxRmlzQTijNIWxSb
6dnjNJnIozS5ozSZpc0maAaM0tITQDS5oozRRSUtJmjNGaA2aUHNITigHNKaaKU0gNOoooo
oooopKWkpKdRRRRRRRS0UUUUUUUUlFFUdS1KPT1UyAnPYVnnxNbEDEb5rVtLtLm3WX7oPYm
pHnjjQsXGB71jP4lt1Yjy3OKP+Emtx/wAs3/Sj/hJ7f/nm9IPE1vn/AFT/AKVq2d9HdwiUf
KD2JqYzIASWGB71jv4kt0dlEbHBxnNS2etRXtwI442H1rVPFKKpX2pxWbhGBJ9qqDX4T/A1
Kdeh/uGm/wBvRf3DSnX4sfcNWLDVI7uTYin61od6WgUhpKWgUHrQelDUDpR3paTvS0hoB4r
Ou9VhtpSjAkj0qAeIIf7jUja9F/cY0068vaOmjXhn/VVf0+9N4pOzaBV00g4p2aTrQaSn9q
QUGilFFFFFFIaTNLS0UUUUUUtFFFFFFFFFJRSH1rjPEF39ovCqn5V4FZQJ7VILiVVAEjD8a
PPlYcyMfxqMk03NPGMdKbnJxUq3EyLtV2A9jS/a58Y8xvzqLOeveum8MWm2JpmHJ4FdEOlN
c7Rk9BXIahP5927E8ZwKqY54pegoFHXiui0C32QtIR97itnFLRRSYoNJilxS0hoopaTFLSd
qjlYRxOx6AVx13KZZmf1NQ/hRmlJ4oXkj3rqtMiNvZru69TVWbXRHIyiMkA4zTTr/AP0yP5
006+f+eR/Oj/hICP8AlkfzrVsrhrmBZSu3ParOKMUDrilooooooopCM0YpcUUUUUUUUtFFF
FFFFFFJRVbUJ/s1pJJ0wK4KVt8jP1yc0ztSY5oooApabjmlpafCnmOqjqTiu806AW9nHHjB
A5q1VHVrjyLRsHBbiuUbaTTaQnPFL2p0SlnCgZJNdlaRCK2RAMYFT0UUUUUUUUUUUUUUVl6
7ceVa7FPL8VzJoxTT1oq1YQefdIvbOTXS6hKLexYjrjArknJIyaBzRnBxUkMbSTKnqcV2Nv
GIoFQdhUtFJjnNLRRRRRRRRRRRRRRRRRS0UUUUUUUUUlFc94putsaQKevJrl+gpe1NpaSlo
opDTh0rS0G2+0X6EjKpya7WlNZOsW1xcsqxrlB71z9zbyW7+XIOaiFJ3pe9aOi2/m3gYjIX
mupAwKWiiiiikFLRRRRRRRR2rG1WxuLq4ymNoHFYM8TQylG6io80h604dK3PD8HDysPYUni
C45SFT05NYhIIyaFIoIzWpocG+53sOFrpe1LRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRS0UUUUUUUUUlIzB
VLHoK4bWbr7RqEjdVHAqgPmzR0pCaKSlNKoz1oxzRijBBxXW+GbXyrUysMF/5VuUU1yFUse
gFcdfTGa7kbPBPFVqBR/H7V1Gh2/lWu8j5m5zWn2oxS0UUUUUUU1jgE0xJSxwRipaKKKTFR
Xcohtnc9hXGzPvcsec81EDT6FBYgDqeldbYQ/Z7JVxzjNYV7BcT3Dv5bHJqt9juMY8o/lQL
G4H/LJvyp32K5x/qm/Kuh0i1MFqN4wx5NX+KWiiiiiiiiiiiiiiiiiiiilooooooooopKr3
2/7LIIxlyMAVx50a9ZjmI81o6XoOSxvEIHbmtH/hH7IHO1vzrndat4La68q3GMDnnNZvelo
HNbGg6dHeu7SjKLW3/YFiR9w5+tZGoaJKs5FpEdlVotFvDIuYj712FvF5MCRgYwKmorP1m4
8izPPLcCuT7nPU0tIeCKmtojPOiDua6/KW1sN3CoKqf2zaActR/bVr/epf7Ztf79H9s2v9+
j+2bX+9R/bNp/fpDrVqB97Ptimf27beho/ty29DSjXLY+tX45FniDDowzVKbUre1lMbckda
Qa3a4zz+VJ/blt6n8qP7btfU/lR/blr6n8qtWV9Hd58vPHtVDX7jZCsQPLda5zrS4pCeav6
Tb+fdrkcLzXS3VylrDuYHHoKzv7dt/7po/t2AnlDTv7dt/7pp8GsQzyhEQ5PtUl5qcVrIEY
EnGagOvW4/hP5U0a/Dj7rflTv7fg/utVyyv0uyQgIxVuis+/1SOzcJjcxqmfEKf886P+EhX
/AJ51asdT+1yECMhQPvVDNrqRSMoTdg9ai/4SEf8API0o8QL/AM8jQviFD/yzNL/wkCf88z
SHxCv/ADzNB8QKMfuzS/8ACQJj/VmmHxCO0f50n/CQn/nnWhpl+18HYptA6VoUUUUUUUUUU
UlFFJTJ5RDE7t0AzXAXk5ubqSU9zmoCaUUYJYAV3GiWwt7FBjluTV/oelLQBilpKWua1648
24EQPCVkdzR2oHWtnQLbfM0pH3elXNfuPLtRGDyx5+lc11pcCgHHSl4pM0UdaOlG6pbaIy3
CIOcmuvO22tfZVrj55jLK5PUnrUeaKKF5rqNFh8iz3N1bmsXVZ/OvG5yo4FUe9BNAGRXRaB
b7YGkI5NVtduiZxGp4AwaxhzSdKUHJrX0C23TNIRwOlRa03+nEZ6DFZzGkoBroPDoykje9b
dQXVwtvA0jHp0rkLmc3EzSMck1EBmnKpZwgGSTXRrENO0tm/jYVzbNuY+/NNxSE0opTRjNN
PBpc8Uox3pAuTgdTXYaVB5FmgxyRk1doooooooooopKKKSsfxJdeTZeWD8z8Vx57UhoHP41
d0qD7RfxpjIBya7qMBVCjoOKjuLqK3x5jhc+pqEanad5k/OkbV7Nf+Wy/nTDrVkP+WoqSDV
La4kCRvuY9qsyyCONmbgAVxlzKZJ2c9zURoFKBnGK6vSofs9muRgtyawtauPOu2weF4rPxR
S4wcU6m0uOM0lLTa2dBtt0xmI4Wr2uXGy18sH5mrmhRQeuKKmtITNcIg7nmupvJBaWLY4+X
ArkW+ZixPWkoxmnRKXcIOpNdfCotbIA8bVrk7uUzXDufWohSEZoAI6flXW6TAILNSRgtyaw
NVO++k9jVI0lArpvD64tCfetU9K5rXb3zpPKRvlU81kgDOaXOTxW3oVjub7RIOnSneIrjlI
VPuawRRmjrQBS000lOPAoHIq1psJuLxF9DmuxUbVAHanUUUUUUUUUUUlFJSmuM8RXX2i9KA
8JxWRSGlFdJ4Ytfv3BHsK3rm4jtoTJIQABXEajfPeXDOSdueBVRic9aXFOCF2CqCSa7DRNM
W0hErj94w79qXW7ny7Yx55euaPv1pKMcZqxp8RuLlE7ZrqrqQQWbHptGBXHyN5jknnJpoPa
jGKUZZsAZJq0LC6I4gb8aY1lcqhZoWAHWoM/lSHrx0paB1GOtdXo8Pk2S7hyeTWLrU/m3hA
PyrxWcOTxR0o6nNWYLKedN6ISK1dGsJIrhnlXGBxSeIZ+FhB9zWE1FAPNaOi2/m3gcjhea1
tan8qzK55bpXLbu1KDQTVmxiM90iY4zzXXgbYwB2Fcjftm9lP8AtGqxpKBXVaKNunqfXNLq
979mtiFPztwK5UndknnNJirFhbm6uRGBx3NdaiLbQhV6KK5O/nM907E98Cq4pppRWhBpNxP
AsiY+YZANStod3gY2Enrz0rOniaGVo2ILL1xUWKDQvp2rf8O2335iPYVvUtFFFFFFFFFFJR
RVe9nEFrJIT90VwM0heVnPJJzURo7UsYLOF9Tiu6so0sNOXedoC5Nczq+ptfS7VP7pemO9Z
dB6ClALEAV1GhaMIlFxOMt/CD2roOgrldZuPOuyAeF4rOHSlNJmtzw9bfekI+lSeILjbEsS
nk9a56hvvcUuc1paFB5uoKxziMbvxrqRWZrNwIbOQD7z/KK5ekpRVixh8+7RMcE811dy629
mx6YWuPZvMdmPU03pSZpVUlwB1NdjYQ+RZxp3xzU5IQFj0xXI6jP9ou3c+uBVXrSCl6muk0
SDy7XeRgtWdrk/m3YjB4Ssvv0pMcUA+tbvh2AFnlI9hW6/EbfSuLum3XLn3qKk7UHg11unb
YtOQseAM1z2oXTXU7En5RwKpjpzTlBY4AznpXU6PYi2twzj94etP1W48izYg4J4rkjyc96K
KfbxGa4SIdWYCuziQRgKOgGBRNMkETSSHCqMk1xkr+ZI7nqxJNR9qKci7iFA5JrsdOh8i1R
O4HNW6KKKKKKKKKKKSiisDxRdeXbrCp5bk1yeciig8Vo6Jbi4vk3fdT5mq3r2r+aTbwn5Ac
H3rEHrSc5pe+K39A0kysJ51wo5UV1QGBgVBeTCG2dj6VxrsWdmbuabS0KNzADrXX2EP2azX
1xk1zWqT+feOwPAOKqjaQTn8KafalBxg10mgW4jt/NP3pP5Vr5xXM69NvuxGP4M/may+1JR
05rc8P2/LTEewqXxBcbUWEHk9a5/oaCaSr2kQeferkZVeTXWAYwKpatcfZ7R8dW4Fcmc7iS
aTNBqW2hM06IO5rrCVtbT0CrXI3EplmZycknNMPNAHFAXLgdya7DToRBZouMHGanuTtt3Pt
XFMcsx9TSUlCgM+DWvf3vl20dtH/dGayM80EA1r6LY+bL5rD5R0rpBhR9K5zxBcb51iU/d5
NY+D1HTvRmkFa+gwBrkysDheAfeujYY6Vja/OUgWIH755+grn6Sg8Cr+kW5nvF4+VeTXWrw
MU6iiiiiiiiiiikopCQoJNcNrVybm/c5yFOBWfjPNGKTvVyC6EFq6pw79T6VUznk0ClOMe9
aGk2sMs4ed1VB2PeutS8tI1CrKgAHTNWIZUmG5GDD1FZPiG42xLEDy3WucyTx3paToavaTb
+ferkZA5NdFqc32eycjg4wK5AnOc9SaAMUU+CIzTJGDguwGa7OGNY1VFGAowKWaRYo2dvuq
CTXGzy+dM8hz8zE81F3opVG5gvrXXafALa0QHrjNc5qlx5967ZyAcCqhbIpB1orotAg2QGQ
jljWxmuc8RXO+ZYlPC9ayAc0uKK1tAg3zGUj7vSrmvXHlwCIHlutc3S4pR1q5plt9ovVGOF
5rrVHyiob87bSQ+grjGoo7U3HII4Ip7sXbnk+tNxg1PawG4nVE7nmuvtoFt4VRR0FPmYJEz
HsM1xV1KZrh3PUmoeaXoKO9dbpVuYLGMFcMw3H8atyKcCuW1eXzL9x2T5RVE0UjjIrpPDsG
y3LsOW6VsgYpaKKKKKKKKKKKSiqWrXAtrCRyecYFcGzFySepNIOBQTRQRRR2pO9OyQetLuZ
mABPNdzpEBtbBAx5xk1z+qzme8c54U4FUgOc0UfhzXReHrbZCZj/ABHioNfuN8iwg8Dk1iH
rRzSN96tTQrcy3RkwCI8fma6fpWVr9x5dqI1OGkP6VzdJSDrV7Srfz71OOF5NdFqU/wBnsn
YdcYFcix3HPrSYoqSCMySKo6k4rsLaHyIEQdhTpX8qJnboBmuOupDNcO57mosYooAz0rqtI
g8izViME8msLWLjz7tscgcCqVLSgc4rofD0G2F5WHJ4FbAqnqrbbCXPpXInmijtSUooxmul
0SxEMHmsPmf17VqnpWbrtx5NngHluK5brz60Gkqeytzc3ccXYnn6d67NOAB6Cob+f7PaPJ3
AOPrXGkliT3pCMUnapIUMsqIO5xXZ20QigRQMYFTUtFFFFFFFFFFFIaK5nxTdZdLdT05Nc5
jk03vS4oFGaBSmk70Vf0e2+06hGuMgHJrr9QlFtZN9MCuRY7mJNIeKQHmnxJ5kgUdScV2Fu
gtrRQeAq81yd9OZbl37E8VAPWlyKT1rpNHMNvZLl0DN8zfMOKvtdQ44ljOP9oVzutXAnvCF
IKoMDBrO60Drig8V0Xh6ALE0p6t0qHxBPysI6dTWGvSjNAq/pKoLoNIwAXnmulF3bkf60fn
Wfq98n2RkjcEniubznmlBoqxYwGa6jjHrXUXsotbJiOwwK49mLSMT3OaO1IOakiUu4UdScV
2NnCILdE9BU4rO1wgWDDPWuV7UGkoNA44rR0azN1chm+4vJrqgAoAHQUp6Vy2uz+ddFAchO
Ky+gpAc0taWjTwW7yNK2HIwvGeK1/7Zsx1m/wDHTWdrOpx3UKQwMWXOWOMfhWODg0rHNJj5
cVqaDb+dcbmHCCuoFOoooooooooooopKa7hELHgAVwOpXJub6R+2eKrE0lHfFOKt6GjYfQ0
09aKTvS55rqPC9ptje4PU8Cn+IrnJWAHpyaw88CkIzQRwK0tDt/OuQ56JzW1rM/k2LAHluK
5MnJzSA0uOaViCTjpSd6MkU7BptIBhs1JChllC+pxXYW0YtbVVPG0c1yt/MZ7p2J71WHSgd
aQ9acckU0bumTTsnHWkxRQOlbnh62JZp2+gp3iG5I2wKfc1hdaQ0oHGa0dEg868DEcLzXVU
VkeIWxaqPVq5s0daB0ppqWCJpZAijLGutsLYWtuqKOe5q0Kiu5fJtpH9BXFyyGR2Y8knNRZ
5ApcYpc0KcGlam0uKUCk/nXUaFAYrcMerc1q0tFFFFFFFFFFFFIazNduRBYMAcM/ArimwGp
MUAc81a0+D7RdxxgZyea7ZbK3VQPLXgelV9QigtrOSXy1yBxxXEMu5i2abS9qWNDJIqjua7
2yiW0sVXoAuTXL38xmuHc+vFVh1pQeKPvcCun0O3EVtvI5as7X7nzLgRg8KKxxyKcBQTSVP
bWcty4CKSPWrmpWkdpAka8yHkms0HHam5oJya09Et/OugcfKvNbWr3HkWbercCuUJySaSlF
BpM0vFJml5xQMUoGWAHWuusIhbWKgjBAya5rUZ/PvHbPGeKrDg0hxilXkcV0mg2/l2+89Wr
VPWlrD8Rt+6QfjXP5HelzRmg54AFdBoljtHnyL8x+7W0OKU1jeILny4VhXq3Wuc4HGKa1Ke
lAooJo70tAqa1i8+5RAO9dnEgjjVQOgxTxS0UUUUUUUUUUUUhrlPE0zS3SxKCVQc49axfs8
hOfLb8qUwyZ4jb8qDBKR9xvyre8MWhV2lkUgjgZrpa57xRdbY1gB68muYJ/Kig88VqaBbef
fLkZVeTXTarOILM/7XFco3zHNAB/umjYTUtrA0s6IB1NdcSLa144CrXIXDNNO0hHBNRhCB0
pQD/dpChLdDWnp2km6QPJlQD0x1roIoIrWLbGuAK5jUZnnu3bnaOBVIqxOMU7yiByDSCN/7
h/Kul0S3MFvvYcvVLX5WknWNQSqjNZBjfsp/KhY2/uH8qUxv/dP5UeXIf4D+VJ5T/3T+VHl
vnhT+VHlOf4D+VKIZCDhWwPajyXH8DflV3TbVpbtAykAcnIre1RzFYts6kY4rlhBKeSjflS
m3l/55t+VHkTY/wBU35U+C0lkmRSjAE88V10MYiiVV7Cn96XtWDryvLJGFRiAOwrHNtNjPl
P+VAtpv+ebflQbab/nk35Va0+xknuAHQqo5ORXVRqEUKBgAUtLXM6qlxc3bERNtHA4qj9hu
c58l/yo+xXP/PFz+FIbO5/54v8AlQLK5/54v+VL9huf+eL/AJUfYbn/AJ4v+VH2O4HWF/yo
+xXH/PFvypwsLpj8sLflWpo+nyRTmSZCpA4zW9RS0UUUUUUUUUUUUh6VAbeFm3NEpb1xT/I
ix/q1/Kk8iHtGv5UeRD/zzX8qcqog+RQPpSswVcmuF1e5NzfyNnIBwKo9aTpSj1rrvDVr5V
s0rD5n6fSteWFJQPMUNj1pn2O2znyl/Kl+zQ/881/KlFtD/wA81/KlSCJWyqKCPansoIIIy
KjNvER/q1/Kj7PD/cX8qT7PF/zzX8qBbQ5z5a/lUoAUYUYFLwRg1H9nhIxsX8qb9lgBz5a/
lTxFGP4B+VQXM9rahfOwueny5og1C2nk8qKQFsdADTria3hXdOVUe9QRXtlNIEiYMx4ACmr
ghTH3R+VIY4x1UUvlpj7opPKj5+UUvlR/3B+VHlR/3B+VJ5Uf9wflS+VH/cH5UqoqnIUClZ
VYYYZpNqjA2il2r6UFVx0pABnpTu1JnilpMKeoqKcpFEzsBhRmsX+3SDj7MuP96ga4TnNuu
e3Naumzm4txK0YTcTjB6ipbq5S2gMrglR1x1qnHrdrJIiBZMuQOQOP1q7PdRW8ZeZwq+/eq
KaxayOFRZGLHAAWtAHK5Ix7VnHW7QMRhzg4yB1pf7asz0V/++a0VAPbFO2j0oKj0puB6U7A
9KQAZPFOFFLRRRRRRRRRRRRRSHpSCg0AUEUgWqer3K21jIx6kYFcGzbiT70gpSM1LbxGaeO
Ne5rv7aIQQogHAGKlNI3WlFIaUUppKKKKKTFLS0hrnfETk3UadlTP5n/61UrC5FpceaV3cE
YzTZ5pbyfe5yzcADt9K6HTNPWzjycNK33j6ewrQFRyAswGcCn4pG6U4dKQ0lLmlpB1o5zRS
0004U3vilNA6Vma9I4tdqBsMfmwO1cyW606EGWVUUZZjgV2kMQhhSNeigAVl+IX220af3mz
+QrARzHIkgGSrA4p95dy3ku+Q8D7qjoK39G09YIlmkH71h3/hFWNUuBa2LsPvN8q/U1yYq/
pEH2i+QEZVPmP4f/XrqgKKQmgUpopB3oWn0UUUUUUUUUUUUUhooooormPFF1mRIFPTk1zho
oFbfhy186780j5U6fWuupSRTSR60u4DuKTI9RSeYgz868deelKXUDJIA9SaTzosA+YuD0Oa
TzY/76/nS+bH/fX86PMjx99fzojdXGVYMPY5p9FIzBRliAPeozNF/wA9E/76FYWpWkt1fO8
Zj24ABLjniqy6VcNnBjGOuXFaGnWttZnzbmeEyZ+X5hgVqrNEyllkUqvUg8Ck+2W3/PeL/v
oUn2u27zx/99CnfaoMZ86PH+8Kb9sts/8AHxF/32Kek8TttSRGb0DAmka4hUkNLGCDg5YcU
n2q3Jx58Wf98UC6t/8AnvFn/fFMe/tVODcR/g2aRdRtD0nTP1qZ54kxvkVS3TJxmonv7RGw
1wmfY5o+32m4j7RHke9J/aNntz9ojx9aX+0bPGftCfnT/tMPkibzF8s/xZ4qM6jaf8/CfnR
/aNoP+XiP86raxcomnFkIPm4CnrkGuWPetHw/CJL0yt92Jc5966H+0rMf8vMf51mas8N80X
lXUIC56nkk1mmzXIBuIh+NWrSGytJhJcXCOw6KBkA1sQajazSLHHJuZug2mqmteTO8cMl0s
W3kjaTWV9ltuf8ATV/74Na+mxwWNqZ/O3I/8ZGBirP9r2W3Pnjt2NB1ex/5+F/I0n9rWJ/5
eF/I0o1Sy/57j8jU8F1DdA+S+/b14NT0mKUUtFFFFFFFFFFFFFJRRRSA5pJHCIzHsM1wOo3
BuLySXPBJxVUGjpQBk12ugW32eyUkfM/JrUPQmuV1S5ae9chsovyrVMux6saQuzHJYn60m5
sYycUsatLIqLyzHArV1txDDb2iHhBk/wAv8aycmkyaM0V1Oh2/k2CsfvSfMf6Vo0VgeI7g+
ZHArcKNzD37Vi7j60ZpM0hrbk/0HQVUffm6/j/9asSjNBNJW1oaCC3nvJBwowuf1rKkkMkj
OTyxJNMJPrSbj60ZPrVvTIDcXiL1VTub6CpdXuDNesobKx/KMfrVLNGaSnRo0kiovLMcCtX
WJFgt4bOM8AZNZGfen28RnnSJc5Y4q7rkqm4SBD8kK4x6H/OKyyK2oSLHQyxHz3BIGPesg0
UtJWxoEe0zXLfdRcZ/U1lzStNM8jHLMcmkjQyyKi9WIArV1xxGkFqnCouT/IVjnpTCOaUU4
Hmup0SAxWCkjmQ7v8K0aKKWiiiiiiiiiiiiikNJQOtLSDisvX7nyLBsHDNxXFnk03pRVrT4
DPdxx4zk13sKCONVHQDFQ6jcfZrKWTuBgfWuOq1p1p9tuRHkqoGSQOlWtU02GxgVlldnY4A
OPxNZyCMq+8sDj5cDqfetDQoDJdmUj5Yx1PrVO/nNzeSSE8ZwPpUCqWYKoyScAVuyaHbwwt
JJNIAq5PSsLNTWkJuLmOJRncefp3rs41CIFUYAGAKdSEhVJPAHJri76Y3N3JKf4jx9O1RRx
s7qi9WIAroJtDgSEsplLhegI5OPpWP9huv+feX/AL4NS2um3D3KJLA6pn5iRxipdem33YiX
7sYxj3rLrcsdGhltEkn373GeD0Hase4VEuJEjJKKxAJqMc1uaifsWkQ2oHzOPm/mf1rErR0
jTVvd7ylgi8DHc0zUrOCzuEijdierFjkCqbhQcKwYeta+jqLaxuLuTA7Kf8+9ZDMWYsxySc
k1PYwfabuOLHBOW+netTVbG0tbQui7XOAvzHmsPNaOiQ+ZeiQ/djGc+9VtQn+0XssnYnA+g
quAWIAGSegrp4bC2sYvtGz50TJOfbmuZlkMsryN1Ykmn2sJuLiOIfxHn6Voa7MPNjt0xtjX
tWVW/penQtZCS4jDl+RnsKxrkxm4fyV2x5wo56fjTI0aRwiKWZjgAVuX4TT9JFsrEvJ+vrW
DWpoUAe4aZsbYx69z/k1SvZ/tF3JL2Y8fTtUKqXZVUcscCt66srGysfMkhDuAB948mueq3p
1oby6EeSFHLEDoK69FCIFHQDAp1FFLRRRRRRRRRRRRRSUUUUVyXia633YhByqDke9YXeig8
V0Xhe13zNcMOFGBXT9qwfEVx/q7cY/vn+lYddD4etvLt3nYcyHA+gqlr84lvBGpOIxgj3/z
isutqMix0MsDiSfpn3/+tWLitHQrbz74ORlYhu/Ht/n2rS8QT+XZiIHDSH9BXN5ra8OW++W
S4YcL8q/X/P8AOuioqhrNwbewfb95/kH49a5UjNaehW4lvPMIyIxn8e1dKOlGRTJ5VhiaRz
hVGTXFzyGWV5G6sc0trAbm6jhH8RwfYd66q+k+yae7JxsXC+3auP6nJq9pMHn38YIyq/Mfw
p+s3Hn3zAH5Y/lH9ao11ulW/wBnsYlIwSNx/GkuNLtrqVpJVbce4amHQ7LjCMP+BHmqOuMt
vBDZxfKnUgenasStvw5BxJcEf7I/rUPiG433KwqeEGSPesmtq2/0HRmmJw833f6f41jdava
LB52oISuVT5j/AErX1+48qx8sHmQ469q5mtbQ4QHkunGEjU4J6Z71m3EpnneVurHNEMTTTJ
Eg+ZjitrWLr7NClpAQpx82OwrCrb0GyB/0pwcg4T/GqmuT+bfsg+7ENo+ves6txCtjom4jL
yjp0zn/AOtWJWjocHnXu8j5Yxu/HtTNXu/tV0Qv+rj4Hv71RArrNKshZ22Ccu/Lf4Veoopa
KKKKKKKKKKKKKKSiiio55BFA8h6KM15/dyme4eQnJY1CKKXGWC+tdzotv9m0+NSOTyavkgV
xt/P9pvZZQflLcfSoI1LuqjqxwK68bbOwxjCxJXIu5kdnbqxyaktYfPuY4v7zYP0rQ12UGd
LdeFjXp7//AKqyq2dGu7O0tmMsuJHbkYPA7VS1i7W7vS0ZzGoCqfWqFdhpNuLawjX+Jhub6
mrtFc34gn8y7WIHIjH6n/IrLra0i7tbS1/eygOxyRgnH6VDd6xcNcP9nl2xA4X5Rz+dQHVr
04/ff+Oir+rTSLpkSSNmSTG78qwDV/R7i3tbhpJyQcYXAyKsazqEd0sccDbkGS3BHNZGK2t
LH2PTprtsZYfL/n61jsSzFj1JyasWFsbq7SLtnLfSuw7UA0tcfqVz9pvpJAcrnC/QVVrcs9
WtLW0SELJlRzwOtY9zKZ53lbqxzSW8RmnSNerHFaeuygGK2UYVBn+lZRA7c1p6RfW9jHIZA
5kc9h2FV9TvBe3O9QQijCg1TrauAtnoSRK3zzkE/wAzWLVnT7lLS6EroXABwB2NX5NTsJGL
PZbmPUkCmHUNPJz9hGfwrUt75Dpr3Kx7EQHAxXLyO0js7nLMck1JZwG5uo4h/EefYVe124D
3KwJ92IfrWXWlpeoxWULpJEzlzkkemKs/2tZcD7ENv+6tOGr2m4N9k+b1wK24X3xK+CNwBw
e1PoopaKKKKKKKKKKKKKKSiiisXxJdeVaeUrYL1yJXFIfpSbau6Tam5vo16qDk13artQL6C
qOr3H2exfH3n+UfjXKYNaWg25lvxIfuxjP49q0PEFx5dqsKn5pDz9BXPCtfRIkXzbp+kY65
9uazJ5jPM8jdWOaZVtdOl+yvcS/u41XIz1Y9qpYNWdNtzcX8SYyA24/QV2ApRTZnEULyHoo
JNcXLI0sryN95iSaQUUlWtMtzcXqLj5VO5vwqTWbkXF6QvSMbfqaz6vWOmyXamRj5cI6sR1
+lU32722Z254z6UqIXdUXqxwK1tYZbe2hskPQZNZFbnh6DCSTkdTtH9a2+1FVtSnMFjIw+8
RtH1NcjtIpMUUVq6FCDLJOw4jXg1n3ErTzvIxzuNR0UVNZQ/aLuKLsx5+lWtbnEt4I1xiIY
/Gs6jFGDjOOKACSAOprZ1Nvsemw2S8Fhl/8AP1/lWLitfQ4ggmu36RqQP5msyeRppnkfqxy
ajxRil6Vb02D7TeRoVyo5b6V1o+6KWjFKKWiiiiiiiiiiiiiikoooqrdafBdkGVckdKrjRL
L/AJ50p0SyP/LOk/sOy/551YttPt7Vi0KbSeKtVXu7OG7VVmBIU5GDiqp0SzznY303GrdpZ
w2iFYVxnqe5pJ7G3uJA80YdgMDJqH+yLEf8sB/30amSyt0t2gWMCNuq5PNRHSbInP2dfzNK
mlWSMGWBcjpkk1PPbx3EflyoGXOcVXGlWQOfs6/malgsre2YtDEEJGCQTVjFFNkRZUKOMq3
BFVk0uyQ5Fuh+vP8AOl/s2zxj7OmPpSf2ZZf8+6Uf2ZZj/l3T8qkhtIIGZoolQsOcCmHTbQ
kk26Enk8Un9m2YP/HtH+VWfLXZtwNuMYqt/Z1p/wA+8f8A3zTo7G2jcOkEasOhC9KdJZW8r
l5IUZj1JWmf2daZ/wCPeP8A75qeOJIkCRqFUdAKfRimSRJKu2RFYejDNMNpbkg+RHkdPlFI
LK2HS3i5/wBgUfY7bGPs8XH+wKDZ2xPMEX/fAp6QRxqVRFUHqAMUz7Hb/wDPCL/vgUv2S3x
jyIv++BSfZLf/AJ4Rf98Cj7Jb/wDPCP8A74FPS3ijO5IkU+oUCkFtCH3iJN3rtGafsX0H5U
bF9B+VGxeeBz14pvlJkHYuR0OK5bVrgXN+7Lyq/KD64qniut061FvZRxleSMt9TVkxIeqr+
VAiTGNi4+lIY0/uL+VL5Sf3V/KlCKvQAfQU4CjFLRRRRRRRRRRRRRRRRSUUUUUUUUUUUVDd
XUNpEZZ5AidMmi2uY7qESxElD0JBGfzqaiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii
iq9/P9ms5JQMkDjjvXIlW5JU9eeKtaZaPcXiYU7EIZj6V1YpaKKKKWiiiiiiiiiiiiiiiii
ikopKWqV7qtnYnbPMFfGdo5NV7TX7G7mESOyu3ChxjNXLu9gs4vMuJAi9vU/Ss0eJ9P37SZ
AM/eK8VpTXtvDafapJAIcA78E8HpUdlqdrfSMttLvKjJ4Ix+dLJqNrHeraNLiduibSasTzJ
DE0kjBUUZJ9BWDAttrOovM9z58cWCkQUgD6561el1rTrWVoJJwrJwQFJx+Qpv/CR6X/z8H/
vhv8ACrcN/BPam5jfMQzliCOnWmWOrWl/K0dtIXZRkjaRx+NXqqXt/BYRrJcuVVjgYBPNUx
4k0zIHnN/3wauSX9vFafamkHk4BDDnOapf8JLpo/5av/3wavWd9b30XmW8gdQcHsRVe61yx
tZDHJNlx1CjOKdZazZ30pihkO/GdrDGavimTzR28LyysFRBkk9qrWWpWt+XFtLvKY3fKRjP
1p17qNtYKpuZNm/IHBOfyqp/wkWm/wDPc/8AfDf4Vcsr+C+jaS3csqnBJUjn8agu9ZsrKfy
Z5cPjJAUnH5VoA5AI6Gso+ItOSRlMxODjhCaWPX7CaVI45GLOQoGw9afPrlhb3Bglmw68H5
SQKW31mxuZ1him3Ox4G081LDqVrNdPbRyhpkJDKAeMdeat5qre6ja2IX7TKE3dOCc/lU1vP
HcQpLE25HGQcYzUtFFJS0UlLRRRSUtIaMCjFLRRRS0UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUlFFNkcRxs
56KMmuS0SGLVdWuLm7w7feVG7/8A6hVy90WR9ahnt4I0t1KlsEDODk8VXSIa5r8nmNm3g7D
uAf680eK4reGG2hhhRZWbjauDjpj+VM17fFZWOkxDc5AJ56noP1zTvB2A10xHI2jP51JoqH
UdbutQkGVQ4TI6en6CpdauHv7xNLtW6nMrdhUPg+NfMvCDnaVUH1HNWPENtY2unyzC3j86Q
4Vsc5PU/wA6ND0a2OmRS3NurySfN846Dt+lR6vIJJItG08BNx/ebeijrj+tReFIFj1C9Abd
5fyBvUZ/+tXU1y2tE6jr8FivKRkBvx5P6UeJ7extbWNYYY452bjaMHHeq+omSLS9P00D964
DsPTJ4H61q32n6dZ6S/mQxgiPaHI+Ytjjn61l6c76boFxcg4edtsefyz/AD/KtLQNKhjsUn
njWSWX5ssM4HaqGkRpceJZZYUCwxFiAOB6Cut7VzmtTvqV6mmWz4UHdM3YY/wpng+NVF2wO
TlRn863rmytrohrmFJNo4LDpXKXkEOo6iLTS4I1RT80ijg+/wBK33MGg6T8v8AwPV2NcpdW
8uba4uCzTXblip/u5GK78DCgVh6sul6bDva0haVvuJtGT7/SqekacLeCTVLxAm0F406Y9/8
ACk8O2CXsk93dxiXc3G8ZGepNbNxBZ6dbyXSW8UZjUkEKAfpWV4TtWInvpMlpWwCe/qfz/l
XQXEqW8DyyHCIMk1xeombUIZdSlbZFvCRIf6V1ujoE0m1A/wCeSn8xmrtFFFFFFFFFFFFFF
FFFLRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRSUUVFJNErCN5EVm6KWAJrmNW0iXTXN9YuVRTkgdU/+tV2
LWnk8PS3UvEyZjyOMt2P60vhO2EWntOw+eZup9B/k1Tk/wCJl4qyRmK29vT/AOvTtMH9o67
c3vVIgVQ/oP0zWRp16LTT78BsSS7VUDr3ya3YJ10Tw6jnmeX5lB/vH/AVBo8lrbWE93NdxG
7mDMQWGR7Y+tT+C1IsJ3PRpcD8hVfXydQ1y105T8qnL49+T+grb1S+j0zTzJgZA2xr6ntWL
oM1rDHNfXV1F9qmJyGYAgfSpPBwZkvJDj5nH58/410M8ywQPK5+VFLGuM0uxv8AUpp723uB
Cxc5YkgnPJxitez8OlJxc6jcG4kXnB5H4k9ayxBLr2tXEkU3lpH91wOgHAx/OoWtZY9ehsr
uQ3K7xnJJ4NX9axd6taabDgRpjcq8AZ/+tW3qs62OlSsuF2psQe/QVS8KWhh04zsPmmbI+g
6f1q5repDTbIuMGV/ljHv6/hWPpL2trpc9w91EbqZGYgsMjrgYqz4RUrp0rHoZTj8hUOsaj
LqFwNN04lsnEjjofbPp61saVp0emWgjU7nPLv6n/CufvLyDVtaVJZ0js4O7NgP6/nS6pPDe
a9p6W0yOiFcFTkA7v/rCug1PUYdOtjLIcseEXuxrG0mxn1O6Gpajyv8AyzQjg/h6VN4svPK
sktVPzSnJ+g/+viqcHh3UVhUpeCLIztDMMflS+I5JbfTLTTA5llfBds5Jx/8AX/lXQ6fbCz
soYB/AoB9z3rB8RXwuryLTY5VSMMPNcnAz/wDWqPxBLaLplvbWksTqr/dRgeg/+vXT2qlLS
FCMFUAI/CpaKKKKKKKKKKKKKKKWiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiikoorj9ama28TRz3Clok2
lQPQf/XzU2pau+sRfYdPgkbeRuYjt/nFM1yzax0O1gXkK+XI6E4qWHxJbx2CQwQymYIFVcc
ZximxwSaToU9xMf8ASbnAGeoz/kmr+i2v2bQSSMPKhc/iOP0rk9Nt/td9FCxwhOWJ4wByf0
FbccLa/qzO4IsoPlXHGf8A9dWNW0LT7fT5Zo4mV0UkfOevbrU3hbbb6G0rnA3szE9sf/qqp
4aje7v7vUpx14BPYnr+QxQ6Pr+s4YN9ig4z0z/+v+VW9R0TTobGaVYSpRCww5644pPCKbdP
lbnJlwfyFP8AFVyYtPWBPvTtj8Bz/hV3RrT7FpsURGHI3P8AU0zXrv7JpUzA/O42L9T/APW
zVXwzafZ9MErDDzHcfp2/z71maKPt/iK4u25CbmX+Q/SoIr0af4huLi9jcncwGByOeDz7VZ
u7ibxHNHBaROkCHLO/rXTRqlrbKgwsca4+gFc5FC3iHVnmmDfY4vlUdM/561Pq+iWFrp0s0
cbI6D5fnPUn3rLW/az0NLeEkSTlix9B04/Kp9H1Sw02HmKZpm+++B+Q56Vb1HxAt3Y+TZI6
yynZhuoH4evSprXwxZLbRi5VnlI+chiBmsd7e2sPEyrGCIYfm5J4wuartqCXup/adRV3iHS
ND09B9K6O08Q29zcR28VvKGc7R0wP1rE1O/jfxD50ymSGBtoUd8f/AF63bHxDFe3KQRwShm
zycYFYNzqSP4jN1MrSRRNhFX26frzWnN4ri8hxFbyCTb8hbGM0ukaDBNaCe/jZ5ZTuwWIwD
/Ws/wAQabbWd5bx2ylBIPmG7OOcd67MfKoHoKWiiiiiiiiiiiiilooooooooooooooooooo
oooooooopKKZJFHKu2RFcejDNEcMcS7Y0VF9FGBTioIwRke9RR20ERJjhjQ+qqBUu0HqM0Y
GKAqjsKRVA6UrKGGGAI9DSbFwRtGD1GOtCxogwihR6AYpQMUFQRgjINAUDoAKCqtjcoOOmR
S4ppUN1AP1pccYpAijoAPoKa8EcnEkav8A7wzTlRVACgADsBSkUBQKGVWGGAI9DUbQRsfmj
U89xR9nh/55J/3yKcIYwciNAR6KKfimGJCSSq5PfFIIY/8Anmv5UojQHIVQfYUeUmSSi/lR
5agghQPwpfLT+6Pypdi/3R+VGKa0UbsGZFYjoSM4pxHFLRRRRRRRRRRS0UUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUlFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFLRRRRR
RRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRR
RRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRR
RRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRR
RRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRVaZL0yEw3FuidleBm
P5hx/KozFqZzi8tRx/z6t/8cqD7JrP/QWg/wDAP/7OlW01cH5tVhI9rTH/ALNT/sup/wDQS
j/8Bh/8VR9l1P8A6CUf/gMP/iqjNlqpJP8AbAHsLVf8aPsOq/8AQZ/8lV/xpfseqbNv9rLn
Od32Zc/Trik+w6r/ANBn/wAlV/xqRrbUm241GNcdcW3X6/NR9l1P/oJR/wDgMP8A4qj7Lqf
/AEEo/wDwGH/xVH2XU/8AoJR/+Aw/+KpyW1+M79QU/SAD+tO+z3v/AD//APkEVGLXUt7E6k
hQ/dAtxkfU55pn2TV9gH9qw7s8n7Jxj6bqDaavhcarCD3zadf/AB6k+xasfvawg/3bQAfqT
R9h1X/oM/8Akqv+NH2HVf8AoM/+Sq/40fYdV/6DP/kqv+NAsdVB/wCQwD/26r/jT1tdTXOd
TRuc82w/Lg05rbUicjUYh7C2/wDsqT7Lqf8A0Eo//AYf/FUfZdT/AOglH/4DD/4qgWupZG7
UkI9rcD+tSfZ73/n/AP8AyCKhe11UsfL1SJR2DWucf+PCmm01fAxqsHv/AKH/APZ0C01jIz
qsBHtZ/wD2dSfZdT/6CUf/AIDD/wCKpr2eqMONVVfpbD+ppv2HVf8AoM/+Sq/40fYdV/6DH
/kqv+NK9lqjMSNXCg9hbLgfmamWDUQoBvoWIHU25yf/AB6mfZdT/wCglH/4DD/4qj7Lqf8A
0Eo//AYf/FUfZdT/AOglH/4DD/4qj7Lqf/QSj/8AAYf/ABVPFve45vx/35FRyWuqF8xanEq
+jWoY/nuFMNprGTjVYAPez/8As6VbTVwfm1WEj2tMf+zU/wCy6n/0Eo//AAGH/wAVR9l1P/
oJR/8AgMP/AIqmtaamRgaoi+4th/jTfsOq/wDQZ/8AJVf8aPsOq/8AQZ/8lV/xp62upqBnU
0bAPW2HP605rfUmORqES+wtv8WpPsup/wDQSj/8Bh/8VR9l1P8A6CUf/gMP/iqPsup/9BKP
/wABh/8AFU5ba/A+fUFJ9oAP60v2a+5/08e37gf4017bUCvyaiqtjq1uCP5iovsms/8AQWg
/8A//ALOnfZNW+X/iaRf7X+i9fp83FO+y6n/0Eo//AAGH/wAVUZstVJJGsAewtV/xo+w6r/
0Gf/JVf8aPsOq/9Bn/AMlV/wAaVbLVAwJ1cMAehtVwf1qT7PqWWP8AaEXPQfZvu/T5qT7Lq
f8A0Eo//AYf/FUfZdT/AOglH/4DD/4qj7Lqf/QSj/8AAYf/ABVKttqIPzaihHtbgf1okttR
K/utRRW9Wtww/LIpjWuq7Rt1SIHHJNrn/wBmpotNYyN2qwEdwLPH/s9O+y6r5hP9qRbOw+y
8/nu/pTvsup/9BKP/AMBh/wDFU+2t76OYNcX6zR4PyCAL+uau0UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUlGaKKM0UVQu9Ys7OdYZZDvPUKM7frV8UtFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFF
FFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFJRmsy61iCGXyYg1xNnGyP
nn61JDJqMwBaOGAHnDEsf0xU2LsA/vIW46bCP61EdQWCZIrwLCzj5W3ZU/jV3cKxtZ1n7OT
a2g8y5bjjnZ/9eqOmeH5nuBcaj67thOSx966gUUtFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFF
FFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFIawfEmqPaRLbwNiWQZYjqFp/hzTxb2i3
EijzpRnPovao9W8RR2crQ2yCWVeGJPyqf61mL4nv8AfkrCQe208frUGsaqNQigJQpImcjqO
cf4VLpeoX1yI7BbgRq3Acj5gPQGuo0/TbexU+UpLt9525Y1coopaKKKKKKKKKKKKKKKKKKK
KKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKSkNcJrMv2nXZQx+UOI/wA
BxXcFT5RVDtOMA+lcq/hS4Zyxu4ySck4NVrjQZLdtguUkmIyI1U5P+H1rMvIJLWcwykb1xn
B6cZptvKYZo5FPKMGH4GvS15ANLRRRS0UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUlI3SuF1dfs2vyOMcSB+PwNdnJOiWrSl1VduQxPFchN
4i1LLJvRT0yE5FRWuuXVqp2pE7sctI4JZvqc1RvLmS8uXnlCh367elMt4mnuI4l+87BR+Ne
mLwoFLRRRS0UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUhpkjqilmICgZJPaspr6S+UmBvItR96duC3sv+NZV/aRaiFGmW7N5Wd8vQN+J5Jqf
w9NFOxiumZ7iP7gkOQAPQetXtV0KDUW81W8qbH3gOG+tZK+E7guQ9xGF9QCT+VGsaZbaXpK
ogDzSSAGRhz36elTeGtHeNxfTjHH7tSOfrXTjpS0UUUtFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFF
FFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFJTS2ATXL3h1PW5SkETw2ucfP8AKD7n1r
RtNCVIkW8ma42fdTOEX8K11QKoAAAHYVRvNIt7qTzcNFMORJGcGnxRX0WFM0UygdWUq36VP
/pB7Rr75Lf4VE1ik0ivcnziv3VYDap9QP8AGrQGKWiiiloooooooooooooooooooooooooo
ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooopDSYqG6uY7SLzJc7cgfKMnJpLe5WdS
yrIgBx86lT+tTBgcjI4prTxKcNKgPuwpwdT0IPem+dF/z0Trjr3pyurdGB/GgOpzhhx156U
pYDqaSKQSxq6ggMMjNOopaKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKKK
KKKKKKKKKKKKKKKKKKKSs7WgWswobaTIgBHb5hWfew3e5IYpJLloT5pY4BB/hHv34p0Ms0t
3Pe2+WwEDRdM8cj6imw2sL2+nu8KEvIdxIHIwx5/Sog0ouGunUx2swMQYEYVeg4/CrNukL2
lzCY4HMUeRJGAQ3B5+tRzxNAls1qu2VoW+73+UfrUtwtgNNkMPlmUxHBB+Y8c5qP7TJHZSo
dx1GXCbT1x2x7Yq/okkn2T7POpSWE7SD6HkVo0tFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFF
FFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFFJTWQNwwBHXmjaBWVPfFrySCO4ht1iwGMmC
WJ9OafJqAt3EbxmRVVWeRcADPGcUNfptYrbs9qhw0gxgfh3FPW8UlltbZpY1OGZMAfh61Ib
6EQSzFD+5JUjvxSLPaNeG28tPMkTcflHI9DVvyYy4cou8DAbHIpwUBiwAyeM0tLRRRRRRRR
RRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRSUEVlzafO
t7LPAsEiy43LLngj0p66aJLvz7hI2OxQBycEZzUZsLtbZ7NGi8hicOc7gD1GKfFZ3NnujtU
haJjkb2IKnjPaoZdFEsdyzhTPI5ZDuOB6UsWlTgrcPLi53hiAfl9MflWvS0UUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU
UUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUV//9kAABoAAACYbUAACRGdCVph
AA==
</binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAlgCWAAD/2wBDABALDA4MChAODQ4SERATGCgaGBYWGDEjJR0oOjM
9PDkzODdASFxOQERXRTc4UG1RV19iZ2hnPk1xeXBkeFxlZ2P/wAALCACjAYcBAREA/8QAHw
AAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QAtRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDA
AQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2JyggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6
Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eXqDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKW
mp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/9
oACAEBAAA/AO/PSm0npSYyc0GnL3oPWjFLQaKTAzS0Unel7UyTO3gc0y3RlyW79jU5pFGKW
g0mKXGDTT1oFApMc0uKTHWkxS4oAoApcH1pQKTHNL2xSYp1FHWiiijtSGl9KKQ1Wv7j7Nay
S/3Rx9a5X+2b7PE5x9BWlF4jjEaK8TkgcnI5qte+IJpJQbf92uOhGeah/t2+/wCeg/Kg6/f
f315/2au2niHbG32sMzE8bRxTrzxEPLAtVIfvvHal0rVL29u1jbZsHLHHat7J5qlqd81nCG
QAuxwAazBrtx3RKBr0+R+7T9aX+35f+eacVrWN09xAHdQrHsKtg0hoznFGfmozzS5oBzig9
aTvR2o7VBd3K2sBlYZxwB61nf2/H/zxb86P7fj5zC350f2/Fx+6b860LS7F1F5gUqM45qcG
lzzRnmlz3ozwaAc4paM0E0maM5NGeaM8UZozRmgntSd6wPE9zhUt1PJ+Y1zhzxx0oyec9KC
elLxjrTeuaXHXmlHtzXS+G7YpbPMernj6Vt/4VzWsziW9Kg8JxVAnI4pBg/jUtvGZpkjXuQ
K6yKMIgVeg4qUcGkz0NA6UnelPSjsKcOtITRQelHasHXrjdIsIP3Rk/Wsc9Md6Toc/rTkUu
wQcknFdJcyDT9OAj+8AAPrWSNZux/Ev/fNKdZu8dV/Kr2lXtzdzkSEbFGTxWvR60q8Zpe1L
TSeaKQdRSj+tIelFBopetIxwMngDk1xOo3H2q9kl5IzgfSqnPeilPP1pG6UCjv7VJBE006x
r1Y8YrubaIQwJGo4UYpzZKHB5rnNTsfsuJGlDM56YrP53Uh6nIrW0GDfK0xHC8D610A6UrG
mntS9QaKOtHendBmm55o7YooNc1qVrOjtPNj5m4waoYNBxir+iwCa7DkfKnP41Jrk4ecQg8
J1+tZnNB7Cuj0aDyrPdjlzn8K0e1HelXvTqaTQKTPOaUdaG4FJ3ooopRVXUfOaykWBSzsMC
uZi0a9dwrxFATy2RwKvnw0Ov2g/981h3cKwXLxK+8KcZ6VEO1J19K2oPD0ssKSNKqswzjHS
q13pNxbSbUVpeM5VTgVb0KwlW98yaJlCDjI7104HFJiuZ1ifzrtgDwnAqgM4pe9dPpsItrJ
A2ATyc1bEiYHzr+dBkX+8Pzo3A9xShh6ikBHqKXcPUUuRnrSseKbkUZGaAeRzSjqK5/Xbjf
ciIdE6/Wso/XFGOa6TSIPJswxGGfmqU2k3M0zyF0yxz1NN/sW5x96P86QaLPvBZk29+a30U
IgUdAMUuaM05aUmm96KD2pe9IxpO1L70lKKAOaO9B71W1C4FtaSSeg4+tcQWLMzHkk5NNJq
3plsbq+SMjKg5P0rtRwAPSgUL1p5OKr3s4gtXkPYcfWuRYlmLE8mj0A/GrOnW/n3arjgcmt
PXJ9kKQKeTyR7Vibj6mjc3TJ496USNg4Y/nQsrj+JuKPNcD77fnS+a+fvtz71YsfOnukj8x
sZyee1a2tXPlW4jVsM5/SsETyg/6xvzpRcTAf6xh+NBuJcj964/Gt/TC0Gn+fMxORu5Pauf
mkMszyN/EcmmYzipLaFri5RB0J5+lbeq3Rt7RY4ztY+nYVjC+ucg+c/PvTxe3XH79/zrS0m
SeYPNLI5VRgAnjNZ7ajdBziZsZ4pP7Quj/wAt24qW3vrqSdE81iCQK6ZOhqC9uVtbdpGPPb
61zx1S75Pm9+mKdHqd9Iyokm5iemKv6hezWkcaB/3pGWOKonWLzH3xn6CkOrXf98c+wo/ti
8yPmH5Uo1i76bl/Kk/tq7HGU/KnrrN16p+VWLLU7u6uRGNuMcnFbVAOSc1z/ie5wI7cHH8R
/pXP4wKQetdH4atisT3DDG7hfpVvVtUSxj2Jhpj0Hp7msYa/eeq/9805dfu/9j8q1NJu729
ffLtEI9utM8QXGAsAPXk1h5PXHSjqa3tDg2RNM38RwPpWXqM/2i8dhyAcL9KrDp70mc4NKB
2pPp1zRSg8f/Wra0KAhHnbjPAqlqs/n3jAdI+BVL8KQc9xxU1tCZ7hIwOpwa2tZlENmkCnB
bj8BXPkULz1rY0GDLPO3QcCqurz+deuB91PlFUT2peSeK6WCH7LpRU8NsyfrXNH71GeeDzV
vS13XsQPZq6jIUZ6YrnNVvPtM5Ct+6Tp71Q5rb0ay2IbmQYJHy/T1rMv5zcXbuPu5wPpVcg
GmEH8KcOnH50Y7kUnU84xSj1re0CDbA0zdWOB9K1z1prMEUk9AMmuI1G4N1eSSE9+PpVb8a
dEhkdUUZJOK6u4uY9K09EGC4G1R6muUlme4laSQksTk5pFHPtWjpWmPfTZbKwr1Pr7V1qok
EQVAFVRxiuUvp/tF47noTx9Kr9c80sab5AgGSxxiukvGFlpu1eDt2j61zXbJo69Tz6Cr2k2
wubkBlBRRk1utY2uMmFOPauZu2Q3DmNQqZ4AqID0p0almCjkniumkK2Om4HBVcD3NcwzZJN
N696t6dbC5u1Rh8nVvpXQ2+n29u/mRphh71hatcCe8fB4X5RVH6Uq5LD1NdIuNP0vn7wX9a
5pmLMWPU0Dk5q5pdv9ou1H8K8mt7U22afN9MVyxINA4xxWhoi7r8HsATWhrN55MXkxsA79f
YVz+c8elXNNtTd3ABHyKcsfatzU5Ra6eQvBI2LXMZ45pM8+9WtPs/tkrKWKgDJ4rRbQkCkm
YgAZ6ViuBuKryM8ZpuOKfGu+RUUcngV11rEILZIx/CKlrN1y6FtYsoPzSfKK5DPrSZxxV3T
HjglNzIMiMZA9TUN5cyXVwZJGznoPSq+Bnqau6dYyX0wRRhR95vSuxtoEtoVjjGFUVX1a48
izYDq3yiuWHXrR0FaOiwebd+Yfupz+NS69PumWFTwoyfrWUcbc0gHfNdFokHlWnmEYZ+fwq
bVJ/IsmOfmb5RXMYB9wKD6Vo6Nb+bd7yOEGan1+45SEHpyaxl560Dge9b+g2+yJpmHL8D6V
evZhb2bvnnGBXJsS2Txk9aTnk1c0q38+8jBHC/Mava9PgJAp9zWN1HpigcCt/QINkLzEcsc
D6VLrLbbBgO7CubGQaDyff1rR0iVYDNM/8K8VRuJmnmLv1JzTY1aSQKuMsa6rTrQWluE6se
WPvWVrtxvuREDxGP1rKJBPTFNHQcV0WiW5itNzD5nOfwqXV7gQWbDPL8CuYOQQP1orS0S38
273kfLGM/jXSDpQa5PxDdede+UD8sYx+NZI4NB55zQCcYzQeBQfrViC9ubZNkMpQdeBW3oN
xd3crvLMzIg6e9R65OZLgRA8IP1rM6H2o5wPWuj0yIW1gZG4JG41gXEpmmkkPc5qM0+CMzT
pGvVjiuvjQIioOgGKwdcn8y4ES9EHP1rL6E8Udsd66PSYhb2JdurDcfpWFeTfaLmR85yahB
460+JDLKEHJY4rrbeIRRJGvRRWRr9xysIPTk1jflS5rd0SERW7Ttxu/kKyb2f7RcvJngnio
OmM9KdGjPKqL1JAFdfBEILdYx/CMVm68+LdB6tWBmkHWlDHYQCcGjrxitvQ7L/l4dR/s/41
sTSCKFnboozXITSmWVnY5JOajz/+qnwRNNOiL/EcV10SBFCjgKAKwNduBJdBAflQc/Wsw8j
rSjrgCum0e38myDEfM/Jq+OKhuplt7d5WPCjNcNLI0sju3JY5po6Gm/zp2PbrSHpz2pDilG
cjFddpcQsdLDuMFhvNYErmWRnJ5Yk00jpzUtpCZ7lY/Vv0rc1iYQWIiXgv8v4VzoBGcDOaT
t1q7pcsNvcebMTwOABWv/bFrjILfTFc/NKZZ3kJ5Yk0w896mtITPcpH6nmt3VZVt7Dy14Lf
KB7VzmDS+9XNKMSXQlmdVC9PrW6NRtBk+cOK5y7m+0XEknqagJ5wBxT4UMkqxqOWOK6DUHF
ppojXgkbRXOkZFIegrT0OAS3XmEfKn866NunFYXiFjmJB7msf60dsik6djVvT7Rrq4A52jl
jXVIgRQqgAAcAVm67PsthGp5c8/Sud7kdvekyCOh4rW0KJTI0zkDbwOa2ZbiOKF5Nw4B71y
cshklZz1Y5NM2/zqeyh+0XMcQ7nn6V1qKEUKOg4p2Oaw/EtzshS3B5flh7VzfPakJPpWzo2
kx3cLSz7sZwuDVq+0aytrWSU7/lGfvd65w9KaOauaZbG6vYoyOM5P0FdDrk3l2yQrwW/kKw
COOaRugrZ0G3+ZpyOB8oqrq9wJrxlzlY+Ko9BSdD7dKVV54zU01tJAivLhS3Re+Kg53DpSk
HFa+gwZdp2HAGAah1m4El3tHIQY/Gs0Zx196X6UDPSgA449aB0pOmcdTWnoduZLoytyqcj6
0ut3HmXXlr/AMsx+tZvvSHrXT6Pb+RZqSMM/wAxq8a57X33XSrnotZfYZo7fjQis7hQNxJ4
ArqtOtBa24XHznljVyuX1a48+9cfwpwKo559qQDApRnHUjNAJxgk4+tIeOKXovNbOgQZ3zk
f7IrcxzSjrXP6lpF3e3kku5AP4RntVX/hH7sHOU/Ok/4R683dU/Oujs7cW9vHEP4RWP4nut
saW6/xHca5tu+KBkjpXR+GbYhHuGHX5RS6nbXVzdMyxMUXhapnTbv/AJ4txSNp11x+4et+C
FrTTgqKS4XOPesFrK7YkmByTznFN+w3X/PF/wAqE0+5dwnksPcit2y0uO2AZhvk9T2rM1RZ
57piInKr8owKp/ZZsf6l/wAqPs05IHlP+VdDBH9i07GDuC5/Gudkimd2YxuWJySRTfJk5Gx
vTpR5MhGdjflQ0Tg42n8qTy3z9xuvpQUfP3G/Kk2Nn7p+mK6LT4xZ6b5jDkjcawJC0ru7Zy
TnpTcHPTjNS2kBmuUQDgnmuuUAAAdAMUGuZ1nLXzewAqh69aUA8Vs6HY/8vEo56KP61tjtU
N/OLe0kk74wPrXJMSTk9T3phHNL3GOlHek64oA56c0uCxx6mutsbfyLaOPHOMn61ZpO1L/F
SkUhGaRuASfSuI1S5NzfO+eM4X6VT9cmnRgs20A5J4xXcWNv9ns44h/COasgfyo+lGOKTvR
1NGMUYpTmmbhvCDk96eBxVDUb42RTCBtwPWmW+qo9o08oC4OAB3plnqU13NsWAbe7Z6CtQK
AT8opQoweO9JtUt0FIEGQNo59qCi5+6Pyo2Ln7opSARgjj0pDGnTaPypPKQDOxfypQiDooH
vinjpSHnmo2hidjujUn1IrHvL+KG5eNbaNgOM4pkWoJLIEWzjyxxW4zLDCWIwFXOBVKDV4Z
51jRWBPTIovNRtEcxSr5hHbGamSO1aASmBVXGcFe1UPt+m/88B/3zVy2is7qPzEgXb0GVqT
7BaZ/1CflSfYLQf8ALBPypf7OtD/ywX8qVdPtVYMsKgg8VapaTFLSdqKoa1dfZtPcg/Mw2r
XFng8mkwPTvWnoFt59+GIyqfN/hXXkhcknAHeq/wBvtR/y3T86Pt9rgYnT86X7dbY/1yfnS
tcwiMOZFCHoc0wXttyBMn50v2y3/wCeyfnTxdQHAEqfnU9NVQCT3PWmedEnymRQR6msXWUe
5uVMe0oFxncKoxWUzsqMQFz13DAro7OOC3hCRleByc9amEqf31/Ol8xP7w/OjcvXcPzpdwA
ByKN6k/eH50b1/vCjcvqKMijIx1pQRSZ60ZAFI3UgHHFchdqq3MgDlsE8+tXtCt/MuDI3RO
n1rX1R9lhLgZJXHFcwnmwvvVWVh3xWppOnGR/PuOR/Cp7+9XNanMVnsXq/HHpXPJEzyBQDk
nFddbRCCBYx/CMU/vS08cZoopR0pBSA0meKXPNct4luvNuhApyIx+tYh4FL+NdZ4ctvJsd7
DDSHP4VPrVx5NmVB5fiub5Y4AJJ6U+WCWEAyIyA9MimIC7hV5OcYq7qbBPKtlPEa8/WqSRu
5+RWY98DNI4KSEMMEdjVzSYDPerkfKvzGuozxTJpViiZ2OAozXIyyGSVnY8sc0hD7d+1gKb
uOK0ISbfS3lyQ8x2r9Kzwxz1PWlbdjPIHvQpYsFBPXgZrQ1FzBDDaqSCo3Nz3qgHfPDGgu4
z8zfnVix3zXSJuOAcnntS3120lxIyuwUcDFQefKB99vzpRcTcfvWx9av2E0iW01xI7HA2qC
e9UDczHpK351dsp5VhmuJHYhRgAnuazGJYk5rSmdrKxijRisknzsRVP7Zcnjzn/Oj7Zcf89
n/Opra4up7hI1nfk461Lqd9J9pZI5CFTjipNMnlZ3llcmONc8+tVn1K6LMRMwGc4pBqN2Bn
z2wfWj+0rwH/XH8a3NIkmmtvMncsSeK0Ac80ZzRmg9aQdRSHrUc8qwQvIxwFGa4aeVpp5JG
6sSahbnip7WE3FzHEv8TAV3MSCNFRRgKABWBrVx5t3sByqcfjTNFt/NvN7fdj5pdan828Kj
7sYxTNMjHnmVxhYhuOfXtVSaQzTPIerEmtrSIxb2T3DjqM/gKxZnMsrO38RzW9odv5dsZSP
mc/pWmeRWXrlwI7cRg/M/X6VhxRmWZEXJJOBXUtaxPbCFh8uMVW/sa05wrD8aydWkUTJBH9
yIYAz3pujwefegkfKnJqfW5g1yIlHCDt61BpUW+7DuPljBY1BcTGe4eQ9zWtoVuPLeZ1zng
ZFQXWm3c07yBAATwARTord9OtJpJQBI42rz61knJYj1rdmjjs9JG5QZCMc+prC54ABrRvv3
FtBbDsNzfWq9jB9oukj7ZyfpV3WpEjVbeNQv8RAFUbKDz7pE7DlvpS38/n3bHoo4H0qzpNv
EVlnnUFEHeqFxIskrOiqik8AVo6dF9ntJL18ZxhBWWxLMSTyea0pT9l0uOL+OY7j9KoQoZp
lRepOKv6pHbwBYYkXzMfMc1Ts4GubhY1HXqfQV1cMYhiWNei8CpB0oFKaUCkHSk61jeJLry
7XyFPzSdfpXL4OaNtbnhm23zvcEcKMD610N1J5MDyH+EZrkWJd2cnljk5resEFlpbzMMMwz
/hWA7F3LEkluTV9z9l0oDOHnOSfas9cDnFaNxqQezFukZUHAyaoRRtNMkajljiuvijEUSIv
RRinn7ua5fVpvOvWx91flFNsLiO2nErqWwOAKnn1edpi0JKpjgECrFhfXEizSyvmNFz0xzW
PKxkkZjnJNaOl3sFnEwZWLt3FUJXaSVnY5LE1dj/0bSmI4eY4Hris9FLSqo5LHpXXWsIgt0
jH8IFTAZrA1653TrCvRRk/Ws+0aJbhGm+6pyat6teJdFFiPyKM/jUOmweddKW+6nzNUd3MZ
7p3zwTx9Kt6PNb27PJM+H6AYzVO9n+0XLyEcFuPpVu0Bt7Ga4/if5ENZo9/WtgG1fT47f7T
sxy3HWoEsrLIJvAQDyMdasa1Kqwx28eAoGePTtWbZwGe5SMfdJ5qXU5hLdnb91PlHsKk0oR
xztJJIqlV+XPrStaRSyO73sO4nOa09ItoYUcpKsrHgkdq0qXHFJ/jR3p9IaSs6+0eK+m82S
RwcYAHSqh8NwdpX/Sj/AIRuDH+tfP4VqWFnHZQCKPJHUk96W+tjdw+WJNgzzx1rO/sEBh++
OPTbV28szcWqwo+xR7VnjQTnmbj6VPeaS1y6kS7VVQAuKii0JRJmSTcuegGKfd6QZnHluqI
owBinWOk/ZZxK8gfHQYxWmabIrNGyocMRwaxX0OYtnzU5+tMOhz8fvE/Wj+xLjH30q0dNmX
Txbxsm4tlz61TGh3O776fnVp9HMdoEh2tKx+ZjxxVUaHc7hkpjvzVvUNNnnZFi2iONcAZqO
x0mWG7WSbG1eeuea2j2peQCRXO3GmXk0zyFBljnrUR0i8/uDn3o/si74+QfnVu3sLiCylCp
maT5evQVTGlXef8AVfrR/Zd2M/uf5U3+y7w5Pld/UVdvbK5MMMMMZKoMkg9TVIaZd8/uWpP
7Nu/+eDVLaadN9pUzRFUBySar303n3bv2zgfSrulwsltNcKhZ8bVA9apGyuskmBz+FIbO5H
/LB/yoFpcdBDJ/3zXQ6XbG3tVDDDNyaugUtHpSil7U2ijtR2o9qdRSGkPSk7il70g96KU0e
lApDQKU9KT+tKKX0o7UGkPWjvRnmk7UGlNIKUcGk96O9L2pDQOlUtVuPIs2x95vlFcyFLsA
DzmutsoRb2kadwOfrU2OMUmM0tHelooB4/GnUUnaij/Ck7igUvYUd6G7U2ilNC9KB1o7Ggd
Pwo70nelHWg96TuKcKDRQelJ3o7ik7UvYUCkPQ0elHrR2NL/FSd6D1o7VHNDHNjzEDY6ZFQ
pZ2ytkQoCParX8NA6igUHoaDR3oHT8aB0p9Ff/2ZaQUGIAAICeCZAVAADFAHVe
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAlgCWAAD/2wBDABALDA4MChAODQ4SERATGCgaGBYWGDEjJR0oOjM
9PDkzODdASFxOQERXRTc4UG1RV19iZ2hnPk1xeXBkeFxlZ2P/2wBDARESEhgVGC8aGi9jQj
hCY2NjY2NjY2NjY2NjY2NjY2NjY2NjY2NjY2NjY2NjY2NjY2NjY2NjY2NjY2NjY2NjY2P/w
AARCARuAtcDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD0CiiigAooooAKKKKACiii
gAooooAKKq3GoWlrJ5c86o+M4NRrq9g7BVuUJJwBzQBeooqOaaOCMySuEQdSaAJKKpf2tYf
8/Uf50f2tYf8AP3F+dAF2iqX9q2H/AD9RfnTl1OxYgC6iJPT5qALdFJTZZUhjMkrhEHUmgB
9FU/7Usf8An6i/76qxDPFcJvhkV1zjKmgCSiiigAoqA3lspIM8YI6jcKT7ba/8/Ef/AH0KA
LFFV/ttr/z8R/8AfQo+22v/AD8Rf99CgCxRVf7ba/8APxF/30KmR0kUMjBlPcHNADqKKKAC
iiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAopGIVSzHAHJJqv9vtP+fmL/AL6FAFmiq32
+0/5+Yv8AvoUfb7T/AJ+I/wDvoUAWaSq/2+0/5+I/++hSi+tScC4j/wC+hQBPS0lLQAUUUU
AFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAgPPSloooAKK
KKACqWsT/Z9LnfvtwPxq7WB4sn22kUPd2yfoKT2KgrySOPySeKeoJpuORUorI7khuCOlOB5
pccU3igYr8nINCnFNJ5pwAIJFAh5OVopn8NFIZ6TRRRW55wUUUUAFFFFABRRRQAUhIAJPQU
tZ2u3X2XTJCDhn+RfxoA5HU7r7XfyzZ4LfL9KrRSvDKsiHDKcg+9NNIcdqQGn/b+o/wDPf/
x0VFdateXkXlTTbkznGAKoZoPJzQA7PNJmko7UAKTTopGikWRfvKcjimd6XvQBqjxFqP8Az
1X/AL4FRXer3l5AYppAUznAGKz+9LQAo5OBXe6VbfZNPiix82Mt9TXI6Ha/a9TiUjKKdzfQ
V3NAC1XvpxbWckvcDj61YrB8S3OEjt1PJ+Zv6UwOfZixye/WkzR1FIKQCg+9Lmm54pRQA9F
Mjqq8knArt7aEW9tHEP4VxXNaBb+dfByPliG78e1dVTAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigA
ooooASlopjuEHTNAD6KRTuUH1paAMvX7nyLAoD80p2/h3rlDWp4guPOvygPEY2/j3rKpAGa
WkooAXNXtGt/tOoID91fmP4VRrpfDdvstnnI5c4H0FAGvJIkSb5HCKO5NQf2hZ/8/Mf/fVZ
PiW55jtlPT5m/pWATQB239oWf/PzH/31SDULTHNzH/31XFZpc0AdvHeW0rhY542Y9ADU9c5
4bt987zsOEGB9TXR0wCiq0t9bxTtC74dI/MbjotU77VrcWgEUzpJPGWiKoSQPXFAGrRWRaa
kg0trqS6EzFtudpADdgB1q35o0+yMt7cF8HLMR3PYCgC5RVKz1S0vZWigkJkUZKspBx+NOj
1G1llnjSUM0AzJgdKALdJVf7db/AGL7Z5mICM7iO1Ot7uG5eRIn3NHjcMEYzzQBPRVC51ix
tZGjlm+ZfvbVLbfrjpU8V7bzTiGOQM5QSAD+6e9AFiiqkmpWkfm75lHkkB/Ynt9abBq1lPH
K6TcQjL7gQVH40AXaKrPf2yJE7ScTf6sYOW/CoJr1Z7IzWtwiRAkPKw+6B1wPWgDQoqA3MM
VmLiST90FBLsMcetEt3BF5XmSBfNOE96AJ6Krx3lvJam5SUGEAkv2461Dd6hFHDF5UsYkuM
CLfnnPfFAF6iqUl7Bp0caXt0N7D7zDG78BThqVo9o9zHOjRJ1bPAPpQBboqvZifyt1xIHdz
uwowFHoKsUAFFFFABXG+KbjzNS8sHiNQPxrsScAk9q861CY3F9NKedzkj6VMtjaiveuV1PN
Sj6VEp+YVIM1kdaHdqQ4oANLxigYw9acnBprUqEYoJ6ivRQQCtFMD0miiitjzwooooAKKKK
ACiiigArlPFd1vuo7dTxGMt9TXUu4jRnY4CjJrz69nNzdSzN1difpQBXoJzRRikAdqSlpMU
AGBRRRQAUtJS4oAKWgCnRoZHVFGSxwKAOp8KWuy2kuWHMh2r9BW/UFnALa0ihXoigVNTAK5
DUxPc3ssnlSbc4HynoK7Cquoz/ZrGWTvjA+tAHFdDR70hJP1o5xSAO1KBSCpraEz3EcQ6uw
FAHTeH7bybHzCPmlOfw7VqU2NBHGqKMBRgU6mAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAU
hAPWlooASmTyeVA8mCSqk4HepKSgDhpo5izSSRuMnJJFQmum8SXGy2SAHmQ5P0FczSAKKKO
+KAHxoXkVFGSxwK7e3iW2tkjHARa5nw/bedfhyPljG78e1bmtXP2fT3wcM/yigDmNQuDc3k
svUE8fSq1L1NJ1oGLS4pKt6bb/ab2KPtnLfSgR02kW/2bT41IwzfMfxq4XUZywyBkjPSlHA
xWTc6VcSXtxNFdiOO4UK42ZYAehpgZMjteLI4Pz6jP5ae0S9TSm9ntprvUYbZXt0xbxuWxt
A44Hfmtg6RtmV4pAixQGKFcfdJ6tSSaOG021sllASJ1Zzj7+OT+tICjBZgX9pYhi4jzdTtj
GWPSptdklnvrSzghM5Q+dIgbGQOn61oWdibe6ubh3DvOw7fdUdBS21kYr65upHDvNgLx91R
2pgY9w09vctcz+XDeXQEMKbsiNe7E1DGIra31loGDJHEsYYHOTg5P5mtn+yop7qW4vQk5bh
FZeEX0+tVW0EixvbaGRIxcyblwvCj0oAqxlZLaGJ/+PSwiV5fRnxkD8Ktae39n6FLezf62X
MzfU9B/KpJ9Hc6MLG3lVWJBkdh97uaLnTb2705rae5h3BlKbEIGB2NAFKaFrfQIbXrc3zgM
e+W5J/AU1ZhZalfGFd0iJHbwr6titS3sJ2u0ur6ZJHiUiNI1wq56nnvUdno5h1We9mkEm9i
0agfdz3+uKAKN7p8tnb2s8Ki5Ns5knTPLsepqHVpbe4s0mso2Mt/guCedq8ke3Sr40q+R7q
OO6iWC5cuzFSXAPYdqnttHWC88zcDFHD5US9x6k0AM0OBJrZNQlO+aVcD0jX+6KztEspLtp
UlOLKG4dgv/PRs9/YVradYT2OlPaCVC43eW3YZ6VY020FjYxW4OSo+Y+p7mgClrP8ApN1Z6
cvSR/MkH+wv/wBeq14/2jUrqb/llYQED/fI/wAKtXdje/2r9stJYRuj8vEoPy98jFKdJZNI
uLSOUNNPkvI3cnrQBl2zLJptpZM223hiE103t1C/jSMPtV7YXUmN804Maf3I1BIH9avRaEy
2sNtJIrRFt9we8h7D6U6XQY476C4sUih8tWyDnkkYFIBLd0udVvb6XBhtl8pCenHLGsyziN
01vBtx9rna6kX0QHgVfttHvxZfYpriFbdiTIYwd75OTyavWWnG3v57hyuGVY4lH8KDtQBoU
tFFMAooooAqapN9n06eTuEIH1rz9lzz3rrvFk/l6ekQPMj/AKCuQz15rOe510V7txmCCKkU
0zGe9APNQbEoPFNPTikyMU0mgGITT4+lNC55pw4FMQ4nH/16KaCaKAPTKKKK2PPCiiigAoo
ooAKKKKAM3XnlXTXSFGZ5Dt+UZwO9cgbG6z/x7y/98GvQaKAOWsfDQntUlnleN2527elT/w
DCKRf8/L/98iuiqpqlz9k0+aXPzBcL9TQBwt3EkFzJHG29UYqG9ah5pWJJznk0lIAAoxzS1
PZW5uryGED77D8qANew8N/arOOaScoXGQu3PFWD4VQAn7UeP9iuiRQiKijAUYAp1MDzx7WV
XIWKQgHj5TzWl4dsZJNRWSWNlSIbuRjntXYUUALRRRQAVz/ia5yY7ZT/ALTf0rfJABJ6CuJ
1C4NzeSy9iePpQBW6miiikAVt+G7ffcvORxGMD6msQdK7LR7b7Np8akfM3zN+NAF0kDqcUm
5f7w/OuY8QXRlvvLVjtjGOPWskyN/eP50Ad7uX+8Pzo3L/AHh+dcGJG/vH86TzHz94/nQB3
u5f7w/Ojcv94fnXBeY394/nS72/vH86AO83r/eH50b1/vD864Le394/nR5jf3j+dAHe71/v
D86N6/3h+dcHvb+8aQSMR1NAHehlPQg/jS1zvhqAvNJO2SEG0fWr+v3P2ewKqcNIdo+nemB
pb0/vL+dG9P7y/nXBb2z1NG8+pxSA73en95fzo3p/eH51wW4+ppd7f3jQB3m9f7w/Olri9N
ia7voosnbnJ+g611eoXAtbGSTuBhfrTA5jWrn7RqEhB+VPlH4VQFBOSSeaBSAKMDOaBU1tC
bi4jiXqzAUAdL4ftvJsBIRhpTn8O1XriG3uAFnVH29A3an/ACW8Hoka/oK4q5uHnuJJST8z
ZpgdZ/Z2n/8APCKj+ztP6+RFXHb2J6n86Nzep/OkB2P9n6f/AM8YqlgtLaBt8ESKcYyK4kF
iQASSa6wxfY9CZP4hGc/U0AaG5fUfnRuX+8PzrhDI394/nSb2/vH86Lgd5uX+8Pzo3L/eH5
1wm9s/eP51NalnuYlyeXA/WgDt6KSlpgJSb1/vD86o6xffY7UhT+8fhfb3rki7E53HmgDu9
6/3h+dG5f7w/OuE3t/eNXdKtXvboKSfLXlj7elIDryQBkkAUm9P7y/nWB4judpitk4CjcQP
0rC3NnqaYHeb0/vL+dHmJ/fX864Lc3qaC59TSA7zzE/vr+dHmJ/fX864Pc3qaNx9TRcDvPM
j/vr+dHmJ/fX864Ld7n86Nxz1NAHe+ZH/AH1/OjzE/vr+dcHk+tG4nvQB3odCcBlP406uV8
PwGa+DtysQ3fj2rqqYBRRRQAUUUlAHIeLLjzNQSEHiNP1NYWcdqt6nObjUZ5c9XI/CqbA9c
1i9zvgrRQm4DignI603rTgOKQ7iDPSnYA560D3FDcCmA/rSHihTmlagBoOKKCKKBHptFFFb
HAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABXNeLLvmK1U/7bf0rpCQASegrgdTuTd3802eC3y/TtQBUzSU
ppDSAWuh8KWu6aS5YcINq/U1zo5Nd7o1r9k02KMjDEbm+poAvUmarahex2Fs00h/3V9TXEX
N9PczvK8jZJ6A8CmB6BketGR6ivOfPk7yP+dAmk/56N+dID0bI9aK4Czjuby4SGF2LE+p4F
dxZWiWdusSEnuzHqTTAr61c/Z9PfBwz/KK481s+JLjzLtYQeIxz9TWN9aQBRQeaKALWm232
q9iixxnJ+ldjPKtvbvIeFRc1jeGbfCyXDDr8q/1qTxJc+XbJAp5kOT9BQBzc0hklZ2PzMcm
mUpFFACY60elLRg0AJRS4NIQaAFpKKKACgc0vWrelW/2q/ijxlQdx+goA6jSbb7Np8SEfMR
ub6msDxDc+dfeWD8sQx+PeunuZlt7eSVuiLmuGlkaSRnY5Zjk0AM5opaTvnvQAUtFKqlmAH
JJxQB0Hhm2wklww5Pyr/Wk8TXP+rtlP+039K2LKAWllHF02rz9e9cfqFwbq9llycE8fSgCt
S0UCgAHFbfhu233D3BHCDA+prFxXY6Pb/ZtPjUjDN8x/GgCDxBc+TY+WD80px+HeuU9q1PE
Fz51+UB+WIbfx71l0AFLSUooAv6NbfadQjBGVT5m/Cug1ttmlze+B+tVvDlvstnnYcyHA+g
qTxE2NOx/ecCgDlaPaikoAWrmkru1GAYz8+apVp6Au7U4/9kE/pQB1tMkkWKNnc4VRkmmz3
CW6bnP0HrWJeX73KFCoCHtTAydRvGvbppT93oo9BVatQKNuMdfamtYrNnaNp9aQGciM7hVG
STgAd67HTrRbCzCnG77zn3rN0HTjHK88wwyHCj+tXtcufs+nuAcNJ8o/rTA5i+uDc3kkp6M
ePpVeiikAnUUUUuM0AJijvTsHHSkwRQA2loxRQAY70ooqa0gNxcxxL1ZsUAdNoFv5OnhyPm
lO78O1alNRQiKijAUYFOpgFFFFABVbUZvs9hPL/dQ4+tWaxfFM3l6YI88yMBSZUVdpHFMxL
H3pATinnr0pcdBisjusRg0/cDjigqKaU6Ug1H4FBGBTCSKcH9aYAgwacTkYoHrSDk0AAGKK
XoKKAPS6KKK2PPCiiigAoopKAFooooAKKKKAM7Xbr7LpkhBwz/Iv41wxre8VXXmXSW6niMZ
P1NYBoADSYzS9qKQF7RrX7XqUUZHyg7m+gruLieO1gaWVtqKKwPCtusNvNeSYAPygnsB1rN
1zVmv5tkZIgQ/KP73vQBX1TUZNRuS7cIOEX0FUs5o96OhoAVV3buQMDPPenwQvPKkcSlnY4
ApqqXYKoJYnAArsdC0gWMfnTAGdh/3yPSgCxpGlx6dBjhpm++39KuyyLFE0jHAUZNPrJ8Q3
Pk2Plg/NKcfhTA5q5lae4eVjy5zUX1pc0lIApVBZgoySelIa0dDt/tGoJkZWP5jQB09hbi1
s4oh1VefrXLa1c/aNQkIOVT5R+FdPqNx9lspZe4GB9a4knJJPWgAPaiiloASup0GyRLASSI
paQ55GeK5y1hNxcxxL/E2K7hEEaKijAUYFADfIi/55J/3yK5jxDKhvRFGqgRjnA711EsixR
PIxwFGTXDXEpmneRuSxJpgR0UUCkAV0Xhm22xSXDDljtX6d659VLuAOSeBXb2UAtrSOIfwj
n60AZniW58u1SAHmQ5P0FcxWhrVz9p1CQg5VPlX8KoUAHejr1ozSjFAGnoFqLi93OoKRjJz
69q6cQQg5ESAj/ZFUNAtvIsA5HzSnd+HatSmBQ1q5+zadIQfmf5R+Ncd1ra8S3HmXKQKeIx
k/U1i0gAUtJRQBa023N1fRR44Jy30rsLqYW1rJKeiLkVjeGbf5ZLgj/ZX+tSeJbnZAkCnlz
k/QUwOckcvIWY5LHJptJRSAd1p8KGSRUXqxAFRjpWv4etvOvfNI+WIZ/HtQB0tvEIIEiXoi
gVkeJmxbQp6sT+lbdc94of54E9iaYGBS0UnSkAtaehyCG5eQjohA+tZiqXYKOSTwK3ILb7P
bhSPmPU0ANuLh5ZSXbNREFgKJF+YmnR4PB60MByJk8VcgjK5B4z0oghGMk9qkQfOvGAKQyx
u8i5iAPD5BrF8R3PmXgiB+WMfqavX04SeAk/cBY1zs8jTTPI3VjmmIjoooxQAV0Xhu0HlST
uoO47VyK59FLsFAyScAV29nALa0jiH8I5+tAEnlR/3F/Kuf8SyoGjgRVGPmbA/KuiJABJ6V
xF/MJ7uRx93OFHt2pgVhQKWgdaQAK3PDVtunknI4QYH1NYg5NdlpFt9m0+NSMMw3N9TQBdo
oopgFFFFABXKeLZ911FAD9xckfWuqrgdan8/VZ3zxu2j8OKmWxtRV5FKgmjjNAx0rI6xBS0
lLx3oEJgd6Qr6U4mmbuaYmAyKep79abkGjtQK48txRTMk0UBc9OooorY4QooooAKKKKACii
igApkrrFE0jHCqCTT6x/Et15GneWD80px+HegDk7uY3FzJM3V2zVelJpO1IApVBZwo6k4pK
UEg8UAa+o6iEtI9Ptj+7jGHYfxHvWQeT0pKWgApR+tNpQSDkHBHIxQB1Xh3SPKAu7hfnP3F
Pb3roK4AapfD/AJepf++qvaPc315qMUZuZSgO5vm7CgDsq5PX7nz78oDlYxtH171013OLe1
klP8K5/GuHdy7MxOSTkmmAlJS9aPrSASuo8OW3lWbTEfNIePoK5qKMzSpGnJYgCu5hjWCBE
HCouKAMPxNc/wCrtlP+039K5+rWoXBur2SXsTgfSq1ACUoooHSgDa8NW2+4e4YcIMD610tU
dIt/s2nxqRhmG4/jV2mBleIbnyrIRA4aU4/CuVNaevXHn6gyg/LH8o/rWbzSASjpS0negDT
0G38/UFYj5Y/mP9K6TULgW1lLLnkDA+tUvDtt5Vl5rDDSnP4VV8TXP+rt1P8AtN/SmBgE5J
J5JpKWk5pAL0qW1hae5jiUcs2Ki7Vt+GrffcPOw4QYH1NAHRRoI41RRgKMCkkcRxs7HAUZN
PrJ8Q3Pk2Plg/NKcfhTA5q5mM9w8jHlmJqKg0dqQBSqMkAdTRWholv9o1BMj5U+c0AdNYW4
tbOOLuBz9a5bV7n7TfyMD8qnav0FdPqdx9lsZJM/NjC/U1xZOTk0AJQKDS4oAMV1mg2/kae
rEYaQ7j9O1czZwG5uo4h/E2Pwrt0UIgVRgAYFADq5jxK5N8i9gg/ma6auU1992puPQAfpTA
zO9FFWbG2NzOF/hHU0gLek23PnOP8Adq7M5qSTEeEQYXFVy24Gi4WInGSKltoizDimICzYr
TtUCduaW49hyxbBnGOKix8+BVp8Hr0qjeXAhhaRew4psSMnVbjfcMoOcDZ/U1n0sjFnJPJ7
0lABRSUooA0tCtvPv1JGVj+Y/wBK62snw9b+VZGUj5pTn8K1qYFDWrj7Pp74OGf5RXHHrW1
4kuPMuVgU8Rjn6msakAlFLRigC3plv9pvoo8cZy30FdnWH4attqSXDd/lX+tbtMAooooAKK
KKAILyYW9pLKf4EJrztmLMSecnNdn4nn8nSWXPMhC1xHJNZzOmitLj+O1GBSjgUmc1B0DR7
UpOKUU09aZIHrxR7UKefSnDFACAe1BFPAxSdaAEUetFPxiigLHpNFFJWxwBS0UUAFFFFABR
RRQAVxniW6+0aiY1PyxDb+Peutu51trWSZuiKTXn0rmSRnY/MxJJoAjNGKKKQB2pKWigBKK
O9FABS0UlABXVeErXbFLdMOXO1foOtcuql2CryScCvQrC3FpZRQj+Befr3oAzPElzsgjgU8
udx+grmjV/Vrj7TqEjA/KDtX8KokEUAHaj2ooAoA1/Dtt5t4ZiPliHH1rZ1m4+z6fIQcM/y
j8aZoVt9n09SR80nzH+lZniS533CwKeIxk/U0wMUnFJRRSAKt6bbfar6KMjjOT9KqVNBPLb
vvico3TIoA7kcDFQ3k4trWSU/wAK8fWuT/tW9x/x8vTJr+6uIzHLMzKecGmBA7FnLE5JOTT
e9GKKQCVJbxNPOka9XYAUytjw5beZdtMR8sY4+poA6ONFhhVF4VFxXG6jcG5vJZexOB9K6f
Wbn7Np8hBwz/KPxrjzzQAnSjvRRQAoGa7HR7b7Np8akYZvmb8a40Eg8VeGrXwGBcN+QoA7G
uU1+487UCoPyxjaPr3qH+177/n4b8hVJmLsWYkknJNACYoFLRQAY4rp/Dlt5dq0xHMh4+gr
m4UaWRY1HLHArt4Y1t7ZUHCouKAMLxNc5eO3U8AbmrBqzfTm5u5ZT0ZuPp2quaAEHNKKBSg
ZoA3PDdtumkuCOFG0fWuhqppVv9msI0IwxG5vqauUwErjtXffqc5PZsV2NcRfNvvJmPdz/O
kwIkUuwVRknoK3LOIW0ewD5j1NVNMtwo8115/hBq+3JzipbGJMxP41ATgcj6VIe5NJCnmHe
33R0oQEkEJXljy3JHpVhpCnQ84pVUuoJ6jrSOvVuOeM1QC+cChBase/m8yTb1VBuP17VcuZ
RDCzHr/Ws24Uw2yh/wDWSne307UlqBT96OM0GimISpIImmmSNerECmU6OR4nDxsVYdCKAO6
ijWKJI16KABRLIIomkbooya44anej/l5k/OmyahdSoUedyp6gmmBFcTNPcSSt1Zs1H3oopA
JTlUswUDk0laWh23n36kj5Y/mP9KAOmsoBbWkcQ/hHP1qeiimAUUUUAFFFJQBy/i+fMsEAP
QFjXNYFaXiCf7RqsxHRTtH4VmgVk9ztpq0UOyMc0meKB0oFIsRT0paABmlzjtQIXaAKBRml
oAOnFJSn6UAd6AFzxzRTc57ZooA9LooorY4AooooAKKKKACiikoAwvFVzstEt1PMhyfoK5S
tPXbn7TqUpByqfIv4Vm0gEA55NJ3pwpAKANjw7pkV88j3ClokGAM45rd/4R/Ts/6g/wDfRq
TRLX7LpkSkfM43t9TWhTA5bxDYWNjap5MW2V24O4niueNa3iS6+0akyA5WIbR9e9ZNIBKKW
jFAGp4etPtOpoWGUi+c/wBK6zUrj7LYyyZ+bGF+prO8L2vk2LTMPmlPH0FReJbjLR24PT5j
/SmBgnrmkxS0UgEqeygNzdxxD+I8/SoQK3fDdtmWS4I4UbV+tAG8xWGEnoqL+griLmZp7iS
RurEmun1648mx8tT80px+HeuVNMBuKMU7FJikAnWinKpPAGSe1bmm6GW2y3fA6iP1+tAGfp
+mTXzZUbIx1c/0qtdLGlw6RfcU4BPf3rrdRmWz09ygC8bVA9TXH8nOe9ADaMc0tFACYrr9E
t/s+npkfM/zGuZsLc3N3HF2J5+ldmzLFEWPCoM/gKAOd8SXG+5SBTwgyfqaxKnuZWuLiSVu
rHNQ0AH1opcUUAJRS9+aMUAJiil70UAJSijHOaWgDU8P23m3vmEZWIZ/HtWzrdx9n098HDP
8opuhW/kWCsR80h3H6dqy/EVx5l2sIPEY5+ppgY9BFLiikAmKuaXb/ab6OM8rnLfQVUxXQ+
G7bbHJcMOW+Uf1oA26WiimA1jhSfQVxsMRuLgkjK5ya6+5JFtKR12H+Vc7axeVH05PWkwLO
AoAAwAKQnijPHvTHfah9agY1iZJFjXpnmtGCIYCqvA/nVaxt9qGRiRI33R7VrxxBAO5HeqQ
ERh2oFxnJqCdgoKgcCrsjFVJHasPUJ2UCKMkySHApsRFFGdQvwn/ACyjOWPqaz9SmE15Iy/
dB2r9BW6Yl0rR3I/1jDGfc1zJ5NGwCUYpaKAEoxS0UAJRTsUmKAExmloxS0AJiun8PW3lWZ
lI+aQ8fQVzkEZmmSNRyxArtoY1hhSNeijAoAkooopgFFFFABUc8gigkkPRVJqSsvxHP5Gky
c8vhRQxpXdjiZn3yM56sSaYOlB5FFYneJmjFJindsUCAfWjnNIuRS0AGcdaXOaU80gxigA6
UoPrTaPcUCHZopoFFAHptJS0VscIUUUUAFFFFABSUtFAFI6TYMSTaxkn2pP7I0//AJ9Y/wA
qvUUAUf7I0/8A59Y/ypf7JsAc/ZY/yq7RQAg4GBUN5OLa1lmboik1PWB4qutltHbKeZDuP0
FAHLyOZJGdjksSTTKUik6dqQBipYImnmSJOS7ACoxyfWtvwva+bfGYj5Yhn8TQB1UESwQJE
n3UUAVVudJtbmYyyhyx/wBqr1FMDM/sKx/uP/31S/2FY/3G/wC+q0qKAM3+w7H+43/fVXLa
2itYvLhXauc1NRQBWurGC7KmZS23pziq/wDYlj/zzP8A30a0aKAM7+xLH/nmf++jR/Ylj/z
zb/vo1o0UAU7bTbW1k3xRYb1JzirlFFAEF1aRXaBJgSoOcA4qp/Ydj/zzb/vo1pUUAZv9h2
P/ADzb/vo0f2HY/wDPNv8Avo1pVHO/lwSP/dUmgCva6Za2kvmQoQ2MZJzViaJZ4mifO1hg4
NcYbqfP+uk/76Nbr6sttpkODvnZBgHt7mgCx/YVj/cb/vqk/sKx/uN/31WHateX10EWWTLH
LHccCurgiEMKxgk4HUnJNICh/YVj/cb/AL6o/sKx/uN/31WnRTAzf7Csf7jf99Un9hWP9xv
++q06KAM3+w7H+43/AH1Sf2FY/wBxv++q06KAM3+wrH+43/fVH9h2P/PNv++jWlRQA1FCIF
UYAGBVKXSLOaRpHRizHJO41fooAzv7Esf+eZ/76NH9iWP/ADyP/fRrRooAzv7Fsf8Ankf++
jV2CFLeJY4l2ovQVJRQAUUVHPKIYmc9ug9aAKep3IUeSpOTy2PSs8AKnX86V8u7Ox+YnJqM
t2qHqMXdSRqZZhnlRzgUyU4AC9TWvZWhijUnqR+VAE9vFj5yPmxjHpU9FBIAyelWIjmdURp
G4VRWTpkJvLt72QfKDhBVTxLqBYrZRHluXI7CrFhqMdjo0e47pMkKuetIDXubWG6QJMu5Qc
gZxVb+xbH/AJ4n/vo1z6TXd/d4WR97noDgCups7YWsAj3F27sT1NMCr/Yth/zyP/fRo/sWw
/55H/vo1la9eO175cbsqxjBwe9Zn2iY/wDLV/8Avo0gOp/sWx/55H/vo0f2LY/88T/30afp
MTRWEfmEl2+Y5PrV2mBn/wBi2P8AzyP/AH0aP7Fsf+eR/wC+jWhRQBnf2LY/88j/AN9Gl/s
Wx/55H/vo1oUUAUoNKtLeVZY48OvQ5NXaKKACiiigBKWiigArmfGE/EEA92NdNXEeI5xLq0
mDwgC1Mnoa0leRlZBNNp3XvSY/OszrE70tJjpS57UCDPFAoA460d6AAmjIoNJxQIKUdKO1A
NAgopaKAPTKSlorY4gooooAKKKKACiiigAooooAKKKKAErh9duvtWpykH5UOxfwrrtTuRaW
EsueQuF+prgmOTnvQA2jNHFJSAcOPrXaeHbX7NpiMRh5fnP9K5GwtzdXkUI/ibn6d69BRQi
BVGABgUAOoqC8nFtaySn+EcfWuaOt32f9YP8AvkUwOsorkxrd8TjzVH/ARR/bl8P+Wo/75F
AHWUVyX9uX3/PQf98itTRb26u3kadwY0HoBzQBs0Vy0+uXfnP5TgJk7RtHSmf25ff89B/3y
KAOsork/wC3L7/noP8AvkUf23ff89F/75FAHWUVzunale3V5HEXBUnLfKOldFQAUUU12CIW
bgAZNADqp6s+zTZyO64/OsCXXLwyMUcBc8DaOKY2t3rAgyDH+6KAKGCRwDUsEEtxMsaKSxO
BUyapcxrtQoB6BBT11i8VsiRR/wABFIDpNPsY7KHYvLn7zetW653TNRvru9SJpBt6t8o6Uu
q6vPDetFbuAqcHgHmmB0NFcj/bd9/z1H/fIpf7bvv+eo/75FAHW0VyP9t33/PUf98inprF+
7qglGWOB8ooA6uisjWL+Wyhhjjf96wyzYrI/tq+/wCe3/jooA66iuR/tq//AOew/wC+RR/b
V9n/AF3/AI6KAOuorkf7avv+e3/jorYS8nh0U3Mz7pW+5x+VAGtRXJHW77/nqP8AvkUf21f
f89f/AB0UAdbRXI/23ff89f8Ax0Uf21ff89v/AB0UAdbWXfz+ZLtB+RP1NU7HUbuaOQySbg
flHGKJMKopMA3dcdKY/wB3dimBhSgmWTy14BpDJLCFpJvOkU4X7vvXQIDjLdagtolVFKjAA
wKs00DCqmo3QtLV5W5Cjp61aY4Un0rkdb1Frm/8qJv3cR5PXJpiM8ebPK88gJdzmpUhkkZU
VGLHgDFWV1W7UYDjA/2RThq96Okg/wC+RSA39K01bGLc2DMw+Y+ntVyeUQwPIeijNcvHq9+
7BVlyScD5RWrrF9LZ28MaOPNb7xxTA52XzZZWkZWyxyeKmsLR7i8jjKnaTzkdqk/ti9P/AC
1H/fIrX0m7me0mubl8ovTgDp1pAa4GBgdKWuSbWr0uSJcDPAwKT+2r7/nt/wCOimB11Fcj/
bN9/wA9v0FH9s32f9d/46KAOuorA0e9vLy8CySkxqMtwK36ACiiigAooooAKKKKAGyMEjZz
0UZNec3EhluJJD1dia7jXJ/s+lTtnlhtH41wZIPUVnM6aC3YvemnrTs0nfmoNxCcnFFGDQO
aYhKXNJQRxQIUnigexoFGaAAigcUlFAhc8UUh6cUUAenUUUVscQUUUUAFFFFABRRRQAUUUU
AFFFITgZNAHOeLLriK1U/7bf0rmau6rcm7v5ZexOF+gqnSASjjB9aDRigDofCdpumluWHCD
av1PWupqho1r9k02JCMMw3N9TV6mBieJLjEcdup5b5mrne9XNUuPtN9I4Py5wv0FVY0aSRU
UZLHApAWrfSru5iEsSAqehziq88L28rRSY3L1wc12ShLKxA6LElcZNI00zyMeWOaAGVv/wD
IP8P+kk39f/rVkWFv9pvI4uxPP0rQ8RT7rlIF+7EOnvQBj1Zs7Ge9LeSoO3qScVWrrdEtvs
+nqSPmk+Y/0oA5u7sprJlEwALcjBzVer2s3H2jUJCD8qfKPwqkqliAO5oA3/DdvhZLhh1+V
f61u1XsYBbWcUXdV5+tWKYBWbrtx5FgUB+aX5R9O9aVcv4guPNvfLB+WIY/HvQBlGrFpp9x
ehjAoIXgknFV8V1+j232awQEYZ/mb8aQHLXdnLZyBJgAxGeDmoK7eW0t533ywo7dMkUz+zr
P/n2j/KmBk6GgtrKe9f0wPwrDlcySM7HJY5NdDr8iW1nHawgIHOcD0rnKQEltbyXUwiiGWN
WLrTLm0i8yYKFzjg1qeGrbCyXLDr8q/wBaj8SXG6aO3B4Qbj9TQBhVqaBb+dfhyPlj+b8e1
ZneugsR9g0OS4PDy9P5CgDN1e5+038jA/Kp2r+FUgpZgByTxQeTWhodt9ov1JHyp8x/pQAP
ol2kbOwQKBk/NWdXaajDLcWbxQkBm4JJxxWF/wAI/d/3o/zoAzbaEz3EcS9XOK1vEMwXyrS
P7sa5I/lVjS9Jksrhp7goQq8YNYl7Obm7klP8R4+lAFer9vpF3cQrKirtbpk4qpBE086Rr1
dgK7KVksrEkcLGmBQBxk0TQytG+NynBxSIpdgqjk0Oxkdmbkk5NXbCHH749ugxQBaiT7PGq
AfN1PvSPIGOe1Pk6biKqEkZxQA52AGO9ammWarGHcEyN2PYVn2cH2ibJH7tevufSuit4wif
56UhkoAUAAYApaKiuJREmSaoRna7qP2K1YIR5jjao/rXM2NpLcSCOMbpG5OaW9uTf3zzHJj
U4T6etbvhu3CpLctx/CD/ADpAZd5ps9nGHm2YJwADVOr+r332y6O0/u04Uf1qnHGZJFRRlm
OBQBo6DbGa9EhHyR8n69qi1i5+0X8hB+VflH4VueWuk6Q2MbwOT6sa5U8nJoAFG4gDqa39T
IsdHhtV4Z/vf1rP0W38/UEyPlT5jS65ceffsAflj+UUAZ1XLPTLi8jLxKu0HHJxVQc11aMm
laQpbG7bnHqxoA5m6tntJTFIV3Drg5xUQp0sjSys7nLMcmrmk2RvLoAj92vLn+lAG1oFqYb
QysMNKc/h2rVpAAoAAwB0paYBRRRQAUUUUAFFFFAHPeLZgLeGHPLNuP4VymBitnxRP5uplA
eI1C/jWN0rKW520laKA8cUZ56UvHUUAc1JoJRjAzRigUxCd6DS45o7UEidqMetFB+lACUZp
ccUgoEA4oo7UUAenUUUVscQUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFZ+t3X2XTJWBwzfIv41oVy3iq53
3Edup4Qbj9TQBgmm0tFIBMVd0i1+16jFGRlQdzfQVTrp/ClrtiluWHLHav070AdBVTVLj7N
YSOD8xG1fqauVz3iO43SRwA8KNzfWmBh1p6Bbma/EjD5Yhn8e1ZuK6nQbbyLEOR80h3fh2p
AR+Irjy7NYQfmkPP0FcxWlrdx59+4B+WP5RWcBk4x1oA2vD8QiSe8kHCDAP86yLiVp53lY8
sc1uX/+gaJFbDh5PvfzNYFAE1nAbi7jiH8Tc/SutvZhaWLuONq4Ue/auOjLq4MZIb2qxdLc
xbUuHfLDdtLZxQBWbkk9zV/Rbf7RfpkfLH8xqjiul8PW/l2jSkcyHj6CgDVopaKYEU8ogt3
lboq5riZHaWVnY8scmuj8RXGy1SEHmQ5P0Fc1SAs6fb/ab6KPsTk/SusvLqOyt/NkztBAAF
cYjvG25GKn1BxTpJpZFw8jMPc5oA6H/hIrb/nlJ+lWbHVI76VkjjcbRkk1yOOa39PH2DRZb
k8PJ0/kKAM7Wbj7RfuQcqnyj8KoAEkAdTTjy3PWk6HI6+tAHZ2cS2dgiHA2Llj7965K7mNz
dSSn+Jv0qV0ultRK8jhGOACx+aqgFAEltCZriOJRyzAVr+IJQiw2kfCoMkfypnh23zPJcP8
AdjHB96z76c3N5LL2Y8fSgCvjmun8PW/lWZlI5kPH0rnIIjNMka9WIFdtFGIokjXoowKAH0
UUUwM/W7jyLBgD80nyj+tclWv4huPMuxED8sY5+prIpAa/h238y7aY9Ixx9TVvxJcbYY4FP
LnLfSsBJZI/uOy59DikZnlbLsWPTk5oAdbQmaUKOnet0QBU+UfdFQaZb+Wuf4mq7ISFNJjM
+RjnngdqrsGLBEHzNwKnnYbvapNOiZ5fMxk9FzQJGnp9qI4lXGNvJ+tX6bEnloFzn3p1NAI
zBRkmuZ8Q3zFRbIfnk+9jstbeo3UdtbNK54UZ+tcbve4me4l5dzn6UwFjTACiusaylGlJa2
7qjEfMx/WuUHqKk8+b/nq//fRpAah8O3H/AD1j/Wr2laObOcyzMrsBhQO1c8Lib/nq/wD30
a1/D6ySTSTSSMUjGOTxmgB3iW45jtwf9pv6Vg1Y1Cf7VeSSk8E8fSo4ozLKkajJY4FAG1pK
iy0qa7b7zfdz+n61guxYlj1Nb2uuILWCzQ8AZP0FYJFAFzSLf7RfxqfuqdzfhW5qmnXF/Ku
2VFjUcKc1zKsyHKMVPscU/wA+b/nq/wD30aANT/hHZ/8AntH+tbOnWS2VsI+C55Zh3Ncl9o
mz/rX/AO+jXVaPE0dghkJLP83Jz9KAL1FFFMAooooAKKKKACkYhVJPQUtU9Wn+z6bO+cHbg
fU0DSu7HD30xuLyaT+85NV8cU88Gm57GsD0EhCTxSig0D9aYhTyMU3HHFFKKBDdp9aXGKUZ
zQTQAgFJnHWk3daO1AgoNLSdeKBCjHWik4FFAz06iiitjhCiiigAooooAKKKKACiiigArEu
/DwurmSZ7lsuc429K26KAOe/4RaP/AJ+m/wC+aP8AhFk/5+m/75roaKAOe/4RaP8A5+m/75
ras7ZbS1jgTkIOvrU9FABWNdaI9zcPK1wAWOcbelbNFAGCPDpB5uOP92tsJsi2JxhcD2p9F
AGC3h52YsbkEnk/LTrfw/5U6SPMGVTkjb1rcooAzNS0pr+ZX84KqjAG3NU/+EcP/PwP++a3
6KAM7T9Jhs/mOJJP7xHT6VBeaM93cvMbgDceBt6VsUUAYH/COt/z8D/vmtuGNYYUjXoowKk
pKAClpKWgDL1DSWvrjzDPtAGAu3pVT/hHP+nj/wAdrfooAwB4c/6ef/HaP+EcP/Pz/wCO1v
0UAYI8Oc83PH+7V+90/wC02sduknlontnNX6KAMH/hHP8Ap5/8dqxZ6FDby+ZK3mkdARgVr
UUAZupaY186ETBFQYC7apf8I4f+fn/x2t+igChBp32fT3tkkwz5y+PWqH/COf8ATx/47W9R
QBk2Gii0uRM0u/b0G3HNa1FFABSUtFAGJNoLTTPI1zyxyfl/+vUf/CNj/n5/8drfooAwP+E
c/wCnn/x2oZNKS0nUeb5hxnGMYroZ5lgiaR+grGclmZ3OXY5+lJgOTCgADGO9NnfHGTmpMB
Y+epqhdyFehyx4ApDGbTcXCxr90dTW/YW4jQMR7D6VR0208tVTHzsMua2Au1Qo6CmkDFprv
tQk0OwRSTWTqd4doSIku5wtMkq3Nu+rXIt0kIiiOXbrk1L/AMI2McXH/jtaWmWgtLVVP3zy
x96uUDMH/hHB/wA/P/jtH/COD/n4/wDHa3qKAMD/AIRv/p5/8dqe5jXStHeJW3O5xu6Zz/8
AWrYrm/EVxvuVhHSMc/U0AY9avh+2828Mp+7GM/jWVjmur0S38iwUkfNJ8x/pSAjvtHN5ct
M0+M8AbelV/wDhHB/z8H/vmt2imBhf8I4P+fk/98//AF6P+EcH/Pyf++a3aKAMNPDqhgTcE
jPI21tgBQAOAOKWigAooooAKKKKACiiigArB8Vz7LOOEHl2yfoK3q5DxRN5mpLFniNP1NTL
Y0pK8jFPrTT15qSmMcmsjtG96XtS9KMc0xCc0ZFL25NJigBCcGkbrS4xzSdaCQoPNGKCKAE
zQTzRQRmgQd6KMHtRQB6dRRRWxxBSUtNPBB/CgB1FFFABRRRQAUUUUAFMeRE++6r9TiqWt6
h/ZunPMoBkJ2oD6msm28PpeWX2vUJ5pJ5F35DfdoA6UEEZByKRmVBlmAHua5TQ7qfS9GvZ7
gPsRgIlfIyf84qbT9FbVrYXupzys8vKoGwFFAHSqysMqQR6g0uR6iuT8OobXXL2KKVmtYVO
dx46/wD66x7uea81A3m9hHLPtUZ7DH+IoA9EorF8U3bW+mCGMnzbhgi46471dtlj0vSUEzY
WGPLsfXvQBLfy3EdufssXmTNwuTgD3NQ6bYNaKZLid5rh+WZm4HsBXKTSXV7qtndysyLczA
RpnogIrqdV0pdTEYe4liCZOEPWgDQyPWiuH0vSjqOpXMKXc4t4TgPu5J/zmt6K0g8O2s929
xLMSuAHPf0FAG1S1xenfa38SWr3Mjb5gZSmeFGDgYrtKAEorB8WXjxWkVpAxE1w4A2nnH/6
8Vn6joU1hpzXS6jMXjAJBJwaAOuork5tUuI/CMbSSMbiclFbPOM9fyqRfDsw08TPqNwkvl7
2BbgHGaAOoorlvD2qTQaLd3N3I0iQthNx5J9P5U6y0+712D7ZfXksaSE+XHGcACgDp6WuT0
IT2viOeyS4eW3jB3bj/nnNdXQAtFYXiC+lLrp1mxE0g3SMD9xRR4ReWXS3kmkeQmU4LHPGB
QBu0lZeqaVPfzq8d/Jbqq42p/PrXNXtvdxailjZ6jPczH72GIC/rQB3NFUXmXSNID3EhcxJ
gknJZv8A9dc7pc9/L4ig+0zSASqZTHuOAMHAxQB2FFQX0ElzaPDFMYXbjeByK5nU9OuNMtW
nl1qf0VecsfTrQB1tFchZy32n6Hc395PKXlUJCrsTjPeprDR9TurKKd9VmjMi7tuScD86AO
qpK5vVHuNF0UxG7kmuZ3wrknIHt/nvW3psUsOnwpO7PLtyzMcnJoAtUlVNUv006yed+SOFX
+8ewrn9BuL+TXmiu55GxEZGjJ4BOMDH40AdZSUtUdTuxbwhF/1knA9h60AU9RufOn8tT8kZ
/M1BG+056n0NQZCjihX79/epGWJJeNzEfSqttG07tOw+UHgUxz9omEK9O9blrbp5axooAQY
JHegNiS0YRpluC1XM1RnjZDlhlfWmJcPGNvVadxE9/IEi6jHf2rO0qD7VctdOP3a8IKju2N
3OttFnLn5vYVt28KwQrGgwFFAElLRRTAKKKKACsqbQ4Z5nleWTcxyelatFAGQPD9uDnzZD+
VaygKoUDAAwKWigAooooAKKKKACiiigAopKWgAooooAKKKKAEPArgdTl+0X80vUFjj6V22o
TfZ7GaT0U4+tcExyaiZ00FuxgpSM0uKQfSszpEIpMU49OlKFzzQIbxige9KFzyacy+lMQzF
GPSlwTmnLG78KjH6CgRFjmg1dh0u9m5W3f8Rircfhy/kPzKiD1ZqdiW0jGxxmiukj8KOf9b
cAf7q1bi8L2affeRz9cU+VkOpHuchjNFd1HpGmwD/Up9WOaKfKyfao0qKKKs5wpsn3D7c06
kPIIoAKWmp9wfSnUAFFFFABRRUc7+XBJIBnapOPwoAo69pp1SwMSMFkU7kz0J9KxtF1m4sr
lNL1JCpBCIx6j0B9RVjw1qRliuHvbwF9wwrvjA9qgn2a34lhNsN0NsAXkHQ4OaAJPE7m8v7
LS4z99tz4/wA/Wtm/nTTtLkkXAESYUe/QVgaVcRT+Kby4uZFRkysYY474/lUviC6GqXFvpd
k4kLPukZeQBQBRhLaf4WlnP+vvn2j1x/nP50mp2Yso9GtsfNuy31JGav3MS3niG00+MZgs0
DMP8/hUXi+UQ6jYOeiZb9RSAnl/4mnixI+sNmuT/vf/AK8flT9UkbV9UTS4SfIiO+4Yfyqh
p902m6LNet813euRGO59/wCdTWXh3U4UMseoeTJL8zgA5z70AS6gqt4r023QAJEmQB26/wC
Fa2uXn2HSp5QcNjav1Nc9pME6+LSlzOZ5IkOXP0/+vVrxIxv9Us9LQ8Ft8mP8+maAL3haz+
y6QjsMPMfMb+lVWJ17Wtg5sbM5Po7VY1+9a2t47CzH+kT/ACIB/CvTNUbXw/qtpHst9RWNS
ckAHrTAkgIm8bzEdIYsfoP8a6SuT8KpKdavnmk8yRRtZ/U5/wDrV0Oq3YstOnnJ5Vfl+vag
Dlb+8luPExnhtnuUtTtCr7d/zq7Ouq+IGSCW2Nnag5ct1NXPCVoYNMNw4/eXDbifbtWvdTr
bWss7/djUtQByGrky6xDaWlu08dkoxGp7jGc1Nc6xealcLpc0f2DzcKxYEkj0q74TgZ0uNQ
l/1lw5wfbv+v8AKqygaj41LDlLYfy/+uaQDNdt0gisdEtM/OwZj3Puf1ro5Xj03TGYcRwR8
D6Diuf0yRL7xbdXErAeSCIwT6cf41P4pu/tCw6ZasHlmcbgvOB70AO8IW7G3nvpeZLhzg+3
/wCutfUr6PT7KS4k/hHyj1PYVJaW6WlpFAnCxqBXMagt14j1B0s2Vba1PDN0ZqYFm1t5LfR
r3Urrm6uI2bJ/hBHAq74UTZoUP+0Wb9axNag1q201zd3sckJIUqo6/pVv+1hpmg2VvAN13L
GNq/3c96QF3XNXeFhYWA33kvHH8H/16n0XSU02As533MnMkh/lUGh6dFYobi4mSS8l5dywO
PYUviHUWhgS0tDuurn5Ux2HrTArSH+3tZEQ5srQ5b0dqbaHzvGtyw6RRbR7dBUVno+vWMJj
trqBFJyR15/Kq/hy48i+1K8vZBmMYdvU5/8ArUgOpvr2GwtmnnbCr0Hcn0FYOnWc2t3g1LU
FxAp/cwnp9ajtEfxFffa7w7LKI/u4ifvV0++OOIkFQiDPHYCmByni+6Mt7bWUaNIsfzuidT
7fl/OtLT9ckubiK2GmzRKeNzcBQPwqn4bxe6re6nKRy21Mn/PbFdDd3KW1nLcEgrGpNAHPX
n/E18WxW45htRlvqOf54FdQSAMngCuc8Iw5huL6YjzLhzyT2/8A11N4ivpCqabZHdc3PBwf
urQBFDnXtaMx5sbQ4Qdnb1puiHzvE2py9l+X9f8A61Q2lh4hsLXyoJLZY1yccf4U7wVukN9
PIcu7jJ9+T/WkB00sixRs7nCqMmudmla4maWTqeg9BV3Vbre/kJyq/e+tZ2TihjI5DhsdqY
8uxcDknpTpn2qS2eKXToXuJfPIwkZz04pAX7KzEUAmJ/eydvStSAiNACcnvVETGSYsePSpm
b5tuc470JgX8iRT6Vl37pboWH8Pb1NSef5WSpOapxq2pahgj91Ect7mmIt6PalENxKP3knP
0rUpAAoAHQUtMAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAxvE8
3l2CxjrI36CuTA4rttR0tNQdDJIyhB0FQx6BYoPmVn/3mqJJtnTTqRjGxxxpywyP9xGY+wr
tltNNtufLgX3bH9aa+qadBwJU+iClyle2vsjlE0q/lA22z/iMVci8O3zKA5RPqa1ZPElmhw
iu5+mKpyeKWJIjtwPQs1FkLnqPZD4fDGAPNuPwUVbi8O2SffLv9TWPL4hvn4VkT6LVSTVL2
T79w/wCBxReIctR7s6wadp0AyYYhju3/ANela/063GPOhXHZcf0riJJpHb5nZj7nNRk5NHM
Hsm92dlL4isU+6Xf6LVKXxUo/1VufqxrmycU3PHNHMwVKJszeJrx/uKiD6ZqnLrF/L1uHH0
4qhmj8KV2VyRXQle4mckvK7fU0VEOKKB2R6ZRRRWpxBSHpS0h6GgAXhR9KWkpaACikpaACk
IyMGlooAyZPDemSSFzAQSckKxArQtbWC0i8u3iWNPQCpqKAMu78P6ddzGaSEh2OSVbGas2W
m2lgpFtCEJ6t1J/GrdFAFW3sLe2uZbiJCJZvvsSTmo7/AEmz1F1e6jLlBgYYir1FAFH+ybP
zYJDGSbcARgscLj2q9RRQBTi022hvpLxEPnyDDEmhNNtk1Br4KTOwwWJzVyigCoNOthqBvS
pacjAJOQPoKtUtFAFOx0y2sJJZIFYNKcsSc/5606/sIdQgENxuKA5wpxVqigBkUawxJHGMI
gCge1RXtpHfWzQTbtjddpxViigCG2t47W3SCEYRBgCq9lpNtY3MtxDv8yX7xY575q9RQBjX
nhqxurhp8yROxy2xsAmrOn6NZ6cS0EZMh6u5ya0KKAIriETwPEzMocYJU4NR2FjBp9sILdS
FBySepPvVmigCpqOnw6lbeROWCbg3ynFZ9x4XsbhwzvNlVCjDDgAY9K26KAMD/hErD/npP/
32P8Ku2ui2tteC6Uu8irsXcchR7VpUUAJWKfDNoYZY/Nm2ysGbBHOM+3vW3RQBzw8IWI6TX
A/4EP8ACrltoNtbWlxbxyS4nGGYkZA9q1aKAOdHhCyHSe4H/Ah/hVwaBbrpjWIllEbvuZsj
J9q1qKAOdHhCzAwLi4H/AAIf4Vd0zQrbTZ2nR5JJCNoMhzge1atFADXXfGyZxuBGRWXa2cG
hWciQuzmRsjd1zitViFUsTgDk1zl5dm5uC4+6OFHtQBGOMsTkk5NBBxkdKYrbiBRcy+XGfe
pGV5szSCNe5rW80W9qlqmAMcmqVhCI0aeT7x6A07ln3flQDLSY/KpVOTyQB6moISA+GyBjr
UkjKIy+cev0pAV7mZhiNeZHOBj+dbOnWgtLZV/iPLH3rO0e2M87Xcg46IDW3VIBaKKKYgoo
ooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigApCcAk9BS1U1SbyNPmcdduB9TQ
NK7sc3c69eNM4jkCLk7cDtVKS/upfv3Eh/wCBVAyk/hTM881jdneoRXQcXYnkk+5NGaCOKT
HtSKEx600juDTjzTVGQeaYgU5FKTimsMdBSMTt4FIAPWlx6UmD3NKMUxB2oPSgZNJ3oEJjF
Hel7UmeaADBopzdM0UCPSaKKK2OESg9KWkoAWiiigAooooAKKKKACiio5p4rdN80ixr0yxx
QBJRWe+uaYnW8j/A5qs/ifS1HEzN9ENAGzRXPv4v09fupM3/AAED+tV38ZwD7lrIfqwFFwO
oorkJPGcnRLRB9XzVd/GN6fuQwr+BP9aLgdvRVLR7tr7TIbiTG9gd2Omc1doAKKKKACiiig
AooooAKKKKACiiigAoopKAFoqvcX1rbAmadEx2J5rEu/EwOVso8/7b/wCFJtLcuMJSdkjoq
Nw9RXFte3k/+tuHOewOBRufqXYke9Z+1R0LCPqztKWuJ+13ELZimdefWrtv4gvI+JVSUep4
NNVF1JlhpLbU6miseDxDbPxKjxn8xWnDPFcIHicOvtVqSexjKEo7olooopkBRRUF3cLawNI
3boPU0AUdYuwq/Z0PJ+9/hWLupJZWkcuxJJOTTCwA680hiu+3BBqOINdz7mOEXk1DIxdgin
Jbr9KvpF5SCBQcnlj/AEpASBzIwxwnarEce5gFHPpTliCxkFcn1Hapo4thXvu96ACSNQmUH
tiqZRrq4W2Tvy5HYVNeyiENzk9sdzV3SLMwQmWTmWTkmiwF+KNYo1RBgAU+iiqEFFFFABRR
RQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABWJ4lm228UI/ibJ/CtuuU8QT+Z
qJUHiMAVMtjWirzMvqcEUx0HpUnHWjqOKyO8gwRmkBOelStTMYPFBIzJBxim5PapscZqMrg
ZpiYmO5oH0pRyvSm9DmgBDQOee9KxBYnGBTQMtxQIeRg8fWgClPLcdqaAc0ALgUhAzSkUAc
GgQYyKKMEDpRQB6RRRRWxwBRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAVzfjZsafAvrJ/SukrlvHJ/cWq/7
TH9BQBxxNJkmgikwTUjHCikpR1oAMUVN9ln8rzfJk8sDO7acfnUXSi4WO78HSbtIKE/ckI/
rW9XKeCJfkuovQqw/WurpoGFFFFMQUUUUAFFFJQAtFFFABRRSUABIAyeBXLavr0jyPDatsj
U4Lg8tT/EOsEs1nbtwOJGH8q5iR9zY/Os5y6I6qNNW5pEhO45b5ie5qeE8Zxiq8XJ+lWBWE
md1OPUmQ88U7PbOTTEPHFSIMn2oKloJg55NKygr3z9am2bm4FSCEDvzTsZ3KRQhSTx6VNbX
E1pIJImK+oz1pxRQfmPNNkUMuByM0WsO99GdBZa7BPtSf92579q1VZXGVYEeoNcG0bJwanh
uZ7XDJIynsM1car6nPPCxesWdt0rm9UvftVwVQ/u4zge59aRvEDyWxjZAHPBYelUDIpHymt
VJPY5J05Q+JDi2B1qC4kEYz1NI8o+uaZZwNd3gX+HOKCUXdMhMcZvJUyf4Qe5rQsk+csx+Y
96qSTLlYoz+6Q4B9T3NXbZuQVPAoE2accflw5ABYjrVSVlCk8BjwMGrTzhV4Hase8ld5BFH
99zgewqiUPsYTf3u9hmKL9TXQgYGBVextltLZY1645+tWaBhRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUU
UUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAIxCqSegGa4a5lM11LJn7zE11urzeRp0zZ5I2
j8a44c1nNnVh1uwFJginqjt0Un6CneRKeqNj34qDpuRFQ31pu01MybF+eSNR7uKY0kC8NdQ
j6En+VOxDnFdSIk46UEEij7TZL964Lf7qGmHULJRwJmP0A/rT5WT7WHcGBqMjngUNqVtghb
Zyfd/wD61Rtqa5ylrGPqSaOVkOtEkK5OelO6fdHPrVY6rNn5Y4V/4Bn+dNbU7s9Jduf7qgU
+Un267FxY3PRWJ9hT/s0yqWMTYA64rLe+um+9cSf99GtPRywsr65kYt8gjXJ7k0coKtd2sR
8UqiowSadux0qTa5JxmimbsmigZ6TRRRWx54UUUUAFFFFABRSUtABRRRQAVyXjhubRfZj/A
Crra43xu3+l2y+iE/rQBzHU11bRWOg6VbzS2i3FxOM/P24zXKd66jxP8+i6bJ/s4/8AHRUl
MW5gstY0KW9t7ZYJ4M5CjrXOWlu11dRQIOXYLXReFR5mmalDnqn9DVbwnbgXU97L/q7ZCc+
//wCqgR0N+Yn0a+tIhxbx7P0zXAGur0Cdry11dn5MgLY+oNcoetNjOh8GS7dUkj7PGf0Ndv
XnnhmTytctz2YlfzFeh0ITCiiimIKKKKACiiigAoopKACsLXtejs42gt23TngkdF/+vUeva
6IQ1taNl+juP4fYe9cZPIWc5JPvUt9EaKGl2SeY0jMSck8k0zq/1pwXEa45Y0sa5kGBwKh6
G8PesWIkwBU4600ccUo4Ge9YHpRXKiVBxUqcdelRJyOTTySOTzxTsZN3ZoQqpGT0xUvkk/d
HA71ShfIBBznpV+KRvLxgA+tWjNsqSQYbB61GV2HA5q9KVyDuAH86gZQ2eM/SiwXKjDnJHN
MkB4LflVpo8nAOKZ5QDYPzGlYpSKbKPSoXJBypxVyUDPQk9OD0qvIu04xS2LaU1ZkQ3Snav
U+lb1vD/Z2nbj/rZu56gVjQObedJMdDnHrWncXpvmDE8AYAxwK1hK551al7P0K7YPA49Kt2
zEYySBVdVDHBqwmeBjkelaHOW5pwUZuQOpqXRrYyyNeSjrwgPYVWNu1xcpbD2aT29q6GNFj
jCKMAChDH0UUlMQUtFFABRRSUALRSZA6mmNPCgy0qL9WFAElFU5NVsIs77uEY/wBsVWfxFp
adbpT9ATQBq0VgyeLdMT7pkf6LVZ/GlqPuW0p+pAoA6eiuPk8atj93aAfV6qyeMr5uEjhT8
CaAO6pK89k8Vao/SZU+iiqsmu6nJ1vJefQ4ouB6ZkUx5ok+/Ii/VsV5c9/dv9+5lPrlzUDS
s33mJ+ppXA9QfVLCP793CP8AgYqvJ4h0uPrdqf8AdBNealuaN1FwPQH8W6Wh4aRvolV5PGd
mP9Xbyt9cCuHHNFFwOvfxscny7Mfi/wD9aq0njO8P3IYV/M1zNFFwNm68TahdJsdo9uc42C
qbareH/ltt/wB1QKpUUh3ZYe9un+9cSH/gRqFndurMfqabQKBC0nfNB60A0AFJQelFABRRz
RQAh4ozRScUCDrXQRIYNBt4zw0zmQ/QcCsFF3SKo6k4ArptSwksduvSGNU/HHNJm1FXkUAo
pCo4xUgXOaXb6moOuwxY8jNFSEkUUBY9DooorY88KKKKACkpaKACiiigBKKWigBK4nxq2dU
jX0iH8zXbVwnjFs6yR/djUUAYNdTquZvB9lJ12EA/qK5Umt3Sdct4tPbT9RhaWA9CvUVKGW
/BZJe9XsUH9aj0jV7Cy06e0u43fe53BR1H1obXNPsLSWHSbd1eUYLuelc3nJoA7zQL7TbiW
aKxtDCQmWz/ABCuZ1nUILx0SG0W38skHbjmq+l6nNpc7SwqrMy7SG6VVkcySM56sSeKLjLG
my+TqFvJ/dkU/rXp1eUoSrgjsc16lbSebbRSD+JAf0poTJaKKKYgooooAKKKKACsnxFftZW
WyI4lm+VT6Dua1qz9U0uPUxGJJHQxkkFaBrc4KUMv3xj69TVeOMyyjjj2rvovDunQjdJGZW
A5LnNcvdNHLeTyQIEizhcDHApKN2VKVzOYYkJFPgByTSuMR8nnvRBwprKodmHWqJs5OacD7
8UwEA09RlcCsTtHg+lP39AajXPbpQcZ5/OrRi2TI+0g56VdilJ696z4xk8HjrVhDjilcdkX
PvNhamZWCYzzUMPOACOKn3Kq7Swz61SJaGhfXk+lNlUbc5xRuyePzphO4/Mc/WmiLEDAchR
k1VlVs84BHarpx26etV2jBJIGT3pM0TsU2U7umT7U5CYzuX8RUhAHT86ZgDpyajValStJWZ
cglD/Mv41ahYRsXP0X3NZcT+U27HHenTX20735WMfL71vGSZ506TizorS7sNPUm4uY1mbls
nmnSeJtKT/l43f7qk159cTtPM0jnLMcmocmruYHeyeMdOU/Kkzf8BxVaTxrCP8AV2jn/eYC
uLpM0XA6yTxtMf8AV2iD6sTVaTxjqDfdWFPoua52kouBtP4n1V/+Xnb9FFQPrmpOPmvJefQ
4rMzS0hll765k+/cSt9XNQmRj1Yn8abRSAXcaTJo7UUALmkzS0hoAM0ZoopiEJoFBpKAFzQ
KKKAClFJ0oNAx3bpSUmaORSAdSGj60CgBKXFHQ0UwCilpM0AKRSd6KWgBDzSUuKMcUCsJmi
ikoADSGlzSUAaGhQefq0AP3UO5voOa0LiTzrl5P7zE1F4fTyre8uT/DHsU+7UE8ipkdNBaX
HdDxQTnrSFjmjrUHQPwCP8aKQcUUAeh0UUVuecFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABXn/its65N7B
R+legVwmvafe3WtXDw2srqSACF46CkwRz7UlayeHdUf8A5dWH+8QKsJ4T1Nuqxr9XpDMGgV
0qeDLwn57iFfpk1Zj8FH/lpeD/AICn/wBegDk6WuzTwZaD79zK30AFTr4V0uMfOZG/3nxRY
LnDDrXpGhS+do1q3+wB+XFUxo+hQfeWL/gcn/160LGexCi2spIiEGdiHOKaAuUUUUxBRRWD
4o1W40yGD7Myq0hOSRngUAb1JXnMniTVHH/H0V/3QBVV9Xv5fv3cxz/tmlcD08so6sB+NRS
XtrF/rLiJfq4ry57mZ/vzO31Y1FuJPJNFwPRtR1qxSzmWO5jeUoQqq2cmuWj+WIL681j2yl
pl+tbROPpitIdwZQuCOcn2pIyNoFNusZznOaAeU+lc1Tc7qLsTZ+apYjxnPWoD1/KpkwAPW
sjrTuTJznnimsBxgGiNsdBmhuDnvVJ6EyjqPTCDn8qlU8io4wcDvUnb+lR1KS0LkTjHHXqK
kJHQDk+9VI2HG4flUm9s/Kcj3FWiGS8rzTW5XLH9KXtzzULnHOTigLXEeTJxim7mI9B3pha
jcai5VgaPg4qLByOAamGce/pQBn1/CncViJl4IqBo9yshHI6VaC5JxmomUh8jqOv0oRMlcw
pF2uR71HWhqMG1hIBw1Z5FdCd1c82ceV2CjFKBmlpk2G0UtJQIKWkxS0AKKUUgFKKQwooop
DCiikpgBNFHQ0UAFNpTSUyRaKSlAoADRj1pc0hpDsHejNFJzmgB1HtSDIozjrQAvWlxSCig
BT0ptOoxQDEpQeKSlNMAzSE0vag0ANooooEJQBz70pHFKilnCgck4FAG9Avk6FCn8U8hc/Q
cCq7DpVzUgInhtx0gjVD9e9VByKze53U1aI4AYpeAKaOKXJ796RYdR6UUoHFFAHolFFFbnn
BRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAlYd14qsbaeSIpKzISpwBjNbh4Bryy9ffeTsDnLk/rQB1UvjSI
f6u0c/7zYqrJ40uD/q7WNfqSa5aikI6CTxfqLfdESfRaqv4k1STrdEfRQKyaPwoGXn1fUJM
7ruU/wDAjUD3M8n35Xb6sTUGaUUhj9x7nNa/hefydahycB8p+dY9S2spguopRxscN+tAHqt
FNRg6Kw6MM06qEFcV44l3XsEWfux5/M//AFq7WvPvFsvma3KM5CKF/SkwMPFJ0paKkYhNGa
T60tMRb05Q05z2Ga0Zz8ox1NY0UrxHchwelalsxkgVnOW/+vWkXpYZVnBPYUi5ytTyIDnI/
GoA37wc8VjJM6oSW5IThzUw5qvlS2RyaWORixGeKylE6KdRFmMndxUr46VCTgAino24884q
ToauSK3GKcr4P1pjEAH1pMkt6UtiSz5m1s8Yp6sD06VV3846inq4zjnNO4NXLe/jrxTHIPf
imKSfU07HOCPzouJETcEYPFKDyQTSuOhxTejEjvUlD8D0oGeF6UiH15NOJXqRSExVz6ikkH
J96TdheOKljIbrzVJktaFC6UTWrD07e9YbDDYIrpZQoJGMCsK7jKXDjHGeK3izhrR6lc8Ug
oIo7VRzi44pMU4UlA7BjFFFAoAKXFJS54pAFFFJTAKWkNFABQKBRQAHmkxTqKAEoGO9B6UC
gQCgk0GjtSKSE5x1o6UnNAORTBiilpKdkGkAlA9c0v1pKYh1J1oFFAARRRmigLBQKKDQAhF
GOaWgUxCVe0WD7RqkCn7obcfoOap9q19DXyoby6P8Ee1fqaBpajrqXz7iWT+8xNRj3qNWJP
FSE/LWZ3LYbu29aTcc00gn2pRxQK5IGxRUeeKKAuel0UlFbHALRRRQAUUUUAFFFFABRRSUA
MmbZBI3opNeUyNucn1Neoam/l6bctnGI2/lXlxGaGA2kpTQakA7UnU0UtAAKWkpaBi80uaS
igD0rQLj7Ro1s+ckLtP4cVo1zPgm432M0BPKPkfQ101NCYleYaxMZ9VuX9ZDXpkz+XBI5/h
UmvKJnMkrsepJNDAZSjpSDrzS1I0IaUelJQOtAx3atC0bFuuDWdV+yIaJl6YNOO4E0h5NUc
5lP06ValGWb2qmv+tHGKHuXeyHLnf1p0Zw1M/5aHFOU8fjUNGkZWSLbkbRTozz9ahySgNSx
HIzWLR3wdyww9DTP4vapMZTJzxUTfSkaNDiQMetOjNRMcgetOjPrmhiRbhIzipxyORVVOTw
MVOvTBpRJY2TIwQcYqHIyasN8xPWqrnBPpTYIlBwRzzUw5XBGcVVjcEgVZY8ADipB6kDtU0
B55NQOfmqSDBbmqQPYdNhgfUVn30YZgcYJGK0H4lI9apXjqrR578Vpsznkk1qZstq6ruxUG
3ArcBDRYIzkYqhc2jrlwMj2qlK+5z1KPLsUqSpWiKjnrTMVRiNopSPaigA7UlFFAC0lFFAB
S0UUxCdKKWkoAWikpRQAGk/ClNFACdqO1Bo7UFCYwaXFFHWgliUooxRQAo4opBS0BcSig0t
ABRRQaB3ClZ+MKoApKQihEsSlFJS0xC1toPI0CJR964kLH6DgViqMkAd629VIikhth0giVf
x6mkzSnqyjzninhj0zTAacOT/AEqDpuOzQASRTB+OamjGOvNA1qL5WV60VIOn+FFBVkehZp
jTRIMtIq/U156dQuX+9Kx+rGmCXc/zZH41fMc6o+Z376lZR/euYh/wIVXk13TkODcgn2BNc
M6mNiDz6UEbBvYc9hS5ylQXVnZv4jsVIH7wk/7NV5vFUCcLbyMfcgVypYtCrHkg0kuWKkDr
RzMv2EDpW8VMT8lsAPUtVd/FF2wOxIx+FYTHAABPTmgAjkmlzMapwXQ1W1/UHH+uC9+FFKm
oX8iZe4c/Q4rKXLMMdzV0nyoic9BSuy4witbDluZpYb15JXYCEjDH1IFc9361sBiNNvW9Qq
/mf/rVj1a2OOt8Qp6U00tBoMxopRRzmlpghKUUhFKKQCkUUUUxnQ+C5/L1R4s8SIfzFd1Xm
Wiz/ZtWtpM4AcA/Q8V6ZTQmUdbl8nR7px18sj8+K8yYDNegeL5vL0VlH/LRwv8AX+lefnrS
YISjrijrSg4pFCdKMUp5pDQAlW7Agsyt3qsBU9sNtwAT1prcRPJgMwHP1qoSQ4zVqcESn+l
VGPzGgpijG7jNPQfu2JHHamLknPY09SFDAtyR0FJbh0JFb5QKsRH06VTX/JqeBuo96ykjtp
T1RoRjcCM1E/BwRS27c9akmQk56CszrvcqNzzT0OOKjc46daE54pvYzT1LsZzjJ71aTG05N
VIiNoAqxC4eOTuyZ4pRTCckhwPrVWfLHP5CrKyxLCXLA8etZc+pL/CnNXytmcqkY7ssxYPB
q1nCg4rNspGkXJ61pIuVyfT1qWrMqEuZXIJSOxpYnGc1HNjJpI+nXmkWWJGG8HPNUL8ZAHb
NWnGCpqvdfw1SeplOPuixPtQ/hVpZFMJZlz2xVJeAfQVNE4MbH36Uw6kEsPnE7Rg+1UZI3j
OGBFbERQAljjPTFSqscyk4DY9aabRjOmpO6OexRiteWCLBCxgH1rNliZWOBxVKSZhOm4kJH
vSU7bSdKozCiilIzQMSkpwptMGKKKKKBBRSUtAhD0ooooGFFAo6UABoHWk60ooELSUUUCDp
RmkpaAF70tJRn0oGFGOaQ9aWgAopaSgBppaXFGKZNi7o0Hn6nAhHyhtx+g5qe+l8+7kkP8T
E0/QkKR3d13SPav1bioCuOvWpZvSXUYMCnjgZFJgYoxxxSNRw65xUyYKE96i2kD3pR8vWkU
tCwvIoqNSQOOfpRQVcjeMuflwAP1ojt3LAkgDvzTRI45zgehp5JZM54IzQVo9SQlBkbt56i
oHZpOW5pEO2QdqQnJAXqTQJu5I20W4C9c0wPmEeoNPkIAVB260wcI2KRXUXIbr17UoUk89K
iOWPFS43KAvJ6GgW5PbJl89AKdePyEH40+PbDDz2HWqTM0jbvU0FPRWJ5xs0eUj+KVR+hrI
yPSte8JXRowf4pj+grJrRbHBU+Nin6UmOaKCaCAxxSHilpO9ABQetLSGgApeppKUDFAIVSQ
wI6jmvUrCcXNjBMDnegNeWjmu/8JT+doyKTzExWmtxvYo+OJcW9tF/eYt+QrjDXTeNpC+oQ
xdkjz+ZrmTSYkJ2petGKUUhiu7MFDNwowB6U3FKBQeO1AWHKKkQ4lUnoDUQNP6GgZYuhhxg
npVM9TVy49uARmqbcGm9wewiHFTRNjJCj6moBUybjjsPU01uK+g0nsakifaCKjdSO+aAcN7
VLRcZWL9q+TmrrglQT36Vm2xw461qod0OBWLWp6NOV43MyckMM0iGpLlOTkc1BygPpTWxDu
pFgzBdrMcAHFQG8eOZpInwWGDVWWUucYwKYhwcnmtIxsclWq5OyHPIx6nimDlsU+WTzGztC
+wqa2hyctxim3ZXM4xcpWRdsU2oM1pDHl8CqUPyjAq7klOoFYXuz0orlVijccdaRDjpS3By
eaanI6Uhp6k0hyRUF19wGpW6ioLk5UY9Ka3B/CR7vlB/OnbwIVqLflcdsUgOSF9KtGMndpI
nRiTknrVyOURRkYyTVWJecnoKWR9mfWp6ltJIkYgfMT9MUCMY+bim28Rf5m5J6VcxGnzSHJ
7KO1N+RKV3dmdc23A2c+uKqPaSAZxXQMVEOfLC59qqO4OcD8qOZozdJSdzEZSpwabWhdw7u
VGDVBlIyMYrRO5zzg4OwgpKWkximQFLRRTEJS0lLQAlFPP3etMoAKKU0cdaAExRnnmg9aKY
C9aKMUhz2pA0GTSCgA+1LjmgmwuKKKDQMQnmloHSjtQAZpe1IKKBBRS4oA3EAdTQBuQD7Po
UQ6NcSlj9BxUG3nPWrupAR+RbL/yxiVT9epqmBUs64K0RpXqB0pm3HIqYAEcGjYDmkVYiB/
Ol60pTnFBXjjrQAmcCigg4ooAVtsnBP41Hk9D0HT3qVZBg5Qbaa0qdQmKRroR4wOfvHt6Uq
qIgWJy/YelIWLHgAZpMYHWmSB5HNLkCE+uaaTxTmQ7VVRk96QwUjAA5Jq5bp5aliBn+VRW8
Pknc2CadNJvXCcZ6mgtKyuyO5m8z5R0qNPlGPxpDgY708DJFBPUfqbf6BaLnGS7fqB/Ssqt
PVyVis09Is/mTWaa0RwT1kwo/GiigSEHWl+lFAoAOlJS0hoAMUopKXPrQCFHFdX4In/eXMB
PUBhXJg1r+F7n7PrMXOBIChoQ2tBfFM3m63N6Jhf0rGq3qkvnalcyZzukP86qGhh0ClNIKX
0pCFB5pM+tKaSgYuKUZJpTyc0d+KQ7Fg8wjvjiqjmrMeDGRjpzVZ6YmNXrU8fHbJFVxwc0u
8iqRBaaPefr6VG0ZDCoxK7YweRTQ7bwc802wLqZDqexrXtjlSBWWRmEMTyKvWznjtxWNRWk
ejhneFhLmI7jUBhBBHFXZF+bFReX1rJs6FrozLktCDUf2VvX9K1CD3HSmFc1amzJ4WDZSW3
CkEnPpVlF6YHFP2Y6U9Rn3qXK5cKSiTQocDvVlgwXjFQRHH41LJkjP6UIbKM5yT0psX3eaJ
T1NJGcpR0JWjJJ+ApHeq87cYqWc/Ip64qtO2BTSJk7JkROOe1SWybzn0qv2CjqauIBEgHWr
exzwd5EsjiMYB5FRwqZXLN0qN/3j+1S7to2ikaXuywZBGMKefWnwI0nzseKhhiyxaT8qtGc
dAowO1T6ml21oRSzSM2xVYj6UJBKep2j0p7TuR97A9qieVQDzzSb7FJO2pII1AwcHnmkkjh
cFSoxVdpiRwD+ApB5h6DFCTJfL1Kc8HlsQOnaq5GK1fKd8Bqd9iiJ+bFap9zklSbehj96Wt
f7PEOAoqC4tE2lo+DVXE6TSuZ9FDAgkHtSDmgzFzRQPSjFAWDFJ0pT7UmKYMCOaOlLg0EUE
2aAHNHFN704dKB3F/GlXrTaAaBDyOKZSkmkoEJRRS9qBBS0lFAC96uaRD5+qQIR8u7J+g5q
lWxoC7BdXJH+rj2r9TxQOOrJbubzrqST+8xIqHORR36UoHPSoO2wLknrSgnJ5pRG2MgHFOX
IB3DFAxgOWzTmHU0i4yO9L0bPNAAcMvSijPOe1FAys4YdSSPpUWcjkZq556qSG/HNG6Fh8p
GaQ+W/UpqSTjHSpdhPRTUwZEOSP0pDOHOApNAWS3Y2O3yQX7VIzpH6fQVFLcNwidKj2H7zc
Cgd7bEpkaYjIwtNZsnA6UMwIAXgU0HB+lACHrzT+dvFNb5scU9BjAFAg1ri4hT+7Cg/Ss01
oa2c6lIP7oVfyArPrQ4HuFFFA60AhcUlLRSGJikNOxRQAgoPPFFFMQnTmpYJGhlSVDhkIIp
lHakUDsWYk8knNNpxFIBQKwYIpRS9aTFILC4zSEYpwb5cYpN3NAxRxS4pCQaXIzmgpIltyM
49RVaQ89KmQ7WBqKXhjn1qlsRLQioopRTIEAqWKM5BbgUK2BwaduzQCRbhwVK56irFq3GD1
qnbth8A1bjIVsjGPSoq6q53YXdovgbhSMpC9BUkSgpk4B701mQFtzgY5IJrKx0uSW5A4JNR
EEnGKSS+hRiqjJ9TUUf2yd9kIwp5ziko9yHiIrYlKmheDjrT5La7iB3MCQOBVZLpkyHXDZz
kUJXG68S6jKOvFLIx29eKjhmjlT1OMmll+5xVWFzplKfoaSH7gGKbOee1OiHy8UdATvIdM3
7vH5VUnb5asXBytVbg8VUUZVXuNgyZMnnFWHfOB3qCFdse6kyS2Kp7mEXyr1J923gcmpoxt
OT1qKIDblhSySjopqHrojojaK5pErXO1toOSfSnq0h4xiqsZwcj86GlYGnyon2j3LyxZOXc
/SneVGp65JrME75zk04TMSd2aOUXtUzU8tVwVwQaUrjP61nrc/Lnr6U/7V7k4osXzoskHJz
mk5weRUa3O4HceopVIZcBsZphcdglc7hSiNjnJHSo+f7wNOV3FArlW5smOXTr3FUSCCQeDW
2JCScjFQ3Nusy5A565xTTMZU1ujKo6GnMpRiD1FJTMxKWjFBFABSGj8KKYmxtKBS0dKCANF
HWloGJRRRQIKKKKADvRRS0AIK37RfI0JeMNcSFvwFYSjccDqa6LUF8pbe2H/ACxiAP1PJpM
0pq8iqDShivI600AcU/6VJ1DvPkHTpTvtLY5AIqMcH5qVlAU+lBWpLG0Up+YbT60skTAZX5
lqCJWY5A4qzGsqNwpwfWgCrjsRiirk1vvG5Fwe+aKYmmZckZaENjkVGinrirJBWIrnoKrbi
R1qQaSJULKTluPSkkkIHygCmLx1pzc0DuMLk+1NySetOYDbxSY496ZIgzng0/r9abjceOKU
cGgaJCPlp0PzSInqRUYboDU9gv8Ap0IHOXH86AbKurHdqlwT/fI/KqZFWLxg95Mw7uT+tQG
tDhEooopCHUCkFO6CkWIaSgiloEJ+FJxS96MUAJmg0YooGLjjNLjHegA4zS4oAVTjHHNKQT
yaaKU5/CkVbQTFN4pSKQ9KYWADmn45pFFL/FQWlZC5wPpUczZOaexAWo2OVFUjGb1Gd6O9L
0oHUGkSKBT+e1Np3H40i0TQ/eGeKsNIkfJPNUWmww2imZZ26802rqxUKvLqjTGpmMDaO/Ui
q0lwzuZM7mb9KjCtgb+fTNauk2qyRyndzjAXFQ2ooblKbuyHS4raVz5x3SMehrfV7a1i8tF
KepIzisGNDbXLSSpgKc8DGafLqt1O5WONSD0G2s2nLYL8u5enuFckq2RWVcjsKd5l1gl4lw
Oo4GKglkWUEx9hzQotMrnTRVDvG+VOK0Uud8+zPyFMis9gWIwKdCxWZCeg4rboZJuLJZj8/
XPNTw/cFVJD+9x71ajPH86zlsdlJ3kMnY7SD+BqrKdxUVZuGO0elVWPz8VUTKtvYGbAC06J
M8k8VH95smpOSAFHFNmSavdjpJTyq9KaoOOB9as21iXIz37VqQaZyAwAz2qHNIv3pO7MdYZ
WH9KeLSTsK6iKwhTlsGpf9GX5QgI9RWbqMVjl109sdDQ1k2OOa6B41b7o4qB4f9ke2an2jK
UEYP2Ry2BxUbwSqTkE1v8Ak4bkYzUbwZBzgU1VYciOf+cHoRSiUrWtJbL171Va3QNkjpzWi
qJk8slsV0uCCSeanE4x0pkkCnkECoTEw+6eKu6Y1JrcvCUEjOKl3AAf0rKDMpyRUon79KC1
NMvmKKUFXAyehqu+nKR8jGkEvQg81YSfnA6UByxZQksp0525HtVd1ZeGGK3I5gRTZ4Y5kOR
ye9HMJ0tNDDzSipbm2eA+q+tQg1Rg9NGLSEUuaKYhBS0dKKBBSGl70UDEpaKSgQtB9qO1LS
AuaRB9p1OCPsWBP0HNad3IZrqSTsWNQeHk2NdXP/PKIgH3PFBPvSZvRXUdjNGOMUi5JqQIT
1IyaRuIIi4GKeSkYC/eNPYBE2A5PfFRMAWzQPYQSueM4+lSK7qcbjTTCQA2aT5s9KAJTNIi
/e/OioZCeMUUxMhcgI3POKqLViZxHxsHXvURlVuqD8DSCVriDg9aeTxTSoxuQ5HcelIenXi
gQclvaggk7qcSOBRkZNAxinmn4HrTWHccUoxxmgAwB1q3pmTfxH0OfyqscEc1Z0w4uWb+7G
5/Q0IUtEzKlbdIx9STTKc3Wm1ZxsAOaCBSCloAKWkoxQAtLijHHWikMbS9qXGDSYyOtACYo
xSn0zRQMTtSjkUhpMH1oESgYPNKe1MGc0p7c0i0xGGDSY5p3YEGjtTGA64xTgMZNCgjrikc
nkVSQ5OyGMc1GafjrTD1oObqGOKUdKMHkUn1pFDyR0ppPPWjtTKAb0DJ71YtkzggZNQdqs2
TjJVj7iqWrIJ9uAFxz1qS1lufM8u2cqCevSgoSj4POKrRXrW/AQZBzmocbM15joLfTGW6j/
tF9ynkZPBpdYurC0lha2VN6dQPSueu9UubzAkc4XoBUUFtcXRxFGz46+1Ty2d2Te4+8vXuZ
Sw+VT2qK3crKPQ8Gr40cxc3EgHGdqck+1TJaRoOBt9z1pykkhxi2yjIhxnGPaoDlTkVqTxq
DtGfrWfMABx2pRdy5obu3Op9atDIXAxVROQo981aHzYI60pG9F6DJWytVXODVqT/AFdVcZN
VEyrbjo1LCrtvB0J/WoYFA5P5VdiSSU9CPSomwgu5ehkjj+7guasKxbB569qbbWuxQSM+px
V+GAPjAwO1c5owhhLgb2PripUhC56Gpgh3AcYxUqRDOW5NK5LKBiJPCmhrcrn1961AFHQCo
LlAMNjn60C5jMMLYOT+dV5ISRw1X3Dc4WqchyxHApFp3KbwsuPmz+NV5UerrBh0IqqyvluD
x6U0xlVuDjsKYSDkYqYqSNxwajdc57VomKxAUBOB0PtUDxMp46dqtEYHH50jgnrg1qpGbiV
gxUDipElA4zyaQrgVGwxytXuTzNFxJRkYNSiYliByBWWJGHQ1YhnOCD1oaNIVE9DSyrrggH
NZ9zZFCXjyV9PSrEUm3A61aVgVGRiknYpxUkYWMUVfu7Tdl4sZ7gVQAxVHO1Z2CijHFFMkK
BxS0lAC02l7UUDCjPNFKBk+9Ik37JPI0EnobiXP4D/69Q/rV68TyYLa2/55RDP1PJqoBtqW
dlONojo1qZI+SxXOBUMbnOM1YVztJoNCu6Nuzg07hgMDkdasLMO604IjHjjNA7EC/dIFRkk
ZFWJ0KD5elQq3Vn6UCGbcoO3vRT2bJGOB2opiKFypLZ61CImIyBxVxwMHiqx8xsYBxSCSV7
hGgU8uBUkkcYAbccGkEOecgE1K8I8tQScA0DsRgRdywoaOLPDkfWn+QCOGNMeBuAvNIdn2G
mIkfKwak8t1+8CDQylOuQackro3HzD0NMWg0gFatWYEcF1J6Qt+vFM2Ryj5flf09aeqsmn3
pbP3VX8zQtyamkWY5pAKWirOMCKQUvWkPWkAuM9KXtRR2oGKTmjpSUZoC4vT3oFJS44HpQA
h60lLRxigEJRTqCADxQMaKcOaTtT1HFIpINuFpAOaccdqXGBTSNAPTio2HbrUijqWqMjBqj
nnK7G9+OlManMcnFJ15/KkQIDzS4pppc96C76B0zTDTs02mSwpQSCCOtNNLQI0Le43AD+L+
dQ3UQMhZehqBGKOGHatFHVyHxkd6b1RS10FsLFTIpkQyN1C9q1WmKlUfbFH02JxWUboI7EO
Q3Yiq012XYsM7j3NYPmkzW0Yo6B7+FI9sEQPYu1ZlxdAgqvzOe/aszfLKQCS2ewq5FYXRiE
ixsVPtmlyJbjUr7DzIVT1OMVUk5BzVuK2lyTJlUz+dRXnlqfkGBTUruyHy2TbKifeGBVvgE
DHSqsYy1T7j0zinLcui7REmOFx696ijQu3ANTCMykY6etXYIsABQB6mk5cqFKPPK4ltajAL
DJrXghAwAKghQqMAZq/Ah45wSOlYN3KskW4I8Jt4PsKsRIBgntUcILHAGAKnOF4BqTNsAAS
fWgZ3YAp2B2/GnLgc/zpCI5HKj5eW9KgmcsevSrEqhsVAYwOTTQEDMQPSqj4z9fSrLsATji
qrk57e1DLiRPjb8vaqkg25IOTVk554qFvccUiiuXDYVlIH0qJo8dDkVYYYyeDVd39uatARM
qgY96jZSOeoqV26D8/SmdOnT0rRCISCecU1gAOB9akbpxikAxxVXIaK0kQOTnmmBcH2q26Z
61C6/WrTM5R6gkhBHpV2OXcBk81QXg4NTID1U9KZUWy+jYGDUVzapIu9PvetRxnJ+YkVNvJ
4zgdqRq0pLUy2UqSCMUVozRJImcYP86oyxNGeelUYyg4jKKKKZmHakoooADVzSoPtOowRY4
Zxn6VTra8NR4nnuT/AMsYzj6nigErsvXsnnXcjep4+lQgCnHOaDgAnHNQeilZWI9vpU0S4G
CaiVCamhRt/PSgQOw5CDinBztXB5pjIFYnPBNJkOcZwRTESBic7z0okjSRMDrVYFt+2pE3B
wRSGJsKjGMEGirOFlHXkdaKYrFA7M89fSmEADIHFC9enNDMuMEEVJYmeOMVFLcHO1R071HN
MSSqcCoc4NOxDl2J/OckfMfwpRNIDnOfrUQYEYpcHPtQK7LPnq6kSKMU14tqb05U9DUFOjk
ZenK9xQO99xSSRnvVqabOizgjrIi5/M1VfggjkHpUtydujLjjfN/If/Xpx3M6ukWZdFBpRT
OUBxSYpaKADNKDRijpQAetApKcOlA7BiiilApDsGOM9aTilxnNI9AgUAnrin/hTAadigpCf
SndMY60mOcU8Kc+5oKSE2nv2p4Xccdh1pcEketSxptH161SFN2ViFhtXHaoDx3zVplGTVZs
Z4x1pmBGRzgcZpZBtAUdutTKuxSxHJ6VEfUjrQBF060HpSk80mcUhiL3zSUvegUxCUUtIaB
BUsMzRN7elR8UlAy26LIN6dfSpbe0XcplI9eaqQzeWw54q4JElIIYBu3vUNXWhrFq+ppRS2
9v/qwg45OKf/afACucCsaXb/EcewqJpwq7VJNZKnc1lUSNK5uywx0HfNZ00g+voKgMhakBJ
bnmtIw5TOVXmVkSR8c1bhgMnLcJUdvFu5I+UVc35wg4+lNtLcqKdrIVQCQqjjtVuNMgZ/Ko
Ykx1/KrUZwAa5pO7N7WRYjU7gBxV2EpG2e3v3rP+0JHj5huY9K0oIwVXd2GetSRItwDc3GM
Y/CpjEuQW6iorf5T0qZ2GCc9KlmVwJCjmms/fjGKgkm4z61XMxPyD607AWRJ9aa8mVI9qgV
znqaY7nd7VQ7DJuM8VA2DnirPGPmNQMPvYqWi0QEdgaikGOBT5D3qOTlfekWQNkZqu5wxOM
1OzEcE5FQykdD17VcRMjJzk00cHI6UE4FJuHbpWgXEOCOKTg4oA9KWmIMY69D0qNhnPY1Ke
VwaZjnHcUITRBInANLGdpxUxUdPeoXTB4/CtEzO1ncm4BznIp4fJ5qvGQcAninvjnb2pmqe
l0WQ2ee/b296ju4tyZXn6d6jjkO7BqwJODjoaClaSszNwe9JU1wgViT36VD2qjkas7BSUua
Q0CFGetdFpK+RoryH708mPwFc6ASRXUyKLe2trU9UjBP1PNJmlJXkRnkAimOQy4p4Pamt04
FSdpECVY4qeHcc5bt0qDocZGakiJDZ70EgSVJycikA3PkGkk6+9MOQeKAJ2GMEkZpd2F45q
PA2jIPNJI3yACgAV2U5XOTRQnCjrmigREjEknANJIoKHFV4rhgwDD2qwQcAk8elI0TTM8/e
IAox3p82A5x3phOKZjbUcFFGB0zQDgZo6nigBenfNICKNuM4zUsbR+Xtcc5oGgz+7UYB5p9
+QNLtV7l3P8qhYgjEfCin6m2LWxX/pmW/Nj/hTiZ1n7pn5opAcmnUznQtAoFKMUFWFABpCK
X6UHtQVYb+FFPC0EDtQHKM/CnA84pSuRwKQCkFh2M+lBGec0cDtzTlGR04pBYjAJPSngetL
tx0p1MpIbj0qRRzj1pFBB5FSxRF2HFNDeiuPhi+UtihhtOMVaCBVx7YqGRRjd2qjnbuyq55
wBUcUXmOAemeakZd7cDFSOPKjA4yapK+pLK8pyw5GBwBUTDj0qQbWBBprg4xngUmxFdutNN
PcDtUZ9aQwzRmkoFAhRS0lFAxaQ0lL2oEJRk0UUAGT6miikoAWpYIzJIAKi9q1bOMRR7mBy
RRa40OfbFGFXqeTSRZDZH51FI+5/WpoRnArGozrponjJJHpVkNlQKrL1GBinxlpGIX8/wDC
sNzSTsSiCM3CNIxz254FaMd2kIAGWrN8tpXkAOdg/WpJMyRRbTtH8R96uxzyZqx6mrPhsj6
irBnRhgNnmsyCWNIsPgc96iaeNJ96McelS0BoyNlsDt1qLzMDqAag84yocZXPeo4kMZxuLH
3qWyki2GI4oLcds00Ege9N3ZGSKm5dg8w9MDikcjGQQD+lNYcevoaY0gXg/lSKsRykn7oFV
23bTg8elSyNuPB4qF2yMnr6irEMP3eSKrSdOOcVK7Zyc59agY4bNXFAxhOfY0qEHvj3ph5b
0pyDB54qyR2GAyKU4zkce1APQUpTI9MUhjWGRx260uwnkdqeAMZ9qBxzSuOxEw6Uw8rjNTM
BzmoyoB9jVJkNEGMcinI3vQ4Hp0ph4rRGadhx+VsipUPHXnsKgBp8bYPoaZalZkrruUq3eq
bAqxB7Va3Z/PpUU67gGA56Gmgmrq5BSk5pKKZgXNMg+06hBD2Zxn6Vv3zie5kbsDgGs7wzH
/pU1wekMZI+p4FXSckmpZ0UF1GJwOTzTZGK8Dqacx5U0n32J9KR03IwvGe9OibBwaeQopCA
egoJYkynr2pgTualyJIsA8iowCWAoAe3IHtUXO7NSE7X603aWbI70AxVJPA60VMiiNcsOaK
AMVjnbJ61aDFowapo3ylSPcVNBJmPaexoYoPUJkwQ1RsMn0qeb7nWkhi3/MegoBrUbHblhl
jgVYESrgCo5LlVyoGaWOcScdDSGuVEnGelIYldc4pJZAoGOSaiFw3TFBTaGyxGMf7PrSawR
5lug/hgX/Gp0dZRg9fQ1DreBqLL2VVX8gKqJz1ktLGcBUoHPpTBz0p4zimzFIXgUNRyc0nW
gsAad1pgFO7UFIcOlKenSm9qTvxSBi0o6UDJ+tGMYoEKOQaeOBSKCCc0oHNIBCMkU8LnBxS
Z+YZP0p69hQUhApJ4rUtYjHGVK4Zuuaq2UBlmyfuJya1owCxDelaJGNSWtinIpAz2qrO2cp
271euTk4xVOOIy3G0cjj86drmQtpAvzSzZAC5GPWqMzlnLdK1tTlhRFt7cnCn5j/eNZbDK4
pt9EJEBz8tMYkAA9qmIGKjblsDtUlRV3YZtyp9T0qAnirY61VbofrSRrUjyoZSjik9KKZgO
JpBSUq0AIaPwpSKQUAFHSlpDQAUd6KByaAJbaPzJlX861LllSMRjj3qvp0WPnPHGaWdgzkg
/Q076FxREMZxyT61ciG0A1TX2/OpYpJRksMjHFc8lc6YO25OXMkgiXoOWNSW7CJ2eTOR2zV
OGQ4JPyhjnOKmbYUVIyGdzjPpU2toJu+patLjYGYIXZ+TTVeXzTHkKDyB1qYcKFGDjvVa6l
CMm3lwcGknfYTjZalgIq8yMWqwV+T7uD2AqiHaF1XG6Rhkt1x9KneYrF6s3AqWmPQngc7Pp
ViIALk1TiG1FUde9WlOMA1k9zRLQcWJOOlMXnII4NBY7iMcU3dtBI59aQ7EjEBeeR2qo5Oc
ntUpIKhc8VCzKFPY1SQiJ2OMjmoiRsPvTm7jpioCxHU1okSDAY+tQSHGcVLvz2phQkdKtaA
MQ5IqQA9uaVYyRnoRUiBhQ2NIaF3YIp7D5RShcdKUDIqblWGgY4oxz9Kk2g9KTbz/OkFiFg
AcVGwz3qeRMGoWwCKtEMibBGKYV6ipWHf1pj1ojJoiFAbHSnEc9aYevNWZ3J0O4ZxSjABBq
GM81MPekbwd0V5F2sR2plTyLuB9e1QgZNUYyjZnR6Onk6K7nrPJj8BSgklvrU8kfkWdrbdC
kYLD3PNQAgZ5qWdVJWiMfge1Cf6ukcnaT+VOiJ8oUjQO1NPA608jFIwyDQITgEEU/bu5FMC
k4xVm2jCjJNAFRYiSTtyasLtjXnrTpCB9yoCkjH6+tADGlO/J5BoqZYVUfOc0UAYKcOCfWr
MahZGXH0qJT5vD/AHuxFTR8lCRzjBoZMR5XMRGM5pZn8qEInUjrUyYyAaqXRBmIHQUi5bEA
Q4zSquB70cjpRk46UzNIccbeetKo4poB707oOKBj4hmVADgkimaw27VLg+jkflU9koa6gU9
3H86pXrbryZvVz/OmjOpuQfSnqeOlMGTTgKZmh1Jj2pCTnFKKCkLmjFFAoKDFKRzRyegoPW
kIUA07+lNA7U5ORSZNh+3jk04Y9OlLikPUUFCpg8mpo4zI+O/emRoWwAOfSuj0nTgluJ5cA
54BHWhbkylZDGt1s7ZYlAywyxBz+FQM20bgcEVrXCqMgpj2rFvXVd2zpWpzFO4mZ8lc56LV
+0C6fYGeTBml4RT6dzUel2S3DmSU4jTliai1G4+13e5VxCo2oPagZUkO45wOTk1GxGD37VY
25U8dqideOBn1qRlVum7BpAuBnualYAyYHRaAnPWk2b0o21I/LPXHFVJFw7CtEdOaqXi4cM
OMjmktx1dYlSjvQaKs5Qpe9OjjZ2CoMk05oJFYhlII5ouNJjDimmnEEdRSEUkDG0ZpR1oGK
YgFKoyQBSVasod8u49BzQNF3/VRBfUc1UZjnPHPtVmVzzyDntVRm5PH5UmapDk7VMpLKV74
qunFTI2OnWspGq2HI7pEoUZI6jFCrmc7CAVHUUwMUc+hpYZOMKfnY5z6UWI8mTPPJECnDMR
19KsQRo0TfMGYjknrVcxfN8r8EcnPenOwAXyc+YByR0qHa2hSbT1J1kTy1LnDIcHFOhUu5l
kGOyj0qpCpFwDPg7u46ZrQLgY9x0qZabFR13HqQCc1JGflznk1XUZYZ4qdTtUAVkaD26gVG
zfLx680pJK81H97mkh9BCcNjt1FNcnGQRzUm0MPwqHY2SOxqkSQOG3cfhTGRt3PORVtVzzw
SDTtvOQO9VzBYpxp+FSMpQ4OMetTbQxIxigrkYPWi4EKpzjjmnbSuR+VSBM47U4AAYNAyui
scZ4PelKYOamYAYxSNgj3oER7eOOtJjvzTs/N6UhPXFMYx8FarP785qw3PINQtg5B496pEs
hPUZpCeOBQwIbmgZJrRGTIyeaa46U8r6UjDParRmyMHBqUOfqBULAqenSnKSBVMISsyUHI5
/CprG2NxqEEQH3nAP0qupPfkVs+HUH2mW4PSGMnPueBSNH7yLt6zSXkrcbc4H0qvjJOecU5
3+Y89aTIqTrSsrCfwkGmRNlSPSpO+KiI2P7GgTJAQe9OLjNRFgDg80jMW6CgCQyAHIFTxOp
jNUyDjOakiYk7T0NAh5mCngUhuNzHHFQPwfejtmgLj3BYdaKZkkc/gKKAKJhCFSCcdzSxHc
W9A2arBiVxk4qW1P7wqehFBCavoXExu+tV7sYlPrVgNxUFw24ZPY4NI0lsQg80Z96RTzQSO
tMgmDb4QqgbgeaaI3b7qmo6UORxk4oHc0dKjVb6IsfmByB+FY0nzysfUmtXTOLlnPASN2/Q
1ldzTRz1X7wgApxHHFS2tqZwTnAHen3Fq8Of4h64p2JTK2DmnY45FAGad9KRSG4zS7cGgA8
YqQA9z0oHuNxhcU0jFTFf1pp+lIdhiipgoC0xeKmVcjmhjSDGDxQE3NTgOeOKtW8IJFJuwM
t6XY+fJhuFxlj6Cta7cudiAoijAHrRa7ba3MfGTyT6n0pHkUoxbqK1grHLOV2U7q7d12yEn
HQ1m4a6uVjQZzwaL6QufkJNami2otbd72YfdHyLTETalFFZ6clqh/eOQWx6VjbPlJ9KtyM9
xM08h+Zz+XtTGj4bAqWNFcr8o4qvOwQfLwT0+nrV5yI4938xWY+ZH3+/HsKV7IqMbsaFx1q
QLgUEggADpUmQRjvUnTsiEjnPaoL2PMW70NXGXjrTJIw8bL7UITV1YxiMUY9qcylSQaAOBW
hyWLulY+0ZNbBiWQ5KDpjNZ2nQAAS9zxWrg4qGddOPu6mRe2O0EqOAayzkcGur2h0IPINZO
o2GweavQ9eKE+jM6kOqMsUmKcRgkUKCxAAyaowEVcnAFakKLbwkN97qcVHbW4i+Z+X7e1On
fseT3ocki4w6kDPlvY9qZ7Cl5A3d6TIHUmky0LSj9KZvXseKejjPWoaZfMiQj5MDq3AqaKK
NQB19T61BGWLfMwPoBU27bUO+w4pPUm+RFICj3zTS/O0cdzUWSSTSqhJHB9TU2LRO7qEG1c
46fWpIS5jBYAE02MYwcc1KqkkHr3xUvYXW5LGvGScmnE4xTFDcnNPVCPr71FirilSy59PSk
XgHiplQ4/CjbzhscVIXGogGCenepPLHY0q/IcZytNLgKaaQtRhjAySPmoSNmGAA1DScg5pF
n2njFUkGoGE5pojzx3FPa45IqJpxuBHWqQaikADrUUjYFIX3A4HFMJGMH8qBpCZJGaaX4o4
Xp0ph5Y0FJDiehHWjdz6U0HP4UEZU0waDionIxnNPYgHj8qhfue1UjKQwdBntSdATSkEcjm
k9j0qzMb35pCaUHOaaQODVoliScio1bFSnHTvUTja3NUZvQcCccCuh0n91o0kh6zyYH0Fc6
CSOK6iaHyrK0t+hSPLfU80mb09WQ5AGcdaUYqPy2xgNQYyR96pOwezKOc1GX34Ao8sKO5p6
qMcCgRGoGTnrTyKRlyeOtN37ThqCR3TtSElSD6UbskYpW6c0DEkOTnHWmfebilDDaVpjNji
gRINvQ4zRTQuOWFFArmSo4qSDiZD71H0GadGcSL9aZmi+fQVVZsSMp5B61bOdxwKpzk+aeK
k1kDR7ACDlexpYlU7tzdO1IkjLx1HcGnYjfkHYfSmSgVUkJC5VvT1pi8GnBGBBUjPsalaMl
txIGfegdiaz4hun9IW/XistF3uFz1Na8aqmm3rBsnaq/rWSpKsCDyKpHNU+I1rKSOK/iidf
3SYJz0Nb2oRQX8e6DClB93GMj2rkXlLEMOuMcGrNvf8AllfmIIqnLUysxl1atE25RlfaoMD
FbXnw3S/NgEjt3qlNZAZZDnnPFRYuMu5TAHcc0HIPGD7U5kKnnt1pAcc0jVDuQPajbmhefz
p4GKAsNVQMHinD3NKAeopUXJoKSsPRct061p2UeMyFcheF9z3/ACqlGpMgRSAzdyeg7mtFJ
BGqLGeF4HvTiru5lVl0QyeYhu+wdqrXV0duM8ntU8zhVc+g6ZrNVTOV25LE4AFas5y9pFnJ
fXgDjEacuf6VvX8G9lhXPlRjIHvUlnANOsliABlfr7k1NJAUhC7s+/fNJDMZ1AOMUgTcdoH
arkkYU9RVS5uBbRFwvzN8qZ7n1qRmTqD/AL3y+m37319KrkYAP6U5xlssSSe/rSoPXnNQ3c
6YRsiLGTx35p4HNSNHxkYxSBeeRgUGtg5IPeheT0pw4zjpQB81A0jPurbYjOB/FVZI98bFc
ZXk1uvH5kTA9GGKzLEbZyh5xx0p3OecPeLelj9304HQmtIDcKgtoQgK44HNW09uKzcjaKsh
gTj0oZQykMMg8YqUjvVK5usEpCct3PpSTBmde6ekb5D8ntTLe22Hpz61dihLsSxLMe5qw0I
RRjk4pOo9kQqaTuzPcYx+VVpRkk1cmXBPpVOQgU4BIY/y4HcUwYOQetOJZugA9zSGF8biT+
ArVme2w1VI4FSqjbsIuTjnNIqD+EuT24q9arvUKwIb6daiUrAktiutvjDAZNSrbu5AArTjt
eOBn8atLbgDoBWLmacqRkpZsc7uKsCyK4YcVpx2rM2MDpkGpGhKDJH4Gpcmx3MzyemBmplg
xnPGe9XEjUYOPemtyeufagLpkCwquTjmkKLs4POacSQ3Q1EWCtg9qQJC8DgnvSNhMNnIqKW
X06etMacYIzjikWokrSbR2xUQk6jPBqEzfKewqAydweCfyppMdkiw0u0gE0xpqru+W6/jTC
/zFicitFETZZMwLYHUUhdTVTdgZzyelO3HZ75p8pNyz5gHSmM+fqKi3fMOPrTS2ctjOR0p2
C9iVWLA5oPBz2NJGMoKkCgrUloTtmgDnijtQ3TOaAbGHj3NR55pzPznFRM3erSMWxc9qYTz
k0EnPHSlzniqI3GkZPWl4A54pD97n1pT1qhCYwc+lMkG4H2p5BJxnrTc4H1qrkND9Mh+0X8
MPUM4BrpL5/MuZD2zgfQVl+HYit7LcdoYyw+p4FW2JbJPWkzow63YuCTxRtpFz3p3ekdIHG
PWmqeuKUgYxSYwtAgb1prqNuaceVqIk7uOgoEM2MGytK27ipCTjIqNmYkDNAiPaSalBHpzU
fNPQdDQJDixLYail780UAYwx3pUHzrn1poPNSR8uv1pmaNDDKc/w1SuOZWPvV5icE4xVCT5
mP1pI1nsIowKCKB056Uuf4RQSIvAp7/NtX0FNiQs3PQdadnc38qA6FgDZpFx/tSKP51mjr1
rTmUpo43cb5v5D/69Zo65NUc8viF9qUDvSE09V54pAC5UjBNXIbx0YCTp61Ub6GnLyKA5bm
s3kzxEt19RVY2RblDkDoKqxytCeMlasLck9Dg0yNYjPKZTgggil2kdalFwWX5x+NRzTR7eQ
R9KvlXctVe6HBRjninqnUkcetNsIpr25WKEDnu1X77SLq3IDAGPGSU5qGuxXtFYiijJiLD5
Wb+XYVE7tEeCQQeRR54UqucY71WmnHPO73q0rHM3diXNwXPpnjrW94a00rILmVTjGVJ9aw9
NtWvr1VAO3PevQYIVghWNBgKMUbiE8oGbzW5IGBRJgDcwHHOakPSqtySfk7MOcdaYFGQb5C
R2NYWp3Hn3RKnKIMDitPV7gW0Pkofnbkn0Fc+Tk5z1rORvTj1HY3DnPtSKrAc9aA5HFBlPQ
DmpOhImGCeOlOUDbjFRKSR15qReO9IoYeGIpRnPancE0Y96YDk4HXNVnj8m7jm/hJw1Wo07
Z4odA6lc8e9F1YmSui0h7/rSs22oYWdE2v1HQ+oqpd3XzFEOfU1ny3YOVkSXd6fuRn5u5qv
Enyg9z1NQRqS+SOKvxIdoqJvogj3ZNBhU7E1BPIeg7VODgYHNVJ5FjzyCahag2Qy/c5I5qk
25jgYqRpEkbJYn2p0EMcxOARWy91GT952Q1YJACQfzFOjSQqGydp4yo6VYWGWI/L8y+hqxb
whCRngnI9qTmPlEtoGLD95kDqcVfhhJ6Lnilgh+XIHar1vGI0A9etZPUvRCJbkAds9asxQA
jJA+lIGx3FPM3HFKxDJW2qmSBUErIUBJ4z3qvNMSNp9arGXkjOfrTsJInmkRcqo6d6pmTD8
c02SQglienvVaaTCgikaJEzzENx19ary3AEhBPbNMeQ7sHqelU5Hy+RycEGmlcp2RK85Kkd
j6GozuK+ueKRCuO3NMknVRgdjWiXYly7jxj+L1pjyqp4P4VUkn3HIqLcTnmtFT7mLq9i2Zg
XPYGmlxzg9agAyKeqjgmqskJSbJN5OOKkClz6UgAOBmplUdvxqGzVXGhRlSakji5IPNJgY4
xkVKjgqD6Vm2XYNoAwP1oI+WlLbwSODUZcqevBoQNj2wBjNR7lxz2pCfxBqJ2yc1SRLbEY4
Jz+FMbuKUnIBzyKb3FWjMTnvS5/SlIwKTHze1UFhxGSKMZAPejoeaFOenUUgsBwVGB0pgAz
g09cE+x60wjtTRLRu6Shh0aWQjmaTaPoKPWrEi+RZ2tv8A3Y9zfU81XPNDOqkrREGehPSnZ
IwD1pp45p4xkGg0EI5pD0pWoxj8aBDBxTACWJ7Zp+M8mkHysw9eaBBgA9aglyDkdKkxzQ65
XFAmQgkqalhOV5pirhqkA544oJRJiigHPOcGigoyDFkZjIYU6BSJ1BGDmolJ7A1atjI0gDd
PUighWbLMrEMx7Vnn7xOO9aBKtlWH5VAYIgcHd+dBck2VSecGpUgLnIH41a8mMAbE5Hc0+Z
yAAAOlAKHch+zkjaCAO59aljhReRiomnCgDOTUT3JbpxSKdkW9V40+2Hqzn+VZFaOok/YrJ
T/cZs/U1QCnBqjkerYgXNOAK+1Kq0u2gdhVG44FSKg/EU1ccA1MmTzjGKBob5ZHIprREDI6
d6leUL+Panwyhs5jbA6nFImTWxVEzDIqPJdgPXtT7uLy2yo4Parmg2ZuZmkf7q9SarcxuXb
OM2kIZWw7dSKvR6lLgrKfMQ9QaguBjbjHPQe1RYHfirWhIl1ZRTsZYPr5Z/pWVJY3DXIXyS
ATx6VsoPQ4q9aysqjJyByAfWgRa8P6YtnbiU/fcd+1bNVbO7SdSM4YdQasg56UwEZtqkntW
dJcKgmmfBVOnPer0zAIR3PArmtVuQCYE7dT6mky4RuzLu53nldznLGoOgxTip79KaT83Ssz
sikhx6jg80qLz7Ugz6U5Sce9IpDjwRTg2O1MAJ6mngZ4oHcQPk8DvTtpzkUoHPTpTyVoYMS
MnOc8VKOvNMVcYxSs2xCfQVLEyK7nMa7V+8azVbJbPOadK7OxlOMt0HtTQT6U2rI50+Z3LE
BVSN3Jq0twMYAOc1SU8jAqR5FiG3cM9qwauzW9iaW58lSSfmIrPlZZGy7EinhlduCM0qRiV
gHJ47dsVaSiS9R0KRY+Ur+FPs0ZWlJH8XBpFtC5B4TB4K1ehiKrgnPvUyY1vqhUQkcnj6VZ
iVV9vwpvA70u/BxWdir3J1YgACniXaetVmkwufTpTBLyBnJ7mi5Ni28xyRnk8UeaSuM81Vd
8cmlaUBcdaaYWJGY7DgnOarPLsJ3EZNR+ceRnk1VnkO4cdKNx2J5pcrgn35qCaQkKQeMZNQ
SzZB659ahWQkjGemKtQG2kTbiSCTkdvamu4V+KjZyEwOKheTBz3q1EzcrDpJdvGaqsxJpGO
TmkrZRsc8pNh1paKD7VRIoJFPV8Uz3FHWkxpsnWQZzmpQ+7nNVMZGaUZFS4o0U2XFcZ96d5
mCM9KqKfzp43AYPQ1DiaKZY3nqppdxzz1NQh8Yp5OeR+VKxaY4gdvrmmkZpRkqaU+mOlIGi
LqoB4PehRkZp23v6daUr8w9DVXJsN7Y7mkxg08gY+lKV46dKdwsNPDc96Tv6e9KeelGw7fe
kIQ/e9qmsoPtF7DF/fcA/SogucEda0tBjAu5Jz0gjLfj0FNCZfvpka7c54BwPoKqtIoPc1E
SWOe5pDz9adzqWiJPNLdqN5POabtY9BTvKYj0oDUYWYnrQWPcmn+U3qKBERnJoFqMViD1pw
cnIP4U0oRS4IXnvQAFtp6UoYNzTD05pobBoESEc00sAaCS3FRng0CZMG3HOKKjjIB5ooAhU
gHBGKljPU+1Zxkc8bqtW5YREkk57UrFRlclZtoyTimiVXOAM1DcEvtUdT2p6xhFGOo60Du2
7EzylIqpGVmPJzUlzJuAXoetQYx1pomT1H8t0/KkRG3dM04nYgI6t+gpYEzKTuK+lAralrU
hgWqdhCv681VXirusEG8291RR+lVFx2PPoaZikJtBPpRtxS5IOelL1b1oKBVHU9qmUjj0Ip
iLk5FOb5I8e1IL2Krv5kuPTgVu6PPCsm2UhVxjkcZrAiYLIM9avoEOHDFT7Gk1czVrXNa9t
bO6dvJIz/ADrNUTaXJwpKHrnoR71ImUGVPP1rRgurae1aKdCZPelrDclxutCmL2Ccgxja3o
TxTzyKoapp6RHzIGAHtUFnqEkPySjeg/MVqpXM7WNqMYABqUkgZDY5qC3uIrhN0TZx27ilk
J6GrjqxMke52/UHqKmttamhYeYTInfjms2VutRkkLkHFNoRu3upedFvi+bH3QOv41hSZLMW
JLHk5psc7xsGVq6RbKK+04zPGBNtOGqGrmkJKJzL8dOR1pjCpmTa1N2bmqDruRoSTgCpEBz
0pQu3sBSqD65NBQpHtTlXDgE05e1BU76m4ClADwaTYD15qbaMc0h44pXGIq4HFU75/lEQ6t
yfarbSLGCzcAVjzTNJKW6Fu3oKcVrqY1ZWVhGwzHBHHQ05B83Az2ohjLsAMflWrbaWQodwe
amclcmCsipDASCT070xkRpDgA1evFVVKR8H2qjBF5K/eySai9kVq2MMLn5Qihc9aBZtuB8z
3AHarIXPNSxoannZTggjQqgDdqmDZ9qQrtTJNRu/pwKkCRn5wKNxPPeoUO7rT2bauMc0mUk
OLbuPSmq4GTUTN2ppcAD2osOxYeTCk1CZeOtQyTcYH41G7jHBqlEB8swDDHTvUEkueh5NNZ
s1FnBrSMSZSAZbqeKMhR9KDxTXk2rz1NWjFuwx5MKf0qHOaGYsck0orRKxg3caaSlIpKokK
KKWgApymmA80oIpDTJVHWnqByKjU8Gnjg1JomSoARnHNPCBlyaiRj0p6Mc89PSpZrEkESsM
Uoh4J5yKN2CCKkDdRzzWbbLsiNVyeacFIPJp3GOOTRnnk/Si4bDNoU+xoZTxTjgdaUn/AOt
QIjwAQfWlx+VB5U4pOoIpgNJwcDoaXtihunBpgJzyO1MVxRyK2tPiEekTSdDM4TPsKxBXRT
J5NhaQdMJvI9zVoIq8imIlBz1p+AOgApw6UhU7+aDqE7Yp/GwAUg60pA6UCGCh2CihsKM5/
CoSGySRxQJjtxbGBQVJOTTl4ANITk0CGEDoaQrz3pzc0IexoEMwc8UkigDOealJ259aiYbi
O/rQJjFXc3X8aKl2gf40UxWMjBq6o2xKvciqkK7pBn1q7tLGkx011Igp8wv6dKeXG056mkO
FyScVA0oB4GaRd1EY5bd83WkySM0MxJzRweaoxe4pY7F9uKdGdzKO5OKjB556GrNhGj3cKl
8ZccH60h3J9WOdRl+uPyFVBmrGoHdezn1c/wA6gwfemQthc5FSJ96mqMkDFTBQKQXHY28jv
UMrGSQRg4HepicD6VWgb/SOeeaOlyZdjQ/ssSxZHUDmqxt5YiQASBWra3QjYMADxjmo7ucz
SBUXDOe1Qncl6FS2fcuGHTin4w+5cnHpXRWulQQxLkbiRzUFxHEInVEKnBwaVx3KlpaNPsM
uNp4Aqe98M2zpuiJVjVaGdo1TachOa1J9R5TAyoGT70m5dCGjFk0CeyYNA5zT1kmVCLiLPP
UCtyC+SUBgmFPc1IkiXErIIwQO5pqo1uKxzxVHPB5Paq8mQuAOprd1SwRITND8pXmsAXcbn
YxwfU1vGpzIlos6VYm6uwhJ2Ly1deFWKMIi/KBjArEt57Oz00P5ymR+eDzmmJritKPmyB2B
61YjP1G2NvcsuPlPSoMY9q2Jp4LqEoxCknI9qzZIWibLHKeoqWux0U59GQmPJpwjCjmnn1H
T1ppbjpUM3Q4AYBA6UkjDNCsM8mhkHByPxqR3JFbIA9KRgCM1C91FFgDLN/s1Gy3N38kUZU
HrU3sS5Ip3d0ZWKrwo/WmRRPKwOCa2bLw65O6c7R6VeFpFbAheo70nU6Ixtd3ZW02yjhYPK
mfSrV5MSpRflC9u1CvgZTp71WnZnJHWsrllCU7m9zSLHg5P/wCqrO3n1FIxxwDUtlojCY5N
ODbT7UM3PvUUj9QOw5phuKXLH2/nTH5x6U0tnHJwBmow3ysc0WKROrYHHX1pryDGc1XaUZx
npUTTHtT5bjukWGkwCahabK8GqzS5703zBWigZuZM78elM35FRbs0nbjtV8pDkSF80mSTSA
dO/NIT8x7U7EOQ5myPYdagdix5pXfPAzgUwVaVjKUrhSg4pKD0qiR3WmkYpR0pwUN3pDtcj
oz70pUjrSdBTJEpRmipFX25pNjSuNBp4bHNBFMPtRuPYnQ5IPen5CnFV1JA608Nuwe4qWi1
IsA/LmlznnvUCtjI7U5W/OpcTRSLGcEN+dDNio93ApA3rU2KuPLE0u/5eeoqPdxxRnv69aL
BckDEc9j1oJ4IHWmZx8vY9KQPzj0osK44sCvFNByMGgkAnHQ0dOlMRNZRefdxRY+8wFbV/L
uvJOPlU7R9BxVLQEBvWnYcQoW/HHFTs+7k1RrSWtwRw2acetQFOdymlWQg4IoNiXscUE/Jk
03djBB4psrfwjv1oENX5u/HvUmQV/SmgAcYocenBoATJ/CkBzSY+bmlIAPrQIcuMZNRElWB
FO7HmgLuAoEGc04AdB1NRD5XAqxjdgigBGQ7uKKkHpRTEZFovys5+gqUsVUkd+Kaq7FVB+N
LIR9KkuKsiLyy/wAznPsKUxp020/8qDjNAWRBLFgZQ59RUNWZpAgKjGSOtVulUjKVk9BR15
/OrmkgHU7f2cGqZOavaNgX6t/dVj+hoJew2UiSZ2PdjTDjjvSM3P8AOk9sZoJHpywqZsg+t
QIMGpOaBitJgHNUVWQyEqDgmrE5+UAdz1q3p6Lj5jxmk3ZEPVleK6aPKsDxThc4cSE5x+la
l7p8WFaNg2ay5bIg5QZ9RUqwmbcGtP5IG4GmvqQkJJOT9K5ss0TEA49jT/Ol2jB/Kjl7Bdd
TRkmba7k/L6VCb1mjAB5bjiqLPMy4JNRLIUcH0oUQc0dHDfgoseMKvH1q6k7kiTJjwM59a5
iK47qcHrzWhBdByBI4wB60mh6HUJcC8iaIrxjvXJXlkkV+8ROR1XBrch1VUCxwJvGOTVPWr
fdsuY1O48kUQ0YtL3M9LJT98E/jTxZovK5UfWpYpPMiVvUU/dkE9qq7NlCNiIpIg/duTjsa
kgvW3FSSp7g0gYk88e1MmMfV+vbFWpEShZXRPIw25O0H1HFR2/8ApUm3pGvLN7VV3vKwUZw
elS3EyW9v9njbBPLkfyobu9DNN2Jp9TblLaGNYwcBmHWq0kktxzK5A9BxUEbF2yT9B6VbjU
INzZPpWU5KOiNYQb3JbWJUUFl4rWtLsRqBtFZan5dxOfSpImI5OK522zVxWxry3TnvgVRkm
3jg8fzqCWXcuS1U5JyHAHanuTaxoiUKMZ+tQNKGbk96otcn5h1qW3UyuCM07WFcs7sjjJzU
JbrzxU74jXHf3qo7YJA71CKQhfn37VCZCS2KHYg4z0FQPKAjYPJ9K0SC9h8ku1evUcCofNI
yMYPSkCtJkHqOaeLYlCcH2q7JEtt7EDSYNRsxJq79nG0DZkmjyVBxVKSIcWZx4FANSzqAxI
Heo9o4xWiMne4A1Jg5pirUp4780mUgPSonYYx3pXfC471CTVJGcpAaAKTvTu1UQFLj0pBSj
igaDFOFLjI5pMUith/3hg4qN0xThyacMc0th2uQipVPFDJnlaaMg0biWg/+Hmo2608nIoCj
gGjYb1I8EilGQKlKcZAqM89qL3FawZpwamEYpc9qdgTJQ5I60obPfmoQeacPapsUmSdAD+d
Lu96YG6eopKVh3JC2eKOoPrTaXnrQO4ucjFGfWmnNA+lAXN7SVEWkzynrK4QfQc0e1Suog0
60t+4Te31NQp05oOmmrRFxg8UjANnoDS9+aMA5pGoxG2nDUikPJkdKWRMr702MEDINMklIx
9abj5+OgFG4kYxSE88UAHU00A5zS/SjvQIXHGRQgO7FIc7h2pQfmoENkXkGnxc/LSkbgRik
U7eg5piJ1HPFFNy3UCigDO2MFLbqqPKRkLgn1qW5uMfuxxVQkUkglLohdzE8mlZ3P8Rpuc9
M1IInbHGPrTM1d7DGOTknmkHep/sxJ+9Q0AHV8UXK5JEP41f0jAknf+7A5/TFVBFnowNXdP
Ux216xGP3QGfqRQmTKLSKw5zzTgM9KjzUicigdhwAB96fxgkGmrkkKPmc9FFX4tHvWhMjhV
z/CTzSvYzcrGVKxc4XmpIJGQlTV9NLnjJLxgD2NRzWkikhYye3ApNkJ9SaG4VsZbpU7upRj
kVjNG0Tc5z6VJ9q42scH3PWpt2KuupFfspYDq3eq6xsMFTTzG0rkkj8alSHYAG71pZpaEKz
3IfMk3YYZFQOwJ5HNW5gF5qmPml/GhO+4pKxLEiyLgDDjt61NbsASrKv1IqCMMCSvVanjlV
hgryaGNGraXMaKFAC1omXz1255A9awoVAcEYFaYmRY8cE+1ZltGdnybp04CscjmrPOKp33E
it3q9BhoQ+R0/Kq3RcZ8ug3aFBZjketVsF2LsMDsKfcTDdsXGByaFG4bj36VRnKfMPtgEzI
38IJNZjP5khY9Wyav3DGOydl7/LWWhOeaTEtyzH6KKuLIW2IKoI2MmpYpSpz7VlJG8WXWcL
kA9Dge9T+YvOazt+XB96lDfLvPXPFZuJfMT5yCxPPYCqzIzOMDHpWhb25cAY+Yj8quCxOwH
AJ9alSsJ+ZkQWrOTngg9a0YYhEhHTHepdqRD3qtNNvJx6UNtiSGzvkk56nvVds+tI53Eema
icsQcZ5NNId7EEr4BA6k4psEJeQbgcVYW35G7k+lXEtSpA2kAd60crLQm13qVo4vnZR6ZqZ
ODgjIxjipdgQ9ajZ1VvwrO9zRKxG+Bn2qpcOCwx/hUk0uCcjrzVF5SW9jWkImc5COpJBzTQ
nOOlOzmlJAHXBxWpk7DQAKa7jp1pry5HFR5qkjNy7ATk0neigVZmGKUDNFHSgYvSgUo5pxH
GRSHYFNOxmmU9WoGn3GEYNOWnlMkDrTCpU0i7EiileNSMgZpiNg1YXHBHNBVrlRkK9+O1KO
Tz+VW2j3Ddxk9qryQkdODQS4NADg47UhxnikwQRng03PNFhNkgUN2prRlelPj6etOkIKipu
7jsmisT60bqVu/HSm4NWZseDkg96fj1qIAjmn545qWUh4XqMZp23B9vftTQ3NOPILE96ktD
tvHrUlpAZruKLruYCmK+R05rT0Fc3vnEZWFC5Pv2oKsW9SO+7fb0X5V/CoFOFwRyOtBcuxY
9TzTWPQ/hTOpKysSD5mPGBS5xxTUOOvb0pxYdaBjWzg89aiVgKl7E5qBgTxQJkv3h1HsKUH
1NKMBRxTDyeKAHFQDkU0EhgaA2TzSNkHigkUnJpcikHP4UBc8mgQ9WJ4FIwIbj8qeuM07GT
imAkRyKKbtweOKKBGAcux9akjgJPzHFOC7OQuSaP3ntRcSiupIqKnRelPkcKuar+c4OCKjl
cu2TSsW5pLQc8zMcg4HtTd2fU0mKCADTMm2xwOOa0bVj/AGXdknqyD+dZua0IQV0WQ/35gP
yH/wBegLlXpS5KjPtTe+alQMTtUZJoHJ2Rp+HlQStLIgZh90ntXRi4STHzCufs0MEWR16Yq
zbl1bvgms2rmCN0hCuGHFRBIyTt4B7VU3uVHzHmnLJgYb19aiwySXTYJE2tGpPrjmsi88Oo
wLQycgdDWylwMqGJ21YHltjnIpptCaOAuLKW2b5s49e1QmWRBgk4ruri3huJBGVWqc2g2bM
Azbd1ac66kWOOkmLgimQj94K6q78KKIGe3kywHT1rmjC8M+xxg+9NSTWga31FDFJGqaOAMr
Mh5H8NRyrwG70sUm1s0XNGrOxPFlAA4PXpVpZFVdw9OKhSbzyFK5PrUjKkSbpOT2FKMeZg2
kRvGZSHkOFHrTWnCp5cfCe1Ru0lw2M/h6VJewfZkSMHLEZatLqOiM3d7kaKXIUdO9XCwBCj
oKrQHy0355pDKS4zxzU3sUkTakoXToyMjc3NZa8da19bUrZWoz94ZxWUsTHrjNJbAtxwb5T
T4yTgYqaKz3KCSMGrcNqsfU1lKaRvFMrxQO2cDHPGa0re0L/e7VJGUjXpk+lOWYg8Vg5Nml
rGnF9nh2jqcc02a6TZgcVniXDjnGOSTUJmBkKMfekkS0Su+8nPIqs53A+3ehZBu+8cVHI25
jtzjpmqtqNDCrMwUdqlijwOBx6VLbwu7KFHBrThtYYeZRywx9Kq/QT0KtoiIwLj73NJdT7i
cce3pSTyKnyxk9aozTfK2T1NLVh5iyzgAnNUJJz61HNPuOBwKiwSMnk1rGFtyZTuKzs5+bp
SAdaaSE6monmJ4HArVIycktyV5FUY7+1V3cs2TSEk0lWlYycmxQadTRS0xAaSnUnegQtGKT
NLmgYop4PFR04HFIaYEUDg04cnmlK8cUFWvqPjfmn43gk1ACRTlkwMZpWLjLox4jJ6dqfEx
U+3SlTBxipDGCQAKRol2JFYEfypxUY6Z+tQhWWpkPIoLsRPb7x0qu0O08g49a0sDHPWoXwT
jFBm4plMIyjIIYGmMWxzViRCpyhNMDdnAOaZm0Vu9PVRgHPNWTFE4wDj61E0RHCnIoFZoTY
Aefypki4+7/8AqpfmBOcmm44POaVgbGgkGnB+MUxuuRxTc07E3sWA2Tya3tKHk6RcTYGZWC
D+tc0p966vYIdLs4Dw2zzD9TStY1pvmlYrj7tNPC/jT2GOaYT3HQVJ2McO+KGO0DnrUbOTw
vek8ssPmoEOMgBHPFNLZ59aXywT64p+1T06CgLCBhkdaNw3cdabjFBAxwaYBwDk0q5LcjrT
Gp6vxjvQIUj5sUqA9+lRk/NxT1JxmgRIKVeTTcZ/CnLxzTEKwJJwKKeCSOlFAjG4xjOaVRx
VWNyjE9ac87cbeKVhqot2TSINpzVU1IZmcYPFNSMucAUEyak9BvSnhBgFjgVII44z853Ec4
FHnIf4AaAUbbjAIyeCa0ZF2aPAv96Vj+gqqAjRbyuPYVbuQP7PtFA42s3600NrYzyMDNbeh
2aTK0rnkcisSTlDV/TLloocKe/rSexjN6nQLAuckA5NTGJAuVwKyo7t8jL8emamS4KAfMce
lZkk6lg+3tVn7OGTL4GOnNZr3fz8jGfSnpK8oOScZ70AX2aNAArBiKFkU7Szqq4PINVY4Hd
gcEmpvsKFfmYCkJkwnt0XOc5PHHOKhkljlcCInn2o+zRDA3fd71LCLWI7mOWAo21ESxNNjA
AIFYGu6ZIzrPGnJ4I7/WukFyoGQm1e5rL1TUY487cMcdT1oje+wGMNJkMAMrKgPTJ5qsdOR
H/1m45521N5klzls8Co5ZfLGyPqetaJWG22PUR20eByfWqx3TEu33aeo87C5yM0y6kEMQRT
zWktrIldy5ZRK0qYHyg4qrqL79QkGfu8Vo6WQbWJj1Mg5rIvH/0+Zs/xVkndlNWQ442kZ+l
NCkcnrSwI0ic9jn61YZMIKGCG6hN50EJIPyAL+lU4zyTmrqxeZbMh6jkVlhyDjpQtRp2NOO
fGF9qmSdSTuPSstSSM5Jq5bQMxGTxj1rOUUbRkXQxbgZCninF9mAPzqLds4DcAc4pjyb8Y7
is7FXElnIJHfrUIky4OeSO1KIZHmK4596nis2BXK/NV6IncSLd5nzDvxV+1hB+XHQ96khsj
kF1OFwTU8jiISKmP96o3Gn2GsFhAxw/tUU1wSMZyB61WupmOCG5qnJcA9Oc00gHXU/OVJxn
Jqk7GQmhnJ4z0pjuoUMOMda1iiGxjLtNRyTY+5TJJS59qiNbKPcwlPsKTmkooqzMWiiigQU
opMUCkMdSEUo4o7UDG06kNFAhR0pRQKCOaBjhxTgfWmCnDpSKQ5gDTCKcGp3H40i9HsEb4P
PFXI5AcGqe0g+1KrFfpQXGVjUDBwMqKQqN+BxUMM3yjJqfqOOhpG97odkLjuaikYHjv60hf
HB7VE7g9DQQ9BzNg8VCynmnK2T7U4sMUCtcrMhH0pvmMvWp8dcHmo3TPXrQQ4voIJRtwR16
0u5MGoHUg03cRTM723LBUMOgpmxST2pnmGlDUh6E9ra+ddRRA/fcCui1B1N0wXGFwo/Dis3
w7Huv/ADTyIULn+lTuBv3MSSTk0M2pLW6GvJ2HT1pEXevtTQPMb0FSjKrtFSbhtULxSfSpN
uB603vQMBjtzTWXjjj6UvSl7UwGqvr1pGAxgjmngd6RuuKQEeBvxS7eeKU8HOKXPHFMlkIP
zYqwnT/CodvOcVKhxwaZI6pAMAcU1RknipByKAFHPtRQRniimScyKD1pccUnegzHRrvf271
JLKPuxcL/ADpuTGm3u1NxSK20HINxI7kU0f8A6qUZJBXtUjJu5AA9RmgaV0MDMCcHitO+Oy
C0QnOIQfzJNZuDnBBBrR1MYnjX+7Eg/SgHuii3IIA5NXba1KRgk9RzVNTiZfQmuitjCLbLj
5qlsxesjN2snc+1Txq7MB27k0+WRWJ2gD0qN3JXB/OpEWWjjUZLZI70guo0HygmqJLN/FgD
jmnRRKXBduMc0XHY0f7UkdQkYUGl81ywDuCSexqrHEoH7snB9BU/kgcs/wCFAMcssjnCrjP
erywBE8y4cIAPxqpHKsf3QAe2ar31yzAEn680t3YQ+/1Lgqg2oOnvWIGkupsZ4zyaWZy7kn
8KmjAhgOPvHrV6ILXGzyCNNinA6VWTG1mYn2p4jaVuTwKbIvIQdqpd2J9kPgPB29PWq0waR
+a0IYwsBzjJqFocHg59aUnYaResTi0wTypBzWVPGzXRGOtX7KQHzUB6AZqnK+J5CBg54qI/
EN/CWIAEUDHSn84NVlfP1qZm54we1EndlqJJbgeaAe9Zl3CIrp1K4GciryygSKR261LrlqS
iXULb06HHanEiWjMpCF4APNWEuCvY1Q3MTVmFCwHPPvTlEcZdi6kp5zyPWpEBZlyOO9Nitn
VQXIA68+lSQXMcbn5fuc59eaztc1ukbNrp0bhZ2PUcrVmQQxudij5BnHpWMNScSLjhW+77U
r3kgkD9QRg1HKidTSuLxSCeoI6CsqacyNuBKgDkf0qG6Bik+VjtPSomLynjr3xTsNIjlbzM
CMnHpTRGRyeKtrHHDHyeSP1qjd3BwGBx7U466IcmlqRykJ35qk75NEkhc8mmV0RjY5ZSuFF
FGKogKKKUEUAGKMUtL3oAbikFPppoAcOaOopAaWgYUmOaWloASnjkUzpTgaQ0KRg0oNKFyK
QjFBVrCgZpVyDTRzxUmM0i4q44H6U7yg2AP1qMKakRgKDRJdRNpQ1atphuKt06VFuDNzUix
A/d/wDr0mNJrYkmjA5B4qoQVWtABdm0nORVSVcEjtSTKkr6kIc4+tAfJPNNZOuM0wHFMyvY
nUYx6mkckjmo0ck0rMT15BoKuMamkA9qfnPT9aQ9OaCGrkRBFIOtSbs8Gm4FMyaOg0NPJ0u
5nPWRhGD7dTRMcrj1qwE+zaXZwY5KmRvqapscyfSkzspK0SRQEXHelyab19qUgYxmpNRMHk
+tL70chc0wZPQ8GgBwZc80FgT1pQqrxikY47CgB4xjrTGzx0pAp6r+VGc4HSmAH5gQO1B4H
vRk9Bx70MoAoJYgOcDApzA4pEHNPPSmTYdF0OamHSq4ODzU6nigQ8D8frRSAgUUxHM5xxij
GTxT51w5OMZpqnBGfWkRbWzFfO/B5xTT7U+T/WGozndQN7kwbYu1ep6mmsCBnmkBG45pTnr
mgokhYswU8gn8qvaqCdQkHYYH5CqVsm68jX1cD9asanJ/plwf9s/zoJbIJeCuD82a0YJmCA
ucg9BWVbBprlV71sS20iKowQopMwvd3GMwZvlGAfWnYyuN1IYyoyeKFOAOPzqCgSInb3NTJ
GF5c/hUazHBCr0HWnKrOQWJx70WC4G7SJTgflVKW9kflRtHvU0yIOMYx71QdvTpTCxPbXcn
mbc8HrU90zFAT0NUIXHmZHTOKtyzrkI1MQyNCWCj8TVh1GMHtTISpGRzzUdzKQCq9T1NU42
V2CeoGcB9q4wKVI90xbtjNUgxD1cSXdER3oVuoupI7+WcjoahmmxF70123Y5GAKrSsSpFS7
vQvRK4+xkxcjnhuKdeKFuGx9arRNskBHatC7iE9uJUI4FDXvEp6FMPgcU8TEDHUVVzinqTj
NNoamStJk1ZtrshDC5+Ru1U+CTzz6UgJyRj6UrA3cmuLPypcryjcg+lPt2ETh+4NOjmEsRi
Y4PQE1WYvESrDB96HdgrInmuZDO+WOCMCoDJ8w56jBqJ5SWBNML56CmoickXTIWjXk5XpVh
LgPEu7jYKy0dx0NSqzHljUuJSlcuyTmUjJ4FKsmx+KqFyODUby46danluVzqJZuLnI+lZ8k
jOck9aRmLHmmmtoxUTCc+ZhS0YoqiBKKXpSUALRilooAKO9LijHOKQwNNpxptMAFKKSpBG2
zfj5RxmgQ2lzSUtAxKO9FFAD1bFSZB5qCnofeky4voOIHbpTlbkUmM0bTzjmkXZrYl3Z70m
OwOKiyRSh8YzxQVz9yQHH4VIkrKfrUW4GjdgZoKTLXnE4HpSM4YnNVlkp3bnqaViua+xIME
n+dMePOaUMFPtSlg3FAt9yuykCk3fLg1O+CeOgFQsoNNMiStsG6kY8YpnSgmgy5hwxxU1rC
Z7qKIdXYCoAa1fDkW/UvNP3YULn8uKAWpq38gN46jomEX6CqS48w5zUx+clj1JzUOQHOak7
krIf+lH5U3eM0vBHWkUIwJGKUfLxzSMOVNB60AG4k0jPhqQHOFFAXDGgBwLsMgAUEHO6lHC
UoHbpQIaMg8jimPyeDxUqnKcetRSYVv6UxMkj9qcWwxFNQdSDxQFyc0CHdhSq/4UHpxTQBT
EybIC45+tFM9MUUCMiVcpwORUBRuwP5VdUY9/SmGVQxBJpJjlFPUhaMtErYOR1qLHOKtGdO
gNO2q5yMGi4cqezK20d/zpwUcHOfapzEh9qiMTLwOfei4crRZ0pQ2oR5/vjtUN2fMlkPqxN
WdGQi/VnOMAnH0FVJTnJpmUyCORopQ44IrROrSsgGQABjjrWey7hg9KjYbGHPFG5haxpi53
gktk+9KsvrWYHweDUolO0ZFS4lJpmgkoB7infaMHg5rPMv4ehpDLg560rFaFmScMf61Tlly
SOlNeXI4qInNUokyl2JYXwSDTp2LynFQK3zCpS3zA+tNiTurF23mAhyeopJXVlBU5xxVRnP
lkDpSLIQOTxSsO9hSTuzUySnyTjrUTYxuHP9KFbgjtQSTJkjBzzUch5I6UgkAPXBzTnCuMr
19KRd7ogx3FaOnzgL5b9DVIDGeOtKrbcEUydifULURyCRBhD1qvwF4q7Hch02NhgPWqsymO
TjlT0ovcGrDQgPP48U/y8YOetMPQYp6OSoz9KQ0kROTE4bkEVZyt5FjOHA4qOb51xj6Gq0E
rQyhh1BprVC2YxkZWKsMHNPC8fzrQu4hcWwuoh04YDtWdvOMCmm2LRDgQKTOCaZg9aXNOwr
sUsSOaiNSLzn6VGaaJYZopBQKYhaKTml/CgApBSiigBaXFJRSKQ6k70ZooAKSlNAFAh0UbS
SKi9ScCuti0hDpfkkYcrnOO9ZnhzT/Pn89x8i8D3NdYQAuAfwrCrPWyNoR01PPJomhlZHBB
BqPHeup1/TvMjM8a/MvJHrXMEYNaxlzIzlGzG/Wg0d6B0qyQoFIactIaHA4FPU4pmMjI6UA
nvSNYuw4jmmE04N+RpQB2oB+QwHvnFLuz1prLj6UgPrTsRzNDs46U4SY5phNFAJkgk5pQ3N
Q5pd3vSsUpMmJJOaTOBngVHuNLu4NFg5xz81EcU4dKekJbk8Ci9iXeWxEOa6DRUEOlXVweD
IwjH06msoW4XuDW7KnkadaQD+6ZG+p6Uua5pCm1JXIBk98D0ppXaQe1KWPFNfOOTUnWx5wR
ximsgIHGDTV5780/Pr+dAxvzAYJ79adkYJ70n3simEY+U96BCxjv61Ifuj1o8pwASCFPtSA
fiaAA8nFLjHehehz3pjkjnPWmIVePpSN940KuBkmmNgvxxQJkkZO0juKep5zUYIAIBoVsY4
oGSlzg+lJuz9KTtSH5RTEOB9KKYh4yeKKCSmTiq0o+fnvVgYK5qG4UnBpIctiE05dw5GaRe
Pwp6nuScelMzQ9Zz/dzUqTA4BGKgUnBPelJyuehHWlY0UmjT09QJpJD1WJz+lZj+nrVzTWY
Q3ZzwIj/ADFUicnJ7UGU5XYmPwqvJzLgVMzBQTVdW+Yn1qomE2Ljng0odloxxRt+WmRYcJM
8NS8E5B5+lRDPSr1rFtGSOTQy4RcnYplTnmm7CegzWo4HpTDwOgFK5t7DzM7GOe9IWORV3a
GOTSeWh7YouL2D7lRX7Gng8+1Wns1c/IcEVD9jmJwFJo0M3CURu7jilRtpIHQ8UNZzoASKY
yuv3lIx3osLUjfIalWVlpTzz3puMUydUWI5S3BpSykcVXUgU4MM1NirilmU5HFTRTh8o+MG
q5NMyQeKdrivYsuxjOMgikMuehqNMsuD09aRkKtilYLskMpx1P1qEn5silIYHkGgDNO1hXu
anh+dVu/Jl5ilG0g1U1C3FreyRA5CtgVBBuWZNvXNWtU3PdF8ZyOtK2o+hWRdxxmhlxkd6Y
CQetO3YOTzTsK5YjgWO0M0nUnCiqTcmp5rhpVVSflXoPSoKaEwopenSimIKPej6UUAGKKKM
0hhRRR9aBhRRRQAo561LBE0sqxoMsxxUait/Q7LaPPcfMfu/Spk7IqMbs2rGFLO1SMcEDn6
1N5+eg5qNz8oH500kgjGAK57X1OqxYyJEKt3rkNXsDa3DMo/dsfyrqVNNurNLqIox61UXys
icbo4fFHStuTw/KpJDAiqsukywxl3IAHWtlNMwcJIz8UzoTT+ASO1Iy1RAK3ann0qLpShsU
WLjLuSMuBTMkUF89aQtQDa6Ckmm0g5p2KCdxtFPCinbRnFFw5WRgE0oUmpgoHpRuUHFK5XI
MEZPWpUiXvTfMX0pnmnnFLVj91FlREnFNaX+7VYuT1oyaOQftOxatWae4jhHVmC1u6lKrXr
KvKphB+FZvhyHfqayMPlhUyH8KsB97szHkk0NWNqLbd2KTk0Drg9aOMCkPYg1J0CEcZxSA0
FiT70hBzzwTQIkRgBgdqciGWZEGMswAqAMynJFXLGRUMs5/5YIX/HtTRMnZFhb1bq/uLBiN
n3YT6ED+tU8FWIYYI4NYiTMJfM3fNncD710F1J9qto7yIf6wYcDsw602Y05dCur4B3UAZOT
0phU/xHmhSwOMEikbj+hzULnDnpTzkdqhYfPnrQJkmRsz3NICSKRSAOaQFqCbj95AxyKcJA
RULSdKEPI5piuT5AJx0opjnAGKKBNkAX06Uyb7hx2pwbcM4oYfKRUmu6Km7nmncbRz3pxhY
njpThGACGPFUZpMRcDJXJGMUDgfWnbBgBGNJ5MmcY/GkOzLljn7BeN6hV/WqRHzVpRJ5WkT
A/xSKM/gazHJCEjrQYy0bIihlmEac80ssAjOAQxxRbZDlgecYqUIWkwau6SMLXZVXrzTjxS
zJtbjilhQueegpDS6ElvECNxHNWlYevIqPgL15FABz71Nzqj7qHH5jTW7CpFII+tLs5oLUi
MJ0GKcI+M4px+Uj2pRJxQUPQVIoyc4xUSuD061NG3G49KTEhkpyeRntUZ54YDHuKmfDdsU0
rtOKaLViqbWNj6VG9gf4CDV4KO4xTtoC1RLpQZTg0wHl2p7aUrH5HxVoEj3qRGxyCadxOjB
FEaT/efv2qZ9PhWEqF57GriMDn+tIzhSSemKRPsoo54jypCp5AqxZwedMCRuHpUF06yTMy9
M1f0oZJ7e9JnPBXlYdf2gVQwXjFZhXFdLMokiKsOtZM9ky8oNwpJ6F1IW1RVtU/fqcZxzW8
tuk1ttdQc85qrpVk7RyzsMKox+Oa0kHy+1TJhTicvexCC4dF6CoFBZsY61tarYtM/mxjJ71
lwARzrnsa0T0MZQtIidCpwRTa3ZLSO4gBxhgOtZE9tJAxDKcetCdwlBxIaWijtTIEoHSg0Y
NMA70DNLjmlAGD69qQCYoIpTSUDDFKBzRRjJoAt2FsbiUZ+6P1rp4hsjCr2rP0u38uBS3Wt
JR0xmsZO7OuELIetOz8nrikOVHTr6UYyvpSLHoe/Q0/zMcY/GoQc49qd2oaEOLk4yc1T1CP
zbd1UfMelWMcYFNb5u1JCavocVJG0blWGCKTOOtdPe2EM6knh/UVz1zaS27YdTj1reMkzkl
BxICfxpMiikNUQL9KTHNGeKM0AKKcDTM0poHcdmlJ5zTQOaeU4z2pD1EDUlOVM09VWk2NJs
hINKAfSpyEPcU1kxyOlHMHKNROeTRt5wOaTnPXipE4+b0oYI29Kj+z6TdXGOZCIx/M1ASQw
PIzV2Q+RpVpF3cGRvx6VSPzkDtUnZTXuind65pTxzRtwSP0ppz6dqRoOz8hJoAJ5NNGMYan
4+XigBOccCpLr9xoxA+9cSY49B/9emDJGPWo9ek2zxW2eIIwp+p5NNGVV6WMfJ3e9a+hXQE
r2czYjn4BP8LdjWRx1pVYh9y5BBqjkTa2N+RGjkZH4KnBBqItg1ZllF5ZR3q/f+5L7Ed/xq
k54qWdsZXVx+dwqB2w2Ac04GmuRigGKORTlIFRA8YpQ2R1oJuOK5B7VGvB5NSbsrjNRt9aY
mPEhx3oqPOCATRTIBCOQucClJ2gimwc7sdaVuQfpUnRHYQPkdaHlCHBHWoFGVwfwNSsVZQG
/CgSbaHCZQARnml+0gHoagcAMF5GKQgg4NFhObNaVs6OhB4eUn8hWRKzA7RWnLhNHtgerM7
VStHVXkkdQSOBntVRV2ctSRBESpweDUoc5znrTZQTJvAwD0phc+tD1IWgP88gX3qyMBdqmq
8YxzjNSglTwKlmkO5J+NLnjApqnPSlPXA6UjQcpwalLev502Mc+9LLweOKC0NYk4zTQRS9f
WlCgUzXoPQYNSDOfao+c04Mc80ArMenvSMNxyOPY05SCeO9DDn19qAsNwV/+sadnjg8UBTm
nbeRn9KZaGZ5BpwJbpSHFPjWgbHrx1qnqk2yIIDyaugHIxWRqZ3XKoOwpmFZ2joU1FaOmtt
kx68VBcQGCKPPU9akseJRn1pM54K0ja3ZAGKVBjjHShcYpSc8UjstccDtUqhIB6jsaUHavU
UwAetKxBABHFSxWBuTmsHVIfKuNw6NW8SOMetUNZjDWoYD5gaqLMqsbxGabOGi2E4Iq3LEs
iEHn8Kw7Oby3ya2oHDqCvOaLWYU2pRsY17ZmBsjletVcV00sSyxMrDOazv7JbP3sCqMJU3z
aDNOsI7mNjIGzngirJ0HIykv51ctUFugjGMe1W1lCn1qW30NVSVtTHXQGJ5lH5Ur+HnVMiU
FvpW6siFc9aGcHBqeZi9kjkrjTriEEsmVHcVTIPpXbsqsSF5NZ11pEUz7vuN3x3qlIiVJ9D
mgDVqwtzPcKMcA81q/2JFnmQ1dt7aO1QKo79aHII03fUkRAiADjHFSqR75qJufTmlXj3qLH
QTF+MdfpTS+RzUeccilHPbikOw7PTjiphz0PFNVAyjtiniLHPpSuJjScGk3Y9iaRsAkCmE4
OKAFHU+9UNYQfZGOMkcVdU85FQ36GW0lVRzjtTT1IktDkTSCnMMMRzSDr1roOIQjmgDFHWi
gAxUgXPFRjrUucHFJlIGQjtSZOMHpUx5TNRDlqQ+o5R8tOVSR7UjdABTlcrj0qTRWAxDHy5
/GhFO09Kmy5G/GAOxpiAcnbSuPlK54OKlt4jNIka9WYCo35c1p+Hk3agrsMrEpkP4VZCWpf
1PBvWQH5IwEA+gqsAu41G85aVmbuc5oySN1QdsdFYfuHmYoZsLxTQCBnvTCS2cnmgY8MuOa
Cfypn8PHHtTtw6YoEW9OQPcJuHyr8zfQc1g3UzXN3LM2SXYmtxX8jTLqYHlh5S/j1/SsPgc
1Sdkc9Vc0hgT1pQAM46DrQSAMnmoy3XHejVmbtE09Hu1hujBKf3E42N7HsamuImgneJ+Cpx
WIvBzXQGQahpqXA5mgwkvqR2NNoqnPWzKp9R3pknSmZIPFD8jIqToG5xxmnxj1qNRkGpU6U
EjsDNIQMnBoPrSD65zTAYetFIRlqKDMWIhQSDTm5UnPakjX5AfWiTpxSN18JDGCG54pxYE5
HagkKu4nPvSMCp46daZC0Q4kMgbvSIm51HX1p0YwCvrUsCfxAZz6UivNk2qSqtvaRIckRkk
Dtk1QiHJUntzU6XEYmlkKZPRM1Hg53kde9W1ZHG3eVy08G+AZ44yDVERMGwfWpnuCU2Z4pq
8Lk9ahXQ7XYpI2gdgaM+3FM5JqT3oLQqHFPGSeKjByKepAzSKRIuS3H405x+tNU4XnOfpT1
OaDSIxVOe9OVeMd6X+KjrxTK3HBcCkIOaUNj60E8ZplWHx8ZzTzjio0IzUgINBdwAw/tT85
zTeaQN1oAGHPHepB93OKZx1OacCMnHSmgHrnGKoW8H2i9kkOCqnvV922QMx4wKZZJ5Vkjfx
SZNJmU9WkVNXH3CKqWh/fqB61a1Y5C1TsQWu0xzzQYy0mb46CndcmmjrilzzjNI6wzik4JG
TQ/QU3px1NACjOTSOm9Crcg8HNJnAye1KGOaNgtcwby2a3lyOFPSltLxomAY8VtzQrKu1gC
KxL2xaA7l5X+VNO5y1Kbg+aJtwzLKoKnI9qkJJGT27Vz9jcvDJ1+XuK3FfzFBB4NBpTnzIk
Hzc+lOU81F0xg08D3zSaNCxGc8ZpSPmzUCnA+lSB8qR3FSyR4LK2QaCxJ3E0309aYct+dAD
zIBxTCxc/0qE/eyM1LGO5oCw7dlf6UZzj1pccUwthsmgaHk5Pt/Kng5HtUYweSenrSITjIp
Ay0j4xUiPnPPFVgcjning4AxUiHuoPI60zbmnLnFISF4oQriYx61HK6opLcLjmnsxrN1qV/
smE4BPNNImTsjAuSrTuV6ZqIUp60meK3OIDRSd6UUxCgc08ck00U/6UmUiVmCx471EpprEk
0vbilYd9SXZuAI60iuVOCKYshXpTxKD1FKw7jjKxGM8UZwDzTC4xwKaSc8UWK5h3LGtnSUM
Gm3c56viJf5msQE9810JBg0e0iPV8yH8elD0HT1kUiCMmmqxFSd803YcZBqTrsLv+XA/KkJ
YHIAppBAzSc460CHkcZzR0x+VR7snkVPap51xHEMncwFA7oXV5BBZ2lt0JBlYfXp+lYrNVv
WJ/tOpTuv3A21foOBVE5JrSxwym2woxSkYphOelMgVj6Ve0a8FpeAScwyjZIPY1n96cpAoC
5r3sLWl08JwR1VvUdjUCD34q5FINS0oHrcWgwfVk9fwqn/Djis2rHZB8yuGNppwPNDfdU0m
eaCxWNKvWkOCKTkCgkY2QaKM5NFMhkyjCgZpkmOATipPU1DNjcHIzikbPRCMowFz9aaQR8p
+760jbmw1HUYP4UyL6k0SAsPmGO5q1LHGlsWXJOMAA1Sg4Rm/Ck8+RGCDJHpVR0MarvYkFh
K0YdFbHoaWV9sOxlKsO1a+mahEdiTAhScGrep2tlK4aHawx2otcxvY5aKPcc4p5GOuasz4j
YxqOB3qrmoZqlZDgOc9KU8jFGeKOvTpQUNAGetSAr3NImBgYzT/l9KB2Eyd+AOPWnljTSfy
pVApDJFH50ZwaRiwHFMBJ596ZopEhz3pxGB259KZmnKd3FO5dwxjmnKSOh6VGW5wKXOOlIV
7EwkOMd6cB7fjVcDLZJPNWY/Q80you47GP60AdKXGG700sA4UHn0oKbHSL5kDKM5IxV29tG
tbG3bnpgiq6AKQfeti/njutPUoc1E3Zoyne6ZyWpvkKO9N0lT9o3AcgE/pTdRbMqp6VPpik
K545GM1oYv3qhpAg8dM0ZC9Oaj5UY7dBTucc8ipOoGY4xnmkUnj0pcd6Y2eOcUIokYigH0F
RnCZznBpy460NCTJQKjdQ4waduwpzQemR1oiJmJfW4hlDoMKevtUtpclAAx/OrtxD5sDx9c
8596zbaMSgxt1zxTkczTjLQ14ZUf7rDOO9SFjkY/OsWWKa2fdkketTQ6iF6nn3pFqp3NXPH
OakQ98VmDUUIJyPXGatQXccoGDSsVzJlk9/rTSxHT1pNw6H86b36mgdhyj5huFWUUYxxUAx
mpxkYpDBgF9PrUJHOOtSn5uDURwG5NACg+vSnLjGQKRUJGTnHvQeDwcUgH+3andetNHA56U
8AAAE4pCYF8DikOSM0pwOR+VNz27UCGZqnqDJ9mfceKdeXcdupJfnsB1NYFzdSXDHceOwqo
q5lUqJKxA2M02jjNFbHILjNGKKMjvQMcBSjPpTc0tIaJAKTb2zTeh60uRikVoLszTli9abv
9qPMOKWoaEyxA5wad5Sjg1X8wgcGk3mlZlXRdhRGlWNRlmYAVsaqw+1mNfuxKEH4CszQI/N
1WNm+7EDIfwqxLIZJXc9WJNFrG1J3dxucjGMUZx9KQn0pC3GO9I6AJ9Oc0hAPWgcdaa0qgn
vQS7ClB2NWrDMInuj/wAsYyR9TwKoGQk8VZunMOiIucNcSZ/4Cv8A9emtzKo1ymMckkmk4F
BPFMPNWcjYE5NIBzTlHNLxQIbTTnpTzTc4pgW9LujZXiynlD8rr/eU9RV6/txbXRC8xMN0b
eqnpWNmtywf7fpjW5OZ7bLR/wC0ncfhSaNKUrOxXflBimVKwGAoPQVER8xqDrY7BxSE9s0p
4ppoJYgGTRTo+vTNFBNiTOMnsKgV8lt3TrT5mwMA9agHFOxcpWY+SMjDJyDTOTKPrTkcpja
cg9jWhDbqB57rimldmcpJK5WkAggGfvN0FS6ZbDPmSLkmomDXNznHGcCti0i2KBjgetM55M
l/s63uMeZlQASSOKzpJHs2MKvvyMgt1FazNgYFYdyxe4dvfAobCKuyCQlmyTz3qI8HnmpGP
X1pn3qg3aEJJPFOzjjtSqozmnFQOaBpDRn1pwPNA96P4qCrC49+KcMA5zTWbn0puT3oAkBp
xAwD61Gj5471MrgjacUgBQKUDFKw29OaQA45NA0wwCc0Y5oyOSaQcn1p3GOC8/rU8eB1qIH
ilLYOBQWtETF+gFGF645NRKfmJqQHjii4KRIAOQatWzgxtE2MHpVVCOO1SZKkFfXNKWqBu5
h6gD9tZT2rRs08uLFUNVx9t3Y4PNXrF98a5I4p9DCn8TLIGeRRnHWlXgH1pvXJpHVYdgls/
lQF5pBz3IoJA7UxikDIHWmtkEdqXODxSS5ZeCaZLHY9c0qg457U1TkA4P0pcECgAA4znrWV
LEYLwns3INameaiuI/NjwAMihkTjdXHRssseCM59aqXGmxsSyHaaWJmiZVPBz1q8uGGSOaV
ybKSszDbTpR93n6VE0c9sckEe9dEqjpiiSNZFIZQRRch0V0Mu0v8Af8jnDfzrQjYkmqFzpn
V4jtI7Uy0uyhKS5DDvS9Bxk46SNdTjk5p/m568iq6ShxwefrUgzjBAx2oNVqS7iFpUAPJNR
lvyFKGBApFND24HX86EJJ5oPPelCbcNnr2oETDkD09qa5I4p6jtzk0zrz2qSQRcA5PFV72X
yoWcHkdKbcahDb/ebn0rIvtR+0J5afc9TVKLZlOokihNI0khZiST3NRCnH2o/nWyORjetFO
xRjIoEJR26U4A4pcUXHYYBS44p3Sm5oCwUdaM0UAJRzS9acAB1pBYZtanhaM0maB6G5oqCG
wvLjoWAiU/XrURIA61YP8Ao+iWkX8UpMrfyFUiSalnXS0iSM4AqF5CSMDpSnJHNCqTyOBUm
mowkkZJOaUITT0UZ9afwooFYasOSAM8nFGvOPti26fdt0Ef49T+pq3pu1rxWcfJEDI34c1i
XErT3EkrdXYsfxqomFZ7JEZoGKXFHFUYWE70nSgmkoFcCfSm5pxApMflTEFa3h1D/aBnJKx
wIXYjv7VlhK21BsNIjj6S3R3t7KOlJsuMbshk+Ysw7npUfelQ5BpGqDtYjEZxSZ7U3PY0px
260Eig45opAaKZI2QF3yAaQRtnnil89h0Ap8AaeTBPHpRqDcVqWLS3UyDIyevNTX0oKrEhA
5onlFpF8g5NUlkM0m5h83YitJLlVjmcnJ3LlsvGB1rVtlfAHUdqp2sQYjBwa17SP5un3Rmp
RLKtyRGjeoFYchJJrU1OQqOvJNY5bLUpG9JdSM8mkHB4pTy1C8tipLJEHrmlYqegxSYIpvU
0xoVutL8ucrnHvSjOSOKQkAUihp9KXAxikpGbAye1ADkABzTwfm/GogxI9qercjNIkkdiH6
9Kk3lx6VFnI96XnFBSQrHsfyoXhvXNIffrSjqe9MY9T6k0401TnqMGnnGMetBQ0HLY6VKuQ
M9aYiZ/wqReBSuQyQHcO1PZyO/FRg85FKfrU3GmZmqDJVvTiptMfcmO4pL4Boj3pNCkSK6/
fLlD1+lW9jP4Zmi7egzSqAelTXdsYHyDmM8g+1RJ06Y+tK6a0OmMrgQACabgdRzTnGFJxgd
+aibrxmixQeg7U7Oe1J0OacMdSaq4MQttHvTd5zzSlixyOhNN4Lfe+lJoklUgj6U7I7VEMH
p1p/Q1NgZFcwb4zt4aqdvdNG4STr61qZ4rMv7Y7vMQflQjKSa1RoI4kHFIxJOB+NUbGfdlX
PIrQwD2plJ3QyNgeoI+tV72ySYF48CT+dWHAGcVGGKk46d6EVycyszIEs9rJtbIIrVtLoXK
+hHam3EUdwMsBkfnVJA1nOCM7CefaqMUpU35GwTjgUgPGf0qNHD4IOQelP8A4sUWN7koPAA
qVc44PNRJknkGpgQowOvek0SPGR+HWq95IY4WYcEDipicniszV5cQ7N3JNRa7Im7Iw5GLuz
HuabSGkzxW9jhuO7UnFANJ1pBcd2o7cU38aM8UAOHNKaaKdmgdxM02nBu1AxQITGacF9acG
GOlG7ii5SSGnimk5p+M9aCoHSgGmMp8MZllRF5LMAKQCtLQIlk1ONm+7EDIc+wouJIu6xgX
XlqflhURgfQVQGMGpJ5GlmeQnlmJpqL6nmoZ3RWlgVR/F+VD8HAqQKME5qNuxFIp7CqNq5N
MLZb2pSMio++KCWy6p8jSbmbo0pES/TqaxjgVq6wxhgtLQfwpvb6t/wDWrIxmrOSbuxSRim
HmnhaMCmTa4wilApTmkHuaBWENLtpQBijpQBb021+1XkcPYn5j6Adau6lILm8d1+4PlUegH
Snacv2TS5rs8PN+6j+nc1TU7TmpZ0Ul1YcKvHemk5p7oM57GkXGelI0Ym3vTCeae/t0pnWg
TFB9qKMYxRTERde1TW7iJuTyTUajALflTOppkNaGjdQNcorRgHb1xUduMOFIwfeoIrhoTwS
fatG3mhn77ZPem2nuZODiaVnGoXdke1aS7YrF5CcMx4rN0siK7UXBBQ9K0daeMRoEcZH8I9
KcSGc7fyFn61QPPNTzPvduepqA8ZqGdUFZCYz2pQMHNKOvPSkkb0pFisdw4PTtTM89KaDQT
jmmLYlbAXrTM8801mzRuUDB60guOzgUEcUwH1p27g0D3QuccetKAc0i5JqQDb160EijkU76
UgX+KjIBwaC0OC5GRR04oxTlGcZApDJEQ8E09k4yKVBjrxSsTii4MjBK9BUi8rnGKcAAvNN
B46VLJYqtg/hSFyRgU0560h/KmIZKoYYPpVKxYJdBX45wavYJqhOhin8wD5c81S2JmtmdTZ
zK8TW03OPuGoLm1eE5xlexqJWiaCKWJ87hyPSrdnegL5dwN0fY9xUNNao1XdFQDPHamshzV
qeNBuMZBFViTj1App3LUkIFGPelcZXg0KDyetOCfLntTHchAOOKbzk8VK3Xim9+tUMQLjHN
IW9/rSkj1xTARknrRYRKGx0oUEgg8imEnAFPjBC5oasIzZ4jbXAlUHYeoFaEUqvCGXBBqRo
1kBDgYNUxayQSny2yp6A1JKXKyZskHFMwfSpA4PDrsYdjSkYFFzZNEXXnpTJIxIpHqKkxkU
8gKvvTCSTM+3kMMxic8dq0IyTyKoagnAlXgjrUlhc7owCeaaOdPlfKy+CQ2CfeplbcKo3F7
FBjfy390VQbV5iW2AKD0p2JnVSNe7u47aMFjluwFc/dXTTyFm60yaeSZ9zn2qEimkjmnNyA
mijFGOKZmLRmkApwXNACZzS0baKQCA8U6j6UmaYwxzSdKXBpKBC0A0mKOaAHgign3phoNFh
3Hbq2dIHlabe3PQsBEv49axBW+U8nRbSIcGQmVv5CpZpT1kVUXIyc07pSZOKbkYxUHcSAkj
2qNsing8cU1uaBADlafaW5mvYoscM3P0qE5U+1XbCTyba7uj1jj2r9W4poiTSiZ+pzi51Ce
UfdLED6DgVU4oJJBOOPWmk5qjkuOzSZpm40hY07C5h5PrSZptA5osTcXdUkEbTzJGgyztgC
oxWvoUQiM18/3YF+T3c9KAV2yfU5EV1tI/8AV267Bjue5/Os/PvS7iZCx5JPNKVxz2qDtS0
sPUhoSPSo92DSqfvemKZ70DYDk0oX1pY1wN1KKBWFA9hRSk4HWigCs/CDFMXO6ngboz6io6
oze9xT1xSkkEYNJ35pdwGMc/WgaLcd9LCAM7vXNWHkmnszOH2qX2Y/CsvPetMcaPAO7Ssf5
UEuKbK+6gY60hOKaDk4Jx71JexMqZjdz0HT61EcEnNagWNbNUeLcDyWXoD71RkjhzyjDnAZ
WyKCmrFZyM9aZmrBti2Qjh/Ud6gYFTgjBHamQ2KDx9KaSc5o3Y6UmaBXHqMijk+9CNxjNSb
cUikxoO01NkMB61EaQNigZPuAqMHJpm4+tOU88UhlhOV6dKUkAE+9RoxHWpiAVPHNBQoNSr
yOahDA4p4bHSkK5JnAIFNA600Pg9uabuODk0AKZcfWhX9aiyPSlBxxTK5SQk56UbVkjZDzm
mEk5p0Zwe1NDS6D9LQrK1pKSA+dh9/SrMkbRFkYcqcVAx6Y6joe4rWjKahaAnCzqdp96G7E
6035GfvKgc804XLIxzgnGM0yZWRiG7VATk07JlaS3LyXrIuBBG+BwTxSprAb93dWoH+0tUQ
+ASBmm/exnoaOVE+zXQ2c2U6Dy3IY+tVZLVgxKMCPQ1UC46U4FkOVZh+NTyyWzLUWh7wyLy
VOKQKeODj0oaSToXYj3pm4k9zVK/UrUkUHO01LsIXAPFQg88U7JIxnrSeoWJO1SDB4NQK23
rz6UCc5zUtDs2SyorKQMVCIyoI7UvnMR0prSHilYFFoRsADPrSMQegpks6R/wCsPHpWZLqU
m87MYrRIznVUNzSmjV4mBIGR1rDjdoZDtPtRJcyyn5nPNRZ5qkjjqVOd3Q6V2eQlzkmm1Iy
ll3Co6DIUUoI70nakoAcSM0DpTKXt1osFx4p1R0tFh3JGA7U3ZSZoBNILoXaTRt9qUNjvS7
vWgdkIEoK04N7Ubsmi4WRHtNG0iputJwTzRcOUhwaMVMw4pm3NO4uUSGMyyqg6sQBW/qrKt
2IU+7CioPwFU9CgV9TjZvux5kP4c06ZjNM8jHliTUtm9GNncaeT0pNtB4BPcUAnjNSdIo9q
DyaTp1oz1xQAcGpdRP2fSYIRwZnMjfQcCmRKXkVAOWIApmuSrJqDRp9yECMfhVRMKz0sZp6
Gmc1JSVVzmsMxRtp+KB0ouKwzHtShTTsilB9KLjsCx5+tbd4BZ2VvYL9/HmS/7x6D8qq6Nb
ia8Dyf6qEeY/0FNuZ3nunnfq5zUtm1KOtxhx+NIHIGOopM5oCsTgCkb3HqV2HtmmAqD3NK+
AQo7daSgGO3Zo96aSKM0APLUUyimSRYMbc0Fc/MvIqYru4JqHa0belAnG3oM/ioPJp+7PVc
n2p6xq38JFO4lG+xEoLHAGa1LhWi0+zUj+Fice5qCNAq8DFaEctjdwRQ3ErQyoNqt1U80k7
lyhyq5l5BpprRu9JnjQSRBZoz/FHzVEwuCRjke1BF77CpM8T71cg1MLpJT+9TB/vJ3+oqow
weaEb5hg498UguTPESS8LKw9BwR+FRs/mfLIeR0NWWdZI/3aq7+uMEfhULROQBJt3+hOGoC
5BjFAHNOKkHB4I7Gm55oGKpA7Upcnim9eaOaBDj0FMBOetPPI4poU9aBsUDPepFHHNNUcip
h0HNBUQU4PrUu/GcnIqHOM00ufWkNsk3E85IFKrZPX9ajLE0inBoIuWGOMGml+etIQxUnqB
TAe5oGiYcjk0gPPNN3Z49qaOtM1TJW5+7SxcEZpF+bvS9s96C/Mk7Gp7WbyWzjcD1FUw2D7
U+M5789qZMmpaG/NbxXsXmQEE4+ZO9ZEkbRuVYYxTrO7a2uFkQ49Qe9bTxW+oxF1YebjnFR
dxfkZ/A9djninXFMwQc1dubZ4SQw4z1qoc5Bq79jaNmOV+xqUEHmoMcDNLuxTuW0PYknAoA
yOaYDuOM49qmIG3rxSAVAKcuM1FuwTRuxjFIQ5utOmhZEjY/xjP60iHc6gDJJx9av69stpI
EbjbGBVEymotIzBnNMlmWJSxP0qlcagclYvzqi0rO2WOaXKYTxCWkR9xM0jnJqCg0ZGKs4m
76hRQOtOIoELG5Rs/oaeU8zLIMDPSoqUMR0OKQxp/lR1FOJDcnrTMYoAUUtJmlzkUwDFLTa
UcmgQ7nGaTNKeBjNNNACilyab2ozRYdx26jNNzRmlYLkgcjoaUNiowaUtmiw7jy9APvTDRR
YOY2tJIisLycg5ZRGp+vWoc4qwwNvolrHj5pWaU/yFVcg4qGddJe7cceSKRsA0hNJnNI1Dq
KRjtNL2BzSNg9TQBd0zC3LTMPlgQyH8On61jOxkdmY5Zjk1ru32fRJWHDXDhB9Byaxs1a2O
Sq/eFAFISBSEn1ppNOxlcVjzQemaQUHrQFwNA60uM1Y0+0N3exQD+JufYd6ANFB9j0VV6S3
bbj7IOn61RbNXNSuBPeMVGIk+SMegFVMZ71DOyCtGwiDP1qbIVcfxVHuA4FMagrYU8mkJx9
KOpo4oEBoHTmgjijORQIUUUgopkjs469aOG60zzRn7tCyg8HigtSRJwOBTDKq98/Sn8Y9ag
eLnjr6Ui22th73DEYX5RUeSaacjqKVc4NMxu3uWLW9uLR8wSsntng/hWrHrFvccX9sNx/5a
RcH8qwenSnZpk2NyTS4rsGTT7lJu+wnDflWXNbTW8mySNkb3FQxu0bBkYqw7g1qW+uTqgju
kS5j9HHP50A4tmaVKk1ItxIMHhmA4JGSK1tmmX/APqZTayn+CT7v51BcaJcwJv2717MhyKV
heRQhZHY+d06ls80rGOQhI02qP4jyTSfZ2z8xx7UIPKcMZNv0pFWa3FeCSIAleD37UmOM4o
mm8yUtzg9iaTPy0FIbnHelB+WmE5NKDzQIeM8U8sCOvNRZ4pGb1oHew5moD+lMU8EmhenAo
Jvcl4PHanKuBnBzTFIHJ7+lODnPJ60ASl/kIA5qHdg456UoORxQQT9KQxRmpMEYzUQO0jNP
eVcjH5UDuPJ7UEnFQGUCnLJuIXH40zRTRJnjFORutM6HrQSBQNEpbPFTW11JC++NsEVT3jr
QH4IoG9ToIrmG7zG5ABHQ+tVbixdFEiDcn6isxJtrcHn1rYs9SB2RyYz796jWOxOsdUZzHb
x19qiJz34rVubNZQ0sXBPasqVWjO1gQatSuVz3FB5xn605XYDA5qENg5pxY9c0g5iXeSPpS
+YAu7sKgeZIxuJ59KoyXEj8ZwPaqSMp1lHY3NGcXOrwRKcgHcfwpfG7t/aaLn5RGOPxNT+B
7YNcz3JH3FCj6n/APVVTxuf+Jwv/XIf1q0tDknNyd2c6aSiiggPpRRRQAClpKM8UAKRzQeK
O1HU8UAGc04kHqKaM560uQBzQAmAKO1HejtQAtGM0lKKACjtRj1pTQAlJ1FLRQAlFGKOaAF
ApaaKWgAp8amSRUXqxAFM6mtLQYRNqsO77sZ3n6DmgaNDV2AuhAv3YUWMfgKo5xUlxIZriS
XPLMTUfes2ehFWVhGBJ4pBx1pxOT0xTaQxSaMUg5qxYQie9iQ/dzk/QdaBN21I9cby2t7Ud
IowW/3jyf6VlVPfzm5vppv77kj6VABWp57d3cWkNLijHFILDe9FLwaOmKAFFbOmqbTTbi8b
78n7qP8AHqax4kaSRUUZZjgAd62tUKRGKyjOVt1wfdj1NJmlNXZnnvRwaCabmpOoUc0rc/S
k4zQevHSgAxzxSEYNO6U3nNAgbrQAMUGgDpQA6ijHPSimSyDNNJ5pxGKYfaqM3cekpTvkVK
JA5yKr4o6H0qbGkZtFtgrAZFM8o4OD+dMWZs4PNTrICeuKWpsnGRWZWXqDQKtcEcGkwpOSK
dyXS7MrjjmjnOatLFEwPBz2xQIU56gUrh7NlfNWrTUrqzOYZmA/unkH8Kb5SDpmlEaDtRcr
2TZqR6rZ3g23tt5bH/lpF/hSXOj/AGhPMsJknHXbnDD8Kz1+XGBSifyjuVyG9QaLg6KtuQT
2stu+yVGVuuCMU2tNNekKhLiJLmP/AKaDn86kWLS74Zgla0kP8MnK/nQZWcTHIzSAEVo3Wk
3VuufL8xP76HIqhtIpgrPYTpSe9O4xSY7Uh2AgEcUmMDijOKRjkUyWOA5HFLjB6UxOlPGTQ
IUEDpSlx0FNORx0pOgpWGDMM00mlI5pCMnkUEu4Kc1IrYIqLoKUHjBpgmThuM0nWo9/YdKA
2RSNeZD2O3ik3c5ppbJNN7UWFzEofHUU4P3U/hUGeKM0WHzmnBqDREE/MO4Jq84t72EMjfN
/dNYG4fjTorrym3KelS4X1RDaRcltJIsn+H1qjNMUOAefStmG9guY1BOCeuKZeaJHJB51uz
Fu4xxTWm5lKo2tDn2dmOScmkz3qeWzmhZgykhepFRRoXkVAOWOBWpiegeELfyNFRiMGVi39
K5zxr/yGf8AtmP613NnCLe0hhHREC1wvjPnWz/1zWn0Ec/QaO9LSASlAyeOtPiieWRUjUsx
6AVYubdrGQI5VpCM8H7tICowwcUmOKWigBMUh4NOzRnmgY2lFLS44piEwKQ07HvSY9aAEoz
zTiopu2gBaKUCjFAWExRS4oHSgAIpKdQRxQAwUuKAKXAoAQVtaIvk2V9cnrsESn3PWscCtt
h9m0K2i6NM5lb6dBSZdNXkVjik4pDz0pMYNZneOLZNNPFAIzikxQAuau2x8iwu7k9dnlr9W
/8ArVR+lWdRPkaZa2/8UhMrfyFOO5lVdomRjvSgUtITzVnIBpDRmmmgVxe9JmjtQBnpTEa2
hRhJJb6QZS2XI92PSoJHMjF2JLE5NX51FlpkFn/G482UfXoPyrPJBaoe51Uo2jcZ1NGABin
N7cU3qB60jbYUDNL0oApCME96BCnrR2oOaTFADT+tKPajFA6YoEL1NFGeeKKYmQAnJoOMZp
O9LVGSEzkikPXigjnrRnmkMXpTuCvSmE05TigBQSOhNO81+lM96QcmgrmaJ1uCB0FO+0f7N
VyMHFGfSlYtVJE/nndkL1pGnfPHFRCg80WHzy7jzI5H3jTSeKMUHgUC16i9qkHC0xRkUvO2
kUtCxa6jdWjZgmZR3XqD+FaY1SzvAE1C1Ct/z1h4P5ViYFHbNO5PKmbTaPHcDfp1yk4/uE4
YVnT2s9u+2WJkI9RUCsyEFSQR3BrUt9ZuYo9k+24i6FZBn9aA5ZdDKbPem49a3h/ZF9wN1n
Kex5U1XudDuYl8yMLNF13RnPFBG25k4ParEZUIASN31qNomHBBFIVwufSgQO+5iSf1pMimc
UmeaA5iTOTihjxmo8ml3fjQTzBnmg+tJnFITQCYmTQCaXtSGmIcCe9BamHrSE0BzD92OtIX
9OtMJpMZ70WJcxSxI60hPbrikxxij6VRm22KGZfukj6Vct9Uu7ddscx2+lUuooAosI2YtTi
m/wBeoBPDehrV0ews7u/SQD7h3Dkc4rkxXWeB7ctNcXB6KoQfjU8vYdzsK4bxbCsmsMS38A
ruq898Yk/25Jz/AAL/ACq2IyXgUHhgPxpmxA3zNmo6MVIyyLkxDEA2HGMjrVdiWOSSSaKKA
EoNLQRQAlBpaTHNMQYpQKSlGc0AFL2pOaXmgAooooAUe1LxnrTaBSsO4/ikIFNyfWnZzQMT
bjoaCKdml3D0oCwzFAFOJzSikFgRCzqo5JOBWxrTbbpIF6QRrH+OOaraLCJtTh3D5UO9voO
abdyGW5kkP8TE0M2pLW41T8tGc9qRPu0Z5qTpB+PrSHpnNOPrTO+KBksEZlmjjUcuwFJrUw
k1GRVOUjxGv0HFXNLxHJLct0gjL/j0H61iMSzEk8k5NUjlry1sJRSUtM5xKCKXJx7UDmmMb
Who9oLq/QPxGnzufYVSwK2rZPsejM54kuzgeuwf/XpXKjG7sV72Y3N1JMx+8eB6DtUGOM07
aKAMVB2WGkZo2gCjBFLycUDG8gUjc/SnHjvTckn2oEISQeKXtSkUFQKAE5xxSZpD7UA5HPF
AhwBA4opc0UxMrCjmlHemnPeqMRDR3opOpoAcaKKBQMXOBjFA60dsUDrSGLRRRmgoUUZoBx
SkZ6UhoOlAoxinKvegpCqMCikYkcGkWkO44elLn5aaMkcU9RuHNA0KOcelBFCgLTGkx0oKd
ktRzYUA1Jb39xZvut5mT2B4qoWLUoU96Zm3c3U12C4G3ULVXzwZI+GobTrW9XOnXasf+eUn
ytWGq/NipFADcZB9aLi5G9ia50+7tiRLC6++OKqYJzxWraa1d248tmE0f9yQZFWVl0m+BDx
m0lP8S8rQZuDRhH36U0Hmte70OdU8y0K3MX96M5P5VkOjqTlSOe4pmbYZpM0AUHgUCuG6gm
mmgmgTkIT3opCaOnXrTJbEzSkk0gGaDTEL6ig0h6UUALSigUUAOB4r0HwlbeRosbEYaUlz/
SuAijMkiIvLMQBXqlrCLe1ihXoiBaaAmrzzxif+J7J/ur/KvQ6888Yc67L/ALq/yoYGFSik
xg9qMVIxc80UlFAC0UUlAh1AzSLn0pRmgYuKMUgpaYC0gFLRQAUmM07FGKAsNpBUmBRgdaL
hYZyaUCl7UZFK47Bn0o5oNGR0oAAaXNN70lFgubOkfurS9uvRPLX6mqTdav7fI0KBO87mQ/
QcCqJHBqWdVJe6AOMinD3qP1p45ApGqBicYpMmg80KCeB1oAtyn7PoZxw1zJj/AICv/wBes
jBrV1ttkkFqDxBGAf8AePJrMNWcU9ZNjdvrS45pfrSAigkUjim8UpORSUWC5PaQG6uo4UHz
OwH0rS1S4WS5Mcf+qhHlp9BTdIX7Pa3F+3DAeXEf9o9f0qoTnOalm9JdQL5pu7mlxRgA0jb
UUsKaX9qCA3TrSUAHJ60o+lAyetIT2oGONN4HWjNJ1PWgTEPJ9KMDGRQSelHQUE3FPTpRSH
gc0UyWMccn0qMdcGn5y+T3pOvaqI0bIyelGeaCB2oAJNBIvel70EUvA+tBSDrRil5xTc8ik
VccRQAT0FFKCMYNAxKUH0pO9KBxQMUcmn5AWmjpSHnpSKTsKTnk0go6UUAOXrTvMC8AVFuN
KoyfSkHN2BmJ5NG31pT14oIHfrTCwoAzxSmmkDtQOmD1pDDPoKcCdtNFOQjdyMj0oGhpzSj
gZ707GByOO1IemKBklvczQPvikZD6qa0l1nzVEeo20dwv97GGH41kHgUc5FO5LinubDaZp1
+d1hdeS5/5ZS8fkazL3SryyP76Ftv94cj86jBZTkVfttXu7VQqyFk/uPyKdzKVK+xjnpTa6
FptKvgPtVubaT+/D0/KoJvD8rJ5lhMl0n+wcMPwpmEoSjuYwNGeafLDJCxSWNkYdQwxUVMg
XNFITQKAHUnejNHegBacO1IDSigDW8NW32nWrdSOEO8/hXo1ch4HtsyXFyR0AQfzNdhTQCV
574vP/E+m/wB1f5V6HXnfi7P9vTf7q/yoYGJjNGO1BPvQKQCUClNGPekMSjvS0hoAUU5TzT
RSjHFAD800+1GaOPSgYZpQRSGigQ6g9aSjFAwxRRRgmgA9qKXFAX1NArMbmk7U8oKUIKdws
yMU5AWZVAyScCl2jNX9FgWfU4FYfKG3H6Dmi4WLms4juI7dTxBEqfjjmqHbmpLubzrqWXrv
YmouSKzZ3xVlYaRg/WlTrg0rc0zNAtiQ+tWtKi8y9j3/AHV+dvoOap5z0q9bt5Gl3lweCwE
Kfj1/SmhTlaLZm3UxnuZZm5LsTUJNJQao4rhmiikNAC0qqWYKBkk4AptaehwqblrqX/VWy7
z7nsPzoBalnUtttHBYr0hXL+7HrWcPepJpDLK0jHLMcmmDBqGd0VZWFzSE80oHJpMUDCk6U
7txTCDigQpPHFNJopSMUAJ1oJHagtgcUmO5P4UxDe3NGSepo4JAoYYoIFxkdaKaScdaKZNz
tZ/CtjJny98ZPoc1mzeEJ0yYJ1b2YYrsBS4rWyOdSaPObrQtQtyd1uzD1Tms5onjbDqyn0I
xXqpANRS2kE/EsSOP9pc0rD5jzA0gFd/c+GdOnyVjMZPdDWVc+DpAc29wCPRxU2ZfOjlaO9
a1z4e1KDObcuPVDms54JIjiRGU+4xSLTTI6CO5p1Jg0iwFKOAaTpRnOaBpi5z3pOh5FIOtS
AZGD1HSkG4wctQx7Ch8A/LSKMn2oH5DkXPJ6U4njijIHSmk+lA9kKvrRSKQce9PdWUjAOPW
gV0IOM0n8VJnuKUcHNBVxTSKQD0pzcGmkcUgJGPFMIzTl6Uj9aC2IetJk7qM8nmgdaCRwPP
NLyTSHGelKD7UDDHNOSSSFw0bspHcHFJntRye1AM1F1lnQR3sMd0n+0Pm/OmSafpd7za3Bt
ZD/wAs5en51nDk5oIzwaaZnKlGQ680W8tPmeLdH2dPmFUCCK0rTUbuybEMzBf7p5B/Cr/2y
wvx/p1oI5D/AMtYeP0qrnO6TWxz2aK3JNBE4LadcpcD+4TtYfhWXcWk9s5WeJoz7imZtNEA
py0Y5qW3iMsyRqMszACgR6B4Wtvs+ixEjDSkuf6VsVHbxCC3jiXgIoUVJVAFedeLv+Q9P9F
/lXoted+Lf+Q7P9F/kKTAw8UUp4opAJRS0dKAEzS5pDzRxQAoxR9KOlH40ALmjJpB1waKAF
zS5ptLmgLjuvSjcQKaKWkO4oNLmm0CgLjieKUGmZozRYLj80lJSZxQFxe9bGigRW17dH+GP
Yv1asfNbP8AqNAhTo1xIXP0HAoZUNZFPgj3pMgcZopRioO4BTWFLnBpCeeeaBCL1q3qjeRp
9na92BlYe56fpUFrC091HEP42ApuszifUpiv3FOxfoOKpI56z0sUqCaSg1RzhnmiiigAFbb
j7HpMUA/1k/72T6dhWfpdr9svo4zwgO5z6KOtWr6f7TeSSjhc4UegHSkzalG7uV88UqigdK
TJxUHUO4FMyT0p2KQCgTDOBSc96cB60hFACUxjzTx3zTH9u9AnsIPU9aXrxR/OlCEjIFMVu
w1htPNIelH160hpkB2oo/hooEeqCigUVqcolA60Uo60AOFLSClpDCo5beGYYliRx/tDNS0U
AZFx4b02fOIfLJ7ocVl3Pg4HJt7n6Bx/WuropWKUmjz+48MalDkiMSD1Q1my2k9ucSwuh/2
lxXqVNdEcYdQw9CM0uUtVGjyrpyaaz46Voa48barP5SqsYbaAowOKy25NTY2ctAyS1SL7dK
ZjGKcMjpQwiKaQL70daByaQwHBINOycYzxTW9qFHrQA4EDvSg5HWkCjNKVB9qClcXqvWgda
byooHzcigLkkYGDn8KDjqaahpScmkVfQTHfNIRzwaCTR+NAhQOad9Kbz0p3TjODQNAMk8mn
D60gA9aXHoeBQMTH5008mnbcmgJk5oAYyk9KRGPTNSqMHmo8YkyBTIemo9GdW3KxBHcVow6
1cBPKuVS5i/uyjP61VitZ5j+7hd8+ik1dh8PalN/y7lB6ucUK4pOPUUwaPfcxs1lKex+ZKt
6P4fni1WCVjHJbod29GyD6VJB4SuDjzp40/wB0E1vaRpKaWjhJGkL4yTVq5zzUOho0UUVRk
FedeLP+Q9P9F/lXotcJ4m067n1maSK3ldTjDKpI6UmBzfbpSgcVc/su+/585v8Avg01tOvR
1tJh/wAANIZUNJVlrG6HJtpR/wAANMNrcDrBIP8AgJoEQmjpUpt5h1if/vk0hhk/55v+VAE
dLjFO8tx1Rvyo2v8A3T+VADaUUneloAT6UtApTzQAlHalxRQAmaKMUYoAKXvTaXNADqSjNJ
QA5QSwA71tawRHNDbKeLeJU/HqapaLD9o1W3VuVDbj9BzTr6Uz3ks395iaTN6K1uMJxSZx0
pG5HNH1qDpHDB5pueeaAe1KRkUxF7TD5Ynujx5EZIP+0eBWKTliT3rXuT9n0NE6Pcybj/ur
/wDXrIqlsclV3kHWijvRTMhKM0VJbwtPPHCgyzsFFAzVs1NlpEk5/wBZcnYnso6mqW6ruqy
KJ1t4uY7dRGPc9z+dUhioZ2U42iGTR260YyKDgCkWLg0AenJpY1MjbRW7oukfa5SWBWFep7
n2pX1sWo+7zPRGNHbzSf6uNmPsKkfTr1F3Nay46/drvgtpp8H8ESDuarHXtP3YMp+u04q7W
3ZhzuWsYux585Kth1IPoRTSQeldT4pNtcRQTwFGBJBK1zsdvuOTwKltI0hGU1oJDCXYGrbF
Ioz0qF50iG1OfeqskrOck1FnI6eeFFWWrGv94mkzxQM0N1rU4n3FHTiijPy0UCPUxS0gpa1
OQb3pR1pD1pR1oAcKWkFLSGLRRRQAUUUUAFQXs4trOaY/wITU9YXi658nSDGDzKwX8OtA0r
s4WZyzkt1Y5NRBc9KVzk0LUHRuwPFPA4zSZ3HFBOOKk0Q3oaVcU3HNLTJuKB3p3SkFBPFIY
oOc0o5NIOKUHHWgdxDnpSY28inYJ5pMYpiHLyeakwBnJqAZOAKnihkkbCozH2GaVilIi43Z
zSjBOT1rTi0O/mUbLVxnu3FXIfCV9JgyNFH+OTTtchzS6mCck0gGT1zXX2/g+FeZ7lm9lGK
0IPDemw8+SXP+22afKS6qOCUMW24Jq1Fpt5OcxW8jZ/2a9Dis7aH/AFcEa/RRU3SjlJ9t2R
w8PhnUZACyrGP9pq0LfwiR/r7kfRFrqaKfKiXVkzFh8MafHjeHkI/vNV6HS7GDmO1iB9dua
uUU7Ihyb3Y1VVRhQAPYU6iimSFFFFABRRRQAUUUUAFcT4rup49X2xTOgVBwrYrtq898SSCX
W7jH8JC/pUy2NaS94pi/vByLmX/vs0JqV7/z9S/99GqxOBgU9ImfhFJ+gqDotqWv7TvQDi6
l/wC+qT+1b7/n6k/OqhBFJxQDSLv9q33/AD8uau6Xf3M1w7zSbo4o2kYEDnA4rGFX4z9n0O
4l6NO4iX6Dk00TOyiZLks7MepOaTHFHXmg9eao5BKUUdqBQAtFFFIYlLikpaYhKMUcUooAK
SlxRQBraL+5t727P8Eexfq1VMkmrw/0fw/CvRriUufoOBWeTUM66StG4rH1oNNIPWnCkaBn
JpyqWYAcknik6Vc0lA9+jOPkiBkb6DmmDdlcj15gLxLdfu28YT8e/wCtZZqWeZp7iSVursW
NMYcZqzgeo3qaMUtFACCtXRVECT3z9IV2x/756Vlgc49a2dQH2Szt7AfeUeZJj+8e34Chlw
V2UcljknOaTik4HSjPFZnZcU0nU0A5pc4oEXbRMJnua7ywhW1sY0A6Lk/WuHsyNsZ969AUj
ywe2KKe7ZpjHanCK2OM1G4mvLlncNjOFGOgqg6N/dP5V2L6zp65y2SO22s9tUtLpv8ASH8q
LP3FXk/U1DS7m0asuW3JZI5rbtHzk467aikkOMDgVc1aSGW9d7b/AFXG0Yx2rObk0JCnPTT
QY3ueajpxxg0L05rQ5HqxRkDmkcYxSEEfSkNMli5wKKXAxRQB6mKKBS1qcg09aUdaQ9aUda
AHiigUtIYUUUUAFFFFABXGeNLnfdxwA8Rpk/U12Vea63c/atTuJM5BcgfQcUmXDe5ndTTu1
Ko5pdpNSbRQ1etPYZFKsbM2EUk+1W4dKvp8CO1lOe+3ApFXsijRtreg8KajJjeEiH+03+Fa
EPg0cGe6/BFp2I50clinFPSu7h8LabEcsryH/ab/AArQh02ygAEVrEMf7OafKL2iPOYbO5m
OIoJH+ik1oweG9RmxmDYP9s4rvwoUYAAHtS0cpHtGcdB4OnP+uuET2UZrQh8I2SY82SWT8c
Cuhop2RLm2Z0Gh6bBgpaoSO7c1eSKOP7iKv0GKfRTFcKKKKBBRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAU
UUlAC0UUUAFFFFABRRRQAlef3Vpc6jq1z9mhZyZG5A46+tegUioqDCKFHsMUmrlRlynK6f4
Q5El9L/wBP8AGti7tLXT9JufIiVMRnnHPStSsvxG4TRbjPcAfrRZIak20cATuNRnrin9OaT
uayOzcbgk8Vd1j9zbWVr3SPe31bn+VVhgEGti5TTdXcSGdrW4IAIcZU8etUjKrF20Ob7Uta
d3oN7brvWMTR/34juFZzRsudwI+tUc1htGeaKKBBmjrSUtABQKKKAFo780lLQAZpVBZgo70
lXdGh8/VIFPKhtzfQc0DLuskJNFbL0giVfxxk1mZP4VZu5TcXcsp/jYmoCPaoO1KyClPAzi
kIwaXOfpSHcQc1fU/Z9GuZejTMIl+nU1R7+9WtZPkw2loOqR73/3m5/lVIyqu0bGVThTKWq
OUUiilFJjmgDQ0S3WS882UZigBkf8Og/OmTzPcTySvyztk1bC/Y9GSPpJdHe3+4OlURzUs6
aUbK4m2ggilHWgk1JqNp6IX56AdSakht953PwtOl8sHBOQOiilzdEbKk+XmkSWci8oM8c5N
djp13Pe2iJEAmwbXkbn8hXBtO+QF+VfatPS9ZksZd3UH7w7GhJp3HOUakOXqtjU1bSprZy8
atJEecgcj61jMrFsBTn0xXYW3iDT7hRumWNu6vUr6npkWWa4gB68EZp+zXRmaxc0uWSOPn0
2eGwN1N+7UsAqnqay3bkgGt/xFrcN/CsNsCVRsljwDXNkEtz1p8tjP2jkrsc3ShRngc03kU
DIOaZFxx4poGTS4PelUYoDcQr6GinEHHFFAWR6kKKBRWpyCHrSjrSd6UdaAH0UUtIYUUUUA
FFFFAEN2JDayiEZkKkKM45rj4/CF7K2ZZYo8++TXbUUDTaOat/B9uuPPuHc+ijFaEPh7TIs
f6OHI/vkmtWilYOZkMNpbwDEUEaf7qgVLS0UxBRRRQAUUUUAFFFFABRSdK5+HUdXv5J5LCO
3NukhRTJnLYoA6GisOw12SXS7u5uYlR7YlTtPDGrdney/2KL28Cq2wyEKMDHagDRqjPq1pb
3EkErMskYBxj72emPWqSa1JFo0d5cxgzTNiKJON3pVC7nvrTULS7vbS1ZpXCLtyWWgDqEbc
gbBXIzg9RTqpapfCwtDIF3yMdsaf3mPSotCv5tRsTPcKisHK4XpxQBpUVztr4gmuddFmkaf
Zy7KH5ycCtFb+STW2solUxxx7pG7gnoKANGikPAyawItW1S9aaSxtIXgRyqszYJxQB0FFZu
iam2p2rySReW8b7GAORmtKgBKWsOXVb+bULi3062ilSAgMztjmr1vdXMVnLPqcccOzJwjZ4
oAvUVj6Lq02pT3CSQCJYwCvPOD0z+FF3ql3/ajWWn28czRoGcs2Me1AGxRWTpOrTXd1c211
biGWDlsNkVLpGovqSzyeWFiSQpGc/eA70AaNFYi66ZdbjsoYg0LMVMuepAycVNrurnSoYyk
YkkkJwpPYDk0AatFZTavs0FdReMBmUEJnqT0FaNu7yW8byKFdlBZR2NAElYfi2TZo5H95wK
3K5vxo4Fnbp3Lk/pSexcPiRxxNJuFI1HQVmddxykZp2RUWeQKcDxg0hplu1v7i1YGGZk9s8
H8K0o9XtbkEahZRyE8GRBg1hnkCm9KYpJPdG5NpNpfktp11HuPPlv8prJudMurUkTxFMevf
6VCGZTkHmtO21y8gUIziVP7knzCncxdLsZEkZjYq3Wm4roppNI1QhplezmPG5OVNU7jw/dI
pktil1F/eiOT+VMxcWtzII4oHWnOjxsVdSpHUEYptMkU0lFFAC4rW0VfJt727P8ABHsU+7V
lVsEfZ/D8S97iUufoOBQyoK8ihuoI5ptKTioOy44ikIwKCehpCTnNIZY0+AXF/DGeQWGfp3
qvqVx9p1CeXsznH07VoacRDBd3f/POLap/2m4rF6mrWxzVXrYOtLSUtMxCrWn2xvLuOEfxH
k+g71VrX04fZdNnuzw8v7qP/wBmNA4q7sR6lcCe8dl4jX5UHoo4FVR604jNMzg1B2LQdR3o
HXJpGwOlIY9pXbgk/QU0ir+hYOqR5wPlY8jgcGry2Zv5iZ7lJ0RcBol6MeBninYJTbepz5G
RTRkcGtY6YrWKspIuQzZQ/wAQHXHvUhtrKOa4ieB2MUe/O/GeB/jQQ2jGB7/lSn171q/2ZE
1klz88eXDEHnbGTjNLPbW0F3HG9rIYXO1XEnDe9MSZkZ9KStgWNtcSzRQRtG0cioCWznJ61
HFHYXF4lrFHKpLhd5b734dqAuZZ680hBHUVrf2fGmoQ2gyZFO6VuwHXA9eKp6nCYb6QZLAn
cpPcHkUCvcrfWndKb1FH1oGDsSOKKHwBxRQJnqYpaQUtanKJ3pw6009acKAHUtJS0hhRRRQ
AUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAZ2vXf2PSZnU/Ow2J9TUCY0Xw1k8OkeT7u
f/AK5qv4hS7mvbQQ2kk8ELeYwXox7Clmgv9aliS6tvslpG29lLZZz6UAZptmGnabpYz5t3J
503rt6/5+laniRibe202HhrlwuB2UVDeLd2niP7YLKS4h8rYnl/w/55qzZWl1d6mdSvYxDt
TZDETkr7mgBNc0qW4tbY2LAS2hyidjjH+FP0fU01SNxdQKlxbH5ww6e49OlUNMm1DTVuIZN
PnmmeQsHB+U/jSDTL5Y2g2kT38m64lXpGvpmkBPDKNRubjUpCPs9srLbqe5xy1RWNz9h8He
cOHfdt9ySQKkv/AA1ZxafMbWKVpQvyAOTk/SmRWFxKmk2ckLrDCvmykjjd2FMCrBAum6vpq
yceXbM8h9+Sa1vDcbPbzX0g/eXUhf8A4D2rO8SWN5davF9mhco0QjLgcDJOa6aCFYII4UGF
RQo/CgCjr92bPSZmU/O42J9TUIxovhrnh0j/ADc//XNVfEBuJNRswtpNPbwnzGCL1PYU+aO
81yaFJrVrWzjbe4c/M5HbFAFzw9aG00iFWHzyfvG+pq3f3K2djNcN/wAs1JH17U2zuHnaYN
bvCsbbVLfxD1FUfEEU94LayiRiksgMrAcBR60AZ2hSalbW2V04yCdvMMpkAznvV67f+1dUW
xU/6Nb4ec/3m7LV7UZZbSwItImeUgJGqjOPf6Vmw+GbdYd0005nYZkKvjJoANElRLjV7lsB
FlPPsoNZmn3epW8F3qUdiJVuGLmQt0A9qSOC7tvDc8KW8xluJyCNpJC8c1fa4urnTV06y0+
eIFBGZJRtCjuaQEXmpaeHZ76OQyXN8cFiMHJ4wB7c1ZlL6dpNpplrxdzjb/u5+81RXFiyXl
hZiORrWyTzXYKcM3+P+NPt9HbVZHv9QaaGRz+7RW2lF7UwEitY7bxHY2sX3YLdmPuTnmq2q
f6fealP1is4DGv+8etPtbOTTdavZo0nlSK3+RnyxYnHANTpZSweFLgMjNcTqZHGOSSaAK1v
/po0fTxyiRiaUfTpXVVz/hSzlSOW6uEZJGAjUMMEKBXQ0AFcn42f57VPZjXWVxXjN86lEme
Fj/rSlsaU/iOc5zR1OaXpzSVmdIAc0pHak6UoNADgKGXvTM4qVTlaRSsyPFFLjuab1NMQ7j
Gant7qa3bdFIyH2OKgPHFIOvNAGyusJcLs1G1juF/vYw3501tK0+9+awu/Kc/8spuP1rJHH
NPDmnch04sfeaVeWR/fQtt/vDkH8ap4xWva6rd2vyxykp/dbkVO9zpd9xd2xt5D/wAtIen5
U7mUqTWxggEsAOprZ1r91LBbDpBEq/j1NTWuhx/a4pobuGa2VgzHOCAOeRWdfTm4vZpSchn
JH0oYUlZ6kGKDR2pM/NzUnQKDSgUhx1pw5IoAt3h+z6LBEODO5kb6DgVlV0GpaebmdCtzBH
BGiohaT29BVX7Hp0P+tvHlPpEn9TVnI05O5kU9VJ4AJNaom02L/VWJkPrK/wDQUp1eZBiCO
GAf7CDP50rjVJ9SnBpl5ORst5MepGBVvVHRHitYmDR267cjoW7mq819dT8STyMP97iq4HPJ
pNmsIcruOBwaUgHmm5pQaRoIfSk604jNM6GgCe0uGtZ/NQAkAjn3GKfHezQwCKJzGN24lTg
mqx60UAa6yXd9suV8qERNkSMdoLHFQXU9y1zczGIN5ilHKDK9uh/CrkIW50m3ENsLh4iwdd
5BXJ64pI7pbCxUvG4cTOPLVuOg4PrQQytFf3XMvlloNu0x4JTGMYpkl5LMsawW+2OFt+1QT
z7mr6G5a5t3gbFkFGcH5AP4s/rUdx9peOE6Vu8jBz5ZxhsnrTC5nre3CyyMi7XmcOOOhBzx
Ug1AK4mSziSQNlnAPX+lX0NqLyxEwlM+xeQRtzk9aQxQfYGsS6/aHBl2453dRz9KCbozxqs
6xbQq+bjasv8AEF9KgurqS5SPzfmdBt3nqR71WzilHPOaBiZxTgc0mKM4NAAV4opWNFAWPU
xS0gpa1OUaetPWmd6eKAHClpBS0hhRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUA
FFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFACUtFFABSUtFABRRRQAUUUUAFFFFABXA+LJ
N2tSDrtUD9K76vOdffzNauj6Pj8qmRrS3M0tSZpcZpMZHNQdAoPNHWk70ZoAU9qFODRmjHN
AD8EgmmHINSKaaxxQU9hDRRRjnrQSID60opSPWlHSgBVbFL1OaZ3pQaBpgcg9cUlOHJ5pp4
agGhR0pvWlzik5oAUZxg0ozSc0oJxQA/Jpp7UZxSZ9aBB3ozQTxSZ9KAFo69aKTFADuAKaW
A460N0wOtIFxQFxVJoKjrk0ZFHT6UCE5HQ5pA2TTiaYRQA9JGUnDEZ9DSOeOTSdRmm/ePsK
AFVmII3EL3GaUOyjCsQD1APWkYY5FJnI96BC7juByR6c0Fzu3Bjn170je9HGaYg60YxQKPY
0BYM0maM44pKBCk8UU1z8tFMVz1cUuaaKWtDmDPNOFR96etAx4paaDThSAWiiigAooooAKK
KKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiii
gAooooAKKKKACiiigAooooASvMdRk339wxOcyN/OvTZDiNj6A15VMSZWJ/vGpka0hppRTc0
Z5xUG4vejNFIaAuLmjPNIKU0AOVuaGIxmm96djigaEBpepphHenKe9Ah2aQ8GlGMUdRQMF5
opOlISaAHhiMUuB361GDUinIzQNMacGjIpXxTTxQAuefagHmkU8mnCgQvajtRQBQAmKTGDS
4oAoEL0AoopGNAxoOWJpaavSgnFAkKetGAOvNN3YY0vTNAC9PpRmkJ4ooGNzjNPQYFRk80/
NAkKTTGXHSnUN1AoB6jM+tGRTioIpu2mTqANKWpCMUY55oAPrRxR3pRQSRy/copbjiKigTP
/9kAGgAAAJhtQAAZAJkJ/wYBAA==
</binary>
</FictionBook>
Zerion Mini Shell 1.0