%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/1/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/1/1680.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name>Leoš</first-name><middle-name>Kyša (eds.) Boris</middle-name><last-name>Hokr</last-name></author>
            <book-title>Ve stínu Říše</book-title>
            <coverpage><image xlink:href="#_0.jpg" /></coverpage>
            <lang>cs</lang>
            
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name>Leoš</first-name><middle-name>Kyša (eds.) Boris</middle-name><last-name>Hokr</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>15.8.2019</date>
            <id>2115152f-3e5f-4afc-81cb-5648f9b82d5b</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            
            <year>2017</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<p>&gt;</p>

<p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p>
</section>

<section>
<p><image xlink:href="#_2.jpg" /></p>
</section>

<section>
<p><image xlink:href="#_3.jpg" /></p>
</section>

<section>
<p>Copyright © Tomáš Bandžuch, Roman Bureš,</p>

<p>Dan Černý, Pavel Fritz, Markéta Klobasová,</p>

<p>František Kotleta, Jan Kotouč, Míla Linc,</p>

<p>Lucie Lukačovičová, Petra Lukačovičová, Jakub Mařík,</p>

<p>Julie Nováková, Petr Schink, Kristýna Sněgoňová,</p>

<p>Petr Stančík, David Šenk, René Vaněk, 2017</p>

<p>Cover Illustration © Satine Zillah, 2017</p>

<p>Cover Art © Lukáš Tuma, 2017</p>

<p>Preface © Martin Fajkus, 2017</p>

<p>Czech Edition © Nakladatelství Epocha, 2017</p><empty-line /><p>ISBN 978-80-7557-458-9 (ePub)</p>

<p>ISBN 978-80-7557-459-6 (mobi)</p>
</section>

<section>
<p><strong>Obsah</strong></p>

<p>Odvážná čtenářko, statečný čtenáři</p>

<p>ČÁST PRVNÍ BOJ ZAČÍNÁ</p>

<p>Markéta Klobasová</p>

<p>Oni</p>

<p>Julie Nováková</p>

<p>Opona padá, hra skončila</p>

<p>Tomáš Bandžuch</p>

<p>Jitro po zlé noci</p>

<p>David Šenk</p>

<p>Dým nad Mnichovem</p>

<p>I. Láska bez hranic</p>

<p>II. Celá hořím, miláčku!</p>

<p>III. Poslední maso</p>

<p>ČÁST DRUHÁ BOJ ZUŘÍ</p>

<p>František Kotleta</p>

<p>Dos grojse genareraj</p>

<p>Doslov</p>

<p>Pavel Fritz</p>

<p>Tenkrát na Ukrajině</p>

<p>Petr Stančík</p>

<p>Ahaswehrmacht</p>

<p>Petr Schink</p>

<p>Meyrink</p>

<p>Roman Bureš</p>

<p>O lidském dobytku</p>

<p>1</p>

<p>2</p>

<p>3</p>

<p>4</p>

<p>5</p>

<p>6</p>

<p>7</p>

<p>8</p>

<p>9</p>

<p>10</p>

<p>11</p>

<p>12</p>

<p>13</p>

<p>14</p>

<p>Jakub Mařík</p>

<p>Chlad věčnosti</p>

<p>Míla Linc</p>

<p>Dokud nás smrt nerozdělí</p>

<p>ČÁST TŘETÍ BOJ NEKONČÍ…</p>

<p>Jan Kotouč</p>

<p>Argentinské probuzení</p>

<p>1. Pověření</p>

<p>2. Stopování</p>

<p>3. Střetnutí</p>

<p>4. Probuzení</p>

<p>René Vaněk</p>

<p>Digimengele</p>

<p>Petra Lukačovičová</p>

<p>Stroj na výrobu havranů</p>

<p>Kristýna Sněgoňová</p>

<p>Na vlastní kůži</p>

<p>Den první</p>

<p>Den druhý</p>

<p>Den třetí</p>

<p>Den čtvrtý</p>

<p>Den pátý</p>

<p>Den šestý</p>

<p>Den sedmý</p>

<p>Den osmý</p>

<p>Den devátý</p>

<p>Den desátý</p>

<p>Den jedenáctý</p>

<p>Den dvanáctý</p>

<p>Den třináctý</p>

<p>Den čtrnáctý</p>

<p>Den patnáctý</p>

<p>Lucie Lukačovičová</p>

<p>Jediný člověk</p>

<p>Dan Černý</p>

<p>Nacimars</p>

<p>Zabij si svého nácka</p>

<p>Medailonky Autorů</p>

<p>Markéta Klobasová (* 1990)</p>

<p>Julie Nováková (* 1991)</p>

<p>Tomáš Bandžuch (* 1986)</p>

<p>David Šenk (* 1977)</p>

<p>František Kotleta (* 1981)</p>

<p>Pavel Fritz (* 1968)</p>

<p>Petr Stančík (* 1968)</p>

<p>Petr Schink (* 1979)</p>

<p>Roman Bureš (* 1975)</p>

<p>Jakub Mařík (* 1981)</p>

<p>Míla Linc (* 1982)</p>

<p>Jan Kotouč (* 1987)</p>

<p>René Vaněk (* 1983)</p>

<p>Petra Lukačovičová (* 1984)</p>

<p>Kristýna Sněgoňová (* 1986)</p>

<p>Lucie Lukačovičová (* 1980)</p>

<p>Dan Černý (* 1982)</p><empty-line />
</section>

<section>
<p>
    <strong>Odvážná čtenářko, statečný čtenáři</strong></p>

<p>Jsem velice rád, že právě mně připadla ta čest, uvítat vás na prvních stranách této antologie. Předmluva obvykle bývá místem, kde páni editoři seznamují čtenáře s tím, v jakých bolestech se jejich projekt rodil a jaké hrůzostrašné problémy a překážky přitom museli řešit a překonávat, obvykle za skřípění zubů a nadprodukce potu, krve, slz a jiných tekutin. Naštěstí ale pánové Boris Hokr a Leoš Kyša uznali, že si tato antologie zaslouží poněkud originálnější úvod, a s úlevou to hodili na krk mně. (Ani si nepřejte vědět, za kolik nitek jsem musel zatahat, kolik laskavostí si vybrat a kolika lidem pohrozit, abych dosáhl svého.) Ptáte se proč? Protože tohle je antologie, jaká tu ještě nebyla. A já nejsem (zatím) spisovatel, takže to byla jediná příležitost, jak sem propašovat svoje jméno.</p>

<p>Netuším, koho ta myšlenka napadla jako prvního. Jestli to byl Boris Hokr, když seděl v oblíbeném křesle v póze do detailů napodobující jeho vzor Ernsta Stavro Blofelda se sklenkou dobrého vína v ruce a neodmyslitelným kocourem Brodym na klíně. Nebo Leoš Kyša, jehož široké slovanské tváři a statné postavě by ze všeho nejvíce slušel kožený kabát a brigadýrka s rudou hvězdou, jakou nosívali jen ti nejdrsnější komisaři Rudé armády. Každopádně, když mi ti dva oznámili, že budou dělat antologii povídek tematicky zaměřenou na nacismus a „nácky“, byl jsem stejně okouzlený, nadšený i znepokojený jako oni sami.</p>

<p>Jedna z nejzákladnějších literárních pouček totiž praví, že hrdina může opravdu vyniknout jen v případě, že má odpovídajícího protivníka. Vždyť, jak by to vypadalo, kdyby se hlavní protagonista probojoval hordami odporných skřetů k finálnímu střetnutí s Temným pánem, jen aby vzápětí zjistil, že je to retardovaný imbecil s IQ šumící trávy. To by bylo prostě <emphasis>faux</emphasis> <emphasis>pas</emphasis>. Ostatně, právě záporáci bývají největší slabinou mnoha příběhů. Ne každý autor dokáže stvořit někoho takového jako Sauron, profesor Moriarty, Voldemort či Cthulhu. To jsou zloduši, jejichž nechvalný věhlas už dávno přesáhl oblast literatury a udělal z nich součást popkultury. Jenže na každého takového připadá tuna zlolajného kanónfutru.</p>

<p>Náckové v tomto ohledu představují téměř ideální záporácký materiál. Jejich třetí říše byla skutečným impériem zla a temnoty, které minimálně o silikonové desítky prsa poráží vše, co kdy byli schopni vytvořit Sauron i jeho velký učitel Morgoth. Dokonce i klaun Pennywise by se cítil jako úplně neschopný břídil, kdyby se s nimi měl porovnávat v metodách, jak vyvolat strach a hrůzu. Navíc se nacistická mašinérie smrti ze všeho nejvěrněji přibližovala tomu, jak si lidé představují peklo. Jen nebyla zaměřena na trestání hříšníků, ale těch nevinných.</p>

<p>A co víc, tento obludný systém vyprodukoval stovky a tisíce nelidských zrůd bez jakéhokoliv svědomí a skrupulí, jež se pásly na utrpení jiných lidských bytostí. Jejich mozky byly plné zvráceností a z tváří jim sálal fanatismus, který nepřipouštěl pochyby. A co bylo úplně nejhorší, až do konce tyhle stvůry věřily, že dělají správnou věc a vlastně pracují ve prospěch vyššího dobra.</p>

<p>Je děsivé, jak jeden člověk a jedna ideologie dokázali zfanatizovat naprostou většinu národa, přimět ho zapomenout na lidskost, soucit a humanitu, aby jim na oplátku dali iluzi pocitu nadřazenosti a všemocnosti, jež ale stejně nakonec splaskla jako mýdlová bublina. A velikášské plány na světovládu skončily porážkou a pokořením. Nepřipadá vám v tomto ohledu Adolf Hitler skoro jako nějaký šílený čaroděj, který prostřednictvím krvavých obětí tisíců lidí hodlá vyvolat temnotu, aby sloužila jeho plánům? A je mu přitom naprosto jedno, jestli zahynou nevinní, jeho nepřátelé nebo vlastní přisluhovači? Když už mluvíme o těch přisluhovačích, kde jinde byste našli tak odporné zjevy, jakými byli mistr lží Goebbels, manipulátor Bormann, padlý hrdina tlustý Göring či Anděl smrti Mengele.</p>

<p>Proti Hitlerovi byl Sauron naprostý amatér, protože měl jen devět Černých jezdců. Nacisté jich měli mnohem víc a většina jich chodila v černých uniformách se stříbrnými lebkami na čepicích a runami SS na klopách. Působí to sice poněkud klišovitě, ale černá má v řadách záporáků dlouhou tradici a tak nějak se hodí k jejich osudu. Takže by se mohlo zdát, že nácci budou ideálním prototypem zloduchů, které by autoři fantastiky mohli obsadit do svých příběhů. Zvlášť u nás, v zemi, kde to schytal Reinhard Heydrich, trojka nacistické mašinérie! A přesto se tu objevují spíše jen sporadicky.</p>

<p>Snad je to tím, že na rozdíl od všech těch legií zkázy, krvelačných skřetů, brutálních orků či rytířů chaosu a jejich pánů byli a jsou nacisté skuteční! A vzpomínky na jejich řádění jsou prostě ještě (ano, i přes sedmdesát let po jejich pádu) příliš živé, příliš děsivé a příliš nepochopitelné. Možná, že za pár stovek let upadnou v zapomnění stejně jako tolik jiných krutovlád a tyranií. Ale spíše bych tipoval, že se jejich hrůzné činy zakódovaly do našeho podvědomí tak hluboko a výrazně, že se stanou synonymem pro skutečné a nefalšované zlo.</p>

<p>A právě to může být důvodem, proč naše fantastika obchází kolem nacismu spíše obloukem. Je rozdíl vymyslet si papírového zloducha a obdařit ho rádobymyšlenkami plnými temnoty a zla, a přivést na scénu nacisty s celou jejich zvrácenou ideologií. Jak se říká: Když příliš dlouho zíráš do propasti, začne se propast dívat na tebe.</p>

<p>Právě proto je tato antologie jiná než všechny ostatní. Editoři se totiž rozhodli ten pohled risknout. Díky jejich úsilí tak máte před sebou sedmnáct zastavení (podobnost s úspěšným sovětským seriálem ze sedmdesátých let minulého století je čistě náhodná), ve kterých se čeští autoři fantastiky po svém vyrovnávají s nacismem, jeho zrůdností i protagonisty. A to nejen na bojištích druhé světové války či území třetí říše, ale na rozmanitých úrovních prostoru i času. Protože nacismus byl sice poražen, ale bohužel nezemřel s Adolfem Hitlerem.</p>

<p>Takže se připravte na příběhy děsivé i kruté, plné smutku i hrůzy, ze kterých vás bude mrazit, ale i takové, kde se budete moci zasmát. Protože i smíchem se dá bojovat proti zlu a temnotě, i když je představuje něco tak obludného jako Velkoněmecká říše. To ostatně činí i moji oblíbenci z kultovního seriálu <emphasis>Haló, haló!</emphasis> v čele s největším francouzským odbojářem René Artoisem…</p>

<p>Přeji tedy příjemné čtení a nejedno Bodré podoledne!</p>

<p><emphasis>Martin Fajkus</emphasis></p>
</section>

<section>
<p>
    <strong>ČÁST PRVNÍ BOJ ZAČÍNÁ</strong></p>

<p><image xlink:href="#_4.jpg" /></p>
</section>

<section>
<p>
    Markéta Klobasová</p>

<p>Chceme něco o Hansovi! <emphasis>slýchala jsem často.</emphasis></p>

<p><emphasis>Nacistický křivák sturmbannführer Johann Siegfried totiž nepřirostl k srdci jenom mně, ale i těm pár čtenářům, kteří s ním už měli tu čest. Démonolog, co si vždycky najde skrytou cestičku, przní Zřídla a stojí za vznikem legendárních prstenů pro celou SS, ten ve svém životopise přece musí mít celou řádku epických příběhů. Ne?</emphasis></p>

<p><emphasis>Má. Ale mě vždycky zajímalo, jak to všechno začalo. Prozření postav a zrod hrdinů mě baví, stejně jako hrátky s jejich plným potenciálem, kdy mění osud ř(Ř)íší nebo rvou na kusy reality… či svoje soupeře. (A znalí vědí, že Hans dokáže oboje.) Ale kde se v něm ta síla vzala a kde přišel k těm záhadným tetováním? Kdo vlastně Johanna Siegfrieda, jak ho známe z doby během války, stvořil?</emphasis></p>

<p><emphasis>Inspirací pro povídku</emphasis> Oni <emphasis>mi byla první německá expedice do Tibetu uspořádaná v roce 1939 pod patronací Ahnenerbe. Události v příběhu se však odehrávají o mnoho dříve, na úsvitu nacismu, kdy Himmler o své budoucí organizaci zatím ještě nemá ani tušení, Hitlera sotva pustili z vězení a</emphasis> Mein Kampf <emphasis>voní tiskařskou novotou.</emphasis></p>

<p><emphasis>Píše</emphasis> <emphasis>se</emphasis> <emphasis>rok</emphasis> <emphasis>1925</emphasis> <emphasis>–</emphasis> <emphasis>a</emphasis> <emphasis>v</emphasis> <emphasis>nepřístupných</emphasis> <emphasis>Himálajích</emphasis> <emphasis>číhají</emphasis> oni.</p>
</section>

<section>
<p>
    <strong>Oni</strong></p>

<p>„Teď nemůžeme vyrazit.“</p>

<p>Johann Siegfried se podíval otevřeným křídlem stanu ven. Barevné modlitební praporky sebou ve větru škubaly jako lapení papoušci a nebe prošpikované vysokými štíty zasněžených hor, před chvílí ještě blankytně modré, se během pár desítek minut zatáhlo hutnými tmavými mračny. Vichr přinesl vůni mrazu a sněhu.</p>

<p>Bruno měl pravdu. Nemohli vyrazit.</p>

<p>Jako vždycky.</p>

<p>Johann začínal mít neblahé tušení, že pověrčiví šerpové možná nejsou tak daleko od pravdy. Bylo to až příliš náhod najednou. A ti dva snědí, šlachovití domorodci s kůží jako sušené maso se něčeho doopravdy báli. Místo aby zalezli do stanu, jak mnohokrát při náhlé změně počasí radili jim, sebrali se a pospíchali na hranici tábora.</p>

<p>„Kam jdou?“ zpozorněl Manfred Jung, nízký, robustní mladík s módně podholeným sestřihem a diplomem z geofyziky. „Hej, Bruno! Doufám, že ti čmoudi čínští neberou do zaječích! I s naším těžce uloveným masem!“</p>

<p>„Nesou obětinu…“</p>

<p>Manfred se na Johanna otočil:</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„To maso je obětina, aby nás to v noci nechalo být. A zároveň se modlí k duchům hor – proto ta snítka doutnajících bylin. Klasický očišťovací rituál.“</p>

<p>„To? Co <emphasis>to</emphasis>?“</p>

<p>„To zatím nevím…“</p>

<p>„Tos mě teda uklidnil,“ frkl Manfred.</p>

<p>Johann si ho však nevšímal. Raději se i přes kvílení větru, který začal tábor bičovat štiplavými vločkami, usilovně snažil zaslechnout jejich slova. Ta čínská hatmatilka, která se lišila téměř údolí od údolí, mu však nedávala smysl. Což ho jako antropologa a tlumočníka zdejší výpravy dráždilo.</p>

<p>Johann počkal, dokud i šerpové nezmizí ve svém stanu, a pevně ten jejich, který sdílel s Manfredem a Brunem, zašněroval. Kvílivá bouře mezitím nabrala na síle a vztekle škubala tuhou látkou.</p>

<p>Takhle to bylo pokaždé. Když se už už blížili cíli – venku se rozpoutalo bílé peklo.</p>

<p>A Johann nebyl jediný, kdo si toho všiml.</p>

<p>„Taky vám přijde, jako by se nám na paty lepila neskutečná smůla?“ Manfred podrážděně hodil zmačkanou kuličku papíru do přenosných kamen a vzal do ruky odlitek obrovského chodidla. „Kdykoli konečně narazíme na ty stopy, tak se počasí zblázní a můžem začít odznova.“</p>

<p>„Stává se,“ pokrčil nevzrušeně rameny Bruno Schäfer, zoolog a velitel jejich výpravy, aniž by zvedl oči od čištění své pušky. „Počasí v horách se někdy mění každou hodinou. Zvlášť v tomhle ročním období. Nebo snad začínáš být pověrčivej jako Gutnták s Natyrlichem, co?“ <emphasis>Gutnták</emphasis> a <emphasis>Natyrlich</emphasis> vyslovil schválně špatně, jako to dělali jejich čínští poskoci – byla to jediná německá slova, která znali, a podle toho jim také začali říkat.</p>

<p>„To jsem neřekl. Jenom mi to přijde divný, to je všechno,“ oponoval Manfred. „Jednou je to náhoda, dvakrát smůla. Ale třikrát…“</p>

<p><emphasis>Třikrát je to</emphasis> zatracená <emphasis>smůla – ve které má někdo prsty,</emphasis> pomyslel si Johann, ale nahlas nic neřekl. Ne, dokud si to řádně neověří.</p>

<p>A proto, jakmile Bruno zhasl lampu a dech jeho společníků se prohloubil, vyklouzl s kožešinovou kapucí na hlavě do vánice.</p>

<p>***</p>

<p>Jejich posedlost se zrodila před necelým týdnem. A za to, že se teď trmáceli mimo původní plán a seděli další den ve stanu, zatímco venku zuřila bouře, mohl Bruno.</p>

<p>„Víš, jaký by to bylo terno?“ prohlásil tehdy zničehonic nadšeně a v jeho šedých očích zasvítila známá jiskra dobrodruha a lovce, který procestoval skoro celou Čínu a lovil už kdeco od opic po tygry. „To by byl kardinální kousek. Vždyť tady v Himálajích je to legenda. A my máme jedinečnou šanci ji odhalit. Slyšel jsem, že zrovna v téhle oblasti jsou jeho pozorování jedny z nejčastějších.“</p>

<p>„A o čem přesně to teď mluvíš?“ zeptal se Johann. Když se Bruno pro něco nadchl, nedělal rozdíl mezi tím, co si myslel a co řekl nahlas. To bylo asi tím, že jindy většinu času trávil tiše, jako na čekané v džungli.</p>

<p>„O yettim přece. O sněžným muži.“</p>

<p>Johann vzhlédl od svého zápisníku, kde se v pravítkem pečlivě vymezených sloupcích táhly seznamy čísel. „Není cíl naší výpravy něco poněkud jiného?“</p>

<p>„Ale no tak, Hansi. Měřit lidem lebky budeš moct i tak. Čím hlouběji do hor půjdeme, tím zajímavější exempláře můžeš najít. My všichni.“</p>

<p>„Víš, Bruno, já ti nechci kazit tvůj entuziasmus…“</p>

<p>„… ale máš to v povaze…“</p>

<p>„… ale to, o čem si myslíš, že je <emphasis>yetti,</emphasis> v překladu ve skutečnosti znamená <emphasis>horský medvěd</emphasis>,“ pokračoval Johann, jako by jeho rýpnutí neslyšel. „Podle mě se Charles Howard-Bury jenom nechal unést fantazií a místním folklórem…“</p>

<p>„No… v tom případě já taky, drahý příteli,“ zazubil se Bruno a pohodil hlavou, aby ho Johann následoval.</p>

<p>Antropolog schoval notes do kabátu a nasadil si brýle proti sněžné slepotě. Čerstvý sníh na svahu údolíčka, kde strávili posledních několik dní, se ve slunci třpytil víc než ostré světlo na operačním sále a kypře jim vrzal pod pevnými botami. Sluneční paprsky takhle zrána ještě nestačily proměnit povrch na křupající zledovatělou krustu.</p>

<p>Jinak by v něm nemohlo být <emphasis>tohle</emphasis>.</p>

<p>Johann si přidřepl ke stopám na hřebeni. V jedné už tuhla sádra a vedle druhé ležel cepín kvůli měřítku na fotografiích. Bruno se vítězoslavně usmíval.</p>

<p>„Tak co?“</p>

<p>„Zajímavé…“</p>

<p>„<emphasis>Zajímavé</emphasis>?! Z tebe taky vykřesat kousek nadšení, chlape…“ Bruno zakroutil hlavou, ale pak se už bez vytáček zeptal: „Souhlasíš teda, jako můj zástupce, s touhle neplánovanou změnou trasy? Necháme zbytek kluků pracovat podle původního plánu a my se vydáme na lov. V zájmu vědy…“</p>

<p>Johann se na Bruna zkoumavě podíval… a protentokrát se rozhodl mu ten entuziasmus nekazit.</p>

<p><strong>***</strong></p>

<p>Neřekl jim o tom. Neřekl jim tehdy, že si je téměř jistý, co <emphasis>doopravdy</emphasis> stopují. Takový úlovek by totiž měl mnohem větší cenu než pitomá sněžná opice, která z lingvistického hlediska vlastně žádnou opicí nebyla.</p>

<p><emphasis>Michê. Dzu-teh. Migoi…</emphasis> Když se nad tím zamyslel, najednou to všechno dávalo smysl.</p>

<p>Johann pro jistotu odjistil pušku, ačkoli v té bílé tmě by nestihl ani zamířit, i kdyby věděl kam. Sníh kolem něj vířil, a jak tam stál na hranici tábora, kam šerpové odnesli maso, a naslouchal kvílení vánice, vločky ho zasypávaly stejně jako mrznoucí obětinu kdesi pod jeho botami.</p>

<p>A pak si toho všiml.</p>

<p>Ano, sníh kolem něj vířil. Ale tak… <emphasis>jinak.</emphasis> Pravidelně. V kruzích.</p>

<p>Johann si posunul pušku na záda a neobratně zalovil ve vnitřní kapse kabátu. Upřímně doufal, že to nebude muset použít, protože tahle věcička ho v Honkongu stála nehorázné peníze: jako vždy za správnou mrtvolu na správném místě, samozřejmě od toho správného člověka, jehož mlčení bylo spolehlivější než mlčení jeho svěřenců v márnici – protože jak slyšel, půtky starých mágů a šamanů z ní dělaly malý očistec plný šeptavého chrčení a sípání.</p>

<p>Vytáhl lahvičku s vyleptanými ornamenty. I přes jekot větru měl pocit, že slyší tlumený ženský pláč. To bylo dobré znamení. Půl roku jeho života, které náročné malajské kouzlo vysálo z jeho kostí, nepřišlo vniveč.</p>

<p>Korek se prstům v rukavici bránil, a tak ho s tichým popnutím vytáhl zuby. Fňukání zaraženě ustalo a z hrdla lahve se nesměle vznesla narudlá mlha. Johannovi přišlo, že vidí protáhlé vychrtlé ruce s nepřirozeně dlouhými prsty, jak se derou přes okraj. Zavanula zkažená krev.</p>

<p>Siegfried se pousmál a tělem mu projelo napjaté očekávání – jako pokaždé, když poprvé zkoušel svůj nový výtvor. Pokaždé ho zachvacovala směsice vytržení i nevíry, že některé věci doopravdy fungují. Že <emphasis>jsou</emphasis>.</p>

<p>Bylo to fascinující.</p>

<p>„Najdi ho,“ šeptl k přízraku a přetáhl si šálu zpátky přes nos.</p>

<p>Cár mlhy vystřelil po jeho slovech ven celý, a než dopadl na sníh, nabyl na hustotě: kapičky se přestaly mísit s bodavými sněhovými vločkami a semkly se. Johann tu transformaci zaujatě sledoval. <emphasis>Polongovi</emphasis> v knihách nebyly věnovány žádné popisy – a Johann už chápal proč. Některé věci se obyčejnými lidskými slovy prostě popsat nedají.</p>

<p>Pohyboval se po čtyřech, ale ve skutečnosti neměl stálý tvar. Krvavé provazce se přelévaly společně s jeho <emphasis>kroky</emphasis> – kupředu se vždy natáhl jeden vazký šlahoun zakončený těmi dlouhatánskými prsty a celé neforemné tělo se v mžiku oka přesunulo za pařáty zaťatými do sněhu. Johann pochyboval, že by ho někdo vůbec obyčejným zrakem zahlédl – během pár vteřin překonal tak velkou vzdálenost, že kdyby nevnímal to pouto, jaké mezi nimi vytvořil, když ho poprvé nakrmil <emphasis>svou</emphasis> krví, ve vánici by ho beznadějně ztratil.</p>

<p>Ale <emphasis>polong</emphasis> ho vedl jako stopařský pes na dlouhém vodítku.</p>

<p>Přímo do nekonečné, vražedné bílé tmy.</p>

<p>***</p>

<p>Johann se prodíral sněhem po kolena už dobrou půlhodinu. Vítr si našel skuliny pod kabát a vločky ho zasypávaly, až vypadal jako oživlý sněhulák, ovšem démon ho dál dychtivě táhl kupředu, jako by měl kolem pasu omotané lano z provazců jeho krvavých svalů. <emphasis>Tak</emphasis> dychtivě, až ho Johann několikrát, v posledních zbytcích pudu sebezáchovy, který ječel, aby se vrátil zpět do relativního tepla a bezpečí stanu, málem zarazil. Rozkaz mu však společně s kapičkami sraženého dechu zmrzl na rtech, když se opět pozorněji zadíval na tančící vločky: jejich rej tu vytvářel zcela nepřirozené obrazce a on na kořeni nosu a v konečcích prstů pocítil to prazvláštní mravenčení.</p>

<p>Magie.</p>

<p>Johann se zarazil a vzhlédl.</p>

<p>Právě včas.</p>

<p>Za hradbou vloček na moment zahlédl tmavou siluetu. Dřepěla na skále jenom pár metrů nad ním, úplně tiše, jako duch. V pravé ruce svírala hůl.</p>

<p>Johann s bušícím srdcem ztuhl, a i když ho pichlavý sníh řezal do očí, neodvažoval se mrknout. <emphasis>Polong</emphasis> se krčil u příkré stěny.</p>

<p>Jenom chviličku.</p>

<p>Povel démonovi nezazněl nahlas. Vykřikla ho celá Johannova duše.</p>

<p><emphasis>– Dostaň ho</emphasis>.</p>

<p>Démon se vazkými provazci zachytil na drsné skále a s jedním meziskokem se přehoupl přes okraj plošiny.</p>

<p>Jenže silueta tam už dávno nebyla.</p>

<p>„Sakra…!“ ulevil si Johann syčivě.</p>

<p>A vánice mu tu nadávku vrátila. Jenom ne německy.</p>

<p>Johann se zprvu zarazil, jestli se mu to nezdálo, ale pak ten hlas uslyšel znovu. Hrdelní vyštěkávané drmolení, jako když se drolí skála.</p>

<p>Zaříkávání.</p>

<p>Johann cítil, jak spojení mezi ním a <emphasis>polongem</emphasis> praská. Vlákno po vláknu.</p>

<p><emphasis>– Umlč ho!</emphasis></p>

<p>Ale ještě než ten divoký impuls doputoval k <emphasis>polongovi</emphasis>, Johanna jako by do hrudi kopl kůň. Řádný pivovarnický valach.</p>

<p>Zalapal po dechu, v dlaních hladké dřevo Gewehru 98, a ucítil, jak se démon definitivně utrhl. Zbytky magického pouta se mezi nimi kymácely jako zuby přervaná pupeční šňůra.</p>

<p>Těmi zuby, které se zablýskly jenom pár metrů od něj, když do sněhu dopadlo těžké mohutné tělo.</p>

<p><emphasis>Michê.</emphasis></p>

<p>***</p>

<p>Legendy nelhaly. Vážně byl obrovský. Robustní. A zatraceně chlupatý.</p>

<p>Ale tím to končilo.</p>

<p>Johann nejdelší vteřinu ve svém životě hleděl do tváře, do <emphasis>mordy</emphasis> tvora, před kterým by Brunův vysněný yetti raději utekl. Domorodci jediným slovem vystihli jeho podstatu naprosto přesně, to jenom lidi neposlouchali.</p>

<p><emphasis>Michê.</emphasis> Medvědí muž.</p>

<p>Tyčily se před ním více než dva metry huňaté našedlé kožešiny. <emphasis>Michê</emphasis> stál na zadních, lehce přikrčený, a jeho protáhlá tlama i přes humanoidní stavbu těla připomínala medvědí.</p>

<p>Byla to bestie.</p>

<p>A přece ne tak úplně.</p>

<p>Kolem boků měla uvázanou tmavě rudou bederní roušku a pod vytím větru se neslo sotva postřehnutelné cinkání bronzových penízků a cingrlátek na jejích náhrdelnících a náramcích. V pracce, velké jako Johannova hlava, svírala dlouhou hůl z podivného, pravidelně krouceného dřeva a hrotem na konci. Primitivní oštěp byl zdobený navrtanými svazky pírek a kůstek a Johann upřímně doufal, že nejsou lidské. Protože kdyby ano, <emphasis>michê</emphasis> by ho mohl jednou ranou srazit a rozdrtit stejně snadno jako mouchu.</p>

<p>Kdyby Johann nevystřelil první.</p>

<p>Rána z lovecké pušky s tvorem trhla – ale to bylo všechno. Kalibr určený na lov vysoké a medvědů nedokázal mase svalů a kožešiny doopravdy ublížit. Jenom ji rozzuřil.</p>

<p>To byla trochu čára přes rozpočet.</p>

<p>„Kurva…,“ hlesl Johann a nasucho polkl, když <emphasis>michê</emphasis> nebezpečně zavrčel.</p>

<p>Takhle si svá poslední slova před smrtí nepředstavoval…</p>

<p>***</p>

<p>Nevrhl se na něj.</p>

<p><emphasis>Michê</emphasis> místo toho máchl oštěpem jako holí, cetky melodicky zacinkaly. Rozložitou hrudí zahřmělo zavrčení.</p>

<p>Další nesrozumitelná slova.</p>

<p>Johann rychle trhl závěrem a znovu zamířil, tentokrát výš. Musel ho umlčet, <emphasis>musel</emphasis>, než…</p>

<p>Hlaveň vylétla k nebi a od skal se odrazilo prásknutí zbytečného výstřelu. Johann s heknutím padl na záda, jak ho <emphasis>něco</emphasis> draplo za nohu a stáhlo k zemi. <emphasis>Pod</emphasis> zem. Sníh se kolem něj sypal jako tekutý písek a v uších mu zněla smrtonosná mantra medvědího muže.</p>

<p><emphasis>Umlčet ho, umlčet…!</emphasis> drtil Johann vlastní mantru, když se naposledy zhluboka nadechl a zmrzlými prsty nahmatal spoušť. Zbývaly mu tři náboje.</p>

<p>Výstřel zazněl jako tlumený polštářem a druhou ránu už neslyšel vůbec. Tělo mu trnulo a plíce praskaly nedostatkem kyslíku.</p>

<p><emphasis>Umlčet ho…</emphasis></p>

<p>A pak náhle ucítil známý pohyb a mravenčení hluboko v břiše, před očima mu na moment bleskl obraz, který nemohl patřit jemu. Přes rudý filtr zahlédl <emphasis>michêho</emphasis> obří nahrbená záda.</p>

<p>Pousmál se. Pupeční šňůra mohla být přeťata, ale dítě k matce tíhlo dál.</p>

<p><emphasis>Polong</emphasis> se odlepil od skály a dravě po <emphasis>michê</emphasis> skočil.</p>

<p>Tlak sněhu povolil a Johann se vyhrabal na vzduch právě ve chvíli, aby zahlédl <emphasis>michêho</emphasis> vzteklý tanec. Potřásal hlavou, kterou mu démon obalil jako chobotnice, rytmicky chřestil a cinkal penízky a drápy si drásal obličej. <emphasis>Polong</emphasis> se mu však nepřestával všemi otvory drát do lebky, <emphasis>umlčel</emphasis> ho. Medvědí muž vyčerpaně padl na kolena a z hrdla se mu dralo už jen bublavé vrčení a hekání. Zůstávala za ním rudá kropenatá stopa a vločky vířily stále zuřivěji, jako roj afrických vos, který se Johannovi i přes několik vrstev oblečení zabodával do kůže.</p>

<p>Bylo mu to však jedno. Dokonce se přistihl, že se usmívá. Tohle už bezpečně poznával.</p>

<p>Takto vypadala posedlost.</p>

<p><emphasis>Polong</emphasis> už v něm zmizel celý. Visel mezi nimi na posledním vlákénku, který byl tak tenký, že si ho předtím ani jeden z nich nevšiml. Nakonec udělal dobře, že si vybral tu ženu, která měla za nehty stopy krve a kůže svého vraha. Měla <emphasis>v krvi</emphasis> se rvát.</p>

<p>Johann oklepal pušku od sněhu a poslal do komory poslední náboj. Pro jistotu. Ačkoli by ho velmi zarmoutilo, kdyby tu lebku musel prostřelit – tenhle úlovek se bude v mnichovském muzeu vyjímat. A bude pod ním <emphasis>jeho</emphasis> jméno, ne to Schäferovo.</p>

<p>Ale ještě předtím musel pár věcí dořešit.</p>

<p>– <emphasis>Nech ho odpovídat.</emphasis></p>

<p>„Proč jsi na nás seslal tu bouři?“</p>

<p>Medvědí muž ho nevnímal. Křečovitě se setrvačností plazil po čtyřech a z tlamy mu za ohavného chrčení kapala krev. Johann ho opatrně následoval, mířidla srovnaná s místem, kde tušil jeho srdce. Muselo být obrovské, byla to jistá trefa.</p>

<p>„Mluv, michê. Byls to ty?“</p>

<p>Bestie zachraplala, ozvalo se dávení a hrdelní zvuk podobný zavrčení. Johannovi po už tak zmrzlém těle přejel mráz.</p>

<p>Ta krev nebyla jeho – ale <emphasis>polongova.</emphasis></p>

<p>Zraněný <emphasis>michê</emphasis> nečekaně hbitě vyrazil kupředu. Po cestě drapl svou podivnou hůl a máchl jí za sebe. Vločky se stáhly do jednoho dlouhého šálu a Johann si s výkřikem instinktivně předloktím bránil oči, když se na něj ledové krystalky vrhly jako had. Rychle si nasadil brýle houpající se mu na popruhu kolem krku a pozvedl pušku.</p>

<p>Poslední náboj <emphasis>michêho</emphasis> na rozloučenou trefil do zad těsně vedle páteře.</p>

<p>Ale na tom už nezáleželo.</p>

<p>Střela ho zasáhla, zrovna když s rozběhem skočil ze srázu. Johann se dobrodil ke kraji, a když se podíval dolů, zahlédl na sněhu o něco tmavší bod. Nehýbal se a vytí bouře zázračně rychle utichalo.</p>

<p>Siegfried vyčerpaně zafuněl a pak se úlevně uchechtl.</p>

<p>Dostal ho. Pád z takové výšky nemohl přežít ani on…</p>

<p>***</p>

<p>„Tys ho dostal?!“ třeštil na něj Manfred oči, jako by nevěřil svým uším.</p>

<p>Johann, který se do tábora dopotácel z posledních sil, dokonale promočený a promrzlý, právě hltal horkou polévku. Celý se třásl, až lžíce rachotila o plecháč jako zvonce ochočených jaků. Měl pocit, že tu zimu z něj nevyžene už ani oheň, natož <emphasis>rakši</emphasis> – ačkoli domácí pálenka se o to pokoušela řádně. V jícnu mu doutnal tekutý oheň.</p>

<p>„Ty jsi vážně magor, Hansi. Proč jsi nás nevzbudil?“ přidal se Bruno. Poněkud rozladěně. Vždyť on byl vedoucí výpravy, on tu byl zoolog a lovec.</p>

<p>„Všiml jsem si ho až kus od tábora. Kdybych se vracel, ztratil bych v tom psím počasí stopu.“</p>

<p>„Tak ses raději rozhodl se nechat zabít?“</p>

<p>Johann k Brunovi zvedl oči, hlavu stále skloněnou nad vývarem ze zvěřiny. „Jako bys <emphasis>ty</emphasis> neudělal to samé, kdybys měl příležitost…“</p>

<p>„Jo! Ale já mám zkušenosti, sakra! A hlavně,“ ukázal na něj Bruno rozčileně prstem, „<emphasis>ty</emphasis> tu máš být ten rozumnej. Ne?“</p>

<p>Johann pokrčil rameny. „Možná ses mi stal vzorem.“</p>

<p>Bruno nad jeho ironií frkl. „Nechám ti tu Gutntáka, tak se mezitím dej do kupy. Chlapi, poberte…“</p>

<p>„Jdu s vámi,“ skočil mu Johann rozhodně do řeči, ačkoli s drkotajícími zuby to tak tvrdě neznělo. „Přece jen jsem ho ulovil já.“</p>

<p>„Bojíš se snad, že ti zkurvím exemplář k převozu? To tím chceš říct?“</p>

<p>„Ne, tím chci říct, že nevíš, kde přesně je,“ odvětil Johann klidně. „Vezměte si horolezecké vybavení,“ zhltl rychle zbytky v ešusu a vstal. „Bude to trochu štreka.“</p>

<p>***</p>

<p>„Neříkals, že přesně víš, kde je?“</p>

<p>Johann Bruna probodl temným pohledem a raději to nekomentoval. Tehdy to tělo viděl naprosto jasně. Leželo pod stěnou, kterou před několika hodinami slanili.</p>

<p>„Možná ho zavál sníh. Hledejte dál.“</p>

<p>„Říkals, že od té doby nesněžilo. A i kdyby, byl by na něm jenom poprašek.“ Manfred si posunul brýle na čelo. „Nic tu není, Hansi. Tak už si to přiznej…“</p>

<p>„Vidíš tu skálu, Manny?“ máchl Johann rukou za sebe. „Jak je vysoká – sto metrů? To prostě <emphasis>nemohl</emphasis> přežít, do prdele. Ne, když jsem ho střelil skoro do páteře!“</p>

<p>Jeho společníci se na něj zaraženě podívali. Málokdy ho slyšeli zvedat hlas. Pokud vůbec.</p>

<p>Natyrlich, mladší a bystřejší z obou šerpů, cosi zadrmolil.</p>

<p>„Co říká?“ chtěl vědět Manfred.</p>

<p>Johann znovu mávl rukou, jako by odháněl dotěrnou mouchu. „Že sledujeme ducha. Proto ho nikdy nemůžeme dostihnout.“</p>

<p>„Hmmm. Tím bych si nebyl tak jistej…,“ ozval se zničehonic zepředu Bruno, a když se na ně otočil, ve vousech mu blýskly cigaretami zažloutlé zuby. Výmluvně ukázal na tmavou šmouhu na kameni. „Pokud vím, pánové… tak duchové nekrvácejí.“</p>

<p>***</p>

<p>Duchové možná nekrváceli, ale ten jeho <emphasis>vykrvácel</emphasis>. Z <emphasis>michêho</emphasis> tlamy.</p>

<p>Johann ve světle lampy studoval hnědý lékárenský flakonek, na němž bylo písmem <emphasis>pallawi</emphasis> vyryté potřebné kouzlo, ale už necítil vůbec nic. Když <emphasis>michê</emphasis> skočil, poslední vlásek se přetrhl a démonické novorozeně bylo rozmetáno do stovek kapiček na čerstvém sněhu. Nepomohlo, ani když jich část z posledních sil sesbíral.</p>

<p>Johann nelitoval jeho jako takového – kdo by truchlil pro fámula? – ale <emphasis>polong</emphasis> by se jim teď zatraceně hodil. S každou hodinou, kdy se jako bavorští barváři hnali za zraněnou kořistí, v něm totiž rostl neklid. Čím déle jim <emphasis>michê</emphasis> unikal, tím delší dobu měl na to, aby se vzpamatoval. Strašlivá magická vánice je dnes nepostihla a nebe bylo opět krásně čisté, plné ledových krystalků hvězd, ale to se mohlo rázem změnit.</p>

<p>Zašustila látka stanu. Johann pohotově schoval flakonek do kapsy a opět se chopil knihy, kterou mu kolegové do Asie přivezli. Dovnitř se z večerní obhlídky okolí vrátil Bruno. Manfred chrápal naproti ve spacáku.</p>

<p>Bruno si stáhl šálu z obličeje a odložil pušku. Zrak mu padl na knihu.</p>

<p>„Myslel jsem si, že by tě to mohlo zaujmout.“</p>

<p>„Pár zajímavých věcí tam je,“ připustil Johann. <emphasis>Mein</emphasis> <emphasis>Kampf,</emphasis> stálo na přebalu. Spis mladého ambiciózního politika, kterého už během svých studií v Mnichově zdáli pozoroval, a i když do NSDAP nevstoupil, než ji přede dvěma lety rozpustili, byl si poslechnout pár schůzí.</p>

<p>Zastrčil záložku mezi stránky a knihu zaklapl. Bruno vypadal nějaký nesvůj.</p>

<p>„Děje se něco?“</p>

<p>Lovec se posadil vedle a začal si balit cigaretu, aby zaměstnal mozolaté ruce.</p>

<p>„Hele, Hansi, chtěl jsem… Prostě jsem se ti chtěl omluvit,“ olízl papírek a opatrně si připálil o plamínek lampy. „Jenom mě to trochu nasralo. I když jsme tě sebrali takříkajíc po cestě a jako externistu, pořád mám za tebe zodpovědnost. Nerad bych těm tvým podivným mecenášům z Mnichova vysvětloval, proč tě domů vezu v bedně.“</p>

<p>„Myslím, že mých <emphasis>podivných mecenášů z Mnichova</emphasis> se bát nemusíš. Zrovna dva týdny před tím, než jsme se v Hongkongu setkali, mi došel dopis, že mé služby už nebudou potřeba.“</p>

<p>„Oni tě tu nechali?“ zamrkal Bruno překvapeně.</p>

<p>„Ale ne. Chtěl jsem tu zůstat. Domů mě nic netáhne.“</p>

<p>„Zato tady je to terno, mezi komoušema…“</p>

<p>Johann se ušklíbl. „Aspoň mě nikdo nebude soudit za to, když mi někde v divočině selže pistole. Na rozdíl od mnichovských ulic…“</p>

<p>Bruno se zasmál. „Jo, to máš pravdu. Ale možná se začíná blýskat na lepší časy,“ pohodil bradou k <emphasis>Mein Kampf.</emphasis> „Hitler je už z vězení venku, NSDAP znovu agituje…“</p>

<p>„Nemusíš mě domů lákat, Bruno. Až toho michêho dostaneme, tak samozřejmě, že pojedu. Nenechal bych celou slávu tobě, aby ses tím mohl vytahovat na univerzitě.“</p>

<p>„Hmmm. V tom případě bych tě tu v horách měl asi někde diskrétně <emphasis>zapomenout</emphasis>,“ uculil se lovec.</p>

<p>Johann se slabě pousmál. „Jo, to by ti bylo podob…“ Mág naklonil hlavu k rameni. „Slyšels to?“</p>

<p>Bruno se zaposlouchal, ale přes Manfredovo zařezávání by neslyšel přistávat snad ani Albatros. Podrážděně do něj dloubl botou, mladý geofyzik chrochtl a věnoval jim rozespalý pohled.</p>

<p>„Už je snídaně?“</p>

<p>„Zmlkni.“ Bruno nastražil uši, ale pak zakroutil hlavou a vzhlédl k Johannovi, který tam seděl jako zachmuřená socha. „Nic neslyším.“</p>

<p>„To není možný…,“ zavrčel antropolog a s gewehrem přes rameno rozšněroval vchod. Do stanu dýchl studený noční vzduch a definitivně Manfreda probral. „Znělo to jako…“</p>

<p>„Ááá!“</p>

<p>Manfredův výkřik křísl ostře a krátce – a ihned umlkl, jako by ho pohltila voda. Johann se prudce otočil, ale viděl už jenom Bruna s puškou v ruce, jak nechápavě zírá na přítelovo rozházené prázdné lůžko a uvolněnou plachtu stanu.</p>

<p>„Co to do hajzlu bylo?!“ vydechl lovec, ale pak se ihned vzpamatoval a vrhl se k východu. „Manny!“</p>

<p>„Ne!“ chtěl ho Johann zarazit, ale Bruno měl vždycky větší sílu. Snadno ho odstrčil a vyběhl ven.</p>

<p>A pak to Johann uslyšel znovu. Rytmické kovové cinkání. A Bruno, zarytý ateista, zasípal <emphasis>kristeježíši.</emphasis></p>

<p>Johann se prosmýkl ven škvírou u země, ale i když ho po setkání s medvědím mužem mohlo už máloco překvapit, v první chvíli ztuhl jako přikovaný.</p>

<p>Místo <emphasis>michêho</emphasis> stálo venku něco mnohem horšího.</p>

<p>Démon.</p>

<p>A ten blázen Bruno po něm vystřelil.</p>

<p>Obr v černé exotické lamelové zbroji a přilbě, které z čela vyrůstaly ploché čepele půlměsícových rohů, se ani nezastavil, když mu o hrudní plát křísl puškový náboj. Jednou rukou Brunovi gewehra vyrval, pažbou ho nemilosrdně uhodil přímo do obličeje a zoolog se v kratičkém gejzíru krve z nosu a úst skácel na sníh.</p>

<p><emphasis>Vydrž, Bruno</emphasis>, pomyslel si Johann, když démon popadl tělo jeho přítele a hodil si ho na rameno stejně jako bezvládného Manfreda. Johann přikrčeně přeběhl ke stanu šerpů, ale vzápětí v duchu zaklel: démonovi na laně přes prsa visel i polomrtvý Gutnták, jako by nebyl víc než ulovená křepelka. Musel ho dostat, když byl na hlídce.</p>

<p>Poslední nadějí tak zůstával Natyrlich. A ten jako vždy nezklamal.</p>

<p>Mládenec se krčil ve stínu stanu a v třesoucích se rukou křečovitě svíral pušku. Zajisté neutekl jenom proto, že na démonově hřbetě se houpal jeho otec.</p>

<p>„Dostanu ho,“ slíbil Johann, když přidřepl krok za ním. „Pomůžeš mi?“</p>

<p>Natyrlich mu věnoval pohled plný směsice strachu i odhodlání a několikrát rychle přikývl. Hrdlo měl příliš stažené, než aby skrz něj prošla slova.</p>

<p>„Výborně.“</p>

<p>Johann měl od války tenhle pohyb pod kůží. Vytrhnout nůž z pouzdra u pasu, chytit zezadu za ústa, vodorovně trhnout. Stejně prosté jako recept na <emphasis>polonga</emphasis>: lahvička s kouzlem, krev zavražděného a dva týdny zrání a zaříkání. To bylo vše, co k tomu potřeboval.</p>

<p>A přesně toho posledního se mu nedostávalo. Musel to udělat jinak.</p>

<p>Johann přitiskl flakonek k bublajícímu Natyrlichovi a zachytil vyvěrající krev; ta jeho se už mísila na dně se zbytky prvního <emphasis>polonga.</emphasis> Johann kluzkou lahvičku rychle zazátkoval a začal recitovat malajské kouzlo, které šeptal už do nespočtu bezesných nocí.</p>

<p>Démon se při utahování provazů kolem své kořisti zarazil a ohlédl se přes rameno. Ačkoli temnota pod přilbou ani náznakem neprozrazovala, jak vypadá, Johann <emphasis>věděl</emphasis>, že se na něj nehezky usmál.</p>

<p>Nepřestával však zaříkávat. Ani když se k němu démon vydal.</p>

<p>Byl ještě vyšší než <emphasis>michê</emphasis>. U pasu se mu pohupovalo dao či snad katana a Johann konečně zjistil, co vydává ten tichý a o to znepokojivější kovový zvuk – řemdih. S koulí velkou skoro jako jeho hlava.</p>

<p>Johann se donutil ještě chvíli stát na místě. Cítil, jak ho začíná brnět kořen nosu a konečky prstů, cítil vzdouvající se <emphasis>magii</emphasis>. Mixtura uvnitř lahvičky se tetelila a bublala.</p>

<p>Jenže to nebyla <emphasis>jeho</emphasis> magie, která ho olízla.</p>

<p>Někde v dálce cinkly penízky.</p>

<p>Jako na povel zadul studený horský vichr a Johann si teprve nyní uvědomil, že začalo sněžit. Drobně, jako padající nadýchané kousky vaty. Ale vichr je smetl do bílých proudů a přeměnil měkkou bavlnu na pichlavou tříšť. Vločky se poslušně semkly do bodajícího šálu…</p>

<p>A zaútočily na démona.</p>

<p>To byla jeho šance.</p>

<p>Johann se pekelně soustředil na každé slovo. Hlas mu nezakolísal, opakoval černokněžnickou mantru stále ve stejném tempu.</p>

<p>„Přestaň!“</p>

<p>Prudká rána mu málem přerazila předloktí. Johann sykl, upustil lahvičku a nit kouzla se přeťala. Nahromaděná magie mu uvízla v hrudi a zkrátila mu dech, na prsou se mu usadila neskutečná tíha.</p>

<p>Vítr mezitím zavyl zuřivěji, až se musel přitisknout k zemi, aby ho nesrazil.</p>

<p>Už neviděl, co se s démonem děje. Neviděl skoro nic – zorné pole mu vyplnila světle šedohnědá srst, jak <emphasis>michê</emphasis> šelmím obloukem skočil před něj a zprudka třískl holí o balvan. Penízky zachřestily, jako by se rozsypaly po mramorové podlaze, a Johann zaslechl něco podobného uchechtnutí, vzdálené a jako v mlze.</p>

<p><emphasis>Michê</emphasis> před ním popuzeně zavrčel a zafuněl. Otočil se k němu čelem, nahrbený jako tehdy.</p>

<p>„Hmmm. Nan-wu…,“ zabručel k Johannově překvapení tím podivným čínským nářečím z okolních údolíček a začal ho pomalu obcházet jako mrchožrout. Hůl, o níž se opíral, s každým krokem cinkla. „Proč jsi na mě poštval toho mogwaie?“</p>

<p>Johann se pomalu, opatrně, centimetr po centimetru zvedal na kolena.</p>

<p>„Myslíš démona? Ten nebyl můj. Vždyť…“ Johann se zadíval na místo, kde bojovník naposledy stál, ale nezbylo po něm vůbec nic – mrtvola, zbroj, ba dokonce ani popel nebo sněhová hromádka. A po jeho přátelích taky ne.</p>

<p>„Tam dole. Krvavého,“ upřesnil <emphasis>michê</emphasis>, který sledoval jeho pohled.</p>

<p>Johann se podíval na něj a zamračil se. „A proč jsi ty na nás seslal tu bouři?“</p>

<p>„Pro vaše vlastní dobro. Ačkoli…,“ <emphasis>michê</emphasis> ho zkoumavě probodl jantarovýma očima a hlasitě nasál vzduch, „u tebe si nejsem tak jistý. Nan-wu…<emphasis>“</emphasis></p>

<p><emphasis>Nan-wu,</emphasis> vyvolávač.</p>

<p>Ano, to byl.</p>

<p>Johann ve sněhu konečně nenápadně nahmatal flakonek.</p>

<p>„Řekl jsem, abys toho nechal!“ vyštěkl <emphasis>michê</emphasis> a bleskurychlým pohybem ho uhodil holí do obličeje. Jenom tak něžně, že se Johannovi skoro rozskočila hlava a chvíli trvalo, než svět přestal existovat dvakrát. Na patře cítil měděnou pachuť.</p>

<p>„To kvůli tobě se to stalo,“ vycenil na něj <emphasis>michê</emphasis> tesáky. Hlas mu vibroval v hrdle jako opravdovému medvědovi. „To ty máš na svědomí své kamarády, nan-wu. <emphasis>Oni</emphasis> nikdy tak nízko nescházejí. Ale přilákala je tvá nečistá kouzla. Zavětřili je jako mršinu…“</p>

<p>Johann vyplivl krev a opatrně si přejel jazykem přes zuby. Žádný se naštěstí neviklal.</p>

<p>„Kdo… <emphasis>oni</emphasis>?“ Už se ani nepokoušel vstát a pozorně si <emphasis>michêho</emphasis> prohlížel. Jeho hůl nebyla ze dřeva, jak si původně myslel. Byl to… <emphasis>roh</emphasis>. Narovnaný šroubovitý roh nějaké obrovské horské kozy, jejíž velikost si těžko dokázal představit. „Co to bylo zač?“</p>

<p>„<emphasis>Oni</emphasis>,“ zopakoval <emphasis>michê,</emphasis> jako by to všechno vysvětlovalo. „Ti, co dlí v mlžných vrších. Požírači duší. A jestli si nepospíšíme… nakrmí se na nich,“ dodal důrazně.</p>

<p>Johann se konečně odvážil napřímit. <emphasis>Michê</emphasis> byl takhle zblízka, jen pár čísel od něj, ještě strašlivější a smrděl mokrou kožešinou a kouřem z bylin, ale on mu pohled tvrdě opětoval. <emphasis>Nan-wu</emphasis> se nesměl bát žádných démonů – ani těch, co vypadali proti tomu <emphasis>oni</emphasis> tak… světsky. Zvlášť když věděl, že <emphasis>michê</emphasis> žádným démonem není – nemohl být, už o podobných jako on slyšel. Jenom se mu nikdy nepoštěstilo se s nimi setkat.</p>

<p>„Proč ti tak záleží na tom, aby přežili?“</p>

<p><emphasis>Michê</emphasis> si odfrkl a nahrbeně se k němu sklonil. V jantarových očích blýskla chladně zelená šelmí světýlka, penízky zacinkaly.</p>

<p>„Když se mogwai krmí, nikdy to není dobré. Sílí. Zrovna ty bys to měl vědět, nan-wu.“</p>

<p>„Jistě… A co máš teď v plánu, když se… vypařil kdovíkam? Zahnals ho snad?“</p>

<p><emphasis>Michê</emphasis> potřásl hlavou. „<emphasis>Oni</emphasis> nejsou jako ostatní. Není to tak snadné.“</p>

<p>„Tak jak je zachráníme?“</p>

<p>Medvědí muž se narovnal do své úctyhodné výšky. „Uděláme obchod,“ ušklíbl se.</p>

<p>A holí poslal Johanna do bezvědomí.</p>

<p>***</p>

<p><emphasis>Ten zmrd</emphasis>.</p>

<p>To byla první smysluplná myšlenka, která mu prolétla třeštící hlavou – hned po záblesku bolesti a nutkání se vyzvracet. Svět se s ním houpal a Johann musel zavřít oči, aby nevyhodil zbytky skromné večeře.</p>

<p>A teprve pak si uvědomil, že se svět <emphasis>doopravdy</emphasis> houpe.</p>

<p><emphasis>Michê</emphasis> ho nesl přes rameno jako démon jeho přátele.</p>

<p><emphasis>Ten</emphasis> zasranej <emphasis>zmrd</emphasis>!</p>

<p>„Tomuhle říkáš obchod?“ zavrčel a i u těch tří slov se skoro zadýchal – museli být vysoko, protože vzduch tu citelně zřídl. Zato medvědovým mocným a především navyklým plicím nedostatek kyslíku problémy nedělal. Pootočil k němu ušatou hlavu a sevřel ho pevněji, svaly pod vlhkou páchnoucí srstí se napjaly, jako by čekal, že něco udělá – a on by moc chtěl, jenom neměl co a <emphasis>jak</emphasis>. Medvěd mu svázal ruce a sebral zbraně.</p>

<p>„Nikdo neříkal, že to bude obchod s <emphasis>tebou</emphasis>, nan-wu,“ zabručel v oblacích páry a vyskákal po strmé stezičce vytesané do boku skály. Johann se nikdy výšek nebál, ale pohled dolů, kde vzdáleně šuměla dravá řeka, a ještě vzhůru nohama, mu neudělal dobře. Stejně jako naražený žaludek.</p>

<p>„A s kým? To jako s <emphasis>nimi</emphasis>?!“ zafuněl podrážděně.</p>

<p>„Překvapuje mě, že se divíš.“</p>

<p>„Já nebyl ten, kdo tvrdil, že je špatné, když se démoni krmí!“</p>

<p>„Svět je šedý jako tahle obloha a hory kolem. A vše má svou cenu. Jen hlupák věří v absolutní dobro. A jen hlupák koná absolutní zlo,“ poučil ho Medvěd.</p>

<p>Johann na to nic neřekl a chvíli pozoroval míhání se jeho zadních běhů. Pravidelné klapání rohovinové hole po kamenech mu bušilo do hlavy jako kladivo, ale penízky… penízky záhadně mlčely.</p>

<p>Vlastně měl pravdu. Svět nebyl černobílý a vše mělo svou cenu.</p>

<p>Třeba zacházet s Johannem Siegfriedem jako s kusem masa.</p>

<p><emphasis>Michê</emphasis> jeho lahvičku nezahodil. <emphasis>Cítil</emphasis> to. Ležela v kožené kapsičce na jeho opasku, která se rytmicky houpala sem a tam, od něj a k němu. Téměř hypnoticky.</p>

<p>Johann sladil houpání svázaných zápěstí s <emphasis>michêho</emphasis> svižným krokem a opatrně se k ní natáhl…</p>

<p><emphasis>Michê</emphasis> náhle zastavil a slyšitelně nozdrami nasál vzduch.</p>

<p>Vzduch, který byl přímo prosycen magií.</p>

<p>Temně hučela někde před nimi, jako řeka hluboko pod skálou, a Johann ztuhl s prsty na vázání. Na hrudi ho pořád dusilo přeťaté kouzlo a tíha syrové Moci ten tlak jenom zhoršovala. Na varování lékařů, že násilné přerušení styku a zaříkání může mít pro muže vážné zdravotní následky, něco bylo.</p>

<p>Ale s tím si asi nebude muset lámat hlavu.</p>

<p>Do strašidelného ticha se totiž ozvalo ono známé zlověstné cinkání. Temné a nevyhnutelné. Jako smrt.</p>

<p>Johannovi po zádech přeběhl mráz a v břiše se mu usadil slizký studený kámen. Už chápal, jak se cítí obětovaná zvířata, ale donutil se zůstat klidný. Alespoň navenek.</p>

<p>„Pusť mě,“ sykl, zatímco milimetr po milimetru nořil ruku do kapsičky. „Zabijeme ho spolu.“</p>

<p>„Jako jsi to sliboval tomu hochovi?“</p>

<p>„Slíbil jsem mu, že ho dostanu. A že on mi pomůže. Což by se stalo, nebýt tebe.“ Johann pod prsty nahmatal hladký povrch flakonku a kouzlo v jeho prsou sebou nedočkavě cuklo. Pousmál se. „A to první mám pořád v plánu.“</p>

<p>„Jak myslíš, nan-wu,“ utrousil <emphasis>michê</emphasis> s úšklebkem – a shodil ho z ramene jako pytel. Rovnou před démona.</p>

<p><emphasis>Oni</emphasis> stál jenom pár metrů od nich jako oživlá socha z chrámu za ním. Stavba postavená na skále se zpola topila v mléčné mlze, že místy z ní byly vidět pouze obrysy, jako stín obrovského a nepochopitelného záhadného zvířete. Jediné, co Johann v kalném bezčasí ocelového nebe viděl jasně, byla silueta kamenné brány <emphasis>torii</emphasis> u paty širokého klikatého schodiště táhnoucího se podél skály.</p>

<p>A také démonův obličej. Nebo spíš <emphasis>masku</emphasis>.</p>

<p>Byla děsivá. Tmavě rudá berserkrovsky rozšklebená tvář kulila divoké oči a Johann raději nechtěl přemýšlet, jak vypadá pod ní<emphasis>.</emphasis> Ale stejně si nemohl pomoct a napadlo ho, jak <emphasis>fascinující</emphasis> ten ohava je. Opravdový <emphasis>ztělesněný</emphasis> démon, natolik fyzický, aby se třemi vzrostlými chlapy nakládal jako s panenkami.</p>

<p>Ale to <emphasis>michê</emphasis> dokázal taky.</p>

<p>Medvěd uťal jeho myšlenky tím, že ho vzal za límec a vyzvedl ho nad zem. Johann vztekle zaskřípal zuby, ale to bylo jediné, co mohl, pokud chtěl zachránit sebe i je. A tak tam poníženě visel jako kotě, oči přivřené.</p>

<p>„Obchod. On – za ty tři,“ vyslovil šaman pomalu a srozumitelně a doprovodil to jasnými gesty levé pracky. „Dej mi je a já ti dám jeho. Stejně tě přilákal on, nemám pravdu?“</p>

<p>Démon místo odpovědi pootočil hlavu za zašustěním křídel. Na výčnělek poblíž dosedl havran a nad chrámem na chvíli zamrzlo napjaté ticho.</p>

<p>A pak démon přikývl.</p>

<p>Havran odletěl a pár vteřin nato se ozvaly tupé nárazy. Ze schodů se skutálela tři bezvládná nahá těla.</p>

<p><emphasis>Michê</emphasis> po démonovi podezřívavě koukl. Vypadali hrozně. Všichni byli dobití a zkrvavení a Johann by přísahal, že Gutntákovi chybí oči. Ale i přesto museli žít – protože když k nim Medvěd přidřepl a zkontroloval jim tep, bez skrupulí Johanna hodil k démonovým nohám.</p>

<p>Siegfried rozechvělýma rukama pevně sevřel lahvičku, když se na něj <emphasis>oni</emphasis> pod tou svou ohavnou maskou stejně ohavně usmál.</p>

<p>Teď to bylo jenom mezi nimi dvěma.</p>

<p>Nebo si to aspoň myslel, než v mlze nad schody zahlédl další siluetu.</p>

<p>***</p>

<p>Všude byla mlha.</p>

<p>A nekonečné schody.</p>

<p>Kdyby chtěl, mohl by je spočítat. Démon ho vlekl za límec za sebou a každá hrana se Johannovi zarývala do páteře jako zářez do hlavně lovecké pušky. Ten hnusák ho určitě chtěl slyšet skučet a prosit, ale tu radost mu nemínil udělat. <emphasis>Jim</emphasis> nemínil udělat – někde pod ním rozvážně kráčela nahoru silueta druhého, kterého zatím pořádně neviděl.</p>

<p>Johann zaťal zuby, až mu trnuly čelisti, a zavřel oči. Musel se soustředit.</p>

<p>Jenže to dost dobře nešlo.</p>

<p>Už ho nemravenčil pouze kořen nosu a prsty, brnění prostupovalo celým tělem. Mléčná mlha mu vnikala do dýchacích cest podobna yperitu, ale místo poleptání plic jako by se ho dotýkala i <emphasis>zevnitř</emphasis>. Vyplnila prázdné místo po nedostatku kyslíku, ale hlavu měl lehkou stejně.</p>

<p>A pak surová masáž zad konečně přestala. Schodiště skončilo a démon se zastavil před další <emphasis>torii</emphasis>, tentokrát opatřenou masivními vraty. Johann s bradou na prsou napjatě čekal.</p>

<p>Bylo to tady. <emphasis>Tady</emphasis> dunělo a hučelo to zřídlo syrové energie, zvuk těsně na hranici slyšitelnosti, protože ve skutečnosti neexistoval. Ve vzduchu, který byl doposud cítit vlhkými kameny, ostře voněl ozon. Úplně jako při letní bouřce, v tom mezičasí, než o zem zabubnují první kapky.</p>

<p>Připomnělo mu to domov.</p>

<p>Ale démon ho ihned vrátil do reality. Zezadu ho pod pažemi vytáhl na svázané nohy a Johann čekal, že s ním znovu smýkne, něco udělá, něco <emphasis>řekne</emphasis> – on ale zůstával děsivě tichý. Stejně jako jeho druh, který se konečně vynořil z mlhy a stanul před nimi.</p>

<p>Jeho maska se lidskému obličeji podobala ještě méně. Neměla oči ani nos, jenom obrovská svislá ústa přes celou tvář, kterými by, kdyby byla opravdová, Johannovi klidně mohl ukousnout hlavu jako pampelišku.</p>

<p>Démon k němu přistoupil a sklonil se nad ním, jako by to vážně chtěl udělat. Zpoza opasku vytrhl dýku podobnou wakizaši.</p>

<p>Johann zadržel už tak mělký dech a tentokrát ten prapůvodní lidský strach, který jindy nahrazovala fascinace a chuť adrenalinu, vybublal na povrch. Vytřeštěnýma očima sledoval, jak se ostří blíží k jeho tělu.</p>

<p><emphasis>Ještě ne…!</emphasis></p>

<p>Ještě ne. Kouzlo ještě nebylo dost silné, vzpříčilo se mu v hrudi jako kus suchého chleba v hrdle a mantra v jeho mysli byla na cáry. Už se na ni nedokázal soustředit. Ne, když ho wakizaši horce olízl na kůži, hluboko pod vrstvami oblečení.</p>

<p>„NE!“ vykřikl. Vlastní hlas mu zněl cize, jako štěrk, a hlava se mu točila jako při střemhlavém pádu v dvouplošníku. Zoufale mu chyběl kyslík.</p>

<p>Démoni se zasmáli a zubatý znovu sekl nožem přes nábal tlustého oblečení. Vylupoval ho z něj jako hřebenatku a nepotřebné hadry odhazoval.</p>

<p><emphasis>Ještě – kurva – ne!</emphasis></p>

<p>Johann mělce funěl a mžitky před očima už měly velikost kaněk rozpitých ve školním sešitě. Věděl, že za chvíli omdlí. Ale s lehkou hlavou nezatíženou myšlením jako by najednou věděl, co musí udělat.</p>

<p>Nesměli mu tu lahvičku vzít. A když magie nedosáhla až ven…</p>

<p>Johann rychle zvedl svázané ruce k ústům a nacpal si flakonek do krku.</p>

<p>Démon se zarazil a mág se jeho údivu krátce zasmál. Načež omdlel.</p>

<p>Kyslíku bylo vážně málo.</p>

<p>***</p>

<p>Mohl tam umrznout. Mohl se tam udusit.</p>

<p>Ale to by bylo příliš jednoduché.</p>

<p>Záhořovo lože vedle toho, jak se cítil, vypadalo jako vcelku příjemná postel. Končetiny mu trnuly zimou (a bylo by vážně ironií osudu, kdyby přežil setkání s <emphasis>fyzickými</emphasis> démony, ale museli by mu kvůli omrzlinám uřezat údy), zato v břiše planula vybuchující supernova.</p>

<p>A to si myslel, že po asijském koření už zvládne cokoli.</p>

<p>Johann zafuněl a se zuby drkotajícími zimou odlepil tvář od země.</p>

<p>Na nádvoří s udusaným sněhem, zdobeným mozaikou drobných i větších cákanců krve, rostlo několik stromů. I když, <emphasis>rostlo</emphasis>… to bylo přehnané. Prostě tam byly. Staré zčernalé <emphasis>mrtvé</emphasis> sakury.</p>

<p>A na jejich křivých větvích havrani.</p>

<p>Seděli tam nehybně a úplně tiše, až si Johann v první chvíli ani nebyl jistý, jestli tam <emphasis>doopravdy</emphasis> jsou. Byli jako namalovaní na porcelánu, jeden jako druhý, jednolité černé skvrny. Ale ta tíha upřených pohledů ho z pochybností vyvedla. <emphasis>Byli</emphasis> tam. A jemu se vybavil ten krátký pohled na Gutntáka.</p>

<p>Johann nasucho polkl, ale začal se pomalu zvedat. V zátylku ho šimral známý pocit, jako by ho měl na mušce odstřelovač.</p>

<p>Napřímil se.</p>

<p>Nestalo se nic. Havrani dál seděli jako sochy – a tak se odvážil udělat první opatrný krok směrem k masivním vratům do chrámu. Černaly se přímo naproti němu v podloubí kolem nádvoří a on <emphasis>věděl</emphasis>, že přesně tam vyvěrá ta Moc.</p>

<p>Musel za ní.</p>

<p>Jeho další krok už byl rozhodnější. Havrani z větví stále nevzlétli, nepohnuli ani křídlem – ale pozorovali ho. Každý jeho pohyb. Synchronizovaně, jako jedna bytost.</p>

<p>A Johannovi došlo, že ti dva démoni nebyli to nejhorší, čeho by se měl obávat.</p>

<p>Nevěděl jak, ale <emphasis>slyšel</emphasis> v nich ozvěnu té temné řeky. Dunění, které rezonovalo hluboko uvnitř. Mlhy, která mu krátila dech. A vůně ozónu, která ho nabíjela energií jako Teslův transformátor.</p>

<p>Johann se pod jejich upřeným pohledem na moment zase cítil jako kluk, co měl proběhnout tmavou alejí v Kielu, aby se co nejrychleji dostal domů.</p>

<p><emphasis>Sig…frithu…</emphasis></p>

<p>Mág se navzdory zimě zarazil a pevně k sobě stiskl drkotající zuby. Znělo to jako šepot, ale havrani stále nepohnuli jediným pírkem. Seděli a zírali.</p>

<p>A pak Johann ucítil, jak se Moc za dveřmi převalila a protáhla podobna rozespalému zvířeti. Její chapadla vonící ozonem se natáhla ven a rozvětvila se jako koruny sakur okolo.</p>

<p>Přímo do těch ptáků.</p>

<p>Vzduch přesyceně zapraskal zatím nepoznanou koncentrací magie a Johannovi jako by se po těle přelila vlna statické elektřiny. A stejná vlna se šířila i mezi havrany – mág s rostoucím znepokojením sledoval, jak se jejich oči rozsvěcují mrtvolně fosforeskujícími světýlky. Jedno po druhém, jako probouzející se světlušky. Jedno po druhém… naprosto <emphasis>všude.</emphasis></p>

<p>Jako by na něj zasvítil obří reflektor. Viděli do něj. Viděli jeho divoce bušící srdce, viděli <emphasis>polonga</emphasis> v jeho břiše. Viděli <emphasis>všechno</emphasis>.</p>

<p>Johann střelil pohledem ke dveřím do chrámu.</p>

<p>A v tu chvíli se na něj ptáci vrhli.</p>

<p>Vykřikl. Ten nápor byl tak silný, že ho srazil na kolena. Instinktivně si bránil obličej, ale oni nacházeli jiná slabá místa. Zobáky se mu draly pod kůži – <emphasis>oni</emphasis> se mu drali pod kůži. Johann s hrůzou zahlédl, jak <emphasis>celý pták</emphasis> zmizel v jeho předloktí, jako by nebyl víc než stín.</p>

<p>Zalapal po dechu. Černá havraní esence mu putovala tkání a mrazila ho v kostech a Johann měl pocit, jako by krom ševelení křídel slyšel i vzdálený šepot. Zněl tvrdě, hrdelně, a tady, uprostřed tibetských hor, zcela nemístně, ale i když slova nerozeznával, přesto mu byla čímsi povědomá. Jako by mu zela hluboko v morku kostí, jen se rozpomenout.</p>

<p>Ale to by musel <emphasis>přemýšlet.</emphasis></p>

<p>Zbytek smysluplných myšlenek se rozplynul, když mu vyklovali oči. Johann se s nelidským vytím raněného zvířete svíjel na zemi a srdce mu dělalo zoufalé kotrmelce, jak do něj dál a dál, s každým havranem, který se mu rozpíjel po dlaních a předloktích jako kaňky, surově proudila Moc.</p>

<p>Byla všude. Oni byli všude. Ti havrani, ten šepot.</p>

<p>A on se v jednu chvíli už nedokázal bránit. Už nedokázal vzdorovat.</p>

<p>Moc ho obalila černým živým peřím a stáhla ho k sobě.</p>

<p>Srdce se zastavilo.</p>

<p>***</p>

<p>Jeskyní se ozýval bolestný křik. Celou nekonečnou půlhodinu, co tu seděli u praskajícího ohně, téměř nazí a zachumlaní do dek, zatímco venku vyla bouře.</p>

<p>„Tak už ho proboha doraž…,“ zaúpěl Manfred šeptem, prázdný pohled upřený do plamenů.</p>

<p>Znělo to skoro zoufale. Stejně jako Gutntákovo neartikulované naříkání s lehkou notou šílenství.</p>

<p>Postarší Číňan přišel o obě oči i jazyk a tělo mu křižoval nespočet drobných ran. <emphasis>Jako by mu něco</emphasis> uždibovalo <emphasis>kusy masa</emphasis>, napadlo Bruna. Podobná zranění už viděl u mrtvol oklovaných ptáky. A Gutnták už vlastně takovou mrtvolou byl. K čemu byl slepý šerpa?</p>

<p>Číňan znovu plačtivě zanaříkal, jako by věděl, nad čím uvažují.</p>

<p>A pak se ozvalo lupnutí vazu a nářek utichl. Manfred vydechl a složil poraněný obličej do dlaní.</p>

<p>Zato Bruno zrak neodvracel. Už dobrých dvacet minut upřeně sledoval toho tvora, který je do téhle šlamastyky dostal, přičemž listoval svým mentálním zoologickým atlasem, aby nemusel myslet na krvácející rány na tváři a hrudi. Ale ať vzpomínal sebevíc, ani za nic nemohl přijít na to, kam by ho zařadil. Dokonce už nad ním ani nepřemýšlel jako nad yettim. Nebyl to lidoop, ba ani primát, ačkoli humanoidní prvky měl. <emphasis>Byl to… byl to prostě medvěd na dvou nohách</emphasis>, konstatoval si pro sebe nakonec zcela nevědecky. Medvěd s lidskou anatomií rukou a dost možná i mozku, medvěd s jasnými prvky nějaké vlastní <emphasis>kultury</emphasis>.</p>

<p>Medvěd-šaman.</p>

<p>Od Gutntákova těla k nim dolehlo krátké bručivé, hrdelní zaříkání doprovázené chřestěním kostí a penízků. Bruno té řeči nerozuměl, ale to zrovna tady nebylo nic zvláštního. Medvěd naposledy zacinkal cetkami, vzal tělo do náručí a pomalu vyšel ven do vánice. Bruno tušil, že ho tam někde položí do závěje, ale byl to ten nejdůstojnější pohřeb, jakého se člověku s vyklovanýma očima a jazykem mohlo v horách dostat.</p>

<p>Manfred se celý napjal, když kolem něj šaman ztěžka procházel, a zaťal pěsti.</p>

<p>„Co se to s námi stalo, Bruno?“ hlesl pak přiškrceně, aniž by se na něj podíval. „Je tohle peklo?“</p>

<p>„Ne,“ odvětil lovec chraplavě. „V pekle už jsme byli.“</p>

<p>Manfred nasucho polkl a nahrbil se ještě víc. I jeho zasáhly nepopsatelné vzpomínky hluboko v podvědomí, šelest desítek křídel a Gutntákův šílený řev nesnesitelné bolesti.</p>

<p>„Tak proč už nic nedává smysl…,“ zašeptal. „Jako poslední si pamatuju, jak mě… jak mě něco <emphasis>odtáhlo</emphasis>… Byl to… byla to ta <emphasis>věc</emphasis>?“ Manfred se na přítele naléhavě podíval. „Co to sakra vůbec je, Bruno?“</p>

<p>Bruno odpovědět nestačil. Ve tmě zahlédl blýsknutí šelmích očí, načež se Medvěd pokrytý vločkami nečekaně tiše vynořil na světlo a posadil se k ohni naproti nim. Manfred po něm vrhal ostražité pohledy, ovšem Bruno už se trochu otrkal. Kdyby je chtěl zabít, udělá to hned.</p>

<p>A tak se osmělil k otázce, která mu celou dobu vrtala hlavou.</p>

<p>„Vy jste…“</p>

<p>„Říkají mi Šan-grrrü.“</p>

<p>„Bruno, Manfred,“ představil je lovec automaticky, rychle a jen tak mimochodem, protože tahle odpověď ho neuspokojila, a díval se, jak Medvěd v kameninové misce tře jakousi zelenou kaši. „Myslel jsem tím… <emphasis>kdo</emphasis> jste?“</p>

<p>„Rrránaj.“</p>

<p>Bruno nakrčil čelo. Jeho čínština se omezovala na čistě praktické věci a ty nepraktické se dozvěděl v několika šanghajských a honkongských bordelech, kdy se <emphasis>seznamoval</emphasis> s cizí kulturou. Ovšem tohle znělo jako nějaké nářečí mezi Čínou a Tibetem, na které se stal odborníkem Hans.</p>

<p>Hans… <emphasis>Snad si ten bídák stačil zachránit kůži</emphasis>, napadlo ho, ale zatím se na něj Medvěda nezeptal. Ne, dokud ho nevyzpovídá o jiných věcech.</p>

<p>„A… co to znamená? Ránaj<emphasis>…</emphasis>“</p>

<p>„Šaman.“</p>

<p>„Oh.“</p>

<p>Bruno se odmlčel a přemýšlel, jak taktně – protože obrovského medvěda, vedle kterého je kodiak plyšový medvídek, naštvat nechcete – nadhodit otázku jeho <emphasis>biologického</emphasis> původu. Šan-grrrü mezitím dokončil zelenou kaši a misku mu podal.</p>

<p>„Namažte si rány. Pomůže to.“</p>

<p>„Děkuju…“ Bruno ke hmotě přičichl. Odhadoval to na směs zdejších horských bylin, ve kterých se sice příliš nevyznal, ale minimálně deset nových vzorků se lisovalo u něj v deníku. Namočil do kaše prsty. „Šangri… můžu se vás na něco zeptat?“</p>

<p>Medvěd pokrčil rameny.</p>

<p>„<emphasis>Co</emphasis> jste vlastně zač? Myslím tím…“ Bruno zagestikuloval k jeho zevnějšku.</p>

<p>Šan-grrrü se pousmál, jako by konečně pochopil, o co mu celou dobu šlo.</p>

<p>„Aú-átha.“</p>

<p>„Auáta?“ zopakoval Bruno. Měl pocit, že jazyková bariéra před nimi kypí jako Velká čínská zeď.</p>

<p>„Vy byste asi řekli… <emphasis>dlak</emphasis>.“</p>

<p>„Vlkodlak?!“ vyhrkl Manfred, který až doteď vypadal, že je nevnímá, a prudce zvedl hlavu.</p>

<p>Šan-grrrü frkl. „Vypadám jako vlk?“</p>

<p>Jindy prostořeký Jung se stáhl do sebe a raději zmlkl, kdežto Bruno se na tvora znovu pozorněji podíval. Samozřejmě, že v odlehlých koutech civilizace slyšel o šamanech, kteří na sebe údajně uměli vzít zvířecí podobu. Ale jako každý racionální člověk to považoval za báchorky.</p>

<p>Stejně jako mluvící medvědy.</p>

<p>„Takže… tohle je vaše <emphasis>druhá</emphasis> podoba?“</p>

<p>„Ne, tohle je moje <emphasis>první</emphasis> podoba. První a <emphasis>jediná</emphasis>. Už si ani nepamatuju, jaké to je, nosit lidskou kůži…“</p>

<p>Bruno se lehce zamračil a doufal, že to byl jenom obrat.</p>

<p>„Takže… jste kdysi člověkem býval?“</p>

<p>Šan-grrrü vycenil zuby, až Bruno znejistěl. Došlo mu teprve až pak, že to asi bude úsměv.</p>

<p>„Nejsem člověk, jestli ti jde o tohle. Ale nejsem ani zvíře. Jsem <emphasis>aú-átha</emphasis>. Ten, který nosí <emphasis>kůži</emphasis>.“ Šan-grrrü opět vstal. „Namažte se a odpočiňte si. Zítra vás odvedu zpátky do údolí.“</p>

<p>„Počkejte…! Nemůžeme se vrátit. Ještě ne.“</p>

<p>„<emphasis>Musíte</emphasis> se vrátit.“</p>

<p>„Ne,“ řekl Bruno rozhodně. „Musím vědět, co se stalo s mým přítelem. Vím, že mezi vámi došlo k nedorozumění…“</p>

<p>„Je mrtvý.“</p>

<p>Bruno zmlkl v půli slova, když ho ta novina zasáhla plnou silou.</p>

<p>„Mrtvý?“ zopakoval a vnitřnosti se mu sevřely. Co když ho zabil on… „Jak…?“</p>

<p>„Dostali ho <emphasis>oni</emphasis>.“</p>

<p>„… kdo?“</p>

<p>„<emphasis>Oni</emphasis>. Mogwaiové. Démoni.“</p>

<p>Bruno s Manfredem zaraženě mlčeli, hlavu opět plnou šelestu křídel a zlověstného kovového cinkání. Bruno raději nechtěl přemýšlet, jestli Hanse potkal stejný osud jako Gutntáka a skoro i je – ať už těmi démony Šan-grrrü myslel cokoli.</p>

<p>„Takže je to pravda…,“ zašeptal Manfred nakonec. „Nezdálo se mi to…“</p>

<p>„Bohužel ne,“ řekl Šan-grrrü a sebral svou podivnou hůl opřenou o stěnu. „Proto jsem přivolal sníh, aby zakryl naše stopy. A proto odsud musíte zmizet co nejdříve. Váš přítel jim dlouho stačit nebude.“</p>

<p>Bruno sklopil hlavu a jen silou vůle se donutil přikývnout.</p>

<p>„Šangri?“</p>

<p>„Hm?“</p>

<p>„Děkuju. Děkuju, že jsi nás tam nenechal… i když nemám ponětí proč.“</p>

<p>„Protože nesmím dovolit, aby vyhráli,“ zabručel šaman, aniž by se otočil. „I kdyby to mělo znamenat zachránit kůži někomu, kdo tu mou chtěl jako trofej…“</p>

<p>***</p>

<p>Šan-grrrü je doprovodil až daleko za tábor s opuštěnými, roztrženými stany a rudými cákanci na sněhu.</p>

<p>Tam, kde to všechno začalo.</p>

<p>Brunovi přišlo jako věčnost, kdy tady na hřebeni stáli s Hansem a dívali se na stopy. Hleděl dolů do údolí, kde z nízkých domků stoupal dým, a provinile ho napadlo, že kdyby ho tenkrát nepřemlouval, mohlo to dopadnout jinak. Mohl žít.</p>

<p>Povzdechl si.</p>

<p>„Šťastnou cestu,“ rozloučil se s nimi Šan-grrrü. „A už nikdy se sem nevracejte.“</p>

<p>Manfred, který za celou dobu prohodil stěží tři věty, si odfrkl. Ale nepodíval se na něj. „Toho se fakt bát nemusíte.“</p>

<p>Šan-grrrü kývl. A Bruna napadla ještě jedna věc.</p>

<p>„Šangri, můžu vás požádat ještě o něco?“</p>

<p>Medvěd naklonil hlavu k rameni, jako to dělal vždycky, když byl překvapený nebo zvědavý.</p>

<p>„Chtěl bych se s vámi vyfotografovat.“</p>

<p>„Vy…foto…grafovat…,“ zopakoval Šan-grrrü s obtížemi.</p>

<p>Bruno strčil Manfredovi do ruky Leicu a postavil se vedle Medvěda. „Jenom to cvakne.“</p>

<p>Šan-grrrü na maličkou krabičku podezřívavě zahlížel, a když se ozvalo avizované cvaknutí, nastražil uši. Začenichal a promnul v pracce jeden z amuletů.</p>

<p>„Co to je za věc?“</p>

<p>„Fotoaparát. Dělá obrázky.“</p>

<p>„Aha.“</p>

<p>Bruno čekal, že se bude rozčilovat, ale Šan-grrrü zjevně neměl ani tušení, že ten obrázek bude mít obrovskou cenu, a to nejen v markách. Když si ho Bruno jednou večer u ohně kreslil do zápisníku, neřekl na to ani popel. Nákresy neznamenaly nic, mohl je udělat kdokoli s bujnou fantazií.</p>

<p>Šan-grrrü odtrhl jantarové oči od fotoaparátu, škrábl se drápem do prstu a beze slova Brunovi na čelo nakreslil jakési znamení.</p>

<p>„Nevracejte se,“ zopakoval a udělal to samé i Manfredovi, který neucukl jenom proto, že po něm Bruno vrhl výhružný pohled. „A pro svého přítele netruchlete. Havrani k havranům sedají.“</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„Nebyl to dobrý člověk. A na tom nic nezmění ani to, jak moc se ti to nelíbí.“</p>

<p>Bruno se zamračil, ale to už mu Šan-grrrü ukázal záda a vracel se po svých stopách. A i když se v něm proti Medvědovým slovům vše příčilo… vzpomněl si na ty deníky plné znepokojivě divných obrázků a symbolů, které mu ležely na dně batohu.</p>

<p>Hansovy deníky.</p>

<p>***</p>

<p>Šan-grrrü to nedělal rád, ale bylo to nutné.</p>

<p>Vlákna z jačí srsti ovíjela dvě panenky ze sena, cárů oblečení a pramenů vlasů, zatímco nitky jeho kouzla se desítky kilometrů odsud splétaly kolem obou dobrodruhů. Pečlivými stehy panenkám zašíval pusu a broukal si pod čenich zaříkání. Kouzelná krabička na obrázky nebo jejich prostořeká ústa – nic z toho nesmělo přilákat víc stejně zvědavých lidí. Nesměli sem přivést potravu pro <emphasis>ně</emphasis>…</p>

<p><emphasis>Oni</emphasis>.</p>

<p>Šan-grrrü zmlkl a ztuhl v půli pohybu, uši nastražené. Vzduch jako by mu donesl ten zvláštní pach, který čpěl z okolí chrámu v mlze. Nosili si ho s sebou jako stigma.</p>

<p>Ale to přece nemohli být <emphasis>oni</emphasis>… Bylo to moc daleko. <emphasis>Příliš</emphasis> daleko – a navíc u něj doma!</p>

<p>Odložil panenku a rychle se chopil hole opřené o stěnu jeskyně.</p>

<p>„Uděláme obchod, michê?<emphasis>“</emphasis> ozval se ze tmy známý hlas.</p>

<p>„Nan-wu…“</p>

<p>„Osobně, zmrde,“ usmál se Johann Siegfried jako žralok. Ústy plnými krve.</p>

<p>Johann se prohnul v zádech a tělem mu od žaludku až do krku projela křeč. Jícnem se na svět dral <emphasis>polong</emphasis> – z mágových široce rozevřených úst vyrazily protáhlé vazké prsty a hned za nimi dlouhé ruce.</p>

<p>Právě včas, aby chytily Šan-grrrüovu letící hůl.</p>

<p>Hrot se zastavil jen patnáct čísel od Johannova hrudníku a <emphasis>polong</emphasis> ho nečekanou silou strhl stranou. Šan-grrrü škubl oštěpem zpátky k sobě, ale démon se držel jako klíště. Ruce se mu ještě více protáhly – a z Johannových úst se vynořil další pár.</p>

<p>Šan-grrrü jim pohotově nastavil předloktí plné náramků a vykřikl několik hrdelních slov. Mág na hranici světla a tmy vydal poslední dávivý zvuk a narovnal se.</p>

<p><emphasis>Polong</emphasis> už z něj vylezl celý. Ale byl hrozivější než minule. Mocnější.</p>

<p>Protože ve skutečnosti byli <emphasis>dva.</emphasis> Dva v jednom. Dvě hlavy, dva páry končetin – dvě krve.</p>

<p>Johann odplivl krvavou slinu a s <emphasis>polongem</emphasis> přikrčeným před sebou se Šan-grrrüovi podíval do očí.</p>

<p>– <emphasis>Do něj.</emphasis></p>

<p>Šan-grrrü zavrčel a prudce před sebou máchl holí. <emphasis>Polongovy</emphasis> druhé ruce narazily do rohoviny, penízky zacinkaly. Medvěd vyštěkl další slova ve svém jazyce.</p>

<p>Jeskyní se prohnal magický vír. Oheň se pod jeho náporem stočil do spirály a vyšlehl až ke stropu, zvířecí lebky na stěnách zachrastily. V prázdných očních důlcích mrkla světýlka.</p>

<p>Johann uskočil před přízračnými prackami, které vystřelily z nejbližší lebky, a odfrkl si. Jestli tohle bylo to nejlepší, co šaman dokázal…</p>

<p>Vzápětí však překvapeně vyhekl bolestí, když ho bodlo u srdce. V první chvíli nechápal, odkud ten útok přišel, ale pak si všiml, že stínové pracky stejně stínových těl pod hlavami zvířat vůbec neútočí na něj.</p>

<p>Ale na jeho stín.</p>

<p>Šan-grrrü se štěkavě zachechtal. <emphasis>Polong</emphasis> se do sebe v jejich tanci zapletl jako zmatená chobotnice a šaman to vazké rudé klubko nelidskou silou připíchl ke skále jako mouchu. Stíny mihotající se na hrubých stěnách se na něj okamžitě vrhly a Johann ucítil, jak zuřivě překousávají pupeční šňůru.</p>

<p>„Musím uznat, že tohle jsem nečekal…,“ zabručel Šan-grrrü téměř uznale a celý naježený a nahrbený jako před skokem nutil Johanna couvat hlouběji do jeskyně. Do spárů duchů. „Ale stejně tě zabiju, nan-wu.“</p>

<p>Johann se na poslední chvíli přikrčil. Šan-grrrüovy děsivě obrovské drápy křísly o kámen těsně nad jeho hlavou – a v ten moment Johann sekl.</p>

<p>Wakizaši schované v záhybech látky šamanovi rozťalo břicho a na světlo světa vykypěly vlhké smyčky střev. Šan-grrrü zaryčel a ihned si je zamáčkl zpátky. Johann tušil, že se mu téměř okamžitě zacelí, a proto se rychle vrhl pryč.</p>

<p>K oštěpu ve zdi.</p>

<p>Zbraň vězela v kameni na několik desítek centimetrů. Johann se botou zapřel o stěnu a zabral. Zaskřípalo to – a Johanna do zad udeřila zem. <emphasis>Polong</emphasis> nad ním vytryskl v rudých provazcích jako krev z tepny a ihned skočil po šamanovi. Šan-grrrü zavrčel pár slov a zachřestil náramky a <emphasis>polong</emphasis> poplašeně uskočil. Minul.</p>

<p>Zato Johann ne.</p>

<p>Šaman překvapeně vytřeštil oči, když ho těsně pod hrudní kost zasáhla jeho vlastní hůl a probodla mu plíci. Vzápětí ale vztekle odhalil pysky a po mágovi se ohnal.</p>

<p>Bezvýsledně.</p>

<p><emphasis>Polongovy</emphasis> ruce se mu jako šlahouny ovinuly kolem předloktí a Johann se do oštěpu s výkřikem opřel. Šan-grrrü vyprskl krev a vycenil na mága krvavé tesáky.</p>

<p>„Nemůžeš… mě zabít… nan-wu…,“ zabublal.</p>

<p>Johann zkřivil koutek úst. „Pravda. Já asi ne. Ale <emphasis>oni</emphasis> ano.“</p>

<p>Mág poodstoupil a začal si sundávat rukavice a vyhrnovat rukávy. Po rukou i předloktích se mu táhla vytetovaná změť černých znaků, které Šan-grrrü moc dobře poznával. A poprvé za celou dobu mu zatrnulo.</p>

<p>Byly to Symboly z chrámu v mlze.</p>

<p>„Ty…“</p>

<p>„Přesně tak.“</p>

<p>Johann <emphasis>polongovou</emphasis> krví načrtl jeden ze Symbolů nejbližší lebce na čelo. Šaman s čenichem plným pachu ozónu zavrčel a z posledních sil se démonovi vzepjal, ale ten mu strčil svoje hnusné pracky do rány v prsou. Šan-grrrü pocítil dlouho nepoznanou horečku, když se zkažená krev promísila s tou jeho. Rozklepal se v zimnici.</p>

<p>„Děláš chybu, nan-wu!“ vyštěkl naléhavě, když mág rychlými tahy prznil další totemy. „Zaprodal ses strašné věci!“</p>

<p>„Jenom jsem se držel tvého příkladu,“ utrousil Johann, aniž by se otočil. Nemusel – pouto s <emphasis>polongem</emphasis> bylo tentokrát silné jako lodní lano. Jako by viděl i dozadu, zatímco jeho vnitřní zrak se rozpomínal na inkoustové kaňky Symbolů. „Život za životy. Tak jsi to říkal…“</p>

<p>„Ale tvé přátele jsem přece zachránil!“</p>

<p>Johann stáhl krvavé prsty od vybělené kosti a ohlédl se na něj.</p>

<p>Šaman náhle vypadal sešle. Jeho magie byla slabá, seschlá jako strom zadušený houbou, a kdyby ho <emphasis>polong</emphasis> nedržel, sesul by se k zemi. Ale co Johanna zaujalo víc… Měl strach. Skoro to klubko v jeho útrobách viděl.</p>

<p>„Jistě. Zachránil…,“ připustil mág nakonec polohlasem. „Za to bych ti asi měl poděkovat…“</p>

<p>Šan-grrrü ho napjatě sledoval a překvapeně hekl, když <emphasis>polongovy</emphasis> pařáty na Johannův nevyřčený rozkaz oštěp vytáhly. Na břicho mu chlístla krev, ale zároveň se ho zmocnila neskutečná úleva. <emphasis>Nan-wu</emphasis> možná ještě nebyl dočista ztracen…</p>

<p>„Jenže…,“ pokračoval Johann a chopil se hole, kterou mu <emphasis>polong</emphasis> podával, „… to bys mě nesměl předhodit démonům, zmrde.“</p>

<p>Oštěp vržený nelidskou silou Šan-grrrüa srazil jako loutku a připíchl ho ke stěně. Jeskyní se prohnala tsunami cizí, a přece ohavně známé magie, a strážní duchové v lebkách za strašlivé kakofonie zvířecího vytí prchli zpátky do Zásvětí. Světýlka v totemech pohasla a ohniště jako by někdo sfoukl jako svíčku.</p>

<p>Ale jenom na chvilku.</p>

<p>Oheň vyšlehl fosforeskujícími plameny a prázdné oční důlky mrkly mrtvolnou zelení. Ze Zásvětí zazněl mnohohlasý šepot.</p>

<p>Šan-grrrü rozechvěle polkl krvavé sliny. Přišlo si to pro něj. Ta <emphasis>věc</emphasis>, ta Moc z chrámu v mlze.</p>

<p>Z tlam lebek se jako černá chapadla řinuly šlahouny ozónově prskající energie a Šan-grrrü měl pocit, že některé z nich raší i z <emphasis>nan-wu</emphasis>. Za chvíli byla jeskyně plná <emphasis>její</emphasis> přítomnosti…</p>

<p>A šaman věděl, že právě prohrál. Prohrál svůj mnohaletý boj – protože <emphasis>oni</emphasis> si našli svého emisara.</p>

<p>„Proklínám tě… nan-wu,“ zachraptěl z posledních sil a dotkl se hole. Penízky se nesměle, jakoby vyděšeně zachvěly. „Proklínám tě… kletbou… mrtvé… duše…“</p>

<p>Kůstky na holi v jeho hrudi naposledy ťukly – a pak mu černočerná energie jediným mocným trhnutím vyrvala duši z těla. Řeka Moci pod Chrámem zaduněla hlouběji a její proud se rozšířil.</p>

<p>Šan-grrrü, šaman a Strážce, byl neobyčejně chutným soustem.</p>

<p>***</p>

<p>Johann znaveně vydechl a klesl do kožešin. <emphasis>Odliv</emphasis> byl jako kocovina, jako dojezd po gargantuovské dávce kokainu. Ještě před minutou se cítil, že by dokázal pouhou myšlenkou vyvraždit jakoukoli z ubohých vesnic v okolí, ovšem nyní se mu třásly ruce a ozývaly se všechny bolístky, ke kterým nedávno přišel.</p>

<p>Ale na tom nezáleželo. <emphasis>Stálo</emphasis> to za to. Ve spáncích mu ještě stále duněla Moc – a s ní i vše, co mu Chrám odhalil.</p>

<p>Hitler měl v mnoha věcech pravdu. Po světě chodili paraziti, <emphasis>bacily společnosti</emphasis>. Byli to genoví zmetci a parazitovali na <emphasis>Lebensraumu</emphasis> Árijců, ředili nordickou krev, až zdegenerovala do toho, co mohl vídat ve velkých, nejen německých městech. Stovky let se to šířilo planetou jako nezastavitelná nákaza.</p>

<p>A <emphasis>oni</emphasis> to věděli.</p>

<p>Johann už tehdy v Chrámu, když k němu promluvili neznámým, a přitom tak povědomým jazykem, pochopil, s kým má tu čest – ačkoli zprvu se tomu zdráhal uvěřit. Tady, v Himálajích, se to zdálo absurdní a nemožné.</p>

<p>Ale byli to <emphasis>oni</emphasis>. Árjové. Byl si tím naprosto jistý.</p>

<p>Zatímco mág odpočíval, <emphasis>polong</emphasis> se k němu nesměle přivinul a oběma páry rukou se dotkl jeho rtů. Johann poslušně otevřel ústa. Bylo to jako dávit naopak, jako polykat hutnou, vazkou substanci. Rozkašlal se z toho, padl na záda a jen silou vůle potlačil nutkání zvracet. Musí si tu proklatou lahvičku nechat vyoperovat, protože ani v nejmenším nemínil být démonovou nádobou.</p>

<p>Ale to až pak. Doma. V Německu.</p>

<p>Johann věděl, že se tam musí neprodleně vrátit. Hitlerova suita mohla bojovat s politickým odporem…, ale proti tomu magickému byla bezmocná. A proto musel celou tu bohulibou Věc ochránit.</p>

<p>„Zvítězíme,“ zachraplal rozhodně k lebkám na stěnách, kde se stále mihotala fosforeskující světýlka a pozorovala ho.</p>

<p>Zelenkavé oči světlušek souhlasně mrkly a Johann cítil, jak to opojné, elektrizující napětí přítomnosti surové Moci bez těla pomalu mizí hluboko v jiných světech. Unaveně si položil potetované předloktí přes oči a zavřel je. Ale i tehdy mu pod víčky stále planula ta dvě jednoduchá klikatá písmena, která pro <emphasis>ně</emphasis> byla tak důležitá. A budou i pro další.</p>

<p>~.</p>

<p>Jimi označení bojovníci budou triumfovat. A to nejen na Zemi – ale i v Zásvětí.</p>

<p>O to se Siegfried mínil postarat…</p>
</section>

<section>
<p>
    Julie Nováková</p>

<p><emphasis>Když se díváme na dějiny českých zemí za protektorátu, často se soustředíme na dopady režimu na české obyvatelstvo a československou německou menšinu mnohdy automaticky bereme jako kolaboranty nebo prostě</emphasis> Němce<emphasis>. I mezi nimi ale bylo obrovské množství lidí, kteří vystupovali proti nacismu nebo jejichž životy byly režimem rozvráceny či zničeny – ať už z etnických, politických nebo jiných důvodů.</emphasis></p>

<p><emphasis>Pražské Nové německé divadlo se od nástupu nacismu v Německu stalo útočištěm pro řadu německých uprchlíků – ale nakonec je režim dostihl i tam. Divadlo ve druhé polovině 30. let fungovalo za obrovského napětí mezi členy souboru, mezi nimiž byli čeští, rakouští i říšští Němci, Češi, německy i česky mluvící Židé; demokraté, komunisté, anarchisté i stoupenci nacismu. Je těžké si představit, jak obtížné muselo být pro ředitele Paula Egera udržet soubor jakž takž pohromadě a stále podávat skvělé divadelní a operní výkony. Divadlo ovšem nevyhnutelně směřovalo k hořkému konci…</emphasis></p>

<p>Opona padá <emphasis>volně navazuje na povídku</emphasis> Nesnáze s Wagnerem <emphasis>(Bájná stvoření, 2016), která ukazuje nikoli konec, ale založení Nového německého divadla – a nastalé potíže s duchem jistého skladatele.</emphasis></p>

<p><emphasis>Zájemce</emphasis> <emphasis>o</emphasis> <emphasis>dějiny</emphasis> <emphasis>divadla</emphasis> <emphasis>mohu</emphasis> <emphasis>odkázat</emphasis> <emphasis>jednak</emphasis> <emphasis>na</emphasis> <emphasis>svůj</emphasis> <emphasis>krátký</emphasis> <emphasis>článek</emphasis> <emphasis>v</emphasis> Drakkaru <emphasis>(online</emphasis> <emphasis>žánrový</emphasis> <emphasis>a</emphasis> <emphasis>RPG</emphasis> <emphasis>magazín,</emphasis> <emphasis>číslo</emphasis> <emphasis>61 –</emphasis> <emphasis>duben</emphasis> <emphasis>2017)</emphasis> <emphasis>a</emphasis> <emphasis>především</emphasis> <emphasis>na</emphasis> <emphasis>nádhernou</emphasis> <emphasis>knihu</emphasis> <emphasis>muzikoložky</emphasis> <emphasis>Jitky</emphasis> <emphasis>Ludvové</emphasis> Až k hořkému konci<emphasis>.</emphasis> <emphasis>Teď</emphasis> <emphasis>už</emphasis> <emphasis>se</emphasis> <emphasis>ale</emphasis> <emphasis>ponořme</emphasis> <emphasis>do</emphasis> <emphasis>světa</emphasis> <emphasis>počátku</emphasis> <emphasis>roku</emphasis> <emphasis>1938…</emphasis></p>
</section>

<section>
<p>
    <strong>Opona padá, hra skončila</strong></p>

<p>Hledištěm tonoucím v temnotě pronikl výkřik a pak pobavené: „Mám tě!“</p>

<p>Prázdným temným prostorem se rozlil potlačovaný smích. Pak se objevilo světlo: kdosi škrtl sirkou. Plamínek odhalil tváře široce se usmívajícího mladého muže a ženy se zčervenalými lícemi.</p>

<p>„Jsi blázen, Stefane,“ konstatovala dívka nikterak zamítavým tónem.</p>

<p>Stefan se zazubil. „Nemohl jsem odolat, Hanno! V noci je to tu až strašidelné, ne?“</p>

<p>Hanna zvážněla. „Ne, není. Není se tady čeho bát.“</p>

<p>„Pořád nevěříš, že to dokážu!“</p>

<p>„Uvidíme,“ řekla diplomaticky.</p>

<p>Stefan se zhluboka nadechl. „Dobře – uvidíme. Budeš dělat, co řeknu?“</p>

<p>„Jen pokud si nebudu myslet, že tě vedou… postranní úmysly. Ale chceš snad zkusit vyvolat ducha, ne? Do postele mě můžeš dostat i jinak…“</p>

<p>Stefan škrtl další sirkou a zapálil jednu ze svíček, které s sebou přinesl, pak další a další, dokud je neobklopoval celý kruh. Hanna nakrčila nos. Svíčky vydávaly zvláštní zápach, ale ne nepříjemný. Připomínal čerstvě posečenou trávu. I jejich tmavě olivová barva byla nezvyklá.</p>

<p>Mezitím Stefan začal kreslit na prkna pódia. Křída skřípala na naleštěném dřevě rychle a rezolutně. Hanna sledovala, jak se kolem nich uzavírá kruh zdobený symboly.</p>

<p>„Hotovo,“ oznámil Stefan. „Posaď se naproti mně.“</p>

<p>Hanna poslechla a pokusila se odsunout pochybnosti stranou. Když tak zůstane jen u bláznivého dobrodružství. Bůh ví, že v téhle době je potřebují čím dál tím víc.</p>

<p>Babička jí vždycky vyprávěla fantastické příběhy o duších a zjeveních strašících v divadlech… a především operních domech. Vykládala je, jako by byla u toho. Hanna už jako malá předpokládala, že šlo prostě o výplody představivosti. Milovala ty dramatické příběhy. To ale neznamenalo, že by jim někdy věřila.</p>

<p>Pravda, světem kolovala spousta historek o přízracích v divadlech, a možná z nich hrstka byla pravdivá, ale Hanně vždycky přišlo podezřelé, že se prakticky přestaly objevovat už kolem Velké války. A tak si nemohla pomoci a cítila značnou dávku skepticismu, když Stefan navrhl ducha <emphasis>přivolat</emphasis>.</p>

<p>„Nemusíš nic říkat,“ ozval se. „Pronesu vyvolávání. Jen… se snaž ho přivolat v myšlenkách.“</p>

<p><emphasis>Jako když si máš něco přát, když padá hvězda?</emphasis> pomyslela si Hanna s ostnem sarkasmu, ale mlčela. Stefan byl hrdý na to, že jeho strýc tu kdysi nakrátko působil jako vymítač. Kdyby měla věřit historkám, pak ho to stálo několik let paměti a málem i příčetnost. Nebyl tu ale nikdo, u koho by si to mohla zkusit ověřit, a dobře věděla, co si Stefan dovede navymýšlet. V duchu si vyčetla: <emphasis>Jako bys neměla rozum, holka. Vždycky ten samý typ: hlava v oblacích, vzletná řeč, prázdné kapsy a příhodná historka pokaždé po ruce, když se děvče zeptá…</emphasis></p>

<p>Když ale začal pronášet zaklínadlo v řeči, která asi mohla být stará řečtina (Hana musela uznat, že přípravu měl působivou), pokusila se myšlenkami soustředit na příchod ducha.</p>

<p>Nesrozumitelné vyvolávání pokračovalo a Hanna se začala ošívat. Prkna jeviště pod jejíma skrčenýma nohama se zdála stále tvrdší a chladnější. Pokusila se přesunout do pohodlnější polohy. Ale pořád tu byl ten zatracený průvan…</p>

<p>Zamrazilo ji, když si při pohledu na plamínky svíček uvědomila, že průvan jde od středu kruhu do všech směrů. Hanna zadržela dech.</p>

<p>Stefan pronesl poslední slovo a na jevišti se rozhostilo ticho. Připomínalo chvíli těsně po skončení působivé árie, kdy jsou všichni na okamžik příliš uchvácení, ale vzápětí jsou vytrženi z transu a začnou bouřlivě tleskat.</p>

<p>Teď právě začínalo zvláštní představení pro dva diváky.</p>

<p>Uprostřed kruhu se mihotal vzdáleně lidský <emphasis>tvar</emphasis>.</p>

<p>Oba zůstali zticha. Nejspíš ani Stefan nevěřil, že se jim to podaří. Přízrak byl ale tak blízko, že se ho mohli dotknout.</p>

<p>Stefan k němu pomalu vztáhl ruku a přesně to udělal. Ucukl, jakmile se konečky prstů dotkl okrajů mlhavého tvaru.</p>

<p>„Je tak studený,“ vydechl.</p>

<p>Hanna zírala na přízrak s očima dokořán. „Co jsi zač?“ zašeptala. Její hlas se chvěl směsí pocitů. Akustika divadla jej nesla až do nejzazších koutů hlediště.</p>

<p>Duch naklonil hlavu – a Hanna si byla téměř jistá, že v mlhavých obrysech rozeznává rysy ženské tváře – a vzápětí vydal dlouhý mučivý výkřik.</p>

<p>Hanna a Stefan sebou oba trhli.</p>

<p>„Neměj strach!“ zvolala Hanna a vzápětí si uvědomila absurditu svého výroku. Říkala <emphasis>duchovi</emphasis>, aby se nebál. „Rozumíš nám?“</p>

<p>Nedovedla se na přelévající se rysy soustředit natolik, aby z nich vyčetla jakýkoli náznak myšlenek či emocí. Možná se ukáže, že je jim přízrak přátelsky nakloněn… nebo se může každým okamžikem obrátit proti nim. Po zádech jí přeběhl mráz. Nakolik účinné byly ochranné symboly, které kolem nich Stefan nakreslil?</p>

<p>Duch se ale jen vznášel mezi nimi. Svým způsobem to bylo děsivější, než kdyby znovu vydal ten hrozný zvuk.</p>

<p>„Měli bychom ji pustit na svobodu,“ zamumlal Stefan. I v teplém světle svíček byla jeho tvář bledá jako křída, kterou pokreslil prkna, jež znamenají svět.</p>

<p>„Jak?“</p>

<p>„Je na to jiný rituál, tak trochu opak toho přivolávacího.“ Stefan narovnal záda, zhluboka vydechl a znovu začal zaříkávat. Hanna cítila změnu v okolním vzduchu: na okamžik se zdál teplejší a voněl po rozkvetlé louce, jako horký letní den, ale ten dojem byl ihned nahrazen něčím zcela jiným – mrazivým závanem nesoucím hnilobný pach smrti.</p>

<p>Všechny svíčky najednou zhasly. Přízrak byl pryč.</p>

<p>Rozzářilo se nové světlo, když Stefan opět škrtl sirkou. Hanna byla přesvědčená, že nikdy nezapomene, jak se v tu chvíli tvářil. V jeho tváři se zračil takový úžas, bázeň, směsice strachu a nadšení… Ve světle vrženém mihotajícím plamenem zápalky působila jako socha nebo maska. Tvářila se snad i ona podobně?</p>

<p>„Je to skutečné,“ vydechla a okamžitě se cítila trapně, že konstatuje zřejmé. „Kdo myslíš, že to byl?“</p>

<p>„Nemám tušení.“ Stefan zavrtěl hlavou. „Vypadněme odsud. Je to tady…“</p>

<p>„Jako by tu strašilo,“ dořekla Hanna a nejistě se usmála.</p>

<p>Rychle posbírali svíčky a Stefan setřel křídové obrazce. Ulice se navzdory pokročilé hodině zdála bezpečnější. Stefan nabídl Hanně, že ji doprovodí, a jí bylo jasné, že by nebylo rozumné odmítnout. Přikývla. Cestou mlčeli; ticho prolomila až ona, když se blížili k ulici, v níž měla pronajatý pokojík.</p>

<p>„Pokud je na historkách, které mi vyprávěla babička, něco pravdy, duchové živým lidem především ubližovali, i když to třeba ani neměli v úmyslu. Ale… myslíš si, že by se dal využít svého druhu ochranný duch, na způsob anděla strážného?“</p>

<p>„Existují takové mýty, ale nikdy jsem se nedoslechl o ničem konkrétním nebo z nedávné doby.“</p>

<p>„Pokud je to možné, mohli bychom to zkusit. Aby chránil nás, divadlo, všechny v něm…“ Hanna ztichla. „Obávám se, že to budeme potřebovat.“</p>

<p>Stefan ji objal. Bylo to zcela neromantické, konejšivé objetí dvou ztracených lidí chvějících se v chladné noci.</p>

<p>***</p>

<p>Ráno je přivítal mumraj hlasů. Všichni měli o čem mluvit: Za úsvitu překročilo německé vojsko rakouskou hranici. Mluvilo se o převratu, nebo dokonce připojení k Německu, ale nikdo nic nevěděl najisto.</p>

<p>Nejspíš tu nebyl nikdo, koho by nenapadlo: <emphasis>Jsme</emphasis> <emphasis>další</emphasis> <emphasis>na</emphasis> <emphasis>řadě?</emphasis> Jen pocity, které to vzbuzovalo, se lišily. Většina se té možnosti bála; málokdo neměl žádný názor; několik by to uvítalo. Napětí rostlo, když připravovali scénu pro chystanou premiéru <emphasis>Karla V</emphasis>. Scénograf Feistel ale držel nad přípravami pevnou ruku a komandoval kulisáky i osvětlovače, i když se nijak netajil tím, že mu tenhle kus není po chuti.</p>

<p>Hanna se ve své komůrce vyplněné rachotem šicího stroje věnovala přípravě kostýmu, který jí přidělil hlavní garderobiér, když do místnosti vpadl Stefan.</p>

<p>„Pojď za mnou, ředitel Eger chce se všemi mluvit na jevišti.“</p>

<p><emphasis>Už zase?</emphasis> spolkla Hanna poznámku. Ředitel se nejspíš snažil, jak jen mohl, aby v divadle zachoval profesionalitu a motivoval personál v těžkých časech. Ale frekvence jeho proslovů rostla – a napětí také.</p>

<p>Ředitel Paul Eger stál na jevišti před osamoceným ložem umírajícího císaře. Byl dnes nezvykle bledý, nebo to byla jen špatná práce osvětlovačů, kterým Feistel přerůstal přes hlavu?</p>

<p>„Nejspíš jste už všichni slyšeli tu novinu: Německá armáda překročila hranice Rakouska a může jít o zahájení anexe. My jsme zatím zřejmě v bezpečí. Můžete si o tom myslet, co chcete, ale žádám vás, aby se vaše názory nestavěly do cesty profesionalitě. To, co se právě děje právě za hranicemi, je znepokojivé, a udělám, co bude v mých silách, abych zajistil pomoc případným rakouským uprchlíkům.“</p>

<p>Hanna sevřela rty. Divadlo bylo už teď na hraně své kapacity zaměstnávání cizinců. Ti mohli tvořit maximálně třetinu sólistů a nesměli být zaměstnáni ve sboru nebo orchestru, a získání československého občanství, umožňující lepší šance na zaměstnání, bylo na hranici nemožného. Ona sama byla stále německou občankou. Eger možná chtěl pomoci, jak toho ale mínil dosáhnout?</p>

<p>„Nemůžeme se rozhodovat za politiky ani nemáme moc zastavit vojsko,“ pokračoval Eger, „ale to neznamená, že nemáme žádnou moc. Naopak – máme moc svou prací změnit lidské mysli. Měli bychom ji využívat moudře…“</p>

<p>„Co se teď <emphasis>doopravdy</emphasis> stane?“ ozval se zničehonic někdo zezadu: Felix Jentzsch, herec. „Jen před týdnem tu hostoval soubor ze Schillerova divadla v Berlíně! Musíme přijmout víc německých vlivů, abychom přežili? Postavíme se tomu, nebo ustoupíme?“</p>

<p>„Přivítání souboru ze Schillerova divadla bylo diplomatickým činem navrženým naší vládou,“ připomněl mu Eger poněkud ostře. „Neprojevujeme žádnou podporu německému politickému režimu. Musím snad také připomenout, že jsme se pouhý den předtím zúčastnili česko-německého kulturního večera, nebo že jsme minulý týden hráli Čapkovu Matku?“ Eger zvýšil hlas, aby ho sál zřetelně donesl ke každému. „Pocházíme z různých prostředí, dokonce hovoříme různými mateřskými jazyky, ale v této době potřebujeme držet pospolu. Naše práce je potřeba možná víc než kdy jindy. Naše divadlo je národní a je na to hrdé, ale není národnostní a nikdy nebude. A teď – zpátky do práce!“</p>

<p>Hlouček se za všeobecného šepotu začal rozcházet na svá místa. Hanna si vyměnila pohled se Stefanem.</p>

<p><emphasis>Bude to v pořádku</emphasis>, říkal jeho pohled.</p>

<p><emphasis>Doufám</emphasis>, pomyslela si Hanna. <emphasis>Ale nemyslím si to.</emphasis></p>

<p>***</p>

<p>Tvář usmívajícího se muže s knírem na fotografii visící na zdi vyzařovala téměř nadlidské sebevědomí a energii, alespoň tak se to zdálo Paulu Egerovi, který se osobně cítil unavený a poražený.</p>

<p>„Šest let vedu tohle divadlo a snažím se dostát vašemu příkladu,“ povzdechl si s pohledem na tvář Angela Neumanna, „a co z toho? Rozpadá se mi to pod rukama.“</p>

<p>Eger musel překonat téměř živočišný pocit odporu, než uchopil pero a přiměl se pustit do práce. Divadlo ho potřebuje, připomínal si. Možná nebyl druhým Neumannem, ale dělal, co mohl, aby ho udržel v chodu. Hra musí pokračovat.</p>

<p>„Zajímalo by mě, co byste si myslel o dnešním divadle,“ zamumlal Eger, zatímco procházel smlouvy. „Padesát let… Dokonce jsme na výročí hráli Mistry pěvce. Škoda, že jste je nemohl vidět. Troufám si říct, že byste byl pyšný.“</p>

<p><emphasis>Jsem blázen, když si povídám s fotografií</emphasis>, pomyslel si ředitel. Neměl ovšem nikoho jiného, s kým by mohl vše upřímně probírat, snad až na manželku, kterou ale nechtěl zatěžovat všemi problémy divadla.</p>

<p>Jubilejní představení <emphasis>Mistrů</emphasis> <emphasis>pěvců</emphasis> se vyvedlo skvěle, ale nikdo zvenčí si nedovedl ani představit, co mu předcházelo. Šlo o oblíbenou komedii, která se hrála při slavnostním otevření divadla před půlstoletím, ale zároveň to byl Wagner, volba, která se dnes stěží dala oddělit od politiky. A pak tu byl problém se ztvárněním Beckmessera… Egerovi nijak nevadilo vypustit původní, protižidovsky laděné zobrazení postavy, ale to zase hnulo žlučí některým wagnerovským puristům.</p>

<p>„Vsadím se, že tahle opera i za vás přinesla dost problémů,“ vzdychl Eger. „Jen bych si přál, abych to s vámi mohl probrat, víc se řídit podle vašeho příkladu…“</p>

<p>Měl vlastně dost důvodů ke spokojenosti. Prezident Beneš navštívil výroční představení a přislíbil divadlu více příspěvků. Politické napětí ovšem hrozilo zničit divadlo zevnitř. Lidi od divadla nebyli nikdy nakloněni nechávání si názorů pro sebe a tichému dodržování pravidel, a to bylo obvykle dobře, ale teď to dělalo každodenní život daleko složitějším. Brněnská scéna koneckonců na totéž právě doplácela…</p>

<p>Třeba pomůže nová, zajímavá práce. Brzy by měly začít zkoušky Křenkova <emphasis>Karla V</emphasis>. Půjde o světovou premiéru obrovského významu. I tam se ale Eger obával, že nepůjde o snadnou spolupráci. Křenek ostatně zamýšlel svůj kus pro provedení ve vídeňské Státní opeře už před pěti lety, ale na operní dům byl vyvíjen tlak ze strany Německa a kus nakonec stáhli, než mohlo dojít k premiéře. Křenek byl v Německu na černé listině – a teď už nejspíš i v Rakousku. Premiéra nepochybně obrátí hněv sousedních států právě na pražské Nové německé divadlo. Ani ansámbl zrovna nesršel spokojeností – s první dodekafonickou operou se rozhodně nepracovalo snadno.</p>

<p>Eger odložil pero a vzhlédl k Neumannově fotografii. „Co byste na mém místě dělal vy? Přece nemůžu jen tak ustoupit a vybírat snadné a nekontroverzní kusy. Stali bychom se provinčním divadlem! Nastoupili bychom na cestu do zapomnění jdoucí proti všemu, na čem pracovali všichni ředitelé přede mnou. Nejspíš to zkrátka musíme vydržet, že?“</p>

<p>Fotografie na stěně zůstávala němá, s enigmatickým úsměvem zamrzlým v čase.</p>

<p>***</p>

<p>Stefan věnoval scéně veškerou pozornost. Šlo sice jen o první pěveckou zkoušku s klavírním doprovodem, ale i technický personál se musel snažit vydat ze sebe to nejlepší. <emphasis>Karel V</emphasis>. nebude náročný jen pro pěvce a orchestr, kteří museli pracovat v nezvyklé tonalitě. Vedení se rozhodlo zvolit minimalistickou scénu, kde masivní lože umírajícího císaře tvořilo jedinou kulisu. Veškeré ztvárnění prostoru bude záviset právě na osvětlovačích. Stefan se na to těšil – a zároveň se toho děsil.</p>

<p>„Indessen wurde ich Kaiser des Reichs, ich kam zum Reichstag nach Worms, und Widerspruch und Zwang fielen mich gewaltig an. Als ob es eben jetzt geschähe, höre ich das misstönende Lärmen der Fürsten im hohen Saal. In unbegreiflichem Streit fahren sie aufeinander los. Wie ein Kessel voll kalten Nebels ist dieses germanische Land,“ lkal umírající císař, zatímco se otec Juan de Regla skláněl nad jeho lože.</p>

<p>Stefan cítil obdiv a současně osten závisti, když naslouchal Ludikarovu ztvárnění krále. Jako dítě občas snil o kariéře na prknech, která znamenají svět, ale jako pěvec se nedostal ani do sboru a herecké nadání mu osud také nenadělil. Zaučování se na pozici asistenta-osvětlovače bylo asi nejblíž jevišti, kam se mohl dostat.</p>

<p>„Wir wußten es nicht. Nur daß in ihm ein Dunkles sein mußte, das ein Dunkles wachrief im Wesen dieser Deutschen, daß sie in ungeheure, zügellose Bewegung, maßlose Unbotmäßigkeit gerieten,“ zpíval Pavel Ludikar svým mocným hlasem, který už propůjčil rolím Falstaffa, Scarpii, Mefista, Hanse Sachse a mnoha dalším.</p>

<p>Stefanovi zničehonic přeběhl mráz po zádech.</p>

<p>Sevřel zábradlí pevněji. Působila na něj snad árie natolik silně? Ale byl to tak podivný pocit…</p>

<p>V šoku si uvědomil, kdy se cítil přesně tak jako teď: při vyvolávání, těsně než se objevil duch.</p>

<p><emphasis>To nemůže být pravda…</emphasis></p>

<p>Výkřik korepetitora přerušil pěvce. Stefan se zadíval na klavír a strnul.</p>

<p>Nástroj stále hrál, ale tón se změnil a ničí ruce se nedotýkaly kláves.</p>

<p>Stefan procitl ze strnulosti a zoufale zapátral v paměti po něčem, co by to mohlo zastavit.</p>

<p>Představitel Juana de Regly, snad příliš ponořen do hraní kněze, byl první, kdo jednal. Přistoupil ke klavíru a zpočátku třesoucím se, pak už pevnějším hlasem pronesl: „Sancte Michael Archangele, defende nos in proelio, contra nequitiam et insidias diaboli esto præsidium…“</p>

<p>Uprostřed noty hraní ustalo. Rozhostilo se ohlušující ticho.</p>

<p>Pěvec udělal další krok kupředu, opatrně natáhl ruku a dotkl se klávesy.</p>

<p>Vykřikl bolestí, když mu na ruku tvrdě dopadl kryt.</p>

<p>Z klavíru vystřelil šedavý obrys a zmizel kdesi nad jevištěm. Závaží v provazišti se rozkývala.</p>

<p>Stefan polkl. Strach ho na okamžik téměř ochromil, ale vzpamatoval se a vybavil si slova, po nichž pátral v paměti. Sotva slyšitelně zašeptal ochranné zaklínadlo.</p>

<p>Vše se uklidnilo.</p>

<p>De Regla si stále tiskl poraněnou ruku a sténal, dva další herci se mu snažili pomoci. Ostatní se povětšinou podezřívavě rozhlíželi, jako by čekali, že na ně z nejbližšího stínu vyskočí příšera.</p>

<p>Stefan se roztřásl tak, že se bál opustit lávku. Mysl mu v kleštích sevřela jediná děsivá myšlenka: <emphasis>Je to moje vina?</emphasis></p>

<p>***</p>

<p>Neumannova tvář shlížela na Egera vcelku poklidně, ale současný ředitel se nedokázal zbavit pocitu, že se mu její hluboké oči propalují do hlubin duše.</p>

<p>„Vymítač,“ zopakoval hluše podsaditý muž sedící naproti Egerovi.</p>

<p>„Ano,“ probral se ředitel. „Neumím si představit, jak se bez něj obejdeme, pokud se ten… duch vrátí.“</p>

<p>Jeho dobrý přítel Max Brod potřásl hlavou. „Tenhle svět už neexistuje.“</p>

<p>„Předpokládám, že je zbytečné poslat dotaz do Vídně.“</p>

<p>„Ne za téhle situace.“</p>

<p>„Ale možná by Paul…“</p>

<p>„Paul tu zůstal, pravda, ale musel by sis s ním promluvit. Nebudu ti dělat prostředníka, promiň.“</p>

<p>Eger se snažil z Brodovy tváře vyčíst více, ale výraz staršího muže připomínal sochu.</p>

<p>„A co někdo jiný?“ zeptal se, záblesk naděje v hlase.</p>

<p>Brodův pohled se rozostřil. Na rtech se muži objevil drobný, velmi smutný úsměv. „Z našeho kroužku mnoho nezůstalo, že? Někteří odešli do Vídně – nejspíš teď prchají pryč… jiní zemřeli… další žijí ve Francii, Mexiku, Americe… Paul ale možná bude vědět o někom z čistě okultních kruhů.“</p>

<p>„Možná,“ přikývl Eger. Na tomhle slově tedy visela budoucnost Nového německého divadla, odkazu Angela Neumanna.</p>

<p><emphasis>Možná.</emphasis></p>

<p><strong>***</strong></p>

<p>Stefan počkal na Hannu, dokud i ona neskončila v práci.</p>

<p>„Myslíš, že jsme to zavinili my?“ zeptal se téměř bez dechu, jakmile byli v bezpečné vzdálenosti od divadla.</p>

<p>„Jak bychom mohli? Poslal jsi ducha zpátky.“ Hanna si nervózně urovnala plášť. „Může to být náhoda.“</p>

<p>„Tomu snad nevěříš, nebo ano? V divadle se alespoň dvacet let neobjevil žádný přízrak, my vyvoláme ducha a týden poté se tu <emphasis>náhodou</emphasis> objeví jiný!“</p>

<p>Hanna se navzdory dešti zastavila a zadívala se Stefanovi do očí. „Máš pravdu. Ale co když jsme to tedy zavinili? Nevíme, jak ducha vyhnat, takže pomoct nemůžeme. Co si myslíš, že by se stalo, kdybychom prostě nakráčeli do ředitelovy kanceláře a vysvětlili mu to? Vyhodil by nás! A jakou máme šanci teď najít jinou práci?“ Zavrtěla hlavou. „Nelíbí se mi to o nic víc než tobě, ale musíme mlčet. Ředitel to vyřeší i bez nás.“</p>

<p>„Ale mohlo by pro něj být zásadní vědět všechno, co se tu stalo!“ Stefanův spodní ret se třásl. Hannu téměř bolelo ho takhle vidět – a muset pošlapat jeho ideály.</p>

<p>„Stejně to dokáže,“ řekla natolik sebejistě, jak byla schopna. „Chceš přijít o práci i šanci najít novou? Ne? Musíme zůstat zticha.“</p>

<p>Zprudka se nadechl. „Dobře.“</p>

<p>Pak se otočil na podpatku a rychle odkráčel. Hanna se už už chystala za ním zavolat, ale nakonec se rozhodla to neudělat. Bude o tom dál uvažovat a celý večer stráví sžíraný vinou. Bude lepší ho nechat, ať se s tím srovná. Zítra bude všechno lepší.</p>

<p>Na okamžik zavřela oči a soustředila se na tu myšlenku. Na víčka jí dopadaly kapky a vytvořily stružky jako slzy. V dálce slyšela tramvaje, štěkající psy, čísi smích, cítila deštěm nasáklou půdu a dlažební kameny. Nepřipadalo jí, jako by končil svět.</p>

<p>Stejně se ale nedovedla přimět své vlastní myšlence uvěřit.</p>

<p>***</p>

<p>Maličký přízemní byt ve Slezské ulici byl přeplněný a poněkud ošumělý. Eger tu nikdy předtím nebyl; když hráli Leppinovy hry, vždycky se setkávali v kavárně.</p>

<p>Leppinova manželka Henriette mu přišla otevřít. „Herr Eger?“ vybavila si jeho jméno. „Jdete ze Paulem, předpokládám? Bohužel není úplně ve své kůži. Kdybyste přišel zítra ráno…“</p>

<p>„Kdo to je?“ ozvalo se zevnitř.</p>

<p>„Paul Eger, z divadla!“</p>

<p>„Pusť ho dál.“</p>

<p>A tak Eger vešel do zakramařené předsíně a odtamtud pokračoval do podobně stísněného obývacího pokoje. Tam seděl Paul Leppin v křesle, které se nad ním doslova tyčilo.</p>

<p>Eger spisovatele neviděl už skoro dva roky a musel rychle skrýt překvapení, jak moc během té doby Leppin sešel. Možná ho tak změnila loňská smrt jeho jediného syna. Od té doby prý jen zřídkakdy vycházel.</p>

<p>„Ale! To je milé překvapení,“ usmál se Leppin. Jeho mladistvý úsměv byl jednou z věcí, které se na něm nezměnily. „Posaď se k nám. Dal by sis čaj?“</p>

<p>Eger se nejistě posadil a přijal šálek. Židle pod ním lehce zaskřípala, navyklá nejspíš spíše na knihy a časopisy než lidskou váhu. „Jak se ti daří?“</p>

<p>„No…“ Leppinův pohled sklouzl na sloupeček papírů. „Zase píšu. Nové povídky a básně. Zrovna vyšla první část mé Pražské rapsodie.“</p>

<p>Po chvilce rozhovoru si Eger odkašlal a změnil téma: „Obávám se ale, že jsem tady z naléhavějšího důvodu. V divadle… máme ducha.“</p>

<p>Leppinovi se zablýsklo v očích. „Pověz mi o tom.“</p>

<p>Eger se rozpovídal a starý spisovatel pozorně poslouchal.</p>

<p>„Zajímavé,“ vydechl, když Eger skončil. „Takže jsi s tím přišel za mnou…“</p>

<p>„Abych tě požádal o pomoc s vymítáním ducha, ano. V tom směru máš nějaké znalosti, ne?“</p>

<p>Leppin se tiše zasmál. „Trochu. Ale žádné zkušenosti, pokud nepočítáš seance u Meyrinka před skoro čtyřiceti lety…“</p>

<p>„Ale kdybys i tak byl ochoten nám pomoci…“</p>

<p>„V žádném případě. Zabilo by ho to!“ vložila se Henriette prudce.</p>

<p>Leppin s konejšivým úsměvem zdvihl dlaň. „Má milá Henriette… máš samozřejmě pravdu, ale co z toho? Jsem starý a nemocný.“</p>

<p>„Nemluv tak!“</p>

<p>Jeho úsměv se drobně rozšířil. „Je to pravda, má drahá. Není důvod nenazývat věci pravými jmény.“ Obrátil se na Egera. „Přijímám. Pokud ti tedy nevadí mít za vymítače někoho, kdo nevyšplhá do provaziště ani nikam nedoběhne.“</p>

<p>Eger úsměv opětoval. „Určitě nevadí.“</p>

<p>***</p>

<p>Těsně před úsvitem přišlo divadlo Egerovi bezčasé, vytržené ze světa. Ornamentální budova byla zahalena závojem mlhy, z nějž jako duchové vystupovaly sochy. Leppinovi se ve tváři objevil prazvláštní výraz, když takto spatřil Nové německé divadlo.</p>

<p>„Když jsem tu posledně byl pracovně, dávali jste mého Golemova vnuka. Bylo to těsně před Vánocemi a mrzlo, až praštělo. Zdá se to jako věčnost…“</p>

<p>Ano, uplynula věčnost od chvíle, kdy Paul Eger přijal místo ředitele. Psal se rok 1932 a on se navzdory trvající krizi těšil. Ani by ho nenapadlo, kam ho jeho rozhodnutí zavede.</p>

<p>„Pojďme dál,“ řekl teď a odvrátil pohled od zdánlivě vyčítavých tváří Mozarta, Schillera a Goetheho. Ale než vstoupili, ještě jednou pohlédl vzhůru, nad skladatele a spisovatele, na tympanon zobrazující básníka na pegasovi stoupajícího k nebesům a svírajícího Orfeovu lyru. Byla to působivá vítězná scéna, a přesto teď Egerovi připadala zlověstná. Nikdo koneckonců neřekl, že vítězný básník byl básníkem pravdy a míru.</p>

<p>Vešli do prázdného hlediště. „Víš, že jsem kdysi znal hned dva vymítače?“ ozval se Leppin zasněně. „Gustava Meyrinka, samozřejmě, a Jiřího Karáska, se kterým jsem se seznámil přes Moderní revue. Karásek býval vymítačem v Národním divadle, než se začal plně věnovat literární kariéře. Brzy mu ale došly peníze a musel přijmout místo na poště, kde krátce pracoval před tím, než se dal k divadlu. Připomíná to můj vlastní život – jenže já jsem zůstal u pošty a nikdy se nestal vymítačem.“</p>

<p>Leppin se rozhlédl a otočil zpět k Egerovi. „Ostatně bych ti Jiřího doporučil místo sebe, kdyby to šlo, ale je teď na cestách a nemám na něj spojení. Ale asi moc vzpomínám a málo vymítám, že?“ zasmál se potichu. „Odpusť starci jeho rozmary. Tohle místo vyvolává mnoho krásných vzpomínek.“</p>

<p>Zasykl a chytil se za bok, když stoupali po úzkých schůdcích na jeviště. Eger si toho nemohl nevšimnout a napadlo ho, zda byl opravdu dobrý nápad požádat o pomoc Leppina. Ale koho jiného?</p>

<p>Leppin se s očividnou námahou sklonil a dotkl se prken jeviště. „Ochranná značka. Zdá se docela stará.“</p>

<p>„Ano. Myslím, že ji tu vyryl Meyrink,“ přikývl Eger. „Myslíš, že má pořád moc?“</p>

<p>„To bych taky rád věděl,“ připustil Leppin. Došel do středu jeviště, zamračil se a znovu se shýbl. Eger si povšiml drobné lahvičky na řetízku, která mu tehdy vyklouzla z vesty. Bylo v ní cosi blyštivě modrého, snad drobné krystalky? Ale spisovatel si ji zase spěšně zastrčil pod vestu. Eger se rozhodl nevyzvídat.</p>

<p>Leppin rýpl nehtem do mezery mezi prkny. „Kdy jste tu naposledy používali křídu?“</p>

<p>„Když připravujeme scénu, používáme ji. Proč?“</p>

<p>„Nejspíš to nic není.“ Spisovatel se těžce napřímil. „Ale cítím se tu zvláštně. Nejspíš to jsou jen moje bolavé kosti. Něco s dovolením vyzkouším.“</p>

<p>Eger zpola zvědavě, zpola s hrůzou sledoval, jak starší muž zvrátil hlavu dozadu a začal cosi odříkávat v latině. Starší… jen o tři roky. Ale na rozdíl od Egera <emphasis>vypadal</emphasis> staře.</p>

<p>Leppin zmlkl. Chvíli však trvalo, než mu z očí zmizel skelný pohled. Působil unaveně, ale pousmál se. „Včera jsem si tohle dohledal – potom, co jsi odešel. Jiří mi ten text kdysi napsal. Je to jeden jednodušší rituál na… <emphasis>zření</emphasis>. Skutečně se tu objevil duch. A… možná se pletu, ale myslím, že ho někdo přivolal. Jako když jsme to zkoušeli na seancích za mého mládí. Tady to proběhlo jinak, ale ten pocit je stejný.“</p>

<p>Eger na něj zíral. „Takže – někdo se nás úmyslně snaží zničit? Je to tak?“</p>

<p>„Je to možné.“</p>

<p>„Zatraceně!“ Eger vydechl. „Omlouvám se… V divadle jsme poslední dobou pod velkým tlakem. Dokážeš zjistit, kdo to udělal?“</p>

<p>Leppin zavrtěl hlavou. „Obávám se, že ne, pokud se o to nepokusí znovu.“</p>

<p>„A můžeš tomu zabránit?“</p>

<p>„Jiří mi párkrát ukázal, jak vytvářet ochranné znaky. Zkusím je tu vytvořit.“ Zrak staršího muže padl na zašlé značky po stranách jeviště. „Možná by se mi i mohlo povést posílit ty, které tu vytvořil Gustav.“</p>

<p>„Co lidi – můžeš pro ně vytvořit talismany nebo něco takového?“</p>

<p>„Na to si zatím netroufám. Kdybych to pokazil, mohlo by to být víc ke škodě než užitku. Je mnohem snazší pracovat s místy než s lidmi.“</p>

<p>„Dobře. Děkuji.“</p>

<p>Leppinovou tváří proběhla stopa hořkosti. „Zatím mi neděkuj.“</p>

<p>***</p>

<p>Stěží mohli přehlédnout přítomnost podivného starého muže procházejícího se divadlem, mumlajícího si pro sebe a črtajícího obrazce v prostoru. Cizinec byl vysoký, hubený a shrbený. Jeho úzká tvář měla ostré, bezmála divoké rysy. Stefan se poblíž něj cítil nejistě. Muž se náhle otočil a jejich pohledy se střetly. Stefan se otřásl. Pronikavý pohled jako by se bořil do hlubin jeho duše. Jakmile mohl, otočil se a spěchal pryč.</p>

<p>Hanna vzhlédla, když vklouzl do jejího švadlenina kamrlíku.</p>

<p>„V divadle je vymítač,“ začal Stefan.</p>

<p>Hanna ale jen přikývla. „Slyšela jsem. Ale není vymítač. Je to spisovatel, kterého ředitel pozval, aby si na něj hrál. Maria ho zná. Hrály se tu dvě jeho hry, ještě než jsme sem přišli. Jmenuje se Paul Leppin.“</p>

<p>Zničehonic je přerušilo rázné zaklepání.</p>

<p>„Dále,“ řekla Hanna. Nejspíš očekávala garderobiéra. Ve dveřích ale stanul Leppin.</p>

<p>„Dobré ráno,“ zdvořile uklonil hlavu. Rozhlédl se po titěrném pokojíku, jako by tu něco hledal. Zdál se překvapen tím, jak to tam vypadá.</p>

<p>„Mohu vám nějak pomoci?“ dodala Hanna. Stefan musel obdivovat její sebeovládání.</p>

<p>„Byla tohle vždycky komora švadleny?“ zeptal se Leppin.</p>

<p>„Pokud vím, tak ano.“</p>

<p>„Časy se mění,“ zamumlal si Leppin pro sebe.</p>

<p>Padlo ticho.</p>

<p>„Potřebujete něco?“ promluvila Hanna znovu. Tentokrát jí do hlasu pronikl i osten netrpělivosti.</p>

<p>Leppin si je znovu změřil svým pronikavým pohledem. „Směl bych pokoj využívat, když v něm nebudete?“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>Pokrčil rameny. „Nemám žádnou kancelář a možná tu budu trávit dost času.“</p>

<p>Hanna byla očividně na pochybách. „Dobrá,“ souhlasila nakonec.</p>

<p>Leppin jim opět pokynul a zavřel za sebou dveře.</p>

<p>„Ví to,“ pronesl Stefan.</p>

<p>„Nesmysl. Kdyby to věděl, ředitel by nás už vyhazoval ze dveří, nebo hůř.“</p>

<p>Stefan se poškrábal na hlavě. „Pořád si říkám… co když jsme opravdu neudělali nic špatně?“</p>

<p>„Jak jsem ti už říkala.“</p>

<p>„Ne, myslím – co když nás někdo viděl a rituál pak zneužil?“</p>

<p>Hanně poklesla čelist. „To myslíš vážně?“</p>

<p>„Dává to smysl.“</p>

<p>„Ne, to nedává. Kdo by byl v divadle uprostřed noci, pozoroval nás – a zapamatoval si celý rituál – slova, obrazce, to všechno? Seděla jsem naproti tobě a ani já si to nepamatuji!“</p>

<p>„Symboly už se dají dohledat. Musel – nebo musela – by rozumět řecky. Jenže to je otázka prostého gymnaziálního vzdělání.“</p>

<p>„To je směšné.“</p>

<p>Stefan se zatvářil raněně a Hanna zalitovala svých slov. „Jen si nemyslím, že je to pravděpodobné, to je všechno,“ řekla konejšivě.</p>

<p>„Počkat… pojď se mnou!“</p>

<p>Spěchali do skladu, kam Stefan tehdy uložil speciální svíčky, které na obřad pořídil. Když ale sáhl dozadu do skříně, kam je uložil, nahmatal jen prázdno.</p>

<p>„Tak přece,“ vydechl. „Někdo je vzal. Musí to tak být!“</p>

<p>Hanna se nervózně rozhlédla. „Ale sotva se můžeme někoho zeptat kdo.“</p>

<p>Stefanův pohled se ze sekundy na sekundu změnil. „Ale můžeme.“</p>

<p>„Koho?“</p>

<p>„Ducha.“</p>

<p>***</p>

<p>Leppin měl rád ty „hodiny nikoho“ mezi pozdním večerem a brzkým ránem, kdy dokonce i ty nejzaplivanější bary a bordely utichly a ulice byly temné a opuštěné. Za svého mládí právě takovými rád procházel. Strávil klidně celou noc bezcílným procházením městem – pokud neskončil v některém z oněch barů či bordelů.</p>

<p>Trávit tyto hodiny v bývalém kamrlíku vymítače ovšem také mělo svůj půvab. Teď už si Leppin byl jistý, že místnůstka švadleny kdysi hostila právě vymítače. Měl tady tentýž pocit blízkosti jakémusi neviditelnému závoji mezi světy jako tehdy v bytě Gustava Meyrinka. Vybavoval si to, jako by to bylo včera: drahý vyřezávaný nábytek, sošky Buddhy, staré svitky, znepokojivé obrazy a lahvičky plné nejpodivnějších látek – jako ta, kterou si navykl nosit na řetízku na krku – a to vše naskládané do titěrného bytu vedle opuštěné továrny. Meyrinkovo poslední útočiště, než se s Prahou definitivně rozloučil. Na takovém místě jste se nemohli zbavit pocitu, že se vám zjeví duch každým okamžikem.</p>

<p>Leppin zavřel oči. <emphasis>Co jsi zač? A proč ses objevil právě teď, po desetiletích ticha?</emphasis></p>

<p><emphasis>Budeš vůbec chtít mluvit s podvodníkem jako já? Nejsem žádný vymítač; jen spisovatel, který si na něj hraje.</emphasis></p>

<p>Gustav a Jiří byli všestranní. Vymítali; psali; překládali. On… psal a překládal.</p>

<p><emphasis>Pokud ses ve svých teoriích nemýlil a pořád tu někde můžeš být, potřebuji tvou pomoc víc než kdy jindy, Gustave Meyrinku</emphasis>, přemítal Leppin. S povzdechem otevřel oči.</p>

<p>Zbývalo mu ještě hodně značek k posílení, a duch k vymítání.</p>

<p>***</p>

<p>Eger seděl naproti svému opernímu dramaturgovi Fredericku Weberovi. V ruce svíral dopis pokrytý drobným přehledným písmem.</p>

<p>„Ernst Křenek píše, že se nebude moci zúčastnit premiéry Karla V. Uprchl do Ameriky,“ shrnul Eger. Do hlasu mu proniklo víc hořkosti, než čekal.</p>

<p>„To se dalo čekat,“ řekl Weber. „Nemyslím si, že je moudré s přípravami pokračovat.“</p>

<p>„Nepřichází v úvahu,“ přerušil ho Eger možná až příliš ostře. Už klidnějším tónem dodal: „Nesmíme podlehnout strachu a předsudkům. A navíc u tak výjimečného kusu!“</p>

<p>Z Weberova výrazu bylo jasné, že dramaturg nesouhlasí. Věděl ale, kdy je zbytečné se s ředitelem dohadovat.</p>

<p>Eger sevřel čelist. Nedávno se o Weberovi doslechl nepěkné historky, dokonce i že byl viděn ve společnosti Henleinova věrného psa Franze Höllera.</p>

<p>Alespoň že tisk poslední dobou divadlo chválil. Eger si jen nebyl jist, zda si to vykládat jako dobré, nebo zlé znamení.</p>

<p>„Dobrá, soustřeďme se na…“</p>

<p>Dveře se zničehonic rozlétly. Eger se už už chystal napomenout kulisáka, který tak nezdvořile vtrhl dovnitř, ale mladíkův výraz ho od toho odradil.</p>

<p>„Zjevení… v šatně…“ Sotva popadal dech.</p>

<p>„Kde je Leppin?“</p>

<p>„Už je tam. Jen… jsem pro vás doběhl…“</p>

<p>Eger rychle kráčel za ním – ale neběžel. Běžící ředitel je špatný pro morálku ansámblu.</p>

<p>Leppin stál uprostřed jedné z šaten sólistů a svíral cosi, co připomínalo improvizovanou virguli. Všude po podlaze byly rozeseté střepy.</p>

<p>„Je pryč,“ pravil temně. Eger hádal, že nikoli permanentně.</p>

<p>„Co se tu stalo?“</p>

<p>Herečka Elsbeth Warnholtzová vzhlédla od šálku čaje, který pro ni kdosi hbitě sehnal. „Přišla jsem se připravit na večerní představení, podívala se do zrcadla a zahlédla jakýsi… temný obrys za mými zády. Otočila jsem se, ale nic tam nebylo. Když jsem se znovu zadívala do zrcadla, bylo to tam a vrhlo se to na mě! Rozbila jsem zrcadlo svým hřebenem. Obávám se, že to vyústilo v menší nepořádek, a divadlu teď chybí jedno zrcadlo…“</p>

<p>„Žádný strach. Hlavní je, že jste v pořádku.“</p>

<p>Slečna Warnholtzová vypadala lehce otřesená, ale nezraněná a odhodlanější než kdy jindy. „Už jsem si skoro zvykla na výhrůžky od lidí, i když schovaných za pseudonymy, ale tohle je novinka,“ pokusila se zažertovat. „Hádám ale, že s duchem nějaká petice nehne, že?“</p>

<p>„Pokud ano, jsem si jistý, že vy byste to dokázala,“ usmál se Eger. Warnholtzová byla jedním z nejvýřečnějších členů Klubu českých a německých divadelníků a zdejší neformální komunistické skupiny a nebála se hádat ani s Weberem, Feistelem, Götzem a dalšími odpůrci přímo v divadle. „Obávám se, že pan Leppin bude na chvíli potřebovat vaši šatnu. Nevadilo by vám se připravit v šatně paní Kunzové – tedy pokud chcete dnes vystupovat?“</p>

<p>„Zastavit mě chce větší kalibr,“ ujistila ho Warnholtzová a odkráčela.</p>

<p>Eger a Leppin v šatně osaměli.</p>

<p>„Tohle mohlo skončit špatně. Musíme se toho ducha zbavit,“ konstatoval ředitel s pohledem na ostré střepy všude kolem a pokoušel se představit, co by se bývalo mohlo stát, nebýt pohotovosti Warnholtzové.</p>

<p>„Na tom snad pracuji, ne?!“ obořil se na něj Leppin.</p>

<p>Jen mnohaleté divadelní zkušenosti dovolily Egerovi zachovat kamennou tvář. „V to doufám,“ řekl pouze.</p>

<p>Leppin, na druhou stranu, vypadal vyděšen vlastním výpadem. „Omlouvám se,“ zamumlal a odvrátil pohled. Ruce se mu třásly.</p>

<p>„Pokud se necítíš ve své kůži, zvládneme to i bez tebe. Nechci, aby ses příliš vyčerpal…“</p>

<p>„Nebude mi dobře, ani když budu sedět doma. Tady alespoň můžu být užitečný,“ řekl Lepin tiše.</p>

<p>Bolest, třas, změny nálady… Eger se bál zeptat. Co by se koneckonců změnilo, kdyby mu Leppin potvrdil jeho podezření?</p>

<p>„Děkuji,“ přikývl a opustil šatnu. Byl rozhodnut spojit se s Jiřím Karáskem, jakmile to bude možné. Rozhodně potřebovali zkušeného vymítače.</p>

<p>Zpět ve své kanceláři se Eger zhroutil do křesla. Až pak mu pohled utkvěl na nepopsané obálce na stole.</p>

<p>Nebyla tam, když odcházel.</p>

<p>S rostoucím pocitem čehosi zlověstného se pro ni natáhl. Zevnitř vypadl lístek. Starobylými, ornamentálními tahy tam v temně rudém inkoustu stálo: <emphasis>Pokud si vážíte bezpečí divadla, zbavte se židovské a komoušské špíny. Příští nebude mít takové štěstí.</emphasis></p>

<p>Eger stěží překonal nutkání lístek zmačkat a mrsknout jím do koše. Namísto toho ho klidně vložil zpět do obálky. Možná z něj Leppin bude schopen zjistit něco užitečného.</p>

<p>Paul Leppin se vskutku záhy objevil. Nenesl ale dobré zprávy.</p>

<p>„Teď je pryč, ale může se kdykoli vrátit.“</p>

<p>„Nemůžeme tedy nic dělat?“</p>

<p>„Budu se dál snažit.“ Leppin se Egerovi zadíval do očí. Ten pohled jako by říkal: Ale nevím, jestli to nebude zbytečné.</p>

<p>„Co říkáš na tohle?“ Eger mu podal obálku.</p>

<p>Leppin se zachmuřil, když si přečetl zprávu uvnitř. „Odporné. Ale ještě jsem neslyšel o duchovi, který by udělal něco takového.“</p>

<p>„Takže ji tu nechal člověk?“</p>

<p>„Skoro jistě.“</p>

<p>„Inu…“ Eger si povzdechl a opřel se. „S tím se alespoň dovedu poprat sám.“</p>

<p>***</p>

<p>Na Leppina přísně zíral tucet zkřivených tváří.</p>

<p><emphasis>Je to pořád ještě můj obličej?</emphasis> říkal si. Stěží rozpoznával ty zapadlé oči propalující ho pohledem. Stal se snad duchem, ještě než zemřel?</p>

<p>Nebo snad…</p>

<p><emphasis>Ne!</emphasis></p>

<p>Přece to nemohly být oči jeho syna, které na něj tak vyčítavě zíraly.</p>

<p>Leppin se otřásl a hodil sako přes střepy rozložené na stole.</p>

<p>Doufal, že se z nich něco dozví – ale co si o sobě myslel? Připadal si jako blázen; nebo hůř, podvodník.</p>

<p>V divadle strašil duch a on s tím nedokázal nic udělat.</p>

<p>Svět byl vzhůru nohama a on s tím nedokázal nic udělat.</p>

<p>Jeho syn Paul byl mrtev a on s tím nedokázal nic udělat. Meyrink, možná… Kolovaly historky, že se spojil s duší svého syna po jeho sebevraždě. Ale Meyrink sám zemřel sotva půl roku nato a tehdy už delší dobu nebyli s Leppinem ve spojení.</p>

<p><emphasis>Meyrink, možná…, ale já s ničím nedokážu nic udělat!</emphasis></p>

<p>V jediném gestu plném hněvu Leppin smetl obsah stolu na zem.</p>

<p>Jeden střep mu ovšem přistál na koleni. V něm Leppin zahlédl svou vlastní tvář – a bezpochyby byla jeho – sevřenou hněvem a cosi se v něm vzbouřilo. Ten obraz se mu zdál téměř prorocký, jako vize budoucnosti.</p>

<p>Jeho budoucnost byla zahalená strachem, ačkoli by to nikdy nepřipustil.</p>

<p>***</p>

<p>„To myslíš vážně?“ ujišťovala se Hanna nevěřícně.</p>

<p>Stefan klidně opětoval její pohled. „Ano.“</p>

<p>„Dobře. Tak to tedy zkusme.“</p>

<p>Tentokrát seděli v Hannině kamrlíku. Vymítač dnes odešel dřív a celé divadlo bylo tou dobou už opuštěné, ale jeviště se jim po posledních událostech zdálo příliš exponované. Hanna ovšem stěží mohla přehlédnout Stefanův zvláštní výraz, když navrhla zůstat tady. Napůl čekala, že odmítne s celkem rozumným odůvodněním, že sem chodí vymítač, ale neudělal to.</p>

<p>Už od jejich prvního a zatím jediného vyvolávání před několika týdny Hanna trávila večery v knihovnách a hltala vše související s duchy a příslušnými rituály. Pokoušela se dohledat si práce slavných vymítačů z dávných dob, ale ke svému zklamání našla povětšinou smyšlené příběhy a jen hrstku konkrétních informací.</p>

<p>Mnoho z těch knih by se v její domovině už dávno nedalo najít.</p>

<p>Ne že by tam vůbec směla vstoupit do knihovny.</p>

<p>Hanna si zachmuřeně říkala, jak dlouho ještě bude smět navštěvovat knihovny tady.</p>

<p>„Posaď se vedle mě.“</p>

<p>„Ne naproti jako minule?“</p>

<p>„Zkusíme jinou variantu rituálu.“</p>

<p><emphasis>Athanasiovu verzi?</emphasis> pomyslela si, ale mlčela. Po dlouhém hledání totiž našla, co potřebovala. Dnes už měla dojem, že rozuměla jednotlivým součástem rituálu, který tehdy Stefan prováděl. Teď sledovala, jak na místě po odsunutém šicím stroji kreslí síť symbolů, a některé rozpoznávala.</p>

<p><emphasis>Tenhle obřad vyžaduje dvě osoby</emphasis>, vybavila si. <emphasis>Výborně. To i mně dá moc nad duchem.</emphasis></p>

<p>„Tentokrát budu potřebovat, abys po mně zopakovala část zaříkání,“ pohlédl na ni Stefan. „Zvládneš to?“</p>

<p>Hanna potlačila kyselý úšklebek. <emphasis>Zvládne děvče zopakovat pár slov – tohle musím slyšet zrovna od tebe?</emphasis></p>

<p>„Samozřejmě,“ pousmála se namísto toho.</p>

<p>Stefan zapálil jedinou svíčku a Hanna vypnula elektrické osvětlení.</p>

<p>Musela připustit, že celé zaříkání by si nezapamatovala – ale když ho Stefan pronášel a kývl na ni, aby zopakovala poslední větu, dokázala si vybavit, že podobné části zahlédla kdesi ve sloupečcích knih.</p>

<p>Pronesli poslední slova. Hanna měla dojem, jako by se jí cosi lehce otřelo o rameno, a málem ucukla.</p>

<p><emphasis>Byl to jen průvan, musel být. Ale přichází.</emphasis></p>

<p>Vzduch v kruhu se zachvěl jako v létě nad rozpálenou cestou – a pak už mohli spatřit vystupující tvar.</p>

<p>Tentokrát byly duchovy rysy výraznější. Možná to byl tentýž jako minule; možná ne. Vypadal jako mladá žena. Hanna se přistihla při úvahách, jestli duch představoval daného člověka v době jeho smrti, a pokud ano, proč tahle dívka zemřela tak mladá.</p>

<p>„Neměj strach,“ pravil měkce Stefan. „Nebudeme tě tu držet dlouho. Rozumíš nám?“</p>

<p>Průsvitná dívka přikývla.</p>

<p>„Jen se tě zeptáme na pár věcí a pak tě pustíme. Víš, co způsobuje strašení v tomhle divadle?“</p>

<p>Zdálo se, že duch zvažuje Stefanova slova. Pak znovu kývla.</p>

<p>„Můžeš nám to říct?“</p>

<p>Hanna viděla, jak se dívčina ústa hýbou – ale nevyšel žádný zvuk.</p>

<p>„Napiš to,“ vyzvala ji.</p>

<p>Stefan na ni překvapeně pohlédl, ale přitakal.</p>

<p>Dívčina tvář byla nečitelná. Když Stefan gestem naznačil psaní, zavrtěla hlavou.</p>

<p>„Neumí psát,“ uvědomila si Hanna.</p>

<p>„Přivolal někdo z divadla ducha, aby tu strašil?“</p>

<p>Dívka přikývla.</p>

<p>„Víš kdo?“</p>

<p>Opět přikývnutí.</p>

<p>„Je tu zaměstnaný mezi herci či zpěváky?“</p>

<p>Zavrtěla hlavou.</p>

<p>„Technický personál?“</p>

<p>Ne.</p>

<p>„Vedení?“</p>

<p>Ne.</p>

<p>Stefan pokračoval ve výčtu, ale duch vždy jen zavrtěl hlavou. Stefan se bezradně zadíval na Hannu. „Takhle se asi nikam nedostaneme. Nejspíš bychom ji měli pustit…“</p>

<p>„Ne,“ přerušila ho Hanna. Znovu se zadívala na přízrak.</p>

<p>Teď nebo nikdy.</p>

<p>„Ve jménu Háda a Persefony, při temnotě, v níž tone svět mrtvých, ti přikazuji nám sloužit a poslouchat naše příkazy,“ pronesla.</p>

<p>Koutkem oka zahlédla Stefanovu sinalou tvář, jeho ústa zamrzlá v neslyšném O. Mihotavá tvář ducha zůstávala klidná –ale cosi se snad změnilo v temných očích dávno mrtvé dívky.</p>

<p>Hanna pozvedla bradu. „Tímto ti přikazuji chránit toto divadlo a lidi v něm. Nade vše budeš chránit jejich životy a zdraví i divadlo před jakýmikoli pozemskými i jinými silami, které nám chtějí ublížit. Rozumíš?“</p>

<p>Obrys ducha se rozplynul. Pak vystřelil přímo k Hanně.</p>

<p>„Ne!“ vykřikl Stefan a vrhl se před ni. Duch se s ním srazil a zdálo se, jako by zmizel do jeho hrudi. Stefan zalapal po dechu. Oči se mu protočily.</p>

<p>Hanna na vteřinu strnula, ale vzápětí se jí začaly vybavovat vzpomínky. <emphasis>Vymítání. Zapuzování duchů. První pomoc…</emphasis></p>

<p>Spěšně zamumlala, co si pamatovala ze slov k ukončení rituálu, a chytila třesoucího se Stefana za ramena.</p>

<p>Třas přestal tak rychle, jako se objevil. Hanna zkontrolovala Stefanův dech. K její obrovské úlevě dýchal, byť mělce. Popleskala ho po tváři. „Stefane! Prober se.“</p>

<p>Její babička by určitě měla inhalační sůl. Hanna ji při sobě nikdy nenosila.</p>

<p>Stefan zamrkal. „Co se… ach…“</p>

<p>Hanně úlevou vhrkly do očí slzy. „Jsi v pořádku? Hrozně se omlouvám!“ Zlomil se jí hlas. „Neměla jsem v úmyslu způsobit nic takového.“</p>

<p>Stefan se na ni ovšem nedíval, možná ji ani nevnímal. „Z-zima…“ Zuby mu jektaly.</p>

<p>Hanna si svlékla svetr a šál a zabalila ho do nich. Jen v blůze jí bylo chladno, ale chlad, který cítil on, musel být zcela jiného původu. Jeho tvář byla křídově bílá, kůže téměř průsvitná.</p>

<p>Natáhla se, aby se dotkla jeho čela, jen aby zjistila, jestli nemá horečku. Stefan na ni střelil pohledem a chraptivě se ozval: „Nesahej na mě!“</p>

<p>Hanna se odtáhla. „Je mi to líto.“</p>

<p>Stefan se namáhavě posadil. „Mohlo mě to zabít.“</p>

<p>„Ale odrazil jsi to.“</p>

<p>„Já sám ne. Zachránilo mě něco jiného.“ Stefan se pokusil vstát. Hanna mu nabídla pomoc, ale odstrčil ji. S hořkostí se zadíval na symboly pokreslenou podlahu. „Šel bych a nechal tě to sklidit, ale obávám se, že by ses zase pokusila o něco šíleného.“</p>

<p>„Byla to chyba. Je mi to moc líto,“ zopakovala Hanna. Stefanův výraz, směsice strachu a odporu, jí lámal srdce – ale nedovolila tomu proniknout na povrch. „Chtěla jsem nás jen ochránit – celé divadlo. Byl to špatný nápad. Odpusť mi.“</p>

<p>„Odpustila bys sama sobě, kdybys uvěznila ducha té dívky v našem světě a přinutila ho bojovat naše bitvy?“ odvětil Stefan. „A… odpustila by sis, kdyby někoho zabil? Co když se tvůj pokus povedl – a ona jen považovala tebe za přílišné nebezpečí pro divadlo?“</p>

<p>Její fasáda rozhodnosti se málem rozpadla jako domeček z karet. „Pustila bych ji na svobodu, až bych si byla jistá, že jsme v bezpečí. A co se týče… ne. Neodpustila. Víš, že bych si to neodpustila.“</p>

<p>Stefan zkřivil tvář. „Obávám se, že to tak jistě nevím.“</p>

<p>***</p>

<p>Starý císař největší říše světa se svíjel bolestí na svém smrtelném loži.</p>

<p>Paul Leppin si jeho utrpení dovedl živě představit. Musel vynaložit veškeré možné úsilí jen na to, aby byl schopen se soustředit na dění v divadle. Bolesti dnes byly daleko horší než obyčejně. Téměř nespal a uvědomoval si, že se kyvadlo jeho nálady nebezpečně rozkývalo. Ještě navrch toho mu dnes ráno připadal bývalý vymítačův kamrlík nějak jiný, jako by čpěl čímsi zlověstným.</p>

<p>Na klíně mu spočíval střípek zrcadla a odrážel jeho ustaranou hubenou tvář.</p>

<p>Leppin se ho pokusil očarovat, aby mu předmět s předstihem ukázal, kde duch udeří příště. Zdálo se ale, že bezúspěšně. Pokud byl střep s duchem jakkoli propojen, nejspíš toho spojení nedokázal využít. Povrch vždy odrážel jen skutečné okolí.</p>

<p>Alespoň mu ovšem znovu neukázal Paula. Byla to tehdy jen iluze, výplod jeho představivosti či skomírající mysli? Netroufal si hádat.</p>

<p>„Leben: die helle Seite dort, erfüllt mit Tat und Hoffnung auf Vollbringen, hier das dunkle, tatenlose Nichts, die Nacht gebrochen Wahns,“ lkal vynikající Pavel Ludikar jako Karel V.</p>

<p>Leppin věděl, že císař také přežil své dítě, infantu Isabelu. Ale jeho další děti žily déle.</p>

<p>Nemusel prožít smrt jediného syna.</p>

<p>Leppinovi zacukalo ve špičkách prstů. Napřímil se v sedadle. <emphasis>Únava, vliv ducha, nebo… halucinace</emphasis>?</p>

<p>Vzápětí se objevil téměř nezachytitelný závan hřbitovního kvítí a Leppin ve svých artritických kloubech ucítil ledový chlad. Virgule zastrčená v kapse saka sebou zacukala. Fungovala! Něco se dělo i se střepem. Jeho povrch se zakalil a pak ukázal dění na jevišti. Na tom obraze však Ludikar nezpíval; vůbec se nehýbal.</p>

<p>Leppin prudce vstal. Klouby zaprotestovaly a zasykl z bolesti zad. Ze všech dnů zrovna dnes!</p>

<p>Virgule ho zavedla do zákulisí. Byla tam jen hrstka technického personálu a herců. Panovalo tam ticho. Virgule sebou však stále cukala, jako by chtěla mířit do dvou směrů zároveň. Ohýbala se… vzhůru? Leppin vzhlédl, ale neviděl nic zvláštního.</p>

<p>Jeden z herců vstoupil na jeviště, představitel rytíře. U pasu mu visel dřevěný meč.</p>

<p>Virgule sebou opět zazmítala a pak namířila přímo na císaře.</p>

<p>Leppin zaklel a rychle vkročil na jeviště. „Zastavte…“</p>

<p>Hercova ruka sebou škubla, jako by vůbec nepatřila k jeho tělu. Muž vykřikl, spíš překvapeně než vyděšeně.</p>

<p>Leppin zvolal první, co ho napadlo: zaříkání, které znal od Jiřího.</p>

<p>Nezabralo to. Herec proti vlastní vůli tasil dřevěný meč, švihl jím a udeřil císaře, který nestačil včas uhnout. Jen tak tak si uchránil hlavu rukou. Meč do ní udeřil obrovskou silou. Ludikar vykřikl bolestí.</p>

<p>Leppin zašátral v kapse po svěcené vodě. V bedrech mu vystřelila neskutečná bolest. Hekl a padl na kolena. Způsobil to duch, nebo jen jeho nemoc, která se projevila v nejhorší možnou chvíli?</p>

<p>Skrz mlhu bolesti Leppin jakoby zpomaleně viděl meč snášející se na Ludikara podruhé.</p>

<p>Navzdory agonii se Leppina zmocnil čistý, nezkalený hněv – vůči duchovi, vůči světu, vůči osudu, který ho sem dosadil namísto někoho povolaného jako Karáska či Meyrinka.</p>

<p>Virgule se mu zlomila v ruce. Cosi se změnilo; vzduch bezmála praskal elektřinou.</p>

<p>Náhle jako by se vše zastavilo. Viděl pohyb meče jako v tisíckrát zpomaleném filmu. Veškeré napětí z něj spadlo. Bolest zmizela. Leppin cítil, jak se přes něj přelévá vlna naprostého klidu. <emphasis>Tohle by se nemělo dít</emphasis>, pomyslel si při pohledu na meč.</p>

<p>Zbraň zvolna změnila směr a elegantně se stočila na kraj lože namísto na Ludikara.</p>

<p>Leppin se spokojeně usmál.</p>

<p>Střih – a svět opět pádil obvyklou rychlostí.</p>

<p>Meč dopadl na hranu postele se značnou silou. Herec, který jej třímal, ho štítivě upustil jako něco jedovatého. Meč se skutálel na prkna jeviště a zůstal tam nehybně ležet.</p>

<p>Leppin cítil, jak přítomnost čehosi cizího rychle vyprchává. Než to ale bylo úplně pryč, na jeviště se snesla utržená část opony a při dopadu na prkna, jež znamenají svět, se úhledně a bez záhybů rozložila.</p>

<p>Velkými gotizujícími písmeny na ní bylo psáno: PRYČ SE ŠPÍNOU V TOMHLE DIVADLE</p>

<p>***</p>

<p>Paul Eger pocítil nepříjemné <strong>déjà vu</strong>, když do kanceláře opět vtrhl vyděšený mladík, zatímco on byl ponořen do diskuse se svým dramaturgem Weberem.</p>

<p>„Duch… meč…“</p>

<p>Weber spěšně zamířil za ním, Eger mu byl v patách. Představitele titulní role, Pavla Ludikara, našli stále na císařově smrtelném loži, kde seděl celý bledý a tiskl si pravou ruku.</p>

<p>„Myslím, že je zlomená,“ zasykl.</p>

<p>Egerovi se ulevilo, že nedošlo k ničemu ještě závažnějšímu. Chtěl nechat poslat pro doktora, ale zjistil, že korepetitor to už zařídil. Krátce si promluvil s pěvcem a ujistil ho, že zajistí odškodnění – a že k premiéře nedojde, pokud se divadlo ducha nezbaví. Pak mu pohled konečně spočinul na kusu opony rozloženém na zemi.</p>

<p>Obří černá písmena na rudém sametu působila jako facka do tváře divadla, jeho dějin i lidí. Eger se prudce nadechl. „Takhle to nemůže pokračovat,“ řekl potichu. Slyšel ho jen Weber stojící po jeho boku.</p>

<p>Ředitel si vyrazil promluvit s Leppinem. Vymítač ho nepotěšil: „Tentokrát jsem ho zastavil – ani nevím jak –, ale není to napořád. Zatím nevím, jak ho poslat pryč trvale…“</p>

<p>Rozhodli se, že večerní představení zachovají. Duch se zatím nikdy neprojevil během žádné běžící hry či opery, jen v zákulisí a při zkouškách. Ovšem Eger měl přesto měl žaludek na vodě. Co když se osudově mýlí a riskuje lidské životy? Ale copak má zcela uzavřít divadlo?</p>

<p>„Zrušme Karla V.,“ navrhl Weber. „Zdá se, že na něj má duch zasednuto především.“</p>

<p>Lehkost, s jakou to dramaturg pronesl, v Egerovi probudila nové podezření. Vybavil si povídačky o Weberových známostech mezi poskoky Říše, kterým se dosud snažil nepřikládat váhu. Weber se zatím příliš nesnažil prosazovat své nacionalistické cítění v divadle – ale možná jen splétal intriky za jeho zády.</p>

<p>„Pojď se mnou. Teď hned!“ dodal Eger, když uviděl Weberovo zaváhání.</p>

<p>Jakmile se za nimi zavřely dveře ředitelské kanceláře, Eger vyštěkl: „Je to tvoje práce?“</p>

<p>Weber pootevřel ústa, ale nevyšlo z nich ani hlásku.</p>

<p>„Nemysli si, že nevím, s kým se stýkáš. Franz Höller je fašista jako vyšitý! A teď se mě snažíš přesvědčit, abych nechal plavat operu napsanou emigrantem a ve stylu, který se nelíbí tvým kamarádíčkům. Stejně jako minule i teď došlo k incidentu ve chvíli, kdy jsi byl u mě v kanceláři – jako by sis to snad naplánoval dopředu a snažil se zařídit si to nejlepší alibi!“ Ředitel se tou dobou už třásl vzteky. „Ten ohavný dopis a ten nápis na oponě – napsal jsi je ty? Přiznej se už konečně!“</p>

<p>„Neskrývám své politické sympatie,“ řekl Weber pomalu, „i když mi to tady přináší jen úšklebky a nepřátelství. Ale aspoň nejsem zbabělec ani pokrytec, který obrátí kabát, kdykoli se mu to zdá lepší pro jeho kariéru.“</p>

<p>„Přivolal jsi toho ducha?!“ naléhal Eger.</p>

<p>„Ne.“ Weberův pohled sklouzl k ředitelovu stolu, u nějž společně seděli sotva před půlhodinou, a oči se mu na okamžik rozšířily překvapením. Pak se hořce usmál. „A nejspíš můžu poskytnout důkaz. Pokud to tedy nebudeš pokládat za falešné alibi.“</p>

<p>Navrchu dokumentů, na kterých pracovali před incidentem, spočívala čistě bílá obálka.</p>

<p>Eger ji jako ve snách uchopil a vytáhl složený list papíru. Na něm stálo totéž starobyle působící písmo, tentýž typ nenávistné zprávy jako minule.</p>

<p>„Nemohl jsem ji tu nechat. Odešel jsem první a celou dobu jsem byl s tebou,“ poznamenal Weber do nastalého ticha. „Pokud si nemyslíš, že dokážu být na dvou místech zároveň nebo mám komplice, musím být nevinný.“</p>

<p>Eger stále zíral na dopis. „Já… omlouvám se.“</p>

<p>„Na to je trochu pozdě.“</p>

<p>„Unáhlil jsem se. Udělal jsem chybu, když jsem ti nevěřil. Vím, že politicky se neshodneme, ale vždycky jsi v divadle odváděl skvělou práci.“ Ředitel dopis odložil. „Budu rád, pokud zůstaneš, navzdory tomu, jak jsem tě obvinil. Tohle divadlo tě potřebuje.“</p>

<p>„A jak můžu vědět, že nedospěješ ke stejnému závěru u jakéhokoli dalšího incidentu?“ Do Weberova hlasu prosákla hluboká hořkost. „Ale to už je jedno. Nechtěl jsem se ti o tom zmiňovat, ale dostal jsem zajímavou nabídku z Ostravy. Chystal jsem se ji odmítnout, ale vzhledem k tomu, jakou důvěru do mě vkládáš…“</p>

<p>„V Ostravě budeš první na ráně, pokud se něco stane!“</p>

<p>„V něčem se přece jen nemýlíš: Tohle by mi vůbec nevadilo. Naopak.“ Weber se trpce usmál. „Hodně štěstí s hledáním nového dramaturga.“</p>

<p>Eger mohl jen bezmocně sledovat, jak se za Weberem zavírají dveře.</p>

<p>Téměř hmatatelně cítil, jak se mu vysmekává jakákoli kontrola. Jak moc potřeboval nějaké dobré zprávy! Přišel o dramaturga, ani ne za měsíc mělo dojít k premiéře <emphasis>Karla V.</emphasis>, v divadle řádil duch, představitel hlavní role měl zlomenou ruku a Eger by plně chápal, kdyby sem už nechtěl nikdy vkročit, a zdálo se, že ať udělá cokoli, nezvratně poruší alespoň některé ze zásad, na kterých tak lpěl.</p>

<p><emphasis>Je tohle konec?</emphasis> napadlo ho. <emphasis>Nebo je to jen předehra… a konec bude daleko horší?</emphasis></p>

<p>***</p>

<p>Hanna dlouho a důkladně uvažovala o své budoucnosti. Vždy ale docházela k jedinému závěru: Nehraje roli, co se s ní stane – musí jít s pravdou ven. Zároveň ale chtěla chránit Stefana. Koneckonců získání jiného ducha na jejich stranu byl její hloupý nápad a mohl dopadnout mnohem tragičtěji.</p>

<p>Proto se už krátce po úsvitu objevila na prahu přízemního bytu ve Slezské ulici. Její ruka se zastavila těsně nad zvonkem.</p>

<p>Chystá se zahodit těžce vydřenou práci, možná celou svou budoucnost…</p>

<p>Ale už se rozhodla.</p>

<p>Stiskla zvonek, snad až příliš dlouze. Starší žena, která jí přišla otevřít, nevypadala nikterak potěšeně. „Ano?“</p>

<p>„Omlouvám se, že vyrušuji tak brzy, ale potřebuji mluvit s panem Leppinem. Jmenuji se Hanna Weiszová a pracuji v divadle.“</p>

<p>„Další?“ Žena povytáhla obočí. „Tak pojďte dál.“</p>

<p><emphasis>Další?</emphasis> podivila se Hanna, než vešla do titěrného obývacího pokoje. Tam bezmála ztracen v olbřímím křesle seděl Leppin – a naproti němu Stefan.</p>

<p>Leppin si ji klidně prohlédl a pravil: „Nejspíš jste tu také kvůli duchovi, že?“</p>

<p>Hanna se vzpamatovala a přikývla. Posadila se na zbývající rozvrzanou židli. Vzápětí se před ní objevil šálek čaje a ona už stačila jen zahlédnout tu ženu, nejspíš Leppinovu manželku, jak opouští pokoj s přísným, nesouhlasným výrazem.</p>

<p>„Je to moje vina…,“ začala Hanna v tutéž chvíli jako Stefan. Oba vyřkli totéž. Vyměnili si nevěřícný pohled.</p>

<p>„Já jsem ho přivolal,“ řekl Stefan a znovu se obrátil na Leppina. „Řeknu vám jak.“</p>

<p>„Pokračujte. A buďte tak hodný a povězte mi pravdu. Očividně jste do toho zapletení oba, tak se nesnažte pokračovat v té šarádě <emphasis>moje vina, ne tvoje</emphasis>.“</p>

<p>Leppin jejich vyprávění naslouchal bez přerušení. Jeho protáhlá tvář si zachovávala zachmuřený výraz.</p>

<p>Když skončili, rozhostilo se dlouhé ticho. Čaj dávno vystydl; během výkladu se ho nikdo ani nedotkl.</p>

<p>Leppin konečně promluvil: „Tomu říkám příběh. Měl bych vám říct, že jste se dopustili strašné chyby a pletli se do něčeho, co je lepší nechat na pokoji. A že jste ohrozili nejen vlastní životy, ale i životy všech ostatních v divadle, a měli jste mi všechno vyložit rovnou.“ Na jeho úzkých rtech se objevil melancholický úsměv. „Ale neřeknu, protože to už všechno dávno víte. A já byl kdysi stejný blázen jako vy.“ Nepřítomně usrkl z plného šálku. „Soustřeďme se na to, jak se zbavit ducha. Zmínili jste se, že od vás mohl rituál odpozorovat někdo jiný, kdo ho pak přivolal. Nějaký nápad kdo?“</p>

<p>„Herci bývají pověrčiví a mohli by leccos vědět o starých povídačkách a rituálech. Co se týče motivu… třeba Trabauerovi hákenkreuzeři nijak zvlášť nevadí,“ pravil Stefan po krátkém zaváhání. „V Karlovi V. hraje Frundsberga. Nebo možná Grahl – ten hraje Borgiu.“</p>

<p>„Zůstávají občas v divadle do noci?“</p>

<p>„Ne, nevím o tom.“</p>

<p>„A někdo jiný?“</p>

<p>„Občas je tam pozdě do noci ředitel, a pak samozřejmě uklízeči. Někdy kulisáci, když se ještě pracuje na scéně, ale to nebyl ten případ.“</p>

<p>„Mohl to být Götz,“ ozvala se Hanna. „Herec a režisér. Nedávno se začal otevřeně hlásit k Hitlerovým příznivcům.“</p>

<p>Stefan nejistě přikývl. „Párkrát jsem ho v divadle viděl dost pozdě, ale jen před premiérami, které režíroval. A to tehdy taky nebylo.“</p>

<p>„Na jednu věc pořád zapomínáme,“ připomněla mu Hanna. „Ať už nás viděl kdokoli, musel už mít nějaké znalosti nebo zkušenosti se spiritismem, nebo přinejmenším věděl, kde si to může dohledat. Možná měl za příbuzného vymítače nebo někoho ze starších spiritistických kruhů…“</p>

<p>„Jako máte vy dva?“ pravil suše Leppin a zavrtěl hlavou. „Tenhle způsob hledání podezřelých mi příliš připomíná, jak vznikají jiné takové seznamy. To se mi vůbec nelíbí.“</p>

<p>„Co jiného tedy můžeme dělat?“</p>

<p>Vymítač odložil prázdný šálek. „Mladý muži, co jste cítil, když na vás zaútočil duch, kterého jste přivolali?“</p>

<p>Hanna sklopila oči. Stefan vypadal překvapen náhlým obratem konverzace, ale začal: „Chlad… jakoby prázdnotu… Nedokázal jsem se pohnout, když už byl u mě, skoro <emphasis>ve</emphasis> mně – vzpomněl jsem si na historky, jak někomu duch zvládl zastavit srdce nebo sebrat dech, a měl jsem strach – ale něco to zastavilo. Já jsem nic neudělal. Ale cítil jsem… jakoby přítomnost něčeho nebo někoho cizího. Pak to zmizelo, stejně jako duch.“</p>

<p>„Zajímavé,“ zamumlal v zamyšlení Leppin. Pak prudce vzhlédl. „Uvědomujete si vy dva, že o tom dříve či později musím říct řediteli, že?“</p>

<p>Hanna bojovně vystrčila bradu. „Udělejte, co musíte.“</p>

<p>„Ale prosím vás, abyste s tím vyčkal, než se zbavíme toho ducha,“ dodal Stefan. „Snad v tom můžeme být nějak nápomocní.“</p>

<p>„Možná můžete…“</p>

<p>Hanna si prohlížela hubenou vrásčitou tvář starého spisovatele a nového vymítače s pocitem lítosti. Oni dva obrátili život tohohle nemocného muže naruby – a stejně tak dění v divadle. Doufala, že skutečně budou schopni podat pomocnou ruku.</p>

<p>Leppin se náhle zeptal s podivným zábleskem v očích: „Co se týče rituálu, který jste provedli, asi nemůže být použit k přivolání konkrétního ducha, nebo ano? Kdyby někdo chtěl například poznat ducha Mozarta, mohl by se o to pokusit?“</p>

<p>„Bylo by to obtížné, ale ne nemožné,“ zaváhal Stefan.</p>

<p>Hanně se nelíbil přemítavý výraz, který se Leppinovi usadil ve tváři. Byl to pohled někoho zvažujícího strašlivou chybu. Možná se stejně tak tvářila ona, když ji napadlo přivolat jiného ducha, aby jim pomohl proti tomu stávajícímu.</p>

<p>„Duchové,“ zamumlal si pro sebe Leppin. Pak pohlédl na Hannu. „Co jste říkali, že vám prozradil duch té mladé ženy?“</p>

<p>„Nejdřív že je za ty incidenty zodpovědný někdo z divadla, ale když jsme se pak ptali na profesi, neřekla nám nic užitečného.“</p>

<p>„Jak že jste se ptali, ještě jednou?“</p>

<p>„Jestli je zaměstnaný jako herec, zpěvák, v technickém personálu… Pokaždé odpověděla, že ne.“</p>

<p>„Ha!“ zachechtal se zničehonic Leppin. Stefan i Hanna na něj překvapeně zírali. „Myslím, že už znám odpověď na tuhle hádanku – a snad nás to dovede i k totožnosti toho, kdo na divadlo seslal ducha.“</p>

<p>***</p>

<p>„Prezident nabádá k opatrnosti a jednotě! Sudetoněmecká strana slaví vítězství tam, kde se včera volilo, nízké podpory dosáhla jen v Praze! Dočasný zákaz veřejného shromažďování a pochodů!“</p>

<p>Kameloti neměli toho pondělního dopoledne o práci nouzi. Eger si koupil <emphasis>Prager Tagblatt</emphasis>, jako to dělával cestou do práce pokaždé. Bylo teplé a slunečné ráno, krásné pozdní jaro se vším všudy. Nálada kolemjdoucích jako by patřila do pošmourného chladna, ale počasí si z toho nic nedělalo. Příroda se nechovala podle dramatických zvyklostí.</p>

<p>V kanceláři už na Egera čekalo několik telegramů a telefonních hovorů od jeho kontaktů z Německa. Všichni bez výjimky ho varovali, že se stahují mračna. Německé noviny psaly, že československý vojenský letoun bez povolení překročil německé hranice. Měla by nastat odveta i za cenu risku konfliktu? Sudetoněmecká strana oslavuje velkolepé vítězství. Čeští sokolové vyvolali střety na polských hranicích…</p>

<p>Eger nevěděl, jestli je na čemkoli z toho vyjma volebních výsledků zrnko pravdy, ale bylo mu jasné, že nehledě na to bude to všechno využito proti nim.</p>

<p>Pohled na hodiny mu prozradil, že by se měl dostavit do hlediště na novou zkoušku <emphasis>Karla V</emphasis>. Operní zkoušky jako příslušník činohry obyčejně přenechával vybraným zaměstnancům, ale teď už nechtěl ani jedinou zkoušku toho kusu vynechat.</p>

<p>Měl by předtím promluvit k zaměstnancům?</p>

<p>Vrhl poslední pohled na snímek Angela Neumanna, než za nimi zamířil. <emphasis>Hrát se musí dál.</emphasis></p>

<p>Rozhovory utichaly, když procházel okolo. Šepot ustával.</p>

<p>Ticho, když vkročil doprostřed jeviště, nemohlo být dusnější.</p>

<p>„Nemám pro vás žádný chytrý citát nebo zaručenou radu,“ začal. „A nebudu vám nic nalhávat. Budoucnost je nejistá a s každým dnem vypadá černěji. Možná se ptáte, jaké místo má divadlo ve světě, kde se dennodenně dějí hrůzy a kde si mnozí z vás dělají starosti o své blízké, kteří zůstali za hranicemi. Ani na to nemám odpověď. Vím jistě jen jedno: lidé, kteří si přes den dělají starosti a mají strach, tady večer propukají v smích, zadržují dech napětím a cítí naději. Nevím, co nás čeká ani kdy, ale tohle nemůžeme jim ani sobě samým vzít…“</p>

<p>Připadal si zvláštně, když na sobě cítil napjaté pohledy ansámblu. Viseli mu na rtech, hýčkali si jeho slova jako modlitbu. Doufali… v naději. Nikdy by ho nenapadlo, že vrcholem jeho herecké kariéry bude proslov pro ansámbl. Uvnitř se cítil stejně nejistý a rozpolcený jako nepochybně většina z nich.</p>

<p>Býval ale dobrým hercem. Přesvědčil i sám sebe, že by měli vytrvat.</p>

<p>V tom podivném povzneseném stavu se zachvěl zimou. Ale i chlad, který cítil, mu připadal jako sen.</p>

<p>„Ach ne,“ vydechl. Před ústy se mu zformoval obláček mlhy.</p>

<p>Pokusil se pohnout, ale nemohl.</p>

<p>Dotek něčeho cizího a smrtelně studeného zesílil.</p>

<p><emphasis>Tak takhle vypadá dotek smrti</emphasis>, pomyslel si. Necítil strach, ale byl si jistý, že to dříve či později ještě stihne napravit.</p>

<p>***</p>

<p>Leppinovy oči se rozšířily úžasem – a strachem, který k němu přišel snadno.</p>

<p>Ředitel Eger nehybně stál uprostřed jeviště. Kolem něj kondenzovala jemná mlha a na špičkách prstů mu vyrůstaly ledové jehličky.</p>

<p>Leppin spěšně vyslovil zaříkání na posílení ochranných značek kolem jeviště. Klouby ho bolely stále silněji s každým slovem. Dořekl závěrečné slabiky a málem se bolestí svalil na zem, ale včas ho zachytil pár silných rukou.</p>

<p>„Co teď?“ vyhrkl Stefan.</p>

<p>Leppinovou myslí proběhl bezpočet možností: zaříkadla, amulety, svěcená voda… Tušil ale, že nic z toho by nezabralo, a to ani se Stefanovou a Hanninou pomocí.</p>

<p>Hanna… Dívka zírala na ředitele Egera stejně jako všichni ostatní, ale nebyla ochromená šokem nebo strachem. V jejím výrazu se mísil hněv s odhodláním. Vystoupila na jeviště. Leppinovi v tom okamžiku připomněla Miladu z jednoho z jeho starších příběhů. Nedbale namířené světlo jí na vteřinu vytvořilo kolem hlavy cosi jako svatozář. Připomínala světici, ale zdaleka jí nebyla. Byla tvrdohlavá, odvážná, překrásná.</p>

<p>„Co teď?!“ zopakoval Stefan.</p>

<p>V tu chvíli hlasité zvolání přehlušilo zmatený šepot, který se šířil davem. „Ty zbabělče! Ať už jsi kdokoli – takhle se schováváš za duši mrtvého? Když už chceš bojovat, alespoň se neboj ukázat svou tvář!“</p>

<p>Přikročila ke strnulému Egerovi. Tváří jí probleskl strach, ale nezaváhala. Natáhla ruku a chytila do ní ředitelovu dlaň. Zprudka se nadechla.</p>

<p>Část ledových jehliček na těle ředitele roztála, ale další se začaly tvořit na jejím.</p>

<p>Leppin se probral. Pokusil se o zření, ale nepovedlo se; nedokázal ducha spatřit.</p>

<p>Hanna stiskla Egerovu dlaň silněji a cosi zamumlala. Led se začal přesouvat na ni.</p>

<p>„Vrať se!“ zakřičel na ni Stefan. „Ublížíš si!“</p>

<p>Dívka mu nevěnovala pozornost. Navzdory jektajícím zubům se jí povedlo jasně zvolat: „Ukaž se! Vezmi si mě jako první! Mě přece nenávidíš nejvíc, ne? Židovka, která utekla před těmi zmrdy za hranicemi a přišla sem prosit o práci! Nebo se mě bojíš?!“</p>

<p>Nikdo nepromluvil. Leppin si ale povšiml, že někteří se pohnuli, snad aby vyrazili pro pomoc, ale vzápětí se zastavili. Co se tady dělo?</p>

<p>Hanně i Egerovi se po těle kradl mráz. Na tváři každého z nich vytvořil průsvitnou mozaiku. Hanna zatěkala očima, ale zřejmě už nebyla schopna jiného pohybu.</p>

<p><emphasis>No tak. Musí to být někdo odsud. Ale ne zaměstnaný v divadle…</emphasis> Leppin se rozhlédl. Pokoušel se vzpomenout si na dokumenty, do nichž mu ředitel Eger neochotně dovolil nahlédnout. Jeho paměť už nebyla, co kdysi bývala, ale věděl o Egerově „kreativní práci se smlouvami“. Což mimo jiné zahrnovalo, že někteří lidé pracující v divadle nebyli kvůli kvótám <emphasis>de facto</emphasis> zaměstnáni v divadle – Eger věděl, kde požádat o drobnou laskavost.</p>

<p><emphasis>Ale kdo z těch lidí…?</emphasis></p>

<p>Náhle si povšiml prázdného místa, kde ještě před chvílí někdo stál.</p>

<p><emphasis>Horst Feistel</emphasis>, vybavil si. <emphasis>No jistě…, ale kam zmizel?</emphasis></p>

<p>S rozbitou virgulí mu nezbylo než použít zrnka písku, tak jak mu to kdysi dávno jednou ukázal Meyrink. K jeho vlastnímu úžasu to zabralo. Ani jeho starým očím nedělalo problém spatřit správný směr. Pohyb mu činil potíže, jako by se snažil prodírat vodou, ale on i Stefan se tak dostali do zákulisí. Hned za scénou seděl muž shrbený nad křídovým obrazcem.</p>

<p>Vskutku to byl Feistel; scénograf divadla, ale formálně zaměstnaný filmovou společností, pro niž také vymýšlel kulisy a kde měl Eger známé.</p>

<p>Feistel strnul, když je spatřil. „Pokouším se to zastavit,“ vyhrkl.</p>

<p>„Tak to udělej,“ odvětil chladně Leppin.</p>

<p>„Nevím jak! Neposlouchá mě!“</p>

<p>Stefan se tvářil, jako by se na scénografa chtěl vrhnout, ale také viděl, že muž mluví pravdu. Neměl tušení, jak ovládat přízrak, který sem přivolal; jen jak toho využít svými vzkazy…</p>

<p>Ubíhaly drahocenné vteřiny.</p>

<p>Leppin popadl překvapeného muže za límec a téměř ho dovlekl na jeviště. Eger a Hanna už byli celí pokrytí námrazou. Tak nádherné vzory a přitom tak děsivý pohled… Leppin mrštil Feistela směrem k nim.</p>

<p>„Zastav to, nebo se k nim připoj,“ vyzval ho.</p>

<p>Feistel se napřímil a zadíval se na obecenstvo šokovaných zaměstnanců.</p>

<p>„Ne,“ pravil. Jeho hlas se rozléhal sálem. „Ne, dokud nebudu přesvědčený, že se divadlo změní k lepšímu.“</p>

<p>Stefan se neudržel a vrhl se na něj, ale pak jako by strnul v půli pohybu. Zoufale se zadíval na Hannu. Její hruď se hýbala mělkým dechem, ale jinak dívka působila až přízračně.</p>

<p>Leppin si nemohl nevšimnout zvláštního lesku ve Feistelových očích a napadlo ho, nakolik teď mluví onen muž a nakolik duch. Chtěl k němu vykročit, ale zjistil, že nemůže. Každý pokus o pohyb vyústil v nesnesitelnou bolest v jeho kloubech a už to nebylo jako se prodírat vodou, nýbrž medem. Kdyby měl udělat krok, omdlel by bolestí.</p>

<p>„Nebudeme dál trpět, jak se tohle divadlo vede!“ pokračoval Feistel. „Proč tedy odkládat nevyhnutelné?“ Rozhlédl se po zaměstnancích. „Už dlouho jsme nesloužili jako skutečně německé divadlo, ale můžeme se jím zase stát! Staneme se jím – je to jen otázka času. Nač otálet?“ Scénograf zvýšil hlas: „Však se na sebe podívejme! Už desetiletí přicházíme o diváky! Jsme zdrojem výsměchu!“</p>

<p>„To není pravda,“ zachraptěl Leppin.</p>

<p>„Je, a i vy jste to umožnil, stejně jako náš ředitel!“ Feistel pohlédl na ochromeného Egera. „Ne se zlým úmyslem, alespoň doufám, ale kvůli vlastní slepotě!“ Scénograf propukl ve smutný, zoufalý smích. „I zatracení čeští novináři to vidí! Je načase, aby se s tím něco udělalo. Mělo se to tu od základů změnit už dávno.“</p>

<p>Leppinovu zoufalství se vyrovnal pouze jeho rostoucí hněv.</p>

<p><emphasis>Zabilo by ho to</emphasis>, bála se tehdy Henriette, když ho Eger přišel požádat o pomoc.</p>

<p>Budiž; stejně už je jednou nohou tam.</p>

<p><emphasis>Jestli se nemýlím, jestli jsi to opravdu ty, příteli… poslechni mě. Víš, že mě to může zabít, ale taky víš, že to stojí za to. Musíme to zastavit</emphasis>, pomyslel si.</p>

<p>Tehdy u sebe doma váhal, zda těm dvěma mladým prozradit své podezření. Nakonec si ho nechal pro sebe. Nejspíš byl jen starý blázen, když ho napadlo, že Stefanovu záchranu i předchozí zapuzení ducha měl na svědomí jiný duch – někoho, kdo měl sám s duchy za života bohaté zkušenosti.</p>

<p>„Přivolávám tě, duchu Gustava Meyrinka,“ zašeptal. „Nabízím ti tohle staré tělo jako schránku v tomhle světě. Rád tu cenu zaplatím. Pokud jsi tu, už nečekej.“</p>

<p>Do nozder mu pronikla letmá vůně čehosi kouřového a nasládlého. Ale nic víc. Snad jen – cosi ho hřálo na hrudní kosti.</p>

<p><emphasis>No jistě…</emphasis></p>

<p>Na řetízku mu zastrčená pod vestou stále visela lahvička s modravými krystalky.</p>

<p>Tu lahvičku mu kdysi daroval právě Gustav. Leppin neodolal a s drobnými úpravami tu scénu zvěčnil ve své <emphasis>Severinově cestě do temnot</emphasis> – ostatně její Mikuláš byl celkem věrnou kopií Meyrinka poté, co se jeho život zhroutil, před jeho odchodem do Vídně.</p>

<p>„Co je to?“ ptá se Severin.</p>

<p>„Čínský jed,“ odvětí Mikuláš.</p>

<p>„A to mi darujete?“</p>

<p>„Mám víc, odkud to pochází.“</p>

<p><emphasis>Je to jed. Moje cesta ven, můj únik, pokud ucítím, že příliš ztrácím sám sebe… že příliš podléhám nemoci, která mě rozkládá</emphasis>, pomyslel si Leppin stísněně. Měl by se snad na věčnost vydat teď?</p>

<p>S vypětím sil, mučivé bolesti navzdory, zdvihl ruku, vytáhl lahvičku a přiložil ji k ústům.</p>

<p>Jed mu na jazyku chutnal hořkosladce. Než ale stačil do úst vyprázdnil celý obsah, jako by látka silně zhořkla. Leppin odtáhl lahvičku od úst. Více než polovina jejího obsahu ještě zbývala uvnitř.</p>

<p>Pohled se mu rozostřil. Nohy mu ještě více ztěžkly. Vlastní tělo vnímal jako cosi zvláštního, téměř cizího; robota, kterého odkudsi ovládá.</p>

<p>Vzpomněl si, jak kdysi po nekonečných pár vteřin sdílel tělo s nepokojným duchem, jemuž za života nikdo nevěřil. Ale… to nebyla <emphasis>jeho</emphasis> vzpomínka, nebo snad ano?</p>

<p>Cítil, jak se mu koutky úst roztahují do bláznivého úsměvu.</p>

<p><emphasis>Takže jsi to dokázal! Tak rád bych si s tebou o všem popovídal…, ale máme práci.</emphasis></p>

<p>Najednou zcela jasně viděl stříbřitou síť rozprostřenou celým sálem, v níž jako lapené ryby vězeli zaměstnanci. Kolem Egera s Hannou na jevišti vířila ledová mlha.</p>

<p>Feistelovy oči zářily nadpozemským světlem. Ovládal ducha svým hněvem, aniž si to sám uvědomoval, nebo duch získal vládu nad ním?</p>

<p>Na tom nezáleželo. Vybavoval si veškeré duchy, které kdy poslal zpět do zásvětí, a věděl, že teď u sebe nemá své věrné tarotové karty, virguli, svěcenou vodu, vodu z Gangy či Nilu, sušené byliny, talismany… Neměl nic než vlastní zkušenost.</p>

<p>Ale ta stačila.</p>

<p>Leppin cítil, jak mu celým tělem vystřeluje bolest, když vykročil za Feistelem, ale vnímal ji jako cosi vzdáleného, nepodstatného. Scénografova tvář se protáhla úžasem. On už byl na dosah. Vztáhl ruku a dotkl se Feistelova čela. Cítil sílu přelévající se jako voda ve zřídle. Feistel ji neovládal, ne vědomě, přinejmenším.</p>

<p>Leppinova ústa vyřkla cosi, čemu sám nerozuměl – ale <emphasis>věděl</emphasis>, co prastaré arabské zaklínadlo znamená.</p>

<p>Cítil, jak se mu ta síla začíná přelévat do dlaně – ale bránila se, vzdorovala. Hrozila ho stáhnout s sebou, pokud ji pošle pryč. Leppin už by se nebránil, kdyby to znamenalo, že bude divadlo v bezpečí.</p>

<p>Jeho starý přítel by ale nic takového nepřipustil.</p>

<p>Druhou rukou trhl za neviditelná vlákna a uslyšel desítky úlevných a vyděšených vydechnutí.</p>

<p>Feistel ani duch se ale nevzdávali.</p>

<p>„Nechte toho!“ zavřískl Feistel. „Jen táhnete tohle divadlo do záhuby! Já ho chci zachránit, za každou cenu!“</p>

<p>Koutkem oka Leppin zahlédl Stefana sklánějícího se na Egerem a Hannou. Oba se silně třásli, ale jinak vypadali v pořádku.</p>

<p>Teď už to bylo jen mezi nimi.</p>

<p>Leppin zachytil Egerův pohled a cosi v něm, snad on i jeho starý přítel, se ozvalo: „Tohle divadlo nepotřebuje záchranu – ne teď. Možná brzy…, ale ne od takových jako vy, nýbrž před nimi. A bude se bránit, protože žije ve snech a vzpomínkách lidí, kteří si ho nenechají vzít – ne bez boje.“</p>

<p>Oběma rukama chytil Feistela za spánky a ucítil, jako by ho udeřil elektrický proud. Cosi jím projelo, proudilo spolu s jedem v jeho žilách, a on se bál, že jeho srdce to nevydrží, že duch unikne a on zemře, aniž by ho zastavil – ale něco jiného to dokázalo. Leppin cítil, jak cizí duch prohrává bitvu odehrávající se jakoby mimoděk v jeho těle.</p>

<p>Paulu Leppinovi proběhl život před očima. Úsměvy dívek, šustění šatů a světlo luceren. Modrý soumrak a studený vítr k ránu, než přijde zlatavý úsvit. Melancholické vlny na řece, když kráčí po opuštěném nábřeží. Smích, pláč, mráz, plameny, láska, zrada. Vůně kostelů a bordelů. Prázdné kapsy a svatozáře z cigaretového dýmu. Chtivé tváře mladých studentů a přízraky v očích vrásčitých žen. Dlažební kostky pod uondanýma nohama a nekonečné nebe nad rozcuchanými vlasy. Groteska a tragédie. Narození. Pohřeb. Zármutek…</p>

<p>A v tom všem spatřil i střípky jiného života…</p>

<p>… než se rozplynuly jako ranní mlha nad řekou a on vytušil, že je to naposledy, co se setkávají – alespoň na tomto světě.</p>

<p>„Díky, můj příteli,“ zašeptal Leppin téměř neslyšně.</p>

<p>Přítomnost čehosi nezemského se nenávratně vytratila a on zavrávoral, ale kdosi ho i tentokrát zachytil. Stefan se na něj povzbudivě usmál a pomohl mu na židli.</p>

<p>Horst Feistel se neovladatelně roztřásl a klesl na kolena, tvář zkřivenou porážkou.</p>

<p>„Chtěl jsem jen změnit tohle divadlo k lepšímu,“ hlesl. Po tvářích mu stékaly slzy.</p>

<p>Leppin jím pohrdal – ale věřil, že to bohužel myslel vážně.</p>

<p>***</p>

<p>Odbila půlnoc. Pak jedna hodina ranní. Druhá.</p>

<p>Paul Leppin upřeně hleděl na fotografii svého syna, pořízenou jen pár měsíců před jeho smrtí.</p>

<p>Neměl ani šanci se rozloučit. A teď, když přišel o část jedu, svého úniku v případě, že by došlo na nejhorší, neměl ani šanci se za ním snadno vydat.</p>

<p><emphasis>Na jednu stranu cítím něco jako úlevu, že nevidíš, jak se kolem nás hroutí svět. Na stranu druhou… Měl jsi celý život před sebou. Ty bys měl žít, ne já. Ne já.</emphasis></p>

<p>Jak snadné by bylo provést vyvolávání a zkusit přivolat právě jeho duši…</p>

<p>„Ne,“ vzdychl téměř neslyšně a odložil fotografii. V očích se mu zaleskly slzy. „Na to nemám právo. Ať už jsi, kde jsi…, odpočívej v pokoji, můj synu.“</p>

<p>***</p>

<p>Stárnoucí císař zemřel. Po sobě zanechal říši, nad kterou nikdy nezapadalo slunce.</p>

<p>Brzy se měla rozpadnout. Ale dějiny si ji budou pamatovat… Ředitel Paul Eger přemítal, zda si budou pamatovat i něco tak napohled malého a bezvýznamného jako divadlo poté, co mu jednou bude konec. Jeho pohled přelétl od císařova lože k prázdnému místu v lóži hned vedle jeviště. Paul Leppin na premiéru nedorazil; jeho manželka Henriette jen vzkázala, že se mu zdravotně přitížilo. Stefan s Hannou však seděli na zbývajících sedadlech, připraveni zasáhnout, kdyby na to došlo. Eger pochyboval, že toho kdy bude potřeba. Zdálo se, že čas duchů se chýlí ke konci. Ve světě teď strašily mnohem horší přízraky.</p>

<p>„Jeho odkaz nedočkal se naplnění,“ pravil Juan de Regla po boku mrtvého vladaře a Eger se opět soustředil na scénu.</p>

<p>„Jsme mu však navždy vděčni, neboť se snažil hrdinsky,“ pronesl Francisco Borgia.</p>

<p>Eleonore chraptivě dodala: „Nechť spočívá v pokoji.“</p>

<p>Nastalo ticho.</p>

<p>Pak jej následoval potlesk otřásající sálem.</p>

<p>Paul Eger sledoval výrazy diváků s toutéž směsí radosti, hrdosti a melancholie jako pokaždé. Tento kus byl ovšem skutečně výjimečným zakončením této operní sezony.</p>

<p>Později, když ustaly gratulace, a i zákulisí utichlo, se ředitel vrátil do kanceláře. Pořád mu zbývala práce k dokončení. Asi by neměl trávit čas přehledy výdajů a revizemi smluv tak pozdě, a navíc po úspěšné premiéře, ale teď tu alespoň bude mít klid. Zítra se vrtkavé kolo štěstěny roztočí nanovo.</p>

<p>Když odemkl kancelář, spatřil na podlaze složený kus papíru. Někdo ho musel prostrčit pode dveřmi. Shýbl se pro něj a žaludek se mu stáhl podezřením.</p>

<p>Nenávistný a výhružný obsah dopisu potvrdil jeho podezření. Ovšemže byl lístek anonymní – a psaný na stroji. Nešlo o první ani poslední takový dopis, tím si byl Eger jist. Od květnových voleb měl pocit, jako by žili ve vypůjčeném čase.</p>

<p>Těžce se posadil a zabořil tvář do dlaní. Nikdy by nedovolil, aby ho tak viděli ostatní, ale cítil se strašlivě unavený. Občas si říkal, co tu pořád ještě dělá. Mohl by dát výpověď. Odejít a neohlížet se. Najít si jinou práci. Nejlépe i jiné místo k životu.</p>

<p>Nikdy se ale nedokázal přimět to opravdu udělat.</p>

<p>„Vy byste si dovedl představit, jaké to je, že?“ pronesl k obrazu Angela Neumanna. „Nehledě na to, jak moc vás to vyčerpává, kolik překážek musíte překonat, nedokážete prostě přestat. Ne když je vám odměnou přivést mistrovský kus k životu. Ne když vidíte tváře obecenstva, ten lesk a naději v jejich očích… To se nedá jen tak opustit, že?“</p>

<p>Odpověď znal.</p>

<p>Hra musí pokračovat, až k hořkému konci.</p>

<p>Jen kdyby nebyl tak hrozivě blízko…</p>

<p>***</p>

<p><emphasis>Hra skončila, pražské německé divadlo přestalo existovat. Zmizel cenný poklad, na němž mnoho lidí lpělo celým srdcem… Skončilo cosi velkého a nevýslovně krásného…</emphasis></p>

<p>- z redakčního úvodníku <emphasis>Bohemie</emphasis>, 2. 11. 1938</p><empty-line /><p>Paul Eger s rodinou opustil Prahu 29. září 1938, v den Mnichovské dohody. Zemřel roku 1947 ve Švýcarsku ve věku 66 let. Uprchla i řada dalších zaměstnanců Nového německého divadla. Zbylý ansámbl se snažil dál vést divadlo, ale marně. <emphasis>Karel V</emphasis>. se po červnové premiéře nedočkal žádné druhé inscenace. A 2. listopadu 1938 divadlo po více než půlstoletí provozu oznámilo uzavření.</p><empty-line /><p>Max Brod s manželkou a hrstkou přátel opustil Prahu na vízum do Palestiny doslova za pět minut dvanáct – sotva den nato, co v březnu 1939 odcestovali, Československá republika zanikla.</p><empty-line /><p>Paul Leppin byl v březnu 1939 uvězněn novým režimem. Propuštěn byl poté, co ve vězení utrpěl mrtvici, a byl nucen podepsat příslušnost k NSDAP. Jeho zdravotní stav se prudce zhoršil a Leppin byl upoután na invalidní vozík. Zemřel 10. dubna 1945. Jeho manželka Henriette se dočkala osvobození Prahy – a následně byla s dalšími Němci vysídlena Benešovými dekrety. Zemřela rok nato.</p><empty-line /><p><emphasis>Věnováno všem, jejichž osudy násilně přetrhl nacistický režim. Kéž se nic takového už nebude opakovat.</emphasis></p>
</section>

<section>
<p>
    Tomáš Bandžuch</p>

<p><emphasis>Některé věci se zkrátka nestaly. V tom mají dějepisci jasno.</emphasis></p>

<p><emphasis>A proto se nestal ani tento příběh.</emphasis></p>

<p><emphasis>Vždyť</emphasis> <emphasis>přece</emphasis> <emphasis>každé</emphasis> <emphasis>dítě</emphasis> <emphasis>z hodin</emphasis> <emphasis>dějepisu</emphasis> <emphasis>ví,</emphasis> <emphasis>že</emphasis> <emphasis>historie</emphasis> <emphasis>se</emphasis> <emphasis>ubírala</emphasis> <emphasis>zcela</emphasis> <emphasis>jinými</emphasis> <emphasis>cestami</emphasis> <emphasis>a</emphasis> <emphasis>na</emphasis> <emphasis>věci</emphasis> <emphasis>popsané</emphasis> <emphasis>na</emphasis> <emphasis>následujících</emphasis> <emphasis>stránkách</emphasis> <emphasis>v ní</emphasis> <emphasis>prostě</emphasis> <emphasis>nezbylo</emphasis> <emphasis>místo.</emphasis> <emphasis>Koneckonců,</emphasis> <emphasis>aby</emphasis> <emphasis>svět</emphasis> <emphasis>roku</emphasis> <emphasis>1933</emphasis> <emphasis>vypadal</emphasis> <emphasis>takhle,</emphasis> <emphasis>muselo</emphasis> <emphasis>by</emphasis> <emphasis>přece</emphasis> <emphasis>dojít</emphasis> <emphasis>k celé</emphasis> <emphasis>řadě</emphasis> <emphasis>přelomových</emphasis> <emphasis>událostí –</emphasis> <emphasis>a my</emphasis> <emphasis>bychom</emphasis> <emphasis>se</emphasis> <emphasis>o</emphasis> <emphasis>nich</emphasis> <emphasis>přece</emphasis> <emphasis>dříve</emphasis> <emphasis>nebo</emphasis> <emphasis>později</emphasis> <emphasis>doslechli.</emphasis></p>

<p><emphasis>A</emphasis> <emphasis>proto</emphasis> <emphasis>můžeme</emphasis> <emphasis>blahosklonně</emphasis> <emphasis>popřít,</emphasis> <emphasis>že</emphasis> <emphasis>by</emphasis> <emphasis>hlavní</emphasis> <emphasis>noviny</emphasis> <emphasis>Němců</emphasis> <emphasis>v severních</emphasis> <emphasis>Uhrách</emphasis> <emphasis>na</emphasis> <emphasis>podzim</emphasis> <emphasis>1918</emphasis> <emphasis>začaly</emphasis> <emphasis>intenzivně</emphasis> <emphasis>agitovat</emphasis> <emphasis>za</emphasis> <emphasis>něco</emphasis> <emphasis>tak</emphasis> <emphasis>nepravděpodobného</emphasis> <emphasis>jako</emphasis> <emphasis>je</emphasis> <emphasis>Spišská</emphasis> <emphasis>republika.</emphasis> <emphasis>A</emphasis> <emphasis>že</emphasis> <emphasis>se</emphasis> <emphasis>dne</emphasis> <emphasis>9.</emphasis> <emphasis>prosince</emphasis> <emphasis>1918</emphasis> <emphasis>dokonce</emphasis> <emphasis>dostavilo</emphasis> <emphasis>několik</emphasis> <emphasis>mužů</emphasis> <emphasis>na</emphasis> <emphasis>shromáždění</emphasis> <emphasis>v</emphasis> <emphasis>Kežmarku,</emphasis> <emphasis>aby</emphasis> <emphasis>tento</emphasis> <emphasis>státní</emphasis> <emphasis>útvar</emphasis> <emphasis>vyhlásilo.</emphasis> <emphasis>Můžeme</emphasis> <emphasis>se</emphasis> <emphasis>usmívat</emphasis> <emphasis>nad</emphasis> <emphasis>bujnou</emphasis> <emphasis>fantazií,</emphasis> <emphasis>která</emphasis> <emphasis>učinila</emphasis> <emphasis>Spiš</emphasis> <emphasis>jablkem</emphasis> <emphasis>sváru</emphasis> <emphasis>mezi</emphasis> <emphasis>Československem,</emphasis> <emphasis>Polskem</emphasis> <emphasis>a</emphasis> <emphasis>Maďarskem</emphasis> <emphasis>a</emphasis> <emphasis>Prešov</emphasis> <emphasis>hlavním</emphasis> <emphasis>městem</emphasis> <emphasis>východoslovenské</emphasis> <emphasis>republiky</emphasis> <emphasis>doktora</emphasis> <emphasis>Dvortsáka.</emphasis> <emphasis>Nevěřícně</emphasis> <emphasis>kroutit</emphasis> <emphasis>hlavou</emphasis> <emphasis>nad</emphasis> <emphasis>slovenským</emphasis> <emphasis>národoveckým</emphasis> <emphasis>knězem,</emphasis> <emphasis>jejž</emphasis> <emphasis>chtěli</emphasis> <emphasis>umlčet</emphasis> <emphasis>povznesením</emphasis> <emphasis>na</emphasis> <emphasis>biskupský</emphasis> <emphasis>stolec.</emphasis> <emphasis>I</emphasis> <emphasis>pohrdlivě</emphasis> <emphasis>se</emphasis> <emphasis>ušklíbat</emphasis> <emphasis>nad</emphasis> <emphasis>celou</emphasis> <emphasis>misí</emphasis> <emphasis>lodi</emphasis> Willia<emphasis>,</emphasis> <emphasis>která</emphasis> <emphasis>krátce</emphasis> <emphasis>po</emphasis> <emphasis>Hiterově</emphasis> <emphasis>nástupu</emphasis> <emphasis>k moci</emphasis> <emphasis>vyvolala</emphasis> <emphasis>krizi</emphasis> <emphasis>v německo-polských</emphasis> <emphasis>vztazích,</emphasis> <emphasis>či</emphasis> <emphasis>nad</emphasis> <emphasis>válečnou</emphasis> <emphasis>vládou</emphasis> <emphasis>národní</emphasis> <emphasis>záchrany,</emphasis> <emphasis>kterou</emphasis> <emphasis>tou</emphasis> <emphasis>dobou</emphasis> <emphasis>sestavoval</emphasis> <emphasis>maršál</emphasis> <emphasis>Piłsudski?</emphasis></p>

<p><emphasis>Vždyť přece o něčem takovém by se muselo učit…</emphasis></p>

<p><emphasis>Zkrátka</emphasis> <emphasis>tyhle</emphasis> <emphasis>dějiny</emphasis> <emphasis>jsou</emphasis> <emphasis>od</emphasis> <emphasis>počátku</emphasis> <emphasis>do</emphasis> <emphasis>konce</emphasis> <emphasis>vyfabulované.</emphasis> <emphasis>To</emphasis> <emphasis>vám</emphasis> <emphasis>dosvědčí</emphasis> <emphasis>kdekdo.</emphasis> <emphasis>A</emphasis> <emphasis>události,</emphasis> <emphasis>které</emphasis> <emphasis>rozestavěly</emphasis> <emphasis>figury</emphasis> <emphasis>na</emphasis> <emphasis>evropské</emphasis> <emphasis>šachovnici</emphasis> <emphasis>tak,</emphasis> <emphasis>aby</emphasis> <emphasis>se</emphasis> <emphasis>mohl</emphasis> <emphasis>příběh</emphasis> Jitra po zlé noci <emphasis>odehrát,</emphasis> <emphasis>se</emphasis> <emphasis>nejenže</emphasis> <emphasis>nikdy</emphasis> <emphasis>nestaly,</emphasis> <emphasis>ale</emphasis> <emphasis>nikdy</emphasis> <emphasis>se</emphasis> <emphasis>k nim</emphasis> <emphasis>ani</emphasis> <emphasis>neschylovalo.</emphasis></p>

<p><emphasis>To vám také dosvědčí kdekdo.</emphasis></p>

<p><emphasis>A kdyby snad někdo tvrdil, že vše výše uvedené se přes to přese všechno přece jen stalo, můžete se mu s klidným svědomím vysmát.</emphasis></p>
</section>

<section>
<p>
    <strong>Jitro po zlé noci</strong></p>

<p>Slunce klesající za Gerlach nesnesitelně žhne a hlava s každým krokem bolí víc a víc.</p>

<p>Klikatá vyšlapaná stezka se svíjí před očima a tráva kolem tisíci hlasy šeptá o zlé noci, která se tiše protahuje někde za Levočskými vrchy.</p>

<p>Ještě před týdnem by si sám předepsal nějaký z těch prášků, co měl připravené pro zámožnější klientelu, a k tomu pár hodin na lůžku. Však by to Gerda už nějak sama zvládla.</p>

<p>Jenže teď už nic z toho není.</p>

<p>Tichá ordinace s výhledem do zahrad. Léky pro afektované paničky. Měkoučké kanape v kumbále. I ta zrzavá zdravotní sestra, co mu snad dvakrát denně opakovala, že se hned na jaře určitě dostane na vídeňskou medicínu.</p>

<p>To všechno zůstalo kdesi za ním – v údolích, která měla být rájem uprostřed šíleného světa. V údolích, co se místo toho stala jeho první obětí.</p>

<p>Klopýtl a jen taktak udržel rovnováhu.</p>

<p>Vždyť komu za to tenhle pitomý kousek země stál? Ten státeček sevřený horami. Kaňka uprostřed Evropy.</p>

<p>Znovu klopýtl a tlumeně vykřikl, jak mu z kotníku vystřelila pronikavá bolest.</p>

<p>On sám přitom odpověď, po níž se jednou budou pídit desítky historiků, znal. On sám samojediný u toho všeho byl.</p>

<p>Viděl Němce zdravící se tím svým směšným pozdravem. Ošetřoval lidi s modřinami od bití na ulici. A nakonec slyšel hlas toho knírkatého kašpara z Berlína. Rozhlasový projev, co to všechno měl spustit.</p>

<p>Tady na jaře třiatřicátého.</p>

<p>V Nezávislé Spišské republice.</p>

<p>***</p>

<p>„A kéž se Kristův kříž spišskému lidu stane světlem zářícím na cestu temnotami…“</p>

<p>Chraplavý biskupův hlas se nesl z rádia, které si zahradník vynesl ven, aby byl svému duchovnímu pastýři nablízku i teď, při práci v sadu.</p>

<p>„Neboť obětování našeho Pána nám dává naději i v dnešních dnech.“</p>

<p>Pootevřeným oknem sem kromě biskupových slov stoupala i omamná vůně květů a veselé jarní slunce vrhalo prasátka na protější stěnu kumbálu.</p>

<p>Veľká noc. Ostern. Húsvét. Wielkanoc. Velikdeň. Velikonoce.</p>

<p>A letos se obzvláště vyvedly.</p>

<p>Jozef Kováč, hlavní lékař městských lázní v Kežmarku, odložil noviny, na které se stejně nedokázal soustředit, a namísto četby se zavrtal hloub do polštářů na kanapi. Biskupovo polední rozjímání nad smyslem Bílé soboty se zvolna chýlilo ke konci, ale doktor si z něj odnášel jen to, že teď mu z pracovní doby zbývají pouze necelé tři hodiny. Pak za sebou zamkne ordinaci a vykročí vstříc dvěma dnům velikonočního volna.</p>

<p>„A Krista je třeba v pokoře a sebezapření následovat hlavně v těchto dnech, kdy miliony sepjatých rukou volají k Božímu trůnu, aby Hospodin osvítil panovníky a státníky Evropy…</p>

<p>Ozvalo se zaklepání, pak vrznutí dveří a do místnosti nakouklo děvče ve sněhobílém úboru zdravotní sestry. Malou chvíli počkala, jestli na její přítomnost doktor zareaguje, a pak si zlehka odkašlala.</p>

<p>„Nespím,“ zahučel Kováč. „Přemítám.“</p>

<p>„Máte tam lidi, pane doktore,“ usmála se sestřička a odhrnula si z čela neposedný pramen zrzavých vlasů, „celkem tři, abych byla přesná.“</p>

<p>Kováč na ni pohlédl zpod přivřených víček a za ty dva měsíce, co u něj sloužila, se už asi po tisící zamyslel nad tím, jak jí to musí slušet bez těch nevinně bělostných šatů. A už asi po tisící došel k závěru, že by mu těch pár chvilek s Gerdou, dcerkou z dobré a zámožné rodiny, za všechny ty problémy, co by z toho byly, rozhodně nestálo.</p>

<p>„Co píšou?“ zeptala se a kývla k novinám, které Kováč před chvílí položil na zem.</p>

<p>„A víte, že ani nevím?“ vyhrabal se doktor konečně z kanape a sáhl na věšák pro svůj bílý plášť. „Nejspíš něco o Polsku a Německu. Vždyť o tom, co je Hitler kancléřem, píšou každý den. Hitler prý chce obsadit Gdaňsk a Poláci jsou proti. A co že vás to najednou tak zajímá?“</p>

<p>„Sama jsem Němka, ne? Tak chci vědět, co se tam děje. A navíc je Gdaňsk Svobodné město. Něco jako my, ne?“</p>

<p>„No, když se na to koukáte takhle… Ale buďte klidná, my jsme od toho naštěstí dost daleko. A navíc, kdyby nás někdo obsadil, kam by pak půlka Evropy jezdila do lázní?“</p>

<p>Zvedl noviny a podal je Gerdě, která se okamžitě ponořila do nejnovějších zpráv z Polska, Berlína i ze ženevských jednání.</p>

<p>„A proto i my se modleme, aby tak, jako přesně před devatenácti sty lety vzešlo celému lidskému pokolení z temnot Golgoty světlo spásy, nás i dnes ozářila Boží milost a aby Kristova oběť přinesla lidstvu mír.</p>

<p>Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé…“</p>

<p>A tak, zatímco Gerda chvatně listovala novinami, aby jí náhodou žádná ze zahraničních zpráv neunikla, dole v sadu zahradník vroucně opakoval slova biskupovy modlitby.</p>

<p>***</p>

<p>Nezávislá spišská republika. Selbständiger Zipser Republik. Anebo po staru Respublica Scepucia.</p>

<p>Co jméno, to nádech do namožených plic. Co slovo, to zasténání doprovázející pokus postavit se na vymknutý kotník.</p>

<p>Nikdy si neuvědomoval, jak moc to tam miloval. Ten státeček pod patronátem Společnosti národů, co před nějakými třinácti lety vznikl na troskách Uherského království.</p>

<p>Když se totiž o tenhle kraj, kde snad v každé druhé vesnici převládala jiná národnost, v devatenáctém roce málem porvali Čechoslováci a Poláci, kterým v tom zdatně sekundovaly všechny okolní státy, rozhodla raději mírová konference, že tady vznikne malá neutrální země. Bez armády, bez vlastní diplomacie, bez nadvlády jednoho národa nad druhým.</p>

<p>Málokdo tomuhle experimentu tenkrát dával víc než rok života. Snad co měsíc se čekalo, že zkrachuje, nebo že si některý z těch rozhašteřených spišských národů, které nevěděly, co si počít s naráz nabytou svobodou, zavolá na pomoc soukmenovce zpoza hranic. Slováci… Maďaři… Poláci… Snad jen pro místní Němce byl tehdy Berlín příliš daleko.</p>

<p>Ale Spiš to přežila. A pomalu se začala vzmáhat.</p>

<p>Vždyť taky měla co nabídnout – hluboké lesy, nebetyčné hory a rázovité obyvatelstvo. Lázeňství, horské túry a místní folklor.</p>

<p>A spolu s turisty přišli i ti, kterým byl ten svět zrozený z křečí velké války příliš těsný. Ti, kteří chtěli zakotvit na těch několika stech čtverečních kilometrech, kde se nikdo neptal na národ, na rasu, na náboženství. Kde byli vítáni všichni, kdo mohli Spiši dodat trochu lesku.</p>

<p>Tak se sem dostal i on. Prešpurský rodák, syn slovenské matky, žák maďarských škol a absolvent heidelberské medicíny. Někdo, komu přišlo za těžko se v novém světě rozhodnout, zda má být Jozef Kováč, Joseph Kovacs či Kovács Józef. Jenže tenhle nový svět neúprosně požadoval, aby někam patřil. Ostatně pro ty, kteří se snad žádostem doby vzpírali, bylo až příliš snadné v bouřích, jež přinášela, utonout.</p>

<p>Ale tady na Spiši jako kdyby se zastavil čas. Tady byl pořád především lékařem, od nějž se čekalo, že bude se svými pacienty konverzovat v co největším množství jazyků, a ne že bude zapírat svůj původ nebo školy, aby pak mohl vystoupat ke společenskému uznání.</p>

<p>A přesně z toho důvodu sem přišli i mnozí další. Třeba Emo Goldstein.</p>

<p>***</p>

<p>„Zasraná práce.“</p>

<p>Emo Goldstein hromově kýchl a pak se s obřadností sobě vlastní vysmrkal do olbřímího kostičkovaného kapesníku, jaký obvykle nosil na svá vystoupení.</p>

<p>„Tak zasraná,“ zavrtěl Kováč hlavou, „to bych ještě chápal. Ale práce? Jako kdybys zrovna ty někdy pracoval.“</p>

<p>„Strašná sranda, doktore, že jo,“ zahuhňal Emo nakvašeně. „Tak mi, laskavě, řekni, jak mám s tímhle večer vylízt na jeviště. Jedině, že bych tam předváděl slona s uzlem na chobotu.“</p>

<p>Kováč se obrátil k oknu do zahrady, na kvetoucí stromy, které očividně stály za Emovým utrpením. Když utichlo jak biskupovo velikonoční rozjímání, tak i zahradníkova modlitba, bylo až sem slyšet bzučení včel, které poletovaly z květu na květ a vířily přitom očím neviditelná pylová zrnka…</p>

<p>„To ode mne čekáš zázraky, nebo co?“ pokrčil nakonec rameny. „Zbavit tě toho do dnešního večera… Proč jsi s tím nepřišel dřív?“</p>

<p>„Rok co rok,“ zabručel Goldstein, „mne to takhle chytne. Ze dne na den. Večer jdeš v klidu spát a ráno ne… ne… ne…“</p>

<p>Ordinací zaznělo další kýchnutí následované variací na hercovu obligátní nadávku: „Zasraný jaro.“</p>

<p>Kováč pomalu obešel stůl a usedl vedle smrkajícího Goldsteina: „Sám dobře víš, že ti nic dát nemůžu. Já tady u sebe lázeňský léky nemám, a kdybys někde v lékárně začal mávat lejstrem s mým štemplem, měl bych u správní rady peklo, že tu vyšetřuju i někoho jinýho než lázeňský hosty.“</p>

<p>„No tak, Pepi,“ snažil se Goldstein, seč mu jeho herecké síly stačily, zažehnout v doktorovi alespoň špetku soucitu. „Copak by si na tebe někdo dovolil? Vždyť celý Kežmarok ví, že seš špička. To já… já bych měl po živobytí. Kdo asi zaplatí komedianta, konferenciéra a imitátora, co po večerech jenom smrká, chraplá a pak sprostě nadává?“</p>

<p>Kováčovou tváří kmitl úsměv. Jen na okamžik, ale Goldstein si toho stihl všimnout. Kdepak – Pepi ho zkrátka ve štychu nenechá. Vždyť tady pomalu každý ví, že pan doktor má leccos ulitého bokem a že si za to dává od lázeňských hostů královsky platit. No tak to by bylo, aby se nepodělil se starým kamarádem!</p>

<p>A tak ho ani trochu nepřekvapilo, když Kováč nakonec teatrálně vzdychl a se slovy „Co mám s tebou dělat, přece tady nepohřbím celý zábavný lázeňský večer!“ vstal a odemkl velkou těžkou skříň vedle dveří.</p>

<p>Konferenciérova nateklá tvář se rozzářila vděčným úsměvem následovaným huhňavými díky a svatosvatým slibováním, že to je naposled, co si pro něco takového jde.</p>

<p>A pak už jen napřáhl ruce a pohotově chytil malou lahvičku s narůžovělými pilulemi opatřenou etiketou s mnohomluvným latinským nápisem.</p>

<p>„Nedávno mi to poslali ze Švýcarska. Teprve to zkoušejí, takže se to ani koupit nedá.“</p>

<p>Odpovědělo mu kýchnutí.</p>

<p>„Jo, a kdyby se někdo ptal, z rýmy tě vyléčilo čerstvý tatranský povětří. Můžeš to dát někdy k lepšímu, až zas vyrazíš do velkého světa, a přihrát mi sem pár dalších hostů.“</p>

<p>„A kolik toho mám brát?“</p>

<p>„Jednu denně,“ zvedl mentorsky ukazovák Kováč. „Přesně jednu. Co jsem o tom četl, mohlo by to porazit vola. Takže i tebe.“</p>

<p>Konferenciér na něj vrhl další ze svých zářivých pohledů, který však orámovaný nateklým nosem a zarudlými tvářemi postrádal hodně ze svého kouzla: „Bez obav. A jestli mne to postaví na nohy, tak máš volňásky minimálně na týden dopředu.“</p>

<p>„To určitě,“ zašklebil se doktor. „Když jsem tam byl naposledy, půlku lidí, cos tam předváděl, jsem neznal a v té druhé půlce se zase poznal jeden československý herec, co tam byl na zapřenou s milenkou. A můžu ti říct, že tolik sprosťáren, co od obou padlo, jsem neslyšel za celý život…“</p>

<p>Goldstein se obřadně vysmrkal, takže to vypadalo, jako by byl dojat svým tehdejším úspěchem, a pak přimhouřil nateklá víčka: „Kdepak, Pepi. Zbrusu nový číslo. Gdaňský konflikt a všichni evropští státníci. Uvidíš, bude sranda. A jak do toho zamotám to tajemný Hitlerovo poselství, tak se všichni pominou.“</p>

<p>„Jaký poselství?“</p>

<p>„Ty to nevíš? Opravdu? Tak to přijď určitě. Alespoň vytáhneš paty mezi slušný lidi a dozvíš se, o čem se v novinách nepíše.“</p>

<p>Ještě jednou se vysmrkal, mávl kapesníkem na rozloučenou a vyrazil ze dveří.</p>

<p>***</p>

<p>Vyrudlé slunce, tolik připomínající Gerdiny vlasy v kaskádách spadající na bělostný plášť, mizelo kdesi za tatranským masivem a mezi stromy tiše houstla tma poslední dubnové noci. Noci neskutečných divů. Noci milenců i věčného strachu, kdy se strašidla z dětských říkanek naposled mohou procházet mezi lidmi. Noci filipojakubské. Noci Valpuržiny.</p>

<p>Zlé noci, na jejíchž křídlech do malého pozemského ráje přiletělo zlo.</p>

<p>Možná kdyby opravdu už dřív vytáhl paty mezi ty Goldsteinovy „slušné lidi“ a alespoň pro jednou vyměnil restaurant s francouzskou kuchyní za obyčejnou krčmu, nedozvěděl by se o tom Hitlerově poselství tak pozdě. A možná by mu i došlo, před čím Spiš stojí.</p>

<p>Vždyť takhle to bylo jen námětem pro odlehčenou debatu u oběda s vedením lázní. Nevěřícný úsměv mezi dvěma sousty Bœuf bourguignon a lehce pohrdlivé mávnutí rukou nad tím, čemu všemu ti lidé neuvěří.</p>

<p>Prý kancléř Hitler má tajné poselství pro spišské Němce. Kdyby se totiž Polsko s Německem kvůli Gdaňsku opravdu porvalo, tak je vyzve, aby se vzbouřili, převzali tady moc a přinutili Poláky, aby část svých jednotek drželi na spišských hranicích. Nikdo nevěděl přesně, co v tom poselství je, ale snad každý z Němců měl známého, jehož bratranec ho slyšel. Protože celé to poselství bylo prý nahrané na gramofonové desce, aby vůdce mohl ke svým soukmenovcům na Spiši promluvit přímo na vlnách zdejšího rozhlasu, a ne ze vzdáleného berlínského rozhlasu, jehož signál sem téměř nedoléhal.</p>

<p>Tehdy se tomu jen zasmáli a rozešli se s tím, že ať si tomuhle uvěří, kolik chce hlupáků, pořád tu naštěstí bude většina těch, co mají zdravý rozum.</p>

<p>Krucinál, proč i on měl tenkrát dost zdravého rozumu? Vždyť jinak by tu nemusel takhle chcípat a Emo Goldstein by nemusel skončit tak, jak je to Židům v tom krásném novém světě souzeno.</p>

<p>Slunce zapadlo a on se okamžitě roztřásl zimou.</p>

<p>Nedokáže to. Neudělá už ani krok. Vykloubený kotník ho neposlechne…</p>

<p>A vždyť proč by, sakra, šel dál? A kam?</p>

<p>Přitom navíc nebyl bojovník, co by se s horečkou a přeludy, které se kolem něj rojily z houstnoucích stínů, rval za každý metr svého života. Vždyť jaké že to slovo slyšel naposled, takže mu pořád zvonilo opovržením v uších? Hrdina! Hrdina, co se celý život schovával, aby si nemusel vybírat.</p>

<p>V ordinaci pro lepší klientelu. Na jalových představeních a koncertech pro lázeňské hosty. Na večeřích s hovory o ničem.</p>

<p>A zatím všude přeskakovaly jiskřičky požáru, který nikdy nezhasíná.</p>

<p>Kousl se do rozpraskaných rtů a do zavřených očí mu vyhrkly slzy.</p>

<p>Na Levočské vrchy padla časná jarní tma.</p>

<p>***</p>

<p>Z čekárny, kde Gerda dohlížela na to, aby pacienti dodržovali pořadí, tlumeně hrálo rádio a Kováč ošetřoval lázeňského hosta, který mu přišel do ordinace se zraněnou rukou.</p>

<p>Teď, když z horských údolí kvapem mizel sníh, nebyl na první pohled příjemnější způsob, jak strávit den, než vyrazit na dlouhou letní procházku do Tater či do Levočských vrchů.</p>

<p>Jenže co věděli tihle vašnostové o tom, jak dovedou být hory nestálé? A tak snad co týden vyrážel místní záchranný sbor na některý z okolních vrcholů, kde zoufale úpěl měšťák, který se ještě ráno u snídaně chvástal, že tu po kopcích bude běhat jako kamzík. A Kováč ani nepočítal, kolik z těch, co záchranný sbor nakonec nepotřebovali, se mu přibelhalo do ordinace s vymnutými kotníky, naraženými zády či alespoň namoženými svaly.</p>

<p>I když zrovna tenhle nevypadal, že by se jen tak nechal rozmary zdejší přírody zaskočit. Dobře stavěný tmavovlasý čtyřicátník spíš budil zdání člověka, který se nešetří a který pod širým nebem tráví víc času než leckterý z rodilých obyvatel Spiše. Možná nějaký úředník na velkostatku, co se sám nebojí přiložit ruku k dílu, možná zasloužilý hajný, kterému se na pobyt tady složila rodina, možná…</p>

<p>„Díky,“ zabručel muž a přerušil tak tok doktorových myšlenek, „normálně bych vás s takovou prkotinou neotravoval, ale když mne viděli se zavázanou rukou na recepci, hned mne hnali za vámi, abyste se mi na to podíval.“</p>

<p>Mluvil německy se skoro neznatelným cizím přízvukem. Možná Polák. Nebo Čech – ti sice měli vlastní kus Tater na Oravě, ale kdoví proč se naučili jezdit i sem. Jenže na druhou stranu měl na krku pod košilí malý křížek s nápisem v ruské azbuce, takže to taky mohl být některý z těch bělogvardějských emigrantů, co jich byla po konci ruské občanské války plná Evropa.</p>

<p>„Taky jste dobře udělal, že jste přišel,“ dotáhl Kováč obvaz. „Je to sice jenom namožené, ale klidně to taky mohlo být naštípnuté, a to už by tak veselé nebylo. To se vám stalo v horách?“</p>

<p>Ošetřovaný přikývl: „Chvilku jsem nedával pozor na cestu, zvrtnul se mi pod nohou kámen a už to bylo.“</p>

<p>Kováč mu pohlédl do tváře. Dvě pořádné podlitiny a natržený ret. Kdoví jestli to spíš než kámen v horách nebyla něčí pěst ve vesnické krčmě. Ono i tohle se každé jaro vracelo pravidelně – turisti, kteří si chtěli jednou za čas vyhodit z kopýtka, vyrazili do nejbližší vesnice, opili se a pak začali provokovat. No a chlapci ze Spiše nejdou pro ránu nikdy moc daleko.</p>

<p>„No, tak už by to mělo být v pořádku, ale pro jistotu vám na to sestra předepíše ještě nějakou mast. Takže to moc nenamáhejte a za týden přijďte na kontrolu.“</p>

<p>Gerda v čekárně najednou zesílila rádio.</p>

<p>Kováč vzdychl a ani se nemusel podívat na hodiny. Německé odpolední zprávy o půl čtvrté. Jako by tím byla posedlá. Aby jí čirou náhodou něco z toho, co se dělo na německo-polském pomezí, neuniklo.</p>

<p>Jako by se zrovna tohle nějak týkalo té jejich malé lázeňské republiky. Toho jejich zaprděného státečku, který teď, když se dokázal tak nějak zavést, už okolí zajímá jenom jako turistická atrakce, ve které se dají pořádně protočit peníze.</p>

<p>„Vy jste Němec?“</p>

<p>Kováč sebou škubl – tak cize najednou pacientův hlas zněl. Snad jako by v něm bylo i něco navíc. Výzva… Varování…</p>

<p>„Ne.“ Nervózně se usmál a zavrtěl hlavou. „Nejspíš Slovák. Z Prešpurku. Nebo vlastně Wilsonova, jak se to teď jmenuje.“</p>

<p>Pacientův výraz se ani v nejmenším nezměnil a na doktora se dál upíraly dvě pronikavé černé oči. Kdesi v čekárně mezitím monotónní hlas vypočítával incidenty, které se v posledních několika hodinách udály v okolí Gdaňsku. Žhářství. Přepady. Loupeže. Mrtví.</p>

<p>A do toho ten spalující pohled.</p>

<p>„Pane doktore,“ sykl muž náhle plynně česky. „Dejte si pozor. Na Němce. Na hakenkreuzlery. V Československu s nimi máme plno problémů a jinde to není lepší. Jsou jako rakovina, která dokáže zabít i ten nejodolnější organismus. A o tom byste měl jako doktor něco vědět. Jen poslouchejte… Poslouchejte, jak po celé Spiši zatajují dech, aby jim neunikla ta správná chvíle. S očima upřenýma do novin… S ušima nalepenýma k rádiu…“</p>

<p>Kováč na sucho polkl.</p>

<p>Gerda…</p>

<p>V uších mu hučelo od praskání rozhlasového přijímače: Na Westerplatte – polskou základnu v Gdaňsku – připlula transportní loď <emphasis>Wilia</emphasis> a vysadila tam stovku vojáků. Německo protestuje a vypovídá mezinárodní dohody s Polskem. Ve Varšavě maršál Piłsudski uveřejňuje provolání o vytvoření „vlády národní záchrany“. A Společnost Národů v Ženevě jedná a jedná…</p>

<p>Dejte si pozor, pane doktore. Pozor na Němce.</p>

<p>Chodí kolem vás. Číhají. Na první pohled je nepoznáte. Ale oni o vás vědí. A čekají na příležitost. Na velkou válku. A pak vás zadáví, pane doktore. Jako smečka vlků. Proč? Protože nejste jedním z nich, právě proto…</p>

<p>A pak zprávy náhle skončily a místností zazněla tichá melodie Straussova valčíku.</p>

<p>Pacient seskočil z lehátka a pokynul Kováčovi obvázanou rukou: „Tak na shledanou a ještě jednou díky.“</p>

<p>Sotva slyšitelně vrzly dveře a jako by tu ani nikdy nebyl. Jako by snad i všechny ty rozhlasové zprávy nebyly ničím víc než nějakou podivnou hříčkou přírody. Pokroucené tím, jak se při své cestě z vysílače odrazily od masivu Tater. Prý se to někdy stávalo. Hlavně v létě…</p>

<p>„Jste v pořádku, pane doktore?“</p>

<p>Do taktů valčíku se vpletl cvakot podpatků a do ordinace vešla Gerda.</p>

<p>Promnul si oči a ztěžka přitakal.</p>

<p>Pitomost… Vždyť to všechno byla úplná pitomost. Co může Čech vědět o tom, jak to už skoro patnáct let chodí? Co si myslí zdejší Němci? Co se honí třeba právě rezatou hlavou téhle sotva odrostlé žáby?</p>

<p>„Pošlete dalšího pacienta. Ať se odsud ještě dneska dostaneme.“</p>

<p>Gerda na něj chvíli zkoumavě hleděla, jak tam sedí s hlavou v dlaních, a pak se beze slova obrátila a odešla.</p>

<p>Kováč se otočil, rychle se překontroloval v zrcadle a uhladil si pěšinku, aby vypadal alespoň trochu reprezentativně.</p>

<p>Pitomý Čehún! Co ten ví? Co ten může vědět?</p>

<p>Jeho obraz v zrcadle přimhouřil oči a ušklíbl se.</p>

<p>A copak o tom víš ty sám, chytráku?</p>

<p>***</p>

<p>Po horkém jarním dni přišla vlahá prvomájová noc</p>

<p>Zimnice, která ho roztřásla hned při západu slunce, nepolevovala a okolní svět se čím dál víc připodobňoval odrazu jeho horečnatých myšlenek.</p>

<p>Noc, o níž kdysi tolik čítával. Noc, kdy se i ty největší divy stávají skutkem.</p>

<p>Tiše se k němu přikradla a pošimrala ho na oroseném čele svými vlasy: „Pane doktore…“ Usmál se. Mezi stromy se náhle namísto šramotu a houkání sov, neslo veselé halekání, tak typické pro Emo Goldsteina: „Vybral sis, Pepi. Copak jsi nevěděl, že dnes je poslední noc? Noc, kdy se to, co se má stát, skutečně stane?“</p>

<p>Věděl to. Pochopitelně, že to věděl. Přece o tom oba slyšeli mluvit toho majora – tehdy, když se celá tahle divotvorná noc zdála něčím tak neskutečným. Tehdy, když se ještě dalo věřit na sny, které nekončí výkřikem hrůzy a potem zbroceným prostěradlem.</p>

<p>„Musí to tak být. Vybrat si. Abychom mohli žít…“</p>

<p>Emův hlas se zlomil v stařecké sípavé zakašlání, které vzápětí odvál závan studeného nočního větru. „Hrdino!“ Na tvářích ještě cítil hebké dívčí vlasy, ale on už věděl, že cesta, jíž si zvolil, je slepá. Protože není snad pravda, že les o takových nocích, jako je tahle, ožívá? Že jím procházejí bytosti, které žijí z lidské hrůzy a utrpení?</p>

<p>Do očí ho udeří světlo plamene.</p>

<p>Divoká noc… Čarotvorná noc…</p>

<p>A zpoza té komíhavé záře na něj hledí zeleně se lesknoucí oči – bez stopy lidské moudrosti, zato s lačností šelmy. A puch, ten děsivý puch, který od nich vane…</p>

<p>Plamen se zakomíhá a na ruce ho zastudí lepkavá slina.</p>

<p>Ví, kdo to je. Kdo tu dnes o Valpuržině noci čeká na k smrti vyčerpaného lékaře. Ví, kdo k němu v poslední chvíli jeho života dorazil. Ani nepotřebuje slyšet šustění jutových pytlů a ten chraplavý hlas, co tu monotónně bručí: „Tak nakonec to bude šťastná noc. Čerte, naložíme si ho? A odvezeme si ho do toho našeho pekla? Co ty na to?“</p>

<p>Doktora ještě jednou ovane vlna toho zápachu a pak spokojeně omdlí.</p>

<p>***</p>

<p>„Silný to je jak čert,“ blýskl po Kováčovi holywoodským úsměvem Emo Goldstein, zatímco si na tvář obratně nanášel líčidlo. „By mne zajímalo, co do těch prášků dávají. Po hodině jsem ani nevěděl, že jsem kdy nějakou rýmu měl…“</p>

<p>„Doufám, že je bereš podle předpisu.“</p>

<p>„Hele, sám víš, jak to s těmi vašimi recepisy je. Hlavně, aby se někdo náhodou nevykurýroval dřív, než mu předepíšeme něco jinýho, že jo… Ale je fakt, že tohle bude vážně nějaký pořádný svinstvo. Protože když jsem si druhej den vzal pro jistotu ty prášky dva, tak jsem chytil takovou motolici, a tak se mi rozbušilo srdce, že jsem myslel, že mě z jeviště povezou rovnou na krchov.“</p>

<p>„No, Emo,“ opřel se Kováč o dveře u šatny a uznale pokýval hlavou, „to seš tedy kabrňák, Víš, že tě to klidně mohlo opravdu zabít? A že já bych pak musel s kasičkou v ruce v průjezdu vybírat na pohřeb chudého herce? Tak ty prášky laskavě ber, jak máš!“</p>

<p>Goldstein si odfrkl: „Tak takový fóry si, Pepi, vyprošuju. Chudý herec… Jenom za poslední tři dny jsem na vystoupeních trhl víc než jindy za celý měsíc. Holt mezinárodní napětí, to jsou pro komedianta žně. Dokonce o mně píšou i noviny. Pátek dvacátého prvního dubna, ranní vydání, strana čtyři.“</p>

<p>„Černá kronika nebo Soudní síň?“</p>

<p>„Tak to tě. Pepi, zklamu. Rubrika o kultuře. A moje nové číslo je prý doslova ekrazit.“</p>

<p>„To jako, že naštvaní diváci zdemolují sál?“</p>

<p>Emo odložil krabičku s pudrem a pod vrstvou líčidel se najednou objevil vážný výraz: „Ber to trochu vážně. Kdybys taky někdy vytáhl paty z lázní, věděl bys, co se tu děje. Němci, Slováci, Maďaři, Rusíni a bůhvíkdo ještě. Všichni se tu tváří, jako by jenom čekali, až se budou moct vzájemně podřezat. To se pak není co divit, že si chodí alespoň na chvíli vydechnout sem, kde si dělám srandu ze všech bez rozdílu.“</p>

<p>Kývl k zrcadlu, jehož okraje se téměř ztrácely pod fotografiemi všech těch prezidentů a diktátorů, herců a sportovců, vojáků a diplomatů, které tu ve svých výstupech parodoval: „Pepi, tobě to možná ještě nedošlo, ale všechno se mění. Všechno. A já chci být u toho, chápeš? Když mne kvůli tomu, že jsem Žid, vyhodili v Budapešti z divadla, nezbylo mi než jít sem. Do tohohle zapadákova. A hrát tady těmhle měšťáčkům na dovolené scénky o tom, jak vesnický idiot uklouzne na banánové slupce. Bože můj… Kdybys mě tenkrát viděl v Budapešti! Satira jako břitva a každý večer natřískáno. Ne jako tady, kde, když řekneš půl slova, co se dotkne nějaké útlocitné paninky, už si tě volají nahoru. Až teď je to konečně zase jinak. A já jsem zase u toho. Moudrý blázen. Svědomí doby. Hlas, co říká ryzí pravdu, a všichni ho za to milují.“</p>

<p>„Poslyš, Emo,“ pokusil se Goldsteinovo nadšení zmírnit Kováč, „nerad ti to říkám, ale pro takové, jako jsme my dva, se tady nic nemění. Lidi totiž do varieté i k doktorovi budou chodit pořád, ale nikde není řečeno, že to musí být ten samý doktor a ten samý kabaretiér. Oni jsou totiž pořád stejní i ti, co se jich před pár týdny dotklo to tvé půlslovo. A věř mi, že se zase co nevidět ozvou.“</p>

<p>Emo pokrčil rameny, sundal ze zrcadla fotografii československého ministra zahraničí Beneše a otevřel kazetu s nalepovacími kníry: „Podívej, Pepi, ty jsi rozumný člověk, tak mi neříkej, že to nechápeš. Měšťákům odzvonilo. Definitivně. Teď lidi tleskají odvaze, a ne tomu, když si vezmeš plandavý kalhoty a o pět čísel větší baťovky. Protože teď nastavuju zrcadlo době. Tak jako tenkrát v Budapešti.“</p>

<p>„A taky tě odtamtud za to vyhodili.“</p>

<p>„Vyhodili mne kvůli tomu, že jsem Žid.“</p>

<p>„Takovou záminku si najdou i tady.“</p>

<p>„Tvůj problém,“ připevnil si konečně Goldstein knírek tak, aby odpovídal předloze na fotografii, „je v tom, žes tak dlouho léčil měšťáky, že už začínáš myslet jako oni.“</p>

<p>„A tvůj problém je, že si myslíš, že lidi v týhle republičce stojí o to, aby jim komediant vyštvaný z Budapešti otevíral oči. Vzpamatuj se, Emo. Pár večerů ti budou tleskat. Než jim dojde, žes je vlastně všechny urážel. A pak budou tleskat tomu, kdo tě odsud vyexpeduje. Do Maďarska, Polska, Československa… Zkrátka kamkoliv, kde jim nebudeš na očích.“</p>

<p>Emo se na něj obrátil a kvákavým hlasem Edvarda Beneše, v němž jen cvičené ucho mohlo zachytit cizí přízvuk, odtušil: „Pane doktore, události, jež přetvářejí Evropu, nekončí před našimi hranicemi. Bolševism, fašism a šovinism neznají hranic. A není daleká doba, kdy zachvátí i Spiš samu.“</p>

<p>„Prosím tě…“</p>

<p>„Nepros!“ odsekl Emo, tentokrát už svým normálním hlasem. „Každá velká doba potřebuje svého šaška. Někoho, čí glosy vstoupí do dějin. Měl jsem tu možnost v Budapešti a ti hajzlíci mne o ni připravili. Dobrá. Ale po druhé už si ji, Pepi, vzít nedám. Copak to všechno nevidíš? Jak se tady přede dvěma dny nacisti porvali s ostrahou ve Státním sněmu? Co pak psaly jejich noviny? A to všechno ostatní? Ty zprávy o Hitlerově poselství na gramodesce? To, že odsud začali odjíždět polští turisté, zatímco Češi tu radši chodí po skupinkách? Že přede dvěma dny zastavil před Lomnicí na pár minut noční vlak a někdo z něj vykládal nějaké bedny? Že kněz tady v Kežmaroku měl kázání pro národnostní snášenlivost a předvčerejškem našli zdejšího německého kostelníka mrtvého pod zvonicí. A ty chceš, abych toho v téhle šílené době nechal? Promiň, ale takovou volovinu neudělám. Bude to jako vlna a my na ní potančíme do nového světa, který nám bude ležet u nohou.“</p>

<p>Kováč chtěl poznamenat, že daleko více lidem právě takové vlny přinesly zkázu, ale nakonec jen rezignovaně mávl rukou: „Dělej, jak myslíš. Ale pak za mnou nechoď.“</p>

<p>„No proto,“ zašklebil se pod benešovským knírkem Goldstein. „Žít a nechat žít. Alespoň něco v tobě ty lázeňský panáci nechali. A teď si běž v klidu dát něco k jídlu a za půl hoďky uvidíš jízdu, jakou tahle republika ještě nezažila. A jestli přitom sál nespadne, tak vracím vstupný.“</p>

<p>***</p>

<p>Byla to noc, kdy v Heidelbergu, kde kdysi studoval, plály ohně. Noc, kdy kolem nich tančila děvčata s kvítím ve vlasech, aby je pak tam, kam světlo plamenů nedohlédne, odnášeli nedočkaví milenci.</p>

<p>Noc, kdy se prý v lesích otevíraly netušené poklady, strážené tvory lačnými lidských životů.</p>

<p>Noc, kdy se oblohou jako černé blýskavice proháněly bosorky chvátající na sabat.</p>

<p>Poslední aprílová a první májová noc.</p>

<p>Kováčova hlava nadskakuje, jak trakař ve tmě najíždí do výmolů.</p>

<p>„Hou! Čerte, sviť pořádně!“</p>

<p>Čert se otočí, ohrne pysky a z koutku tlamy mu na zem znovu ukápne slina.</p>

<p>A zase ty výmoly. A na horečnatém čele naskakují boule.</p>

<p>Les se na okamžik rozestoupí a před Kováčovýma očima se ještě jednou objeví údolí blikající světlem vzdálených měst.</p>

<p>Zajíkl se a v hrůze zavřel oči. Protože v tom jednom pohledu spatřil všechny ty ohně, které dnes na Spiši plály a které tu rozhodně nebyly proto, aby dávaly světlo bázlivým a tmu milencům. Všechny ty podivné tvory, co se s puškou v ruce a granátem za pasem potají vyplížily z šera lesů mezi lidské příbytky. A nad tím vším – vysoko nad Kežmarským kostelem, vysoko nad zastávkami tatranské zubačky, vysoko nad všemi kopci i nad samotným Gerlachovským štítem – tušil světla, která byla daleko strašlivější, než všechny ty černé stíny ježibab a čarodějek.</p>

<p>Zášlehy radiových vln, jež chrlily radiostanice v celé Nezávislé spišské republice. Kežmarok, Levoča, Poprad, Spišská Nová Ves. A určitě se přidala i vzdálená Spišská kapitula se svou biskupskou rezidencí.</p>

<p>POMOZTE! POMOZTE!</p>

<p>ZACHRAŇTE NÁS! NAŠE UBOHÉ ŽIVOTY!</p>

<p>SPASTE NÁS PŘED NÁSILÍM, JEMUŽ SE NEDOKÁŽEME BRÁNIT!</p>

<p>Trakař nadskočí, Kováč se znovu praští do hlavy a otevře oči. Už jsou zase v lese a ten děsivý výhled zmizel.</p>

<p>„Mor ho! Čerte, říkám ti, sviť!“</p>

<p>Čert popuzeně zavrčí. A plamen jim posvítí na cestu.</p>

<p>„No, vidíš, že to jde.“</p>

<p>Trakař se zhoupne, jak vyjede z rigolu.</p>

<p>Kováč zasténá.</p>

<p>„Kdepak, hochu, musíš to vydržet. Máme to ještě pěkný kus cesty. K nám do očistce…“</p>

<p>Trakař se znovu dá do pohybu a Kováče mžourajícího do mihotavé záře Čertova plamene odváží do temnot.</p>

<p>***</p>

<p>„Tak, co ty na to? Žádné protáhlé ksichty, pětkrát jsem šel na děkovačku, a kdybys viděl ten chumel lidí, co se mi nahrnul k šatně, abych se jim podepsal!“</p>

<p>Kováčovi, který na Goldsteina čekal už asi půl hodiny, nezbývalo než přisvědčit. Diváci Emovo vystoupení ocenili potleskem vstoje, a i on sám se nakonec přidal k jeho závěrečnému vyvolávání zpátky na scénu.</p>

<p>Ostatně Goldstein se doopravdy překonával. Před diváky během večera defilovaly snad dva tucty předních postav evropské politiky, které pronášely trefné poznámky k současným poměrům, přičemž několik z nich to dokonce doprovodilo vhodně naaranžovanými předělávkami populárních šlágrů.</p>

<p>A divákům tekly po tvářích slzy smíchu. Jako by chtěli zapomenout na všechno, co se kolem nich dělo. Jako by tady v Emově varieté všechna ta lidožravá strašidla, co obcházela Evropu, rázem nebyla ničím víc než nemotornými dětskými bubáky, směšnými ve svém velikášství.</p>

<p>„Povedlo se ti to. Opravdu povedlo.“</p>

<p>„No to jsem rád, že i veliký pan doktor uznal, že trocha toho povyražení nikoho nezabije.“</p>

<p>„Ale stejně si můžeš být jistý, že se ti to jednou vrátí.“</p>

<p>„Jednou? Možná. Ale to už toho budu mít za sebou tolik, že mi hned potom postaví sochu. V nadživotní velikosti.“</p>

<p>„No,“ promnul si Kováč zkřehlé ruce a přešlápl z nohy na nohu, „tak hlavně, aby ses toho pomníku nedočkal moc brzo. A pojď zapadnout do nějakého večerního lokálu. Tady na ulici je na mne až moc velká zima.“</p>

<p>„Zkrátka zima zasraná,“ přikývl Goldstein, načež nasadil anglický přízvuk a vydechl obláček páry, jako kdyby šlukoval viržínko. „Za tři dny máme květen a naším stálým údělem je trpět vlezlou zimou. Ala já vám říkám, že krásné dny tu budou zas, nebe čisté bude v ráz. A pořádně se u toho zapotíme. Když ne horkem, tak tou dřinou.“</p>

<p>Kováč naprosto netušil, koho Emo parodoval tentokrát, a tak se herci místo dalšího potlesku dostalo jen připomenutí, že představení skončilo a že jestli čeká na další potlesk, tak by jim taky do té doby zatím mohli všude zavřít.</p>

<p>Goldstein si jen povzdychl a odtušil, že ví o jednom nenápadném baru, který zavírá až dlouho po půlnoci, takže tam by došli včas, i kdyby tu celé své mistrovské představení předvedl znova. Navíc, že když to vezmou Kostelní uličkou přes náměstí kolem kostela svatého Kříže, budou tam za necelých deset minut, takže nevidí jediný důvod, proč pospíchat.</p>

<p>Nakonec ale celou tuhle svoji tirádu přece jen ukončil tím, že skutečně vykročil někam za teplem a vábivou vůní kořalky, takže Kolář si svou poznámku, že se Emovo mistrovství projevuje především tím, že neví, kdy skončit, mohl nechat na nějakou příhodnější chvíli.</p>

<p>A nemusel čekat ani moc dlouho.</p>

<p>Jakmile totiž vstoupili do spoře osvětlené Kostelní uličky, v Emovi jako by mlčenlivé domy, které tu k nim nakláněly svá stará zaprášená okna, vzbudily dojem publika, co se zatajeným dechem čeká, zda má pan herec ještě něco ukryto v rukávu. A on je přece nemohl zklamat…</p>

<p>Takže už po pár krocích si začal polohlasně prozpěvovat variaci na slova onoho neznámého Angličana či Američana:</p><empty-line /><p>„Šťastné dny tu budou zas,</p>

<p>jen co gin bude pro nás.</p>

<p>Hned řeknem, jak se napijem:</p>

<p>Happy days are here again.“</p><empty-line /><p>Pak na doktora lišácky mrkl a přidal ještě jednu sloku. Tentokrát podle svého zvyku řádně přisprostlou. A rovněž podle svého zvyku už docela nahlas:</p><empty-line /><p>„Tak, děvčata, je to na vás,</p>

<p>když chlap ukáže vám ocas,</p>

<p>to nekňučte tak hloupě jen:</p>

<p>moje dny jsou here again.“</p><empty-line /><p>Poslední slova přitom vykvíkl takovou fistulkou, že by se za ni nemusela stydět žádná filmová naivka.</p>

<p>Na dvorku za zdí štěkal pes. Jedno z oken domu nalevo od nich se rozzářilo tlumeným světlem noční lampičky. A odkudsi k nim zalétly nadávky a hluk přibouchnutých okenic.</p>

<p>Goldstein tam stál uprostřed ztemnělé uličky a na všechny strany se ukláněl.</p>

<p>Kováč vzdychl. Vždyť to se, prosím pěkně, Emo ještě ani nenapil. Toho dnes v baru budou buď všichni hostit jako nejúžasnější zpestření dlouhého večera, nebo odtamtud poletí, ani nebude vědět jak.</p>

<p>Nadechl se, aby mu konečně připomněl, jak je to s tím jeho hereckým mistrovstvím, ale tentokrát ho pro změnu předběhl hlas, který kdesi za jejich zády pronesl tím neopakovatelným spišskoněmeckým dialektem: „Tak tady je ta židovská svině, co se dneska vysmívala vůdci.“</p>

<p>A druhý hlas mu vzápětí stejným akcentem odpověděl: „Tak se trochu zasmějeme s ním, ne?“</p>

<p>Kováč okamžitě ucítil, jak se mu lepí košile na záda.</p>

<p>Pomalu… Pomalu se otočit… Žádné rychlé pohyby… To by je mohlo vyprovokovat.</p>

<p>Alespoň tak mu to říkal kdysi jeden vídeňský psycholog.</p>

<p>Jenže Emo moderní psychologii buď nestudoval, anebo s ní z hloubi duše nesouhlasil. V jeden moment strnul ve své poslední nedokončené úkloně – a ve druhém už se hnal ulicí směrem ke Kostelnímu náměstí?!</p>

<p>A tak doktoru nezbylo, než se psychologovi zvučného jména v duchu omluvit a vyrazit za Goldsteinem. Protože bylo jasné, že ti tři, z nichž ve tmě dokázal pořádně rozeznat jen ohníčky cigaret, by ho při Emově pronásledování rozhodně jen tak neminuli.</p>

<p>Koneckonců jak může být tahle ulička dlouhá? Stačí sotva dvacet metrů a budou na náměstí. A tam už se nějaké pomoci dovolají.</p>

<p>Vždyť herec už tam doběhl. Už míjí lampu, která tu na rohu stojí, nadechuje se k výkřiku… A padá na zem. Na chladné kočičí hlavy náměstí.</p>

<p>Protože ti tři nebyli jediní, kdo se do honby za tím přidrzlým Židem zapojil. Ve stínech na konci ulice se jich skrývalo dalších pět, z nichž dva srazili Goldsteina, jako když vlci uštvou jelena.</p>

<p>V rukou obušky a boxery. Přes tváře šátky. A paži každého z nich označuje zářivě rudá páska, na níž v bílém kruhu temně plane černé slunce svastiky.</p>

<p>Doktor jen taktak stihne zastavit, takže jeho na zem nesloží. Ne, zatím ne. Zatím se jen budou bavit jeho vyděšeným výrazem.</p>

<p>Polkl a roztřásl se.</p>

<p>Tváří v tvář sedmi rabijátům…</p>

<p>„Je mi to líto, pane doktore, ale své známé si musíte vybírat pečlivěji.“</p>

<p>… a jedněm zrzavým vlasům, které mu vždycky připomínaly západ slunce nad tatranskými štíty.</p>

<p>***</p>

<p>Do spánků se mu zařízne nepříjemně ostrý ženský hlas.</p>

<p>„Tak jsi zase přitáhl? Co tak brzo? Už ti tam kamarádi nechtěli nalít? A ani trakař jsi tam nenechal…“</p>

<p>A Čert jako na povel pustil lucernu z tlamy a nesouhlasně zaštěkal.</p>

<p>„Kuš, potvoro,“ odsekla žena, „taky se spolu všude taháte a mě…“</p>

<p>„Nech toho,“ zahučel hlas muže, který Kováče doprovázel celou cestu až sem, „a pojď mi radši pomoct. Nevidíš…“</p>

<p>„Ne! On si sem na trakaři přiveze dalšího ožralu. Pryč! Oba! A vychrápejte se třeba na půdě.“</p>

<p>„Tak dost! Ženská uřvaná. Tohohle vyčenichal Čert. Ležel tam v lese úplně bez sebe. Musíme mu pomoct.“</p>

<p>„Co je zač?“ V ženském hlase pořád zní pohrdání, ale aspoň už tolik nekřičí.</p>

<p>Kováč cítí, jak se mu kdosi přehrabuje v kapsách a pak z jedné z nich vytahuje legitimaci.</p>

<p>„Jozef Kováč. Doktor. A koukám, že asi velký pán.“</p>

<p>Doktor… Velký pán… Jak velkolepě to znělo… Do doby, než zjistil, že si ze všech jeho titulů, z jeho známostí a doporučení nic nedělá ani jeho sestřička. Že i ta přepečlivá rusovláska, která tolik toužila dostat se na některou z německých univerzit, před tím vším dala přednost rudé pásce s kruhem svastiky. Protože jen ta měla nějakou váhu ve světě, kde je třeba si vybrat. Kde není možné stát stranou.</p>

<p>„Doktor? Tady v noci?“ Teď z ženina hlasu zmizelo i pohrdání a Kováčovi se zdálo, jako by se do něj snad vkradla i úzkost.</p>

<p>„Přesně tak,“ zahučel muž. „Chlapi v krčmě říkali, že se dole ve městě něco děje, tak si myslím, že odtamtud utek.“</p>

<p>Odpovědělo mu jen přidušené vzlyknutí a zabouchnutí dveří.</p>

<p>„Tak vítej v pekle, kamaráde,“ povzdychne si muž a neohrabaně se pokusí doktora zdvihnout z trakaře.</p>

<p>A Kováč vykřikne bolestí.</p>

<p>***</p>

<p>První kopanec směřoval do břicha.</p>

<p>Goldstein, který už už otevíral ústa k výkřiku, se zkroutil do klubíčka a do očí mu vyhrkly slzy.</p>

<p>Kováč prudce oddychuje a ohryzek mu poskakuje snad jen pár milimetrů od ostří Gerdina nože.</p>

<p>Měl jste si vybírat lépe, pane doktore. Spořádané lidi. Němce. A ne špinavého Židáka odněkud z Budapešti, co neumí nic lepšího než si otevírat tlamu na našeho vůdce.</p>

<p>Pevný ocelový pohled. A ruka se jí ani nezachvěje.</p>

<p>Doktorovi bleskne hlavou podivná myšlenka, jaký bude z Gerdy jednou výborný chirurg.</p>

<p>Další kopanec míří na obličej. Goldstein na poslední chvíli stihne otočit hlavu, takže mu vysoká pohorka jen roztrhne ucho.</p>

<p>„Nebojte, pane doktore. Až skončíme s tímhle, půjdete na řadu vy. Taky si užijete trochu srandy.“</p>

<p>To říká jeden z těch, co jim odřízli cestu zpět.</p>

<p>Trochu srandy… Kováč moc dobře ví, kolik ho tahle zábava bude stát. Protože už ví, že se zná s Gerdou. A že by tak na jejich stopu mohl velice rychle přivést policii. Možná, že si to ona sama ani neuvědomuje. Třeba ještě pořád věří tomu, že to skončí jedním zbitým přidrzlým Židem. Ale ostatní už vědí, že tu po nich musejí zůstat dvě bezvládná těla. A tak jí třeba něco namluví a pošlou ji pryč, zatímco je dva zatáhnou z lucernami osvětleného náměstí zpátky do temnot Kostelní uličky a tam to skončí. Tiše, rychle a beze svědků.</p>

<p>Protože kdo by se teď, v tuhle hodinu, táhl dívat se, co se děje? Tady, kde se pár starých domů z minulého století tiskne kolem kostela a zvonice. Kde nejsou žádné bary, kavárny ani krčmy.</p>

<p>Ještě pár kopanců do Goldsteina a pak to skončí. Jako ostatně každá zábava.</p>

<p>Přimhouřil oči, když pohorka přistála herci mezi nohama.</p>

<p>Sarkastické úsměvy, poplácání po ramenou, lampa nad jejich hlavami zabliká a…</p>

<p>Jeden z nacistů sebou náhle trhne a padne na kolena. Z úst mu vytryskne stružka krve a rudý květ mu zvolna barví i košili.</p>

<p>Gerda se poděšeně otáčí, aby zjistila, odkud přišel výstřel, ale jediné, co vidí, je, jak se k zemi sune další z jejích společníků. Ten, co Kováčovi ještě před pár minutami sliboval „trochu srandy“.</p>

<p>„Pryč!“ zařve někdo ze zbylých nacistů a všichni se ozlomkrk ženou do Kostelní uličky, která je jako jediná může před neznámým střelcem zachránit.</p>

<p>Jen Gerda zůstává. S nožem v náhle se třesoucí ruce se poděšeně rozhlíží kolem. Ochromená strachem… Ideální cíl.</p>

<p>„Utíkejte,“ zavrčí doktor.</p>

<p>Jeho setřička na něj strnule hledí a za jejími zády kulka odštípne kousek omítky.</p>

<p>„Padejte odsud, ženská!“</p>

<p>A za okamžik už i Gerdiny kroky utichají v temnotě.</p>

<p>Teď tu zůstali sami dva. Komediant na dlažbě a nad ním doktor, který podobně jako před pár okamžiky Gerda pátral ve stínech po střelci, jemuž vděčili za život. Koneckonců, že další výstřel nepřicházel, ukazovalo, že to snad nebyl nějaký blázen, co si chtěl z náměstí udělat střelnici.</p>

<p>Sklonil nad Goldsteinem a opatrně ho obrátil na záda. Herec si svíral rozkrok a tiše kňučel.</p>

<p>„Jak to jde, Emo?“</p>

<p>Goldstein na něj zamžoural a vypravil ze sebe cosi o papežských kastrátech – což sice nebylo bůhvíjak vtipné, ale na druhou stranu to ukazovalo, že to s ním není zase tak vážné.</p>

<p>„Můžeš vstát?“</p>

<p>„Zbláznil ses?“</p>

<p>Doktor se nevesele usmál a kývl směrem k ležícím nacistům. Ze spár ve dlažbě kolem nich se do ledově ostrého nočního vzduchu zlehýnka kouřilo.</p>

<p>Pro ně už nemohl udělat nic, ale oni sami mohli alespoň přimět Goldsteina rychle vstát a co nejdřív odsud zmizet. Protože jinak budou moct mluvit o štěstí, když to všechno skončí jenom tím, že si budou muset sbalit svoje fidlátka a dát téhle republice vale.</p>

<p>A do toho ta Gerda…</p>

<p>Doprdele, vždyť ta se svou rodinou v zádech už určitě nějak zařídí, aby z toho takhle lehko nevyvázli.</p>

<p>Budou odsud muset zmizet – ještě téhle noci.</p>

<p>Goldstein se vyškrábal na všechny čtyři, ale snahu vstát s bolestným zakňouráním vzdal.</p>

<p>No tak, Emo, alespoň jednou buď hrdina. Alespoň jednou se seber. Protože já sám tě daleko nedotáhnu – a jestli nás tu oba najdou, tak nám pomůže už jenom zázrak.</p>

<p>Aniž by to přitom Kováč tušil, onen vymodlený zázrak k nim již kráčel přes náměstí. V koženém kabátu, s puškou v ruce a s tváří československého pacienta, jemuž doktor před pár dny ošetřoval zraněnou paži.</p>

<p>A aby nebylo žádných pochyb, že je to skutečně posel z nebes, doprovázely jej tiché a vroucí modlitby hodnostářů svaté církve římskokatolické.</p>

<p>***</p>

<p>Ta chvíle s otevřenýma očima, kdy ospale mžoural do přítmí tu a tam prosvětleného zlatavými slunečními paprsky pronikajícími skrze prkna, z nichž byly sbity stěny, ho stála skoro všechny síly, co v něm po tom horečnatém útěku a spánku plném nočních můr ještě zbývaly.</p>

<p>Ale i ta malá chvilka plně postačovala, aby si všiml, že není sám.</p>

<p>Ze zválené kupičky loňského sena ho pozorně sledoval asi tak čtyřicetiletý ramenatý muž ve špinavě bílé košili a klobouku, který jako by si snad právě vypůjčil z nějakého československého filmu o Jánošíkovi.</p>

<p>„Jak vám je?“</p>

<p>Kováč chce přitakat, že dobře, ale stačí, aby se pootočil a neopatrně zavadil o svůj kotník, a namísto přitakání se jen bolestí hryzne do rtu.</p>

<p>„Jo, máte to vymknuté,“ přisvědčí muž a v jeho spišské slovenštině jako by se ozýval cizí přízvuk, „máte štěstí, že vás Čert v noci našel. Jinak nevím, jak byste se odtamtud dostal.“</p>

<p>Teď už se doktorovi přikývnout podaří.</p>

<p>Ale kde to vlastně je? A jak se sem dostal?</p>

<p>Celý včerejšek se mu proměnil v ďábelské kolečko, kde se střídaly vyděšené tváře, chrastící rozhlasové přijímače, kulky cinkající na dlažbě, nekonečný útěk a pak ta noc. Ta nekonečná děsivá noc… Ale co z toho všeho byla skutečnost a co mu do vzpomínek vložila jeho podrážděná obrazotvornost, si netroufal ani odhadnout. A unavená mysl tomu taky dvakrát nepomáhala.</p>

<p>„Nechcete napít?“</p>

<p>Až teď mu vlastně došlo, jakou má žízeň. Vždyť jak dlouho vlastně nepil? A jak dlouho už tu vlastně byl?</p>

<p>Znovu přikývl a přejel si jazykem po rozpraskaných rtech.</p>

<p>„Tak já vám skočím nabrat do potoka. Vevnitř máme lepší medicínu, ale Halina, jako ta moje, nás před obědem domů nepustí. Holt trucuje… Ženská pitomá. Jo, a kdybyste pak něco potřeboval, tak stačí zavolat. Jmenuju se Stěpan.“</p>

<p>Kováč si náhle v jednom jediném jasnozřivém momentu uvědomil, odkud ten přízvuk zná. Takhle přece mluví Rusíni… Ten malý národ, kterému Maďaři museli dát po válce autonomii, aby o území, kde tvořil většinu, nakonec nepřišli. Podobně jako o Slovensko. Nebo o Spiš. I když se Slováky neměli společného o moc více než s Maďary. Řeč sice byla podobná, ale na rozdíl od římskokatolických Slováků se hlásili ke křesťanům řeckým. Dokonce nad sebou ani neuznávali Spišského biskupa.</p>

<p>Což na druhou stranu bylo možná dobře.</p>

<p>***</p>

<p>„Jak mu je?“</p>

<p>Mohutné dveře kostela svatého Kříže za nimi zapadly a Emo se s úlevným povzdechem sesunul na podlahu.</p>

<p>„Musím ho ještě pořádně vyšetřit, ale nejspíš bude v pořádku. Děkujeme vám,“ zdvihl Kováč oči ke starci v kolárku, který tu na ně čekal, „otče biskupe.“</p>

<p>Tenké rty služebníka Božího na okamžik zvlní úsměv: „Vida. Stačí jeden pohled a všechna tajemství vyplynou na povrch jak olej na vodu. Na Spiši už mne zkrátka pozná každá ovečka – i ta nejzbloudilejší.“</p>

<p>Řekl to klidnou, měkce splývavou slovenštinou, ale Kováč stejně musel před jeho pohledem uhnout. Před vrásčitou tváří s hluboko vpadlýma očima. Před chvějícíma se rukama se stopami stařeckých skvrn. Neboť věděl, že každému stařečkovi propůjčují kolárek, štóla a krucifix moc, před níž by se měl mít na pozoru – zvlášť když o své vůli dal církvi a jejím pověrám vale hned s posledním ročníkem gymnázia.</p>

<p>Odkašlal si, aby ten pocit nějak přehlušil: „Myslíte, že bych ho tu někde v kostele mohl prohlédnout a ošetřit?“</p>

<p>Biskup kývl na Čecha, který je doprovázel: „Tady Vladimír vám pomůže. Za války bojoval na východní frontě a trochu se v tom vyzná.“</p>

<p>„To nebude potřeba. Jsem lékař.“</p>

<p>„Vím, pane doktore,“ usmál se znovu biskup, „ale myslím si, že nabízenou pomoc bychom nikdy neměli odmítat. Zvláště, je-li nezištná. A pan Goldstein ji dozajista uvítá rovněž, že?“</p>

<p>Goldsteinovi se rázem rozzářily oči. Takže jeho sláva pronikla až do biskupského sídla! Do několik desítek kilometrů vzdálené Spišské kapituly! Vždyť co může být lepším důkazem toho, že jeho umění se skutečně stává hlasem své doby?</p>

<p>„Vezměte ho z druhé strany,“ obrátil se doktor na Čecha, který hned poslušně hodil pušku přes rameno a pomohl mu Goldsteina zvednout.</p>

<p>Vladimír… Neznal moc Čechoslováků, kteří by se tak jmenovali. To spíš už Rusové nebo Ukrajinci. A k tomu ten azbukou popsaný kříž tenkrát na krku… Co může mít někdo takový co společného s biskupem? A odkud se to vlastně vynořil na náměstí? Nemluvě o tom, kde se tady v Kežmaroku tak najednou vzal sám biskup.</p>

<p>Pastýř spišského lidu mezitím ještě jednou pohlédl do hercovy tváře, na níž teď kromě zvolna se vybarvujících podlitin zářil i výraz nábožného zanícení, a útrpně pokýval hlavou: „Jsou to strašné časy, když musí lidé zažívat takové bezpráví. Snad ještě horší než za starého Uherska. Vždyť kolik chybí, aby znovu tekla krev nevinných. Věřte, pane Goldsteine, že se vynasnažím tomu zabránit.“</p>

<p>A Emo věřil.</p>

<p>Nebo to alespoň předstíral.</p>

<p>Každopádně, když ho spolu s tím podivným Čechem zpola vedli, zpola táhli k oltáři, kde jim v ústrety kmital plamínek věčného světla, pohyboval rty tak, že to nezúčastněnému pozorovateli muselo připomínat latinský Otčenáš.</p>

<p>***</p>

<p>Kováč ležel na ovčích kůžích na půdě salaše a odkudsi zvenku k němu zaléhaly zvýšené hlasy Stěpana a jeho ženy Haliny, která se Pána Boha, Krista Pána i Panenky Marie během hádky dovolávala snad v každé druhé větě.</p>

<p>Ne že by to pro něj bylo něco nového. V kostele, kde se po tom přepadení celé dva dny skrývali, si modliteb užil dosyta hned v několika jazycích. Slovensky, česky, maďarsky i polsky. A především onoho horoucího šeplavého latinského „Pater noster“, jež snad na každém kroku doprovázelo spišského pastýře. Neboť i jemu jako kdyby ve světě, kde bylo třeba někam patřit, zbyl jen ten mrtvý jazyk a daleký nebeský Otec.</p>

<p>Jako mladého kněze ho nenáviděli Maďaři, kteří nemohli snést jeho kázání plná vroucí lásky k slovenskému národu, jako lidového tribuna a poslance zase Češi, kteří se rozhodli slovenskou větev svého národa, která se ukázala mnohem tenčí, než všichni celou válku čekali, naučit, co to znamená být moderním národem. A i když mu Vatikán před pěti lety na poslední chvíli umožnil vyhnout se přímému střetu s novou státní mocí tím, že jej povolal na uprázdněný stolec ve Spišské kapitule, dalo se čekat, že cesta, jíž si zvolil, proti němu nakonec musí poštvat i německé obyvatelstvo jeho diecéze.</p>

<p>„Ještě mi ho přitáhni do domu,“ zavřískla náhle Halina a vytrhla Kováče z přemítání o spišském biskupovi, „já moc dobře vím, co je zač… Kde jsi ho sebral.“</p>

<p>„Jo, v lese. Ležel tam polomrtvej s vykloubeným kotníkem. Utekl ze Spiše. Z Kežmaroku. Sám mi to ráno řekl.“</p>

<p>„A tohle ti mám věřit, kořalo? Tohle?“</p>

<p>„Se klidně přeptej. Já jsem ještě před obědem zašel do vsi. A tam říkali, že se to všude po Spiši servalo. V rádiu prý byla nějaká deska nebo co… A pak se spousta Němců najednou sebrala a vyrazila proti každému, kdo se jim namanul. Prý vyrabovali pár Židů, ale odnesli to i Slováci.“</p>

<p>Jenže Halina nejspíš nechtěla věřit nebo neposlouchala. Anebo poslouchala jen něco.</p>

<p>„Do vsi? K Židovi do krčmy. Toho by měli vyrabovat. Toho! A ty bys tam s ním měl zůstat.“</p>

<p>„Tak dost,“ vyštěkl Stěpan, „dokud budeš pod mojí střechou…“</p>

<p>„Tvojí střechou? Kdybych nepřinesla z domu tu trochu peněz, už dávno žádnou nemáš. Bože, já měla zůstat u sestry v Prešově. Třeba jako služka. Jenom ne s tebou… S tebou a tím tvým zázračným doktorem.“</p>

<p>„Mlč!“</p>

<p>„A nebudu, ať to slyší. Ta tvá noční návštěva!“</p>

<p>Ozval se rachot rozbíjeného nádobí, pak Stěpanovy kletby, Halinino zavřísknutí a dřív, než se Kováč stačil rozmyslet, jestli dokáže s vyvrtnutým kotníkem slézt z půdy salaše, uťalo celou hádku nové zabouchnutí dveří.</p>

<p>A znovu bylo ticho.</p>

<p>Ticho jako v kostele.</p>

<p>***</p>

<p>Varhany bouřily a velebná kostelní loď se chvěla, jako by se už už chystala zvednout kotvy a vyplout na širé moře Boží milosti.</p>

<p>Emo Goldstein, který se z toho předvčerejšího incidentu podivuhodně rychle oklepal, stál na kůru a shlížel na zaplněné lavice pod sebou. Na kněze obráceného čelem k oltáři – tam na východní stranu, odkud co je svět světem, každé ráno vychází naděje plašící temnotu srdcí. A do toho ta omamná vůně kadidla. A vznosně splývavá latinská řeč.</p>

<p>„Vidíš to, Pepi?“ šeptal a oči se mu leskly. „Vidíš, jak je to dokonale sehrané? Dokonale secvičené? A lidi – jak tam sedí, ani nedutají, přestože nemají ani šajna, co se tam zrovna latinsky říká. Pepi, takovéhle vystoupení bych nesvedl ani za sto… ani za tisíc let. Když to srovnám s tou zaplivanou synagogou, kam jsem musel chodit jako malý kluk…“</p>

<p>Kováče, který stál vedle něj, ovšem půvaby tridentské mše nechávaly chladnými. On v tom davu, který se dnes nahrnul do svatostánku, aby hledal spásu uprostřed bouřlivých časů, hledal jednoho jediného člověka.</p>

<p>A našel ho.</p>

<p>Ten Čech, který je před dvěma dny zachránil, seděl v poslední lavici a neustále se ostražitě rozhlížel. Skoro jako by na někoho čekal.</p>

<p>Ale na koho?</p>

<p>Kněz pozdvihl svůj hlas v další z latinských litanií a Kováč si všiml, že Goldstein po něm polohlasně opakuje.</p>

<p>Krucinál, to toho ten opičák Emo nemůže nechat alespoň teď, když ani jeden z nich neví, co přinese každá další minuta? Už dva dny tu tvrdnou a všechno jim sem nosí pod nos, aby se náhodou neukázali na ulici. Jídlo, toaletní potřeby, a dokonce i ty Goldsteinovy prášky, které si nechal ve varieté.</p>

<p>Vrzly schody a v temném obdélníku dveří se objevila vetchá postava spišského biskupa.</p>

<p>Goldstein se mu uklonil. Se vším tím svým přehnaným komediantským patosem. A pochopitelně s tou nejčistší slovenštinou: „Otče…“</p>

<p>Biskup na něj přívětivě kývl a potichu, aby snad nějak nevyrušil ty, co dole se zatajeným dechem sledovali přeměnu Božího daru na tělo Páně, dodal: „Potřebuji s vámi mluvit, s oběma.“</p>

<p>Kováč se hryzl do rtu: „Co se stalo?“</p>

<p>Biskup si odkašlal: „Raději někde jinde.“</p>

<p>Hluboký nádech. Jako před skokem do vody.</p>

<p>Kněz u oltáře cosi polohlasně deklamuje a do toho cinká zvoneček.</p>

<p>„Řekněte nám to. Co se děje?“</p>

<p>Čech v poslední lavici pohlédne jejich směrem. Kněz zdvihl eucharistii nad hlavu a do svatostánku v doprovodu varhan majestátně vstoupila Boží milost.</p>

<p>„Dnes ráno vpadli Poláci do Gdaňsku. Prý aby bránili své státní příslušníky před násilnostmi Němců. Hitler jim dal ultimátum, ale oni se nestáhnou. Je válka.“</p>

<p>Na radostné tváři kněze u oltáře se perlí pot, varhany hřímají a Čech v poslední lavici kýve, až se zdá, že těm v dálce proneseným šeptavým slovům rozumí.</p>

<p>Jen Boží milost jako by se v té chvíli ze svatostánku vytratila.</p>

<p>***</p>

<p>„Válka v Polsku, o tom chlapi v krčmě povídali taky,“ protáhl se Stěpan, takže si doktor ve světle odpoledních paprsků, které sem na půdu stěnami dokázaly proniknout, mohl prohlédnout škrábance a podlitiny, které mu přivodilo několik dobře mířených hodů hrnkem a pokličkami.</p>

<p>„Bude to, jako když padá domino,“ přitakal Kováč. „Jako ve čtrnáctém roce. Včera Německo a Polsko, dneska Spiš, a zítra třeba Francie a Sovětský svaz.“</p>

<p>„Kdoví. Třeba to pro nás už skončilo. Halině jsem o té válce radši neříkal, protože by vyváděla ještě víc, ale co by která armáda hledala tady u nás v kopcích! A v nejhorším vždycky můžeme do Prešova. Halinina sestra se tam dobře vdala a ten její je profesor na gymnáziu. Takový ten dobrodušný člověk s širokým srdcem.“</p>

<p>„Nepodceňujte to,“ zavrtěl Kováč hlavou, „už jen kvůli tomu, že mne tu schováváte, vám můžou něco udělat.“</p>

<p>„Tady?“ zasmál se Stěpan. „Kdo by vás tu hledal? A vůbec, proč byste tu nemohl pár dní zůstat?“</p>

<p>„A vaše žena? Slyšel jsem, jak jste se kvůli mně hádali.“</p>

<p>Hospodářův pohled náhle ztvrdl: „To nebylo kvůli vám… Koneckonců vždyť pomáhat takovým jako vy je přece naše křesťanská povinnost. Proti tomu ani ona nemůže nic mít! A jestli je to tam jenom z půlky tak zlé, jak říkáte, tak zkrátka z toho pekla musíme alespoň někoho vytáhnout. Jako v těch pověstech, co jsem od ní…“</p>

<p>Zarazil se a mávl rukou, jako by odháněl nepříjemnou vzpomínku: „Zkrátka to není kvůli vám. A vy? Vy jste v tom pekle někoho nechal?“</p>

<p>Kováč se trochu hořce usmál a zabloudil pohledem někam ke stropním trámům, kam se teď přes den schovala tma – stejná jako tenkrát ta o zlé noci.</p>

<p>„Nechal,“ přisvědčil. „Všechny a všechno.“</p>

<p>A vyprávěl mu o pohodlném životě lázeňského doktora. Životě, o němž podle něj Stěpan nemohl mít ani zdání. Ale ten jej co chvíli přerušil otázkou či poznámkou, z nichž se dalo vyčíst, že Kežmarok pro něj dozajista nebyl jen vzdáleným městem, kam zajde jednou do roka a zbylých tři sta šedesát čtyři dnů o tom vypráví. Kdepak, tenhle gazda se tam dobře vyznal. Jenže i tak potřeboval vyprávět. Ať už z dlouhé chvíle, kterou oba před sebou měli, či snad proto, že bylo třeba srovnat si myšlenky, a třeba i kvůli tomu, aby Stěpan alespoň na chvíli zapomněl, jaké mají doma peklo.</p>

<p>A tak mu vyprávěl. O Gerdě a jejích hebkých vlasech ne nepodobných večernímu slunci nad tatranskými vrchy, o Emovi Goldsteinovi a jeho touze stát se svědkem velké doby, o spišském biskupovi s jeho vírou ve slovenský národ… A nakonec i o tom podivném Čechovi jménem Vladimír.</p>

<p>***</p>

<p>Vladimír se opíral o stůl, za nímž seděl biskup, a rozebíral situaci, do které se Spiš dostala. Na druhé straně se jako hejno vyděšených slípek shluklo pět mužů, v nichž Kováč poznával čelné představitele spišských Slováků.</p>

<p>On a Goldstein pak stáli u dveří. Emo, s pokorně sklopenou hlavou a sepjatýma rukama, byl pozornost sama, doktor s nervózně těkajícíma očima jako kdyby přemýšlel, jak z fary, kam je odvedli, nepozorovaně upláchnout. Protože ten člověk, co tu teď mluvil o tom, co nacisté plánují, a jak málo mají možností ty jejich bojůvky zastavit, rozhodně nebyl nějaký šafář nebo hajný. Ne, ten chlap mluvil jako někdo, komu se už před mnoha lety stala osudem armáda.</p>

<p>„Tahle lázeňská republička, pánové,“ zdvihl Vladimír hlavu a podíval se na otřesený hlouček politiků, „je už několik dní mrtvá. Jen o tom sama neví. A teď už běží jen o to, kdo bude tancovat na jejím hrobě.“</p>

<p>„To snad přeháníte, ne?“</p>

<p>Čtyři slovenští političtí zástupci na sebe vyděšeně pohlédli, a i mladý popradský poslanec jako by se svých opovážlivých slov sám lekl.</p>

<p>„Že přeháníme?“ zavrtěl hlavou biskup. „Pane Goldsteine, mohl byste laskavě?“</p>

<p>Emo naoko stydlivě přikývl, udělal dva kroky vpřed, vyhrnul si košili a mezi ctěnými pány politiky, kteří se na něj otočili, to zašumělo.</p>

<p>„Podívejte, pánové,“ stáhla se biskupova ústa do smutného úsměvu, „dobře se podívejte. Tohle udělali panu Goldsteinovi – známému herci – před dvěma dny. A kdybychom ho nezachránili a pak jej spolu s jeho přítelem doktorem Kováčem neukryli v našem kostele, dozajista by ho ubili. A co si myslíte, že vyznavači téhle bezbožné nauky udělají s obyčejnými lidmi – teď, když ta jejich modla, ten jejich vůdce vstoupil do války? Co udělají se všemi Slováky? Co udělají s vámi?“</p>

<p>Emo se s výrazem prvomučedníků pomalu otáčel, aby se každý mohl pokochat pohledem na jeho oděrky a podlitiny, které mu zůstaly coby vzpomínka na setkání s Gerdou a jejími kumpány.</p>

<p>Vladimír poklepal prstem na štos novin, které ležely na biskupově stole: „A případ pana Goldsteina není jediný. Za poslední dny se po celé Spiši stala celá řada událostí, které nemůžeme při nejlepší vůli přejít mlčením. Pokud něco nepodnikneme, můžeme tu už za pár hodin mít občanskou válku. Stačí jedna jediná jiskra…“</p>

<p>Biskup ho mávnutím ruky přerušil a kývl směrem ke Kováčovi: „Pana doktora Jozefa Kováče zcela jistě znáte. Je to jeden z našich předních lékařů a jeho slovo snad nebudete brát na lehkou váhu. On vám dosvědčí, že to, co se stalo tady panu Goldsteinovi a čeho byl on sám svědkem, nebylo nahodilým výstřelkem. Že takovéto nálady mezi našimi Němci jsou až příliš bolestivě rozšířeny. Vždyť kolik z nich každý den sedí s uchem přilepeným k německým zprávám a čeká na projev toho jejich falešného mesiáše. Že, pane doktore?“</p>

<p>Kováč upřeně hleděl kamsi skrze všechny ty ctihodné muže, kteří se sem na biskupovo pozvání tak narychlo sjeli, a v duchu si nadával, že se do tohohle nechal zatáhnout. Do hry tak vysoké, že bude div, pokud si v těch výšinách nesrazí vaz. Jenže co teď mohl dělat jiného? A navíc, copak to nebyla pravda, že i ta jeho malá a naivní Gerda ty německé zprávy poslouchala tak dlouho, až si jednoho dne v temné uličce počíhala na židovského komedianta? Copak to všechno, co o Němcích a nacistech v posledních týdnech zaslechl, se nakonec nepotvrdilo? A hlavně – copak nebylo třeba přispět k tomu, aby svět, kde ho nikdo nebude nutit vybírat si stranu, triumfoval nad barbarstvím?</p>

<p>A tak i on nakonec udělal krok vpřed, stvrdil biskupova slova a pozoroval, jak se těm Slovákům vkrádá do srdcí beznaděj.</p>

<p>***</p>

<p>Když toho večera znovu zavrzaly příčky žebříku, Kováč jen ledabyle zdvihl hlavu, aby mohl Stěpanovi oplatit jeho pozdrav. Ale tentokrát se v otvoru v podlaze objevila podmračená ženská tvář. Ztrhaná, s vráskami kolem úst a modřinou pod pravým okem.</p>

<p>„Ten můj se zas někde fláká,“ zavrčela polohlasně, ale Kováč i tak po hlase poznal Stěpanovu ženu Halinu. „Být po jeho, tak tu pojdete hlady.“</p>

<p>A podala mu chleba se sýrem zabalený v bílém plátně. Takovém, z jakého měl Stěpan kalhoty.</p>

<p>„Díky,“ přikývl Kováč a snažil se vyhýbat jejím pichlavým očím, které jako by ho vinily ze všeho, co se na téhle salaši i na celém světě za poslední roky stalo, „a nebojte. Už vám tu dlouho zaclánět nebudu. Jen, co se budu moct postavit na nohu, půjdu.“</p>

<p>Říkal to jako by nic, ale moc dobře si byl vědom toho, že nemá kam jít.</p>

<p>„Jen tady klidně zůstaňte,“ mávla rukou Halina, vylezla těch několik málo příček, co jí ještě na půdu zbývaly, a usedla vedle něj.</p>

<p>Jako by na něco čekala.</p>

<p>Kováč raději dělal, že si toho nevšímá, a místo toho se zakousl do krajíce.</p>

<p>„Takže vy jste doktor?“</p>

<p>Oslovený s plnou pusou přikývl.</p>

<p>„Tak to vám tak věřím!“ vyštěkla najednou Halina a oči se jí zaleskly slzami.</p>

<p>Kováčovi zaskočilo a překvapením se rozkašlal: „Co prosím?“</p>

<p>„Doktor,“ šklebila se, „doktor, co mi ho ten můj přiveze na trakaři zrovna tu noc, co vzduchem lítají bosorky. To si myslíte, že jsem úplně pitomá? Já… já…“</p>

<p>Najednou se zalkla pláčem a rychle zabořila hlavu do zástěry.</p>

<p>Kováč na ni vytřeštěně hleděl a v duchu si rychle sumíroval nějakou odpověď, jak se vypořádat se svým náhlým povýšením mezi nadpřirozené bytosti.</p>

<p>Nakonec jen natáhl ruku a objal ji kolem ramen.</p>

<p>Gazdová si otřela slzy a znovu se mu podívala do tváře – teď už jen s tichou a bolestivou rezignací.</p>

<p>„Já jsem byla vždycky ta hloupější… Ale Marija, moje sestra, ta měla školy. V Prešově. Taky se dobře vdala. Za pana profesora. Ne jako já… A právě ona mi jednou říkala… O Faustovi. Valpuržině noci. Sabatech čarodějnic. A o přáních, které splní. A Stěpan šel a vyprosil vás… zázračného doktora.“</p>

<p>Znovu se jí roztřásla ramena – jen teď nebylo poznat, zda suchým pláčem nebo dušeným smíchem. A Kováč tam seděl na seně s nakousnutým krajícem chleba v ruce a zvolna začínal tušit, co tu na té odlehlé salaši dlouhá léta potichu bobtnalo… Až jednou musel přijít doktor divotvorce a ten vřed rozříznout. Buď do zdraví, nebo ke smrti.</p>

<p>A Halina pokračovala: „Ten večer před tím jsme se do sebe pustili. Jako pokaždé… A jako pokaždé mi to vyčetl. A já jemu. Celý… celý ten zpackaný život. Ty roky, co tu jsme v horách. Jalová kráva a ožralé prase… A pak se sebral a praštil za sebou dveřmi. Myslela jsem, že jde k Židovi do krčmy – ale on si šel vyprosit vás.“</p>

<p>Kováč jí pomalu sundal ruku z ramenou, pohlédl jí do tváře a řekl asi tu nejpitomější věc, jakou mohl: „Vy máte problém s početím, že?“</p>

<p>Gazdová na něj okamžik beze slova hleděla, načež znovu zabořila tvář do zástěry.</p>

<p>Teď už nebylo pochyb o tom, že znovu pláče.</p>

<p>***</p>

<p>V Goldsteinových očích se leskly slzy.</p>

<p>Klečel před oltářem a dlouze a vroucně se modlil.</p>

<p>Kováč vztekle chodil kolem něj a kousal se do rtu, aby v chrámu Páně nezačal sprostě klít.</p>

<p>Od té doby, co odešli slovenští poslanci, už uplynuly snad tři hodiny a oni tu pořád trčeli. A venku se zatím třeba právě rozhořívalo to předpovídané nacistické povstání.</p>

<p>Jenže co se dalo vidět skrz zavřené kostelní dveře a matná okna? A co šlo slyšet skrze ty středověké zdi?</p>

<p>A do toho Emo s tou svou kašpařinou, kterou beztak dělá jen proto, aby si pak mohl z celé té slavné církve vystřelit… Kováč měl pochopení pro spoustu věcí, ale co je moc, to je, sakra, už moc. Protože ať už je spišský biskup, jaký chce, rozhodně na to nemá ten správný smysl pro humor.</p>

<p>Vrzly dveře a do příšeří chrámové lodi vstoupil biskup, živě rozmlouvající s Vladimírem.</p>

<p>Kováč se ani nemusel moc snažit, aby slyšel, co říkají. V tom kostelním tichu se každé slovo jejich hádky neslo až nepřirozeně hlasitě.</p>

<p>„Ale oni nepočkají! A vy za ty svoje chiméry zaplatíte!“ vyštěkl Vladimír, tentokrát oblečený do něčeho, co začínalo nebezpečně připomínat vojenskou uniformu.</p>

<p>Biskup se zastavil a namířil na něj roztřesený ukazovák: „Vyprošuji si, abyste mi tu vyhrožoval. Tady, před tváří Boží! Počkejte den nebo dva. Víc jim to trvat nebude.“</p>

<p>„Den nebo dva?“ vyprskl Vladimír: „Dneska máme poslední den měsíce. A prvního je konec! Rozumíte? Já se vrátím zpátky a nechám vás tu s těmi vašimi podělanými Slováky, ať si to tu s těmi hakenkreuzlery vyřídíte, jak nejlíp umíte.“</p>

<p>Malý okamžik se zdálo, že se biskup neudrží, že Vladimírovi vmete do tváře, co si o něm myslí. Ale nakonec převládla jeho léty v uherských žalářích vypilovaná sebekázeň. Rukou sevřel malý kříž, jejž měl zavěšený na hrudi, a na tváři se mu rozlil klidný a vyrovnaný úsměv: „To neuděláte. Myslíte snad, že bych na jistou adresu v Praze nemohl poslat dokumenty, které by vás i vaše nadřízené nadobro odepsaly?“</p>

<p>„A tímhle mne…,“ ušklíbl se Čech, ale biskup ho nenechal domluvit</p>

<p>„Nejen tímhle,“ mávl rukou biskup, „ale taky vím, co se stalo ve zvonici. A kdo za to může.“</p>

<p>Vladimír uskočil, jako by hlava spišské diecéze místo dřevěného kříže náhle třímala nabitou pistoli: „Za to můžete… Jasně jsem vám řekl, ať seberete všechny klíče… Že zvonit necháme jen naše lidi.“</p>

<p>Biskup pustil kříž a složil ruce jako při modlitbě: „Jenže to, můj synu, nebude nikoho zajímat. Navíc musím jako dobrý pastýř chránit své stádo před vlky – i kdyby přišli do ovčince s těmi nejčistšími úmysly.“</p>

<p>„Takže…“</p>

<p>„Takže si to přeberte, jak chcete. Ale zatím je všechno ještě v rukou Božích. Máme před sebou pořád ještě skoro celé odpoledne a celou noc. A sám jste se už určitě přesvědčil, jak napjatá situace tady je. Stačí jedna jediná jiskřička. Místní Němci vytáhnou do ulic a pak ty bezbožníky nic nezastaví.“</p>

<p>„Jenže právě ta jiskra vám tu chybí.“</p>

<p>Biskup se znovu usmál a zavrtěl hlavou: „Je vidět, že to vaše východní kacířství vám nedává pravou víru v Boží milosrdenství. Vždyť cesty Páně jsou nevyzpytatelné, a nám hříšníkům nezbývá než věřit, že ten, co smetl zlatá telata, Baaly a Dagony, smete i bezbožný kult svastiky. Vždyť co je malá jiskra pro někoho, kdo nechal svého syna trpět za celé lidstvo na kříži?“</p>

<p>Vladimír se ušklíbl, ale biskup mu už nevěnoval ani tu nejmenší pozornost. S hlavou sklopenou, prošel mezi lavicemi a pak jeho chvějící se ruka spočinula na rameni modlícího se Ema Goldsteina.</p>

<p>***</p>

<p>Kdoví, jestli Halinu tím, jak vehementně popíral svůj zázračný původ a vyjmenovával lékařské kapacity z Vídně a Prahy, které by jí s jejím problémem dozajista pomohly, nakonec proti sobě spíš nepoštval. Každopádně se snídaní na druhý den na něj zapomněla. Jako by ho tu schválně nechala s jeho myšlenkami na Spiš. Jako by mu chtěla ukázat, že i tam to bylo úplně stejné jako tady. Že i za pádem té směšné lázeňské republičky, toho malého pozemského ráje, nestálo žádné nadpřirozené zlo, žádné církevní tmářství, a dokonce ani žádný uřvaný kašpar s knírkem… Že i tam jako tady to byl jen strach. Obyčejný lidský strach.</p>

<p>Bože, jak to že si toho nikdy dřív nevšiml? Vždyť v tom státě se vlastně každý něčeho bál. Ne – nebyl to strach, jakým se třesou lidé v zemích, kde po dlažbě širokých bulvárů hluše duní holínky komand smrti, ani ten strach, se kterým k sobě matka tiskne své dítě, zatímco v nebesích nad ní se s neslyšným skřípěním otevírá pumovnice, a koneckonců ani strach, jaký míváme, když se ploužíme ranní mlhou kolem dlouhých řad vyhublých siluet s prosebně napřaženýma rukama, zatímco v nás s každým krokem narůstá hrůza, že to budeme příště my, kdo najde bránu své fabriky zamčenou a koho nesmlouvavý hlídačův pohled požene do zimy a hladu.</p>

<p>Ne – v tom státě byla svoboda, mír a blahobyt. A přesto se všichni báli.</p>

<p>Spišští Němci tak dlouho poslouchali reakce „světové veřejnosti“ na to, co se děje v Německu, až k nim otupěli, takže namísto koncentračních táborů a mučíren, jež Hitler přeplnil svými odpůrci, viděli polské provokace proti neozbrojenému Německu, které je dále utvrzovaly v tom, že se proti Němcům spikl celý svět a že až se Říše zhroutí, dojde zákonitě i na ně. Vždyť i tady určitě kolovaly zvěsti, které kdysi jako student zaslechl v Heidelbergu. O židovském spiknutí proti Němcům. O snahách zničit jejich tvůrčí sílu a proměnit je v masu otroků sloužících strůjcům nové světovlády.</p>

<p>Jenže od toho všeho byl kousek nejen ke zkrvavenému Emovi Goldsteinovi svíjejícímu se pod kopanci jezdeckých holínek, ale i k těm vyděšeným tvářím slovenských politiků, které jejich vlastní strach doslova uhranul, takže jen zoufale děkovali za každý den, který jim ještě bylo dáno žít ve svobodných poměrech. Protože i oni dozajista naslouchali šeptandě, podle níž se místní Němci ozbrojovali a chystali státní převrat. Že se semkli kolem svého vůdce a dychtivě čekají, aby si i tady, pod Tatrami, mohli zařídit svou vlastní malou diktaturu. Přitom všechny ty zvěsti nakonec zkrátka musely doputovat až k uším spišského biskupa. A byl to právě jeho strach, co jim dalo křídla. Protože i biskup se bál. Možná víc než kdo jiný na Spiši.</p>

<p>***</p>

<p>Biskup si prohrábl bělostné vlasy a zhluboka vzdychl: „Potřebujeme vás. Abychom zachovali řád před nekonečným barbarstvím. Abychom zachránili náš národ. Teď totiž buď zanikne vše, co nám bylo drahé, nebo z temnot dnešních dní vyjdeme nekonečně silnější. Protože oni ten převrat chystají. A naše jediná naděje je, že začne nejpozději dnes, kdy tu ještě je pan major a jeho muži. Než jim skončí dovolená…“</p>

<p>Vladimír srazil podpatky, po vojensku přikývl a plynule na biskupa navázal: „Stačí, aby to začalo. Pak někdo zavolá na pomoc a během okamžiku se do toho zapojí moje jednotka. Tady, v Popradě i ve Spišské Nové Vsi obsadíme nejdůležitější budovy a budeme místní chránit před hakenkreuzlerským terorem. Tak, jak nám přikazuje naše svědomí i povinnost. A pak přijdou na pomoc další československé jednotky. Protože ani ty nebudou moci nečinně přihlížet tomu, jak v tomhle státečku, hned za hranicemi, krvácí slovanské obyvatelstvo.“</p>

<p>„A připojí jej k Československu,“ vydechl překvapeně Goldstein, zatímco Kováč jen bezmocně zalapal po dechu.</p>

<p>„Pochopitelně,“ pokrčil rameny major, „v době, kdy se mění mapa Evropy, bychom byli blázni, kdybychom si nevzali to, co nám mírová konference upřela. Protože Spiš je Slovensko. A Slovensko patří nám.“</p>

<p>„Slovensko?“ podařilo se konečně Kováčovi vypravit ze sebe kloudné slovo, „vy máte drzost zaklínat se Slovenskem? Po tom všem, co se Slováky v tom svém státě děláte? Po tom, jak jim vnucujete svůj jazyk na školách, jak jim posíláte učitele, co jim vtloukají do těch jejich hlav místo Štúra jen Husa a Žižku a Havlíčka? A vy, otče biskupe, tomu přesto pomáháte?“</p>

<p>„Ne. Právě proto!“ odtušil biskup rozhořčeně, jako by znovu stál před uherským královským tribunálem, který ho chtěl trestat za lásku k jeho národu. „Vždyť Češi si to vše mohou dovolit jen proto, že Slováků je v jejich státě tak málo. Až k nim přivedeme Spiš – sto padesát tisíc lidí modlících se Otčenáš libozvučnou slovenštinou –, nebude tak snadné otevírat jejich srdce těm bohaprázdným řečem z Prahy. Rozdělené by nás pozřeli. Ale spojení budeme pevní jako skála. Jako pruty krále Svatopluka. A navíc, pane doktore, už za pár dní může být v Praze docela jiná vláda. A ta pro nás bude mít pochopení.“</p>

<p>Poslední kolečka v tom obludném soustrojí do sebe rázem zapadla a Kováčovi bylo jasné, kdo tu pomáhal natahovat jeho mechanismus. Protože nebylo žádným tajemstvím, že v Československu mají jisté kruhy obavy z toho, kam vládnoucí klika okolo prezidenta Masaryka a ministra zahraničí Beneše celou zemi vede. Že dostatečně nedbá na národní zájem, že v lecčems ustupuje českým Němcům, a hlavně, že se až příliš podřizuje Společnosti národů a západním mocnostem. A co by byla větší rána pro tuhle politiku, než kdyby československé jednotky na rozkaz, o kterém nakonec nikdo nebude vědět, kdo ho vlastně vydal, obsadily Spiš, kterou právě tahle Společnost zřídila a kde měla sama zajišťovat klid a mír… kdyby sám stařičký biskup ve svém majestátu, obklopený všemi slovenskými poslanci, slavnostně prohlásil, že tato ochrana selhala a že jedině připojení Spiše k Československu může zachránit její lid. Kdo se opováží vzdorovat takovéto prosbě? Zvlášť když v Praze i na celém Slovensku náhle vyjdou do ulic davy nadšeně jásající nad znovusjednocením Slováků.</p>

<p>Jenže naštěstí jim tenhle atentát na zdravý rozum nevyšel a nevyjde.</p>

<p>To napětí, které se tu několik měsíců kumulovalo, se nakonec oproti biskupovu očekávání při zahájení polsko-německé války nevybilo. Žádné masové násilnosti, žádné povstání. A na to, aby se něco takového pokusil biskup vyprovokovat sám, bylo majorových mužů příliš málo. Vždyť kdyby se to nepodařilo, celý ten slavný československý triumfální pochod by se rázem proměnil v obyčejnou agresi proti zaskočenému pokojnému obyvatelstvu.</p>

<p>„A proto vás oba potřebujeme. Protože když to německé povstání vypukne zítra či pozítří – a ono vypuknout musí –, už tu nebudou muži, co by nás chránili. A my všichni skončíme v koncentračních táborech. Pan Goldstein jako Žid, já jako katolík a odpůrce toho jejich bezbožného režimu. A vy, pane doktore… vám také něco přišijí. Stačí, aby si na vás vzpomněl některý z těch, co utekli, když vás tady major zachránil.“</p>

<p>Vystrašený šepot starého muže, který se chytá poslední naděje – co jiného to může být? Jak by oni dva s Goldsteinem mohli popostrčit dějiny? Felčar a komediant? Ne, pane biskupe, prohrál jste ještě před prvním tahem.</p>

<p>To ti úžasní spišští Němci – ti, kteří se přes všechnu tu šeptandu a ty poplašné zprávy nenechali vyprovokovat – vám celou tu vaši partii zhatili. Vždyť jestli nepřišlo krveprolití dnes, je jasné, že nepřijde ani zítra, ani pozítří.</p>

<p>„Vás, pane doktore,“ odkašlal si biskup, „potřebujeme jen jako svědka. Protože právě vaše jméno, které znají lékařské kapacity v celé střední Evropě, nám pomůže, aby se naše slova stala skutkem.“</p>

<p>Kováč nevěřícně zavrtěl hlavou. Kdepak, pane biskupe – tahle obludná lež se nikdy nestane skutečností, byť by se za ni stavěla svědectví všech mediků, co jich jen v Evropě je. Protože pokaždé se najde někdo, kdo přinese světu pravdivou zvěst o tom, co se v téhle malé republičce dne třicátého dubna devatenáct set třicet tři stalo.</p>

<p>„Ovšem od vás, pane Goldsteine,“ pokračoval spišský pastýř plynule, „potřebujeme něco neskonale většího. Mnohem těžšího…“</p>

<p>„Co… co to je?“ zašeptal Emo přiškrceně a Kováčovi spadl definitivně kámen ze srdce. Protože jestli je celý tenhle plán založen na Goldsteinově odvaze a ochotě vystavit se nebezpečí, nemůže než selhat.</p>

<p>Biskup přikývl: „Mezi Němci se hodně mluví o té nahrávce, co na ní má jejich vůdce vyzývat k povstání. Snad nikdo ji neslyšel, ale mnozí v ni věří. Věří a doufají, že právě to je ta jiskra, z níž vzejde plamen. A vy jste přece během svých vystoupení již tolikrát dokázal, jak věrně umíte Hitlera napodobit… Tady pan major vám dá pár mužů, kteří vás v přestrojení za Němce eskortují do rozhlasu. A tam přednesete výzvu, kterou vám připravíme. Do odpoledních zpráv je na to dost času…“</p>

<p>A těch pár vět stačilo k tomu, aby bylo vše jinak.</p>

<p>Biskupovi jako by se do hluboko vpadlých očí vrátilo světlo z doby, kdy svět kolem zurčel nadějnou budoucností. Kdy stačilo sevřít pěsti, opřít se zády o stěnu kazatelny a neúnavně bojovat se všemi, kdo by chtěli slovenskému lidu brát jeho jazyk i duši. Protože stejně jako tehdy, tak i teď vedl svůj lid do země zaslíbené.</p>

<p>Majora zase jako by v nose zašimrala nezaměnitelná vůně střelného prachu, která jej doprovázela celá ta dlouhá léta v zákopech a pak na Sibiři, kde spolu s dalšími tisíci Čechů a Slováků bojoval za svůj stát. Vůně, která zahání všechnu nervozitu a všechen vztek, protože každému, kdo ji ucítí, je jasné, že teď už se bude počítat každý nádech, každý krok a každý výstřel.</p>

<p>Ale nejvíce se těch několik vět podepsalo na Goldsteinovi. Protože namísto pohodlného komedianta žárlivě si střežícího svůj klid tu náhle stál člověk, který neměl co ztratit. Ne – on na rozdíl od těch dvou necítil nic, co by mu bylo tak důvěrně známé. Ale věděl, že teď může jedině vpřed.</p>

<p>„Emo,“ chytil ho Kováč za rameno, jako kdyby doufal, že ho tím probere, „neblázni, Emo. To nemůžeš.“</p>

<p>Ale Goldstein – ten užvaněný kašpar Goldstein, co celé dny jen vysedával po vinárnách a honil se za ženskýma – jeho pravačku setřásl, sklonil se, vzal biskupovu ruku do svých dlaní a vroucně políbil jeho pastýřský prsten.</p>

<p>Biskup pokýval hlavou a levou ruku mu položil na temeno hlavy. Jako by ho tím chtěl k sobě připoutat.</p>

<p>„A co vy, pane doktore? Přidáte se ve jménu Božím k záchraně svého národa? Když svou ruku k dílu přiloží i Hebrejec?“</p>

<p>Kováč polkl a roztřásl se. Ne. Na něj kouzlo toho děsivého plánu naplatilo. A stačil jediný pohled na Goldsteina, jak si ve své šílené touze konečně někam patřit třese před tím černým kostlivcem s křížem na krku, aby si uvědomil cenu, jakou by musel platit.</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>Nejkratší slovo. Pouhá slabika. Ale nic nemohlo být jasnější. I to, že jeho nezlomí.</p>

<p>Majorova ruka zabloudila k pouzdru ukrytém v podpaží, ale biskup se zamračil a jen zavrtěl hlavou. Ne teď. Ne tady. V chrámu Páně.</p>

<p>Goldstein se nevěřícně obrátil a biskupova ruka se mu svezla z temena. Jako jediný nechápe, jak si Kováč mohl vybrat nikam nepatřit a dál kráčet po cestě, která teď už nevede jinam než do záhuby.</p>

<p>***</p>

<p>„Ne,“ odpověděl Kováč gazdové, když za ním přišla s obědem, „nezlobím se na vás.“</p>

<p>Vždyť proč by něco takového měl cítit k předčasně zestárlé ženské, co v beznaději svých ztracených let na chvíli uvěřila v kouzlo první májové noci.</p>

<p>Naposledy měl tenhle pocit, když se s ním přišel rozloučit Goldstein – krátce před tím, než ho pětice československých vojáků přestrojená za místní Němce eskortovala do rozhlasu. Emo tehdy v jedné ruce držel papír s narychlo sepsaným burcujícím projevem a druhou k němu napřahoval. Snažil se Kováčovi vysvětlit, že přece udělal to, co mu on sám navrhoval. Copak je to zločin, přiklonit se v bortícím se světě na stranu těch, co mu slíbili ochranu? Lepší jméno? Uznání? Vždyť stačí předvést poslední imitátorské číslo a biskup se postará o zbytek. Nejlepší eskamotérské číslo světa! Jen pár kapek z křtitelnice a rázem navždy zmizí ten špinavý židovský komediant Emmanuel Goldstein, co ho lidé honí od města k městu, a na jeho místě se zaskví vážený pán s poctivým křesťanským jménem, který naopak bude mít čestné místo mezi těmi, kdo u bohatě prostřených stolů shovívavě přitakávají těm, kteří vyhánějí nezodpovědné elementy z našich krásných ulic.</p>

<p>A proto mu nakonec tu ruku nestiskl, i když oba věděli, že je to naposledy, co se vidí.</p>

<p>Ano, k Emovi tenkrát něco takového mohl cítit. Ale proč teď soudit Halinu?</p>

<p>„Opravdu se nezlobíte…? Víte… Po té zlé noci… Když jsem vám pak musela přinést jídlo, myslela jsem, že konečně zjistím pravdu… Jak to je… Jestli mám ještě naději… Alespoň s těmi kouzly…“</p>

<p>„Ne, opravdu se nezlobím,“ snažil se jí svým trochu neohrabaným způsobem uklidnit doktor. „Věřte mi, že spoustu z lidí, co jsem znal, strach přinutil dělat mnohem horší věci než na jednu jedinou noc uvěřit na čarodějnický sabat.“</p>

<p>Gazdová se na něj trochu stydlivě usmála, zastrčila si neposedný pramen černých vlasů pod čepec a Kováčovi v tom zlatavém přísvitu poledního slunce prosvítajícího mezi prkny najednou přišlo, že přes sedřenou tvář je to vlastně ještě docela hezká ženská…</p>

<p>„A vy se navíc bát nemusíte,“ pokračoval. „Má matka sice nebyla bosorka, ale i tak mám dost známých. Nejlepší kapacity v Evropě. A to by bylo…“</p>

<p>„Stejně už je pozdě,“ zavrtěla hlavou, „pro mne i pro Stěpana. A navíc teď nikam na léčení nemůžu.“</p>

<p>„Proč? Bylo by to nejvýš na pár týdnů. A Stěpan by tu zatím hlady neumřel.“</p>

<p>Sklopila oči a – ne nezdálo se mu to – do osmahlých tváří jí vstoupil ruměnec: „O to tu nejde. Ale máme tu jiné, důležitější věci. Když mi Stěpan poprvé vykládal, co se tam dole na Spiši stalo, myslela jsem, že si to vymyslel u kořalky. Ale dneska v noci jsem zjistila, že je to všechno ještě horší. Ti mrtví tam… Zavření… A já husa šílela z toho, že nám Pán Bůh nepožehnal. Že jsem se vdala za nejhezčího šohaje široko daleko a přitom mu ani děcko nedala… A zatím tam dole…“</p>

<p>Kováč mlčel a myslel na to neskutečně cizí údolí, které kdysi hlaholilo snad každým jazykem Evropy. Směšnou lázeňskou republičku, pro níž v nové Evropě nebylo místo.</p>

<p>Kdyby se tak každý mohl někdy zbavit svého strachu jako gazdová.</p>

<p>„Víte, vlastně jste na to Stěpana přivedl vy… Když jste mu říkal o těch, co jste tam nechal. No a když odtamtud dneska v noci potají převedl přes hranice směrem na Prešov první chudáky, co se musí co nejdřív dostat ze Spiše pryč – že neuhádnete, kdo mezi nimi byl?“</p>

<p>Kováčovi rázem vyschlo v ústech a jazyk se mu přilepil na patro… To přece, krucinál, nebylo možné… To nebylo možné!</p>

<p>„Je v pořádku?“</p>

<p>Gazdová zavrtěla hlavou: „Právě že ne. Nemá nic zlomeného ani rozbitého, ale jen sedí, kouká do zdi a mlčí…“</p>

<p>„Počkat, to jako že je…?“</p>

<p>„Tady, v domě. Než se z toho alespoň trochu dostane. Do Prešova je to přece jen dálka.“</p>

<p>Ale Kováč jako by neposlouchal… Takže ještě někdo je z toho nakonec venku… Z toho děsivého spišského mlýnku na maso.</p>

<p>Hmátl po žebříku a bez ohledu na bolavý kotník a protesty gazdové začal co nejrychleji lézt dolů. Jako by mu teprve teď došlo, že hrozí nebezpečí z prodlení.</p>

<p>***</p>

<p>„V těchto těžkých dnech se proti našemu lidu, proti jeho právu na svobodný a nikým neomezovaný vývin postavily mezinárodní síly, jejichž cílem je uvrhnout jej znovu do poroby. Síly, do jejichž služeb tak ochotně vstoupila polská vláda maršála Piłsudského, která v nesnesitelné touze uloupit nám odvěká německá území odmítla mé nesčetné mírové návrhy.“</p>

<p>V rozhlase to praskalo, ale důvěrně známý hlas německého kancléře, který z kinožurnálů a ze zpráv v éteru znal každý správný Němec, si nebylo s čím splést.</p>

<p>„Proto se v tuto osudovou hodinu, která rozhodne o budoucnosti naší národní revoluce, obracím na všechny Němce s poslední výzvou.“</p>

<p>Kováč tupě hleděl na rozhlasový přijímač a rezignovaně přikyvoval každému slovu, které z toho židovského parchanta vypadlo. Slavný pan Emmanuel Goldstein – tvůrce dějin. Bože můj, ještě že deska může hrát jen tři minuty!</p>

<p>„A proto se obracím i na vás. Karpatské Němce, kteří po staletí tvořili východní germánskou baštu, o níž se rozbíjely všechny útoky podlých nepřátel. Karpatské Němce, jimž zlovůle mezinárodních sil místo sebeurčení vnutila ten malý a směšný stát, kde jste dnes a denně utlačováni Slováky a dalšími kmeny, které přitom právě vám vděčí za veškerá dobrodiní kultury a civilizace.“</p>

<p>Emo začal zvyšovat hlas a Kováč, který jeho vystoupení znal, už tušil, že za chvíli začne do mikrofonu řvát – přesně jako ten knírkatý kašpar z Berlína.</p>

<p>Ve dveřích cvakl klíč a do místnosti vstoupil Vladimír. Na tváři dychtivý výraz a v ruce odjištěnou pistoli vzor 24.</p>

<p>„Proto vás vyzývám, abyste i vy pozdvihli plamen národní jednoty, setřásli jho, které vás tolik let dusilo, a ukázali tak nepřátelům německého národa, že v této historické chvíli jste stáli v jedné řadě s vašimi soukmenovci ve staré Říši.“</p>

<p>„Teď to začne,“ kývl Vladimír, „a nikdo to už nezastaví.“</p>

<p>„Tohle vám neprojde. Už teď je určitě na cestě k rozhlasu četnictvo.“</p>

<p>„A co tam najde? Vždyť než tam dorazí, mí muži budou pryč. A jestli si nechali šátky přes tváře, když tam přišli a lidi z rozhlasu svazovali, nikdo v nich ty hakenkreuzlery nepozná?“</p>

<p>Kováč pomalu vstal, zatímco rozhlas za ním nadskakoval Goldsteinovým hlasem chvějícím se fanatickým nadšením: „Proto karpatští soukmenovci, povstaňte! Setřeste ze sebe slovanské jho! Okovy té směšné republiky! Povstaňte a pomozte přetrhat pouta, jimiž nás hrozí spoutat!“</p>

<p>„Půjdeme?“</p>

<p>Doktor přikývl a vykročil směrem ke dveřím. Až ho překvapilo, jak klidně ty poslední kroky svého života udělal. To snad i ten major byl nervóznější. Kdepak, pane, vy možná jste bůhvíjak statečný frontový bojovník, ale zabít bezbranného občana, který se ani ničím neprovinil… Koneckonců i tu Gerdu, jejíž dlouhé zrzavé vlasy musely zpod té lampy svítit až k vám, jste tehdy v Kostelní uličce minul schválně, že?</p>

<p>No, ale oba dva stejně víme, že dnes to nakonec dokážete.</p>

<p>„Za jednotné, svobodné a silné Německo. Sieg Heil!“</p>

<p>Rozhlas umlkl a za Kováčem a majorem zaklaply dveře.</p>

<p>Venku se Vladimír nadechl čerstvého vzduchu, který se sem valil z výšin Lomnického štítu a přivřel oči: „Víte, co je dneska za noc?“</p>

<p>„Posledního dubna.“</p>

<p>„V Čechách se říká, že tu noc lítají povětřím čarodějnice. Zapalují se proti nim ohně. A taky že je to noc milenců. První máj.“</p>

<p>„Proč mi to říkáte?“</p>

<p>„Protože je mi vás, člověče, líto,“ vyštěkl najednou major, „myslíte, že na mě doma nikdo pod tou májovou třešní nečeká? Ten váš židovský kamarád si za to může sám, stejně tak, jako si za to mohl ten kostelník, co vylezl na zvonici a objevil tam náš kulomet. Toho jsem musel shodit dolů, i když se bránil tak, že jste mi pak tu ruku musel ošetřit. Ale vy jste se do toho jen tak nějak hloupě připletl. Kdybych z věže neviděl, jak na vás tady ti hakenkreuzleři číhali, a pak vám nepomohl, byl byste na tom třeba líp, než když se vás ten černoprdelník rozhodl do toho všeho zatáhnout.“</p>

<p>„Jestli vás to uklidní,“ pokrčil rameny Kováč, kterému se celé tohle vyznání velice rychle začalo zajídat, „tak mne už nikde nikdo nečeká.“</p>

<p>Chtěl už to všechno konečně mít za sebou. Teď, když už nebyl nikdo, kdo by tenhle jeho malý osobní ráj pod Tatrami bránil.</p>

<p>Ještě jednou se rozhlédl po náměstí zalitém odpoledním sluncem. Zatím se zdálo, že je všude klid, ale ze spěšně zavíraných oken a poplašného volání matek na venku si hrající děti bylo zřejmé, že Goldsteinova slova padla na úrodnou půdu.</p>

<p>„Tak pojďte,“ vzdychl major, natáhl pistoli a kývl směrem k uličce, kde před několika málo dny zachránil Ema i Kováče před nacisty.</p>

<p>Šli – a město kolem nich zvolna ožívalo šepotem stovek a tisíců hlasů. Zmatených myslí, které teď, když do nich náhle vtrhly rozhlasové vlny s Goldsteinovým poselstvím, konečně našly tak zoufale postrádaný řád. Kradmé pohledy zpoza záclon. Poplašený štěkot psů. A pak se nad Kežmarokem rozezněl ostrý hvizd továrních píšťal z předměstí…</p>

<p>Kolik času uběhlo od okamžiku, kdy v rozhlase umlkl Emův hlas? Kolik času je třeba, abychom zabili stát?</p>

<p>„Jak se vlastně jmenujete?“</p>

<p>Bůhví proč to z něj tak najednou vypadlo… Nejspíš proto, že měl pocit, že mu ten šílený svět dluží alespoň tuhle drobnost… Skutečné jméno jeho vraha…</p>

<p>„Vladimír. Tak mne pokřtili v Rusku.“</p>

<p>„A jak doopravdy?“</p>

<p>Chvíli bylo ticho, v němž se krom sirén teď nepřirozeně nahlas rozléhal i halas kostelních zvonů. Kromě toho u svatého Kříže. Ten mlčel.</p>

<p>„Josef,“ odkašlal si major, „jako vy.“</p>

<p>Kováč mlčky přikývl. Tak nějak to v tom novém světě zkrátka musí být. Že se na ještě neodklizených ruinách toho starého musí Josefové zabíjet navzájem.</p>

<p>Pohltilo je zšeřelé ústí Kostelní uličky.</p>

<p>Doktor za sebou uslyšel cvaknutí pojistky. Nadechl se…</p>

<p>A v tu chvíli se zvonice za jejich zády konečně rozezněla. Tím nezaměnitelným štěkavým zvukem kulometu.</p>

<p>A pak se k tomu přidaly i hlasy. Hlasy, z nichž doslova tryskala radost nad tím, že konečně mohou vyrazit z hrdel a spojit se v jeden vítězný pokřik.</p>

<p>Major sprostě zaklel a na okamžik se ohlédl. Jediný krátký okamžik. Jenže i to stačilo.</p>

<p>V Kováčovi totiž jako by právě ty výstřely probudily pud sebezáchovy. Prudce se obrátil a strhl ruku s pistolí stranou. Šlehl ohníček výstřelu, ale kulka namísto Kováčovým čelem proletěla jedním z okolních oken.</p>

<p>Jenže doktor zpohodlnělý léty poklidné praxe nemohl být československému důstojníku rovnocenným soupeřem. Výstřel snad ještě ani nedozněl a major někdejšímu lázeňskému lékaři vrazil levačku do břicha. Po dalším úderu se Josef Kováč ocitl na zemi. Bolestí sevřel víčka, sípavě se nadechl… A čekal.</p>

<p>Nejdřív bylo chvíli ticho. Snad dva údery srdce, ale jemu to přišlo jako půl hodiny. Teprve poté zahřměl výstřel.</p>

<p>Jenže namísto posmrtné ztuhlosti mu srdce odbilo potřetí. A pak počtvrté.</p>

<p>Práskly další výstřely prokládané dusotem bot.</p>

<p>A střelba sílila. Jenže teď už určitě nestřílel major. Ani kulometčík na zvonici.</p>

<p>Kováč opatrně pootevřel oči, ale československého důstojníka nikde neviděl.</p>

<p>Místo něj tu byla dívčí tvář orámovaná kaskádou rudých vlasů.</p>

<p>„Říkala jsem vám, že byste si své přátele měl vybírat pečlivěji, pane doktore.“</p>

<p>Za ramena ho uchopily pevné ruce a táhly ho kamsi stranou. Do pootevřených dveří, kde nemohl překážet.</p>

<p>Po stranách uličky stálo teď snad deset chlapů s páskami s hákovým křížem, pokoušeli se krýt a z pušek pálili směrem ke kostelu, odkud jim odpovídali majorovi Čechoslováci.</p>

<p>Pro nikoho z nich jako by teď už Kováč nebyl. I ten, který ho odtáhl sem, do studené chodby, na něj určitě zapomněl v okamžiku, kdy ho pustil, vytáhl z pouzdra parabelu a obrátil se zpět.</p>

<p>„Jste v pořádku?“</p>

<p>Jediný, kdo u něj zůstal, byla Gerda. Vypadala úplně stejně, jako té noci, kdy ho s ostatními nacisty přepadla. Jen rudou pásku se svastikou vyměnila za bílý pruh látky, na němž byl vyveden červený helvétský kříž – i nacističtí bijci potřebují svou zdravotní sestru.</p>

<p>Krucinál, vždyť alespoň ta přece musí pochopit, co se tady děje…</p>

<p>„Gerdo, poslouchejte, Gerdo. Je to všechno past. Na nás… Na vás… Na všechny.“</p>

<p>Sestřička mu pomohla vstát a zavrtěla hlavou: „U vás člověk nikdy neví, na čí straně vlastně jste. Měl byste si konečně vybrat. Nejdřív jsem myslela, že táhnete s Židy, a teď se vás tu na ulici nějaký jejich poskok pokusí oddělat. Úplně stejně jako před dvěma dny Kurta s Heinrichem. Takže jak? Jste teď konečně s námi? Každý doktor se nám hodí.“</p>

<p>Konsternovaně na ni hleděl. Vždyť to přece byla tak chytrá holka! To není možné, aby ta si toho všeho nevšimla: „Copak nechápete, co se děje?“</p>

<p>Oči jí ztvrdly a on pochopil, že i přes všechnu její bystrost se ani tady zdravého rozumu nedovolá: „Vůdce zavolal. A my jdeme. Hned jak se ozval v rozhlase, vzali jsme zbraně, co jsme měli pro tuhle příležitost připravené a vyrazili jsme sem. Protože nemyslete si, že nevíme, co se tu děje. Že se třeba právě v tomhle kostele skladují zbraně, které proti nám chtěli použít. Ale my je předešli! Díky vůdcově včasnému zásahu obsadíme ta jejich skladiště dřív, než se zorganizují. Tak přidáte se k nám?“</p>

<p>Kováč otevřel ústa a zase je zavřel. Protože má cenu něco říkat? Má cenu přesvědčovat ty, co si vybrali? A že by se k nim přidal? Za nějaké nové jméno a titul čestného Němce? Vždyť tak nějak to přece udělal Goldstein! A tak jen zavrtěl hlavou: „Nedopadnete dobře. Vy ani nikdo z vašich.“</p>

<p>Z ulice do dveří vtáhli jednoho z nacistů svírajícího si prostřelenou paži.</p>

<p>„Gerdo, herrgott, Gerdo. Nevyžvaňuj se. Hanse trefili.“</p>

<p>Sestřička po doktorovi ještě jednou šlehla očima a ušklíbla se: „Vy byste si nikdy nevybral. Na to jste moc velký posera. Tak táhněte! Tady takové jako vy nepotřebujeme! Přes dvory se dostanete dost daleko, aby vás nikdo nenašel! Hrdino!“</p>

<p>***</p>

<p>Seděli na zápraží, ve stínu chránícím je před neodbytným sluncem.</p>

<p>Stěpan objímal Halinu, zatímco ta mu položila hlavu na rameno. Kováč se opíral o zeď a upřeně hleděl na Čerta, který olizoval popelavou tvář dívky, jejíž vlasy ztratily hodně ze záře večerního slunce. Teď jen nepřítomně hleděla na zelenající se louky a její rty se bezhlesně pohybovaly.</p>

<p>„Kde jste ji našel?“ odkašlal si konečně doktor.</p>

<p>„Byla se skupinou, co jsem v noci převáděl. Jeden z nich si jí prý všiml na nějakém dvoře nebo co. Hned ráno po té zlé noci. Byla tam v rozervaných šatech, celá poškrábaná a prý dokázala sotva chodit. Takže si dovedete asi představit, co jí udělali.“</p>

<p>Kováč stiskl rty, až zbělely: „Kdo… kdo jí to udělal?“</p>

<p>„Kdo ví?“ pokrčil Stěpan rameny. „Češi? Slováci? Možná, že i ti její Němci. Když se jim všechno sesypalo pod rukama…“</p>

<p>Gerda jako by si všimla, že se mluví o ní. Prudce se otočila a upřela na doktora vyplašené, doširoka otevřené oči.</p>

<p>„Tiše, děvčátko,“ vyvinula se Halina ze Stěpanova objetí a pohladila postrašenou Gerdu po rozcuchaných vlasech, „teď už bude všechno v pořádku.“</p>

<p>Dívka se na ni plaše usmála a pak se obrátila zpátky k Čertovi, který se jí mezitím pokoušel dát pac.</p>

<p>„Tak vidíte, pane doktore,“ zašeptal trochu chraptivě Stěpan, když se Halina zdvihla a odešla do kuchyně, aby Gerdě připravila něco k jídlu, „nakonec jste přece jen divotvorný lékař. Kdo jiný by to naše peklo dokázal takhle dokonale převrátit vzhůru nohama?“</p>

<p>Kováč pomalu přikývl… Možná, že se mu té zlé noci do téhle salaše přece jen podařilo přinést pár střepů ze ztraceného ráje. Možná, že teď, kdy Stěpan bude po nocích Levočskými vrchy vodit uprchlíky, zatímco Halina mu bude na téhle Bohem zapomenuté usedlosti připravovat zázemí, se oba konečně usmíří. Sami se sebou i jeden s druhým. Možná, že Gerda, pro jejíž pochroumanou mysl bude čerstvý vzduch a klid horské samoty tím nejlepším lékem, dokáže nahradit zoufalé gazdové dceru, po níž vždycky tak toužila.</p>

<p>Možná…</p>

<p>„Jo a ještě něco, pane doktore.“ Stěpan víc ztlumil hlas, takže k němu Kováč musel naklonit hlavu, aby jej slyšel. „Ptal jsem se i na toho Ema Goldsteina, co jste o něm mluvil.“</p>

<p>„Je mrtvý, že?“</p>

<p>Spíš konstatování než otázka.</p>

<p>Gazda trochu zaraženě přikývl: „Prý sebevražda. Spolykal nějaké divné prášky… Ale kdo ví, co je na tom pravdy.“</p>

<p>Kováč vzdychl. Tak takhle dopadla ta slavná Emova cesta za novým křesťanským jménem, za vážností, za sochou v nadživostní velikosti. A jen sám Pán Bůh ví, jestli neunesl pomyšlení na to, kam jej jeho pouť zavedla, nebo se ho jako nepohodlného svědka zbavil sám biskup.</p>

<p>Jenže takhle to nesmí končit. Jednou ztýranou holkou a jedním mrtvým komediantem, kteří budou pro novou Spiš sotva něčím víc než jen smítkem v dějinách.</p>

<p>A tak to ani neskončí! Protože i on si teď vybere svou cestu. Vždyť on přece jako jediný zná celou pravdu. Ne nějakou hloupou propagandu, ale ryzí a nefalšovanou pravdu. A o tak vzácné zboží bude v temnotách, které starý kontinent čekají, dozajista nebývalý zájem. Kupříkladu v Maďarsku, jehož vláda má s Československem celou řadu nevyřízených účtů…</p>

<p>Čert se obrátil na záda a blaženě zavrněl. Gerda ho drbala na břiše a dál si potěšeně broukala.</p>

<p>Melodie stoupala a klesala a zvolna vytvářela slova. Jedno za druhým a nikdo neměl sílu je zastavit. Slovenská slova s těžkým německým přízvukem, která právě teď hřměla v kostelích celé Spiše, zatímco všichni ti kněží a preláti na pokyn svého biskupa pozdvihovali hostie a žehnali československým vojákům, kteří v poslední hodině přišli a spasili slovenský lid od jařma svastiky. Slova o svobodě, cti a právu, které Hospodin konečně položil jako vavřínový věnec na skráně slovenského národa. O věčném díku o a širé otcovské půdě.</p>

<p>Broukala ta slova, jimž nemohla rozumět, a šťastně se přitom usmívala.</p>

<p>Kováč se otřásl odporem a pajdavým krokem vyšel z domu ven na louku spalovanou poledním sluncem.</p>

<p><emphasis>Na svou cestu za hrdinstvím.</emphasis></p>
</section>

<section>
<p>
    David Šenk</p>

<p><emphasis>V roce 2004 zahynulo v Asii teměř 300 000 lidí během třetího nejničivějšího zemětřesení zaznamenaného seismografem. Zemětřesení mělo epicentrum nedaleko západního pobřeží Sumatry a uvolnilo takové množství energie, že se rozechvěla celá planeta. Vlny tsunami, které bičovaly pobřeží 14 států, dosahovaly titánských třiceti metrů a zničily nesčetné pobřežní komunity.</emphasis></p>

<p><emphasis>V roce 1939 vypukla druhá světová válka a v jistých aspektech připomínala ničivou přírodní katastrofu: epicentrum bylo v Mnichově, vlna násilí zasáhla téměř každou zemi na světě a vyžádala si 60 milionů obětí na životech.</emphasis></p>

<p><emphasis>Na jedné fotografii z thajského ostrova Phuket jsem v roce 2011 viděl loď, kterou tsunami odhodila jako dětskou hračku do vnitrozemí. Milan Kadlec, hrdina povídky</emphasis> Dým nad Mnichovem<emphasis>, pluje životem na své delikátní bárce a stejně jako thajští rybáři nemá pod kontrolou to, co se děje hluboko pod hladinou moře.</emphasis></p>
</section>

<section>
<p>
    <strong>Dým nad Mnichovem</strong>

    I. Láska bez hranic</p>

<p>Milan Kadlec se do Německa dostal náhodou. <emphasis>Náhodou?</emphasis> říkáte? <emphasis>Nic</emphasis> <emphasis>se</emphasis> <emphasis>přece</emphasis> <emphasis>neděje</emphasis> <emphasis>náhodou!</emphasis> Ať je tedy po vašem: Milan Kadlec se dostal do Německa řízením osudu. Začalo to na slavnostním otevření výstavy Soudobá kultura v Československu. Byla uspořádaná na novém moderním výstavišti v Brně v květnu roku 1928 u příležitosti desátého výročí založení republiky. Kadlec se tam seznámil se sekretářkou ředitele jednoho bavorského masokombinátu a bezhlavě se do ní zamiloval.</p>

<p>Dívka se jmenovala Sára Bruxová a obchodní cestu do Brna spojila s návštěvou příbuzných. Jejich první setkání probíhalo takto:</p>

<p>„Promiňte,“ řekl Kadlec, když do Sáry nemotorně strčil v davu u sochy Tomáše G. Masaryka. Sáru náraz málem povalil, ale Kadlec ji hbitě zachytil.</p>

<p>„Ach,“ řekla a překvapeně zamrkala.</p>

<p>Kadlec se nadechl a ucítil její vůni, svěží jako rozkvetlá louka. Zasáhlo ho to jako blesk z čistého nebe. Do té doby nevěděl, co je to láska, znal jen sexuální touhu a chlapácké řeči svých vrstevníků. Když nyní viděl na svém předloktí Sářinu ruku v bílé rukavičce, a i přes rukáv svých šatů vnímal jakési hřejivé teplo, které se mu z toho místa rozlévalo po celém těle, zatoužil mít dívku po svém boku napořád.</p>

<p>Sára se na něj stydlivě usmála a pomaličku se od něj odtáhla. Kadlece ten pohyb zabolel u srdce.</p>

<p>„Nevíte, prosím,“ zakoktal, „kde se nachází expozice věnovaná rádiu a kinematografii?“</p>

<p>Sára těkala očima po sále ve snaze najít svého strýčka. Česky rozuměla i mluvila celkem dobře, ale na rozhovor s cizím mužem nebyla zcela připravená. „Entschuldigung, ich…,“ špitla a to byl ten okamžik, na který Kadlec pak mnoho let nemohl zapomenout: měla tmavě hnědé vlasy, stočené do úhledných ruliček těsně pod ušima, na hlavě malý bílý klobouček, tváře zrudlé rozpaky.</p>

<p>Dali se do lámaného hovoru.</p>

<p>„Víte,“ začal Kadlec nesměle. „Minulý rok natočili v Americe první zvukový film. Nemohu se dočkat, až tato inovace pronikne i do Čech.“</p>

<p>„Jistě hovoříte o snímku Jazzový zpěvák,“ řekla Sára.</p>

<p>„Vy ten snímek znáte?“ zeptal se překvapeně Kadlec.</p>

<p>„Natürlich,“ přisvědčila Sára. „Ale reakce na zvukový film jsou zatím ambivalent.“</p>

<p>„Ambivalent?“ nechápal Kadlec a začervenal se. Dívka se mu zdála tak oduševnělá, připadal si vedle ní jako vesničan.</p>

<p>„Widersprechend,“ přikývla Sára. „Rozporuplné. Vždyť i pan Warner se dal slyšet, že na mluvící herce nebude ve filmu nikdo zvědavý.“</p>

<p>„Jistě,“ přikývl Kadlec a našpulil rty, jako že jde o dobrý argument, i když neměl sebemenší ponětí o tom, kdo je pan Warner.</p>

<p>Sára si Kadlece po očku přeměřovala. Měl široká ramena, byl pevný jako dub, měl laskavé oči a ona cítila, jak ji k němu cosi přitahuje. „Víte,“ snažila se držet hovor při životě, když si všimla, že Kadlec poněkud zaváhal, „že první pokusy se zvukem ve filmu byly uskutečněné v Německu? Dokonce již před pěti lety!“</p>

<p>Kroužili pomalu kolem sochy TGM téměř půl hodiny, než se k nim přidal Sářin strýc a odvedl neteř na plánovaný rodinný oběd.</p>

<p>Kadlec bezmocně sledoval, jak Sára mizí v davu, najednou se však otočila zpátky, vyhledala ho očima a usmála se na něj. Kadlec měl dojem, že se mu rozskočí srdce radostí.</p>

<p>Tu noc pak nemohl spát, převaloval se na posteli, vzdychal a vysychalo mu v ústech. Ve tři hodiny ráno vstal, otevřel lahev rumu a dal si štamprli. Pak druhou, pak třetí a teprve poté se vrátil do postele – přirozeně i s lahví – a spokojeně usnul.</p>

<p>Druhý den ráno chvátal Kadlec k soše prezidenta republiky. Potily se mu dlaně, naději střídala beznaděj. Když dívku spatřil postávat nedaleko vchodu do pavilonu, jak nervózně překládá v ruce nějaký plakátek, měl chuť se k ní rozběhnout a sevřít ji v náruči. Stála vedle ní však jakási postarší žena a mrzutě se mračila.</p>

<p>Kadlec se zarazil a podrbal se na bradě. Změřil si ženu pohledem, pak se usmál a v nedalekém stánku koupil kornout pražených medových mandlí.</p>

<p>Kornouty nakonec v průběhu dopoledne musel zakoupit ještě tři. Sářina teta se usadila na lavičku, zobala mandle a nechala mladý pár korzovat po veletržním paláci.</p>

<p>Když se Sára o Kadlece tu a tam otřela loktem, měl dojem, že exploduje. Její dotyky ho pálily, představoval si, jaké by to bylo, kdyby přejel prsty po její tváři, pohladil ji po krku.</p>

<p>Domluvili si čas a místo další schůzky a Kadlec tajně doufal, že Sára napříště dorazí již bez svého garde.</p>

<p>Další dny byl jako na trní a ve snaze ulevit si, svěřil se svému bratru Antonovi. Okamžitě toho však litoval, jeho mladší, prostoduchý bratr se okamžitě začal vyptávat na Sářiny míry, jaká má prsa, zda má chlupy na nohou a nakonec vytáhl svoji sbírku nahotinek, již notně ohmataných pornografických snímků.</p>

<p>„Vypadá jako tahle?“ ptal se a strkal ty nestoudné dívky Kadlecovi pod nos. „Nebo tahle?“</p>

<p>Během týdne se Kadlecovi podařilo několikrát se se Sárou setkat ve městě, když byla na různých pochůzkách. Jejich první horečnatý polibek v tmavém koutě v průjezdu vedle řeznictví, v kterém Kadlec pracoval, se mladému muži navždy vpálil do paměti. Když se pak v sobotu procházeli na Terasách pod Petrovem, byl Kadlec na vrcholu blaha, zaplavený téměř nábožným pocitem naplnění.</p>

<p>Několik dní před odjezdem Sáry zpět do Bavorska ji Kadlec pozval do biografu Lucerna. Kino bylo poloprázdné, a tak si mohli najít na zadních sedadlech, co nejdál od břinkajícího pianisty, koutek sami pro sebe.</p>

<p>„Liebchen,“ řekl Kadlec. „Neumím si představit, že bych tě již nikdy nespatřil. Mám našetřeno pár korun. Odjedu s tebou do Mnichova.“ Zatajil dech a sledoval tvář dívky v namodralém celuloidovém přísvitu.</p>

<p>Sáře se rozšířily zorničky, rozzářila se a objala Kadlece kolem krku.</p>

<p>„Neblázni,“ zašeptal Kadlec. „Vždyť nás odsuď vyhodí.“</p>

<p>„Já že blázním?“ zasmála se Sára.</p>

<p>Kadlec cítil její horký dech na krku, jemu samotnému hořely tváře a sotva lapal po dechu. Ten pocit byl tak intenzivní, že se po chvíli musel od dívky odtrhnout, aby nabral do plic nový vzduch. Zdálo se mu, že kolem Sáry plane jakási zlatavá aura.</p>

<p>„Jsi můj anděl,“ zašeptal. Znovu se objali, ale vtom je do nosu udeřil štiplavý zápach kouře.</p>

<p>„Hoří!“ vykřikl kdosi. Kadlec se vyděšeně rozhlédl a spatřil, jak na plátně spalují filmový pás plameny.</p>

<p>V promítacím sále propukla panika. Zadní část se plnila dusivým dýmem, lidé přes sebe klopýtali, vyděšeně křičeli a jako můry se snažili dostat k obdélníku světla u východu. Kadlec popadl Sáru za ruku a neohroženě ji táhl dýmem ven.</p>

<p>Před budovou kina propukla Sára v neutěšitelný pláč, třásla se, podlamovala se jí kolena a Kadlec ji musel podpírat celou cestu domů na Kraví Horu. Připisoval to rozrušení z té mely v biografu.</p>

<p>V brněnských <emphasis>Lidových novinách</emphasis> informovali o požáru v Lucerně již druhý den. Vina byla přisouzena promítači, který „při práci neopatrně manipuloval s ohněm“. Byl to náruživý kuřák a dostal na hodinu výpověď. Majitelé biografu obdrželi tučnou pokutu a přípis z magistrátu o bezpodmínečném zlepšení protipožárních opatření.</p>

<p>Kadlece ani Sáru by tenkrát nenapadlo ani ve snu, že požár mohl mít něco společného s nimi.</p>

<p>***</p>

<p>Kadlec se s rodným městem neloučil snadno. Jeho kumpáni ho od odjezdu do Německa zrazovali. „Ty béku,“ říkali mu, „první betálné šnicl a ty z toho maš blato na hřišti.“</p>

<p>Největší obavy měl Kadlec o svoji matku. Nechtěl ji doma nechat samotnou s bratrem. Nemohl však jinak, a tak koncem července 1928 nasedl Kadlec na brněnském hlavním nádraží na vlak směr Německý Brod. Matka plakala a Anton se potutelně usmíval. Těsně před tím, než se Kadlec vyhoupl do vagonu, mu Anton něco vtisknul do dlaně a podal mu nahoru kufr. Fotografii si Kadlec prohlédl až na toaletě. Byla na ní nahá dívka, která se nápadně podobala Sáře. Špehoval je Anton na jejich schůzkách? Na rubu snímku bylo nevzhledným Antonovým písmem napsáno: „Šťastný lov.“ Kadlec se na fotografii několik minut mračil, pak ji roztrhal a vhodil do záchodu.</p>

<p>Když po pěti dnech vystoupil v Mnichově z vlaku, byla v něm malá dušička. Rozhlížel se bezradně po nástupišti, v žaludku uzel, v krku knedlík. A pak ji konečně zahlédl, jak se k němu prodírá davem, a opět ho zachvátil ten spalující pocit lásky, který v sobě v nepřítomnosti dívky svých snů dusil.</p>

<p>Pracovní povolení pro Kadlece získala Sára za pomoci Klause Kilzmanna, ředitele masokombinátu, ve kterém byla zaměstnaná.</p>

<p>Kadlec si pronajal malý pokoj na předměstí Mnichova. Jeho bytná, paní Holczová, měla naštěstí tak pravidelný denní režim, že se na bytě mohli v době jejích pochůzek se Sárou tajně scházet.</p>

<p>***</p>

<p>Svoji společnou budoucnost, svůj osud, chcete-li, stvrdili jedné srpnové noci roku 1928. Po návštěvě biografu, při které se jen málo starali o dění na plátně, odjeli společně do Kadlecova bytu. Jen co za nimi zaklaply dveře, začal Sáru Kadlec svlékat. Měl erekci jako betonový pilíř Grosshesseloherského mostu, ze kterého si spolu tolikrát prohlíželi řeku Isar.</p>

<p>Již v minulosti měl Kadlec pocit, že ho Sára svými doteky spaluje. Tentokrát se mu opravdu na zádech objevily malé puchýřky tam, kde se mu její prsty zarývaly do zad, když ho k sobě tiskla v mileneckém objetí a on do ní pomalu pronikal. Jistě pochopíte, že si nemohli všimnout, že během jejich orgasmu se zapálila svíčka postavená na skříni vedle postele. Při jejich druhém orgasmu se začala vařit voda v konvici na plotně v kuchyni.</p>

<p>Když se později probudili, začali snít o společné budoucnosti. Přišlo to automaticky, samozřejmě.</p>

<p>„Všimla jsem si,“ řekla Sára, „že paní Holczová svůj krámek v přízemí zavřela. Co kdybychom si tam místo ní otevřeli řeznictví?“</p>

<p>Kadlec se blahosklonně usmál a přivinul ji k sobě. „Kde bychom na to vzali peníze?“</p>

<p>Dloubla ho do prsou. „Mám mnohem větší plat než ty,“ řekla věcně. „Mohla bych ještě začít prát a žehlit. Jedna moje známá si tím také docela slušně přivydělává. A Klaus by nám jistě do začátku pomohl.“</p>

<p>„Kilzmann?“ zamračil se nedůvěřivě Kadlec. „Co s tím chlapem máš?“</p>

<p>„Hlupáčku,“ usmála se na něj. „Je to moc hodný člověk.“ Po chvilce dodala: „Chodila jsem do školy s jeho dcerou. Bohužel se přede dvěma lety zabila i s matkou při dopravní nehodě.“</p>

<p>„Promiň,“ řekl Kadlec a přitisknul ji k sobě.</p>

<p>Kadlec tedy začal Sáru zaučovat do tajů řeznického umění, aby se v budoucnu mohla ujmout své role prodavačky v jejich podniku.</p>

<p>„Vepři se dělí na půlky,“ říkával jí Kadlec, „hovězí na čtvrtky. Vepřová půlka váží kolem padesáti kilogramů, hovězí čtvrtka klidně až osmdesát.“ Sára ho při těch slovech vždy poplácala po vypracovaných svalech a Kadlec se cítil jako býk. „Maso se nechává asi čtyři dny zrát. Změkne tím a ztratí živočišný pach. Pak se bourá. K tomu musí mít člověk znalosti, zručnost a sílu,“ pýřil se Kadlec. „Musí vědět, jak seknout sekerou, kam zabodnout nůž. Ono totiž není maso jako maso.“ Nutno dodat, že většina těchto rozprav končila v posteli: maso pleskalo o maso, ale s řezničinou to mělo pramálo společného. Sára zářila jako letní slunce, ale když jim jednou začala hořet ve sklenici postavené na stolku vedle postele slivovice – zbytek vánočního dárku přivezeného z prosincové návštěvy Brna – začalo v Kadlecovi klíčit jakési nejasné podezření.</p>

<p>***</p>

<p>V polovině roku 1929 si konečně pronajali v přízemí domu malý krámek s přilehlým bytem, dílnou a velkými sklepními prostory. Klaus Kilzmann jim opravdu poskytl bezúročnou půjčku na zakoupení vybavení krámku i řeznické dílny a nechal jim z masokombinátu přivézt vyřazené pěchovací a řezací stroje, malokapacitní udírnu, náklaďák ledu a dvě stě padesát kilogramů hovězího a vepřového masa.</p>

<p>Když Kadlec nad vchodové dveře do krámku připevňoval červený vývěsní štít s dvouocasým lvem držícím řeznickou sekeru, cítil se jako bůh.</p>

<p>„Přední kýta, zadní kýta, kotlety a bůček,“ trénovala Sára zrovna u pultu. Kadlec se na ni usmál a opět si vzpomněl na jejich setkání u TGM. Zarazil se ve dveřích, otočil cedulku na <emphasis>Geschlossen</emphasis>, a s erekcí, která nešla zakrýt, odtáhl Sáru na bourací stůl v dílně, zatím neposkvrněný.</p>
</section>

<section>
<p>
    II. Celá hořím, miláčku!</p>

<p>Kadlec se oháněl, jak mohl, a zdálo se, že na co sáhne, to se mu daří. Užíval si ten zvláštní stav, jako by tušil, že nevydrží moc dlouho.</p>

<p>V sousedství se stal respektovaným odborníkem i obchodníkem. Největšího uznání se mu jednou dostalo od Maxmiliána Krause, obchodníka s látkami ze sousedství.</p>

<p>„Herr Kadlec,“ řekl mu tenkrát Kraus, když se se ženou stavili na pravidelný nákup. „Vy nejste řezník, vy jste chirurg, vy jste umělec!“ Kadlec se zapýřil, Sára přibalila ke krkovici pár klobás jako pozornost podniku a uložila vše do již téměř plného košíku. „Nechtěl byste vzít na učení našeho syna?“</p>

<p>A tak začal u Kadlece vypomáhat Herman Kraus. Nutno dodat, že Kadlecovi se protivila jeho uhrovitá tvář, na jeho vkus mladík také příliš mluvil a – a to bylo asi nejhorší – když se díval na Sáru, olizoval se. Nebyl líný ani nemotorný, ale do řeznictví se prostě nehodil a nedokázal si získat Kadlecovu důvěru. Kadlec mu nakonec dohodil místo v jedné restauraci v centru města, ve které měl dobré vztahy s provozním vedoucím, jakýmsi Fritzem Fichtem. Starého Krause si tím zavázal. Ze souseda se tak stal zákazník k nezaplacení. Chválil Kadlecův podnik, kudy chodil, maso a uzeniny nakupoval jen u něj.</p>

<p>Pravdou ovšem zůstávalo, že Kadlecovy klobásy a párky se prodávaly samy a Krausova <emphasis>reklama</emphasis> byla jen příslovečná třešnička na dortu. Netrvalo dlouho a ke Kadlecovi začali jezdit i zákazníci z jiných částí města.</p>

<p>Kadlec věnoval své výrobě téměř přehnanou péči. Se surovinami, kutrem i pěchovačkou se div nemazlil. Tančil po dílně, prozpěvoval si, ostrými noži řezal maso s takovou brilancí a grácií, že to více než řezničinu opravdu připomínalo divadelní představení. Zdokonalil recepturu sekánky natolik, že výsledný produkt byl nezaměnitelný s jakýmkoli konkurenčním výrobkem. Kadlec přidával do nasekané směsi nejen standardní přísady – pepř, papriku a muškátový oříšek – ale i indické koření a udil párky a klobásy nad dřevem z pivních sudů, které odkupoval v mnichovském Bürgerbräukelleru. Ale ani to by z nich neudělalo to, čím byly – opravdovou unikátní specialitu.</p>

<p>Mělo se to takto:</p>

<p>O incidentu se zapálenou slivovicí se Kadlec zmínil na jatkách Jozefu Ajvarovi.</p>

<p>„To je ta tvoje pěkná dračice,“ řekl mu starý cikán.</p>

<p>„Mám z toho trochu strach,“ přiznal se Kadlec. „Co kdyby něco opravdu chytlo a shořel celý dům?“</p>

<p>Ajvar se zamyslel, natočil si prstem knír a řekl Kadlecovi, aby se v týdnu stavil u jeho matky. „Něco o těch věcech ví, třeba ti poradí.“</p>

<p>Kadlec návštěvu dlouho odkládal, ale nakonec Ajvarovu matku přece jen navštívil. Ukázal jí puchýře na svých zádech a co nejnezúčastněněji jí popsal milostné hrátky se Sárou.</p>

<p>„Ajajaj,“ zašklebila se žena nakonec a Kadlec se polekal. „Vypadá to, mladíku, že Ihr Fräulein ist ein Feuerkinetik.“</p>

<p>„Feuer co?“ nechápal Kadlec.</p>

<p>„Kolik Fräulein Brux váží?“ vyzvídala cikánka.</p>

<p>„Nevím,“ zakoktal zmateně Kadlec a v duchu Sáru přeměřil. „Jednu hovězí čtvrtku?“</p>

<p>„Rozmístěte si v ložnici kameny. Nejlépe granit nebo křemen. Alespoň třicet… ne, raději čtyřicet kilo. Načerpají to teplo do sebe. Paničku za mnou brzy přiveďte, pokusím se z ní ten oheň dostat.“</p>

<p>Kadlec tomu ani za mák nerozuměl, ale když ho toho večera Sára opět popálila, rozhodl se rady uposlechnout a do skříně v ložnici nanosil hromadu kamenů. Opravdu to pomohlo a oba se při milování cítili uvolněnější, klidnější a trpělivější.</p>

<p>To, že teplo Sářiny lásky jde použít i na tepelné zpracování klobás a párků, zjistil Kadlec náhodou, když po ní opět jednou zatoužil v dílně. Jejich uzenářské výrobky pak získaly jakousi pikantní kvalitu, která nešla slovy dosti dobře popsat, ale málokterý jazyk jí dokázal odolat. Jejich láska, tedy do slova a do písmene, procházela žaludkem.</p>

<p>Věhlas jejich podniku se šířil městem jako epidemie.</p>

<p>***</p>

<p>Kadlec požádal Sáru o ruku až v létě roku 1931. Došlo k tomu 6. června za opravdu podivných okolností. Kadlec si už byl jistý, že Sáru – a případného potomka, po kterém začal toužit víc a víc – zcela jistě uživí. Stal se dvorním dodavatelem mnichovské smetánky, místní restaurace se přetahovaly o jeho omezenou produkci a Kadlec si do jisté míry mohl diktovat ceny, i přes ekonomické obtíže, do kterých země pomalu, ale jistě zabředávala.</p>

<p>Začátkem týdne se Kadlec zmínil, že by v sobotu mohli navštívit starou botanickou zahradu a Skleněný palác. Sára byla nadšená a na výlet se těšila, snad možná i tušila, co má Kadlec v plánu, a to napětí se v ní hromadilo celý týden. Když ve středu přistihla Kadlece, jak cosi ukrývá v zásuvce pracovního stolu v dílně, zrudla rozpaky a dělala, jako by si ničeho nevšimla. Kadlec v návalu vzrušení málem podlehl chvilkové touze odchýlit se od svého původního záměru, ale nakonec odolal.</p>

<p>V sobotu si Kadlec oblékl své nejlepší šaty a spěchal do hostince nedaleko botanické zahrady, ve kterém si dali schůzku. Sára přišla v tom bílém kloboučku, který měla na hlavě tenkrát v Brně; Kadlec se třásl rozrušením. Povídali si o filmu, o množících se zákazech zahraničních snímků, nakonec v hovoru utichli a dlouhou chvíli se na sebe jen mlčky usmívali. Kadlec dokonce několikrát nahmatal v kapse krabičku se zlatým prstenem, ale masochisticky vždy odolal, chtěl to očekávání protáhnout, chtěl se houpat na vlnách emocí, tak dlouho, jak jen to bude schopen fyzicky vydržet.</p>

<p>Sára hořela očekáváním a to napětí si užívala pravděpodobně ještě více než Kadlec. Kdykoli se jí během hovoru dotkl, když jí před obědem políbil ruku svými horkými rty, prostupovala jí láska a vzrušení takové, jaké ještě nikdy v životě nezažila.</p>

<p>Po obědě zašli do Skleníku, jak se občas galerii v zahradě říkalo. Obklopeni tisícovkami uměleckých skvostů si připadali jako v ráji. Když stáli před <emphasis>Zimní krajinou</emphasis> Caspara Friedricha, řekl Kadlec hravě: „Pozor, Sáro, ať od tebe ten sníh neroztaje!“</p>

<p>Sára ho škádlivě plácla rukavičkami přes ramena, nahlas se zasmála a odtáhla ho z galerie ven do zahrady. Nemohla už to napětí vydržet a Kadlec byl také u konce se silami. V malém altánku obklopeném růžovou zahradou ji požádal o ruku. Navlékl jí zásnubní prstýnek a začal ji líbat. Pak ji opřel o zábradlí altánku, a když do ní zezadu pronikal, měl dojem, že shoří, pálila jako rozžhavené železo, jako písek na pláži, na Sahaře, jako oheň ve výhni. Při orgasmu si tiskla pěst na ústa, v marné snaze zabránit blaženým stenům, druhou rukou tlačila Kadlece k sobě.</p>

<p>Nakonec se zhroutili na dřevěnou lavičku a vysílením usnuli.</p>

<p>Probudily je až sirény a křik.</p>

<p>„Hoří!“ ozývalo se od Skleněného paláce. „Hoří!“</p>

<p>Jako ve zlém snu se vypotáceli z altánku a pozorovali nerovnou bitvu hasičů s plameny. K nebi nad Mnichovem stoupal hustý dým, jakýsi šedočerný závoj, předzvěst čehosi neblahého.</p>

<p>Sára plakala, Kadlec mlčel, ztracený ve víru zmatených myšlenek.</p>

<p>Skleněný palác lehnul popelem a s ním většina pokladů, které ukrýval. Zbylo jen několik desítek pláten a artefaktů, uchovaných v přilehlých depozitářích, které oheň nepoškodil.</p>

<p>Mezi ztracenými díly byla i <emphasis>Zimní krajina</emphasis>.</p>

<p>Z místa požáru utekli a schovali se v Kadlecově bytě. Sára plakala, Kadlec nevěděl, jak ji utěšit.</p>

<p>„Taková škoda,“ naříkala Sára. „Proč se to muselo stát? Tolik krásy a nezbylo z ní nic. Nic! A zrovna dnes. Kdo to mohl udělat? A proč? Byla to snad jen náhoda?“</p>

<p>Kadlec se zarazil. Stejně jako <emphasis>vy</emphasis> i on věděl, že náhoda lidské životy neřídí.</p>

<p>„Sáro,“ řekl a sebral v sobě veškerou odvahu. „Myslím, že jsi Skleník zapálila ty.“ Vyděšeně se na něj podívala a její nářky utichly. Kadlec jí pověděl o své návštěvě u Ajvarů a nakonec otevřel skříň, ve které na hromadě křemenů trůnil hrnec plný klobás.</p>

<p>***</p>

<p>Svatbu chtěl Kadlec uspořádat pro jistotu až v zimě. Otevřeně o tom nemluvil, ale chtěl udělat vše pro to, aby omezil případný účinek Sářiných spalujících emocí.</p>

<p>Situace v Německu se ale rychle zhoršovala, nezaměstnanost vystřelila na neuvěřitelných třicet procent, průmysl se takřka zastavil, pro mnoho lidí bylo obtížné sehnat jídlo, a tak se Kadlec nakonec rozhodl svatbu odložit. K tomuto rozhodnutí ho vedlo ještě něco: Mnichov byl hlavním stanem NSDAP a stranické antisemitské názory se začínaly postupně stále víc a víc manifestovat. Kadlec věřil, že jemu žádné bezprostřední nebezpečí nehrozí, obával se ale o Sáru a o její rodinu. Nebyli sice ortodoxními židy, ale ukazovalo se, že to není podstatné: šlo tady o rasu, ne o vyznání.</p>

<p>Když se jednou před jejich krámek postavila skupina Braunhemden a bránila zákazníkům ve vstupu, dostal Kadlec strach. Obchody šly od deseti k pěti, i pan Kraus začal posílat na nákup jen posluhovačku, a i ta nakonec přestala chodit.</p>

<p>Sára vadla a chřadla. Milovali se jen sporadicky – Sára se obávala dalšího požáru – a to se podepisovalo na kvalitě klobás a na zájmu o ně.</p>

<p>„Nemůže se nic stát,“ říkával jí Kadlec. „Přinesl jsem další tři kila křemenů.“ Když jen odmítavě vrtěla hlavou, přemlouval ji k návštěvě paní Ajvarové.</p>

<p>„Bojím se,“ říkala mu. „Dej mi čas.“</p>

<p>Vše vyvrcholilo jednoho dne, kdy v dílně připravoval další várku klobás, ve kterých bylo více mouky než masa. Z krámku najednou zaslechl výkřik. Krve by se v něm nedořezal – popadl sekáček a vrazil do dveří.</p>

<p>V krámě panovala ledová atmosféra; Kadlecovi naskočila husí kůže.</p>

<p>Herman Kraus držel Sáru za předloktí a pokoušel se ji povalit na zem.</p>

<p>„Ty komunistická svině!“ křičel na ni a oči mu plály. Kadlec věděl, že je Herman aktivním členem SA, ale nikdy by ho nenapadlo, že si k šikanování a vybíjení jinošské energie vybere zrovna Sáru. Navíc to snad ani nemohl myslet vážně. Byl ale dost hloupý na to, aby si popletl slogan.</p>

<p>Kadlec se snažil uklidnit. Odkašlal si a nadechl se, když vtom Herman Sáru udeřil hřbetem dlaně do tváře. Kadlecovi se zatmělo před očima. Prohnal se krámkem jako tornádo a vrazil mladému nacistovi takovou facku, že vzal druhou o pult.</p>

<p>„Tady máš komunistu, du Schwein!“ zavrčel. „Jetzt raus!“</p>

<p>Herman se vypotácel z krámku a dal se na útěk.</p>

<p>Sára se přitiskla ke Kadlecovi a vzlykala. Byla studená jako led a třásla se jako osika.</p>

<p>***</p>

<p>Ani příští rok však nebyl o nic lepší. Na seznamu nežádoucích obyvatel města se kromě Židů objevovali i Slované a Kadlec cítil, jak se kolem něj stahuje neviditelná smyčka. Jednotky SA kroužily městem jako supi, šířily strach, zabraňovaly zákazníkům v návštěvě <emphasis>špatných</emphasis> obchodů a rozbíjely jim výlohy. Pouliční bitky byly na denním pořádku, každý, kdo se na SAmany křivě podíval, byl komunista a okamžitě schytal výprask.</p>

<p>Sára nakonec podlehla Kadlecovu naléhání a souhlasila s návštěvou staré cikánky. Kadlec byl jak na trní, když hned druhý den pospíchal na jatka, aby schůzku s Ajvarem domluvil. Muž ale někam zmizel a ať se Kadlec vyptával sebevíc, nikdo mu nedokázal – nebo nechtěl – říci, co se s ním stalo.</p>

<p>Když se za pár dnů odhodlali cikánku navštívit bez pozvání, našli její dům prázdný. Kadlec cítil, jak mu naděje na šťastný život se Sárou pomalu protéká mezi prsty. Na koho se obrátit nyní? Koho požádat o radu či pomoc?</p>

<p>Jak se prohlubovala Kadlecova beznaděj, tak i někdejší popularita jeho podniku pomalu, ale jistě brala za své. Kadlec to nesl těžce, ale Sára mu v těch dnech byla nečekanou oporou.</p>

<p>„Všechno se v dobré obrátí,“ říkávala mu. „Uvidíš.“</p>

<p>Kadlec o tom pochyboval, cítil, že jejich šťastná budoucnost se ztrácí, zardoušená šílenstvím, které Německo pomalu, ale jistě zachvacovalo.</p>

<p>Toho osudného pátečního rána uklízel Kadlec v dílně a připravoval si náčiní. Z masokombinátu mu měli zavézt menší dodávku masa, po přímé intervenci Klause Kilzmanna. Zrovna rovnal nože, když se ozvalo klepání na zadní dveře.</p>

<p>„Ich komme,“ zabručel Kadlec a spěchal otevřít. Ale místo dodávky stáli za dveřmi čtyři mladíci, kteří se na něj okamžitě vrhli. Obličeje měli schované pod černými šátky, oči jim však planuly neskrývanou záští. Než si Kadlec uvědomil, co se děje, schytal několik bolestivých ran obuškem přes ramena a boky, jeden mladík ho kopancem srazil k zemi.</p>

<p>Kryl si hlavu a zatínal svaly, zatímco se na něj sneslo krupobití ran. Dostal hrozný strach o Sáru, která mohla každou chvíli přijít do krámu. Levé oko se mu zalilo krví, cítil kovovou pachuť v ústech, svět se s ním točil v bláznivé spirále.</p>

<p>Pak zaslechl charakteristický zvuk vytažené rolety výkladu. <emphasis>Sára!</emphasis> blesklo mu hlavou. <emphasis>Scheisse!</emphasis> zaklel. <emphasis>Kurva, kurva!</emphasis></p>

<p>Zachytil nohu jednoho z útočníků jen několik centimetrů před svým obličejem a prudce s ní škubnul. Dal do toho pohybu všechnu svou sílu. Ozval se nervy drásající zvuk, jak se něco natáhlo a prasklo, mladík vyjekl a zhroutil se k zemi. Kadlec se zvednul a po čtyřech, jako zvíře, doběhl ke stolu, kde ráno vyrovnal nabroušené vykosťovací nože. Věděl, že nemá moc času. Narovnal se, jeden nůž popadl a mrsknul ho téměř naslepo za sebe. Chmátnul po sekáčku a otočil se. Hruď mu skákala nahoru a dolů, snažil se popadnout dech, jedním rozmazaným pohybem si vytřel krev z očí.</p>

<p>Vedle mladíka s vykloubenou nohou ležel druhý, nůž se mu groteskně zapíchnul do prsou, připomínal jakousi makabrózní jednohubku. Kadlec se chrchlavě zasmál.</p>

<p>„Udělám z vás fašírku,“ zachrčel směrem ke zbývajícím dvěma. „Nasekám vás do klobás, parchanti.“</p>

<p>Chtěli se dát na útěk, ale bylo pozdě. Kadlec se rozmáchl sekáčkem a oba rozsekal na fašírku.</p>

<p>Sára vpadla do dílny v okamžiku, kdy stál zbrocený od krve nad hromadou zohavených těl.</p>

<p>„Názorně ti předvedu, Sáro,“ řekl, „jak se bourají svině.“</p>

<p>Sára našpulila rty a dala si ruce v bok.</p>

<p>Klobásy měly ještě pikantnější chuť než obvykle a masa v nich bylo po dlouhé době o trochu víc.</p>

<p>***</p>

<p>Pan Kraus ho na ulici nezdravil a přecházel na druhý chodník. Kadlec mu za to byl v duchu vděčný. Nedokázal by se sousedovi podívat do očí. Ukázalo se totiž, že jeden z útočníků byl Herman. Kadlec litoval dne, kdy vzal chlapce do učení.</p>

<p>Díky prodeji <emphasis>Nazipárků</emphasis> – jak jim Kadlec tajně říkal – se podařilo poněkud vylepšit obchodní bilanci podniku, a tak se Kadlec odhodlal a v prosinci roku 1932 uspořádal konečně svatbu se Sárou.</p>

<p>Předcházela jí jedna nešťastná událost. Při výbuchu na montážní lince v brněnské Zbrojovce zemřela Kadlecova maminka. Kadlecův bratr Anton se k nim nastěhoval již týden po pohřbu a Kadlec mu dohodil práci v restauraci, stejně jako kdysi mladému Krausovi. Neměl sice nejmenší chuť bratrovi pomáhat, ale říkal si, že to dluží matce. Styděl se za bratrovu tupou tvář, koktavý způsob řeči i za jeho šouravou chůzi. Sára nechápala, jak je možné, že jsou si bratři tak nepodobní – z Antona jí naskakovala husí kůže, jeho pichlavé pohledy z hloubi srdce nenáviděla, vždy se v jeho přítomnosti cítila velmi nepříjemně a chvil, kdy byli doma o samotě, se hrozila.</p>

<p>Na svatbu kromě Antona dorazilo jen málo hostí: Sářini rodiče, několik sousedů a na chvíli se stavil i Klaus Kilzmann, který novomanželům věnoval pozlacenou sekyrku a Kadlecovi osobně ještě předal diplom za zásluhy od Bavorského cechu řezníků.</p>

<p>Antona ubytovali v malém pokojíčku vedle hlavní ložnice. Ukázalo se, že to byla chyba. Během svatební hostiny se Anton hrozně opil, a když ho pak uložili do postele, nepřestal vyřvávat moravské lidové písničky a z první novomanželské noci nebylo nic. Kadlec ležel na zádech a nasupeně civěl do stropu. Sára, otočená k němu zády, přemýšlela o tom, co jí řekli její rodiče: „Rozhodli jsme se na jaře opustit Německo, holčičko. Odjedeme za strýcem Franzem do Ameriky. Pojeďte prosím s námi! Párky a klobásy tam prý mají ještě radši než u nás.“ Když zavřela oči, viděla před sebou rozbouraná těla těch mladých nacistů, na rukách cítila chladivé doteky jejich masa a bála se pomyslet na to, co je v budoucnu čeká.</p>

<p>„Dobre pijem, dobre žijem, dobrého mám pána,“ vyřvával Anton za tenkou zdí. „On vrebuje do půlnoci a já až do rána.“</p>

<p>O měsíc později se Adolf Hitler stal říšským kancléřem.</p>

<p>***</p>

<p>Na konci února roku 1933 odjeli novomanželé na svatební cestu do Berlína. Ubytovali se v pěkném hotýlku nedaleko Braniborské brány. Cesta byla aktem vzdoru proti nepřízni osudu, kterou Kadlec vnímal stále intenzivněji. Chtěl hodit všechny trable za hlavu, zapomenout na SA komanda a <emphasis>Nazipárky</emphasis>, vrátit se do svého soukromého ráje a opět se bezstarostně milovat se Sárou.</p>

<p>Večeři si nechali donést na pokoj společně s třemi lahvemi šampaňského. Diskutovali o filmech, o Langovi a von Sternbergovi, smáli se skečům amerických komiků, probírali účesy a šaty Marlene Dietrichové, a když se odebrali do postele, byli příjemně uvolnění, všechny starosti minulých měsíců se rozplynuly jako pára nad hrncem.</p>

<p>Když se Sára ke Kadlecovi v posteli přitulila, věřil, že ještě mají naději. Věřil, že ještě dokážou prokličkovat, že je ten dým, který se pomalu plazil po celé zemi, nepohltí a nezadusí. Milovali se vášnivě a dlouho, velmi dlouho. Křemeny a granit bohužel zapomněli v Mnichově.</p>
</section>

<section>
<p>
    III. Poslední maso</p>

<p>První orgasmus měla Sára někdy kolem osmé hodiny. Druhý následoval v půl deváté a třetí v devět hodin večer. V deset hodin ležela Kadlecovi na rameni a letmo ho hladila na hrudi.</p>

<p>„Kéž bychom takhle mohli zůstat do konce světa,“ řekla Sára zasněně.</p>

<p>„A co nám v tom brání?“ řekl Kadlec. Chtěl tomu věřit. Držel se té myšlenky jako tonoucí příslovečného stébla.</p>

<p>Sára se zasmála, ale vtom se venku rozhoukaly sirény. Kadlec se poplašeně posadil, chvíli vrtěl hlavou v neblahé předtuše a pak se zvedl z postele a přistoupil k oknu.</p>

<p>Chvíli se zdráhal uvěřit tomu, co viděl. Zavřel oči a opřel se o parapet.</p>

<p>„Miláčku?“ hlesla Sára. Zdálo se jí, že Kadlec zestárl o několik let. Přehodila si kolem ramen přikrývku a připojila se k němu v okně.</p>

<p>Jen několik bloků na severozápad od jejich hotelu cosi prozařovalo noc. Nad infernální září se rozpínala nocí oblaka dýmu. Sára měla dojem, že se kouř mění ve zrůdné údy démonů, jejichž prsty se pomalu protahují ve snaze obepnout Berlín, celé Německo, celý svět. Vyděšeně vykřikla a přitiskla se ke Kadlecovi.</p>

<p>Celé dvě hodiny pak stáli jako sochy v okně a pozorovali, jak hoří Reichstag.</p>

<p>Hotel opustili až ve středu, jejich cesta vlakem zpět do Mnichova připomínala sestup do očistce. Hlavní nádraží v Berlíně se hemžilo hlídkami SA, které namátkou kontrolovaly cestující, otevíraly jim zavazadla, neurvale rozhazovaly jejich obsah a tu a tam přidaly kopanec, když se cestující zmohl k protestu. I u pokladny stála rota Braunhemden, která vynucovala na cestujících nacistický pozdrav.</p>

<p>Kadlec mírně kývnul na zřízence za přepážkou a pak předpisově zasalutoval. Potily se mu dlaně a v zádech cítil pohledy SAmanů. <emphasis>Nemohou nám nic dokázat</emphasis>, opakoval si v duchu téměř celou cestu domů, odvracel pohled od spolucestujících, aby v jeho tváři snad nezpozorovali vinu.</p>

<p>Doma na ně čekal Anton. Stál v pozoru za dveřmi jejich bytu. „Heil Hitler!“ vykřikl a pomohl Sáře se zavazadly. Kadlec nemohl uvěřit svým očím, změna, kterou jeho bratr za těch pár dní, co byli v Berlíně, prošel, byla neuvěřitelná.</p>

<p>Již od prvního dne, co nastoupil v Hofbräuhausu<emphasis>,</emphasis> mluvil Anton doma jen německy. Kadlec ho v tom sám podporoval, zbožně si přál, aby jeho bratr zapadl do davu a nepřitahoval na ně nevítanou pozornost. Anton měl jen omezenou slovní zásobu, gramatiku vnímal jen velmi omezeně, ale přízvuk měl dokonalý. Vzhledem k tomu, že nezdědil matčin kulatý, typicky slovanský obličej, ale ostře řezané rysy nebožtíka otce, mohl se klidně vydávat za – byť mírně retardovaného – Němce.</p>

<p>***</p>

<p>NSDAP vyhrála předčasné volby a Německo se začalo rychle transformovat do podoby diktované vůdcem. Kadlecovi viděli změny kolem sebe a nevěděli, co si počít. Když byl o několik měsíců později Klaus Kilzmann odvolán z místa ředitele masokombinátu a na jeho místo byl dosazen nějaký nacistický pohlavár, cítili, že se i nad jejich budoucností stahují mračna. Výmarská republika byla pryč, místo ní ze stínů přicházelo něco mazlavého a ošklivě páchnoucího.</p>

<p>„Odjíždím do Paříže,“ řekl jim Kilzmann při své poslední návštěvě. „Měli byste o tom také uvažovat.“</p>

<p>Kadlec se bezradně rozhlédl po pokoji. „Klausi, nemůžeme vám ještě splatit dluh…“</p>

<p>Kilzmann se nevesele zasmál. „Vypracoval jste se tu a zavedl dobrý podnik, Milane. Máte na co být pyšný. Ale věřte mi – v Mnichově pro vás nebude bezpečno. A ten dluh považujte za splacený.“</p>

<p>Když se pozdě k večeru vrátil domů z práce Anton a jeho hřmotné „Sieg heil!“ zaburácelo v obývacím pokoji, zvedl se Kilzmann a beze slova odešel.</p>

<p>Moravské lidové písně nahradily nacistické popěvky a Kadlec si uvědomil, že měl věnovat větší pozornost tomu, co se v Hofbräuhausu dělo; nacisté se tam koneckonců scházeli již od roku 1920.</p>

<p>Sára s Kadlecem od návratu z Berlína odmítala spát. Bledla, přestala se usmívat a Kadlec měl dojem, že se mu ztrácí před očima. Dělal vše pro to, aby ji rozveselil a ochránil před dopady krize, ale bojoval předem prohranou bitvu. Sára musela opět začít žehlit a prát, ale peníze, které za tu službu dostávala, měly jen malou hodnotu, bylo stále těžší za ně cokoli pořídit.</p>

<p>Když její rodiče opustili Mnichov a vydali se jen se dvěma kufry na cestu do Ameriky, zhasla jako hvězdička zakrytá mrakem.</p>

<p>„Nemůžeme takhle dál žít,“ řekl jí nakonec Kadlec. „Jaký by v tom byl smysl? Bylo by to jen velmi smutné čekání na smrt. Chci se s tebou opět milovat, smát se a užívat si života.“</p>

<p>„Jak se mám radovat a smát?“ odtušila chladně Sára. „Zapomněl jsi na Hermana? Na <emphasis>Nazipárky</emphasis>? Zapomněl jsi, co jsme způsobili v Berlíně?“</p>

<p>„Odsoudili za to přece toho komunistu,“ podotkl Kadlec.</p>

<p>Sára si nevesele odfrkla. „A to mě má utěšit? Že mou vinou trpí další člověk? On ten požár možná plánoval, ale to osudné pondělí jsem první jiskru zažehla já. Vím to.“</p>

<p>„Jak si tím můžeš být jistá? Říká se, že to má všechno na svědomí Goebbels…,“ začal Kadlec, ale ztichl, když se na něj Sára vyčítavě podívala.</p>

<p>***</p>

<p>Bez pomoci Klause Kilzmanna bylo pro Kadlece stále obtížnější pokračovat v podnikání. Jediné pojítko s úspěšnouminulostí podniku tak tvořil Fritz Fichte, provozní v Hofbräuhausu<emphasis>,</emphasis> který byl stále ochotný za Kadlecovy klobásky, šunku a párky slušně zaplatit.</p>

<p>Jednou dokonce řekl Kadlecovi otevřeně: „Herr Kadlec, ani nevíte, jaké štěstí vás potkalo. Vaše uzeniny jsou oblíbenou pochoutkou vedení partaje. Víte, že Německo čeká zářivá budoucnost. Můžete být její součástí.“</p>

<p>V létě roku 1934 si Fichte u Kadlece objednal větší množství uzenářských výrobků na zvláštní zasedání NSDAP. Kadlec chtěl situaci využít k získání hotovosti, tolik potřebné k útěku z Německa, ke kterému se se Sárou konečně odhodlali. Obrátil všechnu svoji energii k přípravě dodávky pro Fichteho, ale čím víc se termín zasedání blížil, tím bylo Kadlecovi jasnější, že nedokáže obstarat dostatek surovin. Kadlec ale nebyl připravený se vzdát a zvažoval všechny možnosti. Byl ochotný nakoupit materiál na černém trhu, ale když se o tom zmínil Sáře, řekla mu, že by je to neúnosně zadlužilo.</p>

<p>„Museli bychom se vydat všanc nějakému lichváři,“ řekla mu. „To přece nechceš.“</p>

<p>Všichni cikáni z jatek, kteří by mu k nějakému masu před pár lety snadno dopomohli, byli pryč. <emphasis>Co</emphasis> <emphasis>dál?</emphasis> zoufal si Kadlec.</p>

<p>Jedné červnové noci ho probudil výkřik. Opatrně se zvedl z postele, nepatrně odhrnul záclonu a pohlédl na noční ulici. Na rohu nějací tři muži kopali do zhroucené postavy. Kadlec se rychle oblékl a vyběhl před dům. Útočníci byli už – snad naštěstí pro Kadlece – pryč. Kadlec se sklonil k přepadenému a s hrůzou zjistil, že je to Anton. Byl v bezvědomí, páchl pivem a močí. Kadlec ho uchopil pod rameny a odtáhl domů. Anton se probral, když ho ukládal do postele. „Ein Volk, ein Reich, ein Führer,“ zamumlal a šilhavě se na bratra usmál. Kadlecovi bylo do pláče.</p>

<p>„Ein Führer,“ mumlal si pod vousy, „Ein Arschloch.“ Pak si přinesl z kuchyně lavor s vodou, hrbil se nad postelí a otíral bratrovi tvář od krve. S hrůzou si uvědomil, že mu ho ani není líto. Styděl se za něj, modlil se, aby se vrátil zpět do Čech, aby ho vzal čert. Narovnal se, upustil zkrvavený hadr do lavoru a štítivě si bratra prohlížel.</p>

<p><emphasis>Co se to se světem stalo?</emphasis> uvažoval Kadlec. Ulicemi se potulovaly paramilitantní skupinky mladých mužů a mohly zmlátit, koho se jim zamanulo. A to pravděpodobně nebylo to nejhorší, čeho byli schopni.</p>

<p>V tu chvíli dostal Kadlec ten hrozný nápad. Nejdříve si ho nechtěl připustit a popíral ho. Vracel se k němu však znovu a znovu, obhlížel ho ze všech stran a zvykal si na něj. Proč vlastně ne? Nebyl to akt pomsty za ztlučeného bratra. Bylo to marné gesto vzdoru muže okolnostmi zahnaného do kouta, byl to lov na poslední maso, které mělo jemu a Sáře přinést spásu.</p>

<p>Nabrousil nože, do plátěného ruksaku stočil tlustý provaz. V noci v sobotu 30. června počkal, až Sára usnula, pak odešel do dílny pro výstroj. Kradl se nocí jako duch, jako zloděj, krčil se ve stínu a čekal na svoji příležitost.</p>

<p>Prvního SAmana podřízl v průchodu, kde mladík močil. V postranní uličce pak odklopil mříž kanálu, muže vyvrhnul, správně naříznul, aby z těla odtekla krev, obvázal ho lanem kolem hrudi a zavěsil na první kovový šprucl žebříku.</p>

<p>Noc se mu zdála nekonečná, měl na práci spoustu času. Hvězdy svítily na jeho dlouhé nože, jejich chladný třpyt zanechával záblesky zla v Kadlecových očích. Druhý muž byl v uniformě a Kadlec ho překvapil, když vystupoval z černé limuzíny. „Ich liebe Deutschland,“ zachrčel muž a pokusil se zasalutovat. Kadlec pak podřízl i řidiče.</p>

<p>Když se před svítáním Kadlec vracel domů, připadal si jako pavouk. V jeho sítích uvízlo deset <emphasis>much</emphasis>, měl v plánu si je během několika dnů vyzvednout a doma zpracovat. Zakázka pro Fichteho měla být připravená včas a v plné míře. Pro Kadlece to byl poslední záblesk naděje.</p>

<p>***</p>

<p>Když však otevřel dveře jejich bytu, naskočila mu husí kůže. Letní noc byla teplá, nechápal, jak je možné, že je u nich doma taková zima. V chodbě leželo něco světlého na podlaze a Kadlec to opatrně zvednul. Byla to fotografie nahé dívky, pravděpodobně jedna z Antonovy sbírky. Prošel chodbou a opatrně nahlédl do Antonova pokoje. Anton v něm nebyl, na jeho posteli však ležely další pornosnímky, zamotané v Antonových kalhotách.</p>

<p>Kadlece zachvátil nepříjemný pocit, že se stalo něco zlého. Vyběhl z Antonova pokoje a klopýtal k ložnici. Čím byl blíže, tím větší chlad pociťoval.</p>

<p>„Sáro!“ vykřikl, když rozrazil dveře a spatřil ji zhroucenou vedle postele. Ležela podivně zkroucená, hlavu v nepřirozeném úhlu, noční prádlo potrhané.</p>

<p>„Sáro!“ zaúpěl Kadlec, přiklekl k ženě a vzal ji do náruče. Byla studená jako kámen, Kadlec ji k sobě přitisknul, kolébal se ze strany na stranu a plakal.</p>

<p>Anton ležel o kousek vedle, nahý, až na ponožky. Měl otevřená ústa, z kterých koukal zčernalý jazyk, na hrudi měl přitisknutou levou ruku, pravá mu trčela do vzduchu, prsty křečovitě roztažené, jako by se natahoval po něčem neviditelném. Na tváři se mu třpytila jinovatka.</p>

<p>Kadlec zavřel oči. Svět pro něj přestal existovat. Celým tělem mu prostupoval smutek, paralyzoval jeho svaly, zpomaloval jeho myšlenky.</p>

<p>***</p>

<p>Kadlec se probral z letargie až v neděli večer. Nepřipomínal již člověka, pohyboval se jako automaton, tvář měl ztuhlou v nepříjemné grimase. Nejdříve odnesl do sklepa Sáru, pak se nahoru vrátil pro Antona. Když se těla dotkl, vyděšeně ucuknul. Kůže na ruce se mu potrhala a přilepila na zmrzlé tělo. Vrátil se do dílny pro rukavice, ale i přes ně Anton studil jako smrt. Když ho pronášel dveřmi, neopatrně zavadil o futro a roztažené prsty Antonovy pravé ruky odpadaly na zem a zacinkaly jako rampouchy. Kadlec tomu nevěnoval pozornost.</p>

<p>Seděl pak ve sklepě a obě promrzlá těla si nepřítomně prohlížel. Netušil, co si počít.</p>

<p>Ráno v pondělí 2. července vzal trakař a hrubou plachtu a objel město, aby si vyzvedl své <emphasis>mouchy</emphasis>. Lidé na ulicích od něj odvraceli pohledy, jeho zarputilý výraz jim naháněl strach.</p>

<p>Snažil se na nic nemyslet. Jen mechanicky hýbal rukama, nohama, jeden pohyb, pak další. Přesto před sebou neustále viděl tu hrůznou scénu z ložnice. Nevěřil, že by Anton Sáře chtěl ublížit. Muselo jít o nedorozumění. Když se nahý objevil ve dveřích, muselo to Sáru vyděsit k smrti. Vstala, uklouzla a praštila se do hlavy? Možná se chvilku přetahovali o její noční košili, ta se roztrhla a Sára upadla. Strach uvolnil stavidla jejích zvláštních schopností, ale tentokrát nevykřesal oheň lásky, ale chlad nenávisti.</p>

<p>„Bude to velká sláva,“ řekl Kadlecovi Fichte koncem týdne. Roztržitě se rozhlédl a zeptal se Kadlece, kde má Sáru.</p>

<p>„Sie ist in dem Kaltkeller,“ řekl Kadlec popravdě.</p>

<p>„Ach so<emphasis>,</emphasis>“ řekl Fichte. Vzal si z pultu jednu klobásu, přivoněl si a pak se do ní zakousnul. „Delikatessen,“ řekl okouzleně. „Na oslavu přijede i sám vůdce. Mohl byste k jeho poctě připravit nějakou specialitu?“</p>

<p>Kadlec sebou škubnul. <emphasis>Mouchy</emphasis> už téměř všechny zpracoval, netušil však, co má udělat s Antonem a se Sárou. Nabízel mu Fichte východisko?</p>

<p>„Měl bych tady jeden speciální recept. Něco, co by vůdce zcela jistě ocenil. Je to něco jako rodinné tajemství…“</p>

<p>„Á,“ usmál se Fichte. „Familiengeheimnis, říkáte?“ olíznul se. „Jsem ochoten si připlatit. Vůdce musí mít jen to nejlepší.“</p>

<p>„Jawohl,“ přikývl Kadlec.</p>

<p>„Co mohu napsat na menu?“</p>

<p>„Liebewürste,“ řekl Kadlec, tvář zkřivenou do mrazivé grimasy.</p>
</section>

<section>
<p>
    <strong>ČÁST DRUHÁ BOJ ZUŘÍ</strong></p>

<p><image xlink:href="#_5.jpg" /></p>
</section>

<section>
<p>
    František Kotleta</p>

<p><emphasis>Nesnáším úvody. Ne, vážně, našli jste už v některé mé knize nějaký úvod? Nevím, přijde mi to stejná blbost jako úvodní scénky v pornu. Nejdřív dlouhý záběr na chlápka v autě, co si prohlíží stopařky jednu vedle druhé, míjí je se samolibým úšklebkem, a pak zastaví nesmělé zrzce v bílé košilce a s velkými brýlemi. Ta mu děkuje za svezení, pak zjistí, že je jí v autě horko a poprosí, jestli by se mohla trochu obnažit, no a než mu sáhne na řadicí páku, uteče deset minut. A víte co? Nikdo těch deset minut nevydrží. Všichni to přeskočí. A stejné je to s úvody ke knihám a povídkám. Prdíte na ně a je to dobře. Takže žádný zdržování, můžete se pustit do příběhu. A protože mám rád doslovy, na konci povídky na vás jeden čeká. A ne že přeskočíte nejdřív na něj. Zkazili byste si ten příběh.</emphasis></p>
</section>

<section>
<p>
    <strong>Dos grojse genareraj</strong></p>

<p>„Pane Horáku, já…,“ rabín nervózně zaryl botou do hlíny na podlaze. Neudělalo to s ní nic. Byla tak udusaná, jak po ní každý den prošly desítky nohou, že s ní už nepohnuly ani pevné boty dobře živených kápů a esesáků, kteří sem čas od času napochodovali. A rabi Vinš se jim mohl svou postavou vyrovnat jen těžko. Ještě když sem před pár měsíci přijel s celou rodinou z Terezína, měl břicho tak veliké, že mu div nevystřelily knoflíky u košile. Jenže Terezín byl proti tomuhle luxusní ozdravovna pro boháče. Všiml jsem si ho hned na selekci – vyrovnaný, s rozvážným pohledem, fatalistickým úsměvem na rtech a připravený přijmout všechno, co mu Bůh naloží na záda. Jenže za těch pár měsíců pochopil, že tady na záda nenakládá Bůh, ale někdo úplně jiný.</p>

<p>„Nemusíte být nervózní, rabi. Vím, co se stalo,“ řekl jsem a zkusil do svého hlasu dát co nejvíce soucitu a účasti. Šlo to těžko. Tyhle pocity člověk po dvou letech v Osvětimi snadno ztratí. Ztráta je vůbec slovo, které místo, jako je tohle, vystihuje nejlépe. Nejdřív ztratíte iluze, pak naději, potom víru a nakonec život. Někdy se to všechno semele během pár hodin.</p>

<p>Lidé jako Mordechaj Vinš se drželi dlouho, ale když vaší pětileté vnučce gestapák prošlápne lebku a vaše tři dcery a manželka vyletí komínem, zlomí to každého. Tomuhle slovenskému rabínovi se to stalo právě včera. Teď byl na řadě i on a věděl to. Ve fabrice patřil mezi ty nejméně výkonné a neměl žádnou hodnotu. Teda pro esesmany.</p>

<p>Pro mě hodnotu měl. Alespoň jeho <emphasis>nešome</emphasis>.</p>

<p>„Myslel jsem, že obstojím, že…“ Znovu nedořekl větu. Nejspíš to mělo být něco o Bohu. Osvětim byla totiž největší zkouška víry, jakou kdo prošel. A pro lidi jako Vinš to bylo všechno mnohem těžší. Často žili v představě, že mají svůj vztah s Bohem vyřešený, uspořádaný, že vědí, jak se to všechno mezi nebem a zemí má…</p>

<p>A pak je dovezli sem.</p>

<p>Nebyl první, jehož víru Osvětim zlomila. Před pár měsíci se tady sešlo několik rabínů, filosofů a intelektuálů, aby spolu diskutovali o božím záměru a jak do něj zapadá něco jako tohle místo. K čemukoliv došli, shořelo to spolu s nimi v peci.</p>

<p>„Šéfíku, máme tu dneska frontu,“ ušklíbl se na mě Richard Fiala a přitom sjel rabína přísným pohledem. Vinšovo rabínství na něj žádný dojem nedělalo. Richard nebyl Žid. A nebyl ani odbojář. Pásl na Žižkově děvky, a když jim někdo nezaplatil, vyřezal mu na památku něco do obličeje. Jednou jeho holce nezaplatil konfident pražského gestapa. Richard s ním naložil jako s každým zmetkem, co mu přišel pod ruku, ale tenhle měl, bohužel, silné konexe. Fiala putoval z područí četníků rovnou na gestapo a potom sem. Pár roků si odseděl už za Masaryka, a tak se rychle dokázal zorientovat, jak to tady chodí, a hleděl hlavně přežít a vrátit se na Žižkov za svýma holkama. Během několika dní si tu udělal kontakty a dnes uměl sehnat cokoliv, hlavně nůž, se kterým to tak uměl. Pro jeho nesčetné talenty jsem si ho vybral a on velmi rychle pochopil, že já jsem člověk, který mu pomůže víc než kdokoliv jiný. Dobrý rok už tady fungoval jako moje osobní ostraha. A já zase jeho, když na to přišlo.</p>

<p>Vstal jsem z postele a podrbal se na hlavě. Měl jsem ji čerstvě vyholenou, ale stejně mě na ní něco poštípalo. Nejspíš všudypřítomné blechy. Položil jsem rabínovi ruce na ramena a podíval se mu očí.</p>

<p>„Vaše žena u mě byla před týdnem a uzavřeli jsme dohodu. Ona svou pomstu dostane. Pokud ji chcete taky…,“ odmlčel jsem se a pak se naklonil k jeho levému uchu.</p>

<p>„A co moje nešome?“ zeptal se, když si vyslechl, co nebylo určeno uším ostatních na baráku.</p>

<p>„Právě o tu tady jde, rabi,“ usmál jsem se a byl rád, že konečně dopověděl větu. Víc už ale říct nestačil – kápo baráku zařval, že jde hlídka, a my se všichni postavili do pozoru.</p>

<p>***</p>

<p>Hlídka to nebyla ani náhodou. Nechodí totiž v pěti a nevede ji obersturmbannführer v naleštěných rajtkách. Naleštěné na něm bylo vlastně úplně všechno. Jeho uniforma se leskla i v tom tmavém páchnoucím baráku plném mátožných postav. Leskly se i jeho černé kožené rukavice, které si v tom horku nasadil, buď aby vypadal stylově, nebo se bál, že se tady něčeho omylem dotkne a něco chytne. Tenhle chlápek rozhodně nesloužil v koncentráku. Na očích měl nasazené brýle se zlatými obroučkami a na obličeji výraz maximálního odporu, že se vůbec na takovém místě musí nacházet. Když do baráku beze slova napochodovali, nikdo ze stálého osazenstva ani jeho hostů, kteří se snažili tvářit, že sem odjakživa patří, nepromluvil ani slovo. I dýchat se všichni snažili co nejmíň. Většina lidí obersturmbannführerovu hodnost nepoznala, respektive ji v životě neviděli. Tušili ale, že tahle návštěva je zatraceně neobvyklá. Podobné nečekané návštěvy nekončívaly zrovna dobře.</p>

<p>„Herr Cámara, nestyďte se, pojďte dál, ať vidíte, jak se umíme postarat o lidský odpad,“ prohlásil esesák lámanou češtinou a ustoupil, aby udělal prostor někomu, kdo stál ještě před barákem.</p>

<p>„Felix,“ zašeptal jsem spokojeně.</p>

<p>***</p>

<p>Naposledy jsem ho viděl ve čtyřicátém roce. Chodil na večírky barrandovské smetánky se svými scénáři, aby je tam nutil režisérům a naznačoval jim, že pokud chtějí točit podle jeho předlohy, tak nejvyšší protektorátní úředníci dají takovému filmu zelenou. Taky s oblibou opíjel mladé herečky a pak je odvážel taxíkem do svého luxusního bytu na Vinohradech, který mu gestapo přidělilo po nějakém židovském obchodníkovi s čokoládou. Většinou stačilo slíbit nějaké roli v jeho novém trháku, aby mu padaly do klína. Svých zvláštních schopností musel využívat jen zřídka.</p>

<p>Znali jsme se dlouho. Chodili jsme spolu do Slávie už ve dvacátých letech a byl to Felix, tedy celým jménem Felix Achille de la Cámara del Campo, s kým jsem provedl svou první invokaci. Nutno dodat, že neúspěšnou, protože jsme byli jednak oba nalitý jak žoky, a hlavně jsme na to šli úplně špatně. V posledních letech jsme se moc nestýkali. Felixova rodina pocházela ze Španělska, a když v jeho domovině propukla válka, začal být posedlý generálem Frankem. Odjel do rodiště svých předků, aby bojoval za fašisty. Bral to jako báječné dobrodružství. Moc si ale nezabojoval. Generál Franco ho prý osobně požádal, aby se vrátil do Prahy a dělal tady propagandu na podporu fašistického puče. Neměl to lehké. Skoro celé hlavní město fandilo republikánům a po divadlech a kavárnách se vybíraly prachy na interbrigády. Ani do Slávie už Felix nesměl. Párkrát tam dostal přes držku a Werich s Voskovcem si z něho dělali srandu i ve svém divadle. Takže se brzy znovu sbalil a zmizel v Německu. Přijížděl jen občas a vždycky mi pak s nadšením naznačoval, že v <emphasis>naší</emphasis> <emphasis>věci</emphasis> jsou Němci napřed a dokáží velké věci. Když pak jeho nacističtí kamarádi zabrali republiku, chodil po Václaváku v uniformě SA a nabídl mi, abych do Berlína jezdil s ním. Poslal jsem ho do prdele. Mně fašisti a náckové smrděli víc než celej tenhle zavšivenej barák plnej nemocí, zoufalství a smrti.</p>

<p>Zestárl. Poznal jsem to i přes zelený vyšívaný kapesníček, který si přidržoval u nosu. Jinak se ale nezměnil. Na očích měl cvikr, na hlavě buřinku a na sobě skvěle padnoucí černé sako. V jeho klopě měl vraženou bílou chryzantému. To byl celý Felix – vyparádil se i na místo, kde tisíce lidí umíraly v pruhovaným pyžamu. Teda v tom lepším případě. Většinou šli na smrt úplně nazí.</p>

<p>Propletl se mezi esesáky, kteří v rukou svírali samopaly M35 a mířili s nimi na osazenstvo baráku, jako by se báli, že na ně během okamžiku vyskáčeme s molotovovými koktejly v prackách. V jednu chvíli někdo na posteli, kde leželi tři na kost vyhublí chlápci, zakašlal a polovina mířidel se obrátila jejich směrem. Tihle esesáci byli evidentně v koncentráku poprvé, jinak by věděli, že by tady celej barák umlátili prvním vydáním <emphasis>Mein Kampfu</emphasis>, ani by se přitom moc nezapotili. Teda s výjimkou Richarda. Ten by jim ten <emphasis>Mein</emphasis> <emphasis>Kampf</emphasis> po stránkách pěkně s ořízkou narval do zadnice a pak ho z nich pomalu zase vyřezával a skládal dohromady. Ale proti jakékoliv střelné zbrani neměl šanci ani on.</p>

<p>Felixovi chvíli trvalo, než si přivykl na tmu v baráku. Propátrával dřevěné postele i propadlé tváře na nich, až v koutě konečně uviděl mě.</p>

<p>„Jakube,“ vydechl spokojeně skrz kapesník a popošel ke mně. Ucítil jsem silnou vůni kolínské. Pocákal si jí ten kapesník, aby přebil hnilobný zápach všude kolem, který jsem já už dávno přestal vnímat.</p>

<p>Usmál jsem se. Dost mě překvapilo, že mě tak snadno poznal. Protože jestli se změnil Felix, tak já se za těch pár let proměnil mnohem víc. Zhubl jsem dobrých dvacet kilo a moje tělo byla hlavně samá šlacha. Za starých dobrých časů v Praze jsem míval trošku nadváhu a nosil provokativní dlouhé vlasy stažené do culíku. Teď bylo obojí pryč – tuk i vlasy. To odporné pruhované pyžamo na mně viselo a převázané jsem ho měl kouskem konopného provazu.</p>

<p>„Zdravím tě, starý kamaráde,“ ušklíbl jsem se, ale pořád jsem stál v pozoru, jak jsem byl v přítomnosti esesáků zvyklý.</p>

<p>„To je ten muž, Herr Obersturmbannführer,“ namířil na mě hůlkou Felix Achille de la Cámara del Campo. Nemohlo mi uniknout, že ta hůlka mu neříkala pane dlouho. Přesně takovou nosil jeden z našich společných přátel, Karel Bláhovec. Byla z lakovaného dubového dřeva, se stříbrnou rukojetí ve tvaru vlčí lebky.</p>

<p>Esesácký podplukovník ke mně pomalu přišel. Jak se přesunul dál do baráku, všechno to blyštivé na jeho vypulírované uniformě bez podpory slunečních paprsků najednou zhaslo. I ta lebčička na jeho čepici ztratila lesk. I když možná to bylo tou blízkostí, kdy jsem ucítil jakousi auru, která ho obepínala. Šel z něho chlad.</p>

<p>Opatrně ke mně natáhl ruku a chytl mě pevně za bradu. Neucuknul jsem ani jsem se nezkoušel bránit. Nechal jsem ho, aby mi hlavou pootočil vlevo a pak vpravo, jak si mě zblízka prohlížel.</p>

<p>„Nevypadá na člověka, které hledáme, Herr del Campo,“ ušklíbl se.</p>

<p>Felix vystrašeně nadskočil, jako by ho do zadku kousla tyfová blecha, což se tady dost dobře mohlo stát.</p>

<p>„Ujišťuji vás, že ten člověk je přesně tím, koho hledáme. Nikdo vhodnější už…,“ přerušil větu, jak se nadechl skrz svůj naparfémovaný kapesníček, a pak dodal: „Nežije.“</p>

<p>Nácek mě pustil a pak se rukou ohnal ve vzduchu. Podle úšklebku v jeho tváři nejspíš uviděl skočit blechu. Tohle nováčci na baráku dělali často. Ti, co tu žili déle, už věděli, že nemá smysl jakýkoliv hmyz odhánět. Dřív nebo později si stejně našel každého. A energie vydaná na marné odhánění pak chyběla v továrně nebo na apelplatze.</p>

<p>„Dobře,“ přikývl nakonec obersturmbannführer a naznačil nejblíže stojícím esesmanům, aby mě vyvedli ven.</p>

<p>„Felixi, tady můj kamarád,“ ukázal jsem na Fialu. „Mohl by odejít s námi?“ poprosil jsem a vložil do svých slov co nejvíc pokory.</p>

<p>Rázem bylo slyšet, jak celé osazenstvo baráku, alespoň tedy ti, co byli ještě při smyslech, zatajili dech. Žádat o něco esesáky bylo vždycky ošidné a zpravidla vyvolávalo přesně opačné reakce, než o jaké člověk prosil.</p>

<p>Obersturmbannführer se podíval na Felixe, který jenom nechápavě pokrčil rameny. Na to konto vytáhl z pouzdra za opaskem pistoli luger a střelil žižkovského pasáka do hrudi. Výstřel zaduněl barákem. Richard se opřel o zeď baráku a rukama se chytl za hrudník. Mezi prsty mu probublávala krev.</p>

<p>„Šéfíku?“ podíval se na mě překvapeně a sesul se na podlahu, kde vydechl naposledy.</p>

<p>Vůně střelného prachu ještě nevyprchala z baráku, když dovnitř vtrhli esesáci s puškami. Když uviděli luger v rukách důstojníka, uklidnili se, postavili do pozoru a zasalutovali. Jeden se přesto zeptal: „Stalo se něco?“</p>

<p>„Ne,“ zavrtěl hlavou obersturmbannführer. „Všechno je v pořádku,“ dodal a gestem ruky odehnal táborovou hlídku z baráku. Pak se podíval na Felixe.</p>

<p>„Žádné podmínky, žádné prosby. Nechte ho odvšivit a udělejte něco, ať moc nesmrdí. Já musím na večeři s velitelem tábora. V noci odjíždíme,“ vyštěkl rázně esesák a konečně zastrčil luger do koženého pouzdra na opasku. Pak si nervózně poklepal na hnědou koženou brašnu, kterou nesl na pásku přes rameno, a vypochodoval ven z baráku plného mátožných postav a vypáleného střelného prachu.</p>

<p>***</p>

<p>Zůstali jsme s Felixem sami. Teda nepočítám-li trojčlennou hlídku, která nás eskortovala skrz Auschwitz. Felix si pořád držel u úst kapesníček, přestože jsme už vyšli na čerstvý vzduch. I když, pravda, vzduch všude v koncentráku nikdy moc čerstvý nebyl, teda pokud nefoukal zatraceně silný vítr.</p>

<p>„Když tě zatklo gestapo, zkoušel jsem tahat za nitky, abys z toho vyvázl, fakt,“ pronesl po chvíli rozpačitého mlčení.</p>

<p>Pokrčil jsem rameny, i když ve skutečnosti jsem mu věřil. Felix byl něco jako fašistický hochštapler. Měl to rád, všechny ty uniformy, pochody, říznou muziku a všechny ty patetický kecy okolo. Ale nebyl ten, kdo by chtěl vraždit lidi. Kdysi se dokonce zamiloval do jedné Židovky. Byla to vdaná herečka. Milovala jeho dobrodružné knihy a věřila, že ji obsadí do nějakého filmu, který jednou podle jeho scénáře natočí Otakar Vávra. Pak si ale Felix našel jinou múzu a tuhle zapudil. Její rasový původ s tím ovšem neměl co do činění.</p>

<p>„To je v pohodě. Já tu byl celkem v dobrý společnosti, víš,“ odvětil jsem.</p>

<p>Felix jenom bolestně zavřel oči.</p>

<p>„Slíbili mi, že když nám pomůžeš, už se sem nevrátíš. Půjdeš normálně na Pankrác do fešácký cely,“ prohlásil po chvíli a podíval se mi do očí. Sám tomu, co říkal, nevěřil. Ale chtěl by.</p>

<p>„Dobře,“ pokýval jsem hlavou a zastavil jsem se. Esesáci se podívali na Felixe, ale ten rychle rukou naznačil, že se nic neděje.</p>

<p>„Máš cigaretu?“ požádal jsem ho.</p>

<p>Vytáhl z kapsy svého saka zlatou tabatěrku se svýma iniciálama, odklopil víko a odhalil světu dvacet cigaret v bílých papírcích. Za to bych si tu dokázal vyšmelit i třicet deka cukru. Nebo čtyři vraždy, kdyby bylo potřeba. Odolal jsem nutkání si je všechny narvat do vnitřní kapsy, kterou jsem měl našitou na svým koncentráčnickým mundúru a nosil v ní nejdůležitější věci, a vzal si jenom jednu. Felix vytáhl sirky a na první pokus mi zapálil. Nasál jsem do plic cigaretový kouř a trochu se rozkašlal.</p>

<p>„Tak fajn, co se posralo a proč si myslíš, že bych ti mohl pomoci zrovna já?“ zeptal jsem se.</p>

<p>***</p>

<p>Zatímco obersturmbannführer večeřel s tím hajzlem, který to tady vedl, a když se nekochal svou rodinkou nebo neposlouchal koncerty dětiček esesáků hrajících na klavír, přemýšlel nad tím, jak vraždit lidi ještě efektivněji než dosud, odvedla mě Felixova eskorta do nemocnice, kde mě dost neochotně nechali použít sprchu s teplou vodou, prohlídli, jestli si odsud neodnáším víc než podvýživu a zkažený zuby, a nakonec mi přinesli i nějaké šaty. Pocházely z <emphasis>Kanady</emphasis>. Tak se tu říkalo skladu věcí, které jejich majitelé už nepotřebovali, protože šli nazí do plynu. Vzal jsem si kalhoty, šité evidentně zkušeným krejčím na zakázku, bílou košili a černé sáčko. Bylo mi trochu velké, ale podle značky na vnitřní straně pocházelo z Prahy. V náprsní kapse jsem dokonce objevil lístek s adresou v Kaprově ulici. Původní majitel ho tu nejspíš uložil v naději, že bude mít šanci svůj majetek zase získat zpátky. Zmačkal jsem ho a hodil do koše. Zavřeli nás do kanceláře písařů. Na stolech leželo pět psacích strojů a všude úhledně seřazené složky se jmény a portréty vězňů. Překvapilo mě, že tu něco takového vedli. Jako by jim snad záleželo na tom, koho zabili.</p>

<p>Napil jsem se z plechového hrnku plného skutečného kafe, které tu místní úředníci skladovali, a zapálil si další cigáro. S takovým tempem se nejspíš brzo pozvracím. Můj žaludek tolik požitků naráz určitě neudrží. Ale nemohl jsem si pomoc. Natáhl jsem kouř do plic, podíval jsem na Felixe a na chvíli měl pocit, že zase sedíme ve Slavii a vedeme akademické debaty o černé magii.</p>

<p>„Víc vážně nevím. V té první skupině jsem nebyl. Mám sice papíry na to, že jsem árijec, ale víš jak…,“ pokrčil výmluvně rameny.</p>

<p>„Árijec jsem taky a co z toho?“ usmál jsem se. Pro Felixe muselo být nepříjemné, že ho pořád nebrali jako sobě rovného. Přitom s nimi držel už od třicátých let. Ale pořád to byl napůl Španěl a napůl Čech, prostě nebyl to kluk z Hamburku a to ho vždycky odsunulo na druhou kolej. Tedy až dosud.</p>

<p>„Göring musel každého osobně schválit. Pět nejlepších členů Thule, jeden chlápek za Itálii a jeden Belgičan. Teda to byla první sestava. Jenže tři zabili dřív, než se vůbec na Marienburg dostali. Jednou bomba, dvakrát nůž mezi žebra. Další dva někdo uškrtil až na hradě,“ pokrčil rameny.</p>

<p>„Vždyť museli být všude ti zmrdi v černých uniformách a hlídat je, ne?“ podivil jsem se.</p>

<p>Felix se prudce otočil ke dveřím, jestli v nich někdo nestojí a jsou pořád bezpečně zavřené.</p>

<p>„To si piš, ale stejně to bylo k ničemu. Z Německa dorazili další okultisti, ale dva ještě na cestě umřeli na otravu jídlem. Nakonec ale dali dohromady sedm lidí a provedli rituál. Muselo to být něco velkolepého, akorát že…“</p>

<p>„Akorát že přitom všichni umřeli a nic z toho. A ty teď dáváš dohromady druhý pokus, a protože vám dochází lidi, vzpomněl sis na mě,“ přerušil jsem ho.</p>

<p>Felix ve vzduchu zamával hůlkou: „Na tebe jsem si vzpomněl jako na prvního. A hned potom na Bláhovce. Jenže Bláhovce přejelo auto, jen co mi na to kývl, a tebe mi nechtěli dovolit. Ale pak už jim teda skutečně došli lidi,“ ušklíbl se, a když mu došlo, že jsem poznal, komu ta hůlka dřív patřila, omluvně pokrčil rameny: „Nikdo po něm nedělil, tak co?“</p>

<p>„Předpokládám, že jsi také zachránil celou jeho knihovnu, viď?“ mrknul jsem na něj spiklenecky a dodal: „A taky mou, když mě poslali sem.“</p>

<p>Felixovi zajiskřily oči. „To si piš. Doufal jsem, že se jednou vrátíš a dostaneš ji ode mě celou zpátky,“ prohlásil, jako by tomu sám věřil. Respektive, teď tomu určitě věřil. Sám sebe vždycky viděl jako romantického hrdinu – jako postavu z nějakého svého románu. Napsal jich desítky. Většina z nich byly strašné smyšlenky o upírech, mumiích a sukubách, ale něco z toho, co vydával v nakladatelství, které patřilo jeho otci, vycházelo z věcí, které jsme spolu doopravdy dělali.</p>

<p>„Hele, když jsi teď posbíral prakticky všechen magický odpad z celé nacisty okupované Evropy, proč si myslíš, že ten rituál vyjde, když se to nepodařilo té tvojí elitě z Thule?“ zeptal jsem se nakonec. Felix totiž v Thule byl. Pyšnil se tím už před válkou. Tam taky potkal Hesse, Hanse Franka a jiný potentáty třetí říše.</p>

<p>Myslím, že na tuhle otázku Felix čekal od samého začátku. Zablikala mu očička a samolibě se usmál: „Protože já jsem lepší, než byli ti chlápci, co to podělali. A mám tebe. A ty jsi elita, i když jsi hnil v tomhle…“ Když narazil na to, jak pojmenovat Osvětim, nějak mu došla slova, a i ta zář v očích zhasla. Pomohl jsem mu dostat se z rozpaků tím, že jsem se rozkašlal. Zapil jsem to zbytkem kafe, takže když do dveří vrazil obersturmbannführer, můj záchvat kašle ustal.</p>

<p>„Tak co, Herr del Campo? Pomůže nám, nebo ho mám ještě teď poslat do plynu?“ zeptal se Felixe. Ten vyskočil ze židličky a urputně zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Pomůžu, pane podplukovníku, pomůžu,“ odvětil jsem místo španělského okultisty. „Ale budeme potřebovat ještě spoustu věcí. Vím, že jste řekl, žádné podmínky a prosby, jenže pokud chcete uspět…,“ nechal jsem nedořečenou větu viset ve větru. Překvapil jsem tím hlavně Felixe. Esesák se zatvářil netrpělivě.</p>

<p>„Felix mluvil o obětech, které předchozí skupina použila,“ navázal jsem po dramatické pauze.</p>

<p>„Ruští vojáci. Máme jich, kolik bude potřeba. Množí se evidentně jako hmyz,“ zavrčel obersturmbannführer.</p>

<p>„Právě, myslím, že to byla jedna z chyb, kterou pánové z Thule udělali. Myslím, že mnohem lepší by byly ženy,“ pokračoval jsem. Felix okamžitě zbystřil:</p>

<p>„Panny?“</p>

<p>Zavrtěl jsem hlavou.</p>

<p>„Naopak, děvky. V bloku 24 jich je pár desítek. Vezměme jich s sebou sedm. Postupně je stejně posílají do plynu. Ať vám dají ty, co to budou mít brzo za sebou,“ vysvětlil jsem.</p>

<p>Obersturmbannführer se tázavě podíval na Felixe.</p>

<p>„Ve skutečnosti je to dobrý nápad. I kdyby to nefungovalo, nic tím neztratíme,“ podpořil mě.</p>

<p>Esesák jen pokrčil rameny a zase otevřel dveře do kanceláře.</p>

<p>„Nechám je předvést. Za hodinu nám odjíždí vlak. Moji muži vás tam eskortují,“ řekl na rozloučenou a zase zmizel. Znovu jsem se rozkašlal.</p>

<p>***</p>

<p>V bloku 24 jsem nikdy nebyl. Byl to speciální barák, kam chodili jenom kápové, dozorci a ti, kdo si dokázali najít své místo na sluníčku i v místech, jako bylo tohle. Pro lidi, co tam bydleli, to bylo peklo v pekle – nevěstinec z donucení. Osazenstvo se většinou dost střídalo. Výměna žen, které sem byly přiděleny, probíhala poměrně rychle. Po pár týdnech, kdy musely být k dispozici komukoliv, kdo dostal povolení sem přijít a užít si, skončily většinou v plynu. A co vím, spousta z nich se toho nemohla dočkat.</p>

<p>Stáli jsme s Felixem a naší pětičlennou ostrahou u vlaku, ze kterého se už kouřilo, jak nervózní strojvedoucí přitápěl pod kotlem, aby odsud mohl zmizet v okamžiku, kdy mu to naši esesáci dovolí. Ti brali ochranu mě a Felixe velmi zodpovědně. Nejen že nás nenechali přiblížit se k žádnému z vězňů, ale velmi ostražitě sledovali i každého dozorce v dosahu, který se naším směrem byť jen podíval. Pokud jim někdo mordoval okultisty jako kuřata na jatkách, chápal jsem to, ale moc jsem si neuměl představit, že by se tu našel kdokoliv, kdo by nám usiloval o život a udělal by to právě teď a tady. Koneckonců, ještě dneska ráno mě mohli odvést do „sprch“ a už jsem mohl hořet v peci, a nikdo by nad tím ani obočí nezvedl.</p>

<p>„Jsou tu,“ šťouchl do mě Felix a narovnal se. V přítomnosti obersturmbannführera se vždycky vyšrouboval do jakéhosi pozoru. Důstojník přicházel v čele skupiny šestice dozorců, kteří vlekli sedm mladých žen. Ty se tvářily spíš rezignovaně než vyděšeně. Nejspíš počítaly s tím, že je vedou někam, kde by měly pobavit pár vojáků, a pak už se třeba nevrátí. Když je esesáci přivedli k otevřenému vagonu, kterým sem dnes ráno přijela čerstvá várka z Terezína, ožily. Zvlášť, když jim došlo, že budou mít celý vagon pro sebe. A to ještě netušily, že jsem donutil Felixe, aby na zem vagonu položil paklík cigaret, zápalky, lahev s vodou a bochník chleba, které si vynutil od původního osazenstva kanceláře, ve které jsme čekali.</p>

<p>„Co s námi bude?“ zašeptala polsky směrem ke mně jedna z žen. Bylo jí sotva dvacet. Měla kruhy pod očima a na krku odřenou kůži, ale podle vizáže to dřív bývala holka z lepší rodiny. Teď už byla jenom číslo.</p>

<p>„Jak se jmenuješ?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Ráchel,“ špitla Židovka.</p>

<p>„Všechno bude v pořádku, Ráchel. Půjdete do takové malé továrny,“ usmál jsem se na ni. Tušila, že je to lež, ale v Osvětimi se lžím věřilo, hlavně těm, které slibovaly lepší osud.</p>

<p>„Schnell!“ zařval jeden z osvětimských dozorců a neurvale strčil do nejbližší z žen, aby je popohnal k nástupu. Bylo už kolem desáté v noci a celý prostor osvětlovalo několik strážních světlometů, které se ale nezaměřovaly přímo na místo, kde jsme stáli. Žena klopýtla a porazila na zem tu, která stála před ní. Podíval jsem se na strážného a zjistil, že toho chlápka už jsem párkrát viděl. Takový uhrovitý blonďáček, nedochůdče, co se nejspíš snažilo dokázat svou tvrdost a oddanost Říši neurvalostí a šikanou. Ve skutečnosti tu takových parchantů moc nebylo. Ostatní dozorci spíš jednali jako stroje – klidní, vyrovnaní, bez zbytečných emocí posílali jednoho člověka za druhým na smrt. Tenhle druh dozorců si to ale užíval a dokázal i odsouzeným na smrt těch posledních pár minut života brutálně znepříjemnit. Teď také předváděl svůj běžný repertoár, když začal do ženy, kterou předtím postrčil, kopat.</p>

<p>„Já bych teda dost nerad, aby ten člověk svou horlivostí někomu způsobil nějaký vnitřní zranění a do cíle nám jich nedojelo sedm, ale třeba jenom pět,“ prohlásil jsem česky směrem k našemu veliteli. Snažil jsem se přitom tvářit co nejvíc neutrálně, aby esesák nevycítil jakékoliv emoce, ale jenom chladný kalkul s ohledem na úspěch Felixovy mise.</p>

<p>„Halt!“ zařval na to konto obersturmbannführer a dozorce ztuhnul na místě.</p>

<p>Žena vstala a začala pomáhat ostatním soukat se do vagonu. Dozorce směrem ke mně hodil vražedný pohled. Bylo jasné, že pokud se sem vrátím, strávím pár dlouhých chvil s ním a jeho bajonetem.</p>

<p>***</p>

<p>Jakmile se ženy ocitly uvnitř, zajistili dozorci vagon a odpochodovali pryč. My jsme se pak také vydali do vlaku. Náš vagon byl totiž až na konci. Večer jej připojili za prázdné dobytčáky. Ještě že tak. Byl to totiž luxusní spací vůz s plnou výbavou. Rozdělený byl na tři části. V té prostřední jsme skončili my s Felixem, v jedné měl svůj budoár důstojník a další obsadili esesáci. Jen jsme vlezli dovnitř, vlak se rozjel do tmy.</p>

<p>Felix chtěl ještě probrat nějaké věci. Byl nedočkavý otázek, které potřeboval probrat, ale já jsem byl unavený, strašně unavený. Navíc jsem měl těžké břicho z jídla, které jsem snědl v kanceláři, a také z kávy i cigaret. Můj smrsknutý žaludek na to nebyl zvyklý. A ještě k tomu byla matrace na spacím roštu ve vagonu to nejměkčí místo, co jsem za uplynulé roky viděl. Bez řečí jsem se svlékl, dal si pod hlavu polštář a za uklidňujícího zvuku jedoucího vlaku jsem usnul.</p>

<p>***</p>

<p>Vzbudil jsem se na chvíli někdy kolem půlnoci a pak až ráno, kdy náš vagon trčel na odstavné koleji.</p>

<p>„Varšava. Čekáme, až nás zapojí k nějakému normálnímu vlaku do Pomořanska,“ oznámil mi Felix. Seděl s nohama na protější sedačce. Jeho spací rošt nahoře zůstal stejně ustlaný, jako když jsme sem přišli. Buď celou noc pracoval, nebo spal dole na sedačkách. Kolem sebe měl rozházené knihy.</p>

<p>„Hele, moje Alchymika,“ usmál jsem se. Knih z mé pracovny tu měl víc. Většina z nich byl nesmyslný brak. Zrovna <emphasis>Alchymika</emphasis> byl ukázkový blábol. Šlo o ručně opisované zápisky údajně pocházející od alchymistů působících na dvoře císaře Rudolfa II. Moji kopii vyrobil před šedesáti lety jeden okultista s úhledným rukopisem, který těm blábolům dodával důvěryhodnost. Felix si v ní ale poctivě podtrhával. Seskočil jsem z postele a vydal se opatrně na záchod. Tam jsem si zapálil cigaretu z Felixových zásob a chvíli relaxoval. Vyrušilo mě až zběsilé bušení na dveře.</p>

<p>„Rychle ven, okamžitě vyjděte ven!“ řval jeden z našich esesáků a dveře pod jeho bušením poskakovaly, div je nevykopl.</p>

<p>„Klid, jsem v pořádku. Jenom si potřebuji vytřít prdel, víme?“ odbyl jsem ho.</p>

<p>Bušení ustalo, nahradilo jej nervózní podupávání. Docela jsem si ho užíval, takže jsem mytí rukou prodloužil na asi trojnásobnou dobu, než bylo potřeba. Mytí rukou, to byl pro mě vůbec takový luxus, že jsem si připadal jako v ráji.</p>

<p>„Zatraceně, otevřete už,“ vyprskl za dveřmi esesák, zrovna když jsem odemykal záklopku dveří. Stáli za nimi dva s odjištěnými samopaly. Okamžitě mě obestoupili a vytlačili zpátky do našeho kupé. V něm bylo pěkně těsno. Felix zase stál v pozoru, okno bylo navzdory letnímu horku zavřené a roleta stažená. Vedle něho s lugerem v ruce se těsnal důstojník a zbytek eskorty.</p>

<p>„Stalo se něco?“ zeptal jsem se překvapeně.</p>

<p>„Ty ženy,“ polkl na sucho Felix. „Jsou mrtvé. Někdo je podřezal,“ dodal.</p>

<p>„Musíme odsud zmizet. Jdou určitě po vás. Nedovolím, aby moje mise selhala. Už jsem nechal zavolat varšavské gestapo,“ vyprskl obersturmbannführer.</p>

<p>***</p>

<p>Vagon, ve kterém ženy jely, zůstal otevřený. Zastavil jsem se a nahlédl do něj. Těla ležela na podlaze. Vrah je podřezal ve spánku. Šlo o úhlednou práci – hluboké řezy na krku jeden jako druhý. Na podlaze se válelo ještě pár drobečků z chleba a vajgly z cigaret. Myslím, že na vězeňkyně z koncentráku měly nakonec docela slušnou poslední večeři.</p>

<p>Zapálil jsem si cigaretu. Felix také kouřil a vytřeštěně hleděl na mrtvé. Pro mě to byl běžný pohled, ale pro něj… Trochu se mu třásly ruce a v obličeji měl nezdravou barvu.</p>

<p>„Jsou po smrti už dlouho. Někdo je odkrágloval během cesty,“ sdělil jsem podplukovníkovi. Myslím, že to poznal i on. Tohle také nebyly jeho první mrtvoly.</p>

<p>„Jak je mohli zabít, když vlak celou noc jel?“ vydechl Felix. Držel dohořívající cigaretu za nejzazší okraj, div si nepopálil prsty.</p>

<p>Podíval jsem se na důstojníka. Tvářil se zachmuřeně, ale Felixovi neodpověděl. Hleděl směrem k nádraží, odkud se k odstavné koleji řítily dva osobní automobily a nákladní vojenské auto. Prášilo se jim od kol na hony daleko. Celý červenec byl totiž extrémně teplý. I tak ale hoši z gestapa, kteří v těch autech přijeli, měli na sobě kožené kabáty. Nikdy jsem je nenosil, ale předpokládal jsem, že jim pod tím musí být strašné horko. Dorazili čtyři. V dalším osobním autě jelo pět poddůstojníků wehrmachtu a z náklaďáku vyskákalo dalších deset chlapů od infanterie.</p>

<p>„Heil Hitler!“ zařval esesák a jeho pravice vystřelila do vzduchu jako raketa V-1.</p>

<p>Gestapáci opětovali stejně předpisovým hajlováním. Vojáky to ale nechalo v klidu. Jen poddůstojníci zvedli pracky v poněkud civilnějším „Sieg Heil“. Zdá se, že za ty dva roky, co jsem strávil v koncentráku, začala morálka německého vojáka poněkud upadat.</p>

<p>Obersturmbannführer vytáhl ze záňadří svou legitimaci a podal ji gestapákům. My s Felixem jsme se přitom instinktivně drželi zpátky.</p>

<p>„Divize Leibstandarte Adolf Hitler… Myslel jsem, že vaše jednotka je ve Francii,“ nadhodil gestapák a podrbal se na zátylku. Tekl mu po něm čůrek potu. Gestapo bylo takřka všemocné, ale to takřka zahrnovalo právě vysoké důstojníky SS.</p>

<p>„Moje jednotka ano, ale já mám úkoly v Pomořansku,“ odvětil úsečně důstojník a schoval svou průkazku do náprsní kapsy. Pak se podíval na své muže.</p>

<p>„Odevzdejte zbraně,“ nařídil a pohodil hlavou směrem ke gestapákům.</p>

<p>Esesáci na chvíli zaváhali. Vzduch mezi nimi a gestapáky by se dal krájet, jak dokonale zhoustl. Jeden, ten nejstarší, na chvíli lehce posunul prst směrem ke spoušti automatu, pak ale svou zbraň vzal a podal ji gestapákovi. Všem se ulevilo, mě nevyjímaje. Pánové z gestapa převzali zbraně a jejich šéf si kapesníkem otřel nový čůrek potu na hlavě. Tentokrát mu stékal po čele. Šlo to snadno, protože měl hlavu prakticky holou, jen po stranách rámovalo mohutnou lysinu kolečko řídkých černých vlasů.</p>

<p>„Je mi jedno, jak to zjistíte, ale nejméně jeden z nich je zrádce. Až to z nich vymlátíte, podáte mi zprávu přímo na Marienburg. Heil Hitler!“ oznámil obersturmbannführer a pak opět zahajloval. Od té chvíle už se na naši bývalou ostrahu ani nepodíval a vyrazil směrem k nic nechápajícím vojákům wehrmachtu.</p>

<p>***</p>

<p>„Ty vole, co je to za člověka?“ vyzvídal jsem u Felixe. Samozřejmě česky. Náš rodný jazyk evidentně nikdo z vojáků v náklaďáku neznal. Ověřil jsem si to snadno – když nám pomáhali nastoupit na krytou korbu auta, vysvětlil jsem jim, že jejich matky jsou coury, které si to v Reichu rozdávají s francouzskými zajatci, zatímco jejich otcové hnijí někde u Stalingradu. Ignorovali mě tak dokonale, jak může jenom někdo, kdo nerozumí ani slovo z toho, co jsem řekl. Felix přitom zatajoval dech a křečovitě zavíral oči.</p>

<p>Esesák si sedl do osobního auta, takže k nám do posádky přibyl jeden z poddůstojníků. Spolu s vojáky se vměstnal na dřevěné lavice po stranách korby. My si sedli až dozadu na zem. Hned nato auto s kodrcáním vyjelo.</p>

<p>Hoši z wehrmachtu zarputile mlčeli. Sem tam si někdo z nich zapálil cigaretu a jiný zavřel oči a nejspíš pospával. Jinak nás ale ignorovali. Eskortovat nás přes půl Polska a půl Pruska pro ně musela být pruda, ale asi lepší, než se střílet s polskými odbojáři nebo s Rudou armádou blížící se z východu.</p>

<p>„Je fakt děsivej, co?“ ušklíbl se Felix. Mluvil potichu, takže jsem mu přes kodrcání auta jenom těžko rozuměl. Proplétali jsme se totiž po dlažebních kostkách Varšavy a auto neustále poskakovalo a vydávalo příšerné zvuky.</p>

<p>„Co je zač?“ zeptal jsem se znova.</p>

<p>„Pochází z Liberce – sudeťák. Jmenuje se Linze, Markus Linze. Tímhle úkolem ho pověřil osobně Göring, když předchozí pokus selhal. Bere to dost vážně, ví, že nesmí nic zkazit. Když se nám to nepovede, dostane kulku a Říše padne,“ prohlásil Felix.</p>

<p>„Ty vole, to by přece nebyl špatný výsledek, ne?“ podíval jsem se na něj s jasnou otázkou.</p>

<p>Felix sklopil oči.</p>

<p>„Pořád to nechápeš, Jakube? Tady jde o něco obrovského. Dostali jsme příležitost, o které jsme celé ty roky snili. Můžeme se dotknout moci, kterou kdysi otevřeli řádoví rytíři, a my ji teď můžeme uchopit. Pořád jsme se jenom dotýkali síly na okraji, dívali se na stíny, které <emphasis>magie</emphasis> vrhá, ale tohle je opravdové. Viděl jsem následky té nepovedené seance, musí se tam skrývat obrovská moc. Spolu ji ovládneme a moji šéfové nám budou zobat z ruky, chápeš?“ Oči mu zářily, když se rozpovídal o tom, co nás čeká. Mluvil překotně a nadšeně.</p>

<p>„Jako že nám bude zobat z ruky Hitler, ten šílenec?“ rýpnul jsem si, vytáhl Felixovi z boční kapsy saka krabičku s cigaretami a jednu si zapálil.</p>

<p>„Byl to vlastně Hitlerův nápad,“ zašeptal Felix. Jeden z vojáků se na nás totiž při vyslovení jména vůdce prudce ohlédl. „Z Řádu německých rytířů byl vždycky hotový. Podle něj to vlastně byla taková první SS, ochránci němectví. Nařídil našim lidem z Thule prohledat hrad a měli prostě štěstí,“ odpověděl.</p>

<p>„Hm, štěstí,“ zabručel jsem a potáhl pořádně z cigarety.</p>

<p>„Zatraceně, Jakube, když to zvládneme, dostaneme se konečně tam, kam nikdo před námi,“ dodal ještě a zase mu zazářila očička.</p>

<p>„No, ti rytíři se tam už dostali, ne?“ namítl jsem.</p>

<p>„Ale ne pořádně. My dva to zvládneme líp, co?“ usmál se.</p>

<p>„Hmm,“ zabručel jsem.</p>

<p>„Jakube?“ ozval se po chvíli mlčení.</p>

<p>„Dostal jsem ji,“ dodal, když jsem nereagoval.</p>

<p>„Koho?“ zeptal jsem se nechápavě.</p>

<p>„No přece Lídu Baarovou. Ale chlape, nikomu to nesmíš říct, Goebbels by mě zabil,“ zamrkal na mě spiklenecky a tvářil se přitom pyšně, jako by zrovna rozbil atom. Takový byl Felix. Nacisti, magie a hysterické herečky s nosem věčně plným kokainu.</p>

<p>„Neboj. Až s ním budu pít kafe, nezmíním se o tom,“ zabručel jsem a v myšlenkách se vrátil zpátky k řádovým rytířům.</p>

<p>***</p>

<p>Meč velmistra řádu, ve kterém je zakuta velká magická moc. Musela v tom být ryzí alchymie nebo možná ještě něco silnějšího. Když řád v roce 1410 prohrál s Poláky a jejich spojenci bitvu u Grunwaldu, vypadalo to s ním špatně. Zbytky vojáků se pod vedením Heinricha von Plauena stáhly do hlavního sídla – pevnosti Marienburg. Poláci měli přesilu, ale když začali hrad dobývat, postihla jejich vojenský tábor úplavice a začali umírat jeden po druhém. Řád tak přetrval další roky, než se nakonec po ekonomickém úpadku prakticky zhroutil a jeho hlavní sídlo si Poláci koupili od najatých žoldáků, kteří měli hrad chránit, a zaplatili za něj neuvěřitelné bohatství. Společnost Thule přišla na to, že ta úplavice byla magického původu. Podle všeho ji přivolal nějaký rituál, ve kterém hrál hlavní roli právě meč padlého velmistra, který von Plauen z bitvy zachránil. Vedení Thule věřilo, že rytíři našli způsob, jak otevřít magickou sílu, která by teď místo armády polského krále mohla zastavit nezadržitelně se valící sovětské divize. Problém spočíval v tom, že ten rituál na vyvolání magické biologické zbraně se nikde nezachoval. Okultisté z Thule proto udělali jediné, co uměli – na ovládnutí moci meče použili černou magii. Podle Felixe špatně, a proto meč zahubil pouze je. Alespoň tak to na mě všechno vyhrkl během naší první cigarety v koncentráku. Teprve teď, během cesty autem, jsem měl čas nad tím vším pořádně přemýšlet.</p>

<p>Černá magie – pro Felixe to bylo, stejně jako nacismus, něco neskutečně romantického, cosi blyštivého a třpytivého, co mu dodá lesku. Byly to takové nablýskané kožené holínky, na které letěly herečky.</p>

<p>„Jakube?“ drcnul do mě loktem, když jsem chvíli mlčel se zavřenýma očima.</p>

<p>„Ano?“ odvětil jsem, odklepl dlouhý popel z cigarety a potáhl z ní posledního práska, načež jsem vajgl zatípnul o podlahu.</p>

<p>„Věříš mi, že tě nezradím? Protože já ti věřím. Řekni, že mi věříš, chlape,“ naléhal.</p>

<p>„Felixi, nech mě spát. Čekají nás složitý věci, kamaráde,“ odvětil jsem a znovu zavřel oči.</p>

<p>***</p>

<p>Neusnul jsem na dlouho. Vzbudil jsem se, když naše auto zastavilo na nějakém kontrolním stanovišti. Vojáci vyskákali za řevu našeho esesáka a obstoupili vůz s odjištěnými zbraněmi. Felix hrábl do levé boční kapsy a vystrašeně z ní vytáhl malou pistoli mauser. Vypadala spíš jako dětská hračka, ale nejspíš by s tím dokázal někoho zabít.</p>

<p>„Schovej to, ať si neublížíš. Kdyby to byli partyzáni, tak se ozývá střelba, ne?“ řekl jsem a vstal, abych se podíval ven. Pomalu se stmívalo. Zastavili jsme na široké silnici a kousek od našeho náklaďáku stál obrněný transportér. Na sobě ale neměl klasický hákenkrojc. Tenhle byl vyvedený tak, že se jednotlivé části stáčely do kruhu.</p>

<p>„Thule,“ zaradoval se Felix vedle mě. Seskočili jsme dolů a prošli mezi vojáky. Linze stál u transportéru a mluvil s dalším esesákem. Měl hodnost kapitána.</p>

<p>„Heil Hitler!“ pozdravil ho Felix zdviženou pravicí.</p>

<p>„Heil Hitler!“ odvětil kapitán SS. Mohl mít sotva třicet roků, takže buď dostal povýšení na základě konexí, nebo si je vysloužil na východní frontě. Byl to menší hubený šlachovitý chlápek, podle všeho v dobré kondičce. Jeho uniforma nepůsobila tak nablýskaně jako Linzeho. Vypadala, že prošla už několika pořádnými boji, ale někdo ji dal do pucu, aby působila reprezentativně.</p>

<p>„Hauptsturmführer Fuchs má na starosti obranu Marienburgu a hlavně vaši bezpečnost. Dopraví nás na hrad,“ vysvětlil obersturmbannführer a odpochodoval k vojákům wehrmachtu, aby je propustil.</p>

<p>„Frau Klopfen už je na místě?“ zeptal se kapitána Felix.</p>

<p>„Už jsou tam všichni,“ odpověděl. „Jako poslední přiletěl Herr Feryna letadlem přímo z Berlína,“ dodal.</p>

<p>„Feryna? Toho jsem nevybral,“ vydechl překvapeně Felix.</p>

<p>„Pověřil jej osobně říšský maršál. Nahradil doktora Rilkeho,“ vysvětlil mu kapitán.</p>

<p>„Zatracený Göring,“ neudržel se Felix. Mluvil česky, což vzbudilo esesákovou pozornost.</p>

<p>„Omlouvám, ale nerozuměl jsem,“ prohlásil.</p>

<p>„To nic, jen jsem si povzdechl, že říšský maršál rád zasahuje do běhu věcí na poslední chvíli,“ usmál se Felix, ale myslím, že Fuchse tím moc neuspokojil. Přesto pokrčil rameny a tím to pro něj bylo vyřízeno. Následně nám pomohl vměstnat se do obrněného vozidla. Stály tu celkem tři, všechny se svastikou v kulatém tvaru, jak ji používala společnost Thule, takže jsme měli soukromí bez esesáckých důstojníků.</p>

<p>„Kdo je ten Feryna?“ zeptal jsem se, když se obrněné vozidlo rozjelo.</p>

<p>„Strašná svině. Říkají mu malej Göring,“ odplivl si Felix. Zdá se, že ta výměna na poslední chvíli mu udělala dost vrásek na čele.</p>

<p>***</p>

<p>Bylo poměrně jednoduché pochopit, proč se Ferynovi přezdívalo malej Göring. Minimálně tak totiž vypadal, akorát v poněkud menším a zakulacenějším vydání. Setkali jsme se s ním hned po příjezdu na Marienburg. Hrad vůbec vypadal jako nějaký vlhký nacistický sen. Z každé věže visely dva prapory – jednou běžná svastika v bílém poli a na červeném praporu a jednou bílý prapor se znakem Thule. Z hlavní věže osvětlovaly hrad čtyři obří světlomety, za kterými se skrývalo několik protileteckých kulometů. Většinu světla ale zajišťovaly hořící pochodně, jako by tu stále ještě vládly časy Řádu německých rytířů.</p>

<p>Obrněné vozy nás zavezly za první ochranné hradby Marienburgu, kde parkovala další obrněná vozidla, a dokonce čtyři lehké tanky a několik osobních aut. Přes další dvě brány až do srdce hradu už jsme museli pěšky, protože by jimi projela jenom motorka. Ostrahu Marienburgu zajišťovali pouze příslušníci SS. V záři pochodní a jinak už naprosté tmě působili v kulisách středověké pevnosti trochu jako duchové. Přišlo mi, že jejich kolegové v koncentráku nakonec vypadali o něco lidštěji. Tihle byli jako ukovaní ze tmy a oceli.</p>

<p>Do vnitřní pevnosti jsme vkročili jenom v doprovodu obersturmbannführera a hauptsturmführera. Hlídka pak za námi zvedla nově vybudovaný padací most a zůstala na druhé straně.</p>

<p>„Bezpečnostní opatření. Strážní v centrálním hradě jsou prověřeni lidmi z Thule, nemusíme se ničeho bát,“ vysvětlil nám Fuchs a zavedl nás do někdejší hodovní místnosti. Velký prostor dřív mohl pojmout dobrých sto mužů – teď tu sedělo pouhých pět lidí. Feryna v čele stolu. Poznal jsem ho hned podle strohého Felixova popisu.</p>

<p>„Heil Hitler!“ vyprskl s ústy mastnými od kuřete přes celou místnost.</p>

<p>„Heil Hitler!“ přidal se vedle něj sedící chlápek, který jinak vypadal jako jeho pravý opak – hubený, vysoký, ostré rysy ve tváři a na nose cvikr. Zatímco Feryna měl na sobě uniformu SS bez hodnostního označení, druhý chlápek vězel v poněkud omšelém fraku.</p>

<p>„Heil Hitler!“ odpověděli Felix a oba esesáci, kteří s námi do místnosti přišli.</p>

<p>Pečlivě jsem si prohlédl zbytek osazenstva – dvě ženy a postaršího muže s kudrnatými černými vlasy. Jedna z žen zvedla laxně pravici, ale bez provolání slávy vůdci, ta druhá a zbývající muž na nás jenom pohlédli.</p>

<p>„Nevěděli jsme, kdy dorazíte, Herr Obersturmbannführer, a večeře už byla hotová. Máte tu skvělého kuchaře,“ usmál se Feryna na Linze.</p>

<p>Ten jenom mávl rukou.</p>

<p>„Měli jsme cestou nějaké potíže, ale nestojí to za řeč,“ prohlásil a omluvil se, že si půjde před večeří ještě promluvit s nějakým dalším důstojníkem. Neodešel sám, doprovodil ho i kapitán Fuchs.</p>

<p>V rohu místnosti stálo moderní umyvadlo, takže jsme se k němu s Felixem přitočili a umyli si ruce. Už jsem se těšil, až se konečně zakousnu do jednoho z pečených kuřat na stole dřív, než je malej Göring spucuje.</p>

<p>***</p>

<p>„Takže jste si nakonec prosadil svou, Herr del Campo,“ ozval se Feryna, jen co důstojníci zmizeli. S Felixem jsme se přitom přitočili ke stolu.</p>

<p>„Ano,“ přitakal Felix a natáhl se po jednom z kuřecích stehen. Od včerejška jsme nejedli. Já byl celkem zvyklý, ale Felixovi už pár hodin dost hlasitě kručelo v žaludku.</p>

<p>„Takže má třetí říši zachránit nějaký Žid?“ zavrčel Feryna a namířil přitom na mě kuřecí stehno, jako by to byla zbraň.</p>

<p>„Cože?“ vstal od stolu ten chlápek s cvikrem. „Já nebudu sedět u stolu s Židem. A už vůbec ne provádět magii,“ dodal. Tvářil se přitom, jako by ho někdo kopl s rozběhem do koulí.</p>

<p>„Jakub Horák není Žid, je to árijec,“ odvětil klidně Felix. Sedl si přitom na židličku a natáhl se po stehně, do kterého se s chutí zakousl. Když nebyl v přítomnosti obersturmbannführera, choval se neuvěřitelně sebevědomě.</p>

<p>„A v koncentračním táboře byl proč? Tam přece posílají jenom Židy,“ namítl chlápek s cvikrem.</p>

<p>Žena, která nám na uvítanou vlažně hajlovala, se přitom uchechtla. „V koncentráku končí každý, kdo se byť jenom křivě podívá na gestapo, Heinrichu,“ prohlásila a natáhla ke mně pravou ruku. „Barbara Klopfen, těší mě,“ prohlásila, když jsem na poslední chvíli místo uchopení kuřecího stehna stiskl její pravačku. V tu chvíli mě ovanula decentní vůně vanilky a orchidejí. „Felix nás totiž vůbec nepředstavil, což na muže, který se honosí tolika šlechtickými tituly, je vskutku na pováženou,“ podívala se úkosem na mého společníka, který měl v tu chvíli plnou pusu kuřete a jenom omluvně pokrčil rameny. „Ten pán, který nemá vůbec žádné způsoby, je Martin Feryna, druhý muž bez způsobů je Heinrich Volke,“ namířila už volnou rukou na chlápky, které moje přítomnost tak pohoršila. Heinrich Volke, muž s cvikrem, se přitom uklidnil a znovu si sednul. Jíst ale nezačal.</p>

<p>„Náš italský přítel se jmenuje Sebastian Ferraro. Je to velmi dobrý mág a po tom všem, co se teď v Itálii děje za hrůzy, nám zůstal věrný. No a poslední je má drahá kolegyně Lucie Steinová,“ usmála se madam Klopfen na asi padesátiletou blondýnku, která mi na znamení pozdravu symbolicky připila sklenkou červeného vína. S Barbarou Klopfen tvořily poněkud nesourodou dvojici, protože té mohlo být sotva třicet a její krátké vlasy byly snad nejčernější, jaké jsem v životě viděl.</p>

<p>„Přijde mi vzrušující, že jste byl v koncentračním táboře. Opravdu je to tak strašné místo, jak se občas dovídám?“ zeptala se koketně Lucie Steinová.</p>

<p>„Je to nejhorší místo, jaké si dovedete představit,“ odpověděl jsem po pravdě a konečně se zakousl do toho kuřecího stehna. Felix mezitím spořádal dvě.</p>

<p>„Což je naprosto v pořádku, protože tam končí nepřátelé Říše,“ ozval se Herr Feryna a opět mě očima probodl.</p>

<p>„Martine, mohl bys nechat toho nepřátelství a podezřívavosti?“ ohradil se konečně Felix. „Já tuto skupinu vedu a zodpovídám za náš úspěch vůdci.“</p>

<p>„A já se zodpovídám říšskému maršálovi Göringovi za to, že tě nenechám to pokazit. Navíc je jasné, že tu něco smrdí, vzhledem k tomu, kolik členů první skupiny umřelo za záhadných okolností,“ odpověděl mu Feryna.</p>

<p>„Proč záhadných okolností? Na tom není nic záhadného, po mně dokonce stříleli,“ ozval se ublíženě Sebastian Ferraro.</p>

<p>„A nám zase někdo včera podřezal půlku doprovodu,“ zavrčel Felix na Ferynu. Toho ta informace docela překvapila. Oči obou mužů se pak do sebe zabořily a chvíli na sebe jenom tak hleděli, jako by se jeden druhému snažili přečíst myšlenky.</p>

<p>„Tak, když jsme si všichni ujasnili, že jsme naprosto loajální, mohli bychom konečně řešit to, proč jsme tady, ne?“ přerušila nakonec tiché napětí ve vzduchu madam Klopfen. Nasadila přitom naprosto odzbrojující úsměv, který jako by rozzářil celou místnost. Dokonce i Feryna s Felixem se po chvíli začali usmívat.</p>

<p><emphasis>Ovlivňovací magie</emphasis>, bliklo mi hlavou. Velmi nenápadná, nenucená a dokonale propojená s osobností té ženy. V místnosti sedělo kromě ní šest okultistů a nejspíš jsem si toho všiml jenom já.</p>

<p>***</p>

<p>Obersturmbannführer se jídla ani nedotkl. Když se vrátil, hned ho Barbara Klopfen přiměla, aby nás vzal „na ono místo“. To se nacházelo v podzemí centrálního hradu. Nejdřív jsme vyšli na nádvoří, jehož dominantou byla velká kamenná studna, a pak jsme zahnuli směrem k hradbám, kde se nacházelo úzké schodiště vedoucí dolů do původní skály, na které hrad stál. Strážili ho dva gryfové. Oba s uraženými křídly. Schodiště mělo přesně patnáct schodů, za kterými stála velká železná vrata. Strážili u nich čtyři esesmani. Na kamenném podstavci, který sem čerstvě přivalili odněkud z hradu, trčel lehký kulomet. Kapitán Fuchs vytáhl z kapsy velký klíč a zasunul jej do dveří. Tři mohutná cvaknutí a pak je mohl v klidu otevřít. Za dveřmi nás ale čekala jen tma.</p>

<p>„Světlo, Herr Hauptsturmführer,“ ozval se jeden z gestapáků a rozdal každému z nás jednu pochodeň z velkého železného koše, který stál napůl zabudovaný do pravé zdi lemující schodiště. Felix vytáhl zapalovač, a postupně tak všechny pochodně zazářily. První vešel kapitán, po něm Felix a poslední obersturmbannführer. Ten za námi také uzavřel dveře.</p>

<p>Pochodně k osvětlení místnosti bohatě stačily. Zastrkali jsme je do držáků na stěnách, a tak se nám všem naskytl docela dobrý pohled na ono místo. Člověk ani nemusel být vytrénovaný okultista, aby mu přeběhl mráz po zádech. Tohle místo bylo skrz na skrz prodchnuto magií. Uprostřed místnosti se nacházel asi metr dlouhý, nějakých čtyřicet centimetrů široký a dobrého půl metru hluboký žlab. Na jeho okraji ležel meč.</p>

<p>Felix k němu přišel a opatrně se ho dotkl. Pak jej pevně uchopil do ruky a zvedl nad hlavu.</p>

<p>„Meč velmistra řádu Ulricha von Jungingena,“ zašeptal a pak jej vrátil na místo. Sledoval jsem přitom Martina Ferynu. Nedokázal se ovládnout, celé to Felixovo počínání sledoval s vyloženým odporem.</p>

<p>„To černé, to je krev, že?“ zeptala se Barbara Klopfen.</p>

<p>„Ano,“ přitakal obersturmbannführer Linze a spolu se svým esesáckým kolegou se postavil ke dveřím, aby nám dal dost prostoru si místo prohlédnout. Vzal jsem si ze stěny jednu z pochodní a přiložil ji blíž ke žlabu. Ve skutečnosti byl mnohem hlubší, než jsem si původně myslel. Jeho dno ale zakrývala právě krev ztuhlá na kámen. Stopy po krvi se nacházely všude na podlaze.</p>

<p>„Prosím, ustupte,“ pronesl jsem směrem k paní Steinové a Italovi.</p>

<p>„Tady ty dolíky, dvakrát sedm, jsou určeny pro klečící lidi,“ vysvětlil jsem.</p>

<p>„Jistě, oběti,“ přitakal Feryna. „Ve sklepě pod druhým nádvořím máme dost komoušů na obětiny,“ dodal.</p>

<p>Zavrtěl jsem hlavou: „Otázka je, jestli to bude fungovat. Vaši předchůdci to udělali stejně a nic z toho.“</p>

<p>„Kdyby jenom nic z toho. Podle zprávy hlídka za dveřmi slyšela jen řev a pak tu našli všech sedm členů Thule s rozseknutými lebkami. Umřeli během pár sekund,“ dodal Felix.</p>

<p>„To proto, že obětovali málo lidí. Byli prostě slabí. Nebyl jsem tu já a taky Heinrich. A ty, Felixi, také nejsi nejhorší. Neměli nás z toho vynechat hned napoprvé a už jsme mohli znovudobývat ztracená území na východě,“ prohlásil Feryna a pro zvýraznění svých slov dupl podpatkem holínky do kamenné podlahy.</p>

<p>Felix vytáhl cigaretu a připálil si. „Madam Lulu, myslím, že vás potřebujeme,“ obrátil se pak na Lucii Steinovou. Blondýnka na sucho polkla.</p>

<p>„Nelíbí se mi to, Felixi, cítím tu dvě protikladné síly, já…,“ zaprotestovala, ale Felix se znovu chopil meče, drapnul ji za ruku a přinutil, aby od něj převzala rukojeť. Teprve pak od ní ustoupil.</p>

<p>***</p>

<p>Madam Steinová si nejdřív meč jenom tak prohlížela, ale pak…</p>

<p>„Hlupáci!“ zařvala mužským hlasem. Rozhodně to nemohla hrát. Ten hlas byl naprosto jiný, než by vůbec dokázala napodobit. Chraptěl a jako by jen obtížně ovládal její ústa. Navíc mluvil s velmi zvláštním přízvukem.</p>

<p>Všichni od ní instinktivně ustoupili o několik kroků. Já jediný jsem se ani nehnul. Po Felixově vzoru jsem si vytáhl z kapsy jednu z cigaret, kterými mě obdaroval, a škrtl sirkou.</p>

<p>„Tato síla není pro vás. Nebyla ani pro nás. Ale my se obětovali a stejně ji nedokázali ovládnout. Vy všichni umřete, jako ti před vámi,“ zachraptěla Steinová.</p>

<p>„Chceš nás jen vystrašit,“ ozval se Feryna a udělal krok vpřed. Zdá se, že jej ta jeho nabubřelost docela dobře dokázala ochránit i před strachem.</p>

<p>Madam Lulu se na něj pomalu otočila a namířila mu směrem k hrudi špičku velmistrova meče. „Ty, pupkáči, vím, co máš v duši. Ti lidé tady jsou pro tebe jen stafáž. Až ovládneš sílu meče, všech se jich zbavíš,“ zachrčela mužským hlasem a udělala krok dopředu. Teprve teď Feryna zbledl a ustoupil.</p>

<p>„A ty…,“ ukázala mečem na Felixe. „Tvá mysl je stejně otevřená jako jeho. Čtu v ní…,“ pokračovala, ale v tu chvíli se k ní přitočila Barbara Klopfen.</p>

<p>„Myslím, že tohle k ničemu nevede,“ prohlásila mírným hlasem a chytla madam Lulu za ruku s mečem. Opatrně, vlastně skoro bez násilí, jí meč z ruky vypáčila. V tu chvíli blondýna ztuhla a pak se opatrně posadila na podlahu. I ve světle pochodní bylo vidět, jak zbledla. Druhá z žen pak opatrně položila meč zpátky na jeho původní místo.</p>

<p>„Kdo to zatraceně byl?“ zavrčel Ital, který všechno sledoval zpovzdálí.</p>

<p>„Heinrich von Plauen,“ prohlásil jsem. „To on nějak v tomto místě vyvolal silnou magii a zkosil Poláky a Litevce úplavicí,“ dodal jsem.</p>

<p>„V tom případě končím. Nehodlám zemřít kvůli zbytečnému risku. Slíbil jsem ducemu, že vám budu nápomocen, ale toto je nad mé síly,“ řekl na to konto Ital. Mluvil překotně, skoro mu nebylo rozumět. Do němčiny mu pronikal italský přízvuk. Vypadal vážně rozrušeně. Došel přitom k blondýně a pomohl jí vstát. Ta jej chytla pevně za ruku a pomalu se zvedla.</p>

<p>„Jsem na tom stejně. Také odjíždím,“ řekla. Mluvila těžce, ale zase to byl její původní hlas, i když jí hlasivky nesloužily tak jako před chvílí.</p>

<p>Podíval jsem se na Felixe. Pořád ještě v puse žmoulal hořící cigaretu. Nejspíš z ní ani nepopotahoval, že vydržela tak dlouho. Na jejím konci se vytvořil velký kus popela, který kupodivu pořád odmítal spadnout. Vypadal zmateně. Takhle si to nepředstavoval. Nakonec odplivl vajgl na podlahu.</p>

<p>„Neblázněte, jak řekl Feryna, jsme mnohem lepší než ti před námi, přijdeme na to jak…,“ začal je přemlouvat, ale v tu chvíli se do mluvení pustil i sám malej Göring. Tedy spíš křičel, než mluvil, a bylo mu jedno, že se s Felixem dublují. Mlel něco o Říši a ochraně civilizace před barbary z východu. Obojí ukončil až výstřel z pistole.</p>

<p>***</p>

<p>Kulka skončila v jednom z prázdných rohů místnosti, kde se zaryla do podlahy. Kouřící luger držel v ruce obersturmbannführer Linze.</p>

<p>„Rozkaz vůdce zněl jasně – vás sedm provede zítra v poledne rituál. Kdo se toho nebude chtít zúčastnit, bude zastřelen nebo shozen z hradeb. Je mi to jedno. Nezúčastnit se rituálu beru jako vlastizradu a dezerci,“ prohlásil a přitom se postupně podíval do tváře každého z nás sedmi.</p>

<p>„Je to jasné?“ zeptal se nakonec.</p>

<p>„Sláva vůdci!“ vykřikl nadšeně Feryna a zvedl pravici.</p>

<p>***</p>

<p>Dvoučlenná hlídka doprovodila každého z nás do vlastního pokoje. Felix totiž nakonec prohlásil, že ráno je moudřejší večera, a poslal všechny, aby se vyspali. Uvítal jsem to, protože už když jsem s magií začínal, platilo jedno zásadní pravidlo: Tři okultisté nakonec vytvoří čtyři frakce, které se mezi sebou budou nenávidět. Naše výprava do podzemí tak vůbec k ničemu nevedla.</p>

<p>V tuto chvíli mi to vůbec nevadilo. Zapálil jsem svíčky ve stojanu na krbu a málem přitom zakopl o obrovskou plechovou vanu. Tomu jsem nemohl odolat. Vzal jsem kýbl, který vedle ní stál, a napustil do něj vodu z vodovodu. Byla studená, ale čistá. Postupně jsem tak vanu ze tří čtvrtin naplnil, svlékl se a ponořil do ní.</p>

<p>Na chvíli jsem musel zatajit dech, jak byla voda studená, ale nevadilo mi to. Už jsem si ani nepamatoval, kdy jsem se naposledy ponořil do čisté vody. Myslím, že to bylo v Praze krátce před tím, než odpravili Heydricha, protože hned potom jsem putoval na gestapo, pak do vězení a nakonec do Osvětimi.</p>

<p>Netrvalo dlouho a voda postupně zteplala díky jak mému tělu, tak venkovní teplotě. Polovina července přinesla i sem do Pomořanska neuvěřitelně teplé počasí. Zavřel jsem oči a dovolil si chvíli odpočívat. Z meditace mě vytrhlo krátké zaklepání a pak otevřené dveře. Stála v nich Barbara Klopfen.</p>

<p>***</p>

<p>„Neruším?“ zeptala se. To, že mě přepadla nahého ve vaně, ji vůbec nezarazilo.</p>

<p>„Ani trochu,“ usmál jsem se a mávl rukou, aby vešla dovnitř. Mezitím, co jsme se neviděli, se převlékla. U večeře na sobě měla hnědé cestovní kalhoty a dlouhou lněnou košili přepnutou páskem. Teď si vzala pohodlné tmavě modré šaty s decentním výstřihem. V té košili jsem si vůbec nevšiml, že má na tak hubenou postavu celkem velká prsa. Šaty to naopak dost jasně zdůrazňovaly.</p>

<p>„V kalhotách na posteli mám cigarety. Mohla byste mi jednu donést?“ poprosil jsem ji a spokojeně se převalil ve vaně. Můj pokus vyvést ji trošku z míry ani náhodou nevyšel. Prostě mi ty cigarety donesla až k vaně a jednu zapálila. Pořádně jsem potáhl a pak vypustil dým na vodní hladinu. Rozběhl se po ní do všech stran. Cigarety mi v koncentráku vážně chyběly.</p>

<p>„Jak jste tam dokázal přežít?“ zeptala se, jako by věděla, na co jsem myslel. Vodní hladina se neznatelně zavlnila. Opět ta její ovlivňovací magie.</p>

<p>„Štěstí. Respektive neštěstí těch ostatních, že padla volba na ně, a ne na mě,“ odvětil jsem. „Ale kvůli tomu tady přece nejste, slečno,“ dodal jsem.</p>

<p>„Ta vana je skvělý nápad. Také bych si ji nejraději dala po té strašné cestě až z Vídně,“ dodala, jako by mou narážku vůbec neslyšela.</p>

<p>„Klidně se přidejte, když jste z té Vídně. To jsme vlastně skoro krajani, že?“ usmál jsem se provokativně.</p>

<p>Madam Klopfen nahnula překvapeně hlavu na levou stranu, ale pak s ní jen nonšalantně pohodila a dala pravou nohu na okraj vany. Zatímco u večeře měla kožené vojenské rajtky, teď se na nich skvěly červené lodičky. Z pravé nohy si ji pomaličku sundala a pak ponořila část chodidla do vody.</p>

<p>„Studená,“ zamračila se, ale nakonec si vyzula i druhou botu a přes hlavu přetáhla šaty. Pod nimi měla jen krajkovou košilku a jinak nic. I ta za chvíli letěla na postel. Ta velká prsa skutečně nebyl jenom optický klam způsobený rafinovanými šaty, ale krásná realita. Nečekaně jsem ucítil, jak se mi penis začal prokrvovat. Tohle jsem nezažil už opravdu dlouho. To poslední, na co člověk v koncentráku myslí, je sex. Bordel byl vždycky jenom pro kápy a členy sonderkommanda, kteří měli dost jídla, aby měli i pomyšlení na něco jiného než pouhé přežití.</p>

<p>Zahnal jsem všechny myšlenky na časy dávno minulé a udělal jí ve vaně místo. Za chvíli se z ní vyvalilo několik litrů vody, které v jedné velké vlně vycákly na podlahu.</p>

<p>„Brr,“ otřásla se Barbara Klopfen zimou, ale pak si položila nohy na okraj vany – každou na jednu stranu. Získal jsem díky tomu dokonalý výhled na její vyholenou kundičku. Něco takového u žen vážně nebylo běžné. Tedy u žen, které se neživily jako šantánové tanečnice nebo nepostávaly v uličkách s červenou lucernou.</p>

<p>„Snad jsem ve vás nevzbudila rozpaky,“ usmála se a v tu chvíli jsem spatřil, jak se po hladině rozběhly malé vlnky. Vážně by mě zajímalo, odkud získala svou sílu. Muselo to mít co dělat se sexuální magií. Ucítil jsem, jak se mi vkrádá do mozku, jak se snaží probít skrze mou magickou obranu. Šla na to velmi chytře. Pomáhala si i přirozenými pudy.</p>

<p>„Ale?“ usmál jsem se a upustil vajgla z cigarety na mokrou podlahu, kde jenom zasyčel a zhasl. Barbara totiž v tu chvíli zajela nohou do mého rozkroku a začala dráždit můj penis.</p>

<p>„Myslím, že si rozumíme. Felix říkal, že rozhodně nejste Hitlerův fanoušek, a to já s Felixem také ne. S vůdcem bude brzo veta a Německu povládne admirál Canaris. Potřebuje veškerou podporu včetně té magické. Nenecháme Říši padnout,“ šeptala a přitom z plechové vany vycákaly další litry vody, jak se otočila ke mně a našpulila zadeček. Moje magická ochrana se začínala bortit s tím, jak jsem se nedokázal ovládnout a chytl ji levačkou pevně za zadeček a pravačkou jsem jí zmáčkl jednu bradavku. Zhluboka slastně vydechla a posunula zadeček dozadu. Stačilo už jenom pár centimetrů a za chvíli jsme dělali to, co Felix s Lídou Baarovou, než jim do romance vstoupil Goebbels.</p>

<p>***</p>

<p>Voda cákala z vany s každým přírazem. Za chvíli už bylo víc vody na kachličkách než ve vaně. S posledním mým přírazem jsem v hlavě ucítil její mysl. Zkusila využít mého orgasmu, aby se mi prohrábla v mozku a nechala v něm pár provázků, za které by mohla tahat. Nezbylo mi než zvolit protiútok. Vzal jsem to nejtemnější, co se v mé mysli skrývalo, a vrhl to zpátky. Madam Klopfen kromě dávky spermatu zasáhla i koncentrovaná bolest matek tisknoucích své děti v plynových komorách, strach a nenávist mužů dusících se v autech s výfuky obrácenými dovnitř a děsivá zuřivost lidí běžících proti drátům, v nichž proudila elektrická energie. To všechno dalo jeden jediný úder na solar plexus její duše.</p>

<p>„Panebože!“ vykřikla. Prudce se otočila a zády se rozplácla do vody.</p>

<p>„Co jste to…? Co to bylo? To přece…,“ zalykala se hrůzou. Oční zorničky měla rozšířené a po celém těle jí vyskákala husí kůže. Chytl jsem ji za ruce a pomohl jí posadit se.</p>

<p>„Jen jsem se bránil, Fräulein,“ odsekl jsem stroze.</p>

<p>„Cig-cigaretu… můžete mi ji podat?“ špitla a pořád zhluboka vystrašeně dýchala. Prsa se jí přitom třásla a tvořila na vodní hladině kruhy. Neměl jsem to srdce jí nevyhovět, což byla chyba. Jen co jsem se natáhl z vany, abych nám podal cigarety a zápalky pohozené na posteli, chytla mě prudce za nohy a trhla mnou tak, že jsem se svezl pod hladinu zbývající vody. V tu chvíli na mě mrštně naskočila a přišlápla mi krk.</p>

<p>„Když nepomůžeš nám, nepomůžeš nikomu. Nebudeš první, koho jsme odstranili z cesty,“ dolehla ke mně její slova skrz vodu.</p>

<p>***</p>

<p>Zůstal jsem zaklesnutý na dně vany a nemohl se ani pohnout. Rukama jsem marně škrábal po plechových stěnách a nohama zmítal ve vzduchu. Na hrudi mě tížila Němka, která mi navíc rukama držela hlavu pod vodou, abych se ani trochu nedokázal nadechnout. Docházel mi kyslík a ztrácel jsem vědomí. Napadlo mě, že tohle bude snad nejironičtější smrt v dějinách. Po dvou letech dobrovolného pobytu v koncentráku mě utopí členka spiknutí proti Hitlerovi ve vaně krátce poté, co jsem s ní měl sex.</p>

<p>***</p>

<p>Plíce jsem měl napnuté k prasknutí. Brzy mě mé zmítající se tělo donutí pokusit se nadechnout a pak se mi do plic nahrne voda. Už jen pár sekund a…</p>

<p>***</p>

<p>Tlak na mé hrudi náhle pominul. Tělo Barbary Klopfen se ze mě odvalilo. Někdo mě chytl za hlavu a vytáhl z vany.</p>

<p>„Vhuuum,“ nadechl jsem se a pak ještě několikrát velmi rychle nasál vzduch do plic. Viděl jsem rozmazaně. Nejdřív jen ženské tělo ležící ve vaně přede mnou a pak, jak se voda barví krví.</p>

<p>„Vy si teda umíte užívat, šéfíku,“ ozval se vedle mě hlas hauptsturmführera Fuchse. Tyčil se nad vanou a v ruce držel svou služební pistoli za hlaveň. Po rukojeti stékala krev.</p>

<p>Otočil jsem se na něj a zamžoural. Pak jsem vzal Barbařino tělo a vytáhl ho z vody, aby se neutopila.</p>

<p>„Jenom jsem ji majznul po hlavě. Za chvilku přijde k sobě. V tomhle mám praxi – jak začnou štětky vyvádět, dělám jim to samý,“ vysvětlil hauptsturmführer. Tedy prohlásilo to tělo esesáka Fuchse. Ve skutečnosti se v jeho mysli teď ukrýval žižkovský pasák Richard Fiala.</p>

<p>„Hoď ji na postel,“ poprosil jsem ho a vysoukal se z vany.</p>

<p>„Pěkný tělíčko, šéfíku. Co kdybych si s ní trochu pohrál, dokavaď je v limbu?“ nadhodil Fiala.</p>

<p>Jenom jsem protočil oči a zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Proč jsi neovládl obersturmbannführera?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Nešlo to. Má kolem sebe naprosto neprůstřelnou auru. Někdo si na něm dal fakt záležet, aby byl neovládnutelný. Měl jsem pocit, že mi někdo mačká koule, když jsem do něho zkoušel proniknout. Taky to není tak lehký, jak jste se dušoval. Než jsem v tom vlaku získal tělo jednoho z těch esesáků, málem jsem se rozplynul v mlze,“ vysvětlil mi. Kapitánovo tělo včetně hlasivek ovládal naprosto dokonale. Dokonce mluvil i se svým oblíbeným žižkovským přízvukem.</p>

<p>„Nerozplynul by ses. Příliš mnoho lidí se obětovalo, aby ses nerozplynul,“ mávnul jsem rukou. „Co ty ženy, doufám, žes to zvládl čistě a přesně podle rituálu, jak jsem tě to učil,“ dodal jsem.</p>

<p>„Jasně. Všechno podle plánu. Ještě aby ne, dyk jsem za těma holkama na blok 24 chodil a měl je rád, šéfíku. Hezky čistá prácička ve spánku. Ničeho si nevšimly, než bylo po všem. Bylo mi jich trochu líto, ale zase měly lepšího smrťáka, než by je čekal v plynu,“ pokrčil Fiala rameny.</p>

<p>V tom měl pravdu. Jejich smrt mi navíc dokonale posloužila. Mimo jiné mě díky tomu těžko bude obersturmbannführer podezírat. Zatím se totiž atentáty páchaly jen na spolehlivé okultisty. Pořád mě ovšem čekalo dost práce.</p>

<p>Nejdřív jsem ale sáhl po cigaretě. Fiala si také jednu vzal. Škrtl jsem sirkou a oběma nám připálil. V tu chvíli otevřela oči nahá slečna Klopfen.</p>

<p>„Kapitáne? Vy kouříte?“ řekla poněkud zmateně.</p>

<p>„A kurva,“ prohlásil česky esesák a znovu ji vzal rukojetí po hlavě.</p>

<p>***</p>

<p>„Barbaro, zatraceně, proberte se,“ klečel jsem nahý nad Němkou a třásl s ní.</p>

<p>„Cože, co?“ ozvala se. Oči měla zamlžené jednak tím, jak dostala dvakrát pořádnou ránu do spánku, a pak jsem ji ještě trochu omámil magií. Nezbylo než doufat, že si posledních dvacet minut díky kombinaci umu pana Fialy a mé magie prostě pamatovat nebude.</p>

<p>„Jsem rád, že jste v pořádku. Nechtěl jsem volat o pomoc, když jsme v takového indiskrétní situaci,“ dodal jsem a spokojeně se usmál.</p>

<p>„Co se stalo?“ zeptala se.</p>

<p>„No, trošku jsme to v té vaně přehnali, uklouzli jsme a vy jste se praštila o její okraj do spánku. Vážně jsem se bál, že se neproberete,“ pronesl jsem a kusem prostěradla jí otíral krvavou ránu na hlavě.</p>

<p>Těžce se posadila a rozhlédla kolem.</p>

<p>„Tak snad jsme si to užili,“ usmála se trochu nepřítomně.</p>

<p>„Já určitě. Jste vážně krásná žena,“ odvětil jsem a pohlédl na její prsa. O tomhle jsem rozhodně nemusel lhát.</p>

<p>„Mluvili jsme spolu i o vážných věcech, než jsme… No však víte,“ nadhodila. Bylo vidět, jak se snaží vzpomenout si, ale nejde jí to.</p>

<p>„Myslím, že ano a shodli jsme se na tom, že si musíme dávat pozor na Ferynu s Volkem. Koneckonců všichni jsme slyšeli slova toho rytíře,“ nadhodil jsem.</p>

<p>Fräulein pokývala hlavou. Přitom se jí rozkošně zavlnila prsa.</p>

<p>„Feryna je šílenec naprosto oddaný Hitlerovi s Göringem. Německo ale potřebuje lepší vůdce,“ prohlásila. Vracela se zpátky do svých kolejí.</p>

<p>„Hm,“ pokýval jsem hlavou. „Teď ale bude lepší, když se oblečete a vrátíte do svého pokoje. Nerad bych, aby nás tu načapal třeba kapitán Fuchs, že? Myslím, že projít zpět přes stráže pro vás nebude problém, když už vás pustili dovnitř.“</p>

<p>„Ne, to nebude,“ odvětila sebevědomě a natáhla se po svých šatech.</p>

<p>***</p>

<p>V pokoji jsme počkali, dokud na pendlovkách neodbyly tři ráno. Teprve pak jsme s Richardem vyšli ze dveří.</p>

<p>„Póóózor!“ zavelel německy. Dvojice strážných, která se unaveně opírala o zeď vedle dveří, sklapla podpatky a vyšvihla svá těla do příkladného pozoru.</p>

<p>„Pokud se tu bude někdo ochomýtat, nepustíte ho dovnitř na můj rozkaz, jasné?“ dodal a esesmani jenom poslušně zasalutovali. Teprve pak jsme se vydali skrz chodbu dolů na nádvoří.</p>

<p>Měsíc se nacházel přesně ve své polovině. I tak ale dokázal osvítit celý volný prostor s prastarou dlažbou sešlapanou nohama dávno mrtvých členů Řádu německých rytířů. Ovanul mě studený vzduch, takže jsem si raději zapnul své koncentráčnické sako. Prošli jsme kolem studny a pak sešli dolů po schodišti.</p>

<p>„Stůj! Kdo tam?“ ozval se jeden ze strážných.</p>

<p>„Tvůj velitel, idiote!“ vyštěkl Fiala. Chování esesáckých důstojníků za ty dlouhé měsíce v Osvětimi okoukal naprosto dokonale.</p>

<p>„Půjdeš s námi dovnitř. Musíme se dole ještě porozhlédnout. Rozkaz obersturmbannführera Linze,“ dodal a zabořil prst do hrudi oberscharführera, který hlídce velel. Poddůstojníkjen pokrčil rameny a zasunul klíč, který mu Fuchs podal, do zámku dveří.</p>

<p>Ostatní vojáci nám podali hořící pochodně. Vzali jsme si jich víc a přesně jako posledně je zastrkali do držáků na stěně. To už oberscharführer zavřel dveře, aby nás nikdo nerušil. Když pak poddůstojník, který tak jako jediný zůstal s námi v kobce, vložil do železného držáku poslední pochodeň, přistoupil jsem k němu opatrně zezadu a chytil ho za krk.</p>

<p>„Chrrrsss,“ vydechl. Zkoušel se bránit, ale Richard ho drapl za ruce a narazil ke stěně. Přiložil jsem mu ústa k levému uchu, foukl do něj a pak několik minut šeptal. Mezitím z nedostatku kyslíku skoro omdlel, podlomila se mu kolena a svezl se na zem. Tak nějak podobně jsem před pár hodinami mohl dopadnout i já. Když už nemohl, pustil jsem esesákův krk, nadzvedl ho, opřel o stěnu a znovu mu foukl do ucha.</p>

<p>„Vy…,“ vydechl hlasem rabína Vinše.</p>

<p>***</p>

<p>„Moc se nečilte, rebe, venku stojí hromada esesmanů s kulometem, udělaj z nás fašírku dřív, než vypovíte, jak to bylo, když se potkal Kohn s Roubíčkem,“ chytnul ho za rameno Fiala.</p>

<p>Vinš se ho lekl, koneckonců měl na sobě uniformu důstojníka SS, ale pak mu došlo, kdo to je.</p>

<p>„Viděl jsem vás zemřít,“ pronesl tiše.</p>

<p>„No, vás nejspíš taky vodpravili, co vašnosto?“ mrkl na něj spiklenecky Fiala.</p>

<p>„Ó, Adonai!“ protočil panenky rabín. „Oni… Vzali nás tam…,“ snažil se vysvětlit, ale pak prostě zmlkl. Netrvalo mu to však dlouho.</p>

<p>„Podvedl jste mě,“ řekl vyčítavě a podíval se na mě smutnýma očima. „Varovali mě, že jsou vaše sliby jen <emphasis>genareraj</emphasis>. Víte, co to znamená?“</p>

<p>„Jo,“ pokýval jsem hlavou. „V jidiš je to podfuk. V koncentráku člověk něco pochytí. Ale jak řekl Richard: Nečilte se. Obětoval jste mi svou nešome a vaše duše je u mě v bezpečí. Teda dokud nedostanete svou pomstu. Taková byla úmluva,“ pokrčil jsem rameny a pak ukázal na meč. „Nejdřív od vás potřebuji pomoc. Jste rabín a ti muži, kteří to tu postavili, věřili ve stejného boha jako vy. Nějakým způsobem získali sílu poslat na polské vojsko nemoc, která jej kosila po tisících. Němci ji chtěli probudit a ovládnout pomocí černé magie, ale nepovedlo se jim to. Rád bych věděl, co selhalo,“ dodal jsem a postrčil rabína směrem ke korytu.</p>

<p>„Myslíte, že já…,“ začal, ale pak to ucítil. Aby ne, cítil jsem to i já a to jsem nebyl spojený vírou s řádovými rytíři. Oni ji měli silnou a rabi Vinš taky. Jestli mi mohl někdo pomoci, pak on.</p>

<p>Zmlkl a popošel k meči. Opatrně jej vzal do ruky a pak něco zašeptal hebrejsky. Jeho mluvení postupně přidávalo na intenzitě a najednou se změnilo. Tohle už nebyla hebrejština, ale řečtina. Poznal jsem pár slov, ale smysl mi to nedávalo. Rabín padl na kolena a položil hlavu na podlahu. Stále mluvil. Neznělo to jako modlitba, spíš jako by četl něco z knihy.</p>

<p>„Šéfíku, mluví moc nahlas. Aby nás ti hákenkrojcíři venku neslyšeli,“ zašeptal mi do ucha nervózně Fiala, ale ignoroval jsem ho. Vytáhl jsem z kapsy cigaretu a připálil si. Vinš totiž přešel do jazyka, který jsem nejspíš v životě neslyšel. Pořád mluvil a přeskakoval mu přitom hlas, chvíli skoro řval, pak začal šeptat a nakonec zvedl hlavu a začal se rozhlížet kolem sebe, jako by v prázdném prostoru něco nebo spíš někoho viděl a mluvil s ním. V polovině cigarety ztichl.</p>

<p>„Jsou slabí,“ oznámil nakonec.</p>

<p>„Kdo?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Řádoví rytíři. Jsou všude tady kolem – muži, kteří se obětovali, aby jejich velitel dokázal zastavit obléhání. Jejich oběti byly silné, ale ty nové oběti jejich sílu nalomily, ztrácí se,“ dodal rabín a pomalu vstal. Měl ztrhané rysy a unavené oči. Tvář mu propadla.</p>

<p>„No jasně, proč mi to nedošlo. Sebeobětování – nejsilnější magické zřídlo,“ usmál jsem se.</p>

<p>„Proto jste to po mně tam v koncentráku chtěl, že?“ ozval se rabín.</p>

<p>„Jistě, rebe. Proto jsem taky zařídil, aby mě šoupli do Osvětimi. Tolik zoufalých lidí, které čeká smrt, no není to báječné? Jaký je pro ně rozdíl v tom, když je zabije esesák jen tak, nebo když předtím věnují svou oběť mně a zcela dobrovolně?“ odvětil jsem.</p>

<p>„V tom, co se stane s jejich nešome,“ špitl rabín.</p>

<p>„Hele, nepruďte šéfíka. Myslí to dobře. A co se mě týká, radši chcípnout kvůli němu s nadějí na pomstu než jako ovce v plynu,“ chytnul jej za rameno Fiala v těle hauptsturmführera Fuchse.</p>

<p>„Ale moje nešome…“</p>

<p>„Tu dostanete zpátky, rabi. Až přijde váš čas. Do té doby se mnou spolupracujte,“ přerušil jsem ho. Musel jsem přemýšlet. Vzal jsem mu z ruky meč a položil jej zpátky na místo. Zdá se, že hoši z Thule věděli, co dělají, jenom podcenili sílu prvotního rituálu. Jejich černá magie byla dobrá cesta, ale těch obětí potřebovali víc. A ten parchant Feryna to tušil. Pokud tu podřežou tak padesát těch zajatců, mohli by zlomit ochranu rytířů a skutečně zastavit postupující Rudou armádu. Sovětská válečná mašinérie se zadrhne, protože její vojáci začnou umírat na úplavici a všechny středověké nemoci, které si dokážou představit. To samé se brzy může stát taky na západě Britům a Američanům. Pak už jenom půjde o to, jestli tuhle sílu bude využívat Hitler díky Ferynovi, nebo admirál Canaris, za kterého kopou Felix a ta kozatá magička, co se umí tak hezky dostat lidem do hlavy.</p>

<p>„Rytíři…,“ ozval se po chvíli nesměle rabín.</p>

<p>„Ano?“ povytáhl jsem obočí.</p>

<p>„Cítí tu něco nebezpečného, něco opravdu silného, čeho se bojí. Ale víc nevím,“ pokrčil rameny rabín.</p>

<p>Zhluboka jsem se nadechl. Dávalo to smysl, nebyl by to Felix, aby neměl v rukávu nějaké překvapení.</p>

<p>***</p>

<p>Ráno jsem nedokázal vstát. Usnul jsem až někdy ve pět, takže pro mě nechal obersturmbannführer Linze poslat hlídku, aby mě vzbudili. Naštěstí jsem se nemusel oblékat, protože jsem spal v šatech. Jenom jsem přes sebe přehodil sako, které jsem zvládl sundat a stočit si pod hlavu místo zkrvaveného polštáře, a odskočil si na záchod. Musel jsem přitom nechat otevřeno – esesáci byli podráždění a nechtěli, abych jim třebas na chvíli zmizel z očí.</p>

<p>Celý hrad byl najednou plný chlapců z SS. Jejich počet se minimálně ztrojnásobil. U každých dveří stáli čtyři. Na nádvoří se jich poflakovalo tak dvacet. Vypadali zatraceně podrážděně. Zbraně neměli přehozené přes záda, ale svírali je v rukou.</p>

<p>„Cigaretka by nebyla?“ oslovil jsem jednoho z vojáků, kteří mě vyvedli z pokoje.</p>

<p>„Ne,“ zavrčel a přidal do kroku, snad abych při rychlejším tempu neměl chuť ho prudit.</p>

<p>Dovedli mě do místnosti, kde se konala večeře. Před ní stálo šest esesmanů. Uvnitř jich bylo ještě víc.</p>

<p>***</p>

<p>Všichni členové naší skupiny už seděli u stolu. Letmo jsem pohlédl na madam Klopfen – zranění na spánku měla přelepené náplastí. Kupodivu nevypadala nejhůř ze všech. Madam Steinová měla zlomený nos a kolem očí podlitiny. Neměla na sobě ani své šaty – oblečenou měla vojenskou blůzu bez označení. Vedle ní seděl Heinrich Volke s želízky na rukou. Na stole pak chybělo jídlo. Jenom Feryna měl před sebou prázdnou misku. Podle drobků v ní před chvílí ještě něco bylo.</p>

<p>Kromě našeho obersturmbannführera se tu nacházel ještě jeden podplukovník SS. Měl uniformu pokrytou prachem a vypadal, že celou noc nespal. Nejspíš dorazil ráno. Kouřil cigaretu, a když jsem vstoupil dovnitř, uvítal mě přísným pohledem.</p>

<p>„Snídaně nebude?“ zeptal jsem se vesele.</p>

<p>***</p>

<p>„Posaďte se,“ odvětil chladně obersturmbannführer Linze.</p>

<p>„Taky mu nasaďte pouta,“ zavrčel Feryna, sotva jsem se uvelebil na židličce.</p>

<p>„Zatraceně, Feryno, nech už toho. Potřebujeme sedm čarodějů a s pouty se vážně blbě pracuje. Jakub těžko mohl osnovat atentát na vůdce, když byl ještě před pár dny v koncentráku,“ ozval se Felix a naštvaně přitom nadskočil.</p>

<p>Nový esesák se na mě podíval, ale pak se k němu naklonil Linze a něco mu pošeptal. To ho zřejmě uspokojilo. Pořádně se rozkročil a rozhlédl se po místnosti.</p>

<p>„Včera byl na našeho drahého vůdce spáchán bombový atentát. Máme podezření, že mezi spiklence patřili i někteří z vás. Viníci se ale mohou zachránit. Vůdce přežil, protože při něm stála prozřetelnost a naším úkolem je zachránit Říši, pak vám bude odpuštěno,“ pronesl nový esesák. Nejspíš přijel k ránu z Varšavy, aby sem donesl novinky a odhalil spiklence.</p>

<p>„Heil Hitler!“ zařval záhy nato Feryna a vstal.</p>

<p>„Heil Hitler!“ opětovali jeho pozdrav esesáci i místní osazenstvo. Teda až na Volkeho, který to také zkusil, ale s rukama v poutech se hajluje blbě.</p>

<p>„Dobře,“ prohlásil Felix, když výkřiky, které měly demonstrovat věrnost přeživšímu vůdci, skončily. Na chvíli se po tom slově odmlčel, postavil se a pokračoval: „Brzy provedeme rituál tak, jak jej dlouho plánovala Thule. Abychom si byli jistí, že uspějeme, obětujeme sto zajatců. Většinu z nich dnes obersturmbannführer Varysch přivezl z Varšavy. Jsou to nějací partyzáni, takže vám jich nemusí být líto. Navíc…,“ opět se odmlčel, aby svém proslovu dodal na dramatičnosti, což bylo něco, v čem vynikal, „… vše provedeme rituální dýkou, kterou získala naše výprava v Tibetu. Před stovkami let s ní tibetští šamani obětovali při svých rituálech. Nemůžeme selhat,“ dodal samolibě Felix.</p>

<p>Linze přitom otevřel koženou brašnu, kterou měl celou dobu u sebe, a vytáhl z ní kovové pouzdro s vyčuhující rukojetí zakřiveného dlouhého nože.</p>

<p>„Kdo povede rituál?“ zeptal jsem se.</p>

<p>„Samozřejmě že já,“ ušklíbl se samolibě Felix. Aby ne, všechno mu vycházelo. Přišel na to. A až provede rituál, budou tady ti esesáci z Varšavy zbyteční. Pobije je lusknutím prstu. Podíval jsem se přitom na Ferynu, který si vztekle promnul prsty.</p>

<p>„Vy mu to dovolíte, Herr Obersturmbannführer?“ zeptal jsem se sudetského esesáka. Všichni na mě nechápavě pohlédli. Hlavně Felix.</p>

<p>„Prosím?“ zeptal se.</p>

<p>„Víte, já nechci zpátky do koncentráku, ani do vězení, jak mi slíbil tady von Cámara, takže předpokládám, že když vám řeknu, kdo všechno je tady součástí Canarisova spiknutí proti vůdci, mohl bych dostat svobodu, že?“ nadhodil jsem. Myslím, že ve Felixovi by se v tu chvíli krve nedořezal.</p>

<p>***</p>

<p>Můj starý kamarád z Prahy se na mě vyděšeně podíval. Myslím, že bych mu mohl odečítat ze rtů, jak moc mě v duchu prosí, abych ho nezradil. Ale už bylo pozdě.</p>

<p>Oba podplukovníci z SS se okamžitě napružili.</p>

<p>„Dostal jsem včera nabídku tady od Fräulein Klopfen. S Felixem pracují pro admirála Canarise. Chtějí pro něj získat převahu a svrhnout vůdce. Herr Volke s tím nemá nic společného,“ prohlásil jsem a podíval se na spoutaného nacistického okultistu. Dost jej moje slova překvapila, ale okamžitě začal souhlasně pokyvovat hlavou.</p>

<p>„Zastřelit! Hned! Oba!“ křičel Feryna. Prskal přitom přes celý stůl. Felix se snažil bránit, začal něco vysvětlovat Linzemu a divoce přitom máchal rukama. Do všeobecného řevu se okamžitě přidali Ital i Volke, který se snažil dokázat svou nevinu a ukazoval spoutanýma rukama na Felixe, že jej do toho namočil. Řev přerušilo až mohutné zvolání Linzeho: „Ticho!“ a následné cvakání odjišťovaných zbraní všech esesáků v místnosti.</p>

<p><strong>***</strong></p>

<p>Všichni skutečně ztichli. Pak se na mě sudetský obersturmbannführer otočil a neuvěřitelně klidným hlasem se zeptal: „Co chcete?“</p>

<p>„Pomůžu vám provést ten rituál. Pak mi zajistíte pas a cestu do Buenos Aires. Pak už o mně v životě neuslyšíte,“ odvětil jsem a oba esesáci se na sebe usmáli.</p>

<p>„Dobře. Můžeme se tedy zbavit spiklenců. S panem Ferynou pak provedete rituál,“ prohlásil spokojeně Linze a namířil svůj luger Felixovi mezi oči.</p>

<p>„Nedělejte to. V tomhle měl von Cámara pravdu. Potřebujete sedm čarodějů. Co je ale důležité – nesmíte obětovat ty zajatce. To byla Felixova finta, jak získat tu moc pro sebe. Němečtí rytíři ovládli magickou moc díky sebeobětování. Sedm z nich se nechalo zabít, aby zachránili řád před útokem Poláků. Vy potřebujete to samé. Sežeňte sedm svých rytířů, kteří se obětují pro vůdce, a já je obětuji. Pan Feryna pak může držet meč, který mu dá moc k tomu, aby nasměroval magii správným směrem, tedy k Moskvě,“ vysvětlil jsem.</p>

<p>„Ale…,“ prohlásil Feryna. Ať už chtěl ze sebe vyhrknout cokoliv, neudělal to. Zamyslel se, podíval se na mě a pak na Felixe a nakonec jenom odkýval, že mám pravdu. Došlo mu to. Hlavně po tom, co si uvědomil, jak se Felix chvěje, vzteky celý rudý.</p>

<p>„Pak je tu ještě jedna důležitá věc…,“ pronesl jsem.</p>

<p>„Ano?“ zavrčel Linze.</p>

<p>„Mohl bych dostat cigáro?“</p>

<p>***</p>

<p>Linze a Varysch nenechali nic náhodě. Meč skutečně dostal do ruky Feryna, kterému oba hlídali záda s tasenými pistolemi. Ostatní okultisté stáli okolo s prázdnými rukama a každého z nich měli na starost další tři esesáci se samopaly. Na zdech plály pochodně a vevnitř hradní kobky bylo nedýchatelno navzdory tomu, že široké dveře byly dobrou hodinu na plno otevřené. Za nimi se seřadilo přes sto esesmanů. Než pak nakonec dveře na pevno zavřeli, velitelé jim nařídili, že pokud by se cokoliv pokazilo, aby okamžitě popravili Felixe, slečnu Klopfen a další podezřelé z účasti na Canarisově spiknutí.</p>

<p>Zacvakl jsem zámek ve dveřích a prošel okolo sedmi esesmanů, kteří takřka nehybně klečeli stranou od koryta. Osobně je vybíral kapitán Fuchs. Podplukovníky dost překvapilo, že se tak brzo našli dobrovolníci, ale nakonec to přisoudili dokonalosti Goebbelsovy propagandy. Přece jenom, co je pro člena SS vznešenějšího než obětovat svůj život za vůdce a tisíciletou říši?</p>

<p>„Je poledne, nejvyšší čas začít,“ poklepal nervózně na své náramkové hodinky kapitán Fuchs a podíval se na obersturmbannführera Linze.</p>

<p>„Ano, začněme. Pro slávu třetí říše a našeho vůdce!“ křikl a esesáci mu odpověděli extatickými výkřiky „Heil Hitler!“.</p>

<p>Pak mi konečně podplukovník podal tibetský nůž. Opatrně jsem ho převzal. Byl to rozhodně obřadní nůž tibetských šamanů. Na první pohled prostý, ale před stovkami let vyryté hákové kříže jako by mu dodávaly váhu. Ztěžkl mi v ruce, která mě okamžitě poté, co jsem jej uchopil, začala lehce brnět. Letmo jsem zachytil Felixův pohled. Vařil se vzteky. Stál vedle slečny Barbary a nedokázal se ovládnout. Zničil jsem mu jeho plán krátce předtím, než jej mohl uskutečnit.</p>

<p>„Bude nějaký proslov, zaklínadlo nebo tak něco?“ zeptal se při předávání nože Linze.</p>

<p>„Ne,“ zavrtěl jsem hlavou. „Každý z nás sedmi má v sobě magickou moc. Oběť vašich válečníků ji umocní a meč ji pak vstřebá. Herr Feryna pak už bude vědět, co má dělat,“ ohlédl jsem se na tlustého nacistu, který jenom sebevědomě pokýval hlavou.</p>

<p>„Zaříkadla budou, i rituál, ale nejdřív oběti,“ ozval se kobkou jeho hromový hlas. Vítězně přitom hleděl na zdrceného Felixe.</p>

<p>Na nic jsem už nečekal, zvedl jsem prvního z klečících esesmanů, dovedl ho ke korytu, kde si znovu kleknul, chytnul jsem ho za bradu a podřízl mu nožem hrdlo.</p>

<p>***</p>

<p>Esesman chvíli chroptěl, ale můj řez byl natolik čistý, že brzy ztratil vědomí a umřel. Držel jsem ho tak, aby jeho krev vytekla do koryta, ve kterém stál řádový meč křečovitě sevřený Ferynou. Vymačkal jsem z esesmana poslední kapku a pak jeho bezvládné tělo položil na podlahu. S rukama od krve jsem přistoupil k dalšímu esesmanovi. Pomalu zvedl bradu, aby se mi mohl podívat do očí. Nebyl v nich strach, jen vztek. Vzal jsem ho za rameno a zavedl ke korytu. Opět jsem ho chytl za bradu a podřízl mu tibetským nožem hrdlo. Krev začala téct plným proudem.</p>

<p>***</p>

<p>V kobce začínalo být dusno. Vydýchaný vzduch se nasytil krví a esesáci i okultisté se začali potit. Tedy až na Ferynu, který stál, mumlal nějaké zaříkadlo a vypadal chladný jako kámen, který pohlcoval stále více krve. Uložil jsem na podlahu šestého mrtvého a vyrazil pro toho posledního.</p>

<p>Chytil jsem ho za bradu a on v tu chvíli ucukl hlavou. Rychle jsem ho chytil zezadu za temeno a přitiskl ke své hrudi.</p>

<p>„Neboj, holčičko, nebude to bolet, slibuji. Stejně jako poprvé,“ zašeptal jsem a přitáhl esesmana ke korytu. Ostří nože podřízlo sedmý krk a krev z něj začala dopadat do koryta. V okamžiku, kdy se smísila s krví ostatních, začala bublat. Nejdřív nesměle, ale pak stále intenzivněji, meč ve Ferynově ruce v tu chvíli jako by začal krev všech sedmi obětí do sebe nasávat – mizela z koryta a ocel starého meče se kalila do tmavé barvy.</p>

<p>„Je to tak v pořádku?“ zeptal se Feryny obersturmbannführer Linze. Vypadalo to, že jeho dosavadní klid vzal za své. Máchal přitom před sebou lugerem a po čele mu stékal pot. Teplota v kobce povážlivě rostla a nebylo to jenom kvůli vydýchanému vzduchu z tolika těl.</p>

<p>„Oni… jsou pryč,“ oznámila do ticha přerušovaného jenom bubláním krve Lucie Steinová. Stála vedle Felixe a zděšeně pozorovala Ferynu s mečem.</p>

<p>„Kdo? Zatraceně, kdo je pryč?“ ozval se Linze.</p>

<p>„Rytíři. Jejich duch zmizel, je tu něco jiného. Obrovská síla, síla stovek…,“ nedořekla madam Lulu, protože omdlela.</p>

<p>„Pche, všechno je v pořádku, můj pane. Cítím obrovskou moc. Cítím, že mohu změnit tok dějin,“ oznámil Feryna. Opatrně vytáhl meč z koryta. Na podlahu z něj nespadla jediná kapka krve.</p>

<p>„Sláva vůdci,“ oddechl si Linze. „Pošlete nějaké nemoci na sovětskou armádu a ať to máme co nejdřív za sebou,“ dodal a to byla jeho poslední slova.</p>

<p>Feryna totiž jen zařval: „Heil Hitler!“ a usekl Linzemu hlavu.</p>

<p>***</p>

<p>Padl jsem k zemi a strhl přitom nedaleko stojící slečnu Klopfen. Bránila se, ale prostě jsem jí podrazil nohy. Felix mě uviděl a zachoval se stejně. Právě včas. Vojákům totiž došlo, že se něco pokazilo, a zahájili palbu na Ferynu.</p>

<p>„Heil Hitler!“ zařval německý okultista a vrhl se na obersturmbannführera Varysche. Ten do něj vypálil dva náboje, ale s Ferynou to ani nehnulo. Vrazil mu meč do břicha, několikrát s ním hladce trhl a vyvrhl mu střeva z břicha. Pak se podíval na střílející esesmany. Kulky z jejich zbraní se mu zakusovaly do těla, trhaly z něho kousky oblečení, kůže i masa, cákala z něj jeho vlastní krev, ale Feryna ani nehnul brvou. Během okamžiku se rozběhl proti nejbližšímu z esesáků a stejně jako předtím Linzemu i jemu hladce usekl hlavu.</p>

<p>***</p>

<p>Vzduch byl prosycen vůní krve, střelného prachu a olova. Esesmani umírali jeden po druhém řádovým mečem dřív, než jim došly náboje v zásobníku. Než ale padl poslední, rozrazily se dveře do kobky.</p>

<p>„Nemaj cigárko, šéfíku?“ připlazil se ke mně Richard Fiala v těle kapitána Fuchse. V ruce držel čepici s odznáčkem lebky se zkříženými hnáty a za sebou táhl Felixe.</p>

<p>„Teď ne, Richarde,“ odbyl jsem ho a chytil za hlavu jednoho z obětovaných esesáků.</p>

<p>„Ráchel, je váš čas. Běžte a roztrhejte je,“ prohlásil jsem a znovu se přikrčil k podlaze.</p>

<p>***</p>

<p>Podřezaní esesmani vedení prostříleným Ferynou vstali a vrhli se na armádu čekající venku. Ani palba z kulometu je nedokázala zastavit. Oběti byly stejně nezničitelné jako Feryna. Vrhly se na živé esesmany a vraždily je holýma rukama. Jejich prsty se jim zarývaly do očí, rukama jim trhaly hlavy, končetiny, vrážely ruce do břicha a do slabin a vytrhávaly z nich kusy masa.</p>

<p>„Jakube?“ oslovil mě Felix. Ležel na podlaze, klepal se a zíral směrem k místnosti na to vraždící divadlo.</p>

<p>Vstal jsem a vytáhl z kapsy cigáro. Jedno jsem hodil po Fialovi v těle hauptsturmführera Fuchse. Připálil jsem si, potáhl a pak jsem roztáhl ruce.</p>

<p>„Přátelé, pomsta je vaše. Vstaňte a jděte. Do zítřejšího poledne vám patří tento svět. Pak budete volní,“ rozlehl se můj hlas kobkou a mrtví esesmani vstali. Podívali se na mě, lehce se uklonili a vyrazili ven. Za chvíli jsme zůstali v kobce jen já, Richard Fiala a posledních pět mágů.</p>

<p>„Herr Volke?“ usmál jsem se na nacistického okultistu, který stejně jako ostatní předchozí boj přežil.</p>

<p>„Ano?“ řekl. Vypadal, že nemá v plánu mi odporovat.</p>

<p>„Prosím, umřete,“ odvětil jsem a lusknul prsty. V tu chvíli zachrčel, chytl se za hrdlo a padl na kolena. Netrvalo dlouho a udusil se. Za chvíli jeho tělo vstalo a přidalo se ke krvavému honu. To už v něm ale nebyla Volkeho duše ani mysl. Tělo ovládl některý z koncentráčníků, se kterými jsem v Osvětimi za ty dva roky uzavřel dohodu.</p>

<p>„Panebože, Jakube, co se to z tebe stalo?“ obrátil se na mě Felix.</p>

<p>„Nejmocnější černý mág na světě. A to všechno jenom díky tvým nacistickým kamarádům. Kdyby nestvořili peklo na zemi, nedokázal bych získat takovou moc,“ odvětil jsem a potáhl z cigarety.</p>

<p>„Ale ten rituál, jak jsi mohl ty muže přesvědčit?“ namítl. Pořád se přitom krčil na podlaze kobky.</p>

<p>„Duše těch esesmanů v noci skončily tam, kam patří. Jejich těla ovládly ty nešťastné dívky z koncentráku. Neobětovaly se proto za vůdce a Ferynu, ale za mě. Proto je síla meče moje. V tom vlaku mi je obětoval tady pan Fiala a připoutal tak jejich duše ke mně. Jednou za to zaplatím, ale teď ne, starý příteli, teď ne,“ odvětil jsem a podíval se na postavu hauptsturmführera Fuchse.</p>

<p>„No dyk, šéfíku, jsem vám říkal, že je na mě spoleh,“ usmál se esesák.</p>

<p>„Co… co bude dál?“ zeptala se Barbara Klopfen.</p>

<p>„Dál? Mí přátelé, kteří se mnou uzavřeli dohodu nebo mi je pan Fiala tak laskavě obětoval, se dnes budou mstít na každém náckovi, kterého najdou. Pošlu také nějakou pěknou epidemii do koncentráků. Budou umírat vězni, ale s nimi i jejich dozorci. Bylo už na čase. Až o pár dní později Sověti zaútočí, najdou zákopy prázdnější, než by měly být. Říše padne o něco dřív,“ usmál jsem se na ni.</p>

<p>„A s námi? Co bude s námi? Také nás obětujete?“ řekla nakonec.</p>

<p>Zavrtěl jsem hlavou.</p>

<p>„Každý půjdeme svou cestou. My s Richardem ještě máme nějakou práci. Poznání moci totiž nikdy nekončí,“ odvětil jsem a vzal do ruky řádový meč. Projela mnou obrovská energie. Cítil jsem, jak mým tělem vibruje prastará magie.</p>

<p>„Jestli chcete, Fräulein, můžete jít s námi,“ pokrčil jsem rameny a v doprovodu žižkovského pasáka vyrazil. Z dalších částí hradu k nám doléhala střelba, výbuchy granátů a křik umírajících esesmanů. Nemusel jsem se ohlížet, abych věděl, že od teď už budeme cestovat ve třech.</p>

<p>Jen si asi začnu dávat trochu větší pozor ve vaně.</p>
</section>

<section>
<p>
    Doslov</p>

<p><emphasis>Musím se přiznat – Felixe Cámaru mám rád, i když objektivně mě za to asi milion lidí může poslat do patřičných mezí. Felix byl prostě zvláštní člověk – prvorepublikový spisovatel brakové literatury, scénárista (napsal mimo jiné dodnes slavnou komedii</emphasis> Dívka v modrém<emphasis>), okultista, hochštapler a fašista. To poslední ho odsoudilo do propadliště dějin mezi kolaboranty a způsobilo podle všeho jeho tragickou smrt, kdy byl během květnového povstání v roce 1945 rozvášněným davem upálen.</emphasis></p>

<p><emphasis>Moje povídka je vlastně způsob, jak se s Felixem a mou fascinací jeho osobou vypořádat. Nebyl to zlý člověk. Byl to snílek a podle mnoha svědectví nikdy nikoho neudal gestapu, ale naopak – dochoval se případ, kdy šel upozornit sousedy, že si mají ztlumit londýnský rozhlas, neboť jsou u něj němečtí hosté a mohli by je udat úřadům. Felix ale fašismus miloval, fascinoval ho, stejně jako jej fascinoval okultismus a vyvolávání démonů ve sklepě domu U Zlaté lodě. Za svou politickou neprozíravost zaplatil nejvyšší cenu a těžko za to kohokoliv odsuzovat. Po válce by stejně skončil před soudem a nejspíš by jej čekal provaz nebo dlouhé vězení a možná práce v uranových dolech. Takhle to byl pro Felixe vlastně lepší konec. Navíc existuje i teorie, že se mu podařilo zmizet do Venezuely, kde nakonec v klidu umřel v roce 1952, a řekněme si, nebylo by skvělé, kdyby zmizel v plamenech pomocí magické síly a v té Venezuele se se spokojeným úšklebkem zhmotnil?</emphasis></p>

<p><emphasis>Ať tak nebo tak, hned když jsem se o muži jménem Felix Achille de la Cámara del Campo dozvěděl, věděl jsem jedno – tohle je dokonalý materiál na postavu pro pořádnou okultistickou povídku. A jak říká Boris Hokr: Když přitom můžete pomordovat nějaké nacisty, je to vždycky jenom dobře.</emphasis></p>
</section>

<section>
<p>
    Pavel Fritz</p>

<p><emphasis>Přiznávám, že nabídka přispět do této antologie pro mě představovala velké pokušení. Od mládí jsem se zajímal o válečnou historii, přičemž apokalyptické bitvy na východní frontě v letech 1941 až 1945 dráždily moji fantazii snad nejvíce. Hořící tanky, souboje stíhačů, nekonečné vlny sovětské pěchoty útočící vzdor hekatombám padlých. Prohlížel jsem si mapky, studoval statistiky a po částečném uvolnění sovětských archivů louskal v knihovně VHÚ azbukou psaný Voenno-istoričeskij žurnal. Ačkoli se mé zájmy časem obrátily jinými směry, bylo osvěžující znovu se ponořit do doby, kdy démoničtí Titáni Hitler se Stalinem hráli šachy o budoucnost světa. Za kulisy vznikajícího příběhu mi posloužily bojové operace poblíž ukrajinské řeky Mius, odehrávající se ve spalujícím vedru na přelomu července a srpna 1943.</emphasis></p>

<p><emphasis>A samotný námět? Ten vyplynul při myšlence na nepředstavitelné množství obětí, jež východní fronta spolykala (čísla se liší, ale kosti zde složilo hodně přes 10 milionů branců z obou stran). Lze si snadno představit, že vedle armád živých hostily širé ukrajinské pláně a hluboké běloruské lesy i neméně početné armády přízraků, jež nechaly válečné peklo za sebou a vykročily na cestu ticha. Co když se ale někdo s touto cestou odmítne smířit?</emphasis></p>
</section>

<section>
<p>
    <strong>Tenkrát na Ukrajině</strong></p>

<p>Zatímco po většinu dne panovalo nelidské vedro, v pozdních odpoledních hodinách se zdvihl osvěžující vánek, který rozvlnil zlatavé lány dozrávající pšenice a čechral vlasy vyčerpaně se povalujících mladíků v uniformách SS. Vykládka z vagonů i přesun na shromaždiště představovaly úmornou záležitost.</p>

<p>Hans Wellman dopil zbytek vlažné vody z polní lahve a líně se rozhlédl. Pár metrů od něj klábosili ve stínu mohutného tanku Dietrich s Kurtem, o kus dál se s vyplazeným jazykem zhroutila fenka německého ovčáka Putzi, maskot roty. Na azurově modrém, ukrajinském nebi visel potrhaný bílý oblak.</p>

<p>Ještě chvíli propátrával zrakem okolí, pak vstal, otřel si dlaní ulepenou tvář a volným krokem zamířil k nedalekému březovému hájku, kde zahlédl několik matných siluet. Pěšáci rozložení na okraji pole vyprovázeli odcházejícího tankistu lhostejnými pohledy. Tihle kluci, sbírající síly mezi rozházenými puškami, kulomety a schránkami s municí, byli pořád ještě živí. Přízraky mezi břízami už ne.</p>

<p>Když přišel blíž, zjistil, že průsvitné postavy nepatří jeho zesnulým krajanům, nýbrž Rusům. Prozrazovaly je nejen stejnokroje, nýbrž i tváře. Široké slovanské, či naopak úzké s ostrými asiatskými rysy. Pestrá směsice pronárodů vyškrábnutých ze všech koutů gigantické komunistické říše. Postávali, posedávali a polehávali stejně jako příslušníci nedaleké německé jednotky, jen se na rozdíl od nich už nemuseli obávat kulek a granátů. Válečné peklo nechali za sebou.</p>

<p>Hans podědil schopnost vídat duše umrlců po dědovi z matčiny strany, ale do chvíle, kdy stanul na východní frontě, šlo o velmi vzácná setkání. S odchodem na onen svět totiž otáleli pouze ti, co nezemřeli přirozenou smrtí. Bůh ví, proč tomu tak bylo, ale zatímco staří či nemocní lidé se doslova rozplynuli s posledním výdechem, jako když vítr foukne do odkvetlé pampelišky, oběti mordů či smrtelných nehod setrvávaly na tomto břehu dlouhé měsíce a občas i roky.</p>

<p>Možná to bylo tím, že vstupovali do nebe jinou branou. Pokud ano, pak musela být v těchto dnech beznadějně ucpaná. Boje na krví prolitých pláních sovětského impéria se vlekly již třetím rokem a podle statistik při nich umíralo v průměru deset tisíc vojáků denně. Deset tisíc mrtvých každý jednotlivý den. Po celou tu dobu… K tomu nejméně stejný počet civilistů, s jejichž počítáním se nikdo nenamáhal. To se vymykalo všem smysluplným měřítkům i lidské představivosti. Hans potkával kluky, co zmrzli v kotli u Stalingradu a výjimečně i padlé od Moskvy. Většina byla letargická a nejevila zájem se s ním bavit, ti nejstarší své okolí již téměř nevnímali. Snad se nad nimi všemi Bůh smiluje…</p>

<p>Každopádně tady se nic užitečného nedoví. Naposledy přelétl zrakem melancholický hlouček, otočil se na podpatku a strnul. Dva kroky od něj stál duch Gregorije Šamraje a nenávistně ho probodával dvojicí ledově modrých, lehce zešikmených očí. Tenhle fanatický bolševický komisař dobře věděl, co Hans dělá, a kdyby mohl, rozsápal by ho. V jeho případě dosahovala věrnost zbožňovanému Stalinovi a Rudé armádě doslova až za hrob. I s takovými se občas setkával.</p>

<p><emphasis>Jak jde život, Šamraji</emphasis>? počastoval ho posměšnou myšlenkou a v odpověď zachytil mrazivý závan bezmocného vzteku, následovaný divokým spíláním do psů, prasat a fašistických kurev, kterým hrdinní komunisté vykuchají břicha, uřežou přirození a vypíchají oči, což nebylo míněno v nadsázce. Sem tam nalézané ostatky německých zajatců hovořily výmluvnou řečí. Zřejmě místní tradice.</p>

<p><emphasis>Co červi, už tě stihli obrat na kost</emphasis>? prohodil ještě přátelsky a ukončil neplodnou konverzaci.</p>

<p><emphasis>Tvrdí chlapíci, tihle komisaři</emphasis>, hloubal uznale cestou zpět. <emphasis>Čistokrevní hlídací psi</emphasis>. Neváhali pálit z kulometů do vlastních řad, aby zabránili ústupu, a fungovalo to. Sovětští vojáci se raději nechávali pobít od Němců než od nich. Děsivá země. Jako jednotlivci byli Rusové možná tupí barbaři, ale když se jich daly do pohybu miliony, téměř nešli zastavit. Hans hluboce obdivoval vůdcovu prozřetelnost a odvahu, že stihl napadnout Stalina dříve než on jeho. Kdyby dovolil sovětům dokončit všechny přípravy, nic by Evropu nezachránilo.</p>

<p>Improvizované ležení ohraničené oceánem vzrostlé pšenice během jeho nepřítomnosti ožilo. Vzhledem k pokročilé hodině bylo zřejmé, že se útok odkládá na ráno a chlapi začali vybalovat skromné příděly. Jako nehybní strážci se za nimi tyčilo šest gigantických monster s hlavněmi obrácenými na východ. Tanky Tiger o neuvěřitelné hmotnosti padesáti sedmi tun představovaly nejmocnější obrněná vozidla, jaká kdy svět spatřil, a Hans téměř litoval nepřítele, který jim musel čelit. Od jejich nezničitelných čelních pancířů se protitankové střely odrážely jako kuličky hrachu. V boji připomínaly dinosaury z dávno zapomenutých věků. Šlo o další zářný důkaz vůdcovy geniality. Bylo známo, že nad jejich vývojem bděl Adolf Hitler osobně.</p>

<p>První, kdo ho v ležení uvítal, byla opět čilá fenka Putzi, jejíž obživa sestávala převážně z toho, co stihla vyžebrat, a o Hansovi dobře věděla, že je měkota. Zatím jí však nesmlouvavě odstrčil čumák stranou a pokračoval ke svému stroji. Napřed se hodlal najíst sám.</p>

<p>Kurt s Dietrichem seděli u otevřené konzervy a soustředěně vybírali její obsah lžícemi. Když je spatřil, dotčeně svraštil obočí, že na něj nepočkali, ale než stihl cokoli poznamenat, zaznělo shůry slabé vrčení motorů. Všichni zvrátili hlavy k nebi.</p>

<p>„Rusák to koupil,“ utrousil Kurt při pohledu na kouřící sovětský bombardér, který se pilot vůlí pokoušel dotáhnout nad vlastní území. „Chcípni, hajzle…“</p>

<p>„Zírej! Zírej!“ vyhrkle náhle Dietrich. „Támhle! To je mezek!“</p>

<p>Hans chvíli tápal, než objevil rychle se přibližující černou tečku.</p>

<p>„To nebude mezek,“ zabručel pochybovačně, neboť messerschmitty byly tady u skupiny armád Jih poměrně vzácní ptáci. „Spíš doprovodná Lapětka.“</p>

<p>„Kurva, říkám, že je to mezek,“ odsekl Dietrich.</p>

<p>Hans si další námitky odpustil a dobře udělal, neboť vzápětí proťaly azurově modrou oblohu zářivé čáry, po jejichž dotyku se bombardér proměnil v ohnivou kouli, zvolna přecházející do nekontrolované vývrtky. Vyskočil z něj jediný muž, jehož zpola otevřený padák rychle zachvátily plameny. Desítky přihlížejících vojáků odměnily stíhačův úspěch bouřlivým aplausem.</p>

<p>„O další svini míň,“ konstatoval spokojeně Dietrich a stočil zrak zpátky na Hanse. „Když říkám mezek, tak je to mezek. Mimochodem, sháněl tě Praun.“</p>

<p>Hans pevně sevřel rty. „Kde je?“</p>

<p>„Támhle vzadu.“</p>

<p>„Díky,“ přikývl a bez otálení vyrazil udaným směrem.</p>

<p>Nadporučík Gustav Praun, rodák z Pomořan, byl jednak velitelem tanku, v němž Hans sloužil jako střelec, jednak velitelem celé tankové roty. Především ale patřil k úzkému okruhu zasvěcených, kteří věděli, že z Hanse lze vyždímat i „něco navíc“. Proto mu také zajistil místo po svém boku. Místo, o jakém tisíce německých tankistů jen tiše snily. Hans původně sloužil v zastaralém tanku typu III, jehož likvidaci zvládaly sovětské T-34 první ranou, a pohřbívání kamarádů ugrilovaných zaživa mu téměř zevšednělo. Těžce obrněné Tigery představovaly v pekle východní fronty cosi jako životní pojistku. Jenže Tigerů bylo vyrobeno jen pár desítek a nic není zadarmo.</p>

<p>Praun seděl v trávě s šikovatelem Bockholtem a cosi zakresloval do mapy. Když spatřil Hanse, okamžitě se zvedl a vykročil mu v ústrety.</p>

<p>„Tak co, máš něco?“</p>

<p>„Zatím nic, pane nadporučíku,“ zavrtěl Hans hlavou.</p>

<p>„Zatraceně.“</p>

<p>„Já se snažím…“</p>

<p>Hans Praunovi nikdy nesvěřil, že hovoří s mrtvými. Získané informace raději vydával za projev svých jasnovidných schopností. Lepší jasnovidec než nekromant.</p>

<p>„Snaž se víc,“ naléhal rozložitý chlap, „tohle opravdu smrdí. Rus vybudoval na předmostí hluboce členěnou obranu a Hollidt nezná nic než čelní útok. Už tu nechal vykrvácet několik divizí. Hodila by se každá maličkost…“</p>

<p>„Pokusím se, ale neumím tomu poručit.“</p>

<p>„Já vím, tos říkal. Ale nevzdávej to, zítra nás čeká peklo… A nezapomeň, nejvíc nás zajímají kóta 213,9 a obec Stěpanovka. Máš je vyznačené na tom plánku.“</p>

<p>„Rozumím, pane nadporučíku.“</p>

<p>Praun ho plácl přes rameno a beze slov se vrátil k Bockholtovi.</p>

<p>Hans chvíli tupě zíral na jeho záda, pak se otočil a zvolna došel na okraj pole. <emphasis>Snaž se, snaž se…</emphasis> To se lehce řekne, ale na mrtvé nikdy velký spoleh nebyl.</p>

<p>Od východu se neslo temné burácení připomínající vzdálenou letní bouřku, na horizontu každých pár vteřin vyrostl drobný, špinavě šedivý hřib. Sovětské dělostřelectvo se svými nevyčerpatelnými zásobami munice přeorávalo německé pozice a vyhazovalo k obloze tuny úrodné ukrajinské černozemě. Když i kliďas Praun prohlásil, že to bude peklo, tak tomu nešlo nevěřit.</p>

<p>Hans nebyl fanatik a tuhle válku by rád přežil. Jak kvůli sobě, tak kvůli rodičům, které měl velice rád. Ne každý pocházel z podobně laskavé a tolerantní rodiny jako on. Pokud se objeví příležitost vyklouznout z první linie, tak ji využije. Na druhou stranu nechtěl zradit důvěru vůdce, který toho pro německý národ tolik dělá. Bylo to těžké.</p>

<p>Teď by se ale měl konečně najíst.</p>

<p>Došel k mohutnému tanku, vylovil z něj odřený vak a začal do trávy rozkládat skromné zásoby, jimž kralovaly dvě malé klobásy v promaštěném papíře. Dárek z domova. Původně chtěl jednu rozdělit mezi zbylé členy posádky, ale když se na něj Dietrich s Kurtem vykašlali, přestal si dělat výčitky.</p>

<p><emphasis>Hansi… Hansi…</emphasis></p>

<p>Strnul uprostřed pohybu.</p>

<p><emphasis>Hansi…</emphasis></p>

<p>Tichý šepot, provázený nepříjemným mravenčením v zátylku, nemohl slyšet nikdo jiný. Měl pocit, jako by se mu v lebce proháněl studený vítr.</p>

<p><emphasis>Hansi…</emphasis></p>

<p>„Kde jsi?“</p>

<p>Chvíli se rozhlížel a pak ho spatřil. Byl to Friedrich, neduživě působící mladíček z Drážďan, jeden z jeho čerstvě zverbovaných zvědů. Doufal, že přináší něco užitečného, i když tomu moc nevěřil. Víc spoléhal na Hartmana, ostříleného veterána, který znal Rusáky jako své boty. Jenže Hartmana už dlouho neudrží. Pár týdnů po smrti začne ztrácet zájem o hmotný svět i ten nejodhodlanější národní socialista.</p>

<p>„Máš něco?“</p>

<p><emphasis>Ivani útok očekávají. Je jich tam snad milion. Topí se ve zbraních. Pořád vylepšujou obranu…</emphasis></p>

<p>„Něco konkrétního.“</p>

<p><emphasis>Pokládají minová pole. Velká minová pole… A viděl jsem zamaskovaný tanky. Nejmíň dvě čerstvý brigády. Číhají v záloze. Vím kde…</emphasis></p>

<p>Posmutnělý kluk v zaprášené uniformě wehrmachtu na něho upíral zrak. Ta uniforma byla svým způsobem absurdní, neboť duchové šat nenosí, ale Hans nevnímal skutečný obraz, nýbrž pouhé myšlenky. Takhle si mrtvý sám sebe představoval. Takhle si sám sebe pamatoval z posledních dnů svého žití…</p>

<p>„Viděls děla?“</p>

<p><emphasis>Viděl jsem raketomety…</emphasis></p>

<p>Hans vylovil z kapsy složený kus papíru. Šlo o plánek, který ukázal všem zvědům ještě před tím, než se rychlostí větru rozlétli k frontě. Aby věděli, co hledat. Praun ho neuměle načmáral podle fotografií leteckého průzkumu a rudě na něm vyznačil osu plánovaného útoku roty s klíčovými postupovými body.</p>

<p>„Kde přesně jsou ty minový pole?“</p>

<p><emphasis>Tady… a tady… a tady…</emphasis></p>

<p>Průsvitný prst byl okem téměř nepostřehnutelný.</p>

<p>„Počkej, takhle ne,“ zavrčel Hans a zabodl do mapky vlastní ukazovák. „Naviguj mě.“</p>

<p><emphasis>Trochu nahoru a doprava. Až za tím potokem…</emphasis></p>

<p>***</p>

<p>„Vpřed!“</p>

<p>Motor s rachocením naskočil, probuzená obluda sebou trhla a housenkové pásy začaly drtit tvrdou zeminu. Hans, sedící jako střelec u nohou velitele, tiskl čelo k neklidné opěrce teleskopického zaměřovače a sledoval výseč terénu před sebou. Na uších měl nasazena slabě praskající sluchátka, ke krku přiléhal hrdelní mikrofon snímající hlas přímo z hlasivek.</p>

<p>„Vezmi to víc vlevo!“ dirigoval Praun řidiče.</p>

<p>Minuli poslední předsunuté hnízdo vlastní pěchoty a rozjeli se napříč krátery posetou zemí nikoho, z níž co chvíli vytryskl k obloze mohutný gejzír hlíny. Sovětské dělostřelectvo pokrývalo plošnou palbou celý prostor.</p>

<p>„Ještě víc vlevo!“</p>

<p>Hans si olízl suché rty. Už nyní bylo v bojovém prostoru pěkné vedro.</p>

<p>„K těm keřům!“</p>

<p>V terénu přibývalo nerovností. Řvoucí stroj šplhal vzhůru a opět se propadal jako člun na vlnách.</p>

<p>„Pozor, už jsme tady!“</p>

<p>Ve vysoké trávě se černala úzká koryta zákopů, většinou patrná až z nejkratší vzdálenosti. Na jejich dně zahlédl přikrčené Ivany. Šestice Tigerů v klínové formaci překonávala první sovětskou linii.</p>

<p>„Dál!“</p>

<p>Zákopů přibývalo, ale stále se nacházeli nejméně kilometr od hlavních obranných postavení.</p>

<p>„Stůj!“</p>

<p>Řidič dupl na brzdu.</p>

<p>„Bunkr na jedenácti hodinách, vzdálenost 450 metrů!“</p>

<p>Hans sešlápl pedál hydraulického ovládání a věž se začala otáčet. Přitom horečně pracoval oběma rukama. Levou nastavoval stupnici zaměřovače, pravou uchopil kolo ovládající elevaci kanonu. Nabíječ vrazil do komory první granát.</p>

<p><emphasis>Prásk!</emphasis></p>

<p>„Moc vysoko!“</p>

<p>Bunkr byl nízká dřevěná stavba zasypaná vrstvou hlíny. Hans provedl opravu zaměření a podruhé zmáčkl spoušť.</p>

<p>„Zásah!“</p>

<p>Granát zřejmě explodoval uvnitř stavby, neboť ze střílen vylétla oblaka prachu.</p>

<p>„Řidič, vpřed!“</p>

<p>Znovu se rozjeli.</p>

<p>Obraz v zaměřovači trhaně poskakoval. Nízká terénní vlna, další pásmo zákopů, závoje dýmu plazící se u země a snižující viditelnost…</p>

<p>„Koupili jsme to!“</p>

<p>Slabé cvrknutí bylo v motorovém řevu téměř nepostřehnutelné. Čelní pancíř zasáhla protitanková střela menší ráže a zřejmě v něm zanechala vryp připomínající škrábanec od nehtu.</p>

<p>„Dělo na desáté hodině! Vzdálenost 230 metrů! Kurte, žeň k němu!“</p>

<p>Praun se rozhodl neplýtvat granátem.</p>

<p>„Je to pětačtyřicítka…“</p>

<p>Dělo bylo maskované suchými keři, přesto šlo dobře rozeznat. Hans si mechanicky pohrával se zaměřovačem, velitelův rozkaz ho však odsoudil k nečinnosti. Jako bojem rozpálenému střelci mu role nezúčastněného diváka působila téměř fyzické utrpení.</p>

<p>Ačkoli valící se tank rychle zkracoval vzdálenost, Rusové chladnokrevně pokračovali v palbě. Buď byli tak stateční, nebo nevěděli, co je Tiger. Další přesně mířená střela zazvonila o pancíř.</p>

<p>„Hajzlové,“ zavrčel radista a zmáčkl spoušť kulometu. Na štítu malého protitankového děla se několikrát jasně zablýsklo. Začínaly být rozlišitelné detaily.</p>

<p>Čtyřicet metrů od cíle ztratili dva Ivani nervy. Opustili hrozen těl namačkaný za štítem a zkusili zdrhnout. Prvního ulovil Dietrich po pár skocích, druhý někam zmizel. Zbytek obsluhy prokázal fanatickou výdrž. Dokonce stihli ještě jednou vystřelit.</p>

<p>„Držte se!“ houkl řidič.</p>

<p>Zazněl pronikavý skřípot drceného kovu, ale náraz téměř nepocítili. Tank lisující dělíčko se jen lehce zhoupnul. Nevýhodou tohoto způsobu boje byly pásy plné kůže a střev.</p>

<p>Hans klouzal očima po terénu. O několik desítek metrů dál zahlédl podobné protitankové hnízdo, které v téže vteřině smetl tříštivý granát z jiného Tigera. Vzduchem zavířil odervaný štít a lidská těla. Tanky se nezadržitelně valily vpřed.</p>

<p><emphasis>Fašistická svině! Germánský lejno!</emphasis></p>

<p>Překvapeně sebou trhl. To byl Šamraj!</p>

<p><emphasis>Zhebneš! Už to nebude dlouho trvat!</emphasis></p>

<p>Fanatický komisař se vezl v tanku jako šestý, nikým neviděný člen posádky, a dle svého zvyku chrlil nadávky a hrozby. Podobnou umanutost Hans nepamatoval, ale nemohl nic dělat. Jen zatnout zuby a ignorovat ho.</p>

<p><emphasis>Za Stalina!</emphasis></p>

<p>Sovětské pěšáky razantní tanková zteč zaskočila. Mezi řídkými keři přebíhaly přikrčené postavy, okolí připomínalo rozhrábnuté mraveniště. Dietrichův kulomet se znovu probudil k životu a plival krátké dávky, Ivani se káceli jako poražené kuželky.</p>

<p><emphasis>Sloužím socialistické vlasti!</emphasis></p>

<p>„Uber trochu, Kurte! Drž linii, ať nevyjedeme…“</p>

<p>Ohlušující rána Hansovi téměř vyrazila mozek z hlavy. V první chvíli vůbec nechápal, co se stalo. Praun něco křičel, ale jeho slova byla podivně tlumená, jako by se nacházeli pod vodou. Už se začínal bát, že má protržené bubínky nebo otřes mozku, když bublina náhle praskla a zvuky opět nabyly na intenzitě…</p>

<p>„Pomoz mi ho najít, Hansi!“ řval velitel.</p>

<p>Přilepil oči k zaměřovači. Tank zasáhla střela velké ráže, a přestože čelní pancíř odolal, situace se výrazně zhoršila. Těžké protitankové kanony dokázaly na krátkou vzdálenost vyřídit i Tigera. Zejména pokud ho trefily z boku. Museli je okamžitě zneškodnit!</p>

<p><emphasis>Zhebneš! Zhebneš! Zhebneš!</emphasis></p>

<p>Šamrajovo rozjařené krákorání mu rezonovalo v lebce, přesto horečně těkal zrakem po okolí. Tiger, který je předjel zleva, slíznul v rychlém sledu hned dva granáty, ale i jeho zachránil deset centimetrů tlustý ocelový krunýř. Hádal, že na ně pálí celá baterie!</p>

<p>„Řidič stát!“ vyštěkl velitel. „Dělo na jedenácté hodině! Za tou bílou vlnou!“</p>

<p>Bylo tam. Hans pracoval mechanicky jako stroj. Směr, vzdálenost, elevace… Pal!</p>

<p>Granát opustil hlaveň a přímým zásahem rozmetal ruské stanoviště. Skvělá rána! Obvykle potřeboval dvě.</p>

<p>Vzápětí se tank znovu otřásl. Jako by ho zasáhlo Thórovo kladivo. Rusové to do nich nemilosrdně prali.</p>

<p>„Jsme tu jak kachny na střelnici!“</p>

<p>Ve vzduchu ostře páchla spálená elektroinstalace a Hansovi začaly slzet oči. Několikrát je zavřel a otevřel. Když znovu pohlédl do zaměřovače, zjistil, že utrpěli první ztrátu. Z dýmajícího Tigeru na pravém křídle právě vyskakovala posádka a hledala si kryt. Velké šance jí v terénu zamořeném Ivany nedával.</p>

<p>„Vidím další!“ křikl velitel. „Padesát metrů vpravo od zničeného!“</p>

<p>„Kde?“</p>

<p>„U těch šutrů!“</p>

<p>Praunova schopnost intuitivně vypátrat dobře zamaskovaný cíl byla legendární. Hans zatlačil nohou na pedál, ale nic se nestalo.</p>

<p>„Co se děje?“</p>

<p>„Věž se netočí! Hydraulika je v hajzlu!“</p>

<p>„Ruční ovládání! Pohni kostrou!“</p>

<p>Potlačil jadrnou kletbu a začal jako šílenec otáčet jedním z kol. Šlo to zoufale pomalu, ale korekce nebyla velká a brzy měl v zaměřovači další ruský kanon. Tentokrát na něj ty dva granáty spotřeboval.</p>

<p>Rota se ocitla v kritickém postavení. Již dva Tigery halila řídká mlha, zbylé inkasovaly zásah za zásahem. Stroj na periferii Hansova zorného pole to koupil do věže, ale střela přilétající pod ostrým úhlem jen neškodně sklouzla po kovovém povrchu a vykřesala ohňostroj jisker. Uvízli uprostřed hlavní sovětské linie, v křížové palbě skvělých 76 milimetrových děl. Vlastní pěchota neměla šanci je při těchto divokých nájezdech následovat.</p>

<p>Vzápětí utržili třetí zásah.</p>

<p>„Támhle,“ houkl Praun. „Před tím přeraženým topolem!“</p>

<p>Potem zborcený Hans se znovu chopil kola, aby pootočil ocelovou krabici, v níž seděli, když mu svaly náhle vypověděly službu.</p>

<p>„Dělej!“ řval Praun.</p>

<p>Zmateně lapal po dechu. Něco nepopsatelně odporného se rozlévalo jeho tělem, šplhalo po páteři a zvolna mu vyplňovalo lebku. Jako mrazivě ledová voda. Vnímal velitelův křik, ale nezmohl se na odpověď. Ochablé prsty sklouzly z ovládacích mechanismů.</p>

<p><emphasis>Za Stalina!</emphasis></p>

<p>Šamraj byl v něm! Sdílel jeho tělesnou schránku. Dokázal to!</p>

<p>„Co je s tebou, Hansi! Chrápeš?“</p>

<p>Hrůza ho zcela paralyzovala. Od děda věděl, že pokud fanatického komisaře co nejrychleji nevypudí, přijde o rozum. Zešílí jako všichni ubožáci posedlí cizím duchem.</p>

<p>Do tanku třískl další granát. K Praunovu křiku se připojily hlasy nabíječe a radisty, ale Hans jenom zavřel oči. Zbavit se vetřelce bez pomoci exorcisty bylo velmi obtížné…</p>

<p>„Tak Hansi, sakra! Slyšíš mě?“</p>

<p>Slyšel, ale nevnímal. Kašlal na všechno. Hnán děsem lovil z paměti polozapomenuté rady. Ze všeho nejdřív musí parazita vypátrat! Odhalit jeho skrýš, než stihne zakořenit. Zatím měl pocit, že je Šamraj všude a zároveň nikde. Jak to děd říkal? Jak to u všech ďasů říkal? Aha… Že si má něco představit… Třeba náhrdelník z perel, řadu hor nebo šachové figurky. Nebo apoštoly za dlouhým stolem… <emphasis>Ti apoštolové budou asi nejlepší</emphasis>, mudroval stařec kdysi, <emphasis>protože jsou svatí</emphasis>…</p>

<p>Zkusil to, ale zjistil, že shromáždění svatých mužů mu nevyhovuje. Hleděli na něj a znervózňovali ho. Rychle je vyměnil za šachovnici. To bylo lepší. Teď se hlavně soustředit…</p>

<p>„Kurte couvni!“</p>

<p>„Nefunguje radiostanice!“</p>

<p>Okolní vřava k němu doléhala jako z velké dálky.</p>

<p><emphasis>Smrt Hitlerovi! Zvítězíme!</emphasis></p>

<p>Černé a bílé figurky. Vždy ve dvou řadách. Vyrovnané naproti sobě. Jednou z nich byl Šamraj…</p>

<p>„Sjeď z toho svahu!“</p>

<p>„Uvízneme!“</p>

<p>Figurky stály nehybně jako vojáci na přehlídce. Elegantní, tiché, netečné. Postupoval od jedné k druhé a dotýkal se jich myslí.</p>

<p>„Čelem k té cestě!“</p>

<p>„Rozumím…“</p>

<p>Bylo to jako zásah elektrickým proudem. Dvě vědomí se naplno střetla! Šamraj byl černý kůň!</p>

<p>„Pozor zleva!“</p>

<p>Odhalený komisař běsnil, ale jeho vztek byl ničím proti nepříčetné zuřivosti, jaká zachvátila Hanse. Nenechá si ukrást tělo! Opřel se do figurky s nenávistí, o níž vůbec netušil, že je jí schopen. A pak byl Šamraj náhle pryč…</p>

<p>***</p>

<p>Krajinu posetou nesčetnými krátery a stopami housenkových pásů spalovaly žhavé sluneční paprsky, pěšáci postupující dobytým terénem zvědavě obhlíželi nehybné Tigery. Rusové se stáhli na východ, odkud i nadále zaznívalo temné dunění děl.</p>

<p>„Mrzí mě to…“</p>

<p>„To ti rád věřím.“</p>

<p>Praun potřásl hlavou a rozhlédl se po bojišti. Nebyl naštvaný, ale musel se rozhodnout.</p>

<p>„Říkáš bolest hlavy?“</p>

<p>„Strašná… Nemohl jsem se ani pohnout. Myslím, že to nějak souvisí s tou mojí schopností…“</p>

<p>„Stává se ti to často?“</p>

<p>„Ne! To rozhodně ne! Tak jednou do roka. Nejvejš…“</p>

<p>Nadporučík mlčel. Pak si nepřítomně prohrábl pískově žlutou kštici. „Koukni, Hansi, vděčím ti za hodně. Celá tahle jednotka ti vděčí za hodně. Ale podobné selhání už se nesmí opakovat. Nikdy! Rozumíš? Do večera zvážím, co s tebou…“</p>

<p>„Chápu,“ přikývl Hans.</p>

<p>Velitel zaváhal, jako by chtěl ještě něco dodat, pak se však rázně otočil na podpatku a odkráčel. Rozhovor byl u konce.</p>

<p>Hans vyčerpaně klesl do trávy. Byl úplně vyřízený. Jestli ho převelí zpátky k lehčím tankům, nedožije konce války. To věděl…</p>

<p>Na obzoru stoupal dým z hořících pšeničných lánů, tým mechaniků připojoval poškozeného Tigera za pásový tahač. Ačkoli polovina strojů vyžadovala opravu v polní dílně, žádný nebyl zcela zničen. Neuvěřitelné, co ty bestie vydržely…</p>

<p>Nepřítomným pohledem sledoval, jak se odtahovaný tank dává do pohybu; pak upoutalo jeho pozornost přízračné procesí. Nedaleko procházela husím pochodem skupina průhledných Rusů vedená zachmuřeně působícím poddůstojníkem s páskou přes oko. Zřejmě čerstvě zabití, neboť stále ctili šarže. Brzy je to přejde.</p>

<p>Šamraje nikde neviděl, ale z představy, že se vrátí, mu naskakovala husí kůže. Dobře věděl, co by následovalo, kdyby podlehl. Odstrašujících příkladů spatřil na vlastní oči dost. Bojiště byla tradičně plná duchů lačnících po hostiteli i jejich obětí.</p>

<p>Už během minulé války postihlo takzvané „bojové šílenství“ tisíce kluků zdravých jako řípa. Jedni začali běsnit s pěnou u úst, jiní vylezli ze zákopu a rozeběhli se přímo proti kulometům. Přitom jen málokdo tušil, že jim nehráblo z dělostřelecké palby. Přítomnost cizího vědomí ve vlastní hlavě byla nesnesitelná.</p>

<p>A utrpení mohlo trvat léta. Zbavit se hluboko zavrtaného černého pasažéra dokázal bez pomoci málokdo. Tato záhrobní klíšťata nevyklízela pole dobrovolně. I jim šlo o vše. Jakýsi židovský exorcista dědovi prozradil, že duch vypuzený z posedlého již nemůže ovládnout další lidské tělo. Nemá dost sil. Leda snad slabé tělo zvířecí.</p>

<p>Bohužel Šamraj za těch několika okamžiků jistě nezeslábl a zůstal při chuti. Zkusí to znovu, hnán patriotismem a touhou vykonat svůj poslední hrdinský čin. Dobře věděl, jaké škody působí Rudé armádě Hansovi neviditelní zvědi. Bolševik zatracená! Na druhou stranu, proč se tím zbytečně trápit? Ubránil se mu jednou, ubrání se pokaždé.</p>

<p>Zvedl se a došel ke svému tanku. Chlapi z posádky ho přivítali posměšnými pohledy a jedovatými poznámkami, ale necítil z nich zášť. Šlo o jeho první selhání a tankistům se nezřídka stávalo, že omdleli z horka či nedostatečně odvětraných dělostřeleckých zplodin. Dietrich mu dokonce nabídl placatici s kořalkou.</p>

<p>„Koukni na tu výzdobu…“</p>

<p>Pancíř dostal zabrat. Střely zanechaly v ocelovém plášti talířovité, několik centimetrů hluboké krátery, ale skrz nepronikla žádná. Hans neodolal a jednu z prohlubní si osahal. Zatím si jich z žádného boje neodnesli tolik.</p>

<p>„Nějak se těm Rusákům lepší muška.“</p>

<p>„To jo… A vůbec jich neubejvá.“</p>

<p>„Vážení, já jsem zralej na dovolenou.“</p>

<p>„Co doma, ty pitomče? Vypadneš z fronty a zařveš při náletu jako Hermann. Před pár dny srovnali Britové se zemí Hamburk. Desítky tisíc mrtvejch…“</p>

<p>„Však jim to taky jednou sečteme, sviním anglickejm. Měli jsme je vyřídit už ve čtyřicátým. Nepochopím, proč vůdce odvolal vylodění. Lodí bylo dost. Flákali jsme se v přístavech.“</p>

<p>„Protože luftwaffe nedokázala zlikvidovat britský letectvo.“</p>

<p>„Žádný letectvo nezničíš, dokud mu neobsadíš letiště. A převahu ve vzduchu jsme měli drtivou. Invazní konvoje mohly klidně vyplout! Messerschmitty by nepustily nad kanál jediný britský bombardér! Proč se Göring sral s nějakým Londýnem?“</p>

<p>„Hitler nechtěl Brity zničit, chtěl se s nimi dohodnout, ale Churchill dal přednost Stalinovi…“</p>

<p>Hans bez zájmu naslouchal obvyklému tlachání, pak se raději vytratil. Chtěl být ještě chvíli sám a sbírat síly. Protože okolí vypadalo bezpečně, zamířil k jednomu z oněch vyřazených protitankových kanonů, co jim nadělaly takové problémy.</p>

<p>Minul hlouček špinavých pěšáků unaveně pokuřujících cigarety a krkolomným skokem překonal zákop, nad nímž visel oblak hlasitě bzučících much. Jeho dno připomínalo řeznický krám. Granát vypálený německou artilerií explodoval v úzkém prostoru mezi stěnami a roztrhal nejméně deset Ivanů. Samopaly a zbytky uniforem se koupaly v páchnoucí kaši, pouze horní polovina trupu mladé zdravotnice působila netknutým dojmem.</p>

<p>Poté pokračoval pevným krokem do pozvolného svahu, až stanul vedle zničeného děla, daleko od nehybných tanků i pokuřujících vojáků. Zvědavě si zbraň prohlížel, zatímco mu lehký vánek čechral vlasy. Šlo o skvělý ZiS-3 ráže 76,2 mm, Němci přezdívaný <emphasis>račbum</emphasis>, který probíjel většinu pancířů, jako by byly z papíru. Odporně efektivní věcička.</p>

<p>Když se dosyta vynadíval, obrátil pozornost ke střepinami rozcupovaným dělostřelcům. Jedno z těl ho zaujalo. Ačkoli smrt nastala nedávno a rozkladné procesy stěží započaly, na krku seděla bělostná lebka s prázdnými očními důlky a obnaženým chrupem. Chvíli nad tím úkazem hloubal; pak postřehl, že se na něj cosi šklebí z dělového štítu. Explozí stržený obličej byl připlácnutý ke zčernalé desce jako kožená poštovní známka a ironicky se usmíval té taškařici. I válka dokáže být hravá.</p>

<p>Mrtvoly a děla, tanky a letadla, poletující obličeje… Skončí to někdy?</p>

<p>Zhluboka vzdychl a vylovil z náprsní kapsy pomačkanou fotografii Adolfa Hitlera. Zatímco většina kamarádů nosila na srdci obrázek své dívky, on takové štěstí neměl. S Elsou se rozešel krátce před odchodem na frontu a novou lásku během válečných let neulovil.</p>

<p>„Vím, že musím vydržet, můj vůdče,“ zamumlal polohlasem, „ale někdy je to těžké. Moc těžké…“</p>

<p>Pohled na přísnou, hluboce ušlechtilou tvář s drobným černým knírkem mu jako vždy nalil novou sílu do žil. Strážný anděl bdící nad německým národem. Zklamat takového muže bylo jednoduše nemyslitelné. Ostatně překážky a útrapy jsou od toho, aby se překonávaly. Nějak to všechno zvládne…</p>

<p><emphasis>Obcuješ s führerem?</emphasis></p>

<p>Leknutím skoro vyskočil z kůže, ale nebyl to Šamraj.</p>

<p><emphasis>Koukám, že vás Rusáci pěkně pomlátili. Můžu nějak pomoct?</emphasis></p>

<p>„Rád tě vidím, Ernste“ uvítal Hans jednoho ze svých průzkumníků a schoval fotografii, „jdeš jako na zavolanou. Takhle silnou protitankovou obranu nepamatuju. Nutně potřebuju vědět, kde jsou další baterie…“</p>

<p>***</p>

<p>„Kurte, drž linii! Seš slepej? Zas je předjíždíš!“</p>

<p>Tigery se valily labyrintem sovětského zákopového systému a šířily kolem sebe zkázu, tentokrát podporovány na křídlech několika středními tanky typu III a IV. Pěchota následovala v závěsu. Pokus o průlom byl v plném proudu.</p>

<p>„Hansi, vidíš ty břízy vlevo?“</p>

<p>„Jasně!“</p>

<p>„Mrskni tam jeden za jízdy. Nabíječ, tříštivej!“</p>

<p>Hans od oka upravil zaměření a stiskl spoušť. Střepiny granátu pročesaly sporý hájek, o němž se dalo předpokládat, že je plný zalezlých Ivanů. Jako střelec měl opět Praunovu důvěru. Informace, které před svítáním dodal, patřily k nejdetailnějším za poslední týdny. Díry v obraně, slepá místa baterií, dobře maskovaný protitankový příkop… Díky jeho „jasnovidectví“ slavili po celé dopoledne úspěch za úspěchem. Doslova zašlapali Rusáky do země. A jako třešnička na dortu se blýskl několika výstavními zásahy na velkou vzdálenost. Zkrátka návrat ztraceného syna ve velkém stylu…</p>

<p>Jenomže bitva s přibývajícími hodinami nepolevila a mohutně opevněná vesnice Stěpanovka úspěšně odolávala německému tlaku. Nepřítel povolával stále nové zálohy a z chodu je vrhal do boje. Ztráty mu nic neříkaly, jeho lidské zdroje byly nevyčerpatelné…</p>

<p>„Řidič, stát! Palebné postavení na druhé hodině, vzdálenost šest set dvacet metrů!“</p>

<p>Hans chvíli hledal, než zahlédl štít děla. Typ nedokázal rozlišit. Kolem jejich nehybně stojícího tanku se rojili sovětští pěšáci, sprintovali spojovacími zákopy a pálili z ručních protitankových pušek. Praun se tím nenechal rušit.</p>

<p>„Krátká o dvacet metrů!“</p>

<p>První ranou se Hans nevyznamenal, druhá byla lepší. Než se znovu rozjeli, zahlédl, jak doprovodný tank typu IV najíždí na kulometné hnízdo. Jeho řidič byl zřejmě precizní, neboť nad okopem zablokoval jeden z pásů a chvíli se točil, aby rozdrtil obsluhu. Když hliněné stěny povolily, lehce se propadl.</p>

<p>„Kurte, přidej, víc vpravo!“</p>

<p>Hnali se dál, když náhle vypuklo peklo. Okolo začaly s hromovým rachotem dopadat salvy legendárních ruských raketometů, na pancíř bubnovalo krupobití rozžhavených střepin. Sovětský velitel vedl palbu bez ohledu na vlastní, dobře zakopanou pěchotu.</p>

<p>Hans sledoval desítky hřibovitých gejzírů vyrůstajících po celé šíři zorného pole a na okamžik měl pocit, že kličkují alejí ovocných stromů. Vzápětí postřehl ve směru jízdy podivný stín. Z oblaků prachu a dýmu se vynořila obrovská ocasní plocha havarovaného bombardéru s typickou rudou hvězdou na směrovce.</p>

<p>„Bacha!“ vyklouzlo mu, ale Kurt jenom přidal plyn a za hlasitého praskotu projel zádí vraku, s nímž neznámý sovětský pilot zručně přistál na břicho.</p>

<p>V tu chvíli ucítil Hans přítomnost cizího vědomí. Toho dne poněkolikáté. Mrtvý komisař se držel v jeho blízkosti, ale nevyvíjel žádnou postřehnutelnou aktivitu. Dokonce mu ani nespílal. Lekce s šachovými figurkami byla zřejmě příliš živá. Přesto nešlo o nic příjemného…</p>

<p>„Hlášení od Maxe,“ vyštěkl radista, „ruská tanková brigáda na levém křídle, vzdálenost tisíc tři sta metrů!“</p>

<p>Tigery se vynořily ze zakouřené oblasti a zastavily v jedné linii jako makedonská falanga. Hans přelétl zrakem mozaiku spálených polí a luk. Na desáté až dvanácté hodině spatřil množství černých teček s prašnou vlečkou.</p>

<p>„Nabíječ, průbojný!“</p>

<p>Sovětské tanky se k nim hnaly na plný plyn, aniž zkoušely za jízdy střílet. Jejich jedinou šancí bylo rychle zkrátit vzdálenost.</p>

<p>„Čtvrtého zleva!“</p>

<p>Granát opustil hlaveň a T-34 vzdálený přes půl kilometru explodoval. Ani jeho čelní pancíř nedokázal odolat ráně z Tigera. Téměř současně utržily zásahy dva další. Tankisté divize Das Reich patřili k elitě.</p>

<p>„Lov ty v druhý řadě, ať nezdvojujeme cíle!“</p>

<p>Čelo sovětského útoku bylo zmasakrováno během minuty. Šest Tigerů a sedm či osm podpůrných tanků pálilo tak rychle, jak nabíječi dokázali krmit ostře štěkající kanony. Některé T-34 zanikly s gigantickým zábleskem po výbuchu uskladněné munice a jejich odervané věže rotovaly vzduchem. Protože se Rusové nepokoušeli kličkovat, nešlo je minout.</p>

<p>Přesto se situace rychle dramatizovala. Tucet zničených tanků nepřítele nezlomil. Druhá útočná vlna projela mezi hořícími vraky a zahájila boj zblízka. Odteď šlo o život všem.</p>

<p>„Druhá hodina! Dvojice, co objíždí kráter! Toho vlevo, toho vlevo!“</p>

<p>Hans dřel jako otrok. Ivani projevovali neskutečnou odvahu a zvolna je obchvacovali. Teď, když začali uhýbat z přímého směru, bylo mnohem těžší je trefit.</p>

<p>„Kurte, couvni trochu!“</p>

<p>Dalšího protivníka zlikvidoval šťastnou ranou na pouhých padesát metrů. Z věže zasaženého tanku se vysoukala postava obalená plameny, sklouzla po pancíři a učinila několik groteskně toporných kroků. Nakonec klesla na kolena s hlavou zvrácenou k obloze a v této buddhistické poloze znehybněla navždy. Jako by chtěla bělostným oblakům položit poslední otázku.</p>

<p>„Dietrichu, pokrop ty štěnice!“</p>

<p>Do zmatečného boje se s nebývalou vervou zapojili sovětští pěšáci. Hans koutkem oka zahlédl, jak jim jeden syčák vrhá pod pásy svazek ručních granátů. Zaznělo suché prásknutí, ale škody zřejmě nebyly velké. Radistův kulomet přeťal odvážlivce v pase.</p>

<p>„Kurte, otoč se čelem k tý skupině! Copak je nevidíš?“</p>

<p>„Vidím…“</p>

<p>Strašlivá rána otřásla tankem. Hans si tvrdě narazil nos, ale jinak se mu nic nestalo. Pancíř zase jednou vydržel. Chytit to z boku, je po nich.</p>

<p>„Střílej!“</p>

<p>Stihl zlikvidovat protivníka dřív, než vypálil podruhé, a přitom se prudce rozkašlal. V tanku bylo vedro jak v peci.</p>

<p>„Kurte, zakormidluj k těm dvěma vrakům napravo, poskytnou nám kryt!“</p>

<p>Optika zaměřovače nabízela bláznivý kaleidoskop výjevů. Z dýmajícího tanku typu IV se pokusila uniknout posádka, ale Ivani je postříleli během pár vteřin. A umírali i dinosauři. Přesilou udolaného Tigera olizovaly ohnivé jazyky, z otevřeného poklopu na věži viselo bezvládné tělo velitele. Mohutně plápolající T-34 nemělo smysl počítat.</p>

<p>„Víc doprava!“</p>

<p>Praun řval, nabíječ vyčerpáním zvracel a propocený Hans si hřbetem ruky utíral krev prýštící z rozbitého nosu. Při zaujímání nové pozice zahlédl, jak na korbu pomalu couvajícího Tigera šplhá se sebevražednou odvahou tlupa Ivanů. Zřejmě příslušníci gardové jednotky.</p>

<p>„Střelec, pomoz jim!“</p>

<p>Mechanicky sešlápl pedál a pootočil věž. Ačkoli palbu po pěchotě obstarával většinou radista, také on měl nástroj, jak ty vši zlikvidovat. S kanonem byl spřažen koaxiální kulomet, jehož hlaveň se po dlouhé době probudila k životu.</p>

<p>„Zhebněte!“</p>

<p>Kulky bušily do pancíře, Ivani se kutáleli po korbě a padali na zem. Vyřízeno…</p>

<p>Jen pár okamžiků poté, co jednoho Tigera zbavil obtížných parazitů, narazil do jiného v plné rychlosti sovětský tank. Čelní srážka musela posádkami obou strojů těžce otřást. Hans vyměnil kulomet za dělo a přesnou ranou ustřelil zaklesnutému Rusákovi věž. Hned dva dobré skutky během jediné minuty! Měli by ho blahoslavit.</p>

<p>Spokojen sám se sebou přelétl zrakem bojiště a spatřil T-34 řítící se přímo na ně. Sovětští tankisté sáhli v zoufalství k taranům.</p>

<p>Do děla vklouzl další náboj, ale vystřelit již nestihl. Náraz ho mrštil proti stěně jako smeteného tornádem.</p>

<p>***</p>

<p>„To já měl s Katrin ze začátku taky problémy,“ pronesl rozšafně Kurt a pohladil si neoholenou bradu. „Chtěla to dělat jenom na zádech. Jenže já zase rád zezadu. Nemohl jsem ji přesvědčit. Že prej je to proti Bohu. Jako by husa věděla, jak hoblujou v nebi…“</p>

<p>Dietrich s Müllerem si pobaveně odfrkli.</p>

<p>„Ale už si dá občas říct, holka moje. Když vidí, že jinak nedám, tak klekne a vystrčí na mě tu svoji krásnou zadnici. Přitom hezky prohne záda, aby ji měla jak se patří vyšpulenou. Je to můj andílek…“</p>

<p>Polehávali v trávě vedle svého omláceného Tigera, před očima partu kuchtíků usilovně připravujících večeři. Byl to trochu bizarní pohled. Neforemná polní kuchyně parkovala uprostřed gigantického hřbitova tanků, z nichž některé i nyní, dvě hodiny po bitvě, dýmaly víc než plechový komín pojízdného kotle. To vše pod dramatickou večerní oblohou protkanou krvavě rudými cákanci. Připomínalo to značně modernizovaný výjev z Dantova pekla.</p>

<p>Ani s odklízením mrtvých Ivanů se zatím nikdo nenamáhal. Vojáci SS byli na mlčenlivou společnost nebožtíků i střevní zápach zvyklí, ačkoli přímo na bojišti nocovali jen zřídka. Velení se zřejmě obávalo ruského protiútoku, takže museli zůstat po ruce.</p>

<p>„Mimochodem, Hansi,“ mrkl na něj Kurt, „Katrin má celkem ucházející kámošku, co je prozatím na ocet. Dal bych vás dva dohromady, ale to bys musel zajet na dovolenou k nám do Darmstadtu. Nemáš to daleko.“</p>

<p>„Dík, ale najdu si holku sám.“</p>

<p>„To může za války pěkně trvat. A chodit věčně do bordelu, to není ono…“</p>

<p>„To není,“ přikývl Hans a podstrčil loudící fence Putzi kus chleba. Byla chudinka stejně vyhládlá jako oni. Oproti tomu smečky toulavých ruských psů budou mít v noci hody.</p>

<p>Vyčerpaně přelétl zrakem vrakoviště. Nos měl stále oteklý jako bramboru, při sovětském taranu si navíc pohmoždil záda. Mizerný život, ale jiní skončili hůř…</p>

<p>Před půl hodinou slyšel, jak Praun hlásí na divizní velitelství, že zlikvidovali celkem třicet jedna T-34, tedy v podstatě celou útočící brigádu. Vlastní ztráty činily dva Tigery a čtyři doprovodné tanky, přičemž posádka jednoho ze zničených Tigerů jako zázrakem přečkala zbytek boje v prázdném okopu. Když k nim seskočili tři nic netušící Ivani, sejmuli je pistolemi. Brzy dostanou z týlu nový stroj.</p>

<p>„Náhodou já v jednom bordelu narazil na vážně luxusní kvítek,“ pozdvihl Dietrich mentorsky prst. „To bylo hned po tažení v Polsku…“</p>

<p>„Hele,“ přerušil ho Müller, „koukni na Karsta. Není vožralej?“</p>

<p>Až nyní Hans postřehl, že do jejich blízkosti zavítal podezřele se klátící nabíječ z cizí posádky. Současně ucítil, jak se Putzi, kterou právě drbal za ušima, ježí chlupy.</p>

<p>„Hej, Karste! Co je s tebou?“</p>

<p>„Za sta…“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Za sta…“</p>

<p>Puzzi zavrčela a vycenila zuby. Byla napjatá jak struna.</p>

<p>„Za Stalina.“</p>

<p>Karst vytrhl pistoli a začal střílet. První kulka vyhodila hrst hlíny vedle Hansovy ruky, druhá mu hvízdla kolem ucha. Prudce se odkulil stranou, vyskočil na nohy a začal prchat. Za sebou slyšel výkřiky a nadávky.</p>

<p>„Sakra, tak pomozte mi!“ řval někdo.</p>

<p>Střelil pohledem přes rameno. Müller složil Karsta zápasnickým chvatem a zkoušel mu vykroutit pistoli, Dietrich s Kurtem se mu vrhli na pomoc.</p>

<p>„Musíme ho svázat!“</p>

<p>Odzbrojený muž sebou divoce zmítal, pak ochabl a vyvalenýma očima sledoval vracejícího se Hanse. Ten mu pohled oplácel. Nevěděl, kdo má v ležícím těle navrch, ale bylo zřejmé, že úplnou kontrolu nad ním Šamraj nezískal. Jinak by šly všechny rány do černého. O tu pistoli s Karstem tvrdě bojovali.</p>

<p>„Hansi, skoč pro zdravotníka,“ houkl Dietrich a vytrhl ho z úvah.</p>

<p>Otočil se a doběhl na nedaleké obvaziště, kde si dva unavení kluci s páskami červeného kříže dávali pauzu na cigáro. Vážně zraněné už odsunuli.</p>

<p>„Pojďte někdo se mnou, Karsta chytil amok.“</p>

<p>„Slyšeli jsme. Už jste mu sebrali bouchačku?“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„Tak pojď, Erichu,“ vzdychl zdravotník. „A vezmi nosítka.“</p>

<p>Když Karsta odnášeli, měl ve tváři poklidný, až smířený výraz. Hans tiše doufal, že s Šamrajem v hlavě nestráví zbytek života.</p>

<p>„Co to mlel, než začal střílet?“ zeptal se kdosi. „Za Stalina?“</p>

<p>„Já pamatuju jednoho, co se zcvoknul a křičel: ,Jsem slepice, uvařte mě!‘ “</p>

<p>„Fakt?“</p>

<p>„Jo. U Stalingradu. Tam se jich zcvoklo nejvíc.“</p>

<p>„To je dobrý…“</p>

<p>Hans se vyčerpaně odvrátil a zamířil pryč. Měl toho pro dnešek dost. Minul trosky tanku, který je taranoval, opustil tábořiště a těžkým krokem pokračoval směrem k zapadajícímu slunci. Chtěl si před spaním trochu pročistit hlavu.</p>

<p>Byla to přízračná procházka. Vyhořelé kovové obludy vrhaly dlouhé černé stíny, hejna krákorajících vran poletovala nízko nad zemí. Výbuchem odhozená věž se zapíchla kanonem do hlíny, takže její silueta připomínala k nebi trčící lízátko na špejli.</p>

<p>Mrtvoly tankistů se žárem scvrkly do dětské velikosti. Některé visely z otevřených poklopů, jiné se pevně připekly k ocelovým korbám, či dohořely mezi hroudami hlíny u paty svých strojů. Často vzepřené na loktech, jako by se stále pokoušely odplazit pryč. Bizarní galerie trpasličích těl zuhelnatělých uprostřed posledního pohybu. Agonie zamrzlá v čase.</p>

<p>Ačkoli okolí nedýchalo zrovna optimismem, nálada se mu zvolna lepšila. Uvědomil si, že alespoň jeden z jeho problémů patří definitivně minulosti. Blázen Šamraj pocestuje do Říše ve svěrací kazajce. Neskutečná historka…</p>

<p>Překročil svlečený tankový pás, připomínající dlouhou kovovou stonožku, a nahlédl do zákopu, kde na mrtvém Ivanovi hodovaly krysy. Trojice umouněných ženistů s minohledačkami mu kývla na pozdrav, častěji však potkával mrtvé. Průsvitné postavy osamoceně bloumající krajinou nebo se sdružující do skupin.</p>

<p>Nakonec zastavil u jednoho ze zničených Tigerů a zamyšleně spočinul zrakem na černých průstřelech. Nikdy si neměli pustit T-34 tak blízko k tělu, nikdy neměli připustit obchvat z boků. Jenže těch potvor bylo tolik. Vždycky jich bylo tak strašně moc…</p>

<p><emphasis>Skončíš stejně, pse.</emphasis></p>

<p>Krve by se v něm nedořezal.</p>

<p><emphasis>Všechny vás pobijeme.</emphasis></p>

<p>Šamraj stál vedle tanku a bezvýrazně na něj hleděl, prostoupen sytě fialovou oblohou. Jeho hlas šustil jako podzimní listí hnané větrem mezi hroby.</p>

<p><emphasis>Tohle je obrovská země, nikdy nás neporazíte…</emphasis></p>

<p>Hans zíral na ducha neschopen myšlenky. Komisař dobrovolně opustil ukořistěné tělo! Tělo, jež ho mohlo po léta hostit. To se snad ještě nestalo!</p>

<p><emphasis>Rusko nelze dobýt… Nikdo ho nedobyl. Nikdy.</emphasis></p>

<p>„Co po mně chceš?“</p>

<p><emphasis>Ty víš, co chci.</emphasis></p>

<p>„Já se ti ubráním.“</p>

<p><emphasis>Všichni tu složíte kosti. Celá ta vaše panská rasa…</emphasis></p>

<p>Ačkoli cítil slabost v kolenou, neušlo mu, že s komisařem není něco v pořádku. Tohle nebyl Šamraj, jak ho pamatoval. Postrádal jiskru, zápal. Dokonce ani moc nenadával. Z celé jeho bytosti vyzařoval jakýsi podivný smutek…</p>

<p><emphasis>Dostaneme vás. Dostaneme vás všechny.</emphasis></p>

<p>„Vlez mi na záda!“</p>

<p><emphasis>Vy zrůdy!</emphasis></p>

<p>„Proč se pořád tak snažíš, ty šašku? Proč to nevzdáš jako ostatní? Řekni mi proč?“</p>

<p><emphasis>Já je viděl.</emphasis></p>

<p>„Cože?“</p>

<p><emphasis>Já je viděl.</emphasis></p>

<p>„Kohos viděl?“</p>

<p><emphasis>Ty lidi…</emphasis></p>

<p>„Jaký lidi?“</p>

<p><emphasis>Lidi z vesnice… Všechny jste je zabili. Postříleli z kulometů… Starce, ženy i děti… Všechny… Ta holčička šla na popravu s kotětem… S malým černým kotětem… A máma ji nechala. Aby se tolik nebála…</emphasis></p>

<p>„Co to meleš, ty debile?“ zachrčel Hans a vztekle zaťal pěsti. „Jaká kočka? Jaký děti? Máš v hlavě sračky?“ Nedokázal uvěřit, že mu tady káže o humanitě bolševický komisař. Profesionální mistr popravčí. Vrah nad vrahy! To snad ani nebylo možný!</p>

<p>Krev mu vzkypěla v žilách. „Mě nedojme k slzám žádná zdechlá komunistická plačka! Rozumíš? Mě ne! Já dobře vím, co dokážete! Já projížděl Lvovem! Já viděl ty tisíce vězňů, co před ústupem povraždila vaše tajná policie! Byly naskládaný v celách až ke stropu! Jako polena! Ten puch nás skoro vyhnal z města! Vlastní lidi masakrujete po miliónech! Všechny vesnice jste vypálili, jen abychom se neměli kde ubytovat! Z krvavejch zrůd jste vy ty krvavější!“</p>

<p>Představa, že se té osiny v zadku nezbaví, byla k zbláznění.</p>

<p>„Já se tě nebojím, ty mršino! Já si s tebou dokážu poradit! Mně nemůžeš nic udělat!“</p>

<p>Vyčerpaně se odmlčel a v tu chvíli mu jako blesk z čistého nebe došlo, že mluví pravdu. Šamraj už ho opravdu nemůže ohrozit! Ani nikoho jiného! Svou jedinou šanci promrhal!</p>

<p>„Jsi vyřízenej!“ zavyl. „Vyřízenej!“</p>

<p>Pamatoval si dědova slova dobře. Jednou vypuzený duch nikdy neovládne další lidské tělo! Nikdy! Nemá dost sil! Leda snad tupé tělo zvířecí! A možná ani to ne…</p>

<p>Mezi trsy spálené trávy se mihla krysa a bleskurychle zmizela v okopu, kde si plnily břicha její družky. Zůstal po ní jen řídký obláček zvířeného popela.</p>

<p>„Cítíš to, Šamraji? Cítíš to? Jak jsi slabej? Už nikdy se nevtělíš! Leda do krysy!“</p>

<p>Nepříčetně se rozesmál.</p>

<p>„Leda do krysy!“</p>

<p>Odvrátil se a vrávoral pryč.</p>

<p>„Leda do krysy!“</p>

<p>Vyplašené hejno vran se zvedlo ze země a tlouklo mu křídly před obličejem.</p>

<p>„Leda do krysy!“</p>

<p>Znovu vyprskl smíchy. Svět se pohupoval jako koráb na moři. Rusko bylo plné hrdlořezů a on narazí na jediného měkotu. Lepší fór by nevymyslel. Z otrlého rudého fanatika se vyklubal ufňukanec!</p>

<p>„Ha, ha, ha!“</p>

<p>Obešel zčernalý tank, minul několik ležících těl a málem se skutálel do jednoho z kráterů. Nakonec stanul na břehu mělké strouhy, kde mezi sporými břízami vysedávaly průsvitné postavy v sovětských stejnokrojích. Astrální krajinou se nesl melancholický zpěv.</p><empty-line /><p><emphasis>Rascvetali jabloni i gruši</emphasis></p>

<p><emphasis>paplili tumány nad rikoj</emphasis></p>

<p><emphasis>vychadila na běreg Kaťjuša</emphasis></p>

<p><emphasis>na vysokij běreg, na krutoj…</emphasis></p><empty-line /><p>Promnul si zpocenou tvář. Jeden z Ivanů hrál na tahací harmoniku. Respektive představoval si, že hraje, a ostatní sdíleli jeho představu. Pravou harmoniku na onen svět propašovat nešlo. Přesto byla iluze dokonalá. Asi hrával zaživa často.</p><empty-line /><p><emphasis>Vychadila, pěsňu zavadíla</emphasis></p>

<p><emphasis>prá stěpnóvo, sízavo arlá</emphasis></p>

<p><emphasis>pra tavó katórovo ljubíla</emphasis></p>

<p><emphasis>pra tavó, či písma běreglá…</emphasis></p><empty-line /><p>Zatočila se mu hlava. Mrtví a živí, mrtví a živí… Odvrátil se od přízraků a dál klopýtal po nerovném poli přeoraném raketometnou palbou. Teprve daleko za posledním vrakem zastavil. Potřeboval nalézt nějakou oporu pro svoji mysl. Pevný bod uprostřed chaosu.</p>

<p>Vylovil z kapsy pomačkanou fotografii a chvíli na ni zíral, ale nedokázal se soustředit. Ušlechtilá tvář s knírkem, zbarvená červánky do purpurova, mu plavala před očima. Zachmuřený vůdce nepřístupně mlčel…</p>

<p>Ztěžka vzdychl a zabloudil zrakem k potemnělému východnímu horizontu, na němž co chvíli zablýskla drobná exploze. K nebi stoupaly první světlice.</p>

<p>Neuvědomoval si, jak dlouho tam stojí a sleduje vzdálený ohňostroj, ani to, že mu paže klesla a fotografie vyklouzla z ochablých prstů.</p>

<p>***</p>

<p>„Nezpomaluj!“ hulákal nadporučík Praun. „Vyjeď to! Vyjeď až nahoru!“</p>

<p>Túrovaný motor řval, pásy na sypkém svahu prokluzovaly, ale šedesátitunové monstrum zvolna šplhalo do míst, kde špinavě žlutý hřeben hraničil s blankytně modrou oblohou. Podstatně lehčí obrněný transportér po jejich levé straně už tam skoro byl.</p>

<p>„Začíná docházet šťáva.“</p>

<p>„Nestarej se!“</p>

<p>Tanková divize Das Reich útočila a zase útočila. Obec Stěpanovka padla, kóta 213,9 padla, nepřátelská obrana se hroutila v celém sektoru. Stovky sovětských tanků a děl se proměnily v pokroucené kusy železa.</p>

<p>Druhý srpnový den roku 1943 sliboval velké věci. Nezadržitelný postup zbraní SS hrozil katastrofou celému nepřátelskému předmostí.</p>

<p>„Už tam budeme!“</p>

<p>„No tak holka, zaber!“</p>

<p>Krutě přetěžovaný stroj zdolal poslední metry, vyhoupl se na vrchol a zůstal stát. Před soustředěně zírajícím Hansem se rozprostřelo malebné panorama. Viděl zvlněnou stuhu řeky Mius třpytící se v dopoledním slunci, nekonečné šachovnice obilných lánů a pak ještě něco, co v první chvíli nedokázal identifikovat. Podivné hnědé skvrny podél bližšího z břehů vzbuzovaly dojem, že je v těch místech řečiště lemováno bažinou. Vzdálenost činila zhruba tři kilometry.</p>

<p>„To snad není možný,“ zachrčel ohromeně řidič.</p>

<p>Desetitisíce sovětských vojáků se tísnily u dvou či tří přeplněných pontonových mostů ve snaze uniknout na východní břeh. Obrovská lidská vlna vymykající se představivosti řadového německého tankisty. Pohled, jaký nepamatovali ani okoralí mazáci.</p>

<p>„Kurva…,“ ulevil si Hans.</p>

<p>V ten okamžik zaslechl hukot motorů. Dva messerschmitty přelétly tak nízko nad tankem, že se ocitly v zorném poli zaměřovače, mírnou zatáčkou upravily směr a jako černé tečky pokračovaly směrem ke gigantickému lidskému stádu. Jejich kulomety musely v davu vysekávat dálnice.</p>

<p>„Tříštivý, vzdálenost tři tisíce dvě stě!“ vyštěkl Praun.</p>

<p>Hans cítil, jak mu zrychluje tep. Trojúhelník uprostřed zaměřovacího kříže se utápěl v hnědém moři.</p>

<p>„Pal!“</p>

<p>Exploze granátu byla na dálku téměř nepostřehnutelná, ale právě muselo vypustit duši nejmíň sto Ivanů. Nedokázal to odhadnout.</p>

<p>„Tříštivý, vzdálenost tři tisíce tři sta…“</p>

<p>Pokračovali v palbě a zbylé stroje roty nezůstaly pozadu.</p>

<p>Potom začaly v cílové ploše vyskakovat jasnější záblesky. Transportér, který spolu s nimi zdolal výšinu, patřil dělostřeleckým návodčím. Ačkoli Hans nemohl poslouchat rádiovou komunikaci, dovedl si představit, jaké vzrušení zavládlo v éteru. <emphasis>Baterie jedna: palba do čtverce… Baterie dvě: palba do čtverce…</emphasis></p>

<p>Okraje hnědé skvrny zvolna ztrácely ostrost, jak stovky vojáků začínaly prchat nebo skákat do vody, zbytek poražené armády se však dál tlačil k mostům. Jejich fatalismus tváří v tvář smrti byl neuvěřitelný. Podle všeho se u řeky promíchali příslušníci desítek divizí…</p>

<p>„Střílej blíž ke břehu!“</p>

<p>Do rozpáleného kanonu zajel jeden z posledních tříštivých granátů. Hans provedl menší korekci a přitom ucítil tlak v kalhotách. Tohle byl skutečný orgasmus!</p>

<p>Pár okamžiků poté, co spotřebovali veškerou munici, se nad přepravištěm objevily první střemhlavé bombardéry.</p>

<p>***</p>

<p>Dvojice Tigerů stála zaparkovaná na okraji prašné polní cesty vinoucí se jako dlouhý šedivý had podél opuštěného zákopového systému. Okolní louka byla poseta krátery, hliněné valy zčernalé ohněm německých plamenometných tanků. Z vybombardovaných krytů připomínajících obří krtince trčely ostré hroty rozlámaných fošen. Válka se přesunula o pár kilometrů dál.</p>

<p>Hans zamyšleně pozoroval hlouček mužů vzrušeně debatujících mezi stroji, pak zvolna vykročil jejich směrem. Všechno kolem se zdálo obarvené do modra. Obloha, mraky, pšeničné pole a dokonce i sluneční kotouč, jenž jasně zářil a přesto neoslňoval oči. Jako by hleděl na svět skrz modrý filtr.</p>

<p>„Nad tím zůstává rozum stát,“ mudroval Müller. „Taková blbá smrt.“</p>

<p>„Vždyť ho Putzi milovala,“ zavrtěl Kurt nechápavě hlavou. „Tys to viděl, Dietrichu, co se vlastně stalo?“</p>

<p>„Byla jak pominutá. Visela mu na krku… A já neměl ani bouchačku.“</p>

<p>„Bože.“</p>

<p>Hans cítil lezavý chlad neodpovídající horkému letními dni. V půlkruhu stojící chlapi mlčky zírali na zkrvavené tělo s široce rozervaným hrdlem. Na jeho tělo.</p>

<p>„Pohřbíme ho?“</p>

<p>„Až v hlavním táboře,“ rozhodl Praun. „Musíme zvednout kotvy.“</p>

<p>„Divnej konec divnýho kluka,“ zabručel Kurt. „Müllere, kam jsi dal lano?“</p>

<p>„Jako vždycky…“</p>

<p>O chvíli později byla mrtvola pevně přivázaná na korbě, motory se rozeřvaly a dvojice ocelových oblud vyrazila po hrbolaté cestě k mírně zvlněnému horizontu. Zůstal po nich jen pomalu se usazující oblak prachu. Hans osiřel…</p>

<p>Modré lány, modré slunce, modrá cesta. Modrá Ukrajina.</p>

<p>Stál tam opuštěný a zíral do dáli, v hlavě tupou prázdnotu. Pak postřehl pohyb.</p>

<p>Na nedaleký násep vystoupal velký modrý pes a upřel na něj zrak. Pevným postojem a hrdě vztyčenou hlavou připomínal spíš divokého vlka než loudivou fenu, zvyklou očuchávat umaštěné ešusy a kapsy tankistických kombinéz. Dlouze hleděli jeden na druhého.</p>

<p>Nakonec se zvíře otočilo a zmizelo.</p>

<p>Opět zůstal sám.</p>

<p>Nekonečný oceán pšenice se zavlnil v mírném vánku, jehož doteky necítil, pozdně odpolední slunce zvolna klesalo k obzoru. Blížila se noc. První na onom světě.</p>

<p>Ještě chvíli setrval na místě bez myšlenky a bez pohybu, pak pozdvihl průsvitnou paži k nacistickému pozdravu.</p>

<p>„Za vás, můj vůdče…“</p>
</section>

<section>
<p>
    Petr Stančík</p>

<p><emphasis>Hladík vychvaloval verš, protože divákům nedovoluje zapomenout na neskutečnost, což je podmínkou umění.</emphasis></p>

<p><emphasis>Jorge Luis Borges – Tajný zázrak</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>Šílená myšlenka Ahaswehrmachtu mě napadla někdy v roce 2006 na vrcholu pseudogotické rozhledny při kopci Děd u Berouna, odkud není nic vidět, protože onu cihlovou věž přerostly okolní stromy. V hlavě jsem ji pak nosil dlouhých jedenáct let. Myšlenku, ne rozhlednu. Nešla zapudit, ale domyslet jsem se ji bál. Obsese však nakonec přemohla obstrukci a tak si teď povídku můžete přečíst. Nejprve ale báseň, která toho vysvětlí přinejmenším stejně tolik, jako zatemní…</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>Smaragdová busta Herma Trismegista.</emphasis></p>

<p><emphasis>Nápis tají lápis, lápis skrývá nápis:</emphasis></p>

<p><emphasis>Co je nahoře, je i dole a co je dole, je i nahoře, ty vole.</emphasis></p>

<p><emphasis>Na dně ženy leží muž, na dně pána slečna,</emphasis></p>

<p><emphasis>a tak dál napřeskáčku donekonečna.</emphasis></p>

<p><emphasis>Má láska k tobě je kytka, co nikdy neuvadla.</emphasis></p>

<p><emphasis>Slunce</emphasis> <emphasis>za</emphasis> <emphasis>oknem</emphasis> <emphasis>zas</emphasis> <emphasis>hvězda</emphasis> <emphasis>na</emphasis> <emphasis>okraji</emphasis> <emphasis>spirální</emphasis> <emphasis>galaxie</emphasis> <emphasis>ve</emphasis> <emphasis>víru</emphasis></p>

<p><emphasis>vody, kterou pouštím z umyvadla.</emphasis></p>

<p><emphasis>Bůh je totiž Ejn Sof a přitom jí Eintopf,</emphasis></p>

<p><emphasis>který sám ze sebe vaří v kotli vesmíru.</emphasis></p>
</section>

<section>
<p>
    <strong>Ahaswehrmacht</strong></p>

<p>„Den prächtigsten Sieg erreicht man, wenn der Feind mit seinen eigenen Waffen geschlagen wird.“</p>

<p><emphasis>Carl von Clausewitz: Vom Kriege, 1832</emphasis></p>

<p>***</p>

<p>Touto vyhláškou se oznamuje, že počínaje dnešním dnem jsou všichni Židé až do odvolání vyloučeni z nároku na příděl holicího mýdla.</p>

<p><emphasis>Jaroslav Kratochvíl</emphasis></p>

<p><emphasis>ministr průmyslu, obchodu a živností Protektorátu Čechy a Morava v. r.</emphasis></p>

<p><emphasis>8. října 1941</emphasis></p>

<p>***</p>

<p>Štětka z pravých jezevčích chlupů narazila na dno bakelitového kelímku. Došlo mi mýdlo na holení a to se teď dá koupit jen na lístky, které jako Žid už nikdy nedostanu. Zašel jsem tedy za svým známým Habakukem Zoharem, on totiž pracuje jako úředník na Židovské náboženské radě a umí pod rukou ledacos opatřit. Habakuk mi za 10 K přenechal kelímek patentního košer mýdla na holení značky Delila a přitom se zmínil, že Židovská rada na příkaz Němců začala sepisovat seznam všech Židů v Protektorátu. A podle toho seznamu budou čeští Židé, odpočítáni po tisíci kusech, deportováni někam na východ.</p>

<p><emphasis>Z deníku Achaba Goldendrecka, 11. října 1941</emphasis></p>

<p>***</p>

<p>Jsme exorcisté. Vymítáme z těla Německa démona židovství. Ale aby mohl německý národ v budoucnu klidně spát, musíme si tajemství o tom, co všechno jsme museli pro jeho spásu spáchat, vzít s sebou do hrobu.</p>

<p><emphasis>Říšský vůdce SS Heinrich Himmler</emphasis></p>

<p><emphasis>při tajném projevu na hradě Wewelsburg</emphasis></p>

<p><emphasis>12. října 1941</emphasis></p>

<p>***</p>

<p>Celou noc jsem nespal, tunelem lebky mi sem a tam bez ustání projížděly chystané transporty Židů. Promýšlel jsem všechny možnosti, ale pokaždé mi vyšlo, že nás na jejich konci čeká jedině utrpení a smrt. Navštívil jsem znovu Habakuka Zohara a ten mi řekl, že došel ke stejnému závěru. Ale jak se vyhnout nevyhnutelnému? Není kam uprchnout ani kde se skrýt.</p>

<p>Tu jsem si vzpomněl na svého bratrance Zachariáše, který v Říši už roku 1935 drze zfalšoval svůj rodný list, aby vyhověl Norimberským zákonům, pak pod cizím jménem vstoupil do NSDAP a dotáhl to až na vrchního účetního ve štábu Waffen-SS. Nápad jsme se Zoharem probrali ze všech stran. Oba mluvíme plynně německy, Adonaj nás ve své nekonečné moudrosti obdařil blond vlasy, dlouholebostí, modrýma očima a vůbec veskrze árijským vzhledem. Leč došli jsme k závěru, že by nás kamarádi od SS brzy odhalili. Přinejmenším ve sprše. Vody, ne kulek. Podle obřízky, ne kulek.</p>

<p><emphasis>Z deníku Achaba Goldendrecka, 12. října 1941</emphasis></p>

<p>***</p>

<p>Telefonoval mi Zohar. Prý se o věci radil s plastickým chirurgem MUDr. Kohnsteinem, a ten mu potvrdil, že předkožku lze transplantovat proužkem vlastní kůže, vyříznutým z hýždě. Obě rány se brzy zahojí.</p>

<p>Teď už zbývalo vyřešit jen problém s velením. Nemůžeme přece riskovat, že by nám velitel nařídil zabít třeba židovské děti. Odmítnout takový rozkaz by znamenalo jistou popravu, splnit ho zase věčné zatracení. Proto si musíme velet sami, takže nám nezbývá nic jiného, než sestavit z našich lidí celý bojový útvar. Nejméně prapor, ale raději rovnou pluk.</p>

<p>A tak vznikl SS-Freiwilligen-Regiment „Loki“.</p>

<p>Zohar uvařil kotel kávy silné tak, že se dala krájet, a té noci jsme ze seznamů pražské židovské obce k nám dvěma plus doktoru Kohnsteinovi vybrali dalších 997 spolubojovníků, celkem jeden celý transport tisícovky Židů. Klíč byl jednoduchý. Nejprve jsme vytřídili všechny mladé bezdětné muže od 18 do 25 let, světlovlasé, tělesně zdatné a schopné udržet tajemství. Z nich jsme pak přednostně vybrali kasaře, padělatele, podvodníky, herce, hypnotizéry, falešné hráče a ty, kteří uměli nejlépe šidit berní úřad.</p>

<p>Jedinou výjimku jsme učinili u Mojše Fensterglase, který byl sice poctivý, chudý jako synagonální myš, neduživý a silně krátkozraký, zato však patřil k předním světovým badatelům v kabbale a jeho přežití bylo podstatné pro celý vyvolený národ.</p>

<p>Nakonec jsme si předválečnou stříbrnou dvacetikorunou s portrétem prezidenta Masaryka hodili o to, kdo povýší na velitele našeho pluku. Masaryk rozhodl, že to bude Zohar a ten se tedy změnil v SS-Obersturmbannführera Hermanna von Wanst, kdežto z mé maličkosti se stal jeho věrný pobočník, SS-Sturmbannführer Fritz Klopferkopf.</p>

<p><emphasis>Z deníku Achaba Goldendrecka, 13. října 1941</emphasis></p>

<p>***</p>

<p>Bőhmisch-Mährische Bahn</p>

<p>Přednostovi stanice Praha-Bubny</p>

<p>Věc: Rozkaz přistaviti vlak</p><empty-line /><p>Tímto nařizuji dne 16. října 1941 v 7 hodin ráno přistaviti na nádraží Prag-Trommeln zvláštní vlak, který obsahovati bude:</p>

<p>1 rychlíkovou lokomotivu s tendrem</p>

<p>11 osobních vozů 2. třídy</p>

<p>1 salonní vůz 1. třídy.</p>

<p>Lokomotiva budiž plně zásobena uhlím a vodou. Strojvůdce s topičem nechť jsou znalí německého jazyka a poučeni, aby pilně vykonávali rozkazy a na nic se neptali.</p>

<p>Účel a cíl jízdy jsou přísně tajné!</p>

<p>Vyúčtování za použití vlaku zašlete k proplacení ze zvláštního fondu Zastupujícího říšského protektora.</p><empty-line /><p>S pozdravem Heilige Hitler!</p>

<p><emphasis>SS-Sturmbannführer Fritz Klopferkopf</emphasis></p>

<p><emphasis>Zentralstelle für jüdische Auswanderung</emphasis></p>

<p><emphasis>Schillstrasse 11, Prag-Streschowitz</emphasis></p>

<p>***</p>

<p>Náš transport sice v pořádku vyjel z Prahy, ale do Lodže nikdy nedorazil. Cestou totiž přestal existovat a byrokratickým zázrakem se proměnil ve vlak árijských rekrutů, mířící do výcvikového prostoru SS-Truppenübungsplatz Beneschau. V Kolíně jsme přepřáhli lokomotivu na opačný konec vlaku a vyrazili na jihozápad.</p>

<p><emphasis>Z deníku Achaba Goldendrecka, 16. října 1941</emphasis></p>

<p>***</p>

<p>Denní rozkaz ke dni 17. října 1941, Beneschau</p><empty-line /><p>Kameraden!</p>

<p>Vůdce a celá Říše od nás očekává, že se budeme pilně cvičit ve zbrani, dokud nám MUDr. Kohnstein všem netransplantuje předkožky. Kdo už má předkožku přišitou, bude se hlásit na tetování krevní skupiny do levého podpaždí. Dokud předkožka řádně nepřiroste, mohlo by dojít k odtržení. Tudíž si na toaletě protřepávejte úd jen s nejvyšší opatrností. Zejména je všem přísně zakázáno si pucovat svícen, drachnit bartoše či přeručkovávat šaška!</p><empty-line /><p>Vůdci zdar!</p>

<p><emphasis>SS-Obersturmbannführer</emphasis> <emphasis>Hermann</emphasis> <emphasis>von</emphasis> <emphasis>Wanst,</emphasis> <emphasis>velitel</emphasis> <emphasis>pluku</emphasis></p>

<p>***</p>

<p>Když vstav David, odšel, on i muži jeho, a zbil z Filištínských dvě stě mužů, jejichž obřízky přinesl David, a z úplna je dali králi, aby byl zetěm královým. I dal jemu Saul Míkol dceru svou za manželku.</p>

<p><emphasis>(1. Samuelova 18:27)</emphasis></p>

<p>***</p>

<p>Hlášení</p><empty-line /><p>Herr Obersturmbannführer,</p>

<p>k dnešnímu dni 12. prosince 1941 máme všechny předkožky (až na jednu) na svém místě a drží jako židovská víra. Tou jedinou výjimkou je Icik Rosensturm, jemuž praeputium omylem spolkla místní prostitutka při hudrování pelikána.</p>

<p><emphasis>MUDr. Kohnstein, plukovní lékař</emphasis></p>

<p>***</p>

<p>STRENG GEHEIM!</p><empty-line /><p>S okamžitou platností přikazuji přesunout SS-Freiwilligen-Regiment „Loki“ na východní frontu, kde se v rámci operace Tajfun zapojí do čelního útoku na Moskvu.</p><empty-line /><p>Heil Hitler!</p>

<p><emphasis>SS-Obergruppenführer Hans Jüttner</emphasis></p>

<p><emphasis>Stabschef des SS-FHA</emphasis></p>

<p><emphasis>Prinz-Albrecht-Straße, Berlin</emphasis></p>

<p><emphasis>13. listopadu 1941</emphasis></p>

<p>***</p>

<p>Neznámí pachatelé včera v noci vyloupili pobočku Státní banky Sovětského svazu v Krásné Poljaně. Nenechavci do trezoru, který byl odborníky považován za nedobytný, provrtali malý otvor a pomocí zubařského zrcátka odhalili kombinaci číselného zámku. Odměnou jim bylo celých 157 tisíc rublů v bankovkách. Milice ihned zahájila pátrání. Je smutné, že i když je vlast ve smrtelném ohrožení, krade se vesele dál.</p>

<p><emphasis>Deník Радостный труд, Moskva, 23. listopadu 1941</emphasis></p>

<p>***</p>

<p>Бумажка</p><empty-line /><p>Tímto potvrzuji, že za 40 butylek vodky, 20 kartonů velejemných cigaret značky „Reichsmarschall Göring“ plus 157 000 rublů v hotovosti prodávám SS-Obersturmbannführerovi Hermannu von Wanstovi město Krásná Poljana se všemi obyvateli a s okamžitou platností z něj se všemi svými vojáky ustoupím bez jediného výstřelu.</p>

<p><emphasis>Podpis rozmazaný</emphasis></p>

<p><emphasis>kapitán Akakij Anisimivič Bachorin</emphasis></p>

<p><emphasis>velitel města Krásná Poljana</emphasis></p>

<p><emphasis>24. listopadu 1941</emphasis></p>

<p>***</p>

<p><emphasis>Das war nicht Strategie. Das war Chemie.</emphasis> Díky růžovým pilulkám Nazisteron (což byl obchodní název pro mužský pohlavní hormon testosteron) a bleděmodrým práškům Herrvitin (značka metamfetaminu), byl Blitzkrieg jedna velká procházka růžovým sadem a na konci jsme si všichni pováleli šunky na prosluněných plážích Côte d‘Azur.</p>

<p>Jenže pak jsme se pustili do války s Ruskem a začalo jít do tuhého. Zaútočil na nás generál Zima a na větrem vyfičených pláních před Moskvou nám zmrznul úsměv na rtech i benzín v nádržích. Dělové i puškové hlavně se chladem tak smrštily, že se do nich nedaly nacpat náboje. Moji vojáci přitom měli jen letní stejnokroje a železné kříže jim přimrzaly k tělu.</p>

<p><emphasis>Generalfeldmarschall Erich von Manstein: Geheime Erinnerungen, 1972</emphasis></p>

<p>***</p>

<p>Německý útok zamrzl před Volhou, a to doslova. V noci spadl teploměr na -39 stupňů Celsia a dál už neklesal, neboť v něm zamrzla rtuť. Ráno nás Rusové bombardovali zmrzlými medvědy. Naštěstí nás hřeje breitschwanz.</p>

<p>Srst je zhmotněním socialismu: jeden chlup neznamená nic, milion jich pohne světem. Kožešiny jsou moje láska. Nevyznám se v ženách, ale vyznám se v kožešinách. Nejdražší ze všech kožešin je persián a nejdražší ze všech persiánů se nazývá breitschwanz. Vyrábí se z kůžiček ještě nenarozených jehňat karakulské ovce, takže na něj padne dvakrát víc zvířat, nežli na obyčejný kožich – s každým mládětem se musí zabít i jeho matka. Srst po vysušení z plodové vody není kudrnatá, jen hebce vlnitá, protože se ještě nestačila rozvinout do kučer, ty vznikají až po porodu.</p>

<p>Breitschwanz je báječně teploučký, lehoučký a navíc od přírody přesně v odstínu německé polní šedi. A tak jsem už na konci léta z této nejdekadentnější ze všech kožešin nechal ušít zimní uniformy pro celý náš pluk.</p>

<p><emphasis>Z deníku Achaba Goldendrecka, 7. prosince 1941</emphasis></p>

<p>***</p>

<p>Die Papirosenrichtigrauchenkommandatursanordnung</p><empty-line /><p>Vzhledem k tomu, že se u našeho SS-Freiwilligen-Regimentu „Loki“ v poslední době množí popáleniny omrzlin a podobné úrazy během kouření ukořistěných papiros, vydávám toto nařízení:</p>

<p>Ruské papirosy jsou negativem americké cigarety s filtrem: vepředu mají krátký váleček stlačeného tabáku a za ním dlouhou dutinku z tvrdého papíru. Dutinka je tak protažená, aby se papirosa dala kouřit i v tlustě vatovaném palčáku. Z té příčiny na tabák zbývá jen málo místa a musí být lisovaný. Dutinku je nutno před kouřením promáčknout, jinak se při posledním šluku do plic vdechne hořící tabák. Existují dvě metody promačkávání – pravoslavná a darebácká. Pravoslavná spočívá v tom, že se dutinka mezi palcem a ukazovákem promáčkne jednou svisle a podruhé vodorovně, do znamení kříže. Stoupenci metody darebácké dutinku dvakrát zalamují do tvaru písmene Z. Tak či onak, moudrý muž nebudí závist mocných ani pozornost odstřelovačů, čili si v noci na hlídce zakryje žhavý konec cigarety dlaní.</p>

<p><emphasis>Regimentsstab Orel, dne 3. února 1942</emphasis></p>

<p>***</p>

<p>Moskvu jsme nedobyli, a tak nás převeleli ke Stalingradu. Tady nás Rusové obklíčili ze všech stran a dusili v pekelném kotli jako duši hříšníkovu.</p>

<p>Došlo nám jídlo, palivo, munice a nakonec i to, že tady všichni umřeme. Daleko od domova, na břehu Volhy, bezbřehé jako lidská hloupost.</p>

<p>Zachránila nás náhoda. Štábní písař vojín Rosensturm při předstírání práce objevil, že když se na psacím stroji současně zmáčknou klávesy I, G, N a S, až se do sebe zaseknou, stroj vystřelí z válce. Všechny psací stroje na celém světě jsou ve skutečnosti zamaskované zbraně. Vždyť je taky vyrábějí samé zbrojovky – Remington, Rheinmetall, Zbrojovka Brno. Takže jsme popadli psací stroje a prostříleli, lépe řečeno propsali jsme se z utahující se rudé smyčky kolem Stalingradu k von Mansteinově vyprošťovací armádě.</p>

<p>Teď už se bitvy nedaly vyhrát v kartách, koupit ani zfalšovat. Museli jsme zabíjet, abychom sami přežili.</p>

<p>Překročili jsme hranici, za kterou už není cesty zpět. Teď jsme Ahaswehrmacht, armáda proklatých Židů, a pochodujeme přímo do neuhasitelného ohně Gehenny.</p>

<p><emphasis>Z deníku Achaba Goldendrecka, 14. prosince 1942</emphasis></p>

<p>***</p>

<p>Mein Führer!</p><empty-line /><p>Během zuřivé bitvy o Arnhem našim ženistům došly výbušniny, takže jsme nemohli vyhodit do povětří mosty přes Rýn a hrozilo, že padnou nepoškozené do rukou nepřítele. V kritickou chvíli přišel SS-Obersturmbannführer Hermann von Wanst, velitel SS-Freiwilligen-Regimentu „Loki“, s geniálním nápadem: ničit mosty pochodem. Jak jistě víte, mein Führer, vojenské jednotky při přechodu přes most musí zrušit krok, jinak hrozí, že most svým dusotem rozkmitají a týž spadne. Obersturmbannführer von Wanst tuto skutečnost využil ve prospěch Velkoněmecké říše a Nové Evropy. Se svým plukem neúnavně pochodoval sem a tam tak dlouho, dokud se všechny mosty nezřítily do vln Rýna. Drtivý nepřátelský postup byl zastaven a naše jednotky se mohly přeskupit k úspěšnému protiútoku.</p>

<p>Proto navrhuji SS-Obersturmbannführera Hermann von Wansta na vyznamenání Rytířským křížem Železného kříže se zlatou dubovou ratolestí, žaludy a brilianty, a všechny jeho statečné vojáky na vyznamenání Železným křížem 1. třídy.</p><empty-line /><p>Heil Hitler!</p>

<p><emphasis>Generalfeldmarschall Otto Moritz Walter Model</emphasis></p>

<p><emphasis>Generalstab des Heeresgruppe B</emphasis></p>

<p><emphasis>Apeldoorn, 22. září 1944</emphasis></p>

<p>***</p>

<p>Vzduch rozkmitává hlasivky stejně dobře cestou zpátky i tam. Stačí jen překonat stereotyp a trochu cviku. Nejlépe při vdechování tabákového dýmu z cigarety. Teď zkusím při nádechu vyslovit dvaasedmdesátipísmenný Šem hameforaš podle knihy Sefer Raziel Hamalach. Pokládám pero, abych mohl škrtnout sirkou.</p>

<p><emphasis>Poslední poznámka v zápisníku Mojše Fensterglase</emphasis></p>

<p>***</p>

<p>Vůdce:</p>

<p>Obersturmbannführere, vítám vás v Obersalzbergu. Zde je váš Rytířský kříž. Noste jej jako pravý árijec.</p>

<p>SS-Obst. von Wanst:</p>

<p>Děkuji, můj Vůdce. Smím být upřímný?</p><empty-line /><p>Vůdce:</p>

<p>Samozřejmě. Dáte si šunkovou rolku s křenovou šlehačkou? Křen je čerstvě nastrouhaný a pálí jako plamenomet.</p><empty-line /><p>SS-Obst. von Wanst:</p>

<p>Nikoliv, můj Vůdce. Zásadně nejím vepřové maso.</p><empty-line /><p>Vůdce:</p>

<p>Bravo, bravissimo. Já také ne. Jsem totiž vegetarián.</p><empty-line /><p>SS-Obst. von Wanst:</p>

<p>A já jsem zase Žid.</p><empty-line /><p>Vůdce:</p>

<p>Ha, ha. A znáte ten vtip, jak rabín nese menoru do zastavárny? No, a ten zastavárník mu povídá, rabbi…</p><empty-line /><p>SS-Obst. von Wanst:</p>

<p>To nebyl vtip, můj Vůdce. Doopravdy se jmenuji Habakuk Zohar. A nejen to. Celý SS-Freiwilligen-Regiment „Loki“ je ze samých Židů. V roce 1941 jsme zfalšovali dokumenty, abychom se vyhnuli transportu do koncentračního tábora.</p><empty-line /><p>Vůdce:</p>

<p>To je ovšem skandál. Stráž!</p><empty-line /><p>SS-Obst. von Wanst:</p>

<p>Poslouchejte, můj Vůdce! Mám tajnou zbraň, která může Říši zachránit v poslední hodině.</p><empty-line /><p>Vůdce:</p>

<p>Říkáte tajnou zbraň? A copak je to? Elektromagnetická puška? Pryž na gumování tanků? Nebo snad atomová bomba?</p><empty-line /><p>SS-Obst. von Wanst:</p>

<p>Jistě víte, co je to kabbala. Tajné učení, které kdysi Egypťané ukradli Atlanťanům a my Židé jsme je zase ukradli Egypťanům, když jsme tam byli v zajetí.</p><empty-line /><p>Vůdce:</p>

<p>Tajné pečení? Nějaký rodinný recept na macesy?</p><empty-line /><p>Traudl Junge:</p>

<p>Musíte víc křičet, pane obersturmbannführere. Vůdce je od atentátu pekelným strojem hraběte von Stauffenberga poněkud nahluchlý.</p><empty-line /><p>SS-Obst. von Wanst:</p>

<p>Tajné u-če-ní!!! Podstatou všeho je oscilace. Chvěním byl stvořen vesmír z nicoty. Chvěním bylo stvořeno světlo ze tmy. A chvěním byl stvořen člověk z hlíny. A opakováním oněch kosmogonických vibrací se dá opakovat i stvoření. I když ne tak dokonale, jako to uměl Bůh. To dá rozum.</p><empty-line /><p>Vůdce:</p>

<p>My ale nechceme nic stvořit. Všechno dobré už bylo a všechno nové je aušus.</p><empty-line /><p>SS-Obst. von Wanst:</p>

<p>To je mi známo, můj Vůdce. Vtip je v tom, že proces stvoření je reversibilní. Jestliže se chvění spustí pozpátku, všechno se tím vrací do původního stavu. K tomu ale nestačí jen vyslovit Božího jméno pozpátku. Vojín Mojše Fensterglas z našeho pluku objevil, že se obrácené Boží jméno musí vyslovit opačným proudem vzduchu, tedy při nádechu. Ten zvuk potom všechny lidi v doslechu změní ve vlažné hromady hlíny.</p><empty-line /><p>Vůdce:</p>

<p>Chci s tím Fensterglasem okamžitě mluvit.</p><empty-line /><p>SS-Obst. von Wanst:</p>

<p>To bohužel již nelze, Fensterglas sám sebe odstvořil jako prvního. Naštěstí si vše podstatné zapisoval do sešitu. Při experimentech jsme ztratili dalších sedmnáct mužů, ale proměnili jsme kabbalu z magie na průmyslovou technologii a můžeme ji ihned zavést do výroby. Sedmdesát dvě písmena Božího jména se nám podařilo zkrátit na pouhá čtyři. Vyvinuli jsme kabbalistické náboje všech ráží – do pušek, kulometů i kanonů, máme dokonce i letecké kabbalabomby. Neexistuje proti tomu žádná obrana, žádný pancíř ani protijed. Předvedu vám to názorně. Vidíte pod oknem ten shluk výrostků s pochodněmi a bubínky?</p><empty-line /><p>Vůdce:</p>

<p>Ach ano, to jsou mí mladí hrdinové z Hitlerjugend. Přišli si pro vyznamenání, stejně jako vy.</p><empty-line /><p>SS-Obst. von Wanst:</p>

<p>Jakou máte osobní zbraň?</p><empty-line /><p>Vůdce:</p>

<p>Pistoli Walther PPK se střenkami ze slonoviny. Krásná, že?</p><empty-line /><p>SS-Obst. von Wanst:</p>

<p>Ta má ráži 7,65 mm Browning, že? Tady máte jeden kabbalistický náboj. Všimněte si trychtýře zapuštěného do špičky, to je miniaturní reproduktor. Zasuňte náboj do zásobníku a vystřelte na ty spratky.</p><empty-line /><p>Vůdce:</p>

<p>Máte pravdu, všichni ti hoši se proměnili v hromádky hlíny. A ještě se z nich kouří! Mein Gott, pane Zohare, konečně jste mne přesvědčil. Ta vaše kabbala je poslední nadějí třetí říše. Ale co za to chcete?</p><empty-line /><p>SS-Obst. von Wanst:</p>

<p>Spolehněte se, že ne málo. Nejdřív ale pošlete pryč tu mladou dámu, která si zapisuje všechno, co říkáme. A raději se na to posaďte.</p><empty-line /><p>Vůdce:</p>

<p>Slečno Traudl, buďte tak hodná a běžte za dveře.</p><empty-line /><p>Traudl Junge:</p>

<p>Ano, můj Vůdce. Jen to dopíšu a jdu.</p>

<p><emphasis>Stenogram zaznamenala Traudl Junge, Vůdcova osobní sekretářka</emphasis></p>

<p>***</p>

<p>Albert Einstein</p>

<p>Old Grove Rd.</p>

<p>Nassau Point</p>

<p>Peconic, Long Island</p>

<p>December 21st, 1944</p>

<p>F. D. Roosevelt</p>

<p>President of the United States</p>

<p>White House</p>

<p>Washington, D. C.</p><empty-line /><p>Sir:</p>

<p>Některé nedávné objevy Mojšeho Fensterglase, která jsem měl příležitost studovat v rukopisu, mě vedou k očekávání, že židovská kabbala může být v blízké budoucnosti změněna na novou a nesmírně účinnou zbraň. Určité aspekty této situace, které se nyní objevily, zřejmě vyžadují pozornost a v případě potřeby rychlé kroky ze strany vlády. Domnívám se proto, že je mou povinností upozornit na následující skutečnosti a doporučení.</p>

<p>Jistou permutací hebrejských písmen vznikne obrovské množství destruktivní energie, které je možno použít při vedení totální války. Nyní se zdá být téměř jisté, že by toho mohlo být dosaženo v nejbližší budoucnosti.</p>

<p>Tento objev by mohl vést k výrobě extrémně ničivé bomby zcela nového typu. Jedna jediná kabbalistická bomba by mohla velmi dobře zničit celé město i se širokým okolím. Takové bomby mohou být přivezeny do přístavu lodí, svrženy z letadla nebo pomocí balonu vypuštěného z ponorky.</p>

<p>Spojené státy mají jen velmi chudé zdroje kabbalistů. Naopak nacistické Německo, ať už na svém vlastním území, v bývalém Československu či Polsku, jimi disponuje téměř neomezeně, navíc příhodně koncentrovanými v táborech smrti.</p>

<p>Vzhledem k této situaci jsou Spojené státy ve vážném ohrožení, navíc bez možnosti účinné odvety. Jedním z možných způsobů, jak znovu dosáhnout rovnováhy sil, je obrátit proti nacistům jejich vlastní doktrínu o Dutosvětě (die Hohlwelt), jak ji definoval Peter Bender. Její podstatou jsou následující teze:</p>

<p>a) Zeměkoule je ve skutečnosti kulovou dutinou o průměru 7 913 mil uprostřed nekonečné vesmírné skály.</p>

<p>b) Ve středu dutiny se vznáší relativně malé Středoslunce (die Zentralsonne). Povrch Středoslunce je ohnivý, z jedné poloviny je však zakrytý temnou slupkou, v níž jsou proražené otvory, jež nazýváme hvězdami.</p>

<p>c) Okolo Středoslunce, avšak nad hranicí atmosféry, obíhají malá nebeská tělesa – Měsíc plus 8 planet: Merkur, Venuše, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a Pluto.</p>

<p>c) Rotací Středoslunce vzniká na povrchu dutosvěta střídání noci a dne.</p>

<p>d) Světlo se prostorem nešíří přímočaře, nýbrž po křivkách, které se za určitou dobu navracejí zpět ke svému zdroji, takzvaných dutosvětočárách (die Hohlweltlinie). Proto není na obloze vidět protilehlá polokoule.</p>

<p>Vláda Spojených států by měla učinit brzká opatření k vyslání výpravy na temnou stranu Středoslunce, za účelem zjištění nejvhodnějšího způsobu, jak Středoslunce svrhnout na německé hlavní město Berlín.</p><empty-line /><p>Yours very truly</p>

<p><emphasis>Albert Einstein</emphasis></p>

<p>***</p>

<p>Vůdce mi uložil, abych vám sdělil, čím jej pověřila Prozřetelnost. Naše drahá vlast, právě nyní, v nejosudovějším okamžiku své historie, musí udělat kopernikánský obrat, který ji posune na novou, světlejší dráhu. Z egocentriků se stáváme excentriky. Z ideologie národního socialismu konvertujeme k judaismu.</p>

<p>Ano, staly se přehmaty. Dokonce omyly. Ale teď nastává nová éra vzájemné tolerance a spolupráce Árijců se Židy, ze které vzejde nová, nadlidská rasa zvaná Arijudentum.</p>

<p>S okamžitou platností se ruší Norimberské zákony a koncentrační tábory se mění v zotavovny. Třetí říše dnes skončila, ať žije ta čtvrtá.</p>

<p>Šalom Hitler!</p>

<p><emphasis>Závěr projevu ministra propagandy Josefa Goebbelse</emphasis></p>

<p><emphasis>na mimořádném sjezdu NSDAP</emphasis></p>

<p><emphasis>Norimberk, 2. ledna 1945</emphasis></p>

<p>***</p>

<p>Tajná zpráva o přistání na Středoslunci dne 15. ledna 1945</p><empty-line /><p>Vzhledem ke skutečnosti, že průměr Středoslunce měří přesně jednu šestinu průměru zemské dutiny, jeho povrch je vzdálen pouhých 3 296 mil od hladiny moře. Pro naši výpravu stačila mnohem menší kosmická loď, než by bylo nutné v případě otevřeného vesmíru. Směrem vzhůru byla vystřelena kaskádou pružin obřího katapultu a pro návrat zpět na dutozem byla vybavena raketovým motorem.</p>

<p>Hned po přistání jsme zjistili, že Středoslunce je bezpochyby umělé těleso, prostě obrovský stroj, polokoule zbudovaná z jakéhosi neznámého, nesmírně pevného kovu. Na vnější straně je dokonale černá, uvnitř však zrcadlově lesklá a v jejím středu žhne nesmírný zdroj světla a tepla, které zrcadlová skořepina odráží ven jako nějaký megareflektor.</p>

<p>Otvory hvězd jsou hladce vyvrtány do kovového pláště a osázeny různobarevnými krystaly.</p>

<p>Nedaleko místa přistání jsem na zkoušku odpálil stolibrovou nálož trinitrotoluenu, avšak bez viditelného účinku na povrch i dráhu Středoslunce. K jeho posunutí pozemské technologie zřejmě nestačí. Zásahem dostatečně masivního projektilu bychom však mohli na Středoslunce z její oběžné dráhy svrhnout planetu Jupiter a energie takového nárazu již bude pro vychýlení Středoslunce dostatečná.</p>

<p><emphasis>Dr. Robert Hutchings Goddard, první americký hollownaut</emphasis></p>

<p>***</p>

<p><strong>Adolf says: „Happy New Fear 1945“</strong></p><empty-line /><p>Přesně o půlnoci z 31. prosince na 1. ledna dopadly na Washington, D. C., New-York a Chicago německé kabbalabomby. Prezident Roosevelt, viceprezident Wallace, celá vláda a členové Kongresu, Senátu i Nejvyššího soudu, stejně jako všichni obyvatelé s výjimkou několika mála úplně hluchých, zmizeli beze stop. Podle svědectví záchranářů, kteří do měst dorazili ihned po útoku, jsou Broadway a další ulice zasypané hromadami rudohnědé hlíny, z níž stoupá jakási podivná pára. Protože všichni nástupníci na úřad prezidenta podle Ústavy Spojených států jsou mrtvi, pravomoci hlavy státu převzal pětihvězdičkový generál Armády Spojených států Douglas MacArthur.</p>

<p><emphasis>Z vysílání rádia Voice of America</emphasis></p>

<p>***</p>

<p>Vatové zátky, zalévání boltců roztaveným voskem ani propichování ušních bubínků nejsou účinné. Útok kabbalistickými zbraněmi přežije jedině ten, kdo je zbaven všech tří sluchových kůstek – kladívka, kovadlinky i třmínku. Ve všech státech Unie právě vyjíždějí do terénu stovky jednotek Mobile Army Surgical Hospital a všichni občané jsou povinni podrobit se tu operaci uší, která je zcela bezbolestná a zdarma.</p>

<p><emphasis>Vyhláška Federal Security Agency z 5. února 1945</emphasis></p>

<p>***</p>

<p>Douglas MacArthur</p>

<p>President of the United States and General of the Army</p>

<p>Ayers Rock military base</p>

<p>Northern Territory</p>

<p>Australia</p>

<p>February 3rd, 1945</p>

<p>Mrs. Jean MacArthur</p>

<p>Hermitage Hotel</p>

<p>Presidential Suite</p>

<p>231 6th Ave N</p>

<p>Nashville, Tennessee</p>

<p>Nejdražší Jean,</p><empty-line /><p>při odjezdu jsem Ti nesměl prozradil, kam jedu. Teď už mohu. Uprostřed Austrálie leží Ayers Rock, největší kamenný monolit na světě. Zasazený do nekonečně pusté planiny se podobá střeše klobouku, který tu ztratil nějaký roztržitý obr. V zapadajícím slunci zářil jasně oranžovou barvou.</p>

<p>Do té nádherné pískovcové skály jsme vylámali 20 metrů širokou a 3 kilometry hlubokou šachtu, kterou jsme obložili 50 centimetrů silným plátem oceli. Pak už jen stačilo položit na dno 100 tun amatolu a odpálit třístupňový dělostřelecký náboj. Co to je? Představ si střelu nabitou v hlavni děla, které je samo střelou v mnohem větším děle a to celé třikrát za sebou. Stiskl jsem červený knoflík a náboj vyletěl ze šachty v Ayers Rocku do výšky 12 kilometrů, kde z něj vystřelilo druhé dělo a po dalších 1 000 kilometrech i třetí dělo. Poslední stupeň po 35 minutách letu trefil planetku Jupiter, ta spadla na Středoslunce a to se zřítilo přesně na Berlín.</p>

<p>Hitler a jeho přisluhovači jsou mrtví. Zvítězili jsme!</p>

<p>Podle hlášení letectva se Středoslunce světlou stranou zarylo do země, a jeho vrak jako monstrózní temná kopule teď zakrývá většinu bývalé Evropy. Směrem na západ sahá kousek za Manchester, na sever až k Lillehammeru, na východě ke Kyjevu a na jihu k Florencii. Pokud tu vůbec nějací lidé přežili, vrátili se do doby kamenné.</p>

<p>Jistě sis všimla, že v posledních dnech nekončí noc. A tak to zůstane navždy, slunce už nikdy nevyjde ani nezapadne. Musíme to prostě brát jako vedlejší ztráty.</p><empty-line /><p><emphasis>Tvůj milující manžel Douglas</emphasis></p>

<p>***</p>

<p>I have nothing to offer but gloom, dark, quiet and silence. Druhá světová válka skončila a už nikdy se nebude opakovat, neboť jsme se oprostili od zraku a sluchu, obou nadbytečných smyslů, které ten strašlivý konflikt rozpoutaly. My, kdo nejsme hluší od Boha, nechali jsme si přelámat sluchové kůstky. Hudba přestala existovat. Naši potomci už nechápou, k čemu byly hudební nástroje. Přetavili jsme píšťaly v pistole a bombardony v bombardéry. Právě teď vzniká nová, dokonalejší lidská rasa. Většina dětí se už rodí přirozeně hluchoslepé. A ty zrůdy, které by byly schopny slyšet, promění vyšetření kabbalistickým ultrazvukem na hromádky hlíny ještě v matčině lůnu. Nikdy více nás nebudou rozptylovat mámivé obrázky kinematografu ani vlezlý domácí parazitismus rádia a televize. Věčnou noc našeho Dutosvěta teď ruší jen firnament zříceného Dutosvěta, provrtaný hvězdami, jimiž pableskuje neuhasitelný vnitřní oheň.</p>

<p>Teď už lidstvu nic nezabrání kráčet k temným a tichým zítřkům.</p>

<p><emphasis>Projev sira Winstona Churchilla</emphasis></p>

<p><emphasis>v Dolní sněmovně Braillovým slepeckým písmem</emphasis></p>

<p><emphasis>Halifax, Kanada, 8. května 1945</emphasis></p>
</section>

<section>
<p>
    Petr Schink</p>

<p><emphasis>O čem psát, když je zadáním nejhroznější konflikt v dějinách lidstva? Náckové, holokaust, hrdinní vojáci vyloďující se na mlžných plážích Normandie nebo třeba skrytý odboj hluboko v týlu nepřítele? A co takhle námořní bitvy, při kterých se na paluby lodí řítí primitivní aeroplány naplněné výbušninou a japončíkem? Nebo snad čtenáři raději naservírujeme drsné agenty kropící samopalem dekadentní kluby plné vilných fricků? Druhá světová válka je prostě téma, o kterém by se dalo napsat tolik a vždycky by to bylo málo.</emphasis></p>

<p><emphasis>Samozřejmě bych mohl čerpat z rodinné historie. Vždyť komu se poštěstí, aby dva jeho dědové bojovali každý na jiné straně fronty. Jeden u wehrmachtu, druhý mezi slovenskými partyzány. Nebo co třeba využít mou rodnou vesnici, přes kterou se přelily jednotky jak Němců, tak Rusů a pokaždé po nich zůstala zem promáčená krví a ubohé vepřovicové zdi chaloupek proděravělé velkorážnými kulkami. Když se kohokoliv ze starší generace zeptáte na osobní prožitky z války, oči se mu zamží a vzpomíná na padlé, zmrzačené, znásilněné. Po pár štamprlích pálenky připojí humornou historku o Rusech kradoucích hodinky. Nebo prostě jen významně mlčí, bolest ze ztráty a válečné trauma pohřbené hluboko pod vrstvami let, a přesto stále živé.</emphasis></p>

<p><emphasis>O tom všem by se jistě dalo psát. Jenže to by ti kluci ušatí, editoři této antologie, nesměli oslovit mě. Takže se připravte na příběh o hrdinech, kterým se vám vůbec nechce držet palce, a o padouších, kteří jsou jen o maličko horší. A taky na chapadla, sliz a krev. Prostě Schink.</emphasis></p>
</section>

<section>
<p>
    <strong>Meyrink</strong></p>

<p>Voják se tiskl tváří do podrostu, až se mu vlhké listí cpalo do nosu. Ulámané větičky cesmíny pronikaly látkou uniformy a drásaly mu kůži, to však byl momentálně jeho nejmenší problém. Ten zvuk! Byl všude a měnil se v cosi hmotného. Osten, který se zavrtával přímo do nejzazšího koutku prastarého ještěřího mozku, kde dráždil receptory strachu. Voják cítil, jak se celé jeho tělo snaží podvědomě stočit do klubíčka.</p>

<p>Země se třásla, vibrace přecházely do kostí i do žaludku. Postupně mazaly každou rozumnou myšlenku, každý ždibíček svobodné vůle. Děs mu řval v útrobách jako probuzený drak. Voják nedokázal přemýšlet, mozek se mu proměnil v hroudu zledovatělé hlíny.</p>

<p>Zdálo se, že mlžný příkrov splývající z holých větví dubů a pokřivených borovic se chvěje a zlověstně napřahuje průsvitné prsty. Zhmotnělý zvuk – hluboký a dunivý jako blížící se hřmění – škubal mlhu na kusy a ta spadala v cárech do měkkého náručí lišejníkových polštářů. Pak se les pohnul.</p>

<p>Vojákovi se zdálo, že se po něm natahuje černými větvemi, dřevo skřípalo chtivostí po jeho mase. Vždyť kolik mužů už dřímalo v mělkých hrobech pod kořeny staletých lesních velikánů? Mrtvoly ležely natěsnány ve vrstvách jako letokruhy válek, vražd a násilí. A teď dostal les chuť na další sousto.</p>

<p>Muž zavřískl čirým děsem, chtěl vstát a běžet, nohy ho však zradily. Zakopl o vlastní chodidlo v ošlapané kožené botě a napřáhl ruce, aby zmírnil pád. Se šplouchnutím přistál v dolíku plném dešťové vody, nadechl se bláta a hned si instinktivně vytřel oči. Jen aby uviděl, jak se lesní obři vyvracejí z kořenů a ve vzniklém průlomu se objevuje ohromný hranatý tvar. Nejdříve šest metrů dlouhá traverzová hlaveň magnetického kanonu, a pak…</p>

<p>Pařát z oceli vysoký jako dva muži se ohnul v dobře naolejovaném kloubu, pak dopadl do promočené půdy. Z otřískaného boku opadaly pláty bláta a odhalily runu m obklopenou svatozáří drobných svastik. Řev motorů na okamžik zakolísal, když se musel vypořádat se zpětným rázem otřesu. V hlíně po něm zůstala stopa v podobě drápaté pracky s dokonale rovnými okraji. <emphasis>Jako vykrajovátko v cukrářské dílně</emphasis>, nabídl vojákovi jeho strachem zcela tumpachový mozek přirovnání.</p>

<p>Muž byl zamazaný bahnem od hlavy k patě. Chlad dávno pronikl jeho oděvem až ke kostem a hlouběji do morku. Neustále se třásl a ani si to neuvědomoval. Bloudil lesem už třetí den od toho strašlivě zpackaného vylodění. Jeho jednotku rozprášili hned na začátku a od té doby se potácel hustým podrostem, překračoval strže a brodil se ledovou vodou. Jako by ten zatracený les neměl konce ani počátku. Jako by ho proud času vyvrhl ne na francouzském pobřeží porostlém zbytky listnatého hvozdu, ale někde do starověkého oceánu kořenů a nekončícího příkrovu větví od obzoru k obzoru.</p>

<p>Nejdříve putoval se třemi dalšími vojáky, postupně je však les dostal. Jones s ním byl ještě minulý večer. Nohu měl ošklivě potrhanou šrapnelem, ale plahočil se dál, drmolil kletby a občas drsně zavtipkoval. Dnes ráno se však už neprobudil. Když voják odhrnul deku z jeho oteklé končetiny, vyvalil se na něj puch shnilotiny.</p>

<p>Hned zrána dnešního dne narazil na vypálenou francouzskou vesničku. Z největší stodoly zabarikádované přistaveným valníkem se šířil pach spáleniny a smrti. V rozvalinách domů si mohl pomoci k nějakému jídlu, věděl však, že by v sobě beztak nic neudržel. Viděl zbytky svých druhů upražené magnetickými pulzy, rozmačkané tunami oceli i rozšlehané deštěm kulek jako salisburský steak. Už nedokázal přemýšlet, všechno se pro něj zredukovalo na boj o přežití, a i ta vůle k životu pomalu vyprchávala spolu s tělesným teplem.</p>

<p>Potom se z doutnajících trosek staré fary vydralo něco ohromného, co tam zjevně odpočívalo už od zničení vesnice. Ocelové monstrum pokryté bílým prachem i černými šmouhami spáleniny. Hranatá hlava s kusy upraženého masa pod obličejovou maskou na něj zaměřila skleněný pohled. A začalo pronásledování.</p>

<p>Když ocelový titán zvedl končetinu k dalšímu kroku, muž se hotovil, že se vrhne do podrostu a odplíží se hlouběji do lesa. Tušil, že mnoho z jeho padlých druhů má na svědomí právě tenhle bizarní kolos. <emphasis>Rozšlapal je jako mravence</emphasis>, napadlo ho a zmatené vědomí mu přihrálo dávnou vzpomínku. Jako kluk kdysi objevil velikou homoli lesního mraveniště. Částečně ji rozkryl klackem a sledoval, jak velcí černí mravenčí vojáci pobíhají po svých cestičkách a hledají nepřítele. Než na ně dopadla jeho noha. Ve vzpomínkách se hmyzí tělíčka proměnila v muže v zeleném sukně. Mířili na něj malinkými puškami, než je rozdrtila pata v botě dětské velikosti. Muž se neovládl a mezi rty mu zabublalo hysterické zahihňání.</p>

<p>Stvoření z pancéřového kovu po něm obrátilo hlavu. Nebo to alespoň plnilo účel hlavy, i když na první pohled to vypadalo spíše jako skladiště šrotu. Původně šestiúhelníkový čenich roztříštil zásah granátu a odhalil změť rozvodů a pulzující živé hmoty. Mezi masitými úpony na ocelové kostře se pohupovaly odizolované kabely a sem tam to zajiskřilo, když se navzájem dotkly. Čtyřnohým tankem třídy Meyrink to pokaždé škublo a v očích kamerových vizorů se objevilo cosi jako náznak bolesti.</p>

<p>Raketové výmetnice na bocích tvora se vyklopily a s ohlušujícím břinknutím udeřily do břicha kolosu. Zásobníky prázdné a spálené zážehy raket.</p>

<p>Voják křečovitě sevřel pažbu automatické pušky. Zbraň byla rozbitá, v hlavni natlačené bláto a zásobník se křivil v nepatřičné pozici, jak přes pušku přejel spojenecký tank Locust. Nebyl čas vyfasovat novou. Byl čas umřít, jenže on byl jedním z mála, komu to nedošlo.</p>

<p>Vojákovi pořád ještě před očima běžel jako zpomalený film výsadek na té zpropadené francouzské pláži. Stovky a tisíce ozbrojených mužů se brodily ledovými vlnami Atlantiku. Pobřeží skrápěné hustým mrholením bylo podivně klidné, liduprázdné. Počítali s mohutným odporem, ale betonové pevnosti lesklé vlhkostí na ně vrhaly mrtvé pohledy prázdných střílen. Jako by se celá pobřežní obranná linie proměnila přes noc v hrad duchů. Pak začala do slané vody sjíždět z pontonových člunů těžká technika. Ocelové pásy ryly brázdy do mokrého písku. Tehdy uklouzl a jeho karabina se dostala pod pás tanku. Pitomá náhoda. Ale jen díky ní byl odvelen do zadních řad mezi těch několik raněných, co se pochroumali při hromadném vylodění. A jen díky tomu neskončil v pekle křížové palby, když se vojsko dostalo na široký pás území mezi travou zarostlé duny a temný lesní porost několik kilometrů od pobřeží.</p>

<p>Byl pořád ještě na pláži, zjizvené a udusané těžkou technikou, a motal se jako krab poustevník. Jako skoro všichni ostatní, zmatení absencí odporu. Vojáci s oblými helmami M1 obalenými síťovinou na hlavách, v kousavém hrubém sukně a se zbytky oceánu šplouchajícími ve vysokých botách nerozhodně potěžkávali zbraně. Kontrolovali upevnění výstroje, přimhouřenýma očima sondovali terén. Jako by čekali, že se v každé duně porostlé dlouhou trávou skrývá chumel Asgardů.</p>

<p>Pak to začalo. Zdálo se, že dunivá palba strhne klenbu oblohy a ta se roztříští na tisíce střepů. Kryty zakopané v dunách odhalily ohnivá ústí do samotných pekel, těžké kulomety štěkavě chrlily vodopády olova a kulky škubaly těla vojáků na cáry. Stovky mužů skončily jako tryskající fontánky naplněné krví hned v prvních minutách. Vlna za vlnou nabíhali vojáci přímo do cesty kulkám, lehká vozidla nezvládala odolat náporu výbušné síly a měnila se v hořící trosky s posádkou uvězněnou uvnitř.</p>

<p>Zbytek mužů se rozutekl po okolí, většina mířila k lesu. Jen málokdo dorazil až tam. Z písku se vyhrabaly placaté buřinky ocelově šedých aerostatů a vydaly se jim v patách, pulzními paprsky spékaly písečnou pláž do krajiny skla a smrti. A z lesního podrostu vykráčeli obři.</p>

<p>***</p>

<p>Seděl jsem v pronajatém Fordu Mercury s temně modrým, dokonale naleštěným lakem. Z radiopřehrávače zněl pronikavě jasný saxofon Colemana Hawkinse. Jeho hit <emphasis>Rainbow Mist</emphasis> už několik týdnů okupoval hitparády, momentálně mi však jeho melancholické tóny lezly na nervy. Potřeboval jsem se vybudit k akci, ne sklouznout po sametové bluesové stupnici do polospánku.</p>

<p>Šedivý podvečer za okny vozu se zatím pomalu rozplýval do noci. Pod ostrými světly pouličních lamp proudil dav anonymních úřednických krys zahalených v těžkých trenčkotech a kloboucích s krempou. Sem tam se mezi nimi s klapotem podpatků mrštně protáhla dlouhonohá zapisovatelka nebo telefonní spojovatelka s pevným drdůlkem naondulovaných vlasů skrytým pod módním kloboučkem. Elegantní fazonu jejich panenkovských hlaviček narušovaly jen mosazné telefonní přípojky skryté za uchem. Některé se ji snažily maskovat loknou vlasů nebo umělým květem, opravdové profesionálky si naopak vyholovaly kolečko vlasů kolem a mosaz přípojky se leskla jako staré zlato.</p>

<p>Vzhledem k denní hodině všechen ten ruch a mumraj směřoval na okraj vládní čtvrti – do okolních hospod a barů, případně na zastávky pochromovaných, aerodynamicky tvarovaných autobusů. Za hodinku nebo dvě bude Solid City – úřednická a obchodní čtvrť Burkhardu – liduprázdnější než katakomby pod egyptskou pyramidou.</p>

<p>Zakroutil jsem vroubkovaným ladicím tlačítkem a pátrající prstík radiového vlnění rychle přeběhl po celé škále stanic od nenáročné zábavy pro buránky i s jejich drnkáním na banjo a předpovědí počasí pro farmáře až po vážně deklamované politické proklamace, proč by se naše ctěná, veliká a neporazitelná Amerika měla ještě více zapojit do bojů o konečné vítězství nad asgardským šmejdem. Věděl jsem, že ve skutečnosti jde jen o to, ukrojit si z koláče, dokud je ještě horký. Jako by ten kníratý ruský mužik s fajfkou vraženou do úsměvu potřeboval naši pomoc. Zatím neměl moc problémů s tím, umlátit ty velkoněmecké šmejdy čepicí. Hnal je už od Stalingradu a cestou pálil území nepřítele i bývalých spojenců. Polsko, Československo, Itálie…</p>

<p>Ti venku? Zahleděl jsem se na spěchající úředníky. Každý z nich se tvářil, jako by na jeho maličkosti závisela budoucnost světa. Těch se válka zatím nedotkla, ale to nic neměnilo na tom, že stáli ve stejné frontě před obřím mlýnkem na maso.</p>

<p>Na nároží se zvedla papundeklová cedule počmáraná černou barvou. Z rubu se na mě křenil barvotiskový obrázek domácího úklidového robota, směrem k lidem nápis hlásal: <emphasis>Zemřel jsem za vás, dejte mi aspoň na pivo!</emphasis> Ceduli držela půlka chlapa v cárech uniformy. Od pasu dolů vězel v prapodivné podpůrné mašinérii plné hadiček a táhel. Špinavá skruž, ze které trčel jeho trup, někudy prosakovala a na žulovou dlažbu kapala směska oleje a moči.</p>

<p>Ale to už přispěchala dvojice strážců pořádku a veterána odtáhla za paže – vlastně paži, druhá končila pod loktem a dál pokračoval jen mechanický drapák – z dohledu pohoršené veřejnosti.</p>

<p>Takhle tedy opravdu skončit nechci. Pro mě za mě se můžou všichni na starém kontinentě chytnout za ruce a nakráčet za zpěvu sborových písní do plamenů pekelných nebo třeba do těch jejich plynových komor, o kterých se poslední dobou tolik mluví. Ty jediné nechával Stalin stát spolu s koncentráky. Jen je plnil osazenstvem podle vlastního výběru s osvobozenými vězni v rolích kápů.</p>

<p>Jenže já rozhodně nehodlal strávit nejlepší roky svého života s karabinou Garand v upocených dlaních a čekat, až mě nějaký zupácký seržant nažene na jateční plošinu.</p>

<p><emphasis>Nakupujte válečné dluhopisy!</emphasis></p>

<p><emphasis>Strýček Sam tě potřebuje!</emphasis></p>

<p><emphasis>Kdo jezdí sám, jezdí s Hitlerem!</emphasis></p>

<p>Hlásaly pestrobarevné plakáty i celostránkové přílohy novin. Já četl jen: <emphasis>Klekni a nastav!</emphasis> Jenže já si od této nemilé povinnosti dokázal odpomoct.</p>

<p>Charles Montgomery Parker, zesnulý ve věku jednadvaceti let, nejspíš při nějaké trapné frajeřině v ukradeném fáru, se teď pyšnil mým číslem sociálního pojištění a pro jistotu i sadou otisků prstů, sítnicovým skenem a základními mírami a váhami bertillonáže. Ze mě se na oplátku stal pan Nikdo, vyvázaný ze všech společenských povinností. Jen jsem doufal, že nebudu v nejbližší době potřebovat vytrhnout zub nebo zasádrovat nohu.</p>

<p>Asi jsem se tím neměl tak často chlubit po barech, ovšem na druhou stranu, jak jinak bych se dostal k tomuhle výnosnému kšeftíku?</p>

<p>Čekal jsem. Ve vysokých oknech majestátní budovy přes ulici postupně umíralo světlo, až se <strong>Oblastní magnetopásková výpočetní centrála</strong> (každé písmeno vysekané do betonu a velkoryse pozlacené) neodvratně utopila ve tmě. Betonový kvádr vztyčený mezi starou zástavbou cihlových paláců ožíval jen v úředních hodinách mezi devátou a pátou. Pavoučí spleť silných kabelů pnoucích se celou čtvrtí od energocentrály až k betonovému hradu však drnčela napětím a dávala tušit, že databázové centrum v podzemí budovy žije neustále tichým šuměním pásek a vrčením dekodérů.</p>

<p>Ze sedadla spolujezdce jsem sebral modrou vlněnou čepici. Anonymní součást oděvu, jakou nosí celá armáda vojáků práce po celé Americe. Přihladil jsem si patku a narazil si kulicha do čela. Dokonale obyčejný, pominutelný týpek, co vám přišel vyměnit pojistky, případně prošťouchnout potrubí, paninko. Po tváři mi přeběhl úsměv. Snad jen že údržbáři obvykle nenosí v podpaží nabitou pistoli a na opasku se jim nehoupe příruční ElektroPomocníček.</p>

<p>Jo mimochodem… Vytáhnul jsem přenosný hackerský počítač z koženého pouzdra, strčil ho do vlněné čepice a vložil do pootevřených dveří vozu. Pak jsem je přibouchl.</p>

<p><strong>KŘACH!</strong></p>

<p>Robustní bakelitové pouzdro s ocelí vyztuženými hranami ruplo. Z čepice se vysypala hrst drobných součástek a střepy skla z monitoru. Smetl jsem všechno do kapsy a pohladil zaoblené hrany věrného přístroje. Tohle byla zrada, ale jinak by se můj plán jen těžko povedl.</p>

<p>Přeběhl jsem ztemnělou ulici, každé klapnutí podpatku znělo jako výstřel z pistole, a namířil si to rovnou kolem hlavního vchodu Centrály s osvětlenou kukaní vrátného. V podpaží mě mimo poloautomatické devítky tížila i kazeta s programem, který mi mohl zajistit jmění. Nebo mě taky mohl stát život.</p>

<p>***</p>

<p>Voják se vydrápal na kolena a zcela nesmyslně sevřel pušku. Chcípne. Věděl to, přesto zalícil a zmáčkl spoušť. Odpovědí mu bylo jen tiché cvaknutí. Bojový stroj Meyrink obrněné divize Panzergolem Artillerie přesto strnul, jako by se v jeho složitých bioelektrických obvodech odehrával nějaký vnitřní svár.</p>

<p>Voják slepě zašátral u pasu, odepnul poutko na pouzdře armádního Coltu 1911 a stisknul jej obouruč upocenými dlaněmi. Stále ještě klečel v kluzkém lesním roští, které mu promáčelo kolena. <emphasis>To stačí!</emphasis> vykřiklo v něm něco. <emphasis>Neumřeš přece na kolenou, ty podělanej srabe!</emphasis> Podepřel se jednou rukou, ale uklouzl. Pistole mu skoro vypadla, nakonec se však vyprostil z bláta a postavil se tváří v tvář bojovému stroji, jehož původním účelem bylo drtit pouhou svou váhou betonové bunkry, případně vytvářet elektromagnetickými pulzy z výkonných tanků mrtvé kusy šrotu.</p>

<p>Zmáčkl spoušť. A znovu a znovu. Kulky vykřesaly snopy jisker na hrudním plátu golema. Další prosvištěly pod jeho rozkročenýma nohama, až konečně poslední tři našly svůj cíl v rozbité obličejové masce. Pod troskami zprohýbaných plechů jiskřila elektřina a do šlahounů ostružiní u paty stroje dopadaly husté kapky strojního oleje smíchaného s krví.</p>

<p>Chvíli se nedělo nic. Potom Meyrink pokrčil zadní nohy a s hromovým zaduněním dosedl na zadek. Vypadal díky tomu jako poněkud přerostlý bernardýn, ale hlavně tím odhalil slabší pancíř břicha, kde v temně šedé oceli prosvítaly světlejší linie. Zdánlivě hermeticky uzavřené sváry se začaly se strojovým klapáním otevírat. V dutinách Meyrinku se něco hýbalo.</p>

<p>***</p>

<p>Sodíkové lampy vrhaly do noci ostré čepele světla, já však zůstával v pruhu temnoty mimo jejich dosah. Těsně před turniketovým vchodem do magnetopáskové centrály jsem zabočil do boční ulice. Z předsunuté prosklené kukaně si mě přitom podezíravě měřil vyschlý dědek. I když to jsem si možná jen namlouval, ve tmě mě nemohl vidět. Zrovna si přihýbal z keramického hrnku s obrázkem Strýčka Sama a mně se zdálo, jako by jeho kostnatý smrťácký ukazovák mířil přímo na mě. Ukázal jsem mu pro změnu prostředníček.</p>

<p>Podnik Majestic Cafe se skrýval v přízemí rozlehlého nákupního centra Metrodome Shopping Mall. Třicetipatrová budova ve stylu art deco hostila obchody všech možných typů od potravin přes dragstóry až po automobilové prodejny a půjčovny různorodě tvarovaných aerostatů. Z přísně geometrických betonových chrličů na hranách kaskádovitě uspořádaných pater vlály reklamní vlajky Atomic Coly, Bender Motor-Cars i Singer techu, jejíž malá, ale o to luxusnější pobočka se nacházela v nejvyšším patře. Hned pod ohromným úvazištěm nákladních aerostatů.</p>

<p>Obchoďák se až do pozdních večerních hodin hemžil nakupujícími úřednicemi, cílevědomými kšeftsmeny, poslíčky i zevlující mládeží se svetry zavázanými kolem krku přesně podle poslední módy.</p>

<p>Kdo chtěl uniknout zmatku a shonu nákupního centra, zamířil do lákavě namodralého přítmí Majestic Cafe. Kavárna oplývající starosvětskou elegancí zlatého věku Hollywoodu lákala na obsáhlou sbírku plakátů z éry němého filmu. I fešné servírky byly nastrojené do replik kostýmů Ethel Barrymore, Florence Barker nebo Grety Garbo. Vše patřičně prostřiženo a vypasováno pro účely lehké zábavy i kinematografického poučení.</p>

<p>Prošel jsem pod obří replikou hodin, na kterých se svého času houpal Harold Loyd, a od uvaděčky v ženské verzi kostýmu Rudolpha Valentina z filmu <emphasis>Šejk</emphasis> jsem si koupil cigarety. Nad úrovní dřevěného paravánu se objevila ruka obrostlá rezatými chlupy a zamávala na mě. Gizmo mne posunky navigoval do mocca salonku odděleného tmavě mořenou zástěnou od parketu, kde se k sobě v nasládlém cigaretovém kouřmu tiskly tančící páry. Čepici jsem sroloval do kapsy, do koutku úst umístil cigaretu a nechal si od uvaděčky připálit stříbrným zapalovačem.</p>

<p>O tři schody níže, v hlavním sále, jehož kazetový strop podpíraly masivní mosazné sloupy, si nižší státní úředníci, obchodní šíbři, političtí zkrachovalci a jejich utajované milenky hráli na romantická dostaveníčka. Usrkávali předražené koktejly, cinkali kostkami ledu ve sklenicích bourbonu a foukali si oblaka kouře do tváří, přesně jak to viděli v posledním bijáku s Humphrey Bogartem.</p>

<p>Napřáhl jsem ruku a potřásl si s vyhublým Skotem, co na mě čekal v separé. „Skvělý podnik, Gizmo. Něco ještě teplouštějšího jsi sehnat nedokázal, nebo tě už prostě nebavilo hledat?“</p>

<p>Chlap napůl vstal a změřil si mě zpod rozježeného obočí. „Přišlo mi, že ti to tady dokonale sedí k pleti, Parkere. Nerad bych tě vytrhoval z tvýho přirozenýho habitatu.“</p>

<p>Gizmo Hepburna jsem znal jako překupníka s elektronkami, memristory, tranďáky a dalšími součástkami do ElektroPomocníčků i jejich větších sestřenic Singrovek. Díky práci údržbáře v magnetopáskové centrále mu do širokých kapes modráků každou chvíli zapadla nějaká nezbytná součástka, která se na volném trhu v době války s Asgardy vyvažovala zlatem. Na volný trh se dostávala jen velice omezená a příšerně předražená škála vybavení, která navíc podléhala nákupu na licenci. Každý, kdo se zabýval prací s elekronikou, se tak automaticky ocitl na vládním seznamu potenciálních donašečů, špionů, fašounů nebo komoušů, takže se boční cestičky za získáním potřebné elektroniky vyšlapaly takřka samy od sebe. A dlážděné byly zlatem, drogami a službičkami, které už leckoho stály duši.</p>

<p>U našeho stolu se zastavila baculatá servírka v kostýmu, který jsem nedokázal identifikovat. Do modrého přítmí zářily jen její bledě nalíčené líce, zbytek tváře se rozplýval v šeru. Objednal jsem si irské kafe a dával si bacha, aby mi slečna při zapisování objednávky nevypíchla oko jedním z mnoha pavích brk, které měla zapíchané do vyztuženého účesu. Průsvitný šifon šatů při jejím odchodu hlasitě šustil a odhaloval macatá stehna.</p>

<p>„Tak co to bude tentokrát, Parkere?“</p>

<p>Hepburn si mocně přihnul z vysoké orosené sklenice ozdobené plátkem citronu. Zdejší verze Long Island Tea vám do ledvin vykopla díru velikosti mulího kopyta, Gizmo jej však lemtal jako limonádu.</p>

<p>Položil jsem na stůl z naleštěného mahagonového dřeva cihličku ElektroPomocníčka. Prasklý monitor smutně poblikával nazelenalou září, řádky textu zmateně přeskakovaly ze strany na stranu a zdálo se mi, že směrem ke mně vysílají němou výčitku.</p>

<p>„Tak trochu jsem na mýho kamaráda upadl. Měl bys nový monitor? A klávesnici? A když tak na to koukám, asi i náhradní anténu a jack do telefonní sítě,“ vypočítával jsem a sám si s hrůzou uvědomoval, jak velké škody jsem na svém nástroji obživy způsobil.</p>

<p>Hepburn šťouchl do mého mazlíka ukazovákem pokrytým rezatými zkroucenými chlupy. „Slyšel jsem, že jsi pokoušel štěstí v pokeru s Julesem McCreedym, a když se ti přestalo dařit, zkusil jsi mu tuhle mašinku napasovat do chřtánu. Na takovýho greenhorna celkem slušnej výkon. Todle jsou otisky zubů?“ zaměřil se na odštíplý bok.</p>

<p>Po tváři mi přeběhlo něco mezi úsměvem a pohrdavým odfrknutím. Pravda, na bradě mi rašil teprve náznak vousů, a když jsem si chtěl objednat pití, musel jsem se dost vehementně ohánět vlastnoručně falšovaným řidičákem, přesto se mi už povedlo vybudovat si v Burkhardu slušné renomé. Ve skutečnosti jsem měl ale ze svého dobrovolného vyhnanství mezi spodinou lidstva pěkně staženou prdel. O to víc jsem si vyskakoval, když jsem se náhodou dostal do party ostrých hochů. Už mě to stálo hezkých pár modřin, ale prostě jsem si nedokázal pomoct.</p>

<p>„Ten šmejd si myslel, že když je bratranec Shorty McCreedyho, může si dovolit sypat na stůl karty, jako by měl v řiti schovanou tiskárnu na esa. Tak jsem ten jeho názor krapet poupravil. A spolu s ním i ten jeho ohavnej frňák.“</p>

<p>Ve skutečnosti jsem po něm mrsknul těžký litinový popelník a vyštípl mu dva řezáky. ElektroPomocníčkem, který se nezdá, ale váží snad kilo a má okované rohy, jsem mu jen připlácl ruku ke stolu, když se snažil natáhnout po odložené pistoli.</p>

<p>„Móóc hezký, vašnosto!“ zaskřehotal Gizmo s přehnaně zdůrazněným skotským akcentem.</p>

<p>Pokud jsem věděl, jeho rodina žila na území USA už třetí generaci a ze své staré domoviny si odvezli jen nápadně ježaté obočí a nezkrotné rezaté pačesy.</p>

<p>„Ale k tomu, abych dal tvýho mazlíka do kupy, se budu potřebovat pořádně pohrabat ve skladišti MP Centrály.“ Zamyšleně se poškrábal na pihovatém čele. „Strašně si to teď hlídaj. Když jsem minule pronesl ven jedno pitomý relé, obrátili naruby všechny údržbářský skříňky a vyrazili jednoho Mexikána prostě proto, že se moc potil. A já mám taky sklony k pocení, zvlášť když se nemůžu ochladit vějejřem ze stováků,“ zamrkal na mě významně.</p>

<p>„Kolik?“ vypálil jsem věcně.</p>

<p>Tyhle vyjednávací tanečky jsem nesnášel, pro Gizmovu profesní čest šmelináře však měly nějaký tajuplný význam.</p>

<p>V kapse mě tížila obálka z dřevitého válečného papíru. Praskala ve švech šustivými stovkami. Páprda, co mi je dal, se tvářil strašně konspiračně. Nejspíš ho i trochu bavilo, že se alespoň malíčkem otře o svět za světem. Svět hackerů, databázových šmejdilů a jezdců na Singrovkách. Mnohem víc z něj ale čpěl strach.</p>

<p>Jeho syn se nedostal na univerzitu. Byl právě v tom zralém, zdraví kypícím věku, který si přímo říkal o štempl „Schopen služby“ do vojenské knížky. Z fotky, kterou mi tatík ukazoval, se na mě nejistě usmívala hranatá tvář mladého sportovce stiženého akutním akné. Díky tomu vypadal jako takový ten obrázek „spojte tužkou všechny body“. Dávka z asgardského Schmeisseru by jeho problémy s pletí jistě spolehlivě vyřešila, ale myslím, že by mi za takové řešení mládenec ani jeho tatík moc nepoděkovali. A nezaplatili.</p>

<p>„Dva a půl tácu,“ kontroval Gizmo tentokrát až překvapivě rázně. Čekal jsem větší kličkování, ale zdálo se, že tohle je definitivní částka, o které se už nebude smlouvat.</p>

<p>Ale co… „Mám je tady u sebe. A dalších pět set, když bude všechno v cajku ještě dnes večer. Potřebuju ElektroPomocníčka co nejrychlejš v provozu,“ zamumlal jsem tajuplně. „Mám něco rozdělanýho.“</p>

<p>Gizmo Hepburn hodil na stůl hrst drobných. Hádám, že těch několik centů považoval za dostačující spropitné. V tomhle svým skotským předkům nezůstával nic dlužen.</p>

<p>„Oukej, ale půjdeš do skladiště se mnou. A pokud by se něco podělalo, hodím to bez milosti na tebe! Já o svý teplý místečko příjít nehodlám. Přinutils mě s kvérem u hlavy otevřít ti servisní vchod, jasný?“</p>

<p>Rezignovaně jsem pokrčil rameny: „Cokoliv, kámo.“ Jen jsem doufal, že nepozná, jak moc mi jde tímhle svým požadavkem na ruku.</p>

<p>Vytáhl jsem z kapsy pětku a přihodil ji na hromádku drobných, abychom se před naší obsluhující v kostýmu oškubaného páva úplně neztrapnili.</p>

<p>***</p>

<p>Z plně rozevřeného břicha golema vyhřezly v odpudivé parodii porodu hned tři polozvířecí postavy. Mohutní gorilí tvorové v plátovém brnění se vyhrnuli z pulzující masité jeskyně ještě pokrytí šlemem. Vyživující blány protkané žilkováním kabeláže se na nich napínaly jako příliš těsné podvlíkačky a měnily se téměř ihned v suchou praskající skořápku. Poslední krok, tlustá pupeční šňůra se napjala a přetrhla. Její zbytek s mlasknutím zajel zpět do útrob Meyrinku.</p>

<p>Těžce poškozený chodící tank ze sebe vytlačil své menší a mnohem biologičtější kopie, otřásl se, až plechy zachrastily, a pak se s hromovým zaduněním jaksi zmenšil. Všechny spoje, klouby a převody povolily. Opřel se bokem o vzrostlý strom a ten se se skřípěním a praskáním vyvrátil z kořenů. Gorilí Einsatzgruppe obdařená jistou dávkou autonomie téměř ihned zaměřila svou pozornost na nepřítele.</p>

<p>„Mein Gorilla hat 'ne Villa in der ZOO…,“ vojákovi prosvištěl myslí nápěv, který pochytil ve vysílání asgardského rádia, a koutky úst se mu zvedly do úsměvu, který nevypadal ani trochu příčetně.</p>

<p>Podrostem se k němu prodírala trojice tvorů zhruba lidských proporcí a to mu pomohlo nastartovat zdravé reflexy, které v něm jen vybrousil několikatýdenní vojenský dril v Camp Brickstone. Vyhodil prázdný zásobník pistole, hmátl do sumky pro záložní a zarazil jej dovnitř tak prudce, až si přicvakl jemnou kůži mezi palcem a ukazovákem. Zařval, máchl rukou a pistole vyletěla v oblouku někam mezi stromy. Teď už mu zbývalo jen utíkat.</p>

<p>Větev ho šlehla přes hrudník, až mu protrhla bundu, košili i kůži. Nevšímal si toho. V patách mu uháněla zosobněná smrt. Neměl moc příležitost prohlédnout si své pronásledovatele. V paměti mu utkvěla jen zvířecky vyboulená muskulatura, tmavé, protáhlé čenichy kryté plátky oceli a hlavně fakt, že tvorové zcela přirozeně přecházeli z běhu po dvou nohách na všechny čtyři.</p>

<p>Paže dlouhé i při vzpřímeném postoji až k zemi tepaly tuhými klouby pěstí podrost, chytaly se větví a přenášely obrněná těla přes překážky. Vojákův útěk se změnil ve frašku. Meyrinkovi vyvrženci si s ním hráli s kočičí vynalézavostí. Mohli ho dostihnout v kterémkoliv okamžiku jediným odražením svých šlachovitých zadních běhů, ale neudělali to.</p>

<p>Voják vběhl přímo do ostnatého keře a prodral se skrz. Za sebou nechával cáry látky i vlastní kůže. Na okraji prudkého srázu, který mu zničehonic ukrojil půdu pod nohama, zavrávoral, zhoupl se na patách a zamával rukama, aby nabral rovnováhu. Když vtom mu do zad narazila ohromná váha v oceli zakutého těla. Ještě se stačil ohnat za sebe a uslyšel, jak tvor zachrčel, když mu do krku s rozmachem zabořil pěst. Cítil, jak se mu pod rukou protrhlo jemné pletivo drátů v podkoží.</p>

<p>Pak už jen padal. Země se mu odrážela od zad, kolen i boků. Hlavou narazil do nějakého kořene. Zřetelně vnímal prasknutí lícní kosti. A dál už byla jen tma.</p>

<p>***</p>

<p>Stáhl jsem si čepici hlouběji do čela – ještě kus a už bych ji měl na bradě – a v duchu se proklel. To jsem se opravdu musel kolem toho vrátného promenovat jako páv? Děda ve strohé uniformě s brigadýrkou na lysém čele si mě prohlížel až moc zaujatě. Nepočítal jsem s tím, že by mě snad v tom jednolitém proudícím davu na ulici mohl poznat, zdálo se však, že tenhle skrček s brejlema jako dna popelníků by na mě nejraději z fleku zavolal poldy.</p>

<p>„Jak se vede, Glücku, starej parde? Co vaše paní, pořád ještě klempíruje s průduškama?“</p>

<p>Gizmo mluvil, jako když lejete javorový sirup na palačinky, a jemně přitom mnul mužíkovo útlé rameno.</p>

<p>„Díky za voptání, pane Hepburn. Stará pořád chrchlá jako tuberácká lokomotiva, ale to jí nikdá nezabránilo v tom, aby denně nevytáhla dvě krabičky kubánckejch cigarillos.“</p>

<p>Muž se zasmál a ukázal tak tmavě hnědé zuby celoživotního uživatele žvýkacího tabáku. V očích třpytících se v síti vrásek jako kousky ledu se blýskalo podezření.</p>

<p>„Ale co tu děláte tak pozdě? Dyť přece víte, že po zavíračce smí dovnitř jen hlavní inženýři a ostraha.“</p>

<p>Nemohlo mi uniknout, že mimo odéru zkažených zubů se z dědka line taky nezaměnitelný pach částečně natráveného alkoholu. Ostrý, kyselý a agresivní.</p>

<p>„Sem hlava děravá,“ odkašlal si nervózně Gizmo, který zjevně nepočítal s příliš velkým odporem ze strany starého alkoholika. „Nechal jsem si v modrákách šrajtofli a tadyhle kamarádovi dlužím pár šestáků z karet. Znáte to, čestnej dluh.“</p>

<p>Skot zalovil v kapse kožené letecké bundy a ve světle žárovky se zaleskla lahev naplněná čirou tekutinou. <emphasis>Wipe It Away! Pozor, silně koncentrovaný denaturovaný alkohol!</emphasis> hlásala etiketa na hranaté flašce.</p>

<p>„Koukám, že máte problém dostat usazenej lógr z hrnku, pane Glück. Třeba by vám tohle mohlo pomoct.“</p>

<p>Čistý alkohol zaklokotal v hrdle flašky a smíchal se s kávovou sedlinou na dně hrníčku.</p>

<p>Stařík pomalu a rozvážně zamrkal, pak vytáhl špaček tužky zpoza ucha porostlého bílým chmýřím. „Možná bych si teď mohl doluštit křížovku. Trvá mi to tak dvacet minut, někdy i půl hodiny. Na tydle malý mršky z nedělní přílohy už mám moc slabý oči.“ Glück dosedl do židle s nafukovacím kruhem pro hemeroidiky a naslinil si tužku. Druhou rukou obemkl hrnek se zaschlými kapkami kafe na vnější straně porcelánu.</p>

<p>„Ten špiritus ho zabije, má to snad pětadevadesát procent,“ zamumlal jsem, zatímco jsme procházeli rozlehlou halou ozářenou vakuovými trubicemi.</p>

<p>Vypadalo to, jako by někdo vykuchal prastarou Singrovku velkou jako amenitská stodola. Pod zrcadlovou dlažbou se leskly a poblikávaly tištěné spoje, ohromné cívky měděných magnetických pásek ovíjely podpůrné sloupy a někde hluboko pod mýma nohama se šustivě, rytmicky a neúnavně odvíjely petabajty a petabajty dat z repozitáře do repozitáře, z databáze do databáze. Nevím, jak to bylo možné, ale vnímal jsem všechny ty potenciální informace něčím jiným než běžnými smysly. Cítil jsem jejich vůni vzlínající ze stěn, tisícerá křížení datových cest a celou galaxii možností, které si jen říkaly o vytěžení. Bylo to jako horečka a já jen stěží vnímal, co mi Gizmo říká.</p>

<p>„Ředím mu to jedna ku dvěma, jinak by tu už dávno nebyl.“</p>

<p>Za chůze si můj průvodce uvolnil vlněnou vázanku, shodil bundu a z kožené brašny vytáhl pracovní plášť s přišpendlenou jmenovkou. Nezdržela nás první ani druhá vrata. Stěna oceli s nachlup úzkou škvírou uprostřed se před námi rozevřela, sotva Gizmo přiložil ke čtečce svou jmenovku. Ta druhá už vyžadovala potvrzení číselného kódu. Těch několik ospalých strážných podřimujících na skládacích stoličkách si nás ani nevšimlo. Čím hlouběji jsme byli v břiše nestvůry, tím více lidské osazenstvo řídlo a nahrazoval je strojový servis.</p>

<p>Odkudsi z hnízda pod ocelovými traverzami nedozírného stropu se vyrojily vrnící kapkovité aerostaty. Bzučely kolem nás jako podráždění sršáni, kamerové sestavy čouhající z lesklých těl velkých jako lidská hlava sledovaly každý náš krok. Gizmo se musel co chvíli ohánět identikartou jako plácačkou na mouchy, aby je od nás zahnal.</p>

<p>Aerostaty mi starosti nedělaly. Operaci, kterou jsem se tu snažil provést, neměl nikdo šanci vystopovat. Litoval jsem jen toho, že od doby přede dvěma měsíci, kdy jsem smazal svou digitální totožnost, bezpečnostní prvky dosti pokročily. Tehdy mi stačilo napíchnout se přes telefonní dráty na Singrovku místní matriky v Saint Joan, mém rodném městě. Dnes už se veškeré osobní údaje shromažďovaly pod starostlivými křídly ochranitelské matky kvočny Magnetopáskové centrály.</p>

<p>Jedna obzvlášť vlezlá létající kamera mi proletěla těsně před nosem a já si mohl prohlédnout její lesklé tělo s vodorovně položenými rotory v lemu středového talíře. Ohnal jsem se dlaní a kamerka odletěla někam do kouta, zabudovaný gyroskop ji však během několika málo vteřin srovnal, a tak se kamera jen chvíli opilecky potácela, než se mi mstivě přilepila za zátylek. Jen ať si užije pohledu na můj otřepený límec.</p>

<p>Gizmo vyčaroval odněkud z mnoha kapes pracovního pláště svazek klíčů poněkud zvláštního vzhledu. Že jde o klíče, jsem poznal vlastně jen podle kovového kroužku, který je spojoval, a štítku s popisem. Osmihranný krystal s tenkým vláknem z radioaktivní sloučeniny matně osvítil maticový zámek na prostě vyhlížejících, dřevem obložených dveřích. Gizmo zatřepal krystalem, až radium ostře zažhnulo, a vsunul klíč do otvoru. Kdesi z podlahy pod námi se vyvalil obláček páry a ozvalo se ostré odfouknutí pneumatického mechanismu. Pak dveře zajely do stěn a před námi se otevřel prostor velký jako dvě fotbalová hřiště.</p>

<p>„Mám kumbál támhle v zadním rohu, určitě tam najdeme náhradní součástky pro tu tvou krasavici.“</p>

<p>Stěží jsem Gizma vnímal. Přede mnou se rozprostíral ráj každého hackera, krajina splněných snů všech podloudných kšeftařů s informacemi, mokrý sen technokratických fetišistů.</p>

<p>Mohutné sloupy Super-Singrovek se tyčily do výšky deseti metrů, kde se blikající stěna vakuových trubic ztrácela v příšeří. Tlusté hadice datových kabelů se plazily po stěnách, visely od stropu jako liány a mizely pod podlahou z mřížových profilů. Na dva kroky široké sloupy výpočetních mašin zabudovaných do samotné architektury místnosti se táhly po podlaze až do dálav někde vzadu. Na obzoru jsem stěží rozeznával malou kancelářskou buňku inženýrů a údržbářů. Suchý vzduch byl naplněný štiplavou vůní ozónu. Stovky kilometrů pásek odvíjejících se z cívek velkých jako víka od popelnic tvořily potenciální napětí, které mi stavělo do pozoru všechny vlasy. Div mi to neshodilo čepici.</p>

<p>Udělal jsem krok do prostoru a dveře za mnou s tichým zašuměním opět zajely na své místo.</p>

<p>„Takže to skoncujeme, Charlie.“</p>

<p>Otočil jsem se po hlase a do tváře mě udeřila údržbářská brašna plná nářadí.</p>

<p>***</p>

<p>Temnota před jeho očima se vlnila. Měnila hloubku a intenzitu od černého odstínu bezměsíčné noci po šedavý nádech rána. Pak se stín rozptýlil a nově vzniklý tvar se ustálil zhruba do obrysu lidského obličeje. Umazaného obličeje staršího seržanta Connorse s třídenním strništěm a helmou promáčklou po straně jako starý hrnec. Vzápětí se přidal i zvuk.</p>

<p>„Ty idiote, vždyťs je k nám přivedl!“ řval Connors, až mu od okousaných rtů létaly sliny. Voják si bezděky otřel mokré čelo a pokusil se ještě lépe zaostřit.</p>

<p>Connors sice řval, ale jeho hlasu chyběla energie. Jako by z něj něco odsálo všechny emoce – hněv, strach, paniku. Zůstala jen beznaděj a ta se z něj hrnula jako řeka s břehy přetékajícími bahnitou vodou. Tupé odevzdání, které následuje potom, co se člověk příliš dlouho brodil v marastu, viděl příliš mnoho svých druhů rozsekaných proudem kulek, vyvrhnutých čepelí bajonetu nebo rozmetaných na kusy šrapnelem. Nebo taky něco horšího.</p>

<p>Vzápětí se ze svahu s lomozem sesutého kamení a praskajících větví volným pádem spustili dva gorilí útočníci. Třetí se zatoulal někde cestou. Na vojákovy smysly zaútočil pach mokré srsti a čerstvé krve. Tvorové ho přeskočili a vrhli se na seržanta. Svalnatá těla na dlouhých nohách smetla Connorse do křovisek pod odstavený džíp. Vůz měl přední kapotu pomačkanou a děravou, za volantem seděl zhroucený řidič. Z propadlého hrudníku mu čouhal volant.</p>

<p>Těsně před tím, než seržant zachroptěl poslední sprosťárnu, mu voják zpomaleným, líným pohybem sáhl k pasu a vytáhl jeho Colt 1911.</p>

<p>Sevřel zbraň ve vlhké dlani a několikrát zmáčkl spoušť.</p>

<p><strong>BLAM – BLAM – BLAM.</strong></p>

<p>Kulky vyškubly z gorilích zad pořádný kusanec masa, proletěly skrz a zastavily se až v Connorsově hlavě. Další zasáhly druhou obludu zrovna ve chvíli, kdy se obracela po zvuku střelby. Olověný polibek ji zasáhl přesně na čenich, urval jí spodní čelist a prskanec mozku potřísnil kapotu.</p>

<p>Ticho hlubokého lesa náhle tlačilo na vojákovy smysly jako něco hmotného a nesmírně tíživého. V podrostu přeběhly drápkaté tlapky a z blízké borovice spadla šiška.</p>

<p>Ticho.</p>

<p>Voják nasál vůni mokrého listí a střelného prachu. Držel se vystřílené pistole jako posledního článku, který ho spojoval se světem příčetnosti. Jeden z gorilích bojovníků ještě hrabal nohou a škubal zbytkem ustřelené mordy. Masitý fialový jazyk se svíjel ve střepech kostí. Jako by se tvor snažil něco říct, i když voják pochyboval, že z jeho rtů kdy vyšlo něco jiného než zvířecké skučení. Nebo snad…? Tvor znehybněl a zaostřil na něj pohled. V jeho očích se objevilo něco, co se dalo přečíst jen jako hluboce lidská bolest a touha po vysvobození. Prackou si sáhl k hlavě a naznačil pohybem střílející pistoli.</p>

<p>Jenže náboje došly. Voják popadl klacek a opřel jej tvorovi o nejzranitelnější část hlavy. Šlo to ztuha, nakonec ale bulva pukla a klacek zajel dobrých dvacet čísel do nitra lebky. Nelidský bojovník znehybněl s rukou nataženou nad hlavou. V řídké srsti na vnitřní straně předloktí prosvítalo modré tetování. Jen prosté šestimístné číslo, rozpité a stěží čitelné.</p>

<p>Automobil nevypadal pojízdně, přesto to stálo za pokus. Voják svalil ze sedadla mrtvého řidiče – volant musel z polámaných žeber doslova vypáčit – a chopil se řízení. Otočil klíčkem v zapalování, zarumploval sytičem a kdesi v útrobách stroje se vše dalo do pohybu. Rachtavý zvuk motoru dával tušit, že džíp moc daleko nedojede, když ale voják šlápl na plyn, po chvilce snažení se mu podařilo vyhoupnout ho z nehluboké prolákliny.</p>

<p>Dnem strže se táhlo něco jako náznak cesty. Snad tudy kdysi sedláci tahali poražené kmeny stromů k pile. Mezi vystouplými kořeny a kameny jako vyvrženými z útrob starověkých mohylových pohřebišť šly rozeznat vyjeté koleje. A přesně tudy se teď vůz s házením a povrzáváním vydal. Na vojákově krku se do rytmu jízdy houpaly zbrusu nové stříbrné vojenské známky. Sem a tam.</p>

<p>***</p>

<p>Jen pomalu ke mně pronikalo světlo a hlasy. Kdesi na pozadí šumělo něco jako malá Niagara nebo snad roj masařek nad pořádně uleželou mrtvolou. Sílilo to, až se ze zvuku stala bolest, která mi pronikala za čelní kost jako vrták. Dotěrně bzučící křidélka mi dlabala díru do hlavy, spánky mi hořely a někde v oblasti nosní kosti jsem vnímal palčivou horkost, která chutnala po krvi a slaném hlenu.</p>

<p>Ohnal jsem se rukou a vlastní dlaň mi necitlivě přistála uprostřed obličeje. Přímo na pochroumaném nose. Zaskučel jsem jako nakopnutý pes a hned ruku stáhl.</p>

<p>„A hele, už je při sobě.“</p>

<p>Ten hlas bych měl odněkud znát. Sametový, přesto drsný a pevný mužský témbr. Vzpomínání bolelo snad víc než otevřená zlomenina. Rychle jsem toho nechal.</p>

<p>Z mlhy se vyloupla pihovatá tvář s vysokým čelem a rozjařeným šklebem na masitých rtech. Gizmo. Jemu ten hlas nepatřil. Spolu se jménem se vrátily i události posledních hodin. Magnetopásková centrála. Tiché šumění poniklovaných folií z tisíců a tisíců kotoučů poháněných elektromotory. Informační vodopád mi zahlcoval smysly, díky své jednotvárnosti se však rychle měnil v pouhé zvukové pozadí.</p>

<p>„Ty parchante…,“ zamumlal jsem a polkl krví nacucaný knedlík v krku. „Kdo si tě koupil?“</p>

<p>Konkurenční boj v rámci gangů byl ostrý. Lavor zalitý rychle tuhnoucím betonem se stával všeobecně uznávaným módním doplňkem, který dovedli ocenit hlavně rejnoci na dně městského přístaviště. Ale jezdci na Singrovkách požívali status nedotknutelnosti. Naše umění manipulace s daty bylo exkluzivní a nedostatkové, přitom se bez nás už dnes obešel málokdo, snad kromě těch nejbrutálnějších pouličních bijců a pochůzkářů s litinovými boxery na kloubech omlácených pěstí. Pro mnoho mafiánů ze staré školy měl takový datový kovboj hrůzyplný nádech voodoo kouzelníka se špičkami vlasů vyztuženými kohoutí krví. Potřebovali nás a báli se nás. Aspoň jsem si to až doteď myslel.</p>

<p>„Tak schválně zkus hádat,“ zatrylkoval žoviálně Hepburn a zvedl ruku s roztaženými prsty. „Kdo má díky tobě pořádnou mezeru v úsměvu,“ sklopil jeden prst, „díru v rozpočtu asi tři tisíce doláčů,“ druhý, „a rozkošnou novou přezdívku Pizizub napříč celým Burkhardem?“ třetí. „No není to celá ruka, ale k nasrání to celkem stačí. Pověst je v týhle branži asi tak to jediný, na čem záleží. Kromě nabitý bouchačky a plný šrajtofle. Jenže bez pověsti o ty druhý dvě věci rychle přijdeš.“</p>

<p>„Přestaň se s ním vykecávat a uhni!“</p>

<p>Zase ten povědomý hlas. Jenže jméno už jsem teď dokázal uhodnout.</p>

<p>„Ty jsi…,“ nechtěl jsem to doříct.</p>

<p>Mátožně jsem nahmátl chromovaný rantl displeje Singrovky a vytáhl se nahoru. Žaludek se mi zhoupl a já v potupném proudu vyklopil irské kafe, krůtí sendvič i míchaná vajíčka s džusem. Zkrátka všechno, co jsem dnes pozřel, jen v opačném pořadí.</p>

<p>„Co má tohle všechno znamenat?!“ zachroptěl jsem, i když jsem už předem tušil odpověď.</p>

<p>Za inženýrským pultíkem s rýsovacími potřebami, algoritmickými pravítky i pěknou sbírkou specializovaných ElektroPomocníčků stál chlap, který mě do toho celého namočil. Jen decentní podnikatelské sako z jemně česané bavlněné příze a masivní zlaté rolexky na zápěstí vyměnil za obligátní koženou bundu a placatou čepici s kšiltem vraženým do čela.</p>

<p>Zajímavé, jak oblečení a to správné prostředí dokáží dotvořit naši představu o člověku. Chlápek, který se mi při naší schůzce v golfovém klubu představil jako stavební podnikatel z Richmondu, páchl penězi na dálku. Penězi a zoufalstvím. Chtěl vykoupit svého syna z té pochybné cti bránit vlast ve válce, po které bylo naší zemi úplné hovno. A taky za to chtěl zaplatit. Doslova si říkal o to, abych mu pořádně natrhl tu jeho portmonku ze pštrosí kůže. Jenže tenhle týpek s širokými rameny a nepříjemným úsměvem by spíš natrhl něco mně. A přece se jednalo o jednoho a téhož člověka. Skoro jsem měl chuť předat mu za zvuků symfonického orchestru nějakou hereckou cenu.</p>

<p>„To je směšný! Pro pár prohraných dolarů a dva zuby tady přece nezhebnu!“</p>

<p>„Lidi se musí odnaučit sahat na nás McCreediovce.“ V jeho hlase rachotilo kamení. Nechápu, jak mě mohla touha po penězích předtím tak oslepit a ohlušit. Ten chlap byl predátor a nezastavil by se před ničím.</p>

<p>Ještě pár vteřin jsem vrávoral s rukou na Singrovce. <emphasis>Pár vteřin života navíc</emphasis>, napadlo mě. Druhou jsem měl za klopou saka a ve vlhké a jako led studené dlani držel chladný kov. Tasil jsem a… v dlani jsem svíral kazetu s magnetickou páskou. Na raženém kovu stěží držel lepivý kancelářský papírek s popiskem <emphasis>J. A. Goldberg – záložní identita</emphasis>.</p>

<p>„Ty jsi Shorty,“ neptal jsem se, bylo mi to jasné. „Tohle by se ti mohlo hodit.“</p>

<p>Shorty McCreedy, to jméno smrdělo lacinou žitnou a krví. Irský bastard, co si na živobytí vydělával pasením neduživých rusovlasých děvčat – prvotřídní dovoz ze staré vlasti. Neštítil se ani koksu, STREAMu nebo pančovaného chlastu. Svoje dlouhé prsty měl zkrátka ve všem, co trochu neslo. Zbytek zločineckých syndikátů Burkhardu ho toleroval jako menší rybu. Překupník horkého zboží, spojovací článek mezi špínou z ulice a vyššími patry zločinecké pyramidy. Zkrátka užitečný blbec s boulemi svalů pod špatně padnoucím sakem. Možná je i bavilo, jak se usilovně snažil hrát si na vyšší ligu. Jenže pro Shorty McCreedyho to už dávno přestala být hra. Chtěl nahoru a nic ho nemělo zastavit. Ani já.</p>

<p>„Co je to?“ Shorty mávl tlapou a srazil mou ruku, až mi kazeta vypadla a třeskla o podlahu.</p>

<p>Hned jsem se sehnul a snaživě mu ji opět podal. Při tom rychlém pohybu se mi hlava skoro rozskočila bolestí. Krev z rozbité nosní přepážky mi vychrstla na límec. Takhle v předklonu jsem si všiml, že pistole, kterou jsem si tak pečlivě připnul do holsteru dnes vpodvečer, teď spočívala za širokým opaskem Shortyho gatí.</p>

<p>„Cos chtěl. Parazitický program, co se dokáže napíchnout do databáze Magnetopáskové centrály a přemazat prakticky jakýkoliv údaj. Včetně rodného listu, řidičáku nebo ústavního práva ke vstupu do prezidentské kanceláře jen v podvazkách a s obřím transparentem <strong>Vykuř mi ho!</strong>“</p>

<p>Musel jsem si odkašlat a hlasitě jsem polkl, krev se mi už zase hromadila v krku. Shorty na mě podezíravě hleděl zpod stínu kšiltovky. Hrábl do náprsní kapsy a vytáhl tlusté černé cigáro. Zabafal a indikátory kouře v temnotě nad námi se varovně rozblikaly.</p>

<p>„A co takhle licence k pálení kořalky? Vlastnický práva na nějakou pěknou nemovitost v přístavu? Celní výjimku pro zásilky z Mexika? Pracovní povolení pro mý holky?“ Mozek mu jel na plné, byť trochu přízemní obrátky.</p>

<p>„Hele, to nemůžeš!“ pustil se mezi nás Gizmo. „To by mě stálo místo! Měl jsem ti ho sem nalákat, Shorty, a pomoct ti s odstraněním těla, ale na tohle by přišli!“</p>

<p>Shorty ho zahnal mávnutím jako obtížný hmyz.</p>

<p>„Všechno, a ještě mnohem víc,“ usmál jsem se jako svůdný ďábel, i když tomu trochu ubíraly dvě stružky krve, které se mi rozmazávaly pod nosem. „Ale jde to jen odsud, z obslužného terminálu.“</p>

<p>McCreedy se významně zadíval na Gizma. Zrzek pod jeho pohledem ztuhnul, vůle k odporu se rozpouštěla. Nakonec pokrčil rameny a zacinkal klíči. „No tak dobrý, zavedu vás tam. Ale chci svůj podíl!“</p>

<p>***</p>

<p>Džíp se zmítal na výmolech sotva znatelné cesty. Voják za volantem se snažil uvolnit, soustředit se na řízení, nedokázal však ovládnout nutkavé trhnutí rameny pokaždé, když se v temné zeleni okolního lesa něco mihlo. Snad stín, snad zvíře vyplašené rachotem mučeného motoru. A třeba taky několikametrová ocelová obluda nebo její obscénně biologický potomek.</p>

<p>Stezka dnem hluboké strže se točila jako koryto řeky s příkrými granitovými břehy. Nespíš tudy při jarním tání řeka opravdu tekla. Za další zákrutou se koryto rozšířilo a voják zpozoroval sloup kouře vinoucí se jako nebeská telefonní linka až k nízkým šedým mrakům. Chtěl zastavit, vozidlo však přestalo reagovat na jeho laxní pokusy o řízení, pod kapotou to děsivě zaskřípělo a zablokovaná náprava poslala vůz do neovladatelného smyku.</p>

<p>Džíp se hrnul vrstvou naplavených větví, drhnul bokem o kamenité výstupky. Pak se těsně před maskou chladiče mihnul dlouhý temný stín a něco se zaduněním přistálo na kapotě. Nenadálý úder promáčkl čumák teréňáku jako rána palicí.</p>

<p>Poslední monstrum, pohrobek padlého golema. Tvor zatnul lopatovité drápy do plechu a přikrčil se ke skoku. Nijak mu nepřekáželo, že se přitom vozidlo žene smrtící rychlostí přímo na kolmý svah.</p>

<p>Voják skrčil nohy pod sebe a odrazil se dozadu. Přeletěl opěradlo sedačky a přistál vzadu na jakémsi pytli. Něco v něm bylo, snad mrtvé tělo zabalené v maskovací plachtě. Nevšímal si toho. Pravačkou se zachytil rámu dvířek, pokusil se přitáhnout a vykulit z jedoucího vozu, když tu se země pod džípem náhle zvedla. Otřes mu urval kus plechu pod rukama. Zatápal před sebou, něčeho se chytil, ale oporu hned ztratil a spolu s ní i tři nehty.</p>

<p>Tvor se zatím přeplazil přes sklopené čelní okno. Posunoval se trhaně, skoro jako by se pod jeho kůží nepohybovaly svaly a kosti, ale ocelová táhla reagující na pokyny nelidského vědomí. Teď už se nakláněl nad děsem ztuhlým vojákem a z obrněné mordy mu kypěly provazce slin. Páchlo z nich něco chemického.</p>

<p>Voják zavřel oči, už mu bylo jedno, jestli ho vyvrhne tenhle genetický vejškrabek z asgardských válečných laboratoří nebo se prostě a jednoduše rozbije spolu s autem o kamennou hráz strže.</p>

<p><strong>RATA – RATATA – RATA.</strong></p>

<p>Krátká dávka z brenu smetla příšeru z džípu a ještě ve vzduchu z ní očesávala hutné maso protkané kilometry jemného drátu. Pohonná jednotka v hrudi pod nárazy kulek zajiskřila a vzápětí vybuchla ve spektakulárním ohňostroji měděných šrapnelů. Na zem dopadlo už jen bezruké torzo ztěžklé kilogramy nově získané olověné hmoty.</p>

<p>Džíp ještě několik metrů s hopsáním a zběsilým vytím motoru pokračoval. Skákal přes výmoly, drncal přes kmeny, postupně ale zpomaloval, až se nakonec asi dva kroky před příkrým kamenným čelem skály naklonil a překlopil se s tupým žuchnutím týrané hmoty na levý bok. Tam zůstal zaklíněný o skalní rozsochu. Z podvozku se valil mastný kouř. Nakonec se ze sedačky, do které byl zaťatý zbývajícími nepolámanými prsty, vyklopil i voják.</p>

<p>Dopadl do hnijící kupy listí nasáklé vytékající naftou a hned se odplazil o pár metrů dál. Vůz naštěstí nechytil plamenem, jinak by si voják už s ničím nemusel dělat starosti. Tím méně se skvadrou dvaceti přikrčených ozbrojených mužů, kteří se k němu blížili úsporným poklusem.</p>

<p>***</p>

<p>Ačkoliv to tak na první pohled nepůsobilo, rozlehlá plocha výpočetního suterénu se mírně svažovala směrem ke středu jako dno velmi podivného, přetechnizovaného trychtýře protkaného zářícími trubicemi.</p>

<p>„Co to do prdele je?“ uniklo McCreedymu přes sevřené rty.</p>

<p>„Myslíš našeho Macka?“ V Gizmově hlase se nedal přeslechnout patrný náznak hrdosti. „Cos myslel? Že je to tu jenom velká hromada Singrovek? To by bylo celkem k hovnu. Naši géniové to celý sesíťovali, takže informace pořád putujou všema směrama a vzájemně se násobí. Databáze si vyměňujou informační clustery, vyřizujou požadavky. Ale to všecko potřebuje jeden centrální uzel, kterej by to uřídil. A to je náš Macek.“</p>

<p>Naše kroky se zastavily před průrvou v podlaze. Dokonale kruhová výseč oddělovala od zbytku centrály kulatý ostrůvek plující na sloupu nicoty. Stěny propasti příkře spadaly do hlubin, desítky metrů pod úroveň podlahy. Na ostrůvku uprostřed kruhové průrvy spočívala samotná centrální Singrovka. Macek. Nad sametovou temnotou umocněnou blikáním diod jej držely jen dva křehké ocelové můstky.</p>

<p>„Todle ale nevypadá jako Singrovka,“ Shorty zabafal z doutníku a pak jeho špačka zašlápl do asepticky čisté podlahy. Ke kotníku mu téměř ihned přidrnčel ocelový válec, v jehož útrobách se otáčely dvě sady jemných kartáčů. Nedopalek skončil v jeho útrobách a drobný robot důležitě, jako přeplacený majordomus, odsupěl do nabíjecí stanice.</p>

<p>„Biologické rozhraní,“ řekl jsem, jako by tím mělo být řečeno vše, i když mi bylo jasné, že pro chlapa jako McCreedy bych mohl stejně dobře vykrkávat morseovku.</p>

<p>Vykročil jsem jako první. Plechový můstek se pod mou vahou rozvibroval. Ihned jsem přilákal pozornost několika dalších aerostatových kamer, které teď kolem mě kroužily jako zběsilé vosy kolem krajíce chleba s burákovým máslem. Bzučely, dorážely a zoomovaly teleskopickými objektivy. Já však nedokázal odtrhnout oči od Macka.</p>

<p>Ohromný, asi patnáctimetrový monolit šedého kovu se blýskal stovkami skleněných okének. Průhledů do jiného světa. V zelenavé tekutině se jako zvláštní podmořští tvorové svíjela červovitě stočená klubka živé hmoty. Šedobílé mozkové zákruty kdosi rozvinul jako nedopečené smyčky chlebového těsta a jejich nervové dráhy využil coby dálnici pro strojem čitelné informace.</p>

<p>Tohle byla experimentální technologie, o které se jen šeptalo na podzemních hackerských fórech. Příkazový řádek Singer techu, který se obvykle používal k zadávání programových instrukcí, se dal využít i ke komunikaci, jak naše nepočetná burkhardská skupina datových kovbojů brzy zjistila. A jen díky tomu jsem věděl, že armádní vědci už nějaký čas pracují na propojení živé hmoty a elektronické sítě. Trik spočíval v tom, zchladit živou tkáň pod kritickou mez, udělat z ní jiskřící supravodivý materiál s neurálními dráhami napumpovanými magnetickým kovem. Úžasně složité neurální sítě, které myriádami svých křížení vytvářejí samy o sobě novou hodnotu, se tak staly nosičem pro nový druh informací. A právě teď na mě tahle zmrazená imitace života nakrmená databázemi státní správy, mrkala diodovýma očima.</p>

<p>„Takže co bude?“ zachrchlal Shorty a uflusl si na podlahu. Další podloudný útok úklidového robota odměnil kopancem, po kterém se drobný přístroj roztočil jako káča a zahučel do bezedné jámy pod Mackem. „Hodláš začít makat, nebo ten kus šrotu ošukáš? Koukáš na něj jako zamilovanej puberťák.“</p>

<p>Nervózně jsem sevřel svou magnetopáskovou kazetu a očima sjel po chladné nedotknutelnosti obřího stroje. Nikde ani náznak vstupního portu.</p>

<p>Gizmo sledoval můj zmatek s potměšilým šklebem na tlustých rtech. „Macek potřebuje jemnej přístup a zkušenou ruku pravýho chlapa. Vlastně když tak o tom mluvím, asi by bylo lepší, kdybysme mu říkali Macanda.“</p>

<p>Rezatý údržbář mě odstrčil a sáhl si za ucho. Ten pohyb byl téměř koketní. Odhrnul si rezavý pačes a odhalil zčernalou a zamaštěnou neurální přípojku. Z otvoru uprostřed vysoukal dlouhatánský lesklý kabel s okousaným konektorem. Odpovídající otvor na Mackovi se skrýval pod nenápadnou krytkou. Po připojení se Gizmovi z úst vydral slabý sten a údržbář ustrnul s očima zvrácenýma nazad, tlustými rty pootevřenými.</p>

<p>Za průhlednými okny Singrovky se spustil doslova ohňostroj. V tkáni prošpikované zlatými jehlicemi se rozsvítily skryté zdroje a chvíli se díky hře světel opravdu zdálo, jako by se chuchvalce nervové tkáně ve svém tekutém vězení svíjely jako shluky živých červů.</p>

<p>Pro mě však bylo podstatnější, že se s tichým kovovým kliknutím otevřela boční dvířka do přístroje. Tenká plechová šlupka odkryla znepokojivě biologický datový vstup. V tkáni lesklé buněčnou tekutinou se rozchlipovala temně rudá ústa s kovovými svorkami namísto zubů. Zasunul jsem dovnitř kazetu a jako na povel se přede mě vyklopila ovládací klávesnice. Ebenově černé klapky popsané známými symboly i roztodivné páčky a knoflíky, jejichž funkci jsem jen tušil. Klaviaturu osvětlovalo mdle namodralé světlo vakuových trubic.</p>

<p>Prokřupl jsem si klouby prstů a pokynul Shorty McCreedymu, aby se připojil k naší společnosti. Jen podvědomě jsem přitom vnímal vrnění aerostatu, který se mi usídlil nad levým ramenem a podle všeho detailně zkoumal strukturu chloupků na mém uchu.</p>

<p>Gangster přeběhl po můstku. Byl nervózní, ale nechtěl to dát najevo. Hranatá čelist mu ztuhla jako odlitá z betonu, skoro jsem slyšel skřípění zaťatých zubů. Přes všechnu jeho ctižádost a krutou vynalézavost pouličního bojovníka nedokázal překonat atavistický strach z techniky, která v jeho očích hraničila s magií.</p>

<p>„Takže co dál, mladej? Tadle macanda by mi měla rychle vydělat pár doláčů, jinak…,“ důrazně se odmlčel a v pravačce potěžkal černý obrys revolveru s dlouhou hlavní.</p>

<p>Nechal jsem prsty proběhnout po klaviatuře a tvářil se, že vím, co dělám. Nad hlavou se nám rozzářila koruna světel. Bodové reflektory osvětlily můstek a základnu Macka, zároveň dvojité sklo mozkových kukaní prokvetlo řádkami textu. Oddechl jsem si. Až doteď jsem si nebyl jistý, jak budu programovat bez řádného obrazového výstupu. Někde mezi skly akvárií byl patrně zabudován zobrazovací projektor, který teď do neprůstřelného skla kreslil písmena a znaky.</p>

<p>Právě teď se po skle roloval obsah kazety <emphasis>J. A. Goldberg – záložní identita.</emphasis> Triviální životní údaje triviálního vysokoškoláka. Plus pár peprných údajů o několika homosexuálních aférkách a lékařské údaje o silné displazii kyčelního kloubu. A to ani nemluvím o členství v marxistické komunistické buňce. Všechno chuťovky, pro které by leckterý čerstvý kandidát k narukování zabíjel, i kdyby ho to mělo stát pár měsíců ve státní base.</p>

<p>„Takže komu bys rád přišil ploché nohy a zálibu ve veřejném odhalování?“ ušklíbl jsem se a mrkl na Shortyho. Velký chlap si fascinovaně prohlížel rychle ubíhající řádky proložené datovými tagy a fotkami. Takhle nějak musí vypadat africký domorodec, kterému poprvé předvedete elektrický mlýnek na kafe.</p>

<p>„A to můžeš přilípnout do karty komukoliv?“</p>

<p>Němě jsem přikývl.</p>

<p>„To má cenu zlata,“ zamumlal si spíš pro sebe. „Uměl bys s tím, Gizmo?“ obrátil se na Skota, který se zatím vzpamatoval z elektronického transu.</p>

<p>„Pokud nám tadyhle Parker dá přístupový kódy…,“ zadrmolil bez výrazu jako stroj, se kterým na pár krátkých okamžiků splynul. Pak se mu v očích zablesklo nově stáhnutými datovými pakety. „Ale myslím, že bych si poradil i bez nich.“ Parchant, naboural se mi do programu.</p>

<p>Věděl jsem to. Věděl jsem, že Shorty by mě nenechal odejít. Na to rozuměl obchodu příliš dobře. Nač nechávat naživu slepici, která snáší zlatá vejce, když by ta mrcha mohla svoje vejce klidně prodat někomu dalšímu, a snížit tak jejich tržní hodnotu?</p>

<p>Otravné vrčení aerostatové kamery za mým krkem mi najednou znělo jaksi hlubšími tóny. Skoro jako by se čas protáhl a zhoustl jako medový sopel táhnoucí se od vidličky až k talíři s palačinkami.</p>

<p>Viděl jsem, jak McCreedy zvedá revolver. Pomaličku a rozvážně. Tlustý palec zavadil o kohoutek a pistole odpověděla kovovým kliknutím. Nač spěchat? Na úzkém můstku nad hlubinou nicoty nebylo kam utéct. Z obou stran mě svírala ramena mých nepřátel.</p>

<p>Pomalu, ukrutně pomalu jsem se sehnul a hmátl za sebe. Leštěný okraj aerostatu mi klouzal pod prsty. Sevřel jsem ho obouruč a energicky s ním švihl nad hlavou. Gyroskop uvnitř přístroje zoufale zavyl, motůrek zaštěkal a bezvážný přístroj mi v rukách ztěžkl. Stalo se z něj dvoukilové kladivo se zběsile vrčícími, břitvovitě ostrými čepelkami vrtulí.</p>

<p>Shorty McCreedy překvapeně ustoupil. Musel mít dojem, že mě plně zlomil, zahnal do kouta a připravil k popravě. Jenže já se v koutě narodil. Naučil jsem se, jak zoufalou situaci využít coby odrazový můstek k poslední akci. Hop, nebo trop.</p>

<p>Aerostat se hromotlukovi rozbil o obličej, křehká kovová skořepina praskla a vyvrhla drobné součástky, pružinky a péra. Čočky kamer se vysypaly na můstek a propadly mřížovou podlahou kamsi do prázdna. Ale to nebylo vše. Motorek v posledním zoufalém vzepětí zavřeštěl, popohnal vrtulky a ty se Shortymu zahryzly do tváře. Tisíce, stovky, a pak už jen desítky otočení za minutu, jak se čepelky zpomalovaly a ukrajovaly ze Shortyho tváře tenoučké plátky kůže a masa.</p>

<p>Bolestí oslepený gangster zavrávoral a pozvedl ruce k troskám obličeje. Ran bylo příliš mnoho, krev se valila prakticky z celé plochy tváře. Čepelky se stále krutě otáčely a se strojovým št-št-št-št-št porcovaly jeho nos a bradu do hamburgeru.</p>

<p>Zapomenutý revolver mu zachrastil někde pod nohama. V místech, odkud se na mě před okamžikem šklebila drsná tvář muže znalého násilí, se teď v troskách masa zběsile koulely pouze bílé bulvy bez obočí, bez víček. Hrůzou jsem ucouvl. Odřezané rty odhalily zažloutlá vyceněná zubiska. Na lícní kosti prosvítala kost. Potom levé oko explodovalo pod nárazem rotoru.</p>

<p>McCreedy vydával zvláštní zvuky. Něco mezi drsným chrčením a klokotáním muže topícího se ve vlastních šťávách. Ještě jednou jsem ho udeřil troskami aerostatu, jen abych ho dostal co nejdál od sebe. Za zády jsem ucítil pevnou ocelovou stěnu Macka a byl jsem za to vděčný. Hlava se mi točila, na lících jsem cítil zasychající kapičky krve. Aerostat jsem už nedržel, i když prsty jsem měl stále křečovitě zaťaté.</p>

<p>Gizmo zvracel přes zábradlí, a co bylo nejhorší, Shorty s lebkou oholenou až na kost se ke mně blížil s rukama napřaženýma jako nějaké frankensteinovské monstrum.</p>

<p>Myslím, že hledal pomoc, ale mému děsem ochromenému mozku to nedocházelo. Zapřel jsem se o pevnou stěnu Singrovky a vykopl před sebe. Moje bota se odrazila od masitého hrudníku pouličního bitkaře, v tuto chvíli však stačilo jen málo na to, abych Shortyho vyvedl z rovnováhy. Oslepený muž udělal dva kroky dozadu a stehny narazil do nízkého zábradlí. Ještě zamával rukama, a pak už přepadl do nicoty jako ohromný strom vyvrácený z kořenů. Někde přehluboko pode mnou to po několika dlouhých vteřinách masitě plesklo.</p>

<p>Štítivě jsem špičkou střevíce kopl do trosek aerostatu a poslal ten zakrvácený kus plechu za ním. A teď Gizmo. Hubený údržbář stál zalomený o zábradlí a už jen naprázdno dávil. Obtočil jsem si napjatý kabel vinoucí se z jeho lebky kolem zápěstí a prudce trhnul. Chlapíkem to škublo až nepatřičně. Tělo zvláčnělo a propadlo se do sebe. Až příliš pozdě jsem si uvědomil, že jsem mu tím prudkým pohybem vytrhl konektor z lebky. Tam, kde se před pár minutami matně leskl kov přípojky, se teď rudě a mokvavě leskla odhalená tkáň a umělá chrupavka.</p>

<p>Sáhl jsem do jeho otevřené brašny, kterou upustil na zem. Hned nahoře ležela hranatá lahev denaturovaného alkoholu. Popadl jsem ji za hrdlo a pevně sevřel.</p>

<p>***</p>

<p>Voják odpočíval s bradou na hrudníku. Od koutku rtů mu stékal pramínek slin a co chvíli zachrochtal ze spaní. Únava ho zaplavila jako lavina a donutila usnout prakticky ve stejném okamžiku, kdy se posadil.</p>

<p>Oheň u jeho nohou sotva mírně plápolal. V podvečerním šeru zářilo jen několik uhlíků. Ze tmy se vynořil ramenatý obrys muže. Kapitán Jenkins vyrovnal kolem táboráku několik vlhkých větví, aby stačily aspoň trochu vyschnout, než jimi nakrmí hladové plameny.</p>

<p>„Takže,“ zamžoural na štítek na uniformě, „vojíne Goldbergu, jak se ti podařilo přežít samotnýmu tak dlouho?“</p>

<p>Voják sebou prudce trhl, až mu z hlavy sjela helma a odhalila svatozář rezavých kudrlin.</p>

<p>„Teda, rezatej Žid, to jsem ještě nežral!“ zachrochtal smíchy velký černý poručík. Ve tmě z něj byly vidět jen obrovské, blýskající se oči a koňská zubiska.</p>

<p>„Já nejsem Žid,“ zaprotestoval muž v polospánku. „Nejsem žádnej kurva Goldberg!“ Znělo to slabě a ukňouraně, jako by to říkal příliš často a sám už o tom začínal pochybovat.</p>

<p>„Tak co to máš na známkách?“ podivil se poručík. „Hele, ty seš přece ten zatracenej Skot, co se celou cestu na výsadkovým člunu pral s eMPíkama a tvrdil, že se jmenuje Gizmo, co?“</p>

<p>„Nejsem žádnej Goldberg… jsem… jsem…“</p>

<p>Jeho hlas se ztišil do pouhého šepotání, žádné jméno však nezaznělo. Jako by Gizmo Hepburn zapomněl. Jeho osobnost se rozplynula v nekonečném lese, vymazala ji hrůza a strádání. Gizmo, ten přece žil někde úplně jinde, v krásném útulném městečku organizovaného zločinu jménem Burkhard. A to bylo daleko, tak daleko. Zůstalo mu jen jediné. Nenávist.</p>

<p>Zaskřípal zuby a z hrdla se mu vydralo zavrčení: „Charlie zasranej Parker.“</p>

<p>***</p>

<p>Klečel jsem Gizmovi na hrudníku a koleny drtil jeho křehká žebra. Zmítal se čím dál méně. To jak mu do krku proudily další a další doušky silného alkoholu. Držel jsem mu flašku vraženou až do krku, druhou dlaní svíral jeho ohryzek a po hřbetech rukou mi stékaly štiplavé pramínky lihu smíchaného s krví. Zuby zaťaté do skla se vylámaly a poranily mu dásně.</p>

<p>Konečně se zdálo, že má dost. Uvolnil jsem sevření a jen tak tak uhnul proudu zvratků, který Gizmovi doslova vystříkl z hloubi žaludku. Už toho na mě bylo nějak moc. Prostě jsem popadl lahev za hrdlo a prudkým švihnutím ji roztříštil o Hepburnovu rezavou kebuli.</p>

<p>Rozechvěle jsem vstal, srdce v hrudi mi metalo kozelce a najednou se mi chtělo strašně smát. Přežil jsem to, kurva, já to přežil! Jenže jsem měl na krku mrtvého Shortyho, jeho gangsterskou rodinu a u nohou mi ležel mstivý skotský zmetek, který nebude váhat jedinou vteřinu, aby mi ze života udělal peklo.</p>

<p>Na monitoru Macka stále ještě zářily údaje fiktivního Jonase Aarona Goldberga. Pohladil jsem prsty klávesnici a do prázdných kolonek začaly proudit nové údaje. Po chvilce váhání jsem otevřel databázi Odvodové komise a z paměti vyšťoural pěkně dlouhý seznam lidí, jejichž nepřítomnost by mi ulehčila život.</p>

<p>***</p>

<p>„Zatracenej jezdec na Singrovce,“ povzdechl si Gizmo a napil se z kovového ešusu odporně hořké tekutiny. Poslední zbytky zásob kávy, cukr už došel. Vlastně v tom zaklení ani nebylo mnoho zlosti. Jen uznání, že ho přečůral někdo chytřejší. Někdo, koho byste velice rádi viděli s játry vykuchanými na stříbrném podnose, jenže s tím jaksi nemůžete nic dělat.</p>

<p>Gizmo Hepburn působil jako člověk, kterému někdo přivázal ke kotníkům škvárovou tvárnici a shodil ho do nejtemnějších vod zálivu. Už se ani nebránil drtivé tíze, která na něj útočila ze všech stran. Temnota se mu drala z očí jako cosi živého, co žilo v závitech jeho mozku, v chlopních zběsile bubnujícího srdce, kterému se už nedostávalo okysličené krve. Už jen ze zvyku občas zastřečkoval a zatahal za šňůru, na jejímž druhém konci ho ke dnu táhlo patnáct kilo beznaděje.</p>

<p>„Ožralej a bez dokladů…,“ zabublal mezi rty. Přesně tak se probudil v zapadlé uličce za vykřičeným podnikem. A tam ho taky našla vojenská hlídka při pátrání po dezertérech. Samozřejmě si ho ihned projeli databází a poslali šupem do kárného tábora Camp Brickstone. To už se jeho osobnost začala rozpouštět a z pěny moře jedniček a nul se rodila nová. Jonas Aaron Goldberg.</p>

<p>Mluvil teď vlastně jen sám k sobě, zbytek jednotky se snažil urvat si alespoň pár hodin spánku. Několik vojáků si možná šlehlo větší dávku STREAMu proti bolesti. Látka, se kterou se v ulicích USA zběsile šmelilo, se tady přidělovala vojákům jako cukrátka. Dávka na dva dny a hned se pochodovalo radostněji.</p>

<p>Tlumené hučení silného motoru v tu chvíli nevnímal ani on sám. Teprve když se noční zvuky – šumění vzdálené bystřiny, občasné zaskřehotání dravého ptáka a chrápání kapitána Jenkinse – jako na povel ztlumily a do popředí vystoupil praskot dřeva a tlumené údery rezonující až někde v kostech.</p>

<p>„Poplach!“ zaječel poručík Baker, který díky své černočerné kůži nebyl v noční temnotě téměř vůbec vidět. Sám ihned šlápl do zbytků doutnajícího ohniště a rozkopl škvířící oharky do okolního vlhkého roští.</p>

<p>Gizmo jako v mátohách hmátl po pušce. Jeho nefunkční karabina skončila kdoví kde. Tahle na jeho nacvičené pohyby odpověděla uspokojivým cvaknutím náboje vklouzávajícího do komory. Zbraně, to bylo to jediné, čeho bylo dost.</p>

<p>Proti černé obloze se rýsoval stín jako vystřihnutý ze samotné podstaty reality. Jen ostré hrany pancíře zachytávaly nějaké světlo. Pak se nad hrbatým obrysem kráčejícího tanku vzneslo do vzduchu něco nového. Rotující buřinkovitý tvar z temně šedého kovu neměl žádné patrné průzory, přesto měl Gizmo pocit, že se na něj zaměřila jeho pozornost.</p>

<p>Ohromná hmota Meyrinku se dala do pohybu a cestou z ní padaly kusy pancíře a dlouhé chapadlovité cáry umírajícího masa. Magnetický kanon na jeho zádech připomínající palankýn indického maharádži začal vydávat ječivé zvuky. Magnetická ložiska zběsile rotovala kolem výbušného jádra, dokud energie nepřekonala kritickou mez.</p>

<p><strong>FWUUUUUUM.</strong></p>

<p>Energie se v jediné milisekundě protlačila natěsnanými těly vojáků. Koncentrovaný výboj proletěl kůží, masem i kostmi. Zanechal za sebou tunel ve spečeném mase, ožehlé trosky kostí. Nezastavil se a pálil hlubokou rýhu do vlhké půdy i stromů. Hluboký výsek do všeho živého skončil až padesát metrů od Meyrinku. Ve stopách mu zůstala těla s dokonale propálenými otvory v trupech, doutnající dřevo a půda vypálená jako starý hrnec.</p>

<p>Jednotka kapitána Jenkinse však už viděla mnohem horší věci. Bez ohledu na ztráty uváděli dva vojáci do chodu příruční minomet. Těžký talíř podstavce se zaryl do měkké lesní půdy, střelec zamířil kovovou trubku na Meyrink vlekoucí za sebou podivnou změť krvácejících třásní a vzápětí už se rozlehlo ohlušující houknutí 60milimetrové střely.</p>

<p>Svět se na okamžik zastavil. Gizmo jasně vnímal, jak kolem něj sviští střely jeho druhů. Bez účinku se odrážely od těžkého brnění mechanického titána nebo vlhce klouzaly po masitých šlahounech vyhřezlých orgánů. Sám zvedl pušku, zalícil a hned vzápětí zbraň odhodil a vrhl se do lesního podrostu jako vyplašené zvíře. To když se ze spodní části buřinkového stroje vysunula lesklá tyčinka a ostře fialové elektrizující proudy energie začaly bičovat okolí.</p>

<p>Hned první energetický výboj spálil na troud přední obrannou linii pěti mužů. Pach pečeného masa byl tak intenzivní, že Gizmo cítil na patře chuť nedělního barbecue.</p>

<p>Pak konečně střela z minometu dopadla a zaryla se Meyrinku hluboko do hrudního plátu. Následující výbuch protrhl Gizmovi ušní bubínky a odhodil ho proti nejbližšímu stromu. Věkovitá drsná kůra mu sedřela kůži z boku a levé tváře a vyrazila mu dech. Krví podlitýma očima sotva vnímal kusy těl a spálené polámané dříví. To všechno pršelo kolem něj. Do zuhelnatělého podrostu dopadaly kameny vyvržené ze ztýrané země, cáry masa i polámané vybavení. Pak minomet houkl podruhé a po výbuchu už nic nebylo jako dřív.</p>

<p>Létající talíř skončil nabodnutý na pahýl starého dubu. Staletý velikán proklál jeho pancíř jako rytířské kopí a dolů stékalo něco tmavého, co při prvním kontaktu s horkým kovem vzplálo jako čistý špiritus. Jestli byl uvnitř někdo živý, vzápětí skončil usmažený zášlehy explodujícího motoru.</p>

<p>Gizmo se pomaličku přetočil na ten bok, ve kterém měl ještě nějaké nepolámané kosti. Do očí mu tekla krev. I tak však viděl, jak se Meyrink, rozervaný výbuchem téměř na dvě poloviny, vydává opět na pochod. Zmučený skřípot rozervaného kovu, který o sebe při chůzi třel, se nedal vydržet.</p>

<p>V záři plápolajících plamenů bylo vidět, jak se vnitřní autonomní mechanismy zoufale snaží opravit fatální škody. Biologická část Meyrinku se téměř celá vyvalila ven jako spálená, odblaněná hrouda živého masa. Cestou sbírala kusy lidských těl a vtahovala je do své hmoty. Trávila maso, tavila kosti a tvořila nové podpůrné struktury pro těžkotonážní stroj. Meyrink se blížil.</p>

<p>Gizmo nic neslyšel, viděl ale, jak se na poničený stroj vrhá jakási kulhající troska. Cestou pálí ze dvou pistolí a motá se přitom, jako přístavní opilec. Kapitán Jenkins bojoval až do konce. Dokud nezakopl o převislý chobot živé hmoty a nebyl vtažen dovnitř.</p>

<p>Ještě naposledy se voják… Goldberg… Gizmo vytáhl na nohy, zachytával se přitom pružných větví, padal a zase vstával, přestože uvnitř něj to skřípalo a každý pohyb bolel. Tak bolel! Až příliš pozdě si uvědomil, že jde Meyrinku naproti. Kolem kotníku se mu ovinulo něco měkkého a pružného. Vzápětí sevření zesílilo a živé maso se mu rozlezlo pod uniformu. Obalilo jej až k pasu a zvedlo do vzduchu.</p>

<p>Asi křičel, ale neslyšel se. Vysoko nad ním se černala ohromná díra do břicha stroje. Pokroucené kusy kovu ožehlého plameny a uvnitř blanitá jeskyně vystlaná pulzujícím masem. Z otvoru to páchlo hnilobou a horkým kovem temně předoucího motoru.</p>

<p>Gizmo Hepburn zmizel mezi dvěma masitými laloky spolu s desítkami dalších posbíraných těl. Vtlačený do svalnaté vagíny, která z něj pomalu mačkala krev, život i duši. Šlahouny pronikaly do očí i úst, rvaly na cáry zbytečné struktury a využívaly je k vlastní opravě. Poslední myšlenka, která mu v mozku zůstala, byla:</p>

<p>„Zabiju tě, Charlie Parkere!“</p>

<p>***</p>

<p>Konec. Tohle byl definitivní konec té prašivé války. Jenže bez nás. Z titulků novin se na všechny strany vítězně šklebil ten olezlý ruský mužik. Sliboval světlé zítřky, mírové hovory a spolupráci při rekonstrukci zničené Evropy. Kdo by mu věřil? Odjakživa přece platilo: „Běda poraženým!“</p>

<p>Americké vojsko prodělalo drtivou porážku při vylodění v calaiské úžině. Tisíce mužů zaútočily na nevýznamné bouřlivé pobřeží, aby se setkaly s mechanickou pastí, která sklapla s příslovečnou germánskou spolehlivostí. Nenarazili na jediného asgardského vojáka, jen na dokonale automatizované systémy vytvořené za jediným účelem. Zabíjet. Samočinná kulometná hnízda, inteligentní granátomety i aerostaty jako vystřižené z pulpových magazínů o mimozemšťanech. Experimentální technologie sice ještě občas selhávaly a antigravitační motory samy od sebe explodovaly, s sebou však přitom braly vše živé v okruhu půl kilometru, takže asgardští velitelé si rozhodně nestěžovali.</p>

<p>Tlačil jsem se v davu na dřevěném turistickém molu a vyhlížel navrátivší se lodě. Paluby plné unavených, podmračených mužů. Vraceli se domů, měli by být šťastní. Tížilo je však břímě porážky. Matky, sestry, sourozenci. Ti všichni se tísnili kolem mě. Nad hlavami mávali velkoformátovými fotkami, kartony se jmény. Hledali své Samy, Dicky, Franky… Tisíce jich zůstaly v mrazivých pobřežních vodách, aby snili svůj věčný sen v rytmu příboje. Zbytek se vrátil zlomený, zmrzačený. Poražený.</p>

<p>V ledvinách jsem ucítil ostrou hranu lokte. Botu v lakýrce mi přišlápl dámský střevíc. Prudce jsem se otočil a střetl se s pevným pohledem mladé ženy s děckem v ohbí lokte.</p>

<p>„Copak, otřela jsem se o vás… mladý muži? Tak to pardon.“</p>

<p>Pohrdání. Cítil jsem to ze všech stran. Vlastně nevím, proč jsem měl potřebu promenovat se mezi navrátilci. Mnozí se na mladého, zdravého chlapa dívali s despektem. Proč jsem nepadl já, ale jejich Jimmy? Snášel jsem šťouchance, záštiplné pohledy, a když se na lodní lávky vyvalily první skupinky vojáků, také jsem z povinnosti zajásal, vyhodil do povětří klobouk, který se mi pak už nikdy nevrátil. Někoho jsem vyhlížel. Někoho, koho jsem vlastnoručně poslal za oceán. Bylo to iracionální, přesto jsem cítil potřebu přesvědčit se, že tam zůstali. Všichni, nejen Gizmo.</p>

<p>Do burkhardského přístavu dorazil jeden omlácený křižník zčernalý plameny bitev a hned několik výletních parníků obsazených až po komín navrátilci. Mimo mužů bylo na palubě k vidění i něco málo z ukořistěné techniky. Poslední vzdorné gesto ve stylu: „Sice jsem vás neporazil, ale tuhle hračku si beru!“</p>

<p>Trosky podivných kloboukovitých aerostatů s vykuchanými pohony, aby se během plavby nestala nějaká nemilá nehoda, automatické raketové výmetnice, o kterých se povídalo, že by vás dokázaly porazit v šachu, a ještě něco.</p>

<p>Rozviklaný ocelový gigant na třech nohách, ta čtvrtá končila ustřelená v prvním ze tří kloubů. Na mohutných zádech mu spočívala tíha šest metrů dlouhého magnetického děla. Vojáci natěsnaní u jeho gigantických tlap působili jako mravenečci, které by bylo tak snadné rozšlápnout, kdyby ovšem gigant nebyl mrtvý. To se dalo poznat i podle příšerného záhrobního puchu, který se kolem něj šířil na dálku několika stovek metrů.</p>

<p>O nesvatém spojení krve a oleje, masa a kovu, jsem zatím jen četl v obskurních protivládních plátcích, teď už o tom však nešlo pochybovat. Chlapi na palubě si patrně zvykli, publikum v přístavu však s prvním závanem mrtvolného smradu ucouvlo a utichl i skandovaný vítězný pokřik.</p>

<p>Odvrátil jsem se a potlačil dávení. Něco mě však donutilo obrátit zrak zpět na mechanické monstrum.</p>

<p>***</p>

<p>Byl konec a on to věděl. Jeho myšlenky se táhly od zapomnění k nicotě. Pomalé, rozbité, umírající. Vnitřní indikátory hlásily částečnou hybnost jednoho kamerového vizoru a servomotoru jedné z končetin. Jenže nač to?</p>

<p>Sen o tisícileté říši Meyrink nikdy nesdílel. Byl mu implantován stejně jako nutkání zabíjet na potkání, zapracovávat do své anatomie části cizích těl nebo ohýbat své monstrózní končetiny. Stalo se to prostě a jednoduše jeho součástí a bylo by naivní tomu vzdorovat. Původní myšlenky dárců masa byly vymazány utrpením tak hrozným, že nepřežilo nic než zvířecí instinkty. Něco uvnitř něj však před několika týdny ožilo nebývalou vůlí. Něco, co do sebe vtáhl v rámci opravných operací a co ho od té doby spalovalo zevnitř jako fosforový plamen.</p>

<p>Vnitřní gravimotory vnímaly neustálé pohupování pod širokými chodidly. Byl na lodi. A co z toho? Pak ale jeho jediný funkční vizor zachytil někoho v ruchu a mumraji na mole. Něco uvnitř něj ho poznalo a dalo mu jméno.</p>

<p>Ohromnou jeskyní plnou hnijícího masa a potrhaného kovu se dutě rozlehla tři slova:</p>

<p>„Charlie zasranej Parker!“</p>
</section>

<section>
<p>
    Roman Bureš</p>

<p><emphasis>Mám takový zlozvyk vypořádávat se ve svých příbězích s každým zásadním zlem lidské historie.</emphasis></p>

<p><emphasis>Otroctví právě dostává na frak v románu, který píšu, inkvizice a komunisti to odnesli v prvním dílu</emphasis> Propasti času<emphasis>, islámští fanatici zase ve druhém.</emphasis></p>

<p><emphasis>Historickou tabulku největších zrůdností, jaké člověk páchal člověku, však suverénně vedou nacisté se svým holokaustem, a to s obrovským náskokem před druhým Čingischánem. Takže bylo otázkou času, kdy dojde i na ně.</emphasis></p>

<p><emphasis>Je sice pravda, že nacisté hrají roli už v první</emphasis> Propasti<emphasis>, ale tam jsou masakrovány waffen SS; vyhlazovací tábory si prostě řekly o vlastní povídku.</emphasis></p>

<p><emphasis>Takže tady je příběh o tom, co se stane, když lidé spáchají zlo tak veliké, že to ani peklo neunese.</emphasis></p>
</section>

<section>
<p>
    <strong>O lidském dobytku</strong>

    1</p>

<p>Ve vzduchu se vznášel odér alkoholu a milostných šťáv. Brog otevřel oči a okamžitě toho zalitoval. Škvírou mezi okenicemi se prořezával ostrý sluneční paprsek a vypaloval mu díru do hlavy. S očima otevřenýma na provozní minimum se vyhrabal z peřin a posadil se na okraj postele. Hukot v hlavě se změnil v tupou bolest. Poplácal růžovou zadnici, která vykukovala z peřin. Marie zabručela a přehodila si přes ni cíp deky.</p>

<p>„Zlato, vypadni.“</p>

<p>Zpod deky se ozvalo zahuhlání. Znělo to, jako by mu mlynářova žena vyčítala nedostatek taktu.</p>

<p><emphasis>Ahoj, příteli</emphasis>, podrbal za ušima Syna Šišky. V odpověď se mu dostalo laskavého olíznutí dlaně. Syn Šišky bylo prazvláštní jméno, ale pes si ho zvolil sám. Broga by zajímalo, zda byl Šiška jeho otec, nebo zda se jedná o nějakou psí metaforu. Našel ho v lese, zbitého a vyhladovělého, a voříšek byl ještě příliš slabý, než aby trávil noci venku se zbytkem smečky.</p>

<p>Hromada peřin se pohnula. Brog vstal a přemohl touhu okamžitě si zase sednout.</p>

<p>„Vypadni,“ zopakoval pokud možno jemně.</p>

<p>Otevřel dveře a nahé tělo vystavil ranním paprskům. Přiřítila se smečka a zuřivě ho vítala. Její vůdce Koleno – kříženec rotvajlera s bůhví čím – se dral dopředu jako ledoborec, aby si urval největší díl pozornosti.</p>

<p>Les se hýbal životem a voněl teplem, ptáci uctívali ráno zběsilým řevem, někteří pokřikovali i na něj. Brog přešel ke studni a opláchl se studenou vodou. Ve dveřích se objevila mlynářka zabalená do deky. Vykukovalo jí jedno pěkné plné ňadro.</p>

<p>„Miláčku, je teprve sedm,“ postěžovala si.</p>

<p>Brog si povzdychl a kdesi vydoloval poslední zbytky empatie, vrátil se ke srubu a do dlaní něžně uchopil její tvář. Podívala se na něj a přivírala přitom oči jako kočka. Byla to vysoká žena, přesto se musela řádně zaklonit. Brog měřil dva metry, a pokud věděl, stále rostl.</p>

<p>„Manžel se ti dnes vrátí, měla bys k němu mít ohledy,“ řekl a snažil se, aby to neznělo povýšeně.</p>

<p>„Kašlu na něj,“ zakřenila se Marie. „Nejradši bych tu s tebou zůstala.“</p>

<p>To bylo to poslední, o co Brog stál.</p>

<p><emphasis>Mám ji vyhnat, náčelníku?</emphasis></p>

<p>Ohlédl se po Kolenovi, který ho pozoroval s bojovně rozkročenýma nohama. Brog se na něj zamračil, Koleno sklopil uši a začal čenichem rejdit v trávě, jako by nic neřekl.</p>

<p>Marie pustila deku a slunce rozzářilo její bělostnou pleť. Dole ho pohladila hřbetem ruky a Brog začal okamžitě tuhnout. Lidstvem pohrdal, ale pro ženy měl slabost; a pro tuhle mladou mlynářku obzvlášť, líbila se mu její nespoutaná vášeň.</p>

<p>Nemohla tušit, že jí v žilách koluje krev divokých kočovníků – Mongolů, možná dokonce Hunů –, kteří se před staletími prohnali Evropou. Brog na ty doby vzpomínal se směsicí děsu a vzrušení.</p>

<p>Marie už ho táhla zpět do srubu a Brog si při pohledu na její pěkný zadek řekl, že jedno číslo navíc ho nezabije.</p>

<p>Ale hned potom mlynářka pomaže zpátky do svého života.</p>
</section>

<section>
<p>
    2</p>

<p>Boris si z okna zaplivaného penzionu prohlížel prašnou ulici lemovanou dřevěnými štíty domů. Ohlédl se po Kalimě. Ležela napříč přes obě postele, údy rozhozené do stran. Nacházeli se již poměrně vysoko a už takhle po ránu bylo horké dusno. Kalima ležela nahá a odkopaná.</p>

<p>Ale byla vzhůru, elegantním ocasem líně mrskala ze strany na stranu.</p>

<p>„Zlatíčko, vstávej,“ naklonil se nad ni a políbil ji na dlouhou šíji, kterou tak miloval.</p>

<p>Kalima něco zabručela do matrace.</p>

<p>„No tak, broučku,“ hladil ji Boris. „Musíme vyrazit, máme práci.“</p>

<p>Tallas-Bound bylo poslední městečko na úpatí Železných hor, soumara musejí koupit tady.</p>

<p>Kalima se od něj vzdorovitě odtáhla.</p>

<p>Boris dlaní zajel těsně pod kořen ocasu tam, kde začínala čára zadečku. Kalima se vymrštila.</p>

<p>„Zapomeň!“ zakřenila se na něj.</p>

<p>Plácl ji: „Pohni, dnes ta sranda teprve začíná…“</p><empty-line /><p>Obloha světlala do jasného blankytu, skvrny nad mraky tmavly a horko stoupalo. Boris a Kalima se vlekli nedlážděnou ulicí plnou výmolů, oba měli jen krátké kapsáče a tílka, na zádech těžké krosny s výbavou.</p>

<p>„Potím se jako dobytek,“ postěžovala si Kalima.</p>

<p>„Jak můžeš vědět, jak se potí dobytek, žádný jsi nikdy neviděla.“</p>

<p>Procházeli kolem místní nálevny. „Příteli, buď zdráv!“ zahalekal Boris na staříka, který seděl na schodech před vchodem a zřejmě čekal, až otevřou. „Hledám dobytčí trh.“</p>

<p>Stařec se k němu naklonil s dlaní u ucha.</p>

<p>„Říkám: kde najdeme dobytčí trh?“ zvýšil hlas Boris a tiše dodal: „Chci prodat tuhle čertici.“</p>

<p>Kalima ho přes lýtko šlehla ocasem.</p>

<p>Stařík pochopil a navedl je. „Kampak máte namířeno, mládeži?“ zeptal se nakonec.</p>

<p>„Až nahoru,“ ukázal Boris ke vzdáleným ostrým vrcholkům.</p>

<p>„Další blázni,“ zakroutil stařík hlavou.</p>

<p>Trh se nacházel skutečně zhruba v místech, která jim popsal.</p>

<p>„To je puch,“ postěžovala si Kalima.</p>

<p>V průvodci se psalo, že pokud chce člověk koupit soumara, musí na trh brzy ráno, ještě než se stane vedro neúnosným. Tržiště hučelo životem, hlasy dohadujících se kupců se slévaly do jednolitého hukotu, kterým občas proniklo zabečení dobytka. Nad tržiště se zvedal rudý prach, který ulpíval na zpocené kůži.</p>

<p>Prodírali se davem a podsadití sedláci do nich nevybíravě vráželi. Kalima měla oči navrch hlavy a ocásek ustrašeně stočený kolem pasu, mezi prsty žmoulala jeho chlupatou špičku. Místní po ní pokukovali, po jejích štíhlých nohách a výletním oblečení. Toulat se přírodou ověšený korálky s ruksakem na zádech je fajn, ale vlézt s takovýmhle outfitem na tržiště na úpatí Železných hor by mohlo být o držku. Boris si připadal, jako by měl na čele napsáno: <emphasis>Jsem turista – oberte mě!</emphasis></p>

<p>„Zeptáme se tady,“ ukázal na ohradu, ve které se k sobě vyděšeně tisklo několik soumarů.</p>

<p>„Zdravím tě,“ usmál se Boris na farmáře sedícího na stoličce.</p>

<p>„Ale! Šlechta,“ zavrčel farmář a odplivl si do prachu.</p>

<p>„Pane, přišel jsem udělat obchod,“ řekl Boris odměřeně. Pohostinnosti domorodců už začínal mít plné zuby.</p>

<p>Farmář se zvedl. Byl skoro stejně vysoký jako Boris, byl to však podsaditý macek s pivním pupkem. Zvedl oči a prohlížel si Borisovy symetrické rohy, které vypovídaly o jeho aristokratickém původu. Sám je měl pokroucené a pravý o něco větší než levý. Potom si se zájmem prohlížel Kalimu, která mu vzdorovitě pohled vracela.</p>

<p>„Copak dělaj šlechtici na Periferii?“</p>

<p>„Jdeme do hor,“ kývl Boris k masivu, který se rýsoval na obzoru.</p>

<p>„Turisti,“ znovu si odplivl farmář. „Co skončila válka, je vás tu tři prdele.“</p>

<p>„Válka skončila, když jsem se narodil, a žádné tři prdele turistů tu nevidím,“ rozhlížel se Boris. „Ale jestli nechcete, uděláme obchod jinde.“</p>

<p>„Počkej,“ chytil ho farmář. „Nikdo ti lepší soumary neprodá. Předpokládám, že chceš nějakého na nošení bagáže.“</p>

<p>„To bych rád.“</p>

<p>„Vydrž,“ řekl farmář a otevřel branku. „Mám pro tebe speciální kus. Jako by tu na tebe čekal…“ Soumaři se k sobě strachy tiskli. Farmář je odstrkal, jednoho za loket vytáhl a přivedl k ohradě. Soumar byl poměrně vysoký, Boris byl přesto o dvě hlavy vyšší.</p>

<p>„Je to svalovec, unese pěknou zátěž,“ poplácal farmář jeho bicepsy a vypracovaná stehna. Ukázal ke srostlým rtům: „Hubu už má sešitou, takže nebude rušit žádným kvílením. A je vykastrovanej.“ Nadzvedl mu penis, aby si Boris mohl prohlédnout prázdný šourek. „Umí základní povely, je poslušnej a silnej. Rychle dorůstá.“</p>

<p>„Vypadají skoro jako my,“ špitla Kalima. Byla to městská holka a takhle zblízka viděla člověka poprvé.</p>

<p>„Trochu jo,“ připustil farmář. „Dvacet zlatých, mladej pane.“</p>

<p>„Dvacet?!“</p>

<p>„Já vím, že teď zlevnili, ale tohle je horskej druh. Jestli jdete tam nahoru, bude se vám hodit.“</p>

<p>V posledních pěti šesti letech měla produkce farmářů vzrůstající tendenci, což pochopitelně mělo za následek pokles cen.</p>

<p>„V Arghonu seženete člověka za polovinu,“ oponoval Boris.</p>

<p>„Tak jste si měli jednoho přivést,“ pokrčil rameny farmář.</p>

<p>Samec člověka vyděšeně létal pohledem z jednoho na druhého, skutečně vypadal, že je na zdejší tvrdé podmínky adaptovaný. Boris se natáhl a položil mu na čelo dlaň. Zpravidla čím temnější mysl, tím rychlejší regenerace, a samozřejmě chutnější maso. Mysl samce byla temně rudá, skoro černá. Opravdu pěkný kus! <emphasis>Obtěžkaný těžkými hříchy</emphasis>, jak se říká, i když nikdo pořádně neví, co to znamená. Takový samec by stál i v Arghonu dobrých patnáct zlatých.</p>

<p>„Vezmu ho, ale zlato nemám.“</p>

<p>Farmář k sobě člověka přitáhl. „Tak proč se, kurva, vůbec bavíme?“</p>

<p>„Mám dračí dublony,“ usmál se Boris a sáhl do kapsy. Vytáhl jednu černou čtvercovou minci vyrobenou z dračí kosti. V Centrální oblasti měl jeden dublon cenu dvanácti zlatých, tady na Periferii to bylo jednou tolik. Vydělají na tom oba.</p>

<p>Farmář si vzal drobnou těžkou minci. Prohlížel si ji a potěžkal. Byla to teatrální gesta, dublon vyrobený z dračí kosti každý bezpečně poznal – v ruce tepal horkem, jako by v něm stále pulsoval život.</p>

<p>Farmář v úsměvu odhalil zažloutlé zuby a přistrčil člověka k ohradě: „Je tvůj, pane.“</p>
</section>

<section>
<p>
    3</p>

<p>Brog se brouzdal kapradím a poslouchal ptáky. Miloval jejich zpěv. Kdesi vepředu se proháněli Koleno a Slintající bůh – kříženec buldoka, kterého našel uvízlého v pytláckém oku.</p>

<p>Hlubokých lesů ubývalo, dokonce i ve zdánlivé divočině, jako je tato. A podle jeho máti bude ještě hůř. Byla obdařena viděními; říkávala, že dvacátý věk bude plný krve. Dvacátý první však bude ještě horší – lidé vyhubí vše živé na souši i v mořích, přelidní se, začnou hladovět a budou se dusit pod poklicí těžkých par. Brog se obával, že se na vlastní kůži přesvědčí, jak blízko svých předpovědí byla. Co se týká dvacátého století, zatím se na jeho vkus trefila až příliš…</p>

<p>Pak to ucítil.</p>

<p>Ve stejný okamžik vyštěkl Koleno. Volal ho. Naléhavě.</p>

<p>Brog přidal do kroku, i když se mu vůbec nechtělo. Smutek, ke kterému se blížil, visel uprostřed mýtiny jako temný jedovatý mrak. Ještě než došel na místo, věděl, co ho tam čeká.</p>

<p>Vnitřní hlas mu moudře radil, aby se na to vykašlal, že to není jeho věc… Ale copak ho někdy poslechl?</p>

<p>Vyšel na mýtinu, kde se do něj opřelo slunce. I na tu dálku slyšel bzukot much. Oba psi stáli jako na stráži. Slintající bůh byl z pachu vyděšený a nerozhodný. Nejraději by utekl, ale před Kolenem si to nedovolil. Starý kříženec rotvajlera se na Broga otočil: <emphasis>Co s tím, kapitáne?</emphasis></p>

<p>Brog se prodíral mlázím, které se mu otíralo o kalhoty, jako by ho chtělo zastavit. Na zemi seděla asi tříletá holčička a cucala si palec. Tváře měla umouněné a pohled apatický. Zády se opírala o mrtvolu, ze které už všechno teplo vyprchalo. Byl to muž. V bedrech měl díru po kulce.</p>

<p><emphasis>Není to tvoje válka, chlapče</emphasis>, zaslechl hlas dávno mrtvé matky. <emphasis>Jen je nech, ať se pozabíjejí</emphasis>.</p>

<p>Brog se považoval za cynika, ale kam se na mámu hrabal…</p>

<p><emphasis>Blíží se</emphasis>, upozornil Koleno. Oba psi větřili se zvednutými čumáky.</p>

<p><emphasis>Čekejte!</emphasis> rozkázal Brog.</p>

<p>Tak! A co teď? Muž, zřejmě otec, utíkal s dítětem v náručí. Večer padl vyčerpáním a podle zváleného kapradí se ještě chvíli plazil. Brog v duchu viděl, jak holčička cupitá vedle něj, tahá ho za sako a snaží se mu pomáhat. Tehdy plakala. Teď už ne. Na to je po probdělé noci příliš slabá.</p>

<p>V dálce zaslechl štěkot.</p>

<p><emphasis>Zachránče můj a vládče, je čas zdrhnou.</emphasis> Když měl Slintající bůh strach, uchyloval se ke květnatému vyjadřování.</p>

<p>Ale na zdrhání bylo pozdě. Kapradím se k nim řítil pěkně stavěný německý ovčák. Zarazil se dva metry od nich. Brogovi psi začali vrčet.</p>

<p><emphasis>Zmizte, chátro!</emphasis> vyštěkl ovčák.</p>

<p><emphasis>Čistá rasa</emphasis>, povzdechl si v duchu Brog.</p>

<p><emphasis>Moji pánové jsou na cestě. Oni jsou vládci univerza. Oni…</emphasis></p>

<p>Brog zvedl ruku a to blábolení utnul, pes sotva slyšitelně kníkl. Z místa se však nehnul. Slintající bůh i Koleno by se na něj nejradši vrhli, tyhle vyšlechtěné týpky nesnášeli, Brog je zadržel gestem druhé ruky.</p>

<p>Na kraji mýtiny se objevili dva muži v khaki uniformách.</p>

<p>Brog si přidřepl, aby se mohl podívat Artaxovi, jak se německý ovčák jmenoval, do očí.</p>

<p><emphasis>Tady</emphasis> <emphasis>vládnu</emphasis> <emphasis>já,</emphasis> <emphasis>příteli.</emphasis> Pes sklopil čumák k zemi a přikrčil se, jako by očekával ránu. <emphasis>Neublížíš</emphasis> <emphasis>lidskému</emphasis> <emphasis>mláděti!</emphasis> Pes chtěl cosi namítnout, ale neodvážil se. <emphasis>Nebudeš</emphasis> <emphasis>nástrojem</emphasis> <emphasis>svých</emphasis> <emphasis>pánů.</emphasis> <emphasis>Nebudou</emphasis> <emphasis>se</emphasis> <emphasis>za</emphasis> <emphasis>tebe</emphasis> <emphasis>schovávat.</emphasis> <emphasis>Jsou</emphasis> <emphasis>slabí.</emphasis> <emphasis>Jsou</emphasis> <emphasis>to</emphasis> <emphasis>zbabělci.</emphasis></p>

<p>Vojáci se zatím blížili, hlavně zbraní skloněné k zemi, prsty na spoušti.</p>

<p>„Ještě ten Židák dýchá?“ křikl jeden z nich německy. Brog tu řeč nesnášel, ale ovládal ji dobře. Již celá staletí…</p>

<p><emphasis>Já jsem pánem nad životem a smrtí. Ne ty! A už vůbec ne oni,</emphasis> promlouval dál k Artaxovi.</p>

<p>Ovčák po něm od země pokukoval. Když vojáci přišli, se staženým ocasem se za ně schoval.</p>

<p>„Copak je, Artaxi?“ podivoval se psovod.</p>

<p>Muži měli na límcích černé nášivky s dvojicí bílých blesků. První držel pušku, druhý samopal.</p>

<p>Brog se postavil do plné výšky. Prohlížel si je. Nejen zvenku, ale také zevnitř. Jeden se jmenoval Schmitke, druhý Eichler. Dostat se do hlavy vojína Schmitkeho bylo jednoduché, desátník Eichler nebyl tak tupý, u něj to bylo těžší.</p>

<p>Lovci partyzánů. Měli za sebou nepěkné skutky, zkušenosti s vybíjením celých vesnic… Tyhle informace dostal ze Schmitkeho hlavy během dvou vteřin. Jak s nimi naloží, zatím nevěděl. Už je to hodně dlouho, co se míchal do lidských válek.</p>

<p>„Vy jste ho střelil,“ kývl na Schmitkeho. Nebyla to otázka, ale konstatování.</p>

<p>Vojín přikývl: „Z šedesáti metrů,“ dodal hrdě. Trochu si přidal, ale ne moc.</p>

<p>Brog se mu přestal šťourat v mysli, cítil, jak mu kvapem ubývá energie.</p>

<p>„Co s ní bude?“</p>

<p>„To není váš problém,“ vložil se do toho desátník Eichler. Kývl na vojína, aby ji sebral.</p>

<p>Děvčátko zemře.</p>

<p>Tahle válka byla vyhlazovací. Občas cítil vlaky projíždějící tři kilometry severně od jeho srubu. Jako by se po trati prohnala vichřice zoufalství a bezmoci. Obav a skrývaného děsu. Kam ty narvané vagony jezdily, Brog netušil, ale provázel je mrak smrti.</p>

<p>Podíval se na holčičku. Stále si cucala palec, druhou rukou se však chytila cípu saka svého mrtvého otce.</p>

<p>Vojín Schmitke se k ní brodil kapradím, desátník Eichler si s prstem na spoušti prohlížel Broga.</p>

<p>Měl by je nechat. Ať udělají, co musejí. Není to jeho věc. Když se naposledy pletl do osudu světa (mimochodem také kvůli ženské), inkvizice ho celé dny naháněla po saských lesích…</p>

<p>Schmitke si přehodil pušku přes rameno a sklonil se k dítěti.</p>

<p>Holčička ho sledovala velkýma jasnýma očima. Pak se podívala na Broga.</p>

<p>Ten měl ke své smůle pro bezmocné tvory slabost.</p>

<p>Lidi neměl v podstatě rád, ale děti, to bylo něco jiného. Ty byly nepopsaným papírem, čisté a neposkvrněné…</p>

<p>Eichler Broga podmračeně sledoval, hlaveň samopalu se nepatrně zvedla.</p>

<p>Schnitke popadl dívku za buclaté předloktí…</p>

<p>… a Brog se rozhodl – tak jako koneckonců vždy – čistě intuitivně.</p>

<p><emphasis>Artaxi, chceš žít, nebo zemřít?</emphasis></p>

<p>Německý ovčák v tom měl celkem jasno. Zezadu skočil Eichlerovi po krku a desátník zařval překvapením a bolestí. Schmitke se ohlédl: „Artaxi!“</p>

<p>Jenže Artax už si zvolil stranu, už mu nepatřil. Povalil desátníka na zem a rval mu hrdlo, samopal pověšený na popruhu uvízl mezi oběma zmítajícími se těly.</p>

<p>Schmitke se vrhnul kamarádovi na pomoc.</p>

<p>„Nikam nechoď,“ zamumlal Brog. Nemusel to říkat nahlas, už měl otěže vojínovy mysli pevně v rukách.</p>

<p>Schmitke se zarazil v půli kroku. V obličeji zbrunátněl a na krku mu vystoupily žíly. Zmohl se jen na pohyb očních bulv, vytřeštěně sledoval střídavě Broga a desátníka trhaného jeho vlastním psem.</p>

<p>Tohle bude těžké, Brog už to dlouho nedělal a cítil, že rychle slábne. Ranní kocovina mu také moc nepřidala. Až se doplahočí zpět do srubu, bude zvracet a srát jako nezavřený, v kadibudce možná stráví zbytek dne.</p>

<p>Přesto cítil divošské nadšení. Animální radost úspěšného predátora.</p>

<p>Klekl si k dívence a vzal do dlaní její ručičky. Jmenovala se Amálka. Podívala se mu do očí a její pohled se projasnil.</p>

<p><emphasis>Kdy se probudí tatínek?</emphasis> Myšlenka ostrá jako břitva.</p>

<p>Brog jí zvedl ruce a přiložil jí je na uši. „Drž si ouška a nepouštěj je.“</p>

<p>Amálka ho poslechla. Brog se opět postavil a trochu se zapotácel.</p>

<p>Desátník Eichler zatím řval bolestí a snažil se od sebe odtrhnout čtyřicet kilo zmítajících se svalů. Schmitke se třásl a trhavě se pokoušel rozhýbat. Nedařilo se mu to.</p>

<p>„Dřepni si,“ ukázal Brog na pařez. Jeho hlas zanikl v Eichlerově řevu, ale Schmitke ho slyšel uvnitř hlavy. Velmi zřetelně a velmi hlasitě. Vojín chtěl něco říct, ale podařilo se mu jen vycenit zuby, probublávala mezi nimi pěna. Nakonec se mu podlomila kolena a kecl si na zadek.</p>

<p>Artaxovi se konečně podařilo prokousnout Eichlerovo hrdlo. Řev se změnil na bublavé chroptění. Schmitke to sledoval vyvaleným pohledem, po čele se mu řinul pot a na krku pulsovaly žíly jako hadice.</p>

<p>Desátník se konečně přestal zmítat. Schmitkeho pohled se stočil k Brogovi. Nechápal, co se děje, ale očima zalitýma slzami ho prosil o milost.</p>

<p>Brog se předklonil a pohled mu vracel. Sám měl oči rozšířené a jasné jako letní obloha. Už neměl moc sil, ale ještě okamžik vydrží. Bude to stát za to.</p>

<p>„Zastřel se,“ řekl jemně.</p>

<p>Voják si trhaně sundal pušku z ramene a pažbu zapřel do hlíny. Prskal přitom pěnu a pot mu kapal z obočí. Pomalu obrátil hlaveň proti obličeji.</p>

<p>„Otevři pusu,“ řekl téměř něžně Brog.</p>

<p>Svobodník to udělal a Brog, aniž by si to uvědomil, ho napodobil.</p>

<p>„Šup dovnitř.“</p>

<p>Hlaveň začala mizet v mužových ústech, po černém kovu stékaly sliny. Brog zhluboka dýchal. Srdce mu bušilo velmi pomalu, avšak strašlivou silou. Udělal pár kroků dozadu a dával pozor, aby neupadl – pořádně se mu točila hlava.</p>

<p>Pak přikývl.</p>

<p>Schmitkeho zkroucené prsty se začaly sunout po pažbě. Skučel u toho do hlavně. Vypadalo to, jako by se na ni pokoušel hrát.</p>

<p>Palec se zahákl za jazýček spouště.</p>

<p>„Sbohem.“</p>

<p>Voják zmáčkl spoušť a jeho temeno se rozletělo jako vulkán.</p>

<p>Brog prudce vydechl, jako by právě dosáhl orgasmu. Okolní svět se rozjasnil. Opět vnímal zeleň lesa a zpěv ptáků.</p>

<p>Oba psi sledovali svého pána s novým respektem. Artax olizoval krev prýštící z rozervaného desátníkova hrdla. Provinile po očku sledoval Broga.</p>

<p><emphasis>Fuj</emphasis> <emphasis>je</emphasis> <emphasis>to!</emphasis> řekl Brog. <emphasis>Pojď</emphasis> <emphasis>sem</emphasis>. Artax přiklusal s rudým čumákem u země a ostražitě pozoroval Kolena a Slintajícího boha.</p>

<p>Amálka stále seděla na zemi a buclatýma ručkama si zakrývala uši.</p>

<p>Brog se k tomu bobečku smutku sehnul a děvčátko zvedl. Připadalo mu hrozně těžké. Bez ohlédnutí se vydal domů. Snad ho nohy donesou, měl je jako z gumy.</p>

<p>Objeví se tu další Němci a začnou pročesávat lesy. Možná ho i donutí zvednout kotvy. Nebude to poprvé.</p>

<p>Podíval se na holčičku, která se mu natřásala v náručí. Vrátila mu pohled. Natáhla ruku a zvědavě si sáhla na jeho ošlehaný obličej.</p>

<p><emphasis>Ženský, vy jediné mě vždycky spolehlivě dostanete do problémů</emphasis>, usmíval se Brog.</p>

<p>Vzpomněl si na moc, kterou právě probudil. Možná se po dlouhé době opět zapojí do dění světa. Možná se dokonce pustí do války. Rozpínavost Germánů mu lezla na nervy už v dobách, kdy Římané teprve vystrkovali růžky.</p>

<p>V dobách, kdy býval druidem.</p>
</section>

<section>
<p>
    4</p>

<p>Úzká prašná cesta stále strměji stoupala.</p>

<p>„Zůstaň!“ trhl Boris provazem a člověk se zastavil se skloněnou hlavou. Boris se opřel o kolena a podíval se ze svahu dolů. Zhluboka oddychoval, už se svlékl do půl těla a jemný rudý prach se mu lepil na kůži.</p>

<p>Zezdola se k němu strojovým tempem blížila Kalima. „Co je s tebou, ty lemro?“ zahulákala na něj zvesela.</p>

<p>„Utáboříme se?“</p>

<p>„Už nemůžeš nebo co?“</p>

<p>„Já můžu jít celou noc, ale beru ohledy na dámu.“</p>

<p>Kalima kolem něj prošla a její krásný ostře řezaný obličej se rozzářil v úsměvu. „Nebuď posera,“ šťouchla do něj ramenem. „Aspoň ještě k támhle tomu stromu,“ ukázala před sebe. Když ho minula, švihla po něm ocasem.</p>

<p>„Slyšels to? Je to krásná holka, ale strašně umanutá,“ řekl trpitelsky soumarovi.</p>

<p><emphasis>To jsem dopadl – už si začínám povídat s člověkem</emphasis>…</p>

<p>„Tak pohni,“ trhl provazem a dobytek začal opět šlapat. Naštěstí nerušil nějakým hýkáním, pouze hlasitě funěl nosem.</p>

<p>„Myslím, že soumar už nemůže,“ houkl Boris.</p>

<p>„Za ty prachy musí,“ křikla Kalima přes rameno a dál si to štrádovala do kopce, jako by byla někde na výletě.</p>

<p><emphasis>Měla bys trochu šetřit síly, holčičko</emphasis>.</p>

<p>Dohnal Kalimu a člověka přivázal ke kmeni mrtvého stromu. Nebál se, že uteče – tady nebylo kam –, ale mohl by se zkusit zabít. Hodně soumarů mělo sebevražedné sklony. Byli jen tupý dobytek, netušili, že se zabít nemůžou. Samozřejmě umírali, ale o své smrti nemohli rozhodnout sami. Čím temnější mysl, tím déle člověk žil. Byli známi jedinci, kteří vydrželi i několik tisíc let. Tenhle kus by se skokem ze skály akorát tak zranil a Boris by pak musel celé dny čekat, až se zahojí. A na něco takového neměl čas. Sundal mu ze zad těžkou krosnu a poručil:</p>

<p>„Sedni.“</p>

<p>Člověk se zhroutil s ramenem opřeným o kmen.</p>

<p>Boris se usadil vedle Kalimy, která právě rozdělala oheň. Přitiskla se k němu, hlavu mu opřela o rameno a svůj ocas omotala kolem jeho.</p>

<p>„Vybrala jsi pěkné místo,“ pochválil výhled.</p>

<p>Hluboko pod nimi se rozprostíralo údolí, kterému vévodila široká řeka. V jeho hladině se odráželo rudé tmavnoucí nebe. Viděli malé farmy, barevná políčka a ohrady s lidským dobytkem. V dálce se rýsovaly domy Tallas-Boundu.</p>

<p>Nebe tmavlo, jednotně a rovnoměrně. Velké tmavé skvrny nad mraky se začínaly rozplývat.</p>

<p>„Říká se, že jsou to města,“ řekl zasněně Boris.</p>

<p>„O nebi se říká spousta věcí,“ podotkla Kalima.</p>

<p>Se soumrakem přišlo ochlazení. Nijak drastické, přece jen byli hodně vysoko, přesto Boris vytáhl deku a oba do ní zabalil.</p>

<p>„Chtěla bych se milovat,“ zašeptala Kalima a podívala se na něj, v jejích černých očích se mihotaly plameny. Políbila ho. Její jazyk byl tak sladký, její kůže tak voňavá…</p>

<p>Najednou se odtáhla. Chytila ho za rohy a zakřenila se: „Ale mám hlad jako zvíře. Nejdřív si dáme večeři!“</p>

<p>„Ach, ty mrcho,“ zakňoural Boris, v kalhotách cítil bolestivou erekci. I jemu kručelo v břiše, přesto by dal přednost úplně jiným tělesným potřebám.</p>

<p>„Dala bych si ražniči. Jen tak nad ohníčkem…,“ usmála se, až se jí vytvořily dolíčky.</p>

<p>Jak on ty dolíčky zbožňoval!</p>

<p>„No, a když to bude dobré, můžeme si u toho ohníčku zašukat,“ uzavřela celou věc.</p>

<p>Boris se s povzdechem zvedl. Z batohu vytáhl nůž a došel k člověku. Dobytek se třásl strachy a přikrčeně po něm mžoural.</p>

<p>„No tak… Buď hodnej…,“ konejšil ho Boris. Popadl ho zezadu za krk a převalil na břicho, zaklekl ho a ze zadnice mu rychle odřízl dva plátky masa. Člověk tlumeně vyl do prachu, z očí mu tekly slzy. Boris mu přejel masem po tvářích – čerstvé lidské slzy jsou vynikající koření.</p>

<p>„Přes noc ti to doroste,“ poplácal člověka po zádech.</p>

<p>Nakrájel maso na kostičky, Kalima ho napíchala na klacek a proložila rajčaty a cibulí koupenou na trhu. Za chvíli začal odkapávat tuk a ohníček po každé kapce trochu ožil.</p>

<p>Boris se k ní pod dekou opět přitulil. Nebe již nadobro ztmavlo a jejich tváře ozařovala jen žlutá zář plamenů.</p>

<p>„Není to nádhera, kempovat v přírodě?“ řekla se zasněným pohledem</p>

<p>„Nejsme na žádném výletu, miláčku. Jsme na misi. Ještě nás čeká pěkný výšlap.“</p>

<p>Trochu nevěřícně se na něj otočila: „Ty tomu opravdu věříš…“</p>

<p>Borise se to trochu dotklo, ale nechtěl sabotovat slíbenou soulož a takticky zachoval mlčení.</p>

<p>„Ty opravdu té mapě věříš?“ dobírala si ho dál Kalima.</p>

<p>„Ať se ti to nespálí,“ houkl dotčeně.</p>

<p>„Miláčku, nerada bych, abys byl potom nějak zklamaný. Myslím, až zjistíš, že to byly kecy…“</p>

<p>„Kalimo, byl to můj děda!“ Teď už se Boris cítil trochu naštvaný. „O něm takhle nemluv!“ Prudce vstal a obrátil maso.</p>

<p>„A nemohl třeba blouznit? Říkal jsi, že ti mapu dal těsně před smrtí.“</p>

<p>Boris si proti ní klekl a vzal její drobné ruce do svých. Nechtěl se hádat. A nechtěl přijít o romantické milování pod širákem. „Miláčku, to zjistíme, až se vyšplháme nahoru, že jo? Teda pokud to zvládneš,“ zašklebil se pochybovačně.</p>

<p>„Já zvládnu mnohem víc, ty lumpe,“ odpověděla s úsměvem a vášnivě ho políbila.</p>

<p><emphasis>Jak to tak vypadá, večeře bude muset počkat</emphasis>, zajásal v duchu Boris.</p>
</section>

<section>
<p>
    5</p>

<p>Brog to podělal. Tentokrát opravdu důkladně! Jak mohl ty německý šmejdy takhle podcenit?</p>

<p><emphasis>Protože jsi starej a línej! Padesát let se flákáš po lesích a svádíš vesničanky, a najednou se rozhodneš bojovat s celou armádou</emphasis>…</p>

<p>Brog by ten hlas rád nějak utnul, ale neměl na to síly. Sesul se za široký kmen stromu a nasupeně se podíval na zkrvavenou dlaň. Položil luk a trhnutím si rozepnul krví nasáklou košili. Pár centimetrů od pupku měl malou dírku. Vytékala z ní krev jako z vodovodu. Lesem se blížil štěkot psů.</p>

<p><emphasis>Takhle se necháš načapat, blbče!</emphasis></p>

<p>Šel na lov. Nechtěl, aby to malá Amálka viděla, a tak ji nechal v chalupě. Psi, kteří měli za úkol ji milovat, ji hlídali. Jejich přítomnost holčičce velmi pomáhala, dva měsíce po té, co ji našel, se už docela pěkně rozmluvila. Nejprve se sice Brog musel naučit její dětinštinu, ale jakmile se domluvili, vyprávěla mu o slepičkách, které mají na zahrádce, o svých panenkách s podivnými jmény a o Josífkovi – malinkém bráškovi. Občas si však uvědomila, že jí něco chybí, a když jí došlo, že to jsou rodiče a domov, zakročil Brog a jemně ji uspal. Škoda že nejdou špatné vzpomínky jednoduše vymazat.</p>

<p>Přitiskl si zmuchlanou košili na břicho.</p>

<p><emphasis>Bude to dobrý, bude to dobrý</emphasis>…</p>

<p>Jasně že bude, ale na léčení potřebuje čas, který teď nemá.</p>

<p>Čekali na něj, nebo na ně narazil náhodou? Jde lesem se srnou přes ramena a někdo ho ze zálohy střelí. Nebezpečí si uvědomil v poslední chvíli, pohnul se a to mu možná zachránilo život.</p>

<p>Kdo by je na něj mohl navést?</p>

<p>Mlynářova žena? Nebo sám mlynář, který se o nevěře své drahé dozvěděl?</p>

<p>Štěkot se blížil. Brog zavřel oči a uchopil psí mysl. Byli tři. Cítili ho, hnali se na jistotu. Zasáhl tvrdě, na jemnosti nebyl čas. Štěkot ustal, nahradilo ho vrčení a zakňučení. Psi se pustili do sebe navzájem a psovodům bude trvat celý den, než je uklidní. Brog se namáhavě zvedl a těžkopádně se sunul vpřed.</p>

<p>Kdesi před ním se ozvaly výstřely pušek.</p>

<p>Ne, to ne…</p>

<p>Bez ohledu na bolest se rozběhl. Našli jeho srub a právě pobíjejí smečku. Do hlavy ho udeřilo zoufalé volání o pomoc. Psi umírali a volali ho. Amálka ho volala.</p>

<p>Zbývá mu kilometr, nemůže to stihnout. Břicho pálilo jako čert, téměř cítil, jak se uvnitř trhá. Ne, takhle to nejde. Zemřel by dřív, než by tam doběhl.</p>

<p>Amálka už je pryč, odvlekli ji. Smečka je pobitá.</p>

<p><emphasis>Zachránče můj a vládče! Kde jsi?</emphasis></p>

<p>Slintající bůh? Myšlenka byla slaboučká a rozostřená, ale byl to on. Ten hajzlík se stihl schovat.</p>

<p><emphasis>Sleduj ji! Přežij!</emphasis> vyslal Brog, nedokázal odhadnout sílu, a tak to pustil na plné pecky. Doufal, že Slintajícího boha razance myšlenky neomráčí.</p>

<p>Budou na něj čekat u srubu, to je jasné. Přemýšlel o svém problému pár centimetrů od pupku. Kulka bude muset ven, ale nejdřív se musí dostat domů. Připadal si jako v začarovaném kruhu.</p>

<p>Dobrá, půjde domů. Tyhle lesy zná líp než oni, a stále má dost šípů.</p><empty-line /><p>Nepředpokládali, že se vrátí, a tak chalupu hlídalo jenom šest mužů.</p>

<p>Musela to být Marie, ta mrcha! Nikdo jiný v posledních letech o srubu nevěděl. Brog se s ní rozešel den po té, co si domů přinesl Amálku. Chtěl děvčátko ochránit, místo toho udělal pravý opak.</p>

<p>Začínal opravdu zuřit.</p>

<p>Nijak ohleduplně hrábl do mysli nejslabšího z vojáků – jakéhosi Klause – a pevně ji uchopil. Klaus se toporně zvedl a s vyvaleným výrazem vyšel ze svého úkrytu za latrýnou. Brog ho sledoval z úkrytu. Nějaký jeho kolega na něj sykl, co to dělá, Klaus na něj namířil pušku a vystřelil. Vrtěl přitom hlavou, jako by tomu odmítal uvěřit. Kráčel vpřed k dalšímu úkrytu, dělal dlouhé kroky jako čáp. Naproti mu vyběhl další voják. Ptal se, co se stalo, a proběhl kolem něj. Klaus ho zezadu střelil do hlavy.</p>

<p>Brog poslední týdny trénoval svoji duševní sílu a nyní byl mnohem silnější, než když před dvěma měsíci zabil vojáky na mýtině. Přesto mu rychle ubývaly síly.</p>

<p>Klaus zrychlil, vypadal jako loutka vedená opilým loutkohercem. S napřaženou puškou obcházel srub. Srazil se se dvěma kolegy. Vyjeveně na něj civěli. Jednoho střelil do hlavy, druhý však zareagoval rychle a plačícího Klause odpravil. Brog se napřímil a natáhl tětivu. Tuhle zbraň miloval.</p>

<p>Vypustil šíp a hned hmátl po dalším. Voják, který zabil Klause, to schytal doprostřed čela. Z chalupy vyběhl poslední – jejich velitel. Šíp mu zmizel mezi žebry a hrot probodl uniformu na druhé straně.</p>

<p>Brog se přidržoval stromů a potácel se ke srubu.</p>

<p><emphasis>Ještě nesmím omdlít!</emphasis></p>

<p>Předklonil se a vyzvracel. Velitel stále žil. Z pouzdra u pasu se snažil vyprostit pistoli. Brog se k němu šoural a vyhýbal se mrtvolám svých milovaných psů. Cestou ze špalku vyprostil sekeru a za chůze ji zasekl do velitelovy lebky.</p>

<p>V kuchyni popadl z police dřevěnou krabici a složil se na podlahu. Zvedl víko a… Zatmělo se mu před očima, až praštil temenem o podlahu. Jestli omdlí, vykrvácí.</p>

<p>Ještě ne, krucinál!</p>

<p>S námahou zvedl tunová víčka a z krabičky vyhrabal malou lahvičku s černou tekutinou. Obsah jedním hltem vypil.</p>

<p>Jako by mu do hlavy vtrhlo stádo hořících koní. Slyšel vše. Šustění listí, pavouka cupitajícího po stěně, krev kapající z hrotu šípu.</p>

<p>Slyšel Slintajícího boha, jak funí a tiše nadává, ale stále sleduje Amálčinu stopu.</p>

<p><emphasis>Tu holčičku vám nenechám! Už čistě z principu!</emphasis></p>

<p>Účinek nebude trvat dlouho. Přehraboval se v krabičce, i vidění se mu zostřilo, jako by na svět pohlížel skrz obří lupu. Vytáhl další lahvičku. Část obsahu vypil, zbytkem si polil krvácející ránu. Utlumí to bolest, aspoň trochu.</p>

<p>Temeno opřel o stěnu, z krabičky vyndal skalpel a začal řezat.</p>
</section>

<section>
<p>
    6</p>

<p>Terén se stával neschůdným. Poslední dva dny kráčeli po hřebeni skalnaté hory. Všechny ostatní vrcholy jim ležely u nohou. Nebe nad nimi žhnulo jako smyslů zbavené. Vzduch byl horký a pálil v plicích.</p>

<p>Boris vzpomínal na lesy pokryté jinovatkou, na ledovec severně od Arghonu. Na lov divokých sněžných ještěrů…</p>

<p>„Bobo, kašlem na to!“</p>

<p>Hlas Kalimy ho vytrhl z myšlenek.</p>

<p>„To zvíře ti stejně brzo chcípne a já ten ruksak sama nepotáhnu.“</p>

<p>Boris se ohlédl po člověku. Ztěžka funěl, nohy měl rozedrané do krve. Podíval se zpět k vrcholu. Zdál se mu stejně daleko jako včera. Tady opravdu už končila sranda. Kolikrát četl o turistech, kteří podcenili své síly?</p>

<p>„Jsem utahaná,“ kecla si Kalima na zadek. „Nezapomeň, že ještě půjdeme dolů!“</p>

<p>Boris se doplahočil až k ní, na provaze za sebou táhl uštvaného člověka.</p>

<p>„Máš ještě vodu?“</p>

<p>Kalima zavrtěla roztomilou lysou hlavinkou.</p>

<p>„Počítal jsem s tím,“ políbil ji na tvář. Popadl soumara, do žíly mu vrazil kanylu a přitiskl si jeho krvácející paži k ústům. Dělávali to, když vyráželi na několikadenní lov pouštních pavouků.</p>

<p>Podal krvácející ruku Kalimě. Trochu se ušklíbla.</p>

<p>„Dej si, je to osvěžující. Plný živin a příjemně studený.“</p>

<p>Přitiskla rty ke kanyle. Sála a překvapeně zvedla obočí.</p>

<p>„Není špatná, co? Stačí!“ smál se Boris a do kanyly vrazil špunt. „Sice se mu rychle obnovuje, ale nesmíme ho vypít naráz.“</p>

<p>„Tak co? Zabalíme to?“ ptala se Kalima a utírala si pusu.</p>

<p>„Zastavit nás může jenom naše slabost. Jídla a pití máme dost,“ ukázal Boris na člověka. „Ale možná bychom ho neměli tak štvát, aby se nám nezhroutil. Navrhuju jít pomaleji, co ty na to?“</p>

<p>„Už chci domů…,“ zabručela Kalima a hodila ze svahu kamínek.</p>

<p>„Domů k mamince, jo?“ dobíral si ji. „Nebuď ubrečená.“</p>

<p>„Nejsem ubrečená! Prostě mě ten pochod už sere!“</p>

<p>„Kdyby tě tak máma slyšela…“</p>

<p>Kalima ho zpražila pohledem. V jejích velkých černých duhovkách začínaly probleskovat žluté žilky vzteku. To nebylo dobré znamení!</p>

<p>„Omlouvám se,“ řekl rychle Boris. „Omlouvám se, lásko…“</p>

<p>Žilky vzteku pohasly.</p>

<p>„Až se tam doplahočíme, Bobo, stejně tam nic nebude. Myslíš, že jsi první, koho to napadlo?“</p>

<p>„To určitě ne. Ale kolik nadšených horolezců znáš?“</p>

<p>„Jenom tebe. Nikdo jiný není takový idiot, aby lezl v tomhle vedru po skalách!“</p>

<p>„Tak vidíš! A potom, co se stalo Ikarionovi, se nikdo moc nehrnul, aby se dotkl nebe.“</p>

<p>„Ikarion byl retardovaný, kdo jiný by chtěl umět létat?“ vysvětlovala Kalima. „Taky ho zavřeli do blázince, hned jak ho vylovili z jezera.“</p>

<p>„To jo, ale dotkl se nebe,“ usmál se Boris.</p>

<p>„Hm, a tvůj děda taky, jo?“</p>

<p>„Přesně tak. Přišel při tom o ruku.“ Boris se otočil a ukázal k vrcholu hory. „A stalo se to támhle.“</p>

<p>„Vždyť tohle není ani nejvyšší hora.“</p>

<p>„To ne, ale nebeská blána je tu prý nejtenčí. A znáš to proroctví…“</p>

<p>„Nebeská blána je jen teorie několika umíněnejch vědátorů! Stejně jako to, že fleky na nebi jsou lidská města, nebo to, že náš dobytek jsou vlastně lidi, kteří nějak zhřešili a tady jsou za trest! Jsou to nesmysly, které normálního démona nezajímají, chápeš?“</p>

<p>Boris si vzdychl. „A tebe nezajímá, co je nahoře?“</p>

<p>„Proč?!“ vykulila na něj oči. „Mě zajímá ekonomika a byznys. Ty máš rodinnou farmu a lovy. Máme kamarády, večírky. Pití a šukání! Co chceš od života víc? Co skončily kastovní války, máme se všichni dobře. Proč si musíš život pořád komplikovat nějakýma otázkama?“</p>

<p>Boris nasupeně shlížel na svět pod jejich nohama. Na tenounkou stužku řeky, na osady a městečka velikosti knoflíku.</p>

<p>„Možná právě proto tě miluju,“ povzdechla si Kalima nakonec.</p>

<p>„Staré proroctví říká, že až lidé nahoře spáchají zlo tak obrovské, že to ani nebe neunese, blána se ztenčí natolik, že jí budeme moci projít. A horoskopy v novinách říkají, že to má být letos.“</p>

<p>„Horoskopy jsou poslední dobou hrozná móda. O konci světa píšou každou chvíli…“</p>

<p>„Ale představ si jenom tu možnost! Mít vchod do jiného světa! Nezapomeň na Promethena, který se na druhou stranu dostal a daroval lidem oheň, nebo na Van Der Pana, který tam prý žil několik let…“</p>

<p>„Jsou to jenom mýty, Bobo!“ rozhodila rukama Kalima. Sebrala ze země kamínek a hodila ho po člověku. „Hej! Ty! Jste vy lidi tam nahoře?“ píchla palcem k obloze.</p>

<p>Soumar na ni vyjeveně civěl.</p>

<p>„Ptám se: žijete tam nahoře?!“ zvýšila hlas.</p>

<p>Soumar začal kňučet a napínat srostlé rty.</p>

<p>„Nech ho, vždyť ho děsíš,“ usmál se Boris. „Lidi přece nemluví, zlato.“</p>

<p>Kalima zvedla varovně prst:</p>

<p>„Dávám ti dva dny, Bobo. A jestli do té doby nevylezeme na ten debilní vrchol, tak na to kašlu, popadnu tady kamaráda a mažu zpátky. A Bobo! Jestli se i pak budeš vzpírat, už nikdy nezasuneš!“</p>

<p>„Jsi sprostá vyděračka, víš to?“ usmál se Boris a políbil ji.</p>
</section>

<section>
<p>
    7</p>

<p>Amálku umístili do internačního tábora. Ale nebude tam dlouho. Každý den přijížděly prázdné vlaky a plně naložené zase odjížděly.</p>

<p>Brog sledoval celý den tábor z úkrytu a došlo mu, že odsud Amálku nedostane. Stará pevnost byla velmi dobře hlídaná, navíc o tři sta metrů dál stála kasárna SS s rotou vojáků. Dovnitř by se dostal, ven už ne.</p>

<p>Překvapilo ho, jak moc mu dívenka chybí. A trhalo mu srdce, jak moc musel chybět on jí. O psech nemluvě. Už je to nějaké to století, kdy vychovával dítě. Zařekl se, že se do toho už nikdy pouštět nebude; vždy ho mučilo, když viděl děti vyrůstat a stárnout, a nakonec umírat…</p>

<p>Jenže osud mu do cesty přihrál Amálku, a on za ni teď zodpovídal.</p>

<p>Se Slintajícím bohem pozorovali z okraje lesa betonové nástupiště. Nakládání vagonů probíhalo vždy brzy ráno. Vlak by měl přijet každou chvíli.</p>

<p>Ozvalo se zapískání a dusot parního stroje. Mezi stromy se blížily chuchvalce šedého dýmu, jako by se lesem řítila prehistorická obluda chrlící oheň. Ozval se skřípot brzd. Na peron se začínali hrnout lidé doprovázení vojáky. Na dav doráželi nabuzení psi, jejichž štěkot se mísil s křikem strážců. Slintající bůh začal tlumeně vrčet.</p>

<p><emphasis>Klid, kamaráde.</emphasis></p>

<p>Potom na peron vyhnali stádečko k sobě se tisknoucích dětí. Ucítil Amálku. Pak ji i zahlédl, maličká postavička obklopená staršími dětmi. Plakaly a ohlížely se po dospělých; mezi oběma skupinkami stála zeď mužů v khaki uniformách.</p>

<p>Přidusal vlak a částečně mu zakryl výhled, přesto viděl, do kterého vagonu děti nastoupily. Jak se do těch vagonů mohlo vejít tolik lidí? Brog si nechtěl představovat tu tlačenici, ten boj o prostor…</p>

<p><emphasis>Vydrž, Amálko, jdu si pro tebe.</emphasis></p>

<p>Jenže jak to udělá? Nejlepší asi bude, moc o tom nepřemýšlet.</p>

<p><emphasis>Drž se, příteli. Vrátím se</emphasis>, rozloučil se se Slintajícím bohem, který na něj vytřeštil krví podlité oči.</p>

<p>Brog se plazil ze stráně ke kolejím, mumlal přitom zaklínadlo, které ho mělo učinit neviditelným. Ne že by zprůhledněl, ale vojáci stojící na střechách vagonů najednou pocítili neodbytnou potřebu otočit se na druhou stranu, zavazovat si tkaničky nebo lovit z kapsy cigarety.</p>

<p>Brog se mlázím doplazil až ke kolejím pod mohutná kola vlaku a prolezl oblakem páry přímo pod vagon s dětmi. Z druhé strany neustával křik a štěkot.</p>

<p>Co teď? Jak ji dostane ven? Popadnout mysl jednoho z vojáků a rozpoutat střelbu? Bylo jich však moc, brzy by ho zabili. Navíc by musel prolézt na druhou stranu a nějak se dostat do vagonu. A potom ještě ven…</p>

<p>Zaslechl bouchání zavíraných vrat. Po peronu už dupaly jen holínky vojáků. Vlak se každou chvíli rozjede.</p>

<p>Bude muset jet s ním.</p>

<p>Zahákl nohy za podvozek a chytil se. Rozepnul si opasek a připoutal se.</p>

<p>Ozvalo se písknutí a lokomotiva kdesi vepředu zafuněla a vydechla oblaka páry. Kola se se skřípotem pomalu rozjela.</p>

<p>Brog zaujal docela pohodlnou polohu. Cesta přece nemůže trvat dlouho…</p><empty-line /><p>… cesta trvala tři dny.</p>

<p>Brog to vydržel jen díky meditaci. Vlak několikrát zastavil a Brog se musel přemlouvat, aby se od podvozku neodpoutal a prostě to nevzdal. Jenže Amálka byla stále tam nahoře, stále potřebovala jeho ochranu. Trpěl hlady a žízní, rána v břiše opět začala krvácet… Ještě před třemi měsíci by nevěřil, že by tohle všechno dokázal protrpět kvůli cizímu dítěti.</p>

<p>Třetího dne v noci si Brog uvědomil, že se blíží k cíli. Cítil temný mrak zoufalství a bolesti; zhmotnělé utrpení, ke kterému vlak rychle směřoval. Jako by přijížděl k samotné bráně pekelné.</p>

<p>Souprava zpomalovala a Brog děkoval všem bohům, že už je konec. Byl naprosto vyčerpaný, ztratil spoustu krve a další den by pravděpodobně nezvládl. Vagony se sunuly podél obrovitého nádraží zalitého světlem reflektorů. Už z dálky je vítal štěkot rozdrážděných německých psů. Vlak zpomaloval a Brog na nástupišti sledoval míjející lidské nohy, které provázely dlouhé stíny.</p>

<p>Konečně sebou vagon trhnul a znehybněl.</p>

<p>Okamžitě se ozvalo hulákání Němců, dveře se odsunuly a vystrašení, vyčerpaní lidé byli hnáni z ramp jako ubohý dobytek. Brog třesoucími se prsty rozepnul přezku a žuchl na kameny mezi pražci.</p>

<p>Pod vagon se k němu natáhl čumák německého ovčáka.</p>

<p><emphasis>Odpal!</emphasis></p>

<p>Pes se s kňučením stáhl.</p>

<p>Brog se plazil pod podvozkem a vyhlížel nejlepší příležitost vylézt. Na betonu se objevily dětské nohy, bylo jich mnohem méně, než když před třemi dny nastupovaly.</p>

<p>Amálka však stále žila, někdo se s ní dělil o vodu a suchary. Brog mumlal neviditelné zaklínadlo a plazil se ven. Vykoukl mezi koly a škrábal se na beton nástupiště. Koutkem oka ji zahlédl, stála k němu bokem, cucala si palec a netečně pozorovala psa, který na ni dorážel.</p>

<p><emphasis>Zmiz od ní!</emphasis> poručil a pes leknutím málem porazil svého psovoda.</p>

<p>Někdo Broga popadl za límec. Silné ruce ho táhly nahoru, na zraněné břicho mu dopadla pažba pušky. Podsaditý Němec v uniformě SS mu zezdola řval do tváře.</p>

<p>Brog se zmohl jen na zvednutí rukou, aby si kryl obličej. Měl co dělat, aby se vůbec udržel na nohou. Ruce ho smýkly směrem, kam vojáci hnali dav. Brog klopýtal k Amálce. Otočila se a její zapadlé oči se projasnily.</p>

<p>„Blogu!“</p>

<p>„Jsem tady, zlatíčko,“ zašeptal vyčerpaně a popadl ji do náruče.</p>

<p>Hnali je vpřed, ostatní se na ně mačkali. Držel holčičku a snažil se ji uklidnit.</p>

<p><emphasis>Jak se z toho dostanu?</emphasis> letělo mu hlavou. <emphasis>Jak odsud utečeme, když mám pocit, že sebou každou chvíli seknu?</emphasis></p>

<p>Klusající řada ubožáků zpomalila. Stáli před nimi důstojníci, vesele se bavili a třídili je. Většinu poslali nejbližší bránou dovnitř, občas však vybrali muže nebo ženu, které poslali k jiné, vzdálenější bráně. Zrak jednoho z důstojníků padl i na Broga, přece jenom všechny o hlavu převyšoval. Ukázal na něj a dva vojáci už ho tahali z řady, třetí mu rval vřískající Amálku z ruky.</p>

<p>„To je moje dítě!“ řval na ně Brog a rval se s nimi, zezadu mu na hlavu dopadla pažba a poslala ho do kolen.</p>

<p>„Krvácí!“ řekl znechuceně jeden z vojáků a prohlížel si rudé ruce. Vztekle Broga nakopnul. „Ten je k ničemu.“</p>

<p>Důstojník mávl rukou a vojáci kopanci nasměrovali Broga zpět do davu. Doklopýtal k Amálce a opět ji popadl.</p>

<p>„Neboj, miláčku, ubytujeme se, já se dám trochu do kupy a zmizíme. To ti slibuju,“ šeptal jí do ouška.</p>

<p>Znepokojoval ho sice oblak smrti, který se nad obřím táborem vznášel, ale byl tak vyčerpaný, že mu nedokázal věnovat pozornost.</p>
</section>

<section>
<p>
    8</p>

<p>Boris se vyhoupl na širokou skalní římsu. Chvíli zůstal ležet na zádech a zhluboka oddechoval, pot se z něj řinul. S námahou se postavil a rozhlédl. Vypadalo to, že nejtěžší úsek stoupání – padesát metrů vysokou kolmou stěnu – má za sebou. K vrcholu mu zbývalo půl kilometru ploché zvedající se skály.</p>

<p>Podíval se dolů. Kalima si dlaní zakrývala oči a vzhlížela k němu, člověk seděl na bobku a kýval se dopředu a dozadu.</p>

<p>„Jsi v pohodě?“ křikla Kalima a její hlas se odrážel od rozpálených skal.</p>

<p>„Jasně! Tohle je nejhorší, pak už nás čeká jen pohodový výšlap do mírného kopečku!“</p>

<p>„Jestli mi zase kecáš, Borisi!“</p>

<p>„Ne! Přísahám, jsme nahoře! Hodím ti lano a vytáhnu tě.“</p>

<p>„Co s tímhle?“ ukázala na člověka.</p>

<p>„Nech ho tam, nikam neuteče.“</p>

<p>Z batohu vytáhl provaz spletený z hřívy nosorožců a hledal vhodný kámen, kolem kterého ho přehodí. Musel vystoupat nějakých dvacet metrů, než ho našel. Každý krok byl strašlivě namáhavý, jako by nesl váhu samotného nebe nad sebou. Zvedl hlavu.</p>

<p>Nad vrcholem hory byla nebeská blána šedočerná – další lidské město, mají-li vědci pravdu. Vypadalo to, jako by se prohýbala…</p>

<p>Zastavil se a zůstal civět se zvrácenou hlavou.</p>

<p>Skutečně! Blána se prohýbá směrem dolů, jako by ji seshora něco zatěžovalo.</p>

<p><emphasis>Až lidé nahoře spáchají zlo tak obrovské…</emphasis></p>

<p>Že by ji zatěžovalo lidské zlo? Sledoval zakřivení nebe a uvědomil si, že nejnižší bod je jen kousek nad samotným vrcholem hory. Naskočila mu z toho husí kůže. Uvědomil si, že ani on sám dědečkovi moc nevěřil. Ale říkal pravdu, nebeskou blánu měl na dosah ruky…</p>

<p>„Bobo?!“ Kalimin hlas se odrážel v ozvěně. Zněl znepokojeně.</p>

<p>Boris upevnil provaz a jeden konec hodil dolů, druhý si omotal kolem pasu a pevně ho chytil.</p>

<p>„Kde jsi, krucinál?“</p>

<p>„Počkej, až to uvidíš!“ šklebil se na ni.</p>

<p>Kalima neměla s lezením žádné zkušenosti, ale byla silná a mrštná. Pomáhala si nohama, zatímco ji Boris vytahoval nahoru. Když se konečně přehoupla přes okraj římsy, okamžitě začala nadávat: „Doprdele, ta skála je horká! Nedá se tu dýchat! Krucipísek, nemůžeme jet jako normální démoni někam k ledovcovýmu jezeru?!“ Pak ztichla a s údivem si prohlížela prověšené nebe.</p>

<p>„Mazec, co?“ usmíval se Boris.</p>

<p>„Jak může nebe takhle viset dolů?“ špitla. Bojovnost ji rázem přešla.</p>

<p>„To zjistíme, až tam dojdeme,“ prohodil Boris a popadl batoh.</p>

<p>„Bojím se, Bobo. Tohle už není žádná sranda…“</p>

<p>„Neboj, máme sušenou člověčinu a krev v čutoře. Odpoledne jsme na vrcholu a ještě večer slezeme stěnu a přespíme dole na římse. Vyříznu z člověka svíčkovou a dáme si tatarák…“</p>

<p>„Já se bojím tohodle!“ ukázala Kalima k nebi. „Jdeme zpátky!“</p>

<p>„Miláčku! Když už jsem tady, zpátky rozhodně nejdu. Aspoň si to prohlédneme,“ řekl Boris pevně a začal šlapat do skalnatého kopce.</p>

<p>„Slib, že se toho nebudeš dotýkat,“ prosila za ním Kalima.</p>

<p>„Jasně že ne,“ zalhal Boris.</p>
</section>

<section>
<p>
    9</p>

<p>Dozorci hnali vyplašené lidské stádo betonovými chodbami. Brog si všiml, že jsou to vězni jako oni; ti s páskou přes rukáv, podle všeho veleli. Němci samotní se drželi spíše v pozadí, měli však připravené samopaly, s nimiž by v okamžiku rozpoutali masakr.</p>

<p>Má se pokusit jednoho z nich ovládnout? Ale co pak?</p>

<p>„Svléknout! Až se osprchujete, vrátíme vám vyprané prádlo!“</p>

<p>Brog postavil Amálku u stěny pobité háčky na oblečení. S bolestivým úšklebkem k ní přiklekl. Rána krvácela jako blázen, pokoušely se o něj mdloby.</p>

<p>Ne, takhle nic nezvládne. Musí nabrat síly. Až pak se může o něco pokusit…</p>

<p><emphasis>Něco tu smrdí, chlapče</emphasis>, zaslechl opět hlas matky.</p>

<p><emphasis>Já vím, ale nedokážu přijít na to, co</emphasis>…</p>

<p>„Pohyb! Svlékat!“ hulákali dozorci. „Až se vysprchujete, dostanete polévku!“</p>

<p>„Těšíš se na sprchu?“ snažil se rozptýlit Amálku, která byla z toho řevu vyděšená k smrti. Brog jí rozepínal kabátek. „Smrdíme jako čuňátka,“ mrknul na ni.</p>

<p>Vysvlékl ji a začal si sundávat košili nasáklou krví.</p>

<p>„Pohni, Žide!“ Někdo ho dloubl dřevěným obuškem do ledvin.</p>

<p>Nahý Brog se musel zapírat o zeď, aby vůbec vstal. S námahou zvedl Amálku.</p>

<p><emphasis>Kdyby ta voda byla aspoň teplá</emphasis>, zadoufal v duchu, a spolu s dalšími naháči se nechal zatlačit do sprch.</p>
</section>

<section>
<p>
    10</p>

<p>„Tak jsme tady,“ usmál se unaveně Boris.</p>

<p>Kalima vystrašeně seděla na bobku a prohlížela si temné nebe jen kousek nad jejich hlavami. Žhnulo jako pec. „Bezva, tak jsme to viděli a můžeme jít zpátky.“</p>

<p>Pro Borise bude nyní mnohem těžší přiznat, že jí lhal, než to, co se chystal udělat potom. Beze slova se sehnul a začal vybalovat batoh.</p>

<p>„Bobo?“</p>

<p>Mlčky vytáhl černý tuhý plášť.</p>

<p>„Bobo?! Něco jsi slíbil!“ kňourala Kalima. V hlase měla nefalšovanou hrůzu. „Jestli to uděláš, rozejdu se s tebou!“</p>

<p>Boris se odvážil podívat do jejích očí. Pulsovaly v nich zelené žilky strachu. „Zlatíčko, tohle je z dračí kůže…“</p>

<p>„Kašlu na to, z čeho to je!“ vykřikla Kalima. „Neopovažuj se k tomu přiblížit!“</p>

<p>„Koupil jsem ji v aukci. Stála všechny peníze, které jsem měl na zbytek vejšky…“</p>

<p>Kalima tiše zakvílela.</p>

<p>„Má to certifikát – fakt se jedná o kůži draka.“</p>

<p>„No a co?“</p>

<p>„Dračí kůži nezničí ani oheň, ani kyselina.“</p>

<p>„Bobo, ty jsi blázen…,“ špitla uplakaná Kalima.</p>

<p>„Asi jo, lásko,“ řekl Boris a navlékl se do těžkého nepoddajného kabátu. „Miluju tě,“ usmál se a vydal se k okraji skalnatého vrcholu – k místu, kde bylo prověšené nebe nejníže.</p>

<p>Tak nízko, že se ho dokáže dotknout.</p>
</section>

<section>
<p>
    11</p>

<p>Ten pach! Brogovi se v hlavě rozezněly poplašné zvony. To je pach smrti!</p>

<p>Vytřeštěně se ohlédl. Východ už zatarasili vojáci se samopaly, křídla těžkých železných vrat se zavírala.</p>

<p>Proč musí mít sprcha železná vrata?!</p>

<p>Z posledních sil se pokusil ovládnout jednoho z vojáků…</p>

<p>Už ho skoro měl – muž vytřeštil oči a zvedal samopal – ale Brogovu snahu utnulo dovření dveří. Skrz železo to nedokáže, na to je příliš zesláblý.</p>

<p>Jasně slyšel, jak na druhé straně zapadla těžká závora. Vytřeštěně se rozhlédl po vydlaždičkované místnosti. Lidé vzhlíželi k hlavicím sprch. Jen několik z nich se s podezřením dívalo na vrata…</p>

<p>Brog se stáhl až do rohu.</p>

<p><emphasis>Takhle blbě se nechat nachytat! Tolik jsi toho prožil a teď chcípneš jako tupé zvíře!</emphasis></p>

<p>Podíval se dívence do jejích velkých očí: „Amálko, spinkej.“ S posledními zbytky sil jemně uchopil její vůli a pomalu ji uspával. Rozšířené oči se začínaly zavírat, děs z nich vyprchával.</p>

<p>Brog se sesul na podlahu.</p>

<p><emphasis>Třeba se pletu, třeba poteče voda</emphasis>…</p>

<p>Za okamžik hlavice zasyčely. Začal z nich proudit plyn. První lidé se se zkřivenými obličeji odtáhli od sprch. Zazněly první výkřiky…</p>

<p><emphasis>Takže se nepletu</emphasis>, konstatoval v duchu Brog.</p>

<p>Zadržel dech. Vydrží devět deset minut, potom zemře.</p>

<p>Kolem vypukla panika, lidé se vrhli proti železným vratům. Brog uspával dívku, zpomaloval její srdeční tep, až ho zastavil docela. Dívka přestala dýchat.</p>

<p>Podle toho, co kolem sebe Brog viděl, to tak bylo mnohem lepší.</p>
</section>

<section>
<p>
    12</p>

<p>Vrchol hory neustále mírně stoupal. Boris se blížil k okraji skály, která se lámala dolů, do svislé hluboké stěny. Nebe bylo pořád níž. Boris doslova cítil jeho váhu, myslel, že se mu rozskočí lebka. Ohlédl se na Kalimu, seděla tři sta kroků od něj a rukama si objímala kolena.</p>

<p>Zamával na ni. Neodpověděla.</p>

<p>Musel klesnout na kolena a poslední metry se plazit po čtyřech. Nízký strop nebe se blížil, sálal z něj žár. Klidně už by na něj dosáhl. Přes hlavu si přetáhl kapuci s kapsami pro rohy, lehl si na záda a zapínal si přezky dlouhého kabátu.</p>

<p><emphasis>Kalima má možná pravdu, asi jsem fakt magor.</emphasis></p>

<p>Ale když už se dostal takhle daleko, do smrti by litoval, že to nezkusil. Konečně byl na konci cesty, kterou začal před dvěma roky jeho dědeček, když mu na smrtelné posteli vyprávěl o nebeské bláně.</p>

<p>Natáhl si dlouhé rukavice z dračí kůže. Srdce mu bušilo jako zběsilé, po těle stékal pot a kapal zpod kabátu.</p>

<p>Zvedl se do sedu a natáhl ruku. Na okamžik zaváhal.</p>

<p>Pak se dotkl nebe.</p>

<p>Bylo pod jeho prsty elastické. Cítil slabé svrbění a rukavice se nepatrně zahřívala, ale to bylo vše.</p>

<p>Boris se dotkl i druhou rukou. Získával odvahu, zatlačil a poddajná blána se prohnula na druhou stranu. Cítil, jak její stěna tlakem slábne.</p>

<p>Klekl si. Naposledy se podíval na Kalimu. Vzpažil, sklonil hlavu a začal se zvedat. Plnou silou tlačil a nadzvedával prověšenou nebeskou blánu. Jako by se snažil zvednout obří vak naplněný vodou. Narovnával se a stehna se mu třásla námahou, nebe bylo stále těžší, ale blána se napínala a ztrácela elasticitu.</p>

<p><emphasis>Je to k ničemu. Nikdy ji nemůžu protrhnout</emphasis>…</p>

<p>V tom okamžiku praskla.</p>
</section>

<section>
<p>
    13</p>

<p>Lidé se kupili u dveří jako mouchy u okenního rámu. Další se s výrazem slepců plazili po dlažbě a dávili krvavé zvratky. Matky v agonii dupaly po svých dětech, muži od dveří odstrkovali své ženy…</p>

<p>Už jich zbývalo jen pár, ale plyn dál syčel.</p>

<p>Broga začínaly pálit plíce. Zbývaly mu dvě tři minuty. Amálka v jeho náruči poklidně spala.</p>

<p>Možná se plyn dostal do jeho těla pokožkou, protože začínal blouznit. Díval se, jak se podlaha zvedá. Jako by najednou nějak zvláčněla. Jako by byla z gumy a cosi na ni zespodu tlačilo. Několik dlaždiček se od vybouleného středu odlouplo a spadlo. Uprostřed plynové komory se zvedal stále špičatější kužel a táhl sebou celou podlahu. Mrtvá těla začala klouzat ke stěnám, dokonce i Brog cítil, jak se úhel mezi zdí a podlahou zmenšuje.</p>

<p>Co je tohle za halucinaci?</p>

<p>Pak se země protrhla a spadla zpět do vodorovné polohy. V díře se objevily obrovské ruce.</p>

<p>Díra vysávala otrávený vzduch, nasála i několik těl. Brog se zapřel nohama a pevně držel Amálku, aby ji to nevcuclo. Vítr ustal a tlak se vyrovnal, z otvoru stoupal žár. Risknul to a nadechl se, stejně už bylo načase. Horký vzduch sice páchl po zkažených vejcích, ale dal se dýchat!</p>

<p>Velké ruce se zapřely a z díry se začala soukat obrovská postava zahalená v černém. Nad okraj se vyhoupla hlava schovaná v kapuci. Tvor ji zvedl a rozhlížel se. V šíleném úsměvu cenil řady ostrých zubů…</p>

<p><emphasis>Probuď se,</emphasis> promlouval Brog k Amálce. Pomalu rozhýbal její srdíčko – naskočilo jako malá hračka na klíček. <emphasis>Probuď se.</emphasis> Amálka se se zavřenýma očima nadechla a rozkašlala se.</p>

<p>Obluda se zatím drápala z díry. Tu podívanou mohl ocenit jen Brog, všichni ostatní již zemřeli. Tvor se konečně vyhrabal na dlažbu plynové komory. Strčil zpět do díry hlavu a cosi zařval. Brogovi se při tom zvuku roztřásly vnitřnosti. Nebyla to řeč ve smyslu, v jakém ji znají lidé, přesto tomu rozuměl: <emphasis>Jsem v pohodě</emphasis>.</p>

<p>Tvor vytáhl hlavu z díry a začal si rozepínat tuhý nepoddajný kabát. Stáhl si kapuci, jeho lysou hlavu zdobil pár mírně zakřivených rohů. Shodil ze sebe černý kabát. Tělo měl sytě rudé, vypadalo jako stažené z kůže. Brog mohl vidět každý sval. Nebýt rohů a ocasu, vypadal by jako člověk… A samozřejmě nebýt těch ostrých zubů – tolik jich lidé nemají.</p>

<p>Démon se postavil. V podstatě se nelišil od vize, kterou církev poslední dva tisíce let strašila svět. Tedy až na ty khaki kraťasy a turistické pohorky… Stál mírně sehnutý, aby rohy neškrtal o strop, musel měřit dobře dva a půl metru. Rozhlížel se po zkáze v plynové komoře, pak se jeho černé oči bez duhovek setkaly s těmi jeho.</p>

<p>Něco nesrozumitelně zavrčel, nijak hlasitě, přesto Brogem opět projelo zachvění, jako by dostal ránu elektrickým proudem. Zároveň se mu v hlavě zformovala myšlenka: <emphasis>Je tohle svět lidí?</emphasis></p>

<p>Rád by mu odpověděl, ale nevěděl jak. Démon k němu došel a na hlavu mu položil obří pracku. Byla horká jako žehlička. Brog měl pocit, jako by ho někdo rozebral na atomy a v okamžiku ho zase složil. Démon s rukou ucukl a znechuceně se odvrátil. Uniklo mu zklamané zavrčení: <emphasis>Snad tu nejsou všichni takhle čistí…</emphasis></p>

<p>Brog netušil, co měla ta věta znamenat. Amálka v jeho náručí opět zakašlala. Pomalu otevřela oči. Brog, držel její hlavičku tak, aby se nemohla rozhlížet.</p>

<p>„Už je to v pořádku,“ usmál se.</p>

<p>Démon kolem nich bez zájmu prošel a začal zkoumat železná vrata.</p>

<p>„Už je dobře,“ usmíval se dál Brog, i když zdaleka netušil, zda je to pravda.</p>

<p>Přesto měl neodbytný pocit, že spravedliví lidé jako on se nemají čeho obávat. Pokud démon hledá skutečné hříšníky, na druhé straně vrat jich najde dost…</p>
</section>

<section>
<p>
    14</p>

<p>Členové sonderkomanda sbírali z věšáků svršky a prohledávali kapsy. Cennosti a dokumenty dávali do pytlů, kápové kolem nich kroužili jako vzteklí psi a šeptem je popoháněli. Vojáci SS pokuřovali a uvolněně se bavili.</p>

<p>Scharführer se podíval na hodinky – už by mělo být po všem. Za okamžik plyn dojde a zapne se odvětrávání. Zmučeně si povzdechl, byla skoro půlnoc a čekala ho ještě jedna várka. Tuhle práci měl rád, ale občas toho bylo moc…</p>

<p>Z plynové komory se ozval řev. Všichni v místnosti ztuhli.</p>

<p>„Tohle byl ale vzteklej icik,“ ucedil jeden z vojáků a ostatní se nervózně uchechtli.</p>

<p>Další minutu hovor poněkud vázl, vězňové i vojáci po očku sledovali vrata.</p>

<p>Najednou do nich něco udeřilo, až se ze stropu snesl betonový prach. Všichni nadskočili leknutím.</p>

<p>Další rána – ještě silnější než před tím.</p>

<p>„Židáci tam mají snad tank,“ pokusil se zavtipkovat scharführer.</p>

<p>Tentokrát už se nesmál nikdo.</p>

<p>Třetí rána promáčkla silný plech. Mezi křídly se vytvořila mezera a vojáci ve spěchu vytahovali plynové masky. V mezeře se objevily zrůdné pařáty a vrata se rozletěla do stran.</p>

<p>Do světa lidí vstoupil ďábel.</p>

<p>Neozval se jediný výstřel. Ani perfektní výcvik vojáků SS nepřemohl jejich prehistorický děs. Tichou betonovou místností se rozlehl jediný zvuk – podivné zaškrundání.</p>

<p>To o sobě dával vědět ďáblův žaludek. Po tom výšlapu mu řádně vyhládlo. Démon došel ke zkoprnělému scharführerovi a položil mu na hlavu obří horkou pracku.</p>

<p>V nepěkném úsměvu vycenil zuby a ruku sevřel v pěst.</p>
</section>

<section>
<p>
    Jakub Mařík</p>

<p><emphasis>Římský císař Nero se v roce 68 n. l. dostal do tak bezvýchodné situace, že raději spáchal sebevraždu. Zbabělec. Ten můj odkopl nabízenou dýku, zadupal své nepřátele do země, obvinil ze spiknutí křesťany a následujících dvanáct let své vlády zasvětil jejich pronásledování a vyhlazení. Jen díky němu přežila všechna stará náboženství až do současnosti, spiritismus se stal uznávaným vědeckým oborem a Ježíš je jen bezvýznamný prorok, který byl popraven v roce 27 po Augustovi.</emphasis></p>

<p><emphasis>Svůj nekřesťanský svět jsem již využil v detektivních povídkách</emphasis> Absolutní smrt <emphasis>a</emphasis> Žár pomsty<emphasis>, které jsem umístil do současného Londýna, a když jsem byl požádán o nacistickou povídku, hned jsem věděl, kde se bude odehrávat. Po policejní práci jsem se rozhodl pohrát si s tím, jak by ve světě starých bohů a všudypřítomných přízraků vypadal svět válečné špionáže.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ve válečném Londýně se uznávaný britský agent chystá střetnout s esem nacistických speciálních operací a skutečnost, že jsou oba po smrti, pro ně bude jen nepodstatným detailem.</emphasis></p>
</section>

<section>
<p>
    <strong>Chlad věčnosti</strong></p>

<p><emphasis>Pouze</emphasis> <emphasis>smrt</emphasis> <emphasis>končí</emphasis> <emphasis>válku,</emphasis> <emphasis>ale</emphasis> <emphasis>pro</emphasis> <emphasis>některé</emphasis> <emphasis>neskončí</emphasis> <emphasis>ani</emphasis> <emphasis>tou</emphasis> <emphasis>smrtí.</emphasis></p>

<p><emphasis>Platón</emphasis></p><empty-line /><p>Dva strážníci procházeli ulicí a prohlíželi si okna zakrytá okenicemi. Od pekla každonočních náletů uplynulo několik měsíců a Londýňané pomalu začínali věřit, že alespoň jedno válečné utrpení už je pryč. Když se před týdnem nad městem nečekaně objevila letka Heinkelů He 111 a zasypala Londýn bombami, starý strach se vrátil s ještě větší silou a desítky strážníků teď každou noc obcházely ulicemi a kontrolovaly dodržování zatemnění.</p>

<p>Foley je sledoval schovaný za červenou telefonní budkou a neustále těkal pohledem mezi policisty a pouliční lampou pár kroků od něj. Věděl, že se kvůli zatemnění nerozsvítí, ale jak se mu ta představa usadila v mozku, nemohl se jí zbavit. Stačilo by jen krátké bliknutí a strážníky by jistě velmi zajímalo, proč se před nimi schovává.</p>

<p>– <emphasis>Když tě chytí, Erin čeká něco mnohem horšího, než byla její smrt.</emphasis></p>

<p>Foley se při vzpomínce na ta slova zachvěl a podvědomě zkontroloval knihu, kterou měl schovanou pod kabátem. Stále tam byla, jeho zrada a Erinina jediná naděje.</p>

<p>Strážníci konečně zatočili do další ulice. Foley ještě chvíli počkal a pak rychlým krokem vyrazil ke Greenwich Parku.</p>

<p>Greenwich Park, kterému se dnes většinou říkalo Park nepokojných duší.</p>

<p>Když začaly německé nálety, bombardovaný Londýn se najednou musel potýkat s největším množstvím nových přízraků v moderní historii. Stovky lidí zemřely tak náhle a násilně, že nedokázaly přejít na druhou stranu a dál obcházely v troskách svých domovů. Teprve když v <emphasis>Daily Express</emphasis> vyšel kritický článek T. S. Eliota, kde Londýn nazval „peklem pro nevinné“, vložil se do toho londýnský arcidruid William Grove a zahájil přesun Zřídel obětí bombardování do poklidného Greenwich parku. Vláda pak navzdory těžké finanční situaci nechala postavit deset uzavřených pavilonů s reflexními světly a spirituálními mikrofony, aby se s přízraky mohli setkávat i příbuzní bez Daru duchovního zraku. Byl to jasný vzkaz Německu, že Velká Británie své občany neopouští ani ve smrti.</p>

<p>Erin do Greenwich parku převezli přede dvěma roky.</p>

<p>V parku už se Foley policie bát nemusel. Neklidná rychlá chůze, na kterou se omezoval v ulicích, po pár krocích zrychlila v běh. Když dorazil k Azurovému pavilonu, stěží popadal dech. Rychle vešel dovnitř, zavřel za sebou dveře a rozsvítil reflexní světla.</p>

<p>– <emphasis>Máte zpoždění, Herr Foley.</emphasis></p>

<p>Uprostřed sálu stáli dva přízraci. Jeho milovaná drobná Erin a za ní vysoký muž se zjizvenou tváří. Na sobě měl nevýrazný šedý oblek, ale klidně by mohl být v uniformě SS, protože Foleymu bylo hned jasné, o koho jde. Erin měla na obličeji přitisknutou jeho dlaň a druhá silná paže ji pevně držela kolem hrudníku.</p>

<p>„V ulicích je kvůli tomu vašemu nedávnému náletu spousta policistů. Rychleji to nešlo.“</p>

<p>– <emphasis>Já vás z ničeho neobviňuji, Herr Foley, jen konstatuji fakta. Kdybych si myslel, že na mě něco zkoušíte, už byste se potýkal s následky. Máte to?</emphasis></p>

<p>Foley přikývl a vytáhl knihu <emphasis>Mrtvá a živá</emphasis> od Daphne de Maurier.</p>

<p>– <emphasis>Příhodná volba,</emphasis> ušklíbl se přízrak. – <emphasis>Otevřete ji a ukažte mi to.</emphasis></p>

<p>Foley poslechl. Písmena, v práci tajně označená neviditelným inkoustem, který od nich dostal, v reflexním světle jasně zářila a odhalovala v textu ukryté jméno, adresu a další údaje.</p>

<p>– <emphasis>Dobře. Dobře. Jsou tam všichni?</emphasis></p>

<p>„Ano, jsou,“ vyhrkl příliš rychle Foley.</p>

<p>Přízračná dlaň na Erinině boku se bíle rozzářila. Erin sebou zazmítala, když se na jejím těle kolem prstů objevila bílá pavučina. Teplota v pavilonu okamžitě citelně poklesla.</p>

<p>„Ne, prosím, neubližujte jí!“</p>

<p>– <emphasis>Když jsem před chvílí zmínil následky, Herr Foley, nemluvil jsem o vás. Ještě jednou se vás ptám, jsou tam všichni?</emphasis></p>

<p>„Jsou tam všichni, které máme v záznamech, pane Skorzeny!“</p>

<p>Foley okamžitě zbledl a nejraději by se kousl do jazyka, ale jméno už bylo venku. Skorzeny se však jenom pobaveně zasmál.</p>

<p>– <emphasis>To</emphasis> <emphasis>ta</emphasis> <emphasis>jizva,</emphasis> <emphasis>že</emphasis> <emphasis>ano?</emphasis> Skorzeny odtáhl ruku od Erinina omrzlého boku a přejel si prstem po tváři. – <emphasis>Mohl bych se jí zbavit stejně snadno, jako si měním oblečení, ale už ji beru jako starou přítelkyni</emphasis>. Tiše se zasmál, ale jeho tvář téměř okamžitě zvážněla. – <emphasis>A kdo v těch záznamech</emphasis> chybí<emphasis>?</emphasis></p>

<p>Foley zaváhal, když ho napadlo, že nezapsaný přízrak bude možná tím jediným, kdo bude moct narušit Skorzenyho plán, ať už jím mělo být cokoliv.</p>

<p>Tentokrát se ledové paprsky rozšířily kolem dlaně na tváři a Erinin bolestný křik pronikl i přes ni.</p>

<p>– <emphasis>Nepokoušejte mou trpělivost, Herr Foley. Příště už vaši ženu pošlu rovnou do Helheimu a poslední anglický evoker, který by ji odtamtud dokázal dostat, zemřel před čtyřmi sty lety! Pokud chcete zůstat spolu, řekněte mi to jméno, nebo svou ženu už nikdy neuvidíte!</emphasis></p>

<p>„Das,“ hlesl odevzdaně Foley. „Sarat Chandra Das. Přestože zůstal ve službě, nikdy nám své Zřídlo nesvěřil.“</p>

<p>– <emphasis>Das,</emphasis> zopakoval zamyšleně Skorzeny. – <emphasis>Už jsem o něm slyšel. Olcott a Blavatská na něj ve svých knihách často odkazují. Proč v těch záznamech není?</emphasis></p>

<p>„To nevím jistě. Prý si velmi zakládá na svém soukromí a raději se o svou bezpečnost stará sám.“</p>

<p>– <emphasis>V tomhle se s Herr Dasem shodneme. A kromě něj tu už nikdo další, na koho byste</emphasis> zapomněl<emphasis>, není?</emphasis></p>

<p>Byl tu ještě jeden muž, zatím pouhý kandidát, který teprve nedávno začal splňovat požadavky. Foley jeho jméno neuvedl ani tak z vypočítavosti, jako z lítosti. Ten chudák si toho vytrpěl dost a s tajnou službou ho spojoval jen jeden nezávazný pohovor.</p>

<p>„Ne.“</p>

<p>Skorzeny se na Foleyho dlouho jen díval, než přikývl. – <emphasis>Věřím vám.</emphasis></p>

<p>Skorzenyho dlaně se znovu rozzářily. Pavučina bílých linek ve vteřině pokryla celé Erinino tělo. Erin ani nestihla vykřiknout, jen se krátce zachvěla a zmizela.</p>

<p>„Ne! Erin! Ty prolhanej hajzle, tys…“</p>

<p>Přízrak zmizel a téměř okamžitě se objevil přímo před Foleym. Na hrudník mu dopadla dlaň. Většina přízraků mohla o manipulaci s pevnou hmotou jen snít, ale Skorzeny měl tak silnou vůli, že se Foley pod tou ranou zapotácel.</p>

<p>– <emphasis>Hajzl možná, ale lhář, Herr Foley?</emphasis> Skorzeny se zlomyslně ušklíbl. – <emphasis>Já vám slíbil, že zůstanete spolu, jen jsem neupřesnil kde. Nemohu přece riskovat, že se někomu svěříte s naším malým obchodem. A vaší ženě by se v Helheimu jistě stýskalo.</emphasis></p>

<p>Chlad ze Skorzenyho ruky se Foleymu zakousl do srdce, ale byla to jen předzvěst nepozemského mrazu, který mu měl dělat společnost po zbytek věčnosti.</p>

<p>***</p>

<p><emphasis>HMS</emphasis> <emphasis>Avenger</emphasis> rychle klesala do mořského hrobu. Německá ponorka na ni vypálila jen jediné torpédo, ale i to bylo na starou dámu moc. Letadla padala z nakloněné paluby a v trupu stále docházelo k novým explozím, jak oheň odmítal vzdát boj, který s vodou vedl o životy na lodi uvězněných námořníků.</p>

<p>Na vodu se stihl spustit jen jeden záchranný člun. Námořníci na něm buď ze všech sil pádlovali, aby se dostali co nejdál od své lodi, nebo se starali o několik raněných.</p>

<p>Mayweather patřil k těm raněným. Ani si nepamatoval, jak se na člun dostal. Kapitán vyhlásil poplach, Mayweather běžel na své stanoviště, následovala dlouhá mezera a pak příšerná bolest, když mu někdo obvazem stáhl rozdrcenou ruku. Teď jen seděl a zíral na potápějící se <emphasis>HMS</emphasis> <emphasis>Avenger</emphasis>.</p>

<p>Hořící kolos přitahoval pohledy všech na člunu, pokud se nervózně nerozhlíželi kolem a nesnažili se ve tmě zahlédnout ponorku, ale oni neviděli to samé jako Mayweather. Zatímco jejich pozornost přitahovaly plameny a padající letouny, Mayweather vnímal jen postavy shromážděné na nahnuté palubě.</p>

<p>Byly jich desítky, možná i víc než sto, řada námořníků zoufale mávala na odplouvající člun, jejich průhledná těla se ztrácela na pozadí zuřících plamenů. Zatím ještě nevěděli, že jsou mrtví, a nechápali, proč je jejich kamarádi ve člunu nevidí. Jediný Mayweather je viděl a přál si, aby to byl jen zlý sen. Tehdy ještě nechápal, proč se jeho Dar musel poprvé projevit v nejpříšernějším okamžiku jeho života.</p>

<p><emphasis>HMS</emphasis> <emphasis>Avenger</emphasis> náhle vybuchl v ohnivé kouli, která pohltila loď, letouny i žadonící přízraky. Ten zvuk otřásl celým světem a odmítal utichnout; jen se z hromové rány pomalu měnil na kovové drnčení…</p>

<p>Zpocený Mayweather otevřel oči, ohnal se po budíku vedle postele a pak vztekle sykl bolestí, když stále nezhojený pahýl pravé ruky narazil do hrany nočního stolku.</p>

<p>„Do prdele!“</p>

<p>Mayweather pomalu otáčel zmrzačenou ruku a prohlížel si nepřirozeně růžovou kůži, která pahýl pokrývala. Obvazy mu sundaly už před měsícem, ale na tenkou kůži se stačilo jen ošklivě podívat a hned začala krvácet. Tentokrát se však zdálo, že měl štěstí.</p>

<p>– <emphasis>Přeji dobré ráno, pane Mayweathere.</emphasis></p>

<p>Když se z druhé strany ložnice ozval neznámý, lehce zastřený hlas, Mayweather leknutím málem vyletěl z kůže.</p>

<p>Ve starém křesle tam seděl cizinec v tmavém obleku. Mohlo mu být kolem čtyřiceti, podle snědé tváře to byl asi Arab nebo Ind, i když kulatá tvář a hustý knír bez plnovousu ukazovaly spíš na Indii. A protože <emphasis>skrz</emphasis> něj Mayweather viděl přehoz na křesle, těch čtyřicet mu mohlo být už hodně dlouho.</p>

<p>„Tady nemáš co pohledávat. Zmiz odsud, nebo na tebe zavolám policejního evokera!“</p>

<p>– <emphasis>Eoghan Mayweather. Narozen 12. srpna 1908 v Birminghamu. Rodiče Elisedd a Maeve Mayweatherovi. Sestra Aideen Greenwoodová, vdaná, dva synové…</emphasis></p>

<p>Mayweather na něj vyvalil oči. Co je ten chlap zač? Bez pozvání se objeví v jeho bytě a začne mu dávat přednášku o jeho vlastním životě? Mayweather musel uznat, že to bylo trochu děsivé, ale nenapadal ho nikdo, kdy by ho chtěl zastrašit.</p>

<p>„O co ti jde? Co to má znamenat?“</p>

<p>– <emphasis>O co mi jde? Jen se snažím upoutat vaši pozornost.</emphasis> Cizinec si se zájmem prohlížel zmrzačenou ruku. Mayweather ji rychle schoval pod deku. – <emphasis>A co to má znamenat? Právě jste povoláván zpět do služby, loďmistře Mayweathere.</emphasis></p>

<p>„To má být nějaký vtip? A kdo seš vůbec zač?“</p>

<p>Přízrak si unaveně povzdechl. – <emphasis>Omlouvám se, pane Mayweathere, už dlouho jsem nejednal s někým, kdo by mě neznal. Jmenuji se Sarat Chandra Das.</emphasis> Jeho oblečení se náhle rozmazalo, jako by ho od krku dolů zahalila mlha, a když se znovu zaostřil, seděl před ním v bílé námořnické uniformě fregatního kapitána. – <emphasis>A stejně tak je to již velmi dlouho, co jsem musel používat tuto uniformu.</emphasis></p>

<p>Mayweather potlačil automatické nutkání se narovnat a zasalutovat. Fregatní kapitán nebo ne, Das byl stále nezvaným vetřelcem. Přesto ho začalo upřímně zajímat, o co tady jde.</p>

<p>„Dobře, <emphasis>kapitáne</emphasis> Dasi.“ Mayweather se posadil na okraj postele, natáhl se po kalhotách a byl vděčný, že spí ve spodním prádle. „Řekněme, že vám věřím. O co tady jde? Proč by mě námořnictvo chtělo zpátky? Jsem pravák bez pravé ruky, na lodi bych se neuplatnil ani v kuchyni.“</p>

<p>– <emphasis>Já</emphasis> <emphasis>však</emphasis> <emphasis>nepracuji</emphasis> <emphasis>pro</emphasis> <emphasis>námořnictvo.</emphasis> <emphasis>Tato</emphasis> <emphasis>hodnost</emphasis> <emphasis>mi</emphasis> <emphasis>byla</emphasis> <emphasis>propůjčena,</emphasis> <emphasis>aby</emphasis> <emphasis>se</emphasis> <emphasis>předešlo</emphasis> <emphasis>občasným</emphasis> <emphasis>sporům</emphasis> <emphasis>ohledně</emphasis> <emphasis>rozhodovacích</emphasis> <emphasis>pravomocí.</emphasis> <emphasis>Můj</emphasis> <emphasis>obor</emphasis> <emphasis>víc</emphasis> <emphasis>než</emphasis> <emphasis>moře</emphasis> <emphasis>zajímají</emphasis> <emphasis>pláště</emphasis> <emphasis>a dýky.</emphasis></p>

<p>„Špión? To jste na tom tak špatně, že lanaříte i mrzáky?“</p>

<p>– <emphasis>Nejde ani tak o to, co jste ztratil, pane Mayweathere, ale o to, co jste tu noc získal.</emphasis></p>

<p>Mayweather ztuhl s jednou nohou uprostřed nohavice. Hned věděl, na co Das naráží.</p>

<p>Na Dar, který mu zatím připadal spíš jako prokletí.</p>

<p>Když <emphasis>Avenger</emphasis> zasáhlo německé torpédo, nacházel se zrovna na jedné ze spodních palub. Něco tam na něj spadlo, sám netušil co, a přimáčklo mu to ruku k podlaze v místnosti, do které se valila voda. Kamarádi ho nakonec dokázali vytáhnout, ale ne dřív, než zemřel. Sice jen na minutu, možná dvě, než ho někdo ranami do hrudi přiměl znovu dýchat, ale podle spiritologů byl mrtvý a tato zkušenost probrala latentní Dar, který celé roky jen dřímal v hlubinách Mayweatherovy duše. Během rekonvalescence se tak musel potýkat nejen se ztrátou ruky, ale i s přízraky, kterých v nemocnici námořnictva bylo až příliš mnoho.</p>

<p>Nemocnice…</p>

<p>„Počkat. V nemocnici za mnou byl jeden chlap. Asi padesátník, levný oblek, vláda z něj byla cítit na sto honů. Vyptával se na můj… <emphasis>Dar</emphasis>.“ Poslední slovo Mayweather skoro vyplivl. „Ten byl od vás, že ano?“</p>

<p>– <emphasis>To</emphasis> <emphasis>mluvíte</emphasis> <emphasis>o</emphasis> <emphasis>panu</emphasis> <emphasis>Foleym.</emphasis> Das spokojeně pokýval hlavou. Mayweatherova dedukce ho viditelně potěšila, jako by právě splnil nějaký zatím nezadaný úkol. – <emphasis>On</emphasis> byl <emphasis>náš</emphasis> <emphasis>hledač</emphasis> <emphasis>talentů.</emphasis></p>

<p>Mayweatherovi zdůrazněné slovo neuniklo. „Byl?“</p>

<p>– <emphasis>Pan Foley již není mezi námi, stejně jako několik mých dalších spolupracovníků, které v posledních dnech potkaly</emphasis> <emphasis>ošklivé</emphasis> <emphasis>nehody.</emphasis> <emphasis>Nebo lépe řečeno jako nehody to vypadalo na začátku, protože u těch posledních se Němci se zakrýváním už neobtěžovali.</emphasis></p>

<p>Ta odpověď byla jasný háček, na který se měl chytit, ale Mayweather si stejně nedokázal pomoct a zeptat se musel. „Co se stalo?“</p>

<p>– <emphasis>Říká vám něco jméno Skorzeny?</emphasis></p>

<p>Mayweather zavrtěl hlavou.</p>

<p>– <emphasis>To</emphasis> <emphasis>mne</emphasis> <emphasis>nepřekvapuje.</emphasis> <emphasis>Standartenführer</emphasis> <emphasis>je</emphasis> <emphasis>známou</emphasis> <emphasis>postavou</emphasis> <emphasis>trochu</emphasis> <emphasis>jiných</emphasis> <emphasis>kruhů,</emphasis> <emphasis>než</emphasis> <emphasis>v kterých</emphasis> <emphasis>jste</emphasis> <emphasis>se</emphasis> <emphasis>doposud</emphasis> <emphasis>pohyboval</emphasis> <emphasis>vy.</emphasis> <emphasis>Byl</emphasis> <emphasis>to</emphasis> <emphasis>nadějný</emphasis> <emphasis>voják,</emphasis> <emphasis>dokud</emphasis> <emphasis>na</emphasis> <emphasis>Ukrajině</emphasis> <emphasis>neochrnul</emphasis> <emphasis>kvůli</emphasis> <emphasis>šrapnelu</emphasis> <emphasis>v páteři.</emphasis> <emphasis>Asi</emphasis> <emphasis>vám</emphasis> <emphasis>nemusím</emphasis> <emphasis>říkat,</emphasis> <emphasis>co</emphasis> <emphasis>v Německu</emphasis> <emphasis>dělají</emphasis> <emphasis>s mrzáky?</emphasis> <emphasis>Myslel</emphasis> <emphasis>jsem</emphasis> <emphasis>si</emphasis> <emphasis>to.</emphasis> <emphasis>Skorzenymu</emphasis> <emphasis>se</emphasis> <emphasis>však</emphasis> <emphasis>podařilo</emphasis> <emphasis>získat</emphasis> <emphasis>místo</emphasis> <emphasis>v německé</emphasis> <emphasis>speciální</emphasis> <emphasis>přízračné</emphasis> <emphasis>jednotce</emphasis> <emphasis>a</emphasis> <emphasis>po</emphasis> <emphasis>rituální</emphasis> <emphasis>sebevraždě</emphasis> <emphasis>se</emphasis> <emphasis>stal</emphasis> <emphasis>jejich</emphasis> <emphasis>nejschopnějším</emphasis> <emphasis>operativcem.</emphasis> <emphasis>A</emphasis> <emphasis>teď</emphasis> <emphasis>je</emphasis> <emphasis>v Londýně.</emphasis></p>

<p>„Jak se sem dostal?“ Lepší otázka v tu chvíli Mayweathera nenapadla.</p>

<p>Das ukázal prstem k nebi. – <emphasis>Ten překvapivý nálet tři týdny zpátky? Němci nám sem neshazovali jenom bomby.</emphasis></p>

<p>„A on zabil vaše lidi?“</p>

<p>– <emphasis>On a několik místních kolaborantů. Skorzenymu se podařilo získat seznam našich agentů s Darem a spolupracujících přízraků. Vzhledem k tomu, že naši agenti neměli v Londýně, přímo v srdci našeho impéria, žádnou speciální ochranu, jejich zabití bylo až trestuhodně snadné. A než jsme si uvědomili, co se děje, vyhořely i čtyři domy, kde se nacházela Zřídla našich přízraků. Kdybych se o své Zřídlo nestaral sám, skončil bych nepochybně stejně. Co se přízračného světa týče, naše tajná služba je v Londýně momentálně prakticky slepá, pokud nepočítám pár starců za úřednickými stoly, kteří se v terénu pohybovali naposledy za minulé války.</emphasis></p>

<p>„A já je mám jako nahradit? S jednou rukou?“</p>

<p>– <emphasis>Ano</emphasis>, přikývl Das. – <emphasis>Sledovali jsme vás už od chvíle, kdy nám doktoři nahlásili váš probuzený Dar, ale v oficiálních záznamech zatím nejste, což vám téměř jistě zachránilo život. Obrazně řečeno jste mé eso v rukávu a také jediná karta, kterou teď mohu hrát.</emphasis></p>

<p>Mayweather se chystal něco namítnout, ale nakonec jen zavrtěl hlavou, vstal a zamířil do kuchyně. Když ze skříňky vytáhl načatou lahev levné whisky, chvíli zaváhal, protože Das byl teoreticky jeho nadřízený, ale nakonec jen pokrčil rameny a dopřál si pořádný hlt.</p>

<p>Špioni, nacistický přízračný zabiják, pátá kolona v Londýně…</p>

<p>Chtěl Dase poslal do hajzlu, že on už toho králi obětoval dost, ale to by byla lež.</p>

<p>Němci ho připravili o ruku. Chtěl se jim za to pomstít od chvíle, co na záchranném člunu otevřel oči, ale ve flotile nebylo pro mrzáky místo. Das mu právě nabídl jinou možnost, jak své pomsty dosáhnout. Ať už je ten Skorzeny kdokoliv, když mu dokáže narušit jeho plány v Londýně, důležitým Němcům to určitě pořádně zvedne mandle.</p>

<p>„Co mám udělat?“</p>

<p>– <emphasis>Slušně se oblékněte a pojďte se mnou. Venku na nás čeká auto.</emphasis></p>

<p>***</p>

<p>Dvě ulice od Mayweatherova bytu stál nový černý Humper Super Snipe. Na sedadle řidiče ležela velká kožená brašna a dveře byly pootevřené. Uvnitř se stále vznášela vůně nějakého pikantního koření a smaženého masa, nepřítomný řidič v autě určitě posnídal.</p>

<p>– <emphasis>Zvládnete řídit jednou rukou?</emphasis></p>

<p>„To se ptáte brzy,“ zabručel Mayweather. „Ale jo, myslím, že to zvládnu. Kam pojedeme?“</p>

<p>Das mu nadiktoval adresu v Hammersmithu.</p>

<p>Mayweather odsunul brašnu na sedadlo spolujezdce a nasedl do auta. Volant byl po předchozím řidiči trochu mastný, tak ho raději otřel rukávem.</p>

<p>– <emphasis>Než vyrazíme, v té brašně je mimo jiné i revolver s ramenním pouzdrem. Raději si ho nasaďte.</emphasis></p>

<p>To byla jedna z mála věcí, které dnes ráno Mayweathera nepřekvapily. Přece jen si jeli pro nacistické eso ze speciálních operací. Navlékl si pouzdro, zkontroloval revolver, ze kterého se vyklubal Enfield No. 2, a vyrazil na cestu.</p>

<p>„Máme nějakou zálohu?“ zeptal se během jízdy Dase.</p>

<p>– <emphasis>Zatím ji nepotřebujeme. Muž, za kterým jedeme, by měl být sám a nebude nás čekat. Kavalérii zavoláme, až budeme znát přesnou polohu a cíl našeho nepřítele. Nechceme ho vyplašit příliš brzy.</emphasis></p>

<p>„A pro koho to vlastně jedeme?“</p>

<p>– <emphasis>Jmenuje</emphasis> <emphasis>se</emphasis> <emphasis>Colm</emphasis> <emphasis>Loomis.</emphasis> <emphasis>Opravář</emphasis> <emphasis>telefonů.</emphasis> <emphasis>Zatím</emphasis> <emphasis>nevím,</emphasis> <emphasis>co</emphasis> <emphasis>přesně</emphasis> <emphasis>pro</emphasis> <emphasis>Skorzenyho</emphasis> <emphasis>dělá,</emphasis> <emphasis>ale</emphasis> <emphasis>podařilo</emphasis> <emphasis>se</emphasis> <emphasis>mi</emphasis> <emphasis>nalézt</emphasis> <emphasis>přízrak,</emphasis> <emphasis>který</emphasis> <emphasis>ho</emphasis> <emphasis>viděl</emphasis> <emphasis>u</emphasis> <emphasis>Greenwich</emphasis> <emphasis>Parku</emphasis> <emphasis>v době,</emphasis> <emphasis>kdy</emphasis> <emphasis>tam</emphasis> <emphasis>zabili</emphasis> <emphasis>pana</emphasis> <emphasis>Foleyho.</emphasis> <emphasis>Předpokládám,</emphasis> <emphasis>že</emphasis> <emphasis>odtamtud</emphasis> <emphasis>pro</emphasis> <emphasis>Skorzenyho</emphasis> <emphasis>něco</emphasis> <emphasis>odnesl.</emphasis></p>

<p>„Jeden z těch kolaborantů, o kterých jste mluvil?“</p>

<p>– <emphasis>Je to velmi pravděpodobné.</emphasis></p>

<p>Ulice ranního Londýna byly prakticky prázdné; během války se auto s plnou nádrží stalo pro mnohé nedosažitelným luxusem. Když vás teď míjelo auto, skoro jistě v něm seděl vládní úředník, policista nebo voják. Cesta do Hammersmithu díky tomu netrvala ani dvacet minut.</p>

<p>Mayweather na Dasův pokyn zaparkoval naproti řadovému domku. Malá zahrádka byla zanedbaná a zarostlá a dům by zoufale potřeboval novou omítku, ale nad vchodem vlající britská vlajka zářila novotou.</p>

<p>„Co teď?“ zeptal se Mayweather.</p>

<p>– <emphasis>Firma, pro kterou pan Loomis pracuje, se mimo jiné stará i o telefony na několika ministerstvech a on patří k jejich pohotovostním technikům. Někdo při jeho prověřování odvedl pěkně mizernou práci.</emphasis> Das poslední slova téměř zavrčel a Mayweather nepochyboval, že si dotyčného později najde a nechá ho za jeho pochybení řádně zaplatit. – <emphasis>Budete se vydávat za zaměstnance ministerstva námořnictva. V tašce máte průkaz. Nahlásíte poruchu, necháte se pozvat dovnitř a zajmete ho. Otázky?</emphasis></p>

<p>„On mě jen tak pustí dovnitř?“</p>

<p>– <emphasis>Nebudete to poprvé, kdy ho takhle vytáhnou z domu. Navíc vaše…</emphasis></p>

<p>Das se zarazil, ale Mayweatherovi bylo jasné, co chtěl říct. „Navíc nebude podezřívat mrzáka.“</p>

<p>Přízrak diplomaticky pokrčil rameny.</p>

<p>„Dobře. Co mám dělat, až budu uvnitř?“</p>

<p>– <emphasis>Otevřete tu malou kapsu.</emphasis> Das ukázal na boční kapsu brašny. Mayweather poslechl a vytáhl z ní malý přívěšek na řetízku. Vypadal jako měděný flakonek se zavařeným víčkem. – <emphasis>Vezměte si ho.</emphasis></p>

<p>„Co to je?“</p>

<p>– <emphasis>Já.</emphasis></p>

<p>Mayweather nechápavě přimhouřil oči, ale pak si uvědomil, s kým mluví. Když se na flakonek pořádně podíval, zdálo se mu, že kolem něj vidí slabou spirituální auru, a v dlani trochu hřál.</p>

<p>„To je vaše Zřídlo?“</p>

<p>– <emphasis>Jen nepatrná část. Díky němu se do domu dostanu rychleji, a pokud dojde k potížím, pomohu vám Loomise zneškodnit.</emphasis></p>

<p>Pokud dojde k potížím… Mayweather jen doufal, že potíže neznamenají strunu přehozenou kolem krku.</p>

<p>S revolverem schovaným pod sakem, kouskem mrtvého Inda na krku a s falešným průkazem v ruce vystoupil z auta a zamířil k domku. Když se po cestě ohlédl k autu, Das už v něm nebyl.</p>

<p>Přede dveřmi Mayweather krátce zaváhal. Do této chvíle to byly jen řeči, ale zazvoněním překročí svůj osobní Rubikon. Ne, opravil se, svůj Rubikon překročil už před lety, když se dal k námořnictvu. Dnes jen vymění bojiště. S tou myšlenkou rázně přitiskl prst na zvonek.</p>

<p>Muž, který mu otevřel, vůbec nevypadal jako špion. Mayweather sice nečekal žádné árijského modrookého blonďáka, ale Loomis byl jen obyčejný hubený čtyřicátník s řídnoucími tmavými vlasy a zplihlým knírem. „Přejete si, pane?“ zeptal se.</p>

<p>„Mayweather z ministerstva námořnictva.“ Na důkaz svých slov mu ukázal průkaz. „Máme tam problém s telefony.“</p>

<p>„Proč mi nezavolali z firmy?“ zazíval ospale Loomis.</p>

<p>„Je to urgentní a já bydlím poblíž, tak se šéf rozhodl ušetřit čas a poslat přímo mě,“ zaimprovizovat Mayweather. „Mohu dál?“</p>

<p>„Jistě, jistě.“ Loomis ustoupil stranou a nechal ho projít. Pak ukázal prstem. „Obývací pokoj je za těmi dveřmi. Budete muset chvíli počkat, než si připravím věci. Dneska jsem měl mít odpolední směnu.“</p>

<p>Chodba vypadala stejně zanedbaně jako fasáda domu. Tapety byly plné fleků, nábytek pokrýval prach a parkety skřípaly. Jako by Loomis nechtěl ani trochu investovat to domu, který pro něj asi byl jen dočasnou základnou.</p>

<p>Mayweather udělal pár kroků, když si uvědomil, že parkety skřípou jen pod jeho botami. Se zlou předtuchou se rychle otočil a kriketová pálka ho místo do zátylku trefila do ramene. I tak to stačilo, aby zavrávoral, zakopl o botník a upadl na podlahu.</p>

<p>Okamžitě sáhl pro revolver.</p>

<p>Loomis klidně počkal, až ho zpod saka vytáhne, a další ranou ho Mayweatherovi vyrazil z ruky.</p>

<p>Mayweather se zoufale rozhlédl kolem.</p>

<p>„Hledáš někoho, špicle?“ ušklíbl se pobaveně Loomis. „Třeba jednoho čmouda?“</p>

<p>Když na něj Mayweather vyvalil oči, Loomis se samolibě zasmál.</p>

<p>„To jste si vážně mysleli, že když mi před domem zastaví auto, tak se na něj hned nepodívám? Fakt jste tak blbí?“</p>

<p>Loomis se rozmáchl pálkou po Mayweatherově lýtku, ale tomu se podařilo uhnout rychlým zacouváním.</p>

<p>„Šéf po Londýně nahání indickej přízrak a pak mi jeden mrtvej čmoud zajede přímo před barák? A zrovna dneska? Jenže tenhle barák je před přízraky zajištěnej tou nejlepší runovou magií! Až se sem dostane, najde tu jen mrtvolu s rozmašírovanou palicí!“</p>

<p>Loomis naznačil další útok na nohu, ale pak udělal pár rychlých kroků a zaútočil na hlavu.</p>

<p>Mayweather instinktivně zvedl pravou ruku a zavřel oči. Pálka však na hlavu nikdy nedopadla. Místo toho ucítil… vlastně netušil, co to bylo. Cítil dotek pálky, cítil sílu úderu, ale nedoprovázela to žádná bolest, jen takové brnění.</p>

<p>Otevřel oči a překvapeně zaostřil na pálku. Ta se vznášela nad jeho zmrzačenou rukou v místě, kde ještě nedávno bývalo předloktí. Loomis se tvářil stejně překvapeně jako on. Spadla mu brada a nevěřícně zíral na zaseklou pálku. Než mohl někdo z nich na nenadálou situaci zareagovat, amulet na Mayweatherově hrudi se zahřál, doposud neviditelné runy na dveřích za Loomisem zablikaly a chodbou zazněl známý hlas.</p>

<p>– <emphasis>Máte velmi zajímavé zabezpečení, pane Loomisi.</emphasis></p>

<p>Loomis se po hlase automaticky otočil.</p>

<p>Mayweather využil situace, levou rukou pálku chytil a trhnul s ní k sobě, zatímco pravou nohou Loomise nakopl do holeně. Špion ztratil rovnováhu a upadl vedle Mayweathera. Než mohl cokoliv udělat, schytal ránu loktem do spánku, což bez problémů šlo i se zmrzačenou pravačkou. Mayweather se pak na napůl bezvědomého Loomise převalil, narovnal se a rozmáchl levačkou, aby ho do říše snů poslal stoprocentně.</p>

<p>– <emphasis>Nesmíte ho praštit do zubů!</emphasis></p>

<p>Mayweathera ten požadavek zarazil, ale pak jen pokrčil rameny, chytil Loomise za límec u košile a několikrát mu praštil temenem o podlahu. Účel to splnilo stejně.</p>

<p>– <emphasis>Omlouvám se. Měl jsem to předpokládat.</emphasis> Das stál před dveřmi, přejížděl nad nimi rukou a svým dotykem zviditelňoval ochranné runy. – <emphasis>Mělo mě napadnout, že Skorzenyho spojka bude mít Dar.</emphasis></p>

<p>Mayweather ho poslouchal jen napůl ucha. Stále seděl na podlaze, zíral na svou zmrzačenou ruku a už poněkolikáté mával prsty v místě, o které se zarazila pálka. Vůbec nic tam necítil.</p>

<p>„Co se to stalo?“ zeptal se nechápavě.</p>

<p>– <emphasis>Prosím?</emphasis> Das se otočil. – <emphasis>Aha, vaše fantomová ruka. Už jsem o tom hodně přečetl, ale dnes to vidím poprvé.</emphasis></p>

<p>„Cože?“</p>

<p>Das si povzdechl a přidřepl k Mayweatherovi.</p>

<p>– <emphasis>V nemocnici vám jistě pověděli o fantomové bolesti.</emphasis></p>

<p>„To ano,“ řekl Mayweather. „Ale oni mluvili o bolesti a brnění, i když tam žádná ruka není. Nevěděl jsem, že s ní dokážu zastavit kriketovou pálku!“</p>

<p>– <emphasis>Víte, co je posmrtná setrvačnost?</emphasis> Das na odpověď nečekal. – <emphasis>Na nový přízrak se po smrti většinou přenáší i jeho smrtelná zranění. Když je smrt opravdu krutá, může trvat i celé dny, než se dokáže znovu zhmotnit, ale vždy pak vypadá nezraněn. Naše duše si pamatuje, jak máme vypadat. Nebo jste snad někdy viděl jednonohý přízrak?</emphasis></p>

<p>„V Poseidonově chrámu jsem viděl admirála Nelsona a ten stále nosí pásku přes oko,“ namítl Mayweather.</p>

<p>– <emphasis>A nosí admirál tu pásku kvůli tomu, že pod ní nemá zdravé oko, nebo kvůli tomu, že ji u něj všichni očekávají?</emphasis> pousmál se Das. – <emphasis>Fantomová paže je velká vzácnost. Člověk musí mít velmi silný Dar, a i tak se plně projeví jen u jednoho z tisíce. Časem může pracovat stejně jako dřív, můžete ji vycvičit, jako když se přízraci učí manipulovat s hmotou, ale vaše smysly vám v tom budou zpočátku bránit. Podle nich tam nic není, a proto se nejprve dokáže projevit jen díky podvědomému jednání. Stejně jako dnes ráno.</emphasis></p>

<p>„Co se stalo ráno?“ nechápal Mayweather.</p>

<p>– <emphasis>Váš budík,</emphasis> usmál se znovu Das. – <emphasis>Proč přestal zvonit, když jste na něj svou zmrzačenou rukou nemohl dosáhnout?</emphasis></p>

<p>Mayweather chtěl opět něco namítnout, ale zarazil se. Das měl pravdu. Z noční můry ho probral budík. Pokusil se ho vypnout pravou rukou, a i když se s ní jen praštil o noční stolek, během jeho pozdějšího hovoru s Dasem už budík nezvonil.</p>

<p>Dasův obličej zvážněl. – <emphasis>Přestože chápu, že je to pro vás matoucí, mohl byste se vrátit k našemu úkolu?</emphasis> Kývl hlavou k Loomisovi. – <emphasis>Musíme se na něj připravit dřív, než se probere.</emphasis></p>

<p>„Ano, jistě.“ Mayweather se rychle postavil. „Co mám dělat?“</p>

<p>– <emphasis>Nejprve doběhnete pro moji brašnu. A pospěšte si.</emphasis></p>

<p>Mayweather vyšel z domu, a protože na ulici nikdo nebyl, k autu rovnou doběhl. Při pohledu na kliku dveří se neubránil pokušení a několikrát po ní hmátl pravou rukou. Nic. Jak jinak. Das sice říkal, že musí cvičit, ale i tak to zamrzelo. Otevřel tedy dveře levačkou, sebral tašku a vrátil se do domu.</p>

<p>„Co mám dělat teď?“</p>

<p>– <emphasis>Posaďte ho na židli, přivažte a postavte i se židlí ke zdi</emphasis>, nařídil mu Das. – <emphasis>Provaz máte v tašce. Potom z pravé kapsy vytáhněte papír s diagramem a překreslete ho křídou, která je v pouzdře vedle nákresu.</emphasis></p>

<p>Loomis vypadal, že skoro nic neváží, ale brzy Mayweathera přesvědčil o opaku. Vytáhl ho na židli a svázal mu ruce za zády, další z mnoha věcí, co se jednou rukou dělaly dost těžko. Nakonec mu při utahování musel ruce přišlápnout zvednutou nohou. Loomis tiše zasténal, ale úplně se neprobral.</p>

<p>Další na řadě byl diagram a podivná nažloutlá křída páchnoucí zkaženým tukem.</p>

<p>Na obrázku byly nakreslené dva půlkruhy. Loomis měl sedět v půlkruhu na zemi a druhý, vyšší, který se s prvním dotýkal, měl mít za zády. Linka byla z vnější strany lemovaná složitým indickým písmem.</p>

<p>– <emphasis>Musíte to překreslit naprosto přesně,</emphasis> varoval ho Das. – <emphasis>Jedno špatné písmeno, jedna nedotažená čára, a Loomis nám už nic neřekne.</emphasis></p>

<p>„Rozumím.“ Mayweather nejprve udělal základní půlkruh a pak se pustil do znaků. „A co to má být? Kouzlo pravdomluvnosti nebo tak něco?“</p>

<p>Das se zasmál. – <emphasis>Jen pojistka, aby nám neutekl.</emphasis></p>

<p>Mayweather nemusel být evoker, aby z tónu Indova hlasu poznal, že tady půjde o něco víc. Klekl si k půlkruhu a opatrně začal překreslovat indické písmo. Das se postavil vedle něj, bedlivě ho sledoval a několikrát ho upozornil na špatně dotaženou smyčku nebo příliš křivou čáru. Dva oblouky ze znaků <emphasis>dévanágarí</emphasis> si nakonec vyžádaly skoro půlhodinu mravenčí práce.</p>

<p>„Hotovo,“ oznámil nakonec Mayweather, když se zvedl.</p>

<p>Das symboly ještě jednou zkontroloval. – <emphasis>Dobře, dobře. To by mělo stačit.</emphasis></p>

<p>Mayweather se podíval na stále bezvědomého Loomise. „Mám ho proplesknout?“</p>

<p>– <emphasis>Ne. Zastřelte ho.</emphasis></p><empty-line /><p>„Cože?“ Mayweather se překvapeně otočil na Dase. „Myslel jsem, že ho budeme vyslýchat!“</p>

<p>– <emphasis>To ano, ale tady pan Loomis by nám zaživa nic neřekl, to by raději rozkousl tu runovou kapsli s kyanidem, co má v zubu, a utekl před námi do Valhaly. Pokud však zemře v tomto kruhu a za našich podmínek, bude mnohem sdílnější.</emphasis></p>

<p>„Ne.“</p>

<p>– <emphasis>Prosím?</emphasis> Teď byla s nevěřícným pohledem řada na Dasovi. – <emphasis>Nevyjádřil jsem se snad jasně, co je tu v sázce?</emphasis></p>

<p>„Jo, napovídal jste toho spoustu, <emphasis>kapitáne</emphasis>,“ zavrčel Mayweather. „Ale o tom, že mám být váš osobní popravčí, jste se nezmínil ani jednou!“</p>

<p>– <emphasis>Pane Mayweathere, Loomis je nepřátelský špion na nepřátelské půdě. I kdybyste ho odvedl na policejní stanici, stejně se do měsíce zhoupne na provaze, ale během toho měsíce může Skorzeny napáchat nedozírné škody.</emphasis></p>

<p>Loomis tiše zasténal a pohnul hlavou.</p>

<p>– <emphasis>Vidíte? Už se probouzí. A až se tak stane, rozkousne tu kapsli, a pokud jsou němečtí spiritisté tak dobří, jak jsem slyšel, možná nám uteče!</emphasis></p>

<p>Mayweather věděl, že by měl Dase poslechnout. On v tomhle stínovém světě žil mnohem déle. Rozuměl mu. Ale když na bezvědomého Loomise namířil pistoli, ke zmáčknutí spouště se přimět nedokázal.</p>

<p>„Já… já prostě nemůžu zastřelit chlapa, který se nemůže bránit!“</p>

<p>– <emphasis>Jsem si jistý, že on by neváhal.</emphasis> Das se chvíli jen mračil, než nečekaně otočil list. – <emphasis>Napadlo vás někdy, jak vás ta ponorka našla?</emphasis></p>

<p>„Cože?“</p>

<p>– <emphasis>Ponorka,</emphasis> <emphasis>co</emphasis> <emphasis>potopila</emphasis> HMS Avenger<emphasis>.</emphasis> <emphasis>Podle</emphasis> <emphasis>šetření</emphasis> <emphasis>admirality</emphasis> <emphasis>na</emphasis> <emphasis>vaší</emphasis> <emphasis>naplánované</emphasis> <emphasis>trase</emphasis> <emphasis>číhala</emphasis> <emphasis>nejméně</emphasis> <emphasis>dvě</emphasis> <emphasis>hodiny.</emphasis> <emphasis>A</emphasis> <emphasis>tady</emphasis> <emphasis>pan</emphasis> <emphasis>Loomis</emphasis> <emphasis>pravidelně</emphasis> <emphasis>navštěvoval</emphasis> <emphasis>ministerstvo</emphasis> <emphasis>námořnictva.</emphasis></p>

<p>V Mayweatherovi vzkypěl vztek. Otočil se na Dase. „To si opravdu myslíte, že se mnou můžete takhle manipulovat? Přes moji ruku a mrtvé kamarády?“</p>

<p>– <emphasis>Jen vám připomínám fakta. Loomis pracuje pro Němce. Loomis se pravidelně vyskytoval na ministerstvu námořnictva. Stačilo, aby kolem prošli dva důstojníci a bavili se o vaší lodi. Opravářů si nikdo nevšímá, pokud nepracují přímo pro něj. Loomis možná nezaslechl nikdy nic, ale stejně tak mohl mít prsty v potopení kterékoliv lodě, o kterou jsme za poslední tři roky přišli!</emphasis></p>

<p>„To jsou jen kecy,“ odsekl Mayweather.</p>

<p>– <emphasis>Pokud si to opravdu myslíte, tak ho odsud odvedeme. Zavoláme zubaře, odstraníme tu kapsli a pěkně ho pohostíme na policejní stanici. On si tam bude sedět, popíjet čaj a přikusovat sušenky, zatímco Skorzeny v klidu dokončí svou misi. Co uděláte, až v rádiu ohlásí atentát na Churchilla? Nebo na královskou rodinu? Omluvíte se jim, že jste neměl odvahu udělat</emphasis>, <emphasis>co bylo</emphasis> třeba<emphasis>!</emphasis></p>

<p>Výstřel zaduněl jako bouchnutí Thórova kladiva.</p>

<p>Mayweather se nechápavě podíval na kouřící hlaveň a krvavou skvrnu na Loomisově hrudi. Ani si neuvědomil, že mačká spoušť. Das na něj najednou zakřičel a…</p>

<p>– <emphasis>Dobrá práce.</emphasis></p>

<p>Das kolem něj prošel k okraji kruhu, dovnitř však nevstoupil. Tiše sledoval Loomise.</p>

<p>Vedle těla přivázaného k židli se objevil oblak stříbřité mlhy. Nejprve to byl jen lehký opar, ale postupně houstl a získával tvar lidské postavy. Za pár vteřin tam seděla přesná Loomisova kopie. Právě zrozený přízrak vstal a zmateně se rozhlížel. Když uviděl své mrtvé tělo, jeho ruka okamžitě vyletěla k ústům.</p>

<p>– <emphasis>Pozdě, pane Loomisi. Ta kapsle už je mimo váš dosah.</emphasis></p>

<p>Loomis krátce znejistěl, ale pak s hraným klidem přistoupil k okraji kruhu. Když natáhl ruku, narazil na neviditelnou stěnu. Ta zajiskřila a Loomis s klením uskočil zpátky a mnul si ruku, jako by se právě spálil.</p>

<p>– <emphasis>Myslíte</emphasis> <emphasis>si,</emphasis> <emphasis>že</emphasis> <emphasis>touhle</emphasis> <emphasis>orientální</emphasis> <emphasis>šaškárnou</emphasis> <emphasis>něco</emphasis> <emphasis>změníte?</emphasis> Loomis se pohrdavě ušklíbl. – <emphasis>Skorzeny</emphasis> <emphasis>za</emphasis> <emphasis>pár</emphasis> <emphasis>hodin</emphasis> <emphasis>splní</emphasis> <emphasis>svůj</emphasis> <emphasis>úkol</emphasis> <emphasis>a</emphasis> <emphasis>zmizí</emphasis> <emphasis>z Británie</emphasis> <emphasis>dřív,</emphasis> <emphasis>než</emphasis> <emphasis>vám</emphasis> <emphasis>vůbec</emphasis> <emphasis>dojde,</emphasis> <emphasis>co</emphasis> <emphasis>tady</emphasis> <emphasis>dělal.</emphasis></p>

<p>– <emphasis>Jste mnohem vstřícnější, než jsem čekal,</emphasis> odvětil klidně Das. – <emphasis>Do této chvíle jsem si nebyl jistý, že s ním pracujete, a vůbec jsem netušil, jaký má časový plán. Několik hodin, říkáte? To bychom si měli pospíšit.</emphasis></p>

<p>Loomisova sebejistá maska na okamžik spadla, ale rychle se vzpamatoval. – <emphasis>Jestli se chceš ptát, tak se ptej, čmoude. A já ti pak ochotně povím, kam si ty otázky můžeš strčit.</emphasis></p>

<p>– <emphasis>Pokud</emphasis> <emphasis>máte</emphasis> <emphasis>problém</emphasis> <emphasis>s otázkami,</emphasis> <emphasis>pane</emphasis> <emphasis>Loomisi,</emphasis> <emphasis>možná</emphasis> <emphasis>bude</emphasis> <emphasis>lepší,</emphasis> <emphasis>když</emphasis> <emphasis>zůstanu</emphasis> <emphasis>u</emphasis> <emphasis>vět</emphasis> <emphasis>oznamovacích.</emphasis> <emphasis>Nebo</emphasis> <emphasis>lépe</emphasis> <emphasis>u</emphasis> <emphasis>vět</emphasis> <emphasis>popisných.</emphasis> Das ukázal na <emphasis>dévanágarí</emphasis> symboly. – <emphasis>Toto</emphasis> <emphasis>je</emphasis> <emphasis>Agniho</emphasis> <emphasis>obětní</emphasis> <emphasis>kruh.</emphasis> <emphasis>Je</emphasis> <emphasis>to</emphasis> <emphasis>relikt</emphasis> <emphasis>z barbarských</emphasis> <emphasis>dob,</emphasis> <emphasis>než</emphasis> <emphasis>si</emphasis> <emphasis>bohové</emphasis> <emphasis>uvědomili,</emphasis> <emphasis>že</emphasis> <emphasis>víru</emphasis> <emphasis>lze</emphasis> <emphasis>snadno</emphasis> <emphasis>získat</emphasis> <emphasis>i</emphasis> <emphasis>bez</emphasis> <emphasis>lidských</emphasis> <emphasis>obětí,</emphasis> <emphasis>a přestali</emphasis> <emphasis>je</emphasis> <emphasis>vyžadovat.</emphasis> <emphasis>Tradičně</emphasis> <emphasis>se</emphasis> <emphasis>do</emphasis> <emphasis>něj</emphasis> <emphasis>pokládal</emphasis> <emphasis>zajatý</emphasis> <emphasis>válečník,</emphasis> <emphasis>který</emphasis> <emphasis>pak</emphasis> <emphasis>podle</emphasis> <emphasis>legend</emphasis> <emphasis>musel</emphasis> <emphasis>v Agniho</emphasis> <emphasis>říši</emphasis> <emphasis>bojovat</emphasis> <emphasis>o</emphasis> <emphasis>svou</emphasis> <emphasis>svobodu</emphasis> <emphasis>s ohnivými</emphasis> <emphasis>démony.</emphasis> <emphasis>A</emphasis> <emphasis>když</emphasis> <emphasis>měl</emphasis> <emphasis>můj</emphasis> <emphasis>pán</emphasis> <emphasis>opravdu</emphasis> <emphasis>velmi</emphasis> <emphasis>milosrdnou</emphasis> <emphasis>náladu,</emphasis> <emphasis>dokonce</emphasis> <emphasis>mu</emphasis> <emphasis>k tomu</emphasis> <emphasis>zapůjčil</emphasis> <emphasis>i</emphasis> <emphasis>nějaké</emphasis> <emphasis>zbraně.</emphasis> <emphasis>Je</emphasis> <emphasis>to</emphasis> <emphasis>starý</emphasis> <emphasis>rituál,</emphasis> <emphasis>ale</emphasis> <emphasis>na</emphasis> <emphasis>vlastní</emphasis> <emphasis>oči</emphasis> <emphasis>jsem</emphasis> <emphasis>si</emphasis> <emphasis>ověřil,</emphasis> <emphasis>že</emphasis> <emphasis>stále</emphasis> <emphasis>funguje.</emphasis></p>

<p>Loomis mu očividně nevěřil, protože jen založil ruce na hrudi a probodával Dase vzdorným pohledem. Ten si jen povzdechl a dotkl se bariéry.</p>

<p>V místnosti se prudce oteplilo. Mayweather měl pocit, jako by z vánice přišel rovnou do vytopeného pokoje. Vzduch uvnitř zlomeného kruhu se zavlnil jako nad rozpálenou pouští.</p>

<p>Loomis se vyděšeně rozhlédl. – <emphasis>To nesmíte! To je proti Ženevský úmluvě!</emphasis></p>

<p>– <emphasis>To patrně mluvíte o Třetí ženevské dohodě a kapitole o postmortálních právech válečných zajatců, která zakazuje násilné odeslání duše do zásvětí, které neodpovídá víře zajatce.</emphasis> Das se mírně předklonil, nos teď měl jen kousek od bariéry. – <emphasis>Já na vás však žádnou uniformu nevidím. A také dobře vím, že Edmund Foley neuctíval Hel</emphasis>, dodal temnějším tónem.</p>

<p>Na parketách uvnitř kruhu naskákaly puchýře. Po tapetách se rozšiřovaly černé skvrny. Z oblečení na Loomisově mrtvole se kouřilo a začaly se mu škvařit vlasy.</p>

<p>– <emphasis>Nic ti neřeknu, čmoude.</emphasis> Tentokrát už to tak přesvědčivě neznělo.</p>

<p>– <emphasis>Vsadíme se?</emphasis></p>

<p>Stěna za Loomisem se zavlnila a Mayweatherovi se zdálo, jako by se za ní něco skrývalo. Nerozeznával žádné detaily, jen obrovský narudlý stín se čtyřmi pažemi a korunou na příliš široké hlavě. Postava se otočila jejich směrem.</p>

<p>Loomis stín asi viděl mnohem detailněji, protože vyděšeně zaječel a uskočil k bariéře. Přestože se mu do těla zakously energetické výboje, přimáčkl se k ní zády a snažil se protlačit skrz. – <emphasis>Pusťte mě ven!</emphasis></p>

<p>– <emphasis>Něco za něco, pane Loomisi,</emphasis> řekl klidně Das<emphasis>.</emphasis> – <emphasis>Kde je Skorzeny a co má v plánu?</emphasis></p>

<p>– <emphasis>Já nevím!</emphasis></p>

<p>Das si unaveně povzdechl. – <emphasis>Pane Loomisi, každý výslech je stejný. Každý se nejdřív vzpírá, a když mu začne téct do bot, schovává se za údajnou nevědomost. Brána do Agniho říše se však otevře už za pár minut, takže si dobře rozmyslete, jak dlouho mi tu budete lhát.</emphasis></p>

<p>V široké hlavě se rozzářily tři páry plamenných očí. Jedna ruka se začala natahovat k Loomisovi.</p>

<p>– <emphasis>Já vážně nevím, co má v plánu! Já jen převážel jeho Zřídlo!</emphasis> Loomis klesl na kolena. – <emphasis>Prosím, pane Dasi, neposílejte mě tam!</emphasis></p>

<p>– <emphasis>Kam jste ho odvezl naposledy?</emphasis></p>

<p>Loomis na chvíli zmlkl, jasná známka, že ví něco důležitého. Pak se však podíval na obrovské blížící se prsty a rozvzlykal se. – <emphasis>K Poseidonovu</emphasis> <emphasis>chrámu,</emphasis> <emphasis>ale</emphasis> <emphasis>netuším,</emphasis> <emphasis>co</emphasis> <emphasis>tam</emphasis> <emphasis>chce</emphasis> <emphasis>dělat,</emphasis> <emphasis>jen</emphasis> <emphasis>že</emphasis> <emphasis>si</emphasis> <emphasis>ho</emphasis> <emphasis>za</emphasis> <emphasis>několik</emphasis> <emphasis>hodin</emphasis> <emphasis>vyzvedne</emphasis> <emphasis>někdo</emphasis> <emphasis>jiný</emphasis> <emphasis>a</emphasis> <emphasis>odveze</emphasis> <emphasis>ho</emphasis> <emphasis>z města.</emphasis> <emphasis>Víc</emphasis> <emphasis>opravdu</emphasis> <emphasis>nevím.</emphasis> <emphasis>Prosím,</emphasis> <emphasis>pane</emphasis> <emphasis>Dasi.</emphasis> <emphasis>Prosím,</emphasis> <emphasis>pusťte</emphasis> <emphasis>mě!</emphasis></p>

<p>Das se na něj jen díval. Mayweather už si myslel, že to nechá dojít až do konce, ale Das se nakonec odvrátil. – <emphasis>Narušte kruh, pane Mayweathere. Stačí, když botou smažete jeden znak.</emphasis></p>

<p>Jakmile podrážka rozmazala dvojtečku a pár kliček, z kruhu se jako z pece vyvalil horký vzduch. Stín zmizel. Loomis na ně vrhl překvapivě upřímný vděčný pohled a rozplynul se.</p>

<p>„K Poseidonovu chrámu?“ zeptal se Mayweather.</p>

<p>– <emphasis>Přesně tak, pane Mayweathere.</emphasis></p>

<p>„Stále bez posil?“</p>

<p>– <emphasis>Stále nevíme, co Skorzeny chystá. Kdyby se tam objevili vojáci, mohli by ho vyplašit a Skorzeny by musel začít improvizovat. Chcete snad, aby vyběhl do ulic a začal náhodně zabíjet každého, kdo se mu připlete do cesty? Takový masakr uprostřed Londýna by Hitler jistě označil za úspěch.</emphasis></p>

<p>Mayweather tedy jen zvedl brašnu a zamířil ke dveřím na ulici. V chodbě se zarazil a ohlédl za mrtvolou v dýmajícím oblečení.</p>

<p>„To ho tady jen tak necháme?“</p>

<p>– <emphasis>Pan Loomis už nám nikam neuteče. O toho se později postará policie.</emphasis></p>

<p>„A co váš…“ Mayweather hledal vhodné slovo. „Patron? Nebude se zlobit, že jste mu na poslední chvíli odepřel oběť?“</p>

<p>– <emphasis>Agni je prchlivý bůh, to je pravda, ale já mám v plánu odeslat k němu někoho, kdo mu tuhle kolaborantskou krysu bohatě vynahradí.</emphasis></p>

<p>***</p>

<p>Poseidonův chrám.</p>

<p>Mohutný bílý dóm byl největším chrámem v Londýně. Když ho ve druhé polovině 16. století věhlasný architekt Christopher Wren navrhoval, inspiroval se u Diova chrámu v Římě, ke kupoli však připojil dvě chrámové lodě a každou z nich korunoval špičatou věží, aby spolu s věžičkou na vrcholu dómu stavba připomínala Poseidonův trojzubec. Zatímco zvnějšku byl chrám sněhově bílý jako pěna na vrcholcích vln, uvnitř byla každá stěna obložená tmavě modrým mramorem mořských hlubin.</p>

<p>Oficiálně se Poseidonův chrám jmenoval Chrám všech moří a Wren pod kupolí v hlavním kruhovém sále postavil čtyřicet výklenků pro bohy všech moří, po kterých se britské lodě plavily. Dnes už jich tam stálo sedmatřicet a byl to jediný chrám v Evropě, kde jste se mohli poklonit bohům jako maorský Ikatere, havajský Ka-moho-ali’i a inuitská Sedna. Královská rodina tu každý rok pořádala bohoslužbu, na které všem bohům přinesla jejich oblíbené obětiny a pak je žádala o shovívavost k britským námořníkům.</p>

<p>Mayweather tu byl jen jednou, než se vydal na svou první plavbu. Šlo o neoficiální námořnický rituál, kdy se novopečení námořníci představovali vládcům pozemských moří. Dokonce tu tehdy potkal samotného admirála Horatia Nelsona, jehož hrobka se nacházela v katakombách pod chrámem spolu s mnoha dalšími slavnými Brity a jejich králi a královnami. Přízračný admirál tehdy každému popřál šťastnou plavbu a postaral se Mayweatherovi o jeden z nejsilnějších životních zážitků.</p>

<p>Teď byl chrám zavřený kvůli opravám, protože před necelými dvěma roky dóm zasáhla německá bomba. Sice jako zázrakem nevybuchla, ale hlavní budova byla od té doby uzavřena a obřady se konaly jen v oddělených chrámových lodích, do kterých se vstupovalo postranními vchody.</p>

<p>Mayweather vystoupil z auta a rozhlédl se. „Co teď?“</p>

<p>– <emphasis>Vidíte to také?</emphasis></p>

<p>Das zíral na stěnu chrámu. Mayweather už zjistil, že kolem posvátných míst díky svému Daru vidí slabou auru, jejíž barva závisela na daném božstvu. Poseidonův chrám nepřekvapivě obklopoval světle modrý opar. Když však Das ukázal prstem, zahlédl na označeném místě náznak bílého obrazce.</p>

<p>„Co to je?“</p>

<p>– <emphasis>Heliny runy. Stejné, jako měl Loomis na svých dveřích. Němci ten chrám znepřístupnili pro všechny přízraky. Před kým se to chce Skorzeny chránit?</emphasis> Dasovy oči se náhle rozšířily hrůzou a poznáním. – <emphasis>Bohové! To kouzlo nemá držet přízraky venku. On je chce udržet uvnitř!</emphasis></p>

<p>Das se rozeběhl ke dveřím a Mayweather ho rychle následoval.</p>

<p>„O čem to mluvíte?“</p>

<p>– <emphasis>Mluvím o britských hrdinech, kteří jsou pohřbeni pod tímto chrámem a rozhodli se zůstat v našem světě.</emphasis> Das se zastavil u dveří a pokusil se jimi prostrčit ruku. V modré auře se okamžitě vytvořila bílá mřížka a zabránila mu v tom. – <emphasis>Proklatě! Ta ochrana funguje oboustranně. Pane Mayweathere, běžte rychle dovnitř!</emphasis></p>

<p>Zámek na dveřích vypadal neporušeně, ale když Mayweather do dveří zatlačil, ukázalo se, že ho někdo opatrně vylomil. Jen co dveřmi prošel, přívěšek na jeho hrudi se znovu rozpálil a vedle něj se objevil Das.</p>

<p>„Kam teď?“ zeptal se Mayweather.</p>

<p>Das se chystal něco říct, když sálem zazněl cizí hlas.</p>

<p>– <emphasis>Musíte ho zastavit! Nepouštějte ho k ostatním!</emphasis></p>

<p>Sálem se potácel přízrak ve staré námořnické uniformě. Celý pravý bok mu pokrývala hustá pavučina ze zářících bílých vláken, další menší se roztahovala na hrudníku a poslední mu hyzdila tvář, černá páska přes oko byla na bílém pozadí ještě výraznější.</p>

<p>„To je…?“</p>

<p>Mayweatherovi se šokem zlomil hlas, ale Das nezaváhal ani okamžik.</p>

<p>– <emphasis>Admirále Nelsone!</emphasis> Das k přízraku přiběhl a zachytil ho dřív, než se zhroutil na zem. – <emphasis>Ten, kdo vám to udělal… měl na tváři jizvu?</emphasis></p>

<p>Žádné vyptávání na jeho stav nebo projev lítosti, Das šel přímo k věci. Horatio Nelson ztěžka přikývl. Mayweather si teprve teď všiml, že bílá pavučina stále roste. Vlákna se vytrvale šířila po admirálově těle, a přestože jim Nelson vzdoroval a na některých místech je dokázal i zatlačit, na každé zastavené vlákno připadal tucet dalších, co pokračovala dál.</p>

<p>– <emphasis>Přišel sem před necelou hodinou. Mysleli jsme, že je to jen další zvědavý návštěvník, míváme je tu často, ale když ho pan Turner oslovil, ten zjizvenec se ho dotkl a…</emphasis> Nelson se chraplavě rozkašlal. Pavučina na boku se spojila s tou nad srdcem a společně postupovaly k obličeji. – <emphasis>Když ho zničil, jeho oblečení se změnilo. Já dění ve světě sleduji velmi bedlivě a tu uniformu jsem hned poznal. Ten Němec se samolibě smál a pak se do nás pustil. Snažili jsme se ostatní bránit a získat jim čas k ústupu, ten přízrak však jako by nebyl z našeho světa. Bojovali jsme ze všech sil, ale bylo to marné. Nejprve padl Napier, pak Wellesley a já se k nim brzy přidám.</emphasis></p>

<p>Další záchvat kašle. Admirál už sice nedýchal, ale jeho přízračné tělo si stále pamatovalo a převádělo hrozivou bolest Heliny sítě na něco, co admirál dokázal chápat.</p>

<p>– <emphasis>A ostatní? Dostali se do bezpečí?</emphasis></p>

<p>– <emphasis>Doufám,</emphasis> odpověděl Nelson. – <emphasis>Jejich sarkofágy jsou opatřené nejlepšími Wrenovými ochranami. Nikdo neuměl dělat lepší ochrany než starý lišák Wren. Ale od té doby již uplynulo mnoho let a Němci měli spoustu času na přemýšlení. Nevím, jak dlouho ho udrží venku.</emphasis></p>

<p>Admirál začínal blednout. Prohrával.</p>

<p>Das ho držel v náručí a Mayweather v jeho tváři viděl víc emocí, než kolik jich projevil za celou dobu, co ho znal.</p>

<p>– <emphasis>Admirále,</emphasis> začal opatrně Das, jako by se bál vlastních slov. – <emphasis>Ta bílá vlákna se vás snaží stáhnout do Helheimu. Nemohu je zastavit, ale možná bych vás mohl poslat… jinam. Můj pán k cizincům není příliš shovívavý, ale s mou přímluvou by vás možná mohl ve své plamenné říši přijmout a snad by vás časem i propustil do Annwnu za vašimi předky.</emphasis></p>

<p>– <emphasis>Říkáte plamená říše?</emphasis> Nelson se chraplavě zasmál. – <emphasis>Teplo bude mnohem lepší než ten příšerný chlad, co mě volá teď.</emphasis></p>

<p>Das přikývl a pevně ho chytil za ramena, dával si pozor, aby se při tom nedotkl bílých vláken. Jeho dlaně se oranžově rozzářily a ohnivá aura se rychle rozlila po admirálově těle. Horatio Nelson zavřel oči a rozplynul se. Na zlomek vteřiny tu zůstala jen bílá vlákna, která stále udržovala obrys zmizelého těla, a pak se vypařila i ona.</p>

<p>– <emphasis>Za tohle zaplatí,</emphasis> zavrčel nenávistně Das, když vstal. – <emphasis>Pane Mayweathere, běžte ven, najděte nejbližší telefon a zavolejte na ministerstvo námořnictva. Řekněte jim, že máte zprávu od Sarata Chandry Dase, a až vás přepojí, povězte jim, co se stalo.</emphasis></p>

<p>„Měl byste jít se mnou,“ navrhl mu Mayweather. „Tohle sám nezvládnete.“</p>

<p>– <emphasis>V hrobkách pod tímto chrámem je dvaadvacet aktivních Zřídel několika nejdůležitějších osob britské historie včetně tří králů. Skorzeny je silný, ale to i já. A i kdyby mě porazil, oslabí ho to a přes Wrenovy ochranné runy se nedostane dřív, než dorazí pomoc. Já prostě nedovolím, aby se britští králové stali Helinou trofejí!</emphasis></p>

<p>Mayweather se nehádal a otočil se k odchodu. Stihl uběhnout jen pár kroků, než ho něco udeřilo do zad a srazilo na podlahu. Během pádu se otočil, nechápavě se podíval na Dase, který ho strčil, a pak vytřeštil oči na jasně bílou ruku v rukávu německé uniformy, jak promáchla vzduch kousek nad ním.</p>

<p>– <emphasis>To od vás nebylo moc pěkné, Herr Das.</emphasis> Skorzeny se na Mayweathera jen krátce podíval a otočil se k druhému přízraku. – <emphasis>Mohlo to být tak rychlé a nečekané, že by se probral v Helheimu dřív, než by si vůbec uvědomil, co se stalo. Teď pro něj přechod bude mnohem… nepříjemnější.</emphasis></p>

<p>– <emphasis>On není ten, koho ode dneška čeká věčné utrpení.</emphasis></p>

<p>Dasovy ruce se rozzářily jasnou oranžovou rozpáleného ohně.</p>

<p>Skorzeny se pousmál. – <emphasis>Orientální magie… Tohle bude zajímavé.</emphasis></p>

<p>Pak se na sebe vrhli.</p>

<p>Mayweather souboj přízraků fascinovaně sledoval. Být naživu, Das se Skorzenym by si teď vyměňovali pravé háky a direkty, ale po smrti se svého soupeře snažili jen dotknout nebo přímo chytit zářícími prsty a odráželi protivníkovy pokusy udělat to samé. Kdykoliv se někomu podařilo toho druhého zasáhnout, na přízračných tělech zůstávaly oranžové a bílé otisky dlaní a šmouhy po letmých dotecích prstů připomínající otevřené rány.</p>

<p>Zpočátku byly jejich síly vyrovnané, ale Mayweatherovi se po chvíli začalo zdát, že Das získává navrch. Netušil, jestli je tak silný, nebo zda ho jen pohání jeho zuřivost, ale Das byl ochotný snést i několik menších bolestivých ran, jen aby Skorzenyho podržel déle. Uniforma SS vypadala, jako by ji někdo pocákal oranžovou barvu a skvrny už se přestaly zmenšovat a zůstávaly jako důkazy Dasovy převahy.</p>

<p>Do sálu proniklo zadunění, jak venku před chrámem něco vybuchlo. Das se zapotácel a klesl na kolena, jeho tělo na okamžik zahalily přízračné plameny.</p>

<p>– <emphasis>Víte, Herr Das, když se mi nepodařilo získat polohu vašeho Zřídla, snažil jsem se odhadnout, kde by mohlo být.</emphasis> Skorzeny si protáhl záda a zapraskal prsty. Některé menší oranžové skvrny se začaly znovu smrskávat. – <emphasis>Pokoušel jsem se odhadnout ideální polohu, odkud byste se svým omezeným dosahem mohl pokrýt nejstrategičtější místa v Londýně. A pak mi došlo, že když mohu já přesouvat celé své Zřídlo, proč by nemohla být mobilní i část toho vašeho. Například v autě?</emphasis></p>

<p>Dasovo astrální tělo viditelně ztratilo na ostrosti. Přízračné plameny už zmizely, ale svou daň si vybrat stačily.</p>

<p>– <emphasis>Můžete být vyznavačem ohnivého boha, ale to vaše Zřídlo neochrání.</emphasis> <emphasis>Oheň ho spálí jako každé druhé, a právě teď vaše auto díky mým lidem venku hoří jako pohřební hranice,</emphasis> pokračoval posměšně Skorzeny. – <emphasis>Jak daleko je zbytek vašeho Zřídla? A kolik z něj zbylo? Jak dlouho teď dokážete odolávat Helinu objetí?</emphasis></p>

<p>Skorzeny Dase chytil za ramena a ten ztrápeně vykřikl, když mu do těla pronikla mrazivá vlákna Heliny magie.</p>

<p>Přívěšek na Mayweatherově hrudi se rozpálil jako uhlí v kovářské výhni, jak se Das zoufale držel posledního zbytku svého Zřídla v dosahu. Žár byl tak velký, že si ho Mayweather musel s kletbou strhnout z krku a… a v dlani jeho žár vůbec necítil. Sklonil zrak a užasle zíral na žhnoucí talisman ležící na dlani ruky, o kterou přišel na <emphasis>HMS</emphasis> <emphasis>Avenger</emphasis>. Dlaň, prsty i čáry osudu, to vše se vrátilo, do nejmenšího detailu vymodelované z jasně modré spektrální hmoty.</p>

<p>Jak je to možné?</p>

<p>Mayweather zvedl hlavu, rozhlédl se a pochopil, odkud se ruka vzala a proč admirál Nelson jako jediný Helině magii odolával tak dlouho. Kde jinde mohl námořník v nouzi najít pomoc než v chrámu zasvěceném sedmatřiceti mořským bohům? Mayweather netušil, jestli mu pomocnou ruku podal Llŷr, ke kterému se na plavbách pravidelně modlil, nebo i někdo přespolní, ale věděl, jak s tím darem naloží.</p>

<p>Skorzeny stál nad Dasem, bílá pavučina už mu na ramenou vytvořila smrtící epolety. Ind se od sebe Skorzenyho ruce pokoušel odtrhnout, ale nedokázal v sobě najít dost sil.</p>

<p>„Hej, Fritzi!“</p>

<p>Skorzeny se otráveně otočil jako někdo, koho obtěžuje nezbedné dítě. Pravý hák ho zasáhl naprosto nepřipraveného. Pustil Dase, ale než stihl zvednout ruce na obranu, další rána ho srazila na podlahu.</p>

<p>„Není to ironie?“ zavrčel Mayweather mezi jednotlivými údery. Po každém na Skorzenyho těle zůstával modrý otisk „Rozbiji ti… hubu… tou samou rukou…, kterou jste mi vzali!“</p>

<p>Skorzeny vymrštil ruce a sevřel fantomovou paži jako ve svěráku. Z místa dotyku do Mayweatherova těla vystřelila bolest horší, než když mu zmrzačenou ruku na záchranném člunu stahovali obvazem. Zkusil se po Němci ohnat levačkou, ale tím přízrak jen bez sebemenšího účinku promáchnul.</p>

<p>– <emphasis>Nikdy by mě nenapadlo, že je Foley tak dobrý lhář. Zatajit takový talent.</emphasis> Skorzeny se zvedl ze země a dál svými ledovými prsty drtil přízračné zápěstí. – <emphasis>Měl jsem tě zabít dřív, než jsem se pustil do toho Inda. Ale já své chyby nikdy neopakuji.</emphasis></p>

<p>„Vážně?“ zasyčel přes bolestí zaťaté zuby Mayweather. „Tak proč si už podruhý nehlídáš záda?“</p>

<p>Skorzenyho hlavu sevřely dvě rozpálené ruce a žhnoucí prsty se mu zabořily do očí. Němec zavyl bolestí. Na podlaze ležící měděný amulet se začal tavit, jak Das přes pár zrnek písku uvnitř čerpal energii z mnoha mil vzdáleného Zřídla a v sebezničujícím útoku s ní spaloval Skorzenyho tvář. Ten pustil fantomovou paži a zoufale se pokoušel odtrhnout Dasovy ruce od své hlavy.</p>

<p>Mayweather si uvolněnou ruku instinktivně přitáhl k hrudi. Modrou kůži hyzdily bílé otisky prstů, ale rychle se ztrácely a Mayweatherovi se naopak zdálo, že ruka trochu zesílila, jako by pár dalších přihlížejících bohů hodilo do banku žetony s jeho jménem.</p>

<p>Nehodlal tu příležitost promarnit.</p>

<p>Skorzenymu už se podařilo Dasovy ruce trochu odtáhnout, když mu krk sevřely prsty modré a silné jako oceán. Překvapilo ho to, na okamžik ztratil soustředění a to Dasovi stačilo. Skorzenyho bledá aura prudce zoranžověla a Němec zmizel stejně jako předtím admirál, ale zatímco Nelson s úlevným povzdechnutím, Skorzeny se s nimi rozloučil nenávistným výkřikem.</p>

<p>– <emphasis>Dobrá práce, pane Mayweathere,</emphasis> hlesl Das a rozplynul se.</p>

<p>„Dasi? Dasi!“</p>

<p>Mayweather se několikrát otočil dokola, ale Das zmizel. Mohl jen doufat, že odešel ke svému Zřídlu, a ne za Skorzenym do Agniho zásvětní říše.</p>

<p>Náhle se mu zamotala hlava a toho dne už poněkolikáté skončil na podlaze. Měl pocit, jako by ho najednou někdo odpojil od proudu. Podíval se na svou pravačku. Modrá barva rychle bledla a za chvíli zmizela úplně, ale teď už věděl, že tam je a co musí hledat. Zvedl hlavu a lehce se uklonil všem sedmatřiceti patronům světových moří.</p>

<p>Dveře chrámu se rozletěly a dovnitř vběhli tři vojáci s připravenými zbraněmi. Asi museli být poblíž, když Skorzenyho lidé zapálili Dasovo auto. Možná i narazili na jeho hlídku.</p>

<p>Mayweather sáhl do saka, vytáhl průkaz od Dase, zamával s ním na vojáky a ztratil vědomí dřív, než se stihl představit.</p>

<p>***</p>

<p>Mayweather se znovu probral až v nemocnici. Ležel v soukromém pokoji, o jakém si po amputaci mohl nechat jen zdát a který se krátce po jeho probuzení zaplnil lidmi od armády. Trpělivě jim několikrát zopakoval události včerejších čtyř hodin – stále nemohl uvěřit, že se to celé seběhlo tak rychle – a možná by to musel zopakovat ještě znovu, kdyby doktor všechny nevyhnal s tím, že si pacient potřebuje odpočinout.</p>

<p>Nakonec se ukázalo, že Skorzeny v Poseidonově chrámě dokázal zničit jen čtyři přízraky. Jeho první obětí se stal malíř Joseph Turner a pak trojice hrdinných obránců admirál Horatio Nelson, baron Robert Napier a vévoda z Wellingtonu Arthur Wellesley. Ostatním se včas podařilo ukrýt za ochrany svých hrobek, přes které se Skorzeny nestihl dostat. Vláda se zatím ještě nerozhodla, jak tu ztrátu oznámí veřejnosti, a Mayweather dostal rozkaz o celé záležitosti mlčet. Mezi sestřičkami se však i tak rozneslo, že provedl nějaký utajovaný hrdinský skutek, a na tácu s obědem pak nacházel věci, které se daly sehnat snad jen na černém trhu.</p>

<p>Pátého dne, kdy jeho chůvy od armády konečně uznaly doktorův názor, že už se může vrátit domů, za ním krátce před odchodem přišla návštěva. Mladý Ind se usmíval od ucha k uchu a v podpaždí nesl zabalený balíček. Mayweather ho nikdy dřív neviděl, ale jeho národnost a pálivé koření, jehož vůní nasáklo jeho oblečení, ho hned prozradily.</p>

<p>„Ty jsi ke mně řídil Dasovo auto!“</p>

<p>„Strýček říkal, že vám to pálí.“ Mladík se lehce uklonil. „Karamčand Sahukar k vašim službám.“</p>

<p>„Strýček?“</p>

<p>Sahukar se zazubil. „Angličtina nemá žádné šikovnější slovo, které by ten příbuzenský vztah vystihlo lépe. Příliš mnoho bratranců a generací. Když strýček během velké války zemřel, přál si odcestovat do Londýna a zůstat ve službách Jeho Veličenstva. To můj otec sem jeho Zřídlo přepravil a od té doby se o něj staráme.“</p>

<p>„A jak je na tom Das? Je…“</p>

<p>„Strýček je v pořádku, jen se teď nemůže vzdalovat od svého Zřídla,“ ujistil ho Sahukar. „Víte, když strýček cítil, že se blíží jeho poslední hodina, posadil se ve své meditační komnatě a otevřel si žíly nad mísou písku. Každé zrnko se tak stalo součástí jeho Zřídla a on ho mohl podle potřeby rozdělovat a pohybovat se po celé zemi. Ta nedávná záležitost ho však velmi znepokojovala a tak porušil vlastní pravidla a do auta přesunul téměř třetinu svého Zřídla. Jeho spálení ho velice oslabilo, ale časem se z toho vzpamatuje, i když některé své kousky už asi nikdy nezopakuje.“</p>

<p>„Děkuji, že jsi mi o něm pověděl,“ řekl Mayweather. „Jsem rád, že je v pořádku.“</p>

<p>„To není jediný důvod, proč jsem přišel.“</p>

<p>Sahukar položil na postel svůj balíček a rychle ho rozbalil. Uvnitř se skrývala zvláštní rukavice z kůže a černé látky pošité drobnými neznámými symboly, která se podle všeho dala natáhnout až k rameni.</p>

<p>„To vám posílá váš druhý přítel.“ Sahukar se podíval k pootevřeným dveřím, aby si ověřil, že je nikdo neposlouchá, než tišším hlasem pokračoval: „Admirálovi se dostalo toho nejlepšího přijetí a strýček si s ním dokázal krátce promluvit. Admirál si přál, abyste to dostal.“</p>

<p>Mayweather se na rukavici překvapeně podíval. Už jen to, že mu ji ze záhrobí poslal admirál Nelson, jí dávalo neskutečnou cenu, ale nechápal, proč zrovna rukavici.</p>

<p>Das jeho zmatení zjevně předpokládal, protože Sahukar se znovu zazubil.</p>

<p>„Nechte mě hádat. Vy jste nevěděl, že admirál v bitvě u Tenerife také přišel o pravou paži?“</p>

<p>„Cože?“ vyhrkl Mayweather. „Ale mně ve škole tvrdili, že ho tam jen vážně zranili. Stojí to přece v každé encyklopedii!“</p>

<p>„Nesmíte věřit všemu, co se píše, pane Mayweathere.“ Sahukar pobaveně mávl rukou. „Admirálovi ji museli uříznout ještě na lodi. Jeho chirurg však byl vzdělaný muž s citlivým Darem a hádejte, co krátce po operaci uviděl?“</p>

<p>Mayweather se podíval na svůj poloprázdný rukáv. „Nelson měl fantomovou ruku?“</p>

<p>Sahukar přikývl. „Na chirurgovo naléhání pak po zbytek bitvy a cesty domů v závěsu nosil atrapu z pokrývky obalené zakrvácenými obvazy. V Londýně mu pak jeden šikovný alchymista vytvořil sadu rukavic, které měly fantomovou ruku posílit natolik, aby ji mohl neustále používat při každodenním životě. Zachovalo se jich jen několik a povím vám, z lidí v muzeu admirality jsem ji musel tahat tři dny, ale přání některých mužů se neodmítají.“</p>

<p>Mayweather nevěděl, co na to říct. Prstem přejel po rukavici. Das a Nelson mu právě dali tu jedinou věc, kterou si skutečně přál a o které si myslel, že ji už nikdy nebude mít.</p>

<p>„Vyřiďte strýci, že jim moc děkuju.“</p>

<p>„Strýček tohle čekal a vzkazuje, že nemusíte, protože to on je vaším dlužníkem. Ale pokud se mu skutečně chcete něčím odvděčit, prý zcela postačí, když si s ním při příštím setkání potřesete rukou.“</p>
</section>

<section>
<p>
    Míla Linc</p>

<p><emphasis>Vždycky jsem chtěl napsat povídku s nácky. Už když jsem začínal psát, párkrát se mi do textů vloudili – nejúspěšnější pokus asi nastal, když se mi vloudili do Tolkienovy Středozemě. To ale bylo ještě v dobách, kdy tráva byla zelenější a čerň esesáckých uniforem ještě nevybledla stářím.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ale dost o dávných časech. Chcete nahlédnout pod pokličku, jak vzniklo</emphasis> Dokud nás smrt nerozdělí<emphasis>? Tohle je asi čtvrtá podoba příběhu. Téma bylo jasné, jen první verze se odehrávala ještě před válkou, druhá během války, třetí pak míchala dějové linie ve stylu Ládi Hrušky a teprve poté, co jsem všechny tyhle nápady zavrhl, vykradl jsem sám sebe a začal psát. A už první věta – Braunův statek páchl krví – ve mně vzbudila ten správný pocit, že to dopíšu.</emphasis></p>

<p><emphasis>A vidíte, dopsal jsem!</emphasis></p>

<p><emphasis>Takhle</emphasis> <emphasis>tedy</emphasis> <emphasis>pracují</emphasis> <emphasis>autoři.</emphasis> <emphasis>Kradou,</emphasis> <emphasis>kde</emphasis> <emphasis>můžou,</emphasis> <emphasis>a</emphasis> <emphasis>když</emphasis> <emphasis>není</emphasis> <emphasis>kde</emphasis> <emphasis>brát,</emphasis> <emphasis>vykrádají</emphasis> <emphasis>sami</emphasis> <emphasis>sebe.</emphasis> <emphasis>Třeba</emphasis> <emphasis>tenhle</emphasis> <emphasis>úvod.</emphasis> <emphasis>Protože</emphasis> <emphasis>víte</emphasis> <emphasis>co?</emphasis></p>

<p><emphasis>Vždycky jsem chtěl napsat povídku s nácky. Už když jsem začínal psát…</emphasis></p>
</section>

<section>
<p>
    <strong>Dokud nás smrt nerozdělí</strong></p>

<p>Braunův statek páchl krví.</p>

<p>Nebylo to nic zvláštního – v téhle době a v tomhle kraji.</p>

<p>Jenže poručík Antonín Maurenc nepřišel zabíjet ani lovit zběhlé nácky, a rozhodně neměl v úmyslu konat hrdinské činy ve jménu obnovené Československé republiky. Chtěl zde konat něco mnohem přízemnějšího, o čem se jeho manželka v Praze rozhodně nesměla dozvědět.</p>

<p>Z pouzdra vytáhl pistoli a zbraň odjistil. <emphasis>Cvak.</emphasis> Železný zvuk zněl v mrtvolném tichu až příliš hlasitě.</p>

<p>Podrážky vysokých holínek drtily rozdrcené sklo – skrze rozbité okno povlávala potrhaná záclona. Zacákaná krví.</p>

<p>„Doprdele,“ zašeptal.</p>

<p>Z Polska přicházely posledních pár týdnů zprávy o skupině záškodníků, kteří se probíjeli na západ. Možná už dorazili i sem?</p>

<p>Nad obzor se dralo ranní slunce. Chladné, syrové a nepřející.</p>

<p>Nahlédl dovnitř.</p>

<p>Před válkou strávil pár let u četníků, kde o mordy nebyla nouze. Za války si protrpěl vedro u Tobruku i ledové peklo východní fronty. Viděl rozstřílené kamarády, byl zvyklý na roztrhané vnitřnosti, utrhané končetiny, rozbité hlavy, z nichž vytékala krev s mozkem, zatímco muži stále netušili, co se s nimi děje, a křičeli o pomoc. Zachraňoval je od bolesti – tím jediným způsobem, který uměl. Olovem.</p>

<p>Smrt mu zevšedněla.</p>

<p>Alespoň si to myslel do téhle chvíle.</p>

<p>Anebo to, co oknem spatřil, bylo mnohem horší než jakákoliv zvěrstva, kterých se ve válce dopouštěli jak Němci, tak sověti.</p>

<p>***</p>

<p>Slunce stoupalo nad obzor. Pomalu. Nekonečně pomalu.</p>

<p>V lese se probouzeli ptáci, z dálky se ozval křik koroptví a od města vytí toulavých psů. Po válce jich tu zbylo víc než dost.</p>

<p>Trvalo mu dobrou půlhodinu, než se sebral. Odhodil prázdnou krabičku od cigaret – hromada vajglů pod ním svědčila o tom, že jich vykouřil víc než dost. V krku měl sucho a škrábalo ho, jako kdyby spolykal kila prachu. Ale byl na sebe hrdý. Nezvracel. Byl voják.</p>

<p>Opatrně vstoupil dovnitř. Nesnažil se krýt, nebál se, že na něj někdo vyskočí zpoza rohu – kdyby byl nepřítel poblíž, už dávno by měl z hlavy krvavou kaši. Což nic neměnilo na faktu, že s každým dalším krokem se musel přemlouvat, aby nevzal nohy na ramena a nenechal to tady na starosti někomu jinému.</p>

<p>Jenže musel ohledat místo. Musel dostát své povinnosti vojáka. A hlavně – musel zjistit, co se Kátě stalo. Dřív než někdo jiný zjistí, co tu pohledával on a že měl v jejím pokojíku schované nějaké prádlo, aby ho nemusel tahat sem a tam.</p>

<p>***</p>

<p>„Doprdele,“ ozvalo se z chalupy.</p>

<p>Pak následoval zvuk dávení.</p>

<p>Opakovaně.</p>

<p>„Kurva, kurva, kurva, kurva!“</p>

<p>***</p>

<p>Znovu stál před domem. Opíral se o kmen stromu a upíjel z lahve čirou kořalku, kterou popaměti popadl v kuchyni. Ať se snažil sebevíc, nedařilo se mu opít a zapomenout. Zatímco jindy by už ležel pod stolem, teď se mu ani trochu nezamotala hlava.</p>

<p>„Neměl bys pít, poručíku!“</p>

<p>Otočil se, s pistolí v ruce. Vystřelil, kulka se zavrtala do země a hromová rána se s ozvěnou vracela od vysokých kopců zpátky. Zamžoural do oslňujícího světla. Z korun vylétlo hejno poplašených špačků.</p>

<p>„Hej, hej!“ křikl chlap, který stál asi deset metrů od něj. V obraně zvedl ruce, ale usmíval se.</p>

<p>Maurenc se zarazil. Možná nakonec vypil víc, než si zprvu připouštěl. Opatrně pistoli zajistil a konečně se pořádně podíval na neznámého muže.</p>

<p>„Co jste zač?“ zeptal se a snažil se, aby jeho hlas zněl rozhodně.</p>

<p>Cizinec byl dost zvláštní. Vysoký, ramenatý, se světlými vlasy. Na sobě měl podivnou směsku oblečení – americké výsadkářské kalhoty, německou blůzu a k tomu civilní plstěný klobouk. Československé výložky. Vysoké kožené boty, pásek se sovětskou hvězdou, přes rameno měl špagin s bubnovým zásobníkem, u pasu pouzdro s revolverem jako nějaký kovboj.</p>

<p>„Kde jste se tu vzal?“</p>

<p>„Jsem Frederick. Frederick Löcke.“</p>

<p>„Němec?“ Česky sice mluvil dobře, ale přízvuk měl jasně znatelný.</p>

<p>„To není důležité.“</p>

<p>„Teď ano!“ Maurenc znovu namířil pistoli, tentokrát si dal pozor, aby nevystřelil. „Ruce tak, abych na ně viděl!“</p>

<p>„Ale no tak, poručíku. Vážně si myslíš, že to je teď to, co bys měl dělat?“</p>

<p>„Držte hubu.“</p>

<p>„Já nejsem nácek. Rozhodně ne werwolf, po kterých tolik paseš. Nemám na svědomí ten masakr, co je uvnitř. Nebo myslíš, že to je dílo lidských rukou?“</p>

<p>Maurenc se krátce ohlédl. Byl si jistý, že tu byl první. Možná ho Němec sledoval? „Co o tom víte?“ zeptal se nakonec.</p>

<p>„Dost na to, abys mě pozorně poslouchal, poručíku. Protože ti můžu zachránit život.“</p>

<p>„He?“</p>

<p>„Nebo si vážně myslíš, <emphasis>soudruhu</emphasis>, že tohle má na svědomí parta starců a vypatlaných kluků, co si hrají na vojáky? Tohle je banda, která zabíjela v Polsku. Určitě jsi dostal hlášení, protože toho nebylo málo. A pokud jsi ta hlášení četl, tak máš alespoň přibližnou představu, proti komu stojíš. Protože cestou se mírnili, aby na sebe nestrhli tolik pozornosti, ale teď, na dosah hranic s Reichem, si už servítky brát nebudou.“</p>

<p>„Museli mít psy.“ Antonín Maurenc si vybavil jatka uvnitř chalupy. Nedokázal svoji Káťu ani poznat. Ať se snažil sebevíc zapomenout, vybavovaly se mu jednotlivé detaily. A mračna černých much, které se zvedaly při každém jeho kroku. „Bestie.“</p>

<p>Měl co dělat, aby nezačal znovu dávit.</p>

<p>„Tak vidíš, poručíku.“ Löcke vykročil vpřed a jemně Antonínovi sklopil ruku se zbraní. „Jsem na tvojí straně, věř mi.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>Löcke si vyhrnul rukáv a ukázal dlouhé číslo na předloktí. „Myslíš, že s tímhle by se mnou náckové kamarádili?“</p>

<p>Antonín konečně uvěřil. „Ona byla krásná,“ zašeptal a rozhlédl se, kde nechal lahev. Ležela na zemi, kam ji v první chvíli upustil. Zbylo v ní jen pár kapek, jinak se všechno vylilo na zem. „To byl její jediný hřích. Za celou válku nikomu neublížila. Pomáhala dětem, které přišly o rodiče. Nic víc…“</p>

<p>„Tvoje žena?“</p>

<p>„Tak něco.“</p>

<p>„Takže se chceš pomstít?“</p>

<p>Přikývl.</p>

<p>„To je dobře. Konečně myslíš jako voják, poručíku. Máme před sebou práci.“</p>

<p>***</p>

<p>„Ty to tu znáš, poručíku. Teď jsme tady?“</p>

<p>Stáli u Maurencova džípu s přemalovanou bílou hvězdou, která ještě slabě prosvítala pod zeleným nátěrem. Na kapotě rozložili mapu.</p>

<p>„Tady je Braunův statek,“ ukázal Antonín doprostřed lesů. „Město je sedm kilometrů daleko, posádka sídlí v bývalé německé škole. Tady jsou pastviny a pole. Jestli nechtěli, aby je někdo viděl, museli lesem.“ Na mapě ke statku vybíhal amébovitý prst starého hvozdu. „Ale v té tmě, co tu v noci byla, mohli klidně prostředkem silnice.“</p>

<p>„To by neriskovali.“</p>

<p>„Takže lesem. To znamená, že se dostanou na hřeben… tady. A odtud můžou už kamkoliv. Na čáru je to odtud, co by kamenem dohodil.“</p>

<p>Löcke zkoumavě hleděl do mapy. Pak přejel prstem po černé čáře v místech, kde vysoký hřeben od sebe odděloval dvě údolí.</p>

<p>„Silnice?“</p>

<p>„Spíš polňačka. Lesáci ji používají ke svážení dřeva, jinak nikdo.“</p>

<p>„Výborně, tak jedeme.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Werwolfové musí tuhle cestu překročit. Najdeme stopu a budeme pokračovat tam.“</p>

<p>Maurenc přikývl. „Do města dojedeme za čtvrt hodiny, na hřebenu budeme do hodiny, do dvou…“</p>

<p>„Nemáme čas, město vynecháme.“</p>

<p>„A jak mám asi sehnat svoje muže? Telepatii ještě nezvládáme.“</p>

<p>„Je to jen na nás dvou, poručíku.“</p>

<p>„V jednotce mám dvacet chlapů, uděláme rojnici.“</p>

<p>„To je přesně ten důvod, proč je ještě nemáš, poručíku. Všechno vám trvá hrozně dlouho, děláte rámus, jste jako hlinění obři. Než se vůbec dostaneš se všemi do kopců, budou ti hajzlové doma. Jestli je chceš dostat, musíme teď hned. HNED!“</p>

<p>Maurenc si vzpomněl na svoji Káťu a přikývl.</p>

<p>Vydali se na lov.</p>

<p>***</p>

<p>Na rozcestí minuli starou kapličku s proraženou střechou a se šrámy po kulkách.</p>

<p>Vůz se natřásal na hrbolaté cestě, motor rachotil, ale džíp se probíjel divokou krajinou víc než obstojně. Löcke se opíral o kulomet a ostřížím zrakem sledoval cestu.</p>

<p>Slunce se skrylo za mraky.</p>

<p>„Budou se po mně shánět.“</p>

<p>„Rande bez opušťáku, poručíku?“</p>

<p>„Jsem velitel.“</p>

<p>„A chlapci o záletech vědět nemusí,“ usmál se Löcke. „Ale tak stydět se nebylo za co, jak jsem slyšel.“</p>

<p>„Držte hubu,“ zavrčel Maurenc. Hryzalo ho svědomí.</p>

<p>„Dobře, dobře, poručíku. Mír.“</p>

<p>Pár minut jeli beze slova. Antonín se pokoušel vybavit si tvář své ženy, která na něj čekala v Praze. Ema. Nebo Eva? V duchu zaklel. Nepamatoval si nic – jen poslední dovolenou, kterou proseděl sám, v kuchyni, u lahve s kořalkou a s kalendářem, kdy odškrtával dny, než se bude moct vrátit do služby. Aby s ženou nemusel mluvit, aby se nemusel hádat se švagrem, který mu vyčítal, že utekl na východ, a ne na západ.</p>

<p>Na krku nosil stříbrný křížek, který od ní dostal, aby se jí v pořádku vrátil. Nosil ho pořád, spíš ze zvyku než kvůli něčemu jinému, i když se vracet nechtěl a v Ježíše už dávno nevěřil. A v peněžence měl její fotku, samozřejmě. Ale nedíval se na ni. Už dlouho ne. Rukou se dotkl náprsní kapsy a v poslední chvíli potlačil nutkání portrét vytáhnout a pořádně si ji prohlédnout.</p>

<p>„Stůj!“</p>

<p>Šlápl na brzdu, kola sebou smýkla v prachu cesty a džíp nadskočil ve vyjetých kolejích. Motor tiše brblal, jinak všude ticho.</p>

<p>Löcke seskočil a vrátil se několik kroků nazpátek.</p>

<p>„Co máte?“</p>

<p>„Tiše,“ sykl Löcke a mávl rukou.</p>

<p>Motor škytl a ztichl. Maurenc seskočil a vydal se za Frederickem. Zastavil se po třech krocích.</p>

<p>Nebylo to kvůli stopě v prachu.</p>

<p>Bylo to kvůli tichému cvaknutí.</p>

<p>Maurenc ten zvuk znal dobře.</p>

<p>Znal i jméno věci, která to cvaknutí vydává.</p>

<p>Samopal MP-40.</p>

<p>Německé výroby.</p>

<p>***</p>

<p>Po nebi pluly mraky. Přestože se s úsvitem zdálo, že bude slunečno, teď to vypadalo na déšť.</p>

<p>I ptáci v korunách stromů ztichli. Jen na okamžik.</p>

<p>Vítr v korunách stromů šelestil, téměř něžně.</p>

<p>Ale všechno znělo něžně oproti chladnému ocelovému rachotu krátkých dávek.</p>

<p>***</p>

<p>Maurenc sebou plácl k zemi, hlavu skryl mezi ruce.</p>

<p>Cítil, jak kulky hvízdají jen pár centimetrů nad ním, jak se zarývají do země a na něj dopadá sprška ostrých úlomků štěrku a kamení. Slyšel cinkání olova, jak se zakusovaly do džípu.</p>

<p>A všímal si věcí, které jej předtím zcela minuly. Ošoupaných manžet na svojí košili. Jizvičky na ukazováčku, kterou si udělal jako kluk, když se snažil vyřezat ze dřeva indiánský totem. Zvláštního tvaru listů ostřice, která rostla hned u cesty.</p>

<p>Toho, jak jeden nádech trvá neskutečně pomalu. Jak čekání, jestli se další kulka nezavrtá místo do země do něj, je delší než nekonečno.</p>

<p>Pak zaslechl výkřik.</p>

<p>Ohlédl se.</p>

<p>„Našli jsme je!“ řval Löcke, v pokleku, v rukou samopal. Smál se.</p>

<p>Vzápětí zaštěkala i jeho zbraň.</p>

<p>Kulky pokropily křoviny kolem cesty, německý samopal na okamžik ztichl.</p>

<p>Antonín se zvedl a přeběhl k autu, aby se schoval za jeho bok. Sáhl k pasu a vytáhl svou pistoli. Natáhnout, odjistit – vyklonil se a dvakrát vystřelil směrem, odkud prve přilétly kulky.</p>

<p>Z lesa zazněly německé nadávky.</p>

<p>Zamžoural očima. A pak si všiml siluety vojáka. Měl na sobě uniformu v maskovacích barvách waffen SS s hrachovým vzorem a začerněnou tvář.</p>

<p>Antonín zamířil a vystřelil.</p>

<p>Zásah přímo do čela.</p>

<p>Voják se skácel k zemi.</p>

<p>Na okamžik. Pak se zvedl a dal se na útěk. Dusot nohou zesílil, střelba utichla.</p>

<p>Praskání větví a spadaného listí za chvíli utichlo. Byli pryč.</p>

<p>A začalo pršet.</p>

<p>Velké těžké kapky, které se rozpleskávaly o vyschlou zem jako kapky žhavého olova.</p>

<p>Vzduch čpěl tou dobře známou směsicí ocele, střelného prachu a oleje. A smrti. Teprve po několika dlouhých vteřinách se ozvalo hlasité cvak-cvak, jak Löcke zajistil samopal.</p>

<p>***</p>

<p>Provazce deště bičovaly zemi, kapky pleskaly v loužích a déšť šuměl v korunách stromů. Antonín Maurenc si přes ramena přehodil pláštěnku, ale promočená košile se mu beztak lepila na záda. Krčil se za autem, připraven, že odněkud přiletí kulka a zasáhne ho.</p>

<p>Nevěřil, že by jen tak utekli.</p>

<p>„Vrátíme se,“ řekl. „Pro posily…“</p>

<p>„Musíme za nimi. Hned!“ Löcke vyměnil zásobník, z auta popadl svoji brašnu, kterou si hodil přes rameno a netrpělivě mávl rukou. „Hned, poručíku.“</p>

<p>„Jste blázen.“</p>

<p>„Doprdele, nemáme čas.“</p>

<p>Maurenc se nadechl. Bylo by tak snadné vybuchnout vzteky. Rozkřičet se na toho protivného chlapa, který se tu objevil kdoví odkud a hned rozdával rozkazy. Jemu, veliteli posádky.</p>

<p>„Jsem blázen, že tu vůbec jsem,“ zavrčel Antonín.</p>

<p>„Nemudruj a pojď.“</p>

<p>„Držte hubu, chlape. Měli nás teď jak na talíři. A co přijde příště? Napochodujeme jim znovu přímo do rány? Necháme se rozstřílet? Hovno. Teď sedneme do auta a dojedeme na základnu. A než se mí chlapci připraví, tak si pořádně prověřím vás. Jasné?“</p>

<p>Löcke se zamračil.</p>

<p>„Jsi blbec, poručíku. Takže ti to vysvětlím hezky polopatě, i když tím ztrácíme drahocenný čas.“ Z klobouku mu stékal čůrek vody a dopadal mu na ramena. Nevšímal si toho. „To, co jsi viděl v chalupě, nebyl obyčejný mord. To jsi poznal i ty.“</p>

<p>Antonín si vzpomněl na krásnou Káťu. Na její nádherné oříškové oči, které ve světle petrolejky zářily jako drahokamy. Na její nádherná ramena, ze kterých tak ráda nechávala trochu sklouznout košilku – jen tak akorát. Úplně z toho šílel. Vzpomněl si na její smích. A zabolelo ho u srdce. Protože všechno tohle vzápětí přebila krvavá vzpomínka.</p>

<p>Zvedl se mu žaludek.</p>

<p>„Neroztrhali ji psi, jak sis myslel,“ pokračoval Löcke. „Ani ti by totiž nenadělali takové svinstvo. Pes nedokáže utrhnout ruce od těla. Ani vlk.“ Jak to sakra věděl? Vždyť uvnitř nebyl… „A ty sám by ses měl ptát, jak to, že voják, kterého trefíš přímo mezi oči, se zvedne a dá se na útěk.“</p>

<p>„Hovno,“ zašeptal, ale jeho vzdor pohasínal. Nahrazovala jej zvědavost.</p>

<p>„Nemyslel jsem, že na ně narazíme tak brzy. Připravil bych tě…, ale ty bys mi asi nevěřil. Teď to možná bude snazší.“ Sáhl do brašny a vytáhl krabičku s náboji. „Přebij si.“</p>

<p>„Proč?“</p>

<p>„Protože dokud nezasáhneš stříbrnou kulkou, neskoncuješ s nimi. A z toho důvodu je musíme dostat dřív, než přijde noc. Protože pak skončíme jako tvoje Káťa.“</p>

<p>***</p>

<p>Připadal si jako blbec, ale nakonec na to kývnul. Přebil si stříbrné náboje a pořádně si obhlédl místo, kde zasáhl svého nácka do čela. Krev tam ještě byla, rozředěná deštěm, esesák ne.</p>

<p>Pršelo pořád dál a dál, i když intenzita trochu zeslábla.</p>

<p>Löcke se s nosem u země jako indiánský stopař vydal do hloubi lesa. Antonín hned za ním. Nedělal si iluze, že to přežije.</p>

<p>Vlastně ho to ani nijak netrápilo. Alespoň se zbaví vzpomínek a nebude se muset znovu učit žít se svou ženou, na kterou si pamatoval čím dál tím méně.</p>

<p>Kdy se vlastně poznali? Co na ní tehdy viděl? A kdyby ji někdo zabil, šel by se pomstít tak jako teď?</p>

<p>„Soustřeď se, poručíku,“ sykl Löcke. „Tvoje myšlenky slyším skoro i já.“</p>

<p>Maurenc zavrčel, ale poslechl. Byl voják. Věděl, co má dělat a že osobní problémy do boje nepatří.</p>

<p>Rozhlédl se.</p>

<p>Ušli od cesty asi dva nebo tři kilometry. Krajina se znovu zvedala, hustou bučinu vystřídaly jedlové lesy, zemi pokrývaly obrovské balvany a skalní ostrohy. Země byla měkká a voněla jehličím.</p>

<p>Dosáhli jednoho z hřebenů hor. Před nimi ležela rozlehlá hornatá krajina, stráně a kopce, hluboké hvozdy, skály… Ztracené v šedé oponě deště.</p>

<p>A někde kousek před nimi země nepřítele.</p>

<p>„Kolik jich pronásledujeme?“</p>

<p>„Podle stop čtyři.“</p>

<p>„Co jsou vůbec zač?“</p>

<p>Šli svižně ve stopách utíkajících mužů. V rozmoklé půdě zůstávaly jasně zřetelné a hluboké. Čas od času se zastavili a pozorně sledovali okolí, aby je nepřítel nepřekvapil.</p>

<p>Ale zdálo se, že Němci vůbec netuší, že jim v patách kráčí smrt.</p>

<p>„Nepovedený experiment.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Vždyť víš, poručíku. Hitler miloval magii. Vyvolávání démonů, usmiřování bohů, vývoj magických zbraní. A pokusy na lidech, samozřejmě. Všechny tyhle sračky. Koncentráky byly nevyčerpatelnou zásobou pokusných subjektů.“</p>

<p>„Svině.“</p>

<p>„Vypěstoval si supervojáky pro poslední boj. Měli bránit Berlín před Rudou armádou, ale už to nestihl. Naštěstí. Zbylo jich jen pár, pro záškodnickou válku.“</p>

<p>„Jako tihle?“</p>

<p>Dostali se na kraj lesa, zastavili se a přikrčení za křovím čekali. Před nimi ležela zarostlá louka se sytě zelenou trávou a prohnilým plotem. Kdysi snad pastvina, teď opuštěný kus země nikoho.</p>

<p>„Unikli z pokusných laboratoří ve východním Prusku, když zaútočili Rudí. Jdu po jejich stopě už pár týdnů. A dneska je dostanu… Zdá se, že vzduch je čistej. Ta louka se mi sice nelíbí, ale nemůžeme se zdržet jejím obcházením. Budeme doufat ve štěstí, co říkáš, poručíku?“</p>

<p>„Že jste blázen.“</p>

<p>Löcke se zazubil. „Štěstí prý stojí na straně bláznů a ožralů. Tak doufejme, že ta kořalka z tebe ještě celá nevyprchala, poručíku.“</p>

<p>***</p>

<p>Pod svahem stála stará chalupa. Špinavé zdi, pobořený plot, propadlá střecha, vymlácená okna. Otevřenou stodolou se proháněl jen vítr.</p>

<p>Antonín Maurenc o ní nevěděl, pravděpodobně tu stála opuštěná už dávno před válkou, takže se nedostala do jeho záznamů.</p>

<p>Doběhli k domu a přitiskli se k zarostlé zdi. Páchla hnilobou.</p>

<p>Déšť šuměl.</p>

<p>„Snaž se šetřit náboje. Stříbro je drahý.“</p>

<p>Přikývl.</p>

<p>„Kolem domu,“ šeptal Löcke. „Zkusíme je překvapit. Každý z jedné strany. Při troše štěstí je dostaneme do pasti.“</p>

<p>Rozdělili se. Vzápětí Löcke zmizel za rohem. Antonín se nadechl a pomalu vyrazil. Neslyšel nic, jenom šumění deště. Obloha zčernala, a i když nemohlo být dlouho po poledni, zdálo se, že se blíží temná noc.</p>

<p>Dostal se k zadní části stavení. Od pole oddělovala dvůr nízká kamenná zídka s dřevěnými vrátky. Antonín opatrně nahlédl dovnitř.</p>

<p>Zápraží zarůstalo plevelem a kopřivami, jejichž listy se v dešti mokře leskly. Stejně jako hlaveň samopalu, kterou mladičký esesák mířil na Löckeho.</p>

<p>„Kurva,“ zašeptal Antonín a okamžitě se schoval.</p>

<p>V té rychlosti si všiml pěti mužů.</p>

<p>Ten, který klečel, byl Löcke.</p>

<p>Nad ním se zbraní plavovlasý mladíček, snad patnáctiletý. Vypadal vyjukaně a zároveň odhodlaně.</p>

<p>Pod střechou chalupy pak starší chlapík se zjizveným obličejem. Krátce ostříhané vlasy měl plné šedin, tvář hranatou a se stopami po omrzlinách. Na maskáčové blůze měl poddůstojnické výložky, na prsou železný kříž.</p>

<p>Další dva vojáci byli moc daleko, než aby si všiml nějakých podrobností.</p>

<p>Přitiskl se ke zdi a chvíli ani nedýchal. Jestli ho Löcke prozradí, je konec.</p>

<p>Nikdo neví, kde je. Byla to pěkná hovadina, že se sem vydal. Proklel sám sebe a všechnu kořalku, kterou vypil.</p>

<p>„Kde je ten druhej?“ Čeština, bez přízvuku, podle hlasu blonďatý mladíček. Možná sudeťák.</p>

<p>„Zůstal u auta.“</p>

<p>„Nežvaň nesmysly.“</p>

<p>„Je to tak. Čekal na posily. Sám bez svých mužů jít nechtěl.“</p>

<p>„Možná má recht.“ Tentokrát starý hlas, se silným akcentem. „Češi jsou srabi, bez jištění by asi nešel.“</p>

<p><emphasis>Srab nejsem, ale blázen ano</emphasis>, pomyslel si Antonín.</p>

<p>Možná teprve teď alkohol vyprchával. Vždyť jindy mu stačilo pár panáků, aby se odrovnal, a teď měl v sobě skoro celou lahev. Ani východní fronta ho v tomhle nedokázala změnit.</p>

<p>„Svažte ho.“ Podle všeho právě starý Němec skupince velel.</p>

<p>„Proč ho rovnou neodděláme?“</p>

<p>„Drž hubu, mlíčňáku. Vnutil ses k nám, ale nesnaž se být jeden z nás. Jenom poslouchej.“</p>

<p>„Ale…“</p>

<p>„Chceš se odsud dostat? To jsi tvrdil. Že tě maminka vyhodila z baráku, protože jsi oplakal, když Hitler natáhnul brka…“ Ostatní se zasmáli. „Možná jsi měl zůstat doma, teď jsi ve válce, a ve válce se, kurva, poslouchá!“</p>

<p>„Ale hranice jsou kousek, budeme doma, nepotřebujeme ho…“</p>

<p>Svobodník se chrchlavě zasmál. „A co myslíš, že tě čeká v Reichu? Rudí. Odstřelí tě hned, jak se pokusíš vystrčit nos z lesů. Doma budeme až za mořem. Tenhle sráč nám k tomu pomůže.“</p>

<p>„On? Jak?“</p>

<p>Antonín se v duchu ptal sebe na stejnou otázku. Do jaké hry se to zamotal?</p>

<p>„Jasně, ty ho neznáš. Tady náš dobrodruh je SS-Sturmbannführer Frederick Löcke. Kdyby na sobě měl uniformu jako správný Němec, tak bys i poznal, že je z Ahnenerbe. Díky němu jsme tím, čím jsme.“</p>

<p>Maurenc se málem zadusil slinou, krk se mu stáhl. Najednou se cítil podvedený jako nikdy. Zasranej nácek!</p>

<p>Ruce stiskl v pěst a snažil se potlačit hučení v hlavě. Co teď?</p>

<p>Po pár vteřinách si uvědomil, že ostatní mluví. A že na Löckeho adresu nepadají žádná obdivná slova.</p>

<p>„Ty židobolševický buzerantský ovcomrde!“</p>

<p>„Judenscheisse.“</p>

<p>„Držte huby!“ Šikovatel si znovu odchrchlal. „Když se dostaneme do úzkých, můžeme ho prodat. Rudí nám za něj zaplatí palubní lístek až do Argentiny. A rádi. Spoutat, a zvlášť pevně. Mlíčňáku, na stráž, ať si naši ochranu zasloužíš. Kdyby se ten druhej kretén přece jenom uráčil.“</p>

<p>***</p>

<p>Nechali zajatce na dešti a sami se schovali v rozbité chalupě. Jen v bráně seděl plavovlasý mladíček Hanz s ručnicí v náručí a sledoval krajinu zahalenou v deštivém oparu.</p>

<p>Z lesů stoupala pára a od země záblo. Zatažená obloha nenaznačovala, že by se mělo počasí v nejbližší době umoudřit. A blížil se večer.</p>

<p>Co se stane, až přijde tma?</p>

<p>Antonín Maurenc se nakonec rozhodl. Nemohl čekat. A nemohl ani utéct. Nebyl přece zbabělec. Navíc, pokud byl Löcke opravdu tím, kým ho starý svobodník nazval, byl by pro něj vzácnou kořistí.</p>

<p>A vyřídit celou jednotku werwolfů? Kdyby se mu to podařilo, doprdele, to by bylo na metál a tučnou odměnu – a třeba i povýšení někam do civilizace.</p>

<p>Teprve teď si uvědomil, jak tuhle díru nenávidí, že tady chtěl zůstat jenom kvůli Kátě. Srdce se mu znovu rozbušilo. I kvůli ní musí dnes prolít krev.</p>

<p>Třeba pak najde smíření sám se sebou a bude se moct vrátit domů. Alespoň na tak dlouho, aby se ženě podíval do očí a rozvedl se s ní, jak se na slušného chlapa patří.</p>

<p>***</p>

<p>Udělal to jednoduše. Školácká lest. A školácká chyba mladíčka, který nejspíš v boji nikdy nebyl a jenom cvičil s klackem v oddílech Hitlerjugend.</p>

<p>Maurenc se proplížil kolem domu, jen pár kroků od vojáka na hlídce. Díval se opačným směrem, čekal nepřítele ze směru, odkud přišli prve.</p>

<p>Pak stačil jen hozený kamínek správným směrem.</p>

<p>Mlíčňák se vymrštil, s pohledem upřeným do míst, kde se ozvalo zašustění. V té rychlosti a zmatku se mu zapletly ruce a nepovedlo se mu pořádně chytit zbraň. Těch pár vteřin, kdy se plně soustředil, aby mu nespadla do mokré trávy, Maurencovi stačilo.</p>

<p>Rána do zátylku.</p>

<p>Úder pažbou pistole do spánku.</p>

<p>Chytit tělo, aby při pádu neudělalo příliš velký hluk.</p>

<p>Rychle vytáhl šátek a udělal provizorní roubík. Dalším šátkem mu spoutal ruce, řemenem nohy. Nebylo to nic moc, ale stačilo to. Na tu chvíli, kterou potřeboval. A pak tělo naaranžoval k zídce, aby při náhodném pohledu z chalupy nikdo nepojal podezření.</p>

<p>Hra začala.</p>

<p>Nevěděl, jestli má minuty, nebo vteřiny. Nakonec nad tím jenom pokrčil rameny a vyrazil vpřed.</p>

<p>Plížením se dostal až k Löckemu. S nožem v ruce do něj nepatrně drcnul.</p>

<p>„Díky bohu, poručíku,“ zašeptal sotva slyšitelně.</p>

<p>„To, co říkali, je pravda?“</p>

<p>„Co?“</p>

<p>„Že jsi esesák.“</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„A tetování z koncentráku?“</p>

<p>„Inkoustová tužka. Ale zabralo to, že jo? Jinak by ses se mnou vůbec nebavil.“</p>

<p>„O co vám jde, Löcke? Než vám přeříznu pouta, musím to vědět.“</p>

<p>Ztrácel drahocenný čas, ale riskovat nechtěl. Hrál teď o všechno.</p>

<p>„Jsou to zrůdy. V tom jsem nelhal. Musím je zastavit.“ Na chvíli se odmlčel, několikrát polkl. „Měli pravdu. Jsem spoluzodpovědný za to, čím jsou. A jsem poslední, kdo to kromě nich ví. Proto je chci zastavit. Nikdy neměli opustit laboratoř, ale Sověti během jednoho z útoků porušili bezpečnostní okruh. Když je nezastavíme…, nakazí ostatní. A během pár let jich bude tolik, že… Musíme je zastavit!“</p>

<p>Maurenc přikývl. „Dobře. Ale až skončíme, půjdeš se mnou.“</p>

<p>Löcke po chvíli váhání přikývl. „Co už. Buď mě zastřelí vlastní lidi, nebo vy. Tak radši budu za hrdinu.“ Trpce se pousmál. „Už mi ty pouta sundej. Ten klučík se může probrat každou chvíli. Měl jsi zatracený štěstí, že zrovna on je jenom obyčejný člověk, kterého přibrali cestou. Dostat musíme ty tři. A hlavně Gosleho.“</p>

<p>Antonín Maurenc se neptal, který z nich je Gosle.</p>

<p>Kdo jiný než šikovatel?</p>

<p>***</p>

<p>Přitiskli se ke zdi, každý z jedné strany dveří.</p>

<p>Maurenc počítal. On měl pistoli s několika stříbrnými náboji. Löcke měl Mlíčňákovu pušku se třemi obyčejnými náboji.</p>

<p>Esesáci měli samopaly, pušky, pistole, Löckeho revolver a podle všeho nadpřirozené schopnosti.</p>

<p>***</p>

<p>Stačilo jim pár gest, jako kdyby spolu bojovali odjakživa.</p>

<p>Löcke začal odpočítávat. „Na tři,“ přeložil si Antonín jeho gesta. A spolu s ním počítal.</p>

<p>Tři.</p>

<p>Nejspíš jde na jistou smrt.</p>

<p>Dva.</p>

<p>Nemá šanci se z toho dostat.</p>

<p>Jedna.</p>

<p>Nádech. Srdce se mu zastavilo, kapky deště uvízly ve vzduchu, vteřinová ručička hodinek na jeho ruce se šinula pomaleji než šnek.</p>

<p><emphasis>Teď</emphasis>.</p>

<p>Zatímco Löcke rozrazil dveře prudkým kopancem a naslepo začal pálit z pušky dovnitř místnosti, Maurenc se přitočil k oknu. Nadechl se, zamířil.</p>

<p>Prásk!</p>

<p>Kulka se zavrtala jednomu z vojáků přímo do hrudi. Strašlivě zařval, spolu s krví se vyvalil i oblak dýmu, nebo páry… nebo kdoví čeho. Muž se zhroutil na podlahu a divoce kolem sebe kopal nohama.</p>

<p>Prásk!</p>

<p>Druhý výstřel do hlavy ho měl znehybnit, ale nestalo se tak.</p>

<p>Soustředil se na dalšího.</p>

<p>Zrzek se špinavým obličejem se snažil krýt za stolem. Žádný poctivý vesnický dubový kolos, ale konferenční stoleček, který se hodil spíš do městského bytu než na opuštěnou chalupu uprostřed Sudet.</p>

<p>Prásk!</p>

<p>Kulka se provrtala skrz dřevo, ale ztratila sílu. Možná stříbro nemělo takovou průraznost. Zrzek se ale vymrštil a chytil se za bok.</p>

<p>Prásk!</p>

<p>Rána do hlavy. Už jako četník před válkou měl Maurenc skvělé výsledky ze střelby.</p>

<p>První raněný se přestal hýbat. Zrzek ležel na zemi a tiše sípal. Na těle mu vyrážely husté tvrdé zrzavé chlupy a zase mizely. Zuby měl špičaté jako šelma.</p>

<p>Jako vlk.</p>

<p>Pak ten přelud zmizel a na zemi zůstala obyčejná mrtvola.</p>

<p>Po Goslem ani památky.</p>

<p>***</p>

<p>Zatímco Antonín prohledával chalupu, Löcke se postaral o mrtvoly. Nožem jim vyřízl srdce a s hekáním a spoustou svinstva okolo jim odřezal hlavy. Krční obratel nechtěl povolit, takže na okamžik vyšel znovu do deště a pak z kůlny přinesl rezavou sekeru.</p>

<p>Maurenc se málem pozvracel.</p>

<p>„Jste normální, doprdele?“</p>

<p>„To je jediný způsob, jak je opravdu zabít. Stříbro a odříznout hlavu. Jinak by se mohli probudit.“</p>

<p>„Jste blázen.“</p>

<p>Jenom pokrčil rameny.</p>

<p>„Ještě chybí ten poslední,“ řekl Maurenc.</p>

<p>„Gosle. On byl první. Nejnebezpečnější. Musíme ho dostat.“</p>

<p>„Kam zmizel?“</p>

<p>„Do lesů. Nejspíš oknem…, ale neboj se, poručíku, vrátí se. Za tmy, ve vlkodlačí podobě. Aby nás vyřídil.“</p>

<p>„Stihneme…“</p>

<p>„Je večer. Nestihneme.“</p>

<p>***</p>

<p>Mlíčňák se jmenoval Hanz. A vyprávěl víc než ochotně.</p>

<p>„Nevím, co jsou zač. Na noc mě nechali hlídat tábor a vyrazili do lesa. Prý pro proviant, ale nepřinesli nic. Slyšel jsem vytí, ale žádný pes, vlk, ani žádné jiné zvíře takové zvuky nedělá. Chtěl jsem utéct, ale Gosle tvrdil, že když opustím tábor, tak umřu. Já… já mu věřil. Já se modlil, pane.“</p>

<p>„Mluv k věci, mlíčňáku,“ přejal Gosleho terminologii i Maurenc. „Co se stalo?“</p>

<p>„Nevím. Nebyl jsem u toho. Ale pak se smáli, že prý si užili…“ Mladíček se při pohledu do Antonínovy tváře zarazil. „Pane, já fakt nevím.“</p>

<p>Maurenc to vlastně ani vědět nechtěl.</p>

<p>„Proč ses k nim přidal?“</p>

<p>„Já… Vyhodila mě máma. Ona byla Češka. Co bych dělal doma? Řekli by, že jsem kolaborant. Vždyť jsem Němec. Táta umřel u Stalingradu.“</p>

<p>„Ale nemusel jsi s nimi zůstat.“</p>

<p>„Slíbili, že se můžu stát jedním z nich. Že nebudu nikdy nemocný, budu žít věčně a nikdo mě už nikdy odnikud nevyhodí. Já myslel, že chtějí jenom do Německa, ne za moře…“</p>

<p>„Nech ho běžet, poručíku,“ pokrčil rameny Löcke. „Je to jen kluk. V Reichu bude mít šanci přežít, odsud by ho stejně odsunuli. Beneš prý už podepsal dekrety…“</p>

<p>„Co víš o Goslem?“ nenechal se odbýt Maurenc.</p>

<p>„On je…“ Nadšení v Hanzově hlase se okamžitě zlomilo, když si uvědomil, že je zajatcem. „Veterán z východní fronty. Alespoň to říkal.“</p>

<p>„To je,“ přikývl Löcke.</p>

<p>„Věřil jsem, že s ním… Že se všechno vrátí a svět bude jako dřív. Že nám, Němcům, se nebude nikdo vysmívat. Že budu slavný a budu moct nosit výložky SS. Jako vy, pane… Ehm. Pane?“</p>

<p>„Hm?“</p>

<p>„Co je to Ahnenerbe?</p>

<p>„Blbečku,“ povzdechl si Maurenc.</p>

<p>Nicméně kluka nechali svázaného.</p>

<p>***</p>

<p>Déšť venku ustal. Šeřilo se.</p>

<p>„Co chceš dělat, poručíku?“</p>

<p>„Gosle se vrátí?“</p>

<p>„Chce si to se mnou vyřídit.“</p>

<p>Seděli na bednách uvnitř domu, šero zaháněli lampou s nakřáplým cylindrem.</p>

<p>Maurenc se podíval svému společníkovi do očí. Přemýšlel, co mezi nimi je. Do jaké zatracené hry se zamotal. Nakonec pokrčil rameny. „Co je to Ahnenerbe?“ zeptal se místo toho.</p>

<p>Nechtěl se ptát před mlíčňákem, ale teď už to bylo jedno. „Organizace spadá – spadala pod SS. Výzkum historie, filozofie. A podobný kecy. Naším úkolem bylo dokázat velikost německého národa.“</p>

<p>„To snad ne.“</p>

<p>„Samozřejmě některý odbory se věnovaly vysoce tajné práci pro armádu. Ovládnutí okultních sil. Hitler tím byl posedlý, to už jsem ti říkal na začátku. Tím jsme se zabývali my. Čarodějové třetí říše.“</p>

<p>„Doprdele.“</p>

<p>„Naštěstí konec přišel dřív, než náckové čekali. Kdyby válka trvala o pár měsíců déle, akce W by nevypadala jako obyčejná záškodnická válka pár vysloužilých zoufalců, ale naprostá apokalypsa, která by zvrátila všechno ve prospěch třetí říše. Hitlerova tajná zbraň…“</p>

<p>„Naštěstí?“</p>

<p>„Jsem na správné straně, poručíku. V tom jsem ti na začátku nelhal.“</p>

<p>Pak se z lesa ozvalo vlčí zavytí a rozhovor byl u konce.</p>

<p>***</p>

<p>Hanz měl pravdu. Neznělo to jako žádné jiné zvíře.</p>

<p>Antonínovi přeběhl po zádech mráz, ruce se mu třásly a trvalo mu několik dlouhých nádechů, než se znovu vzpamatoval. Zvenku se k vytí přidal i Hanzův zděšený křik. Jediný Löcke vypadal klidně, i když ani on nedokázal lehký záchvěv zcela potlačit.</p>

<p>„Tak mluv, čaroději. Co nás čeká?“</p>

<p>„Bude to mnohem těžší. Ve vlčí podobě… je rychlý. Nepřirozeně. Silnější, než si vůbec dokážeš představit. A víc zvíře než člověk. Cítí. Slyší. Vnímá i otřesy země, když popojdeš. Normální zbraně ho nezabijí, všechno se mu zahojí dřív, než stihneš odříkat jeden otčenáš.“</p>

<p>„Doprdele.“</p>

<p>„Nenech se kousnout. Nebo se staneš tou samou bestií, co on. Když to přežiješ.“</p>

<p>„A stříbro?“</p>

<p>„Nezabije, ale zpomalí.“ Löcke se nadechl. „Musíš ho roztrhat na kusy, uříznout mu hlavu, vyrvat srdce. V boji je skoro nezničitelný. Ustřelíš mu hlavu kulometem a během chvíle mu doroste nová.“</p>

<p>Maurenc potlačil dávení a zkontroloval počet stříbrných kulek v pistoli. Moc jich nebylo.</p>

<p>Ze tmy se znovu ozvalo vytí. Mnohem blíž.</p>

<p>„Nenechávejte mě tady,“ vzlykal Hanz. „Prosím!“</p>

<p>Maurenc popadl nůž a zamířil ven. Löcke ho zadržel. „Teď už je pozdě. Dostane tě.“</p>

<p>„Nejsem vrahoun jako vy esesáci!“ Skoro mu ta slova plivl do tváře. „Nebudu nikoho obětovat. I když je to německej blbeček.“</p>

<p>Vyběhl do tmy. Hanz se k němu obrátil se zoufalým strachem v očích. Tupý nůž jen stěží přeřezával pouta.</p>

<p>„Prosím, pane, nenechte mě tady. Oni mi provedou to samé, co jí!“</p>

<p>„Vždyť se snažím.“</p>

<p>„Prosím, pane!“</p>

<p>„Drž hubu, kluku.“</p>

<p>Řemen konečně povolil.</p>

<p>V té samé chvíli zahřměl výstřel a ze střechy rozpadlé stodoly dopadlo na dvorek něco obrovského, rychlého a chlupatého.</p>

<p>***</p>

<p>Další rána z pušky srazila na vteřinu Gosleho ve vlčí podobě k zemi.</p>

<p>Nebyl to vlk. Nebyl to ani člověk. Tvor měl od každého kousek.</p>

<p>Na okamžik pohlédl do žlutých očí a spatřil v nich cosi lidského – opovržení a nenávist.</p>

<p>Uskočil zpět, sáhl po pistoli. Než ale stihl vůbec tasit, tvor se hnul a byl pryč. Hanz se zvedl a se spoutanýma rukama se dal na útěk.</p>

<p>„Stůj, pitomče!“</p>

<p>Ale Hanz neposlouchal, šílený strachy se hnal do tmy. Byl z něj už pouhý stín, když se nocí znovu mihl démon.</p>

<p>Křik.</p>

<p>Dusot nohou.</p>

<p>Zvuk trhaného masa. Asi. Maurenc nevěděl, jak zní zvuk trhaného masa. Ale když jen kousek před ním přistála na rozmoklé zemi ruka, což rozhodně definici trhaného masa splňovalo, nepochyboval, že se právě naučil něco nového.</p>

<p>Pomalu s pistolí namířenou před sebe krok za krokem couval.</p>

<p>Ve dveřích vrazil ramenem do zárubně. Skoro nadskočil úlekem.</p>

<p>Löcke stál hned za zdí, s puškou v ruce.</p>

<p>„Ta na něj nefunguje. Jenom se otřepal a byl pryč. Gosle nebyl hloupý, odnesl si moje vybavení s sebou. Je to na tobě, poručíku.“</p>

<p>„Na mně? Co asi zmůžu?“</p>

<p>Zvenku se znovu ozvalo zavytí – zdálo se, že Gosle si s nimi hraje. Dusot jeho nohou byl slyšet okolo. Rachot ze stodoly se střídal s vytím z druhé strany domu. Tak rychle, že by to žádný člověk nedokázal.</p>

<p>Pekelná bestie ano.</p>

<p>„Zabij ho.“ Löcke se zhluboka nadechl, naklonil se k Maurencovi a téměř neslyšně mu pošeptal. „Kurva. Musíme ho dostat. Nemůžu umřít s tím, že tohle po nás zůstalo. Válka už skončila a nesmí pokračovat. Musíš ho zabít.“</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>Löcke vzal kus papíru a rychle načmáral vzkaz. Antonín si vzpomněl, že vlkodlak má prý dokonalý sluch. Slyšel je celou tu dobu?</p>

<p>Znovu si ta slova přečetl. Zavrtěl hlavou.</p>

<p>Jenže Frederick Löcke už se na něj nedíval.</p>

<p>„Na tři, poručíku,“ šeptl jenom.</p>

<p>„Doprdele, stůjte. Ten váš plán je nesmysl.“</p>

<p>SS-Sturmbannführer Frederick Löcke se jenom otočil. „Celá tahle situace je přece nesmysl, poručíku. Nic jako kouzla, čáry nebo vlkodlaci neexistuje. Nebo do hlášení napíšeš, co se tu přesně stalo?“ Usmál se. „Díky za všechno, poručíku.“ A pak vyšel ven.</p>

<p><strong>***</strong></p>

<p>Samozřejmě nic nevyšlo tak, jak si to Löcke naplánoval.</p>

<p>V okamžiku, kdy se dostal do středu dvorku, se ze tmy vynořil černý stín – ale místo po něm se vrhl po Maurencovi, který stál ve dveřích.</p>

<p>Ta rychlost ho ohromila. Nestihl pořádně ani zvednout ruku s pistolí, když do něj tvor narazil. Pistole odletěla do kouta místnosti, on sám asi tři metry nazpátek.</p>

<p>Morda – nejvíce podobná té vlčí – se mu mihla před obličejem se zacvakáním tesáků.</p>

<p>Smrad.</p>

<p>Strach.</p>

<p>A kapky Hanzovy krve na chlupatém čumáku.</p>

<p>Pak se v očích bestie mihlo možná pobavení, možná něco jiného. Kdo ví, nakolik Gosleho ovládala šelma a nakolik byl ještě sám sebou.</p>

<p>Pomalým krokem se vydal zpátky ke dveřím a k Löckemu, který stál nehybně venku ve tmě. Ruce roztažené od sebe, dlaně otevřené.</p>

<p>Maurenc se pokusil pohnout, ale temné zavrčení mu jako varování stačilo. Podruhé už štěstí nepokoušel.</p>

<p>Jenže, co dál? Nechat se takhle hloupě zabít? Ani náhodou. Československý voják přece nebude horší než nějaký zatracený Němec.</p>

<p>Bestie se pomalu dostala přímo před Löckeho. Stáli proti sobě, několik dlouhých vteřin bez jediného pohybu. Otec stvořitel a jeho nepovedené dítko. Rodinná chvilka klidu neměla dlouhého trvání.</p>

<p><strong>***</strong></p>

<p>V okamžiku, kdy se přeměněný Gosle vrhl vpřed, vyskočil i Maurenc.</p>

<p>Nebyly to ani vteřiny. Nebo možná ano.</p>

<p>Ozval se řev.</p>

<p>Práskly nějaké výstřely, noc prozářilo několik záblesků a…</p>

<p>… a byl konec.</p>

<p><strong>***</strong></p>

<p>O pár minut později se konečně Anotnín Maurenc vzpamatoval natolik, aby si události poskládal dohromady.</p>

<p>Když Gosle zvedl pracku, aby zaútočil, využil té chvíle i Maurenc. Ke zbrani měl asi tak tři nebo čtyři kroky. Nestihl udělat ani dva, když se Löcke zhroutil k zemi a bestie dorazila až k němu.</p>

<p>Další náraz – Maurenc skončil znovu na zemi.</p>

<p>Rukou se zachytil za hruď, kam rána přišla, v podvědomé snaze utlumit bolest. Prsty se mu zapletly do řetízku od psích známek. Do dlaně se mu zabodl křížek, který mu dala žena.</p>

<p>Prudce trhl, řetízek rupl.</p>

<p>Mrštil jím proti bestii, v marné snaze získat pár vteřin navíc. Ve víc ani nedoufal. Vlastně už v té chvíli věděl, že to je zbytečné gesto. Že to je poslední pohyb, který dělá. Nestihl si ani přehrát celý život, jak čítával v románech, že se tak před smrtí děje. „Ten tě bude ochraňovat. Nos ho,“ slyšel šepot své ženy. To mu říkala, když ve třicátém osmém vyrazil potají přes hranice, aby bojoval proti okupantům.</p>

<p>Eva. Rozhodně se jmenovala Eva. Už neměl žádné pochybnosti.</p>

<p>A pak si uvědomil, že ten křížek je přece ze stříbra.</p>

<p>Vlkodlaka to rozhodně nijak nezranilo. Ani nezabilo. Ale přesto dotek toho posvátného kovu způsobil, že Gosle divoce máchl prackami, aby křížek ze sebe smetl. Jenže řetízek se mu zamotal mezi drápy.</p>

<p>Zařval. A znovu prudce trhl tlapou, než křížek odletěl do rohu místnosti.</p>

<p>Jenže to bylo přesně těch pár vteřin, které Maurencovi stačily, aby se dostal ke zbrani.</p>

<p>Roztřesenými prsty uchopil pažbu. Prst na spoušti se pohnul úplně sám.</p>

<p>Chalupou se rozezněly výstřely. Krev cákala do všech stran, řev mu trhal uši.</p>

<p>Neustále mačkal spoušť… a zastavil se, až když zjistil, že ji mačká naprázdno. Bestie ležela na zemi s čelem provrtaným kulkami.</p>

<p>„Uřízni mu hlavu, rychle,“ zaslechl zvenku sípot. Löcke se po kolenou plížil dovnitř, s rukama na krvavé ráně na břiše. „Pro jistotu, ať se rozhodně nikdy už neprobudí.“</p>

<p>Pár úderů tupou sekerou stačilo.</p>

<p>Zatímco hlava zůstala vlčí, tělo se přeměnilo zpět.</p>

<p>Byl konec.</p>

<p>***</p>

<p>Federick Löcke ležel na zemi a usmíval se. Mezi rty měl cigaretu a dlouze potahoval.</p>

<p>„Dokázal jsi to, poručíku,“ zašeptal.</p>

<p>„Nebyl to jenom sen?“ Maurenc měl pocit, že se probudil z nějaké noční můry, protože tohle přece nemohla být skutečnost. Ve skutečném životě netrhají vlkodlaci krásné milenky na kusy. Ve skutečném životě není potřeba nepřítele zabíjet stříbrnými kulkami.</p>

<p>„Měl bys zničit důkazy, poručíku. Všechno spal. Aby někdo neměl touhu se v tom znovu hrabat.“</p>

<p>Venku zazářilo jasné světlo. Vzápětí si Antonín uvědomil, že slyší motor vozidla. Nákladní. Tatrovka.</p>

<p>„Měl byste zmizet,“ zamumlal. „Než vás najdou. Mně nikdo neuvěří, že jste stál na správné straně.“</p>

<p>Němec neodpovídal.</p>

<p>„Löcke?“</p>

<p>Teprve pak Antonín sklonil pohled, tiše zanadával a zatlačil esesákovi oči.</p>

<p>Motor utichl.</p>

<p>Antonín se pomalu zvedl a vyšel před chalupu. „Tady jsem!“ křikl. „Vzduch je už čistý! Jsem tady!“</p>

<p>„Poručíku?“</p>

<p>„Rád vás vidím, chlapci. Všechno je už v pořádku!“ Tiše si povzdechl. „Všechno je v pořádku,“ zašeptal sám pro sebe a vyrazil svým mužům naproti. „Svobodníku? Drž mládence stranou. A vezmi s sebou kanystr s naftou, budeme ho potřebovat.“</p>

<p>Měl před sebou ještě dost práce, než se vrátí na základnu. Pak sepíše hlášení, v němž vynechá všechno důležité, a pak formulář, kterým zažádá o propuštění z armády.</p>

<p>Také už věděl, co udělá jako první věc v civilu.</p>

<p><emphasis>Políbí svou ženu.</emphasis></p>
</section>

<section>
<p>
    <strong>ČÁST TŘETÍ BOJ NEKONČÍ…</strong></p>

<p><image xlink:href="#_6.jpg" /></p>
</section>

<section>
<p>
    Jan Kotouč</p>

<p><emphasis>Nacisti a fašisti jsou věčné téma a jak už to bývá, dlouho jsem přemýšlel o tom, jak to pojmout, protože o nacismu můžeme psát tisíci možnými způsoby (jak je koneckonců z téhle sbírky patrné).</emphasis></p>

<p><emphasis>Velké vojenské operace? Útok nacistických dinosauřích zombií z Měsíce? Nakonec jsem se rozhodl pro něco jiného.</emphasis></p>

<p><emphasis>Mám moc rád romány o Jamesi Bondovi od Iana Fleminga. V dnešní době Bonda asi většina lidí zná hlavně z filmového plátna, ale knižní Bond má své vlastní úžasné kouzlo, je to mnohem komplexnější postava a z románu přímo dýchá ta atmosféra 50. let. Zlatý věk špionáže, atomová bomba je žhavá novinka, lidé mají druhou světovou válku ještě v živé paměti a každým dnem se může rozhořet světová válka třetí. Do toho vznikl naprosto nový stát jménem Izrael.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ian</emphasis> <emphasis>Fleming</emphasis> <emphasis>uměl</emphasis> <emphasis>krásně</emphasis> <emphasis>vystihnout</emphasis> <emphasis>atmosféru</emphasis> <emphasis>doby,</emphasis> <emphasis>od</emphasis> <emphasis>typů</emphasis> <emphasis>aut</emphasis> <emphasis>a</emphasis> <emphasis>běžně</emphasis> <emphasis>nošeného</emphasis> <emphasis>oblečení</emphasis> <emphasis>přes</emphasis> <emphasis>jídelní</emphasis> <emphasis>lístky</emphasis> <emphasis>luxusních</emphasis> <emphasis>hotelů</emphasis> <emphasis>až</emphasis> <emphasis>po</emphasis> <emphasis>způsob</emphasis> <emphasis>uvažování.</emphasis> <emphasis>Tuto</emphasis> <emphasis>povídku</emphasis> <emphasis>jsem</emphasis> <emphasis>chtěl</emphasis> <emphasis>napsat</emphasis> <emphasis>jako</emphasis> <emphasis>takovou</emphasis> <emphasis>malou</emphasis> <emphasis>poklonu</emphasis> <emphasis>Ianu</emphasis> <emphasis>Flemingovi.</emphasis> <emphasis>Příběh</emphasis> <emphasis>skupiny</emphasis> <emphasis>agentů</emphasis> <emphasis>z Izraele,</emphasis> <emphasis>kteří</emphasis> <emphasis>pátrají</emphasis> <emphasis>po</emphasis> <emphasis>nacistickém</emphasis> <emphasis>vědci</emphasis> <emphasis>v Argentině.</emphasis> <emphasis>Píše</emphasis> <emphasis>se</emphasis> <emphasis>rok</emphasis> <emphasis>1951,</emphasis> <emphasis>Juan</emphasis> <emphasis>Perón</emphasis> <emphasis>se</emphasis> <emphasis>s podporou</emphasis> <emphasis>manželky</emphasis> <emphasis>Evity</emphasis> <emphasis>chystá</emphasis> <emphasis>na</emphasis> <emphasis>druhé</emphasis> <emphasis>volební</emphasis> <emphasis>období,</emphasis> <emphasis>napětí</emphasis> <emphasis>mezi</emphasis> <emphasis>mocnostmi</emphasis> <emphasis>roste,</emphasis> <emphasis>zuří</emphasis> <emphasis>válka</emphasis> <emphasis>v Koreji,</emphasis> <emphasis>další</emphasis> <emphasis>existence</emphasis> <emphasis>Izraele</emphasis> <emphasis>není</emphasis> <emphasis>vůbec</emphasis> <emphasis>jistá,</emphasis> <emphasis>a</emphasis> <emphasis>do</emphasis> <emphasis>toho</emphasis> <emphasis>přichází</emphasis> <emphasis>nacistický</emphasis> <emphasis>šílenec</emphasis> <emphasis>s biologickou</emphasis> <emphasis>zbraní.</emphasis></p>

<p><emphasis>Byla to zajímavá doba… Ale není náhoda, že nejhorší čínská kletba zní „přeji ti, ať žiješ v zajímavých časech“.</emphasis></p>
</section>

<section>
<p>
    <strong>Argentinské probuzení</strong>

    1. Pověření</p>

<p>V kanceláři, která připomínala spíše malý podkrovní byteček, čekali tři muži. Ronald Maron prošel kolem mladíka v uniformě IDF, který mu otevřel dveře, a všechny přítomné si změřil pohledem.</p>

<p>Za stolem seděl asi padesátiletý muž s páskou přes levé oko. Kolem něj měl popálenou kůži. Jinak by na svůj věk vypadal i pohledně. Když zvedl hlavu, Maron si všiml, že má na krku velkou jizvu, která vypadá, jako by kdysi přežil lynčování.</p>

<p>To vše bylo ve spisu, který si o muži pročítal cestou sem. Jmenoval se Natan Halutz a byl náčelníkem sekce D Mossadu. Tato nedávno vzniklá sekce izraelské rozvědky – která sama byla pouze pár let stará – své operace držela pod pokličkou a Maron o nich nevěděl prakticky nic.</p>

<p>Na zbylé dva muže v kanceláři se stihl sotva podívat, když Halutz promluvil.</p>

<p>„Á, pan Maron, vítejte,“ vstal a podal svému hostu ruku. „Jsme rádi, že jste se tu objevil. Jmenuji se Natal Halutz.“</p>

<p>Maron se usmál. „Já vím, četl jsem vaši složku… nebo alespoň ty části, ke kterým jsem měl přístup. O Mossadu se obecně ví málo.“</p>

<p>„To už tak bývá. Když existujeme jako stát teprve třetí rok a všichni naši sousedé nás chtějí zničit, naučíme se být opatrní.“ Maron přikývl, měl dojem, že na Halutze udělalo dojem už jenom to, že o něm zjistil alespoň <emphasis>něco</emphasis>.</p>

<p>Teď náčelník sekce D pokynul ke zbývajícím dvěma mužům. „Dovolte mi, abych vás představil. Toto je náš hlavní lékař sekce D, pan doktor Joachim Bender, a Patrick Wyatt, velitel operace přidělený z MI6.“</p>

<p>„Moc mě těší, pane Marone,“ řekl Bender s úsměvem. „O vašich schopnostech jsem toho hodně slyšel.“</p>

<p>„Díky.“ Maron nerad mluvil o svých unikátních schopnostech. Jako většina lidí, kteří museli od narození žít s nálepkou, že jsou „jiní“ a „divní“, to nerozebíral, i když chápal, že mu to propůjčilo schopnosti, které byly mezi výzvědnými službami velmi žádané.</p>

<p>Bender sám se tvářil spíše zvědavě – a také trochu otcovsky. Mohlo mu být kolem čtyřiceti, možná byl i trochu mladší. Vlasy už mu dávno ustoupily, ale byl v dobré fyzické kondici. Určitě nešlo o lékaře, který jen seděl za stolem.</p>

<p>Patrick Wyatt se tvářil o poznání chladněji, vysoký a šlachovitý muž s tmavými vlasy sevřel Maronovi ruku jako kus železa, který touží ohnout. Hnědé oči se do něj zabodávaly, jako by to byl jen další potenciální nepřítel.</p>

<p>Tenhle člověk nejspíše v jeho schopnosti moc důvěru nemá, nebo v „jiné“ lidi jako takové. Nicméně Marona zaujala jiná věc.</p>

<p>„Vy jste z MI6?“</p>

<p>„Ano,“ odpověděl za Wyatta Halutz. „Pro tuto operaci spolupracujeme a pan Wyatt nám byl přidělen. Jeho matka byla Židovka. Je vlastně také občanem Izraele.“</p>

<p>„Chápu,“ přitakal Maron. Každý Žid měl automaticky nárok na izraelské občanství a hodně evropských Židů toho po válce využívalo. Tak se ostatně Izrael mohl rozrůstat… a přežívat války proti svým arabským sousedům.</p>

<p>„Ale povězte nám něco vy, pane Marone,“ pokračoval Halutz. „A prosím, posaďte se! Všichni.“</p>

<p>Uvelebil se znovu za stůl a jeho úsměv se rozšířil. Působil trochu nuceně, jako úsměv někoho, kdo si chce rychle odbýt zdvořilostní formality a přejít k věci.</p>

<p>„Jakou jste měl cestu?“</p>

<p>„Příjemnou, i když to čekání na spoje bylo trochu únavné. Z Bernu do Tel Avivu nelétá přímá linka.“</p>

<p>„Žijete přímo v Bernu?“</p>

<p>„Mám tam malý byt, ale vzhledem k mému povolání jsem často na cestách. Jak asi tušíte, mé schopnosti jsou žádané.“</p>

<p>Wyatt si odfrkl.</p>

<p>„To věřím. Na vaše služby jsme vlastně dostali nabídku od jednoho vašeho předchozího spolupracovníka.“</p>

<p>„Ano, vím. Plukovník John Roberts mi to volal osobně, že mě kontaktuje Mossad. Před měsícem jsem mu pomáhal odhalit nějaké ruské agenty v západním Berlíně. Víc o tom bohužel říct nemohu, je to tajné.“</p>

<p>Halutze to nepřekvapilo. Spíš se tvářil z nějakého důvodu potěšeně. Wyatt se díval někam do zdi a tvářil se, jako by mu byl celý rozhovor úplně lhostejný. Bender se usmíval.</p>

<p>„To samozřejmě chápu, Johna Robertse znám ještě z války, vím, že pracuje pro OSS. Zaručoval se za vás. Prý nás nemá odradit fakt, že jste vlastně žoldák. Prý bojujete na správné straně.“</p>

<p>„Za mé služby mi platí, ale vybírám si, pro koho budu dělat. A upřímně, kdyby mi šlo jen o peníze, je mnoho jednodušších povolání pro využití mého talentu. Chci dělat správnou věc. Vím, na čí straně jsem.“</p>

<p>Wyatt neříkal nic. Žoldáky měl nejspíš v oblibě ještě méně než lidi, co jsou „jiní“.</p>

<p>„Povězte mi o té vaší schopnosti,“ vyzval Marona Halutz. „Pochopil jsem, že to jsou nějaká… vidění.“</p>

<p>„Já tomu říkám spíš tušení,“ přiznal se Maron. Jeho schopnosti byly něco složitého a osobního, o čem se mu i po letech mluvilo těžko. „Sám tomu úplně nerozumím, spíš za mě mluví výsledky. Řekněme, že tuším, co se děje, kam se vydat, vím, koho oslovit. Je to jako takový pocit <emphasis>déjà vu</emphasis>.</p>

<p>Jako kdybych tam už jednou byl. Pomáhá mi to v pátrání po špionech, v hledání ztracených osob. Prostě najednou tuším, kam jít, a tam najdu, co hledáme.“</p>

<p>Halutz se podíval na Bendera a ten spokojeně přikývl. Další pohled věnoval Wyattovi, ten cosi souhlasně zabručel a také přikývl.</p>

<p>„Dobrá, pane Marone, myslím, že vaše schopnosti jsou právě to, co nyní potřebujeme. Ale než vám řeknu, o co jde, musím vás varovat. Tahle akce je nebezpečná. Půjde o krk.“</p>

<p>„Na to jsem zvyklý a umím se bránit. Pravidelně chodím na střelby a plukovník Roberts vám určitě říkal, že v Berlíně se to nakonec také zvrtlo v přestřelku.“</p>

<p>„Ano, s tím se mi svěřoval.“ Halutz se usmál a vytáhl ze stolu velkou tlustou složku. „Tohle jsou dokumenty k operaci Mytágo, kterou rozjíždí Mossad ve spolupráci s MI6. Řekněte mi, co víte o nacistických zločincích, kteří utekli z Německa před koncem války?“</p>

<p>„Vím, že jich je po světě dost a že po nich Mossad – a nejen ten – pátrá. Slyšel jsem, že vědce, co pracovali na raketách V-2, teď mají Američani i Sověti, kterým pomáhají s jejich raketovými programy.“</p>

<p>„Ano, ale inženýři, co vyrábějí rakety, nás moc nezajímají. Nám jde spíš o zrůdy, co experimentovaly na lidech. O ty, co vraždili naše lidi v koncentračních táborech. A někteří jsou nebezpeční ještě dnes. Povězte mi, slyšel jste někdy jména Gert Klum a Maximilan Riegel?“</p>

<p>„Myslím, že ne.“</p>

<p>„Jejich výzkum se držel hodně pod pokličkou i po válce. Byli to Hitlerovi oblíbenci, geniální mladíci, kteří s jeho svolením dělali experimenty na vězních v Chelmnu. Dlouho se mělo za to, že to jsou experimenty spojené s pokusy doktora Mengeleho v Osvětimi, ale Klub a Riegel se zaměřovali na něco jiného. S požehnáním Hitlera vyráběli plyn, který by zabíjel jenom neárijce.“</p>

<p>Maron se snažil nevytřeštit oči. „Ale vždyť… to je… to je nesmysl! Árijská rasa byl výmysl Goebbelsovy propagandy, nesouviselo to s žádnou hmatatelnou vědou.“</p>

<p>„Ale pořád jim to nebránilo označit za méněcenné všechny ostatní rasy,“ řekl Wyatt a podíval se na Marona. „To vlastně zahrnuje většinu z nás tady v místnosti.“</p>

<p>Ano, Maron jako jediný nebyl Žid ani z části.</p>

<p>Ta představa s plynem nefungujícím na konkrétní rasu byla pořád směšná.</p>

<p>„Jak se o něco takového mohli snažit? Vždyť árijská rasa se neopírala o žádný reálný výzkum, jen nacistické pavědy. Pokud vím, mluvili o šířce lebky, tvaru nosu, barvě vlasů a očí. Máloco z toho je nějak průkazné a nevím, jak by to ten plyn mohl rozlišovat?“</p>

<p>Bender se uchechtl. „Nemluvě o tom, že náckové si tu svou teorii rasové čistoty upravovali podle potřeby. Nemluvím jen o tom, že Hitler byl malý a tmavovlasý, během války dokonce prohlásili Japonce za ,čestné árijce‘.“</p>

<p>Halutz si zapálil cigaretu. „Ať už to byl nesmysl nebo ne, Klum a Riegel to brali vážně a vážně to bral i Hitler. Poskytoval jim prostředky, finance i pokusné subjekty. Ti dva zkoušeli plyn na židovských vězních v Chelmnu a na árijských mrzácích a dezertérech z řad wehrmachtu. Cílem bylo vytvořit plyn, který zabije jen první skupinu, ale ne druhou. Nikdy během války se jim nepovedlo dosáhnout cíle, ale odmítali se vzdát a Hitler je stále podporoval.</p>

<p>Nakonec jim ale došel čas. Když v lednu 1945 dorazila do Chelmna Rudá armáda, Klum a Riegel už byli pryč. Hitler ale jejich projektu přikládal ještě větší urgenci, nejspíš doufal, že až Rusové a Spojenci dorazí do Německa, vypustí plyn a zničí obě nepřátelské armády a ušetří všechny členy ,čisté rasy‘. Klum a Riegel operovali v malé nemocnici v Alpách, ale ani tam se svým projektem nepohnuli, válka skončila a po obou se slehla zem. Stejně jako u spousty jiných nacistických zločinců, i jejich stopa se postupně začala objevovat v Jižní Americe, ale dál jsme nedošli. A věřte mi, snažili jsme se. Ti dva nebyli jen šílení a nemorální – těch několik přeživších vězňů potvrdilo, že oba jejich práce <emphasis>těšila</emphasis>. Klum byl a nejspíš i je fanaticky oddaný myšlence třetí říše a čisté rasy. Riegel nejspíš také, ale u něj vládl i prostý sadismus a pocit moci, který mu jeho experimenty přinášely. V každém případě po válce na dlouho zmizela stopa po nich i po jejich experimentech. My je pustili z hlavy.“</p>

<p>Maron přikývl. Chápal, že Halutz tím míří k něčemu konkrétnímu. Museli ty dva někde vystopovat a chtěli jeho pomoc. Proto byl tady. Jinak by mu o těch dvou šílencích nevyprávěl.</p>

<p>„Chápu, že ti dva byli zrůdy, jako spousta jiných nacistů, kteří unikli. A předpokládám, že kvůli nim jste mě sem přivedl, že?“</p>

<p>Halutz přikývl.</p>

<p>„Přiznám se, že nevím, v čem přesně je ta věc tak urgentní – vaši lidé se zmiňovali, že situace je, a to cituji, nesmírně naléhavá. Proč? Je šest let po válce. Snad se nebojíte toho plynu? Vždyť to byl nesmysl.“</p>

<p>Halutz krátce pohlédl na Bendera a ten lehce přikývl.</p>

<p>„Ano, všichni jsme to považovali za nesmysl. Na stopu Kluma a Riegela jsme narazili náhodou před rokem a půl, když nás naši britští přátelé,“ kývl na Wyatta, „informovali, že zajali nějakého bývalého esesáka, který vypovídal, že Klum a Riegel pořád pracují na svém projektu. Stále jsme to měli za nesmysl, za bláhovou snahu nacistických fanatiků vytvořit něco, co neexistuje.</p>

<p>Až do letošního května. Tehdy jsme dostali zprávu o zničení vesnice Juan Disco. Byla to malá vesnice v Chile, ve které přes noc zahynulo devadesát pět procent obyvatel. Přežilo pět lidí, kteří byli v té vesnici atypičtí – měli modré oči a blond vlasy.“</p>

<p>Maron cítil, jak mu vyschlo v ústech.</p>

<p>To přece… to bylo nemožné.</p>

<p>„Přeživší potvrdili, že nad vesnicí se objevil podivný žlutavý oblak. Místní policie to vyhodnotila jako nějaký jedovatý podzemní plyn, ale my věděli svoje. Naši lidé se dostali na místo a získali jsme pitevní protokol několika mrtvých. Ty jsme porovnali s tím, co jsme objevili v Chelmnu. Shoduje se to.“</p>

<p>Maron jen kroutil hlavu. Bender se na něj usmál.</p>

<p>„Domníváme se, že jde o nějakou pokročilou vědeckou metodu, daleko za hranicemi toho, čeho je normální věda schopná. Ten plyn může být nějakým způsobem ,inteligentní‘, nastaví se do něj nějaký rys – jako například modré oči – a lidi s tímto rysem nebude zabíjet. Přiznám se, že víc tomu nerozumím, ale je to jedno možné vysvětlení.“</p>

<p>„Ať už to je jakkoliv, Klum a Riegel šest let po válce dokončili projekt, který jim Hitler zadal,“ řekl Wyatt. „A chtějí ho použít, protože to jsou stejní fanatici jako za války.“</p>

<p>„Už se o to pokusili. Juan Disco byl test, ale v červenci zkusili další akci, tentokrát velkou a cílenou, a to přímo u nás v Izraeli.“ Halutz poklepal na složku. „Tady je o tom všechno. Skupina bývalých esesáků se pokusila vypustit ten svůj plyn na předměstí Tel Avivu. Mossad a MI6 jim tou dobou byly ale už na stopě a podařilo se nám je zastavit. Zjistili jsme, že na celou operaci dohlížel sám Maximilian Riegel.“ Otevřel složku a vytáhl z ní velkou fotografii těla. Muž měl civilní šaty, světlou košili nasáklou krví a rozstřelený obličej. Kulka ho musela zasáhnout přímo do nosu a teď byl k nepoznání.</p>

<p>„Jednoho z nich se nám podařilo zajmout živého, ale brzy zemřel na následky svých zranění. Nicméně jsme se dozvěděli, že Klum nyní pracuje na množení toho plynu a ani ztráta jeho nohsleda ho nejspíš nezpomalí. Plyn má a příště se nám ho nemusí podařit zastavit včas. Může to odpálit uprostřed Tel Avivu nebo Londýna. Musíme ho najít, a to rychle.“</p>

<p>„A tak potřebujete mě,“ dokončil Maron. Už to všechno dávalo smysl.</p>

<p>Wyatt si znovu odfrkl. „Ano, potřebujeme vás. Jsme tak zoufalí, že potřebujeme nějakého šamanského žoldáka, o jehož loajalitě můžu jenom pochybovat.“</p>

<p>„No tak, Patricku!“ napomenul ho Halutz.</p>

<p>Wyatt jen potřásl hlavou a otočil se.</p>

<p>Maron vycenil zuby v úsměvu. „Věřte mi, s tímhle vám pomůžu moc rád. Jdu do toho.“</p>

<p>Halutz se podíval na Wyatta, který se ale jen díval do země. Potom na Bendera.</p>

<p>„Dobrá, vítejte na palubě, pane Marone. Prostudujte si tu složku, a to pečlivě, prosím, kdybyste měl jakékoliv otázky, obraťte se tady na doktora Bendera, studiu aktivit Kluma a Riegela se věnoval dlouho a je to zkušený lékař. Spolu s doktorem a panem Wyattem vyrazíte zítra do Buenos Aires. Jediná stopa, kterou na Kluma máme, vede do Argentiny, takže vás posíláme tam. Víc vám bohužel pomoct nemůžeme. V Argentině na vás bude čekat naše místní spojka.“</p>

<p>„Rozumím.“</p>

<p>„Kdo to povede?“ zeptal se najednou Wyatt.</p>

<p>„O tom už jsme přece mluvili, Patricku,“ řekl Halutz.</p>

<p>„Ano, ale chci, abychom si to tu ujasnili všichni.“</p>

<p>Halutz si povzdychl. „Patrick Wyatt je náš expert na záškodnické akce, přidělený od MI6, předtím sloužil u Commandos. On bude vojenskou hlavou týmu, ale <emphasis>nechci</emphasis>,“ zabořil oči do Wyatta, „abys ignoroval rady doktora Bendera nebo pana Marona, protože se ti osobně nezdají. Nemáme na to čas, ne teď, Patricku. V sázce je příliš mnoho.“</p>

<p>„Já vím, já vím.“ Wyatt kývl na Bendera a – po krátkém zaváhání – i na Marona. „Dám na vaše rady, nebudu se snažit dělat diktátora. Těch jsme měli v historii už dost.“</p>

<p>Maron si stále nebyl úplně jistý, že s Wyattem nebudou problémy, ale věděl, že víc záruk mu asi nikdo nebude moct poskytnout.</p>

<p><emphasis>No co, jako kdybys nikdy předtím nepracoval s někým, kdo má předsudky proti „divným lidem“. Máš schopnosti, kterým nerozumí, jasně, že ti nevěří.</emphasis></p>

<p>Vzal ze stolu složku s dokumenty.</p>

<p>Čekala je práce.</p>

<p>***</p>

<p><emphasis>Na stropě visí kovový lustr. Světlo slabě poblikává. Na kovovém operačním stole na kolečkách leží rozřezané tělo mladé Židovky. Ústa pootevřená v hrůze. Hrudník rozervaný, některé orgány vyndané. Leží tam jako kus odpadu po nepovedeném pokusu, jen čeká na odklizení.</emphasis></p>

<p><emphasis>Gumové rukavice od krve odkládají nástroje do kovové misky. Několik kroků přes místnost. Světlo stále poblikává, dlaždičky jsou popraskané. U stěny je umyvadlo, ruce se zbaví rukavic, hodí je do koše a začnou se mýt. Umyvadlo také popraskané, nad ním je vidět rám zrcadla, skoro celý zrezlý…</emphasis></p><empty-line /><p>Ronald Maron se s trhnutím probudil. Zvenku bylo slyšet hučení motorů, jak letadlo společnosti Aerolíneas Argentinas letělo nad Atlantikem.</p>

<p>Na klíně měl rozložené materiály, které mu dal Halutz. Naposledy se díval na fotku z toho operačního sálu. Zavražděná Židovka přivázaná ke stolu.</p>

<p>Potřásl hlavou. Co k tomu proboha ty lidi vedlo? Věděl, že není sám, kdo si klade podobnou otázku. Už od chvíle, co vyšla najevo pravda o vyhlazovacích táborech a experimentech nacistů, se celý civilizovaný svět ptal, jak je něco takového možné.</p>

<p>Vylovil ve složce fotku Kluma a Riegela. Fotka byla pořízená někde na louce poblíž jejich působiště v Chelmnu, oběma bylo na fotce mezi pětadvaceti a třiceti, usmívali se. Jako dva kolegové, kteří se potkali cestou do práce. Jediné, co naznačovalo, co jsou ti dva zač, byly lebky na límcích jejich uniforem. Oba měli hodnost sturmbannführera, oba vypadali švihácky.</p>

<p>Kde se to v těch lidech bralo? Jak si takovýhle mladíci mohou jen tak říct „pojďme zaživa rozřezat mladou holku, jo, to zní jako dobrý nápad“? Maron by nad tím rád mávnul rukou, řekl si, že za všechno může Hitlerova propaganda, ale tak jednoduché to nebylo. Za nic nemohl jeden padouch, tak to v životě nechodilo. Nikdy.</p>

<p>Zavřel oči. Věděl, že jakmile se dá na tenhle případ, přijdou zase ty sny. Byla to součást jeho vjemů, kterým říkal tušení. Občas viděl ve snu něco spojeného s lidmi, po kterých pátral. Jen doufal, že to nebude zrovna zavražděná dívka na stole.</p>

<p>Protřel si oči.</p>

<p>„Nemůžeš spát?“</p>

<p>Otočil se. Bender na vedlejším sedadle u okna byl také vzhůru, rozespalýma očima mžoural na papíry, které měl Maron na stolku před sebou.</p>

<p>„Koukám, že sis tu přípravu vzal k srdci.“</p>

<p>„Ano, spát nemůžu. Mám sny.“</p>

<p>„Sny?“</p>

<p>„Tušení. Studuji si materiály o Klumovi a Riegelovi. Mám vize z jejich života. Líp to asi popsat nedovedu.“</p>

<p>„Ano, slyšel jsem. Něco, co by nám mohlo pomoct najít Kluma a jeho laboratoř?“</p>

<p>„Zatím ne, promiň.“</p>

<p>Bender pokrčil rameny. „To určitě přijde. Vždycky to přišlo.“</p>

<p>Maron přikývl, vrátil všechny fotografie a spisy do složky a zavřel ji. „Asi bych toho měl nechat, nebo se zblázním. Za jak dlouho přistaneme?“</p>

<p>„Nevím, ale začínají mě bolet uši, čili tuším, že budeme přistávat. Já jsem na to citlivější.“ Ukázal na sedadlo před nimi, kde si spokojeně chrupkal Wyatt. „Patricka tohle netíží, ten je ve vzduchu jako doma.“</p>

<p>Maron ztišil hlas. „Co má za problém? Chápu, že ze mě není moc nadšený.“</p>

<p>Už před odletem mu Bender nabídl tykání, Wyatt se k němu přidal, ale zněl u toho, jako kdyby chroustal hřebíky.</p>

<p>„Myslíš to, že ti nevěří? Z toho si nic nedělej. Patrick není člověk, který by věřil snadno. Což je u agenta asi dobrá věc. Že nevěří tvým schopnostem… No, to máš jedno. Spíš mu vadí, že jsi Švýcar a vlastně žoldák. Vím, že to v tvém případě tak jednoduché není, ale… prostě nedůvěřuje snadno. Pro něj – a vlastně i pro mě – je to osobnější. Jsme Židé.“</p>

<p>Maron poklepal na složku. „Věř mi, když vidím tohle, rozhodně si nepřijdu nestranný. Chci Kluma najít a pokud možno mu vpálit kulku mezi oči. A co je v sázce, si dobře uvědomuju, viděl jsem i fotky z Juan Disco.“</p>

<p>„Já vím, Patrick Wyatt prostě nevěří snadno nikomu, kdo neprošel válkou.“</p>

<p>„Sloužil v britské armádě, že ano?“</p>

<p>„Ano, je Angličan, ale jeho matka byla Židovka. Sloužil v Osmé armádě v Africe pod Montym. Tam jsme se seznámili.“</p>

<p>„Ty jsi taky sloužil u armády? Bez urážky, vypadáš spíš jako učenec.“</p>

<p>„Ano, mám doktorát z medicíny z Universität Wien. Když Hitler v roce 1938 zabral Rakousko, utekl jsem do Anglie. Za války jsem byl divizní lékař, také v Osmé armádě. Tam jsme se s Patrickem seznámili, potom jsme se společně vylodili na Sicílii. Pak Wyatta přeřadili ke Commandos, bojoval u Caen a potom ho zranili v Holandsku. Po válce sloužil v britské okupační zóně Německa a tam přicházel do styku s nacistickými zločinci. Viděl, čeho se dopouštěli. Věř mi, já v Itálii taky zažil své. Člověk získá zvláštní perspektivu.“</p>

<p>„Jasně, tomu rozumím.“</p>

<p>Bender ho poplácal po rameni:</p>

<p>„V každém případě… o Patricka se nestarej, soustřeď se na svou práci – a na své schopnosti – pokud by Patrick byl moc vlezlý, nech to na mně.“</p>

<p>Maron se usmál:</p>

<p>„Díky, své bitvy si ovšem většinou bojuju sám. Ale vím, že Patrick není můj protivník.“ Podíval se zpátky na složku. „To je Klum a jeho pohůnci.“</p>
</section>

<section>
<p>
    2. Stopování</p>

<p>Mezinárodní letiště Ministro Pistarini bylo v době svého vzniku třetí největší na světě. To už ale bylo pár let a Maron nevěděl, jak je to dnes; rozhodně však působilo stejně velké jako Heathrow, ve kterém začínala poslední fáze jejich cesty. Hala byla plná lidí a Maron děkoval bohu za to, že během války chvíli působil v neutrálním Španělsku, kde se naučil jazyk.</p>

<p>Wyatt kráčel v čele, prošli letištní halou, vyzvedli si kufry. Venku objednal taxika a dal řidiči adresu hotelu.</p>

<p>Maron se posadil dopředu a řidič se jim všem jal nadšeně vysvětlovat, proč je <emphasis>el Presidente</emphasis> Juan Perón tím nejlepším, co tuhle zemi kdy potkalo, a že toho hajzla Balbína neměl nikdy pustit z vězení, protože Balbín je sám o sobě jen zrádce národa, kterého podporuje hlavně buenosaireská kavárna. Nemá co kandidovat proti <emphasis>el Presidente</emphasis> a určitě byl spojený s pokusem o puč přede dvěma měsíci.</p>

<p>To Maronovi poskytlo malé okénko do místní kultury. Na ulicích viděl volební plakáty oslavující Peróna, mihly se i podobizny jeho ženy Evity a v menší míře i plakáty opozičního vůdce Ricarda Balbína.</p>

<p>„Kampaň tady vrcholí,“ zamumlal za ním Bender německy. „To nám to spíš zkomplikuje. Volby jsou za osm dní.“</p>

<p>„Ale na odlákání pozornosti to může být ideální,“ řekl Wyatt. „Pokud se tu zase někdo nepokusí o puč jako v září. Střelba v ulicích by zamaskovala všechny stopy po Klumovi. Pokud tedy tady Ronald nebude mít úžasnou vizi.“</p>

<p>„Pokud se ptáš, jestli mi něco úžasného vyskočilo v hlavě, tak ne, nevyskočilo.“</p>

<p>„Jasně.“</p>

<p>Dorazili k hotelu, Bender zaplatil taxikáře a dal mu štědré dýško.</p>

<p>Hotel Mundial byl malý levnější hotýlek na kraji města, kde žilo mnoho venkovských přistěhovalců a dělníků, kteří tvořili tvrdé jádro Perónových voličů.</p>

<p>Recepční jim podal dva klíče a trojice vyrazila do třetího patra. Maron se mrkl na své číslo. Pokoj 302, stejně jako Bender. Wyatt měl vlastní pokoj 303.</p>

<p>„Doufám, že nechrápeš, Joachime.“</p>

<p>„V letadle jsem nechrápal.“</p>

<p>Na pokoji ho čekalo další překvapení.</p>

<p>Byla tam mladá dívka, seděla na kraji postele, měla jednoduché růžové šaty, které by si každý představil na ženě, co se živí vlastním tělem. Špinavé blond vlasy jí splývaly na holá ramena a bosé nohy se pohupovaly pár centimetrů nad zemí.</p>

<p>„Asi jste si spletli pokoj,“ řekl Wyatt, který se protlačil před ostatní dovnitř.</p>

<p>Dívka seskočila z postele a usmála se na ně.</p>

<p>„Ne, nespletli, pokud máte dost prostěradel.“</p>

<p>„K čemu by nám byla prostěradla?“</p>

<p>„Občas je třeba je po některých úkonech vyměnit.“</p>

<p>„Například po zabíjení prasat?“</p>

<p>„Nebo grilování lososa.“ Oddechla si. „Tak jo, máme to za sebou. Nechápu, kdo vymýšlí tahle tajná hesla, musí to být někdo, kdo urgentně potřebuje přítelkyni.“</p>

<p>„Také to tak vidím.“ Wyatt jí podal ruku. „Patrick Wyatt, přítel z Londýna, tohle je Joachim Bender z Mossadu a Ronald Maron, ten je… řekněme externista.“</p>

<p>Dívka pustila Wyatta a podala ruku ostatním. „Já jsem Graciela García, ale říkejte mi Chela. Místní spojka.“</p>

<p>„Máte velmi zajímavý úbor, slečno,“ řekl Maron, když jí podal ruku. Lhal by, kdyby tvrdil, že na něj ty šaty – ve spojení s její krásou – nezapůsobily.</p>

<p>„Myslíte, že vypadám jako děvka? Ano, to byl účel. V téhle části města nic neobvyklého, takhle krásně zapadnu. Navíc to není tak dávno, co tu působil Zwi Migdal, to byl gang kuplířů s Židovkami.“</p>

<p>„A vaše skutečné povolání?“</p>

<p>„Není to jedno? Ale pokud se ptáte, jestli jsem děvka… No, jsem dítě ulice, prošla jsem si vším možným. Rodiče zemřeli, když mi bylo osm, teď je mi devatenáct. Pro Mossad pracuju přes rok, je to nejstabilnější práce, co jsem zatím měla. Tátova máma byla Židovka. Stačí vám tahle odpověď?“</p>

<p>Maron se usmál. „Ano, stačí, děkuji. Nechtěl jsem vás urazit.“</p>

<p>„Neurazil.“ Otočila se na Wyatta. „Dobrá, chcete si odpočinout po cestě, nebo mi chcete říct, co mám přichystat?“</p>

<p>Udělala několik kroků k velké kabelce, kterou měla položenou na posteli, a vytáhla z ní skládací mapu a dvě knížky, ve kterých Maron poznal turistické průvodce.</p>

<p>„Myslím, že klidně můžeme probrat, co je třeba,“ řekl Wyatt. „Když už jste tady… Navíc recepční vás viděl vcházet, bylo by divné, kdybyste hned zase šla.“</p>

<p>„Já nevím, kocourku, někteří chlapi to dlouho nevydrží.“</p>

<p>Maron se snažil nesmát, když viděl, jak Wyatt najednou zrudnul.</p>

<p>Chela už rozložila mapu na posteli. „Takže, pochopila jsem, že v Buenos Aires pátráte po nějakém místě, kde se může zdržovat hodně Němců. To ale není moc velké vodítko. Je tu dost hotelů a putyk, kde Němci pracují. Dost jich sem přišlo po válce a ne všichni jsou bývalí nacisti. Hodně z nich taky už má argentinské občanství – a příští týden půjdou volit –, takže je to složité.“ Podala jeden turistický průvodce Maronovi a jeden Benderovi. „Tohle si projděte. Komunit, kde jsou Němci, je hodně, mají třeba tradiční hospodu a tak.“</p>

<p>„Myslím, že náš cíl nebude v místě, kde se <emphasis>čeká</emphasis> hodně Němců,“ řekl Wyatt a Bender přikývl. Maron si listoval.</p>

<p>„Já vím,“ pokračovala Chela. „Chtěla jsem jen zmínit všechno. Tady, v Café Liarda, se pár Němců schází a hodně se tam pašuje. Ale vypadá to spíš na běžné, kradené věci. Nic, co by zavánělo velkou konspirací. Tady, v Casa Juanito, také probíhá každý měsíc…“</p>

<p>Mluvila dál, Wyatt jí kladl upřesňující otázky, Bender občas něco zamumlal. Maron je přestal vnímat. Listoval průvodcem, koukal se na jména vyhlášených restaurací a hotelů, četl doporučující komentáře a…</p>

<p>Najednou přestal vnímat celý pokoj a všechny v něm.</p><empty-line /><p><emphasis>Luxusní restaurace. Malý číšník s plavými vlasy nese na stůl šampaňské. Pronese několik slov.</emphasis></p>

<p><emphasis>Následují ho, další slova. Z ruky do ruky jde papírek. Číšník odchází, obří zlatý lustr mu osvětluje cestu.</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>Podzemí. Parkoviště. Dodávka. Muži v dodávce, dva, vysocí, svalnatí. Přebírají další vzkaz a dva těžké kufry. Jeden se usmívá, chybějí mu oba přední zuby.</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>Zase restaurace, k jídlu jsou ústřice. Číšník něco říká a usmívá se. Všichni se usmívají…</emphasis></p><empty-line /><p>Maron se s trhnutím probral, uvědomil si, že stále stojí, nohy se mu podlomily, přidržel se skříňky.</p>

<p>Průvodce ležel na zemi.</p>

<p>„Ronalde, je ti dobře?“</p>

<p>Bender k němu přiskočil a chytil ho kolem ramen. Narovnal se.</p>

<p>„Co je s ním?“ ptala se Chela.</p>

<p>„Je to… no, alespoň tuším, že to je to, co si myslím,“ vysoukal ze sebe Wyatt.</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Viděl jsi něco, Ronalde?“ ptal se Bender.</p>

<p>Maron pomalu přikývl. Několikrát se nadechl.</p>

<p>„Hotel Cyan Recoleta…“ Ohnul se a znovu sebral průvodce, dopadl přímo na otevřené strany. „Tady, hotel Cyan Recoleta… myslím, že tam je něco, co hledáme.“</p>

<p>„Jak to sakra ví?“ ptala se znovu Chela.</p>

<p>„Mám… říkejte tomu tušení.“</p>

<p>„To jste jako věštec nebo co?“</p>

<p>„Jo, něco takového,“ řekl Wyatt skepticky, ale podíval se na Chelu. „Dokážete zjistit něco o Cyan Recoleta?“</p>

<p>„Jasně, je to jeden z těch lepších hotelů v Buenos Aires.“</p>

<p>„Dokážete nás tam dostat?“</p>

<p>„Je tam restaurace, stačí udělat rezervaci a přijít. Ale chtějí kravatu,“ ukázala na své šaty, o kterých Maron začal přemýšlet jako o <emphasis>levné šlapce</emphasis>. „A já bych se také měla převléct.“</p>

<p>„Určitě je tam to, co hledáme,“ řekl Maron už rozhodněji. „Nějaký číšník, malý špinavý blonďák. Probíhali tam nějaké obchody. Něco pašovali z parkoviště.“</p>

<p>„Kam?“</p>

<p>„Netuším.“</p>

<p>Bender se podíval na Wyatta. „Myslím, že máme první místo, kam se podíváme.“</p>

<p>Wyatt pouze přikývl.</p>

<p>***</p>

<p>Když vyrazili taxikem do hotelu Cyan Recoleta, Maron musel uznat, že Chela vypadá úžasně i ve společenských šatech. Přistihl se, že najednou přemýšlí i nad něčím jiným než jen nad misí; nebylo to profesionální, ale Chela byla prostě pěkná dívka.</p>

<p>Přijela pro ně do hotelu příští den v pět odpoledne. Wyatt a Bender toho moc nenamluvili, Wyatt z kufru vytáhl tři pistole, jednu dal Benderovi a jednu Maronovi. Maron čekal, že to bude jedna z těch věcí, proti které bude agent MI6 protestovat, ale Wyatt se tvářil spíše odevzdaně. Pokud nechtěl svěřovat zbraně žoldákovi, měl si vybrat jiné povolání a jiného společníka. Maron si vlastní zbraň nebral, Mossad slíbil, že mu zbraň poskytne.</p>

<p>Potom Maron opět procházel materiály a doufal, že se dostaví další užitečné tušení, ale nic nepřicházelo. Seděl zase nad papíry a fotkami, když pro ně přišla Chela. Potom vyrazili do města.</p>

<p>Cyan Recoleta byl na konci října 1951 jedním z nejvyhlášenějších hotelů v Buenos Aires. Na mramorové podlaze a vzácných kobercích stály stoly s bílými ubrusy. U nich seděla směsice dobře oblečených lidí ve světlých oblecích a honosných šatech. Nechyběly výrazné zlaté šperky a drahokamy. Číšník ve fraku je uvedl dovnitř a usadil je u stolu.</p>

<p>Za chvíli se objevil jiný číšník a přinesl jim nápojové lístky.</p>

<p>Maron se rozhlédl. Celé to tu vypadalo jako v jeho tušení, ale toho blonďatého číšníka nikde neviděl. Pokud tu vůbec pracoval, pokud to celé nebyl jen výplod jeho fantazie…, ale Maron se už dávno naučil věřit svým tušením.</p>

<p><emphasis>Je možné, že ten číšník má prostě dneska volno.</emphasis></p>

<p>„Mám nápad,“ řekl nahlas. „Až se ten číšník vrátí, nechte mluvit mě, předstírejte, že vůbec neumíte španělsky.“</p>

<p>„Já jsem Argentinka!“ namítla Chela.</p>

<p>„To je jedno, můžeš dělat zmatenou slepici. Prostě nechte mluvit mě a předstírejte, že španělsky se nedomluvíme.“</p>

<p>Číšník se vrátil a Maron na něj spustil lámanou španělštinou kombinovanou s čistou němčinou.</p>

<p>Číšníkovi bylo kolem čtyřiceti let a tvářil se, jako by přece každý civilizovaný člověk měl umět španělsky, protože když byla španělština dobrá pro Cortéze, je dobrá pro každého. Nejspíš mě dojem, že Chela je místní, a promluvil španělsky na ni.</p>

<p>Chela pořád nevěděla, kam Maron míří, ale role se zhostila úžasně, jen pokrčila rameny a nasadila úsměv, který byl tak okouzlující a zároveň pitomý, že číšníkovi došlo, že u ní nepochodí.</p>

<p>Maron ji trochu majetnicky pohladil ruku, aby naznačil, že má mluvit na něj. V lámané španělštině to doplnil dotazem: „Máte tu někoho, kdo mluví dobře německy?“</p>

<p>Číšník krátce váhal, potom jen řekl: „Sí, seňor,“ a odešel.</p>

<p>„Co to mělo znamenat?“ zeptal se Wyatt.</p>

<p>„Pokud je tu nějaký Němec mezi číšníky, zavolá ho sem.“</p>

<p>„A co když… nás pozná?“ ptal se Wyatt. „Ten Němec, myslím.“</p>

<p>„Jako že mu dojde, co jsme zač? No, to by mohlo nastat, i kdybychom tu na něj dvě hodiny čekali.“</p>

<p>Přišel nový číšník a Maronovi bylo jasné, že sem nešli nadarmo. Byl to ten malý špinavý blonďák z jeho tušení.</p>

<p>„Mohu vám něco nabídnout?“ zeptal se v krásné němčině rodilého Berlíňana. Marona napadlo, kam by šel, kdyby se teď rozhodl vrátit domů – do východního, nebo do západního Berlína?</p>

<p>A možná ta volba souvisí s důvodem, proč je tady.</p>

<p>A proč pomáhá Klumovi.</p>

<p>Všichni si objednali a číšník je opatrně pozoroval a zároveň se vyhýbal jejich pohledu. Hlavně Maronovu.</p>

<p>Švýcarský agent se rozhodl, že zkusí něco dalšího.</p>

<p>„Odkud jste původně?“ zeptal se.</p>

<p>„Z Ženevy,“ zalhal mladík. Jeho přízvuk kolem Švýcarska ani neproběhl.</p>

<p>„A jak dlouho zde žijete?“</p>

<p>„Asi pět let.“</p>

<p>„Je tu nějaká německá – nebo německy hovořící – komunita? Nějací lidé, kteří se scházejí?“</p>

<p>Číšník se usmál. „Žádná, o které bych věděl, pane. Já se považuju už víc za Argentince než za Švýcara.“</p>

<p><emphasis>To bych řekl.</emphasis></p>

<p>„Aha, děkuji.“</p>

<p>„Prosím.“</p>

<p>Číšník odešel s jejich objednávkou. Wyatt se protáhl. „Co to mělo znamenat?“</p>

<p>„Je to náš člověk.“</p>

<p>„To mi taky došlo. Máš nějaký geniální plán?“</p>

<p>„Velitelem mise jsi ty. Ale trochu jsem ho vyplašil. A lhal nám.“</p>

<p>„O tom, odkud je?“</p>

<p>„Má pravdu,“ přitakal Bender. „Rozhodně to není Švýcar, je to stejný Němec, jako byl starý Adolf.“</p>

<p>„Myslíš Rakušák?“</p>

<p>Bender pokrčil rameny. „No dobře, špatný přirovnání.“</p>

<p>Wyatt se natáhl po sklenici vody, kterou jim přinesli na stůl. „Když ho chytím, dokážeš z něj něco vymámit, Joachime?“</p>

<p>Chela se na něj otočila. „Myslíte vymlátit?“</p>

<p>„Ne, myslí vymámit,“ řekl Bender. „Je to trochu moje odbornost. Hypnóza.“</p>

<p>Maron se zamračil. „Hypnóza? Já myslel, že jsi lékař.“</p>

<p>„To taky, ale ještě v Rakousku, před nacisty, jsem byl specialista na hypnózu. Pomáhalo mi to i v Africe a na Sicílii, když nám došlo morfium. Vsugeroval jsem vážně raněným vojákům, že je už nic nebolí. Hypnóza je úžasná věc.“</p>

<p>„Já myslel, že nejde zhypnotizovat někoho, kdo nechce.“</p>

<p>„To nejde. Hypnóza má různá využití. Někdo je omámen, zmaten, a najednou slyší někoho, kdo mu něco vsugeruje. Na koho se upne. Potom dokážete divy. Nepřítel vám může říct všechno, co zná, v domnění, že mluví s přítelem.“</p>

<p>„No, rozhodně je to asi lepší než to z něj vymlátit.“</p>

<p>„Ale časově náročnější,“ zamumlal Wyatt.</p>

<p>Přišel znovu číšník, ale tentokrát to byl zase ten první, který je zde vítal. Tlačil velký vozík, na kterém bylo jejich jídlo.</p>

<p>Maronovi se něco nezdálo.</p>

<p>„Kde je váš kolega? Ten, který mluvil německy?“ Jeho španělština zněla teď čistěji, než zamýšlel, ale to bylo jedno.</p>

<p>„Požádal o volno, prý dostal vzkaz, že se něco vážného přihodilo v rodině,“ odpověděl číšník stroze, nejspíš si v hlavě potvrdil, že tihle čtyři hosté mluví velmi dobře španělsky, jen to nechtějí přiznat.</p>

<p>V Maronově hlavě se spustil poplach.</p>

<p>Jestli ten číšník zpanikařil a rozhodl se prostě zmizet, budou zase na začátku.</p>

<p>Číšník jim na stůl vykládal jídlo a Maron rychle přemýšlel. Pokud teď začal utíkat, nejspíš půjde zadním východem. Zmizí v ulicích města? Ne, nejspíš autem. Má tu vlastní? Asi povolá kumpány. Pokud byl u telefonu a ostatním namluvil, že má krizi v rodině, nejspíš někam volal. Přijedou pro něj? Pokud ano, tak mají čas. Číšník se bude muset převléct, to také chvíli zabere. Tenhle hotel měl jedno velké parkoviště venku. Možná…</p>

<p>Číšník se ujistil, že nic dalšího nepotřebují, a odešel. Maron si přivoněl langustě, kterou si objednal, potom se však začal zvedat. Wyatt ho ale chytil za rameno, sám byl už na nohou.</p>

<p>„Počkej tady. Všichni počkejte tady. Nechte to na mně.“</p>

<p>„O čem to mluvíš? Může jich tam být víc.</p>

<p>„Říkám, počkejte na mě! Když se najednou zvedneme všichni, bude to podezřelé. A nebojte se, já se o sebe umím postarat!“</p>

<p>„Má pravdu, Ronalde,“ řekl Bender, i když sám nezněl moc přesvědčeně.</p>

<p>Maron se chtěl hádat, ale to už Wyatt vyrazil z jídelny.</p>

<p>***</p>

<p>Wyatt vystrnadil z hlavy všechny pochybnosti, které měl. Nesouhlasil s celým tímhle podnikem, ale Halutz i Bender měli pravdu; šlo o zoufalou akci a vypadalo to, že ta Maronova „tušení“ vycházejí.</p>

<p>Ale některé věci musí vyřešit sám. Je to tak lepší.</p>

<p>Doběhl na parkoviště a netrvalo dlouho, než našel toho německého číšníka. Byl už v civilních šatech a kráčel rychlým krokem napříč parkovištěm.</p>

<p>Wyatt minul dobře oblečený starší pár a také zrychlil.</p>

<p>Musí to udělat rychle, ale nenápadně. Normálně by strávil několik týdnů trpělivým sledováním cíle, ale neměli tolik času.</p>

<p>Občas bylo důležité přijít s přímými metodami.</p>

<p>Číšník byl asi patnáct metrů před ním. Mířil k autu, starému nákladnímu autu. Wyatt ještě trochu přidal do kroku.</p>

<p>Je v tom autě někdo? Kolik asi? Jeden? Dva?</p>

<p>Němec se prudce otočil. Tušil, že jde někdo za ním, a poznal Wyatta, přimhouřil oči.</p>

<p>„Zůstaňte stát,“ řekl mu Wyatt německy.</p>

<p>Němec chvíli váhal a potom se rozeběhl pryč. Wyatt sáhl pro zbraň.</p>

<p>Nechtěl střílet na otevřeném parkovišti, ale kdyby musel…</p>

<p>Němec běžel zpátky k hotelu, ke kovovým dveřím s nějakým servisním symbolem. Dveře do kotelny? Skladiště? Do sklepa!</p>

<p>V každém případě Wyatt běžel za ním. Pokud ho zpracuje mimo dosah svědků, bude to ideální.</p>

<p>Němec otevřel dveře a vběhl dovnitř. Wyatt byl hned za ním, dvěma velkými kroky seskákal schodiště na podestu a to už ho držel.</p>

<p>Přimáčkl ho ke zdi, jednou ruku ho držel za krk, druhou vytáhl pistoli a namířil mu na břicho.</p>

<p>„Kdo… kdo…,“ sípal číšník.</p>

<p>„Ani necekni, nácku. Chci s tebou jen něco probrat.“</p>

<p>„Já nejsem nacista,“ dostal ze sebe.</p>

<p><emphasis>Jasně, nejčastější věta v Německu za posledních šest let je</emphasis> „ich bin kein Nazi“<emphasis>. To by mě zajímalo, kam se všichni ti náckové teda poděli?</emphasis></p>

<p>„Jasně, nic ti neudělám. Ale proč jsi teda utíkal?“</p>

<p>Než stačil Němec odpovědět, zezadu se ozvala rána.</p>

<p>Wyatt měl zlomek vteřiny, aby si uvědomil, že naletěl. Spokojeně si liboval, že Němec utíká mimo dosah zvědavých očí. Jenže jemu šlo o to, dostat Wyatta mimo dosah očí.</p>

<p>Wyatt nad ničím dalším nestihl přemýšlet, rychle smýkl Němcem o sto osmdesát stupňů a použil ho jako štít. Na vrcholku schodiště stál vysoký muž s pistolí v ruce.</p>

<p>Wyatt ho střelil do hrudníku, ale to už ho Němec praštil loktem a vysmýkl se mu. Další úder mířil na čelist. Wyatt zavrávoral, zatmělo se mu před očima. Němec ho chytil za zbraň, snažil se mu ji vzít. Tahali se o ni, znovu ho udeřil.</p>

<p>Zbraň vystřelila, drobný Němec klesl na zem a chrčel. V hrudníku měl díru, u úst krev, ale žil. Něco prázdně mumlal.</p>

<p>Wyatt spolu s ním padl na zem, ale rychle se vzpamatoval a začal se zvedat.</p>

<p>To už ale na schodech stál další muž a mířil na něj.</p>

<p>Zarachotil výstřel.</p>

<p>Wyatt sebou trhl a zase si přidřepl, ale výstřel nebyl mířen na něj, ani nevyšel z protivníkovy pistole.</p>

<p>Muž na schodech se skutálel dolů s krvavou díru na zádech a přistál jen kousek od Wyatta. Cítil, jak v posmrtné křeči tělu povolily svěrače.</p>

<p>Na schodišti se objevil Ronald Maron s vlastní pistolí v ruce.</p>

<p>„Promiň, že jsme na tebe nečekali, ale vypadalo to, že se ti bude hodit pomoc.“</p>

<p>***</p>

<p>Maron cítil, že Wyatt je ze záchrany života a celého Maronova zapojení trochu na rozpacích, ale byl to profesionál. Oba byli profesionálové. Bender a Chela – kterou pohled na těla prakticky vůbec nerozhodil – se vrátili nahoru, aby dojedli večeři a trochu odlákali pozornost.</p>

<p>Německý číšník sebou na zemi chvíli škubal, ale Bender pro něj nemohl už nic udělat.</p>

<p>Wyatt jim všem prošacoval kapsy a prohlédl těla. Že by měl někdo z nich na zádech vytetovanou mapku s cestou ke Klumově sídlu, v to nedoufali, ale byli důkladní a přineslo to své ovoce.</p>

<p>Němec měl na paži vytetovanou kotvu a jméno lodi.</p>

<p><emphasis>Graf Spee</emphasis>.</p>

<p>„No to se podívejme, alespoň něco,“ řekl Wyatt. „Ale námořníků z Graf Spee tu bude plno, bývalý němečtí námořníci sice tvrdí, že Kriegsmarine byla nejméně prolezlá fanatickými nácky, ale to v Německu tvrdí o své složce všichni.“</p>

<p>„Co byl ten Graf Spee zač?“ zeptal se Maron. „Už jsem to jméno slyšel.“</p>

<p>„To jako nevíš? Německá kapesní bitevní loď, napadala naše – tím myslím britské – obchodní lodě na podzim 39, to válka sotva začala. Tři naše křižníky ji poškodily a zahnaly do kouta sem, na Rio de la Plata, dorazila do přístavu Montevideo, ale tam ji posádka potopila sama. Většina námořníků potom odešla do Argentiny a zůstala tady. Tenhle byl nejspíš jeden z nich.“</p>

<p>„Myslíš, že tu mají celou síť?“</p>

<p>„Možná, ale pochybuju, že Graf Spee bude něco, na co se můžeme zaměřit. Je jich tu spousta, a i kdybychom hledali všechny…“</p>

<p>Maron přestal vnímat. Zase se mu zatmělo před očima. Potom viděl jasněji.</p><empty-line /><p><emphasis>Moře, hladina. Stará loď. Dva muži na palubě si podávají ruce. Potom míří do podpalubí.</emphasis></p>

<p><emphasis>Hromada barelů, spousta barelů. Valí je po rampě nahoru…</emphasis></p>

<p><emphasis>Zpocená trička, vyhrnuté rukávy. Tetování na paži…</emphasis></p><empty-line /><p>„Ronalde? Hej!“</p>

<p>Maron několikrát zamrkal. „Myslím, že jiný námořník z Graf Spee je někde v přístavu. Něco pašují – nebo vyrábějí – na nějaké staré lodi.“</p>

<p>„Tušíš co?“</p>

<p>„Ne, ale myslím, že poznám tu loď.“</p>

<p>„Přístav je velký.“</p>

<p>Maron se podíval na mrtvolu u Wyattových nohou. „Jo, ale tady se asi víc nedozvíme.“</p>

<p>„Ještě pořádně projdu všechno, co jsem u nich našel, ale asi ano. Musíme ta těla taky někam uklidit, alespoň tady dole. Potom jim prohlédneme auto.“</p>

<p>„Jasně.“</p>

<p>„A Ronalde?“</p>

<p>„Ano?“</p>

<p>Zdálo se, že Wyatt váhá. „Hele… díky, žes mi zachránil život.“</p>

<p>„V pohodě. Ty bys udělal totéž pro mě, ne?“</p>

<p>„Jo.“ Wyatt se podíval do země. „Asi jo.“</p>
</section>

<section>
<p>
    3. Střetnutí</p>

<p>Dvacet let starý parní vlak uháněl skrz pampu.</p>

<p>Maron, Wyatt, Benber a García měli kupé sami pro sebe, Wyatt průvodčímu poskytl jistou finanční motivaci, která zaručila, že je během cesty nikdo nebude rušit.</p>

<p>Kdyby chtěl někdo přistoupit, nejspíš by si to rozmyslel. Maron měl před sebou zase fotografie a dokumenty ze složky o Klumovi a Riegelovi. Wyatt s Benderem dávali dohromady výbušniny. Každý měl několik cihliček trhaviny a zapichoval do nich časové roznětky. Chela je pozorovala s nepříliš velkou důvěrou. Bender si toho všiml a usmál se na ni.</p>

<p>„Neboj. Tohle samo od sebe nespustí, ať s tím budeš třepat sebevíc. Musíš tam zapojit roznětku a časovače. Můžeme to odpálit na dálku, je tam malá vysílačka a přijímač. Roznětka používá pentrit. Když to chceš odpálit, odlomíš tuhle tyčku – roznětku. Když to uděláš uprostřed, máš tak pět minut, na to, abys utekla. Když to ulomíš hned u kraje, odpálí se to do několika sekund. Ale nemusíš se bát.“</p>

<p>„Toho se nebojím, jen je to zvláštní pocit, že jedeme zničit nemocnici.“</p>

<p>Maron se pousmál.</p>

<p>Za posledních deset dnů je jeho vize vodily po celém Buenos Aires. Z přístavu do chemické fabriky, odtamtud na doručovací poštu. Tam se dozvěděli od jednoho z Klumových hlavních předáků – který jim to stihl vyzradit, ještě než zemřel –, že zboží vozí nákladním vlakem s podplaceným strojvedoucím. Ten ví, kde to vyložit. Tam zase přišla ke slovu Maronova vize. Viděl strojvedoucího, jak na nádraží překládá zboží do vozu s velkým červeným křížem na boku. Strojvedoucí potom zamířil zpět na vlak a Maron jasně viděl jméno stanice – La Adela.</p>

<p>Tam se do pátrání pustila Chela a zjistila, že ve městě La Adela je opravdu nově zbudovaná nemocnice. Na tom ale nebylo nic neobvyklého, Perón nechal za posledních pět let vystavět tisíce nemocnic po celé Argentině.</p>

<p>Chela potom ale zjistila, že v La Adela je takzvaná <emphasis>stará</emphasis> nemocnice. Nová budova byla vystavěna poblíž nádraží, ale některá oddělení zůstala na kraji města na druhé straně.</p>

<p>Maron, Wyatt a Bender si dokázali živě představit, že Klum podplatí pár místních úředníků – možná i pár lidí na ministerstvu – a získá celou nemocniční budovu jen pro své účely. Místní se naučí na místo nechodit a on tam bude mít velké prostory pro přípravu plynu. Podle map, které Chela obstarala, bylo hned vedle staré budovy skladiště. Vlastně to byla jedna velká budova.</p>

<p>A proto se vypravili na vlak se zbraněmi a čtyřmi ruksaky s trhavinami. Tak cestovali napříč Argentinou posledních devět hodin a dalších šest měli ještě před sebou.</p>

<p>„Přemýšlím, jestli fakt, že je už po volbách, situaci spíš uklidní nebo znejistí,“ řekl Bender Chele, aby ji přiměl odtrhnout zrak od bomb.</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Že už je po volbách. Jak myslíš, že to budou vnímat lidi na vesnicích a malých městech?“</p>

<p>„Buďto se to vrátí k normálu, nebo budou slavit a zlijou se jak dobytci.“</p>

<p>„Ano, pochopil jsem, že Perón měl velkou podporu hlavně na venkově a mezi dělníky.“</p>

<p>„Právě, tady ho milují. Jeho a jeho ženušku. Tu vnímají jako svatou patronkou argentinského národa. Začala taky jako prostá venkovanka, všichni ten její příběh Popelky úplně žerou. A ona to dobře ví. Nedivila bych se, kdyby po volbách zpívala lidu z balkonu.“</p>

<p>„Já Perónovi nikdy nevěřil,“ řekl Wyatt, aniž by zvedl zrak od bomby.</p>

<p>„Protože znárodňoval vaše anglické podniky?“</p>

<p>„Ne, protože je to fašoun. Sám přiznal, že jeho politickým vzorem je Mussolini.“</p>

<p>„Jo, ale tady jsme v Jižní Americe,“ řekla Chela poněkud upjatě. „Funguje to tu trochu jinak. Perón je možná arogantní populista – a ano, fašista –, ale nemá nic proti Židům. Není to jako v Německu.“</p>

<p>„Má pravdu,“ souhlasil Bender. „Perónova vláda byla jedna z prvních na světě, která před třemi lety uznala Izrael jako samostatný stát.“</p>

<p>„Stejně mu nevěřím,“ zamumlal Wyatt.</p>

<p>„Ty nevěříš nikomu,“ řekl Maron a Wyatt se na něj upřeně podíval.</p>

<p>„Kdybys věděl všechno, co já, taky bys nikomu nevěřil.“</p>

<p>Maron usoudil, že nemá smysl to dál rozebírat. „Je pravda, že nacistů se ale v Argentině ukrylo hodně.“ Ukázal na fotku před sebou. „Klum a Riegel museli také uplatit dost lidí, aby tu mohli dělat výzkum. Zajímalo by mě, jestli ti uplacení byrokraté vědí, že pokud Klum uspěje, zabije to minimálně dvě třetiny zdejší populace.“</p>

<p>„Pochybuju, že jim tyhle detaily sdělovali,“ Chela se podívala na fotku. „To jsou oni?“</p>

<p>„Riegel a Klum? Jo, to jsou oni.“ Podal jí fotku. „Fascinuje mě, jak normálně vypadají.“</p>

<p>„Myslíš až na ty uniformy SS?“ zavrčel Wyatt.</p>

<p>„Ano, až na ty. Jako dva kamarádi, co jdou do hospody. A přitom tady mám záznamy, co dělali se svými vězni v Chelmnu.“</p>

<p>„Taky to nepochopím!“ Chela držela fotku ve své malé ruce a prohlížela si ji. „Mimochodem, odkud je tahle fotka?“</p>

<p>„Z nějakého archivu SS v Berlíně,“ řekl Bender. „Proč?“</p>

<p>„Ta fotka vypadá retušovaná. Nedívejte se tak na mě, věřte mi, poznám to. Ve čtrnácti jsem pomáhala jednomu fotografovi… neměl moc dobrou pověst a lidi za ním chodili, aby jim pomohl retušovat fotky.“</p>

<p>Maron jí fotku vzal. „Co myslíš tím retušovaná?“</p>

<p>„Prostě vyretušovaná. Něco je na ní upraveno, poznáš to, když víš, po čem se dívat. Buď na tu fotku někoho přidali, nebo někoho ubrali.“</p>

<p>„Hmm…</p>

<p>„To je jako ve 30. letech v Sovětském svazu,“ řekl Wyatt. „Stalin se s někým vyfotil, pak se na něj naštval, nechal ho popravit v čistkách, tak ho z fotky vyretušovali.“</p>

<p>„Jo, to je možné,“ souhlasila Chela. „Tady ty čáry jsou divné…“</p>

<p>„Nechte teď fotku fotkou,“ řekl Wyatt. „Pojďte, musím vám vysvětlit, co s těmi bombami…“</p>

<p>Vlak dál uháněl nekonečnou pampou.</p>

<p>***</p>

<p>Městečko La Adela byla přesně taková malá ospalá díra, jak si Maron představoval. Domy oprýskané, zaprášené cesty, na nádraží se pohupovala prorezlá cedule se jménem stanice; přesně, jak to viděl ve svém tušení.</p>

<p>On a jeho tři společníci vypadali jako skupina turistů, měli terénní boty a batohy. Pod nepromokavými bundami se schovávaly pistole.</p>

<p>Vydali se po cestě k zaprášené budově nemocnice. Minuli trojici starých dam, které na ně podezřívavě hleděly, ale jinak je všichni ignorovali.</p>

<p>Wyatt šel v čele. Maron si ho živě dokázal představit jako velitele družstva někde na Sicílii v Montyho armádě. Nakonec jim i pravou rukou naznačil stát.</p>

<p>Cesta se svážela dolů, kde se před nimi rozprostírala stará budova nemocnice s přilehlým skladištěm.</p>

<p>Vypadala jako průmyslová stavba. Byla však ve stejném stavu, jako spousta jiných domů ve městě – oprýskaná, špinavá, chátrající.</p>

<p>Maronovi blesklo před očima pár dalších obrázků. Rychlá změť, ale jeden z nich poznal. Byli na správném místě.</p>

<p>„Je to tady,“ řekl nahlas.</p>

<p>„Jsi si jistý?“ Bender se ptal spíš <emphasis>pro</emphasis> <emphasis>forma</emphasis>, ale Maron přikývl.</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„Já ty vize stejně nechápu,“ zamumlala Chela.</p>

<p>Wyatt mezitím sledoval dění dole.</p>

<p>„Venku je jeden chlap, kouří cigaretu… je to hlídka.“</p>

<p>„Nešel si jen na procházku?“ zeptala se Chela.</p>

<p>„To by nechodil jen sem a tam.“</p>

<p>„Dobře, máš nějaký nápad, jak se dostat dovnitř?“ zeptal se Maron.</p>

<p>„Chci si tu budovu prohlídnout z více stran. Ale šel bych támhle, od svahu,“ kývl hlavou tím směrem.</p>

<p>„Tušíš, kolik jich tam je?“ zeptala se Chela.</p>

<p>„Klum má velkou síť spojenců, ale tady uvnitř… možná patnáct, dvacet lidí. Vědci a ostraha.“</p>

<p>Maron se podíval trochu ochranitelsky na Chelu. „Neměla by Chela zůstat vzadu?“</p>

<p>„Na to zapomeň,“ odsekla.</p>

<p>Bender pokrčil rameny. „Když vznikal Izrael, musel bojovat každý, kdo uzvedl pušku. Teď se to moc neliší.“</p>

<p>„Ano. A centrála ví, kde jsme,“ řekl Wyatt. „Když se do zítra neohlásíme, pošlou sem další tým – větší – a zapojí do toho i argentinskou vládu, pokud to teda uznají za vhodné. Ne, jdeme všichni.“</p>

<p>„Dobře.“</p>

<p>Vydali se dál po cestě k budově. Sledovali pohyb strážce, ale pro něj byli ještě dost daleko a jistě je považoval za obyčejné civily. Zatím.</p>

<p>Oprýskanost a sešlost města ale zmátla i zkušeného vojáka Wyatta. Procházeli kolem starých zanedbaných budov a on se soustředil na všechny možné hrozby kolem sebe, které si uměl představit.</p>

<p>Nevšiml si moderní kamery, která sledovala ulici ze střechy jedné z budov.</p>

<p>***</p>

<p>„Herr Sturmbannführer.“</p>

<p>Gert Klum zvedl hlavu od práce, které se poslední dobou hromadilo na jeho stole čím dál víc. Plyn byl prakticky hotový a čekali jen na dodávky kanystrů. Při troše štěstí budou moct za pár týdnů expedovat nádrže s plynem do cílových oblastí.</p>

<p>Musel toho ještě hodně připravit a neměl rád, když ho rušili od práce.</p>

<p>„Co je?“</p>

<p>Ve dveřích stál Erich Kramer, od smrti Riegela jeho pravá ruka.</p>

<p>„Kamera zachytila čtyři vetřelce, pronikli na území nemocnice.“</p>

<p>Klum zůstal několik sekund zticha a potom pomalu přikývl. „Myslíš, že to jsou ti, co zabili naše lidi v Buenos Aires?“</p>

<p>„Myslím, že ano, Herr Sturmbannführer<emphasis>.</emphasis> Rozhodně to není nikdo z místních.“</p>

<p>„Říkal jsi, že jsou čtyři? To jim můžeme připravit naše běžné přivítání a zjistit, co přesně vědí a jestli mají nějaké zálohy.“</p>

<p>„Ano, Herr Sturmbannführer, no…“</p>

<p>„Vymáčkni se, co se děje?“</p>

<p>„Myslím, že byste se měl jít podívat sám na ten záznam z kamery. Je tam ještě něco, co byste měl vědět.“</p>

<p>***</p>

<p>Wyatt jednou rukou přikryl strážnému ústa a s přesností chirurga mu zabodl nůž ze strany do krku a trhnutím vpřed přeřízl obě krkavice. Držel strážného, dokud se nepřestal zmítat, a potom ho jemně položil na zem, jako by pokládal uspané dítě do kolébky. Celé to trvalo jen několik sekund.</p>

<p>Maron držel v ruce zbraň, mířil do země a rozhlížel se. Nikde žádný výkřik, žádné volání na poplach.</p>

<p>Wyatt s Benderem odsunuli tělo za několik starých rezavých sudů, při pečlivém pátrání ho samozřejmě najdou okamžitě, ale alespoň nebylo na očích na celém prostranství.</p>

<p>Chela pomocí šperháku páčila zámek na dveřích, byla pobledlá, ale dál pracovala. Wyatt jí přesto šel nabídnout pomoc, ale to už si se zámkem poradila.</p>

<p>Vešli dovnitř.</p>

<p>Přivítala je místnost jen lehce osvětlená odpoledním sluncem, které se tam dostávalo v několika malých paprscích pronikajících skrz úzká zatmavená okna. Vypadalo to jako nějaká šatna nebo umývárna, dveře ven byly nejspíš vyvrtány dodatečně, když budova z nějakého důvodu změnila účel.</p>

<p>Další místnost vypadala jako velký sprchový kout. Maron trochu znejistěl, dobře znal příběhy o „sprchách“ ve vyhlazovacích táborech jako Chelmno, kde pracovali Klum s Riegelem.</p>

<p>Podobná myšlenka asi napadla i ostatní; všichni trochu zrychlili. Najednou byli venku v další převlékárně a potom na chodbě. Dlouhá úzká chodba, na jejímž konci byly hned troje dveře…</p>

<p>Wyatt to vnímal jako průzkum bojem, Maronovi se ale nelíbilo, že o tom místě prakticky nic nevědí a…</p>

<p>Dveře za nimi se najednou zabouchly.</p>

<p>„Co to…“</p>

<p>Někdo zabouchl i dveře před nimi. Ozvaly se rány.</p>

<p>„Krucinál!“ Wyatt se rozeběhl, rychle byl u dveří a tahal za kliku. Nic.</p>

<p>Každý se snažil lomcovat s nějakými dveřmi, ale nepomáhalo to. Potom Chela vyjekla.</p>

<p>Ze stropu, z ventilace, dovnitř syčel nějaký plyn.</p>

<p>„Uhněte!“ Wyatt namířil pistoli na zámek jedněch dveří a vystřelil. Nepomohlo to, Maronovi blesklo hlavou, že je musel někdo vyztužit něčím hodně silným.</p>

<p>Wyatt to ještě několikrát zkusil, ale to už začal kašlat.</p>

<p>Maron si u pusy držel kapesník, ostatní ho napodobili, ale malý kousek jeho mysli věděl, že je to jen oddalování nevyhnutelného.</p>

<p>Začala se mu točit hlava.</p>

<p>„Bomby, odpalte tu ty bomby!“ křikl Wyatt skrz kašel.</p>

<p>Bender si sundal batoh a začal připravovat roznětku, ale bomby nebyly určené k okamžitému odpálení, chtělo to přípravu. Čas.</p>

<p>Ten neměli.</p>

<p>Maron si ani neuvědomil, že spadl na zem. Za chvíli ztratil vědomí.</p>

<p>***</p>

<p>Čtyři svalnati blonďáci vešli do místnosti. Klimatizace jela na plný výkon a všechen plyn odsála. Zůstali tam jen čtyři ležící nepřátelé Říše.</p>

<p>Každý přiklekl k jednomu z nich, vzali jim zbraně a zkontrolovali tep. Všichni byli naživu, tak, jak Gert Klum chtěl.</p>

<p>Klum samotný vkráčel hned za nimi. Díval se na hodinky.</p>

<p>„Přežili?“</p>

<p>„Ano,“ řekl první z jeho vazounů, bývalý esesman jménem Hoenk. „V bezvědomí. Ta holka je hezká.“</p>

<p>„Skoro odpálili bombu,“ řekl Kramer a bral ji z rukou jednomu z omámených Židů.</p>

<p>„Ano, musíme vymyslet nějaký rychlejší plyn,“ souhlasil Klum. „Ale teď máme na práci jiný plyn.“ Potřásl hlavou. „Odveďte je na sál.“ Podíval se na ta ležící těla a znovu potřásl hlavou.</p>

<p>„Všechny?“ zeptal se Hoenk a stále se díval na tu ležící dívku. Klum by si jí skoro nevšiml.</p>

<p>„Ty tři muže vezměte na sál. S tou holkou si dělejte, co chcete.“</p>

<p>Bylo nutné udržovat morálku mužstva.</p>

<p>***</p>

<p>Maron přicházel pomalu k vědomí a jedna jeho část dokázala jen těžko uvěřit tomu, že je naživu.</p>

<p>Byl v malé místnosti, v plynu. Plynové komoře, jak se to… kde je…</p>

<p>Zamžoural očima. V místnosti, kde seděl, žádný plyn nebyl. Ano, byl tu čistý vzduch. Na zemi dlaždičky, vypadalo to jako nějaký operační sál, ale všechny stoly a poličky byly odklizené. Seděl tu jenom on, ano seděl. Teprve teď si uvědomil, že sedí. Zkusil se pohnout, ale nešlo to. Ruce měl připoutané za zády, chodidla k předním kovovým nohám židle. Židle samotná byla přišroubovaná k podlaze.</p>

<p>Vydal nějaký zvuk, vedle sebe uslyšel známý hlas.</p>

<p>„Aha, takže jsi vzhůru. Bál jsem se, že tě to zhaslo navždycky.“</p>

<p>Seděl tam Bender. A na druhé straně byl Wyatt. Oba připoutaní stejně jako on.</p>

<p>„Co… co to bylo?“</p>

<p>„Nějaký nervový plyn. Úplně nás omámil – nebo uspal nebo prostě složil. Je jedno, jak to nazveš.“</p>

<p>„Byl jsem idiot,“ řekl Wyatt. „Chtěl jsem to celé mít za sebou. Chtěl jsem se z tý mizerný situace dostat co nejdřív a mít zase nějaký normální úkol… Krucinál, posral jsem to. Vlezli jsme dovnitř jako prasata na porážku.“</p>

<p>„Kde je Chela?“ zeptal se Maron. Pořád se orientoval.</p>

<p>„Krucinál, víš přesně to samý, co my, pokud ne víc, tak mlč,“ zavrčel Wyatt.</p>

<p>„Asi po nás něco chtějí, jinak by nás už zabili,“ řekl Bender. „To nám dává nějakou šanci.“</p>

<p>„Hned se cítím líp!“ zavrčel Wyatt a znovu si mumlal. „Prasata na porážku. Já debil.“</p>

<p>„Neměl byste mluvit o prasatech, pane Wyatte,“ ozval se další hlas. Dveře se otevřely. „Copak nevíte, že nejsou košer?“</p>

<p>Vešel asi pětatřicetiletý, dobře vypadající muž; atletická postava, modré oči, blond vlasy. Vypadal a usmíval se, jako by se právě vracel z práce a těšil se na klidný víkend.</p>

<p>Maron tu tvář dobře znal z fotografie.</p>

<p>„Klum!“ ozval se Bender.</p>

<p>„Ano, těší mě.“ Bývalý esesák se usmál. „Vy jste tuším pan Bender, že? A tohle je pan Wyatt? Všiml jsem si, že se ptáte na tu dívku, nebojte se o ni, moji chlapi ji určitě zabaví.“</p>

<p>„Ty hajzle!“ zařval Bender.</p>

<p>„Nehádej se s ním,“ řekl Wyatt. „Je to sadistická bestie, chce si nás jenom vychutnat. Proto jste nás ještě nezabil, co?“</p>

<p>Klum se díval z Bendera na Wyatta, ale jen kroutil hlavou. „Nejsem úplný sadista. Chci jen vědět všechno, co ví Mossad. To je jeden z důvodů, proč jsem vás ušetřil.“</p>

<p>Otočil se na Marona a jeho výraz se najednou změnil.</p>

<p>Maron někde v útrobách ucítil nejisté mrazení.</p>

<p>„Druhý důvod je samozřejmě váš přítel, zde. Když jsem viděl záznamy z kamery před nemocnicí, nemohl jsem uvěřit svým očím. Vlastně ani teď jim nemůžu uvěřit.“</p>

<p>Přistoupil blíž.</p>

<p>„Pověz mi, proč jsi mě zradil? A proč tě vůbec Mossad ušetřil? Nabídli ti amnestii výměnou za to, že nás všechny zradíš?“</p>

<p>Nejisté mrazení zesílilo. Maron otevřel pusu.</p>

<p>„Amnestii? Zradu? O čem to mluvíte?“</p>

<p>Klum ho ještě chvíli pozoroval a potom to byl on, kdo údivem otevřel pusu. „Proboha… Co ti to ti Židi udělali? Myslel jsem, že jenom hraješ nějaké divadlo, ale…Ty to opravdu nevíš? Celou tu dobu a tys nic nevěděl? Ale přece jsi něco musel tušit. Něco z tvé skutečné identity přece muselo pronikat na povrch i přes ty nejhorší kabalistické čáry!“</p>
</section>

<section>
<p>
    4. Probuzení</p>

<p><emphasis>Hypnóza má různá využití. Někdo je omámen, zmaten, a najednou slyší někoho, kdo mu něco vsugeruje. Na koho se upne. Potom dokážete divy. Nepřítel vám může říct všechno, co zná, v domnění, že mluví s přítelem.</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>Fotka je prostě vyretušovaná. Něco je na ní upraveno, poznáš to, když víš, po čem se dívat. Buď na tu fotku někoho přidali, nebo někoho ubrali.</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>Ano, potřebujeme vás. Jsme tak zoufalí, že potřebujeme nějakého šamanského žoldáka, o jehož loajalitě můžu jenom pochybovat.</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>Na stropě visí kovový lustr. Světlo slabě poblikává. Na kovovém operačním stole na kolečkách leží rozřezané tělo mladé Židovky. Ústa pootevřená v hrůze. Hrudník má rozervaný, některé orgány vyndané. Leží tam jako kus odpadu po nepovedeném pokusu, jen čeká na odklizení.</emphasis></p>

<p><emphasis>Gumové rukavice od krve odkládají nástroje do kovové misky. Několik kroků přes místnost. Světlo stále poblikává, dlaždičky jsou popraskané. U stěny je umyvadlo, ruce se zbaví rukavic, hodí je do koše a začnou se mýt. Umyvadlo je také popraskané, nad ním je vidět rám zrcadla, skoro celý zrezlý…</emphasis></p>

<p><emphasis>Ruce otočí kohoutek, vypnou vodu. Hlava se zvedá. Spatří tvář v zrcadle.</emphasis></p>

<p><emphasis>Moji tvář!</emphasis></p><empty-line /><p>Klum ho pozoroval se směsicí lítosti a znechucení.</p>

<p>„Nikdy nemůžou zničit to, čím a kým jsi byl, Maxi. Narodil jsi se jako Maximilian Riegel a tím vždycky zůstaneš.“</p>

<p>Na operačním sále bylo ticho, tři svázaní vězni nebyli schopni slova, každý z jiného důvodu.</p>

<p>Maron chtěl křičet, řvát, že Klum lže, že to není pravda, že si to jen vymýšlí. Chtěl říct jména svých švýcarských rodičů, vyjmenovat své předchozí akce… Ale nemohl. Nebyl schopný slova.</p>

<p>Někde tam uvnitř věděl, tušil, že Klum mluví pravdu.</p>

<p><emphasis>Honil jsem monstrum… a co jsem já?</emphasis></p>

<p>Obraz rozřezané ženy měl pořád před sebou. To udělaly jeho ruce?</p>

<p>A všechny ty další mrtvé v Chelmnu? Vývoj plynu zabíjejícího jen neárijce…</p>

<p>„Joachime, je to pravda?“</p>

<p>Znělo to slabě, vlastní hlas se mu třásl.</p>

<p>„Je to pravda,“ potvrdil Bender.</p>

<p>„Jak?“</p>

<p>„V té přestřelce na kraji Tel Avivu byl Maximilian Riegel zraněn do hlavy. Proto máš na spánku tu jizvu. Podařilo se nám ho zachránit, ale byl otřesený, obávali jsme se, že se zraněním hlavy může zemřít. Potřebovali jsme ale vědět, co je zač, tak jsem zkusil hypnózu. Vsugeroval jsem Riegelovi – tobě – že je náš přítel a během týdnů, zatímco se zotavoval, vznikla nová identita, Ronald Maron.“</p>

<p>„Ale… já si pamatuju věci z dětství, své rodiče, co jsem dělal před rokem, před dvaceti lety…“</p>

<p>„Opravdu si to pamatuješ? Nemáš jen takový mlhavý opar? Máš tušení, že ses tam někde vzal, ale nevíš jak. Jako když ve snu najednou někde jsi, ale nevíš, kde ses tam vzal. Do větších detailů jsem pracoval jen na tvé nedávné historii a vzpomínkách.“</p>

<p>Maronův mozek to pořád odmítal. Ptal se ale dál. „A jak jsem přišel do kanceláře k Halutzovi… on se mě ptal na můj let, mé zážitky v Berlíně, plukovníka Robertse…“</p>

<p>„To všechno jsem ti jen vsugeroval. Implantované vzpomínky. Ve skutečnosti ses poprvé probudil to ráno před tím, než jsi šel k Halutzovi do kanceláře. Předtím jsi byl několik měsíců mimo.“</p>

<p>„Ale… co svalová atrofie? Pokud jsem byl celé měsíce v bezvědomí, proč teď můžu utíkat a bojovat?“</p>

<p>Věděl, že se ptá na maličkosti, ale jeho mozek se k nim upínal, jako by tím mohl oddálit řešení závažnějších otázek.</p>

<p>„V polobdělém stavu – když jsem na tobě pracoval – jsem tě vodil cvičit, aby ses dostal do formy. Neuvědomoval sis to.“</p>

<p>„Proč… proč to všechno?!“</p>

<p>„Potřebovali jsme vědět, kde má Klum svou laboratoř, a to rychle. Riegel to věděl, museli jsme to zjistit. Normálně bychom to z něj vymlátili…“</p>

<p>„To byl můj nápad,“ zabručel Wyatt.</p>

<p>„… ale to nešlo, zranění ti poškodilo paměť. Časem by se vrátila, ale… museli jsme jednat rychle. Doufali jsme, že s novou identitou se budeš chovat jako přítel a vzpomínky na Kluma a jeho skrýš k tobě pomalu přijdou.“</p>

<p>„Tak vznikly ty mé vize? Má ,tušení‘?“</p>

<p>„Ano, přesně tak. A fungovalo to.“</p>

<p>„Fungovalo? Vypláchli jste mi mozek! Udělali jste ze mě… Já ani nevím, co jsem!“</p>

<p>Opravdu to nevěděl, myšlenky mu vířily všemi směry.</p>

<p>Klum, který tam stále stál s rukama založenýma na prsou, zavrtěl hlavou.</p>

<p>„Vidíš, co ti Židi udělali? Udělali z tebe jen loutku pro své plány. Tak, jak to vůdce předpokládal. Židi nikdy nedělali nic jiného.“</p>

<p>„Já… já jsem zrůda.“</p>

<p>„Zrůda? Proč? Dělal jsi to, co je třeba pro přežití naší rasy.“</p>

<p>Maron – vlastně Riegel – se podíval na Kluma. „Jsem zrůda!“</p>

<p>„Mluví z tebe židovská propaganda. Ale možná máš pravdu, jsme a byli jsme zrůdy, ale tvořili jsme lepší svět. Vždycky šlo o lepší svět.“</p>

<p>Maron nebyl schopný slova. Pořád viděl tu rozřezanou ženu. Pomalu kroutil hlavou.</p>

<p>Klumova lítost smíchaná se znechucením jen vzrostla.</p>

<p>„Vypláchli ti mozek. Je tam vůbec ještě něco z tebe?“</p>

<p>Mlčel.</p>

<p>Klum si povzdychl. „Na to máme ale čas. Teď potřebuju spíš tvé nové přátele.“</p>

<p>„Já nejsem jeho přítel,“ odsekl Wyatt a Klum se zasmál.</p>

<p>„Tak háklivý a to jste Angličan. Kde je vaše pověstná vytříbenost?“</p>

<p>„To je jen stereotyp.“</p>

<p>Klum zabušil na dveře sálu a vešli dva jeho vojáci. Každý nesl pár kopaček, jeden nesl i velký pytel přes rameno.</p>

<p>„Máte pravdu, ale určitě oceníte, že si teď zahrajeme fotbal. To je váš národní sport, že? Víte, potřebuju vědět všechno, co ví Mossad. Předpokládám, že mi to nebudete chtít říct, aniž bych vás musel motivovat, ale přesto vám dám šanci si ušetřit trápení.“</p>

<p>„Mučil bys mě stejně, ty kreténe, takže jdi do hajzlu.“</p>

<p>„Jak chcete, pane Wyatte.“ Klum kývl na své pohůnky. „Zahrajte si fotbal, chlapci.“</p>

<p>***</p>

<p>Chela ležela na nemocniční posteli, na jedné straně byl řemen, kterým připoutávali pacienty za ruku, aby nespadli. Na druhé straně nebyl, ale její věznitelé jí dávno ukázali, že rukou si nepomůže.</p>

<p>Nejdřív se bránila, snažila se, jako dítě ulice uměla rozdat pár ran, ale nakonec ji ztloukli tak, že přestala vzdorovat. Šaty měla servané. První dva Němci ji připravili o veškerý vzdor. Když druhý skončil, ležela a dívala se prázdně do stropu jako bez duše.</p>

<p>Potom přišel třetí Němec a tvářil se téměř zklamaně, že neklade odpor. Zezačátku tam byla spousta čumilů, ale postupně odešli. Dívat se, když se nebrání, nebyla zábava.</p>

<p>Dál tam ležela jako použitá hračka.</p>

<p>Přišel čtvrtý Němec a něco jí řekl. Německy. Tvářil se spokojeně, jemu katatonie nevadila. Musel být dlouho bez jakékoliv ženy a evidentně se těšil na nějakou, o které se stejně vědělo, že tu přežije maximálně pár dní, než ji Klum nechá zabít. Nemusel brát žádné ohledy.</p>

<p>Stáhl kalhoty a vylezl na ni.</p>

<p>Nevšiml si, že okno, vedle kterého stála postel, bylo rozbité. Ani že v něm chybí jeden střep.</p>

<p>Když se sklonil a olízl jí krk, vrazila mu střep přímo do krku.</p>

<p>Zachrčel, teplá lepkavá krev začala vytékat na její nahé tělo. Němec na ni hleděl s výrazem naprosté nevíry.</p>

<p>„Promiň, dneska ne, bolí mě hlava,“ řekla mu ve španělštině. Shodila ho z postele. Několik minut chrčel na podlaze, než dodýchal. Nedokázal ani zakřičet o pomoc.</p>

<p>Odpoutala se a slezla z postele. Skoro všechno ji bolelo, ale přiměla se udělat pár opatrných krůčků. Byla nahá a hrudník měla od cizí krve.</p>

<p>Vzala ze země Němcovy kalhoty a oblékla si je. Všechno jí bylo velké, ale lepší než tu pobíhat nahá.</p>

<p>Potom sebrala jeho pistoli.</p>

<p>***</p>

<p>Připoutaný Maron seděl a sledoval, jak dvojice bývalých esesáků v kopačkách kope do Wyatta, který byl zavázaný v pytli. Evidentně si to hrozně užívali a věděli, že dokud Wyatt sténá a křičí, mohou pokračovat.</p>

<p>Maron je mohl jen pozorovat.</p>

<p>Tohle byl on. A tohle byli jeho lidi. To, co jim nařídil Klum, by jim před půl rokem klidně nařídil sám.</p>

<p>Tohle byl on.</p>

<p>Ne Ronald Maron, ale Maximilian Riegel.</p>

<p>Pomalu kroutil hlavou. <emphasis>Ne, já jsem Ronald Maron! Jsem! Jsem Maron, narodil jsem se ve Švýcarsku, moji rodiče se jmenovali Artur a Matilda…</emphasis></p>

<p>Lhal sám sobě.</p>

<p>Wyatt v pytli už přestal křičet a bránit se. Jeden z nacistů ho přidržel a zkusil pytel rozvázat.</p>

<p>Vtom mu explodovala hlava.</p>

<p>Sprška krve, mozku a lebeční kosti postříkala druhého Němce, ten vykřikl, ale hned se otočil a sáhl po vlastní zbrani.</p>

<p>Nestihl to a dva další výstřely ho zasáhly do hrudníku. Nezabily ho okamžitě, ležel chvíli na zemi a chrčel.</p>

<p>To už do sálu vběhla Chela, na sobě měla nepadnoucí kalhoty a košili, v ruce pistoli. Tvář potlučenou a Maron si dokázal představit, co se s ní asi dělo.</p>

<p>Bender se vzpamatoval jako první.</p>

<p>„Chelo, děvče, proboha, co to…“</p>

<p>„Nemáme čas.“</p>

<p>Rozhlédla se a jako prvního vybalila Wyatta z pytle. „Myslím, že výstřel tu jen tak neuslyší, většina nácků šla do sklepení. Spoléhat se na to ale nechci.“</p>

<p>Wyatt vypadal příšerně. Rozbitý nos, tvář potlučenou, z pusy plival zuby, když se začal hýbat, sykl bolestí. Levou ruku měl divně svěšenou podél těla.</p>

<p>„Pojďte!“</p>

<p>Chela vzala od mrtvého Němce klíče a přešla k Benderovi. Rozepnula mu pouta a potom rozepla Marona.</p>

<p>„Ne, nerozvazuj ho!“ zakřičel Wyatt s vervou, kterou všechny překvapila.</p>

<p>Bylo ale pozdě, Chela už Maronova pouta otevřela a pak se jen tázavě otočila.</p>

<p>„Cože? Proč proboha?!“</p>

<p>Wyatt vzal od mrtvého Němce pistoli a vydrápal se na nohy.</p>

<p>Mířil na Marona.</p>

<p>„Co to proboha děláš?!“ zaječela Chela.</p>

<p>„Na tohle nemáme čas!“ zařval Bender.</p>

<p>„Máš pravdu, nemáme, skončím to a mizíme odsud!“</p>

<p>„Co se to sakra děje?!“</p>

<p>Bylo to surreálné. Stáli tam čtyři lidi uprostřed toho, co by voják označil za nepřátelské území, a civěli na sebe. Maron se díval do hlavně Wyattovy pistole.</p>

<p>„Řekneš jí to ty, nebo mám já?“ zeptal se Wyatt. Ruka se mu klepala.</p>

<p>„Co mi má říct?“</p>

<p>„Já jsem… Já jsem Max Riegel. Klumův parťák.“</p>

<p>Chela na něj překvapeně zírala. „Ale… ale… co… to je nějaký vtip?“</p>

<p>„Není to vtip,“ řekl Bender. „Já i Wyatt jsme to věděli celou dobu. Ronald je Max Riegel.“</p>

<p>„Ale ta fotka z té složky, vypadal jinak…“</p>

<p>„Byla retušovaná, jak jsi poznala.“</p>

<p>„Z fotky jsme vyretušovali Riegela a nahradili ho jiným člověkem,“ řekl Bender.</p>

<p>„Bender mi hypnózou vymyl mozek potom, co mi zranili hlavu. Na Riegela si prakticky nepamatuju. Jen nějaké obrazce, vidiny.“</p>

<p>„Ta tvoje tušení?“</p>

<p>„Jo…“</p>

<p>„Potřebovali jsme ho,“ řekl Wyatt. „Už ho nepotřebujeme.“</p>

<p>Chela se na něj otočila. „Počkej, nezachránil ti snad život?“</p>

<p>„Zachránil, ale to nemění nic na tom, že je to masový vrah a zločinec.“</p>

<p>„Ale… vždyť si ani nepamatuje, čím byl!“</p>

<p>„V Chelmnu pod jeho rukama zemřely stovky vězňů, které umučil při svých výzkumech! Myslíš, že záleží na tom, co si pamatuje a co ne! Když započítám i ty mrtvé, na kterých se podílel, tak to jde do tisíců.“</p>

<p>Chela se několikrát nadechla, znovu se otočila na Marona. „Pamatuješ si na to vůbec?“</p>

<p>„Vidím obrazy, vjemy. Pocity mám… Nevím, jaké mám pocity. A je to vlastně jedno.“ Pořád měl v hlavě jeden velký zmatek. Ne, tohle nemohl…</p>

<p>„Patricku, jestli mě chceš zabít, tak si posluž. Posledních pár týdnů jsem si říkal, že bych Riegela určitě zabil, kdybych mohl. Tak do toho.“</p>

<p>Wyatt na něj dál mířil, ruka se mu klepala. Potom jen zavřel opuchlé oči.</p>

<p>Svěsil ruce podél těla. Pistole mířila na zem.</p>

<p>„Nevím, co si mám myslet. Nevím, krucinál, já nevím!“</p>

<p>Wyatt se pokusil udělat krok, ale noha se mu podlomila. Chela mu pomohla udržet rovnováhu.</p>

<p>„Jdeme, musíme odsud. To ale neznamená, že tě možná ještě nezabiju!“</p>

<p>***</p>

<p>Batohy s výbušninami našli ve skladu munice, který nechal Klum zřídit a kam je dovedl esesák, kterého cestou nepříliš vybíravým způsobem přiměli, aby jim ukázal, kudy dál. Potom ho Wyatt zastřelil.</p>

<p>Wyatt trval na tom, že půjde jako poslední. Mimo jiné proto, aby mohl Marona–Riegela – mít na očích. Pořád se nerozhodl, co s ním. To Maron chápal.</p>

<p><emphasis>Taky nevím, co se mnou.</emphasis></p>

<p>„Ten plyn by měl být těkavý,“ řekl Bender, zatímco znovu připravoval roznětky. „Pokud tohle odpálíme ve sklepě, mělo by to být ještě účinnější.“</p>

<p>„Nemůžeme to odpálit tady?“ zeptal se Maron.</p>

<p>„Nepočítej se mezi nás,“ odsekl Wyatt, ale jeho hněv zněl slabě. Opřel se o poličku.</p>

<p>Zranění si vybírala daň.</p>

<p>„Můžeme, ale zdi jsou bytelné, nemuselo by to mít takový účinek.“ Bender podal jeden batoh Chele, která s pistolí hlídala chodbu. Druhý podal Wyattovi.</p>

<p>„Ty zůstaň tady,“ řekl Wyatt k Maronovi. „Drž se tady, nepleť se nám do cesty!“</p>

<p>„Patricku!“</p>

<p>„Ne, nechci ho mít blízko plynu, nemůžu se na něj pořád soustředit, když…“</p>

<p>Zvenku se ozval křik a Wyatt nedomluvil.</p>

<p>„Někdo tam je!“ křikla Chela a pozvedla zbraň. Než stihla vypálit, sama padla jako podťatý strom.</p>

<p>Bender se vyklonil na chodbu a dvakrát vystřelil.</p>

<p>Maron se dal taky do pohybu, ale Wyatt se vecpal před něj a snažil se jistit jeho i nové nebezpečí a…</p>

<p>„Čisto!“ zavolal – nebo spíš zasténal – Bender. „Dostal jsem ho.“</p>

<p>Na chodbě ležel mrtvý Němec se samopalem, ale také tam ležela Chela. Byla naživu, ale ústa se jí naprázdno pohybovala, oči měla kalné. Na břiše nepadnoucí košile se rozšiřovala rudá skvrna.</p>

<p>„Chelo!“</p>

<p>Bender si k ní přiklekl, vytáhl kapesník a přitlačil ho na ránu.</p>

<p>„Ty jsi taky raněný!“ zahuhlal Wyatt a ukázal na Benderovo rameno.</p>

<p>„Chela je na tom hůř.“</p>

<p>„To vidím. Musíme… musíme… sakra…“</p>

<p>Maron se vrátil do skladiště a vzal si zbylé dvě brašny s výbušninami. Obě si dal přes rameno. Potom vyšel ven a sehnul se pro třetí.</p>

<p>Wyatt si ho už všiml. „Co to děláš?!“</p>

<p>Ten zubožený zmlácený obličej byl zase plný podezřívavosti a odhodlání nenechat se zradit. Maron mu tak rozuměl!</p>

<p>„Dostaňte odsud Chelu. Zmizte a zavolejte pomoc.“ Potěžkal brašny. „Já půjdu do sklepa.“</p>

<p>„Nevíš, kolik jich tam je!“</p>

<p>„Víme, že jsme jich zabili už pět a armádu nemá.“</p>

<p>„Sám nejdeš.“</p>

<p>„Podívej se na sebe, s tvojí rukou a rozkopanými žebry mi nepomůžeš. A Chela nebo Joachim už vůbec ne.“</p>

<p>„Ne, Riegele, já tě tam nepustím.“ Pistole ve Wyattově ruce zase zamířila na Marona.</p>

<p>„Jsem jediný, kdo má nějakou šanci se tam dostat.“</p>

<p>„Co mi chceš sakra teď tvrdit? Že jsi už dobrák?</p>

<p>„Ať už jsem čímkoliv jiným, Maronem <emphasis>chci</emphasis> být. A ty mě zastřel, nebo mě nech jít.“</p>

<p>Wyatt se na něj jenom díval. Nevystřelil.</p>

<p>Jedna Maronova část si ale přála, aby vystřelil.</p>

<p>***</p>

<p>Ve sklepě byla skupina neozbrojených techniků a vědců; plnili nádrže s plynem, dohlíželi na skladování.</p>

<p>Když mezi ně Maron vpadl se samopalem, který si vzal od mrtvého Němce na chodbě, všichni začali něco křičet, prosit o milost, apelovat na svého starého velitele. Jako Riegel je musel všechny znát, možná byli přátelé už od války, sedávali spolu v jídelně, smáli se, žertovali, probírali práci.</p>

<p>Teď je bez milosti zabíjel.</p>

<p>Možná to byla „správná cesta“, ale rozhodně to nepomáhalo jeho karmě.</p>

<p>Pokud něco takového vůbec má. Pokud zrůda jako on něco takového mít může.</p>

<p>Položil jednu brašnu s bombou k nejbližšímu tělu technika, u velkého stojanu plného nádrží s plynem. Roznětka byla načasovaná.</p>

<p>Popošel dál. Odněkud vyskočil nácek s pistolí, ale Maronova dávka ze samopalu ho rychle uklidnila.</p>

<p>Potom samopal zahodil a sebral od Němce pistoli. Šel dál, položil další brašnu. Zamířil dál…</p>

<p>V tu chvíli mu v břiše explodovala bolest.</p>

<p>Zařval, ležel na zemi, nepamatoval si, že by padal. Ani že by slyšel výstřel. Najednou ležel na zemi, pistole daleko. Rukama si tiskl ránu, ale nepomáhalo to. Ruce od krve…</p>

<p>Slyšel kroky. Pomalé, rozvážné kroky. Bylo mu jasné, kdo to je.</p>

<p>Gert Klum došel až k němu. Usmíval se jako kamarád na kamaráda, kteří mají dnes po práci.</p>

<p>Jako na té fotce.</p>

<p>„Postřílel jsi můj štáb, Maxi. Moje lidi – <emphasis>naše</emphasis> lidi! Ať už ti Židi udělali cokoliv, měls proti tomu bojovat!“</p>

<p>Maron cítil, jak mu docházejí síly. Vzal brašnu a držel ji před sebou jako štít, jako kdyby měla zastavit kulku z Klumovy pistole.</p>

<p>Nacista – a jeho bývalý přítel – se jen dál usmíval a mávl pistolí kolem sebe. „Ať už ti ale udělali cokoliv, tohle je naše dílo! Naše společné! Po letech výzkumu jsme to dokázali my, ty a já! A to už nám nikdo neodpáře. Možná z tebe Židáci udělali loutku a musím tě zabít jako malomocného, ale tvůj odkaz bude žít dál. Brzy si na naše jména vzpomenou!“ Znovu mávl kolem sebe. „Plyn zabíjející neárijce. Váš příchod nám to zkomplikoval, ale do večera to tu vyklidíme. Naštěstí mám v Argentině pár dalších míst, kam to můžeme uklidit. A potom se budou divit.“</p>

<p>„Chceš… chceš tím vyhladit celý svět? Od neárijců?“</p>

<p>„Tolik plynu nemám. Ne, stačí, když začneme v Berlíně. Truman se Stalinem se postarají o zbytek. To bude ta jiskra, co bude potřeba. V Berlíně přežijí jen árijci, potom se USA a sověti pustí do sebe s šílenou vervou. Zničí se navzájem. Pak se Německo vrátí do rukou těch, kterým patří. Tak jsme to vymysleli spolu, Maxi. Byl to náš společný plán a oba budeme oslavováni jako hrdinové Německa! Bude to náš společný odkaz. Gerta Kluma a Maxe Riegela.“</p>

<p>Muž, který se narodil jako Maximilian Riegel, sáhl do brašny. Rukou nahmatal roznětku.</p>

<p>„Moje jméno… je Ronald Maron.“</p>

<p>Ulomil roznětku u kraje.</p>

<p>Exploze nastala o čtyři sekundy později.</p>

<p>***</p>

<p>V soukromém letadle společnosti Aerolíneas Argentinas panovalo ticho.</p>

<p>Patrick Wyatt seděl u okna s rukou znehybněnou v sádře. Jeho tvář se pomalu začínala hojit, ale s pochroumanými žebry se mu stále špatně dýchalo.</p>

<p>Joachim Bender seděl vedle něj, pod rukávem košile se mu rýsoval obvaz, ale jinak na tom byl výrazně lépe než Wyatt.</p>

<p>A mnohem lépe než Chela. Hned po explozi v nemocnici ji vzali do skutečné nemocnice v La Adele, odkud byla před několika dny přesunuta do Buenos Aires. Její vyhlídky nebyly špatné, zatím přišla jenom o ledvinu, slezinu a byla i šance, že poškození obratlů nebude tak vážné.</p>

<p>Wyatt a Bender byli ale povoláni nazpět do Izraele, aby podali hlášení.</p>

<p>Předtím jim už přišel telegram od Halutze, který jim blahopřál k „výborně odvedené práci“.</p>

<p>Dosáhli přesně toho, čeho chtěl Wyatt dosáhnout od začátku. Nacistická laboratoř na plyn byla zničená, Klum i Riegel v ní zahynuli.</p>

<p>Tak proč se Wyatt necítil jako vítěz?</p>

<p>„Joachime?“ řekl potichu.</p>

<p>„Ano?“</p>

<p>„Víš, na co se chci zeptat, viď?“</p>

<p>„Myslím, že tuším, ale nevím, jak tu otázku chceš pojmout.“</p>

<p>Wyatt polkl. „On se za nás obětoval. I kdyby ta nemocnice nevybouchla, viděl jsem mu to na očích, co chce udělat. On… masový vrah, zrůda… on se obětoval pro záchranu neárijců. Pro záchranu Židů.“</p>

<p>„Vypadá to tak.“</p>

<p>„Pořád to byl ale on, kdo vraždil. Kdo sadisticky mučil vězně. To se nedá jen tak smazat. Už vůbec ne odpustit.“</p>

<p>„Musíš odpouštět?“</p>

<p>„Já… já nevím. Asi jsem zvyklý na svět, kde je všechno černobílé.“</p>

<p>„Já to nemůžu posoudit, ale většina naší osobnosti je formována našimi zážitky a našimi vzpomínkami. Když to najednou nemáš… jsi nic, prázdný člověk, nový člověk, <emphasis>tabula rasa</emphasis>, je jedno, jak to nazveš. Chela měla asi pravdu: pokud si nepamatoval, co udělal a kým byl… Byl to vůbec ještě Riegel?“</p>

<p>„Já to asi nedovedl nikdy vnímat tak jednoduše jako ona. Ale já jsem ty tábory navštívil, mluvil jsem s lidmi, co to přežili, co přežili Riegela…“</p>

<p>„Ano. Ale kdyby se Riegel narodil v Anglii, a ne v Německu, nejspíš by to byl jiný člověk. Třeba byste byli přátelé.“</p>

<p>„Možná…“ Wyatt si zdravou rukou promnul oči. „Já… asi máš pravdu, ale on se znovu nenarodil. Byl to stejný člověk, jen se zraněním hlavy a hypnózou.“</p>

<p>„Ano, a stejně pomohl nám, a ne jim. Neomlouvá to jeho předchozí činy, ale… prostě to tak je.“</p>

<p>„Věříš v duši? Věříš, že se naše duše po smrti přesouvá dál?“</p>

<p>Bender si s odpovědí tentokrát dal na čas.</p>

<p>„Nevím,“ řekl nakonec upřímně. „Ale řekněme, že ano, proč se ptáš?“</p>

<p>„Pokud existuje duše, kam půjde ta jeho? Riegelova si zaslouží jít do pekla a o tom není pochyb. Ale pak se ve stejném těle – se stejnou duší – objevil Maron. A je jedno, že jsi ho vytvořil uměle ty, on <emphasis>věřil</emphasis>, že je on. Viděl jsem to na něm.“</p>

<p>Bender si povzdychl. „Když už mluvíme o duších, musíme mluvit i o nějaké vyšší moci. Řekněme, že pokud nějaká vyšší moc takhle existuje, bude asi vědět, co dělat. A jak Riegela – a Marona – soudit. Řekl bych, že to je nakonec ta hlavní autorita, která ho musí soudit.“</p>

<p>„A co u nás na Zemi? Jak to budeme soudit. Já… souhlasím, že ať už byl kdokoliv, nakonec nám pomohl. Ale to nic nemění na těch zrůdnostech, co udělal.“</p>

<p>„Maximilian Riegel byl nacistický vrah a zločinec a zahynul při přestřelce s Mossadem v Tel Avivu,“ řekl Bender. „Ronald Maron byl švýcarský volný agent, který nám pomohl zničit nacistickou laboratoř v La Adele. Tak to budu vyprávět, pokud se mě kdokoliv zeptá. A vlastně je to pravda.“</p>

<p>Wyatt nad tím okamžik přemýšlel a potom přikývl.</p>
</section>

<section>
<p>
    René Vaněk</p>

<p><emphasis>Asi tak v osmi letech si mě k sobě na prázdniny vzala má bavorská teta. Bydlela v domě s velkou zahradou, kterou od zbytku světa neohraničoval žádný plot. Jednoho dne jsem se vymanil z okovů pozornosti svých příbuzných a prchl do kukuřičného lánu, se kterým zahrada bezprostředně sousedila. Utrhl jsem si nezralou kukuřici, chroustal ji, a najedou se stalo něco strašného. Kukuřičné stvoly se začaly chvět, poté se vzedmuly, rozprskly na spousty malých zelených cárů, a já měl najednou pár centimetrů před nosem (přeháním, aby to mělo trochu dramatičtější nádech) něco hrozného, kovového, hřmícího a rotujícího. Byla to žací lišta kombajnu. Ten kombajn měl na kapotě červenými písmeny napsáno MENGELE. Ze stroje, který stačil na poslední chvíli zabrzdit, vyskočil běsnící farmář. Německy nadával, zvedl mě do vzduchu, klepal mnou jako o život. Nevím, kdo z nás byl tenkrát víc vyděšený.</emphasis></p>

<p><emphasis>Někdy ve věku pubertálním jsem se poprvé setkal s Andělem smrti, nacistickým pavědcem Josefem Mengelem. Tuším, že se tak stalo na ORL oddělení semilské nemocnice, kde jsem čekal na odnětí mandlí. Můj milený otec se mě snažil vypravováním o německých válečných zločincích zbavit strachu z blížícího se zákroku. Vypravování oživilo tehdy již vybledlou vzpomínku na kombajn MENGELE. Mohl mít nacistický doktor něco společného se strojem, který mi kdysi málem amputoval hlavu?</emphasis></p>

<p><emphasis>Ukázalo</emphasis> <emphasis>se,</emphasis> <emphasis>že</emphasis> <emphasis>mnohé.</emphasis> <emphasis>Josef</emphasis> <emphasis>Mengele</emphasis> <emphasis>byl</emphasis> <emphasis>synem</emphasis> <emphasis>Karla</emphasis> <emphasis>Mengele,</emphasis> <emphasis>majitele</emphasis> <emphasis>společnosti</emphasis> <emphasis>vyrábějící</emphasis> <emphasis>zemědělskou</emphasis> <emphasis>techniku.</emphasis> <emphasis>Ta</emphasis> <emphasis>firma</emphasis> <emphasis>funguje</emphasis> <emphasis>dodnes.</emphasis> <emphasis>Děsivě</emphasis> <emphasis>fascinující,</emphasis> <emphasis>že?</emphasis> <emphasis>Řekl</emphasis> <emphasis>jsem</emphasis> <emphasis>si,</emphasis> <emphasis>že</emphasis> <emphasis>toto</emphasis> <emphasis>téma</emphasis> <emphasis>musím</emphasis> <emphasis>nějak</emphasis> <emphasis>uchopit.</emphasis> <emphasis>Přemýšlel</emphasis> <emphasis>jsem,</emphasis> <emphasis>jak</emphasis> <emphasis>osvětimského</emphasis> <emphasis>Anděla</emphasis> <emphasis>smrti</emphasis> <emphasis>nějak</emphasis> <emphasis>funkčně</emphasis> <emphasis>spojit</emphasis> <emphasis>se</emphasis> <emphasis>zemědělskou</emphasis> <emphasis>technikou,</emphasis> <emphasis>a</emphasis> <emphasis>napadlo</emphasis> <emphasis>mě,</emphasis> <emphasis>že</emphasis> <emphasis>kromě</emphasis> <emphasis>prosté</emphasis> <emphasis>a</emphasis> <emphasis>nudné</emphasis> <emphasis>nekromancie</emphasis> <emphasis>by</emphasis> <emphasis>se</emphasis> <emphasis>dalo</emphasis> <emphasis>sáhnout</emphasis> <emphasis>i</emphasis> <emphasis>po</emphasis> <emphasis>méně</emphasis> <emphasis>tradičním</emphasis> <emphasis>USB</emphasis> <emphasis>kabelu.</emphasis> <emphasis>Tak</emphasis> <emphasis>jsem</emphasis> <emphasis>pro</emphasis> <emphasis>jistotu</emphasis> <emphasis>použil</emphasis> <emphasis>obojí.</emphasis></p>
</section>

<section>
<p>
    <strong>Digimengele</strong></p>

<p>Slavomír Králík z okna klubovny mladých neonacistů sledoval, jak inženýr Vavroch seká zahradu. Působilo to jako naprosto nesmyslná činnost. Sousedův trávník neměl na výšku snad ani centimetr a z dálky vypadal naprosto precizně. Takřka synteticky. Kdyby někdo vyhlásil soutěž o nejudržovanější trávník ve Škrdlovicích, Vavroch by vyhrál na celé čáře, i kdyby den předtím zmlátil předsedu místního zahrádkářského sdružení. Kdekdo neznalý by při pohledu na Vavrochovu zahradu nejspíš řekl, že takto perfektně udržovaný trávník musí být dílem člověka trpícího obsedantně kompulzivní poruchou nebo alespoň osoby, která má opravdu velké množství volného času. Realita však byla úplně jiná. Veškerá preciznost představovala pouhý vedlejší produkt sekání. Vavrochovi byl vzhled zahrady naprosto ukradený. Coby člověk platil za lajdáka a chronického flinka. Sekal, protože musel. Pracoval totiž jako vývojář zahradní techniky společnosti Delta Ikimasu a zahrada kolem domu pro něj přestavovala totéž, co tankodrom pro zbrojaře. Testovací plochu.</p>

<p>Bouchly dveře a do stinného interiéru klubovny vpadl udýchaný Erik Herman. Na jeho holé hlavě se coby drobné tekuté brilianty leskly kapky potu.</p>

<p>Slavomír Králík se odlepil od okna a sjel Erika očima, v nichž se mísilo pohrdání s nadřazeností. „Dal sis večerní patnáctistovku, blbe?“</p>

<p>Erik, neschopen slova, těžce dosedl na rozvrzanou klubovní židli, ukradenou kdysi z místní hospody, a začal kašlat.</p>

<p>„Tak co? Máš to?“ vrhl se k Erikovi Xuan, hubený český nácek vietnamského původu, který se až doteď věnoval hraní meinkampfkraftu na své kapesní konzoli.</p>

<p>Erik, pořád ještě celý udýchaný, přikývl. Sundal si ze zad stařičkou tornu wehrmachtu a vytáhl z ní něco, co vypadalo jako laciná kopie <emphasis>Dalimilovy kroniky</emphasis> prošlá zažívacím traktem nosorožce. Strčil věc Xuanovi do rukou a zase se rozkašlal.</p>

<p>„Vysvětlíš nám,“ přikročil k Erikovi Slavomír, samozvaný vůdce trojčlenné neonacistické buňky, „jak jsi se dokázal takhle zřídit?“</p>

<p>„Bába ji měla zamčenou na půdě ve starý kredenci, musel jsem to vypáčit,“ zasípal Erik. „Jenže mě u toho přistihl děda a začal mě po baráku nahánět s francouzskou holí. Mám průser jak vrata a nevím, co bude, až se vrátím domů.“</p>

<p>„Kdybys bábě loni nečórnul ty zlatý zuby a řetízek, kreténe, tak tě doma nikdo takhle nehlídá,“ řekl Slavomír a vrazil Erikovi pohlavek. Byl to pohlavek víceméně symbolický, jímž zdůraznil svou svrchovanou vůdcovskou pozici, tedy to jediné, za co se ve svém zpackaném životě nestyděl.</p>

<p>„Čím bych asi podle tebe zaplatil za to sedátko k mopedu?“ bránil se Erik. „Víš, co to je, jezdit do Žďáru na průmku přes pole bez sedátka? S tou špičatou železnou trubkou pod prdelí? Zkusils to někdy? Chtěl bych tě vidět.“</p>

<p>„Kreténe,“ procedil přes zuby Slavomír, odplivl si na podlahu a pak si začal kapesníkem demonstrativně čistit ruku, kterou před chvíli užil coby trestajícího nástroje. Slyšel totiž, že to takto dělával führer, když se omylem dotkl někoho méněcenného.</p>

<p>Xuan, jemuž byly Erikovy rodinné problémy naprosto ukradené, položil knihu na stůl a otevřel ji. Ovzduším klubovny zavanula zatuchlina. „A fakt si myslíte, že to bude fungovat?“</p>

<p>„Proč by nemělo?“ řekl Erik, jehož srdeční tep se zvolna začal normalizovat. „Bába pomocí toho vyvolávala Husáka nebo Waldu Matušku a normálně s nima mluvila.“</p>

<p>„Mluvila?“ hlesl Slavomír. „Jako jak s nima mluvila?“</p>

<p>„Normálně. Prostě je vyvolala a ptala se jich třeba, jak se mají, jak to tam, kde jsou, vypadá. A oni jí odpovídali, že jsou na krásný rozkvetlý louce plný pampelišek, nad kterýma lítaj motýlci. Chápeš?“</p>

<p>Slavomír se natáhl přes stůl a zaťukal Erikovi na čelo. „To samozřejmě chápu. Jenže já to myslel tak, jako jakou řečí s nima mluvila.“</p>

<p>„Přece normálně. Česky,“ pokrčil Erik rameny.</p>

<p>„To jsem čekal,“ řekl Slavomír. „Jenže my nechceme vyvolávat žádnýho debilního Matušku nebo Husáka. Chceme si pokecat s duchem někoho, kdo nejspíš ani nevěděl, že pivo se česky řekne pivo. Máme v plánu vyvolávat Němce, a pokud vím, tak nikdo z nás neumí německy kváknout víc než raus, Heil Hitler, Reich a Deutschland.“</p>

<p>„Já umím třeba ještě Luftwaffe,“ vystřelila Erikovi reflexivně ruka vzhůru jako ve škole. Neonacista si naštěstí ihned uvědomil, jak trapně to působí, a tak začal rychle šťourat prstem v prasklině v nízkém stropu místnosti, aby patolízalskou reakci zamaskoval.</p>

<p>„Mohli bychom používat internetovej překladač,“ zamyslel se Xuan. „Vždycky si to, co budeme chtít říct, předem přeložíme a bude, ne?“</p>

<p>„Kravina,“ skartoval Xuanův nápad Slavomír. „Zbytečný komplikování. Prostě to nejdřív zkusíme s češtinou a uvidíme, co to udělá. Souhlas?“</p>

<p>Erik i Xuan pokývali hlavami a pak se všichni pustili do studia okultní příručky. Šlo to, slušně řečeno, prachbídně. Slavomír byl dyslektik a četl-li, tak nahlas slabikoval. Erik sice dyslektik nebyl, trpěl však těžkou dalekozrakostí, a aby něco viděl, musel i navzdory svým silným brýlím doslova gumovat stránky nosem. Ovšem nejhůř na tom byl Xuan. Trpěl vzácnou formou kybernózy, díky které při delším čtení z něčeho, co nebylo displejem, dostával trýznivé žaludeční křeče a zvracel.</p>

<p>***</p>

<p>Odpoledne se pomalu stávalo večerem. Stíny se dloužily a nabývaly děsivých rozměrů. Soused Vavroch, který celou dobu sekal zahradu, konečně svůj stroj, to monstrum vybavené mechanickými manipulačními končetinami a optickými senzory připomínajícími žraločí oči, zavezl do garáže a odešel si otevřít první z dnešních osmi lahváčů. Zpěv vlaštovek a rorýsů slábl, až ho pozvolna vystřídal pískot netopýrů. Přicházela noc.</p>

<p>Kolem desáté večer se na nebe vyhoupla podivná tvář měsíce. Zahradu kolem klubovny neonacistů ozářil znepokojivý stříbřitý svit, v němž všechno vypadalo jen jako přízrak své skutečné formy. Tou dobou přípravy na seanci vrcholily. Přes trojnohý kulatý stolek byl přehozen černý ubrus, který Xuan dopoledne ukradl v rodinné restauraci. Doprostřed byla umístěna lidská lebka zakoupená na darknetu, na její temeno přilepena svíčka a kolem tohoto artefaktu nakreslen kruh posvěcenou křídou. Klubovna, za obvyklých okolností fádní a nezajímavá prostora, se proměnila v ponuré místo.</p>

<p>„Kluci, nevykašleme se na to rači?“ řekl Xuan, odjakživa, snad vlivem výchovy svých vietnamských rodičů, silně pověrčivý.</p>

<p>„Teď, když už máme všechno připravený?“ zvýšil podrážděně hlas Slavomír. „Jsi asi debil, viď? Chystáme se tady s tím pomalu půl dne, utrácíme prachy na darknetu, a když máme konečně hotovo, tak bys s tím seknul?“</p>

<p>Xuan popotáhl nosem a víc už neřekl. Neonacisti si sedli ke stolu a položili na jeho desku ruce takovým způsobem, že se navzájem dotýkali malíčky.</p>

<p>„Všichni víte, co máte dělat,“ pronesl nezvykle přidušeně Erik. „Až to začne, tak nikdo nesmí přerušit spojení, jinak bude zle.“</p>

<p>Zbývající dva mladíci přikývli.</p>

<p>„Tak dobře,“ řekl Erik. „Jdeme na to.“ Na moment se odmlčel, pak se nadechl a jal se odříkávat evokační spiritistickou formuli vyčtenou z babiččina grimoáru. „Volám Tě, ó duchu velkého Josefa Mengeleho! Volám Tě z hlubin pekla jménem velkého Mogulu! Slyš můj hlas, který ti poroučí opustit na pár chvil tlamu Luciferovu, v jejímž drtivém stisku trávíš věčnost! Zavítej k nám v podobě lidské a nikterak nedeformované!“</p>

<p>Ačkoliv zaříkávání v Erikově podání znělo poněkud směšně, asi tak jako když slabý žák recituje před tabulí velmi pracně namemorovaný <emphasis>Máj</emphasis> Karla Hynka Máchy, zdálo se, že přece jenom nějaký účinek má. Zvedl se vítr, kdesi v dálce práskla průvanem atakovaná okenice a plamen svíčky přilepené na darknetové lebce začal poskakovat.</p>

<p>„Nějak se mi najednou začalo chtít na malou!“ zakňučel Xuan. Zuby mu jektaly strachem.</p>

<p>„Bábovko!“ sykl Slavomír, kterému sice taky nebylo zrovna do smíchu, ale snažil se zachovávat pózu neohroženého vůdce gangu vesnických nácků. „Vím, že kecáš. Eriku, pokračuj.“</p>

<p>A Erik pokračoval. „Volám Tě z hlubin pekla! Vejdi do světa živých, ó duchu Josefa Mengeleho! Zaklínám Tě jmény Ježíše, Marie, svatého Josefa, Petra a Lukáše! Vyjdi z jámy věčného zatracení a nechej hovořit svá mrtvá ústa!“</p>

<p>V klubovně byla čím dál větší zima. Vítr prohánějící se za zdmi klubovny se měnil ve vichřici. Trámoví nízkého domku úpělo jako odsouzenec napínaný na středověkém skřipci.</p>

<p>„Lucifere!“ zaječel Erik ještě jednou a tentokrát to poprvé zaznělo alespoň trochu autoritativně. „Ve jménu všemohoucího Boha Ti přikazuji! Vypusť na svět duši Josefa Mengeleho, nebo se zítra my všichni tři, jak tady společně sedíme, necháme pokřtít!“</p>

<p>Stolek několikrát nadskočil, cosi plesklo, Xuanovi zfialověla tvář, jako kdyby dostal facku od nějaké neviditelné zlé bytosti, a kdesi v dálce se ozval zvuk tříštícího se skla.</p>

<p>A pak vše ustalo. Udělalo se ticho. Dusivé, takřka zalykající, připomínající bezzvučný stav krajiny před prvním bleskem ničivé letní bouřky.</p>

<p>„Co se to stalo?“ zakňučel vyděšeně Xuan, jemuž rychle opuchal obličej.</p>

<p>„Nemám ponětí,“ zašeptal Erik. „Tohle jsem při vyvolávání duchů s babičkou nikdy nezažil. Všechno ale děláme podle návodu, tak snad…“</p>

<p>„Podívejte,“ vydechl Slavomír a bradou, protože se všichni tři, paralyzováni strachem, pořád vzájemně dotýkali malíčky, ukázal na lebku uprostřed stolku. Ve volném prostoru kolem šedobílé relikvie se objevovaly a zase mizely chuchvalce něčeho divného. Bylo to viskózní a připomínalo to spermatický rosol špatně uvařeného vaječného bílku. Ty chuchvalce se kroutily a pomalu, pohybem evokujícím píďalkování housenky, lezly směrem k lebce.</p>

<p>„Opovaž se pohnout,“ zasyčel Erik na Xuana, který se při pohledu na to, co se před ním odehrává, celý viditelně rozechvěl a hrozilo, že se v nejbližších vteřinách zvedne a dá se na zběsilý úprk do bezpečí rodinné buddhistické svatyně. „To je ektoplasma! Mengeleho duch je tady!“</p>

<p>Během pár chvil bílý rosol lebku dokonale pokryl a začal tmavnout. Na kostech se objevovala svalová vlákna, chrupavka, cévní pleteň a shluky tukové tkáně. Žíly se nalily rudou krví. Krvavé maso porostla pokožka, z jejích folikul vyrašily tmavé vlasy. Z neznámého hrobu vytažená relikvie se změnila v dekapitovanou lidskou hlavu důvěrně známých rysů.</p>

<p>„Eriku, jsi borec,“ vydechl užasle Slavomír. „Je to fakt on!“</p>

<p>Erik mírně přitrouble valil oči. „Onkel Mengele…“</p>

<p>Hlava Josefa Mengeleho stojící uprostřed stolku na pahýlu vlastního krku, otevřela oči. Osvětimský Anděl smrti, respektive jeho nejdůležitější anatomická součást, se zhnuseně rozhlížela po interiéru klubovny a její tvář překypovala sžíravým hněvem. Pak doktor vysunul z úst jazyk, přejel si jím po rtech pokrytých filmem zárodečné tekutiny a promluvil: „Warum hast du mich gerufen, Sie Abschaum?“</p>

<p>Erik se oklepal. „Co to říká?“</p>

<p>„A jsme u toho,“ povzdechl si Slavomír. „Takže dle předpokladů mluví německy. To je konec.“</p>

<p>„Wie spät ist es?“ vylovil Erik z hlubin paměti jednu z německých frází, kterou si vtiskl během dávného školního výletu do Berlína.</p>

<p>„Ausgezeichnet!“ zařval Mengele. „Ich war von drei Idioten herbeigerufen!“</p>

<p>„Idioten, to budou idioti, ne?“ kuňkl Xuan. „On si asi myslí, že jsme idioti…“</p>

<p>Slavomír obrátil oči v sloup. „A nejsme snad? Vždyť tohle je naprostý fiasko! Taková ostuda! Chtěli jsme se zeptat, jestli jsme rasově čistý, a místo toho jsme ze sebe udělali blbce!“</p>

<p>„A co teď?“ kuňkl opět Xuan, který se už viděl doma v posteli přikrytý peřinou a píšící o strašlivém zážitku do svého tajného šifrovaného deníčku.</p>

<p>„Pošli ho okamžitě zpátky,“ rozhodl Slavomír. „Tohle nemá cenu.“</p>

<p>„Ducha je potřeba řádně odvolat,“ řekl Erik. „Když se totiž duch správně neodvolá, mohlo by…“ Ale než stačil větu dokončit, stalo se něco absolutně nečekaného. Mengeleho hlava, která doposud klidně a zdánlivě zcela neškodně spočívala uprostřed stolku, zachrchlala jako starý tuberák, vyšpulila rty a dokonale přesným plivnutím poslala přímo do Erikova levého oka pořádnou porci ektoplazmatických slin. Erik zaječel a oběma rukama se chytil za obličej. „Panebože, to studí! To pálí! Pomoc!“</p>

<p>Magické propojení tří párů rukou, které ducha zbavovalo svobody, zaniklo.</p>

<p>„Vielen Dank für ihre Mitarbeit, Idioten,“ zasmála se Mengeleho hlava a v následující vteřině explodovala. Kusy tkáně se rozprskly po interiéru celé klubovny, ohodily neonacistické okultisty a okamžitě se začaly měnit v rosolovitou ektoplasmu.</p>

<p>„Do prdele,“ bědoval Slavomír a soukal se ze své repliky esesácké košile. „Co to je? Šíleně to studí! Eriku, ty debile, cos to udělal?“</p>

<p>„Já nevím!“ kvílel Erik, který měl k sobě plivancem ducha přimražená oční víčka a marně se je od sebe pokoušel odtrhnout. „Flusnul na mě! Tohle se nám při vyvolávání s babičkou nikdy nestalo!“</p>

<p>Xuan, sotva pochopil, že se seance, byť nezdárně, dobrala svého konce, spustil šílený jekot, proskočil zavřeným oknem do zahrady a zmizel v noční tmě.</p>

<p>„Zatracená vietnamská bábovka,“ proklel zbabělce Slavomír. „Kdybychom byli v armádě, tak ho nechám suspendovat za srabáctví a pověsit na nejbližší strom!“</p>

<p>„Proč si myslíš, že bys byl v pozici, ze který bys něco takovýho mohl udělat?“ řekl Erik a následně od sebe s bolestným syknutím konečně oddělil přimražená oční víčka. Oko měl celé fialové, ale schopnost vidět zůstala zachovaná, což mladíka naplnilo pocitem neskonalé radosti.</p>

<p>„Protože proto,“ řekl Slavomír a rozhlédl se po místnosti vymalované ektoplazmou. „Sakra. Taková spoušť. To jsme tomu teda fakt dali.“</p>

<p>„Měli jsme zkusit Háchu,“ povzdechl si Erik. „Tomu bysme rozuměli.“</p>

<p>„Hácha byl bábovka. A sráč.“</p>

<p>„No ale jak říkám,“ krčil Erik rameny, „rozuměli bysme mu.“</p>

<p>„Tak třeba příště,“ řekl Slavomír Králík.</p>

<p>Když byly následky seance odstraněny, nábytek a zdi otřené papírovými kapesníky, okno, kterým proskočil Xuan, provizorně zataraseno starou šatní skříní a veškeré okultní předměty uloženy do tajné skrýše pod podlahou, Erik a Slavomír klubovnu zamkli a vydali se každý ke svému domovu.</p>

<p>Slavomír to měl ze všech tří domů nejblíže, bydlel totiž v domě, na jehož zahradě se neonacistická klubovna nacházela. Žil pod jednou střechou s otcem Alexem, alkoholikem, který byl po celých Škrdlovicích proslulý svou opileckou agresivitou a velmi kladným vztahem k hospodským rvačkám. Otec se toho večera zlil, jak zákon páně káže. Slavomír ho našel ležet pod schody do patra oblečeného jen ve špinavých trenýrkách a blábolícího nesmyslné útržky vět.</p>

<p>Překotil otcovo tělo na bok a upravil ho do stabilizované polohy, aby se rodič v ethanolové mrákotě neudusil vlastními zvratky, překročil ho a vystoupal nahoru do podkroví, do svého pokoje vyzdobeného spoustou replik nacistických relikvií. Teprve tam jako kdyby si uvědomil celou hrůzu a fantastičnost toho, co před chvílí zažil. Položil si tvář do dlaní. Ve skráních cítil tlak, jenž pozvolna přerůstal v bolest. Migréna. Trpěl jí odmalička. Vytáhl z šuplíku pomačkané platíčko Rosemigu, vyloupl z něj dvě tablety a spláchl je do sebe douškem zvětralé kofoly.</p>

<p>A pak tak, jak byl, ve svých špinavých hadrech, ulehl do postele a zavřel oči.</p>

<p>***</p>

<p>Do bdělého stavu přivedl Slavomíra zvuk policejní sirény. Mladý neonacista se vyhrabal z přikrývek a podíval se na displej budíku. Bylo za deset minut sedm. Dopotácel se k oknu a přilepil nos na skleněnou výplň. Podél plotu vymezujícího pozemek souseda Vavrocha postávaly desítky vesničanů. Všichni diskutovali, jakoby nechápavě vrtěli hlavami a zdáli se nadmíru znepokojení. Něco si u souseda na zahradě prohlíželi, ale Slavomír neměl ze svého okna tak dobrý výhled, aby to mohl vidět. Na místo zrovna přijížděl automobil státní policie. Měl rozsvícené všechny možné i nemožné majáky, což obvykle znamenalo, že se stalo něco výjimečně dramatického. Třeba to, že někdo někomu otrávil slepice anilinovými barvami nebo elektrickou kosou usekl cop jeho manželce. Nebo obojí. Slavomír si nazul papuče a seběhl do přízemí.</p>

<p>V předsíni na něj čekal otec Alex. Už byl opět schopný stabilního postoje a rozdávání pádných výchovných ne pohlavků, ale pěstí takové razance, že dokázaly od zdi odloupnout cementem přilepené dlaždičky. „Ty dobytku! Ty čurane!“ zařval na syna, ještě než mu mladík stačil popřát dobrého jitra. „Tos byl ty?“</p>

<p>„Co jsem byl já?“ vyjekl překvapeně Slavomír. Na jeho levou tvář o zlomek vteřiny později dopadla otcova ruka. Slavomíra síla úderu povalil na zem.</p>

<p>„Neříkal jsem, ať už se na to s těma tvejma debílkama vyserete?“ řval otec, od úst mu odletovaly krůpěje slin. „Chceš se dostat do průseru? Teď tady byla Fousková, ty kriple zakrnělej!“</p>

<p>„Nevím, o čem mluvíš!“ zaječel Slavomír a jen taktak uhnul z cesty vrženému botníku, jenž se jednou z hran zapíchl do podlahy v místě, kde se ještě před momentem nacházela Slavomírova vyholená lebka. Pak si vzpomněl na večerní seanci. Na knihu, kterou Erik ukradl své babičce, a následné vyvolávání ducha Josefa Mengeleho. „My tu knížku vrátíme,“ zakvílel. „Fakt! Vrátíme ji! Je v kůlně pod podlahou!“</p>

<p>„Jdi do prdele s nějakou knížkou!“ řval alkoholik, v koutcích úst se mu bělaly chuchvalce pěny, což bylo vždy neklamným důkazem toho, že jeho vztek dosahuje vrcholu. „Ty nevíš nic o tom, co se stalo u Vavrocha, jo? Ty ze mě zase chceš dělat kokota?“</p>

<p>„Přísahám, že o ničem nevím, tati!“ naříkal Slavomír a kryl si obličej před dalším případným útokem. Otec svého syna uchopil za kotník a odvlekl ho do obývacího pokoje. Zde, na poličce nad starou zaprášenou smart televizí, stála černá nádoba s nalepeným čárovým kódem.</p>

<p>„Přísahej mi na popel svý zkurvený mámy, že s tím Vavrochem nemáš nic společnýho,“ zaburácel otec. Popadl na zemi ležícího syna za sanici, postavil ho na nohy a obličej mu přirazil k urně. „Přísahej, zmetku!“</p>

<p>„Přísahám na popel svý zkurvený mámy,“ chvěl se Slavomírův hlas. „Přísahám na popel svý zkurvený mámy, že s tím Vavrochem nemám nic společnýho!“</p>

<p>Otec se jako mávnutím kouzelného proutku uklidnil. „Tak to řeknu normálně jako chlap chlapovi a nenechám se mlátit jako baba, ne?“ Nechal sedmnáctiletého syna vyklouznout z lisu svých rukou, popřál mu hodně štěstí ve škole a šel se ještě na půl hodiny natáhnout na gauč.</p>

<p>Slavomír, se srdcem tlukoucím vysoko v hrdle a vazem ztuhlým vlivem vyplaveného adrenalinu, vytáhl z ledničky pár mléčných keksů Milka, strčil si je do kapsy u kalhot, popadl školní aktovku a vyběhl z domu na ulici. Kašlal na nějakou ranní hygienu nebo snídani. Ve dnech, kdy vstal otec Alex z postele levou nohou, bylo lepší co nejdřív vyklidit pole a příliš se doma nezdržovat.</p>

<p>Vydýchal se, počkal, až se uklidní srdeční svalstvo, a pak zamířil k Vavrochovi. Když už ho otec kvůli něčemu seřezal, tak chtěl vědět, za co konkrétně. Prorazil si cestu davem čumilů a skrz pletivo plotu nahlédl do sousedovy zahrady.</p>

<p>Uprostřed trávníku byl vysekaný ohromný hákový kříž.</p>

<p>„Už jsem mluvila s tvým tátou,“ sevřel kdosi Slavomírovi rameno. Mladík se s úlekem obrátil a spatřil za sebou hromotluckou postavu poručice Kláry Fouskové, obávané místní policistky, široko daleko proslulé svou oblibou steroidů a růstových hormonů. Žena si prohlédla Slavomírův obličej, na němž se skvěl otisk otcovské pěsti, a usmála se. „A táta, jak je vidět, to s tebou už stačil vše zkonzultovat, že?“</p>

<p>„Ale to jsem nebyl já,“ vyhrkl Slavomír. „Já ani kluci. Už jsem to tátovi odpřísáhl na máminu urnu, tak na co mám přísahat teď? Na váš teleskopák?“</p>

<p>„Vždyť nikdo netvrdí, že jste to byli vy, kdo v noci Vavrochovi na trávník vysekal svastiku,“ usmívala se svým typicky provokativně nadřazeným způsobem Klára Fousková. „Proč byste to taky dělali, ne? Vy jste hodní, slušní chlapci, co nekouří, nepijí, neholí si makovice,“ přejela mladíkovi dlaní po lysém temeni, „před spaním se vždycky pomodlí a spí zásadně s rukama na peřině.“</p>

<p>Slavomír skřípal zuby, ale mlčel. Kláru Fouskovou nenáviděl stejně intenzivně, jako byl zamilovaný do její mladší kolegyně Terezky. „My jsme to nebyli,“ zopakoval znovu.</p>

<p>Úsměv z maskulinní tváře poručice Fouskové zmizel. „To už teď taky víme. Na držadlech sekačky se našly jenom Vavrochovy otisky. Ten člověk si to patrně vysekal do trávníku sám. Asi se zbláznil. Už jsme si ho odvezli a touhle dobou nejspíš podává vysvětlení.“</p>

<p>„Tak co po mně teda chcete?“</p>

<p>„Vůbec nic,“ odpověděla Fousková. „Vždyť jsme si tu spolu jen prohodili pár přátelských vět, ne? Tak mazej do školy, kluku. Rozchod! Ať už tě tady nevidím!“</p>

<p>Slavomír se loudal k autobusové zastávce. Připadal si jako naprostá bačkora. Kdyby jeho dvě ranní konfrontace s autoritami viděli Erik s Xuanem, nejspíš by zvažoval, že spáchá seppuku prostřednictvím své laciné repliky dýky organizace Hitlerjugend.</p>

<p>***</p>

<p>Po hodině deskriptivní geometrie zalezl Slavomír do šatny, zapálil si cigaretu a začal do sebe soukat mléčné keksy, z nichž se vlivem pobytu v zadní kapse kalhot stala polotekutá hmota velmi nevábného vzezření. Jedl, měl výjimečně špatnou náladu a tu nezlepšilo ani to, když se v zamřížovaných dveřích šatny objevila vyhublá silueta kamaráda Erika.</p>

<p>„Čus buřt,“ řekl Erik a posadil se na lavici vedle Slavomíra. „Vypadáš nějak zdrble. To kvůli tý naší nepovedený seanci? Na to se vykašli. Zkusíme toho Háchu. Nebo si našprtáme pár německejch frází a vyvoláme třeba Himmlera, co ty na to?“</p>

<p>„To jsi byl ty nebo Xuan, co?“ řekl Slavomír. „Mám kvůli tomu průser.“</p>

<p>„O čem to mluvíš?“</p>

<p>„Hákáč na zahradě u Vavrocha. Nedělej, že o ničem nevíš.“</p>

<p>„Hákáč?“ vrtěl Erik nechápavě hlavou. „Promiň, jsem asi trochu mimo.“</p>

<p>Slavomír vstal, chytil Erika pod krkem a přirazil ho ke kovové zdi šatny, až to zadunělo. „Dohodli jsme se, že v mojí ulici už žádnej bordel dělat nebudeme,“ syčel vztekle. „Žádný svastiky, žádný hajlování, žádný blbý kecy o plynu, žádný nášivky ani podobný sračky.“</p>

<p>„Přísahám, že nevím, o čem je tady řeč! Žádnej hákáč jsme nikam nenasprejovali. Teda alespoň já ne. A Xuan je bábovka, sám by něco takovýho nikdy neudělal, to dobře víš.“</p>

<p>Slavomír Erika pustil a zvedl ze země cigaretu, kterou mu kamarád v automatické reakci na útok odrazil od úst svým otlučeným tabletem. „V noci někdo Vavrochovi vysekal na trávníku obrovskej hákáč a policajti si samozřejmě myslej, že to je naše dílo. Na madlech sekačky sice našly jen otisky Vavrocha, ale znáš to. Vymyslej si, že jsme měly rukavice nebo něco podobnýho. Já už, kurva, podruhý do ústavu nepůjdu!“</p>

<p>„Já to nebyl, tys to nebyl a Xuan určitě taky ne,“ řekl Erik. „Takže buďme v klidu. Ulice je plná kamer, na baráku má každej druhej senzoriku, takže se nebojím, že by toho, kdo to doopravdy udělal, nenašli.“</p>

<p>„Hm,“ zafuněl Slavomír a nabídl Erikovi dohořívající cigaretu. „Každopádně bych si teď dal na nějakou dobu klid.“</p>

<p>„Tak dobře,“ přikývl Erik, popotáhl a cvrnknutím poslal zbytek cigarety do boty spolužáka Balouna, na jehož šikanování se spravedlivě střídala celá průmyslovka včetně dívek.</p>

<p>***</p>

<p>Po vyučování se vydali navštívit Xuana. Kamarád bydlel se svými rodiči v bytě nad škrdlovickým minimarketem. Nechodil do školy, protože o jeho výuku se starala herně-didaktická konzole SAMSUNG Smarty pants 9000. Xuan byl na té malé plastové krychli o délce hrany deset centimetrů dokonale závislý a každý večer, když už mu mozek třeštil od nepřetržitého hraní primitivních školních her a tělo se dožadovalo spánku, odpojil ji od televize, zalezl s ní do postele a před usnutím jí zpíval lidové vietnamské písně.</p>

<p>Pár mladých neonacistů přivítala Xuanova dvacetiletá sestra Hana oděná do růžového kimona a s tradiční vietnamskou hliníkovou katanou v ruce. „Vy jste bráchovi včera něco udělali?“ spustila hned zostra. „Přišel domů bledej jako křída a blekotal něco o duchách. Jestli jste ho strašili, tak…,“ a jedním pohybem vytáhla meč z pouzdra a přiložila ho k Erikově trudovitému krku.</p>

<p>„Nikoho jsme nestrašili,“ řekl Slavomír a čepel, která byla ostrá zhruba jako příborový nůž ze závodní jídelny, odstrčil stranou. „Xuan je u sebe?“</p>

<p>„Jo,“ řekla Hana. „Ještě dnes ani nevylezl z pyžama a hrál jen na handheldu.“</p>

<p>Slavomír s Erikem v závěsu bez zaklepání vkročil do Xuanova pokoje. Vzduch tam byl téměř neprůhledný pro mléčný kouř z tuctů vonných tyčinek hořících ve stojáncích kolem Xuanova lůžka. Český pravicový extremista vietnamského původu se ukrýval v hnízdě složeném z celých desítek dek a polštářů a nebyl z něj vidět ani ten nejmenší kousek.</p>

<p>„Koukej vylízt, ty bábovko!“ zakřičel na Xuana Slavomír. „Neseme ti várku čerstvejch zpráv.“</p>

<p>Z hromady polštářů vykoukla Xuanova hlava. „Dejte mi všichni pokoj,“ zaúpěl nácek. „Nechci nic vědět, jděte někam!“</p>

<p>Slavomír Xuana uchopil za čupřinu mastných vlasů a zdvihl ho za ni do vzduchu úplně stejným způsobem, jakým to jemu samotnému dělával otec. „To by se ti líbilo, viď? Dát ti pokoj? To tak. Co víš o tom hákáči na zahradě u Vavrocha?“</p>

<p>„Neblbni, Slávo,“ uklidňoval Slavomíra Erik. „Vždy je jasný, že to on nebyl, tak si na něm přestaň honit triko.“</p>

<p>Slavomír musel uznat, že má Erik pravdu. Xuan byl ten nejméně pravděpodobný původce nacistického symbolu. Ve Škrdlovicích byl znám jako absolutní zbabělec. Bál se tmy, pavouků, zrcadel, psů i koček a vyloženou noční můrou pro něj bylo očkování. Coby hypochondr byl sice u svého obvodního lékaře pečený vařený, jakmile ale mělo dojít na vakcinaci a doktor na něj vyrukoval s injekční pistolí, spustil takový cirkus, že kdyby to někdo nafilmoval, záznam by se stal absolutním hitem všech sociálních sítí.</p>

<p>„Sorry, Rákosko,“ řekl Slavomír a pustil Xuanovy vlasy. „Trochu mi dnes tečou nervy.“ Pak se opřel o vitrínu, v níž měl Xuan vyrovnanou sbírku postaviček ze <emphasis>Star Wars</emphasis>, a rozpovídal se o své ranní konfrontaci s policií. Když skončil a v místnosti zavládlo ticho, pocítil silnou potřebu svěřit se i s tím, jak dostal naloženo od otce. Ale mlčel a pouze k sobě vztekle tiskl čelisti, div že neskřípal zuby.</p>

<p>K večeru si trojice mladých neonacistů, vybavena lahví tuzemáku, vypravila k Velkému Dářku. Usadila se na molu, popíjela, plivala do vody, tlachala o nesmyslech života vesnických drnů, o autech, pornu, tajných burzách s nacistickými relikviemi, a teprve když se slunce začalo klonit k horizontu, na povrch opět vytanulo téma včerejší zpackané seance.</p>

<p>„Je možný,“ řekl Erik, „že jsme udělali jednu zásadní chybu.“</p>

<p>„Ježiši,“ zamračil se Slavomír. „Nenaučili jsme se skopčácky, to už víme. Kolikrát si to ještě připomeneme?“</p>

<p>„Tohle jsem teď na mysli vůbec neměl,“ řekl Erik. „To by se dalo považovat jen za drobnej technickej problém. Jde o něco mnohem závažnějšího.“</p>

<p>„Závažnějšího?“ zachvěl se Xuanův hlas.</p>

<p>Erik přikývl. „Jo. Podle příručky jsme Mengeleho ducha neodvolali tak, jak bychom měli. Ten konec se odehrál strašně rychle, vůbec nevím, co a jak se to stalo. Myslím, že jsme ho vlastně tak nějak neodvolali vůbec.“</p>

<p>„Co můžeme mít z toho, že jsme ducha strejčka Mengeleho neodvolali?“ uchechtl se Slavomír a cucnul si z lahve, v níž tou dobou byly na dně sotva dva hlty rumu, a mladí neonacisté z ní upíjeli tak, aby jim ta troška alkoholu vydržela co nejdéle.</p>

<p>Erik jen pokrčil rameny. „O tom se v babiččině příručce nepíše ani slovo.“</p>

<p>„Přijde nám v noci uřezat koule nebo nás naočkuje skvrnitým tyfem?“ Smál se Slavomír. „Asi ne.“</p>

<p>„Já bych to zas tak nezlehčoval,“ řekl Xuan, jemuž se při vzpomínce na včerejšek dělala husí kůže po celém těle. „Eriku. Vážně se tam o tom nic nepíše? Ani slovo?“</p>

<p>Erik pokrčil rameny. „Pokud vím, tak babička říkala, že si do příručky zapisuje jen to nejdůležitější.“</p>

<p>„Tak když se neodvolání ducha a jeho následky řadí k tomu míň důležitýmu,“ řekl Xuan s nadějí v hlase, „nemuselo by jít o nic závažnýho, ne?“</p>

<p>„Už se na to fakt vykašlete,“ udělal za okultním tématem tečku Slavomír, nalil do sebe poslední drtek rumu a pak mrštil lahví mezi vlny Velkého Dářka.</p>

<p>***</p>

<p>Kolem třetí ráno Slavomíra probudil zvuk policejních sirén. Opět. Sirény se blížily a nácek, protože už měl řadu zkušeností, okamžitě vyskočil z postele a začal se obouvat, aby v případě, že si jde z nějakého důvodu policejní orgán zrovna pro něj, mohl prchat co nejpohodlněji. Sirény se přiblížily k domu Králíkových, do Slavomírovy podkrovní ložnice na okamžik nahlédlo rudé oko termokamery policejního dronu… a pak se celý noční cirkus začal vzdalovat pryč.</p>

<p>Slavomír s bušícím srdcem ulehl zpět na své špinavé lůžko, přikryl se dekou a asi půl hodiny zíral do stropu. Nešlo mu znovu zabrat. Mezi jeho víceméně ploché myšlenky se vkradlo neurčité tušení něčeho zlého.</p>

<p>Otec ho ráno přivítal překvapivě dobře naladěný. Stál v paprscích ostrého ranního slunce a cpal se nakládanými okurkami. Sice měl opět kocovinu, ale byla to kocovina vzácného druhu, které Slavomír přezdíval Kámošská, a za niž mohlo popíjení sladkých likérů místo piva. Během Kámošské kocoviny se otec choval téměř jako rodič, a nikoliv jako dozorce detenčního zařízení pro pedofilní vrahy.</p>

<p>„Taky tě to v noci probudilo, co?“ řekl muž a nabídl synovi lahev s okurkami.</p>

<p>Slavomír si jednu vytáhl a zakousl se do ní. Chutnala příšerně. „Taky,“ zamručel s ústy plnými kyselé hmoty.</p>

<p>„No jo,“ řekl otec. „A ve škole dobrý? Žádný průsery?“</p>

<p>„Ne, všechno je teď v pohodě, tati,“ řekl Slavomír a samozřejmě lhal, protože momentálně propadal z několika předmětů včetně tělocviku, za čímž však nebyla nedostatečná fyzická kondice, ale fakt, že ho antifašista tělocvikář Zrůst přistihl ve sprchách při nácviku hajlování.</p>

<p>„Fajn,“ usmál se tupě otec. Ve tváři se mu neobjevil ani náznak podezření, že by syn lhal. „Promiň mi ten včerejšek, trochu mi ujely nervy. Dyť víš, že když mě něco vytočí, tak jsem hnedka jak mlátička na obilí.“</p>

<p>„To nic, tati,“ řekl Slavomír a bezděčně si přejel dlaní po týlu, kde měl po včerejšku mohutnou podlitinu.</p>

<p>Nasnídal se, zapálil kahánek u matčiny urny a vyrazil do školy. Jenom pár kroků od domu zahlédl souseda Vavrocha. Podmračený muž kráčel ke svému přepychovému, nicméně zanedbanému domu, a mnul si zápěstí. <emphasis>Želízka</emphasis>, napadlo ihned Slavomíra. <emphasis>Ruce</emphasis> <emphasis>ho</emphasis> <emphasis>bolí</emphasis> <emphasis>od</emphasis> <emphasis>želízek</emphasis>. „Ti policajti jsou stejný magoři jako sám Vavroch,“ procedil mezi zuby. „Držet někoho kvůli nějakýmu debilnímu hákáči přes noc na stanici? Ta Fousková je fakt svině. Zasraná neomarxistická svině.“</p>

<p>Došel až k autobusové zastávce, z níž se každý všední den vydával busem směrem ke Žďáru nad Sázavou. Než se ale stačil rozvalit na lavičku, zastavilo před prosklenou budkou zastávky auto. Slavomírovi se sevřelo hrdlo. Bylo to totiž služební auto Kláry Fouskové. Přední okénko sjelo dolů, za ním se objevila doslova rozzářená tvář mladé policistky. Slavomír tenhle výraz znal. Veselí ve tváři Fouskové byla jen ze všech sil přetavovaná zloba, chladná sofistikovaná zloba.</p>

<p>„Dobré ráno, mladý pane,“ řekla Fousková. „Nastupte si.“</p>

<p>Zadní dveře vozidla se otevřely a Slavomír spatřil, že Fousková není ve vozidle sama. Na zadním sedadle seděl častý objekt jeho erotických snů, dvacetiletá praporčice Terezka. „Já musím do školy,“ bránil se nácek. „Co po mně zase chcete?“</p>

<p>„Nastup si!“ zařvala Fousková ostře a její obličej na okamžik nabyl takřka démonického výrazu. Slavomír polkl a bez jediného dalšího slova odporu si nasedl. Věděl, že hádat se nemá v tomto případě smysl.</p>

<p>„Tak se zdá, že Vavroch, si tu svastiku na zahradě nevysekal,“ řekla Fousková, když se autem vymotala z úzkých Škrdlovických uliček na hlavní tah směrem na Žďár nad Sázavou a přepnula na autonomní režim. „Ten večer byl zlitý skoro jako tvůj táta v den výplaty, takže by něčeho takového ani nebyl schopen.“</p>

<p>„Já už jsem vám jasně řekl, že s tímhle nemám nic společnýho. Nemám k tomu co dodávat,“ řekl Slavomír a nenápadně pohlédl na stehno Terezky, kterou měl teď těsně vedle sebe. Terezka na sobě měla růžovou minisukni, hrála na tabletu nějakou nesmyslnou hru a dělala, jako kdyby Slavomír vůbec neexistoval. Bylo to frustrující.</p>

<p>„Ale nás už nějaká svastika dávno nezajímá,“ zasmála se Fousková. „Uzavřeli jsme to. Jde o blbost.“</p>

<p>„O blbost? Ještě včera jste dělali, jako kdyby se kvůli tomu hroutil vesmír.“</p>

<p>„Včera bylo včera. Dnes nás trápí něco úplně jiného.“</p>

<p>Auto zastavilo na parkovišti před budovou Územního odboru Žďáru nad Sázavou. <emphasis>Fajn</emphasis>, pomyslel si Slavomír. <emphasis>Nepodařilo se jim namočit mě do hákáče, tak si museli najít něco dalšího</emphasis>. „Doufám, že mi alespoň napíšete omluvenku,“ řekl Fouskové. Ta se jenom zasmála.</p>

<p>***</p>

<p>To, že jde opravdu do tuhého, Slavomír pochopil, až když s oběma policistkami stanul před ocelovými dveřmi s nápisem Laboratoř biologické expertizy. Fousková dveře odemkla přístupovou kartou a pokynula Slavomírovi, ať vejde.</p>

<p>V sálu osvětleném ostrou září luciferinových lamp a páchnoucím chlorem stál pitevní stůl, jehož povrch pokrývalo něco, co Slavomírovi z dálky připomínalo zboží z výlohy řeznického obchodu. Krvavé kousky masa. Nad stolem se nacházel bioasistent. Paže zařízení se v masu přehrabovaly jako ruce nenechavé škrdlovické klepny v regálu se smíšeným zbožím, zvedaly jeho kousky a zase je pokládaly, zdálo se, že se z nich snaží něco sestavit.</p>

<p>„Neboj se,“ pokynula Fousková Slavomírovi. „Klidně se jdi podívat blíž.“</p>

<p>Mladík došel až ke stolu, podíval se na maso. Palec. Ucho. Kus kůže porostlé vlasy. Půlka spodní čelisti. To, co původně vypadalo jako hromada masného zboží, bylo na fašírku rozemleté lidské tělo. Mrtvola. Slavomír poprvé ve svém životě hleděl na mrtvolu a navíc ještě v takovémto šíleném stavu. Zhoupl se mu žaludek a jen taktak ze sebe nevyvrhl před chvílí požitou snídani.</p>

<p>„Ještě nevíme, kdo to je,“ konstatovala suše Klára Fousková. „Osobně odhaduji, že jde o nějakého bezdomovce, ale na tom vlastně vůbec nesejde.“</p>

<p>„Proč mi to ukazujete?“ odpotácel se Slavomír od stolu a chytil se police s vystavenými lahvemi, v nichž ve formalínu plavaly všemožné lidské orgány a shluky tkání.</p>

<p>„Tohohle ubožáka našlo v noci pár lidí asi tak půl kilometru od tvého domova. Předpokládám, že mi tu teď hned začneš tvrdit, že s tím nemáš vůbec nic společného, že?“</p>

<p>„Už mě proboha nechte!“ povolily Slavomírovy nervy. „Nejsem žádnej podělanej vrah. Co se to na mě snažíte zase hodit? Vraždu? Proč mě, do prdele, šikanujete? Vzrušuje vás to? Asi jo, co?“</p>

<p>Fousková se pobaveně zachechtala. „Já nejsem jako ty, aby mě jakkoliv vzrušovalo někomu ubližovat. Typické. Posuzuješ ostatní podle vlastního vzoru. Jsi malý zlý nácíček, zamindrákované vesnické hovínko, co si rádo vylévá vztek na slabších. Mám tě moc dobře přečteného. Rozumím ti.“</p>

<p>Slavomír naprosto jasně věděl, kam Fousková míří. Chce ho vyprovokovat, přinutit udělat nebo říct něco, za co by ho mohla strčit do cely předběžného zadržení. V hlavě mu hučelo, adrenalin jím cloumal o sto šest, měl chuť tu příšernou svalnatou karikaturu ženy profackovat, ale ovládl se a zůstal jen pokořeně stát na místě.</p>

<p>„Vím, že nevypadáš jako vrah,“ nepřestávala se smát poručice Fousková, „ale pokud je někdo u vás ve Škrdlovicích schopen vraždit, tak jsi to právě ty. Vím, co povídám, znám tě už dlouho, velmi dlouho. Pro mě jsi nejpravděpodobnější původce tohoto zvěrstva,“ ukázala na stůl pokrytý masem. Pak jí ale úsměv z tváře zmizel. Dvěma ráznými kroky přistoupila ke Slavomírovi a přiblížila svou tvář k jeho, jako kdyby ho snad chtěla políbit, což nechtěla ani v nejmenším. Její dech byl cítit lacinou mentolovou žvýkačkou. Pach mentolu Slavomír nenáviděl a opět se mu začal zvedat žaludek.</p>

<p>„Udělal jsi to ty,“ řekla teď docela potichu Fousková. „Nevím sice, jak jsi mohl na něco takového mít žaludek, nechápu, jak se ti povedlo toho chudáka takhle rozsekat a zohavit, nenapadá mě důvod, proč sis vybral zrovna tohohle člověka, ale na všechno přijdu. Pamatuj si to. Půjdeš do kriminálu. Víš, co v takovém kriminále dělají s mladými plešatými nácíčky, jako jsi ty? Začni roztahovat jistý otvor tvého těla, kamaráde, radím ti dobře.“ Pak od sebe mladíka odstrčila a zavelela odvést.</p>

<p>„Jdi,“ kopla Terezka Slavomíra do kotníku a Slavomír šel.</p>

<p>„Nedovedeš si představit, jak moc je mi líto,“ zaslechl za sebou ještě zavolání Kláry Fouskové, „že jsi mi jednu neubalil. Pamatuj si ale, že příště už odtud pojedeš rovnou do díry.“</p>

<p>***</p>

<p>Školu měl toho dne Slavomír Králík až do čtvrt na pět odpoledne. Nyní na přelomu května a června bylo během dnů příšerné horko. Pobyt v neklimatizovaných učebnách doslova vysával z obětí školského systému energii, aby je na konci dne vyvrhl na ulici zmáčené potem a takřka neschopné chodit. Slavomír diskomfort nevnímal. V myšlenkách neustále přemílal svůj ranní zážitek na policejní stanici a před očima mu neustále zápasily dva obrazy – pitevní stůl pokrytý cáry masa kontra namyšlená Terezka v růžové minisukni. Schytal čtyřku z fyziky, nedostatečnou z českého jazyka a během tělesné výchovy si k radosti antifašisty tělocvikáře Zrůsta při prudkém sjezdu ze šplhací tyče spálil šourek.</p>

<p>Po skončení vyučování vedla jeho první cesta k Erikovi. Potřeboval se někomu svěřit s tím, co ho potkalo, co na něj policejní orgán zase zkouší hodit. U zahradní branky domu se však střetl s velice nepřátelsky se tvářící kamarádovou babičkou Květuškou.</p>

<p>Erikova babička byla široko daleko proslulá vědma a zároveň odbornice na biobending. Ač jí táhlo na devětaosmdesátý rok, byla velice vitální a smysly měla, dle slov samotného Erika, ostřejší než legendární nacistický pilot Martin Drewes. Za babiččinu fyzickou i mentální kondici nejspíš mohlo dlouhodobé požívání vlastnoručně navrženého transgenního bylinného kuřiva rostoucího na záhonech kolem stavení. Rostlina, která v sobě kombinovala genomy konopí, netýkavky malokvěté, kopřivy dvoudomé a sršně obecné nejenže blahodárně působila na inteligenci, zároveň byla zcela objektivně i sama inteligentní. Zatímco babičce dovolovala otrhat si a vykouřit libovolné množství svého listí, po každém, koho neznala, vystřelovala trny, jež po zaseknutí vyvolávaly příšernou pálivou bolest a několikadenní svalové křeče. Díky tomu se všichni, včetně povedené trojice škrdlovických neonacistů, zahrádce babičky Květušky dalece vyhýbali, a vědma tak měla i se svým manželem od všech téměř dokonalý pokoj.</p>

<p>„Erik se učí,“ zasyčela na Slavomíra stařena. „Má co dohánět. Přijď jindy.“</p>

<p>„Chci se s ním jen pozdravit,“ řekl Slavomír. „Máte s tím problém?“</p>

<p>„Momentálně mám jediný problém, ačkoliv docela malý,“ zaskřehotala stará žena. „Postrádám jeden ze svých grimoárů. Ty víš, co se s ním stalo, viď?“</p>

<p>„Nic nevím,“ odsekl Slavomír.</p>

<p>Babička se usmála. „Možná víš, možná nevíš, ale věř mi, že krádež něčeho takového se obvykle nevyplácí.“</p>

<p><emphasis>Kráva zasraná</emphasis>, pomyslel si Slavomír, bez jediného dalšího slova se otočil na podpatku kanady a odešel.</p>

<p>Když přišel domů, okamžitě pochopil, že je něco špatně. Vstupní dveře domu byly dokořán a na linoleu v předsíni ležely kusy mokrého bláta. Vypadalo to, jako kdyby tudy někdo proběhl v bagančatech, v nichž se předtím hodinu procházel mokrou oranicí. První, co Slavomíra napadlo, bylo, že se otec stihl opít dřív než obvykle a tohle je důsledek jeho řádění. „Tati?“ zavolal. „Jsi doma?“</p>

<p>Žádná odpověď. Vytáhl ze skříně na kabáty těžkou ocelovou ráčnu, kterou tam schovával jako nouzový sebeobranný prostředek, pevně ji sevřel v pravici a s obavami vykročil na průzkum domu.</p>

<p>Otec doma byl. A dokonce dokonale střízlivý. Slavomír ho nalezl stojícího s rukama v bok uprostřed obývacího pokoje a s obličejem nafouknutým nezvladatelnou zlobou. Než se mladý neonacista k čemukoliv zmohl, otec byl u něj, vyrazil mu ráčnu z ruky, chňapl syna tak, jak to měl v oblibě – za ohryzek a jednou drtivou ranou pěsti ho srazil k zemi. „Ty hajzle! Myslel sis, že se to nedozvím? Že to přede mnou utajíš! Přísahám bohu, že tě zabiju!“</p>

<p>„Nic jsem neudělal, přísahám,“ ječel Slavomír a zakryl si vyholenou lebku před případným šlápnutím, které otec nazýval zrakvovák.</p>

<p>„Ty vždycky tak hezky přísaháš,“ zařval otec a kopl mladíka do břicha. „Co mi řekneš na to, že sousedi ráno viděli, jak tě Fousková nabírá do auta? Jestli mi teď, ty holčičí chcanko, povíš, že jsi zase někde udělal sámošku nebo něčí auto, tak tě podříznu jako sele! Máš sekat latinu, slyšíš? Sekat latinu!“</p>

<p>A tu se ozval hlas někoho třetího.</p>

<p>„Sekat latinu,“ zopakoval ten hlas. „Když sekat, tak sekat. Sekat ist kein Problem.“ Ten hlas zněl jednoduše řečeno divně. Cizorodě a deformovaně, jako když někdo promlouvá do starého prádelního hrnce. O zlomek vteřiny později se nad temenem starého Králíka objevilo něco, co vypadalo jako rychle rotující ocelová kopretina. Tak věc zůstala chvilku viset ve vzduchu a pak klesla.</p>

<p>Mužova hlava zmizela. Explodovala. Změnila se na směs jemně nasekaného masa, kostí a mozkové tkáně. Pak zmizel krk, ramena, hrudník. Tyranovo tělo se odshora dolů transformovalo v krvavou sekanou, ocelová kopretina ho pohlcovala jako černá díra kosmický koráb v nějakém velmi levném bollywoodském sci-fi.</p>

<p>Teprve když růžice pohltila chodidla obutá do kostkovaných papučí, transformovala je v pár hrstí krvavé plsti a dosedla na podlahu, hrůzou paralyzovaný Slavomír si uvědomil, co se stalo.</p>

<p>Byla to sekačka. Supermoderní travní sekačka souseda Vavrocha. Semlela starého Králíka a změnila ho v hromadu řeznických odřezků. Teď tu stála před Slavomírem, bzučela a pomalu skládala svoje manipulační končetiny, na nichž se před chvílí celá zvedla do výšky, aby se vyrovnala výšce neonacistova otce. Kolečka měla zablácená, jako kdyby se hodiny a hodiny projížděla kalužemi, a z jejího zeleného monochromatického displeje, který byl přišroubovaný na kapotě motoru, se na šokovaného Slavomíra usmívala dobře známá tvář.</p>

<p>Tvář osvětimského Anděla smrti, doktora Josefa Mengeleho.</p>

<p>***</p>

<p>„Děkuji za vysvobození z pekla,“ zaskřípala Sekačka, respektive reproduktor zabudovaný hned vedle displeje. „Je to sehr schön opět se po sedmdesáti letech procházet po matičce zemi.“</p>

<p>„Jste to vy?“ vykoktal Slavomír. „Haupsturmführer Mengele? Ve Vavrochově sekačce? Jak to?“</p>

<p>„Jawohl!“ vykřikla sekačka. „Kdo jiný by to byl? Když se mi podařilo prolomit ten váš zatracený magisches Dreieck, chvíli jsem bezcílně bloudil a hrozilo, že když se rychle do něčeho nevtělím, stane se ze mě obyčejný verlorener Geist. Bludný duch, verstehst du? Pak jsem ale narazil na tento zahradní stroj.“</p>

<p>„Proč zrovna sekačka?“ Slavomír Králík začínal nabývat dojmu, že se ocitl v nějakém velice bizarním snu.</p>

<p>„Ideální schrána,“ zaskřípěla sekačka. „Nic lepšího v tu chvíli nebylo k dispozici.“</p>

<p>Slavomír pohlédl na hromadu sekané, na kterou se již začínaly slétávat masařky. „Sešrotoval jste mi fotra,“ řekl. „Ne že bych nebyl rád, že je ten dobytek v tahu, ale bude to na mně. Ten hákáč na Vavrochově trávníku a rozsekaná mrtvola, kterou lidi v noci našli v lese, to bude určitě taky vaše dílo, co?“</p>

<p>„Ja, ja, mein tschechischer Freund. Potřeboval jsem otestovat svoje možnosti, než se vrhnu do realizace plánu.“</p>

<p>„Plánu?“</p>

<p>„Snad sis nemyslel, že tady na zemi budu jen tak zahálet! Čeká nás práce. Hodně práce. Druhá světová válka neskončila, verstehst du? Došlo pouze k jejímu přerušení na dobu neurčitou,“ skřípala sekačka.</p>

<p>Slavomírovi se při rozzářily oči nadšením. „Neskončila? To je bomba!“</p>

<p>„Nejdřív se ovšem budeme muset zbavit tohohle,“ najela sekačka zadním kolem do hromady masa, která ještě před chvílí bývala Slavomírovým otcem.</p>

<p>Neonacista, komandovaný duchem Josefa Mengeleho uvězněným v těle sousedova žacího stroje, nacpal pomocí lopatky na smetí pozůstatky svého zploditele do několika igelitových tašek, všechno odnesl za dům a tam vysypal do septiku. Pak několikrát vytřel podlahu savem, vyvětral, a aby zamaskoval případný zbytkový pach krve, pověsil na lustr osvěžovač do auta v podobě Medvídka Pú. Sám se divil, jak chladnokrevně dokáže jednat. Nenávist, kterou k otci choval, v kombinaci s radostí z jeho nenadálé násilné smrti, ho zbavily jakýchkoliv zábran.</p>

<p>„Jenže policie na to stejně přijde,“ řekl, když byla většina stop po masakru zahlazená. „Dneska už zvládnou z jedinýho chlupu z nosu zjistit, kdo je váš oblíbenej skladatel a v kolik hodin se vám příští středu bude chtít jít na velkou.“</p>

<p>„Na ja,“ zasnila se pixelová tvář Josefa Mengeleho. „Moderní věda od mé smrti vskutku pokročila, to už jsem zjistil. Ale co se týká policie, so keine Angst! Die Polizei pro nás brzy přestane být problém.“</p>

<p>„Když to říkáte,“ pokrčil rameny Slavomír. „Ale co teď?“</p>

<p>„Folgen Sie mir!“ zavelela sekačka a vyrazila k zadnímu vchodu. Slavomír za ní. Stroj mířil k plotu, který odděloval Králíkovic a Vavrochovu zahradu. Neonacista spatřil, že v plotě je vyražená díra přesně o velikosti sekačky. Stroj jí projel na Vavrochův pozemek, otočil se a zavolal: „No tak schnell, schnell! Kde to vázne?“ Slavomír se skrčil a prolezl dírou za strojem. Dobře mu to ale rozhodně nedělalo. Otec mu odjakživa zakazoval se na pozemek bohatého souseda byť třeba jenom dívat, natož jít tam na návštěvu. V šesti letech ho navíc po vzoru starých sedláků preventivně seřezal u hraničního kamene šňůrou od žehličky, což u Slavomíra vedlo ke vzniku psychického bloku bránícího většímu přiblížení se k sousednímu pozemku. Kdyby toto věděla Fousková, nikdy by ji ani nenapadlo Slavomíra podezírat z toho, že Vavrochovi na trávník vysekal hákový kříž.</p>

<p>Další díra byla vyražená přímo v cihlové zdi Vavrochovy vily. Před tou Slavomír Králík zaváhal. Rozhlédl se, jestli není náhodou někým pozorován, pak zvedl oči k obloze, a když nespatřil nic, co by připomínalo policejní dron nebo ocoptéru, prolezl otvorem do sousedova honosného, leč téměř neudržovaného obydlí.</p>

<p>Na starožitném nábytku z osmdesátých let minulého století ležela vrstva prachu, po tapetách a zarámovaných originálních grafikách Adolfa Borna se táhly pavučiny plné mumifikovaného hmyzu. Zdálo se, že slovo úklid se v sousedově slovníku zřejmě nevyskytovalo, a prachovka se domem mihla naposledy někdy před deseti roky. Slavomír kráčel vilou za hučící sekačkou okupovanou duchem válečného zločince a žasl nad tím, za co všechno si lidi mohou dovolit utrácet peníze.</p>

<p>Oba dva se dostali do největší prostory Vavrochova sídla, do pracovny. Bylo to hotové průmyslové centrum vývoje a výzkumu v kapesním provedení.</p>

<p>„Na tom by se pařilo!“ přejel Slavomír prstem po skříni ohromného vývojářského počítače napojeného na malou robotickou výrobní linku.</p>

<p>„Nemáme Zeit na volovinky,“ zavrčela sekačka. Dojela ke kovovým dveřím s nápisem „archiv“, vysunula ze sebe mechanické manipulační rameno a otočila klíčem v zámku. Dveře se s prásknutím otevřely a ven z nich vypadl inženýr Vavroch, který měl ruce i nohy svázané silonovým lankem.</p>

<p>„Díky bohu, Slávku,“ vykřikl, když spatřil holohlavce ze sousedství. „Byl jsem tu takhle uvězněný celé dlouhé hodiny! Bude to znít nejspíš šíleně, ale zamkla mě sem…“ A pak zmlkl a těžce polkl, neboť v zádech neonacisty spatřil hučící žací stroj.</p>

<p>„Zopakujte tomuto mladému muži, Herr Ingenieur,“ zavrčela sekačka nazlobeně a popojela k muži blíž, „co si myslíte, že jsem!“</p>

<p>„Nepřibližujte se k té věci, mladý muži!“ zaječel zděšeně Vavroch. „Má poškozený firmware a zřejmě si nějak uvědomila sama sebe! Je nebezpečná! Utíkejte pryč!“</p>

<p>„Aber Herr Ingenieur!“ zachechtala se sekačka. „Ten, kdo druhé zbavuje života, protože musí, už z podstaty věci přece nemůže být Mörder! Je to osoba jednající pod tlakem nutnosti. A kolikrát vám budu opakovat, že nejsem dílem žádného poškozeného firmware? Ich bin Haupsturmführer dr. Josef Mengele! Vtělil jsem se do tohoto vašeho zařízení, abych realizoval velký vůdcův plán. Sieg Heil!“</p>

<p>„Nejdřív to na mě mluvilo jen německy,“ drmolil svázaný Vavroch. „Myslel jsem si, že je to nějaký bug. Že se hlasové menu přepnulo do jiné jazykové verze, chápete? Tak jsem to připojil k počítači, abych provedl reboot. Okamžitě si to samo našlo a stáhlo český slovník. Než jsem stačil kladivem rozmlátit router, mělo to v sobě asi padesát terabajtů dat z Wikipedie. Historie, biologie, fyzika, molekulární genetika, zbrojní inženýrství…“</p>

<p>„Natürlich. Jsem přece Wissenchaftler,“ zasmála se skřípavě sekačka. „Chtěl jsem vědět, kam se za těch sedmdesát let, které jsem musel trávit v sirných lázních pekla, věda posunula. Když jsem se po válce ukrýval jako pes ve smrdutém Sao Paulu, jednou z mála mých radostí bylo sledovat, kam spěje moderní výzkum. Žasl jsem nad každým novým objevem a říkal si, jaké by to bylo, kdybychom to, co ví lidstvo dnes, mohli uplatnit s Führerem tenkrát při budování Říše! Víte, co by to bylo, pokud bychom měli k dispozici technologie vašeho biobendingu? Ha! Dummkopf! Používáte to při pěstování okurek!“</p>

<p>„Tušil jsem, že osadit to neurálními jednočipy nebude dělat dobrotu,“ zabědoval Vavroch, po lících se mu kutálely slzy. „Ještě jsme je v Deltě netestovali v provozu. Ale vypěstovat si osobnost? A navíc takhle komplexní! To přece nejde. Panebože. Co se to stalo?“</p>

<p>„Tady opravdu nejde o žádnej poškozenej firmware, pane Vavrochu,“ řekl Slavomír. „Je to Josef Mengele. Anděl smrti, no ne? My jsme ho předevčírem vyvolali s klukama u nás v kůlně a on se vtělil do vaší sekačky.“</p>

<p>Vavroch zuřivě protestoval. „To není možné. To není možné. To je přece totální nonsens!“</p>

<p>„Tschechischer Schmutz,“ zaskřípěla podrážděně sekačka. „Nejraději bych ho taky skartoval. Ale nejde to. Musí pro nás ještě něco udělat.“</p>

<p>Vavroch se zachechtal způsobem typickým pro lidské génie ztrácející příčetnost. „Nikdy neudělám, co po mně ta věc chce. Nejsem cvok!“</p>

<p>„Co po něm chcete, pane doktore?“ obrátil se Slavomír k Mengelemu.</p>

<p>„Přístup,“ zavrčela sekačka. „Dobrovolně mi ho ale nedá, proto potřebuji pomoc. Tvou a tvých roztomilých kamarádíčků.“</p>

<p>„Zavolám klukům,“ řekl Slavomír, aniž by ho napadlo zeptat se, jaký druh přístupu má vlastně duch na mysli. „Pomůžou nám.“ Vytáhl z kapsy mobil a jal se svolávat ostatní členy škrdlovické neonacistické buňky.</p>

<p>***</p>

<p>První do Vavrochovy vily dorazil Erik. Byl nucen prchnout z domácího vězení, přičemž ho přistihl jeho přísný děd a několikrát přetáhl po zádech francouzskou holí, takže teď měl mladý nácek záda v jednom ohni a při každém kroku zaskuhral bolestí. Na mluvící sekačku se nejdřív tvářil lehce rozpačitě, když ale duch zazpíval <emphasis>Deutschland, Deutschland über alles</emphasis> a následně Erikovi pohrozil smrtící fenolovou injekcí, pokud neuvěří, že má před sebou skutečně Josefa Mengeleho, neonacista odhodil veškeré pochyby. Poklekl před strojem a políbil oddaně jeho pravou přední pneumatiku.</p>

<p>„Zase to tak nepřehánějte, mladý muži,“ zavrčela sekačka. „Působíte jako ein Homosexuelle. Víte, co jsme s homosexuály dělali v naší laboratoři? Vyráběli jsme z jejich varlat klíčenky. Samotný Führer nosil jednu takovou na klíčích od Orlího hnízda.“</p>

<p>„Jak pokrokové,“ zasnil se Erik, jenž byl odjakživa velikým fanouškem nacistických relikvií vyráběných z lidských těl.</p>

<p>Xuan dorazil až o hodinu později. Měl rudé líce a napuchlé oční bulvy; bylo zcela zřejmé, že se až doteď věnoval hraní na své milované konzoli Smarty pants. „Těžil jsem cyklon v Meinkampfkraftu,“ přiznal se okamžitě, protože už dávno pochopil, že lhaní nemá smysl. O jeho závislosti věděla celá ves.</p>

<p>„Těžit cyklon je jistě chvályhodné,“ přijela sekačka ke Xuanovi a sjela ho od hlavy k patě svým zahradním bioskenerem. „Aber sag mir, můj drahý kamaráde, nejsi čirou náhodou nějaký Untermensch? Podčlověk? Nějak mě znejišťují tvé mongoloidní rysy!“</p>

<p>Slavomír vstal od Vavrochova počítače, na němž až doposud sjížděl stránky s SS fetiš tématikou, došel ke spoluneonacistovi a přátelsky ho objal kolem ramen. „Xuan je čistokrevný vietnamský árijec,“ řekl. „Dokonce jsme mu na to loni dělali testy. No fakt!“</p>

<p>„Nun gut,“ zavrčela Sekačka. „Stejně mi nezbývá než vám věřit. Ale až to tady skončí, tak ti, milé šikmoočko, stejně trochu učešeme genom, árijec neárijec!“</p>

<p>Pak Josef Mengele zaměřil svou pozornost na spoutaného inženýra Vavrocha, který celou dobu, neschopen slov ani odporu, ležel na podlaze. „Uděláme si teď einen kleinen Ausflug k vám do práce, Herr Ingenieur,“ řekl. „Víte, co po vás chci, ja? Nemá smysl odporovat. Moji neonacističtí přátelé mi s vámi pomohou.“</p>

<p>„Pojedeme do Delta Ikimasu?“ zachvěl se hlas poseroutky Xuana. „Teď večer? Vždyť už se stmívá!“</p>

<p>„Právě proto,“ vykřikla sekačka. „Necháme se krýt hávem tmy. Ale dřív než vyrazíme, přineste mi tu vaši okultische příručku. Budeme ji potřebovat!“</p>

<p>„Doběhnu pro ni do kůlny,“ nabídl se Erik a zmizel. Slavomír s Xuanem mezitím přivezli z garáže rudlík, jímž si soused ulehčoval manipulaci s popelnicí, a svázaného muže do něj začali usazovat.</p>

<p>„Nesmíte udělat to, co po vás bude chtít,“ drmolil Vavroch. „Ať už je to cokoliv, ať už je to umělá inteligence nebo ten váš duch, musíte si uvědomit, že je to nesmírně nebezpečné! Tu entitu nelimitují žádná biologická omezení. To, co se musí člověk učit dlouhé roky, ona pochopí během zlomku vteřiny. Čas pro ni v tomhle ohledu nehraje žádnou roli!“</p>

<p>„Ruhe!“ vykřikl rozčileně Mengele. „Sofort umlčet!“ Slavomír se vyzul kanadu, stáhl si ponožku a s omluvným nakrčením obočí ji Vavrochovi nacpal do úst.</p>

<p>Erik byl zpátky do pěti minut. „Tady to nesu,“ hlásil a mával příručkou. „Mám ale špatný zprávy. Myslím, že mě tam venku zmerčil policejní dron.“</p>

<p>„Ale ne,“ zakňučel Xuan. „To je jasný, hlídají to tady. Vždyť se opodál v lese našla mrtvola. Policie to tady má obšancovaný.“</p>

<p>„Beruhigen Sie sich,“ zavrčel žací stroj. „O policii se postarám, das ist kein Problem. Připojte mě k počítači velectěného pana Vavrocha.“ Slavomír uchopil datový kabel, který se vysunul ze sekačky, a strčil ho do portu v šasi počítače. Metalurgická 3D tiskárna začala chrlit do ruda rozžhavené součástky. Robotické paže domácí výrobní linky se po nich sápaly a závratnou rychlostí z nich skládaly a svařovaly něco, co vzdáleně připomínalo malé černé ocoptéry s hákovým křížem na přídi.</p>

<p>„Medicína je sice medicína,“ chechtal se Mengele, „aber letecké inženýrství má taky něco do sebe. Představuji vám V-3, univerzální sebevražedný letoun vybavený nacionálně smýšlející umělou inteligencí. Ten tu vaši směšnou tschechische Polizei zaměstná.“ Několik strojů se s dravým bzučením zvedlo do vzduchu, rozrazilo okno a zmizelo z dohledu. Jen o málo později se z dálky ozval zvuk exploze a kvílení alarmu.</p>

<p>„Úžasný,“ vydechl Slavomír Králík náhle trochu přiškrceně. Pomalu začínal chápal, že to, co se děje, bude mít nejspíš mnohem dramatičtější následky, než si původně představoval…</p>

<p>***</p>

<p>Zatímco výrobní linka produkovala další a další sebevražedné letouny, které vyletovaly ven z vily a útočily na cíle dle vlastního výběru, trojice neonacistů pod vedením ducha Josefa Mengeleho převezla spoutaného Vavrocha na rudlíku do garáže a tam ho naložila do kufru jeho vlastní dodávky. Tu Vavroch používal k transportu vyvíjených prototypů zahradních strojů z Delta Ikimasu k sobě domů a naopak. Duchem posednutá sekačka vjela s ďábelským chechotem do nákladového prostoru a zavelela k odjezdu.</p>

<p>Vavroch byl fanatickým milovníkem techniky minulého století. Jeho dodávka byla věrnou replikou staré škodovky 1203, tedy vozidlem nejen bez modulu autonomního provozu, ale dokonce i automatické převodovky a takové základní věci jako posilovač řízení. Za volant se pochopitelně první hrnul Slavomír, ale ten dokázal akorát nastartovat a vyjet s dodávkou z garáže před vilu. Tam motor zhasl při prvním pokusu o přeřazení z jedničky na dvojku. Slavomír začal zmatkovat. Šlapal na spojku, jejíž smysl mu naprosto unikal, tahal za řadicí páku, motor dodávky však jen kašlal a znovu naskočit ho už ani nenapadlo.</p>

<p>„Dummkopf! Dummkopf!“ plísnila vůdce neonacistické buňky sekačka. „Co vás dnes v té škole učí? Za takovýto projev neschopnost jsme v SS svého času trestali dvaceti ranami jezdeckého bičíku přes chodidla! Jen počkejte! To zase zavedeme!“</p>

<p>„Jestli můžu,“ pípnul najednou ustrašeně Xuan, „já bych to zkusil.“</p>

<p>„Co?“ zamračil se Slavomír na Xuana. „Vždyť ty jsi úplný jelito!“</p>

<p>„Jen ho nechej!“ vykřikla sekačka.</p>

<p>Slavomír tedy uvolnil sedačku kamarádovi. Ten se na ni uvelebil, zkušeně upravil zrcátko, nastartoval a k ohromnému údivu kamarádů sjel na silnici. „Mám trochu praxe z gétéáčka slavic road wars,“ vysvětlil. „Naši mi navíc k Vánocům koupili volant, pedál a šaltrpáku. Hustý, ne?“</p>

<p>„Jsi borec, Rákosko, fakt,“ pěl ódu na Xuana Erik a plácal kamaráda po zádech. Slavomír si připadal jako totální neschopný idiot a napadlo ho, že by možná bylo mnohem zábavnější sedět někde v klidu s lahví rumu v ruce a užívat si toho opojného pocitu, že na něj už doma nečeká nikdo, kdo je schopen ho za nedostatečnou z matematiky natlouct pěstmi do peřiňáku a ten shodit ze schodů do sklepa…</p>

<p>Dodávka s bizarním nákladem vyjela ze Škrdlovic, jimiž teď sem tam zaduněl výbuch sebevražedného letounu, a dostala se na dálnici směřující k nedalekému Žďáru. Posádka auta mlčela, pouze Josef Mengele si prostřednictvím reproduktoru ve svém hi-tech těle vesele prozpěvoval starou německou písničku <emphasis>Můj malý zelený kaktus</emphasis>. Slavomíra to neskutečně štvalo. Měl chuť si zacpat uši, ale bylo mu jasné, že tím by u doktora ztratil dost bodů.</p>

<p>Někdy v polovině cesty mezi Škrdlovicemi a Žďárem se za dodávkou objevila modrá světla policejního majáku. „Máme společnost,“ řekl Xuan. Slavomír stáhl okénko a vyklonil se ven. V policejním autě, které se blížilo k replice škodovky 1203, neseděl nikdo jiný než poručice Klára Fousková.</p>

<p>„Tu s tímhle vehiklem nemáme šanci setřást,“ zabědoval Erik. „Co budeme dělat?“</p>

<p>Policejní vůz se pověsil vedle dodávky a srovnal s ní rychlost. Pak se na jeho střechu vymrskla mladší kolegyně Kláry Fouskové, Terezka. Byla oděná v lascivním zásahovém kostýmku a díky taktickým kočičím uším značky Nekomata a policejní kataně, kterou držela v pravici, vypadala jako ztělesnění vlhkého snu všech milovníků japonské mangy.</p>

<p>„Penebože,“ vydechl Slavomír. O vteřinu později prorazila čepel katany plech karoserie dvanáctsettrojky a začala ho párat jako obyčejný alobal. Ba ne, tohle nebyla žádná vietnamská hračka z hliníku, se kterou se po vesnici proháněla Xuanova sestra Hana. Šlo o zbraň se subtrakčním ostřím, s níž šlo pohodlně sekat i žulu nebo železobeton.</p>

<p>„Koukejte zastavit, bábovky,“ zahromoval nad silnicí megafonem zesílený hlas Kláry Fouskové. „Jménem zákona vás všechny zatýkám, slyšíte?“</p>

<p>„Já teď nevím,“ řekl najednou ohromeně Xuan křečovitě svírající volant a obrátil se se zmateným úsměvem na kamarády. „Je tohle fakt realita, nebo nějaká pařba? Občas mám trochu problém to rozlišit.“</p>

<p>„Realita, Rákosko, je to realita,“ křičel Erik a pak se jeho křik změnil v bolestný vřískot, protože mu jeden ze seků Terezčiny katany oddělil od těla levou ruku.</p>

<p>To způsobilo, že Josef Mengele konečně přestal zpívat. „Jsem toho názoru,“ nechal se slyšet, „že ženy mají buď sedět doma a rodit děti, nebo ve zbrojovkách montovat dělostřelecké granáty.“ Nato se z oblohy snesl jeden z jeho letounů, dosedl na asfalt před policejní vůz a explodoval. Rázová vlna odhodila Terezku daleko mimo vozovku, auto s utrženou přední maskou prudce zabočilo, prorazilo svodidla a zapíchlo se do lánu žloutnoucího obilí.</p>

<p>Mengele se skřípavě smál, div že se nezalykal. „Takovou zábavu jsem zažil naposledy u selekce in Auschwitz!“</p>

<p>Erik nevěřícně hleděl na krvácející pahýl. Zvedl z podlahy dodávky amputovanou paži, přiložil ji k pahýlu, jako kdyby zkoušel, jestli mu náhodou znovu nepřiroste, a když se tak nestalo, upadl do šoku. Slavomír si pohotově utrhl kus trička, vyrobil improvizované škrtidlo a zastavil kamarádovi krvácení. „Budeme ho muset vzít do špitálu,“ řekl. „Vypadá to fakt blbě.“</p>

<p>„Na hlouposti teď nemáme Zeit!“ vykřikl Mengele. „Jestli to náhodou nepřežije, pošleme jeho Familie bonboniéru a takový ten typischer dopis plný žvástů o hrdinských činech na bojišti.“</p>

<p>Ale to už se dodávka blížila k bráně továrny Delta Ikimasu.</p>

<p>„Kde mám zastavit?“ zmatkoval Xuan.</p>

<p>„Žádné zastavování,“ zařvala direktivně sekačka. „Prorazit bránu a pokračovat až k hlavní hale!“</p>

<p>Xuan polkl a neschopen jakékoliv formy protestu sešlápl plynový pedál až k podlaze a vymáčkl z předpotopního motoru škody 1203 jeho absolutní maximum. Dodávka s hromovým třeskem proletěla bránou, rozezvučela sirénu bezpečnostního systému a vcelku nepoškozená dojela k samotnému výrobnímu komplexu.</p>

<p>„Schnell! Schnell!“ hnal Mengele okamžitě osádku dvanáctsettrojky na tovární dvůr. „Toho bezrukého lazara nechat na zemi, vzít příručku, popadnout inženýra und in die Fabrik!“ Slavomír vytáhl ze zničené škodovky krví zbroceného Erika a opřel ho zády o vozidlo.</p>

<p>„Koukni na můj svetr a bundu,“ probral se Erik na moment z mrákotného stavu. „Všechno od rajský. Za tohle mě babička s dědou zabijou.“</p>

<p>„Neboj,“ odpověděl mu Slavomír. „Já to s ní proberu. Řeknu, že za to může ta kráva Terezka, jo?“ Snad poprvé v životě v sobě cítil něco jako zárodek provinění. Měl chuť na všechno se vykašlat, vytáhnout telefon a zavolat kamarádovi sanitku. A pak policii. Říct všem, co a jak se doopravdy stalo. Něco mu říkalo, že v tuhle chvíli by snad ještě nemuselo být pozdě, ovšem…</p>

<p>… pak k němu dolehl doktorův krutý, ale zároveň děsivě podmanivý hlas, jemuž bylo tak těžké vzdorovat.</p>

<p>„Was ist los? Vezmi mu příručku a jdeme dovnitř!“</p>

<p>„Za chvíli se pro tebe vrátíme, jasný?“ řekl Slavomír Erikovi. „Vydrž.“ Vytáhl zpod jeho bundy okultní příručku, nyní celou pokrytou krvavými otisky prstů, a vyrazil za monstrem na kolečkách.</p>

<p>***</p>

<p>„Stát!“ přivítal pozdní návštěvníky uvnitř továrny vrátný, vrásčitý stařec v uniformě připomínající vyřazený exponát muzea socialistické módy. „Co tu chcete takhle pozdě? To, kvůli vám tady řve ten zatracenej alarm?“ Vzápětí si všiml spoutaného a umlčeného inženýra Vavrocha a uklidnil se. „Aha, to jste vy, pane inženýr? Nějaký resty? Koukám, že si vedete pomocníky, v pořádku, v pořádku. A můžu se vás zeptat, copak to máte, s prominutím, v hubě?“</p>

<p>Zabzučelo to, hlava vrátného odlétla od krku jako špunt od hrdla lahve šampaňského a z přeťatých karotid vystříkly souvislé proudy krve.</p>

<p>„Dementia senilis,“ sedla si sekačka zpátky na zem a zasunula do sebe manipulační končetiny. „Na tuto strašlivou chorobu není lepšího léku nežli rychlé a bezbolestné smrti. To mi můžete věřit.“</p>

<p>„Ale,“ pípnul Xuan, „to byl pan Mourek. Chodil si k nám do minimarketu kupovat francovku a pytlíkový polívky. Byl vždycky hrozně hodnej, říkal mi Rákosníčku.“</p>

<p>V sekačce to podrážděně zarachotilo a zelený displej s portrétem doktora na moment celý zčervenal. „Ruhe!“ vykřikl stroj. „Onkel Mengele ví nejlépe, co je pro lidi dobré.“</p>

<p>Xuan se klepal. Od chvíle, co opustil svůj pracně vybudovaný meinkampfcraftový svět, uplynula už víc jak hodina, takže se u něj začínaly projevovat abstinenční příznaky. „Netvrdím opak,“ řekl. „Ale zabíjet jste ho přece nemusel! Nějak bychom se s ním dohodli. Slíbili bychom mu třeba…“</p>

<p>Sekačka se zvedla do vzduchu a cvak. Vedle hlavy nočního vrátného přistála hlava vietnamského neonacisty.</p>

<p>„Untermensch se zkrátka nezapře,“ řehtal se Josef Mengele. „Nicméně říct mu, že je árijec, aby byl úslužný a dělal, co se řekne, to od tebe bylo velmi moudré, mein Freund! Jaké štěstí, že jeho Muskelkraft už nebudeme dále potřebovat. Následuj moje kroky!“</p>

<p>A Slavomír, pro samou hrůzu neschopen jakéhokoliv odporu, uchopil rudlík s naloženým Vavrochem a prostě šel. Nedokázal se bránit. Mengele v kovové schránce svého mechanického těla ho vedl robotizovanou výrobní halou. Ohromné stroje skládaly menší stroje, svářecí lasery syčely, z lisů se sypaly ocelové součástky. I když byl doktor v továrně ve svém novém pseudoživotě poprvé, orientoval se zde jako doma. Jeho metaloproteinová kebule obsahovala kompletní archiv Delta Ikimasu, takže věděl o veškerých jeho tajemstvích. Mladý neonacista si přál, aby narazili na někoho živého, nejlépe ozbrojeného, kdo by se o sekačku postaral. Ale měl smůlu. Provoz byl dokonale autonomní a lidskou přítomnost nevyžadoval dokonce ani v případě nezbytně nutných oprav.</p>

<p>Sekačka dojela až na úplný konec haly, kde se nacházely ocelové dveře s nápisem Sekce biobendingu, vstup osobám bez třetího stupně prověření přísně zakázán! Kromě nápisu byl na dveřích i snímač očního pozadí.</p>

<p>„Tahle věc reaguje pouze na vitální sítnici,“ řekla sekačka. „Bohužel. Být to klassische snímač, tak se sem s Herr inženýrem vůbec nemusíme tahat. Stačilo by nám vytrhnout mu doma pěkně postaru ein Auge a tady si s ním odemknout. To by to ale celé bylo až moc jednoduché. Tak šup. Přitiskni k tomu ten jeho schmutzige Gesicht, mein Freund.“</p>

<p>Slavomír vteřinu zaváhal, ale pak doktorův požadavek splnil. Přitlačil marně se vzpouzejícího Vavrocha až k senzoru, chytil ho za krk a vmáčkl mu obličej do pryžové manžety zařízení.</p>

<p>„Přístup udělen,“ promluvil milý ženský hlas. „Vítejte, pane inženýre!“ A dveře se pomalu otevřely…</p>

<p>***</p>

<p>Uvnitř sálu, který se trojici pozdních hostů továrny Delta Ikimasu zpřístupnil, se krom stovky skleněných válců o výšce dospělého člověka nacházelo i něco, co připomínalo obří černou Rubikovu kostku. Vavrochovo vzpouzení se dosáhlo svého vrcholu. Muž přenesl veškeré zbytky svých sil do svalů svého jazyka a vytlačil z úst Slavomírovu smrdutou ponožku dokonale nasáklou slinami. „Za žádnou cenu to nepřipojuj k tomu počítači,“ vykřikl inženýr. „To se nech raději zabít, protože to nejspíš vyjde úplně nastejno!“</p>

<p>Mengele se povýšenecky zachechtal. „Lieber Ingenieur! Sice bych už teď klidně mohl vaše méněcenné já podrobit eutanazii žacím nožem, aber ich will nicht. Chci totiž, abyste byl svědkem toho, jak vaše vlastní technologie způsobí konec nesmyslu jménem demokratisches Europa!“</p>

<p>Vavroch si sekačky vůbec nevšímal, hleděl upřeně do tváře zděšeného mladíka. „Tohle, co kolem sebe vidíš, je kultivační místnost. Neurální počítač, ta hranatá věc před tebou, umí ve válcích kolem tebe syntetizovat v podstatě cokoliv organického. V Deltě chceme příští rok přejít na biomechanickou zahradní techniku, abychom srovnali krok s Mountfieldem a Husquarnou. Zde se mají vyrábět biologické součásti našich výrobků, ale potenciál celého tohoto systému je mnohem větší. Nedovedeš si představit, co nastane, jestli nad tím vším získá kontrolu ta sekací hitlerovská příšera! Nedovedu si to představit ani já! Proboha!“</p>

<p>„Zuerst pěkně digitalizujeme tu vaši okultní příručku,“ ignoroval Mengele na oplátku Vavrocha. „Součástí počítače je das Scanner. Pojď sem ke mně a strč ji herein.“</p>

<p>Slavomír Králík jako v mrákotách došel k obří levitující Rubikově kostce a vložil knihu pokrytou krví svého kamaráda do otvoru, na který sekačka nedočkavě ukazovala jednou ze svých teleskopických končetin. Počítač knihu doslova sežral a proměnil v proud nehmotných dat, a ta se rozeběhla po jeho optických vláknech a nervových drahách.</p>

<p>Mengele spokojeně zamlaskal, a kdyby býval měl ruce, nejspíš by si je triumfálně zamnul. „Proč křísit duchy pomocí stolků, kyvadel a svíček, když je možné celý vyvolávací rituál realizovat se stejným výsledkem v čistě virtuálním prostředí? Nehmotná duše nepotřebuje ke svému vyvolání z pekla Materialinventar. Eine Maschine zastane tisíce Himmlerových okultistů!“ Pak ze sebe sekačka vysoukala datový vodič a nedočkavě předním kolem drcla do Slavomírovy kanady. „Poslední krok. Připoj mě.“</p>

<p>„Nedělej to!“ šílel Vavroch na rudlíku. „Nesmíš to udělat, rozumíš?“</p>

<p>Mladík uchopil kabel a hleděl střídavě na pozlacené konektory jeho koncovky, které se cenily jako zlaté zuby nějakého pekelného monstra, a na rudě zářící datový port v černé Rubikově kostce.</p>

<p>„Ja, ja, sehr schön, že? A teď s tím dovnitř do počítače, je to úplně jednoduché,“ křičel Mengele. „Za tvou pomoc z tebe udělám ministra války! Tak honem, na co se čeká?“</p>

<p>Slavomír před sebou měl obraz Erika. Erika zmáčeného vlastní krví a obávajícího se, že ho babička potrestá za špinavou bundu. Pak Erika vystřídal chudák Xuan, k jehož hrdlu se zpomaleně blížila rotující čepel zahradní sekačky.</p>

<p>„Schnell!“ zasyčela sekačka a zvedla se do vzduchu na svých končetinách. Vypadala takhle jako ohromný vzteklý pavouk s digitálním obrazem Josefa Mengele v místě očí. „Udělej to!“</p>

<p>„Ne,“ řekl Slavomír. „Neudělám.“</p>

<p>„Was?!“ zařval Mengele tak hlasitě, až mu z reproduktoru odlétla krycí mřížka.</p>

<p>„Já vás k ničemu připojovat nebudu,“ oznámil Slavomír chladně. „Zabil jste Rákosku. A Erik kvůli vám přišel o pazouru! Vy zasranej hajzle! Kašlu na vás! Připojte se k tomu sám, když chcete, já jdu domů!“</p>

<p>Sekačka vyrazila kupředu a sevřela mladíkovu hlavu mezi žací lišty ostré jako břitva. „Du schmutziges tschechisches Arschloch!“ řvala. „Koukej to udělat, nebo tě zabiju, přísahám na Führerův knírek!“</p>

<p>„Nezabije tě,“ volal Vavroch z rudlíku, „protože tě potřebuje! On se totiž sám nepřipojí, ani kdyby se rozkrájel! Ten neurální počítač má v sobě pojistku přesně pro podobné případy! Stroj k němu může připojit jenom živá lidská bytost! To je opatření proti případným paradoxům nebo vzpouře robotů a nelze ho obejít, rozumíš? Cha!“</p>

<p>„Česká špíno, ty česká špíno!“ ječel zuřivě doktor. Povalil Slavomíra, který pořád ještě svíral kabel, na zem a tloukl do něj všemi svými končetinami. „Schválně, kolik toho z Tebe budu muset odřezat, než přijdeš k rozumu a uděláš, co po tobě Onkel Mengele chce!“</p>

<p>Slavomír cítil, jak mu po těle kloužou nejrozmanitější nože a bodce, jimiž byla sekačka vybavená. Vnímal, jak doktor zkoumá jeho anatomii a hledá místo, do něhož by se mohl zakousnout. Zaťal zuby a připravil se na bolest. Věděl, že ta bolest bude strašlivá, ale hodlal nepodlehnout. Chtěl alespoň jedinkrát něco ustát tak, aniž by se pak musel cítit jako zbabělec.</p>

<p>Jenže veškerý pohyb sekačky náhle ustal. Žací lišty se zastavily, doktor zmlkl. Slavomír ležící na zádech pod strojem s nohama vpletenýma mezi nože, se ani nepokoušel přemýšlet nad tím, co se stalo. Zkusil vstát, ale nešlo to. Sekačka byla příliš těžká. Uvolnil se, ulehl na záda, organismem se mu začala rozlézat hrozná únava.</p>

<p>A pak ji spatřil.</p>

<p>Klára Fousková. S rukama v bok a s uniformou od bahna a oleje se tyčila nad Slavomírem jako přízrak pomsty, oči jí planuly šíleným hněvem. „Čtyři vraždy, únos, krádež vozidla, útok na veřejného činitele, poškození cizího majetku, těžké ublížení na zdraví. Krásné!“ Sehnula se k mladíkovi a vyškubla mu z ruky datový kabel. „Absolutně nevím, o co se to tady s tou sekačkou snažíš, ale zdá se mi, že děláš všechno proto, aby se tohle nedostalo sem.“ A než stačil někdo něco říct, vsunula koncovku kabelu do portu neurálního počítače…</p>

<p>Sálem zaduněl triumfální řehot Anděla smrti, který dokonale přehlušil zděšené simultánní úpění nebohého inženýra Vavrocha. „Deus ex machina,“ smál se doktor. „Nebo bych měl spíš říct Deus in machina?“ V doposud tichých kultivačních válcích začala kloktat směs kmenových buněk a nanobotů. Fousková pokrčila rameny, vytasila obušek, rozpřáhla se a udeřila…</p>

<p>***</p>

<p>Když Slavomír po mnoha hodinách procitl z mdlob, měl už na sobě navlečený šedivý vězeňský mundúr a na ruce vypálený čárový kód. Společně s několika nachlup stejně oblečenými osobami se nacházel v temné cele. Než se někoho stačil zeptat, co se stalo a jak se sem dostal, rozletěly se dveře a do cely vkročila Terezka.</p>

<p>Stála před vězni ve zcela nové, přesto však znepokojivě povědomé uniformě. „Nástup k selekci,“ oznámila. Na hořícím nebi, které měla dívka v zádech, pluly ohromné robotické bombardéry naložené sarinovými hlavicemi. Pod nimi pochodovaly šiky geneticky augmentovaných klonů Reinharda Heydricha. Bylo sedmnáctého června 2048 a druhá světová válka po více než sto letech vstávala z hrobu.</p>

<p>„Měl jsem možná vzít toho ministra války,“ povzdechl si Slavomír, a když se ve dřevákách ploužil na dvůr Žďárského koncentráku, tak si poprvé a naposledy ve svém životě sáhnul na Terezčin zadek v kožených rajtkách.</p>

<p>Nepřežil to.</p>
</section>

<section>
<p>
    Petra Lukačovičová</p>

<p><emphasis>Sama sebe nehodnotím jako špatného nebo zlého člověka. To se ovšem stává i špatným nebo zlým lidem, řekla bych. Každopádně mě zarazilo, když jsem byla oslovena, ať koukám přispět do sborníku povídek s nacistickou tematikou. Kde mohli přijít editoři na to, že bych zrovna já měla mít něco k tématu?</emphasis></p>

<p><emphasis>No, měla jsem. Symbolika a mytologie nacismu vůbec nejsou nové a velmi pěkně se doplňují se světem božských chráněnců. Jak by asi božstva nejrůznějších panteonů reagovala na pojmy jako Černé slunce nebo Wewelsburg? Odsoudila by nacistickou ideologii jako nesmysl, nebo by v ní některá z nich našla zalíbení? Z odpovědí na (nejen) tyto otázky se zrodil následující příběh.</emphasis></p>

<p><emphasis>Stroj na výrobu havranů navazuje na události povídky</emphasis> Trny v očích<emphasis>, vydané v antologii</emphasis> Temné časy<emphasis>, ale lze jej číst zcela samostatně.</emphasis></p>
</section>

<section>
<p>
    <strong>Stroj na výrobu havranů</strong></p>

<p><emphasis>Dva u jednoho stolu</emphasis></p>

<p><emphasis>nad vázou s květinami,</emphasis></p>

<p><emphasis>dvě písně, lhané v mollu –</emphasis></p>

<p><emphasis>dvě lodi mezi krami…</emphasis></p>

<p><emphasis>Jen slina z dračí tlamy</emphasis></p>

<p><emphasis>ve sklínce alkoholu,</emphasis></p>

<p><emphasis>tak neskonale sami,</emphasis></p>

<p><emphasis>tak nekonečně spolu,</emphasis></p>

<p><emphasis>dva u jednoho stolu,</emphasis></p>

<p><emphasis>dvě lodi mezi krami,</emphasis></p>

<p><emphasis>je předaleko k molu</emphasis></p>

<p><emphasis>a temno nad vodami…</emphasis></p>

<p><emphasis>- Karel Kryl</emphasis></p>

<p>Jack tušil, že něco není v pořádku, už ve chvíli, kdy vstoupil do perfektně uklizené předsíně. První, co ho napadlo, bylo, zda se jeho přítelkyně neodstěhovala. Nemohl se rozhodnout, jestli ho ta myšlenka naplňuje smutkem nebo radostí. Podle šramotu v kuchyni však byla tak či tak bezpředmětná.</p>

<p>„Kerstin…?“ Nahlédl do místnosti, kde zrovna mladičká světlovlasá dívka rovnala na stůl talíře s voňavým jídlem.</p>

<p>Jackovi to konečně došlo. <emphasis>Aha. Usmiřovací večeře. A to jsem ještě nezačal s promluvou.</emphasis></p>

<p>„Ahoj, zlato,“ zašvitořila Kerstin nevinně. Přicupitala k Jackovi, stoupla si na špičky a políbila ho na rty. „Říkala jsem si, že už jsme dlouho neměli steaky, tak jsem se rozhodla je připravit. Příloha se mi trochu nepovedla, ale snad to bude snesitelný.“</p>

<p>„Určitě. Taky jsi tu uklidila.“</p>

<p>„Ty sis všiml? Tak to mě těší,“ usmála se.</p>

<p>Společně se usadili ke stolu. Kerstin s očekáváním sledovala, jak si její přítel nabírá na vedlejší talíř hranolky, které připomínaly uhlí. Poté zanořil nůž do steaku. Zpod masa se začala po talíři rychle rozlévat krvavá šťáva.</p>

<p>Jack dal sousto do úst.</p>

<p>„Bez ohledu na přílohu je maso výborné,“ ohodnotil poté, co první sousto rozžvýkal a polkl.</p>

<p>„Díky,“ řekla Kerstin polichoceně. Teprve v tu chvíli se sama pustila do jídla. Působila, jako by jí spadl kámen ze srdce, že jejímu drahému neumělý výtvor chutná. Jack však její hru snadno prohlédl. Kerstinino kuchařské umění oba dobře znali – kromě úpravy jakéhokoli masa, v níž excelovala, neuměla uvařit skoro ani čaj.</p>

<p>Jack se rozhodl nepříjemné téma, o němž chtěl mluvit, dále neodkládat. Bez ohledu na její preventivní snahu ho uchlácholit. Nemohl si být jistý, kdy od usmiřovací večeře přejde k usmiřovacímu sexu. A to už by mu připadalo hloupé vést podobnou diskuzi.</p>

<p>„Kerstin, chtěl bych s tebou něco… probrat.“</p>

<p>„Samozřejmě, povídej.“</p>

<p>„Žijeme tu sotva rok a už to vypadá, že se budeme muset zase stěhovat. Což se mi, vzhledem k tomu, jakou jsem sehnal dobrou práci, fakt nechce.“</p>

<p>Kerstin zastavila vidličku s masem na půl cestě k ústům. „Někdo nás vyčmuchal?“ zeptala se obezřetně.</p>

<p>„Ne. Ale brzy vyčmuchá, pokud budeš i nadále stejně neopatrná.“</p>

<p>„No dovol!“</p>

<p>„Naše sousedské vztahy jsou v troskách!“ pokračoval razantně Jack.</p>

<p>„Mně přijdou naprosto v pořádku.“</p>

<p>„Ti v baráku naproti se prý budou rozvádět. Sousedi napravo od nás mají manželskou krizi a je až moc dobře slyšet, kvůli komu se hádají. A ten chlápek z druhé strany, na kterého – co jsem tak pochopil – slintá veškeré ženské osazenstvo ulice… Škoda slov.“</p>

<p>Kerstin chvíli okázale přežvykovala další sousto. Nakonec, stále ještě s plnou pusou, prohlásila: „Ten týpek je gay, pokud tě to uklidní. Moje nejlepší kamarádka.“</p>

<p>„Neuklidní,“ pronesl Jack tiše, ale s takovým důrazem, že to znělo hrozivě. „Jsme v zapadlém satelitním městečku, tady se nemůžeš chovat jako utržená ze řetězu. Pokud jsi chtěla takhle řádit, měli jsme vypadnout do velkoměsta.“</p>

<p>„Dobře. Už nebudu vynášet smetí jenom ve spodním prádle,“ pokusila se Kerstin o smířlivý tón. „Ale já to fakt neudělala schválně.“</p>

<p>„Víš, že nejde jenom o tohle!“</p>

<p>„Když já jsem prostě taková!“</p>

<p>Zadrnčel zvonek.</p>

<p>Dvojice strnula. Oba napadla tatáž myšlenka. <emphasis>Kdo by chodil v tak pozdní hodinu?</emphasis></p>

<p>Sehraně vstali od stolu. Zatímco Kerstin neslyšně vyběhla po schodech do patra, aby se ze zhasnutého pokoje podívala, kdo jim stojí před domem, Jack vytáhl z několika zásuvek pár vlastních vynálezů, které se pohodlně vešly do vnitřní kapsy saka a dokázaly velmi efektivně ubližovat lidem. Poté zvolna vyrazil ke dveřím.</p>

<p>Jeho přítelkyně ho doběhla a pokrčením ramen mu naznačila, že žádné extrémně nebezpečné překvapení je nečeká.</p>

<p>Po zběžném pohledu do kukátka otevřel dveře.</p>

<p>Na prahu stál Larry, soused z vedlejší ulice. V rukou držel nějaké chlupaté zvíře. Nebo zmuchlaný kožešinový límec.</p>

<p>„Dobrý večer. Omlouvám se, že ruším takhle pozdě,“ začal opatrně. „Nezaběhlo se vám štěně? Našel jsem ho zmateně pobíhat před svou garáží.“</p>

<p>„Rozhodně ne,“ odtušil Jack, ale nejspíš ho nebylo slyšet.</p>

<p>„Božíííčku!“ zapištěla Kerstin afektovaně. „To je náš Bobík! Máme ho od včerejška, ještě si zjevně nezvykl na nové prostředí.“</p>

<p>Vykroutila konsternovanému sousedovi štěně z náruče.</p>

<p>„No pojď k mamince, ty rošťáku! Víš, jak jsem se o tebe bála?“ zavrkala. Pak zvedla pohled od chundelaté kuličky.</p>

<p>„Zachránil jste mě, mockrát vám děkuju, nevím, jak se vám odvděčit. Připravila jsem zrovna steaky. Nechcete si dát?“</p>

<p>„To… je milé, díky, ale nezdržím se.“</p>

<p>„Nebo nálezné! Vydržte, hned vám přinesu peníze.“</p>

<p>„To není potřeba,“ zarazil ji. „Jsme sousedi, o nic nešlo.“</p>

<p>„Bobíka budu muset naučit, jak se často rafinovaně ztrácet k vaší garáži,“ usmála se a po straně na muže mrkla. Vzápětí i se svým úlovkem odkráčela do obývacího pokoje.</p>

<p>Jack si rezignovaně povzdychl: „Omlouvám se, pokud vám to štěně způsobilo nějaké nepříjemnosti.“</p>

<p>„Netřeba se omlouvat, choval se jako vzorný pejsek,“ odvětil Larry zdvořile.</p>

<p>„Nemluvil jsem o tom zvířeti. Dobrou noc. A ještě jednou díky.“</p>

<p>***</p>

<p>„Co jsem ti právě říkal?“</p>

<p>„Žárlíš.“</p>

<p>Jack rozhodil rukama: „Ten pes někomu patří! Někde v okolí zrovna bulí nějaký capart do polštáře, protože mu zmizel jeho psí kamarád! A až ho budeš chodit venčit, myslíš, že se nepřijde na to, že jsi mu ho ukradla?! Na tomhle maloměstě se přijde na všechno!“</p>

<p>„Ale když já se tu sama tak děsně nudím!“</p>

<p>„Vlastní auto máš. Proč se třeba… nejdeš po svém způsobu socializovat šedesát kilometrů odsud, kde nás nikdo nezná?!“</p>

<p>Kerstin se nadechla, aby něco odsekla, ale zarazila se.</p>

<p>„Bez tebe se mimo město bojím,“ řekla nakonec velice tiše.</p>

<p>Objal ji.</p>

<p>„Nechci, abys žila ve strachu,“ zašeptal.</p>

<p>„Já z toho nemám nijak zvlášť úzkostný stavy. Jenom… Diana je setsakra dobrá stopařka moderní doby. Petr je kapesní nindža. Tomu bastardovi Alexovi uvěří průměrná ženská úplně cokoli a vyzpívá mu i to, co neví. A Eva… je utvrdí v tom, že zabít mě je to nejlepší, co můžou pro lidstvo udělat.“</p>

<p>„Nemáš o svých kamarádech valné mínění.“</p>

<p>„Naopak. Mám o nich realisticky vysoký mínění. A navíc to nejsou moji kamarádi. Zradila jsem je a utekla jsem s hlavním záporákem, vzpomínáš?“</p>

<p>Pousmál se a políbil ji.</p>

<p>Vzápětí se ohlédl, protože štěně začalo kníkat.</p>

<p>„Vážně mu chceš říkat ‚Bobík‘?“ zeptal se pochybovačně.</p>

<p>***</p>

<p>Štěněti vyhradili pelech dole v obývacím pokoji. Přestože to Kerstin nedala nijak najevo a maskovala své rozhodnutí za nutně výchovné, měla z toho zvířete trochu špatný pocit. Ne, že by mělo bez vnějších zásahů šanci stát se podobnou zrůdou, s nimiž měla co dočinění, ale… i ta monstra byla jednou malá a roztomilá. Takové myšlenky si Kerstin zakázala. Rozhodla se, že si svou vypěstovanou obezřetností nenechá zkazit radost z rozkošného nového parťáka.</p>

<p>Zatímco Jack po vášnivých postelových hrátkách snadno usnul, jeho přítelkyně nemohla zabrat. Měla starosti.</p>

<p>Sklouzla z postele a nahá se posadila na široký parapet u okna, které poskytovalo výhled na vedlejší ulici. Svítilo se jen ve dvou domech, silnice zela prázdnotou.</p>

<p>Kam Kerstin dohlédla, všude na plotech, střechách a sloupech seděli havrani. Nyní patrně spali; jejich nehybné siluety působily jako řady náhrobků. Za dne to bylo horší. Pokřikovali na sebe, přelétali, kroužili. Už několik týdnů. Nejdřív se jich objevilo jen pár, jejich počet však zvolna narůstal. Zatím nezpůsobili žádnou škodu, a tak se obyvatelé města neodhodlali k žádné razantní akci a zůstávali jen u nadávání.</p>

<p>Kerstin se zamračila. <emphasis>Čím se živí? Kde serou? Proč jsou jenom v tomhle městě a nikde jinde?</emphasis></p>

<p>Měla neodbytný pocit, že jsou tu – ať už z jakéhokoli důvodu – ti ptáci kvůli ní. Žádný soused totiž podle ní nemohl skrývat děsivější tajemství než ona a Jack. A když se před časem Jacka ptala, jestli ho nenapadá, co by mohlo ten divný jev způsobit, prý nevěděl. Ne, že by mu nevěřila. Ale pro jistotu na chvilku zapomněla na svůj slib nikdy nevkročit do jeho sklepní dílny. Číselnou kombinaci na otevření vstupních dveří postupně odpozorovala už dávno, takže to pro ni byla hračka.</p>

<p>Ve sklepě tehdy našla spoustu nákresů a věcí, u kterých netušila, zda se jedná o části vynálezů nebo pracovní náčiní. Nic z toho nepůsobilo jako stroj na výrobu havranů. Zaujala ji však soustava ozubených koleček na zlatém podstavci, na němž byl vyrytý hákový kříž. Jacka nacistická tematika nikdy nezajímala – a i kdyby, odraz politických postojů do svých děl nikdy nevnášel.</p>

<p>Kerstin její nález zneklidnil, ale svému příteli pochopitelně neřekla nic. Mohl by si sklep zabezpečit tak, aby se tam už nedokázala dostat.</p>

<p>Nyní se v myšlenkách vrátila k dnešní debatě u večeře. Jack zjevně nechápal, že těmi více či méně nevinnými aférkami si jeho přítelkyně jenom zpestřuje ubíjející nudu. V neděli do kostela, aby se neřeklo. Sem tam garážový výprodej, grilování u někoho na zahradě, slavení státních svátků. To si prostě říkalo o nějaké drobné povyražení. Navíc to na bezpečí jich dvou nemělo naprosto žádný vliv. Aby zůstali ukrytí před tím, před čím prchají, je potřeba hlavně neprovozovat žádnou magickou aktivitu a držet si nízký profil v nadpřirozeném slova smyslu. Jenomže hejna podezřelých havranů kroužící prakticky nad jejich hlavou nejsou úplně vrchol nenápadnosti.</p>

<p>Kerstin zavřela oči a zhluboka vydechla. <emphasis>Jack to asi neuslyší rád, ale možná je načase změnit lokál. Třeba to pomůže.</emphasis></p>

<p>***</p>

<p>„Ptáci pitomí,“ povzdychla si Kerstin a pohodlněji se usadila na lehátku. Nemýlila se – Jack na návrh urychleného odstěhování reagoval zamítavě. Prý potřebuje aspoň týden, možná dva, aby mohl uzavřít své záležitosti a nepozorovaně zmizet.</p>

<p>Zahradou se linula vůně grilovaného masa. Pán domu se zkušeně staral o přísun občerstvení, v zástěře vypadal jako profesionální kuchař. Jeho manželka se proplétala mezi hosty a společensky švitořila na neškodná témata. Skupinky lidí halasně diskutovaly, kolem pobíhaly děti. Zvířata na tuto akci nesměla, a tak nechala Kerstin štěně doma. Kdyby měla náladu porušovat zákazy, nezastavilo by ji to, ale především nechtěla riskovat, že by tu někdo Bobíka identifikoval.</p>

<p>Havrani se drželi z dosahu. Nepokoušeli se ani ukrást nějaké jídlo, jen popolétali z plaňky na plaňku a pokrákávali.</p>

<p>„Drink?“ nadhodil Steven, svobodný učitel na střední škole, bydlící na druhé straně městečka. Než Kerstin stačila odpovědět, vrazil jí do ruky zářivě zelený koktejl s paraplíčkem.</p>

<p>„Ale jo, nepohrdnu,“ usmála se dodatečně. Přiťukli si. Steven měl prý přítelkyni a zvažoval, že se s ní zasnoubí. Podle Kerstinina názoru žádná přítelkyně neexistovala, nicméně to nijak zvlášť neprověřovala. Se Stevenem si to rozdali jenom jednou, a to diskrétně v přístěnku na popelnice, aby je neprozradilo pohybové čidlo osvětlující jeho dům.</p>

<p>„A víš, co je na těch havranech nejhorší?“ nadhodil a usadil se vedle ní.</p>

<p>Krátce zavrtěla hlavou. Upila brčkem koktejl.</p>

<p>„Že ani jejich krákání nepřehluší toho sousedovic spratka, který se učí na vuvuzelu, trumpetu nebo co to sakra je.“</p>

<p>Kerstin vyprskla smíchy. „Jasně… to je na nich… to… nejhorší. Šalmaj… ta věc… je šalmaj,“ vyrážela ze sebe mezi záchvaty kašle. Koktejl měla až v nose.</p>

<p>„Napadlo mě,“ naklonil se k ní spiklenecky Steven, sotva se trochu vzpamatovala, „že bychom třeba někdy mohli…“</p>

<p>„Vidím, že se dobře bavíte,“ přerušil ho Jack, který přišel s hostitelkou akce a dvěma jejími postaršími, avšak perfektně udržovanými kamarádkami. „Smíme se k vám připojit?“</p>

<p>„Jasně,“ uculila se Kerstin. „Zrovna nadáváme na havrany a hlučný děti.“</p>

<p>„Jeden by řekl, že si s nimi aspoň trochu poradí venkovní kočky,“ podotkla jedna ze starších dam, sotva se společnost usadila.</p>

<p>„S těmi dětmi?“ neodpustil si Jack.</p>

<p>„S těmi havrany, samozřejmě,“ odsekla tázaná. „A přitom to vypadá, že je kočky zcela ignorují a místo toho nechávají na verandách roztahané mrtvolky hrabošů. Je to strašné.“</p>

<p>„Strašná věc,“ souhlasila druhá.</p>

<p>Jack jí věnoval ironicky soucitný pohled. Sám již viděl mnohem strašnější věci. Většinu z nich osobně sestrojil.</p>

<p>„A jak jste se vlastně vy dva poznali?“ zašvitořila hostitelka, aby zabránila další konverzaci o mrtvých hlodavcích.</p>

<p>Jack se pousmál. Ze směru rozhovoru ho najednou popadla zvláštní nostalgie. Vychutnával si v soukromí vlastní hlavy znění pravdivé odpovědi. <emphasis>Přinesli ji zdrogovanou a omráčenou proudem a zavřeli ji do zavěšené klece omotané žiletkovým drátem. Vládci mnou stvořeného národa rokovali, jestli ji rovnou zabijí, nebo jí dají šanci – velmi zdlouhavou a trýznivou šanci – vstoupit do řad jejich následovníků. Rozmluva s ní je přesvědčila, že nejlepší bude, když ji pro začátek roztrhají biomechaničtí psi.</emphasis></p>

<p>Nevěděl, jak dlouho se připitoměle usmíval, než si uvědomil, že Kerstin zatím bez mrknutí oka vypráví absurdní romantickou historku o tom, kterak byl Jack na zubařské konferenci v jakémsi tropickém ráji, kde ona shodou okolností trávila dovolenou, a hned, jak ho uviděla na břehu, předstírala, že se topí, a Jack ji hrdinně zachránil.</p>

<p>„Nevím, kde bych teď byla, kdybych ho nepotkala,“ zakončila společensky přeslazeně.</p>

<p>Zatímco Steven, jemuž cit pro satiru zjevně nebyl cizí, napůl podezíravě a napůl pobaveně povytáhl obočí, přítomné dámy začaly obdivně vzdychat, jaké to muselo být úžasné a osudové setkání.</p>

<p>„To bezpochyby bylo,“ přitakal Jack. Dál už konverzaci příliš nesledoval a ponořil se do vzpomínek.</p>

<p>Ne, že by dřív vládl světu. Ale stál v čele přesně té části světa, které chtěl: utajené mystické komunity – někteří by možná řekli „sekty“ –, která brala filozofii nadpozemského sebezdokonalování skrze bolest nesmírně vážně. Občas se to samozřejmě neobešlo bez jednání na úkor nezasvěcených. Což vnímali jako velmi nežádoucí chráněnci bohů, podivná sebranka smrtelníků nadaných různými druhy nadpřirozené moci od jednotlivých božstev.</p>

<p>A tak přišla i Kerstin. Vyzývavá, drzá a záludná chráněnka boha Lokiho. Chtěla Jackovu komunitu infiltrovat a zničit. Jack věděl, že ji prostředí, jehož se stala součástí, změní. Pracoval na tom dostatečně dlouho. Zachovala si svůj zábavný charakter, ale její pohled na celou záležitost už zdaleka nebyl tak černobílý jako na začátku. Když došlo na lámání chleba, experiment se sice nenávratně rozpadl, ale Kerstin se rozhodla zůstat se svým tehdejším věznitelem. Dokonce se z vlastní iniciativy vzdala svého patrona. Stala se Jackovým nejlepším projektem.</p>

<p>Teď tu seděla vedle něj, oblečená v květovaných šatech jako stepfordská panička, rozdávala úsměvy na všechny strany a tu a tam ho naoko nesměle pohladila po hřbetu ruky. Jen ty dva maličké blonďaté copy, které by v kombinaci s nebesky modrýma očima nejspíš působily na jakékoli jiné ženě nevinně a spořádaně, nutně vzbuzovaly nemravné myšlenky. I když v případě Kerstin nevzbuzovalo nemravné myšlenky opravdu máloco…</p>

<p>Jack neměl nic proti jejímu nápadu urychleně zmizet z tohoto nudného zapadákova. Prostředí maloměsta se jim neosvědčilo. O všudypřítomných havranech ani nemluvě. Nicméně ještě potřeboval čas. Musel dodělat jednu zakázku, než se s Kerstin pohnou dál, změní si identitu a začnou někde jinde znovu. Tentokrát by to chtělo nějaké podstatně větší město. Třeba Chicago. Nebo New York. A časem by se možná mohli vrátit do své rodné Evropy…</p>

<p>Grilování se zvolna chýlilo ke konci. Hosté se postupně rozcházeli. Zatímco Jack se rozloučil v podstatě pouze s hostiteli, Kerstin obcházela snad každého.</p>

<p>„Určitě bychom mohli,“ špitla do ucha Stevenovi. „Měj se.“</p>

<p>„Ahoj, rád jsem tě viděl a rád tě zase uvidím,“ mrkl na ni. Přišlo jí to vlastně jako dobrý nápad. Stevenovy modré oči, nakrátko ostříhané světlé vlasy, a především vypracované tělo obdivoval v sousedství kdekdo. Měl ve zvyku sekat trávník jen v kalhotách a pravidelně tak poskytovat svým příznivcům – nebo spíš příznivkyním – příjemný pohled.</p>

<p>Zatímco ostatní účastníci grilování nasedli do aut a těch pár set metrů domů dojeli, Jack a Kerstin šli pěšky. Na rozdíl od spořádaných amerických občanů považovali půlhodinovou procházku za příjemný závěr akce.</p>

<p>Konečně dvojici minula většina vozidel a město se ponořilo do podvečerního klidu, rušeného jen občasným havraním zakrákáním.</p>

<p>„Bavila ses aspoň trochu?“ zeptal se Jack.</p>

<p>„Ale jo, v rámci možností jo. A chci, abys ocenil, že jsem se udržela a nezvrhla to v turnaj ve svlíkacím pokeru.“</p>

<p>„Tak to oceňuji velmi. Přestože se v brzké době nejspíš budeme stěhovat, nerad bych zbytečně okázale pálil mosty.“</p>

<p>„Ti havrani mě děsí čím dál víc. Začínám si připadat jak v Hitchcockovi,“ podotkla Kerstin. Občas krákání přestávala vnímat, ale vždy zas a znovu její pozornost upoutalo.</p>

<p>„To úplně chápu. Sám bych nejradši…“</p>

<p>Jack se prudce odmlčel. Oba strnuli.</p>

<p>Na křižovatce vlevo od nich stála asi pětadvacetiletá dívka. Velmi obyčejné oblečení, džíny a tričko, dávalo vyniknout její půvabné exotické tváři. Rozpuštěné černé vlasy jí sahaly až do půli zad. Dvojice ji okamžitě poznala. Byla to Eva, chráněnka bohyně Eset.</p>

<p>„A do prdele!“ zaúpěla Kerstin česky. Jack něco zamumlal, patrně ve své rodné estonštině.</p>

<p>„Kerstin, prosím. Chtěla bych si jenom promluvit,“ řekla dívka mírně, taktéž česky.</p>

<p>Oslovená nezaváhala. Skopla lodičky a jako na povel se se svým přítelem rozběhla pryč. Oba mysleli prakticky na totéž. Členka skupiny božských chráněnců, která je dostopovala až sem, je láká na prostranství, kde se dá celkem dobře střílet. Očividná past.</p>

<p>„Snad na nás nečekají v baráku,“ sípala Kerstin.</p>

<p>„Přes moje zabezpečení se nedostanou,“ ujistil ji Jack. „Každopádně změna plánu. Mizíme teď.“</p>

<p>„Souhlas.“</p>

<p>Vtrhli do svého domu, zamkli za sebou. Zatímco Jack posbíral svou obvyklou výbavu a odkódoval dveře od sklepa, Kerstin popadla do náruče Bobíka a nazula si tenisky.</p>

<p>„Pojď se mnou dolů,“ vyzval ji Jack.</p>

<p>„Máš tam protiatomovej kryt, ve kterým můžeme roky bydlet?“ zažertovala, ale poslechla.</p>

<p>„Ne tak úplně.“</p>

<p>V dílně spěšně nacpal do krabice svůj nedokončený vynález s hákovým křížem. Strhl regál od jedné stěny a odhalil tak další dveře. Za nimi byl úzký průchod s nízkým stropem, jenž patrně vedl buď do staré kanalizace, nebo údržbových šachet na potrubí a kabely.</p>

<p>„Budeš nám svítit,“ pokračoval Jack, podávaje své přítelkyni baterku. Dívka přikývla, nacpala si zmatené, ale neprotestující štěně do výstřihu a chopila se svítilny.</p>

<p>***</p>

<p>Radost z toho, že se jim podařilo se průchodem dostat do nedalekého lesíku, jim nevydržela dlouho. Sotva se stačili vyhrabat na nohy a oprášit se, obstoupila je skupina mladých mužů v armádně šedých uniformách. Při pohledu na jejich nárameníky a límcové výložky si Kerstin nemohla nevzpomenout na hákový kříž na vynálezu, který s sebou vláčel Jack. Všichni byli urostlí, plavovlasí, modroocí, s vojenským sestřihem. A všichni na dvojici mířili pistolemi Walther P99.</p>

<p>Ozbrojenci je doprovodili k opodál stojícím džípům, jeden z mužů jim přikázal nasednout. Neklidně poslechli.</p>

<p>Kolona se dala do pohybu, provázená křikem havranů.</p>

<p>Chvíli jeli mlčky. Jack držel na klíně krabici se svým vynálezem, Kerstin štěně. Jejich ozbrojený doprovod jim nevěnoval jediný pohled.</p>

<p>„Abych si to ujasnila – to, co teď proběhlo, byla záchrana na poslední chvíli, nebo únos?“ zeptala se dívka.</p>

<p>Jack zůstal zticha. To bylo špatné znamení. Za krátký čas dokonce působil uvolněně a v klidu. To bylo ještě horší znamení. Zjevně věděl něco, co jeho přítelkyně ne, a z nějakého důvodu se rozhodl se nepodělit.</p>

<p>Kerstin se celou dobu napjatě rozhlížela, kudy jedou. Tiskla k sobě Bobíka, jenž usoudil, že nejlepší skrýš pro čumák je v jejím podpaží.</p>

<p>Už se dávno setmělo, když auta dorazila k závorám. Celá kolona byla bez většího zdržení vpuštěna dovnitř.</p>

<p>Absolvovali ještě několik rychlých kontrol a museli poněkud kličkovat mezi betonovými zátarasy, než se jim naskytl pohled na hrozivou siluetu cílové destinace.</p>

<p>Renesanční hrad s trojúhelníkovým půdorysem, jehož tři kruhové věže spojovaly masivní zdi. Jednou ze zdí vedl průchod na nádvoří. V pár oknech se svítilo, z některých visely prapory s říšskou orlicí.</p>

<p>Kolona se zastavila už na prostranství před mostem přes vodní příkop. Havrani si posedali na kamenné zídky.</p>

<p>„Ven,“ houkl kdosi na Jacka a Kerstin.</p>

<p>Dvojice poslechla. Ve chvíli, kdy vylezli z auta, se štěně s temným zavrčením vysmeklo Kerstin z rukou a zaběhlo do tmy, kde se dali tušit další černí ptáci.</p>

<p>„Bobíku! Bobíku, vrať se, kurva!“ volala ho jeho panička nepříliš vlídně zpátky. „No tak, Bobíku! K noze!“</p>

<p>Štěně už ani nevydávalo žádné zvuky. To Kerstin vyděsilo.</p>

<p>„No tak! Vrať…!“</p>

<p>Zvedla oči a viděla, jak k nim přes most kráčí impozantní čtyřicátník s obdobně početným doprovodem, jaký měli Jack a Kerstin. S tím rozdílem, že jemu nikdo nemířil na záda.</p>

<p>„Nebo se, Bobíku, radši nevracej…,“ zamumlala dívka sotva srozumitelně.</p>

<p>„Dobrý večer, Grime,“ usmál se Jack.</p>

<p>„Dobrý večer,“ pokývl na pozdrav oslovený. I zblízka působil velmi charismaticky. Měl chladné modré oči a na ramena mu padaly vlasy pepř a sůl. Černou uniformu mu zjevně také navrhoval ve třicátých letech dvacátého století Hugo Boss. Na límcových výložkách se skvěly tři dubové listy uprostřed vavřínového věnce.</p>

<p>Jack oproti příchozímu působil vlastně celkem obyčejně. O dobrých deset let mladší, často přívětivě usměvavý, s chlapecky milou vizáží někoho, kdo rozhodně nikdy nikoho neutýral k smrti.</p>

<p>„Kámo, to si děláš prdel, že ho znáš,“ ucedila Kerstin.</p>

<p>Její přítel pokrčil rameny: „Mám od něj zakázku na unikátní dílo za unikátní odměnu. Jen jsme se dřív setkali za poněkud… odlišných okolností.“</p>

<p>Dívka se zamračila. Těkala podezíravým pohledem z jednoho muže na druhého.</p>

<p>Dva z černých opeřenců přistáli Grimovi na rameni.</p>

<p>„Takže jsi to fakt byl ty, drahoušku, kdo smontoval stroj na výrobu havranů!“ došlo Kerstin okamžitě.</p>

<p>„Nikdy jsem nepřemýšlel o tom, že by s nimi můj vynález nějak souvisel,“ odvětil Jack s až provokativním klidem. „Řekněme, že mému zaměstnavateli prostě přišly vhod mé horologické znalosti.“</p>

<p>„To asi moc nesouvisí s horama, co?“ ušklíbla se dívka.</p>

<p>„Co sis to s sebou přivezl za drzé děvče?“ zeptal se Grim pobaveně. Havrani zaklapali zobáky.</p>

<p>„To je… moje přítelkyně. Kerstin.“</p>

<p>„Těší mě, Grimíku,“ utrousila představovaná. Pohledy, kterými ji oblažoval jejich hostitel a jeho okřídlení kamarádi, se jí pranic nezamlouvaly. Upřené a hodnotící, avšak zároveň netečné. Právě ta netečnost jí naháněla husí kůži.</p>

<p>„Než nás tvoji lidé přivezli sem, měli jsme nějaké drobné potíže, takže jsem ji nechtěl nechávat doma,“ vysvětlil Jack.</p>

<p>„To mi nemohlo ujít, proto jsem pro tebe koneckonců své věrné poslal.“</p>

<p>Kerstin si odkašlala. „Dobře, Grimíku, díky, žes nám píchnul. Co dál? Půjdeme se ubytovat, vy budete řešit svoje tajný mužský věci a já si dám sprchu a projdu se po hradě?“</p>

<p>Nedostalo se jí odpovědi. Všichni přítomní na ni zírali s větším či menším podezřením.</p>

<p>„Oukej. Tak se projdu po hradě s doprovodem, abych nezabloudila, kam nemám?“ navrhla Kerstin smířlivě.</p>

<p>„Jsi mým hostem, Jacku,“ pronesl Grim po další odmlce, „a pokud si to přeješ, bude mým hostem i tvůj doprovod.“</p>

<p>Oslovený přikývl: „Bude mi ctí.“</p>

<p>Vypadalo to, že se celé procesí vydá k hradu.</p>

<p>„Počkejte!“ ozval se ze tmy jasný ženský hlas.</p>

<p>Kerstin a Jack se okamžitě postavili zády k sobě.</p>

<p>Část zbraní se namířila po zvuku.</p>

<p>Do kruhu světla lampy vyšly tři postavy. První byla atletická dívka s krátkými černými vlasy, oblečená v tílku, kapsáčích a kanadách. Na krku se jí blýskal stříbrný přívěšek srpku měsíce. Po jejím boku přikráčel nevysoký zrzek. Ani volné sportovní oblečení neskrylo jeho vypracované svalstvo, které si v ničem nezadalo s tělesnou konstitucí Grimových následovníků. Největší pozornost však přitahoval poslední z trojice. Elegantní štíhlý mladík s uhrančivýma očima a bledou, avšak velmi pohlednou tváří. Na sobě měl tmavou košili a oblekové kalhoty. Jen pevné boty dokazovaly, že se sem nezatoulal z neformální obchodní večeře.</p>

<p>Všem mohlo být kolem pětadvaceti. Na první pohled neměli žádné zbraně. Kerstin však věděla, že u dvou z nich to nic neznamenalo a u třetí to znamenalo jen pramálo. Eva patrně zůstala schovaná poblíž, kdyby se situace vyhrotila.</p>

<p>„Nechceme se bít. Jsme chráněnci bohů. A přišli jsme jednat,“ pokračovala mladá žena. „Já jsem Diana. Mojí patronkou je Artemis.“</p>

<p>Grim gestem naznačil svým mužům, aby sklonili zbraně.</p>

<p>„Tohle je Petr, chráněnec Sun Wu Kunga,“ představila svého zrzavého kolegu. „A tohle je Alex. Od Xipe Toteca.“</p>

<p>„Velmi mě těší. Mně říkají Grim. A jsem chráněnec Ódinův.“</p>

<p>Kerstin se syčivě nadechla. <emphasis>Jak jsem mohla bejt tak blbá? Nacistickej kult, havrani…</emphasis></p>

<p>„Tak takhle to je… Promiň, Grimíku, trochu mě zmátlo, že máš obě oči.“ Vzápětí se zuřivě obrátila na svého přítele: „Ty vole, Ódin?! Jakože fakt Ódin?! Proč se ze všech božskejch chráněnců musíš zaplíst s někým, jehož patronem je Ódin?! Zrádce válečníků, vole! Ještě větší zmrd než Loki!“</p>

<p>„Asi tě nepřekvapí, že jsem tuto drobnost dopředu nevěděl,“ odsekl Jack nevlídně.</p>

<p>„Přejděme k obchodním záležitostem,“ promluvil opět Grim. „Hodina značně pokročila a mám tu návštěvu.“</p>

<p>„Naše jednání se popravdě řečeno této vaší návštěvy přímo týká,“ odpověděla Diana. „Přišli jsme si jak pro Konstruktéra, tak pro Lokiho chráněnku Kerstin.“</p>

<p>„<emphasis>Bývalou</emphasis> Lokiho chráněnku!“ protestoval Jack.</p>

<p>„Vááážně?“ protáhl jízlivě Alex. „Kerstin by nikdy nebyla tak blbá, aby se vzdala svého daru.“</p>

<p>„Tak jak to je?“ zajímal se Grim.</p>

<p>Jackovi se vytratila barva z tváře. Málem upustil krabici se svým vynálezem.</p>

<p>Kerstin zaváhala. Tohle byl jeden z nejtrapnějších momentů, kdy jít s pravdou ven. Ale vycítila, že lež by jí teď stejně neprošla.</p>

<p>„No… nebejvalá. Současná. Ale už spolu roky nemluvíme,“ zamumlala.</p>

<p>„Ty prolhaná zrádkyně!“ neudržel se Jack.</p>

<p>„Ale, ale, ale. To jsme nechtěli, zasít mezi vás nesoulad,“ pronesl Alex, ale jeho tón hovořil o opaku. Byla to právě tato poznámka, kvůli níž se Jack zhluboka nadechl, potlačil svůj hněv a přinutil se ke klidu. Nikomu nechtěl dopřát pocit zadostiučinění z toho, že se cítí oklamán.</p>

<p>„A co nabízíte výměnou?“ zeptal se Grim. Vyhrocené projevy emocí ho zjevně nechávaly zcela chladným. Jeho muži ani nevnímali tok hovoru a jen se plně soustředili na sledování situace.</p>

<p>„Napadlo nás, že by vás mohla zajímat první tři slova toho, co zašeptal Ódin do ucha Baldrovi, když ho nesli na pohřební hranici,“ odtušila Diana. „Sdělím vám je, sebereme tyhle dva a půjdeme si navzájem z cesty. Chápeme, že máte vlastní život a vlastní cíle. My máme taky svoje. A eliminace hrozby, kterou tenhle páreček představuje, je jedním z nich.“</p>

<p>Kerstin ztěžka polkla. Od té doby, co byla na útěku, už k mytologickým reáliím nepřistupovala zdaleka tak bezstarostně jako dřív a zrovna severský panteon si s ohledem na vlastního patrona prostudovala nejpečlivěji. <emphasis>Grimík je zjevně jeden z chráněnců, kterej si na poutu se svým patronem těžce ujíždí. To, co tehdy Ódin řekl, je mystický veletajemství. Jsme v prdeli. Vydá nás.</emphasis></p>

<p>Grim si dal s přemýšlením na čas.</p>

<p>„To je velmi lákavá nabídka. Zjevně víte, jak mě zaujmout,“ poznamenal.</p>

<p>„Takže se dohodneme?“ ujišťovala se Artemidina chráněnka.</p>

<p>„Mohli bychom. Jen… přemýšlím, jak náš obchod trochu osladit…“</p>

<p>Kerstin se s nechutí opětovně přesvědčila, že přestože největší pozornost věnují vojáci třem nezvaným hostům, stále by při pokusu o útěk riskovala kulku do zad. A to i kdyby se snažila o kaskadérský skok do vodního příkopu.</p>

<p>„Už vím,“ řekl nakonec Grim, i když ho Lokiho chráněnka podezírala, že napětí prodlužoval jen pro efekt. „Diano, jste neobyčejně půvabná žena.“</p>

<p>Oslovená nakrčila obočí. „Jak to souvisí?“ zeptala se obezřetně.</p>

<p>„Pokud ke znalosti těch třech slov dostanu jednu noc s vámi, smíte si Jacka a Kerstin odvést.“</p>

<p>Všichni tři chráněnci zůstali stát jako opaření.</p>

<p>„Omlouvám se za tak přímočaré jednání,“ pokračoval Grim uhlazeně. „Zaručil bych vám zcela důstojné zacházení. Jsem si jist, že byste se v mé náruči cítila spokojená.“</p>

<p>„Nejsem Kerstin,“ prohlásila Diana, když konečně našla hlas. Znělo to ostřeji, než zamýšlela.</p>

<p>„Nechtěl jsem vás urazit, jen…“</p>

<p>„Žádný obchod nebude. Rozhodně ne za těchto podmínek!“ skočila Grimovi do řeči.</p>

<p>„Já bych to tak kategoricky neodsuzoval. Kdybyste si to rozmysleli…“ Ódinův chráněnec se zarazil. „Aha, už vím, o co vám jde. Tušíte, že je tu nebudu hostit navěky, a chcete si jen počkat, až odejdou z mého skromného příbytku. Chytré. Validní strategie, v níž vám samozřejmě nemůžu bránit.“</p>

<p>„Jdeme,“ sykla Diana.</p>

<p>„Nechtěl bych být ve tvé kůži, Kerstin,“ ušklíbl se Alex.</p>

<p>Oslovená si odplivla.</p>

<p>Trojice chráněnců vyklidila pole.</p>

<p>„To se ale máme, že jsme pod ochranou Grimíkovy pohostinnosti, co?“ nadhodila Kerstin do nastalého ticha.</p>

<p>„Ty nejsi,“ ubezpečil ji Jack.</p>

<p>„Cože?“</p>

<p>„Zříkám se tě jako doprovodu.“</p>

<p>„Ale ne…! Teď fakt nemáme čas na hru na zraněný ego! Vynahradím ti tohle nedorozumění, čestně!“</p>

<p>„Tohle není o egu. Ale nepředpokládám, že bys tomu někdy mohla porozumět.“</p>

<p>„Budu samozřejmě ctít tvé přání, Jacku,“ ozval se Grim.</p>

<p>Pokynul několika svým vojákům: „Odveďte to děvče do cely.“</p>

<p>„Ale…,“ pokusil se protestovat Jack.</p>

<p>„Kdyby to prostě byla běžná smrtelnice, neprodleně bych ji nechal odejít. Jenomže je to Lokiho chráněnka. Tím je pro mě neoddiskutovatelně zajímavější.“</p>

<p>„Pěkně neděkuju,“ houkla Kerstin na svého přítele, když ji odváděli pryč.</p>

<p>„Jak jsem asi mohl vědět, že jsi ještě pořád Lokiho chráněnka?“ opáčil jedovatě.</p>

<p>„Jistě jsi unavený po cestě. Měl by sis odpočinout, aby ses mohl co nejdřív pustit do práce,“ prohlásil Grim neutrálně. Skupina vyrazila do hradu.</p>

<p>***</p>

<p>„Nečekala jsem, že se tu objevíš tak brzo. Copak tě trápí?“ ptala se Kerstin, když do její cely vešel Grim a zapadly za ním dveře. Neušlo jí, že poslal veškeré stráže pryč.</p>

<p>„Nic neobvyklého,“ odtušil. „Jen jsem si řekl, že bychom si mohli popovídat. Třeba si zahrát na pravdu.“</p>

<p>Dívka se upřímně rozesmála.</p>

<p>„Jako my dva?“ ujišťovala se vesele. „Budeme hrát tu hru, u níž se dá tak báječně lhát?“</p>

<p>„I když mi budeš lhát, bude to pro mě zajímavé.“</p>

<p>„Hmmm… na tom něco bude. Navíc věřím, že i znalost těch otázek vlastně bude stát za to. Beru. Začni,“ vybídla ho.</p>

<p>„Dámy mají přednost,“ oponoval. Usadil se na pryčně.</p>

<p>„Když na tom trváš… Začneme zlehka: Co to má bejt s těma havranama?“</p>

<p>„Jde v podstatě o magické konstrukty, které jsem poslal, aby dohlížely na Jackovu práci,“ odpověděl.</p>

<p>„A proč jich bylo ve finále tolik? To nestačil jeden Hugin a jeden Munin?“</p>

<p>„Dáváme i doplňující otázky? Dobrá. Jejich množství mělo vliv na rozpracovanost mé zakázky. Čím blíž byl Jack k dokončení, tím víc se jich objevovalo. V počtu je jejich síla. Měli za úkol Jackův vynález chránit.“</p>

<p>„OK. Díky,“ přikývla.</p>

<p>„Teď já. Proč máš potřebu chovat se v mojí přítomnosti jako kráva?“ otázal se věcně.</p>

<p>Kerstin se nad tím zcela nedotčeně zamyslela.</p>

<p>„Nejspíš je to proto,“ usoudila nakonec, „že nacismus není můj oblíbenej uměleckej směr.“</p>

<p>„To není nacismus, ale odinismus,“ opravil ji.</p>

<p>„Jaaasně, tak to pardon, to zcela mění situaci,“ podotkla ironicky. „Nedošlo mi, že ty háknkrojcy jsou jenom indický svastiky omylem směřující na špatnou stranu.“</p>

<p>„Tvou odpověď považuji za dostačující. Jsi na řadě,“ vyzval ji.</p>

<p>Dívka se zvedla a začala zvolna přecházet po cele sem a tam.</p>

<p>„Předpokládám, že vzhledem k tvýmu dodatečnýmu požadavku jsi obchod s tou trojičkou nechtěl uzavřít,“ přemítala.</p>

<p>„Proč myslíš?“ vyzvídal.</p>

<p>„Přijít s nabídkou kvalitního sexu za chráněnkou panenský bohyně je hovadina, pokud tím nesleduješ něco jinýho než šuk.“</p>

<p>„Chytrá holka,“ pochválil ji.</p>

<p>„Chtěl jsi jenom bejt za hodnýho, takže jsi je přinutil, aby to byli oni, kdo ten obchod odmítne,“ pokračovala.</p>

<p>„To je tvá otázka?“</p>

<p>„Ne, to je konstatování. Otázka přijde teď: To tě fakt část tý Ódinovy věty nezajímala?“</p>

<p>„Jistěže zajímala. Velmi. Ty části sbírám a první tři slova zatím neznám. Ale dokončení mé zakázky je pro mě přece jen přednější. A věřím, že se mi podaří ta slova časem získat výměnou za něco jiného.“</p>

<p>Kerstin zamyšleně přikývla. <emphasis>Takže teď musí jít o něco setsakra důležitýho!</emphasis></p>

<p>„Kromě toho není Diana úplně můj typ. Ohledně výběru partnerek jsem… podstatně náročnější.“</p>

<p>Dívka přivřela oči. <emphasis>Á, panáček si chce hrát na nedostupnýho? Výzva se přijímá. Uvidíme, jak moc jsi schopnej asketicky poustevničit ve stylu svýho patrona.</emphasis></p>

<p>„Jenom by mě zajímalo, co bys dělal, kdyby ti na to kejvla. Jak moc bys zvládl hrát frajera a fakt nás vydat,“ podotkla nahlas.</p>

<p>„Pro ni to bylo naprosto nepřijatelné. Znamenalo by to pro ni vzdát se své nadpřirozené podstaty.“ Krátce se odmlčel. „Což se nepovedlo ani tobě, pokud to chápu správně.“</p>

<p>„Nevím, jestli se teď na něco ptáš.“</p>

<p>„Zatím ne. Nicméně… Vážně sis myslela, že dokážeš svého patrona zapudit?“</p>

<p>Kerstin přestala popocházet a opět se posadila vedle něj.</p>

<p>„To je celý složitý,“ povzdychla si. „V rámci džobu, kterej jsem v podstatě dělala pro něj, jsem si prošla celkem peklíčkem. Tak už jsem s tím nechtěla nic mít. Navíc, málokdo má Lokiho rád. Ani já nejsem výjimka, je to hroznej hajzl. Tak jsem prostě aspoň zkoušela přerušit s ním jakýkoli kontakt, žít si po svým a neřešit nadpřirozený sračky. Bohužel to tak úplně nevyšlo.“</p>

<p>„Náhoda?“</p>

<p>„Nemyslím si,“ uculila se. „Co uděláš s tím vynálezem od Jacka? K čemu má sloužit?“ zeptala se posléze.</p>

<p>„To když ti řeknu, budu tě muset zabít,“ odtušil poklidně.</p>

<p>„No ták. To sis nevymyslel nějakou krycí historku, než jsi se mnou šel hrát tuhle malou hru? Vážně jsi nepředpokládal, že se zeptám?“</p>

<p>„Nevymyslel. A předpokládal,“ odpověděl. „Moje další otázka: Máš děti?“</p>

<p>Uznale pokývala hlavou: „Dobře zahráno.“</p>

<p>Na chvíli se zamyslela, proč se Grim ptá na takovou divnou věc. Došlo jí to, když se na dotaz podívala optikou někoho, kdo má blízko k Ódinovi, a ptá se někoho, kdo (aspoň podle něj) má blízko k Lokimu.</p>

<p>„Ne, děti nemám. Ale mám psa. Štěně neurčitýho plemene. Zatím mu říkám Bobík, ale pokud si to budeš přát, překřtím ho na Fenriho.“</p>

<p>Pousmál se. Poprvé za celou dobu jejich rozhovoru.</p>

<p>„Vlastně ani nevím, proč mi to připadá vtipné,“ podotkl.</p>

<p>„Protože přece jenom máš smysl pro humor?“ navrhla.</p>

<p>„Hmmm. Asi to nejde vyloučit.“</p>

<p>Kerstin ho chvíli mlčky pozorovala. Nepohnutě její pohled opětoval. Jeho modré oči působily starší než on sám. Vyzařovaly klid a rozvahu. Z Kerstinina zraku nešlo vyčíst nikdy nic. Jako by šlo o blankytná zrcadla, skrývající myšlenky i emoce.</p>

<p>„Moc a vědění. To zní jako dost osamělá kombinace,“ poznamenala dívka posléze.</p>

<p>„Kam tím míříš?“ zeptal se pobaveně.</p>

<p>„Nikam. Jenom přemejšlím nahlas. Musíš bejt notně zoufalej z absence společnosti, když si jdeš povídat do vlastní basy s někým, kým pohrdáš.“</p>

<p>„Proč bych tebou měl pohrdat?“</p>

<p>Naklonila se až k němu: „Protože Ódin Lokim taky pohrdá, no ne?“</p>

<p>Grim se neodtáhl. Hleděl jí zblízka do tváře.</p>

<p>„Mýlíš se,“ řekl tiše. „Jsou to přísežní bratři. Loki byl jediný ze všech bohů, který se vládci Ásgardu dokázal intelektuálně vyrovnat. Chytrý, byť… povahou poněkud složitý. Vlastně by se dalo tvrdit, že i přes svou nebezpečnost z vychytralosti plynoucí byl Ódinovi jedinou útěchou.“</p>

<p>„Možná ale Ódin udělal chybu, když svýho přísežnýho bratra někde nezavřel dřív. Nemáš ten dojem?“</p>

<p>Přejel jí prstem po krční páteři a nechal jí ruku položenou na zátylku.</p>

<p>„Naznačuješ, že bylo dobré rozhodnutí tě rovnou nechat uvěznit?“</p>

<p>Místo odpovědi ho začala líbat.</p>

<p>Grim chvíli polibek opětoval. Pak ji chytil za vlasy a odtrhl ji od sebe.</p>

<p>„Myslíš si, že získáš jiné zacházení, když mě svedeš?“ zeptal se. Asi to mělo znít věcně, ale hlas ho zrazoval.</p>

<p>„A získám?“ odpověděla rozpustilou otázkou.</p>

<p>„Nepochybně.“ Grim už jen ochraptěle šeptal.</p>

<p>„Ty víš, jak mě motivovat,“ zavrněla a začala se mu dobývat pod uniformu.</p>

<p>***</p>

<p>Jack už notnou dobu zachmuřeně pozoroval téměř dokončené hodiny na podstavci s hákovým křížem. Práce mu vždycky pomáhala vyhánět z hlavy nepříjemné myšlenky. Ale teď jich bylo tolik, že se prostě nemohl soustředit.</p>

<p>V první řadě byl rozzuřený na Kerstin. Ano, věděl, do čeho jde, když si tu malou prolhanou podvodnici pustil do života. Klidně by ji přijal i s jejím darem od Lokiho. Byl to čistě její nápad, zříci se svého patrona. A i kdyby pak přišla s tím, že to nedokázala, akceptoval by to. Místo toho mu několik let bez mrknutí oka lhala.</p>

<p>Teď to bylo každý sám za sebe. Partnerství skončilo. Patřičně dramaticky a nečekaně, jak se na oba aktéry slušelo.</p>

<p>Jakkoli Jacka rozezlila Kerstinina zrada, musel si v první řadě zajistit, aby všechno i přes nastalé komplikace proběhlo tak, jak má. Jeho část dohody zněla, že své vynálezy nikdy nepoužije proti Grimovi a že podobné hodiny už nikdy pro nikoho nevytvoří. Ódinův chráněnec se zavázal dát Jackovi jako platbu za jeho dílo kromě nemalé sumy peněz i kořeny hory – legendární surovinu, se kterou lze vytvořit prakticky cokoli – a nikdy mu neublížit ani ho neuvěznit. Jack znal totiž moc dobře legendy o tom, jak si někdo nechal něco sestrojit a pak vynálezce (nejčastěji kováře) zabil nebo zmrzačil. Případně ho zmrzačil rovnou, aby dotyčný nemohl utéct. A v severské mytologii se tento motiv objevoval také. Co na tom, že se pak Völund ošklivě pomstil. Podkolenní šlachy mu to nevrátilo.</p>

<p>Dalo se nicméně spolehnout na to, že má Grim svou čest a dané slovo dodrží. A uzavřená dohoda Jackovi připadala dostatečně neprůstřelná proti slovíčkaření.</p>

<p>***</p>

<p>Kerstin seděla na pryčně a zamračeně zírala zamřížovaným oknem ze své cely. <emphasis>Co jsem si sakra myslela, že se stane? Že mě jako odměnu za pořádnou jízdu velkoryse propustí?</emphasis></p>

<p>Musela v duchu připustit, že ji Grim neoklamal. Opravdu získala jiné zacházení, když ho svedla. Patrně si Ódinův chráněnec uvědomil, jak nebezpečná jeho vězeňkyně je, takže jako stráž povolal jiné vojáky, které Kerstin odhadovala na homosexuály. Kromě toho jim explicitně zakázal s ní promluvit jediné slovo.</p>

<p>Po nějakém čase chmurného rozjímání potlačila ukřivděný pocit prohry a začala uvažovat prakticky. <emphasis>Co tady depresím? Uši jim voskem zjevně nezalil. To půjde.</emphasis></p>

<p>Stáhla se co nejdál ode dveří a postavila se k nim zády. Zavřela oči. Její postava se začala měnit. Drobná ňadra se jí plynule vpila do hrudi. Rysy získaly trochu ostřejší ráz. Vlasy se zkrátily. Boky se zúžily. V rozkroku jí přibyly mužské zevní pohlavní orgány. Šaty si změnila na květované triko a sarong.</p>

<p>Nechtěla se od své skutečné podoby odchýlit příliš. Na dálku by mohla iluze svalovce ve zbroji projít, ale při bližším zkoumání by se ukázalo, že jde o klam – přinejmenším proto, že Kerstin si v jakékoli podobě stále zachovávala vlastní fyzické dispozice.</p>

<p>Nyní přešla zpět k zamřížovanému okénku.</p>

<p>„Hej, kluci,“ zavolala tlumeně. I hlas se jí trochu změnil.</p>

<p>Stráž se podle očekávání ani nepohnula.</p>

<p>„Já vím, že se mnou nesmíte mluvit,“ pokračovala. „Rozhodně po vás nemůžu chtít, abyste se protivili rozkazu. Ale to vlastně není potřeba.“</p>

<p>Zabloudili k ní – nebo spíš k němu – očima, avšak stále zůstali nehybní. Nicméně je patrně překvapilo, co vidí. Křehce působícího modrookého blonďáka v barevném oblečení.</p>

<p>„Nevím, proč mě sem zavřeli, nicméně mám zjevně kliku.“</p>

<p>Strážní stále nijak nereagovali, ale jejich pohledy působily zaujatě.</p>

<p>„Protože je tu se mnou takový duo, že fakt nevím, kam dřív koukat.“</p>

<p>Odmlčel se a oba si je prohlédl, jak jen to omezený výhled dovoloval.</p>

<p>„Víte, co by mě zajímalo? Co máte pod těma uniformama. I když se dá tušit, že nádherný svalnatý těla, tak to mojí zvědavosti nestačí.“</p>

<p>Strážní si vyměnili pohledy.</p>

<p>„A blbý je, že mi to nemůžete říct. Takže jedinej způsob, jak to zjistit, je přesvědčit se na vlastní oči.“</p>

<p>Pousmáli se.</p>

<p>„Je mi jasný, že by se to asi nemělo, ale… proč se trochu nepobavit? Mě se rozhodně bát nemusíte. Vás ani náhodou nepřeperu. Pokud nebudete chtít.“</p>

<p>Spiklenecky mrkl.</p>

<p>„Nikdo se nic nedozví. A i kdyby, neporušíte přece žádnej rozkaz,“ dodal s úsměvem plným příslibů.</p>

<p>V zámku zarachotil klíč.</p>

<p>***</p>

<p>Po několika hodinách rychlé chůze se Kerstin podařilo dostat k frekventované silnici a stopnout si auto. Nechala se postarším, otcovsky starostlivým chlapíkem odvézt do nejbližšího motelu. Odmítla nabídku zapůjčení telefonu či zaplacení ubytování na pár dní. Nechtěla, aby se kolem ní kdokoli motal. Potřebovala přemýšlet, ne někomu vysvětlovat, že utekla z vězení poté, co svedla dva gaye a nechala je příjemně unavené zamčené ve své cele. Že se ji někdo snaží zabít. A že její jediná opora montuje nějakému egomaniakovi stroj na výrobu havranů.</p>

<p>Havrani. Další věc, která jí už skoro tradičně dělala starosti. Za celou dobu nezahlédla ani jediného, ale nedělala si iluze, že po ní nepátrají. Dávala si vždy záležet, aby byla na útěku co nejméně viditelná z ptačí perspektivy.</p>

<p>Sotva její zachránce odjel, vyhlédla si na recepci motelu, jaké klíče tam teď v noci visí, a šla se vloupat do jednoho z příslušných pokojů. Měla štěstí – opravdu to vypadalo, že v něm nikdo nepřebývá.</p>

<p>Zamkla se zevnitř, natáhla se na postel. Nohy ji po dlouhé cestě ukrutně bolely.</p>

<p><emphasis>Takhle bych tu neměla usnout. Chtělo by to dát si sprchu.</emphasis></p>

<p>Koupelna jí připadala strašlivě vzdálená. Zůstala tedy dál ležet.</p>

<p><emphasis>Co teď?</emphasis> rozjímala. <emphasis>Mám se snažit Jacka zachránit? Nebo se spolehnout na to, že se zachrání sám? Musí na mě bejt pekelně nasranej, že jsem Lokiho nepustila k vodě. A když se mi ho podaří zachránit před Grimíkem, venku určitě bude čekat moje partička božskejch chráněnců, který jsou pro změnu pekelně nasraný, že jsme jim zase pláchli. Chce to nějakej setsakra dobrej plán…</emphasis></p>

<p>S tou myšlenkou Kerstin usnula.</p>

<p>***</p>

<p>„Lokiho chráněnka utekla,“ prohlásil Grim bez pozdravu.</p>

<p>„To mě nepřekvapuje. Z nějakého důvodu jí nedělá dobře pobyt v cele. Mám to ozkoušené,“ odvětil Jack lhostejně.</p>

<p>„Nedostane se daleko, mí lidé ji snadno chytí.“</p>

<p>„Být tebou, tak je radši odvolám. Je to chráněnka Lokiho. Tu na svém hradě nechceš,“ poznamenal.</p>

<p>„Lepší ji mít pod dozorem než někde v zádech. Nestojím o žádný lokální Ragnarok.“</p>

<p>„Pokud je na to nějaké proroctví, tak tomu nejspíš stejně nezabráníš.“</p>

<p>Grim se ušklíbl, ale neodpověděl.</p>

<p>„Nepracuješ,“ konstatoval místo toho.</p>

<p>„Trochu mě celá situace rozhodila, nechci při montáži postranního gongu udělat chybu.“</p>

<p>„Všechno je pod kontrolou. Před tou skupinou tě ochráním, stejně jako před ostatními potenciálními hrozbami. Jak jsem slíbil. Jsi můj vážený host.“</p>

<p>Jack se zvedl. Zvolna začal obcházet svůj vynález, aniž by spustil zrak z Ódinova chráněnce.</p>

<p>„Neber to tak, že bych pochyboval o tvých schopnostech,“ pronesl opatrně. „Nicméně jsem už stál tam, kde teď stojíš ty. Rád ti poradím, abys nedělal moje chyby. Přestože můj experiment přinesl své ovoce a nevidím důvod jej opakovat, pár věcí jsem podcenil.“</p>

<p>Grim ho pozorně sledoval.</p>

<p>„Pokračuj,“ vyzval Jacka neutrálně.</p>

<p>„Můj projekt vycházel úžasně. Stovky nadlidí mě uctívaly jako boha. Měl jsem následovníky, kteří mou filozofii šířili do jiných koutů světa, a to i z řad chráněnců bohů. Dával jsem směr a smysl existencím, které nevěděly, co se sebou, ale i vizionářským géniům či lidem znechuceným poměry ve světě. Za Kerstin jsem to všechno vyměnil, poté co se stala součástí mého systému a svým působením jej narušila zevnitř. Nelituji toho, v tu chvíli to bylo správné rozhodnutí. Čeho lituji je, že jsem příliš otálel se zabitím té partičky, která teď po nás jde. Je možné, že by můj projekt životaschopně pokračoval i bez mé přítomnosti, kdyby moje lidi ta banda nevymasakrovala.“</p>

<p>„Co tím chceš říct?“</p>

<p>„Jenom tě chci varovat, abys je nepodcenil. Vykašli se na hledání Kerstin, je to krysa, která má sklony se ze všeho vyvléknout a utéct. Koho je potřeba najít a co nejrychleji zlikvidovat, jsou ti další chráněnci.“</p>

<p>„A nehraje ve tvé radě náhodou roli emocionální angažovanost?“</p>

<p>Jack se nad tím poctivě zamyslel.</p>

<p>„Myslím si, že ne,“ prohlásil nakonec. „Kdyby tu teď byla, tak jí snad tím krkem sám rád zakroutím. Nemám důvod se snažit ji chránit. Vždycky se dokázala ochránit sama. Proto jsem ani nežádal její bezpečí v rámci podmínek naší spolupráce.“</p>

<p>„Dobrá. Děkuji ti za podnětný rozhovor.“</p>

<p>„Rádo se stalo.“</p>

<p>Grim se měl k odchodu. Když otevřel dveře, Jackovi se naskytl pohled na chodbu, kde stála skupina členů ochranky. Jedna z těch tváří mu byla povědomá. Když si uvědomil, kde dotyčného naposledy viděl, div mu nevynechalo srdce. Potkali se nedávno na grilování. Byl to Steven.</p>

<p>Několik zdánlivě nekonečných vteřin na sebe s více či méně zdařile maskovaným překvapením zírali. Pak se za Grimem zavřely dveře.</p>

<p>***</p>

<p>Kerstin se probudila celá rozlámaná. Do oken se opíralo polední slunce.</p>

<p><emphasis>Proč si tohle dělám,</emphasis> pomyslela si otráveně. Svlékla se a vydala se do sprchy. Drobnou zlacenou masku, dárek od Lokiho, který jí propůjčoval veškeré nadpřirozené schopnosti, si vzala pro jistotu s sebou. Ta věc se snadno dala ukrýt prakticky kdekoli, od podprsenky až po kotníkové boty. A přestože ji Kerstin před útěkem z hradu už několik let nepoužila (třeba proto, aby Jackovi nedošlo, že se jeho přítelkyně stále ještě s Lokim kamarádí), téměř vždy ji měla v dosahu.</p>

<p>Teplá voda Kerstin pomohla se probrat. A utřídit si myšlenky. A znovu si uvědomit, v jak příšerném průšvihu se nachází.</p>

<p>Ať se mezi nimi stalo cokoli, nechtěla Jacka jenom tak nechat napospas osudu. „Budeš moje <emphasis>siiras</emphasis>. To se nezmění,“ řekl jí kdysi dávno, když všechno ostatní opustili. Použil termín, jímž se v jeho sektě označovala spirituální druhá polovina. Patřili k sobě. V tom měl pravdu.</p>

<p><emphasis>Můžu si změnit podobu na fešnýho nácka a jít se potloukat po hradě. Najdu Jacka a společně zmizíme.</emphasis> Posadila se na ručník na zem k minibaru a jala se postupně konzumovat všechno, co tam našla. <emphasis>Takhle jednoduchý to není. Kdo ví, jakou má Jack s Grimíkem dohodu. Jenomže to nezjistím, dokud se jednoho z nich nezeptám.</emphasis> Kombinace plechovkového piva, čokoládové tyčinky, brambůrků a červeného vína jí trochu zvedla náladu. <emphasis>Měla bych zase začít víc věřit svýmu štěstí,</emphasis> usoudila. <emphasis>Když se to podělá moc, tak prostě zdrhnu a zahrabu se někam hluboko. Vzhledem k tomu, že dokážu aspoň dočasně vypadat jakkoli, mě nikdo nepozná.</emphasis></p>

<p>Vzala si spodní prádlo, do podprsenky navyklým pohybem umístila masku. Když se natáhla pro šaty, uslyšela za dveřmi zvuk, který by si s ničím nespletla. Bobíkovo kňučení.</p>

<p><emphasis>No vida, jak se hned všechno v dobrý obrací,</emphasis> pomyslela si vesele. Zahodila šaty, rychle odemkla a otevřela dveře.</p>

<p>Na rohožce skutečně sedělo její štěně. Nadšeně se jí vrhlo na nohy a kníkáním se dožadovalo podrbání. Kerstin se k němu nesklonila. Ztuhle zírala na skupinu čtyř lidí, jež za dveřmi stála.</p>

<p>„Překvápko?“ ušklíbla se Diana.</p>

<p>Kerstin vyloudila strojený úsměv.</p>

<p>„Tak teď si připadám jako největší debil,“ ucedila přes zaťaté zuby.</p>

<p>***</p>

<p>„Domnívám se, že mě považujete za větší hrozbu, než doopravdy jsem,“ podotkla Kerstin. Seděla ve spodním prádle na posteli kousek od Alexe, který ji držel za kotník. Proti ní se usadila Artemidina chráněnka, pistoli odjištěnou a pečlivě zamířenou. Eva zůstala stát a opírala se o stěnu. Petr klečel opodál na patách. Hlavu měl skloněnou a pokaždé, když zvedl oči a podíval se na Kerstin, trochu zrudl ve tváři.</p>

<p>Mezi Dianou a Kerstin pobíhal Bobík, zmatený z toho, že se mu ani jedna z nich nevěnuje.</p>

<p>„Lepší přecenit než podcenit,“ pousmál se Alex.</p>

<p>„Kdybych řekla, že se mi chce čůrat, předpokládám, že byste mi nabídli kelímek od kafe?“</p>

<p>„Na chodbě je automat,“ přitakala Diana.</p>

<p>„Dobře. A kdybyste mi nejdřív prohlídli šaty, že v nich neschovávám kudlu ani nic takovýho, dovolili byste mi se oblíknout?“</p>

<p>Petr se nadechl, patrně aby souhlasil, nicméně Alex byl rychlejší: „V žádném případě.“</p>

<p>„Dobytku,“ ušklíbla se Kerstin. Nepřítomně podrbala štěně za uchem. Bobík se na posteli přetočil na záda, a tak ho ještě podrbala na břiše.</p>

<p>Diana z ní nespustila oči, ostatní měli tendenci pohledem občas zalétnout k roztomilému zvířeti.</p>

<p>„Takže co dál?“ zeptala se Kerstin po chvíli mlčení. „Protože jste mě ještě nezabili, předpokládám, že si se mnou chcete přinejmenším napřed popovídat.“</p>

<p>„To jsme měli v úmyslu i v tom městečku, kde jste s Konstruktérem bydleli,“ ozvala se Eva.</p>

<p>„Dejme tomu, že vám to budu věřit. Mimochodem, teď se jmenuje Jack.“</p>

<p>„Na tom nesejde. Pravdou zůstává, že je Konstruktér ještě nebezpečnější než dřív, když teď spojil síly s Ódinovým chráněncem,“ pokračovala Diana.</p>

<p>„Že trochu odběhnu od tématu, jak jste nás našli?“ vyzvídala Kerstin.</p>

<p>„Havrani,“ odpověděla Artemidina chráněnka bez obalu.</p>

<p>„K čertu, myslela jsem si to.“</p>

<p>„Patrně dohlíželi na Konstruktérovu práci nebo hlídali vznikající dílo.“</p>

<p>„To je blb,“ povzdychla si Kerstin. „Hlavně, že jsem se ho ptala, jestli je nemá na svědomí nějaká jeho činnost. Mimochodem, možná bychom odsud měli vypadnout, než na nás někdo přijde.“</p>

<p>„Alex si promluvil s recepční, která souhlasila, že nebudeme rušeni,“ odtušila Eva.</p>

<p>Kerstin si povzdychla: „Jo aha, to si dokážu představit. Každopádně zpátky ke Grimíkovi. O jeho úmyslech vím akorát to, že jsou určitě značně průserový.“</p>

<p>„Jak sis jistě všimla, Grim pobývá v hradu, který dost připomíná Wewelsburg,“ navázala opět Diana.</p>

<p>„To je ten legendární náckovskej hrad?“</p>

<p>„Přesně. A kromě toho má dvanáct vyvolených válečníků, z nichž chce pravděpodobně vysát jejich moc a posílit se na jejich úkor.“</p>

<p>„Pomocí nějakýho bazmeku od Jacka,“ hádala Kerstin.</p>

<p>„Dá se to předpokládat.“</p>

<p>„Čili to musíme zastavit.“</p>

<p>„Omyl. <emphasis>My</emphasis> to musíme zastavit. Ty už jsi ze hry. Nemůžeme ti věřit,“ opravila ji Diana chladně.</p>

<p>„To jste přece ksakru nemohli nikdy! A přesto jsme s tím zvládli žít!“ ohradila se Kerstin.</p>

<p>„Jediné, co potřebujeme od tebe, je bližší průzkum a získání konkrétních informací,“ trvala si na svém Artemidina chráněnka.</p>

<p>„Netušíš náhodou, co Grimovi poskytuje jeho patron za schopnosti?“ zajímal se Alex.</p>

<p>„Ne, bohužel ani vzdáleně. Nicméně mi nemohlo ujít, že mu to celkem pálí. Což je vždycky nepříjemná komplikace.“</p>

<p>„Škoda,“ povzdychl si Xipe Totecův chráněnec.</p>

<p>„Ještě jedna maličkost,“ podotkla Kerstin. „Asi jsme si nějak zapomněli ujasnit, co z toho budu mít, když se s váma dám do tohohle podivnýho holportu?“</p>

<p>„Náskok,“ odvětila Diana suše.</p>

<p>***</p>

<p>Jack popíjel víno a nepřítomně se díval z okna. Svůj vynález dokončil a odevzdal. Grim vypadal po jeho krátké prezentaci spokojen. Za pár dní proběhne klíčová událost, v níž budou hrát hodiny nezastupitelnou roli. A Jackovi se mělo dostat té cti, vidět je fungovat.</p>

<p>Znamenalo to však setrvat na hradě. A zabývat se myšlenkami, kterými se zabývat nechtěl.</p>

<p>Ano, bylo zřejmé, že se on i Kerstin o sebe dokáží postarat každý zvlášť. Nicméně si už bez ní nedokázal svůj život představit. <emphasis>Na druhou stranu, úspěšně jsem bez ní žil přes třicet let, než jsem ji potkal, takže by to nemuselo být tak obtížné,</emphasis> pokoušel se utěšit. Marně.</p>

<p>Po pečlivém zvažování si nakonec musel připustit, že je pro něj Kerstin důležitější než všechno ostatní. Chtěl ji zpátky. Se všemi problémy, které přinášela, se všemi zmatky, které působila. Byla jeho <emphasis>siiras</emphasis>.</p>

<p>***</p>

<p>Než se pustila do plnění zadaného úkolu, nechala se Kerstin od svých bývalých kamarádů zavézt domů. Převlékla se do tílka, vysoko ustřižených džínových kraťasů a hlavně pořádných vysokých bot, ve kterých mohla ukrýt vystřelovací nůž. A samozřejmě masku. Pod rouškou tmy si pak sehnala všechno, co potřebovala, včetně psího žrádla. Bobíka si k její nelibosti nechala u sebe Diana. Prý aby byla Lokiho chráněnka motivována držet se společného plánu.</p>

<p>Nyní Kerstin sebevědomě kráčela chodbami Grimova hradu. Vzhledem k tomu, že na sebe vzala podobu modrookého blonďáka v uniformě, ji nikdo nezastavil. Cestou neviděla ani neslyšela žádného havrana. Ódinův chráněnec patrně usoudil, že v jeho Wewelsburgu už bude vynález v bezpečí, takže opeřené strážce stáhl. Kerstin měla u svých protivníků tuhle nacistickou sebejistotu ráda. Ušetřila jí spoustu potíží.</p>

<p>Dívka potřebovala zmapovat vnitřek stavby, najít Jackův vynález a ideálně i Jacka samotného. A pokud možno nepotkat Grima. Když zjistila, kde jsou ubikace, jídelna a tělocvičny, příliš mnoho prostoru na průzkum jí naštěstí nezbývalo.</p>

<p>V severní věži objevila rozlehlý sál s dvanácti sloupy, stojícími po obvodu místnosti. Napočítala také dvanáct hlubokých výklenků s okny. Uprostřed na stropě se skvěl hákový kříž, dole na mramorové podlaze zelené slunce. Na něm ležel i dokončený vynález. Kerstin usoudila, že půjde o nějaké zvláštní hodiny. Jakýkoli ciferník sice chyběl, ale podařilo se jí identifikovat cosi, co připomínalo ručičky. Zároveň od ozubených kol vedla i palička k malému gongu, přimontovanému na straně. Z druhé strany podstavce trčel ostrý hrot. Patrně na svíci. Nebo na potkana, těžko říct. Ale chyběly odvodní kanálky na krev, a tak Kerstin usoudila, že se tam nemá napichovat nic živého.</p>

<p>Dívka absolutně netušila, jak by hodiny měly fungovat a co by měly ukazovat. Klekla k nim a obhlédla je ze všech stran. Nakonec jenom dovnitř přidala malé překvapení a odpojila gong. Pak vylovila z boty masku od Lokiho a schovala ji až dozadu za ozubená kola. Chtěla si pojistit, aby její maličká sabotáž vyšla.</p>

<p>Poté přišla na řadu komplikovanější část plánu – nepozorovaně se vyplížit ven, aniž ji chránilo kouzlo pocházející od masky. Na druhou stranu, uprostřed hluboké noci se po hradě pohybovalo jen minimum osob.</p>

<p>Vyklouzla ze sálu a opět za sebou zamkla. Prošla chodbou vedoucí na nádvoří a vyhlédla oknem ven. Počkala, až bude dvorana bezpečně liduprázdná, a chystala se vyrazit dál.</p>

<p>„Stůj!“ ozvalo se za ní. To, co ji přimělo splnit pokyn, však nebyl samotný příkaz, ale zvuk natahovaného závěru.</p>

<p>Pomalu se otočila.</p>

<p>„Stevene? Co ty tu sakra děláš?!“ vydechla překvapeně. <emphasis>Blbá otázka,</emphasis> pokárala se vzápětí v duchu. <emphasis>Co by tu asi dělal, s kvérem a navlečenej do uniformy místních Grimíkovejch chlapců. Asi sem nepřišel učit algebru.</emphasis></p>

<p>„To bych se měl spíš zeptat já tebe,“ sykl oslovený. S tichým „jdeme!“ došel až k ní a chytil ji pod ramenem. Pro jistotu neprotestovala, když ji dotáhl k blízkým dveřím, na okamžik ji pustil, aby je mohl otevřít, a vhodil ji dovnitř. Než ji následoval a zavřel za sebou, vypustil úderník a uložil zbraň do pouzdra.</p>

<p>Ocitli se potmě v jakémsi skladovacím prostoru. Úzké okno vedoucí do noci a škvíra pode dveřmi byly jediným zdrojem světla, poskytujícím možnost vidět pouze obrysy.</p>

<p>„Takže?“ nadhodil Steven.</p>

<p>Kerstin mlčela.</p>

<p>„Co tu pohledáváš?“ připomněl jí svou otázku.</p>

<p>„Mno… zachraňuju Jacka. Ale moc mi to nejde, jak vidíš,“ odpověděla neochotně.</p>

<p>„Proč bys něco takového dělala?“ podivil se.</p>

<p>„Protože… je to tak trochu můj partner? To partneři přece dělají, ne?“</p>

<p>„On si tě nezaslouží! Vždyť tě jenom trápí a využívá!“ vyhrkl.</p>

<p>„Ale…“</p>

<p>„Já bych nikdy nedovolil, aby ti někdo ublížil!“</p>

<p>Kerstin potřásla hlavou. Tohle na ni bylo příliš. Přestože spěchala, zavrhla myšlenku Stevena zastřelit jeho vlastní zbraní. I kdyby se jí to podařilo, střelba by zcela určitě vzbudila nežádoucí pozornost.</p>

<p>„Hele,“ začala se zdrcující upřímností, „jsem chráněnka od Lokiho, jasný? Přesně ta, před kterou tě rodiče varovali. A pokud ne, tak rozhodně měli. Fakt nepotřebuju zachraňovat. Potřebuju tak akorát chodit na divoký párty. A Jack je jedinej chlap, kterej kdy tohle pochopil. Teda… věřím, že to pochopil. No to je fuk, to je složitý. Co to vůbec kecám?“</p>

<p>„Chráněnka… Lokiho?“ zasekl se Steven zjevně u prvních několika slov.</p>

<p>„Jo.“</p>

<p>„<emphasis>Toho</emphasis> Lokiho?“</p>

<p>„Do prkna, na tohle nemám čas,“ obrátila Kerstin oči v sloup. Pokusila se vyrazit ke dveřím.</p>

<p>„Počkej,“ zašeptal Steven a chytil ji za předloktí. „Loki byl Ódinův bratr! Proč jsi svůj vznešený původ tajila tak dlouho?“</p>

<p>„Ehm… Neptal ses?“</p>

<p>Natlačil ji zády na regály.</p>

<p>„Nemůže ti na Jackovi záležet tak, abys takhle riskovala. Vždyť mu zahejbáš,“ podotkl tiše a zajel jí rukou pod kraťasy na zadku.</p>

<p>„To bylo jenom jednou a…“</p>

<p>„… a dohodli jsme se na pokračování,“ doplnil.</p>

<p>„To asi nemůžu popřít.“</p>

<p>Stáhl jí ramínko tílka až k lokti a olízl jí bradavku.</p>

<p>Kerstin ho od sebe odstrčila: „To jako teďka? Neblbni, přece tady nebudeme…“</p>

<p>Sáhl po pistoli.</p>

<p>„Klídek, klídek. Dobrý. Jasně. Teďka,“ opravila se bleskově. „Mohli bychom si jenom slíbit, že příště už spolu neskončíme v nějakým přístěnku na košťata?“ navrhla.</p>

<p>„To bychom mohli,“ zašeptal jí do ucha.</p>

<p>Znovu ji k sobě přitiskl a pokračoval v olizování a líbání jejího ňadra. Brzy jí tílko sundal, aby nepřekáželo. A zjevně se chystal na totéž u jejích kraťasů.</p>

<p>Kerstin se nebránila, ale do nadšené spolupráce se jí také dvakrát nechtělo. <emphasis>Fakt by mě byl schopnej zastřelit, kdybych mu nedala? Vždyť je to takovej Mirek Dušín. Možná mám na chlapy špatnej vliv. Nebo smůlu,</emphasis> rozjímala. <emphasis>Asi stojí za pokus nasměrovat jeho pozornost jinam.</emphasis></p>

<p>„Není žádná snoubenka, co?“ zeptala se konverzačním tónem.</p>

<p>„Ne. Jenom moje poslání,“ odtušil chraplavě.</p>

<p>„Poslání?“ zopakovala tázavě.</p>

<p>Steven zvedl oči a navzdory tmě se jí pokusil pohlédnout do tváře. Jeho odhodlání si to na místě rozdat zjevně trochu polevilo.</p>

<p>„Grim není schopen docenit, jak neskutečně jsem mu loajální,“ pronesl se stopou hořkosti v hlase. „Nevidí, že bojovou zdatností se s každým jedním z jeho vyvolené dvanáctky určitě můžu měřit. A mrzí mě, že i do našeho v podstatě spirituálního řádu vstoupila politika.“</p>

<p>„Já bych pro to bejt tebou nebrečela. Na každý prase se někde vaří voda,“ odtušila Kerstin smířlivě.</p>

<p>„To se ti lehko řekne, ale přijmout, že ve tvé kariéře ti brání mrzké pomluvy, je pro mě velmi těžké. Čekal bych, že v takovémto… prostředí na podobné zákeřnosti nebude místo.“</p>

<p>„A Grimíkovi jsi to říkal? Věřím, že je dost moudrej na to, aby se dokázal rozhodnout objektivně,“ podotkla.</p>

<p>„Říkal.“</p>

<p>„A?“</p>

<p>„Nechci o tom mluvit,“ zamumlal a začal se opět věnovat sundávání jejích kraťasů. A kalhotek.</p>

<p>Kerstin to v přemýšlení nijak nerušilo. <emphasis>Takže ho Grimík poslal do hajzlu. Nejspíš Steven nebude až takový eso, za jaký se považuje. Ale vlastně má kliku, zřejmě mu to, že to nedotáhl na jednoho z dvanácti vyvolenejch, zachrání krk. Na Ódinovu vychcanost je spoleh a Grimík jako by svýmu patronovi z toho jedinýho oka vypadl.</emphasis></p>

<p>Jakmile byla úplně nahá, přivinul ji k sobě. Opatrně ji hladil, občas jí na tělo vtiskl polibek.</p>

<p>Kerstin si otrávěně povzdychla. <emphasis>Tohle idiotský mazlení už se táhne moc dlouho. Je načase do toho trochu šlápnout, ať tu nejsme do zejtra.</emphasis></p>

<p>Hbitě mu rozepnula kalhoty. Skočila mu do náruče a objala ho nohama. Překvapeně zalapal po dechu, zavrávoral. Sotva však opět získal rovnováhu, chytil Kerstin za boky a přitiskl ji na sebe. Tiše zasténala, prsty mu zaryla do uniformy na ramenou. Zavřela oči, odhodlaná užít si ten moment všemu navzdory. Za zavřenými víčky si představila, že je to Jack, kdo ji pevně drží v náruči.</p>

<p>Brzy bylo po všem. Steven vyvrcholil velmi rychle.</p>

<p>Chvíli Kerstin ještě houpal přivinutou na bedrech, pak ji zvolna postavil na zem. Objal ji.</p>

<p>„Miluju tě!“ vyhrkl.</p>

<p>Měla sto chutí odpovědět „jsi úchyl“, ale ovládla se. Nepřestávala mít na paměti, že Steven má u sebe střelnou zbraň.</p>

<p>„Dokaž to!“ vyzvala ho místo toho.</p>

<p>„Jak?“ zeptal se podezřívavě a poněkud se od ní odtáhl. Mimoděk se opět upravil.</p>

<p>Kerstin se na chvíli zatvářila, že přemýšlí.</p>

<p>„Schovej mě u sebe. Dokud nebude vhodnej čas na společnej útěk,“ odpověděla posléze.</p>

<p>„Cože?“ vydechl nechápavě.</p>

<p>„Aha. Ty si myslíš, že budeme moct bejt spolu tady na tomhle hradě? Že to Grimík povolí? Že tu jako jedinej z jeho následovníků budeš moct mít holku? A ještě k tomu mě?“</p>

<p>„Být součástí tohoto řádu je ten nejušlechtilejší účel, jakému může člověk sloužit. Nemůžu přece…“</p>

<p>„Jak nemůžeš?“ skočila mu do řeči. „Buď si pokračuj ve svým ušlechtilým úkolu, a v tom případě se mnou nepočítej, nebo mě u sebe ukryj a společně utečeme, až bude dobrá příležitost.“</p>

<p>Kerstin neměla ráda ultimáta, a to ani z jednoho konce. Ale usoudila, že výsledek volby jí nahraje do karet, ať bude jakýkoli.</p>

<p>Steven dlouho mlčel.</p>

<p>„Dobře. Pro tebe to udělám. Odejdu od Grima,“ pronesl posléze pomalu. „Už se nemůžu dočkat, až budeme konečně spolu.“ Pohladil ji po rameni s takovou dávkou něhy, až se z toho Kerstin skoro udělalo špatně.</p>

<p>„Pusu na to,“ zašeptala s úsměvem, jehož faleš skryla panující tma.</p>

<p>Políbili se.</p>

<p>***</p>

<p>Zapadající slunce působivě zářilo do mramorem vykládaného sálu. U každého z dvanácti sloupů stál jeden Grimův následovník. Ti nejlepší z nejlepších, připraveni vzdát hold Ódinovi, svému váženému ochránci. U pasu měli zavěšené meče nebo sekery.</p>

<p>Jack postával stranou a dovedně skrýval nervozitu. Jeho klient už mu zaplatil domluvené finance, ale kořeny hory měl získat až poté, co se jeho vynález osvědčí. O kvalitě své práce Jack nepochyboval – Grimova spolehlivost bylo to, co ho zneklidňovalo.</p>

<p>Ódinův chráněnec, oblečený do jednoduché černé řízy stejně jako jeho lidé, poklidně kontroloval, zda je všechno na svém místě. Sám měl u boku meč a v dosahu připravené kopí.</p>

<p>Sluneční kotouč se konečně zcela přehoupl za obzor. Grim umístil svíci na hrot u hodin a zapálil ji. Stanul před ní, pozvedl ruce a pohlédl vzhůru na strop s hákovým křížem.</p>

<p>„Člověk bez bohů má v srdci pustinu,“ pronesl slavnostně.</p>

<p>Na dlouhou chvíli všichni znehybněli. Ani plamen svíce se nezachvěl.</p>

<p>Do ticha zněl jenom tlumený tikot hodin.</p>

<p>Obloha zvolna tmavla.</p>

<p>„Aldagaut, Alfod, Algingaut, Angan Friggja, Arnhöfði…,“ začal Grim zvolna odříkávat dvě stě Ódinových jmen.</p>

<p>Jack téměř zapomněl dýchat. S každým dalším vyřčeným slovem jako by atmosféra houstla.</p>

<p>„… Gram Hliðskjálfa, Grimni, Grim, Gunnblindi, Hagvirk…“</p>

<p>Všech dvanáct bojovníků upíralo s téměř posvátnou úctou zrak na svého vůdce.</p>

<p>„… Njótr, Ófni, Olg, Omi, Oski…“</p>

<p>V hlubokých stínech jako by se něco hýbalo. Jako by tam přecházel někdo, koho lidské oko nedokáže spatřit.</p>

<p>„… Votan, Ygg, Ýrung,“ dorecitoval Grim a odmlčel se.</p>

<p>„Hodiny stvořené rukou génia odměřují čas ve Valhale. Mocný Ódine, vládče Ásgardu, přijmi obětiny, s nimiž přicházíme,“ pronesl posléze a svěsil ruce. Přinesl roh s medovinou a podal jej prvnímu válečníkovi. Ten se napil a poslal roh dál. Pak tasil zbraň a vyčkával.</p>

<p>Když se takto napilo všech dvanáct mužů, Grim obřadně vylil zbytek na podlahu. Odložil roh a chopil se svého kopí. Všichni pozvedli zbraně k poctě.</p>

<p>Hodiny zakvílely.</p>

<p>Grim střelil pohledem po Jackovi. Ve vynálezci by se krve nedořezal. <emphasis>Co to sakra bylo za zvuk?! Vždyť měl zaznít gong! Ne tahle… šalmaj. Bude vůbec ten rituál za těchto podmínek fungovat?</emphasis> Navenek zachoval kamennou tvář. Pohlédl Grimovi do očí a přikývl na znamení, že je vše v pořádku. <emphasis>Hlavně nepřiznat, že jde z mojí strany něco šejdrem,</emphasis> pomyslel si. <emphasis>Ono to nějak dopadne.</emphasis></p>

<p>„Uctíme tě nyní bojem, Ódine, otče všech,“ prohlásil Grim, jak nejpřesvědčeněji dokázal. Muži se rozdělili do dvojic, připraveni k útoku.</p>

<p>V tu chvíli se otevřely dveře. Plamen svíce se zběsile roztančil, ale naštěstí nezhasl a neutopil sál ve tmě.</p>

<p>Na prahu stáli čtyři chráněnci bohů.</p>

<p>Grim se zjevně rozhodl, že divit se bude později.</p>

<p>„Jaká šťastná náhoda. Zabijte je,“ pravil nezúčastněně.</p>

<p>Čtveřice zjevně podobně vřelé uvítání čekala. Zatímco Eva poklekla na jedno koleno a začala kolem sebe měděným hrotem kopí črtat kruh, Petr skočil před ni a odrážel útoky, které by ji mohly ohrozit. Diana bez přesnějšího míření střelila do hrudi dva nejbližší protivníky. Z Alexových dlaní vyrazily pramínky nazelenalého dýmu přímo ke Grimovi.</p>

<p>Ódinův chráněnec se nijak nebránil. Opíral se o kopí a soustředěně přednášel Runatál.</p><empty-line /><p>„… jsa proklán kopím</p>

<p>po devět nocí</p>

<p>moudrý Ódin sám sobě obětí.</p><empty-line /><p>Nejedl chléb a nepil nic,</p>

<p>jen hleděl v hlubin tmy,</p>

<p>pak zaplakal a runy vzal.</p>

<p>Konečně vrátil se…“</p><empty-line /><p>Alex musel upustit od smělého plánu odstranit velitele jako prvního, když měl najednou co dočinění se dvěma muži se sekerou a jedním s mečem. Toho, který stál nejblíž, ovinuly zelené pramínky plynu. Ve zrychleném procesu tlení se rozpadl na kusy kostí a zkaženého masa. Proti obličeji dalšího vztáhl Alex dlaň. Vzápětí musel ruku rychle stáhnout, aby o ni nepřišel. Protivník, oslepený leptavým aerosolem, totiž příšerně zavyl a bezhlavě začal před sebou mlátit sekerou.</p>

<p>Ústup od běsnícího muže chráněnci Xipe Toteca znemožnil třetí bojovník. Ťal Alexe do ramene a přerazil mu klíční kost. Napadený dokázal pohotově zachytit meč za záštitu a způsobit, aby se zbraň v mžiku celá rozsypala na drobné kousky rzi. Do zad však v tu chvíli dostal zásah od oslepeného protivníka. Zaúpěl bolestí, zahalil se do oblaku jedovatého dýmu a prosmýkl se z nevýhodné pozice.</p>

<p>Ve chvíli, kdy Petr zaslechl, že Eva polohlasně recituje úryvky Knihy mrtvých ve staroegyptském jazyce, věděl, že už ji nemusí chránit, neboť kolem sebe vztyčila neviditelnou zeď. Dokud mluvila a zůstala v načrtnutém kruhu, nic ji nemohlo ohrozit. Vydal se proto do volnějšího prostoru. S elegancí akrobata uhýbal ranám, tu a tam sám zasadil úder, vhodným chvatem paralyzoval protivníka. Přestože byl o dobré dvě hlavy nižší než jeho soupeři, jejich divokost ho nijak neděsila. Silou se jim vyrovnal, hbitostí je předčil. Na utržené rány nedbal. S neměnným výrazem soustředění zneškodnil jednoho, druhého, třetího.</p>

<p>Diana naproti tomu tak netečně klidná nezůstala. Ukázalo se, že pokud nezastřelila své protivníky na místě, dostali se zranění do stavu nepříčetné zuřivosti. Přestože se i jí podařilo zabít tři z nich, jít s pistolí proti někomu, kdo se umí krýt, nebojí se zemřít a nezastaví ho bolest, není úplně snadné. Sál nebyl tak velký, aby si v něm mohla držet dostatečný odstup, proto se pokoušela pohybovat kolem Eviny bariéry.</p>

<p>Esetina chráněnka pečlivě sledovala své spolubojovníky.</p>

<p>„Ve jménu Isis a Osirida, uzdrav se, Alexi,“ pronesla ve staroegyptském jazyce, když viděla, jak vážně je dotyčný zraněný. Xipe Totecův chráněnec zachroptěl. Přestože se mu rány zatáhly, rozplynul se také mrak, jenž ho obklopoval. Mladík nezaváhal a dal se na útěk mezi sloupy.</p>

<p>Do místnosti obezřetně nahlédla Kerstin. Podle plánu měli na zvuk šalmaje vyrazit pouze její aktuální spojenci, nicméně usoudila, že tuhle taškařici si nemůže nechat ujít. A kromě toho si chtěla vyzvednout, co bylo její. Věřila svému štěstí, že Steven nezaregistruje její nepřítomnost příliš brzy.</p>

<p>Trpělivě čekala na vhodný okamžik. Pak vyrazila kupředu. Proběhla kolem Evy, vyhnula se bojovníkům dotírajícím na Petra, parakotoulem se dostala z dosahu sekery původně ohrožující Dianu. Ocitla se přímo u hodin. A Grimovi u nohou.</p><empty-line /><p>„… pro Ásy Ódin,</p>

<p>pro elfy Dáin,</p>

<p>Dvalin pro trpaslíků svět,</p>

<p>Asvid pro obry ukrutné,</p>

<p>a teď je ryju já…“</p><empty-line /><p>Kerstin došlo, jakou nadpřirozenou schopnost Grim pravděpodobně ovládá. <emphasis>Je to runotepec. Hodně univerzální věc, když je dost chytrej. Což on nepochybně je. Ale aspoň si to musí předpřipravit, protože to trvá vyrýt…</emphasis></p>

<p>Plamen svíce tu a tam zakolísal pod závany vzduchu. Dívka se rozhodla nezkoušet ji sfouknout. Dokázala si představit, že by byl Grim dost pohotový na to, aby ji na místě zabil.</p>

<p>Sáhla do hodin. S úlevou zjistila, že maska je stále tam, kde ji zanechala. <emphasis>Pojď ke mně, potvoro.</emphasis></p>

<p>Sotva si vrátila dárek od Lokiho do boty a zkontrolovala, že ji Grim stále ještě ignoruje, rozhlédla se po bojišti.</p>

<p>Alexe, natlačeného na stěnu, rdousil jeden bojovník. Další zrovna mlátil na zemi Dianu, které předtím vyrazil pistoli z ruky. Petr čelil dvěma sehraným protivníkům najednou a už neměl, kam ustupovat. Eva, setrvávající ve svém ochranném kruhu, mu nyní sice vyléčila všechna zranění, ale ze svízelné situace ho tím samozřejmě dostat nedokázala.</p>

<p><emphasis>Měla bych jim pomoct?</emphasis> zaváhala Kerstin. <emphasis>Ale houby, stejně se budou snažit mě zabít, až tohle všechno skončí. Čím míň jich na to bude, tím líp.</emphasis></p>

<p>Dosprintovala k Jackovi, který se dovedně ukrýval v jednom z výklenků.</p>

<p>„Mizíme!“ oznámila mu, popadla ho za rukáv a pokusila se ho odtáhnout.</p>

<p>„Tak to tedy ne,“ ohradil se. „Ještě mi Grim nezaplatil to nejdůležitější, co jsem z našeho obchodu měl mít. Počkám do konce obřadu.“</p>

<p>„A jak se ti asi odvděčí, až zjistí, že kvůli přikrášlení šalmají mu ten rituál nevyšel?“</p>

<p>„Kerstin, nechceš mi tím říct, že…“</p>

<p>„Ano, to děcko ze sousedství už na ten příšernej nástroj hned tak hrát nebude,“ odpověděla nevinně.</p>

<p>„To není to, co jsi mi chtěla říct, viď?“</p>

<p>„No dobře, přiznávám, trošičku jsem… ty tvoje hodiny sabotovala.“</p>

<p>Věnoval jí opravdu ošklivý pohled. Vzápětí však rychle přehodnotil situaci a vydal se s Kerstin co nejnenápadněji ze sálu. Diskrétně za sebou zavřeli dveře.</p>

<p>Plamen svíce se opět narovnal.</p>

<p>Jeden z mužů, ohrožujících Petra, se zarazil. Slabě zakašlal. Jeho spolubojovník zaváhal. Sun Wu Kungův chráněnec toho využil a kotoulem plavmo se dostal mimo jejich dosah. Až když se ocitl v bezpečné vzdálenosti, ohlédl se, aby zjistil, co se děje. Jeden z jeho protivníků klečel na zemi a zvracel. Druhý, rudý ve tváři a držící se za hrdlo, lapal po dechu.</p>

<p>Stejně se vedlo i ostatním válečníkům. Alexovi se podařilo soupeře přetlačit a vysvobodit se z jeho sevření, zbitá Diana se po loktech doplazila ke své pistoli. Evina zašeptaná prosba egyptským patronům jí zhojila všechna zranění.</p>

<p>Bojovníci se hroutili, zmítali sebou v křečích, někteří dávili. Nakonec zůstali ležet.</p>

<p>Teprve teď si chráněnci uvědomili, že Grim už nějakou dobu nerecituje.</p>

<p>„Ti nejlepší z mých mužů,“ pronesl nyní slavnostně, „pro tebe zemřeli se zbraní v ruce, Ódine, dárče medoviny, pane havranů, zrádče válečníků. Budou pít ve Valhale po tvém boku, dokud opět nenadejde jejich čas k boji. Propůjč mi nyní jejich sílu.“</p>

<p>Zhluboka se nadechl. Ostatní chráněnci se instinktivně pokusili skrýt nebo aspoň dostat z bezprostředního dosahu. Eva se neodvážila zkusit závěr rituálu narušit tím, že by oživila jednoho z padlých, protože nedokázala odhadnout reakci uzdraveného.</p>

<p>Do nastalého ticha jenom dál šeptala ve staroegyptštině průvodce posmrtným životem, připravena pomoci svým spolubojovníkům.</p>

<p>Čas se nepříjemně vlekl. Nic se nedělo.</p>

<p>Konečně Grim zavrčel. Bryskně vyhodnotil, kde se rituál pokazil. Potvrzením jeho domněnky bylo i prázdné místo tam, kde dřív stál Jack.</p>

<p>Pro Grima situace nevypadala příliš dobře. Elitní vojáky, kteří mohli ostatní chráněnce porazit, si sám otrávil. Jeho protivníci zjevně neměli náladu si povídat. A dobře si pamatoval Jackovo varování, jak jsou nebezpeční.</p>

<p>Uvědomil si však, že existuje přece jen způsob, jak získat větší sílu jinak a zvítězit nad nezvanými hosty.</p>

<p>Jeho ruka se mihla k očnímu důlku.</p>

<p><strong>***</strong></p>

<p>Jack a Kerstin vyběhli na chodbu. Bez sebemenšího zaváhání prchali k východu. Ruku v ruce, zvyklí na útěk, hnáni až rutinně častou nezbytností.</p>

<p>Práskl výstřel.</p>

<p>Kerstin se instinktivně nakrčila. Jack klopýtl a vytrhl se jí.</p>

<p>Setrvačností udělala ještě několik kroků, než se zastavila a prudce se obrátila.</p>

<p>Její přítel ležel na břiše. Košili mezi lopatkami mu barvila krev, látka nesla stopu po vstřelu.</p>

<p>Necelých deset metrů od postřeleného stál Steven. Skláněl k zemi hlaveň pistole.</p>

<p>„Ne, ne, ne! Kurva!“ zaklela Kerstin a vrhla se k Jackovi.</p>

<p>„Jdi od něj, nebo to schytáš taky!“ prohlásil Steven a znovu pozvedl zbraň.</p>

<p>Dívka strnula. Několik okamžiků nerozhodně těkala pohledem z útočníka na postřeleného.</p>

<p>„Říkal jsem, že nikomu nedovolím, aby ti ublížil,“ dodal měkce Steven.</p>

<p>Kerstin mu věnovala chladný pohled: „Jasný, chápu.“</p>

<p>Ucouvla od ležícího. <emphasis>Když tu Jacka najdou chráněnci, dorazí ho! Nemůžu ho tu nechat!</emphasis> letělo jí hlavou. Počkala, až na ni útočník opět přestane mířit. Pak bleskurychle vytáhla nůž a po Stevenovi skočila.</p>

<p>***</p>

<p>I Petra překvapila rychlost, s jakou se Grim vzpamatoval z bolesti způsobené ztrátou oka.</p>

<p>Zkrvavenými prsty si Ódinův chráněnec stihl načrtnout na předloktí dvě runy – Algiz a Teiwaz – než k němu Petr doběhl.</p>

<p>Sotva jednooký dokončil první runu, značící útočiště, jeho kůže jako by zešedla. Úder na solar ho ani nevyvedl z rovnováhy. Ignoroval rány, jimiž ho Petr zasypával, a vyrazil směrem k Esetině chráněnce. Druhá runa, vítězství, jako by mu na paži zářila krvavou červení.</p>

<p>Eva stále ještě klečela na jednom koleni, obklopena neviditelnou bariérou. Šeptem odříkávala části Knihy mrtvých.</p>

<p>Od Grima se neškodně odrazilo několik Dianiných střel. Artemidina chráněnka prozatím zanechala pokusů svého protivníka zranit, aby neublížila Petrovi. Vyměnila si poloprázdný zásobník za plný a vyčkávala.</p>

<p>Ve vzduchu vytvořená runa Hagalaz, krupobití, rozptýlila Alexovy pramínky nákazy a samotného chráněnce Xipe Toteca poslala na okružní let sálem, zakončený přistáním na stěně.</p>

<p>Konečně se Grim zastavil před Evou. Ozbrojený kopím a mečem u pasu, z jednoho oka mu po tváři vytékal sklivec a krev. Kolem něj neúnavně poskakoval Petr a snažil se ho srazit holýma rukama.</p>

<p>Esetina chráněnka se nenechala rozptýlit ve své souvislé litanii. Bylo jí jasné, že na tom závisí její život. Grim se na chvíli zaposlouchal do jejích slov. Pak před ni do vzduchu nakreslil runu Wunjo. Opojení.</p>

<p>Eva zamrkala, zachvěla se.</p>

<p>Vzápětí se zajíkla.</p>

<p>Ódinův chráněnec od sebe volnou rukou odhodil Petra, aby mu nepřekážel. Přestože se Eva snažila odkulit stranou, kopí ji přibodlo k mramorové podlaze. Dívka znehybněla. Její výkřik přešel v tlumené skučení.</p>

<p>Grim se poklidně otočil na Artemidinu chráněnku.</p>

<p>„Možná bychom se přece jen mohli domluvit na tom obchodu. Vy mi řeknete ta tři slova a já vás ušetřím. Dokonce vás nechám, abyste si posbírali svoje dva kolegy,“ navrhl.</p>

<p>Diana, ve tváři pobledlejší než obvykle, jenom semkla rty a opět pozvedla pistoli.</p>

<p>„Dobře. Beru to jako ‚ne‘. A nechám si vás na konec,“ řekl nedotčeně Grim, obrátil se na přicházejícího Petra a tasil meč.</p>

<p>Sun Wu Kungův chráněnec se pohotově pokusil dostat svého protivníka do páky, aby ho přiměl zbraň pustit. Grim se mu však bez potíží vytrhl, a než zrzek uskočil, stačil ho ještě seknout přes bok.</p>

<p>Petr se instinktivně chytil za krvácející ránu, mírně se předklonil. Začal od svého soupeře ustupovat. V jeho tváři se stále nezračilo nic než soustředění. Ani bolest, již musel cítit, ani zoufalství z postupně prohrávaného boje, ani strach ze silnějšího nepřítele.</p>

<p>Grim učinil několik kroků k němu a úsporně se napřáhl, aby mu zasadil další úder. V tu chvíli Petr vyrazil. Dostal se Ódinovu chráněnci na tělo, rukou potřísněnou vlastní krví ho chytil za předloktí. Přesně v místech, kde měl namalované obě runy. Vzápětí ho udeřila do obličeje hlavice meče. Upadl na zem.</p>

<p>Ve vteřině, kdy Grimova kůže nabyla běžné barvy, zaznělo od Diany několik výstřelů.</p>

<p>Ódinův chráněnec, zasažený do trupu i do hlavy, se bez života zhroutil na podlahu.</p>

<p>***</p>

<p>Jack se pokoušel pochopit, co se vlastně stalo. Matně si pamatoval, že upadl. Kamenná dlažba ho studila do tváře. Slyšel, jak se Kerstin a Steven hádají. Postřehl, že se jeho přítelkyně sklonila pro nůž a vyrazila vpřed. Zachytil i mužské zachroptění. Ale jeho pozornost zaujalo něco jiného. Nepatřičná červeň, barvící dlaždice pod ním.</p>

<p>Krev.</p>

<p>Jeho krev.</p>

<p>Sevřel ho pocit marnosti a absurdity. <emphasis>Takhle to přece nemůže skočit. Přece mě nezabije nějaký bezvýznamný Kerstinin šamstr. Musím se z toho nějak dostat.</emphasis></p>

<p>Bolest v hrudi, předtím vzdálená jako ozvěna, nyní prudce zesílila.</p>

<p>Pokusil se pohnout rukama. Šlo to. Nebo aspoň měl ten pocit.</p>

<p>Do jeho zorného úhlu se dostala Kerstin. Dřepla k němu, oblečení a ruce špinavé od krve.</p>

<p>„Mám plán!“ vyhrkla. „Dostaneme tě do bezpečí, seženu velký zrcadlo a odoperuješ se!“</p>

<p>Pokusil se zasmát, ale místo toho se mělce rozkašlal: „To… nejde.“</p>

<p>„Proč ne?“</p>

<p>„Nevstanu.“</p>

<p>„Ukaž. Za pokus nic nedáme.“</p>

<p>Kerstin ho zkusila podepřít a dostat na nohy. Bez úspěchu.</p>

<p>„Běž,“ zašeptal.</p>

<p>Klekla si k němu, vzala jeho ruku do svých: „Na to zapomeň.“</p>

<p>I přes bolest se mu povedlo vyloudit pousmání. <emphasis>Kerstin</emphasis> <emphasis>zjevně</emphasis> <emphasis>netuší,</emphasis> <emphasis>kdy</emphasis> <emphasis>je</emphasis> <emphasis>čas</emphasis> <emphasis>přiznat</emphasis> <emphasis>porážku.</emphasis> <emphasis>Zůstanu</emphasis> <emphasis>tady,</emphasis> <emphasis>je</emphasis> <emphasis>to</emphasis> <emphasis>jasné.</emphasis></p>

<p>„Já vím,“ přikývla se smutným úsměvem, z něhož Jackovi pukalo srdce, „někdy umím být nesnesitelně paličatá.“</p>

<p>U severní věže se strhl poplach. Přes nádvoří běželo čím dál víc Grimových mužů.</p>

<p>„Jdi,“ sykl Jack. Vynaložil značné úsilí, aby se jí vytrhl.</p>

<p>„Počkám tu na svoje bejvalý parťáky. Stejně má Diana mýho psa. Třeba se mi podaří je přesvědčit, aby tě vyléčili a…“ Odmlčela se. „Sakra. To je ale strašná hovadina. Jak to říkám, tak to slyším,“ dodala omluvně.</p>

<p>Jack od ní odvrátil hlavu. Zavřel oči. Nechtěl ji vidět odcházet. A nechtěl, aby ona viděla, jak on umírá.</p>

<p>Vnímal, že se k němu na okamžik přitiskla. Něco česky zašeptala, v jejím hlase tušil slzy. Pak se její přítomnost vytratila.</p>

<p>Jack zůstal nehybně ležet v krvi. Malátně přemítal, jestli ho chráněnci zabijí, až ho najdou, nebo jestli mu díky nějakému zásahu prozřetelnosti naopak pomohou.</p>

<p>Na to, aby jim umožnil takové rozhodnutí učinit, však nedýchal dost dlouho.</p>

<p>***</p>

<p>Ukryli se ve špinavém přívěsu na okraji karavanového parku, kde si každý hleděl svého a jediný způsob, jak se potkat s policií, by byla namátková razie protidrogového.</p>

<p>Radost ze společného výletu měl očividně pouze Bobík. S hopsáním po Dianě přestával jen tehdy, když si potřeboval na chvilku sednout a vrtět spokojeně ocasem.</p>

<p>Kromě pečlivě ošetřené Evy byli všichni fyzicky v pořádku. Konverzace však přesto nepříjemně vázla.</p>

<p>„Setřít Grimovi ty runy jsi plánoval od začátku, nebo tě to napadlo, až když tě sekl?“ zkusila se zeptat Artemidina chráněnka.</p>

<p>„Kerstin není jediná, kdo umí improvizovat. Mým patronem je Sun Wu Kung,“ odpověděl Petr tiše.</p>

<p>Opět odmlka.</p>

<p>Do karavanu dolehly hádající se hlasy a opilecké pokřikování.</p>

<p>„Když už jsi tohle téma otevřel… Konstruktér je mrtvý, ale Kerstin nám tu pořád běhá. Musíme ji sejmout, jinak nám bude svinit,“ řekla Diana. Její chladný tón kontrastoval s něhou, s níž drbala štěně.</p>

<p>„A napadlo vás někdy, že před námi utíká a zrazuje nás proto, že se ji snažíme dohonit a zabít?“ otázal se Petr.</p>

<p>„Co tím chceš říct?“ přerušil tíživé mlčení Alex, dřív než začalo být nesnesitelné.</p>

<p>„Že podle mého soukromého názoru naháníme nevinného.“</p>

<p>„Nevinného? Zradila nás!“ vyprskla Diana. Bobík se ostražitě rozhlédl. Vycítil konflikt.</p>

<p>„Jenom nezvládla situaci,“ oponoval chráněnec Sun Wu Kunga.</p>

<p>„Jenom nezvládla situaci?! Nechala si vymýt mozek a podřízla našeho velitele! Tomu ty říkáš ‚jenom nezvládla situaci‘?!“</p>

<p>Štěně se na Petra také rozštěkalo, snad aby podpořilo svou paničku. S Dianiným konejšivým zabručením se opět utišilo.</p>

<p>„Proč ses neozval dřív?“ zajímalo Evu, která do té doby zůstávala zticha.</p>

<p>„Protože nová šéfka skupiny je Diana. Nechtěl jsem svoje pochyby přenášet ještě na někoho dalšího.“</p>

<p>„To byla správná úvaha,“ přitakala Esetina chráněnka mírně. „Ale věz, že my všichni, jak tu sedíme, také v koutku duše pochybujeme, jestli děláme správnou věc. Kerstin ještě pořád máme svým způsobem rádi. Jenomže už není cesta, jak to všechno vzít zpátky. V jejím chování nedokážeme poznat, co je pravda a co klam.“</p>

<p>„Už to všechno prostě zašlo příliš daleko,“ souhlasil chmurně Alex.</p>

<p>***</p>

<p>Letadlo klouzalo nad mraky. Hučení motorů už Kerstin dávno nevnímala. Ale stále ještě vnímala spoustu toho, co nechtěla.</p>

<p>Jakožto cestující v první třídě si mohla dovolit nechat si nosit jeden gin za druhým. Párkrát si k němu vyžádala tonic, pak už se s tím neobtěžovala.</p>

<p>Nebyl pro ni problém nabýt podobu solidně vypadající upravené dámičky a koupit si oblečení a letenku do L. A. Po cestě na letiště vyhodila do kontejneru igelitku se zkrvaveným tílkem a kraťasy.</p>

<p>Během letu trávila dlouhý čas zíráním do okýnka. Vůbec jí nevadilo, že má zatažené stínítko.</p>

<p>Bylo jí smutno jako nikdy v životě.</p>

<p>Měli s Jackem vlastně jediný plán. Být spolu. Všem navzdory. A když to náhle nešlo, nevěděla, co má dělat. V prvotním impulzu se chtěla vydat do Las Vegas. Prohrát a propít tam vše, co ji pojilo s minulostí, včetně tučného bankovního konta. Jenomže to by jí příliš připomínalo divoké večírky v kasinech, které prožila s Jackem.</p>

<p>A tak se rozhodla pro Los Angeles, které ještě nikdy předtím nenavštívila. Možná by se tam mohla uchytit u filmu. Ušklíbla se. Nedělala si iluze, co by to v jejím případě bylo za filmy.</p>

<p><emphasis>I když… s trochou štěstí bych mohla skončit u HBO.</emphasis></p>
</section>

<section>
<p>
    Kristýna Sněgoňová</p>

<p><emphasis>V lednu se nám v koupelně ucpal odtok. Krtek, kterého jsme do něj nalili, neškodně protekl vlasovou zátkou, aby rozežral celou okolní trubku. Po setmění na nás zazvonil nesmělý mladík v kulatých brýlích, že se moc omlouvá, ale pravděpodobně mu právě vytápíme předsíň. Zavolali jsme tedy instalatéra z pohotovostní služby inzerované na domovní nástěnce. Ten si naúčtoval patnáct set za výjezd, skrze zavřené koupelnové dveře zkušeně odhadl, že se nejedná o pohotovost, a odešel. Rozhodli jsme se, že když už musíme nechat rozbít vanu, prodáme ledvinu a celou koupelnu mocně zrekonstruujeme. Že najdeme obkladače za slušnou cenu, který rozumí řemeslu a koupelnu stihne zmodernizovat za čtrnáct dní. Prohledali jsme internet a nakonec neomylně vybrali muže, který novou koupelnu udělal – pokud je člověk zvyklý vidět sklenici spíš poloplnou než spadlou na zem, prázdnou a navíc prasklou – špatně, draze a se zpožděním, což bylo poněkud v rozporu s naším zadáním. Bohužel jsme obkladače od okamžiku, kdy jsme na základě jeho instrukcí vsunuli peníze do okna dodávky na pumpě mezi Brnem a Vyškovem, už nespatřili, abychom mu mohli za koupelnu poděkovat osobně. Proč to všechno píšu? Tahle povídka vznikla během pobytu u tchyně, která nám po dlouhém přemlouvání a dvou bonboniérách – na původně čtrnáct dní, ve skutečnosti dva měsíce – poskytla po dobu rekonstrukce azyl. Pokud se vám zdá, že z povídky čiší zoufalství ne zcela související s nacistickou ideologií, pak máte patrně pravdu.</emphasis></p>
</section>

<section>
<p>
    <strong>Na vlastní kůži</strong></p>

<p>Když se Alena posadila, ucítila nával nadšení. Asistentka se jí zeptala, jestli si dá něco k pití, a když Alena požádala o vodu, donesla jí jednu <emphasis>velmi drahou značku</emphasis> – v křesle, ve kterém před ní bezpochyby seděla spousta celebrit, jako by už byla slavná i Alena, a to natáčení ještě ani nezačalo. Představila si, jaké to bude, až je budou vysílat hola po celé zemi – co po celé zemi, po spoustě zemí! Tahle show byla něco velkého a Alena tu velikost cítila až do morku kostí. Když pomyslela na sousedy, kteří je budou každou sobotu závistivě sledovat, její nadšení se prohloubilo.</p>

<p>Podívala se po ostatních členech rodiny, jen aby zjistila, že nadšení nesdílejí. Petr, v pomačkaném saku a košili s propoceným límečkem, se ani nepokoušel předstírat radost, že vybrali zrovna jeho rodinu. Přitom se jich o účast ucházely tisíce, Aleně to prozradil producent a významně na ni mrkl, čímž dal najevo, že je <emphasis>výjimečná</emphasis> a on to ví. Když pozorovala Petra v propocené košili, dostala strach, že je na poslední chvíli odmítnou, protože kdo by se chtěl dívat na budižkničemu, který nikdy nedokázal víc než ji přesvědčit, aby si ho vzala? A že si mohla vybírat! Jenže si vybrala špatně. Ze začátku to vypadalo, že Petr něčeho dosáhne, ale pak? Skutek utek a ona ho opustit nemohla, to by se na ni sousedé nedívali se závistí, ale s posměchem.</p>

<p>Alena se napila vody a přesunula pozornost na dcery. Doubravka ani jednou nezvedla hlavu od tabletu, který jí jasně zakázala brát s sebou – starší dcera očividně přišla na to, jak vzdorovat i kontrole před odchodem z domu. Dorotka je pozorovala zpod víček, a jako pokaždé v jejím případě, ani tentokrát Alena netušila, co se jí honí hlavou. Inteligence mladší dcery jí občas naháněla strach – kromě toho, že nechápala, kde k ní přišla, i když ona sama se považovala za velmi inteligentní, o Petrovi dávno ztratila iluze – na druhou stranu jim ale mohla pomoct vyhrát. Alena se znovu zasnila. Nejen že je budou sledovat miliony lidí na holech a síti, po skončení soutěže je každý bude znát jako <emphasis>výherce</emphasis>. Jako ty nejlepší. A netoužila snad Alena jen po tom?</p>

<p>Přelétla pohledem tátu a tchána. Seděli na pohovce, každý na jedné straně, tak daleko, jak jen to bylo možné, a kdyby toho byli ve svém věku schopní, možná by si vylezli i na opěradla, aby odstup ještě zvětšili. Jejich vzájemná antipatie byla v horkém vzduchu skoro hmatatelná, ale Alena ji pro jednou vnímala jako pozitivum. Dva zahořklí starci by mohli nakonec publikum zaujmout a Alena dramata milovala a nepochybovala, že je milují všichni. Nevynechala jediný díl <emphasis>Zničila jsi mi život</emphasis>, <emphasis>Přistižen při nevěře</emphasis> a <emphasis>Jak mi soused zabil kočku.</emphasis> Jen škoda, že tchán kočku neměl, a i kdyby, asi by si ji nemohl vzít s sebou, ale Alena by mohla přesvědčit tátu, aby tchána vyprovokoval ke rvačce – pokud by to zvýšilo sledovanost, měl by to pro rodinu udělat.</p>

<p>„Tak,“ usmál se mladý muž v dokonale padnoucím saku, se zlatou sponou na kravatě a vlasy tak hustými, že ho Alena podezírala z transplantace přinejmenším ze dvou hlav, přičemž jedna z nich mohla být, vzhledem k neustále rostoucí pleši, klidně Petrova. „Dovolte, abych nás představil. Paní Soukupová, scenáristka a režisérka.“ Kostnatá žena s hladkým mikádem se ani náznakem neusmála. „Pana Bednáře, našeho producenta, už znáte.“ Starší muž pozvedl jeden koutek. „A já jsem Skácel, dramaturg. Jsem rád, že vás tu dnes vidím všechny. Úvodní schůzky se účastnila jen paní Stránská…“</p>

<p>„Manžel nemohl, ze zdravotních důvodů,“ připomněla Alena.</p>

<p>Dramaturg se shovívavě usmál. „Já vím. Vím o vás <emphasis>všechno</emphasis>, paní Stránská. Jak možná víte zase vy, o podobný projekt se pokusila konkurenční stanice před… no, už to bude spousta, spousta let. Vzbudili rozporuplné ohlasy, od konce války tehdy neuplynulo ani osmdesát let a to téma bylo až moc… <emphasis>živé</emphasis>.“</p>

<p>Alena sklonila hlavu, aby dala najevo, že chápe. Působila tak jako empatická žena, navíc s přehledem.</p>

<p>„Báli se kontroverze, takže nešli do hloubky. Možná i proto nezaujali. Rozumíte mi?“</p>

<p>„Samozřejmě,“ souhlasila Alena.</p>

<p>„Nebyla z toho cítit skutečnost,“ dodala scenáristka. „A o tu nám všem jde.“</p>

<p>Alena kývla, protože se bála, že nekývnout by mohlo znamenat svou šanci ztratit.</p>

<p>„My k tomu hodláme přistoupit jinak,“ pokračoval producent. „Dodat tomu syrovost. Nehrané emoce. Nepředstírat cestu do minulosti, ale skutečně vás do ní přenést. Nechat vás prožít jednoduchost dobového života, ale i strach, bolest a utrpení, abychom tak řekli, <emphasis>na vlastní kůži</emphasis>.“</p>

<p>Alena zaznamenala, jak táta obrátil oči v sloup, a okamžitě řekla: „A my se na to moc těšíme, že?“</p>

<p>„Hm,“ odpověděl Petr.</p>

<p>Doubravka ani nezvedla hlavu od tabletu.</p>

<p>„Zní to zajímavě,“ podpořila Alenu Dorota.</p>

<p>„Já se moc těším, až tenhle dědek vypadne z mýho domu,“ zašeptal František.</p>

<p>Karel se ze svého konce pohovky otočil. „Kdo je u tebe dědek? Jsi aspoň o deset let starší. A vypadáš starší o dvacet.“</p>

<p>„To by sis přál, co? Abych natáhl bačkory a barák vám spadl do klína.“</p>

<p>„Ten nám spadne leda tak na hlavu, nikdy jsi tam na nic nesáhl a děláš, kdoví jaký to není Excelsior.“</p>

<p>„Když se ti tam nelíbí, proč neodtáhneš do vlastního?“</p>

<p>„Nechte toho,“ zasáhla Alena. „Taková ostuda!“</p>

<p>„To nevadí,“ usmál se producent podle očekávání. „Autentické vztahy mezi členy rodiny jsou velmi vítané. Skutečnost, vzpomínáte? To je to, co chceme. <emphasis>Ve všech ohledech.</emphasis>“</p>

<p>„V tom máme výhodu,“ přidala se scenáristka, „protože díky moderním technologiím si můžeme dovolit do projektu zapojit skutečné <emphasis>odborníky</emphasis>.“</p>

<p>Alena ani tentokrát nepochopila, ale protože se kývání osvědčilo, kývala dál.</p>

<p>„Žádné historiky, natož snad amatéry,“ pokračovala scenáristka. „Ale někoho, kdo tu dobu opravdu zažil. Kdo ji… do značné míry utvářel.“</p>

<p>„Klony?“ projevil Petr poprvé zájem.</p>

<p>„Zůstaňme u označení <emphasis>poradci</emphasis>.“</p>

<p>„Čí klony?“</p>

<p>Alena se na Petra zamračila – vyptáváním si sympatie nezíská. „A není to jedno?“</p>

<p>„Pane Stránský.“ Dramaturg se předklonil. „Všechno, co děláme, je naprosto bezpečné. A legální, to především.“</p>

<p>„A také je to ve vašem zájmu,“ doplnil producent. „<emphasis>Pamětníci</emphasis> dodají pořadu na přitažlivosti. Přitažlivost na sledovanosti.“</p>

<p>„My to chápeme,“ ujistila ho Alena.</p>

<p>„Výborně. Za chvíli s vámi natočíme krátké medailonky, pak dostanete nové, tedy dobové šaty a pár maličkostí. Nakonec vás zavezeme do domu. A tam už jen… budete žít.“</p>

<p>„Přítomnost kamer bude neustálá?“ zeptal se Petr.</p>

<p>„Ano. Každý den vás bude sledovat člen štábu, budeme ale využívat především drony a, na což jste byli upozorněni ve smlouvě, skrytá zařízení.“</p>

<p>„Když už mluvíte o smlouvě,“ ozval se František, „jsou v ní i věci, který se mi moc nelíbí.“</p>

<p>„Například?“ pobídl ho producent.</p>

<p>„Ta doložka o násilí.“</p>

<p>„V minimální míře,“ upřesnila scenáristka.</p>

<p>„Autentičnost,“ zopakoval dramaturg s pohledem upřeným na Alenu.</p>

<p>„Ovšemže.“ Alena se otočila k pohovce. „Válka nebyla žádná procházka, táto. Ale když budeme dodržovat pravidla, proč by nám někdo ubližoval?“</p>

<p>„Dětí se to samozřejmě netýká,“ ubezpečila Františka scenáristka.</p>

<p>„V šatně vám předáme osobní deníky. Budou zajímavým doplňkem vašeho dobrodružství, až skončí. Dle smlouvy máme právo zveřejnit je.“</p>

<p>Scenáristka pokynula rukou ke dveřím. „Prosím.“</p>

<p>Pak všechny tři holovize potemněly a Stránští v místnosti osaměli.</p>

<p>„Já se nemůžu dočkat,“ promluvila Alena jako první. „Co vy?“</p>

<p>„Já myslím, že je to blbost,“ usoudil František.</p>

<p>Karel mávl rukou. „Jen proto, že jsi věčně v opozici.“</p>

<p>„Zatímco ty jsi prodejnej…“</p>

<p>„To stačí.“ Alena vstala. „Dostali jsme příležitost, nenechám si ji zkazit. No tak, čeká nás návrat do minulosti! A na vlastní kůži.“</p>
</section>

<section>
<p>
    Den první</p>

<p><emphasis>Alenin deník</emphasis></p>

<p>Nedokážu usnout, jsem plná vzrušení. Petr s tím nemá nic společného, ostatně jako posledních pár let. Měli pravdu, jsem tu první den a už se cítím o sto let starší. Ne fyzicky, naopak, jako bych omládla. Tohle místo mi dodalo sílu do života, který byl poslední dobou tak stereotypní. Chci zažít něco nového, něco úžasného. A tohle je příležitost. Věřím, že zvládneme všechno, co před nás minulost postaví. Budeme muset pracovat, a abych byla upřímná, nečekala jsem, že tu nebude ani jeden automatizovaný spotřebič. Neuklízí nám roboti, lednice nedoplňuje potraviny. Vlastně tu žádná lednice není. A není tu ani moc potravin. Nejsem hloupá, jen jsem se o 20. století nikdy nezajímala a neměla jsem ponětí, že se v něm žilo takhle. Moment, začnu od začátku. Pokud se vám tenhle zápis nebude hodit, budu psát víc autenticky, jen mi musíte dát vědět, ano, štábe? Takže znovu. Tchán se dozvěděl, že majitelem domu je on a my ostatní jsme sem „přišli po začátku války“. Nesmírně ho to potěšilo. Konečně něco vlastní, připomíná nám to neustále. Naštěstí nám pokoje vybral štáb, a tak táta nemusí spát v přístěnku za stodolou, kam ho chtěl tchán uložit. Prošla jsem celý dům. Co říct? Je starý a skromný. Spoustu věcí jsem nepochopila, kamna především. Snad bude umět zatopit táta. Zatím žádná známka války. Největší strach mám z tchána, pořád hrozí, že je teď ve svém, a když nebudeme poslouchat, vyžene nás na mráz. Doufám, že na něco takového myslí naše smlouvy, neměla jsem čas na čtení. Venku je každopádně teplo.</p><empty-line /><p><emphasis>Petrův deník</emphasis></p>

<p>Dnes se nezačal plnit jen Alenin sen, ale, pokud bude všechno probíhat tak, jak má, i ten můj.</p><empty-line /><p><emphasis>Karlův deník</emphasis></p>

<p>Karta se obrátila, aspoň tady vlastním všechno a nemusím se už u toho blbečka cítit jako nezvaný host. Copak jsem se ho prosil, abych mohl bydlet s ním? Ale když umřela žena, Petr na tom trval. No co, starochovi tu aspoň zatopím. Chtěl jsem ho nechat spát s krávou, ale snacha říkala, že musíme lidem ukázat rodinnou soudržnost. Ha! Leda bychom si všichni našli novou rodinu. Doufám, že mi dům nezabaví nácci.</p><empty-line /><p><emphasis>Františkův deník</emphasis></p>

<p>Dům nepřekvapil, znám podobné ze starých dokumentů – 1 kuchyně, 4 ložnice, spíže, zápraží. 10 králíků, 2 kozy, 1 kráva, 1 prase, 10 slepic, 2 kohouti. 1 vůl, ale toho si s sebou vezeme už z Prahy.</p><empty-line /><p><emphasis>Doubravčin deník</emphasis></p>

<p>Ty kráso! Máma pořád mlela, jak se tímhle zviditelníme, ale fakt nevím, jestli chci bejt známá jako ta holka, co chodí na nočník. Je tu i něco, čemu děda říká suchej záchod, ale čekla jsem ho a to radši ten nočník. Celý vodpoledne sem tahala vodu ze studny a nemám pocit, že by takhle začínala většina slavnejch. Máma si ale myslí, že je to tutovka. Oukej, hlavně že nás nebuzeruje, na každým kroku je tu kamera, a tak se jen usmívá. Herečka je strašná, ale dokud věří, že jí to ostatní žerou, buzerovat nezačne, takže to nakonec není tak hrozný. Až na ten záchod, teda. A hadry, který musím nosit. Divím se, že nás proti ničemu nenaočkovali, podle mě byl touhle dobou normální svrab a podobný nemoci. Máma je lama a má problém i s domácíma robotama. Než zprovozní kamna, vyhladovíme. Snad se o ně budou umět postarat gerontíci.</p><empty-line /><p><emphasis>Dorotin deník</emphasis></p>

<p>Studovala jsem na síti historii, fašismus, nacismus a všechno okolo, i když ke spoustě věcí mě automatický zámek nepustil. I tak mám o téhle době lepší představu než všichni ostatní dohromady. Doufám, že to budu moct využít ve prospěch celé rodiny. Anna Franková byla jen o rok starší, když si začala psát deník.</p>
</section>

<section>
<p>
    Den druhý</p>

<p><emphasis>Alenin deník</emphasis></p>

<p>Je to tu BÁ-JEČ-NÉ (rozdělila jsem to správně? Musím se zeptat Dorotky, když to bude číst tolik lidí). Ráno jsme se postarali o zvířata, i když si nejsem jistá, jestli dobře, našli jsme dokonce sedm vajíček. Táta udělal výbornou omeletu, škoda, že jí nebylo dost pro všechny. Tchán křičel, že je to naschvál, a odešel hledat další vejce. Vrátil se až odpoledne s tím, že cestou potkal kupce. Kupec se netajil sympatiemi k Německu. Obávám se, že by mohl donášet. Ale co a komu? Zatím nemám pocit, že bychom žili v protektorátu. Nabídl nám ke koupi pár věcí, mouku, krupici, cukr a tak dále, máme peníze, i když ne nazbyt. To ostatně není v manželství s Petrem nic nového. Odpoledne jsem uklízela. Nemít tu ani jednoho úklidového robota je zajímavé. A dost únavné. Možná jsem si měla o téhle době něco přehrát.</p><empty-line /><p><emphasis>Petrův deník</emphasis></p>

<p>Další den za mnou. Čím blíž jsem, tím víc mám síly.</p><empty-line /><p><emphasis>Karlův deník</emphasis></p>

<p>Dědek se tu začíná nějak roztahovat, musím mu připomenout, kdo je tu pánem. Pomstil se mi aspoň tím, že na mě nezbyla omeleta. To je mu podobné, hloupé a dětinské! Vydal jsem se hledat skořápky vajec, která určitě naschvál zničil. Nenašel jsem nic, je mazanější, než se zdá, musím si na něho dát pozor. Tím spíš, když jsem potkal kupce. To byl chlapík! Mimo, jako by nechápal, kdo je, kdo jsem já, a na co si to tu hrajeme. Někoho mi připomínal, ale nemohl jsem si vzpomenout, možná Moravce z Hradce. Mluvili jsme spolu o válce. Kupec to němčourství dost žere, tak jsem předstíral, že já taky, a dostal jsem cigáro. S omeletou si dědek může políbit prdel.</p><empty-line /><p><emphasis>Františkův deník</emphasis></p>

<p>7 vajec. Výborná omeleta. I když mám alergii na bílek, jedl jsem, jen aby se nedostalo na toho starého vola. Naskočila mi vyrážka, ale když jsem oknem pozoroval, jak dědek brousí kolem kurníku, cítil jsem se skvěle. Večer to začalo hodně svědit.</p><empty-line /><p><emphasis>Doubravčin deník</emphasis></p>

<p>OMG, to takhle fakt někdo žil?! Od rána do večera dřeme, jediná zábava je tu rádio, ale soráč, není mi padesát. Máma mě poslala na houby, nechápu, na co si hraje, nemám ani páru, který sbírat, a který ne. Natrhala jsem aspoň pár ostružin, jako na marmeládu, pak jsem si našla klíště. Myslela jsem, že už nejsou, ale možná je naklonovali taky a jsou to autentický protektorátní klíšťata. Máma našla v prádelníku pinzetu. Jestli jsem nechytla AIDS z nočníku, z pinzety ho chytnu na beton. Absolutní herbicid, fakt. Máma se mi hrabala ve věcech, koukla do deníku a doporučila mi, že bych měla psát víc #jako. Naštěstí mě k tomu nemá jak donutit, takže #fuckoff. Dneska si na vlasy napatlala cukrovou vodu a natočila si je na kousky novin. Jestli se snažila vypadat před kamerama dobře, neměla to dělat. Doufám, že si přečte i tohle.</p><empty-line /><p><emphasis>Dorotin deník</emphasis></p>

<p>Neštítím se žádné práce. Ve volném čase, kterého je, žel Bohu, málo, se snažím číst noviny a poslouchat rozhlas. Občasné projevy jsou zajímavé. Člověk téhle době snadno podléhá. Členové štábu, které potkávám, jako by do ní patřili taky. Hodně přemýšlím.</p>
</section>

<section>
<p>
    Den třetí</p>

<p><emphasis>Alenin deník</emphasis></p>

<p>Zdá se, že kupec na nás opravdu něco řekl. Ne že by bylo co, žijeme spořádaně a staráme se jen o sebe. Vlastně ani nevím, jestli máme nějaké sousedy. Když jsem se pokoušela podívat na druhou stranu lesa, narazila jsem na zátaras. Každopádně přišel starosta s kulhavým mužíkem, který tvrdil, že je učitel a že bude doučovat holky němčinu. Doubravka nadšená nebyla. Dorotka mu dává šanci, učí se ráda. Mně osobně se to nezdá, ale do životopisu se jim bude němčina hodit, takže proč ne. Starosta přinesl špatné zprávy – nesmíme poslouchat cizí rozhlas, večer musíme zatemňovat okna, a co je nejhorší, musíme odvádět část ze všeho, co vypěstujeme a získáme ze zvířat. A toho není moc, nevím, co děláme špatně. Možná všechno, protože s živými zvířaty má zkušenost jen tchán a ten se o ni očividně nechce podělit.</p><empty-line /><p><emphasis>Petrův deník</emphasis></p>

<p>Zatemnil jsem všechna okna, ale slunce v mé duši svítí čím dál silněji.</p><empty-line /><p><emphasis>Karlův deník</emphasis></p>

<p>Dneska přišel zajímavý chlapík, prý učitel. Konečně někdo, s kým se dalo mluvit, i když to tedy byla skoro samá propaganda. Poslouchal jsem a předstíral, že s ním souhlasím. Potěšilo ho to. Mluvil jsem i se starostou. Jeho zanícení by se možná dalo využít, příště se ho zkusím zeptat, jak z domu dostat toho protivného dědka. Patří mi, takže bych si měl sám rozhodovat, koho tu chci a koho ne. Dědka tu nechci určitě. Dneska v noci mě pokousaly blechy. Myslím, že mi je dal do postele on.</p><empty-line /><p><emphasis>Františkův deník</emphasis></p>

<p>Vyrážka z bílku pořád svědí. Odpoledne jsem narazil na toho vola, cukroval se starostou, div že mu nezačal leštit holínky. Když starostu vypoklonkoval, zeptal se, jestli mě v noci nepokousaly blechy. Tvářil se přitom tak kysele, že jsem se i škrábat přestal, abych mu neudělal radost.</p><empty-line /><p><emphasis>Doubravčin deník</emphasis></p>

<p>Psycho! Hodina s učitelem němčiny, neskutečnej vopruz. Jako by dneska ještě někdo potřeboval němčinu, máme net, ne? Stejně do nás ten kriplík hustí jen kecy o rasové nadřazenosti. Haha, a máma si myslí, že nás tu něco naučí. No to určitě. Dostala jsem nějakou knížku a musím v ní začerňovat vadný pasáže. Víte, co si myslím? Myslím si, že je celá tahle hra vadná. Nějaký začerňování mám v paži. #Ateďmi polibteprdel.</p><empty-line /><p><emphasis>následující slova byla začerněna</emphasis></p>

<p>Ten brejlatej týpek ze štábu si četl můj deník! Donutil mě některý věci zaškrtat, a když jsem to řekla mámě, souhlasila. Že prej bych mohla ohrozit náš úspěch nebo co. Ty krávo, dvacátý první století a cenzura, bo co?!</p><empty-line /><p><emphasis>Dorotčin deník</emphasis></p>

<p>Pan učitel je velmi zajímavý člověk. Hovoří s námi tak zaníceně a vášnivě, že je těžké ho neposlouchat. Zachovávám si kritické myšlení, možná jako jediná z celé rodiny, a přesto se mě jeho slova hluboce dotýkají. Nechci se radovat předčasně, ale jako bych v něm našla spřízněnou duši. Nemám příliš času na psaní deníku. Možná ze mě Anna Franková nebude.</p>
</section>

<section>
<p>
    Den čtvrtý</p>

<p><emphasis>Alenin deník</emphasis></p>

<p>Slepice skoro nenesou. Počasí se zhoršilo. Jsem unavená. V noci nám někdo přibil na dveře vyhlášky v němčině. Prosila jsem Doubravku, aby nám je přeložila, když bere hodiny němčiny, ale od doby, co ji napomenul člen štábu, odmítá spolupracovat. Dorotka se na rozdíl od ní zdá spokojená, celé hodiny, když má zrovna volno, tráví začerňováním. Odpoledne se ukázalo gestapo, poprvé. Vyptávali se nás na nějakého uprchlíka. Neprošel tudy nikdo, nelhali jsme, ale mám pocit, že nám nevěřili. Bylo to velmi nepříjemné.</p><empty-line /><p><emphasis>Petrův deník</emphasis></p>

<p>Skoro nevnímám, co se kolem mě děje. Mít metr, stříhal bych ho.</p><empty-line /><p><emphasis>Karlův deník</emphasis></p>

<p>Opět tu byl učitel, pomalu na něj měním názor. Opravdu zajímavě jsme si popovídali. Dědek na mě za to zahlídá, ale dobře mu tak. Možná má strach, že na konci dostanu větší odměnu za to, jak jsem se aklimatizoval. To by mu patřilo! Musím se na to nenápadně zeptat štábu. Ostatně nějakou tu výhodu bych za spolupráci s úřady mít měl.</p><empty-line /><p><emphasis>Františkův deník</emphasis></p>

<p>Dneska jsem byl sbírat hřiby. V lese jsem našel špatně zakopaný padák. Vrátil jsem se pro lopatu a zakopal ho líp. Odpoledne už u nás byli dva gestapáci a vyptávali se. Vsadím se, že kdyby padák našel ten křivák, donesl by ho skopčákovi sám, a ještě by na něj vyšil Hitlerův portrét. Musím si na něho začít dávat pozor. Myslí si, že nevidím, jak se bratříčkuje s tou koňskou nohou?</p><empty-line /><p><emphasis>Doubravčin deník</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>následující slova byla začerněna</emphasis></p>

<p><emphasis>Dorotin deník</emphasis></p>

<p>Velmi podnětný rozhovor s panem učitelem (nabídl mi, abych mu říkala Josef, ale odmítla jsem – myslím, že úcta, kterou k němu cítím, by se měla odrazit i v oslovování, přestože je taková nabídka velmi laskavá). Na rozdíl od Doubravky, která myšlení není schopná ani za jiných okolností, přemýšlím nad vším, co mi říká. Každý den čekám na hodinu s ním. Ach, taky tu bylo gestapo.</p>
</section>

<section>
<p>
    Den pátý</p>

<p><emphasis>Alenin deník</emphasis></p>

<p>V noci se gestapo vrátilo. Už jsme spali, když na nás zabušili. Obrátili všechno vzhůru nohama, pokřikovali, že jsme svině a lháři. Rozbili spoustu věcí. Ráno jsem zjistila, že mi zmizely prsteny, které si na noc odkládám na stolek. Dostala jsem z toho migrénu. Celý den jsem nemohla pracovat. Chtěla jsem si postěžovat někomu ze štábu, ale nikdo neposlouchal. Připadá mi, že když na ně mluvím, dívají se skrze mě. Jeden z nich se mi dokonce poškleboval, německy, asi kvůli autenticitě, ale měla jsem z toho velmi špatný pocit. Odpoledne dorazil kupec, ale neměl skoro nic na prodej a my měli málo peněz. Za pytlík cukru jsme mu dali slepici. Myslím jen na to, až budeme slavní.</p><empty-line /><p><emphasis>Petrův deník</emphasis></p>

<p>Jako bych tu byl jen napůl. A kdyby tu Alena nebyla vůbec, ke spokojenosti by mi nechybělo nic.</p><empty-line /><p><emphasis>Karlův deník</emphasis></p>

<p>Dědek něco chystá, cítím to v kostech. Toulá se venku a tvrdí, že hledá houby, ale nosí jen… no, houby. Ptal jsem se štábu na odměnu za spolupráci, ale vypadali, že mi nerozumí. Snacha mlela cosi o autenticitě, ale mě zaujala jen tím, že to uměla vyslovit. Tak jako tak myslím, že autenticita by neměla bránit porozumění. Musím říct Dorotě, aby mě naučila pár slov německy, nic složitého, snad jen <emphasis>informace, zrádce</emphasis> a <emphasis>odměna.</emphasis></p>

<p><emphasis>Františkův deník</emphasis></p>

<p>Zkontroloval jsem padák. Zakopaný precizně. Cestou k domu jsem měl nepříjemný pocit, že mě někdo sleduje. Karel to nebyl, když jsem se vrátil, seděl v kuchyni a snažil se číst ze slovníku. Asi se chystá na další gestapáckou návštěvu. S jeho lingvistickým nadáním z ní nemusím mít strach, soutěž skončí dřív, než se skopčáky naučí pozdravit.</p><empty-line /><p><emphasis>Doubravčin deník</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>následující slova byla začerněna</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>Dorotin deník</emphasis></p>

<p>Dnes přišel doktor. Obě nás s Doubravkou prohlédl. Pochválil mi rozměry lebky. Dorotinu lebku nechal bez povšimnutí, zaujala ho ale barva jejích očí. Řekl, že by s ní v budoucnu rád provedl nějaké testy.</p>
</section>

<section>
<p>
    Den šestý</p>

<p><emphasis>Alenin deník</emphasis></p>

<p>Dneska znovu gestapo. Sotva jsme uklidili, zase všechno rozházeli. Tvrdili, že v lese našli padák, že tu uprchlík byl a my mu pomohli. Bránila jsem se, ale hlava mě bolela, moc jsem toho nezmohla. Rozbili i chlívek, utekla nám koza. Odpoledne přišli četníci přepočítat zvířata. Chyběla slepice, kterou jsme dali kupci, i koza. Museli jsme je vyplatit, nemáme už žádné peníze. Na všech, kromě Petra a Dorotky, je znát únava. Doubravka už s ostatními skoro nemluví. Měla nějaké problémy s psaním deníku, znovu si s ní promluvili členové štábu. Tvrdila, že na ni doktor nevhodně sahal, ale myslím, že má jen problém vžít se do doby, což ztěžuje pobyt nám ostatním. Táta se pořád toulá po okolí, ale když jsem se ho ptala na uprchlíka, neřekl nic. Doufám, že mu nepomohl, to by nám chybělo.</p><empty-line /><p><emphasis>Petrův deník</emphasis></p>

<p>Gestapo nám převrátilo dům naruby. Nenadělali ale víc nepořádku a nenadávali o nic hůř, než když je v ráži Alena.</p><empty-line /><p><emphasis>Karlův deník</emphasis></p>

<p>Dneska nás navštívili z gestapa. Někdo v lese zakopal padák. Pokoušel jsem se jim naznačit, aby si proklepli dědka. To jeho houbaření už musí být podezřelé i slepému. Možná padák nezakopal, ale i tak si proklepnutí zaslouží, za všechna ta příkoří, kterých se na mně celá léta dopouštěl. Studium slovníku jde pomalu, možná nerozuměli všemu, co jsem se jim snažil přečíst. Rozbili chlív, vzali padák, ale dědka tu nechali.</p><empty-line /><p><emphasis>Františkův deník</emphasis></p>

<p>Polohu padáku musel prozradit ten, co mě sledoval. Nejsme tu v bezpečí. Karel se pokoušel něco blekotat, naštěstí měl tak silný přízvuk, že si nejspíš nerozuměl ani on sám. Mám pocit, že se to tu Aleně začíná vymykat z rukou. Někteří členové štábu… jsou mi až nepříjemně povědomí, tak jako kupec, učitel a doktor.</p><empty-line /><p><emphasis>Doubravčin deník</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>následující slova byla začerněna</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>Dorotin deník</emphasis></p>

<p>Možná je to rozměry mojí lebky, ale jako by mě v posledních dnech napadaly samé zvláštní myšlenky. Znepokojivé a přitom správné. Mám pocit, že mi tenhle pobyt otevřel oči. Řekla jsem o svých myšlenkách Josefovi, tedy panu učiteli. Díky němu jsem pochopila, že na nich není nic špatného.</p>
</section>

<section>
<p>
    Den sedmý</p>

<p><emphasis>Alenin deník</emphasis></p>

<p>Dneska se nám nějaká holka pokusila ukrást slepice. Prý ztratila rodiče a sama se stará o mladší sourozence. Možné to je, ale slepice jsou spočítané. Chtěla jsem jí dát aspoň trochu chleba, ale tchán byl proti, prý máme sami málo, což je pravda. Je to trochu trapné, ale zařekla jsem se, že na to nesmím myslet. Chceme přežít, nemůžeme se starat o další hladové krky. Holku jsme odehnali, ještě by k nám přitáhla pozornost. Znovu se ukázal doktor. Říkal, že má Doubravka ideální árijské rysy. Potěšilo mě to. Ale i zneklidnilo. Nevím totiž přesně, co to znamená.</p><empty-line /><p><emphasis>Petrův deník</emphasis></p>

<p>Teprve dneska mi došlo, kde jsem ty lidi už viděl. <emphasis>Bezpečné a především legální</emphasis>. Jasně.</p><empty-line /><p><emphasis>Karlův deník</emphasis></p>

<p>Někde jsem založil slovník, takže se moje komunikace s Němci ztížila, a to už jsem té jejich hotentotštině začínal přicházet na kloub. Snacha řekla, že má dědek z němčiny státnice. Než bych se zeptal jeho, radši bych si ukousl jazyk. A pak, je sice chudý duchem, ale mohl by pochopit, že se ho snažím zbavit, a to by mi asi s překladem rád nepomáhal. Já ale nespěchám, dočkám času. Válka ještě zdaleka neskončila.</p><empty-line /><p><emphasis>Františkův deník</emphasis></p>

<p>Doktor znovu prohlížel děvčata. Vzpomněl jsem si na jednu starou anekdotu: pravý árijec je vysoký jako Goebbles, štíhlý jako Goering a blonďatý jako Hitler. Karel se ji pokusil přeložit do němčiny a zjistil, že mu zmizel slovník. Vzal jsem ho já, kdo ví, co by gestapu nakukal příště, kdyby jeho pokusy s překlady pokračovaly.</p><empty-line /><p><emphasis>Doubravčin deník</emphasis></p>

<p>Předčítání z učebnice němčiny. Projev Vůdce v rádiu. Poslouchali jsme se slzami štěstí v očích.</p><empty-line /><p><emphasis>Dorotin deník</emphasis></p>

<p>Dnes jsem vydatně pomáhala matce. Vidím, že sama nový život nezvládá a potřebuje vedení. Možná bych si o tom měla promluvit s Josefem. Doktor nás znovu zběžně prohlédl. „Jako bys do té rodiny ani nepatřila,“ řekl mi. Myslím si to samé. Pak znovu prohlížel Doubravčiny oči. Tentokrát řekl, že by rád provedl nějaké testy „na nich“.</p>
</section>

<section>
<p>
    Den osmý</p>

<p><emphasis>Alenin deník</emphasis></p>

<p>Gestapo. Zjistili, že táta pomáhal uprchlíkovi. Nevím, jak na to přišli. Zapálili stodolu, naštěstí se nám ji povedlo uhasit. Celou noc jsem nespala. Přes den likvidovala následky. Odvedli Petra i tátu. Byli tak hrubí, že mám strach …</p><empty-line /><p>… mám skutečný strach. Chtěla jsem si o tom promluvit s někým ze štábu. Nikdo neposlouchal. Doubravka plakala. Dorotka řekla, že děda udělal chybu a bude za ni muset zaplatit. Doufám, že to nemyslela vážně.</p><empty-line /><p>Zase migréna.</p><empty-line /><p><emphasis>Karlův deník</emphasis></p>

<p>KONEČNĚ!!!</p><empty-line /><p><emphasis>Doubravčin deník</emphasis></p>

<p>Smutný den pro celou rodinu.</p><empty-line /><p><emphasis>Dorotin deník</emphasis></p>

<p>Boží mlýny melou pomalu, ale spravedlivě. Snad nepadne stín otce a děda na zbytek rodiny. Doufám, že všichni pochopí, že si rodinu člověk nevybírá. I když mi doktor naznačil, že se svým vzhledem, intelektem a smýšlením bych si v budoucnu rodinu vybrat mohla.</p>
</section>

<section>
<p>
    Den devátý</p>

<p><emphasis>Alenin deník</emphasis></p>

<p>Muži se pořád nevrátili. Máme víc práce, starostí i strachu. Stěžovala jsem si tchánovi. Řekl, abych si dávala pozor na pusu a nedopadla jako táta. Cítím se tu už hodně špatně. Dneska přišli četníci. Jeden z nich Doubravku plácl (musím o tom promluvit se štábem, smlouva jasně zapovídala násilí na dětech, nebo snad ne? měla jsem si ji přečíst). Poručili si něco k jídlu a pití. Sami máme málo, ale musela jsem dát. Hledala jsem Karla, aby se nás zastal, ale nikde nebyl. Vím, že je to celé jen jako, ale bojím se o muže. Na děvčata to tu nemá tak pozitivní vliv, jak jsem doufala.</p><empty-line /><p><emphasis>Karlův deník</emphasis></p>

<p>Teprve teď jsem skutečným pánem domu a hlavou rodiny, i když složené ze samých ženských. Líbí se mi německý smysl pro pořádek a disciplínu. Rozhodl jsem se ho praktikovat i doma. Konec odmlouvání a hloupých řečí, pro snachu to platí především.</p><empty-line /><p><emphasis>Doubravčin deník</emphasis></p>

<p>Začala jsem si psát druhý deník. Pravý deník. O tom, jak to tu probíhá ve skutečnosti. Protože až to skončí, lidi se musí dozvědět, co nám tu prováděli! Před kamerou nedávám nic najevo, <emphasis>jako robot</emphasis>. Neustále nás někdo čekuje. Tátu s dědou odvedli a neřekli kam ani na jak dlouho. Nevyznám se v lidskejch právech a nemůžu se zeptat Doroty, ten chromej krab jí totálně vymyl mozek. Schovávám si deník pod uvolněný prkno v podlaze. Snad ho tam nikdo nenajde. Až budeme odcházet, schovám ho do spodního prádla, kdyby nás prohledávali. Tahle debilní soutěž přece musí mít pravidla. Aspoň nějaký. Tohle za žádný lowe nestojí.</p><empty-line /><p><emphasis>Dorotin deník</emphasis></p>

<p>Děda nám začal vládnout pevnou rukou. Nemám s tím problém. Josef by mě rád poslal do Říše. Ne na převýchovu, protože málokdo prý má tak správné smýšlení jako já. Potěšilo mě to. Začala jsem si balit věci.</p>
</section>

<section>
<p>
    Den desátý</p>

<p><emphasis>Alenin deník</emphasis></p>

<p>Únava. Jediná svěží je Dorotka. Plánuje odjezd do Říše. Samozřejmě jen jako. Nebo… Opět pokus promluvit se štábem. Jako by mi vůbec nerozuměli! Jeden z nich na mě dokonce německy křičel. Podle mě je to porušení smlouvy. Až skončíme</p><empty-line /><p><emphasis>následující slova byla začerněna</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>Doubravčin deník</emphasis></p>

<p>Prkno v podlaze je čerstvě přibitý. Mnou ne.</p>
</section>

<section>
<p>
    Den jedenáctý</p>

<p><emphasis>Alenin deník</emphasis></p>

<p>Psát si deník už není bezpečné. Někdo mi ho čte.</p><empty-line /><p><emphasis>Doubravčin deník</emphasis></p>

<p>Bojím se. Doktor mi dneska řekl, že tak zvláštní voči už dlouho neviděl. Řekl, že se mu budou hodit. „Nikdo nežijeme věčně,“ řekl.</p>
</section>

<section>
<p>
    Den dvanáctý</p>

<p><emphasis>Alenin deník</emphasis></p>

<p>Nesmím přestat s psaním, prý je to ve smlouvě. Nemám, koho bych se na ni zeptala. Táta se vrátil. V hrozném stavu. Za pomoc uprchlíkovi byl potrestán, ale – panebože</p><empty-line /><p><emphasis>Karlův deník</emphasis></p>

<p>Dědek je zpátky, ale nevadí. Nevím, co s ním prováděli, každopádně si to zasloužil. Rodina šlape jako hodinky. Po dobrém to nešlo, ale sami musejí uznat, že tenhle režim prospívá všem.</p>
</section>

<section>
<p>
    Den třináctý</p>

<p><emphasis>Alenin deník</emphasis></p>

<p>V noci výbuchy. Petr nepřišel, táta o něm nic neví. Pokoušela jsem se ptát štábu. Jen se mi smáli. Prý zmizel, a když nezavřu hubu, poznám to na vlastní kůži. Všichni máme strach z</p><empty-line /><p><emphasis>následující slova byla začerněna</emphasis></p>
</section>

<section>
<p>
    Den čtrnáctý</p>

<p><emphasis>Alenin deník</emphasis></p>

<p>Nemáme už co jíst. Je stanné právo. Často obchází gestapo. Koupili jsme si nějaké obrázky Vůdce. Za poslední peníze. Dorotka mi řekla, že zítra odjede do Říše.</p><empty-line /><p><emphasis>následující slova byla začerněna</emphasis></p><empty-line /><p>Nebudu jí bránit, bude se tam mít líp. Jsem na ni hrdá.</p>
</section>

<section>
<p>
    Den patnáctý</p>

<p>PROJEKT „NA VLASTNÍ KŮŽI“ BYL PŘEDČASNĚ UKONČEN</p><empty-line /><p>Tentokrát se proti holovizím posadil jen Petr. Od posledního setkání pohubl, podlitiny už mu zežloutly, nehty dorostly – a vzato kolem a kolem vypadal mnohem líp než oni.</p>

<p>Nikdo už na nikoho významně nemrkal. Dramaturg, který naposledy působil tak dokonale, jako by zestárl o deset let. Když se na Petra podívala kostnatá žena s hladkým mikádem, ruce se jí chvěly. Producent se pokoušel usmívat, ale vypadalo to, jako by ochrnul po mrtvici.</p>

<p>„Jsme rádi, že vás tu dnes vidíme, pane Stránský.“</p>

<p>„Vážně?“</p>

<p>Dramaturg uhnul pohledem. „Asi chápu, na co narážíte. Ehm… Velmi nás mrzí, co se stalo. Budeme k vám naprosto upřímní, pane Stránský, a přiznáme, že ne vše probíhalo tak, jak jsme si představovali. Usilovali jsme sice o autentičnost, ale… nečekali jsme, že to zajde až tak daleko.“</p>

<p>„Vaše věznění…“ Scenáristka se pokusila ruce uklidnit. „Vaše věznění nemělo probíhat tak…“</p>

<p>„Surově?“ pomohl jí Petr.</p>

<p>„Za všechna zranění se omlouváme,“ dodal dramaturg. „Velmi nás mrzí, že jsme jako vedoucí výslechu vybrali osobu, která… nevím, jak bych to řekl…“</p>

<p>„Tu dobu opravdu zažila? Do jisté míry ji utvářela?“ připomněl Petr.</p>

<p>Dramaturg se stáhl. „Měl jsem na mysli spíš osobu se sklony k násilí.“</p>

<p>„Nicméně jste podepsal smlouvu,“ podotkl producent, „jejíž součástí byla…“</p>

<p>„Já vím,“ nenechal ho Petr domluvit. „Na rozdíl od své ženy jsem četl i dodatky psané malým písmem.“</p>

<p>„Pak víte, že je ve smlouvě jasně napsáno, že jste ochotni strpět i určitá příkoří, která budou vycházet ze skutečného…“</p>

<p>„A nestrpěli jsme snad? Mimochodem, pokud si vzpomínám, nebylo ve smlouvě ani slovo o tom, že i členové štábu budou klonovaní. To jste dostali množstevní slevu?“</p>

<p>Postavy na holovizích ztuhly, pak se producent pokusil o úsměv. „Nechápu, pane Stránský…“</p>

<p>„Myslíte, že jsem nepoznal toho doktora, co se staral o moje dcery? A učitele? I kupec mi byl povědomý a kdo ví, kolik jsem jich jen neznal. Herci? Klony. Kameramani? Klony. Proč ti?“</p>

<p>Scenáristka si povzdechla. „Kvůli posílení atmosféry bezmoci.“</p>

<p>„Aspoň to se vám povedlo. Mám pocit, že to nikdo kromě nás nebral jako hru. Byla to pro ně vůbec <emphasis>hra</emphasis>?“</p>

<p>„Upozorňovali jsme vás, že v rámci realističnosti…“</p>

<p>„Když jste mě pustili, podíval jsem se do Berlínských dohod. Josef Mengele je na seznamu osob, jejichž klonování je zakázáno. Myslím, že tam najdu i další, musím se jen…“</p>

<p>„Ne!“ zarazil ho producent. „To není nutné. S tím doktorem… Uznáváme, to byl omyl. Politováníhodný omyl, který jsme samozřejmě připraveni kompenzovat… <emphasis>finančně</emphasis>.“</p>

<p>„O to ale nejde,“ namítl Petr.</p>

<p>„Nevíte, kolik jsme ochotni dát.“</p>

<p>Dramaturg si olízl rty. „Chcete nás žalovat?“</p>

<p>Tentokrát měl propocený límeček producent. „Dostanete víc, když se s námi vyrovnáte mimosoudně. Přece jen… podepsali jste smlouvu a byli jste si vědomi, že to bude tvrdé…“</p>

<p>„O tom by se dalo pochybovat. Zákon jste porušili vy. Ani nevím, jak jste chtěli přesvědčit diváky, že jsou to všechno jen neuvěřitelně dobří herci. Ale já peníze nechci, nebo aspoň ne především. Moje žena určitě ano, až se vzpamatuje z nejhoršího. Možná i otec, i když tomu bude, doufám, taková hanba, že na to celé bude chtít co nejdřív zapomenout.“</p>

<p>„Tak co tedy chcete?“ pochopil producent.</p>

<p>Petr se předklonil. „<emphasis>Chci zmizet.</emphasis>“</p>

<p>„Zmizet?“ zopakoval dramaturg.</p>

<p>„Myslíte si, že jsme zažili peklo? To jste nikdy nežili s mojí ženou. Zažíval jsem s ní peklo každý den.“</p>

<p>„Nerozumím,“ zašeptala scenáristka, která ale při vzpomínce na Alenu Stránskou rozuměla dokonale.</p>

<p>„Byl to omyl od začátku, ale když jsem si to uvědomil, už nebylo snadné odejít. Nikdy by nepodepsala rozvod. Jen z touhy ovládat všechno a všechny kolem sebe. Já už ale nemám chuť poslouchat. Mám… své plány. Chci žít. A konečně se nadechnout.“ Petr se opravdu zhluboka nadechl. „Ten únos, věznění a mučení… to je moje vstupenka na svobodu. Doufal jsem, že pokud bude projekt úspěšný, Alena získá svou slávu a bude ráda, když se mě zbaví. Úspěch už nečekám, ale zbavit bych se mohl já jí.“</p>

<p>„Co po nás vlastně chcete, pane Stránský?“ zeptal se producent.</p>

<p>„Když jsem ženu viděl naposledy, odvádělo mě gestapo. Ne herci nebo komparzisté, ale skutečné, po sto dvaceti letech naklonované gestapo, což není <emphasis>bezpečné</emphasis>, natož snad <emphasis>legální</emphasis>. Už jsem se nevrátil. A nevrátím. Na vás je, abyste jí to vysvětlili. Můžete říct, že nevíte, co se mnou udělali. Že se mi stala nehoda. Že jste podcenili opravdovost toho všeho. Vykompenzovat ji, přirozeně. Ona peníze přijme. Když to bude hodně peněz, nebude se na nic ptát, o to strach mít nemusíte. Všichni budeme spokojení.“ Petr se usmál. „Ale musí to být <emphasis>skutečně hodně</emphasis> peněz.“</p>

<p>Producent si promnul rty. Náklady na show dávno přesáhly desetinásobek jeho ročního platu. Všechen natočený materiál nechal zničit, deníky spálit, techniku vyřadit a klony rozpustit – Goebbels se pokusil utéct, ostatní byli tak zaujatí novým životem, že bylo snadné nahnat je do komor. Tenhle projekt je měl vykopnout nahoru, ale místo toho je srazil na kolena – a oni za to měli zaplatit znovu, tentokrát <emphasis>skutečně hodně penězi</emphasis>?</p>

<p>Jenže umlčet jednu hloupou ženskou bylo pořád snazší než přiznat, že porušili zákony o klonování. Trest za něco takového byl horší než krach. Nezničilo by to jen jejich kanál, zničilo by to <emphasis>je</emphasis>, všechny do jednoho. A přitom nechtěli nikomu ublížit, jen dát divákům pocítit skutečnost – po té přece v tomhle pohodlném, jednoduchém století toužili! Usilovali o autenticitu, ale nepředstavovali si pod ní tolik krutosti a přesvědčivosti. Laciné, a přesto tak lákavé, přinejmenším pro starého Stránského a to mladší děvče. Ještě dlouho po vypnutí kamer se Dorotka dožadovala slíbené cesty do Říše. Karel Stránský se držel zárubní a křičel: „Svýho domu se nevzdám, tady jsem pánem!“</p>

<p>Když si producent na poslední záběry z dronu vzpomněl, po zádech mu přeběhl mráz. Stránští mohli promluvit. Mohli je zničit. Žádné peníze nemohly být <emphasis>dost velké</emphasis>, aby je umlčely, ne po tom, co zažili. Ne po tom, co Mengele před kamerami vyloupl té starší oko. Co dozorci Františkovi Slanému zlomili jeden po druhém všechny prsty. Petr Stránský o spoustě z toho nevěděl, jinak by jim nikdy nemohl nabídnout takovou dohodu. A co udělá, když se to dozví? Když se znovu setká s rodinou a…</p>

<p>Museli je umlčet. Ostatně… Jak by to s nimi asi dopadlo před sto dvaceti lety?</p>

<p>A o skutečnost jim přece šlo.</p>

<p>„Pane Stránský,“ usmál se producent nakonec. „Bude mi potěšením nechat vás zmizet.“</p>
</section>

<section>
<p>
    Lucie Lukačovičová</p>

<p><emphasis>„Je to mapa koncentračních táborů s trasami pochodů smrti.“</emphasis></p>

<p><emphasis>Oči mi zasvítily – přesně tohle potřebuju:</emphasis></p>

<p><emphasis>„Pošleš mi ji? Prosím, prosím, prosím!“</emphasis></p>

<p><emphasis>Poslední tři slova ve skutečnosti znamenala „jinak tě umlátím lopatou a zahrabu u nás na zahradě pod dlážděný labyrint, aby z tebe ani kytičky nerostly“. Této drobné nuance si naštěstí autorka oné pozoruhodné práce, bezstarostná studentka kartografie, nepovšimla. Ale podvědomě, vedena instinktem sebezáchovy, mi vyhověla.</emphasis></p>

<p><emphasis>Mapu jsem si ještě ani pořádně neprohlédla a už jsem spřádala ďábelské plány. Taková povídka o zmizelém koncentráku, to by byl kousek!</emphasis></p>

<p><emphasis>O týden později přišla možnost napsat povídku pro tenhle sborník.</emphasis></p>

<p><emphasis>Poděkovala jsem pečlivě všem svým oblíbeným okultním silám, otevřela kartografické materiály a pohroužila se do studia příjemně přehledné mapy označené nadpisem</emphasis> „Koncentrace jevu“.</p>

<p><emphasis>Ztracený koncentrační tábor, který zmizel důkladněji, než že by se někdo jen zbavil vězňů a baráky srovnal se zemí. Kdo by ho hledal? Koho tam poslat?</emphasis></p>

<p><emphasis>Nějakou bandu se zábavnými nadpřirozenými schopnostmi. Ovšem, říkám zábavnými! Nadlidská síla a laserové oči jsou nuda. Ale kde je vzít a nekrást? V nějaké tajné okultní společnosti, kde jinde?</emphasis></p>

<p><emphasis>Když jsem se podívala do historie českých esoterních řádů, rázem jsem si připadala jako dítě v cukrárně. Raději jsem se ale vyhnula těm, o nichž se ví, že existují dodnes. Stříbrný kruh byl ideální: prvorepubliková esoterní společnost, která měla zajímavé členy. Patřili mezi ně například básníci Otokar Březina nebo Emanuel Lešetický z Lešehradu.</emphasis></p>

<p><emphasis>Poezie je svého druhu magie. Vždycky byla.</emphasis></p>

<p><emphasis>Takže výpravě ze Stříbrného kruhu už nechybělo nic. Měli zázemí, schopnosti, smysl a cíl. Zbývalo jen naložit do auta vybavení – a vyrazit do tmy.</emphasis></p><empty-line /><p><emphasis>S díky věnováno Veronice R.</emphasis></p>
</section>

<section>
<p>
    <strong>Jediný člověk</strong></p>

<p><emphasis>Gähnende Leere und gähnendes Licht,</emphasis></p>

<p><emphasis>Wie ein Blitzstrahl triffst du auf mein altes Gesicht,</emphasis></p>

<p><emphasis>dass Geschichten erzählt die in ihren Büchern stehn,</emphasis></p>

<p><emphasis>die keiner versteht, die niemals vergehn.</emphasis></p>

<p>Rozzívlá prázdnota i světla zář,</p>

<p>jako blesk udeříš na mou starou tvář.</p>

<p>Vypráví příběhy, co v knihách jsou,</p>

<p>jež nikdo nechápe, a navždy zůstanou.</p><empty-line /><p><emphasis>- Tanzwut</emphasis></p><empty-line /><p>Heliko si okusovala nehet u palce, kolena přitažená pod bradu. Očima kmitala po digitalizovaných listech z dávno zapomenuté složky, které se míhaly na tabletu. Modravý přísvit obrazovky propůjčoval vnitřku džípu Rubicon poněkud přízračný vzhled. Venku byla tma, kterou protínaly jen kužely světla z reflektorů.</p>

<p>Vnímala uklidňující hučení motoru. Libra řídil. Mneme seděla na sedadle spolujezdce a podřimovala. Na přání Heliko vypnuli autorádio.</p>

<p>„Seš si jistá, že jedeme správně?“ prolomil nakonec Libra ticho, které vládlo už dobrou hodinu.</p>

<p>„Mhm.“ Pomalu vyndala palec z pusy. „Za touhle zatáčkou zastav.“</p>

<p>Světlovlasý muž její slova nijak nezpochybnil, jen si unaveně promnul bradku. Opatrně projel označený úsek cesty a plynule zastavil. Silnice končila.</p>

<p>Mneme, dosud rozespale mžourající, si od Libry nechala pomoci z auta. Ne, že by to potřebovala, ale oceňovala dvorné gesto. Heliko, která nesnášela fyzický dotek, vystoupila sama, k hrudi si tiskla tablet. Před nimi se rozkládala prázdná louka a za ní les. Nikde nikdo, pouze oni sami, jediní lidé uprostřed noci.</p>

<p>„Jsme tady?“ zeptala se Mneme a protřela si oči. „Ráda bych řekla, že jsem ztratila pojem o čase, ale spíš ne.“</p>

<p>„Spíš ne,“ opakovala Heliko jako ozvěna. „Silnice pokračovala tamhletudy.“ Ukázala před sebe.</p>

<p>„Jak tohle poznáš?“ zajímal se Libra a protáhl si trochu ztuhlá záda.</p>

<p>„Na jihovýchod od Rogoźnice, nedaleko centrálního tábora Gross-Rosen, byl kamenolom. Těžila se tam žula.“</p>

<p>„Jak to souvisí?“ nechápal.</p>

<p>„Žula je hlubinná vyvřelina s obsahem křemene.“</p>

<p>„Jak to souvisí?“ zopakovala Mneme trpělivě.</p>

<p>„Část vytěženého kamene se používala na štěrk. Na stavbu silnic a železnic.“</p>

<p>„Ach.“ Mneme to začalo docházet. „Předpokládám, že v kamenolomu se našly záznamy o těžbě a o tom, na co byl štěrk určen a kam měl být odvezen.“</p>

<p>„Někdo tohle místo možná vymazal ze seznamu pobočných táborů Gross-Rosen, ale nenapadlo ho skartovat údaje o dodávce žuly,“ přikývla Heliko. „Někoho napadlo zničit kus silnice, aby skončila dřív, ale pořád tu zůstala slepá odbočka. V kombinaci s informacemi z lomu se dá odvodit, že tudy vedla cesta a kam sahala původně.“</p>

<p>Vzápětí se otočila a vydala se přes louku.</p>

<p>„Heliko! Počkej!“ křikl za ní Libra. Její lovecké jméno mu znělo divně pokaždé, když ho vyslovil. Zdálo se mu tak nějak japonské, dokud mu nevysvětlila, že to v esperantu znamená zavináč. Ne jako jídlo, ale jako znak.</p>

<p>Lovci monster obvykle používali nejrůznější přezdívky a krycí označení – a členové české společnosti Stříbrný kruh nebyli výjimkou. Málokomu se chce zbytečně riskovat, když některé nadpřirozené nestvůry mohou získat moc nad člověkem, pokud ho před nimi někdo osloví jeho skutečným jménem.</p>

<p>Heliko byla drobná, nezdravě hubená, měla dlouhé tmavé vlasy, ale Japonka rozhodně nebyla. Vypadala navzdory svým pětadvaceti rokům pořád trochu jako dospívající dívenka. Libra pozorně sledoval její nevysokou siluetu, která už téměř zmizela mimo dosah světla reflektorů.</p>

<p>Naštěstí se zastavila. „Musíme nejdřív vytáhnout vybavení,“ dodal pro jistotu. Spousta jeho kolegů nechápala, jak může mít v týmu děvče projevující příznaky poruchy autistického spektra. Ale pro Libru představovala nedocenitelný zdroj. Byla schopna se neúnavně probírat množstvím informací, zvládnout mrtvé jazyky, pamatovat si. Nemluvě o tom, že díky ní byl jedním z mála v Kruhu, kdo měl tým, v němž byli všichni tři členové obdařeni nějakým vrozeným paranormálním talentem. Jen bylo potřeba ji trochu víc hlídat.</p>

<p>Vylovil z džípu svůj meč a sekeru. Pak pistoli, lékárničku a brašnu s okultním vybavením pro Mneme, luk pro Heliko. Zhasl přední světla, zamkl auto. Jeho oči se rychle přizpůsobily okolní tmě, obloha byla poměrně světlá, jak se od ní odrážela záře vzdálených měst.</p>

<p>Všichni tři se začali brodit vysokou trávou ve směru, jímž je vedla Heliko. Na oblečení jim ulpívaly kapky, které zůstaly na stéblech po nedávném dešti.</p>

<p>„Tak napůl čekám, že tady najdeme vlajku s maltézským křížem a černou orlicí a nápisem ‚Už jsme tady byli. S úctou Feldjägerkorps‘,“ prohodila Mneme.</p>

<p>„Doufám, že komunikace Feldjägerů se Stříbrným kruhem není až tak mizerná, že by to tady vymetli a nedali nám vědět,“ ušklíbl se Libra.</p>

<p>„Žertuji. Ale jen částečně. Feldjägeři se vždycky nadšeně hrnou do začišťování okultních pozůstatků po druhé světové, jsou na to totálně vysazení.“</p>

<p>„Totálně nasazení?“</p>

<p>„Černý humor není na místě,“ upozornila Heliko stroze.</p>

<p>Libru to trochu zarazilo. „Promiň. Odkdy máš něco proti troše černého humoru?“</p>

<p>„Pochybuji, že by tu někdo byl před námi. To by musela být velká náhoda,“ prohlásila Heliko místo odpovědi.</p>

<p>„Jak jsi na tohle celé vůbec přišla?“ zajímala se Mneme. „Muselo to dát pekelnou práci.“</p>

<p>Heliko si začala napůl nepřítomně hrát s tabletem, ale dávala si pozor, aby se obrazovka nerozsvítila. „Počet pobočných koncentračních táborů spadajících pod Gross-Rosen se uvádí od šedesáti přes devadesát šest. Nejvyšší číslo je sto dva. A mně se podařilo najít dokument, kde je na seznamu sto třetí řádek. Začerněný k nečitelnosti.“</p>

<p>„To mohl začmárat nějaký pomatený knihovník lihovkou,“ utrousil Libra.</p>

<p>„Analýza stáří inkoustu ukazuje, že to někdo udělal tenkrát. Možná sami Němci. Nebo Spojenci, když se k těm papírům dostali.“</p>

<p>„Ale proč?“ chtěla vědět Mneme.</p>

<p>„To právě doufám, že zjistíme.“ S tím Heliko kývla na ostatní a do kroku začala odříkávat Březinovy verše: „Nad hříchem země stíny přikryje…“</p>

<p>„… otevře hvězdná okna tajemnu,“ připojili se Mneme a Libra, „a hrubou šťávu barev vypije a přelije ji, čistou, v kraje snu…“ Jeden ze zakladatelů Stříbrného kruhu zanechal svým následovníkům bezpočet ochranných formulí a většina českých lovců je zvládala odříkat i v deliriu.</p>

<p>Na okraji lesa se trojice zastavila. Pod stromy byla podstatně větší tma, ale svíčka nebo baterka by zavinila, že přestane působit Březinovo zaklínadlo, které je sice za noci nečinilo pro nadpřirozená stvoření přímo neviditelnými, ale poměrně nenápadnými a nehodnými zájmu.</p>

<p>Vedení se ujal Libra, Heliko vykročila druhá a Mneme jako poslední.</p>

<p>***</p>

<p><emphasis>Erich Strohm seděl a upíral pohled do složky, aniž vnímal, co je v ní vlastně napsáno. Venku bušil déšť do střech baráků, opíral se do vojáků i vězňů, neúprosně měnil zemi v šedé bláto.</emphasis></p>

<p><emphasis>Strohm usilovně přemýšlel, jak se vlastně dostal až sem. Na místo, které považoval za samotné dno.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ten omezenec Himmler! Nepoznal by skutečnou okultní sílu, ani kdyby před něj nastoupila s hlasitým Sieg Heil!</emphasis></p>

<p><emphasis>Strohm se přistihl, že vlastně pořád nechápe příčinu svého vyloučení z okultní společnosti Ahnenerbe a pověření správou pobočného koncentračního tábora, což v podstatě znamenalo vyhnanství. Magie pro něj nebyla hračka ani jarmareční trik, kterým se člověk chlubí. Rozuměl hermetismu i runám, částečně se zabýval židovskou kabalou podle hesla „poznej nepřítele svého“. Ale nerozuměl intrikám uvnitř společnosti.</emphasis></p>

<p><emphasis>Ušklíbl se a zavřel složku.</emphasis></p>

<p><emphasis>Samozřejmě chápal, že mu někteří kolegové nezřízeně záviděli a jeho úspěchy nedokázali přenést přes srdce. Jen tuhle hnací sílu hluboce podcenil. Šlo naprosto mimo něj, kde se taková závist bere a proč se jí vůbec někdo oddává.</emphasis></p>

<p><emphasis>Přes hučení průtrže mračen k němu dolehlo několik výkřiků. Nevšímal si jich. Osobně se nevyžíval v týrání vězňů. Nacházel v tom útěchu stejně málo, jako kdyby kopal do vyhladovělého psa, který k němu zmučeně vzhlíží. Svoje muže občas okřikl, když je při podobném chování viděl, považoval to za ubohý nedostatek sebeovládání. Ale neměl sílu ani chuť jim bránit nějak systematicky.</emphasis></p>

<p><emphasis>Jsou to jenom zvířata, usoudil. Jedna v klecích, druhá utržená ze řetězu – ale pořád jenom zvířata. Široko daleko není kromě mne jediná lidská bytost.</emphasis></p>

<p>***</p>

<p>Libra přemítal o tom, co vlastně čekal. Asi zkrátka <emphasis>něco</emphasis>, nějaké pozůstatky. Ale tady nezbylo nic. Jen atmosféra opuštěnosti, jako by sem léta nezabloudil jediný člověk. Mírně zvlněný pruh země bez stromů, který skýtal lepší viditelnost. Tu a tam prudký dolík nebo kámen, naproti stoupající svah. Ani stopa po barácích, plotech… nebo lidech, co tu zemřeli.</p>

<p>Roztržitě se dotkl mince opletené drátkem, kterou měl zavěšenou na krku jako amulet. Na líci byl profil anglické královny a na rubu snítka růže a dubová větévka. Vždycky doufal, že by mu libra mohla nosit štěstí.</p>

<p>Po chvíli obezřetného prohledávání oblasti, kterou Heliko označila, musel konstatovat: „Žádné známky nedávné aktivity, vypadá to úplně hluše.“</p>

<p>„Zatraceně se mi nechce vrtat do toho, co si tohle místo pamatuje,“ řekla Mneme, „ale asi nám nezbývá nic jiného, pokud to tu chceme skutečně pořádně prověřit?“</p>

<p>„Dokážeš to i tady udělat dostatečně opatrně, abychom na sebe nepřitáhli pozornost v případě, že tu něco zůstalo?“ ujišťoval se Libra.</p>

<p>„Moje nadání je velmi neinvazivní. Nic nevyruším ani neprobudím bez ohledu na to, jak zlé to tady bylo nebo je,“ odtušila Mneme. Mnohem větší starosti jí dělalo to, co mohla očekávat, že zjistí. Viděla za svoje působení ve Stříbrném kruhu už ledacos – ale rozhodně nevěřila, že ji už nic nezaskočí.</p>

<p>Poklekla na zem a zabořila ruce do měkké hlíny, která byla dosud cítit deštěm. Zavřela oči a představila si obraz přesýpacích hodin. Sledovala, jak se písek sype, dál a dál… a čím dál pomaleji. Až se docela zastavil. Byla to jen pomůcka, vizualizace – Mneme mnohdy litovala, že neumí manipulovat s časem doopravdy, že ovlivňuje jen to, jak někdo čas subjektivně vnímá. Ale dokázala svou vůli vnutit i kusu krajiny.</p>

<p>Pak se pod jejími zavřenými víčky začal písek zvolna vracet do horní nádoby. Kdesi v pozadí se zběsile otáčely ručičky hodin jdoucích pozpátku. Představila si jejich podivně falešně znějící odbíjení, zatímco hledala nějaký zlomový bod, nějaký uzel událostí poznamenaný nadpřirozenými silami. Dál, ještě dál!</p>

<p>Librovi a Heliko před očima začala mizet okolní zeleň, keře i stromy. Vlastně nemizely, ale rostly pozpátku, do země. Nocí se zrychleně míhaly rozmazané stíny a stavěly zpátky baráky, bránu i strážní posty. Lovci věděli, že je to jen iluze, jen stín vzpomínky, ale stejně to bylo znepokojivé. Pak se kmitání prudce zastavilo. Z oblohy padal přízračný déšť, který jimi procházel, aniž ho mohli cítit. Mezi holými zdmi se rozlehla ozvěna křiku.</p>

<p>***</p>

<p><emphasis>Ozvaly se další výkřiky. Bylo jich víc a byly hlasitější. A pak Strohm ucítil slabé zachvění runy Sowulo, kterou nosil jako ochranný talisman na krku.</emphasis></p>

<p><emphasis>Okamžitě sebral ze stolu několik svých stříbrných prstenů s runami a navlékl si je. Zkontroloval služební zbraň a vyběhl do deště.</emphasis></p>

<p><emphasis>Pohled, který se mu naskytl, se podobal oživlé noční můře.</emphasis></p>

<p><emphasis>Na prostranství před baráky se přelévala masa lidí. Rvali se mezi sebou. Rvali se na kusy holýma rukama. Teď už se nad táborem nesl nepříčetný řev. Jenže většina zápasících byli vězni. Zabíjeli se navzájem.</emphasis></p>

<p><emphasis>Dozorci jen zděšeně stáli a zírali.</emphasis></p>

<p><emphasis>Jeden z vojáků se vytrhl ze strnulosti, cosi zahulákal a několikrát vystřelil do davu. Pak vytřeštil oči a ruka mu klesla. Stejně jako Strohm si totiž všiml, že nikdo nepadl.</emphasis></p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Nicht schießen!“ zařval velitel na svoje muže. Střelba je nezastaví, nebo rozhodně ne dostatečně účinně. A nebylo by dobré mít prázdné zásobníky, pokud toho nechají a rozhlédnou se kolem sebe!</emphasis></p>

<p><emphasis>Cítil,</emphasis> <emphasis>že</emphasis> <emphasis>se</emphasis> <emphasis>nepřirozeně</emphasis> <emphasis>ochladilo.</emphasis> <emphasis>Prsteny</emphasis> <emphasis>na</emphasis> <emphasis>rukou</emphasis> <emphasis>ho</emphasis> <emphasis>mrazily</emphasis> <emphasis>tak,</emphasis> <emphasis>že</emphasis> <emphasis>mu</emphasis> <emphasis>až</emphasis> <emphasis>k loktům</emphasis> <emphasis>šlehala</emphasis> <emphasis>bodavá</emphasis> <emphasis>bolest.</emphasis> <emphasis>Zatnul</emphasis> <emphasis>zuby.</emphasis></p>

<p><emphasis>Tohle je hromadné posednutí, uvědomil si. Postihuje jak mrtvé, tak živé. Vymaže jejich původní osobnost bez ohledu na cokoli. A malevolentní aura je tu tak silná, že většinu přihlížejících prostě paralyzuje.</emphasis></p>

<p><emphasis>Rozhlédl se ve snaze se zorientovat.</emphasis></p>

<p><emphasis>Na okraji tábora, u samého plotu, spatřil starého muže. Byl to jeden z vězňů, Strohm si ho dokonce matně vybavoval, i když těm udřeným troskám nevěnoval od svého příjezdu příliš pozornost. Teď stál stařec vzpřímeně, ruce lehce rozpřažené, po tváři obrácené k nebi mu stékal déšť.</emphasis></p>

<p><emphasis>Strohm vyrazil k němu. Viděl, že vězeň pohybuje rty, a vzápětí také rozeznal, co hlasitě deklamuje: „Matir Asurim, Melech HaMelachim, Melech HaOlam, Mechayeh Metim, Magen Avraham…“</emphasis></p>

<p><emphasis>Strohm sám sebe v duchu šťavnatě proklel. Jak jsem mohl ksakru přehlédnout, že ten stařec je mág?</emphasis></p>

<p><emphasis>Dozorce, který před chvílí střílel, se roztřeseně otočil. Z tváře měl vymazané veškeré emoce kromě hrůzy a z mysli veškerou soudnost. Když zaregistroval osamělého starce u plotu, znovu zvedl zbraň a zamířil.</emphasis></p>

<p><emphasis>„Nein!“ Strohm se vrhl po vojákovi, aby mu srazil ruku.</emphasis></p>

<p><emphasis>Pozdě.</emphasis></p>

<p><emphasis>Třeskl výstřel a vězeň padl se zkrvavenou hrudí.</emphasis></p>

<p>***</p>

<p><emphasis>„Sakra!“ Lovec obemkl ruku kolem rukojeti meče.</emphasis> Heliko se v úleku chytila Libry za předloktí.</p>

<p>***</p>

<p><emphasis>„Nein! Wach auf!“ Strohm klesl na kolena do bláta vedle starce. „Wach auf, wach auf…!</emphasis> <emphasis>Przebudź się!</emphasis><emphasis>“ Trochu zraněného nadzvedl, snažil se alespoň zastavit krvácení.</emphasis></p>

<p><emphasis>Kolem panující běsnění ani v nejmenším neustávalo. Do hučení deště se rozléhalo chrčení a skřeky, praskání lámaných kostí. Na rozbahněnou zem cákala krev – a ztrácela se, okamžitě smytá, jako kdyby to vůbec nic neznamenalo.</emphasis></p>

<p><emphasis>Pak starý muž otevřel oči.</emphasis></p>

<p><emphasis>„</emphasis><emphasis>Se‘irim jsou démoni,“ vypravil ze sebe německy, „kteří mají vlastní hmotné tělo.</emphasis> <emphasis>Šedim jsou nehmotní démoni bouře. Dybbukim jsou nešťastné zlovolné duše mrtvých.“</emphasis></p>

<p><emphasis>Mluvil s námahou, ale souvisle, jako když člověk v zoufalé tísni přeříkává něco, co se kdysi pečlivě učil nazpaměť.</emphasis></p>

<p><emphasis>„Pochybnosti ve víře otevírají v člověku brány k posednutí pro šedim i dybbukim.“ Na rty mu vystoupila krvavá pěna, neklamná známka, že má prostřelenou plíci. „Ještě jedno posednutí existuje… ibbur.“</emphasis></p>

<p><emphasis>Pohled, dosud soustředěně upřený za Strohmovo rameno, zmatněl.</emphasis></p>

<p>***</p>

<p><emphasis>Siluety věcí a lidí se rozpily jako v dešťovém přívalu. Slova i zvuky začaly zadrhávat, chvílemi přecházely v nesrozumitelné pískavé drmolení, jak Mnemeino soustředění sláblo a věty byly nesmyslně přehrávané tam a zpět. Jen tu a tam zůstávaly útržky řeči – v prázdné krajině, kde dosud visely průsvitné obrysy dávno zaniklých budov.</emphasis></p>

<p>„… démoni bouře. Dybbukim jsou nešťastné… pochybnosti ve víře otevírají v člověku brány k posednutí…“</p>

<p>„Stačí, stačí, dost! Nepřetáhni se! Zjistili jsme, co jsme potřebovali. Jestli tady zůstalo cokoli schopného takhle hromadného posednutí, tak to sami nezvládneme.“ Libra se jemně vyvlékl Heliko a položil Mneme ruku na rameno. „Jdeme okamžitě zpátky, kontaktujeme Kruh a Feldjägery.“</p>

<p>V tu chvíli odumírající pozůstatky hlasů přehlušilo hluboké zarachocení.</p>

<p>Vzduchem proletěla smršť hlíny. Mneme, která se neodvrátila dost rychle, napadala slušná hrst do obličeje.</p>

<p>Libra vyběhl na navršené rozviklané kameny, bez nejmenšího zaváhání nebo nejistoty – takže jako první spatřil, co se právě vyhrabalo ze země.</p>

<p>„Co je to?!“ vykřikla Mneme a snažila se napůl poslepu vstát.</p>

<p>Libra neodpověděl. Místo toho těsně unikl ráně, která by ho jinak rozdrtila. Dlouhým skokem se dostal mezi krajní stromy a lákal monstrum za sebou.</p>

<p>Stvůra neměla tvar. Nebo měla, ale zhruba stejně, jako má tvar hromada mrtvol.</p>

<p>Byla to přesouvající se masa tvořená těly, která již z větší části podlehla rozkladu. Bezpočet prázdných očních důlků zírajících všemi směry. Bezpočet natahujících se rukou a pokroucených paží, trčících žeber a zbytků tkání.</p>

<p>Libra vyskočil a vytáhl se na vhodnou větev. Z ní přeskočil na další. Zase a znovu, jako už tolikrát, používal svůj paranormální talent: dokonalý smysl pro rovnováhu všeho kolem, stejně jako pro svou vlastní.</p>

<p>Zrůda se valila do lesa za ním nepříjemně rychle. Tloukla okolo sebe po zemi, ale přestavět se tak, aby dosáhla nahoru a zároveň mohla pokračovat v pronásledování, pro ni nebylo vůbec snadné.</p>

<p>„Utíkejte! K autu!“ zařval Libra. Krátce se ohlédl po nepříteli. Pod stromy byla větší tma, ale jeho zrak se přizpůsoboval rychle. Kde má tahle věc těžiště? Neustále se mění a přelévá. Jak jde s tímhle bojovat?</p>

<p>V příští vteřině zapraskalo dřevo a dva nejbližší nepříliš staré stromy se skácely, jak je nestvůra obemkla a přelomila u kořenů.</p>

<p>Librovi zmizelo před očima místo, kam by mohl doskočit, a zřítil se dolů. Ale zachoval si částečně kontrolu nad svým pádem. Povedlo se mu odrazit jednou dvakrát od hroutícího se kmene a větví.</p>

<p>Doskočil lehce, jako akrobat. Ale vzápětí se nestvůra stočila kolem něj v několika kruzích připomínajících hadí smyčky.</p>

<p>Heliko vylezla trochu výš do protilehlého svahu a pak už se přes zvuky boje nesla její slova:</p>

<p>„Šema Jisra’el! Adonai Eloheinu Adonai Echad! Slyš, Israeli! Hospodin, Bůh náš, Hospodin jeden jest!“ Pak, jako by se jí trochu zlomil hlas, tišeji dodala: „Baruch šem kevod malchuto le-olam va-ed. Požehnáno je vznešené jméno, Jeho království na věky věků.“</p>

<p>Mneme zamrkala slzícíma očima. Nepochybovala, že pro Heliko bylo snadné naučit se odříkat Šema, třebaže nebyla židovka. Jen ji nikdy neslyšela takhle mluvit. Takhle… se modlit?</p>

<p>Monstrum se zachvělo, jako by všemi těly najednou projela křeč. Libra na nic nečekal. Zatnul sekeru do nejbližší mrtvoly, pak do další. Šplhal po jednotlivých vrstvách a zároveň vysekával z obludy jednotlivé kusy.</p>

<p>Při zvuku ostří roztínajícího maso a kosti sebou Heliko pokaždé trhla. Slova jí odumřela na rtech.</p>

<p>Sotva byl Libra venku, nestvůra se znovu dala do pohybu. Tentokrát zpátky, k oběma dívkám.</p>

<p>Střílet do té obludnosti z luku nebo z pistole očividně nemělo smysl. Mneme se pokusila rozběhnout pryč, ale kolena pod ní podklesávala. Vzduch prudce ochladl. Cítila, jak se o ni pokouší strnulost, hrůza, slepota a mdloby. Sáhla do brašny, rozhodila kolem sebe hrst soli a zatápala v mysli po vhodném zaříkání.</p>

<p>„Žár našich zraků nám spálil řasy, když jsme je přivřeli mdlobou,“ začala rychle recitovat Březinovu <emphasis>Vigilii</emphasis>. „Všechna světla, jež do rukou vtiskli nám odcházející, vyhasla v našich lampách a my ještě bdíme…“</p>

<p>Slyšela, jak Heliko, která zahodila překážející luk a toulec, klouzá ze svahu dolů k ní.</p>

<p>„Proč to na nás ksakru vylezlo?!“ drtil Libra mezi zuby. Měl dojem, že nestvůra řádí, jako by na místo jejího posledního odpočinku napochodovali s vojenskou dechovkou a ohňostrojem.</p>

<p>Odťal sekerou ještě několik rukou, nohou a hlav, ale viděl, že to nemá téměř žádný účinek. Možná pokud by oddělil postupně všechna těla a ta pak rozsekal na kusy. Nedokázal si představit, jak by to udělal. Vnímal, jak se do něj opírá chlad a vzrůstající pocit ochromujícího děsu. Netvor se přitom cílevědomě hnal za křehčí kořistí.</p>

<p>„Nezvládneme utéct!“ vykřikla Heliko, zatímco se snažila podepřít Mneme.</p>

<p>„Mneme? Mneme! Dokážeš nás toho zbavit?“ vyrazil ze sebe Libra. „Chtělo by to benzín a sirky!“ <emphasis>Což s sebou na průzkum člověk obvykle nebere</emphasis>, dodal v duchu.</p>

<p>Vrhal se zase a zas zbytečně na obludu, pokoušel se ji znovu obrátit proti sobě…</p>

<p>„Ne!“ vykřikla Heliko úzkostně.</p>

<p>Zrůda zpomalila.</p>

<p>„Jsou to posedlá mrtvá těla! Nejspíš šedim nebo dybbukim!“ zavolala Mneme. Ze všech sil se snažila opanovat a soustředit myšlenky. „Na jejich vymítání potřebuješ odborníka, někoho, kdo je baal šem, pán slova! Takže pokud nemáš v kapse aspoň rabína, tak nevím, co budeme dělat!“</p>

<p>„Potřebujeme víc času!“ vyhrkla Heliko. „Pomozte mi!“</p>

<p>Mneme ji popadla za ruku a stiskla. V ten okamžik se jim děsivý výjev blížícího se monstra před očima zadrhl a zastavil. Všechno ztichlo a znehybnělo. Byl to okamžik mezi dvěma údery srdce. Okamžik, kdy Mneme změnila subjektivní vnímání času jich obou.</p>

<p>Nemohly se rozhlížet, nemohly se pohnout, nemohly mluvit. Vlastně to byl zlomek vteřiny tak krátký, že ani nedýchaly. Ale mohly přemýšlet.</p>

<p>A když ten moment odplynul, byly připravené.</p>

<p>„Mneme, běž nahoru! Libro, hoď mi svou minci! Rychle!“ křikla Heliko.</p>

<p>Mneme zatím vyrazila do svahu, aby unikla z bezprostředního nebezpečí. Libra strhl svůj amulet z krku, na vteřinu zaváhal. Pak jím hodil.</p>

<p>Heliko zahlédla záblesk kovu a minci chytila. Stiskla ji v obou rukou, cosi zašeptala.</p>

<p>Zrůda už byla na dosah a rozmáchla se několika ohnilými pažemi.</p>

<p>Heliko proti ní natáhla ruku, na dlani měla položený amulet. Pak se na nestvůru usmála.</p>

<p>Mneme a Libra měli svoje talenty – a Heliko měla svůj. Dokázala přimět předměty, aby pozpátku zopakovaly poslední činnost nebo pohyb, který provedly. A poměrně brzy přišla na to, že může věci přetáčet jako video… vcelku pomalu, anebo také podstatně svižněji.</p>

<p>Mince sama od sebe vystřelila z dívčiny ruky. Letěla zpátky po té samé dráze, jak ji Libra hodil. Jenomže v tuhle chvíli už se jí v cestě nacházelo monstrum. Což by nestvůře tolik nevadilo, kdyby se amulet najednou nepohyboval zběsilou rychlostí.</p>

<p>Proletěl skrz masu těl, aniž ho to poškodilo, a dopadl na zem tam, kde předtím opustil svého majitele.</p>

<p>Monstrum zamrzlo. Jen tu a tam poškubávající končetiny napovídaly, že tohle ještě není konec.</p>

<p>Libra klesl na koleno a udýchaně odříkával <emphasis>Vigilii</emphasis>, aby setřásl chlad a hrůzu, která na něj neustále dotírala.</p>

<p>Heliko se otočila na patě a vyřítila se za Mneme. Nahoru se dostaly obě zhruba současně. Vyčerpaná Mneme těžce lapala po dechu. Bylo jasné, že o mnoho dál už nedoběhne.</p>

<p>„Chyť se!“ Heliko ukázala na nedávno padlý kmen a sama se rychle vklínila mezi zbytky větví. Jakmile Mneme poslechla, mohutný strom se s praskáním zvedl na své původní místo a vytáhl obě lovkyně do výšky.</p>

<p>Stvůra se znovu dala do pohybu. Vyvalila se do svahu a prudce narazila do stromu. Kmen se začal s rachotem kácet, Mneme zaječela. Ale Heliko se jen pevněji přimkla ke kůře. Kousla se v soustředění do rtu.</p>

<p>Strom se přestal hroutit a vrátil se zpátky do svislé polohy. Na chvíli nastalo ticho.</p>

<p>„Tohle je tvůj nejlepší trik,“ zamumlala Mneme. Hlas jí poněkud přeskakoval. „Kromě toho, jak jsi před sebou hnala toho běsa barelem od piva. Kutálejícím se do kopce.“ Vrhla vyděšený pohled dolů. „Kolikrát to dokážeš zopakovat?“</p>

<p>„Nebude potřeba,“ opáčila Heliko. „Jsme připravení.“</p>

<p>S tím sešplhala do spodních větví a seskočila na zem. Udělala několik kroků dopředu a postavila se přímo před monstrum.</p>

<p>„Heliko! Proboha!“ zařval Libra zoufale.</p>

<p>Ale dívka jen rozpřáhla ruce a pozvedla hlas.</p>

<p>„Somech Noflim, Rofeh Cholim, Adon Olam, Matir Asurim, Melech HaMelachim…“</p>

<p>***</p>

<p><emphasis>Uprostřed veškerého toho šílenství a zběsilé vřavy jako by najednou vyvstal ostrůvek ticha, v němž se mezi kapkami deště proháněla ozvěnou slova:</emphasis></p>

<p><emphasis>„Matir Asurim, Melech HaMelachim, Melech HaOlam…“</emphasis></p>

<p><emphasis>„Wer bist du?“ zeptal se Erich Strohm polohlasně. Úmyslně se neptal „kde jsi“, ale „kdo jsi“. Odpověď na první otázku znal, druhou tušil.</emphasis></p>

<p><emphasis>Hlas, který mu zašeptal do uší, patřil lidské duši zbavené těla, jež je ale stále vedena svým nedosaženým cílem, svým záměrem:</emphasis></p>

<p><emphasis>„Ibbur.“</emphasis></p>

<p>***</p>

<p>Stvůra se zachvěla. A pak se začala rozpadat. Těla se od sebe oddělovala, jedno po druhém se klouzavě sesunula na zem. Pomalu a vlastně docela potichu, doprovázena jen slabým šelestem zetlelé tkáně.</p>

<p>Libra a Mneme jen zírali.</p>

<p>Heliko dokončila litanii Božích jmen a zmlkla, až když z monstra nezůstalo nic než nehybní mrtví. Chvíli se prázdně dívala před sebe, pak si sedla na zem, přitáhla si kolena pod bradu a začala okusovat nehet na palci, ačkoli měla ruku špinavou od hlíny.</p>

<p>Lovec se vzpamatoval jako první. Doběhl k sedící dívce, zvedl ji do náruče a odnesl stranou. Čekal, že se tmavovláska bude vzpírat, aby na ni nesahal, ale nedočkal se žádné reakce.</p>

<p>Mneme mezitím slezla na zem a připojila se k nim. Nemínila zůstat ve větvích, až vliv Heliko pomine a strom opět padne.</p>

<p>„Jak jsi tohle vymítání dokázala zvládnout?“ Libra se sklonil nad Heliko. „Jak?“</p>

<p>Zvedla k němu pohled, narovnala se a nechala ruce klesnout podél těla.</p>

<p>„Omlouvám se.“ Cosi v její mimice se výrazně změnilo, jako by ji prostoupil náhlý vyrovnaný klid. Klid člověka mnohem staršího, který hodně zažil a hodně vytrpěl. „Měl jsem vám to říct hned. Ale obával jsem se, že mě budete považovat za vetřelce. A Heliko mi v hledání způsobu, jak s vámi mluvit, nebyla příliš nápomocna.“ Její mluva získala měkký polský přízvuk. „Existuje ještě jeden druh posednutí – a to musí být dobrovolné.“</p>

<p>Mneme si hřbetem ruky otřela špinavý obličej:</p>

<p>„Ibbur?“</p>

<p>***</p>

<p><emphasis>„Nein. Ich kann es nicht machen.“ Erich Strohm sáhl do rány a načrtl mrtvému přes obličej runu Eihwaz jeho vlastní krví. Runu smrti. Šeptající hlas ztichl, uzamčený v chladnoucím těle. Navzdory stále padajícímu dešti se znamení nerozpíjelo.</emphasis></p>

<p><emphasis>Pochybnosti ve víře otevírají v člověku brány k posednutí. Nejspíš proto se démoni vrhli nejdřív na vězně. Neuměl odhadnout, jestli se nehmotné stvůry potom pokusí chopit i jeho mužů. A nechtěl to zjišťovat pozorováním.</emphasis></p>

<p><emphasis>Bylo by nejsnazší přijmout ibbura, podstoupit dobrovolné posednutí, a nechat ho, ať si s celou situací poradí. Ale to by znamenalo předat vládu nad vlastním tělem nepřátelskému mágovi. Erich si ho vážil. Ale nemohl mu důvěřovat. Nemohl se vzdát kontroly, ani nad sebou ani nad kýmkoli ze svých mužů. Na světě nebyl jediný člověk, jemuž by se Erich Strohm bezvýhradně svěřil.</emphasis></p>

<p><emphasis>Vstal od mrtvoly. Bez dlouhého váhání vytáhl služební zbraň a střelil do hrudi vojáka, který zabil rabína. Oběť to byla uspěchaná a sotva postačující, ale neměl příliš na výběr. Nikdo jiný se ani nepohnul.</emphasis></p>

<p><emphasis>Strohm si obarvil ruce v čerstvé krvi svého podřízeného a vyrazil podél stěn okolních budov, na které črtal zkušenými tahy runy.</emphasis></p>

<p><emphasis>„Eihwaz, Ansuz, Algiz.“ Smrt, vnuknutí, útočiště. Znovu a znovu dokola.</emphasis></p>

<p><emphasis>Věděl, že bez ibbura nedokáže démony vymítat. Ale dokáže je zapečetit v tělech, aby tak setrvali navěky – pokud je někdo nebo něco nevyruší.</emphasis></p>

<p><emphasis>Jakmile</emphasis> <emphasis>dokončil</emphasis> <emphasis>kruh,</emphasis> <emphasis>vražedné</emphasis> <emphasis>běsnění</emphasis> <emphasis>ustalo,</emphasis> <emphasis>jako</emphasis> <emphasis>když</emphasis> <emphasis>utne.</emphasis> <emphasis>Všichni</emphasis> <emphasis>padli</emphasis> <emphasis>na</emphasis> <emphasis>rozbahněnou</emphasis> <emphasis>zem</emphasis> <emphasis>podobni</emphasis> <emphasis>loutkám,</emphasis> <emphasis>jimž</emphasis> <emphasis>někdo</emphasis> <emphasis>přestřihl</emphasis> <emphasis>provázky.</emphasis> <emphasis>Strohm</emphasis> <emphasis>si</emphasis> <emphasis>byl</emphasis> <emphasis>poměrně</emphasis> <emphasis>jistý,</emphasis> <emphasis>že</emphasis> <emphasis>se</emphasis> <emphasis>mezitím</emphasis> <emphasis>stihli</emphasis> <emphasis>pozabíjet</emphasis> <emphasis>a</emphasis> <emphasis>do</emphasis> <emphasis>bláta</emphasis> <emphasis>dopadly</emphasis> <emphasis>už</emphasis> <emphasis>jen</emphasis> <emphasis>mrtvé</emphasis> <emphasis>schránky.</emphasis></p>

<p><emphasis>Mezi těly zůstala stát jediná dívka. Mohlo jí být sotva šestnáct. Byla vyhublá, udřená a vytřeštěnýma očima se dívala kolem sebe, jako by procitla z jedné noční můry do druhé.</emphasis></p>

<p><emphasis>Erich Strohm jen znovu sáhl pro pistoli. Výstřel se mu zdál ohlušující.</emphasis></p>

<p><emphasis>Dívka rozhodila rukama a bez hlesu se zhroutila mezi ostatní nehybná těla.</emphasis></p>

<p><emphasis>Erich nechal paži klesnout. Tohle místo bude muset vymazat z mapy. Nepochyboval, že se mu podaří to zařídit. Pak tady nikdo nebude pátrat, nikdo nenaruší hromadný hrob, který se stane vězením démonů.</emphasis></p>

<p>***</p>

<p>„Mám podezření, že šedim na vás zaútočili, protože je přilákala pouhá moje přítomnost,“ uzavřel <emphasis>ibbur</emphasis> vysvětlování. „Doufal jsem, že jen provedeme průzkum, a pak se s trochou štěstí podaří sehnat živého baal šem. Nebyl jsem připravený provádět vymítání sám, nebyli jsme se slečnou Heliko dostatečně sehraní. Schopnost tady slečny Mneme nám sice výrazně pomohla, ale ten okamžik nám sám o sobě nestačil.“</p>

<p>„Jak dlouho tady vlastně jste?“ Mneme vytáhla z brašny lahev čisté vody.</p>

<p>„Léta mi trvalo, než se mi povedlo vystoupit z hrobu. Pak ještě najít někoho, kdo by byl ochoten mě přijmout, vzhledem k tomu, že většina lidí, když začne slyšet hlasy, tak vyhledá psychiatra. Potřeboval jsem taky osobu, která bude schopná strávit hodiny a hodiny úmornou prací, při hledání místa, kde tábor býval – a bude mít prostředky vyřešit to, co tady najdeme. Byl jsem zmatený a dezorientovaný. Slečna Heliko mě zachránila. Příležitostně mi pak dovolila, abych ovládal její tělo a hovořil jejím hlasem.“</p>

<p>„Já jsem si říkal,“ ušklíbl se Libra, zatímco si čistil utržené drobné šrámy. Teď už dávala smysl náhlá ochota Heliko někoho se dotknout i její chvílemi trochu nečekané schopnosti. V duchu si udělal poznámku, že si s ní o tomhle bude muset promluvit – pobíhat kolem posedlá a neříct to zbytku týmu, to by si děvenka neměla zvykat. Ale nemínil na ni na místě začít křičet pod vlivem opadávajícího adrenalinu.</p>

<p>„Co jste to vůbec prováděli s mou librou?“ vzpomněl si najednou.</p>

<p>„Velmi obskurní židovský amulet z mince. Obvykle se přidávala zrnka pšenice a fenykl a to všechno se balilo do útržku hedvábí,“ vyložil <emphasis>ibbur</emphasis>. „Ale tentokrát musela mince a zaříkání stačit.“</p>

<p>„Takže ochranný amulet z výprodeje,“ neodpustil si Libra. „Ale dobrá práce.“</p>

<p>„Jak se šedim vůbec dostali do tábora?“ chtěla vědět Mneme.</p>

<p>„Mezi vězni byl pravděpodobně někdo, kdo byl talentované, ale neškolené médium a prostě je nevědomky svým strádáním přivolal. Měl jsem dojem, že tady někdo takový je, ale nedokázal jsem ho včas najít. Dost možná to byla žena – a ty bydlely v oddělených barácích, takže se hledání stávalo ještě obtížnějším. A pak už na tom nezáleželo. Bylo pozdě.“ <emphasis>Ibbur</emphasis> se ohlédl po bezvládných tělech. „Přál bych si, aby se jim dostalo důstojného pohřbu podle našich zvyklostí. Žádná kremace. A taky ty usekané končetiny bude potřeba uložit s veškerou důstojností k nim.“</p>

<p>„Kontaktujeme Feldjägerkorps,“ ujistil ho Libra. Rozsvítil baterku a vstal, aby se vydal najít svou minci pro štěstí. Necítil se provinile z toho, že do nestvůry sekal, ale zcela chápal žádost polského rabína. „Nebude to úplně jednoduché, je to spousta mrtvých a nenapadá mě žádná vhodná historka, kterou bychom nakrmili světské autority. Ale Feldjägeři mají vhodné kontakty a prý nějakého odborníka na Islandu. Kvůli tomuhle by mohl být ochoten přijet i osobně.“</p>

<p>„Dobře. Dziękuję a buďte sbohem.“ <emphasis>Ibbur</emphasis> naposledy pokývl dívčinou hlavou, a pak se jeho přítomnost vytratila.</p>

<p>***</p>

<p><emphasis>Erich Strohm pozoroval jednoduchý náhrobní kámen umístěný na dohled od žulového lomu, přičemž zcela ignoroval přítomnost dvou dalších mlčenlivých postav.</emphasis></p>

<p><emphasis>Sám byl vyčerpaný na hranice svých sil. Nechal strhnout celý pobočný tábor, kolem v kruhu zakopal kameny s vyrytými enochiánskými slovy pro zapomnění. Výsledkem nebylo nijak silné zakletí, ale stejně potřeboval něco subtilního a nenápadného. Něco, co způsobí, že místo i události časem vyblednou v paměti jeho mužů, získají obrysy něčeho neskutečného a nepodstatného.</emphasis></p>

<p><emphasis>Nebylo těžké si takový postup obhájit. Mnoho táborů bylo likvidováno i bez zásahu nadpřirozených sil. Erich si ze zpráv a rozkazů, které přicházely – nebo naopak nepřicházely – dokázal ledacos domyslet. Věděl, co si většina jeho okolí ještě pořád nepřipouštěla. Válka končí a oni ji nevyhrají. Necítil to jako pohromu ani jako křivdu, jen jako fakt. Neměl potřebu čelit nevyhnutelnému ani trpně čekat. Měl dost času se zamyslet, kam zmizí. Nejvíc ho lákaly opuštěné zasněžené pláně někde na severu, kde ho nebude omezovat ničí malichernost a ubohost. Pomocí svých znalostí a umění se snadno schová.</emphasis></p>

<p><emphasis>Konečně se obrátil ke dvojici postávající opodál, z nich jeden byl voják a druhý vězeň.</emphasis></p>

<p><emphasis>Zamyšleně sjel pohledem mladého Žida, kterého si nechal přivést z Gross-Rosen. Strohm neznal ani jeho jméno, ale podstatné bylo, že patřil k židovskému pohřebnímu bratrstvu chevra kadiša, takže ovládal všechny potřebné rituály.</emphasis></p>

<p><emphasis>Mladík byl vyhublý, oči měl zapadlé a trochu lesklé horečkou, ruce rozedřené. Naprosto netušil, proč má pohřbít rabína se všemi poctami, a proč se velitel zajímá o všechny podrobnosti obřadů – přičemž se zdálo, že Erich Strohm chápe, že služba mrtvým je dokonale nesobecký čin, který nikdy nemůže být oplacen ani odměněn.</emphasis></p>

<p><emphasis>Nebe zvolna tmavlo.</emphasis></p>

<p><emphasis>Z Gross-Rosen měly brzy vyrazit skupiny vězňů do Dachau, Buchenwaldu,</emphasis> <emphasis>Flossenbürgu a dalších koncentračních táborů dál na západ a Strohm věděl, že pro většinu to bude pochod smrti. Zvážil, jakou naději má podvyživený mladý muž na</emphasis> <emphasis>přežití.</emphasis> <emphasis>Splnil svůj úkol svědomitě, jenže co ho teď čeká? Ubohý konec někde v příkopu u cesty. Možná by ho Erich měl ušetřit té potupy. Možná…</emphasis></p>

<p><emphasis>Nakonec se rozhodl, že je to škoda náboje. Na krátko obrátil tvář k sychravě šedému nebi.</emphasis></p>

<p><emphasis>Pak jen gestem naznačil vojákovi, ať odvede vězně zpátky. Muž zasalutoval a otočil se k odchodu. Ale nedokázal odejít, aniž by přece jen položil otázku, která ho celou dobu pálila:</emphasis></p>

<p><emphasis>„Proč tolik námahy s pohřbem, pane? Byl to prašivej Žid.“</emphasis></p>

<p><emphasis>Erich Strohm mu věnoval dlouhý pohled, ze kterého mrazilo v zádech, než odpověděl:</emphasis></p>

<p><emphasis>„Byl to člověk.“</emphasis></p>
</section>

<section>
<p>
    Dan Černý</p>

<p><emphasis>Náckovská sci-fi byla výzva! Co já vím, proboha, o náccích? Teda… asi dost, ale není to tematika, co by mě dvakrát lákala, a hlavně snadno se při psaní něčeho takového dostanete do pasti – buď to vyzní, jako že nácci jsou špatní, áno, nebo že jim fandíte, a ani jedno z toho není dvakrát košer. Proto jsem po tomhle tématu skočil. Byla to hozená rukavice, něco, co si žádalo naplno zapnout mozek a to se mi líbí.</emphasis></p>

<p><emphasis>Původně jsem uvažoval nad jakousi náckovskou rezervací, ostrovem, kde jsou pro novodobé turisty chováni naklonovaní nácci, takový SS Park. Poté, co jsem se touhle představou nabažil tak, až mě přestala bavit, přestěhovali se mi v lebce náckové na Mars, což mi přišlo zábavnější a správně brakové.</emphasis></p>

<p><emphasis>Plánovali invazi na planetu Zemi, taková naci válka světů. Jenže najednou jsem s hrůzou zjistil, že fůra lidí by si tam doplnila alegorii na uprchlickou krizi a mysleli by si, že uprchlíky přirovnávám k náckům, nebo by zase byli náckové v rolích obětí a nic z toho není dobrý.</emphasis></p>

<p><emphasis>A pak jsem hodně sledoval při kreslení komiksů youtube, a hlavně pořady o tom, že Američani fejkovali přistání na Měsíci (což je mimochodem pěkná &lt;!&gt;ovina), novinky o Elonu Muskovi a různé youtubery, a napadl mě přímý přenos z přistání prezidentky zeměkoule na Marsu komentovaný nějakým streamerem (televize bude v blízké budoucnosti samozřejmě dávno mrtvá… mno… to už je v podstatě teď).</emphasis></p>

<p><emphasis>Komentář streamera mi umožnil něco, co jsem chtěl udělat dávno – vykašlat se na popis a použít jen přímou řeč. Dlouho mně strašila v hlavě myšlenka, že popis všechno zdržuje, protahuje děj a vlastně… k čemu sakra je? Rozhlasové hry nám už mockrát dokázaly, že přímou řečí dokáže autor sdělit vše, co čtenář musí vědět, aby pochopil děj i prostředí, ve kterém se odehrává. Je to zábavná hra pro spisovatele – jak přímou řečí vyjádřit akci, popis postav i okolí, ale přitom tak, aby to znělo přirozeně a nenuceně. A na druhé straně čtenářova představivost má volné pole působnosti. Zde jsem si, pravda, trochu podle pomohl komentářem streamera, ale v povídce</emphasis> Vždyť je to slepice! <emphasis>(Pevnost 10/2017) jsem si už čistou přímou řeč užil naplno bez berliček.</emphasis></p>

<p><emphasis>A co náckové? Jak jsem si poradil s pastmi, které u nich hrozí? Hodní? Zlí? V roli obětí? Mno… ono je to poněkud složité. Vesmír není černobílý. Chtěl jsem, aby čtenář stál na straně všech, obě hlavní postavy mají dost dobré argumenty pro své konání, náckové jsou nečitelní, a rozhodnout, kdo jedná dobře a kdo špatně, není jednoduché. A pokud se mi myšlenka nečernobílosti podařila vyjádřit v téhle povídce, jsem spokojen.</emphasis></p>
</section>

<section>
<p>
    <strong>Nacimars</strong></p>

<p>„Pokud jste si nás pustili právě teď, lepší moment jste vychytat nemohli. Sledujete živý přenos přistání modulu Bellona 1 v Acheronových příkopech na Marsu. A jak asi dobře víte, paluba tohoto kosmického člunu veze samotnou prezidentku planety Země architektku Eriku Holmesovou. A zde již jsou aktuální záběry z doprovodných sond, které Bellonu 1 sledují po celou dobu její mise. Už včera dosedly na povrch rudé planety a nyní nám v plné kvalitě zprostředkují tuto slavnostní chvíli. Věřte, že o tomhle budete vyprávět vnoučatům!</p>

<p>Kamery upřeně hledí na nahnědlou oblohu, ze které by se už každou chvílí měla Bellona 1 vynořit. Počasí nám přeje, zatím žádné bouře v okolí Acheronových příkopů hlášeny nejsou. Ne že by to ohrozilo misi, vichry na Marsu mají směšnou sílu, ale snížily by viditelnost, a to by byla věčná škoda. Tohle chce luxusní záběry, přátelé!</p>

<p>A hle! Co to tam mezi řídkými mračny blýsklo? Že by jen záblesk nějaké družice? Ale ne! Nyní je to už vidět zcela jasně! Ten zářící bod je náš modul! Vážení přátelé, je to tak! Prezidentka planety Země se blíží k povrchu rudého souseda. K Marsu! Jakoupak slavnostní větu si asi připravila? A co asi symbolického na Marsu zanechá? Uzavírají se sázky, zda to bude pan Šustil – její oblíbený plyšák, se kterým spí už od svých dvou let – nebo urna s popelem nedávno zesnulé Betynky, milované fenečky yorkshirského teriéra. Vzhledem k tomu, že pan Šustil váží o 23 gramů méně než urna a vyjde tudíž při startu rakety levněji, má plyšák daleko lepší kurz.</p>

<p>Ale vrhněme zrak zpět k marsovskému nebi. Už je vidět tmavou siluetku, která se zvětšuje a temní. Do přistání zbývají minuty. Prezidentka zeměkoule architektka Erika Holmesová už od malička toužila projít se po Marsu a dnes se jí sen plní. Je to silná žena se železnou vůlí. Jak asi víte, do prezidentského křesla šla po trnité cestě bulvární špíny a kritiky oponentů. Ve volebním boji jí mnozí často vytýkali nejen vymyšlený titul architektka, který jako jediný zákon nezakazuje používat bez patřičného diplomu, ale také poněkud infantilní koníčky a zájmy, temnou minulost jejích předků a především pohlaví. Přesto si nakonec získala srdce miliard svým vystupováním, charismatem a elegantním projevem, což je pro představitelku naší modré planety nejdůležitější, a stala se tak první ženou ve funkci globálního prezidenta.</p>

<p>Ale dost už vaty. Modul se blíží k povrchu. Právě zažehl přistávací trysky a víří pod sebou písek, nebo co to je. Prostě marsovský prach. A už máme spojení s posádkou. Kromě prezidentky je na palubě také kapitán Jimmy Redlump a pilot Warren Rockface. Oba dohlížejí na bezproblémový let i dvoudenní pobyt. Je to tak, prezidentka si dá víkend na Marsu. Lepší místo pro odpočinek prezidentky zeměkoule byste těžko našli. A už se hlásí kapitán Redlump.“</p><empty-line /><p>– <emphasis>Po delší odmlce zdravím Zemi a jsem moc rád, že nejtěžší manévr máme za sebou. Vše proběhlo podle plánu, všichni jsme živí a zdraví a pomalu dosedáme na planinu v Acheronových příkopech. Vidíme sopky Alba Patera a Olympus Mons a je to opravdu krásný pohled. Máme dneska na počasí štěstí. Zbývá už jen pár metrů, tak nám držte palce. Prezidentka je v dobré náladě a už se chystá na svůj první krok na rudé planetě.</emphasis></p><empty-line /><p>„Napadá mě hromada otázek, které bych kapitánovi položil, ale bohužel to není možné, vážení diváci. Jednak by byl zahlcen dotazy, protože po aktuálním rozhovoru lační mnoho streamerů a zpravodajských webů, ale hlavně bychom na odpověď čekali celých dvacet čtyři minut. Ano, k Marsu je to dálka.</p>

<p>A už je to tu! Slavnostní chvíle! Bellona 1 dosedla na povrch a již brzy se otevřou dveře přetlakové komory. A ke slovu se opět dere kapitán.“</p><empty-line /><p><emphasis>– Právě jsme dosedli, takže je čas na malou procházku.</emphasis></p><empty-line /><p>„Napětím nedýchám. Tato chvíle mě ohromuje podobně jako neskutečné slevy na portálu www.plastosaurus.com, kde seženete stovky dinosauřích modelů všech velikostí a všech dosud objevených druhů! Neváhejte a nakupujte figurky vyhynulých plazů za jedinečné ceny v naturalisticky přesném zpodobnění podle nejnovějších vědeckých poznatků. Kopyta pro formy vyrobili přední čínští sochaři!</p>

<p>Ale teď zpět na Mars. Právě se otevírají dveře a vysouvá se žebřík. A už vidíme postavu ve skafandru, kterou je nade vší pochybnost prezidentka Erika Holmesová, jak ostatně naznačuje modrý emblém s červenou korunkou na přilbě. Sestupuje níž a níž a v ruce cosi svírá. Je to urna či pan Šustil? Právě se dotkla nohou povrchu a již přicházejí první slova první prezidentky na Marsu. Bude to citát z nějaké knihy či snad něco originálního?“</p><empty-line /><p><emphasis>– Sen jednoho člověka se právě změnil ve skutečnost. Nechť je příkladem pro celé lidstvo, že má věřit svým snům.</emphasis></p><empty-line /><p>„Tak to bylo pěkné poselství. I já mám svůj velký sen, ale ten je na tomto streamu nepublikovatelný, cha! Snad se mi jednou splní. Ale nechci znevažovat velkou chvíli. Prezidentka už kráčí nejistě po Marsu, zatímco za ní sestupuje kapitán Redlump. Pilot Rockface zůstává v modulu. To, co před chvílí kapitán vyhodil ze dveří, nebyly odpadky, ale zásoby a materiál pro stavbu vzduchotěsného stanu, kde on a prezidentka stráví dvě noci. Po internetu kolují bulvární zkazky o tom, že je v plánu také experimentální sex na rudé planetě, což by bylo unikátní prvenství v dějinách lidstva, především pokud by se jim podařilo počít, ale podle všeho k ničemu nedojde, protože oba jsou profesionálové – a navíc, kapitán je zadaný. Drby o souloži na Marsu jsou tedy pravděpodobně jen logickým projevem nadržených pubertálních myslí.</p>

<p>Ale pozor! Erika Holmesová cosi vyndává z pouzdra! A teď mají hlavu v dlaních všichni, co sázeli na popel Betynky, protože vyhrál pan Šustil. Je to tak, rozpočet se musí držet na uzdě. Ještě cosi tajemného šeptá panu Šustilovi do ouška a už jej obřadně pokládá na neveliký plochý kámen. Pan Šustil je oficiálně prvním plyšákem na Marsu. Gratulujeme.</p>

<p>A nyní se již oba naši astronauti věnují práci. Staví stan a připravují měřicí přístroje. Byla to velkolepá chvíle a já jsem neskutečně rád, že jsem spolu s vámi, milí diváci, mohl být u toho. Zítra očekávejte další živý vstup v devět hodin dopoledne. Tedy živý v rámci možností. Vše, co jste právě viděli, se totiž odehrálo již před dvanácti minutami. Já se s vámi pro dnešek loučím a na dobrou noc vám bude hrát David Bowie svou klasiku Blackstar.“</p>

<p>***</p>

<p>„Vítám všechny své diváky zpět na Marsu, je devět hodin a dvě minuty a vy sledujete přímý přenos z rudé planety, na kterou včera dosedla sonda Bellona 1 s prezidentkou zeměkoule architektkou Erikou Holmesovou. Máme nové zprávy a nová fascinující odhalení. Po zběžném průzkumu okolí se zjistilo, že se poblíž tábora našich dvou astronautů nachází jeskyně. Přesně tak, dámy a pánové, vchod do útrob Acheronových příkopů! Co se tam asi ukrývá? Jaká tajemství jeskyně vydá? Celým světem sledovaná dvojice se právě chystá na výpravu do tohoto záhadného podzemí a my budeme u toho, protože si s sebou berou i GoFor kamery, takže vše uvidíme, jako bychom tam přímo byli.</p>

<p>Kapitán Redlump byl zpočátku proti, protože průzkum jeskyní je mimořádně nebezpečný i tady na Zemi – a což teprve na Marsu. Navrhoval vypustit do chřtánu sluje pouze speleosondu, což ovšem prezidentka zavrhla. Je to tvrdá a houževnatá žena, která si jde cílevědomě za svým a vše si musí zkusit na vlastní kůži. A také zřejmě sbírá volební preference pro další období. No, jestli se z té jeskyně vrátí živá, tak ji volím!</p>

<p>Kapitán i prezidentka se vydávají vstříc temnotě. Ještě pár kroků a jsou u vchodu. Oba nyní přepnou na své kamery umístěné na skafandrech. Tak! A jde se dovnitř. A svítí mi tu červená ikonka, to znamená, že kapitán vysílá. Dáme mu slovo.“</p><empty-line /><p>– … <emphasis>plota mírně stoupla a na stěnách můžeme pozorovat stopy po někdejší vodní erozi. Ze stropu dokonce visí pozůstatky něčeho, čemu bychom mohli říkat stalaktity. Je to úžasné, další důkaz toho, že na Marsu kdysi byla kapal…</emphasis></p>

<p><emphasis>– Kapitáne, podívejte! Zde je plakát s Hitlerem!</emphasis></p>

<p><emphasis>– Ehm… Paní prezidentko? Slyšel jsem… správně? Stalagnát s heliktitem?</emphasis></p>

<p><emphasis>– Ne! Plakát s Adolfem Hitlerem! Tady leží na zemi v prachu. Vypadá, že je velmi starý a pomačkaný, dolní roh je utržený, ale je to plakát a na něm portrét Adolfa Hitlera.</emphasis></p>

<p><emphasis>– Hlavně klid. Jdu se na to podívat. Jsem si jistý, že půjde nejspíše o nějakou hříčku přírody z tenké vrstvy horniny a… Panebože! Je to tak! To je opravdu plakát s Hitlerem! Opatrně ho zkusím zvednout, snad se nerozpadne. Posvítíte mi na něj? Ukážu ho na kameru. Podívejte se! Jak se sem taková věc dostala?</emphasis></p>

<p><emphasis>– Neposlali sem kdysi dávno nacisté nějakou sondu?</emphasis></p>

<p><emphasis>– O ničem takovém nevím. Museli by to udělat velmi tajně, ale nejsem si jistý, jestli na to v té době měli dostatečně vyspělou technologii. Na druhou stranu měli Wernhera von Brauna… ale netuším, jestli to bylo v jeho silách. Ale jak jinak by se sem něco takového dostalo? A hlavně – kde tedy jsou zbytky té sondy? Je tu jen ten plakát a nic víc.</emphasis></p>

<p><emphasis>– Pojďme dál. Třeba najdeme něco, co nám tu záhadu pomůže vyřešit.</emphasis></p><empty-line /><p>„Vážení přátelé, já i všichni kolegové streameři, kteří vysílají a komentují tento přímý přenos, jsme právě atakovali internet hledáním informace, zda celá cesta prezidentky na Mars není nějaká reality show nebo jakýsi žertík pro zvýšení popularity kosmického programu a architektky Holmesové, ale nikde nic, takže to, co jsme právě viděli, je asi teda skutečnost. Opravdová realita! Což mi hlava naprosto nebere. Plakát Adolfa Hitlera na Marsu?</p>

<p>Adolf Hitler byl neúspěšný diktátor a dobyvatel, rozpoutal tzv. druhou světovou válku a také zabil miliony lidí jen proto, že příslušeli k jinému lidskému plemeni, než byl on. Prostě padouch a lump, který chtěl, jak se zdá, meziplemennou nenávist šířit i na cizích planetách.</p>

<p>Když vezmeme v potaz, že tenkrát se ještě věřilo na marťany a že talentovaný konstruktér ve službách Hitlera Wernher von Braun teoreticky <emphasis>mohl</emphasis> zkonstruovat raketu, která by vyslala do vesmíru meziplanetární sondu šířící propagandu, získává tento podivný nález už poněkud stabilnější oporu v realitě. Ale i tak: Wow!</p>

<p>Jeskyně se, zdá se, svažuje kamsi dolů a po zbytcích sondy či dalších propagandistických materiálech zatím není ani památky. Ale co to? Zdá se, že kapitán Redlump cosi našel. Osahává stěnu. Přepínám na vysílání z Marsu.“</p><empty-line /><p>– … <emphasis>ová, podívejte se na tohle! Ta stěna je hladká, opracovaná. Tohle nemohlo vzniknout geologickými procesy. Co se tu sakra děje?</emphasis></p>

<p><emphasis>– Kapitáne! Támhle se něco pohnulo!</emphasis></p>

<p><emphasis>– To bude jen hra stínů z našich svítilen.</emphasis></p>

<p><emphasis>– Ne, ne! Jsou tam bytosti! Hýbe se to!</emphasis></p>

<p><emphasis>– Možná…</emphasis></p><empty-line /><p>„Uf… Co se stalo? Ztratil se signál? Vysílají jen kamery doprovodných sond kolem modulu Bellona 1 před jeskyní. Kamery na skafandrech se odmlčely. Tak tohle je úplně jak z hororu. Co se stalo s našimi astronauty? A o jakých bytostech to prezidentka mluvila? Nedá se nic dělat, musíme čekat, zda se spojení neobnoví. Nepřestávejte nás sledovat! Hned jak znovu navážeme kontakt, ozvu se zpátky. Zatím vám pro rozptýlení chmurných dojmů posílám do ucha k snídani či k svačině Portishead a jejich kus All Mine.“</p>

<p>***</p>

<p>„Signál je zpátky! Honem všichni sem, kamery na skafandrech opět vysílají! Teda… ne obě, pouze jedna, druhá je stále mimo provoz. Obraz je zatím značně přeexponovaný, ale už se upravuje na správnou světelnost a celý svět dychtivě očekává, co nám ukáže. Je tam světlo! Zdá se, že objektiv je lehce zamlžený… To ovšem znamená, že jsou tam vodní páry a také vyšší teplota! Vidím nějaké tmavé stíny. Hýbají se. Jako by se nakláněly nad… Panebože! Jsou to… Jsou to opravdu živé bytosti! Zatím jim není příliš vidět do obličeje, ale to se snad brzy spraví, až se z objektivu vypaří zamlžení. Kamera se ani nehne. Znamená to tedy, že kapitán je v bezvědomí? Či snad… ani se mi nechce pomyslet. Druhá kamera, patřící prezidentce stále mlčí.</p>

<p>Kdo to je? Co jsou zač? Obraz je stále zřetelnější a už… Uf! Tak to je opravdu nechutné! Jsou to… zrůdy! Humanoidní, ale zrůdy. Podívejte se na ty rozšklebené dásně a vyklenuté zuby! A co to mají s očima? Krví podebrané černé díry! Uf! Stále tomu nemůžu uvěřit! Odporná stvoření. Pohybují ústními škvírami. Že by něco povídali? Na sobě mají oblečení… nebo je to snad barva jejich kůže? Nafialovělé bledé hlavy s temně zelenými těly? Ale ne! Je to opravdu oblečení, jen u všech stejné. Vypadá to přímo jako uniforma. Je to uniforma! Červené pásky na levých pažích, hodnosti na límcích, orlice… Mně snad přestává fungovat sítnice! Přísahám bohu, nic jsem nehulil, jsem abstinent, nenatírají tu nikde poblíž plot ani nebydlím vedle autolakovny! A přesto… tohle jsou nacistické uniformy! Ti lidé… nebo co to sakra je… jsou… náckové! Kde se tu, sakra, vzali?!</p>

<p>Ha! Kamera se pohnula! Buď se kapitán Redlump probouzí, nebo ho někam nesou. Ale ne, počkejte… je to tak, probouzí se a vstává! Um! A teď můžeme vidět, že ta zrůdná stvoření jsou… No tohle! Ona jsou malinká! Vypadají jako děti. Ale je jich celá hromada. A tamhle ten podivný kus bílého haraburdí je mi nějaký podezřelý. Ale ano! To je prezidentka Holmesová! Je také v bezvědomí? Obraz se každou vteřinou zlepšuje, za chvíli budeme mít plnou kvalitu.</p>

<p>Bytosti stále pohybují ústy. Kdybychom tak mohli vědět, zda opravdu mluví, nebo jestli jen takhle podivně dýchají. Kapitán by mohl zapnout zvukový přenos. Zdá se ale, že se snaží především zorientovat. Rozhlíží se po okolí a my s ním. Podívejte, ta světla! To jsou staré žárovky, muzejní kousky! Nesvítí ovšem naplno. Asi jsou naši naci marťané citliví na silné světlo. A tamhle v rohu? Že by historické plechové skříně? Zvláštní místnost.</p>

<p>Kam to kapitán jde? Aha, chce se podívat na prezidentku. Ale marťané se mu staví do cesty! No tohle! Chtějí mu zabránit, aby se k ní přiblížil. Kapitáne, já být vámi, dám jim jednu pořádnou do těch jejich křivých zubů! Po takové by se už nezvedli. Chcípáci. Vypadají, jak kdyby se měli každou chvíli sesypat. Pch, takovéhle citlivé odstrkávání. Že se s nimi pářete, kapitáne. A už vidíme prezidentku Holmesovou. Pidináckové zjistili, že proti kapitánovi nemají šanci. Modrý emblém na přilbě s typickou červenou… ale to je krev! Prezidentka má prasklou přilbu! To znamená jen jedno! Nejčernější den v mém životě! Nevím, jak vyjádřit hlubokou lítost, žal a smutek, který právě cítím. Bojím se naplno říct, co se vlastně stalo. Naše milovaná prezi… Ale počkat! Hýbe se! Prezidentka zeměkoule architektka Erika Holmesová žije! A vstává! A kapitán zapíná zvukový přenos. Konečně se dovíme víc.“</p><empty-line /><p><emphasis>– Uh… Snad mě na Zemi někdo slyší. Um… stala… stalo se něco fakt šílenýho… já… nedokážu to popsat slovy, doufám, že mi funguje kamera. Zajala nás podivná stvoření v nacistických uniformách… celý to tu vypadá jak ve skanzenu z druhé světové války. Když nás vezli ulicemi, které tu jsou společně s domy vytesány do masivu podzemní skály, na každém rohu byl propagandistický plakát s Adolfem Hitlerem, všude nábory do Hitlerjugend, všichni tu chodí v uniformách, hajlují na pozdrav, mnozí nosí u pasu pistoli Walther P38, po silnicích jezdí transportéry SdKfz 222, na domech jsou hákové kříže… no zkrátka neskutečné místo. A do toho ta odporná stvoření! Nelidská.</emphasis></p>

<p><emphasis>Moc toho ovšem nevím, na chvíli jsem ztratil vědomí. Museli nás něčím praštit nebo střelit. Asi nějakou uspávací šipkou. Probudil jsem se, až když nás vezli na korbě nějakého auta tím jejich šíleným podzemním městem. Prezidentka je ještě v bezvědomí, ale jinak je v pořádku. V přilbě má sice prasklinu, ale to je od toho praštění nebo od té uspávací střely. Zůstalo tam i trochu nějaké červené tekutiny, možná je to jejich uspávadlo, kdo ví. Každopádně skafandr ukazuje, že všechny životní funkce jsou v normálu. Také to znamená, že je zde dýchatelný kyslík, správný tlak atmosféry a příznivá teplota, protože na povrchu by takováhle prasklina měla fatální důsledky. Raději si ale přilbu i skafandr nechám, může mě docela dobře ochránit v případné šarvátce s těmihle stvořeními.</emphasis></p>

<p><emphasis>Jsou fascinující… Je neuvěřitelné, že nám až doposud unikali. Jak to, že je naše sondy a výpravy zatím nenašly? I když žijí v podzemí, mělo by se to nějak projevit na povrchu, ať už nezvyklými plyny nebo odpadky. Musím si nějakého rozpitvat. Moc by mě zajímalo, jak fungují jejich orgány. A ty oči! Jakou asi mají anatomii? A mozek! Jednoho musím vzít na Zemi!</emphasis></p>

<p><emphasis>Prezidentka se probouzí. Vítejte zpět mezi živými, prezidentko Holmesová.</emphasis></p>

<p><emphasis>– Kde… to… co se? Aaaaa! Co je to za příšery?!</emphasis></p>

<p><emphasis>– Zřejmě nějaká forma inteligentního života, ke které se kdysi dávno v minulosti nějakým způsobem dostala nacistická propaganda. Jinak si to nedovedu vysvětlit. Ale nebojte se, vypadají sice odporně, ale jsou vcelku neškodní. Jejich chatrná konstrukce tělíček nemá proti nám šanci. Jednou ranou pěstí bych jim urazil hlavu.</emphasis></p>

<p><emphasis>– Fuj. Jsou šerední! Ale… nezdá se vám, že něco povídají?</emphasis></p>

<p><emphasis>– Hmmm… možná máte pravdu. Počkejte, zapnu vnější mikrofon. Tak! Hmmmm… mluví jeden přes druhého, jsou to příšerné skřeky. Řeč ze samotných pekel. Může tomu vůbec lidská bytost rozumět?</emphasis></p>

<p><emphasis>– Um… zní to strašně, ale… že by? No ano! Ale opravdu! Je to tak! To je němčina! Příšerně zkomolená a se silným přízvukem, kdoví jakým, ale je to němčina! Počkejte, přepnu na vnější reproduktor a zkusím se s nimi dorozumět. Hallo. Wir sind Leute. Wir kommen aus dem Planeten Erde. Wer sind Sie?</emphasis></p>

<p><emphasis>– Vy umíte německy?</emphasis></p>

<p><emphasis>– Trošku.</emphasis></p>

<p><emphasis>– Huh! Podívejte! Úplně z té vaší němčiny zkoprněli. Cha! Tak tohle asi nečekali, marťánci. Koukají na nás s otevřenýma pusama jak malý děcka, když jim zruší prázdniny.</emphasis></p>

<p><emphasis>– Ale teď se hrnou k nám. Nechte mi ten skafandr! Kam nás táhnou? Půjdeme s nima?</emphasis></p>

<p><emphasis>– Půjdeme. Chci se o tomhle místě dovědět co nejvíc. Můžete mi překládat, co povídají?</emphasis></p>

<p><emphasis>– Když mluví takhle přes sebe, dá se jim rozumět jen špatně, ale vesměs jsou překvapení, že mluvím jejich jazykem. Drmolí něco o tom, že nás musejí ukázat veliteli, že se možná konečně naplnilo dávné proroctví a že mám strašnej přízvuk a tak.</emphasis></p>

<p>„Dámy a pánové, diváci, pozemšťané, jestliže jsem v úvodu včerejšího vysílání mluvil o tom, že přistání prezidentky na Marsu je legendární moment v dějinách Země, pak nevím, jak nazvat <emphasis>tohle</emphasis>. Nikdy by mě nenapadlo, že se dožiju chvíle, kdy navážeme kontakt s mimozemskou civilizací. A už vůbec ne, že o tom budu vysílat v přímém přenosu! A natož, že se s nimi dorozumíme němčinou. Ani nedýchám.</p>

<p>Podívejte, vycházejí ven. Konečně spatříme jejich ponurý podzemní svět v plné kráse. Óóó! Tak nevím, jestli se tomuhle dá říkat krása. No jen se na to podívejte! To, myslím, nepotřebuje komentář. A vypadá to, že hlouček s našimi dvěma hrdiny míří k támhleté obří budově s dvěma velikánskými hákovými kříži. Je to tak. Právě vešli do vestibulu, kde se jich ujímá… něco jako strážný? Ale má nějakou lepší uniformu. Páni, to je ale labyrint chodeb! A podívejte na ty honosné dveře všude kolem. Kde tady ti mrňaví ufoni sebrali kůži? Nebo je to koženka? A samozřejmě nezbytné portréty Adolfa Hitlera na stěnách. Brrr. A jako lačná tlama otevírají se před nimi jedny z obřích dveří a uvnitř sedí za velikým stolem nějaký marťanský pohlavár v bílé uniformě. Naši hrdinové si sedají a já doufám, že umíte dobře německy, dychtiví diváci, protože teď bude následovat jistě velice zajímavý rozhovor. Takže přepínám zpět na Mars.“</p><empty-line /><p>(Poznámka autora: Určitě německy umíš, milý čtenáři, leč autor této povídky nikoliv, proto je následující dialog automaticky překládán do češtiny i se smyslem pro detail, aby sis představil, jakým způsobem marťané němčinu komolí a jak to asi muselo znít v uších každému, kdo tento jazyk ovládá.)</p><empty-line /><p><emphasis>– Otkud fy pocháset?</emphasis></p>

<p><emphasis>–</emphasis> <emphasis>Jsme</emphasis> <emphasis>z</emphasis> <emphasis>planety</emphasis> <emphasis>Země.</emphasis> <emphasis>Je</emphasis> <emphasis>to</emphasis> <emphasis>třetí</emphasis> <emphasis>planeta</emphasis> <emphasis>od</emphasis> <emphasis>Slunce,</emphasis> <emphasis>váš</emphasis> <emphasis>soused.</emphasis></p>

<p><emphasis>– Tó néni mošné! Fy nemušete být s planeta Sémě!</emphasis></p>

<p><emphasis>– Jak to?</emphasis></p>

<p><emphasis>–</emphasis> <emphasis>Protoše</emphasis> <emphasis>to</emphasis> <emphasis>my</emphasis> <emphasis>sme</emphasis> <emphasis>s</emphasis> <emphasis>planeta</emphasis> <emphasis>Sémě!</emphasis> <emphasis>A</emphasis> <emphasis>fypadáte</emphasis> <emphasis>snad</emphasis> <emphasis>jako</emphasis> <emphasis>my?</emphasis></p>

<p><emphasis>– Naštěstí ne.</emphasis></p>

<p><emphasis>– Tak fydíte! Lháži!</emphasis></p>

<p><emphasis>– Ale my nelžeme! Byla jsem na Zemi před několika měsíci a je plná bytostí, které vypadají jako já nebo tady kapitán Redlump. A kdy jste byli naposledy na Zemi vy? He?</emphasis></p>

<p><emphasis>– Chmrrr… Já…. flastně… Nikdy na Sémi nebyl. Nikdo s nás. Fšichni sme se narodili tady na Marsu.</emphasis></p>

<p><emphasis>– Cha! No prosím.</emphasis></p>

<p><emphasis>– Je to uš strášne dáfno, co naši pžedci pžiletěli mnoha raketami se Sémě. Náš praotec – feliký fůdce, osfícenec, sakladatel našeho plémě, geniálni malíž, umělec, ale téš stratég, bojofník a pán tforstfa – Adolf Hitler kdysi na Sémi bojofal s obžími černými démony se zahnutými nosy, se samotným slem. Fálku by byl fyhrál a démony sničil fe sfých geniálních mlšných komůrkách, ale démoni se spojili, pustili na našeho fůdce led a ohen a on padl. Naštestí několik s našich pžedků sachránil tím, še je nalošil do raket a fystřelil sem na Mars. Naši pradědové pak našli útočiště sde f podsemí a tady po generace čekáme, aš na Sémi opět svítěsí lidé nad démony a pšijdou pro nás, abychom se mohli frátit.</emphasis></p>

<p><emphasis>– Teď už to dává smysl! No jistě! A za tu dlouho dobu jste tu postupně zdegenerovali. Málo vzduchu, nízká gravitace, málo světla… a za pár generací se z vás staly zrůdičky. Náckovské zrůdičky.</emphasis></p>

<p><emphasis>– Pakliše ale jste oprafdu lidé, snamená to, še se naplnilo proroctví. Démoni byli porašeni a fy nás fesmete spět na Sémi, kde snofu fybudujeme tžicátou tžetí žíši podle pžedstaf našeho felikého praotce.</emphasis></p>

<p><emphasis>– Tak to ani omylem! Abyste věděli, to Hitler byl démon! On rozpoutal na Zemi zlo. A vy, zrůdičky, se na Zemi nikdy nevrátíte. Pěkně si tu shnijete! Mysleli jsme, že jste marťani, nějaká nová forma života, ale jste jen odumírající nádor, který zbyl po globální rakovině.</emphasis></p>

<p><emphasis>–</emphasis> <emphasis>Ale</emphasis> <emphasis>ne,</emphasis> <emphasis>to</emphasis> <emphasis>bude</emphasis> <emphasis>omyl.</emphasis> <emphasis>Oprafdu.</emphasis> <emphasis>Hitler</emphasis> <emphasis>byl</emphasis> <emphasis>náš</emphasis> <emphasis>chlebodárce,</emphasis> <emphasis>otec</emphasis> <emphasis>sakladatel,</emphasis> <emphasis>nejčestnější</emphasis> <emphasis>muž,</emphasis> <emphasis>kterého</emphasis> <emphasis>kdy</emphasis> <emphasis>Sémě</emphasis> <emphasis>nosila.</emphasis> <emphasis>Fše</emphasis> <emphasis>určitě</emphasis> <emphasis>půjde</emphasis> <emphasis>fyžešit</emphasis> <emphasis>po</emphasis> <emphasis>dobrém</emphasis> <emphasis>a</emphasis> <emphasis>nakonec</emphasis> <emphasis>budeme</emphasis> <emphasis>fšichni</emphasis> <emphasis>rádi</emphasis> <emphasis>a spokojeně</emphasis> <emphasis>se</emphasis> <emphasis>frátíme</emphasis> <emphasis>na</emphasis> <emphasis>Sémi.</emphasis> <emphasis>Máme</emphasis> <emphasis>jí</emphasis> <emphasis>toho</emphasis> <emphasis>tolik</emphasis> <emphasis>co</emphasis> <emphasis>nabídnout.</emphasis></p>

<p><emphasis>– Velmi dobře vím, jaký byl Hitler chlebodárce! Mí předkové… Prostě ne! A víte co? Mám sto chutí tohle hnusný odporný hnízdo podminovat a vyhodit do povětří. Je mi z vás na blití.</emphasis></p>

<p><emphasis>– Netžeba se rosilofat. Dofolte, abych fám fše f klidu a míru fysvětlil. Na Sémi nastolíme opět mír a klid, postafíme nofé mlšné komůrky proti démonům, abychom…</emphasis></p><empty-line /><p>„Wow! Viděl jste to? Viděli? Prezidentka se nezdá! Takový krásný úder! Doslova tomu naci marťanovi prorazila pěstí lebku. Uuuuuh! Až to cáklo na zeď. Marťanský pohlavár to má za sebou a to velmi efektním stylem. Gratulujeme.</p>

<p>A už se kolem našich astronautů rojí ozbrojení naci marťani a oba vstávají a chtějí se bránit, to je jasné. Krásná rána! Hezky mu kapitán ukopl hlavu. Tak takovouhle akci jsem nečekal. Ale ne, uspávací šipky! To jsou určitě ty uspávací šipky! A naši hrdinové ztrácejí vědomí. Co s nimi bude? Kam je táhnou? Tma. Teď je tu jen tma. A teď? Mírné světlo? A zase tma. A strop. Hm. Řekl bych, že jsou v nějakém vězení. A lana? Oni je svazují? A strop a nic se nehýbe.</p>

<p>Vážení a milí diváci, řekl bych, že teď se pár hodin nebude dít nic než strop, takže posílám Björk a její Hunter, a hned jak se naši hrdinové proberou z limbu, budeme znovu vysílat. Zůstaňte s námi.“</p>

<p>***</p>

<p>„Vítejte zpět na Marsu. Kapitán s prezidentkou jsou vzhůru, povídají si a podle svítící ikonky se zdá, že zapomněli vypnout zvukový přenos, takže si pojďme poslechnout, o čem debatují. Já vím, cizí hovory by se něměly poslouchat, ale platí to i na Marsu? Rozhodně je tohle, podle mě, omluvitelná výjimka. A třeba se i dovíme, co to prezidentka dělá s tou hlavou? To si tře přilbou ruce nebo co?“</p><empty-line /><p><emphasis>–</emphasis> … <emphasis>yli náckové, ale tohle je přece úplně jiná situace.</emphasis></p>

<p><emphasis>–</emphasis> <emphasis>Hele,</emphasis> <emphasis>já</emphasis> <emphasis>z</emphasis> <emphasis>toho</emphasis> <emphasis>mám</emphasis> <emphasis>docela</emphasis> <emphasis>trauma.</emphasis> <emphasis>Když</emphasis> <emphasis>jsem</emphasis> <emphasis>se</emphasis> <emphasis>to</emphasis> <emphasis>dověděla,</emphasis> <emphasis>nedovedete</emphasis> <emphasis>si</emphasis> <emphasis>představit,</emphasis> <emphasis>jak</emphasis> <emphasis>jsem</emphasis> <emphasis>se</emphasis> <emphasis>styděla.</emphasis> <emphasis>Můj</emphasis> <emphasis>prapraprapraděda</emphasis> <emphasis>mučil</emphasis> <emphasis>a</emphasis> <emphasis>zabíjel</emphasis> <emphasis>lidi</emphasis> <emphasis>v</emphasis> <emphasis>nacistických</emphasis> <emphasis>koncentračních</emphasis> <emphasis>táborech.</emphasis> <emphasis>Byl</emphasis> <emphasis>opravdovou</emphasis> <emphasis>stvůrou.</emphasis> <emphasis>Tenkrát</emphasis> <emphasis>jsem</emphasis> <emphasis>si</emphasis> <emphasis>řekla,</emphasis> <emphasis>že</emphasis> <emphasis>udělám</emphasis> <emphasis>všechno</emphasis> <emphasis>pro</emphasis> <emphasis>to,</emphasis> <emphasis>abych</emphasis> <emphasis>tuhle</emphasis> <emphasis>hanbu</emphasis> <emphasis>ze</emphasis> <emphasis>svojí</emphasis> <emphasis>rodiny</emphasis> <emphasis>smyla.</emphasis> <emphasis>Může</emphasis> <emphasis>vám</emphasis> <emphasis>to</emphasis> <emphasis>přijít</emphasis> <emphasis>směšné,</emphasis> <emphasis>ale</emphasis> <emphasis>jsem</emphasis> <emphasis>na</emphasis> <emphasis>tohle</emphasis> <emphasis>dost</emphasis> <emphasis>alergická.</emphasis> <emphasis>A</emphasis> <emphasis>jestliže</emphasis> <emphasis>je</emphasis> <emphasis>tahle</emphasis> <emphasis>sebranka</emphasis> <emphasis>zrůd</emphasis> <emphasis>jenom</emphasis> <emphasis>zdegenoravý</emphasis> <emphasis>výměšek</emphasis> <emphasis>Hitlerovy</emphasis> <emphasis>zvrácenosti,</emphasis> <emphasis>mám</emphasis> <emphasis>sto</emphasis> <emphasis>chutí</emphasis> <emphasis>to</emphasis> <emphasis>tu</emphasis> <emphasis>vyhladit.</emphasis> <emphasis>A</emphasis> <emphasis>překvapuje</emphasis> <emphasis>mě,</emphasis> <emphasis>že</emphasis> <emphasis>zrovna</emphasis> <emphasis>vy</emphasis> <emphasis>–</emphasis> <emphasis>afroameričan,</emphasis> <emphasis>který</emphasis> <emphasis>by</emphasis> <emphasis>za</emphasis> <emphasis>druhé</emphasis> <emphasis>světové</emphasis> <emphasis>šel</emphasis> <emphasis>do</emphasis> <emphasis>plynu</emphasis> <emphasis>jako</emphasis> <emphasis>jeden</emphasis> <emphasis>z</emphasis> <emphasis>prvních</emphasis> <emphasis>–</emphasis> <emphasis>v</emphasis> <emphasis>tomhle</emphasis> <emphasis>nejste</emphasis> <emphasis>se</emphasis> <emphasis>mnou</emphasis> <emphasis>za</emphasis> <emphasis>jedno.</emphasis></p>

<p><emphasis>– Já vás chápu, Holmesová. A vůbec mi to nepřijde směšný. A věřte mi, že fakt nejsem žádný fanda nacismu… Ale tohle prostě už dávno nejsou ti náckové, co byli dřív. Myslím, že pro Zemi nepředstavují žádnou hrozbu, a podle mě je velmi důležité jich pár přivézt zpět. Je to jedinečná příležitost prozkoumat vliv dlouhodobého pobytu na cizí planetě na lidský organismus. Mohli bychom se od nich dovědět, jak se vyhnout podobné degenaraci, aby z nás za pár set lety nebyly takovéhle zrůdy. Určitě se zrychlil i jejich životní cyklus.</emphasis></p>

<p><emphasis>– Ne, kapitáne. Nedovolím vám to. Jsou to náckové. Udělám všechno pro to, abych je zničila.</emphasis></p>

<p><emphasis>– Tak hodně štěstí. Protože s takovou nás nepropustí. Ale kdybychom jim slíbili, že je na Zemi vezmeme, a dva nebo tři bychom opravdu vzali, tak… Jak jste to udělala? Jak jste ty provazy přeřezala?</emphasis></p>

<p><emphasis>– Ostrými okraji praskliny v přilbě. Vy máte smůlu, že vás střelili uspávadlem do zátylku.</emphasis></p>

<p><emphasis>– Super. Tak mě rozvažte taky!</emphasis></p>

<p><emphasis>– Rozvážu. Ale napřed něco vyřídím.</emphasis></p>

<p><emphasis>– Co?</emphasis></p>

<p><emphasis>– Víte, chci mít jistotu, že se ani jeden z nich nikdy – NIKDY! – nedostane na mou rodnou planetu. Jo a vezmu si vaši GoFor kameru, aby celý svět věděl, co si myslím o náccích.</emphasis></p>

<p><emphasis>– Holmesová! Neblázněte! Zahájila jste snad předvolební kampaň?</emphasis></p>

<p><emphasis>– Wächter! Hilfe!</emphasis></p><empty-line /><p>„Hm. Volá stráže.</p>

<p>Tak co?</p>

<p>Přiběhnou?</p>

<p>Nepřiběhnou?</p>

<p>Přiběhli!</p>

<p>Wow! Tak to bylo rychlý! To bylo mega rychlý. Krásně jim skrze mříž urvala hlavu. Prezidentko, v příštích volbách vás volím! Pistol, klíče, klasika. Myslím, že nás čeká akční jízda. Asi to teď bude trochu připomínat letsplay. Chachá! Další strážní. Prásk, prásk. To to lítá. Hlavy jim pukly, jak zralé melounky pod nápravou lokomotivy. Prezidentka je venku v podzemním městě. Tak kam teď? Hmmm, k těm garážím? Proč? Ou! Ten zámek je ale krásný muzejní kousek, takové už se dneska jen tak nevidí. Prásk. A je po zámku. Škoda. Ahaaa! Sklad zbraní! Holmesová se vyzná. Je to opravdu luxusní sbírka. Samopal, brokovnice na záda a nějaká ta pistole do pouzdra. No jistě! Granáty. Ty nesmí chybět. Ale ne! Je obklíčená! A marťani začínají pálit. Prezidentko, vraťte jim to! Váš skafandr nevydrží všechno. Joooo! Samopal! A hlavičky pukají. A granát. Co to lítá vzduchem? Střeva, ruce a nožičky. Tak se na ně musí. Kam teď? Ano! Do hlavní budovy. Puk, puk! Takhle se natírají stěny naci mozečky!</p>

<p>Vážení přátelé, tohle je koncert. Marťani mají vše tak chatrné. Oni sami jsou velmi vetché tělesné konstrukce. Myslím, že by jim těžké zranění přivodilo i prudší fouknutí. Tenhle masakr si Erika Holmesová evidentně užívá. Ale ne! Tyhle uniformy jsem už někde viděl! Uspávači! Pozor! Tohle je nebezpečná situace! Ti jediní mohou skutečně ohrozit naši globální představitelku. Aaaa, dva výstřely z brokovnice a uspávači spí navždy. Krásná práce! Samopal kosí zástupy marťanů jako sekačka trávu. Krvavá výzdoba těm interiérům opravdu sluší.</p>

<p>A přibíhají další a další a prezidentka si musí dojít pro novou munici. Kam teď? Támhle ty boudy vypadají slibně. Další muzejní kousek v čudu. Vrata se otevírají… že by zase zbraně? Je to tak, ale kromě nich i krásný veterán – transportér SdKfz 222. Sedlejte, prezidentko!</p>

<p>Jo!</p>

<p>Tak tohle bude jízda! A jedeeeem! Ratatatatatatata! Cha! Takhle se kosí davy, přátelé! To je maso! Ano, někteří zkoušejí střílet, ale je to málo platné. Prezidentka neúnavně drtí masy! Takhle se dělá genocida, přátelé! A nestyďte se užívat si to, jsou to náckové a těm se tohle dělat může!</p>

<p>Kaše přibývá, nácků ubývá. Už nějak řídnou. Je jich méně a méně. Zdá se, že populace na téhle planetě dosáhla kritického stavu. Anebo se někde skrývají. Tak co teď? Vida, vracíme se do skladu zbraní a tam…? Copak je tohle za divné krabice? Že by… Ale ano! Výbušniny! Jedna, dvě, tři… pane bože, architektko Holmesová, to si jich naložíte plný náklaďák? Co s nimi chcete dělat? Vždyť tohle by srovnalo se zemí menší město… Aha! Už to chápu. Mno… myslím, že nás čeká velkolepý ohňostroj, přátelé. Doufám, že prezidentka nebude jak hrdina z akčního filmu a že se, až to bouchne, podívá za sebe, abychom si to užili i my. Víte co? Podkreslíme si to nějakou našlapanou muzikou. Ono to podminování chvíli potrvá.</p>

<p>A je to. Nálože jsou krásně strategicky umístěné, jen zmáčknout čudlík. Ale co kapitán? Přece ho tam nenecháte. Uf! Vrací se do vězení pro kapitána Redlumpa. Ale… nerozvazuje ho? Proč?“</p>

<p><emphasis>– Proč mě nerozvážete?</emphasis></p>

<p><emphasis>– Protože byste se možná pokusil zabránit mi v tom, abych to tu celé vyhodila do povětří. Pojďte.</emphasis></p>

<p><emphasis>– Holmesová, neblbněte! Je to vážně vědecky cenná věc. Celé to společenství a ta stvoření tady jsou… Uh! Bože! To je… to je příšerný masakr. Strašná jatka!</emphasis></p>

<p><emphasis>– Honem, nalezte do transportéru!</emphasis></p>

<p><emphasis>– Holmesová… vy jste… blázen! Šílenec!</emphasis></p>

<p><emphasis>– Kušte, kapitáne, a nehýbejte se. Musím vám ještě zalepit díru po uspávací střele a sobě taky. Tak. Tohle by mělo stačit. A jedeme!</emphasis></p>

<p><emphasis>–</emphasis> <emphasis>Holmesová,</emphasis> <emphasis>přísahám,</emphasis> <emphasis>že</emphasis> <emphasis>děláte</emphasis> <emphasis>strašnou</emphasis> <emphasis>chybu!</emphasis> <emphasis>Pojďme</emphasis> <emphasis>zachránit</emphasis> <emphasis>aspoň</emphasis> <emphasis>jednoho</emphasis> <emphasis>z</emphasis> <emphasis>nich.</emphasis> <emphasis>Určitě</emphasis> <emphasis>se</emphasis> <emphasis>jich</emphasis> <emphasis>tu</emphasis> <emphasis>ještě</emphasis> <emphasis>pár</emphasis> <emphasis>skrývá.</emphasis></p>

<p><emphasis>– Ne!</emphasis></p><empty-line /><p>„A už se vracíme zpátky na povrch. Prorážíme vrata. A další vrata. Ou! Ale těmihle Holmesová neprorazíte! Ta vypadají velmi bytelně. Tak to jsem zvědav, jak… A! Jasný. Dělem. A už letíme na plné pecky jeskyní a tam v dálce… Načervenalé světlo! Zvětšuje se, zvětšuje… Vážení diváci, vítejte zpět na povrchu Marsu. A Holmesová mačká čudlík. Země se otřásla, transportér jede dál… No tak, prezidentko, otočte se aspoň na chvilku! Chceme vidět, jak z jeskyně vyšlehl plamen. Chm. Kurva. Je to pravá akční hrdinka, přátelé.</p>

<p>A už je na dohled Bellona 1! Ale co to je? Kdo to k ní utíká? To není pilot Rockface. Ten podle kamer v modulu právě spí. Co je to za divnou bytost ve skafandru?“</p><empty-line /><p><emphasis>– Nacimarťan! Hajzl! Jeden z nich se dostal ven.</emphasis></p><empty-line /><p>„Prezidentka fakt nesnáší nacimarťany! Jede transportérem přímo na něj. Chudák. Jak se ještě snaží doběhnout k modulu. A v ruce má tu směšnou pistolku Walthera. Ale co to? Náhle jsme změnili směr!“</p><empty-line /><p><emphasis>– Co to děláte, kapitáne?!</emphasis></p>

<p><emphasis>– Nedovolím vám ho zabít!</emphasis></p>

<p><emphasis>– Nesahejte mi do řízení! Áááááá!</emphasis></p><empty-line /><p>„Prezidentka vypadla z vozu! Uf, ale vstává a běží přímo k marťanovi. Ten už je skoro u žebříku. To jsou nervy, přátelé! Musím si k tomu dát ještě jedny brambůrky! Samozřejmě jedině značky Bohumila chips.“</p><empty-line /><p><emphasis>– Holmesová, ne!</emphasis></p><empty-line /><p>„Kapitán zastavil transportér a běží k modulu. Závod o marťana! Kdo u něj bude dřív, ten rozhodne o jeho životě. Sázím na kapitána! Celé to vypadá trochu vtipně, na Marsu se běhá o dost hůř než na Zemi. A už ho mají! Oba téměř naráz! Holmesová ho strhává ze schůdků, Redlump z Holmesové. Válejí se v prachu. A teď? Marťan leží na zemi, nad ním vstává Holmesová s velkým šutrem v ruce a kousek od nich kapitán a v ruce má… Wow! Walthera a míří na Holmesovou!“</p><empty-line /><p><emphasis>– Jestli ho zabijete, zastřelím vás!</emphasis></p><empty-line /><p>„Cože? Kapitáne! Co blázníte?“</p>

<p><emphasis>– Proč vám na něm tak záleží, kapitáne?</emphasis></p>

<p><emphasis>– Jste politik, já to chápu. A vaše životní postoje a názory jsou správné. A právě proto si nedovedete představit, jak mimořádně cenný je tenhle organismus pro lidstvo. Může nám toho o nás prozradit tolik! Nekoukejte se na něj jako na nácka, ale jako na studijní materiál. No tak, Holmesová! Bude v karanténě. Beztak by určitě nepřežil pozemskou gravitaci a světlo na Zemi by ho oslepilo. Budeme mu muset zajistit speciální podmínky. Nikdy z laboratoří nevyjde ven! Poznání z něj posune lidstvo mílovými kroky vpřed.</emphasis></p>

<p><emphasis>– Je to nácek!</emphasis></p><empty-line /><p>„Křap! Hezky mu prdla hlavička. Zdá se, že i jejich skafandry jsou pěkný šmejd.“</p>

<p><emphasis>– A teď mě klidně zastřelte.</emphasis></p>

<p><emphasis>– Do hajzlu! Holmesová! Samozřejmě, že vás nezastřelím. Ale víte co? V příštích volbách s mým hlasem nepočítejte.</emphasis></p><empty-line /><p>„Tak to ale bylo drama, vážení přátelé!</p>

<p>Uf! Kapitán sklání zbraň a odchází do vzduchotěsného stanu. Asi chce být teď chvilku sám. Prezidentka stoupá po schůdcích do Bellony 1, kde se právě probudil pilot Rockface a dělá si kávu.</p>

<p>Tak jo, milí diváci, myslím, že dnes už nic dalšího zajímavého neuvidíme. Já se v tuhle chvíli s vámi loučím, ozvu se zase zítra v devět dopoledne a mám pro vás soutěžní otázku: Myslíte, že by Walther P38 na povrchu Marsu byl schopný skutečně vystřelit? Odpovědi posílejte do naší stream schránky, tři z vás dostanou poukaz na jednu únikovou hru zdarma od firmy Hard Escape.</p>

<p>Sdílejte, lajkujte, odebírejte, jdu ze sebe vytřepat adrenalin a vám posílám pro uvolnění Massive Attack a klasiku Teardrop.“</p>
</section>

<section>
<p>
    <strong>Zabij si svého nácka</strong></p>

<p>Víte, proč jsou první tři díly <emphasis>Indiana Jonese</emphasis> tak zábavné? Protože má za nepřátele nacisty. Opravdu, je to tak. Ostatně na tom funguje i zlaté pravidlo kinematografie: „Jak tam jsou nacisti, nemůže to být špatné.“ Ten důvod je prostý – nacisté dokáží ztělesnit dokonalé zlo, vůči kterému se mohou hrdinové příběhů, ať už filmových nebo literárních, dokonale vymezit, případně ho parodovat, protože nic není tak směšného jako zparodovaní nacisté. Když jsme vymýšleli téma naší antologie, měli jsme právě tohle na mysli. A možná taky trochu toho patetického vlasteneckého srdíčka, protože byli to právě nacisté, kdo se v historii naší země stali těmi nejhoršími protivníky, jakým jsme v minulosti museli čelit, a navzdory mnoha osobním selháním jednotlivců, čelili jsme jim čestně, statečně a nakonec vítězně.</p>

<p>Stejně tak statečně a vítězně čelili naši autoři výzvě napsat povídky, které se tématu třetí říše nějak dotknou, a pojali to skutečně velkolepě, což jste ostatně už sami mohli posoudit. Rádi bychom dodali jednu věc – naší snahou bylo vytvořit zajímavou knihu, která čtenářům ukáže, že autoři české fantastiky mají co nabídnout – zajímavé nápady, dobré řemeslo a příběhy dotažené mistrně do konce. Snad jsme vám pomohli představit ty nejlepší z těch nejlepších spisovatelů a spisovatelek současnosti a doufáme, že jsme to neudělali naposledy a že shledání s nimi pro vás bylo příjemným čtenářským zážitkem.</p>

<p>Editoři</p><empty-line />
</section>

<section>
<p>
    <strong>Medailonky Autorů</strong>

    Markéta Klobasová (* 1990)</p>

<p>Mladá autorka s velkým literárním potenciálem, který se jí snad podaří postupně naplnit. Narodila se v Brně, kde také vystudovala Překladatelství ruského jazyka na Masarykově univerzitě. V současné době se překládání věnuje profesionálně. Kromě jiného je také nadšenou jazykozpytkyní, která miluje jazykové hříčky a slovní rébusy, a také vášnivou hráčkou různých RP i online her. O fantastiku se zajímá dlouhodobě, přičemž autorsky je jí bližší fantasy, ovšem v posledních letech se našla v tématech kombinujících urban fantasy a druhou světovou válku.</p>

<p>Jako autorka zatím publikovala zejména na zájmových webech. Jejím debutem v tištěných médiích se stal <emphasis>Polibek Múzy</emphasis> (Pevnost 04/2014). Mnohem větší ohlas ale vzbudila <emphasis>Povinnost k vlasti</emphasis> (Pevnost 12/2014), kde využívá atraktivní spojení nacismu, okultismu a temné magie. V příběhu totiž vlkodlačí šamanka Zoja odhaluje zrůdný rasový experiment nacistického mága. O rok později pak publikovala pokračování nazvané <emphasis>Mou ctí je věrnost</emphasis> (Pevnost 8/2015). S válečně-paranormálními tématy má autorka velké plány do budoucna, zároveň však přepisuje svůj první román, který by měl být čistou fantasy.</p>
</section>

<section>
<p>
    Julie Nováková (* 1991)</p>

<p>Česká autorka, překladatelka a editorka science fiction, fantasy a detektivních příběhů. Doposud vydala sedm románů (<emphasis>Zločin na Poseidon City, Tichá planeta, Nikdy nevěř ničemu, Bez naděje</emphasis> a trilogie <emphasis>Blíženci</emphasis>) a několik desítek povídek v časopisech a antologiích. Je editorkou antologií <emphasis>Terra nullius</emphasis> a <emphasis>Dreams From Beyond</emphasis>. Bezmála dvacet povídek jí vyšlo v anglickém jazyce (časopisy <emphasis>Asimov’s, Analog, Clarkesworld</emphasis> a další) a několik také v překladech do čínštiny, rumunštiny, estonštiny, němčiny a filipínštiny. Chystají se též překlady do portugalštiny a azerštiny.</p>

<p>Do angličtiny přeložila několik povídek Hanuše Seinera, vydaných ve <emphasis>Strange Horizons</emphasis> a Tor.com a připravovaných k vydání tamtéž. Momentálně pracuje na překladech povídek dalších českých autorů a na svém prvním anglicky psaném románu. Je trojnásobnou držitelkou ceny Aeronautilus a získala také Encouragement Award evropského fan-domu.</p>

<p>Kromě literatury se věnuje doktorskému studiu evoluční biologie, popularizaci vědy, organizaci výstav a výukových programů. Miluje operu, ale slavný kus Ernsta Křenka nikdy neviděla. Uvítá informace o tom, jestli se někde hraje!</p>

<p>Více na webu: www.julienovakova.com, Twitteru: @Julianne_SF a Facebooku: fb.com/JulieNovakovaAuthor.</p>
</section>

<section>
<p>
    Tomáš Bandžuch (* 1986)</p>

<p>Zatímco spousta domácích autorů hledá inspiraci v zahraničí, Tomáš Bandžuch zůstává věrný českým tématům. Možná je to spojeno s tím, že vystudoval politologii a historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.</p>

<p>Bandžuchova cesta ke spisovatelství nebyla jednoduchá. Začínal povídkami s historickými náměty, později přešel na fantastiku. A jeho vytrvalost byla odměněna. Na třetí pokus uspěl v soutěži O rukavici Lorda Trollslayera s povídkou <emphasis>Konrád</emphasis> (Drakobijci 9, 2007). Následovalo několik dalších úspěšných textů v žánrových antologiích jako <emphasis>Noc nekromantů</emphasis> (Drakobijci 10, 2008), <emphasis>Příběh opravdového drakodlaka</emphasis> (Legendy: Draci, 2010), <emphasis>Andělíčkářka</emphasis> (Legendy: Prokleté knihovny, 2013) či <emphasis>Konec věku páry</emphasis> (Excelsior, gentlemani!, 2014). Každá z jeho povídek byla jiná, ale všechny se vyznačovaly originalitou a promyšleným zpracováním. Vrcholem autorovy tvorby je ale zatím román <emphasis>Ve službách republiky</emphasis> (2012), špionážní thriller z prostředí magických tajných služeb, který čtenáře i hlavního hrdinu zavádí do mongolských stepí, polského pohraničí i ulic Prahy a Berlína, kde se rozhoduje o osudu světa. Napínavý příběh si získal spoustu příznivců, kteří čekají, čím je Tomáš Bandžuch překvapí příště.</p>
</section>

<section>
<p>
    David Šenk (* 1977)</p>

<p>Nenapravitelný technooptimista, který přes všechny indicie a znamení stále věří v zářivou budoucnost lidstva. Narodil se v Mělníku, vystudoval Pedagogickou fakultu UK, několik let působil jako učitel, v současnosti zastává roli věštce v jedné nadnárodní společnosti. Jako autor debutoval povídkou <emphasis>Poslední con</emphasis> (Ikarie 6/2000), do povědomí čtenářů se poprvé výrazněji zapsal povídkou <emphasis>Smrtelní bohové</emphasis> (Ikarie 12/2001), kterou postupně následovaly více než tři desítky dalších povídek a novel. Šenk je držitelem ceny Ikaros, kterou v roce 2008 získal za povídku <emphasis>Ze dna Tucuruí</emphasis> (Ikarie 01/2009). Většina jeho textů byla shrnuta ve sbírkách <emphasis>Smrtelní bohové</emphasis> (2011), <emphasis>Proudové šílenství</emphasis> (2013) a <emphasis>Srdce ledu</emphasis> (2015). Ač nabádán redaktory, editory a nakladateli, k sepisování románů se v nejbližší době nechystá, zaneprázdněn především svojí funkcí předsedy bigbeatového uskupení Vombat Kruton, nanášením olejových barev na plátna a hraním <emphasis>Člověče, nezlob se!</emphasis> se svými ratolestmi.</p>
</section>

<section>
<p>
    František Kotleta (* 1981)</p>

<p>Jeden z nejtajemnějších autorů české fantastiky, jehož existence je obestřená mýty a legendami. Na počátku autorovy spisovatelské kariéry stálo dílo Jiřího Kulhánka, jehož se Kotleta stal obdivovatelem, což následně vedlo k ambici se svému vzoru vyrovnat a překonat ho. Kotletova prvotina <emphasis>Hustej</emphasis> <emphasis>nářez</emphasis> (2010), vykazuje výrazné znaky inspirace Kulhánkovým dílem, přičemž ale zůstává svá a originální. Drsný příběh plný krve, sexu a explicitního násilí, ve kterém bojují mimozemšťané a upíři o osud Země, si získal srdce čtenářů, stejně jako obě pokračování <emphasis>Fakt</emphasis> <emphasis>hustej</emphasis> <emphasis>nářez</emphasis> (2012) a <emphasis>Mega</emphasis> <emphasis>hustej</emphasis> <emphasis>nářez</emphasis> (2013). Následně se Kotleta vrhnul na drsnou akční dilogii <emphasis>Perunova</emphasis> <emphasis>krev</emphasis> (2013–2014), kde se to bohy jen hemží. Z trochu jiného ranku pak je povídková sbírka <emphasis>Příliš</emphasis> <emphasis>dlouhá</emphasis> <emphasis>swingers</emphasis> <emphasis>party</emphasis> (2014), v níž autor kombinuje urban fantasy a detektivní motivy, a superhrdinský román <emphasis>Lovci</emphasis> (2015). V poslední době Kotleta válcuje žebříčky prodejnosti s postapo trilogií <emphasis>Spad</emphasis> (2016), <emphasis>Poločas</emphasis> <emphasis>rozpadu</emphasis> (2017), kterou by měla před Vánocemi završit <emphasis>Rázová</emphasis> <emphasis>vlna</emphasis>. Veškerá Kotletova tvorba se vyznačuje syrovostí, brutalitou, chytlavými hláškami, erotickými scénami i černým humorem, což z autora dělá jednoho z pretendentů na trůn splatterpunkového prince.</p>
</section>

<section>
<p>
    Pavel Fritz (* 1968)</p>

<p>Nadějný český spisovatel, jehož srdce sice bije v rytmu sci-fi, avšak nevyhýbá se ani fantasy, či dokonce hororové tematice. K vědecké fantastice má blízko i díky své profesi, je totiž biologem pracujícím ve virologické laboratoři, což značí, že má s invazemi cizích organizmů své zkušenosti. Možná také proto se jeho literárním debutem stal román <emphasis>Letka</emphasis> <emphasis>307</emphasis> (2012), ve kterém probíhá v kvantovém hyperprostoru nelítostná válka o osud civilizace. Tento román už záhy po vydání vzbudil nadšené ohlasy čtenářů a povzbudil autora k ještě usilovnější práci. Do žánru sci-fi patří i druhý vydaný román <emphasis>Přístav</emphasis> <emphasis>u</emphasis> <emphasis>řeky</emphasis> <emphasis>Styx</emphasis> (2015) odehrávající se na Jupiterově měsíci Europa. To, že je Fritz nadaný spisovatel, dokazuje i povídková sbírka <emphasis>Archa</emphasis> <emphasis>zrůd</emphasis> (2016), kde autor představil různorodé příběhy s vědeckofantastickými i hororovými motivy. A kde je ta zmíněná fantasy? Už několik let připravuje k vydání fantasy román <emphasis>Stín</emphasis> <emphasis>stříbrné</emphasis> <emphasis>smrti</emphasis>, který však nechce pustit do světa dříve, než bude mít hotov i jeho druhý a závěrečný díl s pracovním názvem <emphasis>Píseň</emphasis> <emphasis>rudých</emphasis> <emphasis>panen</emphasis>.</p>
</section>

<section>
<p>
    Petr Stančík (* 1968)</p>

<p>Fantasta a romantik v nejryzejším slova smyslu. Jinak také básník, esejista, spisovatel, dramatik, milovník knih a krasoduch, jehož nespoutaná fantazie dokáže vytvářet podivuhodné obrazy a neskutečné absurdně-bizarní vize.</p>

<p>Oba Stančíkovi rodiče byli učitelé, což by mohlo být docela děsivé, kdyby v synovi už od dětství nerozvíjeli fantazii a kreativitu. Třeba tím, že mu maminka vyprávěla netradiční příběhy, v nichž se pohádkové motivy mísily s fantasy a sci-fi. Později propadl divadlu, takže začal studovat režii na DAMU. Studia nedokončil, což mu ale nijak nebránilo, aby se z něj stal režisér televizní. Od roku 1995 pak pracuje v oblasti komunikace a reklamy.</p>

<p>A ve volném čase píše. Básně, eseje, prózu, příběhy pro děti. Jeho záběr je široký. Do roku 2006 používal převážně pseudonym Odillo Stradický ze Strdic, později publikoval pod vlastním jménem. Jeho prvním publikovaným textem se stala esej <emphasis>Smrt živá</emphasis> (čas. Iniciály 1990). Do fantastiky přesahuje třeba povídková sbírka <emphasis>Admirál čaje</emphasis> (1996) či <emphasis>Pérák</emphasis> (2008), v němž si autor pohrává s jediným domácím superhrdinou. Ovšem skutečnou peckou se stal <emphasis>Mlýn na mumie</emphasis> (2014), fantaskní román, o kterém se mluví jako o pornograficko-gastronomicko-filosofickém thrilleru. O kvalitách románu svědčí i cena Magnesia Litera 2015 za prózu.</p>
</section>

<section>
<p>
    Petr Schink (* 1979)</p>

<p>Nesmělý intelektuál s kovovými brejličkami a krátkými vlasy, v jehož mysli se to hemží borci s mašinkvéry, viktoriánskými dobrodruhy, vnadnými ženami i šermíři a gangstery.</p>

<p>Ve vodách fantastiky se poprvé smočil díky povídce <emphasis>Velké prádlo</emphasis> (Nemesis 11–12/1996). Mnohem zásadnější byla ale povídka <emphasis>Bezvěrec</emphasis> (Ikarie 04/2002). Tu následoval <emphasis>Čokl</emphasis> (Ikarie 10/2004), kde představil gangsterského tvrďáka Charlieho Parkera z alternativních Spojených států.</p>

<p>O pár let později se v steampunkové povídce <emphasis>Rozhraní</emphasis> (Ikarie 04/2005) poprvé objevilo další autorovo alter ego – pistolník Fastynger van Hauten. Ti dva ho pak už nikdy nepustili ze svých pracek. Parker měl možnost dokázat, co v něm je, v povídkové sbírce <emphasis>Špinavá</emphasis> <emphasis>práce</emphasis> (2006), a následně i v brutálním románu <emphasis>Vylévání</emphasis> <emphasis>krve</emphasis> (2011). Fastynger kontroval povídkovým románem <emphasis>Století</emphasis> <emphasis>páry</emphasis> (2010), jednou z prvních steampunkových knih u nás. Stejný hrdina se pak prostřílel a prošermoval i Schinkovou zatím poslední knihou <emphasis>Jak</emphasis> <emphasis>lvové</emphasis> (2015). Za zmínku určitě stojí i pár povídek, které autor v mezidobí uveřejňoval v časopisech i antologiích.</p>

<p>Petr Schink bohužel trpí představou, že autor musí příběhy vytvářet za nesnesitelných psychických i fyzických muk, proto musejí čtenáři na každý nový text čekat poměrně dlouho. To jediné mu brání, aby se stal hvězdou první velikosti.</p>
</section>

<section>
<p>
    Roman Bureš (* 1975)</p>

<p>Rodák z Kladna, který si rád plní své sny. Kromě psaní patří mezi jeho vášně cestování a bojové sporty, jimž se intenzivně věnuje. Se zálibou v cestování se pojí i láska k antice a antickým památkám. Bureš začal literární kariéru psaním povídek v roce 2011. Sám říká, že prvním impulzem, který ho přivedl k této činnosti, byla snaha nějak zabít volný čas. Což se mu povedlo téměř dokonale, protože psaní záhy naprosto propadl. A protože mu byly krátké texty málo, vrhl se na romány. V prvních dvou nazvaných <emphasis>Legionář</emphasis> (2013) a <emphasis>Zuřící lev</emphasis> (2013) plně využil své znalosti antiky. Oba se odehrávají ve starověkém Římě.</p>

<p>Vrcholem jeho tvorby je zatím ovšem originálně pojatá historicko-dobrodružná sci-fi trilogie <emphasis>Propast času</emphasis>, kterou otevřel knihou <emphasis>Propast času</emphasis> (2015), aby na ni o rok později navázal v pokračování nazvaném <emphasis>Císařovna</emphasis> (2016). Má již dokončený i poslední díl nazvaný <emphasis>Impérium</emphasis>, který vyjde v lednu 2018.</p>

<p>Roman Bureš patří k velmi slibným autorům, který se vyznačuje originálními náměty a vysokou úrovní zpracování textu.</p>
</section>

<section>
<p>
    Jakub Mařík (* 1981)</p>

<p>Tichý introvert, který vystudoval právní administrativu, později pracoval jako asistent v transportní firmě. V současnosti se živí překladatelskou činností a sní, že se stane spisovatelem.</p>

<p>Jako autor začínal obesíláním soutěží. V roce 2006 vyhrál soutěž Vidoucí díky povídce <emphasis>Nahanni</emphasis>. Jen o něco později se totéž opakovalo v tolkienovské O lahvičku miruvoru s povídkou <emphasis>Srdce</emphasis> <emphasis>Hory</emphasis> (Pevnost 02/2008). Přelomovým se pro Jakuba Maříka stal rok 2008. Jeho texty se objevily v magazínu Pevnost, kde se blýskl třeba dobrodružně pojatým <emphasis>Koboué</emphasis> (Pevnost 12/2008), stejně jako v antologii <emphasis>Technokouzla</emphasis> <emphasis>aneb</emphasis> <emphasis>příběhy</emphasis> <emphasis>z</emphasis> <emphasis>jiných</emphasis> <emphasis>světů</emphasis> (2008). Tady zaujal drsnou sci-fi <emphasis>Noshiro</emphasis> (Technokouzla, 2008). Ale vrcholem bylo druhé místo v CKČ, které mu přinesla detektivka <emphasis>Absolutní</emphasis> <emphasis>smrt</emphasis> (Mlok 2008). V časopisu Pevnost následně uveřejnil většinu dalších povídek – <emphasis>Žár</emphasis> <emphasis>pomsty</emphasis> (Pevnost 01/2001), <emphasis>Rudá</emphasis> <emphasis>pole</emphasis> <emphasis>elysejská</emphasis> (Pevnost 08/2011) <emphasis>Echidnino</emphasis> <emphasis>vejce</emphasis> (Pevnost 01/2016) či <emphasis>Ming</emphasis> <emphasis>Duo</emphasis> <emphasis>a</emphasis> <emphasis>větry</emphasis> <emphasis>Horašinu</emphasis> (Pevnost 4/2017). Ve větším formátu se mohl Jakub Mařík konečně rozmáchnout v šestém díle cyklu Kladivo na čaroděje nazvaném <emphasis>Drsné</emphasis> <emphasis>sny</emphasis> (2014). V současnosti autor připravuje k vydání svůj první román.</p>
</section>

<section>
<p>
    Míla Linc (* 1982)</p>

<p>Snílek, fantasta a člen tajemného Bratrstva knihovníků, které se ve fantastice projevuje dosti často. K žánru má blízko nejen jako autor a pořadatel conů, ale i jako šermíř a duelant s tváří hodnou pátého mušketýra.</p>

<p>V žánru se Linc se prosadil povídkou <emphasis>Žlutý</emphasis> <emphasis>drak</emphasis> (Drakobijci 1999), kde se objevil dobrodruh Roggeveev. Osudovým se však pro něj stalo setkání s Černým hvozdem. Poprvé to bylo v povídce <emphasis>Mrtví</emphasis> <emphasis>muži</emphasis> <emphasis>netančí</emphasis> (Pevnost 10/2003), ale rozvíjet ho začal až <emphasis>Ve</emphasis> <emphasis>stínu</emphasis> <emphasis>havrana</emphasis> (Drakobijci IX 2007), kde představil žoldnéřskou kumpanii Jana z Domu, stejně jako další hrdiny. Tajemný prales se stal kulisou i pro první román – <emphasis>Stín</emphasis> <emphasis>Černého</emphasis> <emphasis>hvozdu</emphasis> (2009). V něm se zástupce hejtmana Richard z Nemanic snaží odhalit motivy krvavého masakru a potrestat viníky. Mystéria, tajemství, krev a slzy se prolínají i druhým románem <emphasis>Mrtví</emphasis> <emphasis>muži</emphasis> <emphasis>netančí</emphasis> (2011), pro který poskytla základ původní povídka. V současné době autor připravuje vydání třetího románu ze světa Černého hvozdu.</p>

<p>Kromě svých vlastních projektů se přispěl Linc jedním dílem i do sdílených světů Mark Stone a Agent JFK. Už řadu let je také jedním z čtenářsky nejoblíbenějších redaktorů časopisu Pevnost, kde má na starosti historickou rubriku.</p>
</section>

<section>
<p>
    Jan Kotouč (* 1987)</p>

<p>Názorný příklad spisovatele, který žánrem žije a dýchá. Nejenže píše military sci-fi, ale zároveň patří k nejzavilejším fanouškům cyklu Honor Haringtonová svého velkého vzoru Davida Webera. V jistých kruzích je znám jako viceadmirál na odpočinku (rozuměj: devět let vedl fanklub HMS Phantom – 39. eskadry, což je druhé největší sdružení fanoušků knih Davida Webera na světě), což dokládá i příslušná uniforma a krycí jméno Johnak.</p>

<p>Jako autor se prosadil novelou <emphasis>Příliš blízké setkání</emphasis> (Mlok 2008), která se v roce 2008 umístila v CKČ. O rok později mu vyšel román <emphasis>Pokračování diplomacie</emphasis> (2009), kde čtenářům nabídl vzdálený sektor galaxie pojmenovaný Hirano, v němž vedle sebe žijí lidé i mimozemšťané, a i ten nejmenší problém se může stát záminkou pro válku. Sektor Hirano má sedm dílů a patří k tomu nejlepšímu, co u nás v oblasti military sci-fi vyšlo.</p>

<p>Kotouč zaujal i románem <emphasis>Nad</emphasis> <emphasis>českými</emphasis> <emphasis>zeměmi</emphasis> <emphasis>slunce</emphasis> <emphasis>nezapadá</emphasis> (2016), příběhem z alternativní reality, kde se ve dvacátém století stane české království námořní velmocí. Tento originální nápad dále rozvíjí v knize <emphasis>Ofenziva</emphasis> <emphasis>českých</emphasis> <emphasis>zemí</emphasis> (2017). A v současnosti je uprostřed psaní zcela nového cyklu, opět v intencích milované military sci-fi a space opery.</p>
</section>

<section>
<p>
    René Vaněk (* 1983)</p>

<p>Když se člověk narodí na Silvestra, jistým způsobem to ovlivní celý jeho další život. Nezbude mu nic jiného, než aby se pokusil prosadit jakýmkoliv možným způsobem. René Vaněk to zkouší prostřednictvím psaní, přičemž jeho texty přímo srší originalitou, imaginací a fantasknem. Píše již od svých šesti let a doposud ho to nepřestalo bavit. Možná i proto, že má tendenci experimentovat, hrát si se čtenářem a zkoušet jeho pozornost. Ve volném čase pak miluje kočky, pojídá gumové medvídky a okouzlují ho prostory bez oken, což jasně dokazuje, že to asi nebude tuctový člověk.</p>

<p>Literárním debutem Reného Vaňka se stala povídková kniha <emphasis>Nezahrada</emphasis> (2008). Zde zúročil svůj vypravěčský talent v sedmadvaceti fantaskně laděných příbězích, které čtenáře ohlouší i okouzlí. V roce 2011 pak vyšla jeho druhá kniha <emphasis>Soma secundarium</emphasis> (2011), jejímž hrdinou je kluk Kocourek, který to v postapokalyptickém světě plném bizarností a nočních můr nemá vůbec jednoduché. I obyčejná jízda tramvají se tu totiž může stát velkým dobrodružstvím nebo bojem o holý život.</p>

<p>Texty Reného Vaňka se vyznačují nečekaným poetismem, výbuchy nespoutané fantazie i překvapivými zvraty, které nečekají dokonce ani hrdinové jeho příběhů.</p>
</section>

<section>
<p>
    Petra Lukačovičová (* 1984)</p>

<p>Mladší ze sester Lukačovičových je příkladem toho, že i právníci mohou mít srdce, duši a fantazii. Za oblíbený způsob relaxace totiž považuje psaní, miluje LARPy i RPG, a v soukromí se zabývá pole dance.</p>

<p>Jako autorka tvoří Petra buď samostatně, nebo společně se sestrou Lucií. Její první text <emphasis>Hledání</emphasis> se objevil už ve sborníku Miniparcon 97 (1997), výrazněji ale zabodovala až povídkou <emphasis>Zavřené oči</emphasis> (Drakobijci 1, 1999), na které se podílela i Lucie. Obdobná spolupráce se vyplatila i u městské fantasy <emphasis>Černá a bílá kočka</emphasis> (Drakobijci 3, 2001), kterou editor Ondřej Jireš zařadil do druhého vydání antologie <emphasis>Čas psanců</emphasis> (2008). Obě sestry se skvěle doplňují i v temně laděných povídkách <emphasis>Poslední tango v Londýně</emphasis> (Fantazia 23/2002) či <emphasis>Vrah panenek</emphasis> (Hry s příběhem: Zločin a trest, 2011) zasazené do pochmurného světa Unknown Armies.</p>

<p>Velmi dobré jsou i Petřiny samostatné povídky jako <emphasis>Noc stvořená pro vraždu</emphasis> (Pevnost 12/2003), <emphasis>Zahradní slavnost</emphasis> (Pragocon 2004) či <emphasis>Rozbřesk</emphasis> (fanzine.topzine.cz, 2011). Stejně jako románový debut <emphasis>Cesta Rudé tanečnice</emphasis> (2013, opět s Lucií a dalšími autory) a samostatný román Sbírka ctností (2015). Příběhy Petry Lukačovičové mívají temný děj i atmosféru, což jim neobyčejně sluší a dává příchuť zakázaného ovoce.</p>
</section>

<section>
<p>
    Kristýna Sněgoňová (* 1986)</p>

<p>Tak trochu tajemná postava, mladá spisovatelka, která se před několika lety vynořila odnikud, aby následně začala s přehledem vítězit v žánrových soutěžích a dobývat jednu cenu za druhou. Je Lady Řádu fantasy i několikanásobnou Nositelkou meče, vítězkou Ceny Karla Čapka a držitelkou Mloka, stejně jako soutěží typu Vidoucí a jiných.</p>

<p>Svou literární kariéru začala výhrou v soutěži O brahmíní vemeno povídkou <emphasis>Zrůdy by měly držet spolu</emphasis> (2009) a od té doby napsala nespočet povídek a novel, protože ocenění vemenem zavazuje. Píše především pro Špinavce, který si to nezaslouží a věnování si neváží – většina postav, kterým je předlohou, proto alespoň zemře bolestivou smrtí. Pokud bolestivou smrtí nezemře, zvyšuje Špinavec nároky a domáhá se toho, aby byl předlohou pro hlavní hrdiny. Tomu autorka odolává, nepíše totiž komedie.</p>

<p>V roce 2010 příjemně překvapila povídkou <emphasis>Naděje</emphasis> (Kočas 2010), po tvůrčí pauze, během které se s výrazně menšími úspěchy věnovala sportu, uspěla v CKČ s novelou <emphasis>Lék</emphasis> (Mlok 2014). V časopisu Pevnost se poprvé objevila jako vítězka soutěže Vidoucí s povídkou <emphasis>Zadostiučinění</emphasis> (Pevnost 3/2015). V roce 2017 si to zopakovala s povídkou <emphasis>O snílcích a snovačích</emphasis> (Pevnost 3/2017).</p>

<p>Ona sama sní stále o vlastní vzducholodi, ve které by mohla celé dny spát, psát a hrát staré počítačové hry.</p>
</section>

<section>
<p>
    Lucie Lukačovičová (* 1980)</p>

<p>Jedna z výrazných postav české fantastiky posledních dvou desetiletí, ostřílená matadorka, jež se v žánrových vodách pohybuje s jistotou zkušeného plavce. Lucie vystudovala antropologii a knihovnictví na FF UK. Kromě vlastní tvorby se věnuje překladatelské činnosti, je vypravěčkou RPG a organizátorkou larpů, tvůrčí psaní také učí. Mezi její zájmy patří rovněž cestování, tanec, cizí jazyky, kresba a kaligrafie.</p>

<p>V žánru debutovala v roce 1997 povídkou <emphasis>Do</emphasis> <emphasis>tmy</emphasis> (sborník Miniparcon 97). Od té doby vychází její texty v řadě časopisů, sborníků a antologií. Na kontě má i několik knih. Jejím románovým debutem se stali <emphasis>Vládci</emphasis> <emphasis>času</emphasis> (2007), kde zúročila svou lásku ke starému Japonsku. V roce 2011 se podílela jako jedna z pěti autorek na projektu T<emphasis>ajná</emphasis> <emphasis>kniha</emphasis> <emphasis>Šerosvitu</emphasis> (2011), duchařské fantasy s hororovými prvky. Do hájemství sci-fi vstoupila románem <emphasis>Stanice</emphasis> <emphasis>Armida</emphasis> (2012), <emphasis>Detektivní</emphasis> <emphasis>kancelář</emphasis> <emphasis>Sirius</emphasis> (2013) je zase zdařilým pokusem o urban fantasy. Zatím poslední knihou je <emphasis>Zelený</emphasis> <emphasis>drak,</emphasis> <emphasis>Karmínový</emphasis> <emphasis>lev</emphasis> (2015), variace na historickou fantasy z rudolfínské Prahy. Texty Lucie Lukačovičové se vyznačují neobyčejnou vyzrálostí a poetikou. Často autorsky spolupracuje se svou sestrou Petrou.</p>
</section>

<section>
<p>
    Dan Černý (* 1982)</p>

<p>Muž mnoha zájmů a profesí. Malíř, komiksový kreslíř, spisovatel, animátor, hudebník, filmař, režisér a člověk v pravdě renesančního rozhledu disponující břitkým humorem a citem pro absurdní situace.</p>

<p>Dan vystudoval animátorství na Vyšší odborné škole filmové ve Zlíně, kterýžto předmět také sám vyučuje. S Danielem Binkem založil komiksový fanzin <emphasis>Sorrel</emphasis>, lidskou sešlost Levá Noha Arnošta Kunce (L.N.A.K.) a kapelu The Tačud Band. Ve volných chvílích se věnuje zejména komiksové tvorbě, přičemž je autorem sérií jako <emphasis>Továrna zkázy</emphasis> (2012), <emphasis>Jelita</emphasis> (2014) či <emphasis>Tryskošnek</emphasis> (2015). Jeho ilustrace <emphasis>Stopařova průvodce galaxií</emphasis> dávají Adamsovu cyklu zcela nový rozměr. Pro časopis Pevnost připravuje oblíbené stripy a superhrdinský komiks Matracman.</p>

<p>Jako spisovatel má Dan Černý na svém kontě kromě několika povídek i dva knižní zářezy: <emphasis>Pohádky Českého středohoří</emphasis> (2010) a román <emphasis>Kejda</emphasis> (2012). Právě v Kejdě přitom popustil naplno uzdu své fantasii a stvořil šílenou jízdu plnou ufonů, zombíků, krve, erotiky, napětí a velmi svérázného humoru.</p>
</section>

<section>
<p><image xlink:href="#_7.jpg" /></p>
</section>

<section>
<p><image xlink:href="#_8.jpg" /></p>
</section>

<section>
<p><image xlink:href="#_9.jpg" /></p>
</section>

<section>
<p>Prodáno 05.12.2017 na www.Kosmas.cz zákazníkovi kudry1@seznam.cz</p>

<p><image xlink:href="#_10.jpg" /></p>
</section>

<section>
<p>Boris Hokr, Leoš Kyša (eds.)</p>

<p><strong>Ve stínu Říše</strong></p>

<p>Tomáš Bandžuch, Roman Bureš,</p>

<p>Dan Černý, Pavel Fritz, Markéta Klobasová,</p>

<p>František Kotleta, Jan Kotouč, Míla Linc,</p>

<p>Lucie Lukačovičová, Petra Lukačovičová,</p>

<p>Jakub Mařík, Julie Nováková, Petr Schink,</p>

<p>Kristýna Sněgoňová, Petr Stančík,</p>

<p>David Šenk, René Vaněk</p><empty-line /><p>Ilustrace na obálce Satine Zillah.</p>

<p>Grafická úprava obálky Lukáš Tuma.</p>

<p>Předmluva Martin Fajkus.</p>

<p>Redakce Boris Hokr a Pavlína Kajnarová.</p>

<p>Vydalo Nakladatelství Epocha, s. r. o.,</p>

<p>Kaprova 12, 110 00 Praha 1,</p>

<p>v roce 2017 jako elektronickou knihu.</p>

<p>První vydání.</p>

<p>Sazbu provedl Jaroslav Uhlíř.</p>

<p>Digitalizaci provedla Dagmar Wankowska, <emphasis>Liam</emphasis>ART</p><empty-line /><p>Knihy Nakladatelství Epocha můžete zakoupit</p>

<p>u svého knihkupce nebo si je lze objednat</p>

<p>písemně na adrese: Kaprova 12/40,</p>

<p>110 00 Praha 1 – Staré Město,</p>

<p>telefonicky na čísle: <strong>224 810 353,</strong></p>

<p>e-mailem na adrese: objednavky@epocha.cz</p>

<p>nebo na internetové stránce: www.epocha.cz</p>

<p>facebook.com/fantastickaepocha</p>

<p>facebook.com/frantisekkotleta</p>
</section>

</body><binary id="_2.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAAQABAAD/2wBDAAYEBQYFBAYGBQYHBwYIChAKCgkJChQODwwQFxQ
YGBcUFhYaHSUfGhsjHBYWICwgIyYnKSopGR8tMC0oMCUoKSj/2wBDAQcHBwoIChMKChMoGh
YaKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCj/w
AARCAJDAY8DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD3O8/4+5/99v50xBzT7rm7
mx3dv50IKAHqKkXrTRT1HNAEi09RSKtShaAIyvNKop3enIKAHIOasRioUFTx0ASiigUlAC4
oooFACjmnrUdOUGgCZTUmahHAp4oAeKU0maXtQAUd6KKAA0lKBmmK2x9rdD0oAeBil60H0N
Hb3oABR3oo6UAFFFB5oATFFA4+lKfWgBvamnrTjTWoAaaQ0rU3tQBG5FNp7CmDrQAxxUMg4
qw1ROODQBWaojUz1A9AFS5Aqm4q5cHNVHoAryLzUD9KsvVdhQBUdeKj6HI4qdxwahIoAZW7
4M41tP8Acb+VYe01t+Dfl1pCemxqALl0P9Mn/wB9v50qjiluR/pk/wD10b+dC9KAHAVKg5q
NaljHIoAmQU/FCilNAEZHNSLwKbj5qd0oAetTJ0qFamTpQBJRS0UABoo+lKBQAKOalAwKjB
5qQGgBaUU1WHI7jrT1HNACjjrThSAClzigBaUDmm5NGfegB1RzD92xPYZp/P0qvqDFLOQ98
UAJp10l5AXQ5KMUYehFW64/wlcLDrF7aliGmHmgdjg4rsemKAACjFHbvRigAxx70mMUp60h
+tACYxQOuKG6U30oAUimGndcUjdaAGU2nNwabQA1ulRmpW6VGaAGkUxh1p9MbrQBWcdahkX
g1Zcc1C+M0AUJl61Uar83JNUpBzQBXaoGFWWqIjPSgCo44NQt0qzIp9KrOCOtADc1teDv+Q
2n+41Yvbmtrwd/yG0/3GoAt3RP2yf/AH2/nQCcUXI/0uf/AK6N/OhRQBIlTR/eFRAVNEOaA
LC0ppVpccUAR96cKTHzUtADlqdOBUSCploAdSigU8CgAAoNOqGaQIhJoACcGkWUbgM4rPW4
82Vxk7UGc1i6zrH2KMyDBkPIX0FAHQ6rdx2yiRXXzVGSh/iFTaZqcF7CHhbPHK9xXhWreIr
ie7LrK3JzVnRdeubVllt32sD07UAe7ysVZMfdPWpgMjI6V51D42W6t496+XOjAnHQ+o/rXQ
/255EcFygD2rna/P3T2oA6baO+TS/hUNndQ3kAlt3DofTqPrU9ACc1k+JbpbbTmMjYByT9B
WxXlXxZ1sxT/YkJ5Tb9TnmgDE0jXJYtY0e7Yk8sjEnOQeP8K9shcSRq69CM1836nKbGLTkI
w6JuJ78//qr3fwlfC90e2kBzuQfyoA3RSCiloAKQ0pppoAUdPaos5J9KcaZ9KAFHWlNJ3oP
XNADH6UwGpGFRnrQAN3qM9akamHrQA2mN1pxppoAhfljUUgqZhzUTjigClIMGqkw5NXpBVa
Zc5oApsOKiNWGXioXFAEEnJqrcDFWn61WuO1AEFbfg/wD5Daf7jViYrb8H4/tpP9xqALlyP
9Lm/wB8/wA6FFOuR/pU3++386EoAeBU0X3qiWpoqAJ1p2OKatL3oAbjJOKdSUUASJUwqGOp
loAevtUg6UwU4nigBsjAKSTxWD4i1FLLT5Z3PQcCtW6cZxnAHWvJvGfiW2vL0Wkcm6ONvm4
9D0oA7KC9S30Xz5Gy8o8we+RXl/ifXDcTDZJnJ5I/lUeq+Ii9uYY3fZ7cY/8ArVyM9zvcnB
GTQBbaTdIT61at7oovynFZofIzT0fBzjrQBoG/lQkxsw3df8amtddvo0MQmbYf4TyKoCMtg
ge+KSOIiVT2JoA6PSvFmpabMJbeXae47Gu/8P8AxPjm2pqYWNu7Doa8ra1ygIqlPC0Z6UAf
RsnjPSjp8k8NwjSBflQNnJ7V474ivjqWoM0h3Nu3Bj6561yMU7wsCDj1xVg3jF85JIHWgC7
4luRJqLZXb5aBMH1B616z8KdSW40WKEMN0fBHpXius3H2i9EhPLIMmut+FWpfZvEEcBOFlG
PxoA+hAcgGlycU2M/IvGOKXIoAQMaCaQtzTS2BQA40zv6UoY4phJ9c0APpCSfYUm44pCx9a
AHZ4qNutBJppJoAcelRtTixpjGgBvamsaXNI2PegCMnNMPOafxTKAK0g5qtMOKtyDk1XlFA
FJxVd6ty8Cqr0AVm61VufvCrTdaqXH3hQBFW34P/AOQ0n+41Ylbfg/8A5Daf7jUAaFwP9Km
/32/nQOlLP/x9Tf75/nQOtADgKmTio1FSL1oAmXinCmdqeKAEpcUuKVetAEiripAOKaoqYD
J+lAABxS7SQcdaVeSfSsnxTr0GgaU9xKV8wjEanufWgDjvid4gk0ezeKKbbczAhVU8j3rxa
IsFyxyx5JPWtnXb+bWr5ry8bcSflH9azzF3GaAK0jZPXNVpIyRleR6VeMB9DTREw7UAVbck
jB6irkUYZweinj8ajMRB3KPwq1bNt+9jB6/WgDThsjtGCMg/pUd5Z+Th1+6x/I1C18yuPVR
gH1FOhvftFvcRyfewGU+4/wDrUAWrYbmUBuqjirc1iWXJXINVLMBbmI54Kj9a6+1RWjGeVo
A4Seww5G0iqTwtbyAsPlr0G+s4m5Vc1i31khQkLwBQBxlzzIcHgdK1vB05t9etX6EMMH8az
ruIxyEMMVpeFY0bVYCw3YbPNAH0/bPugU1LVHR5fNsEbrVwGgBT17Uh6UpPPNMLe9ACjrSN
wabu5oJ5oAdSGkzRmgA7U1qUnikoATtTTTu1MNADTTGpzU00AR00kg080xqAIpD8xqCTG6p
nqCUd6AKs4xVSTgGrU3DVWlb5TQBVPvVOfl6usQc1VfljQBBW34P/AOQ2n+41ZVbXhL/kMp
/uN/KgC9P/AMfUv++f50ijmnXH/HzL/vn+dCigBw6VLGKYO1SKDjI60AP709elVUuVEvlyf
I56Z6Gra0ALinAUDrTwPSgByVJ0XHemL1pXzjjrQBIzLHGzOwRFG5mY4AA6k18//EDxCfEO
uO1uW+wxHbHk/eA712XxQ8UvFaPo9u+HlGZ2B5Cf3fx/l9a8dNwQ5HXmgDWtotxBc8d6thY
s8qKyILwqvJHNTpdIT1wfegDTaNGXgYqs8XtmpIrqPZ83X2pfOVjxyKAKUkRJ+U4NVJo2Uc
jmtoLGx9D71DcQ8ZUUAY/+sjJX769fenae2JwD0NOZTFOP7ppXjMc6SKPlJ59qANhEKNsPV
G2ius0Qltsbchh8vsa5GBizjcSSf6V2ejMF2GMYxg5oA0LyxIRigz3rBu4uCcfWvQFhWZFK
DIauc1rTWheVcf7X4UAeb6tZjk/w9j6Vl6NcG01SNWHfGa6fUk3B1Az3H1rkdUQwzJIox3F
AH0n4FuTcaIWyeHI/QV0PauD+Dl+t34fmUcyJLkjPYqMfyrv2BoAYR3pppw4pDz1oAaKKKS
gBaKQ+1ITQA6g03dSbqAFNNPSlBBFBye1AEeMmmsKlA6000AQsKY3SpGIqNuaAIX61DJU7D
jNQvQBRl6n61Un6Vcnx2qlOC3TigCs3SqpYhj3q2yk8INx9qb5KwjfJ87nog7UAQopf7ora
8KKF1hcsCdjdKyWSeQcgKvpkAVq+FIymsLl0PyNwDmgDQuP+PmX/AHj/ADpUHFE//HzL/vn
+dKvSgBRU3QVHGOak6mgDM1+2kmst8H+vj+ZPf2rjrjx9LpTRq9oJl6MrOQVPpXo2AQQRkG
vOviL4YMhN/aIShH70AfdP976UAWYfidBJEXXTiSOqiTkfpUifFCzP3tPlQ/8AXQH+leO3l
rPbSZyRjoRxVRrh15Ib3xQB7bJ8SrPG5YnBA7+tYes/EKe8BW3lMEKsGULwxI9/T2ry9bkN
3zn1p6MrqR+RoAv6zqEl/eTTSszvI25mPUk1kN1NI+9PmBJBpFyTz3oAkzk04E0gX2qVI/x
oAVHYYwSKuwSlR9e9VkhY9BVhIW2jA5oAspKR3p/2hsYB4qt5bd6aQQOaAJZR5i4NN3fusP
z2NRGRhTfM5oA0IJOVx2HWup0SY7VO7JHrXExzbD1xir2nan5L9eKAPWNM1XyowHHC96hu7
9bp7mWT7u0Kv0rhY9bypCknP5VLFqBAkUtlGwT9aAK2pSfvpEHauZ1Abtyt25FdXcbHtHlO
DJKcj2Haud1yIwTxBh99aANn4beIDomoNvkZYJF2P3A5yDj617ZpnifTr6PK3Klx14Ir5ek
byQW34OcbfUV0Ok62VjSPJ6YzmgD6RGoWzdHJ/A05LyBjhZBmvCYtZWMr/pco74jHStSz8X
GJsBppT6u1AHtG4Hoc0E151pnjMyAAQADuQxNdLba7C6KZJUGewOTQBvGk5rMTVFk4iG4nu
eBUyTMeZZlTHYcUAXcUbap/bYAwCh3z3zVXxNr0Xh+wWe6AVnOEj6k8dT7UAbqQ5HtVK81C
1tSVaZNw7A5NedjxXBrdtMG1O6hOSAiMUUj0wO1LpVgt1lkkUxr94saAO2OoLMC/mRQxg/f
dgSfwqI6zbM5gtWa4kAyWVcKPcn+grmdQvYLLYrIoVuA46VzNx4t/s3UhJZqGIYF43+7IB/
L60AerIGVcuTvPr2px5AqGxvoNW0y21C0JMM6bgD1U91PuDkVPGuegoAR1GOKquDnAFW5XW
IfMcCsbUtRSNW2nZGOWc0APn8tT87qPc1XIhlbEe+Yj04FcydX+3XJWI4UdWPRRVbV/F4s4
/smkr90Ye4frn2oA6fULi206HfeuiIf4Qcc/1rmp9fguHYWhCJnGSOTXF6hfSX0oaWV5m6l
mphvVtUwzc9kjAz+dAHbQymbkyO348V0ngqY/27HGWQjy2xzzXjT6ncFxkyoh/wBrB/lXc/
COSOTxXGfMkeTyX5dwe1AHpc3/AB8S/wC8f50nsKJ/+PmX/fP86FHNAEqU4daRelOXrQA4U
OMowGORikXrT15PPSgDgPEng1LyGSfTlCSj70HQE+q+n0ryLWtPmsblo5Y3jkXqrDBr6TaT
yJCxGVIOfbFcZ4/0L+24hd2tyguI02iFyArDPb0P6fSgDwbIUkYxmmeYwbIY1s3ts1pcmC+
gMUo6o4warvaw4zEM/wA6AKsMsp/gBX34qUcYqSWFvIYrwU5qrE5K47igC9GQ2KuwRhuay4
Ww2av2s+3qeO9AF5I/apdp29KYjd+vepVmzxQA0Lng4qOWA9ccVa2q/Xg06N1HysQaAMiWM
5qEjnmtmeEHlRz7VSkg6kdO9AGeeOKaDzUkyFW9aYq4+tAFq0kxwxxWg0/7rj7uOtZcYCuP
MyFHPHerVyzG1DEbQeV+lAGok3mSQoDwcDHvVnxlAraclwAN0bAAj06ViW1yBPbc8g7j+Ap
viDUmmsYoM8l8/gKAMS9gdo2lP3VPSqKnGMMw+hrZimVrWQN1PBrDlG1zQBbgmO75pHx9av
JfMo2oGf8A3jxWIu4nir9upwOaAN21vrgqA8uF9FOBXQWGoKqgZA/ma4zzFjHOKQamIf8AV
rk+poA9Mi1o26b/ADzHH6npTZvGClSBKyqfXqf8K8rnvp7ht0jk+me1VzM+eDQB7P4Y1mfU
dctILUs25wWcnAA+lQ/Fa9gvdfuYLm8WMQ4jRShIA9evrWL8Egz67d3UxOy2gL57A1g+KLp
7rWLl3YsS/egBLe5jiiaP/VS9VdejfX2qG31u9tnYJK0e77wHeqTjCfSoQN0Z56HpQB08et
vd28kVy5xtEikn0YZ/Sspp/OuWYsCScmsa4nbdGinG0EEiprFhEhdjjccCgD3X4OXpm06+s
HOREwmT6Nw36gGuz1C9js1xwX649K8L8D+IptAu5ZoWj3Sx7W3jIAz1+ta974nlvJS29mGc
knqxoA7K/wBY3zHLjaOT6CuP1jVH1CVI42xFngDv7mszUdUcRhG4J+Zh/IVj/wBpfI7dHPA
xQBpX+qLa27QQN8x+8RWCJfMYM3P61BLIXJz3qNWKHNAFmeV14HGelVi5ByvLf3jRNIXYew
wKRRQAi7jksSfrXc/BSQN47iC/88JOfwFcUV/dsfaut+B5x8QIx/07yfyFAHtE/wDx8S/75
/nSpSXH+vl/3j/OnR9KAJB0pRikHSlFAD1HFGaCflpueKAM7UJNlxbjPLNgVna/c2mntibC
SYDqT90ineIbgwzQlDhkUtXlvjDXp9SuAZSpWL5VwMZoA6HW/Fui3FhJb6npYnmVT5aOoZc
9iG6j9K8laTY5Zfl56dqku7h3myxJPeqxbfkDkigC9FeBl2MoGarzIobK1XOVNSBwQDQAit
3qxE3fPFUievpnipYmJX8aANS3uSoweVq0kysflashcinoxJxQB0EEyn74z7irsMEMrA5xX
PwTMnf86uwXoDYZfyoA03s9sgKy4Tv6imSWvzbopUJ9DwaektvJEpZpQe/eoyitny3Y/WgC
ncpGOCuGPUHpVVljClVIDd+5q7JMq/JMhYH061nXcsUUiGNtyE9PSgB0SwAEyBmfPc4FRak
7qUyeMDHpirOElXKFRkZrPumLowfkBeKAJrAGXfJ0UDArM1CUNcbWOAoAFbenRldMDdNz7R
+Vc7qLK1/MV5XfgUASqH2cN8tUZFBkwDwa6yztYjpgBAJ5Ga5iZdsjY6qaAGoMdelSGYgYW
omYt7CmjB70AOZyx+Y5puaD7U+CGW4kEcETyueiopJ/SgBmTTgfzrpNJ8FarfNmVUtYhyWk
6/lXW6V4H0e3G++u/OwMsDwKAHfCbbb6ZqZfI+0FYw3Ygcn/AD7VxV/KJdRlPbeT+tdXda7
b/wBqi00qKOLT7WB1TYPvMR1964SSQrOx6g9KALj42moCQkDH3phl4HPWnOA1vj2oAoHl8m
plOTk9AOKhz8zD0qQdh60AXbaQge56V0GmjoSMheTXPWq5lHtXXWUSw6fuYgM/r6UAZep3H
zNu+8xyazFlBOKS8l8y4c+p4qrG37zn1oAvJywp04CJuNMj++tSX/8Ax7g+9AFdPmUMe9So
Mmo4v9Wv0qaMUAOfhCK6v4If8lCQ/wDTvJ/IVyUvTFdf8ElI8fREj/l2k/lQB7PcD9/J/vH
+dCDiln/18n+8aVfu0AOoHWgDilFAC+lBXj3pM4YUy9mFtaSTN1AyPr2H50AcN4zvxF9qfP
I/drXk19Lubk9K6rxpf7pxCrZ2csfVjXCXU25j6CgCJzlyapmTZcZHT0q4MbcnpUDxxsxwd
pPIPY0AWQqypuXoevtVcjynIPKmmRO9q/zj5T+VS3BDDzF5U+nagCFuG/lT4utMBDr7jpSA
nHegC+hytOhkUP8AOMjvioLduc561citxMQEIDH1oAv20cMy/Jg/zFadvpYYZYY9K5/7FcR
fPhkA75p4vri26TOPbNAHQy6f5Sja2KgWf7MxDoTn0rGOvXe1gwjkBH8Q5/OoV1oE/vomB7
kHNAG7PcW8nOcN71lXMYjl4G5c5BPIqzZXdrcAAOhY8bWq7c6fbfZw4keLIz6qaAM7yBdRn
ykCuBwRwBj1qpNbsLZHkHylupp4aYyiOBsoTgN0BqK7URkiaQyN/dU8f/XoAtSahFDooSME
PghPr0rnreBpT6L6mt2503/iRG9mOJmb92vZVFZ0IBG0uwYdhxQBoSXBhtkjViOpPpWQQDN
k8gnNWYUEtwFbIHPWkuFVJwq0ARwNbMxEqorA4wehq2ba2K5ECnPdWNY8n32x60+CZoWyp+
U9RQBqJb2cZUyQbie3mHFWodSmtV2Wj+Sv/TIAH8+tUywkUMhyMVCSaANy18QXcLElmkyP4
2zVW/1a6vciVyF/ug8VkeY3cmpZHCrnuegoAsWL+XPMwPHlHPtUF3bPAyLJ8ruu4L3APTNW
NAjNzqkEHXznCkeo60/U2NzqtzIf75H64oAz3Ux8MOalcnyz6Ypt4xMwXrgVJdjy7QDucCg
DPz8xFKCWcUwc0+L/AFi49aAN/R7ffIhbgH8zXRaoVisVzwzAAD0rPsZ4bW1UZPnNgAKpYk
f0FVdcuy86KZWZR83C4xQBnXEePm96og4b8a2TLDLZ7VySCM5FY8g2ycetAGjF90EVLff8e
y/WmWgDAZ5FXb+ISWZKducUAZtvzGPalSTErD2qCJ9i59ODTWb/AEvg9QaALUkvOa734MDP
jeI+kEn8hXnNw+FXH416L8FjnxtCe32eT+VAHsE/+vk/3jSJ6Usv+vk/3jQo7igB1LRRQBA
z/wClxqeneuc8aa9Daj7Ox5jG5sH+I9B+XNamq3Qs91wxGI+efWvEPE+qSXt/KwcldxOfUk
9aAMvWb1ri6kOeSck1loplkCjoKmeNmPAzmrllEkC+Y+OOeelAEWo2XkWQd2CnuP6ViFj+A
qzqV415cFiTsH3R/WqzEE/KMCgCRJmUYb5l9DUiFMExnHqpqtQDg0ATOu07l6HqKSX7gZaa
kpU+opc9SPunqPSgBYpdh56Gr1vdAYIODWY3BxSq22gDohqO+PazAisy8uFZiFOcVQ3HPsa
OpxQArzEng80zeamNrKULqhIHXAzio0hLdwPrQAK3QjitS21a9hQRmYvD6MA2B+NU7a1Luo
/HJHFSvGPNbkkk9TQBvWslnMA0ryc+jYrTtI9NhBMVv8x6uxD/AM642235cxuFAOMetW4Ls
xnJYqRQB015KJ7cwTAGPoPYdK5yW03Bk6Tr91h3x2rQtroTJjI3VW1SUwR+Yhw7DaDQBlRO
6yHOd/vTWctK7nJwDii0G6T6DNRs2FbjqeaAK9LQwwfbtRQBJDI0Y+U8dxUwuFPDAiqoPWg
cUAWmkiP8X6VE8gPqT71FRigDb8Ik/wDCQWhBxsYt+QNOVczTsf75z+dV/DzBNUiPTKsv5i
rcWMzf7xP6UAZww94SxwAe9Q30/nSYX7i9Pc1XdyzMc9TTCcUAOJxToz83HWoxknNKKANxr
6YWqRbmVBySh5PFVppVkXOXJ9zSkDyYj1ynNV0X5iDQAqyMo+ViKU5YKe9RyDafakMhQDvQ
BrQ5RFNT+c2MDiq1jMLiErjDrUuMUAVJCPNZegbpVRyUnjz2OK0JY8nIqleJnB7jvQA64/1
Q+tej/BHnxlB/17yfyFeab98I9RXpHwMOfF8H/XvJ/KgD2SU/v5f94/zoQ1DM/wDpMo/2z/
OpEbNAE1IAc8mgEVHJKFOAcn0oA4f4kS3BhWCH5VkbDGvNLnTdmPNYkn8BXq/jlogYjcNsD
KdqDufeuGuIo5S00rYHZe5oA5kwAYCr8o/Wp0sjMu3g+tWLq9t43JYZxwKybjXRCT5ShfQC
gB91osMJJYgZ57VhXscKPiPnFLdanPck7iADVNmLdaAFOOtIeOhpo60d6AAU+IgyAFlQEgF
m4A+vtTRxUI5yD0PBoAuXUEtvKYp0KOOceo9R6ioAfmHpV7w/fQzINM1fcYozhJOrRjsy+w
7juPpUWoWkljdyQTYLLyGHRlPRh7UAQN07URNh17804c1Zjt4nAIJVu47UAa2nXiRjIQZ7j
sae81qXZ2t4w55B28flWSVMZPPFRtO7fKG4NAF5ZQFdicM/HPpVRnxk9xzUMm/1yKjy2Mda
AHQZJIzjvVlZ40GHG8j8ao96QUAXGuVWQGEMo9DTLm6knYb2LY4A7CquOKfGuSD6cmgC9ZR
EFmHTbz+NQsOXA6/1p6MGuAv/ACzLDI9qv3thGLUXNrkKpCyof4T2I9j/ADoAxiQRgjBpnS
pZVyxI69xUZoATPNFFFACjiiikoAs2Uvl3cD9ArCta8/ctdAds4/GsEdK19QffbCT/AJ6Rg
/iOKAMfHAoxSngD6U4xkDLceg70ANopKWgDSt232sfHKkio3+VzinWWPsbeu6o3bmgCOQkm
oZOtTNyahl+9QBPp9x5FwrH7vQ1tMMtx0PIrnO9bGmz+bEFPLJx+FAFg1BNGCp4zWlKiRhl
MYdmxtJPSs+5iKMwEyvgn/VjIoAzCNkjA9CK9M+Bn/I4Q/wDXCT+Vebyp3OSQa9H+Bf8AyO
UY/wCmEn8qAPWbo/6VN/vn+dMExX3qtfT7Lq4H/TRv51TN7ucIoJY9BQBpvebV4yWPQVQ1T
XINItTJLiS5YfJH7+p9qoatqS2ERC4a4I/Ba4LVLsvMZZXMkjHPJoAk1PVbnULo3F8d+TlU
7CsLU9ZCMY4/mfvjnHtSXUtxcnbHxngt2FFnpCRo0nD88s3c0AYEqzXDFjms6eMoea7G4TY
hyBtH0xXL6gA0rFehoApd6Q0tOUZoAYtOIxShGLcCpCh29MUARgcVGYznrUo4ooAq3MLECS
E4mTlff2rTsbz+19OSJv8Aj5hBEfrwOYz+HI//AF1SdtvSqMskmn3Yv4N5QY89E6kf3l9x1
oA0AeamSQrx2qXUhHLHBe2zIyTsqEJwpdvulfQP29DkHpVYZ5DDDA4IPY9xQBK0pYYzUeSD
mkxRQA4yMRg06M4cd/Wo6DwKAL0tnHIcxNtbGcHoarSR7flkwrdjTEdiQNxxn1rTurGSG0g
md1YTZ47KR2oAyslTyPwp3LEsoAA7D0rSe3g8iKVVOR8rj+tVJoRbTd2jYZBHpQBJDs8jLA
EhgT64q/plyrSPbycggr/vLWOkm0uvYjinwOVliYckEdKAI7ldkpAqOprrLSFyPvEmoKACl
oooAKKKQ4HJ4FACjrV0SB9O2fxRn9Kpphtu05B6Ed6bc3UVlE8kzhYvuknnJ9B6mgBxJ4I6
ijcckk5Nczc+JnJItbdQOzSnJ/IVRPiDUAc74vp5YxQB2VFcvB4ocYFxbK3vGcH8jW9p+oW
98m63fLDqjDDCgDYsz/o7/UUqR+Y3PAHWooGxCR71olPK0yFv4pST+AOKAM2UBZDt6dqhl+
9Vm565qtJ/DQA2rmlZ89sf3TVOr+jLuu1HOOc/SgDWdklt0aQgSKMEnuO2ap3lxK20Fl2qM
DbwMU95AJp1XBXtmsyQ5c8YoAmuZNsfBDZHWvQ/gW6t4ziwRu+zyZH4V5u67zGnYcmvQ/gb
tHj+MJkD7PJ+PAoA9Av5mOo3S9hK38zVK51BLWJ/JG+dhjOM4p2qbf7QvHuJdqiZ8IvU8mu
T1nUpZd1vZp5Sk446n6mgBt9cb2LXD/MSTtByT9ayZiHbhQBTX+UYDb2HBb1NAG0ZPWgAZg
q015QEOOvenEjHzVn3ky8hTz0oAp39zuYgZway5PmHNTXJLtgVXc8YoAgK/NxVu2tWfHYVH
DHvdR71soVVAAORQBXW0VBjuaa0a4POMetSu49aqztwcH60AVJ4xkkVBg9Kz9Q16ztmZI3M
8w/gi5APuegrCudVv73IQCCI9VTlvxNAG1qOp2dmxWaXMg52IMms271ya0aT7RYPHGgG4M3
zZI4Hse+Ks+G9CLuLsoskgkWK3i6iSY8gH2UfM3sKreIp7d737HaSG6ihcgyAZNxKfvSe+T
09sUAM0bxDF9mntbmJhpcpIeJ2wYw3JGewJG4Hswz603SdZRGuY4ZGufKbG9/lMi5+WXHYn
o3vg96t6vpFtDp8ttf7wsICMsZ277k4JBbusa446bj61wk4n0bUwkih5ozlc8h1PY+3YigD
tJfETzSywQBUkjGWA+8M/XrUul66txOsEjbmJ2gEYbNclZX3mi4nlkZtTf8AdpGq/McnoPw
9e1OGopBdW0zRZkjbMjRkkn9P89qAPSwOeaG9qp6Pdre6ZBcL0YEfkcVfVeOaAIxkEYrcgn
FxYtbyfdfBBP8ACw/z+tZCDBOelPVzG2QcUAWN8kBZGHbaQarXTHgdutTNdq4xMp44DCkmU
SWgdeTGdp+nY0AUe9T25ImQjsc1BUkDBW56UAauqW6qEdOY5VBBHYgc1kMpUkGt/TZo7i3a
1kI5+ZCezVk30ZjmIPrQBVFFLRQAVHPEk8MkUgJjdSrAccEYp9Ix4oA4G4uL/wAP3ps2uZE
iPzRSAAqy/T19cVFfX9xcSIb12cj7pGNuPUYrV+IM6LaW0DQ7ndiyy/3MdR+NchaXhiXypB
vhPY9R9KANTzRjg8Vc060+1SYY4HvWaiLt8yFt8ffPUVdtHbcqx53HoBQBp3WmpZSZMgf0A
qDz285XERhZT8siHofelFxK8/7zkjgg067uJGjxtA+lAHV6PfG8tiHAWZDtkA6Z9R7GumuX
3WFr6BAB+dcLobNG8DnP75cH6jpXa53aXDn+FitAFSf7v41Wl6AVPdNhVx61VJJoATvWtpW
Io55TwQu1frWXGMtWlMPKs0Tu3zGgCKNsuT681E33z9aVelNfrQAqtgFupJr0D4E/8j9F/w
Be8n8hXnfQAV6J8Cf+R9i/695P5CgDotZ8w63ffO2PPfgf7xrl9QnjWXyYPmcnDMOa6TxTI
sWpagsZ3HzXLN2HzHiuWt1RWaaQZ/ur0z9fQUAMAPBIA9KcDxjHWpGJc+ZL36Dp+XtVW5m2
KSOD2oAr3cwIKjgisuds8VLLJ8xJNVnOTk0AQSfKpJ61XwSakuGy2O1JHz+NAE9pGQS2cVY
ZnPQiot+xMdh1rB8Q6pLpN4sOqboNOvIBJbXkGd8Lg8SDnDgHGV6Ee/FAC6v4psrJmjVzc3
A42RcgH3Ncfq2uXuojy5WEUTHiGPv9T1NaOqWE13frKltbxXdwvmMySKsE5P8Ay1iJIG1up
H8JzmptG0VbKVpvt1hNq+T5KJIsq2qjl55MZHyj7o55IoAhj0P7CvlXu83QQSNaQsoMKno0
zt8seew5PtWtpVrq1uBNp2josTDIna1Mox7PMQD/ALwTHpXY+C/D1tHaQ6jfQOYHbzbaGbl
pCf8Al4mz9526gHgCt3xB4rtNOgYoyyvuMe5uVyOoA6sR7YA6Eg8UAcDeQaoIkuNTaaQDei
KdR8tyCPmCLFD3A5xnjqaqXOlx6VNbXmnWM1uIwsovLa6+2omRkMUZASPcflUsqarruqu83
nRIrBxGTtK5OQZGAG0Y5CLz7D71dPCkWk2S+dcARqT874XcxJOFA6D0UdBxQBw+qSiSxtJZ
XjFxDlraRG3293zuJB7Pnkg81w+qTSXx/fNun3ZRQACp7jArvdW02TWbqd9FtsQ48yaHdtS
Qj+L0V/cda5fU4bdogloGkmydk7KVeTH3opF7Ov6igDHj026t3S4uEWIHgkvhvqCM4/Gktr
2ZOW3TbJFdAx7DsfrUUUfmtluF7mrZEKjEcY9yaAPQNFvjqemQXZhEPmZIQNnABxWovKisX
w2gj0O0CkFdpIx2+Y8Vroc0APJxzTgAV7c02kVtjbT07UAMkUg+1Pt5Nj4b7h4P0qTyzISq
jJxniqp9KAHSqFcgHIHQ0wVMQZIt45KcN/Q1COtAHQeCSP8AhJbAEBg8mwg9CCMGqOvhI9X
u4ISDFFKyKVOQQDxUNvHPCrzx5RogGyeCKqsdzFj1JzQAUmKWkxQAtRXMqQQPLK22NBkn0q
WsnxNCs2lSM0/kGL94rnpkDoR3z/OgDjfEWqyarcInl7IIiTGh6k+p/wAK55vvGrjO0u1ih
VzViGFo5AzKM8HkUAUIJprZwyqQPccGuispbae1EtqSk4+/ETyPcVtCFZrONWjB46YrnPEG
mNpc9u8bbJ5fmWNeSB6mgDUsFMjb25zWlDpk982y3jLnsB3rB0a/80lGG24Tkoe49q9S8FT
Wn2ZpywG0ZbPUYoAyJNPax/s63kXEqKzMPTnit+HnTWHo4NZN3ef2hq01yBhOFX2A6VpQNm
ykx6rQBTuzyo9iar1NdH979BUVAE9ou5uner+pLtkWP+6BUGkrunQe9Wrgefdtk4GMk+lAF
NQAKgY5P1qxJwhxVcjmgAPWvQ/gT/yP0f8A17yfyFefKu5gK9G+Bq48eRf9e8n8hQBc8XTZ
1i7ghTc32iQkDnncetZJhFuimc7pTyV9K1PE15jXb2K3Hlj7RJvfHJO49KyJlKktLwx5Cnr
+NAEcrlsu3AH5Vk3Um9ye3pVrUJicLn8O1ZrHmgCOQ7qgdsCpZODVaRsnNAEbrmpbdeCelM
H6VMuAOc0AUNclMOmzDcQ0n7sHvz1/SuXFlYXdg9hf5jtmO6OZQWMD/wB7HcHuPxrY8Rzb7
qOEHKxruP1NZYA8khuc0AUoLbxJ4WtVhgkknshlgYQLiH/e2kHaPfAro/CSya/F5+pSmWW8
vY7OQJGARBGhlaMKAPvdMDrzWDbXF7DcCOCZwhYfKfmXjvg/0r0KxtYI7aDVYg4aS2TUZFV
zhZ7a5VJGAzxmKTGKANGDxlZ3fiA6Zd2z2sBwsbNywb3A4xg9Bkj36i38U/DLWNhF4i0lVl
mtwrFduQxJABz6MD17Ngjlsjq/iF4Ni1LRDe25WG5tSJg8S8lP7x9dv3s+m7tXmfiLxzNY+
Fm0OXe9y5aFrSJP3gwcMm8ghUzyMBiM4GMA0AV7XxRYWugRzR/P8haNT8u4ert0DA8N3J5A
ORXG3t1rHiFpbqNBJCAdgf5POCjLJEp5OBycc+pzgVCdPkWUatrUEf8AZ88xaWCFmCQs4Oy
RgPvR7hglTk4IyCRXrNuLKbQjDaW6ujgLcKdu9GAyuCuAqgYZCuBjBXvQBxGg+JrZtL+zBt
iMQu84JPor+/8AtdG9jkUzXNLaO589oxA1zZy3EYH8MkW0o598HH04NRXnhe5GuxXimVUaT
55EhDecOpRlxtDH1OEIyTgjBua7Z3CW08SKzyJaNFHDGxYRvcShUhQnk4VGxnnAPQYAAMT+
2tJuVEt1NpSzv80hl0dz8xHPKSc8/wD6qhOsaTG3yXVjHg5D2+ignPqPMk6/WqcvgnVowTf
Pp9iB1F1exRkfhuzVrQ/Cln/aEMl3qml3sMZ3mG2mZxIy8iNmwAobGM5zQBn6V4ieLWbn7Z
LNJb3EpJebAdT0BOOB744rtLeZJo1khYOjdCOa8u12b7RrN0DCIGErDbyCRnjOfatDwxrb6
bceRcFmtnPI67f9of55oA9KU5FI+MZqKNg0aujBkYAgg5BHrQxzQBPFIyMGRsMOhrfstBGv
2ElzYyxpfRnElueM+/tXMZq3Y6hcWFylxayNHKnRh3HofWgCeGyuLPURb3kTxFvkdWHUGor
mwmtixdCU6Bx0NaWu67LqV1Fd+WkU6KFO05Vh9PrWZcX01yQZGxjoB0zQBp67IhtoPKkUhk
AIB61gUrEk80UAJWeut6W0rxi/t96nBBfHNYXjXW1ihbT7SQ+c3+tZD91f7ufWuDkPGKAPX
ZdU0+HHmX1sMjI/eA8fhWN4q1azbSCkL212s7BCnmcgdd3HOQQK4KNRHHtGPc+9Ni2vOM7Q
TwCeKAL9lukVg/JHzZNalvH9obB6qOKpRKnKrIgAHzNnAqzYi5upxFpalieGmK/KKAN2fU4
9NgRFXzrthiOFeTntn0H86ydXun37rtla/OGY54Qf3fr/AErotN0ex0yJnkuEuL5lyxB3MM
/y/nUGmWdtLJK8kSSxBtvzjIJ7n86AODlYRuJVlzPncGXsa7Dwde3F+t0LRlF5HEWlgJwZU
7lfUjrisvxDp5k1RbaBI4jJIAuF2qM/TtWbcabq2h3Udx5MiNGdyTxfMv5jt7GgD0rTCrWo
ZTnJrYs2xbuv95ga5bwtqsWpWzsoCTZzJGOit3/A9f8A64rpYTtiJoAhlbdIx96bSUUAXdM
l2XKA/wCeK1SojtXc/ekOPwrAi3GVNn3s8YrcvWKukROdi4OOme9AFKcBV5qmDkk1LeSc4H
eqytj8aALcPrXofwQI/wCE+iH/AE7y/wAhXnceVGe1d58C5N/xDjPb7NLj8hQBb16ZYtd1P
yUUN9pky55OdxrGkfkljn1NafiFduvaiD1N1KT/AN9msS5fqB3oApysXkZvemBOMmrCRbue
1Mn+UGgDOnO3NVs5NT3LfNioY0yaAHAYFJc3EdrayzzNtiiUu30FPcgcVyfjbUP3cWnxsMy
YllHcKD8o/E8/QUAZcV9LeXbSy8PM24j0HYflWssO7CCsTQozJclz0QfrXTQLg7qAJo4UjU
YUZx1rpvCs0K6f/pP+osZ/9IAHJtLlfJlP0VvLb9e1czvBOK2PDuow6VqaT3kfm2MiPBdR/
wB+FxtcfXHI9wKAPXtN8SCz8JLa3o36jZBrC4jIySyfKOO4Zdp+hrhtI8J2X2p77Ugt3cvg
KjqNqqBhQ39449ePbPNUry8n0zXFWHdqFzbWyrdRIQTqFmP9TdwesipgOvWta9vhdaGNQ0W
7U2bsGkmhHzrHjnGfukHGcgkDcQCQKAKvjabTnthbzshuYlIaPcAiwtjcsp6KhABH8W5VKg
kYriPCV5PBc3EemiW7trdmjs55I9huU3ZEDL15HzAj/VnJOFJFM0/QdR1m726jGIooWZ/sk
bnYpP8AHI+SSW65yZHHOVUhq9C0yxttPjMVsAZVjCl9oUBR/CAOFXPOB9SScmgCnd6kbGUi
9EaWo+YucDavc1yOsSWf2G41DVY5ZbXct41oJWiZpZBttYSy8jbEHlYDp5grR13ULfXrjyr
FFvbGGRYWKnAvbk/ctYz3GfmdugUGuA8U376jdLawSi4traRnnvFBK3Fw3+sm/wB3ACoOyK
MdTQAttr7m6Eej6BoVozn5R9jE7fUtJnP1xXQyT3F7NF9qlErxqFYqioBgngBQAB9Kqafoq
6cg2PvnYHfLt/Qeg/nV21UhWZhgsc0Ac9400M30P260Um7hX5lHWRB/Udvbj0rhkbzowyn5
1r2CuA8YaQdPuTqNquLaVsTIOkbHv9D+h+tAFvwhrRjH2S4b90Tx/sH/AA/ka7YqeteSxEp
Ik8PJz0HOfaukfxRe2cHlJHEVYARs4OY/brzQB2nfmlrA8Pa62pZhmiVZlXcWU8N+Hat4dK
AHfwD60L1ptV9R1CHS7N7q63+WCF+Rckk9B/8AroAtONuSxAAGSTwB71xHibxZu32ukPxyH
uB39l/x/L1rL8ReJrnVwYY1+z2f/PMNkv8A7x7/AE6Vz56YoAXOTySSeSTyTQozJ9KapzIf
anx9fcmgCSVsJj1qA+9TSDL/AE4qPbukAHegBApJAHU1YVZFk2LIwGOcHFSi3KSrx8xHApz
xlfNPTD7fyoA6gLFp2ihrRsO65Ld8mtvTkWz0SBH5kcbq5HThNqssFrkiJDvkf0FdRd3Ckg
D5pAMBB1A9/QfWgCv4qKpZafPGAbjzQV9Tjk1s6bfrfwu0amN0OGUnJHv9K5O9meRg7tvdB
tXHRR6CotMvzY6lDId7BztZF5LLQB3aRojFkRFY9SFAJqUOQpFZ+nalDejavyTDrGev4etX
aAFpKKlt4jK+P4R1NAF3So1jJuZOq8Rj1b1/CnyN952PA6mmyOqr6KOBVGeZpOOiDoP60AN
kbe5b8qdbpvcegpjqFwN2T3x2p4k2ptXjPU0ASXUg+4v413nwF/5KBF/17S/yFedd69G+Ao
/4uBF/17S/yFAEvih9uv6ie/2mQf8AjxrGaPzG4/GtHxUxbxDqQ9LmT/0I1Vtx+79zQAgTa
lZt+4UVpTsFQ89qwbmTfIfSgCu3zNSlsDC0Uw0ARSukaPJK21EBZm9ABya80uJ3v7qe8cYa
Zt2D2X+FfwGK6rxnfiOyNih/fXBG4ekfUn8cAfjXM267iM0Ab2iW3lQKSMZ+Y/X/APVVme7
CHC9qyJL6SNdiHAqMSsw5PNAG7BMPvucL1pt1febhEGFBySeprI81sYJJqcnai8YJoA6K1M
03gzUrtndZdKmifTZoziWGd25Cn+6R1Falxqlvpms3VnrF02ja8Apmv9NjElvdEqCDLCRgP
g8kfnRplnv8O+FNO6Pq2q/apB/0yj9fbArz/wAV6h/anirV7wH5ZbqTb/uhsD9BQB6Faazd
WdksGn6z4T+yxjCkxyQYz32DPJ9qzL25udZnFvcX91r+/rYaTCba2bH/AD1mbnbXN+GEhXS
vE15cRo4t9NfYWGdruwVSPfk81P431C5t7LRNKt7qZLL+zIJZIUbarsQeWA6nA70AP8Qav/
Z8LW0U9rLqrRtbk2gxbabAww0Nv6u3R5OuDgHkmuTiEt1Jb2odtjOqBFOB144qqx24A4FWj
dR2Nt50OHumXC8/6ojq31I6fWgD0KG4DtNnlUfaPUjFPTpUC7WijaIfu2XcD655/rU6/doA
X+VV75Va0uA8YlQxsGjbo3HSrNJQB5hp5jhtWwOhPufpRBG8zb5xuHQKa0/E1jFpupxPEhW
CfLMvYEHt/hVWOQM5KA4FAEVrcf2PfLPF87AfcJ7Gt+PxnbiIb7ZxJk5GeAK5zViETJ6kVi
k5IzQB3s3jWDn7PaSsexcgCuT1zWbjVLkvcHYgPywrnavHX3PvVSE/pUV2u7DAc96ADNNzw
TQhygNRyZVMdzQAQnlmqVDhwfQZqKH7p+tPz1oAlTkZq7pUO+aSVvuJxz61RhPGKv2DNDIJ
U5A4YdqAJHuPLkaVU8zHH3sYqe3hl1NZvsqgIZAxLsBjjpTbmFIZbjtFJGHX69h+dO8OTND
dyIvHmITz6j/JoA1bHTW0+NzNeOqvjckXG78ev8qk8wupjgTZH1IHU+5NRSLcSPubcc1NIG
sot8yNJM33IR1Pu3oP59qAK8skVsrSXH3FGFUdXb0FLplmQj3U4xK4+Vf7i+n1rL8qa7uGk
mOWVgAB069B7V1KxmWWC2jIDucc8c0AQ2sSvOFQjzYx5gx94DPWuksrkXUWcBZF4df6j2o8
UeHdOstFt7uzv44tYgG9Gzky+qkDsf0rG8M6nFqE7CMbLlQS8Hcf3seo/UUAdCBzg8VbEkc
KbVO41AVGaQ/KOBQAkkjSHLH6DsKZ3oPXmloASjGaWlAoATFei/AX/koEf/XvL/IV56Fr0X
4ELjx9F/17y/yFAEOvrnxHqmf+fqX/ANDNU5pBGMZxU/iWbZ4h1Tb1+1S8/wDAzWFPOcE55
oAde3OQVH41nk8808I7nOPzpwt2IoAhJpO1WGhwKiYBeWOFHJJ7CgDz/wAW3n2jV2t9qYth
s3Ac5IyRn06VRRgkY29arPMbu/u7k9JZWcZ9z/8AqpWbnaPxoAsRtvYk9qtRp8m7B25xn39
KpgBQoU5+UE/XuKnjkIGCeBzigCzEgL5PQc1JNlj7ngUQYwPzNX9EiFz4i0+AruVplLD2Bz
/SgDtbi4FjrMbqcJoPh+WRfaRl2j9SDXi0cgbv2r0HWNQzY/EO8JBSXytPQ+mGA/nXlrzqr
DHUdaAOsjmMXw518oCJLq9t7QN7AM5FWviKw/4SqWBQALS3gtce6RjP/jxNT6Np5vfCHhOy
YfNq2utJ9Y0AUn9WrN8WXC3/AIr1S8UfJcXcrgY7byKAOfnOAK0NCtBqV3Lbl41EkRUFj8y
kEHIH0Bpuqae8LRkgpGyFwTyD+PrTNMmn03ULW5tsGRGDKpGQ2eCCPTHFAHo8FoI7aCKHc0
UKKgd+M4HWpDGQueo9auXDKcSP0IBVM8D2qqWMrjcQq9vQUAR0lHeigDm/HcO/TIJu0UuD9
GGP54rjY7+OFCBl29uBXqF9F51nNHsVyVOFbox9K8du4Xt53R1KnJOOlAEs9zJezjfgKOgH
QVC2c+9Nt5PLkyRkHrVt49pEicoaAIYThiKM8srfhRMhjII+6wyDUMsitj1oAE+VitRStmT
6Upbo34Gmqu7NAD0yFA/GlPA9qB0oU9j0oAmtfvGtLSJtjSIckMpU8ZrNh/dvk9D3rasNQt
raMeYGYD+FV60ALeQzTiBY14UHdk4HXirtnAIdQtZjwsZw3GcgjH9aRddVlIt7GNT/AHpTk
/kKpjUZproJM5EZOCE+WgDshqWnwzBEwM8GaXr/AMBFYmraktxfPDZltx6uVxgdzzzn/GsW
WTyZGZSQyng960EVxG1w00c8kiBpdmQYDkjYwP55GRz1zQBNDGqJlRwowKn05SZmnYkt0Um
q8rCO3jjU/NIQB/U1pRFIbcN04wooA1rJRcSBGUOMYbIqrceH4dP1601RGIjiYu0Y5Ytjgf
r19K0tOI0/SZLx1zIygRqfVun+NTabFLNFJJKSSQTyOxoAW21J76V1li8powMdiR/9araru
BycAdajSwaOVZmGNxOT26U/HNADWUYNRipWFKE70AMVeMmnqOKcVpB8pyBxQA8LxXonwLGP
Hkf/AF7yfyFefId1eh/A7/kfI+P+XeT+QoAxvE6s/iPVQB/y9zf+hmqEVmWPPPPU102uW6f
29qbN3upT/wCPms+WRIxhf/r0AUvsyRjkc+pqtKcnC1Zlcv8AeOB6VTnkCqcdqAKV9NLCmb
eISvnkFttcJ4y1S/aEWjPDAGP7xIXLMV9GOBge358VreJvEC2xe3tW3XRyGYdI/wD6/wDKu
ds9GuLiCS5nyqbS+XzufAz/AJNAGVbqkVsck+YSMD27mrGnCD7XF9rYiAsA7DsPX88UzUzF
9tmFvjyVbC/SqwYr3oA0L2NYZAquGYZDEdMgkcfzqqZCT7VCHJOO1KjbW5oA2rdgFGa2/BL
j/hI3uG+5a28szfQDH9a5EXBC9a2tFuWs/C3iW+PHmwrZxt/tN1/QigDO1u5Nv8P7cE/vdV
1CS4f3WPj/ANCOa4qV8gkDFdZ4/C28Ph7T1KlrbT1d9pyAzsW/OucSwmW3huZo2S2mLCNyO
JCpAbH0yKAPTZtVTQL/AMERSJu/svTDcOoPO+ZCQfY5I4P1rkpbl3jtUMMkpjUKSmQzEjr0
Pel0aSW+huLY7pZneNYsgsxY8BR+C9K9HtdGt9PKsYwLhRjA6J/9f+XSgCDTY7W+0OFJ4kk
+UKwJyQPyGPy61nHSLZL5beSNk8jE9vMpzvXPKN75/wAa6CQKJVmbPmBSuc9R6H8aqXUbzO
sobY6ZwcZGPTFAAxO1QT90f1pO1NVtyhuRkZ54p1ACe9LRRQAnpXnfjt431Y4Ub0XBNei15
b4nzca9dopyfM2frQBaHhG4l0eG7tpPMmkXcIcYOD71iWUhV2hlBHOCrcEGvYIYhBDHEvSN
Qg/AYrjPHWh53arZqQy8zqO/+3/j+frQBzJjC/un5U8qfQ1paZ4Rmv189p0jtWztcDcxP07
fjWbGwu4Mr/rF7VveEda+xXBgnbFvIcHd/A3976dj+dAHPanoGo6aZjPbsYIsEzLymCcDn+
lZ6jAr1nxXC8/h++jjUM2zOPoef0ryfHFACUCloCbj1xQBNbMMhW/CtKzs/NlZU2iYD5Qeh
rKVDnk8+tadpG0ko8yV8KrM2DjgD/GgCN43gl2SqUcHoaS8UxySbeo2kflUU6+XEH3NuY8D
r+NNdmYYzkkYP+FAGiZ4pryF1jd1UZcB9pJx2ODg/gav2hjhC+XvVkORKOHUn19f5Gm2tt/
oEZtwsin5yp4YHHOD6expIPmckEqwHIPBFAD9Tu4pbyJ1t1gnXiXyzhH9GCfwE9wOO4A6VP
bSi81KGGR8Qqw3fQDJH49KwGm3XMrHn5iavaQjTS7Y2w7jGfQHqfyoA7m2mhn/ANLvGP2VC
SFzgNjpVNHvNSmlMF19mjYZ8sMQMelZusXDGKC0tvliiGM+p9a6f4fx6RbyGXXJWdSMCJFY
nnuSB+lAEdtba9pdzAt5N9qsJWCghiwX091P6Vs7DmutvLfSv7LkksbhpmAGwPkMBkc447d
650igCBY8duaUr7VbiX2oaMHpwaAKZXNNI46VbMPBqJ0oAhXA9q9D+Bv/ACPkXP8Ay7yfyF
eestegfAw/8V7EP+neT+QoAh8SXQOv6mgPIupR/wCPGsZ5PfJq34lP/FR6r/19y/8AoZrN7
UAOkfjmuL8T687zrpujt5l3I2xnQghD6D39+1dVcScEdR3rmdN0Cw0u6muLVG8xydu9ifLB
7L/j17UAV9K0KGwAkuMT3Z5Zm5Cn2/xq3q06QabcSSHgIVHqSeAKuOcmvPfGWqyvrLW0Z/c
2w2lDwC56n+lAGZA5MzK3OTmpZeG46VRjuFW4D5KjvnpWhcuDFuUZb0oAjDBVyaiYlnBHY0
hbdF0I70dWwOOKAFmcrWxqs0th4Z0fTrtkS3u7oXMh/iC55BHUjB6/h2rP021+3alBAxAQs
CxPoOSK7iDwU3iK6E+p3UsenpO8sUakH92QAVHdckZ/pk0Ac3p2lad4t8bsj6nBpuheckHn
TSAMy5woQE8kn8AMntXWf8K11C7GtaHalDp1hO9zp2qTsFiUE7XhkOcgsAp4BOUzjDZHV6V
oWgaLbGHTNMhJJyzzLvJP/As1emleX75znsOBQB5p4L8M3uj3zXt8R5kTFYok+YMcEb8+mC
cV000jknIwTyc9a2pgCKy50UueOtAFdFZzk9PWnXLBIsDqeBUvCj0AqjNJ5jk9ugoAZ196D
wcd6ASDxwaSgBaSg9KO1ACr1FeVXSyPe6lqK8xwXalx7Fj/AICvVO1cJ4Ys/t+ma/CRkysM
f7wyRQB3McqzRrKhyrgMPoaccHIIBB4IPINYHgu6M+jJExy8BMZz146fpit+gDzLxTpD6Fq
K3FqCbKUnZ/snuh/p7fSqE21lW4i6HrXql/Zw39nLa3K5ikGDjqD2I9wa8pngk0jU57C6IK
hsbuxHY/lQBNqGqXl3awQSzu0ES7QnQH6+v41mP0qxMnlMRzsPSoWGD60AMXrTmGDkU0j1o
3djQBMCDGWPbmtGwYxQszD5pBg5/lVCNNxSP+8dzfSrV7Lsj2r949KAK1zIHk/2V4FWIrT/
AEMyzA75CCg9BVaHYsimRdyg9OxropZob6IBNqvxz0FAFfQrpIJEhun2xbuvTj/Gr19LayA
kSEsOVdFyfxrO+z7CVccg96j1K6MUXlqSZHGP90UAZkzBZSVPU8H1rU02Roguzg5wzelYjn
BA64NbgQx2kLd2Gf1oA1BgyKOT/U10GjL+9j+tc1av5kiEdwK67RI90i+3NAHZyf8AHupXs
uKrhMCrkSj+zmPXGKrgbjgdKAJFbzGACgAcAU7Zz0oRdpFTKKAK7rUDpkmrrLmonj/OgCiU
4rvfgeuPHcX/AF7yfyFcYyfjXc/BRQPHMf8A1wk/kKAMDxJx4j1b/r7m/wDQzWTJJgGtXxQ
f+Kj1X/r7l/8AQzWDcPgYoAimfJIqs7UM1RMaADqaoaro9jqYU3cAZ1GBIpKsB9R29jV9ac
gy1AHL3PhCwk8tY3mhVFK5BBJOTyc9TWPc+Eb+En7LJFcR5yBny2/I8frXoBX9abt4oA80f
Q9YQZ+xTH2BU/1q1YeHtXupl3weQp6tLx+gr0NBn+tWI12L7nrQBkeHPDtppsoupd01yCdu
/wC7Hxjp3PXk118dw+4SE/8A6qzoF3NubpUtxJ8uwH60AW3uBuPIAqN7kf3qzzSUAWZZ85x
zVcnNJUM0mAQv4mgBlzLn5F6dzVbvSk0UAFJ2paKAGntSigdaWgBG6H6Vynw+XEd82Osqj9
K6wdcetct4IPly6nbnhkmBx+Y/pQBH4TBi1jVIV+6rk4/4ER/hXWDpXLeHMDxRrKd/m/8AQ
66K+uo7G0kuJvuRgnHqfSgCWSWOMZkkRB6swAryvxZerqOrzSRkeWDtRh3A4zUV6Li6mae6
d5JGJY7jkD6elZ82Q3NAFi2k8+ExP99elRkEEqeoqsGKOHXhh/Krz4njEide9AFZqjqUjI9
6jNAEltN5L5259fWnO/nSMx7dKg71JGwB5HFAFq3t5JyRGASPU4pyrcQNkL09DS2MwiDEHk
jFDzMx9qALMV+AP3iEn0biqbsZPMmmPzt0FNOSeabMT5R/IUAVhy6g9zzXVXse2zgH+wDV3
U/D0Gl+C1mkQG9Z43Z2HIJ/hHoMVlJfLc2yxTDEijaGHQ/WgCxpXzSoPSvQPDcJeVh7cVwG
iL/puMV6R4ZIWUehoA34R/oEiE45pIwAoHFO27UuF9GGPxNMHFADx96pqgY09X4GaAHEGkY
HFLvFN3j1oAYy13HwY/5HeL/rhJ/IVw7N6V3HwY/5HeL/AK4SfyFAHK+LX2+ItV9ftcv/AK
Ga5yVsmt3xh/yMuq/9fcv/AKGawSOaAIXNMFPK80m2gAUZqZUwKbHgc+nSnlvagBpGKjc8U
9iWqSKAt2zQA2CPCgmpTycVKtuFGWOfamNjPFAAW547UmaSigApHZUGWIFRSzY4T86qsxJy
Tk0ATyXHGEH41XLE9TRRQAlFLSYoAWiiigBBRS0UAJ3rmdK/0XxlqEHQTqXX9G/qa6Y1y3i
P/QfEemah0Rvkc/Tg/o1AFXTruCy8c6oLiVIkk3gFzgZyCBSeItQGoXKxQuDBEc8HO4+tVf
FenxT6pLPDIN8mNwPYgYzXOy2M8PO0kf3loA2mUbSPUVh3MXzHHIqaC+kVSkp3AjAPcU44k
QgGgDKcYbHpTreXyZMH7p60s4xIw9KhYZFAF6Vedy9DUDrxmnWko/1b9Oxp7qUYq3agCrTl
GaWRcHI6UJ1oAcoNO/GlDYp6At24oAjyfWuz+HWkwXks17dqkvkMFjjbnDddxH8q5KZhHHj
A3Hp/jWt4R1htG/tCdVV2aFVRG6M+7g/QcmgDU+IOvR30o020DFbaUmVz0ZhxgewOa5vyD5
C3EB3R/wAQ7off296AJPPkmfaXkYlj2Yk5NaVlGyTLMgAhcYcelAFnwxKkt2sUhAfHHvXp2
kwmCJRggjnn0rzWTS4UuIn3tbs/zI4+6SP5V6H4bvL2W4tLPU0UuV/czr92RfSgDdV8rI3c
lR/OhaHhMKOj/e8wj8B3oH1oADR2pcU0nHWgBhY0c04YpeBQAYru/gx/yO8f/XCT+Qrhc8V
3PwYP/Fbxf9cJP5CgDj/Fpz4l1f8A6+5v/QzWIVJrY8VEt4n1cAf8vk3T/fNZXlSf3aAI2A
Wo9pY9OKsLA7H5sAe9TpHHGMt85oAqpEzfdGalFq3ViBUjz44UAVAXZj8xzQBNHDGp5OSKm
LBB7VUDYpS+eO1AEjybjgcUwjn1pAuWFSqtAERXio5FJGBVpkyopHUY4oAzJwAwUdhzUVWZ
UyxPrUDr0FADaKUikPAoAaOtL2oUcUUALSUUDrQAtJTwKcEBoAiLKqFmOFHJJrkPF12t5Z+
Wg4jbep75/wD1VoeIL8NIbaE/Ih+Yjua56b51IPfigCCCYzxrITlmHJ96kLbRnNZFnI1ncy
RSZK5yf8auyyhiApyD39aAKeoorLvxhv51Vhl2DDj8asag33V/GqxI8ugCrIdzsfemGlPWk
oAWbClQvGOc981ZSXzowD94cCqjHL5PenRHY/HSgCduR/OowuT1qVjk5HeoWPPpQBOiovvU
hnQcd/SqWT3JxVm3iRhwSaAFhhkvbgKvQnAzxWnBYBm2I2HHZuPwqWzsfMs5JIxgpyBV90N
xp8d3gbx8rEdxnrQBUhtGB8pxyQdvvWjplttlMbEbG/vetTWai4VGHyyRkHjv7VoXCDBKrj
P50AXYNNjFq9tfJm3df3UwOTE/b8KZpa3VuEhgdiindyeM+vsar2aSyMqgkKPTpXX6Vp+1F
eQY9B60AW7IS/ZwZm3MfX0qwBT8ACkoASmkZ+lK1FADeKcOlCj8KcBQAwt6V3PwWOfHEf8A
1wk/kK4hl4ruPguCPHEf/XCT+QoA5XxQ4XxLq2P+fub/ANDNZLOx74FaXinnxPq//X5N/wC
hms0UANzxSH2pxNJQBFigLU2PWmnp0oAiIpVGKfjmjFADkHGalWmx4xSk4oAfTT0oXcc0oH
rQBTkTGaqlea0LleKqleeKAK5WmMvNWRH60nligCApgU0irZHApjJxxQBBtpVU+lTKhNSrF
QBAqn0rK13UTaxmOLiRhgn0rbnHlQySN0RST+Aryy+1Np7l5XbIJIHtQBZYlm9TTXGFJqrD
eJnrn3pLq6GODxQBWvo0dt38WMZrNjnltpMSLuT09PpVl5tzZNOfY8RDcj1oAp3MyyyFlPG
Ki3fIahYcmjLAY7UAFJRmlAoAaRkVZs4w5JPJqDFT2pCuG6HNAFsxhTjFRmMEGrmxQgdsnP
NORd2DtwD0oAyJoGUbgCU9asaShlnMQ6kbhXUf2ds0mW5u/kgxgKeCxrmdBbbrFqR0L7fzB
oA6rTbZ7fcSMqwp2mBbe6u7KT5o2AdPoetW57qGBczOEB6DuarWAe+vfPgtLkRmPCSMnyvz
2oAl0pDHeSx9cdDW5FbtIQApbJx0qTTdBvHm8x4xFuHLOe30rrLCxjtEAXLP3Y0AUNK0oQA
PMoBPIQf1rWqQjioz1oASgUtJQAmDuoxTgKiml2yxxqu52ycegHegB5wDjPJpUODSBccnBY
9TRNJHDFvmkSNc43OwA57c0ASkoRya7X4NY/4TeP8A64SfyFcLj3ruvgyP+K2i/wCuEn8hQ
ByHijjxNq//AF9zf+hmsvk1q+J1/wCKm1Y/9Pc3/oZrMAoAaVpBTzSGgAFJ3pyqTTmj4zQB
GBnpTSDVhFwKCooAgU496ceTSvHjkUlAEsfSnHpzUKnFOZ+PegCNxuJHpUYXHFSDOfrU6xj
Zk9fSgCnIvFRhatScnAphTAoAhC5FOWPI6VMqcVIi4AoAgSLnpUpQYqULzRigDE8TyLb6Je
MTyYyBXhv2hg8gzlSxOK9Q+JmpCC1MCnLMMYFeUEEAk0AXLe7zxtxUryFuprOg4NWQ3FAEh
bilZ8Qtz1qEtSO2UoAjzS4LEAAkk4AHNdD4c8IajrQWYIbe0P8Ay1kH3v8AdHf616h4f8Na
doiA20Ie4x808gy34en4UAedaD4D1PUQkt2PsNuecyqS5Hsv+OKqeLfC03h8ws0qzQzMVVw
CDkc817XnmuQ+J8PneHC+MtDKrj6dD/OgDyPaR3oyVH40+msKANLTpo/NxcDemCVFdHpcUc
9zG0gG0cjPAArikYoQR1rUhv55BHEDtGMEjvQB02uXX9pP9nhH+ixcL7t61yE9vNpV8rOpB
Ukow712WlRo9uCoHHUVLqOnw39sY5ACy8q3cGgDhHuZZ3JdiWbivftItxZ6baW6gKsUSr+l
cNoXhLSb7RbUv5iajC5EsiHktuzgg8EYxivRAPTpQA8UobgGmdKQHjigCbPHWmEc5pBmnqK
ABU4yaR1CgflUntTGBeI+pFACAVXjRvtk0jLgBQiH26k/nVqNh5O/GeM4pCCIgzdcZNADDS
XNnBdxRpdQpKquJFVhkBh0NVtPl8/T7eU5+ddxz161oQFWaQDkqdp+vWgBmznJruPg4P8Ai
tY8f88JP5CuOZe46V2vwfUjxnEf+mEn8qAOO8Tj/ipNW/6+5v8A0M1lY5rZ8TL/AMVHqv8A
19zf+hmssrQBDigDJxTyKb3oAlUAAUp6UitxS5oAbRSE880uaAEpCtOpDQA0CmtTiaaeaAE
BFSeYNuKrkkHFKpzQA7jdUhXIFMHSnq1ABjtUmOKYD81P7UABpsriOJ3bgKCTTjWP4uvRp/
h+6nJxhcD6mgDyTxlqJ1HWZecoh2j/AD9a5+YcHHQVKrNIzSOcsxyaAuYm/OgCGIYFSZ6Cm
KTUoX5loANvNdh8MtFtdT1a4kvohKlsgdY2GVLE4GfX6Vyyr+FezfD7SI9N0BJQuJrrEjt3
I7UAb+0AYAwBS4A7VIV5pu2gBmB6Vy/xAdBoF2rY5QD8zXWbfauD+KEu3Syg4LSKP60AeWA
UhFOXpSkUAQN0qW1kw/vUbd6RflYMKAOz0G72sFJ4reb5XB5x/MVw2mz7WBB4rsrOb7Rbdf
mWgDT0q6Gn34lYkQOAsmOfo34fyruYtrKCpyCM5HIrzxCCuOxre8Mai0WbCUgI4Igc/wALH
+H6Z/KgDqfLB7VNHbg89B2rOfUPsjeTeQyLMgALKMqxI9e3PH41qRNJ5SFtpJHO3pQBC8QG
fY1EvBqzNIOgHzY5qAGMH5nX86AFb1pq8MR+NUzqEkfmQx2dzcOmcOq8Hpt/nz9Kk07zDaQ
NImHwQ2T3yc/rQA2e5SO7itDkNM/GPQDJ/lV1+TgisvUAia/pzsvzlXVTnp1rRkZlP+rdh6
rzQBURRDPJGABHgOo7Adx/n1q7aRiOIKB1yx9yTk1SuHV9Qs41Od+4MCMEd8c+wrTuJUQhV
BeQ/wAC9f8A61ABg9uldn8I22+NIVOOYZO/tXEeRPKMSt5aH+FDz+ddx8ILSKLxhEUQBvJk
579KAOV8TL/xUeqf9fUv/oZrLYYrZ8SjHiHVP+vqX/0M1jyDmgCFhTCKnIyOaay0AQ/SjJ9
ak203bzQA3mm1IBSMtADQ2KC3FGKQrQAhem7qMYpCMUAI3PSkTqKeB6il2HGfegB3Ham55p
4Uheaa6/LmgBEb5qlDVVIINKrnNAFrNea/FnUWmuLTSYmwijzpsevYflz+Neiq3XPAHNeK+
Jr0Xuv3s5PV9q59BxQBikAcDoKei5U+9RsaljOI8npQBVjUl8Va2Y2mkgj3MT6nirTx/dx6
0ASWFqbu9gt1GTI4X8zX0BBCsMKRIMLGoUfQCvIvAVj5/ia2Zh8kIMh/Af416xd30NrGskj
KYy4VmDA7c9z7ZoAs7aCoxQsiFlUOpZgSADyQKeFJ70ARBBXl3xZlAFtEOpkLY+gr1bZ714
z8VZM65DF/cVmP4n/61AHGpTqRO1PoAruOTTQKldaaBxQBNaPsbB6V1OjXBSQA8qeK5WFC8
gVeWJwPrW3pTk5RuGQ9O9AHWD5Xx2PIqVWweaZZ5lgBkyoXqxqe2tpby6WG1Us7H6AD1PtQ
B2+gTfboFWfmWH7wPOeMDNWLtBbS7bFiJDyYuq//AFqhsbFNIsljh+e4kON3d2/wrRhtRCm
Cd0rcu57mgDNjPmy7bwlJD0j6Kfp61eiRU+6oAHoKfcwxzKUkUFf5VS3yWbgTkvbngSHqvs
fb3oAuySxwMrPwJOCfoM/ypjKNrSKc7hnjoT60XwxZiXg+WyyD0Izz+lUIpha30mnuf3cQ8
yJv9g9vw/ligCh4hb/ibaNg4LylM+mRXRQctXI+Jb62+26V5cgkeK6UlY/mOK0NW1e7tNKv
LuG1EEcWVDzn5ix4G1R7nqaAL7RrqV9Iy4McX7vfjPPfHv0qwgOnN8/z27H/AFmPmX6+oqP
RdPksdOgha4Zm2hmYKBuY8k1oG3Dgq0krA9QTxQA4uiqGZ1C4yCTgGus+EtzG/jWOONgxMM
hyMkdO9cCLeKxu0jlj3wSnbGSMlD6fSvRvhSqjxbEAOBC/8qAOX8Sr/wAVBqfH/LzL/wChG
sZ05rf8RDOvakP+nmX/ANDNY7rzQBWMfFMK8Vb2ZFQzqwgl2tsbacMRnbx1oAg2+1IV9qos
zMAI2dstChkEjFWyee2QfXHrTYUeVbQvLNmSRo2w5GAN2Px9zQBf20mw5qgzSbTh5MgXBGG
I5UjFSo7PcH7S5RSIzHgkZyB0A688HNAFpkIOKbtq95O4Zx0ppjoAosntSCPnirjx8cVEVw
aAGLFipjGAMmhRT2UPGyZwGGM+lADGh4qNk+Yr6jNX4Ym8lAxywGCfWql+y28DXGCfKOCO5
9qAK06Ki/OQB2zVWTIBKxuw9q04Y1njjnb5iy7l9gaHjB4oAyVkW5jeON9shHIYYI968i8Y
aSdP1aYKMK5LAdsH0r2ieyjmGGDB1PysvBFec/EmQfaUtpCrSRrjeOvPrQB52TUqcxkGmFe
fepbZQ8yqeO9AFy1iwoGPc/Wr8Vvv7Zwaksrdn5xW3Z2uf4c80AdJ8O9MEMV1eSgYfEa59B
yT+f8AKusutMtLmJo5LeMhsZyPeodFtRb6bDERj5QSPfr/ADrQdsEKBlj0H9aAMiPQks7yW
502Z4GdAoQncvX/APV+VXLO/Mkxt7lPKuQM7ez+6/4VeRCRjqfWotQ08XdvhTsnT5o3HBBo
AmByeK8K+JUm/wAW3S/3Aq/pmvb9KuPtdoHcbZkJSVfRhXhXxAz/AMJfqeeolx+goAwk6in
kcUkIyal20AVnFNFSvxmmxrwKANfwpZC91m2ixnMg/nXZ+LtBfStfh1KCJja3B+YgZAfv+f
8APNZfwzt8a405jkkWGMnCLk5Neo6VealNalI7WPcjspeaQ/3iQcD/ADxQBzmlaXd64A8i/
Y7VDgIy8j2A7/U12On6bbadbstumFAy7tyTjuTVG8t9TSUXMl5DCDhJPJjzgZ681Ff6YJDH
FNd3U7Ofm3SYGPoKANS0ZWJvJ2VAeIgxAwvr+NUtV1/T9PjSR7yN1DBXWM72we+B74qaPQ9
N3c2qvtwBvJParJ02z8sxi1hCHqAuO9AHOReJ5ry826bpV5PF5eQXUR5OevPbFXPM8Q3SlU
sbC1QjBMshkP5Ct8xhnRjnKZ2/j2+lPJx+HNAHI3EN7p0DpqOqOYSh2JCgVST/AA+tO06wa
bT0u7li0u7duPJI6Ec9qo+ILs6lrLxpzaaWvmyt2Mh4Vf8APpXU6ZGH0aBF5/dAfj/+ugDn
PFaCK50lYwBm4Vjj1zWp4wiF0tjaMf3cl0hceqjk/wAv1qhqjLe6lokTMFLHzG9sH/EGtO5
kL+MbWGTHl/Y3kAI/i34z+VAGyGywB4wKcW2ugBwSahVlPzKwYHjg571We5D3USqeAefwbF
ABLN9s07PkPNukdQqFc5BIHUj0rsPgjdy3fitNyCFIIXiaIcncBzk9PwFcX4ZcPpf+7PKD+
Dmuy+DlpPF8RJLi4myZoHKxxjCAAdx3PvQBV8RLnXdS/wCvmT/0I1lOtbPiBf8Aieaj/wBf
Mn/oRrLkXmgCACmstTEU1uDQBmT3jRtdDylZIEDEhu56L0645omuPLjuX2Z8mUR4z16c/rU
n9mr5cyGaYrLuLDI5LEHPTrx+FLLY+YZh5jCOVt7rgZ3cYIP4dKAIZ7xYr0QbQfmQE55yxI
GB36c0+yu1uJREFAIV2bBzjDbfT8aX7HuYvNKzSsyMxAAB2MSvH40+C3SGQMrMSAygE54Zt
x/WgC4u0CkdRye3WsDUfEVrp108M6O7gBlETKxb1B5+Ujk89qmsGub4MNQRoYmYvFFuyWTt
uI/l6YoAsSXnmMUtImmI6t0UfjUTRXzclrdPYKTWiqqgCqoC9gKeFBoA5xYtXgu7qZRbSxM
VAQ5BYKPvAjpyTxVrSb5rhALtfIuHOViIxhewz/Ecf/qrWdcVUu7eK6jMc67h1B6EH1B9aA
NCGRVUmQ4Uc7j0ArC1DTv7QuzdxyzQwSAA7P4gOj4P+cUhnljkWyvWLwEg/aOgb/Zb0Pv0N
ahuRFceWwzGE3f7ozjH0oALHasX2c8PF8uAMZ96keI56VUvZltrq1u0/wBUT5cg9PQ1ruo7
DIoAzZCsSyO5ARFLE+wFeBeJ9Sa+1aeXPBY4r1/4jaiNO0GbBCyT/u19cd68JJ3Ek8k0ANG
SfrU0UfzA+9LFGWPpWnbWqeXl+KAOg0ZkmtwW69D711WkWJmmQ7MRKckmsTwvbwLECPmOe9
drDaNt3NdSRJjouFAoA18iKEu3QVAt5aw5864jErcsA2T9MCst7Nb6TJaaS2iBYmRz859Pp
W/Y2tvGiGGGNAVBGFoAyZNeCRXQtra4uJY22qUjO3kZBJPary3GqzLmKzggBHWZyT+QrVWM
fMf73WoruZbYRM6ko8gjZs4CZ6E+2eKAOfNvqFvq6mS7jjW7GGMUYxuH1ryHx5C8fizVFld
ncS53EYJ4HNe66xGs1gzxkF4W3qQc4Irx74pusvi2SRcfNbwt+JQUAcdbthsVYHIqu2FQ4H
NODGgBJxgt9aWBcnimsd0gz2GTUltw5HcUAek/CqMKmoynrlVx+Ga9A0yQfZopBgAMY37Zy
cg/rXnvw5Pk2d9M5wGcKPwFdGdYt7eznjjEk7nDhYlz0Pr0oA6662m3kWQgLjknpWMk3+lW
8Tn94pZPwH/1qx11PW9UhaOOG2t4gNxkk+dioIP06VjwNd32tSA6nIzJbJMZo1C4Ldh+AoA
9EgmGxiATl2A/Dip2dVXdIQg/2zivO5b8WXhWzupXmnkkcZZpmAGSeT/gK5zUbuS+bezlsH
co3HA+lAHrrana5ZY5POdTgrCN5HtxWN4j8Qrp+ly3AiZDjC7mXk9uhrzWHUL233eTPMmeu
1jg1m3sj3H+ud2x03MTigDpJb8af4NIc7rm7k8+c92JPA+gFX7PxRMfkhmhij34HBJIPNcF
qFzLLZpbnkDaB9BUSTGFxs7CgDorzxBLFqQeOXLWysqHA7sT/WtjwhrM+q+MYmmmCSvA65x
weQSB6V56ZQ8kjt94nmrWlak2m6ra36DJgkD7c4yO4oA9xnt3gvZpZLnyYtgdpTwo5II/lW
TpVybzUHCvKIxKgVyNu8Es2QPT61Ho95F40l+3XDY0y2l2x2fGWkAzuf19hVO+1mK38WXqZ
UCORT9MR4/maAOv0+EQzXMO9gPOMgA75Ga9D+E4B8YRHHPkyc/hXlqanEYJr1TuEYjlOPTk
H9K9U+FOP+EujI6eS+D+FAGPr3/Ic1H/AK+ZP/QjWeyjFaOvn/ieaj/18yf+hGsq4njgjaS
ZtqKOT/nvQA2VkiRnkYIijJY8AVkSapLOxTTbSSfB5kf5UFTxwSahIJ7wbYQcxQdvq3vWiM
AYxgDoO1AHKk+IoYZEjFq21y29yc4znA9fSrsNzfi2hkKQ3KsgO6NsE8VsyKcVWfCgnIAHJ
9BQBQ/tS3IPnOYGUZKyDB/+vVUPc6mTtLW1kehHDyD+gqIwDWLjz5wfsSHESdC5/vH29qnH
nWAGS01qOPVox/UUAT2mmWVuP3FuiMWDM/VmIOeSetaOcdKrwurqHjYMpGQRUoPFABI4RCz
dBUynCAng1Ul/eTxJ/CPmP4dKmubu3ttv2iZExztzkk/Qc0ATyrxVG4by42fGSOw6msa68T
faLW6t10++NwrDaYoiVKA53eoGBWibi4v4luLC2jaH7ysZQQ35d6AHrj7P8waQOMkAcnNY+
m6o8WsvaXqlWdgkSuw2ogGcZxycn19hVyM31yocTQxKf7q5P696jbQbeaeSS9kkuWkGCHOA
D6jFAEPiDULbTih3Ge2dtsqRDcUz39Kt6Nrtzd2aRWNi9w6jCySOEXA9e+altgv2WTT7yJX
aPGWAA81CcZ+vY+/PeuOvNTfw9LcPauyNEcxsw/1i+hHc/r3oA574o6tcXurC1uJIW+z/AC
lYRhQe/PeuJAOat6g5uJ2nkbLOST71WU/Nk8AUAX7ZQrLnJI7VZdtoPpWfbXBZ9iRlmPHFb
gsI5Ixy6nHbkA0AauhTi3tUZmABJJ9q6nQYbnxDfLeXBaKwh4ijHG73P1rg0tTGU3yM8akZ
XHUeldha+LLeK28iO3aIBdqjdgD9KAPQJET7FIYwAuw4PbApdHfz9PtpQRtxjI/KuLtvEay
W6L5L7CACVkB4q94N1MRWUtjLL5brIzxpjO5T3/CgDt5MJGT+VZniW4htdFuGnwQ67APUmn
y3JeRVDZCjcSPWuW13VrK41yztbq5jFtAfNlAO4kjtgfgKAL1ldjTfDGbsMJ03efuH8Z/xB
FeMa7PJc6i802cuoxn+6OBXd+LvEP8Ab94tppgb7MGyzEbd7dPyFcz41t0N/FNbgGPylibH
QMo/lQBy0g4H1FGcDPpTpAQM+lQSvnCjgd6AJYRuye7U6LIkcdMDP60iyKANoJpY93msehY
dOtAHc+GNQgt7F459vlFt+euM1a1DW1EdwLY/I67UxxkEYP61wSSbUx6d6a1zJuGCSMY57U
AdJB4kurKEJDlgFKk/p/KofDuu/YFujLy0iqoPsAeP1rnyeKSI/I3GSTQBp32vXVxo1vpZC
LDE/mFhnc55wD9M1Hps86jBI8v0Y/yqiFdjwAaevndOQPrigDpIZ0bjd+RFQXzx9Ayk/gKx
wzKhEjEfrQTEMbSxPtQBYZVDHcQSfSq8uF5FPVnJ3Kv51FO5PDYGKAKsn3yB7GklOIdueet
SSELKpxnK1E2ZD17UAdN8NNeTRtakS8mEdlOmG3dA4+6f5iqmt6j9r1nUbyJvlmlO0g54zj
+lc3KNrbas7ilkpHB7GgD1nQLkr4Zv8oHY2TbVfOODj+teu/s7a7Brep2pRwLm3gMU0ZI3A
heoHcH1rwXR7xx4dtlkfL3FtOhx3G5f6Cu2/ZSP/F1Y+uTYzf8AstAHo/iSRIta1FpHRF+0
ycuwUfePrXLqf7TuvObP2OI/ux2kP976Ve+IP2i88Q3em26K0Ety5umHLrHvPAB45/Okit4
rOBLe3XbCg2quSQB6UAPEnbNPDj+KqdzNFbqXnlSJPVjiudk8TLcbVtLC8m8uQGRlHyoQeQ
T6dDn0oA64nisfWg9wY7KFipmOZGH8MY6/meKjFxqssRdfsltFjdkkyHH8qbZWc14n2m4up
laT+GP5QQKALqwqiKkY2oowoHYCqt3ew2u0v+8Tnds+Yr+A7U+WxjjIYmSVB1DOTVjyIntz
HGqqrKR8ooAyo5fsw8+CN1s2b5xINuzj7w9q0Y1e4hWWOchGGRtUdKlKLKgSRQygcqwznFU
NGlmg1CbTpABbLkwO2SW/2ffHr+FAEsFkHmcPJM3Ayd5B61oxafbJ8wiUMf4h1otl273Pc4
qS6nS3geSVtqqOT6UAR6cseZ3jGX8woWzk8dB+tTKqIzKqLGSc8LgMfX3NU9CJ36grc4umP
4FVIq9eOIow7LlQw3fSgDPuo1QsFwkrfMAeA5H9ajaaNbpLdsiRxuAxWpPDHLC0ckYkiI6H
kGuZvhdafNBcWhS9gUYWKfiRB6Bu4+tAFnWMW4gvGLBYmw+OSUPX/H8K43xxfaXd+H1uo2w
ZWDKDjcDnp/Ornizxdatp0tqILiO4PDKwxs/HvXkd/ctK4j3Hy06DPf1oAhLZbHbt7UxjTh
0x3xTGoAsWVwsLZZWP0ODW7aatZqirvkXH98E/rXLlqlj3SABFJPsM0AdO+r2g6MzfRTT4L
pboZSElfVsVzJhlAyyOB6kECp7cNGckkHtzigDpljVDmMlPoaSe5nRQBIcg5DdCKyYbqTPL
Ej3p8s+RzQBuWerQ7D/aUl3Mc/dEzYx9KjOqW8FpcLYRiO5uG2lyvMaY7H1rEByM+tO28Z6
UAa1lLHbQbo8YA5b0xWU9+1wsqPjypGB56jFR3UzvbiBWCrnJP9KrRJ8nrjigAleNncKq7F
HU1BFCpw7DvnFTJHvbYBwSSac5xvUdFFAFeTAbG3BPpSkBTx6VaEYxnrnnmoJWCnk80ARgF
uB0qUW5YYUFmPQAVAl0qyFfLyPzq8uoz+WqI6KikMFVMcigBEsLllLCEjaMkHg4FVmZ1IVo
yg9CtaC6jcF3YFQxGMgHpULTuSWPLep5NACwzbCP3SjHvSu5nYF2VQP7o6U2JVbAdhuJxyQ
AKkNkYocgqVHOc5oAiuxHtAGGI6nvmmFgoAGAAO1RXB2sqjqeSKQt8uT3FAD5G/unjtUDEk
nntinA5AxTRzk5oAizwpNIzYAVep60eoHrTcgOM0ANuR+9PtU6QTXFtGsMbMAcswHAH1pwe
3ErecpY56Hp9a0dPaK4spomuHjEX3UBwGHrQBe02OSG4WLezbLN8DIwCcV63+zHaSwfFqIl
CsS2Eyg46n5TXlul2Nlbok0cpDMCGDPmvZP2cJlb4mxqrA/6JMePwoAfrGthfFGuw6fZ3Go
35vplcINkceHIAZzwPwqrJbeIbv8A1t9Y2CnqlvEZWX/gbHGfwrr9eVU1vUhGqov2mU4UY5
LnJ+uazwMigDItdHgtiGkaS7m7zXB3sf6D8KltrYQCYgANLI0rbemT/wDWArSI4qJk60AZe
ot/o/kJgPIQu0ccE9f0q7GuxQq8ADArC1MXM/iCxPkSw20KnMu7BJJ9s7fxrfjUhBly/uRy
R+FADiA1RiPZnb06gVMOtJIQqj3oArkjIkHTH6U25hNzCRCQsyHfG3ow6U61G+Ju4Viv60k
UqQylGYDPTvQBJBJ5kLuOAwDgenqPzplywkhmBGQVHBpm7bKwRWKOTxjB5HT8xUE/2oK22N
EUqBlmyfyFAFeSdtCSYOM28oBjk7ow6Kfb0PbpXRFlltQ7DdG6BvqCM1kXekz3ttNHeXrvF
MmDGqhQD7e1Y3hVoJrGO21CSZ54GMaeZIdrqpxx7juPxoA2LPV7SNYYHuFcucRsvO5cEjPo
eMVNcTq8bBbKaVRkg8L/ADqJ9Cs4bcCzt40lXBB7tjkDP+elXra6iuo22nDp/rI24ZSPX/G
gDx/4lmb7Rbh4Bb7xwhIJx68V5zkhsnmuy+Iepf2hrc8qsSiny4/oOprjT1oAkRs9uaSX71
JF1qVlzQBUPU1YspJI5lMZwf0ppjOeBTo4zuXPFAGhc6jczp5cjDb6AVFGXV1bj8aSPYvJN
PWQF87cgdqALSK7DLHr2qYQZX+pqGCUliSmTUknmSfebaB2oAjLBTh249qmYxbSwyQemTgV
AIlGeSaci7Qec9+aAI40G9i3PbmpAD0A4HSnfSlHWgCJsxlDn5mOM1FKD5xUn7yEVNc8xk9
Mciq87qGgkXnn+dAEkJLWyYHbBpfs6ZyFBJ7tzUdszAOhGArc5qcHJA38kUAM8iHIJVS1Pb
YinbtyB0proACQM89SajnAwQD26LQA2IgqGZcc9cU2ZzkbePpToJFSJN31PrTGukLyHytyn
gZ7UAKsfBD5BxnmnZ2jCs230GcU2S4EjjbGF44xUUrna25qAIkYyXDN2AqU4IxUNpgKxxyT
T2kALCgBv8QHoKIu+agL88k06Nt2R3oAey7TUJ+/+NTbTngE/hTWi4zyDQAl2u2dh606KTy
XUnPK4bHNOvlyyMO61HdLtdQB0UfyoA6bT5YbqxRj5fmIdpBUA9Otew/sxRqnxQQqFB+xzd
Pwr58sI1llUNMYlGD9TX0D+y+NvxOjXJwLObqfpQB3Gv8A/Ic1L/r5k/8AQjVAKQcr+IrR1
8f8TzUf+vmT/wBCNUugoAaMMOKaVpZZEjXc3HoPWoXnIZAcDfwAKAI0UfaJn9cL+VRrNHGW
jJyRyoAzUothJGpkZywO4YOBn39alQKwyAAw4OKAKpmmZQsVsxA43SMFH9TVFrO9e5zLc7I
jlwsfY/3fp3/OtkdTnvWde3n2OZY5uIpOFfsrds+x6exoAraXalJJoJ5HcKAyqWO3HTJ9en
erds8N1Estpjy1cqCBgHBwfwrHvHmfxLcWK7gbq1jOR/CoY7z/AErpIY0jQJGoVF4AHAFAF
WaN1vbWZclSTG69cZ5B/A8fjUlzCzBgB7CjUlLWcuyUxOBlWHrT7WdZYkw+XCAtxg0AWBnC
57Cua8OFU1fX9OkAOycTJ7K45x+VdIBzXD6xrFjofjj7XNNuimtDHKsXzsGB+XI7dO9AHRa
ffNHqUmlXf+uUGS3c/wDLWP0+o/lXPeM9QhaN301iLuMFTOpwPp71yXivxYdamiaGMW6wEm
PH3ueuT/QcVjXOsPJDgHjGOKAOe1OVri6yVxgdKpOOTxVtyDntzmoylAECDDVMo9qcsfNTp
FQBDh8cAAUeWSOTVsQ8U4RqOvJoApiI9hmrUUXGCOakyoOMgUoYKCd2fpQBIqAAe1SHA7Em
og3y5qBrgk9eKAG3NwsEy7hwevery3OmyKu5zHn61mtAZtvJIP5CpxbQxjIVcjueTQBLNJb
8/ZpHkPb5eKYm4j5sD6Uu4bc8gUyOUOzDp3oAUov8XJ6ZqtMp+yOueUPFWzyKqSL+9wed4x
zQBHE485j/AH1B9eafLMfOi474zVRSV2Z/hJWnzNwp9DQBfGW3ZOc9u1KSNuMYyKhZgM89q
jVgF+8SPagBwdVtsnkjNVGH7vilLYQAcnNNkkJHSgCQAfTioJpM5UUNIdvv2qIdaAJonATa
e3NMaTPT86QUw9aALMAgI+c/N/tVo23loMKiEe2KxaVOvpQB0e5Mfc/Sj90Qcjb+NYas2Pv
H86CrY5JP40AX7rycE/fUHHFUbxwZ3CjABwKmthhDuGQ3Y0SQLIScYJ9KAI7iEG3R14KKNw
9cmvZ/2RLqV/iokDncgsZipPUfd4rxqY+XFMjfxBQvvg16/wDsh/8AJXl/68J//ZaAPRfFW
sWtl4i1NJ5ArfaJNoHzFvnIxgc1naff393BlbQgE/LJLhBj6dav65pdpB4r1K7WPzLv7XM2
cZ4LHiolkvjKWaNNnpnmgB9nZmItJO5lnbkseg9h6Cp7iMSRMrD3HsabG05Pzoir9eafLNH
ECZHVR7mgCENJCi8eYg6nuKljKON8fIPU1x+u+IDHdsls4MQ98Vn6d4iT7dGZZmRF5IzkE+
9AHoW2s7XJrKGwlW+2lGUjZ3NctrfjdFjMVkMOerH+lcJf6tJcuWnlZz7mgDqNI1wjxBpzT
ShUUNal3/ijbkZPqCBXodtd21wCbeeOUDj5WBr5+ub1GGPxGKLDWbqxn82zlaOTpkelAH0Q
eBk/Wqcl5DbwhWfeV4HNeWaV48kjhddTmklbOQepqjq3jczRstnE6sSRvfHAoA6bx34vltL
U21sF3y5UkHoPX615U9xIx6gfQUXd1PeSGS4kZ2Pc1FtoAUsT1JNAdsEAmgKM4qaJMn2FAE
Sxs3QZqVbfJyx/Kp12jv8AlQZR2FAAsSr2ppYZxTHd274qNc5PrQBYaVUHeoo7gGRiykL24
5pCpPfigIvYfrQBfS6thGFeAP67uaY/l4OxNqntVMtjAGc+grRktTFbiUtjgEg8YoAr8Yx2
qu0RUDnPoKeZVUcZJ9aa0pK5Bx9BQAgLbgrcLjNDP0VRz/Oos5lJyPu9zmotw8+PPIINAFw
S5+9gCnDAYYxz6VWzimSzbEwWI9BQBedtq9QO2TVdyshwGGQcg1C0m8g5JBANVZ2P2jkADo
PxoAnktkMhYM2M8ChoVYfMXP41BHclPlYbh696lF1GezUASqoX1I9CadhcfdAH1qHz07Kxp
rTkg7VxQA/dAT95f++qbJHGByQPxqqi5J4odePegAfG75TkChVyfSmpT8+lAAw54pjCphTZ
Bx2NAEVAoNFAEqt60uc9KRFJ9qsBQF4FADYmZB1z7U1rpugUVLgelVJQA1ACSSNIcsc17X+
yGpHxcUlSB9gn/wDZa8itWg2gLgN79a9s/ZSIPxXTB/5cpv8A2WgDvvFOoWVhrWpNczRxf6
RISCwz941x1945sI8ra/vG6Z7V534/unm8e+JFnldgmo3KqC3AAlYYrAN0iDCj86APQ7zxp
duDscLnsK5++166uCfMmY/pXLPeMelQvO7ZyetAG1LfZJ3Pmqsuo4zjrWWST1JpKALMl279
8VA8jEcmmikbpxQA3PNGTijacZ7Uu3mgBtOXrxShakVV+vHSgCMD3/pUix5HuealBVQMLz7
8Ui5Jz70AOEQx7+tOVABz60Agjr9acW2rmgCBo23ei1IE4pQ/Pr9BmkDOScjAHrxQAjAAZN
RZB6fpSOc55H4c0xG+XHcUATM2FO0VC0wC8sPyqOfd5Y28VSbOeSTQBoRXSxSBoy28dD0qd
pd/3nZh1x71kpnPSrcbEYoAsOcR5UAH1PWmu25u/rUcjBULMcCqct0zN+7+UfrQBdP32/3a
hP8ArYD+FUzI5OS7E/WjzH4+Y/L09qALdzPsyqct/KqRJJySSaKSgCWOZkUgfh7U0MS2Scm
m0o6mgAYfO31NPjXJpBy59zUsS/NQA9EpWTnipVWhx0oAgAA+tRSdeambhzUbjNAEPelFBB
B6UoFADw1KeRSbT6UbcdwKAGOKRetSNtwOeaVV4yKALMX3cEAilcbfpTY84p0n3KAG5qtOO
alDUyXkUAQDg5HBr279kWRm+LW1iWI0+baD0zlP/r14hXtv7IX/ACV5f+vCf/2WgD6W1L4L
+ANRv7q+vNA8y6uZXmlf7ZcDc7EljgSYGSe1VW+Bfw5GP+Kd/wDJ65/+OUUUAL/wor4c/wD
Qu/8Ak9c//HKP+FFfDn/oXf8Ayeuf/jlFFAB/wor4c/8AQu/+T1z/APHKP+FFfDn/AKF3/w
Anrn/45RRQAf8ACivhz/0Lv/k9c/8Axyj/AIUV8Of+hd/8nrn/AOOUUUAL/wAKM+HWD/xTo
/8AA24/+OUh+Bfw5/6F3t/z/XP/AMcoooAB8Cvhz/0Lv/k9c/8AxylPwM+HWP8AkXv/ACeu
f/jlFFAAfgX8Ocf8i73/AOf65/8AjlOHwN+HY4Hh3H/b7cf/AByiigBD8Dfh2eD4eOM/8/1
z/wDHKd/wo74d/wDQuj/wNuP/AI5RRQAn/Cj/AIeH/mXz/wCB1z/8cpv/AAov4df9C7/5PX
P/AMcoooAT/hRXw5x/yLv/AJPXP/xyj/hRPw4BOPDn/k9c/wDxyiigBD8Cfhwcg+HOP+v65
/8AjlNPwG+Gx5Phv/yeuf8A45RRQAo+A3w2B48Of+T1z/8AHKd/wor4c/8AQu/+T1z/APHK
KKAGSfAX4bSEb/DmcD/n/uf/AI5TP+FA/DP/AKFr/wAn7n/45RRQAf8ACgfhn/0LX/k/c/8
Axyj/AIUF8NM/8i1/5P3P/wAcoooAP+FA/DT/AKFr/wAn7n/45S/8KC+Gn/Qtf+T9z/8AHK
KKAD/hQPwz/wCha/8AJ+5/+OUf8KC+Ggzjw12/5/7n/wCOUUUAH/Cg/hoM48N/+T9z/wDHK
cvwF+Gwbjw3/wCT1z/8coooAf8A8KJ+HAPHhz/yeuf/AI5SH4E/Dg4z4c/8nrn/AOOUUUAI
3wG+Gx5Phzn/AK/rn/45TT8BPhr/ANC3/wCT1z/8coooAQ/AP4a8f8U3/wCT9z/8cpf+FCf
DX/oW/wDyfuf/AI5RRQAjfAP4a/8AQt/+T9z/APHKX/hQPw0/6Fr/AMn7n/45RRQAn/Cgvh
pj/kWv/J+5/wDjlH/Cgvhpn/kW/wDyfuf/AI5RRQA9fgN8N16eHD/4H3P/AMcpT8CfhwQc+
HP/ACeuf/jlFFADf+FC/Db/AKFv/wAnrn/45TZPgL8NghP/AAjfP/X9c/8AxyiigAPwC+Gn
/Qtf+T9z/wDHK3PB3wr8GeD9ZGp+HdG+x33ltF5v2qaT5T1GHcjsO1FFAH//2Q==
</binary><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAAQABAAD/2wBDAAYEBQYFBAYGBQYHBwYIChAKCgkJChQODwwQFxQ
YGBcUFhYaHSUfGhsjHBYWICwgIyYnKSopGR8tMC0oMCUoKSj/2wBDAQcHBwoIChMKChMoGh
YaKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCj/w
AARCAImAXEDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD6pooooAKKKKACiiigAooo
oAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKA
CiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAo
oooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKK
KACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiig
AooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAK
KKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACii
igAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAoooo
AKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKAC
iiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAoo
ooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKK
ACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigA
oornPiC2rJ4Tvn0Bgl4qbiQMvs/i2ejY6fpzigDfjkSVS0Tq4DFSVOQCDgj6g8VJXgfwS8U
vYa2dHvJSbW+bMZY/cm/+y6fXFe+UAFMjkSWNZInV0YZVlOQR9a8d+LXxCdQ+jaE7Krgie7
XI3DJBVD3GQQWHoR616P4B/5EnQv+vOL/ANBFAG9RRRQAUUUUAFFFFABRXGfE3xe/hLSYXt
rcS3d0zJEX+4mBySO/XpUHwc1C71TwrNeahO9xcyXchaRzknhfyHsOKAO0nuYLcr580UW7p
vYLn86dDPFOm+CRJFBxlGBH6V5B8TNLu/F/xFsNFsyRFbWweaTGREGYlmP4bcDua9U0PSrX
RdLt7CwjEdvCuAO5Pcn1J60AX6KKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooo
oAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigD5i+I+lN4Z8c3K2f7qMut3bFeNg
Jzx9GBH4V67L4jk8SaVZfZY50s7lFEix/JLdSFctDGf4VHO+ToACAepHI/tD2ypfaLcgDfJ
HLGT7KVI/8AQzXW/Ba3ifwdaXrF5br54NznPloHOEX0Hf3PXoMAHlnxds5rHxNbxXDxl/sc
Z8uJdscQ3MAiD+6Md+Tye+K9j0XVodC+Fun6lccx2+nxttzjc20BV/EkD8a8s+PX/I7Rf9e
cf/oT1vePJ3i+Cnh1EOFm+zI/uPLZv5qKAOV0Lxn4pubvXJre4efz7aWefLELAFXh0/ukcA
DvwPcdD8GfEes6t4tlt9S1K5uoBau4SV8jcGXn9apfDyC3i+Gni+8dkWeZGtgWOCfk+VR7k
v078V0nwb8EX+jXDa1qmYJJYTFHbEfMFJB3N6Hjp19cdKAPWKCcDJ6UVleK5nt/C2szRcSR
2czr9QhIoA8N8Q+Pda1XxzDLoM0gigm8mzgTlZcnGWH8W79AR3GabpQ8Rat8TJ4oXuj5OpN
JcxxzsYolEp3DJwMcED19Kr/BeK3bxvHcXboiWtvJOGdsAEDGfyYmtvx348FjJc6b4Tt2sY
rhzcT3u0rJOXO4suecHP3u46YHUAs/H/VIbibTrCJJTJbs7ySFCEyQPlB7n1x0qt8GrXxJf
DbaahLZaDDKWkKohMj8ZVSQfbJ7fWtX9oBi+k6E56s8h4/3Vrd+BP8AyI5/6+pP5LQByVh4
vm1z4pWcVpCtlZyXQEqp9+4KKVVpD3xjgdB79a6j4u+Nrvw2sGn6YgS6uYy5uG58tc4+Uev
uen8vLfAP/JT9P/6+3/8AZq6T9oT/AJGHTP8Ar1P/AKGaAOxsfGdt4e+Hml3N20t7qDWqy+
SpLOcnG9252rkgbj1J4yapfCDxHqPibWteu9TmLEJCI4l4SMZfhR/XqaoX2n2tn8BZZreFU
luYbeSaTqznzk6n0HYdBVb9nb/j613/AHIf5vQAeKvHt/qHjm10Sy3Wlhb6ikEu0/POVlAO
T2Xjp37+g634r+NLjwrZW0FhEDe3gfZK/KxBcZOO55+n16V4/df8lam/7Dh/9H12f7RP/H1
oX+5N/NKAO++FFzPeeAtNubuV5p5WmZ5HOWY+c/Oa62uM+Dv/ACTjSP8Att/6OeuzoAKKKK
ACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigD
zT4w6JeeIr3w7plhGWkkeZ3kI+WJBsBZvz/AB6V2nhfQrbw5otvptkXaOLJZ36ux5J9vpXC
fG/QNV13+xf7JspbryfO8zZj5c+XjqfY/lXnWj/DTxHfajDb3Vi9lAx/eTy4wg78A8n2/l1
oA7b4heE73xX8SYbe2Bjto7OMz3BGVjXc/wCZPYV0XxJ8NLJ8NjYaerP/AGYqSxBjliEGD+
O0sa6rw3odl4d0qKw02PZEvLMeWkbuzHuf/wBVapGRg9KAPnL4O6rplj4jEOs7dknNtJK3y
RS9M46AkcbuoxjvX0WzKoG5gMnAyeprxT4g/Cq5F4994XiWSGVsvZ7gpQnumeCPbt79uu07
4eRXPgGXw/4kvLm8M4Vtyyn/AEV15Qwk/dKnkH1HpxQB39QXscU1rLBOQI5VMbZOMhuMfrX
yHrvxI+JvwW1q58Pa1PDrVlsJ0+6v0Z96fwsHBDMRwGVicHjOME+g/Bbwv4n8b3lr45+Jt9
c3KKwm0rTH/dwxkElZjEAFyP4T14DEnigDpfCPw3s/Dq3Gr+LJ4XS33MsWf3YUH7z/AN48c
L0+p6ec380vjj4gFoEZPt9yqIO6RgAAn6IMmvTPjD4W8QavNbz6VPc3tmzBWsQwAibsw6ZH
ueR64PGp8LvAA8Mq1/qTJJqsi7QF5WBT1APcnufwHckAw/2hVC6boigYAlkAH4LW38Cf+RH
P/X1J/Jaf8V/DF/4pfRbTTwqqksjTTOfljXC8n1PoB/8AXrp/CXh+18M6LFp1m0jqpLu7nl
2PU+30oA+fvAP/ACU/T/8Ar7f/ANmrpP2hP+Rh0z/r1P8A6Ga6H4d/Dmax1j+3daYxzrKz2
9sp5XJOGc+vP3R+PpVz4ieCbzxb4t04o4g0+G3xNOeT98/Ko7nH4D9CAUta/wCTfo/+va3/
APRyVl/s7f8AH1rv+5D/ADeu48aeHXb4cTaFokLysqwxQozckCVCSSfYEmnfDjwXF4QsJd8
xnv7kL57jhBjOFUegyeT19ulAHiV1/wAlam/7Dh/9H10nx21S21K/0tbMvJFAJUMwX927ZX
IVv4sdyOM8euN/SvhkdR8Xatq+vgrZPfTSQWwPMoMhIZiOi+3U+3fS+JXgq68TanoVppyxW
tjbRyLLLtG2JcpgBR1PHAHp2oA1vg7/AMk40j/tt/6OeuzrN8O6RbaDo1rpllvNvbqQpc5Y
kksSfqSTWlQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFAB
RRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAct8RfG+keAfDc2sa3LhB8kMCEeZPJjhFHr79AOa8g+BXx
9l8ZeKbnQvFENtaXF3I0mnPFwuP+eDZ6tjkN35Hpn2jx14U03xp4ZvdE1mPfbXC4V1xvif+
F1PZgef0OQSK/OvxLpGpeCPGd5psztDqWlXWElTg5UhkkX0yNrD60AfePxul8FWfhNNR+IF
pBd2lnOstrAwzJLMORGgyM7sYIPGM7uBXlnwg/aOXXfFNxpfjGK2063vJv8AiXzR8JADwsU
hPX/f45PYYxZlisviJ8MvD/ibxBIup3ur6vYWMylNiWsJvESSCNc/LnGWbq5weAFVfCfjp8
KLz4a64rQmS50C8Y/ZLojlT18t+wYDp6jkdCAAfoH1FZnibVY9D8Oarqs5AjsbWW5bIzwil
v6V4p+yd428S+JvD1zp+u2s9zY6cBHbaq5+/wD9MWzyxA53DPHB7Z7747Weran8MNW0zw/b
me/vzFagdAiPIodmPZQu7JPAHNAHjPwl+MvxK+Ini6DSrKy0OO0TEl5dfZZNsEWeT/rOWPQ
DufYEjvNe+M1x4B8XvonxF0lobOZjJY6tp6s0UsW443IeQyjaG2ljnnGCK2P2edH8M6H4Nu
bDwrdpqL2t2bfUNQRcC4uQiM2090UOFXtwepySnx9l8DXnh+10Lx3fw2UmoS7bKfbl7eTp5
v8AsoOjE4GDg+wBkeKP2hfDdtdQ6b4Ot7nxRrNyVSCC1UpGWYcAuRknnoAcdDjBx6p4XbWH
0G0fxKLRNWdS88doCI4ySSEGSSdowCe5BPFfNPw903wZ8BtYMnj7UBceKLqHzrVre2eaKC2
LuisjAfefYST2GB6k/R/gvxTpfjLQItY0KV5rCVmRXeMoSVODweetAG7RXL+LvHfh3wjf6X
Z+INSitJ9Sk8uAN0/3mP8ACucDceMn64Z4m+IfhPwvqCWPiDXLSxu3jEyxyk5KEkBuB04P5
UAdXRWb4e1zTfEelRanol3He2EpYRzR52ttJB6+hBFaVABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUU
AFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFfGf7a
WipZ+PdJ1aMADULLy3GOrxNjdnv8AK6D8K+zK+T/24yPtng4fxeXdk8+8NAGL8ANXNx8O30
hnZjZ+LdHuFBJO1ZbiMYH4xE/j717n451zRvHniOf4Y2tzaSyyRGbU5HUOYY0ZcxxZGPO5B
z/AMnkjA+Y/gdZy3/hzxBa29zLaSz6vocKXMX3oWa6YB19x1H0ri4rjXfhv8SPPmzHrmkXh
MmWJEhB+bk9VdSee4agD9F9B0ew0DSLXS9HtY7WwtkCRRRjgD+pPUk8k8182/tmeLtZ01tK
8O2F21tpl/bvLdLHw02GxtZv7vt375r6K8IeIbHxX4a07XNKkD2l7EJF5yVPRlOO6kFT7g1
8rftvf8jb4b/68X/8ARlAHffsZTR2/wl1maZgsUerzOzHoAIICTXy98R/Fd/8AETx7eaq6y
O11KIbO37xxZxHGB68846kk9695+As0lv8AstfEOWBmSRZL/aynBH+hxcj0rxb4B2kN98Y/
CkNym+MXglx/tIpdf1UUAdN8Q/hf4oHizwf4Rt3udY1ddDhL7jmO1Uzz/JvxxGnTJ+g4wB9
bfCXwkPh38PbTRbu+juHtA808yjaqliWYD2Gep69a4L44/Ge28G290nhSzjv9aZhZT6j5eY
LVgGYRs/8AHIMsdmcDJJ9D578H/Eeqah8DvizqOo3s91fSJLI88jkuWeDaTntgAYx0AAGMD
AB4l8S/FV78QPH1/qziSU3M3lWcCgkpEDiNAPXHp1JPrWz8cfDmp+FdZ8PaVrepTX99FosB
cyEEQ5kl/dKcZKr0BOT9BgCP9nuyg1D4z+FYLlVaMXRmwwyN0aM6/wDjyivXP2gPBOr/ABH
+OttpvhuNJhBpsKXdyT+6tf3kh/eMOjYIO3qc9KAPWP2VP+SHaF/10uf/AEfJXrdct8NPCE
HgTwXp3h61uZLpLUOTNIAC7OxZjgdBljgenrXU0AFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUU
AFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAV8Tftj6+mp/
Ey20uF1aPSrNUcDqJZDvYf8AfPl19pXrzR2c72kQmuFjYxxs20O+OFz2yeM1+bniOw8R638
Rb2y1eznHia+vistu6kMJXboOvy8jHOMYxxQB7T8BdHa1+F0WrSRbGv8AxfpUaMf40iuYsE
e253H4Gt/9sfwAZ7a18babCS8O211EKP4Okch+h+U/VfSvSNZ8MweDvhr4K0G1wVstb0lHc
DG+Q3kZdvxYsfxr03WtMtNZ0m803UYhNZ3cTQzRn+JWGCKAPlH9jrx/9i1S58GalMfs94Tc
WBY8LKB88Y9AwG4e6nu1Q/tvf8jb4b/68X/9GV5H4n8K674D+KD6JYC4bVrS7VtPlhQl5gS
DE6jHJPHHIzkdq9U/azj1bVdc8Dpd2DLrVzpgEtnb/vSJi3KLj73OQMUAd5+yNp0Wr/BLxJ
ptyAYLzUbm3kBGQVe2hU/oa8/+C/wA8QX/AIh/tLxJJdaLp9hcMg8l2juLhkJU+WwwVTIPz
9SOnXI92/Zs8D6r4D+Hb2GviOO+vLx71oUbcYQ0cahGI4LfJk4yOa5z9pH4q+JvAUUdhouj
+RHexkRazI29VbuqLjAcdfm474NAHk37Wer6RbajoXgrw3FBb2OhxO80MAARJJMYX/eAXJ/
3+ea7v9mnwdNqXwE8Uwyjyz4gNxDA3+yIvLDf997/AMq+d/hx4K1v4l+LlsrLzpTJJ5t9fS
EsIlY5Z3Y9WPOB1J/Ej9DvDmjWfh7QbDSNMjMdnZQrBEp64UYyfUnqT3JoA/Nfw/qF34a8U
2t2JbuyubKfbI9vgTRgHa4XcCA2Nw571+jPgOw0Kx8MWTeFljOmXKC4SZWLtOW5MjseWY9y
ec18z/tRfB26t9Su/Gfhi1M1lOfM1G1hXLRSE8zADqp6tjkHJ6E7eM/Z4+IPjjSNdtfDfhe
3XWLO5cn+z7hiEhGcs6uP9WO5PI9iTQB92UUyIuYkMqqshA3BTkA98HAyPwFPoAKKKKACii
igAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAoqvc
3tralRc3MMJbkCRwufzqL+19N/6CFn/AN/l/wAaALtFUv7X03/oIWf/AH+X/Gj+19N/6CFn
/wB/l/xoAu0VS/tfTf8AoIWf/f5f8aP7X03/AKCFn/3+X/GgC7WHd+FdEu/FNl4juNNgfW7
OJoYbsr8yq3Ue/cAnkbmxjJq//a+m/wDQQs/+/wAv+NH9r6b/ANBCz/7/AC/40AR63o9nrU
NtFfozpb3UN4gViuJInDoeO25Qcd60apf2vpv/AEELP/v8v+NH9r6b/wBBCz/7/L/jQBUuP
Dej3HiW28QTafA+s28DW0V0y5dIyc4H689RlvU1NJommy67FrM1pFJqcMJt4rhxlo0JyQvp
nuRyal/tfTf+ghZ/9/l/xo/tfTf+ghZ/9/l/xoAu1k+KPD2l+KdDudI160ju7CcYeNuMHsw
I5BHYjkVZ/tfTf+ghZ/8Af5f8aP7X03/oIWf/AH+X/GgCt4a8O6R4Y0uPTtA0+3sLNORHCu
Mn1J6k+5ya1qpf2vpv/QQs/wDv8v8AjR/a+m/9BCz/AO/y/wCNAFwjIwelYuheFNA0C/vb3
RdIsrG6vSDcSW8QQyEfTp1zx1PNXv7X03/oIWf/AH+X/Gj+19N/6CFn/wB/l/xoAu0VS/tf
Tf8AoIWf/f5f8aP7X03/AKCFn/3+X/GgC7RVL+19N/6CFn/3+X/GpLe+tLl9ltdQTOBnbHI
GIHrxQBZooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiig
AooooA+SP24f8AkN+FP+ve4/8AQkrxv4X+AW8f3GqWlnqtvaajaQC4htZI2ZrlQTv2kcAqM
cHrke5Hsn7cP/Ib8Kf9e9x/6Elee/A7xr4Y8GnULzVLa5t9dWMpaX8IMqtG7KHQpnCtjJD8
gAngkAMAc34l+HGs6V431PwzpsMmsXmn2yXUzW0R4RokkJx7eYF9ScADJAotPhtr8mkeLL6
5t/szeGxELuCT75Zz0BHy/KoZjzkfKMHPHpWnfFbw9afG7xd4oEt2NM1HTI7C2dYiHLj7Mh
YjqFxE7euB0ycVzvir4i6Vqlh8Uobf7XjxJqFnNYIy8KkUjs7tzhcgIMdTkehwAcFbeD9ak
Ggy3NjNa2WtXAt7O6mQhJCWUZ9cfMD7jpmtPX/h7q1p4213w7odvc6xJpG8zSww4yqLlmIy
cdDgZJPQZNej+OPi5oev2Xg21t4LlGttQstT1CVx8ls0USxNFGAMsCF3Z46DGcnF/wALfGv
QdI8V+O9Wmt714L+/j1DTokQB5mXchjc5wqlWz3wAeCcAgHhen+HdY1LR7/VbDTbq402xwb
m4jjJSLPqf19hya37v4fakLHwi2mFtR1DxHFJJDaQxEFNrYxuJ+Y45JwAMdTXunwtvLL/hm
rxW1qiQbLbVDLbW0izN+9j2xtIoJdcAbQWH3VyeOa4XQvipo2jar8MJxFcXEXh+wnttQ2xg
EGYMp8skg5UHORjPTPWgDyHX9G1Dw/q1xpes2r2l/b7RLC+NyZUMM49iDXaeIvhdqVlc+G7
TRI9T1K+1q2e5jtptPNrJHtHzKQznJHzZ6DG0gnPHPfEbWE1/xxrWpw31xqEFxcMYrmeERO
8Y4XKjgYUAduB0HQeyyfGnR3+L+h+LZbjVJ9Pl082l7ZSIMaczjDeQQfmGQGPGcHqeAoB5L
afDXxheajqtha6DdSXel4+2oCv7jKlhk5x0GeDU178O9Wh+Gul+NLZWutNu3nWcRR8WgSRY
1LnP8TFugwMdeePSvA/xnstCv/HU2r3Fzqkd/cm7sXe1VZbqTDRqJMMFQBSjYwfunHOAaWj
/ABG8Nw/AlfCFxdanbawLC8UTW4Pl73uA6wsM4YOFGWxwMgHJIoA4LX/AN5oXw90XxPqBuk
/tSTEUP2bEaoQShMhYEllBYAKRjqwPFP0nwEbv4W6r41u72eC3tLoWkMEdp5nnOQvLOWUKu
WAyA3OeK6H4t/Ee18Z+CfCFhZ3N3FNZQBL7T2iAhWZI1RZUbOeRuwvQD0JOYtMu4oPgJYSX
yfaLWDxgrvAxyHQW2WXB7HJ/OgDibzwh4hsr3TLO60W/iutTVXs4mhIacMeNo7n26jvW74Z
+F3iPWvF9t4duLR9OvJraS7H2hTzEjMpYAdcsjAdj64INes+N/i14U1b4l+CNWsr29msNJv
7m7upZbcqVSQRBVUdTjyz26Ee+Kd38X/D1x8U7DxKZL/7Jb+Gn0+QGPMjzsZH2DnnmRRkkD
IPOMEgHiKeFtdk0/Ur6PSbx7LTZfIu50jLJC4zkMRxxjn04z1FWZ/BHiSDw1a+IJtHuk0e6
ZUguCBiQsSFCjOTkg44569xXqfg/4meHNJ+B154duJ7+PVmsdRtPsscIMU8k7RmOVm7FRuH
0D8Z25z/GXxRsdU+DHhzw3ZBzrNsII5n8sqLaOAELsbccszbW3DHAwRkA0AYmt/CPVNCvfF
Nrql7AkmhWEV63lRs4uPMxwvTCg7hubHQcfNxk+NPh5qvhfSvDWpOkt3Y65Yw3UU8cJCLLI
u4QZycsFKntnJwDg133ib4m+H9Q1b4s3du10U8RQW1tp6tFgv5YCs7c/Kvy555wRxnIGhrv
xG8N+IPAXhDw/ZX+oWup6Y+kxSrI2y1ufLjVXLFiFVUbPzHGSAeQAQAeKa94Z1nw+kTa3pt
xZLLLJDGZlxuePbvA9cb1B9zjqDj2f9in/kqeq/8AYFl/9HwVpfthmCMeE4IDK4eXULwSkA
xusskbDYwyp6HjOQMEgZFZv7FP/JU9V/7Asv8A6PgoA+1KKKKACiiigAooooAKKKKACiiig
AooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKAPOvip8I9B+Jd1p8+vXep272SOkYs
5I0BDEE53I3p7Vwv/DKngf8A6CviT/wIg/8AjNe/0UAeAf8ADKngf/oK+JP/AAIg/wDjNH/
DKngf/oK+JP8AwIg/+M17/RQB4B/wyp4H/wCgr4k/8CIP/jNH/DKngf8A6CviT/wIg/8AjN
e/0UAeCQ/su+DoVlWHWvFEayp5cgS6hAdcg7TiHkZAOD6Co/8AhlTwP/0FfEn/AIEQf/Ga9
/ooA8A/4ZU8D/8AQV8Sf+BEH/xmj/hlTwP/ANBXxJ/4EQf/ABmvf6KAPAP+GVPA/wD0FfEn
/gRB/wDGaP8AhlTwP/0FfEn/AIEQf/Ga9/ooA8A/4ZU8D/8AQV8Sf+BEH/xmnH9lrwYYliO
seJzErFlQ3MOATgEgeT1OB+Q9K99ooA8A/wCGVPA//QV8Sf8AgRB/8Zo/4ZU8D/8AQV8Sf+
BEH/xmvf6KAPAP+GVPA/8A0FfEn/gRB/8AGaP+GVPA/wD0FfEn/gRB/wDGa9/ooA8A/wCGV
PA//QV8Sf8AgRB/8Zo/4ZU8D/8AQV8Sf+BEH/xmvf6KAPBJf2XfB0sUUUuteKHjhBWNGuoS
EBJJCjyeBkk8dzXV/C/4K+Hfhxr9xq+h3urz3M1q1oy3ksbIELoxICxqc5Qd/XivUKKACii
igAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAoooo
AKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKAC
iiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAoo
ooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKK
ACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigA
ooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKK
KKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiii
gAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooA
KKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACi
iigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooo
oAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKA
CiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAo
oooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKK
KACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiig
AooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAK
KKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACii
igAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAoooo
AKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKAC
iiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAoo
ooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKK
ACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigA
ooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKK
KKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiii
gAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooA
KKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACi
iigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooo
oAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKA
CiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAo
oooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKK
KACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiig
AooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAK
KKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACii
igAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAoooo
AKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKAC
iiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAoo
ooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKK
ACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigD//2QAA
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEASABIAAD/2wBDAAYEBQYFBAYGBQYHBwYIChAKCgkJChQODwwQFxQ
YGBcUFhYaHSUfGhsjHBYWICwgIyYnKSopGR8tMC0oMCUoKSj/2wBDAQcHBwoIChMKChMoGh
YaKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCj/w
AARCAPoAqMDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD2CjGTRSgVuIcgqQUijA96
dQIKWkpy0AKKQ06kNAxO9FJSigQCloApQPagYcd6eoUU0DJxUihs9RigBQBTwBigI396pAp
x1oEMYD0oC8U/BzRigBFWpAOKAOKUdaAHKKlWmLT1oAfn1peKb9DSikKw7ilHSmUCgLEgFH
emin0wG9KQ8HNOooGM3BeGB4GaeOR600oCfypw4AFIBaKX8qO1ABRRRQAUUUUAOHSlFIOlL
QAUUZooAKTtQaQ0AITSdqUikNMAooIoIoAKM0lFACk0ZpDSdqAA0lBooEFHWgUUAJ2qJjUx
6VC1AIYSaYae1NPSgYxh78009KeetNI9BigCFx7VGw59qnYcVC1AxO/Wl7YxSfhQTQAyXtU
B681NJ94VG/SgRC2c1FJ0qSTrzUTY6YNAyI5xUbZzzTzimHk0wEpr8Cndqa3SgCItUZp7Uw
0DG0UppKAEooooAKKKKACiiigAooooA3KegyeelNFPWkSSjFBxTaWgBaeOKYKcKAFoNFFAx
ppaWjtQADpS4oApcUAKtSgU1RUij60APAFOHSkUc0+gQmKAOaXHFKBQAUDp6UuKXgUgBfWn
iminZpgKKd2pnNOH1oAcOlKKAOKcBSAB1pwpAKdQIQ0gpaMUxhRS0dKVwCiijOaACiiigAo
oooAUGnVH3zThQAZ5oHvQRSCgBT7UZzS0UAFJS0lFwCkpTRRcBDSECnUlFwGkUhFOpKYCUl
OpMUCEooo4/wAigAPSoyKcWHoaaWHYZ+tAEbAU0nmnt06Uw0hjaY1SHpTW6UwIzjFRP0OOl
TnFRuuaAIM0nenBcUmBQMY/amHle1SEU0igRWfp0qE5zViQYNU7ueG1t5ri6mjgt4VMkksj
bVRR1JJ6CgBp61GetSj59pQ5DAFfcHoayNI1uy1i51SHT2eQadcfZZpSuEaXGWVT329D70x
mjQelY2ueIbXSNY0LTJo5Hu9YuDBDt+6gA+ZmP4gY75rYbKkgjB9KAIn4FRk1JIygAEgFjt
UHgseuB68c8VCro4by3R9jFG2nOGHVT7j0oGLSUUUABpKWkoAKKUUlABRRRQAUUUUAbwFSC
mJUgpEiiigUooAUetOFIKcKBgKXHFIKZcTw2ttLcXMqQ28Sl5JHOFVR3NAD8U7y3xnaceuK
82XxTrni/V30/wAJgadYx8y30q5cLn73+yT2Ucn1FdTY+EdPiG69kvNVuMZaa9nZsn1Cg7V
FK4HQqjMflUk+1LjB+lY66XoMjCFYtP39AscwVh/3y2a5nxX4gu/BOvWEMYmvdLuYTI8FxJ
ukjIbB8tzyOP4TkUXA9BA56VX1nVLPRdMlv9RkMdvHxxyzseiqO5P/ANesm48Y6Ha+Ho9ae
8DWsuVijX/Wu46x7exHfPA61yf9ga54/votR8QFtI0hB/otqozIVPcA9Ce7t+AouIk8HeON
b8Q+NI7ZbeBNMcM0kCpkwIBw5fuc4Hoegr1DtWdoWi6foNl9l0q2WCMnLt955D6sx5J/StG
hAKKWkHWlFABRSmkNACjpRQKO9ABTqSgUASKaepqMU9aAHg0uaQGigBc0Ud6KADvRR3pRQA
Ud6ACfekoAU0Ug5oNAC0Uin5iM8g4I9D6U6gBKdSVkf8JHpp8XL4aSYvrH2Q3zxKvEcQIAL
N6kngegzQBsUh60DpSkEYyMZGRmgAo+lABJAAyT6UikOoZGVlPIZSCD9COtABS1zXjfVNU0
uLSTpYsYoJ72OO+vbyQKltBkZwP4nckIoGTk9O46YgmQqoPXABpXAbQa5fTPiB4W1XXoNF0
zV47vUpzMqRxIxGYs7wWxgYwceo5FdR0oAQ0MNqqWIAY4Uk43d+PX8KcmS42nBzwa8b8EeI
vCF38Vlh8MwaldvfwXLRyyysbWweNm84QRH7vmEAlgccgDGSKG7AexY+tIetct8SvFw8F+G
l1FLP7ddz3UVna2u/Z5sjt0z2wAT9cVU+GXjC88Xx+If7R0+LT59J1N9P8AKjcvnaP4ierA
8HHHFFwOzNFeb/EXxh4gsfF9h4X8H29g2oT6ZcX8098cIgUEJgngYIyc8c8113gvUv7X8J6
XfHULbUpZIts15aqVillUlXKDA+XcCBwM9e9FwJ7LXNNv9c1PSbO5Wa/01Y2u0UcQ787VJ/
vcZIHTjNaJ5r561X/hJrD4sfEubwVdwQahC9lftbTRhhepgAw5P3SxYcdWzjI619BacZp7e
0N7ALW6kRDNAsm8ROR8yBu+DxmkmBkajql+viKy0nS9LN0HjNxe3kjmOGzizhecHfI2DhBj
gZJArVbGeK+fvDEvijxr4v8A7TtdVu2S08VyG5svPK29raRKoGV/2sBQvcg8dTX0FJ94kdM
8U4u4DcZIB4zXnHhzxXq/iX4ja5p8N5Yaboui3JtWsnjD3d6yg5YMfupkZOOQMeua9HztYE
da8g+FGm2dl8YfikiwK1zDcxNHPJ88qo5ZmUMecEkZ9cCh7ger3M0Vtby3FzLHDbwoZJJZG
CqijqxJ6AVBp99aapYQX+mXUN3ZTjdFPCwZHGccH68Y6ivNP2kJXPhHQ9PeVotO1LWYLa+d
Tj91ycE9hnn8Kl+GzGz+LHxE0OLEen6clpHZWqALHBEAeFUcD72SepPJJNF9bAd5rGtafpE
unxahOIptRuVtLWMAlpZW7AdgOpJ4FV9F8QaZr82qRaRcrdLps4tZ5E5TzCuSFP8AFjoT0z
0zXCfHoJHc/Dy6kQMkfiGONgRnIYLx+lS/COMW3jL4o2QXbHHre9cDAwQ/H5AcUX1sA34oe
MNQ8O+MfBGn6dHPdQ3t0z3NnbIPOuQMKiBmwoUk5Iz2yeBXowBIG/ahxlstkLxzz6D1rzj4
xxyr4j+G09vHJLJHrmAkaknBVSTgdgBk+wr0PUrdrqyvbWNgrTwSwq3YFlKg/TJprcZwPhn
4n6frupyotjNbaTNejT9Mv3cE3838QWPqFAIO7kAEA4JArr/EGpxaJoOp6rcIzxWNu9wyL1
bapOPxPFeDeFrPVLvw/wDDbTYNFvY7/QfEFxFdExbUAUh3bcewA5PqMdSK9+1vT7fV9Mv9M
uifst7C9vIR1CsCMj3Gc0Jtgzz/AMBeJvEOsX+ky+JbjSLa21XTRc2Vlbr++mcZLSdyqhR3
4JPGcGov2gYpJfhRrAjVGVJIJJNzEYUSDpjqckdeKreCvCt5H8QF1CTSJtI0Lw9YnStOS5c
PNeMfvTFh1GCTxwPlA6HHV/EfSLjX/AutaVYor3d1CEhVmCjdvU8k9OhNG6EWPDSXK+HdLN
9e/brlraOR7jyxGG3KCAFHAABA9T1Nct4F1O7u/GXjrTrl0EGn3saW0MahEjQ7skAd2PLMe
SeTXZaPaNYaNp9lNIkstrbRwPIowGKqASM9uO9YHh3wzJpXjLxZrktxGyazNGYoFHKKg+8x
9SSeB0HfmmBy3xjiT+2PAcs00lvGdTeB5o5PLaNWVQWDfwkDnPatr4YQXFv4TVJNai1uwWe
RNOu0B3G3ViAHPrkHjsPbFaHjPwvD4pbRBdT+VBp16Lx1C7jKAuNnPGCcZz24qt4Q8IW/hO
61r+zbqX+zb+cTwWB/1docfMF9cnj6AA5IzR1GYXiiSSP40eCk8xhFNZXcYXdwrFXyw9D05
9qi+BEjP8OkR2LvFfXKsSckncDnPfrUvxOglg1rQtdi8O6jrS6Yr+Z9lkCiJGIyccszYGBx
tAOTmpPgymmjwR5ukXE88c93LNL50Rj8uRiMxqD1AGBuBOTnp0C6gjtqQ8U7tSHpVAJSHrS
0hoAXNAoFFACEUdKWigBuaKWigDoVp3akH1paQhRTh0pvenCgBwpaRacKBigV5f8AGjWGT7
Jo0bER7ftVxj+LrsU+3BP5V6l2rwz4tZPjm7D9PJhHPptpPYD1DwDo66P4WsoiAtxcKLm4Y
92YZ59guBXlfjXxhd6/fTQ287waTGxWKFG2+YBxvfHUnrjoBXuahfIQD7nlqPbG0fpiuSuv
+ECt7d55o9CKIMkRqrsfYKvJNDQHhyxx5yFUN6gc1fvNSvL21tbe8uHnjtQyw+YdzIpxlcn
kjI6HpXdpFo3iaT91Ho3hvRA3LMU+23GPTn92P881xXiKG0t/EOpQaYVawjnKwMr7wUGMHd
3+tRYDa+F81nD41slvbaGYT5iiaRc+VKeVYds8Yr33JYksST3zXzT4cLf8JFpXl/f+1xYx/
vivphv9Y2OmTiqQmAp3akpRVAHanDpSdzRSAWjvRSUALRQKXtQAGgdaKUCgBRTwe1NooAkB
4pQaYvpTs4oAfRTaWgBe9YnjTTdY1jw3d2PhrV20fVZADDdrGGwRzs/2Qx43Dkelbdc1488
WN4M0f+1pNJvb+zjP76a12t9l9HkTIYp6lemKT2A8Xvfih4g1PwFp91JObHWLXVYtJ1cwja
JNsoOVx90sOGx6EDAOK+kpEzcMi4GWIFfKni/RLPS/gyLvStTj16TUtYTUZ761iZY3laRQs
aKfmDDJyvUE4PpX1VAxaSFmBBbaxB6gnGaSBnlVz8Y9MXRLjULTTrqXbrI0aFH4BOQDLIR9
wfewvJO0dOceqTBovNEatI6htqrgMxHQDPGfrxXy5PoesS/DvxJaWmnXUznxyJLJVjP77DM
pKeoBGN3T34r6nBzdKSR94E0J3A8Y/ZpvNZvPBmoyarJE8CalOFd3L3MkxYGQyHpjkAY5PJ
rrfGniu5tdTs/C/h9VHijVrS4ns5ZlBhgEasQzA/eYlcAdB1PAwcz4FaFqWg+HNdh1W1a1S
51q5uLRX4ZoSQoYr1AO3jPUc9Kb8UPDusT+IfCPijwtbrd6tot3sktmkEYmtpOHG48DHPPY
HODjFHQDa+EviuTxn4D0/VrtBHqALW14gGAJ4zhiB2B4OO2cVy92v2b9qaxfoLvw26/Uqx/
+Jrsfh34Qt/BeiXFjb3L3Ml3dy308pGF8xz0QdlAAHucnviq2o+FLm8+LOi+K1nijstO0yW
1aPq80jlsDHYANnOevGO9HQB3xb8U3fgv4e6prunW0dzdW+xI1kzsQuwXew7gZzjvXI/DzU
LzR/i/r/hu51G6v9P1exj12ykuX3sjsB5ig+hyeBwAq16X4l0W08R+HdR0XUQTaX0DQyFeq
56MPcEA/hXPfD3wOPDNrZXGr3Ueq+IbexTTft/l7dlshJSNAfY8seTgdhQ07gZX7Qur32kf
DScaVcNa3OoXUOnm4UkGJJCdxB7ZAxn0JrP8AhjA3hn4l6/4FsXZNB0fS4JbWIkkvI5VpJW
J6szMeBgAYAA5z0Xxp0l9d+G2rabDpF5q1zMFMEFoVDpIpysmWPQY6DJOcY5rh/gdc6drnj
7W9WWfVbfWrXTINOudM1GM+cNm0GaSTGCSVACgA9SRSe4dDV/aUUp4N0C7yV+ya9ay9f94Z
r1jUo5JoLyK2bbPJHIkbdMMykD9SKzPEnh7TfEtlBZa1b/abSG5juhEWIVnQnbux1Xnkd61
mJJyec07AfPv7Omj6RexaVNeyLb+JPCxu7N7AuFkMkkjFpXXqwAOwDkcEntXv+KzI/DujRe
I5vEEWmWqa3NF5Ml6qYkZPf34xnqRxmtTFNKwCYByr/dYFTjrgjH9a8V+B1zH4T1nUPh9rl
hJBr1tLNLZXggLLd2jNvyJAOFzzzxk46jFe1mkPXOBnGAccgemfT2oaA4H42eF9R8U+CRHo
JzrOm3Ueo2cZIHmumcrz3IPGe4x3rV+HGqJrPhO3vU0O80N5JJDNa3cex2mLZkk9WDMSdxA
JPaup5pxSV+Sjt74zRbW4HmXxb0CZseI9B0O51rxKLN9Jt4kcCKFJSf30in7wXJGOQM5OMZ
HSfDjw2fCHgTRtBeRJJrOHEzp91pGYs+PUZOPwrpzDLjJjcfUYqCaaGEZmuLeIerzKv8zS8
wPIvG3wpu/Ffi7xZqbX32CK8s7ZdPlikYP9qiAIdgOiAjbzzk5GMV6X4Xj1eDw5pkfiSeCf
W44FW7lg+48g7+5xjJHBOSBS3PiDQ7Yn7Trmkxf797EP/Zqyrn4heCrckT+LdCU+gu1Y/pm
jRagZdl4EudG+I9z4h8Pax9i0nUyZNW0poQ6zyjo0Z/gyTknqOcZBwO4auHuPi78P7cHf4s
sGx/zzWR/5LWTcfHf4dREga3cSkf8APKxlP8wKE0gselmvM/BlpPB8d/iLOIZPss9taEzbf
k8wqp259cZOPSs65/aH8BxD90dZn/3LML/Nqypv2l/CqfLBomuSjOefKQE+vU0OSHZnrXiv
w9pnirQrjR9cgM9jOVZlVtrKynIZW7H+hIpNG8O6Rolze3Ok2EVtPebBPIuSzhFCouTzgAd
O5yeTXit1+03pg/49fCt6/wD11vEX+Smsqf8AaduiSLfwlaKOxlvXP8lFLniFmfRd1ZWt3N
ay3VvFNJaSGa3aRQ3lSYK719DgkZ7UQW0Nt5v2eGKLzpDPLsXBkkbq7epOBya+Yrn9pbxCw
P2bQNGi92aV/wD2YVlz/tF+N5CfKi0SEf7NmWP/AI8xo50HKz6wkUeYrFV3qDtYgZXIwcHt
kcUw18gXXx4+IE+dup2kH/XKxiH8wazJfjF8QZSd3ii8UHtEkafyWj2iHys+0SXbj5jkYxS
GCbGRE5H+7Xw5dfEbxpdA+d4p1gg+lyy/yrKn8S69cZ+0a5qsuf795If60vaoOU+85kdR+8
XYP9rj+dZ893aQk+de2Uf+/cIv8zXwZNd3M5/f3VxJn+/Kx/mar7F9KPahyH3PdeJvD9sT9
o1/R4/968j/AMay5/iD4Nhz5nijScjskxY/oDXxbsX+6PypQAOnFL2o+U+vbn4reBoM7vEE
L/8AXKGRv/ZazJ/jP4HT7l/fS/7lm39cV8q0UvasOU+mZ/jp4UhOYLfWJSDkbYFT+bVnS/H
vQlTbb6FqRA6AyRxj8hnvXzvRR7Vj5T3i4+P0I/49vDUjf9dLwD+S16l4K14+JvCun6ybdb
Y3QYmFW3BCHK4yevTNfGtfU3wHk8z4W6aOpjnnT/x/P9aunNyeomrHfUlLQa2sSJ3paSlos
AdqKKKACiiigDoRS0gpR1qRAKcOtIKcKAHjpTwOlNWsPxd4psfDNspn/f3si5htUOCw/vMf
4V9+/agZr6lfWml2Ul5qNxHbWqfekc8Z9B3JPoOa8i+KNpe6k0PiBtMms9PkVbUGY/vW6lX
dP+WYOcAHn1xVzw3rF/r+onU/7Km1vWkYi2Eh8rT9PXsQe7e/WuuTwnNqkv2nxlqL6pLyVs
4CYrWLPoByx9z35qdwM3QfFep6xo1la+H9MM+oRwrFc3l18lrbsBj6ucAHArzzxf4TvfDV1
umH2izk+ZbuKPCbj1Uj+E57Ht0ruLTQdd8EapLc6HG+s6LN/rrQNiYDscd2H94dRwRXYad4
l0jUEKLdLBIeHtr1DC49ir8H8MijfcD513R56qc/Tmtm70C+sdBttVvYvs8FzL5UEUgxI4w
SWx2Xjvya92UaBZv5yJpMcnXfGkZb/wAdGfyrA8Y6NdeNJtOgtjLaafbu0kt1cR4MhIAAjQ
8twOpwKXKBxHwn0d9S8UxXjJm007987djIeEX655+gr3QVm6FpNnoemxWGmxeXbpySTlnY9
WY9yf8A61aIppWEOHWnCkWnUwAdaKXpTRQAopRRS0AGOaKKKAFFLSLTwKAClwKSndqADvS0
lOFAgo70op8a7nVckZOKAG0EAghgCrDBBGQQex9RXzV4g/aW1HTtYv7CDwtY5tbiSDfJdOd
xViucADHSsK5/ac8UsP8ARdE0OH/eWV//AGcVHOiuVn1RaaXp9pa2dtaWFrBbWZzbQxxKEg
OeqDsc85FWz1r44n/aP8ey52f2ND/uWWf/AEIms26+PvxGnBC63DB/1ysoR/7LS50PlZ9tZ
PbjjHH8qUIzfdUn6Cvg+f4yfEOcfvPFmoD/AK57E/ktZd58RvGt4MXHizXG+l44/kaPaIOV
n6DeTL3jc/hVHV8xW/zssZPdmAx+dfnlP4j124z9o1vVZc9fMu5G/mazp55p/wDXzyyf77k
/zNL2gch+humeIdMksd91qenwOhKMJLpFxj6mmXXjfwlaD/SvFOhR49b6M/yNfneEX0FLsX
+6Pyo9oHIffdx8VvAEH+s8XaSf+uchf/0EGsu6+OXw4ts7vEglI/542kz/APstfDNFT7Rj5
D7Tn/aI+HsWfLu9Tm/652TDP/fRFZVz+0r4IgklkttK1yaWTG9xBEhfHA3Hfk46c9K+QaKP
aMOVH1bP+1FoS/8AHv4Z1ST/AK6XEafyBrLu/wBqbn/RPB4x6zagf6JXzNRS52PlR9C3H7U
WtNn7P4Z0qP8A355H/lisu6/aZ8ZyZ+z6foMA/wCvd2P6vXh1FHOw5Uev3H7RPxBl+5d6bB
/1zsUP/oWayrr45/Ee4P8AyMskQ9IbaFP/AGWvNaKXMwsjuLj4teP7jPmeLtWH+5Ls/wDQQ
KyLrxv4rumJufE+tyZ65vpMfzrnqKV2OxeuNX1O4z9o1K+l/wB+4dv5mqL/ADtlyzn1Y5oo
ouAmxf7o/KjaB0AFLRRcAooopAFFaPh7RdR8Raza6To1rJd3904SOJO/uT2AHJJ4A5NQ6xp
8+kaxfabebftNlO9tLsOV3oxVsHuMimBUoortvgr4ftvFPxR0DSNQg+0WM0rPPESQGREZyD
jnHFCA4mk3DpkZr9Crf4OfD23x5fhPTDj/AJ6IX/8AQia8F/ac1Xwn4aiHg/wjoOi2upSqH
1C5gs4w8EZwVjVgMhm6n0GP73FcornzhRRRUDCiiigAooooAKKKKACiiigAooooAK+mP2dp
vM+Hbx/88r+UfmqGvmevoj9miTPhHWY8/cv1b/vqMf8AxNa0viFLY9c7UGig10kCUCilFAB
RRRQAUUUUAdDS0UtSIBT1ptOHWgCVK5+TwTol1rdxqd9bzXt1cOGK3EpaNeOAFHYdga6Fel
Z/ihmj8L6y8blHWzlKsDgqdp59qBmkkIgiSNIhFEvCoq7VH0AoNebWOoDQtAa707TdVg1W6
hhhgfVrgtBPI3zEpubA4DNnjjFbg8XqNY01zGp0C7sYriW4A+a2aR9is3+xuG0+nWlcR1XQ
06QLMMTKsgHTeob+dcTJrHiCS0gu7e806KObU204RvaFiv7xlD53cjAHHerEfia9h8ST6RI
tteyxW7RK0WIzPeqnmFAuchSuB9c80XGdbFHHEcwxxxn/AGEC/wAqeOTknNcRba5rN14Zvt
TtdX0t7izjMtxbNp7I8JCZMTKzZByOG7in3fiLVtHNv/aD2d+1zYi5hSGEwjzXdERGOTxl+
TRcR3AFSCuO1zUde8NaW+oaxeabc26TQpJ9mtGVowz4cAE/MNucHrmq3ibWL3/hCRPex2jT
6tMptLNZAFW3H7wq8mfmJRecYGTtpXA7xentTqr2F1Df2FteWhBt7iJZY8cfKQCB+HSrFMQ
HpSjpR3ooGLRRTgKAG0nNOP5UxuwoFccvXNPDVDn0NDNzjPNAyZhvQgcHt9aZFNvG0r844x
61JGRgDPP9aoaufJxcW7Dd/wAtIz29/agRoqQw4p44rN0/UIrwYV9soHQ8E/41oxS7jtYYP
agBQcdeBUsXyyofQiq15lVBTnPGKktjvhU5z2pAfn58ULb7H8SvFcGMbdUuOPrIT/WuYrvP
jxD5Hxj8WpjGb0v/AN9Krf1rg65nubLYOgpzo0blJFZXHBVhgj8K98/Zr+Dx8T3kPijxLb/
8SG3fNrbyLxeSKepHeNSP+BEY6Aiu/wD2o/hMus2M/jHw9bE6rbJm/gjXm5iUf6wDu6gfio
9hl8ornyFRR1FFSMKKKKACup+HPgjVPHviAaXpKhFSMzXFy6kx28YB5bHUk8AdyfTJGd4R8
N6n4t8Q2mi6Hbme9uGwM8LGv8TueyjqT+AycCvv/wCF/gHS/h/4Xi0nTlEkzYe7umXD3MmO
WPoOwXsPfJNJCbPznByPSlqxqUP2fUryDGPKnkT8mIqvSYwooopAFFFFABRRRQAUUUUAFFF
FABRRRQAUUUUAFbPhDwzq3i/XrfR9AtGub2bn0SNe7u38Kj1/DkkCsavrf9icQ/8ACL+JSI
0+0C9TdJtG4r5YwCfQHdx7mqSuDPTfg78LNJ+G+j7LfbdazcKBd37Lhn77E/uoD279TnjHx
Z8ZIPs/xY8XxgYB1Od/++mLf1r9F6/Pv9oaD7P8avFSYxuuEk/76iQ/1pvYlbnnde4fsf6e
bv4sS3RGVstOlkz6MzIg/RjXh9fS37HCW2mWvjTxDqUyW9naxQxvM5wqKA7uT9AFpR3Gz3f
4yfEC1+Hfg2fU3Cy6hNmGxtyf9ZKR1P8Asr1P5dSK/PvUr661PULm+1Cd7i8uZGlmlc5Z3Y
5JP416F8WfEmt/FDV9X8VRWkw8NaUy20JY4SBGbC59ZHJyQMkcDoBXmlEmCCiiuw8AfD3Wf
GsWp3VhH5WmabBJPc3kinYCqFhGv95zjp2Bye2Va4zj6KQHIBpaACivT/gp8JdT+I+qLPKJ
LTw5byAXV5jl8dY4s9WPr0XOTngHgPEVlHp3iLVbGEMI7W7mgUMckBXIGT3PFFguZ9FFeq/
BH4P6j8Rr8Xd2ZbLw3A+JrsDDTEdY4s9T6t0HueKErgeVCivSv2iNBsPDXxUv9M0a1jtNPi
trbyYY+ijylBPqSSCSTyTzXmtD0BBT2ikSNJGR1jkzsYqQGxwcHvjpxXr/AMCvgvfeP7mPV
dYWWz8LxtzIPle8IPKR+i9i34DJzjov2wtHs9F1Xwfa6XaxWtjFYywQwxLhUCuDx/31+Pen
bQVz57r3r9mObNh4jg/uywSfmHH9K8Fr2v8AZikxqXiSLP3reF/ycj+tVT+IJbHvWKDRmkr
pIAClNAooABRSUvagAoo4ooA6CnCkFOFIkUU5aaKevWgZKvSodQs01DTbuylZkiuYnhdk+8
AwIJHvzU69KetAGTLoNnNLprXS/aYtPgMEUEyhoySAN7AjlsLj0HNYclro3hrUpolS9v59S
gkjTSoIRKFhL7mAAxtTcSOT3wK7KuG8Rq2l+NJdTvL3UrDTr2zjgW7sow4R0J+SQbSQDnII
70mBY0my0S10bSNPF7NZrHeC9t7e/ZY5y4c4RlbqM8ep9aluNA0KJYtLkvorfWXn+1R3XmR
remQsW3An64x0xWReaWPFGuJHFdubKXSUWS7vLPdLKgmIJXONj8Zzjpziq062FvomtaPqmm
z3PiS5nlMRFuzyXLE/uJElxwFG3nIxg0hnST6dp1o+ow6zrvm6lrEAtXmupI4pTGAQoRRgc
ZPJ6mrN9o+kX8SS3twslpFaHTG/eALjcvO4dJAyrjHQ1g6dNp2j3ep2/i+zN1q1zOHMxs2u
BeR7VCiMgHoQRt4weaoyWeqf8IleubmNNN/tVnazNmTLj7SCTvz079OlAjq18OCaXyL/AF/
Ur+S3eGZYp2T92Ffcu5QOd23G48kZqez8I6Xbah9oKNcWqeYbewuFV7e2LsC5RSOMkdO3au
b0ltUi8Vp4nurTy9P1idrZiJCZFiY4t98ePlClev8At84r0TGOtCAp6JpkWkaeLK1eRrdZH
eNXx+7VmLbB/sjJx7VoUg6UtMApQKAKeKBCYpTS01j2oAQ1A0gXPfsPc0s8mBWfcyszr5Zz
k4THrQFi4JDuII4B/Wq0k2JCq8gcn6065fZbgLxgY/H/AOvWNqV4lvCY92JHH1x70xlzUtZ
FlDhTmRj19K5SfxEfOYM2QRyD/EKx9Tv3RypOc84NYLzEvkHvkU7DSOvs9UKPvV28stxk8r
XZaNr0N1iO4kVJegkPQn39PrXk1pOS3zHI9O1X4ZnBG1sOOhHf2osDR7Ndz4s5H43R4LD0H
rUVrdiWJXhbDY5A747151p+vzRxlZNzqV2sueCK19A1URkRMw+VtyN3+hpWJsfL37SMe34y
67IAB5ywS8dDmFOf0rzm0kihu4JbiAXMCSK0kBYoJVByV3DkZHGRzXqv7UUEcXxWkli+5c2
FvMB1xkEH+VeSVyy3NVsfo58L/FGi+LvBmn6j4bRILJUEBtFAU2rKADEQOmOMdiMEcGusI4
r4D+AnxHl+HvjKJ7mRzoV+yw30WeFGfllHuufxGR6V98xSJLGskbK8bgMrKcgg9CD3FUncT
Phr9pX4cDwP4v8At+lw7NB1ZmlhC/dgl6vH7Dncvtx/DXj9fox8V/BsHjvwLqWiTBRPInmW
sjf8s51GUb6Z4PsTX513ME1rczW91G0VxC5jkjbgoykgg+4IqZIaZHVvSdOvNY1O107S7aS
6vrqQRwwxjLOx/l65PAHJqvFHJNNHFBG8ksjBERF3M7E4AAHUn0r2Od0+DWhGxs9svxJ1WE
C4lj+f+x4HHEa4/wCWzA9R0zx2LCQ2z6L/AGfPAmieDfDlyLG5t9Q1wzNb6neRchJk+9Ap/
uoTj3OSfQer15T+zb4b1Hwp8OV07W3jGpSXLXctsH3SWwkVSqSejYG7H+1Xq1WQfml45gNt
448R25GPK1K5TH0lasSuy+M0H2f4s+L0xjOpzv8A99Nu/rXG1my0B4FA6V9L/spfCuLUGTx
t4gt98EUhGlwSD5XdTgzkd8EYX3BPYGtb9oD4C/bWuvE3gW2xdHMt5pcYx5p6l4h2b1Tv25
4L5RXPlEkDqQKN6/3h+dfbfwI8B+D9X+FnhzU7/wAM6RdX8kLCaae1R2Z1kZSWyOTkV6cng
vwzFC6W3h7R4Nylcx2US4yMdlp8oXPzXop0kZhlkiPVHKn8Dim1IwooopAFFFXtD0u71zWb
HS9OTzLy9mSCJf8AaY4GfQDr9KYHf/A34VXXxJ1uQzvLa6BZkfa7pANzMekUecjcRyTyFHJ
6gGj8YPhhq/w21nyroNdaROxFnfquFfvsf+64Hbv1HfH3R4C8K2Pgvwnp+haYo8m1QB5MYa
WQ8s7e5OT7dO1WfF2n6NqnhvULbxPDby6OYma5FxwiooyWJ/hIxnIwRjIq7E3Pn/4Y/s/eD
PEngTQtcv59Ye5vrVJpUW5VUDEchQEyBn3rq739nX4f2ml3kken3s0yQu0ZlvJOG2nBwCO9
dn8EZNLl+GGijQJbubSYxLFbSXahZWjWV1BYDgdPyx06VsePPFejeDfDlzqniG5WG0UFFQc
vMxHCIvdj+nU4AJoEfmwh3KDX1R+xFcA2/i+2zyJLaQD6iQf0r5ciiee4SG2ikkklfZFEil
mYk8KAOp5xgV9y/s5/C+T4e+HZ7vVWJ13VAjXMQbKQKudsY9SNxyfU4HAyUtymev14/wCOv
gH4a8aeML3xDq2oatFcXQQNDbSRog2oF7oT0UV7BXnHxs+J1j8N/Dpl+S41u6UrY2hPVv8A
no/oi/qeB6iiT55+Ovgj4c/DjTxp2mDUb/xNdJmNJrvK2qf89HCgZPGAp69eg55z4HfDTxF
4+e5hhvr3TPCTsF1CaORlS52kHy1Xo7e5BC9TzgHzLXNUvda1O71PVbl7q+unMs00h5cn+Q
7AdAOBX6UeF7SzsfDumW+mW8VtZJbp5UUS7VVSAeB+NStRvQ8s+OvhbS/D/wCztrWkaFaR2
ljZpC6Rp3ImTLE9Sx6knk18P1+hXx6g+0fBzxanpYu//fJDf0r89RRIcT1b4IfB/UPiNfi7
uzLZeG4HxNdAYaYjrHFnqfVug9zxX2lH4e03RfBc+h6LZRWlhHayRRwxjjlTknuSScknknk
1yX7Nc4uPgl4YYHJWKWM/8Bmcf0r0xgCCDyD1ppCZ+WyfcH5V7H8CvgxffEC6j1TVxLZ+F4
m+aQfK92QeUj9F7FvwGTnDvAvw102xsrrxj8SZWsfCdrO629r0m1JwxwiLwdpI9ieegyw+j
P2e/Hs3j3R9buWs4NPsrK8FtY2cCgLBAI12rx1PX27AAUkhtnpukabZaNpltp2l20VrZW6C
OKGJcKi/579zX52fFa2Fp8T/ABbCv3V1W5I+hkJ/rX6P1+evx7h+z/GTxYmMZvPM/wC+kVv
60SEjT/Z8+HNn8RfF09vq1y8Wm2ES3E8MeQ9wC2Agb+Eep644GM5H3dplha6XYQWWnW8VtZ
wII4oYl2qijoABXx/+xfcBPiNrEBOPN0ssB67ZY/8AGvsmmtgZ8R/tfQ+T8Xw+P9dpsD/kz
r/SuS+BHhvS/FnxS0fSNdjeWwkEkjxK20SFELBSfQ45xz716H+2jBs+IOiTgf6zTNpP+7K/
/wAVXB/s6zm3+NfhZ84DTyRn/gUTj+tLqPoffttbw2tvFBaxRwwRKEjjjUKqKBgAAcAAdq+
Yf23bfKeD7kdQ11GfxEZ/pX1HXzj+2vBu8JeG5/7l+8f/AH1GT/7LTewkfIteu/s1TbfF+q
w/89LAn/vmRf8AGvIq9O/Z1k2fEbb/AM9LGdfyAP8ASlT+JDex9LmiiiuszENKKQ0vagYGi
iikIKKSigDoxThSClpCFUU4cmkpydaBky9KeOlNHSnCkIKUMy/dJGRQKPpTGRlizfMSec80
5WYDAYgemaTndS96AFVmXhWIHtTlYg5yc9M0zvTlpCJAxyTk5PX3pRSU6gY4dKcKQdKcvWg
Q5RSjpQKD0oAGPeoJGwOtPkOBVR2Ltx+FAEF7KI4TJKdowdtZmkym6uxPnCKuQOOP8PWqHj
LUhFbtDGSzEhcDr/8AWFM8PXi22mLHcHM+MjHG72pjNfVrsW6BiSXxlQe/1rhtbvmVZCxzI
3T2q74i1RsMQwNx1x/dFcRfXjTBuuc00hpElxOZVG85Pr71WDf/AFqhDEqD70obmmUW4nxg
1aFywzg/Ljn1rMDlTxUgY4PfFAWLi3bwS7lbKnqPWkOozJICr/7rD0qixyCDUbgAY6+9ArH
mPxyuJbzxRY3E7bmNkEz7K7f4151XofxjX/TdIfA5hdfybP8AWvPK5anxFoOor7X/AGT/AB
u3iTwI+i30pfUNEKwgscs9uR+7PvjBX6BfWviivTv2b/FB8MfFnSTJJttNSP8AZ84LYHzkb
D+DhfwzUxYmj76r4h/ax8KL4e+JR1S3jCWWtxfaeOgmX5ZB9T8rfVq+3q81+O66Rp3hFPFO
r6QdWm8Pyi6tLc/c81sIpk9UBZWP+6Kpko+YtCt7b4ReHbfxJrNukvjrUYi+kafMuRp8RGP
tMqn+M/wqf552v0GBfAGlL8QPGY+3+L9TLT6Jp90Szbm5N7ODzgE5UdzyOeVTQLYSrdfFX4
ps17FNMW03T5OG1S4H3RjtAmB7YGOejeaeLvEep+LfEF3rOuXBnvblskjhUX+FFHZQOAPz5
pbFbn1b+x9q95rGh+LLnU7mS6vptTFxNNIcs7PGOf8Ax3p0FfQZr5d/YiuAYvGFtnkPayD8
RIP6CvqKmiWfn5+0RB9n+NXipMY3TxyD/gUSH+tch4T0OfxN4n0rRLTImv7hIA390E8t9AM
n8K9G/aqg8n416swGPOgt5P8AyGB/7LWn+yDo66j8VZL6RQV02xkmUns7kRj9Gap6ldD7M0
XTbXRtIs9M0+MRWlpCsMSDsqjA/lVLxj4isvCfhnUdc1V9tpZRGRgOrnoqj3YkAe5rar5h/
bS8SyRW2g+GYHKpOWv7gA/eCnbGPpkufwFWSetfAXxNc+L/AIdW+s3yRRXNzd3LNHEoVU/f
NhRj0GOep6mvRK8R/ZAn834RlM/6nUZ0/RW/9mr26gD8yvFEP2bxPrMGMeVezpj6SEVmV1H
xTtvsnxN8Ww9l1W5I+hkY/wBa5es2WgooopAFe5fsg6CmqfE2fU5lDJpNm0iZGcSSHYv/AI
6Xrw2vqn9iO3QWni+4wPMaS2jz7ASH+tVHcTPp+vm/9sfxlLp+h6b4UspGR9Szc3ZU4/coc
Kv0Zuf+Ae9fSFfC37V129z8aNRickra2tvCmewKB/5uapiR658HPiJo/gL9nXS9Q1uUmRJ7
mG1tEP7y4cSs21R6Ddyx4GfcA/Ovjvxh4h+J/iyO4vlluLiR/JsdPtwWWIMeEjXuTxk9T+A
A57R9N1PX9Rs9J0q3uL68lYpb20eTyeTjso7k8AdTX218DPg3Y/D2zXUdS8q88TTJiS4Ayl
uCOUiz+RbqfYcUtx7Hx5q2neIvhp4yNvO/9n67ZoriSFg+zzEz8rdM4bGR0OcGvcf2UvG3i
LX/AIi6lZ6/rmo6jEdNeSOO5uGdVZZY+Qp4BwSM1k/tn6atv4+0XUEXBu9P8tj6tG55/JwP
wrE/ZHm8r4xQpn/XWE8f1xtb/wBlo6h0PuGvjz9tODb480GfH+s00pn/AHZWP/s1fYdfJ/7
bkBXVvCNxjh4bmPP0MZ/rTewkfMz/AHG+hr9LPAk32nwP4enznzdOt3/OJTX5ptypHtX6K/
Ba4Nz8JfCMhOT/AGZAp/4CgX+lKI5F34oWwvPhr4qgIzv0u5A+vlNj9a/N1PuL9BX6b+Jof
tPhvVoMZ820lTH1QivzHj5RfpRIEfc/7Jk3mfBjT48/6m6uI/p+8Lf+zV7HXhH7G1wJfhXe
RZ5h1SZcegKRn+te71RJ+enxt8Waz4p+IOrrrVxmPTruaztbZMiKBEcr8o9TjJY8n6AAe5f
sSTbtJ8WQZ+5cW74/3lcf+y14D8ZIPs/xY8XxgYH9pzv/AN9MT/WvZ/2JJiuseLbfPDwW8m
Po0g/rUrcp7H1hXwV+0/b/AGf43a+QOJVt5P8AyCg/pX3rXw/+1xB5Xxilf/ntYQSfluX/A
NlpvYSF/ZEm8r4won/PbT54/wAirf8Astfb9fBn7L1wIPjboQJ4lS4j/wDILn+lfedC2Bny
b+23Dt1vwnPj79vcR5+jIf8A2avG/gxP9m+LXhGQnAOpQpn/AHm2/wBa96/bcg3ab4SuMfc
nuI8/VUP/ALLXzd4Fn+y+OfDdwDjytTtn/KVaT3Gtj9La8G/bKtxL8LbGbHMOqxH8Ckg/rX
vNeNftaw+Z8Gb5/wDnjdW7/wDj+3/2aqZJ8OV3/wAB5vK+KGlLn/WxzR/nG3+FcBXY/B2Ty
vih4cYnANzs/wC+lI/rUw+JFvY+tKKKOldZkFA6UUUAFFHeikAfjRSUUBc6UUopBSikJC9q
elNFOWgZMKeOlRin9qTELQfajtRQMQdaB1peaBQAnenLQBzzTgM0CHLS0uKXHNACqDTwKAO
OKcBQAq9KQ806mscCgCtO3OBWZq13HZ2wLybGfhTnBPr9KsXd3HDuZskDBNeW+PvEDXuoR2
tuCsSKS3cknp9KEhpC6nqUd7egeZtij+VR/M+9MuNURQCsnzKOCB0rmojt5Yjd7UrtmrKsW
L69WR2dixY8kjufWsxpQxLY5p8vzA1AfpgjtQNIfG/UY608n2qBDhsVOOtAClvanpIOAfzp
rIVI7g9KkjXocd6AHspIBx1pNuRggjH6VPswuTxjFSSRkjevXGSPWgR5T8ZocQaRJjkPKn6
Ka8yr1340pnQdMk/u3JX80/8ArV5FXNV+IpBToppLeWOeFiksTCRGHUEHIP6U2isxn6ZeE9
WTXvC+k6tHjbfWkVxx23KDj9aPFem2Wr+G9SsNUtXu7GaBlmgRirSLjO0EEcnFcB+zBqR1H
4L6EHP7y1821b/gMjY/8dK16r1FaEH5u/EDxlf+N9dOoXqpb2sSCCysYuIrSBeFjUfQcnuf
QYA5mtbxdYf2V4t1zT9u0Wl9PAB7LIQP5Vk1my0fSH7E8+3xN4ng/wCelnDJ/wB8uR/7NX1
xXxn+xlc+X8S9VgP/AC10pz+Kyx/419mVa2JZ8TftgweV8W4pMYE2mQvn1IeQf0rpv2JEB1
zxa5+8tvbqPoWf/CqH7acO3x1oE+Pv6aUz/uysf/Zqk/YqvEj8Y+IrIsA89ikoGeuyTB/9D
pdR9D6+r4j/AGvpXk+LwV/ux6bCq/Tc5/ma+3K+Zv2jfhhrXjb4qaA+hwYiurExXN3ID5Vu
I3JLOfpIMDqcexpsSNT9i24L+ANbtyc+XqZYD0DRJ/hUHx++PEeiC58OeCrhJdW5jutQQ7k
tT3RP70nqei+5+75p418e6T4E8OTeBfhXcsyMcaprqt+8upMYYREdB23DgDp3Y+HAADA6Um
7DSHSyPLK8szvJK7FndySzE8kknqSabRRUjCiiikAV9RfsR3qh/F1i33z9mnX3H7xT/Svl2
vYP2VfEK6H8WrS2mfbb6tA9kc9N/Dp+O5cf8Cqo7iZ90V8Y/tC+DdZ8RftBy6dolm9xd6na
286dlRAvll2b+FQU5P4dSK+zq+Vv2gfjjCt1daF4DljF1t+z3utQ43BQTmKFxz1Jy3Qc7ee
apiRo/DOfwv8ADbx5ovgfw95Gs+KL+Ux6zqxGUgCozGGP0wVGR2x82Twv0xXxF+yPoj6l8W
Fv9hMOl2kszMecO48tR9fmY/hX27QgZ8sftuxr5vg6T+P/AEpfw/dV5j+zDcC3+N/h8E4Eq
3Ef5wv/AFFdz+2tqCzeLfDenBgWt7KScj08x8D/ANF15h8BJvs/xk8Jv63gT/vpGX+tJ7j6
H6F18zfttw7tI8Jz4+5cTp/30qH/ANlr6Zr55/bTt9/gHQ7gD/V6mFP/AAKJ/wDCmxI+Pa/
QD9nOf7R8FPCz5zi3dP8AvmV1/pX5/wBfdP7KMxl+CukoTnyZ7iP/AMisf61MRyPXZUEkTo
ejAg/jX5e3MP2e6nh/55yMn5Eiv1ENfmb4vh+zeLddt+nlX9xH+UjCnISPqX9iibPhDxHB/
c1BZP8AvqMD/wBlr6Nr5e/YiuAYPF9tnkPbSD8RIP6V9Q01sDPz7/aHg+z/ABq8VJjG6dJP
++okP9a9A/Ytn2ePtdgz/rNN349dsq//ABVct+1TB5Pxr1dsY82C3f8A8hKv9K0v2P5/J+L
rpn/XabMn5Mjf0pdR9D7br41/bOtxH8SdInH/AC10tQfqssn+NfZVfJH7bMO3xH4Wnx/rLW
aP/vl1P/s1N7CR5b8AZvs/xm8JvnGbsp/30jL/AFr9Ca/OL4TXAtfil4RlY4A1W3U/jIB/W
v0dojsDPnf9tWAt4F0G4A4j1PYT/vRP/wDE18j6bP8AZtSs5848qeN8/Rga+z/2wbcz/CeJ
lUs0WpwMABk8q68f99V4joXhnSfhTo9t4p+INsl34lnXzdI8Ov1Q9prgdgD0Xt7nIVPca2P
t8HIyOleY/tL24uPgj4nUjJSOKQf8BmQ/0r0PSbk3ul2d023dPCkp29PmUHj865D46wfaPg
/4tTHTT5H/AO+Ru/pVEn5410Hw8n+zePfDsvpfwj82A/rXPjoK0PD0nk+IdKl6eXdwt+Tio
W5bPtZxh2HoSKSpLjH2iTHTcf51HXWZBRRR7UwAUCiikMSilooFY6SnAcUlO+lIEAp600U8
dKAHLTxTRTgKBMcOlLTR1p2KQAKUUAUtABTl7UgHPWnLQA8CnBeKAOeKfigAUU6gdKUD1oA
AKSSIyJ8v3u3vTwOax/FWtx6PZFFcC5cevKj/ABNAHMeOtVi0638tGDSv0wfzFeSKXnnklc
5ZjuJrX1y+fVrxnIxEpzj3qiqBVwvHrVotaEffHpQ5wMd6eFCimMhJzQMjPFNK7un4VIy0D
2oEVXQg4P51Yj+ZMfxCnsAw9DUYJVqBk8Y3Lt61ZtFBfa4/CqyN0Iq3GykBhwwoAvRQqQUb
Gf51KkSxgE9uaoSXKvtOcMOtK96MBeh7mgk4r44Wgj8LRsnKLdo6n2IYYrw2voH4s7br4ZX
EhOXt54Tn1G7H9a+fq5qu5cQooorIZ9l/sZXZm+Gmp2x/5d9Ukx9GjjP+Ne1eJNb0/wAN6H
eavrFwtvY2kZklkPp6AdyTwB3JrwD9i+dIPB3ih5pFjhivUkZ3OAo8vkkntgV5T+0P8V5fH
2uHTdJlZfDNjJ+5AyPtUg481h6dQo9OepwNL6E21PO/HOtx+JfGWta3DbtbRahdyXCws2So
Y5wT61h0UVBR7N+yRN5Xxjt1zjzrGeP8grf+y19vyOsaM8jKqKCWZjgADua+DP2Y7kW/xu8
O56Si4j/OB/6ivQ/2nfjGNQa58G+FrjNmpMepXcbf60jrCpH8I/iPfp0zm1sS1qcN+0p8Qd
P8eeMrddFXfp2lI9vHdZ/4+GJyzD0XIwPXr3xWP+z/AOJE8LfFjQ7ydwlpcObKcnoFl+UE+
wbafwrzsdKD9cVN9SraH6kVwXxx0DV/Enwy1nT/AA9czw6g0fmLHE2DcqvLQk+jDI9zgHjN
Zf7PnxDi8e+CIBdTKdc05Vt75M/M2BhZfowGfqGFeo1ZB+XBUqSrKVYHBBGCPakr68+PPwC
bxDeXPiPwUsceqykyXWnsQiXLd3QnhXPcHg9cg5z8navpl/ot/JY6vZXNjeR8NDcRlGHvg9
veoaLTKlFXdM06XUTMsDxq0ahsOcZzUd3Y3VmcXMDoP73VT+IqTV0aigqnK+Xv0K1FA9qKD
IKmsrqexvbe7tJDHc28izRSDqrqcqfzFWdO0m6v8NGnlxf89H4H4ev4Vc1rTrPTrOONZHe8
ds5PTb347Ci+p1RwdWVJ1mrRXV6X9O5658Xf2gdQ8W6FbaP4eSXTLWe3X+0pc4klcr88SEd
I85GerdOBkHwqNGkkSOJGd3IVEQZLE9AB3NbfhLwjr/i+9a08NaVc38qkCRo1wkWc43uflX
OD1Izivrb4H/Aa18F3EOueJZIdQ19eYY0GYbQ+q5+8/wDtYGOw71VrnJsdD+zv8O28A+CQN
QQLrepFbi89Y+Pki/4CCc+5b2r1SivIv2kfiLH4J8FS2VjMBr2qo0Fsqn5okPDyn0wOB/tE
ehqyT5R+OnidfFvxT1zUIHD2ccotLcjoY4xtyPYkM341l/Cu5+x/E7wlOei6rbA/QyAf1rl
QMAAVqeFp/s3ijRp8/wCqvYH/ACkU1HUrofprXiH7YEPm/CNX/wCeOowP+jr/AOzV7fXy7+
1Z8UNHvtJn8E6QVvbsTI95co37u3KNnyx/efI57Dp1yBTJR8s19rfsdz+b8J5o8/6nU50/N
Ub+tfFNfX/7FU+7wPr9vn/V6lv/AO+ok/8AiamJTPomvzj+LduLX4p+LogMAapcED6uT/Wv
sn42fF/TPhzp/wBmg8u+8Rzpm3s88Rj/AJ6S45C+3VugxyR8Ma7qt5rus3uq6pN519eSmaa
TaF3MevA4A9qcmJH0H+xNNt8S+KIM/ftIZP8Avl2H/s1fW9fGn7GNwI/iXq0BP+t0piP+Ay
x/417j8cvjFYfDuyNjYCK98SzpmK2JysAPSSXHQei9T7Dmmtge58//ALYEPlfFyN+02mQv+
TyL/Ssv9lefyfjXo65x50FxH/5CY/8Astea69rOo+INXudU1m7lvL+5bdJNIeSfQdgB0AHA
HArs/wBnmY2/xp8KuDjNw8f/AH1E4/rU9R9D9Ba+U/22buxlvPCtrHcxNqNuLh5YA2XSN/L
2sfQEqcZ616H8d/jXZ+BLeXR9CaK88TyL9370dmD0aT1buE/E8YB+KtT1C71XUbi/1K5lur
24cyTTStlnY9yf84qmxJFvwlN9m8WaHOePKv4JPykU1+mdfl3by+RcwzDrHIr/AJHNfaPx3
+ONt4NgfRfDZjufEsiAuxG6OxDDILer4OQvbq3GAyjsNl/4/wDxV0XwVYRWCW1rqviTctxa
2sq70tXH3JpPTHVR1Pt1r4p8QaxqGv6pdaprN3LeX9yd8s0hyW9vYAcADgAYFQ395c6jez3
t/cS3N3O5klmlYs7sepJPU1XPII9aTYJH6UfDy4F14B8NTg58zTbZs/WJa8q/aR+LGk+HvD
+peFbLy7/XNQt2gljDZS1jdcFnI/iweF69zgYz57qvx2Xw58I/DPh7wpKsmvnTIY7i6+8tl
hcYHrJx0PA9zxXzlPLLcTyTXEryzSsXkkkYszsTkkk9STzk02xJEYGAB6U+CTyriKTpsdW/
I0ymv9xvpUoo+6GbeQ/98BvzGaSq2myedpVhL18y1hf841NWK7TIXvRRSUALQKSlFAC0U2i
gDph1pRSDpTqkBwp6iminr7UhDhTh0pBThQAopwpopwoAP5UfhThR3oASnjrSDrTl6igCUD
A96cBxSCnDpSAWlopyAkjuTxQBW1S+i0uwkup+i8Iv95q8N8R6xPquoSbn3FiST2Fdb8UPE
Mcl3/Z1mfMNvlJXB+UN6D1x3PrXnsCMqkkfO3JJq4opIlAAUKnIH6+9AjY84wBzUkUZxyef
arQ2om0Z96YygYm9KX7O/pWgpHpTsqR0IoFczDbnv/8AWpht2xzz9K05EBP0qDbigLlExe9
IYweDxV1kB61DJCW6HpQMrhdhpVk2nA4BpGUhvmBFRvwaAHSNg59etRSNmpkxLEUPDDofT3
qqcgkMMEcGmgMvxyDL4B1hOwjVvyda8Gr33xQvmeD9cT/p1cj8MH+leBDoK5626KQUUUVgM
+gP2f8AwhqHjz4b+JdBstdOjWkl/G140duZZJ08viPO5dq5GT1zjHTOe0tv2UdIX/j58Uah
J/1ztkT+ZNUP2IrgbPGFseoa1kH4iQf0r6jrREnz/afss+D4+bnVtenPtNEg/wDRda1v+zV
8PogPMh1Sf/rpeEf+ggV7VXkP7QHxbg+HukfYNLeObxNeRnyIz8wt0PHmuP8A0EHqR6A0Ae
MfGqPwJ8ML1dL8A6e8fi4KfNvxeSu1gjLggZbHmMpI9gc9SK+fAABgdKluria8uprm7lee4
mcySyyNuZ2JySSepJqKpbuUgoooqQOk+H3jLVPAnia31rRZB5qfJLC5OyeM9Ub2OM57HBr7
1+Gvj/RPiDoS6hos4EqgC5tHI823f0Yeno3Q/mB+c1aXh3XdU8N6tDqeg301jfRfdlibGR6
MOjA46HINUnYTR+m1eUftCeL/AAz4W8KY17S9P1nUrkFbCwu4lkDN3ds8hF7kYJ6DrkeY+D
/2pgmlyxeLtEeTUIoiYp7BgEncDgMrfcz3YFh7DpXzx418Uan4y8SXet65N5l3OeFH3IkH3
UQdlH69eSSapsVjKjupYbz7TAVil3FgEGFGewHp2x6V2ek6lFqNucALKo/eRHkfUeorhakt
55LadJoHKSKcgj/PSsmrnpYDHzwku8Xuv8vM7G80SxuskRmCT+9FwPy6VHp+g2tqQ83+kSA
8bxhR+Hf8as6TqUWow5XCTqPnj9Pce38quSOkUbSSMFjUZZj2FZ3a0PqKeGwdW2IjFevT5r
Yh1C8jsbVp5uQOEXpuPYCuEuriS6uHnnbdI5yfQew9qs6vqD6jdeYQViXIjQ9h6/U1RrSKs
fN5nj3ip8sfgW3n5/5HQeB/GGteCNdi1Xw9dGCdeJI2yYp0/uSL3H6jqCDzX3T8I/ifo/xI
0bzrIi21SBR9rsHbLxH+8v8AeQno354PFfntV7RdW1HQ9Rjv9GvbixvYwQk9u5RwCMEZHYg
1aZ5TR94/Fz4uaF8OrJ45pEvtddcwadE3zc9GkP8AAvueT2B5x8M+L/EuqeLvEN1rOu3Hn3
tweccJGo6Ig7KOw/E5JJrKnmluJ5J7iV5Z5GLPJIxZnJ6kk8k/Wo6G7gkFPhkMU8Ui/eR1Y
Y9jmmUmR60hn1B8fPj2ZYpvDngS7wGXZeapC3qOUhI/IuPw9a+YBxSAjsRS0Nggr1X4T/Fi
T4c+DfEdpptuZta1CaI2ruAYoQFYM7epGRhe/U9MHyqihOwFnU7+71XUbi/1K5lur24cyTT
StlnY9yf84qtRSorOwRFLMeAqjJNA0jp/h3401DwHrV1qujxxNfS2clpG8vIiLkHfjuRt4B
4z+Vc9f3lzqN7Pe39xLc3c7mSWaVtzux6kk9TS3tlcWTRi5j2F13KM5/yar0XHKDg7SVmFX
tE1W90PVrXU9LmMF9av5kMu0NsbpnB471RooJHzyy3E8k1xI8s8rF5JJGLM7E5JJPUk85NM
oooAKV2Z3Z3ZmdjlmY5JPue9JRQAUUUUgCiuv+H/AIB1Lxx9uOl3VlAtmUEn2hmBO7OMYBz
0ruYPgBqjAef4g01PXbDI39BVqEnqhOSR4vSP91vpXukXwB2n/SPEwP8A1ysz/VqvxfAXSA
P3+vai/wDuQIv8yapUpC5keleC5vtHgzQJv7+nwH/xwD+lbFUtD02LRtEsNLt5Hkhs4RAjy
Y3MB0Jx3+lXwjMOBXStiBtFPKgdWGaaetAhKWjFJQMKKKKAOnpwpop61IDl6U/pTVp9IQq8
9KcOtV5Y3xmI4bqPrUdvfq52SjY/f/PagC8KcKYM4BGCD3p45oAcBzSgUDpS0AIM09RxSYJ
NPAHANIB4px6UDpSN0PBNACCZO5xWF428QjRNCd7SQf2hc5it/wDY/vP+A6e9XNTkS1ikeZ
vKSNS8jPxtUd68b1/VpdY1F7uUMsf3YYm/5ZxjoPqepppXGkZRb5uck9STyaVWyeTgVUmfM
hIpofnk1ZdjVhdcnnp/OpDJ+VZiyBQB609ZuPSgVi+G96niPPBrNWYdzU8U2D1zQDRdI7EU
0gMf8ag+1dm6UCYN05oESmM5GaZs5zTg5HGcfyp4kX+Ic0AV5U45GRVOWMEEL+FabDI46VW
mjAGR0pgZinYwapJ4943L1A/MUTx4bcOh6/WpITuT6UDMrU183R9Ri677WVf/ABw188p9xf
oK+kruD5JcD5HjcY9CVNfNqjAAPUcVhW6FIWiiiucZ1XgHx/4h8BTX0vhm6it5LxVSYyQrJ
kKSRjd9TXRXXx2+JNyTnxM8YPaK1hT/ANkrzOkLD1FVdhY7m4+LXj+4z5ni7Vh/1zm2f+gg
VyOp6he6rfzX2qXdxeXsxBknuJC7vgADLHk8DH4VT3r/AHhT0VpP9Wrv/uqTS1ASirUem38
v+rsbx/8AdgY/0q3F4c1yUjy9H1A/9u7D+dOzC5lUVu/8Ij4hzzpF0v8AvgL/ADNW7LwD4k
uyfL09VxknfMi9AT6+1HK+wXOXooByMiipAKs2llcXiym2iLiMbmx/L3PtRp9lLf3Kww8Hq
zHoo9TXc2dtFZ26QW4wi85PVj6n3pSlY9TLstli25S0iuv+R57RXV+IdIE6vd2q/vgMyIP4
x6j3/nXKCmnc5cXhJ4WpyT+T7klvNJbzJLC5SRTkEVpatrEupRQwrGY14LqvO9/8Pask9K6
vw5pP2cLd3S/viMxof4B6n3/lSbS1NsDTr126FJ2i9+39fmUX8OTrp6yK266+80Pt6A+tYR
BBIIwRwQeor0isjW9GS+zNBhLrv2EnsfQ+9Sp9z1MdkqUObD7rdd/P1/pHHUU6RGjkaORSj
qcMp4INNqz5zbQKKKKBGn4dt47nVUSZA8aqzFW6HjiuuWytFI22sAx/0zFc94OjzdXUn92M
KPxP/wBauoZlVWZ2CqoySegHrWc3qfW5NQh9W55Jat/5foUtSuYNNtGnMUW/7qKEA3N/h3r
G0S/t7lWs9RjiZpHLrIyj5mPY+h9PyrM1nUDqF2ZBkQp8sa+g9fqaodqpR0PLxWZuWI5qSX
ItLdH3+86u98NQOSbWVoW/uv8AMv8AiKwrzSb20yZISyD+OP5h/wDWrY0DWt2y0vX+b7scr
d/Zv8a6PkH0NLmcdzvjgMHj6ftKPuvy6eq/yschp3h+4uMPdH7PEecEZc/h2roYoLPSLV5U
QRoo+Zzy7e2fU+lXSepJwBySegFcXr2pnUJwkRItoz8g/vH+9Qm5FVYYfKqXNFXm9r/n5L/
hirqN7Lf3TTTcZ4VR0UelVaKKs+XnOU5OUndsKKKKCQooooAKKKKACiiigD2/9l6TGo+JYf
71vC4/ByP6173Xzt+zJME8XavCf+Wmn5/75kU19FBXlJEYyO56AV10/hMpbkLdakjhZlJPA
qeGGKMl5jvx+AFQyyPK52fc7AcCrFcQmOM4GXb9KY0jN1PHoKkFvx8zqv4ZpTDCp+afP0FA
EHfFFSfuB0LsexoJix91qAGUUpK9l/OkoGJRRRQB1FPWminjvUiHL1p4pq08CkAHpXP+JEa
3IvY+ApAkx+jH27V0IqG7h82IgqHUghlPRlPUUAc9b65FBEHMuFP3lKkgVo2virRJUG682N
7qcH8a4jXrSTTJXgG57dwTEx6lfT6jpXHSAxsQp4zmqsNK57mviDSerXsYHvkVKmv6KTzqF
uD/AL2a8OttQMY2ysWToD1I/wDrU5548bkcMvsOlKwWPdF1fTHJEd9CQOTg019VtfKMiyKY
x0JPJrwwXOScP+tPF5KF4kbHseKOUOU9rGsQL5UZkXe43H5uAKxNV8YsiXMFgqsCvlx3GeU
Pc+9eXS30xH3zg8HmmLfyIPl4+nSiw+U6PV9ZvJNHj0+4uWltkfzPnOXck5AZu4B5ArlbmY
tnnn1qOW7Dg7iSScnPrUO4MeD1qhoaetHegkZ+lJ3oKF75pQTSUCgB24ilRyDwabRQSTrIT
U8TDOaqL2qZelAFkSHPBp6SFarKaduxTAtCbB4pHm3A/L1qtuo3c9aBWHP8ykEVDGxjb271
LmmN1oGSMVzg8hq4SH4XaLuYzXmoOSScBlUY/Ku3GGXb0PanI27OeDScU9wOXg+GfhpQN8V
9L9bnH8hW5YfDTwgAGbSmkPX57iQ5/UVrQnEYPpWpp9wFwD0pcq7CbZBZeAvBsLL/AMU1YS
DuZN7fzaumsPCnhGD5oPDWipgZ/wCPRCf1FVklVup7d6tpcYT5WII6YosjN3LOo2ulW8aRW
mlabCev7uzjX+S1FqEcccG2FI02j+BAv8qpPdhpQkhJJ5z6E0t9cFpFQt1X8KaQJWMi6uXE
gG98egNZV07kn5mOD3Oatyqz3DEcgVVmXJYYpmiMq7xIM/jTbA4mKdpFK/nSv/GPQ1BCSk6
H0YH9aCkfOrrskdP7rEfrSVZ1RduqXq4xtnkGP+BGq1cLKOr8K3NqbY20a7Lrlnz/AMtPcf
T0rdrzmNmjdXjYq6nKsOoNdvouojUbXc2BOmBIo/mPY1nNdT6rJ8eqkVh5aNbef/B/Mvjg1
yfibThbTi6gXEMp+YDorf4Guspk0MdxE0U6h4mxkHpUxdmejjsGsXScOvT1OU0q0itLf+09
RH7sH9xEesjdj9P/ANdb9tqUbWFncXbBDcEjd0UNz+XSuW1y6nudQkFwuzyiUWMdEA/z1q5
c/P4QtSR9ybb+pq2r7ng4TFewc4UVpFX16tNXb+Wy6LzudaeKSuU0PWzbBbe8Ytb9Fk6mP2
9x/KurBBUEEFSMgjkEVDVj38HjKeLhzQ36rsZ+r6XFqMeciO5UfLJ6+zeo/lXGXMEtrO0M6
FJF6g/56V6HWN4pNqLEC4Gbg/6nHDD1/CqjLoefm2X05weIT5ZLfz/4JyFFFFWfJnVeD48W
VxJ/ekA/If8A16h8U6j/AMuMLdMGYj9F/qah07WIrLRTDCHN5uO0beMnvn29PWn2+iGPTrq
5vgWuDGzIhP3TjqfU/wAqm2t2fQqrKphI4bD66Xk+y3t6s56igdKKo+eDtXTaBrW7ZaXrfN
92OVv/AEFv8ar+G9KFwwu7lcwqf3aH+MjufYfrWlrmjLfAz24CXWOR0En19/epbWzPbwGEx
VKH1ql93df1t+HS9PxNqZJaxtiSB/rmXnP+z/jXPrFK33YpD9EJrd8Ihor+7jkUrII8EMOQ
Qa6jc3qaG+XQ3hgZZn/tNSdr6WttbpueeNbXCRmR4JVjHVipAqGu61/LaNeDr8mf1FcLTTu
jzMwwawdRQTvdX/MKsWFnLfXKwwjk8lj0Uepqv+tdzolgNPsgrD9/JhpD/IfhQ3ZDy7BPF1
eV/Ct/8vmchqNjNYXHlTjg8o46OPb/AAosbC5vi4tYw+z7xLAAZruLu2hvIGhuF3IefdT6j
0NZ2h6fLp11dxv80TqpSQdGwenseaXPoehUyblxEVq6b+9af1qYq+HtQbqsK/WQVHfaLdWV
q1xM0W1SAVVsnmu1rN8SDOi3HsVb9aSk2zoxGT4elRnON7pN79vkcTRRRVny56n+zZKsfxK
ZXVmEmnzqFHcjaf6V9ReU0pUTMIk7KK+Tv2f76Ow+KmlyTPsjaKeMt9Ym/wAK+i9e8TLu8u
zTcTzvbp/9euml8JjNNs3L0W9uNzfOw/vHNZc18SDsAArl1vLu6mDyMzL78AVoJK4HzbFHu
c1qKxprJNJ0dz7Z4NSrvj+br+NZ0V5Ev+skz9KlbVbSMD5kz7tnNAzSS6Q8Hg/pUytuHANc
1PrsQb92iH6LmrsWo3DBTGhII6baANmg1nx3Vw3WEk1PHLKfvQkfQ5oAs0U3L/3DRQFzrBT
xTVp4qAHCnCkHSlFACinUgp1AGZr2krqunyQqAJ/vxn0cf49K8kv7BsuCrRyKdrowwVPp7V
7eeuKxvEmkW2qAOzCC+xhZ8ZVx/df1Hv1FNME7HiM8Dxnnn3qAMydQceorrNX02a0uGguoT
FMv8J5BHqp7j3rn7q3KE44qi0yiZuegI9aesgByGK1G5HRhUe0g8UDLfm8c4PuKehyMryv8
qp4xzjikEpU8fzoCxNNH+8wO4yKhIMZx61L525Q2RkfnSnEg7c9u9AEQbcKkFRKcDA6U9Ot
AEgpQPShR+FSovFAhqrxTgvHSpEWnqvNAEIj5zzUwU44FSAU8DFMCDa1G0+lWMZpNozxQBX
wfSkOfSpmBpjCgCM8HikLUrUxqAFBp2ec1HSbj9KLgThyueant7na3WqBPFIpAoA6GO+G0Z
bJ7VN9vypC5/OubV6tQv0waQuU2HmJUPu5IH161I10SN0hBwMVnRnOO5pJG3HaD948/SmI0
7VAlv5pHzNzg+lUUXfISehqSWc564/hAqfT0VklycdAKBHNXfyXToexqvtzOingMcZrS1+3
MN6Jf4JB+RrNlwVx+VBotTwfxTD9n8TatFnO26kH61mVt+Nk2eLdVHrNu/MA1iVxS3KCrmk
3hsL+ObnYflceqn/Oap0HpUl05ypyU47o9I4PQ5B5B9RRWb4duDcaTFuOXiPln8On6fyrSr
Fqx9/QqqtTjUXVHL+LrUJcQ3SjiQbH+o6fpTEO7wc/+zP8AkMj/ABrb8QQfaNIuBjLIPMX8
P/rVh2A3+FNRAP3ZA34cVondHz+LoeyxdS20oSf4a/irmHWtomsPYERTZe1J6d09x/hWTW1
o1hFHCdR1Hi2j5RD1kP8AUfz+lU7W1PIwXtfap0XZrr0S638jpb2+htLP7S53KwHlqOC5PS
uHvLmW8uHnnbLt+QHoPapNUv5dRujNLwBwidlH+NVKUY2OjMcweLlyx+Ffj5/5dgpURnZVR
SzE4AAyTSVo+HWK61a47kj8waZwUYe0qRg+rSN/Q9GWyxPcgNddh1Ef+J961LpS1rOo6mNh
+hqShhuVh6gism7u593Sw1OhS9lTWh5sv3R9Ks6fate3sVuvG88n0Hc1Xxjj04ro/B0Azc3
JHIxGp+vJ/pWrdlc+KwND6xXjTez39Op0kaLGixxjaijCj0ApaKr6hdCysprg8lF+UerHpW
O591KUacHJ6JfkRGa2OtCJVzdiI73HZeCAfU/yq7XHeGpWbXFZyWeRX3E9zjOa3Na1dLBTF
Fh7sjoeQnuff2qnHWx5mEzCEqE8RU0XM/yX3sXxDfQ21jLbsd08yFVQdQPU+g/nXF1Ixlub
jJLyzSN9SxpsiNHIySDa6EhgexFWlY+cx2Lli6ntGrJaL+u5peG7UXOqIzDMcI8w+mew/Ou
0781g+EIdtlPMRzJJtH0H/wCut6om9T6TJqKp4ZS6y1/yD9KxtL1I3+tXIQ/6OkWEHrgjn8
am8R3JttKk2nDykRj6Hr+lYfhM41YjoDEw/lQlo2RjMY1i6WHjtdN/Pb/P7jr6pa2u7R7wf
9M8/kRV2q+pKG027U9DE38qlbnpYlc1Ga8n+R5/RQOgorY/PjpfhrIIvHmisxwDMVP0KkV7
7PMGkIQkgdM9q+dPCEnk+K9Hf0uo/wBTivoR3CEjjOeldVHYiRZiMjcltqjqzcCklvLaEY2
yTv67toFUJLh5Dhckjj6UxdsbEyAOewzwK1FYkku2ccKAPrmprYW8m1pLXOOCAxGfeqjzl8
fKFx02jFNDN6mgZ0MHkrzFbyRkdCGBq5BMxYeY0mfrXKi4kQ4DkVOl9MP4yRQKx2dvMAeJM
gdVNXY5zjAZee47VwqXzEj94wIq5HqTgg5z/WiwrHYeZH3uDn/dorn0vpSoIJ59qKQj1ZRT
xSLThUAKKdSClHNADgKd3pBTu9IQuOOahuofMiK5Geo+tTClbG05oAzJrODUrM217EGCcqT
1T6HtXBeI/Cl5ZiSW3Vrm2XklBl0H+0vce4r0OKTyrhTJwrgrVoyrgEBi68rjqvv9PbvTvY
aPni6gYN0yPaqTAqOMj+Vdr4s0vUNKuZJdQ23EE7llvY1wjk9m/uH2NcqdhY54PoastMp7u
MsvI9OlITz2zV5YIpcgja3Y5qKS1RexyKVh3Kjc8bc/Sjb3zzVgRgHIFJNCQSy9ByaasgGI
eKUGmocZBpd1O4ydG5qZDwKqDrUytjFBJeQcCnheahiccD8qnDUAP2U4KcUitgZPWnhhigQ
wrxzSjFP4NIy8UAJ5YI+X9aiePAqdCR9KeQCKAM91qMirskY7DHrUDJ+lAytimPxU5XmoZQ
QOfw9aLARH1pM80hzmigY8dasRPjiq64HWpYkMj4U4HegRbWQuMJ0/maazkOo7inmRV+SMe
xP9KqysRN+FAGhK4Ygr0A71paV/x6I3TzCTiseZtsLN3xV23m8m3tk7BefrTJaDxUoWyBPU
OBWAse9lDcCtDxLc70giByT87f0FZ9qwZlB60hx2PGfiZD5PjW/A4DrG/wCaCuXrtfi8oXx
iSP47WI/oR/SuKrjn8TNEFFFFQB0Xg6XEt1DnhlDgfQ4/rXTVxvhZ9usIP76MP0z/AErsqz
nufY5JPmwtuza/X9QZRIrIeQ4K/nxXKaMv/Ek1mE9VHP4A/wCFdYOCDXO6YiLd67BKD5XJb
b1xk9PwNEdh5hC9Wm+6mvviZ+gaUb6Tzpxi1Q8/7Z9B7etdDrdh9vsDHGAJY/miA4HHarlt
5Qtofs4Ag2DZjpipKHJ3uXhcupU8O6T15lq/8vTp955v9RgjsaK3vFOn+VN9siX93KcSAD7
rev4/zrBrRO58jicPLD1HTn0CrmjErq1mRx+9AqnU1idt9bHPSRf5igik+WcX2aPQqVeWA9
6G+8frQp5H1rE/ROp5zMu2aRR0DkfrXX+FkC6Ord3kYn9B/SuV1BduoXQHGJW/ma6zwz/yB
Iv99/51pLY+SyWNsW0+if5o1KwfGEu2zt4hn55Cx/Af/Xrerm/GX/Lme3zf0qI7nt5tJxwk
7eX5owbS5ltZxNA22QAgHGcZ4psUctzOEjVpJXP1JP8AnvTrS2lu51ht03SN+QHqfQV2mla
bDp0RVCHmPEknf6D0FaOVj5rA4GpjHa9oLr/l5kejaTHpyb3Ie6YfM46L7L/jXO+JYvK1mY
jpIFk/Ejn9RXaVyvjBQL63bu0XP5mpi7s9nNcNTpYNRpqyi1/ka/hpcaLB/tFj+tadZvhxt
2i23tuX9TWlUvc9PA/7tT9F+RzfjJz/AKHGDx8zY/IVn+GGxrUOe6sPxxWh4yXmzfHGGXP5
Gqfhi0ml1KOdF/cwk7mPA6dB6mrXwnzuIUnmisr6x/JHYDrWBr2tLEslpaENIQVkk6hfYep
/lUOua5ndbWD8dHmHf2X/ABrnB0pRj1Z05nm29Gg/V/ov8/uAUUUVZ82W9Ify9XsHzjbcRn
/x4V9D3mFmdc5O49K+b4m8uaJ/7rq3619GTP5khf8Avc100NmJhuwNq8CmUd6WthABQ7bB7
09Rz7VFcfeoERk5NTVXHUVODkA+tA2KKkhk8tw2M47VGaKBGj/aR9P0orOooFY+h1pwpBSi
syRRTlpKUUAOHSnCkpRSAcOlI33WHtQTTWPymgRSvHjjiQzNtQMCW/u+9VpHlgbdgFeoz0x
2NGruEs2ZugB/GrVkhltgcB125VT0zjtTAy7u+muIpIHhiMbriRCu4MPRlNcXqvgN7gGbQ2
ELNybO4b5P+AP2+hrsbu/tZIg9t+5mXJO8jr/WspPGMELyLf2jxopws0J3KfqOoqlfoNPse
ZX1jqWk3Hk6lY3Fs/YSISp+jDg1ELgNw34Zru/HHjGC/wBINhpkjSRy/fY9APoeledEjHTA
FNFrzLiqrHgEn9KmIBg2t1PeqEdwycZyvpU63O7jpQBVdWU5Ipp61PIo5qE8UWsPcVDT1ao
VOelOB7UAWY34xVyGTd977wrOTmpVY9aYjRLelKGHriqqS5HNSbhxj60AXF5GRz9KeuT0qm
jspyDVqKYH7y8+1AmI7EHgULIfSrC7JDzz/Op0t0Knpj9aAuUy2QMd+xqN0HUVYltGxlGBH
oeMVKLRNmN7Anv1H4UBczyquD2NVpYmHDda0JLORTlHR/YcGomZeVnXaR3oGZkkZXGR1pFj
Zvujj1q4+CemR69qTgKBjH0oC5WVVQZYgmkD4+7xUjqoPNWUlhjAESdO55JNABbKiW7SSHL
twF9BVKZw0nHpVmbJRnxjJxWaWImbHSgEWJmZhGgPNXGkJZFznAAqjaZmn3dBnFWbg+WGI+
8BxQBn38pluSScgcCmRt+8GDg1Cfm59aULQM84+LoLa/ZSdd1qBn6Ma4au8+LCYu9LfsYnX
8mH+NcHXJU+JlIKKKKzA0vDhxrVt9WH6Gu2rivDS7tagwM7Qx/Su1rOe59ZkK/2eX+L9EFY
OnHPiHWE7MrfjzW9XO6U4bxde4PDbx9elKPU6sc7VKK7y/Rr9RnhPUOPsMxPPzRE/qv9a6W
vOiWinJU7XRyQR2INd1pV8uoWSzDiQfLIvo3+B61U11OLJcZzx+rz3W3p/wAD8vQsTwpPC8
MwzG4wwrgr+1ksruSCXkqeG7MOxr0CsrxFp/2208yIZuIRkY/iXuP60ouxvm+C+sUvaQXvR
/Ff1/WpxlOjO2VD2DA/rTR0pDwM+nNanx/melMcsT680lIh3Ro3qoP6UtYH6OnfU4TW1xrF
4On7wmug8IybtNkj7xyn8iB/hWJ4iXGtXPuQfzFWfCVx5eoPAx4mXj/eHP8AjWj1ifIYOoq
OYNPZtr/L8TrazNfsJNQgt0hxvWTknoFI5Nag54HWue13XPLLW1i+X6PKP4fZff3qI3vofQ
5jUowoNV9n979CO7vINEt2s9Ow92f9bMecH/H27fWtDwzuOkIzklnkdiTyTz1ri/1P8zXoG
nQfZbC3gPDIg3fU8n9TVS0R5WVVZYjEOVrRirJLZXf/AA+pYrl/GJ/0q1H/AEzJ/Wuorj/F
UgfVtoP+rjVf6/1pQ3O3O5KOFa7tf5/oa/hOXfpbx945CPwPNbNcl4TuRFqDwNwsy4H+8OR
/WutoktTTKayq4WK6rT+vkUtVsY7+GNJn8tI33lunGOfp9a57WNWR4vsWnDy7NRgleC/t9P
1Ndayq6srjcrDaQe4rg9VsX0+8aFslOsbf3l/zxTgcWdKdJc9NW5tG+vkvT+mVOlFFFWfLh
RRRQAj/AHT9K+h7ZvMtbdx/FEjfmor54b7p+le/6FJ5uhabIf4raM/+Oiuij1Ey8OtOHSkF
PWtyRyCq8/3jVheBVeagCuKnRhtH0qDsadHyBSRTJw2RS0wCgNt+9TJH0UnB5zRQB9EindK
aKdWZAAU8U1afSEA6U7vSDignAoEGaa5who7CkfsPQUAY3iJsWip/eYCpNP1O2gs0QyqpXg
ZOM1U8RvmeGMdssf5VxuuzBUCjqetVYXUp+IbzOpXCQuDFvLAqeoNYN/eeYgAPC9T6mi6bY
h28E/pWdKcDHYVRqkIXzUT800k4pFfnmgYgyOKVWwc9qCpBwefQ0mOKAJ9xx1pp5U0yM9qf
njB7dKBjQeBRTc8ilHWkBKDgUu454pgp6jimBIGNKjYHBpnel70AWEmOeeatRyIepx9azhx
UqvTEaitgjDA1YSVgO5FYwkx93g1YhuZF6MaAsarSPs3bGH4VA0rD+8Klj1GXy8M249BkUy
S8ZhjAB9aLCI/OPrzSErIpDdfenFtw5UGqswK9MimAk9uyDdE3HfHT8qqMFB5ypPvxVlLqW
MEth19ehFVb2dJEzGpQ9welICUJuXIPtTSm0gDr6VXtbkABWPA/SrysjMMke1AETTAWxQjI
J/Ks+4Ug8dzyanfO0j3zUMxyF59jQNGhpgCoz+g4pt//AMe0r/3eKs6bGP7OdieS2APQCqd
/IBp7DGDI3HvQHUyTVuyh852Q9gDVQVr6TjjjlkP6Gkhy2POfjLaeTb6RL/typ+imvMa9g+
N650XTX7rdEfmn/wBavH65q3xDjsFFFFZDNzwjHu1GWTtHHj8ziusrE8J2/l6e8xHMz8fQc
fzzW3WUnqfa5RS9nhY366/f/wAAVcbgT0Fcf4em3+JFkPPmNJ+ua6bU5/s2m3MucFUIH1PA
/nXIeHjs1q0x/ex+YqorRnLmda2KoQ7NP8V/kVb1dl7cKeokYfrVrRL86fehmz5EnyyD29f
wqLWF2ateL6StVSr3R83zyoVuaG8WekDHBByDyCOhpRwc1geFtQ82H7FK37yMZjJ7r6fh/K
t6sWrOx9xhcTHE0lVj/wAMzj/Eun/ZLrz4lxBMc4H8Ldx/WsZvun6V6HeW0d5ayW8v3XHX+
6exrgbqCS2nkgmXDodprWLuj5fN8F9Xqc8F7svwfb/I7+zYvZ27HqYlP6Cpaq6Sd2lWZzk+
UKtVkz6yg+alF90vyOO8VLt1hz/ejU/p/wDWrLhleGZJYzh0YMp9xWx4uXGpxnu0Qz+ZrEr
ZbHxGPXLiqlu7N/WNeNxF5NkGjR1HmP0JJHKj29+9YAorV0nRp74q8gaG26lyOWH+yP60aJ
BKdfH1dfel+X+RJ4a083N0LiVf3EJzz/E3Yfh1rr+/NMhiSCFIoUCRoMKop9ZSd2fXYDBrC
UuTq9wLKoLOcKoJJ9hXnt5Obq7mnbrIxb/Cun8U3wgtPsqH97MPmx2T/wCv0rkquCsrnh55
iVOoqMfs7+r/AMv1HIzRurocOpDKfQiu9068S/s0nTAJ4df7rdxXAVf0jUX0653gFon4kT1
HqPcU5K5yZZjvqlS0vhe/+Z3NVtQsob+38qcdOVcDlD7f4VNBNHcQpNA4eNhkEfy9jT6y2P
sZRhWhZ6xZwupaZc6ex81N0WeJVGVP+B+tUR0r0jsR1B6g9DXNeJYtOt02xwKLx+RsOAo9S
P6VpGV9D5jH5RGhF1YT93s/yXc5yiiiqPCDtXuvg5/M8J6Q3X/RwPyyP6V4VXtfw+fzPBum
/wCyHT8nNb0d2JnRCnimDg08V0Eit0qvL1FTt0qGQEsKAK7fdNER4p0gIBzTEOKRRLuo3Ux
+nFCt70wJNoopn40UXEfSApwpq06szIUU8U0dKcBSAd6UhGaU0L96kA3b70m07xnvzUh4wO
56VFeSrb200zdI0z+NMRyWrS+dqE5B4X5R/WuG1i4E10+DlV4ro9SuTDaSSOfnbP8A30a4m
4fdnJ5PJq0EUVbhtzEnqapTHJ/H9amuJOT+Qqueo9qo1EPTFVicSY7VYboaqtndnFIaLaHc
vfNKq5+oqurbTmrSsGxzzT3AgcFGzTziRf1FPfkc1Eo2/SkA0GnA5ocd/wA6arfNj2oGSip
EbtUAPc08HnigRM5xQjgnngUwHctMNMdjQWIYB4qQQqR1/Ks+KRoz8rY9u1XYbxDgP8h/Sm
S0TJb57ZqYWZHQEfSpIbm1Jwzc1cSSFgCkqnNFiW2Z5gZeASfwpvK5DcY9a0ZmGMAZHqORV
SRkYHmgEx8MgCjJGPWnuqsKzJVz06eopoaUD5JPwNAyeaLIIHFZ8gKsVbrVppZ1GZEyPpUE
jRzqSjDd6Hg0AOtvK7woWHSmzwDy2khJyPvJ/UVFFndj+IVft2hVw8xwQDhSOM/1oAzoc5G
enameWC7dhV2JoIZGaZWKtnCg9DVKZ90rLGNxPJx0FA0b9vt+xCIYAK8muf1Obzbogfcj+V
R/Wp3nMMCICWmxiqKJub731JqWNKwgBJwBzWlp+UG7oFU1VTCLj5QeualMwCY5z+n1poT1O
T+LTGbwuhb+C6Q/mGFeQV698Rh5nhG6I/hljb/x7/69eQ1zVviKQU+CF7ieOGIZdztH1NMq
1pt41heJOqK+0EEN6H09DWJpTUXNKbsup3cEK28EcMf3I1Cj8O9PqvY3kN9B5tu2R0ZT95T
6GrGQASxwoGST2HrWJ+g05QcE4P3ehz/i652QQ2qnmQ+Y30HT9awtJYrqtmR/z1FGqXZvr+
WfopOEHoo6VDaNtu4DnGJFP61qlZWPisXivb4p1VtdW9EXPEKhdbuwP7wP6Cs6tbxUuNcm9
1U/pWTTWxjjFy4iov7z/MfBK8EySwttkQ7lPvXfWF0l9aR3EfAYYZf7p7ivPq1vDuofYrvy
5Ti3mwGz0U9jSkro7Mpxv1aryyfuy/B9/wDP/gHZVzvi+KDbBNuC3J+Xb3ZfX8K2dSvY9Pt
jLNyeiIOrn/D3rhru4lu7h57ht0jfkPYe1TBdT1s6xdONP2Fryf4efr/Xr2Xh9t2i2nspH6
mrlxNFbwtNO4SNepP8vc1kaLeQ2nh6OW4baiuy4HVjnoPU81z+qajNqM+6T5Y1+5GOij+p9
6OW7HPMoYXC00tZuK0+W7F1jUDqN0JNgRFG1F749/eqNFFWfL1KkqsnObu2XtIvIrO6Ek9u
k0Z4JK5ZPcV3EUqTxLLE4kjYZVh3rzmr+k6nLp0xKZeFj88ZPB9x6GplG56mWZl9Vfs5r3X
96/z/AKsdzVTUr+HT7fzJfmdvuRg8uf8AD3rNvfEcEcY+xKZZWGcuMKn19TXM3M8tzM0s7l
5D1J/l7Ckodz1MdnFOnHloO8u/Rf5/16BdXEl1cPPO26Rzknt9PpUVFFWfKNuTu9wooooEX
NM1GfT5S0JDIx+aNvut/gfeut07VbW+AEb+XN3ic4P4etcNQaTimejg8yrYT3VrHs/07Hda
xqKadb7iA07cRofX1PsK4iaV5pXllYvI5yzHqaSSR5WBkdnIGAWOTj0ptCVicfj54yd3pFb
IKKKKZwBXsfwxfd4PgH92eVf1B/rXjles/CeTd4ZnT+5dN+qqa2o/EJnZMcCnqflBqKWhW+
QV1EkrmkBBb6VGxNEZyxoAWZeKqsNorQQ5yDyDTbiIGJto5xmk0NMoI3NOZe69f51CPWpo2
7Uhsb5nrRUhUE5NFFgPpEdKdTBTqgxHqaeKjHHSnDmkIfTVPzt6UbsdahhbdPgelAyxGNzl
j9B9KxvE1xiCK1U4aU+Y3+6Og/E1uqBjqAACST0A71w2uX4lknvBwjfLED/dHT8+tCJZyvi
W6DOsK/dXk1y9xJgE559at6jcF5HZj1JzWPLJvb2rQ1ihrtk5/KkHSmn5jUscZI9z2pjEwM
YNRAKeDSTMc47VHu3Drg0DsK6MvI5WhH2nPUUiTFTzUhVJORwfakMm4dQc8+tRM3Y8GmDfC
eRlO+KewEgyp+lAgDbhUZGDzQPlOG4xUjDcvHXrQMYT0HpT0bK/SoScGgGgC5GR+VSbQ3HS
qyNU6NTEOkgZTgim+Sw5IOKuwzjbhu1LPIGTA4z1x3p2J5mUDkYHSjzSvAp8v3cVSdsMeaB
lpby5jbKSsv06UHUZt37wI+e+MVTMnNNLj2pBY0BqKEjdGR9DVq2uIZDgOPoeDWIWGfWnfS
i42jqIiwICnPtViezsrhcyRBH9Rwc1y8F3JCf76/3TW1FrFrNCI7gSK3qecfjQQ00Vbyzjt
iWS4BweAetUVMkrcK5JPGOhq9KLWRh5btLj2PFKqSM6MkLnb07ZpjKz2rKN85A9EHOabJIk
AUKnPYe/rV5rG/uG3NGIE9W5P5VYj0WKNQ8s7Fs8kLk/Sgd0M0mwX7DNc3A3GQMFz2HrWGF
2swbkKcV2MpgfT5IosqQOB3Fc1cwmK7lRsYYZHuKQoshVU64zTGI7cUskbwbT1Ruh7GmswY
9KCjH8aQiTwXqx7rGrD8GFeKV7n4mw/hPVou5tn/Tn+leGDoK5626HEKKKOnpWAya0uZrOc
TW77HHHsR6EdxWxqmui700QxI0csnEvoB6A+/8ASsDcP7w/OjcCeDn6UWOili6tKEqcJaSF
pVOGU+hBpUikf7kUjfRCasR6bfyf6uxu3+kLH+lOzOcl1u+TUb7z442jGwLhjk5FUK1Y/Dm
tSfc0q8/GMj+dWU8Ia+/TS5V92ZR/WmoPsXUqurNzluzBo6iumj8Da8/W2hT/AHp1qwnw+1
pvvPZJ9Zs/yFPkl2IuctcXM1x5fnyM/lqEXPYCoq7VPh3f/wDLS+s0+gY/0rQ0v4YSXl7bw
SaxEglbaSsBO38zT9nIcpN6s87LMVVSxKr0HYZ60lepXvwttrPUJ7Z9XnlEbbQywBc/meKe
nw20pc+Ze3z49Nq/0p+ykTzHlVFerr4C0NHCkXj+pM2P5Cr0Hgbw8q5ayd+eN0zH+tNUZBc
8apCQOpxXtD+F9AjfEelW/H94sf5mpY9D0mM/u9Mswf8ArkD/ADo9i+47niW9f7w/OlHzfd
BP0Ga93is7OMAR2dqv0hUf0qdVVcBURR/sqBT9l5geDx2lzJ/q7W4f/diY/wBKtR6Jq0hAT
S74n/rgw/pXvljcOrFQxGfcirt5NbQyLmLzJiv8TEgVXsV3JcmjwOPwh4ieMuujXgQdWZMD
9akj8F+IH/5h5T/fkQf1r3GS4MkZGxVPoBx9KpMxyflx+HSn7GIXZ5Rb/D3X5h/q7RP964H
9KmX4caxn95c2CD/fY/0r1OOQoc9R3HrSvIHbIGM9qfsohdnmK/Di7/5aalaj/djY1bg+Gm
4/vdX/AO+IP8TXev1qaLr36UKnEdzioPhjYEfvdTuyf9mNR/jWlF8L9DC5N1qEh9PMVc/kK
6xGH41MkmFxV+zj2IbZw/8AwgWgRMQ0N0+P705/pW3o+l2WjW0kOmwmKKRt7AuWy2MZ5rVu
wH+Yde/vVccjHpQopbDWoshyoNNjOU/GkJ+QimwH5WFAyVjlcURHk/SmnkGiL79MCSbPlnH
XtSQ3XQSdPXH86WU/JVN8Bsr3oYJXFnTZKQvKnkEdDTBRnIoqRj959BRUdFAH0uOtPWmAU4
VJgSClFMzzTt3NIBJThKq2jYu1J7jFWJ+U4qgkqxzb3+6g3H6UIEQ+LNR+y6f9mjk2TXPDE
fwp3P49K851vVDLmJOEUbf/AK9XvF2qtLezyk/M5IQei1xFxKzZXJx/OrSKUbkVzN5jEL93
+dVmOKkYYpgQs2KZY6BN3J6VrRQLHDuf77/p/wDXqvbxquC33F5+tQ6ldsg2qcSsP++B/jT
FuVL4oszIhyR1x0H/ANeqhpyr26ChsZ4NItDM+tCkg8HFB60lMbLCT9mqQYBytU6lDHaOaT
FYsOoceh9aiQlDtpFcg8U5sOuRQA2Ze4pgNSKcjB61E3ymgB4YjmpY5PXrVXd6UBsGmgL3n
bTT/PGOSKoF/Q0m4kUCsWppwelVmbJyabnn1oPJoCwE0lGD3FH0pAgpc0hpQCTxQMcpJp9S
2iOJMoFLAZ3N0X/GkC5JLHJNMCa0uWhOM49K1YdReMgs2D6lawWBB5qWGWRFyjEDuGGRQS0
dHDqD/wAFxyfWpzdM4xMykN0Irmo5Mn7qnP8Ad61binZBgcg+tMXKaJYqRzzVS8UNEGA5iP
H0PUVJFJvXIz9DQW68deDQBVjG5ZLdxuQjOe4PrVB42iYqxBPTI71deT7MJGHLfdH0rOLZO
T1zSZSG3EKXVrNBKCYpEMbgcEgjBrnI/BGgrjNvO/8AvTn+ldUvCE1F2pNJ7jMEeEtBjxt0
2M/7zsf61Onh7RkPy6VaZ9Smf51rHkUzFTZAVY9MsIzmOwtFPtCv+FWEiiT7kMK/7saj+lO
padgHKxHCnH04pfMf++3503PNFAx/mNnk5+tKJR3Wo6Q0xEhl9BTfMb2FNoAoAB1J71q+Gg
ratDuGVU5NZVanho41VfUqePXigUtibWvm1qckghmzkd6ryjCt78U65/4+1PfPOfrTbj/V5
9KaEUuspqWSQRxgLy2OPaquec0Hk80rlWAdaUUlBNIYtAPIpO9JQIs267nIz2p25hyDTLLJ
uFA6nipJRiVx056U0JirM3c5PY1G7sSST16+9J3pQKBje1KvWkb2pBQA88mp4lyM9wKrbhn
mrFrIu7GeewPemhMf3pcmnOuDx0plMQOeKgBwamPIqJl5pDQjDBqKE/MRU3OPpVc/K+R0pD
J/4TSIfnoByARSJ98UMRLP/qmqj9a0H5jb6Vn96GOItFJS0gEopfzooA+l6XvTFNPFSc4E4
FGRQRmmhfmoAdLxEDXNeIr1bWzO5sA9T/SukuTtgAHUmvM/FzzS3axKCUDE4PtQhpHM6ncP
dT+a5wzDOP7oHSsp/vVtPp7Yk805Y4JA9PSoTDGn3EGwZ/A1ZaZm+SSM4xToowBk8r/6FVm
T5jj+Edh3oVC3b6Ux3IpZCi5Ay/p2rIkVzIS+Sx5rfFuzDFK+nDaCeQabQ1Kxz3ltg8Gm7T
jOOK3WtUUDPXsx6VQutgJ2/e6E1I0zP2HNKEqQ0lAxgXmkpzfWm0AGcU5WxzTDTRxTAnJz9
aa3zD3ogQyzxxqVVnYKCxwMn1PapLmCa1uHguY2imU4Knv7g9xSAr0U5utM70ALQKTvQOtM
BT1p8KhpMHp7U2nwvsJ44NAmXre2WU7ZMjjg9KjuNPli+ZQWX1qaC4BGKna7ONuTgUybszo
xKOBEW9ttPMRQkyEbu6ir6XPyfIFDd27/AP1qp7hLP6qOfrQNMl2+TAB3bk1WbqamncsCc5
qDIxSGhkxyoHqeakjm2oB+lQzdT7UKCxwKAJgBu3Idp/Snb5ACWBxn8KYh8tuTUq3CowI/E
etAiSG429eh79qvJIJOAct6VkSMjElRjPb0pvmMBgEj3HWi47FnUZFaUKjZ2/ex0zVTNIuA
Keo49hSGT4/0VeeSeagqyVYRDI6VXOM+tMQ3GOOopppxJB9jSZBpDENFHSikAd6WkooAKOt
JSjrQAtJS0E8UwDvVvSZfJ1KF845xVPvToziVD6GgHqad4P8ASyOmDUV2f9GY9zgVZ1Jf9I
jfqHQGqN637lV980+hKKdFLRUlCUUUUDCloooES2hxcJg4OeKtXYIuXz1PPFUUbawNX7g72
Q9toxTQmV260o4+lBHFNoAR/wBabxmlbtTaBjWPNKp9+aa3WigDWjbzYw3fHPsajPWorGTD
bD36VO4GT6VSJ2GZpCBinEY+lJ2oAiI7VE65GKsMKicc0mhkUZ/h/KnD7w+tRtw2akHUUhl
nqPwrPP3jWgnQVRmG2Vh702CG0lL1NFSAfnRSUUAfSwp1Ro1SKQe9Sc9hwNAIzyKTOTxUE0
4ztj5x1PrQDZadPMjcqQQB1rz3X1W4vX8pMmM/Ke3+99K7i3TzgSxPlPwRnGf/AK1cVr+oR
wTSwrghvlJHf/61CBGHeny4kROww0mOW9hWasDSk5GE7gVohhMxeY7YxwB/So7u4UrtjG1B
0A6mtCkUHt/mxGowO5pv2YjndgDqO9RSXZU5IHHQHpVK4vmbgyY/3aCrM1YpFj6MT65OMVB
c36qTtfA/u1hS3TMflJPvVdmLHLHNK5SiXbm7LkgH5feqbNls5zTDRQVYXNNZu1KaY1JABo
zSUGmAh5pBS0CmAjAMpVhkMMGtrS9Ri1GxNnqymVoBgSr/AKzaOjj3HcdxWK1Qh3tbpLiI9
Dn/ABFSxpX0NfVNMn01o/OKzWs3+puUHyv7H0PtWewwa6rRb22ubR9Nuk83T7v/AFQ/iRup
QehHVfyrn9QspLC8e1mYSEANHKOBLGfuv9exHY00xeRUAoIpelKuDTELsfbnGR6ikGasQMU
/ripiVYcqOe4oEV42IzUnmDHNIyAH5eKiZufWmBK8g5xmmh8D0qMdacVzQAGQ45PWlDVGVw
aApIpDHHrQGKj0ooPNIBM985oDUEe1HSgY7NJ1paO9IA71Oy7UUdCTmoduQT2HWpJH3bcjG
KYFjzHnkO1ggH5VBNFJDIUmQo5G4A9x6/SpLM4kYeorYVRqlkbWQj7VCN1u56sO6UxN2MAj
IxTKeepBGCOCKQgH60mMaOtBpegptIApaSigBaSiloAKSiloAPSjtSUtMDWmbzdPtn/ukqa
o3Z+6Ks2R8yxnj7rhhVO5OSh9qYkRHpRSnoKFUt0qRjaKeQqnA+Y/oKbQAlLSUtABV5h+6j
PbGKojrV52zFH2IFNAyI03tSmmjpTEI3WkFKeTQOlIZEaSg9aKQDkbByDgitJX8xQ3c9azK
sWkmGKHvTTEy6BlM9qelnK8e8bVXGRnuKfaLuDKfrTWDlWjibPOSR0H41RNyrIfLbDHJ9qi
ZwfpVyYWamMQb5JsfPxkk+vtVaRTziPA96Q0yB+RkUKc4pxHamr6HsaRRZXpVa7GJM+oqyn
3RUV0uUB9OKbEirRSGlqRhzRR+dFAH0SJQO9PWYEcc1nu4/KoTMV+5nPpRY5rmjPdhVKKQD
3Pt6CnWiBgGkGEP3VPX8azVAB8yVvujdk8BKwNd8Qu6NbWTMsZ4aQcM/09BRYNzS8UeKUg3
2liQzD5ZJB0HsK4oy+fL5lx19PWo1TPLHCj8qhmk6nOEHUn0ppWLSLMswxkkBQPwFZl5fKE
2qOD+Z/wqle3xkcxxZCjoe9QRwSSHkEk+lMtK25FNKzn5jk1C2TWgtkVGWYH2FRTRYGSu3H
r1osNMpUU5utNqSgpp6049ab3oAKaetOxSN1oGNo7UtL2piI8UtLSUwuBpuMjBGRTjSUDQy
2uRaO0M+8wNhgU+8uD94e46100mdZsvs0jodTt/wB5BIOFmB/o4/Jq5iaISptJwex7g1Jot
05mSyfCXkTFrYk4DHvH9G7ehqXoyt0Pb5lBwQehB4IPofemfzrW1mJJUTU7YHyZjiUEYMcg
4Ib0PY/nWUeeR1pogVWwalEmfaoKWmKxO0h281CTlqM0A0AKrYp+/wBqjOPWj6UAOJpU65p
gNOVvagCwqLIvXaf0pkkLofmHHrSxuFz3zU0VxsGM5X0NAisMYwfzpSCp9RUsojc5RcE9xU
YBA6ZFIYlLldvQ7s/hSEc8ZpOlIYtSwjcwzTB8wx37UsbbWpoCby1Mrqoxhdw5qzaTeYAc4
mTBH+NVZGKkOPp+FRBjHIHTqP8AOKAsXtXUNdLOgwJ13Eejd6za0b1hJbxyL0DA/TNZzfeN
DEgNJS9qSkMWijmkoAKKWigAFJS0d6ACgdKBRQBb01ws5U/xDFRXi7JdnpUSsVYMOCDU91h
lRsHmmLqQGjcduBwKKQA9hmkMBQaMN6H8qO/NACUUUtAAOtXM5jGfWqVWxxEopoGNNCJuFC
8nFTSL5J2n72B+HtTEVmGGPpQD19qVx1NMHWkMYaKG60UgDNOjzvFNp0f3qANOGZoblSOxq
W5hVSTEhK5yUBwM/SoJVyQ2MYANSeYzpuTOcce2KojzEF6Y4WijRY89SF5PtVPzCeMk1LJO
W5ZADUJf5gVG0ii5SQpJH3hg1GrbpMevFPkYsu5utQL1zQBcGFXrTW+ZCMHkelOt5JSrbAh
IGTntUbTSMPmZvoeKLgVaSnP1pKkYZoozRQB7abgE4B3H071MuIkMkhA7lj0FQ28KwRtPMQ
DjJY9AKx9W1Iyr02xD7inrn1NM5rXI9X1M3BMaErAP4e7H1P8AhWDOQoLOef509mkkJZRwP
4j0qpOCW65Hqe1MpIimnZ++1PQVQnMk7BV6D16fX3q0VDHnn0FSmIIgLEBvSmWVYbJFxj52
7k1aeF4wAy44z+FOhdkk3x8Y9eaSSUsxLNuagWpAy4b7pz71Tu2wm0CrMszKD3HvWdM5ZiS
etBSRVcc02pGptSWmM70nenGgDNCGIKRhxUgTipEiOMmiwrlbBoAq35Yx0qNolOeoNMVysR
zSVIy44ppWgBtFBGDRmgYhFU9StTcxb4iUuI+UYdaudKdtPofak9R3tqaPh7WI7y0nublNy
gCHVbcdVHRbhR+h96r39hJYXxtiwkDANC4PEqHkEetZEr3GlalHq2mqDPFlZoWHyzxHhkYd
wRW9e29rr+kWlrpdwY5FY3ehTucGGUfetZD6HoPQ49aWw33M1TkAlWX/AGWGCPrS1nQ65Nq
fm6ldxiNkk8jUbcLhrWUHG/H90nr6GtPaRnvj0pp3JY2ilbaoy7Kv1PNQ/aYmJwW2jqxGBT
uhEveloUgjIIIPoaXFACGk704jmkHWgB604deaaKXtSAv2WnyXcc8pYKsQyF6lj/SqpXgAn
IU8/StLS7swSox+6QFP0qvqkAtr5tnMUg3p9D1FMRJdIklsZAuGQ846j/63eoRELiEnAEi9
SO9Jb3AQgONyEbWHqvp9RScwSnY2dpwD2IoArodrc9O9K5+bK9KJW3OSBgntSHkdKTKHO+5
RxSH+lMp3agCVpP8AR0j79TULDmrQh8y23ryVXJ+lQMuUU+v86GgI+1JRilpAFHSiigBKXi
g0lABS0lGeOKAForm9d1S80zWQrSbLSVA0BK5Q/wB5W9896uQ+IbcKDcwyRk90+ZaLorlb2
NtlCgepqG6u4ra3D3MoSPOB3LH2Hes+fXLVULRCSdyOFA2gn3PYVgTTTXMxnun3zHjjgKP7
qjsKTkOMG9zVn12ZiRawJEvZpfmY/h0FUpr67m/1t3J9E+UfpVQtgehqNn9etTds1SSLP2q
dfuzz/wDfw1NFrN5FgGQyD0kGaoqrSdKGiZT8wpXBq5tweIUJAuLcr/tIc/pWvb3ENzH5lv
IHU+nauUt7UOMkZBNWBBLaSebbMyP3PUfiKtNkOKOpFWCeOKyNL1AXi7JFCXCjJUdD7itMH
5RVIzasaGjQGa8zjKRKZHHsKryOZJC5/i5q9owC219Juw4iIHvntWe33gB6U0R1GtUK/eFT
GoR978aRSEb71Npz/epKQCVJHUdTwJvkRR3IoA02ASwO77/X8KqwMRE6g471PqL4AjB4HNU
4zhj6VRK2Eckmm0r/AHqTHNSUNl+6B+OKegCoPXr+NMHzOT2pxpiEJG/KkoetDuzDDMSKaa
SgY2TrTaVjzSUgFooooA9WvLqW4T5ASi/dzwM+tY0+yNt9w29+69hU+qam0ibIFCJ+VY3Mh
8yQ5HbPemjK1kSzXLSDA4UdKqSsWPPQdqJJOeO9Mx3PWqQIkhzztHP949qZKcOed3vTvMYo
F6Ad6ZgY+lMYgkIHT8aZI2OetOfpVWVsCkwSIbhznJPWqxOafKd1RDrSLYhpp5pzHmmd6QI
VRk1YhhzyelMt03OM9q0NowAKYNkaxr7Y9KQ4JOacx7VGaZIjHn2pjlQPWhz2qFjxQUkMcA
1EeKkPJx1NUry+trXImmXcP4V5NJtLcpJvRFgjJqreXUFmubiRQeyjlj+FZsmrTz5FtF5Uf
99utVobQSSExoXfuzc/jWTqpbHRTwz+0WV1K9vZkt9MtsSyHapfkn/Cs68jnN5OrXD3KWYz
PLuwN/8AdX2ro4rW4sLWGO0Xdq2pHybcEcond/YVR1+O2slXRbFt1tbNm4k7zS98nvTSbV2
Z1Kii+WBy6axrMjny7hlj6iLaCCPTn1FbNhqCWkP2n5l0y4cLMh6xSjuPRh7dRS6bZm8vob
S2H72U8kDO0dzU1/pq66t3KZVsNItGEVuka5a4lHBkf1b3p26kRbvYzdY8SmTxKNZt7QBWi
FtfDPN6vTzGXoGxj8RmtlX5jWGZpYGQG3kB+/Geg+o6VxMqTWN29pdDLr0PZ1PetDSdY/sW
G4hdXljZS9mVxmFz94+wI/I81Ny+VI1odUibWDYyK9uyEq0jctuA+6PQ1NNdPbgSPIjR7tu
4rtIb+6w7H+fasrSo5tRNvfzxRieAbWVBy8ZBEbn1BOV3eoqxLqIS9xeTsqySGIDaHcr/AH
GX+JR78jsam1+pXNFNaaGtpmoxyTGKNlR2UDLLkHnnB7H+lbbqUdlYYIOCPSuRtLuBNato4
bhleOXao2blyR2buPQ101pLHNG4iKkKegbOM+vvVU29mKtGKacdifg0oHHNIBkVIorQxGmk
p5GOlIKBE1vJt+U8DqD71cGLiHyJW2kHKMf4D6fQ1nY5qRJSuAeQP0pgNKsjlXG1h1FOTkk
DsM1M0iSoA55HQ9xUeDE6PkFc/nQBCeTntS1JcRiOVgPun5l+hqKpYxTSUtIODQBoaVKscp
V+Q4wM9KhvYDbXTxjlG+ZD6iolyGH5g1qkC/sBgAzRcqP5irJ2MZh39abippBxx06ioTwal
lBSUtGKQB+NJS0negBc0lLSUAVtTsIdTsXtbjgN8yP3jbsa8+SW50u6ltLuP5ojteM849x6
qRzXpXbmuU8d/ZClszPjUV4VV5zF/t+ntUyRcW0UUTzYvNsW3J1MfUr9PUfrUaXBz82D7d6
yLa5ktpN8Z+qnof8AA+9bImt9Rj3Z8uYcFj6+/wDjUG6dxplzyOaIyWbkZqN4nglCSjBI49
DUsOM0xWN7R4IicsecdK3Lm1tRaoRGhIHJ7Zrk4JHRsqcVfkvnaNVJJAqWaJXQXW35lhG0d
OKzjb3CyeZG7q4756/41o28yD5mGSOalmukK4UYz196aJaM0GUjz4/3dzEdw2j+ldRYXIu7
eOUDbu6r6GuYilzcAYxuO0++a1dJfyrloM/KwyB7itI6mE1Y6vTWP2S6H0qtJ/rPwqbSGy8
6f3oz+lQyH5zVGPUYahX7wqZz8hqvn04oKQrnLGm0v1ozSAF61e04ATh26LzVOMd6vx/u7U
kdW4poTIrqTzJmb1OaYnWmnlqPpQAr9aaTgGlPSmN0oGKnCE+ppC2TSdFUUgoAWg0UjdKAG
0fhSGjFIAzRS4+tFOwHcCNTumuPuLkZPc+gqhcSNM5dgI4+y+3vVjULoSMFXp2UdcVVKsWB
bk9lHQUIzZHjvjFORC54p7IqjLHmkaU42rwP1qhDHBDlSRx6VG7460rNtFQSMGBp7DGySel
Vnf8AWnOeahfrUlIaeTTH4FP6VG3NAxpNIKWnImSKALNsu1c+vNSk8VFt2j71MO/1oESsSe
hphYjrTAGzWTqOvWNmSiubmYcbIug+rUNpblRg5O0UajEk4xk1kalrVvaO0ShridfvKhwqn
0LevsKw7vVr6/DKZPIgP8EXGR9e9UYgm/avCd+//wCsmspVOx1ww1vjNGW/vtQU7pRb2+fu
Q8bvqepqNIIIiPlUHtnqa1JtOi0nTo77xHc/2dbycW9qg33E59l7fj605pbq1s1u4dN0/wA
P2J5W91p987/7kQ5J9sVHK3uW69OnpH8CbTNKnvj/AKNbzTN/sqdorfi0YWAU6g1tbW6DfK
ZJlDNjnGO9cZBqOo6sojg1XxFqMBHP9n2y2sb/APAm/nWjZ+H5iwdfB9r5h5Muq6sXY+5C1
ShHdmMsVJ6JWLQ8Qw2sd7rkkkP9s3S+RYWm4E2kPTe/oT1xXHiQlSd5bqzNnJJPU13Mdhd2
l3bW0/hbwdHdXeTBFLdN5s2OpUdcfWq/iRxYo4vfBFrHEoG66sZDuj9SAOo9zWrdzlWhHZa
fdaRoaLHGRrus/uYF7wxHq3txzVfVHt7IQ6Zp582KzHlDbzvlPU+5yaXSorlUGreErhdYtl
UiWxlOJ4gfvBT2P86W4ew1SyfVtDkMF3A2J7VhskV/p/C3v0P1qZaqyNqEoxneRk+KdJlmg
EMiLDc2pHkySuq+acZcAdTknAzgcVxdrHG8jecXUjOR3B9/pW88jXErSAH/AGmbk/T1JrJ1
N1N15mGSd+TGFLN9TjvUlSaT3uJY39/p7eTp5DMN/lkj7oYfNj0Hf2PNaVlbWdvbxLa6lGb
yYf6VLN8pz/dUn+H+Z9qzI7S8u4y9pFGrJhv38oi79MNjOfSr+pwBoYpHhht72Rd5ihlDxS
nuF/uOP7vQ9RSehCjd6D7vT5ZkTzrtfLOFQjBDDOAAV469u1dbodje2Jn/ALQlikkdVUbVw
3H97HBPvXIwuE0+O2VBmNVKAccrzj6k11Hh7W5dae4MlqkPlgMzqxIYk8DHalC3MdFXm9mr
r1+8216/WpRUS1LWxyBTP4qfSMO9ACjpTTSk0HpQAnagelBpKALWfOtdp5ki5HuvcfhVXPO
KfG5R1ZfvKcj/AApZ1QSHyjlDyPb2oAbSGgUvapAATWnoMc91qUdvbFBLJnG5sA4rLFaXh0
7dcsQBkmUAVSE9iO+H72QGNonViHjYYKt3qi3Wuj8fx+X4hdxkfaYkkz6kcE1zVDCOwtJRS
9qQwzR9aSloAMUlFBoAK4XxtZ+TronQcXcQkIzzuHB+grptd1ZNLQIqiW8cbliPRB/eb29u
9cTPNNc3Ulxcu011IcsxHJx0GOwHpUSfQ2pwb1M8g55GDQjsjhkO1h3FPnYtIS33uhqPtUl
tWNzTr9J0+z3Chgf4en/fJ9fappEEOD1jJwrnj8D6GubJB/8ArVt6NrPkyLHfos0J43kcge
/rSKT7mnZjewMnEWcE+tWrtYxIDEQFx0qxe28AjWewIaIj5lBzg+o9vaqEQ3yADvQWWLdMp
nHWnSJ1qeBf3ftThC0jFVH4npVWM7mfbxlrlMDvWnNGYtUixxjafzqSx06YzAiNiF4LY4q5
qMY/tpgo4QKp+uKuK0Mpu7NXS/lvk9GBFNmGJWptkcXMJ9HFSXYxcN9aoxe5Xl/1ZqGpZ/u
D61FSGgpO9FKv3hQBMg4FW7kgRoB/d6VDCu5gB3OKmvj+829qZPUqClxRiigoDUbctinn+V
MTqaABvvUnelPWkXrQAuaR+gz3oxk0svb6UMBgozRRSAM0UfhRQB1kEJeTai7nb/P5Us7pE
SkRDv8AxN2p88oSIxW5IVvvP0Z/8BVeKHdyeEHWqRlu7iRxtKSxPA6mk24Y+g70+WTPyJwo
qvKwVMdhTGRzODwOn86qs/NOkaoGagaFds1F2p3XmkLUihjHAppoPWk70hhipohgZNMUc04
/ypiY5jzSWzLdXy2FtLC2oOpMUDPtLkDpn1qOWRIl3zTJBHnBlf7qe59q5jx7ojabfWepJs
iivSCWgm3oJwMh4pB/Cw555B4NFwsaF0T4g0e+tYvtNl4i0yUi80t+DJHnkr64/wA9a5uCx
jA3ZG0Hn2NXrPUZPF2oRXNpdx2fjW0OIbs/ImoooxtPo4Ax6GpFiW5uLhdSnh0jUnJM1teK
YljPdkboynrxWVSLeqOvDVVH3ZGRdzBnIj4RT+fvW1p2zw3Z2+q3tubnVLr5dL07GWcn/ls
/oPTvVi0Twlp92st5rDah5QDeXbwM0Yx13Hv9KufaXgD+K7uHzta1BhBpFoRnyUPCcf3iOS
e1EYW1YV66kuWI23sL221iNroJq/jm8XeA+DDpsfr6DFdZpXhiytZ/tupEaxq55a8ul3qh9
I0PAHueam8OaMdB0+VJX8/U7phJfXBOTI/90H+6vTHc81avNQisrcSTCaRmcRpFAm95XP3U
Uep9TxWqVtzhbvsW3hFx8hjD8dAAMD+lc1qms2VkrS20gS2UmNtQMfmRtIP+WUC/8tnHcj5
V9ap+Ita2iS3vxBNOOW0+GQm2tfaeUczSeqLhR0OaxrrT7rUrq1m1sXk8jx/6FpltiOedPU
D7ttB/tEZPYGk2NFS2vE1A6lPLD9ksI8SyavcN5txBcqcxMz/xlj8vkpwAenGa7XTrqaa2t
bu4tpLC8njDyW7dY2PX8D1wex5qvYaSYZLee8EDz24xa21smLSx9fKB++/rK2STWjPsiglu
ruVIoYhukllbAUfX19uppIZgar4aiubr+0NFm/snWR8wmi4imP8AdkUdM+v51yWr3smramP
tFsmmeJoR5cpU4S69j2OfWusvNaS6hX7A2+3lGVcZBce/p9OtVI/Cq67aub2RrZFU+VcgZZ
CP5rQM5Oy02bXpLiO0QW19bj99bscOf/re9Q2kzae7C2Z4JR8rsOG+hNat5LcXs0Fhdoln4
osFxZ38PAvI/R/72R361m3hOoQPfpC0VzEfKvLfByrDq3/1vSsqi0ujswsknyyQXusXtyAt
xctMB08xVY/yqpHaSXJLDG7uQgpbeAuwLYCeua01mWFNsK8CsHI9BU12IF0+RELFkDZyN3U
mtHwnB9nn1JWb55Nkm0cgAk9/XPasyRmmbdK/A7Zre8NFGiucH5yR8uMfL2I9RV0viMMUrU
72NbPSpU6VCetPRq6jzCSiiigQ0cHmnnpTT0oU0AJSd8U9R831p08TRvtbvyD2NDAip/BQ+
o5plOjYI4LDK9D9KQCClpZYzG208gjKn1FN+tAAasWU7W11DcK2GiYOD6EVCkbyHCKWOM8V
YS2BsZpmzlflA/rTAXWr2TUdUmupX3eZgqAfljGPur6CqVFFIApaKBQAlLRRQAVFcySxWs8
ttF508cbPHGf42HapaBncNucjpigZwZuIbxfMiffLMPMlZvvM5/w6Yqid0cofGM/yq54jkt
brXJJtLACAbZZYhhZZO5H8s96pFZiUErbjjCkDArBnYndIjnjEkgIP3u9W7Oxt5ZAJGOPQd
6kFniEE9c1PaRkTIRyQf8mi4+W5sSaBYvajEA34znOCKwdQ0JUUtbk5HVWrsIlJiVB0GKkg
01r2UBhhCcfWqJaVtTzyzvp9NlKFmMXQg9v/AK1b9rPHMfNhAKv6dj6VQ8VG3bWmtNOXesR
8tnA++3cD2FZcT3Gk3AkCHyycNGe/+fWghOx3Fqwdcd88j0re0i1DsNy5rk7W5S5iS6tWz6
juPY11/h6+imjznDKfmB7VaM57XR0irHDDubaFjUsQeMAVxcTGW4klb7zuWNbHiLUN0a2yc
Bhuf3FZFoDgk+lWZRWlzQgOHQ9PmH86nvf+PhqqxMNy/UVZuuZjTEyrP1UfjUVPm/1n4U2p
Gg96VPvim0+P71AGhYrmYe2TUd4f35xU1mv7t29F4qvMC82ACScdKpE9SKirF1sCoirgrya
rkcUDGnkU1KV+1C9KQxD705V4oqQL0FADAveo5ev0qc4HXpVYnLE0AJS0UlIAopaKAOx8pV
y0hye5PQVFLJu4XgevrRNIZWGTwOg7Ck27Rljgenc1RkQnC5qjM5Zs9qnuZck4GB6VUZsmm
UhhOeKiPWnP1ooGNzTGp7cVCaQwHWlHWkpyj9KBjxkCkpc0o5OKBMy9YX7Q8MBPyL+8b3PY
VHZWVlLbTadejFhOuQScCKTsw9M9zSyyNLO8y/dJIHpgVIiZGO351yyl71z16dK1JQZ51rP
h+88Pa7DbXG+JVxNDchsCRfVD69iO1dRb+M9ajREnks79E+59tgDso/3q6O11JPsrWGpqk9
krFk86MSbAeqkHkqfYgjtWRd+F9LvMy6W11aBidq2zC7i/74OJEH51tGSex59WjKD1WhA+t
al4rurHQpY7S3tLm4VpI7WHy9yrydx7jHau00WH+1vGt7fBP9D0RPston8IlI+Z/bA71x3h
yzPhzxvo/wBvvbeS3mdoGcK0bRsy8K6OMrnswyDXU6Bp6ahD4m0a4kliubbVPtDIF3KysPl
Mi8eZE3QrxVrc55aG/FrGmXF/FYx3geSbKxyhT5LuOsYk6F/bv65rWh0tLiKe3uQ8cUq+U7
Lw0Y7MPcEA+xrzPWfD2s6fcySOInWYMxtHbfbXUS8nyum0p18s4YDlScV3fgTXBPZWFtPLJ
LFcE28E0r73inAz9nkb+IMvzRueSMg8ine71Ja00OL123n8L6gdTnsork2cyi8tcDYzt92V
P9mQfMp7OCK2fDMsIFxGswuZ7tftyahkl9Rt2Pyu5PR0PyOnQEcDmun8e6SmpaDcSi3NxLb
RkPCpwZ7fOZI89mGN6E9GGO9eP6XeyaBcrpk92jWpb7fpWolTsQuOJCO8UijbInZhnrUtWd
hp3PRtW1S20qGN7rzJJZTtgtoRulnb+6o/r0HevOPEPiKaa58y78mW8hbMcCtutbA9j6SzD
+8eAelU7nUb3WNWFrpK3V5qF5+6Myr/AKRc+qRqP9VCPQduSa6fwr4QeFmksV02+1W2JBur
r59Ns5AOIVA/4+JT0ZvuJnuaB7GV4Xu43lkupI2uJEzJf2SffkX/AJ+4R/ER/Gg+vTp3sl2
s1hEbWSKa2lG5JYz8si9sf4fhXnXiPSvs08+raJBdWC2cqveWBfNxpE/qCPvQk8q44wcGpN
B1ea8uj9i8hNTmO6SxLCO2vzj78R6RTHuv3W6ikPc3PFFkl/pbrbxt/aVqDcW8icGMryR9D
6etUTfz6ZJoPiawto719Yj+zXloxCCST+Eq3Zu2T16V1mhXNlNpN/tMqXUYdbuK4XZPA+04
V17fUcGuC1OTy/hp4Wjbh5pZGHqAM0Bc6Wa1KOyz/DPVUAPOyUE579Kh8mEMB/wrfW8k9PM
rgItS1K35t9U1CL/duGqSTxDrckRjk1rUmjbgqbgjNTyo0VSp/M/vZ3UsGptKgsfhk4cfMr
XM3yg9icdR7VgeI9W1y31q2Otzae19bRf6ix27LdWOfLfHG725xXKy310I2LXt4VAOR578/
rV3UNMfSUt92MPGrvxjBbsfQ/Xmi1tgUnJ+87neWdzFfWyTwH5W6j+6fSpwMV55pWrSabJI
IwXgfqD1U/3h7iu40y+S+hyCpmQAuB0IP8Q9v5VSlcHG2peU0tMFPqiApO9LTc80APHzD3q
zayLKFtrjlWOFbupqoKU/N3ww5BHrRcC1f6ZdWXzyxsYT92UDgj39DVLt613Ph/XIr+EWeo
hVuMBdx+7J9fT61U8TeH7a0tZbu2UxshBaPt+FBKl0ZzkYM9mU25eHlT6qe34VVHP0rS01C
C7KdysoII7H0NLdw2wLO/yyEdFOMn1xTsO4aH/x8SnGcKBUOoOVd0DERnnFJY3T2TiVTww2
kDrUd7ciebcowv5c96LhbUrUUd6CKkYlBpQMnAGSa5jxD4lNs32bSnUzhsSTFchf9lfU+9D
Glc6bIzS1wcXi7VIh+9W2uOerR7T+lWU8aTyqY00yJZz91xKSi+5HelzIfKzsqbLMltE88r
hI4huZj2A/nXGv4o1PHy/ZB7+XmmXfi28mt5bZtPsyZUKl8scA99vrRdDUXcz9RlsVu5JNH
NxHb3DF3glTb5bf7P8Asn9KsofMgU4xWdbIzKq5JwMZPWtPTwsdsxOTg4TP86xZ1RVlYuK2
I9pHB4qa3gKOn1zVRSWatqJo1tTLMyxxpyXY4ApGiNW0UtgYznGB61Q1PxCkTvYWTZl6TTo
chR/cT1b6dKxr7W7nUW+waNHKqScFl4klH/si+/WrdnYQ+H4BNKi3GpMNsePuQ57J6n1Y/h
V3MWrsq6jELOBJJNq3kq4CjrDH6f7x7msG8aW8unl27IQAvPQADoPU1pyWOoStNLsE7A4fK
liCen4VWksdTgT97YGAMNy+djP1AoCxnwXEml3AkgO6I/eTvXW6XcPOI7vTTufug5J9V964
mbKyMGO455PrVrQdXn0HU47yFfNiDDzYem4eo9GFUjN6HfTXi3sqTR5CMo+U9VPpWhEu2Me
/NUtQms72VdV0hcWt0N8igYAbuwHb/aHY81ejO6NT7dqsyew+P76/UVbnOZDVWP71TsTyx9
KZDK7nLsaT8aSikMKchwaSigDStH/dOB3qSzjzI8p9cLVG1fG5fbNaZIgs8+2B9TVEspTHf
KxHQmoz/KnqO1RyHg+9DGRSHml6KKjJyakJ4pDFTrUy+tRJ0qQHigRHIfkOar1JM2Wx6daj
pDF4pKKeSFXC8ufvN6ew/wAaAG/jRRRQB1jDy+uC/wDKq80hwSevan579TVK5fnA6dqszSI
Xbcaip/am4J6daChMUw1I3FRtQMYTUY605utNpAHJP0qQcCmp+nc07vx0oGxRioL6XybOV1
+9t2j6nip6ytWuF+0wWikbgfOlHoo+6PzqZOyLow55pDQoCKn9wYFTRcRjPUdahD+aTtJyO
anx8orkPaRU1BdybhyRx+FZ6wtK8aDIctjcvBFbtvbm4dlzhQOTVu10uKFg/JYHoeQB6UXD
luyxdWR1nwB4g02ffcz2yLNayync8RXkbW6gcHiuksZ1l8babeIrAavokeGOMh169Oo4rO8
JAPq01i7FE1C2ltx/v7SVzUFheyL4W8N6rj/SNCu20+cjsp5Un6jIrppyukeRjIctR+f9fm
judS0NNY0+awuWALsskLg/6udeUf8APg+oJFeaRQR6fcqJkkXS9VVoZlTh7eRHw6qe0kMmH
U/3T6V7A21mJTlG+ZT7HmvPfiD5MF3cqZI0ttUX7VEXYIsV/CuGOTwFlj4PuM1rJdTjhLWx
zfj7xNAIY7LW72PxDdxgMbKy3W+nll48y4kHzTMcZ2ggZrkbSx13xtqVrLK1uHnUwWCOFt4
nCjIgtk9Pfpnqc1t+HvB0+sN9tkjidCcrdXcZ+zp/1yi4Mx/2mwv1rv08K6W2n3dpcvczz3
aBJdTmYG5Qqco0eOI1RgCEXA45zUasvY838HXVvLpM2mxWUwulkZ9Rt7djFdatar9+BX6o8
eCTGMeYO+a9Na5t5tLsp9IeB9LkiH2VoF2RiP8Auqv8JHQg8g9a8+8Z2d5PeT67Ips9fsJI
v7Xa3AXEox5OoxY/gkwNxHRuvWtfRta8y2v9Zhtx5SkS6/pluv8AqmPH2+3X+6f+WiDoefo
kw8yxrUP2ueK6imey1K3Urb3kaAkA9UkHR4z3U/hXDTeHrC51B/t1wujJGQ+oWMa+ZKcn5T
Yr/wAtBIeAP4D14FerSRRFYpkmimtpkEkUqcpIh6MD3FLJDBKbZtkbG23eS+0F4t33trdRn
vVNDucrrRkh0jVNd1Nfs93DpxsbO2Em82kB4VZJOssxzksc4PT25TxvE9vF4W0iOGRprTS1
keKNCzAuc5IFdzrNl/aes+HvD5IMd7c/bbo9ktoPmYn2JH6Vn6NJ4u1zXta8U+F7OwSHVJW
ht76+bmO3Q7QqL2BxnJqQvY4Oz8L6/e/8e2jXzL/eaPYP1rXt/hr4pmG46fDCP+m04FdTd2
uvh2HiL4lWdkcZ8qyUMc+nHSs2PSPCt1exx33ifxPrl1JwEjYovHfPYUnJI0jCctUn9xHoP
gO4stVk/tZ7VtQtoTc2lvBJ5mJkIK7x0PGSB1rnvG2t3F14k1F0EaLchZZUZdxR2HzY9Ca7
i2trews0trFfJhiZmUqx3En+IseSfeuY8UaIdUs/MtV/4mVupMYHH2hOpQ+rdwfwqIT507G
9ah7Bxu7to4uKAsODhexNWtKvprO6jaNgkiHCk9PdW9jVCwuRwpzsPY9QatXUW5d68kDnHc
etBJ6NYXcV/aieEFedrxnrG3901Y6VwOg6lLbXIkiIaYLteNjxcJ6H/aHY13VtPFdWyT27F
oX6Z6qe4PoRWkXczlGw8mjrRRTIDtSg0lBoAVmPHYjoR1FbD69dvYR2lxsngHIJ4ce2e4+t
Y1KPTtTTBq4odkYmMlec8dqVpTI4aTnAxkdcUw0YoAUnNJ+NLTTQwFHWg0o6juTwMVg+IvE
UOmM9tbbJ74dV6pH/AL3qf9mkNK5L4l1ZNNsmjjb/AEyZMRqOqg/xe3tXnlPmmluJpJriRp
ZpDud26k/0HtTKhu5qlYZI36c1Par5cWf4n5P09Kr43uF9Tz9KuCkICeMntUCt85Y96fO3A
X1/lVcnPWgadjesrVmj81jsj67m71ajRp2xECUHGcdTXNJPMiqqzOUU5VCcgfhVj+0LxQVW
4dFIwQvHH9KVjVTRv3U1vYgiV98/XykPT/ePYfrTNPsL/XplLOEgHI4+UD/ZXufc1hWlyLe
QSGJJdpyFcZXPqfWt6Lxdq6KIrZbSN24BWH5iPTPpS2Kvc73SdBtdMs8qdiH7zZy0h9z3+g
4qhrBhH7wgYiHWs3SDqF07XuqzvPKi7ELH5Y/UKOg+tQ6nd/aLy3tIuVRg7+57D+tMEnc2t
KRo4Ec8O5JYj37VS8VBm2zE5DLtHsBW00JjtI8HB61FNape27xyjOFwD6GixN9bnmsOkXOq
X9zFZ+X5kaCTEjbQw6YB9azb63nsJvJvoJLd+3mDAb6Hoa7TQl+y+I57d/vtGU+pBzXSyqk
sLQzxpNCeDHIoZf1qkroym7M8z0HVX0qcq7O1hK371RyYz/fX+o7ivRrORXhVVKkgA5XowP
Rh7Gsm58K6LOcx20ts2P8AlhIQPyNX9H0yLSrYwQSzSxgnZ5pBKD+6PbNUtCJNM0YutSSn5
DUadaWQ5AFUQR0tJRSAX+VJRS0ASWyNJOiR/fY4WtLUGCusKHKx8E+rdzUelp5EL3p4cZjh
93PU/QCoXPT0Axn1qkLqBOFqvK3Yd6mY/L9Kqk5OfWkxoO9KD2pvanxDLUgJF7UrttGe/al
OBz2qB23NmmLcbS+9JRSGLmj8qSigYv50UfnRQB0bNxiqEh3SE1Zmf5T71XVaszG4pwXA56
1Iqd6GxQMgcd6gY4qdzzVd/vUmNDTyKaBz9KdTgPzpIYnTOOtIOScflSv07UzgDPemIZeXU
VnZz3dx/q4ULn1PoPxPFcbaySyGS6uTm6uG8yQ+noo9gK0vFl1501vpg5C4ubn6fwJ+J5rK
3HPvWNR3djuw0LR5u5vaRl1ZvWtRV3HAqppUJjtEyMM43fQVpQpkg9u3vWDPRitC1bRiNAB
+NTGmJxTsjPpUFCIzQTxTxf6yJ1lX6qc1vG0h/wCEu1TSRhNO8WWX2i0P8K3K/Nge+cisZO
3+eK057WXWfCElvZtjV9FlF9ZH+IqOSBW1B62ODH07wU10/r8zR0PXDN4eSGfMd5Yn7Lcg9
cj7v+H1qp5C6jMX1GJHt8grFKoYNg8HB6etYviDUvsraZ490uIXOkXo8nWLJPvxSdN+O3PI
Pr9a6iGW2vNPhvrGVbizuBuimXo3qD6MOhB6V03voeVbqWWcudxOeMfQelUtW1Oz0e3im1C
V1M7bLeCFDJPct2WKMcsc8Z6epqtqt9d20tlY6Xbwm7vVlaO5uiTbwLGNzllHzO+OVjXk15
lqPiZIXnudEubrz7hdk+vXeBe3CnjbCo4t4z0Cp8xHGe1K4JHT614i+wa4t1qttbyanbW8t
pBoUTCQJFKMML+YcHPXyV6H0Ncn4Utr23ubXW7K9fSrW1n8uK+SMytM5621vF1uCc7Sv3QP
vEVd0Xwm8cyW+oWDS3rIJU0bzDF5SHkS30g5iQ9fLH7x/bNej6bp62c63c0outSEfkpcLGI
o7aP/AJ5W0Q4ij+nzHqTzSGZmm6RNZpegWo060uZzPbaUr+Z9gB+8Cw4BY/MUXhTxUUsn2J
2aaTyoo/nkc9FUdSa6BDuBQAk5woA5NcXrsMfiTX38NWtwIrS1Butevd3yW0KcmPPr2PvxQ
ykyGCa7vtGvtWtl2a14wkGjaLCfvQWS/wCsk9gRyfc1neOL1I7+HQtIuJU0jSIFslWJyolk
A+dmx154rQXWnhsJvFpUQzXcTaT4Zs2GPs9qvElzjtxwD3JrioYnYrHDHLK2QAEXcxJPU/U
9zWFWf2Ud+Ao3ftX8v6/rqNCRxjKoB/urkn/E122haW+kQefcjF9IV3IDkIh52/X1qPSPD7
acqXN8qPfs21Iwcpb57k93/QVqys/llJRh8g/UVzNnrLVlS5YcqvAYk/hVY5OMHDA5BHY1J
M26Vj2HA/CmV3U48sUjwsTV9rUb6bL0OK8a6N5byaxZphGb/TI1/gY/8tAPQ9/Q81jWM29d
pPI6f59K9MbjLbVYEFXVhkMp6g+1eceIdJbQ9QRrfcdPnJNux52+sZ9x+ookupnCXQgnjMM
geP5RnII/hPpXQ6BqRjdpU5DYWeIdD7j39/wrHidLiH1BHI7/AP66ihd7O5DqMkdR/fWpRo
z06LbLErxtuRhlWHcUFSK5231pbGCORIJJrOUbmkBwqk+nv6ipb3xXbL5a2MTzgjLMflx7C
tLoy5Wbfeg1TsdUs75U8iXEzDJhbhlI6j3q2DmmIKcmC3JwOaSigQGgdaKB94UAOApAuSeQ
AAWJJwAPUnsKh1K+tNMhEuo3CQIfuqeXf2VRya4LxF4gn1ctBGrW+nA5EOfmk95D/wCyjgU
N2KSuaXiDxVuD22iyEIRte8HBb1EfoP8AarklUKOB/j/9elpv3m9hUGiVhxNB6Uxj+8Ap7H
CmkMIB95vwFWR0qFflVRUkvEX14oEV3O5ifWmkYxUqJ3/KmP1pgxEGTTlUvIFHc4qa0hMhP
FSW0Jjdi456CkFh08aR2xGOcjmptPj2SLgZkzuPrTLhctAn97L/AIVIzGKdXHbj8ak0id61
xHJbJ5Y2Qhd2Dxj1rG8ORfa9baQjIyW+g9az59SC6bIrH5pcKB/M1ueE4pLawkuJF2G4IWP
PBCjqfxplXsjdv7kE7IzwOBTtJ+dyh5PU1QmGXJ7Dr6Cs2a+kmjlhs2eOF8rJMOCw/ur/AI
0E20Ma4Z7zXpbm3YrtmLK69gOM10OkXr3DSQXDZlA3Rk9WX+uKxZGWCMQwqEUDGPaq3mPGV
ljYq8ZyD3prQmSTO1AFFQw3UckFrLK0cT3IBVA2fm7ipz+VaGAUGiigQlLzSUUAFSwRebJj
O1RyzegpiAswVatgBF2j6n/GmkBNczCQoka7IYl2InoO5+pNVwMnijrUUkvG1Onc+tMQkz5
O0dO9R0d8Ac0rKVOGGKkYnep412rk1FGBnnpSu+eB0poAlfJwOg60ykopAFHal+lGKAEpaB
SUDCilBFFAGy4p0a9zTguTUqrVmbY1l4qCXirL8VVmbg+lDEivIcVAae5yc0ykWAFO6Dk03
PFITk0AIxz0qCeeK1gmubg7YYUMjn2Hb8Tx+NTGud8XT+YbTTR91v8ASrj/AHFOEX8Tz+FS
5WVyoRc5KJhxySzF7m54uLhjLIPQnoPwGBVqyhNxdRRn7rHJ9gOtRhCcs3U81saLbk75Mcn
CL/Wudnrxj0NuAblLYwOg+npV2MbfrimQxiOMZ/DtVe4uRuwvbqaz3Ny3JKAMKevFLE+f5V
li43MQPwNXrU5PXgdT2pWC5pKQcYqFNXm0rVbe7s2AmtjuIPRh3Q/Wqc+poikW/wAx6b+34
VjyOWyWOWJyacVrcmdmrG3rNxJoGoN4x8NwfbPDWoL5OqaU3Pk5+9x6ZPXsevBptjazaFbn
xD4CZtY8M3h3XWlufnjI64HZ16eo9xV/4aJJNrV7E7D+zfs5a8iYZWTPA/TOfUVyPg+21q3
m17W/BrpBDY3P7yxlY+XcQHJH1ZQPrjvXXF3PEq0/Zycbnotle6Z4y0fOl3rxMkiSoy4W50
+4Q5R9vqp7jgjIrD03SLmTWLm+h0w6HqwlP26/cK8cU38Z02I8DzPvGRuELELVFdQ8HeL5F
ub4SaBrhHzSxyeWX91kHyuP97Bq/HofiqCBE0HxjDfWq8Ri6QOVH93PPFNoyOlsbK20+0Fr
p8XkwGQzSZYu80h6ySOeXc+p/DApLpha/wCk308NpbDgyTybFx+PX8K5iXTPiFIu2bX9KtU
7uqhSB+Vc9rOieHbCUXXjvxjNqUwHy21tl3b2HoPypDRqXPifVfFGoS6N8PIX24IudYmXYE
XuVJ+4vv8AePbFQ6ZZ6Xc2b+EdDvs+G7Fft3irXU+UXG05EMbdwTwB1J55wajhGu+MdOGma
BYp4Q8FKCZp5PleZO5J4J+nT1NZ3iDVLD+z7fw/4YiMHhmyYOM8PfTAczSnv/sjoKic+VG1
Cg60rLbr/X5DNWupPEeoT6zcCPTtNXZawIRkW0KjEcKIOSQOTjvU/h65s7XxXZW+l3Lzo4k
ie6HC3KFchcdirCufyTt5J29Oema1/B0aN4jjkIUfZYHnJx0zwPpXI3fVnuKKilFbHesoZN
p6cH8qgvAAZJW6KhP40zTJvMF2m7IilO0/7JGf0qrqd0k22KB90a8s3Zj7U4R53YitVVFNv
coDoPWloFFdx4NgqnfWcF/Zz2N2D5E38Q6xsOjj3FXDTJAetAzy6SKfR9Sls70fvIyMlejD
s6+xH+Fa/wBnM0QJzGM5z3//AFVb8XzebqtsssQH2ZQY2I5YH37j27UI42NnIA6k/wA6ztq
bLYheOCG32tkKORluSfXFZODEWKnfGeD/AJ7GpjvuJm2knn7x9K0okQQiHaAOpz396BlPSr
pYr62eTnY4Oa9A6OfeuAntIrdsq+B1GelXIvFEqRhZodxXo+7PH9aqLsRJXO0pawbjxNbKD
9nQE7QQZDgZ/rTJfFtijlVt7lyBnKkYp3RPKzoelUNU1S00+2mNxO8Um0iMIuXZj02ev16C
sGfxeCjNBbOv91X5z9T2rl769nv7lrm8l82YjHoFH91R2FLmGo9yFmaSVpZnaSdvvSOxZj+
NB6U1WDDjil7UjQD0pF4BpucmiU7YzSFcjRt1x6ipm7fWq9tzJn2qx1NCBDlO6RRUtw2ZMD
ooqGD/AF27+6CaVDuYn3zRcCQfdqFuWwOp4FTHpUmnQG41BExkJ87e2KBmja24SDLdAMfU1
HHF5txsHTOWPtV67yqAKvXoTVA3r2qYit/MjPWRjgse/wCFIbLN3CF1CwIACHKj6A1UvV8u
6eM9FJqU30V7NZNFBP58WQ0a/NuHX5fWpv7L1G8meb7OsaucgyuBgfSnYaYnh+yXUdQEcrK
IoxuIY4z/APWrrrzVbVZFSJjOyjakcPJOP5VhW/h2HrdTPKe6x/Iv+Jq+Gt7FfLs4kDYx8o
4H496LDbuS3BlmjU6gywwDpbRn7x/2z3+gqrLIZDwNqjsOw9KYSzuGkJZz0HemzAqvzcE/k
BQJ+ZBMpfnHA61QvJWDCGIbpXO0KO5rT1C7i0+yVGUPdSjMcR/hH94+386TQtPaNftN0Cbm
QcA/wL/iadidwgs1tIBGDukbmRvU+g9BWpZ38kTrFdB3jPRwMlPr6io3Qebx1FPRfMZkzwq
hnA649PxoXkDs1qbIOcYIIPII5BHrS1TsrjD/AGeQAZ/1R7H/AGauYq9zFqwc0Y5wOpoqSJ
RnJoESRKET3NKx7scCkd1XryfQVA7Fjz07CnewhzybhheF/U0yij60hjo32EnGT29qaSWOW
5Jo6UGgA6UfWkpaAA0mKXvRQAq9adgUwdafmmAh6UyntyaSgBMUU/pxRRYdzoVXilxigHAp
GbAqzEjlPBrPmck+1WrmTavueKz2OTSLSEJpKWkNIYneiiigBQBn5jhRyT6AdT+VcF9pN/d
3V+2f9Jk+Qeka8KP61veKdQMFtLYQnFzeBY1I/gQ/fb8hisSJVXCxgBFACj2FY1H0O3Cw+0
ydFzxXQae6W8aiTge3Y1jQLlhn8ammcgYzzWJ3o2brU0CkKQSaznuAfU1nZy1ShqLDuXIrg
I+dtTyXReHafunsO9UFAHJpC5LcU7AXV3Sd+KaeKdHkQZPeoZX2qzegzQG+h2fhWb+yfAni
TWCPnYNHH77V2gfm1Yujt/ZXwR1OdjiXUJmjU9zkhc/oa0vHEn9j/CewsFGJLuREPtjMjH3
5wKzPiKP7J8C+EdEA2u+biUdxhc/zauiOiPEqy55t+Z58VBUKwyAMYNIuIQWjLoQCfkYr/K
nKcimT/wCpcDqRj8+KLkG/4q0aTS9A0LUJNQubu51Qg+XLnbAvHA55PNddq1r4Y8EXUUNvo
b3986+dG87hlHuxPTnsBWX8UpBbX/g3Syu77JDFK6+pLKMfpVj4sSA+LI4h1htVB+rEn+VR
Uk4xujowtNVKijLYxNf8Rapr3y6jOBb9raEFYh9f7341jluadULn5q5W29We1GKiuWKsidw
UhWVxiJiQG7ZHUV1OiWx0i7hs7lQdS1mB38s8G2iRSUB9Sx5rA0++iskk8/HUSwMyb0SZem
5e6kcVmaVfOniPTtQmYlvtQ3lmJxnjGfQZ6UWuX0uj0WRWhsISy+VPdIDPH2BX/HvVQ1Z1F
zJezNzhTsUHsBVauqnHljY8XE1PaVHIKXrR9KK0OYDSHpS0lAGB4o0l7tFubfLTINpj/vL7
e9c5DI86JCAQ4+V8/wB2vQmXcuM4PUH0NcHriva6/O2fmYh/QEHrUyXU0g+hYESxABRxwKk
jdcESdO2Byf8ACqpneVlVGVBnr3qzGJN33lIP61JZUvYY5GV2yQRjBOBWTMxV2XC8HHStrU
XAiDSqQq9xwK512aSZj0HWgQjncRkkn3p0f3sdB7Uw/epwPKnvQBaTHJ7mqV1HscsOh9KtA
4B7UyYbkwf/ANVMRUgPzEGpqr/ckGe1WBSQ0Rocvio7hu1TAAAt0NVXO5yaBElr1b2GKmHc
/hUNt91j71KD8tIaHKdqMfWli603tQp5oAs1Pp8r2jEggLKRuOOSP6VAv3d2Kt20X2iIogx
IDx70DL+qW++zFzbuzFeHHp7f1qpbqZdNlH8cTbh7CtHR23TPFICAylGU/wAqpW7Cwiut3L
FWjUH1PApjZlK0kNws1udkkZ3ccdK75LiJ4knz8rqGB+orhoYyqbnB252E10WjHztHiB6xM
0TegwcihMVi7cX27Kjgeg71WEi7ThMHOck9Kka1brx7Cp7fTpJCeF+UZZmOFQepPai1wvYS
03OwSOP5m79Sao6pfraS+VDtlvQO/KRD1Pqfard9LPHGbTRzy4xNfMME/wCzGOw96wpLDyZ
UtY23Ofmkfrt+vrTuFnuN02LztYRp2MpOWd36sf8AD2rr0+RCx+tY9jbIbqAKuI4wwz3/AP
11p30yRx/OwRRye/H0oQeQ60hlurqKG3j8y4mbbGmcAn1J7ADkmqWr2+o+EdUSS9Ju9KvDz
OgyQ46ge49O4ru/CEVnZW4uJ5Ilup0z8xyY4/7v1PU/lTvFOqaPd6dcWN0kl2kgxtQYCHs6
nsRR5ib1tY5JvKkVG3B7eQB45EPH1FakRZkHmY8wDDY6H3/GvP7e+n0G5ktnj861J3mInhv
9pD2J9OldxpM0V3YRXlnIJrNjsYDhoW9GHY/zqlqTItEZoGR06VI67SQTz/MetN7VRA0L6n
FIcdqU0lIQUUUlABS0lLQAUtFOApgJijbTgKXFADMUu3inbeaeR7UAQ4pRUhGaQLg0AJRT8
CigDaJwKikYAZY4AqOSQ5wOKqzSbjgdKohISaTec/lUXegnJpKRQtIaKMUAIaRiFXJNO606
NRvXPTNAHL+J7qKaZbMxZltysqzhsMhPVMdwRWfAu5xnhRzVITG6vbq4JJEszsPp0H8quxf
LXNJ3Z6tGHLFIu7tg9zzUDOWNNZuCc1GmWkHYDk1J0FhF/WpUU0xTzU8QiCSyMxMrbVVf7q
jrTQm7DWXGKdBHvkA7DkmjsPWrEY2p7mgGOkORx0ptvCbm6ggAyZZVT8CRmlatLwtb+fr0D
YytuDMfqOFH5mi13YmUuSDl2L3xSL6h4h8NaPCM/NuVe3zMBz+ArB+Mt4bjx3Lbqf3Wn20d
uvplvmatzT5Bq/xrtURiRaDBz/sLyfzavOvF94b7xp4husnD3roOey4X+ldDPDRVjarekxf
a9a021JwJrmNDnnjd/wDWrLhmHAz3roPh9CLz4ieHosZC3QkI9gDzSGa/jmb+1PjnbWaqHS
G6trUKP9nk1Y+JFwLnx5q7KQViZYRj/ZH/ANeqnhIf2j+0CZnXcI9RuJ2Hsims2/uGu9Uv7
ls5muZH56/erGs9LHoYCPvN+X9fkQHpVWdtrVa78DJqldthh2rBHqIkuX/0UjP3lxWrc6W2
pRaHcWSKEmsozIy4wGRyC3ueKxLCV0vIpVjjkaNgwWb/AFZ9m9q7fQp5L7S1bbHhJnA8vhC
ScnA/hGe341pThzSsY4mr7KHMi9O26Vj681H196mMaR/61st/dFJknoNo9q67HiXI6TvTzg
cUykIXvSUUuaACuQ8bRldSs5MDZJEVz7g119ZHimxkvtOj+zgGaGTzADxuGOR9aT1RUdGcn
acuFPY+matS3MNv/rJmz/dHJ/KufuruczMu5owpwVHBqF2AGFPJqDRsu6nqTXbBE3CJf7x5
JqDG1F9SMmq9unmSBen+NXbncRGWGGAwcdKQIr9ySM0zODmpkQsSKikGHYZzg44pgyfqp9x
TYm3Hae9ETAgAnpUbDa2RwKAYy5XnP4UsbZX6UrneCO9RQnkigQ64bbHgVVHyrUlw244qI8
475NANlmH5Yh7804ZNJjkKOg4pVODxSAAeKVetDjuKRTQBfA/0Y49M1Y0eby7lGPPIqug3W
+BnkenU1a0/TbiRQxZIxnjPJ/Ki5er2Nidgt8srHHZvp61j6xIF1WSMsAkeHOfU1trZP9+Q
s575GKki0wNK0iwK0rcszDcaLl8rZn20CvZAOM+YM/T3rU8HRuYb23dSG8xXQsOpxg4qRrK
Qcn5frxUYmFjL5i3aI+0qcc8f40kxOGh0T29vauv2w7pm+7CvLH/D6mrLxhoC7xI4XlLdeU
U+rf3j9a4ttTCyM0StIzdWc4z9TVxrzUr7Tyn2+OGAKcJCu0Lj+8etU23sJRUd9Q1PUBZo0
mFErHaiL95mqhbwtGh8w5nkO6Vvf0+gqlo8HmubyXlUOIyf4m7tWnAd8u38aSQOVx+fJjyo
57fWoYo/tF4BISyx4L89fRalvG8sL3PXFTWUPkx46seWPqxqkiWaMErDaoCgdMAdvSrS7d5
TbuDcY9aoAmNM/wATcfStLToi7fQfrTIexla5oC3NofKA4yyE8lD6e4NRfD62NhbaneXMEi
JK6QhZOFlZMkgeoHr+FdTJLHCfLX7x+8f6VmzWvnlHG9oc7Nu75VHsPXPenawua6sy5JfJe
bYyyNcR5Z9gwNvYfh6U3NUFj+zXW9f4Ttx7VfFOLuKStsGOcChlwcGpI5NinAyx7+lR0yRp
FJTjSYpAFKvrSheKXFMAFOApqnmpF57UAAH40Y45p20560vOfYUAIowPeiloC/lQAYpVXNK
MZqaP6CgCHYfSirWD6UUBcgd+MA9ahPJqXyy2M8VNHCf4Rk0xFUIacE59au+QMfMfyoKhRw
MUCuVPLNIU/Kp2phBIOR060AQEYqvqVwLTS725bOI4WPHXJ4H6mrpRv7uAO7cAfUnoK4XxH
r66g32SwG6zR8mU8eew7gdkH61MpKKNaVN1JJIzdNjKIFJ+4gX8e9aAHrVawU7MYJJBdj2A
HepZW4wK5j1gD73x/CP1qeJVW0Jdx9qEhBQdPLx8p+tR2cEk0qRwrudzwB2A5P6VNgbAynK
5x9DQF03a4qVIuM81Ch60vmYbFI1LcPzSc9BzVpfpWfbPu59TV1DgU0Q0LKdqk+ldH8P13y
X8jLxujTd9OcVzFwcKBn3rodKn/szwDqV+OJAksit6k/Kv86uHxHNipWpNdzP+ErtdeNtb1
Vzkx5w59Wc/0FebXl19q1HULlsDz7mWTj3c13vw2m/srwV4s1OTO2IAKf7zCMj88tXl1ruN
ooPVuSfetTzC00w8zK9cc13PwNj+0ePjdH/V2Vs8rN6Z4rzmT5cgHnpXqvwWEdl4Q8X6w/D
KjRBh1wsZP8yKFuDD4LFJfFPinX3P7q2gmdWPbzGY5P4CsBVza20x6zBnb6ls/wBa2PAJOm
/BbxPfLgS3c62y5OCRgD+pp/iK1t7a3t0gCoYUjDov8G4Dr9a56z1SPWwEfdlL0/r8SDT7W
S88q3hgEshk+VhwVBByPpWEkEd3JcNFcIygkBf4lI68V1/hlJINTVbq3miKRlwHUjn1qbWd
IW4kmmiEMVzJ0KAD8/f3qY03JaHTUrwptKTOJNti3L8HJArT8MSSW+spHCTtmG2Uf3gOQfb
HtV+w0hp7G8tJDseEiQZ6lc/40vhW1MOp3ouonS4t4WcoRxtPAIPfNOKcXcmpKNROHkb5UE
knn3qN37L+dIWJjQH05+tNxXW2eHYcoy2OlIeDiikpAFFLSUALTZFLIwTG/Hy56Zp1FAHl2
sRyvey3M3z+Y3JxggjqpFZhOe1eieK9OjmsZJI1VJnbceOGx/WuAeIpGQVJcngDr9Khqxqn
ciDFWDDtWxbSLcxAHBYcH3rHUZUH3K/iO1SwSGNwyHnr9akaZcMTQykHO30pLuHdCLhOcf6
zHp2ar6lbqFSDg8EexqG1fyZ2hcYDE7QegPdfxoHYywdpDdhzRJKHX5T9KsXdt5MjYB8ojK
46j1H4VnsnoeKdyRQ2JMnv1pGYoxx0P8qiJweDke1PzuOPSgAb5m4PWpdgyCKYqgkYqY8Ck
AKOTSHrQODSnn696Bio3ODyKcVwQVpmBUsDD7rcigC1Zyb8qThh1XpWvbXtrEuJLqNCvPHJ
/SsYwo64bt0PemrbyIcKPl7sF5FFilKx1EniyziCrb2sk7Y6sMA0N4q1W5QiEQ2sXT5Vyfz
rnpIo4SojYOSuS/XNOgkKnH8PpRYfM2Wry6ncDzp5HJPc4FT6U0bxSpJGhkXnf3IqjeKR5Z
zwTTrKRYtSiDDdvGMHp7UIl3LDt6U21hOoajHp32yOyhnIWa5lz5cIPTfj+HPHtT9TVrUNI
wyp+76ZPaoJbW4gggs2glSS9AmeSRMLKv8Asn+JR3xTBmxNHPYSjT72JYZY8qrIcxTAfxI3
cHr71NaIQmf43OPoBUKQS2duYbcfb9OPL2UrY/4FG38J/Srr2ch0ibU9BkfULGJQLmLbi6s
GP/PaPqV9JFyD3xTC9tym8qzajs6xw9fdq1IVHlhz9awNOIUnnOffrWleXQG2CPIJGWPoPS
miWXEk865Qd24UewroQ66bpk1ywyyjC+pY9qwPDo/dTX0gzuby4voOuKvXUk1+sFois4L+Y
wHfHSglq7IrdZJpssx343O1awiCopBIOeKp3eNMURygM5G4hff1qKXXFaNfLhYbWAJak5qO
5caU6msUaF3ahUY7hub5uuefb3pmMKOOcCmJ4ls7qRoGheMNgLM3Kk+/cfWpuqr3pwkmtCK
kJQdpKwwUGnEc0AZNWSMNOVeMmn7MDml20CGY5pSuRT8UhoAYR+lCMcc9KeRnrTXGcdsUAP
HP19ad0HtTFBHQmnE880AGfWlX9KTI44pVI/hoAcc9qlQn0qMZp6UAyaim8d6KBFuO35G/p
U7IFHFSOwU8cetVZJM8Lz70zPVjXIFV3JY8VIRk80xmAoGiJvlBqhfQtO0bLPJCyHIKMQD9
R3/GrkslZOrailhHjhrhh8qnov8AtN/h3pN2WprCLbtHcz9WsrG2QNeyXN0zcpbvKSHPqfR
a5cxfvSABuY5yPT/AVbZpJ52lmkZmPLM3f/CtDTdPNxd2/noywy7tvYvgZx9KwfvPQ9KK9l
G8n/XkVYJhb29zEBkTIqrxyuDyc+9QKwJ/zzRO2XxgAjr7e1RjOeKTNIq2pftLlrO7t7hVL
pESWVfvcjFXLuaHzbz7PtaC5CSq3dT3GOxrIR8A9qRpCGP50uaysHsk5cxOxwaYW600nK8G
kU84qDcu2nCgmrqyCs+N9vyjp0p/mcE5ppiauS3UnBOelbni+QWHwutLc/K128SEd8ZLn+V
ctO5kAjXlnIQe+TW38Y7jbHoVkpUbIpJWUHIBwEArWn1Zw452UYlTxC50v4J6ba52y6pd7m
XvtyWJ/QV5oHIXAOK9H+MqiztvCOmp9y3s2b8TgV5sRVnAgOWx3Oea9S06QaT8B4tvmGfVL
qVEgiGTcruwd3dQAPz4rzWztZLqQrH8qrjfIRwn/wBf2rqtMuRYzWUYklW1gzGqbskIxyfz
PNRKajodNDDSq+8tEW452tvD40mLK2j3Ec7I3JDr2z9TRfNdXlzdvjLs+X5wOO34Vs3NmZf
ENrbC3Qi5U74zyqcZ357ADmthdOt8pLER9iRdkGOsmOr/AEJrFJzeh6blDDxfNoc9ojX8ci
PfLq6RyAeXMn7xF9nX0rpVkWRBIjpIrcBkOQSP89KduI+6SPoahjgWO6mmjJAmALx/w7x/G
PQkcH1rrhHlVkeRVquq+ZlTWrd5bYXEMhjuoCGVuzc9GrRgmdrGd3UK7RopAOcEnkA9xUcj
AgrjIIwfcelVbeG4hAj8syQE/I6HJUejClJa+pVNuULLdX+5r+v0JjSUUtMwCj60UUAFJRS
5oASlpKU0AYPi6cxWiKpAyCTnvXBSNmSMdST+tdb47fEkCZ5Kjiua0q3N1rtjB2Zxn6Dk1L
NI7Hocek2cdlFC1vEXEYBk2/Nk9/rXD+JNDn0mVbjKyWkzY3oMBH9CO2e1ekudzE+9RXEMN
zby291H5lvKuyRD3H+I6im1clOx5fp0u1/LJ69P8Kv3cQlTdj5sc+/v9aoazps2j6i1pKxd
cb4Zv+eidj9R0NXbC4W4h+b76/e/xrOxrF3FtpjIozhpE+bnow9f6Gt/SfDthLGl7veaNiW
SDoqkfwk+o/lXMTIbe4XaQAxyjHoD3B9jW94e1MWc+JCRaTHEgPPlv/e/x9RTVuondrQ0tZ
8PWeq221Iks505R40xj2YdxXG33hnUdN064vLlrc28TBRtbLPk4zjsPrXqLcHsT6+tY3i7a
vhy8YjOAAB7k1bSM0zzNBgZp1KowMe1AqCxO9Bp3TFJtz7UgQA5OO9KODkdRSbGPQZpQWzh
gT70DL9lIJDg/StG0IgulDjK5xxWJCJBIDGPmB7nAq68l1saVpFTYMlVPAoGjXv9HBQ3Fu6
iJuc5AwfpWOSY32zoVI/iXkGp9Ts5ITbi4uHeZ4w7L0Eeegx3qnLFNbruY/LnCnOQx9KYGh
fL/wAS+2kGCCx5HINZ9zuSaKUHBGGz6YpUkdocf8sweR23e1MmfzWUMpMYYDaOrMeg/rQBe
vbp7+aM4Oz+EY4z3NaNu91DAIvPkuLcElYJmyIyepT+7n2ojt5NPhljniW7tXIcvGcPEwHV
fb1B609Ckh/cuJP9nG1h9R/hSGiWGQ4LwklV+8p6r9fb3plxeT2d/b6laSSWV6I2SKaFsPK
p4bP+xg4560inbKHTIlHyjHUk9j7Vn6vLi8QMctsALfShA9h1kQsqquFX+VLLM0zTshxvba
p9hVZZNkTN3xgVPZR+ZLCnRRyfYCmSdTNOsNnZ2lqDnaERf5mtWKWLTl8+VjhRgEfxH0FYG
iKbq9a8l/1S/Kn0FM17UPNuAI+VXhB2qrk26E8kxvHdrknLtvODjb6D6Vs21naTGNmiYlj0
JwK5fTkkknQSBndjhUHOTXqOjeGg9hiaVo70YZeMont7j3pKNxyqOC3sc7qHhe3jXzdPkbe
Rny3bKN6gHsaWyVltIlYHIB69a6yTR3aVhM+wcDbHz07j2rClULPIq/dViB9KpU0ndEuvKc
eWTuV9hx6U4LxUhxS4HFUQM2n0pMVaVetRtHzQBBigipChpChxQBGRTTUmKRhQAzp604EYp
MUgoAfTlqOnA8UAPoBxTc0uaAH7vaimg8dqKANF2LHJ6U0n8TTWamFs1RmDNg9cmoXanOaw
fEWsfYV+z27A3rjJI5ES+p9z6Um7K7NIQc3ZBrOrJYho4iGufzEf+J9q5q1t7rUJ2ZEaWQn
LMTwPqas6PpEl/i5uWZLYnIb+KT6f411CIkMYjhRY416KvT/65rKznqzs540PdjqzP0/SY7
ba85WaUcgY+Rf8T9adrMpiW0mHMiTZH0wc1frF8UTKLeKAf6w5fPov/wBeqdox0MoOVWoub
U55H8xZH4J3npTgOKrQSGMkcYx0q6ShTPcjOMVzo9F6EPehhuwe9I3WljPJHcc0MqLJFHyC
o5ZBFhvwp7yDBA9KrSgyKRUl9NC0Gx+VBkwPoKhiLeUu8cjg1HI3JoKN7wVZ/wBpeKrSN13
QWqtdS++37o/Miq/imZbz4mrCiCaC1uI1de2F+Zx9M8Vo+Bba7haXWLNWkmikCJb44nQDL5
PoOPxrA+Gd5b3HjXUb/UpFIWGaTY55kLHLHnrtFbU9jy8ZK9S3YT4q6j/bHjPcrJHHFaIsS
se5OSD6Ek1xgK71Dkhdw346hc8mt6y0zUfG/iiVPD1pJcy3tzsj3fKqjoCx7DAya9V8S/C3
SYvh3aroKi71xH8xZ3YB7tx8s0WRwUBGUx9CcmqONtHDeLNNttD16/07TlKafCyvbbjndG6
hlbP8Wc9axoY/tV3bws21ZJEQnOMAkZPtXZ+HNLvfHfhG30/yLi31rQSbaG5nhIjurZjkQs
3aSNs49jWFH4U1VNW/s++jW1OCzXAYSIFHoR39jWUqbvdI9OliYOKTex2OjRpqV9qOrXDN9
mjnaC1jVsAqo2sG9VOOlXZ5TNKWIAHQAcACoLWKGysorOzVhbRDChup9WPuaUtx0reEVFWO
CrUdSbkxxpjN2H50nJFKq9+1UQAUd6juI90W1XdMnqvBqeopDlsdhQ0OLad0N/IUUUCkIKT
NLSUAFL60lLQAneg0tJQBw/j2Uf2xBGOqxgn8aj8HxK3iKFsg+XGx+hPSovG0nmeJ3jJ4UR
x/TP8A+upNNU6L45lt5BwCYj2yMcGp6mnQ72loPX1oqjMoa3pUWs6e1rKwjlB3wTf883/wP
QivMSZ7C9dJozHPCxSWM9j/AFBr1w1znjLRP7QtjfWaZvoF/eIOs8Y/9mXqPUVLXUqLsYKr
FeWmV+63T1U+lUIpGtpWSUcfdceo9aqaXeC2l5bMEmM/T1+orYv4RLGJFwXUdR/EtZm2+p0
/hnUfMUWE7ZdRmB/76/3PqO3tUviLVNOtLaW1vmMssi48iPlvYn0/GuKtJ2jKgMQ6ncjA4K
n2qpcqyzuzsXaQli7HJY+/vVqXQhx1uQkAE44HYH0plSGozSGxTS4OKFw31qVfTFIENRsfS
pmGRxVdhg1LC2enOP5UDHxkb/8APNXYVW4uI7ccxIwkmx0PotUp22QlgME8L61o2KeREoHD
EZJ96ALOqhptUdm6Hp9OMVkalJvuto5SEbV+vc1o3VxsVpm5IGB9axep+Y8k5JoAkDbYwv4
/U0m8eWUOR3De/rUmn2p1C7CvlbdPmkI649Pqf5Vo6nFHNJ8qqm0YXaOAPSgDY065E1qrk8
kDIpLiwjl5iwrDnaemfY9qxtJn8mRoHbZu5QnpmupUo9jAdmLgDEjD7p96rcWxkxSPCxiud
5cfdZvvAfXuKxNWbdfMfQDmukvJbQr5V1PGD228sp9Riua1DHmDZIJATkuBj6ClYdyLdmJu
/StG13ONinG8bSe4HescNukIH4j3rXhYxx7Yxl2A59BQI6aS4jhthGnEeNoVepPp71mvGDI
Mj5v5e1JZY2qxO5wMc9vYVKCGkPfmmNF/TJJrVy1tIYXI5dRliPTnp+FdBp95fPKmL66AXn
/WVgW3Un2rc0sfNn3FNETR066rdwbd7LOnQiQfrn1rLkx5jMM4JJ5q0y7gvvVUg7qsxSGEE
9KlgiaQE9FXqabjrwKm8wmNI1yFA59TQUCjrSMMnFTIvFGKQEQjwKayVYxxTGHFAFVxmo2G
DVh171Ew+WmBERTSKfg0mKAGAH3oyafj60YoAYTSg+9LikxQA7I9aKSigC5mkPSio3aqIKe
rC9fT510uRUvcZTcAQ/qvsT2PrXDaLpd9qJcSq0VqHIeWbh1b+JcdWPv2rv3NMdixyxyenN
RKPM7s6KVV000ho2qqoihUVQqr6KOgph60400mmZlfULuKwsZru4BaOIZ2A4LknAUfWuPnu
5L8G5mIMjj5gvRR2X8BVzx7dOq2VrtKwsTKXPRm6Bfw6/jXLKvkyBl3I6nOM8Z9fesKkrux
6GFpWjz9WXw2Jst+laUe14iR/dxWH9pkLfvAkh6lh8p/EetaNnco8ZYAqAcENgGoR0SWhJM
MNjqKZF/rOeh4ouz5keFODng9KgtjKoHmEHHQjqapohS1sSMf3hFKeBikP+sGOc0ctJWZ0X
HhgcgdRVeXOPl5boo9SelTvwM45PWtLwlaw3WvW/2l8eXmWOPH+sZf5AdfwoFKXKm2dBe3c
Ojw2vhi4tpng1DTpI0ntmAminHO7/dz19a8p0PRdU1VntNM092lgGZzJ8gjbphieh9ute1p
ZJP4gh1WXcs9tG0NtnGAW6yA9+uMHpW7AYLG13W8CZlcySEDBaQ9Xb1J9TW8Itnh1Ja3e5w
vhDwBqtvYSJquoyWW+MxiKybDqhOWBfuCOMeldppVha6Do8WlrqN5f2sMhlgS4IJtyRgqhH
ReOnrzT57+4lUAttA6YqoTyT3rVRSIlNy3ZoXGsXsluIEmaOIHOI/lLe5Pc+/espkXLHYMt
yfrUlIe9USiCRfYCqjrzVyQ/L1qq55pFIZgZpaKKBiO20e/aoB0pzHc2fypKTGGPwpzMMBU
4QfmT6mmUUgFopKKACl70neigYUo+8B70lOT76/UUCPOPELGXxZIc5/0lF/IitH4jRvDrFr
fxj5ggOfUqazr5d3iglT1us5/Guv8Y2oudImfGTbv5n/ATw1T3NOqL2nzi4s4pFOQVDD6EV
ZrmfBFwW082rnLW7GMf7p5U101UQ9woUlWBU4I5BopKBHA+OdDFlKdRtExZzt+9UDiCQ9/9
1v0NZui3hZfs0h5H+rJ7e1envHHNFJDOgkglUpIh6MpryfWdPfR9VltwXKxnMbkclOxqJI0
gy1fw+TJ5iD5G7eh9KjyJY8HrV22mS9tiWwXA+f396oSobeUjqOxqSyuQQcHqKCKmkG9dw6
1CQTQJjTTkbsxwaMUw0CJTg0sH+sA7E4qFWxw3SrUTLDCZc/OThaCrkiqLi/VBzHEO3StMn
CmqOmR7YS7fec5Jqa7nEMRI5YdPrQBUvZd8vlg/LH19zUUcUk0ipGhZz+X1qOL/wCvUsUjw
hVV3UKchlPIJ/mKYHV2Gnx2unpHbtvY/NK3dmP9KzbyPZIR+NLZap8gRjtPdh1NX2WO6GXb
bJ2bsfr/AI0DMnyVlUq4BGe9T2tsirmUyy44AeQ4UfTvVjyRGxGQcdx0pyIS2FHJpXHYjk8
i3hlmkASJF+6O57D61znnF87htGcgDtVnVrs3cyxRn/R4Sdv+03dv6VTkwhVfzpkNiwEfam
44HNbdumy3D/xOTk1gRcy8dWbFdS6bbKPtigELYNlmBPAGani++PUelZ9s22UDs3FX7c5cf
XFBRr2w4rbsAVXI6msi3HBPvW9aJtjFUjKbNe2G8Amq7D5z9at2JylVpPvt3O41ZmhrAdqE
TucU9Fzz3qRVpDFj6e9OwM0KKdQAh6VGy1LSEUAQMuRULJzVwLTGQUAVdnHvTMYq0VFMK5p
gQYpNo/yKmC89KXH0oArlBTSlWSOKYVoAg2+1FTY9jRQAFqiLd6c54+tQM2TTEhSeaYaM8U
0mkUBNNooHWgBtxDFcW729zEk0En343GQff2PuK5248IWjE/ZLy5gTtG+JAv0J5xXTE8UgG
aTinuVCpKHws5XUPDBf7MlnIqiGA78j/WNnr9TnPPSsq98Oajahn+zJdx/34GyV/DrXfmk5
ByCQR3qHTTNo4qpHzPMBMGZVeQpIPlKyZAAHTGalDOSArAZ9WGK9GuYILsbbuCGcf9NEBP5
1QPh/SCD/AKBHzzjccCp9mzZYuPVf1+BxS3Do/IB9wOlKbkkHcFQnuK65/DelN0ilUf7MhF
W7PQ9OtyDDbKGHO9iWb8zS9kyvrcF0OdtdOutQtpp7e3KmIKTG5wzAnAI/Guo0LRY9Kl+0P
P594UMZI4RAeoUd/qa0o2VGkbaNzIUyOtIp6Y6mtI00nqc9XEynGy07l6S6eVFWQjC9CBip
IJcxtHyQeaqR527e1JJJtbA4P5VocdibzBj2FG41VabJJppmNAWLRY+tMZqrGRj3pu4nvQO
xI7ZqInmiigYVHI2TgdKc7YGB1qGkxi0lLSUgF6UlLSUALRRSUAA5NLxSClzQNh60sf31+o
ptOT76/UUCPOplDeJuvH2o8/jXoF4nn2l1GefMhYfpXDqg/wCEsCsMD7WePrXejqw/2WH6G
ki5HCeD5Smolf78WT/wE13IrgvCX/Ifs17HzFP0wa7xfu49KEKQtLR2rN1fW7HSmVLuYCVh
kRp8zY9x2piNIDJAHOa878W3a3WpSiPO0HaT6kcVqT+MfMWRLO1kRmUqsshxtz3A71yc2c9
e2KmTKirENlM9ncgA8HpnoR6Vs3CLcQBk5VuQfQ1iyp5iY7jpVrSbsAGKU4B+97H+9UFpiL
lHKtwaVuD7GrN5DySB8w/UVVU5GDQMj6cUw9akYc0wnFAmMpRjIDZ298dfwpD1oBoEa9rcw
tHtUkbR909cVSnkM0+Cen5VWycgg4NSwffz60DuOXrTsgUNxKa2dMSOSM70VuOcigoxg5X+
mKt2t8VO0SAH+63Srs0UHmEpEqgcVTmt4HBGOeuewoEacNyrLhvlPp2qHV75I7cw2u4GUcs
euPSsry/LBEcjbc9D1FO/10oMpJ4xQO4W9viBpG47CqDtmViewrQmkPlmMf6scj2xWYoaST
ZGu6SVgFUdST2pksl09d10vtzXZ3ce22iX/YGa5S1tpbLUDBeRNDMhAdH4K5rtNRQhBx0wK
AiYByrg9O9adod0y9zWdJxIfrWhpnzMDzwMUFG/bjIX3NdFboTBn2zWDajLAHtXU2aZgI46
VaMZsm0/7h+oqHafOfuN1SWWAMHrUat87deSTTIRMtB4FItKc0FAv60+mKeafQAUhpRRTCw
lNOeaeaKQiIimmpTTD0oAYRTCKkpjYoATFG3jtQaTJoAXbRRmigClK3YVCacxzTaYATxTTQ
aSgApRSUuaADvTwOKaBk0+gBp5puOakNJQAzFIeKVjSJycn8qAFRe5H4VKOlA/WloEFPjXn
3po6ZpN/wCVNAWGYKv9Kqt1z605mJxTDQAUUUUAFFFFABTWbHQ80rNge9RFs0XGBpv0paSp
AWkpTR2oASlpKWgA60lLR3oGFH8qDRQISlHBFFJ2oA4XVf8ARvFkjMcBblHz7HFd8P8AXMP
dv5VwvjePy9XMg/5aQq/4j/8AVXb2kgmW3lByJEVs/UUkU9jgfCpx4jsx33yD9DXejpXnWg
MY/FlkDx/pDL+ea9GPGaEEhjSRxKZJiFiQFnJ7Ada82ut17e3N/MuZLh9w/wBlf4R+VdJ4l
vmmn+wQEiMDMzD0/u++ay1jGAMYAGKT1GtDGdDVeT8627qAbMrwayJV5OeKloorn8xULhlc
Sx43DqPUVOVwajPWkBq2UwuLdV/iA+X1/wB36iq88ZRsjoT+VUIpDby5Bwuc5Hb3rZBWeLf
gc8MB2PrQUncpfeHuKjYVJIpjfH5GkYbhQBXPWkp7Cm0EgDipFkxjj8qipaALZZXYFTk1o2
smyDavc5JrDJ9aejsBhXYCna47mnNOSTg5x+QqAsc8mq4mf2NHnn+6KLBcnNKvBz3qAT+q0
4TA9jQO4s5xEx9q6z4e6NF5DarcxB5w223z0j9W+tYmi6Lc+IJmjidbe1jP76duSPZR3b+V
enWdrFa28NrbLsgjUIgPJx6n1J61UURJ9DgfHqFfEocnLPApNMstU8yBYrrLKBtDDqPY+tU
PEV8NR8S30kZzGG8qP3C1SDMjZ6NSe5S2Nm4AyXX7rdDVzSPvkepArHtrgH73Q/e/xrf0iE
+d1GcZ+vpSQ7nQWozIB0rptOYYweprntOXc5JreszsP4VaMZE9oNtyVPbNRoMCpEP+lsw/u
E0wdvpTJQucCn5yKZgYp1AxM804NgUzrS0ASAijOeKhJ9aQsKAJ8ign3quHpd3NAErEYpma
b1NLQAjGozTyKaw+lAEeTShqRiAKaTTAdu+lFMopgUzR0pcUh6UgGd6MU7FIRQAlKKMU5Rz
mgBR0o70UUxBSH2pScCm4JpDGtUka8CkC/jT1UntQJsKU+lLsx1NIxwKYCE9qaKDRQAUUUU
AFFISB1qNmJ9hQA9mA9zTC5PtTaTNK4xaSl/nRSAKKSigApaSloASiiloAKTrRRQAUUd6KA
FopKDQBzXjiHdDY3HozRH8ea1fCU/naHYEn5oiYT+B4/nTfE0H2jQrkAZaPEq/gay/Atx8l
9bZ5BWdf5Gl1K6HLvMNP8SGVgxFtdl2C9SAece9dleeJNOkgaSzuVdm+6jqVYZ9R2rB8TaS
w1u5uIx+5m/eA4yM45B9Oa5+WJ0P7xNv4Ur2Ktc34yshLLIrsxyxByTUtcwAOo4PtxVy31C
aEBZP3sfv94fjSHY15sCMk+lZk8YNXJJkmiVom3KTz6j2NQkbhihiMyVdo96rGtCZDhiazW
NIYMNwqawuTE4U8qeAPUelRA5qORe/akBtTIrplTkdVNVMFSePrS2FzuGyTt97/ABFTXUeM
Oo+U0FFZ1yOOahbg1ZHJ9B/I1HKmOe3egTIe9OVc02nr1oEOKHtg0gjOOVNSLT1fAxmmOxX
Kgd6No9anL09fmPQUXCxV2j1oZcAleT2rQRB3Ax71RldZJTsUKo4AH86LjseoeEI7aHw5ai
0kSVSC0rr/AH+4/DpWX458R3Wk3EFjpzCKZ4vNml2gkA8BV9OOc1X8AX8Vro+rG7fy7W1dZ
GbqfmHQDua5zXL5dZ1me+aJo1lARI2OSqgYA+tU3oZqOpnGNkQScqW+cEcH6ittI49Wt0YB
YdQUYZRwr47/AI1Xt5AkaQzKGReE3DOB6GpJF+zXStFwAdy+n096kuxT8t45CkilHX7wNdH
4avIzKLeY4bPyn29KfLFFewgsMBhlWHUVQ/sWZcyQOXC8/Lwy+9AdD0O0hdUEhX932YdK0E
4Cnt0/GuY8O+I5LdBZasAqEYWXHyv7+xrq7ZfMikCHcrLuU9sj/wCtVoxkmh0R+Zz6IaRSK
bbfcnb0j/nTYs1SEiekzSDpSkY69aQwPSilpCaAI3PNMqQ80KtMBo6Uqr3NO20CgBQKKXNI
aQCHFRk05iKjbp0pgMY800kClPSo2zQAu6im4oo0AipMc8U7GaXigBpGKaRTm4NN6mgBBya
dSgUuPagBtFSLGxI4xTvJ4yx/CgVyEDJp6Jnp0qVVGcH8Kfxg45p2C4xYwBzzSn26UE4FMZ
+TjigQMfxqJutLijH50DG0U6jFADaQnApxFJt5oAjfpk0zqafL1ApmKQwpKXFJSAU0UUfnQ
AlLSUUDClNJS0CEopeaPxoAQUvtSUv0oAKTtS0UAFB60UAZoANqyAxvyjgqfoa4HRpH03X/
ACn4Kl4G+hrr72+EeUi+8OrVxWvEfbhcKCC3LfXvSZcUbF7dNMzIDlM8+5qowBGGAYe/NIr
BlDdcjNKOtIZVm0+3l6Axse61nXFlNApPDp/eX/CtsnHFQO2T7fzpDTMOGQxsccE8fUVchc
sTk1XvIwkvy9DyP8KSCbZw/I/WkMmvDiImspulXryQMg2nNUTQIRacR600dqkj5dQemaAIg
skarMq4UNgN2PtWxZSrcReXjIYZQnjB9DWdesSEQfcGW9s1BbS+U/JwjHn2PrSDY0JFMTlW
4HSkORw3NTFvOUhvvjv61CO6n7w6H+lBRA64PHTtScL14qRsHio/LBPzZoFYcJMqCOlOBz9
0Zz6URxoBwMj3qcYXpgUDsJHC2PnOPpU6qF6U0SKeM4/lUZuFB459qB7Bey7UCL95uv0qoo
3fKv50h33EpbrWxbaeIo1N0pUsMqPWmLcggkcadNZqAqTSrNIxPLbRgL9Oc1YhQMMMvI4Oa
uRWHnA+SQ5A+70OKT7MY2ySVI6qeuKQ7Fdo9pCsMxtx9K07NUmg8iQAmM4GRyPelSJTGHVc
oR8w9DSwRGKdWUkIRtz7elMC1asYZkjnA2kgqegPsal1KKaxuBcWnmLbOQwP9zPT6ir6WDy
ouQrA9z0rQ0WXYs2m6jHmBwQu/qpP8J9j2NVYhuxT0+4sNSia31CIW8rHKXMfRT6MvdT+ld
B4bmTTo5ILkiQIfk2HII/wrlhYrZvIkZLBWIyeuKu2KzZyARH2Pof8KETJJrQ6cmPbJHCxI
dtxbsB6e9CjAqCxiZEyx6+tWD/OqIFHWlPWkApRQAUxuF96dmo+S1ADRmn55pCvFJTAfuBp
TTF6080gDtSE00nmm5pgKelRv1pxYjpUbHNCAaelRtkD3NS9aZt5oBDfxop+2imMg/Sk71I
YjigRHOM0EkeKciluFXJ9qlCIv3ufanmTavy8D2oARYf75/KlO1e44qJnYnqaYSTQFiVpuC
E70xnY0wCl7UBYUGlDUw0CgBxPek/nSUUDFoA5pQKcBQFhAvNKRTsd6XFAiPbSEVNjimuMC
gCo4yc00ipyophFIZEe9JUhHNNI5pDG0U6m0CEpfWjFBoGHfmjqeaSloEJRRRQAveigfjS0
DAdKCOKeB7U4CmBCAaoareGFfJiI8zHzn09qu390tnbGQn5zwg9T61yksjMxLEkk5JPrUtj
SFklJGBxWTrCg2hY87TmtBunNRsqspEnKsMY9BSKMrSbs4aGY55BRvQen0rU6Cue8tra72N
2+X6itSG6LDy5Mebj5ff8A+vSGyeVuoB571GensKZnJ9aSZtsTH2oAzZjvmbuDShRgbun97
09qjXGSak3cH6YpDK067WqE81NP6DpUIoEJj8qfHww+tNopAExzcMO2aidcHnoaVxgg1IcH
nqKAJbSQjCk/d6H2q1MMgOOvf61nxcNhTV1JCUIK8UDQjENz0PeonO3+tPYetRE4GMHigGI
Z9vHNI1wOy5PvTGXcaRQQeg49aYrjl86Y8Zx69BUwtzt2xjO7gtT4pd2Ayg4/hHFX0yQDjH
t6UDC0tTEuBgse/wDStnTWS5j+yXXUf6t+49jS6JCrlg2MkYx61BdRi11BQzFVznd6D1oGi
RopLO5IyVcdGBxmtK2zOpLkMWGDkdqfq9uXtVY/M8fJI7rWfZyNG69cMcc9qAuWtLj2zvbs
MuOD6H/Iq6LURtgHCkZH0qVBkq6jB7U+RcsSep5qhXIra5kt2xHIVXPKnkVZn1BpgiSBSq/
d29R/9aqYjJbkVbtLYs33fl75oBpE8UXmEd89617WAMAGzgdx0pljajg44/nWmihR06UzJs
AMDijpS0UwQlBooPSgBh64HU0v0po5JNOoENfpSKOaeRQOtAAKVhxQaXaTTAiKmkYdxUxHy
0wigCBuTTTUrLxTcUCI6Kk2nFIw4oAZiinUUAQl2PtSrRinY9qYxuKQ8U6kIoAYeTSYp+2j
HNADCKKftoxSER0uKft4pCtAxmKcFpdvNLg0wDvTgM0mKcvIoELjNLt45oP0p3X+GgBmKGB
6cUv0oK8daAK5FNbpUziomBPvSKRHikIp5puKAGkU0ipCKQqcUgGYoxUgHtQy4x60wIiKMU
7BoIoENop2KUCgBo604CnKtOC0gExUdxMsEe5vwFSthQS3AFc7q96jSbN2HIyFz0FA0ipqV
211OWPQcAegqmetI7Ad80qjmpLQEdM0yXkgVKRjmq8zigCnewCYBu46Gsq6LxEjGGPPuDWt
IwqtLGsow3Pv6UmMgtL9fu3J2t2fHB+vpU9+2IQOu7oR0NUbi0aMFhyvqKrh3UBc/KO3YUg
JScUqt/Ood4I54p6fhQMjl+9zTDT3PzGoyaBCjrSsRimZzSUgFJyCKRcr16UUvbvQBctYBk
Njk/pVrywKj0+YSYjbhv5+9XJsAgKM/SgpFbYMdBTSntU5UsOBS+U/pQBQkhJ6Cqx6kdxWy
kDMcEYFJfaWot2lQ/OOSKYmY4O1g3pzW5BGWClfukZBrDXGOuSODXV+GY/tGnA/xRMYyT+Y
/SgES6fG0VwNwwpHOata7b+fbebGMmPr9KvpAijHUilIADJjKsCpH4U7AR6FP9q0tPM5eM+
U/v6fpWfPG1tcGP8AhzhfpSaAGjlvI88ZU496ualGGWNh64oBGha8xKR1xVgIc8jJqOxX/R
1zxWhDCXXYv3m6AUySuIYzyw/pWpZ2bMoaRdkXZe5qxaackWHm+d/0FXW607ENjVAUYAwKD
QaKYgHSkNLSUAFI3TilpD1pgIvSlApVGPpTsYFIBtJ3p3AHPFRqxY5H3Ox7mgB1SD60wc0u
cUAPwCKYVIoDmk3E0wEK5HTrUO0jjuKm5zmm44oAZjjvTcVIFNJjmkAzaKKk2iimIrLTqSl
I4oGNpKdRigBoFLilpaAG4o208UYoAZtpMVIRSEUAR4pacRRigBMZFN70+jHHNMABPQ8U/w
CY0RjI5qQACkDIBn+7TsccipiqsORzTCpHuKBELgY64qIYBJ9BU78rULDNA0Rc0hWp1j96c
UwKBkAWnFfan+1AB7UgI8c+lIV561ISe9BGRQIhKU0rVgLkUhTmgZAFp4SpVj5qUR0wIBHR
t5qyUppTNAXMnXLhbXTndhkscAGuFa4MjmVsMX6n1rqfHMzxWMSpjkknIzn2rzu1vVMLRyE
gjkd857VEmVE3FmU8k4xT47kH29qw0Yk5z+Gato3HNTcqxpSTjbkc1Uml4x1JqJpdvSoHkO
Sc5NDYJDy+etOQg96qhvyo3HPHWgdi/wAMNprEuf8AXNjpWm8uIXPQ4xWWeSfegBlHQ8daO
hpSaQhrZPfmmkGl3U4Y2kk4A9aAGDmjFSqpZMqDg9GxUR3r15oAKXPFICO4pxx60AXIsK6H
8K0YVDKTnBHFZJPyqR2INaFpeeVvRh94cHHSgtFkukfQZalQs3OMD3qSKylmQTOQsefTt/W
rLwDISEbiO+eSadhNkUCljjBPb61tR6f9ns3uLv5Rjoew9KtaJpvl7XYAt656f/Xqp4pvDc
N9lgI8qI/NjoW/+tT2Jvd2OCunRr64KKEUsSFHQV0fgqTCX6HoGRx+ORXMzKUu2BGC2Sa2/
DV0tkl9LIjNuCqoHA4z19BSA7EEscAYA9KpXuqWdmjNLJv29Vj5xWBeaxJcOI2fCscbI+FH
19ateC7Uap4jg8wAwQBpiuOMdhTvcGXNCuob03VzbrIibgpDjBz/AIVrxwyzNhIZHGf4V4r
qorK1EwkW3jVhnhVAH5VbQCNFSMbVHQCqsTzGHZaVcMB52LeP06sf8K27e3it02wrgdyeSf
xp+QBTh0pkt3F+lBo+lBoEMIxSU5uoApv4UAFFHelKkGgQ09eKByaXbg4oFMYvQ0y4lWGJp
H+6v86caqXeZrm2tx90nzH+g7UgROhaZF3jauPmHv6U89aeTnNIozk0DBVoKnBIBx3PanY9
KyZNNu5PE0d/JfO2mxx5S23YxJjGMDqvfJ5oEaXailIpwHFADDSU8+lJg0AMoK5p+3mgqaY
DMUU/b7UUAU1GBTqMUUAIRSYpT1ooASiloHWgApaXbzRjBoGJ16UMOakQU4gGgCuRSVPt9q
Y6Y6flQAyigUv5UCEUgHFTLzUNSA0APNIelGaSgBpqJh1yKl9xTVBOeM0AMUDNSY9qkEYC5
IoI9/pQBAy89DxTQB+NTsPbNRlefSkMjAOfWl28U5V5qQCgREqY7VIF9qeq04AYoAiC81IF
4pQBmnUAMYU1wNpNSkcVXvmZbc7Blj6daAOH+IVw5WJF/wBWFJOPWvNoiSwJ5rqvG940kio
zEFshVz2zzXLRj2zUS3NELPLIrjaxA7irlrMdoyTms+fJkz1qzb+/pUlI0fMyPrTCcmo1NO
7mgYvalU80wmhWweKQD52HlEd6oluKsTsSoqrTEwozxknA9TWlouiX2sSKLSEiInBmYfKP8
a9H8PeDdP0wpPdILy8HIMvKofUCmlcluxwOheGdT1jD29v5UHee4yiD6d2PsK73R/BmlaeV
luQdRul5DzDEan/ZT/GunO5j8x6dPajaKtJIlybMq+0HTb9v30KxO3y74/l/SvHpI2huJoJ
B88UjIfwNe6MMKT+NeReMbYWvirUFX7kjCUf8CH+NKQ4mMVB6ik2L708/Sk7VBRGyHBAJxU
ww8YBPzL0JpjcimHOc9KYJnQWt7IbZFByOhzzWpaqF25+856elclbTtGpwcd62n1YeUvljM
hUbm6Ae1CZW51F1qCWVgI7Zj5zjA7496yYIGWPg5zye9U7FmnYSyHPpn1rfjiAI2tgNyv17
inuTsYOsaF5y+fbgGYj757gdq5kMwBXcQueV7Zr05FwpU8965nxJoqBpryFSuRlwvQn1xSa
A5heMn0zXffCuH97qE57IqD8TTdM8D2t94bsJppJbLVJEMjyA70YE/KGX0x6V0PgrRrjRbO
7ivPLLvJhTGchgO/tVJNEt6HQDAGaeDkZFJjikq0QOb7p+lKOlMOcfnQOg9RQBIrU7PFQ04
ZpAPPSm4z2oFPUfnQAiindaKTOHA9aAGy8YNIBTpBuUj1FNg+ZAe9ABjmoI4WW9mmY8MoVR
6Crj4jjLN0FMI4BPU8mgBlKPuiq9y7Lc2iLnDsc/gKsGgaJUAPXpQFzTCB5ZLdDxU5XH4UC
ISOKKkI9qaRntQA2l20oHNShDigBix8inmLipVXFPKj0FFwKez2oqyYwTnFFK4XMWl6UoHF
LiqAYfpRTiDSUAJjJqRVwaFUU8UCExzQRS0dqAAdKKKDQMTtQOlLSUAMZO4pmKnpCO9AyEg
+lKFPcVJilouA0KaNtOpCelIBpQDrTo1Apdw70oK0APJOOlREAnrTy3b1pmR6c0AgxzTWHt
Th1pTnHrQBGF5p2KUDilxQIMUoFOAoNACHrRilpKACsXxNctBZyEdFX1wSa28gctwBya818
eXxeVIRICCxkb+QpMaOL1FjPfFmB3Y5yc4qHbt6CpI16tjGTSSDOTUGhTYEv171ahzVVBuk
I9KuRVI0TLSk00U1W3EmgewrNSZyaUrmk2+lOwDkV5ZEihjkllkYKkca7mYnsBXe+HPAKxM
tx4hw8o5FmjZRP98/xH2HFWvhZZxpp91fqqi5Mhh3fxKuB09K7QirjHqZyepFHCkMYSFFRR
wFUYAFOxTwKKogYwxSYp5GaMUARPwpPP4V5n8RYlGrWs65JeIqc+xr06b5UJrzf4iMpubZM
Dcqk+/JpS2KjucfRilHSjFQWMI4puMipCKYODSAYMHHHI7VYHzYA6VWI5yKfBITJtb8KAR0
Vgyoybeg4rqLRlkjKZx3FcXZyYA7V0mm3GAuelUhyRqnIbcvGOvvT2AIyCGUj86STGA+B70
kRCttByp+7/AIUySz4auGt5m0xmAD5ks2PTPVoz/MV0sKqEyqld3JUnoa5GdSQMcFSGUjsR
0rq9Pu0vbZbhcDnbKveN/wDA00S+5YxxSYPpUnA4p22mIgcHHHWl2kduamVQW5FTrCD60AU
9p9KAvFXZIcI23rjjNRSKKBEAp6ikPPWnLQAHrTZOmR1FPbrmmnpigAHWmxjZKw7HkUsf3f
ccUTEgIf8AaAoEOm2sUQn5mOQB7Ur8g+wqvZXEV5dXTwkkQEQ5I4z3xVpuOlJAY2owSNqWn
3UbP5duWLqDwcjvWiP0PIqRlDAqRwRg1VsNywmJzlomK/h2oKHs5e9gt1+6qmaU+3RRWhgV
VgXHmPjljj8BVsDpQJjDTcc5qWk2ii4hqD5ulSgVEz7bmCELnzd3PoR2qZGDoGQ7lPRh0NA
DhS1DdT+R5ShC80rhEjHBPqfYAVMevXPvQAlFH4iigDHAwcUhFSFTTTTGRkUnfpTmHpSUwF
Q8U/6VEKeDQIdRRSGgBaO1NzS7qQxaDQKM0ABpaSigA/lSHGKD7UlAwpKM0hoAKQmkpM0AO
60uD3A+tN/OnLn60AL+lOB+ppvejPPSgB5oXFNOccGlB5oAkpDQDR3oEFFJ3ooAr6jKIbOQ
ltuRjNeL6/dLeatMYmLKpwW9a9R8cagmnaHJK55b5UHqa8ctcuWdvvMxY1MmXFE/RfoKSNc
jHrSv93vzT4uv0qCyoVVSxUdTz9akQjGabMNsrj3pooBFgfdP0pIB2pQvyc8U6FetADgvNS
RQyTzJFCm6Vz8o7D3NKijHt610XgmzW61mIBSWXLu3bHYUwO98I6X/AGT4ft7d2DzPmWRh0
JNaxHPSpD7UAcc1exkRUhqQjHakwfSmAzFGKftNG00AVrv/AFZx6V5T46lZtbZG/gQLnOc1
6pfYwBkg+grx/wAVSCXXb3vtfA/CpkVEyx92lpF6CnGpLEP0qM9alqN+tAmRngmmOCCGXqK
e3WkNIC9bSAgMOh5rbsJipAz7iubtW2uUPQ8j61rWsmMH0poe52dlKHjIIBGOadwpK8j0NZ
enTFSOa1XwQGAGev4VRNiUfMOvNOtLiWwuhNCNykbZYz0kT0Pv6HtUKN+VSMMjr70AdjbPF
NBHLbyiSNxuRjwWXuD6MOhH40+3cTQiRfukkD8K5rRL37DcMkgzbTEFgOdjdmHv6+1bN1Zz
adAjaXJnL72QDdvz/Sncho0kU5qdHUoGUgg9COlYb3lxPMlpfJ9mWT55NvO2PspPqa2gAVB
Tbs7bemKBDyd1RSKMHoMU4/KNxPAqtI5kOOgFADMZOfyo+YA7V3MBkDpmlEkSfedfoOaUTr
n5Edu/ApgSW22aNXT5kcZFVbxmimt4ozl5H6Y6p3qoYtSM8trZhEtBOJ8lsMFYfd9lyKY9t
qS6hDf6oyECURjyTkJEQev0PekOxpBcO3vzSXan7FKQPmUblp7wlJBlycHFSMmYJF9UI/Sg
kyPDMLw2lwZVVWkl3YBzWo9ZPhqQSQTjdkiTv9K1mjdj8kmDnv0oQ3uJVZisNzOdwJaMPt9
+lWgbhSTLCkgH93is93jm1+2VT5aSL+8V+MBef50DSNWKERwohJJVeT70/HOMZpZpEiXdK2
3PQdSfpVYm4uMgDyY/1NBJJLNHFw7fN/dHJqHzLib/AFKCNfVuTU0VtHHzjLepqcDmgDH1S
G7S2WdLhjNGSFA7ZBFV9EtrwWMK2920SeUGy65+Y5yQfX2roSoYYYZXrg078MDrgdKB30Oe
0pdQtLqcXYFy0CiJW3ZIU8kg+9bNtcR3AIjOHHVG4I/xqYIA7MFAZsbiOpxVe6s0mwynZIv
Rl4oB6liiqH2m9T5XgjkYcbjxmigLEZGDTcemKeTSYyO9MCNhzTCKlxTWX2pgR4opcUAHNA
CZNHNLik70AFHegiigYdKXdSEUlICQUZpgPFITxQFh+c0hNMzSdTQA/I4pM8009KQ07AKTS
Z44oo7UgHDr61IQuB1qNR0p+4kjK0AB4OARSZNK2CT1FM5+tACk0IaYx5zikDelMCcGnA1D
up4NAh+aUc9O9MBqO6uRaWk9x3iQsM9zjgUgPLvijqhvtdj063O6O2AU46Mx/wAK54Q+QNm
ckdT6mpoFM19c3kg+d3J9fmP3j/SmSn5j7ms27s2SsRmpIxUZqWMcUAVbxf3o46imRqSQKs
3i8I3ocUkC5PvSAlRex7ClhHBBB5NTQrxn9abCvzFRzzQA4DgmvQPhrZ7YLq6I5JCCuFC8g
c816z4Rtxb+H7b1kzIfxqo7ilsa9LilH0pwH4VdzMaFNJtqQCkbNAiIijFLg570uKYGfqO3
Kg/4V4lqcnmapdP1zK1ez644jjYkfdQnOfavDy292b+8xP61Ei4jx1x2p2KaBwKfipLENMb
1qQimP0oAibrSAU5x3oXNIQ1lJ5HBHNaFpLkK3rw1U+lSw/Lz/Cxx+NA0b9o5UgZ5H8q6Ky
k3xgZHPSuVsnLr/tJwRW1p8mGAzgGqQM014YqQalXkY6Y/lTXVm2sDn1pRkKTTJJk69a6LQ
rsyJ9nctuQZRvbuPp/KuZQ45zjNXrWb/SIIrRXac/eLHA+n0oEzsIIgxmMm11lbcPpjGKgl
s5LU77J8f9M+uf8A61XI3BjQsNpIzj0/+tVCSaS8mZYCUiBwzf3vb6UyCI6grDa6Yn6bQfl
/OnC3kfBuJOP7q8CrX2SHaU2DGOTVRlnsjmMebB3Q9R9DQBPHDGnCoPxqePg9Kht5Unj3RN
kdweo+tTCgTHEIrtM3B2hT9KdIARtYZVgVI7EUy4UtbSqvJK8VUiu38y0EikQ3KYVv7rjjB
+tAInVGWMo2SF+63fHp9adGwIyOhGKWQkcY5PFRg7Vx6UAc34Wcma8jUY8uQZ/OunT7341y
3hY7dc1dMY74/Gupj+9QinuTklYmI4PQVkhFuLm4cR+YzAQx+igcsfqTT/EN/wDYrSNV/wB
bISRj06f1rQs7UWdrFEeGVRuz696AWhm+RLZuJJVE0fcDqK0onSaMSRNuQ/p7VIWQKcum33
IxWbcgWUv2i0dSp+/H2IoFuaOKMe1VV1COWJJbeKSUE7SBxtPpSiS9kJ2xRRehbkigRYhdZ
F3Kcj34I+ookkSIfvHVc5Aye+Ko3VjPO6+bfyKXOP3Shfw96I9Eso2VtrzupzmZyc0DJYdQ
gaGI7mklZQWWNS2DUplnb/V2+Ae7nmn2qGKLytmwIcAjADDsamoEVCl2TnzIR7baKtflRQB
kknNA/OnkcUgVs+tMY0gYzTSp69akPXlTSH1oAiK4+tIRUmOvem4pgMxSYqQikK0AMApce2
aXFHagBvftSAe1PB9KMHnpQMZikK+9POPWgigCIj1pKk25pu3nuKAG0mDmn7eKUIc8EZoAY
PWl4IqRVIPb0qVVOOlICHYcDnmlCkGpvLBboaNnp2oAhOM4prKDyKnZTnnpTQoOQcgUAVSD
9RUY61ZZOeORUbqcHANMRHmpATTAuB3NHR8UATKawvHN4trobqfvSHao9+3+Nba9enNcj48
jlubRmi5EJAZfXP8AWk9io7nEx7VjCo2cDA9frVSTjvTM8cHpQzZ5796yRq0Iec1YjPyCqx
qaL7g7UCC5xtx6c/SpLeMhOM5PJqDbmXHUk1pRp0xwBQAKnYY4qOJCZjjp6VbC5OKdFCd7H
OKYCRwmSZUAOWIUY7EnFe0QQiCCOFBxGoTj2Feb+FbJrnXbYPzHF+9YY9On616HNbySPlZ3
XPpVRIkwu7yOzmtlmRwk7FBIOiHsD9atDDAEYI9RWHrem3dzpU8JvG28Nk9sGqGp3Gu6Nae
aWWWFFKkhQRk4wT6fWmTY608U01m6TeQx2lvbS7oZQgz5hyGY8nn/ABrTYEHkYoEMxQFp1L
imI5nxpIYdMupOCBCeteMp90fSvWPiXJ5ejygH75Va8oAxUSNI7D1qQUwVIegpFjT0prD1q
Q0xieRQBH34pBTqTvSEBqSFd/yZ96ZVqzt3mcBQTnHSgCWzkMUoLZ+U7XHfFb8Hytzyp54q
fxpon2RrbUYF2xyqsc47LJjg/Q/zo8M25vFSFwTN/AnqPU1SC5q2TGUADlhx9RVmYCBQHwZ
MdOtPnNpaAx2wL3C/K0noagsrSe+n8q1QyP8AxHsPqe1MREoaR1RFLyMcKo5JPtXY6JpK6f
CWlw92/wDrGHRR/cX+p71JpGkw6am/Pm3TDDS9lHovp9au3M/2eHfjLHhB6mmS5X0K93maU
WkJ+frIfT2q7HGkKBIwAB+pqGzhNvbl5DmVvmY/WpZpkhjaSY7UU4Ldhk0EihcA85qM9c09
zgkHjFRI6u8iI2548bwOxPT9KBFO6s2D+faN5co546H2qSxuluCUdfLuF6p6+4q75L9SMDr
luP51k6tLpyASS38EMy8gh8tx9KB7mvGO56VmJbfatMurKQ7GjlIQqfu9waqw+LNPkjUEyy
zjg+WuAff2qCXWWgubho7WUfaFBUOw4I70DSZc0q+a8jPnYFxAfJmx03Dv+Iq7JlV54GR14
rBSJ4JIrnIUXY2TbRj5v4Wq1caXHcoGumuJf7wL8CgLGRpV5BbeLNT81xtfcBs+Yk/hW3b6
lc3kskelWW8o2xpJ+AD6YrE8NxRxeLrlIkUR7XCjrjpXaFkto3dFCgZY47nHWkhs5HToJdY
8YTSXl6Zl0+IEBBsUvnHyj0B711a2cK9dzHuWbOa5f4cQk2+oX0py08piQ+qg5J/M12FCE9
7EYtoc58sfTtT1ijXkItBPvilHJx+NMRmXcbWM4uIATExw6D/PWtGKWOePzIH3xk4De461H
JtuLSTcvykkY+lVtP8AtEV19lMqeSPmVNnJ9ge1AWNClxUYlAuzbEEyqu98dEHYH3NSZoAK
Q0uaQ0CDNFFFAFAKKNvPBqVvpTcCmMY0Z9M1HgA8jFSlRjgmlGfagCALuPA6elN28471FJL
/AKbMl080MCAeUIwQHHdiR/KopT5drZqLl5kklIaaP7zr6D37UrjsWSpz0pCOM4qvbLJcPL
Cs0qRxzDDNw5T+6abZpLIrSmeTEckgKk5DKBwPw9adwsWsdsc0Fc9KoJJI1jp5Mr7pZNrsD
yw54zVhJWha+R2Mi24DqW64PYnvzRcLEwXHal2gjrVa3WSeOIma4Wbh2JUhCP7o9q0Que2K
Lg9CrtHpRt9qs+WQaQp60XEV9pHak289KnKcZppXApjIcDA4p4VR6CnbeO1JgDHekAu1eAG
FTxqec9KiA5GBTwvcE5oAkkyoBwMZ5pxQN24psi+bEy5wSMUafu+z7XGGQlefT1pANaI7uK
gkIWQbup4rQdM57VUuI/3Z2jmmBEUBHBxiq87rGdrOQx6BepqwZAwCxlWlA+Zc8p9aRbcKx
c/NIerGmIpFWblVIHqxqKYTouUKNjnBFaTCmNGGB9e1AGfDdjeEnTyX7E8g0zUrJJrR0UYY
ZYf7Rq9JbrPCBIAe2fSqscc1n94GSAdD1K0hnlGq2pFy5aPym/nWS3BwRyK63xX5FxeTPbk
+w7g1yhBz82c1m0bJ6DRUsBwmG9ajwQOeKco4znikJlq2XdKz9hV+JOM+tQ2qFYlHQnmr8U
Zz0PNNAJFGSw4PPWriQgv8yjtUsEZ749q0YY13jcvJHA9qYrm94Ms1it5rnq07BRnsq10wI
LEDnb37VT02P7PbwoABtXoO1WoY1hQqudpYtg9s9qozbHEBhhhkdwehoKhkZW5Vhgj1HpQz
BVJJxSJlsMwwOwoERXlnFdIRIoDf3gKzobifTJhb3gL2x+6w5KD1HqPatrBplxbpcwmKUZX
se4PrQCY9cFQysGVhkMOhFLtFY+lyvY3bafc8Rsf3RP8ACfT6GtqgNjzz4syBbK2jA+/Lkf
gK8z7+9ejfFonzbFB93DHr/nFec96lmkdiQVIBTF6VPtxQUMI4qNgcmpiOKjYDdQBFjgntS
DnJp8mNoA69aRR8tIBDXS+FbVru8gjUMeQTj0BrAjTP5V2/w0tWkv7qUZ2xKB7ULcTZ6HqW
mwapY3FpNxBMuxiB930P1B5rzSDSNUsru401rW4N2SDviUnco6MD/dNeiR6hDDrt9BdXGxE
hjMSn7vPU/X3qZ9ftQfLgW5nI4GxcD8/SqM1dGFoOhyXTM2rgxMvW3Rvnf3J7D2HNdZFFFb
wiG3iSKIdEQYH/ANesK7vr2adJ7XTmikj6Fz1HoanRtbu4gyyw2yOMjYoP6mmD1NpUY87SB
3Jqha4vLprqR0FvGdsYZgB9ayb/AEuV9qXF/NJM/JAc4C+lW4vDlisKeZvLDHAJAzQBpy6j
Yx7jJewDHBw2f5Vm3HiDStjp5ktyjKVYRRkgg8d6sx6Jp0bZW3Gatra28bbo4Iw3rtoFocL
a+KdbnhitNN0pZZ4gYzJKCSdp5z26YqaxtfE17c37S3zWjSSLI6KAhwRx+HauzghS3adoRs
89/MkxwC3r7UGENdJcBmEiqUYdnX0P0PNIdzmB4Pe4A+36nPMT1+YkVo2fhTS7bBKvKf8Aa
rdGBSMcIaYrsx7uztrEpc20EUYQ/MNowRWNNctqmpq6xt5OREhBGADVjxtqRtrEWkXzT3BC
hfc9KboNqLebT7L+K3UvKf8AaNIpaK50E0Ki3ZNqkAcDHHFRx/NbblGCyZ/GrjjIPvxVK1Y
tAyuADGWQ4ORx/wDWpknL+Gfm8Vs/ch66rV5fKsJGxk4OB74Nc74SjMusPcKPkRCSR0GTxV
7xfcvC2kQIuTd3HlGkU9WWvC1uLPQLK3Gf3SfMTxljyT+ZrWQg5HpTpFCsyrwAaYoC57Emm
TuSCo43Vi5yMgH9KdnapPQAZqtBIJFYkYzE5OKAI9JaWbRFKuBKS+Gdcjr6VQ1WPUkgjvTf
IYkAHlwx7SAe5NWvC2P7AtcMW5cEnrnceKt6hcG1ti0cDTO52IqjgMemfagd7Mj0WKGLTYf
s0RjjkHmHLbi5z94nv/SrvWud0Ox1E2n7+/e0YsW8iNeF57/4V0K5CqGYuwHLYxuPr7UCYt
LQAfSms6qeXUH60CFoqlOb0ysbeVDF/D8tFAErdaBn2pMikB96BinryM0w7acD+NNJ9qAIS
LwTzGCaIQsoVUfPyHufeoVsTFFZRxMCtvIZCW4L56/SrL7iP3bRhvWTOAPwqkmoSNptxeeU
m2M4jGTiQDqfYUhq5PbxmO7uZHOVmcMAOox2NNtLdoIpUZgS7MwI9DTnuGF7DBsBWWIybs8
jHami4/0/7PtG3yvMDd+vSmGpCtnItrZxF0LW772Izhh7e9Srb5urp3w0U6hdvcYpZJ5WuJ
YbZI2aKPzXMjYz7D/GkF5uSxkjjyl0207jgrx2pD1ES3ukhihjnTy42HznIYoP4SP61fGM8
DHpUFtP5012jIF8iTywQfve5qwpApiYrKOKYR6CnlvekPXrRcRGV79qRlPrTpJERSzkBR3J
4rPfURI221hd/wDbbgUDLLqc/SmHP901WMd9KfmnCD/Z4xTPslwxAN22CepNAFmKZXuZ4Ar
BoVRmY9CG6VMM54xXOQ6fq7Xd3eJO9s5cxLHIcl0XofoaLvUdS86KxnUWjyne09uNzpEo+Y
qD1JPGe1Fx2OnU9xzVmNgRnvVGCaOVBJbsHjI4IPP4+9Tq5HSgRb4wR1rIbU7eK+uLGZilx
Gm9A3CuPQH1rT8xRGzu21FGWY9hWJfWiao4uLiH5U/1YPBIHc0DSIdH51Bpoh5sEgOXB5Un
sfcGtg+/ArMhtbazH2uxjaMsf3i7iRWmCrAFTkEAj6U0JkTgk9eKbt555qYjPWmY9qLiIgo
yQeag1KdbTT5nAbpge5q2CC445PFcv49vvs9ukKnBxuPpzSuNK7OB1OYPcuQ+DWPJw5xTpp
NzE9c1FknvUG2w6kUFXUr2OSOxpy88CpUjOeuTSEa1iBc/MMhQcEHqK2ra1XGfvcH86wtMY
wtwuST+FdVbtGyKxQIT1FUhXFt4GYg5TgenWtPTrbfcJn+I5PsBVdSmAq9SRlR2rb0qHarS
nqwwM9hTE2bEZGelPZwoy3QVFH+NQu3nzeWMlF5bFMixNHmVvMb7n8Iqxmoidv3sKMdziqF
3qlva31vHJcx7JmA4Occcj+tAGsKWuauvEkUl3BHYQ3EpWVkdSNu7H9Kti81e5BNvawwqOz
5JouFixrtsZ7USoD5kXcdcetW9OuDd2UcxHz/dk7YYf5zWcbLVZv8AX6gUVuCqcDFZthpYi
1OW1nnk+bpgnBIoCxhfFtf9L00LsOYmPB5615yetd98TrOO1uNN8ottaJs59c1wkqgfXNSz
SOw+I8irLZ4qnG36VcJGAM9aQCHpUUvDD3qccg1HOMFTQBWc09FBPtimSfeA9KkiwWG7jNB
RYhXgV6F8PdPil0mSeRpstKeEcqvHr61wEakDB4Ir1HwOoi8MW3y4Zsk++TTREti/Fp8Md9
JNHBvWGMZLHOeeRW+nlAK0SqFYAggVl6fIP7RmX+CVcY9xVu1/d7oD/D8yfQ1RDLbNuUqxy
DxVCycxSy2znIzuT+oq3urO1HMbCdc5RskexpCHsd98+emQBV4sC0Y9STWYZAdQUDncoYfT
FWxJ/pSLnkRk0DZczRmqxnAOAD71IHB6Z/HimKxIevoKM0zk9jUE97bW4JnnRe2Adx/SgLF
pmwCfSobqZIoSzkYUZb6VTGrRPkxwzso5LEYGK5PxrrUsVo9uInjkmA2hjzjtSuNRuP8AD3
/E/wDFU+ozgmzseVz0aQ/dH4dataXdFtbvZ8/LFIoJ6ZycZqDQ9ml+HY4FOC2ZJX9XPU/h0
FYGlas2NT2BBnbsVzjoev1pXNErs9T89AWDH7prEmultzrIVslYxKo+vFc4l3ezwhm1EIHY
YSNcfhVHxFefZpbglzmWFU+pzRcnlOm8DS5hljQA+afxwo/+vVfxndRzX/h8RE747s5z/Su
Ki1J7e1txC5VwScqxBBovL4T3dmZDtCSL86k5GT1+tLmLUdbnsN1LIq70TcQSXU9SO+PeoI
b6KdDhgmOm70/xpv2b5FEkjN0yc9azbK0Ekl1CzFDFKQOM7l9RVGSL95c+Xczcgr9l3A596
WycCSOJnXLQEYzjr/Kuc1+5tbG5a2WRrqWVQhRf+WRyOGPr7VtWEcR1G4VgrMsSKfai47aC
+ESI9GeHABhuJFI9ATmtiOVWXfG2VPGRWVZRxpd3sTR7GLhl5+9xV9MKowMcdulBLAkpOXV
WYEYpryXbHCRog9TzTpJAqqznaAw5PQU/caYEH2aaT/XzsfYHipUto0Pcn1p4b1ozQA7gcY
opN3vRQFiuWpCaZu9KQtSGSEmkDVHupC2KBFfV3f7MIYg+6Y7WdVJCL3NRXbiXTbyC2hkEU
SKsRIwZB7CrquQDyfwoLZOc89uaCkypO/lahaTyBhEludzBSQvHemNcRLqAumLC1a24lCki
r24jOD1/WmLhY/LCgR427B0x6Y9KAKvlpNf3Tsm+NoFaNiOCcdveoVVmsdJV4mIWT5wR069
fStAMoVVXhQMAdhSFsA4PXrRYLkWn/u5L9dmxDKCvBxjHb1q1uIHFQ+YcAcmsjX75LaINHq
JtLqPlVADJIT/C+aBbnQoxZgo61UTVI3tUljUs75Cxdxg459OlcvDrWq380Rt/Kt45f3HlF
M7ZP727rz1HbtWvpVidHAheWW980lpLll5Ex+8cdlP6UBYui3luXEt6+O4QdFq2uFXCgBaZ
u55pu7nrQBNmmkA89KYGNO3UwAdOtNZULbyqltu3ceuPT6UMcGo2agCnc2cqETaY4inDbtr
fdf1B+tWtP1CO7BXaYrlP9ZC33l/xFAbPfmqWpwiYI0bvFdq37qVPvIfX6e1IZcuB9tuhCH
Kww4L4/ib0/CrwmDbQBtZOMGsfTbqQAW94qJdjlnQYSU+o9PpU07sb62iVgBIjsR3yvQ0XA
0GQHcuBsfr9ap2Em2cwufmjyMdiKdHcvuw2Nw+8Pb2qlqh8q6iu4evU+hpgbY60h/CmJIsk
auhyrDIoLfSgVhrbfMBY4A5NeT+NtTN1qcxGfvYr0XxBeCz06WRiVYjCn+teM3svnXDvnOS
ecYqZMuC6kIHGTSY4oJ4wKkiXJ9akoVVwPrVq3hL9OO/NEKgNjblvWtC32LFypJ9+KBECRP
5gChjJnj0rrNOtZDHlsHOBzWFDKocKid88muns3BAJIwfTpVIGi9C0NrgMGZhzhVyfpVyPU
i2BHZSk/UCi2HyKcAsehxU0l0luhJIZh2Hb61RBFdandxQMUtEjbsXbIqKzt9Ruot8915Ab
kpGME06OKS8u45Ln/VjkIe9XYG/0+T0IpAMTR4GAMzyO3f5utTPpVmXgYW6Hy5N+T1qwG5N
Pzk0CFMMTSpJ5ahl9BjP1qbcSeuTUWaZOGkhkSNijspCsOoNAWJy3vWXralJIbqP76nB+oq
W2vkeySWZgrj5JB3DCpL1RLaSJ3xuFA7WZy/xSjim8P2d4P9Ys6qh7bWBJFeYP1Ir0Xx3Lu
8GwRsfmS9VR9ME150/rUsqIxI/9o1Ir/Ng9RTVOCPrUaE4JPc0ikWhJSSnIBBHBqEUkjYQ4
pgIoJDNjvipIWGB7GmoMRgGiFv3hHbrSGaSkEFe4H6V6R4Mkc6BBv+6CQvPYV5ohLDII6Y/
GvSNFK2ui2aZC4jyc+pqkRJGnFIVuRIMAhs5/GtC4n8vUF7rsJwOSQP8A61c4+pwqWEccsr
BSRgYBNVtQvtVmW3n+S0jHG5eTg8daYrHYm6gKRytNGkTDIZ2Axn+tc+fEOm7LkSXbTPKWI
SNd2ADgAVj2Ph9JJUN3Mbh0mVmKt2xyee/0rQ+zWGl6zZ26wo6tBKwZ+oIyRxSuFivba/GL
yS5W3lmSNAiovDc960NK12XUdQu2t9PKbEVD50uNv+NYvgdvPs765kABkuxGp6ADqav+H54
/7R1hpeR56otJFNI1mvNRSZiba3WNTneWyD781lXvii93utn5OMcPtyM/4VheI7xo/Edwl5
IzKFXy0VjtRSOOPWqvnBx1wD0p3DlRoR69fNGFupWnbkHMhBOfpVvTPEEVnCkUlkH2LhZAd
zE++a594z1U00rLjoaVx2R0F14pui7mKFSGIZVmbKx4/ugf1rl7+4uLi8+13LeZICT7Z+nY
U981E7Y70mUkkbs1+pgijVspFFk9gTiuTsXfzZGB4Y9OtWJmCrhTgniobZfKUjPP9aTYJGj
b3B8wbyAEBGPUmq2sTGaWMby3Qc1WZjk88VXmfbcRseRQhPctjqAe3FRzHcGQcHjH1qOSbH
1JpobuOSaB3PaPDOoHUtBtLlyN5TDHPdeDn06Vk6rrVxqF8NK8OZLsc3F4OAPZT2HvXmtlr
19p9ncWdtNst5TudMZyfQegNeq+HXtV0S0uLFf3dwgZmIw2e4P0NWncyatqU9a0630rSbWK
E7pZLlC8p+85zya09Mmze6lJnIM4j/IVh+PrtY4tMUk5M+7GccDmqGn6r5dvu38zTO5GM8e
tFx2ujtHZnv5VXGWhDofcVatZRNBHKD1HI9D3FZGnXpmuLNuAXjcbfpT9Guy19qNowwIiJE
Hs3UfnTIsaty37iXPIIp0HyQqu4kDpnqB6VXvHxav78VJC37pfpQgLG6jdUQajdTGS7qKrC
4hYZE0RH+/RQAE00mm7uaazAAliAq8knoBSEPz6VDPcRW/+ukVPbqfyrPkvZrpzFYgoveTu
fp6Co49KQ5a5lZ2PUKev40DIdS1wRyW0lukzwxS5mUHBdSMfkDzTZfFEMckaC2cPvxIjHkL
6j/GtMwQrEYkiREPoOf8A69Kvlqio6I4UFQWUE4PvSAqWesNJbRvcwMsj5b5OgGeB+VWodQ
gmOFcbvRuDUNpG0NssEpR/LyqMB1Xtn0NMuLSGYHK4PqKYF5n9aZLMkMTSTOFjXv8A561i3
DzadGZPOBi6bX5BqGGb+0blDdybEx8qDgfQf40BYvNeXOo7ktFMMA+9Iep/z7U6HSLBXWSe
EXMw5DSnIB9l/wAasD5VCqoVV6KOAKXdz/hQBYjXbcyzBuZUVCoHAC1KG96rK49acXFAife
KA1VwwqK5kO1Y14aQ4/CgZfV9wyCMU7dggHvVaIbUCg9KcrZkJ9OKARMxqNjS5z06mq0cyT
IzRkkK5jOfUdaAsSFgATnAHWoo2LMXbj+6O4FR3BDARn+Lr9KbEDHEsbOZNvAY9celMZNPs
eImVlRU5MjHAUe5rO0zVTdTz3U0gFtF+7iUJl2Gcb/YGrEkMUzE3MYkU4BWQ/KR6Yrm7/jU
HktbspO8uG29CvTHHQAUgsdnKomVWR891ZTwaofaA10tpcDYXJCFjjcfaqumatNdwCO3skt
7iEBXhPRB0BUehqrr2mXd9Ekk0+JUztVeOPSkCRvadOIC1vO6JgkfMwG00txrdjA21ZGuJO
myEZ/WuPsraH5Re73U/LvB5B9D611Nr9itLBrqOGP90Mlu1CY2rHIeOtalu0SBLfyEVedxy
xzXC559fetLxDqEl/fPJIxJLFqzU5zUtlLQXpVmFSV461XAzweOatowVQB+QoAt26qiNyDn
r708PgAAdKhR1VFJ/lTzJnhdv1oGh8THzABnk11FvJtaNd2OK5S2kxKNxAAPNa329PM7hsj
HGQaaYmb97q/2a3jt7c5upBzn+AH+tXtB0+SOMPdHcTyB1ArI8PWLSE3VyMux+Xd1Arp5bh
YIflHPT6+9C11Ynpoi6uOo4qqsgTUyOxHSnJOm1ckjIrI1O+W31O2kIzGWCkimSkdGCd4P4
VKKhl+UZHJU9qcHpiHs2MDuaXPNVvM3S4z90frUd/ciC1dycHGBRcLGLqMgl8QR20J/c3DA
t6BhXRTyhXPTjjHrXM6JZtdQ3l3M2C3ywn0Yd/6VL4kvvstijbsXcg+7/WpRTOQ8X3nnObd
GJSOTJ9M+tc12rZ1C1YaS19ISTJKUXPfjlvzrF7UMY3vTIz8g5p7fdP0qNOFFIaHimnDyAd
hyaGYKCaSDoT6mgCb+HFMjJ85eevFSx9D0qBCBcL7NQBo2m5lZeTXoFhLHcWkOcEhQCvpXn
kcjW9390Yz0PQ5rWh1IRQ7VRg4PBzwPpRcLHYXVwtuYHBCEE8Y68dKytdvy1glvHJnLEqfa
sV9SM6M905Yj5kVT0b1qvJdiVWkLHgfzobBI3Yda8iKNuRI3J59BWdrOtteX1pNG2DHGUOP
ftWM0ob5ZC+D1x2qtKwXJXOPfrU3Ksdr4Tvo4dChTABFyxJJ6nGc1U0jXbbTtWvJr6OWWJn
LLs5Ib6VzkErx2ygNgZJA96Y+5g3TJOSTT5gsTarqL6jql1ePlfOfcF9B2H5U60v2jG0ksv
oR0qksbbu2B3q5bCOM5LZb36ClcDVgnWRdysR9eKtISR8sit/Osr7SB0dKkE4xllQj1BxVc
wWL8qkjlcVRmIXnKn2qN78EYVWZfUnioRcBnydgx2pNoEOCDduY/N2FLIoxyaY8uSNvJ9cc
UHIIPB+tIZE/BNVrn7oJ9amnbLEn9Krzf6nvTF1I3JLn+lTRFliY469/ao41LKu3OcU2Yuo
68fWgCuzHJz1ru/hfqjl7nSZSWjH+kQ/7P95f61wb/AHufSptPv7nTLpbmxk8uZRgE8gj0P
tTRDO6+Il0k19YRIfmjR2b1GeK5trh18iNX29vzqtcapNq181xcIkbLGIwqdPr+NNZh58O5
sCi+o1sekeH5QTY7juAdo93TGR0qdNRgj8dNbIpjBhEDM/Ad8ZG3+VZWkyLFBaPuBAvAhPu
R2rJ8anfrtyvIYE/MDggjGCPQ07k21PSL98WzbuDnH41MjYjQDpgVw2leNI4rG1g1qJ5JFP
lyXakEFc8Oy+o74+tdoHVgCro6kZDKeCPUe1VcVibdRvwMk4HrVRrkBtsa+Y/oOlIBK7Zlc
KB0VKAFlt7KWQvJZxu56sTjP4UU4RRY5TPuSaKAE85QpZmCqoyWPYVmO8mpybBlLNTnHcn1
NV55mvZ/Ji5t1OWPTcf8KvxMsaBFGFFILFmMLGgSMYUfrSb6hMnvRuHWgRMTnvTCxHeo93v
QW465oAGYHGeKZJIiRs7sFRRkmmuw7isnUJGurtLKFsBTl27D1P4D9aYxYkbUbk3NwP8ARU
bEcZ/ix/QfqavTxxTrtdQP90dKaMIoSPhFG1R6ClDn0zQDIEmks2EdwS8P8L91H9avCQYDK
wYHkEc5quwWRdrAFTVNWexYj71ux/75+lAWNcSU7earLIMZyCP72eDTDdIDgEk+3NArFwvx
yaiVi10zHlVGBVN707lCRSMc9+BSQSyhWKxB9xPA4xQBrhuPWo7i4S2gZnljjfBI388/SqU
iXUwAM/lA/wAKDFMSxRSfMjEvf5mpDsQWXiyyaOZrsOksGC4VeHGeq57+1O0XVUks7gwxPL
/pMjE54UNyM0+2sIWuvtElrAAqhUUjJVu7flU1zp8EtylzC81ldoAomtSF3L/dZejD60DEe
W+kJaOFE46bc1XVry4T5pgFzg7eOa1vMPc1SljCTGSMbQ5+dR39/Y0AVvsIY/vpWb8Sakhs
raGYSqnz88npT9x3lfSnBqYiK9ikEkV1ZELdQ9AejqeqH2P86uJeJcW0UyAhH556qe4PuKi
DZGKooxgv5IOkdyC6egkA5H4igCHVJVtb3z7f5Yn/ANYu3OD6isLW9QkgL24kKmdcyIvKOv
Zlrpbu3EzA/wADDdn37iuF8Q2zR3ZRWIVBmPPp6VD0LRnTx7hn8jUHCjAo84sm38TTGOB6V
Ix0eOS3QUq3O1vlBIHSoGbsOlJGu5sc0xGjbXck10qqu5s+mcCtkxQv95AQfwrOtC8UWLeP
efrjNaMJOxdybSecZzj2pgRmxhzlS4Hp1FKkKxyI29iFOcY61YyPXFNNFhm1Hr8asD5Hyjg
EP0FSz6yJI1KQZAYEYkrniit1HNRmHghWx70XFZHWLrB/itpB7hgapavdLdW8QiVw6HJBHO
fWsOOa4jUAsT+tWEvTn5hRcLWO5tbqG5tEn8zDOMFAeQ3cVcEjLEDuyfevPUvmtJDNbj7x+
dex9/Y1ox+IZ5MR29ssx9S2D/8ArouKx18b/ICTyaxfEly5VIF5zwMcc1Sa/wBalX5YorYY
/u5I/Osa2sJL/Ume+u5JRHycnqfSgaVtTsW1DTtIsIrd7mM+UuWEZ3Enufzrh9RvZdVv2l2
sN52xx98f41Fqb28l0YbID7NGeXx/rG9foKs2C+UN+fmbgnpgUXuKxpanAZ/DwsgQbgAeUv
YY7fjXC8hcspHYg9QfSunvb8x3G7dhjx9BWVqiL/aL+Qd6SAMD745zQNozGG5WFRlsOQei8
VceEqwRm2Z9Ociqs0JQHc4B6mgEQOxY1OrKowTyPSo1iLlR0BOKna3VDjOT3pXHYaJv7q80
m3Mis3BJp4BVhgDmhgSyk+tK4WHkASZ5+pqbzd3XioSefagsMY9aQx7yZUjpUMUjHKnjHQU
o4pNp3g9B70DJQwA96hlOcVKRtPUH2oMYkIOMCgBxYeUF/iByKYdx9vrUhKJxkA/nUkMW8b
2JCnjcw5P0FAFfa3TOfpQpcttUEkdvStGKEYywIHucfpUVx5KgJE+XzyKLAVwsvcL708bcY
b/61OiJcY2g/U1HcxyKQofIPamInHlAfNuJ/SmmWNR8qD8aggRfLy0mfQYp/wAiigY8SM3Q
ce1LvlHABAxTBLt/iOKYZmyepH1oAHZiaR2BgPc/pUO/O7J+lNWQ+WVyCPemK4RyYg25IPQ
CmsNwAB4FNU4DdzToxzkjIHagQx4yG7HFQMetWg25ZNvPFU360CZb08/O59cCm3z5mXHZaX
TzhiPfNQ3Tbrhz6DFAuh22lSsnhazkbr9tU5PtVbxNKH1R5VOVkZzms2W/ZNGs7MAhDIGye
3Iq/rarNqaoCFCjnPQCmCM+GJJLmGLYCpf5ge4r07S7lLmJ4pI1zbhU3jgEdh9a8xspU/tm
IA5RmJB9q0JdUvLW4a4sXEWHwwI3LIPRgetNMLHpvnRxrgMij0FN+1J2JNYGieItO1Ixwyr
HZ3zcCF/uOf8AYY/yPNbmAGK7AGHbHNUId9rH939aKge4QMQLqJcdsZxRQBWgQW8IRefX60
4yVEW60wsaQiyJB0JpQ5HSqbzKilpGCIvJZjgCmzyqsUimRVfaeCwB+tAF/wAwNSl/eshdR
toIYlMwYhQAqfMab/aryYFvZyPnjLHFAGnPOIInlcZCDOPU9hVWwhaGJpJh+/m+Z8dvaqTy
3F46ooRGA6DkCphBcHmS5ck+n8qBl8expjzRxj5nAPpnJqi8RU5aR2TuKmiihGGRQc9zQBH
cXUsczTW8TSKV+dGPH+8PSpIJLi5CmWNEhYfiD/WpJMlGUdxikibESBuqjaaAKjzf2eWikO
4Nkxr1IPr9K1UACgYwcAn2NUpoFnR1PyO/G8dRVfTdRVtltIHa4GQmP+WiD+L2oEabMePYZ
otuIxg1FM2Ohp6HC49KALQalZ+OtV99Nd+V9zQMfp83mWzHoRIVqZmJHBway9FdhazbmBIm
bpWhuz3pAPWU5w4wf0NIzMozGN3qvc/SopHCvHu6MduaU/KcZ4p3AiMkc7K8TfvEO1lPB+h
FQ3dy0Dqqr6MSfT0qS6hiuCGfckoHyyocMP8AH8ay724uLYqNQhWeDOFniOCR7+h9jQBt57
jpVPVCVWOVBl42Drn1Hb8qLW/trsZglG7+43DVU1y4WO2ILgMD0JGRSEJp+t/aluRMFEiyY
QAdBXIeItSW6vXEJyo+XPqarXV00HmFGPmu35DFZW6pbLSJTwcikc9KO3NMOc4oQCGgHHOc
UhNIW5oAtR3k0eNr/mM1ci1i4/5aQRsPbK1kbqlDnAoA2Tq644t33e7DFRNq0p+7Gq/rWVu
PrSfjTA2ILy4mbAdB/vHFaEW4DLvuPt0rmlJJAxmr0TeWoALA47GlcZt7qQtxzWaty2cAnH
vUwmyOetAWJZMZ4ohnMMofqB1HrUDOSev5Uwmk2M1H1m6KlQQq9AATwKh/tGYWkluqqm8/N
IPvY9Ko596M0gJoXVAAF6elXlkCqXkJCKM81lq2DkdRTdUui6LFH0wCcdz6U7gRSXDXE7yE
9Tx7VJHMI0IA61ThDL8pBDelTFRnDUCGGQy3JYtjAwMVHIFebZHyo6n1NORhHHJ8uHY7R7C
nxRiNc9KAJOB91eB0qOTcEJH404sWTIpVU8HI55xmkMhhYlsk5AqRjz0xTyBjOB68UxvegB
mTTlXJ+akyAMscAetLFNEwyGYr22jrQBINq9BUjW00xKqhBxu+bjiiK+MOfJgUH+8Tk0ovp
vtDSNHuZhjBzTVgY5dPZtiyMiljgAcn60y6sbiOYrG7SR/7uKet8GuA5ifgYAHrRLdyOPmJ
VPQGjQEUV8yNj+73HpxzUgVh96SQk9ADjFSrMFJKKq+/U1GrNK5I6GkA/gLjPHuaI9jcLjB
OOKWWLdGy8AnvTIkCR4O5j16cZoAtJPGq5GMKcfWqs8gYl1Bwf4j196AoA6YFQzseFzyxxT
AmDJ5S469eOlIZNvzDrUQZWyBnj0ocjbxzQBIxBJbPb8ajYnb7UjNgY68dqazNt6D6UACdO
lMAAZhTvmOOMCo3wJKBDhxnvmkkYhdvam98UxuuKQE0HEch9qrN0HqatIP3RXcBkU+K3ibH
nZYDpg9aYMisAxZ9is7dAq8k1aTS5o5Fe82KzHdsLcD60WhFvclIm2NIcKp4qe8s53AM8oA
PGFOTTQh2o7XNsscqSFXXO05wcitm7haS/uyCOoUZ+lY0Gj+WitHMXDEMQwwRWyuFLEfxHN
MRnfYZo3Ei7d4/iBqJ4JNpWQ4z3Naxk9BUMuJOvSgDGvLbaMZEqOcY7g11vh3VbyW+g0u7k
muIGQ/vM/OmB/E3de1YUiKvaizv7ixmeS0cI7rsJKg8UbAekqyooVVCgdAF4orgU8QaoiBV
uuB6oM0U7iOuOevb1PSqk2oW8eQsgmcdUiOSKzX0maY/6Zqs8q9SqjGfarlpZW1kuLWIIe7
Hlj+NACO15eKYxEkULjawbkkGsvTtMW8h829kkcpIYwCeoHGPcVuMz4O3G7HGfWmRBY41Qd
h17k9zQAyxtEs/3caI8HVWP3l9j6/WrUsvlxO2MADoKiDc9ar3jEpHGD985/CgCxY/LGXP3
nq1vqqrAAD0GKUN70AWGbIwelQBjG/+yaUtSEgjkUAS7jnrTWYqSexqNTgdaTfuWgCdWGAe
tU3gMLm6hOZycvn+Ieg9KkWTBx+VOR+9AE7TLLHHKn3G5/8ArU8vxVCJfKeaHPyP+8j9vUf
nUyvmEH86ALJkGBVW6naGeOXBaMcOg9PUe9DScL6ZpkrZmQdqAH6Xti+0om0xtJ5iEdCDV5
HrGMh06QtjNmxy/rGf7wr3D4TfCs38C6x4shYWsh32tgcqXXs8vcA9Qv5+lJsG7Hk1zmSFg
p+bqPrSxTCeEMRhujD0NfT2u/DHwtqsBRdNjsZsYWaz/dMv4Dg/iDXz7478Fal4G1dEu5Bc
6ddMRBdKMBj/AHWH8LD8iOnoBMSaZgzAlCBwexqOXcYvlIOeD6U1bqJlYhwArFTnrkVF9sj
XIVHfvxxTGZ11YrJGfKHlzjoRwM/0rl9TV4ifOfc+ccnNddc3rtlUtnPc/NiuM1ov9qK42k
ndgnJ57UhmdcyFnxknA/Woh6011KuQTkg4o3Y7VIEhOWGOlP7ZqJX5FSdjQCIyeajZgDk8A
U4nmvoX9ljwH4T8SJda1q7/ANo6xp84A06VcRW4PKSEf8tM4OM8Ag8ZwaBN2PnYNuGQePap
4cNtDNgZ5PpXtf7WHgmz8N+LLHWtKgWC11kOZokGFWdMZYDtuDA/UE968s8AXGgWvjHSp/G
ME1xoKS5uUj54x8pYDlkBwWUckDv0ICelw/sdxHbyyLcRQXALQyyRlVmUHBKEjDD3Gaa+lv
5kUVqr3M8riOKGOMs8jHoFA5J9hX2B8bPEPgT/AIVgBqslrfW93BnSYbNlMjOBhHhI+6F7t
0A4Oc4Pyn8NfGdz4J8YWOvfZ474wq0csUnVkYYbYf4W9D+HQmi4KV0YUi/ZzKlwrQzRsUkj
kUqyMOoYHkH2NWZ7O7tZVju7We2kZFlVJ42jYo33WAYcqex6V9pW1t8N/GkVn8RpINOm+xx
l3u58J5JUdJ16b07bskdR2NfNfxy+JMfxD8RwtptqkOkafujtpnTE1xnq7dwvHyr+J5OAgj
K7PPgvPLAU4NzxUSIcZY4qRQBTLAtzToQzbEAZpJGCooBLMSeFA7knsKcFJ5219Efsn6f4Z
u31KeWx8zxVZMG86ch1WF8hWiH8J4IY9ffBxSE3yq588SiSKV4po3jlRijo6lWRh1BB5BB7
GjzFA+X8zXuX7WHh200rxNpOvWqLG2qI8NyFH35I9pVz7lTj/gIrwwNGDlUzQNO6GtJtA21
CshySgyetOnO75mwD0wO1EPC59T+lACIGZiztj6U4gEHjkHkk12Hws8Ey+P8AxP8A2TBqNt
pyRx+fM8nMjIDgiJP4jzzngDnnpXs/xn+DWhaL8MzfeF7R477R182aR2LyXcWf3nmHuwHzA
8YwQMA4oE5JOx8yMCCvIIB6jvVh8YKpgH3rq/hBoFr4k+I+haTqUAurGd5GniYkB0WNmxkc
9QOle6fGv4ZeCPDHw01rVdI0K3tNSjWNbeYSSEqzSKvGWI6E0xOVnY+WIjujkySSPyp9qwa
EbQMgkZxUMP8ArZUbnK5+tFm+PNX0ORSLLTsFWqkkmThf0qbkudwzXrP7PHgzw14w8R3cPi
OZ5JrNBPDpgG2O4XIBZm6sASAU46gnI4oE3ZXPGzvePcilweMioYoJGlVPLcOxCqo6kk8Ae
pzX0/8AtU+BtOsrDTfFOl20Vq6yJY3UcKhFdCD5bYHGVI259CB2FfP2l4Gsab6m8g/9GLQJ
O6uWX8H+LYIpJJvDetxRRqWkeWzkUIo6knHAAHesdVfAZXz3BBr9CvHP/Ik+IP8AsH3H/ot
q/PFHZLOIg9UX+VAQlzDkY9Tu9Kk5xnBqKGTC5Y9ew/z1p5bCAg5Po1BQEjHHXpTRMiuwVs
leCAea6v4VaBo/irx9p+jeI9QlsrS4JCCBeZ5ByIt38GRnnknpxnNfR/x1+GOhf8Kqlk0HT
LeyuNAiNxbeSmCYxzIjHqwIycnJyM560EOVnY+SY7ry3JWNWJGOe1Wlu4mTJyrY+6eaoqNw
VkPXp6U0sobkknv707lFl5ATnt2qiZBLcknkDpTriXbGcdTVe3BIJ7dKQFqNymeAM+lMkbI
460EgH7xPFIx+X5Vx796AAv8AIPyFKz4UYP1qKQnAyeaR+mBn60ATq+QOTxUUjc59KVMADP
WkIGSTQAA+tRs3NLnIPWom60AyeIlo3+hqIOwA2sRU1qN0cntVXNBJMzswDFjuXkGtZ71po
I2wOoOayIThJDgYx1pYZEERRtwbOVK+lNMDpEuZoo1Uwk+hpftkmOYWNV9Om+0W8hV2IUhc
SYBzT8Mf4SaoEJLKZMcSKy9MCpBcHaNytu74HFMOR1BH1oz70DFkkLLwjE1WJI6gj61KYxn
IJBpWAYUhEG6inFKKAO430buKiDUm6mIlLU3dzUZak3HsaYEobkVmiZ11KSFB5ixHATOCM+
h/oatSGUjETpGcHLldxHuBWbZ27wytK+JQx5deDn1IoA145xISAGDD7ysuCKfv5qAOSB82c
Uu/ikBPv5o3VBu5pQ3vQBMWqNHOXX0OfzqNnNMVv9IPzdV5HvQBYZuhHaiN/mIz71GTjliA
PfioGlRXHOee1MC3OflWQfejO4fTvTlcfOoPvj2NQCQtwEOD61EjHegXglTgNzgUgLG/90D
6GiSZFlRnZQo6k9qgeNmX5pCP90YpgjQTJ1J9+aYHcfCC2svEHxJ0mwuojLBGXuWR0yr+WM
r9Ru2/lX0R8YPFFz4R8D3WoWAQ30skdrAW6K7tjd74GTj1rw79n9VPxPtTtGRZz4Pp92vor
xh4W0vxfo/9ma5DJNaeak21JGjIZTkHKnNQ9yJb6nzX4P8Air4r0Geb7Q51S1kU/ub2Uko/
ZlfkgZ6r0PbHWueeHxZ8SfFXkXWpC51C4kYRLK/lwRxYzhV7Ae2WPvX0FrHwk8IWuk3txHY
3HmQwO6k3Uh5Ckg9eelfNFjey2slnfW8hSeF0njdTghgQQRTWpSs9j2fUvgN/Z/hhH0e7e9
8Qb1aYSMEhlzgEKP4Mdc8k857Y6Cx+B2kLoRhvb65bV2XP2qI4SNvRY+hX68n1FesPORYmf
bkiPftz7Zr5u8J/HTVITrM+ux/a7q5CtY2qAJFC/IK7uoTGDzkkjtmlqQm2cTrHhzVtN8Ty
+HpLUz6sZRGkcPImzyrLnopHOT05z0r1PR/2ctHn0ORvEt/dy6/ON5uLWTZHbN2VFIwwHct
19qtfAe9uvFfjDxF4j1x0uNRhiitoyECrCjFiVQdh8oHc+/NY37UXxI8Q+FNc0PSfDN8dPZ
4TezSoqsz4baqfMCNvDEjvxQ2Nt3sZXhD9mWOS41eHxfqN2FhnVbK4sHRFniK5LMrBiDk4x
2IPUYNeMa54InPxXv8AwZ4aDXEsd41tbG6lVSVAyS7cDgZPAyewJr7a+FHiS58X/DvQ9dvk
iS6vIN0oiBC71YqSB2BK5x2r4m+M881p8YfFVzbSNFPBqTSxyKcFGXBBHoQRSBNnsWtfszS
WfgTzNL1CS/8AFsbiRlJEdvKp4MSg9MdQxPOOQM8dH4d/Zm0GPw40PiHULy41uVcm5tZPLj
gb0RCPmA9Wzn0Fe66RcPd6RZXMmN80CSNjpkqCf518v/B/4xeK/EnxlgstVuY30zU3mi+xK
gEduERmUxnGc/Lgkk5z9MArtnkfxQ+H2rfDzXhp+q7Z7aYF7S9jXCXCjrx/CwyMr2z3BBr3
r9kbwXdWGnTeL3v42tdUga3SzWM7lKS43M2f9luMd66b9rO0gn+E0k8satNbXsDxORyhLbT
j6hiK8y/ZA1bUpfGeoaVLqF2+lwaa8sVm0pMUbmVMsqdAeTyPWgd7o97+Kfw10r4kWen22s
XV7bJZStKhtWVSxYY53KeK+WPHXwy0jw98a/D/AINs7q/fTdR+zebLK6mVfMdlbaQoA+7xk
H8a9j/a31zWNE0Tw2+iapfadJLdyrI1pO0RcBMgHB5FfP3w91PUtZ+L/g671nULrULv+0re
PzrmQyPtDcDJ7DJ4oCKdj1v4ofAPw34Q8Aa1r2nahq8t3ZQh40mljKElwPmAQEjk9xzXiPg
bwfrHjXXotJ0K3Dzkb5JZMiKBM/fc9h7DknpX2b+0N/yRfxV/17D/ANGLXA/sdXemv4S1u1
hEY1dL3zLjpueIoPLPuBhx7HPrQNSdrmrpP7Ofhi28Ny6df6hq9xc3G1rieK4MKM6/dIiGU
wO24MfevBfit8K9W+Hd5HLcSi/0Sd9sN8ibcN2SRf4W44I4OOx4r3f4t6l8TvCfjOHxLoYG
reEIVUS6bbxgsi4+cuMbiepDrkDGCAM58m+MvxxuPHFlPonh+2+x+HZQBM9wgae5wQcY5Ea
gjtknHUdKAi3c4LwV4U1jxtr0elaFbrJMRuklc4it0z99yOg9hyegFfSlp+zf4ZTQPs91qG
pS6uVyb9JNqq3+zF93b7HJ961/2XtHt9N+Emm3kUSrc6k8lzPJj5nO9lUE+gVQAP8AGuL8Y
a38UIvjX9t0jStdbw7Z3MdosEcDNbTwZXzHI6EnLEN1GBz1oBybeh4t8SPBmt+AdY+w6zEr
QS5NrexA+VcKPT+6w7qeR1GRzXon7IDFvH+ukn/mGD/0ate7fHbR7fWfhT4ijniR3trZruF
mH+rkjBYMPQ8EfQmvCv2QG3+PNcOAB/Zi/wDo1aB814s9a+O/w91H4iXXhaxsZEtrO3uJpb
u6bB8pCoA2r/Ex5x245rk/G37OOnHQ1fwZeXUWqQJzFeTb47o47nHyMfUfL7dx1/7QvxEvv
AHhqz/seKP+0dSkeGO4l5S3Crln2/xH0B47npg3P2f73xTqXw+gvfGUzTTTyNJZySrtme3O
NrSYx1OSOM7cUEJtK58V3tnPp95cWV9byW15A5imhlXDxsOoI/znqKiGAO5HvXqf7TWradq
nxUuE02NPMsbdLW7mT/lrMCTg+6ghf07V5UTQbJ3Vzd8EarPonjTQdStHKTQXsPIOMqzBWU
+xViK+8vF8Kz+E9ahkAKSWUynPTBQ1+fOkn/ib6b/1+Qf+jFr9GZvLEL+dtEW07t2MY75z2
oM6m6Pkj9knw/d3/jFtf8pv7O0+0aETkfK0zhRtU9yF3E46ZGetekftb6vHa+ALHS1kH2q/
vkYR55McYLMfpnYPxr2LRLjS57BRoU1lJZodq/Y2Uxr7DbwK+Nv2iNM8UWHxHnu/FMv2q2u
ww064iXbCIVOfKVedrLnJHJJOcnNAJ80rs8202wvNT121sdMtZbq+uX8uKCIZZyf5AdSTwA
Mnivp3wH+zbpUGmtP4zuri61OdOYbOUxRW+ewYcuw9Tx7dzj/sdaTbzXvibWpY1a5h8mzhc
jJRSCz4+vy/lTv2pfiF4g0Pxdo2i+HtSn06OGBb6R4DhpJC7BVb1Qbfu9DnnPFA5Nt2Rwvx
e+EeqeAWbULaSTUfDhbAutv7y3yeFlA4x2DjgnqASM9R+yz4PudQ8RHxal9HFbadJLZtbeW
S0peMc7s4AG5T35FfQ3g3UY/Gnw80u+1KCJ01WwQ3EOPkO9MOuPTOa+V/gJe6jo/xlsfD1t
f3kWmC8u45bVZSIpTGkigsvc/KOT6UBzNpo+qfiJ4NsfHfht9F1Se5gtmlSYvbMofKHIHIP
FfLnxj+G+l/DvxB4Ri0e6vrkX10GkN26sVKSxY24UY+93zXun7S+qaho/wumutIvrqxuheQ
KJraQxuAX5GRXyNJrmr65rWjNrmrX+pGG7hERu5mkKZkXOM9M4H5UCgnY+8vHf8AyI/iL/s
HXHT/AK5NX51wCWaC2hhikllk2pHGilndjwAoHUnoAK/RTx2ceB/ER9NOuP8A0U1fK/7IWl
W2pePLq+u4llbTdPElvuGQkjsF3D32hh+JoFB2TOu+GH7OsU2mx33j+SYTyrlNNtpdgiz/A
M9HXkt7KQB6muS+MHwOu/B0E2seHpLjUdBQFpkfme0H944++g9eo7gjJr2P9pC88Yr4f0zT
/A1pqsk11OzXVxpqMZIkQAhdw+7uYj6hSPWut+El9r2qfD3TJPGVnPb60FeG5S4i2NJtYqG
K/wC0oB9KAUmtT5I+Bfgu68aeNImsb+Kx/spob8yMhdmCyDAUAjnjrX25rumxazomoaXcvI
kF7byW0jR4DBXUqSM9+a+HNee78F/GrVtP8NXtzplsurJCEtZTHmJpFbyzjqo3YweK+0fiH
PNa+AfEtxazSQXEWm3MkcsbbWRhExBB7EEZzQE3dnzX8avgzoPgDwKNX0u+1S4uFuooAlzK
hTaxIJwqg549a4L4RfDjUviNrLw2xNno1qQby+K5256Rxg9XI/ADk9geT1Lxb4i1jS/I1rX
9Vv7TiTyLm5aRCwHBwT1Ffc3wU0a30P4WeG7a2jVDJZx3MpA5eSRQ7MT3OT+QFBTbijyf4j
/s2WD6KbjwLcXMOpQJn7LdzeYl1gdNx+459fu54wOoxvHXwG0Lwn8MdS19L3VX1W0s1maKS
VDF5vyhhgLnHJ7/AI1Q8C/GzxVqXxqhtbm7SXRNU1D7GtiyDbAhYqhQ9Qw4J9eeOmPdf2gv
+SMeK/8Ar0/9nWgi7R8JN1HGOe9NZgoPOaY7Ux34xxQbgWywOKVn6lu361ETj/CmlstmgVy
wrfL3z6UrM3SoUbd+FSYY9FJoHcCeKjINSbH/ALppdjY5U0CHWR5kHtVeTh2HvViD5ZT2yK
iuFHmE0CsC/wDHq59GBqI9amYYswPVqrt0oAswXDwhto5buf5VfsrmScEsoKg43Dis2JhvQ
y/Mo6CtW3mSVf3ZHH8I4xTQFkMKdmoM0ZpjJ80u6oQ/0o3g0CJc0VFuFFAHWhyOvSl3VDu4
pA2D7UxE5akzUW6jdQMkZsI2PSmxHCVHI3y49TTDMisFyCT0HegCYHa+AeDTyeKrPuYdhQA
WHzMTQBYeRUALsqj3NQS3G5Stuf3n8LFflz7+1II4wc7QT6nk0/cOhoAhimmmZZE3RRjhoy
AfmHUUyMyo6qsjAbjlmwSCf6VYJALH1xmq946rHuYYOQM+2aALaooPzFpG9XOac+CvA6elV
7mYoNqcyvkKP60sG5IUVzl8c/WgCdX+UeoqKJmW6kjPQjen07ilzzTJNu9JHONhODQKxZZu
Kiz+9XnvQpBwfyowM5HWgZ6f+z43/F0LYf8ATnP/AOyV6v8AtIarqejfDSW70S/uLC8F3Co
mt3KNgk5GfSvIv2eG3fFO1H/Tlcf+yV6r+0+m/wCFky+t5B/6FUvczfxHgcHjnxTd6fH53i
TVXSWPDqZ8hs8EGuZNwLeT7PJhYyP3Z7D2qpoEpNg0bHmKQr+BqbVYRc2Tr/EBketUjQ+9H
/5A7f8AXA/+g18H3aRtaoztscjg+vFfdzZGhk9/s/8A7LX59rKZIlaRizEZzUoiB9D/ALIN
y8//AAl6zHLpJa4J6ldsnNcZ+2SpHxE0NsfKdKxn6TP/AI1ifA74gW3gPxxI+qvt0fU41t7
mUc+QwJKSY7gZIPoDntivp/4h/Djw38S4NLn1gysLU+ZBcWcoUyRtglC2DlGwDxz6EZNDE9
GUf2cVK/BTwsCP+WMh/OVzXx78cf8AkrHjH/r+k/kK+5fCeqeGYri58KeG7i1WXQ444pbOE
58hSDge5456kHrya+Ov2m9CttF+KGqy22o293/aI+1yQI2ZLVyBlZB0Geq98Hp0JQlufbPh
z/kXNM/69Yv/AEAV8P8A7PP/ACW/w7/13uf/AEVJX3B4c/5FzS/+vWL/ANAFfBfwe1i30D4
seH9SvXEdsl80Ujt0RZNybj6AFhQOPU+pf2rv+SO3v/X3bf8AowV4/wDseEf8LK1YAf8AMK
bn/tqlfRHxq0Ww1/4Z63YarqFvpsBiEi3lw22OKRWDIWPoSAPXngE18h/AzxnB4E+IdtqN+
caZcRtZ3brk7EYgiT1IDKD64zxmgI7M9o/bPDf8I/4XYA7ReygnHAJj6foa8B+E2T8VPB+f
+grB/wChV9w+O/CukfETwfJpl7IJLS4Cz291AwYxvjKSIeh6/Qgkd6+LGso/hx8WNKW61Ow
1WHStQhnluLFyyBA/zBv7rgclecetA4vSx9cftEf8kX8Vf9ey/wDoxa+LfA/ibWfCPiS11P
w1Ky6hnyRFsLrchj/qmQcsCccDkHBGDX3l490/TvEPgLWLLUL2G2068s3DXbOAkakZEmTxg
HB/CvA/2Uz4Og1S+s7oWsvjGKVxBeO+5LiEcZt9wG3jqAAxBzyMgAouyPTPhj8a/D/jJorC
+b+xvEGdjWN02A7jgiNzgN/unDe3Ga5D9o74TWF5o194u8PQJa6naKZ72GNcJdRj7zYHSQD
nPcZBycGu61v4LeDtZ8ajxLe2UxuWYSy2ySbbeeUHPmOoHLevIB7g854H9o/4s2trp974O8
OzLPfTqYdQuUOVt0P3oge8h6H+6D69AUd9D0L9ndg3wX8LEHOLdh+Uj1xvi/8AaHt/DXijV
tFl8M3U7afO0BlW7VQ+MHOCvGQa5n9mX4oafpljF4N1+VLUeax065c4Rt5yYWP8LbiSpPBz
jrjPp/iP4MeHdf8AiJB4rvnn3ApJcWQx5NxInCO3foBkdDgZ75BtJPU8v8YftDw6noWs6Fc
eEr+yuLq2ktX8+4UNEXQjLIVB75x3rI/Y9AHjzWxuzjS1H/kVa6f9rK68IJZ28E1tFN4yfb
5MkDbXhizyZsdVI4VTzk5GOa5j9j1t3j/XeP8AmGD/ANGrQPTldj1v40xeHp/GPw9h8YKja
U95OoWU/uzNsXyxJ/s5/DOM8Zr0PxZHqzeGNSTwy0EesG3cWhmHyK+OP/rZ4zjPFeBftrjO
jeFAehuZ8/8AfC16J+zp4xfxd8MbOW+l36hpxNldOx5YoBtc/VCpz65oI6XPjC4trhbiZbr
zRdLI4mE+d4kyd273znPvULo6KSy4A967/wDaEvNFvviff3fhO/jubeZFN40IzGLgfK21uj
ZAUkjjOea828slsu24UG6d0XtHkH9taaMf8vcB/wDIi1+h/iYZ8N6sDz/okv8A6Aa/O/SMD
WtLxwPtcH/oxa/RHxN/yLmq/wDXpL/6AaDOpufFv7NGuXGh/E7RYIJWjtNVBtbmIHCyZQsh
I9Qw69eSO9fR/wC01pUWo/B/V52QNNp7RXkJxypV1B/8dZhXyN8Lbn7J4+8IXGM7NRts/Qu
B/Wvt/wCL9oL34WeLID30ydh9VQsP1FAS0aPJP2NnDaJ4pTADC8iY+uDH/wDWrzr9r6Mp8U
7eRsgPpkJX3w8lZ/7OvxJtPAniC4j1jcNH1NI0nlUEm3dc7ZCO64Yg45HB5xX0r8SPhj4b+
KiaRqNzdyDyADHdWTqwuLdjkpnkEHqGHTPvQD0lc0PgWpT4QeEgwwf7PjP4EZr5l+EsyTft
KwOhyH1PUCPcES19E/FD4g6H8K/CsNnarEdRFuIdN02M8hVG1Wb+7GuOp64wMmvjXwL4ml8
KeN9J8RsrXDWtyZZ1XhpFbIkA9yGbHvQEdmfWf7Vqs3whuiqlgt5bM2Ow3gZ/Mivj7Ri39s
aZuPH2yDj0/eLX6ASDQviH4KdFePUNC1W3I3I33lP6qwP4gj1FfFPxO8HD4beLY7SHWLLVV
ilW4RY2/fxBWDBZkHCse2Dz1wKAg9LH254748D+Iv8AsHXH/opq+a/2MZB/wkmvp3OnwH8n
P+NfTMd1pviXwn9pWZX0rUbMsZAwA8p05Oe3B/Cviv4a+Lbf4UfE25ljuotY0Zd1jPcWZ3C
aDcCsiepUgHHQ/MAehoFHZo+o/jF8UY/hquktNo82orqDSKDHMI9hQKcHIOc7v0rziT9qGC
OGOdvBl+IJGZFlN2oRmXGVDbcEjIyM5Ga9N8b+FvDvxj8F2TW+o77YuLmzv7QhijYwRg+oJ
BU4II7EVB4g8PeA/BHwnfR/EVvAfDduhDJP80txKcnKngmVjkgrgjtgDgJ0Pj/xD4gTxX8V
P7ejtmtUv9St5RAzbimGRcEjr0zX3N8SlZ/h14pVFLMdLugAO58pq/PGa4WPUHudNR4ESfz
bZJG3NGobKBm7kYGT3r9A/hp410z4g+EbfU7J42kZBHeWp5MEuPmRh6dcHuOaCpdD88v+XP
8A7Z/0r9GPhy6y/Dzwy0ZAVtLtsbeg/dLXyX+0H8LrDwHfi+0nVbIafeSbotKkfFzECTnYP
4oh6nBGQOetewfst/Eiy13wta+Fb+VYtb0uLy4VY4+0wL90r7qOCPQA+uAJO6ufNPwriYfG
LwxE3DprUYOevEnP8q+y/wBoP/kjHiv/AK9P/Z1qgfhl4E8HeKNT8fXim3eMtdHz5f8AR7V
z950XH3iT0OeT8oBxW94zh0vx38KtTWDVIYNK1OwMkd+zYjjXG4O2egBAyDgjkcUCbufnyz
AE+lRs+ThRiluU8q4li82Oby3KCWIko+DjcuQDg9RkDios0GtywkIPLH8qlVIwfug49aqLI
yn5TUguSPvKD9KAL6MuB8oH4VINp9DVBbpSOVIp4nj9TTuBdIXuBSbVPQ1VNxH/AHjSfaUB
yKdwLLL6H86hdFb7wqN7skfKKbITJbsQeRzUgOuAqQxgHIJqs5yadOf9WBnAXNQ5zigC3Om
YYiB8wXn3qqrMjh42KsOhFXo2/fxr1G2qLD5m+poFc1LS8Wb5Xwkvp2b6f4VZzzXPkcc5q5
b3hGEnb2D/AOP+NO4zUzRn1qAswOKDIaYE+aKg8w0UAdduo3VAW71EZyz7YsH1btTuBaaTB
x1PpSM5AyT17CoVGDnOTSthlIoAkJyw9KcQOOBkdD3FV0fB+b86k3elAEivxg9qXdUBPORS
7qAJd3PWkY5FR7qN1ACLMN/lN948o3972+tV9WY/YSfRgafcRCWM4PzA5H1qrcS/aLC4ik4
lVcn3x3oAuwv51w8/8AAVPy5qwG96o2EyS2MDRngKFIHYjrVgNQBY3VHKokjb+9jgjqKaWp
GwwGc4/KgB1uwEKhTnHHXmpd1VVVCGUoODTy2PpSA09K1W/wBHvVvNJvJrK7VSgmhIDBTjI
/HFXtW8WeIdbtPsesa1fX1qWDeTMwK7h0PTtXOtKqjOaxNR1GQyGOOYogH8PBJoAtWNxFY3
t4kz7UYDA6nIPSm3ertKGjjHlxnjP8R/wrEaUbic59/WozIe1K4HeH4peOdvljxVqflbdu0
smMYxj7tci03y47dBVHee5zSq/wCVK4D53yRnkCup0X4keL9D8OS6FpOv3dtpbjAjXBaIHq
I3I3ID6KR7YrkC3PApOvOfypXFa5p+Hdd1Tw3qyapoN/NY36qyCaPBJVh8wYHIOevOecHqK
zp3eeWWS4d5pZWLySSMWZ2J5LE8kk96aeB0xSrk9qAsdnD8U/HcMKRReK9TSONQiqGXAAGA
OlcdtDbsjO7Oc9804A04DigaRs694q17xDY6dZa3qtze2mnxiO2ikb5UA4BOPvNjjc2TjjN
Y4FIDS5NMZ0eleNPE+k+HLnQNN1y8ttHufv26P90ZOQjfeQHPIUgHPNc6qIq7QBt9O1GeKb
n5sZpAkjc1HxTrup+HbDQb/VbmfRrEYt7Rm+RfTd3bHRd2cDgYrHQsro6MySIwZWU4ZSOhB
HQ+4pAu7gDNPNtno2D7UBsdvL8W/HsuiNpUvia8NqV2mTaonI9POA3fjnPvXCgqq7V7dhzS
NCyt8xJHqaay9MGgEkSHDAqwBB6g85rtdO+LXjnStE/six8R3S2YGxDIiySxrjosjAsBj34
7YriM1HKfmH0oBolmnlnuJZ7iaSaeVi8ksrF3dj1LMeSa0fDniLWPDd3NdeH9SudPuZY/Lk
kgIBZM5xyOmRmsbNPQ45GSe/YCmI3vEHizxD4qS3j8Ravd6jFbMXiE7AhGPBxgDsKis9b1S
y0e/wBJsr+e302/ZWuoIm2iYqCAGI5xz0HB75xWP5hxwQPYDNLuIByTjvk0h6DyyqcZUKBg
AUu6okIxnIpxbPegdxVnaORJEYq6MHVh1BByD+ldhN8TPG88TxzeLNWeORSrKZBgg8EdK4t
lHc04H5B7UCtcsW00lrNDNbO0UsLK8brwUZTlSPcEZrpb34j+Nby2mtrvxTqs1tOjRyxvIC
rqRgqeOhBxXKA0wsMcYOPSgGkMj+Rig4Hb2rp/B3xG8W+DYJrLw5rUtrZyhv3DossaMerIr
AhT7jr3rl5OHVhzUM5KuHxg9hQIuXuoXmp6hc3up3c13eztvknncu7n3J/yKrs2VOfSq8bN
vJYMc+gqUsxHyxsc+vFAI6Twd418SeFbW9t/Dus3VhDdqVlSMgqcj7yg52vj+NcH3rFd2aR
5HctI7FmdzksT1JJ5J96px+Ymcpx6VKpLH7u0mgFY3R4q10eFB4aTVrkaAJTL9iVsKSeoJ6
lc87fu5OcZrFYrtxwKYEbOcilIbHrQPQ6HwX468R+CZJpfDOqTWQlOZIcLJFIemSjAjPuOf
eqfijxXrvizUBfeI9Uub+4ThPMOEjB6hEHyr+ArGKsBjA60jK2P1oJshGc5z3rW8K+KNa8K
aoNQ8O6jNYXeNrNHgrIPR1PysPYg1jlSKbnHegC5rOqXus6lPqGq3c95fTtulnmYszH+gHQ
AcAcCobK6uLG8hu7KeW3uoHEkU0TFXjYdCpHQ1BSUAdZ4y+IXirxnBbQ+JdYmvLe3A2QhVj
Td/eZVADN7nn0rMHiTWR4Y/wCEdGpXP9hef9o+xbvk3+vrjPO3pnnGeayBQTQFkKTTc0UlA
C/jRTc0uaAHCnios4p4IoAk6ikxxSdqN2BTGLip42Kj5eKrBiDmplk39eDQBISSeee1MMas
RxSkj1pCwHegQsR2XWW4UCqxPzN9TT5ZAcgc1CDSYDqb/KlpKALVpOVxG5ynY91/+tVwmsp
Ths1ajuBkB6aYFvNFR7h6iimB0axHA3yFsVMuFGF4FV1mz1p3mCmMn3UbqhD5pd1AEmeTmk
PHKmo3bANVWuex/OgC8sgPsa3fBOl2mueKtP0zUbmS2guXK7o1BZiASEHpnGN3OPSuS88Ef
erqfhg5/wCE/wDDm45JvU5/A0CZ3tz8PfD91PqeiaFrF1J4psAZmjuFxE69fLHHUAgbgevU
YryvdxzwRwQexr1zXPE2heDvF3i3V2aa68USTta29nyIkjKIQ7HHTPuTxgAZzXhMt47E89S
ctjjd1x9e+KBI6vwvpFz4n8RWmjac8aT3G4mR8lY0UZZsd8Dt3NdP4j8DeGJ9A1fUPB2vSz
6hoDFNQjvGCrKRwSuQNpOCBjIJBHWuJ+Hc2vr4105/Ccaz6yC3lxvjy2THz78kYTb1PbqK9
F8Tabo3j/wv4r1U6PceHPFGhKzX4T/UzuoJw3Td0OGwCODzmk2Dep5voOk6rcaFfavb6VeS
aTDJl7qOImNfX6gdyOBXfW3hO21n4YaRq3h2yurnWp7xoJVRt/mjJBwOiqMA5+uTWh8TvEn
iPwvq3he18ItNBbjQAVtoYfMjwV+d9mMEqBnd269zmpo+s6ho/wCzxpV5pV5Ja3MmtGNpYz
glGlYsPocDNFxXZieB9Ogn8VvY61oep6l5UcgksbX5Jkcd2BxwM+vUg8isu10XVL/Emm6Vf
zW8lybaIiMv8/OIy3QkAcnpkV7Zu2/tJpEiqofQi7EDBY5xk+vAxXF6Drmo6f8AAnxNeWF7
Nb3FvqcqQyI3zRK0i5C+mcmi4cxzHhDSYZPiBp+ieJLK5QPP5M1uW8tw2CVDf7PHbqOhqHx
p4bvdF1PV5YLG7/sK1vWto7tkOz1Az7Zxnp75r0nxfIH+Lvw0lfBnntkZ3xgueeT69TWh4k
1XULPw18RNWS5OseTI+nx6YQDFYRqAC7qRycNvOM5GPQ4LhzHzdqVyVjKo2Cev0q58N9Csf
E/jXTdH1W7mtba6YruiXLuwBIQE/d3YxuOcelcyZHdF3ElR8obHB/H1rrfhB/yVLwv/ANfq
/wAjUt3Kex3958LPC96+saB4a128l8YaWrTyRXSbYZEHPljjqAQN2TyemOniYbPbB9PSvfN
a8UeH/BPjPxxrX+kXfjG4upbK3s8EQxQlExIxx3PbJJxjAyTXgQBxk5OSctjgnqR9e+KBRN
/wP4ZvPGPiez0TT5I4pZ9zNLJysaKMs2O59B3Nd/4n+HvhSXwtrGo+CNflnvdAbytQivWCi
ZgcEpwMEkEKBkMRgc9eM+F7eIY/HOnP4PiWfWAW2xvjy2jx8+/JGE29TnjqK9O8R6Zo3j7w
v4o1uPSLjwz4p0EM9+qf6meRATg9Mng4OAwJBO7OaBN6nNfEf4ZjRdA0XWPDdlqs1k1j5+p
G5X57d+DucfwcNjb221xVh4S8Q6lZWd7Y6Lf3FneTfZ7eaOIlZZP7q/keenvXp/xn1bVP+F
ceAnF/ehNRsSL1vNYC4JSM/vD/ABHqea9Gj1PUbL42eGNBs5ZINCOiK32SMYiOFPOOmQQvP
b8aAu0j5ltvD2sXK3TW2lXsy2kognMcJYRyFtoQ4754wKj1zSNR0G/ksdas5rC8jAZoZ12n
aeh9x7iva/AeqXth4U+L1xZXcsMtpdTTW7Kf9U58wFl9DwPyq9qm3Wofgpdauq3lxcyDzpJ
huMnyqcN68gHHrRYfMcF4707Q7HwZY6lp/g7WNJu9WMbefeM5t7ML1EPdvM6/N26Vo2Phfw
23xM8K+HbvQNZt7Ke3PmyXkhhk1CTBZZSgzsjyCMA5Ix0xVH4teLvFTa5430f7RcyaE98sc
6tFvWJR9xQxB2BsZ4xkjNd94oz/AMNDfDwHobCP/wBBkoFdnjPjHwlqOg32qTpYXn9hQX8t
pBevGdjbTwM/pnoTXNbuK+mPFOp6hb+BfiFqjXba35lzJpwsMZh0yJW25ZCOWAYMcf7J9TX
zECQowCR0BPcgdM+tMcXc634YaDYeK/Gtno+rXU9rbzq7L5KgvK6jPl5P3cgHnnpXdav8LN
Bn0PWz4S1m7ude8Ps4v47tAiS4BJVQPukBTg8gkHOOK5H4Hf8AJWfDvPPmyf8Aop69qkutP
8U2fxI8NaLbPomoWxd7q7hYMbxvmyzcZAbbtI9G470hSbufMEc5ZQ3ryK3vA+l2/iLxdpek
X169lBdy+WZkTe2eyj0LYxk8DNc5GQY1YKQDx7A9cZ9a6T4cH/i4nhn/ALCEP/oVBTeh6hq
/wq8P3EevaZ4Y1e+k8SaMDczwXgxG0RG5UBA6gfx+vBAzXkS6Rqb6JDrI0+5/sqaXyI7rb8
jSf3AfWvpn7baa/wCPPGvg+102TS7uW0ButdtH/eSfKu0PkccNjAPIDdOteaeUyfs7aREhE
gTxDtDICQcSMMj2NBKkzzyfwr4ig1j+yZNDv11PyvPNqYiXEeCd5A6Dg8n0qrqmh6rpdrY3
Op6bd2tvfLutZJYyBMM/w+/t19q+kpJJF/ahtYQ7iKbRNsqAkBwASAfXBGfwrjPht4p1jxP
8YbbStevPt9pYXV9dW0UwGFlG4KxPfaOF9B0oDnZ5Br/h/V9Ae3TWtMu9Oa5j8yEzx7d646
j39uo7iu1v9L0MfC5ddh8F6xFfzQram5Z3NlEwIzdqepLdMH5c5rqPiF4p0O48BeItLe/1v
V7x9UMkE2o2OIre4VwXhV84A2g8dcHpzXR3er6l460K+k8I6te6JrraUEuvDt9CBE0AXO6D
cMIGU4DDgggHHWgHI+a4zhFBPat3wYnhqfWHTxld39tpnkny3sk3OZcjAI9MZrm1YeQnlqw
Tpntn0+tJKfmT/eH86C+h7D8UvBXgjwbp8lvb32st4gmgWezhlw8TqWwSzADHAPFeTbunJP
6V61+05/yOOi/9gpP/AENq8hJ6cEHGeRjIPT8KCYvQ9K+E/gbSPGdnrs+p6pc2kmnRhxFBE
CQhBJlJP3gNrDaO/OaT4h+CtJ0zw9pvinwffzXfhy+byQlz/ropOfYZBKtx1B9RW7+zZIkc
vjOWWMSxx6YHeM8B1BYlT7EDH41f8YyWnjP4N6FrltaSaFp2n6ilsmko+beZWcKSpwCSMnn
/AH/rQLmszy6x8IeJL60sLmz0PUZ7e/ZktZI4siYgZO38AeeAccZqnYaDrGoQtLYaPfXEQu
FtS8UJZfNbICZ9ePwr6fh1bU4v2g5NAjnlj0KPRlkjtF4iBXG1gOxB4z+FeceANY1DTvgv8
RLmxvZ4J7S+Y28iOQYd5UMV9M+1Fg52eO6tpt9o+oTabq9lPZ30LbXglXDAnpx3z2xnNek6
V8PEj+GPi3UPEWlX+na/p0cdxavOSqmIgMNq988hs5xx0Oa7/UAup/EP4L3eoIlxcT2TySS
SKCXYRhwT6kMc+xNU11jVdW8CfGJNYup7hbO5lit1lziJcn5V9BwvH496YnJnL23gpB4NDX
Hw68Qv4oFubdFDMLWUtyLpjnIcD+AcHjtXmJ0DWF06wvn066+x38vkWk5X5Z5M42r6nIxXr
n9v6x4I+EyXOqapf3finxKmLOGeZpGs7UD/AFgUngkHOfcehpk6sfhJ8JQqk/8AE7XoM/8A
LRv8/hQFzya70DWLTXV0S50y7j1hmVVsjGTKSwyPlHtzXVeAPCKf8LU03w5450m+hE27dbM
xiLHaSpJHVOCPlP417NcFoPil8UdQtVH9oWuhxm3lC5eMmPnb6dB0rzP4beJPEWv/ABJ8AR
eJJp5oLZZBZvNFgyIUfL7zy5JGM5PT1oC9zjvGnhDU/Dl9eSyWF5HoovZba0vJIyElCscc/
Tv37VzDMFXLHAFfRt7qt9rHhP4yW+qXL3cFlMUto5fmEKrnAUdgNoP1GfWvm13+QcEqeM44
JoKTuOE6d9w/CvQLfwjpkvwVuvF5luhqcV+LVU3ARbNyjO3Gc4PrXCaJpGo65qCWOjWU97e
OCVhhXc2AOT7D3r2BrWew/ZYuEvont5J9WVo0lXazDeOcH/db8qSE2eNtIg/irvfhL4K03x
2+vW93fz217aWZmtYo0GHbkbmY/wAIO0Fcc5znivOmBAGQRkZGRjI9fpXsf7Ln/I460cZxp
bnHrh14oG9jnbfwXp//AApG48YXUl0upm+Ftbxq48pl3AZIxknh+/auVt/DetT+Hptdh0q8
k0aFtkl4sZMan6+nuOBXrnj29h8f/BGLxBZwnSBod39nfS7Vs2xDFRuC4GCNwIPuw75r0SO
+v7T42eEvD9oXj8PtoIU2SLiBgUbOV6HkKM/4nITdnj+ifDRde+EK65o1nqlx4lN5tWAL8k
0WcHy1/iGCDu9QwrgdE8M65rt3dW2jaVeX09orNcJDGWMQHXPoeDx1PavZrfUdQsPgL4rl0
u9vIXsNaaC0khlZWt4RKnyoQcqvzHgcc1V0/VNS0T4G+D7vQ55ra5vtfLXc8HDzHe2A5HJz
gDB64xQF2eO6XoOrarFfyabp1zcpYRmW7MaZ8hRnlvTofyoutE1PT9KsNYvtNnj0q7b/AEe
eRSsc+OoBH0NfT+t2sFv4y+LX2SMKZdBhklCLjLlHyeOpOM571zWn20N14H+C1veRLJC+p/
NHIuQwyxGQeo/nTDmOA+IulaFZeELDUtG8Ga1pUmqyLObm+Z/JtQAf3MP95WPzbn5xjFeZR
o8siRxIzyOQqIgyzE9AAOpr1r4veL/Ff/CR+OtGW5uZdAkvUjnDRb0iUf6tQxHyBsZ4xkjN
Uv2a4Ip/i1pxmiSQxQTSR7hna4Q4I9xmkC2OQ1PwZ4l0pL99S0O/to7FUe5eSIhYlf7pJ9+
lYKglgFBJJAAHJJr37+29X1z4EfECXXbqe5lg1EwxGbqi+ZGSg9gT07dK89+AkUU/xe8NJO
iSIJmcKwyMhGIP1BGfwoGmb+m/DmOD4W+K7/xFpWo6f4j04R3Fu9wSqmI4I2r3yCQ2ckcdO
RXB2Hg/xJqNjY3tjol/cWl9KYLaZIiVlcZ+UfkeenBr20a1q2sfDr4uLq91PcJaXkkNv5v/
ACyXfyi+g4Xjt+NdjDqmpWnx50bw/ayyw6ANEVltEGIvlBw2OmQQBn8O9MXM0eI6X4a03/h
RXiTV73T0Gu2WprbJcMWDxLujBXGcd2HI71JBpehP8K214eC9Zk1FIDZm5Dv9hLf8/hP3tw
6bR8ua3ZRn4C+PvQ+IG5/7aR12Gma7f+NtDhh8J6rdeHfE66QIP7EuoMW1xDtx5kORgZxgO
OnQjHNAXPEb/S9MsvhdYX40fVJtTvro51eUeVbRBdw8iMc+YSASWOMHp0rizXr3ilSv7NXh
JSCCmrTKw9CDIP6V5COTSKQZpwVm6A1PGigZxUvagZV8t/SkZGXqKt0UWApGkzVtwpHNVG6
0AHmEcZoptFAHa8elGQKpPdjoKga4Y9DVjNMyAd6je4VRWW85zgmozISetFwNCW7yMA1Wab
npVUvyPWkLYFK4FhpGrQ0HXLnQ9YstTtBG1xZyiaNZQSpI9R3HNYjScdaY0tK4G54m1668Q
69e6vfLElzdyeZIsQwgOAOAenAq03jHUG8Dr4UMdn/Zi3P2rzPIHnbuuN/pnv1xxnFcszk9
zSZPrRcVjQ0/U7rS9Qt77TrmS2vbdxJFNGcFGHf3HbB4I4rrvGnxW8SeLdJTTb57a1tCAbh
LOMp9qYd356cD5RxXAE03NK4WPRNF+LvirR/Dy6VazWztFGYba/li33NrGRyiOe3pnOPyrD
m8ZanN4Fi8JyLb/wBmxXRuxKFPn7ySeWzjGT6Vy+aM0rhZHft8WPEzeKdM19pLNr7T7U2ka
+QAkiEYbfjliT83Xg9MVlyeOtXk8Kav4flWze01S7N7cyeVtk8wkE7cYVRkdAK5TNGaLhZH
azfEvxBPf+Gbu4NnLL4eULaboR85AAzIercADAIHHTOaaPiP4jjvPE11azQWsviDH2zy4+F
6g+WDnbkEjPJwa4zPpS89yBRcLI7fUfF0P/CrdK8H2UMchWdry7uZIFVkcsdscZ6nA6ueTn
aOBXN+HNZn8Pa7Y6vYLE91ZyiaNZV3ISPUdxzWavoBml7gZGKYJGn4l1q68Ra/faxfrEl1e
SebIsS7UBwBwD0HFaEni/UpPAkXhJo7L+zI7k3QkEC+cW643+mT16kcZxxXO49Mn0zTlGBz
g0BYs6Vf3mk6jb6hplxJa3ts4kiljOCpH8wemDwRwa7Lxn8VPEfi/S006/e1tbLg3EdnGUF
yw7yc8jj7o4/SuFIBOTzQOOKAsdPL461qXwKPCVx9muNKVw0TTQh5olBzsVj90ZPXqBwDit
rTfjB4t07RtN06C5tm+wuu25kh3TSRL0hdj1TjBxgkY54rz5ulMwaAsjsLf4g6zDZeKLYR2
DJ4jYtenydpUnP+rAIC9feqt7411u78M6LoUk8aWekSebayRoFmVskqd/Ubc4GMe+cVzYoo
CyO78TfFXxL4i8Oto969pDDOFF7PbQiOW92/d80/gOmM/pUFx8TPENzr/h7WLn7HNd6HEIr
XdCArfLgtJjliR74z0HWuLzSE0BZHWr8QfEEY8Si3nhtx4hk8y9EceQM53CPP3chiD1OKsa
14vin+GuheEbGFJEtnN1dXL26owlLEiOPHOADy55bp0FcSTSg+gzQKyNbwtrt34Z8Q2Ws6c
kL3doxaNZlLISVK8gdeDXQaF8Sdb0TxDr2s2cFg91rYIulliJRcnPyDPHX3rh3Jz6fjSEj+
/wACgdjpE8X6jH4Ek8IrHZf2W9z9qMhgXzg3XG/69+uOM44rL0HUZ9J1yx1K08s3NpMs8Yl
BKllORkdxWdvXufyoEij7o9uaAsem+Jvi/wCJde0ufTZJLKyhnGLh7GExySr/AHS+ScfTr0
zWV4R+JGveEdMvNN0h7ZrSf541uIhJ9mkP/LSMdAeOhyM4OM1xRbK8tz6CjKgcDP1oCyO7T
4p6+vji28WeTYPqsFoLNQ0R8tkwRuK5+8c5znr2rk7bV7+113+2bK5a01BZ2uElh4KOxJOP
bkjB6jg1RDEjjFMRuueaAsjufGvxN8QeLNMh0+8+x2dmsgnlisYvKFxMP+Wr+rZ5wOM1Z17
4v+K9Z8NnSLu4tlMieVcX0UW25uI/7jN2HrjGc89689B5psn3aA5UdvrXjCKT4X6J4RsYUk
WCRru6uZLdUZZCxxHH3IAPLnlunQVw8xxtPpzSsfkHNMmPyLSC1jqvHPjHUvGupWl/q8drH
PbQLboLePau0HIJBJyeab428Yal4yv7S71aOyjltbdbZBawCIFR3OOpz26DoAK5tT8o+lRS
SfwqfqaAsjrPAvj3UvA1zfzaPFZzPdxrFKLmMuMKcjGCKi8d+Ptc8bS2/wDbMsKWtsP3Npa
x+VDGT1YKO/uf0rk+1GaLiPUrH41+MLWw0qCKe0d7AjdPJDulukH3Y5W7qPbBPBPIrAt/Hm
q23hzxDo+yya112b7RduYcOGyD8mMBRkdMVxyttNNJJOTyaLhZHXah8QvEN5p3hyzF2kC6B
zZTQxhZQw+6WbqcAAY6EDkGt/xB8Z/E+tWGoafdw6YtnfW4gmijt9ozkFpAc/ebABzkY4xX
mR6U6T71Fwsj1i4+PfiyUl1s9BjuNpRJxYhnjBGPlLE4Ht09qwfCnxT8S+GdAuNI02W2aB5
DLA8sIdrVycsYuwzzxjAySME1wdKKLhZHcN8TPEQ8cyeK4JLe21GWNYZYoo/3EsaqF2MhJy
DgfjzxVvUfiv4hvvFmka4yWMR0jd9hsI4dttCGBBwoOTkd89hXn4HFOAouHKjsLL4i69Yze
J5bU2iHxDu+1o0IdVJJyUByAcMw5zwfXFTeIfGENz8NfD/hGxhjkjsybq6upLdUfzWJxGmO
wBwXPLH2AriSOOaQZxQPlRreE/EeqeFdai1TQ7k292gKnI3JIh6o6/xKcdPx61sfEPx/rfj
y7ik1mSOO2gH7m1t8iJCerckksfU544Fcj0oNAWR0fjLxnqXi6LSI9ViskGmWwtYfs1usRZ
fVsfQcDAHYDJpPAfjPUvBGpXd7o8dpJNc25tnFyhdQpIPABHPFc13pDQKx0+k+NNT0vwXq/
he3itG07U5BLMzoTIrDb9054+6O1bdh8XfFdj4XGiw3MBZI/Ih1Bo83cMJ6xrJ2HA56jsem
PPRRmgLI67wV4+1rwjZanZ6Y1tNZ6ihWa3u4hLHuIxvCnjOOOcg9wcCrXgb4k694MtLi00/
7JdWUreattexeZHDL2lQfwsPbg+lcQDShqLhZHYeHviJ4i0TxXc+IUvPtl9eZW8S6G6O5X+
6wGOBgYxjHbipfFvxL8Q+KbKxttSktozZXbXlvNbR+U8bH7qjBwFXA245Hqa4sGkNFwsj0D
xP8W/E/iLw42jXj2kUU4UXtxbwhJb7b93zW79B0xmuL0PV73QtXtdT0q4a2vrZw8Ui9j9O4
PQg8EcVSbpTc0BZHo/iL4w+J9es9VsbgafDp+oQiB7aK2GyMZyzJnOHY9WOT6YwK4fSb670
vUba/06eS2vLaQSQzIcMjDof/AK3eqI61KmRQCR6V4h+MXibXNM1LTryHTEstQtxBLHDb7d
pyC0gOfvsRznIxwBTdO+Mni+w0jS7GC5tWNg64uZIQ008S/dhkY9U+mCeMnivOwxpGouPlR
1g8f64NF8Q6XutPsmu3BubsC3UbWJ+byx0UHA9+Bzmti9+MPi288Mf2NLcwBzH5DaikeLp4
cY8vf2GO4wTXnOaM0XCyOhk8Y6s3gRPCJeA6OlwbkZiBkznO3cegByeOeSM44rmcmpG6VEe
tAbD1lZe9TpKCOozVTNGaALu/6Um/3qpmkouImlk3cA1FmkyKKBi5opKKBGmDgdaN4zVcuf
Wms2adyiz5mO9MMgzwagzSZpXESmQ03eaZnmlzQMXOaM03PFGaAHZoFJmjNACnrTSaO+aOv
fFABmigHHvQffNABQKKXNACnqaB0yOlIGH+ec04E4GAf5UAKF45NOwB0pu7jqB+tNPI+Yk/
pQA/LZ7U7PNR+lKD1wCaAH5OeOlLTM4/GlJ98UAOpD7mowwJ6kk0oznhcfWi4D9wz70Z44G
KjO44yQKU4GcnrRcBS3v+AphPNGQDx0ppNFxEmeaQknv0pucij8cUANeTimM/txQ3WmUALu
96UHmmjrSigCZTxTgfzqMdKWkMkycYzxTVPWkPAJJwBULSE8KcD+dMVyUyKmfX0FNabsF/O
oaM0CuS+acEED2pGkDKBjBqOilcLkhkOwKOOOTUdFFABRRRQAUUUZoAUdDSv1H0FJ2NB7Uw
FpR196QUo60DJBSikHSloGKOlN7U6m96AEopG60ZoENPWkzSmkoAM0ZpKUUAKKXNIKXH0oA
M0ZpOPWgkUAB6UDtS7vlxmmgigBaetJxSigCTNB6U0UD3oGJmlzTCeaM+9AhxqNutOJpjUA
JS5ptGaBC0UmaM0AOzSUmaKAFopKKAuWKKKKCgooooAKM0UUABozRRQAUd+lFFAC8Y5zS8Z
4X86KKAEJ9Tj2FBPP8AjRRQITvS5/yaKKBigkd+T2ApGznk5+tFFACjGOvPtQMYyFJ96KKA
FGc9hS84GTRRQAhIHJyTS7h9TRRQA0ue3FBc5xzmiigQh69c0nt2oooGGaD0oooEIppaKKA
EP3qaetFFIBMU5RRRTAdRn14oooAgkfcf9kdKbRRQIKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigBR0
NBoopAO796XBoooYyQCl79aKKYC03HPWiigBrUlFFACGk+hoooAO1IfaiigBMmjNFFAgooo
pAFFFFABSgmiigEOWQjrzTw3PFFFMY1+tJRRQAUhziiigBtFFFIQUUUUAFFFFACZooooA//
2Q==
</binary><binary id="_4.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAAQABAAD/2wBDAAYEBQYFBAYGBQYHBwYIChAKCgkJChQODwwQFxQ
YGBcUFhYaHSUfGhsjHBYWICwgIyYnKSopGR8tMC0oMCUoKSj/2wBDAQcHBwoIChMKChMoGh
YaKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCj/w
AARCAF3ARYDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD6pooooAKKKKACiiigAooo
oAKKKM0AFGaM80UAGaM0UhoAXvRSUooAKKKKACiiigAo70Ud6ACiiigANFFBoAKKKKACiii
gAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAox3oNAoASo/PUymPByKkOKbtG7dtG7pmgBIzu
XeTweR7U/POKAABgDj0pNo3ZxzjGaAFpCeOajjlEiK6fdPIpC3agCTinDpULyJFGZJnVI16
sxwBT4JY54lkhcPGwyGU5BoAkooPWj+dABRTWdVxuOKQSJ/eFAD6DSCloAKKKKAE6mloooA
KDRRQAUCiigAoopO9AC0UUUAFFFFABRRRQAU2SRIwN5xmnVXuoDLtKkZHrQBOCCMg5Bpajh
QxxBSckVJQAGkNLRQAn4VHK4jBY7qV32/XFVJD5md2eaALcMolTcox7U88jioLcokWB0HXN
S5VcKPwoARhSbeakrF8Q+JNP0K2eS7lDSL0hTlyf6UAassMc0TRTIrxsMFWGQaSJIbSFIYE
CoowqL0FeN6v8R9Uv5SlofsMGePLwz/AIk/0r0bwhNLc6DbXUszytOu4bzkgdMUAb6yHeN2
ADU1U/X1PWnBiP4jQBJKFaTrhulQng4PUUHgUhJzzzQA9GKMMdO4q1mqiBcZcn6VMJl7gig
CWikVgwypyKGAIweh60ARwyxToXhkSRckblbIyKlFVdNsLXTbYW9jCsMIJbavTJOSatUAFF
H40UAFFFFAAaKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooozQAhOAfWl60nFRTMVACnmgCUjn1qvI
qo/TigTlUx39TVVp9zksfl9aALUfAqG91O2sYt1xIAQOFHJrG1LUpVi2WZ59TXP3sU05zgk
k8k0AW9Z8U3E6MtkwhTuf4q8q1IyahqkzGRpCxxuY5/Gu9+wJk7yTnt0FVYfDkcyyvAwhBP
Gec0AcXBpas7GSRmUdAoxXu/h4J/YFgIY/KQQqAuMYrzO10xxci12bpS4TA/nXq8am3eKFE
YxlcbsjCYHAx70AScZIByR1FBJ/ClAAYnHJ6mkIoASNtwNKaagxnHSnmgBOaGPymjtQwyKA
I1dlOVOKmS5bjcufpUBXa9PGO1AFpZ0bvj61IDkcVQOCcUsTtFnDFgT0PagC/0oNRxSCRcr
17inZwQO9AC80o6Un5U2VmWNjGu9wOFzjJ+tAD6KijMhLeYqqARjBznjmpc0AFFGaKACiii
gAooooAKKKKACjFQ3Upht3kWNpCgzsTqfp70scolhSTDBWXcAwwR9RQBLjmq0/L8njtU0Ui
yxq8Z3KwyD61n6vL5cZABywxx2oAr6hepDGQvzMevtWe0zTDB+76dqr3TCQjy2yCOabaHKA
rkk84I5oAmlCmPCLgjkmo0TcnJ9xUgUfdY5Pf8AGljMYYIpA2jgD0oAo3EYQE461mtfNZxu
QFZCeh7Gjxc1zZxfbLUu4RcSRgZ49cVyFrrEOpWr+XIPNB+ZCeR/9agDp/D92DrcU7tkl8n
AyfpXoF5NbGPbLLtYYkCq2H6+leX+DZY3161WbCruO0noWA4FdpqNp52uRXDXMMcjwGHn5g
rZ4oA2LqSYXNnJC4FtIcPx61dJxVGGMx2EVvcS73XA3lcbm7fTmre/fGGHXvQA8YIoPUVVa
cICW4xWdNqxUnylBx0LUAbZ6cUgJIFYej+Io764+zzReTMchecg1udqAGvnPamljkY4pXOD
jPNC9c0AY974gtLSdonWR8NhiuMCtS2njuLZJoG3RuMqa5LVfDl/Jfu1qUeCRiQS2CoPrXV
aTYi1s4raNsqg+ZvU9zQBMCRyDg1fjbcik8Eiovsyjnr7GpSQGVdrYOeR0FADulGawPE3iv
SPDaqNQuM3Ug/dWsQ3yy9gFUe9O0+51XVmgne2OmWDJuMUvNyzehxwo/M/SgBNW8W6PpWrW
umXVyWv7lgqQRIZGGf7wHT8a3vrVKy0yw09FFrawwhSzBgo3ZPU56596ug5AI5BoAUUUCig
AooooAKKKKAA1HJMqEBgee+KkNIeATjNAArBhkHIpajMan5xkH2qtZuTM4Klcjdz396ALak
EZB4rF1dJZg+BgIcg5+8O9a8mVwRWe5JJLUAc0Mh8HjHbFSo5DErw3TJqzqForhJJRlg+8E
EjBHSsHUNZtNMu44Ly4SMzAlS/CrgdM0AaplXbhz8wPbvUUdwuSvRunFZsszTWj/Z5A2eQ6
jgjPaoIY2ASTJ2gcjPWgCxe3gvY5ktJf3iMY2Pow7V47rOn3drqT3VuuDuJKpwVPf8ACvYJ
k3xN5K7M88dQe9cvrNmdoYqPMHU9yKAMPTdRjuoRKMpMow6jqDWpBq00cQ+ZuACQetc/caf
mU3Fqdko5ZQcBx/jV22+ZlWT5Xxkgjt60AdlovjW9gQeZsuI+wk6r+Nb1p4plvpHAjSNFGc
etefRW6ooVcE5zxzWjplm4ctuZj1IbpQB6DPqCzW5AUhiOtYOo3HlQsqsVkbgH0q3GcwhiM
HAOK52+ZvtPz53BvlAoAlhkktb63mDAhWDEd+K9OMqsqsvKsAR+NeVlsKSvJI/KvTLUg2tv
g5/drz+FAE33mzTgfwqEzMLoRNGdjLkSdif7v1pxkGeOncnpQBMg8xwucDtUzuIAscY3St9
1fX3PoKqQTqs/kxfPdMAzJ2RexPpn9alupBGjgSBDjM0zcbF/x9B75oAzYdX1GfxXJp0Wnl
tMihDPfdF83PKD6D9apeMvHGl+G4Wja4hm1E/LHahxncehc/wr3JNSazPquo2BsfCq/ZNww
dQuEIRF/wBherE+vTvmuP8ACvwftrS++2+JL3+0Zg+9Y0yEY5zlyeW+lAG/4L8KZ1A+J9fd
bvXbnLBgcxQr0URg/wCz3PrXdE0mAAMDgdAKdQAgHHNFBOOTS0AFFFFABRRRQAUUVFCZWDe
cir8xACtnI/KgCWigcD2oH1oARs7Tjrjiq8Q2hZCu1mXBB7GrNVpJCJNrAAH7vqaAK9veG7
V2EMsaK20GQbd2Opx6Ux+SSTirDk4yo3H+lUbi7tVspLm4lRLXBDPJ8ox0PWgBs7xiM7z24
I5FeE/EeMy+IFHmNIzQqWO7PPrjtxXaSeJ5f7WMsUiR6Qr7drL/AAD+L24rh47aTWdZu7lZ
WmEsjESHqRnA6e1AHbeHtSt7vT7eGz2IYowjRBuUwK04nikhYmRVABAbPGfSvKZpLjRr6YW
Uin5GjLDnGf61S0u+u7V9iySvb8loxzkmgD1V76TJYMueMKBxUmoql1aM0CguVG7HWuHsby
ZkWeIMA2SA/JHt9K7PR5Y57GWGR/MVxglMggEfoaAOXlgaNslcDODUAXzGIBwyjO70ro7nT
3RVXeHUABWkHzY9/U1WSyxLskHDcYI4IoAj0G1MhkkY5z04xz611VtbhFHy1X0y2SFFAXGB
j0rUGMHHagCOUnaFUdeAapaZoc+q3dxJNcJHaxHBYLyW7gHtV94x94k5zniuN8bapdRaXJY
wJKbaRt8rIO3oaAOw1TwuYLcSaezyBQTIrnJI9RW5oE6yabCnIaMBcHr7GvOvBPxKhihh0v
VbZ2hiTYlzDySoH8Q/qK0BrWj2F8Lixv5Y7K6Y7VkU7QQcHGegHqePTNAHcalfCKGYIMsgy
D2B7Vz83jOKzvbOzvVhFxcN8pLFVCjqcAEk+gHWub13XtU8UX0WmeDGY2kbYnvmXCs3tnsP
zNb+g+GdM8M6ha3F5fT6h4glYDcQHbBH3VH8I9+tAEfjfWNe0nw3dXuiWrKZmCSXEsJE5Y8
BlQZwoHHzdKpfBiw1y6gur3xG91LZFgbWO7Ykl85Zwp7e5/CvR5Y3J86/nWK3jBJUNgY9zS
2d2L9fOtI3jiIwssi43D1VTzj3OKALpLjYSVGTg5P8qkwPyqNYV4LZdh/E3Jp5KgjJx2FAA
xx0OD0oUYAycn1rNvNSkivo7W20+6uXb70qgLGg92J/QZq9EJSCZioz/Cnb8aAJs0ZpOlGK
AF70UUGgAooooAKKKQgnGDigAc4U1kadpyWd/dXUbzObk5dWOQp9q1J87KrShmIVOMfMTz+
VAE7S7YmZhjGahKM67n4OcrTLslovk4A6j0NRjUklu2tAjrMq7x3BXsc/0oAXVryHT9Pmup
GAWNC+P72B0rxnxDq19qCtearKWROY4E4Vfw7n3Ndz430m61q7W1MUktskG9AvAWXPX36dK
8316CRdOuYdQUrcq4Tyyp+V+2KAOPuNWurrCNJ8oY4H94e9XtLmns1YQTGNT83y9fpUNrpb
pNiWMs4G4oOMVbuodsbjbsAbbj39KAG3DCVCO7ck+9MsEwSv8ROKgjdUYBjnNdHp1lHbASS
EPMwDf7n/ANegCm0c2nScpmE/eB7H2rU0PVo4L9S74hkypXP60+R1eMoYy6tkc9DWLfWXky
KYxjA4PXBNAHoblJQNhLqeRnBFLHHLI+xNmFwR6iuX0K4u4gkXmuRjaMiuts4XgiaQD5+vJ
zmgC4imMY4B7mpQ64KjjHWoGkV0+bAIx0NRrKFyMjcRjmgCaacKrBc5IrE1S3N1p9xCuA7o
QMjjNaU7EjP86rT7xC5XGQvGeBQB4/LC9ruSVHjnAwQeCKgsHiF1H9uV5rdAf3Zcgew+ma7
XVoreeNEu0MmBlZEOGHt71jS+Glnspbiwmc+UpZklxyB6H1oA9F8DeMdJ2eSWisIdnlIpIT
LepGOuO9bh1byr8XGkaU1yWGJL4YL4HGFXvx/+qvDILfMIdY/LyM88n616j8KNduxey2t9q
UUNkXHkx+WMu2OmT06dqAO407Ub28BkOhXhZX2iS9kWLPPDKp6D8K1L1NZnRxaTWdo5UhWZ
Glwex7Cnav8Aa8+bZiWZ4x8kKOqKx/2iRU1rFNJGPt0iFyOY4/ur7ep/H8qAM9bTUmgTzte
PmgASGK3QKT6jOcVJpv2i3cQXV690hH7uWRRuznoduBU91Zh5lK/eHQdQPw7VMlpwWI2sBx
jpQBaDENt6/WpO1ZMEhimijuGywJ2sTjPrxWtQAoo7UCgnigBO9Opq06gAPSigGigAooooA
jm6oPU0jZUgKpO44OO3vSkfPz0HSn5GKAKsqjZNyRuH5UkKh7ULnquMjg1FNII/fcT19Kba
zKMr0AoAmiKtwc56fSuf8SeFl1TUEvY7sW7LHsfKbgcdD9ea3YpPL5bkZ/Gsu9vmkldN3yj
kAcZFAHnHiHSLSx1VIoC7syczOceafp2xXMar5i3KRsm+Dbkn+6a9B8T2oukSRSN0RJ+ori
LiKWeR12uUXOWx2oAwblVw4jiUjYduOpNaltqaiBGmjYykAEoeDgfzq7Z6cLmJmXKs4+UlS
OgqvdaS9vbea0mJV5cDkNz1FAEX9ozGZcKFiJwFGDgf41LLKXJbdvYcdOCapxQLs3ht5UdM
nNTRTq6uyrk8Zz60AbWhxPJNHIowq8Pg8AV0+qXkWnaa80rhY0Qux9gKxtBwunRqTjdljnt
k1F4stf7T0O609JGiEyeWzL1oA4LV/iTdrMTY6cTCDtZnk+Ye+AK0NB8bXkrK+oaRJDbjhp
lcHHvj0ryTWPBc+h6xbodQmlt5yflLYbgeo6ivQvDx8mzkgll3Q+QXDP3Qd/cUAevxTJcQq
6OGDAMCOhBqpqsxhhC7SVkyCfas7wbOZPDti/DAJsB9cHFbcsiGBhtBGM4PNAHB6leQWkZn
mjcxBwp29Vz3ptt4ht3jNpZpJIZBjLJwfbHWtZpLNjIGhxuG1g4yG/Cqd3oNkZhNZyNbzKA
URThSfr/DQBkzSzXJJEKwru2lGBB/DtVjQrk290bWRXKzZACoCwkIwtE+n2zSRrcPczZJ5M
nAP4VU1PSZEQz6fK8cituyZSfx+tAHrPhGXV5LxGvtQuLezgGXiuGBaT0Cg84967MyPJdqs
Lqrn5ip67a+Zri71O5jDtqVw0ilQWZ+cj368VZTxHrENtCkN9M7qTulEp3Ekev0/OgD6Xt5
IYmK5/eZwxY8/TNWjMpGCcE5/CvCvBPi7Up9e0+yumXyGXY8jn5mxyD9e1etSajbLA8nmr0
6MwHH496ALl3Gt+qpbuqGJxtkxkg960IMqiqxywGCaw11W1jaPyp7fyjjOHXP16086zZrLj
7ZbDPHMq/40Ab1FVLZgzMw4LYJGevFWTyKAHA806gAUUAITiilooAM0UCigCFcKzAZ655NS
fw80wLmQkjjtT3GRQBynxDW4Phy8NpL5DJFvWVcllIIJ4HUYrx2TUdfXSTPFryqcE7hHnI9
ete86xatdWU0HmFTKjICO2R1r5G1LS1tZ7myllniubd2iljW4ZACD12+/WgDSbUfGFzE7vr
s5iVcFtpB/n1rFLeJAVddf1B1Oc5U5Ht1qCK3kUpG17dmM8Z+0kD+ddLJ4LtnXebu4K8E5u
2yfYc0AYxvtXtGC3t1fXMTciZSxI9Qyjp9akfV42bAu7pMenmDNUk0KAXjwlptgJG9Ltgev
+9W4tjp9jZLDrFndfa0A2y28jMki9jkNwfUUAJpfi2PS7tGluGuY8YeKR2DfVd3Gfauri+I
OkSQNttpgB95WC/1NcVewae1tILW21IzYzG8jEjPvlulWIPEZS2jaS1hfem0oyKWB+tAGje
/EWyYyQ6Xpc0siDnCrjn8a5q21q41HVCsls9pkZjBYDOPYGlEzW2oQzuBE0x8pwuMkHkc9j
U+vaJNeQi806IwTQfMDk5c0Ad74M1aS40grdEtJDI0eSOeDxXQzXCiLczBYwuXycYArwhPF
E+nSbb6K6srkYD4BAPFacHiOPXgYmvZZggyY24U/l1oAv65cW+ueLVkmfGmW+FMqg/d7nHu
eK1NP0lriN1EMgvXbbbwM3zeQD835DjHqRRptvaSxTq4UWMgVmfbjew4IB9B19z9K6jRGjk
ga/aWaS/tx5cTMvzhR0+u4c0AM8LX8ENk1rCWEdvKyx7uCRnp+Fa9zqIVCSeMZrP1pdHt/L
mZCIZl8wyITtVscbvr/OvKNS8ZwJdzwwy3j4JAVW3CgDQ1rVrm813VyTIIrVgqruKjGM8Vk
Q+JbqbaI9KuDu5GZQT/ADqlDJeakxPktbWrMN5lzvlrQMQtlbeVKRg4foRQBXfxVcGdlGnX
O9TggnPSrMetXsiF5tPmWPuxJx+gqnE0gCuCXA53Dr9TitG0mMqKjLLJG5/eJ1LL6DkUAJB
qG6dZJfNK55CW7kDH4c10dt4nxckwWU8sfAZFsyP5gYrD8iJWbydJkA6AYBP6tTWht7uRI7
i2t7a3HJDSgOx/A8CgDtbdLjXJGnBk01F+VY0RC2P7zf4CsrxBbTRj7N/bV2pPJO9VH8qXR
NG0e2Tf9ohAbjH2rv6da5zX7LSptTldDaLGvGHmDE/maAK4tBISr6vflO5+0YzUZ06G91Kz
sLS8vLi7nlVUTz9xHP3jjoB1oS00eMoHaxZe4Dr/AI11HwwtrG+8eWselrGUtMzzyRABUP8
ACpI70AfUehoUsLdJGLOqKpPrgVrLwKo6bGyxfNV/HFADh0ooFFACUUuaKAE70p6cUmOaWg
BB05pe1IfrTWfigCC6kVCisGJdtowM187/AB48Pwafqsur3OmrPZXAUy3QXmFwMfN7EY5r6
OySuRisfxBpkeq6fcWl5EkkEyFHQjOQaAPixf7EYqfNt8ZHcV3+jJ4Yu7VJDLZLt4ZXYZ6d
KqfEHwRceErqV1t2m0lR5iTouWiX0b/GsTw/rWm2RkM90pDDoYskn8qANu+g8IC+dzJYqi9
NozuP4VWvm8NTQL5MtsEHIBU7v5VmxapaXd+UF4iLIcKPLYAD8BXbabeaVa2EsLXkbMPut5
bNk/lQBwsR0PaBI9qBnIZoj/hTrX7JLbsLOWKQQuVSRV6A84P+NWbtrRbx99xNIjE9IX2/y
qvcHTYLuCe2eQGQ+XIWRlUemcj19aAHzLa3ds0F5tGTgkHlfQiu18F6nDdwLDqIjjvbVMiP
I/ejoJB3/wAK4cQ7JGlcbjuwoPQe9dJp2lW95ZSXF+FEhU+Wy8Mnvkc5oA6XU9Csb0CKWMF
2YyO7AE59PpXEa34NEN5aXVkY4LcuVYIuOOxOPpSW+p61ps6yG5OpIQVaGbCuFz8uG9frW5
H4ot9RgTTbm2ntL1Sqsksfykjtu6dKAOUfUWijaHZ500bjbGeQyA9cfTivQtJ8Q23lW11Ms
QCKFZw3MfoPoOR7ZriPE1rLbs14IxDIJBCFA5CnoT/P8ay1P2SZLEuZI58hsdcj71AHpOtX
1vc6bJGkIFrctuV4uhyeh9+9ccbG3inDW1tGkryfNt4GP6VBfzS2GlwmeVxFHNtCx8kgg44
HftWU+oXEyyfZLGaNFOULybCfUkelAGlcwbZbhJGjRQPlc9BWPdSfa0QxbZbMEh5D/ER6D0
z3q5cWc7QWtxqN6s8LAH7Oi4G737kD3py5t5EKj904wF28cdqAKcds0B86BmA67e+PX3FX4
raxvLmOOe4gjfy8mKQgZbPUZrVSxjXybiSRILcLkEnOB6Vp6PaeFATcXl5bTTu24s6ZwP7v
TpQA7SNE8M2tuktwdNlugccsMCm6rofhu6KPH/ZsWOoDLhq6iC48HsFVVsGH/XPp79KkFx4
RUfu30846fuwf6UAeWXi6HaT+Wp011z0BXj3qCNdEZt8klgBu5Clc4rsdcTwzciV4LrToGX
lRtABH5Vwvm6LHKQ09mw5A29z+VAGu9p4cmKiE2f735VRAGfd7CvZvg14ZGkWUz3UcYuJ3D
quMEJjjPqa8W0/S3u5YXt7ZIoUkEhdlwWx/CK9Jt/FGo2+oWl0zDNucLEowpX0/GgD3Oyui
GfcBge/QVpRPvXOMV5/ofiGTWpbm8W2ntbeEAcpu6nkDHX1rtdOlaTIAYRgcbu5oAv0lLmj
NACGilooADRRUEzHcAvXtQBMelRluOlSHOKiYjP8AhQA1W2g56dqkKgjpmonGarG6SK58rz
E83bu8ssN2PXFADNW0u21O2lt7yNXilQxsMdVPUV4H40+FWs2ThdIT7fZJ/qwOJEX0Pr9a+
it3yhs5zTJFJ+ZThh69KAPmDw54f1TT7tPt+kXSBiVbMRJUeuRXceRF5SrDZXJZAAGFu3Fe
vS4cqW69OajIWM5AoA8O8SWk80UYt9IvJSh4Bi2jB65rnZfDd1cSESWF5FAy4aNotwPtX0c
+W6jrWdqhMFtI+OduB9aAPmpNJ1G3W4tWsJngiXdA4Hzbc/dYeorRsPNSKMKwaFvmCYywx2
r1R4cL8vzMeTxXP6h4ds3n+1LuhuQciSLg5/rQBjw6VBeBLoxGN5DudT2C/wD165fxBcpZ6
3YQswWGNzJKzd8DjP410erRaxHGkxu7dFiBDEgqHB6Z9K4PV5LqfWEivYkSaNQcdQ2Tx/jQ
Be1u/f7PvvMRs0gYIecqQcNn1rCsFlivo5LvmRm5zxlCDjH+etMvM3S+XcF2+zviBmb/AJZ
4yCfXmobu4N5LZxz5CxOF4ODz6H0oA66+2XWlP5yxrqIIaNRwXQc7sd8Dr71hu21nc8c9+e
DUtlqUkthLLL/ro2MYBIOByUYemcMpqDT2n1m3VoBFbQlcrIeSfwoAe7MsRjdskAFc4wDWl
p11EZPJaF55yAVEQBxx3pJNAb7Pb3F9cCVZCf3acAYrqvCGlxxNmGEAHnjr+NAEHhyyjkdb
nXLKZSjDyoTEzLHj+I46k/pXV/bNCs8v9kuXcDp9nOB9BjiujtLbbFyAOeBWdq6ZVtuBg85
4oAzrHxNoEgKXNpJa7eFJgJyPwFA1rw3C5XzVeNuf+PY5z+VZzRjcxPJ6L3/GozaIQxQ53Y
HTp7UAY3i29028AFlb+YfWODH58VztvoZvXR5rYQW6Nv5HzMR29hXewW65VZI2bbwVzg49c
02SMRRuuByfxoAzEUooXHQdh0rX8G2Muq+KbGNY2ZIpRJKQuQqg559s8Vj3B2E7evTP9Ks+
Gr3WbPVS+hPL9qZcFY13blHPI9KAPpNbcYIJK+u3jNOtYRBHsBzyTXOeENZ1LUreI6nbeTK
QQylcZ/2h7V1PegAFFFH50AFFFFADJCQvAzz2qCMgzHByBxx2qw4ypGB+PSoYkKv0x3OOBQ
BYqPIGQRipKik60AMIBJOSfbsK8w+MOnm1vNE8UW5KT2NykMuOrRs3+Ofzr08kDjOSa53x9
pv9r+DtVtOshgLxgddy/MP1FAG6sg2KVPy7Rj8qZK2VPPHtVTSZRLpVlKrb1eFGDHjOVFTs
+KAIX3yXIUxsI0Xcr9s+n1oMgZ3TPzpgkd+e9LJMIXUvkxucZ/un/CqOqxHzYLqJtskR2sR
/Ep7H2oAmnYblB79/Q1FdBrqymjG0swwB6VA0pZQDzgmmbyp/CgDmpUZXx0A4qCa1LgZcD2
rXv41GXj4HcGsHUdTgsyBcSYYjO0cnHr9KAMTxdbK2lTRSECNyFJDYxzXk3iWSWfVhNZRTX
TQxbSwwBketdZ478QCRhHA26LO1V7ux9K8+tdOuoY7hrh7xgzeZLHHnAHbd/gKALMdkWeF5
Jdm+FVIl+TJGenr1qlJCghQpcwxyxuR87HJYHkf561Bf69ZWbQfad16pj2BWB+UA8cHoatP
4n0m3snAtPKlZcFXjwcEcUAOl068tNLiu7dHuY3jZZti8qQ2VbHUjrW54Yhli0SzuJYl28/
Ke3Pf3rDtb+wvLaKJbmZJ+Eguo8gW4x/F2PvXZ+AoLuw1q6ttSuBcfaCsqblAR/UqO30oA0
XUHT4UVkISRjtA5GcV2XhSzAVWAIOMZrSg0q2mctLbwKPVVA5rWto0ijCxqFUdMUAPA2pjr
gVgavGxcHqG4FdEOM1najbiQBvT0oA5uOzJYK3yqOpHXFSi2+XYq7SefeuhSAYBwOfWqciJ
FLtLEqOo6UAYkkIRTycjjHer1j4Z1TUoBNaWnynPLnaR+dPtxLJexJZqpnaQeWBzznjrXsl
sH+zx+dgS7Rvx0z3oA8Wtvh1ql5OxuZPssWCx3gknHUACvR9A8G6HpUcLW8G+cfMJnYhz/A
PW9q6YKd4YemDSlQWBIBI6H0oAYkccJAjiAz3FSnrQKWgAFBoFBoAMUUUUAFFFJ17UALUbI
GbJqSmMpJ4PFAFSCR5J7hWgkiWJ9qs2MSDAO4e2eKWQgdSM+nrVkLgdaq3SfMC3IPFAGVo9
uLK1NkDlbZiqZPOwnK/ocfhViYE5PTtVS/wDNtZRd20byIi7JY15Yr1DKO5Hp3FSQXMN5Al
xbSLKrgDKn5f8A6x+vNAErqZI9jelU1feroe4xg+tXC2Bnmsa9eSKaXyuucge9AAJPlPvya
jaXniqdrcPLIwZcBTg+v0qaV4oTudgB3oAknQPGeM5HSvLteZ9Hvrqa5UXBC8EjJIP8vSvR
Z9RXy2wp4HBHeuG8ZXi/2ZNcyjaUVsd8UAeLSpLql3NcMjMit+7x03deR6VUvrrU9X1E6VE
6wqpJlaJ8jHrmu5huIrLSnWGAGVwfK4LZHc5HA+nasPwhZwwm6+0gme8JO5+Dg0AYa2On2M
/2dMugI8+YjJPsM1t2Wj2d+jzyRImmxKf3kq4Mn/1qS70uPTrw29xzC5LqW4Dj1z6irkmqW
kkIkluUksoTjbFgguP4cdz7UAc7qfh2TTITqWhjMSNve3IyGXHXHY4rX0fWZr6xhW2j2SwM
JI2kJwoHUAj/ACK6wT293bxmzgdTIn+rYYYYHKsOxrjfC0dtY67Nasyxss2UU5JYE8jP0P6
UAe7eFb832kQTfddx86dfmHWt9M7QD6VwXhKdJL+eO2uFeEMHBU5BJ4Iz+Fd6nIz1oAU9Ot
BGVzQeuKmKAx/Lx2NAEQQFfSsLVm8ifaoJfHBPTmugHGF6+9VbzThdhnVWL4xgd8UAWvAGk
+ZdtqLtgRAqibcZJ7/SvQhjisTw+FtNOhDjYpUAL71tDdk5II7UAOo75pBnNLQAuaWkpe9A
BmijvRQAlFLRQAUnelpM0AZuqava6Zc2aXvmRpcv5STbSUDnorEdCe2eK0iM8UjIHGGUEdc
EVCguDLukZFQFhsXncM/Kc9j7UAT/AK011DLginZpjtgUAcr46TWLfSUufDbMbu3kDvBtDG
dO689+/FZUMymOHWbWP7Lc3KhLu37CQeo9ffrXcSA4zjPNczq2mme8neLhyEZ0BwJMZ5+vv
+dAF+CTzbZZM53jNZt6ZTd9vK8s545DVX0O8b7ZNZMkqL8xXzBgjHUVoXO1Vx2AzQBz0U3z
Sk56kn1qnaSm/kZJAohZTg555rWMG5ZAuMuSCa5a8jaEnacFDgj0/wDrUAF7M2niSLd5u3l
cV5d4w1rUWLCYARZJCqOo/rXX6xqJhtXWThHIXf8AxR57iuE8RJ/pDorNMicF+5oAh/tW3v
dJVY7ldkoZNpG0DJz0z/WuZ0zWp1ufsOqv+9hYrDODw4H8LVm6Z5dpq0kbKqyRSCSMn+MZ6
e//ANaup13TrCZ49ScKbK6QgqARhh3B9R1xQAuo6nbXlpDPJ5kx3BEVlyF9Vx3J9at+E/DG
+WQxWjwyRSCVrd/mKBjxIPUVB4X0yO3kF3f3SXCxkrADwBnv7n3rtrTxLHpcFxf3WPNYeVC
q8lvRR6UAN1SCS3g+02R8rUE+WaI9HHb/AOsa8zgWe61LU57tRJLvAGMYXHp7+9dje61LH5
95qUobUb1dsduhysSn7oP+Ncjfwtpcc8stzJE4TL7Bjcx6DHPT1oA9D+F9491ql3KWVlARS
20Lz7+px3717FECRxzXjnwisJLbw/FPIhQ3BMoB5OK9ds7jMa7gwbuMUAWxCxYZqdgscJHU
nrUC3AIKgc02Vyy4B56GgAAMj4Uc9a1bGF1OOves+FRtRs4I60+41pLYAJH5rZ2na3IFAHS
QM1xcxp/yyj5x6mtYSKZNnesjRb2zlRY1mjNy43mIn5gPcVrcKefwNADxQM0tFAAKQA7jk5
z0HpS0UAKaDRRQAUUUUAFFGaKAE7Ud6QkZA70FckH0oAQrglhjcRjNIwJHNOqD9/8AaZN5j
+zlRsAB3Buc57Y6UANcsoJ4wBwf6VgvIo1uZ3YIsVqC7MSBgsT9OgrV1a/tNNsmuL+YRQjj
OCST6ADkn6Vjo0OtWcMts7tZ3cMiEshUkMOODyOaAG2F1puueXe2E6TrbyEb1BGDjkflUdx
IG4DYGSOe9U/ANnBpfhK0RcLIxbzmc8tJuKn+WKnuiRcyqeMP2oAYAQuB61Bd20DjMkKsxH
4mri8bQfTmqmoSrBayzyHESKWJ74FAHCeKvDiX1rI1qzJOhLBWOVbHNeSyyOsjiQt8xywJ5
z617H/blnqVlfqpaJo1yyHGWB9Mdj0rn7+xsToKiVIRdOfMTA+baT0+lAHi/iHTJJis9nlb
mM5Ujjd7VU0HxC9qzRzl3Zch4bgjZjuPY12l5p7wzSB12ICcZ71zer+GkvpQ8fyTE4Vx3Pp
QBedNOvre4EF62nOu1jDJ90NnouPQfiahutNktbtLl9XhlAjyjR8gYbDDaeh7+9c5caH4is
8bLM3EaE4ZOdxpltp/iWbHl6bKC3BLDAI96ANq9vYLeUy2zGaVhua6mHO4dlzVnwvpuqePt
XjhcFdPhbdK4/iPpnvU/hz4bapqsiya1MRCmMQqTk19BeE/D9vo1gsFrEsSqB8oWgC1pOjJ
aWMcMSFRGoCgcDAFWctbTKjgkkZzmtQKyryMH2rPvERpAwZw44wRxQANIGO5Rjnmq+oSN5Y
EMmx2IA+vpViMZB3dCKRrcbS8nQ8KP60AcjFrFzDdS2sxZ3UkjJ5I+tJqmviwsQQqzTvny1
PRfc1T8UIun3azw8SMep5rBSCTVJgWMhVTgbV7dyT60Ad/8M9bvJr2a7m08XDbRboY2VAM8
9WPJPSukvPEHjVYlh0vwmQ+TulurhWBOc8YI4rk9FEunpFa21u0Ijw4csM5z1OOpr2TR7pr
zTYJnZTKVxJt4G4dRQBzVpf+NIbIS6hpuiySEZ2JdNGR7EkEVbi8VhIQb23t0mABeK3u1mZ
c/StSfQdNubprm6tEnlbqZSXH5HgVchtrWziPkQw26Ac7FCAD8KAOfl8Uzskb22h6oImJ3z
zw7EjAH3iASxH0FbWj3qajp8V1BcQXMUo3LLADtb86yNZk1XWlW10GWO0tGbbcX0i5JTuIh
3P+0eB71Z8M6bDoltFpelW2zSoIyVmZ8s8hbn6+ufWgDd5ooooAKKKKAExzS0UUAJilNIKU
0AIaQ06mKd6ggEZ7EYoA5fxhaXwvtI1axWedLCRjPawkB5EYYJUHqR6dxxS2nibQ9TeOO01
O1NwzfLE7bHDDsVOMH2reLXCHbmF2IyF5Xp+deZePPAFprerLqMNyulXUzBZd6743fsQy9G
+vWgDQji0+71DU/DGqSmGb7ULu2UPsZwcP8v0bPFa2o7I76dnIWNFDMfTis8WMmoxLp+rQr
Fr1kgaG5Q4Fwo4EiPjg+x6H1BrLu9VurHxEdN1edZ3kVAlwkYBOeMMvQ/UUAaFxq8H2aKaF
JGR3CFipAHvmo2miliaG6khdn3JhDnKnp+NV/FMwtdFEKnLEgDPBIB/nXnV3cNJMgiYiVjg
BTgj3/wDr0APl00abqWo25lXiNfLY8F0LDP48dKzbqZPtkkTPuICsAP4QetZ11M6SF1kfeC
RnOarxXDoWnVszOcHPPHfNAEXktfXbtK7bQeeCcDtWhHpjLFHuVicBjx0GetT6LZLNeh/OB
cPkjHB56V6Np+lWbAOsYPGcUAULHS45NOhzGgJGfbmrK6TFHwqgHscdhW2qBeMYHpSlAen1
oAqQRogC+VwD9K17VldSoJDAVUVcdRmnhtvIOCOlAF/LZyRuH61HcyxNGQoy+ccjkVBHdSK
44Uj+dOuZonGVUhz19xQBWHD005Ykr94D5c0SttHrnoaqvKDmN8gsCDg4xQBkazHa6xp8wR
9lwiklGx1FcJpzXYlEdiSyBsld2Fx3JrpfEVjJb/vQWeJgcsoIIPoa5zT4r1Zm+xpg9OVH9
aAO002a5DquU+QDCjkkfQ16Z4G+2fYJjcJ5Mfnlk+YMXGBn6c1wmnQSR2EEk7xtdHBLBetd
x4KmJnvUXPkkIwB6BjnOKAOh1nUodI0q5v7pZXhgTeyxIXYj2ArhPCfi+z8WTPeX1xt2SNH
b6TGu5uOjvj7xPboo+vNekAVHb2tvb7jbwRRFuW2IFz9cUAULeC+u2kN+Ut7fcPKghPzbR/
fb+g4x3NagAAAAwB0FLRQAUUUUAFFFFABRRQKACiik96AA5wcde2aBnbz170ppp6UAN2gEE
DkDA9aoNDFDEYY40WLJ+UDI55P45q67YFVJeoz680AYev6ReX2mxnTLs2d5G/mRgtlGI6L7
Vyl1r2pNdym60aFb21Qq7uRgEfxLx+OBXprIjgjoCOo61k3WmmSwnW18vzHAUG4JIGOhyOQ
celAHhuvazLqcm+V8yA4AAwq59q56WZQxBx8vBwcE1q+M7Mad4gnRDdGFXCSSyryZcZYene
ucmbeWJbBIH/AhmgCOSTkhSTznFV2IwMcds1JMuwsiMHRT99R1q1pOlzahcxoQYoMb3lbhQ
vr7mgCz4duZvtHkQKzs+AFRcnjvXsGmRCGziTGG2jd9a47Sta0G0hS2s2aIqSuXTBJ9c11G
lXcN0m6CRZFx1FAGmagkOxiQcGpweOay7u6AkOTwD1oAmluCvDAn9Ka9yWYIqnPrVOOUuRk
+4qzaw7pt2AFoA0IlIUZySRUU5xxn/wDVVkYxwaz9VcRoWz2zQBXmutuUB59COKpSXJDAZA
yeO2appIZJWJP3ar3DENyxYZzmgDorceYzJMm+FxhgRwRWVfWcUKosa7FSUJIw7Ang10GlS
brJTjLMm38ah1GMJCiSxboypDgdCKAKq6ej3guY2eOVQFGG+Ug98dK6vwtNNpl2y3dyktnc
soj/AHO10c8DJB5H4Vy2mTbt8DsFeEjHJJKHp/hXWWcKqLS6ABSKVSpIz1OOB+NAHcCnCm+
1OoAKad28dNmOfXNOooAKKKKACiiigAooooAKSlqu9wEuooDHKTIrMHVSUXGOCex54oAnpr
U4+9UNK1Sz1e0Nzps4ng3tGXAI+ZTgjn3oAml64PeqzZ3VZfgfzqufmcAHHNAEqk0iLvikQ
MVJGAw6g+tDZ4wcDOeO9QEGQlQ5Qgg8fXofagDyrxd4Z1XTNBuILnVI72zluBPI/wBnLTBj
n5ic/QcV5Vf2stvceXMNmQGUscAgjrX0L8Rdal0PS0ltYQ7O21sqSMY/IV4Bql6bq6WQxht
mQide+ce/WgDbv9F0keH7e5WXymKq3mp83meowT61h6vqcM9ha2NkZlt4M/NIcMx98VW1SC
+iKPfI6hh8mfu49AO30qhtZmA/SgCa3QySBcdTivWfCunf2fYLn/WsMkelcD4YtSmowyTr+
6PIHX/Jr0Vr6O3hLE/TNAGjdXqwxMJCAdvGOprl11RfPIHGT1rO1vWftEiqinA4JzmsSNLl
JnPludhwfzoA72OYbQyDrjj0rbssCJQOa85ivZI5lWb5D1wemK6zSNRV0HOc89e1AHSHCjP
pzWHqdw0pMaqNx/OrstzuQr+opunWf71TIQDntz1oAh07R2khd2XDHiqWqaebe6QZyHG0cd
K7oRbWCDiqd3bRtEZJlBAPXqRQBy00ktnZYhxgkKTj7vv+VQyTTtE9w7eeyEFVzjI7j2q5r
U4VvJtlHlyMDIT1PpUFm0ayKpH3l2gHkZoAS9AWez1Cz5kgYRzxPwWjbt+GeCK7PRJopnjg
kXzFQiSMFtgJ61zwSK4hWKRN209W7EU/TPMSTyrfcyq26Mk9j1BoA9XXIABOT6+tLtBYHHI
6GqGiuGsEG5yVJU7ux/wq8GBYgEEjqM9KAHUUUUAFFFFABRRRQAUZoooAKKKKAEqJI1jBVE
VF64UYqU0GgCJl3DHtUaxBecZPqamYcHHUdD6UkasEUSEM2BkgYyfWgCJlwCQOg4qrFuG9h
83TA71f25+hqtbjBf60AZV2bTUpJLW72SQcxyQNwXPrjrj0ryvWfD1t4fnuprS0n8sSlQVY
ExqccMx6DBr1rWZ5ra5ge1hRi2VlkJwyLg4I9efyrxb4gTtf3enaZaPMsFxKZZ5pFJ3OT1b
1wO1AFaxW38WeKYtLu5HtLBoXWJgwLBxzk+v0rnPEvhjU9CvWhuYHlh6pcRqSrL2Pt9DXoG
haXoWi38UQjfU4pFJ/eLhlkGCH7bRzjjNddD4mWdpIhavvxgA4waAPErC7WGDAJypz05p91
qDOqksx6cZ/WtHx7rQ1LX5NsaxJCghVVAxn+LOOpzXPoN/ORnONvegCayUXWo2qOSweUBh7
ZrutdtcXKywjKtwQOxri7G2SC6jmuZTDsYOAoyxx6Dt+NdBrXiwyQIumBlYj53dRkfSgC7/
ZxjhBkUF/zP0pYk2rhBtZQMAVxAuZQWdJZOQc/Mec10uma8XjijngxsQbpQ3LY9vWgDs9Gs
GmtVna4IZCTtC/p+daemviTeoGAcEDrn1rL0Yi4gMkEgdH4ypxg/41qW+22mwx2lhk5oA23
bIA6Hv9Kq3zrHbuxHGMkinQvlBk7jWjBDDd2c1s5AZ14zzz60Aea3k1uJ2EeR83y56/jTon
8va25HwMqcVk6rA9jqtxbXKlnRtpHSrNvLEg354HvmgDWWbcVMfUnIU81p27NIyZYKy/N1/
SubD4ZtrdeSOh/CrFrPsx5nQHigD1Tw9MFLISR5uGVTzyByM1dbSrca2mqoJEuzF5EhRvlk
TqNw9j0PWsHwjZzAfb7iVhb4LrubIPGOPbHeuvHIyKAFFFFAoAKKKKACiiigAooooARiFUl
iAB1JoU5AI6GmyxpLG0cqh0YYKsMginAAAADAFAC0gIOcHODg4paMUAJSYp1FADQKrRJi6l
44PerWeKhRdwL5xuOaAOQ8T388Gtm1hwXmtjj5uUAPP5g4/CuT1SyW6j2yocZDcHlSOhrsd
e0P8AtCZZ7GPGoLJuWcyEbR3yP4hjtWfc2t0WktE02aXUwAQTxAf9rf8A3e+Ovb3oA460DQ
6shcAlQImI9GBJ/XFbtwos4JrhhmOJGc+p4rOnsLvTMS3Cm4JvokllwAqliEwPbnpXdahoI
nSSzkG+GZCuEOCB6+xoA+dZ4SZjLct5ZYkkdW556f40wsobbBH5a/3jyx/Ht+Fen3Xwjunh
Mun6nG7knCToVyP94d6gh+EesnHmX+np/wB9k/yoA86hiPmAMSe+TzUlvYXOpXn2TT4XnuC
C2xMcAdTnsPc16xbfCRI1BvdWlkBOXWGILkexOa6zRPDOm6NCYtOtUhRuHbO55R/tMece1A
HzjfWVzp16LW5QCYqsgCsGBUjjke1Kl1uKRoeIz1/vHv8AhXU/GRo08bXCxLtkaCMMegAx0
FcbZoWDc8gZCjqaAO08N6s2nswUM0bkFgOv1FdlNfJdeUIQ20HcW7mvNtELyttVlUKC+Tx0
7Cuu0+4Vg8UOXOeSOaAOptpyxIY8g81omYqwZH2MOhHBrAtF3FDhhnv/AI1rrnaCBuPTB7U
Ac143hmvLsXbgb1XaCP4gPX3rDtRuK7gCDggdDXZanG1xlf4unTrXC3byQ6ksSndIXCBTxg
k96ANey0u81G48qyiaRyCQF6Ae57fjXU6P4WltEWbV4lZcgKgbIU+/r/Kuz8K6Muj6XHHIA
bl/nlYHPzeg9hWyyKwIKghuvvQBFZ7fIXaAFwAABwKsdqbGu0Y6U6gApaQkAZJAHvS0AFFF
FABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUGiigBCMgj1piJsUKOQKkpO9AFG2ZEunQsA3Ze5qxFGy+YZ
H8ws2R8uMDsPwqGBR9rkyOnIq4PagDg/i5cNp/hGKZPm8u/t2PAHSTNdzHhhvX+IZ98VgeO
9HXXfDN5YltjMUdXA5UqwOa3YQVgjUFiVAGX6/jjvQA51ZlIVtp9cZoKqzgkZZOh9M05cgf
McnuaUnjpmgDOu2uLrfBZMIgDiSdhnb7KO59+g96ArRrghsDjJ5rQ2gKFGAPQUo6YoA+dfi
h4e1qTxhf6i2nXNzYyAGOSFdwChcYOOnNefc4TYGOW2rjru7ivsraCc9xWeuiaUt6btdOtB
dE580Qruz65x1oA8K8FeB9bv7iGTUoWsrAEMxk4dweyj/ABr2eC1trG22WkEcaRrhQqgZx7
1sPbxvzjB9qqy2gZWQudpGPegDzmeIi8YrjqNwHr3q1GVwTuOe1dBJ4bUvkXBB7nHJpYPDY
UEG8cZ44QUAc7FDNcyGCHLzNyxPRR61r634AsNQs0+zYt75BjzscSH/AGh/Wuk07TbeyXEK
n6tya0QMfWgDGs472xtdPgvrgSyFBAWijJBcAkN7DA71tDjGSM0CjHTHagBR1pRRRQAEZHN
FI7BFLMcKBkmgEEZB4oAWiiigAooooAKKKKACiiigAoAx0oooAKQ9OOtLRQAdqSg5OOaXFA
ECRFbh3PQjipqWkxQBU1BilncEI0h2HCKMlj2HFWYtxiQuMMVGR70L99qhRLhd4aRDlyVOP
ur2H1oAk81TN5YyWxk4HA+tSfSo4UWNNqg4z1PU+9S0AIPeilFIBQAUUpooAbg4wDz61Gyk
KMnJxgn1qamkcc0AU1YOXC5+U7TxjmnAfjUrDpSqtAAtSAc0g6ChTkc9e/tQA4UvakNKOlA
BijPOKMVHIhdkIdl2nJA/i46GgB5AIweQe1VNN06306Jktg+HbcxdyxJ/GpbiEyMhVsY61O
KACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAjXdvJxxUhoooABR2oooABSAYGB
RRQAtFFFABRRRQA0rmgDmiigAFLiiigBRRRRQAUUUUAFIqhVAUAKOgFFFAC0UUUAFFFFAH/
2QAA
</binary><binary id="_3.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAAQABAAD/2wBDAAYEBQYFBAYGBQYHBwYIChAKCgkJChQODwwQFxQ
YGBcUFhYaHSUfGhsjHBYWICwgIyYnKSopGR8tMC0oMCUoKSj/2wBDAQcHBwoIChMKChMoGh
YaKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCj/w
AARCAImAXEDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD6pooooAKKKKACiiigAooo
oAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKA
CiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAo
oooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKK
KACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiig
AooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAK
KKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAK8l/ab1rX/AA98M5dT8NamdPliuY1ndF/eMjHGFb
+E5x+Ga9arx39rP/kimqf9fFv/AOjBQBxvwu8YeLtN+MGn+GNV8Qr4qsdasRqE8oQA2DGNm
x8uQo+VQV6fMpABOD3198dvB9l4rfR5pbv7LHMLWXVhFmzjnP8AyzMmevB5xgYznAJHifw2
t9Fl+MXg+X4QLerBFZIPEEgEvkAHlwfM5ycf7uQpXkGuYt5Tp/wj8Q/Di8tp38bTeI0aOyE
TGRxsjG8HHIOxufRgehoA+h/Fn7QPhfw5reraTNY6xc32nOqukNvxIOS7KSR8qjBycA5GMj
mszwX468K2ni/4g6/JrGvLa28cFxcLqDg26Kw+QQpnduPAAIB5AxWF8NrRT+1Z40tb2NJca
HGkiONykhbPPXrXNahLoNv47+N1l4utr6Wynjjl8qziLSgKwKuvYYLI2W4x14yKAPcvhj8W
tD+IN9e2FhbahYajaoJTbX0QR2iOMOMEjGCvHv3HNcf8dvGWueDfiX8PJbfV0ttAvblo7u3
kwkZAdFkeRvTZLkZ4UrmsT9mbX9Sm8U6poun6hJ4j8KwWqtHq81q0U0DZGyBmblsAsMZYDH
y4FSftU2kF/wCOfhPZ3kSy21xqMsUsbdHRpbUEH2IOKALvhf4iPfftF+K4P+ElhufB1npX2
qIpcK9rHtjt97hgccEyZ54Oa63wf8aPC3jHXjolmdRspLoMLC5uYfKS8AyCYmz1BB4IHT1y
B4dqXhWCz+NHxR8O+FNNEcf/AAjTpbWcAJyzRWzEKO5JJP1NO8Lapb+K/E/wU0jQDctqPh+
NzqkYtyDbBWTcGJGMHYwz/tDuQKAL/wAGfjJZ+B9M1fSfFlxrGp7NXkzd7Gm8iM4G+Ric/M
4PAyclj9fXPGXxy8L+F9aXS5oNSvbiSzW8ga0g3pcB8bFQkjdkZO4fKMEZzxXy/eQasPh14
mu7cLL4fj8Tn+1rdCEklX5fL+fnC7sjocMynBxXsV6bG4/ai+GT6famCwl8NhoYJI9pSMw3
e1WU8ggYGD6UAe8eC/Ell4v8MafruliVbS8j3qky7XXnBBHqCO2R6GvLf2sPE2teFvA2lXn
h7UbjT7mXUlieSBsFkMUhwfbIB/CvSNR8Y+HtD8T6R4WurtLfVNQQm0t1jbbtHAGQMLnBAB
x0x6V5B+2x/wAk40b/ALCy/wDomWgD2/xR4g0zwtoV3rGuXS2thbLueRuTnoFA6kk8ADqa4
7wL8YPDXi1L9T9q0e6soDeTW+pxiFhb9fOByQVwQSc8Z9MGvMvjr4+8N/Ev4Z6ppfgi/k1b
ULIx6hPBHaTIVgRwrv8AOgBALrkDnHPQGuQ8PaPpvi5vEs3h3xHr3iLXYPDTQL5tntiKvGc
QBx0ZTwFPU5xnBwAe5+DfjZ4W8VeJF0i0F9am43GwuruHyob7acN5ZJzkEHggdPXivOPDfi
nwMPjfuttb8TyWMl7KtkksjHTFv3ysmwlsnduGARgFiehGOK0TULbxfqPwS0PQYJptS8OTN
Nq0HkuPs6pNEzFiR38tj9WA6kCpPCOv22gfFHT7b4ZzaheWd3qjxXHhrULNg9n8xV5Y2PCf
LnnIYAYfIFAHvf7R2q6xofwk1fVPD+pSadd27w7pY1G9keRYyqn+E/ODuHPHvmvNLX4j6z4
28YfCvTPDeszNcNbR3fiFLPmPAKF1kxwv3GHXjeB1IFeh/tR/8kJ8Tf8Abr/6VRV4XY6ZF4
Evvgr4o8OpLZza2sdtqhRmMcwLRAhh0yyuxx6qCBkZoA+gLX4weH7uDxnJbw37Hwrk3cbRB
HkAyCUBI6MrLg46e9cB8YfHXhnXfCHhbV01HxNpmq3sb3NnDpBxdfZjxMHAbaBtU854IyMg
MK4X4h6ovgrxn8XLHW7W6E3iW0B01oo9yyqc5OewAJz6bT7Zq65N4btvh98N7m51TUfD3iq
HS3lstXhtneEort+5cryclmHyg43fNw2CAe3D4s+C/CXw38O3mkvfX9pdqLXT7KPMl1KVIV
gQx6qcAnPUgDORXRfDP4n6L8RbvWIdBhvUXTPJEr3MYQOZA+AozngowOQOema+fG8TarFff
CTxv45sG03S7Rri1kmitSkeMHY/lryu5ecAchCVGOK6z9lXUra+8e/E+aAuFv7uK9t1dCrP
C0k7BsHoMSIf+BUAW/jzqOqeIfjB4K8Aadqd5p1ncbb26e1cozfOxHI5yqxMR2BIPbj0L4i
fFfw98Prq00y+S/1C/aPzXt7NPNkihUHMshJGBgE8nJxnpzXnPjcgftj+CySB/wAS7HP+5c
1yfxht/wCxP2gdY1HX9d1HQNK1PSv9FvLaEy+aFiRGgGQRyVbI45Zc/e5APcPFHxi8K6L4Z
0jWLeafVU1c4sbawTfPNg4bCkjG08EHBB4614/8DPivY6FpnxC1HxBql/faZFqUUtiZiZLm
5abzQqKpP3isSnGQBz0ArKFvpXgKb4P+IHfU18LQtdSvdXtoUkiaX5grIueepGM5AyM1yeh
XnhbVLD4m3/iBdUhsbvWrO5sbyygLSWjPJcskp6ALtY8Hk5wOcEAH1p8MviLpHxCsbyXTIr
u0u7KXybuzu49ksLc9cEgjg+/HIFcZ+1RaahB8PU8R6Rq19p95olzFMBbzFFkDusfIHUgsC
D6ZHeuf+BfxBn0vwn4ovvFWoLe+GNKlQW3iD7M8b3pPykMCNzt9wZI3c4JPFdL+0Nqtnrn7
OWtappc3n2N5FaTQybSu5WuYSDg8j6HmgD0L4e63L4k8DaDrNwipPfWUU8qr0DlRux7ZzXQ
1wHwDR4/g54TDjBNkpHOeCSR+hrv6ACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAoqv
cNdKf9HhgkH/TSYp/JTXJeIo/iDPYyJoTeGLe43ZV7lrhwR6fKAVPTnnvxQB2tV7yztr6Aw
3tvDcQkgmOZA6k/Q14Rq3hL48X8yyQeLPDVhgYK2ss+1vc74mx+GKwb34W/HW8jCTfEO1UB
t2YdSuYjn6pEDj26UAfSdhp9lpyMmn2dvaoxyywRKgJ9wBQ2n2Tagl+1pbm+RDGtwYx5gU9
VDYzj2r5dk+DHxskXEnxEVxnOG1u9P/tOo/8AhSPxn/6H+H/wc3v/AMboA+porCzivZLyO0
t0u5F2vOsYDsOOC3UjgflThZ2wnmmFtCJp1CyyBBukA4AY9wPevlf/AIUj8Z/+h/h/8HN7/
wDG6ib4LfGkEgeNww9RrV3z/wCO0AfVOmabY6Vbm30yytrKAs0hjt4ljUsTkthQBknnNOu7
CzvJYZLu0t55IG3RNLGrmM8cqSODwOnpXyovwW+NJIB8bhR6nWrvj/x2pf8AhSPxn/6H+H/
wc3v/AMboA+plsLNL571LS3W8cbWnEaiRhxwW6kcD8qLWws7W4uJ7a0t4Zrht00kcYVpSOA
WI6n618s/8KR+M/wD0P8P/AIOb3/43R/wpH4z/APQ/w/8Ag5vf/jdAH1DHpGmxwSQx6fZrD
I4keNYVCswIIYjHJBAOfUVNJY2kl7HeyWsDXka7UnaMGRRzwGxkDk/ma+WP+FI/Gf8A6H+H
/wAHN7/8bo/4Uj8Z/wDof4f/AAc3v/xugD6On8Jabc+NofFF2JLjUba2+y2iyEFLYEkuyDH
DNnBY5OBgYyc7F/YWeoRrHf2lvdRqdwWaMOAfXBHWvln/AIUj8Z/+h/h/8HN7/wDG6P8AhS
Pxn/6H+H/wc3v/AMboA+oLHR9M0+ZpbDTrO2lZSpeGBUJHpkDpwKk07TbHTEkj02ytbOORz
I628SxhmJyWIAGSSSc1802nwN+KjQg3fxKnilycrFqF06/mcfyqb/hRXxN/6Kfd/wDgXdf/
ABVAH0lb6fZ211cXNtaW8NxcHdNLHGFaUgYBYjkn60yHS9Pg1KbUIbG0j1CZQktykKiV1By
AzAZIz2NfOK/Aj4kSErcfE+9EZGDi5uW/QuKX/hnvxv8A9FNvf++p/wD45QB9J3ltb3tu1v
eQRTwPjdHKgdWwcjIPB55qB9J06SK3iksLRo7c5hRoVIi/3Rjj8K+dE/Z78alhv+J18F7kG
cn/ANGVN/wzx4u/6Knqf/fub/49QB1nxj0f4k69qd1o3h+00W48NapafZDcTfJLZ7v9Y7En
JyBgbQR04yMnvvDXgvTNK8FaP4cvre21S206FEBuoFcM6879pyAc8+1eLD9nnxbnn4p6pj/
rnN/8eqX/AIZ28S/9FY1n/wAB5f8A5IoA+g76xtNQs3tb61gubVxhoZow6MPdTwafBaW9vL
LLBBFFJLt8x0QAvtGFyR1wOBnoK+ef+GdvEv8A0VjWf/AeX/5IrTH7Pt7jn4k+Kc/9dm/+K
oA0fjX4A8Qal438K+NvBEcE2s6XIkM0E0gQSRbyRyeMDfIGxzhuOQK9butPttUsoYtYsbS4
wUkMUqCZEkGCCu4c4PQ4B4zxXjcXwAcIBL8Q/F7P3K3eB+XNO/4UB/1UHxj/AOBlAHs1/YW
eoWjWmoWlvdWrY3Qzxh0OOmVPFRjSdOCXKCwtAl0MTr5K4l/3uPm6nr614zN+zzDOAJvHni
6QDpvugcfmKbF+zlp4J83xp4sYdtt0q/8AspoA9oj0nTotKGmRWFommiPyhaLCoh2f3dmNu
PbGK80/aD8MeKPFvhKy8NeErSy+w3VxGt7LJLsMEaEFcLjBUEZOOflAAOeKlj+z94dtnZpt
f8W3YIwFm1PAH/fCKa3P+FL+Dv8Anjq3/g3uv/jlAHY+EtFi8OeF9J0WBzJFYWsdsHIwX2K
BuPucZ/GteuE0v4U+EdOkMkVjdzMf+fnULiYD8GcityPwb4dRQq6NZED+9GCfzNAG/RWZb+
H9HtwfI0mwjyMHbboM/pUyaVp6MGSwtFYcgiFQR+lAF2ikUBVAUAAcADtS0AFFFFABRRRQA
UUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRVDW9Ws9E02a/wBSmEVvEOT3Y9gB3J9K5T4e+P4PFl1e
W0kItbmNi8Me7O+L/wCKHf6/WgDuqKKKACisfxR4gsfDelSX2oyYQcJGPvSN2VR6/wAqf4X
1N9Z8P2OoyRrG9zH5hRTkLntQBq0UUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFZuv61YaDpz3uqTrDAvAz
yzt2VR3NAGlRVewuVvLK3uYwVSeNZFB6gMM1zPxI8Wt4R0u2uYbeO4mnm8sRuxX5dpJPH4f
nQB11Fed/D3xvq3i7UJF/sqC3sIR+9uPMY8noo45P8AIfhXolABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQ
AUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAcb8UfCzeJ/DrLblvt
1rmWBQeHOOVI9x0Pr+NfOuh6nc6HrFrqFods9vJuAPGfVT7EZFfXlfNfxg0RdG8ZTvCm23v
QLlAOgJ4Yf99An8aAPojSb+HVdMtb+1OYbiNZF9QCOh9+1Q65q0GkWglmDySyMI4IIxl5nP
RVHr+gHJry/4P8AiyGy8JXVldF5Z7acLa28Yy83mZIRR3O4Mc9ADk10MUeo32syKkiNrrLt
uLlfnh0qJv8AlnH/AHpT6/icAAEA8Y8f61qes+JLv+1yFktpXgWBGykO1sED15HXv+Qr6E+
G/wDyImif9ey181+KbdbTxNq9vGzukN5NGGkbcxAcjJPc+9fSnw3/AORE0T/r2WgDoXdIwC
7KoJCjJxknoKfXzj8WfF0+t+IXtbSZ00+wk2xhGwHkHBf8+B7c9zVbxP4o1/UdA0Ke9eeAg
TRpcRyFPtIBUbiB3B4z3/OgD6XoryD9n+8urv8At77VczT7Ps+3zJC2M+Z0z9K9foAKKKyf
FOtQ+HtBu9TuBuWFMqn99icKv4kigDT8xPN8oOvmY3bM849celI08QJBlQEdQWFfLdn4r1x
vFqa1DM8upyOFCAbg4Jx5e3+72wP581X8YNc3Xi7UmntjDdy3B3QK28q5/hyOvPHFAH1erB
gCpBB6EV8q+Otbv9a8RXj6hO0ghleKJOixqGxgDt0+pxzXv+gXcXhb4e6dNrpNoLa2USI/3
t3ZQO7e1fNGpXC3eo3VwgKrLK8gB6jLE0AfWXhv/kXdL/69Yv8A0AV5j8W7G68T+MtF0Gw4
MUDTyyH7sSs2CzfQJ+uO9U/hVY+J9eMN1e6vqEGhwYVFEpUzbeNq+ijoT+A7kYHxI8fTa1e
3NppcQs7L/UyyAAS3ABPDMP4evy/n6AA928N6PZaHo1tY6aB9nRc7+8hPVie5NaMkiRrukZ
UXIGWOBzwKzPt8WmeF1vrgMYba0ErhBkkBATj3rwq/8b6h4r8ZaQshNvp6X0Jjtlbj745Y/
wAR/l2oA+i6azqrKrMAzcKCeTXMeN/GeneE7TNywmvXGYrVD8ze5/ur7/lmvNvhn4i1HxL8
TBd6nNvItpRHGvCRDjhR2+vU0Ae5U0OvmGMMN4G4rnnHr+lcZ8S/Go8I2EKwQedf3Qbyd33
ExjLN69Rx39a5T4GaleatrHiG81Gd57mRYSzufd+B6D2FAHsFNV1YttIODg4OcGvLPix8Qb
nRbiTRdIQx3hQGW5b+AMMgIPX3PT9Rs/BaR5fA0Mkrs8j3ErMzHJYluST3NAHeUUUUAFFFF
ABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABXkv7Qtkr6PpV9j5op2gz7
Ouf/AGSvWq8/+OUYfwHIx6pcRsPrkj+tAHlfwhF5L4nltdOaGGee3ZPtLruaBcgsyD+9jIG
eOcnpg/Q+kabbaTZJa2SFY1JJLHLOx6sx7knkk18/fBKKd/HltJDC7xJFJ5rr0QFTgn8cCv
o6gD5N8a/8jlr3/X/P/wCjGr3nQr5tM+D8F7GcSQaazof9oKcfrivBvGv/ACOWvf8AX/P/A
OjGr25IXb4HFNpDDSy+D6AZ/lQB4Dpdo+o6paWaHD3MyQg9eWYDP616h8ebSGwj8OWlqgSC
GGWNFHYDYK828OXken+IdLvJ8+TbXUUz45O1XBP6CvfX8PSeNdTtdV8RWZtdOtgfsli/+sk
BIO6X06D5R+J9QDn/ANnyxuoLPWLuaCSO3uTCIZGGA+3fux6gbhzXr1MijSGJY4kVI1G1VU
YAHoB6U+gAryX9oS9aPR9JsgSFnneU++xQP/Z69aryH9oe2ZrDRbofcilljP1YKR/6AaAOZ
+BOlR33iyW8mUMtjDvQH++xwD+W78a7/Vrbw54H1G/8RaowudVu5XkgjwCwz2Qdvdj/APWP
nvwb1DVLW81O20Ww+1XVzGgEkhxFDgn5nPpyeBycVmfFe1az8VeRcX0t9ei3RrmaTAzISTh
V/hXaVwtAHtXgbWIvG3h37dqdlauyXEkflMgcJjBHXvgjnivnHXFVNb1BUUKouJAABgAbjx
Xu3wEhaLwVM7dJb13X6bUX+amvCtf/AOQ7qP8A18yf+hGgD6r8MqqeHNKVAFUWsWAOP4BXy
bqX/IQuv+urfzNfWfhv/kXdL/69Yv8A0AV8mal/yELr/rq38zQB9N+KP+Saah/2DG/9F182
aAssmvaaltIIp2uYxHIV3BG3DBx3we1fSfij/kmmof8AYMb/ANF184eFP+Ro0f8A6/If/Qx
QB658VNAttF8ByMjPc3s93G1xdzHMkzYbqew9FHArkfgZ/wAj2n/XtJ/SvRvjt/yI4/6+o/
5NXnPwM/5HtP8Ar2k/pQBv/tE/8fWhf7k380o/Z2/4+td/3If5vR+0T/x9aF/uTfzSj9nb/
j613/ch/m9AHNfGz/koF3/1yi/9AFep/BD/AJEG3/67S/8AoVeWfGz/AJKBd/8AXKL/ANAF
ep/BD/kQbf8A67S/+hUAd7RRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABR
RRQAUUUUAFcR8Xrf7b4USz86CAXF1EhmnkEaRjJJYk9uP8K7euB+NVpc3vgwQ2dvNcS/aYz
siQu2MNzgUAWPB8vhHwtpCWVjrulMxO6aZruPdK3qfm4HoO35mt3/hKvD3/Qe0n/wMj/xr5
g/4R3W/+gPqX/gK/wDhXo/wu+G0l1Kmq+I7d47dDmG0lUhpCD95wei+x6/TqAanhjwBHq/i
zVNf1dVk0176aW0izkXAMhKyH1TuPXr06+szQxzQPDIoMTqUZfUEYxTwAAABgCloA+SfFWi
T+Hteu9NuA37pzsY/xofut+I/Xiva/hZ4+tNV0630vVrhYdUhURo0jYE6jgEE/wAXqOp6+u
N/x/4MtPFungMRDqEI/cXGM4/2W9V/l19c+Kaf8NfENx4hXTLm1a3jHzPdEbognqG/iP8As
9fXHNAH0HrWv6TobWg1nUrSx+1y+TAbiQRiR8Z2gnjNaakMoKkEHkEd65TXPAmja54Ibwvq
cctxYGMKJJHLSo46OGPRgefTtjHFfJF54i+I3wD8UHRH1B7vS1O63juVMltcxdimTlD2KqR
g+vBIB9x9BXH62NA8fWeo6Da6tbT3FnJE8/2aRZGt2JOM44BIDD2r5K/4Tf4kfHDxNFoFje
NZWcxzLBZBooIY+haVh8zDB6EkE4wM19dfDnwPpXgLwtBoujxkKBunnPDzykAM7H144HYYF
ADL670H4deG9sSJEig+XCD+8uH9+5Pqew/AV84apfXeuazPeXGZbu7lztQdSeAoH5ACux+J
fg7WdP8AESuGvdVguziCZt0smf8AnmfcfkR07gdr8LfhvJpNxHrGvKv2xRmC26+Uf7zHu3t
269egB3fgrR/7B8L6dpzY8yGPMmORvY7m/Umvl7X/APkO6j/18yf+hGvr2vC/DHw1uNd168
1DWRJbaWbmRkTpJON56ei+/U9vUAHsfhv/AJF3S/8Ar1i/9AFfJmpf8hC6/wCurfzNfYFvD
HbwRwwrtijUIijsBwBXhngv4Zz61qEuo64r2+mmVmSLo84z/wCOr79T29aAPTvFH/JNNQ/7
Bjf+i6+cPCn/ACNGj/8AX5D/AOhivpnxtDjwRrEECE/6HIiIoyfu4AFee/DT4YtbS2+r+Il
KzIRJBaA42Echn9++38/SgDd+O3/Ijj/r6j/k1ec/Az/ke0/69pP6V6f8ZLC61PwnFaWED3
FzLdxhI0HJ4b8h71H8Nfh/F4XH26+k87VZE2nafkiB6qPU+5/D3AOT/aJ/4+tC/wByb+aVm
fBXWrXRm1l7jfJPKIUgtol3SzNl/lVe/wBeg711Pxj8P6h4j1vQbPTITI+yYu54SNcpyx7D
9T2rqfA3gjT/AApagxAXGoOMS3LDn6L/AHR/OgDw34pSX8vjG5k1aGGC6eONjDE24RjaMKT
3OOpHGa9h+CH/ACINv/12l/8AQq5Xxn4K1HxX8S7vyR5FgkcQlunHyj5Rwo/iPt+eK9T8Oa
JaeH9Ig07T1YQRZOXOWYnkk+5NAGpRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUA
FFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFct8RvHGj+AfDkur65NhR8sMCY8y4fsiD+vQDk1
1NfCX7U9n4qt/iRJL4on+0WUys2ltECsKwg/dUHow43dySD0IoA+yPh/4y0jx34bg1rQpi8
D/JJE3EkEgAzG47EZ+hBBGQQapfFPwDpfxD8MTaVqaiOZfntbpVBeCTsR7HoR3H4Gviz4A/
EWb4feNoHuJWGh3zCC/j6gL/DIPQqTnPpuHevsP4heNLu1gutJ8GpDe68to13LMxzBYQ7SR
LIR1ZsfInVjz90E0AcB4c1PwH+z8ul+Gr25FxruosralexpkxAg7WfusYPAUc4yxHr77BNF
cQRzW8iSwyKHR0OVYHkEEdRX5i+JU1c6o114hFyb6/jS98245aZJVDLJnuCD/TtivZ/2dvj
dJ4Qnh8PeKJnl8PSNthnblrJj/OP1HbqO4oA+16KjgmiuII5reRJYZFDo6HKsDyCCOoqSgD
yHx98fvCngjxTd6BqdprNxe2oQytaQxsgLKGAy0iknDDtS+Gfj14d8Q6Xq2p2mj+I49M0qN
ZLu6ktEZIwzAY+SRiSASxwOFUk9s/Kms6XqfxV+OOs2ukIJJb7UJcSYJSGBG2iRj6BAv1OA
OoFfcXgPwZpPgrwlbeH9KhBtY1PmtIAWuHb7zv6k+nQDAHAAoAueFvFOh+K7D7Z4d1S11C3
HDGF8lD6MvVT7EA1rySJEjPIyoijJZjgAfWvjT48/DXUvhdr6+L/AtxdWWkTyYY2rlGspGO
duR/yzY9M8Z+U9s8KniD4hfGPXLDw7Pqt3qBl2r5IxFCirjMsiqApxjO45OeByQKAPtrQfi
H4c8QeKJ9B0G+OpXVvEZp5bVC8EQBACtIPl3HPAGehrrq474XeAdL+HnhmHStLUSTH57q7Z
QHuJP7x9AOgHYfiT2NABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRR
QAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFcH8avA0Pj7wFf6WUX7fGpnsZD1SZQdo
zg4DfdPsfpXeUUAflc6NG7JIpV1OCrDBB9K+zf2d9UstR/Z/1qO3hRL+1S6ivHGS8zeWSjs
Tkn5Cq+23AwBivm749aRHoXxg8U2UC7YvtX2hVHQeaqy4+nz1337Kmr+Svj3RyWxdaLJdD0
zECv5/vf0oA9suvhjpfxJ+B3g62uwtvqsGiWhs74Llom8hPlb1Q9x+I5r4x8WeGNW8J+Ibj
RNbtHgv4Wxt6iQHoyH+JT2I/nX334M17TfDPwR8L6vrd0lrYW2h2bySP/ANcEwAOpJPAA5J
4rH8HaJ/wsDWtO+IPia1gECRbtB0/Cv9nhbBE0rD70rcEL0Tt82TQBB+zP4b8UeGvh8kHiu
5bbMwls7GQEyWkZH3WOeM9dv8P1JA9T1NLiXTbqOyZFunidYWkJChyDtJxzjPpVqvBv2uvF
ms+GvBum2+iXj2Y1Kd4biSPhygXO0N1XOecc0Ac18HNR8O/DbxNpPgfSnttZ8V6pcFNY1CB
sw221WPko38RXGO3OSeflH09X55/s5/8AJa/Cv/Xw/wD6Levsj49eNX8CfDfUNStHVdRnIt
LPJxiR8/MPdVDN/wABoA4r4pfHjwxo3i0eErywGraU+631mUcrEGGNir/GRnLenQZOcc5qv
iLwz+z9pmmXHgzSY9eg8Sedci+e72sIlK7EVghyoD+xyMnk8fJhMtzOSS8s0je7M7E/mSTX
qHxe8B3/AIC8I+CrTVr6ea7u1uriS1Zv3doT5XyIPX+8ehP6gHvfwr/aJm8dePdL8OP4ajs
lvfNzcC9MhTZE8n3dgznZjr3r6Er5V/Zg+DWs6brun+NvEO+wWFJDaWTLiWTfGybnz90YYk
DqTjoOvtPx28aHwL8N9S1OBwuoTAWlnk8+a+cEf7oDN/wGgDjfG37RGg+GfiJD4fFu15p0D
mLUb+Js/Z5OmFUD5tp+9jnqBkjB3/ib8atC8BLo0s1rc6pbarA1xbz2ToUKDHOSRkHcOlfA
ZMk0xJLSSO2cnJLEn9TXqHxg8Hal4K8K+B7HWr24mvJraedraRgUtNzIfKT6d+SM5xQB9Rf
C746aN8Q/E/8AYmm6VqFrP5Dz+ZcFNuFIGOCeea9er4d/Y6/5K+3/AGDp/wCaV9xUAFFFFA
BRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAU
UUUAFFFFAHw1+2BEsfxhkZc5lsIHb6/MP5AVm/s0sR4w14AkbvD96D7/KtL+1TqAv8A41az
Gv3bSOC3B3ZziJWP05YjHtU37MVq83ijxPOFby4PDt4SwHAJ2ADP4n8qAOc+KHiTxNf2Phn
RddP2fS7HSbJ7C1iY+W8ZgTbMf7zEZHtyB3J93/Y5+IBu7C58F6lLma1BudPLEktGT88f/A
Sdw9mPpVb4u+AB4i/Z68GeI7CEHU9F0O0eXaOZLbyELg/7v3vpu9a+Z/CmvXvhjxHp2taY+
y8spllQ9jjqp9iMg+xoA/T2vmn9t/8A5Fnwx/1+S/8AoAr3zwd4isfFnhjTtc0uQPaXkQkX
nJQ9GU+4IIPuK8D/AG3/APkWfDH/AF+S/wDoAoA8J/Zz/wCS1+Ff+vh//Rb17P8Atw6hKtt
4T01SPJke4uHHcsojVf0Zvzrxj9nP/ktfhX/r4f8A9FvXsX7cVlIf+ERvlTMI+0wO/ox8sq
PyDflQB49+ztocev8Axj8OW08XmW8EzXcg7DylLrn23qox7+lfcHi/Q/DMl/ZeKPFK2+NEj
kaGW6YCKHcVJcg8FvlGM/hzivhv4B+K4PBvxL0/VLy3uLmAxSwGG2j3yuzIQiovdmfav417
V8ftN8R6v8M9R8UeOLhtOIkhTStAgkyluWkXLzsP9ZKU3DHRRnHJOACr4l/aJvNf+Ivh7S/
CHm2egLqkCTzuo829TzQCMH7qEduGPfHSp/24dSlCeFNLU4hYz3Lj1YbFX8gX/Ovm/wADQm
48a+H4VLAyahboNvXmRRxXv/7cEJXXvC0+Tte2nQDtlWU/+zUAeX/s6aDF4h+MHh+3uUD29
tI15IpOM+Updfr84Xj0r1L9uH/kN+FP+ve4/wDQkrzT9nDxXpvg74mQ6lrlwLbTzaTxSylS
QvybxwOSSUAAGSSQK+kbnwNN8YvEum+JfGWnSaZ4csUI0/TJMrc3SsQd8/8AcU4HyDnHUju
AeVfsceFdYbxjP4mNm6aKlrJbC4fgSSErwn97G05I4HSvsaoLO1gsrWK2s4Y4LeJQkcUahV
RR0AA6Cp6ACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKK
KKACiiigAooooAKKKKACoL67hsLK4u7uRY7e3jaWR2PCqoyT+QqevFv2sNW1rTvhdNb6LZz
yW97J5N9dRjPkQ9SD3AY8ZxjGQcZFAHxd4y1uTxL4s1jWpd26+upLgK3VVZiQv4DA/Cvof8
AZU0B4Ph1498QSqQtzbvZw5XHCRMzkHuCXUfVTXzNYWk9/fW9nZxNNdXEiwxRr1d2OFA9yT
iv0M0HwrF4J+DEmgQlWa10ybznHR5WRmduexYnHoMCgDT+FaLL8KfB6SKGRtFs1ZSOCPITi
vh347eA3+H/AI/u7CJGGl3P+k2LnOPKYn5M+qnI+mD3r7l+E/8AySzwb/2BbL/0Qlcl+0f8
Px468AzPZwh9a0wNc2ZA+Zxj54x/vAfmq0AeMfsd+P8A+z9XufB2pT4tr4mexLHhJgPmQf7
yjOPVfU11H7b/APyLPhj/AK/Jf/QBXyXpt1c2Oo2t3YSPFeQSrLC6feV1IKke4IFfTn7V2o
X2q/DDwJf6tYvYahcO0k9s/WNzGMj/AOsefWgDyH9nP/ktfhX/AK+H/wDRb19gftCeBLnx/
wDD2TTtMRH1W3uI7m1DvsUsDtYE/wC4zfiBXzJ+y54J1zVviJpXiK3s2TRdNlZ5rqX5VY7C
uxP7zZPbgY5I4z9zHgdM0AeS/BT4K6R8O7ZL688vUfEjr892V+WHPVYgeg7FjyfYHFeKftf
/ABAttb1m08J6XKsttpchmu3XkG4IwEB/2VLZ92I7VpfHL4/eIra81Dwzouk3Ph6aM+VPcX
RBucf7AGVUEdGBbIOQR1r5mhimvLqOKGOSe5mcKiICzyMTgAAckkn8aAPUf2Y/DT+I/i7pL
mMPaaWTfzlug2fc/HzCn4A+lfQ37X3hSTXfhzDq1pFvudFmMzYGW8hxtkx+IRj7Ka3/ANnf
4Z/8K88Is2oKp13USst2Rz5QA+WIH/ZySfcn0Feo3VvDd2sttcxrLBKhjkjYZDKRgg+2KAP
y/wBF1GfSNYsdTtAn2mznjuIt67l3IwYZHcZHSv0i8AeL9N8b+F7PWtIlDRTKPMi3AtBJj5
kb0I/UYPeviL47/Cq8+HXiJ3tYZpvDl0xa0ucZEf8A0yc9mHbPUcjvjlvAHjzxB4C1Q33h2
9aEvxLA43QzD0de/wBRgjsRQB+lVFcb8KfEeu+K/CVvq3iPRE0aefDRRLMWMiY++VIBQHsC
Scc12VABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFA
BRRRQAUUUUAFFFFABUdxDFcQSQ3EaSwyKUdHGVYHggg9RUlFAHj/g74EeHvCvxKn8UWDu1s
ELWdi4yttKxO5ge4A4UHpk8nAr1LXLN9Q0XULKNlV7m3khVm6AspGT+dXqKAMbwbpMmg+EN
D0eeVZZdPsYLR5FGA5jjVCRnscVs0UUAeS+G/gd4c0b4k6n4tZBP5s3n2Vmy/u7WRuXf3O7
JUdF/LG98T/hxp3xEm0SLW5pBp2nzPPJDGdrTkgALu7Drkjn0x1rvKKAKul6faaVYQWOm20
VrZwIEihiUKqKOwAq1RRQB5p8aPhNpfxK0pC7JZa3bjFtfBMnH9xx/Ev6g8juDB8Jfgr4d+
HeLyPdqetlcNfXCgbOMERL/AD9SecZxxXqVFABRRRQBS1jS7LWdOn0/VbWG7sp12yQzLuVh
Xj/AIf/AGcfCOjeN11tHuLmwi+eDTLjDxxyZ4JY8so7Ke/UnpXttFAB0FFFFABRRRQAUUUU
AFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUARzSJBC8srbY0Usx9AOprgv
+Fz/Dv/obNO/Nv8K7TXf+QJqH/XvJ/wCgmvy4oA/RP/hc/wAO/wDobNO/Nv8ACj/hc/w7/w
Chs0782/wr4w8GfC3UfF/hC71zRtQsJpbOdUudPD5uIoT1mK+nU47hTjkYrM+JfgS+8Ba7Z
6TfzxXN1c2iXQ8kH5Q7OoX3Py9vXv1oA+4v+Fz/AA7/AOhs0782/wAKP+Fz/Dv/AKGzTvzb
/Cvz3uLC8tkd7i1uIkSVoHaSNlCyL95DkcMO461v/EPwTqfgPWo9L1oJ9paBJmMeSgLDJUN
3IyM4oA+6f+Fz/Dv/AKGzTvzb/Cj/AIXP8O/+hs0782/wr4B07Q76817TtI8lre8vpYYYlu
VKDMpARjxnadwOR2q/4/8AC8nhDxnqPh1rgXstnIsZlSPbvJVW4XJ/vYoA+7/+Fz/Dv/obN
O/Nv8KP+Fz/AA7/AOhs0782/wAK/PK6t57S5kt7uGSCeM7XikUqyn0IPINTx6dctqcFhLE1
vcyuiBZlKY342k5GQMEHPoc0AfoN/wALn+Hf/Q2ad+bf4Uf8Ln+Hf/Q2ad+bf4V8JeMPCc+
geM7vw5Zzf2tcW+wCS1jJEpMaudoGSQMkZ7gZ4rDv7G706fyL+1ntZ8BvLnjKNg9Dg84oA/
Qn/hc/w7/6GzTvzb/Cj/hc/wAO/wDobNO/Nv8ACviPwH4N07xTpmp3Fx4hXT7rT0aeS0+xv
NJLCB96LafmbccFTjAOc4zjl7HSNSv4HmsdPvLmFM75IYGdVxgnJA4xkZ9MigD9BP8Ahc/w
7/6GzTvzb/Cj/hc/w7/6GzTvzb/Cvz8sdH1O+t3uLHTry5gjJDyQwM6qQMnJAwMDn6V0Wl+
A77UPhrqfjGKZTa2d6LIW0cZeRyEDu5x91VUg5579MZIB9w/8Ln+Hf/Q2ad+bf4Uf8Ln+Hf
8A0Nmnfm3+FfCXw+8LHxd4iXTmvFsbZImnuLkxGUxouB8qDl2JKqFHJJFY+tWsFlq15a2c0
80EMjRrJcW/kSNg4+aPc2057ZNAH6C/8Ln+Hf8A0Nmnfm3+FH/C5/h3/wBDZp35t/hXxnrf
w3h0H4Z6V4p1fWnS91VPNstOgsWlVkyOZJtwVODnGCfTPOPP57aeCOGSeGWOOZd8bOhAdc4
ypPUZBGRQB+hn/C5/h3/0Nmnfm3+FH/C5/h3/ANDZp35t/hX57LYXjQxyraXBikR5EcRnDK
v3mBxyBg5Pat2TwXq8fgSDxY8SnTJ7lraPblnO0Hc5A+6oI25PU/mQD7s/4XP8O/8AobNO/
Nv8KP8Ahc/w7/6GzTvzb/CvzyeCVII5nikWGQsqSFSFYjGQD3xkfnVq30jUrmxe8t9PvJbR
AxeeOFmRQuNxLAYGMjPpmgD9A/8Ahc/w7/6GzTvzb/Cj/hc/w7/6GzTvzb/CvhNvBOtL4Ei
8XfZ1OkS3RtUKks5IViz4A4QbSMkjn862L34Z30HjDwx4ah1Gyn1DW7WG43KT5duZGcbGbn
JAXJwOpx2yQD7U/wCFz/Dv/obNO/Nv8KP+Fz/Dv/obNO/Nv8K+A/FWiz+HfEOo6Vc72a0uJ
IVkaMp5qq5UOAex2571Rnsrq3Dme2miCbAxeMrt3ruTORxlQSPUc0AfoV/wuf4d/wDQ2ad+
bf4V2+l39rqunW1/p8yz2dzGssMq9HRhkEexFflrX6SfBv8A5JP4P/7BNt/6LWgDsKKKKAC
iiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooApa7/wAgTUP+veT/ANBNflxX6j67/w
AgTUP+veT/ANBNflxQB9P/ALOnh2Xwr4X1Pxgl5b6pHqlstjHDZykpaMxBY3IfbtKnHQNwT
g/MM7XjhUl/a18Bq4VwNPhyDzggTkcfka+U7XU7+0tpLe0vbqC3kdJHiilZVZ0OVYgHBIPI
PbtTzrOpnVTqh1G9Opk5N357ecTjGd+d3Tjr0oA+iP2h9Tc/D7wtfRLapcR+INUZAkKbG8u
6lVWKkENwq5yDk9c5rc8cyWGqfte6Dp3iMrd6XFAqQ2875iSVonZflPBy+3jjJ29eh+Uprq
eeGCGeeWSK3UpCjuSsalixCg9AWYnA7knvUkmoXkuonUJLu4e/MnnG5aQmUvnO/d13Z5z1z
QB9H/Fd0b4lfCRdSltn8UwzwQaoIuG+W4j8ssO2fnIz2PpirNhZW+pftR+P4gLZ9UXT520p
pVDeXeCOLYygnllG8+2CeMZHzO2oXp1Eag13cG/EgmFyZD5u8HIfdnO7POc5zS2uo31nqAv
7S8uYL4MXFxFKyyAnOTuBzk5P50AfTGrW+h63+1p4X86O0lae1SbUIhhlW8SGUhWH94FYuP
XrzUX7RyzXOpfDO/1SzS31S7vrsXIMYDFVnhCKfUBeB9c9zXgfgbxTP4R8U2uuwWVlqF1bt
vRL1C6hsg7hgjDeh7Zz1rqfjJ8RrTx1qOh3Wj2N3pIsLc7oDODHHMz7maIADHODu4J44GOQ
D2nRJLNP2v8Axcks8FveSWBi093x8twYYANoJGTt38d+RXhXx01/UPEXxK1S51fS5tJuoAl
t9km/1iqigAsehLfeyOMEYJHJ4dry5a9N61xMbwyecZy58wvnO7d13Z5z1zSXl1Pe3UtzeT
y3FzKxeSWVy7ux6kk8k+5oA+lfhbqV/Z/sz6vL4G0+0vtciup01JZFzJHC6cyKByxCbcD2b
rtwbvgfxJc+Hf2XYb7w5ZLqckaXtrqUEQB+zvJKSs8uDuwsYHAHIdSSAM18w2eo3tlFcxWV
5c28V1H5U6RSsiyp/dcA/MPY8Ultf3lrbXNvbXdxDb3ShZ4o5CqygHIDAcMAeee9AH1x8C7
6xk+BEULzXNnYWVvfy6rMieXG5LttBlP8WzAwnOOpHAMP7KMlyvwnuEsrq1gnk8QzKIrkZW
5/0SM+V7Zx17AE4PQ/KEWqX8OmT6bFfXUenzuJJbVZmEUjDozJnBI9SKW01XUbNLdLO/u4F
t5vtMKxTMgjlwB5i4PDYVRuHPA9KAPp/wDZ0uZtB034iCLSAPF1nerNLo9sio7RqT+6jyfu
htw4LYGMZJGfmXxJqEur+ItU1K4hEE95dS3EkQz8jO5Yrz6E4qG11TULS/e+tb66gvX3bri
OZlkbdndlgcnOTn1zVKgD6L+KFy2oeCvgjpuoXBj0m+hQ3cUeIo2AMK7iFwBhWb6ZNdp+0r
DK/wAONfW80yG1g0zVbaz0phEFxbGGNjsPoX3Djj5QO1fPfxC8cReKPDXgzR7e0eFNAsDbN
K7AmV227iAOgGwY7n2rltS1vVdVXbqep316u/zMXNw8g3bQu75iedqqM+gA7UAfXepPGvwQ
aJYoAyeAbV9wRd/zLyN3XBIzjuea8l8R6rew/sqeFLeC4aGG41SeGZIgEEqKXIDYxu5APPU
9a8bm1bUZoHgm1C8kheOOJo3mYqyR/wCrUjPIX+EdB2xUE13czW0FvNcTSW9vuEMTOSse45
baOgyeTjqaAPs74nabbW/wn8R6ZHpluugaPoVlJpE7RhsyyGVZGVj/ABbRGM9fmJz81ZXhz
UbC6/ZeuBayXFlptpoF1FOPK8qOa7bcAA55Yl+SF4O4AnnFfKFzrmrXVktndapfTWipHGIJ
Lh2jCJnYu0nGF3NgdsnHWoxquoDSjpgv7saaZPNNp5zeSX/vbM4z74zQB7ZrurXtt+yP4bh
trhoI7nV5baZYgE82Mea21sdRlQeeuOa6rxKkcf7Q3wjjiVURdGsRtUYA+abtXzJNe3U9pb
2s1zNJa227yYXkJSLccttU8DJGTjrU51jUzqMeoHUbw38YAS5M7eaoAwMNnIwOPpxQB9O/H
6DUbjxV8PJ7yHTtQ086qYhqkCYck3PFs46YRQBzySrHC8gn7UemzWPgTWp5olRL3xfDNCwx
loxpwj7dPmRxj/GvmzSvEWoWF5pk0kz3sOnT/abe1uZZDCsm4MSFVhjJAJwRnHNei/F34sW
HxB8I6baJpVxpmrR3hurxYZs2kreXsDhepfAUDP3RkZOaAPIK/ST4N/8AJJ/B/wD2Cbb/AN
FrX5t1+knwb/5JP4P/AOwTbf8AotaAOwooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKK
KKACiiigBCMjB6VF9ltv+eEP/fAqaigCH7Lbf8APCH/AL4FH2W2/wCeEP8A3wKmooAh+y23
/PCH/vgUfZbb/nhD/wB8CpqKAIfstt/zwh/74FH2W2/54Q/98CpqKAIfstt/zwh/74FH2W2
/54Q/98CpqKAIfstt/wA8If8AvgUfZbb/AJ4Q/wDfAqaigCH7Lbf88If++BR9ltv+eEP/AH
wKmooAh+y23/PCH/vgUfZbb/nhD/3wKmooAh+y23/PCH/vgUfZbb/nhD/3wKmooAh+y23/A
Dwh/wC+BR9ltv8AnhD/AN8CpqKAIfstt/zwh/74FH2W2/54Q/8AfAqaigCH7Lbf88If++BR
9ltv+eEP/fAqaigCH7Lbf88If++BR9ltv+eEP/fAqaigCH7Lbf8APCH/AL4FH2W2/wCeEP8
A3wKmooAh+y23/PCH/vgVKqhVCqAAOAB0FLRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAU
UUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFF
FABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQ
AUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAF
FFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRR
RQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUU
AFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFAB
RRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUU
UUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFF
ABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQA
UUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFF
FFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRR
QAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUA
FFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABR
RRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUU
UAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFA
BRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAU
UUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFF
FABRRRQAUVSt9V0651G50+3v7SW/tlDT20cytLED0LKDlQfertABRRRQAUUUUAFFFFABRRR
QAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUA
FFFFABRRRQAUUUUAFc/408X6J4L0dtT8R30dpbA7UB5eVsZ2oo5Y/T610FfK/hiR/i/8AtJ
313qgMugeGt/2W3b5oyUfYmR0yzZcn0UA9BQB7l4X8S+IvE8UV7beHV0fSZU3xSapORcuD0
PkICFHuZM+1dLINVjUtG9jcN2RleEH/AIFl8flXhX7THxm1LwXeweHPCzRxanLD59zdugcw
q2QqoDxuOCcnOBjjnI+b9O+MHxAsNTN9F4r1SWQsGaO4mMsR56eW2VA+gFAH3R4N8faH4q1
LVNLsrgRazpdxLbXdlIcOjRuUZl/vISOGHqMgHiuK+LfxK1CO6l8HfDS2fV/GMylZXgAZNP
XuzsTtD+gJwOp7BvjXWvGmraj41u/FNrM2m6rdN5jvZyMm1ioVtpzkA88ZPXFfenwZ0/QLb
4f6Re+GNPSzt9Qt47qU53yPIw+YyOeWYHIyfwxQBx3wD+Dc/gK9u9f8Q6h9u8R3sbRv5bFk
iVmDNljy7FgMsfw9T7VRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQA
UUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFVdU1C00qwnvtSuY
rWzgQvLNKwVUUdyTQBar5N/Y0j/srxr4z0e8KLqEUSKUzz+6kZXwPQFl/MV3d58W9P8XzvD
p2o3FroTFoo7fTlaTVtUYHGIo1+aCPr87YY9iuM1574o8AeLdB8Snx3o+gXukaPcEQ32laT
fb76O2wodtwXgsFyQpYg857gA9T+LXx08P8AgTW59Hn0u41TU44BKvlNH5QY5wjtksp45+U
nBFeKf8Lk8Ma9M+o+OrHV9RvFDG0063hiSwtGIIVtvmZlYZ+8/TsBXuR+HPw2+JPw/sYtDg
gGnjMtve2TYuI3P3t7NlmY4G4PkkjnkAji9G/ZR0O21PztW8Q319Yq4ZbaOBYCQOqs+5sg+
wU/zAB8fV+h37O9nPYfBfwrDdO7yNbNMC3XZJIzqPoFZQPYV4jqPwal8dfGvUjZ2cem+BdO
aG3WWFAiSrHEgaOLGNxL7wX5wc8kgCvq+2gitreKC3jWOGJQiIowFUDAA9sUAS0UUUAFFFF
ABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQA
UUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABXB/Ez4cWnxCexh1vVtRg0i1bzHsbVljSd88F2IJwBxjt
kkEGu8qlrv/ACBNQ/695P8A0E0AZHgzwl4a8J2X2Xwvp1naRgYd4vmkf/ec5ZvxNdJXzD4S
uPEHhDw34Yk8P6dpTo+nWOs6p/Y2nBJ3sxGRi5Ly5kZt0jBkGd0bfKQ2B1Gi+KfEWsXHh+z
uNSuDpmteIL4WmpWQVT9li+2DyGYgjOY4mVscqcfwkkA9fl8OaO99Lerp8MN9Ku2S5twYZX
HPBdMMep78VY/smzKbJo3uEP8ABcSvMv5OSK8Tfxb4j0w6DPaXepahYWkI1DX7mURukMUha
NAfukKqrLKQoY5RcgBsiDR9e1a+8MW0ieKNRur2DXrHTLjULO5iltbtJpow7xHyxt+VyNv8
B4yRigD6AVQihVACgYAHahmCKWYgKBkk9q8R0vxHdvcX1l4m8T6tpWn2015DZX0SoXu5I76
4i2ljGwZ0SOLCAfNvJw2OOf07xp4g1Lw5rOmX1xe3usapLcafotsIox9qtvtEqSzDfhWkjV
HBVtoARM/fzQB9GRSJNEksLq8bgMrqchgehB7ipK53wBq8+t+EtPur6A22oKht7yAjBiuIy
UkX6BlOCOCMEcV0VABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQA
UUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFeD6f4n12Tw54i8Yy6
rqDXenjUXjsTJALFTCHVIXi/1pK7d2cqSeScYr3isC88G+Gb3UptQvPD+lT388bRS3ElojS
OrKVYFiM8qxB9QcdKAOC03xh40njurXUItL0q90+2e/klv7R0W8g8yRUCoJsxHEeWJL7dy8
c4qTUPG/iC58La94m0q40ezsdMtZnGnXls73DSJb+Z8ziRQp3Y+XacgZzzx6JrGgaPrb2z6
xpVjfvbP5kLXNukpjb1XcDg/Squo+EPDepai1/qOg6XdXzxGFria1R5GQqVKliMkbSR9CRQ
B5v4m+LGpWNxf22n6TJHffZLNrG1v4Hjkmmke4MpwpJKCODIwOoOeOnrGh6nbazo9jqdi4k
tbyFJ4m9VYAj+dN/sfTTq0eqfYbY6lHCLdLryx5ixgk7A3XGWbj3NWbO1gsrdYLSFIYVJIR
FwBkknj6kmgCeiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooA
KKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACi
iigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooo
oAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKA
CiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAo
oooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKK
KACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiig
AooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAK
KKKACiiigAooooA/9k=
</binary><binary id="_5.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAAQABAAD/2wBDAAYEBQYFBAYGBQYHBwYIChAKCgkJChQODwwQFxQ
YGBcUFhYaHSUfGhsjHBYWICwgIyYnKSopGR8tMC0oMCUoKSj/2wBDAQcHBwoIChMKChMoGh
YaKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCj/w
AARCAF3ARYDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD6pooooAKKKKACiiigAooo
oAKKKKACig0mRnHegBaKKKACiiigAoHIyKKQnaKAFJwMmkU5UGh1DKVPQ0o4GKACiig9KAC
iiigAoooOOtAAKKBRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUnc0
yfd5TeX97tRAWMYLjDUASUUUySVI8bzjPAoAfRRRkZx3oAKRxuUj1GKSQMUbYcNjihN20bs
bsc4oAVAQgBOTjrTZU8yMrkjPcU/tRQAijCgdcUtFHegAooooAKiuEaSPahwc1LSDA4FACR
rsjVSc4HWnUEZGDRQAUUUUAFFNLAEA9T0FOoAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigANFNZSXU
7iAO3rUQkc3OwrhcdaAJ6DyMUUUAA6Uh6UHHfvxS96ACopokkC7x0OeKl6UGgBOxxSIDgFs
bsc4pw6UnvQAvak9qGIUZY4HvS0ARzOEjJP0p6HKg+orM8Q6tZaLpz3moNiJSAFHLMSegHc
1n+GvGWj+IDKtjMyPENxWYbTgHGetAHSUUgIIBByD0Ipr/KdwBJ6YFAD6QEHoc0hBIYHoai
tYfJiK7sknNAE5pARkjvQMhPmPNKOlABRTQoXJHfk0oIIyOlAC0hzxzilxzSDPPOfSgBqRq
rFurHqTT6KKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooATp70c5HHFLQDQAnc56UtA5pGAIwelACm
k43e+KUcimbv3m3HbrQArkgfKMmnVGZAsqofvMOKkoAguZmi2bU3ZOM+lTAAZOOT1paTIzj
vQA2VVZCGGRXE+OPG9v4T1TTLTAkWQM80Y5YJ0XB7c5/Ku5r5T+JWptqnjPVJyfuzGFQTnC
r8o/lQB3Xxh8aaRq+m21hpUjXEsc6zGZRhAMHgHuef0ryVbuVCQjsgYnODjPtUN2JYZfJkI
yo6A54qAcgYzjNAHunwo8XeZpVjoT30zanLct5e6PeEiAzgk9AcEe2a9jTdsXzMbsc46Zr4
40u9m0+9try0YpcW8gkVgepHNfWltrNlLoNtrE9xHb2csSyF5WCqu7HUn8qANQ0vAqrY31v
fWqXNpKssDjcsinII9QamQ723Hp2FADWcvJsToPvN/SnBj5hB6dqkoNAAKKQAKMCloADUSz
BpmjA5HepaQKoYsANx6mgBE35bdjGeKdRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFIRyOaWgAoooo
ABVaRpGuAIz8qkBqsEhRknApRQA0MpYqDyBnFLtGc45qNxLuO0rjsD9KEZgyo+N23JI9aAM
693/bDjORjbWovTB60pAznHNZ+n290k0st3NG+4naEUjA9KANE1H5Z88PnjGMU4/eByeKdQ
Bytt4ysJtY1ixkJifTf4mOBJxyBnvnivAfiRaySasNWg082mn6koniA5Bb+IZ9c5OK9J+JX
gW9lvdS1rTrhfJmQvPC3BUqv3h69K4K3XVfE/hFdKtx9pm0icsqj75Rh69+nSgDgyjYZ+oX
qfrXWaH4dEmmCS4OJZVbbx9wHpWAymxmVpVDyxy5MRHTHrXRR+KlSBgtmxmOfLAbI59aAOI
MpgvPKYn92xVj79K9013TdW8VfBPSP7Ojd5oSpaCPCiSNSRnHcjANeX6boay6fPeajCfMaQ
sAwIPPf3FetaD4ubwr4cisb22uZLlU3wqcKhU8jn0oA2/gzC9n4Sa1lLmOKdlRWPTgZHtzm
u/8APUE8dBwK5PwDqdrq2gi6s7VbXMjCWNTkb+pIPoa6GRsBj1wDQBbguBIccZ9qnHPNYen
TMsx/2hzW2rZAwOKAHZopDg9ahtpmlL7lwAeKAJ6KKKACiigUAFFFFABRRRQAUUZooAKKKK
ACiiigAzzjvRULIsjB0bDKcZH8qlU5+vpQAOCVIBwajkkMYXIz6npUtVNQBKALjnNAFiN1c
fKc07jOazrNyFyeCvX6VoghlBHQ0AMnk8uMtjPaq01w/wC78oZB696luJ/KXLKSM4AHeo0k
BjjYjazZNAE8MXlliGJ3HOD2qQkAgE8npVFrhlugoQldoO7+n1qWS6jQqG5b+VAGf4rvYbT
Rrn7QHMbIVbahbg+wryz4deH7ywlnvoxIftShgxPyuM5BFes3EyFx5gBDDgGsfbPCJ/7KZX
3AMkLrwhzzj29qAPM/iH4Klk1GTUrG0eSK4XzJ/LGSknfAHY1xWj6TanxBBaalcPZ2x+9JL
EwIHoRjg9q9+8OWOo2t40tww8iZixiUkrE3+z6D2rRub+OK7dZYElbsSBkUAcv4qsrKZtA1
aGLy9OJW3mWVdoRGGEJX6mvO/iHDqdtqNvZak9s0kEICtb52sOmSOxwK9T8YWN5roMdmf9C
W1ctGWxvl/hHsRjOTXK6tbWfiHRLK+Ly3F+kfkSvCmSXCgDcO3PrQAfDHVodLtLXTZ2RPtL
ySsxPTGAB+NeirOJpy0MiSQnjKsCBXjGl2v9neJIodQkjWS3k8va65R2yOM9uOhptlrj6R4
qe4iLiASPuiQgjBJ+X/AOvQB7ekapllGCavQSFiUBHArm/C+srrNk8scTosZCtv9fQetdJb
BVz2Y0APVmMhBQgf3jUtIc8Y9aHyFJUZNAC96KQZwM9aWgAoFFFACDPOaWiigAooooAKKDx
R1oAKKKKACjrRiigCDZ5RynC+vpS7wW5IVh+RqYgEYNZ90ro3B4HT6UAWywMR2HGKryqWXK
gkng5PQUy3l3HJb5iOAasFgAN2QDwAfWgCmscn2TcvLZPI44zVuF5BCpb7xGMGliL8hotq4
BBzyfXjtSyukajfkE9BQBTgmkAbfyFPO7qKnV1J+boBnPamXYeaAbco5wcZ5FYF9FdSLOln
O9tLJGY0uOoVs+h4PNAGjqsxjbdEc57VlR308uQepPII54rI09L62S4W+KM5kDIwkLE/3if
TnpWtFNgksnIGcjvQBNeXRaDzCAhjOMmqvh/UjLrM7SAEJHiIDjA75/Gs6+ne9kCqvCH5vx
rQ0i3WE7sgsRjd60Ab93qDWVi8nlGR2BMa56t2FZMbNqDx3G3YzAblJ6NjkVLfxTFVUSYZT
ncRkCsjQdRm865juYt5jmbpxxQB1iQi2hb+JjjPt7V5Z4jvbvw3rF1DpqBLK5jLhdmApPoR
716DPqCFSpVwTzk+vpVC+tLTUrR4ruFm8xdgcHlcnOfzFAHhGsXl5NO1z5rFi+5yTyT61mX
mqT+fFIiMqp96Mchvr710njHT/wCxtQurUyB40wyv6gjg+1cBfXPnTMMbWzhge4oA+hvBup
WGqaJp1ppuoFL2JQxjU4BO4Eqc9+1eoRBdoJGG718m+EdT03SrW6kurm5hv1Ae0VE3Rsw5+
f05r6R8PatNfeFNK1K+KG5uIFd1UYUsRn8KAOm7UnUHtUVrL9ogWTDLnseKlYZGASPcUANi
VlTDtuPrT6KKAEJxS0UgOSRzxQAEHjBxS0UUAFFFFABRRRQAUUUUAFV7r7SDCbUREbx5gky
Pk7kY71YooAKqXDZch8BR0Hc1b7VBcQrKA2AXXpmgDMlVhuAYg87XHallu5l2LlT3Bx1qe9
RvJiPmeWQwZhtB3Duvt9aw5PEWlW+qNpt7eWsN/hWjjlPDqTxj1PsKAOgbfNCjxybScEgfW
klkimuTA8qiRV37B12+v0zRuSKTHz8dj0qPUACfNRUVyAN/cj0oAiaV3nJ6RrwvtVW+kLMq
IN6tklgR8vpxUsc8ZiZSrKwAz6VWmgEbpIpxmgDFllCXzRTqUwAyk9H9fp+NF9fxtmGNoww
GSB1Ap+pyQrdLG0TsrMRu69f/AK9Yl5eJC7IRuJOGPtQA25nTymbawY5z2z71jaX4+0i21T
+zbi7Zzu2GcD91CewZugJPHt3xXE/ELxNc60ktnoskkGmWwb7XdxDmRh/yzQ/+hEdOnWvNF
m/eQvAE8ry+LfoEyOQR7/rQB9hy3En2bMZDEDIHUHinW9gsbfaFh2NNiRtuTuOMV4P8M/HM
+gra22rSNJoTnylmkbc9g+eEc94z2bt0Ne+RXzvEUWQshGRz29qAKMpaW7ZQoyvCirka4jC
DkgVWt08jdIW+bqT6Cr1teRXT4hjbY3Bk9aAPLvjRZ28OlpcsB50owT0O4EdPwrxKOZcOkw
LE/dfup/qK+lfi7YabfeFLpLq58u4to2uokGCzFfl4HoSwBr5jYEvtA+fPrigDV0i2e+1K3
tBE87uwxHGRlwOSBnvjNfWHhfVLK80m2urSaJNLeMJHDIQrQbRjaw9cjFfH9sWSTIkCkHII
6g16n8OJrbVvCuseG7nAubhxeLJJLsjCoBnLYOD/ADzQB7GpvoNZluLXUGuoJWSdYN2UWEj
DH2PcVrSajdvJZvDZ3OyW5MUi4HyIFb5j7E4rmdI8Q3Muv3GlWmnqhsLERySvJlVYfdB9c8
fqau+ANX1W70G/v9egWK4WR3VFGBsUcf1/CgDtBnHzUZGSKyPCmp3er6Jb3t9ZNZSy5PlMc
nbn5T+I5rWydxG3j1oAdRQKD1xQAg70tFFABRRRQAUUUUAFFMkYpGzBS20Z2r1NJCxkjSQq
0ZZclG6j6+9AElFRyTRxFBJIiFztUMwG4+g9TUlAFe8uFtLdpWjkcAgBYlLMSTjgCpd3yZb
5O/NPJwMnpVOVJvPB2K8bHk5wyDHb1/SgCjI6zu/lyDCsVI7qa+dfG94lh8VRqlsFvHsnik
kSX5gZFHIPvj0717r4i8Z6F4cS5TVrtBcRgOIAMu4JwMD6/lXkvg2Gx1q91W6uLKNGuLpp1
KD5QCeAPw/OgD0mP4jaBeeH7fUJ/OiWaXyni6vEw5JOO3v3rUXUo7y2trm2kP2WVd6EDgiv
JPEehWljMTZRlYH+9/8Ar9K1bEr4XgS/ElzLbLHh49xYKp7qucZBoA9GdluJGaJwUXAJHY1
JPN5mEYkNjA4wBWBBrltrEI/sy4jktpVBOPlbn29aj1N7otE8UwBQEcHHFABr9rczCG4S6V
IoRyCOpzXmniC7k125ntbCaSLToSVvbuNvmbHWKL1Pqe31qz4j8Ty6pFPp1rdRWumRHbc3k
T5Lv3jQ927Ejp9az9HtGnKW2y3htolPlwpFvaFQO/qT+vvQBrpo9ncWUKJaG20+OPykVV2P
GAOQc9j/AHhnNee65Zx2dw1pptvsihYkMFL7e4Yn1IzXss11bWcaoJTiPCMAP7w6NngD6dK
51hZzxraRQrHOoLLJOxGAO7Y/HrQB5bYI4ui/lu9vPHiYyrneO4I6YxXpXwS8Si7vtQ8PwT
y39jYKGt7tgTsUn/VM3cjsfSvNvF9/N4j1K60jw9IwtkOb26HCjH8K4713fg7Uj4L8EwtpN
laoCwISZjlznkse5/lQB7FepJcYRflTHzY7iqNtqX9lrPJPGVt48AsePoBUWmeJLbXNHivt
MlQhh+8B6xt3WuT8Sa5t12yjnmMKQgSxYBKzKR1I9aAJfi/runR+GoLKJFOo3SALgDdHDkF
gT2yQOK8JjmVd+7+IFW9j2Ndpqdoda1S7vJ3Z1eUlecZXoPpxT5fDWnyxKnl7ZOpZWwQfeg
Dz1WwSXzn0rp/DCyoJr1reeSxjASfY20fN91Sfciql/o0ljqP2faswkQ7GPGPf6ivQvhb/A
GPeeHtV0TVJbkTXU0cqwwABnVR1BxyRg8UAZ/hLxpeeHLi+ljiS6F4QXWZySMd8+uOM17j4
H8S2/irQZjYIltfhcSQv86pyQM+xHavCPFOi2VheXbaRcNNaQyGMrJjen1x1r3D4PaRa2Hg
2zubYAz3y+bO4OeRxj2/xoA6iS7ZDsiVVjX5QMelXLWYzxBvukHB96q3VoFkMnmIkXfd2Jq
9FCsUYQc45oAcG+YjB6ZzUNpcG4jdmhlhKuybZBgnBxuHseoqwKKACiiigAooooAKKKKACj
vRSYG7OOemaAKl9p1rfvbSXUSvJbSebCx6o/qKuCimb8gFcMp7g0AKBgnqc1z2g+IH1TXdS
shAEgtWKpIThmIOGyvYZ/OtSHT4odRnvYnkEkyqrIXOzg9Qvr71LDZ2tvLJLDBGkrsWZlUB
iT1JNAHzN8RdM1G9+Iep27RpMSQgfLFYw3IIz0PsPwrY0ixn0aCIxzMJYwoZSpVWB6V7Xqn
hnTr5vNjRbe488XJlQDLvx971GBUHiSz+1tEkdhHc28r7blzwyKBwy+uDxQB53JILuyMcm0
789KsqgutO8srvAXy2GOK1vFmm3ElgP7KtoERZInAQYbCn5lHqTx9ayLi+a2aPaiorAqVPB
B75HrmgDg9V8Nz2/lzWDyx4fKLuI2nPb0Nc/rXiPWI7ZrRtUuWgB8ieZG5Yk/wCqT1bHUjo
K3vGnixpFlsLSVoYgM3V2gyV/2I/VvftXEx/Z7q7Ui2229vGDFCcqCD3Oe5/M0AdfZaFDIL
aRZljgiXalvGCEjOPu+hOeue9dNZWNuZkYNFBcLkE5xuxnAB6Zrm9O1m+fSrlksvKtnA+c9
HwcnHoRjv3rn9U8RXmpNt09RBMxG5jx24Ze2PWgDs9X1CONzYQfvAhBllY568kn3xxXCanq
l34o1JdE8LPIijjUL8fdUdDg/wCeelYj6hqHiK+OhaDI5t0P+m3w6kHqAe9eqeH7ew0DRk0
3SY9ibRucj5nPck9zQBDa+Hbfw3ZR2tnEotVwC56ue7E9zUF/oseoqgn3AAkqFOCK1tRleW
KK3QZRzkhhwMVka/qcei2RmlmBI+VMcsWPRdvc9qAKun6hb+CYLiS6lf7O5+4fmZm/hVR3J
qrLLca/MLiWGay1BSHe0n5aFT90r6j+vFYatJBM2ua+C98gJt7YfMlvnufV/ft0oW61TUpr
TU3fyNvCXDZK5/unHVT/APXoA7aKLEWQ+XH3vc0rTFVXbweM/Q1lfbpWL+ajwXIbbLEw5Q/
1Hoe4qYSyeeHzgnBI9KAF1mWOxvdP1VUYi3kIdfUEd/x7Vzmk3lzp0q3+nXPkyjcm5Mbhkc
jH071s+Km/4kUjkn/WIDXKwyR7AVA9MUAXoNRaK4Z5AXilOZEz94Z/nX018KnCeBrFoUYRt
uI3HJ+8a8b8F/DC61/RF1fUbpobZypigRBukTdjO49B1/Kve9DsbTRbeCxjKrEkSxoQeoHr
7+9AGhfSyYtgkkUe+YK/mdWGCcL78VeHTNc9IZNR1CK3u9PubaS1lM1tcqQ8LYBGSQfQ9Di
tqCZZWmRSW8ttjE+tAE4oBB6EGm8srL93sD/WvMrPwp4stvE7XzamjwifzA3nMFZM9DHjpj
jFAHqFFA6UUAFFFFABRRRQAhPNIDSOue1NwSCORnjjrQBLTSAoAAwPakVdqgcnAxk9TRKrM
uFbacjnGaAG9V9fWhR82fyqQKB0pGwB6UARMNpJyAD61k313KsrqBmMgAD3qXxBHfPptz/Z
YRr3YREHbA3euah06G9j0uD+0Hie8VB5rBcKW70AZc01x/ZoS5EDS5P+pyVx+PeqEFtCyb7
uNJ5SDiRxyfcite/ba2Vjymfn2DGKp3cbpdoEGYj0AoA8M+KHhl9B1OTWIIQ+gXbjz48ZFt
If4x/sMevoea5Ziz39obu6ktrIPlmXDKh6jkjBHSvpHxDpa3Wh3lhMUfzUKhG5GD2Oa+dNf
sx4Zlk0rUoc2c5xZTy8gf8ATJj2Poe4oA0rvxMbfS5DHGAoIQGQjY4LfKxI7+3asawt4ptf
8maUJbTK0MkR4X5v4lP6VlT243eQ+4oYi3lyZKuAc49j71q2+myRWjXjQGW9mOxZE67ewHv
nH5UAb3gBLXR76bw+8cMUoZpIJkHy3CZ5/wCBD09K6jWVjiuY1iA3A8GuVvY7a80qISF7e+
UCRZ4l5SYdGX0HY+tW4PGVtFpE82vosdzbACWILhnY8K0f94MfTp0NAGlrOs22kaebvUJgq
gECMDJY9gPU1xkcU090da1r5Lx8/Y7TqLdfU+rkd+3asLVrm81DVft2qROZCm+1sx8wtxnq
exfHftWxpd2BZTtdRvI3ygo7A5PpuoAiaQzKiSKqQsTk8jYoBJ5rR8N37TXaQQrIbHYQU3D
lR3IPT+dWo7yBrURGMqHUxq3XAPUZ9QKqRKLeJhbjyFi4RQMliT3oA9JvPD0F9ElzYSCS/V
N0ZYlllX/nmzHj6ehrznVPEkWnyyQmyn+0K21lk+QqR1H1rr/B3ippvtFoVd51h85Nse542
HVdvbtS+LvDSeJ9Om1GzVZNSh+/g/8AHwuO3qw/+tQBzN3NHrGhSmzbeGTO3rhhzg+9chDc
wEqv3WPGPemaTqH9kXzpMH+zyYDgcdDwara19ml1KSW0fMbndxwM+1AHo/hPxhqumabPpNs
/mwXCGNUk5CZ7r6V7H8GrXU4NCuBqUAMRkzDvzu5HzcnqK+ffh5q9pp/i3ShfxJd2wkALPx
sJ/i98Gvp248S28cz2Fi7S3QOWCDIRc9vf9KANm+aZ4jPbfNcwhisacjGOV+vAqXRDcrapF
qU8Ut9gSOqDbtB6cfpmi1ZXAkTLeYoySCKZOlhDeDUrny4poojGbhm2gIecE9MfWgDVPFVN
QvbXT7V7q+uIre3UZaSRgAK848U/GHSbDdBoUZ1O4HBkGViX8erfh+dcU1hrPjuSHUNdvJG
RjuhtIkwqjPp0GfWgD1Dwr8RdL8S+IZtKsIbhVWMvHcSABZcEZCjr3zzXb15b4D+GDaLraa
tf3jFojut7eLjZn++e/HGBxXqVABRRRQAUUUUAFFFFABRTcHcTnjHSl659KAFPtTWGaiSBI
bdYogQi8D5ufzNSMwAoAhuWYQt5ewPjgvnbn3rg/Hfjq20OA28KCe/dS0cWcYA/jf0X+fQV
F8SPGkOgwy2mmqk+s3AClS3yQDH35PQY7dTXjWm6W2s6pPLPqzXK3K7pJD8ryOOpz2HYL0A
oA6XRfF15Yyyayl9c6hDc4N7bOp6f89IV/h2/3e4969L0/VrO9sIrq3lWaOVQY5VPDA+n+e
1fOeq302kCO0sZnlG94mJ6qM9sYx/kVoeC/F3/AAj7NG6yjSJZP3kDfMbdu8q45x/eHbqO9
AHu907SS+dvygPzBunFcd410m08UWc9peRgwSKT7qezKexzWndyieGOSKUSwyKCCpyGB6HP
pU6WUax+XNIQ7qMKv3gP8KAPBtPs7qCWbQNVx/aFvjyZGHE0eR8w9cdCO1dHNqEGxI4xkKQ
JDnAyD+nT8a6vxv4PudXija0H2W7tF821uOpV/Q+oPQivL7XWfMttQ8yIQ6xaHbNbyHgOB/
L3oA27iF9Qdxau8Mnl7U28Ak9ye3FW9K05tTC2ssdoJrfmIyR7yB3G41y8et3M1vEttZzOz
xq7uW2ohIzjHU10FhPIwEu0PKvIGcnPpQBPNpH9sXjxpcJAlvEySIQqyLJ35H8OKjn8MRaZ
4dE6XQuVcjJGDgH375/SrN3qUFtAxkWMXoCCfaxyC3Qe45rznxV4+1BQbKNg9xkrGijhB0H
40ATeLvE0Gk2wtbEKdRaNcAchM9SffpxUngLWpf7Vj0jxU/kPNHvinkA+YY+6feqfg7whJD
cLqOtoZbuT51jbque5967PWvCljq2mPbsClz96Kf8AiRvWgDYtv7O0+6bU9On2uWaPZuC+d
xgZB/Cqmi65cwXpea6CXPmt93gE45RAemT39uK4G0vLhJJdC12EjULeMpFg4EwJBDKfwrsr
JX8qJr2BUS3jG0AD/WHqT6/0oAh8V6IdQt7jVrFP3oOLmILnk9XX29fzrho9ogZGDCQNkYx
iu3sdeeFL2YOSSpGBwvHB/Gsue1tIXW8iHmR4yI+PlOen0/lQBzZR0kUSAxZG4M3GRXrnw6
+Jlvosdlaz6ZJMgAWS4Vx5jnsxz19K82jjbVdQLTvhWOPZR6V1Ph7wbql5qXk6HayXMpAKs
wAEIP8AEx7e350Aesa/8YkgSSHSdOkWTG0S3fBz67B/WvLdd8Rapr8qjVL+4uNx+SFD8pPo
FHFem6Z8FZ5LSGLVr2JZG+eaaHLODnoM9eO9dloXgHQ/CkhuLG3Z58YE87b2H0zwPwoA8j8
NfDbU7qeCbXY303TWAcrn99KP7oH8J9zXt+h6ZBZxw21hGI4kVevJ2j+dJcvFNJHNdHbtIA
yegrpIIlD+aOm3auBgYoAsZ9qWmvxQucdKAHUUUUAFFFFABRRTTnmgBC/4UgkGcUFQaYy/M
DgHtQAiKVBBctznmopZMZ4zjnFSsgJDnqvIqrcAOQ+A23tQB4R8d/Bd5qF23ifw+jpqMChb
mAfduoh29N2On5VxuiazD/wjZl0sRoJiVldsb4z/ABBh1FfTk9uLsxrKRiNsngEN7fWvnn4
v+Cxpms3HinwlB5sCktqthH0bB5kUevcj2zQBxT2xjuZJZBmOMiU55LNn7v1rPtdStf7SN7
58UVysgVo87T6bB9e9biSwX+nWdzppDWQXfn0fOAD6nvUNrp9qzTTTQRGRyVBcDOe5oA7Dw
vriaC8PnsR4dnkCODyNOkJ6Z/55E9Ceh9q9iuYobl4Zc48sAqy9x/hXguj3ixMIpI0ltplK
SRNysi4wVarH/CW6t4SsJNM0q3n1S1l+XSXc7ngJ6xSn0Xqp9OKAOl+MHj5tFi/sTQx9o8Q
3gwirz5Cn+Nq8dS2t9LsDFcEXl5J809yG5ZifX0Ga29Psn0Ke7vdTk/tDXNQQtJPnpnO5VP
YDisbUbYx2dxdSFUKqDg+uelAG/paw2pWKOPbGoBI7ZPpWkqwBj9nxGvLHHc+9clHqJZTOi
lkIyB03ACuj0kpLbrInPmKG246fWgCjrX2qcO0KbzFjy2zhH9vr71lW0Fno/iyPWtQtEe0l
wssnUWsp43Y7rnjPaujuCI7d0kU7pZQUxz+VcjDqT2d6g1CNJ7CSZ4y20ncCeQw9MUAezxx
WzCOSZQy4+UjoQf50sqQxuJrcYUnBzzgetcRoOpQaNd2em3F152gXh/4l9yzcwMf+WTE9s9
D+Fdymm3EUmyS7XyHbaCw+bFAHLeOPCya9bRmOQRajAd1vcL1B/wAKPCuvxTaDLpWvWzx63
YyBZLdesmeA49Vrp7+CaxlMdnG08bcoT/Af8K4zxXp8+pSxajayfZtZt/8AUSLwCB1VvUGg
CXU9HaSOZnKpEqlFdOhINc5K80FwIoEBidmOH6gdzj0ra0+6n8UWNmIp0spdGBFxaysQXl/
vnHUenvXF6/qL6rdyaZpT4t4+Lq7X9VU0Ael/BKw0vxN4o1C3+yyXMdgFkEygmLcTgqfX1z
X0vZadDpcWbaJIoiQXWNQMn1968G/Zo8SWOnzXHh6Rre2R1U2p2BWkYHkFu5+v4V9Eyxb1K
85I69hQAi3MTHCuM1Bqlubm0kiUgEjqaWG2EbbnIYjpxx9aNQk2wbQcbztz6DvQBzOnaDLK
RK7tIAcLnoAO9dgi+XCqZztGKrmZYhFHblWA4Kjk4qYtI2Nq4z3b/CgCT5i3IG3HWnU1AQP
mOT606gAooooAKKKKACg9KKKAIyCPpSnpxT6gfO7bQBCruzIwGQRhqlPIpwQAZHegrhfl6j
vQBUeFY0d4wM4OcVz0yiO7ke4UfvEESLjO/J6fWukurgQIC/C96qXsWbqKaTBhQcDr83rQB
8t/EvwpceBdZm1fSbd/+Ecu5N1zbkHFtIf4wP7p/SspbUHypTKqQyYKOM4OfevqLVoYL63l
ivEjljcEMrrkEenNfPvifSbr4fzyQ+Qlz4VvWK28soJ+xOf4GOfu+h/CgDndV8nSPs8Uju8
lxIVRgxCe5J/T6003hAk2SgOvBTfhiB/P61U8XXdzcaatpNFG9qm3ypVGWxuyRnPSsu1IuJ
bVljHzny1kBwQpOSD36fpQBpaldXdpYR3y2EsqyMQsqglVA7fQ0zW45rqzt/s6+Yt0oJPYD
+hGa9k0GGKFbtbmRZLEtiKEJ8qKBjB/nXi3xCvLTQ9ZuDpckjTSnba2oGFiU46juSaAMrXr
620dDZWqme/kwqL1IbGKv2ya74TtoLjWkD2Uo/eFOWt2PZ/b3rpfhr8PZ7W5TWPESyNqcvz
ojc+UD3Pv/KvUL7R4JYnivUWWGUeXIrrkNkdKAPITefaGhkSRpUdhtMYyOfX0p+q2QvrMwq
jm7DjyGUZ2t6kdxWR4k0q68CagsMNzI2g3EpML55gY/wADe1dX4W3Xt4wmJU43B3wOPbHbF
AGP4bit9U0Jre6jY2xbypYX6wsDgjPXrk810vhfUbqy1WPw7rly8jphrC8b7twmPuk/3wO3
eum1DwtbxafqE+kuiRSBXeQclpMcMPXpXN3dqbizfTNauGleOUqJViCMrD5lYEdDQB2onSS
Yl22kDBXt9aratp8d1DGqHaobJYdf/r1iaVeyfaf7O1h8X0cYeOZeBcRno4Hr6jsa6WOFlk
VvPZ1A6Ed6AOJ8T+Ak1aSOaxvJLK9+7JMg/wBZGeoI7/Wn2Phe0s7R9Ls7Vre2tsN9pbBMj
HgkjuMV2sksaKkkjbecc8ZpJriDfjPDDkAZzQB4dcLJp+tzIkcluIW/dE8NtB+Vvr3zX0P8
IvilHqcNtoXiCWX+1CdkNy3In9Ax7Nj161xfiLwlp+qyRzebNFc7QQyjIC+hBq74E8G6fPq
FrdLM3lw5KuF2M5Bxk4PI9PzoA95vdQS3kVAjuxz90cDHqadaRm7bzZ3GV6Iv8P1rNtofOn
RF59T7CtuxtILKJ47WBYULFyF7k9TQBLDF5YbnOTxxipCOQajilWQFgGAHrxUgYHoaAFoxz
RRQAUUUUAFFFFABRRRQAHpTWH5U6igBjDg4poA4Ge1SkZpCBxQBnXlvJJcRAJvjJBck9AKW
6TDl8ZIGNp6CtBjgZ61XlVZkLYwR0zQByGqSXSzg7UOVPGM7az7m1ttX0a40vVrZZbWdSsm
RkEH/AD19q3JoY7i4nSWQoCoHHX6VPLbRbAvlmNVUfMx5OKAPlbxJoN14M1R9B1aQz6VcZO
nXr8j2jc9iP1FFjpE10PJnjVIH2gvChGwrzu3f419BeN/Den+JtGuNM1GEvC4yGHDKw6MD2
INfN/iKbVPB/n2Or+Y89sjeROXKJcR9mK/xEdCO30oA2fHXxAOlQiwtDGzov38YYn+8fbHa
q/w/8LyXMsfibxCm+7f5oElX7i/3yPX0HamfC74b3muhfEXiCJjGx8yCCXjzT/fYdlHYd69
ig0tVP793ckYIAAGPpQBlrN5y+YrOxHJBOMVqWgkuopHcnaF24PSnx6fbwggBtp5rnfFOuS
2sE2l6M6i5IHmy9RbIf4j/ALR7D8elAHH/ABI1G2vorjSY4kYL/wAfLn5gPRF/2z+lP8M2M
DwxLH8scoWAKOQsa85/KuRuoYotQghmRysDiUZYgyNn7zepPf3rsvBkws9UmLDEKgFGb+Lv
kD/x00Ae0Wiw29itrBEhiiUHJxwR0/HtWNdW9s8lzczxTHd8xJUON2OpwetVbW+ldC8IynV
l9/T868w8e+OL7WL7/hG/Ce57yQ7Z51GNg7gHt7mgCt4v8SjWPEFvpXhqIXmoRMMXBziBu7
A+gHXselejSyeRaRGYqZPlVivALd/wzWR8PfB9r4c00bIt97JxPO3LMfb2rq5LJZGAdQVHI
zQBzeqB4rtH35Q9AwyFP+FWIL+VSN1qufQMM/X6Vc1uyGFlByE+6nqawmeUuQ0jKc5OKAOv
0qWDVdRtbG+uokuZFIigGASv17n+dbOixadb64dPtRKZTL5RYjnG0nIHYcYz0r568SXdymu
S3UVw++N8K65DRkdB7HvX0v8AB+9bxB4Qs9Z1CMHUirWrzkDLqrdf896AOzso4raMhBk4+9
61cU5UGohCF6twPWpNvoT0xQApGaRlGOKd3ooABwKKKKACiiigAooooAKKKKAA0i9KWjtxQ
ACmSyCMAnPWmXEjR7CM7c/MQM0SSbULbGfuAF5oAPOUgndhc4J9KVieoGBjqaZArv8APKgQ
dk9Pf61KyjGO5oAxpoIZLhifuMRknOST2+lWJH8y1YiPJHAWkuBh/KwdvUjoKVrjCYVe1AG
e9o/kb5R8/wDEOnGa5PxN4X0fXkgi1i0ju1gcTRM4yVYf0/nXX31yJY8L1PBrFt3H2ife+F
AHBoAz2jNoocnAAwqdgO1c5LqjNcSCJfmU/MDW/wCIbpViCqDluP8A69ec3WqjTI3jdQ95I
T5aM3/jzH0H/wBagCDxT4ultXa202Ez3zLkAciMdNx/oO9claXkjqlvOHtLiRsmQtvEjHqz
n1Pvx24qvcRztLM1rez+ZLJvkY4+ZvX2A7DtS6RDO8reflnzyzZyT7/40AdKng6TU9MEjqj
XKE7HRvv89MHpxVDT5BaTQRXJZxHMUyw4XJwRXX2OobrKK324lhQlSnA4/wDrV5T441CSTU
m0fw/NLd6peN+/HURe+R396AOj+IPjSSWZfDnhYI93P/rZI+iDuvsfetf4e+F7fRdMMysJL
qb/AFs+OSf6D2qh8OfCEOi2rtMPPvpuHnPJHsPavU/DyxWv7u5jQAgKML05oAZFhYRgHAFQ
yTFoyFJU9iK6VdKjt7kO0im3ByEIyfpXH+I5lh1VrexUNvYFQeFFAGXq+ooVCGTLNwCBWfa
SWUkyAXSs+PmU8c/jV25giSIlo1WRGLFv6VkTaZbTsZArFn5BHfPtQAureFZNZ12D+xbhDf
XBCSQMAyLGBy59h/PpX0H4H0FPDXhnTtLgkEy26ENIRgsxOScfWuZ+GPhqPQrV554Al1cr0
I5RB29iTzXoMUsbAiMjg4+hoAmPSgUUCgAooooAKKKKAGgtvIx8vY0U6igAooooAKKKKACk
ZgqknpS0UAFHrjrRTXYKMmgB1MbOcg4FNWZWOOn1p0jqgy34UARXCKFz7fnWBfyOA5RcqvO
0dTWpcSNISScAfyqhHFI6FpCm4nPy9MUAYd3cGOXaQw3HAI6Zx0qlbR3L33nuU8jBBTrzW/
NaqzMJBuWVcBe24e9YsGmzx3AT5yisAck5TP8AOgCtq1qZY0VMyeYxG0DkV5F4/wDD11DqD
avpvmzLsC3VofmLIOjJnuPTv9a99uY5IQRHFgqOGJ4H1rzDxtceTq729mzLLHhnbPHIzjnr
QB5L9tsbaGO9a6DW5IbhQSfbGOvatU6gt9aEWT/YpZAQrSJll/4DUGsaM8dxJqGmxeaGJa5
tMffPUug7N7d6w9T1KJRBDoRa81S9IEMaNu2erHjgCgDR1/XpLNYdB8Ph7nU5gFG0/dJ6sx
P51s+E9Dt/C1lM1xm51a4GZrjruPovoBV7wR4Ph8P20lxfP9o1e5GZ7g8nP91fQVtS2pJdt
q7R370AGlXywwBDGwYDOW7mtO1vJpFO4Mrjn6VzVqxguRFMv3hkZ610EcgMfFAGnpGpN9rK
zSSbSGHzkkZx1ra0bSINWDz3aE4b92VOCKxdMtMzROFyOC3sK7TSbePT4H8lnlVmztXkA+3
tQB594mt1g1Ca2iDeWjkjJzitTwR4flvbqG4uYitpCQys3G/HQfStyfw5LqOvC7n8v7P97Z
nJJ9DjtXX2tuYOsrMMY27QAPyoAs28pYyfI67W2/MMBvce1WYiMdMc/rVVPlJwMDOanRqAN
BDlRTqitzmP8aloADQKKKACiiigAooooAKKKKACiiigBFJIyRj2paKKACorgEoCO1O3Hzdu
3jGc0NKqnBNAGRqMjLCqoxV3kVFYc4JP+FWWkZuCcjtUd9AlzNFI+79y+9cHHOP1qjqMsyJ
MYeXRSVXsSB0oAvsNwIPcVVfeqbFPzetVbPUDPbQSITiZA6gjOOKmWZt2SA31oAn2gRAN1A
z05rLbzprgHb5cSSZRzg+YPXjp9DV4XDNnGPTjtVaTdGGaNN5z93IH40AOuLpY5MNgCRsAl
s5b0x24rxfxfMbrxDfyW6MWV9pA7Y4Nela7cTQX9pEnIfOWI+8a8k1O2TTfFWr2qq4fzvMQ
7jgKwyMUAN024S1LyXQKhlwjEdTRaafpOm38+rw20Md/OArSKOW/w+o61zE1reHXt90JpI8
Fos5wMnkD0rZtdN1XUbiJokC268Zbov09TQB1NrO91OkaxNhhw56ZretNKjUEzNvPXbjAqP
TtMjtbRDIvlqOPnPzv7n0HtWg5IjGGyRzQBz2q6VFNf+fsBMQAOOg+tKlnAZIsOyBj8wAzV
+9eeCxuHhi3hxzk8isS0vi0e2VSrqeeOtAHS213AJDFbjcw4PtXQ6HdTTLJDOOI8bT7HtXE
aBFIL+c7STtJGa2lvJrOYT24LN/Ep6MPegDtBkEbTipVnkXvn61gR+JLDbH5rvGzDnKHCn0
zVzTdWtNReVLWXe0fXPGfcUAbMd0MjeuPcVcRgy5U5FZNSRStHyjfL6djQB0VpzF+NOj8zL
eZsxn5duenv71UsLpZFCA8+hq8cDk0ALRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUHmgAooooAa+SMCq
8i7OWOBVnnd049arX8RkiyDyvOPWgCpdTBAvlkEnr34rLuJo7WB5riTZGuSzMf0qwarX9pB
f2kltdJvhkGGXOKAHgAKNoAXHAHFA+9juaVFCoqj7qgAZ9qZMu/AVyuDnI60AVJ7a6/ti1u
YJVFsI2juImJ+burL2yP5VehjYLtLE+5606MEnO3Ip3LSZ2sQO/SgDjpNWkvvFmpaSkASWx
2NHKQecgbs+nXj1rI1jRE/4SuLUWO6S4ASYE5wVHGB24rrtWsYP7SttTYEXMGV4/5aDsD64
rkNK3rdTX13G4+did3BBPWgDRl0KK6nfzh+43ZAHX6VdutKht7aIKqpGo+VR2qbTr6O6jEk
YI7FT1FGqXZkQRQhGkH3i3agDCeJ7qZkjUso43HNT/Y3hhO/k9vp6VJZSy211GhO75snjit
44ZsgYFAGEYnawyYij7cFT1FY5t1kxuUBgea6+4gEnIbbjk+4rEnty8riNcMc8etAFfT3H9
rW4UABgenpitXULdFlRo48JjnHTNYfhvJ1icNk7VOCe3NdtbRB4m8wAqeooA4fxAVW1QMBy
2AK1PCOixNYm5u4cs5BhPQhfXj3rVu9DtLy9RpUzDGM+WOAWNa4XBXaQFUY2gcUARLblceX
NKvsTuH60wtc7N0RhmXtnKE/zq2T+Jq/YWYZgJFB7kelAGbaXk0NzC0lnc9cs0S+YFHvjmu
ls7uG9iLwMWUHB3KVIPpgipo40jXCKFHtSkgdaAFooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiig
AqvfPtt2OcZ4qxULjzW2cFByaAMdhxmmAdzVu6tmaVmgI2KfmA61Wb7poAidgeBTMc0UZ4o
AsWucMKinYW0jzzErCo69anslYhsEYzUl1apdQtFMm9CPu9ATQBVj2T4mO11B/d8YIOOa5H
W2Npc3UThZXd92COx5ruNN04xSs06qw8pI0bPPHXjp1rzW91KFvHt9azPm289IRIOoIAyPz
oA6XT7eF7ben3+MgcVDNYxzSEgYlPfOK39UthbQg20fOQufWqhjSSQlRtf196AKdrpawxD7
Ry4bdkUqnMrovbmr0kJKZdicDtVIx7ZsrgZoAH+43GTjpWfaxs0e+aPZJnGM5rUYcdKYEyc
DqaAKsdrFHO0yqA7AAkd60Q6xQMzEKijLE9AKhnMdrA8srBVUZJNcXrup3N/CWiZo7UNt8s
d/c0AdzZypPbpNGcrJ8wNT5xXP8AhXWGv4Db3GPtEY4I43D/ABroFBZsCgC5bRgKGbluv0r
RtMq3FUlyIyVG5scDpk1ctGO0bwFOPmGc0AaAIPSmbdygSBTzn8abGwP3TkdDUpoAKKKKAC
iiigAooooAKKKKACiiigAooHWigBGBI+XrUch8tQqfeNSBv54pgQM+89ulACQoqA4xu74rH
v8Ai5kAJxmtiQpCkj49z71guSzknuc0AREGgA5qwIpGXcqEj1qeOzcSxiUYVvSgCbTbcmMu
SRmrKYKBgjLns3UVPswFCHAHaokRxLcFslCQVH4c0AOXqM+tfNulR3mseLrqytfLF217KwD
NhcqxP9K+kD79a4m78GrZ+O4fFemlyzki7th3BXBdffpkd+1AHZSRCW3CSgEkDdjpn/8AXW
PLavDM7EgoTxWhZapZ6ggazuEcZIKn5WH/AAE81ZkGRyKAOelPq35VAcY46n9K3ZYI2bmMc
d6rfY4vN3AYI5x2oAoop2qOpbnNOeNIo2kdgu0ZZj0xWncS26WjNdSRQCMZ82QhVA+teG+K
fiZFcXksFrBK9ojERkMAsmD96gDU8d+JfJiDL8ylsRRdM46sawfDeuNqul6jASq3cKtIg6A
r1H+FcPrOtTapd+fMABjaFXoBWal48c26F3DEbfl4JB6igD1zwnrKultfxEhH5Zeu09CPev
XbJ0ktleNlYHuP5V4P4Et9Xm03I0e9ks5JD5c6QkqSeo/+v0rr9B8WDRJzBcJczwA7TCsZL
I/pjsfagD1i3UEMrDkjin7W25riLvxjqCaYZ49CvLeV5RHE8i4Tnp175p+p+LtT8N2Ub+Id
JcF5AkUkMgdH46E/wnv6cUAdH4h1I6Ppj3XlPLhgoVfU9z7VgRfEVbW38zUtPk8hSA0luwc
gfSrvh/xPbeJ9MaT+yrs2zHypSyBo92OR15HvWjP4b0e8ZpZNPQMyhSygpkfhQBpeHNas/E
GkxahpzObeQlR5ilWBBwQQfetOs2xsobG0igtIxFAgwFXtWgmcYJyRQA6iiigAooooAKKKK
ACiimoCM7mzzx7UAOzziikx82aWgBGzxt9aWkYhRljge9ULu8yNkJ+rUAGpT4XykPJ+9j+V
ZverFrAZ5cZIA5JrTjtooiNqc9cnnFAEdoDHZjep/Gp1BYhjjHanuoZcN0psabMgMSPQ9qA
H1WuJDFhUOS3BBPQetSXEhjhZh17VnkEklm57n1oAnWUOdvpU4PFUDtGNoO41cj+6PWgBss
STcyIje5XJqqbC2DfLEFJ/iBIIq/jjio2U5zigCo0Ein93cuF77lDflXm3xZ1XxP4a0q1vd
JvxJE8jRzv9nXKZHy49utenucg+1QShXQrIqup6qwBBoA+Rde1rWtZMb6zfXc5dS4SbKpgd
1HQ1i+YQOOa+uvEHhvSNetvI1OxhlUDCMBtZBnoCOgzXLaf8KfDVlqEN0kdzJJC4kVZJMrk
eoxzQB5v4d+EXiHWtGXUd1vaCQbooJ8h3Hvx8v417N8MvAVr4Y0dWvrW2l1eQkzTY3454VS
egxiujViCSrMpPocVcsJZHZ1c7lAzuPWgCWFz5rxpEFhQYVgcc9xj+vvTpEjVtxVc9zt5qa
myD5Tgc0AV2Xch+UEDkZ5xWJ4r8PweJdI+xXEjxYPmRyL/Cw9u9dBGp8vDcHvSxxBVw3PNA
GD4Y8N2egWMdvZSzDA/eBnJWRu7bT0/Cn61p009qJLG4+z3MbCQEsdjY6ggdM+orewPSgqM
YoAxvCyX/APY6HVpVluWdmyvTaT8oHrx3rZApsUYjQKGZvdjk0+gAooooAKKKKACiiigBiG
Te+8ALn5cU+iigAopD2paAM/UlkLA8mPHaq9tbmZ8chR1NbFGABxxQAyKJIlwigCn0UUAFF
FFACMoZSGGQe1RLbRAg46dATkVNRQAx4w+PUUgjAHqakooAjC0u0bafRQBlSN8x7YNRFs96
L4PHcMcYUnj3qAMQ3zdO+KAJWb8qZuBYZpjNn6U3vQBfgjhmXaz7JAfXqK0YYUhTagwO/qa
58j0q9Y3jI4jmYlDwCe1AGtRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAIc5FLR
RQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQBS1KFpYx5YyQfXFUBbTY5T9RRRQA77LKf4P1F
MNrNn7n6iiigBfss3ZP1FI1rMR9z9RRRQBr2hc26CUYccVNRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUU
AFFFFAH/2Q==
</binary><binary id="_6.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAAQABAAD/2wBDAAYEBQYFBAYGBQYHBwYIChAKCgkJChQODwwQFxQ
YGBcUFhYaHSUfGhsjHBYWICwgIyYnKSopGR8tMC0oMCUoKSj/2wBDAQcHBwoIChMKChMoGh
YaKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCj/w
AARCAF3ARYDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD6pooooAKKKaSQQME57+lA
DqKKKACiiigApsi71xkge1OooAKKKKACiik70ALRRRQAUUUnOR6UALRRRQAUUmRnHelHNAB
RRRQAGigDHvRQAUUUUAFBoooAKKKKACikGaWgAooooAKKKKACiiqM1xdJqEaC2X7GeGm385
PT5fTPegC5ghcLwccUkW8RKJGBcDDEDAJp9GaACijNITgE0ALSLyM1UnkJIAPBpsEmxuc7f
SgC93pD600OCcd8ZpVYMTjtxQA1ZEMhjDDeoBK+gNSEU3Aznv60hy2Npxzzx1oAdnmlNIfa
gUAAOc8dKBnJz07UdiTS0AFFIT70tAFUyee+2AjZ0eQfyHv/ACpHAtpfOluNsIQR7XbjOeu
fXtVpQFGFAA9BVTUljaOIy4IWVGAPc5oAuUho70YoAKKO9AoAUdKKQ0o6UAFFFJzn2oAWii
igAooooAKKKKACiiigAoopGO0ZwfwoAWiiigBoPLe1NZ1WIvIcIASSeMCnNxk+1Unmc4w2B
nnIzkelAE37q5t0lhYPGyhkZehBH8qruyxpuOfl6+9cj47bVbDQDeabfTR/ZZfMZVwMxnjB
+lcr/wAJxP4g0kWTQ+RcE/vpFOFkUeg7e9AHQ6/42uopJIdISI7DgyupYA+g9TXO3XjTxFv
BW9jXP8IhAFZdzJjDAqEA+lU7gswYkDkAigDvfBfifWNR1JYbmZZEDANkDBB7j3r0o8GvDP
BGp2mnazE2pTeTCmX3EEjIHA4rqPFPxKs/7Onh0HzZbthtEzIVRB3YZ6mgDtde8Q6ZoVs8+
pXccYQf6sHLn6L1rmdF+Knh7Urz7PI09kT92S5UBD+IJx+NeEXW+e4klnlklncEs8hyWPvV
Nl+Xp1oA+ubO8tr2HzbSeKeL+9E4YfpVgnAya8d+AEDxRavcsSsLsiKvbIzk161eJLNblLe
fyWbgyAZIHfHvQAkdwjzGIfM45Yf3R71ZBBJ9qqWFtHaRmKENs6ksckn1J7mpi0jxrgGNj+
OKAJHBPRiBjtXJfFK+n0zwbdXlqyrJC8bZIycbxkD0PvXVGRUdVdgGbJH4Vy3xIRL7wFrS9
Y/Jyp9wwORQB1MMgmt45AMCRQw/EUpbBPUgDNZtjdwMsNnDKHaKBd4TtwMDPb6VNYXtvfSz
NZ3cU0MP7tljIOG9c/pQBbhkEibsEeoIwRUnbigfXNFACmiiigApDk9+KWigAoooHTpQAdq
KKKACiiigAooooAKKKKACkoOe1MZwgy2eTjp60AU9SvFtI90mdp4OOePWoPtEWAS4CkbgxI
AIxms/xtqMOnaeXkBeVuEQfzPoPevINUvbi8mLl2VCeIwxwo/rQB0PxB1tdWIsbV82iHLMr
HDt6fQVxFqv2dwC2Cx+UY71PuK7i4J9vet/QNNi+zrdyKGnfkFudoHp70AMs9PurtFZ49i9
y5wT+FbVtp8FtEFWJWbnLNya1NItlu0lVZAs6nO09xUcuUZgykMDgg0AYeraXHc2zKsKJIo
3KwGOa4tysfmAkJ2yexr0uYjYfU9PrXC6pZrLeTxwrghySCOpzQBhx2ss02IEeQ7cnHuO9N
XQ7uWQBv3eepbtXS6VZ3cN0yvCUt3TDOeCCK27GBpA8LEGMjJJ6g0AbvwyePT9MuoOwlVVJ
4H3epPpWne+JrppWi0qJc5w1xMOCAf4Vz+prmILFI1AbJOc9eK1IwACe9AGT4g1nxAJd51e
RLcjASFQnP1Armf7a1Z5bndqd6dpBH75uOPrW14jlLP5K/w8n61zKrtuLg8jKqf50AaeheN
9ck1O0hu7n7XCzCIrIozgnrn1+td3rN4ZdGvbV2Z4ZkKsueMV5f4LgE2tpJtBSFWfnoD0Fd
qt0kheMtuBHzZ9KAKVsfOnCOzfYkVN0SnG9sdyO3TjvXQXc322JhbbLSXbgeSNgcY+62Oo/
lXGrK8FnJPHklSSAeAwXj+lbfh6a31Z7dYrhRHI2N/TbjrQB6T4U1OXVdLWUWv2dE/d8vuy
w4OOOme5rdXP8XNZuh2K2Fs0UKlITIzxpknap7fnk/jWkDzg/hQA6iiigApucHbgnjOadRQ
AVFPI0ezbG0hZgMKRwO557CpaKACiiigAooooAKKKKACiiigBDjGD0pD93jnjihskcAH1zW
ZpU184uV1K1WB4ZCkbxtlJk/hYD+H0IPcUAefeI4rqeR5p2WQPkgDOc55H4elcjcWr+YSB7
HnFekeMEY3Uu0ruZBIp6YPQ4rh7iMSfLk+Z1IB70AYwG1vm5U9DW9oV0Gs2gx+8jJwPUGs6
SHjGRwN1M05yl/C8bEbjhgfT0oA6azmks7tLlOdp5HqK1NWu47qcPAMggcnr9KoqoZemB70
4xsSFQYYj5T60AIfmYNkBFyDmqzW0bznCJvJ3Bj3q8nltAc5KqOfaqrMF2vnBXlW9KAIrm1
aGba5+9yBnIpmnwmN2PXJ706fzrhg8r8qOPep4twBJOSTmgCTdye4qTooqJDuz6U/rigDA1
i1mku2lRd6dwOtYky5kkcnkjb+ArsJUYsXU98Vy2rOhuZvL4Az+JoAk8D6h4dsLWVdWmKXM
kuT8h2qo6civQ7T+xrq0fUNLtbfUdhOI4iBuPpz7etfP7NlPl/GtPwzrl54fvftmmTFHwQ8
R5WRfQigDY1vxJfXtvPp2jRiPTpmIG5QHCk/cz2A5BxXoXw+0hLWxtrLzLd4o4zJPcowYs7
E4VMHqMdfbpXjNxdxrb3cSqjyTylmfBOBnOFPpW58OPFi+FNWkkntxPazgI5zhox/eX+tAH
0TpU1rAq6dAJozboAqzA5Zem7J681pA9xyKztLMF9YxXMc63CTDfvT7pHYD2q+owSAcg84P
9KAJKY6sxQhyoByQAPmHpTwePSigBBnHPBpaDWdPq9tDrdrpUgl+1XEbSpiMlML1y3QH2oA
0SQBzQKBUVvPFcxCW3kWWMkgMhyODg/rQBLRRRQAUUUUAFFFFABRR3ooAKjeRQD3PpT24U1
UJJHTB9KAOd8XWM15CDCoOFIO372e34V5te7rV2lVcqR86g8hvxr1rWZRb2E1wVDiNd23ON
x9M9q4PXIQqFJkAS4BLqozhvUelAGNOMMnyEOMbkx83/wBcVl3TGCXdsKHduB6Yrt7OFVso
45UBkQAFiOT71Xv9rRsGUHsQQOtAFGzvQ8KuB+7IHJ705rxXutyvhduFye1cbq2oCLWZ4Zo
pH2qpijRGJCkemQB35rh/EFwqTSKPt4BXITcowf8AvqgD2o3hiBA6EYJ7VEZGnIC5x3r530
3XruXxRpdrpdzcQtLOqv5kuVx3BGTnivoaJgVyooAsF9hGTgHrVtMsoPBBHasxss3PA7VqQ
LsjAHOBQA8jA6dKaehxTu3NKelAFK8Yx2k5U4IBxXGzMrqxY9Bz713NwoaEqwyCMEVymq6Y
YAXj5jbgjuKAPOh98HuWIwatRQswDoCUPTNaMejotk80pJkwSIyOnvVfUQ0VjZ7RtyvOPpQ
BEtybOK4WJU3TLsbcucD29KueH9L0+8RJdUvTbW7SGMuuMoccEg9vesraZEJYnC1K0z2rRh
MK+NxKkHKkcDB4zQB9Q6LarZeH7Sy0piYoYVSKWTnIHQn1FbKq4Tlhux2HArynwJe3d14gs
o9J8QTXmlxWiS3FvcYY7iMeWowMEEZ9hXrIPNACAHbjcc460KAo6546mh88c4/rQpIX5uT7
UAKCCAQcg0tAoFABTI40iULGqqvoowKfQOlABRRRQAUUUUAFFGaKACiimIuwEZJ5J5OaAHn
kYqu8bDJ4I7dqsU1uh+lAGJrhRdLuzIWCiJidoyRx1xXn108k8EWRhpAAcnJHvXpVzj2PHQ
15fr0Rt9WuYobpzCcMYnQERk8naR2oA35V2bWPJAAb/Gs/UAsb7mGU4JxV0tIYNzqAWHBHp
is+7lDRhOoxjNAHmnijVRYa/czT7ArKNitCz71A7YzXGeJhPqqLNFaBA6/IEtlAx+fX9a9N
1e/Nl4p0BFALTXIj5GRiu68QXhheHy0jwd2RtHQUAfIWjxXtr4t042dnm6inBI8sfd78fSv
pm2c7fYmuCeYS/FGQ7Rl7XPv97rXeW7DJ28+1AF+0G6TJwQK0VIxVa1TbGAetWcUALml7UU
UAIxAHTNZ2ojdB0Gd3Gavk54xUF0ANpJG0HkH1NAHLXltkHaM54KisHWLdpLBGVPL2Njb1w
OldobORmbORjqRVLVbNWs5FxxtJHagDzoNtYA9PUVH5YYMytkjt3qxIqD5c7zt/h/hPvVcR
tkDHT0oA6v4eau9lqH2F5RBDO4csmUmZhwFV/wCH+Rr3PR/EUGpajcW1lNFK9sAZEcnzQv0
9cjHpznNeNaF4UsI7J9T8QTyG2jj8wxxZBAHUEjvz+tdH4f8ADek+IdBnv/CLT2GsW0mYZi
zBiRztfnkGgD2VXyM7SBjinZJOMHp1rmfC2qTXeiQz36tLf2wMd2iKRJFIPvBk7/h1HIrej
uvOli8hDJCylml3ABT2GOuaALXaimI28ZAIGSOeKR9pZFZsNnIGcE4/nQBJRRRQAA0UZBoo
AKKKKACiiigANIQD17c0tV7mV1UpAqvORlVPQe59qAH3E0dvC8txIscajJZjgCuSuvHnh22
1FLC6uLm3klwUklgdEbJwMEjp71qyxxQ6kZrmWa9vyv7u1Q5SMeoXov8AvGqsXhwXWrJrOt
rFdaggKwR7cx2y5zhf7zf7R/ACgDWeHOQCSB1J6V5/4psmt9WnaThJysgPcY4I+nFemYypz
wxHWuA8Zaaq6sLiXJMtuF8w9yD6ZwKAILgfaI12uVXHHoayJFIcqpyM49qoLfPZK1u26VS/
JLEY+n+FQajrUNtbs0bx+cACElO0N9D3oA5DxteOPFem2lqQl9bnzw7LuWPIOPqfanXHjjU
Ld7ZPEQjuInfC3Fsm11LcYZO49xXM67rP23xvqE8LRkLbx4xngBevPvxXHzai91ds+JZRHL
FkAFtnzd6AOrt/EmlXPxDt7qK5dIHh+zAyxlMybvu17hpxt7iNIpIgrqPvf/Xr5R1CO4g1Z
H+yXAMd4JceWR8u7Ofyr6406eCaGEoBgpkAjtQBOtoFICsc4796YQVOG4I6irqx7eUJ+h6U
94lf7yg0AUByaGGKuzQosRKjHvVMHIoAaQDUckaMQWUEjpmpwKjl4GcZxQBSluCl0EPEeOf
eo9UtBcRusYwSNqnsc+1JcZ83dlS+3BAq0jtkSTqY0GAc9iO9AHCv4Tu5IbyWMh5YzhxkAc
dvWoY9AvY7NZ7u3aFVwSRg/jXYWuoCy8QTLMT5lzJtePd26A/WtbWYUupAS77BG0Zj3fKQf
b1oAz59bsIZdO0+3uw0ky+XhIvMyD3PYc1qaN4duLWy1Cbw/MYpFlWV7IH93KRz8p6q3HHb
sRiq9hHFFDCsMaBYwVU45HtmugsLi/tNG1STRbdLq/UI8cTnAbnkflmgDA1aW/8AE2kT6p4
ZW8sPE9iywXcQ/dPKuM7Sp4JHUH6gGrHgLxHesV0/xtbXFre7sWt3cRGLzv8AYLcDd/MV1a
xtB4wWUqInv7EbgOT5kZ9fo+PwqXxXqGlJpi2mrNHi+DRRI8TSKzY9FBNAG0kO193mynr8p
bIqXHTPWsXwZb31r4Y0+DVXZ7uOPDM2d2Mnbn3xito88UALRRRQAd6KKKACiiigAooooAM1
xXi26utKuLXTtL3Wo1eZzPqcp3rbHHbPfsAcAV2tU7+xW9QxyzSrC3Dxo2A49DxnH0oAytL
k0fQrKK3/ALRjmnYAvNJKJJp2/vHHJ/kKmk8QIXKWunaldEfxR25VT/wJsCpbTw7o1pGiW2
l2cQQbQVhUED64zUWoeGdMvkRZY5k2HKmG4kjx+RoAs6deXVwsj31ibGMH5fMmViR6nHA/O
szxbbRatpbJb3KGeHMqojgl+OmBWZq/w5sNT2rNquteQDnyWvGdf/Hs06y8BaBpEtu1rYo7
JnMs0jM5Pb8OtAHkfiq6i0+RbSJV89hvZmydgP8AWsqzhklt/NlKyRyZUoy/Lj29D7iuh1X
w9b3Os3c0lteW0PnMscbJsVkXgYJ65q5Fp0DKz3LJbWMK5bJ2qq/WgDiRp8FzHbTvoSajYx
SPHcKzhGHPY5B/z0rYW+t7Wzis9D8NQ2MYkLCKO4jAY46kkcn3NM8M+I7I3Wo2SLbyRvcP5
IWdSGXt0PHHrXS3HhrVJpIp42sbeNcny2mVyQR6g8GgDgNZ0PV5tUttcvIobG2tUfcBKJWf
OOAF/ma9X8P3An02Fj5ZwAAcc4ri/Ha6unhq9tLXS7mWRo8LKu0oD69elM+H2uWuqaVbpHc
qt/AoS5ticPGw46elAHqCL74PtUituzyOKrQO0sasFGSMdatwqMdgD/OgBs+DCwwTkcVngj
HOK05AxBIwV7Gsuddh3AEAGgCRcEVWvZAkXBwSeKbJOIl3YOB2rOuQ5kIGSR2NAGfLceTMz
k55rR/tldQuoY7VfndduHxgMOc1mMi+aN8e7B5VuAazrpXhffG21k5QrwRQB3NxZWrXi3LQ
obhOkmORTJ5gCwwSCevpXPjxU8Nkkk9sJRtAJVsE+9WNO1y11WWSGJHikVdwD45HrQBt6fh
yNvQEnjvXWeGtouickCSMMFFcZZnypcBsZ4z35rt9DR44gYj5kojZQT3I6ZoAxPFOs3SfEr
w1ptrZyvGm+SWYISNrgqRn0GMn8K7DTWUwtCHEj27lGOMYPUfoRWH4O8X2WvxJbvLHDqyKV
mtmPzBgSGx68itfRUMbX6v/AKw3Tt97JIIGPpx2oA1KhghMUkzGWWQSPuCuchOAML7cZqQL
hiQTycmnZGcUAHamrkqNwwe+OaAck5GOePenUAFFFFABRRRQAUUUUAFJS00ZySTx2HpQAtF
FFACE8c1Qn3uxJ78CrE0m0E9MDNeOeOPjPpGl3Vxp2iD+0b2L5ZHU4iRum3d3PsKAO91NYt
SuhYkCXHXjOPf2rL1/4cw69pcdlJdPZwpKJAqKJA+OgcHqK8X0rxZqkniVrq/vZC5hcLHH8
kYJ9u/410x+IWpQ2ywxXBXtnOTQB2afDPQdNhebV9RmMh4VoAtuAPTaoOaw7/wz4Hd1QjUJ
ihzlrgjdXC3/AIlvbx9800sjdRk8ZqK71aSMIcbmbBODQB6npvgrwZqcJjgNxbOwxxMc5/H
Nc9d/BqHw94hi1jQbiWOUqY2MjF45AezjqD7iuStPEckfKOVI9a7Lwp48vTP9nu5hLalcES
cigCzaawLW8ax1ENaXKHGGOUf0Kt6fWungnQr+7wO2TXD+Pr7Rr63W8s7yH7dCCuxmyrL3V
x6e/auE0L4jT6fP5CwyTwKcNbs2WX3Rv6H8KAPeJn3D5Rhap3fMQwcHPOao6FrtrrVkl1ZO
HiJwwPDIfQjsa0Z2jZCR17A0AZV0wj8svwu4Zz0qtDKzScHd1OT2qzqEZktiFOAMcVRtTsc
pyAex7UAWJ4o5VJcZcDhiapxwCMbWCHJIIPORUt3OsJQsRtJwaoyTNIW8s7SOV96AKj6ab7
TpFsRhU4w/Uc1jaWk0Gv2SEFJQdrg8cY5FdJZXJtrjETkxSMPMTrzT4NFhhu2vVUmRiWyxz
gmgDc0j/j6Jzkgd67XR5yzJFbnliQ7Dont9cVwejzrHdbZDk+tdh4Tt47RLjynd8z+ad3YN
1oA80+Jmkv4N8SyapYwRyWmo5ZS2Q0EoOTsYHKnvn6ivS/C2rmCNY9dnjFxdpHLDcsAizqy
DA9m6jHftV/xp4Zh8VacLG7mMUKnerKmWV+xB9OuR3zXHyeGmu/DsHhrxZJ5M1tJt03VIuV
bH3QfRu2D17HNAHqLKSBtO3Halye4qrpNvPa6Za293cfabiKNUebbjzCB97FW6ADrWfdOmn
W099eSTSrBGxYqpPyg5+4OpHqBmr5zjjrS96AK9jdwX1nDdWkqywSqHR1OQQasVHBDHAmyK
NI1yTtQYGSakoAKKKKACkPT0pf50h6UAMZsd+aI33A5601m5PeowxVs9qALNNbpRGwcZFKS
MUAcH8Zr24074aeJLu1Zo5ks3CuvBBIxmvjnRIVlk0rjPzKSPoM4/OvsL46c/CTxUAP8Aly
YmvkbwkGa90ZAM7sDHrlDQB0Ks4uo3PGH/AJ1s2cEl1N5aAbuoHrVGSymW7VdmcN2q9Es8V
ypjVhIpoA1ZLGRbWNIkzMHO8Y5FZmp29xblPPjdAehbivTPDEUc1qj3ChpwfmJ5rF+IIWeV
I1QHyxkMO31oA4EAs2QMseAMU+driFWhzsOOlXLW3eF4pMHcx+Wqdyk7u80gZgScv2zQBzt
ijC4kn+YyuclhycVz/jzKazZzRtsd4ASVOOQcV1un58sn1Y1yvj0AanZE4wLY4B6Z3UAeh/
ArVJJvE19aeYWia0DsOxZSOfrg17meVr55/Z+OfGtwQePsRUjOcHcDX0QPmOKAInUFSPWsy
QeVKR3x1rVcFRiqV78sRbbnHNAGRcoHkUuNwHrWzaW1rdwq5iBYdR0xXI6n4k0uzuxFc3MM
UmPus3I+uK1NM1Ybo5IXV4ZMD5eQwPcUAdIlnaxuWWBQx7gVVnf7yhcdh+dWo5C3JIx61Vn
XdISDkZoAZZac91qMcSHaWBKjvwM12nhWMRXLxtyXj4/A1y1lM1vqVvMCDHE6kHnPXn8MV3
dzbNbSi5hAKqdwx6UAbBAwR0+lQT263ULxXKK0RJG3qGX3qaNlkRXXowyKeKAM/TPNija1k
y5hO0OTyU/hJ9Tjg+4rQ7VkajcGy1jTXJxDdFrZyT/Fjcn48MPxrXoAYHUuUDLvAyVzyBT6
gighWd7lUTz5FCtIByyjOB+GanoADQaKMUAHeiiigA7UhpR0oNAED4B54pjdCc1NhQTxUZA
wewoAgGVPB/GpTcx7ELMULHaAwwc1iX+vWVmCm5A/O0O4QE15r4l+Jt1PE9tpMP2Y5w0zMH
YEH+HH86AOo+NF3DJ8KfFUfmRmQ2Um1dwywHfFfKXhSPyxol0jfvA6gDPI+U12PjTVLq78O
6ubq5eV5IGJLNkk4ryya7mtdI06S1laOVQoDKSMcdaAPYvD1zc3WpxoygqJPmUr6nrXf6p4
Ttb2NcPIkiglSjY5I5+vFfNnh3WtXFyxXUp4WXnKtg/qa0tV8ceIbJgtvr160g/2gRj8qAP
ZLuwttCKrLd3O0gYQSYJI71Bb3mhyTtLcCdG3Aj5jh8f3h3rwmbxl4huWD3Ooyyt6tj/CrG
n+IdduGxHOrAEAllBxQB9I2mmpNL5/loIJB8gx90VbOg2BBUxAqRnb2rx1PGHiiC3jji1OH
5VChWtlOKlk+I3iO1hV5ntJGBA/1OOv0NAHbal4PtJY/MsFMTN/COmc1498YNOj0rV9OgEg
mlNuS3ovzV74mqRWunfaLk4XbuOPUivnf4q3X27xNHIRsQwcZ54zQB0/7Pag+OJtp62Lkjt
1XFfRewjtivnX9ncY8cScYP2NwfzWvpKWNpIyFHzdaAKrpuxtFc944vX0nwzqV7EP3sMJZc
9ATwD+tdRGjRRN5nHfFc/4ot49S0m8s7lcwzRMjD2IoA+T9V1WXT7yFGi+0SS/PJI7HLknt
716P4B1aSO/ksnyU2mRR2Ug815tHryw77ea2+0SxOVVwME44z7fhU2ha1qsd895p9sGd8RB
mztRc+n1oA+rfCU8uoXC2hAcODtc8Ecd6330mSFypVi5O4g84H+FcP4H1CC7soLiIlSHAkX
oyMOo/wA9q9k2iVBPEdzjBVT0xjkfiKAMa28Px3lpEyyeWGRt5/288H6e1dHo3mCyWC6A82
AeW3cMB0b6EUlsojiVFGAOg9PaplJyf1oAngRY8rGQY88AfwmpRVWBEiMhjULvbe2O7etWV
ORmgDkvilcSWXhQ30RAazuoJ/wWQZ/SurhkWaKOVD8rqGHuCKy/FulnWvDOpacMF7iFlTPT
d1H61nfDc6snhW2t9ftpIL22Jg+cgl1H3Tx7cfhQB1IopBnJzjHaloAKKKKAA0UUUAIaKO9
AoAZLyOlRDPcYHvUkisSMHFQTFYVLTPtX1NAHGeK/A1rrUZZbkwTpnbIy5AX0PtXhuo2os7
+5tlnjnWJygljOVbHce1e8+N/FGmaXYX9p9rX+0jAVjjAJOWHGfSvn1VJ/rQBk+Jhu8P6gA
P8Alg38q8suyy6TZlwQuFYZ7jFeq+JBjQdQ9BC38q8quGj/ALP04yqxi+QuqcMR3wT3xQBu
f2XCt34aZrYRxXsDRyqcgNKm7c34gqapWum213La7pLWKZoFkEdyxEVwSSCEbscAde+asWO
pXAt1FtbRFILyS6gad2dkDrt2cY4x+orMke4WFbecIsEahY02Z2gEng9jkk0AX4LKwtrfS5
b2x8yF5J47raSHwG2qRz1X9aq3Ns2j6itlIu9i42zo5AlRiu1/fg/5xU+mSNe+VbPJhIizK
CuT8xyTnue9X9QsZJUt/Mk3i2b9yCOVBbcRn0z+VAEiQg6xrFgGuitl5wTbJknY3B/Ki5tI
00O1u1knMs28vvckHEm0HB6cVWkujbanqV7cxf8AH4ko2xnO1nOec4yKg1DVY5dC022hfLo
ZBMnPyZk3L17YoA9g1rWFexW0I+dVAGPoK8q+ISZ1ayPz8wcY+vau51O1ZLgSqrKkmMZ5/h
FcN8QGB1WBD1jg5/HmgDsf2fSF8bOxxg2j/wDstfRy3SKehP0r5n+ArbvGHy8j7M/8lr6JU
0AWLiXzOeg7Cuc8XXH2bQbyXOCE2qfQnj+tbnauI+JkksmlW9lb8zXFwuAfReT/AEoA8Mn0
RE1zSrm1lAkkuSSoGcKDnPvxXaQ2Ntprzny4Vhk3OnmEhd3Ug47UyWMR+I8TbM2drwSMBWc
5JP0AzVG/1y5uIpF0fT2ljUbXuLlSN+e6gdKAOi0bxI2lajbX6aZMbKTaLiCJlHy44cKTu/
E9RX0H4V8Rafr1q0+lXKzxo2x8cFGx0Ir5a05hqlhC0jRQnzP37j/WowOCvTkn+Ve1fAiJI
PCcsaIgnFyyysvV8YwSe5xigD2CIhhwc471KMVm2oVpkZi2UJxzgc1pCgB68VMowKr+vOKs
RfcGTk+tADx70UlFAC4ooz60ZoAKDRRQAUUDpRQAho6UUtAEbsVGQMk00Zz8w/CpaTjNAHE
+JPBmn6uuoXFxAFvJc+XImQVOOCeea8vHguSK2Y3crfag20RR4wvPUk+1fQjpv4P3cVkX+j
JdNlm2n+8O9AHz94h8JIPCGszO8kdxHFIY1OCHQL/P6V4HZ2T6lp1hHEcOirjd0OTjFfbvj
zT47XwJriiJSq2cpzjPO018veDrK0g0axkIzKqJvz3y2RigCunwy8VRyDy47KRQeAJcVBq3
w/8AF/zBtHUrnho5FYfzr6TiQbkyPerci70ZQcHHFAHyNZ+E/E1lfIz6LdsVPOxc5q7qEes
26sJdFvY2PQvGdv6Cvpu20uSJmkkm3Oxyfaqniowf2e8LTCOQLnk8igD5VnmuGtpIr20nWQ
nK4jJBrImDqgXYwJYZ9Ote1TS8t5TNt96gyrEFkjbn+JQaAN0W6RWqyXOCGjAznO04FeSfE
JwdfTGNrQqRkcV1EV3cTTzrJK7L5rAAnjGa5P4jho9Z0tlJ/eREDH1xQB0nwCyPFwOCAbVz
z/wGvo5O1fN/wA48WjcRzaSHIbPcce1fSCsoHU0AKzAKSxAA5zXlPi3XLXVPGOmQafKLhLM
OZNgyNxOOPy61vfEXxhp+mWU+lwyedqM6bWjjP+qQ9WYj7v8AM1zvg02OkKs32dJ7+dfkhR
cyHHdvb3NAEOt6FcWgvby7TK6kWCgdUVUGAfyNVbRbi+1MxtDHFbFB5Lq2SQRkjGeorT8Y6
pdXINvczxkzARwwpwFZuD838WMc9hXM+MIjpej77WORr8PsZYST8uMFv/10AY1/cx6bqUsl
vOgS4DZYHKq44B56jHB/Cvevgvpb6L4XiabUPt73zfbDMBgfMBwPbivlua7F0vlwujhomUv
IOmevHrXtPwKk8Xy39nG3zeE4YmjV5MZOOgTv1/CgD6HjbkZ4zWnbS7xg9RWVD1wfqKuQyl
TwM0AaS1JbMWiBZGQnna3UVBGWLE5BQgbcdfepozzQBNTSVjjLO3yqCST2p1BGQQRkUANid
JY1kjO5GGQR3p+KQDAwBxSigAHSjvRRQAUUUUAFFAo70AIaKWkoAQDGeffmoJ3yMAVYb7pq
AgAHNAHJfEmZIPAOvvcybU+xSAnHcrx+tfLGi3wttD07zQsbC1UMWXO7D8V9W+P2B8Ia4vB
Bsps5/wBw18f3t3CfCmmh+bhLXAI9MigD6Mg1GJpIm3AqQM4/hNak0m6HfCwOO9cJ4dMLal
E3mZygyvqcV0k7MsxhXJRuWxxsFAGiLgxwEt+8brxXmfjjUReamBHkBVwxHQ12bF4zIFbeg
GT2rkdQ05NRaaSJfLaPP40AcoRj1poHzipGBViD1BxTOrrQBjWi/wCkTennNXN/FQiO90Q7
Q2IXOPX5q6u1TFxL7ymsn4gaY+o6po6wSqi28DmZxyUy2cY9aAGfBS9t9M8QNeX0yQQpZvu
d+BjK4+prsvEvxE1DV0a18Nf6BZHKy6nc/KQP9kdvrXG6PoPl25NpaPcrGOI3bDyEc4J/h4
7VqW9vb6o6TWGobJ4V2PZy2xHlSZ6L/CRjPPJoAxXtvsNq9xZ3Dzs7gSXUoIabJ+8qnk89z
zjtXZeFHtbHzleVvPIzK/JZs/3vT6VVk02M3fnxl9wOGcnc0eOy+n86nuWiSIeZA8SEFmlk
IEagcfN6fzoA0rryo9ckup1jYRQj7Kg+5kjlvc9fyqlc+Ik0vTnIiLXN4HAYjiMY/TmuKv8
AWGuVEFk7eVGTtuXXBYHsqn+HPrVa7vdQurkXlzNHG6IF2hchgB3B/pzQBWs9Hn1PWINHsQ
publwC4+7GDyze4Ar608EaTFoOg2en253JboE3N1Y9z+JrxT4RR21z4wN/tUFLTZsPVWLYP
6V9ARMEHI7dqANeGTj371N5wVWJ5CjNYQ1CCOVQz4Y8Y9amGoQmcIr5JPagDW8Pau2opITC
YkV9qE/xD/GugWuZtnAYFRznJxW9YTiZMfxJwR7etAF5TkUtNXg4/KnUAFFMjTZu5Y5OeTn
H/wBan0AFFNy28DA2Y5Oec06gAooooAKDRRQAUUUUARgtvYFcLjhs9ajkUMCCMjuDU5Gar3
ccjxMIZfKkI+Vyu4A/TvQByXj4EeFNbRerWUwA/wCAGvia5kYabpCgZaW02AepLYr7h8cIw
8L6uynLrZTfnsNfDyR3F7b+F4NNT7TqCxsTEq5KsJNw3e23n6UAeqWdxPZ6lFIg+YAZ56cV
6Nps0mpiNVOG2/Mw9K8ktJbq51vfJNIylchY1C729vb36V6d4Y+1Iu1CI2I+bdcRnn1wDQB
evbea0lMtwpkX7qkcD8qi+yFTNJCuNwzt9/WrF7bapJP8t5aP/skqR9etZV/b+KbaJpbW20
m9Cj5UDOjN+THH40AcPfRyR3EnmDkseexqnPNFbKslxIsak4GepPt61V1bxNfxX32K68PiD
UnBKBpiUUZxux1Irml0+9urh73V5TIu4rmVgiADjCL35x6UAazNdX8rRaQ4jDS/NcMpIA/2
fU1LLaz6TqkVuJPK6mR2OXmGPmzjtg9KXSVvV06aZZ1JiCfuY/vFAT8wx0AxilluWu737cs
6Ouwb/MXByOwHp70AWdN0z7fLcCXUEtdNBVQsWQ9x6Fj/AA9xxzXXWmmxw6VJbQRW9ntJFu
2wHBx94H1PvXHeHdYjS5uJZZoIIIG8wblJAUnnr1Of60viHxw1+JYtJj8m2kO03DcuQOyj+
poAbqmqW+hzzRSxb71jkwxN8xJHUnsPrXIX15faxKW1B8QqxZbdD8in6dz7mo1GyeaSTO8n
JdiST7n1qysiMpIXDkZBz0NAFMsAVHzHHPqPxq75fmQp83rwMGqrRB3JyOTjKnmrNsAn3nz
2waAOg8B6gNF8QxXG0JbyHypR0wD3H44NfQCXTzRoVmVuMq+cBhXzV5JdiOcDn1rodJ8Ual
pSJF53mW/GEfkf4igD2qW4fLEuDkgDBzU8LK0AMXEgzlvWuB0XxbYzRbZnELu2fnb5ST2zX
XWlxHFCAsgx97GeBmgDt/Dly11bIG5kPyn1zXX2dt5BLFiWYYI7V5FZeIJbKKZIpY7bDFnl
xlm+npXa+A/EbagsttqNwhuUO5C3BZD0NAHa4oFRpKsobyGR9rbTg5wf8morO9t71phbyb/
KbY/B4NAFrpSZz+NJgnIbBU9sUKoVQqgBQMADtQA6iiigAxRRRQAUUUUAFFBooAKawzmnUx
uO2aAKN7AJYpFblWBBB5yK+cfGXwdvLfxBLqPhCc2MUgw8OCygjrggggH0r6Na6inEotriK
Ro+GCMGKn0OKw7qxvvtfnWd8kKOcyRyQ+Z26jkYNAHzVp/hXxxolxJJD9gkLZDfI6ZHoetK
934vhm8yXSbVyO8VzsJHpkrX0VqOm38iosmsNHtYMzR20YLL/d5zXMeK59B0mzkk1y5xHgn
96+Cwx2C4oA8Um1zV49zXnh+Xf1JjuI34+hIzWePH0dpO8f8AZEqXq/ciZgcn/axnApvinx
ZFrhnh8L6ethYRq2+9n5kkH+wO3161zQngsLW2MbwebIdz3ByT9KAEl1rUY/ETX+rsWnvE8
uPyxxGM/dUdv510Vrp81zI01w7W1vGu7E7DcPqeij9aw/D+sWMf9oX2pJKzxlVgnijLAMf4
FPQHv71kX19eawCXDppwOVhBJDEf3j3P6UAa3h/VEtdduWtbmIWuDK5OQmP4wOOfUY71YvL
zSlkmFjM13G+WjOGiCeockfoK5p3dYg+dy5AKZ6r3HHapI7HUdVjD7MWgOF4wGI+lAFDW9Q
a8u4oxKDEh3CNAVTd7VZhuCobIwy4yp4xWtDo7/Z3XyWSZBlT1B9gf6Uk0kMmjSAxKbm2YA
yY5CnofcH36GgCguoeYjAjdjrz1q9BG0kYDYC9S2cn6Viw2c1/cBbaPMwBYBeC4HapYbqW3
m8mZGRlPzIwIIP8ASgDXWMxuCmcnn14qQEk5QAH2FV1vIyuZIwwHoetKl4rO/wAh+g6UAaV
pdG3I3qCrHGSuSTUrrFMWy/J6egqjDjILHZxkDqMUM6rgeZjPIGf1oAmkEkZ3ISAe3UVq6b
reoWAEcVyQn9x/nQ/h2/CsSS9MMQydynjIPP1pLD5gzGQs5JLZFAHawa7JiNrpWVUYNkHKn
8a9Asbz7Qba7sXWeQlfKiRh8xJwVNeO20jxRSGM71HOCOD9faptOub2zuYbvTpzZXEDeYm3
lWPpQB9keDLS4s9Kb7WNs00rStHxiMn+HPfp1raS3hSZpUiRZGGCwGCa8++E3jqHxdoQaZk
TU7c+Xcw9CD/ex6GvQ4yDyO9AElFArMsjqI1S7S4jjFgAPIcNlie+aANI5IODg0o6c0UCgA
ooooAKKKKACiikJAGScUABz2Gap3ttHOjC5LSRd484XHvjrV2qt0WI4JXB59xQBnpHb2UHk
WUEUES8hI1Cj9KqS3Qi+dyDjtXzr8ffGes2vxGjsdO1ObT7TT4FkAiz88jDPzY/Ac8Vzy/E
7xvqehPHAYmiLCOW/wBgEiZ9h6+tAHsfxL+Jmn+HY2gYmfUnGIbOLDSNx37KPc187atq1/4
p1dr7xJOqCNsR245jT/4oj3q/eabbW+nz3AkluNUb+NickkckmuGitdQ1ZgikrbK2DIw+Uf
T1oA1NW1iKQxQQKXZSVEajr6cD+VNtdLudRZZNUfy4V+7EoAOP6V0Wi6DbWMiJZ5MxXDTSf
eJ9F9K030siZcg+Zn7o5JNAFmwSxTwvdaVGUhhkIyDgZbsfwrjZzcWzPZ25t0t0GPtLFdpX
3rXt/Dmoalqd1DdSw2UKsctcMFwOxFch4rtIbfUmt9PuBc2sAKG5SNijMevb9aALN6LNdGk
kjllM0p+U+WQCAOTmvQdPns7fRrK3WeBVWFSCWAwSK8i0/baXkcsyvcwHKSxhGBZT1wcde4
qfWNBuLUm4t1aWzkO6ORFJ69j6H2NAHp02pacsTq17bAkY/wBYOtcUb1LO9v3Z4nVVUFDyH
BYnH64rJtvDF4/l+db3EW/BVpI9oP07n8K2r/wT4kh0+WaLR7xYIv3000oVS+O5BPAA7UAY
WqXklrK01jGLBsNhYicrj3/woi1Ca5gil1ENcvMPvO3I5xnNS+IvKu9Oa9jAWUDbKgGBktw
RWUzsLGwVASQnPHqxoA3rZSxXypF3Hjy+jfh61K1uUfduY/pj2NZFq8k9zDCF/eZOAx2jp6
mt0XWqWqiGWazktxyYpZ1J+oPUGgAWQRqRnIzkZOc+1MeYOxAySORmqt1KSwK7XVjxskDH6
HFPS2LkSREgZwV9KALix71G5kHGR7inFo4psxg5+uCaiEcoTAIcHuDVl7XCJkgvjJwP1oA0
LCUNG7STRRtnBLNjOfanmGYAMqbkDE4B4J9eKz9Bg0iK/lm8QWrarbBNvkpL5W0n+L3x6VZ
stHnubto9Cvnh0okEpIpZ4/8APrQBs+FtXu/DHiey1a03o8ZAuFPAki6EGvs3Q72PUNOt7u
Bt0M6LIh9QRmvkfwPocF74o+xyzPc2CjF5csckr/zzHYZ9u1fXWjJClhALUIIAgCBegUDgC
gDRozRRQAhJ4wM1F9njN19ow3mBdudxxj6dKm70UAFFGaKACiiigApO9LTWYLjOeTjgZoAX
tUFypIx6irFZmvarYaPp73WqXUdtAo6seWPoo7n2FAHyL8cbRz8T727vSWQIihGGFAA4+tc
ZFrLxs9ujpAsi5VQCQzjkcD8q9p8aeEdV+KQvNXt7b+zI4/ktg6kPPg/eOaxfAHwlvLO9Ms
tq8k6nBmm7Hvj0oA53wz4ZvdbSOXW5XWEcraIccZ/iI7e1dsvhBr62WHT7bIXCqEXAFep6B
4CtdNjMl03mM7ZKDgZruLSyhhtwsMSRpjOAMUAeL6B8Irm5njmv7vyIF6ogyx/wr0Sy8GaN
o/7y0tUafGTI43EkfWustOYuPXr2p00YKN9OtAHyR+0JHFaeI47WzsJmmuB9qlaIttORgcd
M5Bry6UajMiRpp9ylsByiDAYnufU19b/F/wAEzeI9PtbrSio1K0LFUJx5qHqmexzzzXjieB
vHQjZh4ZfgE/8AH8n8qAPJoPD+oSuoi0+/DdRV2903xBZQrKLe9iGMMC3Brv8ATpvEllLC8
mkR4JJRWuueD7Cti8bxBrjrHa6PaxzMQBvuTj+VAHj9tZahqRWSOdWkj+X95ckMvsPSpdQ0
i/tLGe4uryMBEJCeezEnsK9c/wCFT+Lbw+ZcWWhIx7id8/oK5vx94G1fwzoL3OoppZgeREP
k7y/JzjJ+lAHlN1Ddf8I9I06nkqXkxgNk8AVtOix6LoscaIGZI2JHUnJ612Wm+F7fxBo6Ta
ndzJbudsUEGFPyDbuLHPfsKyNf0NtGntoYG86yt2j2yu6q5BzgFM5JHqOKAKU9jDcz2kFxw
jzbSwQE8g9sjNR3PgaNmJt71x7PBj+pq6yS3V/apbMUcTriTbkIcHk11ul6ddPqIttY1aW0
DdHWFAM/XHSgDzZ/BWqxKzJC0sa/xIueKWw86CUQXxZgOAGG11+h/oeK+l9G+HhjgbZ4g1I
bgDgGMAj/AL5pJ/hbpN7N5l3dX9y6NgszBce/AFAHzzOlxZsDMGEbn5GYDB9vTNVp7r98mw
sCvJPb6e1fSes/Dm0m0lrK1iVrdV2+W3BH0PrXzh400S+8M6ibe/hlSHOEmYdR6H396AJi1
rq1xbwBPLlEbs8kZ+nB9ea734d2KWsbID+4Y4bccnNeW6LqH2We4ukVHAj2Bn4Xk5/E1678
ItOudd1RLeRyrzkv83UD1oA7qH7Pb7kXZGSOMYGa7z4V6hfztdW08T/ZU5RyOM1JJ8OdK/c
LPdXTOTjPqev4V2dtFZ6TawW8ZSGMkRpuONzen1oAvUUUGgAFGKKKACiiigAoxRRQAVBe3U
FlaS3N1IsUESl3duigdzU9NZVdSrqGU9QehoA57RfFEPiFUk0OCaa1JYPdSoY0QjoMHlifb
86sReHLJpBPqKnUboOZFluwH2H0QdFHsP1rYjjSNAsaqqjoFGAKfQBWe3V5NzfgKUQKFIUY
B9OKnpOGBxyM9qAKN4u3YvQVxHxi1a90zRLO2sw6RXTFZZVzkAD7v4/0rsbuOYtufOCeOas
taxPaFbiNJRjJDjIoA8i+CmpXp1u4svNkltHiaR1ZiRGwIwfbPSvZJnAUgcnHNZelWlpp8E
xtLeG3aR8syIAWP9auEFlO4YX07mgCGUxsV8zO3sB396lSNjKGGUT06GlCrgHb83ap15Rfa
gDntY8HaPqlw080Dx3DDmSJsH8ulWdM8OabpeWs7cCRhgu53HH9K2gPmNJhu+OvagCjNbJw
xGDjFeJftPSLb+BYl7yXka/XgmvdHQ5OTkZJFeO/HnQbnxO+gaPbxL5Ulw08zs235EHQHB5
5oA+abXW9RsbmRdIuZBbyHc0XkiVQ3qA3Q/StS/8ACepEQS3lw8mrThb67uXZDBbqfuqzD+
PHYdOmK900zSdL8N6LOLoWlvZ2bkGR168dXY8sf84r598a67qnijVJoncWWlI52RRAAyDP3
iB6j1oA27G80/VEkksRGk9hPFFClux2yAsAzkdyf0Feq3Whx31vbiZCqunDDqD6j2rx74S2
cMni9YLSH5EibcwGfpk19BQTLFaLbvC52ggOPWgDX8Hi7tNOW2vpYpGiYrE6DG5McZHY10I
kIK5Vi7NsJGOPf6VzWmz4ZeeevNbAfc4YNnPJPpQBpGMMw3DAx8wHPNYPizw7Y67bPbalAk
sLDHzDp71v2hkkwqLu3dMetbMOkqVHntnPYUAfMWo/Aq7gu2l0SIXdsrbljLkYP0PWu/8Ah
f8ADXWrHWYdR1R/sMUJ3CJTlnPpx2r2+KFIkCooAHpUqigBRUc0Mc6bJkV1yDhhnkdDUlAo
AO1FFFABRR3ooAKKKKACiiigAooooAhlt0kcl9xzjjcQODkVNRRzQAmOaKUUUAVr4ZgJ9DS
Pv8rduAj8vG3HOfXNSz/NtT+8efpUd6wWDHqcUAMs41aIMwycmpXiBAwcAcmizGLdffmpW+
6fpQAirlRS7cD1oT7op1AEYX5yfYCnYpaKAK03UjgVj+Iisej3czKCYomde5GBWvebhhl/O
qkgEiFXUFSMEHkEUAfKfiD7Vr11HFYrc3jk5jtixYIT3x/WqMfwn8R3F4smthNPsiRkLIGd
/YY6V9UW2j6dYs8lhaRQyyfeZV5NYvjTCWMAx8xk4PpxQB5Zo2n6RoGLHSkWB8YZv4j7k+t
a8MmJkDSPLuHGOn1rDvIZJdVuSwAZMk54G0Cul8HeGdTuWkco0EDAESPkD8KALUIcPjBJJ7
dq7DSNEuby3UOGijP8R4zW5oehWVpEhK+dOvVn7fhW+KAKtlZRWkYVBlh1arQoo70AFFFFA
AaKMUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABQaKKACk60uKKAAUUUUARMpMyNngDmodQXMSn0NWqgv
h/o5+ooAqG7ngvbG0jsppYplZpLhSNsWOmfrWk33T9KZbnMCH2p7fdNADU+4KdSJ9wUtAAa
KWigCOYbo2A5OKzR9wr0NauAKY0MbA5Qc0AZ0YAyp7d/WsHxDpM2pSoqyokSZ4Ocg+tdY1t
EcDGMelZ2qFbR7cLbzymViuUGQuB1NAHO2HhPTre5F3cJ9puOAS/3R+FdMOAB0HSnR2pZQU
bvyDSvbzD+HP0NACQv5cynseDWlmqEUISWPzjhmPyr1yRzV7nOc8Y6UALSGlpBnJzjHagBR
RRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUdqMUUAFFFFABUN4M27j2zU1If0oAitQRb
pn0qU/dNFDfdP0oASP7lOpsf3BmnfSgAoox60negANHaiigBrcOp59OKd+NQyJIejjGelPj
+WMAnpQA7YoPAwaX8aXvSdKAEIGQe9AbO7KkYOPrTqKAGs4UqDnk4p1IRk8gcdKXFABRRRQ
AUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABQaKKACiiigAooooAKKKKACkf7px6UUUAJHnbzTqKKAC
k7UUUAA60tFFADWUMcMufemSINmFH4CiigBY1YZLdSakoooAKKKKACiiigAooooAKKKKACi
iigAooooAKKKKAP/Z
</binary><binary id="_8.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAAQABAAD/2wBDAAYEBQYFBAYGBQYHBwYIChAKCgkJChQODwwQFxQ
YGBcUFhYaHSUfGhsjHBYWICwgIyYnKSopGR8tMC0oMCUoKSj/2wBDAQcHBwoIChMKChMoGh
YaKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCj/w
AARCAJFAY0DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD6ppCoYYYZGQfyNL1FFABR
RRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUU
UAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUhUMMMMjIP5GlooAKKKMgUAFFF
FABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQ
AUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAF
FFFABRRXlPxIvtU1HxY2k6DZs0umWKX95IdVezWaF3ceThY33A+Ucn5SOxGTQB6tRXmF74+
11tM8IX+heH9OnsfESwRwC61BoXileF5drBYmG0LGfmBzk9O9aV348n0u28UrrOmxxX+iaf
BfiG3mMi3Akjb5UYqP+WqOg45wDgZwADvaK8Z8c6prupeJJ7ew01UfRNNhv9QVdYktlnjkD
sYCqxNvAMR+b5T2BAZgex8OeOE1vXtBsLexMVvqugDXEkeT5owWiAjKgYPEvXPbpQB2tFcJ
8QfFfiDw3qmjQaXounX9rql1HYRSz37wMs7LI2GURN8m2P72c5PTvTda8dXejweJBeaZCbv
RNDh1aVI7glHkcTbogxUcAw8NjJz0FAHe0V5mvjzxHbvdwal4csRe/wBizazZxWmoNKJhEU
BjYtEu1j5i4xu710WmeLotV8RaVp+mwrPbXmk/2tJcCT/VIzKIhjHO/MhzkfcPWgDqqK4jx
N4q1u18bWnhzw7pFhfXM2nyag8l5etbqqpIsZA2xvk5cHt3rG034jaxr1l4Tfw5oNlLda5p
02oPHeX7QrAImjQqGWNt3MnoOBQB6hRXmtt8RNRv9D8PyaZots+s6tf3Oni2nvCkMb24lMh
8wISR+5bHy85GcV0PgTxJd+IF1iDVLCKx1HSr02U8cE5mjZvLSQMrFVJGHHUDmgDqaK4/Tf
G9rc6v4zsbhEgPhpkaZvMzviaAShyMfL/GO/3c+1VPC3jx9c/4Qzdp6wf8JDptxqBxNu8gx
+T8nQbs+b14xt6c8AHd0VxWheOV1D4Tjxtc2JiRdOl1B7WOTeQI1ZioYgZOF64HWqOleM/E
P/CSaPpOu6Fp1sdYs7i5tJLTUWn5iEbFXDRJjIkHIJ6UAeh0VxGh+OJNWsPBE8WnhX8Qo0k
qGX/j1VIWdu3zYYKnb72e1ZHh34qxa74R8Ha3a6eAde1RdLmhM3/Hq+2Usc7fmx5XoMhs0A
enUV5h4V8RiA6nfmCea5vPFM2jyPPclwqpI0alBgBVAX7oHuSTzV6x+IUt3/Z16NNRdDv9a
fSYLwz8uuGVJtu3o8q7AM85U55xQB6DRWB4W199em1spbCO0sdQksYZQ+7z/LCh2xjjEhdM
c/cNcprHxA1fT7u8ul0Kyk8P2uqx6VJcG/YXBdpEj3CLy9uA0g/j6D8KAPSqK8x8UfEXV9L
uPFM+n6DZ3Wk+G2QXs01+0Uz5iWU+WgjYHCuBywyfStHXvH7aXL4vVNPEo0HSItVUmbaZ94
lOw8HbjyuvPXpxyAd7RXnWv+N9c8K+CdT8R+KdF06GC0a22R2V+85dJJVjctuiXBUOCAM56
cda0tZ8cw6Zf66htTPZ6XoK675scnzSqTN8gBHHEOc5/i6cUAdnRXB6D4v1uXXLXTfEOjWF
m17p8uoW0lnfNcArGYwyuGjTaf3q4xnoat/DjxFr3ijR7PVtV0jT9P069tY7m2NvfNPIQ4B
AdTGoXg9ieaAOxorhfEHivXovHbeGvDmi6deyR6bHqMk15ftbgB5ZI9oCxPn7mc8daXxT48
Ph/TPGF5Lp4m/sC3imCLLjzmkTOM4+UA8Z5459qAO5orz/AE3xb4lm8Qap4fvtB0uHWoNPj
1G2EWovJBKryPHtdzCCpBQnhWrJtPiXrf8Awg2o+JtS0Cwhtre8Syiih1BpGd/tYtnJzENo
BJYdc+1AHq1FcF4l8W+ILXVdat9B0TTry20i3Sa5lu9QaBiWRnwirE+eB1JHJ/Gn6L8Q7TU
/EPhrTfszQDXtFGr2zO43A/KfKI9drE5B/hNAHdUVjeEdZbX/AA9aam0IgM+/92G3AbXZeu
B6Vs0AFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFeeWzxRfGnxI9xjyV8PWZfIyNvnXOeO/F
eh1xviXwMNY1ybVrLXdV0i7uLRbK4+xiFlmiVmKgiSNsEb25GOtAGT4qvbDUovhle6KUbTL
jW4pbYpGY1MbWVyVwpAIGOxAqj8VdGF74+8D5k22+o3Rs72LHE0cJF3GPweDH0dq7BPBunR
aZ4X0+B7iO28PTRzWo3AltkLxAOSORtkJ4xyB9Ku614ft9X1fQ9QnlmSXSLh7mFUI2uzRPG
Q2R0w5PGOaAPH/AIj3uo6f418ZT6ddw2ls1lpNvqE0sHneXayyXEcjgblxt3hiScAA102ia
VDoPxf8OaRavJJb6f4Oe1jeTBZljuLdQTjAzgdq6vUfBem6lf8AiK5vGmkXXLCPTrmIsAoj
QSAFcDIP71uc9hjFP03wnBZa/p2sPe3dze2WlHSQ0u3EqF0cu2FHz5jHTA5PFAGH8Wv+Qh8
Pv+xng/8ASe4rmPib/wAfnxV/7FCD+d5Xp3iTw9ba/Nosl1LNG2lX6ajF5ZHzOqOgVsg8Yk
PTB4FZ+veC7HWpfEL3Nxcodb01NLn8sr8ka+bhlyPvfvm65HA49QDD8F6R4gvfEena94htN
Ms7e20ZtPhhtbp7hpvMeJ9zbo0C4EWMc53e3NX4J6FLpTeJjcmFzbX7aVZlM5Syt8+Shz3H
mPmvSrOBbW0ht0JKxIqAnqQBiqWiaPDpH2/yJJH+2Xcl4+/Hys+MgYHTigDzzxVPrNv8c9N
bw9Y2N7dnw5cBo7y6a3QJ9phyQyo5JztGMdzzxzzNzo+u+BbTwxp2jy29xr2k+FNSaM+WWj
kkWW1cqAcE55UdPWvYX8PWz+M4fEhlm+2RWD6cI8jyyjSJISeM5ygHXGM8VJc6Hb3Hiex1x
5JftNpaz2iRgjYyytGzE8ZzmJcc9zQB5ppGnWumz/CkafetfwXeoXt+LllC+YZ7O5lJCjoM
ucDJwO5610nwy/5GT4if9h7/ANtbepT8OrSLQ9H0/TtW1KwbR7mW4sLmDyjJAJBIpjAZCpU
LIyjIyABzkZrY8HeGIvDMF/i+u9Qur+5N3dXV0U3ySbVToiqoG1FHAHSgDwrxJa3Q+J3i63
tYmlt/FOpReHrkKxBRfItJN/0ELXfv0rpvhh/zRz/sXL//ANtK9SsPC+n2mrahqLKZ7i6vx
qIMoB8iUW6wZTjj5ARzn7xqhoHgaw0T/hGPs1xdP/YFlNYW/mFf3iSeXkvgDn90vTA5NAHA
eFv+TRpv+xavP/RUtbuo/wDJS/hd/wBgvUf/AEXbVf8ADfw1i0bw5P4el8QaxqGgS2Mth9h
uPICpG4wSGSNXzgsOSev0qzoXgH+z/EGm6tqHiHV9Xm02CW3tI7sQKkSyBAx/dxqScIo5Jo
A5D4ZwFviDJp0kgLeG01OMIMkqt1eh4voPLjwB6fSvL/ANsdEs/hVawx7bLW9TttTXapwLi
KOeKbJ6DcrQHHqGNfSuh+E9P0fxT4i161MpvdcaBrgOQVXyk2KF44HUnOeT9AMzTvh3pNjo
HhbSlluZE8OXC3NnM7DeWAYYbAwQQxzgDtQB5NrVnqeo/DzxBZ6BcC21WfxxfJbSns5mkx9
M9M9s5rttUn03VP2dmv8ARoBbwafpQvbWE8G3ntB5io2P4lki2keoINdVZeB7CzhaOO5umV
tak1z5iv8ArncuU6fcyx9/el/4QewGj+K9LjuLqOx8QmZpYlK4t2mj2SGLjjccvg5G4k96A
JfhpYHTvAeiROyvPLbrczyKMb5pf3kjfi7sa5DWbi08P+I7jXdPKXvh6/1OKw1mykQkW94X
SNLiMMMfeKBwODww5Bz6Zplmmn6baWUTM0dtEkKs3UhQAM+/FcXqPw2gv9RuJJde1ddMuL9
NSl0xfJ8lpldXHzeX5gG5FON3tQBmaDf6bpetfFW+10oul2+oQyXJkjMihBZw5yoBJ+gBrn
/H5Vr74utH9w+E7YjHptuq7HxF8M7bWb3WnGu6vZWWtFTqNjb+SY5yEWPq0bOuVVR8rDpni
tLV/Amn6nJ4jaW4uk/tzTY9MnCFf3caCQApkfe/et1yOBxQBy/xGsNSb4T3Ft4lvbHU1nvt
NTEFk1unlm8twVZWkfdnnnI+lcGnnWkXxQ0S6yZdC8HyaarHPzRKbt4Dk9T5MkWT65r18+B
5bnRLnS9Y8SavqkEs1rMhuFgVoTBKsoC7I1yGKKDnPA4x1q9qfg3StS1HW7u5WXdrGmjS7t
VbAeIb+R3DYkYZ+npQAlvfabHDpVjMyf2tNpbzQAxksYkWMSENjAGXj4yM56HHGD8C7fV4v
hx4ck1HUbO5sn0u2NrDDZtE8I2Dh3MjBzjAyFXpn2GhoHgT+zdXh1G+8Qatq08FnJY24uxA
qwxuULY8uNcn92nXPSpvA3g6fwlBBaR+I9W1DTba2FrBZ3aQbIlG3aQUjViQFxyT1PfBoA5
PXLfXbj48XI8Oahp9jMPDVuZGvLNrgMv2qfgBZEwc98msr4uf8iz8Xv8Arzs//QK9UTw9bJ
4zm8SCWb7ZLYJpxjyPLCLI8gI4znLkdcYxxWf4g8E6drtn4ltb2a5EWvQxwz+WQDGEXapTj
r35zQBqpqOlN4pl0xWj/txLJblx5R3fZ2dlX58YxuVvlznvjmvFbz/k3fVP+xhb/wBPIr1P
wz4M/sfxBd63e63qesancWqWXm3oiXy4ldnCgRog+85OTk1DL8PtOk8FXHhk3V2LOa9N80o
K+YHN19px0xjeMdM4755oAzbv/kJ/E3/rxh/9JnrzuK1lOgeDNYso2kv9C8I2GqQBF3O6xl
DLGvu8RkT/AIFXqviPwK2r6nqN3aeItX0ldRhWG7gtFgZJQqlQf3kbEHaccEVp6N4U0/SLm
xkszKIrPTE0mKFzuXyUIxnIyTxigDM+DdzHd/DXRLmAkxTI8iEjBKmRiP512lZPhbQrTw1o
Fno+nb/sdqpSIOckKWJx+GcVrUAFFFFABRRRQAUUUUAfCn/DSvxE/wCfvTv/AADWj/hpX4i
f8/enf+Aa14tRQB7T/wANK/ET/n707/wDWj/hpX4if8/enf8AgGteLUUAe0/8NK/ET/n707
/wDWj/AIaV+In/AD96d/4BrXi1FAHtP/DSvxE/5+9O/wDANaP+GlfiJ/z96d/4BrXi1FAHt
P8Aw0r8RP8An707/wAA1o/4aV+In/P3p3/gGteLUUAe0/8ADSvxE/5+9O/8A1o/4aV+In/P
3p3/AIBrXi1WLKzub6dYbK3muJm6RwoXY/gKAPYf+GlfiJ/z96d/4BrR/wANK/ET/n707/w
DWvOZvBHiiG2WeTw/qgjb0tmJH1UDI/GsCSN4pGjlRkkUlWVhgqR1BHrQB7L/AMNK/ET/AJ
+9O/8AANaP+GlfiJ/z96d/4BrXi1FAHtP/AA0r8RP+fvTv/ANaP+GlfiJ/z96d/wCAa14tR
QB7T/w0r8RP+fvTv/ANaP8AhpX4if8AP3p3/gGteLUUAe0/8NK/ET/n707/AMA1o/4aV+In
/P3p3/gGteLUUAe0/wDDSvxE/wCfvTv/AADWj/hpX4if8/enf+Aa14tRQB7T/wANK/ET/n7
07/wDWj/hpX4if8/enf8AgGteLUUAe0/8NK/ET/n707/wDWj/AIaV+In/AD96d/4BrXi1FA
HtP/DSvxE/5+9O/wDANaP+GlfiJ/z96d/4BrXi1FAHtP8Aw0r8RP8An707/wAA1o/4aV+In
/P3p3/gGteLUUAe0/8ADSvxE/5+9O/8A1o/4aV+In/P3p3/AIBrXi1FAHtP/DSvxE/5+9O/
8A1o/wCGlfiJ/wA/enf+Aa14tRQB7T/w0r8RP+fvTv8AwDWj/hpX4if8/enf+Aa14tRQB7T
/AMNK/ET/AJ+9O/8AANaP+GlfiJ/z96d/4BrXi1FAHtP/AA0r8RP+fvTv/ANaP+GlfiJ/z9
6d/wCAa14tRQB7T/w0r8RP+fvTv/ANaP8AhpX4if8AP3p3/gGteLUUAe0/8NK/ET/n707/A
MA1o/4aV+In/P3p3/gGteLUUAe0/wDDSvxE/wCfvTv/AADWj/hpX4if8/enf+Aa14tRQB7T
/wANK/ET/n707/wDWj/hpX4if8/enf8AgGteLUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQB0ngP
wtc+LvEUGm2xKRf6yebGfKjHU/XoAPU177FfWfha6Phb4e6Il/qsahrmRm2xw5x800nUnvt
H0HpXKfAXytI8EeKtf2bpYA3Tk7Yoy+B+LVieEPiUmj+D5tP0+2dvFGoXbs104BRmdhiRj3
POMYxxnvQB6eP8AhaMJ89v+EXuFHJt0MqsfYEgAH3JrM1Cy0b4nWl5puqWDaN4sskBZXX54
z2IYf6yM/wBe3Bo1rwlrXhnQ7rxBaeLtXudVs4TcTJcyb7ebaMsuzsOuOeKr/ETW0stK8G+
PrS32XRkjSSMNgyQyxszIT3xtOCehOcUAfP2s6bc6Pqt1p9/H5dzbyGN17ZHcex6j2r6a8F
eLb3wL+yxYa5pFvYzXq6i8OLqIuuGlbPQg549a8C+JfiS08V+K5tUsLRraKSNEIfG9yq4LN
jjPb6AV7/4L8I3fjf8AZU0/R9PvLCzuG1F5RLfSmOPCytkZCk5/CgDyPxN8TdZ+I/ibwsNc
tdNgFheDyvsULR7vMePduyxz9wY/Gvc/jt8Zdb+HnxEi0jS9M0a50/7NFcOtxA3mNuLBgGD
ADgccHHv0rwfxF8O9R+H3i/w1Dqmo6TfNeXKOh06dpQu2RQQ25Vwefeup/bF/5K8v/YNg/w
DQnoAn/aw0TSbPXfDuuaNZrZHW7EzzQxqFXcNpDYA+8Q+D64HvnpPj5Z28/wC0/wCB7WWGN
reY6ckke0bWU3Tggj3FZH7WX/IN+HP/AGCT/wCgxVvfHb/k6vwD/wBdNN/9K2oAd8YPjn4k
8G/EfWdA0nTtCexsmjWIz2rM+GiRjkhwOrHtVn4lWNrbftdeDhBBFGJ4reSUKoAdt0oyR64
UD8K8f/aZ/wCS4+KP+ukP/oiOk+D2s6prvxu8I3Wt6le6jdLdpGJrud5nCjcQu5iTjJPHvQ
B6p8Wfjx4m8JfETW9C0zTtCezs5QkbT2rs5BRTyQ4HU+lfMt9cveXtxdShVkmkaVgowAWOT
j25r6V+MvwR1zxB498Q+IbXW/DcFrO/nLDcXbrMAsYBBURkZ49a+YqAPpT4KeI7rwf+zd4x
8Q6bBaTX9nqsfli5jLp8/wBnQ5AIPRj361vaN44vfid8CfiHdeJNP0oSWEB8gW1uVAOzcG+
YtyCBgjFcl8NtNvtX/ZS8dWOlWdzfXsurQ+Xb20TSyPh7UnCqCTgAnjsK1PhboGsaB8APih
Hruk6hpkksBaNLy2eEuBEckBgMigC1oPjbUPh9+y54V1jRbWwmu59UltX+1wl12F7huxBzl
B3rhNO+Lmr+L/ip4FvtetdLhTT79YgLSEoCkzoj7tzNnA6V3uheB77x9+yx4U0vTL7TbKaH
VJblpL+Zo4yoe4XAKqxz844x0Brw/wCIvgTVPhzqlhDfanpl1cTp58Uumzs4j2tjklVIOee
KAO0+MHh1X/abk0qSEC31LUrPao6Msvlhv1LD8K9Kvb+HUf22NLtkiTyrGB7XGBgn7HLIeP
q5H4Vqa/pZ179pX4b6/bhJLG/0kXm9W7xpI+76fPEBj1rzX4Wam2s/td/b3feJtR1Eof8AY
EM4QfgoA/CgDJ8Y+FR4S/aZsbBYttlca1a3dsCBgxSzK2B7A7l/4DXbx2lvcftumCaCN4fN
LeWyjblbAsDj2IBra8fxx+M5vAXi+2Ae90XxMmi6htIJULdAIzH8FP8A21rLtP8Ak+Zv+uj
/APpuNAEN18evE8XxSm8OLp2g/YE1k6eGNq/meWJ/LznfjdjvjGe1WvEGjacP2ztJgFnD5E
6rcSR7flaQWzkNjp1VT9Rn1rxm/wD+TgLn/sZ2/wDSuu9/aP1288M/tEw61prBbuyhtpkz0
bC8qfYjIPsaAOr/AOF4+JP+F1/8Il/Z+hf2Z/wkH9lb/sreb5X2nys5343be+MZ7Vy3j/4g
aj8Lfjb44TwzYaU0d7JbmRLmAuqkQq3yhWXGS7E1pfE/QbX4ieGrf4rfDkPbatakPqtnbti
aGVMHzVK4O9eDkckYbgg5+d9T1C91W+lvdUu7i9vJcGSe5lMkj4AAyzEk8ADntQB9efHb4r
a34J0/wq2kWOkOdXsDPcfaLdmw2E+7hhgfMeua+OK+hv2sv+Qb8Of+wSf/AEGKvnmgAoooo
AKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKAPa/2ddVt5f7a8N3hU
LeR+bGp4L/KVcfltOPY1s+GdA0RNK1D4f+KIIbW/Wd5bS6ICtcq33ZY2P8QAwR6DHPIrwXT
r2502+gvLCZ4LqBw8cinlSP8APSvcNP8AiP4T8Z6XFp/j6xSC6XAE4RihJ4yrL8yfy96AOp
ufBnirUrEaVr/iyOXRRgTGG2Ec8yD+Fm7D1PPvmquoJYeOPEuk6DpEMU/hjQmWa7kUZhd1X
bHCp6MAM57Y/XLk0j4beWxvPFt1d2PBFnJqZeMY9FUbv1rG8W/FfTdO0c6J8PrRbW3wVN0I
/LC567F65P8AePPt3oA4z4y3Wm3Pj++GkQwxQQKsDmEAK7qMMQBxx93/AIDXpt3/AMmY2X/
YWP8A6NevntiWYliSTySe9e6eBvif4GtfhJa+C/GuiaxqMUVy9w/2VlRCS5ZcN5itxmgDx3
wt/wAjNpH/AF+Q/wDoYr179sX/AJK8v/YNg/8AQnrlPGuufD9tY8P3fgHQtU0uO0nMt6LuU
yGUBkKBcyNjGH9Oo/D1HxT8W/hF4o8RR67rvg3W9Q1KKNY1MzKIyq5wCgl2kcnqDQBm/tZc
ab8OQeo0o/yire+O3/J1fgH/AK6ab/6VtXj3xo+JNx8SvEkN61oLHT7SIwWlqGDFVzksxwO
TxwOAAB7nc+KPxT0/xP8AF7w/4x0exu0t9LFqxgutqs7QzNJj5SRg5AoAz/2mf+S4+KP+uk
P/AKIjruW8Bad8Ov2l/BejaRc3dzbyGG5L3RUtuZpFI+UAY+UdqTxN8RPgx4p1u51rXvB3i
KbU7raZ3W42gkKFGAswHQAdBWB4o+L2n678dNF8anTrqHS9N8qNYcqZnRCxJxnaCS54z0HW
gDn/ANoz/ktfir/r4T/0Wleb19D+JfiB8FfEuu3er6z4P8Rz6hdMHmkE+wMQAOizADgDpXg
F80D3tw1mjR2xkYxI3JVM8A++MUAfQnwo1zUvDf7LnjfVdEuntNQt9Wi8qZACV3NbKeoI6M
R+NeVeIfip438RaVNpuseIry5sZsCSH5UDjrg7QMj2rU8P+PdO034G+JvBU1tdtqOqXsdzF
MgXylVWhJDHOc/um6A9RXmlAHvXiv8A5M78G/8AYdk/9u68Fr3bwj8S/AA+Euj+DfHOg6zq
S2FzJdf6Kyom8vIVIIkVj8shGDxmuC+JupeBNQk08/D3RNS0pEEn2sXkpcyE7dm3LtjGG9O
tAH1H8MryGb4S+GPG0jFP+Ef8PahasO+UaMA/lAf++unp88fsuf8AJdvDP/b1/wCkstW/C3
xag0b4Fa54Iltrp9Ru5HW2mUL5SRSFN4Yls5/1nQY5HvXKfBzxXZ+CPiPpHiHUobie0s/O3
x24Bc74XQY3EDqw79KAPcf2ftZt7n4neOfB2qYe1vtQk1C1VsYW4gn3cD14Vv8AtnTbT/k+
Zv8Aro//AKbjXhmk+MG0j4px+LbBZURNTe8EZA3mJpCWQ9slGK/j1711svxUsIv2hD8QrWw
un0/zNwtpCqy7TbeSehIzyT1oAw7/AP5OAuf+xnb/ANK69X+Lvhe08Z/tU2Xh/UZp4LW9to
w8kBAcbYXcYyCOqjtWXJ4++CkniJtcfwd4jOptd/bTL9o/5al9+7b52Pvc4xiua1X4vx3fx
5tfH0WmyCztmVEtWceYYhGYySem75mPp0HvQBY+F2s3nw5+P0/h/Rpmm0y41o6LPHPz5sX2
gxKzYwNy5zke46E1yvx30az0D4ueJdP0yIQ2iXCyJGvATzEWQgDsAWOB2Femf8LG+DH/AAl
n/CS/8If4i/tn7b/aPnefx5/meZu2+dt+9zjGPavH/if4pXxr481jxClsbWO9kBSFm3FVVF
Rcn1woP1NAHrn7WX/IN+HP/YJP/oMVfPNepfGv4iaZ48tPCsWl2t5btpNl9mmNwqje2EGV2
sePlPXFeW0AFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFfZ/wDwyl4Q/wCgzr//AH8h/wDj
dH/DKXhD/oM6/wD9/If/AI3QB8YUV9n/APDKXhD/AKDOv/8AfyH/AON0f8MpeEP+gzr/AP3
8h/8AjdAHxhRX2f8A8MpeEP8AoM6//wB/If8A43T1/ZU8F7fm1bxEW9RNAB/6KoA+LaK+0/
8AhlTwT/0FvEf/AH/g/wDjVH/DKngn/oLeI/8Av/B/8aoA+LKK+0/+GVPBP/QW8R/9/wCD/
wCNUf8ADKngn/oLeI/+/wDB/wDGqAPiyivtP/hlTwT/ANBbxH/3/g/+NUf8MqeCf+gt4j/7
/wAH/wAaoA+LKK+0/wDhlTwT/wBBbxH/AN/4P/jVH/DKngn/AKC3iP8A7/wf/GqAPiyivtP
/AIZU8E/9BbxH/wB/4P8A41R/wyp4J/6C3iP/AL/wf/GqAPiyivtP/hlTwT/0FvEf/f8Ag/
8AjVH/AAyp4J/6C3iP/v8Awf8AxqgD4sor7T/4ZU8E/wDQW8R/9/4P/jVH/DKngn/oLeI/+
/8AB/8AGqAPiyivtP8A4ZU8E/8AQW8R/wDf+D/41Ubfsp+D8nGs+IAO2ZIT/wC06APjCivs
/wD4ZS8If9BnX/8Av5D/APG6P+GUvCH/AEGdf/7+Q/8AxugD4wor7P8A+GUvCH/QZ1//AL+
Q/wDxuj/hlLwh/wBBnX/+/kP/AMboA+MKK+z/APhlLwh/0Gdf/wC/kP8A8bo/4ZS8If8AQZ
1//v5D/wDG6APjCivs/wD4ZS8If9BnX/8Av5D/APG6P+GUvCH/AEGdf/7+Q/8AxugD4wor7
P8A+GUvCH/QZ1//AL+Q/wDxuj/hlLwh/wBBnX/+/kP/AMboA+MKK+z/APhlLwh/0Gdf/wC/
kP8A8bo/4ZS8If8AQZ1//v5D/wDG6APjCivs/wD4ZS8If9BnX/8Av5D/APG6P+GUvCH/AEG
df/7+Q/8AxugD4wor7P8A+GUvCH/QZ1//AL+Q/wDxuj/hlLwh/wBBnX/+/kP/AMboA+MKK+
z/APhlLwh/0Gdf/wC/kP8A8bo/4ZS8If8AQZ1//v5D/wDG6APjCivs/wD4ZS8If9BnX/8Av
5D/APG6P+GUvCH/AEGdf/7+Q/8AxugD4wor7P8A+GUvCH/QZ1//AL+Q/wDxuj/hlLwh/wBB
nX/+/kP/AMboA+MKK+z/APhlLwh/0Gdf/wC/kP8A8bo/4ZS8If8AQZ1//v5D/wDG6APjCiv
s/wD4ZS8If9BnX/8Av5D/APG6P+GUvCH/AEGdf/7+Q/8AxugD4wor7P8A+GUvCH/QZ1//AL
+Q/wDxuj/hlLwh/wBBnX/+/kP/AMboA+haKKKACiiigAooooAK8lvfj54HtrqW2l1Ca2mjk
aMm4tJguQSDghSCOPWvWq/PzXdKj1HU9X/1m8XswVS2ekjc8D3/AEoA+t7L4y+DrpVKeJtF
ye0kxjP/AI8K37Lx5ol4AbfVdInz0EWoRMT+Gc18AXWiNDKIpVSJ2K4BOWk3Nt4FaOpeB9Q
0qRzcwzp5chXE9jNASAwXOWXAyT3NAH6CR65A4/1b49iDU66tbnqJB9Vr4uXWINSmt5PEMc
kmnabASq2BkglV2AULjI29c8HBIGSckVraTrt1Bq09loPiF7DRGiEsSapNKXjZTtdE+ZTwx
LZYkbeecUAfXy6naH/lrj6qRUq31q3S4i/FgK+OtO8TfELTk1C5k8QzzwaewjKiMzwz4l2f
uifvMQCdvJxz3ArZs/iZ45l0681TbpU2mWqLLLIY22qjH5SdoJHAyQCxG4EgDkAH1etxC33
ZYz9GBqUcjivk/U/jbqGn6T5s2l2b3pYeWRLuhkUZDdDkMcbsduQfWtbwv8T9S8VLYTQRQ6
fHI6h1t8kk7sH5j2z6YoA+mqKK5z4ia/J4X8F6rrcCxs9lGJMSqSuNwByAQTwT0oA6OivEY
/ih4iv4vCtxatpVpbeIft08B/sy5v3ihieJYldYZAd53sWboOBgYOdnxt491zS/FF9o2kx6
YrLc6TbQS3MLyBTdyyo7MFddwXYpAGO/J7AHqtFeHX3xj1OztPBrS2WnCW/vZoNVO5tsUMV
2tq0kWSCCWcMAc4AI5617jQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQ
AUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABXw/f26jxBqjGMt/pcpA45y7f4/p
X3BXy/FpKXmoam7XV4hW7kA2y8fePrQB4z4qgRY447SEG/ZCw8gDcjA+g6HGDXs3xSt9R/4
Q1rqaW6NvNqKQeX55P2ktLvQlTxgbSB1zkY6VbXwy5H7vU7jn++M/wBaYvhy8XLRagJgmSf
3jcEdup59qAPMbrSbzxlq99d6RqEGipOY7dmklYGeZVAcM6gfKxYDe4GSMHBBqpeW+m23ji
3SO3uljuCp1C1KoXWdDiVYgGJVXzt/iPJHIqW8l1u48SJBos9swuFF2EtrllSMseI13kgg7
QcHj72Qoyo6ODxE9ro17pF9ZXBdEe2uDHP57+Y4+SVTkEEE5yBkNtUcE4AM3xTrbapf6Rfx
ae+iQqzl7S2kW1gkRVDoGYHG8lSvIB4yAe1S/WfWdGuJvD+jarb3c8RhmsbRcQq7rhCeefl
3HnnrwM5qezm1fw9o0beIbC5u21ECOJ7m6UQJLnb5YdWyh5yTlTgdTji3rXh3XfCuiXOqjV
7ufSzIFMKXEiMpfbsKHcd4VgqZIQnOCACaAOctLy+tfh9q+kNYbFMck92FyksbuwCtIMcoP
lwOoLEZrZ+CqkWGmD/psf8A0bT7/SL6HR7jVLLxZDq1xKS1/Z2sx/dkLgmNw3TL5IIGcEjO
BnW+GMt2r2Uc9zM7LKASzkk/P9aAPsWs7xBpFpr2j3OmairPaXACyKpwSAQev4Vo1y3xOhj
n8D6lFPEssLeUJEZdysnmpuyO4xnPtQBRi+G2jW13Bc6dPqVjJbz3U8P2a42iM3DI0qqCCA
pKA7e3OKp23wj8N2sF3HBJqame6gu1k+1sXgaF3eJYyfuqrSOcc9fYVyGravL4aaSDwncXG
m6Zcat5tnFBbJ9mkgSG1Eyx5jfam4yttULkiRtyqpNeieEbvV5dXvk1S6kuIHa4aJWgWMRB
LqVEVSAM/uwnXJOM96AMGL4YeBtSgvNMVDdva2x0+YNcGSS3LytOWyclZWaTdu6kFe2K9LA
wAM5+teF2t9BpnheWXw9nT/E6QwJrWqeRsjhke6UTGYsrAyjMjAsG2Kd33SM9VY6j4jvtKt
pbjVZoLmRdPik+z2iouZWTzXCyx71OMgBh8uTkZxgA9JLKGAJAJ6DPWnV5rod9ql74s0W2v
pPNuFha9+0var/qAphljUgfIxlELk9SGYDjgelUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUU
AFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABXzlozI17qwDKT9sk
4BGepr6Nr4/v1xq9//wBfMv8A6GaAPTmWUQSeQAZdp256ZxxVGxt2XVY5JdPkjndXUzibcM
DP8IOBnOcfhXE2V1LFIub2eCPuwZiAPoK2INX1CEAm/Eq4U7TycNx3Hr/kUAeVzeE/FHhIP
rth5yxwFfIubMqUMbYVW2Hpl2xggfU5JGlosPh/UdIj1bWdRvrfXp9roYLeMxwYYJF+7VS7
5xyqgZAI7Zrc8ZSeLtL8MG18TQWzWt5C+lC8t5A5JYo7BlyMthWYHoCD8x3YHltrrVlbTXE
Ftbm4NtcGS0kvMbPLx84kRQSd21OAcDHAB5oA6LVNduNRey0XVb1oNMmlXzDsEaKqc5TC8g
/KFcAZy3BzmpPHtn4d0zRDB4Ze/SaMCWWGSZjBLGTlXABI3r1/hyucqp65PivRNW0XVjqep
2KRW12VuLeJBiKTJVSAMkgDKjB74IGBmtTU7HVdJvrew8TxeRFqDCWOykfIdOOImVSsYOF3
DOTgZHagCt4KvbXUfE+mGaOMC6mWAW8SqkYU7ieQxZhlVOGxjpyBivUtGs4bLxUkFsmyJXj
IXJOCSCf1rLuZ9E1DU/Dd5B4fOk6hZXcKCSOGJFCGQxsjsjDeeVIygxjORkrXQWS58YAjkF
oun4UAfTtFFc18RpJIvBt+0U81uxMSGWGVonUNKoOHUgqcE8gg0AdLRXkp1y88P3mrRafcz
6jY6dcTvF9pmmuHEMdvayyxhixMrfPLtLbiCQOxFW4fHuqz6hC8cenfYGexeMKrO9zBeX01
vE6NuABWKNJDwwO4jgDJAPT6K+ebH4havL8NPDs0l3HHewpavNb3DSfa7pIord2dpBKvyyG
VGzlsq6gqxZlHqfjO9ki1SC28wxwv9mLt5roBm5VTnaw4x+Y4JIJFAHUxWNrFfz3qQILudV
SSbGWZVztXPoMnj1JNWq8ovfF2sXGmCaXUdLtrS4xNbypC8Uk0TTxRxhf3pwzbmbvxJGMA5
zs+BPF99rWt+JrO9ksJrawWK4tp4FMSmN5J02sS7Zx5H3yFzknaBgkA76ivP/DvjO9vvBWv
anctZPqOmSSK8ccbLHGRGsiqTuIcYcHerYZSDwSQM6/8S6rPrMl3b3lrHbWf2uCOIK/lswu
IoVkkw4DBQ+cdOG6ZBAB6jRXnS+LNb81VU6dIlrcNBct5Ljz8XYgymHOwjOSDu5UjjORt+D
Nfu9ae6+2mzT7L5dnKsQYH7aoY3CgknKj5MDqMNknsAdVRXCav4i1dNfu7TTrnTPsUc0FmZ
Zbdi0U8rrxkSfNtQ88LlpEGeGFUbLxT4jv3to4JdITiGCSQ20jB5HaZDIo8wYTMSsFySQ2N
wxkgHpNFeWWvirWSUvHubLFxDbCW12vkO9vIxaL5vlG5M4IOQG54zVTRPF1/pNzqFlhV0/T
1huGl1Gd3aW3C2wnaN2cnEKOzsXzlnXnqSAevUVz1lqdxf+DXv5isNzNaNcqkYKNGrAtGCC
chguM+4PToOT0LxX4i1fSoU0+Ozt9QaK52wXsLySRtEkWwS7ZBkvvD8EYV17gkgHptFcH4b
8RnxDrttfmWEaU8U8liyOy5AMEZ3/NtZvMMoHHAwBzkmDxT4u1rTfHUWmWMGnnS4raOSdp5
FErvItwV25cHA8joFbdluRtoA9Dorz6PxNrhv7WGaXS0JWz82JYXJc3JkAKEv0TaD0+ba/3
eMcRp3jrWbTw/4e1O6me9nksrKW4nDMIl8yzld5pl342Jje23BJXoOMAHvFFear421ZNQbz
f7P+zSTXMSRNGySxLb3cMDSH5juR1kZweNoKfeyTXV+DdbbXdKmuZmt/MW+vbdRCeDHDdSw
o3U9VjUk9Cc4x0oA36KKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAr5D1Jf+Jtf/
APXzL/6Ga+vK+RtU/wCQrff9fEv/AKGaAK3P1FSw/wCsXbgMTwfemKRUkXMqbRkk4x0oAuX
d/oviTwrdaTfRvBNcXFrHcfvAptWBBUDf9zABXIGCT1O/NeNeKdFt/C+uzTafdzzfZ5DNEt
zEoddspT5gchuRw+MHg45FdR4v0J/B2u6HHp7y31pcK5VWXMnnBRvQMVHDAqwB5Xd17nA1m
+uF1O2m1MXIAURx/b4GIV8LuDDowyXYrkj5hkdaAPXtS8XW+q+C7y01K7t5L22UX1ra3C+S
8UsbK4DAuHOQc8EYHfaRXLeLdV1fX/DkOk3UVvcTTXsNxaTxyGdVmeRkfDAZAO/sSSYycHg
1zrQah4kttLsNKkeTUzHKtwzXDKoAJ2vnOASOMsASODwCabqvhu68L2Ntf6mcX0KrHa3FsQ
YYJIyXKlSNxk254YDBLddpwAdZJ4WOnQwzf2reapplsizhoYVjgeWQELIApOQr/eD/ADYKn
PBFbvw/XN9Af+mq/wDoVcBZ67L9vjgbUdVvfPBgG+QmFsorMOSfXdjkjYBnoa9B+HPN1Cf+
mo/9CoA+sKiuIIrmF4biJJYXGGSRQysPQg9alrH8WaYdY0OaxEaSrLJFvR/usgkUsD/wEGg
C/DZWkEUcUNtBHGilURIwAoPUADoDWbrTaLpj2F9qNnEZYXFvaypZmV4mYYCrtUlQcY7DJA
7gV5tF4G1mDxTotwdMtjaaXczyQXUcqF44HuropAAwLKqwyw4VNowGBJ2KpwJfh3f6z4Jsl
i0SWKGSK2cWEFxDAxmFmYvtBZlYA7mHJBcbAwGQBQB7O8Og3d1bQmys7mT95FGRaiRY/L+R
1LbSExuK4JHUgd6nu9P083V1qN4omCwCKRZPnREUlvu+vOfXgVzHhvwtd6Z4wivjbW8VrGN
V3vGRmVrm4tpY2wB12xMpz0K9wQah8IeHNS0//hK2urCC1OpFzEsTph33S5Y4Gfm3KcsSxy
c4wFAB0VrbeG3j01rew08JcBri0ItVA5UEsPl+U7QvXB4x2rVs7GytgzWdrbRCQlmMUaruL
HJJx1yea8wHgrVbTRrm0t9NtZoPsflrZtIPKZzapG425Awzqc9Aep6k0vhjwJqumW2mWksE
C2nmzvdpvUhUjuJp7RVCgLkGZQcAAeXgDGMAHf3c2k+HLBUFolvazzeX5VrallaR89VQdWP
GT1JA71KttpEE66YlpaxtLA7CBYAFaLKhh0xjJXjv+FeV+Ivhtd3Xhi30230wtDGkRFta3M
cGLj7N5Zl3MrKCrclgpbPzAEiu68W+HZtU1a0vIYElltLV1hmZgHjlMsLBlPY4RuR9O+KAO
jg02wtreOC3srWKCJQiRpEqqig5AAAwADz9ap6doenabbQKoaQ29xJdiaeQu/nOHDOWPciR
h6AHAAAAriT4Q1G71GWLUNPgksBLGDvkV1mQXrTn5T22MOD1II54Jih8Dy6csckOiwXNuFt
zdWasn+leU8+AQxCsVEkZG4gfKBngYAPQLjRdIc3Mlxptg32hStwzwIfNUkEhyRyMgHn0q0
lnaRBQtvAgQLtwgG0L93HpjPHpmvLb7wBdXXhVrfUdPW8uRFZo0UckZd448F4VaQbcZCj5s
Bgoz2wln8OJng0WPUdPgnEDRRXf2mZZ2kt1014TGz7V8wef5Z5UAlQ2BgUAejxWejzai4js
rM3lmoQt9nAaNXXoGx0I4wO1GraDp2q6fNZXNuqwTKUk8r5GZWAVl3DkBlG045xxVTwnplz
p8Obzd5zW1tG5LBsuke1ue/PrXQUAVks7dJppVhUPLGsTnHBRc4XHoNzfnSx2dtHN5sdvCk
uMb1QBsYA6/QAfgKsUUAULjSbC4gSGS0h8pGVlVVC4KuJBjHbcqnHfFSXGnWVxeRXU9nby3
USskczxKzorfeUMRkA9x3qw0sattaRA3oWANKHVvusD9DQBVfTbF7y3u3srZrq3UpDMYlLx
KeoVsZA9hRHplhHuEdlapuyTtiUZznPbvub8z61cooAox6Vp0clw8VhaI9wgimZYVBkQDAV
uORjjB7U6202ztbjzrW2ihfZ5f7tdoC7i2ABxyzE+5q5RQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFF
FABRRRQAUUUUAFFFFABXyNqn/IVvv+viX/ANDNfXNfIWpv/wATS/8A+vmX/wBDNAEQ9aeMD
JOOnfpUG/mhZtsq455oA5X+0Y18Y6NEdTmnmt1FyUvZjttZzsUF5G8xcBB5jMoIHzYAwMdX
f39z4mspNJmSEq0TySwCbzWtHLgxzNM5Xy0VWVt6jq21x0rySEJplxb6hpmrM+sb0I2MEC7
i6OpIPHAUZ4yH/Gr91fq+ryXxLvFcRBry5ZiHTcuHXgjJDD0yTjGMUAL4JvU0vUJls5UnvJ
gRLFcxyHzCrE7QqNzkqoJOcBzwQDVjxx4qu79rv7PbNbWd5HbSEvtcsyFtjDHA+X5ePTBGS
a6H4LfD+w8SPdahqmoSQQLOUtlAwbjaefmz8p5B6Z9O9P8AjT8M7fwfDZ6lo8z/AGFZArQv
h2jJPLjJyRnHBz15OMCgDevPhpp9t4Q0XV9Je0in055HvZTM+bo/w7Q3VsDhQBwfbNa/w0B
MkB/6bD/0KuK0rVdVNg7m5mvrJrRIQ88oUyIwI37MZIQru4+6GG49Se5+F65it2/6a/8As1
AH1XRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFePftHeKtd8K6No0/h6/ls5Jp
5ElMcKy7wEyAQynjqeMV7DXh37UkLS6T4bZWwEvXY8kZ/dn0oA8OX44+P7KZ4pV0y7ZSeZr
PaTjv8rCtK0/aP8AEMJAvNB0ac+sbyx5/wDHjXP6rpaXltue1meZ8gbHAwQMZx1IHWr3w38
O2GvwaxFfrcwXsE8BjtbSxjud+Y5OCHI67CcAjP5YAOxs/wBpbbGjXfhqYE5H+j3+AMezJX
T2/wC0LpUWkW19qFnq9qLl2EMK7JHZV4L/AHh8uflz3IOBwa8W13w7ptvrGpabazC8s0ZAs
yQ+R5h8tSXRcnacn8a43xFp97byLNNia32hI5Y1woUcAY/h+nrQB9c+HPjx4Y1u8jtLfULu
3uJAdi3VrtDH0B5Gfau1i8cWTMF+324Y8BXjYGvz2DY4xx1rvvCPxG8R6X5dtbiTU41GQhU
tKoA7MASQPQ5/CgD7QtvHFhcvKkF/pszRNskVZwCrehBPB9qvr4pt9jM5tgqjLN9oAAH418
e+B/E+jJp8Vvd3nkXcsjTXMk64V3Zichhnjp1xVDxTdIPixamxlheGa1Qb4iGDDax6j3AoA
+3PD3iCx19bhtPfesDBWYfdJIzwe9bFeXfAU50bUT/00j/9Br1GgAooooAKKKKACiiigAoo
ooAKKKKACiiigAr4/wBSu7H+1b8G3uSRcygnz1xnef8AYr7Ar4j1ST/ic6iO32qb/wBDNAG
k13Y/8+9z/wCBC/8AxFRC6sS6/wCj3Q56/aF4/wDHKxpblI/9Y2BjrT7G5huJAYJVfY3O08
igD03xppOleLNMRNQ037Pc2kPnR3EbfvUCqx2o4QqwJ2kq3QFjwevFaP4K8OjT5dQbVLiB7
2NYDbecGBkcdZMpxn5vm+YcNkcYrB0PxXqulwz6c1xbaho6/vLgNGQBAx2tiQNmMrhSFUZP
P0NDw3FqniW3vV04XMmiaQqyyyQQ750RzjAUMpc7i7KvOME8cmgBEv8ARrZZrHTY7yaxtA0
EMxv1QBpWQiTiMbSGGVY9Oc98Wtb8c/bpTBrJu7i3fahhkv4pEAG0fLiIg8Hn5uxHOARieK
PC/iDRLsPrdm1lpmoqpW5aMeUgK7UaRY8hGCnlevXgkVQtdFns4Xv9MEVxakMmZNrGT5Xba
FxkghcZAAJBAPcgHqdn4F8IaZorXU51eXVbSxW+jJu4zHGp5CgqPunJ6jJ9BnB6X4Vz2NxZ
28lrFMI/NIBaUH+P/cFeeQ6rqJ0KW00vUJLmGa1LXCXN0k0Lg7lU2+4hosIzIygHkAY6Guy
+BW5vDdo0hzJ9pcMSADnzOaAPrSiiigDK8Ta9p3hnRLjVtaneCwgKCR1jaQgu4RQFQFjlmU
cDvXB678ZdCs7S1utLWXULdpZ47rMFzG9mIfL81pEELMoXzUzuC/eXGc8dD8WvDd34u8Bah
ounPGlzcSW7K0khQAJcRyN8wBIO1DjHfFcb40+Dtrf2cNn4eT7LbQ6fqQUyXku6W9naFkeV
iSZULRtuD5B44PGADs7Dx3pl54ll0pXQIZoba2lBctPM9ubnbt2YVRFhgxbk5GBgZxviD8W
NK8J2Vw9tC2o3dveNZTWw8xCjLD5rNkRtlVVlZiBwu4jJG04kvgvxbB4ij8QRQaVeXy6pb6
g1u100CPt037NINwjbb+8JIGDkelUPFnw/8V6jDrMtjZ6Ubm+1ZtQjLXbxy2p+yRxpJFMq5
DLIhyCMMvBAzwAemeI/G2ieHNM0+/1a4lW3vgTCbe3lnLARmQnCKWwEVmJIGADUkvjHRxpe
u38Vy00GiwefdlUb5V8gTjHHzZjZTxnrjrXEfFfwJrvi7wp4a08G2ur61V0vpBcvaqzPavC
ZEKqxwHfdsIwwG08E1WuPCfjCO18a6Stnpd7b+ILAQ/2j9rMBWUaelvnyNhwpkT+/wD3xyA
dGnxS0S0jt011LuwvHsnv3VbO4kg8pIxI7JMYlDhVI5AHJA6kCjWPijoltaBtJW51S8lums
reCC2ncTTIoeRQUjckIpJYqrY2kdQccbfeCPGF4fEFvc6bps6XugjRbK7N+VNoggOR5flnJ
eXG5tw4C8fLg59v8LPEWkaT4c0q0tYdS07Qr+5nt1/tWSxllhmhPymaJdyssjvyOGUAdCRQ
B6r4v8f6D4Q+wDXprmE3iPKgjtZJNiJt3u+1TtUb1yTjrUb/EPQxcapDCmrXP9mOYrqS10q
5njRxtyu9EKkgOpwCTg56ZNc58YPCfiTxIuiy+HLXTFvLSOQpcz3LxT2MzBdrxyKp3JwwdC
MMMfgzwn4P1zSvFHi64vLKF4dWlnmivI9TlCjfHGoU2uPLzlCfMzuAOOlAG5F8VPCkltbT/
AGy7RLm3F1biSxmRp4zIkSsilQWy8iAYHOcjIBNPufiNo1rr/iTT7iZEh8PWiXWoS/OXj3D
dgIEwwCkEkNnJxivPL74WeJC3ge+spLRdR8M6NBDGrTYjluo5YiyN8p+QoJBuxkHaccVFq/
wt8V3ba9epPaNda9BqkNzA7hRCJnjNv8wX5sLEqnPTtnmgD0x/iDpNzqFjYaNIl7dXV4loN
xeNBug+0ZDbTn918wxwTxkV2deKeEfhfrGg+KrW532rabba499EFfBS1+xNBGgGOqkqv0Gc
5r2ugArx/wDaNgafSNEVUd8XLkhf9yvYK84+M/8Ax6aL/wBfR/lQB8/PZyMhC/upcFQXUkD
PB4JFXvBMI8LSXMj2zam1z5TSO0zocx7gPu8/xt+nvXqESZOGAI9DzTdQitYbGedrCO5aMZ
8qOMF3OegwOtAHjvizR31K/wBQvlItVvbl5o4VY/uU42xr0GAPp+mKrQWsMieQVJlZQhJHO
ePvL0P4/nXc/EC2hW00qa2tWtGcybo3ADDGOCMmuQBYsVcA44AYZ4/p+FAHI6t4c0o3clrD
EBebd+IiV4z/AHTlfyqXwlJq3gm9mu9JS0ufPiMTx3KbWGe4b19uh9K6zWrrQfDckM2s3ey
7mjG2GNfOk8s9yMgqM+p9aq6PbaVq9vqEmjas80sp3mIrhoh0LbD25HIJoA8ivrS+S4kaa2
aPLE4C8DnpxWt4YtJDrWkzsuOJDk8ZA3D+ddreWBtzbqSrKgKyuUILHsQRU1noc3k2+pLFK
9spKhyCVUgnPbg5PWgD6P8AgKMaLqH/AF0T/wBBr1GvMfgUMaLf/wDXRP8A0GvTqACiiigA
ooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACvgLU9Uii1nVGkDRsLubO3LDAkbnA4xX37X5u67fx2ni3
WBKzxyx3dwilBxzIxyffnH86ANq71to5gkKpOrBSHTnr/APWrO0nVrnTtR2OVO+TY8YHzJ0
wc9+OBWF/bjQoEiaVztwZXPze/19frW/qXgfxFpOlPrN5YyPp0M/2ea5Rg6RyBtpQnOchvl
JxjPQnqQChrtyhtmis7lksyy+Rbq5YbeSehI4JzycjOB3A9v/Z6vrZPCcUUWsR6a9hqaXV6
DtC3cJQjZnO4YYjLEAEkKOma+fl866uEuECCbKqkMandIRx8q9yTx616p4d1DUfBM0XhyP8
As+1143SJPcTHb5UciK/lSuD/AKtCCCucZYH+HBAPoTU9Y0fVYrrTr4W/l3IltYxd7QZ38v
5giNgsBuxnIGQeRjNfJN/eLpTPpV48kkdrN5YCOfnRHOxlYYwVyy/UY7V1t6uoT6ubjVbom
3tLqS3mewm+03bxKNrzRSEgy7W9AMHrWe1/IvijRvt95d3b3e61uYZi3mTxsxjQTKc7nZRG
2D3B9jQBx+nzCXeJ40LpbmCCTbyki45Dbhzge/8Au8mvdP2f1J8I2YJJIuXBz/10ryabwdL
BHDfafdC6ZbSHUbi1MXlmNHAL7TkhgoZDkc7W9VYV7P8AAACTwnbMECAXcoKjt84oA+p6KK
KACiiigAooooAKKKKACsrXtQksEtDAqu0lykTp1JU56cjnjvWrXOaz4N0fWNbi1W+juWukj
ERVLmRI3AEgXcgO0lfNkwcZG72GADnrb4pWE2l3V8NOuTFZtObzy5YpBAkMcUrvuViHASZT
hSTkEVe8c+LZ9C1zStJtvJW41VGjglmjYxxSeZEgZ2HAH7zABxuYqoIzmp7b4eaBb6Ze2CR
XTQXsE1vceZcu7SLLGkTksxJzsjReOgUYxWzregWGtJMmoxPIs1s9qwDlSEcqSQRyGBVSGH
IIyKAOV1f4gPbwy/2fps07LPLDFNJgRymC5jt5x1+UhnIXPXBPQVak+INpFdQwzWF3GLm48
i2ZgB5uL2KzkbHYLJOhGfvKcirzeB9FeS4eSKZjKsqjMpHlGWRZJGTH3WaRFckdSM0//hC9
GL3DNFM3mMzoGlY+QxmExaP+6TKqvx3UelAGbB4m1HUvFlhb6ZazHS03rfnylJQ7pkjYMXB
C7oW3YVj8ydPmrt65qz8GaTZ3tldW/wBsV7U5VftUhWQgyEFxn5yDNIcnPUZzgY6WgArzH4
5XH2ey0VthYfaWOAcdFzXp1eWfHoZ03Rv+vh//AECgDk7TxFbOoZ7W6RT3Chh+Ypjtot3dt
cre3dtO7b2aORk+bAGccjoAPw+tc5Z389vD5aupiCldrDIAJJ/mTWsv2yOIJPp0MmyQsecN
824+/HPGfbrQBU8eQ79E0uDSAdTkhaTPJdyDgnJXv/Oua0ywubbWIbXW7G6tLvcs3k3Qwdr
DopGVI4P0ORXeaBqdtp91PHco8DzDEaFSxGBknjP17cVq6pJZa7suhJbvPCAI1WQMVwcn9T
0/OgD51FvZ6x8SNZv/ABUUjsUuDGE2kKyg4Ucdgo7fjXe6/wCF/D2hNpms+HNls9xdxxERz
EoUkBHCk4VT+tM0uSwtLy/t44bXUoXlmZJNu8KAd2R7j5hx+Fael6FpeuPZagwP2u3Ea+XC
xKsqHI8wEAqfunFAHH6pG0cjmJvNjSQxswzjI69a7HTsN8O2YdS7j/yIK0bfRLfWfFmn6ff
O4EzTGURqEdl8vIzx0yOD1681L4zt7DwxG/huyW5dDGsqySOG5dskfpQB6T8DRjRb7/ron/
oNel15v8ERjRr7/ron/oNekUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFfIfjf9mLxLNql
9faHq+m3yTzvMIpw0DruYtgfeB645Ir68ooA/O3XPhL478OeYdT8K30sAGS9svnoB67oycf
jirP/CxNZm8J6t4cvktI1vXj88yW4WclZBJ9/hjlhnBzjJxjPH6E1k634d0XXY9mtaRp+oL
2+1W6SY+m4HH4UAfn14QEtlGLqM+XPcyGK3kABKkA8+mN20EH265rU+JF7faZ4rmazu2Ecc
jHeW+WaRlGZAvfMboO/H419a638DPBWoaetpZ2t1pISQzRPY3DL5bnGSFbcvYdvpivM/G37
MuoX2yXQ/EsU0kY2JFfQ7AFA4G5M5P4CgD5+fxJcyTWVwXuI7yyjQWS2qqqB96kbsey9ByT
zxzRDOtv4kS61Bm8yKHewHWOYcbX3DqGXBxnPqOcdre/Bn4h+F5FlXQ5bjyH8xLvSrgSPn/
dHzHHUfKO/PNefzWl3Za20erWd1ZyrEwSG6iMZBC46MBkDJOPQdc80AdTD4oW9sdUEkwiee
3YsLeLe5IHyqCRhRllU5BICuc8AV65+zsY28FWzRhsG7f7xyfvCvm2wleGG4WL92pUF/MBO
45woHHBwSeevPtX0d+zQpbwRbKoJJvHwByT8woA+qaKKKACiiigDg4/iFBHqWpR36WUVlY/
bHnaG7Ms8MduTukkhCDapxwQSclRg5yL918QNCtYLqe5luYYbaOR3aW2dOUg+0MgBAO8RfP
txnAPcEDS/wCEdtf7E1XTBJIItRa4aVxjcPOZi2OO244zXO+OPAZ13TNeW1u3M95BcvbwTY
EUd1LZtbB9wBYLsY8c8sx9qANZfG2kNdJaj7Z9rZZ2MAtZDIgh8ovuUDK8TRsM9QwxzxSQe
N9JmNqqJqHmXEpiMf2OTdCRIseZBj5RuZRk8Y56AkVW8CwNdXt42p3q395bXlvLcxhEfNwt
uvmDAwGRbWIL+tR6X4DGlm2+wa1f24jl3yCKOJBIm9HMeAg2rlSOOdrEZ6EAF2x8daFezwx
Q3EgMyLLEzxlVkjZJXSRT3RlhlIPfb9KZJ490aJGadNQhAEDLvs5B5nmvHGuzj5vnlRTjOC
fY1mr8M9PGlTWBv7zYbW10+GRSqvDa27OUiBxzlZZEZupDcYIzVi4+H1rcaxc6hJqF0Xmuo
bnZsjAXyp4ZlXO3cRmBV5JwpwPWgC2PGVrNrmi2NtFceVqAfM0ltKFRwHxHu27Q/wC6kyCe
No/vLldS8daNp1/fWc/2557N2jkENnLIC4gWcqpVSCfLYNj69+KrReA7ePxHZ6v/AGjdl7R
i8UJWMoCXmZuSu4AiYggEZ2of4avyeE7d9Q1C7+0TB7y7a8dcDCsbRLXA9tqBvqaAM678cL
DrkdjFbxSRSJK4m8xhjZJZqBjb1P2zPHHyjnk4n0/x1Y3A01bu0v7Oa/LLGHt3KAjfgGQDa
CRG3H09RljeBLRtQhuzdz74lZAMDB3PaMf1s0/76b2qrJ8O4JNas9Qk1e9cWZzbwtHEVT55
GwDt3DKylTgjIVCcleQDa03xdpeorbm3a4BuDD5SyQlGcSqzIwB5xhHOf9k10NcjZ+Fnh8T
6TdsU+xaVp4tYjuy88gG1XZdvy7FMoGCc+c3Axz11ABXl/wAdhnTtI/67v/6DXqFeYfHT/k
HaR/13f/0CgDyEdcU4IOCQDjpkZppOBTgTigCzby3ds0V7YTSw3MDkLKrgFQVxj5uMEcVzH
xN1DWNT0ud2lc6pdrHanfGsRaIE5xjgjnr1Oe9busau+i+DtdukUlvs5QN2VmO0f+hV4Vq2
vX1/awxzXchXGGUYBYgBckjk8YHPYUAbWmay2nXGn6bDdmx8jCQX8CAqZON6up9T3PI4yMc
17BZeJZJNDvxDqS3Oo2kqQs5jVNzYDMAo4JG78K8D8y207Q7eW1UPf3Db2leMOEALAhc8KR
hexJ39RjFO8L+I77SdSM8MrSK+TJFI2RIc559+vNAH0HHc2OqaRdtrGqWaXsDu0cLrsJ2j5
eQwPP41zF1P9oltn4IIwPnL4APqa6bwprmlatosElnftaSeanm21xHFMFDHDH50JPTOc8el
Z3jYwjxPAtvcRXEflpiSNERT17KAP0oA9r+C4xpF7/vp/I16LXnnwaGNJvf99P5V6HQAUUU
UAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAVV1HT7PU7V7bUrS3u7ZxhoriMS
Iw9wRg1aooA82174J+BdYjuF/scWLzkM72MjQkkdMAfKPwFaXwy+HGk/D3TXstLmurpTIzp
JdFS6A9QNoA/HGa7eigAooooAK8jvviHeR3t9bnWtDtVXUfsxuGUSR2cXl3TK7kSfMWa3VC
hCMrb+CNpr1yoHtYHWRWgiZZDucFAdx9T6mgDh7LVNTv9G8Qi2Ll3aUJfwP8sB+yxMrBHbI
yzcADjqR1JqeEtTl0vwv4ofUNQmX+y5oEN1Izzuf9AtHJw7HLFnIwMAk55JJPpAVRnAAB68
daje3hdJEeGNkkOXUqCG4A59eg/KgDjdR1vVrLQvDAuruzgu9RuPJvL4KHhtv3E0vqAfmjW
PPAJPqQK8wvvG2tzeGfFV6bpobjUbZmayVmEmnk6Alz5iHOUAlXb0HzOTnNfQDWls1t9nNv
Cbcf8sig2/l0oa1t3Z2aCIs4KsSgJYEAEH1GAB+FAHmU2t3en69czw38ETtNKDbzZc3OLxY
QFBbg7SF4BwSvuDn6V438V6heQ2rS6XbvdX/lxuIvM8lDbXk2xkD9R9ni5JBOWyo4r0KDX9
GuNeOmrFILlGlZZntWERaMjzAshG3cC3r69cGrn2/SIpph5lsmyMXbyYAXDFl37uhJ2sPX8
6APJpvFWuar4j1FhLZW0UmnottGrlpYjstpfMwHBxunKn5RkbMN1FdLdeLdXhnSF7uxSW3n
WJlaHm9/0zyCFBYbTtGeM4ZgenB7LSdQ0XVbCzv9PktZLe9tkngfaFMkJGVO0gEDHYjj2qx
cy2EJtpJViJeby4mCBsSN6EdCfWgDkfE3iDVIfFU+l6bqmmWs4t4/stlcQl5LqV0uCCpDAg
AxL2xhHyeQRiS+M9RuNe0S9tg0WkanJLEtw6/JbQiWGNXdSRuZ5Nyq3QCUE8Dnu4NT0jXBO
sEjbkea1M4VomRklaGRVfgg71YcHnqPWrVpDpFpp8dpb/ZFtLWNYAhYMEUDhST9M89cZoA4
zw14nuEGg6dPco0tybdAshzI6Nbyuzep+aP73tjrXo9VsWizxRYgEyrmNONwHqB6fSrNABX
l/wAdjjTtH/67v/6DXqFeXfHWNpNP0cIUGJ3+/Iqfw+5FAHkJPNODUq20hY/vLQY7tdRgfn
urQuNGNxaedCPsiKPMaaW4Vl2444UEDnAzyORz3oA434kzN/wrvVFXo0sAJ/7aCvE4fmjkY
gkIAQO2c4/rXt3j2wuJfBWo26S2Tj7RCDIbqNFIDZBG5hjPXBwfbNeTQaHdxJcHz9Oxs28a
hb4OSP8AboAj0qKC7hmtbuSSNUP2hGjUFhjhwAeuV5x/s1kBj0bhh6V0Oi6Rdx6pbFpdOIL
FD/xMLfowKno/o1Q3egzrNiC7010AX5jfW6kkqCwx5nY5H4ZoA7b4bWNvqviKKK9ZpIbyyl
nAQ42srKDnjrnJrrtX02DSNftbK0LmLAcBiMjOfpXI/DWxvoNW00232K4vLdrjbCl9CS0bR
r/dYngjP413Op299deJbOa9t4bSbaFaFrqMsAAeeoNAHu3wfGNKvf8AfT+VegVwnwoiaLTb
sMVPzJ91g38PtXd0AFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFfMOr/tN3FjqV1a3XhrEMM
zxeZbXoLHaxGcFOOlfT1fnprNok+s6wsyIrNfTkErjgSN/wDXoA9zs/2n9BYgXGm67BjqVM
UoH6it+y/aP8GzlVN/qULH/nvYcf8AjpNfJE1jbrdxQtMrh3VF2cKvzYYMfYH8K7nxV8K7j
QLLUb0m1aOylVXa21OK4Ee+TYgZMB8nDfl9RQB9QWXxs8J3H3dds+OvmxyRY/76Are0/wCJ
Xh6+IFrrejzE9kvEB/nXwvHbklhnCZyeetPtoSzMMfLnbyOtAH6A2/iS1uMeS9vLnp5Vwj/
yNXTqaquZLe4Qeu3ivzw1FSl1Bp9gscUkmCzk7Bg9yfTv/jXaQ+GLzRtJbUtQ1jU9LtYV+b
bM8TFsfKiqxBMjEg4OAByeBggH20us2hOCXU+6H+lSDVLM9Z1UZxlgVH61+f03jHxnpNw3l
+J9U8tTgf6YZ1HBIGWyCcV6Z8PPFWr+J4NMn1q/uLqQSAZkbjiTHQYHb0oA+wqKKKACiiig
AooooAKKKKAPMfEvg7WtTvNaitUtoLTUbe5S5ZLyRUugy7YkaEgqr44aQckAcHOBR0T4d6h
YS6dIsFvDbWzSbtOMqyROss85LH5AN6LMGAACgllA6EeuUUAeS6J4E1bT9J0qwktLBpLW1t
omvFl+ZDDbPCyqNvRid3UcSPnkc9lc+Gkk8OaNpUUKxQ2skDSpFIY8BR82GXBzn8TXUUUAe
YaV4DvLaE21xFBLa/2lLchXkL5ibUWuFDZ5J2EZznn161Bo/gK+TxFqN5qWm6Strd3ccjRQ
FSjJHcTSKSnlqMkSg5JZiwbJxgD1aigDzbR/B+p2mp6K09taOLWWCZrsy5khWO2eIxINpJy
W9QMO30PpNFFABXkP7RTlNL0M+ty//oFevV4t+0zMIdJ0AlS2bqTgYz9z3oA8gW4K9DnPY8
gj096tTa3eSW32dZCsAUR+XnK444wfp/8AWrCFwmCNwDdw3B/z9ay9S1aXT/J3T25Vm2kt2
6enQ4OaAF8fu7eGXZssPOUsTz1P+NeaowaC4DANlVOf7uGFexXlmmueHb2KB0cSREqQ3G4j
K/qB1rg08KxRaG+oW9+8koiJkiZY0DKQfugvvIz328+lAHK2XN7Ac4AkX+YqbU44476ZYZf
NUnO7aVwxPK/geM96r2xIljP+0vH41Y1aHyb+REkEn8TEdmPJH4HigDq/hjew6b4y0iebeI
oY5GkKjJ3MjdurduK9B8T6/BqXxD0cafdRy206KOVIOQr5HI45x1/OvHLa6bTtStp16qsbM
OmRgZH5V3sUUNr8RPDsIZ2ndiSW6bCrYH196APrX4UDGnXo/wBpP5V3dcN8LBiyvv8AfT+R
ruaACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACvgzVIwPEGqsMZ+2TEcdP3jV9518mWulWN3
qOrtcWsTsL2UA4wfvH0oA8m1nTbm+TyY4wIwh3TN1Jz14Ofzr1b4k3ek6r4TEelzSS6g96r
CJ7TywsLO0jktn5iCoxkjHIAOc1pr4Y0pxxDIn+5If65qrD4e0iW8MFrqDrcLnMR2k8ZyMY
9vyoA8NNwyymNfm+vFX2SSO23whNzghWIyRnvjP/wCoVJc2So4bCjH3iabLIksnkRcyKu4B
vkXjtzyT7Ac0AdB8KvDd5r/iy4h0iTbcQJHLNceaUKLuxkMOd3sCB/KvVNW8L/8ACYeJdM8
PLqMXlabZfaLi7idWdpC3ACg/KT3PUnqR0rzv9nTWZdJ+Jl9ZXJyL+0lG1ed0kX7wAfUK4+
pr0ay8epa+KrCT+zLCFrgvBcSQoiyWisQf3mD0yOfQ+pBNAHm/xd8K2Xh+6u7aC6+0z+W7g
YKiEBRuHLMx455P8XtxJ8FkIsdLB/57H/0bWf8AEHWk1TxTqsdlPDIktzIFk5YyKB0GOi5Y
/XHtzv8Awoh8oWMeSdso/wDRlAH2bRRXO/EKEz+B9dCz3Vu8dnLMktrcPBIrIpdSHQhhyo7
8jg8E0AdFRXy7rGsalo3hjQJV1/W44rzwla397O9/NK4aW9slmlBZiVPlvIAR90McYrQ8Ra
/fWekOvgTxDf61pqaHrshu7zUJkZBHJH+8R8EytFkhGOMjowoA+jWnhSeOF5Y1mkBKRlgGY
Drgd8ZqWvnvQvE15P8AtCWlw5vW0t4P+Ef81gTAZRbJcn5s48zfuGOTjBp+p2finUPib4z1
HTdTurfSNIkkE+dSlCsh09SsSW+Nn32D78gjnuBQB9A0V85eOfFGq3nwZ8C2XhrVLybXrmw
iuriWym824/cWgdt+DnmRog2exOQah0zxnrF78Uw8V3dzeHdZ1fTxbbJTst2+yRylMZ4WRZ
CcDjKdO9AH0nRXy1pS31z8DZNXuNTvF1Avpji5tvEl1PMxkuFjfzIyQIcq7DaCQTz1UGut8
J6/eW/x3kso7nU38OOJtCtRPI8sBmt4YpM72J3S7luFYnngAkmgD3iiiigAooooAKKKKACv
n/8Aa7laHRPDMikhlu5SMNg/6o847/hzX0BXz3+2Mlq3hfw817JdRKl67LJBAJdp2dwWXA/
GgD52GoST25ikuLZvtEZKI64Kkf3SDgg9s81l6m8NqibpjPcFg6hslVHQqwPJ6AdqrS3mnS
oVk1jU3yu0t/Z8ZJHpnzs10fgS08GyXxj8Q6pqDxSsmyYwIjIvzbtuGkO7ds52EhQ+BkggA
0vhbfeWlwWkIVZUJUnIIOciu88GaLZXUmt6RLcyt5sshURyYQr2zx8x46nOMYGMVjaRofhm
z8ReJrDQdSvdT05ZIDFMsKnYWUn7+4bsEkH5V6YxUfw6iubG+cxz6nBHLcuourmwVVY5JKL
mU5PBPp1oA8burZrPUJoJAVkglZG9irY/pU+shP7SnJOWLls/U133xY8KW+h+JZLvUtRupV
1JnlWWCwXaXBwynMow3Q49GBHtxd7Fopn3vqOo5dQ3Finp/wBdvagCBoPt0VltcmWQmFjwC
MdOpA6HuR9a9Kltm/4WZ4bcb22hUZj0Pyt+v41xWhto8Exki1DUiY2WTi0VD1xwRN7/AKV6
XfWunp8WdFRJ77fHIoUeQpTBDdTv6+4FAH058Mk22N57sn8q7SuT+H6olpdCMkjcvVcdvqa
6ygAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAr5Q03UrGHUtXSe6jidr2UqHyMjcfavq+viP
VB/wATvUf+vqX/ANDNAHoL77ibzNO1eFAwwY/ldfqBnIP+frPpNlfxXEDXBsJVQNuljiKSH
Knn3JNecWwTzUMqF4lO5wAfu9+lbSvp8KSSafqlysiHKRvuTeCeg46gZ9c9fagDzm4nElvd
fNtZCeR65/nXMxo8d6jxwFRkndJzn3I/WtO3uDHdud2ELd+3vW7pPh7UPEQd9KgmniztkMQ
4Qk8Ase9AHLabr0ujeKrDWbRI99lOkwVSQHA6gn3GR+PSvpwXSeNPC8YutGOh21zh1iO37R
KnqSB8in1OWPXAHJ828DfDm3Gq2t/qhjSOArPb2U4wbg4zvIPDKv8Ad5JPt19TzMJ0ndgS7
nr1I65oA4qH4UafYaxHrWl3ksbWTebNbT/vFdcEcEjg89Dx/S3oUSR+KEWNFRd8fCjA6ivQ
tT1aGPw5dmfy4oxExZ8c/U15/wCHZYbrxHHNbSJLEzx4dOQcEUAfVFNZQ6lWAKkYIPenVn6
7JqUWmvJokFvcXquhENw5RXTeN43AHDbN20njOM8ZoALf+ztR09ZY4oZrSSMxjdFwY+hXBH
TjpVfQpdIvNPT+yreJLJVCRj7KYkKSIsnyAqAVIdc44zkHkEDktM8Na5FNpL3EFoD5Nqbrb
OSInjNwzKvy/NzMoB4yA3TjPI3Pwr1ifU9InufLkhtLuGfy4Z0Xa62+nR+YS8bcKbSf7mGO
5QGAZqAPT9a8S+HNBvLi11OeG3ntrOTV5E8hjiFDteUYByR6D5vatzbbBpV2w7pCBIMDLZG
Pm9ePWvN/i54G1bxTb6tJojWyX0unpaW5nkKqd3nJKrYB48ubI/2lX0zSXXg7VZdVurmK1t
xPAby5iuWm2m7me6iuLZGIyQqCLYSwJA+7wWBAOx1TUNC8PxXE9zDFDHBaT3k0kVsWCQxjM
hJUenbqcHAODWqtvYxsqpDbKQ4KgIowwHB+oH6V5Brnw71y8guoorTTjdS6NPZyXqsqNPPN
byhy3yl9vnSE43YAOcMemwvgzVYXgintoNQlViq38jqro32lZftDcffZQM7f4owAApGADvb
saXp1jJI1tAIHKZSKAMZCWwvyqOeT/WrwtbcEEQRAhzIPkHDHq31968e8YfDjWNU8N6hpkF
ppk7yO9naPKRi2tVinEDAMrBWVpyrFQW2j5SCQV9itA4tYRKCJNg3AnJBxzzQBNRRRQAUUU
UAFFFFABTJI0lRkkRXRhgqwyCKfRQBw3iL4TeBfEJdtS8M6f5rcmW3TyHJ9S0eCT9c15hr/
AOyx4buS0mg6zqemzdVEwW4RT9MK3/j1fRFFAHzr4K+C/iTwncau8l3p2oi88pIpYd0ciAb
gzbWGAdp4wTzVjxppOqWkmkxf2XPFY278hI/kQjhRuHA4JH45NfQVFAHzPeaLa6tHqEeuiW
7W7uS0FjCqAbVOAzMRkH/byMDArxn4mfDTUvC0Y1CCNp9GJ27xIJGgyeFfAGR23YxX3dd6P
p12xa5srd3IxvKDd+fWsjUPBelXtpPassgt5lKPGTuUqeowaAPz40KxuZZpwtvK8XkvucIS
EwN2Seg6V6JcNKPi74SleXzRcRQyB+hYFT1A6HOeK7rxH+zd4ns7mVvDevW99p3m+Ylpcyy
QvjPAPVWIHGTisjU/h74u0/4meE5ZtAvZLW2EUJngTzYlPPBZc4HPU4FAH054A/49Lr/eX+
VdXWP4a0ptLsisr7ppMFwOi4HQVsUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFfE+rr/xO
tR/6+pf/QzX2xXxTrH/ACGdR/6+pf8A0M0ALYajd2McqWkvlrKQXG0NnGcdRx1NSvqVxcEr
OsDbup8lVIx3G0AZ7Z54rPU4NSQn94oNAHloM9xOLW2ilmuJTtRIl3M5PTA719V2EWnWehW
unwx+XBaW6DMYJRJOhLY4wMsSfX8a8W+DHgu51TVotWuoc2eHjgQ53SseCy+ijkbu/IHqPp
HS4bXTbWa3WBBhSjIMc8f54oAy/E+l6RbaGtxfzGNLcrKW8xhuxyPukZOTke9cToOt3OqQ3
d7JDJFYSTE2m/BkKZPzHGO2Oetc38TZxPqdrHf3rxaHZx4W2WRvMnfP3cDsBgep6cVgStr+
q6c95p26w01V/c4JBYKODx27dh25oA9S8RXsc3hDUVXBYREGuc+F67pLY/8ATYf+hVi6Hql
5eeG9Uiu5ImYWu9kdtrgYwGB6SA/gQcg1ufCr5hbHn/Xf+zUAfW9VtQvrTTbKa81G5gtLSF
d0k87hEQepY8AfWrNc58QtLfWvB9/pyW4uftHlo0PZ08xSwPtjNAG5BdW9xJOlvPFLJA4jm
VGDGNiqsFbHQ7WVsHswPcVPXgv9jeLtOW6txYaw0v8AbHmRXltcMPNhgt7OJHdUkTcZFikP
zZAKsNpLKK7rxeb6TxnaQ2P9qO6pZOi2szrEgN3mVpFBCkeUr/ezkAgckAgHeQyxzwpLBIk
kTqGV0OQwPQg9xUleH65pvi7D2ukWuswSxaHLaq0Vw4iMpsn8vb+8CKwlwMhCQRksoKg6Hi
vQvE7a5pcWmXusR6Za35KCMvMXUyWrDe/modo/f8vvG3cNpO0UAepPqtgl1a2z3tuLi6z5E
fmDdLgEnaO+MHOOmKsxTxSyTRxyI0kLBZFB5QkAgH04IP4147p/hvxDaeN/DbW76na6VZKE
MP7yVGYyXBmLv5oUKU8jG5XJONoUhs6HjrTPEjatq8nhdL6HUJ/OZJlciFoxp0iIOu0P9oM
JBxn5c5IBFAHq9FeT+C9G1SCTQbfUpNbkjtJp52u5TOhlBkYRRMjSyEJyXy7E4VB0JA0dcs
tT/t7VtW0221UXFiYja2yzSeXeKrI82AX8vLrmNAcYIYnIOKAPQ55o7eCSad1jijUu7scBQ
Bkk+2Khub+0tmtluLiKM3LiOEM2PMYjIAryvU9H8UR+Rp+3ULoODJPMsn7pwdNuI2Ugt3uG
Q7eRnae2as2+n+I7azhTULe8vL/MySTwt+7MhliKSIpb92oiDLgdMMuSTlgD0m51OxtL22s
7m8ghurnd5ELyBXl2jLbQeTgcnHSk0zVLHVYnl0y8gu40YKzQuHCkqrgHHqrq30YHvXIeJL
O/l8dQTPb6rPZi3gFkbSUpFDNun88yjIBUo0Aw2c4+XBBNcxbaFr+n2etXgs9UkuLpgjwwX
bIZoxpVumRhvlfzoiu8YfIODg0AerXep2NnKYrq7gikwh2O4B+dti8e7cD1PFXa8g8GQ6/H
qdhYai1+01sTLJHNIxKwte3BiJy7H/VeWMFmIAwSSDXr9ABRRXK+PPHugeBLazuPE109tDd
SGOJlhaTLAZOdoOOKAOqory63+N/ge7YfZ/EumKCM7ZhKh/8AHlArbs/iR4dudvk63ospbk
BL+PJH0JzQB21FYVv4lspwDE8cgPQxyqw/nV2PVInG7yp8euzP8qANCiqQ1O1zguVPupFPW
/tW6Tp+JxQBaoqIXMDfdmiP0YVIrKejA/Q0ALRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRR
RQAV8Uax/wAhjUf+vqb/ANDNfa9fEerv/wATnUv+vqb/ANDNAEIIzUiOFYE9uarFxmkEgaQ
KeQeDQB7V8NrOPRPA1lJMVEogUZ6bFABOPxzXKfEH4lR6fatFpke+aTIjdTlmJ6cY6/5Ary
60+JOoppAtJHV5I02jexXjA9ByD6dfqK4/UNTubx2uZJC1wynLKu1YkzjCAdD6n8PegCzqN
3fapqSw+c1xqM8ghZgxIRmONiH19W+oHHX36HS/K0lNOhX5EhECe4UAD9RXz14U1CHS/Euj
306BoLa8jlb2UEZ4/X8K+qILrTjpz36XMLRgF0cNkcD09c9qAPMZdFOn6HcCWMCVIXdc8ex
I9D6juecVs/CUbobY/wDTb/2etnxLcWmu+BrzU4BlxA0gK9QejA/U1lfCAf6Ban/psf8A0O
gD6xqnquo22k2Et7fOyW8eNxVGc8kAYVQSTkjoKuVT1WxTUrM20rsq+ZHJleuUdXH6rQBkQ
eM9EnudPgiuJ2kvnaKI/ZJQodWdSjttwjBopF2sQcqRUl94s0Sw1OWzvLwQzxEpI7xuI0YR
GYqZMbQwjVn25zt5rDT4dQR69Z6lHqdzi1upLtIHjjZQ8lzNO+CRlQ3nlTtwSI48k4IN++8
HLc61cX0Oo3Nqs9wb1kiVSRcfZfsocFgRgR4O0gjcoPqCAWIvGejSHTsPeqL+QxQtJYToNw
cJhyUATLEAbsbs8ZrPj+Iuis6yFrg2U4hFpLHbSu1yZI5pRtQLkjZCzBuhqhY/DKC2bSfM1
a5li064NzHD5MYjVjKJAEBB8teNuFxwcDAyDNpHw4t9PTSkk1S6uF0xoRbBkRdscNtNbohw
OflmYk9SwzwOAAWU8fac+qOscsEumjCpcwsztI7R28iKqhfm3Lcx7dpOc/hW9Ya/p9+zpaS
SSSpbLdtEI23rGzOq5XGQSY3GOuVNcjp3wr0uxs7OGO7uXlszFJbTOq74ZY7a2gSQYHXbaq
SOh3sOhxW34V0C502HW5Zn8i51G6lmjCOJPsyHJVQSBn5md8cgFyMkAUARj4geHvttlaSXF
zHPd3DWsayWkqhZA4j2uduEy7BAWxluBkg1Z1zXL3TNbsrUW9k9pcFndzOyyRQouZJWXbja
vyjryWUd6x2+HFjJe6FczSW8s2klPLkks0kkIRxINrvuKMWyWccnPUHBrXv/AAxJeavqN5J
qUvk31utpJAYlOyIAgqjdslmJPXJHYDABQh+Jfhea3hmS8uNkgkbBs5t0Yj8rcZF2ZQATxH
LAcODTL74g6bDqOj28DHZfXD2zm4hmieFllSL5lMfy5dwo3lQSRjIzVbR/hjp2m27xwzRxF
7e6t2W0tIraPE/2fLbEAGQLZOTknJz2Atax8PrDVNcs9SmkjM1vdfagZbSKVh+8STCM4JjO
UwWHOCcYOCADtqKKKAGBFEhcKodgAWxyQOlPoooAK+bv22c/8Ix4Zx/z+yf+i6+ka+bv22f
+RY8M/wDX7J/6LoA+X59G8jSoNQWR3jlQbgVXALBjgEMSfunqAayJPnds/NzgZ5rsNTkLeB
tLUo+9R87shIYbX2gNkjAGeOPpxXIAcD1JzQA0gwuGRtpHRlOK0LTxDrNoQbPWNRgIHHlXT
r/I1bs9y2UQPof/AEI11/hvwpaavpCXV6H3NLIuVKgBQo29VP8AFu5xzwOtAGHZ/E3xza4W
HxZrJUdFe5Zx+TZrrIfih8ULBS0+pvLGvUzW0DjpnqACeKoJ4LsJmlNnJIRDgN58agyEgHK
BcbhzyMEip00a5mvtT059UO6yujbr5is6yj94+QMMckK5x196ANu2+OPj1Ykd7DTrqNhkM1
i43cA9Q3uPzre8P/HnWr66itbjQdJQyjAmjaXK8E52556Vx3/CP39rYrBaTrJJZnEiyuoXd
hQoj+XJ+Up1wc5rn/DdrHHqNi8bkrgAAr1+U980AfZvwe1a81ew1Ga+mMjCRNo6BQV6Adq9
Cry34B/8gXUf+ukf/oNepUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFfEWq61qC6xqSi+u
gq3coA85uMOeOtfbtfA+rzBtd1QBgf9Lm4z/00agC+2taj/0ELz/v83+NNj1nUWkUG/vCCc
HEzf41jyysh4Rn+lGnXSXbnYjrtYA7hQBBeJ4xhsJ72a81I2cJJaZJ3C4Y43ZB6ZI9h045r
0H4M6RNrEV1f+Ib7UZYbb94yPfyJlDjaAMjJPJ78FemefVfg1plu/w3tY9St7WWK+hPmocs
s8eOSwPcDg44PB6k12Hh7SdL0+ylk0W1W285t7xISQG6AEHocY47enFAHkPxI8PwweFHurC
7urbU43kbFpfOybQSFHJ6njIP4V4Pb+KtXg3213q2pxuhZRKk7MV9mUn5h78EduOK+r/Hul
pc+DZ7i1RbxoZjcb2wCgUklSQASD0I9fbNfKF14evbrWbuKzSEiOVkbzZdoHGVYk+oOB9Oa
AOx8HeM9Sh0TWNLvdRnuGks3mt5vOYlsckAnnPXj8K9A+Dmp3l9pVvLNcXLEzsv7yQk8Pj1
rwWGN7OaXTdTjezvIiTCzLgISPmQ+qkEEHp+de2fANQPCtmRzi5cZHIP7zrQB9b1k+KL250
/Rpbix8r7T5kUaGZSyAvIqZIBBP3vWtamsoYYYAj0NAHlLeN/EkcCbm0lpZr1rGNhayAK0e
qx2LOw8zkMrlgoxgjGTU8XjzWDqEUEiWB8mSyhmQRuGuWnv5rR2j+c7AgiEmDu+9gnvXphg
iyP3adc/dHXOc/nz9aY1nbNNFM1vCZYs+W5QFkz1we2e+KAPCX8aa5p/wAJdP8AteoW0l6d
KsbuKd0k3zK1pLKUd/OX5v8ARyzPuGQWAUkgH0bxd4m1LTdT0uPTvsn2Z9Mu9SuFljZmcQv
bAIhDDbkTtyQ3biuweztnEYe3hYIQVBQHaQCBj0xk/nTvs8JRVMMe1V8sDaMBePl+nA49qA
PJLHxl4g1fXtQs702OnW1vqMaWsiujEJ9oni+dVlLEMI1+8sfzbhggZpLP4i69NrFp9qSwt
dGfTvOmu9iNtkEHmmRVMwdlPAChD94fNnIHqzabYv5+6ytm+0HM2Yl/eHpluOfxpTpti0gc
2VsXEfkhjEuRH/c6fd9ulAHnkHi3xDaXMUWpTaXLPHHbSzWcULCV/PecYGHOCgjXJ+YEq/Q
Yxy+l+NNf8RjT4tbm0vSJIZ3uzOLgiNwgsyIG8mdhlzdPgMxyFUlOSB7Jb6Jp0GotfRWkK3
JRY1YIPkA3fd/u/fbOOualXStOWKOIWFoI45PNRBCuEf8AvAY4Pv1oAo+EJGm0ZpXLF2urn
JZ2YnE7jqxPYdOg6AAYFbdNRFRdqKFXJOAMc06gAooooAKKKKACvm79tn/kWPDP/X7J/wCi
6+ka+cf2013eG/DA/wCn2T/0XQB83akhbwlpzPdNLsjxHE/lkJuVtwXb84AKjO7HUdetc3H
CXBOOK7K9hvB4KsHkCm0ZRsPnZK4V9vybeO56n8RjGFYW+6TjDgr8w6A0AV5HmhgETNMrqf
lZXwv4jFW9MuohBILi5vI51JwURSuMjGehHf8AStSWxF0FdBiIqB6kEDGTUUGjm6ZcoQwyM
9BQBaXVrmNY5YNauyUIWJpVcbVz7McY64FPtdcv7dd8N9aGWRlmLSNhlfZ5edxBIIUkZz6m
qekaPe31w9vaLG7cAq7bVySF69uSKp3ls1rNLFMpSWNyjK/BUg4xQB2WneJdSeCb/Q7GQnB
YoVB3ErtbAYdMAYxj1FZGiSRLqmlRxs3IO35cZ+U+9cvANm3CjceAfeuw0C1W4uNLnGRJCz
EkqVQoUPAyeWDY6cYPHQ0AfWnwHGNF1D/ron/oNeoV5l8ChjRb7/ron/oNem0AFFFFABRRR
QAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFfnXrF866/qqbPNf7bPjBweJG4ye/tX6KV+cviDTrtPE2sMH
05la7nwTqVurAFz2L9fqMigCvcXd202LXzBHhSRIMEDPP+FZlnePZ6ivkzbmMmGPVGHt+NT
tpuo7AsUumrGFxgapbnAxjr5ldrq3wd1Sx8Kz+I9P1HS7qwtZlilP2kIfv7N24gRgE7SBvJ
2spOCcAAufDzxbrmnRnSLVVntS+84mZHifjoRwp9x3655r63tpJZ7O1DzsXQK0koxiQgcg+
xPp17V8ZeFdCvRrG4SWD9Xx9rhcgAcE4fv/AEr2z4XeKL/TobvTPEDwxXcaK4i8+BpNhIKt
y/3CGB578jrQB6Zqd5pthZ6hdXTeXpdzExnPUFyoAKDuWBx7kdua+PfFNzHcavcQ2YnUsyg
sCB0GMMcnt/hXt3xe16GeK1stLe0MVqhkaJrmKNfMf7ucv7seOOa8FfR7qS73vdWEj8k41C
BQB6D5z/SgB2uaHqLQ216ElmtkiWNpScldvGT7e4r2P9n1D/wiFmAOly4/8iV5kJNQSxkhj
i01rcoYjKdQgwpPGT8/J9q9h+AVjLF4SthLJbOwupOYZ43U/OO6sRQB9QUUUUAFFFFABRRR
QAUUUUAFFcnN8QfDkN14htmvZGuNBEZv40gkYx+Z93aAPnPsuazrr4seFLbSzfPcXxUXUlm
0AsJhOkkcfmSBoioYBU+YkjAFAHe0Vysfj3w5KiPDf+ZG91a2aukTlWluUR4QDjkMsiHPQZ
5xzVzw54s0fxHPq8OjXRuZNKuns7tRGy7JVJyoyBnoeRkHsaAN6iuCf4seF43ljlbVo7iK4
itWt5NJulm82VHdFEZj3ElY2PA6D3FSTfEvQm0iDVtPn+06Ybd764mKunk2yMyO+0rkkOu3
ZjOfzoA7miuU0/x/4e1DxE2h291OL8TPbDfaypE8qIHaNZSuwuEIbaDnHOK6ugAr50/bPAb
w74YBOP8ATZP/AEWa+i6+ef2x4fO0Dwwu4L/psnX/AK5mgD5bjeR4IojNKbdQf3QYlVPrj8
T+vrWnZacxEIjV0Mh3LxnJBxtH6VqeGtDScRF5UQlsLyAG9cE/5FeyeEPBXh62m8y6meeQj
MQJI2kDkqPXP/6qAPO/DvgfVLsNJaKzg7nMBwGAUAnqevJ474ren0uz07S7iaT91OwCyLIp
QoR1JB7jGK9k0rTNIgmkNvPKJGKgO7gZI98VwHxifSXv9O029vLjzJf9IuZLdVeRUDHaSP4
h+X3c9KAPFXu9PtfFazQXsyRGNSJbOYIQwGOuDycA1l+JGe41OWaZmlIIVpGbJbA6k9zjjN
egt8PPFfhW9eW5t9H1K11BNpdW3DBIJKbwPnAIOVz/ACrR8S+CdHEEMMfizTIZ7hAJUvY2R
hIBy6HjCk5G0g8cZJGaAPGSQBzxuBwK6nQNQNw+h2x3kRSEgtzxtlHBx07Y55rP8R6AfDet
JZ3V9Z3IdlaK4gkzDLEf41fnGOhBHBH0rS0i2tLfXNJFlcNI5dvOTIwpPmfnwFOcd+aAPr3
4HjGjX3/XRP8A0GvSq84+Ci7dHvR/00T/ANBr0egAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiii
gANePeKf2dvAevTz3Edte6ZdTOZHks7g8sTkna+4flivYaKAPkvxD+ynqUDNJ4a8S20/XEd
7C0RHtuTdn8hXn2tfB74k6BbTW8+i3l7auUy+nyidXCngFFO4gdsrxX3rRQB+dekrcaL4pt
/wC1FlslkcN5cymNyN2MfMBg/wBK3dc0JW1yA296Bc6ol1EySZxG3lkNhucqW7YBHp3r7t1
DTrLUovK1CztrqL+5PErj8iK5HVfhd4U1F45Bp32SaOcXCyWjmMhxnsOMcnjGDQB8N65ZXG
lWFpps0ri4RnaZQ2VXnChT3GP1LVVuLWGz021mhvN08xIkTZgIAM5Dd/pxX094z/ZxOpXD3
OjeImR+dsN5bgge29Mccf3TXlmv/AjxzoV3DcWmkwanFE+55LGZXZh/uPg/gAaAOLg1bRo/
DV5YzNuuXjzBiPcu7IIyf4T0555617R+zi5k8D2zN1+1vnt/EK4XxX4RvNB0S8uLzTvs7G3
zMZoArIScBgcAZ9QB78d+/wD2W7Sa+8GRR267it07MeyjI5JoA+oqKKKACiiigAooooAKKK
KAPBT8LvFDSaldT3NvLLrUN2l7EJdvlFrxZodrgBjhN46/KTgcc1avfh94u0a4t5/Co064O
matd3enpqNw7Form2MZMr4LOyyMx+YkkYG6vcKz9fu5LDQtRvINvm29tJKgYZGVUkZ9uKAP
IdU+F+s3mvNr1x9mm1hdZ0q+DxXUsUDx28MKzfus7QS8bbcgkDHNa/wk8B634N1S4ur+e3u
BqGmxfa9mBi8WWV2xgfMp85vmPNWZfiLc6F4dm1jXLZ7vT0KYuI7f7EeYTI4CTODJjAAKZy
SRj5WNamufEW00m2aR9PuZZklaFog6IVcTmJcliAA213B/ur7igDhLf4e+JtY06wtfEen2l
vcf8JCusahe2mqP5lypjmRgu1EaPYGiVQGPAPI71tS+HHjZPCltoemro8sT6TNocstxMyNF
D9o3RSgKuGbyuGHHzc+x9AsvGl1qPhbxXq9rEIhYFGs0lhbeFext7gCRc5LBpmBAxwAOvNW
z4nu4Ld4ZIp5rhIVuHuXtDAqK0hQAxO27OVP8/qAcpoPgXxFa+OzcXMdhHokOvT60lwJy00
u+0Fusfl7cL3YncfTFevVw/hzxjqF8tkl/pSrNd6ne2S+RKDsWC4lj3MDk4Cxjc3QseMbgK
7igArwP9reyF9oHhxGcRqt5IS+MnPlnAH1r3yvnr9saV4/DXhtVUbWvn3PjlQIz37UAeC+H
4LrzEXzEEESny/Ncqh9W56fU11fh/wAR32l6jAJrxLuInaZUUtz2wCB69a5zQtZhS6t4b+E
tbqQyFGA+hz0Ndeltp9yPtmnqWW1RppYpCN7KByVxw2PTg/WgD0+21qxvLsIQvnxRAsXHGD
jBA9a5D4h+D7TxJrV7rGma19kvYbb7PM1q6SI2AQykBsqcMR/TrXmPiLxjcSWMqxWqW0d7H
sjljkJk6jlsdPoK6DR/EMfhGwnsJIYpLl4N0E9vJvjnVlyc4HXHY9D16UAed65PLHrV1bSX
McyRuVMhiVAxwAT8vQ8dupqa41K/k0GOwtpd9hHJ5rRrzlv4ie+OFODwKw7p5Gd5Y2LtIzu
w645yT9Oa17MO/h97m2ZjMjt5i7RgA9xjnpx+Y6GgCC71bUL3UxcveSCSdgzRxNtT5RjlRg
fl9a1/D373xBYTyyATeZtCkYyMNkj1/wDr1XvlvvDekQ2F9bWwF832wZVWlTaCqrnGV78fh
1zT/D+1fE+iFDxMxcqDwPlI/pn8aAPsv4MjGk3o/wBtP5V6HXnvwcGNKvf99P5GvQqACiii
gAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigCOeGK4heK4jSWJxhkdQysP
cHrVTSNH03RYJINH0+0sYZJDK8dtCsas56sQoHNX6KACiiigAooooAKKKKACisXxfq82h6B
PqFvbi4aN41YMxCxq0iq0jYBO1FYucAnCmszRfGMNzaaWL5I2u73BDaaxu7cK0hRH81RgK5
HBOMcg9CaAOtqvfWsV9Y3FpcAmGeNonAOCVYYP865Y+MxJ4U0PVLG2hvLnUhZkwQzHbEJ9n
zEld2AGyMqCeM7c8Wr/xhY6V4Vtdd1RJxayx+a7WsEk4jUIzszYXIUKp5IHYdSBQBN4g8I6
R4g0+1sdUinktYEaMIk7x70ZNjK20jcCO1JN4Q0uWS/lK3KXF7LFNLOk7Bw8a7VKnPy8Z4H
BLMepNM17xZbaLr2l2N1FIbW9tLi5NzGrOIvLkt0G4AHCnz8ljgDb78Nn8b6Nb+d5rXSrHK
sIb7M5ErG4W3+TA+bErqpx655HNAFqz8LaXZ6ZqFhbxSLbX23zwZGJO2GOEYJOR8kSD6jPU
1bvtGtL2a4lnVy88SQvhsfKjFl/VjWSfHGiqZd8lwojLrnyWO9kkWKRVx94o7qpA5znGcGp
G8ZaUlwYZBeIQwTe1u4XduQMucYyvmLn0w3904AH2fhLT7LV/7Qs5LuGXfK+xZj5f72Uyyf
KegZ2LHHXj0GOhrjH8f6W/i3TdCtpC0tzJLHI7RvhWRpVVcgbQWaGXBJGQhxnIrs6ACvLPj
2In0rSo5doLTPtLdMhOn5V6nXg37V+qXWl6T4Zls44JWN5KCs67lx5fWgD558RtbweMtUFg
kMlusx2RhQEfj07ZOefWrV14pTTPD93aQoEnu40jEiHa0XzAkg/his3TtKm1KJbmEvJIrYm
IPKMW4z7Hk1k+LrB7HWbi1u4+Y5MOBwN2ASPagBNZgudVZtWjTFsyBmG8Z3AYZiPUkE56nB
NbHgyyuLhr+A26OJNPeXzpGA8sc4Iz6kbePX3rkGWWxkVopMxMPlDcj6Y6V1nhe8nvbK6Ml
3bW0tnCZYmdcmbadxix6EZ59sdDQBlaFpz3v2wktGI42UE8csOn5fzqro15JaJOg3rIpBG0
8ghs/wCfat6wuo/sDrCsq7pGZtrYJHQfhjt6+tZ0KeY+oKmzYpWXcSA+TgYH88UAUtcunvt
Qub6X79z8wBbdj1Ge2MdOwrS8Hyeb4r0GMgDyiy5HfIY8/nVC5WJV+bBbON3Yc9a3vB9utp
4xsopBHL8wMckLZXJXIPvxkEdQaAPsj4QjGl3n+8n/AKDXf1wfwlGNNvP95P8A0Gu8oAKKK
KACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACivJvEvj7WdJ13xHFaLa3i6fcSww2KxnzNq6U
bsSEg5IMoEfQD58dcVZHjHV4r2ez+0Wt3HJff2VZXkcQAmmeO3lVgASCFWW43YOP3P1wAeo
UV5GniC4W7sLI6jBbeZdRsLYljNcs/ns7bi2cfIOOQNrD0wzw54z1t9D0v7SFguLzZpsVtM
geaG4ZIWhdmDEOGjMsx54AA6qxoA9forgvHPiW60nV5YrLVrS0itNOmv737RAJRCgRxGcBl
YlnBbA42xOCQSDWPovjbWbqLT4HmtZru/nligdYPlxb3J84MVdl3GDGMMRlWYZGRQB6rRXz
5e/EPxDf/DfXJtS1LS7SV9Oupo7qyZflb7HE6QhhIdsm6YlWHOFU4ByK7d/F+owT3Gby0Mc
cdwWgKDfbLC8SiR2LdCrsxJGOVPQcgHplFeaXfiKfWvAN3PNeW1uk+uTaYLxCVWKAXzQo4Y
MPm2quGB+8QeelczqfivW9F0dJdG1rTblZorYJPKmLaOMWkshlUO4IVzF3boTgscZAPcaK8
zvvFerQ219LcXdrBDLHOsLJbkmFkMIU8uAxJlYclQPlJIAJrlbLxDqi2jahYtbzTabpdjFE
U3MrST3txbGVh5mwhVj3kknHzfMATQB7tRXDadrms3/hHw3Ol1ZJqOoT+RLcRxeZEcJISyq
G77AfvEe5rE8EfEG78R+J9IhNxZLbXumx3EtmsYDwTPbwzbQxfc2BITkoBgqASQ1AHpGqWZ
vrXykuJrZw6SLLEcEFWBHXqOMEHqOK5nSfA/8AZk8E1trV+JTMZrtgsa/aiZml2nCjauWYY
XGV4OetYV74n1uTXUg0nVbCSyuNVfTkd7cOyGO2upZThWHAeJEGcHKP1BFZD/EPxBJq98PO
0m0skshLHHIAXV/JtpDKfnB2AzsCCAMbfmyTgA9A0rwdp2maDpOmWyqrWCWkf2ny1Eswt9m
3eQOc7B/SqPiXwDaa/wCFtP0C6v7uKytlMb+UEzMhiaMhgykA4bII5BAINYzeMNTScxm/08
rBKyo/lf8AH/i6EWxPm4IHynGfmIPTis/RvGWpuosbi8ttLdbtoA12BI3k+VPIsxO7GHaMq
AegjYfeOFAO61fwtBqktvLPczLJDp1xp2VAwyzNCWbHqDAuO3JrOm8A2s90k099cyCG4We3
UogMIF5HdsmcZIZ4kHPQD15rkNJ8W6rdPe6mYvsssbLdzwSGSQJGLLTZpk2lsA7ZJQMDAPO
CS26xZ+KNQvPiF4VSW8glhvBKTbCExmGGWO4lic/vPmbbFAuSmBluQXAAB1p8EWxvHkF7cC
ATSzwwALtjeW4S4lPTJy6d+gZvWn3PgyC5udQM17cG0u1uMW4VVETzKqu4YDcTwSMngsfbG
Hr+veJILzWfsN5p8cFu1ysKyWjOy+VbRyqSQ4zl2YHjoR3Gao6n4tuNK1izjS7tbYalqnkz
F1M0pBeGNAqF1Oz59u5d21mQlcFjQB0tr4FtbbV9L1BLyYyWUMcT7ooy05QSYZnK7hkyliF
IBIHuD2FeO+F/GeqrrfhPSJdXtbsToqXsc0QEwytxg7/M3Ft0SjGzAw2WyVFexUAFeC/taK
7aF4dMahit5ISOOnlnNe9V4J+1vDJL4d0HyWCstzKee/7s8UAfOekeIf7FdrqCNSwUrKki5
UqSvGO+OTj1x71l+JtQbUNTaWEfaTekyBhGVJ/4CelVrQhtTgN6yxJGysWVQwB/h471rDI8
RWhuQkchkLhYsbArZwF9Mk9D0oAsaRLYN4bvNMvrbdcMPOhZ4vmVlIJOeoG0MD2rn7Wzke0
mnHAUhBkdSTkj8vWvcNb+GFze+DnvtPvQkwXLpIMRt6qMcg+/I+leWabNaWl2ttcW/mOVKL
CxyA/fIOAenegCG5sZLMQqu0sIwMkcZ+nrWZDGv9qvJcs0Vu+3fIg4XP8AXHT3rsL/AErUr
4TXr6aggkiNxkzrhI/7/Xd+Az9KwdRsba606WWz1JpZl2LLaspHrhs9Gxjp+RNADmt7e5Sc
tKkjwbkDxjaHVejH8MVpeDbZY/E2kbWU5PIxgj5Tx/8AXrnEjuYNOum2/u2UpuDAcscdPT2
r0HR7aK017SpVjMUk1ykaRltwCmMk8/h+tAH1J8KuLG9H+2n8jXdVxHwuGLK992T+Rrt6AC
iiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigDOstHsbLUtQv7e3Vbu/lE08hJJZhGkYxnoN
saDA44zVuO2giRI4oIkRDuVVQAKfUeh5P51NRQBCbW33K3kRblGAdgyB1/nVWfSLKa/tLx4
f31pkw7WKqpKlclQcEhSQCQcAnGM1oUUAV5rO2ml82a3heXbt3tGCcemfTk09YIVKFYowV+
7hQMcY4/Dj6VLRQBTlgsEjaOaK1WMZlKsqgDsWI/HrUDXmlRalc2ryWyXqwLNMrAA+USVBY
+mQR/+sVkeMNAudW1HSZ7MxhVc295vcjNqzJI4AxhiWhReegdiD1ByfiF4PuPEF3O8Nrbzw
zQ2wdWdUZ/Jn8zYdysMEEEZBGUwRyDQB2ZbT1geEtaiEqXdCV244JJHpyDn3pJV05yY5VtD
tUKVbacAYwMenzD8x615rpvw3lit9BiurHT2WyliEyF/NHkppskHlhmXLASsp5AyBnHahPB
E9nZancaoir57DzZrYNJN5I0yG3wAo3EiaMsAM9AetAHolpdaffwoxSNfOZ1WOdAjv6/Kee
Rg884xS6Re6ZrWjwanYGKaxvrdJlkKY3xsu5dwIyOGzg9M1wuieG9Xd9G1TUtJsJ766Ed1e
C6f5rGUzGV9mByVDBBgj/VrnIq34K8KXXhjwhJYyQQJINFtbeVbfkSXEcLJI3A5J+UZ6nA9
KAO4jlszHF5cluY1bCbSMAjjA9+cVGkunRL5sb2iKp2b1KgAqMYz6gEjHYVwXhvwhdM8d1d
afZ2KM3mJFGQ3lkWkcKyY2jD5U+4AXoeBmN4S1G2j0eNvD+mHbsg+xJJuhQx2U0fmbtnGSw
UZAO0DvxQB6gkenRTzFEtEmT95LgKGXg/M3pwTyfU1QuZtBvZLuylltPMihiMwBCFY2OU+b
0JXoD6eorziT4ea4NXv7k2+nyRyWDWW6OcRPcEm1IlYiMncBbt98uCSBgLkUah8O9WvNDtr
aey03ekFt5sNq0cKStEs6+VzGVC/vImyBjKEADgUAeo3txpdlGjT/Z1EDIFUKCYy7BVIA5G
Sw5qw0FjLGhaK2dJAFXKqQw+8Mevc15tb+Bb+OaeCXStIkjkMbPfNIWmdB9lBiwVHy4gbJJ
OQqccnG5/wjuq2/gmeztGh/tW21K4v7EGTCBftkksUZJB2qYmWM4HAJA6CgDorCx0q0ur57
byjcXshupy0m9nJRIyeScLtjRcDjC1aWSw3I6ta7mQbGBXJUZIx7DBNeUj4X3drrmoTxRQ3
kMtibZJZbpomKfZYYfK4UsNzpJIWzgEg7Scmprf4f6tNpWmRajbaW1zbTWZJREUCKO/aaUf
KoXc0Rw20BWYsMAGgD0gX2nS6jJaYRpBCs7SFBsKvuA+boSQjcDPA57ZtolpI6lFgdlPmLg
AkE8ZH5YzXmvh7wFf2muRz3sFm9in2QLFkMFEL3zABcYwBcQ49MH0rovDek6vpWqXEk9vbP
AIIraIxzHcwE8rM5yvGEkU7eeQRnoaAOrFtAHLrDGHPVgoz1z/Pn61NVSOW7Myq9qqxmR1L
+bnCj7rYx39O1W6ACvnz9sK4eDw74cMbbC15IC3oPLNfQdeY/Hb4b3nxH0XTrXTtRt7Keyn
aYefGWV8rtxwcj680AfFUFl5t1Gt8yQxSJ9oyxB3KMhRx0ya2JY7IzWn2VZUcMHjJXaAc9B
nqOOw5rvJfgx8Q/DZkJ06DU7dV+WXT5kd19MK4Vj9ADXM33h/WRFdXmqJeaXqMCh4kuomhO
9eSPmAA7YK59+tAG7F8TbiDRfsbT3NszKP3irubKt8yhTwD1HPTr1rl/GXivRta1Sxu7PTk
gZ7cR3ks8YJ8wE4ZSvqDgnqeOTWNYXj391IbuQE3bbndhxvIz26EkfjTtQ0gJG3mqFw2CTn
kUASS+I+IZLUsbqL5op8jKEZwAMYzgn2GfwEU1zY3epzy3cH2c5JMVs2xTJjquR8oz8xxx6
AdqEGkyyORYp5+087TwV7j61oyaNBI0fksTM67MOo2gdBuIPB9+Px4oAeLyxgsxZyCS7WSU
MZmlAcAc46dO/Oa7Wwv5dX8e6BOrhrJCFRTwd+05YgHGenzDg8/Qea3Gh31qqPJGUTOVkOd
p7cMOOvH1rofhzHdR+ONFdZGMDXGWDDP3gfX39KAPtf4brtsrr/eT+VdhXJ/D4YtLr/eX+V
dZQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUU
UAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABUc0MVxE0c8aSRsMFXUEH8DUlFAHCa98
JfA+ubjd+HrSKQgjfaZtyM9fuECuK1X9nnRpp4JNO1e+hWE7lhulWdDweDjacdOuen1r3Ci
gD5I1L4BeL9K8x7VrLU0YkhrSTy3B9dr4+vDH6VwOveHdZ0aeL+2NF1CwlIyzPA5idvZ8bV
5A7461960jAMCGAIPUGgD4J1WC/itrSHVYBZIFEseRtBXdkujDg9e/vjtWh4ROlf254eNtA
Pty3PlzAZjwSDhtpB6dO2c9a+xNd8EeGdd3HVdEsp3brIIwjnjH3lwehx1rhYfgJ4VstatN
Q0mfU7LyJPM+zifzIyO4+YFh+f4UAdn4BH+h3RwcFl5/CuqqK1gitYEhgRY40GFUdBUtABR
RRQAUUUUAFFFFAHx9/w1jr3/AELel/8Af6Sj/hrHXv8AoW9L/wC/0lfNlFAH0n/w1jr3/Qt
6X/3+ko/4ax17/oW9L/7/AElfNlFAH0n/AMNY69/0Lel/9/pKP+Gsde/6FvS/+/0lfNlFAH
0n/wANY69/0Lel/wDf6Sj/AIax17/oW9L/AO/0lfNlFAH0n/w1jr3/AELel/8Af6Sj/hrHX
v8AoW9L/wC/0lfNlFAH0n/w1jr3/Qt6X/3+ko/4ax17/oW9L/7/AElfNlFAH0n/AMNY69/0
Lel/9/pKP+Gsde/6FvS/+/0lfNlFAH0n/wANY69/0Lel/wDf6Sj/AIax17/oW9L/AO/0lfN
lFAH0n/w1jr3/AELel/8Af6Sj/hrHXv8AoW9L/wC/0lfNlFAH0n/w1jr3/Qt6X/3+ko/4ax
17/oW9L/7/AElfNlFAH0n/AMNY69/0Lel/9/pKP+Gsde/6FvS/+/0lfNlFAH0n/wANY69/0
Lel/wDf6Sj/AIax17/oW9L/AO/0lfNlFAH0n/w1jr3/AELel/8Af6Sj/hrHXv8AoW9L/wC/
0lfNlFAH0n/w1jr3/Qt6X/3+ko/4ax17/oW9L/7/AElfNlFAH0n/AMNY69/0Lel/9/pKP+G
sde/6FvS/+/0lfNlFAH0n/wANY69/0Lel/wDf6Sg/tY6/jjw5pYP/AF1kr5sooA+kf+GsPE
P/AELuk/8AfyT/ABo/4aw8Q/8AQu6T/wB/JP8AGvm6igD6R/4aw8Q/9C7pP/fyT/Gj/hrDx
D/0Luk/9/JP8a+bqKAPpH/hrDxD/wBC7pP/AH8k/wAaP+GsPEP/AELuk/8AfyT/ABr5uooA
+kf+GsPEP/Qu6T/38k/xo/4aw8Q/9C7pP/fyT/Gvm6igD6R/4aw8Q/8AQu6T/wB/JP8AGj/
hrDxD/wBC7pP/AH8k/wAa+bqKAPpH/hrDxD/0Luk/9/JP8aP+GsPEP/Qu6T/38k/xr5uooA
+kf+GsPEP/AELuk/8AfyT/ABo/4aw8Q/8AQu6T/wB/JP8AGvm6igD6R/4aw8Q/9C7pP/fyT
/GlX9rDxBn5vDmlH6SSD+tfNtFAH0n/AMNY69/0Lel/9/pKP+Gsde/6FvS/+/0lfNlFABRR
RQAUUUUAFFFFABRRX1Q/w28H678GbS40O+017tJLW1k1CKz2yyTM6r5RYnGcygEqMnABNAH
yvRX1v4w+A2iaj41Fs19Do+kWuji432Nmq5ZHKuz5J3HGDn9KxtR/Zy8N6Fa6pf8AiLxhPZ
aXbSRiO5MC42OFxu687yRx2xQB8w0V7P8ACf4UaH4z0nxFqWpa/cWNlpd4tukscQYSIxwGP
6fnXe6h+zn4R03+1ZNQ8ZXkFvpkccl1I1uuIt+cZ/DB49aAPluivWvh58MdL8YS+OWh1icW
mg/NazRxqRcoWkCsc9MhAePWtKx+DFrd/Hq/8BJqs4sLKFbiS6MY81lMMb4A6ZzIB9Bn2oA
8Tor6kuP2Z9H8+b7H4kvZoPNtTGBCpYRSuEO7/aBDHtxjitSb4CaDa+BNUtbHUYJzPOUi1O
4tVaaOZZRCIlYNhUMg5wM8kUAfI9FfV037LujNqFlHa+Jrx7dme3uW8lCyzBdw2+g4bIOSO
Oa80uPhHZRav8M7MapcFfFtpHczN5a5tyyI2F9fvd/SgDxyivqCw/Zq0ltXh0m/8RXsWozp
eXESJApHkQzrGjEnuyyRnHqTjOKq6b+zfZS6RaT32t3kN3JaQTTRLCpCSO+1lB7gHNAHzTR
X1PZfsx6TcTMjeIr8AXslrxAnRUZs9evFZP8Awz1pEYmtJtfvf7VtLfT5ruNYU2o1zI0ZUc
9tjH6YoA+bqK+rJf2XtGw0CeKbyO7lkeG2ElspVnVS3OD0wCe3Ssux/Zssp/D+ms/iNhr7i
znvbZVUpFDPLtyvfIAfBPDFD0zwAfM9FfQX7Qvw30jw34R0/WNLjhtpLS9TRHjgi2CfbHI/
nOSxy5K/r1PFdG/7MNgl7Kra/e/ZRaRTRv5Kbi7OwdTz0A2H8TQB8tUV9NJ+z/4Pm8YXHh2
38Z3Ul/Z2kl1eRCBd8AUxbcj0IkzVqw/Zj01Nd1WLVfElwmmQtDFaSRxKJHkkA4bOR1IAx1
z1GKAPluivavh98E/+Ek8W+NPD99qMsF3oBKRNFGCLhtzhSQTwDtB9Rmun0D9nbT9T8TJps
muXkdudFtdTaUQrkSTPIvl/QeWeetAHzdRXp/w/+GK+KZvHFlJeTJqegWsstvDEgIuZELja
c9ASqjr3r13/AIZe0ldQuLeTxDqCoskSRP5CfOWBJ79sGgD5Tor6Z0T4AeDtb1rWbDTfGlz
cDSzDFcMkC5jmeSRCje4MY/Olsf2a7B7y3trnxBdb5dQnsy0cC42ojurYJ6kKMj60AfMtFe
0/D/4NW3izwx4s1P8AtO4hm0W8kt0jWNSJFQAkn0OM9K6e3/ZytLnUfG9tFrd3jQzHHakwL
mZ2tkmO7ngZdRx270AfN9FfRuj/ALPuk3PhXSdc1HX7y2tr+wsJxiFT+/uSFEYyegLL781g
aL8F7PU/jlrPgX+1blbPT7fzzdiNS7DZGemcdZMfhQB4jRX034d/Zt0zUU1JL/xHdWk8Op3
Gn24EKsJAmSjHJHJXkj8jWLpPwG0wfD7/AISXX9fuLJIr17e52wgpHEl0YGk9ccbvpQB8/U
V9Sah+zn4P06fUY7zxpdwjTrdbq8LW6/uI2J2sfY7W/KuL8UfB3RdO/wCEHm0jX7m+sfEur
CwWfylAWIyhBIvqSDnBoA8Por0v41+B/DvgXUrTT/D/AIhfV70PNHfQvGEa2Zdm0HHrub/v
mvNKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACvubS/hzqdn4b+GOjacLf8AsXSrqPVdVfz
SHmnHzrtX+Jd7E8noF44xXwzXQf8ACF+Kfsv2n/hGtb+z7PM837BLs24zuztxjHOaAPv+SK
DxFZ3Nxo10LwS2ep2IlZSg8zzguzoOFZWXPcDOT1K+IH1abR9Zt/CUWkXutWzQQ+TqOWtww
Clg+0g52tke+K/PfSPDOvazbNcaPomp39ur+W0lraSSqGwDtJUEZwQce4ptn4c1u9v7mxs9
G1K4vbbPn28Vq7yRYOPmUDK88c0AfXtr4K0z4afCXVxZ3c81tqv2Akzyq7faWmCsq7VX5Rl
fU/e54rvZ11N9e8froMFjcaoY7P7PFfAmBm8s/fxg4+lfDDeE/GckY09tB8RMkQ80Wxs5iE
ySA23bxk7ufrWZN4e1qDVYtLn0fUY9SlGY7R7ZxM455CEZPQ9B2oA+kP2dLG6n8S/FjQr57
ODWp28p4omIjDrJMr7O+wMw/Aip4IW1X9sjXn0zWxp9zBAjROoDrO6W8KvCy5GRjfkdQVyO
Rmvm2+0TxF4bMN5f6Zq2kksUinmt5IMnByFYgc4z07Vabwf4vtyLxvDuvxFSJBObKZcHPDb
tvXPegD7u8OWul6f8TvEUcCwwX1/p1nf39rG+5UmV5Rv+pyuTgZ2gnrXkfh/xI178EtO1Oe
bybS48ZxSu0nASJr0THdycYPNfNOs+GfFNrBPqOt6HrcMSkGW6u7SVVBJAG52HqQOfWm2Pg
7xNf2kV1Y+HdZubWUbo5obGV0ceoYLgigD7t0vwZaaT8T5fEj6pevqGqyyhLI3ANuIfLHzq
m3IYFVBOSPm968z8W6pNrnxH+A+rXUcUdxf2iXUiQghFZ0jYhQSSBk8ZJ4718t6fo/iLxHC
Dp2natqsNsBEDBBJOsQxwvAO36VnalYXmmXslnqVpcWd3HjfBcRmN1yARlSARwQfoaAP0Kd
FvfG0fizT9rRWulanpkuSeJIbqIAfnHL+laGozw3RNxa4ME9payoR0IafOf1r89dM8KeItV
s1utL0HVr21YkLNbWckiEjgjcqkVa/4QPxf/wBCpr//AILpv/iaAP0QtbyS8u4/MVF8nUpY
V2DGQsT8n3rj9O0qLVfFmuatp00XleIrDR9QhLPneIZHLkY7bDFyO7V8I6R4a1zWrdp9H0X
U7+BG2NJa2ryqrYBwSoODgjj3q2/h3xXom+7fR9c07ykLNMbWWLYvclsDAoA+zvjV8SLjwJ
4NXWdDt7K+uJtVlskebLLEwSQMwweSGQjH1qhfeGtJ1Sbwt8QdU8QXFpp9lp+kJbm3ulSKe
RZ2ZhMCDuH7xAACDndmvh6upsfCXjPU9JhNj4f8RXmmH97EYbKaSE5/iXC479RQB9LftexL
Y/Da0tppYzPd+IDdxoDyY/JlBP4Fl/MV7dHqKXA1KwJBns47d/cJIox+qN+VfnDq51JLo22
sG8W5tx5flXW4PF/s4blfpU+ieHNb17zP7D0fUtS8vh/sdq82367QcUAffSWHiU/Fy71G5t
NITSIdKuYdOeDcLiZ3a1J87JwQDHgYxgGtF0tdS1vVbGwuoX1GC9sb28gM24xAFeMc7crHw
OATz3r88tb0HWNBlji1zStQ02SQEol5bPCWA6kBgM9avaD4f8VXVv8AbtA0nXJoJAY/tFlb
SsrDPK7lGDyOlAH038M/EVpZfE/4z6/DKHs7PE7SKMgrGz7iPUfKenWvadRi03RtZm1W6uB
Zw3MWm6fFIqlgStzL5aDGcBjMFz0AOSeMj88tO8Ma/qbXC6bomqXjW7+XMLe0kk8pv7rbQc
H2NUdSsLzTL2Sz1K0uLO7jxvguIzG65AIypAI4IP0NAH0/8L7WLRf2tfGWmSDdHfR3Y2t3E
jRz4+mP0r3DXtaD6t4OFvtH2/W5oZCP4kiguf1yi18Ep4F8WuisnhbXmVhkEafMQR6/drBu
IZbaeWC5ieKaJikkcilWRgcEEHoQe1AH6D+EbHxPb+M/F+oaxY6PGZ0tIrCOyLL5kCTXLBp
ck/vMSckccdKv6MLK71K5uNOvreSDS9YuZLwmfcY2aE7gTzjBfocADp0xX5x1veHdE8S6vb
3K+HNM1m+gb5JxYW8sqn0DbAfXofWgD6k/Zp1mztfB/i+/ch7O68RxQAlThhPJFEpx2/1g6
9K9jhisNJ8SXn2y5aKfW9XDQRlSRM62CKUyBwNsLNz3GM8gV+dmtaHq2hzJDremX2nSuCVS
7t3hZh7BgM1dsfB3ia/tIrqx8O6zc2so3RzQ2Mro49QwXBFAH3Vc6Gs/gXQPDEbMLrRYNIv
Azc7lhlTd6c7Ym/MVkw+Fm8LfEr4hePPEM8Nro97YJHFcx7pJIo1RBISqrkcopAGc4r4x/w
CED8X/APQqa/8A+C6b/wCJrAuIZbaeWC5ieKaJikkcilWRgcEEHoQe1AH6Sf2S/wDak00ZR
IYtX+2yFjjC/ZAp/wDHjXKeLbW0vPhXreiW0wlvp/D9xex24U4YNudW3Ebc7+Oue/vXwBV7
SdL1DWLxbTSbG6vrthkQ20LSuR/uqCaAPvWddQb4l+Pl0WGzn1I6Lp/2eO8BMLPuucB8YOP
pXP654M1/WdK+G1xLHYR3Oia8LvUUicrGp+1DcIgckjOcA9q+UtT+GHivSURtXsbPTd+MC+
1K1t2OeejyA1j634S17RLf7RqOmTpacf6VHiWDngDzUJTPtnNAHs37YEOvp4k0yTWbTSYNM
eS5GnSWYYTSoPK3GbJxnlcYx3r57oooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAK/Q/wCD
d4niT4H+HvmMgk0z7E5buYwYWzn3U1+eFfb/AOx1qpvvhPJZsMNp9/LCOc5VgsgPty7D8KA
NH9kyz+yfBqwcqVe4uriRgRg5DlOf++Kg+FWmiD4+/FiYDBRrP/yKhf8ApXeeELSHwp4Y0/
TQu1Xv541ByeZJ5X/qavaDpKWXijxNqCpta/mgLHGNxSFVz78cfhQB59ovigXH7UHiHRFOY
49DgiJ9HjfzAPyuGqp4u0Fp/wBqjwTqitiNdJuCy7e8YlHX6zr+XvXi/gvxQZv2uptQaRUi
utUubL2ZNrxRj81Q/Wvq7UdHM/xF0LVgPktdOvYWOP4nkttv6K9AHnX7Vmhtr3gzw/bLkBt
etonIODtkDx8cHnLLWx+0vrMuhfBzWJbOTybiZ4beJh1GZFJx/wABDV0PiCODxd4es3ibdF
b65CxKkcm3vgrfrGa8e/bd1RIvCvhzSs/vLi9e6A9o02/+1aAPT/inLH4g+BGv3kJV4rnRW
vEZTkEeX5gII6jitD4K2wtfhJ4QjAwDpkEv/faB/wD2auf+D9xF4p/Z50qF13pJpcunOjgH
OwNDgjkEEL+RrttCaHSLHw/oyqqD7CEjVQAAIljGBjjGD2oA80/Zd0f+yND8YIIvKQeIrqC
MAYGyMKowPTO4fhXyf8cdVGs/FzxXdjO0XzwKfURfuwfySvu7wnYx+GPD2tTOCI21DUNQYH
A4aeR+3bHT2r83766lvr64u7lt088jSyH1Zjk/qaAPur9kz/kiml/9fFx/6MNZWu/tM+FdG
1zUdLudJ1x57K4ktpGjjiKlkYqSMyDjIrV/ZM/5Ippf/Xxcf+jDVTxxbfBv7Nr7XDeEf7c2
XBffLF532jDZyM537vxzQBj/ALE//JONa/7Czf8AomKvUfDXj6z13x74k8KR2c8N3ooQvKz
ApKrAdO4PI4NeXfsT/wDJONa/7Czf+iYq9Ot7PwV4W8T69r76hp9nq9/t+3y3F8q4CjgbWb
Cjp2oA8d1/4caHdftX6dbiyt10+bTv7ZubXYPLklDSJ93pyyqx7Hn1r1rx/wDEWDwZ4r8Ha
FJp0lwfEF39lWVHCiAbkQHGPm+aReOOAfpXmXg/xpp3jj9qia80WTzrCy0R7GOfGBLtk3Fh
7bnIB7gZ71P+0Z/yV/4Of9hZf/Si3oAr/tm+FrG48HWPiWOCJNTtLpLaSbo0kLhvlOOuG2k
Z6At68+qagdO+E3wquJdK09ZLTRrTcsCt5ZmYYBLNg8sTknBrjf2vv+SOT/8AX9B/M11X7Q
H/ACRnxZ/15n/0IUAO1S2074q/CAS3lkEi1XThcxI+Ga3lKZUqxHVT34z+Nc5+yZ/yRTS/+
vi4/wDRhr5T0b/hbX9i2v8AYv8Awnf9keUPs/2T7X5Hl442bfl249OK+rP2TP8Akiml/wDX
xcf+jDQBkfsuf8hL4k/9h2T/ANCevD/jtpg1r9p+90ts7b690+2OOvzwwL/WvsXwhP4Vnm1
UeEhpQkW4Iv8A7BGiHzuc+ZtAy3XrzXz1JpTap+29ckKDHZ+VdSewWyjAP/fRWgD6i86KO4
itcgSPGzov+ypUH/0Jfzr8+v2idJGj/GXxPAkRjjmuBdLxgN5qK7Eeo3M345r7O1vVPK+Nn
hbT95HmaRfnbnrmS3I/9FGvnH9tXSfsvj3R9UXhL2w8ojH8cbnJz9HX8qAPAtMtft+pWloH
2G4mSLdjO3cQM4/Gv0O8V6lp3wi+FNxeaXpgksdHhijitUfZvLOsYJbB5y2STknnqa/Prwt
/yM2kf9fkP/oYr7r/AGo/+SE+Jv8At1/9KoqAL3jqw074k/BWa6u7UIl7pI1K18zlreQxeY
hyO4OAcdRkdDXjPwy/aL8M+FPAOiaFfaXrMt1YweVI8KRFGOSeCXB7+leO2v8Awtn/AIR+H
7J/wnf9h/ZR5Xlfa/s32fZxtx8vl7fTjHtXR/steA/+Et8fpqN9Dv0nR8XEm4fLJL/yzT8/
m+i470AfbttqSNokep30T2EZgFxLHcEBoBt3EPgkAjvgkcda/NPxlqMOr+L9c1K13fZ7y+n
uI9wwdryMwz74NfWv7X3j4aJ4Xi8KWEhF/qy77gqwzHbA9D3+dhj6K1fGNAGz4Q0C78U+J9
N0PTgDdX0yxKT0UH7zH2AyT7Cvpn4raxafBTwvpvgf4dw7PEGpRhrm9Vd1wVJ2huOd7tkKB
woBwOleb/siRW8nxktmnVTJHZzvDns+0DI99parfxzvdZj/AGnnfTreO51KC5sk02CZQUZ/
LjMY5IBG9ieTjPfigD0Dwh+y/BqGnJf+Ptb1NtXuf3ksVpImYyezSOr729SMD69T6F8Nfgl
p3gDxDqU+n6hLqGi6jZG2uLK/jR2Lb1KnIAUrjeCCvcVxP/CSftFf9Crpf/kH/wCPV6x8Jb
vx1eaRev8AEjT7Ww1BZ8W6W7IwaLaOTsduc56n8KAPlL9pn4WQeAtet9T0OMpoOpMQkeci3
lAyUyexHI+hHavE6+4/2w4oX+EQeYIXTUITESeQ2HBx77S34V8OUAFFFFABRRRQAUUUUAFF
FFABRRRQAUUUUAFfU37D+pMLjxXpbPlCsFzGnoQXVj+qflXyzW54S8U614R1KS/8OahLYXk
kRgaWMKSUJBK8g91U/hQB9x/HbWpNHm+H6wOE8/xPaCQHGDH8wb/0IHNei69qEekaHqOpTM
EitLaS4dj0ARCxP6V+dXiP4j+LfEj2D63rdxdtYzC4ti6oPKkGPmGAOeB1q/qvxf8AHuq6b
dafqPiS6ns7qJoZomSMB0YYIOF9KAOZ8M6q2l+LNJ1eZ3drS9iu3YnLErIGJ9zxX6c7k2iT
K7cZ3e1fldXog+NHxCFsLceKLsRBNgUJH93GMfdoA+vP2bdaGvfDT7aM/NqV65DdRvnaXB5
PP7yvBf21NVNz8QdI01SDHZaeJD7PI7Z/REryfwn8RfFnhHTZLDw3rU9haSSmd4o1QguQFL
cg9lUfhWP4l8Qar4n1eXVNevZb2/kCq0smM4UYAwOAMelAH2D+xlqjXnwxvbGQrmx1F1QDq
EdEbn/gReup8a62bT49/DvTQTtuLTUFcZ4G5FYHHfmHH418TeEPHfibwdHcx+GdXn0+O5Kt
KsYUhiucHDA4PJ6VLf8AxD8V6h4lsfEN5rVxLrNinl29yVXdGvzcAAY/ibt3oA+6fj1qcek
fB3xXPIwUSWT2w9zKRGP1evn74P8AwF8O+NfhnY+I9R1LVoLyfz90cDxhBskZRjKE9F9a8f
8AEvxQ8Z+J9Il0vXteuLywlKs8LogDFTkZwoPUZo8PfE/xl4d0WLSNF164tNOj3bIERCBuJ
J6qTySTQB9ffsmf8kU0v/r4uP8A0Ya4TxP+y7PrfiXVtVHiyKEX13LdCI2BbZvcttz5gzjO
M18+eGvif4y8MaTHpmg69cWVhGzMsKIhAJOT1Unk1qf8Lw+I/wD0NV5/37j/APiaAPpX9kX
TzpPhPxTpxk802mvT2/mBcbtkca5x26V81ftGf8lr8Vf9fCf+i0rK8PfE3xj4dS9TRdduLR
by4a7uAiIfMlbG5jlTycDpXOa9rF/r+rXOp6vctdX9y26WZgAXIAHbA6AUAen/ALK+t2mi/
GHT/t8ixR30MlkjsQFEjAFQc+pUKPdhX1P8Ufh3feMPHHgPW7O8t4LfQL77TcpKCWdQ8bgJ
jvmPHOMZzzjB/PtGKMGUkMDkEcEV6Tpvxy+JGnWUdpbeKLgwxrtUzwQzPj/fdCx/E0AfRP7
ZmtW1n8OLLSWZTeX96jpHuwRHGCWfHcZKj/gXtXpXjSyHxF+FGoW2gXVuRrFiDazOx8s5ww
yQCR6Hjj0r89/EniDVvE2qSalr9/cX9642mWZskL2UDoByeBgc1u+Dvid4x8G2bWnhvXbi0
tCxbyGRJUBPUhXVgPwxQB90WaQ/Dj4PQxavcxbdG0oJNKD8ruqYwucE5bgDqcgVy37Jn/JF
NL/6+Lj/ANGGvjzxn8SPF3jSGOHxLrlzeW6HIhCrFHn1KIFUn3I4qXw18T/GXhjSY9M0HXr
iysI2ZlhREIBJyeqk8mgD6n/Zc/5CXxJ/7Dsn/oT1c8D6Us/7UXxI1Zi2bSysrYDt+9hibP
1/dfqa+R/DvxH8W+HJL99E1ue0e/mNxclEQ+ZIc/McqfU9KuWXxZ8c2Wo6hf2viG5jvNQZH
upRHHmUogRSfl7KAOKAPtvV/inoWl/Eux8D3EGoNq14EKSpGhgUsCQGYuGzx2U9RXDftVeF
4fEVp4IM6yhG1yLT5JYh80cVxwx6HHKLyeM4r4/vvFmuX3itfEt1qMsmurLHMLzADB4wAhw
BjgKo6dq3tW+LXjnV7eKHUfEVzPHFNHcIrJGNskbBkbheoIBoA9S+NPwe8P8Awp0PRfEWl3
2q3co1aGF47loyuzbJIcbVXn92B1xzX0X8UNCb4k/CbUNM8P3ltnVIYZrW4kYmJgJElHIBO
CFxkZxmvhXxZ8RfFni7TY7DxJrU9/aRyidIpFQAOAVDcAdmYfjVnwj8VPGvhCw+xeH9fuLa
zzkQvGkyL/uiRWC/higD7d15rfwF8D5bfVbmNl0vRFsmkHyiWRYRGoXPdmwAPeqX7OXhu08
OfCTQvsoBl1GFdQuJMYLPIoP6LtX8PeviPxr8QvFXjZYU8T6zPfRQtujiKrHGrYxnYgC5xx
nGea09K+L/AI90rTbXT9O8SXUFnaxLDDEqRkIijAAyvpQB9FfEX9nfVPHHjDUde1DxhGj3L
/u4fsBYQxjhEH7zsPpk5OOa+SvEmmHRPEWq6U0vnGxupbXzQu3fscruxzjOM4zXa/8AC8Pi
P/0NV5/37j/+JrgNQvLjUb+5vb2Qy3VzI00sh6u7ElicepNAGx4A8S3Hg/xlpOv2i75bGYS
FDxvQgq6+2VLDPvX0B+0LpSeLtN0b4reAJjdR20aC8MODJb7DuSRl7FCcN6YU9ATXy9W/4S
8YeIPCN29x4c1W5sJHGHWMgo4/2kOVb8QaAPrbwX+034TvtGhPigXWmaoihZgkDSxO2OWQr
kgH0IGPfrXT+DPjVonjjxzDoPhiG4lt0tpLq5vLhPLUKuAAq9erDJOB9a+M9S8bDVJ1uNS8
NeHJrkNvaVLV4DI3cssTop/LFVdR8Z6vdWc9lata6Zp8/Eltptulssi4xtdlG6Qezs38qAP
Xf2sfiXZeKtVs/DmhXCXGnaZI0s86HKSz424U9woLDI4JY+lfPlFFABRRRQAUUUUAFFFFAB
RRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUU
UUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQBLOiRzyJFI
JY1YhZACAwzwcHkZ96ioooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooA
KKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACi
iigArQ0y0tLnzPtmox2W3G3fG77+ufug4xx+dZ9FAH2P8A8MoeGf8AoP6z+UX/AMTSN+yn4
YRctr2tHJAGPKGCT1+7RRQAv/DKHhn/AKD+s/lF/wDE0f8ADKHhn/oP6z+UX/xNFFAB/wAM
oeGf+g/rP5Rf/E0f8MoeGf8AoP6z+UX/AMTRRQAf8MoeGf8AoP6z+UX/AMTR/wAMoeGf+g/
rP5Rf/E0UUAH/AAyh4Z/6D+s/lF/8TR/wyh4Z/wCg/rP5Rf8AxNFFAB/wyh4Z/wCg/rP5Rf
8AxNH/AAyh4Z/6D+s/lF/8TRRQAf8ADKHhn/oP6z+UX/xNH/DKHhn/AKD+s/lF/wDE0UUAH
/DKHhn/AKD+s/lF/wDE0f8ADKHhn/oP6z+UX/xNFFAB/wAMoeGf+g/rP5Rf/E0f8MoeGf8A
oP6z+UX/AMTRRQAf8MoeGf8AoP6z+UX/AMTR/wAMoeGf+g/rP5Rf/E0UUAH/AAyh4Z/6D+s
/lF/8TR/wyh4Z/wCg/rP5Rf8AxNFFAB/wyh4Z/wCg/rP5Rf8AxNH/AAyh4Z/6D+s/lF/8TR
RQAf8ADKHhn/oP6z+UX/xNH/DKHhn/AKD+s/lF/wDE0UUAH/DKHhn/AKD+s/lF/wDE0f8AD
KHhn/oP6z+UX/xNFFAB/wAMoeGf+g/rP5Rf/E0f8MoeGf8AoP6z+UX/AMTRRQAf8MoeGf8A
oP6z+UX/AMTR/wAMoeGf+g/rP5Rf/E0UUAH/AAyh4Z/6D+s/lF/8TR/wyh4Z/wCg/rP5Rf8
AxNFFAB/wyh4Z/wCg/rP5Rf8AxNH/AAyh4Z/6D+s/lF/8TRRQAf8ADKHhn/oP6z+UX/xNH/
DKHhn/AKD+s/lF/wDE0UUAH/DKHhn/AKD+s/lF/wDE0f8ADKHhn/oP6z+UX/xNFFAB/wAMo
eGf+g/rP5Rf/E0f8MoeGf8AoP6z+UX/AMTRRQAf8MoeGf8AoP6z+UX/AMTR/wAMoeGf+g/r
P5Rf/E0UUAH/AAyh4Z/6D+s/lF/8TR/wyh4Z/wCg/rP5Rf8AxNFFAB/wyh4Z/wCg/rP5Rf8
AxNI37KfhiMAtr2tMMhcDyh1OP7tFFAC/8MoeGf8AoP6z+UX/AMTR/wAMoeGf+g/rP5Rf/E
0UUAf/2QA=
</binary><binary id="_10.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAAQABAAD/2wBDAAYEBQYFBAYGBQYHBwYIChAKCgkJChQODwwQFxQ
YGBcUFhYaHSUfGhsjHBYWICwgIyYnKSopGR8tMC0oMCUoKSj/2wBDAQcHBwoIChMKChMoGh
YaKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCj/w
AARCAJDAYwDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwDzSXHG04+UKB0PShZHQEIx
XcNpAOM+1EmRtB6ADr9KQHpzj+lADi2S34Z/2acC/Q5JPJzxxTF+7jPv9KVfvDcOcUATLny
pcnuvOMHrQOABxn2GKAcQOcdSp+lMU9f1oAkGSwOTu6VPArzSKiYLEYGWA7Z6mq6noRyM8c
c0Dlfb9KAJQ+V4PXpnrTlkfauelR8Dtz19xSjq2D+PpQBMWYkHOQCM+pp4G5epqJCM9xjt1
qxEq85IyeDjrigCbpaHsAAPrzUYyGxuB4/KrJUG2+XAPHXuSah2g4PXnJ9//rUASIf9HJ6Y
k/PihMggdSe3tUmP9HOTwWBz1GMU9AeDgk8/U0ARqpzx1p+3ipFXP8vSpowVyOg2kYxnrQB
VMZGD7d/6VFs2Ae3tk1o7Rtzjg8fQVE6556Z/EYoArIMMfXHPqx9PalONrDGNvr0xUgGSwA
JHOMmkRCq8Y44JPY/57UAMC7RkZJI+tLtBULjAH51MqlW5XGPXr/8AroKsw+8N/A5/nQBF5
ZyEU7SAMk9adj5SQTkcD1FSqqjCgfLg8Dg0n8PyjaemaAIhvZAWYAH+LnJ5o2t5wyMDlgCR
zx0+tTSZzu+98uB6UbSvGPZeOPegCIqu8ccdPccU1YvlIUgqBnHUf5zU21d2Bkkcn/PpQU2
rjjHQgdRQBCcgDjgHA/8Ar0m35gG44zx61MyhsEsCOv1NAUL82AVByB6+1AEAGG5Ge2O/40
FQ2ccoecf0zUpXAbOCe+ev0+lNlQ4OBgDv9KAIivH3wWyeV700ruI7+hbufSpmXBHGWI4HQ
Go8YyMYbv3OPX+lADGBYEA8AfUmoioYbgRnp0PX0qwF+YEKBnIP0PamscPuOemPQe4oAgZO
WPIww6/w0h7kDBHAA7VLsDLjA9l7UzaFOUU5A6dcj/GgCIrgkMMDHQ9c0w8oR0x+R+lSOM4
659vT0prfeJI4Y8ZGOnWgCNxyNwOcdh1qNgApHfPfrzU+3naCRnvimY2MueeQVP8AOgCF8j
luc8kj6U3jP3QFx1HNSkNyVXGecZ9aQrtJzg8YHp1oAgwDztU9/YY6U9dyyttYruBB2nqD2
pxUc7R8ufwx6UxsbmGeQcDqBQBEMY4Xg9AeMGuz8DtjSZcHP745yf8AZWuPcgD5myf5e351
2Xgrd/ZMmBx5x7Z/hWgDhpv9YT2AH06U0Hg5Ap8+POOBzweOmcU0DuR36UAK34+wpRgnr07
0hB9OBzxzTlxgnGSfTjFAEijFu/pkf1pFzwPbinqoMLjgtuXg/jTFBz6ZG7igB65yB1x2xz
SjgdcDP60LymRxnqRwad6Z6+1ABwQQoHHrTj9/ggjp6/hRn5wfTmnAck9TigBcFCoP3s8/5
9KlAOOFySf8imR5YEAZAOSfepYlJBA5GPpQBY3lbb6KD9OTxTIyd2O+MYqVlxbfMcZx07cn
FMAbd16+o7etAEwf/RV5yPMOex6UqyZHcHt/hSBf9GO0Hl/6U5EBIPY8Y/rQAqscev0qUM2
PmPOM49qai9T1+tSxoOQd27B5HTPagBAzc5PUZx7elOGcAHPA/GnBOcjj+vvTgn44PWgCNV
2kYwAfU5zShR1GcHnipdvOevNAHB7UARlc/wCecelBB656nPtUmOBz2ox6+lADQpwABnHr6
0gGcduTn1PtUi9Scc9KQr2wBn8PxoAYF57jHbpQ6gckYOByT+dPIGN2eR2PNAHBA79vf1oA
YMYPT2BXtTAoB6YB5z3NSHoP1z396aSfmB+63tQA3AwBxlRj2oHQjG4UnHB6Uh556H6UAOx
k+nscd6aVHQjaM49f/wBdOyOnt0pN3HvxQBG4wxXt0GfT+lNwc4HOR16098Z4/Omnqdv0Pv
70AMYYJHIXse4/+tTXXIbjk54PWn5OSSck9T7UEc8d8cehoAiPGdq7QRwCM1Htx93r0AFTk
fLkcHPOOD9aY2GAycE8Enjn1oAhZTvzyAME460m1sEYxz1z3P8AWpWA28DBHbOf8ioz0JA5
PGBwcUAROG+X0wOc55FRoAoIzgAYAPT/APXU6+4yRjIxgE//AKqidT25I69qAI3TkEZJ29s
Zx9aR1OWAwSRn/wCtT2Ref4egPf8Az6U3b0IX7vHoaAIwflxwCAQxIxjj+VRuMdgO+COR/n
0qY4AY5PA6UwD5j7n6UARlc8AAgcZ9BXY+DONLlAP/AC2Pf/ZWuP68YB6ZJPSux8FAnSpeM
/vm6HH8K0AcNNzIcdwAAOD0pmTkY69B2p82TJg9sdeewpuemTjocUAOySWx0z17qfSnDdnB
znvTB93Geoz7CnDG7kcjtQBMufJfJ6uPr3pOgAGPTI4/Wl6QZwOXz6dqYp49jxQBq6Foupa
7dvb6RbNdXOzcY1IDYHcZPI9xWjN4N8RwW1xczaNfJBAzLIxiOFK9T9PfpWt8MfBniLxBqE
eo6HMLCO1kBF8+VCt6KAPmPPTpg8nmvWfir4Z8R6j4SubjUvElu1tYxNcSW0FkYVmKjPJ8x
sn07e1AHziee9Lj5Pm59KaG745xn8K6LxN4WvfD2n6Nd3g/d6nbeevGNhz9w++0qe3XHagD
DBweD8vfHc/4VMHbk78c8DHFSaLpl1rGqWunafH5lzcOEjU9PqfQd8+lewwfAi6+yBpdehW
5IyUW2JUH/e3A/pQB5Mr4tx1IO3gfj+lRjkfQVLe2/wBllmt8h/Kfy9w6NgkZHtXovhT4O6
xqdol1qlzFpiSjcsbRmSXB7lcgL9M59QKAPPT80C9cluv4U5VGBxwOPavTte+DeqWNi0mlX
sWoGP5jF5ZicjHYZIJ9s15idyOUkUoykgqRgg+9AEqYwD2/lUqgc8YBr10fBPB/5GAf+AX/
ANsrlPHHw+vvClul59oS8smbYZUUoyE9Mrk4B9cn09MgHIjG3jgU8e1ddaeB/N8AHxMdQAG
xm+zeT6SFPv7vbPSs3wd4avfFOoNb2RREiG6SV/uoD/M+1AGFt70hA/CvSvEvwvk0XRLrUf
7WjnECb2QwFM+wO415sOTQA0j86MdPSul8CeGf+Er1eWy+1/ZfLgM2/wAvzM4ZRjGR/e612
8vwacIxj11WfsGtMD895xQB5F/kZo57etbt14avLPxXBoV8VinlnjhEijcpDkAOOmRz/Su9
/wCFNT/9BqL/AMBj/wDFUAeTevt/Kk7jjoMCu20fwNHqHi7UPD82q+TNaglJPs+4S4xnjcM
dfeud8VaNL4e1260yZi5iYbX27Q6kZDAc/wD66AMk8t05ximN7fnXeeJ/AP8AwjvhaHVb3U
gLqUIotPIwd7cld27sM847VkeJPCV5o2j6Xqm/z7C+gjl8xVx5bMu7YeT+B747UAcweOpNN
JyMmum8D+FJvFt9c2tvdR2zQxeYWdSwIyBisPWLJ9O1a9sXcSPbTPAXAwGKsVz+lAFJm3Dr
TC3+fevTPDfwi1bVLRLnUbmPTVkG5UeMySY9SuQB9Cc+oFSa98G9UsrZ5tLvotRKDcYvLMT
t9Bkgn8aAPMB3pO3+FSRW80l0tskbm4Z/LEeDu3E4xj1zxivV7D4KXstkj32sRW1wRkxJAZ
APYtuH6CgDyI49BzSM2RXcaB4BbVPG2p+Hn1JIXso2czpDvDEMoxjcMfe/Suv/AOFG8/8AI
w/+SP8A9soA8Y7/AF45FNIBXp7Y611nxD8If8IdqVrafbvtnnxGXf5PlbcEjH3jnpXJ5yAM
H6UAI2GYk49KaThTtzxjp65pwAxgj8TSE5/GgCM5GSBye+etN2klgy5B/HNSMOMHpn06Uw8
kAAeh70ARPxyoPXGQOTTNu5CAAeMZHTP0qdsh8HIOfXpUeAOSQCOc9P8AP1oAiYdQMg/oKY
VzlRgcc8ZOalUfLhRjnpjj/PtTF5PLEc4znn6GgBkgJLduM/lXX+Ddv9ly5x/rjzx/dWuQY
AcMRjoT7f57V2XgwL/Zk2Tn9+e5H8K0AefzH9++PUUgPynOAcZp06jzW6ls88fy9aZjkbgM
cjA/nQA49Mn8vrS45B68etNPHbj0FOGAoJOQcnJ6gUAS8fZv9nePqOKQE9G6c49qXB+zZBx
h/wClNX5enA4IPrQB9KePtSm8DfCHSLXQ2aGWdYrYTp8rLuQu7j0YkH6Zz2r52XULoGZhcz
BpwRK3mHMgPXPPP0NfQvha90r4ofDiHw/qN0sOsW8SAg4Lh0GFlVT94EcH6kccGuMvfgdrF
jZajdTanYyQ28DzRrGGLylVJ2kEALnGM5OKAOM+HOgN4n8X6fpzITbs/mXB9Il5bP16fU19
DfFzR7fxL4K1GKyKSXekv5oVBkqyoGZMDuUbOPXFcr+z1o8Ol+HtR8TaiUgSfMaSykKEiQ/
M2ewLf+g12ng+fwxbaxqS6V4kTUbvVpzcPA9zG/z4JOwKAcY7c8KKAPAPhVrVpoHjjTr/AF
E+Xa/PE7dRGGUjcfbJH4E16t8Rvh/qfiDVW8S+GtWE8ropjh83bgBcDy3Bx7445J55riG+H
aT/ABT1Dw48zWto6PcW8gUH5CMqMHqATtPToa9G+HPw71fwjrbXM+uLLp21g1tHuCyEjgsC
cDHXPXtQB5r8KtG+1/EO0t9UjbzLR2kkjlHO9A2M57hsH8K3fjl4r1EeJn0W2uZrayto1Lr
GSnmuy7uSOowQMdM5qhr3iu2074tz69YHzbOKdEbyzxIuzY5Hr3I9Tg133jLwVpvxDjtdc0
LUo0uCgXzMFkcdgw6qwzj9CKAOG+DHijVLXxHZ6Zc3M1xZXbtGUkbfsO0kMPTkYOOKq/G7T
YrHx5K9uqp9rgW5cDpuJZT/AOg5/GvQfBPw+sfA7vrOt6jC7wBvLb7qRAjBOT1OOO3XpXkv
xC18eJvFd1qEORbDEUAYYOxfb1JyfbNAHuHxU8IX/i610+LTZrWJrd3ZjOzAHIA4wp9KyfH
Kr4a+Ecej6ndLdXrokKZP3mDhuOPuqB19h60nx11S/wBMsNJbTb66tGeWQMbeVoywAHBwRm
vD729vNQm8+/uprmXGN08hdsfU0Aez6d/yb23P/LKT/wBKGrK+Buu2Njc6hp97KkEt0UaF3
OAxGRtz688evNamn/8AJvbf9cpP/Shq4vwF4F/4S3Sb2aK8FtcW8oRVZdysCMnPp255+lAG
t4x+H+t6HBeXlneSX9i2XnKsVkx1y4z8w9/xwK86zn8a+h/Cmlz+CfDd+3iHVVurVBuVSSV
jUDG1d3r0x/jXzqWG4kAAeg6CgD0v4D/8jdd/9eL/APoyOuri8BaqvxDbXRe20Voboz7Y2Y
yFf7pG3HPQ89DXJfAU/wDFX3g/6cX/APRkdZXjzX9Yi8WaxbRatqEdutw6iJbhwoHoBnGPa
gDp/HmoW178W/D8VqyO1rPbxSsOfm87O38M/nkV03xI8H6z4j1K1n0m8t7eOKHy2EsroSdx
OflU14t4NOfGGh+pvoOf+2i17j4/8PeJdZvraXw9rH2CFItsifaZItzZJzhAc0AeJ6Zf3Ph
rxdHcO5lnsrgpIVOQ4BKuATjqM17Z4m8Lw+IfE3hzWIcSWyndMw6PGBvjP0zx9GrwnxLpt1
pOu3llqMqzXUbgySoxYMSA2ckAnrXsPww8VxJ8Prp7190mkKwI7smMoP8A2X8KAOU+OOtm9
8QxaZE2YbJPmA6GRuT+Q2/rXqGjx6fceAtDstVEZt7yygt9rnhmMQIAPY8cH1xjnFfNt/cz
X1/PdzsXmnkMjn3Jya9i8ekr8GtBKkgiK0wR1H7ugC78PvCVx4V8banEwaSylts28394bxw
f9of/AF64zw1p8WpfGq9S5UNHDf3U+08hirtt/wDHsGu2+Ffjwa5Cul6tIBqcS4jc/wDLdR
/7MP1HPrXmjaz/AMI98VdQ1LBZYtSnEiD+JGdgfxwfzoA2/jd4o1EeIm0e2uJrezt0QusZK
+azDOSe4wRx0yDVL4PeKdStvFVppc9zPcWV4WQpIxbY20kMM9ORz7H2ru/GPgzTviDDba1o
moxJOUC+ZjckgHQNjlWH59iKi8GeALLwVcSa5ruowvJAh2NjZHFkYJ56nHH+NAHKfEX7L4b
+LthqRj/cO0N5Kq9juIYj3+XP1rrvHvhOTxwLTWfDusRP5cW2OPcfLJznKsPutzg5HYdMV5
xq95H4/wDiXGm94bOeQW8TfxLGo6/XOTj3xXe+Evhlq3h3xFBd2+ur9ijk3SJGrKZlH8LLn
H6nHWgDxTXbO+sdTubbVo5VvkbEokO5iTznPfjnPevY9P8A+Tdn/wCuUv8A6UNXIfHG/tL7
xrizdHNvbrBKy8jeGYkZ9gQP0rrrD/k3V8f88pf/AEoagDwsZx6jrR1JyPoaU5wRSHJOCOM
UAHGMdjSDr/TvSdOueeOaXjnB6elACHk9elJ3BAJA6Up6Z/p1ph6H/P4UAAUDI9jxn9aYxH
ORkHt604ngnvz0qNm+gx6dKAA4J6ZGenf61E2c44wOcnvSscE5HPQGo2bnDZOeOKAB/QnJx
zjrXYeDeNMl6f649R/srXGMTg4Ptn2rsPBbY0qTkD98e3stAHCT/wCuZRwSxAH/ANemJwcr
1/P/ACKdcZE0mTgZxgfTpQF6D9enWgBW6jBH3ue5FC7stkdDyAaMdTzwcHPr9acPu/eAA9P
8+lAEg/1BCqSN4xj6U1MbvbgHHrT+Ps5BA27+SDjIxTGVgrEABgvGeefwoAmt3e3lE0btE6
nKuhwwPtjvWtceJNduIfIuda1KaIjBSS7kZcfQmuMg1eWWK2hVEF68pikXnagX7x61Nd3MA
8Q2cLqC4QkN12s3Qfof0oA6r+3dYbTzpratfmwK7Ps32l/L2+mzOMe3Sqtnc3FrfLc2c0tv
cREFZYpCrLx1DDBFc3NLJN4hEcYt08gqSJGYFwecqo4OB696276U21hcTRgOYo2fDDIJAyA
aANS/1XUtQuoLq91C8uZo/kjlnmZ3UdRgk5HPNW5/EOs3dp9nuNY1Ka2IwYnuXZSP90nH4V
wlprlwUk8/7JKTbPOnkMTsIGcOOx7VZ0fWLi5vYIbkWkguUL/6MxJjIGfnHb0oA6bzYiBEZ
UEihSUzyBz82PSrmnale6c7nT724tX7tBK0ZIH0Iri0umTw6+vqiC6LAGPnZ97Zn1zhV749
qll1yaGK5ieKI38U4jijwdr7vuk85xjJoA7bUtUvtSgjfUL66vCr8faJWkOce54qorHCgNz
gn1rn5rrUL69nsLK4jgS1CmWcxlyzsMgAHoOOp5p9pql1HbarHdLG17p8ZZiowsgKllPt06
UAddf6tqWqIi6jqN5eKhJUTztIBnuNxOKpAjJ5/HFc1p+sXymwbVraAW16VEckLEbWIyoIP
erMeoapqF1P/ZMFqlnBIYnkm3EsV+9tx0H14oA6xNW1JdPOnrqN4LIcfZhM3lkE5xtzjrzU
dnd3NnIs1pPNBLj78TlTj6iuRk1e8PiWawilsIoImi4nJDuGUE7cHk1q+JL+XTNHnu7dUMq
FQPMyRywHbHY0AdBfapqOohf7Rv7u7C8gTzM4B/E1UHXkda52XWLm28NXF9cPYyzhtkJtGL
oxOAvXvnt7VPqmstF4YXVbMBiVjbae+WAK/qRQB0thf3enTmXT7u4tZSu0vBIyMV9Mg9MgV
FcSy3M8k1xK807ks0kjFix7kk8k1zdnrb6hraQ2bKbeSxM4V15EgfbhvTHSo9L1LWp9Vura
8XTUhstrXDIHBwykgqSf50AdPBJJBLHNDI8csbB1dDhlI5BB7Edc1rDxPr5P/Id1X1/4/JP
8a5DwtrC61aXEzrh45WXbjnYTlf0496paJqeqatBcTw/2aFCv5cJZzJG4OB5noOtAHU3dxc
Xl0893PLPPIfmeVizHjHJPWljmljjlijldIpQBIqthXwc8jvz61zPhzUdXvrq6F7HYLb28r
wP5QcNvUDpk9KgtfEV5d6VpZt7eJtTvvM2hsiJQhILHv26UAdQoP0H1q5carqNzYx2dxf3c
tpGBsgkmYouOBhScAAdK5XUtU1DR9MspdS+x+bLdLFI0e7YqEEluec4H0pBqmpvosmqR20P
lh96wlW8wwf3s5xu79MYoA6CGWW3uYpreQxzRsGV1PKsDkEe9F1NNeXM09w5knmdnkdurMT
kn864r+15bXRNQutIjUadbFBFJKGLzOXG85J6c4/kaXVvGUaaSrWEZ+3MCHjdT+4xwd348D
/IoA7ayv73T3L2F5c2rnqYJGQnH0NGoalf6gwOoXt1dY5HnzM+OPc1j2F/Lca7qliyqI7UR
bSM5O5cnPNUNb1S8h1aKwsPscbtF5oe6JAc5xsXHegDawQAQcHPWtL/hINZEBgGsaiIMY8s
XUm0/hmuPvtdk0+51SG8SIPBEJrfAI81Txg8+vHFUPEl3d+XpMNx9iimnRnkaZmREIAOMg5
xzjBzmgDqG69Onarn9sammnHT01C8Fjgj7MJ2EWCckbM468/U1yWrX+r2b2RgFg8dw0cIYh
uZGHJ6/dzUdxrV9YtNaX9vC186j7MIA2yTPGMn0PX2/OgDoSCvbnFN68EHnqPelhEgt088q
ZcDds6Z74zSsMLwMr1470AR87sZ9qXHXnnP1pdpHUfSgY54//VQAhOMc4+ppp9P4u/8An1p
6qG245wODUZ9V5B6nqKAGOOgx2ximS9Cen1qR+wZcev1qN+W+7kEUAREj72eSCaiZjuIJHP
JB9KkbOcZz3XjpUZ5OB0HA7k0AMYtxyOmSP6V2XgrnSpeCP3x/9BWuOI6nAPOa7HwYC2lyk
YP74/8AoK0AcNNzKcY6kHbTdvPoOhx1FPl5nf64yaTBAxjjoPWgAGCNxPOccdPx96eq/PwG
xxt4FNIOAMDkEf59KeF5bHGctnH6/nQBIq7YBxwZOv4UgxgYGB6Dg1JwbXdg/e6DgjIpAOQ
w59fbigDPt9Mjj1ee8yD5iYA9G7/yH61Rk0W4nkubh7sC4kl8yNVXIDKflJYjPHPT9a6ALk
nP3uAQOKeBlsYB46Hpn/GgDFvtOv8AUZ4w/wBkEKMreaFPmpgZIB+tat/bvcabPDGRveIqC
/ABI/lVgDhQM57VIQqryOfTvQBlJpKQ6S9tHHDHPJb+U7qoGTtxkn0zzTNK0d7C4glj8hVM
AjnGSAWHR1OP54raXODnJOfryak3HavJ2jrnqaAOfj0LUpLFNJD2/wDZplDbsHzNpYtt9Ov
etCfR0m12HUjjdEhUj1YdD+Wf0rcOfJ2Kc52ggEjjB/SoohuyDgHHHPP0oAx9R0q+hvX1HS
riJJJsLMkqkqxXoeOc+1Fro0y6bqKSyLNfX6vvkICqCVIUfQZrdAC28W4dySOo6U7HynjJz
k4+v+TQBzWnaFfubGPVJ7c29kQ0ccAPzFRgEk/yHWrP9l6ppt3ctpVzAttcOXkimB+Ut1xj
rnHQ1vISoUMc4OEI9alC/PwC3OD+H9aAOZl0e/TxHPqES6c8MzRMfPUmRAowduBwetaniXT
ZtU0We0haNHlZcM2cDDA84HtWomcktzjnnr9Pzp6qcf3sEH7ucfh60Ac5rehTXjWEOny21j
aW7mbKRg4fPBC8DHXrVeHwvqDeGL3SFngl3SB4pOVwgYM2RjjoemetdYgJDP8ALgEYyf0/K
pGjwMHr6Dt70AYVvokNv4lk1O2IQTRMkqHgliwO4fgDn35qpfaFfTTa4beaBDqXlICxbKIq
4bPHUiupx8jgqTnkAevpS4G0ZPJxk+g9KAOW8P8Ah2+0nUmmN9DPBJAEbMflEbQAmAMg8cd
qXS9H1D+3l1LUmsEKK0f+ioQZc93z+ddSy7gdwIGRxTtpAyVy2OVAzQBh6Jps2njVBIyP9p
u3uI9mTw3Y8dazLPwzc2+kaWsN1FFqVj5jLIAWRgzElT0OMGuvwWLHPXnGD1HbNIV5U7MY7
Hnj196AOX1PRtS1bTrSHUms3kjuknkEe4K0YBBXnnODV7Q9Pu9Os5bO4lSW3Ritu2TuEfYM
MdR047VtLH85LnPpg8H2/lzQU2gFwRIeAME5oA5P/hH7pvA40XzYTcgct8xX/W7+uM4xx0q
14i0Jb7SruK0jgiurkJ5kpBG7awPOB7V0JBxgYxnPqD+PpTR90ZyPQDv+HpQBi2emzW2u6p
fMytDdiIIq53DauOeP5VQ8UaZqOpFreEWBtWXkzKTIh/vLjviunZeFDehA9hSFSCNwJJOBx
19KAOc1Hw/HdzaVLK25rRgGLcmQAcf+PAfhVfxJpF1f3dlParZSC3D7o7pWKndjsBz0rqRt
GGwcd+PfoaYyDcSOMdyeR9KAOe1LS7u8g0sN5CyW08csm3IUlRyF4/L2qbUtPkuNX0y7QqI
rVn3oxIY7gAMcc4rY2/NlsZGeeT3qNlyeT83OMmgCE4KkE5HUE9c1EQwA6ZHY849quHGRwT
6kYOeKhIwgXBOTwB/KgCBl6qNpXGeOufSm7fkG7p1OKkbfsBHP14PHWhgfmBLAEnBHANADA
Ouche3pTWXIPQ805gCD0J78/wAvakbA+YjGRxQBEwOfTnNRPjaT7ZzntU7DLNksMnn3qE47
4IzgEdqAIXyFfJ7YyBUZ45bA74JyTU3JHp7dqYMZJG4DgYxyPagCF0Csd3OAOD3/AMa7LwU
MaVLgZ/fHp/urXINg8qv3hXYeDNx0ubHP79gT+C0AcJcbtzkkYY9cdTikcnH+z7+tSTDErs
B8u45/pTFzwy9cc+hoAcmASOD7inoMkkHJHvxTQvBPr3x1p6bcgYBz0FAEijMBYkY38HOB0
qLzEUN3U+vepyubbJOCXxj8O9YWqlwwIJAPUigDTlvYYpAkjorEbtpYAketLFfwPA7xSRss
YDSOrZCAnAJ9BnjmvPtXAa7Vi3PkpyfpV+10+zMCMItV2yeSZEW3Yq4yfMwQOQOMUAdmNVs
+CLiAheB84B+vWnDVbQL/AMfEJzj/AJaAH3rhorDT4YXbUrbVYsPKRIsBCBAv7vOR1LdfQe
9Fpa6HNPGvnXfzGHAjjJZ8j94AMdQcYx1B9qAO+/tizAAM8IweP3i8enehNWs0Tb9ohIK8H
zBkjPTrXESaPalEK2ureYUywNq+M7wOPl67Mkds9TU2neH4LvU5IntdUSD7QfKc25DNCAcc
EDLk7eB23GgDvm1iySFMXMTcKcGQc9fekk1K0jCl7i23SLuBSVT3789fY9K53V9HtUtIrWW
w1aMRRw3FxN9k2rEQSJmBI+YbOVGevauaxoqxod9yxZTubbjB8zrjH9znHY96APTP7XshCm
biDG88GQHjHSkj1ixVSftMAOMcyrnP51wh07To9P8ANnttXARoWJ+zMqlD/rSzFcKRxt7H1
qhe22kRWhKDUor9ldxHNCFTGT5ZGeSCOp/nQB6Wut2AO77VbDjBxIPx709dc08MFN1b7AMc
yg5/XpXm1tb+GhPAbhrwoWj3gLwVKHfyOch8AY7H25bcadarYvK2m6hDOIoyGkhZYvMJO/J
KjgDaR6mgD0xdcscFlvIN2eP3oIP61MNYsFCj7VCVXsJB+fWvGzGg5KgD2GKurpt3/Z5vRZ
zixDBftBiYR57DdjFAHrQ1myVcm5tjnnmRc5/OrVzdpaW1tdXSPBZXXzQSvhUmGOqsfvV5V
o3hq/1vUNLtxZzx2N/MFN15R8sRj753YxwA34ivpH4j+GbPxL4PbRrcKkdtCHsCvLRugwg5
4CkcEDnnOaAPOv7e0/zP+Pq1zjGfNXkfXP8A9enLrmngnZfW2Rj5vOXJP514nbWUkmqfY5L
SVp0cpJbrGzOCOCNq89fSta80y2sIm+32U9o7YEfn2syZOP8AawOvP6UAerjXdOU4+22wA6
fvF/xpE8QacR/x+Wr87h++XB5+vSvKlsIGltpodMurq1WWN3MdtKRNGD82OMc4xmuk8VtY3
mkajHp+mzG6laEoBo7RfdJLOpA+U7SqbemFJ6mgDtU1vT9gxf2w2djKowPrn9fStIDfGXwA
WUEehH17g14BqWniyt0Z4rld4OfPtmiGQOgJHJr3rRULaRZZKgeRHgf8ABFAE7RkpgjGP4T
/ADo4Unn5ice31/KpSgZjnlRgkn19aTgZYD5scYGcgcY+ntQBXKcZwAW7njvQ2csccHK59D
71heJNCm1bWNJkRYRBB5jTPsDAE7dvGQcnB5HTqazl03VLHU4b2HTnnVLu8cqsiA7JGXYfm
bnOD7+tAHWqME8DIxnJxj3/AP1VGYwoDMp6duMiuMPhvWP7Sebf/ov9q/a/JyMgeZ9/rjG3
nHXPau4XKglwW9PQUAQ/KSwJz1//AFn/AD0pmzGWbggcZ7/5FWACpBU8nrnJIqMgc8DafQd
B6+9AFYISX29hk44GB70rbd3T5Q20Cs7xJaXVzZ2zWcZuJYrmKXywwQlVOTgkgdulZ11plz
eHXpJ7EA3NpGIY5CrESBX9DwQSOaAN1QCA3UZwBmoiMHplRnJJ7/54rlxoNxa61pc1tZKbW
K2RXPykq+5i2MtnPPUZqnp+g6vDot5Y+RtlujHl2lUKq9W7nnjBIznIoA7Jsjcy555Gf51H
t+VRluBggdfesK40mbUNN0b7daB7mCQCcswP7sAgnryCdp9f1qncaNfi4ulSEFALpomDj5z
KBtA9CMc5xQB1DHBweCDnnkD/AOtTNvzDjHc9utciNI1caJHYQx7HW4MpYyLjgAqB1xk9um
R1rq4XZreNpk2ysoLKT0PpnvQAh+dsqCAATjGajbdyqgbiOOODU+35jlAQOOOtROuAdxwT6
D+tAEO3bxnPtnGKj+7gggHJ+uMVMc855x8xI4INRHBOQNxxjGOpxx+NAEb9CVx/ex712Pgw
n+zJs4/1x/8AQVrkH+vAHYcg+ldh4OA/suQk4zKSO/YUAcJMqrPL94gHb6f5FAyx+XaSOcn
2pZeZWH8QPGehpG6jaCR1980AOBHBbJ5Bx2PpTlySEzkjJzTQOeTjPUY5Gak43Yyo9e+BQA
85NuS33d2T+VYGrBQwAByetdDki2wwO0P/AErA1fOR6+p6UAcjrX/HwOP+WK/yNfYvhDVU0
P4Q6LqN4832S00qKeQR5LbQvOB3NfHuqbPP56+SpHtxX1/4a0lNf+EGlaRNM8CX2kR25lRc
sgZRyAepoAp+FPi94X8V6zDo1k96lxcAiNLyDCTEDO3qRnGeD1+tcL468FWfhf43+BtT0aB
bWz1TUEZ4IxhIpkYbioHQEMDgcA5rq/AvwM0rwx4mstYGpahqE9qxeGKSFY1D4I3EqSTjPS
sv4ieKNE1n4s+DdEtbyaW+0nU4yzQBXgZ3I3oWzkOu1BxkckdRQB6b468d2Pgz+zzq/wDaE
rX8zQwLbLvJYY65Ix1Fcj8RvF0GqWWnjTHuft1jdreRGX5eVGflOfw9812vivwZpfi1rVdV
jnb7IZDGYm5BcYY9+3Fee+ONF0/wnr+j21rcTh9QiZdtwAwIQgDnHAwaAPR/EMdt4y8Bma3
/ANJtrq3S6gUMcE4PH/oQr5N+H/gV9V+Ldl4auU32lvN9quGByDbp8+fx+Vfxr6g+FuqrPp
93pm0pLZSCRRgbQjk8DHoQfzqXwb4Og0Txb4j1gx4mvGWC3kOAPIzv/PccfQCgDiv2rvFsm
l+AodDt5il1rEjGRQfu28fLfgW2r9M1r+PfhvB8Qfh1oohKQ6/Z2EJsrpuA37sExOf7p/Q8
+tfPXxw8Rp4u+IWrXAuALG0LWFnnOCsfBI/3n3Gup1H44+JH02zttGms9Ms7eBYRtQyTyBV
Cglu3rxQB47qNhdafd3Fnf20ttd28nlzQyLho3B5B/wA+9fZX7QAkb4GX4y5/d2vHr8y5r5
0g+IUl9d/atahs9T1AgI001ikkzDoMsx5x7fSug1L4nQ6po0+kXV0JmbaGhuoWjgkZTkfMj
fKB2yvXigDH+H3hrS4NFuPFvi3nS7YkW9u4yJWHG4j+LnhV7nJPArp7mLxj8QtKYf6HoPhu
YAxpOuXkQcqWx0GR7D0zWdb6hZeM7Tw5onk/YbewvIxLalgyzL7EY3Dr+Zrb1WyHjX4l6no
Wr3M8WkaTbrLHZwP5Xnk4yeOwz+A9KAN/4d6Prnh+2k07W9UtLvSo1VbH7Mudo64Y+nYA5+
tb/iG5lsbWS4RYzKjfOZWwrZGAD+n5VZ8O6La6JoNnp2mo0VrASIi5LMSSSWZvqfwqlqEkV
5Za0POjk8v5g7x/LG/XJHfkfiaAOytLXw98KfBd94h1GJVmZVn1C8iiBmuJHIAUe2SABwB1
Pc15n41+P3hTxP8AD7xDpsNrqFtqNzaSRW8d3bhkd2GBhlJAOCTk46dc16n4W8SaB4+8Otp
GrLE900SxXdjc8Fz03L6g4zxyK8P+Kf7ONzpNnPqnge6mvbaEGR9NuMGVVHJ8t/48f3Tz6E
nigDb+F3x48I+F/h/oGh6mmrNfWcAhk8m2DJuyeh3DI5r3Hx14x03wT4bbXNZFybJZEjIgQ
M+XOBwSK/OxSGeBl5XzFx/30K+1P2pwT8F7nHX7Tbf+higDxr9ov4qeH/iHoGlWegLqAktL
l5pftMIjG0oV45OTk1saH/yBrKQjg20QBPUfIK+eZgfLbd02n+VfRWiI39iWHQEwREHHAwg
4oAtFd2QCAcYB6jPUUv38kH5TgseSfz9akClmQuvJH0zW/wCHPDaazpuo3KXvlyW3PkJEZJ
DgZzjIOOMd6ANS00DTpPh9/aUdp52p+VM20TMCVWQAyAZ/gXt055zXR2Hg/wAPS6jcwzw7E
S7jjhjMr4cG2VynX1LNnr26cVztv4GMi6JjUGVtTQOSbfIjzEZMA7uTxjt1z7VTvvBjwyNB
FeJcP/aMengCLI+ZN2488Y6EfrxQBoweF9OuvC8UsVmDJNZCVb4XOM3JbHkbCce2a8+urWW
3upre4RhPCxRg2CQwOCOPcY4rsNS8Miz8Qaxa2s00C6dZm8jkPzNLt2kYIxj73vjGKo654e
htNAttW/tLzRfEeWhiw5c58wMd3G3GO+Se1AHLFTtb5cAjJ56YNMkBXAZM+g/z0/Gp3G3LB
cMp9zz+H+RTZEG1gCck854NAEBXLN5YByRnPPHvXc/DHw9pWvWusf2vatO0IiEIWQowZvMP
y4IGflGAeM1leDfDZ8UarLZNci2McJmEqx7ycMoxjI/vdav2fgVbhEVtWjW6uJLiOzjWMus
/kk7iXz8o4469aAN3w14P0S88J6RdahaiOW5nK3MxkkB4lKqOu0ZwF6A8+tR+H/COn3174i
j1Dw+LOW2SEwWpupHCbg+TlWyc4B54FY8vgW0fVNI0621gyy6lFJNta12MiBCysVLfxbcAH
HrRD8O2S78m91EWgFtbvKTDuZZp22LHgHnDDG79KANQ+DdDfwnY31vaCfVpILFjbvO6hjJO
qk5zwHG5fQYyMHmtiPwPoUmtajZnQDHHbW0Lxlp5ikrszbyuG3Y4xz6ZxXHah8OpLGyE66n
E/mPHbxjyuHuGkaNo87uilSd3f0FLD8O4LjUrW2stZWaNryaxuJBbFTFPHGzsoUt8w+XGci
gDgtU02604QC9iMXnwrNGThi0ZJAPHTOD15qi+AW2nBxkjPGe36V6PH4EW71XVrC58Qxg6Q
E8x5IywEATJYZfjbnaV6D1rzuTaWkC5aNeAXABIB4/HHp0oArjOWHODjPbH19qim4GOULZz
noParGDsVwCe+7+n0qMnA+8NpGckdeaAISu8koevGT1//VUWARnIGTjFWJecg5GeOvNRFQG
/ixyeOfwoAibBB4Hpn6V13g7/AJBs2Sc+ce3+ytcm+Co+Uoc49fyrrvB6Y0yQYY/vjn/vla
AOEnAEzBumeT2pORuHbPTvTpji4fA53Hr0HFGMAsueQOT60AKCeBwOvFSJ9zI4AGB7Y9aj6
kkfTpUqhSDnG4HAHrQA85Nqcgn953HbFYGscknJKjniuh+7ajbyRIDk9OBWDrTtLKXP32Ys
x6dT27CgDkNXws2T0MC4OPavrETTWn7PK3NtNLBcxaAGSWJtrI20YIPY18oaqFa7VWzgwJ/
LrXqUHxduLvwCvhBNCgWJrIab9uFw2VGMbyuPxxQB51P4m8U3sa20uvazcLMAgh+1SEvntj
PNei/CDwX9g8S6HqepFDdJexlYM8Rc9/8Abz+Apvwz8O3FtPMzyLA8oCR30Sb58DIKKDnap
7kD8e1ekJBFo93ZzkyXa20yyt5rbWZ05zwPXjmgDsPi1o2s6taaYuhpdM0M7mVbZ9jYIwCT
kcCuBbwdr+motxrEDTJANyzSSmRmcngAkkr6ntXWr8U5WRn/ALHhyFDY+05yT24HWqupeLJ
/F2ktbmzSySKRJGlim8whxnCbcDOc5zQBU8PXz6H4stpxIiwzCJbhTjDKwbOD7ZBHY4ra+M
nxHHha2n0nTJETVJIWLXEi5jjGM7B6sQfoPrXlfi+dbaQJeNMCuxnypJYnOOvBA/nnFcH4/
wDF7eJddEt8ixxrCkDkYJcquC59CfQccUAc46Nc/vUiIbJZ/KICr7AdhRFdW8bBriKacg4V
chAPypbjSb5LbzVVHtCxKywsJFxx2B+X8abp1gZ2DSR3LAggNG0an/x480AXphZ6gDFbaNL
bzY3I8V28jD/gLD+tWdAsNN1fWra31q7fTlBzLfQx7mIAyAUOMPnjPQ9azPsVxY3Gbc5wRh
Z12En0DD5SfoalvdRVpQLrTmjlBJkG7cpPqAeR+dAHReF5YxqqLHIGmsZy+1MeZJFnByvbG
Q3HAORXr+n2uh6/4s03W7iUR63ppyyxyBEu1wQNwznA6/TjkV4RoGrQWfiSx1FiR5P3g/8A
EhBDDP0rWkaxufGEdle3s1xp7ugaRvvwrnPy8jHHB74oA+pJUZjhl8hF+bHYZ7j3+nFch4s
aHTtEmtYAN16+DtYAkE85z6/411Ol+Te2qCzlBt4AY4kzuAAH3cnuPzNchrej3FxcLdyxwT
NF8wVF2szDuc/d+h69KAKvi34YeLLVbRdHtotRh+WRpVkCuremCQR9ec+1ew/Ciz1ux8LRw
eIjc+ej4iW6kEkqoAPvMM984B5ArkNL+KWrwS/ZtT0u2uZeTugkMZwPUHIz9Kj8X+O9Z1LS
3tbC3SwSUASSLJufaeoDEAD09fegD5k+Jeira+N9XurIwnTZ9SeWDy2GFRpeDx0BOcV9Q/t
Q4X4OXBY8C5tv/QxXF6R4XsV0LebaFpUIAXYCMEdFA9Qepra+MV1r/jTwE+k2OjwRl5I5Tm
4ww2HdtAIAJ474oA+SblQ0MnqB+Yr6I0NT/Yun7hjNtF1HP3BjFfP17bT2rTW13DLBMgO6K
VSjj8D29+lfQuiY/sXT8LwLaIY7khRgUAWiM8bsKzHA/oa0LDWtS062mgsLgQrLkvhFLHjB
+YjIz7VS6kZGOoz159Pc0LgLwjDIxnue3+R6UAdTot34p1WNBpjCZNNARNqRKUBQooyRk8b
hjn86Ly48XWyPeSMUCBLtpSsPVlMSt0+8Rlcdc84qh4T14aHHeLLZ/bBM0UiN5hj2tGSwOA
Dnkj06VJqnim71PQV02ZFEguGmaUN9/JLbceg3Ejk9vSgCfVbnxZoV5He6k7RTPB9lWaRY5
SyAg7DgHJ9zzWTF4k1Jbq2uHljc27SvErooUNL984AHr06Vt6z4ttNZhu4pdNMMUgefKzly
ZygRXJ44AGNuOa4wqduXGcZ429ef5j9KAImCkqMHBHIPb3+tM2jblwQGI5Hb0PtU+wMdpOR
wSBjt7+mKY6kqQRgkYxwc/hQBY0nU77RrgzaZP9mmkTynbaGyMg9we4HvXQaNc+MdSs77+y
mna2k3TyhUjQjfnLLkA8lW+519K5PYeoHJ5JAro9B8T33h6yvYYYmE92sawTSknywu77oI5
HzHGMY96ALk9342vF0vVpAz7m8u2uPLhTmQbBuGBgHoC3HoaTTY/GVtP5puV0/yLWSFnl8s
qIbbg/KAxJU9GwevB71TvPF8s3h6LT0tEiuDDBA90shJaOFiUwuOCCeTn8Km1PxzNqOpXF3
JZr+902TT1jEmAGf70nT17frQBWvNH8ZhNO0y6hmKTXDTWy+ZGd0xBYsXB+U4ycE+uKnkuP
Hl7qcH7x2v7OEXCxr5O5ElG3cUHUkHByMjOeKtXHxHP2+yuYtICLDcC6mQXJJlkEXlDB2/K
NvbBzisxPGjweMYfEMVjtnMJiuY1mwszldu4fL8o+623np15oAxdW1fWrbV9UN9Oo1GeN7K
8dUjYOnAKnaMZ+UDI54wTWTrepT6zqs2o3fliZwoIQYUYAUcfQVZ1Kazm0+z8mGUX6+Y13K
zkiYlsrjJPRevTP1rLYfJtAOM9uPwoAgbI4UKMEjp04pj8DP5571Mc8Y64z6DHrTCMMNi8f
d54oAgJ3AknKkcnr+FMPIHJIAyalHyuG24IGQSOD7YqGQ4Yc4HQ/59aAI26HOV5x0/z+ddb
4P+XTJQeB5xwAe21a5Pb8oUkg9Meveut8HvjTZcZ/1x7f7K0AcLMN0shUZI9e1NCFi2SAfb
mlnx5zBSpyeo5BFJj5OQxwaAJOGxjqOMjnFPXCnDnJyckjP4Uxc7jwP7xPvTzlmAzkknbjo
D6UATLk2znBHzdB0HFc/qwKsOcqf8/nXQtt+zbOdoOT19P5Vz+skF/T/ZoA55IrBtatxqz3
ItTEmTbgFgOfWu30hvh7axpfGHVLiQSeXHaH533Dndge/+ea861Ilb+M5x+6QU2PfHcGWOR
45Qcq6nBH4jpQB9G6da6Lr2lJf6Q1xaNeF40fywjjBw646468dPStW/sEh0q3WO43tDtRpp
hnen8ZB6k47n86+f/C3jPUvD91PMYob1rhUieWbJlEY6qpzxn8/evVdJ8ZeE9d1uK7juLrT
tTjg8mOC7lCxnOPuseDjnqfpQBc1k6TpNst19vQ2kiBTc7ueBlRt6tx3HFS6brWl3enS2+l
QSmaKVYXkHySxk8hcdweufSvNPiLNpx8X2UGvQ3s9qiFHmtpQpYcYaPOQcE85+lb2m6rexQ
XQg0HT4bTTJ1sr6/JBKKF2RNI+N3TB3IM+1AGJ4/wBUdb9IEle48lAiyqC4YHPB7g49B9K8
8lm/eZ8uI56/IR+eeakvrueWaVmnaTLAZVyVYDPQ9x9apMxJJzj2oAsqiSBQqxq7tgsSR29
at3tla24WIKJJz1ZHBx/9es9UZ4R1OWPSust/hz4iuLSO6tbVZbV4xJ5qHIXJ4B460AYNnP
NBA4trzbG3ytE/Rh6YORUV+0kflhnVlIymDkAe3p9K6TQvhz4k1fxNDo7adcW80uT5zofLV
Rzkt6V7b4e+Blnpcf268uPtz4aMwSr8qoevr83Xnt1oA8D8PeH5r7y7q43RW3VSynDf4DOK
z4QDfnMiLsY5Mi5HXnivp7xV4Ssm8P3fmxySCOMJbLGhUwKo/hx9456g9RXzFGuzVZYLqMM
ZAVYY/i7EfzoA9h8CfENI76Gx020lQTFzNFsyqY6FT6N6nkHua9Limm1VL6TS0hGqw2xeGN
m3GOUqSA3Y8DJB/HFeLfDvUprGKJZrfciuRGAFUtg4wTjp05rMgnTVPixqlxcSXVtYySzS3
AtZzGwVY8nBBGTx079KAPULLUNaF/aXGsaNpuk6LKzs6z3I+1L8pKuyk5UcdBwc132laX9q
gQosctuyhlZzkbTzkeueteLzre3Xw38QX39oQsl5Jcm5kumKyTEFfLWNSpOe3BwBn1r3TR/
EfhrStItY5tTtbK3tbeOL9/LtwAgGBnlvwoALnShYhGiU7FLNgdeRxj/CrsFqbhmnuVBiRP
My7BcHtkn7vvXmnjP446XbJJD4TtHv7teBc3a7Ik9wv3mP1xXi3ibxl4g8TbRrWqzzwDkWy
HZCv/AFwD+OaAPV/if4u8G3NvLZ6+Rr1yikRx2PLw/9vGMD6DIz2q7pHljTLTyEeOEwoURm
3MiFBgMccnHfA5r5ymlCW8gVQFUYHYn2FfRuiA/2HprDBP2eL2yNi0AWz8q4GMcYx1wOld1
pGvaRb+DTYTsTetaXaq3ltlS/Rc4/izn8Oa4cZJYYYHGD65//AFUEfKB0HGD0/wAmgD0d/F
un23lSwXLSpvg8m1EG37KoGJBux824Z6ZrI1vW7C5tNdtLOXZbeRbW1khRhuVH3MeRweT1x
XG7RtZQCBnBB7Ujleqk4DZI9aAPVLzxboEmpWs0U2xEupJJm8twJAYGQN07kqvrx6c1jr4r
tLXXdVuFu1ns5rVZbaNo2PlTIPkTGOMHjI47k1wIVRuVV5IIGRgkZprN8wAztwOCMjHf8aA
GuXlneWQ5ySWduSc/5zUTHaRgt0AwO/oKmfkFj0A49MfSowo+VQAQSB7n/A0AQMoUHHzHGf
l4x71e0m7eLU9Le9uH+zWksbIrZfy03AkAdcd8daqtnl933BwTxxUUiYUjIA6gZ79zQB6bf
eKdFm8SpeQaj5UX2a4hhJgZhaTM5ImxjndyeMkZwcU638X+GVku/NgMiPqguoVERGwhEXzi
Md2DHHXnpXl/T+LKgcD/AD3qGeORVDYKo43LkcEe345oA9HHinRk8Q6NcG8Vre3u9TmmPlv
wspYxnp3z26Z5xVk+L9EVtaMurEW17Ephjjt3WaICPb5QO3bgHjB45zmvKH7fICMjIbvUci
kE9CCcEBc/pQBDtGclc45yW6r6VE+d3JYfxe1WJI2AIKkEcYzyfr71E5HIOQuc+n4f/WoAr
upGQBkjnHT8ajZflOcD8O3rV+3azSK7W/S4ZjF/o3ksAFkzwWz1X6VSk5BweMEUAQSI+5Qo
xnkY6io5Ocg8k8DH8qlAIHzN2yCep/wphyMHbuyOAaAInI3fMSAe/Wur8In/AIlspIYEzE9
f9la5VvlUg4ORx3/Cuq8Jqf7Ok6f609c+goA4SYETuMZOefQ8daEICsThu4PII/yKJiDO+e
cEcfypRjzAWHQZHfHvQA9OnJ+bJ4HWn/KWUMf/AB05psX/AE0BZepxxmpON2VU8kkc/pQBI
V/0Rhj5t/XOeo6Z/CsDWT8yHoepz61v4xbEL/eHU8dOlc/q2SRkjnIoA5bUEDXquRgCFOPX
ioMH1JyM+1WNUz9oTHRYk4P0qsx+bg9ulACNuAyp4/Q1DKFMe2QbvrU6qfbiorjAI9aACS4
d7AWsrlkhLSRb2JK5AG0ZPA4zxXtWlamL638bW/lQNZOlnqHlr8vzFFBbBHzKMZ46mvEGIx
vOCQcYIyMe9er+Eb++vtfjtLZb2V73QVSZrdlCxrGjcgEFSnQdvQHNAHnXilYotd1JLbPkL
OVT5doI56DJwPzrGPWt/wAW6NqOh38VnqrpJP8AZoJQUfcAjLuVfbC9u1YaLlh9aAPYfgl4
KTW2jvr1GEaybojj+IfWvpDRtGk05ZPs7psc52AYAHevlKDUvFXg7SdFvLfUIraxvI/tNtG
HB81QcYbHTkdK9Y8G/HrTLuaK31y2lspmIG8EMmT3yO1AHtqF02b0BZehxjHHWrCx+cu1hk
ZzkcVz8PizSrxC9pOlxGF3BkOQRWR4p+K3hvwxaFr6633JHy20I3yPx2A6D3OKAOj1exlnt
XjjJK8kqedw/u818c/GHRv+Ef8AH2oW6IBBMFmhYf3SO3617jF8U7nxC8MtrreleHoWYpHY
SAXd1cE9C4BAQewOa5P45aLda5ZeF9SkltJLpi1rcPDkI2RuyoPPTt1HSgDzDwpd6za6hbx
QpJcWc4y8Eq5DoD82D1Ue46GtTw55V18S7+MQ21xAVlb7HdsfLuMIPkLDkHPOQR061zNpeS
2epXEplcKQYdvKlkzgfTpWp8PtEn1nxbYWlpFaSBnVke55jQKQzcEjPpz696AO9FtbWGiTC
+ElvGLq6Vb97fCqrMFdgTGdpIOByQPl6cV47JLJNcedPM87hsK8hycDpX0r431CBPCfjCOa
0hnTULP7Rp10kIaUl1XcjBV+QKQQGJ5x24r5oBxgfnmgC2ZHdhnnPJNNdtpyxOSaeMYAI5x
0NNIUnOcknHNAEF2UFpMrFw5AKAY2+5b+mK+j/D740DTzjgW0RI6fwLzXzje4Fm+RliOSe3
FfSOgEf2DpuC4zaxHIH+wOaALvG7aWJXoGPGPf60pOOMgFsnd6t/8AqpW5YMV3AcDHXd7Uh
+ZsYGM4Jx0H+FADNnABzz1z0+v0poKn5tm4jOSDjGRzWT4q1SbRrG0mhQu8l1FE6rGXO1mw
QoB5bHQc81ykvjvU2XSWW2tALhW3RmNl6XHlDnPynGCS2eeO4oA9C+Y7FI3lT+WB/Wo1+T5
mb5uvTqKwtJ1bU7rxPf6bPBbrDaZLSIGzIr4MWOeDgNn3HGK3iP7vQcjBzj3oAbJtyTnHYE
dR6Gmso6LzySe3X09qftDBsdcZz2+tMZWLbT7AZz1HagCBkBkO3nPKg8/r60jr5jDcWTqTj
BJx1rD13U7621/TLGzksGW65lil3b1QH5myGAHoBjk1S03xSt+/iBF8lP7PLNC5P3kGQSTn
+8vtwRQB0sisuAvJI7dfb8agKsgwvJz0zxiuO1DxNqcNsLiPZKx062uvIKfIJHl2np83Q9M
9abL4zmNnrFytqIlhWEWyyqQzF8g78kcZHbHA60Adiy8ZGMbsc+tQMoU4DAknK47cdfp9a5
u38RXl1qVja28MTLepFNCSrYWPBMoY56gj9ajsvEl3Pc7Wgt2jlSdoo0Yh4zEcfvMnA3evG
BQB0jDgnBIOCM5BOKikIK4HK9Sf51zJ1zU7jS7Se3NmJZLsWkytG/yMxAAHzds9e+eK19Lv
Jr6S/W4EQ8m5aAbF4wFU9z6k0AWmDHrkHocHIHpUUgONrcBuu7oanGdm1FUM2QDjgj/P51B
J3xgYU9aAIy7bizc9iR2qIYDYzyeODjr/AJ/Gp5Cu7DHGOOnT3+tRFshSoUD6Y4oArsf7uD
yOOnNdb4RXOmy4JwJiP0WuUfoQfujoR0rrPCWDp0uTyJjnr6CgDgpzmZzxntxgHigZKdsHr
k9KJiPOfauSDyfQU4t2Gd3Ttyf8aAFQDBLHBPQHOKencZJDHBY9PrTUGCQACQT1qQBl4PGP
T/PFAE+A1qzbRnf24A461z2rglwoOfda6Egi2+c/xg9PbrXO6yWJJx6H3I9KAOT1QkXiquC
3kp/Ko1iwivxtPyjB5/KpNUKrepkgHyU5PfioUbcDuPTOKAFjI3kHpUM44GOn86k6g/lmo5
uVz0wePSgAgTzEnAzwm4+gAI5PtXoHg+8uPDHi7w7fS3yS2bRGwDSKR5ULglgRnkfMce/0r
zxWKK+I/M3KVI9Bjr74rrtAEJ0Rbqe682eyuLe4EEgDKEEgUD1xyTQBc+IsIvIbTXhNGwvH
ktlRG3qiRHC5YdTg4+gFcRaNGs9uZADGkgEnbKk9a774izTXY1Nre322FlqUoaaJNsXmOAR
8v8JO0n0rzy9d5pHkc5kkGWIGMk/SgD0yfwLdXsNr5E32n7LOyNazNhTjBwPQMPT610n/AA
qWw1LS5PItLvTLtiNs09wkiQAfeQKuN4/2jzwOKwtb1jXYrHw1rmkzvFZ3dikU0wTcvmr8r
bsjAPGMjtXq9hd/aNINwSqyeWTJsPyA7eSD/jQBzPwF8ITWvjXVtO1W4aWCO08yDYxGV3Fd
2O307Vvap8GNM/t3+1nL6mvmlpLK5kKRsp4wCOmPfrUH7O/2288U6rqt0RtntkjjUHd8hJK
k+9er3d6bXUY4Jo9sUpbY/Xle3tnNAHlOo/C+y1BYLOTTLSx0+Ofz5LoS+beTsBtVA6hVjT
HpknHauW+Nd1BodppGm6f+5jspGkjQNuLPtxn8yea9p8QXhgVYLQq00jBEAySM183/ABzuF
fxJYWiusn2WEhiOTvLfNn8qAOM11FF1Ewxl4lbI5PIrZ+HdrbXniG2i1SW1s7aGG4n+0XMj
xrEAAwbcvfcFK5OP0FcywmupyY45JHbjCqWP6V7D4A0ybw6LjVL3w1NrNnbWEvnJGyEAMo3
KyseRkc4znHTIoA5vRNavLPw34qjQyXdzcaYI2kuJCJbeMsHLIv8AzzORj/gPHNec9G455r
0mWytLHw5rn2meGVLu2W4a0t4ykltdhs+XKTzgoxwFyrD0xXm3cYPfqKALbHIUbSff1o+Xk
4wBzwelLFkL83I6ZPepoLfzpxHJPDAm1jvlyQMDOOO5OB9aAKV6F8kgcHnO76V9I6FhdD00
Dr9kjwR1+4OK+btQbNqcZDDIPfqK+k/DyH+wtPyDj7LF0wOdgoA0raFrm5ht0kiQzSLHufh
cE9eM4Fbk/hLULcP50lshiSabZubO2I4LdO/bPX2rEgimuLmOK1ieSc8KkYyx46Cukn1TxB
fX9050+aW5WzNnNEIH3IjA5OAc7j1z09qAKt34EvZLiztp/wCz5hJOArbi4hkCb1zlcg45B
Aqmnw+ilkngNvowjRhahpV2pKz4k8tMryScEggDPPNbh8ReIJ7nTZ005Mebvi8u1fZOwQrn
OcsQo7Gm2+u6417M/wDZUcsk7JdrG1vI+0qoVZVyc9AOTkUAYs3hCe10u41kx20SfclABDn
bIYwDxzg579ORWjc+BdUhuxbGWzeaRHljVZGy4XGQMr1G4H0pJdV1288PPp8lo72sweQSiJ
tzgSb2YHOOD1IGAKt3WueIrjVLO/k0g/a7R3WPbbyAHcudrc/3Tu+h64oA5LULE2N/PbPLF
K8MhQupJU464yM//qqmQdgCtjoMn/PWtPVXb7LZW9xZG3ljDyGQrh5VY5B5HIx0NZjl22Mq
4bgdOv8A9egChc6ZY3Nyk89lay3EWAkjxqzKAcjDEZHNbGl+BV1HQrnUILTT/slqkkTRyR8
hUAkKY2kYPBAzjNUydz7VKqyjOwda6XSdR1/T9GOk2mnM8N+HKboJCZQ6ANtx97AGehxQBQ
TwBJfI80kenFUsorkvKCQImyyKflJyCCcdAe9Rr4AedNOuoZNHnmv5B5IQ/vCVHJyV/gDNz
2ya27bWfEOntJdppPzWtqlm0r2smYVRe5zgHDZOeOhxVC1uvENnJo0MOmXKS6fLL5A+zuWd
nAZ1IxzwOg6CgCvZfDmeXUILfTm0pozDJPbXMTfuyu8K6hguQdzDIxg1Q0z4f3V5cyiGLTY
Z7i7lsJC45aSNCzEkKcqQMd+e1dVp+s+JYtRnmg0q2sl0+0dTb+Q8aQozByQM5yxUHnqM8V
k2viHXNLX7XDpMUMMdy2ohmgl8seahiBPzcJg4GD179qAON1bQodIuZdOZbNo7WRXXyk/dq
2M5GQDnn0qokMcMjeWiozsWYBQAzYHJx1PTr/Sun8Y6pNqNzA9/piafegNJIwQhpgwGCd2T
gAcEk9fTiuak+ZQduA2c8dQf5UAQv8o+6AM4OMEg9f51E5xjPXPp69qmPyMBkfKBnHXHb8a
idcnOMnGB6j/61AELBm3FRjJ5GeRmo9vyruLdOM9/8KmboTnHGQAahBXls5z1A5IoAiY4Oe
3GCfpzXU+ERjTZNuf9af8A0Fa5ZgFYd8fd+orqfCqg2EvG398eDk9hQBwk/FzJwc5PfB96Q
nI4wVPQ/wAqJuJZA578np2pVzkfLgqO/AGKAJFG4kc8cA9D0608ZHA3AAZbtmowcAE5zjqO
9SqMnbu465A9utAEx3fZzzn5xxn2rndXxuX1789/T610SDFuegIY5x9Oce9c9rQzIM9P1+v
1oA4/Vl3XsQ6YhSoQMHkH/wCvVvVP+PxPaJe+T0qsx2noKAFViSQR1HU96jlbMWOhHSnj5U
znd0pku1UBJAByQB1zQBEmd3GfTirVsI0F0I4i3lwtuJGcDI5/+ufWo7Ozub3P2VAQOrEgA
UvMN3dBGkRgDGwxnJPY/iKAPR5PiFCbC4tLrw/Be22q29tu02EssZkjHEuB825ueR+XesLx
dY6O2g2OqaTpjWEdw0kcatKxZpEIEiOpztYZB46jtXtHwD0W0Tw7b+JrvT7aC6jgMMdwoy8
gy3zkdic9uwryHX9cfxTc63KESUtqMs8bHCgL5ewPtH8R2Lz69aAOw+DN8ms/DfxH4bunLP
Zq91DGeflfHI/4Fkf8CFVPCGumHS7zTbu4eMNGyKccYxjBP41S8A6L4l8MX0viNtKuY4beN
omhG3N0G27kIzwNvOemcVyuvXdpNrWotZzT/ZPNLxOnyOoP95fXtigDqPhlP490vW3sPCMT
3SYz++XKKgPXnt7V9IaV4cGl2l9Pq15d32paiyyyyXD5VWUcJEvRVHPHU18i6NdaQkn2jUd
f1y1vEOEa0IGVPXknI47V6Z4H/sm6iMenar4tv7R8p5T3xiZGHO/AG3Hpg59RQB65bwn7a7
43mDLrg857Zr5q8SaauveKNSnM7QLv4k4KkKcEf1GK9b1jx2mi6guiKQNQdAryyNkQKepYj
7zbc/j7Vz+seF9OtPBtx4ih1ezi0mV2W1FzGwaXOSEGM/N16jHvQBzHgjw9f+K4rm38Pa1a
6bPbylI7M7leYAZMm5eVHQehNb2k674r0jWNY/4SNbeO7t7aPSZYjCXaXJZ0dQpAYFS2CBg
5HHWuX8C6xcaFren+J7eKOPSzcjTrt3KjkguCF+9gL1P4V6F8WPEfhPUda0HXtP1b7YsEgt
72G0JjlK8tE6lh2bI4zwaAKHiLWNMm+E9naaTGTLp0ltHcSiM5SVlkDo27kHjORkdge1eEx
rgLj0ruVubmPQtevNLubuNHcW9zECTDJG5J5UjHyn5gcg5PA61xDKY5fLmXYwxx6CgC4mFU
YBHvinqwEbBohuJyH7jHb6UwFGjHOR+PFOkwoznAbn1oAS4x5Eok5QL2r6L8Pt/xI9OG4kC
3jAxzx5Y4r5zuAWt5FQZYrjH4dK+ifDf77QdNeNwyNaxEY9Ao/SgDpfDWoR6XrNpfXAkeGF
iSsYycFSO/1rqLLxdp6Xs/mw3jwm1hto3ba7tsLHc/zDk7uxPSuEOckDBbJwOwPv60hxklR
k4BU+gPpQB21n4psIE0NZI7uSSwOHfaoyojK7VAbDcnqcHA96W28XWMepXV1JFexrcpAXCb
Q0UkZzsXn7h/l2p8tlo8fjQ3ctzpTaRtaURxyKw+VQNuwdyTnAznBq5pkPh62OpwzSaXKsl
2whZ2Q5Qx7lG7+EA8Z7HjvQBgSeKs6Jqlo9tItxczO0TJgiOKRgXTPXt6c1c1fxfaXd9pt3
bLeQSWc4IyqhZIyqhiefvcFR2weop+oX+h2Wj6aqW1jdXqx2zsiwqef+WnmNn5iRxg9DzWJ
40ksjq7RaVHbrZW6hVaAqRJkZJ3Drycc+lAFbX7y21SW9vllmW8luSI4nXCrbgfLn3GAOpr
D3HGc89R7VIRuIOec5I/lTFKF8Kd3ru6c0ARcsMMflxyu3kd69Cfxppc2r6TqT2V2kkBbzQ
MMBuiKbUG7GM89qq+FxpLeFbtbltPGqtLL9nN3syPkXGc9vvYJ4zV+5/4Rwra7To32cXFp9
n2bfN2ZHm+f7Yz1oAzrvxbpMmka1ZLDdhryVpYWMYAGYlXk7+OVPrx+jtZ8YaRq+t6XfPBq
SR2crloo9qmRCvBHzdd3B9R37Vrv/wiza3p/wBmTSXtDFceY0zRgIxkGCc8NjnaD25HSsW+
uvDlv4TuImWyub2VrlIjBCokz5n7ti2couP4T1HHagCaDx9p9vPfTuupTh7g3UZZUXfmLy/
LcA8IOoxk/jVKbxnplz4Tg0a5tLoxpBbRvIiqGOyQNIPvDjaox3yeQOtbN+PDJ0zxKsC6KZ
jK5tPmiXA8mPBQ9hu3EY4JBqpPbeF7O98MyRXtiRZSiO8eKQBnbZuWQkdQG/iBIGcZ4oAwf
GHiDQvFFx9qnS7sZ4bSVFUbTvYNmLkfVs9Mdie/BNwM5Uc49j7167pdzpN1rusS+LrjRpna
SzEEkLKyDBbhSf4fuhu2DzxXK+P7q0m0/RYrKe2cwTXiFImUiNDOdgwOg2gY9ulAHCsq9sZ
PO0nIAqNgPlHCpjjHIOO1Sv0YEZU/njNRuQ7nP32OSOwAoAg25G9sEnoOmAfSo3XAAPGSeR
wf/wBdSux2N1IGF+9gjn+VRsuV+Rd3Oeen15oAg5KkYAz/ACA611XhLB0+Yt1849D/ALK1y
5+XlQQCSD34711HhMj+zZDlgDKSOD0wKAODnINw4IIGc5IxQcEL6YJNLPxK3Bzk4J4FIWJ4
LYJxkDr9KAJI8qMt2/L6injAHzD5icj0qMtxgBQT0BPH0/8A1U5AWXG7ggdOB16e9AFkqPs
u1fmG8c/hXO602WB/hBwfWui2k2wPX94eAMcYrntXYA444Gc7v8/lQByeo5F3n/pin8qqGR
VxjLMeAoySTWjcpaNqS/bp3ijESHao+9x69q6bw1qaaBF5lvpTI7AhbspvMgYZAyRweOMUA
VvDvw/17Whvljj0y127zNeHaxHsn3j6dq9C0H4a6NpwMt3byarcBCA11xHv/wBlB2A7nNT+
EPEFzLclb2C4QTsCgkGFIwM7SfvHPPH1rp1tjHC0zGT5w2Hb53J6/wCcdaAPHrgLHfzoo8t
A/EYHC478cZrh9aeM6peGPcS07MS3BOTXoVhpGr6zrE0Ol6de3R8wg+VCWU8/3umPrXB+J4
5LfxDfJcwm3uopNssWPuOvBx69KAO/034salaeC28PzadG1uLYotx5zRyqSpClcDGAD361z
vhvxW2iwaPIfDujS/ZWkCTojQzz4ADCRgTuxnrjrWBNJtEYZsfKsbsehU8j68Grps5rmxsR
DHE5LSSExtkpGWJ+c9Fz/ICgD3y3+OGlXd/p0bRalpNlKDHJI6rKFJX75K87Rg9BnvVTxt4
d8JeLtbMWmXV9J4teNQbixxNFjB2yTADbgj+LIOOOuK8c1y3kkstItorG5gumh8tomiwTuY
kuuOq7XHNP1+J/Ddvo9xpNzJDeMJZllhbaWSOYohIHXlTkHr6UAem/8TL4Vadb3vibw7ol3
HPKbdLu2CSMXAyCQw44z/WpE+NNjqdvdtcWkmmWNpD8oslTzZJGJCquRtH1OcYriPirrUuq
yWsms3On6nqN3aRTxmwmcw6YD1Qr0Mh759a526vdLfwVA0quPECXDWzIihIltyoIbAHL54o
Ak1DxJrt9o1npVzMINLuJmdyiqHuHJ+9K4GWNUr6xNgmnvtk8qXbKquxKsHGFbGcA9R+la8
Wnya/pdiLAWqskcamIzfMGRMNJgevHBq7qWk+ZpywazrFsFsFVYEghZmZNxO3IByQWPX6e9
AHM+IbdLeCyhhmLWsqrcFcYAYoM/iPmWkgSC11rSXlt3uFWRWdMBvMAIwoX6+vFX9cGjAWs
Gn3Ek0koH2uRbdgsZ7MqnnJ5z+neodF0+W71RnjactE8Qt2A2kuWGMg/w4yT9OtAHo3jKWw
i8CXUEN3JFLNEGaLyAN43jIbCjHI75IxjgVzl6ugand2zXVzCBwJCMkhdvH41sXug6nq19a
abazWE+pXMflxQwqp+0J528yq4H3NoYknGOneun8QfAPV21L7VpOo6bOmQZEjYxscHsp4/W
gDhvFfgPTtPv9Pg0HxDazm6jDiK5+UjPT5wCuMHPJyPSuV8QeHta8Okf2xp01vCeY51G+GT
PdZFypz1617vrnhjwv4Q0W3i1fT0lubm5ACXjkCP5ct5eOxPfoDVixvINLmvtbuNRkm8MNC
sNvbXcZdVfI/d4wVKdcMevQc0AfOMB3dVDce9fQfg6P8A4pPRgpAH2KLPQD7vf8K574ieDv
DZmuNShlttEiSNCVtWxHI5GWARz6kdPyrf8IKG8K6OzBpNtlFhypG4Y64NAHS6PZNqWrWdo
uR5zgFh1APU/lzWlrOhLp/ildKEjLDLIixSycttfHJ6dDkfhWJHNNbTiaCZ4JADyjkNyMYy
PY9qJbiaZUWaWSTy1CR73J2qORj0A9KAOxt/CthNqt5Dt1SOC2McW1lXdI7SFN68fcGM+tQ
t4Ytf7M8/7RcSzi9FrM64VVUy+XuAI5z7EgE8jg1zTatqKziU31wLjZsDGdiwXrjJPT2pv9
o3axJbreTCJH3JH5hwjDnOPXPP60AdZqfhHT4Li5gtZbmSSGzmmEJZXcMjgLnaPutnOOD/A
CrOvfDC2Hhe01WYTh3lCzxn5dkZJA7cH6+o4rBt769gunuIbm4juXHzvHKVYk8kFs/Nnr+F
FxqN/MJPPu7mfzFCyrLK37wKcjOT29+lAGp4u0rTtL+yLp8007XKCfdJjCxN9zoBzjJP8q5
yQ8FuDj5R2/Kp5Z5pdpuZnlaMLGhZiwUDoo9vYVXbIALM2TmgBGAzxjZ0xnHNRvkAgEZIxu
xnj6f0p0wDKwcbs4UDkDBpu75c8IyjGAMnrj+lAHa2Ph7Q70eH1jOpRvqjSAlpEwoj3A4+X
rkce1Tw+BrC4nu4/Ou0VJxb25XY4iPk+YXkYAZXtxj0zXELf3cBhEN1PH5BPkESEeTk87Tn
jPcCh9W1FvOJ1C6Z5h5cxaZiZMDAByfm/GgDrD4K05fDul3y3F4JrprbeNylcSttIUAZXA5
BOR25qtr/AIP03TvDF7qEL3bTQXUsKBpk2gJN5eSu3JOPQ8H8q5capqKoEW9ukUIieWJmHy
qcqOvABJI9DyKrT6xqUtvLbSX941vKSzxtMxV2J3HK5wTnnPc80AZ7ouGK+m7nkn/J7VA5x
nGCOxzk9OtTFQp37QeM4OcZx19qjZgwyu1TwTQBCBkjqAudxB6nrzUUn3VAXbx17Gpiwwch
guMKOMn/AOvUJAXoOQcemPwoAil3BRtOFHT29eKifBVupx03VJIwB3nAyDlgcmmzHAYcDBw
AefxoAgcrngfh711fhTjT5iSMmYk5H+ytcrkruJ5IwOe9dV4VymnyqcriU8Y9hQBwFwAJ3B
4ORx/OnjPJ68Z29Mf/AF6bNjznJHCnp1IoUjeG6qP5+1AD0+YbgfnzwR0z61IRuyE6kdaYh
2lSRuODjtT04U5PfBIP8qAJiwNqeT9/OPbFc9rLFnB49cD09K6Af6g56l+B68Vz2sYyAFGe
/b8PagDkNW+a8Bzn9ymKdpWo3WmSh7WUqu4O8Z5STByNw70mr/LeqQDjyU4/CqobnpkYxig
D3fwn4s0jxFA00yvp95p8b3M1szkoyAcsr+mccHnp1p1/49hs7N7iKAm6lKk7Rg7enNeSaP
I0OkrAG51G4XzQB/yxiOQv0LHP4CvRbuwtL3TS1yrFguCTwVHoPf3oAyYPipqkN95sfc9HY
kH61gfEC8g8QTLq1laD+0GLyahKhJDZA2kgnr16etc/e20kLlmU4JOCR1GahiuZbdhJE5Ur
yOaAHz3kH2aJWsI2YRKokLkEnB5I6daSPU4khKjTLQsRgMxYge+3oaoO2YuRnJB/nSBDuA4
6UAdVp3irUrVraW20zTx5bFlZLYgkD/aB4HPWl8UaprPimETX88L2sWCBbhI0Rm+87qOS2e
rHPpXO5kMKCSR2AO3aCcY9PpUuqxJDLuhXG9Q2c88jp7igDchgm17xX5FssUgQQLJOpISOJ
ANzEnpnp9RxU3izSftHiWQWbRyQ3c7+VvkEYQnJwxPAGQTnoenWqMF/FpGm+Rp5fdOFkllP
BY46ewH/ANesS+upLvmZi+T35oAs20QfDRS3ECJwXRSxH/fJyOank2mGP7Hrk00mPniZpIi
v0JbDfpS6KoW8PI3bDjnv/wDqqrctFcTMXjAyeCODQBG89xjb9ruv90zN39s10Hw/gur7xP
YJaXrRagkjSJLIdwRUXPXBz/u9/aucltwu0+aGUfwt6V0fwykEPxF8PyMw2S3ARsHjDAigD
6lsPC2l2urDxFD58F9LFtnihOIrhz/y1Zez+4698mtp540cMqq8m7K89f1p8C77PaSx3ZXj
vVe5SOAjciSOMJ26Y5NAE11fG7tJ0kjjntpFMU0cib0cY5Vh0IPSvn34pTzeCW03SvDkRt9
Pmhe4tb1xunt8uRJAjE9FPGcZxjBr3m1t15nO+MgHcDxuA74/z1ryH9oOJZvClhdKPmtb0Y
I7JIpBHtyooA8ImdppXlmdpJGJJdySSfUnvX0R4LA/4RHRegU2UOc9R8vX6187Ky9MjPrX1
98LPDenXXw58NXN2J5GksImKhyq5x7UAYI5G1iFIHBHU1IAshyo3nP47fX616LP4etEjK2c
VrBMVJikkj83Y2OuCeRXzr8cdb8UWt1ZR6k8Fl9mJjlg06MxQknlJcjkhx0BPBBFAHooRwC
yqxGMEjnPNMIkyGTe7dAQpOK888F6RPr7W82p+OrHRiyBlit5Ga7II+XAGAOPrntXX6Bq3j
DRNTt71h/wkXh9B5D3kBNurISMNMjgeXJnpJjB6E4PABrra3UrALbXDk4IKxE5x26VbGh6m
ySSjTrpY0znK4H69q9Msrh7q2triBJYRMpZYJlKSAehHY1w8nxj8Of27d6PcfbbSaNmt5Lt
goEMnIJxnqOtAGHDpN1Jt8hQXLbcjJH+7nHFWofD94wDiOXLcEhcAt+PvXm+i+Pbiz0x9P8
AJ1JPFFozR3CXd0HW92t8yc/dbH3SBgYzzmvYpZNHbQItcbVry5sXA3PH+8KEgbgwXOCOh+
lAFDS9CsrppLK5upLK/wClsWAEWfR/Q/41zup2Nxpl3LZ30JhuUO3YRgEf3h6j3rntL+KMN
vLZHWtJs0tJt8isJXZ5os4QhAMBs+pAGecYr2iW/wBA8RaFBDrN1BYXPkedH500fn2i/wC1
huV/HBH50AeWAZIOPmzjHpUUmAQNxAPH+8fT2rV1zSbrSLpYrkK6PiSG4jOUnHUMpHBHtWS
wDDJwSD8w69ev+e1AETL8oJ4Gexxj0qKVTtwp5IxlcYHvUhH7wkDnHXjC4/Sos53YCjGRg9
x6ketADGJYmT5QCR7Dgf5+tR+TK0DTLFI0SkK77cqhJ4DEdDTn37fmAGecY/zmnJdXMUNxB
bzSJbXGPNjRvklCnILDvjrQBTZjg4yy5z7t9PWo2PzjsOg/w/z0p7ErGDkc9x6f/qqMgbeB
gYxxjmgBrrk4P3uQx7D6VBIec9c8Y/DpUj/MDgAD+8OQKjbq3JJI9Oc0ARNgIAmCcfMc11X
hHI02QcHExGenYVyuOcngDhf/ANVdT4SP/Euk3dfNPfHYUAcFMNtwwBwB0pABuBU5B47Usx
xPJwMg4x2/zikGegwD6kev9aAJVyAenzc49akQfL64GOT0FRdd25dx9DTz8zKTwSeApzzQB
Oik2h5BG/PPc4rntXOWAxjn8a6HgWxGOjdcY7dfpXO6woEg5I9aAOU1Q5u1zz+6Tn046VQY
qpG7OM84647/AI1f1Nf9JXnnykyKz5eSec0AdHZNbjUYfLaZLW1iBBkI3jvg44zz2r0q2vr
SUWkU0Mksc5RSVbYz5OMhsHBGc15NpyNLcugPIAbHrjtXqVlbo9nayZ8thcRkJ6fMM0AS/E
vQPC3hXxHLpT6bq98EhSYyjUVTJbPGNh9K55fBOm+JvAniDxJ4VkvbKXRDuvLC/dZVdMbt0
coAOcfwkfjXoXxwl0e38Z3TavoNxqDJDC0s9vfNE3lc/JsAwDjvWP8AEK4s9N+H+jN4Da3H
w71C5jOreTuN28oYbkuGJyBjjAxyMdCMgHn2h/DfWNW8Gt4mnu9M0jREkEa3GqStCJeOqAK
dwzwMck5xVe28DXWoPJHoOr6NrF6rYWwtZnW5kB7okiruAHPBzjnFeu/tLalpjp4Ola21Jd
H+ymSxis5khSMjG0lWVsnZtwemPxrxn/hJrSx1qDX9JXVItet51njuLueKSPcDzuRUGQRxx
igCbUPDQ0udrLWtd0exv4XKy2++Sdom4yrFEKgjuATiqF3Ypca/DpcGqWNyXKQpeR7zCzE8
DJXd146Yrs9R1/wF43vmvPEem6h4Z1i6cvPe6c4mtWfuzRH5lz1JH61U13wRd+BvF3hPdf2
up6Pql3BcWV1bn5ZVWVfvL64I6ZBB4PWgCld+ANTh8YJ4UN/pkmppbvcTPHIzQxKkZkILbe
TtGeM+lZNr4dg1F4YdO8QaPLcyMFjimaSAOT0AZ1Cg59SB717JqdpPeftQaxaRmJrm5t7iF
cDapLWZAz6dR9K+er2B7QvbXCkSQExuvoV4P8qANe1jvrLWJtLuNPke+3GBrby8urjvx6dc
jjHNbmq+DW0vUWsdU8Q6Db3o+/EJpJCpx0bahwfY17t4N037F42+y3MqXPii18GWyK8B2tI
5ZhgerBDEMkdgTxXzwJ/DjO6nT/ETT5bzA11Ezb8/MW/d565oA0/Dvgu38Q6pb6ZYeLdC+3
XUgjgiKXB8xj2z5eB070eOPBuoeCPFA0zWZ4rO4RVmguYEkdJFP8aEDPB49QRV74PG0b41e
Fv7NS5htjcrmO6kV3Y7GzyoAIz0GOK3tA12x8f+H4/AviK+aHVIJXbw9qUw/wBVJk/6LK5P
zK3RT9PQCgD1b4Za1d/8ILpw1zUtPF3I0qxSSTEmaNXKh+F9f/r1vX3mwW1he3F9pwt7tSY
H81gsmOTjC8Y968JvzcaSvw9sFtLm2mSyu7ee2l4cSrdyK5YdjkE/SvaNUz/whXgnzAxQxy
/LnG7A6UAX47qSFUNxLbz+ejyxtA+RwcYbIHNebfFuSK98I6vF/GsImUAZJKOD/j7VtWd+I
7hvtDBIiCFxzt5647CvPvHEjM2qW+/5fsTEKpwAMZ6UAeOxNz617h4U+Jc2heFodLu5dSg+
y2cEkP2cBtibAQ2DjCk85GeDzXiEQUlT7V2viW5huPDeizm5RrywtIrRrZ1KSNbsuflb+JQ
3fqNxoA1R4w1q91M6rbatdLdqGlQebkNInzZMZ4ZSOO3OBXW2fxk13UxNY634Z0vWLfygk9
k1uVkDkfLJjkle5GMjPBHFeFoSs25JCgAwSpwcHtmvRPD/AI11HQbL7RopsLbCtG08jea0j
Nx5g3ZIOeo6EDpxQBq/2nb6Tp19ex+Bbmye42R+cl28dlHub5DHuBdSeu0E8joK1PBPxC1r
XbyTRLuO61q13bbqa72ELb7suz4GZDxwOO2Ku3XiJPiN4Hi0/wC17dasMXS3LIDFL5XzNHK
F+4QejYwfXnFSWPxc0zR7Nm17wEYNQwDO1vOkKtj+IKw3fz9iaAOi+NF9dX/hebUtK17ULf
TjDHFPphZIRJblsb0DfMZMlcA4JFc6nwd0nxJYjVfBviqEukSAwXUW9kIX5hL3yTzkjAPAJ
rk9e8S6v4g0Gxs7XQbSKxvppb2K+lmDzXvllv3eckBlB/1Y5OBgc88haG61W7RvDu77cqk/
6HKVkCg5JwcHaOvcAZOOtAG78S/CumeHZIoG1ma41d4Y5Q0gaVJl6bo5Qo5A7H6ZzVDRNf1
LQk8u+ZrjTWQLJsIKyJnpIp+8fQ/eHUGvWY9c0XxZo03hT4kWq6Zq6O3k3UaC3xIDjeoY5R
v9kgBh2ridb+HjeHJLDc8Gt287EB2WVBMuOQqnC+Yuc7S4zwcc5oAy/Gh8O3tpp994aaSCA
gm4W5JbyZW+98+Pmz+ByOlU18Sz6bHHClvoL/ughRrXeWXtuOP581pDwo+marPoim40nV7t
Fkso57tVtdSjz9wvjKv6A4GeDg4J4qTSdQvteXS7a1mS9uX8uC2kyrMx42gtjdz0PegD0vw
L8Y5LKOPQvFtpbX/hdiQqWdvtlsc9Gixxgcnb1/kfQdb0dtPt7W+tJo77SLtRJZ30JJWRDy
A390kYOK4DWvhZfQeDm1uFJba/MBa8tbkmFrVo1wwAHDqxX2PII717b8Pjptp4Vs4LWwj/A
LNu7WITW+0rHIQgyVU9/wDaPJ+ooA85HEYC7m+XJz0x9fXFROwIG5wGYH5mHPH+f1rrvGfh
J9KiN/pbSXWjZ/4HbHP3X9veuPZ8Ix2sBngHnOe9AEbrhirLjgHA57dfeouc4HC+g/h9vpT
3VQVA4Veo/GopMbOcnHzHPU0ANflSu3gce+OuTUZ6KWGGIz+dOkBUjdzu756+1RMxY9cgc5
7/AEoAYcb8MAcdh2qJm4G7BOefXI709+BgbSWGM+lRy4Y5Xbhc8DqaAG8kru+8OPm5BNdV4
P8A+QbL2/fNkZ6cDiuTkyFGTtyMeprq/CB2abKuMYmP/oK0AcBJnzZMEHn7vf3FA+XPOM+n
0/won+a4dSNx3Yz0NITgLjaBjgHrQA9WBHGBjj6jP+NSq3yjnA9CM4pi56/TH+FOVlB392y
c9vrQBYbP2YEkD5gPXHFc9rXzOOoHPBrfBZbLAyMP39cdfr7Vz2sH5snJPf3oA5bU2zdLxn
ESdOvSqV3C0Eiq5UlkWT5TkYYZxVzUxmZO58lar6m26ZOCMQoOe+F60ATQTeTqO5eBwea9V
0O+E8Fo/lJJECG8tmK5IIKk456jp3ryW4QJIHyQPlA9c4r0TwrOJLKEZKmPnAOAT70Add4q
vX1x5Lu8t4kuWj2SNEzYcDpwTwa8r8HeKZPCGu3HnWceo6PchoL7TpvuTxtw2P7rgdGr0e6
cvbSY38Y9h0rxfV8f2jPtORvNAHqms6x/Y2lW9jFYWPizwFqmDp0t7uW5tSgP+jtKpDJJHu
xtPBByODXP3EFuJJLjRNMsdJ3xlS9yzXZBPdGfhTjviszwlfyWltc2dzE1zo95sN3bZwSVz
tkjP8Mi9m7gkHINesfCDQrXWviDa2+orHd2NpA15ApX5bgggKSp9M5KnvQBynhz4Vammhx3
2saALq3nBe2mOpCBJFIG0Edcd/U0l7deKV0jQI9d8MWeopoT+Tp1xFMzNFtwwVlgYg42ryw
Ga6fxjrKalqN5qGqeJbFjHPIqxtBOY7dFO1Y1AXj3x1Oa8307VLjwnrdvr+ga/Bc6gtwJXS
1SWJZBnJVwwGVPTH40AaF38R75fiWfGD6RaJqm1kuLZpJBG7FNhJB+ZTjtWO3iKyub+W/j8
G2dzfeb5xkmuLi4TcTxvTOGGeMHg9K6L44W9lf6jY+NNFCrpeuReZIoOTHOB8wb0Jx+YNYf
i1ZPC/hPT/DkM7x6jeIuq6qqtjYxGYIT3yq/MR6mgCPT/E3i218aS+LVjv7nxA7lzcyQPwx
GCNoABXHy7egHGKt6x41stVvJrzW/CFpFqsp3TyWdzNZiYn+Jo+Rk98YzW38Z9R1K18e6Ri
/vYUlsLOQxrMyhQeD0PPTrXYfEPRdI1H4p6jd30bXUiQ24VJj8hHl9SB16d6APKfDvijVYv
Euj6j4f0Oy3aVMZ4ba2gYqzHjMsmSzHHckAY4xXN39rLaXl1a3cf+kIdzDoOecj8699mit4
I1WBI4YgCESNQqgHr0715t8RrMyJFcqMywfKzjjMZ7e+DQBJYeM9X8W+JNBk12ZZrnTbU2k
dzg+ZMpYkM5zy3OMjk9TzzXvKajJqGjaZZPZwQW+ngi2lWR3IB67tx+bPv0r5d8ITCLXoXY
7R0yO1e+aZdK1vHhsysMnB7DvQAuvXjW0JVPmZWGdvJ689eorzvxNIwsNWm3liloY1IXGMk
Dn35rs9dvzJujA5VtxAHODXnviSfd4fv2UghtsffJ+Yc/WgDz9Scjb0rQ1NS/leZMSBbxYA
PCjaPyrPJIPWuj8R6Hf6VZaJf3sCmy1SyjntZh9xgFAZD/tqe3pg0AYmmPajVbU6hby3Vms
iiWGOTymkTPKhsfKcd+1et2GmeHPD+qRXl1Ja6j4V1W3m+xLHYCU5YFVWbDbxIjEZ2856da
8ilhLEFf7vAxj8/b2r6Z+A9r4R8VfDmXSJLXdfWtw01zC0hWW2Zj8jwvncq4AGR34PqQDN8
feDIbTw54fjS6tNFMFl5UFu6OkV7gBgxUspE+eTuZs8cVg+EtF17xwZUvr25g1K0YIr39vH
J9phClhtG1iSuMBVJyCPSvfrvwnpWo+F4/DuvLJq9gowJLsgSZ7MHGMMAfvda4K08MT+GZr
TRLi4uptDhjnGn3cUeVVGcOsc5HzLKh3BWHBB7dKAPH7jWIJhf6MRbaSlzKiyJGsSK0ifdk
WLePJue28bQckECrvhz7fc+PIrltRjmuIhIbu5ggW0vItsLDe6MMq/YsM5zyec10es+D7rU
fC2tX9vPqVzrVjdFZIyVLsij51iOMtwysAeSQRnpXi93rWm3yzSy6YTcmBYkmeZnZ2/idmP
O70Ppwc0AemWF5oXiK1hjkurwaVcHyQ9xdiW80y5A+XaHH72Nu2MZHynDAZ7vw1ba5pO8aX
qdn4ntvlivIWul3SY43DJxkDsQGHTnFfONtfTytFcx2Nsr2qgNcxxEEZ43P2J7dOoz1robX
xjqz5uLbWI7C+hj2osVtsjuFPBV8cE46Z469OKAPbo7Oz1a2mto7x5tEMrARXluHnsG/jiB
ZcrnnGQR6E8V2/hPw/p1h4ZtNGvhHqkNmCtu9zCvmQxbsqisORj1BB47V5l4Z8ZXPi7Qbu3
luW0zXra0MyajGoISRRj506srKMA89x1Azz/AII+KniPQrhE8VFr/TGQEoFC3MCf89EGBvX
2OfwoA+jNSuhDGJ/IM6L94DORjv8Ah61zZ1GONAsdsUjjQKkStgBR7dq6Lw9q+m69pKX2k3
sF7akYMsZB2nGcMD90+x5qjPaaasnnIXYOdxjUZVievB7e3QUAGk6n/rWt1PlgbJoXGQwP8
J9R2zXK+MPBqeTLqnhqNntwMz2Q5aE+qjuvt2rfa50+y3wwwOjE7dqrjcSexzzVm3u/srLP
ZzMXX05J56EUAeMH5lXIYnkqO340xivLfKpI/D6Yr0vxP4Vh15Jb/QYhb6kpLT2QO1ZeOWj
9D+hrzCRnSQrIpRoztZWG0jHb2OaAI2GxVK4OecDrmmSdCAxJI7jG30pSwUle/dQMg8Uh+Z
RznsTngUAROuAeFwSOAO1RscMQMYxgnqFpWwc7SAc4I7UxsMBn7p7dcjpQBE4Xysdupyc45
rrvCYH9nSZIH748DtwK5HB3bcjOMEen+RXV+EMDTZeNwMxIwOnAoA4O4wbhh83JBzjvR96T
rwec8c0TjM7YGSG6Z7daYrZ5PLDuO/8A9agCUAsRjAJ6DPGKkHOPunPpwOOlQxKA2QByf5d
6kA4BAx0GaAJyC1uT/DuyB1BOK57WDyAxx/SugJH2X0Ic5/Kue1c7mB/h6/SgDltT/wBeuB
/yxT65xUOqHdOhGMeRGMA5/hqxqG3zlHbyl6/Sq+q/8fS85/cxjI/3elAEMspkdRt4Ufma1
rHxBNZQ7bWKMkDGXJ59xWCPmI5xUnQcN+B60AdA3i7U8DcYXjBzt24FYTMbm6aRh945IrZ0
yDTl8OS3uoW5k2X6Qlkdg7RmJmKqAcZyB8xrdt9B0pNSe1xKdOj0sXsmobiCZAgYhT90gn5
AMdfcUAVdLtwlkjEgZKn36Guk0PX7nw3qdvqWmsi3MGSN7HEiEYZG9iO/Y4rR0XQ9M129iu
tC8ufRopU+02FzHJFdRRsrBRvJKy4buhz3xiuW8LWcd3putX2o27zS2doGtLSaJ9s7FwHfa
CGYRqd2B6jPANAGx4ym8LeLLpbrR9aGgy3Tma9sNTiYxpJgcxyICCGPODjB+tYOpaXoOm6Z
KqazJq+oONsQs4fJt4j/AHnaT5n+iqPc1Ta2hv8Aw/dXtto9vLPYTQRPtWVPtHms2Ds3cH5
QuR/OtvV/Cvh4aydDsHSHU4JWkjkkuA0V2vBe1Z/urJH8wVxgPgg4OKAHfDHxX4f0rTtW0n
xpayXmmlkvLWKMFiZ423CPg/KrHqfqO9cHrWp3PiPXL7UtTmVbq+naWV3ztQsfbsBgcdhV7
xpHFZavHFawLFFFaW7IhB/iiVznPuTW9418JpaX8n9g2qPbSzRRPh2JsZHjVhG4Y5wcs285
BHAwQaAJfifrOjeJfFOi3ml6l/ocVpBazNPG4aIx9T0+ZT2xz2NdZ4r8ReH9b8cXOr6R4qt
YbJ4oYliuLO4WT5ECk/KpA5rjtE8Nabf6toVxbRC50e5eazuVaY8Txxs27IwQHG1wB7iqBX
R/+EXvNU0+xV5rd7KB2mLFPMdZTLtXOQDtXr3BxgGgD1Y3Ng1hb+RqcGoXkkrsywwuixxAD
bkuBkls1z3ii1WaFhGuTj0z2/lV23h0a11u2srizS2gPhqHVkRC4knujFv8sEn7rH+EdhgG
pLJIr/w4Lt7ZkvmsJbhrdN2UKTIiyBeoDBmGD6ZFAHkdlE1lrMeBmPOVOeo9K9j0y8VbOIg
4Ldjxgelcva6FZzajA2uN9jt7pxbWzSExkSuDtlxjlVO3I6HdTrDUHimn06/he21K0cwTQN
1R1JB+oyOtAG1qt8ZHfkmQjII57VwevTk6NdoeC00ZweoPOa39QZQ25YxGNoChGP8AwJue+
a4zWZS0UyHvIpP4ZoAy403OATivqDwbZaH47+ENn4evJsy2dvFE5X/WWcwXKSD/ADyMivly
MkMMHmvrrwJon234b+GNV0iKBfEUGmRKjYwL2MD5oJD6/wB1j904OcE0AfNGq+FdZ0/xHda
Dc2rHUbc5Yrwhj7SBj/CRjnt0pvh7Wr7wb4osdV8PXPmXaHYYghHmg8NE687gfbPYjmvobx
x4cg+IGhWt7pk5s9RjBSGdgQQhO2WCVRzxyNvUMOOtZ+lWfhX4W2wlZJb/AFkrulnEfmT+X
0LgDiGMeo5I9aAPWdH1RtU0u1vJbK5sHnjDvBdJtlhJH3WH+cj0rmvi1P5Hw81397Kf3K4E
B2uBvH8QIx9egHY0ktzcX0cc6yb4tivuhb91IjDKkfX15/CtPTZLa8t30/UY1ljki2SIwz5
iEcg/560AfP3w48Wz+FNYuDfRyX899cRgwQ3BM0fbzURhtcnpwc/hXoHxT+Cv/CQO+ueEUj
ttbZleazcKkVyx6sOyP6joeeh65XgbRLHw38Xjp+pRySXkJkht5WdSGjdcwttI+YFQV3DBD
j3r36JxEuQOSfyoA+HLf7Z5epS+F4buDTrqIC+tiu8QqG5RmYElQ2MN17HkVK/h2OTS4rqC
aW5iwTKoVcqP9kAk7ge3pzX0J8W/hrLql/J4l8KM39qYxfaanCXyHhto6ByOCOjYz1rznwr
o15Bplzr2j291daJHO1vqNgVc3FsR/wAtY1JG8DO0g8jBBB60AY3gm1v9a1LTpdFiu5buwh
VWCuFkUZA3BerIcYx0/E17p4k+E9lq+kgaa6WF25E8tq4PkvJjkKR80JyTyvAPavLdSFhpm
jN4j8H3ltcQwSidZI2ANnJkBjtIBaNgcNGQQDzX0L4M17/hIPD8N3LFDBeINlxFDJ5iK/qj
91I59R0PNAHm/gDUNN+HPmeHNf0u40g3lw0y3UgMkMvQDfIPlPHccY6gGu/1LTiipNFIJLF
8ujDkKD93GOq981t6pBZ3dhLb6lDFNZkEukq5XA7+31Fcx4Y0TQvCa3cemaheG2umDeRcXD
TRRgdFjUj5R278UAVHzHGqM2cDaS/IAx0+tNjn+zP5kQjnBUkqv3SoPf09fxq5fyWkdwDbS
u8WwkRrkeWCecZrPuJPLmlHBjBwAq7WGewOOv19KANiKRJFS4tcxyA8EcMn4Vl+KfDtv4oi
+0QFLXW0H3hgJcD0b0b3/pVGG4a0lmaNSCQMKeVIJxzite3uxcpuTMZxgKQMp/iPpQB41eQ
zWd1LBeQvBdRHayOMFf8APt1qq/3mG7B5Hrx717J4g0618SQC31L/AEe+jXbBeL6/3W9R/L
tXk2taZeaRfyWV9FsnU/KVPDDsVOORQBQ4QtjAIP1+n/6qjcH5twyQenfHXFPPX/VkHqe/5
e9Rncu7nLHofSgCNycg8FhgDPGK63wkdumyDP8Ay1Pf2Fci4wTxz0I9PwrrPCII06YYxiYj
qP7q0AcHMAbiTHTOOmMUmSUyo68YpLji4fjAJwMcZo5Ujg5BNAD8nHIwcZwOlSgkYLMB1HF
Q9CM9cdT1NOQqXOFyAOo6/U0AWM/6Kq5Od4+h49K57WMlxzwepP1rfyWtWHQ7+cD2rn9ZIL
jnIPIGKAOb1IZlUg/8sUOfwqrqpJuIywA/dIMA/wCzU2qlhOuEckwr0UkdKgv2DyxGMOwWJ
B90nkDp09aAIYbeSQ4XAz/eOKcsYVjlwyjuOhpGkPlhM/e5Y+tMZsgCgCWPlw2eB0FWhNhA
m5vLB3bAeAfXFUg3A9aGY+v1oA3IoZry1DLeCJY2UIjylSDg/MvPHpmqt5bXazwA3YaXJ2N
9oOUPsc8fhVRJI1Cm4jMqBfug45wcH6U4TaasQSSydnGMsrjnj/HtQBZGmXRiLi7j85ickX
GM+2c8n+VQTaS++GHzbY7lY/e6YPOR27UySXT2sgi2LrLyQ+/POOn0pwfT55beKDT2Vmkw3
7zhsjAHsM8/SgB/9kzyFi1zAzKOrS5yB0+lMbS7lHjBnhDTZXKzZyOuWI7fWiW403e4/s0g
hsHEgA98elME2nbkzYuIxksA+Wc9Bz2Hf60ATppVyFkUXdugyAyrN3zgfzqGPTbhzNGskIM
ZwVMoAc+3r9aJJtMadWGnusXO5PM/l+FKbjTTLC39nOUUEMvmY3f3fy6+9AF+PTLxptsl5D
I4HyZmJJxwAM9P6UtlqU9vMXE8u/PLrIcnHv6VmTTWPlMLezMchGA7NnH0xUCSFRwePSgDs
JtQW+gAmLu2ed7biBj3NZV9JNJcidpZJJh/y1Ziz+2SazI5yP8APWrBuAVGenpQBq22qvKp
guAN5H3h0NZOofdcg55GfWmmQZV+69OxqO7bJfBzkgmgCBWwDxkEV9nfCJlHwz8MdDmxjDg
HBORx+NfF6E56Zz2r7b+EOmzTfC7wrJ51uoNhFt35yB+Hf3oAr+JrCXSNWbXbFd1hdOq6rE
OArcKt0PQjhX9Rhv4TXFeMPBr3msXOpafcm0gv4/L1OIcsxHCyR84VtuVJPGOQO1e2f2Gb2
GW2vJLO7jlQxyR5yroRgqV9COPp9a82Fpd+FPEEfhvVWlktpFZ9HunJYzxKOYWP/PSMd+rL
g9QaAMvTLe10jTo7PTlaG1tkMcabjuXPPPP59+f4RWpbKizMjt5S/e3qe4HH+T17E1Xurb7
Ndbo13QOBz6HsPb1H6AnmpYI0jjkYblV85Y8AYOT0PT15HPVj0oAv3ujaJ4olsNR1RJkvNM
OBKkpjDYYHD9yMgHHHtW7cazbrG/lZmYEkY+Xce4Gev5VzUXytvb5Qckb2wVB7Z44Pqdv40
9JfMlWOc9yx3IAV689P5jHvQB1tpd+fGZY9xjbkFsDn0+tWWy6RtjEqnKuOAD6/WuS0m9Nr
NtDjypCSUI+bj+Ie/wCea6dJYlRGQGYNyuzGM4z1zxQB5Z45+FyXmuL4i0i2gOpKWNzbxhV
W7BH3hkYWTPXjBHvXQ/B9Lazg1axtrBrS5Mqz3Dltxkc8ZbP3T7dMc1v/AG24NyySGTK8mO
MjIB7fKD+efrVd4Y3uftmVN2w2byxDSKAeG+YZOOP/AK1AHXH5skkYHXHf2rm9U0xoZDNBJ
GkLd5nwqHt/9YVVgvGiZVgcpIwC717jn0U/l+taVlfw7tk9zcFnTJExAQ+uOKAMC5nsIMNP
qlnIHXKgI8jEf3sqvrkelVjcad5Uciz3M8YP3YLaRWDY7lgMdK1tTtY40c2kitZMchY2OUY
fw8H1rFLyFNjl2PUqw+70Ocf5x7UAOmvLdZWC6VfyEpvCy4Tcw7H5vlNR2OtLvHm6clnEAf
3gkDknHAGBzz70rsiycHakbGQsGJKE9WHqM/X8KrgAAq5+Vx6HIPODj+E/570Aakc0N8W2g
o2cgHB3KepA7H27VHfwW2pWI07XFLxjPlXA+9CexB9KwpQPLVlLBvvFlJByD1HfHtz71ctL
z7XCy/cmPTacZz/FjoB7f0oA8/8AEug3Wg3axXCrJC+WhuF+7IO30PtWMTgc444AHYV63Fd
rPFLpmtwpNA4+YckY/vIex9uorg/FvhmXRGNxbu1zpkp/d3AGSvs2Oh9+9AHOkdC3IPp2rr
fCHGnTYI5mP4/Ktcg7EfQ5J+mPWuu8HAtpkpRTtMx/9BWgDgpm/wBIkPGc9DzTeB8rfezjH
r/9ellbFw2CCM/h0po+ZhngE/jQA8c4IxkHgZ4NShsEgktk5+tQrndjA7jFSB8qd3IHUd+K
AJZvmtSvzEF+/Hauf1bJcd+groGb/R+mDvz74xXPauxzj0PAHrQB738OJL+P4N6S+kpE16q
yMFYIS4DvwAw5PTgc1vfDTVfEmp3V8viewNqscS+R5lskZLZO7GBzxXkktxcQfC3wQLeNHB
W6zuhWTH7ztk8H+davwsmuLnxdbG4EMBjKlWECRFskgrlT3oA+erwn7bc+nnP/AOhGpNMjt
5b6JbzzhbcmQwLucADsPrimaihj1Gfev3pXYDqCCxrY8C6i+leJ49Qivk054IZ5FmMQlwRG
cIFPUt938aAE1Sx0qCxd7OXUnushgs1sUQRkckn1zn2PrWfHpuoSFljsLtmUMxHksMBRluo
7Dk+1elTahFetejUPFGii2ntI4yxtwxnxvXytob5SudwPAJNPtvFVxqetSxT+KLZLHyxMZJ
bdFiaW5VVlBQt8xUcZzgEE4xQB5XcJJFmOVCkikBlbqpxV3w/baddXLJq0l5HF8qobWLzGL
E9MfTp6mtrxVpVo1ne6wuv2d5eSzRO1ugCu5cyb2ABOANq8dcNmpPh3cC0g1i5XVLGwuLX7
NdWy3cYYSSpL8pBJGNuSe+RQBXv9K0CPS5pbSfV3nRC8ay2jKpwQrFj2GcjPTIwa5TqOa9l
m1OyuI7rS5vGWmRxGCW0a6FmCssQlwgUhs5ZHJG7gc555rh9V8L6RYaBc3sfimwub2KOF47
OLkyswG9Q3qhODnqORQByVWtKt47rU7a3n87ypHCt5KF3x32qOSfYVVDDPUY+tbvgJUbxro
nmakulqLpG+2sARBjkMQSO4xzQBrx6J4cMfzSa+JPlUYsmIZjkZ+mRgDqajfTPCEW/7Tf61
Ad22MvaYDDIyxzjtnj1A7V6DZeIWstOtFtvHulK0NtA53WytteKVggb5stgHdwMksCRgGsL
xNpum6zLaR3vji0u0t/t2wKEHkHmVQzbiCHclQwyBjAyMUAeZXqwLeTLZuz2wYiN2GCy54J
HY47VDnAOMUwPlAcgN1xSvyjYGeOlAHb2mi+HrhI1ifXpp3ZIxGlmQC7A8A+uRwD1Gaj1bS
vD9vaSfYZtae4KEwrcWbIrtvxjPpjv68V6SfEnmTRi3+IGkS4vrSKT7RYqkYRIzuk6jcqbi
nH3s+2aqQa832WSJfGmkR7re385XtV8rPnM205YksrbmynByueDQB4xJ5kMrxSqUkU7HRuq
kdQaazblOe5xWl4ymM/izWZnura8aS7kc3Vqm2KfJ/wBYqjoG647Ems2NFdJTJMI2jUFFYE
lzkfKMdODnn0oAavWvsH4Wy5+G3h1ChZWsIl44I45yfQ18eivrr4YSGL4b+HnLEE2MaBT0P
Hv278dDigDtrd124dDhxgoMAkdNwbt9PSmeKNOTxJoEum6lJJGdyywyj/W2cqn5JUzyCD1H
cZHemBg0jkqVEgx86/KAcAnP+cCr4gVJTtv7KNmbOxXySDwOSKAOL8P6lPNHc6frES2+vac
wiu4EOQxP3J489Y3HzD05HagrJZzSRuF3NyDuIDk9MY6H/wDUoHJrV8beHdQvzb63oNvE+v
aarCERuGS6hPL20hHPzYyrH7rfU1n6ZeWniTQ4r6yyFkDBRIuHifo8bj1B4I4z0zQBB5zZa
KQPjG4cBiM9wfT1IP1Ynio1KmfZFFvOCyRqu/dxjKjuPcDj1pGjEFrLc6g62VlFtWWVgMbl
4AQY+Y9hxgHhQTzTbm6vLqFotJkk0q1Zh5j4xdMevzM2RGD0I+ZvQDPABpzR2sE6warfW1t
cyMCsIPmSt7lV6D65A9a347iytYEt4pt7phSoGSuehbAwv44ribKC0topTawJBFJwRHgAtn
5i3JyfYs+Owq7JKjsqiQJJlTtBJyDxwCMjj/ZH1oA6a9s5ZU8+YW7ugAKQpnAA65Y4x9B+d
VCEZo9wcxrgFYy2BkZU/KACf6VJpN5K7m0kO2RBlXMgO4L+JxjPfk56VX1OzZpN8ELSO7fO
u0Ng44OWOAPYUANJjkkzshcAligZW5xy3JJHPamEtbjd1cLvbgkn2U7cZpC0kE8se6Tzhhd
q5wAw6kKoA+uaqSq5HlzM3lbFwjBQDjp1Oe+P/wBVAG5pVx5sEtsyZxwC4xuHoecn696ytW
tWt1yu54W6Ejcc4+6SOe3H5VRtBIoWIlVDHDGNgpHtlV6Zroh5csO19rqQSe/tn6+9AHNGa
RJMhPl3B1RscE8E88g4/Sq9wjw253OxkUZbGRk+hbnJ7fStOfSnM7bD5kYHDs+OD2PPX8Md
6SLTZnWRGkjV+nDZ3DHBPHUdsUAZRbb5rlkZuowdxVhxjHp7+3NZkuYTvV87G3B2G3B9fp7
eldJc6PGyOzzurYwrRjaV5HOTkE8dcfWo5HsrZAEa2jw38OCR78c0AZ8B+2wFLmNgcbg4BQ
cHqp7H86ns7uWIzW91EJbYghwyfLICehHY+vbpWVq3izTbAsb3ULWLtuYgt+R/wrkL/wCJO
k/aQ2nRXt9LtK7YYyFbnqc4H49aANDxX4XexjN/opabT2/1kfV4D3z3Ix+X60/we+dMlPJB
mOD/AMBWufi8c+IZC502zt9PjcAF528xv++RxXQeDJDJpk0ku0s07ElVwCcLnA7c54oA4Gb
PnOfzpRyxz93qAO1Nul23EhIwpOD69KQMSeFB6ZoAeG3DJyCOMDtT9o53N24bvUStgAEc8g
j0py7unrjk+lAE+N1oSOPm7d+K5/Vz+8AUEiugbItsqej9R1IxXPatw4A4B9PSgDvJhfN8L
/BQsLpbfH2otmVUyS/+0efwra+E8WoN4tgk1C8+1IoHloJElUMcjJCnj2J4FHhbSLHX/hv4
Yil8RWOlS2gmLJIYmZt0hxkOwI6fjmui8K6FY+Gtcgvf+EqsNRR8xuqyW8QjB5DsQ/I7YoA
+XtYbdqEpznkjpj+I8UaO/l36uZY4Qqsd8ilgOPTuc8fjTtZIOoPgg8dQcg8motMn+z3iye
e1uMEGQR7yAR0x79KANXzo5GQLe6YAHySLUjpn7w7gelOW8DF9t5pqAADP2Y5ckHIGO2f1N
JJqELTwsNTmJUsd7Ww+UkDkAde457fWqMuq3KXDvb3LNvwzM0YB3YHbtjAoAfrbBltgs9vM
Auf3MXlhSeo56/X8qi0eQRyS5ngiVwEfzYy4xz82Paob66muysty+9wqrnAHABqxot2to7l
rprcMBnbCJMgHoc9qANIyW80cSyalpvDk5S2Iz8vRuOnr39KgurwwsZreewvHPybEtsKinn
IHrkY+gFWTqccNr+41ZiQzlU+xgEkknJPbOc/mKRNSgAYrrEwfAI/0NQM9Tn1PHB9fxoAzk
1y5VQBBZYDBsG3GODn+dRaZcBdXiuHmjt28wuZXTciE5529/THvVe6na4upZJGL72OWcDOO
x+uKWyk8m+ikWbyirZEoXJX3xQBuy3i7tov9IaNmAJ+xnA3cM3T0GeKj8xV/0trvTRNjzPK
NqSowpAXjjJz09ep4qSTVY90IXVnIziXFoBj3Xg5H8x2pf7XTcFXWZ1TjDfYxkfX8PTrQBS
PiG58wOlrYR4GAv2dTg8c/Xisy9uDdymVo4oyQF2xLtXj29affLbrNm1uJJw+Wdnj2EMT6f
Sq3JHT25oA63+08JGZdQ0hiq7gn2Q/NxjrjqQSPfAzVWEwrbwbdV049HMb2zMVbbjHA5Hb6
0r31tsmX+2JispCylbQHeBjkegG0D3/Oo73VMxRyW+qvJOgMYVrUINp4P5gLQBYGqtFLcGK
60pQgMqhbckSnH3QOwz68DPpXNyMzOzN/ESxx059K0n1vUp0bzbgbdpRiI1zhuv8AL8Kyx0
x27UAOHFfXHwvLp8PfDwjbBexjIU+uPw6/jXyPX1f8M3cfD/w8I125solLDjK87j/CCQP94
0Adc0himHlthyQGBwQdw7dP1FSLIdnyq5BPQAjOOwHp/wDqqsk4jkVlbbHINwXBUNjuPug/
TDVNJIsMn78Ijlc7VIQL377c/Uc+tAF6GZUI2mR1LBhtwp6DgHP41xXimJ/C2rXXiizjeTS
rsr/bUCDPltwBeKo/ASAdRhvWutQzbkKwSEKm0bozg+/I/WrNvG91I0McAnPlEsH2gMv3cY
J5yOCp6g0Acxq9jBdva6hDmWW3TdGySHG087k6gN/tAEkcDHWqcM7sw3DDDJT93jaW/hwOv
JztU5HV2qpb20/gbXYPD1/9pj0DUmb+x55lI8iTOWtWb07oe44rT1C08hjLGpZGwkiEZG4H
t7e3C5yTmgCIMWmJ4fcg2EEg7Rjp0YjH93avvTLaGecvHbxNIuSQRGCm0cYb+HPv8xxS29l
NeozoUWOUZeSVM+Zg9Qp5b/efj0FbkH2fTo5J3l2RkjdNcy8dPfgfQflQBFHpVxKqLcTLGm
QxVR5hBHu3AP0FbUeEQK7s5CkAsfmJ965LWPG9jp9sZtirBjaLi+k+zxN6bdw3sP8AdX8a8
z1v4wQh5Bb3l5cEn7umQi2Rv+20u5z+CigD3XUVtZIY3v8AYIkOFaZ9ijPXJ4zXM3WseH0l
lig1iIMThVsIBLIvPQMqt9Oa+c9R+IF9cyl7fTrCN+vnXe+9l/OUkD8BWRe+KfEN8hS41m+
8s/8ALOOTyk/75XAoA+mJPE9hY7XEGtybOr3brApPqQ7KP0rJv/ippVruDT6bAVyQj3vnnP
biNT/OvmVoXnfdJvlc93JY/rV6z0e4uGVY4mGec44xQB7fe/GnTIQ32bzJSDnMNq3ftl2H8
q5u++NF3KCtnYXHtvlVOf8AgIJ/WuQsfC7Da80mM9ABnPvW3Z6LZ24BSIEjJyegAPWgCvc+
OfFeqsfs8UMK46lWkOPq5/pVWSx13UsDVdYuSh58tHwB+C4rpEjjjxsTaDxx/nmkbpkdRnn
ufegDEtPDen25LGLzZB1Z+a1YYYoRthQKoxu7Yp5K5OCME4IOeaaWBIHTkdeh/wAigBr8DB
GOc8V2Pg4/8SyUgAZmJ57/ACrXGt64zjrg89eK7LwYR/ZkuSP9cfvcfwrQBwL4MrgZPOBmk
Byc5UDoT2B/z/Okm/18nUfMRg9RSKd3BAwTyffsKAJI+rY9jkelLHwoyuQeee1MBONvHGfq
D604c8qMnAP4UATj/j267huGfpis+7sROQVOP4v8BV/J+z/MOd/bk9KauP4hjkMvcn2oAwL
jwrBdyiSSSRH2hSEVSOB15qIeDLc5/fT8dfkSuoTBblR7jt9KBySQwPJGMdP8aAOZXwhb5I
F1cY65CpT08GwEjddXYBznCKa6hSN2cgDu3alU7VIO7AwPy9vSgDlj4NgJ+W6u84zyiilPg
yAAH7Xd4I67F/zius3AEDOcnB9Of8/pTpCGTp0Ofw9f/rUAcZd+F7a3jUvc3YXK7iVTgdz/
AFrS1LwT/YVnfapDIb7+znTzIJ4UZHikU4k255HX6EA1q6nGptdxGfuk56Hg/pXQ+F7mK+0
+zS9O6KRW0a+yeAjf6qQn2O3rQB4ki2RhAc3g56/KfSporS3kLBPtRcLuVTsyw/xx2o1rTp
dH1K6064BE1tM0ZB46Hg/lVaKUwzJNt3KGyVPAYZ5FAEsUdnIhObvcOw2YqxsszAsLi7CBj
IGEcYY5AHLenHTtUF80cd/I1u5aJ/mzgA88/n2pPMm5IwgPOWGOaAL+g6bpuo69Zadd3lxa
xXMgi+0bVKozcLn2zivR5/gsIpZIjqtxvjJVgY0GGHrzx+p9q8ieAiLcXAHY98+1fUXw88T
jxJ4IttRdYG1K322d/JICziRQPLZeQAGGDn1B4NAHnifBeIoW/te542hsxxqQT6gtwPc/lQ
vwWVtv/E2uAWXdhoVHHqPUe/A969gE8yzkZUTKPMIfGOPw79jhB70sbhkZvN2ROMFNuQ+f7
p5B554DE+tAHjw+Cw+9/as+3J/gTgDryDyfYZpp+DUIMoOr3SmMHIaFA2fcZwv4nPtXsyyC
4dh8qPjEgdcMFx0PPTOeGK8fw4pLVzC0cbyuhDACMqMPtyfl45I/2V/4EaAPG/8AhTCgoja
vcea54AhByP8AZHVvqAB70S/BmJSTHrE0irydqRnjsSc7R9M59q9jBeQyc+SoUSsVXARc5+
bnA65y7H6VxXin4n+HdFkMNvdvq91H0j0/AVSAeszDap9fLXr3oA5mD4LWxMTXGs3caSttB
EC/+Og/M34DHvXfJq+ieBdNh0jVtUhtHsIUijeTcs1xAR8kgVMuHGCrICoBGc4NeM638TvF
OvGS102QaVaykqYrHPmOD2aZsu30BA9qNF+GWsXkTX+stHplmfme51Bym73x94/jigDuNa+
NtlGxt/DOkXV66oVWW8byYx6tsQljzzywrlofGPxF8UzeXpNzLAoGBHpFoqbf+BgZ/Nqk/t
D4f+GVxawXHim/XoT+5tVb6dx/31WXrXxT8U6lG0Frcw6RZEYFvp8QjAHpuxn8sUAbU3w28
VXSLceKtcWyibq+o6kzt+Kgn+dVD4O8F2Df6Z8QYfPBOfsis2D2OcmvO7mSa9lMl5NLcSHq
0zlz+tMEeOMY+lAHskOlafq2ly6Po/xSlu4ptpW0viWQOOVKhzlWGMgrgivR/C95qy2n9l+
Jod2o2yBWuE5hu4z0fPY9mU89+hr5V8nd1XP1r0zwF441jSdPaxvrabU7RMG2Lvh4z/dLHk
r6dx2oA9g8YeKrDw/ai41C6W3Dk7AylnYgfwqOW/QDua8R8T/E3UtTuW/smJrOIHKTzkSzj
/d/hj/4CM+9ZOo6VrGrX73uqTme7djudvzwo6Aew4p8Hhl8ZlbIB4Cjrx60Ac1PLc3V0bq6
uJ7i6JyZpZC7Z+ppY7WRyAqE13Fv4dhVAdm4nsfStGDTLdSBtGMYz2oA4W10W5kwSuB7iti
18N5AMnzY7DtXWx2yKTtzk9Mdv8/0pVQJuwMnr9cUAZVtpFtbjdsyP73p9fWr6wrGAuxVP+
yOtWGxuwx9s/5703ccH644PQ+tACPjJ+YDJ4x2pHbJGM+6npmhyVU7V46Y64ppyVIJJPOcc
5NACP6kkMeg/uj+tNlY/X3Pt/WjcCOo2kAjng1Gc5x0/rQAHl/mJDdgOhz/AJ/CmtncADwR
17mjH7vg4APWmklmAPBbg5OOfagBkjrk8L7Ac8/Wu18GMG0uU7if3x7Z/hWuLZsfMMlTwQO
o/wAK7HwYM6ZLyR++PA6fdWgDhLgDz3yec5/z7U0nJAXnjjjilmwLmXaT15GOn/16aWJUHr
xxjvQAp+6QMDPI9frSkg8DlfXnAPpTRgNkjH9fenpJyDnj1oAlGRbnjHz85+lKudvXOTnp0
Pamp81sMEjDZ44B4/lQnzDjI+vWgB4Jzxng8jvTz8xzwMHBPofWolO4A56DHpT+MkgDOPxP
v70ASZ5GR3wPTNPQ9CP19/6VCv3AuRk9Af5A9qeMdCAw7UASD5VPzeoqZnCqD0Yn5Svf3/p
UAUAgMc7hjHQ8+/enKxztDZBx7daAJb4Zs1XaCoVQQPxqt4bdRqVxp8xAi1GIw5P8Lryh/m
KtXAP2VVGeNuAORnB5/wDr1hXvmRzedCdsqMJIyOdpByKAH/F6zN1BpHiJVAe7U2t5j+G4j
4bPucZ/GvPrKBru8gt1ZQZXCgscAZ9+1e36lbR+IfDV/ZRqu3U4f7QtMDpcRgb1Hodv8q8K
weVYYbOCKANG8sYRJMllI8rxrvKKhO0DqCe5HtUcDh4kYD6nrn/PWmrHJbJbXBJVJBlGRsE
YOP50uWFwZmO5ZmJLBeN3pQBIEWTcH9T1+nWuv+D3iBfDfi1La+kC6XqoFrOckBHz+7kOPR
v0JrkTnkOOgHfFVruIMu87iW65PIFAH1ptmguLiGUiNCcEbRywPI6YyevCt9c044Vg5Znlh
VFkUEqVPoSTkc4OGYAeledaJ8StHuPBljca/epHq1uhs54VjZ5JwowkgUYDZHXccZHSuX1/
4vahdv5Ph6xS2JG1Z7lRPOf91ANi/gCR60AezancW9ja/a9Quba0sl4WSeUIiEckqSMEk8H
YpPvXnHiP4v6ZZ+ZH4etH1GZiS0826GAn1xnzJP8AgRA9q4e18GeK/FV02oaxJLGp5a71SU
5APoDzj8q0EtPAvhhj9smm8S6gh/1cPywAj36dfc0AYlzqXi7x/cpbF7q+hU4jtoF8u2i+i
jCj6nJrcj+H+leH4kn8ca5DZkjIsrYeZKfbFVNX+IutXlt9j0tYdG0/btEVmuHYehf/AAxX
HFWeVpJCzyMcs7klifcmgD0B/iDYaLCYPBOhQ2Rxt+3Xg8yZh6he351xWtaxqeuTmfWb+4v
ZB0Er5UfReg/Cq4jyPr7VMluzHAU4PtQBVCe1ORPbmtKLTpX6gitO20YNt3DkjPTg0Ac9HA
0hAVTz0IFaNpo80pG4bR+fFdPZaWipnaDgc46/WtWC2RcDblvfvQBiafoMURDSDJxnJ5Are
ito1CjG1scYqYKqgnpg8nqeKeoG4DOASRxQA8AeUPYc46j3/OlZA2DhTgfUUE7hnHBJJ9/x
psnCjnC5zj0PrQA4KGPAbcBkgHn6+9NBOSAp+bABHOP/AK9NVsJ0wFOcDn8qjb52wyjnOAD
jn0oAkODwv8PXb2qMkg5yoGc49RQxPUEEdfXB9aa2AMggDGT9e9ACl9zZVeccUyTAXGd3b0
NDnDZOSuQRxjj/ABqMtu+Zh3wccfhQAv3hnOH9v89ajGNqjnAHJz29KWRyF5IyRjH/ANemE
gKRwcHnPf0oAVjtAyuT0I7f/rprD5yGUbhzgj8qTdyDjgHr6Ux2JB6YwCB0IoAcSezYNRfV
s5HPHQU5m2ndnBPQ1HgqrYwec/Q5oAB6gZ9zxiu08Ff8gubOeJzjB/2V61xbtk88H0x/nmu
z8FAHSpcE/wCuPv8AwrQB4c2s6g2c3B56/Kv+FJ/bF/nP2g5/3R/hVCigDQ/ti/x/x8H/AL
5H+FH9s6hz/pLf98j/AArPooA0Rreo7dv2k4zn7o/woGtagM4uDzz91f8ACs6tjwdGk3i/Q
45UV43voFZWAIYGRcgjuKAIDrWokc3LH/gI/wAKX+29Rx/x8n/vlf8ACvu/4jTx6Pa6ZBpm
nIlxfXaQGeHThcGNOrYXpuIGBn3ODivk/wCP8NtZ/HXWUMcSWySWpdVQBceREW+UevJoA4A
a5qQwRdMPoq/4Uf25qXP+lNz1+Uf4V71rnjH4cv4u0zWLUwi10uXUrl7WC0yJ5XaJIsKQoY
MN0mCQAQwJHfN8K6p4L8PyXVtb6zpbCXU76exne3kb7PE1q6Q7yYzj52XgZ9aAPGBr2p5z9
qbP+6v+FH9val/z9Hpj7i/4V7PqnjPw0vhnxR/wj1zpcOozXUcqM8LReeRbxh5I0MTD5pVY
hDt65JHSr1n8QtEuNV1hpdR00FtHs0tHngMKCfahuBuWFiDnP8JyeBgZIAPDG8Q6o67WuyR
7ov8AhRcalqohhkmeVYpATGzRgK4BwcHHPPFeleCPEXhCx+Fd7puqC3GvSQ6n5MhtyzqzwI
saltvRjnBzwUHSuiPiTwVFr3hmXTNRsGTSbV9GuJr+FwzRBFK3EJCSDduMuCyjOcYGQaAPG
bLxVrVlHbJa3zxrbSNLEAinYzDB6jpjt09qxpnaaaSWTBd2LMQAMk+wq94gkt5df1KSymae
0e5laGVoxGZELnaxUABSRzgAAZxgVn0ASSTySRRRs2UiUqgwBgE5/GmZO0LngHOKStPwzf2
+l+IdNvb61ivLOC4R57eSMOssYPzLtPByM9aAKBmkznd+lRkljliT9a9vT4gfDSK72L4Kje
wEbEg20ZkMgdUTBJ4BiUsefvk9c5qGPx18Op7a7hu/CcUMrPOkFxBZRExxliIW2kgMwWVyQ
e8adeMAHiu0EVraN4g1HRedMlhgb+8LeMt+ZUmvbLPxV8LNDstBt7vRINTl+xRu9wthA5jY
rg+cN3zuccg/dPIPOazNL8ffDiO/t3uPCMCW4iCyqbGKTc3nRLkAnj9xGx6/fdu5yQDyXWP
EOr60f+JpqFzcL/cZ8J/3yOKzQxAAHAFe0x+NvhuumtEvh4pN9heKI/2Xbs0L+XGqjezNvb
ejv5jAnEmMd6g1nxn4I1PX/EGstBOb2/hCWnn6PBLFagCM48vzAHdsSJvPI4IoA8e81x/FS
iaQfxV1fxQ1bRNY8RxT+GYYodPS1jiwliloWcZ3MyodpJJzuAXjAx8uTyFAEy3Uy9H/APHR
Uy6ldr92XHb7o/wqnRQBoLrN+AMT4xn+Bf8ACpBr+pj/AJem/wC+V/wrLooA1h4j1ULj7W2
MYxsX/Cnf8JLq+f8Aj8b/AL4X/CseigDYHibWB0vW6Y+4v+FIfEmrf8/jZHfYv+FZFFAGx/
wkur4/4/G/74X/AAqeHWvEE4RoZbiQSS+UhWENukPRRxyfbrWBXf8Awz8dQ+E9P1q3vLZ7h
pI/tGnEAEQXqq0aSckYG2Rskc8DigDn31bxClv5ztcLBtV95gAXDEhTnHQ4OD3wfSo7fXNb
uJRFbzyyyEEhEiDEgDJ4A9s17VqHxG8G2KXmlXmlW1zaXNhbCZLKGOaPzxHOzKGJA2o0kQT
b93DYxUVn8S/hzp93NdadoD2t15DiOaLTYUZVZZVEIw3ysA6ZlHLBSD1oA8Zh1zW594hnml
2IXYLGGwo5JPHTHeoj4h1UjBvHx6bV/wAK9nuPiL8NDbavHaeGntpLuzltlaKwiQMpeTC/K
4wSGjO4YPyd68DoA1h4i1Xj/TG4/wBlf8KRvEGqMMNdsR/ur/hWVRQBqHX9T5zdE5x1Re34
UHX9TP8Ay9H/AL4X/CsuigDT/t3UuP8ASm/75X/Cj+3dSxj7Scem1cfyrMooA0zr2pnrdt/
3yP8ACk/tzUTz9pPr90f4Vm0UAaX9t6jkH7Scj/ZX/Cur8Ka/qi6dIFuyB5p/hX0HtXBV1P
hb/kHyf9dT/IUActRRRQAUUUUAFaXhr7V/wkelf2f5f2z7XF5Hm52b9427vbOKza2PB0iQ+
L9DkldUjS+gZmYgBQJFySewoA+xtVsPi/fGykupPh9GLS5W4QhrwAuAVAOe3zV8xfGFdWf4
v6kvjD+zhqTS24uvsBcW+3yo8bS/zAbNuc9819KfEDwTP4s8d2Nynim3tfCweG5vbL7buE0
0Z42x/dXIwCc9gcE189ftDbNS+OWuJZzQyLM9rGkgkGzPkRLy2cAA9T2oA6bwzo3gKb4geN
LfV306LSodVtl09hMuwL553KvPMZACtjgKc8YrD8YeH/Clv8O7qTTb/TTr8V61+Y4pQ7NaS
TNEkakfKQAI3wCSMnIHBqTxrYeEtF8aeFLnw9NpOoaTn7BfRSfNH5kTCOSWTOPvK4bd0yMg
sK3tHX4e6xrPiq01u10nTktdVNnp01sQiyRSl4FcfMd2zAkLdO9AEotvhzdeN4UuF0q00PS
7CMXEi7QlzPOkSqQVLM+3c7E4AUrycc1T0vQfDdp4i8Kad5Xh680SOR49RvpLmPzpbtVmDI
ytJkR5VCMLtPyncc8z28ngZ/FOhfZdN8PnT7q81S3nWVw4SGPZ5Dn5vlLbcgnqGbHXNc3oG
oaDqHhPTmv9H8PQ3dx4jjtpiqFHS1ZhIxGWyFBJTJ4C8e9AHWT6P4Hm8F+IJtStdKsLsXso
Binh82FR5GwJ5cj5JUyYVQykk5K4pL/R/Biatm3tfDT6ksF//Zlol4ptrlFaP7K8xMm0OyG
U/Mykkc9BV240rwI134rivLHQ7c5SGwi+0Qr5v7q4KlHSUhCzKnzHnhQyjNcJ8UtP8MWvhp
brQv7M827voHtvssyu/wBnFnGJMqCSv77dkNg5zxQBvavpfgdfC3jJtEOjS6lHeXA09ZbgH
9yIYDJ5fOW25m8vqCR1OADh/GrTvC2n2tq3hs6b5tzf3E6fYphJ/opjhCZ2k7RuEmAcH73H
WvKKKACtPwzJp0XiHTX1yEz6UJ0F0m5lJiJ+bBXnIGTxWZWx4Oh0248WaPBrpxpUt3FHdHz
fKCxlgGJbHAA5Pt3HUAHq6L8Fo7zyJFvHtvLZ2ud8+4MrrEFAH94BpunAOMjgVDHH8ILm3u
1IktLtXnigZ5LhomCsVikbBJw4kVjjoISOM83F8B/DqKdLx/EBidLshtNe8hlAUXBiA3KDl
eUbOc7d2SMZGlfeB/hndT3Ea39tZI62xFzHq8W1MzSJMwQk4AwgwcgAjHRjQBWgvvhZqGna
dZeIbuy+z6fpsMMRs7e5idpiHMrgjgklU4cd+vNT+HZvhHpN8LwzWCX8V6yRlGupYfLZdq8
Opyu0ksTyGzg4Azj6p8NPBUOsafa2niZTbPcMLuWTUrYmGMCMBFAHzMzygbugCsSPRLb4de
BDbpJeeIJbZwsrvF/alpI25VmYw/KDhk8uLL8q3mDaKALEdv8ABgtKXkKx/aAo/eXW7OU+7
/0wx5mWPzjjFM8Wt8M9S8IW+l6TqVlZXtpO7pIY7lkRWVGlCNtLPl12rvzhcnrVxfhl4Ptd
ct4LPUpNRsNUnTSIGM0crxzm4dZJVZAANsUW4Ag4Mq5yOKqf8K3+HcUF3LdeKpUaK6hgaJL
62ZrfesQO44+fa7yZZeAIyMZBIAHpa/B0zXnnTWogMg+zmKW9L+UQNhORgSbt28dAMbcGnX
6/CuwjXV9AktReaZuuFt2eaX7S20rGuyU4bDlHIHYNnjpHZ/Dj4dXdt5sfiqdMXDxgyXtuo
kCOycZXjeQCrHgAgkGp1+Hvw6tI53/tr+0ZmjuYooG1i2jJlWHeoUqMZB+XcxClsHaQRkAh
jtPg/wCdqBnnsTB5kRslikvg5j3LnzGIIDEbgwCnb1B540dF0L4Q6tqq6fZyQz3ElxIsYEl
3HnaWOPmJHl7BnOdxb2OK+eqKAPoOZfhJqFtDpsE1u3lh1tQTcgiR5F+UcAsCSQGdvlHODz
hmuaf8GtIn1qGWPzr6xJX7NFPc7HZXf5I2zyxAQNk7QSdpHUfP9FAHuFvH8Gd97FcGRYYbk
JDOHuTJLEog3NgfKMlpxjHQcY4NaGm/8KesbyGdv7NeZLhEdJPtc8JDRYbaG/5Zhjnc245z
wAAT8/0UAT3/AJX264+ziIQ+Y2wRFim3PG3f82PTPPrUFFFABXp3wx0rwlJ4Q17V/FpCPbT
xwwSLLKsiFopSvlqnVt6pywwADXmNegfDvwr4c17QNbute1drG9t8i1jFxHGGIhlkywYEsM
xqvGPvUAej6refCHX9T1DUNVnT7bJftGr77lVeNRtiOFGPLIUFjwQc4xwDtXsvwvttSsfE8
8tlHNfSutvMizNG20CI5jwVVACeSM5wfWvO7/wP4Es/HQ0qXxJINIOmG8N3FdwzbZklYPFu
VcEmNGKjAOSvB6G8/wAP/hxHDqBfxhMZbF2RgJ4cXOyJJXMWAcjl0HU7gBzQBf0ofCG30i1
tJZNMubueGFbyeVLxQCskJkKdWRyrS428EqAcDINTVZPhTD4S8Spoc4TUrm0jEMZ+0HDBUY
KhYH/lovzA9scgCqep/D/wMdFgu9F8UefcyGKR7ae9t42iiZRI2dwXLhMjHHzdehrbX4V/D
sz3iN4wK+Tdxwgf2hb5RGWM/MSo3E7m+ZeAVxzgmgDwGivdNS8BeC7fwlrS6BrVje6pdNbJ
aSXuoQL9mLSQlhkYydrvlhxgYxnNY+seBPCdpomt3Vnf3Fy1nYQXFrMurWhF1I4O4+Tt3Kq
4OVJ3cYAORQB5HRRRQAUUUUAFFFFABXWeE0DadISD/rT/ACFcnXW+EQTpsmD/AMtT3/2VoA
of8IvfZP7y3wOM7m/woXwtetnEtsR0zuOCfyrsUwBwWHGQQoPHrzUylnCtztzgj/P50AcWf
Cd8Co861JYA43twD+FA8J3xOPNts5xjc3X8q7q4A/djPHlg5wcZ5pvlkglR05Pzf/X4/nQB
w/8Awid//wA9bbv/ABN2/Cnf8IhfgZ861x67m/8Aia7638vypn8pJCCqgOzehzwCKl86Mtl
bO3yecEyA/wDoVAHnz+D75Y0f7RaHeCdoZwR+a/ypF8HagVJE1px1G5sgev3a9DM0RKt9ki
HzYADydcf71PeeN0w9lb9AQu5+eef4uKAPOh4N1DcF8603Zxje2f8A0Gnf8IVqXAEtqc9Pm
b8/u9K9N05oLi+t4ZbOFYZpVQ4L5OW/3uD/AJ71G0sTFkWzhJPAGXyfybrQB5sfBeoblUXF
mSRnh24/8dp48D6kQP39nuPIXe2T/wCO16P5iK7ZtLYlDgkFzyeoxu/T86l85AMG0hwTztL
8Ht0b9KAPNv8AhA9T8oyfaLIKFDEl24ycY+71zSHwLqYwDPZDnBy7DB7Z+WvUxPEbb57eHJ
RiVYuQuDwfvetSTqkUFofs0JEiFmPmMBncw/vc8AUAeUf8IJqgXLTWarjJJduB/wB80+T4f
6qspj8+yZgccO35crXp0E0OMfZbdGAypG/n/wAe/wA9Ks3M0ZuGX7HFjHq/Q4J79fegDyb/
AIQPU/mzcWQ2+ruP/ZaVvAOqK+3z7ItgEAO3P/jtesK6MSv2a3Y5AG5n5+pJ698UqFWjncW
yIQPmKbi3UDu2DxQB5Q3w+1ZQuZ7L5ugDvn/0Hp70D4f6sTgT2RP++/8A8TXqSpgqenOFx1
z6Z/yO1TJH0YkkAnHbmgDyg/D7VQCRc2JwMn534/8AHaePhzrBAPn2I65zI+R/47XqiEqFy
qgA8Z6DjofwP+Pu4qc5XcCODkDnPYj/AD9MUAeW2vgHXLW4juLW+s4Jo3BSSOZ1ZT2IIXIP
05pj/DvWSzM1xZMd2CTI/J6/3a9Vyrkr5hJA3A8jPPX27c8VKqjIR9oAHO3v6j/9eOtAHkn
/AArnVw2PPsRnuWcfzT9elOHw31jPNxYLzjmR/wD4n14r1pWMp+cF3yeTz8vGQOo7flTlx8
rAAZUlcn29f6UAeRH4b6wD81xYAdNxdwP/AEGl/wCFb6x/z3sOmf8AWPz/AOO168mHckHKr
knfkYOOvufb26UHYCzHK/KAV9uh6dPx/KgDyEfDbV2fat1pzHHGJG5I7fd604/DTWB/y9ac
ew2yOcn04WvWigZG5ZTyBtHOen8qfkYKAqpOMYAz16ew+tAHkA+G2sME23Gnln6ASNx+O3F
Kvw11hto+02AJOMF5M/8AoFevAlQqOd+eDt6Z+n04pXQlFy7NkZbjjI7fl6UAeQL8NtYZlH
2nTxkE5Mj4GPX5aRvhvrAUsLixOCBgM5PJxn7nSvYNqYOWLHuACf8APTpSbQGZjjKDPJ/hH
UigDyA/DbWMgfaLAkkjh3/P7lD/AA21lV3CexYYBG13O76fLzXsBB+XAc5wMEcsD/Tntn8K
b/y04LqNwZAn8Q7D8PTnNAHj/wDwrrVdu77Vp+3jJ8x+M/8AAfxpT8ONXGd1zYDv99zx68J
0r16MbeVyc/Pknn9fpntSMmY3Mm4A/MGB/wA898//AKqAPIX+HWrRlhJc2C7RkkyPjvx93r
xSj4cawQSbiwAA6+Yx/kteuAFUAUbXLZBVhnqOfQHnOailhDSNtG7Jwccjt7cc/rQB5Qfhz
q67s3FgNucne+B/47SL8OdXbH+kWHPPLuOPX7vSvWS3AVQABx8vI55/L+vFN8s5Aw6oCQeM
D/OaAPJ/+Fd6vu2+fZZzj7zjn0+7/wDWpB8PdV73NiO3LuOfT7lerAMxVgWLbcZPIyCTyOm
ajIDNnBGBg4fr6fT/AD70AeVj4far8o+0WOT0G98/ltp6fDrWJBIYpbORY13OyM5CjIGSdv
TJx9eK9RZOFKlSoGME+oHP+f8A9Ue3YrgjAJ2kFtp4P19s0AeWjwFqZ5+0WPXH32/+Jpr+B
NTQZaeyHOD+8bj/AMd/CvUwD1XIGOQOcE/0wc/1qIfcYlfnzyQc7R6/n+VAHmP/AAgmp52+
fZZzjG9v/ia6zwp4H1FNPlVrizz5x6Ow7D1WuhkRgyfxsQF4GSMZ9feul8NM7WMgjYALKRh
WwAcD2oA8zDDeXU4XpjoDx7e/NKmcZO0ZGMcAUbS2FbJIOMDqDzjinK2VXbkooOMj8f8AP1
oAllAOzfn7gHP+fxpFRA2P733sjr6H29fwqSY8RlRhQgI7n6/ngUirlhwBg4w3YfT/ADmgC
VOLZ2ZWOHUnAHOQ3p0qq89vGyRTT28Tbc7WlVOAT6np2q3Fh7N8HlnXAbjs3Y/nWN4jsBeW
AcQQzvAON8BdmHoACCPXr+FAGib+xdvmvLQKR/FcJnPbvT2vrRQp+12ygruwZVTcMcHrznm
vNPKjzkadGcn/AJ8pf/i6u2yrcqllLYRsDkQZs5BsYnpnd0J7fjQB6ZpF/aHVNPYXVsUkuU
UHzFJLZHGQevtUVtdwTkfZbm3lK/MRDKGIPrwePXNcb4KSI69a2iWlus0lxG5G3G3Y4P3d5
weuGJHPHOcVg+FNRgstUW9t7YLKsbRy26MfmU9XTJ5I6lc+474APQtc1UaWkUrwSXHmuVZl
B4xyzt7ZI+uTVLw34oTWdSns0hVGSMyCRSSrAYGMfj1+tZXizxhZtpktppLtO91HgyDIESn
qpyOT2x0/GuQ8Jauuia1FeSRmSHaY5FXg7SOo9x1/CgD3TesFoJCwVVgkO53AABI5znA+ve
orvUdOMeneXfW26S3xGVlUkkyuMAZ55z0rivF/iGw1TRHsbObzYnAae6KkLGN4YKB/E5x93
+gOKNsbWPR9NvBZ262v2F4Yg7kykmeYEls/KMHJbAGWxkZ4AO+OrWCEN9vsgMgZW5TgjvjP
1/CrF9qFpHcyRte20L4DAmdATkD3445zXldvZRw20l2umQSchYMWjyfNwSxCyEEAcc9yKiu
EkmmeSXSlklb5nZtPmJJPc/P3oA9UbUtPYNu1KyKEZObhDz2PJrWgX9zMfmYLxgHryAO3X3
9OteX+D9HW81NXk0u1jghG9mksXXJ7KCz9e+cHpXqNpgLOcZzgHBB28j1oA3r7wbqOneH7H
Vbl7YWs64RVbc+0ozjPGOQvb+mS/wAU+Hl8OW+mrMsk0t3biczl/kVyc+WvHOOOvXPau68W
gH4V+HR0GE9v+XeX9aj1eZtS+CVpdXuHnQqqyMuGUCUp+e3j3oA8pRCWwW3M6g/Nz3xzSv8
AKQd6uFxhn5yOM9OhHp7iutl8K20PgKPxB9okaaWXaIdmFUhyh6Ek9KdrvhS30fwjperx3M
sz3ZVmVkCqgZM9OScdKAHeKPCkXhxrKHUbuS4luQztJHGAsQHAGOrfpx0HasGxsUvdUtbGC
5jdrmRI/M2HaNzBeM9Rj29hwK9X+I2m6bqniXSbbVb97RHiKoqRljKxbgZA459a4+60CHwz
8RdGs452uN9xBIHZNpUGXAX36df070AZ3ivQ4PD1+unNO0s6xhxNtwGY87dvOOB97P4dcZ+
haNe6qbj+zoovKtl82VpJAAVB68ngdf8AIrsviPpV1q3jv7PYxmWZoUwgwMkDPUnp/hUnhf
wvFe217ok+rG21FGJmt4IeCFOAXPAfGRwCAP1oA4LSrOW+u7e2tdzzOfLQDoCeg7cetW9R0
O/0eeWG8iWJomC5dgQc+n94Y57Yqxo/hu/1PVbu20kLKbaQoXJ8vGCQGJJyR9PX2rV8Tx2F
1ptnf3OuzX2qyIB5RiITbjGDnBUe+DnrigCv4r8Lw+GGs1vZ5LyecZkEahEQDvzksc/T0rm
ZQqvMqp5nO1vLznGevr26e+K9s8a+HYfEev2VvNfpa7bdyqbcvIc8Y7YHUj2/EeU6jod7a6
2+l7Emuw6xr5Tghzxj6Hvg9P0oAyseWM53EsBhR04649Pr3rS0DRbvXLv7Np5hLsp/1kgAx
9CckD2z/Wuj0PwZbz6rLpmtXzWep4+SCJd5YEE7mbG3oDwOnrWj4G07+yviPPY+c83kI679
u0McDt2/WgDgtTspNNvprKZgZoHMbsrYDYGD1HA3dD346dKqhN5ZcbG24+fpx6+3+Fbnjna
PF+qF1JHnSdxwf6f1/OsYgGQFWOzKtknIBHHJ9eaAGDI2OceZjktkkn6f4c0mxdvzKWJGXU
Ngc8dSent/OpI4/LmU9BjqvAz159+2OvfFNAJ4Ji5bGQuAT6j8P1oAYwG5d/mFDx93G7/Hj
8fzpCzLJguGJIIA47dOc/ripCq/MFGWPGVzgHPX075/pTXCtEwPAOcYznp6jrnrgemKAIju
bIkRVOMEdM4HX9cU1gT8+5lfkkduOMcjjGanAABcMxYH5sgEkepxwfwFI0fzZAA2kAEEkBf
Q/r+NAFd1UfOUDA5JyvP0+nHT6mmhPkZVXjAJbr8x9vXjp+tT5PyhCShwDn72BnqegHamsA
o3O+V6E7SQfX3Azj070AQPgIS20IRweSM+g9e/tmkZUeMhVIIO1RnC9Oo/nnpVkh2kBYEKc
EAZAB+nbjvVYbDH8/yKR8pAOFzyBg/5zQAxyXJOFdCcA7ck59Prk8j/AAprqHIDZxknd3Hu
PU1PNuBYZBGOAwxj8BUW0kFWC4GM8ds/4/8A1qAGMu2UkLjfkYHGeOg9fpURUYyV5UYGxRj
J/Dn9am2hl8yTYQeCScAAH9O/8qYFkUfM7/J8pBIyR6e3T60AV5ABncOCuDzn5jzx7YHX6Y
rp/CwH9nydc+ac565wPQVzs+9sZOMgBu/1GB0/rXR+Gf8AjxlB2hhKQ2QTzgUAeYjLIw4yo
xk+p/r/APrp5+UAueByfrnrikXBIVzkA9Se/r+nWlZs85ydvOcAfl3NAEsyBWiUdkC/Kef0
/lSKFzncN/THJA46/X/PapZVJeFQOTEoAXv/APXpsf3mwNpYYC9jz0+h/WgCVBm1l3EKpkX
PH3uG4PpSJ0OTlgMZAz0PQ+lWbGGSa3kC7IjuUszyhOMNzyefwqVdPmVT88ABb7v2mIZz/w
AC6e1AHHav4Wtrp2ksobWCXJLRtGW3e/BGP5VytzaLYTlLm3MMqeti3X1B3/rXryWUzKdpt
WH3vluYsZP/AAKniwl3lFktum5c3Ueevf5uaAPO/C8sd54i0+5gTcFuoTKiwEBHL/eVQNqr
wTuJJHbHBrJu4rbVpPOuJJLe+JQrcooHmbiApdRjaxwzcdFHOa9l0rT5TqNuZPspUzp0njP
GQefm5z1rjNV8C3TRsdNuLTBJXbNcxkpuGHkLbjufAwAcACgDzPXYGhe0lcxFp4RIzR/dY5
OGxgYyNpxgHmswA/jXc614R1V5bSOZLO3A3M4+2wEwxlsLn5+eF7cVlt4VuXhFxYzWssaE+
buvbf5AMc5EhGKALs2kW/2ox3crG3tlIisrfBdiFDNubplhlsjJOMZGBW3fq02n6OkcEcCp
ZFlMTExRgSyneCvzx7l+YNyGzhgcZq7a+BdXmvJGne0toVdh54u4yw2uWSVRnqNxUqcZH5j
ubPw7Fpen2K2qWoYQbDL5sY3ZlkbA+bpkn5ckDPtQB43c3NneSKkKmSNFxHusWLE9WJ2MoJ
Prjpiug0rwfJe4lubeC1hG1tstm6SOvfapfp9a9M+ySxzE7oAVGf8Aj4j4J743fzqxc2Mpl
dmlt5MY+YzR4OQOvOf/ANQoAydO0+20uCOCxgjghBb5YxwxPfP8XXrn8q04wR5zLtRQuG7k
8j9OD+NOSxmCgKbZ/wCHb5yc+33vf8a29Lu7jQrJ7y3jtlu2YoszbJSuAv3VyQDk8nBOMci
gDtPFNzat8MvD9mlxD9o8tWEIcFtot5O3pyBn3pZQzfAqEEhWLdF7ZuDx/Ss+y+JFxPYSL4
g0q11GHaQsgUKN3bOcjseQBjFYl14tu5vD1zo32W1hsZZCyKgY+UpYuVXk556k+pA7UAdNd
r/xZCx8ss+JieOC3756f44Uf8K18MbiCFMRO05z+6bp61n+GfGC2vh8abqej21xp8Ck4dsE
sSWxggg8k9MYH0rW8fyI/wAOdBkEaxRsUIijGFUeW3ygZ6UAXPiSM+MvDQO7HmLyvb94Ovt
VPxvj/hamiAnndbEcc/6319OenesHX/Fh1vXtO1A2axJZOuFEmSRuDHkjHb04/lDq/iv+0f
E1lrM1oI1t3jYLuPKo24ZyP1oA9AIH/C3w3G77Fjn6VQ8IKf8Aha2vt6xSjr6SJ/jXNP42Z
vFv9uR2Ee9YfJ8oyEkDPc4+nb0q7a+OLO38QPqVno0MXnROJNsxDSMzA5Jxjkr3H480AReF
/EVr4d1vWvtcE8qXL4zGRu4Zvcevt0q54w0HRz4YOuaYlzExcRBHbjCttII5/u469u9YWma
5Z2OrXV5PocdwZSzIss3EROeM7Tu54ye360dR1u6vLQWXmLDpisWS2iGEXJJ69TySec9aAP
UPF1zaQeMdEW5smupJR5UWJdvlszgb8Y5xn1GKwr7S7TSvifpUWnxNBG22R/mLBiS3GST9c
Vha/wCKn1fX9O1FrUW4spFdYy+SwDBuTjvjpSah4ra/8VWmtx2Yie3QAQs+QQM9Tjg89vpQ
B1NwmfjRauQDhCoIHIzA3Xn+lZsOp2+k/FO+uL0skRMiblUsScZHAzn8P8arzeNbeXX7TVY
9Ft4rmMnzpTKd7jBTGQAOnrnpj3qDTvF0MHiq71ePT0P2hWVo2l3FGHQhiOMkdMdz9KAOe8
TXEV/rl/dW3NvdSmRCwAJ+o7en9OKzdqMQVBBZvu8HJ9M+ufyqaWQS3EkqxIjSO0mxcBASe
i+w9PTFR7UVVAUkFiSCeh9f/wBXfigCMKdwkTLKQGAPGGI6Z7DP8qXiReDux36Lj29+vvSy
FSCu4seQvPHJ+bjvSyLs80KTyMpjrkn8ufXsOtAELoDGwkIZWxnBOOnBJ7cc05/mbaXw2Mb
uRjp+X096mIYAtGQR1JzwePp/P8qicbgueV2gbG9Mcj/63b+QBHtDdPu9QATjntjrk89KXy
1Mhzu344GQQR6fU/mKWRCrhGYFscMMA45HB/TH+NDgh9qgoCDjOAT2z7d/rQBCOMuxLqyjo
Bz/AJ9KbgqNnIcKfu9QMe/+eeamaQDIjY7+SOwx6+mcd6aSNwI+WNTg4yMk9vb09aAIdvRM
MAVztPIyO36DjrxSBi/GwsOSR368j/PNSxhtymNtshYYHVQf8/n0pm9SgJKoMBCDnA9BzQB
XfKKPmQgMW/P/AOvmlLYLHdhh17geufTjmpokLOFgALu4TLHAwT069Pf0zRe25s7uW2JVmi
zGwVg6gj0I6j/PagCo3LhwcKeCQpwTjj+X8+aYQUJbaF4CnPQHqefpipWDHasZ5AzhsjoPX
04+tRDckhYuVCkE8ZwTwCB9PwoAjlXezdmIUqMkHA6498enSuk8LpusJCCP9ackEc/Ktc80
Z2oilQCdwYfw8kEj3rovDSN9hk2pv/enJJxzgelAHl8fzBEyG3LxnoT/AJ/OpSq7iI8sv8J
HBYnj/PWmDLNiRRsI+Yk4qQqoA37g33Rk5zzyf/1UATs7Q3FvJAzI8aKyupxtPYj3zUSHld
qjjJIbk59P/renpU0gYpGWVGBQe3P9R71ChKgHGcrgNjBHPX3GeKALca7bSQDIVZFYl+oGG
4/OkXdu3LuB3YPcpn/GiPiGVM4IlTacY5wT+PFIG2sBwCehxkEf5zQArqzKSRljyQDgn/61
TKu8FSM8YHY/X6VHGhyFBOBj+IED/P8A9b1p4KKTlflyQMtjP+fSgC/pCj+0bQElz56EnPQ
54rPvJ4dPtpLm4k2wIhZ27Z9Oec9PX16ZrR0cMNWs8qf9cgwQRtww/wDrVwvim+uJNZtbe2
8hosoHWZTkhjyFzlSGAx3PB6ZoAo6rqS6pq0XlJdBoQrpEsoC7GGAQVIJznHfk9cVSumuLG
2t2uoBH5Uruy26+WpC/KSVb5Se3Qkmt7xTcz+G9C/4lUbtJKTFPe795iOckZyeckgHoPyrP
svEWleGdPt9Ot2/teO4YT30v3kXP90Hvz3/HnoAdn4Y8QxalBDBcItpfyW5k8skNuG7AZfU
n09TgdDXRTgi2szhVUwHrz0kc49vr7815vrdu1vHZX2j3cB0uRJrlQNzZbO5yF7smNwyeCM
V6K863Gm6dI3mr5lruycZPztkN75/XigBuCCyEDLZJXOTnH+ef8KtXRLTfK2xmwBuGBnGc8
dvr61WX5jtlYk7QGA69/wAD9asXQ3zy8hnwNxJ4Jx05zj/GgCNFfzCwGRt25B4Bxwc/j05F
X7C6aBJmysgK5eKUZU/N1weh69OeetVEb90S5JOQpwRhj2Ug8Z96h1FhBpN67R3JwgwsLMH
JLABVK89ccjsPrQBo3M25drRRww7s+XEOuOCSTkscfh2HOahi/dncuPMJzjpk+v8ATH8+K5
e3mvUbSxAt7PZxH/SJJYW+bc23BD4bC/McdcYNNl+3PpeuLE+oGeEGSKUebGS4DYQI3P8Ad
6ZBwKAPUtF8Y3ukaRJp0NnYPbHJDPHubJ79cNx6j0H1xLi8mu5ImupXmCjAVz8qqAOij7o7
Y4Ht3rlXS8tL9IIxePGxt2SUhnVVUkyBn7DGOCecYGagt49WgtnubtrkxmeNzEjNJIEEnJx
gHkdFGRx70AdgqKpTLD5uQcZz9f8APNNTcsI3jdyWViThvb6d+f6Vx982ozaQyKt2ZTY3bs
CjHcWY+UOnLY/h6juKluhcTWOtoBfG7+zzCGFInELjHylQBtL9OOvOPSgDrgFDKJDgjJO3j
A7/AOfy9lXscZbPOBnGfT1PQZ7DmuY1+G7bVdMe2glC28ZYlCWETb0DMABhjjPy9evsKrzW
86X9o7W9y7LfSyLEInQnMnyuHUHHyj+LAI79KAOw+6cEo6jkbThu/wBfypyEgKzbYkUYXHb
3X19MfkTXGzTasiXxsmup28+Py5ZVkRQDJ93aRjbjGSuQR1x30GtJryfSZd1z5JX/AEhLhS
zq6DPX+EtypI6jp7gHRswDruKhznrzk9ufp/npTWCZ2tkoO+cAcf5+vJrnpoNVn1rUZoZJE
so0+UBmxJmIAKq4xjcc7hzkYxVCAajFZJHfHUhH5w8xId8kgBiG07gNzKWzkdjweOaAOyyw
n24y+0kjdnjjJ/pTk+UHcp2K2B14J7nH+TXK21pqA2XF1Lfi5NgJCFkYr5uMYwDjPfA781R
hl1L7HYNEb9lxIbkbZQ+Mx5C7xktjdj8cHNAHbPx1ALZK88YB74HTOaUFmZei8Zzj0zx74P
51zd7b3yXWrS2c1+P3UbxZkcjDMfNCgnGQOg7elZ93/astkRYC/EInka38xnSUIIlOWBGT8
24hWxkYoA7NWGMrllB+/wBMkj+XrUco3HeHZGVuRjJYgHgZ5P8AnFYWvxarc6ppkenyzxxP
DI00u50Rfmj2kqAQTy3yHGcn0rOlOsrdX7KbwRPJJgDcx8sTrnav8BEe7aB97PqKAOtVCsK
5yHBBHOec5I+mCTz+FCAkgjKuvC/xAH0+vWsJXv28P3TRi7IE4aHzVbz2hDKTkEZJxvGDyR
gVnM0gFkoi1OKOS4kljMUUo2Rh/lBRQQMjaMNjAJoA6xgMAHJyAvHQccj+Y9vzpGDJLlcDB
B2DoPTJPfPP6YrkrUalJZ3Yge8S/a9QB5ElwF8w4++MEbcE7eMdalthqsmp276gkq/6eJdo
TekS/Z3xg4IwG2jPr+VAHTEABUVmYN8w3cdOv4c/r2o8sM20lnGeFUen865bUI5w+s3Gy9T
UnicxlY3CFMgpsYDBbHbJOc06ykkNxp4uH1EWxQgbFmBMm85EgI3BSO7cYz7UAdKVJBDAqN
33t2Ocnr6Dp0qLaxZgc/7pXPXoMenB5OKwLWLV7h0huJJYgbaXa43ZDBxs39sj36jPatPRP
tMmmwT3m8XcyiZ1YFRGW52bT0Azj8M0AXOp+ffg9NwzkfT2/wA9aYDkAfJlgQiqOw6/X61N
5rQSRvBKUZWEgP3iCMdu44+lP1C6l1K7kvJo40lckkQKEC8YG0fgDQBRdRsypGW5B38sB3+
uePU/So2UMGKtySAeB3HPJ7/h/Op2y2cE4zwAOQc9VHp3+lROQrs3DHooXgH1A/z39qAI3V
lK+UMKTywODnp79u49q6Hw3s+wuPL4EhA47YFYDLlduS2SdxDdQev4+9dH4bkVbKUSBsmUk
FRwRgUAeXEpsQMQBtxzxn/PvSRqzFUcMe2COAPpSjgAcDB+8T0wP/1UsBCru3AOODx6DOfe
gCxMpJiVU3uY1JJ4z/h/Ok5dyMneeM4AJwPT8BSvuCp8o5AG0jjPXI7c56//AK6Rc4xgkE8
kn6c//XoAsRNi3l3cAOucdshuhpoyFwxyMgMMY3D0/lTvu20oIOfMUkYzwN3T8P8AJpqgsq
7QwO4g7gOQf8igByx4MjNg8YA7Eeue1TCQBsnOFH3SOufp/XpTGUMihlO04zjocHv/ADpwy
VHLE5xkjjt1/l6UAXNJTbqdiSr7hLGOT7jn/P8AOuO1dhZeIlkMBdHxK1xgqqALgEsTjgeb
kAc5z1FdppTD+1bMY5My4xz/ABDg9fxrJ1TTU1FV3IJJYixicqASO/J45HHOevPegDjtS0X
WNKnns/Db/adJ1f5cP84h3epPt/F3HuBVXRrR9B8WHRLQR6zFdxiK8hVMbf7wyegHX6dcHp
t2Op6rp1wtnqEdv9nMiW8eQUVj3IOT0HHoSvU5zUGgyLpFvcSWen/ZZ7i4dQ8ku+RhjcoTg
luuccdMknNAE+tWtv4e0+007SYkdZZmkm89snDHadu7C5CZXB55z15HeWEMtro2kxlnB+zk
AHCsP3jkDI7AEDvnFc7o2kS6g7319BGltKHkEJQhiQQArhhkspH3sgHJHzA11s6kWVmOBGI
iQN2CD5j449KAI0P7slWXdkLjnB4Gamu/+PhioYfdUA47qOnt71X2q5AO9kCd1AIGM5/+tV
2VN0+Nu6QBeT0J20ARKMj5MjJ2hs889iD/ADpZJorO0u7mcARxR7ioyAuME49eRSKuR5Y5V
RjIYcDPT2P17VINPGoxy2ZhkmMkfyxopdmwwOAB1HHT0yKAMqTXI4dKg1FoXIZgrRjBdTna
w98HPHrxTbfxAbiaSKxtnuHWcpGWcAOAu4sDg4XsPXg1sxeG3Cm1j0y5jSGRbiWKONh5LLz
yv8Izz6c01vCqS28czabNFFJIuySISRjcF2KEcf8AfOB75FAGRYeIoptTtoLe2U+fGkqkt8
4LAn7voNvJFSW3iKDY05jZIY5XhaUngYXeD9GANa9r4VaVovJ0ybfFtQG3Rz5WzPAA9A5HH
rzUSeGbIRNbR6YxR2ijaJVIG5eUUju2c+5wc5FAFbTNYS6uhZPEIZlhWZgzbhnjcnTqAy/n
06mopvEkcEE0pt3aWBcSJu+ZXD7ETp/EdxB9BW5L4YeyuzeXWlTRXDFpDK0bq3PytuJ6rgj
g8ZwMdKbN4YiZ7ySXS5ZSsgln3KxT5Rgbx0GB2P1xQBjf8JFANZtbK3jEonSKRXEuCRJuxh
O4AXJ54GDinya+i2E9wbZiYLSW7Kh/7pYbeR/OtFPDdvAqzGxlhEQidJBu2qFLNHg54Hztj
1HHI4qzJ4NjbT/O/s+VrTUTtAErHcASSAoOVXqdowDnkGgDO0rUvt+pXNssCItvuAk3kluR
xjHHXsfwqpe6zd2V9qDyWkc1lbQGRdrHKDgYbjjJB6dMZ9K1Y/Dvkytcww36ySbJnEUsm3l
xjAzgBiAOAM9Kb/wisM1zc5tL93vS0UkQlkHmnADBRnAI2gcYIHoKANfwci60n2i9URWqRN
NcNE5YhQcDaccnkcYA5rRudD8zT5tUtbgG0E7QRmXg7Ogc+2SFrP0C0v8ASd409L3fBuWXz
labarE5EhfOQMY+bj8q17vUNehgU30c9vav+78t7fZE2Tv+6VC5z364FAD7vwvHazzeffOt
tDH5r3RhOGDOFVVG75gT3yBj0p48KSLZ6jO1wAbV3QYiJRgqB87s/LnOAD34pn2zxCNQAa2
nEgiI+zpZgKylgTmPbg88k4/GqNzNqt7Bcm4W4lgEplkLQkhZDgEk446DAoAtSeGRDbX8n2
xnktQjFI49zMDGr5I3fKPmxnBHHQUyDw+0/h2bVPtDRqpdghiIUBSON2eCc8cZPrUt1Nr0Q
lSa3mj+0KU3vZ4cqEwfm25HyrggfX1rOMepS6XHuinawtyxV1iJVc43EsB/sj6UAal/4TNr
cyWVvdPLcJEZkURhCxBHyqdx7ZPPpTpvCMpjnmhu45baMzrLhD8rxISDjPIJGPrj1xVe4v8
AV21Syu3KDURGZo2ghTeVIPJAHJwP4ugyarw3+rQQiGIzRYikkIKZIjlALbuOh4OfpigC1P
4aQOqG/hLiSGK7EqELF5gO07v4h29v1p3/AAj1pFc6hFcXs8JtUE/z2ZJ2DAJHzdeQBjt0p
b+48QW8NgLkFwVEiqsSu25V6SYByVX+90FZsl/qt1M2RJ517GbZBHCArKD9xABjqO2MevWg
CTT/AA899ol9qSzqhgdl2mL5SEQNy2flJzgcda0L3wk1s0LHUP3LI0rs9vgoixhyyDJLgZx
xjnAqjFpWvXNkbL7JMsMWbgxyR7OMBTycE8CpItQ8QTJHdQLcSo7fu3FvlWcoI9vTBGBgjo
ccgkUAOXwn50kTW1+ssJMcjOYyNsDKzbypP+ywIoh8MhrfRtrmIXzSbpThggUbk+X3UZ6/l
UMzeIFa/ubpZYfMtxFN5kYiXydwUBVOMDsMe/HNWFu/EkVraXW6QwTSRrbCRUKKyqUAC9FB
GR0APXmgClc+H4rawvLj7QbmGK2juLd0BTdvkCZZST78e3XkVzuNiFRkDG5cDO71OP8AOOl
dPfLrstrfXE6F4XZbObywhXKsCqIq9AD3HWsG+tLizaGC8hktpQobEkZRl9x7e/T8aAKY5V
CFyytnGeDnv7D29aa7EoowzAtgjcAM9SB6dcVKGV2Xy1OAu75Tjb6jHfr+Peo5QuWTYCSOu
T8xP+etAEZAbG5zlwQRgAZ556deo4+tNlyQBIciQBc7QCevHt0/rUjNnJxk4BJ3Yzn+XOaQ
rHJ5oaTbIoDqhTd5g44B5xjk4J7cUAVzJuOUK5bkE88Dsc/0rf8ADcbfYpArcCTHXGPlWsF
0wdykANjpyD710Hh2PNi+WbIkI4XnoOvvQB5du27sF1bPfr/n2p0e1lGCTk5+Y8gZ7e9DLG
oXDFkAywHQZPT6YHUUKucR5bdycfdx+P8Ak0AWLkGQQnaOYwR9Bngf4/0pr/MqjDDIGQfX3
/zxRI2fJ2/vdyKcjvxwPbiiLJVCFX5j97qAw9v8KAJBKzYUDOTuAHU4P8qkHy5RPlQDABbB
J4/T396jjjIXCZ+bG7uPXB9D1qSEKqgqu35cDt06UASKPkZmBVQ3PfJ46Z69vpTlUiVnPQZ
ywbGeOeufcV2Hi/wqmkafozae/mXTKLa7jSQPifaHKkDkHDEY/wBjOOed/UPCumw6Rrzw6b
NJc22yKMr5zmIm3RmztP8AfLfe47UAeawZt5Q8PEi7XVgOhB6e/r9KeDgIyAS45Hfp2x/np
XpVl4esUuhp0loArXumRTowywLxM0q5PK/MOQMYplr4Z0gWVtNYRSaxMbaSdIVZojcuJ9hP
B3DYvYYzjPrQB528YkLRvsZDgruwwP4fX/PemQWdpbAi3ghj/vYjGRx1yOvGK7i08P6ZdeL
dU0O3lCBvltZd+7y3UhmUkcHgOufUeta/2PTpPC+oy6faIumOtzI0vJZZEcCIFjyCV529/T
rQBw3klYQqbg3lgADsC3I9PT6VF5ruEUlgsfyjplDk/ryf8a9P1TwvpUeoxW7WbWu6WRI4P
NbN0qpuUAsTt3N8uRwc8c1lx6NA/h/Wry50SSzvYXKpEBMxgHlA7uDxyc5bj8KAOHiQodxL
BnJbcMj19f8APNWLhS1zyEXIBweSOBwPWuZ1nVfs5i+z3iQW7wvNHMIw6ysAAiDPHIPQcnH
tUM2tX3/CRXUbbWeEYFsqrkHyFbkfeA3ZG48dh2oA67aVwN5DZzzgkDtx+PIrT8N6hDpmt2
97MHKRl2ZRgk5UjHUe3v1rzway1pYWz2d89/IZzNMQpfYgALjAzjnA56Zqa71nUBqLxARfZ
DdOEkWPcBtgL4Jx/e2nPfnPA5APYLPxZFJIH1E3EEsVxFOkdnyHCLhYmLHOPfJ71HJ4itRo
ey3+1Ld+QbcQhQIkJmMgYYPUcAHAx+lea+FL6OXSlDXonnkLSHEqyEnIyBt92HHbgdKzbHV
tQvPDyXL3phux5BljEacpJsG7kHOc5yOB07GgD2ceLrQXxmW0k2Nat+44XzJndXcg5GB8pG
fYcU291/T306+tI4p5JLuWS7WdtqnzN4K5APTAxkHjJ4NePatq95bTa5atqKu1tZs6q+wNI
wiBLFQNx59OO1XNJuLmWTTYJpJmYXc0LCRiZCqxsQHweTnnjggr+AB6pb+Jo47q4meGW5SS
xht9knIJAQODzwDtbn1q1J4psXuJblVvVVJpZY40C7ZvMQKBJg8YI7Z4rx+11XUbnxDqdlb
3SnCyqi4RjGw27Cw+8oOTyevb1qW5vdQk8G3GrrMLe4WJrlFQBlAC5VeRyeAc9eSBQB6Re6
3Zz6EsFsk/2lo7eNwcbEEQIBDZ5JyD0496tnWLRdSsbwte/IgRrcqPLXbHs+Q7vxxgfX18o
fUrq28SLYSagjKlqsqCQxo0rEyZOMZONqjC9PxNVI9b1abR9WuJJPstza6bFdKyIpV2IkyR
kdCAnTkEEZoA9ntvEloNOt7SSJi8UVuiuoG4FJFLg89OBjvnPY1LP4qsrqUB0mhEi3Eck0K
gY3lCHHI+bC4PI7kda8mm1a+stUhtftizTK8UccDxoGuUcjfJwP4cnpx8mTTrnUUh129mur
r7ObVWMVpkD7Soj3M20/eO4sOBxt96APUZNfs5V1GOYXEkUqKscexcvtjCCQuGyD3IIbjjF
ZGp6n9qt9OjZpm+zxbZVk53ESM3GTzwVGTjH5V5xJr1ymj2xurhbe5WdluotgSaQrgrsRxz
8pB2jk54qzPrd4mqTKLiMy+ZMjWu0ZijCEpNzyclVGTx8wA70AeuP4tik1W6u5LfNmEkSKM
Zy2+RW3M27jheg4HHFRv4itMzuBdsySXG2PaAk/mjrJg8YPHGc8YxXkUOoatFZWEl+4i8+d
kU3CoMILd3DNsOAA6545xVq11e4ufC11dCfz5o3MbzEgrzty6lMblAYkEYIwQeRQB6LHr8Q
v8ASpJGkaGG1eCQNyS5VxuHPI+ZefTNQ6ZfWUWhT2zz3cNzO2JMR712Dov3htz1OB2FecQ6
n5OoaXZ22uJc2syljK0sbNMS5H8WckD05qX7fc2IefUtRLwRXogZ5RGioAeSSAOff2oA9Xu
vEelyXkN2sM8ItIJYUUBXDIV2oOoxjcc4zjpz2LjxPbz2U1otu7B7JbYShQXbCL8vXkbtxz
9OK89stSiub+5QTwzQYja3IYfPlclge/rgZrmrjX7lbS6b+0oiy3Sr5qNEYo1LHgOfungZD
8jj1oA9rfxTZxXgubVJ9zPPO5dRiORogoUYPzDIznj6Vja7rqarDYfYoPIe23qI0OBGD0AI
9skn1rhNZ1C8srOwltXWdZ08jClWVpHUeW2QOBnjjj5qjvL/AFOKXUoHurWKKyiEizOAgJc
YXdx8uNrc98gnuCAepWniu2h1a9umSeWOcxNF2Khep69e4HQ9CKoX+rW83h2ztIpZ0uoXaT
f5QXdmQtncG+X72SMY9681gvru7Gjyw6lKkU7SJIzRxYOxXbIIBHOAMg4I54Oarw+JLqS0m
vZll2wziRohHtZoHBCNgjJO7qw4OKAPUL/Xra6fWDmcrexxJHvHClWXKnnvg9Mip18SWv8A
ZNjavFKHt/I8xgBhikhLLgnpyGBHJxg8YrzJNUvIdRhsry4Q3UjRF02gbgV/eEcdAe4zima
HfS6hfwvJKGjeO6ePBwHUThUIA4OVxz3zmgD1I+ItPNtske6dxdGeMGNVEQ83eRu3fMCOxH
XkGsXxheW2p6m8tucx4y2YfLZeehG5s9evr2rJ3MuzOTjnGcD16HsDz/OmIp4j2ksBzwBnO
Mn6d/T9KAG/MRvXLYGCp4IHbn8cf0prxqzkyqTsAJVTnqP1H14qR03ABnLMQVzjP447fSmS
r8wMYCljtDDngZ5P/wBf+tAEcgKIvIB4br0H09PaoWiwQSAByccdR3/z0qR5Ga18xZFCNkc
KTk9iPf8Az70jKNuTnaF3E8nj/wCtQBAxwkhYhVOMZB+mfeuj8PL5dk4JUHfnDEAjgVz+GJ
DAgnou3gHjt68/T3roPD2RZSbZeDITkNszwO1AHlQO04C8fxHIIwe2O3/66euASFYIu3I45
OR796ZzuGQq4OOFx19qkVcAKCM5yGPJ/wDr0ATyhtqtjKCJSRnrnn8/5U1cBODvKgkbT94d
P8g1Jc4JhYgFvLDKG5XH9fpTVU+aeMAYIAxx16f4fhQA5X5JxhiSBkd6fGwyNihuM525Jx9
famExt93lWGAc8Z/zjipF2tIm47xkAtnk/wCB/mPagCs+rW6x3Eju58qVY3J5BZiBnntnj8
PaphqieWxYzoroJSMbSQWx07fj/SqX9i2gR4gZT5hUyDduEjK24ZyPXPQYwTUy6XGTEhmuM
RgKfmHzrnIVuPbjGCfXrQA99aWGe5+0w3UaREGRiBjlhg8HOOfrU7aoICJYwzRoJSSG6bRu
O3HXt6U6WwinExd5A8pjkYZyVKnI/wADn9KjXRrZYXiiLxJ+8Plrg7RIMFVz2xQAp12x3jy
XchoUddo5VWYLgk4wct0q5PqtvDaTXMrSC3SUQMxHQhtnryMkcjtVWTRbMAiMPGzhl/dj+L
KnPQ/NlQc9D6Yqwmkwf2YLWRmkTzVlaQ43O4feT0xgnt0x0oAsHX4GeOEJM7SKVB+UAFZNp
OSRkcj/AAqqviW1e2uH23LCORAwKqS+5tg79SfXBH0qSLw9bQR2kttPPB5ALiMBWyrPnHzK
eOmMYwBjNV38NQNDKizzyNMyFXATKgPuUY246/3t3+IBeGrRl4o2trsGZC6thWUYG45+bgf
TIPA5pJfEVkyC5ENwHmZYhFsUPgx7wfvAbdoOOc8Y9KBpCreLMb+5KpEsWwBNrDHAyF4OeT
jA/Kn3nhqyjihsICbVLZ1kUxIhZ22bTuBUg8MT06mgB82rFLi7C2jvbW0TNI7ED5lXOzH5c
jNS3Gr21q9oLmOVpJ18xmjG5UBwO+D1YdB+HWkGkoxuV+1XYiuUdZIsrtOQAXB25Bx26d6l
/sqzuNQtrmeJZZrdTEiybQq9PUcNgdc4/oAR/wBt6fHNM7RSeXEkhEwT5Zdh+faeoAIHpnH
GaJtcit2tnkt5EUwSXB3bSyiNlHGCQfvd/wBabb6RbfPNb3l0IT5nk4KskW4/OV4Ofm45yB
7dKWXwxbLbGLz5gywzQHOwN+8KsW2hdoPyjgDj0oAvXWoxW+p29m0ckkrruUx7cLzjPJHf0
yarLr9pcWTXNjvc+X5oDDG07gvzde/bnjFK2kxwXdpcXGqXDyRMIgZVi/fZbKjhO54yuD6+
tEPhvT7ZP3JmRJIVt3cEEkggg4x1wOW78DtQBan1CJdUNh5MrzSASMylQEAJHzc+q9u314j
fxBYLaecZW8lrn7KW25AcZIP0I6deoJqzJpdrJem7mA85YBErBQfLIYnI46/N9D3qjb+G7C
KOOBIrh7csjtEW3KWVGQkls8bTgr7DHuATHXEeS3SKzvHNwGMciovQEgn72QRjtn+lPk1y1
FjNfQxXN1FDKY38tVOzbkZwxHBznuSCKmtNFs7a3toEaZxDHIkR8wZBIxnODux749TVA+F7
aKCOCzu7u1RXSYYKnLoMA/OGxxt9sqOlAE+o+IrW1kCywzmUSLCEVVB3MhkwMkAfL+vH1v3
N7Bby2UFwSZLxtsQPJXABOew5wOO5rLvtDtr24Cm8uI7syrc8eWXJEZiyAVIxgk8jr0xVq/
0S01G5iuLhpN8SBY2R9vlsG3bto6nIHHI4GBQBJcarFBfvaxQSTTRIZm2BSqDBIHJHJxjIG
M+hqFtdtQUhtknuWIVkWIBywZd2OcdF+bnH3h1Jp8unwXGrrftezs9rhVhGzERIx2G4cH7p
OO+Kjj8MwQ2ixWtxc20kcrzRyxFQ67hyOVwVxhRkHAA5zzQBGniCwkvYIITMRIqzLNjj5gS
M5O7OFPbAxzT/APhJbIQeetrdhVMTRo0YzIkjBUK8jglu5yM8ioIvC1ms9rP5syeRHEnkNj
awTOCWI3ZwT0OD70p8MwC1khF3eEJ5Xky70JhSNgyqMrjAYDJO4noTQBM+vWMUEUn2eZ2xI
THHHloVRsMWHsT25z0BpJvEulRJdxySF2t5Ik6cyGQArj2+bn0602Tw7E0UaJdXUcil1aVC
u6USNl1Y4xyecgAjtinyeGbBpJiUbfNIHEhYZj+VEwOPSNfxJAoAbPr2nQSTNIjvPallZFQ
KYzuCL3+Xdu+mDnjmr1rqEcx8ryZI5hCs7qyjADEqB1IzkfjSS6SkpvWjnkga7Zd7oqM3yj
HAIIxg9Dnriqlv4djtprR7e6uYlgjELj5CjoCT82V45bouOOBjAoAit/E+mzW8c1oJJVkjj
lVETLMWYqFxnrwevA9alh1i2e4tYYYpnnl3/KVwY9r7WDgkcA8cZ9fSoLPwlY2tviGW4t5V
jhiWVXGcx52v0xuxxyMdiKf/AMI3b4t1+03Jjt5fOZZCgEkhbduLbdw5J5UgdvagAXX4XW9
DWd2gtpEhfeqBVZtoVeCSeHB9hVrUNRis2gh8qSaWRSEhhGWKDGSQTjAyvfuPpTZtGt2N6f
NlVbm5Wdl4DAqEAXvwfLB5pt3pnnCGSS9nW7tlKG4hVQxRiMjaQRgkDtzgc96AK7a3CzSx2
9vPJIqv5R2hRMynawU57HjnjGSM4q1ot82oWCXPkfZg/wAm1hnbg4yG7j36d+9VT4dh3S7L
y7RXEiIEYEW5kJLsgxnnnrkDoMVoWEAsLOG2eV7pI84MiplR2GFAAI+nT1oAmBLAlhweMnt
x1/LmmKzFlIztHADKMn1z/wDWqTDLsZtxXqG6k8Hj25qMLhYwFXIGQwPHA9h/h9aAI2ZtuE
BIzyGznHp+Xf8ApTU+4Bk4Y5J7nj+fA6VIQMNuLArjpkknjj8uM/SkdAXdGGx8Y+XGCxGOP
bigCu6AjcfmfJLMTuC9v06d8fhTJEwWVcoDwCMkhh3z3P8AL071KoYPJz8zHccHjHGP/wBV
NwhDsRj+Ig8lxnn68n8qAIWUhHMS4jYAEknCjj9cdxx610Gig/ZpNuQPMPG0egrAkwrOc9T
lxjduGcc+vrj1rf8ADufsTgOcCQjheOg6cUAeVbSvzZ2Eg/X1qREywXGB6HuOh7e9MACMS2
4nOQGGCccgY9f6U5C23BL5YHPY+31+lAE8vyKnysT5Sk49eRimohYMCxwCJMAA4PsaWckCI
sp/1QOSf8/57UKFUr1JCg5HGQf6/wBaAHgZ2lyASct3P+c/57U6MAKTh3U9VLH7vqfX6UkX
O/5sNnjHOR6e/ApwIzjcAM9Q3c44/X8KAMBLHUI1KqdweJ0UswBRmcZz9Bznn09KnXTru6k
08XJWJbeN42kJ3McMNuDkHJAHJH4cinPqV20cy26gXEI8uRsEhTuxlc9RtXPqRtqa31S4kk
KL5ckMdssrOI2wzbW9xt+7zx60AVIdNvQl8wRtsrswEbg+YvnZKtk9SvAPGB17VYaxudlv5
dm4CzM8MEjoyRKdvDZbPG0kFc4z+FWdK1ia+vra08ho1aF3fPUSArlV9R82fxqrHrV15Ezi
3jCecI1k8lyM7yvT+PjnjjPHtQBZk0iWGbU5IoEKvKhQRsFLxZUume2cd8Z+manSwuP7DVD
aOy/aDIbUSDIi3fcznAPtnHbNEevb7nTrfy4Fa5UPnP3GIOwgZ5B6UsWtXN15awRIjyuIHZ
ydqzbWZwfUDbjHct1oAiuNL1B4LdUtnLCCRYG85T9k3S5jJycnA44z6VM+jXom1SdZPKmkD
pHGGKNIDt6uG56cYAx1qzb67cTJDC8MSyXSRrFwTkK7B2z3ACn2OVyazYdevrfToruYxsZ5
ipeSFjtTy2fbheo+XGfxNAD7nSb+5tlFtaLBH5zvFbSMG8sGLH8J4Jb0zg8461qXVnfDWd6
28pg8yO48x5E3cQbCpyeST+B9eKim1yeC9S3mgQPI1uoYtkfPjK8dwCSD7d6W91nUbe51F5
LdXMM8drJF2djjGz6qQ3J6sB0HIAy0sLxdX0+W4tHKxwAO3yOIzvdiDlsj5T/Dn8qsyWtyN
Xvp7PTds4gZLedWjCMxA+Zvm3d8YxwATzkYS31yaXSdZvVQBLRGkiBUgyAR7lLc9/T0x0zU
N54qMdhcShPJeG4SILgBgQgd85B5ADAdjxQAxtL1KO106KS1aeS2lYKHkV4ShKlWO4hunGQ
M9eOebE9lq7NqzTW5mhvFJWISgnCuAowSAMoexxx2zV6bVJmXUZbcQm1somKxsCzyHyw4Y8
jjn34yfTFaXVJrywttsqWxupJFBVQHi8tCQDkcMSvI9MfWgCFrDWTa2os7eRYoZ2uVheQDY
BjbFwSMH5+OFGevFPu9H1GeZ3t5SbV9QjmEAYHKrImT15XZklfVabfeK7i2sZZWsQ8i2aXE
JXdt3mPcwbPQAZPGM8816bplvYwaDJe3ttLcyzO1vGI+PJYKGJJHQHd+IFAHnmvaZqU+qNc
2e/7IzWZKbwAVSXczD0I457gkc44jTT9Z23v2yDzYbiWO4aEXADMu7mPJ4B2bOhwdpyea9c
g0PR5r+2RPtsatZm6LySIAo4wM7ePxFR23hy3m06a+huHJRLmTZuBI2ZCsDjkZAB+o9aAPK
7/T7hyrRWLx2a28Kmz8xQzqsjFo+GxnGO+D0zVK90LWJbCWO1zBJ9kuVjh84EYkcbImOeCF
5yOAQBnFdx8QTJoluJdNFvlLaKWSOZWIfMYYn7w5yfw9K54atdpevayx2xiiuYrabG7c7uq
nevP3V3Ac5P3jmgCrc2OtSalqbpGpS4tpLdUEg3LhMqxHQZbzBnOfm6cZqHW7XVtSW2ltba
aylgs54WjnkTDsfLwp2scZG7BPQjJqeHxRPJZq4tfKd4onB2lV3vKqbhknKjOT+NTvq+qG8
s4FGmhmu3sXYozAlYy+8fN0woHfB3cnFAEEGk6ouoGSPdEftvmbgyuAn2ZF6Z5G7I/Wq+k6
NqcX9mpcQTCaJLXdcCVSbdEC+bHjdzuw2MZBz14rY0rW5bq9iSZbYQ3KzvCIyd6+W4Uh8nG
fmB7AHjmqP9u3Vro13qszxSJOyra2zEAxknBDMMYOBnHbGKAJr+xvZPEVzLZxMoeB0+1S7Q
qEodvl4O4c4yCMd8560otIvlgmxpskVsGhD2BlXdMV37yDux8xKdSM7OcZrVfXZVvYHVI10
+aESxNyzTHaW27gcKcDoQMjpzWdP4kvre13/wCjNMyQTI9uHlVUlYrtKr8xI29V6+lAEt7p
eoPb3cFlafZorqK2hUPIqiILuLjKk7TyBxn7wPrUlgNTh1kSX1lK4ms4YJJVZNscqGTcSCw
ODuUjAPan3Gt6kq7Vs0W4+zwzNEdxKFmKsduQWGFzjrQPEUzGPy3hZQ1oUYZAxIxBOCfboe
nfpQBlaPpGpRmzRrFzMNPEMss0ilVYQ4whVs53YBUjB5IPq3+wtZSeFZJJJkSxeKL5wB9+J
gpOeW4cbumApzXqUOl2cuiwStHdx3ss4hhG8FZCWwSBjOBkc55P41syeD4Rql3bSSTGOKNJ
42AwXy2CADxnIYAd8igDzCyivDaaglzaSwvcLLKoeRWIJ4VOCQT34yPesKfwxfx6PbQxNDN
KJGldMYjjPlEABdxIJPcEjJzjHFesLoIbw0+qBZgvnhfKHOEBCnGO+44/pU91o1n5tzHb/b
BNbWqyvHIVfa5kVdpwMHAY5A6EfmAeWLpN1NrSGW2dkklVvtLzAhYREFaIgHlt2egIzznNV
R4fks7aP/iXNNH9quC9vG4VnUu3ktywGAvvkZHHFew23hu0bUZLaSa48tL6W3DMRllSNnGT
jH8P09q4TxxejSJAumESI90IRvQz8YYjhQCeR26A0AYWqWN4+naNF5RvLy3jG932iJ3wBl9
xBwSDyMkZzg1P4esZ7fV9SkurORC8ryLIQu1gWJA3Bi3QjhgKWHXLyW7jMlukKCaG2nidiZ
PMkRWyOxUZxyP4Se2Kf4c1a51DC3CwbpLdLhGi3YUEkbWGTnp1+vHFAGyVd4irLsBByvpnt
THzGh3b9jAthR8wGRn69+tSlicjovQgdQePz/nTd7F2CFAeOnI64A9z14/OgCLCYjZXwm75
j1I4x+X19etN2jgMxVhwSDnI7H34P1FPySEZyrOflB6kj19/T8s0iEqh2rvJJ2ruGGHr1/n
QBFiM4PzAEYwDgfrxz/Ombuw288EBeMDPr05/wqQ8FhwXyWPGM8dfr9ajYgkIDk7Tw7AHn3
H9PpQAwsQPlIQrjqOPQ47j/P1rd8Oqn2Fw2XIkIyBnsKwHADgnggZO4AYJz3/ziuh8PSmKz
kVic+YT932Hv+H4UAeUBhkBuV4B7g8+tOyx6kgkEAn8/wCv60nzKBjJw2c91yOhFOyduzAI
Jxxz17/X9aALTD5kC8sIwFUZPy8k8/5xUeRuKAuATkndjnrT5yR5YOdm0HOe3+JP+FAAUqe
VGcNjAH+c4oAei/uyrFQzfKcdBz/PHb8aeFKF1xsjOMY7nPX/AD6dKZlQAWVeF6jrwf5f/r
p8J8tQOH3DPofp/wDX9hQBnzSaa0UjTrEUkG9h5W7fghd2Mc9h/nh7SaQ08MzC2SRgUjcxc
heVIPHyjqvOAKgj0CNyFW4MZZNrfIST+8D+vHC0/wDsJ2iaD7SqLIjRy7lyTGWJ654bk/Nz
nPSgCyt7YQySK/yywLs3bG4BIGVOOmQvTOala80zyIcvCqOxYKqH5GDcnp8uD3PINVbnSrm
aO8ja6hfzioU+Q2VUMCq53cjjoMc85zQmgv8AYfKW7ARojFcfLuBjZiwC8/KfmIGd3XmgDV
Q2LN5SpGA8hBCJjDId3OR2P+NNlm0ua0njmNtJC7OZUCbgGXlieOfX8OOKbFpbQ3rzm4BgV
meOMx4IdgAc88jHp+dQL4fj+0yzSzFRMJvMVBkfPn68rnGe47ccAG1JqGl28YYtEjwxxxKB
GSVyM7VAGeRzx2HPSs62k0O2lmRYYIvs482UrBtCZXBLHGA21/rg4qSLQrm3hFwt4i3vyur
GDKFduzBTdnoAc5znPaopNAuJp9TkW6h23vyurRksrFVU5O7GPlzjGfegCee90m1hI8mN9r
LGqQxbiHChlAA7BSDntnv0rQvJtPS4fekA3TkHcuPnRF5zjjAQcn04PFYUnhsDd9kuERRce
eq3EJZVHlhAvDA4GMj8sGtHVfD1rc3V5O74EjSGTbknZJGUI69RnPv0oAtx3GmXdpe3GUe2
AIuQ8WMrtABIIGflHftjFSG40tYZbrdbBY1UtKVHRwNpJ75H6e2Kqw6NMsGoQ3cqSXV1H5R
lSLaI1wQp2luvzE9efaoX8LReRJAt5ItrLIkjptHy7VOFUnjBbB5BAxgUAaLxaOt+lv5Fub
ryvKx5OSseD8u4DAGB0yM1HdzaImnSy3UVtJavJuf9wZF3IcEnCkDAGMnjj6VFbaNfRahbT
pexJJawiLzkhIcyKp27/mwy87sEfjzUEXhu6t7FIdPv0EImWZvtEIkBwuMHaV44DcfjmgDT
N5pOL+OfZtVP9KV4TtxgDDMRtPDDjtWnHrTWoawsrq4Tz5Gt5ESQqgO3cVbnkY9M9frWAdB
le41V/PhaG8wxUQOSpwp5JbkfL0xnnrxVjT/D6Wt1FJDI7wx3DzqrKSQpj2bOvbseemKANk
+KksmW6XU5omjSSNZVLAhU4IGBnAPb/GlPiJVtBeTXl41vJvRSyyAvvJ3ArjJz1PGSOelY9
34eFzLq7LKy/brfYuY8iHIG8hc87tqHAx+ZqSbR7iXw/HYGe0aRW3sTbsVB5wVG/crdOQ3B
HTnFAFu41iz1C+NncvNcySxriOSJyrKB8oJIxjbj27VQbVtHkubW+lhiW5nVlt52gLs4+YY
DIDxwSQDn6c1YfSpZISPtsonkszaNM6bmB4+fIwM+w6+/NQ2Xh8WyWSLflore6kuUQx8rmN
l2HGOSXLDA+o70APuL/RIbGQssEkUaTJIiRqcLEMOnOOB0wcde9LFeaTp8axsIIRYq0wTyc
pDhOR8o2qdrHgYOD7857+DVcXpFy0cl1FdRviPIBmcsCRnqAce4x0q9d6HcXEWp2MF5HHZ3
8cgEbQ/OHdNoOdw474I6ng4oAuCTSrGe8vEWCCaNgbqREAbJGQCQOTgjnn+dVXudC095Lsr
aRzSyMRNHEMllO1m3AZ43EFjwM9aT/hHYjp+rw20wijvSADtJCfKqnq3PT27gVC3h64EEMV
peJAUje3YPFvKQMQQDyMsu3APcdQaALtt/YUOoiSGK1F3E6wbljXdHld4TcB028+mKrpe6F
BamSCGAW8lwNvl2rkSy4LBgAvJ+XORxx1FVn8IxJqDXS3EigT72Xb95BCIgpOcE/KTntk/i
6+8N31xZWlq9/bM9rKJYvMtyA4EbJhgrjJ+YnIwOOmKALFzd6Hfz3EN7Fbz+WgMwngzwg3d
SMHAOcDpmnXF/ocMlrcS+Q0kYEcMgg3yAMpYbMA8bQeBxioZfD4lnvZ2uzvukmR8xkqoeNV
yqk4BBXqOoOOwNVbrweVKC3u0SMTidFmhaRFHlsmzCsCB85brxj0xQB00niw2cP2Iavcw29
uhnKoXxCFG/nAwD3xwe+KfBr+bhbOK/kDq4iSKNmALD95x27bv161hX+hXNxFq1vHexx219
HJ5imHJV2QJlTu+7x6Z9wKfbaAlhqL3NvKixrL5uwhiR+68vAOevfvj06UAdGNSu/OEgvZR
MVO4lzwpOTjnjnn9anl1fVDcCeS/ujcYKq/mHKD1zngeo47cVnx7VZgZCoORngc/T17fTtS
qxVRhs7VJJA592P/1qALSanfQtEFu7lGiZjHiQjaxBycnoeefXNU7ktqFx9puv9Jn37t0q5
IbpkH6cZP50od2jU89d2GyTnI5/Lt+GajwQWG0HnOOvOc4P88UAQtZW0l+bxreBrqNdonZQ
WUHtxzj8feobOztrDcLK2itlkbJ8ldmeDwcDr7+/fpVyYL8m8AZBX5ucenPp/k0OzBmyRgM
QOoJ9PwoAidNvDBFAb1wMd8f49yeOKSRVAzjcoyWYdfUDPce9K+8KDv7YwP5Z/SldmDlskF
VIyWxjp1/zzQBG3XkE+WxZgBg/h9eOKaxfeoZiG3cEqGxn19v1/OlZtqgL8vOFJGMH19s00
qVDvkBs8ZGB09Ow6e9AELlGQHhdvABGenv9Px4/ChFVvlXc24Y4+8v1P05yPenmP5SOMNyT
jg+hPP60whmB+bEZ6E9T7fT39aAIpJNyqVbheFGck+vNb2gzMlm4RotvmH72fQdPaufkONz
MBtGQ2CT8vp/T2rofDuGsW3AsQ5GSPYZxzwM/496APJ0bLh8gMOgyOM9h6D3qRWw3zA5AAw
egHbn9MVCMgMXcZXoE7j196k8vbvC8NwpCdz1oAsygBk3MVIiBJAOMH/OMU1FZ9px8xPGOe
cnke/tTpwBIh5f90Cc/T/PShFzIE2x5xk5PBPc+/SgBY23KN3Ej5yrcqamJKkn5sAgDeQC3
HBOPw5qMYdQvVXyQG+Xdxx/T0/nTkyCGYgycDH8X1/8A1UATfdbCZyGILZwSfQ8fr0qRFBO
JFyoJztIweuBn9eaijDKm1gu4bdueh9x7U+VjubkjA3Fc8jH/ANb/ADxQBKoYlmyAVAJVRj
JqXChlyd3BY5Pt2HfkU3Pzccndu45z7/y4OPrTxj/lnkZJG4Lxn2P64/woAkDcIHyAecqO5
zyc+1PjbCqf9Uu5lHI547n15601I0AwjMAxyCBgnHcZ4/w6Uqfd4wAeu7t7c9s9+9AF9GC2
5KrjES7uMFV3cnnvwOfao1/iIzjA4HB6d/8AGpXV1tQD8xEYYnGFxuP8J/l3qFGypDEDZ09
x15Hfnv8AWgCeJiscjDj5SSqDAwPT2/w61Pdk/aju5YIrYHUnj9f19uKqr8sYDEnaflKtkk
DnIH0/lVu4z5sjOPlCqMZzkY6fr/XPSgCPaoVMguV55Hz5H9MH9acp5CvwTkHnII9sdwPyx
SknLDORwAB028ZHXn8fzpykPty3XIUthQV6jdjoP84oAd/rFjLgM2CAx4JA9P8A6/r14xTk
4KgMoRduR6Y4z+Gf0pI2MoHlgPGclfTHAwffrT4wDk/ICcBs8huOvseP0oAc25G27CyAjJ7
59P8AP1qTo4b5sjB5Ynknpt+ucVFllyCd3yneDwVOemeg/nz0qUgkbSzjJx0A5/Lg8dM0AN
UlgGJBUk7c5ABzz/8Aqp8hIVgAWx277iemKFYkcJ8rHGOT9T+dPDDcu3jaSuSvYDP4igA3A
KVQ4XJbec54/Dn0oRWIUOTtBJIbGR14H+NNiKq0ZcfUE88/0/Qd6kchY920gE4XucH0Pfoe
PxoAFjCbdg53Dk479x703aRGvy7uOHHH6dcH/OaJFALBdgGCQ35Z/wD1fX2p5YYZskZ+Ysq
5J9x+nNACKo3IQEIdQdwU/MP5UBWjVSu0A5yc85BIzz+g9KVCxDDam5huIzkYz1/z/WlDcm
ReQflUFRg+h4PA/wDrUAB3Djap4xtPA/8A1UcrI5xnadpGOp9PypgXlQwdicjGOMnn8qQys
eY0JVdy/wB7GO2ehoAcpVgFiJZsbVwMAD/J+vvSqx80PFkkttGMZHbP9Pf8aNpARUjABG1R
0Uc9fbH+c00qBKWyMgEqCoBP4GgBeNygB94BB6BQOelNIZihZgm1dpA659vQY/yKFVcr2Rs
ncTg5HfHXH+eaDuZWYqihlyQR0GeOfTvQAAlwu1c7f4T0BzjPPf0zTJxhMhd6lwdh78c59f
8A9dP3lpMEqygkEA856nI/zzSqxyoV+WOMhiSM9unPWgBpYoCZGB2k4Y5H4n1IBpm/5NrDG
TuVsZHP1P0/H2oGcIG25wSygDbt/vZ/H/Oacyn5tyupZduOwBI79zQAilgXQLzwSV547jPp
TGUsBnAY8ZBJJB9Oepx2pSJDlMrtbkN06duecfT19aOFUhhjc3JIHJz0x6+woAQgb923C9h
nB9MD8uvX1pihlBXaxA5ILYAHOPbP9KQhdrsSRvIBOec/j/T6daR8NGwB6nAB5Hv16A8f/X
oAaJEDrEGY7jgd8gjr+GAaaV3nAG4HBAZQfz9T+Qp00hDM8YyEUOG9s9c/5/CklKjflgBu2
sFHQjHJ9vwoAhKgRyFW3ZZvlUjv1+hwCP8ACkXBO75AxXOfVT6denPBqRmKMWUEZAAG4AY7
g++fzNRoMFNxz5m0gYPOBjB/UZoAgZt7YaPKnjzNvXJIAHvx9K6LQGR7STzQCwkxyuf4R37
1gkyJtIO58EHPIyT6Z/X8K6Lw0qmylzKf9cf4c9hQB5GMtl1+Qklcgjk4+lAYbiMjaB1z6n
g5570r5BC84Jzgcfh7df1pSQAqgtuGCcDg+nNAFqYndBkYHlqDjPA/z/8AXqL92d2ACOFI6
cH09/fvSyguUXkuEAOeP5e9Cb2ALAhR1boB6UATNnbtGMjp2BHofxzTiBvxgY6nJzn6+pzm
o0A2kEFV2nHqvapCVYBG4U8njIxjPT6dqAH7S2AyjDA5yM9P1I9hT4/VmB44bGecHgYpIsA
qVyCSdw3Hg9hx3x+nrTl2jJUszAgcnHOO/wDnvmgCcMFyPlXg5JOOnY47fUVIoZm2jKs4Gc
jk/wCA/nUAcKAqkKeMjHUH37dPTkfmJEAVMsMrnDHJwOvzZ9qAJ0O9AOQZCV74wO/sfenBt
jLuYsoAbA+Xr0Pse2Of6VFyEORuwRkDtz79++fTFTICpIduc7ixGC3IwPqf84oAuk7bMfPw
sakFu3zfrxUIU4IXiRhkM3OPz7e3TnFTjKwA4KgRDAGMffOfeok2bAmOSDjOcDn/AA/z0oA
kXIGOTtII+Xpn69+vsT2q3KAty6sMnI6HJyBwP61TDZJyN+Qcx56/QfhjuRVq5YG4k+Ybzw
Rz6Ac9x07f4UAKiu0oU7QynIJByO+Ppz360/aC4ODwSeRjHsfx/wA4qKPayEA5YtjeTznH6
cfy5pR9wFsBScHPIIx6dP8APNAEyMswXcdoBAZgvAOPve3p+HNLGFLHzAM9x1Pc5xnk/wBK
YWY8sVCr8vTIx6f/AFufapxIvkkMuSCNp7qBnIHqPYUAIEIUswXzASAoyRk+g70uVKlhgyM
c/O2Bz/T27fyRSGwzAeZzgDqP8fw5pzktGGLEo2G+XBJPf6/560AS5I2kkg+jkDPuaan39y
hd/TJAJ/D1P8qaqAyssi/MCSPrnv8A4/WpF2sxjJUcgZIzjn/9XNAAeoZz5YK4B4J/+tTwG
3AKdrAYO7qpH9f0NRwtIrgAMMj7x52/4U9WXJQZVW4JGMAevp7ev6UACAMArDbzyqrkn6H/
ADzT4+UVRhiGB3dMH601W3tk8AcHccEdxnHvQSW5OOAPm3ZB9cY7/wBe1ABEQUK5cFcMwHb
n/PfmkZzIZBsGRwACB3649KdNIrBfKJVSqlkZslmwMnp07+3vSModiu4sxG5S3BJyKAF+7u
w5DDGADxgcfn/nvSbtoz5hG09T8v0Hv1ye+KNrlx5RJUEY9OvJ9/X3pY9+1QCCCeeOh/Hv2
9aAEdzt5YkpgsOy+3Tpz+RpG+/uHzdzgds54pRkMETJUAYAQAZzn8D7dKRFwExhoWBDFQSQ
fr/n6daAFClgTkIzAOcnIwO/P8qCNzZDbg/IYt37f596d8yknJL5C545OOB/n1psjBVZhyA
M4yVLE9h2FACRsqICu1mx/D3PrgD0zz0psYVZdwTgfKFAIJP+fTn+sjk9Vzt4woP6/XNMdW
ZU83BA75OBx/49z6e/1oATdvQ7B1GcdefU9Pbj9KMMY1OTyCSvII7HPH+eaJcFck5dXySGy
BjufUUhjZtgAO4NkgnAPHX3GR0oAR0Yx7iu0gEnnBUdc/8A1qjLbUDyfcJ27QOFz7f0/Wng
7hE20h84APt79uaCx3tuZtyD+IYBGe/pQAzc0jB1YMGbBXdke/PoaapQMpZ8KF2jqF+tEjL
5bZyV6AYxx/T15604DMxGz5+rEHljj07fj/8AqAInYsHyPnJB9WwOgx3B/wAimk7V3I2QPu
Enk8Y5/GnPkQkhzIMYycjPvj/Oab/rMEMcAfKOpOR1oAiKnJZDj+LLLkFiPzxz07UjZCsYy
FTG7J6ZA9v59fSnBflfYdy8ngk9uevemuwwg28FAcEnI44B9P8APpQBASVjOA0a9oxnJ4/z
7963tBz9jcZbh/4QcHgdMVgAkjc+MDOW3HA7BT6noa6Dw8wexYmPad5yCSOw/OgDu/8AhWv
hPOTpOScZJuZuf/H6G+G3hQ9dLPPb7TN6f79FFAD2+HHhTYB/ZZ+7t/4+Zunp9+lPw48KdP
7K46f8fEv/AMVRRQArfDrwsV+bSyc463Mp9f8AapR8O/CwwRph44H+ky//ABVFFACj4e+Fw
vGlj5uCfPlzx/wKlHw88LjgaXxnp9ol5/8AHqKKAFT4f+GSCTppySTn7RL1HT+KlHgDwzwf
7MHPP+vl/wDiqKKAHL4C8NKSRpo5z/y3kx09N1C+AfDSBSunEbckf6RL1/76oooAmXwL4dW
PA07jAH+vk7E4/ipB4H8OjppwzjGfOkz+e73NFFAAPA/h0Bf+Jfnau0ZnkPH/AH1T5PBXh9
5NzaflsDnzpM/+hUUUAA8F6B5n/Hh1XHM0n/xVKvgrw+j7k0/acdppP/iqKKAFHg3QQ4P2D
oMDM0n/AMVTj4O0IH/jx4POPOk/+KoooAX/AIQ/QthH2I4HAHnScY6fxUN4P0IgH7EQcgAi
aQEc/wC9RRQAqeD9Cxt+wnGennSf/FUN4P0IjH2HqR/y1f8A+KoooAcPCGhAhhYKGHGRI+e
3vSHwfoR4NjwFPHnSdx/vUUUAObwjoZYMbEZHP+tf/GkPhLRGHNlnHT96/wD8VRRQAp8I6I
QR9jOCDnE0g/8AZqT/AIRHQ/mxZY6jiVxx/wB9UUUAKPCWiYH+gjn/AKav3/GhfCWiA/8AH
j1AH+tfpj60UUAI3hHQ8D/Qe+f9a/8A8VQfCGhuxZrAFm5J8x+v50UUANPhDQ8H/Qepx/rX
45HT5uKf/wAIlofH+gj/AL+v26d6KKAE/wCEQ0M5/wBCPTH+uk/+KoPhPRHYbrLOR/z1f/4
qiigAHhLRMt/oXcH/AFr/APxVN/4RDQwoIsjnp/rpP/iqKKAFPg/Q/mH2IkE55mkP/s1IfB
+hO2WsSSR/z2k/+KoooAafBug4x9g45/5bSev+9Q3g/QjwbHgcj99Jx/49RRQAn/CHaDjb9
h4z086T/wCKpH8F+H9u3+zwBweJpB6/7XvRRQAreDNAZvmsM4+X/XSds/7XueaiPgrw/wAt
/Z4BI7TSDv8A71FFACnwR4e/6B/XJIM0mPy3VasvCei20TJDZlVLZx50h9u7e1FFAH//2QA
=
</binary><binary id="_7.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAAQABAAD/2wBDAAYEBQYFBAYGBQYHBwYIChAKCgkJChQODwwQFxQ
YGBcUFhYaHSUfGhsjHBYWICwgIyYnKSopGR8tMC0oMCUoKSj/2wBDAQcHBwoIChMKChMoGh
YaKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCj/w
AARCAJDAY4DASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD5Y7U+GaSEsYZHQspRijEZ
UjBH0PpSzxmGaSMsjlGK7kYMpweoI6j3qOgA6UZopRQAlBpeDSCgANFLikoAUUUYpTQAg60
Ud+c0cYoAO9JQMUGgAHrQOTQKKAAdaCOaKAaADvR3oFFACUUUUAAopaKAEpcc0Cg0ABpBS0
lABQODRiigA70lBooAKMUuOaMUAGKSlooASiiigAooooAKKKKACiiigBDRS0mKACpIJpbeU
SwSPHIM4dGKkZ46imUlACV9AfsU/wDJU9V/7Asv/o+CvAK+gv2Koz/wsvV5dy4XSJF27huO
ZoTkD0GOT2yPWgDwGgil70dqAG0opeO1FACdKO9KaSgAxxSlc0cYpaAExxRilNHb3oAaetJ
Ts0dqAG0tL2oNACUYopaAG0Yp1FADaKcBRQA3tRilFAoAQ9KWgUfSgBKD1pfeigBO9JTiKM
UAIKTtTjQRQA3vQKWj6UABpKWigBKDTu9JigBKSlNGKAEFFKBRjmgBKKUigCgBMUU4CjFAD
aKXFBFACUUUUAFe/wD7FX/JU9U/7Asv/o+CvAK9/wD2Kv8Akqeqf9gWX/0fBQB4LRjmjbSj
pQAmKMc0uKUDigBvWginEc0cYoAafau70r4VeJtV8HR+JbGK0ksJYZriOL7QonkSJmWQrH1
bG08CuGxX0NpvijSPCPwg8A6jfwX8+pSafrNpZxw7BCfMnZWMhJyMZUjAPegDznUvhB4w07
SrW+msrdhO9vH5Ed1G00bTECLemfl3Egc9zVp/gp4vXXrXSWTTBc3UUskLfboyjmN0R4wc/
fBkX5evPsce4eMbfUTqPil9MCQ3ksfhpbSadT5XnC4G0ng5AYrnGeO1Zurws3xX+GV/slsx
catfJPp3WGG6SRRPLESAxSRiGGfTOBnFAHkOmfBTxfqd9f2tpHpr/ZLhbRpft0flyTGNZNi
HPzEK6k46dOxqne/CLxXZeGJNcmgtDbR2v2x4UukadYQcFzGDnA7npxXuPwTFh/Z1p9uN0J
v+E8u/svkhSpk+yfx5P3du7pznHbNYfxK8T6J4ZtY/Pg1KfXdW8INpcSp5YtkikuJDvYk7t
wKtwBgjH1AB5vP8DvGsM9jC9pZ+ddTLbmNbtGaCRkLqsoBO04Bqha/CXxXc3enWy2tskt9B
NdIJLhEEcETBWlck/KmSME9a+qLCGWP4m+JpJI3VJPEdgyMy4DAWRGR688VxWrWrH4r+MtT
1WaWbw1f+DLtrKS1UBktFRFeNFPAdTu4PcgnGcUAeE+IfhX4l8P2F9fanHZpZ2jQB5o7lXV
hN9xlI6j3/AKVctPgz4vutW1DTktbUXFjcQ2sha4UK0kqb0Cn+L5SDx0Br2X4jW0d18E76H
RIrue3Om6F9nR0zMYwny7guRu29ccZ9qn8L+KpdYl+CMTQ7ZL2Wa4upSctLJbRPbKx/AMfx
oA8bj+CHi+TV4NOVdKM08TSwuL+MpLtbayqQeWBxkVST4ReKJdTSwgXT5ZnvXsA8d2hTzVt
xcN82cYEZzn1yOteneF/Eej6l8YvAGh6DFqAi0a/1AyS3oQM7zM7sFCk8Ag4J5x2q/wDCfJ
tbUDknxbrIx/3C3oA8b1P4VeKtPuL2GWzgke2itZv3M6uJkuJfKiMZH3sv8v4VueFvgjrus
61q9heXNpZLp0ptWlSWOUS3O0MIUBdctg888dK9a+B0OsaMLw+LtStw82haaumvIhYWaPcy
R26OpVeVl5xz1HPpT+D+n/2ZZ2dl4t+3LrEHjplUxBTuufs3LSFsEoRuORycqehoA8H8GfD
7W/F+rXumaULNb2zO2SK4uVjJOSCFyfmxtPSujtfgb4vu7dprX+yZV8ySNNt/GfNZBlgnPz
fhVr4Pf8nEWv8A1933/oqavVvhB9ni+Dfh68js/tmt2C6reaXEZSgeZQQyYH3iUZuPb8aAP
ny++HuvWXh2fW54oBYQ2dpfOwlBbyrlmWI49SUbI7VbT4V+KH8G/wDCSrbW39n/AGVr0Rm5
QTGAHBlEec7e+fSvYfEltPdfBfVYbWGSaZvDHhvakalmP7+47Crb28y+C9NkaKQRp8ObyNm
KnCtuTgn14PHtQB5HdfBXxrbSabHNY2we9nS22i6QmCV13KkoB+Qkf56VneIPhh4g8P8Ahd
de1NtPjs3VXSMXaGVgzbchOpGa+o9R01T8TL69gvdWh2+JbET2kixi1mZrdQrp8u4kBcHnG
e1eVftCtZ/8Id4UV9FuJ777DmPUlnYR26+ccoyBcMW9SRj0oA8etfBWtXSeGWt7ZXHiKR4t
PIbO9ll8pg393Devbmuig+DPjCa5t4ktrMJLDLOZnukSOJI32MXYkY+bgevXpmvoH4KzaFD
8MPhrNq5UajaXNxJYjPLGa8e1bjuAZ4z7HB4xUutG+ht7G4jtLbUNDj0rUV1ewkZhLcW7XW
CIdoP7wHkA4B6ZGcgA+f4Pgl4vkGpGZdLtm06QxXKXF/GjR9ME89DuXB75qLUvgx4vsNFTU
nt7KWJ/s5EUN2jSjz3VIsr1G5mUf/qruvGdheaZH8b7PUtSl1O5jXTM3cqhXkU3ERXcAAMh
SoyAAcZxXqniSS2t9J0h9Otkk1G5ufD1tqTtMcxW4mWSFwnvIGX8e+OAD5d8cfDXxD4K062
vtajszazzNbh7a6SXZKoyUbaeDjP5Vof8Kc8XjRbbUpLazjjuGtwIXuk85BPIscTMmcgMzr
+B+tej/HoacPhkP7JN2Y/+Etv/ADftIUHzcvv27T93PTPOK9E1Aaf57GI3f9p/Y/DXnBgvk
+X9ui27T97dndnPHTFAHzrpnwi8SXOs6bY3UcNuL3UrjTY2WRHYtb7vOdVLDKLsbnIyRjuK
f43+EmseHLzUfsT/ANpafY2Ud+94qoiyxswUtGFdtwUnBPB4Jxjk+/8AiO2u7j9pfwnqsE6
3GhSQ6haW/lD5YJ4obgTow/vl8tngnp/DWB8HbbVdJ0i4fx7cxXWiXWgRww27ZU21o1wInV
wVGCMk9/rQB4l4g+HF54a8ParqHiC6WC4s7+PT47aFBKJJXhE3L7htARgcgNk8YFWIfg/4q
uNL0m9t47CX+1UiktLdbxBNIkn3TsJyBjOT2wfSvT/2j08vw54kQEkL4sgGfXGmR1r6FeaU
vj74MWcmku+stoNnImo/aiFSLZP+78rbgnIJ3Z74xxQB4trfwi8VaOkz3EVlNHFYz6gz210
sq+VC6JIQR3UyLx9fQ1c0/wCCXiy9E3lnSY2hiSd1mvkQrG6KwbB7YdeemeK+gPC2oaJpMW
nXsAuZdFh0nXGuBeKu8odQthNkKcY5bHtjNcr48to7L4ifEC1gfzIoPAflI/8AeCmAA0AeQ
f8ACnPF58PvrC2tm8CxC4ES3kZmaIttEgTP3T1B7irFx8EvGFvqFjZzx6akl3I0KMb6Pakq
qGMTHPD4P3e9e3aRHbSeDpFsJbmPX28B2KqzhfIVCx2EHlt27OeMYxWN44tb59e8IahfEWd
7/wAJfDa6rZW4JtJ71RF/pUJYBgGQKCDxkeoJYA8on+Cvi2G/Nns06SYXEVowivEcLLIWCq
cdD8jZz0rO/wCFV+J1tUna2gG+yutRWIzDzGgt2CuwXryTlf7wBI6V7/8AD7/kbfGP/ZQF/
wDRk1c/4vvr/Sf2kfDGtbxdaFq4htLIINiC1kHkvDgd0LsSvqR07AHgPifw1qPhmawh1aNI
pr2zivo0VgWWOQEqGH8LcdDyKxsV3Hxp1WTWfin4luJF2LDePaRpnIVIf3SgenCZ+tcTigB
hFJT8cUhFADaQindqSgBte/8A7FX/ACVPVP8AsCy/+j4K8Br379iv/kqWq/8AYGl/9HwUAe
D5pO9PxkUBelADe9LTiuDzRigBp6gGgin9qbigBBXYT6B4v1LR9Ms5opZtPs1c2cTTx7YhI
29to3cZPNcgRxSgetAHpN6/xOvdKtdNutQ1KSxtmRoYjfIAhT7h4bPykAj0IB7Uak3xL1PW
LDVdQvL641CwJNrM93GTCT1K/NgH378egrzcr7daTbigD0DTrT4haaIlsJbqAR3jaggS5iG
24ZNhk+994qcfSqWseH/GetSW8mrRS3UlvCIImkuIyUjDFgo+bplmP41xm3mnFaAPT5b/AO
Kk32DztU1OQ2DB7bfeofLYLtB+9ycEjJz1qpHF8RY9OawjuLsWbRzwmL7THt2THMq/e6MeT
XnePTrWlomg6vrs0kOiaXf6jLGu6RLO3eYoPUhQcDNAHe6Xf/FPSo1j07UL+2RYo4AqXUQA
jjG1F69AOBWVY6b49sZNJezNxC2k+Z9hK3EQ+z7yS+35uMkk1j3XgPxbaIj3XhbXoEaRYla
TT5lBdmCqoJXqWIAHcnFT/wDCuvGv/Qn+Iv8AwWT/APxNAFnTfD/jPTdaj1aximg1JJDKtw
lxEHDHOTnd15NXtLtfiHpTxNp011bGO6kvUMdzGCszpsd/vdSvyn2rl7Lwtr9/fXNjYaHql
ze23E9vDZyPJEf9pQMr+NT6h4H8VadaSXeoeGNctLWIbpJp7CZEQepYrgCgDotVh+I+rSX7
6lc3ty18kcVwZLuM+YsbbkX73AVvmAHc561PcS/E24uo7me8vXuI7lbxJDcxZEypsD9eoX5
c+lcNq+hatopgGs6ZfWBnXfELq3eLzF9V3AZHuK1P+EA8Y+f5P/CJ+IPO279n9mzbtucZxt
6Z70AXdN8P+NNM1hdWsYpoNSVmYXCXEYYFgQxzu7hj+dXtLtfiFpcOnRafLdW8enSSS2ipc
xgQs4Icr83cEg/WsWb4f+MYInlm8JeII4kUs7vpswVQBySdvAxTrHwbqltr2k2fiTRNesbe
+k2IFsH86RRjcYkYDeRkEgf1oA6bSbr4oaQB/Zl9fW2LeK1Hl3UQ/dRbvLT73Rd7Y+tQyn4
ly6DLosl9qDaVLnfbG8TYwJ3Efe6E9uldf42+CeleG/Dep6pBf+I9ReNc20EeiTR7flyWmZ
lAVQc5Pp715dZeBPFt7aw3Vn4X164tpkEkc0WnzOjqRkFSFwRz1FAHU3F58UrhdPFxqepSi
wdZLbfeo3luBgNy3JwepzUWot8SdS0A6Jf3V5PpRxm2e5jKcNuHG71Ga5geCvFBN4o8N60W
s/8Aj5H2GXMHyhvn+X5flIbnHBzVbTvDGu6lp02oadoup3dhFuElzBavJEmBltzgEDA5Oeg
oA349H8cxx6OkYnVNHkMungXEWLZy4clPm4O4Z+ta1tdfFC2u4Lm31C/ingR443W7jBVXbc
w+90Lc8968807T7vUr2Kz061nu7uU4jhgjMjucZ4UAknHpWj/wi+vjWRo50PVRqpXeLI2kn
nlcZz5eN2Mc5x0oA3rnSvHV0dWNy1zKdWKG+Ml1GxuNrBl3ZbnBAI9Kvq3xJWZ5RdXnmNHB
EzfaYuVhbdEPvfwtyPQ1y0PhDxJcalcadB4f1iXULYKZ7VLKRpYgRld6Bcrkc89amvfAviy
xgae98Ma7bwKQDJLp8yKCTgclfWgDU1PSfHOp2Bsr/wA+4tTcveGJ7iIr5z53P97qcmrbL8
R2laRri8MjJBGW+0xZKwOHiH3v4WAI9xWL/wAK78a5/wCRQ8Rf+Cyb/wCJqGTwL4tQTmTwv
rqiAbpS2nzDyxjOW+XgY55oA6K2PxKtZRLb3d8kgvX1EMLqPIuHVleT73BIZgfXNN1NfiRq
kt9JqN3fXL3sAtrjzbuNg8QOQmN3Azzgd+a4fTNMvdWvo7LS7O5vbyTOyC3iaSRsAk4VQSc
AE/Tmtub4f+MIImkn8KeIIox1Z9OmUD8StAGnq+mePdYtpbfVDcXUMs63LpJcRkNKsYjDn5
uuwBfpSx6f4/j1LTNQja5W90yBbaymFxFugjXO1V+bgDc351mn4c+NP+hP8R/+Cyf/AOJrK
/4RrWzrh0ZdG1I6wBk2ItXM4G3d/q8bvu89OnPSgDqRZ/EEWTWnmXP2ZopoDH9pjwY5nDyr
97ozKpPuKbJp3j+Wa4mke6eW4shp8rtcxkvbjGIyd3I+VfyriL2zuLG7mtb2CW3uYWKSwyo
UdGHBDKeQc9jUIFAHoMdr8Q44Wijmu1RrNNPIFzGP9HQ5WP73QE/rU2rH4l6xJp0mqXt/dP
p8gltTLeRnynGMMPm68Dk815xt5pwXigD0Ozh+IlncXM9rcXcU1zdi/mdbmPL3GSfMPzdfm
P51C+n+PXhsIma4MdhcNd2qm4iPkys28uvzcEtz9a4LFLQBr+JdJ1q1uXv9eiYTXcryPK0i
OZHJyxO0nnJzWIRmn45ox+tADMU0ipccU3FAERFNqUimkUAMIr339iwf8XT1X/sDS/8Ao+C
vBCK98/Yv/wCSpap/2Bpf/R8FAHhI9adxQCTR2oAVsE0hFAWlIoAaFpOnrmpAvHtShfyoAj
AyaXbUuKNntQAwr8o4pQvepNppSDjpQBHgY7Uwj0qcISfY04x8etAFfFfRf7Fox4t8Rf8AX
kn/AKMFfPoiPYV9D/sZqV8V+IAf+fJP/RgoAr3/AMVvFOt/Fy08LX89q2jx+KLeEIsAV9sV
6uz5v+AivX/EnjnW7D9oTw74Rt5YRot7Z+dMhiBcttmPDdR9xa858RfFebxJ8SNJ8Kvotrb
JaeKLZRdJISz+Vchc4x3+te+JrjP4v1nQLcxLfRWEV9AZBlWLmRDkAgkAomen3qAOP8Dkxf
Gf4uOmAVXSyP8AwFY1yfgXxtrPjz4BfEDUfEUkMtzBa3sCGKIIAgtd3Qd8saX9nHXNR8ReK
viVq3iKGOLUJWs1uYYlKqhRZk2gEk8Bcck/WtLw/q/hLWvgb48n8CaPcaTp62d6ksMyKpaX
7NktgO3GCo69ulAFL9pfwl/b3wh03V7aPde6LHHMSFyTCyqsg/D5W+imof2lPiBr3gHxFoc
3hyaCKS7tZUl82ISAhXUjGenWvTr3UrJI/Dfh/VUSSz16zltCjDIdhCrbT7FN4+uK8H/bTG
da8L/9e8//AKElAHY/tSePte8HRaPY6HNBHb6pBcx3IkiDkgbBwT04dq7HxLLFH8V/hp5zK
pe01JI93dvLg4HvgGvJv2013XnhL2juv5xV1/xx8Mah4s8U/DrT9Gv00+/SK8uIrlgfkKC3
bIxzmgDffx2+i+M/GGleOr+z07TAkD6N9o2p58bLIJCD/Fhgo55H41yfi3xnrHgb9nbwLqf
h+SGO7ljs7djLGHGw2zseD3ygrbv7C0+KPhvxD4S8VCI+JfDrIr31vHhfMZCySpnoG2kMvt
24xW1HxzJ8P/gJ4I1WLTodRaWC0tTFM5ULm3Zt2cHn5MfjQBR+Ams6r448G+PNR1Exy6rqE
xjOxQiswtVjXjoOFWua+O+q23w6+Gej/DjQJFFzcQBr6ReCY85Yn0Mj5/AEdxXd/s/eKl8R
2PjPxJd28VhHNfLLJEjFljVLdAecD+7mvH/2qfCV1pnjceIhJJPp2rKu12Yt5UiqAU9hgBh
+PpQBxf7Py4+Mfhj/AK+G/wDRbV9YeJLfTfBGteLPiNq4VpvssVrarxkqqj5V93cgfRc+tf
K3wCXHxf8ADPp9ob/0Bq+mv2i/DU3jD4e3iaVNI93o8wuntkyfMwmSpHdtj7h+XegDlP2Vt
TutYtfHOu37iTUry7SWWX1+VyBz2GSAOw4q14J8c654v+AXjTWtclhe/tPtUcTRxBFCrbo6
5A68say/2Qxjwp4r/wCu0f8A6Las/wCDS4/Zk8fD1kvf/SWKgDrfhb8R/EPiL4OeMfEepzQ
PqemJcm2ZIQqjZbiRcr3+Y1W+DPi7VfGvw78carr0kUl5tkhzHGEG1YOOB9TXM/Atcfs6fE
Yf9M77/wBI1qz+zKMfCHxwP9qX/wBJ6APKP2ZlI+N3hvj/AJ+f/SaWu9+OXxd8WaL4+17w7
YXFqumQPEEVrdWbBjR/vfU1xH7NK4+Nnhw/9fP/AKTS16R+0H8V5ob/AMTeCf7EtWjKpD9t
Mh3/ADIj52498daAO08G/EPxBqvwC1zxXeTwHWLUXBidYQEGwDb8vQ1wv7MtzqHjb4s+JPG
WtvHJeRWUcLlIwo3vtRSAOnyQsPfNXvhwMfsneJx/s3f8hWl+zfo2p2PwT1y/0SON9Y1OWb
7HvbauVURrk+z7zQB43+1Fov8AZPxg1ORcCPUIorxABjGV2N9fmRj+NeTFeM19SftmaMzr4
a1xYwvElnMe4PDoPf8A5aV8wlKAISKULzUuyl2cUAQkEGk28VNspSlAEQXmk21NspQlAEOD
imkc1OUpCvtQBXK00jip2WmMtAEDLXvf7F4/4ulqn/YGl/8AR8FeDsK95/YvH/F0tU/7A0v
/AKPgoA8LX3pwHFKVNOCnvQAzHNKOetSFefSjZ/8AroAQKAAB3pVXk8cU7YF9acuN3TigAV
P/ANVO2DPPNPXoMcVKi8YYd6AK4j5p3k4PSrQjz2qaOHNAFNYuelSpDz0zV5YcnpUqwcYoA
zvK5xivXv2c/F+ieCvEGr3XiK6a2huLVY42WJ5MsHBx8oPavMRbnPSj7Pz0oA6G21mwT4xR
a80pGmLr4vjLsbPki437tuM/d5x1r1XWvipoafHrSfE2mXkkuif2eLG8k8h1IUs5PykZOCU
bgdq8J+z85waDD8p4zQB9E+FPiL4F8P8Ajnx5qMWqMthrgtp4NtnKP3oWXzQRt/vMGz33ex
rivhZ438P+H/g34y0DVLx4dT1JLoW0Qhdg++3CL8wBA+bjk15almHt5ZM4KbeMdcmqjQ4b1
oA9w+MnxP0bVdP8FzeFL5p9S0a4W4cNDIgUqq45YDIyMcVg/tH+ONE8dXvh640C4eX7PbyC
dXidPLZipx8wGeh5FeWGGmmHjpQB69+0v458P+OLnw+/hu8e6W0ScTFoXj27jHt+8Bn7p6V
3+vfGPwfJ478E6na3k9xZ2EF5BdutvIpi81IgpwwG4ZQ9M18weVT/ACjmgD6uj+Knww0S68
SaxpF7eT6pqyq9xGLebMzorBAu4BV+8e4rDtvG3ww174X+GvDni/ULgmwggLxRQzqVmSMof
mVeR8ze1fOAt2OPlbnvinPbSZVfLYlug9aAPoPwj45+H3hXSvG2k6Pfzx6denOnq8Ezl82y
q2SVyP3m4c4/Ks/SfiH4Y8UfBhvCvjq/e21W3TyrW4NvJLyg/dSZUHkfdOeSAfWvDls5MNx
yBnrTFgY4xG5z6KaAOi+E2rWPh34iaJquqSmGytZS0sgUsVGxh0AJPXtXtln8aNFsfjHqV9
HezS+FtRtYo5JPJceXKi8PsIz6qcDnIPavnFo2U4ZcH360m2gD6R+H/wAQfAHhDxH4shtNQ
lXQ9TkjurZ1tZcRsQwki27cgAkEHGMHHamX/jj4Z+H/AIX+IvDvg66u3bUYpdsLQykmWSMJ
nc4GBhRXzmEpRH7UAeu/C7xvoGgfB3xjoOp3bw6nqKXItohC7By9uEX5gCB8wxyavfs/+Ov
Cvhfwfruk+Kb6S3N9OcKkEj7ozGFPKg4714qYvamGPnpQB7tpOr/CTwp448Nax4Wu7uMW80
/2x5I532xtbyKuAy8/Myjim/FXVfhH4lt9c1izu7ubxNcxZhOydEaQKFXgqFAwB1rwvy/ak
8k+lAHsfgzx34e0z4A654YvLx01m6FwIoBC5DbgNvzAbR07mpvEfxK07Tfgp4c8NeCdXubf
WIfKN49sssDR/KzSBXAXOZD2PIz614usPtUggPpQB7H41+IWheLPgNp+j6lqE8/iu0MT7Zo
5HZ3RyhYyEYJMZLZJ/WvBzCa1Ps3qKUW3PSgDKEJ9KVoePetYWvHSlFp7UAYwh9qd5Xsa2P
sh9KX7KfSgDG8k+lHk46itn7KfSmtbe1AGO8WB0qMxVrvb8dKgeD2oAzGj9qiMfNaTw1C8V
AGcy17t+xkMfFHVP+wNL/6PgrxJ469x/Y3Xb8T9U/7A8v8A6PgoA8Q2gA5NO2cZ4qTy6eFx
xQBDsGaeVwvAyadsy3tS8k8CgCHZk80+OLjIFSonOcVIqjdgCgBiptHIqQIWbJH5VOicdKn
jizQBXRSvSrCr8vHWrKQA1ZjtR9RQBVhXAGauwxg9RUkdmeMVbhtSvOenWgCt9mHHFBtcdq
1Y7csgOM0ptjj2oAxzb8dKa1vkdK2Pspx0/Oo5Itp6cUAZfk7LGT/adR+hqo0GSeOa0tS/d
y2kA/idC31O7+mKeIQxoAxzbkimm2rc+y1G9qwPSgDEaHHbikWLP0rWa2xnIzTBb9gKAKF0
6wac7rw5baB6/SqFvBd6hNFHGrl5OVC5+b/OK29R05ptEn1QD/QrK4S2YiTBeRskhRg9O59
qj8KzXcF9BLG6uhlDOVYICgwQnJ+XJzn+fWgCO5sNW8OxLdXcAhSQcHyyCR+PQn0qh9va4t
5jPJIJQvmRNuIMZyBjI6gg16x8QfF2leLtNl0a1gQ3kAEsU6kFJHVTuUe3YHuR6GvEZZFLI
rHCjAzyBQB2uleTrdkUvJII7pTtilGAzn0Ydx71m3djNaPtnjK8nB/z0rFs7xrWYSWziN07
7h0+nQ1039t3c8C/bIxNCw+8B/kGgDNVOKeEqyyRsgeFsjuvpSxx5oAriOnCAntV+OAHtVh
YlQZYqo9zigDLFofSnLan0q217ZowBlB+nNX7NrW5OIpkJ9OhoAyRae1SJaHHSumi09SM9R
9KmW0iX+H9KAOXWxLdFqRdOb+7XULbJ2GPwqUWye1AHLDTW/u1Iumt6V1CWyVPHaAn7v6UA
coulP8A3acNJk/uiu0jsB/dqddOB/hoA4Q6TJjoKil0qQdhXoR00f3aqXOnAZ+U0AeeTabJ
/dFU5dPk/u13lxaKpxhqzp4VGSFJxQBxMtk6jlaoywEZ4rspfLyRscY9RVGfyT1B/KgDkJI
69r/Y+Xb8TtTP/UIl/wDR0FeaTRwH+HP4V65+yhGi/EnUiiY/4lMg/wDI0NAHhTLg9KTy9x
+oqfZuOewp6oQPSgCr5YzyKUR8cCrYT2FKFHGaAK8ceDjt71KkYz/nrU6pgD3NOWP5ugwBQ
A+JOAMZAq5FbhgCKZFHnG3p0rQt4fXI9KAIVtjnpmrMVqferkKcgYGavQw8dKAKUVuVXkZq
zDb5/hYVpQQZA4qefy7eIswJIHQDJoAoLHsPzAKnctwKpT6kEyttA0xH8ePl/wDr0y41W6m
naGOIQLjgycsPfFU723F3CWi1SaaVRh283gfjQBBe65PCwVxGuTjC4zUc2qXcTNvSIjOBuW
uamZDdLbyBZJM4LIdx/nVzTvtd1q0CSWxWF5BuJbPGc+tAGtqUwbVInfiNZlX6BdoroYrPI
BQAg85HNchqjFY0duC7MQfow5rZ0G5mne3tobrDO2EwwCv9P8KAN37HxytRyWrBeldHdpb2
dpJcXkiRRRLl3bgD/wCvntXMWOvxXWpCOaJYrOfAt5T13ej+mf0oArywHPTFQpbkP0PXr3r
qZrLBOV/OqUtsA3TnpgUAeZa7Z3OmuEaRzYSEsoDHbnuCPX3rp4PBEzeEP7Xu72G0EwBRpN
wXnoDj1H5VD4hRdQdLRFBM0iRpz0BOM/Vjx9Oe9e4eIrKx/wCEUsorRluVszkC3cMd6oQo4
OB16kgDr2oA8U8J+AdQ1i/jjg1rSLckdI7je5HcBeDnFV/Hngu98L3AXUlDxsPkuIlwrH0Y
Hoa9P8Ga1oWnybJ7/Szq78BVkMzJz93zNv8AU1m+ML+bXLq90vV0cCVfNtirbkdR6ehHHp9
KAPE7u0a2AbacEZDAZBHp9at6VdC1kjycwu2QM8Z9Kimaazaa0djJAG6H2plvGhdYC58mXB
Df3GPQ0AdTcrhldVASQblIA6fh1FOhFQ2q3K2TR3QXMUnysDkMD3H6fnU0RIHSgCeSVYYyz
HAUZrm766muZflZueAoOKt6tMxPkr1OM/4VnKwjLFOcjapP+fTNADLGKYXIZiGbaWwecAVt
i2uNNuD9ph2fNweme/Hoa6nwJ4UF3a3F7Kd9wcCLcPlU4Bzjvjir8tjbXN/LBqEzeY3yBpH
wAQM5yTgAZ68c8DvQBPoF5b3torbgrgYfcQMGtr7IjL2INcAbWfTL+S2jlUXSsDGwPyuO34
Gus8N6suoQOsmUuYjiSJhgqe9AGkLJM9KkWyT+7ViL5jjFWo488igCnHZr2GM1ahswKuRRc
DNW44hQBWhtR6VajtB6Vdt4eOlXEiGOaAMo2nHSq1xaDHSugMXHSq8iBhjHNAHIXmno5OV5
rIudOVCcKPWuzuoec1k3cYGc0AcZc2SZOVFZlxZx8/KK6bUosZxwa566PJ65FAGTcWqDsK9
S/ZdiVPiHqGOv9lyf+jYa8nvnAc7Sce9epfssHd8RtROf+YVJ/wCjoaAPFRHz2pCOTxU5XI
xmoiCB/KgBHwB/KmbuDilIPUc4pgJLZoAlGfWrEa5IFQIDgdOatQKA2SPrigC5bxnA9avW6
Nn/ABqCDnjHWtW1jJHrQA61tyoz1Fa1vCCo3VHbqEUlgAoGSTwBVnSL+x1KS4jsp0me3IWU
Ln5cjI+vTqOKALcEaAVla/bSujeXuHc7W6D/AD9a6SGHIGAMZrN8bh4/Ct+YwwZgq5xnClh
nvQB5dckuWTYJucn5wVAz39azriK6a78mSaSCLgOuGAGTwcdSP0rudO8KInhuG+sIUF+Ilk
jmLlSH3tkt2PZQCO3HqeGj1FBqU39pQ+dLjyfJOCAA2WLdgTzgD6YoA19D0iyDJOJHmaUZQ
Ku5iO/TpVq5VtPu1l+zyQIoKjzOpJHH86mju5Y7eWHSokCy2xByv7wKB8yqB90s3GfQH6VZ
8canNd6bBY3Cpbtpjx2scIX5iRHlyWH1U46ZPHQ0Ac9rDb7SyQgD5WA/GQnNdHp/gtNW0ic
WJU5kIgkYnAkUcqfQHp7HFcxqKSiS2QpuYkMqj+7nP869I+G2qXyrqFlPGq2loTswoABJzk
nv/ET7UAcqVu/EOlf2HeyyR65p0jfZ4pXOLrGQUPbeAPlYnn9a5m2kK7oZQylSVZWGCpHBG
PXNe0fErwjJrNm+o6VHnU7Tj5XO6dB/CPRgeR37eleaGM+LrYzWyk+JrZf3sQwDfxj+MD/n
soHzD+Ic9QaAOk8I6010F06+O6dR+5lJ/wBYoHQ+4/WrfiW6jsbZkyBK68/7K+v1PQf/AFq
5uzbUPBetQ/2xZIfMg3KMhj8w/hYfxA8EfX1BrA17VZr15Zpj+8dsn29vy4/yaAKd/ctf6n
BFbKwy6KuOpOcAf54r2Xwn4ZvfDGj6vZ6iyMupFI8K/ARM7nzgAZJx+HWvCrS6ktb2G9hAL
2zrKoPQsDxXsOoXfh/XPEEF7Nr+sW7XdsrSQ2e9lQMvcKDgY6j1oAuXnwkDRNcWEVzFCA0j
SZAIHHQ7sEDGQeOpqTU9S0fSktorq5E0tuqBWkA3kcgnIHf8vSpfiLrkTeFrSw8K31zJA7r
DH5bMCQq87iQMjHX3rx6/tbuyFz9vLPLJF5a7WJ2buc5/DFAHR+H7BL/xNDJa27zJcXccVv
KsYcKTJkvtPBIVWwDxnnHFYPjG1Sx1+eOMjbu+9tC7iDjOBwOR7euK1PDmuy6fpEVvaWzrq
LXG6CcMQYwUCcAHr19+eCKzPExE2q+WCGSJ1iDgcvgAH9RQB2nh3Tob3Rma5YojLhXC5IJG
V/Xis23tSV6pn610WgFv7LtWggKwLHGkn+0COW6npgfnVCaNbaZk2swzkHHbtQBwutwtbz+
W7K0hzu2+p7/TnFVbKL7RdRwoN7schfU4q14llLamyAHeuWfPGOOB+WKyLO+axvobheqNn8
KAPRfDB8QyXtlHa3rQRlyJIHj4RR3zjBzzwORXaeI/DdtdX8kn7gpKgcicn92FOSwx39fbI
rN8J6zHeRTrGREZhuZ+6Z7j2z61Hqt+0zRILwXdlbl1ja0iJkbcCAHc/KMA9j+FAHEa9r6a
jrMRt0VI7ciJSnQr6/yr0HRfJngju9i/aGQK0gUZI9M15NrtnHpuooLc4icZAJyePU+tdj4
R8QBLKG2kVclsBmPSgDv42wa0YHQkDdzWFDqFo0MJZikjnBB5ArRhdWw0bq6+qnNAGtGc9K
sxuePSsuOUBstyPrVqK5iXHyEfQ0AbNuQ33TnFXkXLA/jWTa3kQX7rDFWra5LB3Y/J0Bx0o
Av8EYJGT0qvKQg2k80KJI2DFTIuO3Ws++v9sgEiPHknAYUAOuUDLkHpWLfQlsFetTXWqRAd
Saw7/WDggHH0oAqakpRCGPPr6VzNzEWJAbp3q/d6irkk5JPrWXPeAg8UAZV/Bk/K5969P/Z
ZiMfxF1E5JH9lyf8Ao6GvMp5lbOK9S/ZdcN8Q9QGP+YXJ/wCjoqAPFRnJ5qJgVYknr+lWZB
sb5R14FVGDHtgg0AHqf1pQoZuh/wDr0zO08cipFG45HzD2oAsQ9h19qtwxruGOe1Q26gYI6
n5uO9WYz8xONv8AhQBctwFkzngVu2SqUyTtHUk9PrWRBHlhxkdea3LBPcEY5B9KAKGoeI7K
Ew2dmqXdxdMLdSTiIFuBub0zxx+dcOuptp/iFb6FprQDyVdQSd5VgJEY/VW4Pt9a7y98J6P
b6VJO0cwEJWTd5rYTBHzY9B1rN8beGbdPD1tfaJILqwd2vGaRg5lcYLHd1wVHT1B9aAPWLe
OJlR42DRuAykdCpGQfy/nS32lx6haT28xxDIpRjjJC9cj3rG+Fd9DqHheOFZPMaybyATyTH
jMbH/gJx9VNdTqE0FjYz3V5KIrWJS8sjdFUdf8ACgDitKluPCHhHVrq/t8i0RZY0C8zMzkK
R7H5fp81eceNdavWuI5tQtrHz3UbjBHsPPPIPB/Suz8UeLYPGPw01270+KW3gs7qFB5hG6Q
ZBDYH3cnjHPSuC1MHX9TgkhhSdk+aSJ+AygAkn0/yaAKeka9BHMrp5yTZBDI2CpHHHtUGt3
DTXazPO8rKArbmyVHbFWtW8K7YJru3h+wWsP8ArWExcBsA4+vIwBzWLpxeZ5JZUEwj42t0c
4wB+ZoAmuNReK73PIXeNdq7eeCPX0rsfCXiC90fRJrqePdpowkgiCl2y3dj2+np7Vw2pRZ1
KNpk5Cgsg6H2HTArohN9r0uCwjspIbea6Ty5XdiqAEEpnocc+9AH0jodu/l6hM6uomvJHQk
YzGMBT9MCvMfiz4Yh0+8h8R6NMLe+80NPChwzN1EqY/i9R36+ubXivxDqdlr7vpDTSWBhjS
CaMkxSbVAZg3TGcjNcn4g8RtPZ7ppBNcy5E04HG3/nnH6D1YDJ6ZINAGR4m8S3PiIwPeeWq
xDIEYwC+OX+uO3QCucvSSGzkhF7+pq0IwyecpUIWPyA5IP+Rn/IqjqOVRFIwWBYn1/zigCg
rfKR68Y9a9I8A33hubTIo/E89zHNa7o1WBipdOoPHX05rzMOAMjr0FSBCVy33uwoA9I8QeK
baaZI7V5XtoRsi8w5bFYN7qsl28shXLS8ktz06flVgeF7n7Pb3GPlmjVwD1Ge1XE0byLUyT
AegFAHNy3U9k6PE5UuOv0/l1pbKznvpIJQOGkCIO7Huf5D61NrMKyGOHBOMnK9V9609D1uP
T3HmwYGAFZFztAGOnXjJP15oA7mK4SysHtjg7IzEcHoxA5/Uj8Kx7k7rG0PRwrKCfY9P8+l
bGuXWj6k8I8Oq/2ZY13yMx/eS4yxwRlepGD6ZrJuIm8uNGXhAQB9TmgDjtXs2jkurqRsq6q
qsehbv+QH61y8gMkuVHy7cD6CvQ9WsRc2MpILPGOB6D09q87knMbbQPm5BoA2tA1u60lGiD
/6O/B9Vz1/D2rrY/E+jwjzLu0vLqfqV3cL7jnHSvOELSKAduBzXR6MYJIZ0nuVjiiXegfjI
7j3I9KAM7WL5ry4kuZF2b/uoOir0A/Kn6HdFLhMNgKcj6ioLiNJpCY9wh6DNXNO8m3nDM6E
kEDcdqg8Y5oA7a2u3htWmkQARMCQ+c4PHT8asWniWVLsKg8pQcdOT/8AWrD1N7ltMaRYTJb
ugDXEbB1JHQHaSOc96yFJjnuJJPMgcsrRiUEe57c+n1NAHtmnXMd1CAGYXB52t1b/AOvU8R
GeTXB6J4sgaSCZUnEuS0rTMMEeiqM4GfU5PtXoUE1vqVut3bY2yMQy9w3fpQA9WHY1u6Yq3
Fp5bEdDGw6ZHUcisZbN1z8j/LyeDXUafbmO3jZlKyRryowc0AFo8qI8cyKCg6jODWF4jll+
w7m2KiuDtzlsHIz7f1rbS5jltvNZtgBO4N3waytW+z6haukB3FcMUXtjPPvigDi7idccmsm
8nXBxzXQ3VnagN8zA9vT8a566tlyTyaAMp3DAnFUpAWJwK0HjCjgGqlzcyDoAAOMAcUAZsq
MOTx9K9Z/ZcAHxC1A5Gf7Lk/8ARsNeSXEzEHOPpXqv7Kz7viLqIz/zCpP/AEdDQB4/KTjk9
+neq+7jbjIPJqWZmaQ4XHp7/wCFRKS7HbjPWgBqsCGAUgim/NuyvFS+WfmZlwehzxTWGDkD
I+lACxTNkDBz2JrVgBaPPXv9KzolIAJPfHNX7dhwuMegBoAt2eba92HIguTlT/dk7j8ev1+
tdZp4HGRx+tc8Ihc27wuAMjI7YI6Gtrw5c+bEyTEC4hIWX39D+I/XIoAh8Qav/Zenahpzb5
Lu53fZgy7gUYZOf908Y9wK2ZNL8O2OgWdpcS2lvqRskmUPMxdhtBkIUk8H5ug5qlqNhLPq5
umXzYfLKbiAVtwVKA+5O5m9ttZd/p19B4ptrqa1uJ7K109LR7uEPiMRuykjZ8xO0ZwOvcYy
KAJfh68Ph2B7jTnutUt51MLyrGI0QqxK/KxySATycZHbjNM8R3erava3VtqV8zWrsY5I1UK
gw3QgdxgH+tcLrssEcvlafOJLXcWSVW+Vsd8cYOPUD04p9hcy70ilG+1LECPoqschee2D+Y
PegDtvDuhWFj4ev9Q1m7WPzbebTvssZGLpAwKS56BkyCB1yPz4fRL46bq0d7ZzxtKgIkjK4
BByCRk8jv8Aoas+IriS00jSrW4LssaPO8KNgbWbGPb7tcfbyFwGcKVVsKT3oA3/ABB4n1LX
nWKZz5HmMYIwMLuIAz7ngAelRzs2mWtrGdpdwWc4zwDjn8Qau6TIu+WMDazKJHKrnH91M9h
3OOv4V2nwp0+K8+KOnLtlMsFlJLkkbcbTnjHv1z+FAHmd9eR3F39oZHCPwrryp24z1+orpP
C+rTWk9gZ7jz4LaXzbaGZmeNZCeoUe+On61Fq+pvJeeI7C5KyW8sjzxAgFo3Xn5T6MAwI9c
HvWZp941ji6CkbV2RMQcBsc49SBgfrQB6x4x1BLDTJ7nW9Qin1K8AkGnWTKIogccuQBnpnH
c9e5ryB55r2cyEbYxyAOgHtTobqO4juPtKySyyD9ztbADZ6t3Ix+dKP7oYZHVj29/wDAUAS
2KZebAXKgAZ6ADmn6rA01xbLFCXkkHlxxpk5PetDSrMrueQPsl2mJcZaXnHb6dK3tKa0m8S
XN7uxZ2w8tJCoHygZdsZ49KAOZu/DcmkJbQ3Sp9ouE8wvuyEGcf5+la+kaVpjajp0Szxgsr
NKZGAwwOP5Vla7q01/fyzSDBupAQM8xxL0Ufgf50La2zMBtQuw7sQBQB7BqdzpgSON76zjR
VCjMy9PzrlfEmqaWlqYLSf7VL1/dAlR9T/hXAm33MUVLdMZPysT/ADNQyYMqJlpZXOPLjTJ
NAFuErJJMN4Jdhlz29qtzyWixCHaN5P3hz+NMi0ea1jDXUrRSP9yPOeffir9vo0DuC+6QA4
PHLE9AAOSSeAByelAGZFNc6bIJbKUqGA6j5W+oNdbp+pLf6f8AaGKRMpCyAno3tnsa9A8O/
CPzLeO41+HYSd32POSi9vMYH73+yOB0JPa9r3w68MzxSw2lq+n3AAjae1LFULdN6k4PT6j2
oA8K8S+JmhFzp9igjjEg3SfxPtP8if0rjkWS4l4A9SR0FdL8RvBWseELtRqaia3kcpFdxg7
HOM7T/dbHOD1HIJrO0i0a4029+yCV5/Lww2LtA653E8dMAdSRQBBbxrkiQlVVdxaMYI+vFP
vMLaxmK5SQ4JIwFZcHHPPXHNXIUlnZ7m4Y/vEKsvTtwpH1FVJrMuJYkh3/ADbgx4IGOlAFK
GfkF3yfXGK0I7oKApMcit/eXJGPfqKy5oxE4EZYYX58rjBpAQwyRxn1xzQBvIFgH2iGOSMN
xuQ9fywaarmQOPN83gD53OQPTkcVlRthh2Pv6ValmaWCGJgrLFu2lflbnk5Pf8aANSzu2ih
liMETiQYDOuTGfVcHg/WvVPhl4iea2ls7sJGu8eW69QT2P+PSvGIZD1SRkx/CRnj610/he6
23qsmwyRnarE4GT1OR1FAH0SrS/K6s3BwVqaa6TzYLds8jLt0KiuJX4gWcUSrcQOkijBYMC
Djv7etQz699uZpo2OyUYGOBigDqNcslt491i4kRj5bKTyue9LodjImJOWLHBHYCucGoTsgE
E4EnGQx9K6jTtbZrRY8eXOwJIAyBjvQBNq2nW0Kq6QDJPzHJA+prAv7NblWW4jWMKckR5z+
dPv8AxVGLbypsyzKSC/RTVI+JIZw/2hUiYD5SjblPv9aAMC+tYfOMcduyw9RKN3PPqf5D86
z7rRN7HakoHqWx/Std9RtNS82J/MMQGc7sE0LfCGPyt6nYMAsR0oA46+0WRchUkP1r0v8AZ
ds3tviHqDOjDOlyDn/rrDXOS3u5DvYEj0XFd7+zxcrN45vlCgMNOkJ/7+xUAfPrHg4xntUK
bm27toIODgVI6Y3c/KQBj/8AXTe4U/KB+VAEjKBxn8DTNoLYOCKezKTlep6YqGTLP6fSgBU
4IBORnr6mr9sxDBh0zVBWwSRx3HYVat2+YYGR05NAG5ZyESAP91jjPYH3pmuyvpF1BqYbYn
RiDw2OqN6gjkehBqxZmJYCZh8nC7e5J7Ck0DWLHWJDplw4jdWHkvMqlopQfl3KeGA9fTg4o
A7jTry2v9Bae3KypPCTGN2Gc4Pyj36jFYGpajcJpWg3sMhit9Mu/IuhGSFkjkGI5GHfnk+5
z3qpoGga5b+H7tbkIpiuPtlkqnc8DqSSAfQ+lZtvd2cuuwW0ksJs7qMpLbo5J+YNhX56g/i
KAMT4kWq6f4mD26ILW9AukAHRs4ZfqDU/hO0OrTXtoHtHuzF/o9rKcC4O4HaD647fTFP8TW
sFzb6XbnURM9s0pUyRsHZTgKgIBDNkHkkAjnNdl8IvDCTXkc9/AgNjEksMg5DuzyYbPfavQ
f7WaAPKPE0lw+oTrcKVmdQrgjG3HG3HbGMY9qzINJkm0xJ0IEkrFYbYAvLJgfOwx0XA6n/6
9dJ410+71DxJqThUhuLi6aVY5Hw+1mIxt7YKsTntj1FZmm3cekXNxZ216VEyiK9v41y0cOR
uSInoexPGenTqAS6JILfT5biV0eRhvSFWBbaBjLegr0b9mNGuvG+t3TZYppshzk9WYV5Ne3
sKS+bpls8FoHaKJXkDyEe+AAT/AI17l+zHJE1p4tv/ACViMNqsZIULn7x/pQB4xrCMuv3sj
dFllY54+Xp+uK0rl4JfCEC3F5ulhlLQWa9EDcsenTpzz0xWTr8mJb1ZFcTTXZcK3G5edp9x
0qnGXMQM52hcBVI657/yoAsxAQkZPzle3atTTLHfb/abn5YFzsQclj6/T1P6U/QdFe/Iubo
+TZjJaV+A4HUD+X14rp9R0q4uLVWiRLa0wCM8HZ24HX+vX3oAzra8WOeCK4k8i3PzOQu5tn
THHTPpn29arzTCSMxW2VjufnPGDsLZ/XFQaiY4o3jgTbI42KD97HX9Afzq5HaukW/acKoHH
sMAflQBq6b4FudV0o6vvEUB3xxAcklSBn6dfyrmjp8lpefZrwFJGbCgnhh657DPevoXwf5Y
+HGjhQpzAf8Avrcd365rzbxbZy/2rDM0KRpv8oEHdlOGZunB+7x7ZoA5rSvCh1C6CxO7x9y
uQG+ntXXX+maf4PslkeKP7bL/AKqED5j7seuK6PQDB4d8Nf2legNsGEXoZG52qPw59hzXBS
yXPiLVZLy/YGR3xzkBfYegFAGL9qe6unur13DliCZBjHsB6egr2j4T6Ra2CW+tapbt9qkXd
aI/Pkof4/8AfYd+w4HcnzfVvDMscKyRBgSm9Af4Ae59yPyH412vhrxxbjwhBY6gf+Jjpq+S
pPWSP+Hn1HQ/gaAPWL/WvMULDwD1NcpcacZNfl1AXdyIZYsGCJv+WoG0Mcnpj9a4KfxvOrZ
G0RmtHSvF0V4wAlQv6A80Adpd28eqeHfsHiGCO985Nk8Zb7y+mQOCD8wYcqenv84eLvD8nh
jVbizhXFi/z21xtALoePm9GHIPuMivoKxu2uCMI2D61yHjvwofE95HCtwtrKpPlSuMorFcY
bHY8dOhANAHh185gsIWU/O8jE85PTr+WKpfbZdxJJycHitPxZoeq+HLptM12zMFyh8yN85S
VMfeRujL7jp0IBrng3JGOtAEt1OrWyrt/fNIWZunygAAY6dc1HbHMbe9V3PzEYxirVpjyz6
rgn3z/wDqoAtxEh0Vc7yTnnjGSK7/AOHfgWDWrCK/vS5DszCJ2HlyKOOoOQc5646dK85uwU
EEkeeCVz69CP5tXXeH/Gb6N4U1CytkkN1cvhS2SqIy4ZvZgeQR3Oe1AEnjzw/pOkxPNpWoI
ziUwval9zIw6gjquPfP1rmdOMtrGZY8upGSVOCoyAf1Iqk7vNI0rnzmY5Zn5Yn1J71oJC0k
UCwrlUyHZOQ5bqvHtigC9BrE0JMUoIYnJ3jBwOgwa0rTU/nBhZoznkocD8qj0BfMvLW2kIm
TCorsNzAYyQD+les33h/Qb2AfaLCOOUDarxYibAGM5GM/jQBxWna0yn984kHr901qP4njtV
JW8aJSACJF4/MVU1XwQBltK1EZ/wCed2uB/wB9r/hXEatZaxphdbi1Z0PBkTEij3BFAHdXU
t3cwi4TZJE+DuVgRz6+n41WEsrYA2L9TWB4TNxY2U0ku+PziAo6FgO//wBfvV+S6DsTyT74
oA0N2zqVHrio3nUj5nFZb3YXlSQe/NRm+xwwRh/tc4oAvS3C5O5yQfevUv2XnDfEPUQDx/Z
cn/o2KvF5LlWPAAr1/wDZUkD/ABF1EY/5hUn/AKOhoA8fmIJMZZuRkY6UjIGB6MR/+qpAwM
rc4GBgjr70BVRSV+bOPfPFAEBBUrgZA+8NuePSo2P+yc45NWtoGBJ0xhqjePerFRkZ68dqA
IssVUgYPuM4q/p6+ZjjGeR9apSrhMsCFGeemKnEkdpavIwyI079/QUAWTfxalqkOkQXUdsC
weW4kIUAjGNpPU9wO59ga6LwR4Sul1s3M0MdxbwFjbzNw0pzwzDqOP159q8+sNJvNbKi3jE
sDSeWzHAaNBjLfkTjvXu1hq0OiaYsOUMgjCxQg/NgDC8enTmgDF8TeKJ01D+xmgngdkkbfA
23aqLyWPcfTFeU61PbW2tW9xb7mUlWLZ+8VIz+Jxn8a9X1LT47vTpBNePbTXEpzG7koxY55
A7YH056V474u0+7sbiW0u1WO4hfcVRtw29nGOxBHP8AhQB2OkatJYeLWWHZdwzofLSVA4BA
JwB2/wAivSPhh4guNUhuL+9hWOZ8wyIihVJRjggDpw23H+zmvPPCPhnRobvRZLvW57qeecC
2S1jCAtjOSxyce/Fem+BIbOO48QNCqJbLflQFJIZggZ25PHUcDigDx/4hk2XxC1iGOKYS3r
LIksfzOiuBuCD1JDc9cZxXHa3DBbN9hsmVvLG+eRMFZZB1Cn0Ufmdx6YrsPiPq0WualHqen
EpILcQ3GVG5VJOxvYEMM47HHrWFrHhO40/SobqSdmun+Y28cZZY1C85ccA+34UAQ+D7i1s7
06hdwpMtlDIfLK5Dsy7UH1BOc9hz2r2f4GPs+GPjW9VQgkcRLjocKa+e7S6EMbKUYB/vMp5
49q+h/hkUt/2f9SlXCiW7fpxnA/8ArUAeMeItRj1T7FcXIKS26m0IUDBjXlGB7/xA/h1q54
U0ga/q5S5LG0hUyysgwCB0Ge2f5A965h5PtH2e3VGfDsTjqxJ6D/PWvbvhVYy6NZ2d+rRyO
7qZLCS2DhmAIAds8AHBUDJz1x3ALkHhO8vpIru4RLLRYMAO6g71C8bY889gAepOTTfHAg0z
TZ5WMmZyrOXPzcDAHucDGBgYPHFdLrc91Al5rXim+mCZDQx52IqgHhVHTJI7Z4HWvD/GPie
48Rap50mYrRciGHOcD+8fVj3NAC6Lb/bdQeeZhuA3BSehJ4//AF12EEsUVq8OxWODz1Fcdo
Flc3Fjqt/DhorOJTIu4biGYA4GckDqTVj+0JJE/wBaisAATt5x7CgDuvCXiqPTLGXTbwv9m
SQvEw52E9V+neqeu6vbXGtm5iLNDHGBIxyB6j9DXKCFZNvlyb5iTt3HhcdWPpUOpuLrUJ7m
NZAJDnb/ALPqfegDb13xBca9cQxuPKtYlxHCrZC56n3Pv7VJZ3sdpd28LSecqHe4xgA+nv1
+nbHWuPefyJQ8ZHmFcBvan28/lgsWyT6nmgDv7rxA1zcAytuQgjPpXL+I7kwsJ4cDdkcelR
W80JTfIcevvWR4gvluFVI+FHSgBYb17m3aPed5Ycd8f/rrZ0SxvXt4rmyVjcI2Vx1OO39Kx
NBtVmliU53SsVBHXtj9a9W+HNtHcXbBDsWGWYSIw5BD5Xv/ALQFAHY+AfEEGsQNFOPKvIW2
yxnghhXRSW8fnlG5DYbjrXnkWhXdj431JElIvJ2a6glJCiXPLAj6kj6qfSu20DUob9H3L5d
wpKyRnqjf570AT+MPDNl4p8PPpmpAhCN0E6rl7aTHDr7eq9CPfBHybr2h3/h/W5tL1KEpdx
HGB0cfwsp7qRyDX2ejDym3EKoGST0FeX+PNW8NarqljaSQ22qeS7rKcMNqEchZAM8H5hjOC
M+tAHzZMqtIu05buKuWKplhu+YrjBHpzXReO/DtvpNxFc6dJNNpd0C0EkyASKQeY3xxuHXI
xkc461zPmDYrAfMcMD7j/wCvQBbnRpLXgZI6D3X/AOsT+Qqgki78SZABwSOo96mS6KEkYJc
cD05yD+FVZA7uSy4z14oAsGNcsEJLbuPpWhZ3Vza/uzLsiwRtjA/HHpTNMFsNqXi8MAA2M4
55+hpusRLDdstu2EUZwoKhhQBsaBMYLxJUkWNUYtHv67iOOn517HC0VzaRSySZlZdxww656
9K8LstrgOCwJ54Nep6DqCjSbQsiM2CpJ5PB/wDr0AdFcW1u0fzXbbsckkYH5VQu9FgkADah
tPUkYIP69aSHU8I4IXJJxxUL6mPLKukQ4/ug0AVL3wyCM2908g9WNZ8mg20cbeZvaQDoHA/
OtCTUo2RghVcdAe9ZM18u5tqFG9cdaAM24sUVThTnPTrWVPGi9FrWuLhXyFIyeDWZOpOeDn
1FAFF2C54Ir2f9kpwfiRqX/YJk/wDR0NeKzZGQfzr2b9kZSPiTqX/YJl/9HQ0AeaAKGXHLH
rkcYqVkDJ90DB64AFKydccHuB3oKkcEjHTnmgCJlIBO4EcYyOfekUL3k6duT/n/AOtUTkSS
vGj52H5vY06JecMPkHr1oAW4jjmtpEU5V14+vr9KyL5kuYFWeNm2YBAPIbpzXRRIFBOzPep
rnT47lyQNpWPdwOWI/nxmgC98Jbf5r4K7vB5gKpIPunByfzwK7W3+G2u6/wCIxqVrplzZlC
FN3cuBCygn50UZYsRgYIwBXJ3d7Z2XgXV7KKGcyy2zgv5Kheh75zjnNeV2eoapbsgs9RvoS
2APKuHXknjoaAPru6+FFneWbJfalcx3RIIkhjACYz0Ddc55rnvFHwLTWrxLmDxJJbSLCIcm
0BLYJ5JDj1xXjEetfEnRoZ3Gt67HDbg+YyX/AJiJj1wxH4HmtG3+JPxMs8ibU79irlCLi0R
8ELuwSUznaQevTmgD2HQPgwmgi3ksdWjlu40CtJJb7QcnLFQD8pPTvxVkfDvXhG0Q1HSkie
UuxhieMhWUhuAMEn5eSe34V5ZY/GL4hm9itI49OurmQ4SKa08tmIGcfeXng8d8VbtP2idfh
fbd6No85BwdkkiHj6MRQBBe/s++KbO9T+yb3Tbu1KlHaWby32nggqRg8d8+npTNa+E/xLmX
7GscMmmxHbH5d7FudB0LcjJxiultf2kIzxdeFzn1gvv6Mn9a1bf9ojQGOLvRNYiIHJQxSAf
+PCgDxe8+Dvj2GU48N3EiKTh45Y2De+N1eiabpvifQvhavhuXwlqNw7SvI0sR+YFgeqgHIG
cda7y2+PHgeZQZ5tUtmPaSyJx/3yTWtbfFfwJdfc8RW8R7CWGRD+q0AfOWieEdR05IxcaDq
7X0wKB3tXBGR0HHyDHfqa9c+H161l4Ml82zs7O4sJx5jS7kMi9WGOrDqN3T8sV6La+NfC90
dsHiXSiT0BukU/kSKXUPGGl28git743snpbksg/4F0/LNAHy5458S6n468UslpHc3EQYi2t
oo2JI9cAcn37D0rpfC3wG8W6yqXOsLDolow+US/vpdv8AuKcD8SK9k1XxHcSeZ5EUEQAI3e
WGf65Ir578UXXiW68fatFoepahHIuJisd6YVVQiljywUdaAPcZfgb4c/siOzt7u9t7pE2m8
ULvc9yyng59OOOM1zEn7OxRs2nixhj/AJ62QP8AJxXm48UfE7TI4AdZ1/Eodow83mhlUbmI
BJ4A5z6c1oWfxS+IsLbWv5puA376xRuCMjooPQg/TmgDrl/Z91eGYvH4ms3X0Ns6Z/8AHjT
Lj4F+Ix80OpaQ788+ZIuc/VKybP40+PFtLi5e00m5trYqJnMBQqWOFz8+efp7Vfsv2itUXi
70DTZVHUxXEi5/PNAD9R/Z/wBVk02GW01a2OpqgEkMrfumx0CsBkfiDnrxXJXXwa8fwHH9i
wTY4zDewtn/AMeFei2v7RNpIALjw1coe5hvFYfqorUtP2gPDMm37RpuswZOM+XG4/R6APHn
+GHj6GMhvDVzj/ZmiP8AJqyW+Hvizz/9K8P6pGACSfszMBj6Zr6OtvjZ4FuCFa/vIGP/AD2
snA/MA1q2/wASfBdyB5PiSyBPZw8f/oSigD5+8EaJd2uo2Uuo6NfRG1OQk1u6CTPG05X3PN
em/CwRnxP4mtpLWOMy3n2hAqkAKVwQM+4/XPevSLbxV4fuVJg8RaYwA6LdKT+QOf0qjN4yt
JnaOxeW6CAkOcqvHpnmgDK8TeHLrUl0jUPD6RtcQyt5kBdd+GO1uc4Hrz6mp4/h3O+prf31
/NaT7AGS3TO4j+8W4I+g/GsLxPrl5Npl4IykCvHJnyVCE/KerDnNfPegap47a1t59H1fWwk
p8uMx6gQSw5PBb/61AH1NrXw+/tmSNLzxBfiwU5a2ijVA31bv+PHtUGr/AAv0uXSFttG+z2
F1HIsi3Bi3s2OCGOckEEjr1we1fOrfET4ladIVm1zV9ySNEwnRZcMoyy5ZTkgcn2q9bfGzx
/agGa5tp16ZnsRyf+A4oA9b134TanqGmyWa6nYNE68rIjqMjO1hgHketeayfs8eL4kKx3mi
TYJIxcOv/oSCpY/2gvFlmY/7Q0zRpg43Jw6bh/wFzW3Y/tIXO0G98L27n1gvGXP/AH0poA5
B/gN49hOVs9OmH/TO/jz+pFVLj4P+PInYt4fmmyckxXULf+zV6jB+0bpDEfavD2px9/3U8c
mPz21r2X7QHg2Yf6TFrFr/AL1qH/8AQWNAHhM3w08aQxlW8N6muDuH7tX5+qk4rJ1Pwp4vj
B+0eHtY3gYy1nIQB7EDmvqK2+MvgG6x/wATwwf9d7SVf/ZTWrbfEPwdckfZ/E+lnPTdN5f/
AKFigD4+0/TNStiq3OnX0O0j/WW7rx+IrrdEleOOaFg6qjhgWBHUc/yr6kn8XaLBa+dFrtt
Op+6trN5rH/vknH44rJvPFjXEIa2gU5zhpxuPHtQB8+tqGQRGQWHBGeQahkugpUE7m9TXY/
FG8e6S0kl8sMszAbY1QY2+wHFecyyfMdhU44J9KALjz/Mec571BLIrDOM1RilViysCQpxk9
6lkf5s5PTpigCNyCTmo2Ynng+lA546YzSZAPWgCvLn0r2X9koY+JGpf9gmT/wBHQ148+MnF
eyfsm4/4WRqWP+gTJ/6OhoA85C9CCCcce1AYNvEeBzg59utSriXClcNuB44/D8hQFDZVo8A
cfX2oApsuVkwobPBBA596fCAThujHNWGR0ZSIg2Dg+oGKlMSrEflBHvQBGOPu5JHb1qaOIF
1Ldc9T2pI4w5BBJ4x0xxTwpB2sCPQjoB9frQBY1OSP/hHNUQkMzWrgeo4rzi2iMclvINoCS
ITu6YBHX2rvL8f8S27iJyTEwx9RXLCDEeGHGCT7YoA9CX+ydXbXre3k0+2e7vp44HjlAVlY
J85BPIbkZ6cV1cS2zaXrsqXMc01xb3Fxby23CF47N0YgdR8oY/hn0r53XUIpnZTb7oFGVI5
Y/Uf5xWhpk1tdyGO3MqSEE9NpIxg4x14/SgD3OXUb+6mmfUHurwL/AGfC7bTLLbJJprlp1B
+9tLFyO/J6mqGp6fDPr1tp3iI2SXKWOoTajbwWa7EZGl3TxvjOAQQq57A4rzXS7zU7Ocy6V
qd5BKGBLQzsCCFKgkg/3Tt+nFXLnX/EDqVm1S5lDeYrGQq5IkUiTlgT8wZvzz15oA6TQPB2
n6h4j8ZWV/aWMUlpexJaQRSFVLMZSsKOAAobaoJI/KrMHgzQ5b7S7a70yRPOmjgleC5dTzZ
faDnOedwI44wK5TTfFWtWWq3V95kU095cxXVyZogRI8WdpwMYHzNkDrWwnj6+F1pkk+l6a5
sZDKWRXVp2+zmAF/mI4VuwHIFAGdqvhHT5bE3Ol22pNGdKtr8QwuJXDSFtw5UZAAyfYE1QH
gqK8hmk0u8umWPSDqwW5iXcVzhU+U4ycNyM4wOta0vinT59GXTrzS71ANMg0xp7W7UMwhYO
jhWTC9wRk5HpWj4d8e6TYWsNveWF0ZBaWthK4QEBEEod1w2Sf3i4B989qAPJHQv0yy4yK9y
8IMfstup5wkYH5CvH0tyuEEbHnAHbFew+EF/dQD/YT+QoA7K5OY5AeeteUT3NtZ+N/E0l6L
V4pNOmRI7j7sj+Wu1eo5JGOOteqzcpJn3/AJV4p45QHXdTkwcxknP0UUAej6AulXMNhcQXm
n2wtoRHJG8u8MZYbeLaoGSDhmX225J4NaWnu2nHwm2mTzx38F1FZ3RiYjdtsJSucHnj+VfN
sFzcK0MlwkU0cjFMlQG98fnWjHq8EM5ULcQqj7RIrY7YzjPHGenagD3DTXvb/TNOViXlk0u
yvJriaHzUukMQE8TE9JVQiRT3II9Kr6zpOmatZ+LpwbC7vbe+vobN2s1gClIAWQ4GMxruIY
/ebBzXnmk69qUKzWGna1eRxBAjwRyuFKLwBjOCAMD6VfuvEXiGaSZ7jUJpml3F2dIyX3x+W
x+71KHGfx680Ad94O8B6DqfhLwpevYW9xeXccRvEErIyRmS5AkIBG4uVjTjoFPrmo4fA3hW
6vI4pNMvLczTaTGphvW2r9siMjkBgThSjAZPOevHPJ+HviDqvhuKxtkawMNvHHDbpcQnBSO
RpApYEd5GB6ccds1p23xCnbUFvjpljtW7sLlYrd3VALRGVEBJY4IbBJzigDOHgbTn/sFp01
6OPU7uW0FzbxxvBE/mvHGGLAfMdoPXOAxArF8ReDxpfh6HW7W8kns5dRuLBFkhCuBEcBzgn
7xV+O2Ovp0MnirSjqPh+9XS9TgbSL97tYluklR43mMrqQVUl8nCngY607XfFul6v4F/sK2s
biK6jeO4WVl+/IZpnkBw2AAsvB6kkg9qAOB8ORsNctHbqr9fwr3Dw2xMIJ6+XmvINFiI1K3
JRhhhya9d8N8WwP8A0zoAseIW/wCJbcH0jf8A9ANeb+E7vSY9G0KC7hsZZEh1EzbpDFJGDH
8i5zgb+RyDnjHNejeIOdKuuf8Alk//AKAa8NVdtm7bQWRSwB7nHSgD2u40rT45I5WuLa5SG
6n1CVImBIhljmVuR7IPfvjkVlT6fJDrF/Y201yNPOqtABuIBQab5gyOn+1+teLQ3iKyrdWj
W259u8DABP15q5f3F3p9xBFb3n2eRm3F3kI2qRtz78ZGeuOKAO9vLDytC1fU7yRNPX7GNqT
2ayPbymVUkiIxhhnbtYdBJnqDVjxF4VsF8a+Gba2s7U2d1qMlvdIse0tL8hMZx1UKVxjuTW
PFrOvbWH9sX0qvB5B81/NBjPVMNkY6dKnTWta/tSyv57sTXdndG9haWFSPOIUEsABkEIvFA
Fi88DaWouRDbLJAI90E6SsPMVLSSUyDnjc6MMEcAVmXPgrT5pbdLNLmFXfTlcvNv/4+V3MR
x/CP8fat2y8ZalZ6fLZTWen3CtbfZo5HjZWhBiki3LtYAnbKw5yPamWviyOGX/TdJEoDafJ
H5VyUKtaABSQVO4MByOKAORufCVvFNqEW3V7W4trqG2SG7hTLGVsIeMHBwTnHTGKwfEukSa
Drd7pzSCU20pQSBcBx1Bx24IOK77S9d0nT9UvGNnqUlrcajb6gVkdJHXyy7MuRjjcy49hzz
XOeNLi21fWjqFjC8cc9tCJomz8kyrhwuSSRwME9aANP4XnZBMBwGn5A/wB2vY7U/wChp9Ca
8g+HKbY5B/02H/oNeu24/wBFjHT5TQBwnxOkRY7MMBzM5GegO0V5xPcPvK4OOPm6A133xZO
1bDBAPmuQD3+UV547MSSWwMdMcdKAHxOwkGenerVsq87QSp9e1VbUHgBduMHpWgm4JtYjBz
06kUAMkU4yFI71GVwOBjNWJZOQG6EdPapApwvbFAGcVwele0fsoDHxG1E/9QqT/wBHQ15G6
s2ccV7D+ysMfETUOP8AmFSf+joaAPPXt8bzkYOOB1wPWnQx5RlaNsJja3rT4g7ElRnPOD1p
JS8MbYUlyvA6Zx9aAI2yp5+ucdPr/Ogk4dTg5PfgH3oYcK7kqGPbrTkGHO10CbcYbkZHf2o
AHXfgKSD6hsVIscbRqVzgjOBwOacUTajbASTk9Rmp41y20qXxx1zkUAQGEvBOgwxZSFzjHp
WfqOnyR6dcm2jZ51iO0R85bFdBaRgzRBY03scbgcDrUnii+TQNFF2kMcknmrEUfIyTk9vp+
dAHj+nz2ck8SapaxmMDYZo1KMvbJAPP161r6Z4Vv7a9gvlVltoispbzFOUPJIKnkY74GR2q
XUbdPEFjquuWFp/Z7WjJ9pXeWWTceo4G1uOR3/OrnhbVLi10LWLSd0NsbV3G7BMLEqnHsS+
fbqMdwDhokuGvB9k8xp5CWAhJ3E8ngDmtbStcuY7yOHU3Z4CdrMy4dD0z/wDrq74SmsdH8V
W93qz4tURyrIm8FiCAcDoM1maJG+seJrCCXDG5vFyDxwz5OSOaAOs1t7bS2i+2BwHO3Krkj
v0zUFrNa3Qf7LPFKxGNo4b/AL5q18QFg1W8s2t2Aa4mlaIBgQ6eaIl2jr/CT+dc54N055PF
UK/LsgLl23DGACvHryaANx7NipOARx1zk1ELIs27bkjGfb2qPV75rPxJexR3c0EEQVRsCsr
PgcbW+vXI569eNPS71ZIp/M2NLDjzSh8vJLAAbWzzk9j14xQA6SyZTGvTGGbIrvvCi4ROME
BePwrAihWREY53gBj0zjPX3FdN4ZXEjD0IoA6WX/VyevP8jXkHjlQLvWTkKSdoZjgZOBXr0
gyjn6/yNeTePmubTUbia1aBXlnAHnEAEbf9rj07igDjbHw5I1tb3csyiBQ0ojOSwAJOR25w
KorYy/2DCVBLzXXG70VAPw5avQLPVFs7e4XWdMe0SCIHMY3o5zgqOwOT0z6+lUtDsfDWp3k
ctlqV1biMGd7OcKAQOT83XA/PGaAKHhO0SfXtRIJIiXYfQEt/9auTJuZYL3UVu5I5EuEiG1
vvbtx657beld7pWiarBqMlxo17YXNndygyvA6uqqSeSDyB8x6c1yc+n6haWLaNNp8xka484
HYw80hdu0cfjkHn0oAbqVzc38i2wt0l8qESvsGCSVBY9eBg9BWxptzBB4cSc2zRRwna0ack
t7E9eueaRXh0nXtUnuYoysMJhSJxjzCCq7fyGfpUeq6lHf2FhGkKWUNyS8wXLhVMgGc49EJ
5oAuWVzbX8EktucLFjzC427M8564q7Y2isyMgBQ8hhzkHv9K5zTLWSTRNYjs4Fu4vPSQxR5
AKAnuMZGAOlO8OWon1K2uNNn8holBlgkbJYZwdvAyMfkaAOvtosXanHcAevFei+H1/0Vf9y
uKjjXz9yjG4ZH513Ggj/QlOP4RQAeIT/wASm7PpC5/8cNeE6k3l6PMWGNyqoJ46kf0r3bX1
/wCJRef9cH/9ANePxaXHqFqLecNtbBO046dKAOd0eKdrnSrWW5kS3uDuQJycFiMMPQle+cV
NrAW8F7ehNtvAyxqwOSSzNgfkK7mLwLOz21xa3ccTQReWn2hTgkA4YsOpyc9O1UdQ+GOuQ+
HGuGjfUr4SBFjtU8xREB98EDPbHegDN8V6Usei2WuW9+1osdtGkcZ3ZckZABB68/TjJrNsd
c1Sw8Pm8v1+0CaXybZpsADaMueMFuw69asa2Ev77SrTU2vbe0tBFamH7MfMJCDzGCsQck8Z
Pt+PQfEa0sbw+GrTSdi2TK6p8pHlncqbSDjn1z70AZuk64b+aWC8sXtpoYmlyOhwNxGCMjj
ketX7eexvLA3sM6LbLJ5bSyfIFb05/pVrSbCS/wDib4lghDOI7a7HljkBVTywPfk9O1cdcF
p/CNppyBVmvNRZ1QKcEBFVcDqeWPFAG7rskemWH22RRNG5Cr5ZzuP1+lQy2rPbxypAYmYBi
r8Ef/Xp3jWxuNP+x6VpsoR9KieOYoxBVl27mOO5Ynr+FdN4atpr/wALWFxdSedLIjFpD1zu
IweByBwaAKngiHypZBjky5I7ZxXqMAxbrn+6a4TRYPJvFBHVucV3qD92o9FoA8z+MBKjTmX
r5kh+nyivPVV5EUk/LXofxe/5hg5/1khwPotcNEV8rB4I/WgBEkZfu5z71ciZiB16YqoqnO
W6E/LmrsOPlHSgCTAxg8kflSBh0JOc9acwBACnJxzSIgznOMcHNACSZIH5/WvXv2Vzn4i6j
nqNKk/9HQ14+43HCfNivX/2VwR8RtQyAP8AiVSdDz/roaAOPjh+UAn+HgA44pZYkljbfkIe
2cD60MDnCn5gARxUqIVh3SHd0bGecfj/AC9KAKM9qNzHG0HksKW3RVwVYcjPJyKulVWTOQc
AE56c9KVI1ZM7CAeQe4OeetAEAjUbjyo55IHp29Kmto2fDR7GQjJYjrnpUyopUqFVkIzyc8
epz/nmpIsBABgEckZGR7cUASaVbt/aNuu4BGlUDjmum8QeHZtZ0K6tECpcMpMLNzh8YGfYg
kd+DWNo4ibWtOVDuJmQAde/U16N4k8PXOseHr3T7K4e0uJIWKzRsVwV+bGRzg4xx60AfOWq
eFdV0ONob6OTT4ZVCtsm3JcFemSDjPvjjil04R6Zpt5A8bCW6EaKyDeNokJbc3fovGPUGpE
1Vr7Vobe8uJXnjTYY5SWdQo6lj34xg9OvWqtzqV/GYrmWyaTI277ciTIHqPX29qALOj+H9J
1+/v4b3VhpCbI1gaQCbcwJyJGwMY4OeDzg5roX8AjwXo174m1HVLS+ntlP9nxWnCNI42q7M
eT1LbR6da43T7lrfVLh7ZhdPM+/7O8QP3ueT1Xjiuy1O0u7nQreOfTZrbTZZPMYNN58QcDC
sox8p5PByKAOd8AQaXceK9Ou9TuksbGytzte7JCmUISEBP8AtPkA9PcYJo/DDTftPjvQ7Z/
Lj86Qgb+vMbc47D612WmeDr/XNE1LW4RGi2bEGGQEiTZGOU49Aoxxk88d+c+HbCx8bWN7Kw
Bt1uJzlCGXbby4xn39eaAMHVbiK71y+kayd4bi7ZVuI3Kv9/AAY5UHA7gmvT/GvhSzhfFjd
w2Lh4/Mt7zKxTuVLbt3OH5J+XgEkkVxngjQZdQ8V6DZyCNUluoixVcvIoYEk44Hc859+1dn
491K0Xx7qN1KizPblgC1xhYJAAqng7RhhzgZ5wT0AALfg/w3NBoyrfQsJgxkdCwYZY5G1hw
QetaOgR7LqdNu0pIVx6YJ4rv/AAjpqHw3pLYlKvaxybXbLYYbgCeOx7VxOkpjVL8EYxO4/w
DHmoA1HHyt9D/WvIfi2nnappdq2F86VsEcnnao/WvYGB2n8f61zmoWUN1I/nxQzYkBXzEDF
GHIIJHBz6UAeK6gF0611O2unZnkeFkmZsko2XX5fUhVPqOlben6as3iyC3ZUFotisbKrbSw
8obiTxg/Mea6PXfDmm6w14drRsWjjZ1OSrRIF4B47ke9Z8fhe6tbO7NtdLdXEqiNPMGwhDj
cC2T6UAc5o2lW83ihhoqPHY25ErO8hLFFzlhjHBPAB+tS2PirXobR79LpJLTz/L8q6O4hiC
23pkDHfOR6VsaLHfaHFe2U2lrFHOJGSRQ7ZwpOWcZGO3Y81g3uiJb6NbPcTNFbzTNGkMZDB
sD/AFnpntnH19KAOj8Va3okM0EmpaTJI00KSM8UmyVSR93jhsCn3Gi6BPrdrJcXEiQiKNxZ
FCIvLZfkG4dD35JPWufe2g1aKeGa4No0wBjluAfLXBJx8q98gZNbV14em1zWhePNDeWUOno
8qxyMruqQkM4U4LLvUg4yRnkAGgCpb+E9QtrG8msrlJo2KNG1nN8z4JGc8cgHp3qHR7O6uP
E8cs+nvatEq78oQMhSM89yf1rELXVroVuLe4njD3DPGImKfwjO3H1Fdnomp39z4+u9LmlDW
tuGj2lcnKp1B6jnB96AOh8pVTdj5l46dOetdXoQ/wBAT/dFYl0mxJAVxuA/PNbuhr/xLk/3
RQAzxAD/AGPe/wDXF/8A0E15Ta3ItYfMbgLySa9b1dd2n3SnoUYf+OmvM/E+nxw6EbgOw2E
HZwQ5x/TrQBkXd3d6oVYzSCR2VUhTJJJ6KB+VeneF7i58Ha7ZzakXayl2rPHCWPldiGU8Bh
jOOvavPvAEl8mtLfaTbRXd5aFWVJM7QxPBwOTyMcV7f4qElvp8uq64bW1065s1e9t0G/yZS
CPk5B3B9uDg9W4oAwk8ZXk0fjoeMrTT9XsdGtheWIlt123CPJsTL8jnKjOM/wAqw11DwL4x
07QdIvNH1Lw/dXMjmxexYTqDLIUb5jyYy6k8qQMZ4FYviK5lm8AJdWCCZdRuUt5YguSsiks
FH+y7YO0/xDj0resvDsCfHfwdo0ZDLo0VrC2xSAxji81y3qd7MfxPPagDv/A3w20zwdqV5b
Nry32q3cJSKGZkidYicZVNxLHK9RwMdOtedeGPhfrOl+N4tS8R6bLDpWnebqbSRMJY2KKWW
MYyR8wBAHJ6YGBWf+060918VTHCrMLbTYIwyjJQlmkJ54GNwz7fp3nhrxbrOv8Axe8OR22r
SppM2l2097ahspI32dpHO09PmbBbrlQKAPGLWXV7zR/EOsW9rJdWroINTuZI8iEyy+YAO6n
IVd3PB5FexfCnSba++G1hcCOMxiSVMgEjh89e/XtxVfxV8VFi8V6j4Z1zwlZarol3eR25Eb
MJGUkbTJjO49COnp617VpPhfSvDekHSdJgMVgsryLGXL4LHnBYk4zQB4d4k0yDTddtI7ddo
kjLkDOM5b/CtQf6sf7tXvinbR2/ifSliXANrk49d71UxhP+A0AeX/GI7X0v/ekP6LXAQ8gb
iM5xXoXxfXfJpQwcbpCcfRa4hYFKKFz0oAkiQHnPI/2ami2nAHykdSMVDExVgq4DHjBqZEw
WIB3McZ6UASJy27bk9frzTi2CfmAwPxNABwMcE9MHNQyhWBZjjdQBHKzkEgcHGSP5V6/+ym
xPxI1ENjjSZf8A0dDXjTOGXPB9vU17F+yhn/hZOoELtB0iQj/v9DQBhSrxwNwGOR3zVd4ir
7ZT6nPatJRx935h1PXHvUKLlzng8jpnv70AUkV8I0crKTjGFyG9KtiJjhTK4zkHavAqcRhI
33Khx1FIhIJ2ruU/N6np+lAEUKFQV2jYvAJ5Ofx680SWrHaEYgKM7Rg7h6H/ABq5t2rklV/
iFMKl3CrgqQScZzgjqKANHwbGzeLNMVgWDXUeDjAJyOMY9K99FiRHOBwWiZB2OTwB/n1rw/
weG/4SnRtpI/0uPI6ggmvXvGmovp1zZxlUSOWCWRpv4l8uSEkDJx0Y49/yIB83/FjQ7LRNa
uzDKsksTLcSXMbA+duGHXjuHGMGsHwra3Gosot7aadyMvDGPmceoHY+v51L4xm07+19YNtf
SXcU9wZSwyNyn5dnPIIPOD9Kd8N/FEnh+7m+xHbqEkkYhmLYBKt8yMO4dT3IHBoATxD4d8v
UEv8ATbo2tzCFVlm+Rhk4XP4nGRkVFpnizV5S4vJ1WMAI2cvFIOzH0/3gRW7q0n2WOfTtZS
G4tYkkMIi+YsrSllUN3T+IdCof8uf8NXh1PXJtO06zWc3hUD5Q7W+AAxHQkDGR2YE9aAPSf
h/e2rRXWm3VtK1rfRtDcCGYhXVhjoMY/wB4EGtu9+BtisLT+GdWubUyRsqQXiiVU3KVYhgA
d2CRkg/jWX4H0S58P/Euy0TUJVv7K+geWGWSERujqWweDwDs/wDHsdRXv6RpCgWIbVx0AA/
QUAfLGveDPE3hIea2j300QcEXWnEyAN/eLKdy+uDgdelcfdeHtZ8QatbxQJd3mo3hy1s0ZZ
4txyXPPK4OcnA7E9q+2AeoqH7LEkryxJHHI5/eMqAF8epHX8aAM+1sVtIIIIx+7hRY1A9AM
D9K8e09cavqWf8An5l/9DavddvQHtXiFou3WdUx/wA/Uv8A6MegC0/EY98/yNczq0/2czy/
3Dux68iunkz5a8dc/wBa4jxlcLbW0pbkNMqY9c0AVtC3SWk7E5/fsSPcha1hENvHHeuZ0e5
uP7O1eTT41eWK6ysbZwwAGV474HHvUkniQS3MSpG8UEkQlhkz99s8q3oByp7556UAdbaw8Z
xg/wAq8z+Id5A+sPAUlt7q2kVI1CYUxFNzSg9yWOMegzmvT9LuUu7dJYmyrfmCOx965TVH0
7VfiLokF/NDDb2kuZZJmCptUEkEn/awMfX1oAx5fE+n3vgJvDNxaRtfh2lS8C7NhHIjPHOR
ke3HXJrj9H1u60zUYLq3lKSwE7FYA4z9fqa9pi8O6LcePLxtYg0uaNGJEcsKq8gP3VQAgnA
x83zV5f480vTrTV2k0zeum3OTbu/JjYHmNu/UcZ5HegBl7Dp9/JZXWmwzQ+XP9oktc5yCyl
vL9fuj5eBWp8N5I9Y8Ya3f2+/cVeQF1xt3vwMZ64X9Kx/BFzbpqdvaalCJbOV9jBmK7GPcE
dPXNe9Wuj2enxPHZ2sNurHewijC72/vHHU+5oAx9Ri32MzkYZQv/oQq/o4/4ly/hin6pCV0
q5OMfKOo6/MKXSQf7PjGPSgCHW2K6feFeojb/wBBNeXaus+oaZJDlFBKs74x8oPP6V6rqkb
S21yiqWLIwAHU8Vwt6tnpEBm1hvs9v0ZWUktnPAXufegDzbwxrk+h+IYr23eVIdwWTZ125z
n3xivXvEWr2XiDRL6+nktv7MERKxm5yxJI+ZYy2Q5bBOFIJxXhMsxlu3Fu+ISxKhuMD3rVt
PsS6ZKt1uFyrDyPl5z3yeoA64PqcUAdz8M/EdvCYdL1KMSwJdxXagnkPHkj6j+uK7XWdC8S
3Hjm88WeBb2K8u2meaG3fEcsWUCkDf8ALICOMAjPp6eJeGIY4dXheeY7WJHDbcknpuPA781
3zeJb611mOO0eeFITueNtyEbVGWKnnnGcd/xFAHQX+k614i8eeLU8QWlxHcyaE8gmMBjWaa
OCNQFP3fvEgYz3PHfhPAviZ9Nt/EGp5jkuIdHe2gEZZZElleOFQWz2V2OR/dyPWvp3Q9TOr
aSskbxu0IXcI3B3KR8r8Ej6jP171z+qfDTwjrspjm0dbRp3VpGsWMDMRnnC/L3PagD5+m8R
WUdvYSW894NW/tOW4vZyQWJDR+TsIPzEFXyeADzzxX29eSqZXRcKATivE/GXwRt7uw0iDwv
PaWH9nWphaWaD95dDcCGaRMYYc84P6Yrtda1aazvZIkZwcBsS4zyP8aAOa+Kyn/hJtJJPW0
P/AKMes5hhW9kqv4nv5tR12zedgxji2j2G5jVqTOx/9ygDyz4xZM2kquefM6f8BrjLfIjHY
446/wCeldz8WlzNpZI6CQ/+g1xVuQpK5+7nOefxoAniQDA68dSPWpJIlEfHKg9uM0y0UqWJ
43YbHQAelTsxUFoTnn5WoAYY8AbsDj7o4OPSqd4wOd27GCACvQ1auXKRjyxkkDOO1Y107YU
OPmIyeetACSK5gby/9WW78c4r2X9kp93xK1EHOP7IkIBP/TaGvFz5bW4VXbexO3HavY/2Rc
j4lalx/wAwiTHt++hoAY+FYn5SeoB7GowuZCRxg4/Cgum7c56HoOM80wuGnI42q2cP2BoAn
SIFflwSODjucUhXDMY8kjjHXcMf48U4ybpCiOC23OPYd6lh2KytkiT7pJ5z7UAQ+T5jNkkH
IYAHGP8AGpFt0w+GJXAAzyf/AK/1pzPGRmZsNjnJ459qRIgIWkyCCuQc4GKAHQ6gNAkg1TB
LWDLcrExIDFTkA47Zp+u+Ob/4j+AfGMd7YxRtYWKXNsyREYBlQSLu9MBfrj8tDw/Z22oeJ9
JsrpFmhu7hBcQvyJEzyp9fp9a9Y+JsFhp/he5e4tYo9GFtJbyxwssIiLjAk2/x4GRt6/qQA
fH3jt4Te/2hpctt5RCqyxZBY4BzsIB2jpz36Vh6TfL9o3zKpwdwU9ATgE/lVrVLaO3aWIyo
0aMRG7cEisuGL7TI4tztQR4ZhzluuKAN3UPFCiTZFFCVRiFZeMHoSf8AP416j8IPFzafLbX
F5pumT2VzdxWtxMtvmeMOQoYMewOMjHSuX+HNjYapYkWN1HaawoCsjKuJVwSHXcMZyuCOx5
71EgOmX8nhy3lM8jalCryJ/GwmXp688Y9aAPo/TNHu9S+Kd7q1zG6waarwQZ6ElmXKf7IB3
HHd8etehMCwB6EiuT8MfEbStd8dav4XjBj1HTGZY5NwZLuMYDsh9VbqvtkHqB21wYbeCSad
xHBErSSOf4VAyT+VAHknxJ+I82g+JdO8N+H7VLjWpLqATm4U+UInUnYMHJc/L0HGe/Ir0bR
7ltQ0myvnga3NzCk3lMclNwzjP0r5OEetePPHHiDUNLM0uollvbGCIDCOVIUbiQAUiYNngE
qB1OK9I8Ga/wCK/Ct3cRPoGpz+GpLwwWVpIC7QxghARJk4JIJYHgEkcdgD3PYdwNeHW67da
1Tj/l7m/wDQ2r3ll2tgjBBxXhqpjWtW9PtU3/obUALKP3UY9jXD+P7ZJNIvJJCQsLrMCOpI
YcfjnFd3MoCRf7przz4p3vkWgsVMe+7YFi4ztUMP5n+RoAh8IwpBo0MsbZ+0n7Rn2boPwAH
45rK8W2H2WbzhhLG5fJcDAt5z0bj+Fuh/xArd8OMn9gafsIwlsmQOSOOnHJrP8T6vELCe2w
ux1KSGRevsoPU989B69qAM6PV73w7bXNpNE0d/KEcMsgdApXlgR37Z/wAOef8ACkNrrvi61
tdWMsltKsiBUbDM207VBPAJPc9+tZ8ru6mSRnbcoUMT/COOPbFZVvctBeJNGOY5BIB0HBoA
941HSNG1HRZPEOvW97o01uUWKWaIiR1UAKqlSeBwN1cV4l1DSvEkyQ2FvMT5rTuwwPNUDDE
Z4zlf50l3r3h8aTFY6W17NZOwkkhuVAVWBPAA4I9yM+5rn2uVtbz7ZYvNbFVYfu+NitnIUf
Q0AWrnSotP8YtpYAeJyI9oJO08cA+oNfSOlwtNp9s8u0t5QV9pyNwGDXzn4ZZ9V8b6cLKLe
xZY4g/zAcADPv3r6l8K2kkulCdkUGaSSZAv3Shc4/z70AYPiS0QaDesowVQH/x4ViaUP9Bj
HuP6V6D4qsFHhTVZMKCsQOM9DvWuD0xf9Ch9yKAINVmjgtrueeTyYYkZ3kOcIAMk8c/lXgP
jLW5fE1+5hlnlgiUpEjEZKjJz6+/P6V7n4wGPDet4x/x6TcH/AHDXzWt3c2s5EBZJCuxiv8
We4oAvWdk6acilBHcPIY3SY4YccMo9O3Pc+lP1W3mliwrb4o2LKzKNqqffr+eRUcNxOrefd
QyDfI2ZHU5JI6574OOlZkFzLGArOWVSNyk/eGeR/SgCxZX0kRClQVJG8HuPQjoa24roSW7q
Hb7NGANhY7cHIHyZPQnt0rnbHMk0zkAbsnA6DvXb/D3wdd+Ntal07T7iG3WGMyOz8nhscDI
56+3TOMigDr/hH4nXRdfsBNGTZNmGYpNgBW43Y6cD86+o7aG3MsEqKduAyuG4Ix1/LmvinV
rG58JeJksppLa7CEP9pt5AyumSMnHQ5ByDyK9h0L4uXJsI7MeTLbIvlAtxMq46+jfzoA9x1
PVDZxm5aHdaSAeU24Yz6fj6Gua1mwTVFXUPs022RcME6pj+lc/pfi37fAFjuIp03AmOTOMD
t/smvQG8QabbWCeYPIhlTHmHOdwHT/69AHjeq2EtlrEImSRd6bl3rgkZbmtV/uSHvtFWPGV
zaXur6fLYSmVfKw+QQVOW457VDIv7uX6CgDzL4rjE2lkjjEuT3A+WuFhQfM+0AleD6f4133
xW4n0sqGJCzE4GePkriY0VgMYLcYJHT/PpQBNF03MBsIzknn0FPeP5kIbYM9z+ZxTCp3Fge
DyOw/z1pbiXJC7iYyBgEE4oAYzL5siLvbBx82AMn/PtWbPcAgqUwq5xjqT65qeWVZHYjGSD
tOC3H+e/1qKJUwZX3leuTkjigDMlnKtsf5fmJG05HSva/wBklQvxL1IBt2NJk5/7bQ9q8Rm
jSad2jC+X/e55HqeOK9r/AGRM/wDCydR3ZJ/siUZx/wBNof1oAruwAcsTtPPB/CnRoI1R0L
fNgHjjFW0jRWZAMyY6HjHJ546iongLfdG88gDueKAIImZJQvyjaAWx3yTgVcZGWDZEUMjnk
t/h/wDqqnbFTGd7BeeW6Hn+XH8q1Fj/AHYGce/fNAFYRLj92u0HPHUGp/KjSIAD95jg0+KF
gMkksD2OQB6VZkt2VSqEnb0Ocknr9etAGB4kSe30i51C1cxXtpE0kcu4rsIHDZHQg81yF38
Wdf8AEM+mTa3OJGs1eLPlBFbeOr4+8T8oPQYJ4r0HV72fTNFvL21RBc28LzR74w4LqOjAjB
HsevSpF0bwvqHw4N3c6XpiytApEllF5IkkQ/MuR1AG44PXgHOBgA8csn01dakk1O3+1Wtqk
skcAbaJeAY1Y9hlkyfTdWcI9QuEMyT2FuhlMkdsJBF8zdwDwMj+8RW14vXSbq9mg8P2vkQv
ErhWGXYrtLBcE8EAtzgnb0HFcjKpE8iycOM5yvHPP6igDahspIDBewSSW91FIVeF12GF165
Pv/P6it3wL4ktNG8X6bqNxaB0guPMYsxdmbpuxntyR77TngVzElw8dnCzlmBjMAy3DBcbfx
AAGfTA7VnwSSC6gkiLR7h5UrAHG1h79yM0Ae2jT9P0XxbZ3nhK/a2gjt430tFYGVI5ULPub
ozMWIz6e/T0q78W6n4g8D3uiakQdQvSbcXkVu3kmLdhxIVJ2k4ZMgYAJNeJlpbrQ7W4sd5m
MAtJAq/6koSdwb+H5NoB75I5rFs9SvbLVt3nzxySho5BG5VnDfeJ55GOOc8YoA+gvg74T8Q
WHg6a80u901NQnSfMjKLiNpJDu3pIhxlcKOhB5GK7j4aa1FN4B8P3Vxdy3N3fyNG7bfmM7O
zOCBwAOckce3OK8X8F6nH4f8WeDo9Bv3ns4zci4S0b/R33QSSMj4OC4ZVznpxg8YHb/CnR3
0bxiltcLcuptRI0RP7uzumTDkr/AAlgrKDxnawPOKAPYW+8K8UZcaxq/wD18yf+htXsmtX1
vpWnzXt1uMcYGEQZaRicKijuSeBXjVuZXv8AUHuIxFO0zNIgyQjEkkfgeKAC4H+p/wB2uAv
NLXxBrfiIajavJYwgxo24qAYlZuCOQcnP416Dd/K0H0qO9hFrY3+9Ujha3mmzgDO5CCT+LU
AeaeJ47PSNOiWeGKKOJBGCCd+AMDnA/rXm2q3YvplliiitbYjKxxsWbg9WJJOT7/hxXdeO5
WNjd6rqAYveL5VlaHgBA2fMcd/Xnvj3rzzS7WS6JVPljj+Z3Izj/wCv6UAXLSMyWdwSuVVW
JJ/gGOtIPDVxGbT7WywNdAOodhhFzjLe/tWtbSwCzMSOIxlSwzkyDOT+gyfyqHU3u7y5e/m
hlazBAfA+VQBhV/AH9c0Adb4W8BLc+GxdShpZ5ZS0ZQdFxis/xdo40si08oiWRMAN1Oawku
WtjGLWea0BGQELqM/gf6VbgttTv2a5YStCpBee4yF/M9aAOt+FOp6Ppuq28Gsq2ntJGba1v
Qu6OJnGGkck5DHj5sYHsAK+p7OxS3sLe3hQxxwRrEAOMEcfl3/GvjuLT9QvHjhZEkichFiX
5mLHoAO59hXuvwPvvEujH+wfFFpdtp8pA0+5dw/kEDmJznKqcDbngHjjIFAHf+MYAvhHVSV
U/uRyeo+Za8y04f6Dbe4B/lXrXjQA+EdXwP8Alhn/AMeFeU6cv+hW30H9KAKOrwR3NpfwTg
tFJG6OAcEgjBrzl/AVo74i1S9hVVPl7VXchPq2ORXpd8R5V6DxiNv5VzsMyLKcFvu7j6YoA
4jx/wCH7fTfCwt7Iyk2kX2iS4kbdJId6oBnsuXJwOMgV5TaxmXJxuyDnHJr2P4vTRzeGYFe
4ePdN8gAP7xgM7SM8D35wevt5NZMsL/Mow2ep6Hsw9MUASaTACrlmwduQDxnH/1s1o6Xq2o
eHtRvX0q4NvPdQvblx94JIBuwexPrVMu0RKhlDfLIB25H+NRXaT3EUTNt2qML/ewKAJtLVf
tRDFI5HVgHkOApPG7Pc+me9ej/AA08L2HiHWns79plWOJmaa2bDAj/AMdOCRz3H51wUVrE2
mSzo5NzEAxRlypBPUHHAz+tdj8JdUNr4msZGUMs8gjcsxzyMYPtmgDstY8I654Wk+06PJ/a
9qoPzwLiYL/tJ3H0z9BWHo/jY6nfw6bPI8XmkqrRg4jYZ4ZT2+n5V7n5FrdwuEBR8Bswy42
j2BxXK614AtZ7+W9tbpEv2XCtcW4DMO/z0AYuj7zcokjhyrAZAxxhq6acfuJz7Vz+laPc6T
eLHdyI7O+4BDnbgEV0c4/czUAeb/E5S1zpe3ghZDn8VrjH5Vtu4MpwQeCCBXb/ABJVXm0wn
p5UoOfQlK5SWCMRAFuCODuyPb3/AM9KAM5I24B+6p/n2P8AhTLtgj7mAIxlefy571eiCwIP
OVSW7k55qNo4tpeQNuUtgHoPpQBnJHlSxGWVc5z2xx096lucxwBFxvC4HOSenpVpLNRHukk
ZDxg4PANU9SjVJXCuqFlUjC9ef8KAM5LUIjE5OXI4JJPqfr0617F+yVFj4kam25mxpUgJ7H
99DXlEqxrazNscxngEHGOeuMfhXrv7KXlj4kaoI2B/4lcmPmJOPOi/+tQA2aFiwWOR12Hlu
NuCelMmX5SWIYbtpB69xx/KtCdUUyttyCM56Zxk/wA6qxRlrligBGeB1B5oAjWHbKiKdwbB
+bBOB7f1rQ8poyDlXDADA4HvVW0uYxetDMEEqcAMOWGMHjsP51pOo2lQu1gBkCgCNoo1C7l
ADEt/9elwdy5TgEc56CnFTKx3AbjwTx6VKqkBNpJ+XGO3HegDN8RQvNoWowQuqvJAyqW4AJ
HFeNX2syaFrMCaaZIrSDCtYzuXXLACRWHTDZ7Z65ya9u1mWGLTJi2cmNgccE8Ek/kK8y8Xe
GYtUtRc25UTKpYMcjj+6f8AZ/UfnQBxFyY9P1Ky1izIjsmnLLBGxPkc8rzzjqPwIqXUra88
P3C2HiPT1EyopCZyyAgEAkHIOGHynpnt0rPileC+EUlsGVrhBNFL1ByPkPscdRyR3qxq2q6
hqmr3V1fXTXd5vLHdjnaew9OOB1xQBNpvka3cwWsjxWiBhDA9wp8lX6hXIyQG4Gfzqz4vvL
e6kt57S0dNOhykayHdJaZ5a3ZgfmVWyUY8lSAT2DPGF5aX1jpd7b26W0klmlvKiZAaSElTI
fUsrLz6bhx3k8MLLHDJe43wrtt9Rtzg5UglJeeMjHTqWGP4qAPQfh1o0U/gPXdbmgvLxbAr
Zi0gkCBzMgxI7f3FD9uec1xMFtd6hr+naQCwubicWrLKuPL3H5gfTAr6E/Zwto7zwf4surl
LbyJJHtneAfuJ8IWMgUdOH24GOFHAriH8HSaBqVj4heCe5slljc3YuY1MTsm0rIDkggMCAe
hHOQTgA73S9ZNpr+sW1nmbwtpGlJZiziwokupW+TaezbQzHB6NmvUfCcNvFoNpqV1LGbhoH
kuLplCB+SWYnA4yC2fQ5HFfOd1faTYXOj6Xa3hs4TE01wbqYhpZG3HzHYf8tMAYbp0xgV0v
ie48Q/8ACC2kMWn309jrN9G16ImJe3tBsSOCNB0LAKCw4zyeuaAPS/D+qJ428SvcvA6aVpn
z2sUnJkcsV81wOBnB2g87d396uSulxrern1upP/QjXVeCPs3hTSIPDdtOb3WlkBuDIwYRs/
3RI4ABKqqoFHJ28ADpzF0jLq2phm3v9ofc2MbjnrQBUuV3SwCq3iidzpE0cm3mIQgD0aSMf
41oyIBc22a8+8d+IHg1yHTre3e5JEUjLGfnAEu7gY5GEoAz/iLoM+q3OmxKxxIPLXaMkKu3
IUdz1/OqCeG2s7O4S8to7e3jyVgL/ORjlmx3+p9eK6L+2rLXNQsrSGaXbZ2/mCYwAbpVYB2
Qt8wwO/Ge3v5v4z8URTmbTtELR2G4iSUn57g5/ln86AK9hG2pXp2ALCh2KexJH8sV6f4Uit
28C3djLGklwl3LvRjgEEArz6Y715Rp0sunWEM0xMa3LFkR1IymBhwehBOenp7itfTdYu7WW
SaCdY1dSHVfmBwDjIPv396AOr8G6TaRx3F5qjYsrTLFs579vUnjH1xVDXL261iQ3EMHl6dE
cxW6/Tq3qffoK5o63cTQQ2s8jJaK25kB43Y6nHWt3SfEKQ2kqKmRIQo3YJ2igD1v4VfYtN0
K11doopry8RsTA58kAlTGM9Dxyep+nFdHqWoXdzd281s0YiQOZIucsRyu3HqRg54wa+eL/w
ARTaX+4t5HFnM/miMHADHgn2rU8N+NrmG88qcn7NvC+YTkLk4BPtQB9I3+rrf+E9TgkOLgW
24qeuMj8yK4iyXFtAPp/Ko5ZZXsQ24AsQNynIKmrNov7qD6CgDL1MYs9RcDOImP6VyN5cQ2
lm11djbAh3ZQHcTjoB6n+ddnrTx2+j6vLM6xRpCzM7dFGDk187axrc2qakJVdxaqMJEeD1+
83+0f04FAGd4h1abWtQM8u/lsJGWysa84A/qfXmsZ32EhjnjH61rX1r+7LquEJ5x2rHmjKv
h/qaAJ9zyAHOGPAxyasQvIirsLKnuevvVO3c7nwTnaQCe1dD4ZaAaos13YJqkakCO1kL7XO
T12EN26AigB1rai8QRiQJcv8sToQFkY9EPv6Z61c8HpcWd6odX81CXQ9ywP+NaXiGNzDOU0
eHS4lXzSYIpVjJUgj75PP6812HhC6gXSmk5VZJxMoVcgZX5s/Vsn8aAOwTVRDlV+8w6A/p+
dSDXpoioSVSoOGXtWFdXECr+7UM2ck5wcVz13qASVQp4JO5Qcbc9/c0Ad5ptw15e73wdp4I
GD0PX1rcuR+4mrk/BUqTPN5bZCuARnJBwetdhMn+jy5oA81+JaP9q0hI3CN5MrZPTqlcvDg
jaVBxlcso9f/wBQzXoXj60iuDp29SSsTDPTGcdTXLzaZBCJXbY6MpZVD8KRj35/zigDIMSB
9z7ZQV+8eoGen41XNrhsbWJzgZQDAx645NWFXy5JYyHL7yAMZOeeue9XysaIpcoOD0Jxnrg
/kRx9etAFO4aNQA65GBkqAe3X+vfpWJqrRzNkfJtXDem4H+Va96iPwm0Ajo2OAP5dvf2rNv
LMwkQtv2kZJVRyP8/40AVZZPLk542tt+dQQvXg+1exfsv22z4iajJ5gx/ZkgWMDlVMsJGeP
r+VeRPaO9upk+VixUFicgDt0+g/DjivYP2YoPJ+IF8eM/2XIPlJwR5sPSgCeWMnGVwccDOe
M00WUf2lJH6x8BelaHkhgcluccqehqG7Jitnddvmbdg47njHvQBnm3kW2kmgiSWZgSBgLv5
6H25rRuFLtgIu3glT/n+VPtFEduI9rYVeCfaph86r5Y+RhnnOf84oAq+VwApHHXHc0joI23
Nw2Mcfzqwq4I3k5BPBPtRNCAMkkAjBP92gDB8VSm30O6lRFZ44ZGwTjfhG/wDrVzaSGayhu
443tknQFo2UgKSOncc/1rb1aF7i112QuZNkRtokxkkFOQvuxIrgBdaqfF1uNTkxbxqkFxA8
gZAFBKuuOvQ/lj2ABN4p8G/2tbSz2QRLiJBiTf15BVTx07Z7HvivMXEltfSNeQubqBiJVPy
urd9w+vevZ7rUnjRLa10xmijzi6T5llA+8rf3sZ69uh61wvjmytfIXUo1eG6zhVx1weVb25
GD+HSgDjJ7mSdI4vKX5T8mCSQTjP5118nh7VtC0GPV3kE9lcbobuHayGMkk4fI5BIUqw/iw
eCBnlIXiju0MgfyX5Kx/ex6DPcGuit/FN3Ho76Zdag72VuRNaRSR7yZVYbY2I/g/ixzyB2o
A+sP2b4bSD4aRaZCwW4cyXM8RwXjEjHaGX12qvH4V4p4502fT9ChnvDP5GuatPcbwRJGkSk
7VMnTcRztJz2Izmtn9n2fVfDk0+p6hc27W17bxkRNOGmXdcRjzHXqE6jrnkHAzmu8iu5ofC
1lH4cuF1WyivLgXGmT2oJngkbIUxnIJQsDnoRn0IoA+f01Ky1jxuswiRtPgVMAcbVUAfnuy
PpzXvfgLxi63EXhuaC/vQ1tHPBM5Dbo2yoKHGcAjGDyCO3Svn/TLEat43uItIs4NLOoXXkx
20W5o7XHLM2egGCSBnHT2r3bQobWztkj0jUbm9ubGdWMZPlozLzkKCcDrnHJ460AcZrWh6p
pfxRMtrZapqcsLPe28TlgqJtyxUjjch9Mk8AAmvRNHnbUbcXrtve4VJWbpuYjk/nXQePprv
UvAdzq/hucW+rQwm4tpdgZo5FGSuCOpAZelc54Ime88M6fdzymeae3SV5WUAuxySSBwD9KA
LV98t5bL/ntXhfxF1q4iv7xbd7mBzK0KyrgA4bLDOTjt0xnjI9Pcr4ltUtx/ntXzL4zt3/t
zXLhSnlnUJUJz8wO/wDWgCS2lW/tlt9TupEjTlXBwTxjGcZxirMMOhWyFBFBJ7yNuJ/OuTL
4A+Yn8aj3Fjkc0AdN4j1N7qzhsXn86GAhoGPUKR0PuOnuKoRCCGKB4JJZJZFG/PCrn+HHf6
1iS/xduOa6nS7H7RH5kgYQlQsYHegC9oXhuXxLp941jexJf28gCW7g7ZRjpv7H04xxzVKay
1fR7gpqGm3cIUYJaElfzGQa2PC0E+hXk0ke+WNwQyrxgqfl/StHW/Gd/cR+W37hACSgOS3v
ntQBwd5cS6leRJjIyAOMDrXoPgXSvNuooLi3PlXFv5xEikqyhmX8Of51wT3Rl81ycM7Bvfj
/AOvXovgTW5f+Eo0yKZGUNbNCSwxwTuUj1GR/WgDr/CM15a6cNMvzvEcphRzzgg/d/LBHsf
Wu5sY/3ER9q5S3mWTVUu7UfubuQw3FvJjMUsZ2kge+ARiu0t12WsfHagDjPHshTwf4mZeq2
r4zz2r5ks5CJcscn3719MeOF8zwb4mH/Ts4P6V8xRho3+cEc8HtQB0St+6P8SMOlRW2gSai
PMEgjQuUQBdxYgdvaotNuIlnQzrujHJXsfr7V1L6olywgjZY4GG5vLXG33WgDzqCCSS5S3Q
fvHcRgH1JxVoiWzlkikUpKjYI7gitXU7WIXLXVnJliQSQec9z+NYhy1wS5zknJ9aANvSZrv
Ur2GzedzHMdhDksFB6tj6V3tnNbWbx2Wmvsjj5k7bsDr+lYmkaRHpdrDeTKGeRQTuJBjB68
D6irtwfInZk8vbJyWUcEe3vQBdmuJPMXJJCn5Tz164z2FZc5X7QVZAgJORHnuePpVi/HmQI
hbcCMhg2SDVK7jNrtaJsvIBnLE8UAel/DFQ4uuST5i5yuD90/nXoF8uyylNeefBt5Z4r3zx
86yIP0avRNZOLNxQBx/i5XaWwePghG+bg+nb/AD6VzMqMqEK+CW27hjGT1B7A10ni+6W1ls
dwyTEWAHJOCP0rlBc+au6LkBuQx+9nj+lAED26o5ARgjHJ+bd83QfnzUl7Hth2REgocuccY
AwP89qupD51tG6gkqMbecdeo/CmXm1rnLq5jx82fmKnP8qAMeNHfLPkHJJA9B29z+VVtThC
TeS+FkaNV3Akden4cfrWpFaPJJIgLZY/Ljg9eP61UvbR2kGGJj3KEcnO5ST6cDjH170AULQ
NYziN4t2+TBik5x1wc46g16d+zM0jfEfUy7FgNNkHzHJH72LjOP8APFcFLEbdgYZEaUszEO
cAAqBk/lj06V3n7L6Mnjy/DEc6W7DnP/LWL8jQB0axRxoRnIwB6YxVLYbuUFlxHC2f95hVm
djJO0ELZAG6Tvj/AOualiUp8hA29PoO9ACRRgncAQmRgsOQfSpJQVJLMuW+vGKkWMqCQDx2
p1ymU6cde3PtQBV8piT8uCe3r7/rUTMPs5z8pweCMYqZ96K+TtkIyNvQe/19qeEBQZctgcn
qTx1oA4rWlYW8yS8JKOdrEZ4x19enNeZ6v4dH9ptfJPcb3GHV8OCOmPb69RXtmoWSy/dTcM
ZOe1c9f6Id3ygtzyMZPSgDy/UbzXoorNdMuTstmOyNuCAccZ/iBI5z/U1leLrqa804STwyi
bcWOPmGSBnOOnNeozaFyflUfpgVkS6K6YZlXHqtAHjdqrSoq+YqYAUk8ZPpnt1roPB1jbHx
BjVooZILaCSdYLj5VlkAwi8EZ5Ocd9uK7i60SCdW822jfcOQUGSKzJfCtrJFMivPEZVVC28
tt2nIxnp+FAG/pOvWFverfS2Sx6fa2rxvax8qSqn7uckfNtOO3HpTtK1iaCC7eC7eOBwAp3
kb8nKDj1Ix+NcsnhnVLOxns7O9hnhlLFjKpDgHggHkfnUUw1ux8Nz2T6VcNOURVkhIdMqwO
7jnOB0oAu/EK5vrPxBo/i3SXaG6vcrOyDIa5T5SSO+9CufU7q6rwL41VDbLcQw224SNI7ZJ
3tjOW6g/LgenpXF2PixprfybyyVbe0jkmRJud10UxHx1GPm+nXsK5ewvb+3YSiETbnDBvul
iO4KnrQB9QfDO3ksfEeoXErajPHqS5cbcWoAJ/eZzkMePlKjBBwSDXUoE+0Xfkqqx+YcKAA
Bya8U+HfxEfT7P7JqkF/Bs+7KIvPXHXDbSGP5E/rXsOiXkOo2TX1uwaCceYjbWXIOecMAR+
NAFO+ZU1W3ZjgYOc8Cvm/xXbm71HU1tn3Ry3sswfqGyxP5V7T4tlm1qZrbT2xagFZJRn589
h7fz+lc4PDMcBKsuSOBnn/PNAHjh0G/C7lRZB/stz+RqtPBNbRkzRPGw6hlIr2G60aSMZRM
+uKzp9PIkffnO3oecCgDyNtzHHUnqBXrHhyzhj0+ytbgZZIMMvbeef61mTaHbyuXNvEGB++
Bg/pVq1sDbKBHJMACSmTnHsD6UAaFto888LtMVinjzuRWJVhng/lU+teFjNpbSW8a7u5Ucm
mQS3aSEowYNjP5V00Gr+RYgOkJTq7PLsVB69Dn8KAPFrq1e21BIJI+Qq/K3Gex/Wrmlz3jf
Yo7HebqGfcmOoJGPy4+ld7d6VpPiuDzrS78q6hZmWZI2MbZ7ZYDj6E1iaP4HvU1YC7vYEtg
dxkt33M4z0HHH4/rQB3PgrU5Nama6ktgiKIw0nDLJNkhmHowwOnXNenp/x7J9K8wtLuDTr2
y0yyi2AyqqxxjnGeWPoO+T1+telXVzFZ6WJ7htiBfqT7AdzQBxfjSSJfCfiCOSRY/MQxrk4
JYkYA9TXgT6YWU43HAx0r1/WNOu9evxcXCmO3yWhiPIHufU+9Zl1oUcKlEXJz1x7UAecJov
y5V1DD+EmoZrKSMkcg13kujHLDuMY9cGqcliqylJBt4zzjH60Aef3CyRnv6mqyoXxs5Pp3r
0OTSIZCd0OMg8jiqM3heNiXhkKcc/L+lAGPbavMjQ72d1jxjLdMVt2l2l3OZImfBGMOR8p9
B61Qm8P3USsUi81QP4Dz+tUJLeWzdcxyxHqSwIoA19YaSCQBJQ49RxgntVMyPIAs2d4OR7V
RnupGKjduIOcnn861xIk8SsoAk4znrQB6d8DS+3UxJyRIn16NXpGu/8eMh9Oa80+BkJiudW
BOd0kZ/8dau38aastrC1pbjzb2QcIOQgP8Tf0HegDj/H7JLqdisb5eK3O5VPK5Pf04rDsLE
pgRFs9S7Dt1woxWpb6RKHaW4O+RjlmLAnP+fyrZsbdEQLKFRuSCFJBz+HHr6fWgChDbssW/
dhSMfMMg55x+n4VTvFEhAXLK3UN2wOOnofzrbbeu4rgoBkZ55A9+nWsm7hBuiQQEAyM4xn1
NAEkceZCVXBG0btwAzjqPftj8KytVwlw42eWBjbnrnPTd/n6V0VtGEf7OpRxHtDkDCn2Ht/
PnpxWPrNn5hkldslWAZyw59c9gemPX9aAOduyWeUgMOMMxbPfOOevNer/s7rA/jm9mjDCVt
Ok8wZyN3mx5xXll5EAo39cZxjj8P8a9O/ZyjdfHV+HAGNOcYx/wBNIu1AG9b2pjQHPJ+Y56
kn+f8AhSyJmT5RhhjPrn/9VW4VUwrsfejD5exwaWSEbssucdQTQBWhUhAOQM5PGcc1O6ZXr
l84zjvShSg+TIz1z2qVVwg9epPfP9KAKE9uAQzk+maQQ/MAMAdxjqKu+VuOPfqRyOelIEGA
Fx2xx70AVPJRFAw54zwcn8qgNosq4A2knOB0+vtWj5ROSCoA61kxaxA1/LY3RS3l+0G3Rd4
zKQFO4eg+dRz349KAIbyyVtoUAIrc5HX3qlPpcbKoK5ySQM8/5zWrPq2mrJNbvdRrNC22RG
UhiSQABn7xyyjAz1X1FV7rU7OxitriW53WtxvKbY2OMDJwQOPdTz6dMUAYs2jAOCV4B6hf0
+tUZdH+Y5UHAOO1bN94gCTILW3inQyMjsZtuzDxLnAU5yJdw56Bf72RYOpWEs2N6LF5InDy
IylhkDCqRk/eX3+ZeDkUAcpLprRt25Hr/nvUKWjqx2g9M8/zrq9Pnt7+9ntR5SXS7mWMElm
jG35uQP765HYnHcVQ1G9htZ7uK5hI8mVYkESGVmUrGdxAHy8yYxz049AAYs+nR3I23UMcq9
dsiBh+tZbeD9HDpJ9kWNkDKvlEgDd3x0z3Hoa65bzTFk2/bISylgxzjG3G7PsOuenGasR3G
nrYW15c3MVvFOWRTnd8wDEg8dQFbI7YPpQBzOk6JcWN1Cbc28sSSozfabcFyo6qGBA6Z6j0
ruhbkxG3hVrfTd3yxrxkZJ2n2z271nx6jaJqgtCg8vDqHXLFpAV+XAHo2d31+tWLXxBZXN1
cJLsgWCQRxyAswlTYhMn3RgAuozyAMHPNAGpHbLHBGAgCnoAMg/4VTntVmY7AASMA5yDjNW
m1Cyt7o2s10kVzjftbI2qQTjJ4HCsfXg+lZh8R6LHFNI99GETDsURsIvznPA4GI5M+m1vQ0
AMnsctghTjHt+H8qzrvSlkB3AH128n3/CtFtdsJNZntpLhIY4gAsr7gXcb9ygFeCvlvx3wc
dMUy51mG4kiFl5U6u0RO5im5XlVCyjbzgMp7ZyvrmgDBl0VsY2qoHb0qs2ksM5Xg9CDxXUe
Ib5NGjSe4g81GV2I3gH5RnAz1PXA79KU32mM4SO5RyWAVNp3HcWCkLjJB2NyOPlPoaAOSi0
7coIJVskDtTvsbLnODwSw6YrYj1jRZ7a2uEufKS4hWaOOWMhiHKAcY65dB/wACXsRmK8vbG
3tWmheCeQR+bHhsK4xuwHwRnbzj056c0AZctoruvmrkoQVPXafaozYzNPLLFNNE5B5HzAHP
oa37q8sxbK8GyWYr5ixtlC67gCwyP9rPvx25oGo6SXAa6CiXGC0TBTzg544wfXpQByWleEt
YTXLe8j1FbtRMJZA2UdgD7Zz9K9Re0lupVluWyIRmNAeFB7/Ws3SNUsGSR1eWNIsgl4mDD9
4UAVcZJJU9M9fXNFp4qsnsZZplMU8U89uYgWZcxySKTv24+7GWx1xxg8UAbBtwqfKFXcSCC
OFzz0rHmsM4WaLaAMJlgB06VdvtVsbW5VJp9sjojAMjEgM2F3YGQSemcZwR2NVYPEWn3N0Y
HJcyGJYXiyWZn6ZQfMOCCSRwGU/xYoApDTo5LYSLnJyGXpkjrmqcmhq8pkMagrgINv8AFjn
1rq7q4sdPuYIbyVIXmJCq3tgHoMDll596zl1GAaddXdoY5/KlCTRElQuSM84/usD7/jmgDk
3013iYvD5bqT8pYcc1Vk07yyCUZ85x8v6D1rrH1XSnZmeV0jG0rJLGyI+4EjBIGeFJ+gz0F
U59T01pI0hlMjyPs+621cOFJ6c/MVXjoSB6kAHPR2DBRuUg4JGevI/+tUF7bFbdsRgjHsa6
C9uoIdVFq6oE8t3kky3ysuzCjjBJ3jjOenHNUnuLO8voLdblFRFaR0bIBK9B7kEHjrwc9DQ
BgzeHrC++Z7SMOQRlF2E/ljmq8Xg6J0ItJ5EbPAcBgPr0rpNY1WC1itHsYUunm8wqSSgAEU
kgydpwT5ZGODznHBrYtLiwljldZVPlRs8u5SAuCQTyAByrflQBi+CbLUfD7X6CaCSe4wY5F
527QeSD3rooLUMGYAs5bdI8nJY9Dk+v5/0qKPV9NjefMjoIQA8jxsByu7IyOw6+nfFQXmv2
Hm2qQyboZS6yOAwKsC4xgLydyMMdc0AWT/rFySEyF5bGTnp04/yalaJS2Y22cjKgq4cdcfj
+dR6Tf2upSOsEhlC4zuQrghih5PQ7kI9cjHatCSFXfYx4TjIPJP19aAM6aNiWO1gpXAOOD7
Hn/OKp7WknXLYQE5UYGc+/+e/etyaF1R1OBGVDNkbSwH8+9Vo4IoFwQDG4yCQAMDsffmgDP
W1aF5MBQGzn5cgEdBxWZqETLuEoQESYUBCd2RnGB65rpGUNCFjbYEVtqq3Hp37ZrNuLRrqR
4pidwbhg+cDb0wfWgDlpvJO0LEAx4+ZDjGeuM9+lekfs/Kv/AAm16y8D+z3AAQLx5sf8q4q
6sF8h2T7wUMGDZzjrj2ruvgBEY/Gd6eTmwbJJH/PSOgDctIVjkntg2UP7xAfTNTvC2AD2/i
Pf60+UNHfqdp2yKVIUZ6ZOasrG/V25xjHQCgCsyLvI3bST+Z//AFUjIRnLZJBGBxVloyqkE
YGeff3oVDjkc4zjPWgCmIgqgKuADwAOBT3VFUdTt546VaEX3e7DikCqwPy5Un9aAKuxiwcq
cdc/yrJtdAtl1F72SWZ5zK7sUOBg7cKQPQKvP9CRXRxM3zLu3AjjB4/z/jXE3lj4kuJWuNG
nVYTJcsm+QKGJV1TIKngPsOeeB6ZDAFi20S11C51G6nuklH2xvKa2m3CAr5YI6cOGiGQc4x
jpkG7daJYtZRW7R+ZHbSC4j3ctvAb5s9ySxrJOi6/El19nM1skizyRKLoMwdhwXY5zyRj0I
61DqtjrEVtdD7TdQ25gLNLJcbiuI85CryT5ijgdQWA64oAU+G9BNoJLm4dbe6dQoecBJXk2
YXLfeLFEGDknHOcnNiTwno/9oWvm3Vwt+IMQL9rPmeWjxt8pPLAMkXXI9fvHOXD4d1m40tL
ORXaGO6tWXbc7ViSKeOR0APcbWCn0KjjmtS90vW3s9JMLO2o2tq6PIJwGMvybcnHzA7Dn60
AWLPw7ZzXcV/Z3krSKXCyxzbwULRllz3BMSg59D3JpbjwpY3V/c3hkmFxOqrKVkx0C7cgem
1SPQ59TmimjeIgSkJ+zQmOcoEuMESNI7pnHb7gOOeWGatxaZq8F6qs8klodju4uSHZ9vPOC
dgbPHUjb1AIoAk/4RLTmtXtzLdGFo5U8kykDY4wQCOeOMHqOKkvNAtJ4LK3vHlYWzM8bCTD
bmR4yfykb29OlVNbj1m+v9Ok00yW+2zdruBZF3x75YTgNjAO1Jhnv7dQ7VrO+ku4RbNJLND
HB57eYq/x5PYDJAbpjtwBQBBceENOt7kSztcNKp/dSmYDBZVXC9OSFVcdxxzk0p8G6fkvK9
2+YzE+6TcGjYIGU5HQiNM9/l61Vj0rV5LjS7fUrmfeZFLf6QXIRYlMjgjHPmDaOnyyn0AHV
6jbXraferbTJ55UeQPL2FT3y245J7HAx70AYOoaHpXiGWaWSV7iGYGFlinDIwUSRlTt6ffk
B75yDjApz6Va25g3SouoGGS0g+1y/LMWBYggdT8pPAyBu9TVOLw7rAidLMS2rq7PGXuS2QZ
5GOcHJ+STPXqo+ph1LSNduUENpM05jdh5k05bcu9tjDupEeFJHfn5sZIBaPhqxmaKCOaUtD
HHGdsmGIVXQMR3JDPz3P0q3J4R0976K8BuluI41iWQS87VaNgP++okP1B9Tlnhy1uYdbvJz
5r2+8RpumdjENgYhtxO/BO0HtyPWs668Oa9Dp08OnX00ErW83l5u3OLgFxERnPytv3N6GNe
Dk0Ab1xZ2g1DTUmvG+2wo7xI0o3OoCqzEfxAZGT2J+lU4PDmmmSG4jMjpGySxYlJVVViyAY
/hyxOevbOOKzNb0nVluLi6kEjiCGUQSG5JyG8spGUHcsrK3XIbqeg2xp181nYWymeJoZ1Wd
0nw0kYB3HLZ45zjqOx4BoA5vWvCVpFbWxsbhbMW72sMUk82FCpNGyRgnPJMaqPfHXJzpXng
3SZbYowdYpMyOEfhpChjLk92KFlz3H51Tj0jxPIX/tICeMTmRFjuiDgeSw3HA3DKzccD5h8
o6LP/AGdrzW4MXmRmMsFzcLtK7JBsbg/NuZDuAB9xjBAGL4U0ya6ZYbiUyW6iNlSbLRISSF
I6gc8ewHpTW8NhljAWFbSSe4a7WJiBJ5hPy4x6H5unc1mNoeu3DXSMpbzbL7Ng3RRmcb8SM
VPIwQMH1J5xWmdC1djN5F1cR2zmVmT7QQSeDGRg4yTkNnPAFAGi3h2wDRu9zNFMXaWKMTEE
EszHbnr99h7BselZn9h6DZmWKK9hjhlulu7pJbjOX3mTOM8EsQpzjKnHIAFTaTZ6tZapavM
He0ihljPmzK7/ADmAhs4ycFZuPTaPousaVe6hJqJa1iyY2htW8wIvzJ80jd95Py98AdfmIo
A2NQ8PWmovM9y0paW3a3OJCoVW67ccqenPYgHrUUGgaXNLPJayu4Mqk+XLlI5EwCMDoflAI
+vQk1iapoesanBfael9cRLc2U5SN7hswsd6wKWHUHcxPJ/1SjnrT7rTtatXu5I5Hga4uoxZ
Il0xwS4DB1B+bcCfm7Y56ZIBoX2l2t40Gny30xvLe38t2aQBxG/G9lH94x4z7H3quNE0b7N
fafa3PnJczlLlPPV2WQAMwOOh27cg9uT61e1XRtSW6gGmZdkjjHnzSAlipcEvnJI+YH86zd
F0HVrfxFc3NzAVgnleZjJOJCCYLZMk9/mifp2I+gAL9v4XtDsMf2lGhC+XiYkIoDAD34cj6
bfQESSaFbRzWCRITDaySzK8rEt5je/Tb8zHB7hfSoNB0/X4r62l1K4P2cJlgkwO5iznD8c8
GMjbjBDY2j5aoXOm+KBqSzLO3krLI+wXA5zJDgEYxgIsw467lPBztAH3nh3S7i9Et1JIs07
mUKJsDeNhBAx1BSMjtkA9zmna+F4JruaVihsJIz5RikJbe24vISAMbjIxyDjnOOmIbXRfEc
sym8QSmC5kaMx3QBCNGq7eR1yZDnjjCgAE7Z5odSj1bRrCGR47hbRWnSKT5SVdFYkd8rvA9
+eMZAAh8J6U1qkkM85hQFwUmAX5leNjx32yMv0x6Crekadb7dTSOUFrtlZvKlO4LsCqc/Qb
uMDOfXNZ1j4e8QwaVHazyM4+wrG8aXCrG8xB8zcoGcFiGyMZGRwSc6GiaRdWWqLcXKTG32t
Eoe67GOJdzBcBjmNuDnG7I6cACS+F7CK2ZVSSKNYhGCHI3Lt24/EbV49BjBqG88LaXc3CRT
SJbXDyPepGZQjbgFQuqjkAEjkcAnPU1YGn31tpd5DLdPJPNKsdsd7cR+ZlAck/Ng4J7gZ4r
GvdB199Qs7yZ2knt45Y3AmUZLSQnCjA+QiJuCc84+gB0Gl6Lb2hugZPMlmmaVucA9h19lBP
Tkt61bjiZGQq4TdzgcGszw7ZarbiU6gyyfu4lbLE7pQW8xl54RhswvbB9a2pYdhYwnBILBj
jJOOvXrx/SgCtIrJE2W8zALc4wV/oapzwhYj/AMtFXJBPOfrgev8AWtNBugU/xn5Ru9cdPy
qOWF3cN3OckHj36dOOKAMxosxM+1Q+MgYwq4HTHp7VHFb5kSOCQLJIQNpxzgYAB/z3rWa3V
txIbBXd15XHI/CqkcTqzcLlD8zZxg9vqc/40AUtVt0hVLdbfeI0YGRogzMxHHpXWfBWJR4k
uJfIWNjZuuVXGfnjzxk9/wCtc7rCmZTJLhXC5YHOGPQcdueK7H4TjPiO5eMhYhaFVTuvMeR
+f86ALV8roYZFCuibi4Pof8Kldc/dOVI+U+vFW2jDxlTgg8EiqUUptbj7NPgx/wALkYC+35
/lQA9Y12/KQeOSe3FDKFXC5PXrVkIMEZYj144o8vou3qOozjHegCGJQqlt2OOeMYphj3LnG
AelW1RcA88dATzS7cspK4H+fzoArLEo6DkjAwK5S68WvYXc9ndWUUjKlzKGiuPuxwtGvzbg
ME+ap7gDnOK7MbRghfunBweay73UtFgMsshs5LjBDCMo8hxw3HU4HX0FAHIa/wCLDBFPFGj
29xCyvIyFZSVW4VGRRtOdw3Dop54GQdrY/GMB1NLYmItNbrJGkUyuhZniHMmOP9fF743YBy
uem0290e8lu4VjtlNm211fYAEADBhjPyYYEHj6VbuItMjlmyLTKw7mUqg2p1JPt39KAOZ8J
61NPfT2960MkY86SKRJFLAKyZXjHA8xRu796sxeLYZPDiarDbmSIXHky/OcqCcK4wvIOV7D
AOe2a2dMbTneNrR7J5WDMrQlCWGcE8dRnjNNjvNIP2e2tGtpfPlKBbdlIDBc84OOw9+lAHM
XfiLUpL6C2itEt5be6WO5T7QNsm6JnVN5j6HhsjoVx3NOj8cWckljDHbvHJdQiSMPKEZMtb
hVkBHy5+0oe5GDweAdy3vNLbV7mxkMc5k23JeZ0eNz8ybV5zlfKORjjrk84vyzaRc/vTJYS
K8W4yMyEMmQD+HT27UAcXB4tktNJhWW3mv50UQzSBwC0ggMzEbUwV2K3zAY3fKAOz9T8ai3
ntrW3s0+1zGF082Y7PLaeGPcSF4O2dW9Rg5HAz18a6VEy+Q1n5hQBPLKZKnJAGOxweOh5rN
u9Y0gadb6hJbPcR3Tm2hVIA7llDkp9AI39ieFzkZAKPiDxTFpN7cW88UkccasgljkQkyeS8
w4IwPljfknGQM9eGReKHS1WO9KtOpiglLzpH++kcIuBz8mTnPUAgYJyB0LTaRJDcXLSWMiQ
uUnl3KdrjKlWJ6EdMGqUx0xdQlsVgiaSK1DSEbSix5wqnnI9cEYwOtAGXceIXt7S0uo4Tsu
VkVg78KykLjPcEk4wOR0GSBWVo3jWN5muQxnjujbSwJJhTGsyQKiDC8gPLliclQfcCuycWW
63kneFg8DCMFlMRj+UsRgY6benGPxqKym0aW4voPs9rEbZtjCTywJFKIxdQCflxIBk47gj1
AM6LXMpYFYVE940mFllCqiowV/nxzyeB368DOMyy8V3F3HZI9tGreXaySSCZeI5njVXxjHV
nHX/lm2M10+sahp+maNNqV0kU1paxl0VCmWIB4QsQuccdRTri90eOFVU2sylkiMUGxiMttX
j0DHGegOfegDkdH8STxWlilwVvJZBCrytMked0e5nIAwONxP3RxgYyAbkfiyK6tGlsY1Myw
yS/NMoAVR8pXI53ZU46Y6nkZ60W2krcNEi2ZuogJWQBN6AAc46jqOaoteaMdQ8gRWyoYUkj
nfyxHIXZ02qc5J/dnI9McnkAAra1fTQada3MEy7WkTeyKH3ofvKBnr16ViWviXe9ostkUik
2NzOhI3vhOBwckj0xnvjnrJDpMltG6Pbzrbq1xFHA6k/KCpIUEA4zjnofeqUc+ibIn22I82
FJFRtilVJ+XPPGSfzPrQByvh/wARPeXFtazRrNLKu6SWOVSAhZ/LbHGQwU9OcFTgA8SW/jO
IW9whspRN57wRL5iASMjyxtySAv8AqWIzwcqM9cdHbTaX5uI1s1Eah/NRlCAMSuAw7llIwP
TntS3P9mGO4QWscvkRLM7rGpyGywx6n5c/iKAOX1PxAun6/LYzyKYfsi3J8xwixcyEgHHJI
UHBPQMegqOy8VmO9jaRE+yzRRRbDIvyzySiNcnbkDO7PoFYkcDPQadqOi6kb2aNFE1u3ltH
LGEkLLGsnQ9RtdTnOOavpLpEOjyXr28Gzy1aVPLQyIH5ww/Hp/OgDC8K6xqN7e2tpcbZd0B
mklEgxICxG7IUDKsm3AxncDwOKms/F0G64aawZblIjMi+aNvlhHcgPjBf92/y9eATgHNbaf
YIJpRZyQ+eQkBjEiKsRGcKB2YknjqeOuBUOlWmk2mmwWMdxBII3wUuShfzCTjOB9704ycUA
Qar4kFpqiWptiY3jjk8xpAmN+/aNp90x7Z9jVKTxPNZW2iefHHNFfW0cgcvtYu7wovABAXM
oJPYc9sHca40a4ulgebT57mVisYOx3JXkgepH6ZpurXml2el3MjfZ7lLc+X5KFCdxxiMAkD
PTjv0xQBz1z4rRY5FEUdvPscbnmUBMRuS/TlQY257gdO1aPhfWZdUjkW8kRbhY4VMUbKNrE
ZbpyDngjtjHuduaPS9nmMtoYkjzubYREvI/AcMPTg1m6xf6ZoccNzJEoWRWw9vCDwqliTjt
gH69BQBx+meKrmOTbdC2uSGkLuHG0cIYzGy5DIwcHJwQM5zjm1B4rkuvEVtpksT24a4EDcq
wLYu8gEds2v1wV4BJx0k0ukQTzWzx2tv5O2Ry+xQC+QOvc4P5+9EFvp0MjzrJAwVkALbdse
1SQox90YLH23E9OgBz954mMH2wTWSPLAZ3PkzAARxswUsWxgnYeBnGQeh4in8TzLqlpiMGI
/u5IfOjby2MsaK+T97iQZHp2z16O4msJbu4iaKAmA4ldlXA3L/AIAZPTtng1XSbSDf3Nobe
2jFuqMZiqbJCc8A+o288Dt1oAyvCOvC9tY4JiZ5obZTPcnYoZyiucgYxw6nIGByOMc5lx4r
kaI+XZGImEyRyeapxgshzkYyrBAQeP3g5611k8llZLcTJ5GbYKJI02khTnbnH3e+AeKle50
44R3txGv7lQSuCeMr+RHy/TigDC8P3t3qEl1HdpHGYBEuRICzEoC24DgDPTGf0rTQB/NDEh
NwA42kk9hmrNubN0d7Uxsvyj93tPynlVGPr07ZpQjbcyPtC/dXHQAfzoAjKFmwNqrtA6bcD
0H+P603ygu7JxnBHHqP5+1TbA3zMQVI4B6Y5/rxmpsEqCpdmIwRkZBAoAzWjIkViQ3O3B6F
Rxz7fyqnfx7ZGhaQ+Wrkq23GD6nvnHf+VaTMqKqtnOfoSPTPtUbx7mO3YZTzlsDGOp7Y596
AM6RTJawspI4ZSMDPHb+vFdV8KB/xUt0cHd9kILY4PzJ29ay5LQSWLReYDcbs7Scljj7vue
OtbnwujK65M7FizWrZ3dfvp2oA2SoAyp9snrTJ7dLiHDBjkcEHBH0qwMknC/TP+eaf5WEz7
0AZMTmykEcgzBjKkZOP/rY/KruFdFZW46jHQg068VRCxKn5CCcdePT3qKGN47dVxwDgeoAP
egB6EfdzwfXH5Urctxg5H40uwnLEbhnOM0hj7nbjGMtxgH+lAFYblYfdKjGc8c1jXfhiF7i
9uIbiSGe4mWUPtDCMhcMFUjndlie+WrofKK/Mo+8e/auON9rst5dJasbixjuDHJKIlD2+2V
f9WMfP8jNnjI2Dgk4oARfAsJiiia9lPlqhiby1GGXyc7v7wPkLxx1b2I0rPw0unwahDa3Oy
K4jwieQmIvkVOw5GEXA6DpyMAZIvvFypPmCR5thEaC3QDd5IfdnPXeCuDx83XgGmvd+Jrmw
vRNbXKAmRViNuAzRG6dAysD94QFH2jkkfUUAXNE8Kf2fqdleG9ldreEwrGUG3ac59yfu5Jy
SR15qufAau0AbVZk8h3l/dIqbi2MnjvjIHYA4AGBV68uNU/4RpU09J0v43jgZo7Ubfugsyq
xb5Rnpk8rtyDyKX23xMGlEcFxtkdgsslqN0CiVwvAPzEp5fH1PsACyPCRU20jXu97eOFFP2
VMDyy2MAYxkMQfbpiqJ+H1tHp9lYw6jMsdtp66eE8pTvQKQWI6bjxk+o96LHUtennucSSTW
C3ckEskcK74Akjj5Bzv4Cg8HHOMk8UtEfxRBPcNd2M1t57wzSm2iVhvZIxM+05wRhtoBbPz
Hk4yAbieEVt72KeK82GKdpSiwqFceY8gX2AaR+fQ0/VPDa3eiWllBO0cVqiDyoo0AcIVKlc
/dYFAVIPBrCSTxNJcXEqI5uI1kZgkS4LiKBghzkAt849Ae/rq+H21iPX5m1eGZ1ZVgRvKBB
yoYMGU8AM0in5c4VScYBYAoW/gn7XpFs17cSWV9IM3SQKmMkP8AJyDkDzJBnvuPToNGw8JL
bpqi/wBpXLS6gmwkhcw/O7fJgDnMhPPJ/LGHr58Rz61bz2+lTSNp99NNaOYVICG1uouuRkF
jCdued2SRyF3dUn1yOys5LUTzzLHI0ipagGUgqUVgT8pIyOMHqcLwKAGz+Eg1hp+nCR/Is4
nVJ8DIJZSq7ecjA59QB68RN4KheRWW7EaKSyLHCi7PkRQP90GNTt780iSeKbm6dFEkELXRi
BMSApCRnzMkHOCjDHP3164zVOOfxRDZSz6dD9rnke7wGRNkskSFI3Ldg7KPl9NuCNpVgDYu
vCaXGmm1S9aN2e4d2WJSrGbdvwD05bjkkd885hm8F2lwzzyXDgm5Fy0ZjRkGY2Rl2kdCZHf
PXc3ccVX1CbxLPHLDarerbkSMkywokrKMEA7uA2Qy4AB+6eckra8RtrTX08Fgl9LaNaiMbY
UALOQC27hhtXcTjJyy7QSpBAItS8LDWNa1VroNb2zInkzR7NzMYmjY5yeAH6EYJAPIpLnwi
iasmoDVJBOVbeiQgxtuZ93yknj5z7jHXkg5Nn/wkltb3clnYXEctxtle2EEaqjskC7kJ7g+
ZkfNwucZwGuwjxSYhLKZoAzQEbbaNiFfb5gxjjy8Sc85yvWgCT/hEIB9jWHUGRba1W1AEK7
SBjkjGMEou4HqAR0PE9z4Qt7h5mmu3YXJeQMI1RllaJY9wIHQBQQD0I68ACPR7jxBcy6heX
WnYuUsFEMDRhFkkEaNgNvO3MjSqRycKuTgAtnLD4h0+dP7OF4bCW2gWJZokPkvvnMjeWDuz
zAMFhlSxOdvABoz+DYm1KN7e+aOMLGBHJErqPLaJgffmIZJyeW56YjTwlNFpOpWa6iQ15bL
al0iUGJRvGV98OQOwwOKI7jXppxHe21zNE92jnFuFWNFuD3zyPL2N+HvioL251S7u7xCj3l
tbX6jcsAzAySxspU/xfIXz/ujucEAm1Hwfb3Cu0MqWnnQGExQIAS22QB19D+9Yn1wvpgut/
C9tDeJ519dpMLgyqJlUbtxkJQnGGGZWI7DaoA45oaNL4oul0pdXtD5o8i4nlNtwkmxGMe0M
BgN5nzdiF697Hiptfv7q4ht9MedYLiKSxJiUhGAYM+48dHHB984BIABpaR4Ki0+7jnOpXVw
yTecFcKPn2kdgOMsxI7lievNQ3fg+3/tFJkmIeaWWSXCDDlpEcA+48tRnrjPrw3d4iVUNil
8mbjY0dxArKkWwlWxuBJZgu7HC5wAPvVd8YRm6g026/s+4aZbmFXUJkrGXBfOTwMAg9+1AG
TZeE5ba/ihlBe0ghzFMI4kZpPMRsYHTBijbpyeOFAFLbeABstkj1W8BjkWVgFQBtphwp+Xp
iBV9cHrjOaSxeIo9WsZH024CWcstskiQqZI7RvIyAWJDEsjfgOCxALXLOTxfI9qX3W8cqxR
3A8tMxSMrGXbuX5kQqoU87t5yeKANCLwjDZaPe2ZvblluBGPNZVBg2EldoA4Gf6nIbmq/wD
wi0B0/RLCa9mK6VAtvFuC7zIuzZLnHUbB9csOQak0i6v28PagmqRPBfyQS3DHycLGxUblLb
jkhs7TwCo4zjNc/rjeKLq/j/4lUsr2MkElrKEXIykySlc5GQpjxnglsEgZ2gGo3g2MXVzcy
apOxlkEjBkRhgPK2ACOB+9Iz3wAcr8tWF8J6dIVaWV3lWYsXKgbkJl+Q+oPnPk9T0NNsn1r
7HrNy1tIt0WzDGYVEjqrHABJ2ncgU4wuGLc5OBnS3niF7koPtUUe8KA9opOPMmG7OeyrCfx
+uAC2nhJINP1OzfUJ5zqEZDTSogKEqfmUYx95i3PGeeuahvvBFjIWUyyyRud0aOqt5ZKRqW
U4JJwjHnPLk9qgA1fUNB1V77Tpku2vbWSCNVOfLCQF+N3IDCUY4yB3zy27/wCEn0uxnjtop
LloJo0RYYFSJh5e53G5idpcFQASRuA4HzAAdH4Ulh0zUkjuJLn+0Csb7ygCIWckrgDu7Nj1
+tSQeFIlaVheuEEsnmL5YwQzxvhcAbTmMc89Tx0xAtxr1xcq07X8NpHcec7RwqpWPfKuCOc
jHktjryTnrijpz6/58klrZSQecLYTF4gxXELBvl3c/OFBOcYPbBagDodC0U6fdzKl07xqFj
RHVRsUZxyOvBxk88VtGMFWC7gxOOp5JH/6ulc74Ciu47OeK/tprVIiFgQIAnl5OOgyD1yD0
AGK6zylDZ3Z3dM9KAMx4VJLKyl3HA64A/8A1U4Fnw3zEH5Rz1/z/Sr7RAvuxjHTbyM9u1Qi
Fec5OTkDkgev4UAZM6M0iqNwBOfU8dqZIzLFklkdgSX25x06+taFzCgY7dwJ4DDg1Tuw22N
WCcBQFHHB6CgCnIXGQ27c53AbR37Z7cc10nwxyfEtw2ML9kYKCecb06j61zssflBgpUuMBS
VYnI7/AI11HwxQjW58qV/0ZsgqBzuXP86AN9FOQpHHfvUgB2Ejls8ZpQCqDPOB36nmnhBnG
c5Oc96AKV9gwlVXcG9OMd6SByseCOCTgk5qe5Q+S6qpc4yBUEsaSRI0ZO0nIz7UATD7hyBj
qfakCjaACM54PfFLF23dSMHHQmpFG0sQm4dgOtAEIADYwcqBx1z7Vxlh4iig1nXLL7LZ2sd
lM0s3lQsrzqyoVZcgBmJbDEZwdueTgd2yjJK7T/SsWTw7pMplknsITJM7SMzZyXZQGP4gAf
gPQUAc63jYSaq9nBA8QtDEbuacKQAzzxlRhuGBgJ3fMCM+xNt/GlpGJ5ZrG+S0gtlumkdAp
GWZdu0kHJC59DkDrxWufC+kSsrSWccjLgF+SThi3zHPzfMzHnPLMe5ol8L6VLCkP2KEIqeX
jBJC5yBnPJ479Onc0AVrzxFY2l3awzLKqyxiRZ9n7tQxKruOc8nj2yKyZPFzTtZNp0MixuV
dluIWRjGSw+UccnAPOeOCM9OkufD+mSPbmazSTykSNNzEgKhyo69jzzVKLwrpav8ANboYUV
RDGAQI9pPIOeeuPQAAYoAqeFNb07UmW0tbb7LcSJ5zKsGyOR9qMxU88/vEPPJB74OOmkXaV
bGTgduMVi6H4XtNKubqRFjbzJVkhwpAgVVQBF5PH7tT2yR7DG+P3hIb5GP5UAQxwRKMKoCF
i7beBycn8+tKrE8gZ54yBzT3PAU55PQnB4pRHuByeOwzj/IoAgZSeVAOeQPTtTzGBkHjtnF
KU5UqRxgf1pSMELnB5xx0oAYw3Z+XJHT2PampGkEYijVUi4ACrgCpUA3Hng9PSnkZBA6Y7e
lAEYXAAwSc9KE2tk9PQgU8RnPyseOueeaVU2gbMZIzzQBEw+Y4APcDPIpG+Yjdz1xjpzUgj
3NkjkHB9MUqR5RcZz0+poAgZPlJxhsHI7U0KSMtj0/CrJQZAHAGODSKgwMk5x1PegCNgCoU
4bH4ZNVRawQeYtrBDG1xJ5km1Am5j1Y468960RHxj5d3UexqNYBGCzkk9sHgUAMK4Q5JPYZ
5pYIwu4bQOcmlz90EZ/CpkHJB5APbpQBGFGwYPzcnnvUN5DvtmAG49cHnNWyF3DnntSlc8E
54xnNAFWH98qvkhWGMDGV9s02blj0x9PakfNq46NE56L1Bpyxq6EnBTrgHP1NAFaSJSGDqr
KcEqw4yKkfn5gAGGSdvfnvUpRXQngDO7BNRyIwjGMe/uKAKxJZ0Kr8jgdOxqPyhuDSKCQcY
HQf5FTxxsh3sGwcg46e1OaNdgw2SxzjODQBW3KrA9MghiM4ApTGWTBbIHOQePbHrS+W3myb
Q2NoJ54PFTOwVlXB2MeCe57GgDPlQllCr8vBwcZb3NRiM+c3lgAMwyzdVGPy6VfkjZUOV6c
gDrSRxgs24EqSMc849KAKTIiSbjJhc45Xt6mrTx7dvQjBwR6dqmltg+1gADz37VGsQjKcgr
0JB4/zigCBozs2oMADJ9enb86a0e7HG0nJKjlv8/WrZc5XBzkcAcc1BMgXcVC5yO+AKAK8i
QrKvmRhyT1GeKoXKO6HPybSMYGOecH3HvWr5QJU4GT0y3HTp+VV7nMcYXGchc4bI5/yKAOe
nQlwojZF7DcePT8q6r4cJ/wATq4fJJNuRg/7y5/z71lW1o8hYs/IOSev+ea6LwLEI9Vlw24
mFvmI5I3KP6UAa5U4OcqaQDBwp44z7cVLtOD3z1poHy85HFADHG5WGMHJFV44wsMZyMAbDn
p/+urhXA+o5z1qEL1Uj5Qw4PNAEE0bgYVzjIyBweaEg2glid47+3SrcceTlufc96eygDAHA
5NAGcskkMYVl3HGAKwfFeoy6elncedCITcYugU8wiJY5HYLgjB/d47/SusZA33vX8qzW0HT
Pt4vfsafaAxkL5+83z8kd/wDWvjPA3HAoA5jVPFKadpunXslvc20FzPNCyYBOEgmmH8QA3C
LIPPocZyHDxRPHqyQrH5cbRxZim2oUZpNjnO47h93jAI3cn5lFdHHolmfskYtYks7beIrRI
1EQLLsztxx8rMMdCGOR0xKui6ZHH5cen2aRbUTYsChSFOUGMdFPQdu1AHOWPir/AIpiLV76
K4eJ5wCRGqbUfHlkjJzkMgJHVjkDFR3HiK8OpLbwQlJjKNtvlNwAcRujtk9S6sCMYHrXWQ6
ZZW8JigtII4ixYxogVCSck4HGc859aLrRdKuZJprjTLKWaQASO8CFnAxwSRk/dX8h6UAczY
eNba+jVrayuiXMSIHCKGkdUbbuzjIDqSfY4zxuual4mi03VBbXVrMYFgSZ7hWQrGG8wDI3Z
PKY4B6jtk1rTaPptxJLJPp9nIZVVJC8CEsqnKA5HIB6Z6VLNpthNOs9xY20kw2lXaJSQV6E
HHb9KAOGtfG7aeJH1wyFBZfayphWIoqGdnbqQSURMLkk4JHAYi/Z+KpI5bmG/hd5Uu/LIRl
/dxvKscfpu5YdOcc8nAPSLoWlRIqR6VYoigABYEAGMn06c5qO10PSrPyRaaXYweUxaPy7dE
2EjnbgcdKAObuNSle/vtTl1OO0tdHuWt5LTcT5q+Wr5YZHz/NlRyMEcEkFWX/iqSWwmFnbT
Q3McaTSea0eUDOwUYJ53BG+g54rrJdOsbm6Fy9hbS3SjCyvGC4HPG7Ge5pi+HtIEcUa6VYe
XFGYo1NuhCoWB2gY4GRnHTNAHMR+OraS1upE0+8eS0SUzqCmVeOSWNkyTj70MnPQjGM841v
D3iaLW5ZoFtZ7WSNnQecyYZo5XikUbSejxt9RgjvjVfQdKkO6TS7FmKlSWt0JIJ3EdOhbnH
c89aX+xdNSaOaPTrRJkbcHSMA55Oc49Tnnvz15oA4mDxo7SX+nO7vqAvJ7KFhtT5v3zoMeg
jib5jwSuOTkDc0TxGuoPbwCGRpHidlkyoDvGI94x25kGD04PTjOzc6FpU4Im0uxkDEswe3R
gTu3Z5H97n681JbaXZW7E29lawlkEbGOJVyoAG3gdMADHtQByek+PbPUrTTZ49Pv43vo1nS
P5GKwlI2Mpw2MASqCOvXjpma28XR3xS3tLaVLmaL7RGDImBCURvMyTjjzFG3rk9xzXQjRdM
iliaLTbJHiYNGRAg2sBtBBxwQOMjtxSf2JpWEX+zbIKshlQfZ0wrkYLDjg44zQByWl+OvNs
rf7fp9wtx5KPKxaPa5McL5GGOARNnH+y3tmzbeMh58CXemzRLJGJGmWWMpGC0qgHLA5zFjO
McjnGcdHJoOlTRiOTS7Jo1YPta3QjIXapxjqBwPannR9M89pP7PszLuD7/IXO7JbdnHXJJz
60AYGkeIZdaS8ubZ3tohbP5cVwiny3SSRN52nlTtU4z09CTjK0PxpLNoIv9QVZrhojI9pDH
5bRBIg7lizEZYYZR0wy84ya7O30TSrQOttpllEHjMTiOBFDKeNpwOR7dKe2iaYyhW02yYIF
C5hU7cZ2447ZOPSgDirDxpK87SzW7mKSW4tYbOHazM8VzLFuycdVjzjpxV8+MYYPLF1ayK8
t0tsoR1P3roWytjPYspI7A8V0suhaXcSSyyaZZO8uN7NApL8g88c8gHnuKWfRdNkfzJdPs3
fzBKWaFSd4A+bkdcKvPXgegoAzPD765dQ2txqbwQIVYPAI9rkguA55IUkbDtGcHPJHW7HeL
fWtxHYtPbSqmFe4tZIwhI4IDhdwHt/WtGKGOJBFGioqdFQYAzSSwLLC8ciB43BVlYZDA9jQ
Bw2m+KnksEubgHUVnghuEW1VE2iVyIxlm+YsCpwPr3FQ3/ji10JL031tNAbUlZ0ldQEfy/M
C7gccoCeOwHGSAe2TRtNjcNHp9mjhUXKwKOEbcnQdA3zD0PPWku9Ms7hJFntLeUSEuwkjVg
zFNmTkcnb8ueuOKAMLxR4kstG0BtQuZ1QSK23aygAqjOck8DAU+vOBgkisW38bwL5Fhuhur
qDy4rmUyKq5+fzGwOn+ql9Pu8cderh02x+ymCS0ga3DM6o8YYBm3BjyOp3Nk98n1p/9k2Ck
40+2G45P7tQWJzknjr8zf8AfR9TQBxsPjdbzULee2jlOnRq6zhWjbaxaLDsd3G0GXcBkjaT
yBkuXxxbSL56wv8AZE8xpX86PCKiqWLAE8jO0jseM811f9l2KyZWwtQwQxriJc4Iwy8DofS
kk0LTtg82wsjJtKfPCp+VgQVHGehwfXpQByaeLzFqmopNbXcscEMP7hUTcHLsp28/MTvi+U
ZI4yAWANbUfHEsSQ3VvZ3TRx5ea1RUaRoxHMxIO4qOUj7jr1OQK7RdL09DG/2C13KwKsYlG
GG3BHHH3E/75X0FTpptkUINnb42bCREoO09unTgUAYms65HZySokJuniRJGEbqDlzhVUE8n
joMnkAA5xWnZzSTwQyNF5ZkQNs3hsZGcZHBxntx70s+k6fcI6T6fZyK6FGV4VIcZJwcjpkk
/U1ZiUKMKuFXgKO1ADTu6g5HU55xULxgHLNwPWrjKcALkAHjNQzL26Y7ng4oAqsy7yOA3NN
KlQFXChTjI6n/69WJE3DgkkHIx/FUO797huh5OPT0oAY+AeOrcehFV71SQkSfeUcfLgZBq8
sahw3Xk9wMGqzKfMjcFx0AAPPH8qAKtvEwZ1Kg8d+eD1H5VteC0A1WTheICMj/eWqCReU2E
UkcfKOla3hJcanKe3lHv7rQB0ps4ufvc+9J9hhx0b86tUUAVjZQkYwfzpp0+AkEhuDnrVui
gCsbKE9QfzoNnETnDdMde1WaKAKv2GHIOGyPel+xxf7Q/GrNFAFb7FDnOD+dH2KHOcN+dWa
KAKv2GDcDhsj3p32SLtu9OtWKKAKpsYSckN+dL9ih24+b86s0UAVfsEHo350n2CHGPn/76q
3RQBUFhAvQN+dOFlF6N+dWaKAIPskXofzpPskXo351YooAr/Y4u4J+ppPscXo3XPWrNFAFU
2UJPRvzo+ww56EfjVqigCt9ji/2vzoFlCOgb86s0UAVjZQkYIP50fY4cYwfzqzRQBX+yReh
/Oj7JFgDBwPerFFAFc2cXo350fZIv9r86sUUAVzaRHsaa1jCezfnVqigCkum26rgB/wDvql
XTrcEHD5H+1VyigCmNOt1bIDbsYBzyKZ/ZVrx8rcf7VX6KAKP9l2w/hbpj71KNNtwMYbH+9
V2igCidLtj1VuP9qg6XbcfK3Bz1q9RQBSGmWwxhW4GBzTX0m1bqrdMfeq/RQBnHR7Rhgq5/
4FTf7Es8fdf/AL6NadFAGb/Y1p6P/wB9Gm/2HZf3W+u6tSigDNGi2YOQr5/3qlstNt7KRng
DAkYOWzV2igAooooAKKKKACiiigAoor55OteLtD/aE+z6s2lzWVza3V40drPO32e0RTskdG
cIrt5Uakgc89M5oA+hqK+T/CPxd8VQ/DRr2xt9O/t698Tx2f8ApazMhS5iaRWO6QkDcOMcB
egrobD4rfEHWf7C07T4vDFnrVw99Fdm9EiwBreQL8pDEjg475I4x0oA+j6K8q+JnjLxPoXi
nwjoOgJpbXms214ZGu0coJYogy4KkYXd14Jx6V5jovxg+JesW/hM26eE4ZfEUl2tu1wkqRo
sGAd53/KSQ3TOeOlAH1HRXmni7xfr3h2b4f2c66c95rEwt9SaNGaMOIgzGI5GBuzjOeK5Vf
i3rifs4/8ACdy2tk+su7RKiIwhU/aDEGK7ieAM4zyaAPdaK+Yv+F2eONO0/TpNa07TYvtEe
qmO4FvIIrsW9sJYZoiWG6NmYDIyGA4IzxDY/FPxNcfEHQrbWrS2j1IW0F4iqkqxm0ktDcXG
I9+PMGzYrNnGTxwcgH1HRXy0vxv+IFn4S1PWNT0jTQktjDqOnXEcEhhVWuVhMUh3cthiwGQ
RjPOePQ9F+Jmraj4S+J+rKunu3hu7vIdPaNCUkjiUlC/zfNnA5BAPbFAHsVFfL0vx38Wz+B
tW8TWNrpP2SxNhaqzwuVluZI904++CAp4A9xya1bn43a7LrssWmx6ZJpz6ibeBzEzFoDbec
rZDYJzjnpjtQB9GUV8sap+0B4nt9HiurSPRZZf7Ah1KQCJmCztdrCynD8DY2cdc4Oe1dHYf
GDxNe69oTxwaWND1rUdTgs2EbF3t7ZV2Pu3YyWLA8du1AH0JRXySn7QnjhtMtdRjs9Akhh0
3+0b2N4pELL9tNttjO84PKHnP8R9q662+MPjC98XalLZaTaP4UhvbvTVZYnaaKSGLcJJCDg
KWK9QODjryQD6Iorwr4I+NdT1fxda6bdLD9n1XQW8QzndI7Lctc+WVQu52x7ei9ugOAAMTw
38ctd1S5+xyxaYLtNeawkVYnH+jGKRkb733t0bc9MdqAPpCivmWT4s/EeDwJpHiGZvCBGsX
9vZ2qKspMQkWXJmG75eUXkE8Z4qvffHXxnP4T0CXTLLRhq90uoz3MpVjA0VopcmMbu6q3OT
kjjGeAD6iorxf4ifFrUPDnwy8FeLbW1tlXV57Y3cMgaTZE8RkcIQRyMYBP5Vyfir45eJNO8
G6nqem2+mTXkHie60qAGF2VrSGIPvID5LcglumOwoA+lKK84+I3je/8PaV4L1LTltmtNW1a
0s7szITshmBJZTkbTgdTkV5Lp/x78U6n4etL+zttHEwttTubtDG7eWIEUxAYbgkuuc9QcjF
AH1DRXzr4i+JnxE0Lwpo19dy+D2vtSlleNo/MMKQpb+bhyWG1+CPTp9azdT+PHimHSLi8hs
9LR4/DVtqwV4XI897uGBv4/ubZGIHUHHJ7gH05RXknxT+Jl94L8W+BbFIrZ9P1uR47tnQl0
5jVSp3AAAyZOQeBXAp8dvE3/CPeAdRa20otq0051T90wEcKXSQqU+fg4Y9d3PbAoA+maK+e
tO+MfiTVPiHqPhayg04zWesX8Uj+Sx8uytwcMfn++xGM9MjpWk3xW8QH9njTvGkVvYP4hvb
j7PHD5TeSzG6eIALuz91f73X8qAPc6K+afE/xr8ZW9votzoVtocsTeGINev1uI3zuMxikWM
h+BnGAeRzyelbmqfFrxHdfFS18LeHrbS/IutPRkkulf8AdXctq88SuwP3TheAM4zzQB71RX
zFYfFn4m3djpsmzwnHLqWqvpds0kcyorRhvMLndwM7cEZ78V2Vh8R/E8d38RLLVE0h7rwzo
UN/E9qjmOS4a081skt8ybumMHHfvQB7XRXm3wR8ReLPFOgNq/it9CNvdRQzWSaYXDoG3FxK
GJwfuYAPrXpNABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABXylqGr60PFvxTuLzwj4kl1XWL
e50vTr2KzkaGC3SN1UK2M/OVU8cE7T3zX1bXJSfEbwdFrDaVJ4k0tdRSc2rW5nAcShtuzHr
njHrQB8lT+FPGHhpok1DRL3UWS+0W+/wCJZaSyKYreCZQuSo+cKyhh0BNa1zoE5HhvUfGPg
PxBqmm3M+p3cmnWsMoli86VTHvKEFehOCRkdq+qPEfjjwx4avUs/EGu6fp908YlWK4mCMUJ
IDY9MqR+FTal4v8AD2l6HaazqGsWVtpV4VFvdSSgRy7lLLtPfIBP4UAeBWR8b+I/jzpra9p
WpGx0e81Ke3upLURwx2c0IEKBwoDEHjnJyfY44Y+GrqHwZ8LF8R+Dte1bT7M6p9v0+2tZll
AeX5M7cMuThhkjIHevqY/EnwaNLXUj4k0z+z2mNuLjzh5ZlChim7pnBBx6Vo2Xi3QL7w/Pr
lnq1nNo8G7zbxJAY02/eyfbNAHlfxkbUpPDvw+8U6N4e1K6j064juptNSNjcQxyQ/dZcEgr
90+/Ws7w/pPiLwz+yxbWQ8OjUdSKs8+k3ELOzwSTszAoMMG2NnHUHtxivYfDfjPw34nuJoP
D2tWOozQrvkS3lDlVzjJx71VsviJ4QvtXTS7LxFptxqLyGJbaOYM5YZyMDvwaAPk7xF4V8V
XPwctRZ6Hry28HiC4XS7OSB3uobKSI8MqjIXIwc8Ek9iK9o13wpeN8c4Psmnym0Hg17JboR
N5Im3SIF34wG24464r0jRviL4P1vUoNP0nxHpl5fTkiKCGYM74BJwPoCaXWviJ4Q0PU59O1
jxHpllfQY8yCaYK6ZUMMj3BB/GgD5Yuk+IWq/CvUvDUmgaxa6PpGmW9qbJ7Ilp7sXitvjOz
ew8vOQCQMe4NeieDvCt1ovw0+M2j2WkXtvA15fxabbmKQtLEIysfl7ss4IAAIzn1Ne4eJPG
Hh3wybYeINZstP+0hmh+0ShfMAxkj16j86v6Jq9hrulw6jo93DeWM2fLnhbcj4JU4PsQR+F
AHyB4U8KeINL8My+GLzQ9UlsLq/0bVULWj4+cL9oVsDjaSFIOCApJqn4e8C67od5Jpy6Pqr
w2evXKJKbV8PGsDosmQuCp45HBzxX1r4i8c+F/Dd+tlr2vafp920YlEVxMEYoSQDg9sg/lW
Z/wALa8Af9Ddo3/gStAHyPqPw91aw0BhpnhnV1mvPDMD3IW1mctc/b4yykEHDbEB2jGAM46
murOg+J/C1jo6roGq6la+ENc1K0hSK2ffPbXCLslXAO4blckgY+YDivqPxF418NeGpoItf1
ux0+SdPMiW4lCF16ZGe1Zlv8VPAc8yRReLtFLscAG6VQT9SaAPn34UfCIX3jDRdO8daDdzW
Fr4c+0DzUkijW4a7MgjZgQCwSVgUJ9eK09GtPHmleOPEXhDSNJvrew1LWb/ULq+a3BtpraW
L92gdlIBz3UggnHY4+oUdZI1dGDIwyGByCPWuB1n4y/D7RtR+w3/iezFyHMbLCrzKjA4IZk
UquD6kfoaAPLP2bdH8QDxtHe6xoF9pNvpHh7+xGa7jKedL9p8wFMgZG3OcdPfNcNo/gTWbT
xT4Z1hNF1FDNquoJd4tpAAqsTE7jHAIkYBj1A619eaDremeINOS/wBEv7a/s3JCzW8gdcjq
MjofbrWN4z+IPhXwZtHibW7WxlYBlhO6SUjOM+WgLY98YoA+SF0CIfDXSrK2+HfiaLU4NWs
ptYdrWdvt0apcZ2ITxgNjgL94e1T3XhbxXpHhXQb5fDWtT6dt1uys7NbdmuLWG6gaOLzEAJ
HzO7Zxz+Iz9ZeDvH3hfxkH/wCEZ1q1vpEG5olykij1KMAwHvineIPHnhXw7qH2HXde0+wvN
gk8m4mCNtPQ4PbigDyLx94P1G9+F/wk8PXmmXE0kGo6dDqEUcZlECeUVkL7cgKM4J6V4zoX
gXxxdaLb6JDpl1b3VvdaxPPJewTLFIr2sERIYKdzMFkCHufxr7I13xp4b0C3sZ9a1qxsYb5
S9s88oQSqApJXPXhl/MVo6FrGna9psWoaNeQ3tjKSEnhbcjYJBwfqCKAPDvGGm6xf/sq6LH
a6dff23p8FiY7UWzGZXikSP/V4zwMnBHSvMvCvgHX9Og8awy6RfJDD4WVYIxZkeZdTwWxkV
CB8zAowOCTke5r6aufin4FtbiWC48VaRHNE5R0a4AKsDgg++RXWWN3b39lb3llMk9rcRrLF
LGcq6MMqwPcEHNAHx/rGi6dceBfDtvp3w78UWtlBfTHUbP7PM800rWqp5yhiSF3bfQZXp2r
G8QeDfHVno2mWV54e1TULvV/DkGlo8MRYWxS+SZEk4+UrHGi4OMZ68GvuGuS8Y/Ebwj4NlE
XiTXbWynIDeR80kuD0PloC2PfFAHln7QvhHUPE/iXwdaWlhPcJFpuqAypEzRxTC2zDuYD5S
ZFXHv0rw6PwT421TwdFbW2i3cMOn6G6zw3dpKsjE37y7YRt5kOIzjj5QfUZ+zPB/jnwz4yj
dvDWs2l+UUM8aMVkQHuyMAwH1FQaz8RfB+ialPp+reI9Ms76AgSwTTBXTIBGR9CDQB8xeEd
C8R6d8Srrxh/ZGsJFqWs39lcwtZSf6mdCUlxjO3c2S3QbRz1p2h2/irW/ht4G8E6f4Y1Ow1
TSNZW8N1qlnIlqxLXEiljtJ2jcAeO49a+j/wDhbXgD/obtG/8AAla7O2njubeKeBxJDKodG
XoykZBFAHw1HpPi600q005/Cev3d3L4cl0QbbSQrG7ahJICzbcYCYxjjBXkDkdbbaB4ysvi
LZ66mjyf2bb+JbKzmxaymdhFCImlGF5g2b/mzjJHrX17WN4n8T6J4WsReeItUtNOtycK08g
UufRR1Y+wyaAPlfWPD12vgjw4ms+FdZ1Syh8S3893YW9tKJXhbGCNuCAexyM+tWhdX2na14
/t9M8EeJYtN1/w7BYWCCzkYWwTTwio7EEkjhepORg819J6Z4rXVrdLnTNG1qe3cZWSS2Ftu
HrtmZGx+HNXP+EhsIrm3t753sLi4fy4Uu0MYlfk7VY/KzYBO0EnA6UAeUfsuQ2lh4audOi8
KaxoV/FHC99cX8ciJeSkMC0Yc8YxyAAORxXt9FFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFF
ABXwV+0TBN4b+Pup30SAZmt9Qh5+98qk/+Pq1fetfHH7bGli38b6Fqi8C7sGgI/2o3Jz+Ug
/KgDE/bCvFu/ixAEbIi0uBPplnf/2ep/iprsV5+zb8MLUFt8sk2FYY4t90RPHHVx3zg9OuO
c1sr498ca7qkpLLbeG0vtmQQrR2MQI/ByTxjkZxXN+JtZivfh34L0xJUaTT/tpdAwJTzJQw
yOozjvQB6pqvhZY/2OdMv2j8uZdU/tJsAAsGdoAT65UofwFU/h/q7Wf7KnxCgiI8z+0Ilwf
SUwIf0Vq+gvE3hby/2aLnQHj82W10BTtCZLSxRiTgeu9ePevjPQ9dWx+GnirSGl+fUbyxKR
bh0TzmZsHt9wEj1WgD0b9j7Uf7P+I+rFnIibR52ZcnBKPG2fyB/M1R/ZUsH1n422l7cOzvZ
wXF65P8TFdmT+Muax9JE/w/8ayKiNbm78MPIC4O4PNpvmZwehEvGCOxFeofsQaVv1TxRq7x
cxQw2schH95mZgD/AMAT9KAPO/CqDwp+07bWzxmNIPED2qgAABJJGjU/TDg/Ssf9oO8W++M
/iuVHVwt35OQQeY0VCOPQrj8K6z9oKEeGP2jDqbErC81nqSkDkBQobp/tRsa5XxHpcWuzfE
vxFyzWWqLKjgnGJrmQH69uv/6wDtP2sNdTVr7wQkTb1Ohx3oYEFSJjxz9I8/lX1d8JtLbRf
hn4YsJF2SxafD5i+jlAzf8AjxNfDPiedPF/inwVpUUhZl0zTdKJGflYqBgZ9N/0r9D4o1ii
WOMbUQBVA7AUAfE/7Z3/ACViz/7BMP8A6MlrrfB37Mmk6/4R0PWJfEV/DJqFjBdtGsCEIZI
1YgHPQZxXJftnf8lYs/8AsEw/+jJa0vhf8Mvig914S1lNRm/4R8vaXYi/tNgPs2Ufb5ecY2
cbfwoAl/bXTyvE/hiPOdtg65+j1xfj74Yad4d+DnhTxlZ3t3Jdaq0Uc8Eu0opeN3ymACB8m
Oc9a7f9t7/kbfDf/Xi//oyuOg8DfFzxr4P0K1Wyur3w5GiSaejXMCRopGFbG4Hoe/IBNAHZ
+CvF+rW/7I3icw3LrNY3n9nwS7juSGVodwBz1/euBjoCPSuB+DHw20/x74a8c3l5c3MN5o1
mktmI2VUaRllb95lSSuYgOMcE+1eweNvAL/Dv9lHVtJupI5dQmuYLq7eMkp5jTxDC57BVUd
skE965v9kj/kUvij/14wf+i7mgCr+xZq13D491bSVlP2G409rh4iTjzEdArD3w7CvP/Ctov
xZ+N0UOt3V0kOtXk0kkiMBKqBGZVGQQMKoUcEACuw/Yx/5Kxef9gmb/ANGRVyv7M/8AyXHw
v/10m/8ARElAC6hZt8Nfj6tl4furgR6dqcKRu7Dc0bFSUYgDIIYqeORXRfti/wDJX1/7B0H
83r6e1v4r+ANI8Ty6HqmrRxaxHKsLwmymch2xgbhGV7jnNfMP7Yv/ACV9f+wdB/N6AOh/a3
/5FL4Xf9eM/wD6Ltq9X/Zz1CPSP2c7LUp2CxWcV7cOT0ASWVj/ACr5Q+I/gnxN4S07w/c+J
rtJ7fU4Xksgtw0uxQsZOQR8vDp09PavdND1U6R+xRcSqMvOk9oozj/W3TIf/HWY/hQB8zDT
7m/0fU9bd2k8i5hjmO0klpRK24ntzHj6sK+9P2ctVOr/AAY8NSsNrwQNaEZz/qnZB+YUH8a
+S/CdpYj9nrx3cyTwLfSX9kEiaQB2WNxyqk5P+ubkf0r3X9inVvtPgTWtLaTc9lf+aFzyqS
IMcem5HP50AfQ0z+VC8mM7VLY+lfnp8OdNHxT+M1na+JrmcjV7iee6khbDfLG8m1Sc4Hyhf
YdK/Qi9/wCPKf8A65t/Kvgb9lz/AJLt4Z/7ev8A0lloAbpdvL8N/wBoW30/RruZ47HWEtA7
nDSQs4Uq+ODlWweMZ5wOlfRnxE/Z40vxn4w1PxFd6/eWkl4VZokhQqm1FTqT6Lmux1H4r+A
LDxS+gXurRprS3K2zQmymY+aSABuEe3qRznHvXOftSePD4Q8APp9jLt1XWt1tHg4aOLH7xx
jocEKD6tntQB8bXWgwaj46bQfCMsuoQzXYtLOaRQDN823educKTk57Dk1+kejWZ07SLGyL7
zbQJDuxjdtUDP6V8tfsb+ATLd3XjXUYR5UW6108MM5c/wCskHHYfKCD3cdq+sqAMfxdrtt4
Y8Maprd8Ga3sLd52VTgvgcKM9ycAe5rwP4A6TN4+1jVfih47cXTJM0emwzfNFaqnzMyA8AL
kKPcMTknNd7+1HHLL8D/EIhV22m3Zwv8AdE8ZJ+g6/rWf+zo1kf2c9O+1w/abVYb0XUKruM
i+dKSuO5K4GPegDxr4j/tM+Ir3V7mDwS0Gm6VG5WK5eBZZ5gD94hwVUH+7tyPX04rxp8Ztc
8b+CF0HxRDb3F1BcxXdtqEI8p1dQyncq/KchjyMYPb09d/4T79n7/oV4v8AwVj/ABryH46a
54E1u+0l/h3pq2EEUcgugtt5O9iRt+vGaAPob9lL4l3fi7QrrQNdne41XSkVo7iRsvPATgb
j1LKcAk9QV6nJr3yviP8AY1jlf4sXLxg+WmmTeYR0wXjA/XFfblABRRRQAUUUUAFFFFABRR
RQAUUUUAFFFFABXzl+2xpgn8E6DqYj3Pa37QbgPurJGSfwzGv6V9G1XvbK1v4fJvraG5izn
ZMgdc+uDQB8UfssaAutXXjkyAsjaBNZFR387jtznCH868k8GaWNb8X6HpbKXS9vobdgM5w7
hT09jX6W2Olafp5k+wWFpa+YMP5MKpuHvgc9agg8P6NbzpNb6Tp8UyHKulsisp9QQOKAL1z
bx3FpLbSD91IhjI9iMYr8vr7Triz1e402RC93BO1uyRgks6ttwB1PNfqPWW/h7RXmaZ9I05
pWYuXNshYtnOc46+9AHxh+13pg0z4kaXGiAIdGtwCBwdrSJ6eiiva/2N9KNl8K571/vahqE
ki/7ihUA/NW/Ovar/SdN1CRZNQ0+0unUYVp4VcgegyKns7S3soFgs4IreFckRxIEUZPoKAP
kf8Abc0xIfFPhvVAuHurOS3J9fKcMP8A0bXP/C7QEvv2cPideYIkeSD5h6W5WX/2c/nX2nf
6bY6iEGoWVtdBMlRPEr7c9cZHFNg0rT7e0ltbewtIraX/AFkKQqqPng5UDB/GgD4D/Zy0v+
1fjR4ZiaMvHDO103y5C+UjOpPp8yrz6kV7b8e/jZ4r8C/ES40XRBpxskt4pR58BdssuTyGF
fRllomlWU4mstMsbeYDAkht1RgD7gUXeiaVezme90yxuJiMGSW3R2P4kZoA+Nf2zv8AkrFn
/wBgmH/0ZLWh4X/adv8AQPDOkaPH4ZtZ00+zhtFla6YFxGgXdjbxnGcV9d32jaZfzedfadZ
XMuNoeaBXbHpkjpUH/CM6D/0BNL/8BI/8KAPk79syc3WveErhlCmXTTIQO2XzivpD4Hf8kh
8I/wDYOi/9BrqbzR9MvihvdOsrgxrsQywK+1fQZHA9qt28EVtCkNvFHDCgwqRqFVR6ADpQB
wfx58OXviv4Ua9pWlr5l80aTRRjrIY5FfYPchSB7kV8afDP4jT/AA90LxrpP9mvJd61ai1W
RpNhtZFEi5KlTnHmscccqB3JH6F1h6r4S8N6vdi71bw/pF9dDpNc2Ucrj/gTKTQB8vfsXeG
NQbxNqniaSF49MjtGs45GXAlkZ0J2nvtCc/UV5yqXvwX+NsdzfabI8Om3cjQxklRPbsGUMj
HOflb35GD3r7/ghjt4kigjSOJBhURcKo9AB0qnrWi6VrluLfWtNstRgByI7uBJlB9cMCKAP
hDTBf8Axc+PCahpenyQreX8dzKoO8W8KFcs7YwOF/EkAdRW7+2L/wAlfX/sHQfzevtLRtF0
vQ7Y2+i6bZafbk5MVpAsS59cKAKL3RdLvpvOvtNsrmbAG+aBXbHpkigD5O/a3/5FL4Xf9eM
//ou2rnPFmqi2/ZT8D6WsgWS81O5lK55ZI5Jc8em50/Svta70nTb2OGO80+0uEhG2JZYVcR
jjhcjjoOnpUUmgaPJDFDJpOnvDFny0a2QqmTk4GOM0AfEPhb4Jya78Hr3x3/bnkC3t7q4Wx
+yb94h3Z/eeYMZ2n+E4962P2SfEEuka34ttoQu+XR5LuNm5HmQnKjHfh2P4V9oQ2NrBZ/ZI
LWCK1wV8lIwEweo2jjByfzqrb6Do9tIXt9J0+FypUtHbIpIPBHA6EUAeBfs7/F/xN8RvGeo
aN4hFgLOPTZLhfs0JRt4kjTqWPGHavBdDlv8A4KfGW3uNZ0+S4k0qaQeWf3f2iJ0eMSIeeC
rbh78HvX33Y6PpmnzGWw06ztZSu0vDAqMR1xkDpwPypmtaFpGuQiLWtLsNRiHIS7t0mUfgw
NAHwv4HttU+K3x3i1a1sTBHLqSahdeXlktoVcNgsepwu0HjJ7DoE/ag1i81T4x61DdylobD
ZbW6dkTYG/Mlifxr7t0nSdO0e2FvpGn2lhbjpFawrEv5KAKiudA0e6nea50rT5pnOWkktkZ
mPuSOaAPkXwp+0tL4Y8Oafoul+ELNLOyhWJP9MbJx1Y/L1JyT7mvsDRbxtR0awvXQI1zBHM
VByFLKDj9aq/8ACM6D/wBATS//AAEj/wAK1I0SKNY41VEUBVVRgAegoAp67pVrrmi32lajH
5lnewvbzLnBKMCDg9jg9e1eB/CmS9+C3iK98G+MpNvhvUbjzdJ1ZxiEyEYMbt0QsAODgAhu
uc19F1Dd2sF5bPb3kEU8DjDxyoGVh6EHg0AfNPjr9ly31TW7i/8ACeswafaXDeYLKaAskRJ
yQjKfu88DHHrXL+Mf2eofB/gDUbo3c+u+JrmWGDT4LaIoEJkXcQoJLnbu5PABzjjI+qrXwx
pNlDHDp9s9jBH92Gznkt4xjtsRguPbFXrLTLKykaS2too5WAVpQuXYe7Hk/iaAPKf2b/hbL
8PPDc91rCqNf1La1wituECLnbHkcE8kkjjPHIAJ9ioooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiig
AooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAK
KKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKADtRRRQAUUUUAFFFFABR
RRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUU
UAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABSHPbFLRQAU1yR0oooAdRRRQAUUUUAFF
FFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRR
QAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAU1yR0oooAdRRRQB/9kA
</binary><binary id="_9.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAAQABAAD/2wBDAAYEBQYFBAYGBQYHBwYIChAKCgkJChQODwwQFxQ
YGBcUFhYaHSUfGhsjHBYWICwgIyYnKSopGR8tMC0oMCUoKSj/2wBDAQcHBwoIChMKChMoGh
YaKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCgoKCj/w
AARCAJDAYgDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD5UqVppWhjiaRzFGSUQsSq
k9cDtnAqKigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKAC
iiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKl86XyPI8x/J3
b/AC9x27sYzj1x3qKigDpfhp/yUfwp/wBha0/9HJRR8NP+Sj+FP+wtaf8Ao5KKAOaooooAK
KKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACii
igAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigDpfhp/yUfwp/2FrT/0clF
Hw0/5KP4U/wCwtaf+jkooA5qiiigAooooAKKKKACiul+Gtpb6h8RfC1newpPa3Gq2sMsTjK
ujTKGUjuCDivWvih4z8JeHPFHiDw3bfDTw+xtZHto7sHawOOHxt4Iznr2oA8Aor6O/Zz8F+
G73wo994u06G6k17UTpOnNOgbyikEjl09CSCM+qj8eO+BngWy1X4o6rpfii1N2mg21zcy2S
NxcSwuqeX6kZbOO+MHjIoA8ior3Q+K/AfjPwp4qtNZ8K6H4V1S0tWuNKmsU8t5ZlBxE2ByS
QBzxyeh5qS0j8OfC/4V+GdX1PwxpviLxF4lL3IGojzIre3UjAUY4JDKfXJbJIAFAHg9FfQc
mkeB9f+Jnw11LQLTTUtteOdU0SGZZUtZFAyrIOVB3dCADtyB1rZ+EXhnwpN8TfilFr2jWFx
pWmX7RwRzRgpbx/aZE+X0AAH4CgD5jor3z4eeAdP074tfEPw7rdhBeQaXpF5NarOu/bh4jF
IM/xbHBz71z3inQ9Lt/2cvBmswWFvHqt1qNxFPdKmJJFVpcAnuBgflQB5JRXqeq6Lpsf7OO
i6zHZQLqsuuyW8l0FHmNGI3IUn0yBx7UfBnRdN1bw38RptSsoLmWx0GW4tmlQEwyAHDL6H3
oA47TPB2u6l4Xv/EdrYj+xLFtk93LPHEob+6u9gXbkcKCckDqRXO17lqujDUf2d/hzb2o23
d/rc1sGLEjLSSqOM49OldH4o1nwD8PvHVn4GHgjRtR0618mDUdTvhmctIFLOrkHAUNnrjPA
2gUAeBeFfDer+K9Zi0nw/ZPe38oLLErKuABkksxCqPckD86papYT6ZqFxZXflC4gcxyeVKk
qgjqAyEqfwJr6B8HaFoek678Zrbw5epe6ZZ6BPLY3Vvc+YADEXADocNtJx35XnmvA9AsBqm
u6dp7SeWLu5jgL/wB3cwXP60AZ9FfTni7WvAngb4kw+CL34faOdBh8qC41K6QtcssiqTMHP
OF3Hvng4Ixiue8D+FfBdjrnxC8U3MSa34T8NhW0+J2PlXLyk+WhY/exwuDnlgcHjIB4JRXt
mrav4K8e/DTxBdtomheFPE2kPFLaJZusIvo2JDIEJBdgAc4BxlT3Ira/4RXQf+Ev+Clv/ZN
p5Gq6bBLfJ5YxcuRyX9TQB880V7x44+IHhHRfEuv6HB8L/DzCxu7iyS43YY7HZA+NvB4ziu
j8OeANB8QfsyWtxBpdqPFMtpeXkN2sY86X7Pctlc98phcen0oA+ZKK9obwlp+o/AXwVcWdl
bRa3qniE2DXmz52VjIqgnuAdvHtXXeIdb8AeCPiDbeBG8D6Pe6VamG0v9UvQPtBd1UtIHP3
Qu7J5HQ4wMUAfNNFfSPg/QPBugP8Xb6HTdK8U6Xof2SbTmlkWaMpJ5hKrIM+ykjPK15d4/8
AHGh+JtHhs9I8D6R4fnSdZmurNsu6hWGw/KOCWB/4CKAPP6K9h/Z8stHktPHGp65otnrC6T
pDXsVvdLlSyknr2zjGaZ/wl/hzxn4j8LaTaeAtG0USa1amaW2O4zRF9rRMNo+U7s/hQB5DR
X0XpPgrw0nxd+JGp6tpsb+G/Ckcl0NOiXakjYJRMdMfK3HQnGeM1n2/iHwJ468G+IpdQ8N+
HfDGtaQq3tgLaRYBegEkwbTjeSF24GfvAgCgDwSivp/wD4h8G+KfCXjPWJPhp4et38P2iXK
RKNwmLb+Cdox9z361zng2Xw548h+ImpL4R0vSk0/wxNJbW8K71jmUSESrkDDcj/vkUAeB0V
7l4OsfDvgb4MQeN9b0Cz8Q6vrF69pY296u6GFE3BmK9zlG9+VHHJpnxA03w74y+EMHj7w5o
lroOoWF9/Z+pWdqdsDggFXVcdfmTpjhmBztBoA8Qor6a/aY8A6DY+E7bV/CulW1hLpVyltq
CWyBA6TRKySN9Gwv1Y157+0VoemaFr/hiHR7G3sorjw/a3MqwoFDys8oLn1JAHPtQB5PRRR
QAUUUUAFFFFAHS/DT/ko/hT/sLWn/AKOSij4af8lH8Kf9ha0/9HJRQBzVFFFABRRRQAUUUU
AdX8J/+Sp+Df8AsNWX/o9K9Y+N/wAV9TtvF3i7wymieHGtWeWz+0tY5uNrLgtv3ff5yDjrX
h3h/VZ9C1/TNXtEie50+5iu4llBKM8bhgGAIJGRzgj61d8Q+JrnX/GN14j1G2s3urm5FzLb
hG8liCPlKlidpxjGc+9AH0frdn4Z8I6H8MNF13xn/wAI3qGgxx6xLZrps1358sjhiS6fdwy
yLjnhumMVk/EPw74k0j466/4j8B6jBazLpB8QruDfv7cKFlUDaVclhnacfeB6jNeG/ELxlq
fjzxPPrmtC3S6lRIxHbqVjjVRgBQST6nknkn6V1Vl8bPFNld+Grm3j00S6FYtp0ZaJ2+1QM
EGybL/N9xT8u3mgD0PwnrmifHOLWdL8VeGrCy8R2unS3sWs6cDEWKED516n768EkHnpxXNf
HZHuPhl8JL2NS1sNINuXAyA6rGCCfXg/kfSsvWvjPO+h6hpnhTwvoPhdNRj8q9n06HbNKn9
0NxtGNwxg9eCKpeBvizd+H/DC+G9Z0LSfEWgRyNPBa6hHkwuTnKt0xkscEE8nkdKAOj+HPg
afwr48+E+r3F4kx1+Q3SQCMqYVAXGTnnIfPat/Rv8AkIftGf8Ab1/6PmrzbXPi34g1b4g6X
4smislm0oqLGxCMLaFBnC7QwPfk5BPHQAAULb4j6vbTeNJEtrAt4s8z7dmN8R73Zz5Xzccu
fvbu1AH0t4Nz4ojg8fxjdJqPgy807UCowBcwyRDJ75YbvwUV4/4w/wCTVfAZ/wCorc/+hzV
zHgH4u+IfBHhXU/D+lwadPYX7Oz/ao3Zoy6BG2FXUDgDqDzUngL4rXfhrw5J4c1XRtM8Q+H
mkMy2eoJnynPdG5x3PQ8nIxzkA7TSvDV94q/Z58HaJp7QxXd/4llWFrhiqcQy9SATj5SOnW
qXwg0yfR9L+MmnXWxp7HRLm1laPld6F1OD6ZU1zfiv4xa7rV/oMmm2thodhoUy3FhY2Ee2K
Nwerf3u4xwMEjHJJ0fFfxw1LW9B1bT7Pw9oWj3OsqF1O9soCs10O+ST3y3XJwx570Adfpky
W/wAFfg5PKwWKPxRvYk9ALiQmuN+PGj3N/wDtC6vpiqUmv723jiJGQfMSMKfcc1x2peNtR1
DwBpHhCaCzXTNMuJLmGVEYTMzliQxLbSPnPQCvQrD9oDVEhs7nVvDWg6r4isIvJtNYuIT50
YxgFsdT1OQV6/U0AdD4A8LP4KvfjR4elu0vHsfDUymdF2ht0Jbpk4+9j8K8B0Oyn1PW9PsL
ORIrm6uI4IpHbaqOzAKSR0AJ610+k/EnXdPuvFlyxtry58TWstrfS3KszBZAQSm1gARnjOQ
MDiuPtp5bW5iuLeRo54nEiOpwVYHII980AfRT/EbU4/F6eAfi7oGkeJxFcx2RuljInjL4Ad
GAG7hgeApPrzV3W/C9p4c8AfG7wpoJlnSwudPukjY5ZIWMcpye+0K/vheetcevx/upJoNTv
/B3hq88TwKFj1aW3O8EDAYjrkccgj2xmuR8LfFTxHoHjDUvELSw6hPqmV1C3u490V0h/hZR
jGOgx06cjIoApeF/A0+ueB/FHidr2O0s9DEXyyIT9oeQkbFbPBHy+v3hXt4/5Hf9n7/sE2/
/AKCK8p8c/Fe68R+Gh4c0jQ9J8O6C0gnmtdPi2+fIOcsfTIBwB26njFEfFDWv7V8H6h9m07
zvC9ultZL5b7ZFUYBk+fk/TbQB2fxO+KH2fxn4s0r/AIQbwLL5eoXdr9sl0jdcNiR18xn38
yd92OvNdb4X8UDwh8Lfgtq0r7bRNSvobnLbV8mSaVHLeoAbdj1A+tcNrPxZ1RpJbvV/hr4F
Wa7Zna5uNBffK7cltzPyxznPXvXG+I/EmvS+BfD/AIU1XTUtNO0qSaW1keCSOWQuxZtxY4I
BfsBjigD6L8c+Hk8G+GPBOlZVLW28dpJFjgCF3eRPyVgPwrxv426Ndal+0Pq2ksSk2oahBD
G7J2lWMKcdx8w+uKy/HHxc8ReM/CWkaBrEdj5GmvHJHcwo6zyMiFAzsXIJIJJwBzXT2n7QG
pLHaXmpeGPD+o+JbOEQW+tXEH79QAQCcdTyTwQOTxyaAOw+Hulv8M9G+NNhImna2+lQ2GUu
7fdbzkiVsPGTyPmxjPUV4t438df8JXY29t/wi3hTRfJk8zzdH0/7NI/BG1juOV5zj1FaPg/
4sa54bn8SSy2Wka23iF0k1AavbtMshUufuqyjBMh4II4GMYqj418ff8JVpUVj/wAIn4S0by
5hN9o0fTvs8zYVhsLbjlfmzj1A9KAO7/Zp1KTR9N+I2pQQwTy2mhPOsVwm+NyuSAy9xxyKz
bP4laj428b+C7O/0jQbFINbtZVfTrPyXY+aowx3HI56Vw3hLxjqHhbT9fs9PhtJItasmsLg
zqxKRtnJTDDDc98j2rI0PUptG1vT9UtVje4sbiO5jWQEqWRgwBwQcZHYigD6d2tPrn7RFtC
pkuHtg6xqMlgqyZI/MV4N4H8CzeK/D3ivVo72O1h0CzF3IrRlvNyHIUHPBOw+tXdJ+KviDS
/iNf8AjK0W0S+v2b7XbBGNvKjYyhUknHAPXII61o+Mfi7c6z4Xm8PaB4f0jwzpN3IJLyLTY
9puWGOGPGFyBwBngDOOCAbfwL/5Jb8YP+wVF/Kamfs9f8ix8Vv+xYuf/QHrgPCnjbUfDOge
JNIsILSS2163W2uWmRi6Ku7BQhgAfnPUGk8G+NNR8J2HiC002G0lj1uwfT7gzoxKRuCCUww
w3PU5HtQB6F4yRrn9lvwBNEC0dpqV3DKRztZ5JWGfTil8PZs/2UPFUk4KLfa5DFDvGA5URM
dvr91vyNcp8O/ide+ENJvdFu9M0/XfD144ll07UE3IJBj51PY8DsegPWo/iN8Sr/xpZ2GmJ
p+n6NoVgS1tp1hHsjVj1Y+p5PYDk8ZJJAPofxJNDrPxi8U+BL91Fr4k8PwJAH6LdRIXiYA8
ZHzH6qK8m/apRo/FXhJJFKuvhm0VlPUESTcVxmvfErW9Z+IFh4xljs7fVbIwmNbdXWM+V0B
BYkg9CM8gmoPif4/1T4j69b6vrlvYwXMFqtoq2aOiFFd2BIZmOcue/pQBx1FFFABRRRQAUU
UUAdL8NP8Ako/hT/sLWn/o5KKPhp/yUfwp/wBha0/9HJRQBzVFFFABRRRQAUUUUAFFFFABR
RRQAUUUUAetfCL4Kal8S9Au9UsNWs7KO3uTbFJkZiSEVs8dvm/SuzvP2UvEsdrI9pr2kzzq
MrG6yIG/4Fg4/L8utehfsT/8k41r/sLN/wCiYq8u/ZY8b66/xYs9K1DVtQvbTUYJozFcTtK
oZEMgb5jwcIRketAHifiDRr7w/rV5pOrW7W99aSGOaNux/qCOQe4Net/Dj9nvWfHHhCy8QW
+r2VlBdl/LimjcthXK5yOxKmrH7Y1vFB8XI5I0CtcabDLIcfeYNIufyUD8K+n9Hkj8BeGvh
74enYeZO8WmuQMAuLaRmbr3dB68kfWgD4q074a3t18WpPAU99b298s8sC3LKTGxVC4OOoDA
ce5FJ8XvhpqPwz1iysdRuobxLu386OeFSq5DEMuDzkfKf+BCvU/2gh/whP7R2heKEDRW85t
b2WQc7vLby5Bj/cQZA/vV1n7auim90bwrqVurPMt29koX+MyqGUfnGcfWgDyO9+Bmo2PwsX
xxd63YRWTWMd6LdkYOQ4GxM9Mkso+pqDXPgpqWk/CePx3Jq1nJZvbW90LVUYSATMigZ6ZG8
flXvH7V94nh74K6boMAUC5nt7QKOAI4l3ZH4og/GmfED/kzG1/7BOmf+jYKAPHfht+z9q3j
vwdZeIbPWrG1gujIqxSxuzLsdkPT/dzWvrv7LXiux0ya503U9M1G4jBb7Mu6NpAAeFJGN3s
SB716d8Jppbf9kPUJ7eR4potL1R0kRirKwMxBBHQg965z9jXxTrOq6p4j03VdSvL63SCO4j
FzM0hjbcVON2cZyPyoA+VZ4ZLeaSGeN4pY2KOjrhlYcEEHoQe1e++HP2Ytf1rw9puqf23YW
pvbaO5FvLE++MOoYK3uM81zHxa8NpqH7SGp6FaIUXUNUhQ+UvIMwRmb83Y19qz61HYeNtF8
ORIFjuNOubgAH7vlPAqjH0d/y79gD81bq3ltLma3uEMc0TmORD1VgcEfnS2dtNe3cFraxtL
cTyLFHGvJdmOAB7kmu7+P2ijQfi/4mtERlikuTdJkYBEoEnHsCxH4VhfDfVLXRPiB4c1TUF
VrO0v4Jpd38KhwS31HX6igD7h+FPhTxTpfgiw0zxzPpWrT2rrLbLLGZWttv3QXP3mXswHHQ
EjBr5q/aq0PxjZ+MYtU8U3MV5pl1uj097YMIYFGCY9p+63fPO7rngge+/tD+BNc8e6BpGo+
DNTYXWnb7iKCOcotyGClWRwcbxt+Unj5jyK8N/aB+LQ8Y+GbXwve6Bf6Xq+n3sc9wbthuys
TqRtwCMlwfTFAEvhn9mXWte8N6TrEOv6dFFqFpFdpG8TlkEiBgDjuM1m/Eb9nvVvA/gzUPE
V5rdhdQWfl7oYo3DNvkVBgn3bNe+a5pevaz+zBoNj4SW4bWZNI03yRbzCF8BYi2HJGPlB7+
1fMPjrwh8T9B8PS3XjBdWTSGdY3+0aiJkZicqCokOeRnp2oA3V/Z+1uX4bJ4vttUtJon04a
iLNI38woU3lR2JxXP/Bz4T3/AMUP7X/s/UrWx/s3yd/nozb/ADN+MY9PLP519o/CieKL4T+
CY58bbjTLaIA9CTDnH6Yrgf2evCbeCviL8T9GC7bZJrKW1OODC/2hk/IHb9QaAPnLwD8H9Q
8ZeMvEXh611O0tp9FkeOSWRGKyFZCnAHTkZ5qCx+Emr3/xZu/AlpdW8l1aEme72kRIgQMXI
64+ZV+pFe3/ALNv/JdPif8A9fE//pU1erWWj6f4Cu/HnjrVuZb2Q3Lsq5ZLeKMBUHuzBj2z
lQelAHxj8XvhxJ8NdUsdOvNYs9QvLiJpnjt0YGFM4Utn+983/fPuK7L4f/s6634y8Iadr8W
r2VjFeqzpDNG5YKGKg8euM/Q15Z4x8Q6h408W3+s3+6S9v5tyxr82wdEjX1AGFHc49a+/LK
eDwRp/gDwwrZE7Lp2SRkiO1kYsfcsi/i1AH59+K9EufDXiXU9FvsG4sLh7dmAwG2nAYexHI
9jWRXtP7W2if2V8X7q6VWEeqW0V2OONwHlsAf8Atnn/AIFXi1ABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQ
AUUUUAdL8NP+Sj+FP+wtaf8Ao5KKPhp/yUfwp/2FrT/0clFAHNUUUUAFFFFABRRRQAUUUUA
FFFFABRRRQB9n/sT/APJONa/7Czf+iYq8Q/ZRsZrv426PPCAY7OG5nl9lMLR/+hSLXRfs8/
Gfw78N/CeoaXrllq089xfNcq1nFG6hTGi4O6RTnKntXaaT+0F8MPDUFy/hXwZfWNzKuGENj
bW4kx0DMrk4/A49KAKnxl0pfEv7VvhDSw2VEFs0oxn5Y5JZWH4qP1r2L4n2nhO/8QeGpfE3
i+30O80a4Go29s99BAZjuGGYP8xX5GXjAOWH0+W/h98XbGz+Mmq+O/GVtezPcwSJBDZIshi
J2qo+dl4VFK56nNc18dvHdp8Q/H0us6bBcwWCW8dvCtyFEmFBJJCkgfMzdCeOe+AAe9fts6
Mtz4Y8O67HuJtbp7VivIKypuBP4xf+PfSu6s4F+I/wa8E3jsk0q3Om3MrLyN8UyJNj0PEg9
q8V+IHxx8N+MPg0PDF1Y6umum1twZvJj8jz4yhYg+YW2naw6Zwak+Bnx60DwP8AD+Dw/wCI
bDVp5ra4keJ7OON02Md4zudSDuLcYPbnsAB37bWtef4p8P6KjNi0tHunGflzK+0fiBF+TV3
fxA/5Mxtf+wTpn/o2Cvmn40eM4vHvxD1HXbNbiOxlWOO2juFUOiKgGCFJH3tx6nrXpHij4z
+HdV/Z/h8DW9nqy6sljZ2xlkijEG6F42Y7hIWxhDj5fTpQB6d8Lf8AkzvVP+wTq3/tauI/Y
hhkbxL4nnCnyktIkZuwLOSB/wCOn8qb8Ivjn4P8KfC208K+ItK1e9dROlwsVvFJDIkkjnb8
0gyCrYII9a6Bf2kPAnh3Qri28EeE7yznYFo4TawW0Bcj7zeW5J/LJ9RQBX8OaWuv/tm65eL
kw6WDcNjkblhSID/vps/hXrus2vhKT4v6Xrd54wt7bxDYwf2fFpBv4VD+ZuwDEfn3N5ikYx
nCda+ZvgN8W9E8Eax4n1nxXBql7qmsSK++zhjYD5neQks68szDgDtXA+LvGh1j4rXnjC0ik
VTqK3lvHIdrBEYeWGxnB2qucZwfWgD1r9tfRhbeM9B1heBfWTQEY/iifOfylUfhXiHgXw8f
Ffi/StCW5Fqb+cQicpvCZ77cjP517F+0L8YfC/xK8LWFjo9lrFvf2l2Jw93DGqFCjKwysjE
HJU9O1eGaNqNxo+r2Op2TBbuynS4hJGQHRgyn8wKAPpW81bxH+zbqOiaXc6x/wknh3UPMke
1eAxGAKQG8pizYPzZx09gTmut/av8ADuk678LYvF0EKpfWhgkjn2gPJDKQuxvUfOp9se5qk
3xy+FnjbSLM+O9HZLy2IYQXNp9oVHIG4xuucr9QM45Fec/tB/G6y8caRD4d8LW08GjRyLJN
NMoRpiv3VVRnCA888kgcDHIB7R4n8R6r4U/ZY0TWNAuvsmowaRpgjm8tJNoYQqflYEHgkci
vlXxh8WfGvjDRm0rxHrX2ywZ1kMX2WCP5l6HKID+te5aB8f8A4fp8O9E8M+I9A1fUY7Swtr
W4ie0glhkeJFGQGl5G5cjIB6cCuO+J3xE+FWu+B9S07wn4Lk0zWpvL+z3Z062i8vbKjN8yO
WGVDDgd8dKAPYPEGq3Wgfsr+HdZsDi40+00q5X5iM7ZYeDjseh9ia9W8Ntp+sS2/irS9rRa
tp8P7zGCyAs6A+481+vSvk7xR8Z/Duq/s/w+Brez1ZdWSxs7YyyRRiDdC8bMdwkLYwhx8vp
0rQ+Bfx/0nwT4GTQfE9pqt09tM5tXs40cCJvm2tvkXkMW6cYI9KAOn/Zt/wCS6fE//r4n/w
DSpq9ss/EWi+MdX8W+EJYy76cFtryKQcSxyx5yvqOWX6j3Gfk/4SfFvQfB/wASPGPiDU7TU
5bLWZZXt0t442kUNMXG8M4A4PYnmqul/GC00r4+6h42soL7+xL9vLuLZlUTNEUUfdDbdwZQ
w+bt15oApeCPh/cWH7Rmn+E7wM40/UhKzY+/DGPOVj6BlC/99V9X/Ei18JXXi7wzfeI/F9t
omo6HKby3tZL6CHzQxXJdZOSp2FcjHVsHNeOy/Hb4dt8TLbximleI1vE02SwkH2eH58urI3
+u6gbx9CPSvE/jf43g+IPxBu9bsIp4bAxRQ20dwoWRVVRncAxGdxY8HoRQB7v+29o2/SfDO
uLgeTPLZScctvUOvPt5b/nXyVX0Z8Vvjj4b8dfCUeH/AOz9Wj1zZbP5kkcZgWZCvmEMH3Yx
vAO3JyMgdvnOgAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKAOl+Gn/JR/Cn/AGFrT/0clFHw0/5KP4U
/7C1p/wCjkooA5qiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooo
oAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKA
Ol+Gn/JR/Cn/YWtP/RyUUfDT/ko/hT/ALC1p/6OSigD73/4VL4A/wChR0b/AMBlo/4VL4A/
6FHRv/AZa7iigDh/+FS+AP8AoUdG/wDAZaP+FS+AP+hR0b/wGWu4ooA4f/hUvgD/AKFHRv8
AwGWj/hUvgD/oUdG/8BlruKKAOH/4VL4A/wChR0b/AMBlo/4VL4A/6FHRv/AZa0PiN4ys/A
nhtta1G1urqATJD5dsFLkucD7xAry5f2k/BlyMTTatp57h7IN+qsf0oA9B/wCFS+AP+hR0b
/wGWj/hUvgD/oUdG/8AAZa4qz+NngS5OY/FSxMe00E6H/0HH61t2nxQ8LXGPI8YaSxPQNdo
pP4MRQBtf8Kl8Af9Cjo3/gMtH/CpfAH/AEKOjf8AgMtTWXiq3ulBtdX0+cdtlxG2fyNaC61
OuN3lMD0PY/rQBk/8Kl8Af9Cjo3/gMtH/AAqXwB/0KOjf+Ay1tLrpz8yRn6E1MutKcZgJ/w
B1qAOf/wCFS+AP+hR0b/wGWj/hUvgD/oUdG/8AAZa6VdZg/iSQfgD/AFp6atat1Z1+q0Acv
/wqXwB/0KOjf+Ay0f8ACpfAH/Qo6N/4DLXWjUbQ/wDLZR9QRUi3ls33biI/8DFAHHf8Kl8A
f9Cjo3/gMtH/AAqXwB/0KOjf+A612yyI33XU/Q06gDh/+FS+AP8AoUdH/wDAZaP+FS+AP+h
R0f8A8BlruKKAOH/4VL4A/wChR0f/AMBlo/4VL4A/6FHRv/AZa7igUAcP/wAKl8Af9Cjo3/
gMtH/CpfAH/Qo6N/4DLXcUUAcP/wAKl8Af9Cjo3/gMtH/CpfAH/Qo6N/4DLXPfEP43aN4H8
UT6JqOmapNJDEkjXECIyAOCRwWB7Vzi/tD+B7zi41PU7Y/3ZbEgD/vkmgD0T/hUvgD/AKFH
Rv8AwGWj/hUvgD/oUdG/8BlrkbP4y+B7gDyfFtuh9JUmj/8AQlArWj+J3heQqE8Y6OSembx
f8ePxoA2P+FS+AP8AoUdG/wDAZaP+FS+AP+hR0b/wGWktPGWn3WPsevabc56eVdRPn8ia1I
9bnYfK8b/hn+VAGZ/wqXwB/wBCjo3/AIDLR/wqXwB/0KOjf+Ay1tprM+cNEv5EVKusn+KA/
g3/ANagDn/+FS+AP+hR0b/wGWj/AIVL4A/6FHRv/AZa6NdZh/ijkH0walGr2p6lx/wGgDl/
+FS+AP8AoUdG/wDAZaP+FS+AP+hR0b/wGWurXU7Mj/XAfUEVKt7at0uIvxYCgDj/APhUvgD
/AKFHRv8AwGWj/hUvgD/oUdG/8BlrtVmif7siN9GBp9AHD/8ACpfAH/Qo6N/4DLR/wqXwB/
0KOjf+Ay13FFAHD/8ACpfAH/Qo6N/4DLR/wqXwB/0KOjf+Ay13FFAHD/8ACpfAH/Qo6N/4D
LR/wqXwB/0KOjf+Ay13FFAHD/8ACpfAH/Qo6N/4DLR/wqXwB/0KOjf+Ay13FFAHGWfwv8D2
V3BdWnhbSYbmCRZYpEtwGR1OQwPYgjNFdnRQAUUUUAFFFFABRRRQB5D+1KGPwnn8sqH+22+
C3A+/Xxhe6fcTWzFlG1W3Jgjp3P619n/tTIZPhNcLtDg3lvkHjI318l2saqiwMhBxt+YA/w
CetAHFvaFS3mMqFRn/AHv/AK9M8hnYiNHbAzjGTgDOfpXValbaftdfn+1MgMaspXOB17D3r
W+FsK614+0exe+XSllVrUXICsUZo2C8NwWLDHPXNAHnbKFJDDaRwQRg19Qfsluz+E/EIYls
XsONxzgbG6ZqPTPh4+o3EGnaR4+8PalPGHuJYZbUs4RcxZXDEsMghs4IPOTgGrn7L7K+geJ
5V25l1CN2C/dBKucAdcfWgD29Fj3AMgJPFS7AAAmQPZuK5/TPEWk6rrGp6VY30T6jp7mK5h
7xsODx3APGfXivGNQ+J3iTwjDqFnqs01zrsF15HkSRr9nKgEecGI3EMQcKnHqaAPocRsRw7
nAz2P49KwPFXiW38Ni3a6aOTzDzGZVR8eqg43fTIrkPDHiS78X+GL+wh1Cx1DXoIoLuF4Wa
AhWwcnH3XVtw7joD1rR07UvF9h5Fvrnh8ayqjYbm3CCVj3POEA9ztyc4oA2/DXi/SvEgkXS
buKWaMEyQspV0wQOevcj862ZJHHVEb2B/xrFlsdP1Kb+0tDjgttcsM4MqeSy5X5o5l/usON
3OOCCQBXnmtfHnQLbUoLHS7G5u7iUAu8kscMMZI5HmE4IHPzDg0AesF/m5hA/3cGuYufiV4
U0/XLjR73VJoNStziSFYJWIOAcAgbe47imfDzx5pPjnT5rjSxNFLCcSwygbh05GOoyR9Mj1
FfNPxXmeP46aoEO0NeRKwHcbEoA+kp/iRJLPs0lblYwQBJPIc9f7oP8AOvbB0FfI+hMS2CS
SHA5+or64XoPpQAuaBR+VAoAKKKKAPjT9p2KaT4s3qwtGSbW3IU9d2Dg479K8Y1PTJVuGcg
FmwTluCe9e2ftKQlvjDdS+WGK2luQwPI4Oc+1edNHDNHmVGwoK4VMnp7fTNAHDNbqgBBLMR
naOCv1pfskzR+YsErR9NwQkZ4749x+YreuXtLWaG509FkUZVi+QA3bg16b8LtF0bVPBiS61
4h1OwC6o8cdrYxrI7F4NwJ+ViCyhwueCRgAk8AHiMUY81Qyd+Rit3UZri2uvtFtNNCZQXYR
SMgQ57bSPp+fevSfiXoVhp2haBfWPiV9di1e7d1SW2SFgq8cgfMpDDawPGR0Fc18SvDEul3
QuLd/MsioLOvQEn0HSgDKi8TeIbCzsp9N8WasLiUP5sCXUoMBU8AknB3D5hj3Fadt8XfHtr
tCeKNQkIH/LcrLn/voGuI3ps+72GMt+dRD73zcgduKAPVLX47ePYFDy3tlcKTjM1kgyf+A7
a17T9ovxTCVN3pui3C/7KyR5/wDHjXkekaXPq+tWWl2IElzd3CW8eAcFmOM9M47+tfTdj4Z
+H/g3RoZbi3t7uQRFmubyEM8xQclA4PDH+7xjnJHUA5q1/aWnZh9r8KwMvdoL0j+amte2/a
N0SRc3Xh/U4PdZo5f/AImuZ8SaZ4X8UWcsVhYaVZ6tMnmR3OiyM0KSc4ilUqqkEd1GQe2OD
4bcJJC8kUqlZEYxup6gg4I/MUAfVlt8ePBszlbmLVLdh94S2YOP++WNdDa/FXwtfWZm0ea+
unH8CRPCB+LY/TNfGUbFnbcdxIJJPPauw+F88jPfKzsVQR4GemSaAPsb4ZeJ7vXtau4pxsg
S33rHvLYO7HU16TXivwMOddu/ezOf++1r2qgAooooAKKKKACijNFABRRRQAUUUUAFFFFABR
RRQB5V+0wof4W3CnPN1AOP96vk60CeXu2kjJIPJ5r60/aSBb4YzAAn/S4Ogz/FXypCMcN8v
t0NADfL88TmRQyKmU8wcA459+1UPh68c/xN8JtEpRRqluShAIB8wYHH9fxrYmtRdRBHklT0
8typ/HHUVLounnRru0urCV0mgkWQNtDMG3Alx78Zx0PSgD2GHS3v/Cd3PHYBE0m7165kvmZ
AZUb7SjRLg7ssWAbIAAj75FZH7Ms0Vr4P16eQNFAlzES8ihQPkbJ447j9Kr3Hj7xBJod5p4
vbV47uKaAxnT0iIEgwTlQOfnY555GTnNN+F2jazY+HrmfwtOjCJ0SXT7nlJwwbPJ4znP4Hp
2IB61plloy3Goa/ollayX9+oM9xC2GuGChlViThSQQe3XJzXnfxs8Hav4v0fQ9f0vTXOqWs
Hl3elNIDI8LEMUBHDMp9Pw5GK6DRNJu9F1X7bZ20tpJPGYpdKkmEltK2c/6PNn5X44VxyDg
Y61X1z40eEtF1D7FcvqEk64+0CG3/AOPfnBD5IywPBUZwe9AHEfs++H7zw3431C41ESW8dx
G2mww3C7LgOVE/7yPqvyxEc9T04r266bxEPF1ibJtPk8MvAVvBJkTxyDcQyf3g2VHPTBrD1
TT28QvpniLwpqlqJtilZJE3xTxk5HbKsMsMjnkjua6bUdSh0uzkndXk+bbHEmC7k9FGe+Mk
noBknpQB5b+1Fq40jwdbPah4tTvZTZrcoxRlg2kyIcdQcgYPqSMV8py3m+3htHlLxAZ8wqQ
y5wSvuoOfr1r6J+NdjqvjHw7G+7zpLGZbh4U2rtjfCYjBOWAJwWJwcE+1ZPgvwL4UsNRt9N
8bXkclw67/AOzoXKjdjPJXDuRjkjA7AYoA4f4LeKH8H+LfKGnz30126RMsDAkR9Sw7EbSTz
gY5yMU34rOs3xrvJ4wfLlureRc9cGOM169D4U0XwP4qePTLpFXVtL8y3SVt+Qr7nhVzg4Ze
RnqFxXgEKy3WsaXcSMWLyiTcWyCokKgA9xhQB7CgD27QR++Yf9Nf6ivrleg+lfJOgD96Tj/
lp/UV9bL90fSgBaBRRQAUUfnR+dAHyL+0kin4p3LHP/HtAvf0rz0ERq20MrsD0FelftEqf+
Fn3RKnH2aDkrx0rz2A5PynJoAydaEUFnbvcRqWkOGYYDBupPTB9/Suy+BKz4eW0j865TXrK
RFclAf3Nx1IBxwTz2OM1z9xpEN5KrTPMyhtxQudue2B2554rovCl9e6DLIlrf3tpBINzyWZ
VXZvmxkHg9e9AF/44aXPpWveHklRJLy/uLm9cQNhY3lnU7FyBuAwOeMnJxXXfGbT59P0vVJ
IdOhfTViRxOSoJlfIKAd8Y4I9ea4TXbq+8R6lYXOs3c19JaqI4ZJgoaMlg2RtAHXjnP616z
4+8NXvigXe62s7i3YKbc7iHQcZb3PAAHv2oA+QNRtDaTCJjglQSW4xn+lRSS+ZK0pVEzglY
12gfQdq9G8b6fDb2eoxXQ/f2myNONrIehB/HNebheVLHaDkE+lAHRfDjUV0vxtpN4xZTHN8
rDgglSAR75IrtNR36/PHq17cxxeapAE7ZIJwG255AHr2715RvbKnJ+XG05PGD29K7jRNQ03
XYo7fXb2OxmiGIpSuxHB7Fhwp6nJ70AdBcR29jdWn9nQwytLG5eRfmyc9Mnv04NcN46LHxb
feYqJO5QyjOVEhRd3TpzzXYJqulaBamRbiC/mibMcCNuEpH3SccKvcnqcYxXnN3cSX99NdX
TeZPO7SSv6sTkn2HsO1ADUjZZni3o3l7lyrAqTzyCOo46966j4XKRPqY44Ef/oRrm9Oj8y6
ITj5WPJx0Umut+GsOw37Z++sfH0JoA+n/gV/yHLr/rz/APZ1r2uvFvgaMa5d/wDXp/7Ote0
0AFFFFABRRRQAUUUUAFFGaKACiiigAooooAKKKM0Aed/Hn/kn03/XzD/6FXjWgQxS6TD5kU
b8t95Qf4j617N8d13fD249riE/+PV494YG7SIf95s/99GgC2NH02T79jbn1ITb/LFRXPh/Q
4o/MnQWyZC7vOKjJOAOT61qxDkHtTNVthcWD7mkBh/fL5YBZivIGCCDnp0NAGbJ4Qsv4J7i
P2JB/pXY/D61ttHS709b1JbmYLciJsLJ5YLKWxnkZOM+vFea2tvYm0Qf25LFvAD27MWVCwI
K5BGfvLk5x8v+8KveNNRHh3xn4W8SmfAjintBbKuTcFjuCZwdobJGfUD1oA9L8a6tbWHhvV
/NCSzJZzSrCRkblQlQ2OhztI79D718aaF4X8QeJ0k/svTbnUNoMsrry0eedxY8Dd2UnJ6gc
g19RR2bXuuxiWdLo32Hby+QyP8Af3AAgJtPUn0GDnFZVrp9r4KvWsIdUl02w0mMNleY3Zl3
efIuCw+UruG7k9BxwAN/Z81K4h0Gw0vUr22X7VEZLCAAIfkAMgGeWbayMfbpwDXRaxq1tfz
XN+7u1hbFraIheCRneRuwMswxk8lRxwa8B0e/n1XV4r+OeQ6bp73KWDmPy5W8x8kkjt8zcA
/KDtB7j0PRfEV9p+ijT4zE08k4QO675FLg/MEx8wAGcAjPSgD0XwfpC32pX0l2kSpEi25XG
WBeM7gzewbJHqe3fnNJv1eaC+uoEV7WJVS4MYd9gOGc+gJDDb1OOmenZw6z4f8ACfhi2mN/
ELNV+Vl+aW5lwNx2dWdj1B6dyAK+ZvFPjC/k1S80u2glstJuJ2aPYTI0SOc4zj7/ADtJOSB
wPUgG58d/E2keI5m0zR3N7dwyNdXNyWDALGpRYoz6Yy/485PTjpdMls9R023uIRF9mSBMD7
wYgOxOPVm7+uOK3/APguOy1D+1LtYZIrfdcCK4mMS+WvZmHzc+wJNdRqehQ6lANZ3JbTSbp
2gjgVEHPAXHbGBmgDV8PjL/APbT+or6zX7o+lfJ/hwZI4H3x/MV9YL90UALzQKSlFABRRRQ
B4l8UxnxlOD08mPr9K5I2NrL/rbaBx/tRgn+Vdf8UBnxlP8A9co/5VzSL09aAKp0HS5F+ay
iH+7lf5Go49C0NZ3gYL5u0N5bTkEDPUc1sRjFZOsW2nreo+oSOgnXghsYKkHAAGT0B742Zx
jJoAVfC+mmZPKaZGUhtokz0OO46ZGK6d7MabLeaPbXsss1xOt3NKxw4U43AHsOlYHh+Gxhu
J/sFw0xAUMGwxGWLZzjJGSevTmuwuvC8Ul8dVsGnmklxuVyfmA68n+VAHz98drK5sbiGxtd
HNppEEryR3J3PLPu6FnPUdSAMgZ9a8nnJ2Iowdo6+vevqX41QJeR21kmqG2v57OQ29vKhGG
VQR8w+7uwV3HoeO9fMuo20mn3UtteWs1tPEdjwzLtdDjoRxQBTMINoZxLCGSQJ5e75zkE7g
MdBjGfUioVyWwMkk/maklAVipXaRwR1qWW0aKyt7pprcrMzARrIC67cfeXqoOeD35xQBAG2
8UrHj0BPGetH8OOADz070OdxysaoAuCBnHHU896ALmkq6agFjkQOdyK46HIIyPau78GWy28
94MAnYg3AYyAT/X8a5z4eQR3vi3Tra5DmFywOw4P3GNeoz6Nb6VNutWkPmryHIOMH6e9AHs
vwQH/ABO7o/8ATof/AENa9mrxz4JD/ic3X/Xqf/Q1r2OgAooooAKKDSUALRSUUALRSUUALR
RRQAUUUUAJQKKBQB5z8fpTD8OLp1AP+kQjn/fFeA6L4nFnaJBJaF1Uk7lkwTk56EV73+0H/
wAk1uv+viH/ANDr5hj4PHWgD0K28Xae2BLFcxf8BDfyNaUWvaROjq10gVwQyyqRkHt0xXBa
AbRdSj/tDyRbbWDNLnauR973x1wSM9MjrWrDpmjTGHydUYhpYo2VShJ3yBCQDjaBndg5IHr
jJAOnSw8PXkLRJHZPGxBKpIAMg8HAPBzz9eay/HNg19rnhmaWVntLPzphDuyHkyoVj7j165
qtJ4Rl+zq0U6tKzp/rI2CbWUkAHb8x4+8CR1HWoNLjCs6O22OFn3Mx4UBmGT6UAamiandeE
tUv3isIbzzrdMBCI8KGYtkgckkDkjgdTzXOfETRRr/ieTX9TumWMCKIxwkJFK0eAAAQdwA7
nk4PetHVdZQ/bfs/yu4iiXd3wxP6/MMeornvEmoyILRDcC8WRZNjsMBQCAuB7AsPrzQBfkt
rBLlI7OJRZW0aRQCGTKlR0Jyv3j1PuTVq1lt0vJTB5nn2agiTzNwjlIOEwQVA2sWPB/hH0x
xfQw2pEEqrOi7sFc7TnqfU56Dvj61j2l+LS0lVS8pllLEKcl2wBkt35zzQB0STQXUrrcNdS
lmYNOJFVn/JRgdgBgCs+3vdHS6gihsryRkz+7jK7EUnhmJHJIwf6U2xkP8AZyvJ8jNAJfUj
cN382plnJbpCWjZozNJhpPLbjHG7kc8DI7Zx60Abx11bC9urq1tEu4zaRqiSzqyyzEj5Nm3
cNh3HceBtyc5Arop4o4NAihkEjMtuSTvBJJyT2ri21b7HPeCEZFwke60CZ2JENy7nP3UG0M
e5K/hXYmU3Phy3nZWQyWm4q3J79f547dKAIPDzQgErHJw2eXB9PavqtOVU+wr5R8OD923+8
f6V9XJ9xfpQAuKKKKACiiigD54+MviL+zfiBc25s/NAgibd5u3qP901y9r4ws2x51hcp7rM
rf0FW/j6P+Ll3RP/AD7w/wDoNcHbFRNGZBlAwLDrxnmgD0SHxTo7gbvtMf8AvL/gDVxdR0T
UNqtLbyEDgSsAR9MgYrkJG0S/uXkZ1sFJkJbdgYBAQ7dv3iOdo9e2OZG8PROsn2fUYHCAMz
FlYIP4s7SeBkEt0A/HAB3VjbWEU7zWcUYeXaHaNwd2OnT0rtNU1M6fLax28bTyzMFWMvtCk
+vH6V4RdadPpjwee6CRptoCkg4GOenrn6cA8mvoW4sbea4hnnD77ZdwGe2OpFAHlPj5NRTx
XBLrSyyEWsiWiQygRMG+/uwu7gfXPFeQfFERSjQNauInla9sjAZUuFbcYjsGcqfm2FfQ8Z6
1694t1K01zxfDqEL3pj0/FuIyq7VEg+ZgPrjJ54rlvCNsl54Wv/D9xFFPDcrOAJiuYpDzGy
5+6w6cc9emaAPCGawB2rb3JAzg/aFGf/HKAbAk5t7gYBPNyozgf7nX+tNuLSe1lMFzbywzr
w8cilWU98gjI9KY8DYdgvyptyT2zQBahksQTiC7XA+Ui4XOfT7nHekDWH8NpdYA+ZvtCkH/
AMh8VJpWlXuofaGs7WacW8fmztGhYRIOMsR90fXrXp+heGNN03wXPNr2iedfBTdyCZWSRYy
dkScEbdxy3qcc8UAWvgxaadb6RcXptnF7fTGC2MvzsqRJl2VtoABLbT3+X0zjf8QDDwDA6N
wPqK03WCw1XT9DtYwkWnrsjjRf9XlGLAkHnksSe5A5wKz/ABCvz2/To34crQB6l8FRjWrof
9Op/wDQ1r2GvIPgwMa1df8AXsf/AENa9foAKKKKAA0UUUAJRS0UAFFFFABRRRQAUUUUAH50
gpfzpBQB5x+0AM/De6H/AE8Q/wDoVfMAAB9q+ofj7/yTi5/6+If/AEOvmNRjnvQAK21lOOM
jP0zXVPpmgXdzNJBqSGN2dURZEcI7Z2heV3AcH0x8pJOa5cDt+tNKAnkA/XmgDqk8IzwlZY
b2HylKmR13KVQ5+cEdV+VsEddrehqpprXywSLp7w733I0kj7lxubnoS3P+OaxYWeB1eFmjk
UhldGKlSOhBHIPuK29GmKWzZy0jZOWOf4jkkmgDO1HStUFwk8s9j5IKlzGrbjg+hFZ/ieKe
/wBXYWMkaPEBEu9crjqSMd8nFd7p1lb6laO97qtnZwyDEYmb97L6NFHwSM4xnGe3FY5sfDs
GpF9G8V6dqJdsLC5ZZVbPdgpUc467frmgDlJ7DUHkW1Gmrd3atkC1kUgH+8ckEcev4Gsq80
/W7ZHY6XdxJE/lvsjEm1uvRcnHfI4rv9Ti+yQSQXfn2SocTRfcYt/dbHLZPYHnrnFZ2qTSy
+FtUuNO0u40uK1tiYry3lMY6jgjPOfbkHv1oATwd4X17WtOsn03TppEMaEzyDy4ugz8zYB/
DNd5bfCfVkSNpNWsvMCY8sIxCnv83ft29etfP9p8Q/G9m37jxbraIB0N27D8iTW7Y/GHx9D
v3a/LNtjzieCJ+cgdSue/60AeoTfCbxGzn59KkXduxHOwOByAdyjJJ5JP90Dpmq2ofD/xzE
6/Z4HeLaFZYb1CCM8jG7pXI2Hx28bxgGZ9JnHU+ZZkEj/gLCtu3/aE16HAudC0icZ5KPIh/
maAOx0rwzrVmrC40u5T5iR8oIxx6Gvo2KaIqoEqE4/vCvlmy/aFV2xd+GnU+sN5x+qVrQ/H
zRW5uNL1OIDrt8tx/wChCgD6VBB6EGlrwK0+N3g+RVNxNqNuSMj/AENiP/Hc1r2/xg8FS4K
+Jlgz/wA9o5U/9loA9morzWy+Ifh26INr4t0x8/3rpV/9CxW1a+JYbgf6Lq1jcf8AXOaN8/
kaAPDvj2P+Lk3R/wCneH/0GvPlr6J8VeC9K8U6s+pag90Lt0VCYJAFwvA4INc1c/CPTv8Al
lqd7F6Bo0b/AAoA850B9JNu66pJBHIJQy+YCSy7enA6Z9/16zr4bt7gxraX6SkkKwKo5+7u
z8rHA4J5wRwCM11s3wjmbP2bWUP/AF0t/wDBqzLz4W6zbJvSewmTnJdjGB+YIoA5/UdLudP
8hppXlha4UQgMcNkvl9vYkxsPXIPPTPrXgfxRoGs2mo6jo9zcSTxs0U0Ny5D5TH3UJ4B4OA
O/TNeLTxT22om2nlLvFMFYiQuuQcZHr1PPufU17FZaZaabqDLpthFZTXsjT3F2kQLEHku5J
yBn1wvYCgDjNQ0fVp/Gk14WtrS1nRG+XrGVP8SqeO4xweelXNA8EW1vNqE9xqE0ymd7nbZ4
igiySeZW6gZ6DntitHS7vT54b+5jaFLKzfMjlzIJ3YEqHIHOFGSgwBjGCckY3h+W78cavqK
a9cXdho9hH5KLDgRvK6jBDDIAUENuOQc8Y5oAoa/qNnqN+2leHSkuo3DLbyPCpeJ4Tn5JHY
lgmWzuGPTk15FY+HdQ8R/ESeyuoPJkF3/ppIWIQIGw3QALgDAAH0Br2/wreeF/hlq9/wCG9
Vvktb9/Ld7udWBuu4YtjpnoBwCMVqPc6dcre3tldaRf6lfeatti5j2SIxIQnkZKgt17E85o
A5W6t9L0u0ih0my+z6PLcNPL5LMjSYYKFPUsAq59ic8ZzU/im4j+3eIriWK4nvGkFnBH8wQ
xqitGicYb5m5HJA+tY3jbVH8O6do1jfWU0MSQMhXOUlJ/i35wck/h0rJgm8ReKLi5sfCunP
fW6yE3F3I4SFHcZ++xCrnn3PTvyAS6Yt7fNruq3swNzHbsXdTjEjtjYp7cZP6VBoVzPczyR
zzyyKq/KHYsBkjpmk/4RDVvD7aiuva3YvNEpk+x2k3mtI7cZk4G0DPfnPbnNR+FPmvZ+4VV
z2xzQB9C/BsY1i5/69m/9DWvXK8m+DykatcnHH2cjP8AwNa9ZoAKKKKACiiigAooooAKKKK
ACiiigAooooASgUUCgDzv498/Dm5/6+If/Qq+ZAOtfTXx8/5Jzc/9fEP/AKFXzLnp+lAAPx
56VIpGD/OomP605f8AaoAkyGHP5VetirWlvFLH5kDTq0qjrIgY5T8RWaRg8Hit/Ql3WjEKC
4+Ue2WOaAI9Pt77xrqEr6k82n+HjIzQWMSBJLnYdu6RiMjjIA6jsRgE9/deJNPj02fQPD1h
bhFiyYUtSLZo2ARlIAAY5yVwfmK4yO+Bol1J/bLQtEgRVIgdT/rDtyQT653f981rwx2T6Xf
XU0V5aXKxxrNMIsssca5XYD/d28KOM7fc0Acbez7lthqEZS4it4kEc7bnIVeG4+8SD24xj0
rmPFjvJoF8bi9uJv3REcXzRRx9Oi4G4/piun1Rbh5oXuClrPjyMTJteUAswfbxtyWZewwow
PXE8T6VN/wjWo3d4+XjiKoqDaoOe4JyTj8KAPNfCunwX/iLTradd9vNOqSKZCgIJ/vAEj6g
H6GtfWNCXT7WGeCOdFlV43EtwkpRlKHaQqLtOOcHJHQ4ORWZ4XbyPEOmt5AnP2hMRHaA5z0
+YgD8SB712njOK2t7e2htZ4bhwshdoirCM5QbN6qAx7nlue/qAcPHCzbQAAetSNbKwdQfmH
Sps7XUJ1Ip3kkznn6UAVUUQoN3Jx97rV+GFWQk4Lds1uW1jA1rb+ZBCWMYJOwZJye45q8bG
1ZebdAMfwMwOPzNAHJyRbE2gfjVeaEtn2GR9K9Il8E3jGJks2Kvg/urqNiMoHw2funac84r
L1LwjfW8FxLJZX8UMGRJIUDKmOucex+lAHGadZy393FBbqrTSnaqswUZAyck8AY9akbR7vJ
drCUqc87M9CQf1BH4Vs2mmXejalBPLBOSCSIp7d4g6lcHkZI4PUCtKLV7hZyJILMu0YjIWR
0yAzv/ABDrufP0AHvQBx72utWhuFtTqdrJbKJJAjvGY1JABIyMckfnUMHjPxdpbfuPE2tRk
HBH2uTj8Ca7hb8rql1dx29yYnEOyOG4QnKNk7jleOTjHYsD97IoXWow/wDCN3GnmyulvGtp
IVuPJ8wZLhl6FiDjeuSSQGHPGaAMzT/jF49tnUN4ju5Tn/luqS/+hKa9V0jxJqniGC2udXv
p7mZ41c7zheR2UcD8K+e/sksS4kgYSejKQa9o8Dk/2bZZ72yk0APvcf2tIT2lz9OaxvF3if
WrndFcTTrLdAF47dthKqCPmA5IwCcH1ran41pu378cn61wuu6pZR6lc6jpLSC5N05aOVDsw
Dwd4OTn+6eoOKAOz0y+0630XT7eymubhXdnuUd127ghGfl+9knpz1AzUV1Y6hpej6Ut5aal
pz6xtSNJSFXcWHI2nAX5t2G6DjBFc1Z+MNDg0W7t73wpaT3ty+Xv1wssROSWQrja2cEKAAB
xzVPVfFF9q0llHqF1K09pGYyZHDAxnkBQvyrwcEev5AA6P4jro93eXFnqVpDbaxbWhK6tBe
PLFdsgJGUIwqt93AAIYjt151fh/wCVCkV34o0Kx1NullcPKg3dCvm7Nm4Hg4JAPBPFM8R+K
BqcEEVtplpaQLF5U06xs7zjON7ZJ6deAOfwr13XZbqHQtP00WkrW1rdW2o6fqqyRBbMPJks
XY7R87qCOh3EkjigDzPwvceNrG7l0q40q41TT4ZvKutP1SIyW4OeRvbIQ8feB6c11NxrI8O
afqtjoWp3MnhfUUCwW/2gE2k/IaME5zG3z4OckKMgEjPHeJNZmTxZdPFLby2kwSSFXLBIhs
C5VcYBIHBAI5GCans5DptrauqW+rCZpPtFk9mWjK44feOpPTAwVwDmgBLXXotT1OZWRxcNE
qFtxOQq/Nn1JIX6YwK6Hwdk3N4PRI//AEKstfDtpGp1LTrS/sprYEXttdEsqbx8oRiAc8r8
rEnHOa1PBHNzeYPRY+n+9QB9G/CH/kJ33/XEf+hV6lXlvwh/5CV96+SP/QzXqVABRRRQAUU
GigAoo/Kj8qACijNFABRRRQAUUUUAFIKWkFAHnXx9/wCSc3P/AF8Q/wDodfMtfTPx+P8Axb
i6x/z8Q/8AodfMm75aADjP8qeP8+9RE56/nSg+vWgCbP5/yrf8PDdZyBTtzjkdeprmWbj2/
nXX+BLOe/imWGNXVSNzyPtRMlvTLE+wx9RQBh6x4mPh/wAUaJE8ANu7SGRtxDYOAp47Z5x3
xXo0eroLQX8cMstsVJZGt5BkYIxvClRx3OQP5eWfH3RpLCHStUtzvNtI1vM4XBO7EkbewyG
HtjGTVfwT4uIkjFpLBsnG6WC52tHkcfcYEfex+JyKANLxP43k0iLStV8O6N9js4p8XQvWEx
vztCvuBLAKA+M56NgYxirXxa+FmnP4cg8e+CoorWxkijubrT4ydiRuB+8QnpjOGQDA7dK57
4h+NW1Kwvo7sWt28z27JJsG2MRMzBeOzAkbRj+Zr0zwrdPefsoag8i7UEF1HEvogmyAPYEk
D2FAHhHhO3F1r+nRojFnnVQF5PWuk8VxSmRI7y/e6uFgBANitviMhDneBlwWzgEnA64Oa5/
wtZ/a9dsbY+YRLMqfum2tyex7Gug1mFk05ZftOpzqSyBb9NjRkBN3yliRuOSOgx6kUAc9Eo
3KRg7f5VchiWaQsoyFPbsKpW3Ej9fwNbNg6b2SNeozx7dRQBt2SxtHbrHIhKx8jcNwOT2q6
1u5OAp55HeufeLrgFuxNR/PFdDZ2OMjigD0yW+0q3t4/tN/9qlW2khaOQOjvGYR+7k4AJDZ
RWHO3AJ4q3fXUVzDJcpd2TRwnUfuTqMRvBsiwpOTn5R35ryiGa4gkKtLIAcn/WEd6uxXcks
sYL5DEAsyq2OcZ5oA9Fkt9Wj1fWJWuLwWcyXj2S2bbrgEiDLxHngjAA6ZB4FchFblvCOuSS
B5JxqMBd3X5wdsu7Poc9fepP7FubVWktL3TZW4P7s7WAOOflIHGeT0ABPOKoWU+tWglNihR
LpmikWG5ZTIRkMrDoe/X196AOq1dbH/AISDX18jTbpbSSCJYmswgh33CoynAG47Tw1YWvaF
p8Eeo+Tb4MFjPMnzE4dbzywTzz8nH69aq3HiTX43+0zJeO5UpvkSObcEbceCvzEEZ9RjPSs
6/wDFV6tncWN9Ds86Nonmns/3uxn8wjerHgtz0oAxFUoPkkkXPZWIFd14SGLe2HX9z/jXAp
d2ki4W6QY6l1ZcfpXoHg/DWtsQQwMPBHQj1oAi1Agatce0hryGzW+vr1rHTbSa8nkf5IYYy
8v4Be1etai+3XJs84n6fjUw1E/CbxDqdpoNl/a/iW6t/Ma9eLD2UbbSo2jIxlvmJ9ACKAOK
g0G2stGubfUdFmn1Mo8MrySbGtJtxwAo5yNp45z82QcA10+mfCTw9Pe3GmjxuLvW4Y97Wtr
a4QHgH94WIbaTyB9MiqOkS3Uvh3VILybzvELXFzGrq25RIAfvOMqSTKxXBxz1xXV/DDwVqH
hrxjoh8STWqWzRyzxwRNuMmRj94cYwSe+dwUjgAggGJ8NLBdKl1LTfEOhS6nBJdm1V7W3Mp
cq20kFVPysSDuyM7cDIyQ/V9R0650+TQbWe3tL3T3i2CO1kljukWPb5hYD5dqMqsjnGYweC
2R6N4s0PV7nUmmVdPRpZVj/0NliNxGq5X90WPzjZj5eSCuBxk+O6tcXPhXxde6fJJfWUsro
x81QqqhA42Nw2SqnccgY6HAFAGRrNlBH4zvFmyIS+PlDS/ZkHG3AzjZ8uQM44A7V2XgXQ7v
W5ZFVbmKIBfsktpOY4WQZLHryx7+npmsrUNP01JhbC8kdRcG7+2wILmViVGVyFOR0YhyAfc
jFes6X4ts7TwxpkeradKLickGLTEWNEcIW+bdjYpwfmOQOTkgUAZ3jbw3BZ6Jq+pjWbjUL/
AOzxLOZ7kylyXUEDnaAvy9B/WuH8B/Nc3xPZY/p9+vR9eOkXfwg1e805xc3CyhJZnDF0YvH
mPc2CyjC49uw6V5z8PPmnvznPyR8/8DFAH0b8IxjUr7/rj/7Oa9QrzL4TjGpXv/XAf+hGvT
aACiiigAo/Gij86ADmjmj86PzoAOaKPzooAKKKKACiiigAooooA82/aBlaH4czuu3P2mEfM
oYfe9DXzOL2TH3YP+/KcfpX0l+0Y234Z3B/6eoP/Q6+WxKMfzoA0TfSf3YCO37hP8KQ6hIO
QIT6/uU/wrPaTjrg96jZz9D/ACoAvtqMpz8sH/flOP0rv/hHqyXWu/2A89va3N9A08EhhUl
zGTuQKMDOCWGfQ8HpXlpbJ/l/jVOTWn8PeMfCWrxMR9jnEjY7r5g3D8VyKAPrXU/Bdjf2ss
N7/piTRGGZZkXDAnKsBjAKnkDoehr5X8XfCLxt4NaWTTkur+xOf3unCRjtz/Gqjj9RX2o6h
ZCAdwzwR396ASpyCQfUUAfm1dR3EUmy6SWOQfwyggj86+xTpf8AYf7MIsJI3SQaT5jqwIIe
RvMOQenX9K9ekjST/WIj9/mUH+dcP8VpYrf4Z+Jrad0jZYCsIY/fBIKgepHzD6D60AfK3he
ESeIdORllcGZSREgdzg9Ap4J9q6jXbpb61jyzs8eQ4MTRgb1jZflIGCQc4yeOcjvznh6Nbj
W7K2kdo1lYZdWwQc9Aexrs9atSIYZEvLmaL5kEU1w0gQ5H3dxOMYwfwoA48We6Vwh5AqxDb
fZ5w2OSOCeMite3swP4OCeW65q7LpMhjV2OGLcDPSgCvaRO+TGqFepPtUN/ZkosrKFZgQcH
HI71s2UIVhGH2sOA/pWm+lx3tsX8sB1GXI6cd6AOAht2TmQ9Cc7u+KQSqrgDjviuyu/DMcN
q0xISArncTkccn8evNc/c6Y9qYmkjysnIPHPHQfnQBVmK3ERyAWOCAR2rNVZEzsklVRxhWI
BFbj2OxBIu5zySMY49KpXrMkYMkRRAeB3FAGTLeXtvzDdTIQcjDHII549O/wBenSqFzrmqP
bSWklwHt3QxuhQAlfl44xz8i8nnjrWneeW8aled3IxWPPblSxOMk846UAZkj4U7fSvYfAQP
9l2Hf/R1ryGWJgWOPpXsfgRf+JZY8Y/cJQBl6u4GvXQzwLg/+hV3vxV0CWSHxF4us5JLLUt
MgjtkeJfNF2zY3qUb7q4eMbvUN1Feda22PEV3z0uT+HzV9NeIbEX9jb2RAWC8uIkun4yYlG
8qPdtgX2BPtQB84+CPA97HqumWt3dRD7XcvDdF3w8c5UhRtPDAny/qG6cisTVbt9K8OWZtZ
7469byE3V408jiSAR/KhQkqpRzMvGOEzxmvYPiFpieHH0++neb7XqFxLE7hjsDBiYmGPulU
EYB4PyVS074fyxan8QNQnK3l39lubS1jSPmSSdMhtuQob5mTGfr1oAyvgV4na51e4g1YxTt
e26SFZTuMaAhUIyDvDE4PcEAnI5r3K80+3vLFLeXmKNQEJCsyYB24LA4Izweor4c0rUNQ8K
a9IltdSQXVruiDLgBXOAykHqOox6816dffHbWv7OW2j06CKfYFeXeSuccsARx9OfqRQB1Xi
TUrHwjfiSy11tSe2vUe5tDMsECqcZj2I2GfGMgqwxnOMAHiviB4+ufFWsW6NDaW12krWwW3
EgXYyqCjkEGQAktgjqpAGDXLeH7461rMU2oW0NxaWrNcC3uJHFvKwLPsky3AY5AxgZIGDmv
aPCvw9utL01bzWLKzivNa1GG4eFTuS0URzFY2Y5JZ2ZUO0ADd1JxQBc8R2Uvh/wCGeveHbq
7S8lt0iulmWHytweUFgygYXHy49fm7qa89+HA/fajnOdsXX/fFerfEO4tLf4Z3trJcRyam9
vbxz4cPhkKjJIOOoP415R8NWV7vUlUgkLDnB9XoA+kfhVxqd7/1wH/oRr0uvNfhZ/yE7z/r
gv8A6Ea9KoAKKKKACj86KKAD86KKKACiiigAooooAKKKKACiiigDy39pP/kl1z2/0qD/AND
r5SR+Bj8P8a+qv2mDj4WXP/X3b/8AoYr5NRvX8f8ACgC1v6evb/Gmk5Pr/WomfAyfxxVSS9
eJWLRE7clj0woPX8qAL57/AOc1zPjvJXTc9dj/APoVbNhqIupnjMTxsvGCDxx3rH8e8Jpnb
5JOP+BUAfS/w4+LWk6po1ks2tWEF0kSRzWeoyCBlcKASjnhgSMjnv0FemXPiS0toy8y+Sg6
tPPFEo/FmxXzn4S8EaBrvhvTJL20iuRJaIGuLdD5kbhRlXCEHr35Pt3qxZ/A/wAPvJGJNSd
5T/yya/iAb6HYM/hQB3/i744+HtH3pBfwXMw6R2H+kuT/AL/Ea/gW+leNeLPjNceKfDkmjC
1vYZJLlWSWS6WQrF/EmQikg9MZx/KuD+I/h+Lw74j+z2aSLZTQRzweZ1wRhgeTyHDCt3wt4
V01PCE2t6sZnu5oZWsohlVjKnCuf7wJVxj6UAbvgXQbXxDPcabqE4068MIuLS6fpu2ghH/2
WU7s9sZ9au3aX8GofY9SaYXcBMMkcjFiORn684579az9Dlu9Jj0/WrecTJG42ttyY2U/6pw
eox07EHHar+q3K6hc/bLdVRpWyYl5CDOVwR27eo6UAbllsyizFSmDyvOB2rYtbcXOWkVSFH
GaxvD1lNcK2EmlZvu4UnHP6112g2WoTMzw2c0yYKlgmAo9OetAGPNZARvKi4KnPAzxWrpcy
2zFZB8jAKx6Yz1NO1K2lWZ4PJKBeWSTgjPH6U/TbOWRPnZCpGMFcHOP1FAENwglm+zsA0AJ
IY88Dpn+VZHiuyS3S3kEWQXKnacleP0rrbayAjZZgcsQxx6D/wCtWNrqLdTQCQSBFbIAABy
e/Ht+FAHLsY5bVv4lU5GByCKzpIReMwCbyB0I/X6V1jWEVtZjzpAIWzk9SPp6/hVW900hgQ
NqsuFcdG55IP8AhQBwF7aGMfMACDnOePpWY1s8rldvGeMV113atvIaPO09xx9aqSWRj6bue
c5oA5G5tguQVI7fQ16h4IUrZW464iT+dcZNbb2YAY3dM9TXc+DExBEvcRqP1NAHKa7/AMjJ
ef8AX03/AKFX1mWjSOOSUooQAhmYADIx1r5O1zDeJb3ac/6Uw/Hd0r27U/En2e5mhutatVI
VRsVgpHIGz1BPAycnn3oAsfGnUrWLwPqKCZftsSLNbhfm/ebwqqfZt236HPan23iTUE02yb
SdIVlulW5zJMFS5mlAOxXYY5Y5JIOFDHHGK8z8fzLd+DJ9Q04FSblIpoY0Z555d48pYh0WP
PLMckkBRjOa3fC1/AvgrwxfXbE3bKbaKIcGDe7qoVf9xJOfQjFAHlnxF8Bzzavqup6O89yq
ylrpZvml3Eb2fgDI5GRgHORjg155qGmy2Lxtco4tnwY5MfeBAOQO+AR7Z716/wCLPFk2heJ
dX0+4lddw3RzORuVtrHrg5Dcdc9/XFb3gGx8MakEu5IkdIY1SLzkDgYGCADxjpz65oAi8KJ
4J0L4emytJY9Q12+ija4ukUhVOQ4V2G4bVJxwMn0BHHpd3f2/jLTZoH1W0eCUEfZbb7ikYP
J9uOW4yenaufvdc0ax03UrzR7Wxllgi3BDDGwbOcEnHTINeXWWtXOpXd+0V9Gb55I5LWW3j
8iFCQfMRGH3VBKnBJA56c4APVPixp9pZfC69FhEkCNGGOw5yFxjLfxHPOeMegryD4JtHNfa
z5LNtxBhT1A3HjNaGteL9X8Q6Jqmi67O6yw2xWLEYQHDLlSowN3v3696z/gSu3UNcjPLRiE
bgMZwzUAfUnwtH/Eyu/wDrgv8A6FXpFecfC/8A5Cl5/wBcF/8AQq9HoAKKKKACig0lAC0Ul
FAC0UelFABRRRQAUUUUAFFFFAHkX7U0gi+ElyzKrD7ZbDDdP9YK+RoHTaWj+QsQQc8Zr60/
avz/AMKeu8beLy3OG4B+cV8WxOsk7RzAGMsAyAlSh9cf1H1NAG/Pdy28TSlFZQPU/iaoT60
ksTIqjaY2LD+IMe2D/Oqud8UtvHePIFbGxuuR/Dx1/lTQtvbxfambzHBwyjAw3ce9AEVlqN
3bMLjdujyAxCg5yOh96k8U3y6hbabIoC/LICAc4+asmWcyu5XIEjZMY4HNXpLC7utAGoQwl
rS0fypnQfcLdC3oD0+uPUUAe7fDTV9K1bStLnjvf7M1OELbyNEwRtyjHfhgRzg5xXobW3ib
TYA9rFp09gzFXsWmJRpDyPKRkO3PPyHcB2Kivl74ZeKF8Oa8FvkE2lXZEdzEyhgOeHwe6n9
M19U2P/CPWqzRaebhdRKYVdK3Szr2K8ZVQe+7A4+hoA5/xD4bS8sy3ijRNLmhRjPHavdnfC
x5bDxoNqk/wAnJNc38SrJNL0i9s1jhSVIYwYoV2iBTnbEoPOAV/Mnjmu4i8M6pYGPXdYvZL
lbJ/PjsnlSOOLA+V5doxI+7bhRnBxgMenOePdPGk6BbS+ICn9r6peRNLGWLeY5DFkQdSkar
EpJx82498UAeVaOt4dKa2iWSa3lkWRo0/gYDG/8ALiut0fwVNc3NpdPcfYF8zYzyAFHzjC4
yOeDheSewyK1tM0vUZLUPZ2giRRkGVdsan12jBP49fU1fnCafaPPqk0t4IVUytlQu7naEDn
CncTjHucHnIBg+FWvNWuRp1hLAfME08LOxjacIhZl5/ibO0DggbjxiqXirxtren2T2TfabO
7tpEgmjsp/KOCpcIowflTjnkknqR10fDk11LPD4h1NvsVvC/m20DqAlzIoO1VKr985b5jx1
BznFcd4qDanqbajPNmbdviLKN8qtyRjjkYxzgHA5oA2fDPxMSTS5otWnury6DDyI72RTx0I
WVVBDHtuAHvzXquj3+my6daTwRTeZKu5VllT5DnHzZxg/yr5v0Dwm2sXM8pPkabAd1xdPgq
iDlsD1xk4OOmOtex+E/FHhyG3Al1rSYjsMMbSN5kuCoU5B56D8eaAOo1TVYJgRDc2qyqnmB
VYu/bPyLk8Ej+uKoahZ3FwIbmMzTySL86/6tVBGOh7+gHNQX+s6HaW15PYXK3DTr5kflQLb
wmQp82XwDjPoTn9K5y9+LV9punwWHhu3tYZ1GyW5gh3+YQP4XkBPX0HHvQB1r+F9YntGH9n
FHuGQR3Ty7CD6EnPB+n4VBp9gragtvaR3LSRMQ+6MmFW3fNlDyoP94qMDkZ6Vh/DfxzqGoe
N7P/hLPETQ206vAtpuDLLM4+QN2XkDHvtGMEmut8Yalfx6pc2+i2to1hDL5UuyffJHIAS67
GO0NyDk4BxjjsAUX0iK8jkR7q1t7kKS6pvlj3A9FOM5x25/Dmse9g0XTiFu78yzHhbdCqhf
XLHnrz04zis+w19bgPF9ra5uHddtswCFDu4HmZ6k4HCkJz3rP8V6hK0dxZ+TYi8hkLGGIrM
5bcQwLYPTj5sc9QMA0Ab7x+d8unadDGq5Bd5l3cDJBJGOcjkZ684p/hkZnckc5I65/iPeua
ivZNRstsOk6k9wDiRDKvkKnHH3iNxxyeN3pmuj8F7vs8ZZPLbaMpgDacnjjpigDzjWNXQeM
dTtplUOl86qQeMbu+e/0r2bV9DvdR1SaPVnf7LJJ5jPJF5cQAGQWY9VAUnPtwK+dPF0h/4W
Jqx2hj/aDqpb138fpX0V8YfE8Nv4Zl0rTDPI95J9kmLqwjVBgStGf4jzs445b0oAz9S16O3
8BLe2CBFmeRbeBYgoMIyPMOPug5B9cyewrjPBupma80eZmX7NbEm4i5/dA7VhAA/2om69Ax
Ndf8VNQm0LwNbRx3I82a2j010KAlsAMQD2A2jjHPHpz5Xo13bva2kMdxM+pX86WzQBcIoXI
Ri3GeXIAGeQSfYA2dUex1/4j31zJDHfWkFs83kzZ8vzDtVRjvwc49eayrm2tLDcliNS023c
5dILsmPPtuBI/Ek+9d/pPh+20rwze648ezz55UjlIGZFjZYo2A7Essz49TXE+KnVNNuGZi3
zhQOwNAGXqASy0mR9CupGs7vFrcwu5d5G5bcPQYBBx/U10mi2oh8J2EzA/YIbUyPJwGiZpC
SW4+ZW42kZwdoOciuO8IXHmrcadKEMEySEsRyuEJyD1FdP4JNzeeEbnTH03c15atELmTI8o
E5DBerYAUjoM45oAXW52n8J3t00WyWO1MXmPuLTIX++zseWLfdUchVkU42AVD+z7n7drYYn
7kBHv8zVojw5oukfD7WsyrqGoPAWgfeXaE713EgAqmeehDcnrmqf7P8AHjUdd4wPLhI7/wA
bUAfU3wyH/E0vP+uC/wDoVei15/8ADdNupXX/AFwH/oVegUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABR
RRQAUUUUAFFFFAHjf7Wab/AINXwHB+1W+P++6+Ibe+8rYWQM2CGYj5vzz6V92ftNaPqeufC
i8s9Esbm+vPtEMght0LuQrZJAHJ/CvhDU9OvtMuDb6pZXNlcAf6u4haNvxDAUAK14m1hFFt
ZsHcWycg+tS6TaXWva3YabblGu72eO1hLnaAzsFXJ9Mms2tDR79tK1Sx1O0cR3llPHcRBly
u9GDA/TIoA9Hj+Devavpk2p+E7aTVNHVpkivHZEacxbgzLGGLKrFGChuTxnGQa1fgLFZSeH
/Eb6lGslpHtMqtypTaxbI78VofC/4qeFvC+pi8j8IxiWJp3W/gmZbhIpNz+S6AbZSG+UOSM
LgkAjB5vwFqPleAPG1yyhWuJ4OEHC7n5x7dvxoA858R2kdjrl7bwRSwwJKfLjlILop5AbHf
FemfCv4y33hS2i0zUrU3+nIMRmLCyxjHTHRhgd8HtnHFcR8Qrdk8QvdDLQXi+dG/qD/kfnX
Mo21g3pQB9GX3x/0ueRbo6VeXMkDbrOxYhIRIOksrZJZvRQMDrknkcBpeveIfFPxF0/xTrs
L3KxTApCGMaBRnEcQOcDP15yTzWX8KPD0Wt6rO9xsMUAHyFC5Yk9lUEnp7frivSfFEt1pXi
DSlRbxzAu+MugRUJO0YjXGFOCMkDnFAHT32saxeeXFFZR6Wt3KiQExMZGyfulm6885AA+U1
578TNUuJPEk+krZQmHTj5MbSS8yggHeF5Az/APrrto9QvbmWXUtSmaQ20X7p5D8yy4K9O3G
786818QXj6hfXDxW2YDjMUK5ZuOSzMc/iT7UAXLnXYrmO3S4guhpsC4trW4lyYSAc7XHBGc
MV4z6DrXI/2hP4g8U2rNclGknjiMrqZFUEqoyvcdMj0FLLbvcaJKRqMErrJ8sClmk4Gc5A2
9Mj72T0rR0XwtfW9zJHBcRSuoUv5KhtmeRzu9Aemcd8UAdJa6pa+Gtb1EL/AGZrUskoKzwo
xikK99pwCOowfTvVq98barcQyMn2GwkAyj2FjHDNICcYMoUlSBnoF+uevM3tnoNrrbzRNqB
gbMiW0TbDCdxBRi2ScHv3qlq2oWUkkP2Gz+xOnG9ZZHMjZHL7z6HgrjGPc0AS2nn6nq8Vhl
2+XLMx3CKNevGckDrgYJHPIqz4ksL2xvo4Rcpq07t5RtbWBhsY/dKgZ3g9j+gPAzo7xNEFz
KjzLcS4RWDDYevIH3ldTjnOOelek/BDw/qi+IrfxLd2f2bTrdHNsZsqZJGP3gDjIX5jk8E4
60ATfC34Yax/a9vrHjDTBp+k2gEqW11gSSyZBQFM5UA4Y5wTjGOa2/Eul6XfeJLy5lNzeeY
+5rSKRvJznJHGOSeSc8eld3feINNNzcyXU63XkfIqFiRnHPT0H+e9cxf69nTGW0W0sLeYFi
8jBSIz0JHr35oA8+13w8LiDzNPMRCMzyo0ZaIAHG4RggGQAqD2OD3FXtJtdG0W5ghcyancS
sVEdxGsS5/hxGp2jjPByenrWnDrOn2kHmWUf9oI0JjRU2hXB6lQeoPPSvO7/ULtbiWHyI7R
4TuhBBkkfPcFhwenb+VAHrGpNc/ZjMBb2kLEwn7rCNCwzhT8qnj0zx1qHw8ITPL9lO6At8j
ZzkFm5ridInF1bwG5eeS4nVldz83I7EjpnrgbRXceHU2yOMlsP1Pf5m5oA8b+KvhjVdB8WJ
qOo2bw2WsTvcWbk/6xQ/P0PKn6MD9PV/FN015eeH/7Rt1Gn3BOm29y6eVEkgZXVc8DGVZSe
gz14OOX+Onja01zS/D/AIagspIrnSb2czuzFg3zBV2sf73zMQOF+UAnt6j4s8PQ614fbRft
dvPaSRop2P8APakDCuFPJA5APAOcHG6gDlfi5ZteTC0uI5XjgaNgqqdyuUUd/pXN6ZpEaxW
c2nxJeajAzW9lEGON6AOzdRzufAx3qG10X4jQS21je2Emt6Y+2OCRp4wHQP5agyMc7dxwQ2
cDuAM1Q1jUbSx0m3stL1tJ9ThmlaSVckIZMA7H2jdgoBnjjkUAelW+kSQfA3SIFiny8X2x9
4yEd5D+7znIILEgegOec14jq63t/qMmn2qGe4MhbC8kAdWPYD3Nen6brup6t4Y0rTNEvRaa
LbRRR3N6ylhbuPmMa93kyd3oO57VavdN0/w3bQWmlWvlQzxrcSTSyB57jPRnYcDpkKOB9aA
OU8LaBb6Cvm6hBHd6vL8sCBhJDCP7xGOWz0LcegJxXe6I9pp+lajrerSbru5VrSH5erMpGR
9Bk+vTpWEmop5sXlxJFLjazA5L443tnv8Ap7CrN5MdURLG2tVuLiIM8KhtnPGXLYOAPlGSD
2GCSKAKGoRND8MdTmuQ0Nx5QitHLc3ChxuZlP8ACvTeMclRg84xf2fjJLq2vmU5k8qHJ9Tv
aum+INpBb+CL5opJZbg6cjTSTrtYNvHyheioOgAyCOckkmuc/Z4jdNW1wyEHdBCQw6H5zQB
9T/D5duo3X/XEfzruq4nwGP8AiYXX/XIfzrtqACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKAC
ig0UAFVdQ0+y1K3NvqNpb3cDdY541kU/gQRVoUd6APMvEXwM+Hmubml8Pw2czZ/eWLtBjP+
yp2/mK8x8Q/soabKWfw94ku7b+7HewrMP8AvpduPyNfTfakoA+HdY/Zz+IOiSM9hb2Grwjn
/RbgKSP92Tac/TNN0Hwhr+gfDbxxba5pF5ZXBWFo1kj+8Q4xg9/wr7looA+EvCHhy08Z+G/
7PuIlS8jjyt53hfd93GeQenYdOnWuQ0j4eX+oWkzSXlpa3qSPGtrK2GyuMlj2B5AxnJB4A5
r9D7vTLG83fabSCUt1ZowT+fWvLvGHwN0rXdSk1Gw1nUtOvZdolPyzI4UAcqwBycdc0AeB/
CvTdb8JWeowaqJ9LhuHjdblY/NSTgjBZQ238QOvUVoavpsWuS3/AIh03XJ4pdMUW+10PnXD
5yGyflVPmwNxJOOAK9Tm+F3iyEfZmvtN1CwdsybN8EnyglSFJI+9j+IY6+1cr4/8F6vpPiT
Xl0uwmTSb+KG8jfy2KJNG6jYZM/KCCzc56fkAcItx/ZvhadHn8wyFriQN8xDOp5z/AHcL04
5I9q8s1K+mvZBLGCIWHKgZKnHIPr/hXXeN4ZW0W2N8ymeK4eBnKAlU+/lSfm5zjA4yc1yA0
yJiWJkU7c7OpXPqfX/GgBkEtyLUW9qJIjklmAxuHHBP1FaVvrd1a7Ql3MlzJ8uy1YE/n159
PWtceGtFVFSS4uGYdczKFz7c1m3NhpEcrrYeeEz5Zd5Ml/Uj0HtQBT8TpeWy6bLdhil1bC5
jLOC212ON2Puk7ScHqOaxBOzAosY+b5e5Jr1rwx4sWytP7Ph0+2utPVSjrOuUcngsy/xHH9
7PboAK7Tw5p/he0gTVdD060sZriVEmvGDypaqT85CsRsAHP0744oA4v4eeH4dC1VdS8cSGz
vfKQ2trdwbwit92V88DkbQDzkjPWuz8QeLFdNscVzdyKhdA/wC58wj0QZI/GvL7jWnu7nVb
jUJmu/tJYRuwJCrngrnoCqrxXR3BubWW3lvpk8wIm58FQ2FAwFGeccHA569DQBlya/repLC
8aW1lZSIWWJGLOCRgkkck55wR7VvaYtvOLf7KJ5J5eZHlkPBHBGB29ia56yj+yXryAMIC5a
JyNq5Of654rQ8P6nbafcTR+ek/ymQ+XgCLtjOP5flQB0N08FjEtjaz+SF5ZowFAHXYPX8zi
sTXILVZbe7zJDBsKSSzYG9iMj5j9WHH9ax7rVwNR823VIxHucndvLE9CSR+gqhreoPqcC/a
WQBXUkgcgEHHJ5P1oAuaP4gi0y/l8iaSWKQEBUT7nHUZ6n6AfWvVPBUnn2ME2c+Yqvkgjqz
e5rx+8vLWGwhtrWOL7QMMxUD5QOefc9ea9f8Ah5IZ9DsJm6vCrHAx1Z6APNfH/wAP/GMfiC
71QeGr+fTJ7trqK5tY/PVomOQxCZI49QDXT2GtS219capdwwStb3Bs1humcBnHO91GCQMAg
HgY6V9deFf+Rb0z/r3T+VS6to2mavCYdV0+0vYs523EKuAfXkcH3oA+D/HNxqtxqRc6w2yV
MeRBICqrnceFPAzzyAf0rkruxOlG3vJX85X+eIBed4OQCM9OO30r7Y1L4D+CZ7trvTra80m
7Y5MllctjP+4+5ce2K4PX/wBnC4eWSXSNctrhX6wXtsVx67XQnaT7LxQBw1201jpU8Ig8xr
qGAW1wkYVbVAu4tGcfe52jtgkkHis+a+FyoATY5Y7QuSpY8kY7Enn3/Sul1L4W+LNC0cXU+
m6pq2soxO63uxcW7IMYTyyQ+evIA6D1NcdJZTS2qPf2l5Z3COyS289u8LhhyNobnkYxjvQB
Daw3Mczz3Mi7j8qjdxk+prrtCuBYreT2c37pkUK8n/Lbbn5/9nBzgeh55NVNTtrryrSPUjY
Ldsm1nt0I/wB6OQjhpB1Lj72McbeeT1/VzagWVpuVASDxg0Aei+Lhb6x8IPEN9Kc3emRLDD
8uNqO6k7ufmLE9T0KDHfPC/s1n/ib63/17xZ9/nqfWbs2nwtnguRJ5upjci9ikJYbyO43Ow
H+5n6Vv2az/AMTnWv8ArhF/6HQB9beAx/xMLr/rkP5121cX4G/5CFz/ANch/Ou0oAKKKKAC
iiigAooooAKKKKACiiigAooooAO9AoNA6UAFFFFABSUtJQAtFBpKAF70UlLQAVyXxWna2+H
WvTLIYyluTuCkkcjsOfyrra434w+YPhl4iMTbZPspwS23HI79qAPjXxNJE99aSu9w0RjMgW
4Uq2Qdudp6dAcVhzPAoO1QVY5Zg2cmrOvx3TaXY35J8y2JhcMCeDyCfQEH881zplMm9miKr
1+U5H50ALdLb7so0v0Y4Aqrasv2lQWyTkZzx0qWysxqF15SyuWyBkLkfzFbsHga+kuVjkni
toyeJJckkeyjn+nvQBj6NczQXHlgu0WTkL3r1rwJqhh0LU5oI42tIU3TJKwBY5I2YPbDNye
+BXlWngm/FvA5GGwzjpjPp3rudN02S50ue6SR2tpkEBZDsCyKQQG/vDHPrnnrigDL1S0ghs
rfUbazewgkVfPhcnZGzLuRkz/AwBIHOM4o0i8W80+V7u88qCD5Y32b3c88ckdMd+frXW6No
0GqeFJNLutzHyvKjlzlkIzsOO4BX8OnevPLqNxp62ttCY5IZGWReRiXJGT68Agf/XoA6GTx
S+oW89nC6SaPDbMkdq0YDK4PD5H+1g5OT6nvWLY7JNVt/tEZEZZVlTO1WUdBxWf4fhkh1KN
WBiZhtYOvUEYOQeoq9pmmaheu6w2xMSNlri5yqAd8d8fSgDptT+xa/b3XkaW2l6pasqR20I
JN1kj+EnA4DHPPGDXIGSbz3t5LfEykkxsAgBHUsTik1O8lk18zzNtSMjbGh4j4xhfyHPWu4
8Ppb65oZuL+1t55WlaFg8YyoGCuD1xyeaAOCsmWa6Et1b3U9mZR5slvGSNv8Q3D29MV9A+A
vs39k2n2Eg2nkr5JGfu7mx1rl9K0Sz02Nks7cQiQ7nIJIJ7dTxwa7PwrH5cZTj5Rjj/eagD
6F8K/8i1pn/Xun8q1ay/C3/It6Z/17p/KtT86ACij86PzoAKjnhinTZPGkiZztdQR+tSUfn
QBxmtfDPwlq53T6RFBKOVktWaEqc542kDrz0rz/wAUfs96fqN8bzS9bubWTqUuIVmUn6gqR
Xuf50fnQB81/EP4O+IZ7LUX0+OG+jh0xbKxt4JdrfLt6hsDn5yeTktn1riv2evAvifTvFeq
WWqaLf6e8kKZkuoGRAAxyd2MHtwOtfZNFAFDSdMg0yDZCMuR88h6sf8AD2q/RRQAUUUUABo
oo/CgA5o5o/Cj8KADmiiigAooooAKKKKAA0UUUAFHeiigApKWigBDRS0UAJS0UUAFcR8a+f
hT4mGCc2jdPqK7esXxnDHceEdajmhSdDZyny3XcrEISMjvyKAPiQRfapmiubtbedflWRPnB
yOvTpnqDmvOtUMondJ5C8gPJHT8q9C06+1uNZLlpbS2nljwscMEaEcf7ufXqTmue8T3s0c6
mHT9Ott0avIUs49pOOeq+vb1oAj8CqouLi4ZGcwRFwFH3VBGT9T0rZtdSdtSe7jRbVGbGGb
cQp6gdOaq+BtWna4uIXjthbtCxmAto1DAAkDhR3xx+NO0m7vr24XyrWGVCQMC2jxz2zt69s
UAYelJ5d9MqHlcqD+NepaHcLD4MFixzDJdeaQPYc/0ritQuHsru3hENvFMxZJmNtENxznP3
ffHvW9bajPDp+nLiEtIzMCIExtBA449SfyoA6Xw3KPNijZUEbK5bPXduJUZHTpj6ms34g+H
IYBc69E3ySxbJolAG5jtw+ezYBP15qve+Jv7MWEJbC5uppH8m3ihUu75G3GB09/yzRqfjeP
WfDFvbT2htby4kWGSBoFIcjq8YI5Ht796AOQ02R7y6tEjZPtDudrTBckew+vfj+tdrr80y6
SY4bWWSacBXWM7tp4zzg8e3p3qCHSza+MoYY/sTeRaxyOfKjQglTgdM59hXS6/LHZaHNNbS
771reZ0xEgVNqHB5Hrz+lAHj12bKLzScC5LFtoy53A9Dng89TxXp/hi1SPw2jRSRmXmVVBy
WLc5PTsPp2FefpZajDoNpqVxHa7bu5aONPssYIAA+b7vf+lehw+LNOtJNN0qPTdMmgUJHdP
cRiMoGx8ynpwcntzjg9KAOt1a3u10KOLTBvt7QNLJK2GM7KuXPsOo4/Ppi34WkiuLVLi3BE
Uqh0z1wd1UtMeS7tLdonj8ponijfYuCh6jgcDvjvW3oMYt7VYUEeI1CgrGoBwDzwPxoA9z8
L/8i5pv/Xun8q1KzPDH/Ivad/1wXp9K06ACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiig
AooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAqhry79D1FBj5raQc/7pq/V
TVyV0m9YdRA59f4TQB8vad4fgNupktI5ZNwyFPJ9hivN/jRpC2etacMGL7XEZDHjLZVsZx1
5zx+Ne7x+JZrCBNzpBwzO7RrkD3J4A6fSvnD4m+IH8VeOp9TWUyRBEt4nHA2qMEgdhuJ/PP
egDY+GGmXLatB9ijk2AkSCTACqeCxIHQZr2TwX8PbGzeSa6u7a1RQStvbg42ZGT0HJx1HT6
15n8LXeCSK/yQLIje4xtWM8HP1zjHuK9a0rxBqJuFaeV/LUbjGyg88DAPUcc0AeJ/G3S7TS
fGv2OwkllC7d24fNuKgkdBn6+lHhfVtPg0Oe2v9Niv4yW8su+Htwc/MuCC3bHPX1xWb8YdQ
uLrx7qE88cieaQ0RckNjaB+PH6VX8N6BrmsqjadYboC+xJJHWNQRxj5iMtzwOp7UAdv4O8S
aR4T8dnVde0ea3zbP8AZWeEmSMkAqV3ADDcjIyRknua7vUfh7pnjK50rxhouqGczwKFsZ5E
VbdQnyxqQAfl9D+Jryq/0Oe3vYrTVNSaO5UDbaXsRSKcekThiCR1GPp3p0R1PSIU+wypDCx
VRbK5ZUbpnlQfTp09aANuTwL4g0LWNY1PVLZJbSI7PNt5RMsPs+OVOCOoGc1BdXkbaPqtuy
I9xLZSkNI3IwhPH48V0XhfxgNBieaSzu5rm6JhmG4tC6c4PAJUeq/SvQ/h34ss9a+1Q6lpO
mupXEckVmiB/kDbNpAJG1uv1zQB8+m9a9+HkcjBHnt1BAAx/q29O3FcxrUS3mppcQgCKVQ2
1iQE4HFfVF74N8JeMGvLeKyh0iaQNiSygaFSuMHPHls3tj8TXk/jP4N6v4ftzc6bL/aun2p
Jcxr+9aPPDFBnp7Z9aAK/giZrHTZbSdnAhkLJ3DBgDx9Olel+H8vaRMerRqT+INea6Vb2en
xF1MqKF/1QbKg+wPc16h4XxJp9s4GA0KNj6g0Ae3eGuPD+nj/piv8AKtKs/wAPDGh2H/XFf
5VoUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFF
FFABRRRQAUUUUAFFFFABVDX22aDqT/3baQ/+Omr9RXUCXNtLBLzHKhRvoRg0AfCvxG1u61M
adpVnuBnjMkiwkkuM4A9hnPHrVS08GLpx06TXDJHYSyuN6AsZJFHKjHOBwCeBjvzX0Jrf7P
sE2tDVNH8QT29zuJ2z26EAHjA2bAvHTAqtrXwn1VBAVR7iK3Rl/wBFnwSp7bTgn6UAbfhrw
h4C1LQ4fsNpE7oyt5saiOWORejbRxnPODkV59471648OarNpOl20GqTRN81yGIiTI6MByXH
dR34zzV3xNqev2Hh680jTdNvbDUrtFT7RPD5Cx5PKoFXaSyg5OeAfXpU+E0VnJrcsep7Wtd
OAc3MkZCM5HKgjhsHv1oAda+Af7f02bVLyW7Op3Qw1zNHGRaqF2qiIeg5OEGeByQTXp/hDw
Jp+lWrOBHFHLHGFiEce1SoOZBx1cnJ568+mMPXvEdhZ6kLeGG5vldxMVZym0ccHjphs4Psa
0fFLPNYNFZ3j28MkQlZ0J4BIO44PzZ6YA79DQAvjLwZBfWU8qyxyRwqSLSVd8LqOzpjAHfc
BkdQRXkvibRLeXSbLW9KZ7LTr07DazncYJOPlVv4kbkqTz6+g9alu4tHsZoI7nzZNQJeOSV
S2Tgby55zkeuAAMV51ic/DmI6neSWy2Usctj5EIlGSxC7sfKcBmyT32kEGgDz2axGnzbpbe
5WPGd4kZTkY/hUmp9EudQt4Bb2l1cqhjldQTuKEox+TjjGc45H0pkF/avqol1vTNQu2hV1+
1wyshkfZ+6Mir947t3AAHI44wdDRd1jDBHqGqQWt480nnWskT5hthAx8xlwG3Ftvyg9D70A
WrnxPqsGuQzw3aQ7Ld44WmLOhbCgNKTnac7sgZz17V6tpPxZZtIsrCe0aXVyhV5UjxEm1c7
mLcDI5GM9eleOeIG0zTbwxQ6hJqUdwjC3uc/ZgASVbkkmPBJGc9AKpG+t7S1a30yUypBG0b
28WyRuBj5Qc7275HJoA97fwToPxBsk1SO/MdxMMme02YPYngAZ4I55FU9Fsl0+I2aMXW1Hk
K56sEZlz+n615HaX7+H7hLeCZLtmjF1cReeEjc55R4wQpOf4QSTg8EV6v4VLNo9uzMzsYly
zKFZjluSB0Pt2oA9m0D/AJAtj/1xX+VX6o6D/wAgWy/65L/Kr1ABRRRQAUUUUAFFFFABRRR
QAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUA
FFFFACMAwIYZB4INY134X0a6OXsY43ByHgzEwP1XFbVFAHGTeAbAIRaTOh3F/36LKC34gH9
aqXvhXUF2rEsM0QUJtRyhwPY9vbNd9RQB4nqWm6vZXHmz6dfXItyZoliUKcAcr025OcAHrX
LeB/E+m+Jbm4sm08Wt1YZkFr5xMUcRI4UADK4Cq6kAD/AHa+lazZtD0qbUY7+TTrQ38ZJS5
8pRKuRg/NjPQ0AfN2oXVjYeIZLZ7FX0yCV4T8w8xSOQUbODt3AcEH3BxVbxP4chvLzU9f0/
VZtaAgklt1lDPc2zeUU8og+nAyRznOO9e5+M/hloHiuzEd2s8FwhLR3EL/ADrnPBzncOeh6
dsVwumfBPUdGv2vLLxCbiYJIgZozGWVhgBhkhsHB7UAeB6XpWlaZ4Zhl16OWDUJiLiS0uWc
pLEoYndj+LJTC8E5OcjNbmkajFHZXOn6bFp32e9h8hI7sgSyzNvywO3KFThQwyQQM9a7bVP
hbc2rSDxXBrOtQqwaO5jYMyAZJXjdhT378DniuH1q38MQz2FrH4d12ysY1m+1Xcc2Xkc4y3
zffC8cZHDdBigB/iC3hhht30PVbGRGsYS1gm+ebznO0BtwG52GW4xwCcYxn1nwVGIfD1lCF
2COBI9uMbcEjHFed6P4Rh16CO38G61ZtpxDSXFxkx3ZcqNsRG0gYyfmAz0GB1PpXgCwvF0y
z02RWlv4ohFNyD86khiSOOvfpQB7LoX/ACBrL/rkv8qvVW02BrWwt4HIZo0CkjoSBVmgAoo
ooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAorO8Q6kdG
0O+1JbO4vfssTTNb2+3zHUcnbuIBOMnGecVUh8R2rT3Pnj7PZwrFi8llQRSPIu4IvzZ3AFT
yAMMME84ANyisS08U6JdRCSPU7YKZBEN8gUljL5SjB/vP8AKPU9Kii8ZeHp5II7XWLO5eaR
I0EEok5YOVzjOAfLfBPBKkUAdBRVaxvrS/hM1lcw3EQYqXicMAR1GRWTa+KtNmnv1kubaK3
tXRFuDMCku5N+QfYAnvwM9KAN+iqV9qljYJbPeXcECXMixQl3AEjsMhV9ScHpVWDxLolxaS
XUGr2ElvHGsryJOpVUYAqxOehBBHrkeooA16KxB4r8Pm7a2XXNMNyJBEYhdJu3ltu3Gc53c
Y9ahTxfoYmkiuNV0+3cPMsayXSBpBE22RgM9FYMp9MUAdDRVSz1GyvVuGs7uCdbd/LmMbhh
G21Xw2Oh2spwexBrBl8c6H52lizv7S8tr2ZomuIbhCkCi3mnDsc/dKwPz/gaAOporEHibSp
tOt73T7+0vbe4njt4nguEKuzEdGzg4U7sDnA4B4qvofi7S9TtJXku7S3ureQx3FsbhXeFvM
aNQ2P7xRsevagDo6Kx9Z1yDT9Ej1WHZdWjPCPMjlAXZI6rvDdCBuz7gVImu6ZNHC1rf2kzX
AzAFmGJDkgAH3II+oI7UAalFcbpPxD0TUvDOnatb3Nu8l3HEzWa3MXmxM8QlZGywGUjJdu+
FJxXXCaMwCYSL5JXfvzxtxnOfSgCSisi18S6HdWC31trGny2bOsYmS4QoWZQwXOcZKkHHpz
Wd4g8baNod9ZQXl7aKkty1vcStcKotMQTShpMngEQsPrQB1FUtS0rT9Uj8vUrK2ukxjE0Sv
j8xVG38U6LPcXkKalbK9pcpaSb3CjzXjWRVUnhsq4PGe/oa0ru9trIw/a7iKHzpFij8xgu9
ycBRnqSe1AHEXvwj8JTXFtPZ2dxpctvnyzp9w8G3JJyADgHJzkdcDPSun8MeHrTw9YC2tDL
K5JMk87bpJD/ALR/z/OtCxvrS/hM1lcw3EQYqXicMAR1GRWW/i3QUlKPq1mFEfmGQygRgb9
n3+mdxxj1oA3aK5ix8b6DcPfrNqmn24tN0uXukw8ARH84c/cxIvPTkc81qf2/pBhimGp2Rh
lZljcTKVYqwVsHPZiFPoSB3oA06KxbrxRotsIzJqVuxkdEUI4Yku5jU8dtwYZ9j6VPq2vaT
o8kKarqVnZPMrvGs8yoXVcbiM9QNwye2aANOisRfFfh9vtO3W9Nb7M5jn23KHymXduDc/KR
tbOem056GrA17SDK0Q1Oz8xVkdl85chY2CuevRWZQfQkCgDTormtF8Y6Xf6Ut7dXNtYBpru
IJPOo3C3lkjdwTjK/umbPYdav6Z4j0XVbgQaZq9heTFSwjguEdsDGTgHp8y/mKANaisDXfE
tto13JDdoAq2puVkaaNAxDBRH8zAhiSME8e/FJo/irT76yE11NDYym5u7YQzzKGY280kTsP
Ufumb2FAHQUVlQ+ItFns47uHVbGS1klECSrOpVpDjCA55Y5HHXkVRi8b+G5LP7SNYs0iCLI
fMkCMqsGKkg8jOxsZ/un0NAHR0VV026F9p9rdKmxZ4llC7g2AwzjI4PXtxVqgAooooAKKKK
ACiiigAooooAKKKKACiiigBCAwIIyD2NcwngzT49E0/SoZrmO1spxOhDAucZCruIJAUEAYw
cKB0yDr+Ibuaw0e6uraN5JYlyqpCZT1H8AIJ9evasSDXNXb4f2mqtZbtXaKL7RCtvIoRy6r
KwjPzkKNzBepC4zzmgCvf8AgKG6aEjVtSjjiuBcCNBDhit0l0g5QnCyJgdyCQSeDTdA8Iub
Czn1WSaDU4HyvlOjCJQ8h2AheQVkYEnnntiud8Ta1rl8ttaXNhcpBBqdlPHcQWUrfao01JV
c8Z2BYUDHPDB8jiorTxH4h0nw/e22nWrTyQ2yyWIbSrg7GZ5l8uT5hu5WPkYIDdOQaAPQfD
3hy20TQv7Kjlkmt9gi3MkaNtChQDsVcnA6nmsmz8DLbSQynWtSmmhRYkeRYfurE0XICAHKs
CfdQRgZB5ca3rVnrWoXulW182m7L2Z7drCUiSfy7RouNu/H/Hx93qVZfvEAdnqV7q0vgG9u
7Y7dVW2kdGgt3JJXOCsbgNkgcDHU8Z4yAX9Q8P2d74ej0ZzKlrEsSxsjlXQxlShDdQQVHNZ
F54Esbo6ipuriOG9cPsSOEGHGzhH2bwMxqR82VPIIwuMu58SaydeezMDmyWa0EUhspoS+ZQ
H+fdtOQ6cHGMMCpB4zdR8ZeLI9Civ7exhW5+x3N0bM6XdO7SIkbJb5O3axLOm7DAkZGMEUA
dDf+A47z7Tu1i/QTJcp8scJ2Cby84JQ8r5YxnPU5zxie28FxRasb+XU7ydjFeQiNljCqt08
byYwoPDRLjJ9etY114k8SThrHT7YyXSteRNcpYSoCyoTCyhztAyQCdzZOMDBbbFqureJhp2
pjBlsVsBdxzpp8okkVk2+SFVt4l3BmyBkArxnmgDqvCXhseGob8LqF5qMl3Kk0j3IjDFkhj
hGNiqOViT8a53SPAcs+n6Lc6peXNrrFioA8kxuqBYp4lUZTBG24kOTzkjJ4xXS+I9RvLC20
7+ybZpjPcRxMFiZykZ6nHAGOM7iOM9TgHh9R13W77QAmpxyOJjJMjWukXCnEVwihMZYqSuX
5xkHgEKSQDobX4f2sE0MjajdymLYAskULKwWFIiCChByI0OeoI4wCRT7TwNFb3cN1/a17JP
CQ6syRD5hLJJk4UZ/10i46YPYjNUZ/FGuGNWt7UpJLeyW/lzaZc4gVDLjcyg7t4VPmA2jPf
cub/j6/uNNl0i8srK4u7uE3LxwwxO4ci2kIVioOAWCjnqSAOcCgDXfw/AfDkekJPMkcexlm
G3fuVw4bpj7w6Yx6YrEi+HelQzXEkM1yrXUsVxcZIPmyxXUl0j9OMTSscDAIwMYrm/Emra/
qK6daT20gEd7pl1HcWljcbbgfbwJRggGMJEqs277wc44rpvBPiS/1KdrbWLeeOdYIAWGnTw
J5xEnmjc2RgGPg5wMqMnIJAKUPwztYbHT7aHWNSj+wRW8NtIqw7kWK3ltxnKEEskz5yOuCM
YrrNH064sNMazl1Ga5IASKV40DRqECjoACcgt06nHQVy3ieG9u/HEFrpr3kMps45mmDzrEv
lzhto2jy2dhlSpIJB5DAYqj/wAJD4znjtpbWxhETRW4l32bhkmnSRTHtLggRSiEs3IKSN3X
JANDT/hxZ2VpY2y6neSwWcMFvEksUDjZFCYcEGMgkqeSe44wMg25PBEbC0VdWvhFaXk97BG
UiIR5UmRh9zLDFxJ1JP3fQ55bU9T1Sa11DT7mK5djeSS/aYtNucTmOeMKqjJ24THPIbkqMB
hVfw5rfiDTtJ1NLa2uI4rTVbiSGC5spC1zaSX0vKSMwAYKy7UPOFB5DDAB1lr8PbC3aNkvr
tiGR3EiRSK7Lbx25JVkIyUij6DgrxgEg7+t6JDq11p00888f2KXzUERC7j05OMjjI4IyCQe
tc58RRqEXgaz86S5l1Fb6w859OjlUsPtMXnYVCW2eX5mQc8Vl3mqa14fW8l0mHULvTbjUI/
swubWa5ZItimYLg71T5X2lgcMeBtxQB2Xhvw9DoOijTbaeSSNUEayNHGjABQo+4oBIAHJBP
8AKskeBLWLTI7K11G9gRYjCSBGcqZBJwCpCgEYCrgAHAHAxkPrXiuCSF7+2WTyL97XyoLSV
ftXyTNHIGDfKjA24O4FQ28dgRnQeItZsUv7uytLqea7vreSQNpNwFEZgjMgC5yp+SQZG7DY
yOeQDd8TeDrC7g1JdV16e2t9TNzG2/yUwJrcROiEr2WMsOpzk8gYFqfwHa3MuoPd6jeS/b1
ljuVxGqvHIIwy8Lx/qhgjn5m5PGKPxg+0HRrKS1ivbny3eU2dukwN1iNgIw8R3RSZO5GIID
KOhwQkviXxDJLOogisQNS+yIsunzzMkQZ13kqQrBgEcMDgA4Iz0ANGLwPEkzyDWNSI84zxK
RFiI/aPPwPkyRuyvOfl4681c8UaRdatqWmJHuSyCzpdSoyhgrpt2gMD19RyMVxWn+KNUOvS
30emX8CXumwyzf8AEvnkX7UI5CsW07SuQOvTICkhmFdhoGu39z4MutS1G2YX9t9pzElrMpc
IzbCIyN5LIEOFzkkgZoAaPBcCxSIl/dLue4IIWP5Y5lCtHjbggbVIJ5yOSRkHPvfhxZ3Wo/
av7X1SJY9xghQxbYCZLeXglNx+e1ibDE9x0OKpWnifxNLdpEtvDLcCG3nayNk6OQ/mhgZN5
VcbFIJ69MDIqrq3iPxWNPlutPtkmuIraWa3jaymjMsv2RpBGY94JxINvIPLgcMpyAbmn/D+
1sbme4i1O+eebzizSxwuA0k0s25QY8KQ88hyMZBAOdoxb07wctlqNrdjVbyR4JlmKskQEpW
3EHzYTuoB4xz7cVyOs+JtYvrtvIjmWxaG6XDafdRuyrc2gUeXuBO6OWQb9vBBOcbhXaeM9U
1PTY4hpUG4tDPJ5ht3nHmIgMce1SCN5zz/ALOOpFAB4h8JQa1dXdw99d20txafYyYduAm7J
OCp3HqBnOMtjBJrPsvh/a2dzPcRaleNPMZ2LSJE4UyzSz5UMhCkPNJyMEggEnaMY1/4m8RQ
NBeTwxmBNRuIWhFlcJ5KJa3DqzurEOu8RLnaVJ5HONuVH408TzWaXSi2a4NjduixWE0wglW
S28qOaOKUje6PIwBOQMEEAkEA7Gy8B21vLavJqV7MtvJBKikRqQ0USxg7lUMMqgBweQWHQ4
q3F4PtITaPHc3IltbaS1hc7SVVshGI24JQMwXP99s5zXN3XiDVJ7/SI720lktY7yeC8aPT7
gLIg3xhxg/LwyNyGGCcHOCMTwh4j8Saf4c0GxuIpfLXT7a1cyaXcGW2k/s8yGSRs/vMSx7C
AF5kAyCOQD1rSLFdM0qysVleVbWFIVkfG5goABOABnjtVysrws7yeGdJeVJI5GtIiySBgyt
sGQQ3zZz68+tatABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFAFe/vbbT7SW6vriK2tohukllY
Kqj1JPSsu68UaPAdOP9oWbRXrOI5ftCBdqI7M2SeQNhHGe/YEi34g0wazot3pzXEtstynlt
LEFLKM843Aj26d65u88EK7rcpqmovNBcTXkUI8oIzu2/aQU6ZLAHqAx5oA24fFOgTQLNFrO
nNE0iQqwuEwXfGxevVty4HfIqCbxZplvrjafcXVtGoVAszTDBlaQoIsf3twxjueOtYNp4CN
54c02DVL+9ttRjigE7W7RkMYk2qnKbWUN8wOM559MTX/gdjYXMMGpX1x5qGCNZDEv2cNOJR
IrKgbdGeV552jOTzQB08uuaXDpC6rNqNpHpjbcXUkqrEdzBV+YnHJIA9SadFrOmS/ZPK1C0
f7YC1vtmU+cAMkrzz0PSqN3oL3WgzaW99LFE0gMTwxoDFGrArGAQQQAAMkZxWLD8ONPjkvT
JfX0qXguFlU+WMCaaaYlGC7oyGuJMMpBxtyTtFAF+HxPpOoaXDqAa3a5QSy21s1zGXdkVsl
dpIOV5BGeGB71o2fiTSbmO2zf2sc07CNYmmXd5hA+QerfMBj3HrWVN4Ljmkjmn1S8lnW0Fo
XeKA5UZ2sB5eFYbm5XGc85wMUE+G9qun6fZf2xqptrC4juoELR4WRZI5ckbOR5kYbHbcwGA
QAAb0nivRTo93qNnqVjdwW4G5ormPbuPQFicDPqatalr+k6XNBDqepWdpNOpeNJplUuoxkj
PUDcOfeub/4V5bmS2kl1W+ke3WNUykO3KtKcsuzDZE7rgggcEAEZq34m8OSazf6dZuh/sf7
Fc2d2ylFZ45Ag8vbjgMFIJXBHGPYA1rrxDpds2w3tu8vnx2/lrMgbe8oiA5IyQzYIHORgAn
AMC+LtAkgSe31azuYnmWAPbyiUb2zgfLnHQ/lWPd/DvT5zAVvLyL7NO09uVKkxbryK7ZeQc
gywx9eijA61NZ+CEtpo5Tq9/JJGsSoxSIEeXM8oPCc58xlOe3TB5IB0GmaxpuqH/iW31vdH
y1l/cyBvkYkK3HY7Wwe+DVCbxZowtbiWyv7W+liHEFvcRl5G3FQq5YDJYEcnrUPhbQZtJkk
mEzwRTzXM8toW8wbpJQyYc8gKAQFHHznjgVkab4Mmu7Avql1c2mox3UkltJAYmMCG688BSU
IIYqgYMD0wPUgHTxeINJkSFhqNoPNgF0g85STESBv4PIyyjI4JIrNh8Z6U/iC50yS6toxHb
Q3UNw067JxI0ylV91MD5H/16z4/h1YCKBZdQv5ZIEgWKQmNSDDKssRYKoDbXQYyDgFv7xpY
fh1pkN5PcR3N3m4kjnlQ7CrTR3M10kgyvBEtw7YHGAoxjOQDVs/GegXVlFcpqtmodFfYbhG
KloxKFJViudjBuCQQQQSCDVqHxBp39gWmsXd5a2tlcxJKsslwmzDLuGHB2njuCRxmsbS/AW
n6bp0VrbXd6rRaXFpSzBwGCRjCvwMeZgKC2OigVPc+Dba48IJ4ee/vRbKGXzV8sOynd8pAT
aRhiMbewoAtyeLtAhkkjudWs7d0meDE8qx7nTG4DcRnG4dPWpJ9X0G8tbWabULCa2eXfC/n
KVZ43AyDnna2Bnscd8Viar4Bg1LTruxn1fUPs11DPDIAsWcTQiJyDs4PBb2J9MALc/D+zu4
tQjvL+8mS/jmguFwih4pVjV04XjiJfm6jLc9MAGtqPiewtry3s4Z7ee6lmaFl84KI9q7nLH
nGBjj1I6ckFr4r0WYQLJqdjBcTRecsD3Kb/L+bDYB6YRv++SOxrIu/h/aXMNzCdRv0iuWuW
mRfLAbzk2MANuF/vcDliS2cnNtfB8atcldSu4zcWf2RjDHFEVO9n8xdiDDZY+3qCeaANebX
dJh0ePVptTso9LkQSpdvOoiZSMhg+cEY5znpSa3rMOkfYfPAIurhbcHzETbu/i+YjIHoMn2
rIuvBdtc+Dk8OvqF8tqgZfNTyw5U7vlICbSMNjGPStGbQt97pd2l/dx3FjC1vvXYfORtm7c
CpAJManKgHqOhoAr2njPQbqW3SLUrYeekbRF5VUuZGZUXaTuySrY4wcYByCKu23iLRroKbf
VbKQNGZQVmXBUAMT16YIP0IPQ1iS+BLSa3e2n1C9e2FutvCn7sGDZL5sbowXO9CFwST90Hr
zS3/AID028kbdNOsAmeeKAKhjidrf7OcAqcr5ZYbWyPmPtgA3NM1vTtUuZ4NPuo7h4UR3MZ
yNrjKkHvxWXfeL7a01DUrB7S5N9ZoJUhJRftMfy7niJODt3ruBwRkeozb0jw8mkyo1pfXhj
EcUbpKyyeYEVlBZiu7JyCTnqo9Tmvq3hO21d7k391cOHuY7qDbtU2zqoU7GAyQyjDA5yCR3
oAnW98P2t3e6p9ssIrhmW2upzOvDJnEbHOAR83Hb5vesrS/Gug3wku7qaC21K3updOktzKJ
JYiLl4RkDoHaEkHHQe1PtfBEFnJBJaanewzQ3DzpIsUG7DeYNjEx/MB5pwTlhgc8tuis/AU
Fq5ZdVvmPmvcZKxA+Y1210W+5/fZhjpg9M80AdJaXOm3Et1eWtxbytH+5nlSQME2ZJU84GM
nP60tprGm3c0UNrf2s00sfmoiSqWZMkbgM9MgjPsfSszTvC1vYaLfabFcytHdI8fmNFFuRT
uwPuYfAb+MNnvnJzHo/hCz0rVY723uLhykSRCOYJJjaHAIcqXHD4wGA4HHJyAReIvFfhhNL
1S3v7/TLuNIpI7mze4jzIu4RvGQxAJy6pg92A7ipdF1Lw1pelSvZXmnWtusaXVwRcq+3eg2
u75OcqFAYk5AGOMVmjwlcao2qHU7ie033cj2vkmN9sbMh3cqeTsxg5wCe+CLd74Hsrxr7zb
q423c3nnakQeMkgnbJs3j5gGB3ZUgEYwMAFvUPGGjW1hLdQX1tdGPd+7juI1J2yeW3LEDKt
wckcjHWrB1+2PiW30eJo5ZpIJJnKSgmPYU4K+/mA/8A6xWffeCdPup7mdZrmKWe7juzja6q
yoVK7GUqVYM5IIPLZ4IGHWfg+3ttRSf7bdSWymYi0dYxH+92lxwgONyBgAeCSOmBQB1FFMi
jSKJI41CogCqo6ADtT6ACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKAMfxddTWfhu/mtYJZ5fL
2bY1Z2AYhS21SGIUEtheSBxziuIiv9btNf0y2tri7k0u3uIFu5jYzgvAbe4+8JCefMEOWXB
yyk8A59PpCMjB6UAcP4v1C5uL7wrPpUs32aWYXD7bWZg0eF+9tZcZDYCsD8zBiMRtmpeatq
ep/Du+vdUsXF5uieO1t7edJEbch8shlySGyCw+XHXoa9EooA8nuPEGsRNf39ja3X9tvp0CO
kumTtEkwkmBXapwdpKglWORgjIK1p3HifW5r2CVdPuFtBc2/lxLaTBpVaJyylsrtYPtzvUo
Btyct8votFAHlR8Q6s2uaHfGK5f7VasLqVNJuEFrGXiO0o3LNuLDPBALHadhrW8Oa7q7aR4
quZ7KYXlvcNJarNZzxCQGNcAg7iwDBh8mflA4zye/ooA86ufEuttp9209tc2slvFbsIm0yZ
nn3CNncNG5C4LMmwEkFGJyMZr6h4q8VM9uLK2ggWbUpLZvN0y5ka3iWOchm5UNlo4huBIPm
ehGfTaKAPPD4x1m4sp7u306aAhbYR202nXBIEoiLzM4HRPMcFAu792c45Ah+JF9qw0CxubW
EzXaWVzdi0WzmljmnSEmNSvysMtwAcHJHcCvSaKAOFl1zWLyRpIvtFpFDqawtCNOkZjBv2h
9+cMHyr/KPlUjOMNVDTvE2vG0txHaOWBi3GWyn/AHgeWRZXG45AjChgmSSOAfmUj0migDgv
B/ifW73wldXes2gTVYbGG78tbKeJQ8kIYx7DuZir7gduT2wD1x9b1rxP/wAI9qkpgumu5rS
CSC1/s6RghZWyp8ts/eXawDEgHpyK9VooA830fW9Qj154NPspY7K8v5JpHubO4/uW/wAq4X
5cl5DubjKH0OIfE+oaraeK9XmtZZzbRw28axiyuXBbzIywQo4Gdu7LgfxIDkRsD6dSEZBB6
GgDzi31jWrtJtP8vyrZ4bkvdCK4dnYy3C/u3G/YU2IcEn7wAA4r0K0UraQKSSQigk5yePfn
86dbQx21vHDAgSKNQqqOgAqSgAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACiiigAooooAKKKKACii
igAooooAKKKKACiiigD4U/wCGlfiJ/wA/enf+Aa0f8NK/ET/n707/AMA1rxaigD2n/hpX4i
f8/enf+Aa0f8NK/ET/AJ+9O/8AANa8WooA9p/4aV+In/P3p3/gGtH/AA0r8RP+fvTv/ANa8
WooA9p/4aV+In/P3p3/AIBrR/w0r8RP+fvTv/ANa8WooA9p/wCGlfiJ/wA/enf+Aa0f8NK/
ET/n707/AMA1rxaigD2n/hpX4if8/enf+Aa0f8NK/ET/AJ+9O/8AANa8WooA9p/4aV+In/P
3p3/gGtH/AA0r8RP+fvTv/ANa8WooA9p/4aV+In/P3p3/AIBrR/w0r8RP+fvTv/ANa8WooA
9p/wCGlfiJ/wA/enf+Aa0f8NK/ET/n707/AMA1rxaigD2n/hpX4if8/enf+Aa0f8NK/ET/A
J+9O/8AANa8WooA9p/4aV+In/P3p3/gGtH/AA0r8RP+fvTv/ANa8WooA9p/4aV+In/P3p3/
AIBrR/w0r8RP+fvTv/ANa8WooA9p/wCGlfiJ/wA/enf+Aa0f8NK/ET/n707/AMA1rxaigD2
n/hpX4if8/enf+Aa0f8NK/ET/AJ+9O/8AANa8WooA9p/4aV+In/P3p3/gGtH/AA0r8RP+fv
Tv/ANa8WooA9p/4aV+In/P3p3/AIBrR/w0r8RP+fvTv/ANa8WooA9p/wCGlfiJ/wA/enf+A
a0f8NK/ET/n707/AMA1rxaigD2n/hpX4if8/enf+Aa0f8NK/ET/AJ+9O/8AANa8WooA9p/4
aV+In/P3p3/gGtH/AA0r8RP+fvTv/ANa8WooA9p/4aV+In/P3p3/AIBrR/w0r8RP+fvTv/A
Na8WooA9p/wCGlfiJ/wA/enf+Aa0f8NK/ET/n707/AMA1rxaigD2n/hpX4if8/enf+Aa0f8
NK/ET/AJ+9O/8AANa8WooA9p/4aV+In/P3p3/gGtH/AA0r8RP+fvTv/ANa8WooA9p/4aV+I
n/P3p3/AIBrR/w0r8RP+fvTv/ANa8WooA+gvBf7QnjzVvGOhadeXVgba8v4LeULaKCUeRVb
B7HBoryL4af8lH8Kf9ha0/8ARyUUAc1RRRQAUUUUAFFFFABRXZ/CPVdH0Tx5puoeILXU7q3
gbdDFpuDMZsjZgFlyM8EZ5zjBr7Ii8J+H7r41S6hGsqalY6MgkB27bczMUjCDBVWCpIOP72
ec0AfAlFfXXhP4I+CtX8I7tXgvhrlxcalAtylw5w0FxLGDgkjICL1znHNcP8c/BHgvwd4Vg
i0jw7r6atPBbzrqfzPZLuPzIzluHwp4x3FAHz7RX1f4U+F3w2m0nQk1fStSl1C68Lx6/M8V
ywQhVTzcfMMMTIuBjHXkVy3xf8G+AtB+Gthqnh7w34hW91Wxtr61viWktrZXZCVmbeQrFSQ
AAeSOe9AHzzRX1L4W+Dvg/UPAukandWVw13c+HZtRkYXLgGZdmDjPA+Y8dKofA74V+CNe+F
kviLxf5rPJcSxvci6MSWKIOGbBA98nP3l4xk0AfNNFfX8HwX+HUFlb6xd280uk3lrpYg23U
n+tuJmRnyDyCHiwOg2k966jxn8NPBuq6/8AaPFXmzpo2mGWWCOZo1W3LsIQFXAUARyZxjJ7
4FAHwxRX2RY/APwJcXANnBc6jaNqxiM0N2zhIDBv2kqcYVyF3demTk1xXwd+EPhrxhJ4yhv
raZn0zWRa25Wdl2QiT5gcHk7QeT3oA+bKK+xtF+B/w+8R2NrqOlafeR2aarPbSg3bnzIoml
h9eAXVWyOcceoqzqXwB8ELo93JZaVeyXa2jyRKlzIxLhiBgZ5+lAHxhRX2nffs+eBI7l5ha
3EFhY3jNdlrpzm3FqWxnPH7xkbPXAx3rM0f4L+ANW0ix1GHS7uKO70FNTSNrxyVd1DDv70A
fH9FfZ2ofs9eBb/WLWHTLfU7GKy1IW96skzFbpPs/nYQtk4yyKWGOjjqARLofw48D6Ffah4
q8GsfOtdOE1vCZ/ONrJ84YsGJILKQMHkYOCM0AfFlFfSWn/DHwxqX7TviHwpd2kzaNDai5S
JZmUh2ihcnI7bpG46flXZxfAnwPpOlGXVdI1TUJrSxnmnjtZnM1w8b4+RQQCxHQDAJNAHx1
RX2B4b+C/w98TeEZdRh0XXNKecXXlm8laOW18tyo8xSxAPfBzkDmue8f/BzwZo/wt1GTTft
Y8T6VplrqU9y8jFZVld1wV+6ATFJ0wRheT3APmCivrL4a/A7wl4h8FeC9YvLK5kkvkc3225
dQ2UcqwweMFQOPWua+IXwi8PaB8Cv+ElsoJxrMckcjyPMxHlSTlVG3OPusoz7e+aAPnKivq
j4WfBjwh4v8I+FtYktLpvtWm3ZuwkzgPcpLHGpzn5cYk46HOe1bl78Gvh7o3h2fUL3w9req
S2dravNbabLJJPJJIcNtTcM4yGI4wAaAPjuivsK2+B/gHU/BFpqcGm6pZzTWkN4JJZ2H3iD
5bAkgNjggdM8GuL+Lfws8LeG/BnjfUdKtJ47rStYtrO1ZrhmCxvbWsjAgnk7pX5Pr7UAfON
FfYUnwF8Gr4eg1NbC5KPoUl23+lPgXARGU9eh3Nx04qsfgP4Strj4ewT2txI1/IbbVD57r5
kn2GSbI5+X5484H0oA+RqK+sfFPwd8CaVpHiW0hsrk61pPh6bVXf7U5VJCJPKGM4ODG3HcY
rjfC/wq0LVP2cNR8Wzwzf2+kVxcQyrMwUJFJgjZ0PCsOnf8aAPAKK+u/HvwL8EQWaf2BaX0
F3bavY2U6tcM6ypPJErDknHyy5yMEEVbf4J/D22+I0ui3GmXz2lxpQvbXZdPhHildZwx3A5
IeDA56N04yAfHNFfV2pfDn4ZR6Z4QurTwz4jki8STWxhuUkdorWOWaJQJ234QlZNoxnnOKz
vDvws8Fnxl8ULfUtH1O/0/w6bVrS1spXadg6OzKo3DexKjAJoA+YqK2vGK6aninU00OzvLH
TVnZYba9GJogONrjJwwOeMmsWgAooooAKKKKAOl+Gn/ACUfwp/2FrT/ANHJRR8NP+Sj+FP+
wtaf+jkooA5qiiigAooooAKKKKAPR/2fItFf4raNceJb6zstOs2a6L3cqxxmRFJQFmIAO7a
ffGK+mtI1/wAHeFNd8VeINR8aaJrV1r+o2bbLO8hDQIsmyMEeYcrGGBZuPlBOK+M/DWg6l4
m1u20jQ7U3Wo3O7yoQ6ru2qWPLEDopPJ7VteM/hx4s8F2UF34n0h7C3nk8qN2mjcM2M4+Vj
2FAH2i/i/wLplibpfGHh/ZayX9yYYL6KR5Gnkd+FVsk5YngHJNcz4k1Lwr4g1Pw4dZ+IHhy
58JJDFHd6A88Dh5vLkCytIH3KAzJx0G3mvmbW/g5490PR7rVNU8PS29hbR+ZNKbiFtijvgO
T+lM8N/CLx14l0S21fRNAlutPuQxim8+JN2GKnhnB6g9RQB9Gaj4m8KaZ44/sq28QaUbfS/
BFxpnnC5RYjKJIgsSsWwXwhO0EkVx/xT1a11P4AeHodL8daQsdno1hFd+H45IZJ7iUeUP72
9CnUgD+E5ryvT/gr8QdR0+K+svDsk1rKu9JFuYMMPX7+ayPBvw48WeNLKe78MaQ9/bwSeVI
6zRptbAOPmYdjQB9OeEfGvhW0+BdhqM+vWa3VjoE2lvYmRRM0zAYUITnJKccYIOc4FYn7MG
seEtG8AzTXviOysLkzS/2tY39wAk0WCEZI2YYPzICyg5xtIJxj5+s/hz4rvPF934WttHkk1
60j82e1EseUXCnJbdt/jXv3rXb4K/EBdTj05vD7C+kha4SH7XBuMasqs33+gLqPxoA9k+KP
xC0F/2eNHsvDeq2hvjcW8MVpFOhnt44nZ0Z487lA8peo6lfXNdnc+K/CWu/E/xfo83iPSms
9Z0K2tYbgXSPCxVpg6bgdu7EoO3IPWvlDXfh14r0HXtM0XVtHkt9U1NglpB5sbGUlto5ViB
z6kVY8WfCzxn4R0k6p4i0SSysQ6xmUzxONx6DCsT2oA+uvDnjPwF4fSPTvDOv6Bp2lLrBRo
lvYlUx/Z/mb5myFMg+90J781wnwE8baB4em8fT3+taXB9p14NCJruNDLE0pBdMkbgFbORxx
Xhk/wAG/HtvocmsTeH3TTY7c3bzm5hwsQXcWxvzjbz61wdtBJdXMVvAu+WVwiLnGWJwB+Zo
A+7/AA5428G+F7mx0238V6FJaXV/qDlk1CJkiErtOpYhsKOqgnHJA6mrmo/EXwvbaLdy2Pi
3QReJZSeVs1CFm37iQAN3J9q+Tf8AhQvxL/6FeX/wKg/+LrH8WfCzxn4R0htU8RaI9lYq6x
mVp4n+Y9BhWJoA+0Lz4leDIr57STxHoU9rqd+beV11CErHH9j3b2O7hS0YTPTLAVi6H4t8G
6T4BsHPirSnNnpiaFtFyhLSJiPd16HG7PTbznHNfMCfAj4kuisvhiUqwyD9qg6f991jeKfh
d418K2Bvdd8PXdtZr96ZdsqJ/vFCdo9zigD6FuPjJs/aRXT7vxHZT+BoyBbyxyRfZ4na1Hz
mVR8w3sy8tgFj0xiup0a8+G2iavqfhbTda0i11PUdPze3qSqEmk3H7zltu/5mO3OcGvjbwr
4Y1rxZqi6d4d06e/vCNxSIDCj1ZjgKPckDPFd/q/7PvxF0ywN02ipcqq7njtrmOSRR/u5y3
0XNAHpuh+L/AA+37VfinWxrenxaVLp5iivZLlEid1hhXCuTg8o2MdcV6r/wsbw5rml29xae
NdD0jUbzRjsnmu4d1pM4QjcjMPmU/wAJ9MV8GR2txJeLaRwSvdNIIlhVCXLk427euc8Y65r
1Ox/Z6+I93p5uv7FjgONywzXUayPx6buD2w2KAPpTwp4x8N6L4Ra38R+P/D2rtE9418wnhD
Xod2YFYlY9jjAzmuU+JXi7wnefCbXNXsvENjPdaxollpsVgkqmZZIZJGIKZ3A/6RyCOAue4
r5X1fwprmj+Io9B1XTbi11aR0jS3lABcscLg9CCeMg4963/ABP8JvG/hbRZ9W17QpLPToCo
kmM8T7dzBRwrk9SB0oA+nvg18RvDukeEvA2j32v6Pbo2k3LXJlvY0MEqSRbEcE/KWV5CAcE
7T17RfEXxd4K1L4Z+JfDVvrmlzXcOgwNG4voWjndN7JHHhjukDJkgDPzJ7Y+bLb4O+PLrQo
tag8PyPpktsLxJ/tEIBiKbw2N+fu84xmua8I+F9Z8X6t/Zvhyxa9vvLMvlK6p8oxk5Ygdx3
oA+of2cfiF4f0f4Q2llqmsadZX1rqf2cQ3V0kTmOSWNmkALZ2AO2TgD5T6V1LeONJ1W58d2
mk+PtB0C4N3axadqD3MEi+WsMJcqrvtcE+YmRwPqK+V/Enwi8deGtEudX1vQJbXT7YKZZvP
ifblgo4VyepHQVwNAH3a/jrwloXw6SDUfGGh6qLTTUgMMFxHJLNcJ92RY1YkZODjtgHPFcR
+0b4m8Lt8Ntaj0bXrHU7vxJqdvfJFbzK5jVIooiSASQP8AR++OSR2r5Qs7W4vbqK2soJbi5
lYJHFEhZ3Y9AAOSfYV6ra/s8/Ei409rr+xIojjKwS3cQkYYHbdgfQkGgD6T0z4i+F7jS7jQ
rjxJosUH/COWvlytqEQUzMsySR5JwHULGSOvzDj12bf4h+A7/WZQviTRoDpmoBxJPqMIjmJ
tNu+El+VAk2HH8St9T8MSeDfEEXiyLwzNpU8OuyyCNLSXCMxPTBJAwfXOD6113/ChfiX/AN
CvL/4FQf8AxdAH07q+v+CvEg1mdvF/h6xudc0CTSZpH1CI+UQXCkqXGf8AXMR0yB1rO0fWP
AOieBLXwE3ijRrrOi31ub2O+iWA72AYN8/DuX3KOThW59fl/wAT/Cbxv4W0WfVte0KSz06A
qJJjPE+3cwUcK5PUgdK4SgD9Bb3xt4Fi1T954x0GX+0dQinXZfRMsXlRA5dgxCjMXBOASVH
U1kweOfA+qa9pGu23iTSbVYrLUrR4rm+iSTLzRnJBbIBMTMvqGBr4Qr0TR/hD4pvNDOtanF
Z6Bo+AVvNZuBbK2emFOWOe3y89s0AfQ2la1pN/4C+GsUfxE0HS7XTI9Pl1LS5LiBnuGikgc
KxLhoyhjJP69K2tPuvDOmeIPiBqml/E3w1a3niRbdraYXdu32N41dc4MmH+9nGBXyO/hTTh
cmCPxr4bkkBIBAvFUn/ea3C/jnHvVPxJ4R1rw7b2t1qVpiwu8m2vYXWW3nA/uSKSp6dM59h
QAePbcW3jPWY/7Wg1o/andtRg2hLlmO5nXaSMEk9DiufoooAKKKKACiiigDpfhp/yUfwp/w
Bha0/9HJRR8NP+Sj+FP+wtaf8Ao5KKAOaooooAKKKKACiiigDtvgrqv9jfFjwreYyv2+OFv
mxhZD5bH8A5NfXf7TWh/wBt+GvC8ZRHRPENmkqsMgpIWjI6erL1wK+FLW4ktLmG4t3KTROJ
Eb+6wOQa/SnXLOLxR4d0mVQGjN3Y6gnbhJo5P5CgCv8AFy1a9+Fvi2BEaSRtKuSqKCSzCNi
AAOpyKwPAl0vhn9nnSdQYlVtPD4vSR1/1PmfnzXXXNyuq3Wv6PwfKtURhjP8ArVf+grz/AO
P90fDn7P2pW0W1XNrb2ChvRmRGH127qAHfsr6mdR+C2joz75LOSa1b2xIWUf8AfLLUH7Mmi
DRPDXiiFVVIz4ivEjC9kj2xgfmrfhXGfsRamsnhnxLpWTvt7yO6x7SJt/8AaVexgxeC/D1x
MUKrd65uI75ur4KTyf8Aprnjt27UAcl4b0FIf2nfF2rgHc+i22ecjLlVz04OLf8An61mat4
p8n9rXRtJLkwtor2e0YwkjbpiT35EaD8vevVrPRxB411XWOf9KsLS2x6GOS4Y/wDo1fyr41
8QeJ8ftYtrELDZDrsVqzN/cQrA/wD46rUAfQvxU0prr42/Ce6EZZFnvVZvQpEJF/8AQWP4c
1N+1RZtefBbVxHG0ksc9syKq5JYzogAHr82OK9C1jSkvdd0C/aNWewnldWI5XfC6ZHp1x+N
Z2oeX4q0LVbI4dY9QFuw44McqHnj2oA5z4+Xq+HvgZ4gVAObNLFAP+mjLF/Jifwr4N8Lf8j
NpH/X5D/6GK+vf20dTa2+HOl6fG+03uoqXGB8yIjHH/fRQ/hXyF4W/wCRm0j/AK/If/QxQB
+iXxY8WyeBvAGqeIoLRLySz8rEDvsDb5UTqAcffz+FfIvxX+Pd58Q/CL6FcaFb2KNMk3nJc
Fz8ueMFR619n+L9f0vwv4du9Y8QTeTplts86Ty2kxucKvyqCT8zL2r5M/ae+I3hHxvoeiW/
hS9+0TW1xJJMPs0kWFKgDllGeaAPqPxzrlz4a+HOra1YJDJdWNgZ40mBKFlXI3AEHH0Iqr8
ONfX4ifDPT9W1OxSJdUgkjntiMocM0bAZ/hO0kZ7GtbX7jSLTwdd3HiRYm0aO13XYliMqGM
D5sqASw9sGvJfEP7Qfw+8P+EpYPB1wt3cwwmKzsreykgjjOMLnciqFHXA59qAJv2StAttG8
B6rLHiS6l1SeGWYrgssWEUfTgnHqxroPhV8Q9R8X+OvH2i39tbQ22g332a1aINuZRJKhL5J
yf3YPGOtY37IrtJ8IInkYs7X9wWYnJJyOaxP2c/+Sv8Axj/7Czf+lFxQAaV4Y062/bA1GcQ
Id+knU41wMJMxSNmAx1OWP1Ymu78aePNQ0T4t+C/C1nDbNZawszXTyIS4AB27CGAHKnOQaw
bf/k7a6/7Fgf8Ao5a89/ay0C+8U/E3wdoukqj313aSJEsjBVJDE8ntwKAO1/ad021e5+H2p
mIfbYvEFvbLJjny3O4r+aA/nW1+1V/yQ7Xv+ult/wCj46+ZJvhL4p8AeI/C2o+IoLWO2n1i
2t0MM4kO8vu6DthTX2x428U6b4M8OXOua00q2FuUEhiTe3zMFHH1IoA5zwt/yb/pH/YsQ/8
ApIK8D/Yj0lZvEniTV2U5trWO1Vj0/eOWP4/uh+fvX0xqep2+tfDi71SxLm0vtJe6hLDDbH
hLLkdjgivJ/wBjLSms/hlfX8gUNf6g7IR1KIqqM/8AAt9AHpvxAtR4p+GniiwtgjSzWl1bo
GPAlTcoz/wJQa/Nuv0X+EL6hLouurq9leWsn9uX7Il3C8ZeJ5jIrKGHKYfAI44x2r4C8Z6U
ND8X63pSqVWyvZrdQc9EcqOvsKAPZ/2MdHt774jajqNwiO+n2BMIZclXdlXcD2O3cP8AgVf
QXiX4h6hpfx28MeCYLW2bTtSsmuZ5n3eYG/fbQvOAB5PcHO7tivEP2Iv+Rt8Sf9eKf+jKk/
al8O6h4t+Ovh7RNHSN7+70dFiWR9ikrLcMcntwpoA739qS8h8K6l4H8Zw2cdxqGnX7RhSdv
moULbSw7Arx6ZPrUnwb+OGufEnxculQ+Gra1soozNdXQuGfylHAAG0AksQAM9MntXzJ8Q/h
R4o+H+m2194jhtY7e4l8mMwziQ7sE8gewr64/Zt8Cp4D+HSXeoqsWp6movbxnAUxJtykZPo
qkk56FmoAxv2wPElnpnwy/sSQ7r7V5kESA/dSN1dnPtwq/VvaviKu/wDjf46fx/4/v9Uikc
6bEfs9ijZGIVPBwehY5b15x2rgKAPoj9kr4e2Ou6jfeLNehjmsNKcR20cuChnA3F2HfYpUj
Pdge1Jaw6r+0f8AFe8FxeTWnhXTMsgTrFCThQoI/wBY+M5IOMHrgCu8/Z3Zr39mrxNaaS6r
qIF/EMDGJWhBQnjnqvPPp2rxn9n/AELxzr8uuQfD7xFaaLJGIHuhNK0ZmH7wKRtRshctnp9
4dewB9SwfAT4bw6a1kfDqyK3WZ7iUy545Dbsjp0GB7cmt3SvhvoNj8PG8FTxNfaF+9CR3GC
6B5GkGGHdS3DdRgGvHv+Fb/Hr/AKKDp3/gZN/8Yr6Pskljs4I7h98yxqrsDncwHJoA/Nn4k
+FZ/BPjfVtAuHMn2SbEch/5aRMAyN9SpGfQ5FcxXtn7Xk8E3xjuEgZWeGygjm29Q+C2D77W
X8K8ToAKKKKACiiigDpfhp/yUfwp/wBha0/9HJRR8NP+Sj+FP+wtaf8Ao5KKAOaooooAKKK
KACiiigAr9FPgHqaav8HfClwhz5dktqfYwkxH/wBAr86617HxHrmn2y21hrOpWtumdsUN06
IM8nABxQB9u/DzVmu/2gPifas+VSKwWNfQRxkHt/edj+Ncj+2zqgg8FaDpYkKyXV+0+0fxL
GhBz7ZlWvky217V7W8nu7bVb+G7n/1s0dw6vJ/vMDk/jUep6vqWrGM6pqF5emPIQ3MzSbc9
cbicdB+VAHu37FuqNbfEXVdOJURXmnM+Ocl43XH6M9e3/tQeIF8PfD/T53DnzNYtOE5JEbG
Y9x/zy/Mj6j4V0+/vNNuRcaddXFpcAECWCQowB6jIINWdS13V9UhWHU9Uv7yJW3qlxcPIob
GMgMTzgmgD9O7q4jtrOa5kYCKJDIzewGSfyr8vdQ1C4v8AVbnUZW23VxM1wzJkYdmLEj05N
aDeLPEbxNE+v6s0bKVKG8kII9MbulYdAH6ieH9Qj1bQdN1KJg0d5bR3CsO4dQwP615f+zlq
rapb+PGeVpB/wlF5Km4k7VfaQB6Dg8D1r4ltvFPiC2t44LbXdVhhjUIkcd5IqqB0AAOAKg0
/XtX07zf7P1W/tfNbfJ5Fw8e9vU4PJ9zQB9O/tSy2mt/F34d+G7xTJbmRDPGGIyk86IRkdC
RGenNHxz+FXhDwNpHhnUvDWmvaXkuvW1u7tcyyZQrIxGGYjqi89eK+XbvVtRvL2O9u7+7nv
I8bJ5ZmaRcHIwxORg81Pf8AiHWtQjjjv9X1G6SNxIiz3LuFcdGGTweTz70Afo78QPCln438
I3/h7UpriC0vPL3yW5UONkiuMbgR1UdulfMPxs+Avh3wH8PrzXtL1LVri6hliRY7l4yhDOF
OdqA9/WvCP+Ew8Tf9DFrP/gdL/wDFVBf+Itb1G2a31DWNRurdiCYp7p3UkdOCcUAfoB8Y/w
Dkivif/sFSf+gV+dNbNx4n1+5tnt7nXNUmt3Xa8Ul3IysPQgnBFY1AH2L+xn4rsZ/CN94Zm
nij1O1uXuIoicNLC4XJGepDBs46ArXqfgT4e2fgrxL4x16LUJJ21+7+2SLKoRbcZdyue43S
McnHAUdiT+dttcTWs8c9tLJDPGdySRsVZT6gjoa1r/xb4k1G1a21DxBq93bOMNFPeySIfqC
2KAPo7Rvijodz+1XdaibqL+x57T+x7e83ARlhtbeT/dLqwB56g9OnuniTwFa6/wDEHwx4sa
+kim0VZAsKIGWcOOPmzxjJPAOc9q/OGt6z8X+JbG0S0svEOsW9qi7VhhvZERR6BQ2AKAPq/
wDaY8U6dL4n8CeGbeZJtQj1q3vZ1RgfJUNtUN6Ft5OPQe4z1n7VX/JDte/66W3/AKPjr4M+
0TfaftPnSfaN/mebuO/fnO7PXOec1o33iPXNQtmtr/WdSurd8boprp3Q45GQTigD788Lf8m
/6R/2LEP/AKSCq/wUtovDXwM8PSbfkTTTfv158wGY/wDoVfBqeJ9ejtFtY9b1RbZU8oQrdy
BAmMbQucYxxj0ok8T69JaNaya3qjWzIYjC13IUKYxtK5xjHGPSgD7n+BXxYHxRttYd9LXTZ
tOeIGNZzLuVw2DnavdGGOelcUPhX4e8UfHzx1H4osPtVs1vaXtqEneLbvUq5O0jncjetfIe
mavqWkmQ6XqF5ZGTAc20zR7sdM7SM9T+dWl8T6+ty9yuuaoLl0EbSi7k3soyQCc5IGTx70A
fSXgS78PfC39p3xD4cg2afol3bQ21uZZCwSVoopFBdiTgkuOe5Fe4a38O7TVviroHjhryWO
50q1e2+zqgKyg79p3Z4x5r8Y5yORjn87b68udQunub65mubl8b5ZnLu2BgZJ5PAArWg8ZeJ
7e1W2t/EetRWyrtESX0qoB6YDYxQB9efGLWNC8T/FrwD4IlaK9MF+15fxK2RGVjJjjbt83J
I64x/er17xnoCeKfDGoaHNeXVlBex+TLLbbRJsP3lG4EYIyDx0J+tfmfbXt1bXi3dtczQ3a
sWE0chVwT1O4HOa1P+Ew8Tf8AQxaz/wCB0v8A8VQB738Z/gF4d8C/DvUvEGmanq891atEqR
3DxlDvkVDnagPRvWvmete+8R65qFs1tf6zqV1bvjdFNdO6HHIyCcVkUAexfs4fFGP4feI7i
01gudA1Pas5GW8iQfdlA9MEhsDJGPTFdF4h0rWfg346HjnwCI9T8HX2XSSA+ZB5TnJhcr90
A/db2HUgivnutrw/4o13w6WOhaxf2AY5dLedkRzjHzKDhvxBoA+oh+1lpH9n7z4Yv/t23Pl
faU8vdjpvxnGe+38K6nSPjSmkfDabxN47CWeqXs8r2GjopWUxjCooBG4rxuLnj5uMcLXyRJ
8RfFbrhdYlhbBHmW8aQyc/7aKGz75rmLy6uL25kuL2eW4uJDl5ZXLsx9STyaAL/irXbzxN4
j1HWtTfdd3szTPjoM9FHsBgD2FZNFFABRRRQAUUUUAdL8NP+Sj+FP8AsLWn/o5KKPhp/wAl
H8Kf9ha0/wDRyUUAc1RRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQA
UUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFF
FFAHS/DT/ko/hT/sLWn/o5KKPhp/yUfwp/2FrT/wBHJRQBzVFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRR
RQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUU
AFFFFABRRRQAUUUUAFFFFABRRRQAUUUUAdL8NP8Ako/hT/sLWn/o5KKPhp/yUfwp/wBha0/
9HJRQB9a/8KQ+Hn/Qvf8Ak7cf/HKP+FH/AA8/6F7/AMnbj/45RRQAf8KQ+Hn/AEL3/k7cf/
HKP+FIfDz/AKF7/wAnbj/45RRQAf8ACkPh5/0L3/k7cf8Axyj/AIUh8PP+he/8nbj/AOOUU
UAH/CkPh5/0L3/k7cf/AByj/hSHw8/6F7/yduP/AI5RRQAf8KQ+Hn/Qvf8Ak7cf/HKP+FIf
Dz/oXv8AyduP/jlFFAB/wpD4ef8AQvf+Ttx/8co/4Uh8PP8AoXv/ACduP/jlFFAB/wAKQ+H
n/Qvf+Ttx/wDHKP8AhSHw8/6F7/yduP8A45RRQAf8KQ+Hn/Qvf+Ttx/8AHKP+FIfDz/oXv/
J24/8AjlFFAB/wpD4ef9C9/wCTtx/8co/4Uh8PP+he/wDJ24/+OUUUAH/CkPh5/wBC9/5O3
H/xyj/hSHw8/wChe/8AJ24/+OUUUAH/AApD4ef9C9/5O3H/AMco/wCFIfDz/oXv/J24/wDj
lFFAB/wpD4ef9C9/5O3H/wAco/4Uh8PP+he/8nbj/wCOUUUAH/CkPh5/0L3/AJO3H/xyj/h
SHw8/6F7/AMnbj/45RRQAf8KQ+Hn/AEL3/k7cf/HKP+FIfDz/AKF7/wAnbj/45RRQAf8ACk
Ph5/0L3/k7cf8Axyj/AIUh8PP+he/8nbj/AOOUUUAH/CkPh5/0L3/k7cf/AByj/hSHw8/6F
7/yduP/AI5RRQAf8KQ+Hn/Qvf8Ak7cf/HKP+FIfDz/oXv8AyduP/jlFFAB/wpD4ef8AQvf+
Ttx/8co/4Uh8PP8AoXv/ACduP/jlFFAB/wAKQ+Hn/Qvf+Ttx/wDHKP8AhSHw8/6F7/yduP8
A45RRQAf8KQ+Hn/Qvf+Ttx/8AHKP+FIfDz/oXv/J24/8AjlFFAB/wpD4ef9C9/wCTtx/8co
/4Uh8PP+he/wDJ24/+OUUUAH/CkPh5/wBC9/5O3H/xyj/hSHw8/wChe/8AJ24/+OUUUAH/A
ApD4ef9C9/5O3H/AMco/wCFIfDz/oXv/J24/wDjlFFAB/wpD4ef9C9/5O3H/wAco/4Uf8PN
v/Ivf+Ttx/8AHKKKALmi/BzwHp2tWF7Z6F5dzbXEc0T/AGyc7XVgVOC+DggdaKKKAP/ZAA=
=
</binary>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0