%PDF- %PDF-
Mini Shell

Mini Shell

Direktori : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/1/
Upload File :
Create Path :
Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/1/1668.fb2

<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
    <description>
        <title-info>
            <genre>antique</genre>
                <author><first-name>Foglar,</first-name><last-name>Jaroslav</last-name></author>
            <book-title>Poklad černého delfina</book-title>
            <coverpage><image xlink:href="#_0.jpg" /></coverpage>
            <lang>cs</lang>
            
            
        </title-info>
        <document-info>
            <author><first-name>Foglar,</first-name><last-name>Jaroslav</last-name></author>
            <program-used>calibre 2.55.0</program-used>
            <date>15.8.2019</date>
            <id>914e28df-09d0-4c5d-a63f-aaf6a5fc1d5d</id>
            <version>1.0</version>
        </document-info>
        <publish-info>
            
            <year>0101</year>
            
        </publish-info>
    </description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p>

<p>Název: Poklad Černého delfína Autor: Jaroslav Foglar Nakladatelství: Olympia, 2000</p>

<p>1.    Cesta za dobrodružstvím Byla  nevlídná  říjnová  neděle.  I  ve  vysoko položených</p>

<p>vinohradských ulicích se válela mlha smíšená s kouřem a již</p>

<p>od časného rána panovalo všude šero.</p>

<p>Standa  Melichar  se  však  pro  špatné  počasí příliš nermoutil.</p>

<p>Kolo  měl  beztak  od  minulé  vyjížďky porouchané, zlobila ho přehazovačka  a  ucházela  zadní  duše.  Snad  je vadný jen</p>

<p>venti-lek, ale Standa jiný nemá. A tak by mu darmo bylo líto,</p>

<p>že nemůže jet ven.</p>

<p>Teď  před  obědem  si  dodělá  úkoly  zbylé  od včerejška a zopakuje</p>

<p>si matematiku. V osmé třídě je dost práce pro toho, kdo není</p>

<p>zrovna vyložený jedničkář!</p>

<p>A  odpoledne  přijde  Lojzek  Nosek  a  půjdou spolu dolů do Prahy</p>

<p>na  toulku  bez  cíle,  za  dobrodružstvím.</p>

<p>Chodívali tam často,</p>

<p>skoro  každou  neděli  —  a  někdy  i  ve  všední den, když měli</p>

<p>odpoledne méně učení. A vždy šli s podivnou nejasnou touhou</p>

<p>něco  tam  prožít,  něco  neobvyklého, mimořádného. Ale až dosud se jim jejich touha nikdy nevyplnila. Výpravy většinou</p>

<p>končívaly v některém biografu. To byla tečka za nedělí,</p>

<p>tečka,  jakou  dělá  tolik  pražských  chlapců  a děvčat.</p>

<p>Dobrodružství  dospělých  lidí  viděná  ve  filmu je napínala a</p>

<p>příjemně  vzrušovala.  Ale  filmové  příhody,  v nichž hlavní</p>

<p>úlohy  hráli  hoši  a  dívky,  Standu  a  Lojzka přímo spalovaly a</p>

<p>ještě  více  rozdychťovaly.  Proč  oni  dva nemohou něco napínavého prožít?  Proč  je  svět  a  život  zajímavý  jen  ve filmu? Jak to</p>

<p>navléknout,  aby  se  i  jim  něco  neobvyklého přihodilo?</p>

<p>Jak  těžce  se  šlo  po  takovém  filmu  z  kina  do střízlivých</p>

<p>pražských ulic, domů — a druhý den do školy!</p>

<p>Jak suchopárně</p>

<p>zněla slova Standovy třídní učitelky: “Učte se, to je vaše</p>

<p>největší  dobrodružství!”  Oba  byli  natolik rozumní, že učení</p>

<p>uznávali  jako  nutnou,  dobrou  a  velmi potřebnou záležitost. Že by však v učení bylo nějaké dobrodružství?</p>

<p>Při  práci  nad  úkoly  i  při  přemýšlení  o  tom, kam dnes do Prahy</p>

<p>půjdou,  uplynulo  Standovi  dopoledne,  až  ho maminka zavolala k</p>

<p>obědu.</p>

<p>A potom už se v ulici pod okny ozval známý hvizd, pískaný</p>

<p>signál,  na  který  Standa  čekal.  To  Lojzek Nosků přišel zezdola</p>

<p>ze  své  tiché  ulice  Na  Kleovce,  plné  zahrad, kde si Standa</p>

<p>vždycky tolik přál bydlet, a ohlásil se.</p><empty-line /><p>Standa se ani nezdržoval vyhlédnutím z okna.</p>

<p>Chvatně si oblékl</p>

<p>krátký  kabát  předělaný  ze  staršího  otcova převlečníku a s</p>

<p>vysvětlujícím  zavoláním  do  kuchyně  “Lojzek už píská” vyběhl z</p>

<p>domu.</p>

<p>Lojzek stál na protějším chodníku a přátelsky na něj pokynul.</p>

<p>V čapce korejce se štítkem obráceným vzhůru a v hnědé bundě</p>

<p>vypadal důvěryhodně. Znali se už dlouho. Od první až do čtvrté</p>

<p>třídy, než se Lojzek s rodiči odstěhoval dolů na Kleovku,</p>

<p>chodili spolu dokonce do školy.</p>

<p>Z nedalekého parku u vodárny hrnul vítr sem do Moravské ulice</p>

<p>závěje  spadaného  barevného  listí.  Jeho nasládlá vůně se mísila s  pachem  mlhy  a  kouře.  Byl  to  čas  jako stvořený pro výpravu</p>

<p>tam dolů, do zešeřelých staroměstských ulic a uliček.</p>

<p>Na rohu Moravské a Chodské ulice stál Jirka Drahelský. Nebylo</p>

<p>mu  ještě  patnáct,  a  už  kouřil.  Byl  načesaný, vlasy se mu</p>

<p>leskly  pomádou  a  ve  tváři  měl  výraz  jakési důležitosti.</p>

<p>Ještě  před  prázdninami  to  byl  chlapec  jako třeba Standa. Hrál</p>

<p>s partou hlavičky, projížděl se kolem bloku na kole a jednou</p>

<p>se  chlubil,  že  má  ze  všech  chlapců  v  ulici nejkratší kalhoty.</p>

<p>Teď  je  oblečený  dospěle,  dlouhé  kalhoty  má dole zúžené tak, že</p>

<p>by  je  přes  boty  nesvlékl.  Krátké  manšestráky se založenými</p>

<p>nohavičkami po prázdninách už neoblékl, ani na kole nejezdí a</p>

<p>hlavičky  nehraje!  A  to  proto,  že  začal kamarádit se staršími chlapci  ze  Slovanské  ulice.  Chce  se  jim přizpůsobit! Musí!</p>

<p>Jinak by ho nevzali mezi sebe.</p>

<p>Standa  s  Lojzkem  teď  prošli  kolem  něho  a Jirka si je oba</p>

<p>změřil povýšeným pohledem. Lojzek prohodil k Standovi: “To</p>

<p>budu radši pořád kluk než takovýhle panák!”</p>

<p>Minuli budovu pošty a prošli celou Moravskou ulicí až tam, kde</p>

<p>končila  u  docela  nové  veliké  školy  v  příčné Sázavské ulici.</p><empty-line /><p>Tou  se  dali  dolů  na  hlavní  třídu,  a  pak  už  se každou vteřinou,</p>

<p>každým  krokem  blížili  k  svému  Velkému dobrodružství, které na ně tam někde dole čekalo. ‘</p>

<p>Při  všech  svých  výpravách  něco  dychtivě očekávali. Něco</p>

<p>velkého,  zajímavého,  neobvyklého.  Ale  sami dobře nevěděli, co</p>

<p>by  to  mělo  být.  A  jak  mohli  tušit,  že  právě dnes se jim jejich</p>

<p>touha vyplní?</p>

<p>Čekaly  na  ně  rozmanité  záhady,  boje  a nejpodivnější věci, i veliká  přátelství!  Zkoušky  odvahy  a  pevných nervů, spouštění</p>

<p>po  lanu,  luštění  tajemných  nápisů,  zdolávání dravých vod…</p>

<p>Ale  na  začátku  této  pamětihodné  cesty  do vnitřní Prahy o tom</p>

<p>ještě  neměli  ponětí.  Nic  nevěděli  o  Tygřích džunglích, ani o</p>

<p>Červených skalách. Neznali pověst o pirátské lodi Černý</p>

<p>delfín a o jejím kapitánu O’Brienovi!</p>

<p>Pamětní  lístečky,  úseky  vzrušující  cesty  za pokladem, soutěž</p>

<p>obratnosti, boj o Zlaté ostrovy a stovky jiných podivných</p>

<p>nových  věcí,  báječně  krásných  —  to  všechno na ně teprve</p>

<p>čekalo.</p>

<p>2.    Přepaden Stepními vlky Před  kinem  Květen  na  hlavní  třídě  stály hloučky chlapců a</p>

<p>děvčat  —  a  také  o  několik  domů  výš  u  kina Bystrica bylo živo.</p><empty-line /><p>Ale  hlavní  proudy  vinohradské  mládeže stékaly dolů k Muzeu, a s nimi plul i Standa s Lojzkem.</p>

<p>V  kině  Květen  právě  běžel  barevný  film  s pohádkovým námětem,</p>

<p>mládeži  přístupný.  Lojzek  k  tomu  řekl:  “Víš Stando, já bych</p>

<p>chtěl vidět takový film, kde by hráli jen samí kluci! Takoví,</p>

<p>jako  jsme  třeba  my  dva  —  a  aby  tam  bylo něco, co nás baví, ale co by také každý z nás mohl prožít. To by bylo něco! Copak</p>

<p>filmaři nevědí, co my chlapci chceme?”</p>

<p>“Na  takový  film  by  byl  určitě  nával,”  zasmál se Standa.</p>

<p>Zastavili  se  u  jedné  křižovatky,  kterou  právě zablokovaly</p>

<p>tramvaje.  Řidiči  vypadali  bezradně,  každý dával rady, aby ten</p>

<p>či onen vlak trochu couvl, ale nikdo se neměl k činu.</p>

<p>“Pojď,  jdeme!”  vybídl  po  chvíli  Standa Lojzka. “Pěkně si to</p>

<p>zavařili!”</p>

<p>Na  Václavském  náměstí  vymetli  všechny průchody, ve kterých</p>

<p>byla  kina,  a  prohlédli  si  stovky  ukázkových obrázků z filmů.</p>

<p>Debatovali  u  výkladů  papírnických  a knihkupeckých krámů — au obchodu  se  sportovními  potřebami  prostáli nejméně čtvrt</p>

<p>hodiny.</p>

<p>Ale  to  všechno  nebylo  to  pravé,  co  hledali.</p>

<p>Tady, v záři</p>

<p>světel  a  neonových  reklam  nemohou  objevit žádné dobrodružství!</p>

<p>Tady se ani nemůže přihodit nic, co by stálo za zmínku.</p>

<p>“Půjdeme  tam  dolů!”  máchl  Lojzek  rukou směrem k ulici Na</p>

<p>můstku, a oba přitom věděli, kam půjdou. Do uliček Starého</p>

<p>Města,  do  tajuplných  zákoutí,  kde  večer  svítí starodávné</p>

<p>plynové lampy a kde je plno stínů.</p>

<p>Cestou  potkávali  a  míjeli  hochy  a  dívky, bloumající po</p>

<p>chodnících Václavského náměstí nebo stojící u vchodů do</p>

<p>pasáží  a  kin.  Všichni  se  tvářili  znuděně.</p>

<p>Chlapci důležitě</p>

<p>oklepávali popel z cigaret — a přitom mnozí z nich byli jen o</p>

<p>málo starší než Standa a Lojzek.</p><empty-line /><p>Na  rohu  u  Koruny  vznikl  nějaký  povyk.</p>

<p>Strážník vyváděl z</p>

<p>pasáže dva výstředně oblečené chlapce. Kdosi říkal, že se</p>

<p>chtěli  dostat  do  vyprodaného  kina  bez vstupenky a že u vchodu ztropili výtržnost.</p>

<p>Standu  až  zamrazilo  při  představě,  že  by  on sám byl v kůži</p>

<p>některého  z  těch  odváděných  kluků.  O</p>

<p>takovéhle dobrodružství by nestál!</p>

<p>Z  Můstku  přešli  do  Melantrichovy  ulice,  kde začínala čtvrť,</p>

<p>která  je  přitahovala.  Byla  už  téměř  bez  lidí.</p>

<p>Jak minula pátá</p>

<p>hodina  odpolední  a  říjnová  tma  se  snesla  do tohoto bludiště</p>

<p>uliček,  chodci,  jako  by  snad  náhle  dostali strach být venku,</p>

<p>honem pospíchali domů.</p>

<p>“Tady  bych  chtěl  bydlet!”  řekl  Lojzek toužebně. “Prozkoumal bych  každý  kout  a  průchod,  do  všech  dvorků bych se dostal,</p>

<p>tady by se panečku daly zažít věci!”</p>

<p>Standa  mu  chtěl  něco  odpovědět,  ale  v  tu chvíli k nim dolehl</p>

<p>podivný hluk a křik. Přicházel z Jilské ulice.</p>

<p>Byla  jen  velmi  spoře  osvětlena  plynovými lampami. A asi sto</p>

<p>metrů  od  ústí  průchodu,  kde  teď  Standa  s Lojzkem vyjeveně</p>

<p>stáli,  v  přítmí  hlomozil  a  křičel  hlouček chlapců. Zaznívaly</p>

<p>odtamtud  hněvivé  hlasy,  klubko  se  zmítalo sem a tam a</p><empty-line /><p>vypadalo to na nějakou rvačku.</p>

<p>Vtom  se  však  od  hloučku  odtrhla  jakási postava.</p>

<p>Oba  brzo  poznali,  že  je  to  chlapec  asi  stejně starý jako oni a</p>

<p>že před hloučkem zřejmě prchá.</p>

<p>“Vlci!”  volal  vzrušeně,  když  k  nim  dobíhal.</p>

<p>“Stepní vlci!</p>

<p>Přepadli mě Stepní vlci!” V jeho hlase i tváři byla zřetelná</p>

<p>taková  úzkost,  že  se  Standa  až  zachvěl.</p>

<p>Chlapec k nim přibíhal zřejmě</p>

<p>8</p>

<p>jako  ke  spáse,  také  již  svůj  běh  zpomaloval.</p>

<p>Když se však</p>

<p>přiblížil na několik kroků, vykřikl: “Ale  vždyť  vy  nejste  naši,  vy  nejste,  já myslel…”</p>

<p>Jazyk  se  mu  pletl  strachem  a  zadýcháním.</p>

<p>Chtěl zase přidat na</p>

<p>rychlosti  běhu,  ale  už  bylo  pozdě.  Hlouček pronásledovatelů ho</p>

<p>doběhl  a  výhružně  obklopil  spolu  s  ním  i Standu a Lojzka.</p>

<p>Bylo  to  pět  chlapců.  Postavami  vypadali  na hochy ze sedmé osmé</p>

<p>třídy, ale zdivočelé výrazy ve tvářích je činily staršími.</p>

<p>“Teď už nám neutečeš!” volal jeden z nich na chlapce, kterému</p>

<p>tekla  z  nosu  krev.  “Podruhé  se  ti  to  už nepodaří!”</p>

<p>Několik  rukou  se  své  oběti  chopilo  a  začalo chlapcem cloumat.</p>

<p>“Tak  dost!  Co  se  stalo?  Co  vám  udělal?”</p>

<p>vykřikl Standa. Tak</p>

<p>silně nenáviděl každé bezpráví a násilí — na Vinohradech</p>

<p>kolem  Moravské  ulice  tím  byl  pověstný  —  a tady ho najednou</p>

<p>viděl tolik!</p>

<p>“Nebav  se,  nebav  se,”  vyštěkl  jeden  z násilníků na Standu,</p>

<p>“nebo dostaneš taky!”</p>

<p>Kruh útočníků se kolem nich významně zúžil a Standa s Lojzkem</p>

<p>viděli,  že  jsou  už  vlastně  také  zajatci  té podivné hordy</p>

<p>cizích kluků.</p>

<p>Největší  z  nich  se  teď  vrhl  na  dopadeného chlapce a vyťal mu</p>

<p>silný políček. Napadený se už nebránil, byl se silami a vůlí k</p>

<p>odporu u konce.</p>

<p>To  bylo  však  na  Standu  příliš.  Vrhl  se  na hrubce a zasypal</p>

<p>jeho tvář pleskavými políčky dřív, než se mohl vzpamatovat a</p>

<p>uhnout.</p>

<p>Vzápětí  se  kruh  pronásledovatelů  uzavřel úplně a začala</p>

<p>nerovná bitka pěti proti třem.</p>

<p>Standa a Lojzek nedbali deště ran. Vědomí, že se bijí za</p>

<p>právo, za napadeného osamělého chlapce, jim dodávalo sílu a</p>

<p>odvahu.</p>

<p>Ve  zmatku  bitky  ani  nepostřehli,  že  z  plácku od Jalovcové a</p>

<p>Karlovy  ulice  sem  běží  další  chlapci.  Větší  i menší — a každý</p>

<p>měl na klopě jakýsi čtyřhranný odznáček či co, právě tak jako</p>

<p>hoch, kterého bránili.</p>

<p>Ten teď na přibíhající vzrušeně volal: “Pojďte sem, rychle,</p>

<p>přepadli  nás  Stepní  vlci!”  Bylo  zřejmé,  že přibíhající chlapci</p>

<p>jsou jeho kamarádi.</p>

<p>Parta  útočníků,  která  se  náhle  ocitla  v menšině, na jejich</p>

<p>pří-</p>

<p>chod  nečekala.  Rozdala  ještě  pár  úderů  a vzápětí už prchala do tmy Jilské ulice, odkud se předtím přihnala.</p>

<p>3.    Podivuhodné seznámení “Co  se  stalo,  Jindro?”  vykřikl  na  poraněného chlapce jeden z</p>

<p>jeho kamarádů. “A jak to prosím tě vypadáš?</p>

<p>Vždyť jsi samá</p>

<p>krev!”</p>

<p>Jindra se k němu obrátil, jeho vysvětlení však patřilo všem:</p>

<p>“Měl jsem hlídku na rohu Vejvodovy a Jilské ulice, tam na tom</p>

<p>plácku  u  plakátů.  Ze  žlutého  území  se  sem chtěli dostat Ludva</p>

<p>a Přemík. Když viděli, že jsem tady na obraně, zmizeli zase do</p>

<p>Husovky.  A  najednou  ke  mně  přišla  z Vejvodovy uličky ta parta Vlků a nejmenší z nich do mě schválně prudce strčil. Myslel,</p>

<p>že  se  mu  nic  nemůže  stát,  když  má  za  sebou takovou přesilu.</p>

<p>Řekl  jsem  mu,  aby  si  nezačínal  a  hleděl zmizet.</p>

<p>Ale to už mě obstoupili ostatní a jeden vykřikl: Tak ty budeš</p>

<p>vyhrožovat? A než jsem mohl něco říct, dal mi pěstí do</p>

<p>obličeje. Bolestí jsem chvíli nevěděl, co se se mnou děje. A</p>

<p>pak se ten největší rváč rozpřáhl k další ráně.</p>

<p>Vzpamatoval</p>

<p>jsem se a začal utíkat pryč.</p>

<p>Asi  sto  kroků  odtud  mě  dohnali,  ale  vytrhl jsem se jim a</p>

<p>doběhl až sem, k těmto dvěma chlapcům. Ve tmě jsem myslel, že</p>

<p>jsou od nás! No — a pak jsme proti Stepním vlkům bojovali</p>

<p>společně, až jste přišli vy!”</p>

<p>“A  v  pravý  čas!”  dodal  Standa.  Pozornost Jindrových kamarádů</p>

<p>se teď obrátila k němu a k Lojzkovi.</p>

<p>“To  jste  tedy  správní  chlapci!”  řekl  uznale jeden z nich,</p>

<p>zřejmě  nejstarší.  “Zastali  jste  se  neznámého, který byl v</p>

<p>tísni! To  se  stává  málokdy  —  bylo  to  od  vás pěkné a čestné.</p>

<p>Nás je tady asi třicet, ale byli jsme rozběhlí po všech</p>

<p>možných  okolních  uličkách  —  hráli  jsme takovou velkou</p>

<p>napínavou  hru,  víte?  Jmenuje  se  Vyzvědači.</p>

<p>Teď v šest hodin</p>

<p>právě skončila!”</p>

<p>“My  nejsme  odtud!”  řekl  rozpačitě  Lojzek, ačkoli to k</p>

<p>rozhovoru  teď  celkem  nepatřilo.  “My  jsme  z Vinohrad — a</p>

<p>dostali jsme se sem jen náhodou …”</p>

<p>Mluvčí  Jindrových  přátel  se  usmál.  “Ani  my tady nebydlíme!</p>

<p>Máme  v  radlické  jednotě  turistický  oddíl  a většinou jsme z Ra—</p>

<p>10</p>

<p>11</p>

<p>dlic  a  ze  Smíchova.  Já  se  jmenuju  Béďa Vlasák, a za váš</p>

<p>obětavý  čin  vás  teď  zvu  k  nám  do  klubovny, aby vás poznali</p>

<p>všichni naši chlapci.”</p>

<p>Standa s Lojzkem na sebe pohlédli. Lojzek se usmál a Standa</p>

<p>řekl: “No dobrá, na biograf už je stejně pozdě, a tak se do</p>

<p>vaší  klubovny  rádi  podíváme.  Já  se  jmenuju Standa Melichar a</p>

<p>můj kamarád je Lojzek Nosek.”</p>

<p>Kupodivu, Jindrovi kamarádi podali Standovi a Lojzkovi ruce a</p>

<p>každý z nich jim také řekl své jméno. Ale ani si je v tom</p>

<p>shonu nezapamatovali.</p>

<p>Chlapci z oddílu si teď sundali své odznáčky.</p>

<p>Byly to</p>

<p>papírové  značky,  jimiž  se  rozlišovali  ve  hře.</p>

<p>Béďa řekl: “Teď</p>

<p>půjdeme  k  naší  družině  —  utábořili  jsme  se tady v jednom domě</p>

<p>v  Michalské  ulici.  Ve  hře  říkáme  takovému místu hlavní stan.</p>

<p>Máme tam kabáty, aktovky a je tam také jeden z nás, který</p>

<p>odtamtud řídil hru naší družiny proti ostatním dvěma</p>

<p>družinám!”</p>

<p>“Víte, náš oddíl má tři družiny,” řekl Standovi a Lojzkovi</p><empty-line /><p>chlapec,  který  se  jmenoval  Jůlek.  “A  celou  tu spleť uliček a</p>

<p>průchodů jsme si rozdělili taky na tři území — a každé území</p>

<p>si  bránila  jedna  družina  a  do  druhých  dvou vysílala své členy</p>

<p>na dobrodružné výzvědné výpravy!”</p>

<p>Za  řeči  vešli  do  nízkého  průjezdu starodávného domu, jakými zde  ostatně  byly  snad  všechny,  po  několika krocích však</p>

<p>průjezd  neústil  do  dvora,  jak  Standa  s Lojzkem očekávali, ale do tajuplné úzké uličky, všelijak lomené. Byla to Hlavsova</p>

<p>ulice.  Po  celé  délce  ji  chabě  osvětlovaly strašidelné plynové</p>

<p>lucerny.</p>

<p>Standa  ani  Lojzek  o  její  existenci  až  dosud nevěděli, ačkoli</p>

<p>kolem  už  několikrát  při  dřívějších  výpravách brousili.</p>

<p>Chlapci  z  oddílu  se  teď  bavili  o  příhodách  z dnešní hry a oni</p>

<p>dva  je  při  chůzi  poslouchali  a  občas  se  mezi sebou</p>

<p>dorozumívali nenápadným šťouchnutím lokte.</p>

<p>Nemuseli mluvit,</p>

<p>znali  se  oba  dokonale  —  a  vzájemně  teď  o sobě věděli, že se</p>

<p>jim  před  chvílí  začaté  dobrodružství  čím  dál víc líbí!</p>

<p>Hlavsova  ulička  končila  u  pootevřených železných vrat, a když jimi prošli, ocitli se v Michalské ulici.</p>

<p>“Tamhle jsou naši, podívejte se!” máchl rukou kupředu jeden z</p>

<p>hochů, jménem Olda.</p>

<p>V  přítmí  ulice,  ve  výklenku  zavřených  vrat jednoho domu, stál</p>

<p>hlouček  chlapců.  Jinak  byla  ulice  takřka liduprázdná. Nad</p>

<p>vraty  visel  jako  domovní  znamení  obrovský pozlacený ořech,</p>

<p>snad  v  metrové  velikosti.  Mnoho  domů  v těchto místech mělo</p>

<p>podobné symboly a znaky — a podle nich se jmenovaly.</p>

<p>Chlapci  došli  až  sem.  Béďa  vysvětlil čekajícím, co se seběhlo v  Jilské  ulici,  a  seznámil  je  s  Lojzkem  a Standou. Oba</p>

<p>uslyšeli  další  jména,  ale  za  chviličku  už  zase nevěděli, která</p>

<p>komu  patří.  Bylo  to  příliš  mnoho  jmen najednou: Béďa, Jindra, Olda, Jůlek, Ivan, Péťa, Svatík a Vláďa.</p>

<p>Mezi  hochy  oddílu  se  pak  rozvíjel  další vzrušený tichý hovor: “Žlutá  nám  skoro  mohla  vypátrat  náš  hlavní stan, to by nás</p>

<p>stálo pětadvacet bodů!”</p>

<p>“Já vím, kde mělo svůj stan červené území!”</p>

<p>“Podívejte  se,  tenhle  průchod  na  plánku  je zrušený — ale</p>

<p>blízko je jiný a ten zde není vyznačen.”</p>

<p>“Kdo  máte  ještě  nějaké  výkupné,  ihned  je vraťte, za každé je</p>

<p>bod!”</p>

<p>Všechno se to týkalo právě skončené hry.</p>

<p>U všech všudy, musel to být pořádně napínavý podnik, když</p>

<p>dokázal tyto hochy tak rozpálit a nadchnout!</p>

<p>“A  teď  rychle  do  klubovny!”  přerušil  spád hovoru Béďa. “Víte,</p>

<p>že tam máme být do půl sedmé!”</p>

<p>Vydali se spěšně na cestu. Prošli Vejvodovou uličkou, minuli</p>

<p>Skořepku a dostali se na Perštýn, kde nasedli na pětku. Ani za</p>

<p>jízdy  však  neskončil  nadšený  rozhovor.  A Standa v duchu toužil být  jedním  z  těch  chlapců  a  prožívat  s  nimi jejich vzrušené</p>

<p>hry.  Uvědomil  si  také,  že  chlapci  mezi  sebou mluví slušně. Ani</p>

<p>jedno  hrubé,  nebo  dokonce  neslušné  slovo nevyšlo z jejich úst.</p>

<p>Ba ani ty bezmyšlenkovitě pronášené nadávky, jimiž se jinde</p>

<p>hoši  i  v  přátelském  hovoru  oslovují,  zde neslyšel. Byli to</p>

<p>chlapci jakoby z jiného světa.</p><empty-line /><p>Tramvaj</p>

<p>doburácela</p>

<p>na</p>

<p>smíchovskou</p>

<p>křižovatku u Anděla. Zde hoši  vystoupili,  přešli  přes  roh  ulice  a nastoupili na jiném</p>

<p>nástupišti do osmnáctky. Křižovatka u Anděla byla posledním</p>

<p>trochu  známým  místem,  které  Standa  s Lojzkem znali. Teď už je osmnáctka  vezla  do  ulic,  kde  ještě  nikdy nebyli. Jeli podle</p>

<p>jakéhosi  ztemnělého  nákladového  nádraží, které běželo s</p>

<p>tramvají po dvě stanice, jak bylo rozlehlé.</p>

<p>Pak  osmnáctka  zabočila  v  pravém  úhlu  do radlických</p>

<p>kopcovitých  končin  a  po  dalších  dvou zastávkách byla na</p>

<p>konečné stanici. Panovala zde neproniknutelná tma, jen</p>

<p>čekárnička v ní byla ostrůvkem světla.</p>

<p>12</p>

<p>13</p>

<p>“A jsme tady!” kývl vesele na Standu a Lojzka Olda. Oba se na</p>

<p>něj  po  celou  cestu  dívali  a  zapamatovali  si jeho jméno,</p>

<p>protože  se  pořád  smál  a  v  každé  vyprávěné příhodě ze hry</p>

<p>nalezl něco k smíchu.</p>

<p>Vystoupili z vlečného vozu, minuli kruh záře z osvětlené</p>

<p>tramvaje a čekárničky a vykročili do tmy.</p>

<p>4.    Dvě volné židle obsazeny Oči si na tmu brzy zvykly a Standa s Lojzkem si všimli, že</p>

<p>jdou  podél  plotu  z  betonových  sloupků  do nějaké zahrady. Pak</p>

<p>začali  stoupat  úzkou  pěšinou  do  příkrého kopce.</p>

<p>“Tak se mi zdá, že Zelená už topí,” řekl Svatík a Stána s</p>

<p>Lojzkem se marně namáhali uhodnout, co měl na mysli.</p>

<p>Až  když  příkrou  cestičkou  vyšli  na  veliké hřiště na náhorní</p>

<p>rovině,  pochopili.  Podél  hřiště  stálo  dlouhé přízemní</p>

<p>stavení.  Ve  třech  jeho  krajních  oknech  bylo světlo a z komína</p>

<p>nad nimi se kouřilo a občas i vylétla jiskra. To Svatík zřejmě</p>

<p>již na cestičce pod hřištěm viděl a asi také cítil dým.</p>

<p>“Tak tady je naše klubovna,” pravil k Standovi a Lojzkovi</p>

<p>Béďa.</p>

<p>“A jdeme asi poslední,” řekl trochu zklamaně Svatík. “Až sem</p>

<p>slyším hlasy Žlutých a Zelených!” A skutečně — až sem na</p>

<p>hřiště  doléhal  z  klubovny  hlasitý  hovor  a smích.</p>

<p>Standa  silně  zrozpačitěl  a  také  Lojzkovi najednou nebylo</p>

<p>příliš  volno  u  srdce.  Jací  budou  chlapci  z ostatních dvou</p>

<p>družin? Nebudou mít na ně zlost, že sem, cizí a neznámí,</p>

<p>přišli? A  co  řeknou  vedoucí  oddílu?  To  jsou jistě dospělí</p>

<p>lidé!  Snad  sem  přece  neměli  chodit.  Neměli přijímat Béďovo</p>

<p>pozvání!</p>

<p>Ale dveře do klubovny se už otevřely a vzápětí se oba</p>

<p>Vino-hraďáci  ocitli  ve  veliké  místnosti  plné chlapců. Ti</p>

<p>nejblíže  dveří  podávali  Standovi  a  Lojzkovi ruce, ačkoli je</p>

<p>vůbec  neznali,  tak  jako  už  dole  v  Praze.  Oba chlapce to znovu</p>

<p>velmi udivilo, ale jejich tíseň a rozpaky se tím trochu</p>

<p>zmenšily.  Bylo  to  tak  nezvykle  přátelské  a uklidňující!</p>

<p>Béďa  je  vedl  až  k  zadní  stěně  klubovny,  kde seděl u stolu před</p>

<p>hromadou  lejster  mladší  muž,  obklopený houfem chlapců.</p>

<p>“To  je  náš  vedoucí,”  řekl  Béďa  a  zavolal: ..Zdeňku, Zdeňku,</p>

<p>přivedli  jsme  dva  hosty  —  zrovna  když  jsme hráli Vyzvědače,</p>

<p>zachránili Jindru před Stepními vlky!”</p>

<p>Vedoucí se na ně usmál a také jim podal ruku.</p>

<p>“Musíte nám pak</p>

<p>vyprávět,  jak  to  bylo,”  řekl  se  zájmem,  ale potom zase</p>

<p>obrátil  pozornost  k  hochům,  kteří  mu  cosi sdělovali o právě</p>

<p>skončené hře.</p>

<p>Ještě  asi  čtvrt  hodiny  panoval  v  klubovně rušný hovor.</p>

<p>Hloučky  postávaly  a  posedávaly  kolem obrovského dlouhého</p>

<p>stolu nebo u stěn, jednotlivci pobíhali a všude se mluvilo jen</p>

<p>a jen o hře.</p>

<p>Modrá družina, která Standu a Lojzu přivedla, ponechala své</p>

<p>hosty  na  chvíli  o  samotě,  neboť  i  ona  měla zřejmě spoustu</p><empty-line /><p>různého  projednávání  hry  s  ostatními  dvěma družinami.</p>

<p>Standa  s  Lojzkem  byli  jako  u  vytržení.</p>

<p>Naslouchali současně</p>

<p>několika  hovorům  a  prohlíželi  si  na  stěnách vývěsky s</p>

<p>nejrozmanitějším  obsahem,  který  byl  pro  ně trochu tajemný.</p>

<p>Také  je  upoutaly  malé,  ale  pohodlné  židle, zřejmě domácí</p>

<p>výroby,  všelijak  zdobené.  Jejich  sedadla  se dala odklápět</p>

<p>jako víko a pod nimi byl prostor na různé věci.</p>

<p>Pak  se  ozval  hvizd  píšťalky.  To  dal  vedoucí Zdeněk jakýsi</p>

<p>signál,  a  v  té  chvíli  vznikl  na  minutu  ještě větší hluk a</p>

<p>ruch.</p>

<p>Každý hoch popadl svou židličku a kamsi se s ní hrnul — a tu</p>

<p>už  také  Standa  s  Lojzkem  viděli,  jak  se  tvoří tři řady židlí:</p>

<p>jedna proti čelu stolu, za kterým sedí Zdeněk ještě s jakýmsi</p>

<p>starším  chlapcem,  další  dvě  pak  proti  sobě podél obou stran</p>

<p>stolu.</p>

<p>Béďa  kývl  na  Standu,  aby  si  s  Lojzkem přisedli do řady,</p>

<p>kterou  utvořila  jejich  Modrá  družina.  Dvě židličky, jako pro</p>

<p>ně připravené, zde byly volné.</p>

<p>Nastalo ticho.</p>

<p>A pak Zdeněk začal mluvit. Jak probíhala hra.</p>

<p>Kolik vyzvědá- .</p>

<p>čů každá družina na svém území zajala, kolik sama ztratila na</p><empty-line /><p>výkupném  za  své  vyzvědače  a  kolik  úkolů  v cizích územích</p>

<p>splnila.  Která  družina  objevila  hlavní  stany jiných družin.</p>

<p>Hoši  z  jednotlivých  družin  odpovídali  a vysvětlovali.</p>

<p>Zkoumaly se písemné zprávy a záznamy hry a přepočítávaly malé</p>

<p>různobarevné  ústřižky  papíru,  kterými polapení vyzvědači</p>

<p>platili obraně cizího území za své propuštění.</p>

<p>Chvílemi se klubovnou ozval bouřlivý smích.</p>

<p>To když někdo</p>

<p>připojil  vtipnou  poznámku  nebo  narazil  na veselou příhodu,</p>

<p>která se při hře udala. Samozřejmě, nejvíce se smál Olda. O to</p>

<p>14</p>

<p>15</p>

<p>se  hlavně  přičiňoval  chlapec  s  protáhlým obličejem sedící</p>

<p>naproti  mezi  Žlutou  družinou,  který  pořád utrušoval podařené</p>

<p>vtipy a někdy rozesmál i Zdeňka. Jmenoval se Radek.</p>

<p>Standa  s  Lojzkem  teď  přejížděli  očima zejména chlapce Žluté a Zelené  družiny.  Měli  je  všechny  pěkně  před sebou v boční nebo</p>

<p>protější  řadě.  Viděli  nejrůznější  tváře,  hochy značně mladší,</p>

<p>než  jsou  oni,  stejně  staré  i  značně  starší. Ale všichni si</p>

<p>zřejmě byli dobrými kamarády!</p>

<p>A  když  se  při  rozpravě  o  hře  vyskytly  různé názory na to či</p>

<p>ono střetnutí, pronášeli hoši své námitky proti jiným mírně,</p>

<p>ne-hádavě,  a  vždy  byla  přímo  cítit  úporná snaha vyřídit</p>

<p>protest nebo spor co nejspravedlivěji, i za cenu bodové</p>

<p>ztráty vlastní družiny.</p>

<p>I ti nejmladší chlapci se každou chvíli hlásili o slovo a</p>

<p>směle  pronášeli  své  názory  a  připomínky.  A všichni ostatní,</p>

<p>Zdeňka  nevyjímaje,  o  nich  uvažovali  a debatovali. Nebyl zde rozdíl  mezi  mladšími  a  staršími,  nikdo  nebyl povýšený ani</p>

<p>ponížený.</p>

<p>A  vedoucí  Zdeněk  řídil  rozpravu  klidně  a věcně, nechával</p>

<p>chlapce  hovořit,  dotazoval  se  na  názory ostatních, při</p><empty-line /><p>některých  otázkách  dával  hlasovat  nebo  žádal předsedu oddílové</p>

<p>rady,  aby  otázku  přednesl  na  příští  schůzce rady. Byl jakoby</p>

<p>jedním z nich.</p>

<p>Posléze rozprava skončila zjištěním, že nejlépe si ve hře</p>

<p>vedla  Žlutá  družina,  po  ní  Modrá  a  nejméně bodů získala</p>

<p>Zelená.</p>

<p>“A teď jak to bylo s Jindrou a těmi Stepními vlky?” zeptal se</p>

<p>Zdeněk  a  podíval  se  na  tu  stranu  stolu,  kde seděla Modrá</p>

<p>družina.</p>

<p>Jindra  znovu  vylíčil  celý  příběh.  Všichni chlapci potom</p>

<p>zatleskali  a  přátelsky  se  na  Standu  a  Lojzka usmívali. Oba se</p>

<p>při  vyprávění  dozvěděli,  že  hoši  z  oddílu nazývají Stepními</p>

<p>vlky  chlapce,  kteří  se  potulují  po  ulicích, pasážích a kinech</p>

<p>bez cíle, bez zájmu o něco lepšího, vyššího a užitečnějšího.</p>

<p>“I  ti  rváči  tam  v  Jilské  ulici  byli  takovými Stepními vlky,</p>

<p>jak  my  říkáme!”  usmál  se  nakonec  trochu nevesele Zdeněk.</p>

<p>“Úmyslně  s  někým  začít  hádku,  aby  byla záminka k násilí,</p>

<p>uhodit někoho surově do tváře, jako se to stalo Jindrovi,</p>

<p>toho je schopen jen hoch, který roste jako dříví v lese a</p>

<p>neví, co je čest a právo!”</p>

<p>Po  jeho  slovech  bylo  několik  vteřin  ticho,  a Standa si právě v</p>

<p>té  chvíli  povšiml,  že  ani  jedna  ze  židliček, které se mu tak</p>

<p>líbily, není prázdná. Všechny byly obsazené.</p>

<p>A Béďa, vedoucí Modré družiny, vstal a řekl: “Navrhuji,</p>

<p>abychom Standovi a Lojzkovi nabídli členství v našem oddílu!</p>

<p>V Modré družině jsou dvě židle volné. Jedna po Honzíkovi,</p>

<p>druhá  po  Karlovi.  Víte,  že  Karlík  odjel  na keramickou</p>

<p>průmyslovku  do  Bechyně.  K  pravidelné oddílové činnosti se už nemůže  vrátit.  A  proč  odešel  Honzík,  to všichni víte!”</p>

<p>Odpovědí  byl  souhlasný  šum.  Zdeněk  se obrátil k Standovi a</p>

<p>Lojzkovi:  “Musíme  vám  to,  chlapci,  trochu vysvětlit. Náš</p>

<p>oddíl  má  třicet  chlapců. Tři  družiny  po  desíti členech. Víc</p>

<p>by se jich do naší klubovny ani nevešlo. Snad jste si všimli,</p>

<p>že zde máme pro své členy jen třicet židliček.</p>

<p>Dvě se</p>

<p>uprázdnily odchodem dvou chlapců. Jsou to ty, na kterých</p>

<p>právě  sedíte.  Nabízíme  vám  je  k  trvalému obsazení! Chcete se</p>

<p>stát členy našeho oddílu a našimi kamarády?”</p>

<p>Už  prve,  při  Béďových  slovech  začalo Standovi tlouci srdce jako  zvon.  A  když  teď  měl  odpovědět  na Zdeňkovu přímou otázku, byl rozrušený jako snad ještě nikdy! Hned od toho setkání v</p>

<p>Jilské  ulici  měli  s  Lojzíkem  pocit,  že  se dostávají k něčemu,</p>

<p>po čem tak dlouho toužili a co marně hledali.</p>

<p>Ten pocit sílil</p>

<p>každou  další  minutou,  každým  slovem  i výjevem až do této</p>

<p>rozhodující slavnostní chvíle. Tady je konečně příležitost</p>

<p>něco prožít! Musí ji uchopit oběma rukama!</p>

<p>Povstali  a  Standa  trochu  rozechvěle  řekl: “Rádi vaši nabídku</p>

<p>přijímáme.  Něco  takového  jsme  dávno hledali!”</p>

<p>A Lojzek se šibalským úsměvem dodal: “Snad se na těch židlích</p>

<p>udržíme!”</p>

<p>Olda  se  začal  první  vesele  smát  a  po  něm  se přátelsky zasmáli</p>

<p>i  ostatní  chlapci  oddílu.  Klubovnou  se hromově rozlehl jejich</p>

<p>potlesk.</p>

<p>5.    Kouzlo a taje bodování Říjnová  neděle,  ve  které  se  Standa  a  Lojzek tak podivuhodným</p>

<p>způsobem  seznámili  s  hochy  radlické  jednoty a stali se členy</p>

<p>jejich  turistického  oddílu,  byla  mezníkem  v jejich dosavadním</p>

<p>životě,  klidném  a  nudném,  bez  jakýchkoli vzrušujících</p>

<p>událostí.</p>

<p>Ještě ten večer, kdy byli v klubovně poprvé, se Standa s</p>

<p>Lojzkem  začali  seznamovat  s  prvními zajímavostmi oddílu.</p>

<p>Nebyla</p>

<p>16</p>

<p>17</p>

<p>to  jen  hra  sama,  o  které  se  po  návratu  ze Starého Města do</p>

<p>klubovny tolik hovořilo, byly to i jiné věci.</p>

<p>“Kdo  udělá  pamětní  lístečky  na  dnešní neděli?” ptal se třeba Vlastík  ze  Žluté  družiny  —  a  hned  vášnivě dodal: “Já bych je</p>

<p>udělal,  Zdeňku,  já  je  udělám,  ano?  Nemám ještě Desítku!”</p>

<p>“Co to jsou pamětní lístečky? A ta Desítka?”</p>

<p>obrátil se tehdy</p>

<p>Standa k Julkovi sedícímu vedle něho.</p>

<p>“Podívej se!” řekl Jůlek a zalovil v aktovce na židli za</p>

<p>sebou. Vyndal sešit v tvrdých deskách. Byly v něm různé</p>

<p>zápisy,  všelijaká  různobarevná  linkování  a rámování, a na</p><empty-line /><p>dvou protilehlých stranách byly přilepeny jako na šachovnici</p>

<p>malé pestře pomalované papírky, vysoké asi 6</p>

<p>a široké 3</p>

<p>centimetry,</p>

<p>v</p>

<p>předem</p>

<p>nalinkovaných</p>

<p>okénkách. Většina okének byla  ještě  prázdná,  jen  první  řada  byla polepená.</p>

<p>“To  jsou  pamětní  lístečky!  Na  každém nedělním podniku se někdo přihlásí,  jako  teď  právě  Vlastík,”  vykládal Jůlek, “a vyrobí</p>

<p>na  paměť  společně  strávené  neděle  třiatřicet takovýchhle</p>

<p>lístečků.  Třicet  pro  nás  do  družin,  dva  pro Zdeňka a jeho</p>

<p>zástupce Jendu a jeden pro oddílovou kroniku.</p>

<p>Na lístečku je</p>

<p>vždy  ve  zkratce  nakresleno  něco,  co  bylo  pro podnik nějak</p>

<p>význačné, pak je tam vepsán jeho název, dnes to bude například</p>

<p>hra  Vyzvědači,  a  také  jeho  číslo  a  datum.</p>

<p>Podniky číslujeme</p>

<p>od  začátku  oddílového  roku,  to  je  od  prvního září. No, a každý</p>

<p>si pak lístek nalepí do pracovního sešitu. Ten máme také</p>

<p>všichni!”</p>

<p>“A  ta  Desítka?  Co  znamená?  Proč  chce Vlastík malovat ty</p>

<p>pamětní lístečky kvůli nějaké Desítce?” zeptal se Standa.</p>

<p>“To  ti  vysvětlím  až  na  družinové  schůzce,”</p>

<p>zašeptal Jůlek,</p>

<p>protože  se  na  ně  přes  stůl  káravě  dívala  celá Žlutá družina,</p>

<p>aby  svým  tlumeným  hovorem  nerušili společné jednání.</p>

<p>Modrá  družina  měla  svou  samostatnou schůzku vždy ve středu od pěti hodin odpoledne. Standa s Lojzkem se jí nemohli dočkat a</p>

<p>vyjeli  z  Vinohrad  už  ve  čtyři,  aby  nepřišli pozdě.</p>

<p>Do  klubovny  dnes  šli  od  konečné  osmnáctky sami a ještě za</p>

<p>světla. Béďa tam už byl.</p>

<p>“To je dobře, že jste přišli včas!” řekl jim. “U</p>

<p>nás v oddílu</p>

<p>bodujeme  všechno,  od  přesné  docházky  na schůzku nebo na</p>

<p>výpravu  až  po  umístění  v  různých  hrách  a závodech. Také</p>

<p>bodujeme  žákovské  knížky  —  doufám,  že nemáte moc poznámek?”</p>

<p>Standa se jen klidně usmál. Ivan pak skočil ke stěně a sundal</p>

<p>jednu  z  mnoha  stejných  desek.  Byla  z modřínového dřeva a v záhlaví  nesla  nápis  Bodování.  Na  desce  byl připevněn všelijak</p>

<p>linkovaný list papíru.</p>

<p>“Bodování je hnací síla našeho oddílu!” řekl s úsměvem Béďa k</p>

<p>oběma  nováčkům.  “Začíná  vždy  od  prvního dne v měsíci a trvá až do  konce  měsíce.  Každý  z  nás  má  na bodovacím archu svou linku a do té se mu zapisují body. Na konci měsíce se sečtou! Ale</p>

<p>sečtou  se  i  součty  bodů  všech  hochů  družiny — a pak se pozná,</p>

<p>jak se tužily všechny tři družiny a která z nich je v tom</p>

<p>měsíci nejlepší.</p>

<p>“No a co byste dělali, kdyby v každé družině byl jiný počet</p>

<p>členů?” zeptal se Lojzek. “To by se pak přece nedalo měřit!</p>

<p>Družina  s  menším  počtem  chlapců  —  jako byla třeba Modrá před příchodem  nás  dvou  —  přece  nikdy  nemůže získat tolik bodů jako ta, kde je chlapců víc!”</p>

<p>“Nic  by  se  nestalo!”  zvolal  horlivě  Jůlek.  “V</p>

<p>každé družině by</p>

<p>se  celkový  počet  bodů  dělil  počtem  členů družiny a získal by</p>

<p>se průměr na jednoho chlapce. A tyto průměry by se pak mezi</p>

<p>družinami srovnávaly, ty by rozhodovaly! Tak jsme to také</p>

<p>udělali  teď  v  září,  když  jste  tu  ještě  vy  dva nebyli a my jsme</p>

<p>byli skutečně slabší!”</p>

<p>“A  ta  Desítka  —  to  je  také  moc  pěkná  věc!”</p>

<p>liboval si Svatík.</p>

<p>“Každý  z  nás  může  na  bodování  vydělat jednou měsíčně kromě</p>

<p>bodů  za  docházku,  za  přesnost,  za  hry,  za žákovskou knížku a</p>

<p>jiné věci ještě deset bodů za různou práci pro oddíl.</p>

<p>Například  umyješ  v  klubovně  okna  —  a  máš do té desítky dva</p>

<p>body!  Vyrobíš  pamětní  lístečky  na  nedělní podnik, jsou za to</p>

<p>tři body. Nařežeš dříví na topení a nanosíš je z dřevníku do</p>

<p>klubovny  —  a  máš  další  bod.  Podívejte  se tady!”</p>

<p>Vzal  ze  stěny  jinou  modřínovou  desku  s nápisem Desítka.</p>

<p>“Sem se ty práce každému z nás zapisují. A na konci měsíce se</p>

<p>převedou do bodovacího archu.”</p>

<p>“A  co  když  někdo  vykoná  práce  za  víc  než deset bodů? A proč se nesmí  těch  deset  bodů  překročit?”  ptal  se udiveně Lojzek. Ale</p>

<p>ani  na  tyto  otázky  mu  Svatík  nezůstal  dlužen odpověď.</p>

<p>“Body  přes  desítku  se  každému  převádějí  do příštího měsíce!</p>

<p>Dříve si mohl každý z nás vydělat měsíčně za práci pro oddíl,</p>

<p>kolik bodů chtěl. Někteří ale kvůli tomu začali zanedbávat</p>

<p>práci  doma  i  ve  škole,  a  tak  oddílová  rada nakonec</p>

<p>odhlasovala, že</p><empty-line /><p>18</p>

<p>19</p>

<p>takto  můžeme  získat  nejvýš  deset  bodů.  Ale uvidíte sami, že je</p>

<p>někdy  dost  těžké  dosáhnout  i  jen  těch  desíti bodů!”</p>

<p>Ještě mnoho jiných věcí se Standa s Lojzkem na schůzce</p>

<p>dozvěděli.  O  tříměsíční  přijímací  zkoušce, kterou oba</p>

<p>podstoupí,  o  pracovním  sešitu,  o  odznaku Mladého turisty.</p>

<p>Vyslechli všelijaké historky ze života oddílu a družiny.</p>

<p>Zahráli  si  Na  cinkačku  a  Nepozorného zpěváka. Málokdy se</p>

<p>nasmáli jako při těchto hrách.</p>

<p>Když  schůzka  skončila,  odjížděli  domů  plni vzrušení, radosti a</p>

<p>uspokojení.</p>

<p>6.    Klubovní sobota Po  první  družinové  schůzce  byli  Standa  a Lojzek do všeho v</p>

<p>oddílu  ještě  žhavější  a  nemohli  se  dočkat soboty, až pojedou</p>

<p>do klubovny na schůzku celého oddílu. Těmto celooddílovým</p>

<p>schůzkám se říkalo Klubovní soboty.</p>

<p>Standa  už  v  neděli  večer  vyprávěl  rodičům všechno o tom, jak</p>

<p>se s Lojzkem zastali před několika rváči Jindry a jak se tím</p>

<p>seznámili  s  turistickým  oddílem  z  Radlic.</p>

<p>Maminka i tatínek</p>

<p>souhlasili,  aby  se  stal  Standa  členem  oddílu, jen se lekali</p>

<p>té dálky a výdajů za jízdenky na tramvaj.</p>

<p>Ale Standa prohlásil: “Nebudu od vás chtít ani korunu,</p>

<p>uvidíte!  Vydělám  si  sběrem  lahví  a  papíru, prolezu teď</p>

<p>všechny dvory a půdy po celých Vinohradech!</p>

<p>Vydělám si i na</p>

<p>tornu  a  na  všechno,  co  budu  v  oddílu potřebovat!”</p>

<p>Lojzek byl v méně příznivé situaci. Jeho otec byl doktor práv,</p>

<p>ale  z  dřívějšího  zaměstnání  ho  pro  jeho smýšlení propustili a nyní  pracoval  jako  pomocný  stavební  dělník.</p>

<p>Vydělal si o</p>

<p>mnoho  méně  peněz  než  dřív,  práce  se  mu nelíbila, velmi ho</p>

<p>namáhala, a tak byl rozzlobený na celý svět.</p>

<p>Lojzek  proto  doma  dlouho  tajil,  co  minulou neděli se Standou</p>

<p>prožili a kam se dostali. Ještě ve středu, když odcházel na</p>

<p>první  družinovou  schůzku  do  Radlic,  se nemusel zpovídat, kam jde. Otec byl na stavbě, a také maminka byla v zaměstnání,</p>

<p>prodávala v pekařství na Francouzské třídě.</p>

<p>Ale  dnes,  v  sobotu  odpoledne,  to  bylo  horší.</p>

<p>Otec i maminka</p>

<p>byli doma a Lojzek musel s pravdou ven.</p>

<p>20</p>

<p>Když  se  ve  čtyři  hodiny  sešel  na  stanici dvacítky nad</p>

<p>vršovickým kopcem se Standou k odjezdu do klubovny, měl</p>

<p>uplakané oči.</p>

<p>“Tak  bych  byl  málem  nepřišel,  Stando,”  řekl trpce. “U nás bylo</p>

<p>peklo! Táta  říkal,  že  na  výlety  můžu  chodit  s kamarády sám a</p>

<p>nepotřebuju  k  tomu  žádný  oddíl,  že  je  v  tom beztak zase jen</p>

<p>samá politika a hrom aby prý do všeho praštil.</p>

<p>Pak šel spát —</p>

<p>no a já jsem vlastně utekl. Co bude doma, až přijdu, to</p>

<p>nevím!”</p>

<p>Dvacítka  se  vynořila  zpod  příkrého vršovického svahu a oba hoši  nastoupili  posledními  dveřmi  vlečňáku, jak bylo zvykem</p>

<p>všech  chlapců  z  oddílu.  U  Jiráskova  mostu přesednou na</p>

<p>osmnáctku a tou pak pocestují až na konečnou stanici do</p>

<p>Radlic,  do  té  tiché  končiny  Prahy,  o  které  až do minulé neděle</p>

<p>neměli ani potuchy.</p>

<p>Lojzek  ukázal  průvodčímu  legitimaci.  Standa si koupil</p>

<p>jízdenku. Když ji chtěl přeložit a dát do kapsy, vyhrkl</p>

<p>Lojzek  tlumeně:  “Pozor!  Nepřehýbat!  Víš přece, že se v oddílu hraje s nepřeloženými jízdenkami nějaká hra!”</p>

<p>“Já  vím.  Ale  zapomněl  jsem,”  řekl  Standa.</p>

<p>“To bude ještě</p>

<p>trvat,  než  si  na  všechno  zvykneme!”  Schoval jízdenku pečlivě</p>

<p>do notýsku, rovnou a nepomačkanou.</p>

<p>V klubovně už bylo plno chlapců — a Zdeněk s Jendou byli u</p>

<p>svých  stolků  přímo  obleženi.  U  kamen  řezali Bořek s Jendou ze</p>

<p>Zelené družiny uschlé větve na malá polínka.</p>

<p>Bořek byl</p>

<p>kytičkář,  přírodopisec,  a  doma  měl  plno truhlíků s květinami.</p>

<p>Teď zrovna vykládal Čendovi, že větve jsou z třešňového</p>

<p>stromu.</p>

<p>V   koutě  u  stolku  hráli  Slávek  a  Martin  ze Žluté a Jůlek z</p>

<p>Modré  družiny  jakousi  stolní  hru,  které  se  v oddílu říkalo</p>

<p>Pamětná.  Po  stole  měli  rozloženo  množství malých leštěných</p>

<p>destiček  ze  dřeva,  s  různobarevnými jednoduchými kresbami.</p>

<p>Chvílemi se odtud ozývaly výkřiky vzrušení i výbuchy smíchu.</p>

<p>Nejhlučněji si počínal Martin, velmi vznětlivý a stále</p>

<p>rozdurděný chlapec v brejličkách. Chlapci mu někdy říkali Sud</p>

<p>prachu, protože se každou chvíli rozčertil i pro maličkost.</p>

<p>U  hlavního  stolu  uprostřed  klubovny  sedělo nejvíc hochů a</p>

<p>každý  se  něčím  zaměstnával.  Vyměňovali  si pamětní lístečky,</p>

<p>Vlastík rozdával svoje z minulé neděle, Olda, Kamil a Ruda se</p>

<p>smáli legračním Péťovým kresbám v oddílové kronice.</p>

<p>Standa  a  Lojzek  už  ze  středeční  družinové schůzky věděli, že</p>

<p>21</p>

<p>si všichni chlapci v oddílu podávají ruku, když se sejdou nebo</p>

<p>rozcházejí. A tak hned u dveří začali podávat ruku všem, kteří</p>

<p>stáli  nejblíž.  Nemuseli  ani  všechny  obcházet, neboť mnozí</p>

<p>přicházeli  k  nim  a  sami  jim  podávali  ruce.</p>

<p>Oba hoši byli</p>

<p>tímto  pěkným  kamarádským  zvykem  přímo nadšeni.</p>

<p>“A lístek! Lístek z tramvaje! Máte?” vybafl na ně Jůlek z</p>

<p>jejich  družiny.  Standa  s  Lojzkem  na  sebe pohlédli a Standa</p>

<p>řekl:  “Já  mám!  Lojzek  ne,  ten  jezdí  na legitimaci!” Vytáhl z kapsy notýsek s jízdenkou.</p>

<p>Jůlek se jí zmocnil, hodil pohledem na jednu z vývěsek na</p>

<p>modřínové  desce  a  vykřikl:  “Lidičky,  Standa přebil asi o šest</p>

<p>tisíc  nejvyšší  číslo  v  jízdenkové  hře  —  má jízdenku číslo 992</p>

<p>454 — dostáváš Stando svůj první rublon! Až jich budeš mít</p>

<p>deset,  koupíš  si  jednu  oddílovou  nálepku  do sbírky. Všechno</p>

<p>vám ještě vysvětlím!”</p>

<p>Hnal  se  s  jízdenkou  k  dělené  vývěsce,  kde nahoře nad seznamy</p>

<p>jmen  hochů  a  čísel  jízdenek  byly  připíchnuty dva štůčky</p>

<p>jízdenek, na levé polovině s čísly nízkými, na pravé s</p>

<p>vysokými.  Jůlek  připíchl  Standovu  jízdenku napravo.</p>

<p>“Tak  abyste  tomu  rozuměli,”  řekl,  “smyslem hry je přinést</p>

<p>jízdenku  buď  s  číslem  co  možná  nejnižším, nebo zase naopak s</p>

<p>nejvyšším.  Kdo  přinese  jízdenku,  která  má číslo větší nebo</p>

<p>nižší  než  ty,  které  jsou  na  vývěsce  už  z dřívějška, připíchne</p>

<p>ji  na  ni  a  za  odměnu  dostane  jeden  rublon.</p>

<p>Víte, to jsou</p>

<p>takové  naše  oddílové  peníze.  Jízdenka  však nesmí být</p>

<p>pomuchlaná ani přeložená. To proto, abychom zabránili lovení</p>

<p>jízdenek v odpadkových koších na stanicích.”</p>

<p>Jůlek  skončil  výklad  a  Standa  si  šel  ke Zdeňkovi pro rublon.</p>

<p>Byl  to  malý  čtvereček  zeleného  kartónu  a  na něm byla červenou</p>

<p>tužkou napsaná jednička.</p>

<p>“Takových věcí se u nás ještě dozvíte,” slibně máchl rukou na</p>

<p>Standu a Lojzka Ota ze Zelené družiny. A oba chlapci se jen</p>

<p>divili, kde všechny ty nápady oddíl bere.</p><empty-line /><p>Ale  zatím  nebyl  čas  na  úvahy  ani  na vyptávání. Ozval se hvizd Zdeňkovy  píšťalky,  ruch  se  během  několika vteřin utišil a</p>

<p>Zdeněk  zahájil  schůzku.  Na  programu  byly spousty různých</p>

<p>drobných záležitostí.</p>

<p>Žlutá  družina  zapomněla  podepsat  Dodatky  z poslední</p>

<p>družinovky. Kamil a Ruda ze Zelené družiny mají nejlepší</p>

<p>výsledky  v  soutěži  ve  čtení  mapy.  Modrá družina má už skoro</p>

<p>hotovou</p>

<p>22</p>

<p>Desítku.  Nováčkům  Standovi  a  Lojzkovi  se budou udělovat body</p>

<p>až  od  příštího  měsíce,  teď  už  by  začínali  s velkou ztrátou,</p>

<p>když  v  oddílu  nebyli  od  začátku  října.  Karel psal z internátu</p>

<p>v  Bechyni,  oddíl  mu  tam  moc  schází.  Kdo vypracuje žebříček</p>

<p>bodování? Ve Žluté družině se mění telefonní štafeta. Jak</p>

<p>pokračuje soutěž o odznak Mladý turista?</p>

<p>Někdy  převzal  řeč  předseda  oddílové  rady Břetík, který je též</p>

<p>vedoucím  Žluté  družiny,  a  z  notýsku  přečetl důležitá sdělení.</p>

<p>I  ostatní  chlapci  se  občas  hlásili  o  slovo.</p>

<p>Vláďa z Modré</p>

<p>družiny  konečně  vyjednal  nahoře  nad Radlicemi řepnou brigádu.</p>

<p>Ivan  přitom  pošeptal  Standovi,  že  Vláďa  je vyhlášený odkládá,</p>

<p>všude chodí pozdě, nikdy si neumí vyměřit čas — ale vždycky to</p>

<p>pak umluví. Celá družina se na něj zlobí, ale když ho vidí</p>

<p>zkroušeného,  nedokáže  mu  říct  tvrdé  slovo.  I jeho otec je prý</p>

<p>takový!</p>

<p>Vlastík  ze  Žluté  družiny  oznámil,  že  ve známkování minulé</p>

<p>neděle  byly  samé  jedničky.  Svatík  se  přitom nahnul ke Standovi</p>

<p>a Lojzkovi a vysvětlil jim, že na konci každého nedělního</p>

<p>podniku napíší všichni chlapci na malé útržky papíru, jak se</p>

<p>jim  podnik  líbil.  Když  byl  velmi  pěkný, mimořádně zajímavý,</p>

<p>napíší  jedničku.  Byl-li  jen  dobrý,  napíší dvojku. Kdo byl s</p>

<p>podnikem nespokojen a komu se program ani trochu nelíbil,</p>

<p>napíše trojku! Vlastík pak papírky od chlapců vybere, sečte</p>

<p>známky  a  vydělí  počtem  papírků  na  tři desetinná čísla. Tím</p>

<p>vypočte průměr úspěšnosti podniku. A celému tomu počínání se v</p>

<p>oddíle říká známkování. Trojka se od začátku září ještě</p>

<p>nevyskytla,  ale  v  červnu,  ještě  před  táborem, padly za jednu</p>

<p>neděli  čtyři.  Oddíl  tehdy  jel  na  Berounku.</p>

<p>Všude byla vzrostlá</p>

<p>užitková  tráva,  do  které  se  nesmělo,  nikde nebylo kousek místa</p>

<p>na hry, chlapci museli pořád jen jít a jít — a nakonec ještě</p>

<p>začalo pršet!</p>

<p>Standa  s  Lojzkem  poslouchali  jedním  uchem Svatíka, druhým</p>

<p>oddílovou rozpravu. Ta už ale pomalu končila a na řadu přišlo</p>

<p>několik veselých her.</p>

<p>“A  co  podnikneme  zítra?”  zeptal  se  potom Zdeněk, když měla</p>

<p>schůzka končit. “Kam půjdeme?”</p>

<p>“Do Zaječí rokle!” volali někteří chlapci.</p>

<p>“Na Pískové skály! Tam je vždycky sucho!”</p>

<p>“Do  Ještěřích  jam!  Už  jsme  tam  skoro  rok nebyli!”</p>

<p>“A co Koniklecová louka? Třeba bude hezky!”</p>

<p>“Milíčov!  Já  jsem  pro  Milíčov,  i  když  se  už nemůžeme koupat!”</p>

<p>23</p>

<p>Hoši  se  předstihovali  v  návrzích.  Standa  s Lojzkem jen</p>

<p>dychtivě  přihlíželi  jejich  nadšení  —  a  Standa přitom trochu</p>

<p>smutně uvažoval, kam asi zítra půjdou chlapci z jeho třídy.</p>

<p>Nikam!  Rozprchnou  se  do  pražských  ulic  a biografů. To bude</p>

<p>jejich neděle!</p>

<p>Zdeněk  utišil  změť  hlasů  hvizdem  píšťalky  a řekl: “Dám vám,</p>

<p>chlapci, lepší návrh! Počasí je nevalné, brzo se už také</p>

<p>stmívá.  Pojďme  do  Červených  skal!  Se soumrakem se pak vrátíme do klubovny a promítneme si táborový film.”</p>

<p>Ozvala se bouře nadšení.</p>

<p>“Vážně, táborový film?” volal Vráťa, vedoucí Zelené družiny.</p>

<p>“To už je film z tábora vyvolaný?”</p>

<p>“Jestli v něm bude, jak jsem sebou plácnul u vody do toho</p>

<p>bláta,  tak  přeruším  promítání!”  vyhrožoval  se smíchem Olda z</p>

<p>Modré.</p>

<p>Bylo  zřejmé,  že  chlapci  táborový  film  ještě neviděli a že je</p>

<p>to  Zdeňkovo  překvapení.  Také  se  podle  toho lišácky tvářil.</p>

<p>“Tak  zítra  v  půl  třetí  —  a  ve  tři  čtvrtě  na  tři odcházíme!”</p>

<p>zakončil pak schůzku.</p>

<p>7.    V pohoň Červených skal Neděle  byla  nezvykle  příznivá.  Zlatavé podzimní slunce svítilo už  od  rána  a  dokonce  i  trochu  hřálo. Vzduch byl vlahý a voněl</p>

<p>podzimem.</p>

<p>Standa s Lojzkem jeli už počtvrté na konečnou stanici</p>

<p>osmnáctky.  Standa  sice  utrácel  dost  peněz  za tramvaj, ale</p>

<p>nelitoval jich. “Kdybych šel v neděli do kina, tak to utratím</p>

<p>za  dvě  hodiny,”  řekl  Lojzkovi,  když  ve vinohradské dvacítce</p>

<p>přijal  od  průvodčího  jízdenku.  Podíval  se přitom znalecky na</p>

<p>její číslo a dodal trochu zklamaně: “Tak  dneska  nepřebiju  nic  —  nebude  žádný rublon!” Jeho</p>

<p>jízdenka  měla  číslo  447  865.  Taková  se nehodila k soutěži ani o  nejvyšší  ani  o  nejnižší  číslo.  V  obou případech byla už</p>

<p>dávno přebita čísly lepšími.</p>

<p>V  tramvaji  jelo  s  oběma  hochy  mnoho  pěkně ustrojených chlapců</p><empty-line /><p>a  děvčat.  Ti  všichni  vystoupili  na  Tylově náměstí. Standa s</p>

<p>Lojzkem  na  sebe  pohlédli.  Oba  věděli,  kam všichni míří.</p>

<p>24</p>

<p>Zde  je  přece  známá  vinohradská  křižovatka tramvají, tady se</p>

<p>přesedá  k  hlavnímu  cíli  —  k  Václavskému náměstí a přilehlým</p>

<p>třídám,  kde  je  snad  dvacet  či  kolik  biografů, pasáže,</p>

<p>cukrárny!  A  tady  někde  skončí  neděle  všech těch lidiček — zatímco  venku  za  městem  bude  tak  krásně  a oba chlapci tam se</p>

<p>svým  oddílem  prožijí  jistě  něco  úžasného  a vzrušujícího! Už</p>

<p>jen  pouhá  přítomnost  v  tomto  chlapeckém sdružení byla něčím</p>

<p>novým a báječným.</p>

<p>“Jak jsi to provedl doma?” zeptal se starostlivě Standa. “A co</p>

<p>bylo včera večer?”</p>

<p>“Dopadlo  to  dost  dobře!”  ledabyle  máchl rukou Lojzek. “Dneska je neděle — a to se doma nikdy neptají, kam jdu!” To už</p>

<p>tramvaj  duněla  Ječnou  ulicí  dolů,  skoro prázdná, na její další cestě nejsou kina, neprojíždí vnitřní Prahou. U</p>

<p>Jiráskova</p>

<p>mostu přestoupili na osmnáctku a usadili se v zadní polovině</p>

<p>vlečňáku. Když jeli včera z oddílové schůzky, byla tato část</p>

<p>vlečňáku zcela zaplněna chlapci. Do předního vozu nešel</p><empty-line /><p>nikdo.  Na  hlavní  smíchovské  křižovatce  u Anděla, kde se</p>

<p>křižuje  a  setkává  osm  tratí,  přistoupili  Ivan  z Modré, Aida ze</p>

<p>Zelené  a  Přemík,  Gusta  a  Vojta  ze  Žluté družiny. A samozřejmě —  všichni  se  hned  hrnuli  do  zadní  části vlečňáku. “A číslo!</p>

<p>Číslo!”  vybafl  najednou  na  Standu  a  Lojzka Aida. “Jaké číslo?”</p>

<p>nechápavě  opáčil  Standa.  “Jízdenky?”  Chtěl vytáhnout z</p>

<p>notýsku lístek, ale Aida vrtěl hlavou: “Ne,  vozu!  Vlečňáku!  Víte,  my  si  tak vzájemně zkoušíme</p>

<p>vší-mavost.  Každý  si  máme  jen  tak mimochodem všimnout čísla vozu, ve kterém jedeme.”</p>

<p>Standa mrkl okem ke stropu, kde nad čelním plošinovým oknem</p>

<p>byl štítek s číslem vozu 1 316.</p>

<p>“No to by uměl každý,” smál se Aida. “To jste měli znát</p>

<p>napřed  —  a  ne  když  se  vás  zeptám  a  vy  se honem podíváte!”</p>

<p>“Kolik  takových  hříček  a  chytaček  a  zvyků máte ještě pro nás v</p>

<p>oddílu  připravených?”  smál  se  Lojzek.  A Standa si v duchu</p>

<p>přál, aby jich bylo hodně!</p>

<p>Na  konečné  stanici  osmnáctky  už  byl  houf chlapců všech tří</p>

<p>družin, i Zdeňkův zástupce Jenda. Každý nově příchozí byl s</p>

<p>jásotem  vítán,  ale  družiny  nadto  radostně zaznamenávaly</p>

<p>příchod  každého  svého  člena.  Neboť  za každého, kdo přišel</p>

<p>včas,  dostávaly  do  měsíčního  bodování  osm bodů. Opozdil-li se</p>

<p>někdo 0 víc než pět minut, strhávaly se mu dva body.</p>

<p>25</p>

<p>A  proto  chlapci  ze  všech  družin  —  a  nejvíc jejich vedoucí — ždímali  v  rukou  přesně  nařízené  hodinky,  a čím víc se blížila</p>

<p>doba  srazu,  půl  třetí,  tím  toužebněji  vyhlíželi každou nově</p>

<p>přijíždějící osmnáctku.</p>

<p>Modré  družině  chyběl,  jako  prý  obvykle, Vláďa. Přijel až</p>

<p>těsně  před  půl  třetí  a  Béďa  se  všemi  hochy  z Modré si</p>

<p>oddychli. V téže tramvaji dojel také Zdeněk — a ve 14,35 se</p><empty-line /><p>celý  oddíl  vydal  na  cestu  do  kopce  za železniční trať,</p>

<p>Chlapci  kráčeli  po  větších  i  menších skupinkách, bez ohledu na družinovou  příslušnost.  Žertovali,  hovořili spolu o</p>

<p>oddílových i družinových věcech a kolem nich se ustavičně</p>

<p>prohánělo několik rozesmátých neposedů.</p>

<p>Na  loučce  mezi  řídkými  borovicemi  a  skalní stěnou spadající</p>

<p>skoro  kolmo  dolů  do  hlubin  se  celá  výprava zastavila.</p>

<p>Béďa ukázal Standovi a Lojzkovi údolí a řekl: “Tam začínají</p>

<p>naše  Červené  skály.  Nejsou  vlastně  ani  moc červené, jsou spíše</p>

<p>žluté a bílé, ale viděli jsme je často při západu slunce</p>

<p>ozářené  do  červena,  a  proto  jsme  je  tak pojmenovali!”</p>

<p>Zdeněk  pak  zapískal  nástup  a  nastala  chvíle napjaté</p>

<p>pozornosti, dokud Zdeněk neřekl: “Připravte  si  tužky  a  papíry!  Jenda  vám připravil soutěž.”</p>

<p>A  Jenda  začal  sypat  otázky:  “Jaké  číslo  měl milník u přejezdu</p>

<p>dráhy?  —  Co  bylo  napsáno  na  tabulce  u studánky? — Na jakou</p>

<p>světovou stranu od radlických stodol jsme šli?</p>

<p>— Jak dlouho</p>

<p>nám trvala cesta od přejezdu dráhy sem?”</p>

<p>Celkem deset takových otázek bylo, ale Standa ani Lojzek</p>

<p>nevěděli skoro nic — a odevzdali svůj papír s odpověďmi</p><empty-line /><p>prázdný. Zato ostatní hoši se tužili znamenitě, protože byli</p>

<p>z  předchozích  výprav  na  podobné  soutěže zvyklí a všímali si</p>

<p>snad všeho.</p>

<p>“A  teď  hurá  na  Skalní  hřišťátko!”  zvolal Zdeněk a dal se do</p>

<p>běhu.  Celý  oddíl  se  rozběhl  za  ním,  jenom Jenda šel pomalu a v</p>

<p>chůzi si srovnával papíry s odpověďmi.</p>

<p>Po náhorní loučce seběhli chlapci za Zdeňkem do zalesněné</p>

<p>rokliny a malý Přemík ze Žluté družiny, který se vždy tvářil</p>

<p>velmi  dospěle,  při  běhu  vykřikl  na  Standu: “Tomuhle místu</p>

<p>říkáme Lesní dolík. Tady jsme už hráli hrozně moc her! Každé</p>

<p>naše tábořiště máme nějak pojmenované!”</p>

<p>Nezastavili  se  ani  po  vyběhnutí  z  Lesního dolíku na druhé</p>

<p>straně. Otevřel se jim dlouhý spadající úhor a chlapci po něm</p>

<p>běželi  dál  až  ke  změti  roklí  a  vysokých skalních stěn.</p>

<p>26</p>

<p>“Tady  to  vypadá  jako  v  Kolorádu!”  vykřikl obdivně Lojzek.</p>

<p>Ale ještě víc byli oba chlapci překvapeni, když se po úzkých</p>

<p>cestičkách  nad  srázy  do  velkých  roklí  a ohromných jam ocitli</p>

<p>na menším prostranství, obklopeném stržemi i vysokými skalami.</p>

<p>“Tak  jsme  tady!”  řekl  jim  Jindra.  “Tohle  je naše Skalní</p>

<p>hřišťátko!”</p><empty-line /><p>A zde pak začala hra, jakou Lojzek ani Standa nikdy nehráli.</p>

<p>Zdeněk  s  Jendou  rozložili  po  celém prostranství pětačtyřicet kartiček.  Na  každé  bylo  něco  napsáno,  ale nikdo nevěděl co,</p>

<p>protože  kartičky  byly  položené  písmem  k zemi.</p>

<p>Na  vyvýšeném  místě  opodál  Zdeněk  zapískal nástup, jako vždy v</p>

<p>Morseově značce “N”, a vysvětlil hru: “Žlutá  družina  bude  toto  území  bránit.  Na kartičkách, které</p>

<p>jsme  zde  dole  s  Jendou  rozložili,  je  zpráva, sestávající ze</p>

<p>čtyřiceti pěti slov. Co karta, to jedno slovo. U</p>

<p>každého</p>

<p>slova je číslo. To značí pořadí slova ve zprávě.</p>

<p>Modrá  a  Zelená  družina  tvoří  útok.  Snaží  se proniknout</p>

<p>obranou  území,  obrátit  co  nejvíce  kartiček  a přečíst slova a</p>

<p>čísla na nich. Po přečtení vyběhnou útočníci se zapamatovanými</p>

<p>slovy a čísly za hranice území. Ty jsou za tím hlubokým</p>

<p>kaňonem,  který  odtud  všichni  vidíte. Tam  už za nimi obrana</p>

<p>nemůže.  A  odtamtud  odsignalizují  slovo  a číslo semaforem nebo</p>

<p>morseovkou až tam nahoru na vrcholek skály, kde budou dva</p>

<p>chlapci  z  útoku  signalizování  přijímat  a sestavovat z něj</p>

<p>zprávu  a  třeba  i  domýšlet  některá  chybějící slova.</p>

<p>Když  je  útočník  při  obracení  a  čtení  karty dopaden, musí do</p>

<p>zajetí. Zajatecký tábor je zde na tomto místě, co právě</p>

<p>stojíme. Hraje se na tři zajaté. To znamená, že první zajatý</p>

<p>začne  znovu  hrát,  když  po  něm  přijdou  do zajetí další tři</p>

<p>hráči.”</p>

<p>“A  kdy  hra  končí?  A  která  strana  vyhraje?”</p>

<p>zeptal se Dušan.</p>

<p>“To všechno je napsáno ve zprávě,” usmál se Zdeněk a mávl</p>

<p>rukou k rozhozeným kartičkám na opuštěném prostranství. Útok</p>

<p>si ale bude muset pospíšit, chce-li vyhrát!”</p>

<p>“My  s  Lojzkem  ještě  neumíme  signalizovat!”</p>

<p>přiznal zkroušeně</p>

<p>Standa.</p>

<p>“Nevadí!”  vykřikl  Béďa,  vedoucí  Modré družiny. “Když se vám podaří nějaké slovo přečíst, řeknete je někomu z nás a ten za</p>

<p>vás slovo odvysílá!”</p>

<p>Žádné další dotazy a námitky nebyly a Zdeněk zavelel rozchod.</p>

<p>Hoši  z  útoku  se  rozprchli  daleko  za  hranice území, a když</p>

<p>27</p>

<p>Žlutá  družina  zakřičela,  že  už  má  obranu rozdělenou, hra</p>

<p>začala.</p>

<p>První  nesmělé  pokusy  jednotlivých  útočníků dostat se k</p>

<p>některé  kartičce  ztroskotávaly  na  bdělosti obrany. Jiřík ze</p>

<p>Zelené,  nejrychlejší  běžec  oddílu,  už  jednu právě obracel,</p><empty-line /><p>když  jej  Radek  dopadl  a  poslal  do  zajetí.  I Standa a Lojzek</p>

<p>se v něm brzo ocitli, neboť ve snaze dobře se ve hře uplatnit</p>

<p>byli  příliš  odvážní.  Také  jim  dosud  chyběla zkušenost a</p>

<p>obezřetnost. Ale hoši na ně volali “Výborně” a bylo vidět, že</p>

<p>jsou s jejich odvahou spokojeni.</p>

<p>Někteří</p>

<p>chlapci</p>

<p>si</p>

<p>smlouvali</p>

<p>různé</p>

<p>kombinované akce ve dvou nebo i více hráčích.</p>

<p>Konečně  útok  zaznamenal  první  úspěch:  Z</p>

<p>rokle pod</p>

<p>prostranstvím po téměř kolmé skalní stěně se vyšplhal</p>

<p>kytičkář  Bořek  ze  Zelené  družiny,  vběhl  do hřiště mezi</p>

<p>kartičky, ale obránce Gusta už sem letí — a z vedlejšího</p>

<p>stanoviště se řítí na pomoc ještě Slávek. Bořka dopadli takřka</p>

<p>společně,  ač  jim  dlouho  kličkoval  mezi kartami.</p>

<p>Ale celý Bořkův vpád byla jen léčka. Zatím co se obránci</p>

<p>Gusta  a  Slávek  honili  za  ním,  několik  vteřin po jeho vpádu na</p>

<p>hřišťátko  se  na  témže  místě  vynořil  z  rokle Dušan, využil</p>

<p>zmatku — a než sem přiběhl obránce Zbynda, měl dvě kartičky</p>

<p>přečtené!</p>

<p>Standa  všechno  pozoroval  opodál  a nádherným Dušanovým únikem byl  nadšen.  S  úžasem  potom  pozoroval  i signalizaci přečtených slov  —  prvních  Dušanových  a  později  i dalších — nahoru na</p>

<p>skálu. Chlapci odesílali slova prostorem různě zvedanými</p>

<p>pažemi  jako  námořníci  na  lodích.  Morseovku Standa trochu uměl,</p>

<p>ale  o  této  lodní  abecedě  neměl  ani  potuchy.</p>

<p>Byl to “semafor”.</p>

<p>Hra  byla  plná  dobrodružných  vzrušených situací. Sestupy do</p>

<p>roklí,  úniky  obráncům,  kombinování,  jak obránce odlákat — a</p>

<p>zase běh co síly stačily, jako by šlo o život.</p>

<p>Po jedné chvíli napětí si Standa uvědomil, že vlastně s</p>

<p>Lojzkem ve hře prožívají to, co dávno hledali a o čem</p>

<p>čítávali  jen  v  dobrodružných  knížkách.</p>

<p>Nejenže se s oddílem</p>

<p>pohybují  v  neznámém  kraji,  ale  naskýtají  se jim zdě chvíle</p>

<p>vrcholného  napětí  jako  ve  čtených  příbězích.</p>

<p>A nevadí, že zde</p>

<p>nejde o život jako v knížkách!</p>

<p>Hra  skončila  vítězstvím  útoku,  jehož  chlapci rozluštili i</p>

<p>domy—</p>

<p>28</p>

<p>29</p>

<p>sleli zprávu. Byla v ní výzva, aby útočníci do hodiny od</p>

<p>začátku  hry  sepsali  alespoň  pět  známých přísloví, která se</p>

<p>týkají pilnosti | a práce.</p>

<p>Přijímací  stanice  útoku  na  svém  stanovišti nahoře ve skalách I</p>

<p>—  byli  to  Jůlek  z  Modré  družiny  a  Vráťa, vedoucí Zelené — ses-1  tavila  výzvu  z  odsignalizovaných  slov, kterých došlo</p>

<p>nahoru  asi  |  35  (chybějící  si  domyslela),  a zakřičela ze skály</p>

<p>dolů:</p>

<p>“Bez  práce  nejsou  koláče!  Ranní  ptáče  dál doskáče! Mladí le-j</p>

<p>žáci,  staří  žebráci!  Komu  se  nelení,  tomu  se zelení! Práce</p>

<p>šlechtí j člověka!”</p>

<p>Chlapci  se  zezdola  s  překvapením  zahleděli nahoru na skalní I</p>

<p>štít,  odkud  Jůlek  a  Vráťa  přísloví  společně volali. Dole totiž</p>

<p>ani  obrana  ani  útok  vlastně  nevěděly,  jakou výzvu zpráva na</p>

<p>kartičkách  obsahovala  —  a  teprve  teď  to všichni z volání</p><empty-line /><p>přijímací] stanice pochopili.</p>

<p>Slunce zapadlo. Tady dole mezi skalními útesy a pahrbky byli</p>

<p>už  hluboký  stín,  ale  nebe  hořelo  nachem  a skalní štít, na němž</p>

<p>I  Vráťa  s  Julkem  ještě  před  chvílí  skládali zprávu, byl nyní</p>

<p>celýj  červený  a  ostře  se  odrážel  od  oranžové oblohy.</p>

<p>“Tak je to tady skoro pokaždé,” řekl Standovi Péťa. “A teďj</p>

<p>vidíte  sami,  proč  tomu  tady  říkáme  Červené skály!”</p>

<p>Do města se chlapci vraceli za šera. Když vyšli na širokou</p>

<p>ná-i  horní  rovinu  a  nechali  Červené  skály  za sebou, zastavili</p>

<p>se  ještě!  všichni  a  dívali  se  na  dohasínající požár nebes.</p>

<p>Malé  borové  le-l  siky  na  temenech  i  úbočích skal se nořily do</p>

<p>fialových  oparů|  a  pastelové  barvy  oblaků temněly.</p>

<p>“A  teď  rychle  do  klubovny!”  pobídl  Jenda ostatní. “Nemohuj se</p>

<p>dočkat filmu z tábora!”</p>

<p>Po celou cestu si chlapci vyprávěli o táboře a připomínali sil</p>

<p>spousty  veselých  příhod.  Uvšechvšudy  —  už aby tady zase byl!j</p>

<p>8.    Oddílové nálepky a jiné zajímavosti Podzimní  dny  míjely. V  parku  u  vinohradské vodárny, v jehož</p>

<p>blízkosti  Standa  bydlel,  bylo  pod  stromy,  na cestách i v</p>

<p>jízdníl  dráze  nastláno  barevné  listí  a  při každém závanu větru</p><empty-line /><p>se tišej a smutně snášelo z větví stromů k zemi další a další.</p>

<p>Malí  chlapci  zde  sbírali  plody  javorů  a vyhazovali je do</p>

<p>vzdu-j</p>

<p>chu. Nažky se v letu vrtulovitě točily a chlapci křičeli:</p>

<p>“Helikoptéra letí!”</p>

<p>V  Lužické  ulici  byla  skupinka  menších chlapců a děvčat, kteří si  javorové  nažky  očíslovali  inkoustovou tužkou a vypouštěli</p>

<p>je  do  větru  z  balkónu  ve  čtvrtém  poschodí.</p>

<p>Vítr zanesl některé</p>

<p>nažky nad střechy domů a více je nenašli, jiné dopadly dolů</p>

<p>do  ulice,  kde  je  pak  sbírali  a  podle  čísel zjišťovali, která</p>

<p>“helikoptéra”  byla  navždy  ztracena  “v  boji  s nepřítelem”.</p>

<p>Vzduch byl naplněn nasládlou vůní spadaného listí a ještě</p>

<p>čímsi,  co  není  ve  vzduchu  nikdy  jindy  než právě na podzim. A</p>

<p>bylo té vůně plno nejen v parku u vodárny, ale i všude jinde a</p>

<p>zejména v přilehlých ulicích, kde barevné listí ševelivě</p>

<p>putovalo  po  asfaltové  jízdní  dráze  a  po chodnících.</p>

<p>A  každým  tím  podzimním  dnem  Standa  a Lojzek hlouběji pronikali do vnitřního života oddílu a je samé stále víc a víc</p>

<p>prostupoval jeho duch.</p>

<p>Lépe  se  učili,  protože  za  dobré  známky  se  v oddílu dávaly</p>

<p>body  a  ty  družina  tolik  potřebuje!  Standa neměl v žákovské</p>

<p>knížce  žádné  poznámky,  zato  v  Lojzkově knížce dřív každou</p>

<p>chvíli  nějaká  strašila. To  teď  přestalo!  Co  by řekla družina?</p>

<p>A nebyly by rublony a nálepky!</p>

<p>Dřív  oba  chlapci  sbírali,  jako  snad  každý hoch, známky nebo</p>

<p>štítky ze zápalek. Teď ale tyto sbírky ustoupily jiné, nové</p>

<p>sbírce — oddílových nálepek.</p>

<p>Byly  to  pestře  kolorované  lístky,  asi  13</p>

<p>centimetrů vysoké a 6</p>

<p>centimetrů široké, s pěknými kresbami a texty.</p>

<p>Zdeněk, Jenda a</p>

<p>Péťa  je  kreslili  a  pak  rozmnožovali  na kopírovacím stroji v</p>

<p>kanceláři  jednoty.  Barvili  je  potom  chlapci  v oddílu podle</p>

<p>přesných vzorů, za body do Desítky.</p>

<p>‘  Prozatím  bylo  vydáno  asi  sedmdesát  druhů těchto nálepek,</p>

<p>každý  měl  své  číslo.  A  všechny  nálepky znázorňovaly něco</p>

<p>oddílového,  k  něčemu  vybízely,  něco připomínaly.</p>

<p>Tak  například  nálepka  číslo  65  byla  plná různobarevných kvítků a měla nápis: “Ochraňujme květiny! Nešlapme po nich a zbytečně</p>

<p>je  netrhejme!”  Jiné  připomínaly  prožité prázdninové tábory,</p>

<p>jednotlivá  nedělní  tábořiště  oddílu  v  okolí Prahy, oblíbené</p>

<p>oddílové  písničky,  různé  zvyklosti  a  pravidla oddílu, jedna</p>

<p>oslavovala vítězství Zelené družiny v bodování za minulý rok,</p>

<p>další  měla  být  výstrahou  před  pitím  vody  na třešně.</p>

<p>Nálepku  bylo  možné  získat  u  Zdeňkova zástupce Jendy vý-</p>

<p>30</p>

<p>31</p>

<p>měnou  za  deset  rublonů.  Tyto  oddílové poukázky hoši dostávali kromě  bodů  —  za  různé  mimořádné  výkony.</p>

<p>Nebylo lehké je</p>

<p>získat,  a  proto  se  málokomu  podařilo  rozšířit sbírku nálepek o</p>

<p>víc  než  tři  nebo  čtyři  měsíčně.  Zato  však  ta radost, když nová</p>

<p>nálepka za pracně nastřádaných deset rublonů putovala do</p>

<p>alba,  jež  si  každý  chlapec  vlastnoručně vyrobil. Skoro každý</p><empty-line /><p>týden byl dán “do prodeje” nějaký nový druh a Zdeněk říkal, že</p>

<p>nálepek bude nejméně sto druhů!</p>

<p>Ale  nejen  z  nálepek  —  i  z  rozhovorů  s ostatními hochy na</p>

<p>schůzkách,  nedělních  výpravách  nebo  na Klubovních sobotách se Standa a Lojzek dozvídali nové a nové věci o oddílu.</p>

<p>Teď  právě  podstupovali  tříměsíční  přijímací zkoušku, která</p>

<p>měla  asi  třicet  podmínek.  Za  nejlehčí pokládali tu, jež</p>

<p>předepisovala, aby nováček měl po všechny tři měsíce alespoň</p>

<p>osmde-sátiprocentní docházku do oddílu.</p>

<p>“To  je  přece  k  smíchu!”  řekl  Lojzek,  když zkoušku začali.</p>

<p>“Budeme</p>

<p>mít</p>

<p>stoprocentní</p>

<p>docházku!</p>

<p>Nevynecháme ani jednu schůzku  a  neděli,  uvidíte!”  Oba  o  tom  byli pevně přesvědčeni.</p>

<p>Proč by měli vynechávat?</p>

<p>Stejně jako ostatní chlapci si vyrobili album na nálepky a</p>

<p>každý  už  jednu  měli.  Standa  si  vybral sedmadvacítku s kresbou stanového  tábora  na  podsadách  a  Lojzek dostal nálepku číslo</p>

<p>čtyřicet  dva.  Propagovala  Soutěž  tělesné obratnosti a byl na</p>

<p>ní nakreslen hoch v trenýrkách skákající přes švihadlo.</p>

<p>Modrá  družina  byla  se  Standou  a  Lojzkem spokojena. Oba byli</p>

<p>chápaví,  veselí  a  dovedli  se  brzo  spřátelit.</p>

<p>Uměli rychle</p>

<p>běhat, byli pružní a obratní, ovládali dobře míč — Lojzek s</p>

<p>ním  dokázal  pravá  kouzla,  uměl  s  míčem prokličkovat mezi</p>

<p>několika chlapci najednou.</p>

<p>“Takové chlapce potřebujeme!” uznale řekl na jedné družinové</p>

<p>schůzce  Svatík,  sám  rychlý  a  ohebný  jako proutek.</p>

<p>“Hoši-bá-bovky,  co  se  rozbíhají  jako  tank  a nedokážou ani</p>

<p>vylézt  na  strom,  ti  jsou  pro  družinu  pravá pohroma! To se</p>

<p>nejlíp pozná na jaře a v létě na výpravách, kde je plno</p>

<p>různých  závodů  a  her  —  a  pak  ovšem  na táboře!”</p>

<p>Tábor! To slovo jako by elektrizovalo všechny chlapce. Hned se</p>

<p>o  něm  všichni  rozpovídali.  O  minulých  i  o budoucím.</p>

<p>“Viděli  jste  ty  vodopády  v  našem  táborovém filmu?” volal</p>

<p>vzrušeně  na  Standu  a  Lojzka  Béďa.  “Ty  na táboře každou chvíli</p>

<p>přelézáme  —  nebo  se  zase  dostáváme  při různých hrách přes ně-</p>

<p>32</p>

<p>kolik dravých říček — ty se ale dají zdolat jen s lanem</p>

<p>napnutým přes vodu — to víte, kdo má strach, ten je ztracen!”</p>

<p>“A kde ten tábor vlastně je?” vydechl Standa.</p>

<p>“Na  Slovensku!  Na  Zelené  říčce!  Pod Vysokými Tatrami!” chrlil nadšeně Jůlek.</p>

<p>“Už aby bylo jaro,” zatoužil vážný Ivan, “pak to teprve</p><empty-line /><p>všechno začne! Jaro a léto. A tábor!”</p>

<p>“My  vám  dáme  prohlédnout  družinovou kroniku,” řekl potom</p>

<p>Béďa.  “Tam  se  všechno  dočtete!  Právě  jsme dopsali její první</p>

<p>knihu.  Je  tam  i  o  celém  letošním  táboře.</p>

<p>Jindro, ty ji máš</p>

<p>doma,  viď?  Přines  ji  v  sobotu!  Už  jsi  ji  měl přinést, když</p>

<p>jsme hráli Vyzvědače!”</p>

<p>“Já  vím,  přinesu!”  vydechl  Jindra  a  trochu zčervenal.</p>

<p>Teprve  později  se  Standa  a  Lojzek  dozvěděli, proč.</p>

<p>9.    Tajemství tří</p>

<p>Na každé Klubovní sobotě si Standa a Lojzek s obrovským</p>

<p>zájmem  prohlíželi  staré  i  nové  oddílové kroniky a litovali,</p>

<p>že  si  je  nemohou  vypůjčit  domů.  Při  častém přenášení se tyto</p>

<p>velké knihy totiž dost poškozovaly, a tak bylo nakonec</p>

<p>rozhodnuto, že se domů půjčovat nebudou.</p>

<p>Proto teď na družinovce oba nováčci s jásotem přivítali</p>

<p>Béďovu nabídku, aby si vypůjčili aspoň první knihu kroniky</p>

<p>družinové.  I  když  družinová  kronika  nebyla tak bohatě</p>

<p>ilustrovaná  jako  velké  kroniky  oddílové,  ani tak podrobně</p>

<p>psaná,  přece  jen  se  z  jejího  prvního  dílu  oba něco o oddílu a</p>

<p>hlavně o družině dočtou — a v duchu prožijí to, co ostatní</p>

<p>prožili ve skutečnosti.</p><empty-line /><p>“To bude něco!” vykřikl Lojzek. “Zamlouvám si ji první! A jak</p>

<p>dlouho ji smíme mít doma?”</p>

<p>“Ale tu přečtete do týdne!” řekl Béďa.</p>

<p>Lojzek  se  najednou  zastyděl,  že  chtěl  mít sobecky kroniku Před</p>

<p>Standou jako první, a dodal: “Anebo si ji půjč dřív ty, já až</p>

<p>Po tobě!”</p>

<p>“Přijdeš  k  nám  a  budeme  si  ji  číst  spolu!”</p>

<p>navrhl Standa. »A</p>

<p>Jindro,  víš  co?  My  si  pro  kroniku  k  tobě půjdeme ještě teď Po</p>

<p>schůzce! Nebudeme čekat do soboty!”</p>

<p>Jindra přikývl.</p>

<p>33</p>

<p>Schůzka  potom  brzo  skončila,  družina společně uklidila</p>

<p>klubovnu a hoši vyšli do tmavého večera.</p>

<p>“Čtěte  v  kronice  všechno!”  nabádal  Standu  a Lojzka Béďa, “i o</p>

<p>schůzkách  a  výpravách  —  ale  hlavně  každý řádek o táboře! A</p>

<p>kroniku  nikomu  nepůjčujte,  je  to  naše družinová drahocennost, pro nás má nepředstavitelnou cenu!”</p>

<p>U  konečné  stanice  tramvaje  nastalo  krátké loučení. Ivan,</p>

<p>Vláďa,  Béďa  a  Jůlek  nastoupili  do  čekající osmnáctky.</p>

<p>Samozřejmě do vlečňáku! Péťa, Svatík a Olda byli Radličáci a</p>

<p>odběhli do tmy směrem k Pechlárově ulici.</p>

<p>A  Standa  s  Lojzkem  a  Jindrou  vykročili  z kopce dolů do</p>

<p>Radlické ulice, tiché a skoro liduprázdné.</p>

<p>“Ty tady někde bydlíš?” začal Standa.</p>

<p>“Dole za Laurovou ulicí!” zahuhlal Jindra.</p>

<p>“To máš do klubovny kousek! Co bychom dali za to, kdybychom</p>

<p>bydleli tak blízko!” řekl Lojzek.</p>

<p>Jindra  neodpověděl.  Mlčky  kráčel  mezi Standou a Lojzkem — a Standovi  připadalo,  že  se  s  ním  náhle  něco stalo. Ještě v</p>

<p>klubovně  byl  plný  hovoru  a  smíchu,  zpíval písničku o</p>

<p>Čipewa-jích,  o  tolika  oddílových  věcech  s nimi mluvil — a</p>

<p>najednou s ním není kloudná řeč!</p>

<p>A  když  došli  až  k  hostinci  U  svaté  Anny, zpomalil Jindra</p>

<p>chůzi a řekl stísněným hlasem: “Hoši, já vám musím něco říct!</p>

<p>Nechoďte teď se mnou pro tu kroniku, nemělo by to význam!”</p>

<p>“A  proč?”  vyhrkl  zklamaně  Standa.  “Nám  to přece nic neudělá,</p>

<p>když si k tobě pro ni doskočíme!”</p>

<p>“To se ví!” přizvukoval Lojzek. “A teď, když jsme skoro v</p>

<p>půli cesty — “</p>

<p>“Když — jak bych vám to řekl,” váhal Jindra, “já kroniku</p>

<p>nemám!  Nechtěl  jsem  to  v  klubovně  před družinou říct — ale</p>

<p>zbytečně  bych  vás  táhl  až  ke  mně  před  dům, když ji doma</p>

<p>nemám!”</p>

<p>Vtom  se  prudce  zastavil.  Pod  elektrickou lampou mu Standa s</p>

<p>Lojzkem  pohlédli  do  tváře.  Jindra  vypadal zdrceně.</p>

<p>Standy  se  zmocnilo  neblahé  tušení.  “A  kde tedy kronika je? Kam</p>

<p>jsi ji dal?”</p>

<p>Jindra však neodpovídal a jen se střídavě díval na oba</p>

<p>chlapce, jako by od nich očekával pomoc.</p>

<p>“Kdyby  to  družina  věděla!”  zanaříkal  pak těžce.</p>

<p>“Ty jsi kroniku půjčil někomu cizímu a on ti ji už nevrátil,</p>

<p>viď?” páčil z něho Lojzek.</p>

<p>34</p>

<p>“Ne!  To  ne!”  zavrtěl  hlavou  Jindra.  “To  by nebylo tak hrozně</p>

<p>beznadějné, to bych aspoň věděl, kde je! Stalo se něco</p>

<p>horšího!”</p>

<p>)5A  co?  Tak  nám  to  přece  řekni!”  naléhal Standa.</p>

<p>A  Lojzek  dodal  povzbudivě:  “Jsme  tvoji kamarádi — jsme z jedné družiny — třeba si nějak poradíme!”</p>

<p>Pravděpodobně to byla právě tato slova, která konečně</p>

<p>Jindrovi rozvázala jazyk.</p>

<p>“Nikomu  cizímu  jsem  ji  nepůjčil,”  prohlásil pevně, “co si to</p>

<p>myslíte! To bych nikdy neudělal! Ale měl jsem ji s sebou, když</p>

<p>jsme  hráli  Vyzvědače,  chtěl  jsem  ji  tenkrát večer dát v</p>

<p>klubovně Béďovi, jak to bylo domluveno …”</p>

<p>“No  a  proč  jsi  mu  ji  tedy  nedal?”  divil  se Lojzek.</p>

<p>“Já  ji  měl  při  hře  pod  teplákovou  bundou  a vždycky, když jsem</p>

<p>získal od nějakého dopadeného hráče z cizího území výkupné,</p>

<p>takový malý ústřižek papíru, tak jsem si na ten ústřižek</p>

<p>napsal  jeho  jméno.  A  kroniku  jsem  při  tom použil jako</p>

<p>podložku.  V  Jilské  ulici,  na  plácku  u Vejvodovy uličky jsem měl  na  hlídce  chvilku  klidu,  a  tak  jsem  si kroniku vytáhl zpod</p>

<p>bundy,  výkupné  jsem  vylovil  z  kapsy  a  na kronice jsem si je</p>

<p>počítal  a  třídil  na  hromádky  podle  barev družin.</p>

<p>Pak  se  přiblížili  Stepní  vlci  —  pamatujete?</p>

<p>Rychle jsem strčil</p>

<p>výstřižky  do  kapsy  a  kroniku  položil  za  sebe na římsu starého</p>

<p>zazděného  okna.  Vlci  se  na  mě  sápali,  začal jsem utíkat — a na</p>

<p>kroniku jsem zapomněl! Zůstala tam! Na tom okně!”</p>

<p>Standa se zděsil: “A proč jsi se pro ni nevrátil, když jsme tu</p>

<p>partu zahnali?”</p>

<p>“Ale já zapomněl, že jsem ji tam nechal!”</p>

<p>“No tak aspoň druhý den jsi tam měl běžet,”</p>

<p>volal vzrušeně</p>

<p>Lojzek.  “Člověče,  třeba  tam  ještě  byla!  Na takovém zapadlém</p>

<p>místě  —  kdo  by  si  všiml,  že  tam  leží  nějaká kniha?”</p>

<p>“Já  jsem  tam  letěl  až  třetí  den,”  vzdychl Jindra. “Až ve</p>

<p>středu Po družinovce. Ani na družinovce jsem si ještě</p><empty-line /><p>neuvědomil,  že  Jsem  tam  v  neděli  kroniku nechal! Teprve když</p>

<p>se po ní hoši v klubovně ptali — Béďa do ní chtěl vlepit ještě</p>

<p>dvě  fotografie  tak  se  mi  rozsvítilo! A  myslel jsem, že mě</p>

<p>leknutím raní mrtvice!</p>

<p>Družině jsem ale nic neřekl, neprozradil jsem se, a jak byl</p>

<p>ko-nec schůzky, upaloval jsem do Jilské ulice.</p>

<p>Samozřejmě —</p>

<p>kro-mika tam už nebyla — to víte — kdepak by vydržela nějaká</p>

<p>35</p>

<p>knížka tři dny na okně na ulici, i když je to v zákoutí, kam</p>

<p>skoro! nikdo nechodí!”</p>

<p>Jindra skončil svou zpověď a jeho oči ulpívaly na obou</p>

<p>chlapcích.</p>

<p>“Ale  to  přece  musíme  —  nebo  vlastně  musíš — ohlásit družině!”</p>

<p>řekl rozechvěle Standa.</p>

<p>“Nikdy!” zoufale vykřikl Jindra. “Já nevím, co udělám — ale v</p>

<p>družině  to  nemůžu  říct  nikdy!  Rozumíte?</p>

<p>Nikdy!”</p>

<p>V jeho očích se náhle objevily slzy a Standa s Lojzkem si</p>

<p>vzpomněli, že už ho jednou takhle viděli, když mu tehdy v té</p>

<p>nešťastné  Jilské  ulici  největší  rváč  Stepních vlků uštědřil</p>

<p>políček.</p>

<p>Jindra si teď ustaraně přejížděl čelo a při tom vypadal ještě</p>

<p>zdrceněji.</p>

<p>“Vy jste první, komu jsem to řekl,” pravil po chvíli mlčení.</p>

<p>“První!  A  poslední!  Ať  se  děje  co  děje, nesmíte to na mě</p>

<p>prozradit! Řekl jsem vám to jen proto, abyste věděli, že nemá</p>

<p>smysl jít pro kroniku ke mně!”</p>

<p>“Neboj  se,  neprozradíme  nic,”  soucitně  řekl Lojzek.</p>

<p>“Slavnostně  ti  to  tady  slibujeme,  viď  Stando, neprozradíme</p>

<p>nic, jak jsi to řekl: ať se děje co děje!”</p>

<p>“Chvílemi  na  to  vždycky  zapomenu,”</p>

<p>pokračoval už trochu</p>

<p>klidněji  Jindra,  “ale  jak  jsem  sám,  tak  na  to musím myslet</p>

<p>skoro  pořád.  Teď  už  mě  družina  o  kroniku dlouho neupomínala,</p><empty-line /><p>tak  byl  pokoj,  ale  dnes  se  to  znovu  rozvířilo, když Béďa řekl,</p>

<p>abych vám ji půjčil!”</p>

<p>Za  hovoru  došli  až  k  lávce  přes  smíchovské seřaďovací</p>

<p>nádraží. Zůstali stát na stanici tramvaje, která zde zahýbá v</p>

<p>pravém úhlu k vnitřní Praze.</p>

<p>“Nějak ti pomůžeme!” pravil pevně a nadějně Standa. “Zatím</p>

<p>ještě  nevím  jak,  ale  něco  vymyslíme!</p>

<p>Nenecháme tě v bryndě!”</p>

<p>“Začneme  po  kronice  pátrat!”  řekl  Lojzek.</p>

<p>“Nemohla se přece</p>

<p>ztratit ze světa. Někdo ji na tom okně v Jilské ulici našel a</p>

<p>odnesl. To je jisté. Ale nemá pro něj cenu! Pro nikoho přece</p>

<p>nemůže mít taková kronika cenu než pro nás, pro družinu!</p>

<p>Jistě  nám  ji  dá  zpátky,  když  dokážeme,  že kronika je naše!”</p>

<p>Zoufalý  výraz  z  Jindrovy  tváře  zvolna  mizel.</p>

<p>Už tím, že se</p>

<p>někomu svěřil, se mu silně ulevilo. A když teď viděl Lojzkovu</p>

<p>a  Standovu  ochotu  pomoci  mu,  vzrůstala  v něm naděje, že možná</p>

<p>všechno nakonec dobře dopadne.</p>

<p>36</p>

<p>Potom se ale znovu podíval ztrápeně: “Co ale řekneme družině?</p>

<p>Do  soboty  kroniku  sotva  najdeme  a  v  sobotu se vás chlapci</p>

<p>budou ptát, jestli jste si ji u mě vyzvedli a jak se vám líbí!</p>

<p>Co na to řeknete?”</p><empty-line /><p>“Tak  si  trochu  zalžeme,”  řekl  Standa.  “Nemá se to dělat, to je</p>

<p>pravda,  lhát  se  nesmí,  ale  my  musíme  získat čas! Řekneme, že</p>

<p>kroniku  čteme  a  že  se  nám  moc  líbí.  A budeme to tak říkat a protahovat třeba čtrnáct dní, co na tom, a do té doby kroniku</p>

<p>musíme objevit!”</p>

<p>Jindra  se  začal  usmívat:  “A  já  vám  podle svého pracovního</p>

<p>sešitu  stručně  napíšu,  jaké  výpravy  jsou  v kronice popsané a</p>

<p>co se na nich přihodilo — a také o táboře vám toho hodně povím</p>

<p>a  napíšu  pro  zapamatování,  kdyby  se  vás chlapci na něco z</p>

<p>kroniky ptali!”</p>

<p>Z  kopce  od  konečné  stanice  sem  dořinčela tramvaj. Standa s</p>

<p>Lojzkem  stiskli  Jindrovi  ruku  a  nastoupili.</p>

<p>Samozřejmě do</p>

<p>vlečňáku, do jeho zadní poloviny.</p>

<p>“A  v  sobotu  se  poradíme,  jak  dál!”  vykřikl ještě povzbudivě</p>

<p>Standa.</p>

<p>Jindra  stál  na  chodníku  docela  nehybně,  a chlapci ho tak</p>

<p>viděli z tramvaje dlouho, až jim zmizel ve tmě.</p>

<p>10.    Standa hledá na Starém Městě Po příjezdu domů se Standa rozhodl, že hned zítra, ve čtvrtek,</p>

<p>se půjde podívat na nešťastné místo v Jilské a že tam zahájí</p>

<p>pátrání  po  zmizelé  kronice.  Škoda  každého dne a každé hodiny!</p>

<p>Nejraději by tam samozřejmě šel s Lojzkem a Jindrou, ale</p>

<p>Lojzek chodí do jiné školy, má jiný rozvrh a ve čtvrtek má</p>

<p>celé  odpoledne  školu.  A  s  Jindrou  se nedomluvil.</p>

<p>Chuť a odvahu do celého tohoto podniku mu dost citelně vzal</p>

<p>tatínek. “Vy jste ale nerozumní chlapci,” řekl přísně, když mu</p>

<p>Standa večer po návratu z družinovky všechno vypověděl.</p>

<p>“Nejlepší  by  bylo  oznámit  to  vašemu vedoucímu Zdeňkovi a</p>

<p>nechránit  toho  nepozorného  chlapce.  To  víš, lež má krátké</p>

<p>nohy,  a  v  oddílu  se  nakonec  na  tebe  i  na Lojzka mohou dívat</p>

<p>jako na lháře!”</p>

<p>Také maminka se zlobila, že chce Standa lhát.</p>

<p>“To jste tomu</p>

<p>37</p>

<p>Jindrovi  neměli  slibovat,”  řekla.  “A  kde vůbec, prosím tě,</p>

<p>chcete  tu  kroniku  hledat?  To  je  přece  tak marné, jako hledat</p>

<p>jehlu v kupce sena!”</p>

<p>Standa  trošku  zakolísal.  Ale  co  může  dělat, když to Jindrovi</p>

<p>slíbili?</p>

<p>Druhý den jel Standa ze školy rovnou dolů do Prahy. Byl zde</p>

<p>poprvé od toho památného a tak významného dne — a zmocnily se</p>

<p>ho  podivné  pocity.  Úmyslně  kráčel  stejnými místy, jako šli</p>

<p>tenkrát  s  Lojzkem  … Ano,  tady  zaslechli  ten křik, který byl</p><empty-line /><p>signálem  ke  všemu  novému,  co  pak  vstoupilo do jejich života.</p>

<p>\</p>

<p>Prošel průchodem domu do Jilské ulice. Dnes byla ztichlá a</p>

<p>klidná, zešedlá stmíváním. Stoupl si na místo, kde stáli s</p>

<p>ještě  neznámým  Jindrou  proti  pěti  Stepním vlkům. Po několika</p>

<p>vteřinách se vydal směrem, odkud tehdy Jindra a za ním horda</p>

<p>Vlků přiběhli.</p>

<p>Z  plácku  za  kostelem,  kde  ulice  končila,  se vydal k zazděnému</p>

<p>oknu, i když věděl, že tam nemůže nic objevit.</p>

<p>Několik  menších  děvčat  si  poblíž  hrálo  s dřevěnou kuželkou.</p>

<p>Standa  se  jich  zeptal:  “Prosím  vás,  nenašel tady někdo takovou</p>

<p>silnou  knihu,  ručně  psanou  a  kreslenou?</p>

<p>Zapomněli jsme ji asi před měsícem tamhle na tom okně!”</p>

<p>“Tak se tam koukni, třeba tam ještě je!” řekla jedna z dívek</p>

<p>uštěpačně a její kamarádky se rozesmály.</p>

<p>Standa  zrudl  rozpaky  i  rozmrzelostí.  Žáby hloupé, kdyby</p>

<p>věděly,  co  hledá  a  proč  to  hledá!  Co  na  tom závisí! Zachoval</p>

<p>však  klid  a  pokoušel  se  dál:  “To  vím,  že  už tam není. Proto se</p>

<p>vás , ptám, jestli nevíte o někom, kdo ji třeba našel. Nebo</p>

<p>jestli jste ji u někoho neviděly nebo o ní něco neslyšely — třeba někdo o ní s někým mluvil!”</p>

<p>“Ne.  Nic  jsme  neslyšely,  nevíme  o  žádné knize,” odpověděla</p>

<p>jiná  dívka,  a  hned  si  opět  začala  pohazovat kuželkou.</p>

<p>“No tak vám děkuju,” řekl zklamaně Standa a zvolna odcházel,</p>

<p>skleslý a bezradný.</p>

<p>Procházel  různými  uličkami  a  průchody.</p>

<p>Leckteré z nich ani</p>

<p>neznal, s Lojzkem se do těchto hlubin Starého Města dříve</p>

<p>nikdy  nepustili.  Tak  prošel  Husovu  ulici, Jalovcovou se</p>

<p>dostal zase do Jilské a Karlova ho zavedla do Liliové.</p>

<p>Objevil  Seminářskou  uličku,  Anenskou, uzoučkou Stříbrnou,</p>

<p>uzavřené  zákoutí  Zlaté  —  a  zase  se  vracel okruhem Náprstkovou</p>

<p>ulicí dovnitř tohoto bludiště.</p>

<p>38</p>

<p>Cestou se ptal ještě několika chlapců a děvčat na ztracenou</p>

<p>kroniku,  ale  marně.  Nedozvěděl  se  nic.</p>

<p>Rozmrzelost, která ho držela  od  setkání  s  děvčaty  s  kuželkou,  ho však už opustila — a on plný odhodlání křižoval ulice dál.</p>

<p>šero  se  zatím  změnilo  ve  večerní  tmu  a plynová světla lamp se rozžehla.  Uličky  tím  dostaly  ještě  tajuplnější ráz.</p>

<p>Na Standu padla tíseň samoty, a když se navíc na rohu</p>

<p>Řetězové  ulice  objevila  parta  chlapců  jeho věku, nebylo mu</p>

<p>lehko  u  srdce.  Jindrův  případ  z  Jilské  ulice měl pořád před</p><empty-line /><p>očima.</p>

<p>Nejraději  by  se  otočil  a  šel  Liliovou  ulicí zpátky na</p>

<p>Betlémské  náměstí,  odkud  právě  přicházel.</p>

<p>Ale chlapci už ho</p>

<p>spatřili a Standa se k nim nemohl obrátit zády, tím by jen</p>

<p>ukázal, že se bojí.</p>

<p>Zvolna  došel  s  předstíraným  klidem  a lhostejností k nim. Byli to  zase  Stepní  vlci.  Zdivočelí  ulicí, nicneděláním, teď</p>

<p>sebevědomí  a  panovační  s  vědomím  své přesily nad Standou.</p>

<p>“Helou,  cizince,  co  tady  slídíš?  Už  jsme  tě tady dneska viděli</p>

<p>několikrát!”  zvolal  na  Standu  jeden  z  nich.</p>

<p>Dva jiní takřka</p>

<p>neznatelně postoupili vpřed proti němu.</p>

<p>Standovi  prolétla  hlavou  myšlenka,  že  z podobné situace</p>

<p>zachránili  s  Lojzkem  Jindru.  Kdo  dnes zachrání jeho,</p>

<p>strhne-li se něco?</p>

<p>Na  posměšný  dotaz  neznámého  chlapce  se rozhodl neodpovědět a zrychlil  krok  do  úzkého  vstupu  do  Řetězové ulice. Pádná rána</p>

<p>na rameno a prudké trhnutí ho však zastavily a skoro obrátily</p>

<p>čelem vzad.</p>

<p>“U  slušných  lidí  se  odpovídá  na  otázky!”</p>

<p>zabouřil jeden z</p>

<p>hochů Standovi do obličeje a nepouštěl přitom ruku z jeho</p>

<p>ramene, které svíral železným sevřením.</p>

<p>“Jo  vím!”  řekl  ledově  Standa  a  snažil  se vypadat co</p>

<p>nejklidněji. “Ale nevím, že bych tady byl mezi slušnými</p>

<p>lidmi, a proto</p>

<p>odpovídat nemusím. A dej tu ruku dolů, nebo se něco bude dít!”</p>

<p>“To  jsem  zvědavý,  co  to  bude!”  ušklíbl  se posměšně Stepní vlk.</p>

<p>“Tohle!”  vykřikl  Standa.  Prudce  strhl  ruku neznámého ze svého</p>

<p>ramene, otočil se a dal se do běhu Řetězovou ulicí.</p>

<p>Spíš  slyšel  než  viděl,  že  se  dva  či  tři  chlapci dali do běhu</p>

<p>za níni-Rychle proběhl úzkou částí Řetězové ulice po</p>

<p>kostrbatém  Zazdění  podél  plakátů.  Tam,  kde se ulice rozšířila,</p>

<p>začala asfal—</p>

<p>39</p>

<p>tová dlažba a tady Standovy nohy přímo letěly.</p>

<p>Kam se na něj</p>

<p>hrabou Stepní vlci!</p>

<p>Přesto  ho  strach  neopouštěl  a  on  běžel  dál.</p>

<p>Zabočil do Husovy</p>

<p>ulice a teprve u Skořepky přestal utíkat, když viděl, že Vlci</p>

<p>už pronásledování nechali.</p>

<p>Byl  pořádně  naštvaný.  Kdyby  ti  lotři  věděli, proč tady byl!</p>

<p>Kdyby  věděli,  jak  pěkné  zájmy  —  zájmy oddílu a družiny — tady hájí!  Proč  jen  tak  hloupě  a  prázdně  žijí?  Co mají z toho, že</p>

<p>se  potloukají  po  ulicích,  které  znají  jako  své boty? Co</p>

<p>pěkného  tu  mohou  prožít?  Nic.  Zhola  nic!</p>

<p>Znají něco takového,</p>

<p>jako  je  jejich  oddíl?  Jistě  ne!  Udělají  někdy někomu něco</p>

<p>užitečného? Sotva! Proč jen jsou takoví?</p>

<p>V neveselých myšlenkách se Standa vymotal z pokřivených uliček</p>

<p>Starého Města. Na Perštýně nasedl na dvojku a ze zadního</p>

<p>oddělení vlečňáku mrzutě sledoval plošinovým oknem ubíhající</p>

<p>kolejnice.</p>

<p>Asi za půl hodiny bude doma.</p>

<p>11.    Nebezpečná rozmluva Klubovna hlučela obvyklým sobotním ruchem.</p>

<p>A když Standa s</p>

<p>Lojzkem  dorazili  a  ocitli  se  uprostřed  toho ruchu, byli opět</p>

<p>nejšťastnějšími chlapci.</p>

<p>Standa  mrkl  okem  po  vývěsce  s  jízdenkovou hrou a Zbynda, ten</p>

<p>malý  veselý  chlapík,  už  tu  byl  a  se  smíchem mu říkal: “Jó,</p>

<p>holenku,  mě  už  sotva  někdo  přebije  vyšším číslem!”</p>

<p>Hlučný  vtipálek  hromotluk  Radek  ze  Žluté družiny sem při běhl, chytil Zbyndu a naoko přísně volal: “A teď tě nepustím, dokud</p>

<p>neuděláš moroně!”</p>

<p>A Zbynda zaťal své malé pěstičky, přiložil si je k</p>

<p>nafouknutým  tvářím  a  začal  ruce  křečovitě svírat a otvírat a</p>

<p>přitom divoce koulel očima. Tomu se v celém oddíle říkalo</p>

<p>“dělat  moroně  a  skoro  každý  občas  Zbyndu požádal, aby moroně</p>

<p>předvedl -všechny tím vždycky rozesmál.</p>

<p>Velký oznamovatel byl obležen hochy, kteří si prohlíželi dvě</p>

<p>nové nálepky. Stál u něho také Jindra, a když spatřil Standu a</p>

<p>Lojzka,  hned  se  k  nim  přitočil  a  dychtivě zašeptal: “Tak co,</p>

<p>jak  to  dopadlo?  Byli  jste  tam?  Našli  jste něco?”</p>

<p>40</p>

<p>41</p>

<p>“Zatím nic!” řekl Standa. Lojzek už věděl, že Standa při své</p>

<p>první  pátrací  výpravě  ve  čtvrtek  nepořídil.</p>

<p>Dozvěděl se to od</p>

<p>něho  dnes  cestou  do  klubovny.  Ale  přesto znovu s napětím</p>

<p>poslouchal, když Standa Jindrovi tiše vyprávěl o svém prvním</p>

<p>pokusu a hlavně o Stepních vlcích v Řetězové ulici.</p>

<p>“Bude lepší, když tam budeme chodit všichni tři,” pravil</p>

<p>potom Jindra. “Je to tam teď nějak moc žhavé.</p>

<p>Pojďte do</p>

<p>kouta, popíšu vám, jak kronika vypadá a co v ní je. Kdyby se</p>

<p>vás  někdo  ptal,  tak  abyste  věděli,  jak odpovídat.”</p>

<p>Nenápadně  poodešli  od  ostatních  chlapců  a Jindra oběma začal</p>

<p>chvatně  líčit  vzhled  i  obsah  kroniky.  Byl  to vskutku dobrý</p>
</section>

<section>
<p>nápad,  neboť  uplynulo  sotva  několik  minut  a byl tady Béďa,</p>

<p>vedoucí družiny, a chvíli za ním přišli Olda a Svatík.</p>

<p>“Co tady děláte?” smál se Béďa. “Radíte se tu jako spiklenci!</p>

<p>A jak se vám líbí kronika? Kde už jste?”</p>

<p>Poslední otázky patřily Standovi a Lojzkovi a v obou pořádně</p>

<p>hrklo.  Nečekali  zmínku  o  kronice  tak  rychle.</p>

<p>Ale než se zmohli</p>

<p>na  nějakou  odpověď,  obrátil  se  Béďa  na Jindru: “Už jsi jim</p>

<p>kroniku dal, viď?”</p>

<p>“No  —  dal  —  ve  středu,  jak  jsme  šli  z družinovky,” těžce ze sebe  soukal  Jindra.  V  oddílu  nebylo  zvykem lhát, a Standa s</p>

<p>Lojzkem postřehli, že se Jindra slabě zarděl.</p>

<p>Ani  oni  sami  nebyli  žádní  lháři  —  a  lhát  v oddílu, nejlepším</p>

<p>kamarádům,  je  naplňovalo  pocitem  ošklivosti sama nad sebou.</p>

<p>Připadali  si  jako  zrádci  všeho  pěkného  a kamarádského, co celý oddíl  spojovalo.  Odvážnější  a  pohotovější Lojzek však přesto,</p>

<p>aby zachránil a upevnil situaci, řekl: “Kronika se nám moc</p>

<p>líbí!  Panečku,  to  jste  se  napsali!  A  těch obrázků! Jak</p>

<p>pozorujeme,  nejvíc  tam  kreslil  Péťa,  viďte?</p>

<p>Ale ten oranžový</p>

<p>obal na kronice je trochu potrhaný, dáme na ni nový!”</p>

<p>Vyděšený Standa zíral na Lojzka s údivem — připadal mu jako</p>

<p>bruslař  na  tenkém  ledě.  Kdy  se  led  prolomí?</p>

<p>Kdy se Lojzek</p>

<p>něčím prořekne? Ať už je raději zticha!</p>

<p>“A to jste četli, jak jsme o Velikonocích hasili oheň na</p>

<p>vesnici?” zeptal se Olda.</p>

<p>“N-ne!” vydechl Standa. “Tam ještě nejsme!”</p>

<p>“Ale  vždyť  je  to  druhý  nebo  třetí  zápis  od začátku!” divil se</p>

<p>Svatík.</p>

<p>Standu polilo horko. “Tak jsme to snad nějak přehlédli,” řekl</p>

<p>nejistě.  Ale  to  už  mu  zase  vypomohl duchapřítomný Lojzek: 42</p>

<p>“Totiž,  víte,  my  ji  nečteme  od  začátku,  těch věcí je tam tolik</p>

<p>a  při  listování  nás  každou  chvíli  upoutá  něco na dalších</p>

<p>stránkách — a my se nemůžeme dočkat, a tak čteme hned od</p>

<p>pro-středka  a  hned  zas  od  konce,  nevíme zkrátka, co číst</p>

<p>dřív!”</p>

<p>Standa  se  na  Lojzka  jen  díval!  Ten  má  ale pusu! Ani ho</p>

<p>nepoznává!</p>

<p>A Lojzek pokračoval: “Ale četli jsme, jak jste opravovali</p>

<p>střechu klubovny a jak si Dušan nemohl umýt tvář od dehtu a</p>

<p>musel jít domů tak — a jak si z něho průvodčí v tramvaji</p>

<p>dělal legraci!”</p>

<p>V  duchu  horečně  vzpomínal,  co  všechno  mu Jindra před chvílí v</p>

<p>těch  několika  minutách  z  obsahu  kroniky vypověděl, a teď se</p>

<p>opatrně o těch drobných událostech zmiňoval, přelétal slovy od</p><empty-line /><p>jedné  k  druhé,  a  Béďa  s  Oldou  a  Svatíkem skutečně nepoznali,</p>

<p>že kroniku ani neviděl, natož četl!</p>

<p>Zdeněk pak zapískal ke schůzce a situaci tak zachránil.</p>

<p>Břetík,  vedoucí  Žluté  a  zároveň  předseda oddílové rady,</p>

<p>oznámil  různé  drobnosti  odhlasované  na poslední schůzce.</p>

<p>Vlastík,  který  vedl  známkování  podniků, ohlásil, že výprava do Ještěrčích  jam  minulou  neděli  dostala  samé jedničky. Tak se</p>

<p>chlapcům líbila.</p>

<p>“Panečku, to bych řekl!” vykřikl nadšeně Ruda ze Zelené</p>

<p>družiny. “To obléhání velitelského pahorku, to byla přece hra!</p>

<p>To bylo něco! Jak jsem tě tam, Jůlku, držel v šachu, co?” A</p>

<p>vítězně se rozesmál.</p>

<p>“No to je krámů,” máchl ledabyle rukou Jůlek.</p>

<p>“Ale kdo tam</p>

<p>získal nejvíc bodů? My, Modrá!”</p>

<p>I Standa a Lojzek se vmísili do hovoru. Teď už nebyli nesmělí</p>

<p>nováčci.  Skoro  dokonale  už  znali  běh  oddílu, měli za sebou</p>

<p>mnoho  nedělních  podniků  i  družinových schůzek a Klubovních</p>

<p>sobot.</p>

<p>Zdeněk  musel  vzmáhající  se  rozhovor  utišit.</p>

<p>“A co budeme dělat</p>

<p>zítra?”  zeptal  se.  “Prší  už  druhý  den  a  všude venku bude</p>

<p>bláto.  I  naše  hřiště  před  klubovnou  je rozmoklé!”</p><empty-line /><p>“Tak  tělocvična!”  vykřikl  nadšeně  Jiřík  ze Zelené. “Pojďme do</p>

<p>tělocvičny!”</p>

<p>“Ano,  ano!  Tělocvična!  Zacvičíme  si  a zazávodíme!” Bouře</p>

<p>souhlasu  a  nadšení  se  opět  rozlehla klubovnou.</p>

<p>»To  jste  ještě  nezažili!”  vykřikl  slibně  na Standu a Lojzka</p>

<p>aď  z jejich Modré družiny. “To něco užijete!”</p>

<p>43</p>

<p>“A  musí  být  co  nejvíc  závodů  na  body,”</p>

<p>nabádal Zdeňka tichý a jemný Gustav ze Žluté, “musíte jich s Jendou hodně vymyslet — jsme  zatím  poslední  a  zítra  bodování  končí.</p>

<p>Tak snad něco</p>

<p>zachráníme!”</p><empty-line /><p>“Buď bez starosti,” smál se Zdeněk, “to víš, že vás pěkně</p>

<p>proženeme!  Tak  zítra  všichni  v  půl  třetí  před tělocvičnou!”</p>

<p>Potom  si  chlapci  zahráli  veselou  hru  Kdo promluvil? a tím</p>

<p>ce-looddílová Klubovní sobota skončila.</p>

<p>Hoši se začali trousit z klubovny do tmavého deštivého</p>

<p>večera.  Pořád  ještě  měli  plno  řečí  a  dobrou náladu.</p>

<p>Jen Jindra šel mlčky vedle Standy a Lojzka — a když docházeli</p>

<p>ke  konečné  stanici,  zašeptal:  “Teď  ještě  najít tu kroniku — a</p>

<p>budu zase spokojený a šťastný jako ostatní.”</p>

<p>“Bude to! Spolehni se!” těšil ho Standa. “Něco mi říká, že to</p>

<p>dobře dopadne. Vzpomeneš si na má slova!”</p>

<p>12.    Závod v rychlosti a ohebnosti Neděle  byla  právě  tak  deštivě  uplakaná  jako pátek a sobota.</p>

<p>Dobře že Jiřík dal včera návrh, aby dnes šli do tělocvičny!</p>

<p>“A  dobře,  že  jsme  v  oddílu!”  řekl  Lojzek Standovi vesele na</p>

<p>vinohradské stanici dvacítky. “Co bychom teď asi dělali,</p>

<p>kdybychom v oddílu nebyli?”</p>

<p>“To víš co!” usmál se Standa. “Tohle!” Ukázal na dva</p>

<p>nastrojené  a  načesané  chlapce  v  pláštích,  u nichž měli</p>

<p>úmyslně  nedbale  zvednuté  límce. Ti  zde  také čekali na</p>

<p>tramvaj.  Ale  nepojedou  do  žádné  tělocvičny, pohltí je ozářené</p><empty-line /><p>průchody</p>

<p>Václavského</p>

<p>náměstí,</p>

<p>jídelní</p>

<p>automaty a kina.</p>

<p>“Nebo bychom se nanejvýš toulali po Starém Městě a hledali</p>

<p>dobrodružství!” dodal Lojzek.</p>

<p>Tělocvična  byla  asi  sto  metrů  pod  konečnou stanicí a před její</p>

<p>nízkou  budovou  už  stál  hlouček  chlapců.</p>

<p>Pořád ještě</p>

<p>beznadějně  drobně  pršelo  —  a  hoši  se  tísnili pod malou</p>

<p>stříškou před vchodem, aby nezmokli.</p>

<p>Pak  přišel  Jenda,  a  s  ním  už  všichni  vešli dovnitř. Ještě při</p>

<p>svlékání  v  šatně  přicházeli  další  chlapci  a nastalo obvyklé</p>

<p>před-srazové napětí ve všech třech družinách, nepřijde-li</p>

<p>některý  člen  družiny  pozdě  a  neztratí-li  tím body za přesný</p>

<p>příchod.</p>

<p>44</p>

<p>Standa a Lojzek s údivem pozorovali, jak jsou těla ostatních</p>

<p>chlapců  pořád  ještě  opálená  z  léta.  Sami  sice také nebyli</p>

<p>tvarohoví,  ale  s  hochy  tady  se  nemohli srovnávat.</p>

<p>“To  je  z  tábora!”  řekl  jim  Zbynda  ze  Žluté.</p>

<p>“Tam jsme v</p>

<p>plavkách  od  rána  do  večera  po  celý  měsíc.  I nakupovat do</p>

<p>vesnice  jezdíme  na  kolech  jen  v  trenýrkách, trička si oblékáme</p>

<p>až  před  vesnicí.”  Pak  na  ně  udělal  moroně  a odběhl kamsi k</p>

<p>chlapcům ze Zelené.</p><empty-line /><p>Do  tělocvičny  vletěli  chlapci  jako  draci  a proháněli se tam s</p>

<p>několika míči. A pořád a pořád přibíhali další — a vždy</p>

<p>nastalo nové bouřlivé vítání, jako by se měsíc neviděli.</p>

<p>Přišel  Zdeněk  a  začala  krátká  rozcvička.</p>

<p>Čenda ze Zelené a</p>

<p>Martin  ze  Žluté  cvičili  ledabyle,  neochotně.</p>

<p>Zdeněk to ovšem</p>

<p>ihned  zpozoroval  a  řekl:  “Čendo  a  Martine, sloní mláďata v</p>

<p>oddíle nepotřebujeme, víte o tom?”</p>

<p>Oba  chlapci  se  rozpačitě  usmáli,  ale  cvičili lépe. A na Čendu</p>

<p>zavolal  Vráťa  legračně  výhružným  tónem: “Počkej, ty jeden</p>

<p>mu-lisáku,  my  ti  tohle  spočítáme  v družinovém bodování!”</p>

<p>A  pak  už  se  družiny  rozdělily  ke  cvičení  na nářadí. Každá se</p>

<p>vystřídala  na  hrazdě,  na  bradlech  a  na švédském stole.</p>

<p>Asi  po  hodinovém  cvičení  začaly  hry.</p>

<p>Bombardování kuželkových polí, obíhání čtverce, člunkové štafety.</p>

<p>Ale  nejkrásnější  bod  programu  připravil chlapcům Zdeněk na</p>

<p>konec. Svolal je opět k nástupu a promluvil k nim:</p>

<p>“Teď se ve velkém závodě přesvědčíme, která družina má</p>

<p>nejrychlejší a nejobratnější chlapce! Z různého nářadí</p>

<p>sestavíme po celé tělocvičně dráhu a tu každý z vás proběhne.</p>

<p>Samozřejmě, čas mu změříme na stopkách. A teď — kdo mně a</p>

<p>Jendovi pomůže s přípravou dráhy?”</p>

<p>Les rukou se zdvihl, jásot se ozval tělocvičnou — a Ivan volal</p>

<p>na  Jiříka  ze  Zelené  družiny:  “Jiříku,  už  ti předem gratuluji k</p>

<p>vítězství!”</p>

<p>Snad každý přiložil ruku k dílu. Po chvíli byla dráha hotová a</p>

<p>Zdeněk mohl průběh závodu popsat: “Tak  dobře  poslouchejte!  Na  startovní  povel závodník vyběhne</p>

<p>z  tohoto  rohu  tělocvičny  a  libovolným způsobem přeskočí dvě kozy  postavené  za  sebou.  Za  nimi  vidíte žíněnku. Na ní uděla</p>

<p>kotoul  a  bude  uhánět  dál,  podleze  koně, následuje stůl bez</p>

<p>kůstku,  který  přeleze  nebo  přeskočí,  to  záleží na jeho</p>

<p>schopnost1,  a  doběhne  ke  šplhadlům.  Po pevném šplhadle</p>

<p>vyšplhá až ke</p>

<p>45</p>

<p>stropu a zase zpět, v jedné třetině od země se ale přemístí na</p>

<p>vedlejší šplhací lano, sešplhá a zhoupne se na něm na další</p>

<p>stůl  asi  o  pět  metrů  dál.  Ze  stolu  seskočí  a podleze ho po</p>

<p>celé délcej k hrazdě. Na ní se dvakrát zhoupne tak, aby dopadl</p>

<p>zpět na stůl. Seskočí a poběží k dalšímu koni.</p>

<p>Toho zdolá</p>

<p>přeskokem  nebo  jakýmkoli  jiným  způsobem po celé jeho délce a</p>

<p>vběhne  do  pole;  postavených  kuželek.  Tím prokličkuje, aniž by</p>

<p>nějakou  porazil.!  Každou  poraženou  musí postavit, než smí</p>

<p>běžet dál. Pak je kla-j dina. Po ní přeběhne k dalším</p>

<p>žíněnkám. Tři kotouly za sebou’ na nich, pak ještě přeskok</p>

<p>jedné  kozy,  trochu  běhu,  nízká  bra-!  dla,  na nich udělá z</p>

<p>komíhání  ve  vzporu  přednožku,  přejde  do bezvadného pozoru — a to je cíl!”</p>

<p>Napětí chlapců při výkladu se změnilo v bouři nedočkavých;</p>

<p>výkřiků. Ale první nechtěl běžet nikdo.</p>

<p>“Čím víc závodníků běží před tebou, tím máš víc zkušeností; a</p>

<p>můžeš  se  vyvarovat  různých  chyb  nebo zbytečných pohybů —| a to</p>

<p>je  úspora  několika  drahocenných  vteřin!”</p>

<p>vysvětloval Sva-j tik Standovi a Lojzek napjatě poslouchal.</p>

<p>“Jako  první  poběží  chlapec  z  Modré  družiny, druhý ze Žele-;</p>

<p>né, třetí ze Žluté,” řekl potom Zdeněk, “a tak se budete</p>

<p>střídat;  až  do  konce!”  To  bylo  nejmoudřejší rozhodnutí — a</p>

<p>celkem; spravedlivé.</p>

<p>)</p>

<p>Béďa,  vedoucí  Modré  družiny,  už  se  také připravil, a když mu</p>

<p>Jenda  dal  start,  vyrazil  k  prvním  kozám  jako šíp. Modrá se</p>

<p>roz-í hlaholila povzbuzujícími výkřiky.</p>

<p>Všichni chlapci pozorovali jeho běh s napětím.</p>

<p>Zdolával jedr|</p><empty-line /><p>nu  překážku  za  druhou,  některou  hravě,  jinou obtížněji. A kdyí</p>

<p>skončil  bradlovou  přednožkou  a  strnul  v pozoru, Jenda hlas:</p>

<p>čas: “Šedesát dvě vteřiny!”</p>

<p>Béďa  protáhl  obličej  mrzutým  zklamáním  a udýchaně řekli “To</p>

<p>šplhání  mě  tak  hrozně  zdrželo  —  no  uvidím, jak pobě: ostatní!”</p>

<p>Ke  startu  nastoupil Vráťa,  vedoucí  Zelených.</p>

<p>Standovi připa-|</p>

<p>dalo, že běží rychleji než Béďa. Ale zdržel se zase při</p>

<p>přestup  na  šplhací  lano  —  a  v  kuželkovém poli ztratil snad pět vteři: stavěním kuželky, kterou porazil.</p>

<p>“Sedmdesát tři vteřiny!” hlásil pak Jenda.</p>

<p>Chlapec</p>

<p>za</p>

<p>chlapcem</p>

<p>tak</p>

<p>probíhal</p>

<p>překážkovou dráhu, někd rychle,  někdo  pomaleji.  Každému  novému rekordu tleskali všich ni, bez ohledu na to, ze které družiny byl hoch, který ho</p>

<p>dosáhl.</p>

<p>I  Lojzek  byl  na  chvíli  držitelem  rekordu, dosáhl času padesát</p>

<p>šest  vteřin,  zatímco  Standa  své  kotouly  a přeskoky vyráběl po</p>

<p>plných  osmdesát  vteřin.  Zdržel  se  silně  při šplhu.</p>

<p>Většina  chlapců  v  oddílu  byla  díky pravidelnému cvičení a mnohým  podobným  závodům  přímo  báječně rychlá. Bylo velmi</p>

<p>těžké vyniknout v takovéto konkurenci.</p>

<p>Po dlouhou dobu držel rekord Slávek ze Žluté družiny s</p><empty-line /><p>padesáti  dvěma  vteřinami.  Vedoucí  všech  tří družin ždímali v</p>

<p>rukou notýsky a stále počítali, jaké naděje pro jejich</p>

<p>družinu ze závodu plynou. Čím lepší výsledky jejich běžci</p>

<p>dosáhnou,  tím  více  bodů  družina  dostane.</p>

<p>Závodník se nebil za</p>

<p>svou  osobní  slávu,  ale  za  výsledek  celé družiny!</p>

<p>Zelená  vkládala  veškeré  naděje  do  Jiříka.</p>

<p>Musí zachránit</p>

<p>špatné  výsledky  Kamila  a  Dušana,  kteří  byli až dosud na</p>

<p>posledních místech. A tak když Jiřík nastoupil ke startu,</p>

<p>ztichla  celá  tělocvična  napjatým  očekáváním.</p>

<p>Teď něco uvidí!</p>

<p>A skutečně! Zdálo se, že Jiřík je jako z gumy a že na něho</p>

<p>snad  vůbec  nepůsobí  zemská  přitažlivost.</p>

<p>Kozy přeskočil</p>

<p>odrazem svých pružných a svalnatých nohou, aniž by se o</p>

<p>nářadí opřel, a vysoký stůl takřka přelétl jen za lehké opory</p>

<p>jedné  ruky.  Pod  koně  a  pod  stůl,  které  měl podlézt, se vrhl</p>

<p>rychlostí blesku a setrvačností je po hladkých parketách</p>

<p>doslova  podklouzl.  Jeho  kotouly  chlapci  ani nestačili</p>

<p>sledovat.  Ke  stropu  po  šplhadle  se  dostal rychlostí skoro</p>

<p>neuvěřitelnou. A ten zhup na laně na stůl!</p>

<p>Tělocvična  se  jen  otřásala  nadšeným  křikem všech chlapců — a</p>

<p>když pak Jenda ohlásil Jiříkův čas — čtyřicet jednu vteřinu — nadšení se ještě zvětšilo. Nikdo už nedokázal zaběhnout</p>

<p>rychleji.  Jiřík  se  stal  jasným  vítězem  a  své družině pomohl</p>

<p>ze třetího na druhé místo.</p>

<p>V  krátké  chvíli  oddechu  se  ke  Standovi  a Lojzkovi přitočil</p>

<p>J’ndra:  “Měli  byste  čas  dnes  večer?  Pojďte pátrat na Staré</p>

<p>Město!”</p>

<p>“Já  bych  šel,”  souhlasil  Lojzek.  “Musíme konečně něco</p>

<p>podniknout, škoda každého dne. Kdoví, kde se kronika válí a</p>

<p>ničí!”</p>

<p>I Standa byl ochoten jít. Snad už nebude pršet.</p>

<p>A snad něco</p><empty-line /><p>objeví!</p>

<p>46</p>

<p>47</p>

<p>13.    První stopa</p>

<p>Přesně  v  šest  hodin  zapískal  Zdeněk  v tělocvičně nástup a</p>

<p>ohlásil: “Chlapci, končíme, rychle se umyjte a oblékněte, a</p>

<p>kdo máte čas, pojďte s námi ještě na chvíli do klubovny!”</p>

<p>“My  nepůjdeme,  viďte?”  řekl  potichu  a domlouvavě Jindra k</p>

<p>Standovi  a  Lojzkovi.  “Ať  máme  víc  času  na pátrání.”</p>

<p>Standa  by  raději  do  klubovny  šel.  Bude  to poprvé, že něco</p>

<p>oddílového  vynechají  —  ale  Jindra  má  s  tím časem vlastně</p><empty-line /><p>pravdu!</p>

<p>Béďa byl velmi rozladěný, když mu oznámili, že do klubovny už</p>

<p>nepůjdou.  “Co  když  bude  v  klubovně  ještě nějaký závod o body,”</p>

<p>řekl vyčítavě, “budete družině chybět! A kam vlastně chcete</p>

<p>jít?  Mně  se  zdá,  že  máte  nějaké  tajnosti!  A Stando, kdy už</p>

<p>přinesete kroniku?”</p>

<p>Standu polilo horko. Tuší snad Béďa něco? Co mu jen honem</p>

<p>říct?  Ale  už  je  tu  zase  Lojzek  a  mistrně  se vytáčí: “Standa už</p>

<p>ji dočítá, Béďo, má jen několik stránek. A já už ji dočetl.”</p>

<p>Standa ani nevěděl, jak se dostali z tělocvičny.</p>

<p>Tak ho</p>

<p>rozechvělo  podivné  podezřívavé  naléhání Bédi. A na Lojzka se</p>

<p>tajně zlobil, že všechno vlastně svalil na něho.</p>

<p>Řekl přece</p>

<p>Béďovi  jasně,  že  kroniku  má  teď  on,  Standa!</p>

<p>Nenajdou-li ji,</p>

<p>bude  tedy  ztráta  přičítána  jen  jemu!  Chytrák Lojzek!</p>

<p>Na  smíchovské  křižovatce  přesedli  z osmnáctky na pětku a ta je dovezla přes řeku k paláci Metro. Vystoupili, a když přešli</p>

<p>Perštýn, vnořili se vpravo Vejvodovou uličkou do tmavých</p>

<p>hlubin Starého Města.</p>

<p>Bylo asi půl sedmé večer a uličky, průchody a plácky byly</p>

<p>skoro jako vymetené. Do zvuků větru se mísila jen ozvěna kroků</p>

<p>osamělých  chodců  a  v  závětrných  zákoutích byl slyšet sykot</p>

<p>hořáků plynových lamp.</p>

<p>Na  rozhraní  Vejvodovy  a  Michalské  narazili na dva malé hochy.</p>

<p>“Kluci,”  oslovil  je  Lojzek,  “neslyšeli  jste,  že by tady někdo</p>

<p>našel takovou ručně psanou knihu s obrázky a fotografiemi?”</p>

<p>Školáčci se na sebe poplašeně podívali a pak se dali do</p>

<p>zběsilého útěku Michalskou ulicí.</p>

<p>“To jsou strašpytlové!” usykl zlobně Lojzek.</p>

<p>Pokračovali v chůzi zvolna za nimi, aniž by se pokoušeli je</p>

<p>dostihnout. Tak došli až na konec ulice, odkud se rozbíhaly</p>

<p>dva</p>

<p>průchody na Malé náměstí a do Melantrichovy ulice — a ještě</p>

<p>zde ústila uzoučká Hlavsova ulička.</p>

<p>“Půjdeme  tudy,  ne?”  navrhl  Standa  a  všichni tři beze slova</p>

<p>vstoupili  do  podivných  zákoutí  Hlavsovy uličky.</p>

<p>Večerní  tma,  pohyblivé  stíny,  ve  větru plápolající plynová</p>

<p>žlutozelená  světla,  liduprázdnost  ulic,  to všechno na chlapce</p>

<p>působilo tísnivě.</p>

<p>“Tady je to vždycky tak!” řekl Lojzek. “Jak se setmí, na ulici</p>

<p>neuvidíte  človíčka!  Schválně  si  toho všimněte!”</p>

<p>Nebylo  to  nic  nového.  Až  dosud  jen  občas zahlédli cizí</p>

<p>chlapce  nebo  děvčata,  jak  jdou  se  džbánkem pro pivo.</p>

<p>Několikrát  zkusili  štěstí  a  ptali  se  jich  na kroniku. Jedna</p>

<p>dívka leknutím málem upustila džbán, když na ni promluvili.</p>

<p>Nedozvěděli se však nic.</p>

<p>Došli  k  místu,  kde  se  kdysi  seznámili  s Jindrou.</p>

<p>“Tady  to  tenkrát  bylo,”  připomněl  stísněně Lojzek, a jejich</p>

<p>zraky se skoro vpíjely do toho místa.</p>

<p>Prošli Jalovcovou uličkou, přetnuli Husovku a vkročili do</p>

<p>Řetězové.  “A  tady  zase  proháněli  nedávno mě!” upozornil</p>

<p>Standa.</p>

<p>Když vyšli průchozím dvorem do Liliové ulice, přicházela proti</p>

<p>nim  z  Anenské  jakási  postava.  Po  několika krocích bylo zřejmé,</p>

<p>že je to chlapec.</p>

<p>“Zeptáme  se  ho!”  šeptl  Jindra  dychtivě.</p>

<p>“Jednou snad přece</p>

<p>kápneme na někoho, kdo něco ví!”</p>

<p>Popošli několik kroků kupředu a Jindra začal: “Ahoj! Prosím</p>

<p>tě, nevíš náhodou, jestli tady někdo …”</p>

<p>Neznámý  hoch  sebou  trhl  a  zastavil  se.  “Co jestli nevím?” řekl</p>

<p>zhurta a nevrle.</p>

<p>Ale vtom už Jindra vykřikl: “Podívejte se, to je on! Víte — ten mi dal tenkrát tu ránu v Jilské ulici — ty jeden rváči, ty</p>

<p>—”</p>

<p>Zdálo  se,  že  se  chce  na  poznaného  darebu vrhnout, ale ten</p>

<p>nečekal, duchapřítomně se otočil a začal utíkat Liliovou</p>

<p>ulicí  směrem  k  Betlémskému  náměstí.  Běžel rychle, ale Standa,</p>

<p>který byl při setkání o několik kroků napřed, s ním přesto</p>

<p>udržoval krok.</p>

<p>Asi po stu metrech se Liliová ulice začala úžit a v tomto</p>

<p>zúžení  do  ní  ústila  Zlatá  ulička.  Stepní  vlk viděl, že by ho</p>

<p>tady  nadbíhající  Standa  určitě  dopadl,  a  tak udělal nečekaný</p>

<p>obrat a vběhl do ní.</p>

<p>“Karle!”  volal  přitom  dopředu  do  tmy  Zlaté uličky. “Zavolej</p>

<p>Ferdu a Jardu! Rychle! A pak celou partu!”</p>

<p>48</p>

<p>49</p>

<p>Standa zvolnil běh a zastavil i Jindru a Lojzka, kteří chtěli</p>

<p>do  Zlaté  uličky  vniknout.  “Pozor,”  zašeptal udýchaně. “Svolává</p>

<p>pomoc!  Slyšíte?  To  by  pro  nás  mohlo  špatně dopadnout!”</p>

<p>Chvíli  naslouchali  dupotu  utíkajícího  kluka, ale další volání</p>

<p>už neslyšeli a brzo utichla i ozvěna jeho běhu.</p>

<p>Udělali</p>

<p>několik  opatrných  kroků  do  temné  uličky  za ním. Jindra se</p>

<p>ohlédl zpět do Liliové ulice, odkud přiběhli, a pravil: “Kdyby</p>

<p>nám  zatarasili  cestu  zpátky,  byli  bychom  v pěkné pasti!”</p>

<p>Když ale kromě hučení větru nebylo nic slyšet, začali zvolna</p>

<p>postupovat uličkou vpřed.</p>

<p>“Alespoň se podíváme, kam tahle Zlatá ulička vede,” řekl</p>

<p>potichu Lojzek. “Ještě nikdy jsme tudy nešli!”</p>

<p>Ta slova</p>

<p>platila  spíš  jen  Standovi,  s  nímž  podnikal výpravy do Starého</p>

<p>Města, než poznali oddíl.</p>

<p>Ulička  byla  sotva  tři  metry  široká  a  neměla chodníky. Po</p>

<p>pravé  straně  se  táhla  zadní  stěna  jakéhosi kostela nebo</p>

<p>starého kláštera, bez oken a snad i bez dveří, po levé straně</p>

<p>byly  neosvětlené  starodávné  domy  s uzavřenými vchody a</p>

<p>několika  zamřížovanými  okny.  Celý  prostor chabě ozařovala</p><empty-line /><p>jediná  plynová  lampa,  nadto  ještě  špatně svítící.</p>

<p>Chlapci šli tiše a pomalu, připraveni okamžitě se obrátit a</p>

<p>utíkat,  kdyby  se  proti  nim  ze  tmy  vyřítila přesila Stepních</p>

<p>vlků. Ticho je spíš znepokojovalo, místo aby je uklidňovalo.</p>

<p>Nejdou do nějaké léčky?</p>

<p>Asi po dvaceti metrech se před nimi vynořila vysoká zeď,</p>

<p>za-tarasující další cestu. I ve tmě postřehli, že jsou v ní</p>

<p>těžká vrata, zabírající skoro celou šířku uličky.</p>

<p>“Podívejte  se!”  vydechl  Standa.  “Slepá  ulice!</p>

<p>Jsme na konci!”</p>

<p>Lojzek  odvážně  zkusil  vrata  otevřít,  ale  byla pevně uzamčena.</p>

<p>“Kam se ale poděl ten rváč?” divil se Jindra.</p>

<p>“Slyšeli jste,</p>

<p>že  by  otvíral  nějaké  dveře?  Ani  tu  žádné nejsou!”</p>

<p>“Ale  jsou!  Podívejte  se,  tady  jsou,”  zašeptal Lojzek.</p>

<p>Přistoupil  ke  zdi,  kde  byl  v  hluboké  tmě skutečně jakýsi</p>

<p>výklenek — zřejmě zavřený vchod do domu.</p>

<p>Sáhl do místa, kde by měla být klika, ale náhle leknutím</p>

<p>vykřikl:  “Pozor  —  pozor  —  tady  — podívejte!”</p>

<p>V nejhlubším stínu výklenku, tváří ke zdi stál pronásledovaný</p>

<p>Stepní  vlk.  Po  Lojzkově  výkřiku  se  prudce obrátil a chtěl</p>

<p>vyrazit ven z uličky.</p>

<p>50</p><empty-line /><p>Standa  s  Jindrou  však  už  přiskočili  a  spolu  s Lojzkem ho</p>

<p>zatlačili zpátky.</p>

<p>“Tak jsme tě přece dostali! Máš nahnáno, co?”</p>

<p>ucedil skrze</p>

<p>zuby Jindra. “Dnes je to jiné než tenkrát, viď!</p>

<p>To se ti to</p>

<p>tenkrát tlouklo, když vás bylo na mě pět, viď?”</p>

<p>“A teď se třeseš strachy!” dodal Lojzek.</p>

<p>Neznámý  viděl,  že  není  úniku,  ale  přesto  ho neopouštěla</p>

<p>zpupnost:</p>

<p>“Nevím,  proč  bych  se  měl  třást,”  řekl sebevědomě, “dokud mám tohle, nemusím se bát!” Ukázal malíček pravé ruky, na kterém</p>

<p>měl naraženou prázdnou mosaznou nábojnici.</p>

<p>“Stačí na ni</p><empty-line /><p>písknout,  a  je  tu  celá  naše  ulice.  Zdraví neodlezete!”</p>

<p>“No — ti tvoji kamarádi, jak jsi je před chvílí volal,</p>

<p>nepřišli!”  odsekl  Lojzek  pichlavě.  Přitom skočil neznámému po</p>

<p>ruce  a  chtěl  mu  patronu  vzít.  Ale  Vlk  byl zřejmě rozený rváč,</p>

<p>připravený vždy na každý útok, a tak od sebe Lojzka odstrčil</p>

<p>takovou silou, že Lojzek zavrávoral a snad by i upadl, kdyby</p>

<p>ho Jindra nezachytil.</p>

<p>Standa  pak  řekl:  “Ale  vždyť  ho  nech,  af zapíská, ať jen</p>

<p>zapíská a ať ta jeho ulice přijde! Třeba celá!”</p>

<p>“No tak to tedy něco uvidíte!” vyjel výhružně neznámý a</p>

<p>vzápětí třikrát silně zapískal na patronu.</p>

<p>Kovový  hvizd  se  rozlehl  mezi  zdmi  úzké uličky skoro ohlušivě, až Standovi přejel mráz po zádech.</p>

<p>Co  se  teď  bude  dít?  Nebylo  by  snad  lepší utéct? Stepní vlci</p>

<p>neznají  slitování!  Standa  pohlédl  na  Jindru  a Lojzka a poznal,</p>

<p>že i oni jsou najednou podivně zneklidněni.</p>

<p>Zajatec  vystoupil  z  výklenku  a  ve  slabé  záři vzdálené lampy</p>

<p>viděli  na  jeho  tváři  posměch.  Všichni  tři  tím byli ještě</p>

<p>zmatenější a rozrušenější.</p>

<p>Ozvěna  hvizdu  patrony  už  dávno  zanikla  a bylo slyšet jen vítr</p>

<p>nahoře  ve  střechách,  ale  klid  a  sebevědomí neznámého</p>

<p>neopouštěly. Jen občas obracel svou tvář tam, kde Zlatá</p>

<p>ulička  ústila  do  Liliové  a  odkud  zřejmě očekával posilu.</p>

<p>A přece to všechno byla jen lest vychytralého Stepního vlka,</p>

<p>který byl v pasti. I výraz klidu ve tváři byl jen dobře</p>

<p>nasazenou maskou.</p>

<p>Jindra chtěl právě něco říct, když se neznámý náhle skokem</p>

<p>Ocitl u něj, udeřil ho silně do tváře a dal se na zběsilý útěk</p>

<p>k východu ze slepé Zlaté uličky.</p>

<p>51</p>

<p>Chlapci byli jeho výpadem tak překvapeni, že dvě tři</p>

<p>drahocenné  vteřiny  zůstali  jako  omráčení.  To Vlkovi stačilo k</p><empty-line /><p>náskoku. Vyběhl z uličky a zmizel za rohem.</p>

<p>“To  už  je  třetí  rána  od  toho  ničemy!”  volal  v běhu Jindra. “1</p>

<p>mi  draze  zaplatí!  Draze!  To  vám  povídám!”</p>

<p>Utíkali za uprchlí?</p>

<p>kem, co jim nohy stačily.</p>

<p>Když  doběhli  do  Liliové  ulice,  spatřili neznámého, jak se</p>

<p>blíží  k  Řetězové  ulici.  Také  do  ní  zabočil,  a honba pak</p>

<p>pokračovala přes Husovu třídu do bezejmenné uličky kolem</p>

<p>kostela,  přes  plácek,  kde  tehdy  Jindra zapomněl na zazděném</p>

<p>okně kroniku — a pak k Vejvodově ulici.</p>

<p>Vzdálenost  mezi  chlapci  z  oddílu  a  Stepním vlkem zůstávala</p>

<p>pořád  přibližně  stejná…  Najednou  však uprchlík zabočil do</p>

<p>starodávného  domu,  přibouchl  za  sebou  vrata a zmizel jim z</p>

<p>očí.</p>

<p>“Máme  ho!  Je  v  pasti!”  vykřikl  vzrušeně Lojzek.</p>

<p>Vletěli  do  vrat,  a  v  průjezdu  ještě  zaslechli Vlkův dupot po</p>

<p>otevřeném schodišti a po pavlači, táhnoucí se podél celého</p>

<p>domu.  Před  nimi  se  ve  tmě  rozkládal staropražský dvůr,</p>

<p>přeplněný  různým  harampádím,  starými dvoukolovými vozíky,</p>

<p>bednami a nádobami na popel. Uprostřed stáli tři nebo čtyři</p>

<p>menší chlapci a tiše se bavili.</p>

<p>“Musíme  ho  najít  za  každou  cenu!”  vykřikl Standa. “Nesmí | nám</p><empty-line /><p>upláchnout!”</p>

<p>i</p>

<p>“Jestli tady ale bydlí, tak je pro dnešek konec,”</p>

<p>mínil</p>

<p>Jindra.] “Jistě vběhl do bytu — a my nevíme, do kterého, vždyť</p>

<p>ani neznáme jeho jméno!”</p>

<p>Opatrně  vstoupili  dovnitř  domu  a  tiše  kráčeli po dřevěných</p>

<p>schodech,</p>

<p>vyšlapaných</p>

<p>snad</p>

<p>staletým</p>

<p>chozením nájemníků. V</p>

<p>zákoutích schodiště a na otevřených pavlačích byla úplná tma a</p>

<p>chlapci zde šátrali rukama — co kdyby se tady Vlk schovával</p>

<p>jako ve Zlaté uličce!</p>

<p>Nenašli  ho  však,  i  když  se  dostali  až  do podstřeší k půdě.</p><empty-line /><p>Byli si jisti, že prozkoumali každý kout tohoto rozlehlého</p>

<p>starobylé-] ho domu.</p>

<p>i</p>

<p>Když  tiše  sbíhali  od  půdy  dolů,  uslyšeli  z hlubin dvora</p>

<p>otevře*! nou pavlačí rozjařený křik. Vběhli na pavlač,</p>

<p>vyklonili se a nap-1 jatě pozorovali, co se dole děje.</p>

<p>|</p>

<p>Malí chlapci tam ještě stáli. Jeden z nich měl dětskou pistoli</p>

<p>na papírové kapsle. Několikrát zmáčkl spoušť a volal. “Červené</p>

<p>skály  a  Tygří  džungle  se  budou  otřásat střelbou mých pistoli|</p>

<p>52</p><empty-line /><p>53</p>

<p>a dusotem koní!” V jeho hlase byl nadnesený tón, jakým se</p>

<p>pronášejí úryvky z knih.</p>

<p>Jindra  vzrušeně  zašeptal:  “Slyšíte?  Červené skály! Tygří</p>

<p>džungle! To jsou přece naše tábořiště! Ale jak ten kluk může</p>

<p>znát  jejich  jména?  Jsou  to  přece  oddílové názvy! Vymysleli</p>

<p>jsme si je v oddílu! Kdo není v našem oddílu, nemůže je znát!”</p>

<p>Standa byl první, komu svitlo: “A co když je četl v té</p>

<p>kronice?  Kluci,  jsme  asi  na  stopě!  Rychle dolů!” poslední</p>

<p>slova  v  rozechvění  skoro  vykřikl.  Vrhl  se  z pavlače opět na</p>

<p>schodiště  a  sbíhal  prudce  dolů,  následován Lojzkem i Jindrou.</p>

<p>Ale  chlapci  už  na  dvoře  nebyli.  Rozprchli  se na všechny</p>

<p>strany,  když  slyšeli  hochy  sbíhat  ze  schodů.</p>

<p>Standa zahlédl</p>

<p>posledního z nich mizet v jakýchsi dveřích na druhé straně</p>

<p>dvora.</p>

<p>“Musíme za ním! Rychle!” vykřikl.</p>

<p>Rozběhli  se  přes  dvůr.  Starodávné  dláždění bylo kostrbaté a</p>

<p>plné  výmolů  —  a  dvůr  tonul  ve  tmě.  Rychlý běh nebyl možný.</p>

<p>Chlapci  vrazili  do  dveří  a  ocitli  se  v  matně osvětlené chodbě.</p>

<p>Na  jejím  druhém  konci  byly  rovněž  dveře.</p>

<p>Prolétli chodbou,</p>

<p>dveře  otevřeli  —  as  překvapením  se  zadívali do Husovy ulice.</p>

<p>Po chlapci ze dvora nebylo ani stopy.</p>

<p>“Průchod!”</p>

<p>vykřikl</p>

<p>zklamaně</p>

<p>Lojzek.</p>

<p>“Průchozí dům! Jeden vchod má  z  Liliové,  druhý  z  Husovky!  Tudy  nám zmizel!”</p>

<p>“Ano,” řekl mrzutě Jindra, “a tudy nám určitě upláchl i ten</p>

<p>rváč, co mu dlužím už tři rány!”</p>

<p>“Nevadí,”  utěšoval  sebe  i  hochy  Standa.</p>

<p>“Máme stopu. Kroniku</p>

<p>někdo našel. — A my ji najdeme taky! I toho Stepního vlka!”</p>

<p>14.    Zděšení v Ještěrčích jámách Na příští družinovou schůzku Jindra nepřišel, nezúčastnil se</p>

<p>ani Klubovní soboty. A nikdo nevěděl proč!</p>

<p>“Kdyby  aspoň  něco  vzkázal  nebo  napsal lístek,” zlobil se</p>

<p>Béďa. “Vždyť je to jeden z našich nepsaných zákonů — hned o</p>

<p>sobě podat zprávu, když nemohu přijít!”</p>

<p>Jindra  se  v  oddílu  objevil  teprve  v  neděli  na odpolední</p>

<p>výpravě  do  Ještěrčích  jam  v  chuchelských kopcích. Družině</p>

<p>řekl:  “To  víte,  že  bych  byl  rád  přišel,  ale nesměl jsem.” A</p>

<p>nic víc.</p>

<p>54</p>

<p>Jen  Standovi  a  Lojzkovi  to  vysvětlil podrobněji: “Vrátil jsem se z našeho nedělního pátrání hrozně pozdě — a tak byl u nás</p>

<p>soudný  den.  A  špatně  to  dopadlo.  Naši  mi málem zakázali</p>

<p>chodit  do  oddílu.  Rozhodně  se  musím  vracet domů hned po</p>

<p>schůzce  nebo  po  výpravě  —  a  když  není schůzka nebo nějaká</p>

<p>oddílová akce, nesmím z domu ani na krok!”</p>

<p>“Tak máme po pátrání!” řekl Lojzek.</p>

<p>Standa  ale  zachytil  Jindrův  pohled,  a  proto hned řekl: “Proč</p>

<p>bychom  měli  mít  po  pátrání?  Můžeme  přece chodit vyzvídat na</p>

<p>Staré Město my dva, ne?”</p>

<p>V  té  chvíli  Zdeněk  zapískal  nástup  ke  hře  a chlapci rozhovor</p>

<p>skončili.</p>

<p>Ještěrčí  jámy  tvořilo  několik  rozlehlých úžlabin mezi mírně</p>

<p>zalesněnými  rovinkami.  Úžlabiny  byly  různě členité a v nich</p>

<p>zas ještě vyrůstaly menší pahrbky. Na každém kroku zde byl</p>

<p>nějaký  úkryt,  ať  už  v  hustém  křoví,  nebo  za hliněnými náspy.</p>

<p>Pro hry to byl terén jako stvořený!</p>

<p>I dnes vymyslel Zdeněk novou pěknou hru. V</p>

<p>jedné z úžlabin</p>

<p>ukrylo  osm  chlapců  kopací  míč  —  a  ostatní měli za úkol míč</p>

<p>najít a vynést ven na náhorní rovinku.</p>

<p>Nebylo  to  snadné,  neboť  těch  osm  obránců mělo papírové míčky — a  koho  z  útočníků  nedokázali  dohnat  a dotykem ruky vyřadit ze hry,  toho  mohli  zneškodnit  zásahem  míčku.</p>

<p>Jen se do</p>

<p>utíkajícího chlapce trefit!</p>

<p>Vyřazený  útočník  musel  zůstat  stát  na  tom místě, kde byl</p><empty-line /><p>zneškodněn  —  a  teprve  když  mu  některý spoluhráč hodil z</p>

<p>bezpečné  vzdálenosti  obratně  ukořistěný nepřátelský míček,</p>

<p>směl volně vyjít z úžlabiny a znovu hrát, znovu se pustit do</p>

<p>hledání ukrytého kopacího míče.</p>

<p>Obrana  si  ovšem  důkladně  střežila  nejen zajaté útočníky, ale i míčky, kterými po útočnících pálila, a tak bylo dost obtížné</p>

<p>zajatce  vysvobodit.  Často  bylo  šest  i  víc útočníků zajato</p>

<p>současně — a jejich zbylí druhové nevěděli co dřív: zda hledat</p>

<p>ukrytý ko-Pací míč, nebo kořistit malé míčky a házet je v</p>

<p>nestřežených  chvilkách  svým  zajatým kamarádům, aby je tím osvobodili.  Někdy  zajatec  hozený  míček  ani nechytil a míček</p>

<p>se  dostal  znovu  do  rukou  obrany  —  a  nadto obětavý svobodný</p>

<p>útočník třeba sám padl do zajetí!</p>

<p>Hra  byla  opět  plná  napjatých  okamžiků.</p>

<p>Chlapci se do ní vžili, jako  by  se  jednalo  o  nějaký  dobrodružný příběh.</p>

<p>55</p>

<p>Skončila tím, že se Svatíkovi z Modré družiny podařilo vynést</p>

<p>z úžlabiny míč, který předtím objevil Ludva ze Žluté.</p>

<p>“A  teď  náš  terénní  běh!”  vykřikl  Jiřík  ze Zelené a mnoho</p>

<p>chlapců se k němu přidalo.</p>

<p>“Tak  to  už  se  napřed  můžete  rozloučit  se životem!” smál se na</p>

<p>Standu  a  Lojzka  Gusta.  “To  něco  užijete!</p>

<p>Vidíte tady tu</p>

<p>cestičku kolem Ještěrčích jam? Vede po celém jejich obvodu.</p>

<p>Každý  z  nás  ji  celou  proběhne  a  čas  se  mu změří na stopkách.</p>

<p>Ale  pořádně  rozběhnout  se  nemůžete  — cestička je samý zákrut, často  je  klopená  na  opačnou  stranu  zatáčky, má samé houpáky,</p>

<p>klesá  i  stoupá  přes  pahrbky,  víc  jste  dole  v písku než na</p>

<p>cestičce! No uvidíte sami!”</p>

<p>Oddíl  tento  závod  zřejmě  pořádal  vícekrát, pravděpodobně při</p>

<p>každé výpravě do těchto míst.</p>

<p>“Musíte  včas  brzdit,”  poučoval  Standu  a Lojzka Béďa, “jinak</p>

<p>jste  ztraceni!  Rychlost  vás  vynese  z  dráhy  do křovin nebo</p>

<p>shodí  dolů  do  písečných  dun.  Pozor  také  při prudkém sbíhání ze</p>

<p>svahu, za kterým cestička zase příkře stoupá!</p>

<p>A vůbec —</p>

<p>projděte si napřed pomalu celou trať, abyste ji lépe znali!”</p>

<p>Vzrušení  se  stále  stupňovalo,  a  ve  shonu odstartoval první</p>

<p>závodník.  Byl  jím  Ivan  z  Modré.  Ostatní chlapci zaujali místa jako  diváci  u  nejpernějších  míst  dráhy,  kde zpravidla</p>

<p>docházelo  k  pádům  závodníků,  kteří  včas nezpomalili běh.</p>

<p>Ivan běžel velmi opatrně, a přece ho to dvakrát vyneslo z</p>

<p>dráhy  a  setrvačností  seběhl  z  cestičky  po příkré stránce do</p>

<p>pískových  dun.  Doběhl  za  sedmdesát  šest vteřin.</p>

<p>Někteří  chlapci  běželi  mnohem  odvážněji  — ale jen málokterému</p>

<p>se  podařilo  dosáhnout  lepšího  času  než šedesáti vteřin.</p>

<p>Většinou  měli  pády  do  křovin  nebo  do písečných jam. Bořek ze Zelené  sklouzl  na  silně  klopeném  místě cestičky tak, že se</p>

<p>doslova skutálel až na dno dolíku a po několik okamžiků se</p>

<p>nemohl dostat zpět nahoru. Proto také byl jeho čas osmdesát</p>

<p>vteřin.</p>

<p>Standa a Lojzek běželi rychle, ale poučili se z toho, co</p>

<p>viděli.  A  tak  brzdili  před  každým nebezpečným místem,</p>

<p>neriskovali pád pro jednu či dvě vteřiny. Tato technika se jim</p>

<p>vyplatila.  Standa  oběhl  Ještěrčí  jámy  za padesát devět a</p>

<p>Lojzek dokonce za padesát šest vteřin.</p>

<p>Vůbec  nejrychleji  ze  všech  chlapců  běžel Svatík z jejich</p>

<p>Modré družiny a překonal tentokrát i Jiříka ze Zelené, který</p>

<p>třikrát vyběhl z dráhy a tím se ocitl na druhém místě.</p>

<p>56</p>

<p>Béďa  a  celá  Modrá  byli  nadšeni.  Družina získala nejvíce bodů</p>

<p>a její stav v měsíčním bodování se tím značně zlepšil.</p>

<p>“To  je  vítězstvíčko!”  smál  se  radostně  Béďa.</p>

<p>“To bude zápis do</p>

<p>kroniky!  Musíme  se  také  podívat,  jak  jsme běželi na jaře, když</p>

<p>jsme tady byli naposledy!”</p>

<p>“To je ještě ve staré kronice,” podotkl Vláďa.</p>

<p>Oči  všech  hochů  družiny  se  obrátily  k Standovi a Lojzkovi.</p>

<p>Béďa  se  zatvářil  netrpělivě:  “Chlapci,  tak vážně, kdy už</p>

<p>kroniku  přinesete?  Vždyť  ji  máte  doma  snad měsíc! To vás</p>

<p>kronika  tak  málo  baví,  že  jste  ji  doteď nepřečetli?”</p>

<p>Standovi  se  zase  zatmělo  před  očima. Teď  je konec! Teď už jsou</p>

<p>opravdu  ztraceni.  Na  čele  mu  vyvstal  pot.</p>

<p>Pohlédl zoufale na</p>

<p>Jindru.  Také  v  jeho  očích  viděl  zděšení.</p>

<p>Nebylo by lepší vyjít</p>

<p>s pravdou ven?</p>

<p>Ale  jako  už  předtím  v  klubovně  a  nedávno  v tělocvičně, tak i</p>

<p>teď  je  tady  Lojzek  se  svou  pohotovou vyřídilkou. Standa ho ani nepoznává. Kde se Lojzek naučil tak lhát?</p>

<p>“Jakpak by nás kronika nebavila!” řekl skoro uraženě. “Vždyť</p>

<p>se  čte  jako  dobrodružná  knížka!  Například  ta čtyřdenní cesta</p>

<p>po Českém ráji! Jak jste nemohli druhý večer nikde sehnat</p>

<p>nocleh!  To  jsem  až  trnul,  jak  to  dopadne! A víte, kroniku taky</p>

<p>četli naši doma — a — a — teď ji čtou zase Standovi rodiče — všem se tak úžasně líbí. Ale měl bys, Stando, doma říct, aby</p>

<p>ji  už  dočetli.  Vidíš  přece,  jak  na  ni  družina čeká!”</p>

<p>Standa  byl  jako  v  mrákotách  a  strach  ho  ani teď neopustil.</p>

<p>Něco zahuhlal, snad že doma kroniku opravdu brzo přečtou — a</p>

<p>aby se družina nezlobila.</p>

<p>A pak byl se silami u konce. Odešel z tábořiště na cestu u</p>

<p>lesa,  kde  byl  sám,  jen  se  svými  myšlenkami.</p>

<p>Zděšení pomalu</p>

<p>ustupovalo  k  pocitu  hanby  nad  lží  i  k  hněvu sama na sebe, že</p>

<p>se dal na cestu tak nebezpečného klamu.</p>

<p>A  ten  Lojzek,  vida,  zase  celou  družinu utvrzuje, že kroniku</p>

<p>roá doma on, Standa! Rozmrzelost družiny se obrací pořád teď</p>

<p>jen vůči němu a Lojzek z toho vybředá čistý, bez viny. A co</p>

<p>když se kronika nenajde?</p>

<p>Ne, ne, to mu Lojzek neměl dělat!</p>

<p>Za  nízkým  obzorem  se  vyhoupl  do potemnělého soumraku Ľněsíc.</p>

<p>Byl  skoro  v  úplňku.  Z  tábořiště  se  ozýval veselý hovor j*</p>

<p>smích.  Zdeněk  tam  právě  dal  povel  ke skládání věcí. Standa to slyšel až sem a rozmrzele se vracel zpět mezi chlapce …</p>

<p>57</p>

<p>S kronikou už musí rozhodně všechno skončit!</p>

<p>Buď ji do</p>

<p>několika  dnů  objeví,  anebo  Standa  půjde  k Béďovi a Zdeňkovi a</p>

<p>všechno jim poví!</p>

<p>Ale  následující  dny  přinesly  nové  události  a Standovo</p>

<p>rozhodnutí  z  Ještěrčích  jam  se  v  nich rozplynulo jako dým ve větru.</p>

<p>15.    Úžasný objev</p>

<p>Ještě  cestou  z  Ještěrčích  jam,  v  chuchelském trolejbusu, řekl</p>

<p>nevrle Standa Lojzkovi: “Zítra odpoledne tam musíme znovu.</p>

<p>Máš čas ve tři? Tak na stanici!”</p>

<p>A  druhý  den  po  půl  čtvrté  odpoledne  je tramvaj vyklopila na</p>

<p>Václavském  náměstí  a  oba  chlapci  se  v nezvykle zamlklé náladě vnořili ulicí Na můstku do vnitrozemí Starého Města.</p>

<p>Standa  byl  rozladěný  jako  snad  nikdy.</p>

<p>Způsobil to Lojzek svou výmluvou  včera  v  Ještěrčích  jamách,  když všechno svalil na</p>

<p>něho.  Přemýšlel  o  tom  celý  včerejší  večer  a pak dlouho do</p>

<p>noci,  když  nemohl  usnout.  V  duchu  si připravoval rozhovor s Lojzkem, umínil si, že mu dnes, až se sejdou, jeho lež vytkne,</p>

<p>ale  teď  šli  vedle  sebe  mlčky.  Příležitostí  bylo dost — jenže</p>

<p>Standa ze sebe nedostal ani slovo.</p>

<p>Ani  Lojzek  příliš  nemluvil.  Zdálo  se,  že Standova rozmrzelost</p>

<p>přešla  i  na  něj.  Nebo  snad  ví,  proč  Standa nemluví?</p>

<p>A přece k rozhovoru o kronice došlo!</p>

<p>Aniž  se  nějak  dohodli,  mlčky  zamířili uličkami k domu, v</p>

<p>jehož  dvoře  jim  při  poslední  výpravě  zmizel ten rváč a kde</p>

<p>také  zaslechli  slova  o  Červených  skalách  a Tygřích džunglích.</p>

<p>“Kdybych  tu  měl  být  dnes  do  noci,”  řekl rozhodně Standa, “tak něco  musíme  začít.  Já  ty  řeči  už  poslouchat nebudu!”</p>

<p>Lojzek  se  trochu  usmál:  “Ještě  že  to  řečnění vždycky nějak</p>

<p>odrazíme!”</p>

<p>A tu se Standa neovládl a vyčítavě vyhrkl: “Jo odrazíme! To</p>

<p>odrážíš  jen  ty,  já  ne  —  ty  to  totiž  řekneš vždycky tak, že</p>

<p>celá  vina  leží  jen  na  mně!  Podle  tebe  je kronika vždycky jen</p>

<p>u  mě,  já  ji  čtu  dlouho,  naši  ji  čtou!  Co  bys tomu řekl,</p>

<p>kdybych  třeba  ve  středu  na  družinovce oznámil, že naši kroniku dočetli  a  teď  ji  zas  máš  ty?  A  družina  by začala upomínat a</p>

<p>prohánět tebe? No řekni!”</p>

<p>58</p>

<p>Lojzek  se  překvapeně  podíval  na  Standu  a  v jeho tváři se</p>

<p>objevil výraz, který Standa znal už z dřívějška, Lojzek se</p>

<p>tak  zatvářil  vždy,  když  mu  něco  nebylo  po chuti. Neodpověděl</p>

<p>však a oba mlčky pokračovali v cestě.</p>

<p>Standa  byl  rád,  že  konečně  řekl  to,  co  ho  tak dlouho na</p>

<p>Loj-zka mrzelo, ale měl obavu, zda tím jejich kamarádství</p>

<p>neutrpí. Začal tedy povídat o bezvýznamných věcech, Lojzka</p>

<p>však  špatná  nálada  neopouštěla  a  odpovídal jen nevrle a</p>

<p>jednoslabičně.</p>

<p>Tak  došli  až  k  průchozímu  domu,  který  byl jejich cílem, a</p>

<p>vešli na jeho dvůr vchodem z Jilské ulice.</p>

<p>“Podívej se, jsou tady!” zvolal tlumeně Lojzek a celý ožil. Na</p>

<p>dvoře  povykoval  hlouček  menších  chlapců  a děvčat. Někteří</p>

<p>lezli  po  nádobách  na  popel,  schovávali  se  ve starých bednách,</p>

<p>jiní  se  proháněli  po  kostrbaté  dlažbě rozlehlého dvora.</p>

<p>Standa  se  zastavil  u  dvou  chlapců,  kteří  stáli nejblíž a</p>

<p>stříkali po sobě vodou z umělých citronků.</p>

<p>“Kluci,”  zavolal  na  ně,  “kdo  víte,  kde  jsou Červené skály?”</p><empty-line /><p>Chlapci  po  sobě  přestali  stříkat  a  větší  z  nich řekl: “My</p>

<p>nevíme, my jsme o nich jen četli!”</p>

<p>“A kde?” vyjel Lojzek. “Kde jste o nich četli?”</p>

<p>“No  v  tom  —  v  takové  jedné  knížce,  viď Pepíku?” řekl trochu</p>

<p>rozpačitě hoch.</p>

<p>Jeho  kamarád  Pepík  pak  dodal:  “No  ona  to knížka je a není! Je</p>

<p>napsaná rukou a jsou v ní pěkné obrázky.”</p>

<p>“A kde je ta knížka teď? Kdo ji má?” chrlil ze sebe Standa.</p>

<p>Nečekal  přitom  na  odpověď  a  vytáhl  z  kapsy dva obrázkové</p>

<p>sešitky. “Podívejte, já vám dám tyhle sešity, je v nich moc</p>

<p>pěkné  čtení,  ale  řeknete  nám  všechno  o  té knížce!”</p><empty-line /><p>Pepík i Vašek chtivě sáhli po sešitcích, každý po jednom. A</p>

<p>Vašek se horlivě a ochotně rozpovídal. “Tady už tu knihu</p>

<p>vidělo  hodně  kluků.  Vždycky  si  ji  někdo  od někoho půjčí.</p>

<p>Každému se moc líbí!”</p>

<p>I  Pepík  si  chtěl  sešitek  zasloužit,  a  tak  se pochlubil: “My</p>

<p>zná-me sestru jednoho kluka, jmenuje se Jitka Mlejnková, a</p>

<p>její bratr má tu knížku někdy doma!”</p>

<p>“A  kde  ta  Jitka  bydlí?”  rozechvěle  vydechl Standa.</p>

<p>“To  byste  nenašli,”  beznadějně  máchl  rukou Pepík. “Ale my vás</p>

<p>dovedeme  na Anenský  plácek,  tam  má  Jitka hodně kamarádek.</p>

<p>Možná, že tam zrovna teď bude.”</p>

<p>»K nim do bytu byste stejně nesměli.” ušklíbl se výstražně Va—</p>

<p>59</p>

<p>šek. “Její tatínek bere hned na každého hůl — to byste mohli</p>

<p>taky něco slíznout!”</p>

<p>“Tak jdem na ten Anenský plácek, jak říkáte!”</p>

<p>kul železo</p>

<p>Standa.</p>

<p>Pepík s Vaškem se obrátili k východu ze dvora směrem do Husovy</p>

<p>ulice  a  zdáli  se  být  trochu  překvapeni Standovým naléháním.</p>

<p>Ten právě vrhl dorozumívací pohled na Lojzka a Lojzek mu</p>

<p>odpověděl  radostným  přimhouřením  levého oka. Rozladěná nálada byla  ta  tam,  chvilkové  rozmrzení  mezi  nimi bylo rázem</p>

<p>zapomenuto.  Konečně  se  něco  bude  dít!</p>

<p>Konečně se snad</p>

<p>dostanou ke kronice a v družině bude všechno v pořádku!</p>

<p>Vyrazili Husovou ulicí směrem k Řetězové tak rychle, že jim</p>

<p>oba malí chlapci sotva stačili. Občas některý z nich musel</p>

<p>popoběhnout, aby s Lojzkem a Standou udržel krok. Chvílemi se</p>

<p>snažili  zalistovat  v  sešitech,  ale  Lojzek  je okřikl: “Teď</p>

<p>toho nechtě, nebo sebou ještě plácnete na nos!</p>

<p>Prohlídnete</p>

<p>šije potom!”</p>

<p>Když  zabočili  do  Řetězové,  vzpomněl  si Standa, jak ho tudy</p>

<p>hnali  při  první  osamělé  výpravě  Štěpní  vlci.</p>

<p>Zašeptal</p>

<p>Lojzkovi:  “To  by  nám  teď  scházelo,  aby  si  s námi někdo zase</p>

<p>něco začal!”</p>

<p>Vašík  s  Pepíkem  pořád  něco  brebentili  a najednou se Vašek</p>

<p>zeptal:  “Proč  se  vlastně  na  tu  knížku  pořád ptáte? Vy se na ni</p>

<p>chcete taky podívat?”</p>

<p>“Už jsme o ní moc slyšeli, víš?” odpověděl mu pohotově</p>

<p>Lojzek.  “Tak  bychom  ji  rádi  viděli  ve skutečnosti!”</p>

<p>Vyšli z Řetězové ulice, přeťali Liliovou a vešli do úzké</p>

<p>Anenské.</p>

<p>“Na jejím konci je Anenský plácek,” poučoval je Vašek. “Tam</p><empty-line /><p>uprostřed  náměstíčka  je  taková  velká  drátěná klec a v té prý</p>

<p>bylo  za  starodávna  vždycky  nějaké  divoké zvíře. Tam asi Jitka</p>

<p>Mlejnková bude!”</p>

<p>“V té kleci?” podivil se Lojzek. Oba průvodci se rozesmáli a</p>

<p>Pepík řekl: “Ale ne! Na tom plácku u klece!”</p>

<p>Kráčeli prostředkem ulice po kostrbaté dlažbě, protože na</p>

<p>uzoučké  chodníčky  podél  domů,  stavěné  jen pro jednoho, by se</p>

<p>nevešli.  Míjeli  malé  staré  domky  a  Standa  si podle nápisů nade</p>

<p>dveřmi  všiml,  že  některé  jsou  i  více  než  dvě stě roků staré.</p>

<p>Jejich  průjezdy  měly  prošlapaná  dřevěná podlaží.</p>

<p>Pojednou Vašek  do  jednoho  z  nich  nahlédl  a vzápětí radostně</p>

<p>vykřikl:  “Podívejte  se!  Tady  je!  Jitka Mlejnková je tady!”</p>

<p>Standa  s  Lojzkem  chtěli  do  temné  chodby domu vkročit, ale</p>

<p>60</p>

<p>vtom  odtud  vyšla  asi  třináctiletá  dívka  a překvapeně se na</p>

<p>všechny zahleděla.</p>

<p>“Prosím  tě,”  začal  rozpačitě  Standa,  “ty  máš, nebo tvůj bratr</p>

<p>prý má doma takovou knížku, ručně psanou…</p>

<p>a… a…”</p>

<p>Najednou  nevěděl  jak  dál.  Uvědomil  si,  že vlastně s Lojzkem</p>

<p>nemají  žádný  plán.  Co  jim  pomůže,  že  se seznámí s někým, kdo</p>

<p>má  kroniku  doma,  když  jim  ji  třeba  nebude chtít vydat?</p>

<p>Ale  už  je  zde  s  nápadem  Lojzek:  “Tadyhle Vašek s Pepíkem nám o té  knížce  pověděli.  My  ji  hledáme  moc dlouho!”</p>

<p>Dívka  se  mírně  usmála  a  zeptala  se  s nádechem údivu: “Ale proč se po ní tak sháníte? Vždyť tady ani nebydlíte.</p>

<p>Ještě jsem vás</p>

<p>nikdy neviděla!”</p>

<p>Tón její řeči byl klidný a přátelský. Standa k ní okamžitě</p>

<p>nabyl důvěry.</p>

<p>“Bude  snad  nejlíp,  když  ti  řekneme  všechno otevřeně a upřímně.</p>

<p>Ta  knížka  je  totiž  družinová  kronika  našeho turistického</p>

<p>oddílu. Nešťastnou náhodou jsme ji tady kdysi ztratili a</p><empty-line /><p>hledáme  ji,  protože  má  pro  naši  družinu velkou cenu.”</p>

<p>Jitka  se  na  Standu  trochu  překvapeně zahleděla a on,</p>

<p>zčervenalý  a  podivně  zmatený,  pokračoval: “Kdybys věděla, co</p>

<p>nepříjemností  nám  ta  ztráta  kroniky  už způsobila! Prosím tě, mohla bys — mohla bys — nebo mohl by nám tvůj bratr tu kroniku dát? Je naše, patří našemu oddílu…”</p>

<p>“Tak  teď  už  tomu  rozumím,”  řekla  Jitka.</p>

<p>“Pořád jsme dobře</p>

<p>nevěděli,  komu  ta  kniha  patří  a  kdo  v  ní vlastně popisuje ty</p>

<p>všelijaké schůzky a výlety. Kniha nemá žádný nápis, titulní</p>

<p>list je prázdný, a uvnitř se stále píše o nějaké Modré</p>

<p>družině…”</p>

<p>“No  jo,  pořád  se  totiž  v  družině  dohadujeme, jaký obrázek a</p>

<p>nápis  máme  na  titul  udělat,”  vzpomněl  si Lojzek na Jindrovo</p>

<p>sdělení, “a ještě jsme na nic pěkného nepřišli, i když jsme</p>

<p>jinak Popsali a pomalovali celou knihu!”</p>

<p>“Tak  mohla  bys,  prosím  tě,  mohli  bychom  si jít —” nedočkavě</p>

<p>přerušil vodopád Lojzkovy výřečnosti Standa.</p>

<p>“Celá družina na</p>

<p>té kronice visí, víš?”</p>

<p>Jitka  se  zatvářila  vážně:  “Můj  bratr  kroniku dobrovolně</p>

<p>nevydá,”  řekla  s  povzdechem.  “Kdybyste  k němu mluvili třeba</p>

<p>andělským  jazykem,  tak  ho  neobměkčíte  a nepřesvědčíte.</p>

<p>Stokrát byste mu mohli povídat o své družině a o oddíle. Kromě</p>

<p>toho  {ady  je  mnoho  chlapců  a  děvčat,  kteří mají o vaši kroniku</p>

<p>velký  ZaJem,  bratr  ji  každou  chvíli  někomu půjčuje, chlapci si</p>

<p>z ní opi—</p>

<p>61</p>

<p>sují všelijaké věci, hlavně hry a písničky, které nikdo nezná</p>

<p>a  teď  najednou  by  tu  ta  pěkná  kniha  neměla být…”</p>

<p>“Ale vždyť je to naše kronika!” vyjekl Standa.</p>

<p>Lojzek  ho  okřikl:  “To  Jitka  ví  taky!  Ale  co zmůže proti</p>

<p>umíněnému  bráchovi?”  Otázka  platila  spíš Jitce.</p><empty-line /><p>S neklidem v hlase řekla: “Pravda je ovšem na vaší straně. A</p>

<p>že  má  pro  vás  kronika  takovou  cenu,  to dovedu docela dobře</p>

<p>pochopit…  Podívejte  se,  můj  bratr  vaši kroniku teď nemá</p>

<p>doma. Půjčil ji jednomu chlapci ze své party.</p>

<p>Jak mu ji</p>

<p>vrátí,  dám  vám  ji.  Nesmíte  mě  ale  prozradit.</p>

<p>Snad mu to potom</p>

<p>vysvětlím.”</p>

<p>“No  to  je  nápad!”  bouřil  nadšeně  Lojzek  a Standa mu</p>

<p>přizvukoval.</p>

<p>Jitka se trochu vylekala, co to hochům slíbila, ale přesto se</p>

<p>musela zasmát jejich horlivosti.</p>

<p>“Ale kdy a kam si pro ni máme přijít?” zeptal se Lojzek.</p>

<p>“Zítra ne, to bude kronika sotva zpátky. Ani ve středu raději</p>

<p>nechoďte — a ve čtvrtek mám školu. Přijďte v pátek! Víte, kde</p>

<p>je Hlavsova ulička?”</p>

<p>“Víme!”  vykřikli  Standa  i  Lojzek  téměř současně.</p>

<p>“Tak v pátek ve čtyři! Tam co jsou uprostřed uličky ty dva</p>

<p>nebo  tři  schůdky,”  řekla  Jitka,  rozhlédla  se plaše kolem sebe</p>

<p>a vklouzla zpátky do domu, kde ji před chvílí objevili.</p>

<p>“Tak  co,  jak  jsme  vám  to  zařídili?”  zeptal  se Vašek tónem,</p>

<p>jako  by  čekal  pochvalu. Ano,  on  i  Pepík  byli stále zde. “Že</p>

<p>jsme vám dobře poradili? To máte radost, co?”</p><empty-line /><p>Bezelstný  Standa  pocítil  k  oběma  chlapcům hlubokou vděčnost.</p>

<p>Ale  prozíravější  Lojzek  podezřívavě  vykřikl: “Co? Jakou radost</p>

<p>že máme mít? Vy jste něco slyšeli?”</p>

<p>“No  máte  mít  radost  z  toho,  že  tu  knížku dostanete!” pravil</p>

<p>prostoduše  Pepík.  Bylo  zřejmé,  že  celý rozhovor s Jitkou</p>

<p>slyšeli, i když stáli o několik kroků dál.</p>

<p>Lojzek první postřehl nebezpečí, které hrozilo tím, že Vašek a</p>

<p>Pepík znali obsah jejich rozhovoru s Jitkou.</p>

<p>“Tak  si  pamatujte!”  pravil  jim  slibně  i výhružně zároveň.</p>

<p>“Nikomu  nesmíte  říct  ani  slovo!  Běda  vám, jestli to někde</p>

<p>vycinká-te!  Ale  bohatě  vás  odměníme,  když kroniku dostaneme.</p>

<p>Každému z vás dáme ještě pět takových sešitů, jako jste</p>

<p>dostali dneska, samozřejmě zase jiné!”</p>

<p>“A  kdy  nám  je  dáte?”  dychtivě  se  zeptal Vašek.</p>

<p>“No  hned!  Hned,  jak  budeme  mít  kroniku  v ruce!”</p>

<p>62</p>

<p>“No tak to tedy bude v pátek ve čtyři hodiny v Hlavsově</p>

<p>uličce!” jásal Pepík.</p>

<p>Standa  s  Lojzkem  na  sebe  znepokojeně pohlédli. Opravdu, ti dva mrňousové všechno slyšeli. Vždyť i vědí, kde má dojít k</p>

<p>předání kroniky. Může to ohrozit celý plán!</p>

<p>“Dobrá,  dobrá,”  přisvědčil  Lojzek  s předstíraným klidem. “Tak si  tedy  přijďte.  Ale  to  si  pamatujte,  dřív  je nedostanete,</p>

<p>dokud  kroniku  nebudeme  mít. A  nikomu  ani slovo!”</p>

<p>16.    Příprava na Vánoční nadílku Už dlouho nebyl Standa na družinové schůzce tak šťastný a</p>

<p>spokojený  jako  dnes.  Neboť  bylo  po starostech, co bude s kronikou, bylo po strachu, že na něho družina uhodí s</p>

<p>otázkou, kdy už konečně kroniku vrátí.</p>

<p>Předevčírem  se  domluvili  s  Jitkou,  že  jim kroniku v pátek</p>

<p>přinese — a Lojzek teď tady sám a bez výzvy před celou</p>

<p>družinou halasně oznámil: “Lidičky, držte se, v sobotu tady bude kronika!</p>

<p>U Standy doma</p>

<p>ji přečetli a v sobotu ji přineseme!”</p>

<p>Družina přijala zprávu s uspokojením. Béďa si však neodpustil</p>

<p>poznámku:  “No  to  je  dost!  Už  jsme  si  vážně mysleli, že se s</p>

<p>kronikou  něco  stalo  a  že  se  jen  tak  vytáčíte.</p>

<p>Ale hlavní je,</p>

<p>že  je  na  světě.  Zdeněk  říkal,  že  se  připravuje nějaká</p>

<p>celopražská  výstava  činnosti  turistických oddílů a chce tam</p>

<p>naši kroniku poslat. Bude to dobrá propagace našeho oddílu — a  družina  za  to  jistě  dostane  i  nějaké  body.</p>

<p>Byla by škoda,</p>

<p>kdybychom  tam  kroniku  nemohli  poslat.  V</p>

<p>druhé knize toho</p>

<p>ještě moc nemáme!”</p>

<p>Jindra,  kterému  Standa  s  Lojzkem  před zahájením schůzky řekli, co předevčírem na Starém Městě vypátrali, byl teď celý</p>

<p>červený. Ale nikdo z družiny, kromě Standy a Lojzka, si toho</p>

<p>naštěstí nevšiml.</p>

<p>Standu  sice  na  chvíli  znovu  zamrzelo,  že  na něho Lojzek ještě</p>

<p>teď  svádí  zdržení  kroniky,  ale  ve  spádu pěkného programu</p>

<p>schůzky  na  svou  rozmrzelost  brzo  zapomněl.</p>

<p>Také vědomí, že</p>

<p>všechny  starosti  a  strachy  vlastně  skončí, přispělo k tomu, že</p>

<p>Lojzkovi odpustil.</p>

<p>Část schůzky byla věnována debatě o Vánoční nadílce. Uspo-</p><empty-line /><p>63</p>

<p>řádají  ji  už  tuto  neděli.  Oddílový  zákon  zněl, že všichni</p>

<p>chlapci  v  oddílu  si  navzájem  dají  nějaký maličký dárek. Zdeněk a  Jenda  připraví  každému  nejméně  jeden dárek a po jednom od</p>

<p>každého  také  obdrží.  A  bylo  skoro  jisté,  že větší radost bude</p>

<p>mít ten, kdo rozdá víc dárků než dostane.</p>

<p>Po  dlouhém  přemýšlení,  co  komu  věnovat, přišel Standa na něco, čím  byl  sám  nadšen:  V  povinné  výzbroji  na výpravy měl mít</p>

<p>každý  chlapec  pět  papírových  míčků, vlastnoručně zhotovených.</p>

<p>Míčky  byly  zapotřebí  při  nesčetných  hrách, které Zdeněk</p>

<p>vymýšlel. Mnohdy však někteří chlapci míčky neměli, buď se jim</p>

<p>ztratily při minulé výpravě, když zalétly kamsi do křoví,</p>

<p>nebo se zničily v nějaké příliš živé hře. Nuže — Standa se</p>

<p>rozhodl  vyrobit  pro  každého  chlapce  pět povinných míčků vzorné výstavní velikosti.</p>

<p>Už po několik dní máčel doma starý novinový papír a hnětl z</p>

<p>něj krásné kulaté míčky. Aby byly těžší, lépe létaly a</p>

<p>nerozle-povaly  se  ani  při  dopadu  z  velkých výšek a na kamení,</p>

<p>přidal  do  rozmočené  papíroviny  škrob.  Do jedné třetiny hmoty</p>

<p>pak  nalil  roztok  zelené  tuše,  do  druhé  části žluté, do třetí</p>

<p>modré. A tak měly míčky i krásné jasné barvy podle barev</p>

<p>družin.  Každý  hoch  dostane  míčky  té  barvy, jakou je označena</p>

<p>jeho družina!</p>

<p>Oškrobené  a  obarvené  míčky  pak  dal  Standa schnout nad kamna.</p>

<p>Uschly v pevné, nerozbitné a přitom bezpečné “střely”.</p>

<p>Protože  do  poslední  chvíle  mělo  být tajemstvím, kdo jaké</p>

<p>dárky  bude  dávat,  ani  Lojzek  se  Standou  si neřekli, co kdo z</p>

<p>nich  připravuje.  Věděli  o  sobě  jen  to,  že  oba mají s dárky</p>

<p>plné ruce práce.</p>

<p>“Škoda, že jsme nebyli v oddíle dřív!” říkali si, když jeli ze</p>

<p>schůzky</p>

<p>domů.</p>

<p>“Škoda</p>

<p>všech</p>

<p>těch</p>

<p>prozahálených nedělí! A škoda i všedních dnů, kdy jsme většinou nevěděli, co dělat!”</p>

<p>Ve  vlečňáku  šestnáctky,  kam  přesedli  u Jiráskova mostu a kde už  s  nimi  nejel  žádný  chlapec  z  družiny,  si začali domlouvat</p>

<p>podrobnosti  páteční  cesty  “tam  dolů,”  jak říkali Starému</p>

<p>Městu, do Hlavsovy uličky pro kroniku.</p>

<p>Opět  se  jich  zmocnilo  známé  vzrušení,  spíš nepříjemné než</p>

<p>příjemné. Už aby byl ten pátek za nimi a s ním i celá starost</p>

<p>o kroniku!</p>

<p>64</p>

<p>17.    Ve čtyři v Hlav sově uličce prosinec  byl  i  nadále  mírný,  bez  sněhu  a mrazů. Štědrý den měl být  sice  už  za  týden,  ale  počasí  bylo  stále vlahé a jen brzké</p>

<p>soumraky ukazovaly, jaký čas vlastně panuje.</p>

<p>Takovým  dnem  byl  i  pátek,  kdy  se  Standa  s Lojzkem vydali znovu</p>

<p>do staropražského bludiště.</p>

<p>Poloprázdný  vlečňák  dvacítky  je  dovezl  ke Karlovým lázním na</p>

<p>Smetanově  nábřeží.  Uličkou  Na  zábradlí  se dostali na ztichlé</p>

<p>Anenské  náměstíčko  několik  minut  po  půl čtvrté. Začínalo se</p>

<p>smrákat.</p>

<p>Lojzek měl kapsy vycpané obrázkovými sešity pro Pepíka a</p>

<p>Vaška,  které  našel  v  klubovně  mezi  starými odloženými</p>

<p>časopisy,  a  nervózně  si  na  ně  každou  chvíli sahal. Oba byli</p>

<p>vzrušeni očekáváním. Neklid a napětí, které je provázely skoro</p>

<p>dva  měsíce  od  chvíle,  co  Jindrovi  slíbili mlčenlivost i pomoc</p>

<p>zároveň,  dnes  skončí!  Za  chvíli  budou  v Hlavsově uličce, a to hodné děvče, Jitka, jim kroniku předá.</p>

<p>“A  pak  se  teprve  do  všeho  v  družině  zase pustíme, uvidíš!”</p>

<p>řekl  prorocky  Standa,  když  o  tom  teď  cestou hovořili. “To bude</p>

<p>nádhera! Volní a bez starosti a beze strachu — i Jindra bude</p>

<p>zas  klidný  a  spokojený  —  to  se  nám  bude  v družině docela jinak</p>

<p>líbit!”</p>

<p>“Jen aby to už bylo!” řekl Lojzek. “Já se těch čtyř hodin snad</p>

<p>ani  nedočkám!  Jen  si  musíme  dát  pozor, abychom se zase do</p>

<p>něčeho  nezapletli  s  nějakými  Vlky!  Jak budeme mít kroniku v</p>

<p>rukou, zmizíme, a nikdo nás tady už neuvidí!”</p>

<p>Naštěstí  potkávali  jen  samé  klidné  a  slušně vypadající</p>

<p>chlapce a dívky. Stepní vlci jako by zde nežili!</p>

<p>^ Prošli</p>

<p>Anenskou  uličkou,  přeťali  Liliovou  a  vnořili se do Řetězové.</p>

<p>Jalovcovou  uličkou  nedočkavostí  takřka prolétli až k plácku, kde  k  nim  tenkrát  v  říjnu  přiběhl  přepadený Jindra. A průchozí</p>

<p>dům  do  Hlavsovy  uličky  byl  odtud  snad  jen třicet kroků.</p>

<p>Šero  houstlo  víc  a  víc,  ale  plynové  lampy  se zatím nerozsvěcovaly.</p>

<p>Vstoupili  do  domu  a  po  dvaceti  krocích průchozí chodbou se</p>

<p>ocitli  v  uzoučké  Hlavsově  uličce,  všelijak lomené, se zákruty</p>

<p>a  zákoutími.  Její  šíře  nepřesahovala  nikde  tři metry. Bylo zde</p>

<p>Ještě větší šero než jinde.</p>

<p>65</p>

<p>“Snad  nás  Jitka  Mlejnková  nenechá  dlouho čekat!” zašeptal</p>

<p>Lojzek.</p>

<p>Pro záhyby uličky neviděli dál než do její první části, ke</p>

<p>schodům, u nichž měli na dívku čekat.</p>

<p>Vystoupili na ně, a když zašli za ohyb uličky, viděli teď až</p>

<p>na  její  konec  —  k  pootevřeným  železným vratům vedoucím do</p>

<p>Michalské  ulice.  Za  nimi  se  mihlo  několik postav.</p>

<p>“Nic  bych  za  to  nedal,  že  to  byli  Vlci,”</p>

<p>zašeptal znepokojeně</p>

<p>Lojzek. “Vypadalo to, jako by se před někým schovávali!”</p>

<p>“Tak  je  nech  běžet,”  mávl  rukou  Standa.  “Je lepší, když se</p>

<p>schovávají, než aby si s námi něco začali!”</p>

<p>Pojednou se otevřely tmavozelené dveře domu v ohybu uličky,</p>

<p>právě u schodů, kde měli s Jitkou domluvenou schůzku — a z</p>

<p>nich vyšli Pepík a Vašek.</p>

<p>“Ahoj,  kluci!”  oslovil  je  překvapeně  Lojzek.</p>

<p>“Kde jste se tu</p>

<p>vzali? Něco pro vás máme!”</p><empty-line /><p>Ale  Pepík  vytáhl  zpod  svetru  několik  takřka nových</p>

<p>obrázkových  sešitů  a  ani  se  na  Standu nepodíval.</p>

<p>“Kde  ti  darebové  vzali  tolik  knížek?  A nových?” zašeptal</p>

<p>Lojzek.</p>

<p>“No  třeba  je  koupili,”  mínil  dobromyslně Standa.</p>

<p>Na  Lojzkovi  však  bylo  vidět,  že  ho  Standova domněnka</p>

<p>neuspokojuje.</p>

<p>Z  věže  Staroměstské  radnice  sem  bylo  slyšet odbíjení čtvrté</p>

<p>hodiny a pak klinkání kostlivcova zvonečku na orloji.</p>

<p>Hned  potom  se  ozvaly  z  podloubí  průchozí chodby drobné kroky.</p>

<p>“Jitka!”  vydechl  s  ulehčením  Standa.  “Je tady!”</p>

<p>“A nese! Stando, nese!” jásal Lojzek. Byla to skutečně Jitka a</p>

<p>chlapci  i  v  šeru  viděli,  že  má  v  ruce  nějaký balíček.</p>

<p>Byla udýchaná a v její tváři se zřetelně zračil neklid. Na</p>

<p>nějaké  vítání  a  bezvýznamné  řeči  nebylo  ani pomyšlení.</p>

<p>Rozechvělá mysl všech tří to znemožňovala.</p>

<p>“Mám ji už od středy,” vydechla Jitka šeptem, “bratrův</p>

<p>kamarád ji přinesl dřív, než jsem si myslela — tak jsem ji</p>

<p>zatím schovala u jedné kamarádky. Bratr hned potom kroniku</p>

<p>doma  sháněl,  prohledal  celý  byt  a  všechno obrátil vzhůru</p>

<p>nohama-A potom si něco smlouval s nějakými kluky. Zdá se, že</p>

<p>něco tuší!”</p>

<p>Pak kývla hlavou k Vaškovi a Pepíkovi, kteří se o kus dál</p>

<p>66</p>

<p>opřeli o zeď a dělali že čtou. “Tihle hoši byli také u něho a</p>

<p>nakoupil  jim  hromadu  knížek.  Ani  nevím proč.”</p>

<p>“Možná, že za zradu!” řekl Lojzek chmurně a obrátil se ke</p>

<p>Standovi: “Moc těm mrňousům nevěřím. Vědí všechno, co jsme si</p>

<p>smluvili!”</p>

<p>“No  —  hlavně  že  je  kronika  tady!”  blaženě řekl Standa. “Je to</p>

<p>ona, viď?” Vztáhl ruku po balíčku současně s Lojzkem, ale jeho</p><empty-line /><p>ruka  byla  rychlejší.  Chtěl  ho  v  dychtivosti hned rozbalit, aby</p>

<p>se ujistil, že je to kronika, ale před Pepíkem a Vaškem si to</p>

<p>netroufl.</p>

<p>Oba  chlapci  byli  v  té  chvíli  tak  rozrušeni,  že ani pořádně</p>

<p>ne-vychutnali radost z okamžiku, po němž tak dlouho toužili.</p>

<p>Zato Jitka byla hned klidnější, když Standovi balíček předala.</p>

<p>Dokonce  se  i  usmála  a  Standa  k  ní  pocítil obdiv i vděčnost a</p>

<p>nepřestával jí děkovat. Balíček s kronikou tiskl v ruce pevně</p>

<p>jako největší drahocennost.</p>

<p>“A  teď  pryč  odtud!”  vykřikl  Lojzek  skoro nahlas. “Kronika</p>

<p>nebude  v  bezpečí,  dokud  s  ní  odtud nezmizíme.”</p>

<p>Pokynul  Jitce  na  rozloučenou  a  otočil  se směrem k východu do</p>

<p>Michalské ulice.</p>

<p>Ale právě v té chvíli se odtamtud vyhrnulo pět chlapců, a z</p>

<p>jejich  křiku  i  výrazů  ve  tváři  bylo  zřejmé,  že jsou to Stepní</p>

<p>vlci.</p>

<p>Zároveň se také prudce rozevřely zelené dveře domu, u něhož až</p>

<p>dosud s Jitkou stáli a odkud prve vyšli Pepík s Vaškem, a z</p>

<p>nich  se  vyřítilo  dalších  několik  Vlků.  Mezi nimi i ten, s nímž</p>

<p>se  oba  chlapci  už  dvakrát  setkali:  rváč,  který třikrát udeřil</p>

<p>Jindru.</p><empty-line /><p>“Zrada,  Stando!”  vykřikl  Lojzek.  Rozběhl  se, skočil přes</p>

<p>všechny  schody  a  hnal  se  do  podloubí  k opačnému východu z</p>

<p>uličky.</p>

<p>Standa  však  nebyl  dost  rychlý. A  když  Jitka vykřikla “Můj</p>

<p>bratr Jarka!” a ten rváč jí posměšně odpověděl “Ano, ano, tvůj</p>

<p>bratříček,” věděl, že je zle. Vzápětí po něm ten hrubec skočil</p>

<p>a balíček mu vyrval.</p>

<p>»To  mám  pěknou  ségru,  když  se  spolčuje  s mými nepřáteli a nosí jim  naše  věci!”  Zvolal  Jarka  a  kruh  Stepních vlků se přitom</p>

<p>nebezpečně zúžil kolem Standy.</p>

<p>Standa se trochu vzpamatoval a řekl: “Jaképak vaše věci? Ta</p>

<p>kronika  je  naše!  Našeho  turistického  oddílu.</p>

<p>Když jste tenkrát</p>

<p>v říjnu přepadli jednoho našeho chlapce — ty dobře víš, které-</p>

<p>67</p>

<p>ho, vždyť jsi ho tak surově uhodil do tváře — zapomněl kroniku</p>

<p>| na okně a vy jste ji pak sebrali!”</p>

<p>Rváč Jarka Mlejnek se opět zatvářil posměšně, pobaveně sel</p>

<p>usmál a řekl: “Máte pravdu, mladý muži, je to doslova tak!</p>

<p>Alel teď je kronika naše — my jsme ji našli, a tím to končí!</p>

<p>Leda  by-l  ste  ji  zase  našli  vy.  Potom  by  byla vaše. Nebo si ji</p>

<p>snad chceš vy-l bojovat?”</p>

<p>Podal  kroniku  jednomu  ze  svých  kumpánů  a usykl: “Víš, kam| s</p>

<p>ní, viď?”</p>

<p>Chlapec se jen usmál a otočil se k odchodu.</p>

<p>Standa  se  dopálil.  Vrhl  se  po  odcházejícím chlapci, vytrhl mul</p>

<p>balíček z ruky a chtěl se dát na zoufalý útěk za Lojzkem,</p>

<p>kterýj už byl kdovíkde.</p>

<p>Přesila  Stepních  vlků  však  byla  příliš  velká.</p>

<p>Neudělal snadl</p>

<p>ani dva kroky a několikeré ruce se ho chopily, hrubě a tvrdě,!</p>

<p>a  kroniku  mu  opět  vyrvaly.  Standa  však  o  ni zápasil tak</p>

<p>urputněj  že  se  ještě  s  několika  útočníky  ocitl na zemi.</p>

<p>“Ty darebáku, kdoví odkud jsi přivandroval, ty na nás budešj</p><empty-line /><p>dlouho  vzpomínat!”  křičel  zlobně  Mlejnek.</p>

<p>Pak se otočil ke</p>

<p>své| sestře a zahrozil jí: “A ty počkej doma! To si slízneš!”</p>

<p>Jitka byla bledá a výraz její tváře se změnil k nepoznání.</p>

<p>Bylo|  zřejmé,  že  má  z  výhrůžek  svého  bratra strach. Teď se po</p>

<p>jeho  slovech  prudce  obrátila  a  mlčky odcházela. Kruh Vlků se roze stoupil, aby mohla projít.</p>

<p>“Jitko!  Jitko!”  zavolal  na  ni  zoufale  Standa, “nezlob se na ná</p>

<p>— a znovu ti děkuju!”</p>

<p>Ale Jitka se ani neotočila a spěšně odcházela podloubím dc</p>

<p>Jilské  ulice,  tam,  kam  před  chvílí  uprchl Lojzek.</p>

<p>“A  teď  koukej  taky  mazat!”  vyštěkl  pak Mlejnek na Standu|</p>

<p>Několikerý  hrubé  ruce  se  ho  opět  chopily  a postrčily ho tír</p>

<p>směrem, kde ulička ústila do Michalské.</p>

<p>Standa  byl  pobouřen,  zahanben,  zklamán  i rozechvěn na nej</p>

<p>vyšší míru. A v tomto rozpoložení mysli, jaké ještě nikdy</p>

<p>nepocí-i  til,  se  teď  obrátil  na  Mlejnka  a  řekl slavnostně:</p>

<p>“Pravda je na naší straně! Kronika je naše a vy jste ničemové!</p>

<p>Můžete mě ,to třeba zabít, ale je to tak!”</p>

<p>Vlci zůstali stát u vrat, mlčky a výhružně, ale nikdo z nich</p>

<p>se  na  Standu  nevrhl,  aby  ho  za  jeho  slova ztrestal.</p>

<p>68</p><empty-line /><p>18.    Konec přátelství Byla to smutná jízda druhý den z Vinohrad do klubovny, na</p>

<p>Klubovní sobotu.</p>

<p>I  když  si  to  včera  ve  spádu  událostí  spolu nesmluvili, sešli</p>

<p>se  Standa  a  Lojzek  jako  obvykle  na  stanici dvacítky. Lojzek</p>

<p>ještě  včera  večer  čekal  na  Standu  u  jejich domu, aby se</p>

<p>dozvěděl,  jak  se  mu  podařilo  z  Hlavsovy uličky s kronikou</p>

<p>utéct, ale úplně ho zdrtilo, když uslyšel, jak to špatně</p>

<p>dopadlo.</p>

<p>A  teď  tady  v  tramvaji,  v  poloprázdné  zadní polovině vlečňáku</p>

<p>se  Lojzkovo  bezměrné  zklamání  dokonce změnilo v podivný hněv a jízlivost.</p>

<p>“Škoda,  že  jsem  nedržel  kroniku  já!”  řekl tvrdě. Mohla být</p>

<p>tady! Já utekl docela dobře!”</p>

<p>Standu  ta  nezastřená  výtka  dohřála.  Skoro  až vykřikl: “A ty</p>

<p>myslíš,  že  by  tě  Vlci  nechali  upláchnout, kdybys držel kroniku</p>

<p>ty? Nechali tě běžet jen proto, že kroniku jsem měl já. Proč</p>

<p>jsi vlastně utekl a nechal mě samotného proti takové přesile?”</p>

<p>“Protože  mě  nenapadlo,  že  tam  zůstaneš  stát jako solný sloup,”</p>

<p>odsekl  nakvašeně  Lojzek.  “Myslel  jsem,  že letíš za mnou!” V</p>

<p>jeho tváři byl opět ten známý výraz podráždění a špatné</p><empty-line /><p>nálady.</p>

<p>Celé  dvě  stanice  až  ke  Štěpánské  projeli  v rozmrzelém mlčení.</p>

<p>A  tam  najednou  Standu  přepadlo  otřesné poznání!</p>

<p>“Tak! Kroniku nemáme — a tys ve středu celé družině oznámil,</p>

<p>že ji dnes přineseme! Jak jsi to mohl slíbit?”</p>

<p>“Vypadalo  to  tak  jistě,  že  kronika  bude,”</p>

<p>pravil nevrle</p>

<p>Lojzek,  “a  víš  sám  dobře,  jak  družina hartusila. A když Béďa ještě  začal  o  té  výstavě,  na  kterou  máme kroniku poslat, tak</p>

<p>jsem to zkrátka řekl — no! Musíme dnes chtě nechtě vymyslet</p>

<p>zas nějakou výmluvu!”</p>

<p>Když  přestupovali  na  osmnáctku,  uviděli  na stanici Zbyndu ze</p>

<p>Žluté  družiny.  Podali  si  s  ním  ruce  a  Lojzek mu žertem</p>

<p>rozkáži: “A hezkého moroně udělat!”</p>

<p>Zbynda zaťal pěsti, přiložil je ke zpitvořenému obličeji,</p>

<p>prudce  zamrkal  očima  a  oba  na  chvíli rozesmál. Bylo po hovoru 0 kronice.</p>

<p>» Vezete nějaké ozdoby na stromek?” zeptal se pak Zbynda, když</p>

<p>už  kodrcali  do  Radlic.  A  hned  sám  lovil  z aktovky blýska-Ve</p>

<p>řetězy a pozlacené ořechy.</p>

<p>69</p>

<p>Dnes je předvánoční Klubovní sobota, strojení stromečku,</p>

<p>zítra  bude  naše  zvláštní  předštědrovečerní Vánoční nadílka.</p>

<p>Kdo potřeboval do Desítky body, mohl nějaké ozdoby vyrobit,</p>

<p>nebo prostě koupené cetky zapůjčit.</p>

<p>Jindra  už  byl  v  klubovně  —  a  Standu  až zamrazil jeho dychtivý pohled, jímž je přivítal, když vstoupili. Znovu se ho zmocnila</p>

<p>těžká rozmrzelost a nechtělo se mu o včerejšku mluvit. Nechal</p>

<p>na  Lojzkovi,  aby  Jindrovi  vylíčil,  co  se  v Hlavsově uličce</p>

<p>odehrálo.</p>

<p>Klubovna  byla  prosycena  vůní  vánočního stromku. Stál v rohu</p>

<p>místnosti a Žlutá družina se točila kolem něj a věšela na jeho</p>

<p>větve  ozdoby.  Každého  nově  příchozího chlapce zarazil hned u</p>

<p>dveří  Vlastík  a  vybrakoval  mu  z  tašky,  co pěkného přinesl.</p>

<p>Vedle stromku byly dvě veliké otevřené bedny.</p>

<p>Tam zítra budou</p>

<p>chlapci pokládat dárky.</p>

<p>Standa byl stále v pochmurné náladě. Každou chvíli očekával,</p>

<p>že  na  něho  někdo  z  Modré  družiny  zaútočí, kde je kronika, a</p>

<p>marně  se  snažil  představit  si,  co  on  nebo Lojzek odpoví.</p>

<p>Jako v mrákotách si právě vyměnil u Jendy za deset rublonů</p>

<p>nálepku  číslo  osm  s  připomínkou  Vánoční nadílky, když ho</p>

<p>zatahal  za  rukáv  Péf  a  z  jeho  družiny  a  řekl mu:</p>

<p>“Volá  tě  Béďa!  Jsme  s  družinou  vzadu  u oznamovatele. To víš, kronika!”</p>

<p>Standu  polilo  horko.  Od  příchodu  na  dnešní Klubovní sobotu to</p>

<p>čekal, a teď to tedy přišlo!</p>

<p>Modrá  družina  byla  u  oznamovatele  celá.  I Lojzek tam už stál,</p>

<p>a všichni se dívali na Standu a jemu připadalo, že se dívají</p>

<p>velmi  nevlídně.  Jindra  se  krčil  za  Lojzkem  a vypadal zdrceně.</p>

<p>Jediný Lojzek se tvářil, jako by o nic nešlo, a už zdálky</p>

<p>volal  na  Standu  naoko  káravě:  “Tak  pojď, pojď, ty jeden</p>

<p>popleto  —  dá  číst  kroniku  na  poslední  chvíli ještě tetičce, a</p>

<p>ta  si  pak  odjede  na  čtvrt  roku  nebo  na  jak dlouho někam na</p><empty-line /><p>Slovensko  a  kroniku  zamkne  do  stolu.  Tys  to vypral!”</p>

<p>Jen  vteřinku  Standa  nechápavě  zíral  na Lojzka. Pak pochopil že je to jeho nová výmluva. Zachraňuje situaci na další tři</p>

<p>měsíce, dokud se nevrátí vymyšlená “Standova tetička”.</p>

<p>Padlo mnoho poznámek na Standovu hlavu a Béďa řekl: “Tak na</p>

<p>výstavě  naše  kronika  přece  jen  nebude.  Já jsem to věděl. Já</p>

<p>jsem tušil, že s kronikou něco provedeš!”</p>

<p>Standa  byl  zčervenalý  studem.  Lojzek  to  sice dobře vymluvil.</p>

<p>70</p>

<p>to je pravda, ale proč zase jen Standa má být v očích družiny</p>

<p>viníkem?  Proč  Lojzek  neřekl,  že  sám  půjčil kroniku své tetě?</p>

<p>Proč pořád a vždy svaluje vinu na Standu?</p>

<p>Standou  lomcovala  chuť  říct  konečné  pravdu — a jen pohled na</p>

<p>zničeného a úzkostně se tvářícího Jindru mu v tom zabránil.</p>

<p>“Prosím  vás,  nezlobte  se  na  mě,”  podařilo  se mu ze sebe</p>

<p>vysoukat, “jsem už takový smolař. Že my jsme si jen tu</p>

<p>kroniku od Jindry brali tenkrát domů!”</p>

<p>Víc mluvit nebo poslouchat o kronice bylo nad jeho síly.</p>

<p>Odvrátil se proto od chlapců z Modré a vmísil se mezi hochy</p>

<p>ostatních dvou družin.</p>

<p>Ale  když  pak  našel  Lojzka  o  samotě  před vývěskou nadepsanou Z</p><empty-line /><p>historie oddílu, vzplanul a vybuchl: “Tak  jsem  to  zase  jen  já,  ten  popleta,  viď!</p>

<p>Prosím tě, příště</p>

<p>už nikdy nemluv za mě — nebo se mě aspoň napřed zeptej!”</p>

<p>Lojzek  se  na  Standu  překvapeně  zahleděl.</p>

<p>Standa byl přece</p>

<p>vždycky  tak  mírný!  Hned  ale  jeho  výtku odrazil:</p>

<p>“Copak  je,  prosím  tě,  čas  nějak  se  napřed domlouvat, když na</p>

<p>tebe najednou vybafnou? Musím plácnout, co si v té chvíli</p>

<p>honem  vymyslím!  Ale  tenkrát  v  Ještěrčích jámách — tos byl sám</p>

<p>rád, když jsem to zachraňoval! A co bys dnes řekl ty? Co by</p>

<p>sis  asi  vymyslel?”  Tón  jeho  hlasu  byl  lehce výsměšný.</p>

<p>Naštěstí  právě  v  té  chvíli  Zdeněk  zahájil schůzku. Na</p>

<p>programu  byly  hlavně  přípravy  zítřejší Vánoční nadílky, dále činnost  oddílu  o  vánočních  prázdninách  a závěr prosincového</p>

<p>bodování.</p>

<p>Bylo  asi  půl  osmé  večer,  když  schůzka skončila. Chlapci dnes opouštěli klubovnu mnohem rychleji než jindy, na každého</p>

<p>čekalo  doma  ještě  mnoho  práce  s dokončováním a balením dárků na zítřek.</p>

<p>Ale co se to děje s Lojzkem? Chvatně si oblékl kabát, nacpal</p>

<p>své  věci  do  tašky,  rozloučil  se  s  nejbližšími chlapci, a aniž</p><empty-line /><p>vrhl  jediný  pohled  na  Standu  nebo  na  něho dokonce zavolal,</p>

<p>odešel z klubovny.</p>

<p>Jindy  na  sebe  vzájemně  čekali.  Odcházeli domů společně. Ješ-^</p>

<p>nikdy, co jsou v oddílu, neodešel domů jeden bez druhého. Až</p>

<p>dnes poprvé Lojzek!</p>

<p>Standa  opouštěl  klubovnu  asi  dvě  minuty  po jeho odchodu,</p>

<p>otřesený  tím,  že  se  Lojzek  snad  dokonce urazil! V zadní</p>

<p>polovi-ne  vlečňáku  osmnáctky  na  konečné stanici pod klubovnou bylo</p>

<p>71</p>

<p>už  osm  chlapců  z  oddílu  a  Lojzek  byl  mezi nimi. Právě mluvili</p><empty-line /><p>o  tom,  která  družina  asi  vyhraje  prosincové bodování. Ani tady</p>

<p>se  Lojzek  na  Standu  nepodíval  a  po  celou jízdu až k*Jiráskovu</p>

<p>mostu,  kde  měli  přestupovat  na  dvacítku, nepromluvil se</p>

<p>Standou ani slůvko.</p>

<p>U  mostu  se  Lojzek  s  ostatními  chvatně rozloučil a vyběhl z</p>

<p>vlečňáku.  Dvacítka  právě  stála  na  druhém, opačném nástupišti.</p>

<p>Běželi  tam  oba,  Lojzek  asi  deset  kroků  před Standou. Opět beze</p>

<p>slova. Ale Lojzek nenastoupil do zadních dveří vlečňáku. Šel</p>

<p>do prvního vozu, jen aby se Standou nemusel mluvit!</p>

<p>Poprvé jeli domů takto rozděleně!</p>

<p>A  Standa,  uražený  Lojzkovým  chováním,  se zatvrdil. Nebude</p>

<p>přece  Lojzka  prosit,  aby  s  ním  mluvil.  V</p>

<p>oddíle je ještě</p>

<p>dvacet  osm  jiných  chlapců,  s  nimiž  může kamarádit!</p>

<p>19.    Vánoční nadílka Vánoční  nadílka  byla  skutečně  jedinečný zážitek. Slavnostní</p>

<p>nálada,  panující  v  klubovně  už  od  včerejška, se ještě</p>

<p>umocnila.  Stromek  se  prohýbal  pod  tíhou ozdob a tonul v záři</p>

<p>svíčiček  a  prskavek.  Jejich  pach  se  báječně mísil s vůní</p>

<p>jehličí.</p>

<p>Ani  jeden  chlapec  nechyběl  —  a  přišlo  i několik bývalých</p>

<p>členů oddílu, dva z nich dokonce ve vojenské uniformě. A jak</p>

<p>vzpomínali na doby strávené v oddílu a kolik příběhů, hlavně z</p>

<p>táborů, připomněli!</p>

<p>Zdeněk  pohovořil  o  dosavadním  průběhu oddílové činnosti od</p>

<p>září do dnešního dne, zpívaly se staré oddílové i vánoční</p>

<p>písně  a  potom  družiny  vyrukovaly  se  svou “vánoční činností”.</p>

<p>Každá družina totiž začala asi dva měsíce před nadílkou</p>

<p>pracovat  na  nějaké  užitečné  věci  pro  oddíl.</p>

<p>Vyráběný předmět</p>

<p>udržovala  až  do  Vánoční  nadílky  v  naprosté tajnosti, aby tím</p>

<p>větší bylo dnes překvapení.</p>

<p>Modrá  družina  vyrobila  dřevěnou  desku  s háčky na spoustu klíčů</p>

<p>k táborovým bednám a kufrům a k tomu ještě dřevěné hruškovité</p>

<p>přívěsky s otvory na přivazování klíčů. Háčky na desce i tyto</p>

<p>malé destičky byly shodně očíslovány. Byla to velnw potřebná</p>

<p>věc,  a  když  Modrá  svůj  výrobek  předvedla, chlapci z ostatních</p>

<p>družin to ocenili a zatleskali.</p>

<p>72</p>

<p>“A  co  vyrobila  pro  oddíl  Zelená?”  zeptal  se Zdeněk, když</p>

<p>potlesk dozněl a okukování desky a klíčových přívěsků</p>

<p>skončilo.</p>

<p>Vráťa,  vedoucí  Zelené,  povstal,  postoupil trochu ke středu</p>

<p>klubovny  a  pravil:  “Chtěli  jsme  udělat  něco potřebného pro</p>

<p>tábor,  ale  pořád  jsme  nevěděli  co.  Až  nám poradil Aida!”</p>

<p>Po  těchto  slovech  Modrá  a  Žlutá  zaburácely smíchem a výkřiky:</p>

<p>“No jo, Aida!” — “To se vám to vyrábí, když máte Aidu!” — “Aida a jeho známý pán!”</p>

<p>Standa  nemohl  pochopit,  co  má  smích znamenat, ale Svatík už mu to  vysvětloval:  Aldovi  rodiče  se  přátelí  s nějakým starším</p>

<p>pánem a ten zná spousty tajemných receptů na různé zajímavé</p>

<p>chemické  pokusy,  umí  udělat  zvláštní  draky, kteří se udrží ve</p>

<p>vzduchu i za úplného bezvětří, vyrábí krabice a bedničky s</p>

<p>důmyslnými  neviditelnými  přihrádkami,  umí bezvadně vázat</p>

<p>knihy, z pestrobarevných korálků dovede plést ozdobné</p>

<p>prstýnky, vyřezává chodící panáčky, dělá alba na známky a</p>

<p>mnoho jiných věcí.</p>

<p>A  jistě  i  to,  co  Zelená  vyrobila  pro  oddíl  k Vánocům, mělo</p>

<p>původ u tohoto zajímavého všeumělce.</p>

<p>“Máte  pravdu,”  řekl  Vráťa,  “poradil  nám  to on, ale jistě se</p>

<p>vám to bude líbit.”</p>

<p>Na ta slova rozbalili chlapci ze Zelené družiny velký</p>

<p>podlouhlý balík, ze kterého se vyhrnula změť různých dlouhých</p>

<p>hranolků,  prkének  a  dvě  okovaná  kolečka. A za Aldova vedení</p>

<p>Ota  a  Kamil  začali  z  těchto  dílců  cosi sestavovat — až posléze stál před užaslými hochy malý skládací vozík.</p>

<p>“Unese  sto  kilo!”  řekl Aida  hrdě,  “a  myslím, že žádná naše</p>

<p>táborová  bedna  neváží  víc,  ani  když  je  úplně nacpaná!”</p>

<p>Vozík  prohlíželi  ze  všech  stran,  Bořek  si  do něho dokonce</p>

<p>sedl a Ota s Kamilem ho svezli po klubovně.</p>

<p>Žlutá družina vyrobila schránku na dopisy na klubovní dveře a</p>

<p>pro  oddílovou  knihovnu  svázala  osm  nových knih, jež se až</p>

<p>dosud  nemohly  půjčovat,  protože  byly  ve volných arších.</p>

<p>A potom začalo rozdávání dárků. Trvalo skoro dvě hodiny — a</p>

<p>byly</p>

<p>to</p>

<p>hodiny</p>

<p>naplněné</p>

<p>radostí,</p>

<p>překvapeními, jásotem a po-?lly  věrného  přátelství.  Z  balíčků  chlapci vybalovali</p>

<p>kalendáří-y,  knížky,  ručně  vyráběné  notýsky, vyřezávané znaky</p>

<p>letošního tábora, fotografie z výprav i z tábora, ručně</p>

<p>malované záložky “o knih, sady hracích kostek k oblíbené</p>

<p>oddílové hře Kamerun, zk     vypalovaným věnováním a mnoho jiných věcí.</p>

<p>73</p>

<p>Jindra, který měl zálibu ve všem, co se týkalo Indiánů,</p>

<p>vyřezal  a  namaloval  pro  každého  chlapce  z oddílu tabulku s</p>

<p>indián-ským písmem — a byla to jistě velmi perná práce,</p><empty-line /><p>protože tabul-| ky obsahovaly více než padesát znaků.</p>

<p>Bořek,  známý  kytičkář,  rozdával  vylisované květinky nálepe-1</p>

<p>né  na  barevných  kartónech  potažených celofánem. Každý od| něho dostal tři.</p>

<p>O některých dárcích se všeobecně vědělo, kdo je věnoval, dár-|</p>

<p>ci  jiných  byli  neznámí  a  sami  se  úmyslně neprozradili.</p>

<p>Standa rozdával své máčené papírové míčky v družinových!</p>

<p>barvách.  Měl  je  úhledně  zabalené  po  pěti  v sáčcích se jmény</p>

<p>ho-l  chů,  jimž  patřily.  Béďa  mu  poklepal  na rameno: “Výborně,!</p>

<p>Stando,  měl  jsi  dobrý  nápad.  Opravdu,  jste  s Lojzkem docela|</p>

<p>schopní nováčci!”</p>

<p>Béďova  pochvala  Standu  potěšila.  Po  nemilé příhodě s kroni-l</p>

<p>kou se mu až doteď zdálo, že chlapci v družině jsou vůči němu|</p>

<p>zaujatí. Byl rád, že tomu tak není.</p>

<p>S  Lojzkem  však  ani  dnes  nepromluvil  jediné slovo. Nezvyklý!</p>

<p>stav  narušeného  přátelství,  který  začal  včera, trval nadále.</p>

<p>UžI  při  cestě  do  klubovny  čekal  Standa  jako obvykle na</p>

<p>stanicil  tramvaje  za  vršovickým  kopcem,  ale Lojzek nepřišel, i</p>

<p>kdyžl  Standa  nechal  úmyslně  ujet  dvě tramvaje. A v klubovně Lojzek| o Standu nezavadil ani pohledem!</p>

<p>Stalo se však ještě něco horšího!</p>

<p>Lojzek  kdesi  sehnal  pro  každého  chlapce  z oddílu jako dárek</p>

<p>několik  velkých  špendlíků  s  porcelánovými hlavičkami v bar-l</p>

<p>vách  družin.  Měly  to  být  jakési  odznaky příslušnosti k</p>

<p>družině.|  Jakmile  chlapci  dárek  od  Lojzka dostali, hned si</p>

<p>zapíchli jeden špendlík do klopy kabátu nebo na svetr.</p>

<p>V  záplavách  dárkových  balíčků  dostali  tyto Lojzkovy barevně</p>

<p>špendlíky  postupně  všichni  hoši.  Jeden  k zapíchnutí hned,</p>

<p>ostat-j ní do zásoby. Dostali je všichni kromě jediného! Tím</p>

<p>jedinýn byl Standa. A co víc: Standovy míčky určené Lojzkovi</p>

<p>se  něja-j  kou  záhadnou  cestou  ocitly  zpět  u Standy, na</p>

<p>hromádce  jeho  dárků.  Lojzek  je  zřejmě nepřijal a v nestřeženém okamžiku  když  byl  v  ruchu  rozdávání  Standa otočen jinam, sáček</p>

<p>s ninUj vrátil.</p>

<p>Standu  polilo  horko  a  v  očích  ho  pálily  slzy ponížení. Jen aby</p>

<p>to nikdo neviděl! Jen aby si nikdo nevšiml, co se právě staloj</p>

<p>Když bylo po nadílce a Vlastík ze Žluté vyzval hochy kq</p>

<p>známkování,  Standa  napsal  na  útržek  papíru chvějící se rukou</p>

<p>trojku. Byla to první trojka, kterou kdy vůbec dal. Nejhorší</p>

<p>známka!  Ale  nemohl  se  přemoci,  pro  něho byla nadílka opravdu</p>

<p>tím  nejhorším  podnikem,  jaký  v  oddílu  zažil.</p>

<p>Jak mohl dát</p>

<p>jedničku, která znamenala radost, spokojenost a nadšení?</p>

<p>Tak se na Vánoční nadílku těšil! Tolik se o ní povídalo už</p>

<p>několik  týdnů  napřed! A  tak  špatně  pro  něho dopadla!</p>

<p>20.    Standa odchází z Modré družiny Od toho dne se cesty Standy a Lojzka rozešly docela. Standa,</p>

<p>citlivý a dobrácký, se na Lojzka nezlobil, spíš ho Lojzkovo</p>

<p>jednání udivovalo, nerozuměl mu. Ale po tom všem, co</p>

<p>předcházelo,  a  hlavně  po  Vánoční  nadílce jasně cítil, že on</p>

<p>sám těžko může začít s nějakým usmiřováním.</p>

<p>V  oddílu  byl  hněv  chlapců  mezi  sebou  zhola nemožný. Neřekli</p>

<p>si  jediné  zlobné  slovo,  natož  aby  mezi  nimi panovalo</p>

<p>nepřátelství.  Standa  i  Lojzek  proto  utajovali před ostatními</p>

<p>hochy,  jak  dovedli  nejlépe,  že  je  mezi  nimi nesoulad a že oba</p>

<p>hrubě  porušují  nepsaný  oddílový  zákon soudržnosti.</p>

<p>Někdy,  zejména  na  družinových  schůzkách, kde bylo méně hochů</p>

<p>než  na  sobotních  a  nedělních  celooddílových podnicích, to bylo</p>

<p>velmi obtížné, ale přesto dokázali, že až dosud jejich</p>

<p>vzájemnou nevšímavost nikdo nezpozoroval.</p>

<p>Doma  se  Standa  se  vším  poctivě  svěřil  a maminka s tatínkem</p>

<p>nemohli  pochopit,  že  tak  věrní  kamarádi  se mohli tak hluboce</p>

<p>znepřátelit.</p>

<p>Všechno  nasvědčovalo  tomu,  že  Lojzek nepomýšlí na smíření, dokonce  ani  nelituje,  že  se  jejich  přátelství rozpadlo. V</p>

<p>družině  1  na  oddílových  akcích  si  počínal vesele, nenucené,</p>

<p>hněvání se Standou ho ani trochu netrápilo. A jakékoli</p>

<p>rozmluvě  se  Standou  se  uměl  vyhýbat  přímo mistrně.</p>

<p>Modrá  družina  zřejmě  uvěřila  někdejší Lojzkově nehorázné</p>

<p>vymluvě  o  tetě,  která  odjela  nadlouho  na Slovensko, a Standa</p>

<p>nemohl  říct,  jak  to  vlastně  je!  Nemohl  zradit Jindru a nechtěl</p>

<p>Prozradit  Lojzka  jako  lháře.  Tato  nemilá situace v něm</p>

<p>vzbuzovala  tak  špatnou  náladu,  jakou  dosud nepoznal. Všechno</p>

<p>krásné  co  prožíval  od  vstupu  do  oddílu,  jako by se ztratilo.</p>

<p>74</p>

<p>75</p>

<p>V  tomto  nemilém  rozpoložení  plynuly Standovi povánočni týdny.</p>

<p>Oddílové podniky, na které se tak těšíval, byly pro něho spíše</p>

<p>bolestnými zážitky než radostí.</p>

<p>Soboty  a  neděle,  kdy  byl  celý  oddíl pohromadě, Standa ještě jakž  takž  snášel.  Ale  družinové  schůzky,  na nichž byla Modrá</p>

<p>sama,  byly  pro  něho  přímo  trýzní.  To  trapné skrývání</p>

<p>nepřátelství  s  Lojzkem!  Ty  všelijaké krkolomné a úhybné</p>

<p>pohyby  a  uskoky,  aby  se  k  sobě  nemuseli nějakým slovem</p>

<p>obrátit nebo pohledem o sebe zavadit!</p>

<p>Standa častokrát přemýšlel, zda je to všechno Lojzkovi také</p>

<p>tak  nepříjemné  jako  jemu,  ale  vždycky  se znovu a znovu</p>

<p>přesvědčoval,  že  asi  nikoli.  Lojzek  se  na družinovkách smál,</p>

<p>vtipkoval,  jako  kdyby  ho  zhola  nic  netrápilo, zatímco</p>

<p>Standovi se svíralo hrdlo i srdce trpkostí. A to Standu proti</p>

<p>Lojzkovi ještě více popuzovalo.</p>

<p>Proto  uvítal,  když  se  v  posledních  lednových dnech naskytla</p>

<p>možnost  celou  situaci  vyřešit:  Ludvovi  ze Žluté družiny se ve</p>

<p>škole změnil rozvrh hodin a nemohl chodit na družinovku</p>

<p>Žlutých. A tak Standa po krátkém rozmýšlení Ludvovi navrhl,</p>

<p>že  si  s  ním  své  místo  v  družině  vymění.  A oddílová rada to</p>

<p>schválila!</p>

<p>Změna družinové příslušnosti byla pro Standu na jedné straně</p>

<p>vysvobozením,  na  druhé  straně  však  také velikým otřesem. Neboť i když se hoši všech tří družin vzájemně dobře znali a byli</p>

<p>nerozlučnými  kamarády  bez  ohledu  na družinovou příslušnost, přece  jen  v  každé  družině  panoval  poněkud jiný duch,</p>

<p>jednotlivé  družiny  byly  malým  samostatným společenstvím s</p>

<p>odlišnými  zvyklostmi.  Přejít  z  jedné  družiny do druhé, zvykat</p>

<p>si na jiný ráz družinového života bylo vždy a pro každého</p>

<p>chlapce  v  oddílu  nemilou  událostí,  muselo-li se tak už stát.</p>

<p>Modrá družina se proto velmi divila, že Standa tak ochotně</p>

<p>nabídl  Ludvovi  výměnu  členství,  a  cítila  se  i trochu dotčena.</p>

<p>Ale  on  raději  podstoupil  všechny  ty nepříjemnosti spojené s přivykáním  na  odlišné  družinové  prostředí, než aby nadále</p>

<p>zůstával  v  Modré,  kde  v  poslední  době prožíval taková muka.</p>

<p>A  když  pak  ještě  viděl,  jak  se  s  ním  družina při poslední</p>

<p>družinovce  celkem  lhostejně  rozloučila  — alespoň mu to tak</p>

<p>připadalo — a jak hezky a mile uvítala Ludvu, jen ho to</p>

<p>utvrdilo  v  přesvědčení,  že  udělal  dobře,  když přestoupil.</p>

<p>Žlutá družina očividně litovala, že z ní Ludva odchází. Byl</p>

<p>hodný,  veselý,   ve   všem  pořádný.   Při občasných  soutěžích</p>

<p>76</p>

<p>v úpravě zevnějšku získával družině vždy plný počet bodů. To</p>

<p>teď bude mít Modrá.</p>

<p>Rozcitlivělému  a  podrážděnému  Standovi připadalo, že v něm, ve Standovi, Žlutá nevidí rovnocennou náhradu, a umínil si</p>

<p>proto,  že  se  vynasnaží  své  nové  družině  co nejvíce prospět.</p>
</section>

<section>
<p><strong>21.    Standovo jaro</strong></p>

<p>Neradostná  zima,  v  lednu  a  v  únoru  krutá  a zdánlivě</p>

<p>nekonečná,  byla  na  ústupu.  Oddíl  se  zvolna připravoval na</p>

<p>jaro.</p>

<p>Na jedné z Klubovních sobot vyndal Jenda ze skříně oddílové</p>

<p>stany  a  družiny  je  začaly  vyspravovat.</p>

<p>Přišívaly olivky a v</p>

<p>rozích  vyměňovaly  staré  zpuchřelé  provázky za nové.</p>

<p>Byly vypsány podmínky velkého každojarního podniku zvaného</p>

<p>Boj družin, který proběhne koncem dubna, ale k němuž je nutné</p>

<p>už teď začít s nácvikem signalizace, orientace, první pomoci,</p><empty-line /><p>vaření a mnoha jiných dovedností.</p>

<p>Když  to  počasí  dovolovalo,  část  programu družinové schůzky se</p>

<p>odehrávala  před  klubovnou  na  rozlehlém hřišti.</p>

<p>V  oddílovém  oběžníku  Gonie,  který  vycházel každý týden, bylo</p>

<p>plno pokynů a rad k jarním výpravám.</p>

<p>Na  uplynulé  zimní  měsíce  se  pomalu zapomínalo. Jen tu a tam — obvykle  při  známkování  nedělní  akce  —  se občas ještě</p>

<p>připomněla  Vánoční  nadílka  s  jedinou záhadnou a pobuřující trojkou, kterou kdosi odevzdal. Standa ovšem nikdy</p>

<p>neprozradil,  že  to  byl  on,  kdo  touto  nejhorší známkou ocenil</p>

<p>tak  krásný  Podnik,  neboť  by  pak  musel vysvětlit, proč to</p>

<p>udělal.</p>

<p>Ve  Žluté  družině  panovalo  právě  takové upřímné a veselé</p>

<p>Přátelství,  jaké  bylo  v  Modré  —  v  oddílu  to nebylo ani jinak</p>

<p>možné — a Standa si brzo zvykl. Žlutou vedl Břetík, předseda</p>

<p>oddílové  rady,  po  Jendovi  nejstarší  chlapec oddílu. Byl</p>

<p>energický,  rázný,  neměl  rád  změkčil  ost, pohodlnost,</p>

<p>pomalost.  Pro  dru-z’nu  a  oddíl  jen  hořel  a neopustil oddíl,</p>

<p>ani když se s rodiči odstěhoval z Radlic až na opačný konec</p>

<p>Prahy.</p>

<p>O  dobrou  náladu  družiny  se  starali  hlavně vtipálek Radek</p>

<p>a  Zbynda.  Radek  hojně  přispíval  do oddílového ručně psaného asopisu  Kompas,  kde  vytvořil  postavičku takytáborníka nováč-</p>

<p>ka  Hubáčka.  Hoši  se  mohli  uchechtat  nad popleteností a ko—</p>

<p>77</p>

<p>?courkovskými  kousky  tohoto  vymyšleného nešiky a Olda z Modré, který  se  smál  vždycky  a  všemu,  při  čtení nováčka Hubáčka</p>

<p>přímo  řičel,  házel  sebou,  dusil  se  a  z  očí  mu kanuly slzy</p>

<p>smíchu.  Radek  byl  šprýmař  v  každém  svém projevu. Oplýval</p>

<p>dobrými vtipy a tvář každou chvíli stahoval k nějaké legrační</p>

<p>grimase.  A  to  bylo  ovšem  zas  něco  pro rozesmátého Oldu!</p>

<p>Zbynda, jak známo, dělal na požádání moroně, napodoboval</p>

<p>mistrně malé děti a zrovna v době, kdy Standa přešel do Žluté,</p>

<p>rozšířil  svůj  rejstřík  legrací  o  další:  stiskl  si dvěma prsty</p>

<p>uprostřed  nos  a  huhňal:  “Já  jsem  myška Emilka!”</p>

<p>Z  chlapců  svého  věku  však  Standa  nejvíc obdivoval Gustu. Byl</p>

<p>to jemný tichý chlapec, ohleduplný a obětavý.</p>

<p>Standa se</p>

<p>nepamatoval,  že  by  někdy  viděl  Gustu rozčileného, i třeba jen kvůli  hře,  jako  to  naopak  uměl  Martin,  ten věčný “sud</p>

<p>střelného  prachu,”  jak  mu  žertem  přezdívali.</p>

<p>Gusta byl vždy ke</p>

<p>každému laskavý, přitom ale tak obdivuhodně hrdý. Standa ho v</p>

<p>duchu  přirovnával  k  chlapci  Derossimu  z knížky Srdce od</p>

<p>italského  spisovatele  Amiciho.  Byla  to  jeho oblíbená kniha — a</p>

<p>teď nalezl v Gustovi ztělesnění jednoho jejího hrdiny. Umínil</p>

<p>si, že se mu bude co nejvíce podobat.</p>

<p>Valná většina chlapců v oddíle se mezi sebou přátelila tak, že</p>

<p>každý  kamarádil  s  každým,  nebylo  nějakých zvláštních</p>

<p>přátelství  mezi  dvěma  či  třemi  hochy. Tak  to bylo pro celek</p>

<p>také nejlepší. Ale Standa patřil k tomu druhu chlapců, kteří</p>

<p>kromě  přátelství  v  celku  potřebují  mít  ještě svého vlastního</p>

<p>kamaráda na život a na smrt, se kterým by si mohli sdělovat</p>

<p>všechny  své  pocity  a  jemuž  by  mohli  svěřit  i své nejtajnější</p>

<p>myšlenky.  Kdysi  měl  takového  kamaráda  v Lojzkovi. Když se tak náhle  a  nepochopitelně  rozhněvali,  Standovi věrný přítel</p>

<p>chyběl. Teď ve Žluté družině doufal, že by se jím mohl stát</p>

<p>Gusta.</p>

<p>Standovi se zkrátka začalo v oddílu opět líbit.</p>

<p>Usmíval se,</p>

<p>byl plný touhy po velkých činech, v družině ho považovali za</p>

<p>dobrého  a  schopného  chlapce.  Špatná  nálada byla tatam.</p>

<p>A  kouzelně  krásné  předjaří  jen  přispívalo  ke všem příznivým</p>

<p>proměnám jeho mysli.</p>

<p>78</p>

<p>22.    Prozrazené tajemství Za měsíc březen se Standa umístil v bodování ha šestém místě</p>

<p>ze  třiceti  chlapců  oddílu  a  přispěl  tak  Žluté družině k</p>

<p>vítězství nad Modrou a Zelenou.</p>

<p>Získal další oddílové nálepky: jedničku, která vybízela ke</p>

<p>střádání  oddílových  nálepek  a  vysvětlovala účel jejich</p>

<p>vydávání, dvaatřicítku s obrázkem klubovny a textem o ní a</p>

<p>jednapadesát-ku  s  kresbičkami  předmětů,  jež má mít každý člen</p>

<p>oddílu  s  sebou  na  družinové  schůzce.  Sbírka se mu utěšeně</p>

<p>rozrůstala  a  Standa  byl  na  ni  pyšný.  Snad každý den si album s</p>

<p>nálepkami znovu a znovu prohlížel a plánoval, které další si</p>

<p>pořídí.</p>

<p>Nedělní  jarní  výpravy  byly  jedna  hezčí  než druhá. Přitom</p>

<p>oddíl  už  žil  přípravami  na  slavnou  Jarní robinzonádu — čtyřdenní  dobrodružnou  výpravu,  o  které  se mluvilo skoro od</p>

<p>Vánoční nadílky.</p>

<p>Jediné,  co  Standovi  kalilo  pohodu  v  oddíle, byly němé, tázavé</p>

<p>i  vyčítavé  pohledy  některých  chlapců  Modré družiny. Ano,</p>

<p>tetička  by  už  jistě  mohla  být  ze  Slovenska doma a vysvobodit</p>

<p>kroniku z vězení…</p><empty-line /><p>A  Standa  se  rozhodl,  že  sprovodí  tuto  nesnáz ze světa! Musí</p>

<p>kroniku dostat stůj co stůj, i kdyby za ni měl zaplatit nějaké</p>

<p>nespravedlivé  vyděračské  výkupné.  Musí, musí, aby byl klid!</p>

<p>V  posledních  dnech  se  několikrát  vydal  tam dolů, do tajemného</p>

<p>bludiště  staropražských  uliček  s  utkvělou představou, že ho</p>

<p>tam  napadne  nějaké  řešení  nebo  že  se naskytne příležitost k získání kroniky.</p>

<p>Jen  jednou  však  zavadil  o  cosi,  co  bylo spojeno s celou</p>

<p>neblahou  podzimní  a  zimní  minulostí.  Potkal totiž v Anenské</p>

<p>ulici Pepíka a Vendu, ty dva malé zrádce, než však na ně mohl</p>

<p>promluvit, šťouchli do sebe a dali se na útěk.</p>

<p>A  dnes  se  tam  vydal  znovu.  Byla  sobota, pojede pak odtud</p>

<p>rovnou  do  klubovny.  Bloumal  uličkami, ztichlými sobotním</p>

<p>od-Poledním  klidem  a  ospalým  jarním sluncem i vzduchem. Teď 2a denního  světla  a  v  tomto  jarním  hávu  se  mu zákoutí a ulice</p>

<p>nezdály nijak tajuplné.</p>

<p>Prošel znovu většinu známých míst, zastavil se všude, kde se</p>

<p>něco  udalo,  a  to  se  vždy  mihl  v  jeho vzpomínkách Lojzek. Vždyť všude  tady  byli  spolu,  tady  se  seznámili  s oddílem. Smíří se</p>

<p>někdy?</p>

<p>79</p>

<p>Standa  vešel  z  Liliové  ulice  do  slepé  Zlaté uličky a prohlížel</p>

<p>si výklenek, kde kdysi objevili Mlejnka. Ano, zde to tehdy</p>

<p>bylo;  Tady  tenkrát  stáli,  když  Mlejnek  náhle vyskočil, uhodil</p>

<p>Jindru a dal se na zběsilý útěk z uličky! Standa se při</p>

<p>vzpomínce  na  tu  příhodu  mimoděk  otočil rovněž směrem z uličky — a v té chvíli zaslechl venku z Liliové kroky a nějaké</p>

<p>povědomé hlasy.</p>

<p>Kdo to tam jde a mluví?</p>

<p>Dva  chlapci  vstoupili  do  Standova  zorného úhlu a jeden z nich</p>

<p>zvolal:  “Stando,  Stando!  Podívej,  Lojzku, tamhle je Standa!”</p><empty-line /><p>Byl  to  Jindra  s  Lojzkem.  Zřejmě  sem  také podnikli pátrací</p>

<p>výpravu.</p>

<p>Jindra se k Standovi radostně rozběhl, podával mu ruku a</p>

<p>překotně ze sebe chrlil: “Taky tu hledáš, viď?</p>

<p>A proč jsi nám</p>

<p>neřekl,  že  sem  půjdeš?  Teď,  co  jsi  ve  Žluté, jako bys ani</p>

<p>nebyl  náš,  škoda,  žes  nezůstal  v  Modré!  A našel jsi něco? Máš</p>

<p>nějakou stopu?”</p>

<p>Na vodopád těch otázek ani nečekal odpověď, táhl překvapeného</p>

<p>Standu ze Zlaté uličky ven do Liliové a znovu volal: “Lojzku,</p>

<p>Lojzku, Standa je tady!”</p>

<p>Všechno  se  pak  seběhlo  dřív,  než  tomu  mohl Standa zabránit a</p>

<p>než mohl vymyslet nějakou vytáčku. Lojzek se zakabonil a</p>

<p>odvrátil  se.  Ani  Standa  nenašel  v  sobě  tolik síly, aby Lojzka</p>

<p>oslovil.</p>

<p>Jindra  strnul:  “Co  tohleto  znamená?  Vy  si nepodáváte ruku? Vy</p>

<p>spolu  —  vy  se  na  sebe  hněváte?  Vy  spolu nemluvíte?” V jeho</p>

<p>tváři se zračil úžas. Dva chlapci z oddílu, kteří do něj</p>

<p>přišli  dokonce  společně  jako  kamarádi,  a nemluví spolu!</p>

<p>“Ale  to  přece  nejde!”  bouřil  vzrušeně,  když Lojzek a Standa</p>

<p>pořád stáli bez hnutí a beze slova. “To u nás v oddílu nemůže</p>

<p>být! A co jste si vlastně udělali, že jste se tak rozhněvali?”</p>

<p>I  když  Jindrovy  otázky  byly  Standovi  krajně nepříjemné, přece</p>

<p>jen  byl  jaksi  rád,  že  Jindra  už  ví,  že  se  mezi nimi něco děje.</p>

<p>Sám nevěděl, co by vlastně řekl. A Lojzek stál pořád ještě</p>

<p>pood-vrácen a mlčel jako hrob.</p>

<p>Pak se však Standa přece jen zmohl na několik slov. Byla</p>

<p>určena jen Jindrovi: “To už je dlouho, Jindro,”</p>

<p>řekl těžce,</p>

<p>“a začalo to kvůli kronice. To by bylo dlouhé povídání. Na</p>

<p>shledanou dnes v klubovně!”</p>

<p>Podal Jindrovi ruku, na Lojzka se nepodíval a skoro se rozbe—</p>

<p>80</p>

<p>hl  Liliovou  ulicí  k  Betlémskému  náměstíčku.</p>

<p>Jindra za ním cosi</p>

<p>volal,  ale  Standa  byl  tak  rozrušený,  že  jeho slova ani</p>

<p>nevnímal.</p>

<p>Celá příhoda však jeho útěkem neskončila.</p>

<p>Do  klubovny  dojel  poměrně  brzo,  bylo  tam zatím jen několik</p>

<p>chlapců. Asi za hodinu přijel Jindra a po delší době za ním</p>

<p>dorazil  i  Lojzek.  Zřejmě  tedy  nejeli  do klubovny společně.</p>

<p>Jindra vypadal velmi rozčileně. S přítomnými hochy i se</p>

<p>Standou  se  pozdravil  jen  letmo,  bez  cíle několikrát přešel</p>

<p>klubovnu, postál u vývěsek, aniž by je četl, a pak vyběhl z</p>

<p>klubovny  na  hřiště.  Nepřipojil  se  však  k hochům, kteří tam ve</p>

<p>skupinkách  trénovali  stavbu  stanu  a signalizaci k Boji družin, ani se nezastavil u chlapců prohánějících míč.</p>

<p>Něco se s ním</p>

<p>dělo …</p>

<p>Když  skončil  sobotní  program  a  Zdeněk vyslovil obvyklou</p>

<p>otázku,  chce-li  se  někdo  na  něco  zeptat  nebo něco připomenout,</p>

<p>vyskočil Jindra ze své židličky tak prudce, že se převrhla, a</p>

<p>vykřikl: “Tady! Já! Já chci teď něco říct!”</p>

<p>Ve Standovi se zatajil dech!</p>

<p>A Jindra už chrlí proud slov: “Já  vám  to  musím  říct!  Všechno!  Já  už  to nemůžu vydržet. Modrá družino, odpusť mně to, jestli můžeš! Všichni mně odpusťte,</p>

<p>co vám teď řeknu!”</p>

<p>Jindra  se  uštvaně  rozhlédl  po  klubovně.</p>

<p>Všichni chlapci na</p>

<p>něho udiveně zírali, neboť ničemu nerozuměli.</p>

<p>A on</p>

<p>pokračoval:</p>

<p>“Když  jsme  hráli  v  říjnu  dole  v  Praze Vyzvědače a mě tam</p>

<p>přepadli Stepní vlci, zapomněl jsem na jednom okně kroniku</p>

<p>naší družiny. Bál jsem se to družině oznámit.</p>

<p>Musel jsem to</p>

<p>však říct Standovi a Lojzkovi, když si ke mně pro kroniku šli.</p>

<p>Slíbili mi pomoc při hledání. A smluvili jsme se zároveň na</p>

<p>výmluvě, že kroniku už mají doma a že ji čtou!</p>

<p>Mezitím jsme pátrali, hledali — a málem jsme ji měli! Našli ji</p>

<p>ti  Vlci,  co  mě  tenkrát  přepadli.  Na  poslední chvíli se ale</p>

<p>Standovi  a  Lojzkovi  přece  jen  nepodařilo kroniku dostat. I</p>

<p>když už ji drželi v ruce!</p>

<p>Lojzek pak vymyslel tu výmluvu se Standovou tetičkou, abychom</p>

<p>získali čas k dalšímu zápasu o kroniku, až se nakonec kvůli</p>

<p>tomu  Standa  s  Lojzkem  nějak  pohádali.  A všechno jsem to</p>

<p>*aviníl  já!  Myslím,  že  po  tom  všem  bude nejspravedlivější,</p>

<p>když  odejdu  z  oddílu  —  protože  jsem  se zachoval zbaběle, když jsem nned nepřiznal, co se stalo!”</p>

<p>81</p><empty-line /><p>V  klubovně  bylo  chvíli  podivné  zaražené ticho. Ale potom se</p>

<p>rozpoutala  pravá  bouře  výkřiků  nesouhlasu, údivu, protestů</p>

<p>dotazy nebraly konce a Zdeňkova píšťalka jen velmi těžko</p>

<p>zmáhala ten neobvyklý rozruch.</p>

<p>23.    Robinzonáda</p>

<p>S prvními aprílovými týdny jako by se příroda úplně probudila.</p>

<p>Vzduch  byl  vlažný,  sady  se  zazelenaly  a  na výhonech známých</p>

<p>keřů se rozzářily žluté kvítky, zlatý déšť.</p>

<p>Na slunných lesních stráních nalézali hoši při svých</p>

<p>nedělních výpravách první květinky: hlaváček jarní, podléšky</p>

<p>a sa-sanky. Už jen ta jména zvučela a voněla jarem. Proti</p>

<p>modrému  nebi  s  bílými  oblaky  se  ze  stromů kývaly jehnědy.</p>

<p>Zdeněk  s  Jendou  a  s  nimi  i  někteří  starší chlapci z oddílu tu</p>

<p>jarní proměnu se zájmem pozorovali. Standa si nikdy dřív</p>

<p>přírody příliš nevšímal, ale teď měl i on radost z každého</p>

<p>objevu  a  naučil  se  přírodu  obdivovat.  Nebyl sám, třeba Gusta</p>

<p>si  vedl  pěkný  deník  a  maloval  si  do  něho jednotlivé květinky a připisoval  k  tomu,  kdy  a  kde  kterou  viděl.</p>

<p>Standa ho v tom</p>

<p>napodobil,  a  psaní  deníků  je  oba  ještě  více sblížilo.</p>

<p>Jindrovi Modrá družina samozřejmě odpustila — co také jiného</p>

<p>mohla dělat? Oddílová rada navíc zamítla jeho myšlenku, že se</p>

<p>sám potrestá odchodem z oddílu. Jindra zůstal.</p>

<p>Všem třem oddíl odpustil, že se uchýlili ke lži, a Zdeněk se</p>

<p>pokusil  přimět  Standu  a  Lojzka  ke  smíru.</p>

<p>Podali si ruce a</p>

<p>kysele se na sebe usmáli. Ale nemluvili spolu dál! Jako by</p>

<p>mezi nimi stála nějaká hradba!</p>

<p>Oddíl  učinil  pokus  získat  od  Jarky  Mlejnka kroniku Modré</p>

<p>družiny.  Zdeněk  s  Jindrou  a  Standou  došli  k Jarkovým rodičům.</p>

<p>Zdeněk  jim  vylíčil  celý  případ  a  požádal  o vrácení kroniky.</p>

<p>Otec Mlejnek se zprvu choval velmi hrubě, a teprve když Zdeněk</p>

<p>pohrozil oznámením případu na policii, uhodil na syna.</p>

<p>Ale  Jarka  tvrdil,  že  kroniku  nemá,  že  mu  ji vzali nějací</p>

<p>neznámí skoro dospělí chlapci, otec v tom cítil výmluvu,</p>

<p>rozzlobil  se  a  chlapce  ztloukl  hlava  nehlava.</p>

<p>Před Zdeňkem,</p>

<p>Standou  a  JiO’  dřou  mu  rozházel  po  zemi všechny jeho věci,</p>

<p>knížky  i  učení,  ale  kroniku  u  něho  opravdu nenašel.</p>

<p>82</p>

<p>83</p>

<p>Ale  když  Zdeněk  a  oba  hoši  od  Mlejnků odcházeli s</p>

<p>nepořízenou, potlučený Jarka se ve dveřích na Standu</p>

<p>poťouchle ušklíbl, jako by chtěl říct: “Napálil jsem vás,</p><empty-line /><p>hošani!”</p>

<p>Standu tím přesvědčil, že kroniku má, že ji má schovanou</p>

<p>někde mimo domov. Teď už však nemohl nic podniknout.</p>

<p>Modrá družina se ovšem vzdala naděje, že by kroniku ještě</p>

<p>někdy  dostala  zpátky.  Nový,  druhý  díl  zato opatrovala jako oko</p>

<p>v  hlavě  a  vymyslela  několik  bezpečnostních opatření, aby se</p>

<p>nikdy nemohla ztratit.</p>

<p>Hlavní  pozornost  oddílu  se  však  v  těchto dnech obracela k</p>

<p>Robinzonádě.  Blížila  se  čtyřdenní  výprava daleko za Prahu, až</p>

<p>kamsi  na  Českomoravskou  vrchovinu,  do velikého srubu. Co pro oddíl znamenala na podzim hra Vyzvědači a v zimě Vánoční</p>

<p>nadílka,  tím  byla  teď  na  jaře  tato  výprava.</p>

<p>Měla už léta</p>

<p>ustálený název Jarní robinzonáda a vázaly se k ní různé</p>

<p>zvyklosti.</p>

<p>Standa nezažil takové přípravy jako před touto čtyřdenní</p>

<p>výpravou!  Propočítával,  kolik  si  musí  vzít  s sebou potravin,</p>

<p>sháněl  různé  konzervy,  které  mu  zkušenější chlapci doporučili,</p>

<p>balil  pokrývky  do  plátěných  povlaků, shledával různé řemínky na jejich připevnění k torně a s Gustou si šel koupit jídelní</p>

<p>misku a různé jiné potřeby.</p>

<p>Jednou  ze  zvyklostí  Robinzonády  bylo,  že zpravidla dva tři</p>

<p>chlapci  dali  na  této  výpravě  dohromady  své zásoby a z nich pak</p>

<p>společně  vařili  a  jedli.  Vtipálek  Radek  dal těmto skupinkám a</p>

<p>hlavně  tomu  společnému  hodování  žertovný název barbucha a ten</p>

<p>se tak ujal, že už několik let se tomu v oddíle neřeklo</p>

<p>jinak.</p>

<p>Standa si domluvil barbuchu s Gustou a k nim se ještě</p>

<p>připojil  Vlastík  —  ten  co  dělal  oddílové známkování. Standa</p>

<p>se  o  něm  od  Gusty  dozvěděl  zajímavou  věc: Vlastík chodí jednou</p>

<p>nebo  dvakrát  týdně  číst  slepým  dětem  do jakéhosi ústavu — a</p>

<p>nikdo ho k tomu nenutí, ani mu za tu službu nic nedává!</p>

<p>A  pak  se  chlapci  konečně  dočkali!  Za krásného jarního rána odjeli  na  své  čtyřdenní  dobrodružství.  Téměř šest hodin jízdy</p>

<p>vlakem nepromarnili, hráli různé hry a Zdeněk s Jendou je mezi</p>

<p>tím  upozorňovali  na  různé  pamětihodnosti, které míjeli. Na</p>

<p>schůzkách družin se právě dočetla kniha R. L.</p>

<p>Stevensona</p>

<p>Poklad na ostrově a také o ní si hoši ve vlaku vyprávěli.</p>

<p>Srub,  který  měl  oddíl  pro  Robinzonádu propůjčený, stál na</p>

<p>lesní  mýtině  u  velkého  rybníka.  Bylo  to rozlehlé stavení s</p>

<p>kuchy—</p>

<p>84</p><empty-line /><p>ní,  velkou  jídelnou  a  s  menšími  místnostmi, jež sloužily jako</p>

<p>ložnice.</p>

<p>“A  je  tady  krb,  podívejte  se!”  jásal  Jindra  v jídelně.</p>

<p>“Nanosíme  hodně  dřeva  a  večer  si  v  krbu zatopíme a budeme</p>

<p>zpívat  a  vyprávět,  viď,  Zdeňku?”  domlouval se.</p>

<p>Chlapci  pobíhali  z  místnosti  do  místnosti  a dělali si plány,</p>

<p>jak tady ty čtyři dny prožijí. Srub je nadchnul, a ani</p>

<p>okolnost,  že  v  ložnicích  jsou  jen  dřevěné kavalce bez</p>

<p>slamníků,  je  nermoutila.  Tři  noci  vydrží  spát na tvrdém!</p>

<p>A  už  se  ozval  Zdeňkův  signál  k  nástupu  v jídelně. Stoly a</p>

<p>židle  rozestavili  podél  stěn,  takže  uprostřed zůstalo volné</p>

<p>místo pro oddílový nástup. A zde pak Zdeněk vydal stručné, ale</p>

<p>srozumitelné  pokyny.  “Každá  družina  určí chlapce pro úklid:</p>

<p>dva  do  jídelny,  tři  na  vytření  a  vysmýčení  tří ložnic a dva na</p>

<p>vyčištění  kuchyně.  Zbytek  chlapců  půjde  na dříví! Torny si</p>

<p>nechtě  zatím  před  srubem,  dokud  uvnitř nebude čisto. A čiňte se,  vždyť  naposled  se  tu  bydlelo  loni  v  létě!</p>

<p>Modrá družina</p>

<p>potom  obsadí  ložnici  číslo  jedna,  Zelená  dvě, Žlutá tři. V</p>

<p>jídelně si zajistí každá družina jeden z koutů.</p>

<p>Ti, co budou</p>

<p>mít  svou  práci  hotovou,  začnou  si  v  kuchyni vařit večeři.</p>

<p>Vyjděte  si  vstříc  a  nemotejte  se  u  plotny všichni najednou. A</p>

<p>teď  ještě  pozor!”  končil  pak  Zdeněk  s významným úsměvem:</p>

<p>“Přesně  o  půl  osmé  večer  zahájíme  zde  v jídelně oddílovou</p>

<p>besedu u rozhořelého krbu. A při ní se dozvíte něco, nad čím</p>

<p>zajásají stateční a silní, zabědují však slabí a ustrašení!</p>

<p>Je to něco, co vás bude provázet až do konce tábora a zpestří</p>

<p>náš oddílový život! — Tedy dnes večer o půl osmé!”</p>

<p>Tímto  záhadným  příslibem  Zdeněk  nástup ukončil a zavelel</p>

<p>rozchod.  Nastal  šum.  Hoši  se  zvědavě dotazovali, co asi Zdeněk zamýšlí,  a  do  hovoru  se  mísily  signály družinových vedoucích svolávajících  své  hochy,  aby  mohli  rozdělit práci.</p>

<p>24.    Historie Černého delfína začíná “ri  úklidu  nebylo  ulejváků.  Všichni  hoši pracovali ochotně, ba Přímo  nadšeně,  ačkoli  to  nebylo  v  mračnech prachu a mezi</p>

<p>pa-Vučinami,  které  jim  padaly  na  hlavu, zrovna příjemné. Nikdo je nernusel popohánět. Každá skupinka sama a dobrovolně chtěla</p>

<p>85</p>

<p>odvést  co  nejlepší  práci.  Mezi  chlapci,  kteří uklízeli první a</p>

<p>dru-hou  ložnici,  vznikl  dokonce  přátelský spor, která z obou</p><empty-line /><p>ložnic  je  uklizena  čistěji.  Až  teprve  Zdeněk spor rozsoudil:</p>

<p>prstem pře-jel podlahu a prohlásil, že obě jsou uklizeny</p>

<p>stejně!</p>

<p>A  pak  nastalo  vaření  večeře.  Kolik  drobných projevů</p>

<p>kamarádství a ochoty se při něm ukázalo!</p>

<p>“Hoši,  prosím  vás,  kdo  mi  půjčí  otvírák  na konzervy?” volal</p>

<p>Kamil  ze  Zelené  —  a  hned  tři  chlapci zanechali práce a</p>

<p>podávali mu své nože s otvíráky.</p>

<p>Zamlklý  Čenda,  který  si  výjimečně  s  nikým neumluvil barbuchu,</p>

<p>zjistil,  že  doma  zapomněl  cukr.  Za  krátkou chvíli se na stole</p>

<p>před  ním  nakupilo  snad  půl  kila  kostek  od nejbližších hochů,</p>

<p>kteří jeho bědování zaslechli.</p>

<p>V  barbuchách  se  chlapci  upřímně  a kamarádsky dělili o jídlo a nikdo  nikomu  nevyčítal,  že  snad  dal  do společné kuchyně</p>

<p>něčeho  méně  nebo  že  víc  snědl.  V  jednom koutě jídelny dokonce přišly  tři  takové  skupinky  chlapců  na  nápad: utvořily “svaz</p>

<p>vzájemně se podporujících barbuch”, a tak zde vařilo a jedlo</p>

<p>osm chlapců ze zásob, jež dali dohromady. A jeden přes druhého</p>

<p>nabízel  a  vychvaloval  své  pečivo,  své  máslo, domácí</p>

<p>zavařeninu a jiné pochoutky.</p>

<p>To  bylo  víc  než  pouhé  kamarádství,  to  bylo pravé bratrství! A</p><empty-line /><p>citlivý  Standa  byl  v  tomto  prostředí  tak šťastný, že kdyby se</p>

<p>neostýchal, šel by snad i za Lojzkem a začal s ním mluvit,</p>

<p>jako tomu bylo dřív.</p>

<p>Právě</p>

<p>teď</p>

<p>stály</p>

<p>na</p>

<p>obrovských</p>

<p>dvanáctiplátových kuchyňských kamnech  svorně  vedle  sebe  řady  jídelních misek, v nichž</p>

<p>chlapci  kuchtili  polévky,  rizota,  míchaná vajíčka, brambory,</p>

<p>guláše  z  konzerv  i  čaje.  Mezi  nimi  byly  i  tři šálky barbuchy</p>

<p>Standa-Gusta-Vlastík.</p>

<p>Když potom Gusta rozděloval rýži s masem do tří víček od</p>

<p>šálků,  sám  sobě  dal  nejmenší  porci,  jen  aby Standa a Vlastík</p>

<p>měli  dost.  Vlastík  to  zpozoroval,  a  skoro násilím se Standou</p>

<p>přidali Gustíkovi ze svých víček, tak aby měli všichni tři</p>

<p>stejně.</p>

<p>To už byla tma a v jídelně se rozzářilo několik svíček,</p>

<p>elektrický  proud  zde  nebyl  zaveden.  Zdeněk vydal pokyn, že</p>

<p>svíčky musí stát v prázdných plechovkách od konzerv, aby</p>

<p>nedošlo k p°”</p>

<p>zaru.</p>

<p>A pak už se rozhořel oheň v krbu a chlapci se před ním sesedli</p>

<p>na lavicích do velikého půlkruhu.</p>

<p>86</p>

<p>Jenda  přejel  struny  kytary  a  vyloudil  z  ní několik akordů,</p>

<p>melodických a tklivých. Chlapci začali zpívat: Ale  dnes  byli  příliš  dychtiví  dozvědět  se,  co měl Zdeněk na</p>

<p>mysli  při  nástupu,  a  tak  nevydrželi  zpívat dlouho.</p>

<p>“Zdeňku,”  vyhrkl  najednou  Jůlek  z  Modré družiny, “slíbil jsi</p>

<p>nám nějaké překvapení,” rozesmál se a použil Zdeňkových slov z</p>

<p>nástupu:  “Něco,  nad  čím  zajásají  stateční  a silní… a…”</p>

<p>Radek  mu  skočil  do  řeči:  ”  …  ale  nad  čím budou bědovat slabí</p>

<p>a  ustrašení! Tak  abys  Jůlku  s  tím  bědováním začal!”</p>

<p>Kolem se ozval smích a snad se smál i Jůlek.</p>

<p>Ale chlapci</p>

<p>ztichli,  když  viděli,  že  se  Zdeněk  chystá promluvit.</p>

<p>“Všichni  jste  tu  knížku  četli,  chlapci!”  začal, “a všem se vám</p>

<p>líbila! Ten z vás, kdo nám ji o Vánoční nadílce věnoval do</p>

<p>oddílové  knihovny,  jistě  ani  netušil,  co  svým dárkem způsobí.</p>

<p>Víte jistě, o které knize mluvím: o Pokladu na ostrově. Často</p>

<p>jsem od vás slyšel, jaká je to škoda, že žádný chlapec dnes</p>

<p>nemůže  prožít  takové  dobrodružství  jako hrdina této knihy Jim Hawkins.</p>

<p>A  přece  i  vy,  hoši  dvacátého  století,  budete moci něco</p>

<p>podobného  prožít!  Jako  Jim  v  knížce  i  vy  se vydáte na dlouhou</p>

<p>a  tajemnou  výpravu  za  pokladem.  A  budete luštit nečitelné</p>

<p>záznamy  ve  staré  lodní  knize,  plavit  se  na bouřlivých vodách,</p>

<p>zápasit o vteřiny, hledat stará dávná znamení, vykopávat v</p>

<p>zemi  ukryté  lodní  kufry  s  pirátskou  kořistí  a kdoví co ještě!</p>

<p>To  všechno  podniknete  a  zažijete,  i  když  jste ještě chlapci a</p>

<p>i když dnes už piráti dávno nejsou a my jsme krom toho daleko</p>

<p>od moří a tajemných ostrůvků!”</p>

<p>“Ale  jak?”  vyjekl  netrpělivě  Ota  ze  Zelené.</p>

<p>“Jak to všechno</p>

<p>budeme dělat? Vůbec tomu nerozumím!”</p>

<p>Bouře  hlasů  ho  umlčela,  aby  Zdeňka nepřerušoval. A Zdeněk pokračoval.</p>

<p>“Dávejte dobrý pozor — je pro vás připravena napínavá hra,</p>

<p>která  bude  probíhat  každou  neděli  a  která  se později na táboře</p>

<p>rozehraje jaksepatří naplno! Poslechněte si teď příběh, podle</p>

<p>něhož  hru  sehrajeme.  Kdysi  dávno  brázdila vody oceánů</p>

<p>pirátská  loď  Černý  delfín,  která  byla  po mnohých loupeživých</p>

<p>plavbách  konečně  polapena.  Její  historii  i zánik sepsal ve</p>

<p>vládním  vězení  těsně  před  smrtí  jeden  z pirátských lodníků,</p>

<p>doslov  pak  n^psala  čísi  neznámá  ruka.”</p>

<p>Zdeněk se odmlčel a</p>

<p>zahleděl se   hlavy chlapců kamsi do ztemnělé jídelny.</p>

<p>A  tam,  ve  tmě,  v  rohu  místnosti,  kam nedosahovala zář ohně 87</p>

<p>z  krbu,  najednou  vzplálo  světlo,  jakási starodávná lodní</p>

<p>lucerna! se tam rozžehla — kdo je to tam u ní?</p>

<p>V záhadné</p>

<p>postavě v pi.[ rátském šátku, nalíčené sazemi, poznávají</p>

<p>Jendu,  a  ten  začíná  číst  příběh  psaný podivným starobylým</p>

<p>slohem a začínající neumělými verši: “Hoj,  to  slavní  pro  nás  byli  dnové,  kdy  náš Černý delfín</p>

<p>bouřným  mořem  plul,  my  při  plavbách  těch objevili světy nové,</p>

<p>když v plachty naše jižní pasát dul…</p>

<p>…  a  pamatuji  se,  jak  patron  náš,  kapitán O’Brien, Železná</p>

<p>ruka zvaný, nepsal do lodní knihy jen verše!</p>

<p>Po bitkách slavných a pro nás vždy vítězných i kořist z korábů</p>

<p>do  knihy  zapisoval.  A  někdy  slyšeli  jsme  z kajuty cinkot</p>

<p>zlaťáků  a  šperků,  jež  přebíral  ve  svých kufrech, železem</p>

<p>kovaných. Neboť vězte, že patron si nechával polovinu kořisti,</p>

<p>zatím  co  polovina  druhá  mezi  mužstvo rozdělena měla být na konci plaveb našich.</p>

<p>A bylo těch lodí na tucty, jež padly do našich rukou — a lodi</p>

<p>ty  pluly  se  žoldem  pro  vojska  v  nově objevených zemích nebo se z nich vracely naplněny zlatem a drahokamy z aztéckých chrámů.</p>

<p>A lodi kupců také chudý nebyly!</p><empty-line /><p>Nic  však  nenašli  u  patrona  ani  u  nás  páni  od námořních soudů v</p>

<p>Bretfieldu,  když  nás  štěstí  opustilo  a  my  byli vládními loděmi</p>

<p>zajati! Marně patrona pálili, aby se dozvěděli, kam ukryl</p>

<p>kořist nepřebernou. Nepověděl nic — a my nic nevěděli. Vždyť</p>

<p>patron celé noci vedl Černého delfína sám!</p>

<p>Jen  v  lodní  knize  bylo  psáno,  kudy  jsme  se plavili k ostrovu</p>

<p>tomu  bezejmennému,  kde  náš  patron  v podivné předtuše záhuby své i naše poklady ukrýti nám kázal. Kniha ta však zmizela</p>

<p>…</p>

<p>A kdesi dosud čeká, ve vlhké plísni tmy, aby ukázala těm, kdo</p>

<p>ji  naleznou,  kam  patron  O’Brien  své  i  naše poklady ukryl. Tu</p>

<p>knihu, páni z Bretfieldu, tu lodní knihu mít…</p>

<p>V  tichu  a  slunečním  jasu  leží  uprostřed  vod zelenavý ten</p>

<p>ostrov  beze  jména,  s  pískem  na  pobřeží  jako mořská pěna bílým.</p>

<p>A někde v jeho skalách jen patronova kniha ví, kde leží kufry</p>

<p>a bedny z Černého delfína.</p>

<p>Když větřík rozševelí ztichlé palmy a vlny vod nesmírných na</p>

<p>p&lt;&gt;’  březí  zabuší,  jako  bys  písně  mužstva našeho znovu tady</p>

<p>někde sty’ šel a vše se zdá zase být na dosah ruky.”</p>

<p>Ponuře  a  jakoby  věštecky  naladěný  Jendův hlas na chvilku</p>

<p>umlkl,  ale  vzápětí  se  ozval  znovu,  naplněn výzvou k velkým</p>

<p>činům:</p>

<p>“Holá  hoj,  ahoj,  poplujte  s  námi,  chlapci  očí bystrých a</p>

<p>jasných myslí, nebojte se mořských bouří, ani bledých</p>

<p>zmýdelnatělých  těl  utopenců,  jež  v  čase půlnočním z vody na</p>

<p>palubu  vstupují,  pojďte  s  námi  hledat  lodní knihu Černého</p>

<p>delfína!</p>

<p>Vlhko  a  prach  několika  staletí  hlodají  na listech, do kterých</p>

<p>kapitán  O’Brien,  Železná  ruka  zvaný, zapisoval, kudy plout, abychom objevili cestu kjeho ostrovu pokladů.</p>

<p>Holá hoj, již slyšte lodního zvonu hlas!</p>

<p>Zapomeňte  po  několik  úplňku,  že  syny  jste jiného světa, a</p>

<p>vraťte se do dob těch dalekých plaveb a života bouřlivého,</p>

<p>nadýchněte  se  vzduchu  prosyceného  mořskou solí a vůní mokrého</p>

<p>dřeva!</p>

<p>Slyšíte, jak vichr bije do plachet?</p>

<p>Slyšíte, jak moře hučí?</p>

<p>Zas albatros velký a bílý k obzoru nad vodní pláně míří.</p>

<p>Nastavte  tváře  vlnám,  stříkajícím  na  palubu, nebojte se</p>

<p>ničeho!”</p>

<p>Slova dozněla a Jendova tvář zmizela ve tmě, protože Jenda</p>

<p>stáhl knot lodní lampy. Chlapci, při čtení tiší, se rozkřičeli</p>

<p>vzrušením.  Někteří  běželi  k  Jendovi  a  chtěli vidět zápis,</p>

<p>který právě dočetl. Desítky otázek se sypaly na Zdeňka.</p>

<p>“Kde  máme  tu  lodní  knihu  hledat?”  “Jak  se hra bude hrát?” “Kdy</p>

<p>začneme?”</p>

<p>A  Zdeněk  vysvětloval  a  vysvětloval,  každou chvíli přerušován</p>

<p>dotazem některého z chlapců.</p>

<p>25.    Černý delfín se rozehrává Hned  druhého  dne  hra  začala.  Ráno  při nástupu vyzval Zdeněk družiny, aby se každá rozdělila na dvě hlídky po pěti</p>

<p>chlapcích,  a  to  přibližně  stejně  schopné  a obratné. Tak</p>

<p>vzniklo šest hlídek. Zdeněk jim pak řekl: »Od  této  chvíle  jste  posádkami  šesti pomyslných lodí, z nichž každá  chce  samostatně  co  nejdříve  objevit skrytý poklad. Žádná</p>

<p>‘°ď zatím neví, kam plout, kde a jak jej hledat.</p>

<p>Ale brzo se</p>

<p>něco  dozvíte!  Podívejte  se,  zde  je  návod  k začátku té</p>

<p>dobrodružné Plavby za pokladem!”</p>

<p>89</p>

<p>Z torny vylovil sáček s hromadou papírových ústřižků rů2. ných</p>

<p>barev  a  pokračoval:  “To  jsou  rozstříhané zprávy, stejné pro</p>

<p>všech  šest  posádek.  Každá  zpráva  je rozstříhána jiným</p>

<p>způsobem,  ale  každá  má  celkem  třicet ústřižků!”</p>

<p>Po  celé  dva  dny  pak  Zdeněk  s  Jendou  tyto ústřižky tajně a</p><empty-line /><p>nepozorovaně  schovávali  v  různých  úkrytech, tu za skříní, tu</p>

<p>pod  nohou  židle,  v  hustém  keři  nebo  i  na volných místech, aby</p>

<p>je hoši objevovali, sbírali a pokoušeli se složit tak, aby se</p>

<p>dal přečíst obsah celé zprávy.</p>

<p>Každá  hlídka  měla  přidělenu  svou  barvu ústřižků, ale sbírala i ústřižky jinobarevné, patřící ostatním hlídkám.</p>

<p>Pak je s nimi</p>

<p>vyměňovala za ústřižky své barvy.</p>

<p>Úkolem  bylo  složit  celou  zprávu  tak,  aby  jí hlídka porozuměla</p>

<p>a podle ní se zařídila. Bylo přípustné domyslet si text</p>

<p>chybějících ústřižků, nebo si jej částečně opsat z ústřižků</p>

<p>cizích  barev,  i  když  rozstříhaných  v  jiných tvarech.</p>

<p>Každou  chvíli  se  ve  srubu,  před  ním  i  na výpravách do okolí</p>

<p>ozývaly radostné výkřiky šťastných nálezců. A toho vyměňování</p>

<p>ústřižků cizích barev za vlastní!</p>

<p>Standa našel tmavozelený lístek patřící druhé hlídce Zelených</p>

<p>za  okenním  rámem  jídelny.  Jen  růžek  bylo vidět, a to ještě</p>

<p>málo,  neboť  byl  maskován  rašícím  křovím, které rostlo zvenčí</p>

<p>do okna.</p>

<p>Ve Standově hlídce byli Vojta, Zbynda, Slávek a samozřejmě</p>

<p>Gusta.  Střádali  a  skládali  papírek  k  papírku, ale sestavit</p>

<p>celý  velký  list  papíru  z  tolika  nepravidelně rozstříhaných</p>

<p>kousků  byl  úkol  velmi  těžký.  Zvlášť  když  je ani zdaleka neměli</p>

<p>všechny.</p>

<p>Zdeněk s Jendou mezitím připravili další dva úseky této</p>

<p>podivuhodné hry.</p>

<p>Přes  hluboký  a  široký  záliv  rybníka  vedla vysoko nad hladinou</p>

<p>dlouhá  lávka  se  zábradlím,  asi  metr  široká.</p>

<p>Zdeněk k ni svolal</p>

<p>hochy a řekl: “Vaše lodi se dostaly do mlhy a těsně pod</p>

<p>hladinou  moře  jsou  ostré  korálové  útesy.</p>

<p>Každá loď proto po*</p>

<p>třebuje  domorodého  lodivoda,  který  ji  přes nebezpečnou vodu</p>

<p>převede. V naší hře to bude vypadat takto: Dva  členové  hlídky  budou  představovat  loď.</p>

<p>Zavážou si oči a</p>

<p>stoupnou  si  vedle  sebe  na  začátek  lávky, zaklesnuti do sebe</p>

<p>rukama. Zbylí tři chlapci hlídky se postaví na druhý konec</p>

<p>lávky  a  budou  svou  loď  řídit  smluvenými signály tak, aby se</p>

<p>dvojice dostala poslepu přes lávku, aniž by se držela</p>

<p>zábradlí. Čas plav—</p>

<p>90</p>

<p>by  měříme  samozřejmě  na  stopkách.  A  za každý dotyk zábradlí</p>

<p>připočítáme  hlídce  deset  vteřin.  Proto  plujte opatrně! — Která</p>

<p>hlídka chce závodit první?”</p>

<p>MA jaké signály máme lodi dávat?” zeptal se ustaraně Martin.</p><empty-line /><p>“Řekl  jsem,  že  lodivodové  byli  domorodci.</p>

<p>Posádka lodi jejich</p>

<p>řeči nerozuměla. Proto i my se musíme podle toho řídit.</p>

<p>Lo-dívodi  na  druhém  konci  lávky  tedy například výraz vlevo vyjádří  zapískáním,  vpravo  tlesknutím,  stát klepáním do</p>

<p>zábradlí lávky a podobně. To už je věc hlídky, jaké signály si</p>

<p>smluví.”</p>

<p>Byla  opravdu  těžká  rada,  jak  “plout”.  Šla-li dvojice hochů</p>

<p>představující  loď  příliš  rychle,  měla  hodně dotyků, a tím jí</p>

<p>přibývaly  “špatné  vteřiny”.  Šla-li  pomalu  a bedlivě</p>

<p>poslouchala pokyny lodivodů, trvala jim cesta příliš dlouho.</p>

<p>Byla  to  dramatická  plavba,  plná  vzrušení,  i když se jednalo o</p>

<p>pouhou  cestu  poslepu  přes  lávku.  Většina hlídek nedokázala</p>

<p>vést svou loď tak, aby ani jednou nezavadila o zábradlí. A</p>

<p>její  posádka  také  hned  čestně  svůj  dotyk nahlas hlásila.</p>

<p>Když  pak  plavby  všech  hlídek  skončily, zjistilo se, že v</p>

<p>nejkratším  čase  ji  dokázala  druhá  hlídka Modrých, ve které</p>

<p>byl též Lojzek. Standova hlídka byla čtvrtá.</p>

<p>A  ještě  jeden  úsek  Černého  delfína  sehráli hoši zde na můstku</p>

<p>o den později. Byl rovněž velmi perný, i když kladl velké</p>

<p>nároky  zas  na  jiné  vlastnosti  a  schopnosti chlapců: na jejich</p>

<p>odvahu, tělesnou zdatnost a obratnost.</p>

<p>“Vaše lodi nemohou uvolnit kotvy zaklesnuté o korálový útes</p>

<p>hluboko pod hladinou. Jeden člen posádky se musí pokusit</p>

<p>sestoupit ke dnu a kotvu vyprostit. Ale pozor, v moři jsou</p>

<p>žraloci a kapitán Černého delfína při této práci ztratil</p>

<p>jednoho  z  nejschopnějších  plavčíků!”  Tak navodil Zdeněk nové</p>

<p>dobrodružství  a  hned  vysvětlil,  jak  proběhne ve skutečnosti:</p>

<p>“Jeden chlapec hlídky bude uvázán některým z uzlů, které v</p>

<p>oddíle umíme, na oddílové lano. Každá hlídka si sama</p>

<p>rozhodne,  jakého  uzlu  použije.  Že  lano  má únosnost asi tři</p>

<p>sta kilo, to dobře víte. Vy ostatní z hlídky pak svého</p>

<p>potápěče spustíte ke kotvě z prostředku lávky.</p>

<p>V ruce bude mít</p>

<p>jídelní misku. Až do</p>

<p>ni nabere vodu, vytáhnete ho i s plným šálkem zpátky na</p>

<p>lávku.”</p>

<p>»A  co  ti  žraloci?”  smál  se  Radek.  “Já  bych třeba jednoho</p>

<p>Představoval!”  »Nebezpečí  žraloků  se spouštěný chlapec ve</p>

<p>skutečnosti vy—</p>

<p>91</p>

<p>hne tím,” pokračoval neochvějně Zdeněk, “že se ani trochu</p>

<p>ne-namočí,  a  už  vůbec  nesmí  do  vody spadnout — třeba vinou špatně  uvázaného  uzlu  nebo  neobratnosti svých druhů, kteří ho budou spouštět!</p>

<p>Čas celého závodu běží hlídce od chvíle, kdy její první člen</p>

<p>vkročí na lávku. Uzel váže hlídka až na lávce.</p>

<p>Čas se zastaví,</p>

<p>když se potápěč i se svými čtyřmi spouštěcí, s plným šálkem</p>

<p>vody,  s  rozvázaným  uzlem  a  pečlivě smotaným lanem vrátí z lávky na pevnou zem.”</p>

<p>Teď  šlo  do  tuhého!  Kdo  se  svěří  svalům  čtyř ostatních a dá se</p>

<p>spustit k hladině rybníka do hloubky asi šesti metrů? Voda je</p>

<p>ještě  jako  led,  a  i  kdyby  nebyla  —  podaří  se potápěči nabrat</p><empty-line /><p>vodu  v  nepohodlné  pozici  tak,  aby  se  ani nenamočil, jak znělo</p>

<p>pravidlo?  Namočí-li  se,  musí  být  vytažen  a hlídka musí začít</p>

<p>— za stále běžícího času — celou práci znovu, od nového vstupu</p>

<p>na lávku až přes vázání uzlu a nové spouštění potápěče!</p>

<p>Každá  hlídka  nastupovala  k  tomuto dobrodružnému úkolu zvlášť — hlídky,  na  které  závod  teprve  čekal,  nesměly být přítomny. To</p>

<p>proto,  aby  nemohly  napodobit  způsob,  jakým ta která posádka</p>

<p>uvázala uzel, jak svého potápěče spouštěla, jak ten si počínal</p>

<p>při nabírání vody a jakým stylem byl se svým choulostivým</p>

<p>nákladem  vytahován.  Jen  hlídka,  která  měla úsek hry už za</p>

<p>sebou, směla přihlížet, aniž by ovšem, byť jen slůvkem,</p>

<p>radila.  Neboť  v  každém  tomto  závodě  měly hlídky zdolávat</p>

<p>překážky samostatně! V tom byl vlastně smysl celé hry.</p>

<p>Ve  Standově  hlídce  nastala  chvíle  rozpaků  a váhání, když byla</p>

<p>vylosována  ke  startu  jako  první.  Zdálo  se,  že se nikomu</p>

<p>nechce  dělat  potápěče. Ale  už  se  hlásí  Gusta — a Standa se v</p>

<p>duchu stydí, že sám nebyl odvážný …</p>

<p>Tentokrát  byla  Standova  hlídka  třetí.  Jen  dvě posádky z</p>

<p>jiných družin provedly celou akci rychleji.</p>

<p>26.    Co říkala rozstříhaná zpráva</p>

<p>Samozřejmě,  že  každá  hlídka  se  v  dosud konaných úsecích hry</p>

<p>snažila dosáhnout co nejlepšího výsledku, jen aby dokázala,</p>

<p>jaK je obratná, silná, rychlá a pohotová.</p>

<p>Ale  pravý  význam  svého  umístění  mohli chlapci náležitě oce—</p>

<p>92</p>

<p>nit teprve po složení rozstříhané zprávy. Co se z této zprávy</p>

<p>chlapci  dozvěděli,  způsobilo  pravou  bouři nadšení i údivu!</p>

<p>Bylo to k večeru třetího dne výpravy. Až do té doby hlídky</p>

<p>usilovně  hledaly  a  vyměňovaly  mezi  sebou ústřižky své barvy.</p>

<p>Druhý  den  hledání  už  bylo  skoro  jisté,  že některé hlídky budou</p>

<p>mít  do  večera  zprávu  natolik  sestavenou,  že budou moci její</p>

<p>obsah bezpečně přečíst. Zejména první hlídka Zelených a</p>

<p>Standova hlídka měly naději, že zprávu složí a přečtou jako</p>

<p>první.</p>

<p>O  jednotlivé  ústřižky  se  proto  v  posledních podvečerních</p>

<p>hodinách  sváděly  pravé  boje.  Napětí  se stupňovalo každou</p>

<p>minutu a každým nově nalezeným lístkem.</p>

<p>Nakonec  první  hlídka  Zelených  předběhla Standovu asi o</p>

<p>hodinu.  I  druhé  místo  Standovy  hlídky  však byl velký úspěch,</p>

<p>neboť  ostatní  hlídky  v  té  době  nebyly  ještě schopny zprávě</p>

<p>porozumět  —  buď  jim  chybělo  příliš  mnoho ústřižků, neboje</p>

<p>měly, ale nedokázaly je správně sestavit.</p>

<p>Zpráva oznamovala starodávným slohem, aby si každá posádka</p>

<p>lodi,  tedy  každá  hlídka,  pořídila  lodní  knihu, čili silnější</p>

<p>sešit  s  čistými  listy.  A  na  každý  list  aby  si narýsovala</p>

<p>velkou  čtvercovou  síť  o  desetkrát  deseti políčkách, takže na</p>

<p>každém listu bude stovka políček. A těch listů bude čtyřicet — a tedy čtyři tisíce políček!</p>

<p>První  list  ponese  nahoře  nad  sítí  čtverečků označení 1 — 100,</p>

<p>druhý  101—200,  třetí  201—300  a  tak  pořád dál, až poslední</p>

<p>uzavře označení čísly 3901—4000. Tím budou jednotlivé stovky</p><empty-line /><p>čtverečků očíslovány.</p>

<p>A  do  těchto  prázdných  políček  budou  hlídky zapisovat písmena,</p>

<p>která  —  až  budou  v  políčkách  všechna  — řeknou posádce, jak a kam plout, aby našla poklad Černého delfína!</p>

<p>“Kde  ale  budou  hlídky  ta  písmena  do čtverečků v lodní knize brát?” ptali se chlapci o překot.</p>

<p>Nuže — a nyní teprve přišlo pravé překvapení!</p>

<p>Hlídka, která se v kterémkoli úseku hry umístí jako první, má</p>

<p>Právo  vybrat  si  u  Zdeňka  nebo  Jendy  do  své lodní knihy 60</p>

<p>pís-men, která si libovolně vybere z oněch čtyř tisíc</p>

<p>neznámých  písanek,  jež  tvoří  popis  cesty  k ukrytému pokladu</p><empty-line /><p>Černého  delfína-Může  si  je  vybrat  třeba  z prostředku popisu</p>

<p>nebo  ze  začátku  cj  konce,  třeba  celé  věty najednou nebo z</p>

<p>každého  listu  i  jen  dvě  ri  písmena! To  záleží na její úvaze.</p>

<p>Každá další hlídka pak podle svého umístění v úseku hry ob—</p>

<p>93</p>

<p>drží  vždy  o  deset  bodů  méně.  Tedy  druhá dostane padesát</p>

<p>písmen, třetí čtyřicet, čtvrtá třicet, pátá dvacet a šestá</p>

<p>jen  deset!  Vyplatí  se  tedy  bojovat  v  úsecích statečně a</p>

<p>houževnatě, neboť čím lepší umístění, tím více písmen do lodní</p>

<p>knihy a tím blíže k pokladu!</p>

<p>Chlapci byli nadšeni. I když hráli v oddíle již mnoho pěkných</p>

<p>a  vzrušujících  her,  ještě  nikdy  nepřinesl Zdeněk hru tak</p>

<p>složitou,  zajímavou  a  hlavně  rozdělenou  na řady týdnů — až do</p>

<p>konce tábora!</p>

<p>Hoši se potom ještě dozvěděli, že jim Zdeněk nadiktuje,</p>

<p>kterým  políčkem  v  lodní  knize  začíná  vždy nové slovo. Budou</p>

<p>si  tedy  moci  mnoho  písmen  domyslet,  když budou ze slova znát</p>

<p>jen  několik  písmen,  a  tím  uspoří  drahocenná písmenka pro</p>

<p>dosazování do jiných slov.</p>

<p>Dávný  příběh  Černého  delfína  a  jeho  kdesi ukryté špatně</p>

<p>čitelné  lodní  knihy  se  tedy  promítal  do skutečnosti: i</p>

<p>chlapci v oddíle měli lodní knihu “nečitelnou”, vždyť místo</p>

<p>písmen  obsahovala  jen  prázdné  čtverečky,  a chlapci budou</p>

<p>každé</p>

<p>slůvko</p>

<p>luštit</p>

<p>teprve</p>

<p>pomocí</p>

<p>vyhrávaných písmenek.</p>

<p>Protože  většina  chlapců  měla  s  sebou  na výpravě bloky i</p>

<p>poznámkové  sešity,  stále  potřebné  pro  různé záznamy a</p>

<p>soutěže,  bylo  pro  každou  hlídku  snadné připravit si lodní</p>

<p>knihu  a  ve  volných  chvilkách  si  do  ní nalinkovat šachovnice.</p>

<p>V linkování a desítkovém číslování čtverečků se střídala celá</p>

<p>hlídka.</p>

<p>Standova hlídka získala za první tři úseky hry celkem sto</p>

<p>dvacet písmen. Chlapci se dlouho radili, která písmena by si</p>

<p>měli od Zdeňka vyžádat, a na návrh Vojty se posléze rozhodli</p>

<p>vybrat  si  písmena  do  prvních  pěti  stran  ze čtyřiceti, jež</p>

<p>lodní kniha obsahovala.</p>

<p>Bylo to vzrušující přemýšlení, jak si za pomoci několika</p>

<p>“koupených”  písmenek  domyslet  celá  dlouhá slova. Tak</p>

<p>například na jedné z prvních pěti stránek lodní knihy bylo</p>

<p>jakési  slovo  o  devíti  písmenech  a  hlídka  si  z nich vyžádala od</p>

<p>Zdeňka  jen  čtyři,  aby  příliš  “neutratila”.</p>

<p>Vypadalo to takhle:</p>

<p>V         R              T</p>

<p>CH</p>

<p>Samozřejmě, že zbývající písmena do úplného slova si ne—</p>

<p>94</p>

<p>mohla  domyslet!  “Přikoupila”  tedy  ještě písmeno druhé (Z) a</p>

<p>čtvrté  (O)  a  pak  si  už  poměrně  snadno domyslela chybějící</p>

<p>písmena</p>

<p>a</p>

<p>rozluštila</p>

<p>celé</p>

<p>slovo:</p>

<p>VZROSTLÝCH.</p>

<p>“To  asi  půjde  o  nějaké  vzrostlé  stromy!”</p>

<p>prorocky jásal</p>

<p>Slávek, “poklad bude možná zakopaný v jejich kořenech!”</p>

<p>Doplňování  některých  slov  nedalo  tak  velkou práci jako to</p>

<p>zapeklité  slůvko  VZROSTLÝCH,  na  které museli koupit šest</p><empty-line /><p>písmen.  Pětipísmenné  slovo,  do  kterého  si vyžádali od Zdeňka</p>

<p>ze  svých  pracně  vydělaných  sto  dvaceti písmen jen první (K), a poslední (N), domysleli během několika minut zkoušení na</p>

<p>KÁMEN.</p>

<p>Po celý zbytek Robinzonády si hlídky pečlivě střežily své</p>

<p>nalinkované  lodní  knihy  a  každou  volnou chvilku věnovaly</p>

<p>přemýšlení. Protože každá hlídka měla “plout za pokladem” na</p>

<p>vlastní pěst, snažila se nedívat do lodních knih ostatních</p>

<p>hlídek  a  ani  jim  neposkytovat  příležitost  k opisování ze své</p>

<p>knihy.</p>

<p>27.    Mluvící had</p>

<p>Na loučce u hustého lesíku starých zakrslých borovic Zdeněk</p>

<p>chlapcům  sdělil,  že  kapitán  Černého  delfína O’Brien uložil vak</p>

<p>s  částí  lodních  dokumentů  do  hnízda jedovatých hadů, kteří sídlili  v  korunách  stromů  na  kterémsi  z tropických ostrůvků.</p>

<p>“Strom s vakem je ukryt v tomto lesíku tímto směrem!” končil</p>

<p>Zdeněk  příběh  a  mávl  rukou.  “Odstartovaná hlídka jej půjde</p>

<p>hledat, ale nikoli po zemi. Pocestuje po větvích borovic, a to</p>

<p>cestou, o níž se domnívá, že je nejvýhodnější.</p>

<p>Ani jeden člen</p>

<p>hlídky  však  nesmí  sestoupit  nebo  snad dokonce spadnout na zem.</p>

<p>Až  se  dostane  celá  hlídka  k  vaku,  otevře  jej, rozluští jeho</p>

<p>podivný obsah — a opět se po větvích stromů vrátí sem ke mně!</p>

<p>Zde  mi  pak  někdo  z  hlídky  pošeptá,  co  se dozvěděla — a tím Pfo ni úsek končí a já stopnu čas!”</p>

<p>“A co kdyby se někdo přece jen dotkl země?”</p>

<p>zeptal se Slávek.</p>

<p>»,Za každou takovou chybu připočítám k času hlídky pět</p>

<p>mi-nut!” řekl Zdeněk. “Hlídky mi samy budou hlásit, kolik měly</p>

<p>do-tyků!”</p>

<p>95</p>

<p>Hlídky  ovšem  nenastoupily  k  tomuto  úseku hromadně. Bylo</p>

<p>vylosováno  jejich  pořadí  a  každá  nastoupila cestu za hledáním</p><empty-line /><p>vaku, až když se předchozí vrátila.</p>

<p>Byl  to  velmi  obtížný  úsek!  Jakou  práci  jen dalo objevit v</p>

<p>po-měrné  dálce  ve  spleti  větví  borovici,  na které byl vak</p>

<p>umístěn! Ale ještě těžší bylo dostat se k němu po větvích</p>

<p>jiných  stromů  a  ani  jednou  nesestoupit, nesklouznout a</p>

<p>nespadnout  na  zem!  Stromy  nebyly  všude stejně blízko sebe a ne všechny měly vhodně rostlé větve, aby se dalo rychle přelézat</p>

<p>z  jednoho  na  druhý!  Často  bylo  nutné  se  po stromech vracet a</p>

<p>hledat jiné možnosti.</p>

<p>A  když  konečně  byla  celá  hlídka  v  rozložité koruně borovice,</p>

<p>na  které  visel  vak,  a  když  do  něj  nahlédla, nastala jí další a</p>

<p>snad ještě pernější práce.</p>

<p>Ve  vaku  byla  hromádka  menších  kamenů.</p>

<p>Každý kámen nesl jedno písmeno.  Písmena  byla  napsána  černou pastelkou, kromě jednoho, které bylo napsáno červeně.</p>

<p>Chlapci  v  oddílu  už  byli  natolik  zkušení,  že hned pochopili,</p>

<p>co s kameny udělat: složit je tak, aby písmena na nich dala</p>

<p>souvislé sdělení. Ale jak?</p>

<p>Ze  Standovy  hlídky  to  byl  Gusta,  kdo  dostal nápad: “Všimněte</p>

<p>si, že ani jeden kámen není stejně velký jako jiné. A ten s</p>

<p>červeným  písmenem  je  největší,  podívejte  se.</p>

<p>Zkusme je</p><empty-line /><p>srovnat  podle  velikosti,  od  největšího  do nejmenšího!”</p>

<p>V nepohodlné pozici ve větvích borovice je na vaku srovnali do</p>

<p>pokroucené  řady  tak,  jak  Gusta  navrhl.  A ejhle! Když četli</p>

<p>písmena od největšího kamene k nejmenšímu, dostali slova</p>

<p>OSTROV OBŘÍCH ŽELV.</p>

<p>Kameny  na  vaku  vypadaly  jako  had  a  svými písmeny promluvily.</p>

<p>Zřejmě proto měl tento úsek hry název Mluvící had.</p>

<p>“Hurá!”  vykřikl  radostně Vojta,  ale  jak  zvedl neopatrně ruku,</p>

<p>pohnul  vakem  a  dva  kameny  spadly  na  zem.</p>

<p>Chtěl pro ně slézt,</p>

<p>ale  hned  se  ozval  varovný  pokřik  ostatních.</p>

<p>Uvědomil si, že</p>

<p>sestup  na  zem  by  znamenal  pět  trestných minut. Zaklesl se</p>

<p>tedy  nohama  na  nejnižší  větvi,  obrátil  se hlavou k zemi,</p>

<p>natáhl  se  a  kameny  sebral.  Štěstí,  že  se neodkutálely daleko</p>

<p>od  kmene  stromu  !  Sebrání  se  vším  všudy trvalo necelé dvě</p>

<p>minuty,  ale  bylo  to  pořád  výhodnější  než sestoupit na zem a</p>

<p>ztratit drahocenných pět minut.</p>

<p>Vrátili pak všechny kameny do vaku a vydali se na</p>

<p>strastiplnou  cestu  po  větvích  stromů  zpět  na okraj lesa. Teď</p>

<p>však už ces—</p>

<p>96</p>

<p>97</p>

<p>tovali rychleji, neboť znali správné přechody a nemuseli se</p>

<p>vracet.</p>

<p>Z  poslední  borovice  seskákali  a  v  největší rychlosti se vrhli</p>

<p>k čekajícímu Zdeňkovi, div že ho neporazili, a Vojta mu</p>

<p>zašeptal: “Ostrov obřích želv”!</p>

<p>Zdeněk se usmál, zmáčkl stopky a ohlásil čas: “Sedmnáct</p>

<p>minut, čtyřicet osm vteřin, tři desetiny!”</p>

<p>Byl to znamenitý úsek! A Standova hlídka jej vyhrála. Neboť</p>

<p>tentokrát  konečně  byla  nejrychlejší  a nejdůvtipnější. Získala tak právo vybrat si od Zdeňka plných šedesát nových písmen.</p>

<p>“A  pak  že  už  není  možné  prožívat  žádná dobrodružství!” pravil Vojta,  když  se  všechny  hlídky  vystřídaly  a začaly si o jeho</p>

<p>průběhu vyprávět. “Jen si je umět nalézt!”</p>

<p>A  Břetík  dodal:  “Taky  umět  je  vymyslet  a připravit!” Přitom</p>

<p>pohlédl  vděčně  a  zároveň  s  obdivem  na Zdeňka.</p>

<p>28.    Standův velký lov Celý oddíl teď žil jen dobrodružstvím Černého delfína. Na</p>

<p>družinových  schůzkách  si  obě  hlídky  Žluté vzájemně líčily, co</p>

<p>zažily na úsecích z minulé neděle, a svěřovaly si jedna</p>

<p>druhé,  jak  jsou  daleko  s  luštěním  své  lodní knihy. Sestavená</p>

<p>slova si však neprozrazovaly, neboť by to bylo proti pravidlům</p>

<p>hry.  Zdeněk  přece  na  začátku  Robinzonády jasně řekl, že každá</p>

<p>hlídka  má  “plout”  za  pokladem  Černého delfína sama, a to bylo pro  chlapce  nepřekročitelným  zákonem!  Ani by je netěšilo,</p>

<p>kdyby  něco  měli  získávat  a  vyhrávat nepoctivě. A opisování písmen  a  slov  od  druhé  hlídky  by  nepoctivé bylo!</p>

<p>Standova  hlídka  už  skoro  rozluštila  první  tři strany knihy,</p>

<p>chyběla jí jen některá slova. A vyrozuměla, že si má opatřit</p>

<p>na tábor vlastní lano, které by uneslo alespoň dvě osoby, že</p>

<p>si má osvojit postup výroby voru ze vzrostlých padlých kmenů a</p>

<p>ještě  mnoho  jiných  podobných  věcí,  které budou na táboře</p>

<p>potřebovat  k  “plavbě  za  pokladem!”  Neboť podle náznaků na</p>

<p>nedolu-štěné čtvrté a páté stránce lodní knihy teprve tam</p>

<p>cesta pořádně začne!</p>

<p>Co by hoši dali za to, kdyby už nyní mohli z prázdných polí’</p>

<p>ček  lodní  knihy  vyčíst,  jaká  dobrodružství budou muset pod’</p>

<p>98</p>

<p>stoupit,  aby  se  dostali  k  pokladu! Ale  pořád ještě víc než tři</p>

<p>a  půl  tisíce  políček  v  lodní  knize  čekalo  na doplnění! A jeden</p>

<p>úsek  byl  těžší  než  druhý,  a  jestliže  hlídka získala za některé</p>

<p>vítězství plných šedesát písmen, hned vzápětí, třeba příští</p>

<p>neděli, pro ni další úsek dopadl neslavně.</p>

<p>Jen  veliký  a  slavný  celodenní  závod  Boj družin trochu odvedl</p>

<p>pozornost  chlapců  od  Černého  delfína,  ale hned potom je tato</p>

<p>dlouhodobá hra opět strhla.</p>

<p>A  ačkoli  jednotlivé  úseky  hry  byly  součástí každé nedělní</p>

<p>výpravy,  příliv  nově  získaných  písmen  do lodních knih</p>

<p>připadal  nedočkavým  chlapcům  příliš pomalý…</p>

<p>A  tak  když  se  přiblížilo  třetí  čtvrtletí  a  ve školách bylo</p>

<p>přechodně  méně  učení,  volali  chlapci  po takových úsecích,</p>

<p>které by se daly hrát i ve všední dny, doma, ve městě.</p><empty-line /><p>Zdeněk  jim  posléze  vyhověl  a  několik takových úseků</p>

<p>připravil.  Jedním  z  nich,  který  chlapcům pořádně zamotal</p>

<p>hlavu,  byl  jedenáctý  a  měl  název  Zasloužilí mořeplavci. Zdeněk</p>

<p>ho  oznámil  jednou  navečer  krátce  před odchodem ze Zeleného</p>

<p>údolí,  kde  oddíl  tu  neděli  tábořil.  Chlapci  už skládali torny</p>

<p>a vyprávěli si o dnešním — desátém — úseku nazvaném Výstup do</p>

<p>Černého kaňonu, když Zdeněk zapískal nástup a vyložil legendu</p>

<p>úseku,  který  budou  hrát  od  pondělka  doma  v Praze.</p>

<p>“V  minulých  stoletích  žili  vědci-průkopníci, kteří odmítali</p>

<p>pe-civálství.  I  mořeplavba  jich  měla  hodně  a kapitán Černého</p>

<p>delfína  O’Brien  se  kdysi  ve  vzácné  světlejší chvíli rozhodl</p>

<p>pátrat po jejich jménech a po tom, čím se kdo z nich</p>

<p>proslavil.</p>

<p>A  jak  jeho  pátrání  napodobíte?  Budova Národního muzea na</p>

<p>Václavském  náměstí  nese  několik  desítek jmen vynikajících</p>

<p>vědců  a  myslitelů  našeho  národa.  Zítřkem počínaje pátrejte a</p>

<p>zjišťujte, kdo v kterém oboru pracoval, kde žil a čím se</p>

<p>proslavil!  Čím  dřív  mi  pak  o  nich  hlídka přinese zprávu, a čím úplnější ta zpráva bude, tím větší bude naděje na vítězství v</p>

<p>úseku!”</p>

<p>Hlídky se rozběhly k Muzeu v pondělí hned po škole, ale</p>

<p>Podnikavý  Standa  tam  zaběhl  už  časně  ráno před školou!</p>

<p>Tatínek měl ranní službu na poště, vstával ve čtyři hodiny a</p>

<p>Standa vstal tentokrát s ním.</p>

<p>Václavské  náměstí  bylo  ještě  liduprázdné, když Standa obíhal</p>

<p>budovu  Muzea  a  opisoval  si  jména.  Od třídního učitele pak</p>

<p>dostal  radu,  že  by  hodně  údajů  o  těchto vědcích získal ve</p>

<p>Státní  technické  knihovně  na  Mariánském náměstí.</p>

<p>99</p>

<p>Vydal  se  tam  v  úterý  odpoledne.  Knihovna byla shodou</p><empty-line /><p>okol-ností  v  těsné  blízkosti  labyrintu  ulic  a zákoutí Starého</p>

<p>Města,  kde  byla  v  tajném  Mlejnkově  úkrytu zcela určitě</p>

<p>schovaná  kronika  Modré  družiny.  Když  teď znovu procházel těmi</p>

<p>známými  místy,  musel  na  kroniku  a  na všechny události kolem ní úporně  myslet.  Výjimečně  pošmourný  den Standovy myšlenky ještě více rozněcoval.</p>

<p>Knihovnu  nalezl  snadno  a  dozvěděl  se  tam spoustu podrobností.</p>

<p>Rozradostněný a spokojený sám se sebou a se svou</p>

<p>vynalézavostí  opouštěl  k  večeru  čítárnu knihovny, která mu</p>

<p>tak  pomohla.  To  se  budou  chlapci  v  hlídce divit, až jim</p>

<p>řekne, kolik údajů získal. Věděli sice, že sem jde, ale nikdo</p>

<p>z nich, ani on sám, neočekával takový úspěch — a tak brzo.</p>

<p>Zbynda  a  Slávek  šli  na  radu  k  Zbyndovu strýci, profesoru</p>

<p>přírodních věd, a Gusta s Vojtou měli za úkol pátrat v</p>

<p>Národním  muzeu.  Dnes  večer  mají mimořádnou schůzku v klubovně.</p>

<p>Tam  sepíší  společně  získané  vědomosti  a honem poběží s</p>

<p>výsledkem  ke  Zdeňkovi.  Kéž  by  u  něho  byli první! Vždyť by to</p>

<p>znamenalo  výdělek  šedesáti  písmen  do  lodní knihy!</p>

<p>Tak  všelijak  přemítal  Standa  cestou  z knihovny.</p>

<p>Procházel právě úzkou Husovou ulicí, když se stalo cosi</p>

<p>podivného.</p>

<p>V Řetězové ulici, která ústila do Husovy, stál hlouček</p>

<p>menších  chlapců.  Prohlíželi  si  navzájem nějaké malé notýsky.</p>

<p>Zřejmě  v  nich  měli  něco  nalepeno.  Standa  si pomyslel, že jsou</p>

<p>to asi sbírky zápalkových nálepek.</p>

<p>Pak  ale  jeden  z  chlapců  vyhrkl:  “Vyměním pětašedesátku! Mildo, dej  mi  tu  čtyřku  s  Vánoční  nadílkou  a  já  ti dám</p>

<p>pětašedesátku,  Robinzonádu!  Co  ti  to  udělá?</p>

<p>Víš, že sbírám</p>

<p>nálepky po číslech od jedničky!”</p>

<p>“Ještě  si  vybírej!”  pravil  káravě  jiný  chlapec.</p>

<p>“Buď rád, že</p><empty-line /><p>Lojzek vůbec nějaké přinese!”</p>

<p>Standa  doslova  strnul.  Vždyť  ti  chlapci  tady docela zřetelně</p>

<p>jednají o oddílových nálepkách! A Lojzek jim je sám nosí! Kde</p>

<p>je bere?</p>

<p>Nenápadně  se  přiblížil  k  hochům  a  s předstíranou lhostejností a  nevšímavostí  kráčel  kolem  nich.  Úporně  se však snažil</p>

<p>spatřit  co  nejvíce.  Chlapci  sice  před  ním najednou sklapli</p>

<p>sešity  -^  ale  nebylo  pochybností.  Několik nálepek zahlédl</p>

<p>zcela zřetelně-</p>

<p>“Za  co  jste  je  dostali?”  vykřikl  pln  údivu  a rozhorlení. Co to</p>

<p>100</p><empty-line /><p>dalo v oddílu práce, než si někdo vydělal deset rublonů na</p>

<p>jednu  nálepku.  Vždy  to  byla  událost,  když  ji získal. A tady</p>

<p>ti  malí,  docela  cizí  chlapci,  kteří  s  oddílem nemají vůbec nic</p>

<p>společného,  jich  mají  plné  sešity  —  bez zásluhy, bez práce</p>

<p>pro oddíl!</p>

<p>Jeden z chlapců teď na jeho otázku postoupil výbojně kupředu</p>

<p>a řekl: “Co je ti do toho?” Pak slabě kývl na ostatní a</p>

<p>všichni  se  rozběhli  do  jednoho  z  nízkých domů.</p>

<p>Užaslý  Standa  zůstal  na  ulici.  Teprve  po několika vteřinách</p>

<p>vzrušeného  přemítání  mu  došlo,  že  tady  o samotě se nic</p>

<p>nedozví. Vběhl za hochy do domu. Ocitl se v tmavé chodbě,</p>

<p>všelijak  lomené.  Bylo  zde  podivné,  nápadné ticho. Nikde ani</p>

<p>hlásek,  tím  méně  hlasitý  hovor  chlapců,  kteří tu před chvílí</p>

<p>zmizeli.</p>

<p>Standa postupoval se stísněnou náladou dál a dál do hlubin</p>

<p>domu.  Pak  se  chodba  rozsvětlila,  a  když  se dostal za její</p>

<p>poslední ohyb, spatřil pootevřené dveře. Prošel jimi, a ocitl</p>

<p>se  v  Liliové  ulici.  U  všech  všudy  —  opět průchozí dům! Tolik</p>

<p>jich  už  znal,  ale  o  tomto  zatím  nevěděl.  A chlapci s nálepkami</p>

<p>jsou samozřejmě pryč!</p><empty-line /><p>Se  zmatkem  v  mysli  zabočil  do  Náprstkovy ulice. Nasedne u</p>

<p>Karlových  lázní  do  tramvaje  a  pojede  do klubovny.</p>

<p>Ale osud rozhodl jinak! Běh událostí dnešního dne neměl pro</p>

<p>Standu  skončit!  Naopak  —  hlavní  událost, úžasná, veliká, se</p>

<p>měla teprve přihodit!</p>

<p>Když  byl  Standa  asi  uprostřed  Náprstkovy ulice, vyšel ze vrat</p>

<p>ve zdi, která tvořila roh Náprstkovy a Stříbrné uličky, jakýsi</p>

<p>chlapec. Pospíchal někam Stříbrnou uličkou a Standu nemohl</p>

<p>vidět.  Ale  Standa  ho  i  zezadu  poznal  zcela bezpečně. Byl to</p>

<p>Jarka Mlejnek!</p>

<p>Standa  několik  vteřin  zaváhal.  Má  běžet  za ním a vytřást z</p>

<p>něho přiznání, co udělal s kronikou? Nebo ho má nechat a</p>

<p>raději se podívat do dvora, co tam kutil?</p>

<p>Rozhodl se pro druhou možnost! Opatrně vešel do dvora a</p>

<p>postupoval  po  starobylé  kostrbaté  dlažbě  do jeho zadních</p>

<p>prostor.</p>

<p>Dvůr  měl  četná  zákoutí  a  Standa  tu  objevil  i malé pískoviště</p>

<p>Pfo  děti  s  lavičkami.  Nikdo  zde  však  nebyl.</p>

<p>Hřiště zřejmě už</p>

<p>dlouho nesloužilo svému účelu.</p>

<p>Na konci dvora v posledním zastrčeném koutě byla při zdi P°d</p>

<p>malou  stříškou  složena  dlouhá  prkna.  Snad zde někde byla</p><empty-line /><p>truhlářská dílna.</p>

<p>101</p>

<p>Na  horním  prkně  ležel  několikrát  složený lístek. Standa byl</p>

<p>mnohými  oddílovými  hrami  a  cvičením důvtipu zvyklý všeho si všimnout a všechno prozkoumat. Vzít lístek a prohlédnout si</p>

<p>jej bylo pro něho samozřejmostí.</p>

<p>Na  lístku  bylo  neúhledným  rukopisem načmáráno: Přijdu dnes asi v osm, až bude tma!</p>

<p>Žádný  podpis,  žádné  znamení,  ze  kterého  by bylo možné usoudit,</p>

<p>kdo  lístek  psal,  kdo  sem  chce  večer  za  tmy přijít. Napsal</p>

<p>snad ten vzkaz Mlejnek sám?</p>

<p>Standa  obracel  lístek  z  obou  stran,  a  náhle padl jeho pohled</p>

<p>do mezery mezi dvěma stohy prken. Bylo tam něco barevného!</p>

<p>Shýbl se a vytáhl několik starých rozdrbaných sešitů</p>

<p>kovbojských příběhů. S nimi vypadla na zem s temným žuchnutím</p>

<p>i jakási kniha.</p>

<p>Standa do ní nahlédl, a vzápětí se mu až hlava zatočila.</p>

<p>Jediný pohled stačil, aby Standa poznal, že má v ruce</p>

<p>ztracenou kroniku Modré družiny!</p>

<p>Bylo to neuvěřitelné! Jako v nějakém románu.</p>

<p>Ano, zrovna tak</p>

<p>to kdysi četl…</p>

<p>A  navíc  se  někde  v  předních  částech  dvora ozvaly kroky a</p><empty-line /><p>chlapecké hlasy.</p>

<p>29.    Nebezpečí v poslední chvíli Nebyl  čas  na  dlouhé  uvažování,  co podniknout! Standa ukryl kroniku  na  prsou  mezi  košili  a  bundu  s pevným páskem a byl</p>

<p>připraven rvát se o ni třeba s celou ulicí. Kroky se blížily a</p>

<p>on  v  nezměrném  vzrušení  vběhl  do  jedněch dveří, jež sem</p>

<p>ústily-Naštěstí vedly do chodby domu, ne tedy do některého z</p>

<p>přízemních bytů.</p>

<p>Vzápětí  zaplavila  skupina  několika  chlapců prostor kolem</p>

<p>prken.  Standa  vyhlédl  ven  prasklinou  v dřevěných dveřích, ale byla  příliš  úzká,  a  proto  neviděl  vše.  Z</p>

<p>obhroublé mluvy a</p>

<p>křiku  chlapců  však  poznal,  že  jsou  to  Stepní vlci!</p>

<p>Teď  jeden  z  nich  objevil  na  prknech  lístek, který tam Standa</p>

<p>před chvilkou vrátil. Přelétl jeho obsah a řekl ostatním:</p>

<p>“Jarka Mlejnků přijde večer kolem osmé!”</p>

<p>Už pouhé jméno tohoto chlapce způsobilo, že Standa přitiskl</p>

<p>102</p>

<p>kroniku na tělo ještě víc. Rozhlédl se za sebe do chodby, aby</p>

<p>věděl,  kam  má  utíkat,  kdyby  se  snad  Vlci rozhodli vejít do</p>

<p>domu.  Dosud  však  bezprostřední  nebezpečí nehrozilo.</p>

<p>“Vytáhni  zatím  něco  ke  čtení!”  houkl  nyní jeden z hochů. Ten,</p><empty-line /><p>který  stál  až  u  prken,  se  shýbl  k  mezeře  a vyndal roztrhané</p>

<p>sešity kovbojské četby.</p>

<p>“A  mně  podej  bichli!”  zvolal  jiný.  “Opíšu  si nějaké</p>

<p>písničky!”</p>

<p>Nebylo  pochyb,  bichli  ta  parta  zvala  kroniku — a všichni o</p>

<p>jejím úkrytu zřejmě věděli.</p>

<p>“Páni, není tady!” vykřikl znepokojeně chlapec hledající v</p>

<p>prknech.  “To  si  ji  asi  vzal  Jarka  domů.  Ale proč? Vždyť jsme</p>

<p>si domluvili, že teď už bude pořád tady! Je tu pro ni lepší</p>

<p>úkryt než někde doma!”</p>

<p>“Aby ji tak někdo sebral!” zabručel nejstarší z party a udělal</p><empty-line /><p>několik  nerozhodných  kroků  ke  dveřím,  za kterými se strachy</p>

<p>chvěl Standa.</p>

<p>Ale  Standa  nečekal,  až  Stepní  vlk  vkročí dovnitř. Vylétl po</p>

<p>tmavých  schodech  jako  na  křídlech  a  tam teprve vyčkával, co se bude  dít.  Dveře  však  zůstaly  zavřené  a  jen hovor Mlejnkovy</p>

<p>party sem tlumeně doléhal.</p>

<p>Ale  i  ten  posléze  umlkl,  a  když  uplynulo  asi čtvrt hodiny,</p>

<p>aniž  se  něco  přihodilo,  odvážil  se  Standa opatrně sejít dolů a</p>

<p>vyhlédnout prasklinou ve dveřích ven.</p>

<p>Stepní  vlky  však  už  neviděl  ani  neslyšel.</p>

<p>Dodal si odvahy a</p>

<p>vykročil ze dveří…</p><empty-line /><p>Jen  ven,  jen  rychle  odtud,  pryč,  do  bezpečí, kmitalo Standovi</p>

<p>hlavou. Krok za krokem se vzdaloval od svého úkrytu a mířil k</p>

<p>vratům vedoucím do ulice.</p>

<p>“Stát!  Co  tady  děláš?”  ozvalo  se  najednou  za ním. Ze zákoutí,</p>

<p>které právě minul, se překvapivě vyhrnuli titíž chlapci, kteří</p>

<p>se  Předtím  sešli  u  hromady  prken.  Asi  tu někde seděli na</p>

<p>starých  bednách  a  četli  si  kovbojské  romány.</p>

<p>Proto Standa</p>

<p>neslyšel žádný hovor.</p>

<p>Teď však při prvním slovu výhružného zvolání jako by jím</p>

<p>Projel  elektrický  proud.  Vyrazil  k  útěku.</p>

<p>Neběželo se mu</p>

<p>dobře,  Protože  levou  rukou  si  přidržoval objemnou a dost</p>

<p>těžkou  kroniku  na  prsou  a  také  dláždění dvora bylo velmi</p>

<p>nerovné. Ale  strach,  že  by  snad  znovu  mohl přijít o kroniku,</p>

<p>jako  se  to  stalo  v  Hlavsově  uličce,  ho popoháněl k takové</p>

<p>rychlosti, že vyběhl</p>

<p>103</p>

<p>z brány ven na roh Náprstkovy a Stříbrné dřív, než se Vlci</p>

<p>stačili vzpamatovat.</p>

<p>Zabočil do Stříbrné, přeběhl Anenský plácek, zamířil do</p>

<p>tmavého  průchozího  domu,  proběhl  jím  do Karlovy a zde mezi</p>

<p>četnými chodci konečně zmírnil běh. Nikdo za ním neutíkal.</p><empty-line /><p>Byl  však  natolik  rozrušený,  že  se  i  tady  bál.</p>

<p>Teprve když se</p>

<p>na nábřeží u Karlových lázní dočkal dvacítky, v poloprázdné</p>

<p>zadní  polovině  vlečňáku  Vysvobodil  kroniku zpod bundy.</p>

<p>Překotně  začal  prohlížet  její  stránky,  aniž vnímal jejich</p>

<p>obsah. Prsty se mu chvěly a sám nevěděl, zda je to únavou po</p>

<p>vysilujícím běhu nebo přestálým strachem.</p>

<p>Co  asi  řeknou  této  úžasné  události  v  oddíle?</p>

<p>Jak se zaraduje</p>

<p>Modrá družina? A Jindra! A jak se bude tvářit Lojzek?</p>

<p>Obracel kroniku ze všech stran — mnohokrát ji zavřel a znovu</p>

<p>otevřel a zase jemně a opatrně přejížděl dlaní její pěkné</p>

<p>desky.  Lidé  na  stanicích  přistupovali  a vystupovali a leckdo</p>

<p>z  nich  s  mírným  údivem  pozoroval  Standu  s jeho planoucími</p>

<p>tvářemi.</p>

<p>Ale  on  neviděl  a  neslyšel!  Prohlížel  teď  už soustředěně zápisy</p>

<p>jednotlivých  výprav  a  schůzek,  kresbičky, fotografie, texty</p>

<p>písniček,  výsledky  bodování  a  různé  jiné záznamy.</p>

<p>Když  došel  ke  statistice  o  tom,  kolik  má  kdo nálepek, vyvstal</p>

<p>mu znovu před očima výjev z Řetězové ulice, kde se místní</p>

<p>chlapci  domlouvali  o  jejich  oddílových nálepkách. Kde je</p>

<p>Lojzek bral, že je mohl těm chlapcům nosit a rozdávat plnýma</p>

<p>rukama?  Ze  svých  nálepek  je  přece  nedával, tolik jich neměl!</p>

<p>Bylo  jen  jedno  vysvětlení,  otřesné  a neuvěřitelné, ale přece jen  jediné:  zásoba  několika  set  nálepek  byla uložena v</p>

<p>klubovně  ve  Zdeňkově  skříni.  Skříň  se nezamykala, tak jako</p>

<p>ostatně  nic  v  klubovně.  Nikdy  nikoho nenapadlo otevřít</p>

<p>Zdeňkovu  skříň  a  přehrabovat  se  v  ní,  nebo dokonce něco z ní</p>

<p>brát!  Ale  Lojzek  tam  pravděpodobně,  ba vlastně zcela určitě</p>

<p>vnikl  a  nálepky  vzal!  Pro  hochy  na  Starém Městě! Ale proč?</p>

<p>Jaký podivný důvod k tomu musel mít, že se stal oddílovým</p>

<p>zlodějem?</p>

<p>Na  smíchovské  křižovatce  u  Anděla  spatřil Standa oknem</p>

<p>vlečňáku Zdeňka. Srdce mu poskočilo radostí.</p>

<p>Zdeněk bude</p>

<p>první, komu může sdělit tu úžasnou novinu — nález kroniky!</p>

<p>Začal  zuřivě  mávat,  aby  ho  Zdeněk  zvenčí uviděl a přistoupí’ k němu.</p>

<p>“Podívej se, co mám, podívej!” volal potom na něho přes celý</p>

<p>vlečňák.</p>

<p>Zdeňkovo  překvapení  bylo  veliké  a nepředstírané. Tak jako předtím  Standa  i  on  nyní  obracel  jednotlivé listy kroniky,</p>

<p>dávno  oželené,  a  poslouchal  přitom  Standovo vyprávění.</p><empty-line /><p>Náhle  kroniku  sklapl  a  řekl:  “Pověděl  jsi  už někomu od nás, že</p>

<p>jsi kroniku našel? Ví o tom někdo?”</p>

<p>“Ne!  Jedu  přímo  ze  Starého  Města,”</p>

<p>odpověděl Standa, “byl jsem tam  sám  —  a  ani  v  tramvaji  jsem  nepotkal nikoho z oddílu. Až</p>

<p>teď tebe, tady na stanici!”</p>

<p>“Dobrá,” oddychl si Zdeněk. “Tak poslouchej!</p>

<p>Nikomu ne-řekneš</p>

<p>o nálezu kroniky ani slovo! Nikdo z oddílu se nesmí dozvědět,</p>

<p>že jsi ji našel.”</p>

<p>“Ani Modrá družina ne?” divil se Standa.</p>

<p>“Ne, ani ta ne!”</p>

<p>“Ale proč ne, vždyť —”</p>

<p>“Zatím  ti  to  neřeknu,”  přerušil  ho  Zdeněk  a zatvářil se velmi</p>

<p>tajemně. “Ale jednou se to dozvíš!”</p>

<p>Standa  byl  nejen  udiven,  ale  také  hluboce zklamán. Nikomu</p>

<p>neříct tu úžasnou novinu? Nikomu nevyprávět, jak kroniku</p>

<p>objevil a co při tom zažil?</p>

<p>“Řekl  bych  to  opravdu  jen  Modré  družině  a musela by mi</p>

<p>přísahat,  že  nikde  ani  necekne,”  smlouval  se Zdeňkem.</p>

<p>Ten však byl neoblomný a nepovolil Standovi říct o nálezu</p>

<p>kroniky  ani  Gustovi.  A  dokonce  kroniku Standovi vzal a pečlivě ji schoval do aktovky. “Teď už nám ji opravdu nikdo nemůže</p>

<p>vzít,” řekl přitom a spokojeně se usmál.</p>

<p>Zklamaného  a  rozladěného  Standu  napadlo, nemá-li Zdeňkovi</p>

<p>také říct, že na Starém Městě viděl u místních chlapců</p>

<p>oddílové nálepky, které tam asi přinesl Lojzek.</p>

<p>Uvědomil si</p>

<p>přitom, že za odcizování nálepek ze Zdeňkovy skříně by Lojzek</p>

<p>mohl  být  vyloučen  z  oddílu  a  že  by  se  tak jednou provždy</p>

<p>zbavil  všech  těch  nemilých  pocitů,  které pramenily z napjatých vztahů mezi nimi.</p>

<p>Kdyby  Lojzek  musel  odejít  z  oddílu, vyloučený a s hanbou, už nikdy  by  Standa  nemusel  poslouchat  jeho bezstarostný hlas,</p>

<p>veselý  smích,  nikdy  by  už  nemusel  uhýbat očima, jen aby se</p>

<p>je-J’ch zraky nesetkaly. Už nikdy by nemusel hledět na jeho</p>

<p>tvář,  zcela  lhostejnou  k  jejich  rozbitému kamarádství!</p>

<p>Tak  dlouho  se  spolu  přátelili,  a  těch  cest,  co spolu vykonali</p>

<p>Po  Vinohradech  i  dolů  na  Staré  Město  a  v posledním školním</p>

<p>r°ce i do Radlic.</p>

<p>104</p>

<p>105</p>

<p>Znovu  viděl  zšeřelé  uličky  Starého  Města,  v nichž spolu</p>

<p>čekávali,  až  se  do  soumraku  rozžehnou plynové lampy,</p>

<p>vzpomínal  jak  se  toulali  vinohradskou Grébovkou, rozlehlými sady s mnohými hřišťátky, nebo jak pro něho Lojzek</p><empty-line /><p>přicházíval  do  Moravské  ulice  a  na  protějším chodníku</p>

<p>pískával  jejich  signál.  A  jak  se  potom vždycky, když měli jet do  klubovny,  scházívali  na  stanici  dvacítky nad vršovickým</p>

<p>kopcem …</p>

<p>To  vše  teď  prolétlo  v  několika  vteřinách Standovou myslí. Jak</p>

<p>to  bylo  hezké!  Nikdy  se  nehádali,  nikdy  si neublížili ani</p>

<p>slovem. A  toho  Lojzka  že  by  teď  měl  zničit?</p>

<p>Ne — to nemůže</p>

<p>udělat! Ať už se mezi nimi později stalo co se stalo!</p>

<p>Standa se rozhodl, že o odcizených nálepkách neřekne ani slovo</p>

<p>a  že  Lojzka  uchrání  před  vyloučením  a hanbou!</p>

<p>30.    Podnik pro celé muže Jaro  zvolna  přecházelo  do  žhnoucího  léta.  V</p>

<p>pražských sadech</p>

<p>naplno  kvetly  akáty  a  chlapci  v  oddíle  se pyšnili čerstvými</p>

<p>odznaky  Sto  jarních  kilometrů.  Vždyť  až dosud prochodili</p>

<p>skoro celé okolí Prahy! A nedělní výpravy byly čím dál</p>

<p>poutavější  a  úseky  Černého  delfína dobrodružnější.</p>

<p>Jak  ubíhaly  poslední  dny  školního  roku, přiblížila se událost největší,  “podnik  pro  celé  muže”,  jak  se  v oddíle říkalo,</p>

<p>tábor!</p>

<p>Těch  vzrušujících  příprav  k  němu!  Těch drobných i velkých</p><empty-line /><p>nákupů! A na družinovkách chlapci věčně jen rýsovali půdorysy</p>

<p>svých budoucích stanů a plánovali, jak si je na táboře zařídí.</p>

<p>Na slepé koleji v nádražním bludišti kolejí stál už den před</p>

<p>odjezdem zvláštní osobní vagón, který Zdeněk objednal.</p>

<p>Pojedou  v  něm  i  s  hromadou  svých  toren, kufříků, asi s</p>

<p>desítkou velikých oddílových beden, se stany a mnoha dalšími</p>

<p>zavazadly-Tento  vagón  byl  zařízen  pouze  na připojení k osobním</p>

<p>vlakům,  nikoli  k  rychlíku,  a  chlapci  si  podle jízdního řádu</p>

<p>vypočítali, že pocestují na Slovensko celý den a celou noc.</p>

<p>Proto stěhování zavazadel do něj a zařizování se v něm na tak</p>

<p>dlouhou  cestu  mělo  v  sobě  cosi  mimořádně rozechvívajícího. I</p>

<p>chlapci,  kteří  na  tábor  pod  Tatrami  cestovali už poněkolikáté,</p>

<p>podléhali tomu kouzlu. Tím spíš Standa, který ještě nikdy v</p>

<p>životě nejel tak velikou vzdálenost vlakem.</p>

<p>106</p>

<p>Spolu  s  ostatními  ukládal  do  vagónu  stohy beden a kufrů, gest</p>

<p>jízdních  kol,  lodní  pytle  nacpané  stany, všechno pečlivě</p>

<p>rovnali,  přivazovali  lany,  aby  se  při  jízdě náklad nesesul.</p>

<p>Standa  vagón  obhlížel,  šplhal  na  schůdky  a zase utíkal pomoci</p>

<p>chlapcům  právě  přivážejícím  na  malém čtyřkoláčku nová</p>

<p>zavazadla.</p>

<p>Bedna  s  metrákem  čerstvě  upečeného  chleba, který povezou pro</p>

<p>první  dny  tábora  s  sebou,  zaplnila  vagón příjemnou vůní, že by se chlapci nejraději pustili do bochníků hned, třebaže neměli</p>

<p>hlad.</p>

<p>A  když  druhý  den  ráno  vyjeli,  vzrušení dostoupilo vrcholu!</p>

<p>Vlak  stavěl  v  každé  stanici,  ale  chlapcům  to nevadilo. Se</p>

<p>zájmem vyhlíželi z oken do velkých i malých nádraží,</p>

<p>obdivovali  různé  typy  lokomotiv  a  sledovali dopravní ruch. A</p>

<p>lidé na nástupištích se na ně usmívali a nebylo snad jediné</p><empty-line /><p>stanice, kde by k vagónu někdo nepřistoupil a nezeptal se, kam</p>

<p>jedou a kdy budou na místě.</p>

<p>Vpodvečer  zastavili  na  malém  nádražíčku.</p>

<p>Bylo obráceno k</p>

<p>západu a slunce se tam nad obzorem hroužilo v záplavě barev do</p>

<p>potemnělých  lesů  a  kopců.  Samoty  a  vísky jako na veliké dlani</p>

<p>ležely  v  ztichlém  kraji,  potoky  a  rybníčky svítily odrazem</p>

<p>červánků. Všude byl klid a mír. Po oranžovém nebi se táhly</p>

<p>jemné  zlatisté  závoje  a  pluly  zvolna  k východu, kde se</p>

<p>barvily do nachová.</p>

<p>31.    Byli jste opravdu na táboře?</p>

<p>A zase duněl vagón tmící se krajinou, v noci byl i přepojován</p>

<p>na  jiné  vlaky,  ale  většina  chlapců  o  tom  ani nevěděla. Na</p>

<p>tvrdých  lavicích  jim  v  pevném  spánku nevadilo ani skřípání kol, ani občasné kymácení vagónu a nárazy při posunování.</p>

<p>Bylo  pozdní  ráno,  když  jízda  skončila.  Auto stojedenáctka</p>

<p>“listního  rolnického  družstva  už  čekalo  na nádražní rampě,</p>

<p>když posunovači vagón odpojili od vlaku.</p>

<p>Hoši  bleskově  vyložili  všechny  ty  hory zavazadel, účelně je</p>

<p>narovnali na auto, naskákali do korby a vydali se na další</p>

<p>cestu ke svému tábořišti do hor.</p>

<p>Standa  byl  okouzlen  pohledem  na  nebetyčné skalní štíty, na</p><empty-line /><p>Jejichž  vrcholcích  i  úbočích  byl  ještě  sníh,  na stříbřité vody</p>

<p>hor—</p>

<p>107</p>

<p>ských říček a potoků, blyštící se v záři slunce, a vůbec na</p>

<p>celý  ten  podtatranský  kraj.  A  Gusta  seděl vedle něho a co</p>

<p>chvíli  ho  upozorňoval  na  nějakou  přírodní zajímavost.</p>

<p>A  tábořiště  samo  bylo  úplná  pohádka!</p>

<p>Všechno, co mu o něm</p>

<p>vyprávěli  hoši  doma  v  Praze,  nebylo  ničím proti tomu, co teď</p>

<p>viděl na vlastní oči.</p>

<p>Velké</p>

<p>prostranství</p>

<p>obklopené</p>

<p>divoce</p>

<p>rostoucími jehličnatými stromy  a  jalovcovými  keři  obtékala  z  jedné strany bouřlivá</p>

<p>říčka  s  křišťálově  průhlednou  modrozelenou ledovou vodou, z</p>

<p>níž se dalo pít. A kousek výš proti proudu je ostrov a další</p>

<p>ramena říčky, peřeje a vodopády a zase lučiny a stráně, skály</p>

<p>a  lesy,  lesy,  nekonečné  lesy.  Směrem  k severovýchodu se nad ně tyčil majestátní horský masív.</p>

<p>Nebylo  však  zatím  příliš  času  na  obdivování přírody. Čekalo</p>

<p>několik perných hodin a dnů tvrdé práce.</p>

<p>Chlapci se už před odjezdem z Prahy rozdělili podle svých</p>

<p>schopností  a  zkušeností  do  různě  silných skupinek a každá</p>

<p>dostala nějaký pracovní úkol.</p>

<p>Ze  seníků  vzdálených  víc  než  kilometr  sem museli dopravit</p>

<p>dřevěné  konstrukce  a  krajinky  na  stanové podsady a prkna na</p>

<p>kuchyňský  přístřešek,  které  tam  po  minulém táboře uschovali.</p>

<p>Pro dvanáct silných kůlů, jež ponesou střechu kuchyně a</p>

<p>zároveň i jídelny, bylo zapotřebí vykopat úzké jámy, metr</p>

<p>hluboké  —  a  napřed  je  ovšem  co  nejpřesněji rozměřit!</p>

<p>Museli  vybudovat  provizorní  ohniště  pro  pět kotlů, vykopat</p>

<p>sklep,  odpadovou  jámu  a  latrínu,  přivléct  a vztyčit stožár na</p>

<p>vlajku,  postavit  jídelnu,  kuchyň  a  skladištní stan na veliké</p>

<p>podsadě, vyměřit táborovou podkovu a založit stavbu šestnácti</p>

<p>podsad pro stany, vybalit a roztřídit kuchyňské nádobí a</p>

<p>uložit  zásoby  potravin,  z  oddílových  beden zbudovat poličkové</p>

<p>kuchyňské  skříně.  To  všechno  a  tisíc  dalších věcí čekalo na</p>

<p>chlapce!</p>

<p>A při této práci se chtělo jíst! Proto se musely služební</p>

<p>hlídky,  tak  jak  byly  doma  rozděleny  pro  hru Černého delfína,</p>

<p>postarat  kromě  přidělené  práce  i  o  vaření  pro všech dvaatřicet</p>

<p>účastníků tábora.</p>

<p>Nebylo  opravdu  ani  pomyšlení  na  toulky  po okolí, na koupání,</p>

<p>na  hry,  na  odpočinek.  Napřed  tábor!  Počasí bylo sice zatím</p><empty-line /><p>krásné,  ale  vrcholy  horských  velikánů  se každou chvíli</p>

<p>ztrácely v černých mračnech.</p>

<p>“Jen rychle, rychle, ať máme tábor postavený, než nás zaskočí</p>

<p>nějaká horská bouře!” pobízel hochy Zdeněk a s ním i ostatní</p>

<p>zkušení  chlapci,  kteří  tady  s  oddílem  tábořili už dřív.</p>

<p>Standa  při  práci  srovnával  své  předchozí prázdniny strávené v</p>

<p>různých  letních  “táborech”  s  tím,  co  prožíval teď zde. Pravda,</p>

<p>změkčilí  a  zchoulostivělí  chlapci  a  děvčata, pro ty by takový</p>

<p>tábor  nebyl!  Ti  jezdili  do  táborů  už postavených,</p>

<p>připravených,  a  měli  s  sebou  několik maminek, které jim</p>

<p>vařily, praly prádlo a myly nádobí!</p>

<p>“Ale to pak není žádný tábor!” řekl odmítavě Jenda při jednom</p>

<p>z  rozhovorů  na  tento  námět.  “Jen  když  si chlapci postaví tábor docela sami, na prázdné louce, sami si v něm vaří a vůbec</p>

<p>všechno  v  něm  si  sami  dělají  a  o  všechno  se sami starají,</p>

<p>mohou  říkat,  že  byli  na  táboře!  To  všechno ostatní — “táboření”  ve  srubech  nebo  dokonce  ve zděných budovách a s</p>

<p>maminkami  v  kuchyni,  to  není  tábor,  to  jsou nejvýš</p>

<p>prázdninové  osady!  Nikdo  z  těch  osad  ať  se neodváží říkat, že</p>

<p>byl na táboře! Je to jako kdyby malý chlapec, který si šel se</p>

<p>školou  prohlédnout  kasárny,  tvrdil,  že  byl  na vojně!”</p>

<p>Standa dával Jendovi docela za pravdu. Neboť už od příprav k</p>

<p>táboru  doma  až  po  krušné  táborové  začátky tady pod Tatrami</p>

<p>viděl ten úžasný rozdíl mezi tím, co prožíval o prázdninách</p>

<p>dřív, a pravým táborem.</p>

<p>Teprve  čtvrtý  den  k  večeru  byli  chlapci  s výstavbou tábora u</p>

<p>konce.  Hromady  odřezků,  nepotřebných krajinek a hoblin zmizely z táborového náměstíčka, z uliček mezi stany i od kuchyňského</p>

<p>přístřešku.  Všechno  bylo  hotovo,  a  chlapci večer uléhali na</p>

<p>vlastnoručně  vyrobené  kavalce  z  přírodního materiálu unavení,</p>

<p>rozlámaní, ale šťastní.</p>

<p>32.     Plnými  plachtami  ve  stopách  Černého delfína</p>

<p>Jestliže  se  Standovi  líbily  první  čtyři  dny tábora,</p>

<p>poznamenané  jen  samou  dřinou  a  věčným chvatem, tím víc byl</p>

<p>nadšen  dny  dalšími,  kdy  se  táborový  život rozběhl naplno.</p>

<p>Od  časného  úsvitu  bylo  na  táboře  veselo  a živo.</p>

<p>V šest hodin vstávala služba — jedna ze šesti hlídek — a ta</p>

<p>2ačala s přípravou snídaně. Ve čtvrt na sedm probudila trubače</p>

<p>Otu  ze  Zelené  družiny  a  ten  v  6.20  zatroubil budíček. O půl</p>

<p>sed-</p><empty-line /><p>108</p>

<p>109</p>

<p>mé  pak  celé  táborové  mužstvo  —  vyjma služební hlídky, která pokračovala ve vaření snídaně — nastoupilo k rannímu cvičení.</p>

<p>Po snídani byl nástup ke vztyčení státní vlajky s vyhlášením</p>

<p>denního programu a po něm přísná prohlídka úklidu ve stanech a</p>

<p>v  jejich  okolí.  Tu  prováděl  Zdeněk  a  Jenda.</p>

<p>Ani smítko</p>

<p>nesmělo nikde ležet, ani vypálená zápalka, tím méně hřebík</p>

<p>nebo  papírek  od  bonbónu!  Nejvíc  prohlíželi jídelní příbory a</p>

<p>misky, špendlíkem dokonce zajeli pod převislé kraje šálků, zda</p>

<p>tam  nejsou  zbytečky  jídla.  Pokrývky  musely být na kavalcích</p>

<p>vyrovnané,  prádlo  v  kufříku  pečlivě  srovnané do čtverečků. I</p>

<p>věci  na  vlastnoručně  vyrobených  poličkách  a stolcích, deníky,</p>

<p>knížky,  tužky  a  čisticí  potřeby,  musely  být úhledně srovnány.</p>

<p>Standa  vzpomínal,  jak  to  často  bývalo  na táborech či vlastně</p>

<p>osadách,  kde  až  dosud  býval.  Za  sruby  se válely odpadky,</p>

<p>vyhozené knedlíky, o papírech ani nemluvě. I tam se prováděly</p>

<p>ranní prohlídky, ale nikdy ne tak důkladné.</p>

<p>Za  zjištěné  drobné  nepořádky  Zdeněk  s Jendou naparovali</p>

<p>trestné  body,  které  se  připisovaly  celé  hlídce.</p>

<p>Proto se také</p>

<p>každá  hlídka  snažila,  aby  právě  její  členstvo mělo vždy</p>

<p>bezvadně uklizeno.</p>

<p>Standa,  zvyklý  na  pořádek  z  domova, nezavinil své hlídce</p>

<p>ještě  ani  jeden  trestný  bod.  Zato  Lojzek  měl hned za první</p>

<p>týden  tábora  čtyři.  Dvakrát  neměl  dosucha utřený šálek, jednou</p>

<p>měl špinavý ručník a jednou mu Jenda nalezl pod kavalcem</p>

<p>papírek od šumáku.</p>

<p>Každé  dopoledne  jezdila  jedna  hlídka  —  ta, která měla po obědě</p>

<p>nastoupit  službu  v  kuchyni  —  na  kolech  do vzdálené vesnice na</p>

<p>nákup  potravin  pro  příští  den.  Jiná  hlídka připravovala ráno</p>

<p>snídani a pak vařila oběd. Ostatní čtyři hlídky měly</p>

<p>připravený  program:  hry,  výpravy  do  divoké přírody, výpomoc</p>

<p>na  polích  (za  každou  hodinu  práce  byly  dva body do táborové</p>

<p>stovky),  koupání  v  říčce,  šplhání  po  skalách, volejbalové</p>

<p>turnaje a mnoho jiných věcí.</p>

<p>Nejvíc  ze  všeho  se  však  chlapci  těšili  na odpoledne. Po obědě</p>

<p>umyla služba kupy nádobí, podle “předávacího lejstra” předala</p>

<p>další  hlídce  uklizenou  kuchyň,  kotle  a  hrnce, kastrolky,</p>

<p>vařečky,  struhadla  a  jiné  náčiní,  všechno pěkně vycíděné,</p>

<p>vydrhnuté  stoly  v  jídelně  i  kuchyni  —  a  pak začal společný</p>

<p>program  pro  všech  šest  hlídek:  nový  úsek Černého delfína.</p>

<p>Bylo  až  obdivuhodné,  kde  Zdeněk  bral všechny ty báječné ná-</p>

<p>pady,  z  nichž  úseky  sestávaly.  Některé dokonce vymýšlel přímo v terénu. Takový byl například čtvrtý táborový úsek nazvaný</p>

<p>Visuté mosty ve vichřici.</p>

<p>To  byli  chlapci  na  daleké  celoodpolední výpravě vysoko proti</p>

<p>proudu  řeky  a  tam  přes  jedno  z  četných vedlejších ramen</p>

<p>objevili vysoko nad zpěněnou divokou vodou s písečným dnem</p>

<p>padlý strom. Dávno byl již bez kůry a větví.</p>

<p>Chlapci  hned  začali  zkoušet  svou  odvahu.</p>

<p>Jiřík nadšeně</p>

<p>vykřikl: “O co, že ten kmen přejdu!” Vyskočil na něj a chtěl</p><empty-line /><p>přeběhnout,  ale  dlouhý  kmen  se  s  ním rozhoupal, a když se</p>

<p>Jiřík  dostal  s  velkými  nesnázemi  doprostřed, marně zápasil o</p>

<p>ztracenou  rovnováhu.  Za  bouřlivého  smíchu přihlížejících</p>

<p>chlapců spadl do vody. O několik metrů níž z dravého proudu</p>

<p>vyplaval — a smál se taky.</p>

<p>Ale  Zdeněk  už  měl  plán  na  čtvrtý  úsek Černého delfína:</p>

<p>“Každá  hlídka,  všech  pět  jejích  chlapců,  se svlékne do plavek</p>

<p>a  půjde  společně  na  daný  povel  přes  kládu.</p>

<p>Hoši se budou držet</p>

<p>jeden druhého za ramena a samozřejmě nesmí ani jeden z nich</p>

<p>spadnout do vody, i kdyby se kláda rozhoupala sebevíc! A když</p>

<p>bude  celá  karavana  uprostřed,  hoši  se  pustí  a prostřední z</p>

<p>nich  udělá  přes  kládu  kotoul,  tak  aby  se  z druhé strany opět</p>

<p>dostal na kládu. Jakmile se postaví, hlídka se spojí a bude</p>

<p>pokračovat husím pochodem na druhý břeh!”</p>

<p>Zdálo  se,  že  není  v  lidských  silách  něco takového udělat.</p>

<p>Hlídky padaly do vody už po několika prvních krocích po</p>

<p>kládě, natož aby došly až do jejího středu nad největší</p>

<p>hloubku  vody  nebo  aby  tam  jeden  z  pětice hochů udělal ještě</p>

<p>žádaný cvik!</p>

<p>A přece se to nakonec všem hlídkám podařilo, ovšem s velkými</p><empty-line /><p>časovými  rozdíly.  Nejdéle  se  o  to  pokoušela druhá Modrá</p>

<p>hlídka:  jedenáctkrát  se  vydala  na  houpavou pouť po kládě — a</p>

<p>jedenáctkrát  spadla  do  vody.  Když  nespadla hned při chůzi,</p>

<p>shodila  ji  kláda,  kterou  rozhoupal  Jirka  při pokusu o kotoul.</p>

<p>Dvacet  šest  minut  třicet  dvě  vteřiny  a  dvě desetiny trvaly</p>

<p>hlídce  její  pokusy  o  zdolání  úseku,  včetně posledního,</p>

<p>dvanáctého,  který  zdárně  dokončila.  A  za celou tu námahu</p>

<p>dostala jen deset Písmen do lodní knihy.</p>

<p>Ke každému úseku Zdeněk vymýšlel i nějakou legendu, příběh</p>

<p>vážící se buď k dávným plavbám skutečného Černého delfína,</p>

<p>nebo  k  osudům  výprav,  jež  se  později  vydaly za jeho pokladem.</p>

<p>110</p>

<p>111</p>

<p>Visuté mosty ve vichřici měly legendu celkem jednoduchou:</p>

<p>výprava  přecházela  ve  větrné  smršti  visuté mosty kdesi na</p>

<p>tichomořských  ostrovech  a  každou  chvíli smetl vítr některého</p>

<p>jejího člena do hlubin…</p>

<p>Sedmý táborový úsek měl název Váhy v ruce.</p>

<p>Hlídky byly</p>

<p>dovedeny k hromadě dvaceti čtyř očíslovaných kamenů a měly je</p>

<p>seřadit — bez ohledu na čísla — do řady podle váhy, od</p>

<p>nejtěžšího k nejlehčímu. Bylo to velmi obtížné, protože</p>

<p>kameny měly zhruba stejnou velikost a chlapci neměli žádné</p>

<p>váhy.  Jen  cit  v  rukou  jim  musel  říct,  který kámen na které</p>

<p>místo v řadě umístit. Povolený čas na “vážení”</p>

<p>a umisťování</p>

<p>kamenů  do  řady  byl  deset  minut.  Čím  víc kamenů hlídka správně umístila  v  této  lhůtě,  tím  víc  dostala  po skončeném úseku</p>

<p>písmen. Čísla na kamenech sloužila Zdeňkovi k rychlé</p>

<p>kontrole, jsou-li kameny na správném místě.</p>

<p>Osmý  úsek  Oheň  v  dešti  byl  námětově  také celkem jednoduchý.</p>

<p>Za  silného  několikahodinového  deště  byl  dán rozkaz k nástupu</p>

<p>v  igelitových  pláštěnkách  a  gumových holínkách, Zdeňkova</p>

<p>legenda  úseku  a  výklad  pravidel  byly  rovněž jednoduché:</p>

<p>“Výprava musela udržovat v tropickém lijavci oheň po celou</p>

<p>noc, aby se na její ležení nevrhli noční dravci.</p>

<p>Napodobte</p>

<p>výpravu:  rozdělejte  bez  pomoci  papíru  a  s použitím co</p>

<p>nejmenšího počtu zápalek oheň, který by jasně a nepřetržitě</p>

<p>plápolal alespoň pět minut!”</p>

<p>Jak  bylo  těžké  v  promočeném  lese  objevit suché chrastí a</p>

<p>vhodné  dobře  hořlavé  dřevo  a  na  volném nechráněném</p>

<p>prostranství  za  táborem,  bičovaném  větrem  i proudy dešťových</p>

<p>vod, založit oheň!</p>

<p>Ale  byly  úseky,  při  kterých  museli  hoši  i usilovně přemýšlet!</p>

<p>Takový  byl  třeba  úsek  Volání  o  pomoc  z vnitrozemí:</p>

<p>“Výprava hledačů pokladu se rozdělila na dvě části. Jedna se</p>

<p>vydala  na  silně  zarostlý  nepřehledný  ostrov, kde upadla do</p>

<p>zajetí domorodců. Druhá část výpravy zůstala na lodi a</p>

<p>zajatci jí měli z ostrova signalizovat, co se jim stalo a jak</p>

<p>by je bylo možné vysvobodit. Při signalizování se nesměli</p>

<p>objevit na pobřeží, protože tam byli hlídkující domorodci, a z</p>

<p>vnitrozemí ostrova zase nesměli podávat žádné zvukové signály,</p>

<p>protože by domorodce upozornili, že připravují útěk. A přece</p>

<p>se obě části výpravy nějak dorozuměly!</p>

<p>Zkuste to i vy! Jedna část hlídky se přebrodí v těchto místech</p>

<p>112</p>

<p>113</p>

<p>přes  říčku  na  protější  břeh  a  bude  vysílat morseovkou, ale</p>

<p>nikoli  zvukovou,  zprávu,  kterou  tam  musí  ve vymezeném území</p>

<p>najít.  Zprávu  bude  přijímat  druhá  část  hlídky tady na břehu.</p>

<p>Ale  pozor,  ani  jednoho  chlapce  na  druhé straně nesmí být při</p>

<p>signalizování odtud vidět!”</p>

<p>Tohle  bylo  na  pováženou!  Jak  to  zařídit?</p>

<p>Vysílat zprávu</p>

<p>zvukem  není  přípustné  a  je  vyloučena  i signalizace optická — pažemi nebo vlajkami. Jak to tedy řešit?</p>

<p>Nejhorší  při  takových  úsecích,  kdy  k  jejich vykonání</p>

<p>nastupovaly všechny hlídky současně, bylo, že ihned po</p>

<p>výkladu  pravidel  úseku  dal  Zdeněk  povel  ke startu a hlídky se</p>

<p>musely  rozmýšlet  a  radit,  už  když  ubíhaly drahocenné vteřiny</p>

<p>a minuty. Tak tomu bylo i při tomto úseku.</p>

<p>Jedna  z  hlídek  se  domluvila,  že  “zajatci”  v hloubi ostrova</p>

<p>budou vysílat kouřové signály. Rozdělají oheň z čerstvého</p>

<p>chvojí,  aby  silně  kouřil,  a  budou  vypouštět morseovku v podobě</p>

<p>dlouhých a krátkých obláčků dýmu. Aby toho dosáhli, vzali si</p>

<p>vysílači  na  ostrov  pytel  od  brambor,  který  v říčce ještě</p>

<p>namočili.  Tím  pak  na  ostrově  oheň  dlouze  a krátce přikrývali.</p>

<p>Ale  signalizace  se  jim  příliš  nedařila,  kouř často splýval v</p>

<p>jeden proud.</p>

<p>Vysílači první Zelené hlídky uřízli na druhém břehu asi</p>

<p>tříme-trovou  vrbovou  větev,  na  tu  navázali ručník, vylezli na</p>

<p>strom  tak,  aby  sami  nebyli  viděni,  a  větví  s ručníkem</p>

<p>vysílali.  Ztratili  však  hodně  času  hledáním zprávy, kterou</p>

<p>měli signalizovat. Zdeněk ji ukryl do jednoho z vykotlaných</p>

<p>pařezů.</p><empty-line /><p>Standa  byl  pyšný  na  to,  že  vymyslel  něco originálního, a to</p>

<p>ještě když byla celá hlídka na táborovém břehu pohromadě: Její</p>

<p>vysílači  Slávek  a  Gusta  si  vezmou  na  druhý břeh žluté a</p>

<p>červené  tričko.  Do  každého  z  nich  zabalí kámen. Když pak</p>

<p>vyhodí  do  vzduchu  nad  houštiny  tričko červené, bude to v</p>

<p>morseových  značkách  znamenat  čárku,  žluté tričko bude tečka.</p>

<p>Byl  to  tak  dobrý  nápad,  že  byli  s odsignalizováním zprávy hotovi  jako  druzí.  Hned  za  první  Modrou hlídkou, která</p>

<p>vymyslela způsob podobný, ale ještě rychlejší: házela nad</p>

<p>pobřežní houštiny ostrova kámen jako tečku a polínko jako</p>

<p>čárku.</p>

<p>Při  jiných  úsecích  se  hlídky  brodily  dravými vodopády říčky,</p>

<p>potápěly se do jejích tůní a hledaly tam zprávy v zalepených</p>

<p>plechovkách,  šplhaly  do  korun  stromů, splouvaly na</p>

<p>vlastnoručně  zhotovených  vorech  peřeje  a přitom navíc hledaly</p>

<p>na  míje’  ných  balvanech  různé  signály  a značky.</p>

<p>Jindy chlapci šplhali po lanech za poselstvími napsanými na</p>

<p>kolmé skalní stěně nad hlubokou vodou, luštili tajná písma,</p>

<p>psali svým druhům v hlídce vzkazy v podobě uzlů a uzlíčků na</p>

<p>provázcích  nebo  vyřezávali  zprávy  do  kůry nebo do dřeva, když</p>

<p>nesměli použít tužky a pera.</p>

<p>Hledali  květy,  bobule  a  kořeny,  kterými  by obarvili kousky</p>

<p>bílé látky na žluto a na červeno pro šestnáctý táborový úsek,</p>

<p>jiné  úseky  vyžadovaly  dlouhou  cestu  a orientaci podle</p>

<p>přírodních jevů.</p>

<p>Dvanáctý  táborový  úsek  vyžadoval  po chlapcích zhotovení</p>

<p>slunečních  hodin.  Ve  třináctém  měli  zapálit oheň bez</p>

<p>jakýchkoli  pomůcek  vyrobených  lidskou rukou. V patnáctém úseku Cesta  se  zraněným  musela  hlídka  nést  na vlastnoručně</p>

<p>zhotovených nosítkách svého nejlehčího člena proti dravému</p>

<p>proudu a nesměla ho namočit, tím méně s ním snad spadnout do</p>

<p>vody.  A  cesta  vedla  i  po  lávce  z  padlého stromu vysoko nad</p>

<p>hlubokou vodou.</p>

<p>Bouřlivá  horská  říčka,  hučící  podél  tábora  a zaplavující celý</p>

<p>kraj  četnými  rameny  s  mnohými  ostrovy  a ostrůvky, s peřejemi a vodopády,  byla  nejčastějším  dějištěm  herních úseků. V</p>

<p>sedmnáctém,  který  se  nazýval  Zlaté  ovoce, dostala hlídka za</p>

<p>úkol nasbírat na jednom břehu stovku šišek a přenést je v</p>

<p>holých rukou co nejrychleji přes nejprudší tok řeky na druhý</p>

<p>břeh. Ani jedna šiška nesměla uplavat, hlídka by se musela</p>

<p>vrátit pro náhradní a ztratila by spoustu vteřin!</p>

<p>Některým úsekům říkali chlapci noční, protože je podstupovali</p>

<p>večer za tmy.</p>

<p>Takový  byl  například  šestý  táborový  úsek Tamtamy duní. Hlídka</p>

<p>šla  v  úplné  tmě,  jen  po  sluchu,  za  zvukem, který vyluzo-val</p>

<p>Jenda  ve  velké  vzdálenosti  od  tábora občasným tlučením dvou silných  vyschlých  větví  o  sebe.  Každá  hlídka ovšem startovala</p>

<p>zvlášť, až když se vrátila předchozí.</p>

<p>A Standa pořád a pořád musel myslet na to, o čem kdysi na</p>

<p>začátku  tábora  hovořil  Jenda:  jaký  je  rozdíl mezi skutečným</p>

<p>táborem  a  těmi  tábory  v  uvozovkách,  které prožíval Standa</p>

<p>dřív.  Tam  hrávali  pořád  jen  volejbal  nebo nanejvýš ještě nudné</p>

<p>a otřepané hry Na záškodníky, Na diverzanty a do únavy cvičili</p>

<p>‘.tanečky”  pro  veřejné  vystoupení  u táborového ohně! Co to všechno  dohromady  bylo  proti  jednomu jedinému úseku Černého delfína!</p>

<p>114</p>

<p>115</p>

<p>33.    Výměna tajemství Lodní knihy hlídek se zvolna plnily písmenky vybojovanými v</p>

<p>perných  úsecích  Černého  delfína  i  písmeny, která si hoši</p>

<p>domýšleli.  Hlídka,  která  měla  bystré  chlapce, dokázala někdy</p>

<p>domyslet víc písmen, než si jich vybojovala v úseku.</p>

<p>Vlastík  z  první  Žluté  hlídky  si  například  ve slově P — N ~ Ř</p>

<p>––O,  do  kterého  si  hlídka  vybrala  od  Zdeňka úsporně jen</p>

<p>tato čtyři písmena, domyslel chybějící čtyři — a hned vzniklo</p>

<p>celé slovo P0N0ŘEN01</p>

<p>Bylo  to  vzrušující  a  napínavé,  jak  z  pracně doplňovaných slov</p>

<p>a  slůvek  vznikal  souvislý  návod,  popis  cesty, pokyn, kde a co</p>

<p>hledat,  aby  hlídka  došla  k  pokladu  Černého delfína.</p>

<p>Boj  o  písmena  se  přiostřoval  každým  dnem, každým novým úsekem.</p>

<p>Ve  vzduchu  visely  desítky  otázek:  Která hlídka ze všech šesti bude jako první tak daleko v luštění své lodní knihy, že bude</p>

<p>moci  nastoupit  tajemnou  cestu  za  pokladem?</p>

<p>Kde je poklad</p>

<p>skryt?  A  co  vlastně  představuje?  Zlato  a šperky ze starých</p>

<p>aztéckých  chrámů  a  španělské  zlaťáky  z minulých století to</p>

<p>určitě nebudou, to chlapci samozřejmě věděli.</p>

<p>Ale co to tedy</p>

<p>bude?  Co  nahradí  bájný  poklad  posádky Černého delfína?</p>

<p>Hlídka, která dorazí k pokladu první, dozví se to ovšem ze</p>

<p>všech  šesti  nejdřív! Ale  co  dál?  Vybere  celý poklad? Nebo</p>

<p>zůstane  také  něco  pro  ostatní  hlídky?  Vždyť přece všech šest</p>

<p>hlídek  nepůjde  k  pokladu  najednou!  Ne všechny budou hotové s luštěním  své  lodní  knihy  v  jedné  chvíli!</p>

<p>Nebude celé jejich</p>

<p>úsilí zbytečné, dojdou-li k místu pokladu třeba několik dnů</p>

<p>po první hlídce?</p>

<p>“Nebojte  se,  nic  takového  se  nestane,”</p>

<p>odpověděl Zdeněk na</p>

<p>tyto vzrušené otázky. “Zatím vám nemohu nic říct, ale sami</p>

<p>uvidíte,  až  k  pokladu  dorazíte  i  třeba  jako poslední, že</p>

<p>všechny vaše obavy jsou zbytečné!”</p>

<p>Chlapce to načas trochu uklidnilo, ale brzo se jejich obavy</p>

<p>ozývaly  zas,  neboť  si  prostě  nedovedli vysvětlit, jak by</p><empty-line /><p>Zdeněk  dokázal  zařídit,  aby  poklad  zůstal zachován i pro ty</p>

<p>hlídky, které nebudou první.</p>

<p>Žádná  hlídka  teď  už  neprozrazovala  ani  své sesterské družině,</p>

<p>jak je daleko s luštěním. Nikdo také nevěděl, zda se některá</p>

<p>za pokladem dokonce nevydala! Bylo jen plno dohadů, náznaků i</p>

<p>záhadných úsměvů.</p>

<p>Některé  hlídky  teď  mizely  z  tábora  v  době volna za zdánlivě</p>

<p>neurčitým  cílem.  Ztrácely  se  nenápadně,  po jednotlivcích. Ale</p>

<p>ten, kdo si jich povšiml, věděl, kam asi jdou: to ve svých</p>

<p>lodních knihách dali chlapci z vybojovaných i domyšlených</p>

<p>písmenek dohromady zas nějaký signál k cestě za pokladem a teď</p>

<p>se  jdou  podívat,  zda  by  se  podle  nějakých náznaků v přírodě</p>

<p>nedostali dál, než kam až je prozatím dovedly rozluštěné</p>

<p>stránky lodní knihy.</p>

<p>A z těchto výprav se hoši vraceli s tajemnými výrazy ve</p>

<p>tvářích,  aby  nikdo  v  táboře  nepoznal,  zda pořídili dobře či</p>

<p>špatně, šuškali si a radili se.</p>

<p>Standova  hlídka  už  rozluštila  ve  své  lodní knize mnoho</p>

<p>stránek,  a  urazila  proto  velký  kus  cesty. Ale chyběly jí</p>

<p>ještě některé věty, někde celé odstavce a snad právě ty</p>

<p>nejdůležitější.  Tak  například  věděla,  že  má pokračovat od</p>

<p>jakýchsi  tří  srostlých  stromů  zhruba sedmdesát kroků na</p>

<p>východ  a  tam  že  objeví  mechem  částečně zarostlý hnědožlutý</p>

<p>kámen. Stoupnou-li si hoši na něj a budou se pozorně</p>

<p>rozhlížet,  naleznou  prý  ve  větvích  stromu znamení viditelné</p>

<p>jen  odtamtud!  Podle  tohoto  znamení  se  mají řídit dál. Ale</p>

<p>Standova hlídka nevěděla, jak se k oněm třem srostlým stromům</p>

<p>dostat! Skoro celá stránka, ze které se to mohla dozvědět,</p>

<p>zela doposud prázdnotou! Jen sem tam několik písmenek se</p>

<p>černalo mezi spoustou prázdných okének.</p>

<p>Standa  do  ní  dřív  nechtěl  vybírat  drahocenná písmenka těžce</p>

<p>vydělaná na jednotlivých úsecích. Říkal, že je to škoda a že</p>

<p>písmena  musí  získat  na  důležitější  stránky, kde už se jim</p>

<p>rýsovaly  celé  další  slibné  věty.  A  tak  nyní nevěděli, kde ty</p>

<p>tři  srostlé  stromy  hledat.  Nutilo  je  to  věnovat každou volnou</p>

<p>chvíli  právě  této  stránce,  domýšlet  nová písmena a sem tam</p>

<p>nakoupit  od  Zdeňka  něco  do  neúplných  slov, nad jejichž</p>

<p>prázdnými okénky jim zůstával rozum stát.</p>

<p>Do  tohoto  závěrečného  napětí  přišlo  období celodenních i</p>

<p>nočních dešťů. Slunce zmizelo, hory se ztratily v</p>

<p>neproniknutelné  mlze.  Ale  život  v  táboře neutichl. Služby</p>

<p>musely i nadále vstávat ráno za šedého úsvitu, v horském</p>

<p>lijavci  roztápět  pod  nekrytými  kotly  oheň, jezdit bezedným</p>

<p>blátem do vesnice pro patnáct litrů mléka, pro chleba i pro</p>

<p>jiné  potraviny,  vařit  snídani,  v  promočených lesích shánět</p>

<p>hory  chrastí  a  větví  k  topení,  neboť  zásobu suchého dřeva</p>

<p>nesměli  spotřebovat,  bylo  nutné  je  nechat  na příští zatápění.</p>

<p>116</p>

<p>117</p>

<p>Po obědě museli i v lijavci umýt kupu nádobí, bezvadně</p>

<p>uklidit  kuchyň  a  předat  její  četný  inventář další službě. Nic</p><empty-line /><p>se  nemohlo  zastavit,  nic  nemohlo  počkat,  nic se nemohlo</p>

<p>odpustit! A nestalo se, že by třeba i jen jedna služební</p>

<p>hlídka selhala!</p>

<p>Silně se ochladilo, od úst stoupala pára jako v zimě. Na</p>

<p>táborovém  teploměru  bylo  jen  osm  stupňů, ráno i méně.</p>

<p>Vysokohorské</p>

<p>podnebí</p>

<p>ukázalo</p>

<p>svou</p>

<p>nevlídnou tvář, na horské slunné  dny  vzpomínali  chlapci  jako  na pohádku. Ale Zdeněk s Jendou  je  nenechali  zahálet.  I  nadále  pro  ně připravovali</p>

<p>každodenní  program,  jen  ho  trochu přizpůsobili zhoršenému počasí.</p>

<p>V  jídelně,  která  byla  pod  jednou  střechou  s kuchyní,</p>

<p>nastoupily  hlídky  hned  s  prvním  lijavcem  k devatenáctému</p>

<p>úseku  Černého  delfína,  který  se  odehrával  na velikém</p>

<p>kuchyňském stole a měl název Nouze o dřevo.</p>

<p>Zdeněk dal každé</p>

<p>hlídce plechovou krabičku od čaje a pravil: “Nasbírejte  v  lese  malé  drobné  co  nejsušší větvičky, tak aby</p>

<p>se jich do krabičky vešlo co nejvíc! Druh dřeva si vyberte</p>

<p>sami.  Větvičky  mohou  být  v  krabičce libovolně namačkané, ale víčko se nesmí pod jejich náporem otvírat. Na hledání a</p>

<p>sbírání máte čtvrt hodiny času!”</p>

<p>A  když  užaslí  a  na  výsost  zvědaví  chlapci přiběhli za několik</p>

<p>minut  s  plnými  krabičkami  zpět,  Zdeněk pokračoval:</p>

<p>“Výpravu  za  pokladem  překvapily  tropické deště a musely</p>

<p>úzkostlivě  šetřit  suchým  dřevem.  Vy,  kteří výpravu</p>

<p>napodobujete,  jste  na  tom  stejně.  Zhotovte  si zde na stole z</p>

<p>víčka  od  plechovky  miniaturní  ohniště.  Na můj povel zapálíte</p>

<p>sirkou — bez papíru — ohníček z dříví, které jste si v</p>

<p>krabičkách  přinesli.  Dříví  vám  při  jasně  a přesvědčivě hořícím</p>

<p>plameni  musí  vydržet  co  nejdéle.  Proto  také samozřejmě</p>

<p>nezapálíte  hned  celou  přinesenou  zásobu větviček, ale budete</p>

<p>přikládat  co  nejúsporněji!  Čas  vám  budu měřit.”</p>

<p>Chlapci se dali do práce. V hlídkách se vedly vášnivé debaty,</p>

<p>jak  nejlépe  topit.  Jindra  z  Modré  tvrdil,  že bezpečnější je</p>

<p>napřed rozdělat ohníček asi ze čtvrtiny celého množství dříví</p>

<p>z  krabičky,  Radek  zase  myslel,  že  je  škoda spotřebovat tolik</p>

<p>dřeva hned napoprvé. Jeho hlídka proto začala zapalovat jen</p>

<p>několik  slabých  větviček,  ale  další  od  nich nechytly a bylo</p>

<p>po ohni. Radkova hlídka Žluté družiny se tak vyřadila z boje</p>

<p>a byla v úseku poslední, neboť jí ohníček zhasl nejdříve.</p>

<p>Modré  hlídce  číslo  dvě  zhasl  ohníček  jen krátce poté. Chtěla</p>

<p>118</p>

<p>ještě  řeřavé  uhlíky  ohořelých  větviček rozfoukat do nového</p>

<p>plamínku, ale to nebylo dovoleno, předpis byl jasný: ohníček</p>

<p>musí  stále  zřetelně  planout,  nesmí  ani  na chvíli zhasnout.</p>

<p>Hlídka  mrzutě  vyhodila  zbylá  dřevíčka  do popeliště pod kotly</p>

<p>a  sledovala  úsilí  ostatních  hlídek.  Víc  než dvacet písmen do</p>

<p>lodní knihy už v tomto úseku získat nemůže…</p>

<p>Standově  hlídce  zhasl  ohníček  jako  třetí,  ač měla v zásobě</p>

<p>ještě  slušnou  hromádku  větviček.  I  ona doplatila na přílišnou šetrnost v přikládání!</p>

<p>Při následujícím dvacátém úseku zažil Standa příhodu, které by</p>

<p>se  ani  ve  snu  nenadal!  Bylo  to  druhého deštivého dne. Úsek</p>

<p>nazvaný Stavba lodi vysvětlil Zdeněk hochům takto:</p>

<p>“Výprava  ztroskotala  a  musela  si  postavit novou loď. Také vy</p>

<p>ji  budete  stavět!  Každá  hlídka  vyrobí  do dnešního večera model plachetnice  schopný  plavby.  Jenda  a  já  pak lodě zhodnotíme a</p>

<p>obodujeme.”</p>

<p>Chlapci  si  oblékli  pláštěnky  a  rozběhli  se  do lesa shánět</p>

<p>vhodný materiál ke stavbě.</p>

<p>Standa se se svou hlídkou domluvil, že každý její člen půjde</p>

<p>hledat dřevo sám a na trup lodi se pak vybere to nejvhodnější.</p>

<p>A  teď  bloumal  lesem,  bral  do  rukou  silné borové větve, ulámané při  nedávném  prudkém  větru,  a  opět  je odhazoval, protože se mu nelíbily. Pořád to nebylo to, co hledal.</p>

<p>V  blízkém  houští  zaslechl  už  před  chvílí praskot větévek a</p>

<p>čísi  kroky. A  právě  když  se  chystal  shýbnout pro přímo báječný</p>

<p>kus dřeva, jako stvořený na lodní trup, vyrazil kdosi z křoví</p>

<p>a hnal se rovnou k téže větvi. Byl to Lojzek!</p>

<p>Oba  ztuhli  v  rozpačitém  mlčení.  Pak  řekl Lojzek mrzutě, ale ne nepřátelsky:</p>

<p>“Vezmi si to. Byls u toho dřív!”</p>

<p>“Je  tady  přece  dost  dříví,”  vydechl  stísněně-</p>

<p>Standa, Jen si tu</p>

<p>větev klidně seber. Najdu si jinou!”</p>

<p>Bylo to poprvé po mnoha měsících, kdy spolu promluvili. Kdy to</p>

<p>vlastně  bylo  naposledy?  Někdy  na  podzim, ještě daleko před</p>

<p>Vánoční  nadílkou.  Je  tomu  už  víc  než  půl roku!</p>

<p>Při tomto nenadálém setkání projely Standovi hlavou vzpomínky</p>

<p>na  dřívější  přátelství.  Vzpamatoval  se  však  z prvního pocitu</p>

<p>rozpaků a vyslovil to, co ho už dlouho trápilo.</p>

<p>“Lojzku,” řekl tiše a přátelsky. “Ať už se mezi náma stalo, co</p>

<p>se  stalo,  jednu  věc  ti  musím  říct.  Ty  —  ty Lojzku bereš v</p>

<p>klubov—</p>

<p>119</p>

<p>ně  ze  Zdeňkovy  skříně  oddílové  nálepky  a dáváš je chlapcům na</p>

<p>Starém Městě. To bys neměl dělat — to není poctivé — je to</p>

<p>vlastně, je to krádež, říkej si, co chceš!”</p>

<p>Ačkoli  mluvil  smířlivě  a  ne  příliš  vyčítavě, přece jeho slova</p>

<p>Lojzka silně podráždila.</p>

<p>“Já že něco beru ze Zdeňkovy skříně?” vykřikl Lojzek hněvivě</p>

<p>a zrudl. “Já že kradu oddílové nálepky? Jak to můžeš říct,</p>

<p>když  ses  nepřesvědčil?  Jak  o  mně  můžeš tvrdit, že jsem</p>

<p>zloděj?”</p>

<p>“Já  vím  jen  to,  co  jsem  viděl!”  řekl  i  nadále mírně, ale pevně</p>

<p>Standa.</p>

<p>“A cos viděl? Mluv — no tak mluv přece, cos viděl!”</p>

<p>“Viděl jsem několik cizích chlapců v Řetězové ulici, jak si</p>

<p>vyměňovali  naše  nálepky  a  říkali,  že  jim  je nosíš. Přímo tě</p>

<p>jmenovali,  říkali  Lojzek!  Nikomu  jsem  to, Lojzku,</p>

<p>neprozradil,  ani  Zdeňkovi  ne,  ale  nech  toho, nedělej to!”</p>

<p>končil Standa.</p>

<p>Lojzkův  hněvivý  výraz  ve  tváři  zvolna ustupoval, až se</p>

<p>nakonec Lojzek i trochu usmál. “Je to vlastně od tebe hezké,”</p>

<p>řekl  uznale,  “nemluvíme  spolu  —  a  přece  jsi mě chránil a</p>

<p>neprozradil!  Ale  teď,  dřív  než  ti  to  s  těmi nálepkami</p>

<p>vysvětlím,  řeknu  ti  něco  zase  já,  dávej  dobrý pozor!” Tvář mu</p>

<p>opět ztvrdla.</p>

<p>“Já vím, žes našel kroniku naší družiny a žes ji někam</p>

<p>zašantročil.  Našel  jsi  ji  v  doupěti  Mlejnkovy party ve dvoře</p>

<p>na  rohu  Náprstkovy  a  Stříbrné  uličky.  Stepní vlci, kteří tě</p>

<p>tehdy  pronásledovali,  tě  poznali,  a  pak  se  to rozkřiklo po</p>

<p>celém  okolí.  Tak  —  a  teď  mluv  ty!  A  ještě něco: já jsem tě</p>

<p>také  neprozradil!  Třeba  jsi  kroniku  někde ztratil, jaký ty</p>

<p>jsi smolař! Jinak bys ji s velkou slávou dávno přinesl do</p>

<p>oddílu! Stačilo by jediné mé slůvko, a měl bys teď celou</p>

<p>Modrou družinu na krku — a celou oddílovou radu jistě taky. A</p>

<p>jen  proto,  že  ti  nechci  škodit,  neřekl  jsem  v oddílu nic!”</p>

<p>Teď bylo na Standovi, aby byl překvapen. Co všechno Lojzek o</p>

<p>něm a o nálezu kroniky ví! A proč si to nechal pro sebe a nic</p>

<p>nevyzradil?</p>

<p>Lojzek  si  jeho  mlčení  špatně  vysvětlil  a  řekl: “Jestli já jsem</p>

<p>zloděj  oddílových  nálepek,  tak  ty  jsi  zloděj naší družinové</p>

<p>kroniky!”</p>

<p>“Lojzku,” zašeptal měkce Standa, “uvědom si, co říkáš! Já</p>

<p>nejsem žádný zloděj. Já jsem kroniku našel, to je pravda, a</p><empty-line /><p>vynesl  jsem  ji  ze  Starého  Města  za  velkého nebezpečí, to mi</p>

<p>můžeš  věřit.  A  jistě  jsi  to  také  od  svých nových přátel</p>

<p>slyšel, když toho to—</p>

<p>120</p>

<p>lik víš. Ale jednu věc nevíš, a tu ti teď musím říct: kroniku</p>

<p>jsem přinesl a dal jsem ji Zdeňkovi. Něco s ní zřejmě zamýšlí,</p>

<p>nevím co, nemám o kronice nikomu nic říkat!</p>

<p>Ani tobě bych to</p>

<p>neřekl — ale dostals to ze mě, když jsi řekl, že jsem zloděj!”</p>

<p>Lojzek  byl  čím  dál  překvapenější,  a  když Standa domluvil,</p>

<p>nezmohl  se  chvíli  na  nic  moudřejšího,  než  že několikrát za</p>

<p>sebou v zamyšlení opakoval: “Tak je to tedy!</p>

<p>Tak takhle to</p>

<p>vlastně je!”</p>

<p>Ale pak se vzchopil a chrlil ze sebe: “To jsem rád, Stando, že</p>

<p>je  to  tak!  Ani  nevíš,  jak  jsem  rád!  A  teď  ti vysvětlím ty</p>

<p>nálepky, teď natahuj uši a vyvaluj oči ty! Ani já nejsem</p>

<p>zloděj!  To,  cos  viděl  v  Řetězové,  byly  jen kopie našich</p>

<p>nálepek  —  kdybys  je  viděl  zblízka,  hned  bys poznal, jak jsou</p>

<p>neumělé, nejsem žádný malíř! A proč jsem je rozdával chlapcům,</p>

<p>se kterými jsem se tam seznámil? Stejně jako ty jsem pátral</p>

<p>po kronice a ti malí hoši mi za ně pomáhali při hledání. Už</p>

<p>jsme  byli  kronice  na  stopě,  tys  byl  ale šťastnější, ukořistils ji  přede  mnou.  Co  všechno  se  pro  tu  kroniku už přihodilo!”</p>

<p>“Ano,”  vzdychl  Standa.  “Mnoho  se  kvůli  ní stalo. I my dva jsme</p>

<p>se znepřátelili!”</p>

<p>“Ale také smířili — ne?” řekl Lojzek vesele a podal Standovi</p>

<p>ruku.</p>

<p>V  té  chvíli  se  znovu  tiše  rozpršelo,  ale  oba chlapci byli tak</p>

<p>šťastní, že lijavec ani nevnímali.</p>

<p>A  cestou  zpět  našli  i  druhý  nádherný  kus dřeva na model lodi a ještě  téhož  dne  k  večeru  se  dali  do  práce.</p>

<p>Každý v jiném</p>

<p>stanu, u své hlídky, ale v duchu spolu, neboť byli zase</p><empty-line /><p>kamarádi, tak jako kdysi!</p>

<p>34.    Dar náčelníkovi kmene “Ještě  takových  čtyřicet  padesát  písmen,  a doluštíme s nimi</p>

<p>celou  lodní  knihu,”  říkali  si  chlapci  ve Standově hlídce po</p>

<p>dvacátém  třetím  táborovém  úseku,  nazvaném Jednoruký plavčík.</p>

<p>Každý  člen  hlídky  si  v  něm  měl  levou  rukou obout a zavázat</p>

<p>boty. rozsvítit svíčku, nalinkovat pravítkem do sešitu deset</p>

<p>řádek  a  opsat  na  ně  krátký  článek  z  novin  o tajfunu u</p>

<p>tichomořských ostrovů.</p>

<p>121</p>

<p>To  už  sluníčko  začínalo  zase  hřát  a  modely plachetnic byly</p><empty-line /><p>dávno  obodovány.  Standova  hlídka  získala  v tomto dvacátém</p>

<p>úseku  čtvrté  mís^o,  a  tím  i  třicet  písmen. A hned věděla, kde</p>

<p>jsou  ony  tři  srostlé  stromy  a  co  bude záhadným znamením v</p>

<p>jejich  okolí  —  ale  závěrečné  stránky  lodní knihy, popisující</p>

<p>poslední  kus  cesty  k  pokladu,  jim  byly  pořád nesrozumitelné.</p>

<p>Teď záleželo opravdu na každém písmenku a na každé hodině.</p>

<p>Hra se blížila k vyvrcholení.</p>

<p>Žádná hlídka nevěděla přesně, jak daleko jsou v luštění lodní</p>

<p>knihy ostatní hlídky. Ale ve Standově hlídce se vedla tajná</p>

<p>statistika, kolik písmen v kterém úseku asi ta která hlídka</p>

<p>získala. Z těchto záznamů se dalo usoudit, že Standovci jsou</p>

<p>na  třetím  místě,  před  nimi  asi  byly  první hlídka Modré a první</p>

<p>Zelené. Tyto hlídky jsou tedy jejich největšími soupeři, i</p>

<p>když ani ostatní nelze podceňovat.</p>

<p>“V  dnešním  úseku  musíme  zvítězit!”</p>

<p>povzbuzoval hochy Standa.</p>

<p>“Musíme!”</p>

<p>A dvacátý čtvrtý úsek nadešel.</p>

<p>“Legendu vám řeknu, až úsek skončí,” smál se Zdeněk. “Podle</p>

<p>ní byste příliš mnoho poznali! Jen název vám zatím prozradím:</p>

<p>Dar náčelníkovi kmene.”</p>

<p>Boj se odehrál brzo odpoledne asi kilometr od tábora proti</p>

<p>proudu  řeky.  Širší  břeh  byl  plný  jemného písku a v něm byly</p>

<p>jakoby  do  země  vrostlé  tisíce  oslnivě  bílých ohlazených</p>

<p>kamenů.</p>

<p>“Rozběhněte  se  mezi  ně  —  a  samy  vám  už řeknou, co máte dělat!”</p>

<p>To byl jediný Zdeňkův výklad.</p>

<p>Chlapci  brzo  objevili  mezi  kameny  takové, které byly označeny</p>

<p>barevnými  písmeny  a  číslicemi.  Čísla  zřejmě znamenala pořadí</p>

<p>písmen jakéhosi sdělení.</p>

<p>Protože  kamenů  zde  bylo  na  velké  rozloze nepřeberné množství,</p>

<p>teprve asi po hodinovém hledání a sestavování první Modrá</p>

<p>hlídka  zprávu  složila.  V  divokém  úprku  se kamsi rozběhla.</p>

<p>Standova  hlídka  porozuměla  zprávě  až  za několik zoufale</p>

<p>dlouhých  minut  po  Modré  jedničce.  Zpráva zněla: Výprava</p>

<p>přinesla  náčelníkovi  ostrova  darem  dřevěný talíř. Asi pět set</p>

<p>metru odtud přes řeku je její rameno a v něm mohutná naplavená</p>

<p>kláda.  Uřízněte  z  ní  koláč  o  sile  asi  pěti centimetrů a</p>

<p>přineste ho sem. Představuje dřevěný talíř!</p>

<p>“Rychle!”  vyjekl  Zbynda,  když  Standa pološeptem sdělení</p>

<p>přeslabikoval,  “Modráci  už  jsou  zase  před námi!”</p>

<p>“Ale  čím  máme  koláč  řezat?”  volal  rozčileně Slávek, “kapesním</p>

<p>nožem to přece neufikneme!”</p>

<p>Standa  usilovně  přemýšlel.  Drahocenné vteřiny ubíhaly a</p>

<p>každou  z  nich  byla  první  Modrá  hlídka  blíže vítězství, a tím</p>

<p>i  šedesáti  novým  písmenům.  A  každou uplynulou vteřinou je také doháněly ostatní hlídky.</p>

<p>“Pila! Jedině pila nás může zachránit!” zvolal tlumeně</p>

<p>Standa, aby to ostatní hlídky neslyšely. “Nedá se nic dělat,</p>

<p>honem  do  tábora  pro  pilu!”  Skutečně  to  bylo jediné moudré</p>

<p>rozhodnutí,  i  když  tábor  byl  daleko.  Žádné sebeostřejší</p>

<p>kapesní  nože,  které  hoši  nosili  při  sobě,  by nedokázaly to co</p>

<p>pila.</p><empty-line /><p>“Já  tam  doběhnu!”  vykřikl  ochotně  Gusta,  a hned vyrazil směrem</p>

<p>k táboru.</p>

<p>“A my zatím přebrodíme řeku a pokusíme se najít tu kládu,”</p>

<p>řekl Standa.</p>

<p>Když byli uprostřed dravého proudu, podrazila voda Vojtovi</p>

<p>nohy a on začal splouvat po proudu. Marně se snažil někde se</p>

<p>zachytit  a  vstát.  Když  mu  chtěl  jít  Standa  na pomoc, uviděl,</p>

<p>že  druhá  hlídka  Zelených  už  zřejmě  také sestavila zprávu,</p>

<p>neboť  všichni  její  chlapci  se  skláněli  nad papírem, do něhož</p>

<p>si až dosud zapisovali písmenka.</p>

<p>“Dohánějí  nás!”  vykřikl  na  hochy  své  hlídky, ,jděte rychle</p>

<p>napřed, já jdu pro Vojtu!”</p>

<p>Vojta  se  však  zatím  sám  zachytil  u  velikého hladkého balvanu,</p>

<p>a když k němu Standa dorazil, chytli se za ruce a začali se</p>

<p>spolu brodit na druhý břeh.</p>

<p>Vtom však viděli přibíhat dva chlapce z první Modré hlídky s</p>

<p>pilou.</p>

<p>Co  bylo  Standově  hlídce  platné,  že  objevila kládu o minutu</p>

<p>dříve,  když  zde  teď  musela  zahálet,  protože Gusta ještě</p>

<p>nepři-běhl s druhou pilou!</p>

<p>“Udělali  jste  chybu,  že  jste  do  tábora  poslali Gustu</p>

<p>samotného,”  vykřikl  udýchaně  Péťa  z  první Modré na Standovce.</p>

<p>“Nemůže  přece  vydržet  tak  velkou  dálku  s dechem! My jsme</p>

<p>rozestavili  po  cestě  štafetu  a  máme  tu  pilu  o mnoho rychleji,</p>

<p>měli jsme pořád čerstvé běžce!”</p>

<p>Byl to dobrý nápad, a Standovi blesklo hlavou, co říkával</p>

<p>Zdeněk: že při této hře nepracují jen svaly, ale také mozek.</p>

<p>Péťa s Oldou, kteří pilu přinesli, se už dali do práce. Kláda</p>

<p>měla  ohromný  průměr  a  byla  silně  nasáklá vodou. Řezání se ne—</p>

<p>122</p>

<p>123</p>

<p>dařilo, ač hochy střídali i další tři chlapci první Modré</p>

<p>hlídky, kteří zatím dorazili.</p>

<p>Standu  náhle  napadlo  podívat  se  blíž  na  pilu kroutící se v</p>

<p>zářezu dřeva, a vtom také věděl, co se stalo!</p>

<p>“Vždyť  vy  jste  vzali  pilu,  která  je  tupá  a povolená!”</p>

<p>“Já  jsem  vzal  tu,  co  byla  před  kuchyní!”</p>

<p>zoufale vyjekl Jůlek.</p>

<p>“Byla nejblíž! Já nevěděl, že je špatná!”</p>

<p>“Pozor,  už  vidím  Gustu!”  zvolal  radostně Zbynda ze Standovy</p>

<p>hlídky.  Na  druhé  straně  říčky  klopýtala vyčerpaná postava.</p>

<p>Standa  se  rozběhl  přes  vodu  Gustovi  naproti.</p>

<p>Ten byl opravdu</p>

<p>se  silami  u  konce.  Když  od  něho  Standa přebíral pilu a než se s  ní  vrhl  znovu  do  vln  na  zpáteční  cestu  ke kládě, stačil</p><empty-line /><p>ještě  starostlivě  vykřiknout:  “Zůstaň  chvíli tady, než</p>

<p>vychladneš,  jsi  celý  rozpálený.  Uřízneme dřevo sami, Modrati</p>

<p>mají špatnou pilu!”</p>

<p>Vítězně  zdolal  mohutný  proud  a  za  chvíli  už jejich pila</p>

<p>zařezávala  —  těžce,  ale  přece  jen  značně rychleji než pila</p>

<p>Modrých — do druhého konce klády.</p>

<p>Trápení  Modré  hlídky  bylo  veliké.  Pot  se  z chlapců jen lil, a</p>

<p>přece  byli  sotva  v  polovině,  když  Standovci řezání skončili.</p>

<p>Mezitím se sem začala brodit hlídka Zelených, a jakmile</p>

<p>Standovci  svůj  talíř  uřízli,  dala  se  s  vlastní pilou do</p>

<p>řezání na jejich místě.</p>

<p>“Půjčte  si  naši  pilu!”  vykřikl  ještě  na nešťastné Modré</p>

<p>Standa, a už se řítil s koláčem dřeva za svou hlídkou do</p>

<p>vody.  Asi  sto  metrů  odtud  je  na  protějším břehu očekával</p>

<p>Zdeněk. Budou u něho určitě první!</p>

<p>Napětí  však  neskončilo!  V  největším  proudu říčky Standa</p>

<p>uklouzl, upadl do bouřících vln a dřevěné kolo mu uplavalo.</p>

<p>Nastala divoká honba za ním. Slávek a Vojta, kteří už</p>

<p>přebrodili,  znovu  skočili  do  vody  a  pomáhali koláč dřeva</p>

<p>zachraňovat.</p>

<p>“Pozor,  pozor,  rychle!”  vykřikl  najednou Zbynda. “Podívejte,</p><empty-line /><p>Zelená už má také uříznutý talíř — a brodí se ke Zdeňkovi!”</p>

<p>Deset  drahocenných  písmen  do  lodní  knihy bylo v sázce. Doběhnou-li první ke Zdeňkovi Zelení, dostanou šedesát písmen</p>

<p>a Standovci jako druzí jen padesát.</p>

<p>“Zůstaň  na  břehu!  Zůstaň  na  břehu!”  vykřikl Standa</p>

<p>ducha-přítomně  na  Gustu,  který  k  nim  běžel po břehu a právě se</p>

<p>chystal také skočit do vln. “Hodíme ti koláč na břeh!”</p>

<p>Byl  to  spásný  nápad  v  poslední  chvíli.  Vojta dostihl dřevěný</p>

<p>kotouč, velikým obloukem ho vyhodil směrem ke Gustovi, ten ho</p>

<p>zachytil a rozběhl se s ním ke Zdeňkovi.</p>

<p>A byl u něj asi o dvacet vteřin dřív než Zelení.</p>

<p>Šedesát</p>

<p>písmen do lodní knihy bylo jejich.</p>
</section>

<section>
<p><strong>35.    Cesta za pokladem</strong></p>

<p>Ještě téhož dne večer si Standovci vyžádali od Zdeňka svých</p>

<p>vyhraných  šedesát  písmen.  Dlouho  se  radili, která písmena si</p>

<p>vybrat,  aby  si  mohli  co  nejvíc  domyslet,  a vybrali si</p>

<p>správně!</p>

<p>Těsně  před  večerkou  dokončili  dosazování písmen v lodní knize</p>

<p>tak  dokonale,  že  najednou  celé  zprávě porozuměli.</p>

<p>“Vždyť my můžeme jít za pokladem ještě teď v noci!” jásal</p>

<p>nadšeně  Zbynda  a  z  radosti  nad  tím  udělal moroně a zanotoval</p><empty-line /><p>říkanku o myšce Emilce.</p>

<p>“Půjdeme!”  bouřil  dychtivě Vojta  a  všichni  s ním souhlasili.</p>

<p>Hned běželi ohlásit svůj úmysl Zdeňkovi.</p>

<p>Ten však jejich nadšení zchladil: “Vydejte se, chlapci, na</p>

<p>cestu  až  ráno,”  pravil  tiše,  aby  to  ostatní nezaslechli. “V</p>

<p>noci vás stejně nikdo nemůže předběhnout! A jak byste chtěli v</p>

<p>noční tmě zdolat všechny překážky, copak jste si dobře</p>

<p>nepřečetli lodní knihu?”</p>

<p>To  byla  pravda  a  chlapci  museli  Zdeňkovy námitky uznat.</p>

<p>Naštěstí druhý den neměli ani kuchyňskou ani nákupčí službu,</p>

<p>a tak Zdeňkovi ohlásili odchod a vytratili se z tábora hned po</p>

<p>ranní prohlídce.</p>

<p>“Sekyrky!  Tužky!  Papíry  na  psaní!  A  lano!</p>

<p>Svítilny! Krabičky</p>

<p>poslední  záchrany!  Máme  všechno?”  chvatně se navzájem</p>

<p>upozorňovali  před  odchodem.  Co  všechno  na ně čeká na té</p>

<p>podivuhodné  závěrečné  cestě  k  pokladu Černého delfína?</p>

<p>Šipky  z  větviček  mezi  křovím,  dopisy  ve vrcholcích vysokých</p>

<p>stromů,  průzory  do  dalekých  údolí,  luštění záhadných nápisů a</p>

<p>značek, to všechno bylo pro ně připraveno.</p>

<p>Kousek  po  kousku  je  vedla  rozluštěná  lodní kniha zprvu</p>

<p>známými  místy,  ale  postupně  vcházeli  do nových a dosud</p><empty-line /><p>neznámých  končin.  Brodili  se  přes  dravé přítoky říčky i její</p>

<p>mnohá  ramena.  Objevovali  neznámé  lesní palouky, kde se to</p>

<p>červenalo obrovskými lesními jahodami.</p>

<p>124</p>

<p>125</p>

<p>Teď,  když  měli  dokonale  rozluštěnou  lodní knihu, našli i ony</p>

<p>tri  srostlé  stromy,  o  kterých  se  zmiňovala jedna její stránka,</p>

<p>i  znamení,  jež  od  nich  měli  kdesi  spatřit.</p>

<p>Znamením byla</p>

<p>vybělená lebka srnky.</p>

<p>Kam  se  dívají  moje  vyhaslá  světla,  tím směrem jděte čtyřicet pět  kroků  a  pak  směřujte  na  stranu  půlnoční, až k potoku</p><empty-line /><p>velkému  dorazíte!  Tam  vás  dále  povede  opět lodní kniha.</p>

<p>Tak  bylo  psáno  droboučce  na  ohlazeném kousku kmene u lebky, ve výši asi dvanácti metrů od země.</p>

<p>A lodní kniha je dovedla k vařícímu se splavu potoka a v jeho</p>

<p>vodopádu měli hledat další pokyn, kudy dál.</p>

<p>Všech  pět  chlapců  hlídky,  nejdříve  Standa  a jako druhý Gusta,</p>

<p>se  pokusilo  proniknout  do  silného  proudu vodopádu, ale vždy je voda smetla.</p>

<p>“Něco  tam  musí  být,  hledejme  nějakou plechovku s dopisem!”</p>

<p>křičel  rozechvěle  Standa.  “Jinak  se  dál nedostaneme!” Ani když se  všichni  drželi  za  ruce  a  postupovali  proti mohutnému</p>

<p>vodnímu  proudu  společně,  nic  proti  němu nezmohli. Bylo to</p>

<p>ještě  marnější,  než  když  se  předtím probojovával k hučícímu vodopádu  každý  sám,  neboť  dávali  proudu větší možnost, aby se do nich opřel a strhával je zpět.</p>

<p>Pak  si  Vojta  čehosi  povšiml:  “Podívejte  se tady! Vidíte to?”</p>

<p>Vyběhl z vody a ukazoval na mohutnou větev borovice,</p>

<p>sklánějící se nad obloukem vodopádu.</p>

<p>Ostatní chlapci neviděli, protože měli oči plné vodní mlhy,</p>

<p>ale Vojta už lezl na strom, z toho se dostal na větev rostoucí</p>

<p>nad  vodopád  —  a  ejhle:  byl  na  ní  přivázán drátek, sotva</p><empty-line /><p>viditelný,  a  směřoval  šikmo  dolů  do  vodního proudu. Zřejmě na</p>

<p>něm bylo ve vodě cosi upevněno.</p>

<p>Vojta  začal  drát  vytahovat.  Jako  očarovaní hoši sledovali jeho</p>

<p>počínání. A najednou se z vějíře stříkající vody vynořil</p>

<p>krátký  silný  kolík,  zatěžkaný  přidrátovaným kamenem.</p>

<p>Ponořte mne zase zpátky do mé vodní skrýše, bylo na něm</p>

<p>vypáleno,  a  pokračujte  proti  proudu  podle popisu v lodní</p>

<p>knize az k červenému balvanu!</p>

<p>A  tak  zlézali  celé  moře  obrovských ohlazených kamenů, pr°~</p>

<p>lézali soutěskami a tunely mezi nimi, sledujíce co nejpřesněji</p>

<p>cestu podle popisu v lodní knize.</p>

<p>Pod  malým  kamenem  na  břehu,  kde  měli nalézt radu k další</p>

<p>cestě,  objevili  jen  tři  loňské  žaludy.  Dlouho nevěděli, co s</p>

<p>nimi,</p>

<p>až si Gusta povšiml, že jsou navrtané. Dvěma špendlíky z</p>

<p>Krabičky  poslední  záchrany  z  nich  vytáhli uzoučký proužek</p>

<p>hedvábného papíru, na němž bylo droboučkým písmem napsáno,</p>

<p>jak  postupovat  dál.  A  takovýchto  léček  na jejich všímavost a</p>

<p>bystrost byly po cestě za pokladem desítky.</p>

<p>Slunce  už  stálo  vysoko  na  obloze  a  notně připalovalo, jak umí</p>

<p>jen  na  horách. Ale  chlapcům  horko  nevadilo, vždyť byli každou</p><empty-line /><p>chvíli až po krk ve vodě, nebo se zase prodírali lesními</p>

<p>houštinami,  kam  pálivé  slunko  neproniklo.</p>

<p>Ani únavu</p>

<p>nepociťovali,  potlačilo  ji  vzrušení  a  touha dosáhnout co</p>

<p>nejdříve vysněného cíle.</p>

<p>“Ale  k  obědu,  chlapci,  v  táboře  nebudeme!”</p>

<p>řekl starostlivě</p>

<p>Vojta,  když  na  tiché  lesní  mýtině  na  chvíli usedli a on začal</p>

<p>roz-krajovat šišku chleba, kterou se skleničkou sádla dostali</p>

<p>v táboře na cestu.</p>

<p>“A  to  jsme  teprve  v  polovině  cesty,”  řekl Zbynda a ukázal na</p>

<p>lodní  knihu  otevřenou  na  dvacáté  druhé stránce. “Ještě se</p>

<p>musíme prokousat osmnácti stránkami!”</p>

<p>“Snad  to  teď  půjde  rychleji,”  mínil  Gusta,  “a kdybych měl jít</p>

<p>do noci, tak půjdu!”</p>

<p>Drahocenných  dvanáct  minut  promarnili  u stromu padlého přes</p>

<p>jedno  z  bouřlivých  ramen  říčky.  Lodní  kniha říkala, že u něho,</p>

<p>v  jeho  těsné  blízkosti  mají  hledat  další písemný pokyn.</p>

<p>Nenalézali však nic, ačkoli prozkoumali každý čtvereční</p>

<p>decimetr  půdy  u  vyvrácených  kořenů  a  jako potápěči propátrali</p>

<p>dno v domnění, že dopis bude třeba v zalepené a kamenem</p>

<p>zatížené plechovce na dně.</p>

<p>“Abychom  se  tak  na  poslední  chvíli  museli vrátit do tábora bez</p><empty-line /><p>pokladu!” sýčkoval Zbynda a udělal smutného moroně.</p>

<p>“Nikdy!”  zakřičel  Slávek.  “Jen  si  vzpomeňte na ten vodopád, co</p>

<p>s námi vyváděl!”</p>

<p>“To  se  ví!”  řekl  pevně  Standa.  “Musíme zprávu najít. Uvidíte, zeji najdeme!”</p>

<p>A  našli!  Vojta  se  zadíval  dál  do  vody  těsně pod kmenem, a na</p>

<p>hladině se něco bělalo. Co je to?</p>

<p>Byl  to  odraz  kartičky  se  zprávou,  přibité  na kmen zespodu!</p>

<p>A  už  se  Vojta  soukal,  zavěšený  rukama  i nohama na kmeni, k</p>

<p>jeho středu, aby zprávu přečetl. Kmen byl však na jeho váhu</p>

<p>Příliš  slabý  a  prohýbal  se  tak,  že  si  Vojta namáčel záda a</p>

<p>mocný Proud ho od kmene odtrhoval.</p>

<p>126</p>

<p>127</p>

<p>Také pokus dostat se doprostřed kmene vodou, nikoli po kmeni,</p>

<p>selhal, proud byl v těch místech příliš silný.</p>

<p>“Mohli  bychom  kmen  odsekat  sekyrkou  od kořenů a vytáhnout ho na  břeh.  Pak  bychom  zprávu  přečetli  docela pohodlně,”</p>

<p>radil Standa.</p>

<p>Ale  Vojta  namítl:  “To  tedy  určitě  ne,  to bychom moc pomohli</p>

<p>ostatním  hlídkám.  Musíme  vymyslet  něco jiného!”</p>

<p>Konečně napadlo Gustu, aby na kmen poslali nejlehčího Zbyndu,</p>

<p>kterého  dva  chlapci  budou  ze  břehu  podpírat dlouhými větvemi.</p>

<p>Další dva vstoupí do vody v místě, kde proud přece jen není</p>

<p>tak  silný,  a  rovněž  větvemi  se  pokusí  kládu nadlehčo-vat. Snad</p>

<p>se Zbyndovi povede dostat se po kmeni až ke zprávě</p>

<p>a přečíst ji!</p>

<p>Podařilo  se  to.  V  nepohodlné  poloze  hlavou dolů, máčen po</p>

<p>celém těle bouřící a pěnící vodou, četl Zbynda obsah zprávy.</p>

<p>Musel křičet, aby ho chlapci vůbec slyšeli.</p>

<p>Kraj se teď stával ještě divočejším. A s každou další stránkou</p>

<p>lodní  knihy  se  vzrušení  chlapců  stupňovalo.</p>

<p>Už brzo, brzo</p>

<p>budou u pokladu! Kde asi bude ukryt? Dá jim velkou práci ho</p>

<p>objevit? Co si asi Zdeněk vymyslel na závěr té úžasné cesty s</p>

<p>překážkami?  A  co  znamenají  slova  kapitána 0’Briena z</p>

<p>předposlední  stránky  lodní  knihy?  Bylo  tam psáno:</p>

<p>A  ukryl  jsem  poklad  náš  tak,  aby  žádné  oko lidské na pohled</p>

<p>první  spatřit  jej  nedokázalo,  a  přesto  jitra sluneční budou</p>

<p>rozsvěcovat  zář  zlata  jeho  a  zapalovat  blesky kamenů drahých.</p>

<p>Hoši byli velmi udiveni těmito řádky a Slávek řekl: “Uvidíte,</p>

<p>že  poklad  nebude  zakopaný!  To  by  na  něj přece slunce</p>

<p>nemohlo!”</p>

<p>“Asi  bude  viset  někde  na  vysokém  stromě!”</p>

<p>prorokoval Standa.</p>

<p>Ale  to  vše  se  dozvěděli,  až  když  dorazili  do úzkého skalního</p>

<p>kaňonu,  v  němž  hučela  skalami  spoutaná říčka.</p>

<p>Stěny  zde  byly  kolmé  a  hladké.  Chlapci pokračovali proti</p>

<p>mocnému  vodnímu  proudu  po  uzoučkém břehu a někdy museli i do vody,  když  břeh  mizel  a  voda  sahala  až  ke skalní stěně.</p>

<p>“Kdybych  se  koupal  nepřetržitě  dvě  hodiny, tak nebudu tak</p>

<p>zmáčený jako při téhle cestě,” smál se nezmar Zbynda.</p>

<p>“A  už  to  tady  někde  musí  být.  Dívejte  se dobře!” nabádal</p>

<p>Standa a vytáhl z igelitového sáčku snad posté lodní knihu,</p>

<p>celou  umáčenou  od  stále  mokrých  rukou,  a znovu četl její</p>

<p>poslední řádky:</p>

<p>128</p>

<p>Až  tam  jděte,  kde  kamenná  tvář  pohledu přísného do vodního</p>

<p>proudu hledí. A spatříte otvor vysoko ve stěně skalní, tak</p>

<p>vysoko  a  ve  skále  tak  hladké,  že  se  tam nedostane nikdo!</p>

<p>Nikdo, jen ten, kdo má odvážné srdce a jasnou mysl. Ten si</p>

<p>cestu  najde  a  nebude  se  bát  jít. A  toho  bude poklad!</p>

<p>“Kamennou  tvář  pohledu  přísného”  chlapci objevili za novým</p>

<p>ohybem  skalního  koryta.  Do  vody  spadající ostroh skály měl z</p>

<p>profilu  podobu  podmračené  lidské  tváře obrovských rozměrů. A o kus dál spatřili i otvor v protější skalní stěně, na druhé</p>

<p>straně  vodního  proudu,  asi  uprostřed  mezi jejím vrcholem a</p>

<p>hladinou vody, ve které se smáčela. Černala se tam jakási</p>

<p>dutina,  snad  jeskyně,  z  vody  naprosto nedostupná, záhadná</p>

<p>tím,  co  asi  skrývala,  na  svém  dolním  okraji zarostlá sporou</p>

<p>trávou.</p>

<p>Chlapci  učinili  marný  pokus  dostat  se  přes mohutný proud na</p>

<p>druhou  stranu  ke  skále.  Nebylo  možné  ho přeskočit, pro jeho</p>

<p>šířku i proto, že na druhé straně prostě chyběl břeh, skalní</p>

<p>stěna spadala kolmo do uhánějící vody.</p><empty-line /><p>Slávek se pokusil říčku přeplavat, ale proud ho uchopil a</p>

<p>unášel směrem, odkud sem přišli. Dostal se na břeh až daleko</p>

<p>od místa, kde se do vody vrhl.</p>

<p>“Zezdola  se  tam  nedostaneme,”  křičel  na chlapce Standa, aby ho slyšeli. “Musíme dál po proudu, tam se koryto rozšiřuje — vidíte,  jsou  tam  schůdné  břehy  po  obou stranách! Tam snad</p>

<p>přebrodíme!”</p>

<p>Dokázali to, i když je voda zase strhla kus po proudu. Ale</p>

<p>byli na druhé straně, a to bylo zatím hlavní.</p>

<p>Trvalo  jim  však  ještě  dlouho,  než  vymysleli, jak se do</p>

<p>nepřístupného  skalního  otvoru  uprostřed vysoké hladké a kolmé stěny dostat.</p>

<p>“Spustíme se shora po laně!” uhodil se do čela Standa.</p>

<p>“Celou-cestu  se  s  tím  táhneme,  jak  nám  to lodní kniha</p>

<p>poradila — a ještě jsme ani jedno lano skoro nepotřebovali.</p>

<p>Proč  jsme  si  je  tedy  vlastně  měli  brát?  Jistě hlavně proto,</p>

<p>abychom se teď po něm dostali k pokladu!”</p>

<p>Gusta už byl mezitím na vrcholu skalní stěny, skoro kolmo nad</p>

<p>otvorem  v  jejím  středu.  A  když  vedle  něho stanuli ostatní</p>

<p>chlapci,  udýchaní  i  rozechvělí,  Standa  už uvazoval lano</p>

<p>bezpečnou  lodní  smyčkou  na  jednu  z mohutných borovic na</p><empty-line /><p>pokraji skály.</p>

<p>Provaz</p>

<p>byl</p>

<p>pevný,</p>

<p>s</p>

<p>únosností</p>

<p>několikanásobně větší, než čini-129</p>

<p>la  váha  jednoho  chlapce  —  a  přece  hochům nebylo volno u srdce</p>

<p>při zkoumavých pohledech dolů do vody.</p>

<p>“Tak kdo se tam spustí?” pronesl přiškrceným hlasem Zbynda.</p>

<p>Bylo zřejmé, že sám o sobě ani neuvažuje.</p>

<p>“Třeba  já!”  řekl  chabě  Gusta,  když  se  nikdo jiný nehlásil.</p>

<p>Jako  vždy,  i  teď  se  zachoval  obětavě  a statečně.</p>

<p>“Nikam  nepůjdeš!”  vykřikl  najednou  Standa.</p>

<p>“Já se tam spustím</p>

<p>sám!”</p>

<p>“Tak  losujte!”  navrhl  Vojta.  Zvedl  ze  země malý kamínek,</p>

<p>sevřel za zády ruce v pěst a řekl: “Kdo z vás ukáže na ruku s</p>

<p>kamínkem, spustí se dolů!”</p>

<p>Gusta se lehce a jemně dotkl jeho pravé pěsti.</p>

<p>Vojta ji</p>

<p>otevřel. Byla prázdná.</p>

<p>“Tak jsem vyhrál!” usmál se Standa a začal si vázat na tělo</p>

<p>pevnou  nestahující  se  smyčku,  jak  to  uměl  z nesčetných</p>

<p>dřívějších cvičení a závodů.</p>

<p>Každý věděl, že se nemůže nic stát. Lano bylo zcela</p>

<p>spolehlivé,  také  smyčka  byla  správně  a bezpečně uvázaná — a</p>

<p>čtyři silní chlapci Standu přece udrží! Navíc je konec lana</p><empty-line /><p>pevně  uvázaný  na  borovici.  A  kdyby  snad Standa přece jen</p>

<p>spadl, spadne jen do hluboké vody. A přece se všech zmocnilo</p>

<p>nové vzrušení!</p>

<p>Počali  Standu  zvolna  spouštět  přes  hladký  a oblý okraj skály.</p>

<p>Kousek  po  kousku  lano  povolovali,  až najednou uslyšeli</p>

<p>Standu: “Stát! Dost! Dost!”</p>

<p>Napětí provazu povolilo. Po překonání malého převisu se Standa</p>

<p>nohama ocitl v kraji otvoru.</p>

<p>Chvíli  bylo  ticho,  jen  řeka  dole  hučela  a koruny borovic nad</p>

<p>hlavami  chlapců  šuměly.  Vojta,  Gusta  a Zbynda teď zpola leželi a klečeli těsně na okraji skály a dívali se dolů.</p>

<p>Standa jim</p>

<p>zmizel  ve  skalní  dutině  a  jen  pohybující  se provaz dokazoval,</p>

<p>že je uvnitř.</p>

<p>A  potom  se  zase  ozval:  “Kdybyste  to  viděli!</p>

<p>Jsou tady taková</p>

<p>kolečka — nařezaná z tenkého kmene stromu, víte? Jsou svázána</p>

<p>do pěti svazečků vždycky po pěti kolečkách. I znak Černého</p>

<p>delfína je na každém z nich a nějaké vypálené nápisy. Já vám</p>

<p>je  přečtu  —  poslouchejte:  Druhá  cena  ve  hře Za pokladem Čem ho</p>

<p>delfína.  Třetí  cena,  čtvrtá  cena,  aha,  už  tomu rozumím! Kaž’</p>

<p>dý člen hlídky si vezme jedno kolečko — ale kde je svazeče s</p>

<p>první  cenou?  Nikde  ho  tu  nevidím!  Je  tu  jen pět svazků!</p>

<p>A  pozor  —  ještě  je  tu  něco!  Pět  balíčků  v igelitových sáčcích!</p>

<p>130</p>

<p>131</p>

<p>Proč ale jen pět, když hlídek je šest? A jsou na nich nápisy:</p>

<p>Černý delfín věnuje první Modré hlídce. A už mám balíček pro</p>

<p>nás,  pro  druhou  Žlutou,  to  jsme  my,  chlapci, slyšíte?”</p>

<p>“Říkáš,  že  je  tam  jen  pět  svazků  koleček?”</p>

<p>volal praktický</p>

<p>Vojta znepokojeně, “to tedy znamená, že už tu před námi</p>

<p>nějaká hlídka musela být! A že si svůj balíček a svazek</p>

<p>koleček  s  první  cenou  odnesla!  Podívej  se rychle, čí balíčky</p><empty-line /><p>tam jsou — hned poznáme, který chybí a která hlídka tady byla</p>

<p>před námi! Že schází balíček druhé Zelené?”</p>

<p>Byla to právě druhá Zelená, která si vedla po celou hru</p>

<p>poměrně  úspěšně  v  úsecích,  takže  v  nich vydělávala hodně</p>

<p>písmen do lodní knihy, ale ještě více písmen si domyslela,</p>

<p>neboť měla na domýšlení známého křížovkáře Vráťu, chlapce</p>

<p>nadobyčej  bystrého. Však  také  po  celé  trvání hry byla</p>

<p>nebezpečným soupeřem jejich hlídce.</p>

<p>“Máš  pravdu!”  volal  Standa.  “Balíček  pro druhou Zelenou už tu</p>

<p>není!  Tak  ta  byla  první  —  a  vyhrála  první cenu! Tahejte</p>

<p>chlapci, jsem tady hotov!”</p>

<p>Nastoupil vzdušnou pouť vzhůru, tažen čtyřmi páry silných</p>

<p>rukou nedočkavých kamarádů.</p>

<p>Všichni  se  vrhli  na  jeho  chlebník,  v  němž vynesl jim určenou</p>

<p>část  pokladu.  Prohlíželi  vypalované  dřevěné koláčky se znakem</p>

<p>Černého  delfína  a  s  nápisem  Druhá  cena.</p>

<p>Každý si vzal jedno a Gusta  řekl  slavnostně:  “To  si  doma  pověsím nad svůj stolek — a</p>

<p>tam  bude  viset  navždycky,  na  památku  toho, co jsme prožili!”</p>

<p>“A  co  je  v  tom  balíčku?”  vyhrkl  Zbynda.</p>

<p>Standa ho rozbalil, a chlapci spatřili jakousi knihu, krásně vázanou do žlutého</p>

<p>plátna.  Měla  čistý  nelinkovaný  papír.  A  na první stránce,</p>

<p>pěkně  zdobené,  bylo  napsáno  Zdeňkovou rukou: Toto je jedna ze dvou  kronikových  knih,  které  dostala  Žlutá družina za úspěšné</p>

<p>zdolání  všech  překážek  a  obtíží  při  hře  Za pokladem Černého</p>

<p>delfína.  Kéž  všechny  stránky  této  knihy  jsou popsány jen</p>

<p>dobrými  a  radostnými  zprávami  a  kéž  Žlutá družina popíše</p>

<p>šťastně  obě  kroniky!  “Stane  se!”  řekl  vážně Slávek. “Všichni</p>

<p>se o to přičiníme!”</p>

<p>132</p>

<p>36.    Sláva vítězům, čest poraženým Druhá Zelená hlídka Standovi a jeho druhům po jejich návratu</p>

<p>potvrdila, že v jeskyni Černého delfína byla a první cenu si</p>

<p>vyzvedla.</p>

<p>“Ale  nikomu  to  zatím  neříkejte,”  žádali  je chlapci vítězné</p>

<p>hlídky,  “ať  je  cesta  pro  každou  hlídku  stejně napínavá! Nikdo</p>

<p>ať do poslední chvíle cesty neví, na kterém je místě!”</p>

<p>Ukázali  si  vzájemně  své  výhry  a  odměny  — kronikové knihy.</p>

<p>Zelení  ji  dostali  vázanou  v  jasně  zeleném plátně. Modré hlídky</p>

<p>je jistě budou mít v modrém!</p>

<p>V dalších dnech vyhlásil Zdeněk ještě několik posledních</p>

<p>úseků Černého delfína pro hlídky, které dosud k pokladu</p>

<p>nedorazily.  Zelená  II  a  Žlutá  II  se  jich zúčastnily, i když</p>

<p>písmenka už nepotřebovaly. Startovaly jen pro své potěšení,</p>

<p>pro možnost zvítězit. A žádná z ostatních čtyř méně úspěšných</p>

<p>hlídek  na  nich  nepoznala,  že  vlastně  nemají zapotřebí závodit.</p>

<p>Ale i v těchto čtyřech hlídkách byli už chlapci blízko</p>

<p>poslední cestě za pokladem.</p>

<p>Třetí  šťastnou  hlídkou  byla  Žlutá  I,  vedená Břetíkem, a o dva</p>

<p>dny později dorazila k pokladu Zelená I.</p>

<p>Obě hlídky Modré družiny šly k pokladu jako poslední, v</p>

<p>několikahodinovém  intervalu.  V  minulých dnech se jim nedařilo ani  v  úsecích,  ani  v  domýšlení  písmen  do lodních knih, a tak</p><empty-line /><p>zůstaly pozadu.</p>

<p>Hoši  ze  Žluté  i  Zelené  družiny  je  litovali,  že obsadí až páté</p>

<p>a  šesté  místo,  a  přece  byli  Modří  nakonec nejšťastnějšími</p>

<p>účastníky  tohoto  dobrodružství,  neboť  našli  v balíčku, který</p>

<p>v jeskyni zbyl, kromě nové kronikové knihy i oplakávanou</p>

<p>starou první kroniku Modré družiny, ztracenou loňského podzimu</p>

<p>při hře Vyzvědači. Proto tedy Zdeněk nechtěl, aby Standa o</p>

<p>jejím vynesení ze Starého Města někomu řekl!</p>

<p>Mělo to být</p>

<p>překvapení pro Modrou — a teď se to dokonce stalo i hojivou</p>

<p>náplastí na její poslední místo ve hře.</p>

<p>Modrá  družina  se  nikdy  se  ztrátou  kroniky nesmířila, a tak</p>

<p>radosti a jásotu nyní nebylo konce! I chlapci ze Žluté a</p>

<p>Zelené  si  v  kronice  Modrých,  tak  dlouho neviděné, znovu</p>

<p>listovali.  A  umínili  si,  že  si  osudy  svých družin začnou psát</p>

<p>do  svých  kronikových  knih  také  tak  pěkně  a barvitě.</p>

<p>Ještě  ten  večer,  kdy  poslední  Modrá  hlídka přinesla kroniku</p>

<p>133</p>

<p>z jeskyně, museli Standa s Lojzkem při černé hodince</p>

<p>dopodrobna vyprávět, co se dělo s kronikou a co ostatní</p>

<p>nevěděli. A  Standa  pak  povídal  i  o  tom,  jak kroniku ze Starého</p>

<p>Města  přinesl  a  jak  si  ji  od  něj  Zdeněk  v tramvaji tajně</p>

<p>převzal.</p>

<p>“Už tenkrát mě napadlo, že ji nějak zapletu do naší hry!”</p>

<p>usmál se Zdeněk.</p>

<p>Tábor  se  chýlil  ke  konci.  Na  vysoko položených lukách začala senoseč  a  chlapci,  pomáhali  při  sušení  a ukládání sena do</p>

<p>seníků.</p>

<p>Vykonali  také  dva  dlouhé  výstupy  do horských sedel a dopřáli si nezvyklé radosti: koulovali se tam sněhem a klouzali se po</p>

<p>dlouhých  sněžných  polích  —  na  konci července!</p>

<p>Šli  rovněž  ještě  jednou,  společně,  k  jeskyni Černého delfína a</p><empty-line /><p>postupně  se  do  ní  všichni  spustili,  aby  viděli její vnitřek.</p>

<p>A  přišel  poslední  večer  a  závěrečný  táborový oheň. Jenda hrál</p>

<p>na  kytaru  a  chlapci  se  přidávali.  A  mezi zpěvem bylo zase plno hovoru, vzpomínek na úseky Černého delfína i plánů na činnost</p>

<p>oddílu po prázdninách.</p>

<p>Když  se  chlapci  znovu  vyptávali  Standy  a Lojzka na některé</p>

<p>podrobnosti  jejich  výprav  do  Starého  Města, řekl Zdeněk:</p>

<p>“Teď  už  bude  v  jeho  uličkách  bezpečněji.</p>

<p>Několik Stepních vlků ubude.  Od  září  tam  začne  pracovat  nový turistický oddíl a my mu  budeme  radit.  A  víte,  co  dalo  ke  zrodu toho oddílu popud?</p>

<p>Právě  ztracená  kronika  Modré  družiny!  Šla tam z ruky do ruky a</p>

<p>mezi hochy a děvčaty se o ní hodně povídalo.</p>

<p>A když tam Lojzek</p>

<p>začal nosit kopie našich oddílových nálepek a vyprávět, co</p>

<p>všechno  u  nás  v  oddílu  děláme,  Staroměstští začali toužit po</p>

<p>vlastním  oddílu!  V  září  začnou.  Už  mají  i klubovnu. — A víte,</p>

<p>že  se  do  oddílu  hlásí  i  pověstný  Jarda Mlejnek?” “Ten?”</p>

<p>vykřikl zděšeně Jindra.</p>

<p>“Ano!” odpověděl Zdeněk. “A je jen dobře, že právě takový hoch</p>

<p>skončí  život  Stepního  vlka  a  bude  pořádným chlapcem! Omluví se</p>

<p>ti, až nás se svým oddílem přijde navštívit!”</p><empty-line /><p>“Budeme  s  nimi  závodit!”  zvolal  nadšeně Jiřík. “A pozveme je</p>

<p>někdy i do tělocvičny a rozdáme si to s nimi v překážkovém</p>

<p>závodě!”</p>

<p>Oheň  dohoříval,  nad  krajem  visela  tichá  noc plná hvězd a</p>

<p>Zelená  říčka  hučela  své  vodní  písně  přes omleté bílé balvany.</p>

<p>37.    Místo doslovu</p>

<p>Právě  jste  dočetli  Poklad  Černého  delfína.</p>

<p>Mnohý z vás by si</p>

<p>jistě přál mít také takový oddíl, o jakém se v této knize</p>

<p>píše, prožívat jeho radosti, hrát jeho hry — být zkrátka</p>

<p>jedním z těch, kdo tento oddíl tvoří.</p>

<p>Leckdo  možná  mávne  rukou  a  řekne,  že  ve skutečnosti není nic</p>

<p>takového možné. Těmto pochybovačům říkám: mýlíte se! Oddíl, o</p>

<p>kterém jste v této knize četli, není vymyšlený.</p>

<p>Existuje</p>

<p>doopravdy! A  existuje  i  jeho  pěkné  prostředí, jeho hry,</p>

<p>zvyklosti  a  všechno  ostatní,  co  k  jeho  barvité činnosti patří.</p>

<p>A je v moci každého z vás přispět k tomu, aby se i váš oddíl</p>

<p>nebo klub stal také takovým. V něm byste pak mohli prožívat</p>

<p>něco  podobného,  co  prožívají  chlapci  z  této knihy. A jak k</p>

<p>tomu přispět? Jak to navléknout?</p>

<p>1.   Nevynechávej  schůzky  a  výpravy  svého oddílu a dostavuj se</p>

<p>na ně přesně.</p><empty-line /><p>2.   O všechno, co oddíl koná, projevuj zájem, neruš průběh</p>

<p>schůzek  a  výprav  nevhodným  chováním  a nebuď rozmrzelý, když se ti někdy něco v programu nelíbí.</p>

<p>3. Vynasnaž se zpestřit program oddílu svými vlastními náměty</p>

<p>k  činnosti  (hry,  soutěže,  hříčky,  závody  atd.).</p>

<p>Přemýšlej, čím</p>

<p>činnost oddílu obohatit. Použij třeba i námětů z této knihy.</p>

<p>4.  Nezačínej v oddílu spory, vyhýbej se jim a odpouštěj těm,</p>

<p>kdo  ti  nějak  ublíží.  Neurážej  se  hned  pro každé nevhodně</p>

<p>volené  slovo  nebo  pro  žert,  který  tě  rozmrzí.</p>

<p>Ovládej svůj</p>

<p>hněv.</p>

<p>5.   Neztrácej  své  družině  ani  bod,  jestliže činnost v oddíle</p>

<p>bodujete. (A bodování by mělo být zavedeno v každém oddílu.)</p>

<p>6.  Nevyhýbej  se  jakékoli  oddílové  práci.  A nevyčítej ostatním,</p>

<p>že  jsi  udělal  víc  než  oni.  Svou  chutí  i  do  té nejnepříjemnější</p>

<p>práce strhávej ostatní členy oddílu.</p>

<p>7.   Plň  co  nejpoctivěji  všechna  smluvená oddílová ustanovení,</p>

<p>neobcházej  je,  nezapomínej  na  ně.  Tím  se přičiníš o hladký</p>

<p>chod oddílu.</p>

<p>8.  Přátel  se  v  oddílu  se  všemi  stejně,  netvoř malé partičky,</p>

<p>které by se od ostatních oddělovaly, nechovej se k nikomu</p>

<p>cize,  přezíravě,  povýšeně,  bez  ohledu  na  to, jaký je on sám.</p>

<p>Pro každého měj přátelské slovo. Nevysmívej se nikomu, kdo má</p>

<p>nehodu  či  neúspěch.  Buď  každému  tím nejlepším kamarádem.</p>

<p>134</p>

<p>135</p>

<p>9.  Nerozptyluj  se  členstvím  ve  více  oddílech různého</p>

<p>zaměření. Nestačíš se pak pořádně věnovat ani jednomu z nich.</p>

<p>10.  Mluv  slušně  a  uhlazeně,  nepoužívej obhroublých nebo</p>

<p>dokonce sprostých výrazů. A uhlazené ať je i tvé jednání a</p>

<p>vystupování.</p>

<p>Pouhé  pročtení  těchto  desíti  pravidel  ovšem nestačí! To</p>

<p>hlavní a nejtěžší teprve přijde: trvale se snažit o jejich</p>

<p>plnění, aby vám přešly do krve. Opište si je do svých</p>

<p>pracovních sešitků, které si v oddílu jistě také zavedete.</p>

<p>Desatero  vyvěste  také  na  význačné  místo  v klubovně, aby je měl</p>

<p>každý člen pořád na</p>

<p>očích.</p>

<p>Budou-li  se  alespoň  tři  čtvrtiny  členstva  v oddílu podle něho</p>

<p>řídit, bude se každé činnosti v oddílu mnohem lépe dařit, jeho</p>

<p>prostředí  se  stane  přátelské,  vlídné  a přitažlivé. Takové, o jakém</p>

<p>jste četli v této knize.</p>

<p>A  až  ve  vašem  oddílu  taková  doba  nastane, zahrajte si několik</p>

<p>našich her, které vám zde vypisuji.</p>

<p>38.    Boj o pevnůstky Hraje  se  v  nepřehledném  terénu,  mírně zarostlém, nerovném. Hry se může účastnit 20 až 50 hráčů.</p>

<p>Účastníci  hry  se  rozdělí  na  dvě  stejně  silná družstva a každé</p>

<p>obsadí  svoje  území.  Hranice  mezi  těmito územími musí být</p>

<p>jasně  vyznačena.  Nejlépe  ji  tvoří  potok, pěšina, myšlené</p>

<p>přímky  mezi  označenými  stromy  nebo  i signalizační vlajky</p>

<p>zabodnuté  do  země.  Aby  se  hráči  obou družstev od sebe</p>

<p>odlišili,  mohou  mít  hráči  jednoho  družstva čepice nebo šátky,</p><empty-line /><p>hráči druhého družstva mohou být prostovlasí.</p>

<p>Každé  družstvo  zapíchá  na  svém  území porůznu a ve větších</p>

<p>vzdálenostech od sebe (15 až 20 metrů) dvacet uschlých</p>

<p>větviček, asi 30 cm dlouhých, na horním konci naříznutých. Do</p>

<p>tohoto  řezu  zastrčí  kartičku  velikosti  6x6  cm.</p>

<p>Jedno družstvo</p>

<p>má  kartičky  třeba  žluté,  druhé  červené,  a každá takto označená</p>

<p>větévka představuje jednu pevnůstku.</p>

<p>Kromě kartiček v rozštěpených větvičkách má každý hráč v kapse</p>

<p>ještě  několik  kartiček  téže  barvy,  v  jaké  jsou kartičky je—</p>

<p>136</p>

<p>ho vlastního území. Při hře bude tyto kartičky velmi</p>

<p>potřebovat! A ještě něco má u sebe: papírové míčky, doma</p>

<p>vyrobené. Čím více, tím lépe pro pěkný spád hry.</p>

<p>Každé  družstvo  řídí  náčelník.  Ten  své  hráče rozdělí na</p>

<p>obránce  a  útočníky,  a  to  tak,  že  asi  třetinu družstva určí</p>

<p>pro  obranu,  dvě  třetiny  pro  útok.  Později  si hráč-obránce může</p>

<p>vyměnit  úlohu  s  některým  útočníkem,  aby  si oba zahráli jak v</p>

<p>obraně tak v útoku, výměna se však děje vždy jen se souhlasem</p>

<p>náčelníka družstva.</p>

<p>A  pak  hra  začíná.  Útočníci  se  vydávají  po jednom z</p>

<p>nejrůznějších  směrů  a  co  nejopatrněji,  ale odvážně do</p>

<p>nepřátelského  území,  zatímco  obránci  jsou šikovně rozestaveni</p>

<p>na  území  vlastním.  Snahou  každého  útočníka je objevit v cizím</p>

<p>území  některou  pevnůstku  a  doběhnout  k  ní dřív, než ho</p>

<p>nepřátelská  obrana  zneškodní  dotykem (plácnutím) nebo zásahem míčku.  Podaří-li  se  mu  to,  u  pevnůstky  je nezranitelný!</p>

<p>Pevnůstku  prostě  dobyl  —  a  pevnůstka  už patří jeho družstvu,</p>

<p>třebaže  je  kdovíjak  hluboko  v  nepřátelském území! Na znamení,</p>

<p>že  ji  dobyl,  vyndá  z  větévky  cizí  kartičku  a nahradí ji</p>

<p>barevnou  kartičkou  svého  družstva.  A  od  té chvíle slouží tato</p>

<p>dobytá  pevnůstka  jemu  i  všem  jeho spoluútočníkům, kteří se sem během hry dostanou, za základnu, do které za nimi domácí</p>

<p>obrana  nesmí!  A  on  nebo  jeho  spoluhráči mohou dokonce</p>

<p>nepřátelskou  obranu,  která  je  v  tomto  území “doma”, ještě</p>

<p>ohrožovat  střelbou  míčky  a  tak  ji zneškodňovat! (Musí ale být těsně  u  větvičky  s  kartičkou,  jinde  na nepřátelském území po obráncích pálit nesmí!) Je  samozřejmé,  že  čím  víc  ukořistěných pevnůstek v</p>

<p>nepřátelském území družstvo má, tím snadněji se útočníkům</p>

<p>dobývají další pevnůstky. Neboť před obránci se útočník může</p>

<p>uchýlit  do  některé  z  dobytých  pevnůstek, přebíhat v</p>

<p>nestřeženém okamžiku z jedné do druhé — a tak po nich</p>

<p>cestovat  až  k  nějaké  dosud  nedobyté  a  tu dobýt!</p>

<p>A jak si ve hře počíná obrana? Pohybuje se co nejčileji ve</p>

<p>svém území, aby neposkytovala útočníkům při jejich vpádech ani</p>

<p>chvilku  klidu  a  znesnadnila  jim  hledání  a dobývání pevnůstek.</p>

<p>Každého ihned pronásleduje a snaží se vyřadit ho ze hry</p>

<p>dotykem (plácnutím) nebo zásahem míčku.</p>

<p>Vyřazený útočník musí ihned zanechat hry, na znamení, že je</p>

<p>vyřazen,  zvednout  ruce  nad  hlavu  (aby  se  za ním nikdo z</p>

<p>domácích  zbytečně  nehnal)  a  nejkratší  cestou se odebrat do</p>

<p>zajatecké-</p>

<p>137</p>

<p>ho tábora, společného pro obě družstva. Je to místo všem</p>

<p>hráčům  známé,  tvoří  je  třeba  malý  plácek  u osamělého stromu</p>

<p>na  neutrálním  území,  kde  se  nehraje  a  kam mají obě družstva</p>

<p>přibližně  stejně  daleko. V  zajetí  zůstává  hráč tak dlouho,</p>

<p>dokud  se  za  ním  nedostanou  další  tři  zajatci.</p>

<p>Teprve pak může</p>

<p>jít  znovu  do  hry.  To  znamená,  že  během  hry jsou v zajetí pořád</p>

<p>tři hráči. Jakmile dorazí čtvrtý, může ten první, který je zde</p>

<p>nejdéle,  zajetí  opustit.  Zajatci  si  proto  ve vlastním zájmu</p>

<p>pamatují pořadí.</p>

<p>Do  zajetí  putuje  samozřejmě  také  obránce zasažený na svém</p>

<p>vlastním území míčkem cizího útočníka, který na něj vypálil z</p>

<p>dobyté pevnůstky (ve které je “doma”)! Tento cizí pálící</p>

<p>útočník  musí  být  však  opravdu  těsně  u  své dobyté pevnůstky,</p>

<p>nesmí  být  ani  na  krok  od  ní!  To  už  by  pálit nesměl — naopak by</p>

<p>na něj mohl pálit kterýkoli domácí hráč!</p>

<p>Hra končí po předem stanovené době, třeba po jedné nebo dvou</p>

<p>hodinách.  Vítězí  družstvo,  které  má  při skončení hry více</p>

<p>pevnůstek,  ať  již  ubráněných  na  svém vlastním území, nebo</p><empty-line /><p>těch, jež dobylo v území nepřátelském.</p>

<p>Zdar hry — jako u všech našich her — závisí na poctivém</p>

<p>sportovním  jednání  všech  hráčů.  Někdy vznikají rozepře, zda už byl či nebyl útočník u cizí pevnůstky, když ho zasáhl obráncův</p>

<p>míč, nebo zda vůbec byl zasažen! Při prudkém běhu lehký úder</p>

<p>míčku  —  zvláště  hozeného  zezadu  —  hráč leckdy ani nepocítí,</p>

<p>může se ale mýlit také obránce — a v rychlém spádu hry,</p>

<p>rozehrané  na  velikých  prostorách,  je  těžko rozhodnout, kdo z</p>

<p>hráčů má pravdu! Každý z nich je přesvědčen, že pravdu má on a</p>

<p>jeho soupeř že se mýlí. V našem oddíle máme proto jednu</p>

<p>rozumnou  zásadu,  která  se  nám  velmi osvědčuje: když se dva hráči nemohou vzájemně dohodnout, rozejdou se každý na své</p>

<p>vlastní území—a neplatí tvrzení ani jednoho z nich.</p>

<p>Protože  máme  v  oddíle  většinu  chlapců rozumných, ukázněných a čestných,  nikdo  této  zásady  nezneužívá  — například k tomu, aby při  každém  zásahu  míčku  předstíral,  že  “nic necítil”, a</p>

<p>získal tak výhodu beztrestného rozchodu místo putováni do</p>

<p>zajetí.</p>

<p>39.    Obležené město Hrajeme opět venku na menším prostranství v přehledném</p><empty-line /><p>terénu.  Čím  zvlněnější  a  zarostlejší  místa  zde jsou, tím</p>

<p>lépe. Nejvhodnější počet hráčů pro tuto hru je 20 až 40.</p>

<p>Legenda hry: Město, které má 12 čtvrtí (bude-li se hrát hodinu)  nebo  24  čtvrtí  (bude-li  se  hrát  2</p>

<p>hodiny), je</p>

<p>obleženo  nepřátelskou  armádou  a  v  této blokádě hladoví.</p>

<p>Zásoby  potravin  jsou  takřka  spotřebovány  a obyvatelstvo se</p>

<p>udržuje  při  životě  jen  proto,  že  občas  přeletí nad městem — přes prudkou protileteckou palbu — přátelské letadlo a shodí</p>

<p>do  města  zásilku  potravin.  Nedojde-li  taková letecká zásilka</p>

<p>v  určené  době,  vyhyne  jedna  městská  čtvrť hladem.</p>

<p>Naše  hra  Obležené  město  se  hraje  podle  této legendy takto: Na</p>

<p>mýtině  nebo  na  loučce  uděláme  z  kamenů nebo ze signálních</p>

<p>vlajek  kruh  o  průměru  asi  pěti  kroků.  Ten naznačuje obležené</p>

<p>město.  Uvnitř  kruhu  je  jeden  hráč  s hodinkami, který</p>

<p>představuje  hladovějící  obyvatelstvo  i městskou správu v</p>

<p>jedné  osobě.  Jeho  úloha  je  vzrušující  a důležitá: v kruhu, ze kterého  nesmí  ven,  chytá  “zásilky  potravin”</p>

<p>(to jsou naše</p>

<p>papírové míčky) a kontroluje lhůty, ve kterých sem tyto míčky</p>

<p>přilétají.  Každých  pět  minut  sem  musí  být dopraven (vhozen)</p>

<p>alespoň jeden míček. Nestane-li se tak během těchto pěti</p>

<p>minut, jedna čtvrť města umírá hlady! Nic už nepomůže, když v</p>

<p>dalších pěti minutách sem dopadne víc míčků.</p>

<p>To už je pozdě.</p>

<p>Tyto míčky “navíc” si město nechává pro další pětiminuty v</p>

<p>zásobě, ale tu vymřelou čtvrť už nelze vzkřísit.</p>

<p>A  kdo  sem  tyto  míčky  hází?  Hráči,  kteří představují přátelská dopravní  letadla.  Kdesi  daleko  od  “města”</p>

<p>(400—500 metrů) je</p>

<p>startovací hraniční čára (potok, příkop, pěšina nebo jen</p>

<p>přímka naznačená vlajkami) a jedině za touto hranicí jsou</p>

<p>“letadla”  doma,  v  bezpečí.  Sem  za  nimi obléhatelé nemohou.</p>

<p>Každý hráč startuje v příhodném nestřeženém okamžiku přes</p>

<p>hraniční čáru do obleženého prostoru a nese s sebou jeden</p>

<p>papírový  míček.  Víc  jich  mít  nesmí,  letadlo víc neunese!</p>

<p>Číhají  na  něj  však  obléhatelé,  roztroušení  po celém území od</p>

<p>hraniční  čáry  až  po  “město”.  Hráč-letadlo  se jim snaží</p>

<p>vyhnout,  ať  už  rychlým  během  či  plížením  v zarostlém terénu — a  co  nejrychleji  dopravit  —  a  to  třeba  i dálkovým hodem — míček  hráči  v  kruhu.  Je-li  při  svém  náletu dopaden některým</p>

<p>obléhatelem,</p>

<p>138</p><empty-line /><p>139</p>

<p>musí  mu  míček  vydat  a  vrátit  se  se zdviženýma rukama zpět za hraniční čáru pro nový. Pak teprve může letět znovu.</p>

<p>Na  začátku  hry  vyřazují  obléhatelé  letadla pouhým dotykem ruky</p>

<p>(plácnutím), zatím nemají žádné míčky-střely, kterými by po</p>

<p>letadlech  pálili.  Ale  každý  ukořistěný  míček mohou pak už</p>

<p>použít jako protiletadlovou střelu a mohou jím tedy letadla</p>

<p>vyřazovat z boje i na větší vzdálenost zásahem míčku. Hra je</p>

<p>pro  letadla  čím  dál  obtížnější,  protože obléhatelé mají stále víc  a  víc  ukořistěných  míčků  —  a  tím  i možnost rychleji</p>

<p>letadla  vyřazovat  z  boje.  Letadla  po obléhatelích pálit</p>

<p>nemohou  (jsou  to  jen  letadla  dopravní, neozbrojená). Ale přece jen  mohou  obléhatelům  alespoň  trochu  ztížit protileteckou</p>

<p>palbu:  hodí-li  obléhatel  po  letadlu  míček  a netrefí se,</p>

<p>hráč-letadlo může míček sebrat a utéct s ním, ať už zpět za</p>

<p>hraniční  čáru,  nebo  hlouběji  do  vnitrozemí,  k městu. (Má-li</p>

<p>však  u  sebe  míček-náklad,  nesmí  sebraný míček použít ke</p>

<p>vhození do kruhu!)</p>

<p>Letadlo,  které  šťastně  dopravilo  svůj  náklad do města, se</p>

<p>vrací  se  zdviženýma  rukama  svobodně  za hranice pro nový</p>

<p>míček.  Na  hráči  v  kruhu  záleží,  aby  co nejpřesněji — podle</p>

<p>hodinek — zaznamenával přílety jednotlivých míčků (zapisuje</p>

<p>je) a aby měl dokonalý přehled o “zásobovací situaci města”.</p>

<p>Když  má  pro  několik  nejbližších  pětiminut  v zásobě vhozené</p>

<p>míčky,  takže  situace  není  kritická,  vyhlašuje daleko široko</p>

<p>nahlas  dobrý  stav  zásobování  a  nabádá letadla, aby zbytečně neriskovala  sestřelení.  Je-li  však  situace kritická, vybízí</p>

<p>letadla k větší odvaze a barvitými výzvami líčí zoufalý stav</p>

<p>města.</p>

<p>Míčky může hráč v kruhu chytat do ruky nebo sbírat ze země,</p>

<p>pokud se mu sem na dosah ruky dokutálejí, ale nesmí pro míčky</p>

<p>vybíhat  z  kruhu.  (Může  se  pro  ně  natáhnout nejvýše tak, aby</p>

<p>alespoň  špičky  nohou  spočívaly  v  kruhu.) Obléhatelé sice</p>

<p>nesmějí  do  kruhu,  ale  mohou  míčky  srážet  v letu nebo je i</p>

<p>sbírat  ze  země,  pokud  se  kutálejí  nebo  leží mimo kruh.</p>

<p>Hra  končí  přesně  s  uplynutím  předem smluvené hrací doby.</p>

<p>Výsledek  se  hodnotí  takto:  Město  se  blokádě ubránilo, když si</p>

<p>zachovalo  naživu  alespoň  50  %  všech  svých čtvrtí. Klesne-li</p>

<p>jejich  počet  pod  50  %,  patří  vítězství obléhatelům.</p>

<p>40.    Za totemy sousedního kmene Legenda  hry:  Dva  indiánské  kmeny,  jejichž loviště spolu</p>

<p>sousedí,  mají  své  kmenové  pověsti  vytesané do totemů po celém</p>

<p>kraji.  Oba  jsou  velmi  zvědavé  na  historii sousedního kmene, a</p>

<p>tak  jeho  zvědové  podnikají  do  sousedních lovišť tajné výpravy</p>

<p>a po totemech s pověstmi pátrají.</p>

<p>Hraje se v přírodě takto: Vedoucí si už doma připraví dvě</p>

<p>čtvrtky  a  texty  dvou  zpráv,  z  nichž  každá  má zhruba 60—100</p>

<p>slov.  (Čím  více  hráčů,  tím  delší  může  být zpráva, počítejte na</p>

<p>1 hráče asi 3—4 slova.) Text zprávy může být přibližně stejný,</p>

<p>jen  slovosled  by  měl  být  mírně  pozměněný.</p>

<p>Počet slov u obou</p>

<p>zpráv  však  musí  být  naprosto  shodný,  aby žádná strana neměla</p>

<p>výhodu.</p>

<p>Ukázka  zprávy:  Na  pastvinách  se  proháněla nepřehledná stáda</p>

<p>koní a bizonů. Země oplývala vším, co lid náš k životu svému</p>

<p>potřeboval.  V  míru  a  pokoji  stavěli  jsme  zde své vigvamy a</p>

<p>smích  našich  šťastných  dětí  ozýval  se  kolem od rána do</p>

<p>večera.  Pak  nadešla  strašná  zima  a  trvala  po pět úplňku. Více</p>

<p>než  polovina  kmene  v  ní  zahynula  mrazem  a hladem.</p>

<p>Zprávy  napíše  vedoucí  na  čtvrtky  velikosti A 4, které</p>

<p>vodorovným  a  svislým  linkováním  rozdělí  na tolik okének,</p>

<p>kolik  má  zpráva  slov.  Okénka  očísluje jedničkou počínaje. A do těch okének vepíše podle čísel jednotlivá slova zpráv, čili</p>

<p>co okénko, to jedno slovo.</p>

<p>Linkování  i  vpisování  slov  do  okének okopíruje na papír téže velikosti,  jako  je  čtvrtka.  Originál  (tedy čtvrtku) pak</p>

<p>rozstříhá  na  jednotlivé  čtverečky,  tedy  na jednotlivá slova,</p>

<p>kopii  si  ponechá  nerozstříhanou  pro  pozdější kontrolu, až mu</p>

<p>hráči přinesou své výsledky.</p>

<p>Účastníky hry potom rozdělí do dvou kmenů, zhruba stejně</p>

<p>silných,  a  oběma  vymezí  jejich  “loviště”,  čili dosti rozlehlé</p><empty-line /><p>herní  území  s  vyznačenou  hranicí  mezi  nimi.</p>

<p>(Hranicí je jako</p>

<p>obvykle  například  potok,  cesta  nebo  i  jen vlajky zabodnuté do</p>

<p>země nebo z kamenů vyznačená hraniční čára.</p>

<p>Příslušníci</p>

<p>jednoho  kmene  mají  na  hlavách  šátky  nebo čepice, druzí jsou</p>

<p>prostovlasí.)  V  obou  územích  jsou  pak rozházeny — textem</p>

<p>vzhůru — ústřižky jednotlivých zpráv.</p>

<p>Zvolený  náčelník  každého  kmene  si  rozdělí své mužstvo na</p>

<p>obránce a na zvědy. Zvědové vnikají do cizího území a snaží se</p>

<p>140</p>

<p>141</p>

<p>tam přečíst z rozházených ústřižků co nejvíce slov a jejich</p>

<p>pořadových  čísel.  Ústřižky  s  sebou  nesmějí odnášet, ani si je</p>

<p>v  cizím  území  opisovat,  aby  si  je  museli pamatovat! Čím</p>

<p>hbitější  a  by.  střejší  je  zvěd,  tím  více  slov  a jejich čísel</p>

<p>si při vpádu do cizího území zapamatuje a po návratu svému</p>

<p>náčelníkovi  zpaměti  nadiktuje.  Náčelník zapisuje slova na</p>

<p>list  papíru  podle  čísel,  která  už  má  předem zapsaná jedničkou</p>

<p>počínaje a číslem posledního slova konče. Tak se mu celá</p>

<p>zpráva  postupně  skládá  a  doplňuje.  Vtipný náčelník si leckterá</p>

<p>chybějící  slova  může  i  sám  domyslet  a nečekat, až je některý zvěd  v  cizím  území  objeví,  přečte  a  ohlásí.</p>

<p>Domyšlená slova</p>

<p>si  však  do  sestavené  zprávy  napíše  zatím  jen velmi slabě, aby</p>

<p>pořád  věděl,  že  nemusí  být  správná  a  aby  je mohl snadno</p>

<p>vymazat  a  nahradit  správnými,  přinese-li  je některý zvěd</p>

<p>později.</p>

<p>Každý hráč — ať obránce či zvěd — může na svém vlastním území</p>

<p>vyřazovat  cizí  zvědy  ze  hry  dotykem  ruky (plácnutím) nebo i</p>

<p>papírovými  míčky,  je-li  jejich  používání smluveno před</p>

<p>začátkem  hry.  (Používání  míčků  samozřejmě ztíží úlohu zvědů,</p>

<p>ale zase ulehčí obraně, která se během dlouhé hry ustavičným</p>

<p>běháním  za  zvědy  tolik  neunaví.)  Vyřazený hráč jde se</p>

<p>zvednutýma  rukama  ihned  do  zajetí  (jako  při hře Boj o</p>

<p>pevnůstky) a tam setrvá až do příchodu dalších tří zajatců.</p>

<p>Když  přichází  čtvrtý,  první  odchází  znovu  do hry. (Tato</p>

<p>“zajatecká  praxe”  je  u  všech  našich  her  vždy stejná — a</p>

<p>osvědčuje se.)</p>

<p>Když  některý  kmen  celou  zprávu  sestaví, předloží ji jeho</p>

<p>náčelník  vedoucímu.  Ten  ji  slovo  za  slovem zkontroluje podle</p>

<p>ne-rozstříhané  kopie  —  a  když  je  zpráva  bez chyby, ohlásí kmen</p>

<p>jako  vítězný  a  hru  ukončí.  Není-li  zpráva sestavená správně</p>

<p>(což  se  stane  velmi  snadno,  protože  zvědové někdy v rozrušení</p>

<p>popletou pořadová čísla slov a pak má zpráva chybný</p>

<p>slovosledy  nebo  si  náčelník  některá  chybějící slova domyslel</p>

<p>špatně,  i  když  smysl  zprávy  se  nezměnil), vedoucí náčelníkovi</p>

<p>oznámí,  která  slova  jsou  chybná,  a  kmen  se musí pustit do</p>

<p>dalších vpádů na cizí území, aby tam správná slova našel.</p>

<p>Trvá-li  hra  příliš  dlouho,  to  znamená,  že  ani jeden kmen není</p>

<p>schopen předložit zprávu úplnou a správnou a hráči už začínají</p>

<p>být  unaveni,  může  vedoucí  hru  ukončit  bez ohledu na to, ze</p>

<p>zprávy  nejsou  úplné.  Vyžádá  si  od  obou náčelníků jejich</p>

<p>záznamy  a  spočítá  každému  kmeni  všechna správná slova. Vítězi družstvo  s  větším  počtem  správně  zapsaných slov.</p>

<p>142</p>

<p>41.    Naše dlouhodobé hry Každý rok hrajeme v oddíle kromě podobných her, jaké jsou zde</p>

<p>popsány,  ještě  jednu  hru  dlouhodobou,  jakou je například hra</p>

<p>Poklad Černého delfína.</p>

<p>Každá  nová  dlouhodobá  hra  má  samozřejmě vždycky svou vlastní</p>

<p>legendu, je postavena na novém příběhu. Tím mívá také jinou</p>

<p>formu, obsah, jiné herní prostředky. Jestliže v Černém</p>

<p>delfínu  bojovaly  naše  hlídky  o  písmena  do zprávy, podle které</p>

<p>pak měly dojít k pokladu, v jiné hře zápasily o velké množství</p>

<p>ústřižků  starodávné  mapy,  které  musely sestavovat a navíc v</p>

<p>nich  luštit  různé  šifry  —  to  byla  hra  K</p>

<p>pramenům neznámé</p>

<p>řeky.</p>

<p>Ve hře Zlaté údolí bojovaly hlídky o “peníze”</p>

<p>na nákup</p>

<p>zlato-kopeckých  pozemků  (claimů)  bájného údolí. Pozemků bylo</p>

<p>šestnáct  a  měly  své  názvy  (například  Ďáblův kaňon, Strážní</p>

<p>útes,  Na  přepadu,  Medvědí  kraj,  Louka mrtvého muže, Zlatonosná říčka).  Každý  z  těchto  šestnácti  pozemků  se dál dělil na</p>

<p>třináct  dílců.  Bylo  to  třináct  barevných kartonků, pro každý</p>

<p>druh  pozemku  s  jinou  kresbou  (kresba odpovídala námětem názvu pozemku).  Způsob  získávání  dílců  i  jejich převádění z majetku</p>

<p>jedné hlídky do vlastnictví jiných hlídek bylo velmi složité a</p>

<p>často dramatické. Pánem situace a vítězem ve hře se stala</p>

<p>hlídka, která měla na konci hry největší počet dílců (jejich</p>

<p>celkový počet byl 16 x 13, tedy 208 dílců).</p>

<p>V  dlouhodobé  hře  Stavba  kanadské  pacifické železnice</p>

<p>pracovaly  hlídky  na  získávání  stavebního  i jiného materiálu</p>

<p>ve formě poukázek s nápisy Kolejnice, Pražce, Vagón,</p>

<p>Lokomotiva,  Potraviny,  Voda,  Dřevo  atd.  Na veliké kreslicí</p>

<p>čtvrtce,  kterou  jsme  —  složenou  a  náležitě opatrovanou — nosili  na  každou  výpravu,  byla  nakreslena mapa divokého kraje</p>

<p>s  nepřekročitelnými  vodními  toky  a neprostupnými skalami, lesy,  propastmi  a  bažinami.  A  v  této  mapě byla vyznačena</p>

<p>všelijak  se  točící  trasa  stavby  železnice, táhnoucí se přes</p>

<p>celý kontinent (přes celou čtvrtku). Pro každý kilometr trati</p>

<p>bylo  zapotřebí  jiného  množství  “materiálu”, například 500</p>

<p>pražců,  2  lokomotivy,  pro  dělníky  4  cisterny vody, 10 balíků</p>

<p>potravin apod. A hlídky musely tento materiál ve formě</p>

<p>poukázek  kupovat  za  “peníze”,  získávané  za body v těžkých</p>

<p>úsecích  hry,  když  chtěly  na  mapě  postoupit  o kousek dál.</p>

<p>Ceny  “materiálu”  ale  nebyly  stálé.  Když dlouho nepršelo,</p>

<p>143</p>

<p>stoupala  cena  poukázek  s  nápisem  Voda  do závratné výše. Běda</p>

<p>hlídkám, které je neměly v zásobě! Když za ně nemohly zaplatit</p>

<p>drahou  cenu,  nemohly  pokračovat  v  postupu na mapě — a jiné</p>

<p>hlídky,  ty  prozíravější,  se  zásobou  vody,  je předháněly. Jindy</p>

<p>zase  nějaká  až  příliš  prozíravá  hlídka nakoupila vodu v</p>

<p>nadměrném  množství,  ale  pak  začalo mnohadenní dešťové období, ceny  vody  spadly  a  hlídka  těžce  doplatila  na své přemrštěné</p>

<p>zásoby,  nakoupené  za  dražší  cenu.  A  což teprve na táboře? Když neměla hlídka v kuchyni dost dřeva, zvýšily se pro ni ceny</p>

<p>pražců.  Každým  dnem,  kdy  nebylo  slyšet houkání lokomotiv z</p>

<p>trati  vzdálené  od  tábora  několik  kilometrů, stoupaly ceny</p>

<p>lokomotiv.  V  parných  dnech  klesaly  ceny potravin, protože se</p>

<p>rychle “kazily”, zato stoupala cena vody, bouře snížila ceny</p>

<p>dynamitu,  pozdní  příjezd  nákupní  hlídky  z městečka zvýšil ceny</p>

<p>potravin.  A  tak  se  hra  prolínala  s  tvrdým životem na táboře,</p>

<p>učila  hráče  nejen  předpovídat  počasí,  ale  i uvažovat, přesně a</p>

<p>dokonale</p>

<p>pracovat.</p>

<p>Vymýšlejte si spolu se svými vedoucími u vás v oddílu podobné</p>

<p>dlouhodobé  hry  —  nebo  pro  začátek  hrajte Poklad Černého</p>

<p>delfína  podle  této  knihy. Všechny  jeho  úseky ovšem nebudete</p>

<p>moci napodobit, protože pro ně třeba nebudete mít při</p>

<p>sobotních  a  nedělních  výpravách  nebo  na táboře vhodné</p>

<p>prostředí. Ale  i  ve  skromnějších  podmínkách něco vymyslíte!</p>

<p>42.    Kámen na cestách Tento  úsek  kterési  naší  dlouhodobé  hry, nazvaný Kámen na</p><empty-line /><p>cestách,  jsme  začínali  na  jedné  nedělní výpravě bez jakékoli</p>

<p>předběžné pracné přípravy. Našel jsem v trávě na pokraji</p>

<p>řídkého  lesa  pěkný  kulatý  kámen,  veliký  asi jako slepičí</p>

<p>vejce,  a  ten  mi  už  sám  dal  nápad.  Prohlédl jsem terén, tedy</p>

<p>loučku a stromy v lese — a za chvíli už hlídky závodily.</p>

<p>(Podle  povahy  úseku  mohou  závodit  někdy všechny hlídky</p>

<p>současně,  jindy  jen  jedna  po  druhé.  Takový byl i tento úsek.)</p>

<p>Na daný povel vzal první člen hlídky kámen a měl za úkol</p>

<p>hodit ho od startovní čáry tak, aby se dokutálel do malé</p>

<p>jamky, vzdálené asi pět metrů. Když se mu to nezdařilo, musel</p>

<p>si pro* kámen doběhnout a kutálet ho znovu.</p>

<p>Čas ovšem stále</p>

<p>ubíhali</p>

<p>Když  byl  kámen  konečně  v  jamce,  vyběhla celá hlídka od</p>

<p>startovní čáry, její druhý člen kámen sebral a běžel s ním asi</p>

<p>o  20  kroků  dál.  Zde  byl  strom,  který  měl  ve výši asi čtyř</p>

<p>metrů  rozsochu.  Úkolem  druhého  člena  bylo kámen mezerou</p>

<p>prohodit  a  před  pádem  na  zem  ho  na  druhé straně chytit. Nikdo</p>

<p>z hlídky mu v tom nesměl pomáhat třeba tím, že by mu kámen za</p>

<p>stromem  chytal.  Prohození  a  chycení  kamene nebylo snadné a v</p>

<p>leckteré  hlídce  se  o  to  pokoušel  určený  hráč třeba i</p>

<p>desetkrát, než se mu to podařilo.</p>

<p>Třetí  a  další  úkoly  následovaly  a  kámen putoval za neustálého ubíhání  drahocenných  vteřin  od  jednoho stanoviště k druhému.</p>

<p>Tady  se  měl  kámen  odpálkovat  uschlou  větví po zemi do</p>

<p>vymezeného čtverce na vzdálenost asi dvaceti metrů, tam dál</p>

<p>měl být přenesen na hlavě — bez přidržování — přes mělký</p>

<p>potok,  vyhozen  jednomu  členu  hlídky  do koruny stromu, kam</p>

<p>musel  předtím  vyšplhat.  A  závěr  úseku: doběhnout s kamenem co nejrychleji do tábořiště, kde byl start a nyní i cíl. A teprve</p>

<p>teď vedoucí smáčkl stopky.</p>

<p>Podmínkou  bylo  —  jako  ostatně  při  většině jiných úseků —, že</p>

<p>se  v  jednotlivých  úkolech  museli  vystřídat všichni členové</p>

<p>hlídky.  Nebylo  tedy  přípustné,  aby  v  celém úseku závodil za</p>

<p>hlídku  jenom  jeden  či  dva  nejobratnější  a nejrychlejší hráči!</p>

<p>A bodování výsledků? Jako v Černém delfínu: vítězná hlídka</p>

<p>dostala  tolik  bodů,  kolik  hlídek  závodilo.  A každá další — podle pořadí za vítěznou — vždy o jeden bod méně.</p>

<p>43.    Zlatodol Indiána Silného rysa Tomuto  úseku  říkáme  hromadný,  protože  v něm startují všechny</p>

<p>hlídky (celkem šest) současně.</p><empty-line /><p>Legenda  je  celkem  jednoduchá:  osadníci Zlatého údolí nalezli vysoko  v  horách  polorozpadlou,  dávno opuštěnou indiánskou</p>

<p>osadu  a  v  jednom  ze  stanů  jakousi  zprávu, napsanou obrázkovým</p>

<p>písmem na svitku březové kůry. Písmo patřilo vyhynulému</p>

<p>indiánskému  kmeni,  a  tak  se  jen  s  velkými obtížemi podařilo</p>

<p>rozluštit  jeho  jednotlivé  znaky.  Byl  to  zápis zlatodolu</p>

<p>Silného rysa, i s popisem cesty k němu.</p>

<p>Úsek  s  tímto  názvem  probíhal  u  nás  obvykle takto: Poblíž tá-</p>

<p>144</p>

<p>145</p>

<p>bora na kmeni osamělého stromu byl vyvěšen na lepenkovém</p>

<p>podkladu jediný exemplář indiánského dopisu, psaného tajnou</p>

<p>abecedou.  Klíč  k  této  abecedě  žádná  hlídka samozřejmě</p>

<p>neznala,  tak  jako  osadníci  Zlatého  údolí neznali písmo</p>

<p>Silného  rysa.  Ale  mohla  si  klíč  k  abecedě opatřit: Na druhé</p>

<p>straně  naší  divoké  říčky  byly  v  hustém  lese porůznu rozházeny</p>

<p>malé  ústřižky  papíru.  Na  každém  byl nakreslen vždy jeden znak tajné abecedy a pod ním písmeno, které znak představuje.</p>

<p>Ale  věc  měla  háček:  tyto  ústřižky  nesměla  jít hledat přes</p>

<p>říčku celá hlídka! Mohla tam jít jen její část — a když</p>

<p>nějakou  kartičku  našla,  musela  její  obsah svým druhům na naší</p>

<p>straně  odsig-nalizovat,  a  to  morseovkou  nebo semaforem</p>

<p>(například:  kolečko  s  tečkou  =  E,  černý trojúhelník = M,</p>

<p>svislá čára s vlnovkou = Z apod.). Jednoduché značky se daly v</p>

<p>signalizaci  poměrně  snadno  slovně  popsat.</p>

<p>Horší to bylo se</p>

<p>znaky obrázkově složitými. Pak záleželo nejen na rychlosti, s</p>

<p>jakou hledači značek uměli signalizovat, ale i na</p>

<p>pohotovosti, jak dovedli složitý znak popsat co nejméně slovy</p>

<p>a přitom srozumitelně.</p>

<p>Část  hlídky  na  břehu,  která  signalizaci přijímala, si předem</p>

<p>co nejpřesněji obkreslila indiánský dopis visící na stromě, a</p>

<p>jakmile  jí  vzdušnou  cestou  přišlo  od  hledačů vyluštění</p>

<p>některého nalezeného znaku, tedy odpovídající písmeno, ihned</p>

<p>je  doplnila  pod  všechny  shodné  znaky  ve zprávě. Samozřejmě že nečekala, až jim hledači na druhé straně říčky odsignalizují</p>

<p>všechna  hledaná  písmena,  ale  snažila  se domyslet si chybějící písmena a rozluštění celé zprávy tak urychlit.</p>

<p>Která  hlídka  byla  s  překladem  zprávy  hotova natolik, že</p>

<p>zprávě  porozuměla,  zavolala  na  své  hledače, aby se dále</p>

<p>nenamáhali, a vydala se zlatý důl hledat. Bylo to místo</p>

<p>vzdálené asi kilometr od tábora, popis cesty k němu byl ve</p>

<p>zprávě.  Místo  bylo  označeno  kolíkem zatlučeným v zemi a</p>

<p>nápisem Zlatodol Silného rysa. U kolíku bylo šest kamenů,</p>

<p>označených  barvami  hlídek.  Hlídka  sebrala svůj a donesla ho</p>

<p>do  tábora.  Podle  pořadí  dostávaly  pak  hlídky body: vítězná</p>

<p>(první, nejrychlejší) šest, poslední jeden bod.</p>

<p>44.    Drobné úseky bez příprav V našem oddílu jich máme desítky a s novými dlouhodobými hrami</p>

<p>nám stále přibývají nové a nové. Mnohé z nich jsem popsal v</p>

<p>různých  dopisech  i  knížkách,  několik  dalších vypisuji zde.</p>

<p>Můžete si je zkusit i jen tak, o závod, i když třeba žádnou</p>

<p>dlouhodobou hru nehrajete.</p>

<p>Sbírka  podpisů.  Jednotliví  hráči  hlídek  si  na povel nastříhají</p>

<p>nebo  nařežou  tolik  lístků,  kolik  hráčů  hraje.</p>

<p>Každý lístek</p>

<p>podepíší  čitelně  celým  svým  jménem.  Tyto lístky pak vyměňují</p>

<p>s ostatními hráči tak, až jim zůstane jen jeden s vlastním</p>

<p>podpisem.  Za  ostatní  získali  lístky  s  podpisy všech ostatních</p>

<p>hráčů.  Je-li  ve  hře  dvacet  až  čtyřicet  chlapců nebo děvčat, je</p>

<p>to  pořádný  shon  a  dá  značnou  práci  všechny lístky vyměnit.</p>

<p>Hráči  si  ve  zmatku  zpravidla  nezapamatují,  s kým už si lístek</p>

<p>vyměnili a s kým nikoli, a tak mají od někoho lístky třeba</p>

<p>dva,  ale  schází  jim  lístek  od  toho,  na  koho zapomněli. Vyžádá</p>

<p>si mnoho času, než zjistí, čí podpis jim chybí.</p>

<p>Někdy dokonce</p>

<p>ani nepostřehnou, že nějaký chybí!</p>

<p>Kdo  se  domnívá,  že  má  sbírku  podpisů  na lístcích úplnou, vloží lístky  do  obálky,  nadepíše  ji  svým  jménem  a odevzdá vedoucímu</p>

<p>hry.  Ten  na  obálku  poznamená  pořadí odevzdání.</p>

<p>Boduje  se  takto:  Hráč,  který  odevzdal  svou obálku se sbírkou</p>

<p>jako první, obdrží tolik bodů, kolik je hráčů, a každý další</p>

<p>vždy  postupně  o  jeden  bod  méně  než předchozí. Za každý</p>

<p>chybějící podpis se strhávají 3 body. Výsledné body</p>

<p>jednotlivců se pak spočítají celé hlídce. Hlídky se bodují</p>

<p>známým  způsobem:  vítězná  získá  tolik  bodů, kolik hlídek</p>

<p>závodilo, poslední 1 bod.</p>

<p>Kamení na váhu. Hráči mají za úkol nasbírat v určitém čase (za</p>

<p>půl  hodiny  až  hodinu)  předem  určený  počet kamínků (třeba</p>

<p>třicet  nebo  padesát  apod.),  ale  takových,  aby dohromady vážily</p>

<p>jeden  kilogram.  Vážit  si  kamínky  před  jejich odevzdáním není</p>

<p>přípustné! Každý hráč musí pracovat jen podle odhadu a citu v</p>

<p>rukou.</p>

<p>Jakmile  uplyne  určená  lhůta,  hráči  odevzdají své kamínky v</p><empty-line /><p>sáčku  nadepsaném  svým  jménem  vedoucímu.</p>

<p>Ten pak za</p>

<p>přítomnosti  hráčů  převažuje  jednotlivé  sáčky na kuchyňských</p>

<p>vahách  (jako  rozhodčí  je  samozřejmě  smí použít). Vítězí ten,</p>

<p>kdo  odevzdal  kamínky  ve  váze,  která  se nejvíce přiblížila</p>

<p>kilogramu.  Sáčky  ostatních  závodníků  se  za vítězným řadí podle</p>

<p>velikosti</p>

<p>146</p>

<p>147</p>

<p>rozdílu  naměřené  váhy.  Bodování  je  obdobné jako u Sbírky</p>

<p>dopisů.</p>

<p>Oheň na obětní skálu. Náš tábor leží na břehu divoké horské</p><empty-line /><p>říčky.  Přes  vodu  je  bujně  zarostlý  ostrov  a  za ním další dvě</p>

<p>ramena  říčky.  Proud  nejvzdálenějšího  ramena bouří a hučí pod</p>

<p>příkrou skalnatou strání neobyčejné výšky.</p>

<p>Jednoho  dne  dostaly  naše  hlídky  následující úkol: založit na</p>

<p>našem  břehu  co  nejrychleji  ohníčky  a  ve vlastním zájmu je</p>

<p>stále  udržovat.  Jakmile  oheň  vzplane,  zapálí od něho jeden</p>

<p>člen  hlídky  svíčku  co  nejopatrněji,  ale  přitom co nejrychleji</p>

<p>ji odnese přes všechny tři dravé proudy nahoru na vrchol</p>

<p>skalní  stráně,  kde  je  rozhodčí.  U  něho  zapálí plamenem svíčky</p>

<p>malý papírek — a tím závod (úsek) pro hlídku končí. Čas se</p>

<p>měří.</p>

<p>Zhasne-li  svíčka  po  cestě,  musí  se  nosič  se svíčkou vrátit k</p>

<p>vlastnímu  ohníčku  a  předat  ji  dalšímu  členu hlídky. Ten ji</p>

<p>znovu od ohně zapálí a vydá se s ní přes říčku.</p>

<p>Plamen  svíčky  se  nesmí  chránit  před zhasnutím ničím jiným než rukou, proto se stává, že svíčka zhasne třeba i desetkrát, než</p>

<p>se ji podaří donést na temeno skály. Vinu na zhasnutí má často</p>

<p>i  uklouznutí  na  kluzkém  kameni  nebo  stržení dravým proudem. A</p>

<p>tak  se  při  nesení  svíčky  vystřídají,  třeba  i několikrát,</p>

<p>všichni členové hlídky.</p>

<p>Zkuste  si  udělat  podobný  závod,  i  když  váš tábor třeba není v</p>

<p>tak  romantickém  prostředí  jako  náš.  Nějakou vodu, kterou</p>

<p>byste  mohli  s  rozsvícenou  svíčkou  přeplavat nebo alespoň</p>

<p>přebrodit,  máte  u  tábora  jistě!  Koneckonců můžete se svíčkou</p>

<p>přelézat  i  rokle,  skalky  a  jiné  podobné překážky, utíkat s ní, šplhat  do  strání  —  a  udělat  si  tak  závod,  na který dlouho</p>

<p>nezapomenete!</p>

<p>JAROSLAV FOGLAR</p>

<p>Poklad Černého delfína Sebrané spisy svazek 15</p>

<p>Ilustrace na obálce a v textu Gustav Krum Ediční  poznámku  napsal  Václav  Nosek-Windy Vydalo Nakladatelství Olympia, a. s., Praha 1, Klimentská 1, roku 2000 jako svou 3096. publikaci Páté vydání — dotisk, 150 stran Odpovědný redaktor Vladimír Dobrovodsky Technický redaktor Jan Zoul Vytiskl Ueberreuter Print, spol. s r. o.</p>

<p>Tem. sk. 14/64</p>

<p>27-066-2000</p>

<p>ISBN 80-7033-532-7</p><empty-line />
</section>

</body><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAIBAQIBAQICAgICAgICAwUDAwMDAwYEBAMFBwY
HBwcGBwcICQsJCAgKCAcHCg0KCgsMDAwMBwkODw0MDgsMDAz/2wBDAQICAgMDAwYDAwYMCA
cIDAwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAz/w
AARCACeAGQDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD7L/4bp+L2jX+oWM/ia2uP
sv8ApHn/ANj29Z//AA3D8ZfEdrbzweKrfTre6+z/AL/+yLc9f+3evmjR9Hg+LWvXHiCDxBc
21xdXH+kefcf6N9nroNY8Sa/rFr9hgnttN8J2tv8AZtPt/wDn6/6+KDmxP78+m/gb+3r4qm
sP7V8Y+Mbm5t/7PuLb7Daafp0X2q4j/wCXmqHxJ/4Kq6r4JtdPg/4Sf7NcX3/UPt/9F/8AJ
evynvPG3xw0fWbjQ76fTbbWLX+0NO8j7Pb/APHx9ptv+nivojR/iFBZ2tv/AMJHpWpXOoWt
vb/aJ4Lf/l4rozLEU/8AmGDLcNiP+Yk97+Kn/BTv4n2Xh3Tr7Q/iTpt1c3OofZvIgsNPP/L
vc/8ATvXD+HP+Crf7Quvapbwf8J3/AMvH+kf8SPTv/ketGz+J3hLwr8PvBcEHhnUv7Y/4Sz
+0f3//AB6/aLfTtS+z/wDtvWxF+034Z0i01XyPh7pot/8AhILfWvInuP8Ar2/0f/r3r5s+x
w+Gw5wf7SH/AAVz/aF+GNrrH/Fw7bTbe10O4ubef+x9O/4+P+Xf/l3rkv2Rv+Cwn7SXxD/a
CubHxj8SftHh/wDsi4ubeAeG9Otc/wDkvXc/taftOeA9Y+H3iTSp/BdzqVxqlvp9zb38/wB
n/wBF+z21t/pNx/n/AOSa4P8AYy/aQ+HmsftS+LLHwr4Kubn+3rfUNe+361b2/wDov2f/AE
m3+z/+TH/btXqHgYY+g/C3/BRL4y6n4R1DVZPGktz9l+0f6/R9O/8AkeuH1n/gsV8V/Dnw4
udUn8d3P+jf6iefR9O/+R63f+FzeEbPxv4b1WDQP7N8J2v/ADBf/Amvn/4kftafCu8tdH0r
VfBf2n+y9c+06hBb6Hb/AGX/AI+bn/Sbf/l5uLj/AEj7P9nuf9G/0avMwx9Jifq9D/aPq5z
2j/8ABdj9qfxr4ouNOsfH9zbWY/5b/wDCN6d/8j1L8U/+C7X7TXhW00fyPip9muLr/j48/w
AP6N/8j1Y/4Wd8D/8AiT339leJLm40HXLfXrjyPDenab/b3+jW3+jXH2e4/wBH/wBJt/8Ap
4/4+a5f9qj9pz4O3nwa1ixsfh7c22oeKftGo6ff/wBh6dc/2Xcf8S3/AI97j/l3t/8AR9Q/
49v+fmvbw5+S5lnft8R/sx7Of+CyHx40j/R5vHMtxJHwX/sfTuf/ACXor4k15JNf1SS6sjb
XFtJ9x/WivW9qfhf17G/9BB9ofDe8ns/CVvoEEH/H1cf6/wD5+qseMPG3/CbapceH4J/s2n
6X/wAfE/8Az9Vn6PeQeCfCXiy+8/7NqGg/8e//AF8f8u9cn8H/ABJY2fi23n1z/SdL/wCXi
wryT+s/qpY+MH7Pfi3R/ifqHxK8D6B/wknhPS9P/wBH8PQXH2a51S4/5eP+Xf8A6d68Q1n/
AIKG+MPh54w1Cx8U+CNF8E3ul2ElxLoutX9x9purj/n3/wBHt/8Ar3r7v8N/tgeA9Htf3/8
AaVt9luPtNv8A8TD/AI9a8b+PHwk+F3xm8Xah8Q9DsdbufFn2i31L7BPcW/8AZmqfZ/8Al2
/5+f8ASa6cNiTmxOWng/xJ/wCCkHjTWPCWj31j4D8N6l4b+0faf7asNQuPst1cfZv+Pb/j3
/4+P9IrrP8AgnX8QtV/aE+IPijVfsNtbaPqlxb3PnwXH2n/AEj7N/8Ac9eF69488K+MdL0f
Rtfjkj8P+F9Q8zyJ9Y/s3U/9Iuf+Pb+z/wDj5+0f9e1fSn/BOv4Nar8PPG/iyf8AsDW/CWj
3WoW+o2+iz/8ALrb/AObivNzI6ct+sHWePLz/AIlf2GfStN1v7V4T0+5+wT2//H1cVzfwH/
Z6gs/2r/8AhJrGe203T7rT7i28j7R/pX2j/Sa7T9rTSNVs/h7cX3hzxPbaJcf8I3p+nfuLe
4+1f8e32n/24rg/+CY/xCsfG3xl0/Sr6f7T4s0H7Rc28E//ADFP+Pn/AOSK8T/aD9I+s5fX
w/1Y9M8S+CdV1j4aXGlaVB9puLq3+02/+j/9PNz/AKT/AOk9eJ+D/hjB/wAKv8aeH9V/sTU
tQ0v7P9nv4P8Ap4udN/8AkivfPGHirw/o/gi3n1XWLa2t7W3t9O/69bj7T/x815H4Ds/BXw
90HxpB/wAJPolzb6pqH2nyP9I/0X/kG/8AyPcVzYb6wdOd/wBh0MP/ALwcv4k+A994b8EW8
EH9m639q/5b2Fx/x61xfx4+Hs+j/s3ahBPY+G7nULX/AEa3ng/0m6tf9Jtv+Pj/AKef+Piv
aLTxt4R8SaXcQaH400T7P4X+0fuILf8A0a1+0f6N9m/6eP8An4rz/wDac1jwl4q+H2seR4u
022uNeuLjUbeCD/Sf9I+021dOGxOIPgMNwbkeU/WMThj4zPiHxV8Jf+JKmi22sQQfNDd/89
UPT+Ror6NsUe1mvE1LU7a3vBcv5ifZ+nNFfcH5Oe1+JLK+/wBI0qef7Tb6pqFxc3E//Xvc1
9Mf8Ei/gzpXiT9qS4g1zStN1K3utLuLm48//t2r5/s/BN9eapcT+f8A8/H7j/n1/wBJr6c/
Ya+M2jfsx+LfEmv6rB/pH9h3H2fyP+Xq4+01yYbDH6Nifq51n/BVH4Y/8K9+Euof8Ir4f+0
/6R9mr4X1jxVff8I5ceRoFt9o+z/Zrf8A4mFvX1ReftgeIPiF8G/sPir/AImX+kfadQv5/w
Dj6tf+fesfR/2bvCXiq1uJ76fRLnULW3t/s/n0Yk5v454P4PvNH8VeCNP1XxHoGm22oaVcX
Fz5/wDy9f8AHtc17h4DvNK/4WDceGPPttN0e11D7Ncf9PVc/rHw90rwT8L9PsfItra31S4u
Lb9x/wBe1z/9z1J4bvLHR/G9x4n1z/iZXH2j7TcW8H/HtXiYn/eD7bJPq9DL/wDZv94PP/j
z4b8QXnw+1C+8jRLm3/s+3ttPgg1D/Sv+Pb/SPtFcX+x/+z34m+A/7Utv418VX2iW2n2un3
FzcQQXFxc/8u1z/n7P/wAfNd58VLzxB42+GmsWOlT+NtbuPs9xc28Hh7T7i5uvtFxbf8e3/
Hv/ANPFaGsfs9+J/FX7V39qwaVqVtp//CN6xbeff6Xcab/pFxc6l/z8f9fFc31nEHpYbLcj
+sFj48fD2D/hTeoeR/yFLr7P+4g/4+rr/Sa8j8SeG7HwRa+G9K8OeH9N1vT7q4uP+Ekv7i4
t/wDiV3H+k/6N/o//AF8f+k1fRHjvyLz4fahr/n/8Se1t9Qtri4+z/wDLxcXNt/8AdFeD3n
xOsfFV1qH/ABU+iW39qf6TbwQaf/28/wCkXH/yTXm4bE4g6cyy3I6GHK/xI/Z7/wCLgaxY6
VY6bpvhe11y4/cWH+jWv2f7T/x7V5P+2x8GdV8E6p4b8QQQW1zp/wBo+zfuLj/j1r3z41/H
H4e/CHxJ4stI9c00/wDCZahqFv8AZBcf9BC4tq5P9sH4nWPgn+2P39tc6h8Qf+PewsP9J+y
/aLmvSw2JxB+b5lw3kf8AvOGxBzej+DV8Qael3N/rJeTRXmd74r1jzz+/orp+qn5L9ZPsTx
h420r4Y2vijxBfQfaf7L/8mv8ASbmuD8eftOQeJNBuL7wBBc6lrH2i3trex+z/AGn/AI+Ln
/j5/wDJetD42aP/AMLO8JXFjYz/ANm6fdXH+v8A+Pb/AEe3uf8ASK+d/wDhYMHwZ+JesT6V
9p8N2+qapcW1vP8A6Rc6Z9n+0/8AkvcW1zX22G/3c+kzvE4ihiPrJ7R4b8bazo9r4kg8Ywa
lqVxa/Z/s/kW//Px9pr1zR72xPjjR5/P/AOJhqlxb3OoX8Fx/5LV8z/Cv9oWfWPi1b6Vqt9
bXNvdf8hCeD7R/pVv/AMu//Xv9mr6I+CfhX/hZ3hvxJr8H2nTf7L+z/wBnwT/8/FebicMe3
kmd4eue4ax4Wg8K2vhufXILb7PpeoXH/pNc1xesf6Z9o+w/6TcXX/LCeti8+IX9s+E9Hgvp
/tOoWtx/pE89x/x9f6Nc1XstH/se68+evNxJ9Jhj0yz+J194J+GnjSeDStb0S4tdPuNRt7+
D7P8AZrX/AEb/AEeusvfi14Y1fxdrE/iP7Tpv2X/lvPb1439t1XxJ4T8SWMEH2m3163/18F
xb/ZbW4/s77N/pH/gP/wCTNdRrw/4WD42nt7H/AImdv4ot7e28i4uLf/iV/wDPxbf6R/8Ad
FeJ9ZxH1g+/w2SZf9X/ANpPG/EgvvFXwH8SWM8H9m6f9ouNRuIPs/8Ay7/5/wDSmuL/AOGb
/DHhS11DyPD9tolx/pH2iCfUPtP/AD8/6T/5L16p+0J4Vn8E6XqH26+0220+6uP9HnuLj7N
9q/0a5tv/AG4rD/Yh+DUHxa8JfFzyINN8Sf8AEn1D+z/I1D/l4+03P2f/ANKK83/aDpzfLc
rr4f6sfF/7a/7CvifxH8QfBc+lQW2pW+qah9muPsP/AC6/9PP/AF71oftyfD3VdH+LXgu+n
g/4k919n+zzwV9qfGDwTB/wsHxpB5Gm23/IQ/0efUP+Pq4+06bc14P+07o9j4q0vw3Y/wBq
+G9N1DS7i31H7B/aH+lXX/Hz/wCTFdOGzLEHwHEnBOX4D/mI/wCYc8T/AOFa/wDCQf6X/wA
9eaK/QP8AZY/Yi0j4g/A3R9VutCttSmuXuSbj/SP3n+kSUV9Ifzz/AKm/9RB54fI8R6pb2P
8Ax82+l/8Ak1/pNfEfg/xto+j/AB41ix1WD7N4b/ty4/tCD7P9pubq3+0/9PFfeH7Mdnb+J
NVuL7yPs1v9nr4P1j9mOf8AtTxRqv8Ax7f8Iv8A8hD/AK+PtP2avpMMfR8ZZl7A3NH+GPg7
V9UuJ/Dl9c/Z9U/0b/T7f/Sf+ni2t/8Al2/596+7NH+A/wDwivw+t9Kgguf7Ptbe4rzP9hv
9i3SvGvw+8N+Ltcnufs/2i4udPgg/8Bv/AG3r6o1jxtB/ZVx5Fj/x629xbf8AHxXNiT0uG8
N/s/1k+Z/EnhX7Hpen/YZ/s2of2h/o/wDo/wD07XNeqeD73+2LW4n/AOPm4rP+JGseGPBNr
o8E99/xMP7Q+03EEH/Lr/o1zbf+3Fdp8E9H/wBKt/Pgtv8ArhXiYk+/wp83/tO/CX4qeG/G
9v4m+3W1z8O7q4+zafB9ouP9F/0b/j5uLevD/jZ4Jvh9ng+w6l4k1jVNQ/18Gh/6NX6UaP8
ACWDxtoPiC+8R31z/AMIn4o/0n+xZ/wDl1uP+nevhv9pz4S+Lf2e/gjcQX3ie51L+y/8ASP
3Fv9m+y2//AC7/AOkf+A9eJluZe3/2Y+kzLJPYYf6yHhv4tT+JP2MvEnhjXJ7n7R4XuNP/A
LP8/wD5dbf7T/x7V6Z/wSj+OWlfCX/hLLHVftNzb6p/x8TwW/8Ax6/6Tc18/wD7N/ww1Xxt
+zb4s8a6rfW1z/an+jeR/wC3NcP8N/iFqtnpf7if/iX3X+jfb/8Aj5tvs9el/wAxB8TneZf
UMv8ArJ9wftc3ePip4g1XR4P7S8P6pqH+j3EFv/y718X/ABs8/WP2m9Hn/srUvs9rb2//AC
7/APXz/wDJFdpZ/HLxPZfaPt09z9nure4tvPguP+PquL1jxt4n1j43W8+h6/c3P/Ev+03Hn
/8AL1Rhj4DE53/buI+sYk/Wb9l/TJ9H/Z58HReZdfNpkT/nmivjf4a/8FEfGvgLwJpmi/6d
/wASyAQf8g+37f8AbvRXT9ZPS+rH0F+z3o//AAz38JdQ8QarB9puNB0PULnyP+vf7TXyn+x
P+z3/AMNCfstePLHVb7+zbjVNQ0+2+3/8/Vvb/wD8RX2x8SPCv2z9mTx5pVj/AMhi60PULa
3/ANI/6+a8n/Yb/wCLY/soeC9A8Rz23/CUf6R9osP+Pn/SPtNzX0mGDE4b2+Yf7SeweG/h7
4f8N6Xp+gaHBbab4b0G3+zW8EFZfg/wr/xNLiDz/wDSLr/RvInrpP8AhG57y1t/t2lfadPu
qr6xrHhn4Y+HLjVdcvv7Nt7X/Rrew+z/AOlXVx/071zYk+tw2G/2c+f/AIwWf/CN+I9Y8Ta
5BbXOn3WuXH/3P/7b1sfB+8gvPCVv408Va/8A8Ilo91rn2bT7D+0Ps1r/AKP/AOlFfAf7Wn
/BSuf/AIXdp8/2HUv7P0q4/wCJPov/AE8faf8A0or9ZP8AhG774e/Af4Rz/Ybn7PoOoW+o/
uLf/Sf9I+023/uQr5vEnpYU+Y/ir+0j4u+GHx4uPAfhzStE/wCEL0HXP7O1DWri3/49bi4t
vtNeoftUfDGx1j9lrxJYz/adS1DXrf7TcXH2j/j6t7f/AEmtDwf8PfDHjfw58RIJ/wDkIap
401jUf3H+k3Ol/wCk/Zv9It/+3ej/AIVL4u1LVLfz/E//AAklv/aFv/Z8Gjaf9mtvs9v/AM
/FeJict/2j/Zj9Iw31j+z/APaT538SWeleJP2c7jwzocFt9n0HT/8AhGNcgg/5gNx/y8V8H
/CrR/iH4J8EW8/hzVf+Ekt7X/j4sL+3/wCPr/r3r9TLT9nvwH8TvBHxUn0rxB/Ymoa940/t
/Q9Wg/4+vtFxbfZri2+z/wDXzb3H+j/9O1fL9n4V/wCEb1TyP7K/s37Lcf6RYf8APr/07V7
eGPyXiX/dz5/8N/E7StY+0WM/2nwlrH/LxBPWPeefZ+LNQsf+Pm4ure3trf7Bb17J8SPh7o
HxO0v/AImtjbalb3VxXz/4ks77w343uLHw5B/aVxpdv/o/n3H/AE7V04Y+I+rYc7j/AIWF/
wBRrVrf/Y8u44orzgftSaVbfJr+i6jb6qP9cn2e44NFdB4P9kVT9b/Af7QmgfE7QfFmlT2N
zbf6RcadcQQW/wBp+1W9aHwr/wCEf+GP2eCxvvGWpW9r/o1v5/2f/Rbeub8B+CfgteXWsar
Y+Lv7NuNU1C4/48Li4tvtX+k12n9j/BbR9LuPP8Ta39o/6YahqNe59ZPuTQ/4XxB/wm+oQQ
QXNzp/9n29tb39/cf8ev8Ax81x/wAa9H8T/FrXtY8QWMH2nR7W4/sG4v8A/R/tVrb/APTv/
wBvP2ivQPEn7N/wksvDn9q6rr+r6bo//HxcX/8AblxXz348vL7WPG+n+EvP1vw34b163uLn
UJ5/9J/svT/9J+0f6Rcf8fH2mvNxR7mG/wB3Phf4kfBm+/4al0e+1XVbbW9Putct/wB/9n/
z/wA+9fvJ4Ps5/iF8CPDfn2P/ABMNBuLe2uP/AEmr8o/2kLz4e+Kv2r7jwj4A/wBG0f4aaH
o9zof2C4/0b7R9p/4mP+j/APgRX6IfB/8AacnvfA+oeIILG503UNe1C3/s+CvEzLDHpZbiT
yPWPG3h/wANeN9Y8P30/wDZuoaDrmsajqH/AC8/Zf8AiY3P/wBz1l+JP2qPE/7TvgjUIPhX
feJNE8L3Vv8AZtQ8fT6f9purq3/6h9v/AO3FSftUfCXQPCul6xqs99/wlviT4l3H2bUIILf
+zdCtftH/AC8/Z7f/AI+Ln/R/+Pi5ri/25Pjl8Nvgb+z74kg+Ffjy5tv+Jf8A2db+HrDUPt
Nt9o/0aj+OfSYnMsRXw50H7DfhDwXZ+LdP0rwP9p1K3tftGo/b7/8A4+rq4uP+PjUbj/p4/
wDumvM/2nPh7ffDz43eNJ54La50/wDtC3/fwf8AXtXF/wDBK/8Aacvvh78PvPsc3Piy61C3
024gv9P/AOQXb/8ALv8A6PXsH7Zn7b+gaxa6P4Kn8B/8V5r3/HxrUGn3Gm2v/HtR/AxB83m
WG9vl/wBZPnfWPI/su4g/6eK+d7Oz+xftBah5/wDx7/Z7j/22r6QvPsN4PPnn/wCnmvD/AL
HBeeN9Q8//AI+Lr7R/7bUYb/eD83xP+74g7SzhgvbcSf6Nz/070Vzf9of2b+6/0b5aK9L6y
fm/9mn1p8H/AISeNbP4fef/AMSS5uPtH+o+0fZvtVaH/CvfGtnr1xY/YdEubj7R9m8iDULi
vcP7GsfBPw+8/VZ7b+z7Ws/4b2f/ABVv27StVudSuLW3+0/6PXT/AGkf0R/ZuHK/xU+HvjT
R/wBnPwnr9j4Y+0/2Xcah/aEH2f7T/pFxbf6Pc/8Akv8A+TNWPHnwl8QeNvhLb6rfX2iW2o
f2H/pEF/cfZv8AR/8Al3/4962PB/7Tt94J8R6fYz/2lc/avtFz59fM/wDwUI/aE/tj4g6P8
PbGf+zbf7R/aOoTz3H+f+XmubDYb2+I+sizLMvqGX/Vj897P4ha58MfFmoX3n/2lb6p/pNx
BP8A8/H2m5/49/8At2r7o/Z7/wCCh3wk1f4g6P4fg8d/8I34btdD+03H9tXFv/otx9m/49v
tFxcf9PFxXzH+058Gfsfhzz777Npv2q4/0e/gr5n0f4HHxt4s8ifSrb+0DcfZv+PivbzLLf
8AmGPzfJOJMP8AV/rJ+0Hjz9pz4e+FfhfceIPDnjv4eeJNQ/49reD7Rb3P/pP/ANO1fGej3
kH7Tnx40/z/AOxLnwna3H9o/Z/D1v8A6L/17faK8b8N/s32Pwxuv399bW1v9o/5YW/2n/SK
9I/Y/wBHn0f4aaf5F9/x9XH2nz/+fWubE5b7A+kyTiTD5t/ux7BeXn/Cpfjxb6r59tqWn6p
of2b9/wD6NbfaLf8A6eK5vwH42/4aEutY1XXPs1t/ZdxcXNvPB/x7f8+1vbVy/wAR/FU954
c1jSoP+Pe11C3ubivK/wDhbV94J8W6PfQf6To91b/adcsP+fX/AKef/JivE+rYc9vMsyxH1
f6thj6g1jyLzVLex+w3NtcWteD/AGPPiPWIJ/8Al11D7N/5M3Ne0eD/AInf8JtqmnwT/wDH
xa2/+jz/APPr/wBO1eX+G9H/ALY8R+LJ/I/5iH/tzc1zfVj4n6z/AMJ+IOH8baqLrxHcP5/
U0Vb1/wAEp/bNz+4tvvmiuk83/Zz9DbP4zaV4k8R/2VBP/o/2j/SPtGn3Ft/6UVj6x8WrHR
/2gvDdjY/abbR7X/iXXH/Evt/9KrLs9Y+x/FH7DP8A23olv/y7+Rp9vc2t1/4EV1msfE+x0
fxHp89j4f1u5/5dvP8As9v/APJFdP1Y/SPrJ3ln8PfCPgnVP7fgnudS1C6+0XPnz2/+i18V
3mjwfE74g6x471z/AI99euLj+z4J/wDn3r6w+PHjbVdY/Zk1iexsbm21D7Rb21v59xb/APH
xcXNfL/xs8SQfD3/QdKg/0fS7f/UQV9twLlv/ADE4k/HPF7O8R/yLsMeN/td+N4NI8HW+hw
SeXJ9s/wBHsa87+HGj3x0vT54P9GuLqqGj6xb/ABD8Z+INV1W++0XFrp9x/Z8H/P1cf8u9d
5oP2XQLS33/AOjW9r/o9vXt/Wfr+I+snwuJw39k5Ph8N/zEF/U/Df8AwnviQ6XYz/63/R7e
vbPip4J0r4D/AA+8Nz2MFz9n8L/8S7UJ/s/+i3VvXN/sUfDGf4hXWseJv9Gtre6t7j7Pcf8
ATv8A8/NeweMNH0q80u4sf+Et+zW91/x8efcf8fVfN5l/t5+q8E5b/ZOHPkPxheQaxa+JL6
xvv+JPdW9xc/8AHv8A8fX/AB8/Z/8A0orP8B6RB/ZdvBPY/wCkfaP/ACXqx4w8K6V8GfEfi
SCCf7T4b17T7i20/wD6dbiq/wAK7ODWNLuJ/P8A9Itbf/SIP+fWvkT63O/93LHhvWJ/gz43
t4P9J/se6uP+JfP/AM+v/TtXsn7N/keJPBGsef8A6NcXWoXFz5//AMkVx/hu9g/4Rz9//wA
e9eX+Dvid/wAKx8R/6+5trjVNU+zf9O11/wAe1PE4Y8TDfv8ADnvB8N2v/Mes/s+qf8tk9D
RXTeGP2pNK8P6LDa/2jc/uhj/j3orzfqxzfVjrvGH7PfiCz+Mlx5Hi3Uv+Pf8A5Yf6T/y81
0l58JZ7PQbe+/4TXUrn+y/9J/0iv1L8Bf8ABIf4e/D/AEVbK31/xtdRr/z3vLY/+29S+Mf+
CUPw+8d+Fr3RLjVfFlrHcDl4Lm2B/wDSevb+tH1n1Y/J/wDaE1iCz/ZBuILH/SdPurj+0fI
n/wCfj7TX5z/FX9sC+8beG/Ingtrn7L/o3n/aK/o9i/4IU/C2bw1BpE3jD4o3duOf32q2x/
8AbeuB1b/g2P8AgLrWj3dpPr/xMMeoz/ap5BqOm+YX9f8Ajwrow+Z/V6FsOeLiOGsPiMR9Y
xB/Pj4EL6R4UtILqP7RP5v+kR16/wCLI7v4lXXhrw/4Zsbm51DU7jyo6/Z7U/8Ag14+A0us
3F1/wlPxV8y5t/s5/wCJlpvA/wDACtHwf/wbVfBzwF4o07XLX4ifGe4udN/49o7jUdKkjj/
8p9deGzmhh8PsebmfDn1vMMPif+gc/OS8s/8AhXtpb6VYwW1t4btbi3/0D/p3rY8efsxwWd
1b/YZ/tP8Ay8+fX6SXH/BBH4RSaRd6bd+NPi1cQX/+sB1DTv8A5Dr0jSf+CQvgHS9BTTf+E
i8b3UAt/L/fXlsf/beuDD46259J9WPxj+JH7K8HiTS/sN99m1L7V/pP/X1XzXrHn/Af4t6x
pNjBc/2f/wAe1xBP/wAvWn/8u9zX9D9p/wAEWPhOLoXX9reOvMP/AFELf/5Hrzb4p/8ABvT
8DfjlqcWpalr/AMS7efTZfsr+ReaePNT0/wCPOs8TiKHY6fq3t8P9WPxls7OD7L+4/wBJt/
8Aj5+0Vx/huysfG2gahY6rB/xL/tFfuFpn/Bth8GtJ0g6b/wAJ38X7qAdptQ0o/wDuPqhpX
/BsZ8C9Etvs8PjT4wCP/sJaX/8AK+uXENNaHh5bl1ehh/qx+EH/AAn2v+E/9B/sK51jyf8A
l7/560V+9X/ENZ8Ev+hy+LX/AIH6V/8AK+iq9odP1euf/9k=
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEASABIAAD/2wBDAAYEBAQFBAYFBQYJBgUGCQsIBgYICwwKCgsKCgw
QDAwMDAwMEAwODxAPDgwTExQUExMcGxsbHCAgICAgICAgICD/2wBDAQcHBw0MDRgQEBgaFR
EVGiAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAImAWEDAREAAhEBAxEB/8QAHAAAAgMBAQEBAAAAAAAAAAAABQYDBAcCCAEA/8QATxAA
AQMDAgMGBAMEBwcCAwcFAQIDBAAFEQYSEyExBxQiQVFhIzJCcRVSgSQzkaEWQ2JyscHRCCU
0U1SC4ZLxF2OTJic1RGSDsvA2RbPS/8QAGwEAAgMBAQEAAAAAAAAAAAAAAgMAAQQFBgf/xA
BBEQACAQMDAQcBBQcEAQIGAwAAAQIDESEEEjFBBRMiMlFhcQYUM0KBsSM0UnKRocEkYoLRJ
RU1B0NT4fDxY3Oi/9oADAMBAAIRAxEAPwC83fLk9fzL2Fp5SVZbxjHLrXPk83OlCK22Pkq4
uKiuKbaDTy0gyFY5q96OhNia9JBZiwsXGHGWHkrWtI8A54x606cW+omM4x5RHO0i1Ga/Z1t
tqBBcG05HvWdwa6mmNWMlwSR4spVsld57vJRjEd1Awfvmnq9jPPZfGCtD2i5sx1Qm+7lGVO
eeferuVtVrkEq1xIuoU7YvFTckcFLY+pXWmXwJcLkkXTsW1ataafZQlUyMG32/IKT4sCrgi
q078BVvR9lmNOrVGbLnPapQOQmrVMGVaw66A0pYIFmU4mI2XHFncog5IH60UsCXJvko6ztN
nL3GcjNpZ5c/I0ofDzWRFNt9sWYvDis8JKAUpA6/zpF8mrarFGZGtaPnioCfLAPWiF4Fwm2
vtrX3JC9isbQCAaG4xRKM6EwpS1RYaNxHI4Ph9v0qmFE5j2IsqSooQplQ8QwclXmaUNwI/a
xb2GBCKWkpG8EkDyq08hwSKS4MJbQyykHAIxSbm3agU6hhKNqWRuSf41Ll7Udsw44ZUXEJJ
UeY9KG4zYia2W9lctCkspKc4GfSiuVtQ82CyQF6TvLK2huEhwZ6kYQTWqPlORU8wky7fFFi
YXwknwYGfXnVh2JtBpJcfbdZbW2E8iOuahJREVTMcaluOUJKMKyPSo3guEVcEzWWZL6WIiA
lP1LNFHGQ3Hdgm0swy3eVNOgLSptSf50cndCFCzPRNnh2zuMIlhs/C9OtZZBqwqauj2lYCW
Wm9yFqKuXtS5NmyhFWJLbaILlrhv7EDKdpNLqyyOSQaTboADTXATsR1/1NWr8ilRTeRVvUZ
K7g5HVGShlI4kaV6Y6itUOBVSOSZ6dalhr9nbdkBIBV5HNC8FvxFmyuW+Rx0PRkDZzHLlip
ciihevUq38dwJiI4m7Dewcse9BuuNVNJZQn35+2SJTbCG0ttM/8AELHmr0FPp3MlWzfsBLj
NZLyUttAMo+RI/wA6bFGeTJoEAXB/etO1ofK2PWhcrAzSSuMkaCjgPNpbAU1zFDcwt9TqG4
yVsokxxuXnbgf41RbVk7FbWUeOmJngpb5j70yBKKFYhpxccAcy4kGmI01PKbRGtVuCEcSK3
ktJAV+gpJ4+rVe78wPqJq3pW8wxFbBGAD/iRRXNuli7J+pR7tbPyMf+hX+tFcb3c/c9FQ4q
HkJ7yN7jCDlY5eVDNHahOzwJ2okPbVpK+G24lBSofzzSqazY0uWLjBb9L7bey43PU2t0DHB
PhFN7p+or7UvS59uVrdZ8Eq570Y8S8YO33NDKl6sZTr38sSLY9AisQG2OM0V72VjotJ8yKL
hWAct0my6mOqIwVtDiLX83qPYVEiN3KdxdlpTGmtpO63upeSo+mQD/ACqFxZ3rOey7eIV2j
/mzz/tACmwyZZxtgMWh/ipWpKufPI9qaZnwSzNQEWtqPbpILe5XFeR/MUHLDFnUt4my7RDg
pcO6dMaYbKufw8+P+NKrGvSrOehcvV4uMeQY1uWjiREBtW5Ofl5cv4VmnOzNUIOSuxTv2s7
kLdwXHQl1z5VIRzB+9RzuFCnkBQNe3xlHAIRwmuanVI5/wqbhjpF4dpUxxstrbQlWc8YADA
9xVuQHcWCtt7RYzqNshkhtI5OpHL/+jVKaJLTvlCX2qahi3J6CYnyE7VoWMFNUuRkYWwRRV
8SOACOGnln3FJZuXANUwUkk8yDyPtQsNBJtltwtpGCVjxUIRZisBNxSkcsfLVIuw26GLb+l
7uFKw4JrwIHX92a3x8pxanmFW7pZetUaOgbdjfP+0edUEgJBLlpgypyCNsceLHXnUCbM5cn
SJ89SmEbFPk7z96bayKTu7DJGtjCUoZAGR85PUms7ka4xAtnRtv8AzVjBUBn705vwmTqbxp
Z8rs8SRnkGz/KlSKFaa0JEmaUHxqcVyPTpSGzpUvIgxYgpFjjN4+IFYBP+VLqlx5GF+Olpg
OLV8QA7vtVxYyaUVnkStVSHpbaO64RHZwCr7+tNiZpyv+QvRAG5aUqXuQrpRAoPk8Bp5afC
C2dp/wA6BMJKxnl1vUh1xbUU4Kshax6U+FMXWq344B7UTPJRClHxL88Uy4hlWPa+/XAoY/c
o+dZ6UW6yM05JDXBtyo7rKk89x27fQUiTM9aV4hqLH2sSUKHUnC/fyqKRilLKA6sx1hbhwp
HNCvU+lWbIJSTQM1O++/b+8qTsSogYPlToiqOBW8QDak/MFDFGbZ+U2uK+XLfFSo4w2ncfP
OKUeMqed+zAN3a2SuagVJGQnPPNX1Otp6l0gdl7+1/CjNvdnpaXO/Do6V7OKt5KkBI+1DVl
ZGrT09zE/XV3tsfS+51vjKGxLqUHmM5qo2sFZ7sBCza208iJEiI3sIQ0k7lg4z6Zo96vYp6
edrlPXjNxksxZkb4kZs75CQcbk5pdbkfo5JXT5G2ww4bcZp9tTilPoTlLhJ4acfKmmpGecs
29BiSuA0jgKACsbwo1RWeQBN1XBu65dgtUcLUhChKmkYQDjkEnz50tyHRpO1xHizDOti475
/aoDpZdR0xsOc0+ixOoXDGSyvgSt2752HMfwrRLg56jkW9Aw3hpx8uK3Bc6Rv8AtuFJizVW
XHwfpl026pslvSdw4pf3DmAloms9R+I3aen4GWUzzPVMmt4CXn1frtJFZOprcNqQHv7Ybaj
vDaoyFbUo6mjlEGnLNiBmzfszragFJe5hR6jl50p3NKauDmrAU7tyApa+SE+3rQtjA3peyR
V3KOhTZQ2hxOUnmFeLzFDd3Ddif/am03Y7G7ZJtvY4D8rJkc+RDaSRyrfKFng5lGo3yNvZN
2Y6Ul6Nt07UgV367LX3JAUU+Hy6edUqMevLGVNTKLtHoZ3L00m39oDdhmpxH76GFpB5qbUV
bef2FZoQ8VmbO88N16GxzNC9ldu1XD06u1zFTJo+G+hay2nl5nyrRsp7tuTHGvWcHPFkIMv
Qgc7WzpeC7mIVblvdS21jJH38qzxpXntNi1H7LeaPpmydl7T100zbWH+M3LVHmyFlR/aijx
EH051uio8I48qknkSV9ludWxNMTHtjYdWpMgdVx8AgD350Cjd2D7zqdat092Rs3Gfoa8We4
2eKloPMahyssuLxnmrpyz6UzagVUqP4M5/2dez3SuoNZagt9x3ToMJkiK+hRRuGQAvl6ipb
dEKVRx4EqYlDd7mRmz8CPIcbb/NtQogVk6HQhk0XsH7KtK3yDctU6vChbEyRFtuFlG9aup5
fetSStkxVZuLwP1z0VB0pc/wxIUu0haVRUE5VwVHmN360rb4slKd/kDdquhYdk1fZJtmQpN
rvjQYUhStw4qlDmM9PCaDUQ9DVoqrk89A9rPTNj0rbLJDYQTOab4spalZ8v9aHURSC09fdN
+grSJyJ7BONjR+f1V7CsyG1W5SyPGp9Kdmdis1pcuVpmzBPbGUxVKPPbklWMevKug4xiYo1
asnaNsGaaK7P7RrftBmx7el636bgDe4hz98MfTk8+eaCnHd8Dp1XCN35h2fsXZLrC5zez+2
tSrfemmFmLNJUUnYeec8vpo4U4vgQ9TVXmtYxns67IZN/7QZuk5bpjsWkrN5kp67EKIAT/e
Aoo5I6kUhu7r/s1T7hcdLJRNtL8UKbZvi3FlDjiORyD5ZFEttriO+qW4wS9iPZvpe93m8W2
4EzYcNoriSGlbA54jhfKhtuMzqeIQbsthi9ybewkgMSFpB9EjpWbkCWYmn9kOidO3izz73q
pS0Wdp9MWKQopy6pW09Penwpq2QFFLLFrtJ0cnS+tZNtS3vgbEuwSvxZSoE9fbFBazsDVVh
w7QdF9immrLYP6QwLg/8AjKW1ByM4o4WQD5e5rSoxTHwuvLG5kfbx2ZWPQeordFsUpTkC6N
CU2w8cus+LACj9jVfiNG9OAXZWWWI+7GS0nn+nWlnj5Zb+QHcYLrl6QPmKleFVQ6lCslS+A
3+Cr/5gqGH7ZI1OMXnERrrPUGUNRlZaz9WDQVF1Z62MrPauTONQsSbiTwkEMPJaIbqqeUNa
25Ywah0gGLbEcYUBhCThXrQ1oWdxuk1CkrFzs2hzLg5JkT3i9CbIQhgHluA5Z9qbRVxOtmo
4Ror6o9siLmynQy0keEnofYU2TsYaa3PBmt67QJN9kG0whwWXTjvIz8mefP8ASs0p3OnS06
j7sKWpmRb3IvdPBFawHCfMnzVSHzcfdWyZxrjWy9N66uaILPe+9pTvHMAOHHpW+m7HMnFSV
gUjta7RWmZERNuSnejmdp3IQaZKV0KjRSdytZe1XVsKzu222xAWHFHe4AVHevrz9aC9kaHT
U3cpDtKv0e894ukdPeWIy4zY+Qo4o+fA86XKNxkJWwa7pi0q/oxDcaVuU6C47g5wVc6zbrY
NFRXZPZ4UZ1xx0fHcYXtAJ5JNBe4b8OAmIzzrIUnGRkKqmQpRm2u+kLSRgcs0vcNccYNE0j
o+DLs4uNvlpVclOAusvYSEYVz960Qo3V1yZqtez2vgVP8AaMhRtSau0fppD6OK44e8uE+FL
ZHi5+9aXmZmoYTY4aq1N2c2u62qBLalPvafS33NcUHhg4xz28j050FSpDd8DKEKjTtbxAPt
Uttskaz0tqOG8jhS32u8nI5EfKT6cjzoZ/eJrqHp29sovoOd4193TtGtdmS5HXbpTXxHcAr
C/Lx+VMdX9pboJp0U6Tl1EF26QNJ9uDkh1f7BL8JdB37AvzJ/vKpMHtqM2Zqaf3Q56c0amD
qS9343CM7abjONwQ4hfNAKR4D71qjG3wcxzVrdRfm3e06v1nIckSVQbfAeMdiYjkdzeMKz6
E0P4rlrERwZcucF+SrU9xt83SCGyWXnwkuEkeY5586b8i7rpyYt/s2SrGO1DWbsBaI1sdCz
CQs7fh7geXtiqj5RlTjIq6y7FNQ2hE69i9W2Sl2UotMMvBSzxl5HLFZ5U7G6nqIOyH/WGqe
yPR2lNN6JvHeJwjttz1dxPyvA5PEKf7Wac4r+hg7yW+6yPN+u9n1doC16ks37rYNiHOTiUd
MKHqMVVX1LpuzsyXTLth1Dp22tXiQhuRYJPESFkAkNjPn/AJVFZpN9A3NwljqZ7ri9C+XOT
dFr3R3Hy3CHlwU8h/hXOrybZ09LSUY+4uPfAAUThtSwAKCnkOfJsmv9bXOy6esf4FJjh51K
QsOJDnhSn36V0q1XbwcujRU5Mz7sp1dDtOu7u9fnkMM35HxpB8CEOAdOXIZpVCfR9TRqqXh
x+EvaL7ORorXdx13qK9xF2pCXVwVNu71uIcyR4fbdT4R2mapWjKFlyLHZR2g2pnta1Hd7o4
mJa9TFaEPr5BJ3K27vTIxQ030fUGpG0F7Dl2Y9nN60tqW6NT12a6aIuDzk1Ep3huv+LJSAC
OXWnJWQmdaPSX5EXY8bZB7Q9WHjssRntyY5yENgFXII8qTR6mRVFuEnVnYzdbeq4Xv8Ugv9
4fPDQ06FLw94U8vag7toZOUdvI76kndnGl9EWTRl5487hhMx4wcq+PzVlRT702o48egudRc
WuQdr0iyaq0RaNVWh0caGRGcYcOHg0eRyk8+VDV5UgZzTj7l7ta7TndKaf0c/a+5TGXVMNz
UPoS9tb2jOM/LT28jact3DMg/2rLVam9XWnUNteDzV4jB6QA5vCVgjAH5Rg9KDqaFJOJWdZ
RIt8N1vkotpP6YFAeVUts2ulwTIedTemEJ8RxlQoTVGP7F3Cnen/wDl/wA6u5n2R9TR4shE
qT3RauIw83hKPLNKcd1z2cfBk/SbZFjQnAjxLa2oGfKtFCKSMmpm3gLSWolzYisu/Ls27R6
0VSxKN0sBiFpmz2ezFcgd1itZWsA43H3NLwkFKUpS9xIm8TUVvcdecUYwCkRmgThtOeoz1p
GXybsU+OSLS+liy6tx1sIaT+53dcVIq5JVLDBKXH+GwBtQlQLqx6VU2VTT5My7WuzGfw5mq
tOvF6ITxp8NWNzZH1oPUjw0+E0ZZpxEeC5q6XZE3VEtZL4W2EJQFFSUdc/aik1cYrtXCvZz
aNezYCWrTw12Zbylu7wnm4kjPPr1oKklwNpprJRsuj0aguMmRfrgiDDiSVtvJHN9zxdEA9c
Ve6yF7WzQWb3HsET8PtCVGCkHa84TuUOg/lWezfJpQMt1/XCL62SSt8lS1qyAB6cqiiFJhG
16vUyj4EtHPxcFRVnNX3YO8sL1C7MSXkvpQRyBHnS5Uw4S9RhtV6Mhpm3mYG5CzukOBRSkN
g+o86B02M3JZ5FjtlmQH9R2PuT25pBCe8JUdxH361oXsIXqwkgqwt0ZWlHTdzP8azmsDzmd
44gcX4ju2lSuX29KtFsvQWHVOJKslGPmKiV/oTzoWWkDrzxG722halObh4SolRxnzJqBRG3
srmNJh6wYkOrUONhtJUojPsDyFbKb8BytR94Bn5i4kW6qV8iX1HYPMVBLESRIud+CBxnxHD
mERVLXjl7E4qD1FEekYhtesbpHcWppXdHOedvNaeXSj6APgU5MqSHFtIccW/k/1izj+dAa3
7A+25kXFvvJU7z8QWSTy9SaZN4M9KOT1PoWMgaFt77RIBZOWh8p/SgYE+RJ1G485cYJZSS4
XVpKQop8JHPOOtLlwNhyg2w3HZtkeBjiISylTZPkc9aRPJvQOmSUKebZkjkTlH6UFFWKqFW
5PqVIxk8MJ+GFKJxTZsqAm6muC32RCb5pJBfd9vaiiDJC1FdfKSpx551sHYy2txakgfYnFP
Mtlc/Xlz4keCjxJWQt4D09KkRcxgtDMkObjKkcFkAbOM5t3fbOOlC2crVNceoQcdAZV4ygf
3iDn7ihRmisnyI/Ll3FtxziJDaCEDeohXvgmoVXkpI+d+St5SlAlSPB4iT/AI1QW0sRUJdW
PEpIH07jt/h0q7iamADr5P8AunblRG8EEqJH6Z6U6Bq0Mbsz9119xLKHXFu8+QUokAegzTk
dCUbKxpmitSRXo34e4cOtDalCuuMUpnnu0tE770dPJ3XvidEHOyhF/wDyLdS1xj+arE90Pj
El9qclxOEOjwjHTFU8P2PYRyjubeS6l6IDgZG4+ZNMp4x6CaseoehJnB6E3GRxncZ2+g81E
+1JqvJooJbbvgt6t1C1eiqIgnucUAP46LcH+VFLKFRjbIMjoaj29llpBUVKBUseQ9KVUNFJ
XYX4alslAPI4PvUQMgXd2HwwptA8J5EnlSp5H0i+uXbGtLS7S44FvLiuNr5jHyK/1q0Saum
ZH2aahftmlJdvQ2hZYVIHEWAcJWPfpTqmRdJAbQF2uzMG6iC5w246XHVbSc+XPFFJFw4GfR
tqbc04xIWEqelrU486v1PMGr2lSnZBuXbosiImOyN6/qd8hV7bgbyRjTMINIS8lOT1xjFHs
KdUFzbMW5ymm2UoaR+7dAGCKHaFCaDNtsCVxTuSlIPzYFVtLc0i9bdL2ZLmUtlx0Hr/AJVT
phqrcT+1qzx4N0tj7bXD4igFJPTlS1yFe4xJcCoqEpTkFIII9qzs1XFzUmoItljIekJJSpQ
Axjz8/sKOEdwupV2lmxXdq4qRIiqKmldHR0oJRaH053Rdukdl+4xJCfzBok+uaAMJ6QjMQ7
rqyDxAjL4Wg+pNa4eU5NSXibBD7DzKrnxiFJLysk9DmisA43OLbaUx3mH3doiNJ4p9TUDvY
yi4Xu43nVVwXbWzxJOW0JHXYjz5Uy2CoMjjQ40YFKjuf6KHnkdaTJ3N0YpAqECm6+H5t3Sj
lwZ4+Y9QaFujauz+AnOFtNltQ+9QRJeIV7qylidEWo7ULfc2nzzszS58DqS8SPzFxD0VgpS
pSloDYQgE8wfasvJ0rH282S6xLhBdnRFsNPIyh5zorA8qOERUmgBcriVTNoOG0Dl74o2sgx
4EJbj0qeWwebqj9gmmxQvcEVW3c8I8GM7MkDo20knn9+lRC5FGTZ7tZryU6khrgzXhxG47v
XZ5dM8qOXBmnwFuK8qPwmhsW+dy3PJKf9aVY5dReK/QLWW0rWlx91wut7dqUHoPerm7Ix16
1sEwblRZATw8pCfhLH5aXIXG0kAH3GfG4V7SlXj3csUxG1IOWVGW1lJGMZxn+dXYz1+ARqW
HPu8cQbdBelSlqAQhCDj+J5U2Jv0NN8iFeLXcbW6bfPjqi3COsB1hfJaT70xGyoVo8x2FMb
lML8aTz/0NFYTKzVujNDs9wZnvRX07sIR40f26VY4+poOCa9WGt7f/AE6v4VZk7p/xIdOGg
OIdCt5WfEaufB6iHoR8KM7HmLT+/S5jPtmqpF6lsa3Jk+1WHa2r48lAQ2fq8Xln3pbw36hc
pIB29MhiKkPeNYV8RHqf/FUwuWNDUdsx0qA27cKIoZIqB+udyagtLeUAhWzKc9KqQUYrqZ5
MvGpdQPLVEc4MJCcKUeWU561cIDnNcFyx6cuF0mssuBS46D5ZwqjUSXsJerW4WhdTXKA+ri
QJ7SlrieYdcTyx7A0dr4M+8W7VqW0W+0PQ7c0py5zG+7rWkZyl0YVy5nw1diXNctlnjw7Rb
4LLhLcdpJ59ckc81FEkpllcZPBO88NP0p/zpmALMrqZZbbyd61jntB8vt1osFq5etzDcptI
DR29QCM1BT5DaWGWmsg7Sr+rFAMs2dxGlBJU0cOhWQaU2PihR7YG1TjZ3nyNzbuFr+9UyQ5
O3H2SS0wRw0IABHrWNm6OTOO1S2rkWxE0Of8ADHbws9cnqafQlZmbUxurhzQy4ydNwjGR8I
p8RJG7PnQVYu46jJbbDK2A4hpIG8cQK/nSomifBbtAbTrm+Jxne0yt31+cA/yrXHg5EuWHN
YTvwePIm22z264WB1zhreUklwO+fE59ayampVhnG3oen7C7N0OsWxykqyWV/wBA+1ybterM
iYbZaIdrdUphpb6F8yj5gMH3oaUqs1e6NXaeh7L0c+7qOo5exQtdvt9ruMpyzWCyXOZGaV3
tmGlYfS0oeJQCic/oKbPv4q+GjJpqPZOolsjOcJP1E676BsV7iSbro5Tse6RNz02wyDkqbH
Na4+Py56daujqFNe5XafY1XR+J+KD6r/JlkUYvSVY2gq8QPr5itE/KcNec3zRzEv8AofEdb
+V3mn2oEBUsVNavrhfgbxRxDxV7x5ZKMVKiwXQ84xtu3Czdm8K7adbY44T/AL0klOZDRVnB
GcjbnpWLU7lG8Xjqem7DpaetX7ute/4V0ZXl3WZcOzi2zrlIXJliZJCXF/N8vSmafyIX9Ra
eFLV7YKy2oym+SnmkjJ8bnLPseopyycXoLkdxO55YGEjwDb5Z64pok2i8Xt+HpqHM0a4xH0
28hDLj0ZI43GCRvS8VZOc1ztbGfV+F9D1/0xR0dZZV60eb/wCAb2nQ1SLvYJ76u8OLtuCpf
XO4c62U3g8X254dVUisK4ouxkoc98c6lzkXGezH9hAwEtoHL71JHM1C8RJN4fC3YBUoAJqp
IqkhRvcRMp4oAHDaG5e3qaKJ06WFcJ2J2wWFiNc7uhSoYdClMg81p8xzpsRip7+Rm1DqO7O
Nwblarij8BuilmEmMnZsDa9pSrIzuFcnU05RnaT3H1X6bWjr0d1OntlHDv8Ga9uZdHaNciT
4ymOSr34Qrs0uD53XXil/M/wBRBcQ2Gkub8uKOHUn/ABFOMYx6HvPc7o2w6QGniAFnyyetC
0J1tDvab9Ua7ti/9Yn+VVdHle5n/CGIcd/u7aVsqSs+XvVtOx7PetxXYQtC5YPIJVvV+lJg
9o+a3JBmXdXplsamoRlhKShjPQkdVfp5VUuQkrKxzYWHnNnHw4vGQfTNXYp84Drkpi3Wh4y
F8x0V70p8BrkS7tdnr6Yoc8MJv6fqcP8A/wA0fAUVktRrXKnHgRUBCE8yRySAKKKcgKkow5
G3SM5Lb3d4yCVtcnHz0H2oogz9ehlXb3a5MmcZKLWpSGwFOXDOVDl0PtUWAUJ2gYuorTHcv
8SyJuMbmluWobij1xVhWsgtI7Y50VWXLa3nPygpOTRpi5YyRL7fZRcBFnYx0OcZq7C1NiUj
VWqpl7efgynVSJJPgHPwnntA9qiLu74GWPrXtYYhBlhh1pDY6hk7sfwqJlu5Sja27SVSl3N
DjjqmhsdRjKU/3k+VVgtN2Pye07tEKi3xylauacgJ/hmqsi90gPd9Y6wm/wD4hKWrarOD+Y
VNqK3SR+RrXVwbxx1hpXmRhJ/Wq7uIxVpneoLxen2W2bgnal9IU3tUClWPPlQQglwHKbfJJ
o1+6SrvBgNvlpiOviKI/KOoqVLWLop7reh6Ft7SFKUGsfKM1kOhJnFpjBzX10SPnMFsk+/E
rQmc5rJzfW+Hoy+J9LhjH61j1/kXyen+kf3z/icWluMvs/sYlvcGMm4vlQ8lHlgGj0fk/Nl
/V/79/wAUIFqnSbd2vXWdBXwZDDC3GVDz8Py49DW1PB5Nq6Y2TlfhnaPCkwkcNx0x33EJ6b
nk7nE49ya4fFXHqfWNA/tHZv7TN42M81JpCfN7T7nbrFDMgB8rWE8m2+Jlat6+YT1867F/C
fMYc26m3aP02/B0dAtkyZFbubGQpniJ29enEztparRvyaaugr87Hb4/wA+022Ow1WQT0cL9
pOD1QsbeqVdDRyyY6WH8BkFk9nN7Q0ANkZkcvTeayalfs2d/sKX+up/mA4zHH7LLcnn4Z7/
/APGh033aNv1Qv9b/AMUJ950hdLpMhsWJnvEkhRlbztabT6rWfCP1rUuM8Hnks2F3VGhtSa
YTHM1lBgy1YRMjqDre/wAwSnoatNNYBq03F2asxl04hpPZTNQ1/V3JsL+/DrHruEej+kP3m
fwGu0kHfpZ0K8ZgbUj18QrTTPJ9v/vtX5If/h3dnG2H5ciNbG3hvZRIUOIR6lPIp/WgnWjG
WWZtJ2Vqa8N0Itl9rRd+hQHZCAzcYyeazEcS4vHrw05VRKalwYNd2XXpy8cXH8hQlSp7shz
DaghJwlHTB96YBGkoogNtuMcFSG+M7K5JCRuWSfIJ61dg6clN2Kl07NO0K6ISl4MRWWh8KP
JkIC/1BwR+tRV6ceXk7dLs+vJeCDt8MZp+n7pYND6UgXRKES0mQrY2tLg2l0YOU8qw61pzT
R7j6NhKMKkZJppr9BM7cgf6fzvzFEf/AP1CupS4PBanzy/mf6lFjTDd50W3JiJBuUMkqA6r
R+U044k6rp17PhiWydiyOi0HKT7jyNQ3xYV/pNL9VVW0LB6eiBxUNCw6C4nGTjpzo4CfxCT
emLi1HuTqXMOT3uA0PTfyJrK+TcmMUhIaZh20H9kix0ocVnlvA8R/WikDB3QwQoJTNjsM5V
lvd4fy48zVEF3Uji7hdl25hYEdsc1/Ty6n9MUuQ2HAvxW3O9YSSceBrH38qpDbjjDe2QxbI
6uST+1SB9SvQUe+2EZu63PdL8iyvUUa2RVR4rQLwHz+/p96vfYNUdzLdnYkXe1FU5gvBzId
bzyI9DVXGSWQvb49nsul/wADtVv4UaUtXF3q3HxHmE+goZTZNl37Hnfth7Kl2G4w5dlbcch
XFfDQzkqUh9RPL9abTmZqkCveOxK4adsEe8agkhll3He2kAqcZUr5QfXOaveX3SsILzjEO4
77Q8vhoVlt7orPlR3AtbgfX+3TVw0u7YXWmBMWjg/iQSOLwvv6+9Uog1JYsAtFa4laTvXeF
lqfFmkJubKxxMozkkH151drkUrDNq3Uz+vbpHs+lrK2W2ecV1pGxeVDBK1c6GwTbZFeOxG5
2nTMm96hvcaI9HUlPcN254qV7f51bkVbOWJ19bnxo8eOzITPt8ZKXFONo8CVOc9jh86qNr+
4VW/ykSuFLmnWwwW5KDuU6CNrjCs8ko9QaHhhp+EduyDTq0JVc3wFNyhtaT54HrSK8+hs0t
Pqa1YeGLhsHyrO2kRNM+CSxJ/+8W/Ix8kRsD/6laI8HPlhlLUCf/sfqLnn/eZ51l1/kXyek
+kf33/iU7H+E3TRNutirmzEmW+c5JfYf5JUhWNpBNDpa8VC3U6P1R2Vqauq3whujtSBNq07
Y7NreXqm5XH8XUQoQrVEQV8RePDvWnkEj0ptTWxtaOWcbS/TGrqS8a2Q6tl23x5o1Czf77h
iZKfAtVuVydW8f3Q4fUNp9ay6fTu+6R6PtjtijptP9noeKVrY6L/svqn28TbrGaKmbDaW3b
hfXWjh6Y4k5KFr8wFHaParT76f+1dDFHSrszRd81evPi/S4S0FqCLeNMMzrpbIa4UxSkIio
aAKW8kJwc8lYwc10VCPDWDzL12oUt8akt/PJ8nRmWr6ND3d1UuwTDxrBKdOXYylDwYV1x5Y
rHCWyp3fToem1Glhr9H9qirVorxW4fqW3be7B0VqOC8na/Gjttuf3go/5Veqd4M5nYX75S9
2wdpO2yrn2f22HE5vruD3PySnA3LPsnrQ6Zfs0b/qp21l/wDaj9qQ282l6HGuKbVpeO5wX7
kUlbk+XnxhKRzU2k0Dg63tDoTTVqXZiU6sd+onnb/ChQ1BdrDatCSLFAnG6rlSWpUlzaUNs
Bk/SD9RrTSo7VY5vbHay1tRSUdsYL82B9FqDnZNdXBzBuzWD7cOl69WSN30e/8AVS/lGXtB
3pmaMf27kMQeJj7OCnUsWPK/UD/1tX5LOo5eirhel6ouU9xTDm1btqKFb96UgcIL6bcjrSZ
aWO/d0O7ovrFUdGqMYftYqyfT5LGnZZv0O43G0RDZrxbkCRGeg+COtoH926E5GcJzk1dWmt
t1hoR2H9Q1qldafVPvadT15RHfHot5sUPVvgiPFSo13aR4W1rQnPFSPIqo6NTcrnO+qeylo
69o+WWV/wBE0VtVlgwW4m1epb6oCI+vmIkZRwHEjyUoedK1VTPdx/M6P0r2PGUZair93C+P
UXTf23NRSIcCI1LgwVKalT5yOM9Jkp5OEKPRIPStVHTwirJHP7T+pNXOX7Ofdx/Co9Ed6si
Wt622y92lSkw5e9DkRStwacQrBCPY1h1lKMJeHhnvfpDterq6L75LvI9fUT+2tCT2hu557h
FH6cIV1aXB851eKk/l/qd2rdpy6oUjcbbMSkP+YbJ/96Y0cWou/h/vQu9oVjEa6vXCIjEV/
wDfBPQE8932NS4/St92rinyqzRY9XQlOFlPCY8SRkjyIokDZXAGpJkaYYbjZ2Bp5ZcbPXcn
1pS5HSwFojDU1IaAyHBxFVUldhU3ZDPZp0KBaZk935WUcMJ8z5YzQIKfQzFK++zS2zlLKyp
xRHkCc7c0u5qSObe5i6iMk9VYC/JNUTaMt4lcFtq02UZdWn4r/Xn/AK1QSVz7ZIDEFxTlxt
0uRJAOMJOwe/vUsGx403qqzRrM5HEZ9Dq/q2E0xcCpRciC63qGwzGWGnSCvK1bKFhJO4Wi3
ixi28RcVyU6t4KQlxHyY+pPvVp4AnTbZmXbVNRJ0Vdw44vHeGuSxtUB71ceQKiwY+1oKRdk
KatchlabayHJUtJG1WU7uZ9ulMbF2uV9KaTa1he12xpAiyIUckHO4OOoV1PscVd7ApXZY1N
atOSLLJfRAVbNSWjDFxjA5adPy8RI6CrTBcbZNF7PLpatBdlSr9HT3q7SApxwYxw1KzsT9g
RVS5LSdrGaanTGu8WJqO5XVVyn3bciSy2nAiup5IBHmCaIU7XsCIN01Jbo8yyw4gZjT9jUt
DiN439ArJ+XNVtXLDUpLALu9onWSYqOog7kY4qeaTnqKkZKRcouLNY7KtQQZFubtja9kyKn
xNn6vcVkrxdzpaWomrGiWqZAYujCVqKX3leD0+1JiaJBKytOK17fHV7cuRG9pHpxK0Q4OdU
XiBt+3f0K1FuAH+9TjFZtf92vk9H9I/vv/E+aXXFiaEtryYsRb8mc8265JaS4pSRjaAT0xR
6NLuzR9WaqtDWWjOUVtXDFST2g3a19ocu2OuwodtajKUOEwlPi28uY55zWxLB5OWorT805v
8xX7NLo9de0dqVLkuSn22pDjL75KlAj5duenWlVV4H8GjTKO+C9ZIa2iTobWqs/EdSpCz57
SrJrBoT2n1h93TXS4d7HIvfNFRmVfCjsPJQF9TzTmuisniKkbF7thb7vetMuNn4gjN+L+6s
Yrm63FVHvPo530lRdNz/Qb9X/ABLPqNz6n4LLjn96mal+GRwOx1t1cPRTYmaBul1uGj3dH6
cazfJrjjj0pw7G2WMcwFnzc6Vnpbqke7j+Z6jtnT0qWqWr1D/ZQSSXVv8A+wDi2lWoNOy9G
TRw71Y3HJdpz08JzIa+6h0p+lqfhfKOd9T6JS26unlOyf8Agye+yOBanuGnYVHY4n0V9SSP
at0Mni5cM0PS8REfsLyB4nrihSlf9lZu0XhHc+if3ya9IhnXjPGjaUyT/wDhxHLqSVjAplP
ynnfqR219T5Jv6E2yJJgNXZtVyvbiQtiwMnAb890h4fLy5kUmdaz2xzL9DZ2T2C6tN1qr7u
iuv/QYD/4s1cLEm8NQVsRy73C2sjhYSD4FyE/PQVKF4tyd7HU7P7V0NLUwp6ek5Xdt8v8AC
Ea8uKHY260kgd5ujLSj6BSsGm6GN0vk1fW0rVY/A0r2/wDxFt0XqlmE1Ha/7UYFZuazOrpa
e3sd29GxSuTakSJFqgp2Prfd4zv5Ru8R+9dfofJI/wAUuAneYrEfs2sDbA8LbrwKvzHfzNc
3X/hPo/0BNy735Qjdu/ERrwrSM/AjrH6NiuhSPK6372X8z/Us2eY1ctOOOLXnwbFp9OXSnL
0ODOLp1l7n7SVxt7zjtjvat0ZxBbaeP1JOcD9M0PBs1UXt3R/Ms/8Awk0f/wBW9/P/AEotx
l+1mwQobTLCFNk4b+dCjjOPSrbN0VcQnOFPvM1plrhEKUpxR6EH0pdMdV4HGxIUG20NDhpQ
2cKPnQXLtgGa3lpiwYsBWW21BTkj3OeVAlgdyxft1yixmHArk6pPg9/SraGQuU4jzTS1vPL
Ie5qHv6UsN8XG/QUKe669MleBYxwEdSSTRlo1uK080y7xMqdDakrKv7tWimL2k2kT1OIVzU
1vI9zU6F7vCE7nBKosJgDCnHalgN2Sw/EZgpiJdPxVuHATzAwalrB7t3BTvWnbfeVXG33Vl
L0SQAHhyHlyOaglpbTN7f8A7LMd6W6YmonYllyeM0nAUW+u0+v60yLuJmkhB1TpJXZVq23a
gszy37W3ICXOJ9SMjOcfeqi9xT8Iz9vFoiuW2361082HGJ0dK5OB4S2pPzH3ChVJBbuoC7N
NWaLvdlFk1LITEeawgA8m3W8+uDzwaNwBU0UNaaB7PrEiVLtd3LqHHG1w42fCQD4uePKpdl
Is9mKe+C5THV721KHCYWN3Tocn0pFU2Uhd7WWuBIjJTzXLBUWgOgSetFRA1Jz2S6XRNkO3l
TykuQ1hDDaehyPqPpQ6ieLBaWnncbDBgIcnx+MN7jB3ox6+tZ4G2Yz2JlI1lcVHo7AbIPl8
9aoKyOdUd5C/qCI83onUSylQaVc8oUrocnyrHr/u18no/pJ/623+0Vr5c7hbeyezyIcJyUr
8Rf2qQMhCscir0pmiXgC+sH/rf+KMcTaLpddRutXLe1LeSp9wK646+dbb4PL7chPSV1RpzU
sC4qRuaivYkAdS10UKDnkflcco2piwqMnUGnWlBQv8NciyO+Tq1eNKUnpnyrnUoOE3Bns+1
6y1vZ8K0PwNbvYK9iXeToVdpcbxMZnbFMY+JuQCk/4VvieNqevsfdaso1B2kw7W0sdzsiEt
zJH0ICPEok/flXMm+9reyPc9lTWh7MdWfM8r8w5PmquVo1RIbSeCYySnl0R0H+FOrfdyOD2
Y7amjf1F3QMYxOzm53GMpTcuU+lvjJ6jhHcnn160OkXgv7nX+rau+vGm+Er/1BN6uLl4Yb1
taUlm62d1DF4bHLapJw06fXiedXqocVIl/TOujOL0dXOHt911X5CZ2z2q3vWaHqqzxymHeH
QJgHysygTxM+m88xWrTvdlcHl+1NI9JUdJ/l8DLFYW12ObA2UNImsYJ6ElryrPr/IjZ9Bv/
AFlT3QyssRnNSaB70CtHcHFspI8KljOBT6Xl/I5Xb6X/AKlK/G9AbTL1xvD+ro7EjZqS4sK
TDWo4WtQX4kIPrtHrWDR2u/U9p9W6V/YoRprwR5t6WONI6dm6bbu14vUc22J3YsRw/wCFx1
45yEJGd3WtOpqKMGvU8f2HoZ1NVDbmz/oCJWn77f8Aslkw7FEXOmx5ofdZa+dKE89x6cqvQ
OyPQfW0L1IF7UzkuHMsGpWPGA0yhRPL9ojfvEGkauDhU3ep1PpPVQ1WidF+aN0/gOT9PR72
fxrSzjcpFxXxLhGcVsejunmsEcvBnoa0wrp9T512v2FqdPWcdrcegC1cpq3aZt9gektSLjH
cccdTHO9DYUrkkn1rHqq0Z229D3n0T2bVoQnKa2qVhS7dbVPN8t974ZVZ5zDKWZ6OaCpKQC
j711KDujx3aVNwrTurZYAeQjT09qW0Ffg85KUvJ/Isjr/Om8nC+8jb8SP17gr7oidFGW2l8
RpQ9OtXyP01To+Sv/Te4+pqto/uoeh6LiW91yG2VLUgoHhWen61TLTQh3BxTN/mOoKQ2EBt
5Sehz0xVN2uG1uSNH07ELrMDcoIZWnaVUEnYKEbmZ9p10YkardRGUXExhw8HpnnzqdR1NeG
4DQ1I4zKnCB0yTUsWpB6a0OLvRsKCBjHTlzoNpbmMcHUtzSpL63+GlvGxKEjnirjEDcGHdd
3RDRWXSriJ2rPrmiwFdkUPVktllOxwNqHLcBg/aqwVuZcVrSYlrJcJ2H6vL7VLBbiJWu7m/
DVE3NcFKuJvUfGM8+VC72LVuT6vtCvMeKpEd1mUVJ5qc5KP8KtXBlYlHalqSPZjGUxHUqTy
3oKsoFFufAOyN73I7gm26lsj1ivCEFmaydjyeam3T0UM+9SLsVUjcxex9ol20DNk6J1Ix+J
aeYdU2UK5qS2rllvORjCulOtuyZVLbgC6t0HY1NNXfSU9FxgzCpSIKMd5YCRlQUnlyFTgO6
Z212U64ftkWYqKpiFI2hl2QeR38gU8zVXDDelNVWfS0Gfar8OFdLcpWzb/AF2fIUuUG+BkK
qjyAnI1+vEeTrO+x3m7SQqPAWEZSSrpjqcDzOKu1sIGDu9zGTswW7+BJbRhLSVk+AHc4ryz
SK/Jr06warb7bcIQTJkR1t8ZPw1L6GhgrB1HcLabeU7rN6OT/wD49tWPX4laKZjqLJU1qmw
367Pw5V0msMRgk9wabRwgrpkev61mq6VTd22dzsvt56ONo0ouX8XVgu0y9O6Ru0diNMuEpp
9ClJiusoVGUvHRXXH3oqWmUHhsvtL6hlq4uMqML/xXd0ZVPbkv9pbpfa2OusuuFA8gRyArQ
cFcCW5zmLGMbHFdfvQochy0b2jiIw3Yr60uTamnh+HzWVHvcFXXLXqnPkak6cZLP9TRotfV
0tRunmMvNF8M3XSdwuWpLbJFn1WlEPO2Q7wG0Szy8wAOePOs/cOWN+DoPtDRRe/7P4/S72i
12hW6PYLNarVZt6Ez52J810/Gk4AOF+gzzpkKUYYRi1/aVTWTUqmEuIrhBWVPts21J0zMmP
23x8R9yOkEPII5JWT6UmpSU1m5r0Gv+zVd+xTdsX6Alu76f0jAulut0ibc0zm+GIrjaQ0HP
JzI6Yq6VFQ4YztbtiWsteEYyj+JCtp7XOn1aT/otcnpNve4y3ZzkVtKxK55RvUefh8qutSU
0rt4Edm696ao6mxTfS/QuK1VoXTMCTbUuTbk3e4y2mre+0jhB08kOnrgo9qlCio3s2F2325
PVwUZU4xkvxdfgu3XUunL3bLVapz0yGiE0low4raSzuA+fJxk/erq6eNR3bZzexfqP/0+m7
UlKX8XU+SNTWiPZGbDbnpUiTFkpkxJclASY4SOaEKHPCvTNHSp7OHcxdudtfbnv2Km+tuoJ
uV/0fcJL91nPu2K6MK+OpkfCcXj52zyIJpdXSRm7rDPRdkfV1WlQUKsO8SXP/YId7YNP26e
w5bIkjU03dsU7c1K4aUkbTwkDIJPqaZR0cIZeROu+pK9ZbKMVRj7csd7UvSlidGposyU3yD
7NlHhw71DTuOqQRQLRxhK9ytZ9bSr0e57tOpw2+PlAiNfXttxmX9tMiNenTIfgfKllXUKZ9
DTp7WrSyeW0fa1bS1t9B5XP+4F2eToWbLcbt1xuLaU54yUoCTgfbFZfsEfXB7qr9dyULyor
d/YvXHVujYVsdtN0gri2l5Qch3BgcSTxU8vHu8lU2NCEobeDjaX6s1f2nvpeKNrbOggax1/
CudhY01Z4zjdoZkCUt58kuuujwjw9EjHpT6VJQ4E9pdo1NbU3zSjbhINLjMTbEIq08nWQEg
+uOtW5WPN021K/uC7MlplL2nbjlTS0nubp/wqlI6O2/iRW/oSj84/jV94Gen2Q2m1FKfE7t
ximVBdExnUaeHKlsDwqWUbgPWlmh4H/T9wej6eQ+8rCYaFEn19qCplF08ZMkenquVxdlOt4
L7m4H+yOlWoj48WJ57io6W3x8TByUmiYLRct+oI8hp1wxztT5+QOKj5JtLcW5SnNim4zim1
c8oSSAP4UO4B0y73me4xxo9vceSfCMpV1/hVtlqB8EfUpSlwWxSR0OQr+NREcSaXA1TITw0
x9ufMg1RdkK6nr0Fus7SWkna4rn19Khawwla2HgniOIW2o/KnzxVBBuPcmE44y9q/pyPSiU
hMokv4ql6Ul5Mzmj6ccsVGUgRqm3af1JbnG5+3vSBliWkfFB6fw+9VusXsuZc/2fatgKDlr
CpPI/Fik52n1GaapinA5na57VWIbNvmzpqI0dSeA04nASU/Ljl5UeBK3FjS2irzqS5uXe/I
dMMHdIdWMLcUfTOOVDKVlgbCnnxG5I1swxbIFplyUWllgcG3zVIR3Qp8mpSSOhx1FZcz4dp
HY0telQxUh3lGXPqvdBWyJvTS3molptmm4zfjm6hawpKknnuZ6jKx0+9IffSw/D6nZnR7Lo
w71SdVS8sP+z7d9UBcdFujLW5bo6+KqS/jjPL6cRWOQ9sUSwrLg49WTqT3tKPsuEjrR89I1
7LWcLQu2Nhs/wD7laaRgrcg26Bo6kus5A2uoSPAemKIVcEG/B6IXXmgCxzT/wCKhGJ8ORId
7TI0uX/WRl4HonFRIvoI0pofichSfrkOYz6bqA0JA+OnbeQnOW+KM0fQCPmN17C7itibMZS
fhODxIHmedLp8ja3lDna45uXp9OPAmcSSP7oo5meHIu3Ca09ckuyMrSkDCfP+VINCJ3kSZh
Ttjnho+QY/xqkG2ZNGjOG+XHfyKXFDHpRzeCoHN6nNr1DaQobks8jmjpLBi1DvccnFNKuQk
fR+XH+FWjiLy2JUoaKXX1rCGxnKzyx51AIwbaRmepXLjcZEmRGYectTC8d52K4fpzOMUyMe
p24RstqGHRmjwwGrlOHxVYLbZ+gfmNR5MWrr28KH2Y5HUyJCsKis+FvPILV5qPtVOVjlxus
dWIeoLtOvlxTaIJ3kHG5HTH6elLS6s6+l06gtzGaPZGtPNMQmDueUMyXB7+tVNmOtV7y/oL
XaChYt0Vo8yp0YP60ymrIfo8iU6yGwlPmTzP60xG+5qVvkhyMyydpcZbGP4UmZym3cE3O2d
5EktHa7newv8ix5Z9DS4M1UqtsADi65/wCU5T8Gk9OafuC3MtSeaVNq2rHVKgKNrwgrDMlv
k9aJ8h6RgoUsIUT7edXKJe4dNQ3ZiLoNsI5LfSUt46fes8n4h1OODPIME8Nlfnt55q7mmxa
ksBSCevL+FEVI6stucREk8geJhIHlzNLkFBnqLQul4EHS9ubTGaUy62Fur25Vk+p51qjE59
Wd2W7hYp7Tjhhx4/BHy4RzxVSTLjKHW4FnNXDYhK2tqugwkf6UGR3hB8sLjZCgMjHJQodxb
grGGXWW+LzODSsB15OcY60MS5DDDSwtoebyeXENE0UipPjrYC1FwEZwc+9SxR8WyYoTgJy4
3z5dRUaIgLFdeaW664rc24CDmhki0NWmNqobbjaeYSUnPnigLfJz2ioS5YErShPFQWSFbRk
HJ68qJclIhgCdPmxIDLKlTnkJCGAMAnHzE4ximXAcbFqdpHTc+Qi0qju6mukTcuWGVhu3tc
+aXCrqR7GsUa/iapq/uejh2L+xVXUzVGn/AP6YZhWeTCtCoKdPMTrSx4+72574rA89u4kqp
k3V6pMGho+zZu1Ks4T/AN3DONM37Qt3uv8ARhqzPtKuKFMd6lqSXGnACeWMY6UilXUpbbG/
X/TlWhp5Vt6ltzZcNFHS8FEPWMuMVqJjwEt8+pw7W2B5OcrspXhZjXG6uOHahaUJBV7miQA
KlxUuIQ1koJwCR1qMuwrTmn2NcRWyveoNFKVnzGKtFLgUZ7e2W/w1Dwuqz980s1dAK0tSbj
3hXi4awpXoftTOgiPJu3YJIadkzFJRlJa3Any60uGJD6r8C+Rk7RWELfsqXE5HfSdvttFFM
TBFZdtt7Ehbu1O3yT6VlNlitKm3FDbimV8HkcNpH86JAMyCVGLV0W/vK+8birH5h60T4KQw
af0jGu97j365p4Wm7Q0TcJB5cd0jwMN9MqOaHvVTptv8gqWiqamtGlT5fPt7mh2y427U8G7
NS7JHttthRlv2+e0jYpoo+RBUeSt3nStNWnPk6v1F9PabR6dSi/2l0reoC0IdN6gVd4KYzN
0usEZt9ufUAiQQMlWMjcRjpWupu2+Hk872ZQoqtFVntjLr/gL2q+TLxpLV1smstM22NECm7
c0hKW21hzHLlnlj1rFpJyk3d3PWfVPZdDSaaEqS8TfPsJ1uSuY/hR2REEblfmx9NdC9ss+c
1ntX+4odo1xUhLUNs/EWAI0Rs9OXVVIi3J3YXZtP8X9z5orTwtXDlPjiTns8vy5o912aNRV
vgYxGV3paXTl8nI+1BPLObOWBD7SnFngox8rg5/Y1oidDQrwiNKUsBIPI/wDmjRtNJsqtyY
5UdxUkZPpypUznMILhB1qU0PlVzB96z3tIknwDe437/r603GXRt0tuRGZDkXwLUk7x6DFNs
aU+TO9T21DthdmjBUhYS5jqRVrkp8JnydJdesUG3PKykpKmf8qzTj4zdSl4AfHYfDTKj1Rl
JorDGWHjxG1IwE5/nRlBSM0BZ0oxnmCf40plrg9GdmLswWZMR/m20hJbP38qfTkYtQsJjmt
IUk00yi1e3nI7bBbAWN+FZ5kVTGwEPtL1A5bWnZKYyn3SppkYGQjfy3qHoKTLk0J7YHny/X
9+OEvqaa4rskJ3owUHn82PKhjEjnhMLSNYSbaywkR2nSWlPv8AIcwk42o9CaYuBU52ZxeNX
OR5jzXdklvCHgheN6t2PCn+NVYLeT6m1AqDdbfBQkYcZCpThIy1u6DHXzqkgnPIuR9Qr73O
jus7Vx1BDW7o7vOOXuM5oNhbq2fwM+jb5cV3ruCNiY0RakONnqv3zVbSSndjBqp+3Ktd0XN
dW2y2gJZCeW936E/xqkMLk26TNLdnFvU6Nupb2ztDv1sRRyUkf3qxa2ptW1cvk9T9MdmrVV
t8vu6f93/9inqFf4HYLdpWGVIclNideFp+Z5S/E2lR64Ap1Ontikjn9t616nVSk/LDEUUdM
LfgTxJjEx3UqBQps4KeXTnTkupyW+jyMN3bblzYOtrcyBdLfKQi+xWE8znA46UjPI5wazV6
dmqkfXJ67sHtHvKU9FVd7x8Df6Fu8Q1QO1W5cMbA7Abdbz0G7B5/qa27TxSkIOrNLdpt4uu
UMo7gdjglrcTHZISc8ivAOKrco84G06bliKbftkJ3OyXuzWxFymoTKj5KpMiGsSNn95LecY
9apNPjJc6U4YknH5VjHr1qZ+Zf2pULe6hCtrCEjK1Z9AKNIAu3PQus41jd1DcLeuNaVOYW4
o4UhS+m9B5pz71Qws6X7J9Z6hiMT47DUW1uq+E9JcDHF5fQF4yPeqlNLnkuFKUuE3bmxpvY
7YL5ZdRXK1vQlMzYiNjjP0befi39Me9DHkKp5F6DN2mW28JdsS2GhKS9NKAqMeMAraPCSjO
39akrPjgBXi84fvgm/ozNUra6/DTJOP2dbyM/48jWXdHi5vjRqWvtlb4ZJJsPcUPR32MSS0
pXi8+XIpV509IyN3MPuwhMNlO4GXh1RA8iB50NhyZp1qmvXq06ej2/Syjb2m8OrmvIYhhz6
nC2vBWSehzUdOne8gqPaGqowkqHml1SuxO7aL5re1NKtT8XuloX8jkPnEPPl4kjAP61pST4
4OPatOW+u5Sn/uFHsKsku69p1mea8LUR0uvO88DCFHH60RKs1G1/VGnafjrkQteMJzlcdQ8
IKj++PQDnXJ0PmZ9D+tH/AKKk/dfoDpWm9WQ7I29BsjziEJyyk5S4s/mKCM1tl4nbofL6VC
VSV2Kdu0xcgHbvfG1ourq8NxnkqStCc9dpx5VJvoaatSMfDEcYDCUzo5c5ZHw//apbJzpPA
WhaTvsqQ7IU0lhlROxUlwMqV9krwapySeQo6KtVX7ODa9hC7WdK3u226FLkRMxS745LCuMh
Iz9akck/rT6ck+DXp6FSm3GacfkzCdw3DuHTyx/lTEa3waBYQj9mSg9EjH3xSmc5hpClLjS
keROAR1zWaS8QD5KH4JJ/56/403eN3m9SlIlWV9KMJdwcpPzcq0s12wZvcWWlWGSAT41BGP
f1qpvJcPKLOH2xb0OZUxHWQt319quTyMpLAabUgk4TgAkp9gaA1vglXAZVFcfUrHLwmqfBE
iZxWLUgHwlZSjcPLmKGwE5ZPS+h45jWmM1j+oQor8yabSM2pGF9exlatpVgfKKcZUK78jjt
pARhSVZKVe3vQtjoIWtd22Zem0oae7gtkpWH8ZB2/Q4n6kmg6jEsHna+aOK1P5ebD4lJcWt
DeGd2fpb8hS1ILuyU2HvcpKXZjbTimjHdPC8JSo5ygfSaJSAlG4amaPs8gvtF9JkFtKGyVb
nW9uPF6jpUuFGFwfetJWGX3t16Xx57hQpUkOfJtwAnb+lS4OwqXrRVtERuO9MAlvPCSlQVh
YIx0HXBxQqQcooksFtVFkPTWZiEodey40pOVf8Aa55Vb4BtkO6ugLuek5ZaTvdRJYKTnBAK
jz/SgihrJO0WWqfrG2xVHLLMWIyB/wBviP61ydQ71j6h9MU+60G7q7st62lsJ1hMccPiZaj
t49koxXTXJ81k73/mf6gqJLcLrz4SEsjxbz/lRMBF/Tl9mQrkZVvd4a5fhXkZCk+hFRXQc1
cM2+aiTrqfcbu4pUOFbUvy3CeagF+FP6kYqTqKEXJ9AdPppVqqpw80mfXbsq6R495vLJlOT
1lFosvSJGjJ6OKR0UTjFZqFPf455bPSdp6r7A1ptL4Wl45/ibKM+S3arf8A0n0833F6O/3a
6wE84jzZOB4eni8xQ6mCp2nHBr7E1su0N2l1XjxeL6gBu16X092kWW/RWuHaNTR3GovLf3O
c4MEpT6IV0rXD9ovS55nWUHpK7jNXUH/VDFp2SbFry62bW8gT7U8y539L/jQ7/wAtWDjnXN
oS7mo93B7jtTSw12ghLTxs7q3t6gnVUN+9To71xucW1pdz+E2lxQQlmIk4TgdE5SP1q/ss6
njb5FaftvRdm/6dXul4mle8hsiXy36wi3XTtjmuoftUUK/Gk5T3otpwW1Y57fCa1Vqe+LXp
/c81oO0Iw1ffSgnCpLj+H3Qq9n1wvqbfdoIuQttha+Pc5Wze6nnt+CeoUrpWHTJyTje0ep7
T6knpaOyvUhvqLEV0/MLtaF0jfWnWrd3mJcVJU5GlPucVLxSM+IeRNP8AslNqywzh6b6s1M
Zp1FF079MWPujdSXKZp272e6BUidZ2+Jb1nm4OeFtqPmkDpVaWo2mn0GfVPZ9OG2vT4nz/A
NiJpDT8Lv03Wl6b49qg/u4X/OlO/u0EflB+an1K2yF+vQ4Gh0EtTXVGPXn2Re1/2hNWF2PE
uTBul9kNJkPRVK4cGIy5zbabb6Z21dDTJq88s0a7tiWnqOjpLQhDG63ib+Sxa9T29dihXAM
uSdI3sLZudmkHihpSTtVwleR80kdKVVX2efh8rOvoHHtjTSVVJV4fiWLlnTVgiaK7R7TZoS
yqBJe40R3qXUONqUM/3QcV0IvqfOa9GXe7Zcwl/kk0hcb3b79qRcB5iHE2uG6XCQniBhgLJ
3pT5q9K4unU22k7ep9d7flpVpac9QnJRtaK6uxxa9QW3Vdxdi2S/XNN1QFKiTJK1hqStHMp
SPo6cq2S0cbYb3Hl9N9UU41FCpRhGlJ2x0+QpAuEnWemJjV0/wD7h0+EuIl4wp1lR2lLnqU
9aDTz3rPKEfWPY1PTWrU8Rn09CKNLY07ZRqJ5tMmfIUWLGw4NyQRyW6tPnjyo9VV2ccs5P0
x2J9vqvd91Dkmus923lDEo/id7daTJmypI4iEcUZS20jltAo6FBRXq/cHt/wCoKqrOlpn3V
GGPDy/kqOXgN2p67w2gltpaWL1ZFjdFfDnRSUdE8qHUQ2eOODtfTWvfaUXp9TaU15Z8OxkP
adpGHZrvAn2nd+AXpHebeFcy2d2FtH7KPKttOe5XOL2hpZUKkqcugRtTCo0loH5cA/yoX5j
guWAup8IS5tG3xYBpDWSrHHEc/wCdRWLNwbh93ircT86kqR4/IAU9nSizNrlJZaszxWrwpe
AUPXn1FFJ5KivCVnnIjqWGWR8DmefqetLmaKC8J8jADchB3c/1orjSd19HdgwE5Uo7T96As
+lh9/hWpaTx96AdvMY3DzpnQzzvvR6htCWoDVuiIycx0cz16VFiQmfiTYaccS2grV0HWnmV
C5JcbceCkj4ZOeVDYb7Fa7Nh5p1Q5hKfAPWqYSwYc7buO/MK/DtdCgPtWdGpgqKyF3N1zZk
dMeXSmiuShaWYcaUygBU3jrcSFK+HJYOFc3R1Un0zVSFRYB/opcmNMJu6lZI8KGU/Ov4/1+
9Xcmx2uXL9HaYmSJB3SnS6jdDWNjozjmyvqUVSCeGfdMWN5Wq5MeQsm1sHvjDXkXHcZGfQe
lRcEayPsmI4xbbjLbIBUpjwK+VIB5mgQ2TxYWO0hLsLVyHOp4EZ5JHnlGRXG1Phqs+t/TLV
TQR/NBvtBetiL4l535p0RhxA9fBzrpnzKpHZUlH0k/1FppxLkRAaSVIB55piM7Rcsy0v3JE
RttSn0nwNtjKlfarsHdDDqfgRtFT5LSCmXLkCJI3fNw0eMAjy51i1z/Zr5PQ/SdJS1t/4Yh
HTd4kyLJaVRrE0Ho0cRUzp0ngtOBGTlCTyVR0p1HFbUreo/tjs/SQ1U5163md9sVdgrU9xt
UstwtQ3pAaQrem12xgcMqPmp1PzVJaZz88rmTT9uaXR3+y0m5P8UmI+pdZW164WCzW+EYds
s0ovtuLWVuLU4cqJPkK1U4KKSXBxtZrKmpqOrU8zwOHaJFZuvalGZ6tzkxsn1Ck1yq6vWsf
Q/p2ts7L3/wAO4yLtNuKbp2iXJ9aRhDqI7KSM4SwC3j+VdbofNVl3fVs0n/Z8Cml3ItnCDH
WlSB6bVUt8P4Hx88P5kWdFttvae1Y058vCST/9SsGk4Z7b6z+7pfP+Bt0thD8DZyaPIVr6n
in5QPovI1rqnHURpRH6A1j0nmke4+of/bqf/ECXZ0QdBaZa6pdkOyZAH1FKhgGpqnbaJ+lK
W6dWXXgtXrSmkr1c/wCkUqyr3SEN7XbnKMNrKRjwpOd49K1xq1ZLwqy9zg1uzNLQm+/rZvx
FXPlya0w80z+LXNDcCEk8G325n4KQevjT8xJ86r7Fud5yuVQ+qtNo13ejpNt9ZEtquzNz13
pWSmEqLHh7otvZWd6+EUk71+9a42hg8prNdPUVnJ2u5K5Ut0EzIPaFF3AJVFWVk+gezXL0e
JSPpP1bL/RUn8foA+z+Csars3BSUxm1HhD19c10IZkfLqlTPvdfqO+jgn+kutEnwoUw5y/U
1h0nnkfSfq5f+Np//nQAascP49pyGf8Ahmo8QoT/AHz4jQar77+ht+j6UY9muS5bkENTR5E
nV1xKFhKQlCUDpyT0rpI+R14OVWXywVbnHF/jMM/K5AdeWP7TWAKXqfu2dv6Qlt10PmwA1O
4iT2Tx1P8ANdvuzaY5PkhScqT/ABpehfhPU/WlJRrRa/FH/JSiy4/Fb3HkpIyn05VqlyfOt
rPlyktrGU9OJg+lLJFnOWPWquMNxu9xSu2qUoEAE9Oh5U7qdVLqZjrFgix+Hqte7A9PKqtk
JPCB9sVx7ewpXJwEhJ+1XIZS4CjbEhv42doPTFWEpBFnCX46zzG8EKqtpN4xRnG2X2XkpG5
znk9Tz9ac14DI5XmbrpOKfwqLLeVxH3Gxz64T7VVOFvkXXqXdjO+3HWF0husWWGvurK073n
ehXkfKPtVTYWnguQP2X6vuMl822a7ujNJy0s9QfeqUnwMnFfmO1+1dbLXsjukd5kDwpHkD5
mibFwjcz6Ygv8VMfDqFK3bx1pMTQwVbY6GgsPI5KPNVECiZrvSrgcNtiIr+s2gOH7q60LYU
YXYRkcNuMElAJzkpxyoN1xzhYGXSY0uMUlpBdSOTm0bgPZXWiFziVdNxlcLibeW886YIsfd
XSHI2lLk0vJMxSI4x9AXkbqANHPaPYH5WmbRe2RxV26M1BuZHkAMMr/UVg19L8f8AU939Gd
oxju00nnmP+QfCgL1xpqDCiqQdRWLcG2VclSIqjuVtz1UjyFHpa26NuqMn1R2Y6Nfv193Pn
2ZShxHW3DEUytLyfCtgjx5HtWpI8yxmstsuFlwGk8HVV6Ulq2sKA3xY4O5UhfpyyOtIrVPw
R8z/ALHU7J0cZt1qv7vTV37v0J9TTjqi432yQgHe5QkSY7gG0vupOHFY6dAaLVU98H7AfT+
tVDWqTxGpj49ABpcs6ks0W0re23myrU7bGXF7UPocG0tY6ZHUUjR1sbWdz6t7Jkp/aIK6fm
/7KP8ARa9Tbr3RNqcjlB+NIeSENtJT1UpXkBW1u3weKSvhZfsLPadpKBazZrzbLl323T31R
TuAQsutnDhbA5qR6GpTmpK6NOq009PPu6nmte3yaPeoyUdq2nmkA44cQAH+7XOqr/UHuOxp
f+Hl7KRgeqOOjW90TIBQ6me7lKhzxxFV0+h8/h0Nk7AGFkXF5CcjgLSfbwqpb4l8GmL8dP8
AmRxpB7g2TUrhHh2oCv1cxzrBoup7X60+6pfzf4HbTsYsXGIy8fGV5AHTB6Vr6ni7XhcDaH
bz2j6hYV4UrZlhR9BisWl88j3Pb/8A7ZB/yi5Ob/EdAt8I5eschaXEefCfPhVR6mF4X9DD9
K6pQ1E6X8auvyBmrLNd9bt2u+QFrmOwGkxbrZt5yltvk2802eRGOaq1aeupwt1RxPqTseWm
1EqiXgn19z5YtL3a9ysmMq32OAQZEp8BDYA6qP29MU9zUVeXB5ejp5uSpwW6pMMXGA/b+0f
R34bN75a7s6XYrhG14obBQdyB8oz0oINS8XqOqdmPTSdOfnja4S08je/rxnoHIqkn/wCrXP
0vmke9+r3bs+k/j9D9YY7EC+WZoeFJVgLH+Arp8M+T0p7pfmv1PtnuLNsvOt5j3habYcCle
m4kVzdJ5pH1r6nju7Ppr4/QAXGa3d9NWbUsI8buIQxKx9Ow/D3fej1tPiYr6J1i2T00ueV7
pjJrNYTcIU9n9xdozS2nR0KgPGn9DWyDurnzntejKhqKkH6gSGypi23q6LPwGmVQUK9XHue
BSNTO1P5O19HUHU1sWvw5FHtImN2zSNj09tzPmPfiMhr8gSdqAr7jnTdFTtE6v1VrVW1e1Z
2KwNbc5R148SsBWPtWiZ46WLkjjbqlJQOSVK3bfelAlrhy/wDlfyoNyKsbGmZAuVkcbUvCk
DcjyzRpO52ZPAs3aM27p5JfbKQXkYJ+/SnMzbgaiMrwpS3+zJcO8p8udDY1U3guTS2cIZyQ
54QaZFAMuNQXENMOIyQDg1aIEUpKgpRPiZb8KR5HNM/CZHLxo2Wzaugw9LWo/OS3w3B5pIF
DuLnB7jHu0fWsW53csSW97SMNlw+XuDSp5HUVYr6XVb7Pd/3xkNyAPEn5aHkc1tyVrq5d59
7kmOz3gIUAFqJ2pT96ZHHyAlf4JdL3CdBmS4klO3jfI4v5fsKBks+BiYtTp3j94Vnr6UITw
G4NjYGVvLG5PrgCq2jNwQeszb8QcBIUDzDieaf0q7C3MS9QQkx3VtlGFeZqkXe5LpuMpVvd
zyAUSKJCZIG61bSnTk4MDetrY6oHzCck1C0fomrZ0aUw22w0u3yIbXe23ydriVp+Uj/Oqcu
nQZBtSUou0lwwZI0jaX5vftMXX8MfSd/dpSuEUH0aWnmU/eufU0fWDse50X1dGUNmqhf3WU
/kMIkdojbZTL1BAjN9FSl7C5j2O3Jq+6rPqIqazsZPcoOT9EDPxuDAW9Ftbz0yfM8Fyvr/A
M6kHq2x6Jz5itFKiofJxO0e1Z6q0bbKMeIr9WVrFM7jr4LcdSy81FHCKTy2buh9z509M47R
xqj+g8nUSUJlKsd2fQHxt/4ZSj5hQ5pNZKujjJ3WD1fZv1ZUow2Vo95Fdev5lObfbFAY2Xe
/yb0EdLbDJIc9nV9dp86COi/idxuo+qKSu9PRUZ+rXBnl61ZcZ+tLPeLxHDdtgvN90tSP3a
GEH5EDzPqSK3wVjyFWUqknOTvN9TSdQal0DPvzl2m365Nz8hxshhILSeqEJx+Ucqwz0ave7
uep0n1M6VFUo0Y7LevPqJHajqyz6wvtj/BuNLXb0KYm3B1kNuvqWrKSoIAHIedbIqyPN1aq
nUcox2J9F0NV7MbL+HaBnxXJLlunXVY2utpBcLeMFHPpQVae6Nr2NGk1UaVVTlHeo9Pf1IV
RLB2esrv0m5yHoJIamwA0hReSr6SOfmetJpaPY7pna7T+qI6mlslS+H6BrT98tarjJXAKok
eYx/u9wDetgq8/FRTfJyKH4ZNbkuV6kOnNFm134XeNqBfeEEqkq2pPFb6uJOfzDlWelp1F3
uei1v1HTrUXSlR8PT29P6GdStRKtut35ttbT3KY48hyCv8AdqZP0kfbpWiL5PNQunGSdpLh
ny2zNMXK7OfgF0XZZ7ZJXFlEt49QhQ+ZP3pM9BfMWeno/WdNR2auHHVZTCF91XaLWhCb7eF
X58c2bTEOGVH/AOcU4OM1IaLN5O5hqfVFFJ/Y6e1v8bX6HOg9YhOqpt/vq0t3eTFLdqeCct
QOoSEJ6DCa1PhrhnlftEY1FKpecb3l6sOaHlW+Ff358K/JeS4oourTiAUvIUclP6mkUdI4u
6kei7X+rNHqKHdVKUuPD7F6frjStju12mrcEF1Z4NhdKQvgrPznBHoa0yTkmk7M8f2T3aqK
dSG6nfgWLfrDRenLy9LuN+783OaX+IxtgVx0rHQjBrPR0bi7pntu1PqWhXod13TXp7Gfdm2
tYNt1NcoTDJNjua18OC5zTw85Sk+4HSt8ljPB41V6tKSq03apDj/o2qzh5mN+H252Hc7UFc
Zu2XNRQ5HWrmdhTzxXPVCcfI8e56Kt232b2jFS1cZUqvVx6i1rfV9ttJYN3WxJUzlVtsFuJ
MYOZ+Z9Z8XWqjpnKV5u4+j23pdNSdPQRd3zOX+DDb7qC6Xa+LulwVulvnJP0gZ8KE+wHKug
lY891yNtmRNelOLcbLbSmQUegV7fpVSOfqZKxfkPJjucXmooPT3pVriYZPv9J5/5BS+5G7E
egbzDifhrvd2EBQa8ISMeXWnNZOnF4FG4uIc0qylXi2LTk/rTXwZlyCNN7XnJCVK3AKVuSe
mKpcmuDwGnYkVLeW0DI6GmxRTZ+cYdRw0buXXl0qWB3EsxQYhySD8bZn9KiE1EWnr4ljTkN
qJ45L6fGR0HrSrGnkUbpBfduCYzTZeSrBKcZUsn6jVMpOxd7z+HlNuipDKs/FkdTn0GacqV
gN9wtAmrYallYG1wc20/NlP1frSnDJohOyFjVVwcmNIZYVuwUqaR0KCOpyKa1Ze4DyPkS6d
xsP4hKc5R4+Sk9SoAcqQXYWY2oFPz250+WqZxxkQ2jhtoeSR+lZ61R8I00KKtdjW1rpnu4g
xHlNA4UylsjKOeD18qXCo485LqadS9j9qNan1qeWnCSjcF+2K1JGR4INOySljaPEhwjCvQZ
o0KqAzWEhlVqvBPgbDe3+VCWmB4Ud51+MiPFecYMRkbldCrbyxQDi2bWuPbg3LQFqClcQDq
Mnlz9qphxYPYgIcdU6SdihhKFknFV0DWCS2WtC5K3M4LQyrPQc6pMjBNs05c7pq6dPQkmDD
XwS65nKljnge1MjwKbsHl6Ci3TVjFxdkbFcLgrbxlIAHUZ86tCrjRC7INAwmlOS3XFvOnkp
W3f+g9KOwDqMvN9kXZVGaM+4w0y3NwCX5HIDPygAHrVpJE3MNN6S0T3lLQscXATlC1J5ke+
ahLsELgWiHMcVCtkWKvdlSm20+XLzFATez6pZdkh1WDjkABj+FSwKYC1/BSrTNwTsQeO0SF
rGQCOdQagBoNP+57ZJkJ3OrZA3eeAo4rNU5OnQb2jzb3QtMtIAB4a+vLqKkBdRGCXpHD1Al
sHLqQcj71XQNC3FuUa2ainyHyAA14U+ZVjpWiPlOdqqe/Bc0zbH7nMcu1wRuWs/AR5AUVzL
XkoRshgZgPJnyV4wDyzigSMjn4QtZG3YseTwkDK/EokdTRGXUeKwnXxa5moD3lWUNHdsPQG
hjwdvT+GmkZ9fZCn7k+onKUq2p+wrRDgCq7v4ObJJMe6xXgcYcAJ+5q5cCWemoWUAubPCGg
SodcHzNZjjbDKu0oNKnQduPEFHI/vUcDq9nLkR5G3vbIHzH5x7ZozfM1eElhqOiMkfCCE4/
UUEmeeru+QHc18C4vIxuSU+D0oR+nd4FLiSf+Saof+Z6bcSpcN7nna0eQ+1GzoREe5tY05s
5gFQJo2hZU0fEV3WQtPQqPOpHk0rgP8Pw8wDgcqciI+LjbIQCjkp58vWpbIpyKLrLTcCTIW
f6olxSvKgYVrnVhbio0+m4yyliGy3vW4Ty25PrQhXsDxreJwLherLb1PworW1UpZSn78Pd1
oFJJk2yAFv1XYbtF3uO8B5wKUpK+qNv5iPzeVP74KnxwWrTKelJK2VFTZSSk+gHX70xNBY6
lu222AZrL853ZHWc5KSM460uZMB7W92sLvZ9Mk2u4srAdS2E9FlIwCNvWs74AvkVrXofUky
yJWw6lT42uMxU58aCAefvS3FXNKqYKuqo6LHIYZEWRD1A6lOFbwppPMAgAZq7dC1NmijP9G
47S0nfwRuKvM0akInDJ3pSPmOoE4z6dBVwYmqji9R+Lp++tFIWe7rUlP2T1ogb4L9tabj6f
sz7gyt+G0lPqSE0qUjRFAFa33YLqHfGULJ4g6lWfCP0oWwoIGK+BceE6nns3LxVBvknLrnE
WUJ5OClDbDdYnoLltU0xsMhk4loHIhf8AarRHgx1PMQd3uTVwbft0YS5gVhDKvk59VL+1FE
BjIjSr5u/41NeDrzjbcdKBnhsHopSR70ywq6XyLvaVrhzTyk2n8B4rYUlxmZM8Tbik/Ujb6
feuZqtVODtax7TsL6dpauO+VS/+1dPkcp9yZXFt819CW3JUZtxaG+QyU55V0E+DyupgqdSU
ekZNAe6rhPT0qhJ8KwEqB9ahl5J7hYnY7CHWcqHUmqDSQo68eaY0y63LXwmncNlxflxDtz/
OqC4BEnU0LRMCBZ7dae9SorSEt3WZ42nQfFvZx5c652pryjK1rHtuxPp+OppKpKp4WuI8/m
NeorohsMz3mNgkwWX3+DyBUeuB+labnnK0NspQXEZNGHtxJ2stYvdz2wojCOJLmufLHZQPE
pXuQeVW7JNvgqnCTajFXk+EMDtv0vZW2e6aQF0gSST+JXJCluyRnmU7flSeqayz1VXorRPV
6P6YoSTVSp+1XKT4DUjQ8aPqZcG1HutqVGRNkF75YSCnJSr+PIda3Kaitz4Pnep0sp1+5h4
pXsdpsNkeg3C56buJn/h43TYzw8QR5uo/s0ulXjU4Hdr9gV9HCLqcP9fQCMy4623UqJQ51N
NZw3TeBO1BCjjUZWCAHkbs+VUjtaZ3gjLry2E3OSj+2cVpiDUWTiA0VTYqE897qAP41YMlZ
Hp194sw5DPmhhtGR9qz+pxXLJkPaeA3LtAQf6pRP/qq6bOn2f1E97/8SZ3HxcsfxpiNtTn8
jXYrGGW1+fgwfUbRSWecrMhnJSHpBbQNiDzoGDT4RQ78j8tWP2m924q4ErHzKQoc/YU07/Q
VLwsizJSPlGFGjEkeiFg2l5xKT43VYFSJqSwE73etNaeeaj32b3aRIHEbQhBcwP7WK07fUy
uvnCwG27jpqfam5FnfRNQ+OTiT5jy25JFVtMs6vi9Bactj09mbEW2rhKB3pwaQzfHgQ+125
Is2n7Jp8LKkPfGkMIOCpI6JX6DNRAij+NsXhEaNOk90trSdiUtnDba/dPU0p3NNkyvHiOQr
k8xGCZLTiR4ieSh6+2aounL04NO0BNZtul1SDG7yWX1YQrxBsE8/uBTlwKtkvakv0t+2bS0
laHAXE7EbAE+opUjTZHeitBR7xZZ17kRAtERktspcSopU6vBS4B/ZoooRWkr2CCtVs6X4sa
SSSpnEF4dEudMLB8qCSyafw4wCrdwmErv2oWlSO8K2wyrnsyc79vKlt9C7WXwOL/7VEQ80r
9lKeZokmBKUSKzvmKkpR8uflo6YiqWr2tKtN3RaUHnGfyr32/5U18GVeYksbC5ulLBICwss
x0/bpSJGuLwBZrhjQHw238YLKlNDz51AjiZCBix30Ad4IGVHrg+VLGgpS+G8lSj4x1SPPnQ
hklnvsOxXG7fiu5hdwd40XCSvc1j1FPXBjnyW4HaXpVq45emKbb8yU0aBaHW36ytNzjlyBO
U+yOSkpbJ/wohdkvkAdtchMrR1mcSor4bzmSeoyTXN7T8qPb/Q9u+qW9ENEhkyrdZUpfabX
3NrwrWlJ+QeRrfDhfB5fXpd/UX+5/qdM25mP++kM94UcNNJWCpR/sjqaKxjVkHoNtui0KS4
0oADkD/p1qwXKJl3+0Bb0r0bOZaBLjbQUr1zkdap8hLKF3UXH/8Ag3onvBy61ubyTkgAHlm
uZr3hfJ7r6JVqtRf7V+o6Xx7bb4bq8BDVoaVux7GtHp8HndW7Vai//kYiwLWzbNP2m2JO9/
VM5D9we81MBwcNH2waz6nmMDu/TdFftNR/9NNR/wAgu+9o+q4Hafd4cSTiDGQI8aC+ncy3w
RtSpKccsYra5PaeLr7ruak1KXNh7uVs79b2rVGuodhSQiTdJ7KTJkTHiM7Tw8lCW+mDSq2n
lUduIo6fYvauj7Pj3rTqah9PQDWm4WWLIlaftMd6NHe8FwlyObrhH0JHVKfajpUYwwjmdv8
Ab2o18Vu8MVwig7py4okPuymHGIalYRIcQpCVegBIFMkjiObsjq4aBulwdEpFrcU0GR3dxI
Kd2PTl7Umo3dG7TSajj8zBNbWuVb9QvIkMOMFzxcNxJQf4HFbIvBoqRyXOzvT8i76jj7G1O
IjniFKAVEkdAAKjM+olaFz0MrSt+MGY/wBwcJcAw2TlX/pxms18WOXTozurpmN9qVufiSrQ
mShbMgtry26koPzeQVijp8HT0LyxQCEu6gjMr+UlIOKZHg01Xz8GuK2MoZaaTlGU9fTFKZ5
x5bufA02tyV6LVyzVWLjHCO/wV3/kJ/jRWHbTbLa3GTFmK6thCsE+uKM7zbM/ur4NteTjLe
B/OjFtnfZ24WbSpxZ3cF1TmPYGpBZH7vCzPdR6hXPn3aXkPBZJbR+UpPkfKn3wczZd2Z+e1
hboml7PA042ESHnQZj6BtJf/LVyqYshcNM97cvyGONredE1BChXm5CPOeCeIGU5Tw8eeOqs
1LrqC5SeY8IA9skJ65yYV6bU28oqEd6SjwpLSsAZR5KzS5x6jqGqjKexcnyx9l8yPORFutr
IhlClNSEK35TtyFkDzrDOsuh2oUGUtQWrS8LSS02ZUx26uOhMx59tTaFJB6J3dAKZBtsGW1
R9w52bF9zS8qGNzIDqltrV4grB6Y9KfYCwr2256inXt5EiQVR96muB0SlPnt9BU2gdTSW57
8dQm2m5Poet5QXbST8F1IHMY6UltxNfcxmr9STV6bLepsK9PuGPIlp+HakjdtUOe5YHlmpt
sD3l8WB5u02bxZEtvu7LmIsVo+qT8xHlyFDtzgPc7O/U0OytoVGTEGF+AEgeVWvMLa8PuXo
8Jpgl0jmnII68qNMW0dTFRzpjUISN/CgulOeg3J51YmUeoktzXDo2zx4i1M93YaJx9W9PMU
qXI+nwcSnkSZDHDUoEgBXrVDNrsSybk0/GSFkgNnYrbz5+9Uy4kKgwtDasfF+mgGDHblRHY
LaHW0KdHy7xn+FMiJkWJlq0nDt0i+3iIwYUXw8NCMLee8mx+vWqq1FTjuH9n6OpqqypQ5fL
9EfoFmnzIDV4ubrdkYkp3QbVbmuGsNfSpxafUUmNKc1um/yR2NTqdJpJujRp97KPmlL19hU
7UIuoIlmgIXNbn2B1alRnw3sdS4DzS75msusjJJZvE9J9L1tLVnOUId3W6q+PlB6/6bRdG7
avKkKcgNJDieuQjyrfG9keJ1qX2ipf+Jg62aTbsd9b0/Z5S5WpHEca5XeWeK3Bax/VJP1Y8
6TUqSnLu449WdDQ9n0YUXq66/Zryx/ifuWi0Hpqo1vv9zZu/Pusx59RbedT5bMeEHFV9mXR
u46l29HdarRp9y/RZQuakN819ZX0GSqPfrRhN2YHJEuKDgkDyWCOtXp9RuTT5RO3OxI6eUa
lP7qf9i1rhpljszsEVj9yxKcQ358gika1+BfJ0/o9W1FT+VfqNUxl/j6emvrSLM3a2u/IUM
jaAeZT5itsXx8Hlu0F+2qf/wBjEnXSb65rK27JMd3jBhVmXGSG2ktqPwvD5Y865taElU5uz
3/YE9M9C3BNQzuvz7h243zSqZsy1awlQZV0W60JLkGNw3UAZ3lToPP3ro0015nc+d9qVtLJ
L7PGS+WVn9Q6g0/qW3223tQ7dbnXEqiuwkJ3Os9AVuDqSOtYqkqiqJN9eh63snsrs+tpHWp
pye3N/UYIuDq++qLDTd2fTi1OvDc13jbnKxXTs2mlz0PmunrUKeoj313S3Z/qLumdb6zVfr
hY7hGF6kyiW0RJB+Aw6k/vPQJSK5NGpUUmuX7n1XtXsTQS00an3dOGbrlr0O32LzeLq7Ej6
tWu8IyUsNBbUUKSP3bah4RjoKb9lb/F4jh6f6o7OptU+5tT43dfzA0qE5r+z3DTV+ZSdVWx
tTlrnfK6otg723lfVgdKPSVnfY+g/wCo+yadOn9oo+R8r9LHfZVZIunrHJi299tGp5DJLEl
Z8KFH50bumfQ1sqeOLUeTwmh1enjrYd/9yv1LcOJMtLJnaou0xcp5YRFhQ5J4pz1dWoZwB6
edc+lpbec9t259V6ajaGmjCo+uMHWqI0Oe9Es+rHk3a0XBBFovwG2THVn6l9SEq6jzpt5UZ
c3gytNptN2ppXX08e7qx80ehgV+s0zT+tHrZJwZEJ4JyPrSfkUPunBroLg8jV6o0iNx97S5
CFc8KQj/ALaScJKLvYnYb7y0+8vkkuZ2DqDTA34Gi/td9DRDO8NOZlhEKUCrKOYAHnQnXkh
VvTQZtjhAwFpRmmGcpWDiI0nLLHKQOIAk9efnVoeuDNblcdLTnAytD1nvCRwn0gFTTmfr9B
mm3Rh2yvflC+/abhYb7HhSUKU238aMUj5889woWN3LnqH16t08h4THoaZaIniYWeTvE6c/P
r5Vc2mjJHTva82bNPbhIufZgxNbgjjXFIdUD9ODkH+VNnG1My6T7/auhZn3yfPiWj8L3qeS
2mLN4RJU0odQpPl9642zJ611m0rATtIvEO6iNoy3oMmQyONOkt8g2AM7FK9edaNLSZi7Q1M
Yr0L2kJ9patrMW8oNvdVlhlxI8CkK5J5+tb4xVjlUtbKbtyAza4tu706gAlx0ttZ67c43fr
WbcdmmsIsw+MFcRhI40bxLz9SPNNRjrZwdR1W6JKXcU75Tjqsnd1H9n7VSWAV5roiXMbkXd
gkB11R4i2c42p/s+pq7At3HjT1/i2eakzkj9rSGmXU89ivQj9aW1kjmNbqVjPMHd5+v2q4k
bugXctrGl78o52uRHQsf9tR8g2wKlpjB3S1raWspU1HQriY+ZKk8v4UuYcCFGYrrC8jAX19
jVIfNWQNtkpaLPOdZQSHJeACKkhUQyxHe2tK28+RpY3oE21BGEq5Lzg+1NiIZB2my0Le0rZ
R+4UpuS8n1U6oAmsOtl4oo9r9IafbRrVuuV/Qe7rPW1MeaWkJ4IDTQ/wDlp6V0zwrznq2JX
aKQrs8Tt5/tYKvbJNc/Xfdo9b9H/vkv5RssPxPwBShlDcZLih67E1qp8J+xw+1V/qai9ZGe
6O1RbW7/AKkcuXeVzLnxW2DFaLq8bjyxXN09VJvq2e67a7KqVdNShTcVGNr3dg/HamNvd8t
OnlofSPgzrq6WEoURjdw1cjWvfUfCseY/9O0lL7+vf/bDP9wZpqyRLNen7vcrsJE1QcD8WM
nelalg8t48smgpafu3du5u7U7fp6mh3FKHh6N4B2tY5Y7O7YhRzi4vYPljbS9Z5F8mj6Q/e
an8i/Ubb7IUjSEM4BBsycg8xjaqti4Xwea16/1VT+diPc8Cfo1aU7PhxuX2UKxan72P5Hrf
pv8Acqv/ACELX4ZZ7Qb4kJCS6FqBA6qya3dDwVXoOUnKFaPyeYaHP/uFY9V96j3P0l+4T/M
1NqxT7hqJ2X3JxBDiDg804DfzCugqN3c+SauhNTdsrd/kUNNodc7Q9TNsn46mnktn3xXOof
eyPrva8b9l00+LIWbfMmW9UWCuLtfW+je4fCf3vUCm9fQ8zW+noVFui8WGK1Hh9sc9SRz2S
OR8zwaRH79np9av/CpekV+oAtNnmzuGzGTxpj61bGW/L7n29a3Ruj4xON5WDcLT1mgXAtSC
7qK+IIKokYkMNY/5kkelZ++u7QW5/wBj12j+ln3Xe6mSoUvfn+hS7U1agXFtLk1qJGt4Dgh
RYag5sO7xb1DqaRqlNWcnc939HrQqE46RyllXbxczztWZbe7YgNu7e3F5ep4QrrR4PnXaGH
U/P9RqvryEMrARudbwgJB/s+VZ2zyOjg93ydaL0zcLxCfairCHWV7lKV05+RPrWlHelQu79
LDL/wDDbVv/AFbX8qMXsQ0w5seXFfcQyrh4JSkpxiknWtZATUiMwfCMN7EE05GZgG2yH16M
uDtuUnjtrWEE+x50SGJ4sY9Mudz1Tqq2IuMfiIQUtuhlO0lKfmyRRNiY09isjV+1RuyzdOQ
JSmy2/bX2mWJCOSuBgbhROwGxoT2OxVjVMWddtJ3Nt1psDZGWoJWHMbilY5Y86vZfK4Mnfy
glu56jFbO1OVYdOp0zcrYpcq1NcBzGdi3Ec8gjyonPGRcKcJWlB2BFqdulxYuWoXS1Bh3Rs
uh5p5SQyvn4FAfVypMqDeehtWuUHtzuLWgpWm5kWc/CXtmsISiUhw+N9ST1991EmkIr0nUh
n1Jbx2pWzu5ZvlpXECPhtxFJ6j8yFc6b3q9DL9jnvVngP2hLF40uq9yY/d1IwmG0TzU2npn
3xWapH+529JqNz5vt5Btvdf7m9MkANKX0b8/Y0o6UXyU1pEpK2mzsZQNzrnTn+Ue5q2LfAw
3axRoei7PIUzwpjbvGfdVycTyx9+nlVmaPmOENQLqqElMpDbbZ2htZwXMdT96hPxDzptxsQ
3IyVFbSVlLS1HPIeWalir5Or0j/AOzN3QMrT3V/A9PDQBsXrc80NJ2Ga2riocj8FxQ6JIGM
UEkMTKqfA4Fqa47QyeGP5UI6XBJcnWnENojx+C2HAVIA+v3qmDE/CTMM9plseIYwmqQT4CE
/wuqz1UPL1xRimCe0xDqYmnL2OYaSmP8A97HirFr42cZHuvoyqpUqlH3v/Ub7k6m4w4V+h5
fhz2kha089j4/eJV6YrdCW5XR4zXad0K0qcsNP+wE10hTfZuoPAoKpaeDu+sZOcfas2v8Au
/zO79HXesfptHHTaM27TjxIDTsctK+2OdaaPlXwcftl7dVU9nczfR0/+inaNPg3ApjIlKdi
qkLGeHxCShefKudQl3VVpnvu19P9v7OUqeWkn826Drf4VzRDWi5KdWMkoWVFSVD6VJ68iK6
TR8yjboBYmlZb8ZMhtTTMp8HucNw7HX9vMltPnypbte3Vmmkm4tpPbHl9EA9YuF3s8hbxtc
buTyVp99lY9Z92vk9b9IP/AFNT+RfqGtWxy9o6FwXNr34Ojz8PyqrWuPyPO9oL/VVP52LFx
/eaM55IbYBP2UKx6r7yP5Hqvpn9zq/MjPu0scPtJuKknccKx/E10FweCrDzdebej1/Uprn/
APUFYdZ96j3P0d+41Plnp8XFxi4xYxSAy80CHPcIrr7826HzmceX1v8A5MR0A2k9s13ZV0U
t7P8AjXI0337PpHbj/wDEw+EKWr7tEma3UGW1siLJbaUF8skOJ5inVfMc7smbdBr0TDdvH/
3yvg9HEO/wLVIj9+dbV57H/wCP+SvInPae0NMkQTsnXGUqMJI+ZDSDzAPlup2tdqeOp4z6J
7PhqNVKc892uC3GbVbbFp9q3rKIM7iPT5SeSnXR9Kljn4fSi08fCrcGH651FSpqpRn5Y2sg
Lr9t9nTlobkpLTqlvLbbVyUUb/mpOu6Lqen/APhtBqjUdsNr9BL7TkOI7Z47mw7SiJtJ6H4
Q866K4PJ9pL735f6h+4tpeXIZ3HilwKbI/u+tZup5jS4kh27O7WmHbXMOHiSVBxWPI5rT0O
0nuHvx/wDNP8KK5NgGs4QzAfC8NrS0rG7oTg0CRtm8CfqaQ61ppzaeK9hPh8+flTzOgNZFq
gWRyEpoByWhW32WvpUDRVh6LmWC6Jm7NyHWwnigD5ljnUI1Y51vF71pKaribO6DcpP9rlR9
BU5eJGY6T1FfrNLeu+n5HdVpATPYJwhY+1CpWFainF4Yfc7QEXG6xk6iZTFLbm+Q+gZ8KuW
Typ3e35McND3cX3b5GqNp3syvbZUze0yYSFqcchhWzBx8xTyFC4oW51FayE2+aBvceR+L6Z
fRIgnwtcJQCkhHqARQNZNlGvZWlg+W2NcL5MjWjUbjTC0q4777x8WBzQPPAo4K5U57crKNO
td2grkSLbET+JMDYI/C+UFPUo9QmqrK/HQrsu1LcpYchKl6iVHnyWZCk8VtwpWBn5T5EUix
2FUDXZ8oXm6svR0b2IR4jsdfRa+eDUUSqtQ2aa3bX7Ue9gL3p8bZH8qITuENWj7CILkVIU2
y48XkK+pH9kH0qrFub5LiZSYyBFhoKEN8k46ffNEwF6hlhzjWK5NO5DT8Z0ZHrt8qSaWxY0
yw2rTUNKldOWB8o2dDj/GlPkdHgJvR3I8yPIjEjd4XBjw8/OrRUi84lHCWcAOdc+tUy0C22
nOOp1pXjX9fpVWCudOjYtTjznEcA8Pp96YhJNARCulukWe6lXcJPjbdHNTDn5058j50M4Ka
2s2dn6+ppKvew/NeqB9p0z2kaceWiwTW34Tv9YhYUyffaroawrS1oeXg9rX7a7K1kL1uV68
hGZoyZqKDKRd7yZ2pEjdCbbx3VG3q35Deqj+yXTu7zMGn+pNPpq0Y0aajp/xPr/8AoK6bXP
0/pZVpvcxqU8laTAioO5ccfWFH39Kdp4OEbPJyO39Zp9VW30E1/E/Ur6w0/ZdWMtSnpCYF9
SjamQf3TwHTinqCPKqr6dVPaQ7sTt6eh8Eluo/3XwUrJbO12Iyi2Q7iy5C+VtTqkuIA9irn
SI0KywmdfVa/ses+8mvF/caoOknrEpdzu8w3TUkhO3vPRuOg9QxjzrTS02zN7yPPdpdsqtD
uaMe7oLp1l8gDW+lLhdrfFtVkVEZtDCjJUpayH1PrGF7x0pOpoylhNbTo/T3aml0t51N3ey
x7WKl4nw4Wj4MC/PMKnMKTDC4hK1mF0VvB5ckmm04uyT//ABHL7W1NGddzoXtLLv6i/qLuM
26xHLTd7ZHt1sCE2xHFVna3zCl5HzHzpFbT1JSvj2O92P2zodNp+7bk5S82PUV+1JelJWo9
O3HiRhcZ29OoUQlFbXDSrAXlXPcoVsp8eLk8lrXT3vubuHS/I4XOyrv9yg/gVytyYEFKW7U
whw8h83iyOpPWslbTVJz3XXseo7G7e7P0lDuvFufmwbqpN7TaYMi4ojt35uOUNoCiY/G6JK
ldelb2pbc+Y8lPuHqHtcu4vn1sZfY9BdpVo1j/AEiS9CVLecK5CVL8C0q+YcufSufDTVYS3
XVz2mq7c7Nr6XuPHtSxgAXhmxP9qy1TSE21LhUoueFHFSApGSPp30yTW4waSMlpbx5f6f8A
6Iose+p1r+PouVscnlzc4wlw7OGeRHrjbSIUKjluTVzr6rtTQw0n2ee9Qt6ZDOpBp2WxLtX
Jq2ylJeYkNeJLEgc1Yz9BrfUpKcdrPnXZPbL7P1jqw8VPhr1Xr8gnTMHXNm/YLXdoXcnFb0
KdUFtg/mTuBxWCGmqLys9t2h2/2Jqo95Wy/wC4H1JN0vPu79juFzce1Ufii8SPDEXt6sox0
9qc9EnD/cZuzvq+EKqUYd3pOluflklz1baBBjaZvMpnUF/U6j8PDAB7jsGNy3QNxPoCadQp
Tiss4n1Jr9LW3fZ42X4n6lCWoCQpJOBvHEV+lL6njdKaZ2c7HYToWMuJADP61vidVMcfwG6
/9PV92HvMwiRZLtuUu5OuJl7fqzgHyPKhQ92yL8mHOcafafJ4TewpV/zF/wDij6gJ+EnfiS
HW43AIW8nmQegKepqnyMj5Tidqq9fjKrMygP2xSEqffP0LA8qpIJy6Cvra+uQIrLYaS83Lc
CZCT5gUxMzTjcouaN0vrC3vXbSkkWu8R8CXaScDIHXGRnpV4tc5867g7PMRRueltQMPOpvs
ctIUNwlbTt5ch+hoNtjTCvBrwlJhFqilxmYgtPvEb+Er6P0qx+1yV4kiXZcF8qt0+SxaHzw
wpon6PXPKomC4XWeSlHgS7tf+72+Yt1b42GQ8cHn1/hUWS7bVdmuQre5oe1MyZlzS9JhKAi
lGNhUv6c8/501qxipy7ypZKyfJTvUe0Sbh/SB9Lby7ijeWE/IHPf8AjS3Y6KvwjRtCQLfat
MsqisBKpJ4i14wT96nQrLkGJNzipjLceUOVBvG92AF3uOpJyrG45T6VW4rYVG7qypSkJVhs
nBUPWo5FpBNq+sxo7kbJ28JSUI9ciljhf0zNcVazCY/etl1XP1NLY6HA5M7lwmUk+WXPvVx
JJHLyzsWACRjH2oWRA6M2oqAGefJXtRAs+TEkcRoHcvpmrBRLbmlNtIHVQPy+1FhE5CEpi0
JyZ0nheHds3lIx7DIoHkZFWF93XzJ/ZLVaHjCRy74o4yfv1qbS3kH3bUyIDSZL7eULPzg55
+ijRJFnxzW0owi+1BLjWMqORyHrV7QcsXoXbP3d8LkRlmMlfzoKtwwamwrcMdy/2j4E+9RG
TGIs7TaUyJJ/eFfL2osibGsWg2K82+PcI7iHA6nekg8lJ96qyL3tCdqOzMLffcjoC0KzhGM
7eXSlOPoEp+phVyhRjfeAPh4+YA4wqhTwbLZK1ziNd8hIQMrCVjJ86uPAmqaH2bxwiTAbdG
OPISgY/NR0zmy8x6iuzza20x3mjva2kfwrbKCZmp1JIDLlxe+8LxOJH1ehrNPk2Um2rmJdo
kcJ1fKSkc/q9+lYKqye47K/d0ArJHQi6OvbfBw8JIzTaBz/AKgjeHsw+taRDbA8sgitLR87
m/Ez9DbJuzCgPBw1YGen6UqHJkq/d/mZXrhsq1y7nmOCr/GiXlO7o/u0BtGpUrXzbhyNroy
Op+U+ZpnQrW/dSNLQsL5qTu3OnA981jMFCPiNg7NVLi2iTJWAt9pfI+Vb4YR0ErjZ/TCf7V
fesLuBQukltMQtKwkucgPtQmhcCvd0b7en85V4l+ifKjQhsrQ0Duu1sYcUlSOIfLPSqnyPh
5Snp6wPlD7s3wLbVyx9YqFtGedpsCVEv0V11Km7C4ktd9A5IUo+fpVoVUQuKs0mxSk3BiY4
JykcWMlnPxufrzB5eVRoXKKkrdDRoPapZ7lBj2bUNuLneWihbzu0FI245jkc5pnfNxszm/Z
Nj3x6A+36T7PYGmnlzEpkOSipxiY18RbSDnYlWCcYNBeJ0KlKpKzTEG6Q0sxGYLN2YcYfdy
rHzNZ9fvVJA77Td072/qFbNpl6Ww5cGmHI0C0qCHZjXJSx9TgHU4q7Fwv1eX0Cd40+81pqS
1HuSbtAdUJMV8k5B64OfOiawZYVE66srPgO2iwR50GztHDvFKS+lPmQPlPtQM6t+fY1K4OC
M0mKynBaSEbR06eVSTBpxvkCqjl5C0uHwnpkHINJsamwHJiFpSm3P3efCk+dFYWfWgwiOUh
oJOfq/wAqlgeoTVBC4j76QAoMkoHptFDYZcUtH6kjRIz8a4ZjtskuiQfmc3c1Afahkgouw9
sv96hJdac+G6MtHy20Fhu4lhmbuLKhvB8/WqLCLLCG3Mn5s+KjFg+5JjvTwgbgo9dv/iogh
e1rqqVpbu7cRpG90fE4nzg4yKuOSrGYMXW+amvKlz7gRKVzaS4fhgDyGMUdixvZfRAjMLuM
1Tze4jhgjHKq5GZA+qtZ2S5RBZGIRiMFYcU/kHO3+fOhUWiSlgt2XTjLjCyzdiG0N7kNrOM
8verUgXZCvc5bsBlTzjCXYYcKFPN4+f7delWW3YGNXi1cXvHdy4VcinlRLAtu4+6e19JsVv
bXbsLjNYJjOH6CeaR71Tj1LN6TEDtpt90itEpnsJkcBfUbvIfwqpGWLuzzLqjKtWzFlJbO/
mnzHtSrHQYOkv77jC3cz46JLkCoaHpC5FjUGmmlcoztxb4yvPz6VVMwqF2/g9OaknxxceCh
W51GAtA6DPQmtcqljNTp3I7Pb3nLkhxZBQea/cUlcmlySRh3aypLeurmEcuEev6CsVbzM9r
2Mr6ZC5ZpOIq0n6lg+/WioIxfUmKAYU6l1BZ+VIJ+5rSz5zfqSJcUxKYfHMNDbz9D1pdHLY
mcfDYy7WYdb1vJDoysslSB7KpkVg7OjzTAuinFK102nO3c7099pon5QdZ90zS4DKVgJPVKi
on/ALqwmKj5jZNFIzpWY4nI3O/5V0o+U6FrOxY4a6WOFqyo78lyRJWXV7Tgnpn2okNqOxSu
0hlFqfJI3JCUgURmaAEF951TcFn946krUseWKjNFPgYoAkMtYkAFR5EjzqkWzPe3CYpuzW+
2JPxJDvFWxkALQk9DRJCp5EHS97ulwUi1xUIRLhq3QQ/jaMfSD5UyHoZKstmX5SZ+A/O1W2
7qlQgTJMgNOtNIIbKTgbkrHh50uUWjRCamsG+t6W0lpzQ86JHRHjNyGtpdcWAtWc5OVHmed
Y5SbZ14wUYiTM0r2WSNITGIUVpy5MRC41OQDu4gBPzZNNhGbZjr6mlBW6sAWDUF2attr4bK
nGZLHdvio2NqXjByTyrUpnKp6V3lfGSlbdIyIrdxRc5mxlhDjsSAM7C8enP2NLub1Tje65N
Q0hbEIt8CS6wlD4YJBT0zy54q7C3JjDOba7olzZzPQ/61Ug6JRjyWFOFC1hJA6etUh02VLk
u3FkI2Dd9C/OqwVkoLLT+wFs7U8yfeoUFHn4rNqlOoTxNrC+X6VGXETWbVAk2NlMhBVxml7
H/+UXPP9KWOQasVskWa3Rbet4S46kn449fKhDDlud2q8OdqeWaqxVy088eB4eR+qoFYntDW
yRxyPGv5ahGzHe2DTN3k6mSi3h+Y/J8Q6kAkfKnlUTsxjheIkXfRWsLC0h25xVMJUeo5n+V
Gqib9wJU2kGLfYFrRHkXSUpdpBBfS0cupSfcVHPIcaePYaHdP2CK5ENugcfiqPDlyzuKkHp
4evSpyCWLtH0/BcJknc/jxNDkMegqoxZbmhIvepdOScsJilKeYKR6+9MURbmC7cjTrLTsh0
rO/kGvT7VGUsF5wwl293YnwpwSB1wfM1QzB6R7NtWm9We3QlfE/DY4SlXqB8uaW/MZZQszB
9WqDmtrg8rllWDQM3gOahpmfbVDmVu7QfXJqQ6g1ug3KuAjyLb+zLcVHlpf3M/MNntVUzPt
Wfc3CD2kaavbqZTj4hyTtSth/wK3JGOecelMc7yE9y4o0XTF2t019PdXm3fD9C0q8vamQeR
NSLtcxftHsP4nfJ9xK+BJLymyjqOQ8xSZwuzq6btd6eO3FkJkR+RaYr6HoyHQ5gKf80+mBV
xhZGbtLtZ6mNuCOJKDMlO47/wDDnTLHmWsF+7XXiQ+FHGXOeccse1LpIpK/JmmoZPeNYPLW
f/y6U/ypszp6FWp/mA9OSUxtdMOAHk8OnM/KavoFqo3g0aZHlvA93253n5vRJVWIx0oZPQ2
mocaJodS2jht3ChnzOK6VvAaIS8QN+H60kbZFO2xkM20hzaOFkoUPMUSY6Yg6qd/YpSmx82
zFGJI9ESEd6D5HxC2pKM+w51T5HQwMhU4shGPlyqoi2ZT2tW9MjUyZLRVJltRVcaCpOEBvP
VpfTd7UaM1WdrdDPrRKLcjDTeW3FdV/Oj71Vyqkce45Ei4wUw57u+MyoOIz8+4dAlXpRORz
3LZlcs7vE+1ocQ/dEvTBkbGFObmx/wBnlVC4d9PClhH57WUi1Nolw7ewbZxEgxgQMlR+XHv
TXVJDRxqPbKT3DBrbW0rUUeHFXaTZAwgOMQydqfB5j70lndpRsQTrkibplLim/EPCoj5t3/
mhbChB3NU000XLJb0ueBYaH+A5UUUZqjzgJyohcZcSrAR6UMkOpsqw7W24rapCMD+NUhlSQ
AupiNrdYIAcHIGhsXcpJj8NIyon9atoG5NJjMotU54K2o4DhWP0qFgPT7MqRYo7ivhIeQUJ
9FJ8silSHxLaZEhhplISO7NZ2eecdaG4dhgs8ltxkKJGVpPLyqwS0lnccE1QRbZQEvYyfCM
4qpYJEs2ht1+5KkfU18NhXp6msMpXZ1KFJWuyj2kackT7KssuJW/D3uoQee8kcxR0/Cy6i3
K6Mgs9sjxbBJEiUI8iUCpA+lKvNIreznRwrhSFHe1DbWY+8R7tDxlYPztj6h6YFS9iAi8aX
kXeyvXVqQUyoy+Hw1n5inl/OpuB7vAkL0TfHFNupY3IcPxG0/NRXBsN107KLxb9Lfisgstb
EBUWJu3OKHvSr5Gu23Atx1pgMByUMKUNrw9aYgcJGwdi9+YhNSooSOKBvZz1KFnlz9qXUdh
Mo3aM0v5U9qm5Fzqtw8v9Kp8GqmrgW4NPyZtvg29vjTWneLjySlPrV00K1Pohrtz9wizv21
tUF8ZUh7qMiqleJzayfQebaq1XmzRr1qLu7DUxzu8VYSFLd8t5x71JNYuJ7ycFywna9OJs2
oZSYEh2FMs6RK8CvhLSenKmKP8AUL7Y34WHY11l6nW9IbLRuAwp6OlOC4nO0r+4xzouTFWh
vd1yVf6OWvUL8y2tSW2nGEFQlY5KUn6ce9CoC6L8aQoI0ZJY00/qKU8G1RZPd+4Ec1YON2a
u3UZOPPqFbNocTEMyjKIeltPPNI2HhJDXUKV0BNXGNhG1bTHtW2V+K4m/reTwJi1McMdU7V
bSavodbTW2l/R/ZzOUn+lTslLK2V70W0j4qmsfvD6delVLgHU22sbe7Kb4Tm3C8bx/dzWUx
UHeVjfrOEq7N7fvIHID9TXQ/CaY+Zlf+j3/AOrZ/wDVVd2D3gnMzJ79kUElJVsJUpPPyPLF
CuDW8tibdnQ9Z3lY2qQ2nej+1RWyLvg/aajqEq3+PmGlHHn4h6VUuRsB3Ziq4gUrIUrkPtU
DSMU7Vr3cbhrVnTbChFZh80ywPGrPP+FEjJXSXieTOrtHk26Y7DlvJeIO4ra8KsfpUJSkpx
uW4yym2rmNywtiEtKoyFHDm4nBCk+lQppXtbnkY7s33lEZbDW1SwFOFR6ULMdDF78F0QLU3
FjszyXg48lWxsY3LByBkUT4C003Or8HzXUe5XHUIbdUW1hpIabcX4gMdBmgudiKQU0U0+1E
lxpiAHYuNqV+e/pVMJm729GYrG1ARhtG5P8A205cGJx8RdmIHdeSeZ8qBj4ckFvS2ZCEqwW
88zmhTLmri7qWEw7c3prbI2E8m8/zoQkgQhpSk/IeXyirLsErm22xpa7SXWiv9kcwkf3euK
EvaCNIoSdFQUueNHBCs9DzA5D7UEhkSGxW2M7FVJYcL0V3egtq/qznrQh3CFvgIhRmmOpQS
Qr1yasgTQrc4EpT4T51RYxWKyLfD77pKG9i0t56lRScUSQO63Bl6O1SFpN9Vpv0KUw4w6pK
ZgQVNu/3Tn0NZZ0G/KdGlqlHEuDQdK6ss2pbeqXACnWhlHBcTsXn3HpWdrbh8myM1NYM27R
9Os2dYlxoinmnCV93zlIWev2zWuhUvyYNVBQ44EfQepY1tvS3Jz4R3rISrqGvVBrQ8mWMrD
9Gl2x9V1QsbYzieN4T1UOihROOAVLPGBU1NqC52aLwUHhuLTuW6BlSUeWP0obXeA3bqAdPX
d6bIMV6S4pWwuR3HlFW71HPpR2BYKucqO7NS24cgHJxzzUSKlIcNGz99+tq2fC4jeHUj8nl
ml1VgtFTW7S2r+eFjCyVA/egjwOiL8Ljt3aY+2otSGw3hf3HnRR4M2rlYZbLd76t1xUhtu4
tdFJV6e1MVU49SrFew4WrVOlGmk26Zbi21GVxo0d/whtf9lXmM+VDUSksdBKqy6O53FvZdv
lwuLrveU3JPCc2nCdg6BPpSXuir9QVW9snECddLPJeulv2HhpIjNf2V8lAr+1Xvadim0/YF
QNSy7LcHXQgkSUoy4kbgkg5xR7+nBcaTtgOXrWsy8RXo7y2NswNhxKOX7voR7nzpjkC9+bk
MnUtzFuj2viqYZjhSUbOW4L6gnzqotiNrsZpq2+vN3Vixvspcg20h5CfNZX4sK9qJo7GkT2
lnSXaLcjquc3MbQ8zdVIL4H0JbTtShHoMUVsA6mneLQ7zNR2+YoYTsQy0W0N4wc55UqaRyq
MZxlf3NO0f2gWFGiYltuyFOywkpUgApA64VT1JWsdFN7sFf+kukf8Aqj/Cr2RG+L0A+h5GL
M8ASsICiTUHSFq5uBbTgQcB4blj7VTfiFLgm066sXyCo4yW1Ae9V1DhJWNGjOusuOd4Ty+j
Pp54qS5H0+DCu0wbO1aEhQCVbdoA6lCiTk0xI5Gsm3CQs33QGJki5Nv7ImC48HDzT9quUWZ
tJ2lhRayL8edE/DVpTFS4+FBO71API0FzrSpNu97Icm/xGalpwupaAbAW1gZH3qSRy01BW5
LCorDs62QXSVFTu8jofDz5GozVoMybGifpa43a5uym2XEIbIS2vG5eP150o6d7DtpfsnjwJ
bdykKLyinOxauZV5ZHtTFEW6o7R47qHwjlz6p9BRIWSoUxuJ3/DRyHuaCQ6BDF7qEOrBAWM
gA9aGwTkwFcUAqPjC9xwB6VWC0UWbegOFS15T9IqEC82Iv8Ao1cm0o3Iciug/wDp50Ay4q6
eaVG0hb0ODCQ0c/3BiqZIgdnhQob6Le8e7OK+HnrlXWhG2GJlL5jtBRG/A6eYxVghO3YLhy
cpz0qyXDUm/pt8RMVB3zJKdkdseQPVR/jUnPaiU6e6QndoemmbppJUUfFeaKVMOEBRDgOQr
n79a50JWnuO3On+y2nOiPx7YFXCIiNcmEhKpDY2MvpHny86urboBRU7ZQ+gJdR+0pQoL5nc
AR/Olq46UTy122W9prVD6IUYMMcjhIx4ufPlXS0/GTkalJvA06W0FrR7TLXhEZpSApBfISt
eRkefSgqVUmOo021gWLoxco1xkQbiwtuSy0clzmFJz9Gc5rRTncTUjb5E+XIQhDDrKtoKlJ
XjqmjESZ+jQeDEQ65IAU2eN4vy+lQWlZGmdlmnJuXNTSmy0iX8OGhX5R5/rWesx0CHWhS3d
WEuLAUSdtAhkHkS73Jeg3je6razMSBxB6jlTaeUJ1aDmk7l3YuJcdG1X7taedVI4OspsYrj
MZl7Q+kOjbhCsZJoDnUouLwRMWKNuwy+uFuRxE45pFXuCnrJrpc4kvaot6HCypubFHJaQee
PWrtFminWpy/2s/QdSwW05nsuRVqGUb0/DJPvzqpwuP238rCDYtss+DhyGltlSig7eeOmR0
qt1iScvghTpeaZDciLKW3HSnPDX4kj2yaapxfsU9QuHyImqS8rVlwdkAckIB29OQ5UxnT09
toD04+01fWn31cNCshKz60RK3DH5pHGYcKVgKXybUOh55oZRMFO++w2w570eA33sBw7MJWB
19qz2HulZ4KH4sP+nT/CpYdb3G/RlxYj2PjSClLa0rygdScHFbOpcgM2WlRrlMXyHDSlA8v
eo/OKl5fzCOgo2+2sXF5G51K1oaUfIe1V1LUb4NLhLXnvEsbmgNgB/tUMfMaa/hp/Bi3bZa
UtdoOnL1jwTVcB377jt/lWhrxHne83UJ+xU1TAYdsr7aXdhTkrHqPQ/rRzWDmdmVpKqrq6K
ts0Qu3dism6S46W5V2k8pKwMtNDmkj9azWPX7itES6hkIVhT5ATu9feiZxcP4GTQNiVP1uo
ODifhsXioGOjjgxQs26BeDd6ms6fjKtrGxeXJL6ty1H+VEjXINSbidhbQnDvQq86kpWJCNw
BIXKMkL3qS4eSwKzb2bI0ytPYBKAFu+DnQ3GbSJ9xsJRkuhRHMeeKIAHMsKUsltL3DzhKT6
+tXYpyD8G2Z2bhsPVW6rsUgPqPtBtu16z2xQfeUhTT0ofI3kc8epq2iRuxT0vqZ6M0iwXl0
LQSe5zFeefpV5UqYVrFybbnkvANJ+FuykD2oIj7jHECSE7jzA5fwo2KLbLStqio7VDyFWir
lm42C5TIqbta3GkTIzZSW3zhDiEjOM9QeVBUp70Ooah0njIP0zIu1xSfxO390RtHmSFqB8s
+VYWrHYhXlPnA2tJjpYO7959KfICqVgnuv7A65S0bNqTz9fIUubH0ogfuFtlzO8yobcpe3Y
pTiQd3oByqd5JLkVOjD0yJ98TEn6mfhPSZi3oaN0aG3lLbeOnTHStVJNRMM5JsVtWXyTedP
uuOoGbO93ZuZjxrGOijWuGDJNcvoY1OQvvJab+IXDy++a0GVjXZbSxebjb7I2AEhaV3FY5n
kR4ftS5uw6Eb4PSt17kzao0OIkIQ2hLbaUgcgKTN4F/iMk1lZm1yYr74IKVL8X2odxppwM0
vUhl6+RUcdElPNPLoKfBYM9Wacg5F0kw4W5EJ9cRefF5pz686lzl1a2bNYLLtyu1uXmexxo
6DtL7XT70G0Q9NF5iM1rukC5xBwXU7sfKeX6Up3Rzquma5JZTLyAorQdh5nbUUkxSptAlxp
xwghO8AkbCMjH60dwm7FJ2yQ1rQ7CS5bX843IJ2qP26UW400tZJebxILMr1QmKW4cpNw8WH
UA+IH7CqUU3dobKvR6+Ez+8POOahuHH+bCQvHkQOYrQdak7xwMGiLBbnbG9MkoaeuMxXDjs
uctjfmR70DnZ+xn1E5R4CL2kO7OfsThYkM8y3nIqKopZM8dR/EfZE3UjcUJmQuOwn+sZyVf
wqOFzRTnD1KX46x/0Un+FBsDt7o16VppMLT7S2kYS9kgeg96bfI5rADuaQzpyTsTgoSM/2l
K6U3qZ6nId0ky9+B29sJ2cLKl/3letUxlMeozM6W0GQnaM0EbJl1d81Yz/tvhwXJGmYSXAq
ey/zZ+sc/mIp2WzmV6UaVOXwKOppUWM0Yy2+JIlAMsND5lEkDP2p0zgdnUpTmreppGtbCmL
2Lx7GhYckoaQtSFct5+bArPY9bUqKKbZj8d/dOCQjAYxy9MUZxZqy+R/7AZbk276nfdO91O
xLb+OWAoeHn6UHLOxTgoUopGmXj9mZ3Np2vqOd1FIkeSrbXeEpDr/xXHP4UlmqHJRvMyZGu
iVNMb2sePHnSGaiET7y9J4S0IaQnmhXqn8pqJMkmi6qPLkPKfQ2NrSeSf8AOnGdWBSHJi5J
BayEnklPmalyWBfaVJvcWz2liK/3Nm5y+HOJOHC0nqlP3qyNCvdbTb2rgp2zbVWxZ4Sh+RS
OufOlbjVSWCncIEd8KjOJ3IIBQsdUkeYpYTiM2mpE1yOiHOVuPysSD9WOgJ9aZGPVCG7B1p
brD4QjruANIqSvgKJfmo7s4EpVnPiVmmQhYCRauLyDpSTxZgisJTnvAPyq8v4nlRhICaS1N
dJW6DcICo7o5MyU82nU/nSa51SCgdnT1XLlDHIkcNonrt6J8zS7G1NAMuLfUQv5etCsmiUU
kXA/EioMiS4Go7QyapK7Ms5WFubfbE5cnpdgcE+8zk8Nx/HhYT69PStsb8vg57jF+GJU1Np
21wNCLbfTuW8oqASPndIzk1UJ3kFXhaNkecZZTDU65g8RZIRny59RXRucmeDXuxTQspiyyN
UTUKS5JPDitrHPaDndz9cUmqN0zNBZuE/K24zHeeGfC2fm/SlRI1kQu0G/svQXNoLUyMlzi
xldRmisGpYMRiSIqXoj7nzIUSpI9PWtbMEcmu2l+PMYbVGcS4lWMKHX9aVtOXqIvdknlsuP
vutbM4GDy5K+1LZI8AqbpmJLK5EJaokxg43I5DPqaJMJ1msSyjhu96rtLmZ6RJjt8u8J57h
7jnQTpxkUqFOXlx7Ba3X2y3B1Pj4SwPEE+f3pUoTjxkzVtJJcr8yzIjrLThY2yW8HCm+o/w
DapCquuDF3DuLXZ4xdLfepbj8d1DGFFTiumT0/jWls6PacqdSnG3IqXZ5CtR3Ravq5jFGdP
Sq0ENMGGHLFCkHwKb6FJwRVMz6yradiRF9uUJ3il4Sh9QUfFj0oLK1jOoxfsEY+tYTriVPo
WyXhtQ2r5c1W1pJLoV3Lvgs/iVu/5rVM3F7JGhrlXB3T7PFd4iee0jn09aK2TfcGSGWbgWI
qlcNltIfkq+3NIo75BqK44aVVm1oUhICVOL2H2zU2XD3WVjQLZGdDjRbGFJ5qJHl9+lLXI6
/hPNup7lFufbnfZCCuUxFTsSXefDXz+THICtEOTidpNypWRaXaG7xfbbFSrE2Y8lviflbB3
f5Vc2ZOz4bZ/wC1Gg9sLPerGmCp3u8MKEcyByV4UDB/U0EjuqKbPPdhXfjfHtPMtFyc45wm
luA/ID82fPINCpAVtJGbv6HqzSOnIlhtDbK2mY8lxscVLIwVK/Mr3oohy4KtzcLrpbJ3ITj
aaubKpwOHI5U0ksq5tc+VZ5M2RQOX38Tm1rSFpAzspbH8lJJuKpCkrAQoEqQkUSkwJUw5aZ
itoc3/ANl7NFcXsL9sCeK6tpAOwgpB8wTRAszntbvDOobrBiWqI881pp4P3d5P7tvfyT4ep
59TVTQVMHODY87co6AY8nxSEp6f3x/nWRSvg38ZCTVrhSW2ngdyuox5irSfAuYUbt6O5GIE
bWl5V4fmB9audVIS4irD1Hek3waTc2ruWStV0b5thny3eYUMUyNuQPY7uFq1pPlI3XMtBKs
bWs8wD51HNB92Pjdi26ccZntmUkxlboxzhZ2nxH3HWpuLsVNBsQIWl48du4JlhKTyWob2lZ
Pg9RisNXm52NM4qNkdTbhte4fGQkq+bcpNKZpplV++WSA1uLwdd89pBoIRYypUBbd4l3uT3
ePH2x1fMlXTHqaPbb5Ai9wwW/Tka35DEdDalnxFI6mo5t8lRhFcH7XMJ1/SsuI2Upc4RVuV
5D2plN2aAqq6PPdj7OZtwnQZTr6O6uSNrDbxxxCk52c8eldHecScT0RI4kW0BDrQjqDYSph
vkE48qXLgXTvuAFjCu971nCt+7Ptml3H2uInaRBM16UWjhb28foKYmRR8JgrTauPwj1Bx+o
rUcuPNi3HuN0t6sxn3GSDnlVBziONj7UZzCkM3VAlM/nGAv75qmjO9OumGOVjvlmuiHxDdT
4jksq5LoXEx1aco8kzzex8odxsVzCccv1pdhaZA/p21qw82nu7xyQ63yHtUuNjqJL3F+UNZ
Wv48R0S209SnO/n65qntfI61KfOGSWjXpIP4i0UP55oAxmi7u3Amrom+BPnSA9cp0lsYS58
tMOnShtSHjTqy5phvKC4QCA35k1Gznaz7xCzppjN4m9/bdDGDndnkc8qpj9U/CtvI1XO0IT
DjyGiCw1z2kZJFCjnUq2WnyUNsL0bqzT3sjS9OTxGsyoTnFTnKgVpOOdMOhwy/bbHJkwZMx
07WyhKU55HAoupUx50S0xGtDBcRlCSvFNvZCVByNCgXuDGsilOkNrTuVtx1HvSoodUweN70
u9xNQT760OIme+txTbQ6hKiAlXrkGmHNvTn4HhobexC5y752gvGXFBagsZbwMcJzn196rqa
40owjg2LX2lZd903LiQlt99Un4YdGUlQ51cxlEVuz/Rt3fu7Tl8YjtPWpkbFpHiUrPXd58q
UkObHuY6gu7QrJHnVotrBQdbcxgJC0+ZxUnICnFErDKUJ8HUczSZSNkIWBs4sMyCXCvBHXy
obh2OLcIqpjThQoAjCVetGkDJstLjpyW0DakGmMSi9Ym3hLUkDKVDCv0qwZMzSFeJkXWup5
S2N8N9IhSUJGCE5wFUE2MhDghbiMW5tbanE91x8LPmD9NZor+pqcrH61yX4IbbfG5l0kQwn
kUqPRKvarqCP0K2r9ZP2//cdmdEm9TE7JkgYKGAfy9emOdJ7q+ZBJljs27PpUaC7cpjxL0x
WXZCskqx1FE6l1guMbM0K4ytP6YgpuM5CnFLIbjNNAqW66eSUgfrUSuOr+FYCVti3PhKfuR
2yZA4pYHytJV0b++KsQZr2kRNHacu0VhyPJi3C7pU+hcZ3hNFSU7lFQPnTttylVsYJPucy4
S5M9MqQzbm9wadcVuytPl+tWoodabjv/AAoZ+z23IvLrTCpDvFWgrW5u8IPkKRWdjTo7S5N
0tMSLZ4anSndwk4z5qV6CsHJ16cLuyD9gefntpkSmuGlvmE/4UdPJWqiqeEBNXTEO8SG0ni
vvJIU36JqXyCl4TE50SVMRcbJzZlWlfGhgfOCk7gqtyxn1OLLN4s2HSl1d1PoJm5OqBntfs
1wSPzoyN1MaMSdnYFvM3aAVKghLq+Sm2nPqqpQGxlkRn58qbfUNzYS2gSvjDGUBR8gelBtw
PuZjdrbEb1Klzu6URluKTsT8uUnFOUsGSdNbrhlFvs01pbTyTxN2OKnyH+dRMRWqOL9gJf8
As8utvKn4v7ZEI3JcRnOPcdaNSEQqxn7MXIz0mI9vRubeQfsc1Y9L1HK1dochLSWrinjI6b
04Ch96pq5nnpV+Ec2r7arpAa7q+C5nAaUcH7UDgYalFxYTKA0jhujBA/8A5UqSKtkBs2+O8
2pt5pLnxPCrzH61Ye5xYgS4S4tzlNpPwwr5TTrnVpu6uE7bqO4W5PBbY46B41pH049Kgmvp
VUdw5H1bZ5ySF/AfVgBJodpzp6ScH6oK3Z48GO2wvdu5nYeoIqrWM1JXu2Ce4r/6ZP8ACrN
G73PSbVtQ8yVLbSf08qadMoXpkNwn/wAq0pCUDyoorJdTgJadCRZYyR6qorXYMfKT60jTWd
EXZ5tYD4jqKD6J5Zob9EFxyed5NyeFtblpBw21u2JGfF64ornF7mLnb1Y1f7PyZxuF8vCzt
XJWMKAxnkeoqHWhFLC4Rtzt2jqbSlSDxU/MoedAzRGP9Ci3JbQVDaRuqbilA/OvJU8hSG9y
U/PU3l7ESG4MhWENqA/L5VC7PoSd+Tw1kt4KuWaFpDE31Kk1SFRVBwEpPShsgru5Qj8RlCS
kb288vWhTDauW0yW9+PqV1zTYsTMPMyGLfCS8Rk7d360TwI5M+WwwibMlv44VxUCEp+YrJ+
WgeTQnYuags1kYaRClIDzqkJWhtP8AVK8hnzxSp2j4iJszLVmrn7Cyq0oQ3Kv87alrHPhN/
byNAo3yFEpMaYmxV2lJQUXO8OBLiSc8Nj+tV+pq2tyJGVjddKxJU1aW2/Da28NRzjqUjBUT
9xWZRXBrvsV3kV+07tWt2kbumy223m6ahjLyphbZOwY+do+dPVH1EuvvPvZ92j6/1ZqmKxO
sCbRp9acyH3hhS1/2M/4UfhQiW4zv/a0n7tSWS2tnK2mN4Pu4kDFMiC1wcWvTdqV2bIts+M
S80lx9f0r3Lzz98Ujdk9FX0vd0V/DJf3BeloD1qske5RB8ZKsKT1BQml1JXdmZdOrK5rNuv
Ua6sRVeWN5A/OKxOJ16FT0G66zmLbZ9/Q7eQ9c014iZIpymLNlgPr4k9wFT0g5Kj5egpRok
KFjsf4j2p6scKvFBh8Pl5uZzjH2roJfszgVZ/tTJLhrLUWnbtNttte4RM0lTHVJJI/xp8TL
WsjcdL6kj3iO23M8E9kYfYxhaFeuPNJpW6wxQ9OQPrhMq3cIK5w317mHk+SvMGnWwVHm5iN
5Q41eG2HjtRvUsL6/Mc1VsF1ORjsNsTxN7gUkfMP8A2pbZhrch1TsiPcklCiG1EADyqkzNG
mjm6aRtF0kPGQ3wXVf1zfLnjqRRpkjUnH3EHUOg59sUXWD3pg/Ktvrj3FGpGmlXVT2YuNKe
Yf3pJCkenzCjGtDTae0SQwOFLHeAoYyrqP8AuodpmnSi36Ddpe7xbw8GGAUKaVlaD7+efOl
yiY9TRlBXEq/qze7ilXIJXgH1xRnS0/3aOtMTSi942heGiD7CrA1TxYa5+mbJdGytKeA6kc
lDlz9ahlpamUecgH8Ev9sJejPd4YHL3AFQ0Pu544Pn49dv+SqhA+x0/U9ex5TIiK800RqSA
moCjuri/LanlTk7MVJXiXtNlKrQzgcsq8qKoVRWMl3Wy2xo+7JcO1pMNWT78qXArUWwedlv
RGIDRCwlSWwA35nIo2cKMJSf5mr9l1uixNMJksZ3SvE7n1+1Ud2hG0cjcts54qRyPUUFQ00
jhbDq84HLqDQoJn1plbbo3/rUZUT488hDhTjGf40AwoTRKPKO6OXkeuaGwxNFVJuCiGnXPH
g7gPM+VRlInhszAhAcx4jiiiipMtsQkl/xncU8xTEhUndFiS8t4IaAyGvp+1XJ2AiAtN29m
JdZmp7q6BHaUpEdhXMBXsnzPKqvgju8CH2pa6iWwZeSUzJB4kZCfmHmCqgtcuwldnFjck6h
/FbsVOTlIXJkcT/l4yMfeqmNXJos6UqXqCAU5DstJ4S+nDQD0/UUqXAdNepulqaYiQIcGOn
aUJA9jnmT/GiEyd7sxntr4lu7YtI3tvht8dHAW8r6ju+oVJ8B0Fk1BEkyYhUscUtKBjrT0S
SMZArL1HNHmjt1Sl7tetTKsuBDbG4HqcEHFa48Abf2kfc2FYtF7twjxsR5GQl1lwYKkJ+ZI
V9qSmeg1OirU458UTPojLlsvD+lJie7RnHOLbJB5pIc5lBVQ1Y9TnUZJYGzQtiEZ+RHUMrY
cO9w9MH0rNLxM6FCptQRui13a54UOHbIZwHCcAkVUncZFbeQTqHtKhRGFWaxlMie74OIeSU
49KdTpsx1q63YCXZWm1yIz1xYSpU550ifKP8AXLII5e1OmcxrxXPPPajYnIvak/EWSw1Ilo
2Pddu4p506i7xM+qj4j0hqvspi3KzxZthkFrVVrip3SE8hISAeS0+dRhU6lueDHYvaFOVM/
Cr82Ec9j7ShkAj6knyPtVxDmrP3Bd40lItt3jiS4JMaY7xYb3qPJJpiFz4LltaWpchSzu8Z
2/ZPUVnnyZapeuIQuRGKPqIoYCXwHmGUuOpLnQDA9zjzpskJ3ARp4d7faV5KIwOlAHCBRuu
lLHeWXFPtiNLA8L7XL7ZT50UJFT1Mov2M7vmhLvABcCO8sfS41zI/vJpykPjVhI50I/Mjal
iryUtoJS//AHPeqZNQpbDqZ8S63Had6VPEhR/Lk1Vx1DyI6sqmo11kSVblIADe1Cck/ao0I
1KcmO9uuUeZGUqMoKJHMdFJ+48qhz1FxeTuKQGVDPjUaIjeT93Jf5RQ2DueiraEuRcBOPU0
yKsdGTvgqXkL4K0HDicDNM29Rc59Azp2NizMpA6rO2qnIOjGxQ7SIKpWirvGCuHsZKlOfbF
VDgRqZWkjyOq8yUPFS4LkqIxt/azyPh5bsdMVBXOOPY9XaVVHd0daX4pBYktJUCn7Crpmm1
kkGgpKFb+oR0FSwdzgynk7whPn4fagVMZ3r6HHeOWHE+IedU4oKMnbJXfDJdC1LGfMUDG3w
TsR4Ull3Cc7xgqFQtEaYDUUpUn6RgZ5moyZI3G33ilDIyonyqIqRYjWy5CVw8dR1q9zeAcI
tSW49vjqUtwHb++UPM+go5MTBXZkmuddhtSbVACFTnFEBCjyaQR86h0zS73GbbGG3WSibqJ
MuQ8qbDhuttPLX1cOcKCR6URLjWrXGNYXCM2kMCc0yzGX5NspTzSfuKpovd4rGidn00Xq7v
PLa2mO4200eowhOOWfWs83Y1JG1zJ7yIjUtCeH3dQTu8lD3oYSuriKkM2Mx/2h22JmhbHqQ
c5VvuTfjT9KSU5FOi7oHKdjRrLwlRuG0nDDzTbzSvLBSP8AOq7m7uE6pguvbamX/tB25CE7
kNNIdVu6ZSAeftU4iPow7ypG/Bs6FaYvSQrwQ57ahh4fIsjyzigwzrzWo0/+6Ava40w88we
8sZUgpdiPI57SnqAf7VXJGRKNTyvIu3BPaKiM8qymKlDzaQ006rDylY5jHrWd7bjY063QD6
a7NdeahJkamugt8Vvrb2FZcUfRQzy50yTUeDOoO/jYyM6eh6Us1ynps/7VDYUWJBG8qUfD0
PsaKN3ydDURoRp/s2E+ybhIskcNp2pQjKjjG5wrKicfrVVGcVIS+3qxR5Me73YDa7DWw82r
/vGef6VWnlbBdaF0bb2dzDL05BkuAJfkxhhfnt8qPdkzyV17Gda77JbRqCdLjqHAluoK4j6
QBh4ep9zUUx97oya0Sn7vDhWO57hctNy8P+6AetakZp9UEn2HYi+KyOIypxW4D0UaCccGOU
rkM0Dc3tOB9FIBXAxNut8JjeoIyMufwo2KYrsqV3hxYGd7mCfalmnoEnG0JS4jbzx0o4mCp
yVC85Gb5q+c8xRMq1yku3W168MTOElDyRg7eST6ZFUpDXUe2xnLpULnM9FOq/xpp0Kb8JUd
uL1vmLWwdqkkKSrrzxVlTiupC1elblvOEolHmh5rl/FI5GiFYDcDUslaQhz4qfzJ+ce+Klg
O4XQv/j3/AOpc/hUsTuX6Hr61xy3GKutWhslYo3xs93c2jntTRti7F3Sr7wixOKohhCllYT
1OPL9aGosoZSnhnHaW24rSlzRFjuSFz0cNuO38w3Hr+lEsIw1PFJXfB4/1Fo3UtmfZtb6X1
ypGPEM8JKVH5VnpQuNh0Kylx0PYGl4Co+jbHCmtpRLgxUok7OSNxAIx+lC3Y2U4XR+lPRWF
8IOhSzzCB1o08AyjmxVefMcJkyHA0yvkkK9faruBnoS8Jp4gnr6f61NpbmUpEbjgthHgSr5
vtQsOJZD1yiNp4LQWz0WB1+9Lk2PpRSRO/JWWw44jCsUFwzq3u7wgoUUuL5q/siqiDJBz8T
hsJU1By7JUnC3ldE+tOukJy/gybtE7SrNbHV2y3uJn3WKlS5SUklpjcnA3qH1ZNBYOPsYaJ
k+3wpd5f+JMmZO9z6UK8x51QybQns3WCJMVCUKLCHC6vd9TiulHYzxqK/sUbw88u5uuqc3r
UchQ8vb9KsVU5PRX+z/JTITGcRlxBG1713gYBrDqDpUZeFHoa5Q0v2xbJScJ+JtT54pFGdi
qkU2Z92oafRfOyS8wrd45EY96bZHUlGOn8K0Up5sVKJD2Vaveu+nLHvb4Y4YiPjnkONnmOf
2rROYunTxcU9PyXHu3vUNxlI4rEFrhNJI8jgedA2kjZQoucrLA5XPR0ObGVctLyQxPHN2Dn
4ZUOvoRQOHVHXo9p1IPZVV16le3a0djITAvCVW6R0xIyWFeu1XM5NVvCqdnqT3QDypNjkNt
sv7WC/4hIB5YT6elAvfkBQr08xzboAbrY7+JLL2nnTcW2sng58fXy58+VTZ6GmnrqbTVWKi
yhri+arn2u06RgRX/AMVuT6TdHtv/AArAxnf5eXrTocHA1cYxqeDKfoX7/dl6F027dFw3Jk
OMtKFhgcxyGVHHROaBeJ2ETwrkN3uem9f9ndzVAcb3SYa31JHN1Cm0KVjH3FDt2silcOdgc
t6T2a2NyUMrSC02rzO09DRVY5F78FzUt9tn9JF2xl3iSY6OO6lHPYeqQaXJcsdSeLGJa2sQ
01q9F4ibjBv6D3hwjk0574rRSeBEnu/IiYWqTFcB5cNeNw+r3rQ8o51ZbX8n5UVTi2/NCDn
BpCFSwSXML3hfUbMjb0qSCjgF291IU0lz5XF+XXOaUaGGpjQafcd6ggYHvTIGKqsgyQ2XiE
tpzvwcfaqkDEHOuLYc6E7FDP8ApV2Dirmduu7ri86PqdJ/nTjoLgK6cs8G6m8Nykfu8KQ6O
oOOlUZq9ZweAXcdDXNtjvERvjtcz4euKtSLVWDduGLnxmHMKCm3En7GiDJ/xOX/AMz+VXcl
z3tZ7mBD3Op8ulJTNLiUL5dIZjOZO3whVMvkVKODnSD8pyEHd4VFJJR6ijqciqcfCE9bzLd
DsgcuU3uDDuNrg+Yq8qYmYdj3YyZNrTWtonWKBaLR/vBhyQhmaVJHEcJII543eXlS5TNdDT
7U31Y/3xV3fiR49rcUylDSEOt/9g/w6UD5NlNeEC2qzapiZWW23XlnqTlSR/Oix+ZaV/gOx
LFOkutv3McR5rxJSfkpaDlcbbNaePxy7jBT4TywKMS7RBsoxWEqTIUhO3y9ftSzTZM4YjpW
wh5LoCV54afqoZzuRJI7m2eQiM1KU4lUd7qoeR9Kuwvd/UFTL5brNb5M+d8KE0MKcA8WfQV
e6xHEzu69od/1tGVadCRnbVbWuV4v0jw4QeWxHIc+tS4O3JRm6Os0XTszT8WMUvyhxZd4c8
S3XOpyrmf50ISwzJtU2eUi6Wu3XBZat6k5bcPJBA8s9KYgZMXdcafhWqYyuC4Fx5CchIOcK
8+lSLF1oJZXUWwhajjmSeVEJsevuwOAwzBaSllLXAZyBjxblJGTXP1DOpCNlY3CGEOKUlef
l6/es1PkCrjgUwuPBvUm1yG8xZeUqJ+UoV/702LHWckC42notnkuQ7enEdtQlsKAwMKVzHK
tbFQZnD0dT/aTqlxh1LQmIbQxJHJLRyOZqM26WUoO8eS7Fia7sVw40iVuS2ObyfkdT6nHnQ
fB6OlWoaiG2pHbLoxoiaosOot0a6R0rXtJ4vh8v51d0zHqez62nV48HbWgpMjhSrA9nqCzn
KSP1PKh7u4h9qShiYUgNv28qajKxe1+FaB+7i+RcWaOODJrtUqnhS8PqE4TDTETgRl8V9a+
JMnrHxHlefP0oJTuYO7tyUNW3uyWu3SkXDhuQ5LakPsr27TlOPP70KQSaZ5N01qm96Z1dLZ
0wwqfEcUsMxEZUOCvywM8uda2k1kxN7ZY4PR1p1RbdB9nLcxSVJkq3SxD/I67n4YHPkCKXJ
XDirv2K3Z5aX0xTfJq+Pd766qTMKuaksk5Qjn6CkVZZNEPK2XtVREXTTd1gCOlyQyrjIHXD
SDz20xGaD8RjmnbmJcGe2wsuIjOJTz6jl0rXDymTVrxBhI4jaSBjHlWbgRa5G8p3huYHQY/
9qKQtAVDBMhvYOY8RUPLnSjYGJKlKRlfMjoqmRM9XkhQ5tTz5eh+1RiLAF99X7UTyHXJqx9
OGTPyCn4nXKyc/rTWbQ1ohS+LdMLxuxy/SqkYdV5kP7DQ2RUK5DPM/pQM5zlyDbxpOz3hla
nm+HI3EIktgZ/Wriw4aqUMcoWv/hY3/wBcP4Ue41fbfY9WWEtOQdrzw3o+ehSOs5FW/MIfi
Ohja4FbR1GKdFeIRVl4TvSIMa0KbcGMOKAweQxVyjdi1NJFzUX4RdorMW4ILpbPwT1FNjTv
yZ3La/CYpfGYGlNUGbFjPSsnMJUkZZbc6cqVKNjVSV1kYbZqnUd6SlJeIeWee3oKB3NPhHS
wW2VEUXFyluOL/eAnlmjUDO6l/YOI7wTjeaOyBu/UjXGuYV8GYtDas5R7mqCVuoJtUYXNp1
LxJfjOqS6Feg6Y+9KTGNPcN11Zt8K0NNtJR3tWPEnrt9KW4jYzd88A6H338MU288eAPiKz9
IFXwgfNIR9bath3mAzAtMdb0WC6Fz17fB4TzJ/hQ3wHazIr1f7BcrYYVjjiIzLSA41Hwncs
ADKvfNELtbkQb9d7lZiYMi4E8RPDbKgeR/IT+tD+o1iHqbV8yRak2O+Q0rbQQYktONyE+iV
flogGv6CfZ5cKNf47lwQZsJhWQ2vmFAdKJifxEq0JuF//AGdoNIlyctoT0SnPQULHdT1d2T
ym4sruzgw64EttufmwnFYqq8NzVwzZYys7v4VkQuYo66tjuGpjJ/dr5/yrS0OpTvgvWpJcS
nidC2QQevy1opcCKnJk+lbEzdtWaot5WErShC2go/N4+QojdptT3c7tXj1CMyfKs76YFwZU
lvb4kK5p2+oNC8cnpqekpVqe+mwSzY7NKuK37ZOESa8nLSW8lKh74zUcbi5a3uYJSe4O2C8
ajlNqhWE8N+OSi4zlfKE+YT71awcXW6mNZ8DNbLfwIxjKdO3O6TIV8zh9STSpSMvl+QBrnt
KtmlYSnl4DIBDCQRvcUPKrhTuJnNHmy66i1z2oah7hBS53Z1zwRkZ4aEk9VkVosomSU5VHZ
cGxdnvZY12fNOXCRLTMvktPCYKB4Ug+QCs86RKpu+BtOko/JZvUKXfL3CsPztR1B6cE8wVe
SD/dqXsrjOTRg3DtrzPCwsgYUgdAfSkBrgEsOL7w8ptIU5KUppzd0Sg9VH2FMo+YVVWLmKa
VYCId3ajIG9uY4XCOq0hR8Q9q2wMGq5T9Qu0+2jaoDkPI+dKaM1ywobmFqI2nPIUTM6naQN
cQ2JGE/C96QzbBnalFbnBTyA8zRx4FVOSB1CAVIUrIA+b3qNgpgm57O5ObiM7c/wAKG+TTY
zxKssoB5DeTmtMhwX0NsM+4J+kqGB+lUzn6zk0aKcvt7vlRz/lS7nMaw/Uijuubl8spJ5Yo
0g5xRY4kf+1/CpYqzNusV5sTlr/aHGWy7nKUjr+uaPadxzyZ1qrU9tt9xedUCi2tNgIQ2oD
K8daZ1JLgdtEfgF00rElqmpbW6te5BcSD1+9RgJjB3W1uIcbROaTtHLKh1ovEVGcLlF+0Wy
Xamo15djOqycjIOPykc6C0hzqwRRtWktPxZIXHmNp2fR5K9qpqQXexCc0WuKw1IdmNgOci2
k8xRRqySFzpRkyeEuzONBw3FP8AcAzRd6D3Vj7Om2hlvipnBSW/Grl0SKDvA40xDs2toDdz
uaIYEiK8UuCSSE8/TBoL5HNWsxhYvDU1ovY8SeZQPEcfpUsTcG7G/FubYQULQ3gpcSsdRiq
AbayZf2c3RMfUOsdDXyQHMLW5BdHIusnd8p6qwcDlRQVyqstsrihf5M3RlzZgzGVIjd44rF
wPNKms+X8aWh8vFnoPt503YtVWqNdCtCWpiNxeTzbVy80joeVURSxYxy+6AWXHmmtywCoR0
ryUBIH01cXct/2M7i2WZJu3ctpjqbBCysHkB1oxdslzTrCWtQsodV8Jor2q9cedCxkVZnqK
KyY0axyWyG3yhSgpPmc+H+VImsDEzW7XIQ/KjPbvC+gfxHXl96wwh4rBT8hzqaOX7dMb24y
OX3FPmrA0GL9glqMVLmCXUjar38qOgw6yM2tjMljtO1I9HjqcbbitrUEnG1O7mR7018GnTS
tUS/iLbeqZT25+XDXcrM1/WOfvW0+p9qBHoNZCNKHg8FTrbgI2aVpS6w3pWmmwzHRyfkhB3
DPVLZ58zR2tyeelV3YQ0Rvwax23w7Y7DgCygqG5avVefOktth2ijKdd9t0GG47b7Wjvs0jG
4YDLR9/U02NIzzq4shH0rpl3WVwN31vcVRIClZiR1JKd+fTpgUc3bgVGJtlksulNLWlTNlQ
02yseN/cC45gZ5nJpDyxlrIGTL7HRFXdHFpO0ERkjyWeScfrRqIFykl7+hul3LvJIXdrmQE
Anx8V44PI+lJ80vYK+Bo08zOejRu+J/aVDB+/maqbQUFgOv2pC3oaO6/CUva4r/mHPy+wpm
2S+RKnF3PPV+0fJtWp5F9s05TcAXERWYCgSXEOE8QfYHlWtGPUwvC/oFNQW5MKb4s7+S93l
z8qXJ3Zkg90bnxckI4aj0X5URkmiu9++Wnb15ilyNVHKOIrbnegMeLzzUTKqLxFWRkPLx61
GBEHXpAXb3McnBQrk19BBjJCkpBPmqns0IuaGJTcpqwMlJ5fzqSOfq0aFGl8R1t38/wAyRS
jA42QSt2zHE6eLBFNXBmnyE9zXrVA2Y4WuB+wgpQ3ny5VoPQN3Mz7VXWlyvw51hLbpQkpKR
gHI9akuQosadBtx/wCiUQd0b4qFKSncnJ5VbRIsZJw4jTaWI6A7nxHb1qi+SuqItbnxkBs+
fKrbZLRROY8JPJO7Png0JaIPwlLkhPIqB+YKqg7l5ptNuew0zvZI+b0+1VwTkiLiJLpGwcM
5S5kY61RYC03brc5dJ4EdIDRSnar5eXtQw5GVHgYeMq2OLUy2lO75ccqYI5JdX6hu1i0M/e
WhlTrrbMv8yWF43bD+bnVMOP6EDtgtUuRb33mhFfgtocs9x3bHFNOJC1Nvfmyo0ttxLklJZ
GjUemYd30eI1zipmOnxJRnapKMc+GaqpO7uiUIWM2tehYcNCpmkbwSljJdsMxXhJH0jd051
UL2HScb2Atw1s2LLKlSYwjzGnjH7qr5g+eSNg8xnzo9otv8AoJSbPdNOz7hcr+4l68vRcoh
geBIfHU+4Aq7lpZEzTw7xeGt6d4Vnwp68qoa+T05pS3zJlgSkIK37eQuLnr0+U1jqysNpq4
/aadbRHRhfxorieOn8u4ZIoIxe65JSvF3HOa0y8pQxuCkc/flTNQsmWk2kBNN2hhuY+yrJS
scRA8uZx1q9Oh2pqMxzW0SZZ9ZXyWzNTFjCOgLcJ/Kc8z/lTX6HQ7Oq06clOavGwmpumqdc
zI0KwOCDp9khVxuXyhwj5kDrnr0qeX5D1msdd+HyDtqjV8eyx27RZo7cPhJBUcbU8/rCfeq
UbmV4RiGrNaTLnPFptDrs24yTw1Ok5SCTzCR/nTkrGKdZ8Lk1HS3YPbLMzDkTZ/4hcxtdkR
sHghahnaT0VjNInW9B9KljPJoydJ9/aDTsdtSEJ2pOPCkf2aGFTcMlaPJnuqtF2G0W243Nd
yeaEJKjkKJb3+Q2+dNixUrCd2azndRNNrmpV3W2PcRa84QpKTlIx+lHsFOp4RkiNv647SxN
mq/3XbU8RKE/J5bB980nbsWA735NvsDjJeeXt3vIADbeM9aXGOckrvoia/3aQ0wmAyUty1D
xDqpKT1V7GnScuuEIhTX5mO3KK5E1XDsyXg5FtyVSLi84MqClnck5ow61Pw7Sxq2CTGyRkI
5FXsrmDQs49J2e0S0suuY2eIMK5mi6EkskkwhMgHdknon0oGaKRElTod/tY51EgaryUfnfG
88gc/ehfIuJDdPFCd5YwCU0K5NfQQISVKUjl1Kv0rQx0QjouOdt0lHyVhJFVIx6rzBy3XM7
to+ZAOU+9CZqlMK2m4PHbu5jd4h6UzoZ5QyGe+I/NQXK2Gn2qVw7bxlRXm2UnBUpOMVqwdN
pmTdtDcwXZm4qZUlsIaSw2rln3quoS4ONHucFiLcrhIdS6hxwNsN80YPrU6jLGgnXlgYCSp
Tqz54QahNhC92l2px9LYiuqVjIGw5CfUirbLVJn4doNu8rbIAPmGzQb0Tu2djXcXr3CSVHp
8M/61TmH3J+d7QkIXtVbpAx18B/1qb0V3ZE7rlpoB1VtkKb+YDhkHl+tRzQXdMD2jU95jXG
RJesslVrlbnAgowvPkc5zQxYc43RHN1zc1hBcgEocJMcK8PJPv50W4Duw2/riyaw0lJ0bwX
ol4lbXDJWklltLeMq3Hl5VTZcYWyMDVxiSbTAY1Hjv6GQztR4UlLeEJWCPtVJ35As15SJeo
NQWyRGZip7/a8/CyfGB+XPXpS2rDV4jN+2OI3dXUXqx3FuE/Gwmdbt/CeSfXHVdFDCI84CX
Zn2MXpxUXWlxeVclRlJdiQXufGRn5jn2HKiuLlbgQe0jU0y79oN3d2YOEtBnGNicdD9qq46
C6CvpuW1E1S02jntSUo8vERVPgu/isevOzhh1ekG32nRx8qVIPpilSV0Xu2yI4C1sSbqrI+
M6k4HpigirWNMkncfl3FTUW3bGi67JIRwx6Y5mpJbpGLgmavkRzjtwTuaB4SSkcwvz5+Qp+
FhAbG8sxftf7PrBdnHZtyuqo8PA7yUqwhKkjJ548VV1wa7pw8Rnts7UmLUYWndIW0PwWSEN
qX1Xnq4U+pqpQuEptK0Ru1B2ZSNTsSrvfZJL7TRVHLPw0tpT9KsZzUUrYRHFvMhR7Kezc3u
0yL7bXExJ0N1TSMpBK8en3q5uyAv4reg8aU1o/EnJtGpYxhyi9wwpfhSrrjn74rO43Y1uyD
A13cYQv1sfeblrRKHdg14W2Y2zopweeaZGmrYE5buzMu03V9sn2RFvmp4mVl0xo55L5YypY
psY2BeUKEbW8eHpg2m1tiLIcVwy11+bkCFeZ50zgBZZqGioLdjtka2pWVXKZ8SQo+/PH2FA
o5zwVN+huFktbUe3tXASkR2EgpfeV60NnysFSkuOTrjaVlu747ne7gkjc50UpP+lLnUgvdh
xhP+VFe76ZhTW5rzzCFSZoCJACQk7R0507kUpf2ES+2C4QI5t84ghKMxHfzo/Kr3FVaxn1V
NO04/mIIY7vcFJH7lady0+/SrgZKqBUgJXL2gY4Z5eopbNEeCdCE8U5PlUETd5FBuCl+SRn
CEjnSm8jILIPu2xuDIT1GOtXEeJFtT8VO7pzOadIfHkM6NZUnT1z8PNbhKVe1XIw6n71FuM
21HQ1tTuUv5lnzNAJm2wtEYQhGVHBPWjMrlks7GPU1QVz0w3D027EALTjyEHckFRAynnzFa
LHSvIyjtjjIl3qNeiji29hKEd2H5scziq6jduLBu36cg3CwR1hPBQSVeBCc4NFMXSTSLDWj
LOfhry5j5BsSM/eqHov23TdotzD7EeGFqkjDzjgG7HoD5VW0ly3bNPQ4qgG4w2eW7xY/jQ7
S2XJOn4Dz3EU2nI808udRoJEEnT8V/dxAD/pVqJTZ+FmjtN8NCOmCM8/8AGhcSBIQ3soSVo
2YHh/s+dXBCqjADWkbFIhKgXaPxmor6noyR4T4znqPKqHEusoWnmbAmBOXHsqrjhDDwSkOF
tOMpBx54qwb9RF1/bJFxDMy3HLLDaW2AOuEADP64pa/uNQBGt2rG03IuHESljkplIypSsYw
kUERsuPc57O+ye2ahukvWmo0PiK/I48C3L8JxnI4h5nHLpTl7cGad1l8npFmRBh6dfmvfsU
FppSUqSPkQB1SPamPBmT3M8baZOn53a89FW93q13RZ2yF8lKX5Z+5pMTZVdiz2x6HRZdaxL
jaE7WVKQhbKQPApHLPl1xTJIVDOfQ2bQuootpskyO+TwzsOE8yd6fEP40h+ho83iQRhX22T
b1OgR0kyEtB3AHVv/wAUj8Jqi1f5HuC9FiWZM+W742UFLXqEqGMD351dHm5nq5dhQkHUdsh
Kh2NgTJ7qy6zEX4PEefjUOeOdPSBdmr8CO52Qa61n3mTrC7oj8dwbbdGILYweh5+lC6iCsO
cDs+0roeC9LjxUuhlASt5QBUT/AGeVJ7xydkPg0l7ihq7tYbTp5VotKOLLuCVoeCgQWU/+a
dbaU/FK409kOnUWTRcK2NlTkt9zjOLPLCjggcqTqMtIXT4bfA0a40/p2+sqhahaS6lLe1PC
8KwfzbxzyKa8fkBF+HHDMxs/ZjpWxtyzFckT0oypDshW3A9CPrx70aAv0MC7VryxN1EtqFg
RomW0lA25/hRpBSb2pArR8Nu5ajjNyf8Aho43q/y/nRozVJWZ6M0623wDIkKQww0jJkLPNX
5Up9zS2goSeLrkGas1Fe3Lxbgt1aoZxw7W2T4QPrcGeefes2669jr9xst1ZPEv16Y1Rb+6t
uOtpKzLW2nCeGfp+9JcFtJU3XNlsGqo863XB11CmnrcdzrR+dTXqM+ladM/Dnoc7VUfGrdT
OO0ftP09GSw28h+SkHwKSn5PvTnkCNNpCEu7P3aWJ0chqM4NzXv7H0oL2MVSPQrsbjLU6oh
SyfiihkCsIncKkvqV5HpV9BDfiJWYi0IU/txn5wfelWyPp2Fa7oUpqQkc0gch96KA7qK0JA
QEpPLKVc/Q0cuR4xaWc42nFcMAAqU2fVXOmSOZqfvSy7DwAhI5JGf1pQG4/RVq4rrYTkI5i
ibAnHqTcSR+UVRMHrOJGgsxQsSGlN88HNarHQuZDqu5w5eqH4ilBLCkI2D6Pc/ep1GS4H3T
phM2BooWFpCiB08quaLpcFkXGCdwKdpHU0Nhm46bnQHE+F0HH2qi8HarpbG/mfT7jNSxLkJ
1DaEnhpcHiqFlJvUlkcuBt7MtDsxPNSEnp96tgXD0aI/Pf2ocSCkfKfT1obklIhuDjcJexC
w44eVEKiru53YEwiZFyuDiUxYY3OOL6D70I2b6LqZNr2+2ntLubaeEpNjgL2MrT+9ccByCk
csCkVqtjbo9LuwwfqDUD+lLdHZnwXp8BHJuYyM8NPTx/arU1NX4ZVTTOlK3KM9vd0Tqq7sw
tNguxGVIdccWOfFUoA+nQZqLAubT4PQok2y02mDbw+FCO2lD7ueaiOZP+VaKS9TBXk3jqXd
aa8tdh0aZd0aL/wCJNORbbCTgp2bCN6v0oX6jYR6LpyzxjpJhKtVBMWR3SVHXx4Tp+XLfPa
fY1LBuau0a/rP+lN+gOSbqhhpxCOIhEUlR4g+s59aNgUmfLdc3WpGly6rMW7/s85J8nRyQo
0M1eKJSe2TNDXHc01rVuQ438O429xKVpGcYXgc/esM4Ox0FJMaHLsJcaCjGWmzlKPXHM7qZ
D0FNckWh3nLtf9R6iEkqs6R+HQUpPzuoOVOJP25U7hO4ucrySXQM2yJAabmPyH1F1r9w3nk
N3p60vdGUSqdNqoA7vAe1HKi2p97hWqGpEu4uA81Bo7tv60FGHU015pcGESZjc/XE6Qztbi
y5KmYnL5WknAI+1NlYn4TZrBqG1xUIiR7o23Fj8lynDhWR1FZmrsl0o2LD2s9NNxwqFJ769
JWUpVnKs9Mc6ZYGz54QgdoOtlWqwzWUlIkLbPEIVzTuPTl96YnkDu15jzpemXmlNuOp2Klo
4zPn4VHzppUpEdivkuyXMSEtb88nG15GU1ZnTybbYNXR9QXODbY6eDb4bPe30q6rWeiceiT
SqztE6Gip7qnwSRGrmvUUhxDfeXXzxETevhHPhge1ZXax0ZfefIzuah1a1OTGi2Te0vAXJ6
UC2W5Dk3fi4qdoN81TIimAxFMeXNWIjQbWpKju+pRBHpTqPJz9XJtcGSrj6rjXNNuuMpTSn
FhtwPK3DGf1rVuTOc6co/kbA5FTb0MMJ6IZTjH26ilMxN3B8cuLeWccz1oWUy008lh5ZcRx
FDGz70xMzdTqRcZMp1xTxxgYCB6Vn6miCF2WocJ9WSUbTkfaiiNYsqUe6qc64bUftTOpqYZ
0ktMfTMIrTvLq1LSn9aZJnK1S8YccdLyEuJVgHqkelLM8eSrFTtVKWF9ag2pmxV71/wDMqy
+7NnjN3E2l1v8AEHG0JSrr5cq0WNzsZpc4txdS6+28rc0AOLRWyE2G9Oz9VCwtITJdK96sH
NDK4cNowxVat4QMkreb815H8KrZIJVInEd6W6VoKueeSScYqkiTkRSlzuNwuJsUOeQauUS0
7ohjFTa1ofU4tL3IuD6T7VaiC5n622pmBPVLjurDquSl+Zou7Bcx1t9+mAtqDzhdRy/SrcU
ApDZHi8eP3pQwT4lKWeSR5qOaUOvZGW681xK1QXbPp3expm3n/eNwTyMp1P0JxjIpc5GilQ
drkGjLWUNpkcFTQc5NNr64+1c+v5rHe0KXd7rWHC+Ro6LVLZmIQW0NEvJV06e9Slhlahpxu
JWktNWaDYFTmUNszZrhe3p5fD5jArd1ODIGXxyY5OaQhwmO2SFIB5k46mnvgRGwi9ompTwY
VudmqkMMLKixuzsOKG4SQqQ9I3ydCf1Jp8d7THViQw3zcQFcs4HlR2wJlNbh+0Xq5Euyux3
F/wC84ILj0Z7rsHX35VLl26BCxXFp64XFEloFtDHeY7XmyrqFI9qVOX9DTTh/U2C53qILa0
ypQklxLQbcOCclA5Z61UYrqDKbSwipqi4Ij6GmyIjRakoAhW9Pmt93AJT/ANqqqMUMjOT5x
c4jRU6T0la9NQ38OQ2+JPeB5rec5n15+KglU6EVI+Wm9XNEN7jo8CP3aldTSkupoS2gHW2o
r9adKyX4wUh+5/AShvO9XEyD/CjjyDbB8tOjtOxtPQRcY7yp6G9ym8eLPsfWiUQJVL8CjrO
12GQlu22ODcI90c+I459ISD4iqiSK3sWoGlNX8JS1CV3dtYSypsjxq/jmrsRTA+pIEdyUI7
jsjMFPEvPHUCFueSU4NFGIubTfsAbRY5l+edmNDbEjOIG5ecEbvkR+lEKc4t7fU1PX1lsc2
1R5C7c03JYaSzxmxhS9o6nFZozlfJt7mMY4FazS4Vk1hazakd5blR+HKT5eEZwn39aZNXQN
Kpsmn6ml6WtP7dMlMTlx043shz5ULV5AdaxTn6m+EQ4lWvIcVydNYhzYDXNUhjcHB6ZBqtk
HwD3s75Ey4TU3O9sQCvDoeRMlST/VBIOED71opqxnry3YMz1hBjP3K63lLim+G8OCj6VkHF
aFzYzzirbvQ0K5yHu6WxBc4rhip3rHlyHKlyObFfkSwIzpbStR5jz9aBlyicSjt37uueVG2
Y7ZK0RYy7v+YjrSkaIg64ISzEkL3eHhq60UORk+UKu/bZZB67WFHP8ACmdTX0CloS4iyW5A
zybJPtmrOVqvMGI3FjSeGseFwZRVdDPB7sn18NJt76j4Qo8z51B65AGY/wCarsaLG+2/Utk
l2wpUvqCM+9bdyZXduLM+mTWkKlNjCkLIwn7eYoeo+XqG9PSP90IGDuKztPoKtkiwuZbo2t
7jhR5JPrVBnMuOrYFqb3KPyrHlVWIVGWitec9ORzVBXVi0ph2SwW09G88/Wi3C9uTi3okCP
4kdD+tEmC0MVljcT4iAT6+1BKZcYBztAXLZ7J7q6CW38obCk8spJxSeg+HnM97P1RXbYyJB
DbcNACEL+VSlDmVVza7yei0kbRuFY+r7U7qHucZxDrrYPH2Y2oT+lD3dldhd/vkoxLOt5ab
3b49mgIU3KuSwhTnUlkdVHHlyp9FZuY9XJwja/IMmwzBbbh428FIQP0rfE40uQO9apRS884
tCGmkLXxCoAck9OdRsHaedbsmU/cHENZddkKKxjnn7VSLqOwe7LdZSdLX9xtR2NzEFhYV8q
XD8ilA+QPWjuZ3HcMEzu7z7l8hKbYvcYrYvUNHIOMucuOj9OdUhi/QZ9I6Nn325QpfeQmNt
LJeTyK2189pFSUMALWw7zZ+IL3hu6W4RrS+FJuEKTsPUkjPgP/prPY6V7haVqq46g1LbrE0
2mPb9NJEmYo8t0jGOf6etRywA4WeQtKRNnMb2F5cWvfIkK6BPtSWOUr/BKoyG1MRMcWRKV4
SfT7UyMRc5hSS8hu926JIaS/GIWFrXg4eQPp/WjjACVY/XvU9qgKb73PQy1u8fNO/I+nHlV
9SkuoIXqTSZcfm9/Q268gjmU/KPX0ouCs3MhuXaM9M1Ai16cyWS74n1fJyzn7CrSKlNIULw
4bjfWrXEWoRpr22StPV1WeZJ8+dGxMvc0aJoaZpy3cR9zdFSAuBGT1Cj1cX74pDUh1N0+UE
eH3u2pbRlawlXhPPng1JLqNhLNjJLP3qNPdkIQ49KtEgvPMt8zwifGQPYDnVvKAeH8G3WOZ
Z9SRhPjSF2i5yOcTxAJWhPTd5c6xuLi/U6SnGSvwz7qW/XeI24ZbzDcWK3ul7VAJeUnoMep
q42YUrJZYgWR6PqLU/eorxfdfaU7ckJ8KEJR8qE/p1rRstgxRqdep3fYNvuHBsyUHjOvcm2
/oAPVX8KuXOC5S8LuNtzt8Rt+Ba2PngtBLilefL1q9t8HEjJ5l0JmEpbTlPy/wAqUxl8FCS
EvBzb164ojL1KUMNEqz5DmKXFDosCaqbcTZ5Kz4U8gKOnyaOqFsoUbDJR0Aj/AOlH1Hph2M
Xo8GEhAP7kcj6YHSqOXqUnL4LcRby5LalklttHJPnVmeOFjqcXF1QilCVfvj4jRs0U1kG91
P5DS8mi5odnivuW/hNsKaPPPnWi5omsi9qfSt2A71DcO9IRkH+dFJ5K2jFpyNqlyzwz3NDb
W9fFIUN6sHy9M0vdYbGNyS5OX+HJwqG4tJOW3N3NPsam8Pu0ct3jVrzDiExs46+HPL1zVuZ
O7QLCNWqU4AVBXzbUjmP5Ve4pQRJEn6miJQC6XfVK04/xqrhOKOzedUhSxywflwjOKvcwNk
Rq0ZIvMqSwhyQpLS1fGwNvSgvcY4JGka9tEu99nd0gwXgw5F2yMKGQtDXMjlUAi7SMUs1wa
kwp30o4bO9A9k+VYavKPQabFKR+0QqHadN3K4KiD8SuJUkeauEOXX1NHPxSsZqMdkO8eDUt
B6elRdPs3K687vcUbuf9Qz5ISPLPWtEUcmrU3PcwBerXdrjcF92StaQr94UmjcyRp9RJ7Yt
E6kj6QavUF5X4PFeCbk0c7ypWBn7UURT9OpkTDJGsWGo7mx5rHCB5c/SiF1NrVmCL+hStQv
Lc8ClOePy8XnUZSjax+ukmQ0+l9lakurTsWoeafSqGTNR7Ie0aA1IhWu+NlnxYh3BshKAfy
u/60yElwzm6rTSfjjyaprm66btTitQSbo0m6Q2jJiZw8iQ6OSQUg+hpc6VmbdJrN8LWsxH7
O9QQLraFSVq7/f75cd12bbTgx0c/H/cxSpQzc0xq4Nj/ANwtx9rbo4YwEgdaLuyu8KEWNFm
3p15t3HCGxCuvh9qvuwXVQXi6ehSwUpdKlo3FL5z8MnqfvTGUmZR2h6O0zapUSEw87JuEtz
izZb695CPUDyodwUM5ES52qHcS7FssZaoDzoCnHMrcJb5E8uiT6VL4HbcgyfpqTCYcjrPd3
5HwWUoGwY9yftUisCpziUNHtR2dVth9aZKYY2hSR4GlevvQtgKG6ODYWVvzLa25tBWohKAf
MZ6mpctK2Czckx7FcInBRniICnGj0Svzqw45Mr1JKOltdIu9vGGZySZrJ8Q2Ojx5HoaUldZ
NEvC01+YWm2u5JYRKtrClQXxuibTltI/s+mKWn6j9ifHAC1VY1d0iGZPVMkyDl6M2CEpCeh
XTYMzyh6nyApNlHfYr/ASEcMgHKl58s1d8guHqaT2SWtmFFl6hmYkXWTzZQ8MtYI6Y/XrRR
jdnP1euUHt9SbUsZ2U45Pijcsf8Qynqg+3tV1KfoZqFXoAmrq74WnUeXUUhDJE5Xls5ykn/
ADqxRWjxgyVJxkq57qWgupR1khH9GHcH60dabBD6cvH+QmzuMmzvpAxlCQo+3Kqjya4jbMU
4yzbgRnYwgZ9tooTlVo+JnyJKxJL6hhKhsFXEz7bIpoSxx1cfm0jKsDrnyopmqDB/44Py1N
jNPdm+m3rh95jtOJU22rGcc6expUvDaVxVbkHkgVHyXIOaZRBTYGTty5vOOVKkNpkr3Akbx
jeCeYoWNRYZSzChPhphSgsclDyqgrMXFqDX7QyvY/8Ax/jR3BSJou59Jcksocb9ehz61Lk2
hK229thfw4/EQr6/L+NEAXG7U6JTUtpISlKwFo8sGhtgtyNCtbUVgOtSBuYfSpCx1ylXlRJ
iZow3WfZZddKxLqbUwufa5qi5DkteNxgqPyKb6kCs9Sn4r9Dp6bVx7tx6spdm1naueqLdCn
W6bGt0VgvPPOJUGlvJH1K+ke1MjAxVq7aSNmdkMOLWor8A8KD5BI5VEBJEKL3EZjPL4iW0t
Dlz5n7UQDQjdr+qrk12ZSRaENOxXPh3Jbyd4x6IHrnzo91+OCo0/Xk84TFRpSY07gbXoW08
RJ8R29M0xgqPR9QJqD48ly5rxtfIJHnmhCSsUnsPROGk5Od32qhjK9vmdxeUH2uLEeG2Qz6
j1B8jUFSTRYlXO3IuSe7FyRaxj4T/AIlJ9gfarBhOwU0f2gytJXNcq2NJUhxwFzcOa2vNs1
FgqbuaTL/2kbWqQ2YthDUfb8dCiCrPntVn1prqIRGm+rLtu/2mLFFj8NNkU24pW4rzn+WaC
UxsF6hN7/aBtjzC5eFsBQ8LLaMblH9aHHIxbrWZnrnaE3NVNubqtkxOA0094tw9vtQjrpOw
ORr6/wBgkIkxnGVolpytKUghOaICbRA3J1NrqaW5EpEdpvKgT4T6/rUvcRtVP8xj0zpNiG2
qMhWVE5fd9cUrlm6L2r3ZoLEKa5bdkFsu8PmoJ8tvPP8AKrAtdlFeobTeXkRLmFwpLQ2x5J
6LI8lDyo07i8xB2rbKtVvckwmkSJSkFsuK5pUnHT2pcomilMWtD6ol6fsMlqe8t21+JPdQn
cthw9T9qj5LUOoszdQRMuLYkrfS/wDMAjBIqWKc10CmirD/AEjm8ab8GBFG7gBXiX5iiSM2
q1DguOTTrde249s/DnyA43lMJKRjKfQ+9MWEcTV6dzluRTZkTUy+8DwPoPiSflI9CKV3hKL
VNlyXaWbgyudATtwP2hj+0PSgnC+Ub77sgBS1vISB4SOShQsVwXYbRcV4ugGKEsHa8bbb0c
vlj4yP8aZAfR+8/IRZkgItmc7krLadn6VFya7jfdGX1BlQ5YYSE+YzgVRynJXKyULUwEKIJ
a5596pci0sguS8lp12Qv5FDx49elMNEFkBZH5KM0np1CX1yFr+YKWcnFGFc5vDZbguZ/eLH
h9MVTDfAV0ihljTRlSD4WSrl1zmlSaG00ykZL7oM6G0pqJnCNw55881FZh3YQhatMeE9FkR
g9xhgLR5ULsg1FsXWV+JXATlW47Qv/OgbCRJFnNEobX1J8YHQUVibh1tl90+beqGVKQ5gbe
Xn70VRqwpRdz4m7xo7qkLB2n5R1zQ7y3Bl5nVDa3EB/wCG0k8lAdaJTQLpsIxdTOsrUpJCk
FXJJ9KOLESiVtRaqkrCobLQQysZOPOrmVSsLanlLaDXmrkU+eKWkOlIW+0S82zS9lRNkJ4s
lIJbZ9vIn9aIGJltoutx18w/c7xL7tAjL4bUNkbUufdsZzy86dTp7vZGHVa7u8RV2yC+Wm0
SVdxte4Ja+s8ufofWnTjHoI08qnml1AMnQl1cjOFKUL8JJRnxcvahVGTVzTLVwTs8CDJUmO
5lPNafCtPpiks13InXBJQAnwKPlVFcopltWcVLgOJ00ypSk5SrafyjNWDxyfOHh0oVlIHr1
/hVFpEzkaOI/EQ9udzjh4qwnAJW8SCwE7TuGcAjy9qFjIuxeTbJS2gpUJS20HPEI6jzqWJK
rHi+SG9rgupCoUdTTQTtO/kN1WDFu2Q1oItq+LjvM392038qED1JoGWrvkfTbnEI3JdKeWX
PvS1k1cEdo1BfY8l9FuklDAHiVjr5Yq0rFTdwVdkvOvNq3b17ipWeh9aKItjHp/UaojCW5L
QXBcPjHmPei3A7H0FXWOGtVdxgKTtlIDpWnmFIUOYNXYbGRVXItUlgWdhgR+f/ABe3oR150
tJ3KkwRcrvLsv7Bb8oxzckEc1kfl9qdcVtvyG7LdBfkIdaz31gfHT57h5ppUjN5OeBy0y+J
yi3KViQORz//AF1oLHN1sbcBoXgWqa6lCNzSRhSPWjUrGbSVZR5K9wgxZ7C59r+Y/vWvQ1c
qR0nU3A+Gfp+v6h/rSEVtswb2hD/7OBoHkp1Of402A+iv2v5Gf3lDW2GlJ/rGwakeTfKJod
42JLDaD87aB/IUBw5ea/oVExd25B9OWPWrKUhaui+D4XEb0urx7VaNsSPgo/5X86IHvGekY
VzclNKLW1sZPh86YpGtxsDtSqU1EUHVq2kDxJqt+Q3AvWttMzTrDfHLTLe4q9z71mqM00OB
jipQm2ssIxyGVJ/zooS8JUl4hcubSO8LW0eFs/q/Wl7Q1PIEnNXJPEBZUylYylR/1q7oKxb
0/ZpSmEpKcBzmpZ6g01zwJUcjGNJRRH4zayZR9cClKTY24EuqJsS5Ro4aUrjYClnpU6BBe8
K7rBQ6wpKtikoVn3pcblySCyLhDhMIW8kEOAcz/jTYzaYhwUkfZL7b3JGB4d271pu+4nugP
ebkiAGNpBlurCEf61UmFGFzIu2q/wASWlNkjZfkyVJE58/MjmPCkUcQJ4iVdOx24Ev8L2El
oAAgfz/nW6irOxyNZPfDeUdTx5EKYtTW5DbpCkLHTdV11kmhrRmrdSODdJSn0vFRRJTy3eS
h7ighM0VKStZ8CzedJN3C4PPwlpTLUcux1ckZPmDQzp3DhU2rImSoDluuCo00YI6kdP0pLQ
+L/ofeGouYbIyjxJPlQjZEzFwnZCmXUocxsSnAq7gOKYRgOSpDTsd+Ky48sYDyuSk1YDVsh
G26RnSmd6Fx07epJGaijcRPXRg7ZLMnSl3ZUBHlIccSOnKiVJi1r4PlFuw6c1RdHTHdUqPH
a6qUcBWfTnUUG2MqV6SV1kC9oNrj22YzFbfDih+9KDnJ+3tVzjYKi245Dmk7JOREU5ECQy6
nqeR6VnbN9kHbg5JEdiApWXnRhwg/KPvU4LTCEeKiGlllHNITzI6moCC73JZdnwozOEEZ5+
v3qkW+D9aF/tclg+NCOrfnz9KkkVuF3a61rhl9GFMry0AT0xyIo4lsE3Sc+m49zb8LSX1ZH
rzqy5DpfLL+KWEFJb73DRuQEfNjrtNTvLmaL2vPBltuu06zzlPRSW3Unn/pVsGSXDNUt09y
bam9S29YW+1gToyfm/v4pdjI7bu7fD4DEa4/iQ4iSPH8yqBmWrQ2EYub9qkpdjrCVj5m/pX
ToSApjCBGukX8VtqdkjkJcXz+4oasL5Rtpu+GKOuJIesmPNLiRjzHPzpdNjaF+8yJV6aR3m
Dj5FLbzVxOm1g0aZEPFad5bA2kJ/hQpnnKjy/kqsB1sOFXNKh186K4UWhdvUZDsjCcnZzSP
Q1Im6LsiDhzPzfyohVkeo7dZ4Rjh9SQ3gdRV3NxUv8ABiPW5ag1uUMHd7ClcsbNny3x3XbC
0hvAUtXKrqwsXQmdzI3dmeK9ICHQAnhg8jS6Q2qQJR3hCX2iHCnkpIpshMS23JLbbynE7lK
G0NrGf4UtxHRbQOYhyCneXtoP5T0oVIc0STIjjbKHg857qycVakC0BkTi84WH52Sn5E+f8a
ttkVgVqp26R7aG40k7cgkef3qoyCdO6LGh7wnujk69S1ynz8FLR6IR05detG7Cdj6dBuhXi
C/NyhK1MpThA9PvTKaETvYVNY3BZvbXCA2R0qKFjpuq6iyFDgxNqT+Iaufk7+KxHd3c/rOe
tMgsiK+Ys0vT0VhUtcoPhZk9CMeD2rXezucq26O19CeRYp6FKJcTMYJ5tu/5USk/lCa2mi3
ePhYGvsOM82f2csTEDwhA5KFVNJ/JWnqVKbtLMRVjXSCAqM84EykHwLPLP9k0CmrWfJvlB3
uvKJd9jmfOcajDdw/EtXv6A1mlybOmQLCY3yTGfXwseZ/wqmROwSYhISVCOgPbzgLHUfapY
JNDpo7Ttw3F0wEvMu/1yz0p9GLvwY9ZVj/FZjbJ0bFcQE7djv8AYOAk1qlRTRyvtUov1IY1
oaibnZ7gkuJwlBT5YoFHaLqVt2IYRVmateSXYFqbAlqG1Lpzhsn/ADpU6xq0tDat0uBG1jY
IFnXb31q7zJdO6Wlw+JxRPM+wzSakbG+hX7xMaNGTnrnbHTt4KGvpT8u0UlHR9C0hta5Cnl
q8Kjg+1Ax/CCzHIBw+mE586sSL11U3+MB5SA0ltGVGqY7oUbQ64q9IS254X1fE9wKMSyORH
aZW3IPJYmOJSvzxuq+gSeRYjgyr+ptwnKnlbFe+anQkxrvU1xmWtTDxaU2kNqaHyq5c8+9C
jFTd1ZifGsbl3FyeYWOJCbLy0HqoZ8qMbJ5t6nGl9QTbFO3IJMdzwyWfJSfPlUYLp9GaItc
dhDVxtrmbfM8XL6FnqKVJCH4sPklkvNO7N/7xP01EzHOntGLT7io6e8MfvByWj1HvRqRVGV
8AbtHWyu296YRtUtaQ43/rVs30ZeIR5CVKet6Bzy4nbQHQ6Gny0OuJSlYwdicAewpaPOVX4
im62pDZSchR6VdwYcga4o4B2hB580nzq3ybo5RW+N6L/gKOyL2o9KW1+ShhxDifCnyPShud
DaDb7c1tW9xKU+IpH2qliQU+D5YLm+bQ0OAoYJ51KwVBYBeskqfYEiK24ZZISrnyA9aCmOn
wLCZt0g3BrugdU7y3NJz46cxKDV31HqlG0fgEhaljqjFJ/Meky7oe8SEvSEXS2Px3VfIHCC
PsKTJDNzYeud7jvxe5ORX0pcPzIAyPvVlfItXZywWtxgx4xdW5+8KuoHtUVy3YBahv7k1vg
MRe7QEkHcrm4r70SiMVyfQSWHHJiHYJfYxncPlHKiZnbsx6tq4cK0TZEdjhFIwc+/pWmkup
lqyu7GR9pF0XZ7X8NR74+ktsJzz3OKz/AJ0KyyS4EaDZHbbMtsRbm9+cjctA+ZtSufi/jWh
Rtb3MKr7oyfSIwsql26SpsqII++1QpvBhxUV0HrJqS6OXBMZCittfVKumKOnPIqvG0fcau6
R3grOP86092YXqb4ZjfaDa4sO6ERh4leJW2sVaNpHa7OrOcMis3LmstuiI3ucIypw/TikXO
jOHqXrbY1vbVvRT39JDu9WAHR7VDJUrJdcBO52+3bwv8Jftswjk8wRtz+bFHGNzJSnNfiUo
jHAb/DrW2qJLW+V8yD1zTY3iZpzdSfiVj9Jny3gn4hQfqGTRb2wdtgjbpYYbQXQXFg+FKug
96t8CXG8vYV7TtnatlYQG40fKlehWvzpEF4jp13tpL1YpaymOXTUboz4EENtigqPJv0lHbC
w+2lDcK2tw0J2OrQOJywCcdKS3g1pZOYkprjkSBtA8DiD5HyoWO6BF9893bc2q8HPI8x6VE
LkLN5dU/cEhCCS4gJ+xorB3IbGXf6WMRXfhIZb3rH5sc6guRBdJjj607UnaiQ64NvoT51fQ
uwv2x4Iu3G67VlQPvVsGYTlIfd706pZLzygQ16e9CZr2Zc/B2rbbLg7G3pcwlCln60qGSP4
0UioTvIpztMKmWFm5QG/2htGZTY6rH5qiClV8VmV9M33gq7jIOIjpAUhXQKz1FVJByV89Rq
uMVDElC2V7wAMueRHtQmfbjIxWOaFAPtugIbIDjZ6q9aiObVg4MrdozsN638ZnluUkY9qLq
a9HLIpxIUidPt7EFkvvtuJcLaPJI65oTq3waVLWhsKJB4icAt+YpTRwJ0/HkqOOJcZSR8x5
kVSBWGDHSFnmjKs4xRGyPB+//bplij0DAcR3JRWMbhnNAkdRsA6gdQqMpOc+EUxICbObM3H
eszSzP7uUKPy+fsaXUQ6hIrqu0FA4C3griL8KiOuKuCwMnyduSGIbzLiUkvLOPlz/ADqpP1
LjAsv6tjW+2vrkQlyHVpJG3qDVx2guMjNpPaVHZnpkAPJQlzO04zzNG4oLxGtQL9anYrMla
1O8ZsOpRjyoY7ELcZsS9USY9ynJlx/hMjwJyCefpyobodtdiKHZNTtvBzuiHErSUJdd5tgK
68qG5ba6jRpu3M2eGbcy7xlOL3yVkY5/lTnniqjyKqX5LmoH0ojphM8lP/N9q1SdkZIxzcw
DVU1d51zHb27oltB3Z5pUpJ6/yqoIqu7INaeszE2+PXCUvivL8LQH0JraoXkcatV8GxDXdb
Nb40Pc0OM55JVz5+laXCxzLtHcJiBCaQVMpTMWMlKfIUapp5Hd41HOSObcVlHw2i2FHHFV8
ook0Y7KTMg1VMmqua1SGyC2rkfX3/WubVb3ZPUaWglTwwTdbrGlutfhyuC/ja+PJXtilSlc
bSg4p7gzGXMfjpbdYU8toeBSVDwfaomjJLbF4fJImTfojpEqPxonzcVxQ3AemTTac3EFqm/
KfYurBx2XItvkKilWHlEZwOmU4FG63VAz011ZtKQ8Q4lrlt8Rrny+Y/MK1QUZHHqd4nkWrl
Jd/EzEj7lsMJ3uqUR5c6x1ObHTo0o7LvllFgz7fGHAjFci5KPjHRtKvlJoVdDpqMpc4gCoO
kVN6kEV17j8Uj4nlk/N/Ck1VY6+mmpRubc9Z7NIhoiYSHEpCUuJ6jA/8UsZusZNquNPsGpu
8yCXLbK8Dqh9PPAVVL0GSfVDOw8mZb0MrISoDwueShihvYB+oq3JoRJ7boXsHDzjqVK9qMJ
ZADEybHuC57g+M4NpJ6oB8qsFZL9tfaccmx2iEo4e5ZPUq9qp8BrkW7WBxJClZBRn70TFLk
Y7Bvny217fk5uI9QKhhruyDupQly3qihWHCc7B6e9C2LoytklsrWLC2kLCQU/xHpUFzl+0E
vVtiTFkd7jJxGd+dI+lVHFnQg7hDSl4jSVItlyXjPJh1R/lQuIuonbAxtg2qeqOR8/n9Kk+
3vQird5HJBrZY/Do+wnCljbjpVorSQtJnegZUhjvkiMnc+3jjE9SnHSrRpqz4T6mg93jXyE
i4QVftKRhTXv5hVBJNmOvHoLM50w0rL6CgpPNP+QpQjbgrwZsaZILacpWOgPnTOCLBc4H/w
AupuDub1GhZhA/1aetUjqSQsanTxIz3BSQSjkadECTuCbBbnjYEqUtAWlRJQpQCj9hSpmml
IgjW9MsGfIHCjMqPwz6iijxYufI62+Wh2AhzCFcsD7UE0FGQC1VfWbfGS0htPHkZS0VfSPW
qUCbzOpEK38NbjiUKdGVN59etGsh3NA7P7oxO02hckbnmstLx05Z6UqcMkjOwwJtMV2PsWW
22lHKW0p6e9KGbwuLZDTEQEvkgcj5CihyJqu6AnDAkqJyspPgNOhHIipPAuauvSIUeRM6Op
bKW6Y8iroyzS9qfmNTH0J4jshRCVjySrmTWylTxc5Wv1Npr2Gqx2WRBkn6krHJzzB9KbSTT
EV5R2+4wcNtshxYyvy3VpOcwbJUG3eM4cN58Sj1PtRlbbqxRu0viMlTORFPzE+tEVQjZ55M
v1heEvBMeMN4R88hQ6gfSKwamouEej0dFpNsTgtXe2ncdDnIrEbWhtssK4S7k05GYejxifj
kn4av0ol7HN1NWEIu9mwnqFtQejKeaL8RhX7Sznqn1FHIRpeHZ2b4Lem3nOO4iMpbcXO9hB
HItHlj+NOp544E6tdXz/kZLs+3brWVo/4p7kgDrWmc9kDPo/2k7dFyA7NBaSP2lXFkO+N7n
5fSDWWETVVqX4wkWrrcERmyUfYJHmfICqnIqlScsBvRmkpDsdVyl47xI5IT5pFZn4jrUpOH
8oVlzo8UPtw1BT6fAkK58/Oo1k0J4yL+pWrfJjPxpi98pKNys/KQfJP60E4DaNT+jFPT9wj
Ql/g15XtjNeKDKBxubPRP3FDyFK8H7Er82KbyvKeIhpkiOsjy8qkQpIW4ba3neI4kqbUsg+
6vKrYIcg2+3QbPJfmJ4c95RS2rP8AkUTRe7Io2llx52agfvOgHvUkK6jBpBMpTUtbScKjgo
eVmrsY69r5Ppju8BtyRuEh7PxFc8jNUyXDEPCrZGaQrkkeKhM9vEyWVGbdjqYWndvHPNEi4
1LMQb1ZFW94LGSwT+8H0miNsJ7gxatTNyISbfP8A3zZJjP8A+AJoWibfFc+3V+c40yh5e5I
VyR71EMihg7PZG16YMfMQD/CozndodBn/AG2zSfxO3glkn47HkR54FAnYlGuqkdsvMFryxD
1Ja0ToXTGXEj5kq+1XsV9wuUGuPzQlNNym5AicLapByHzQgqnfKC37T+YVC9rNGhruxh8Nm
UoA8xuNaFTN86gtaka1UNyo0wY2+frVxgU6gpsSdWSLOgDaqSHF5XyGMGlTWTVCeB70jdlL
sXCvA2r3bVqJ86kUSTDrL7bdsX3FIVjklROaIBCXf7cZDpkS33FlXhaV5D2xVDBQlxneXxF
rxyUB6UNxqHTQFzkQIUhiNHMlkqyj+zz86XIJodf6S3Z1LQRDSHCcYyKBpERZuP4/OgORkt
BsqxvWk7cYoIvITjg6tjKmY5Qt3jFpO1LnnuPrWpM50sPJl/anJlyoHCjHDbzyYyFeq1GmK
Ip1Vf4Vw/oq1C02hKPyJCUn1JHM11UtqPPVJ757i/Ic4eBjqcnFRAMglqW+na3zVjIz0FEC
QJsb7kUvzjhAV8x5JA/1qOYipX8XhM/15rAQ2+4W9SefXP0p/wDNZ9RXtjqdrs3R7vHIy1T
82Y94SVnGQkVgudtYP2EMpTu6k+OqCNSiTZ8CJDYUguxS1nl1Tn1pkb2POVaUKkm1iVyN63
IuVyS2Hx3XbvIHJR/s09wvLAe/uoceIJsyGYrwaQ2fANjKR1/WjTsZXeSyUbwoyHuPOJbjR
B8JlHzLc8qGeeehp0y2q0PNIFtSktIW48rhn95Ix5flTSdxr2ZsiWxIkXm5NzHEEQ2T8JPT
JpEpXZvWm2Qt1ZpdsuEtpEl04Q22koSn1UroaOKI+iBdvssSW6oyHlJOdxx78+tWoFzqHOr
dPIcMdcTxkJ2Ognn96jiHTngy7tA05Mhp3KSrhp8TefKgtZj34og6wXIyW+G6s8SOn+Ipck
SnO+OoXujxdRBSwQ22NpKE8vF5mqDaCF1tneLTDcS4HX+M5uJPvTAE0KVrKmXJSjyKXcKqm
DJcjZb0iFCuqlYIcQCFp9x/OiiY5eKUSJqc1KRAaXnEdspV5dT1oWxbja/yEGiGEHbjakeH
1oRcck0J9L7YX1V9VQCeDrgNLQ9GkIS5Ge+ZHQj3BoxkJZuhA1FpiXa1reb8cHOW3hzx7Gr
TOhyGJDrz1mt0h5G11zw59QnoaFF02SWi7Ig3MNZxxvlAHWoJ1FLfg0i13aO+lKEK4mfUUD
ONUpuDIJTsi0z03O3n4PSRG8j7gVUWbKNXcrPkNyWol3golRscUjckD19KXLDuFmII7jO/5
VHgZ3g/2qM4qKV/etqkSUShd0vMNLS4nG5IwauMiSiwLZpDabc86iMp9SHAkY6c6VUWTRSb
SCjVhut3hKKoHdkNHKMn58+1KWDVe4SYtzbWEcFQ5Y2pP1epq4tATi7FeZp9p9PNSuIg7m0
9Rn3q2Un6guNp2Oq6uOKTgI8vU0l3NN10GexwI8AurxtSegHSqaBvcIuzWnlpw0kKA5KH+N
X3ZW4KYaMbDjhHEGFrHpSkFcUZs1TcBxtlJSFrLYV/Zz85p6MtTr7CRc2mrvqWHBiL3W+yp
3qPmt9XMGttCF5I42pk4QzzIb32u7x22U9EjJ+5roTObaxSkOBKQSfF6UKRLHCH0tq4pHE5
fKP8aK1hddXWBZ1DqS5XJtUSMv8AZ2zg4+VP3NZpTu8cj9NolDMzKtQOQEzeE0Q8+eS3euT
7VlqHoqDe3OCC2W9x+6fhFqUC46Nz8rzA+pIoLAOfVkcqyl7U0a0tHcOIEk/rzJ/hVJB6mp
sg36I0+8T45l93jrAaYQlDhHmUjH+ValyeYo0pbLvlguRDD6uPEHBWPq9f9KOpFPKNtKvbw
yyi9AUoKLihtebGN/UqPtQwFVY/0IZTPeQlTg28Ikj3XUeQ6DtwJ1xQ5Mlt21pWeI58Q+pN
ZKkjt0Y9TSrdERHjohsqKO6jxnFKhk0z5JBcJfDKEpKmB0Xjmf0p+4Q4XP0GVceKrgABw/1
S/MVaky3SR9uGo74hJQ8yhoN+dU2EqaAVzmXK9wdktSVtYKUcsY9qrkbC0TMrlDl2a4haUY
55B8iPSgLkrZLguba32pCf3YHT/GgsMcrjVZ9ORbtpx+6pkOJkMLWpCE/LtSefKjQG7xCVF
JcLx+l3IOaplDBDf47yojR3Ry14h/aA6irMlrZLsKMH0FG0IcR4c5oRc5WZYea3eAE7t2Ks
UmWmIamSTu2g9RmoBORcaayRk5J6e9EAmfH463Y62FAKQr+qPShNdGtnIs6hJaaisY28E+H
7VUTWgWwEyr3HbR+9Sk7R71b4JUlbkMWy9SYE0tSOSd2FYH8xUsZ69PvF7jsJrb6AsHJUnw
+9KZy0rEtqXJgLy2ncyo7nG/8AMVd7mylLdgN/0nhe/wD6aO3uH3Q8WPBtTiscvKmjQVqJr
iRcrVtQhI3KVTKcrASi2hZjo7xYnExH/CXOfD9QaXPk00Vg6jQ77sA3yXQnySpX+tBuGKOR
lgaOuCg1MnOuIUo8mgo5A/tUO8uUWHVxVMc22yUjz6miTAsBkLK7hL2p8APP1zS9w21i02j
wkEnHXFU2ESsqQgE+fnVghGa089EY4OEgnxjzpTwNjkH6lTCiafdU4rnkFeOgHuabSyYNQ2
mrdTOuycCYq6XFSfhuveA+u0YGK6OkZzu0VeXwOlx3bionGK1nJ5YBmLLitzZHL5vQVE7ch
OVsAq4SCiA66+vusBGdyj8zn2pc53XsHF2ntWZv+xm141LcrrugWZnhQUfOEefupXKsMqre
FhHYo6VU/FN3mxVkAQiWY/xrg/y3ddmfIUs1z/sap2d6Zj2bT71xeTmcvO91Xl05U5KyZjc
r1EhN0ue+awlyRzWyFrR9+dBTWSdqS/Z26NjCUtvTFuKR4ycuJHTNadq5RzXdQLLPe3Hw0n
kk+npUvcT4UrhFLIwUA7AkZU56VbBV2wBqG8JDZaZOxA+VX+Z96VUmdLS6fII0o2H7o0+UE
7MqUft51ink70Ulyapwf93ktjL0k/F/ummwhaJmlU3O5zbbBJRhYcLvDPhY8sf51aRHIKOx
or7ocltmOpHIJHIn3owNwL/B1pjkEiYsqJSV/lNXsLdXOCs1pRjIcJUkdXG/pz7VWwtVWDJ
FgtWoYc61Oo4VzbB7k9+fH0j3pfI7dbnhmSRrbJtr0mPMThbRIWwfmAH1UIUFYdLe45a9EI
dZeDZmLcCGvzt/VVopcihDkNNPOtLRnfjHomhZbD+nrehtXHWCkpzwiOYVnyq7mSo+gbs0P
e46MHeVch/pQsVU5P02IplG7+tSep8qsVuzY6gNq2lajuz5VYNQssKBXnpjkE1ELLIeSHhy
ysdftVDEKuq3A7NacQkhGcKJqkdCnwC7S4EauadQAlKWzknpV9C9Srouz51tuDpejeB0qKX
Gz0Cs9R7UTFQi4hKw3FSSGl/3f7vvS2hdajccUvFotlSgD6+opZghdEv4kx6N1VjX35o1ne
CIaw20rYefOnq5taVxf1VMvb7LsUW/dEW3yPnnHnQxRaaEXTOorzp1hLJjbm3HCFZGRz/jU
kOpo0GxdpkyS4qM1ZNxQD8QfL+tDIu3qELprDUwY+HbEIT+ZBJoEMsLz2qNXOqcAbUECjQH
hAs/VGtYiVvd34QWcl7FSwR+sOstYPTQ28z31ElO2OF+EBXry8qsC3UZ3Hu0ZEM/sUPcRyw
pWRVEsHrC7qGewx+INhhaPCENcyT+Y5qpFp2BXbBcpFu7NpkNhvfKdlNtspAy4pS1c61RXg
OdN3r3fRFPQFkds+kLfGko2TNu95HmFKAPOt9GFonJr1d0mWr680llziKOPMDrTZSsIpxvI
VTNLqktxkbAj/8ArnWaUnIbOUYc8ijfIl7uswNz3SICP3YUcJ/hSp7nzwa9NKnTV4+YBXy8
sWRoMW9SUKIwNvn6mlPBsjDdmQG0uUieq6yEhZb5tJV5q81VUHkOot2DT7tqq0p0w+Yj6Fu
PNErRnGF06TwIpwe8S9JW92LYnZ3R6a4NjvmMdRSoIz6uadW3oG4Le1RUf3n+frWm5jm7r2
CcYNw4pffcCVr5kn/Crj4VcySW6VlwVZd4jd2Whs7knxPr9T+QUpzN9Cg08/kKOp5HexCtT
HOW8vecdQk+tJm8HU01PxXH7TOlnYraOGBvVy2nqT50NNdTTWqLg0a2WBbSFLlqSVYwlAp2
0zbitOmiA4mOhkkK58Sq4GRV8lB6ahxQW8wtLnQVdwbH5N3iMqUO6q2p+qq3F7CvKvrRwlp
O5XpnnVXC2ixLbR3rvrTxZeT4gnPiChz5UDHxeLCvqaPNuFxTeXliNMWhTbpABLicY5j1NB
uGRiJv4s65a/w07lJYcKmyeoHmE1YCLc6CQ8h1sApLYUcfbpQoJ5L0G5vMMx2SoIZkZCXPy
qqCJQ6jpp1iQ8rKnfjtjPEqmZpkFycUprxDcvJyaIz2yfIZ2s5TzPnVEkWGwjYFFPPPSogS
uuR8ReTg1TGoC6gLfAZI55UM/pVI3UuARBCXLqsdCpBSD96LoMqcAO7w7haJym3cjJ3D0I9
RRp3F3vlcDHbZLFwhJdaOJqE/EbH1Y86W1YqMvXgMQLu+kBD5LyUDDf8AoaFojpxfyWfx0/
8ASVQnuWblZX33YIUphTIPXdWgaUdQvNIjvKeXsaKMFVRAq4oPfgw0sDxkhSV5z60pxya6c
sE9gbDbKHm3lNsr+kfV96NATGcvEpx1TVuAO4rrCtilDz54qkRnxl1p5GxzBzyKDUlEkZAG
1vql6hfjJZ2PQ3MNKTySW6WNYcnao7rcAwmQk7CEqaPkajYSjgdLKN8pg/KHCFH/ADqACp2
3ak/o7GauaG0P730tNxlc+eT8RPUZFbW9sUctLdNrqVbNqSFcEthKz3kthxaVdeYya1wndH
Icdsm+gOvzEpctLgypt7kD5CgqrI+nUW0FzzGtEKTKSoKfSnoroo+lFtUFdmWC7yoomfz9S
IIM2WhUt3ntbJw2j2Tiscp3d2d2np1HCwJNylqmSFTpxHFd5MsJ6IT5Uls1xVi4yw61CU7k
4S2Sr9elREfJ+kPuP2hAU1yGAl0eRPrUuM2jzaJMI2NiOl4bmQN6D64plOSPPVqM+8vbktR
cOL8CFIA+VSvOmJ3FzVineJfEkCHnKjySEfUfSlzlc0aelZbga/LRHy2kcRDKSVHyUv1quh
tpxvn1I+z+Fxrq7fbqgk//AJNB9c/4AUqTuzZt2o020rdmSHHZDpS01zbCeSj7CjQFgvdNX
OQovdGUK/EHx8Boc1gfmPWj3EVO/wACzIueqIbaUXFK+fiaWogn3obsYlF8A2TqWW6SHJDo
x+Ucqq5NpUeubZGGy466PnCj/OquFtZVZd4oCFLWopOeWciqCeD5NY2rDyPlX/e5VGHTdz8
UOIT3jhbgPqc96G2QriteLemQl3gpS3JJyjbyz7VCTV0CrRNVGceiXALS47hKVL+nFEzNFt
PJamMiG53ZSy5Fd/duflVQpjGjQOz+5tTIcmI8oJmMJ556qTj5hQsyVoWZ3cWRtcA+k0RnZ
WhqxHII288VAZF1tQQwoEcz9NWgQU4rcpQJKVflqhtgbe0qSmMkdCao30lgo25oJvRRu25H
Kp0LqINagt0a6M92cV8ZA+C4fL2padjNTe3ngRm1XCyTCMbdiuY/0p97jdvpwM8G4svAS4A
zn/io/wDmKBotK+GXPxGB6L/hQl2ma9HGqlQMqUoKOeQp64BkhUvitTpDyXlr2BvoeY5D7U
TF0+BMnX24OaXYgPtpQFun44GFcj0pcjRTYUteoL5DtQixl8VCfl381CoHtLEHVN7Unxylu
OE+FgdftV7ilBF5OqtScfZ3J51HRYUPP1BxQ3LcT5Nvl+ShTfAUw7nG/wA0/wAqvcRQRBZL
vdLbeGZzkguRHVhL61jmFE0pjNox6i07cJ1yVcBtLS9u0ozlQ9au5dzQ4skxITRC/wBygbj
50UTNUkkrvoBdYW6xantcfvzuUw1h1DecePOU56VqUd3PQ5lWvsp7o53GXN6gkRb0+4k4S1
8MI8iKGFXIt6JbLdeRwTfo9wgiQy4nCB8dv6kmtiqmGppprAt6iQZ8ZIU+luKTuCievrSas
r/BWkn3cn1kZ1qOdBUXEwwe6M8klP1n1NZZM79GMtt5eZiggqekJKj1POoEssZ2nyrCCkqi
fUPzY6UI7ZkkWzJMRyMz4kbg5wh7VSYckllh/SluKZhdk/Ns/dnIxy8qbTRytXUvGyHFiGM
h5S+WPCVf4Vqp0ziOp0QGvEVbS1T3fgqSgpaSPT1pNWLWWdCj0hyZ84+5KlIhoWcPuBOPYn
pWds7kYI2WXYGrba4XII4TYQPLJpcUHKVynFuHdEFZG50/u1+x8qYpWBUSGw3SWLjJkvr/A
GndtbX1yn0H2qlzcKolwGZyYUoJU4sKd54T586a8meDt8FWRAZDQYUoIfPUf4Uuw3cChaFJ
fV/zPIeVQPcfHoaGXQ7vPHTy8H+dWUQKcm5wsFQPXNUXGxKtJchbF5IJ8/I+lXwB1Bkq2Rz
J+NtQoIGAn/KqHXwfHdM/0htiWUMpEqOrk70Vj3NLuTF7MVmEh1uRbZBBfYJQD7j/ANqL3A
lhlW1XSXa5yHknDzB2uJ/Oj0qAyjdWNBRcEzYKJTPNDgz75qjms+MMICVbiSlXMDyH61SAc
idpvw7lHPt7Uwu5RnMkFJax4jzVQMfEFXtQ4rKc7lI6+VUbaPAJiOgXpXn4DV9CVRraPehs
CQFDp60DMPBU1Pp7v0FK0pAeZT835vvUhIKhVth8Mz6NIk2ybxGyUFKsFFONbiMX9NVf9K3
/AAoNoO33PUbUbZHAK8pOeYooywDIWb5FlORnWmkKXhOVHoSKNioGZa1s6harY+wPE+4UcH
GCk5oGzXHi4ds3ZzOjpSubJ+CtvPwgc7vKruTcHbPpWJb0pQpjiv5JMlQIV7daoEPMNPBsp
UkED2objLFWTD3SwFs7mlp6n1otwKRQvFoDj8NpDaAzk8ROKVJmiHATs8kNq7u/86DtbSfy
+VEKsGJCxtW386iPEKOImrG6sJOt4m2wS3o+7aUhZx+dHTNaHmNzkUVOnPu/wmTanRLhoi3
tj49smtpDhRz4biRg59KRE6MZp46oA2/Uk6LK3Nv4bXyWR5pNEpDXBNEV+vz7yUMoeUpHXb
5Cpe4G1R+WVZMhxVqbwnYk9T61Qx8XKlta3S2i5yazzUelWBAY3nWFPpVHOWEDr0BP2oGaY
cFOVPnwZ7VwZXubTjckfL9jUgIr+JGh2e/RLv8AEUgJfQBlSeXlWqElLk5GpouFvQM/iiM/
FCVBCcJT1507eJVJWv1FDWN7KgtRc5fLt9B6CkVnk6Wlp4uxb07GXd9URIsRHh3J3uY+UJO
d3tWaRt3GxXR6TNmGMte5LKAlCPXHnVBpA5bI804eQn9KkS3hAmXGeirbmhXBccSQQfkA8+
XqaIqUro0PQcG2z7fxVgPS8EshXt502CMtWVmTS7a3LZkO8NPf2zhzHL7VVgk+guKtZVJSN
xR5qKjmgQTZ8kWR2U+W2V4TnBPrU2h95guf0WDLQQV5Uo8z7elWoiu8IZFmZBUEkhAAymrs
XvKsvThXHL6MLKRnH2qNBQqH6zra7q62rCd6ShSx1GfOloJ4lcyK+xHbTdeKeu88RQ+pJPJ
VSwUpXW5Hd1jh8InR+acZVQxLtcu6Ou6WpIgSjtjPL5L/ACK9KtmXU08blyaVcGUM2pLLad
vPcFUMTiU6l5griLI29CPmzTbG5EDiAtSR+vtS2akL2owF3MJCsYCciojXSeARG2ou5A9MV
CVhwhuKaWDswPWgkYJIuPTkr+CP+6qURewSb7aUPOLdSRxU88Dz/wDNMTN1Kp0F/u7v5Ffw
o7jbHtuAlnuaRjJ3edSEcC5MB36UW5EgZwOGKOIt4EbVKO8We28FI7w09xAT7HpVTHU/KXr
c1rCajwvoYa6nKcVRaLClXGC6pDpXM581ZxVWCsXmL3tdSp5jDJ8gcqH+tCVtYTnPRnti2M
gY8QUMUJOBd1BKTG2upBUtA5feqkrj4MA6ZuD9xlyZCwSsqCU+200SBmx5ecWlKnUDCto3L
PlioLfFhRu12T3aTGdSXYspP0+HcPqx6Gm/BnnDfH3RjnfbnplcmJDZE+xzd3wHU7sA+R9D
70BWy/PIqSVBEpTrEVbDCzybVzx9jRDFgty4SIsdt64xFoXITvYWg+FQ/wAqhV7gpx1x4cy
dieifICoR5L/AUqOgKVy6geVQbFF9Kkd3G0hbnypT9qFjIluNOgyGUQHmg0sZG49Fk+tQzu
LTuWLfbrjbV7EJ2Bedrp5oCfc09RFylGQ2LsGpnNrkVxlqO43yfcxy9TimWk8I5n2mjw7uS
fAo6mtCf2a2QnC/I3HcpXn6qJ9KXUsjpU5Nq7NL0LZLbZdMJVbtki4y/wDjpec4/wDlp9MV
mvcdBBVlUeC5HmOfFeUrYtvqQn1qBgrf3nU8lLf7tk7kkfKR5CjhyVVeDnUrLclSAv8AdfM
Wh6iikSnLBZ0fdVw3mnWk/uCeIE+npU3WAlDcO7q2ZLwfbQpJk8yU9OfrTBVwc5aUpUtbyv
FnkBQ2L3XI3QqO3sQAlHXeetQsjRMC1toK/P8AWpcpoq3edHLy4yV+L8//AJqFpM6tynDGH
l5ZqAlaRa0JWXmfr5Oo8qFxD3CjrLT7E6C6sD4zKDjFVIOi+jETTklCVLt8z5Vghk+/pS5D
Y4ZwhpmLdC1LB7m+dpI6+xH2NXckl6DrZb5JyiyTXeLwxugvf8xvyz71DkVtOo+JdQsvbxC
SKMGJw6ElGByPkKFmuApX7c3e9ih8yAf4VRspAqOf98+LzIqdCVuBo43JSnCfRIoTEj5GCA
lRUDuPTPOoXIg4bCn0pCeecfrQ3KeEW/w1P5hUuL780yBd7pJiBXEOQcYRTYS2o6NXMitcG
bikvSFPrJ4YO08xiiTFMMaWMSdBafcG9SMp2defrQy5Gw4GHKtu0fLRgombaOxRwP1oLh2P
3dmiAShIOfTpVi7kd6j8HhqzzONyT6UhyGxtYSNdrkJkstpT+zfUofamxDQu269N2KQ86zh
7j/MjPpzqFjhK1jFlWRaWW8uPAY/WrFbReE+K5DDb5wtv5KO+ANuReVMh94cUWylJ/q8efr
V4FypyjwJM+JLMpxbMsBhSiUtuIGRz6UA1ykM2nrRc5tplsuymnYSWzyWgKV0JwjPSo0GZ9
HhNtvlGPFuwR7ZqmHCKQxSmbWZcVuBFUAGwVlfRZ/yoehe28gHco6rbdG1L/wCHfO7A8s+l
EndAVPCxruehkPQUS4R3xnQCr8yT606NHGDBHVp4fKKjl7ct1uesN0c8KwDHkgbiPY/wo72
W1inSTkqsPzQQY1fGftoiuT+Nw8B5a08MBI8kj9OtXF3+BVPS7ZbrZAOorlDcmNuQHtzqxt
WG/L2BpNS18HR0ze20h77N5C025+G54AfilHp1pe0Y6uQdF1K/aNQvSZzJlxlK4exJyU+lA
NnELWbUcNeo1t7AmO8nAUnoDRwdmBWjdEespq2nUNxFBDxVjer2/wBaKYNEE6Zu7kW/93fc
wmUkhR/t0CCqxwalZLo5FTw3+bKjjl1pykZZQCSnG33OIFeCrL6FOewlxJB5pPnUIA5MZlk
tqQlW4HG70pbHJ4Py7KzPCngrBHzgedFYFTsRxmZrUYx8+FKsp9aq4Vi7H5sfE5qHlUBsV5
3d3EkJTy+r/SoUzH9bWF62zhKYH7Mpe9Lg8lZobDb3Ow2xerLvGO+IT09x5/ypd7BIH22Yt
wIhvK4cuKd8F0+Sh1SfvRiZQHa2Xj8Sg97xtdSdklv0UOtEc+a2ysXBOSF7E+LpjlQsfATL
9L42oHVjklCAB96o2wK9nAduqd3iweXvUlwVX4DrmUvKSfEB09vahMiZLFd8Cj1x0qWLaIY
byjJU4B09aBkqRwEOOr/mj+FQz92hpdurjF7lwoP7NFbcKGkdTyHWtKj4TZUupFC+3i8oeV
wpRCksZ5jl0qIvoOPZfNF00mri/ClpcIdcbHXPSgkOjgbmWAgcJTwUoD5TjNFciRPg7QpxW
1I60GC2SNuSFkqS0FNJ+uruCoFK/XeL3JxlzYt/qjB55HlSw1AQrxC1PeWmJMdptTbQ/d7u
Zzy6UcSblwCdS6LfsljRcpUnjuOH4kdIHIn0xz5VFkZGVw7pS0rkabZekMguubuEB1IHSiV
xN1crSbQ5DSpbsF1PX4hTyFREA0qKlzCgQpWOSgPKiJZNAyRa23XUFQTuTzz61aEyuuDu8x
pabL+ypKSevD5eXtUasPpu79zN2GJj1wdS3hL48Xj5UoYuQtb5FzXJSyUp3nwpKfbrQTGRv
FFc6P1LebiA4nDWcBRPRI8wK0Qps5lfUrkdNOSBCiP2iQFK7tkA55lJrTQm44Ofq45U49QV
ebRL7t3mMllpnPMv4OfbnVzptj6VZN2d2wKjQMlcVUy5Oph7zuZZTg7k9aS6LWWO+1KUtqz
YG2+2NO3IPxfBGQsNtbuq1D6sUocma1DiPwbDKlob3PLThPqRVyLoRyIElx1ia1PScrC9zy
T0VnrWZHQlHBYZktpcdkxlbfjcThY6BR8qNivUv6gfEpaFPZ54IPpn5TTBcQKmS7KUWFrSJ
bPNKx8xQKWMNb0xeWbpYYzzqk94gqCXMdSMdSKbczNdA/IaUlxl1B+G8M5HTFFYXuPrSg6d
o6dKhTK7iUBWxQzg86qQyB8debakjGEocGE49aotoB3NMpp9MlKiB0dR7VGWSOr4UJTifPp
+tQiK6uD3LelWXT1TUB6gC9Q0zopbIyAP3fqKphw8Jm7bb9mu5YcOGlr8JoGMasE9SWhexF
0iYISAXQn/APlVRfQnPyUrfeEQ5DcsKy1I8Mpvyz+ajM1SndfA4BrC0rChw3MFKs9RVCKYq
akCGtSuJb+VSE5FTob7kFleLdwUpPmeVVLgqpwMjqtshWDzV1FAYyVlKUoUTy9qJkKraylZ
I5Y+UUtjmsEuR6ioBtNbnaNtc68mavclwYU4lPn71ohKyLqO5LqXQFokALgZbd4JG7r5VSZ
d8CHB/pdpW1LjMpcYU8vxOJGUqT5EVch1NbigyjUh1BETKeeYkuOJVl1ShuSfbOOdLHTttN
OvWskKWmI2ykyUp2lYJ2pI8/5VGgIoWEaxvzDy0ujiNq8OGycYoHEdvRI9MQ+3x1w3EP8Az
dTU2lXBlv1VdLfKG0ER93JBJokBKKI79qC4TDNSlwqQ+gcRtfQe6aINE9h12/brTHgvRVqU
3nY76pokJ2Da3rRFxjkoP7tPxWHup+1MjYzyixclC0vT+El4QFLG5SV/KT5YNRhoJR9N8Qc
QBOD8pHPNFYDcEXNLyHbJOYjgF5LRVu9T6D3pdQbp/OefJrDjUt9LiVIfS4QsHkRSzQzmYX
Pwxx5tYaDZ27c+Pn6VOpJvA59mirlEgLefcKvqS2s9EmtdF2yed7QS49S5qXRz15lfidmnc
J0/vGjyH+VNlS3eKJVDXKEdlRCPqCJMtq47Hfnpc5w/EY5kA5wMCk1Fbrk6NCSavayCMWFe
XYi03eS42HU7lhXzpYHXA8udVd2yX4b2iWNE24uzUuoR+ztKwylXknPWk3Hzh06Gl3S4twm
GmkYLqvC03+Ykc+VXPgukru4qak0q04x3iBuSQne+2RyKgMk0naaI1bsWHJiDbkmK0EyThL
hP1elWEUl3BbqkpkkmQnk436DyxRAI4C+DemHm0bl4woeRFU+C2hutXCiyS61uS6+dzSgfA
D+Qj3q0DI1a2yEzbNlBzsxj25c6amZLZK4ebZf/AC+o96os/TipR3gFKTVMOJQWUuFDbnNS
PEDQho/TJ0WQkxt2X8Z2e1FcGwCF2XtcgvfKR8JY65FQu1sn6O5sjqKv3ifOqKaKzK0tunJ
3JV61GXYXtYacMtlctgZUkZCR1qmMg74AVk1Eyi3Kg3BJKk5Sn/zQWBSyLUiPw3l5z3dwnl
6HyoiNF23y7hEkxkublhJ+EhRNWBsLF3cMjUDi1DB2gqHpVdA0frEguSV565qSBmGlOOcXC
evqaWJcSxxEbQATuV8wNEwLHDCcMucs5HWqY0p7m/U1LF7T0TbXSLh4vEM7P0NECXrxiASG
+aQlW3PkMdKi4I0L7EzvkNhh5O5l1e5KTg7SmimFR4ItZxoSocec40FS4iglhzpgGhSGR4s
LDKO8vcdw/EPUirYxFpu3x+NuTyyedQouqLTKVcioJHSqIK85qHLWpSmtqsnbjyqy7gtp3K
yxtHL6qjCQRYTH3tqW3u29BRIUzu4vsE54XPyxy/wq2yooHtyVbC2eaD5H/WrRC3G1Ddbel
QhyFtpx8ucgfbNW2X3aYSh33VCoqbg3cl5B/dK6EehoGVGKEnXFzi3O594EUMPJGHyj61et
COAZgsqlQ46+fGIUfTHlVoCrK0R1kssxlRkNjaD82POtEsKxwFLde5Em8zogdLTnMk4Hlge
VRVGF3EXyDLPqVdxvbl0VDZKoaSltCxnxfmqb7u5r7hRhtPuoHnuCy2tZVKurm6U9/Zz8if
ahmy9M8t9I8DLYpECzSGoxZLiigeJOB5VnjybHF7fkKRVtyZZujiMqWdkZs9G0j/OmdQZO2
CzfQ6q0bo6+E4rw5+/LnUkVS5M8Vbu7S0NvELbQobkp5ZJpbNyeAFq1LcO8KUhPMo6/erFM
/RFpEqM8oZJAzVyWAosLwJqUTdgSeEF7gPPd60ESpmkWSe/GuIaScRpeHUND6TjFNuZprF+
oauvAS7xMEn0PSoyou58jyFSW1Bzns6VVw7WBr8xlMxpPDJUfOhYRR1GpmK0ie0jElS8Z9q
EPkEhKX3iQNpUN3+tGgWWJwbabAA+ZPiomgEyghe5IHkBQDLhASgmAS4gLOOVWgLZMr1VEU
xNceZIQkq37BVRDnwWmnI9zsTaA3w3kn4jn5jQPDCi7oosXBbM1pl9Id2naD6faiAeD8pRV
eZGefLOaLoWENKupdkZ24Kc1UhNSVgpNKeOSB50AvccIWhSwSOfl7UXQq58eUG4y9pNCg4s
ocdP5aOwVz//Z
</binary>
</FictionBook>

Zerion Mini Shell 1.0