Current File : /www/varak.net/catalog.varak.net/app/books/1/1660.fb2
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:xlink="http://www.w3.org/1999/xlink">
<description>
<title-info>
<genre>antique</genre>
<author><first-name>Foglar,</first-name><last-name>Jaroslav</last-name></author>
<book-title>Když Duben přicházi</book-title>
<coverpage><image xlink:href="#_0.jpg" /></coverpage>
<lang>cs</lang>
</title-info>
<document-info>
<author><first-name>Foglar,</first-name><last-name>Jaroslav</last-name></author>
<program-used>calibre 2.55.0</program-used>
<date>15.8.2019</date>
<id>71f31a2f-aa51-4648-a7a8-aa03eb092588</id>
<version>1.0</version>
</document-info>
<publish-info>
<year>0101</year>
</publish-info>
</description>
<body>
<section>
<p><image xlink:href="#_1.jpg" /></p>
<p>Název: Když duben přichází Autor: Jaroslav Foglar Nakladatelství: Olympia, 2002</p>
<p>Ve vzduchu</p>
<p>Lubor Klement stál u okna v koutě Bedny a všechno to viděl.</p>
<p>Jeho tvář se kabonila.</p>
<p>Draňáku, chytej!”</p>
<p>Čísi ruka se vymrštila a Bílkova mluvnice nastoupila zase svou</p>
<p>vzdušnou pouť nad lavicemi k tabuli, přes celou Bednu. Točila</p>
<p>se bláznivě v letu, kymácela se jako netopýr a vypadly z ní</p>
<p>nějaké lístky.</p>
<p>Draňák nechytil. Kniha se připleskla rozevřenými listy na rám</p>
<p>tabule, spadla na stupínek a celá Bedna se znovu</p>
<p>rozchechtala.</p>
<p>Bílek doběhl k tabuli, zrudlý námahou i vzteky. Kolikrát už v té přestávce proběhl celou Bednou sem a tam, kolena si tloukl</p>
<p>při probíhání lavicemi, ve snaze zachránit svou mluvnici z</p>
<p>rukou těch bezohledných darebů!</p>
<p>Draňák ho zachytil dřív, než se mohl pro svou knihu shýbnout^</p>
<p>mrštil jím zpět, až Bílek zavrávoral a upadl na jedno koleno.</p>
<p>“Draňáku, podej!” - “Přihraj sem ten salát!”</p>
<p>Ze všech stran</p>
<p>zněly k Draňákovi hlasy těch, kteří se chtěli účastnit další</p>
<p>hry s Bílkovou mluvnicí. Pěkně se s ní dalo házet a blaze</p>
<p>přitom působilo vědomí, že se za to nemůže nikomu nic</p>
<p>přihodit. Nikdo se nebál Bílkových pěstí!</p>
<p>Kdo by také mohl mít strach z toho mrňousa?</p>
<p>Byl stejně starý</p>
<p>jako všichni ostatní zde v Bedně, ale nejmenší ze všech. Rostl</p>
<p>docela souměrně, nebyl nijak znetvořený, jako třeba ten opičák</p>
<p>Denk, ale výška mu scházela. Deset centimetrů nic není, a přece člověk - o ten kousíček vyšší než my -</p>
<p>zdá se proti nám</p>
<p>obrem!</p>
<p>Bílek se teď zdvihl se hbitostí, kterou mu propůjčovala</p>
<p>zuřivost.</p><empty-line /><p>“To se řekne - uvidíte - to se řekne!”</p>
<p>vyhrožoval a sápal se na Draňáka, o hlavu vyššího než on.</p>
<p>A mluvnice zatím kolovala po celé Bedně.</p>
<p>Ještě dnes ráno to byla docela dobrá mluvnice!</p>
<p>Pěkně</p>
<p>zabalená, listy, které snad někdy bylo nutné vytrhnout před</p>
<p>některou z těžkých kompozic, tam byly zase vždy pečlivě</p>
<p>vlepené. Bílek měl rád všechny věci v pořádku, od posledního pijáku ve slovníčku až po štítky na obalech knih.</p>
<p>A teď mu dělají s jeho mluvnicí takovouhle neplechu!</p>
<p>Jeho bezmocnost proti tomu řádění mu ještě dodávala. To jenom</p>
<p>proto, že je tak uboze slabý a malý proti všem tady, proto si</p>
<p>tu k němu všechno dovolují. Protože vědí, že nemůže nikomu nic</p>
<p>udělat.</p>
<p>A to s tou mluvnicí dnes začal Draňák! Sebral mu ji z lavice,</p>
<p>než ji stihl uklidit, a už kniha lítala Bednou!</p>
<p>Nový příval</p>
<p>zloby zaplavil Bílkovi hlavu. Jako smyslů zbavený mlátil</p>
<p>pěstmi do hromotlucké postavy Draňákovy.</p>
<p>“Zloději, dej sem mou mluvnici!” vyrážel ze sebe zlobně. “Chci</p>
<p>docela novou mluvnici, rozumíš! Takovou, jaká byla tam na mojí lavici. Žádný salát!”</p>
<p>Draňák se až dosud posměšně šklebil a tvářil tak, jako když se</p><empty-line /><p>dospělý člověk směje bezvýznamné zlobě malého dítěte. Ale teď mu tady Bílek přede všemi řekl, že je zloděj.</p>
<p>To si přece</p>
<p>nemůže dát líbit! A je to záminka k další zábavě, kterou lze</p>
<p>na Bílkův účet začít.</p>
<p>Draňák uchopil obě slabá zápěstí Bílkova do své levé tlapy,</p>
<p>přitiskl si Bílka loktem ještě k sobě a držel ho jako v</p>
<p>kleštích, pokrouceného a nazad obráceného.</p>
<p>“Tak kdo je zloděj - co?” vykřikl výhružně.</p>
<p>Rozmarná veselost</p>
<p>zmizela mu z tváře a v očích se mu objevilo něco, co Bílka</p>
<p>varovalo před tím, aby mu odpověděl.</p>
<p>Ale ani pokorné Bílkovo mlčení Draňákovi nestačilo. Pomalu</p>
<p>zvedl svou pravou ruku, a ta začala tančit Bílkovi po</p>
<p>obličeji. Jednou zprava, jednou zleva dopadaly rány na Bílkovy</p>
<p>tváře. Údery nebyly silné. Daly se vydržet, aniž se člověku</p>
<p>zalily oči slzami bolesti. Ale byly pokořující a ničily duši.</p>
<p>Lubor Klement stál se sevřenými ústy pořád ještě v rohu.</p>
<p>Stupínek byl obklopen vděčným diváctvem jako zápasnické</p>
<p>pódium. Okouněl tady Bacín, ten protivný žalobník z druhé lavice, jedničkář Kalčík. vedle se dobromyslně chechtal Dohrál a</p>
<p>za nimi stálo ještě několik jiných hochů.</p>
<p>Bílkovi zůstaly k obraně jenom nohy a ústa.</p>
<p>Ústa mohla</p>
<p>nadávat a plivat, nohy kopat. A poněvadž Bílek nepovažoval</p>
<p>plivání za důstojné chlapce svého věku, použil k obrané nohu!</p>
<p>Vymrštil levou a kopl Draňáka nad -koleno.</p>
<p>Draňák jím smýkl a</p>
<p>pustil ho.</p>
<p>Krákor přiběhl z chodby a jeho ostrý varovný sykot ztišil</p>
<p>Bednu.</p>
<p>“Havlinda jde! Pozor! Nechat všeho!”</p>
<p>Mluvnice přistála odkudsi zezadu na Bílkově lavici, potrhaná,</p>
<p>zchátralá, a vyrazila ze žlábku násadku s perem.</p>
<p>Dveře do Bedny se rázně otevřely. Nastalo několik ošklivých</p>
<p>vteřin, nabitých nepříjemným strachem všech, kdo si zapomněli</p>
<p>doma úkol anebo kteří se obávají zkoušení, okamžiků</p>
<p>naplněných vstáváním v lavicích a kvapným uklízením věcí,</p>
<p>které oko učitele nemá spatřit.</p>
<p>Třídní učitel Havlík vstoupil.</p>
<p>V Bedně začala nová hodina.</p>
<p>Lubor přemýšlí o Bedně Lubor Klement nacpal učení do aktovky, přitiskl si ji levou</p>
<p>rukou k boku a pravou ji přidržoval za zády.</p>
<p>Tak še! ze</p>
<p>školy. Ačkoli ho to podivné držení aktovky trochu nachýlilo a</p>
<p>jakoby při-hrbilo, přece jen bylo vidět, že tělo má rovné a</p>
<p>pružné.</p>
<p>Dole dupl ze dvou posledních schodů na drátěnou rohožku, jejíž očka bývala v zimě vždy ucpaná sněhem, a to zazvonění rohožky,</p>
<p>to byla jeho každodenní tečka za školou.</p>
<p>Pak proběhl malou zahradou, kterou měl na starosti učitel</p>
<p>přírodopisu. Pro celou školu prostě přírodopisec, nebo někdy také “Zvonek rozkladitý”.</p>
<p>Lubor vdechl s rozkoší vůni vadnoucího listí.</p>
<p>Září se chýlilo</p>
<p>ke konci. Několik javorovitých stromů v zahradě rozházelo po</p>
<p>zemi uvadlé zlato a naplnilo vzduch sladkým pachem. Lubor</p>
<p>měl tu vůni rád. Ucítí ji pak ještě jednou, o kus dál v</p><empty-line /><p>Hrabcově ulici, až dojde k parku.</p>
<p>Levé rameno ho ještě bolelo a pálilo, jak jej při odchodu z</p>
<p>Bedny Draňák prudce uhodil. A snad i to bylo příčinou, že</p>
<p>Lubor myslel na Bednu víc a jinak než obvykle při cestě ze</p>
<p>školy.</p>
<p>Mimoděk se otočil, aniž se zastavil, a vrhl pohled zpět na</p>
<p>školu. Stála tam již ztichlá, zlatočervená v záplavě</p>
<p>odpoledního zářijového slunce.</p>
<p>Lubor Klement do té školy chodil už od první třídy. A ted je v</p>
<p>ní poslední rok. Ze čtvrté třídy přešel do hlavní školy, která</p>
<p>byla v téže budově. Po celou tu dobu byla jeho třída umístěna</p>
<p>ve třetím poschodí v Bedně. Byla to místnost, jejíž zdi byly</p>
<p>až skoro do stropu obložené světle namořeným dřevem. Tato</p>
<p>ú-prava jí vysloužila název “Bedna”. Co chodil Lubor do školy, už se tak Bedně říkalo. Jméno se dědilo z pokolení na</p>
<p>pokolení. I učitelé si ten název osvojili a používali ho, když</p>
<p>o Bedně mezi sebou hovořili.</p>
<p>Celou tu řadu let žili hoši v Bedně mezi sebou celkem svorně a</p>
<p>spokojeně. Táhli spolu za jeden provaz, nevychloubali se</p>
<p>jeden před druhým, nežalovali na sebe, nedělali si vzájemně</p>
<p>žádné špatnosti. Několik jedinců, kteří se z těchto nepsaných</p>
<p>zákonů Bedny občas chtěli vymknout, Bedna vždy hned rázně</p>
<p>usadila.</p>
<p>Pravda, občas se strhla také nějaká menší pračka. To když se</p>
<p>dva chlapci nemohli už nijak srovnat po dobrém, nebo když</p>
<p>prudká chlapecká krev vzkypěla, a jenom ranou se mohla utišit.</p>
<p>Tomu ale každý rozuměl a také oba znepřátelení hoši už druhý den na tahačku mezi sebou ani nevzdechli.</p>
<p>Několikrát do roka rozčeřila hladinu života v Bedně větší</p>
<p>událost. Buď to byl nějaký závod s Pekáčem (to byla třída</p>
<p>stejného stupně jako Bedna), nebo příchod či odchod někoho z</p><empty-line /><p>Bedny.</p>
<p>Rozumí se, že v Bedně nebyli zrovna nějací svatoušci. Pro vtip</p>
<p>tam hoši nešli nikdy daleko a kdo mu padl za oběť, měl co</p>
<p>dělat, aby se nerozzuřil.</p>
<p>Ale jinak byla Bedna docela spořádaná třída, svornější a</p>
<p>útulnější než kterákoli jiná. Ani v Pekáči nebyli chlapci tak</p>
<p>sehraní jako tady.</p>
<p>Nejnižší třídy se na Bednu dívaly s úctou přímo nábožnou.</p>
<p>Třídy stupně vyššího, který se už blížil stupni Bedny, jí</p>
<p>záviděly, a Pekáč, třebaže naoko ohrnoval nos, tajně záviděl</p>
<p>také.</p><empty-line /><p>Tak tomu bylo až do prázdnin.</p>
<p>Teď po prázdninách se ale něco stalo.</p>
<p>Hoši se vrátili do Bedny jakoby docela jiní.</p>
<p>Někteří vyrostli</p>
<p>za ty “dva měsíce skoro o hlavu. Většina jich zmohutněla,</p>
<p>zesílila. Landa, Chalupa a Cejn mluvili jako nakřaplé hrnce.</p>
<p>Tak se jim změnil hlas! Fanek Jelínek se stal ještě hezčí, než</p>
<p>byl dřív, a ošklivec Vojta Řezina ještě ošklivější.</p>
<p>Horší však bylo, že s těmi všemi změnami zmizelo i celé</p>
<p>přátelství, které za dřívějších let v Bedně panovalo. Jako</p>
<p>kdyby ty dva měsíce byly hranicí, od které byl konec všemu</p>
<p>dobrému.</p>
<p>Bedna se rozdrobila na tříšť malých skupinek.</p>
<p>Už bylo po</p>
<p>soudržnosti.</p>
<p>Levín, nejlepší sportovec z celé Bedny, který ji vedl v</p>
<p>minulých letech v zápasech proti Pekáči od vítězství k</p>
<p>vítězství, nesvolal teď hochy za celý měsíc ještě ani jednou</p>
<p>k tréninku. A přece se měla už za týden běžet štafeta proti</p>
<p>Pekáči!</p>
<p>Myslel jenom na několik svých nejbližších vyvolených</p>
<p>kamarádů, kteří se obdivovali jeho sportovním výkonům, a o</p>
<p>nic jiného se nestaral.</p>
<p>Jedničkáři udělali Klub jedničkářů. Říkali si “smetánka</p>
<p>Bedny” a na každého, kdo se zrovna nějak skvěle neučil, se</p>
<p>dívali jako na hlupáka.Však už bylo pro to v Bedně také</p>
<p>několik hádek a velkých mrzutostí!</p>
<p>Z Draňáka se stal silák a surovec, který nenechal ani jednoho</p>
<p>slabšího hocha v Bedně na pokoji. Ten dnešní případ s</p>
<p>Bílkovou mluvnicí, to byla taková ukázka těch změn jak u</p>
<p>Draňáka, tak u celé Bedny.</p>
<p>Pravda - jak už řečeno - i dřív se v Bedně strhla sem tam</p>
<p>nějaká pračka nebo zábava, kterou musel někdo něčím zaplatit.</p>
<p>Ale ta bitka měla aspoň nějaký důvod a ta zábava na něčí účet</p>
<p>neničila věci postiženého! Ale Draňákovo týrání Bílka bylo</p>
<p>ničemné a bez důvodu!</p>
<p>Říkal sice, že mu Bílek řekl “zloděj”. Ale snad pro pána</p>
<p>krále nechtěl, aby mu Bílek ještě ke všemu děkoval za to, že</p>
<p>si začal po Bedně házet s jeho mluvnicí?</p>
<p>Anebo všichni ostatní hoši: dřív by takové bezpráví v Bedně</p>
<p>bylo naprosto nemožné. Ale dnes se házení s mluvnicí</p>
<p>nešťastného Bílka všichni radostně účastnili a jeho výprasku</p>
<p>od Draňáka přihlíželi se smíchem! Kde zůstala čest Bedny a</p>
<p>její smysl pro právo? A kam se podělo kamarádství?</p><empty-line /><p>Hezký jedničkář Fanek Jelínek, kterého celá Bedna zaslouženě</p>
<p>obdivovala a zbožňovala, byl teď uzavřený do sebe a hrdější.</p>
<p>Do Klubu jedničkářů odmítl vstoupit, ačkoli měl na členství v</p>
<p>něm - podle stanov klubu - právo, protože kromě přírodopisu</p>
<p>měl samé výborné.</p>
<p>Dříve měl pro každého nějaké laskavé slovo a úsměv. I ti</p>
<p>nej-vzpurnéjší a nejšpatnější hoši vždy tak nějak změkli a</p>
<p>zjemněli, když s ním měli promluvit. A on uměl využít svého</p>
<p>vlivu na každého jen k dobrému. Teď ale nemluvil skoro s</p>
<p>nikým.</p>
<p>Čírek, ten starý klepař, tvrdil, že Fanek je pyšný na svůj</p>
<p>zjev a že si už o sobě moc myslí, když byla jeho fotografie</p>
<p>několikrát v obrázkových časopisech a na reklamním plakátě.</p>
<p>Fotografie Fanka Jelínka Fanek Jelínek zklamal svou změnou Lubora nejvíc, přestože se s ním nijak hlouběji nesblížil. Fanek se vždycky jako by</p>
<p>úmyslně vyhýbal tomu, aby měl v Bedně někoho víc jako</p>
<p>kamaráda než ostatní chlapce. Ke každému byl stejný: milý,</p>
<p>zdvořilý, ohleduplný, nic však víc. Nikdo nemohl říct, že se s</p>
<p>ním Fanek přátelí víc než s ostatními.</p>
<p>A třebaže tedy Fanek nebyl Luborovi kamarádem v pravém slova smyslu, jeho změna se Lubora dotkla. Měl Fanka vždycky za</p>
<p>vzor. Připadal mu jako chlapec z docela jiného světa nebo jako</p>
<p>vystřižený z nějakého románu. Tím hůř nesl teď Lubor, že i ten</p>
<p>Fanek se po posledních prázdninách tak změnil.</p>
<p>Ovšem - Fanek se nepohoršil v takovém směru jako většina</p>
<p>ostatních. Nezhrubl, nepolevil ve svém jemném vystupování. I nadále se vyjadřoval uhlazeně a v jeho řeči se neoctlo jediné</p>
<p>ošklivé slovo. Byl teď ale zamlklý, zřídkakdy se smál, a když</p>
<p>nemusel, nemluvil s nikým.</p>
<p>Lubor ani nechtěl věřit, že by Fanek tak zpychl z úspěchů své</p>
<p>hezké tváře, ač - upřímně řečeno - by se tornu ani nedivil!</p>
<p>Začalo to už asi před rokem, kdy se Fankova fotografie</p>
<p>objevila na titulní straně jistého obrázkového časopisu.</p>
<p>Tenkrát tam byla jen jeho hlava. Obličej ozářený světlem, v</p>
<p>očích, trochu přimhouřených, se světlo odráželo dvěma ohníčky.</p>
<p>Vážná ústa se neznatelně pootvírala.</p>
<p>Z celé tváře čišela taková podivná touha. Ten zvláštný výraz</p>
<p>ve Fankově tváři viděl Lubor už několikrát i ve skutečnosti.</p>
<p>Pod obrazem byl nesrozumitelný nápis: Duben přichází! Ani</p>
<p>Fanek sám tomu nápisu nerozuměl a Bedně ho nemohl vysvětlit,</p>
<p>když hoši přinesli několik výtisků časopisu a ukazovali</p>
<p>Fankovi jeho obraz.</p>
<p>Lubor nápis tak trochu pochopil, až když jeho stařičká</p>
<p>babička doma Fankovu podobiznu v časopise prohlížela. (Snad</p>
<p>každý chlapec z Bedny si tenkrát časopis s Fankovou</p>
<p>podobiznou koupil.) Luborova babička se na obraz dlouho</p>
<p>dívala, pak zakývala svou bílou hlavou a řekla tiše:</p>
<p>“Ano, ano. Zde přichází duben - a mně se končí listopad!”</p>
<p>Fankův obraz byl pak po několik týdnů — podlepený kartonem -</p>
<p>dokonce vyvěšený na stěně Bedny. Nikdo nevěděl, kdo ho tam</p>
<p>dal,a Fanek se nezdál ani trochu potěšený tou pozorností</p>
<p>neznámého kamaráda.</p>
<p>Chtěl obraz sundat, ale třídní učitel Havlík to nedovolil.</p>
<p>“Buď rád, že ti Bůh dal tak hezkou tvář,” řekl mu. “Nedělej s</p>
<p>tím žádnéVdrahoty, stejně to není tvoje zásluha.” Pak se</p>
<p>obrátil ke třídě a dodal: “Nařizuji, že tam obraz bude viset do konce měsíce! Dříve ho</p>
<p>nesmí nikdo sejmout!”</p>
<p>Fanek si tehdy odevzdaně sedl, byl zčervenalý, ale pak se</p>
<p>uklidnil a se svou podobiznou na stěně se smířil.</p><empty-line /><p>Neznámý chlapce, který obraz vyvěsil, nebyl vypátrán. Lubor</p>
<p>měl podezření na Řezinu, protože ten tak strašně zuřil, když</p>
<p>Mlečka chtěl na obraze něco přimalovat tužkou.</p>
<p>Na konci měsíce obraz tajemně zmizel. Nikdo vlastně pořádně</p>
<p>nevěděl, kdy a jak. Někteří hoši tvrdili, že tam obraz byl</p>
<p>ještě ten den ráno, jiní zase říkali, že už tam obraz nebyl</p>
<p>ani den předtím, ale že si to teprve nyní uvědomují.</p>
<p>Za několik neděl potom se v jiném časopise objevil nový obraz</p>
<p>Fanka. A zase na celé první straně. Fanek se na fotografii</p>
<p>chystal právě skočit ze startovacího bloku do vody v nekrytém</p>
<p>bazénu.</p>
<p>Fotograf asi na Fanka vykřikl něco veselého, protože Fanek se</p>
<p>na obrazu usmíval, ba skoro smál, přímo do čočky aparátu. Říká</p>
<p>se, že se člověk nemá při fotografování dívat do aparátu, aby</p>
<p>nebylo vidět, že ví o svém fotografování. Ale zde na tom</p>
<p>Fankově snímku to opravdu nevadilo.</p>
<p>Fankovy rovné nohy byly na obrázku trochu pokrčené,</p>
<p>rozkročené, ale kolena byla stisnutá, takže to dělalo dojem,</p>
<p>že má Fanek nohy do x. Ale to se opravdu jen zdálo, a každý,</p>
<p>kdo trochu rozumí plavání, věděl, že právě takhle musí být</p>
<p>nohy postavené při správném startovacím skoku do vody.</p>
<p>Fankovo tělo se lesklo, bylo celé mokré a také na tvářích a ve</p>
<p>vlasech svítily krůpěje vody. Měl už tedy jistě několik skoků</p>
<p>za sebou, než ten snímek vznikl.</p>
<p>Obraz nesl nadpis už srozumitelnější: Ve zdravé mládeži je</p>
<p>budoucnost národa.</p>
<p>A tak Fanek těmi dvěma obrazy proslul po celém městě. Lidé se</p>
<p>za ním otáčeli a říkali: “Vždyť to je ten chlapec, jak byl v</p>
<p>novinách!”</p>
<p>Nebo: “Odkud jen toho chlapce známe…?”</p>
<p>A potom se kteréhosi dne objevil na nárožích plakát továrny na</p>
<p>motorová kola Rodeo s fotografií Fanka, jak sedí v krátkých</p>
<p>kalhotech na motorovém kole a řítí se na plný plyn ven z</p>
<p>plakátu, usměvavý, šťastný, vítězný. Pod obrazem byl nadpis:</p>
<p>Já dojedu nejdál! Nejrychleji! Nejúsporněji!</p>
<p>Protože já jedu</p>
<p>na RODEU!!</p>
<p>Dvě fotografie v časopisech někteří hoši Fankovi záviděli,</p>
<p>protože v tom viděli přece jen kus slávy.</p>
<p>Každému se to</p>
<p>nepodaří, každý tak nevypadá, aby jeho podobizna mohla být na titulní straně novin.</p>
<p>Ale tu věc s plakátem na RODEO mu mnozí záviděli dvojnásobně!</p>
<p>Neboť Fanek dostal od továrny za svou reklamní službu docela nové motorové kolo. Přivezli mu je na malém nákladním autu</p>
<p>přímo z továrny, zabalené v původním bednovém rámu, aby se ani pneumatiky neumazaly.</p>
<p>Dvůr domu, kde Fanek bydlel a kde stálo motorové kolo, byl</p>
<p>tehdy asi dva dny přímo obležen hochy a děvčaty, kteří se</p>
<p>aspoň pohledem chtěli účastnit Fankova štěstí.</p>
<p>Lubor tam byl tenkrát také a Fanek ho viděl, šel k němu a řekl</p>
<p>mu: “Tak co, jak se ti líbí? Až se na něm naučím jezdit, tak</p>
<p>se svezeš taky!”</p>
<p>Pak Lubora zatáhl o kousek dál k nějaké paní a řekl:</p>
<p>“Podívej, maminko, to je Klement z naší třídy!”</p>
<p>Paní se na Lubora usmála a podala mu ruku.</p>
<p>Byla Fankovi velmi</p>
<p>podobná. Hned bylo vidět, že je to jeho maminka.</p>
<p>Dnes by si Fanek Lubora snad ani nevšiml. Je to škoda, že i on</p>
<p>se tak změnil po těch posledních prázdninách!</p>
<p>Z nepříjemných myšlenek vyrušily teď Lubora známé rozja-řené</p>
<p>hlasy. Otočil se. Do vedlejší ulice právě zahýbali Ekrt,</p>
<p>Mlečka a Rysák. Mezi nimi šel nějaký chlapík, oblečený v</p>
<p>mon-térkové blůze. Asi učeň z některé dílny tam v ulici.</p>
<p>Šli všichni nějak rychle, jako by je někde čekali nebo jako</p>
<p>kdyby měli nějaký cíl, na který se těší.</p>
<p>Lubora to až rozmrzelo. Každý má jen svoje zájmy, každý si</p>
<p>hledí svých zábav, ale pro Bednu - to by teď nikdo nehnul ani</p>
<p>prstem!</p>
<p>Za týden je například ten štafetový běh s Pekáčem! Pekáč si to</p>
<p>s Bednou umluvil ještě před prázdninami. To byly ještě jinší</p>
<p>doby! Datum závodů bylo tehdy pevně stanoveno a třídy o tom sepsaly celou smlouvu, tak jako vždycky před mezitřídním</p>
<p>zápasem. Jindy by se už dávno v Bedně sestavovalo mužstvo pro Štafetu, trénovalo by se a nikdo by v Bedně nemluvil o ničem</p>
<p>jiném než o tom! Tak jako ještě v létě před těmi</p>
<p>cyklistickými závody.</p>
<p>Ale dnes? Darmo mluvit!</p>
<p>Když se nikdo o tréninku k štafetě nezmínil, napsal dnes</p>
<p>Lubor sám jakési oznámení s výzvou, aby Bedna šla trénovat</p>
<p>zítra</p>
<p>odpoledne do Břízovky. Oznámení připíchl ve třídě na věšák.</p>
<p>Hoši oznámení potom četli, ale nikdo se nijak nevyjádřil a v</p>
<p>poslední přestávce vývěsku dokonce někdo strhl. Mrzutý,</p>
<p>znechucený, loudal se Lubor domů.</p>
<p>Ekrtovy reci</p>
<p>Druhý den odpoledne se měl v Břízovce konat trénink ke</p>
<p>štafetě. Bylo zase tak slunečno a teplo jako včera. Kdyby</p>
<p>odevšad nevonělo zlatohnědé a červené listí a kdyby člověk</p>
<p>neměl pořád obličej plný vláken babího léta, ani by se snad</p>
<p>nepoznalo, že je skoro konec září.</p>
<p>Lubor měl strach, že na trénink nikdo z Bedny nepřijde.</p>
<p>Levín se jistě půjde se svou partou koupat do zálivu, když je</p>
<p>tak teplo, a Klub jedničkářů? Ten se už teprve neukáže. Půjde</p>
<p>asi někam sbírat listy ze stromů k lisování. A je to škoda!</p>
<p>Kleň-ha od Jedničkářů pěkně běhá. Mohl by se ve štafetě dobře</p>
<p>u-platnit. A co ti všichni ostatní? Sotvakdo však přijde, když</p>
<p>trénink nesvolává Levín!</p>
<p>Ráno Lubor napsal ještě jednou vyhlášku o tréninku, jen aby si</p>
<p>to Bedna znovu připamatovala. A vyhláška nevydržela na stěně</p>
<p>ani pět minut!</p>
<p>Do Lubora celé dopoledne nic nebylo.</p>
<p>Chvílemi si říkal, že je vlastně blázen, když se tak sám stará a bojí o to, aby pověst</p>
<p>Bedny byla zachráněna, a hned zase záchvat sportovní cti a</p>
<p>láska k Bedně jako celku ho nutily, aby se třásl obavami, jak</p>
<p>to všechno dopadne.</p>
<p>O přestávkách nikdo o tréninku nemluvil.</p>
<p>Několik hochů řádilo po chodbách s Draňákem a v Bedně vypukla bitva papírovými kulemi, která se táhla po tři přestávky a</p>
<p>zaujala mysl většiny Bednářů.</p>
<p>V koutě u věšáků vykládal šeptem Ekrt něco v hloučku svých</p>
<p>věrných posluchačů, a bylo to zase jistě něco sprostého,</p>
<p>protože se přitom všichni tak divně provinile smáli a pořád se</p>
<p>nejistě ohlíželi dozadu, zdali je někdo neslyší.</p>
<p>A Ekrt ani nic jiného vyprávět nedovedl! Žil jen svými</p>
<p>neslušnými řečmi, vtipy a myšlenkami a nedovedl už snad</p>
<p>promluvit s někým, aniž do toho nezapletl něco nemravného.</p>
<p>Kromě Ekrta tady byli Mlečka, Žilač a Rysák.</p>
<p>Teď, když se k jejich hloučku tam v rohu přiblížil Fanek</p>
<p>Jelínek, zavolal Ekrt něco i na něj. Fanek sebou až škubl a</p>
<p>rychle se od nich vzdaloval uličkou mezi lavicemi a okny.</p>
<p>Ekrt a jeho posluchači se za ním dívali s posupným</p>
<p>chechtotem. Bylo to jistě něco velmi nepěkného, co na něj</p>
<p>Ekrt vykřikl, ale Fanek na takové řeči nebyl. A oni se mu za</p>
<p>to vysmívali. Jeho stud před takovými řečmi a myšlenkami jim</p>
<p>byl nechopi-telný, a proto k smíchu.</p>
<p>Lubor ten slovní útok Ekrta na Fanka viděl.</p>
<p>Styděl se za</p>
<p>Ekrta, nenáviděl ho, že ani takového jemného a vznešeného</p>
<p>chlapce jako je Fanek nenechá s těmi hnusnými řečmi na</p>
<p>pokoji. A bál se, aby se Fanek nakonec sám nestal takovým</p>
<p>obyčejným hrubým chlapcem jako ostatní, když musí žít pořád</p>
<p>mezi nimi.</p>
<p>Chtěl Fankovi honem honem něco říct, jen aby už mu ta Ekrtova</p>
<p>strašná slova nezněla v mysli. Šel v uličce Fankovi vstříc,</p>
<p>ten ale vklouzl do lavice a několika poskoky se ocitl v druhé</p>
<p>uličce. Zřejmě nechtěl vůbec s nikým mluvit.</p>
<p>Lubor byl zklamaný a trochu zaražený.</p>
<p>Pak zvonilo k závěrečné hodině. A tak se nesplnilo Luborovo</p>
<p>očekávání, že se aspoň teď, v poslední přestávce projeví</p>
<p>nějaký větší zájem o odpolední trénink na štafetu.</p>
<p>Lubor tančí do Břízovky “Ale Lubore!” zavolala maminka pohoršené, když ho viděla</p>
<p>odcházet z domu jen v trenýrkách a tričku.</p>
<p>“Takhle přece</p>
<p>nepůjdeš do města, nejsi už maličký chlapec!”</p>
<p>Lubor se obrátil ve dveřích. “Vždyť já jdu jen do Břízovky.</p>
<p>maminko! Budeme tam možná trénovat štafetu - víš?”</p>
<p>Maminka sice nevěděla, co je štafeta, ale upokojilo ji, že jde</p>
<p>Lubor takhle oblečený jenom blízko a že nepůjde do živých</p>
<p>částí města.</p><empty-line /><p>Břízovka byla velká obora na konci města, několik minut od</p>
<p>ulice, ve které Lubor bydlel. Mezi jehličnatými i listnatými</p>
<p>stromy se tam vinulo množství cestiček a uprostřed se táhla</p>
<p>dlouhá a široká cesta, skoro silnice. V neděli, když bylo</p>
<p>hezky, přišlo tam dost lidí z města nadýchat se čistého</p>
<p>vzduchu. Ve všední den zde však bylo ticho a prázdno.</p>
<p>Lubor vyšel z domu. Špatná nálada zmizela, protože z Břízovky</p>
<p>až sem doléhal tlumený křik. Tak přece někdo z Bedny přišel!</p>
<p>Slunce hřálo, ale nepálilo. Luborovi bylo lehce a dobře.</p>
<p>Rozběhl se liduprázdnou ulicí, která měla jen po jedné straně</p>
<p>domy, a zapomněl, že “už není maličký chlapec”, jak mu to</p>
<p>připomněla před chvilkou maminka.</p>
<p>Poskakoval bujaře po vzorku dlažby na chodníku jako kůzle a vyrážel z hrdla zpěvné výkřiky.</p>
<p>Při prudkém vyhození nohy se mu vyzula levá plátěnka a</p>
<p>odletěla velikým obloukem. Lubor se smál a zul si i pravou.</p>
<p>Dlažba příjemně chladila. Už nepálila jako uprostřed léta.</p>
<p>Lubor běžel bos, po špičkách, zvolna a pružně, jako</p>
<p>rozdych-těný tanečník. Uvědomoval si s hrdostí pružnost svých nohou, cítil, jak se na nich napínají všechny svaly, jistě a</p>
<p>silně.</p>
<p>Chodník byl vydlážděný vzorkem tmavých a světlých kostek.</p>
<p>Lubor si představoval, že světlé kaménky jsou voda a že on si</p>
<p>nesmí namočit nohy a že proto musí běžet jen po tmavých.</p>
<p>Babička Hromádková vyšla z podzemního uhlířského krámku s</p>
<p>taškou dříví a podívala se zálibně na Lubora tančícího po</p>
<p>chodníku.</p>
<p>“Taky jsem tak skákávala, když jsem ještě měla mladé nohy!”</p>
<p>zavolala se stínem lítosti v hlase. Ale usmívala se dobrácky.</p>
<p>Lubor se trochu zastyděl, že ho při tom kůzlečím hopkání</p><empty-line /><p>přistihla, ale jeho nohy byly neposlušné a dotančily po</p>
<p>tmavých kamenech až na konec chodníku.</p>
<p>Pak přeběhl nedlážděnou silnicí, minul několik vilových domků a byl u Břízovky. Ze strany, odkud Lubor přibíhal, ji</p>
<p>obtékal čistý potok. Lávka zvala k přejití, ale Lubor se</p>
<p>chystal, že potok přeskočí.</p>
<p>V poslední vteřině před odrazem si to však rozmyslel. Čistá</p>
<p>voda ho zlákala, aby potok přebrodil.</p>
<p>Vstoupil na její klesající dno. Voda mu šla až po kolena.</p>
<p>Ohrnul si trenýrky, když mu pak stoupala po nohou výš a výš.</p>
<p>Byla velmi studená, a když Lubor vyšel na druhém břehu, měl</p>
<p>nohy hnědočervené. V záři žlutého odpoledního slunce se leskly jako pobronzované.</p>
<p>Pak už běžel až k hlavní cestě Břízovky.</p>
<p>Jehličí se mu lepilo</p>
<p>na mokrá chodidla. Křik od cesty sílil a Lubor v něm už</p>
<p>rozeznával i hlasy některých chlapců z Bedny.</p>
<p>Levínova parta</p>
<p>A potom se objevil na cestě mezi nimi. Byl radostně</p>
<p>překvapený, kolik hochů sem přišlo! Trochu ho jen mrzelo, že</p>
<p>si jeho příchodu skoro nikdo ani nepovšiml.</p>
<p>Jestlipak je tady Levín? Lubor jej hledal zrakem mezi hochy.</p>
<p>Ano, tamhle ho už vidí. Mluví s Gajdošem.</p>
<p>Čermák a Bacín zrovna vyběhli na trať. Asi se přeli, kdo z</p>
<p>nich je rychlejší,a závodem se o tom chtějí přesvědčit. Čermák</p>
<p>nabral rychlost a nechával Bacína vzadu.</p>
<p>Bacín se s</p>
<p>předstíraně lišáckým smíchem zastavil. Dělal, že Čermáka</p>
<p>nechává nadarmo se dřít a sám že se tajně ze žertu zastavil.</p>
<p>Tohle jednání, špinavé a nesportovní, to bylo Bacínovi</p>
<p>podobné! Mělo jen jeden účel: zakrýt, že Čermák je rychlejší</p>
<p>než on!</p>
<p>Klub jedničkám zde byl také. Seděl opodál na náspu a shlížel</p>
<p>povýšeně na hemžení u startu. Klub tvořili Frejka, Kleňha,</p>
<p>Kal-čík a Janda. Černý, který se pořád marně snažil do klubu</p>
<p>dostat (neměl ale tolik jedniček, kolik “stanovy” klubu</p>
<p>předepisovaly), seděl aspoň toužebně v jejich blízkosti.</p>
<p>“Heleďte - Krasavec je tady!” vykřikl pak Čírek a ukázal</p>
<p>prstem stranou přes příkop na násep, kde se právě vynořil</p>
<p>Fa-nek. A hned na něj vykřikl nadšeně: “Nazdar - Krasavce!”</p>
<p>Fanek se začervenal. Hoši se často v jeho nepřítomnosti</p>
<p>přeli, zda si je vůbec vědomý svého hezkého zevnějšku, či zda</p>
<p>o tom neví. Ale jak by mohl nevědět, když mu to někteří</p>
<p>hlupáci, jako takový Čírek, říkali vlastně do očí?</p>
<p>“A kde máš svého dvojníka?” dorážel Čírek.</p>
<p>Fankovým “dvojníkem” jmenovali teď někdy v Bedně hoši</p>
<p>ošklivého Vojtu Řezinu. Byl to krutý žert, srovnávat ty dva</p>
<p>tak rozdílné hochy, hezkého Fanka a ošklivého Řezinu. Krutý</p>
<p>proto, že jistě způsoboval Řezinovi lítost, duševní bolest.</p>
<p>Řezina však zde dnes nebyl. Vyhýbal se vůbec všemu ve třídě</p>
<p>ještě snad víc než Fanek. Posměšky hochů na jeho šerednost ho</p>
<p>roztrpčovaly a škola se mu stávala utrpením.</p>
<p>Fanek měl na nohou<nové bílé tenisky, kraťounké červené</p>
<p>trenýrky a bílou rozhalenku s krátkými rukávy. Tu neodložil,</p>
<p>ač bylo teplo a při běhání se člověk ještě víc zahřeje.</p>
<p>Neměl tělo tak hřmotné jako Levín. Bylo jemnější stavby a</p>
<p>nějak odpovídalo jeho obličeji.</p>
<p>Hron, Staněk a Raboch se vzájemně snažili svrhnout jeden</p>
<p>druhého do příkopu vedle cesty. Smáli se, a z náspu nad</p>
<p>příkopem za cestou na ně křičel Bavorovský: “Půjčím tretry</p>
<p>tomu, kdo zůstane poslední nahoře!”</p>
<p>A mával nad hlavou běžeckými závodními střevíci, které mají</p>
<p>na podrážce dlouhé vyčnívající hřeby, aby závodník lip běžel.</p>
<p>Tretry - drahé sportovní střevíce - to bylo pro Bavorovského</p>
<p>příznačné! To byl celý on! Sám skoro neběhal, ale tretry mít</p>
<p>musel! Doma mu bohatí rodiče koupili každičkou věc, na kterou si vzpomněl. Měl kolo, ale skoro na něm nejezdil. Měl stopky, ale jeho běh na nich ještě nikdy nikdo vážně neměřil. Když byl</p>
<p>jednou na návštěvě u Sochora a ten mu zahrál na svou</p>
<p>mandolínu, koupil si Bavorovský mandolínu ještě týž den,</p>
<p>ačkoli na ni neuměl hrát.</p>
<p>Když si ještě před prázdninami Levín přinesl jednou do Bedny</p>
<p>vypůjčené tretry, měl Bavorovský úplně nové tretry už druhý</p>
<p>den. A Lubor teď tady na jejich vzhledu viděl, že jich dodnes</p>
<p>nepoužil. Bavorovskému stačilo, že měl to, co u jiného viděl.</p>
<p>Sám nedokázal nic. Věděl to, a tak se jen úzkostlivým a směš-</p>
<p>ným opičením po ostatních snažil s hochy udržet krok.</p>
<p>Někteří chlapci měli trenýrky už na sobě.</p>
<p>Shodili jen košili,</p>
<p>aby jim při běhání nebylo horko. Jiní se teprve do trenýrek</p>
<p>převlékali.</p>
<p>Někteří z nich za křovím, jiní se převlékali přímo zde na</p>
<p>cestě.</p>
<p>Ekrt, který mluvil nejsprostěji z celé Bedny a teď po těch</p>
<p>nešťastných prázdninách se ve své sprostotě ještě zdokonalil,</p>
<p>utrousil o svlékajících se chlapcích několik nehezkých</p>
<p>poznámek.</p>
<p>Lubora to dohřálo.</p>
<p>“Drž hubu!” rozkřikl se skoro vztekle na Ekrta. Neměl toho</p>
<p>nemravného chvastouna nikdy příliš v lásce, teď zde se svými</p>
<p>řečmi a potměšilým pohledem mu byl přímo odporný.</p>
<p>“Co jančíš?” osopil se Ekrt. “Snad nechceš dostat jednu do</p>
<p>zubů?”</p>
<p>Bacín, ten starý žalobník, se přišoural, v ruce ještě držel</p>
<p>špičatý kámen, kterým dělal startovní čáru přes silnici,a řekl</p>
<p>Ekrtovi:</p>
<p>“Ale nebij ho, nebo ztratíme pořadatele!”</p>
<p>Byl to výsměšný vtip na to, že Lubor tak usiloval o konání</p>
<p>dnešního tréninku. Lubor se tím cítil dotčený.</p>
<p>Ještě se mu</p>
<p>snad budou posmívat za to, že to dnešní odpoledne dal</p>
<p>dohromady!</p>
<p>Vykřikl na Bacína: “Můžete být rádi, že jsem ten trénink</p>
<p>vůbec svolal! Nebýt mne, nedělala by Bedna pro štafetu dodnes</p>
<p>nic!!”</p>
<p>“No to jistě, to už určitě!!” výsměšně mu přisvědčoval Bacín,</p>
<p>“nebýt tebe a shnilých brambor, tak by byl konec!”</p>
<p>Lubor mu už neodpověděl a otočil se od obou chlapců se zlobou</p>
<p>v srdci.</p><empty-line /><p>U startu zatím převzal vedení tréninku Levín.</p>
<p>Byl vždycky</p>
<p>hlavou takových věcí a všem tady bylo docela samozřejmé, že</p>
<p>používá tónu skoro rozkazovacího. Nikdo se také nehanbil za</p>
<p>to, že jeho pokyny poslouchá bez reptání.</p>
<p>I Lubor byl rád, že Levín přišel a ujal se vedení. Byl to</p>
<p>pravý člověk na svém místě. Lubor by tu nepořídil s hochy nic, k němu necítil nikdo žádný obdiv. Jeho sportovní výkony</p>
<p>nebyly takové, aby se před nimi hoši skláněli tak jako před Leví</p>
<p>novými.</p>
<p>A jen to Lubora zase mrzelo, že Levín i ostatní sem přišli</p>
<p>všichni tak samozřejmě, aniž nějak ocenili, že ten začátek</p>
<p>příprav pro štafetu s Pekáčem byl vlastně jeho - Luborovou -</p>
<p>zásluhou! Levín, ani nikdo jiný, by se k tomu nebyl</p>
<p>rozhoupal!</p>
<p>“Tak kdo se hlásí do štafety?” vykřikl pak do hlaholu hlasů</p>
<p>Levín. “Potřebujeme ještě čtyři běžce! Já, Gajdoš, Krákor a</p>
<p>Cejn v ní už jsme najisto!”</p>
<p>Byli to všichni hoši z jeho sportovní party, Gajdoš, Cejn i</p>
<p>Krákor. Parta měla vlastně členů pět, patřil do ní ještě</p>
<p>Stibral. Ten byl však na krátký běh příliš těžký.</p><empty-line /><p>Zato Gajdoš běhal jedinečně. Ač to byl jeden z nejmenších</p>
<p>hochů Bedny (jen o kousek větší než Bílek), běhal jako vítr.</p>
<p>Levín musel napnout všechny síly svých nohou, aby ho Gajdoš</p>
<p>nepředehnal. Gajdošovy “běhy” byly objeveny teprve loni, při</p>
<p>kopané proti Pekáči. A od toho dne se pořád ještě zrychlovaly,</p>
<p>jak Gajdoš sílil i jak pod Levinovým vedením zdokonaloval svůj</p>
<p>styl běhu. Ano, Gajdoš běhal znamenitě!</p>
<p>Teď po Levínových slovech se on sám i Krákor a Cejn trochu</p>
<p>začervenali a zatvářili nejistě. Byli hrdí na to, že si je</p>
<p>Levín tak bez výhrad pro štafetu vybral.a obávali se, aby tu</p>
<p>hrdost na nich nikdo nepoznal.</p>
<p>“Tak já bych si to zaběh!” zahoukl s primadonským výrazem v hlase i tváři Andrle. Až dosud seděl na malém náspu za</p>
<p>příkopem. Teď vstal, přeskočil příkop a zastavil se u Levína.</p>
<p>A pak už začaly přihlášky jen pršet.</p>
<p>“Já taky,” dral se dopředu klepař Čírek, který roznášel o</p>
<p>každém klevety a rozbil tak už mnohé kamarádství.</p>
<p>“Počítej se mnou!” křičel zpod klubka kočkujících se hochů</p>
<p>Landa.</p>
<p>Draňák se také hlásil. Toho přijal Levín bez debaty. Bojoval</p>
<p>za Bednu v každé věci, kde bylo zapotřebí nějaké rychlosti.</p>
<p>“Snad bych to mohl taky zkusit!” řekl Fanek Jelínek skromně.</p>
<p>Levín si ho prohlédl jediným letmým pohledem.</p>
<p>“No - tenisky máš na to hezké - což o to!”</p>
<p>pravil chladně a</p>
<p>Fanek se zatvářil trochu rozpačitě. Ale v duchu s ním Levín</p>
<p>počítal. Fanek byl lehký, pružný a opravdu pěkně běhal.</p>
<p>Hron je nespokojený</p>
<p>“A co já, se mnou nepočítáte?” přikolébal se Denk, ten opičí</p>
<p>pokroucený chudinka a smál se vesele. “Já poběžím finiš!</p>
<p>Dobíhám do cíle.” Tvářil se schválně žertem hodně sebevědomě,</p>
<p>na-foukaně. Věděl dobře, že by nemohl závodit snad ani s</p>
<p>hochem z první třídy.</p>
<p>Všichni se rozchechtali a Denk ten smích přijímal.</p>
<p>Denk byl vlastně chudák, duchem i tělem trochu pomalý, a bylo to znát i v celém jeho zjevu.</p>
<p>Protože chlapcům nic nebylo svaté a jak se říká, pro nic nešli</p>
<p>daleko, říkali o Denkovi, že je praštěný putýnkou nebo že na</p>
<p>něj spadla pavlač.</p>
<p>Denk byl nešťastný chlapec a své neštěstí si nezavinil. Jen</p>
<p>jeho nerozumní rodiče mu pokazili život. Měli hostinec a</p>
<p>dávali Denkovi již od útlého věku pít pivo.</p>
<p>“Jen ať si zvyká na naši živnost!” smával se jeho otec, aniž</p>
<p>si uvědomoval, jaký hřích páchá na svém chlapci.</p>
<p>Denk měl malého bratra, který už také jevil známky toho</p>
<p>duševního i tělesného úpadku, zaviněného požíváním alkoholu</p>
<p>ve věku, kdy je to naprosto nepřípustné.</p>
<p>Zdálo se však, že si Denk ze svého stavu nic nedělá. Jeho</p>
<p>neúspěchy ve škole ho nijak nepřiváděly k obavám. Nemusel se</p>
<p>bát, že mu bude špatné vysvědčení dělat obtíže, až jednou</p>
<p>vyjde ze školy a bude hledat zaměstnání. On nebude hledat.</p>
<p>Vždyť na něho čeká otcův hostinec!</p>
<p>Lubor by se snad propadl do země studem, kdyby se někdo tak</p>
<p>smál jemu. Ale Denk byl už tak otupělý, že se ho nedotklo nic.</p>
<p>Ani teď tady u startu si ze smíchu ostatních nic nedělal,</p>
<p>vždyť - naopak - sám ho svým v žertu myšleným návrhem</p>
<p>rozpoutal.</p>
<p>A Bedna to už věděla, proto si Denka dobírala, ale nijak zle</p>
<p>to nemyslela. S posměšky na Řezinovu ošklivost to bylo už</p>
<p>horší. K Řezinovi však také nikdo necítil žádné přátelství.</p>
<p>“Já bych - Levíne - kdyby to šlo - kdybys myslel - taky</p>
<p>třeba…” hlásil se do štafety nesměle Lubor.</p>
<p>Neměl nikdy moc</p>
<p>sebevědomí tam, kde věděl, že nevyniká nad průměr.</p>
<p>Levín ho přejel znaleckým pohledem od špiček bosých nohou až po oči. Bacín se posměšně zachechtal a uplivl si tím svým</p>
<p>protivným urážlivým způsobem. Levín ale řekl: “No dobře,</p>
<p>můžeme to zkusit!”</p>
<p>V jeho hlase nebylo žádné nadšení a Luborovu chuť k běhu to</p>
<p>srazilo.</p>
<p>“To radši stavte Hrona,” radil Frejka z Klubu jedničkářů, aniž</p>
<p>se staral o to, že ho Lubor slyší.</p>
<p>Levín jen usykl: “Vždyť si můžeme vybrat -</p>
<p>ne?”</p>
<p>Pak se přihlásilo ještě několik chlapců. Bylo jich už víc, než</p>
<p>bylo zapotřebí, ale to nevadilo! Teď se teprve z přihlášených</p>
<p>budou vybírat nejrychlejší.</p>
<p>“Tak vy, kteří neběžíte, vypadněte z dráhy!”</p>
<p>zakřičel potom</p>
<p>Levín velitelsky na hloučky stojících i běhajících chlapců.</p>
<p>Musel ale křičet ještě několikrát, než se jim uráčilo</p>
<p>přeskočit příkop a usednout na násep za ním.</p>
<p>Bacína musel</p>
<p>Levín dokonce přimět k opuštění cesty násilím, přičemž padlo několik ošklivých nadávek z obou strarr a jedna ostrá rána od</p>
<p>Levína.</p>
<p>Tohle nikdy dřív - před prázdninami - nebylo!</p>
<p>“Klement, Hron, Andrle, Čírek, Jelínek, Landa! Zaběhnete si</p><empty-line /><p>stovku. Potřebujeme z vás vybrat tři a nevíme, kdo co</p>
<p>dokážete!”</p>
<p>“A to poběžíme všichni dohromady?” zeptal se Andrle.</p>
<p>“Ne! Každý zvlášť! Stopneme vám časy - no a nejlepší tři z vás</p>
<p>stavíme do štafety.”</p>
<p>“To je dobré. Podívejme se!” začal rebelovat proti Levínovi</p>
<p>Hron. “Tak my se tady máme mezi sebou sekat - a proč neběžíte taky na zkoušku vy, vás prvních pět, co jste se ve štafetě</p>
<p>usadili bez zkoušky? U většiny z vás přece tady nikdo nevíme,</p>
<p>jaké máte teď po prázdninách časy.”</p>
<p>“To je moje věc!” odsekl hněvivě Levín.</p><empty-line /><p>Hron zrudl. “Tak já ti to teda řeknu sám!”</p>
<p>chrlil ze sebe.</p>
<p>“Protože to je ta tvá atletická parta, vyjma Draňáka, rozumíš!</p>
<p>A ta štafetu poběží, i kdyby měla nohy třeba ze dřeva. Tak je</p>
<p>to!”</p>
<p>“Nebav se, nebav se!” zuřil Levín. “Nebo nepoběžíš!”</p>
<p>“Tak dobře, nepoběžím - no!” trucovitě souhlasil Hron</p>
<p>a snažil se vypadat co nejlhostejněji. když odcházel od</p>
<p>startu.</p>
<p>Luborovi se sevřelo srdce. Měl předtím takovou radost, že ten dnešní trénink takhle dobře dopadne a že to s Bednou přece jen</p>
<p>není tak zlé. Ale teď se už zase ukazuje, že je s Bednou</p>
<p>konec. Hron se najednou zase prudce otočil, vrátil se na start</p>
<p>a řekl umíněně: “Anebo ne! Já přece jen poběžím! I kdybys mi</p>
<p>to stokrát zakazoval! Na běh na zkoušku má každý právo. Proto</p>
<p>jsme sem přece dnes přišli!”</p>
<p>Levín už mlčel. Denk hodil z náspu na Hrona kus uschlého drnu</p>
<p>a zahuhlal: “Tak nezdržuj, primadono, nebo za sebe neručím!”</p>
<p>“Kluci, kdo mne potáhnete?” sháněl se Landa.</p>
<p>A také každý z</p>
<p>ostatních hochů, kteří měli dělat zkoušku, si hledal někoho,</p>
<p>kdo by běžel s ním, bez měření času, jen aby ho “táhl”, to</p>
<p>jest, aby ho svým během vybičoval k ještě větší rychlosti. Je</p>
<p>totiž známý úkaz, že nikdo - když běží sám -</p>
<p>nevyvine takovou</p>
<p>rychlost, jako když vedle běží někdo jiný a snaží se ho</p>
<p>předběhnout.</p>
<p>První běžel Fanek. Ten nemusel “tahouna”</p>
<p>dlouho shánět,</p>
<p>nabízelo se mu jich překotně několik.</p>
<p>“Jelínku, já s tebou poběžím… já…”</p>
<p>domlouval se Staněk.</p>
<p>“Půjčím ti tretry, když s tebou poběžím!”</p>
<p>vydíral Bavorovský.</p>
<p>“Dékuju, tretry nechci,” řekl Fanek mírně a zdvořile.</p>
<p>“Trmale, běž s Jelínkem!” rozhodl pak Levín.</p>
<p>Protože zde byly jen jedny stopky, na kterých se měl měřit</p><empty-line /><p>čas, odešel Levín k cíli a odtamtud dával bílým šátkem znamení</p>
<p>k startu. Přitom zmáčkl stopky.</p>
<p>Fanek si klekl jedním kolenem na startovní čáru. Chalupa mu</p>
<p>chtěl vstrčit pod koleno složené noviny, aby se neumazal, ale</p>
<p>Fanek toto směšné a nesportovní opatření odmítl.</p>
<p>“Tak já bych ti ty tretry půjčil!” nabízel se zase Bavorovský.</p>
<p>“Děkuju - nechci!” Fanek teď odmítl už příkřeji. Zřejmě ho ty stálé pozornosti ostatních hochů unavovaly a zahanbovaly.</p>
<p>Jistě si někdy musel připadat jako nějaký chlapeček, který má</p>
<p>kolem sebe pořád plno opatrovníků, pomocníků a obdivovatelů.</p>
<p>“Připravit ke startu,” zaznělo od cíle z Levínových úst,</p>
<p>“pozor - teď!” Vzduchem se tam přitom mihl bílý šátek a Fanek</p>
<p>vyletěl od startu jako uvolněné péro.</p>
<p>Běžel pěkné a rychle. Jeho oslnivě bílé tenisky tvořily v</p>
<p>rychlém běhu jediný vířivý obrazec. Hoši na náspu povzbudivě</p>
<p>křičeli. Trmal - “tahoun” mu nestačil.</p>
<p>Pak Fanek prolétl cílem a brzdil. Nebylo to sem k startu</p>
<p>slyšet, ale i zde viděli, jak se zpod jeho bílých tenisek za</p>
<p>cílem zvedl najednou obláček prachu.</p>
<p>Nad stopkami v Levínově ruce se udělal chumel hlav.</p>
<p>“Jak to běžel?” zahoukal Denk líně z náspu u startu. Hoši se</p>
<p>rozesmáli, protože Denk použil hýkavého hlasu, jakým mluvil</p>
<p>jejich školník, kterého uměl mistrně napodobit.</p>
<p>Za chvíli přišla odpověď: “Třináct čtyři! Hron připravit!”</p>
<p>Hron si zatím klekl na start. Tvářil se pořád ještě uraženě.</p>
<p>Nikdo mu nepodkládal pod koleno papír, ani mu nenabízel</p>
<p>tretry. Uběhl stovku za čtrnáct vteřin a devět desetin.</p>
<p>Lubor ji běžel za 13,9, Chalupa za 14,4, Pišvejc, který</p>
<p>vymámil na Bavorovském tretry - dokonce za 15,2. Měl ty</p>
<p>prožluklé střevíce s picháky poprvé v životě na noze a neuměl</p>
<p>v nich běhat. Jednou dokonce zakopl.</p>
<p>Fanek a Lubor měli tedy ze všech hochů, o které šlo, pro</p>
<p>štafetu nejlepší čas, a proto poběží ve štafetě proti Pekáči!</p>
<p>Levín pak zvolna přiklusal od cíle ke startu a s ním i hlouček</p>
<p>těch, kteří u cíle přihlíželi.</p>
<p>Hron něco podezřívavě vykřikoval, že ty stopky šly nějak</p>
<p>divně, on že na prázdninách běhal stovku za rovných čtrnáct,</p>
<p>někdy i rychleji - a to že bylo ještě horko, ale Levín ho</p>
<p>neslyšel. Hron také neměl odvahu svou nedůvěru k jeho měření říct mu do očí a bylo to pro něj štěstí. Leví nova pěst byla</p><empty-line /><p>tvrdá.</p>
<p>“Tak dost!” řekl teď energicky. “To stačí!</p>
<p>Štafetu poběží:</p>
<p>Gajdoš, ten vybíhá, Draňák, Landa, Krákor, Cejn, Jelínek,</p>
<p>Klement, do cíle dobíhám já!”</p>
<p>Všichni, běžci i nezúčastnění, se hlučně rozhovořili o té</p>
<p>sestavě. Někteří nad ní kroutili hlavou, jiní ji chválili a</p>
<p>Hron tvrdil, že s ní Bedna “zkrachuje”.</p>
<p>U mnohých hochů způsobilo tajnou i zjevnou nevoli to, že</p>
<p>Levín čtyři místa z osmi obsadil ve štafetě členy svého</p>
<p>lehkoatletického kroužku. A Hron je v tom rozladění ještě</p>
<p>popichoval.</p><empty-line /><p>“A tečí si to ještě několikrát zaběhneme!” určil pak Levín.</p>
<p>Stometrové úseky nebylo třeba rozměřovat, malé silniční</p>
<p>kameny u příkopu je už označovaly. Břízovka byla opravdu</p>
<p>ideální místo pro uspořádání takového podniku.</p>
<p>Z těch, kdo nebyli v oficiální štafetě, utvořilo se teď druhé</p>
<p>osmičlenné družstvo, které bude Levínově mužstvu dělat</p>
<p>“tahouny”.</p>
<p>Lubor si umluvil s Fankem a Levínem, jak bude od Fanka</p>
<p>štafetový kolík přejímat a jak Levínovi předávat. Bylo to</p>
<p>velmi důležité. Často nesprávné předání prohraje závod. Levín proto také kladl na správnost předávání velký důraz a</p>
<p>několikrát si celé mužstvo kolík podávalo jen v klusu, na</p>
<p>několikametrových úsecích, než běželi štafetovou dráhu s úseky stometrovými.</p>
<p>Někteří hoši - diváci - se pomalu vytráceli od silnice, jak</p>
<p>čas pokračoval. Na závodní dráze se objevily stíny, které tam</p>
<p>nebyly, když Lubor přišel.</p>
<p>Západ se rozhořel ohněm červánků.</p>
<p>Levín pak cvičení ukončil a domluvil s hochy na zítřek další.</p>
<p>Havlík dřív a nyní</p>
<p>Třídní učitel Havlík hleděl pátravě do lavic mezi hochy, jako</p>
<p>by chtěl číst v nejtajnějších myšlenkách každého jednotlivce.</p>
<p>Bedna skoro nedýchala. Nikdo se neodvážil přešlápnout nebo</p>
<p>hlesnout. Tak to bylo vždycky, když Havlík přišel do Bedny.</p>
<p>Teprve když Havlíkovy ruce sjely ze stolu k zásuvce, aby</p>
<p>vytáhly třídnici, napótí povolilo. Bedna vydechla a tu a tam</p>
<p>se ozvalo i nesmělé zašeptání. Šplhoun Bacín vyběhl z druhé</p>
<p>lavice a přinesl Havlíkovi namočené pero. To byla jeho</p>
<p>vydržená funkce a nikdo mu ji také nebral.</p>
<p>Havlík se nezdál hochům zlý, byl jen velmi přísný, tvrdý.</p>
<p>Byl i spravedlivý! Když dal někomu nedostatečnou, bylo to opravdu jen proto, že vyvolaný nic nedovedl.</p>
<p>To matematikář Doubrava dal například nedostatečnou i za to, co se znalostmi matematiky nemělo nic společného! Stačilo</p>
<p>třeba, když se u někoho našlo při hodině rozečtené číslo</p>
<p>Rychlých šípů. Matematikář se přitom nerozčiloval, nekřičel, tak jako třeba “Zvonek rozkladitý”, ale napsal provinilci</p>
<p>pětku. A nedostatečnou dostal i ten, kdo rušil nebo kdo si</p>
<p>zapomněl doma učebnici.</p>
<p>A to se hochům právě nezdálo správné.</p>
<p>Známka má být přece</p>
<p>ukazatelem dovednosti žákovy v onom předmětu a nemá zahrnovat</p>
<p>i ocenění jeho chování a jeho pořádnosti nebo nepořádnosti.</p>
<p>Špatné chování se má trestat zápisem do třídnice, nepořádek</p>
<p>se má léčit udělením důtky nebo i nějakým trestným úkolem, ale</p>
<p>nesmí to odnášet známka. Na té má být jen vidět, jestli žák</p>
<p>umí počítat nebo ne. To však matematikář nechtěl uznat.</p>
<p>Havlík takové názory neměl. A kdyby v sobě našel jen trochu</p>
<p>vlídnosti, Bedna by ho měla snad i ráda. Pro jeho věčně</p>
<p>zamračenou a podezřívavou tvář, úsečnou řeč a neúprosnost se</p>
<p>ho však Bedna spíše bála. Necítila sice k němu takový odpor</p>
<p>jako třeba k přírodopisci, ale ani ten strach nebyl pocitem,</p>
<p>který by Bednu s Havlíkem nějak důvěrněji sblížil.</p>
<p>Sochor vyprávěl o Havlíkovi zajímavé věci.</p>
<p>Sám se je dozvěděl</p>
<p>od svého značně staršího bratra, který chodil sem do školy asi</p>
<p>před deseti roky.</p>
<p>Havlík se prý před lety choval docela jinak.</p>
<p>Tehdy byl docela</p>
<p>veselý, celá škola ho měla ráda a každá třída se na jeho</p>
<p>hodinu těšila.</p>
<p>Mnozí žáci však postupem času jeho dobroty využívali,</p>
<p>vykládali si ji jako slabost. Zvláště jedna nejvyšší třída se</p>
<p>tím stala proslulou. Ta dělala při Havlíkových hodinách</p>
<p>skutečné “psí kusy”. Ředitel měl s Havlíkem dlouhé rozpravy o</p>
<p>tom všem a nakonec ho vyzval, aby vše uvedl do pořádku a aby</p>
<p>si u žactva získal opět vážnost a kázeň.</p>
<p>Havlík se o to snažil, ale nešlo to. Třídy si už při</p>
<p>Havlíkových hodinách nechtěly zvykat na suchou disciplínu,</p>
<p>když okusily příjemné svobody a veselí.</p>
<p>A Havlík s nimi bojoval, jak mohl. Nejdřív se snažil obrátit</p>
<p>třídy ke klidu po dobrém. Říkal, že si nezaslouží, aby se mu za jeho dobrotu tak špatně odměňovaly.</p>
<p>Ale nekázeň už nemohl zastavit. Bylo to pořád horší a horší.</p>
<p>Ředitelovy rozpravy s ním byly pořád častější a ostřejší.</p>
<p>Havlík se potom úplně změnil. Začal nenávidět celou školu.</p>
<p>Ráno do ní šel s odporem, a když vyučování skončilo, oddychl</p>
<p>si vždy jako po těžkém snu. Mládež, kterou měl předtím rád a</p>
<p>které se snažil školu zpříjemnit, jak jen nejlépe dovedl, mu</p>
<p>teď byla protivná a cítil k ní nenávist. Třídní knihy všech</p>
<p>tříd se hemžily jeho poznámkami o chování žáků. Poznámky</p>
<p>bývaly dlouhé a peprné - a zloba z nich přímo čišela.</p>
<p>Pak mu nejvyšší třída provedla ošklivou věc.</p>
<p>Dala mu do stolku</p>
<p>balónek s otvorem, naplněný vodou. Balónek byl hned na kraji</p>
<p>zásuvky, zaklíněný mezi vnitřní stěnu zásuvky a těžké knihy -</p>
<p>a přitom ještě vložený do pletené síťky. Od síťky vedl</p>
<p>provázek, připevněný k nepohyblivé zadní stěně stolu za</p>
<p>zásuvkou.</p>
<p>Nic netušící Havlík po příchodu do třídy otevřel truhlík.</p>
<p>Otevřením se provázek napnul, ale gumový balónek v síťce,</p>
<p>zales-nutý mezi knihami a vnitřní stěnou truhlíku, povolit</p>
<p>nemohl. Tahem provázku se tedy zmáčkl a z jeho otvoru vystříkl</p>
<p>prudký pramének vody, Havlíkovi rovnou do obličeje, na límec s</p>
<p>vázankou i na oblek.</p><empty-line /><p>Třída se rozbouřila chechtotem. Ale úsměv brzy ztuhl na rtech</p>
<p>zdivočelých chlapců.</p>
<p>Havlík vyskočil prudce od stolu jakoby ohněm popálený, až se</p>
<p>židle za ním převrhla a spadla s rachotem ze stupínku. Tak se</p>
<p>lekl! Byl bledý jako smrt.</p>
<p>Vzápětí nato vykřikl tak silně, až se okna otřásla: “Kdo to</p>
<p>udělal?”</p>
<p>Ovšem - nikdo se neozval.</p>
<p>Ve třídě bylo takové ticho, že Havlíkovo prudké oddychování</p>
<p>bylo slyšet až do poslední lavice.</p>
<p>Pak si Havlík otřel obličej šátkem a hoši v předních lavicích</p>
<p>viděli, jak se mu chvějí ruce. Byl zřejmě nemocný a toto</p>
<p>rozčilení mu ještě dodalo.</p>
<p>Tak tu stál proti lavicím ještě chvíli. A potom volným, znave—</p>
<p>ným krokem odešel do sborovny, ač byl teprve začátek hodiny. A</p>
<p>do třídy se už nevrátil.</p>
<p>Havlíkova hodina</p>
<p>Po té události přestal tenkrát Havlík na škole učit.</p>
<p>Říkalo se o něm, že je nemocný a že se do školy snad už ani</p>
<p>nevrátí.</p>
<p>Ale vrátil se! Asi za rok. Třída, která provedla ten nepěkný</p>
<p>klukovský kousek s balónkem, zatím už odešla, a tak se s ní Havlík nesetkal.</p>
<p>A zbylé třídy Havlíka ani nepoznávaly.</p>
<p>Ze začátku, dlouho předtím, než ze školy odešel, býval Havlík</p>
<p>veselý, dobrácký. Potom - když třídy jeho dobroty zneužily -</p>
<p>byl hněvivý, prudký a zlý. Teď po návratu do školy nebyl ani</p>
<p>veselý, ale ani zlostný!</p>
<p>Byl jen zachmuřený a ledově klidný.</p>
<p>Nepromluvil zbytečného slůvka, neusmál se, ani když třída</p>
<p>burácela smíchem nad veselou nehodou některého chlapce nebo nad nějakou směšnou odpovědí.</p>
<p>Ale k němu, k Havlíkovi, si už nikdo nedovolil ani tu</p>
<p>nejmenší smělost. Z očí mu svítila neúprosná přísnost. Každý</p>
<p>měl před ním strach.</p>
<p>Bedna měla Havlíka za třídního od svého začátku. Ta už ho</p>
<p>poznala mnoho let po jeho proměně. Nemohla si ani představit,</p>
<p>že byl Havlík někdy dříve také veselý, že s hochy žertoval a</p>
<p>přátelsky mluvil.</p>
<p>Nikdy se nerozveselil, obličej se mu před hochy nikdy</p>
<p>neroz-světlil úsměvem. Jako kdyby se bál, že by se třídy zase</p>
<p>začaly k němu chovat neuctivě a bezohledně jako kdysi, když</p>
<p>byl ještě laskavost sama.</p>
<p>A teď tady sedí, hodinu již zapsal do třídní knihy - Bacín se</p>
<p>už se svým perem uklidil do lavice - a dívá se po třídě</p>
<p>zkoumavým zrakem. Za několik okamžiků pak začne buď nový</p>
<p>výklad nebo zkoušení z minulé látky.</p>
<p>Vtom se ozvalo zaklepání a do Bedny vešel jakýsi chlapec z</p>
<p>Pekáče. Měl v ruce oběžníkový sešit. Šel vážně a hrdě - jako</p>
<p>nějaký slavný zápasník - až na stupínek, tam se postavil skoro</p>
<p>po vojensku, obřadně se uklonil a podal Havlíkovi sešit.</p>
<p>Ve třídě se ozval lehký šum. Vše, co souviselo s Pekáčem,</p>
<p>způsobilo v Bedně vždycky rozruch. Bylo v tom trochu tajného</p>
<p>vědomí jakési konkurence, jíž Pekáč Bedně vždycky byl.</p>
<p>Pišvejc, zvaný též “Básnidlo”, který skládal na všechno možné</p>
<p>rychle a lehce rozmanité říkačky - třeba i beze smyslu -</p>
<p>šeptal skoro nahlas:</p>
<p>“Koukněte toho sekáče, jenž přišel právě z Pekáče, o kterém</p>
<p>Bednou jde jediný hlas: Pekáč to projede v štafetě zas!”</p>
<p>Pišvejcův nový výtvor bylo slyšet skoro po celé Bedně. A</p>
<p>protože v něm šlo o zesměšnění Pekáče, Bedna se vděčně</p>
<p>potichu rozesmála.</p>
<p>Chlapec z Pekáče říkačku také slyšel. Trochu zrudl a podíval</p>
<p>se zdrcujícím pohledem mezi lavice.</p>
<p>Nějaké zvláštní přátelství mezi Pekáčem a Bednou nikdy</p><empty-line /><p>nebylo. Obě třídy vzájemně na sebe vždycky hleděly jako na</p>
<p>soupeře, podobně jako na sebe hledí dva fotbalové kluby</p>
<p>přibližné stejné úrovně. Také však mezi nimi nebylo žádného</p>
<p>ostrého hněvu. Vždycky spíše jen napětí, co udělá Bedna nebo</p>
<p>co podnikne Pekáč.</p>
<p>Po prázdninách se však poměr mezi Bednou a Pekáčem citelně</p>
<p>zhoršil. I to zavinily ty poslední divné prázdniny. A byla to</p>
<p>víc Bedna než Pekáč, která ten poměr kalila.</p>
<p>Takové</p>
<p>pišvej-covské říkačky nebo Draňákovy hrubosti k hochům z</p>
<p>Pekáče a jiné drobnosti, to vše pak napětí ještě přiostřovalo.</p>
<p>Havlík zvedl teď tvář od čtení zprávy v sešitě.</p>
<p>“Už zase budete mít nějaké závody?” zeptal se do třídy a v</p>
<p>jeho hlase bylo cítit, že mu to není milé.</p>
<p>Opravdu, Havlík by</p>
<p>byl nejraději, kdyby hoši šli vždycky ze školy rovnou domů a</p>
<p>tam seděli nad knihami a sešity až do večera.</p>
<p>Pak jít spát,</p>
<p>ráno do školy a zase hned jen domů k učení.</p>
<p>Vše, z čeho jen</p>
<p>trochu volalo chlapectví, veselost, pohyb, mu bylo proti</p>
<p>mysli.</p>
<p>“Prosím, to bude trvat jen chvilku!”</p>
<p>vysvětloval ochotně</p>
<p>Ba-cín.</p>
<p>Havlík skoro vykřikl: “Hlásil ses o slovo?”</p>
<p>Bacín si tedy sedl, zvedl ruku, Havlík ho vyvolal a Bacín</p>
<p>znovu opakoval: “Prosím, to bude za chvíli hotové. To je jen</p>
<p>jedna štafeta! A teď po prázdninách jsme s Pekáčem ještě</p>
<p>nezávodili. To bude první závod!”</p>
<p>“No dobře, dobře!” hučel Havlík mrzutě.</p>
<p>Bacín se posadil.</p>
<p>Chlapec z Pekáče odešel. Za chvíli poběží v Pekáči lísteček se</p>
<p>zprávou: “V Bedně na nás zpívají písničku!”</p>
<p>A o přestávce tam</p>
<p>bude jako ve vydrážděném úle.</p>
<p>V Bedně pak nadešla úmorná havlíkovská hodina, která unavila hochy jako málokterá jiná. Havlík vykládal svůj předmět</p><empty-line /><p>strohým suchým tónem. Ve výkladu nebylo jediné slůvko nějakého přirovnání nebo praktického příkladu, na kterém by hoši mohli</p>
<p>nové látce lépe porozumět. Proud řeči plynul Havlíkovi z úst</p>
<p>jednotvárně. Kdyby byl někdo Havlíka poslouchal za dveřmi a neviděl by jej stát vedle stolku u tabule, jistě by si</p>
<p>myslel, že Havlík svůj výklad čte přímo z knihy.</p>
<p>Když s výkladem skončil, opakoval všechno ještě jednou, už</p>
<p>stručněji, ale zase tak jednotvárně, suše, bez jediného</p>
<p>pozvednutí hlasu. A potom vždy zbytek hodiny věnoval zkoušení</p>
<p>toho, co vykládal.</p>
<p>To bylo to nejhorší. Hoši - ještě omámení a otupení jeho</p>
<p>jednotvárným proudem řeči - si obyčejně z výkladu nic nepa^</p>
<p>matovali. Sem tam něco zachytil některý z jedničkám, jejichž</p>
<p>mysl byla přece jen bystřejší. Ostatní byli ospalí, malátní a</p>
<p>Havlík z nich nedostal kloudné slovo.</p>
<p>Konec Havlíkovy hodiny vítali hoši s takovým ulehčením, jako</p>
<p>když dojdeme po svízelné cestě s těžkým břemenem k cíli.</p>
<p>A teprve doma z učebnic doháněli to, co nedokázali sledovat a chápat při uspávající Havlíkově řeči ve škole.</p>
<p>Kde byly ty časy, kdy Havlík při výkladu sršel vtipy, usmíval</p><empty-line /><p>se</p>
<p>a</p>
<p>všelijak</p>
<p>svou</p>
<p>hodinu</p>
<p>hochům</p>
<p>zpříjemňoval, takže se na ni každý těšil!</p>
<p>Psanec Bedny</p>
<p>Dnes však byla únavná Havlíkova hodina ve druhé polovině</p>
<p>přerušena.</p>
<p>V jedné z lavic se ozval neklidný šum a pak vášnivý šepot,</p>
<p>skoro jako hádka. Havlík tam zaletěl pohledem a jeho tvář se zamračila.</p>
<p>“Co je to tam? Ticho! Co chceš, Vranejsi?”</p>
<p>“Prosím, mně je špatně!” Vranejs to řekl takovým tónem, jako</p>
<p>kdyby chtěl někoho obvinit. Trucovitě a výhružně.</p>
<p>“Není to na tobě vidět!” zchladil ho Havlík.</p>
<p>“A od čeho,</p>
<p>prosím tě?”</p>
<p>“Prosím - tady je pořád cítit taková ztuchlina…”</p>
<p>“Co je tam cítit?” V Havlíkových očích i hlase se jevil údiv.</p>
<p>“Prosím ztuchlina!”</p>
<p>“Kde by se tady vzala ztuchlina?”</p>
<p>“Prosím ano - my to tu také pořád cítíme!”</p>
<p>podlézavě se</p>
<p>odvážil bez hlášení pronést z vedlejší lavice Stibral.</p>
<p>“A tady taky…” ozval se kdosi za Vranejsem.</p>
<p>Lubor Klement se zachvěl odporem i předtuchou toho, co asi mělo přijít. To je zase to podivné poprázdninové jednání Bedny. Věděl, na koho mají hoši opět spadeno.</p>
<p>“A co je tam tedy cítit tou ztuchlinou - co?”</p>
<p>zeptal se znovu</p>
<p>Havlík a sestoupil ze stupínku.</p>
<p>“Prosím - prosím - tady Řezina!” mluvil Vranejs na oko</p>
<p>zdráhavé, jako by nechtěl prozrazovat kamaráda, ačkoli to bylo jeho cílem.</p>
<p>“Řezina? Jak to?” nechápal Havlík a došel až k jeho lavici.</p>
<p>“Ano, prosím - všechno je mu cítit ztuchlinou - šaty - učení -</p>
<p>vlasy - no všechno! Prosím, směl bych otevřít okno? Mně je tak</p>
<p>špatně!” Vranejs se zatvářil pokrytecky a jeho hlas se stal</p>
<p>kňouravě naříkavým.</p><empty-line /><p>Nebylo mu nic, ale s tou ztuchlinou - to byla tak trošku</p>
<p>pravda.</p>
<p>Řezinovy šaty byly stále cítit jakousi vlhkostí, něčím</p>
<p>protivně nasládlým, pro co snad ani nebyl výraz. Lubor kdysi v</p>
<p>zimě nedal uschnout mokrou lyžařskou bundu, pověsil ji plnou</p>
<p>sněhu</p>
<p>doma v předsíni mezi staré šaty. A bunda byla druhý den cítit</p>
<p>něčím podobným jako Řezinovy šaty.</p>
<p>Také vlasy a vůbec všechny věci měl tím podivným pachem</p>
<p>nasáklé. A jeho knihy i sešity byly ustavičně zvlněné, jako</p>
<p>kdyby se vykoupaly ve vodě.</p><empty-line /><p>Řezina to věděl. Od malička zahrnovaný urážkami a posměšky</p>
<p>všech, ke kterým se chtěl v přátelství přiblížit, stával se</p>
<p>za-trpklý a nemluvný. V každém chlapci viděl jen nepřítele,</p>
<p>který je kdykoliv ochotný urazit ho a zesměšnit.</p>
<p>Denk, kterému dávali doma pít pivo, když byl ještě skoro</p>
<p>nemluvně, byl také ošklivý. Ale měl šťastnější povahu než</p>
<p>Řezina. Nic si ze svého nehezkého obličeje a znetvořeného těla</p>
<p>nedělal. Vtip oplácel vtipem, pořád se smál, dovedl</p>
<p>rozchechtávat celou Bednu napodobením hýkavého hlasu</p>
<p>školníkova, a to vše dohromady ho zachraňovalo. Hoši z Bedny v něm neviděli oškliv-ce se zchátralým, nevzhledným tělem, ale spíš veselého šaška Bedny. Byl jedním z nich.</p>
<p>Ani Řezina sám nevypadal nijak vábně.</p>
<p>Nadarmo mu hoši</p>
<p>neříkali: “Až budou mít ohyzdové bál, tak tam budeš dělat</p>
<p>krále!” Kdyby tento posměch nebyl tak krutý a nekamarádský,</p>
<p>bylo by to docela přiléhavé přirovnání.</p>
<p>Řezinova tvář byla tvarohově bledá, pohublá, z ní vystupoval</p>
<p>veliký ošklivý nos, ustavičně načervenalý.</p>
<p>Také ohromné a</p>
<p>odstávající uši byly pořád krvavě červené.</p>
<p>Oči měl vodnatě světlé. Vlasy byly nepoddajné, nastojato</p>
<p>česané, tmavé.</p>
<p>Někdo v Bedně razil kdysi heslo, že Řezina má obličej, který</p>
<p>si přímo říká o ránu. Bohužel - teď po prázdninách - někteří ostří hoši s Draňákem v čele toto heslo na Řezinově tváři</p>
<p>občas uskutečňovali.</p>
<p>Řezina byl chlapec, který měl to neštěstí, že se narodil s</p>
<p>obličejem tak šeredným, jaký se málokdy vidí.</p>
<p>A ta ošklivost</p>
<p>se odrážela v chování ostatních.</p>
<p>V Bedně neměl jediného kamaráda. Žádný s ním nemluvil -a když</p>
<p>přece, tak to bylo jen ve formě krutého vtipu na jeho</p>
<p>ošklivou tvář. Každému byl protivný. Se svými sousedy byl</p>
<p>ustavičné v nějakých rozporech. Byl opravdu vyděděncem Bedny.</p>
<p>Řezina se ale nedokázal tak ovládnout jako Denk. Cítil se</p>
<p>příliš uražený, ranéný, než aby mohl vtip na svou tvář</p>
<p>oplácet vtipem. V něm vždycky vzkypěla žluč.</p>
<p>Nikdo však nezkoumal jeho nitro. Nikdo si nepoložil otázku,</p>
<p>zda by bylo možné s Řezinou nějak kamarádit a jak by to</p>
<p>přátelství vypadalo.</p>
<p>Přicházel do školy sám, sám seděl nebo bloumal po chodbě o</p>
<p>přestávkách a sám odcházel domů. A když někdy nepřišel do</p>
<p>školy, nikomu nescházel. Snad ani nikdo nevěděl, kde bydlí!</p><empty-line /><p>Vnitřní hněvivé i bolestné myšlenky se Řezinovi vrývaly do</p>
<p>tváře. Ponenáhlu dostával zlý, urputný výraz, který ho činil</p>
<p>zase ještě ošklivějším. Jeho tvář byla stará, vypadala už jako</p>
<p>tvář dospělého člověka.</p>
<p>Někteří učitelé jej neměli rádi. Z výrazu jeho tváře soudili,</p>
<p>že je to nějaký zlý potměšilý chlapík, před nímž je nutné mít</p>
<p>se na pozoru. Když měli řešit nějaký spor Řeziny s některým</p>
<p>hochem, vždy byli spíš ochotni věřit, že vinníkem je Řezina.</p>
<p>A těch sporů bylo hodně! Málokdo odolal, aby se slovem nebo</p>
<p>-zejména teď v poslední době - i rukou nedotkl jeho ošklivé</p>
<p>tváře. A Řezinova bolest a lítost se měnila ve zlobu proti</p>
<p>všem v Bedně i jinde, proti celému světu!</p>
<p>Žádnou urážku nenechal nepomstěnou. Nebál se bušit pěstmi ani</p>
<p>do hromotlucké postavy Draňákovy nebo do mocných prsou</p>
<p>Levínových, i když ho pak zbili často do krve.</p>
<p>Ještě v minulém školním roce to s Řezinou ušlo. Ani tehdy s</p>
<p>ním sice nikdo moc řečí nenadělal a vtipy na jeho tvář také</p>
<p>jen pršely, nezdálo se však, že by si to bral nějak k srdci.</p>
<p>Avšak teď to propuklo na obou stranách a Řezinovi se škola</p>
<p>stala utrpením.</p>
<p>Vranéjsův výstup se ztuchlinou při Havlíkově hodině, to byl</p>
<p>jen nepatrný příklad nechuti Bedny k Řezinovi. Proč Vranejs na Řezinu tak upozorňoval Havlíka? A k tomu ještě v takové</p>
<p>nechutné záležitosti? Jak asi muselo být Řezinovi, když se teď k němu s odporem obracely oči všech hochů i učitele?</p>
<p>Řezina seděl zaraženě v lavici. Jeho tvář byla nepříjemně bílá</p>
<p>a uši a nos ještě červenější než kdykoli jindy.</p>
<p>Veliká ústa s</p>
<p>odu-lými rty měl bolestně stažená, koutky úst směřovaly dolů.</p>
<p>Tak</p>
<p>se mu utvářely vždycky, když nějaký útok proti němu dostoupil</p>
<p>vrcholu. Na čele mu stál pot.</p>
<p>Havlík chvíli mlčky přešlapoval. Zdálo se, že nenápadně</p>
<p>nasává vzduch, aby zjistil, do jaké míry je Vranejsova</p>
<p>stížnost oprávněná.</p>
<p>Pak řekl mrzutě: “Ale tak si Řezina sedne do poslední lavice a</p>
<p>je to. Já se s vámi zltbit nebudu!”</p>
<p>Řezina pohlédl vyděšeně a jakoby nechápavě na Havlíka. Do</p>
<p>poslední lavice!! Co se to na něj zase řítí za ostudu?</p>
<p>Poslední dvě lavice byly v Bedně prázdné. A on že si má</p>
<p>sednout do poslední? Oddělený jednou prázdnou lavicí od</p>
<p>ostatních jako pra-šivec?</p>
<p>Krev se mu teď nahrnula do smrtelně bledých tváří a bouřlivě</p>
<p>zatepala ve spáncích. Pohlédl znovu Havlíkovi do obličeje. Ten</p>
<p>byl tvrdý, nehybný.</p>
<p>Řezina se shýbl pod desku lavice pro své věci.</p>
<p>Vyhrábl</p>
<p>hromádku rozedraných knih, v neladů, všelijak přeházených, a položil na ně násadku ze žlábku.</p>
<p>Každého jiného by snad aspoň někteří hoši litovali. Ale</p>
<p>Řezina se svým výrazem vypadal v tu chvíli tak odpudivě, že</p>
<p>ho nelitoval nikdo. Ani Lubor s ním necítil žádný soucit.</p>
<p>Řezinův krajní soused Stibral přehnaně a urážlivě vstal a</p>
<p>vystoupil z lavice do uličky, aby mu uvolnil cestu. Přitom se</p>
<p>na jeho tváři objevil vítězný úšklebek. Byl rád, že se</p>
<p>zbavuje nežádoucí a nevyznamenávající společnosti Řezinovy.</p>
<p>Havlík se vrací k tabuli a Řezina se stěhuje dozadu. Nevidí</p>
<p>ani na cestu. Někdo mu nastavil v uličce nohu a Řezina o ni</p>
<p>zakopl.</p>
<p>Ozval se škodolibý smích. Řezinovi spadla z hromady nesených</p>
<p>knih násadka. Shýbl se pro ni a Žilač ho uhodil sešitem do</p>
<p>hlavy. Smích zesílil.</p>
<p>Havlík se prudce otočil. “Ticho!” vykřikl hněvivě. “Co tam</p>
<p>ještě děláš, Rezino?”</p>
<p>“Nic prosím!” řekl chabě Řezina, aniž se obrátil k tabuli.</p>
<p>Nechtělo se mu vysvětlovat. Dotápal zvolna do poslední lavice</p>
<p>a klesl do ní zdrceně.</p>
<p>Teď byl opravdu veřejně, úředně označený za psance Bedny!</p>
<p>Před štafetou</p>
<p>Toho dne, kdy měla Bedna změřit s Pekáčem svou rychlost ve</p>
<p>štafetě, bylo už od rána v celé škole velmi rušno.</p>
<p>Nižší třídy, které samozřejmě také o závodu věděly, se přely a</p>
<p>sázely, kdo vyhraje. Někdo tvrdil, že zcela jistě zvítězí</p>
<p>Bedna, protože v rychlosti vynikala vždycky nad hochy z</p>
<p>Pekáče. Jiní se zase dušovali, že i kdyby kdykoli dřív Bedna</p>
<p>vždycky vyhrála, teď je s ní najisto konec. Že má Pekáč toho</p>
<p>nového běhouna Bakalu, ten že tam vzal všechno do ruky,</p>
<p>zejména ovšem trénink, a že tedy není možné, aby vyhrála</p>
<p>Bedna.</p>
<p>A protože tohle říkali zejména ti, kteří byli při trénincích</p>
<p>Pekáče a všechno viděli, získávalo jejich neblahé proroctví</p>
<p>půdu. V nižších třídách se o Bedně začalo pochybovat.</p>
<p>V Bedně samotné odpolední závod zaměstnával kdekoho. Snad o něm v hloubi duše tajně přemýšlel i všemi opovrhovaný a</p>
<p>posmívaný Řezina. Ten tam byl onen počáteční nezájem o</p>
<p>štafetu, který Lubora tak zlobil. Nyní se změnil v palčivou</p>
<p>nedočkavost.</p>
<p>Mužstvo štafety bylo středem pozornosti. A Levín nevěděl, koho</p>
<p>dřív poslouchat.</p>
<p>“Levíne - co myslíš - jak to dopadne?” -</p>
<p>“Levíne, ať se</p>
<p>držíte!!” Jako kdyby Levín něco mohl napřed vědět a jako</p>
<p>kdyby on byl pánem nohou a síly ostatních běžců štafety!</p>
<p>Ale i všichni ostatní členové štafety byli obléháni skupinkami</p>
<p>těch, kteří nepoběží. U Fanka bylo shromáždění největší.</p>
<p>Dobromyslný Dohrál, Fankův soused v lavici, který si vždycky</p><empty-line /><p>žertem hrál na jakéhosi Fankova pěstouna a ochranitele, se teď</p>
<p>smál, třásl Fankem a křičel: “Ty darebo darebný, jestli to</p>
<p>dnes nevyhrajeme, tak uvidíš!”</p>
<p>Černý, který se pořád marně snažil dostat se do Klubu</p>
<p>jedničkářů, okřikl Dohrála závistivě: “Ale nech ho, copak je</p>
<p>nějaký hadrový panák, abys s ním tak třepal?”</p>
<p>Fanek řekl trucovitým hlasem: “To se ví!</p>
<p>Dělají se mi až</p>
<p>mžitky před očima.” Usmíval se však přitom a bylo vidět, že to</p>
<p>myslí jen žertem. I on dnes odložil tu svou poprázdninovou</p>
<p>změnu, tu zatnlklost a nevšímavost k celé Bedně. Ovšem - jeho stará vlídnost ke všem, jak ji hoši znávali z minulých let,</p>
<p>ani v té jeho dnešní zjihlé náladě nebyla!</p>
<p>Teď se otočil žertem na Dohrála a volal: “Už mám toho tvého</p>
<p>týrání dost, protivo, teď poznáš mou odplatu!”</p>
<p>Snažil se</p>
<p>Dohrála sesunout z desky lavice, na které seděl, ale</p>
<p>nepodařilo se mu to. Dohrál byl těžký a silnější. Sevřel Fanka jako do kleští, přehodil si ho přes své nohy a posadil pak</p>
<p>doprostřed lavice na jeho místo.</p>
<p>Několik chlapců se pustilo do Dohrála. Jako vždy měl Fanek</p>
<p>hned plno ochránců, ačkoli si mu nikdy a nikdo netroufl nějak</p>
<p>vážně ublížit.</p><empty-line /><p>Řezina seděl vzadu ve své vyděděnecké lavici a pozoroval ten</p>
<p>výjev. Hlavu měl podepřenou pěstmi, kolem velikých úst mu</p>
<p>ležel stín trpkosti a závisti. Bože - jak by si přál aspoň na</p>
<p>jeden den být Fankem, shodit ze sebe tu masku ošklivosti,</p>
<p>setřást ty pršky posměchů a vtipů.</p>
<p>Pak Bavorovský něco řekl svým tenkým hláskem, ale v šumu a hluku přestávky to zaniklo. Jen několik nejblíž stojících</p>
<p>hochů se toho chytlo. Opičák Denk zavolal do vřavy hýkavým</p>
<p>hlasem školníka: “Ticho, ticho, Bavorovský nám chce něco</p>
<p>říct!”</p>
<p>Hluk se opravdu utišil a když Bavorovský ještě k tomu</p>
<p>vystoupil na stupínek a hoši uviděli slavnostní výraz v jeho</p>
<p>tváři, přestali hlučet docela.</p>
<p>“Tak poslouchejte,” pravil Bavorovský. “Když Bedna štafetu</p>
<p>vyhraje, dám jí úplně nový kopací míč. Ten míč by byl pořád u</p>
<p>Levína a vždycky, když by si chtěl někdo z Bedny zakopat, tak</p>
<p>by si ho od něj vypůjčil!”</p>
<p>Bednou se ozval pochvalný křik a Bavorovský se tvářil</p>
<p>blahosklonně i zase rozpačité, šťastný, že aspoň na chvíli</p>
<p>upoutal na sebe vděčnou pozornost Bedny.</p>
<p>Jedničkář Frejka vyskočil radostně na stupínek a předstíral</p><empty-line /><p>ohromné</p>
<p>nadšení. Tloukl</p>
<p>Bavorovského</p>
<p>nadšeně do ramen tak, že Bavorovský spadl ze stupínku mezi chumel jiných hochů, a volal přitom: “Ať žije stařičký mecenáš!! Ať žije stařičký</p>
<p>mecenáš!”</p>
<p>Napětí mezi Bednou a Pekáčem dnes dostoupilo vrcholu. Levín jen ohlásil do Pekáče sestavu štafety z Bedny, a mluvčí Pekáče, silný a slušně vypadající chlapík, odevzdal Levínovi</p>
<p>seznam jmen ze štafety Pekáče. Nic víc! Na společné chodbě ve</p>
<p>škole hoši z Bedny chodili kolem Pekáčníků nevšímavé a kde</p>
<p>mohli, utrousili o nich nějakou peprnou poznámku.</p>
<p>Chlapci z Pekáče ovšem také nemlčeli. V rohu před Bednou se</p>
<p>strhlo několik menších potyček a žalobníček Bacín, který se</p>
<p>neopatrně zatoulal do oblasti chodeb Pekáče, byl tam zatažen</p>
<p>do zákoutí a vrátil se až ke konci přestávky, uslzený,</p>
<p>rozcuchaný a s pochroumanou vázankou.</p>
<p>Tak ubíhala přestávka za přestávkou.</p>
<p>Před poslední hodinou se hoši v Bedně dohodli, že pozvou ke štafetě také Havlíka jako čestného hosta.</p>
<p>“Neblázněte!” křičel Draňák. “Nepřijde tam stejně a darmo nám</p>
<p>ze zlosti ještě zase napaří nějaké opáčko!!”</p>
<p>Levín byl jiného názoru: “Proč by nepřišel?</p>
<p>Třeba by se tím i</p>
<p>trochu předělal!”</p>
<p>“A kdo mu to má říct?” ptal se šplhavka Bacín. Těšil se, že ho snad chlapci navrhnou jako mluvčího, když vždycky podává</p>
<p>Havlíkovi pero.</p>
<p>“No ty ne, to si nemysli!” zchladil ho Pišvejc-Básnidlo.</p>
<p>“Nebav se, nikdo se tě neptá, nádivo!”</p>
<p>“Ať to řekne Levín!”</p>
<p>“Ano, to se ví!”</p>
<p>“Ani mě nenapadne!” vzpíral se Levín. “Na mě má stejně vztek,</p>
<p>že něco vždycky spískám! Já k němu nejdu!!”</p>
<p>“Tak Fanek Jelínků! To bude to nejlepší!”</p>
<p>vykřikl kdosi a</p>
<p>Bedna se ozvala vzácným souhlasem. I Levín s tím souhlasil.</p>
<p>Jak se jednalo o Fanka, neměl nikdo a nikdy žádných námitek.</p>
<p>Však také nikdo to pozvání neřekne tak hezky jako on. A kdyby</p>
<p>se Havlík na každého čertil, tak na Fanka snad ne. Však hoši</p>
<p>nadarmo neříkali, že by Fanek se svým obličejem mohl jít</p>
<p>obracet černochy.</p>
<p>Fanek nejevil žádné nadšení pro to, aby šel Havlíka zvát, ale</p>
<p>Levín řekl pevně a nezvratně: “Žádná řeč se nevede, půjdeš</p>
<p>Havlindu pozvat a bašta. Rozkazuju ti to jako vedoucí</p>
<p>štafetového mužstva! A jestli jsi jen trochu sportovec, tak</p>
<p>víš, že rozkaz vedoucího se musí poslechnout!”</p>
<p>Fanek se trochu začervenal a pak už byl zticha.</p>
<p>Přestávka byla krátká a Havlík přišel za chvíli.</p>
<p>Následovalo</p>
<p>zase těch několik strnulých vteřin ticha při pozdravném</p>
<p>povstání v lavicích, pak Bacínův spěch s perem, a zatímco</p>
<p>Havlík psal do třídnice, hoši pokukovali po Fankovi, jde-li už</p>
<p>na stupínek.</p>
<p>Ještě seděl v lavici, ale Dohrál už vystrčil nohy z lavice do</p>
<p>uličky, i celé tělo tam natočil, aby Fanek ve vhodné chvíli</p>
<p>mohl z ní rychle vyklouznout, aniž by Dohrál vstával a z</p>
<p>lavice vystupoval.</p>
<p>Když začal Havlík hledat ve třídnici piják, Fanek se pohnul.</p>
<p>Všichni se na něj dívali.</p>
<p>Dostal se na stupínek zase tím svým pružným tichým výskokem,</p>
<p>který nepůsobil nějak divoce nebo rušivě.</p>
<p>(Bavorovský, který</p>
<p>chtěl vždycky každého napodobit, tenhle příchod zkoušel jednou při přírodopisu; ale upadl a natloukl si kolena.</p>
<p>Bedna byla</p>
<p>tenkrát k neutišení a Bavorovský ještě dostal od přírodo-pisce</p>
<p>poznámku do třídnice: Skotačí i při cestě na stupínek a ruší</p>
<p>klid třídy!)</p>
<p>Havlík teď zvedl překvapeně hlavu. Co tady Jelínek chce?</p>
<p>Ale Fanek už mluví. Klidným a jasným hlasem. Říká své pozvání tak mile a tak hezky, že se opravdu nemusí bát nějakého</p>
<p>výbuchu zloby u Havlíka.</p>
<p>“Pane učiteli, my si vás dovolujeme pozvat na náš štafetový</p>
<p>závod se sousední třídou. Běžíme ho dnes odpoledne ve čtyři</p>
<p>hodiny v Břízovce. Udělal byste nám, pane učiteli, velikou</p>
<p>radost, kdybyste se přišel na nás podívat!”</p>
<p>Upřel své hezké</p>
<p>oči prosebně na Havlíka a zůstal stát nehybně a mlčky.</p>
<p>Bylo teď na Havlíkovi, aby promluvil. Přejel si několikrát</p>
<p>bradu, pokusil se marně o úsměv a pak řekl: “No - děkuji,</p>
<p>děkuji, ale nemohu přijít — víte — a pak také — nemám příliš</p>
<p>rád tu činnost třídy mimo rámec školní budovy! No ale - když už to máte domluveno - tak si jděte -</p>
<p>nezapomeňte jen na úkoly a učení k zítřku!”</p>
<p>Od toho dne Bedna už Havlíka nikdy a na nic nezvala.</p>
<p>Pro čest Bedny</p>
<p>Odpoledne vyběhl Lubor z domu zase jen v trenýrkách a tričku,</p>
<p>jako teď vždy, když chodil do Břízovky trénovat. Bylo pořád</p>
<p>ještě vlídné, slunné počasí.</p>
<p>Chvílemi šel klidně, pak zase lehce poskakoval po kamenech dlažby. Nechtěl se unavit, přece však bylo potřeba mít</p>
<p>rozprou-děnou krev a “rozhýbané” tělo. Za chvíli, snad za půl</p>
<p>hodiny, bude od něj potřebovat nejvyšší výkon. Pro čest Bedny!</p>
<p>Z Břízovky už zněla změť hovoru, smíchu, volání i zvuky</p>
<p>píšťaly.</p>
<p>Lubora objal kolem srdce podivný pocit tísně, jako vždycky</p>
<p>před každou velkou událostí. Nezklame Bednu? Nezklame Le-vína, který ho do štafety přijal? Neudělá něco, pro co by se mu</p>
<p>chlapci mohli smát nebo dokonce zlořečit? Co kdyby najednou</p>
<p>zakopl? Může se to přece stát při takovém šíleném běhu! Nebo</p>
<p>co když upustí štafetový kolík? To vše by znamenalo, že naděje</p>
<p>na vítězství by byla ztracena!</p>
<p>Na silnici v Břízovce byla už spousta chlapců a noví pořád</p>
<p>ještě přicházeli. Byla tu směsice ze všech tříd.</p>
<p>Hoši z Bedny</p>
<p>a Pekáče ovšem převládali.</p>
<p>Levín se Lubora hned zmocnil. “Tak honem, honem!” volal</p>
<p>netrpělivě. “Má to nejblíž a ještě přijde poslední!”</p>
<p>“Vždyť se běží až ve čtyři hodiny!” namítl Lubor.</p>
<p>“No dobře, to vím taky, ale zkusíme si zase ještě jednou to</p>
<p>předávání, já mám z toho strach!” mluvil chvatně Levín.</p>
<p>Vypadal nejistě a ustaraně.</p>
<p>Sebrali ještě Gajdoše, Draňáka, Landu, Andrleho a Cejna a</p><empty-line /><p>odcházeli po silnici od startu. Spousta chlapců chtěla jít s</p>
<p>nimi. Ale Levín řekl: “Nic - darmo byste nás tam otravovali. Raději tu hlídejte</p>
<p>Pekáčníky!”</p>
<p>Hoši z Bedny tedy zůstali zpátky a Levín s mužstvem štafety</p>
<p>odešel do záhybu silnice, kde nebyli žádní diváci.</p>
<p>Tady se hoši rozestavili v pořadí, v jakém si budou pak při</p>
<p>závodě štafetu předávat: první byl Gajdoš, druhý Draňák, ten</p>
<p>předává Landovi, Landa Krákorovi, pátý je Cejn, od kterého</p>
<p>přebírá štafetu Fanek. Fanek ji předává Luborovi a Lubor</p>
<p>Levínovi. Ten s ní pak už běží do cíle.</p>
<p>Vědomí, že dostane štafetu od Fanka, Lubora zneklidnilo. Už</p>
<p>dříve ho napadla taková nepříjemná a neodbytná myšlenka, co kdyby tak při předávání štafetový kolík upustil! A teď k tomu přistoupilo ještě i nebezpečí, že v takovém nešťastném</p>
<p>případě by se nutně dostal s Fankem do hádky.</p>
<p>A toho se bál</p>
<p>víc než hádání s celou Bednou. Věděl, že by se hádat s ním</p>
<p>nedokázal. Jako snad většina všech ostatních hochů v Bedně, i</p>
<p>Luborovi byl Fanek nedosažitelným vzorem dokonalosti a jakési</p>
<p>vznešenosti. Lubor by se snad propadl hanbou, kdyby měl mít s</p>
<p>Fankem nějaký spor.</p>
<p>“Ale jo - půjde to!” řekl Levín uklidněné, když si teď ještě</p>
<p>několikrát předávání zkusili, aniž někomu kolík vypadl z ruky.</p>
<p>I Lubor se tím trochu uklidnil.</p>
<p>Vraceli se zvolna ke startu, mezi ostatní.</p>
<p>Tam hochů ještě zase přibylo.</p>
<p>Bedna nejvíc obhlížela běžce Pekáče, Bakalu.</p>
<p>Nebyl ve škole</p>
<p>ještě dlouho, přistěhoval se sem do města o prázdninách. Hoši</p>
<p>z Pekáče ho tedy znali teprve od začátku tohoto školního roku.</p>
<p>“Uvidíte, ten bude naše zkáza!” řekl o něm prorocky jedničkář</p>
<p>Kalčík. “Viděl jsem ho běhat! Kam se na něj Gajdoš s Levínem</p>
<p>hrabou.” Na některé hochy z Bedny to působilo drtivě.</p>
<p>Lubor se šel na toho vychvalovaného chlapce také podívat.</p>
<p>Bákala stál v houfu Pekáčníků a se všemi střídavě rozmlouval.</p>
<p>Na jeho ústech hrál sebevědomý úsměv. Měl na sobě utahané</p>
<p>proděravělé tričko a uválené trenýrky. Tričko i trenýrky byly</p>
<p>z černé látky, nyní už značně vyrudlé od slunce. Nedbalost a</p>
<p>zřejmá opotřebovanost oblečení mu dodávaly vzhledu zkušeného</p>
<p>a zdatného sportovce.</p>
<p>Jeho nohy, poměrně slabé, nevzhledné a trochu zakřivené,</p>
<p>vězely v děravých cvičkách šedočerné barvy.</p>
<p>Raboch se protlačil za Luborem, podíval se na Bakalu a pak</p>
<p>zašeptal k Luborovi: “Cože? Tahle tyčka že by si troufla na</p>
<p>naše kluky?” A v duchu si vybavil podobu Levínových silných</p>
<p>svalnatých nohou.</p>
<p>Levín měl nějakou poradu s vedoucím pekáčské štafety. Stáli sami dva uprostřed silnice a nikdo z ostatních si netroufl</p>
<p>nějak je rušit nebo poslouchat jejich rozhovor.</p>
<p>Pozor - už to jede!</p>
<p>Pak Levín pískl na trojhlasou píšťalu a vedoucí Pekáče vykřikl do ztišujícího se šumu: “Členové</p>
<p>obou</p>
<p>štafet,</p>
<p>nastupte</p>
<p>k</p>
<p>závodnickému slibu! Ostatní všichni ven ze silnice, za příkopy!”</p>
<p>Nastal útok na náspy podél silnice, každý chtěl vidět nástup a</p>
<p>slib běžců.</p>
<p>U startovní čáry čelem proti sobě stála již v nástupu obě</p>
<p>mužstva proti sobě a vzájemně se posuzovala.</p>
<p>Jen Levín a</p>
<p>vedoucí Pekáče stáli uprostřed silnice, před mužstvy.</p>
<p>Vedoucí Pekáče pravil: “Závodíme podle všeobecně platných</p>
<p>pravidel. Není dovoleno křížit dráhu, nezávodící nesmějí vůbec na trať. Závod se doběhne i tenkrát, když je už pro některé</p>
<p>mužstvo zcela ztracený. Čas se měří na stopkách. Časoměřiči</p>
<p>jsou dva, jeden z Bedny, druhý od nás. Oba jsou u cíle. V</p>
<p>případě, že se jejich výsledky budou rozcházet, vezme se za</p>
<p>výsledek průměr mezi nimi.” Obrátil se pak k Levínovi a</p>
<p>zeptal se: “Souhlasíte s tím?”</p>
<p>“Samozřejmě!” řekl Levín zdvořile.</p>
<p>Vedoucí</p>
<p>Pekáče</p>
<p>potom</p>
<p>pokračoval:</p>
<p>“Přistoupíme tedy nyní k slibu závodníků. Opakujte všichni za mnou: Slibuji závodit !</p>
<p>tak — jak mi velí sportovní čest — přesně podle pravidel. — Nedopustím, aby závod — byl pokažen — nedbáním některých z</p>
<p>nich — nebo dokonce úmyslnou nepoctivostí v boji!”</p>
<p>Říkal svá slova zvolna, slavnostně a chvílemi se vždy</p>
<p>zastavil, aby je závodníci mohli opakovat.</p><empty-line /><p>Shora z náspů celý výjev působil krásně a vznešeně, jako</p>
<p>přenesený sem ze starořecké doby. Zde stáli zdraví silní hoši,</p>
<p>většinou krásně rostlí, nejschopnější ze schopných,</p>
<p>nejrychlejší z rychlých. A předříkávání slibu a opakování jeho</p>
<p>slov z úst patnácti chlapců, slavnostně a závazně, znělo jako</p>
<p>nějaký nábo-</p>
<p>ženský obřad. I hoši, kteří nezávodili, stáli na svých místech</p>
<p>jako zkamenělí, bez jediného pohnutí, a nikdo z nich ani</p>
<p>slůvkem slib nerušil.</p>
<p>Pak nástup skončil, závodníci začali obsazovat své úseky a</p>
<p>vzduch se zase naplnil hlasitým hovorem, křikem a voláním.</p>
<p>Mezi diváctvem nastal veliký shon a vzruch.</p>
<p>Spousty hochů</p>
<p>utíkaly k cíli, kde je vždy podívaná nejnapínavější. A zvlášť dnes, když na posledním úseku mají mezi sebou bojovat Levín a Bákala, běžecký “zázrak” Pekáče!</p>
<p>Vzrušení dostupovalo vrcholu. Teď, v několika desítkách</p>
<p>vteřin, rozhodne se to, co zaměstnávalo Pekáč už od počátku</p>
<p>září a Bednu od toho prvního tréninku.</p>
<p>U cíle stáli nějaký hoch z Pekáče a za Bednu Stibral z</p>
<p>Levíno-vy party, který nezávodil, protože byl na běh příliš</p>
<p>těžký. Oba měli v rukou stopky. Jakýsi černovlasý chlapík,</p>
<p>také Pekáčník, který stál vedle nich uprostřed silnice, byl</p>
<p>určen jako startér. Měl v ruce bílý šátek.</p>
<p>Aby první běžci obou štafet, kteří mají vyběhnout od startu,</p>
<p>věděli, jak bude povel k startu vypadat, jednou si to</p>
<p>vyzkoušeli.</p>
<p>A chvíle závodu nadešla.</p>
<p>Lubor stál na začátku svého úseku a srdce mu tlouklo</p>
<p>rozčilením. Aby se trochu uklidnil, zavolal na Fanka: “Tak</p>
<p>pozor, už to pojede!”</p>
<p>Fanek mávl klidně rukou a Lubor i na těch sto metrů mezi nimi</p>
<p>poznal, že se Fanek usmál.</p>
<p>Ód cíle se ozvala Levínova píšťala. To znamenalo: Připravit</p>
<p>se, nechat už všeho, už je to tady!</p>
<p>Startérova slova letí vzduchem, zvolna a výhružně.</p>
<p>Lubor je velice rád, že nevybíhá jako první, od startu. Tam je</p>
<p>značné nebezpečí ztratit hodně času, když člověk “zůstane</p>
<p>sedět”. A je to hned vidět!</p>
<p>“TEĎ!!”</p>
<p>Očekávané</p>
<p>poslední</p>
<p>slůvko</p>
<p>prolétlo</p>
<p>vzduchem, předstiženo o zlomek vteřiny zábleskem bílého šátku.</p>
<p>Vzápětí se po obou stranách silnice rozlehl ohlušující</p>
<p>povzbuzující křik.</p>
<p>U startu vybuchlo peklo.</p>
<p>Oba první běžci vyrazili naprosto stejně. Start se jim</p>
<p>podařil.</p>
<p>Gajdoš byl úžasný! Maličký, nízký, ale nohy se mu jen míhaly</p>
<p>v krátkých krůčcích, kdežto běžec z Pekáče ztrácel dlouhými</p>
<p>neúspornými skoky. Pekáčník byl asi pět metrů za ním, když už Gajdoš předával štafetu Draňákovi.</p>
<p>Druhý běžec z Pekáče byl lepší a náskok Bedny trochu srazil.</p>
<p>A pak se stala nehoda. Když Draňák předával štafetu Landovi,</p>
<p>kolík upadl na zem. Draňák začal Landovi prudce nadávat. Landa mu něco odpověděl, ale už sebral štafetu a uháněl k An-drlovi.</p>
<p>Diváci na náspu se nemohli dohodnout, kdo to zavinil.</p>
<p>Pekáčníci tím zdržením Bedny dohonili ztracené metry.</p>
<p>Landa utíkal špatně. Aspoň to tak vypadalo proti běhu chlap-‘</p>
<p>ce z Pekáče, který s ním běžel na témž úseku.</p>
<p>Byl to nějaký</p>
<p>velmi rychlý chlapík. Pekáč si zřejmě dal své nejlepší běžce</p>
<p>do druhé poloviny štafety.</p>
<p>Andrle převzal teď štafetu od Landy. Pekáč byl už asi o</p>
<p>čtvrtinu úseku napřed.</p>
<p>Křik zesiloval.</p>
<p>Diváci,</p>
<p>sledující</p>
<p>běžce,</p>
<p>mimoděk</p>
<p>napodobovali nohama i rukama jejich pohyby. Všechno se blížilo k Luborovi.</p>
<p>Od Andrleho dostal štafetu Cejn. Trochu dohnal běžce z</p>
<p>Pekáče, ne však o mnoho. Ale hoši z Bedny byli i za to</p>
<p>vděční. Kdyby snad Bedna měla prohrát, bude prohra aspoň o</p>
<p>těch několik desetin vteřin menší.</p>
<p>Ale ještě není nic ztraceno. Jsou tu ještě tři běžci: Fanek</p>
<p>Jelínek, Lubor Klement a Levín! Ten to musí strhnout! To by</p>
<p>bylo!! Ale co ten Bákala z Pekáče?</p>
<p>Lubora teď píchlo u srdce. Fanek už dostal štafetu a běží k</p>
<p>němu. Jeho sněhobílé tenisky na opálených nohou začaly zase to</p>
<p>oslnivé víření. Pěkně běží Fanek, rychle a elegantně.</p>
<p>Hoši z Bedny pochvalně křičí: “Fa-nek, Fanek, Fa-nek!!!”</p><empty-line /><p>Lubor nevidí, běží-li Fankův soupeř rychleji nebo pomaleji než</p>
<p>on. Nemá čas pozorovat ještě jeho. Ví jen, že štafeta Pekáče</p>
<p>je pořád ještě asi o čtvrtinu úseku napřed. A vidí jen Fanka,</p>
<p>skloněného nad míhajícími se bílými teniskami.</p>
<p>Lubor se obrací tělem k cíli, rozkročuje se a natahuje pravou</p>
<p>ruku dozadu.</p>
<p>Fanek už je skoro tady. Lubor vidí jeho hezký obličej,</p>
<p>uzar-dělý teď během i vzrušením. Fanek má štafetu v levé ruce</p>
<p>a natahuje ji k Luborovi. Jeho tvář je napjatá a vážná.</p>
<p>Lubor se dává do běhu. Fanek se nezastavuje, ani nezmenšuje</p>
<p>rychlost. V tom běhu předal Luborovi kolík a brzdit začal,</p>
<p>teprve když Lubor už třímal kolík bezpečně v ruce a uháněl k</p>
<p>Levínovi. To bylo vzorné, správné předání.</p>
<p>Lubor vložil celou</p>
<p>svou prudkost a sílu i mrštnost do svých nohou. Ale ani</p>
<p>chlapec z Pekáče nebyl z kamene. Lubor jeho náskok trochu</p>
<p>zmenšil, ale ne o mnoho. Levín to musí zachránit — Levín to</p>
<p>musí zachránit — kmitá Luborovi horečně hlavou.</p>
<p>Levín se už natáčí a rozbíhá.</p>
<p>Lubor mu podává štafetu jako ve snách. Ve spáncích mu prudce</p>
<p>tepe.</p><empty-line /><p>Řev diváků se zvýšil ó několik stupňů.</p>
<p>Lubor nemohl dobře vidět, jak vyběhl poslední člen pekáčské</p>
<p>štafety, obávaný Bákala, protože byl zaměstnaný předáváním kolíku Levínovi.</p>
<p>Ale hoši, kteří to viděli, povídali o tom ještě dlouho. Bákala</p>
<p>prý vyrazil jako vybuchlá raketa. Levín běžel nejrychleji z</p>
<p>celé Bedny, ale proti Šakalovi se zdálo, že doslova stojí na</p>
<p>místě.</p>
<p>Lubor jen zahlédl něco černého, jak se to rychle vzdaluje k</p>
<p>cíli. To bylo černé utahané tričko a trenýrky na Bakalově</p>
<p>těle.</p><empty-line /><p>Byl konec! Bylo po všem! Nedalo se nic dělat!</p>
<p>Osud snad tomu</p>
<p>chtěl!</p>
<p>Bedna doběhla svou štafetu o pět vteřin a čtyři desetiny</p>
<p>později než Pekáč.</p>
<p>Hoši z Pekáče křičeli, smáli se a vyzvedli Bakalu na ramena.</p>
<p>Také ostatní členové jeho štafety byli obklopeni a oslavováni rozradostněnými Pekáčníky.</p>
<p>Bedně bylo zle. Draňák zpolíčkoval Landu, že upustil při</p>
<p>předávání štafetu, ačkoli někteří hoši tvrdili, že ji Draňák</p>
<p>upustil dřív, než ji Landa uchopil - a že stejně tahle nehoda</p>
<p>netrvala těch prohraných pět a půl vteřiny.</p><empty-line /><p>Hron se škodolibě usmíval a vychloubal se, že neúspěch Bedny</p>
<p>prorokoval.</p>
<p>Levín byl bledý a zdrcený.</p>
<p>Také Luborovi bylo těžko u srdce. I když už teď po</p>
<p>prázdninách nebyla Bedna tou Bednou, jakou bývala po léta</p>
<p>předchozí, přece ji měl Lubor rád, jako máme rádi svůj</p>
<p>sportovní klub, nebo vůbec nějaký celek, do kterého patříme. A</p>
<p>proto ho ta porážka tak rozbolestnila.</p>
<p>Byla zaviněná nesehraností Bedny, z ní vyplývajícím opožděným tréninkem a snad i špatným výběrem běžců.</p>
<p>Pekáčníci odcházeli z Břízovky v jednom shluku.</p><empty-line /><p>Hoši z Bedny šli každý zvlášť, mrzutí, znechucení. Poslední</p>
<p>slaboučké pouto, které je snad ještě trochu v posledních dnech</p>
<p>drželo pohromadě - totiž touha po vítězství -</p>
<p>bylo přetrženo.</p>
<p>Ekrtovy obrázky</p>
<p>Několik dnů se v Bedně o štafetě ještě povídalo. Vlastně</p>
<p>hádalo. Byly to dny trpkosti, hněvu i bitek.</p>
<p>Mnoho chlapců vyčítalo Levínovi, že si dal do štafety členy</p>
<p>svého kroužku a zbytek že do ní narychlo sehnal při tréninku,</p>
<p>na první přihlášky.</p>
<p>Levín zuřil, protože nebyl zvyklý, aby mu někdo v těchto</p>
<p>věcech něco předhazoval a vyčítal. Ostatně si myslel, že</p>
<p>udělal všechno, co bylo v jeho silách, aby štafeta pro Bednu</p>
<p>dobře dopadla. Kdo mohl za to, že má Pekáč takového běžce,</p>
<p>který by snad mohl jít na olympiádu?</p>
<p>Z Pekáče poslali do Bedny Pišvejcovu posměšnou básničku,</p>
<p>předělanou teď ale na Bednu a na její prohru.</p>
<p>Hněv Bedny se vylil na Pišvejcovi. Nikdo se ho přece o ty</p>
<p>jeho hloupé říkačky neprosil. Proč jimi Pekáč tak dráždil?</p>
<p>Teď se špička jeho vtipu obrací zpět na Bednu!</p>
<p>Draňák ustavičně vyčítal Landovi to upuštění štafety, ačkoli</p>
</section>
<section>
<p>Bedna by nevyhrála ani tehdy, kdyby byl štafetu neupustil.</p>
<p>Někteří hoši zuřili na Draňáka, jiní s ním souhlasili a</p>
<p>sváděli pohromu na Landu.</p>
<p>Klub jedničkářů se debat ani neúčastnil. Jeho členové se</p>
<p>chovali k ostatním hochům povýšeně a nemluvili ani s Fankem, protože byli smrtelně uražení. Fanek totiž pořád odmítal</p>
<p>vstoupit do jejich klubu, ač měl při svém vzorném vysvědčení</p>
<p>na Členství nárok.</p>
<p>Černý, jemuž ustavičně scházelo několik stupínků do průměru,</p>
<p>který by ho k přijetí do klubu oprávnil, by dal nevím co za</p>
<p>to, aby to dokázal. Dřel doma každou volnou chvilku, v Bedně o</p>
<p>přestávce se ani nehnul od knihy a snažil se zalíbit učitelům,</p>
<p>aby se jeho úmysl lépe dařil. A čím nesnadně ji mu učení lezlo</p>
<p>do hlavy, tím větší byla jeho touha dostat se do Klubu</p>
<p>jedničkářů. Seděl dokonce v první lavici, kde seděla většina</p>
<p>členů klubu, a mluvil s nimi ochotně a radostně, když si ho</p>
<p>někdy milostivě povšimli.</p>
<p>V Klubu jedničkářů měli všelijaké zvyklosti a obřady, zákony,</p>
<p>které nesměl žádný člen klubu vyzradit. Bylo to tajemné,</p>
<p>romantické a mnoho hochů v Bedně toužilo po tom, aby je do</p>
<p>klubu přijali.</p>
<p>Také Levínova parta přerušila s Bednou všechny styky. Její</p>
<p>hoši chodili každou volnou chvilku trénovat do Břízovky, kde</p>
<p>si na nějakém opuštěném místě zřídili jakési maličké hřiště.</p>
<p>Kle-pař Čírek je šel jednou stopovat, ale viděli ho. Gajdoš ho</p>
<p>dohnal a pak se Levín vrátil a Čírka důkladně zbil.</p>
<p>Vojta Řezina žil v Bedně dál svým trudným a bolestným životem</p>
<p>vyděděného samotáře. Ani o přestávkách se nehnul ze svého</p>
<p>psaneckého místa v poslední lavici. Někdy se nepřátelsky</p>
<p>rozhlížel po celé Bedně, jindy si něco psal na usmolené</p>
<p>papírky nebo do nějakého sešitu.</p>
<p>Jeho tvář, již od dřívějška ošklivou, ted ještě víc hyzdila</p>
<p>vyrážka, která se mu objevila na tváři. Nad horním rtem</p>
<p>vypadal teď z dálky pořád jako umazaný, a Bedna s úžasem</p>
<p>poznala, že mu tam vyráží řiďounké černé chmýří. Vzhled jeho</p>
<p>tváře tím ještě více zestárl. Jeho obličej už ani nepřipomínal, že patří nedospělému chlapci.</p>
<p>Ekrt, tvor zkažený do poslední buňky své duše, přinesl nějaké</p>
<p>nemravné obrázky a zamořil jimi celou Bednu.</p>
<p>Rozdával je se</p>
<p>svými kamarády Mlečkou, Rysákem a Žilačem, ale přinesl je on!</p>
<p>Někteří hoši obrázky s hrůzou zamítli. Měli opravdu strach</p>
<p>AQ</p>
<p>z takových věcí. Co kdyby je někdo při jejich prohlížení viděl</p>
<p>nebo obrázky u nich dokonce našel! Jiní se při jejich</p>
<p>prohlížení provinile chichotali a dělali, že se stydí. Potají</p>
<p>však po obrázcích jen jen prahli a když je uviděli, zaplavily</p>
<p>je podivné závratné pocity. V těch pocitech byla směs vědomí</p>
<p>jakési neurčité viny a hříchu, i zase odpor k sobě samým. To</p>
<p>se jejich chlapectví bránilo tomu, co k němu přicházelo</p>
<p>špatného ze světa dospělých a co je mělo z chlapectví odlákat</p>
<p>a udělat je staré, otrlé.</p>
<p>Jeden z obrázků nalezl přírodopisec na chodbě u dveří. Hoši</p>
<p>viděli, jak obrázek zvedl a hned roztrhal na maličké kousky.</p>
<p>Každý se třásl, co se bude dít, ale nic se nestalo.</p>
<p>Přírodopisec o tom asi nikomu z ostatních učitelů, ani</p>
<p>řediteli školy, nic ne-řekl.</p>
<p>Lubor se po obrázcích nepídil a Ekrt ani jeho kumpáni mu je</p>
<p>nenabízeli. Stalo se něco ošklivějšího.</p>
<p>Ekrt vybral sérii nejošklivějších obrázků, zastrčil je do</p>
<p>kapsy a vydal se s nimi o jedné z přestávek za Fankem. Spousta</p>
<p>zvědavých rozesmátých chlapců šla za ním, protože byli</p>
<p>zvědaví, jak to dopadne!</p>
<p>“Řekni mu, že mu neseš svaté obrázky!”</p>
<p>šeptal rozjařeně</p><empty-line /><p>No-sál.</p>
<p>“Nebo žes to vystřihl z Brehmova Života zvířat!” navrhoval</p>
<p>ilač.</p>
<p>Fanek stál mezi oknem a stolkem u tabule.</p>
<p>Díval se zamyšleně</p>
<p>a bez zájmu z okna ven. Bylo pošmourno a odraz toho dne se</p>
<p>zračil i ve Fankově hezké jemné tváři.</p>
<p>Hlouček hochů s Ekrtem v čele se k němu přiblížil opatrně.</p>
<p>Mezi pobíhajícími a postávajícími ostatními chlapci nebyl ani</p>
<p>příliš nápadný.</p>
<p>“Jelínku!” zavolal Ekrt.</p>
<p>Fanek se nepřítomně otočil od okna a podíval se tázavě na</p>
<p>příchozí.</p>
<p>“Tak už máme zase tvoji novou fotku!” lhal Ekrt a všichni na</p>
<p>něj hleděli s údivem, že si vymyslel takovou záminku k</p>
<p>upoutání Fankovy pozornosti.</p>
<p>Každý se teď upnul na Fankovu tvář. Vidět v rozpacích nebo ve</p>
<p>studu toho jemného chlapce jim působilo legraci, potěšení.</p>
<p>Nedělali to z nějakého nepřátelského úmyslu k Fankovi - to ne!</p>
<p>Byl na to příliš oblíbený v celé Bedně - kromě snad ted u</p>
<p>jedničkářů - než aby mu někdo chtěl něco špatného úmyslně</p>
<p>provést. Ale z tohoto chystaného “překvapení”</p>
<p>si nikdo</p>
<p>nedělal žádné výčitky svědomí. Nikdo z chlapců nechápal, jak takovým počinem zraní Pánkovu ušlechtilou duši.</p>
<p>Fanek se teď na Ekrta udiveně podíval.</p>
<p>Nevěděl o žádné své</p>
<p>nové fotografii v žádných novinách. Co to je?</p>
<p>Jak tomu má</p>
<p>rozumět?</p>
<p>Ekrt držel obrázky v kapse. Rychle vytáhl ruku i s nimi,</p>
<p>rozevřel je do vějíře jako hrací karty a podal je Fankovi.</p>
<p>Ten je vzal do ruky, vrhl na ně nechápavý pohled, pak je</p>
<p>prudce shrnul a odhodil na zem tak, jako odhazujeme něco</p>
<p>strašného, čeho se štítíme.</p>
<p>Fanek zčervenal až po kořínky svých světlých vlasů, pohlédl</p><empty-line /><p>hněvivě na Ekrta a pak se obrátil a kolem stolku přes stupínek</p>
<p>zmizel někde na chodbě.</p>
<p>Někteří hoši se Fankovým rozpakům a útěku smáli, jiní zmlkli a</p>
<p>zastyděli se. Viděli, že přestřelili, a poznali znovu, že</p>
<p>Fanek je lepší, čistší a vznešenější než oni. A přáli si, aby</p>
<p>byli takoví jako on v celém svém počínání.</p>
<p>Bedna teď už nestála za nic. Zatímco hochy z Pekáče štafeta</p>
<p>stmelila v nerozborný a kamarádský celek, Bednu dorazila</p>
<p>úplně.</p>
<p>Malé kroužky, “partičky”, se odtrhly od Bedny - a ti, kteří k</p>
<p>žádné skupince nepatřili, tvořili bezduché stádo, trávící zde</p>
<p>školní hodiny bez zájmu o sebe.</p>
<p>O přestávkách se potulovali po chodbách a mezi lavicemi,</p>
<p>ochotní kdykoli jeden druhému udělat špatnost, zasadit ránu slabšímu, rozdráždit Řezinu, vysmívat se opičáku Denkovi,</p>
<p>podívat se na Ekrtovy obrázky, ublížit nelítostně a zákeřně</p>
<p>tomu, s kým ještě před chvilkou na oko přátelsky hovořili.</p>
<p>Přírodopisec proti Fankovi Kromě třídního Havlíka učil v Bedně ještě učitel zpěvu,</p>
<p>přezvaný na Písničkáře, pak - starší už -</p>
<p>Doubrava,</p>
<p>přírodopisec Smatlík a katecheta Kouba.</p>
<p>Havlíka se Bedna bála. Z Písničkáře si nic nedělala, Doubrava</p>
<p>jí byl lhostejný, katechetu měla v úctě a přírodopisce</p>
<p>nenáviděla.</p>
<p>Mezi Bednou a jím byla ustavičná drobná válka. Havlík byl</p>
<p>mrzout, ale přírodopisec se zdál Bedně zlomyslný a nenávistný.</p>
<p>Jen přišel do třídy, už hrozil zapsáním do třídní knihy a také</p>
<p>tyto pohrůžky hojnou měrou splňoval. Třídnice neopustila</p>
<p>desku stolu po celou jeho hodinu.</p>
<p>Vyvolal třeba některého chlapce a ještě než vyvolaný žák</p>
<p>otevřel ústa, mluvil už hněvivě: “No, ty nám toho tady asi</p>
<p>tak řekneš! Ty už jsi ten pravý! Na kopanou a na darebačiny,</p>
<p>na to tě člověk užije! Ale něco se pořádně naučit, to ne!”</p>
<p>Takováto řeč sesypala se na hlavu vyvolanému, jestliže</p>
<p>okamžitě po vyvolání nevyletěl z lavice a nevychrlil na</p>
<p>přírodopisce proud svých vědomostí.</p>
<p>A protože přírodopis, tak jak ho přírodopisec vykládal a jak</p>
<p>mu učil, nepřirostl v Bedně nikomu k srdci, bylo těch hbitě</p>
<p>odpovídajících žáků velmi pořídku. Ani mezi jedničkáři</p>
<p>nenašel obliby.</p>
<p>A tak přírodopisec hartusil v Bedně od počátku až do konce</p>
<p>hodiny. V každém hnutí, v každém pohledu nebo odpovědi viděl</p><empty-line /><p>hned nějaký špatný úmysl a drzost. Když popadl někoho za</p>
<p>rameno, bylo to jako stisknutí ocelových drápů. Když pak</p>
<p>cloumal některým provinilcem nebo když vyrazil někoho z</p>
<p>lavice, aby se mu podíval pod desku, s čím si tam hrál, bylo</p>
<p>to ještě horší.</p>
<p>Přírodopisec nevkládal do svého učitelování ani trochu lásky,</p>
<p>díval se na ně jako na pouhé řemeslo, protivné a nenáviděné -a</p>
<p>hoši byli ztělesněním toho zaměstnání.</p>
<p>Jedinou jeho láskou ve škole byla školní zahrada. Vzal si ji</p>
<p>docela sám na starost a naháněl do ní na práci střídavě hochy</p>
<p>z celé školy.</p>
<p>Pod jeho vedením se však hochům nepracovalo dobře a práce na zahradě byla pro ně utrpením. Hoši té dřině říkali “galeje”.</p>
<p>A nebylo možné “gaíejím” se vyhnout! Jestliže někdo řekl, že</p>
<p>nemá čas, musel si čas pro práci na zahradě udělat jindy.</p>
<p>Zahrada byla veliká a přírodopisec v ní dovedl nalézt práci</p>
<p>na sta hodin pro mnoho rukou.</p>
<p>Na jaře a pak po celé léto až zase do podzimu byla všechna</p>
<p>okna na chodbách školy obsazena lahvičkami.</p>
<p>V každé byla</p>
<p>nějaká květina a u ní její název.</p>
<p>Květiny přinášel sám přírodopisec a někdy i hoši, kteří si</p><empty-line /><p>chtěli u něho bud “šplhnout”, nebo kteří si mysleli, že ho</p>
<p>přivedou do rozpaků nad nějakou květinkou neznámého vzhledu.</p>
<p>Ale přírodopisec byl znalec ve svém oboru, poznal všechno.</p>
<p>Lubora i většinu ostatních hochů “kytky bavily”, jak oni sami říkali. Když se Bedny kdysi - asi před rokem -</p>
<p>zmocnila vášeň</p>
<p>lovit bobříky a došla v lovu až k “bobříku květin”, který</p>
<p>předepisuje znalost padesáti kytiček, keřů nebo stromů,</p>
<p>nemluvila o ničem jiném než o květinách. Ale jak se o nich</p>
<p>musela povinně učit ve škole a k tomu ještě pod vedením</p>
<p>přírodopisce, bylo po zájmu.</p>
<p>Suchopárné učení o pěstících, čnělkách, bliznách a okvětích,</p>
<p>jejich nezáživné a nebarevné kresby v učebnicích nebo</p>
<p>zažloutlé obrazy ze školního kabinetu, to všechno bralo chuť</p>
<p>a zájem ke květinám.</p>
<p>Přírodopisec neměl v Bedně ani v jiné třídě žádného</p>
<p>oblíbence, jako někteří jiní učitelé. Ke každému bylo jeho</p>
<p>chování tvrdé a příkré. Ale kupodivu, z celé Bedny nejvíc měl</p>
<p>spadeno na Fanka.</p>
<p>Nikdo tomu dost dobře nerozuměl. Kdyby byl zaujatý nejvíc</p>
<p>proti Řezinovi, žádný by se nedivil. Řezinův vzhled přímo</p><empty-line /><p>loudil o odpor k jeho osobě. K Fankovi ale snad ani nemohl</p>
<p>nikdo cítit nějaký hněv. Když už ne pro jeho příjemný</p>
<p>zevnějšek, tak pro jeho mírné, uhlazené chování, slušnost a</p>
<p>skromnost.</p>
<p>Nikdo se nepamatoval, že by byl Fanek začal někdy s někým</p>
<p>hádku nebo že by někomu udělal něco špatného. Také žádný z ostatních učitelů neměl proti Fankovi nejmenší námitky. A jen</p>
<p>přírodopisec na něm pořád něco viděl.</p>
<p>Jednou se mu zdálo, že Fanek v lavici šeptá, ač mluvil za ním</p>
<p>sedící Rysák, jindy se mu nelíbil Fankův chlapecký pružný</p>
<p>výskok na stupínek. Fanek musel jít zpět do lavice a pak</p>
<p>ještě jednou zvolna a vážně na stupínek vkročit.</p>
<p>Každou Fankovu odpověď při zkoušení opravoval, jízlivě se pochechtával, pletl ho a zkoušení Fanka se podobalo mučení.</p>
<p>Obzvláštní radost přírodopisci působilo, když mohl Fanka</p>
<p>zahanbit v něčem, co s učením ani nesouviselo. Kdysi mu před celou Bednou vytkl, že má zablácené polobotky. Byla to sice pravda, ale Fanek si je tehdy umazal ve školní zahradě, kde o</p>
<p>přestávce pracoval, aby jeho odpolední “galeje” o to dříve</p>
<p>skončily.</p>
<p>Jindy se přírodopisec pohoršil nad Fankovými krátkými</p>
<p>kalhotami. Nebylo to tak zlé, a protože měl Fanek nohy dobře</p>
<p>rostlé, silné a od slunce opálené, kraťounké kalhoty mu</p>
<p>docela dobře slušely. To, co by byl třeba Řezina k svému</p>
<p>dospělému obličeji nebo Denk na své pokroucené tělo nemohli obléknout, se na Fankovi vyjímalo elegantně.</p>
<p>“To se tak - prosím - nosí!” vykřikl tenkrát vášnivě sportovec</p>
<p>Levín, který by byl chodil do školy nejraději v trenýrkách a</p>
<p>tričku. Dostal tehdy poznámku, že je drzý, a Fanek si šel</p>
<p>zahanbeně sednout.</p>
<p>Lubor obhajuje psance Bedny</p>
<p>Vždycky, když přírodopisec vyvolal Fanka, byla celá Bedna ve</p>
<p>střehu. Zpravidla hoši při vyvolání v jeho hodině mohli</p>
<p>zůstávat v lavici. Jen někdy, ve zvláštním případě, žádal</p>
<p>přírodopisec, aby vyvolaný šel odpovídat k tabuli. Ale Fanek</p>
<p>tam musel vždycky!I dnes!</p>
<p>Přírodopisec listoval chvíli ve svém notýsku a pak zavolal</p>
<p>prudce: “Jelínek!”</p>
<p>Fanek ochotně a uctivě vstal.</p>
<p>Přírodopisec se do něj zavrtal svými zraky a zahřměl: “K</p>
<p>tabuli!”</p>
<p>Fanek se pohnul a Dohrál vystoupil z lavice, aby mohl vyjít.</p><empty-line /><p>Podívali se vzájemně a významně do očí, přičemž v Dohrálově</p>
<p>pohledu byl soucit, politování. Usmál se však povzbudivě na</p>
<p>Fanka a přimhouřil jedno oko. Mělo to dodávat Fankovi odvahu.</p>
<p>Čermák na kraji ve druhé lavici vystrčil do uličky ruku s</p>
<p>palcem mezi ukazováčkem a prostředníkem.</p>
<p>Říkalo to známé a</p>
<p>uklidňující: “Držím ti palec!”</p>
<p>Fanek šel hbitě, ale dal si pozor, aby na stupínek zase</p>
<p>nevy-skočil.</p>
<p>Zraky celé Bedny se na něj upínaly, jak tam teď u tabule stál,</p>
<p>hezký a milý, obrácený k přírodopisci a uctivě k němu</p>
<p>pohlížející.</p>
<p>Fanek měl zvláštní oči. Když jimi pohnul, objevil se pod</p>
<p>očními panenkami proužek bělma, panenky nevyplňovaly celou</p>
<p>zřítelnici. A to dodávalo jeho obličeji jakéhosi skoro až</p>
<p>andělského a nevinného vzhledu.</p>
<p>Prirodopisec ho přeletěl zkoumavým zrakem od špiček bot až po</p>
<p>jeho světlé vlasy. Bylo dost chladno a Fanek měl na sobě</p>
<p>světlešedé pumpky, modrý pulovr bez rukávů a světle modrou</p>
<p>košili. Také vázanku měl modrou, skoro takovou jako oči. Však mu také ráno řekl Pišvejc-Básnidlo: “Hele, vybral sis tu</p>
<p>kravatu podle očí anebo ty oči podle kravaty?”</p>
<p>A Fanek na</p>
<p>chvíli zapomněl na svou zamlklost a s úsměvem otevřel</p>
<p>Pišvej-covi zdrhovadlo na jeho svetru.</p>
<p>Prirodopisec dnes nemohl na Fankovi najít opravdu nic, co by</p>
<p>mu mohl vytknout. Fankovy tmavohnědé polobotky se jen svítily leskem. Vše na něm bylo čisté a uspořádané.</p>
<p>Pohledy žáka a učitele se střetly. Učitel se díval podmračeně,</p>
<p>nevlídně, Fankův pohled byl uctivě tázavý.</p>
<p>Někdo docela vzadu, snad Ekrt nebo Žilač, se tiše rozesmál.</p>
<p>Bylo mu k smíchu, že prirodopisec je dnes docela “vedle”, jak</p>
<p>se v Bedně říkalo, protože na Fankovi nenašel nic, co by mu</p>
<p>mohl vytýkat.</p>
<p>“Opakuj mi to, co jsem tu posledně vykládal!”</p>
<p>Fanek si oddychl. Zkoušení se nebál.</p>
<p>Začal mluvit klidným hlasem. A šlo to dobře.</p>
<p>Jedničkáři</p>
<p>z prvních lavic měli zlost, že Fanek nepotřebuje jejich</p>
<p>napovídání a že jim tedy není ničím zavázaný.</p>
<p>Prirodopisec Fanka občas pletl tím, že ho přerušoval a dával</p>
<p>mu lišácky volené otázky, tak zvané “chytačky”. Fanek ale neztratil půdu po nohama a dovedl i na ty odpovědět. Ať dělal</p>
<p>prirodopisec, co chtěl, zkoušení bylo na jedničku.</p>
<p>“Dost! Hotovo!” řekl pak tvrdě prirodopisec.</p>
<p>Fankovo mučení</p>
<p>bylo skončeno. Jindy - dřív - by byl Fanek hodil do třídy</p>
<p>vítězný a veselý pohled přimhouřeným okem.</p>
<p>Avšak ty doby už</p>
<p>minuly. Dnes se jen odmlčel a jeho napjatý výraz v tváři</p>
<p>ustoupil zase onomu zamyšlenému a skoro smutnému.</p>
<p>Prirodopisec už zase listoval ve svém notýsku, ale Fanek stál</p>
<p>ještě pořád na stupínku a díval se na něj.</p>
<p>“Tak na co čekáš?” rozkřikl se na něj prirodopisec. “Řekl jsem přece HOTOVO!”</p>
<p>“Ještě známku, prosím!” řekl tiše a uctivě Fanek.</p>
<p>“Jakou známku?”</p>
<p>“Za zkoušení, prosím! Zapomněl jste mi, pane učiteli, napsat</p><empty-line /><p>do notýsku známku!”</p>
<p>“A kde je psáno, že se za každé zkoušení musí dát známka?”</p>
<p>zvolal zlobně prirodopisec. “Kdo to kdy řekl?”</p>
<p>“Prosím, vždycky se za zkoušení u tabule známka dávala!”</p>
<p>odvážil se pronést Fanek.</p>
<p>“Pryč!</p>
<p>Sednout!”</p>
<p>křičel</p>
<p>prirodopisec.</p>
<p>“Podívejte se na toho žáka drzého!”</p>
<p>Někdo vzadu tiše prohodil: “Takhle kdyby to bylo na pětku, to</p>
<p>by se známkovalo, co?”</p>
<p>Prirodopisec pozvedl hlavu a varovně protáhl svoje výhružné:</p>
<p>“Tichóóó!!!”</p>
<p>“Tichóóó…” ozvalo se mu ze zadních lavic jako ozvěna.</p>
<p>“Kdo to byl? Kdo to vykřikl?” zaduněl Bednou učitelův hlas.</p>
<p>Lubor i všichni hoši ze zadních lavic věděli, že to vykřikl</p>
<p>Dra-ňák. Také prirodopisec měl na něj zřejmě podezření,</p>
<p>protože se zeptal:</p>
<p>“Draňáku - kdo to byl?”</p>
<p>Draňák se klackovitě zvedl. “Prosím, já to nebyl!” Otočil se</p>
<p>trochu dozadu a řekl potměšile: “Snad někdo vzadu!”</p>
<p>Za ním ale byly už jen dvě prázdné lavice a pak teprve - v</p>
<p>poslední - sedělpsanec třídy, Řezina.</p>
<p>“Tak tedy Řezina!” zahřměl učitel.</p>
<p>“Prosím, já ne!” Řezina stál shrbeně a bolestně ve své lavici</p>
<p>a díval se s nepřátelským výrazem na přírodopisce.</p>
<p>“Byl jsi to ty - nelži!” křičel přírodopisec a otevřel třídní</p>
<p>knihu.</p>
<p>Draňák se bezpečně a vítězně smál.</p>
<p>V Luborovi se vzbouřila krev. Ničema Draňák! A celá ta parta tam z těch zadních lavic, která dovolí, aby Řezina už zase</p>
<p>trpěl za jiného!</p>
<p>Luborova pravice vylétla. Učitel ji zahlédl, když už se shýbal</p>
<p>nad třídnicí.</p>
<p>“Copak je, Klemente?”</p>
<p>“Prosím, to byl Draňák!” řekl Lubor, “a ne Řezina! Viděl a</p>
<p>slyšel jsem ho!”</p>
<p>Draňák chtěl ještě zapírat, ale nepovedlo se mu to. Řezina byl</p>
<p>zachráněn od poznámky do třídnice.</p>
<p>Draňákova pěst je tvrdá Pro Lubora ta oběť nedopadla dobře. A Lubor to také čekal. S</p>
<p>Draňákem nebylo radno si něco začínat.</p>
<p>Surový, silný a rva-vý, byl nebezpečím pro každého, kdo se mu chtěl protivit.</p>
<p>“Co tě napadlo, píchnout to na Draňáka?”</p>
<p>šeptal ještě při</p>
<p>hodině Luborovi jeho soused Staněk. “A ještě jen kvůli</p>
<p>Řezinovi!” Jako kdyby Řezina nebyl hoden nějakého zastání!</p>
<p>Draňák napadl Lubora hned, jak přírodopisec vytáhl z Bedny</p><empty-line /><p>paty.</p>
<p>Celá Bedna to čekala. Skoro všichni hoši zůstali sedět na</p>
<p>svých místech a jen se točili střídavě k Draňákovi a k</p>
<p>Luborovi.</p>
<p>Draňák výhružně vstal z lavice a šel pomalu k Luborovi</p>
<p>dopředu.</p>
<p>Lubor to spíš vycítil, než viděl. Také to vytušil ze</p>
<p>vzrušených pohledů před sebou sedících hochů, kteří se teď</p>
<p>otáčeli dozadu.</p>
<p>A pak mu to Chalupa dokonce řekl: “Klemente - jde sem</p>
<p>Draňák!”</p>
<p>Luborovi se rozbušilo srdce. Teď se něco nepříjemného stane!</p>
<p>Věděl, že bude s Draňákem nějaká rvačka a on, Lubor, z ní</p>
<p>vyjde zle pošramocený. S Draňákovou silou se jeho síla</p>
<p>nemohla rovnat.</p>
<p>Ale víc než toho se obával zesměšnění před celou Bednou. A</p>
<p>před Fankem. Je to strašný pocit, dostáváme-li výprask před</p>
<p>tolika páry očí.</p>
<p>Lubor předstíral do poslední vteřiny, že neví o Draňákově</p>
<p>příchodu. Díval se do knihy a snažil se přitom tvářit co</p>
<p>nejklidněji a nejlhostejněji. Ale nevnímal ani jedno slovo ze</p>
<p>stránek knihy a do uší mu vnikaly údery Draňákových okovaných bot.</p>
<p>Pak ho něco uchopilo za límec u kabátu a smýklo jím až skoro</p>
<p>z lavice. To byla Draňákova silná pracka.</p>
<p>Lubor viděl ještě zábleskem oka, jak shodil při tom</p>
<p>nedobrovolném pohybu knihu z desky lavice, a v tom už dostal</p>
<p>do tváře dvě prudké rány. A Draňák křičel: “Tak co, ty jedovatá opice - dej si pozor na klapačku a</p>
<p>nestarej se o to, do čeho ti nic není!”</p>
<p>Lubor se vzchopil, zalitý zlobou, a vrátil plnou silou</p>
<p>Draňákovi jednu ránu. Ten ho skoro vytrhl z lavice a Lubor</p>
<p>dostal další údery, až se mu zatmělo před očima.</p>
<p>Bedna se rozbouřila. Nikdo se Lubora nezastal. Fanek vyběhl ze třídy a Řezina seděl zdrceně na svém psaneckém místě. To</p>
<p>všechno však Lubor neviděl.</p>
<p>Draňák ho tloukl jako pilinového paňácu a Luborovy odpovědi</p>
<p>byly chabé. Aspoň Draňák si z jeho ran nic nedělal.</p>
<p>Luborovi se už točila hlava a krvácel silně ze zubů a rtů,</p>
<p>když ho Draňák nechal. Odcházel jako otrokář, který zpráskal otroka, a Lubor si také jako otrok připadal.</p>
<p>Tváře mu hořely od ran i hanbou. Jazyk ustavičně objížděl</p>
<p>potlučené rty. V ústech cítil protivnou železitou chuť krve.</p><empty-line /><p>Někteří hoši se smáli, jiní - po skončení výprasku - se</p>
<p>lhostejně vrátili k svým obvyklým zábavám.</p>
<p>Lubor byl toho dne až do konce vyučování jako v mrákotách.</p>
<p>Řezina se přibližuje</p>
<p>Doma se Luborovi celé pokoření Draňákem teprve náležitě</p>
<p>rozleželo. Čím víc o něm přemýšlel, tím to bylo horší a tím</p>
<p>více směšný a zahanbený si připadal.</p>
<p>Rodiče také hned při jeho příchodu ze školy viděli, že se mu</p>
<p>něco stalo. Lubor měl naběhlé tváře a rozbité rty.</p>
<p>Lubor musel s pravdou ven a vypověděl svůj příběh nevrle a bez</p>
<p>příkras. Byl ve škole zkrátka bit, Draňák je silnější a skoro</p>
<p>o hlavu větší. Proti tomu se nedá nic dělat!</p>
<p>Zatímco maminka bědovala a hrozila, že si půjde do školy na</p>
<p>Draňáka stěžovat, tatínek bral věc sportovně a zlobil se, že</p>
<p>se Lubor dal tak zřídit.</p>
<p>Lubor druhý den nechtěl jít ani do školy.</p>
<p>Styděl se před celou</p>
<p>Bednou. Nemůže se nikomu ani podívat do očí.</p>
<p>Z domova odešel jako obvykle, ale čím víc se blížil škole, tím</p>
<p>šel pomaleji.</p>
<p>Do Bedny vběhl těsně po tom, když zvon dole pod schodištěm</p>
<p>doburácel své zvonění. Ani už za sebou nemohl zavřít dveře,</p>
<p>protože hned za ním vcházel do Bedny učitel Doubrava.</p>
<p>“Příště trochu dříve, Klemente!” napomenul Lubora.</p>
<p>Luborovi to však bylo milejší, než kdyby byl přišel včas a</p>
<p>musel by čelit výsměšným pohledům i řečem těch, kdo ho viděli</p>
<p>včera při výprasku.</p>
<p>O první přestávce nevyšel z lavice a s nikým nepromluvil.</p>
<p>Připadal si jako psanec Řezina. Zvolna a nenápadně se při tom</p>
<p>přirovnání otočil dozadu, aby se na Řezinu podíval.</p>
<p>Ustrnul. Řezina se na něj upřeně díval. Jejich pohledy se na</p>
<p>okamžik střetly. V Řezinově zraku bylo něco výmluvného. To</p>
<p>nebyl jen náhodný lhostejný pohled. Byl v něm nějaký význam,</p>
<p>úmysl. Lubor se bleskem otočil, jako přistižený při něčem</p>
<p>špatném.</p>
<p>A na začátku druhé přestávky k němu pak Řezina přišel.</p>
<p>“Pojď na chvilku na chodbu!” sykl tlumeně na Lubora a hned se</p>
<p>vzdaloval ke dveřím.</p>
<p>Lubor za ním překvapeně pohlédl. Neměl ani čas mu něco</p>
<p>odpovědět nebo se ho na něco zeptat.</p>
<p>Zvedl se a šel za ním ze třídy.</p>
<p>Řezina se proplétal mezi hochy z nejrůznějších tříd</p>
<p>procházejícími se na chodbách, menší hoši před ním</p>
<p>ustupovali, větší se po něm pošklebovali.</p>
<p>Někteří kousali z</p>
<p>krajíců chleba zpola vytažených ze sáčků a tvářili se přitom</p>
<p>buď bezmyšlenkovitě nebo zase neobyčejné důležitě.</p>
<p>Lubor šel opatrně, aby nikdo nepozoroval, že jde za Řezinou,</p>
<p>psancem Bedny. Po včerejším výprasku by to byla druhá ostuda.</p>
<p>Řezina došel až za ohyb chodby, do slepé uličky. Okno z ní</p>
<p>vedlo na dvůr. Byli zde jen dva menší hoši z nižší třídy.</p>
<p>Odběhli pryč, když tam Řezina vešel.</p>
<p>“Co jsi chtěl?” nevlídně promluvil teď Lubor na Řezinu.</p>
<p>Řezina na něj hleděl omluvně a skoro prosebně.</p>
<p>“Nezlob se na mne, Klemente, že jsem tě sem zavolal!” pravil</p>
<p>po několika vteřinách trapného ticha. “Víš, já jsem ti chtěl</p>
<p>poděkovat za ten včerejšek. A odpusť mi, že jsi měl kvůli mně</p>
<p>takovou nepříjemnost!”</p>
<p>Zřejmé narážel zase na ten výprask od Draňáka, a Luborovi to vehnalo do tváře všechnu krev.</p>
<p>“Nemluv o tom!” řekl zhurta. “A nemusíš se nijak omlouvat! To</p>
<p>Je má věc!”</p>
<p>Řezina se nezdál být Luborovým příkrým tónem dotčený. Byl na něj ostatně zvyklý, jinak s ním beztoho nikdo nikdy nemluvil.</p>
<p>Hleděl teď na Lubora pořád ještě vděčně a skoro uctivě.</p><empty-line /><p>“Byl jsi ke mně moc hodný!” řekl potom ještě.</p>
<p>“Děkuju ti!”</p>
<p>Podal mu ruku a Lubor ji musel stisknout.</p>
<p>Nešlo to jinak.</p>
<p>Nemohl předstírat, že ruku nevidí. Být tak tvrdým přece jen</p>
<p>nedokázal. Stiskl podávanou ruku chabě a neochotně.</p>
<p>Řezinův hlas byl jímavý a pohled tak nešťastný, že ho bylo Luborovi zase na chvíli líto. Kdyby jen nebyl ten Řezina tak</p>
<p>protivný! A kdyby nevypadal tak strašně.</p>
<p>Ze záhybu chodby sem zazněl dupot.</p>
<p>Lubor od Řeziny skoro až odskočil. To by tak ještě scházelo,</p>
<p>aby ho zde někdo našel v rozhovoru s Řezinou!</p>
<p>Řezina to asi</p>
<p>postřehl. Bylo mu to vidět na tváři. Na rtech se mu objevil</p>
<p>ná-</p>
<p>dech bolestného a rozpačitého úsměvu, ale hned zmizel a</p>
<p>Řezi-na se zahleděl přes Lubora do chodby.</p>
<p>Z protilehlé chodby se tam vřítili Hron a Nosál. Smáli se,</p>
<p>protože je honil opičák Denk, který zase napodoboval</p>
<p>školníkův hlas a huhlal: “Bando zatracená, to nemůžete chodit po rukách, když vidíte</p>
<p>vydrhnutou chodbu?” Přitom držel v ruce plátěný sáček, nabitý papírem, a švihal jím oba hochy přes záda.</p>
<p>Ted se všichni zastavili a Nosál řekl: “Klemente, dej si</p>
<p>pozor, ať nenačichneš ztuchlinou!”</p>
<p>“Ale nech je - vždyť to jsou psanci!” dodal Hron.</p>
<p>Lubor beze slova odtud odešel, rychle a přitom naoko</p>
<p>lhostejně, aby dokázal, že mu do Řeziny nic není. Ale v</p>
<p>hloubi duše zuřil a pocítil k Řezinovi nenávist.</p>
<p>Jeho vinou -</p>
<p>jen proto, že ho sem do toho kouta zavolal, ho snad ted Bedna</p>
<p>dokonce bude také počítat za vyvržence, až se rozkřikne, že tu</p>
<p>s ním rozmlouval.</p>
<p>Hron a Nosál i s Denkem Lubora předběhli a několika chlapcům</p>
<p>tu novinku hned hlásali: Klementa viděli v rozhovoru s</p>
<p>Řezinou!</p><empty-line /><p>Naštěstí si jejich povídání zatím nikdo moc nevšímal.</p>
<p>Koupání v zimní plovárně Brzy po štafetě, která pro Bednu dopadla tak neslavně, slunné</p>
<p>podzimní dny ustaly a nadešlo období pošmourného a chladného počasí.</p>
<p>Hoši se na nezastavěných místech mezi domy při kopané či</p>
<p>házené nesvlékali do trenýrek. Bylo na to zima. Dalo se teď</p>
<p>docela dobře hrát v kabátě a kalhotách.</p>
<p>Dlouhé punčochy a</p>
<p>pump-ky přišly ke cti, krátké kalhoty byly uloženy do šatníků</p>
<p>k zimnímu spánku.</p>
<p>Také Levínova parta už přestala s koupáním v zálivu. Voda teď</p>
<p>byla po čertech studená. Nikomu se do ní nechtělo, ani</p>
<p>otužilý Levín nemínil ulovit rýmu.</p>
<p>Ale on ani jeho kamarádi nemusel litovat, že přišli o</p>
<p>koupání, protože škola se postarala o dobrou náhradu.</p>
<p>Vyjednala se správou Zimní plovárny, že jednotlivé třídy se za malý poplatek mohou koupat dvakrát týdně v jejím krytém</p>
<p>vytopeném bazéně, pod dohledem učitele tělocviku.</p>
<p>Některé třídy, zejména mladší, toho dobrodiní ani plně</p>
<p>nevyužily. Ale Bedna i Pekáč byly v Zimní plovárně pokaždé,</p>
<p>když byla té či oné třídě vyhrazena.</p><empty-line /><p>Pekáč, který měl dobrého tělocvikáře, dělal v bazénu</p>
<p>všelijaké pěkné zábavy: rozmanité hry ve vodě, legrace i</p>
<p>cvičení a učení se rozličným plaveckým stylům a všechno možné jiné. Ti, kteří neuměli plavat, naučili se tomu teď tady v</p>
<p>Zimní plovárně. Na koupání v ní se těšil v Pekáči každý.</p>
<p>Ale Bedna měla za tělocvikáře Havlíka a s tím nic neužila.</p>
<p>Havlík měl pořád jen strach, aby nikdo neuklouzl na mokrých</p>
<p>dlaždicích, aby nikdo nekřičel - a jak viděl dva nebo tři</p>
<p>hochy při nějaké vodní taškařici, už je rozháněl. Na provázku držel ostrou píšťalku a každou chvíli na ni pískal, aby byli</p>
<p>hoši tišeji.</p>
<p>Chlapci z Bedny užívali svých dvou hodin koupání každý</p>
<p>samostatně. Odvážlivci skákali o překot do bazénu z vysokých</p>
<p>skákacích můstků a po hlavě, méně odvážní se vrhali do vody</p>
<p>jen z obruby bazénu, vystupující nad hladinou asi půl metru, a</p>
<p>jen nohama napřed.</p>
<p>Obtloustlý Trmal podnikal vytrvalostní plavbu po celém obvodu</p>
<p>plovárny a obeplul ji někdy i pětkrát za sebou bez odpočinku.</p>
<p>Hoši o něm říkali, že ho nese sádlo.</p>
<p>Vždycky se našlo několik hochů, kteří si na chodníčku po všech</p><empty-line /><p>Čtyřech stranách koupaliště hráli na babu.</p>
<p>Honili se</p>
<p>vzájemně, vráželi do ostatních a skákali bez rozmyšlení do</p>
<p>vody, když jim “baba” - ztracená v chumlu ostatních</p>
<p>nehrajících hochů - náhle nadběhla z druhé strany.</p>
<p>Hra se odbývala jen za Havlíkovými zády.</p>
<p>Jakmile se Havlík</p>
<p>otočil a díval, rozběhlí hoši zpomalovali běh a tvářili se</p>
<p>nevinně a nenápadně. Havlík - to bylo zpestření hry, dělalo ji nebezpečnou, napínavou. Občas některý chlapec při běhu -</p>
<p>obyčejně v zatáčce - také uklouzl a uhodil se do kolena.</p>
<p>Draňák a Krošek měli zábavy ještě nebezpečnější a pro druhé nepříjemnější. Vráželi náhle a prudce do nic netušících hochů,</p>
<p>kteří stáli či šli nevšímavě po obrubě bazénu.</p>
<p>t</p>
<p>Málokterý hoch spadl do hluboké vody tak šťastně, aby se</p>
<p>pořádně nenapil. Někteří z postižených slibovali Draňákovi a I Kroškovi odplatu, jiní se na to dívali jako na špatný vtip</p>
<p>nebol ten případ odbyli nadávkou.</p>
<p>f</p>
<p>Chlapci, kteří neuměli plavat, se krčili a bezmocně plácali v</p>
<p>mělké části koupaliště, vyhrazené pro neplavce. Ti by se na chodníčky u obruby bazénu neodvážili za živý svět. Nebyli</p>
<p>jistí před Kroškem a Draňákem. Tahle dvojice si nevybírala.</p>
<p>Oba si! říkali hrdě “plovárenská policie”.</p>
<p>A “plovárenská policie” byla postrachem všech, kteří byli</p>
<p>slabší než její dva divocí představitelé.</p>
<p>Opičák Denk se svým nevzhledným tělem byl tady víc než kde</p>
<p>jinde terčem peprných, ale přátelsky myšlených vtipů. Jeho protáhlé ruce, sahající až skoro ke kolenům, a pokřivené tenké</p>
<p>nohy - a vůbec ošklivost celého těla v plavkách ještě víc</p>
<p>vynikly, než když byl v šatech. I Řezina, když teď neměl na</p>
<p>sobě ty nemožné a ztuchlinou páchnoucí hadry, vypadal lip než on.</p>
<p>Ale Denkova lhostejná, a tím pro něho šťastná povaha</p>
<p>způsobovala, že si z toho nic nedělal. Denk se smál s těmi,</p>
<p>kteří na něj vyráběli vtipy, a bez závisti hleděl na zdravá a</p>
<p>urostlá těla většiny hochů.</p>
<p>Ekrt se nezapřel ani tady se svými odpornými myšlenkami a</p>
<p>nápady. Už mu nestačila jen neslušná slova, musel se tím</p>
<p>zabývat i v činech.</p>
<p>Havlík nic nevěděl. Takové věci hoši neradi žalovali.</p>
<p>Nevěděli, jak by to řekli.</p>
<p>Lubor si už častokrát myslel, jak je ve skutečnosti s nimi -s hochy - všechno docela jiné, než jak o tom mluví a píšou</p>
<p>dospělí lidé.</p>
<p>Proč o mládeži nenapsal ještě nikdo upřímně a bez zastírání</p>
<p>žádnou knihu? Spisovatelé píšou vždy jen o hodných chlapcích,</p>
<p>zářivě ušlechtilých. Ale kde jsou takoví chlapci ve</p>
<p>skutečnosti? Jsou skoro tak vzácní jako zlaté zrnko v hromadě</p>
<p>říčního písku.</p>
<p>Pravda, spisovatelé se zmiňují také o chlapcích zlých, ale to jsou zase jen takoví čítankoví uličníci, kteří rozbíjejí okna,</p>
<p>ne-</p>
<p>É</p>
<p>myjí se a chodí roztrhaní. Ale proč se nepíše o chlapcích,</p>
<p>jací skutečně jsou? Snad proto, že možná žádný z dospělých</p>
<p>hochy pořádně nezná.</p>
<p>Proč nikdo nepíše o takových násilnických Draňácích,</p>
<p>nemravných Ekrtech, potměšilých Bacínech a o všech jim</p>
<p>podobných, kteří jsou v Bedně a vůbec v každé třídě?</p>
<p>Splacený dluh</p>
<p>Při jednom koupání v Zimní plovárně s Bednou - bylo to v</p>
<p>sobotu odpoledne - se Luborovi přihodila ošklivá nehoda.</p>
<p>Vůbec celé to odpoledne provázela Lubora jen samá smůla.</p><empty-line /><p>Nejdřív uklouzl na mokrých dlaždicích, když trochu rychleji</p>
<p>zatáčel na rohu bazénu, a uhodil se velmi bolestivě do</p>
<p>kolena. Až mu z toho vyskočily samy a nechtěně slzy. Ještě</p>
<p>štěstí, že to nikdo nezpozoroval. Říkalo by se o něm, že je</p>
<p>rozbrečený.</p>
<p>Pak mu jedničkáři Frejka a Kalčík přirazili ruku mezi prudce</p>
<p>přibouchnuté dveře. Lubor měl sedřenou kůži na hřbetu ruky a</p>
<p>celá mu trochu otekla. U plavčíka si zranění potřel jodovou</p>
<p>tinkturou, a když mu zaschla, šel do vody.</p>
<p>Mrzutě přeplaval asi dvakrát bazén po šířce.</p>
<p>A pak se mu stalo to třetí, nejhorší! Plaval právě někde v</p>
<p>místech, kde byly skákací můstky. Pravda -</p>
<p>neměl se tam tak</p>
<p>bezstarostně pohybovat, ale skokan se měl také podívat, než z</p>
<p>nejvyššího můstku skočil, není-li pod ním někdo ve vodě!</p>
<p>Bylo to strašné!</p>
<p>Chalupa skočil po nohou z můstku rovnou na Lubora. Udeřil ho</p>
<p>silně nohama do hlavy i do zad a potopil ho -</p>
<p>nepřipraveného</p>
<p>a bolestí omámeného - hluboko pod vodu.</p>
<p>Lubor byl dobrý plavec, ale za těchto okolností mu plavecké</p>
<p>umění nic nepomohlo.</p>
<p>Zalykal se a začal se topit. Nemohl se za živý svět dostat nad</p>
<p>vodu. Byl tváří v tvář zelené vodní smrti.</p>
<p>Snad to trvalo jen několik vteřin, ale Luborovi se zdálo, že</p>
<p>mu prasknou plíce. Polkl několik doušků odporné vody čpící</p>
<p>chlórem a v hlavě se mu počalo všechno napínat. Voda byla</p>
<p>tady dole, v hlubinách koupaliště, ledově studená.</p>
<p>Jako v mátohách ho ještě napadlo, jestli někdo tam nahoře</p>
<p>přece viděl, co se stalo. Jde tady o jeho život!</p>
<p>Proboha,</p>
<p>pomozte někdo!</p>
<p>Pohyby jeho rukou se zrychlily, aniž si to uvědomil. V hlavě</p>
<p>mu hučelo.</p>
<p>Při svém šíleném víření rukama na cosi narazil a to cosi hoj uchopilo podivně za krk a vyneslo ke hladině.</p>
<p>Voda se</p>
<p>rozsvčtli-i la, do Luborova mozku vnikla představa</p>
<p>rozsvícených žárovek! nad bazénem.</p>
<p>Oslepený ještě pálivou vodu, smáčenými řasami Lubor spatřil</p>
<p>vedle sebe Řezinu, který ho pořád ještě držel jednou rukou a</p>
<p>táhl k okraji koupaliště. Tak to byl tedy Řezina, kdo ho z</p>
<p>toho dostal!</p>
<p>Lubor se silně rozkašlal a zvracel hleny s vodou. Žaludek se</p>
<p>mu zvedl a v hlavě mu hučelo. Ještě nikdy mu nebylo tak zle!</p>
<p>Dotápal k obrubě bazénu a za silné Řezinovy pomoci se dostal</p><empty-line /><p>z vody na dlaždice.</p>
<p>Zvracení neustávalo. Chalupa se protivně smál, ale Lubor to</p>
<p>neviděl. Učitel Havlík byl někde na opačném konci plovárny a</p>
<p>nepozoroval, co se zde přihodilo.</p>
<p>“Tak co - jak je?” zeptal se Řezina. Jeho hlas zněl Luborovi</p>
<p>jako z velké dálky. Měl uši plné vody. Později bude skákat na</p>
<p>jedné noze a voda vyteče. To se přece dělá.</p>
<p>Teď ale nemůže -je</p>
<p>mu tak hrozně špatně - žaludek by to skákání nesnesl. Nemůže</p>
<p>se skoro ani pohnout. Raději nechá vodu v hlavě hučet a tlačit</p>
<p>- to se už vydrží!</p>
<p>Kam ho to jen Řezina vede? Co chce dělat?</p>
<p>Aha - tady je</p>
<p>lavička! Dovedl ho k lavičce! Lubor na ni klesá jako podťatý.</p>
<p>Jeho síly jsou u konce.</p>
<p>A zase to zvracení vody, strašlivé dávení.</p>
<p>Lubor má dojem, že</p>
<p>mu ústy půjdou ven i vnitřnosti. Někteří hoši ho pozorují a</p>
<p>odvracejí se s odporem. Inu - hezké divadlo to není, pravda!</p>
<p>Řezina však trpělivě drží Lubora nachýleného vpřed, aby</p>
<p>ne-přepadl z lavice, a nijak se nedá odstrašit tím ošklivým</p>
<p>pohledem.</p>
<p>S Luborem se všechno točí a celé své okolí vnímá jen nejasně,</p>
<p>jako ve snu.</p>
<p>Někdo stojí před ním a Lubor slyší, že mu říká:</p>
<p>“Měl bys jít domů, Klemente, dnes už tu nic neužiješ!”</p>
<p>Je to mírně domlouvavý, příjemný hlas Fankův.</p>
<p>“Já nevím — já asi půjdu -” hovoří namáhavě a v hlavě mu při</p>
<p>těch slovech vlastní hlas zvučí jako zvon.</p>
<p>Lubor se snaží vypadat před Fankem aspoň trochu důstojně, ale</p>
<p>nedaří se mu to.</p>
<p>“Počkal bys tady chvilku u něj?” mluví zase Řezina. A zřejmě</p>
<p>to patří Fankovi, protože ten odpovídá: “Samozřejmě!”</p>
<p>Řezina kamsi odbíhá. Lubor cítí, že Fanek usedá na jeho místo.</p>
<p>Je mu vděčný za tu pozornost, ale přivádí ho to do hrozných</p>
<p>rozpaků. Před Řezinou si ze svého zvracení nic nedělal, ale s</p>
<p>Fankem je to něco jiného!</p>
<p>“Řezina hned přijde!” konejšivě hovoří Fanek a jeho tón</p>
<p>Luborovi připadá jako hlas maminky, když chlácholí děcko,</p>
<p>volající po někom, kdo mu odešel. “Běžel pro něco do</p>
<p>automatu!”</p>
<p>Byla to pravda - u všech čertů! Řezina si doběhl do šatny pro</p>
<p>peníze, oblékl se trochu a utíkal do jídelny v prvním patře</p>
<p>pro horkou černou kávu.</p>
<p>Udělala Luborovi dobře. Vzpamatoval se a žaludek se mu</p>
<p>uklidnil. Fanek zase odešel, ale Řezina zde zůstal.</p>
<p>Potom se ozval jakýsi hřmot a po levé tváři od ucha stékalo</p>
<p>Luborovi cosi teplého. To mu vytekla voda z levého ucha a hluk</p>
<p>z koupaliště se zdál najednou neobyčejně silný.</p>
<p>Teď sem zamířil Havlík. “Copak se tady stalo?” zeptal se, když viděl šálek s černou kávou v Luborově ruce.</p>
<p>“Někdo na něj skočil z můstku!” vysvětloval Řezina.</p>
<p>Neprozradil, že to byl Chalupa. “Už je to ale v pořádku!”</p>
<p>“Doved ho raději domů!” řekl Havlík. “Třeba by mohl na ulici</p>
<p>omdlít!”</p>
<p>Lubor dopil kávu. “Já ti to pak zaplatím!”</p>
<p>pravil Řezinovi.</p>
<p>“Mám peníze v šatech!”</p>
<p>Řezina se beze slova trochu zasmál.</p>
<p>Ostatní</p>
<p>hoši</p>
<p>zpozorovali</p>
<p>Řezinovo</p>
<p>samaritánství. Začaly létat vtipy na Lubora i na něj.</p>
<p>“Vidíte, my to už s Hronem a Denkem říkali tenkrát, že jsme</p>
<p>Klementa s Řezinou viděli mluvit!” chlubně vykřikoval Nosál v</p>
<p>hloučku chlapců na druhé straně bazénu.</p>
<p>“Tady to máte! Je to</p>
<p>pravda!”</p>
<p>Jako kdyby to byla nějaká hanba s Řezinou promluvit nebo</p>
<p>dokonce z jeho rukou přijmout pomoc!</p>
<p>Lubor se šel obléknout a Řezina mu pomáhal a sám se také</p>
<p>oblékal.</p>
<p>“Zůstaň klidně tady!” mluvil namáhavě Lubor, “dojdu domů sám!</p>
<p>Nepotřebuju přece s sebou nikoho!”</p>
<p>Avšak Řezina se nedal odradit. “Nevíš, jak ti bude za</p>
<p>chvíli…” povídal.</p>
<p>“Třeba ti přijde zase znova špatně, někde na ulici se zamotáš</p>
<p>- - a pak to bude dobré, když s tebou někdo bude!”</p>
<p>Lubor měl hlavně strach, aby ostatní neviděli, že ho Řezina</p>
<p>tak obskakuje a dokonce že s ním půjde domů.</p>
<p>To bude zase</p>
<p>vtipů a řečí! Už bylo dost na tom, že ho viděli s Řezinou</p>
<p>tehdy ve škole na chodbě! Ještě teď k tomu tohle!</p><empty-line /><p>A tak šel Řezina s Luborem domů, třebaže tím přišel o</p>
<p>zaplacené koupání. Vytratili se spolu, zdánlivě nenápadně,</p>
<p>ale tajně sledovaní očima mnohých chlapců.</p>
<p>Čírek, klepař</p>
<p>Bedny, byl jako na koni!</p>
<p>Lubor je udivený Řezinou Čerstvý vzduch Luborovi velmi prospěl.</p>
<p>Žaludek už dělal</p>
<p>dobrotu a jen chvílemi Lubor ucítil chuť chlórované vody.</p>
<p>Zalehlé druhé ucho už také povolilo - ještě při oblékání - a</p>
<p>tak už byl vlastně docela v pořádku.</p>
<p>Ostýchal se to však skoro Řezinovi říct, aby ho nemrzelo, že</p>
<p>se vzdal pro něj - pro Lubora - svého koupání zbytečně. Řekl</p>
<p>mu jen s přízvukem politování: “Kvůli mně jdeš tak brzo z koupání! Vždyť je to škoda!” “Žádná</p>
<p>škoda to není!” pravil Řezina slavnostně.</p>
<p>“Jsem rád, že ti</p>
<p>můžu splatit nějak svůj dluh!”</p>
<p>“Dluh?” divil se na oko Lubor, ač věděl, nač Řezina naráží.</p>
<p>“Ano! Copak se už nepamatuješ? Tenkrát, jak ses mne zastal</p>
<p>proti Draňákovi — to nebylo nic? Ještě nikdo a nikdy mi</p>
<p>neprokázal takovou přátelskou službu, jako tehdy ty mně!”</p>
<p>Pak šli mlčky vedle sebe několik minut, až se zastavili u</p>
<p>knihkupeckého výkladu. Tady zase promluvili.</p>
<p>“Čteš hodně?” zeptal se Řezina.</p>
<p>“A jak!” vyrazil ze sebe nadšeně Lubor a v očích mu zasvitlo.</p>
<p>Jeho, který ležel v knihách od rána do večera, se ptát, zdali</p>
<p>čte!</p>
<p>“Podívej - nová trentovka!” ukazoval Řezina na knihu s</p>
<p>lákavou obálkou. Byli na ní jezdci na koních, doprovázející</p>
<p>vystě-hovalecké vozy.</p>
<p>“Ty čteš taky Trenta?” zeptal se nadšeně Lubor.</p>
<p>Trent, důstojný nástupce slavného Karla Maye, byl oblíbený</p>
<p>autor některých chlapců. Jeho knihy hovořily vždy jen o tom,</p>
<p>co se těm hochům líbjlo a co vyhovovalo jejich představám,</p><empty-line /><p>úměrným věku. Nepsalo se v nich o žádných zamilovaných, ani</p>
<p>se v nich neřešily problémy, pro které hoši ještě neměli</p>
<p>pochopení. Trent předkládal svým čtenářům příběhy z dalekých</p>
<p>pustin, naplněné činností silných mužů a jejich synů. Ale</p>
<p>nejen to. Dovedl popsat západ slunce nad prérií tak barvitě a</p>
<p>náladově, že hoši chodili v podvečer za město na travnaté</p>
<p>pláně a naučili se obdivovat hru světel na barevném nebi.</p>
<p>Začínali si všímat krásy krajiny, neboť o té se Trent zmiňoval</p>
<p>snad v každé kapitole všech svých knih.</p>
<p>Když se ploužila ranní mlha mezi stromy nebo večerní páry</p>
<p>stoupaly z řeky, vybíhali tábořící hoši ze stanů na pokraji</p>
<p>lesů a vod a volali: “Podívejte - - to je jako v trentovkách!!”</p>
<p>Když pak odcházeli ze svých tábořišť, nenechávali na nich už rozbité láhve, hromady papírů, plechovky od konzerv a</p>
<p>vypálené kruhy v trávě po táborovém ohni, ale vše pečlivě</p>
<p>uklidili, stopy zahladili. Neboť i Trentovi hrdinové,</p>
<p>zálesáci, tak v jeho knihách činili!</p>
<p>Trentovy knihy však dokázaly ještě víc! Hoši se snažili</p>
<p>napodobit ty tvrdé příkladné muže z trentovek i v jejich</p>
<p>jednání. Zvykali si nelhat. Každý čtenář trentovek se snažil,</p>
<p>aby</p>
<p>si</p>
<p>získal</p>
<p>tak</p>
<p>silnou</p>
<p>pověst</p>
<p>pravdomluvného člověka, jakou měl u Trenta</p>
<p>ústřední hrdina, objevující se téměř v každé jeho knize.</p>
<p>Po celých krajích, od Velkého jezera až k Západním močálům a</p>
<p>na druhou stranu přes Dobytčí pláně až k Červeným skalám toho</p>
<p>báječného člověka lidé znali, půjčovali mu koně, peníze a</p>
<p>pokrývky jen na pouhé slovo a nebáli se, že o ně přijdou.</p>
<p>Neboť jeho slovo platilo jako smlouva s deseti pečetěmi a</p>
<p>deseti podpisy důvěryhodných svědků! Nikdy žádného poctivého</p>
<p>člověka neobelhal, byl vždy na té straně, kde bylo právo.</p>
<p>A čtenářům trentovek ten chlapík tak učaroval, že by raději</p>
<p>ztratili všechno, než aby o nich někdo mohl říct, že jsou</p>
<p>nepoctiví, špatní.</p>
<p>A ta krásná vzrušující dobrodružství, o kterých Trent ve svých</p>
<p>knihách vyprávěl! Zápasy silných dobrých chlapíků s</p>
<p>nepoctivými chvastouny, honby na zloděje dobytka, závody na</p>
<p>koních, pátrání a výzkumy v neprobádaných skalách, roklích a</p>
<p>lesích, potírání zla stůj co stůj - - a nad tím vším dával</p>
<p>Trent vonět trávě prérie, letět barevným oblakům, hučet vodám</p>
<p>a šumět nekonečným lesům. Byla to krása, která čtenáře</p>
<p>uchvacovala a zkrásnila jejich mysl.</p>
<p>Někteří dospělí lidé, kteří si mysleli, že mládeži rozumějí,</p>
<p>neviděli rádi zájem chlapců o Trentovy knihy.</p>
<p>Psali proti</p>
<p>těmto knihám v novinách přezíravé nebo dokonce i prudce</p>
<p>odmítavé články a zlobili se, že dnes hoši už nečtou knihy,</p>
<p>které čítávali jejich otcové - ale které už naprosto</p>
<p>nevyhovovaly zájmům chlapců dneška.</p>
<p>Poukazovali na nedostatek literární hodnoty “trentovek”, ale protože byli příliš</p>
<p>pohodlní a příliš kožení na to, aby pozorovali delší dobu a</p>
<p>podrobně vliv té četby na hochy, ušlo jim docela, že</p>
<p>trentovky učily hochy žhavé lásce k pravdě, k mužnosti, a že</p>
<p>jim svým líčením krásné přírody vštěpovaly do srdce i prvky</p>
<p>krásy.</p>
<p>A tohle vše bylo přednější, důležitější než to, co žádali ti</p>
<p>někteří dospělí karatelé, aby kniha hochům dávala.</p>
<p>A tak se Trentovy spisy četly dál a byly snad svým čtenářům o</p>
<p>to přezírání i pronásledování ještě milejší.</p>
<p>Také Lubora teď u knihkupeckého výkladu nadchlo, když našel v Řezinovi vyznavače Trenta.</p>
<p>“Mám skoro všechny, které vyšly!” pravil Řezina hrdě Lubo-</p><empty-line /><p>rovi. “A dokonce v původních deskách!</p>
<p>Některé mám zatím jen v sešitech, ale dám si je svázat, až budu zase mít několik korun</p>
<p>pohromadě. A ve všech jsou Florianovy kresby.</p>
<p>“Ty sbíráš Florianovy kresby?” vyjekl Lubor nadšeně. Florian</p>
<p>byl jeho oblíbený ilustrátor knih pro mládež -</p>
<p>ostatní hoši si</p>
<p>zpravidla malířů příliš nevšímali. Lubor měl spousty jeho</p>
<p>ilustrací v knihách i jen vystřižených z rozličných</p>
<p>obrázkových časopisů a prospektů. Doma se v nich pořád</p>
<p>přehraboval, studoval techniku kresby, obkresloval některé</p>
<p>figury i krajiny a byl kdykoliv ochoten třeba půl dne o</p>
<p>Florianovi hovořit s tím, komu sety kresby líbily také tak</p>
<p>jako jemu. Čím mu byl Trent mezi spisovateli, tím mu byl</p>
<p>Florian mezi ilustrátory.</p>
<p>“To víš, že sbírám!” řekl teď Řezina s přízvukem</p>
<p>samozřejmosti v hlase. “Není lepšího malíře pro naše knihy</p>
<p>nad něj!” Na slovo “naše” položil při vyslovení zvláštní</p>
<p>důraz, jako by tím chtěl říct, že knihy, které čte on a Lubor,</p>
<p>jsou jiné a výjimečné proti těm, které doporučují Trentovi</p>
<p>odpůrci</p>
<p>Chvíli o Florianovi nadšeně hovořili, až pak Lubora napadla</p>
<p>ještě jedna otázka: “Snad máš i Požár lesní farmy - ne? Říkal</p>
<p>jsi přece, že máš skoro všechny trentovky!”</p>
<p>Byla to nejvzácnější a prý i nejkrásnější trentovka vůbec!</p>
<p>Lubor ji ještě nečetl, u žádného z hochů ji nemohl sehnat a</p>
<p>také v městské knihově ji neměli!</p>
<p>Řezina jen hrdě přisvědčil: “Mám - - a chovám ji jako oko v</p>
<p>hlavě. Staněk mi za ni dával tři jiné knížky - a nevyměnil</p>
<p>jsem mu ji!”</p>
<p>“A prosím tě - Řezino — podívej se - já bych ti s ní nic</p>
<p>neudělal - - půjčil bys mi ji?” Z Lubora lezla ta prosba</p>
<p>těžce. Bylo mu především nepříjemné žádat právě Řezinu o něco,</p>
<p>zavazovat se mu snad ještě víc — a pak — žádat zrovna takovou</p>
<p>věc, jakou je výpůjčka vzácné knihy!</p>
<p>Řezina ale podivně rychle a ochotně souhlasil.</p>
<p>“Půjčím ti ji!” řekl dobrácky a srdečně.</p>
<p>“Nikomu jinému bych</p>
<p>ji nepůjčil, to ti řeknu rovnou, ale tobě ano!</p>
<p>Tobě ji</p>
<p>půjčím!”</p>
<p>Lubor pocítil při těch slovech zvláštní pocit jakési hrdosti a</p>
<p>povýšenosti. Takhle hravě vítězil Fanek u všech hochů, jako</p>
<p>tady teď on u ošklivce Řeziny.</p>
<p>Na návštěvě u Řeziny</p>
<p>Odlepili se od výkladní skříně a pokračovali v cestě. Změnili</p>
<p>však trochu směr, protože Lubor k Řezinovi pro Požár lesní</p>
<p>farmy hned ještě půjde!</p>
<p>Nyní už hovořili jen a jen o knihách a o malířích, kteří je</p>
<p>ilustrují. Lubor byl ve svém živlu a také Řezina se tvářil</p>
<p>nadšeně.</p>
<p>A Lubor si mezi řečí - vždy jen tak bleskem -</p>
<p>uvědomil, jaký</p>
<p>je tady Rezina docela jiný než v Bedně. Tam opovrhovaný, všem</p>
<p>protivný, zde docela snesitelný, vážně hovořící uklidňujícím</p>
<p>hlasem dospělého člověka. Podivný chlapík!</p>
<p>Zastavili se u vysokého černého domu v úzké ulici.</p>
<p>“Tak tady bydlím…” řekl Řezina a pak ještě dodal trochu</p>
<p>rozpačitě: “Nesmíš se leknout - - víš, my máme takový ošklivý</p>
<p>byt!”</p>
<p>“Vždyť já počkám venku,” pomáhal mu z rozpaků Lubor. Stejně nechodil nikdy rád do cizích bytů na návštěvy.</p>
<p>“Ale já jsem ti chtěl ukázat své knížky… když už jsi tady!”</p>
<p>To Luborovi dodalo. Za knížkami by byl šel snad až na konec</p>
<p>světa. Vstoupil za Řezinou do tmavé chodby.</p>
<p>Podivný pach, v</p>
<p>každém domě jiný, ho objal.</p>
<p>Řezina šel pořád napřed a vedl Lubora po schodech někam dolů,</p>
<p>jako do sklepa. Skutečně zde bylo sklep cítit.</p>
<p>Smíšenina</p><empty-line /><p>zápachů země, vlhka, zdiva, brambor a prachu.</p>
<p>Pak prošli nějakou úplně tmavou chodbou a Řezina zaklepal na</p>
<p>nějaké tušené dveře.</p>
<p>Otevřely se a Luborovi se zjevila podivná místnost, s oknem v</p>
<p>úrovni dlažby dvora. Bylo zde přítmí, a Luborovi chvíli</p>
<p>trvalo, než si na věčné šero jeho oči zvykly.</p>
<p>Nějaká žena stála u dveří, kde byla také kamna, a pravila:</p>
<p>“Ty jdeš nějak brzo z koupání, Vojto!”</p>
<p>“Vedu si tady návštěvu, maminko,” pravil Řezina. “Kamaráda ze</p>
<p>školy! Jmenuje se Klement.”</p>
<p>Lubor řekl plaše: “Dobrý den,” a vklouzl za Řezinou do</p><empty-line /><p>místnosti.</p>
<p>Všechno se s ním točilo. Místnost byla nízká a tmavá. Její zdi</p>
<p>byly prosáklé vlhkostí až ke stropu. Také vzduch byl vlhký,</p>
<p>a Lubor zde cítil ten zápach, vycházející v Bedně z Řezinova</p>
<p>obleku i ze všech jeho věcí. Teď už Lubor chápal jeho důvod!</p>
<p>Byla to vlhkost, plíseň, pocházející z naprosto nezdravého a</p>
<p>nevhodného bytu.</p>
<p>Lubor si sedl na židli. Byla studená a lepkavá.</p>
<p>Když za chvíli</p>
<p>zase vstal, cítil, jak látka kalhot přilnula k sedadlu.</p>
<p>Podlaha vypadala jako nedávno namočená a u zdí se prkna</p>
<p>třepila.</p>
<p>Okno bylo zpocené. Jediným dojmem suchého místa působila</p>
<p>kamna, ve kterých svítil oheň.</p>
<p>“Klementovi přišlo při koupání špatně —”</p>
<p>vykládal Řezina matce - “a tak jsem s ním šel domů - no a po cestě už se mu udělalo</p>
<p>zase dobře - proto mu jdu ukázat své knížky!”</p>
<p>Řezinova maminka pořád něco kutila u kamen.</p>
<p>Řezina pak u okna otevřel skříň s dveřmi zborcenými vlhkem, a</p>
<p>Luborovi se až zatajil dech z toho, co uviděl.</p>
<p>Ve skříni byly všechny přihrádky zaplněné pečlivě a všelijak</p>
<p>složenými knihami nejrůznějších velikostí.</p>
<p>Některé byly vázané</p>
<p>v pestrých deskách, jiné teprve na svázání čekaly.</p>
<p>Jedno oddělení zabíraly Trentovy romány.</p>
<p>Mnohé z nich byly</p>
<p>dosud v sešitech, jak vycházely na pokračování. Většina jich v knihkupectvích už nebyla k dostání a bylo marné je někde</p>
<p>shánět.</p>
<p>A oba hoši je brali do rukou, prohlíželi je, četli z nich</p>
<p>úryvky a obdivovali Florianovy obrazy v nich.</p>
<p>Lubor zapomněl na celé okolí, ve kterém byl.</p>
<p>Už necítil</p>
<p>vlhkost, ani pach plísně, už se mu Řezina nezdál tak nemožným</p>
<p>a protivným ošklivcem.</p>
<p>“Tadyhle je ta Farma!” pravil potom Řezina a podal Luborovi</p><empty-line /><p>vázanou knihu, pro kterou sem Lubor vlastně přišel.</p>
<p>Přijal ji dychtivě a prohlíželi spolu její obrázky.</p>
<p>“Tu přečteš ještě dnes večer!” řekl určitě Řezina. “Tu nedáš z</p>
<p>ruky, dokud ji nedočteš - uvidíš!”</p>
<p>Lubor obracel její listy co nejopatrněji a držel knihu šetrně,</p>
<p>jen aby Řezinovi dokázal, jak umí s knihami zacházet a že se</p>
<p>jeho trentovce u něj nic nestane.</p>
<p>Prohlédli pak ještě řadu knih - ale ne všechny -</p>
<p>až Lubor</p>
<p>cítil, že jeho návštěva zde už příliš dlouho trvá.</p>
<p>Řezina zavřel tedy skříň, dal Luborovi půjčenou knihu do</p>
<p>papíru a šel ho doprovodit z bytu až ke schodům vedoucím</p>
<p>nahoru do chodby.</p>
<p>“Mohl by ses v té tmě ještě přerazit!” řekl přitom Luborovi s</p>
<p>nádechem smíchu, “a to by byla škoda!” Podal mu ruku a Lubor</p>
<p>ji zmateně stiskl. Nikdy dříve žádnému z chlapců v Bedně ruku</p>
<p>nepodával. Nebylo to tam zvykem.</p>
<p>Ale nepřemýšlel dlouho o tom a pospíchal rychle domů. Nemohl</p>
<p>se už dočkat, až se ponoří do příběhů Mistra Trenta, které mu</p>
<p>tak učarovávaly…</p>
<p>Mstitel slabých</p>
<p>Sobotní večer a deštivá podzimní neděle uplynuly. Požár lesní farmy byl dočten a kouzlo, kterým Řezina na Lubora chvilkově</p>
<p>zapůsobil svými knihami a objevenými společnými zájmy,</p>
<p>vybledlo.</p>
<p>V pondělí Lubor přinesl Řezinovi knihu do Bedny.</p>
<p>Řezina měl zase zrovna svůj nešťastný den.</p>
<p>Hoši na něj byli</p>
<p>jako sršňové a Draňák mu umazal límec u košile inkoustem.</p>
<p>Řezina zuřil a ve svém bezmocném vzteku vypadal odpudivě.</p>
<p>Pišvejc-Básnidlo složil na jeho hněvivý pohled celou básničku</p>
<p>a každý si ji opisoval. Tak byla podařená a legrační.</p>
<p>Luborovi Řezina už nepřipadal tak zvláštní a jiný jako v</p>
<p>sobotu, když byli spolu u jeho skříně a knih.</p>
<p>Skoro až</p>
<p>litoval, že u něj byl a knihu že si vypůjčoval.</p>
<p>Ještě se to</p>
<p>Bedna může dovědět a pak tady nevydrží.</p>
<p>Panečku - takový</p>
<p>klepař Čí rek - ten by to rozmázl - jedna radost!</p>
<p>Když Lubor Řezinovi v novinách zabalenou knihu o přestávce</p>
<p>tajně odevzdával, upnuly se na něj Řezinovy oči tak nějak</p>
<p>prosebně, jako na svou záchranu.</p>
<p>Snad čekal, že s ním Lubor - jako jediný z celé Bedny - aspoň</p>
<p>na chvilku pohovoří. Ale jak by se to mohl Lubor před zraky</p>
<p>celé Bedny odvážit? A ostatně - neměl k tomu ani valné chuti.</p>
<p>“Děkuju ti za půjčení!” zašeptal jen spěšně.</p>
<p>Podsunul mu</p>
<p>trentovku pod sešit, aby nikdo nezpozoroval, že mu něco vrací,</p>
<p>a dodal pak ještě: “Bylo to báječné! A Florian tam má ohromné</p>
<p>věci!”</p>
<p>Řezina chtěl na to něco říct, ale Lubor se už otočil na</p>
<p>podpatku a skoro prchal od Řezinovy lavice, jen aby ho nikdo</p>
<p>u toho psaneckého místa neviděl.</p>
<p>Řezina za ním pohlédl s pootevřenými rty a pak zvolna sklonil</p>
<p>hlavu k nějakému psaní a jen rukou si přejížděl neklidně po čele. Kdyby byl Lubor věděl, co mu chtěl povědět, co má tady s sebou!</p>
<p>Hodiny a minuty vyučování i přestávek míjely.</p>
<p>V poslední hodině - i po ní - zažil pak Lubor tři příhody, z</p>
<p>nichž jedna ho příjemně pobavila, druhá vydráždila až skoro k zbláznění a třetí překvapila.</p>
<p>První z nich - příjemnou - bylo Havlíkovo zkoušení Fanka.</p>
<p>Fanek se nikdy nijak zvlášť doma neučil, a přece vždy všechno</p>
<p>uměl a odpovídal na vše hladce a bez dlouhého otálení. Jeho zkoušení vždy sledovala celá Bedna s napětím.</p>
<p>Byl to skoro</p>
<p>jakýsi tajný souboj učitele s žákem.</p>
<p>Havlík kladl otázku za otázkou, s nedůvěřivým výrazem ve tváři, jako kdyby chtěl říct: “No tohle ale opravdu nebudeš</p><empty-line /><p>vědět!” A po vyslovení každé otázky se celá Bedna upjala na</p>
<p>Fanka. Ten stál klidně, vzpřímeně, jeho jasné oči hleděly bez</p>
<p>zmatku a bez obav na Havlíka, a pak zvolna správně odpovídal.</p>
<p>Po odpovědi se vždycky ozval šum vzrušení. A když Havlík</p>
<p>ukončil svůj “výslech”, jak tomu hoši při Fankově zkoušení</p>
<p>říkali, všichni hoši se na Fanka vítězoslavně smáli, jako by</p>
<p>to byli oni, kteří ten otázkový souboj právě před chvílí</p>
<p>vyhráli.</p>
<p>Druhá událost se sběhla těsně po skončení vyučování. Havlík</p>
<p>vycházel ze třídy a za ním se strkali a tlačili hoši, dychtiví</p>
<p>co nejrychleji vyběhnout ze dveří.</p>
<p>Do toho klubka se rozběhl Krošek, ten silný divoký chlapík, a</p>
<p>prudce do chlapců vskočil.</p>
<p>Někteří hoši pod tím mocným náporem Kroškova silného těla bolestně vykřikli - a zavřená polovina dveří se prudce</p>
<p>otevřela do chodby.</p>
<p>Havlík se vrátil a tvářil se velmi hněvivě.</p>
<p>“Kdo to už zase</p>
<p>byl?” zvolal. “Co tó tady mezi sebou máte za skotáka?”</p>
<p>V hloučku poplašených chlapců spatřil Kroškův provinilý</p>
<p>obličej. “To jsi byl ty, Krošku, viď?” zeptal se.</p>
<p>“Prosím, já nic nedělal!” vyjekl Krošek brečavým hlasem</p>
<p>zbaběle.</p>
<p>Jen se však Havlík obrátil zpět ke dveřím, rozzářil se</p>
<p>Kroškův násilnický obličej pitvorným vítězoslavným pošklebkem a Krošek z bujnosti kopl malého Bílka.</p>
<p>S bezmocným výrazem bolesti - jako vždy -</p>
<p>podíval se ten slabý</p>
<p>a snad nejmenší chlapec z Bedny na Kroška a oči se mu zalily</p>
<p>slzami.</p>
<p>Hoši hlučeli a smáli se. Lubor to už nemohl snést. Míra jeho</p>
<p>odporu proti násilí, které se teď tady v Bedně rozlézalo vinou</p>
<p>všelijakých takových Krošků a Draňáků, se dovršila.</p>
<p>Vrhl se za Bílka na Kroška a tloukl jej pěstmi, kam se dalo,</p>
<p>aniž dbal obrany překvapeného Kroška.</p>
<p>Někteří hoši křičeli, že se Lubor zbláznil.</p>
<p>Havlík se rychle</p>
<p>vrátil z chodby, kam předtím vyšel.</p>
<p>Nikdo mu nedovedl říct, proč Lubor Kroška napadl. Všichni jen</p>
<p>svorně tvrdili, že si Krošek Lubora vůbec nevšímal, což byla</p>
<p>pravda. O Bílkovi neřekl nikdo nic. To se přece k tomu</p>
<p>nevztahovalo!</p>
<p>A tak dostal Lubor dlouhou poznámku do třídnice a ztratil</p>
<p>důvěru učitele za to, že ztrestal tyrana všech slabších hochů</p>
<p>v Bedně, Kroška, kdežto příčina všeho -</p>
<p>Krošek - vyšel jako</p><empty-line /><p>vždy bez trestu.</p>
<p>Lubor šel domů nanejvýš podrážděný, rozčilený, ale uvnitř tak nějak slavnostně naladěný. Připadal si jak mučedník za pravdu</p>
<p>a obdivoval sám sebe, že dal tak mužně průchod svému citu pro spravedlnost a právo.</p>
<p>Za rohem v ulici, kterou vždy procházel, když šel domů ze</p>
<p>školy, vykročil z jakýchsi vrat najednou někdo proti němu.</p>
<p>Byl to Řezina.</p>
<p>Lubor se mimoděk ohlédl, jestli za ním někdo z Bedny nejde.</p>
<p>Ale ulice byla skoro prázdná.</p>
<p>“Už ses zase tloukl za někoho, do koho ti vlastně nic není!”</p><empty-line /><p>řekl Luborovi zpola obdivně i jakoby vyčítavě.</p>
<p>“Jsi opravdu</p>
<p>jako takový mstitel slabých a urážených!”</p>
<p>Lubor se trochu rozpačitě usmál. Řezina mu však nedal ani čas,</p>
<p>aby na to něco odpověděl, a už hovořil dále: “Mám tady něco,</p>
<p>to budeš koukat! Něco úžasného!”</p>
<p>“Snad jsi nenašel nějaký poklad?” pokusil se Lubor chabé</p>
<p>žertovat, ač mu do smíchu ani trochu nebylo.</p>
<p>“Vypátral jsem Florianovu adresu! Bydlí v Kopeckého ulici!”</p>
<p>vybuchl Řezina.</p>
<p>Lubor zůstal nevšímavý k tomu objevu a jen se zeptal: “No -a</p>
<p>co s ní budeš dělat?”</p>
<p>“Pro všechno na světě - půjdeme přece k němu - člověče!!”</p>
<p>bouřil nadšeně Řezina a teď se také Luborovi rozzářily oči. K</p>
<p>oblíbenému ilustrátorovi knih že půjdou? Je to možné, že by</p>
<p>mohl vidět ve skutečnosti a na vlastní oči člověka, který dělá</p>
<p>ty nádherné obrazy k Trentovým románům?</p>
<p>Jak asi vypadá? Je</p>
<p>mladý nebo už starší? Přemýšleli vždy o něm -</p>
<p>zrovna tak jako</p>
<p>o vzdáleném spisovateli Trentovi - s jakousi skoro až nábožnou</p>
<p>úctou a teď snad Floriana možná uvidí!</p>
<p>Lubora zaplavila náhle vlna vděčnosti k Řezinovi. To je přece chlapík! Každý jiný hoch z Bedny by si nechal takový objev pro</p>
<p>sebe a jen by se potom ostatním chlubil, že u Floriana byl!</p>
<p>Ale Řezina se chce s Luborem o tu krásnou příležitost</p>
<p>rozdělit. Říká přece, že tam k němu půjdou oba! Nedovedl svou</p>
<p>vděčnost zatím však dát najevo a jen se úzkostlivě zeptal:</p>
<p>“Myslíš ale, že tam k němu jen tak můžeme vpadnout? Třeba s</p>
<p>námi - kluky - nebude ani mluvit! To víš -</p>
<p>takový slavný</p>
<p>člověk - a pak — jistě má spousty práce!</p>
<p>Nebude mít na nás</p>
<p>třeba ani čas!”</p>
<p>Avšak Řezinova nálada neochabla. “Hodinu u něj přece</p>
<p>nebudeme,” řekl klidně, “a tu chviličku nám snad věnuje!</p>
<p>Nedovedu si ani představit, že by to byl nějaký nafoukaný</p>
<p>člověk, který by s námi ani nepromluvil.”</p>
<p>Za řeči šli pořád k Luborovu domovu a spřádali plány. Když</p>
<p>došli k domu, kde Lubor bydlel, byl už pro výpravu k</p>
<p>Florianovi zcela získán.</p>
<p>“Sejdeme se na Radničním náměstí ve čtyři hodiny!” loučil se</p>
<p>s ním Řezina. Lubor však nechtěl o Radničním náměstí ani</p>
<p>slyšet.</p>
<p>“Raději až u Octárny!” řekl. “To je pro mne blíž a - také do</p>
<p>Kopeckého ulice to bude odtamtud výhodnější!”</p>
<p>Nemohl přece Řezinovi říct, že na Radničním náměstí bydlí</p><empty-line /><p>několik chlapců z Bedny a že má strach, aby ho tam s Řezinou</p>
<p>neviděli pohromadě.</p>
<p>Výprava k Florianovi</p>
<p>Řezina už u Octárny čekal, když tam Lubor ve čtyři hodiny</p>
<p>přišel. Měl na sobě nové šaty, ve kterých vypadal velmi</p>
<p>směšně, a v ruce nesl aktovku. Vida - Lubora to ani nenapadlo,</p>
<p>aby se nějak svátečně vystrojil jako Řezina!</p>
<p>I nový Řezinův oblek páchlztuchlinou.</p>
<p>“A co máš v aktovce?” vyhrkl Lubor na uvítanou.</p>
<p>Řezina ji mlčky otevřel a Lubor v ní spatřil několik</p>
<p>Trentových románů a spousty všelijakých vystříhaných kreseb,</p><empty-line /><p>černých i barevných.</p>
<p>“Dám si mu něco z toho podepsat! Florianovi!</p>
<p>Sbírám kdejaký</p>
<p>obraz od něj. Mám tu - člověče - florianovky, které dnes už</p>
<p>neseženeš, kdybys za ně dával stovku!”</p>
<p>Zastavil se a vyňal z tašky opatrně a láskyplně část</p>
<p>výstřižků. Luborovi se až zatmělo před očima nad tím, co</p>
<p>viděl. Zde byly obrazy Mistra Floriana ještě z dob jeho</p>
<p>začátků, kdy se objevil jako dosud naprosto neznámý ilustrátor</p>
<p>knih, a to knih už dnes dávno rozebraných a nedosažitelných!</p>
<p>Některé výstřižky byly podlepené a všelijak vyspravené, jiné</p>
<p>byly novější, zachovalé, a Lubor zde viděl i mnoho</p>
<p>knihkupeckých prospektů, ve kterých se nabízely rozličné</p>
<p>knihy s barevnými ilustracemi.</p>
<p>V Luborovi se ozval osten jakési závisti. Co má tady Řezina</p>
<p>vlastně za bohatství — a teď snad některé ty obrazy bude mít</p>
<p>dokonce od Floriana ještě vlastnoručně podepsané! Hrom do</p>
<p>toho!</p>
<p>“To s tím podpisem je dobrý nápad!” usykl jen suše a</p>
<p>lítostivě pak dodal: “Skoda že mě něco podobného nenapadlo!</p>
<p>Mám přece doma taky trentovky s Florianovými ilustracemi!”</p>
<p>Řezina byl ale zřejmě velmi dobrý chlapík, protože Lubora</p>
<p>nenechal dlouho trápit.</p>
<p>“Nic se nestalo - žádná nehoda!” řekl a počal ve výstřižcích</p>
<p>listovat. “Dám ti tady některé ty obrazy, abys viděl, že</p>
<p>nejsem lakomec!”</p>
<p>Vyndal po krátkém prohlížení asi pět krásných obrázků a podal</p>
<p>je Luborovi se slovy: “Tak podívej - tyhlety jsou tvoje!”</p>
<p>Lubor tomu nechtěl ani uvěřit. “Opravdu?”</p>
<p>divil se. “Ty je máš</p>
<p>dvakrát - viď?”</p>
<p>“Ne!” odmítl Řezina trochu uraženě. “Nemám je dvakrát! Ale</p>
<p>dávám ti je - - a dost! Víc už o tom nemluvme!”</p>
<p>Lubor zmateně poděkoval a měl přitom divný pocit. Zdálo se mu,</p>
<p>že se chová k Řezinovi vlastně velmi špatně a Řezina je lepší</p>
<p>kamarád než on.</p>
<p>Řezina pak začal zase nějakou řeč o Trentovi a Luborovy</p>
<p>nepříjemné výčitky zaplašil.</p>
<p>Zabraní do rozhovoru šli dlouho mnoha ulicemi a Lubor pořád víc a více zapomínal, jakou úlohu Řezina hraje v Bedně.</p>
<p>Zastavili se pak v jakési ztichlé ulici, vzdálené všemu</p>
<p>měs-skému ruchu, u malého domu. Měl před sebou ještě</p>
<p>oplocenou hustou zahrádku, takže z chodníku nebyl téměř ani</p>
<p>vidět. Působil tajemným dojmem.</p><empty-line /><p>“Tak tady to je!” řekl Řezina a nahlédl mřížovím dovnitř</p>
<p>zahrady. Lubor se tam naklonil. Uviděli však jen spleť křoví,</p>
<p>mezi nímž probleskovala zeď domu.</p>
<p>Řezina popošel několik kroků, dodal si odvahy a stiskl kliku</p>
<p>vrátek do zahrady. Povolila a oba hoši vklouzli na cestičku.</p>
<p>Vedla přímo do domu.</p>
<p>Uvnitř domu na chodbě visel malý přehled nájemníků zde</p>
<p>bydlících. Hoši zjistili, že Mistr Florian bydlí v I. patře.</p>
<p>“Tak do toho, do toho!” řekl povzbudivě Řezina. Neusmál se ale při tom ani on, ani Lubor. Schod za schodem stoupali výš, a</p>
<p>když se zastavili v prvním patře a nalezli dveře s prostým</p>
<p>bílým štítkem, na kterém bylo štětcem v černé tuši namočeným</p>
<p>napsáno FLORIAN, zastavili se skoro až bázlivě.</p>
<p>“A. jak to řekneme?” ptal se šeptem bezradně Lubor.</p>
<p>“Co?” opáčil Řezina, ač musel Lubora dobře slyšet. Zdál se být</p>
<p>také trochu rozechvělý. “Tak já zazvoním!”</p>
<p>pravil pak ještě a</p>
<p>přitlačil ukazováček na bílý knoflík zvonku.</p>
<p>Ve svatyni umělcově</p>
<p>Za dveřmi se kdesi ozvalo zvonění, které oba hochy skoro až</p>
<p>bodalo do mozku. Lubor stál krok za Řezinou.</p>
<p>Nechtěl být</p>
<p>první, až se dveře otevřou.</p><empty-line /><p>Pak se za dveřmi ozvaly jakési rychlé drobné kroky, dveře se</p>
<p>otevřely a hochům se objevilo mladší služebné děvče.</p>
<p>“Copak si přejete, hoši?” zeptalo se.</p>
<p>Lubor měl jazyk dřevěný, ale Řezina ze sebe přece jen</p>
<p>vysoukal namáhavě: “Dobrý den. Prosím - je doma Mistr</p>
<p>Florian? My jdeme k němu - - víte - s prosbou - jestli by nám</p>
<p>nevěnoval svůj podpis!”</p>
<p>Děvče se usmálo a řeklo. “No - pojďte dál!</p>
<p>Ohlásím vás. Pan</p>
<p>Florian má sice hodně práce, ale když návštěva nebude</p>
<p>dlouhá…”</p>
<p>S tou nedopovězenou větou zmizela v jakýchsi dveřích a hoši na</p>
<p>chvíli osaměli v předsíni. Usmívali se na sebe povzbudivé a</p>
<p>trochu zvědavě se rozhlíželi.</p>
<p>Už se však otvírají dveře do velké místnosti, děvče v nich</p>
<p>stojí a volá: “Tak můžete jít dál, chlapci!”</p>
<p>Řezina šel zase napřed a Lubor za ním jako jeho stín.</p>
<p>Objala je vůně barev, pláten a terpentýnu.</p>
<p>Řezina ještě způsobně zaklepal na rám dveří, z pokoje se ale</p>
<p>už ozýval mužský hlas: “Dále, dále!”</p>
<p>Hoši vstoupili a zůstali stát nesměle u dveří.</p>
<p>Jakýsi pán ve</p>
<p>středních letech, v bílém plášti, s paletou v levé ruce a se</p>
<p>štětcem v pravé, jim přišel vstříc.</p>
<p>“Dobrý den!” řekli oba hoši skoro současně.</p>
<p>“Dobrý den!” odpověděl pán. Přendal si štětec do levé ruky k</p>
<p>paletě a podával hochům pravici se slovy: “Já jsem Florian — a vy - jak vidět - jste asi zájemci o mé ilustrace - viďte?”</p>
<p>“Ano!” vydechl Řezina. “Jsme vaši velpí ctitelé, Mistře. Já se jmenuju Vojtěch Řezina…”</p>
<p>“— a já Lubor Klement!” pospíšil si Lubor, aby také přece už</p>
<p>jen něco řekl.</p>
<p>Oba stiskli Mistrovu pravici.</p>
<p>“Nezlobte se, Mistře, že vás vyrušujeme při práci!” řekl</p>
<p>potom Řezina, “hned zase půjdeme! Prosíme vás jenom, jestli</p>
<p>byste byl tak laskavý a podepsal se nám do několika románů,</p>
<p>které jste ilustrovala na nějaké své jiné obrazy!” Přitom již</p>
<p>otevíral aktovku a vyndával trentovky a výstřižky.</p>
<p>Malíř se usmál. “Tak ukažte ty svoje poklady, ukažte!”</p>
<p>Řezina chtěl věci položit na stůl, ale nebylo na něm ani</p>
<p>kousíček volného místa. Barvy, štětce, misky, mezi tím pak</p>
<p>stohy po-lostočených velkých i malých archů kreslicího papíru</p>
<p>s rozmanitými náčrtky, knihy otevřené i zavřené - vše se zde</p>
<p>hromadilo v čarovném uměleckém nepořádku, a přece ten stůl</p>
<p>nepůsobil nijak odpudivě.</p>
<p>“Málo místa - co?” smál se Mistr. Vzal Řezinovi z chvějících se rukou jeho knížky a výstřižky, prohlížel je a jeden výtisk</p>
<p>za druhým bezstarostně rozkládal po těch spoustách na stole.</p>
<p>Potom vzal maličký štěteček, namočil ho do lahvičky černé tuše</p>
<p>a zeptal se: “Tak co vám mám podepsat?”</p>
<p>“Třeba prosím tady ty knihy!” řekl Řezina.</p>
<p>Mistr je zase chvíli prohlížel a pak na titulní stránku každé</p>
<p>z nich připojil svůj podpis štětcem, tak dobře známý z dolních</p>
<p>rohů jeho ilustrací. Jenomže teď tady - to je podpis skutečný</p>
<p>-ne jen natištěný! A ještě je mokrý, ještě se leskne!</p>
<p>Mistr klade podepsané rozevřené knihy jednu vedle druhé, aby</p>
<p>se podpisy nerozmazaly.</p>
<p>“A kdyby to šlo, tak ještě tady sem taky…”</p>
<p>osměluje se</p>
<p>promluvit Lubor a předkládá obrazy, které dostal na ulici od</p>
<p>Řezi-ny. Má obavy, jestli Florian neodmítne podepsat pouhé</p>
<p>ústřižky. Ten se však jen trpělivě usmívá a podepisuje. Jeden</p>
<p>podpis skoro jako druhý.</p>
<p>Hoši jedním okem pošilhávají po podpisujícím štětečku, druhým</p>
<p>bloudí po celé místnosti — a pak se zastavují u okna, kde je</p>
<p>na malířském rámu rozdělaná jakási malba na plátně.</p>
<p>Mistr pozoruje zájem hochů, a když podpisování skončil, vede</p>
<p>hochy k oknu a hovoří: “Vidíte, zde je začatá další malba.</p>
<p>Bude to obálka na nový Trentův román Zpívající skála.”</p>
<p>“To je krásné —” šeptá nadšeně Řezina a oči mu planou.</p>
<p>Na plátně v nachových barvách hoří les divokým a prudkým</p>
<p>plamenem a z toho pekla se řítí ven starodávnýzápadnický</p>
<p>do-stavník s dvěma páry koní. Koně jsou zatím ještě jen v</p>
<p>obrysech, nepropracovaní, právě tak celý dolejšek obrazu.</p>
<p>Mistr pak vede chlapce zpět ke stolu i k židlím, kde všude</p>
<p>leží spousta načatých i hotových již pláten i papírů. To jsou</p>
<p>ilustrace do povídek i románů v nejrůznějších časopisech i pro</p>
<p>knihy.</p>
<p>A Mistr ty stočené papíry i plátna rozbaluje, vykládá o nich a</p>
<p>hoši poslouchají a prohlížejí se zatajeným dechem.</p>
<p>A pak se jich Mistr ptá na školu, na jejich zájmy, na knihy, a</p>
<p>Lubor i Řezina se rozhovořují víc a víc, už z nich spadla</p>
<p>tíseň a rozpačitost. Byli by tu nejraději až do večera, tak</p>
<p>jim to celé prostředí zde učarovalo, ale Řezina má rozum a</p>
<p>povídá:</p>
<p>“Musíme přece už jít! Nemůžeme tak zdržovat!”</p>
<p>“Vezměte si tohle s sebou, na památku!” říká ještě Mistr a ze</p>
<p>směsice náčrtků na stole loví dva nedohotovené náčrtky. Na jednom z nich jsou divocí koně, letící volnou prérií, na</p>
<p>druhém pak je muž peroucí písek na břehu zlatonosné říčky.</p>
<p>Hoši s úžasem pozorují, že to jsou návrhy ke kresbám,</p>
<p>otištěným nedávno v jednom z obrázkových týdeníků. Cení si</p>
<p>proto daru tím víc a oba překotně děkují.</p>
<p>Ani nevěděli, jak se ocitli z toho kouzelného domu zpět na</p>
<p>střízlivé ztichlé ulici. V hlavě jim vířila ještě mistrova</p>
<p>přátelská slova, v pravicích ještě cítili jeho stisk a oči</p>
<p>pořád ještě viděly ten obraz hořícího lesa a ty stohy tam na</p>
<p>stole.</p>
<p>“Tak je to hotové!” řekl Řezina jakoby sám k sobě a pak se</p>
<p>blaženě rozesmál.</p>
<p>“To bylo úžasné! Víš, že jsem si Floriana zrovna tak nějak</p>
<p>představoval?” chrlil ze sebe nadšeně Lubor.</p>
<p>Prohlíželi si vzájemně náčrtky, které jim malíř věnoval, i</p>
<p>zase podpisy a šli domů jako v příjemném snu.</p>
<p>Řezinův další nápad</p>
<p>Ještě celou noc potom byl Lubor pořád v ateliéru jejich</p>
<p>oblíbeného ilustrátora. Zdálo se mu totiž o té pracovně od</p>
<p>večera až skoro do rána. Ani ranní probuzení z toho báječného</p>
<p>snu však Lubora nijak nerozladilo.</p>
<p>Hned jak vstal - ještě před snídaní-prohlížel zase už</p>
<p>Florianovy podpisy na výstřižcích i náčrt obrazu. Dostal ten</p>
<p>s koňmi na prérii.</p>
<p>A vzal si kresbu s sebou i do školy, ačkoli věděl, že je to</p>
<p>velké nebezpečí. Může mu ji přece zabavit učitel nebo mu ji</p>
<p>může vzít někdo z chlapců. Teď už v Bedně nebylo možné nikomu</p>
<p>věřit!</p>
<p>Jen podepsané výstřižky nechal doma. Měl strach, aby se nějak</p>
<p>neprozradil, že je dostal od Řeziny. Vyšlo by tak najevo, že s</p>
<p>ním kamarádí, a to Lubor za nic na světě nechtěl připustit.</p><empty-line /><p>Ve škole pak, jakmile Lubor vešel do Bedny, hodil okem v</p>
<p>místa, kde seděl Řezina. Byl tam už a zdálo se, že dveře</p>
<p>zrovna hlídá, aby mu příchod Luborův neušel.</p>
<p>Jejich zraky se aspoň setkaly při prvním Luborově kroku do</p>
<p>Bedny. Řezina se sotva znatelně, ale vítězně pousmál, a hned</p>
<p>sklonil hlavu nad desku lavice.</p>
<p>Lubor byl rád, že má Řezina tolik rozumu a neprozradí, že</p>
<p>spolu vlastně navázali přátelství. Snad Bedna nic nepostřehne,</p>
<p>snad se to Luborovi podaří utajit!</p>
<p>Chvílemi se mu celá situace i začínala líbit!</p>
<p>Bylo to takové</p>
<p>spiklenecko, rozčilující a nebezpečné, utajovat tu věc před</p>
<p>tolika zraky - a mít v sázce, že v případě prozrazení by se</p>
<p>sám stal takovým všemi opovrhovaným psancem jako Řezina.</p>
<p>První přestávka přinesla Luborovi velikou slávu.</p>
<p>“Podívej se, co mám!” řekl totiž Lubor Staňkovi, svému</p>
<p>sousedu v lavici, a ukázal mu Florianovu kresbu.</p>
<p>“U Jóviše - vždyť je to originál!! Florianův originál!!”</p>
<p>vykřikl překvapeně Staněk a hnal se po obrázku. Lubor ho ale nedal z ruky a Staněk se rozkřičel: “Kluci, kluci, heleďte se.</p>
<p>Klement má originál od Floriana!”</p>
<p>V několika vteřinách byl kolem Lubora chumel zvědavců</p>
<p>toužících spatřit tu vzácnost a Lubor měl vážně strach, že se</p>
<p>kresbě něco stane. Držel ji úzkostlivě v ruce a nedovolil</p>
<p>nikomu, aby se jí dotkl.</p>
<p>“Dej mi ten obrázek, co ti to udělá!” žadonil Staněk. Jistě ho</p>
<p>chtěl dát Fankovi, jemuž se chtěl pořád nějak zavděčovat.</p>
<p>Trmal, ten obtloustlý chlapík, který dokázal obeplout</p>
<p>několikrát bazén Zimní plovárny, měl u sebe výtisk časopisu</p>
<p>se stejným Florianovým obrázkem -</p>
<p>definitivně vypracovaným.</p>
<p>Nastalo všelijaké srovnávání, pozorování a někteří hoši</p>
<p>tvrdili, že ten náčrtek, který Lubor má, je ještě hezčí než</p>
<p>ten otištěný-</p>
<p>“A odkud ten obrázek máš? Kdo ti ho dal?”</p>
<p>vybafl pak na Lubora</p>
<p>otázku Chalupa. Hlas se mu ještě stále měnil, přeskakoval mu</p>
<p>a Chalupa při mluvení skoro sípal.</p>
<p>“Byl jsem u něj!”</p>
<p>“U Floriana?”</p>
<p>“Ano - a dal mi tu kresbu tady! A kdybyste viděli, co teď</p>
<p>zrovna maluje! Obálku na novu trentovku!”</p>
<p>Lubor zkrátka</p>
<p>neodolal, aby se trochu nepochlubil.</p>
<p>“A kde bydlí? Já tam taky půjdu!”</p>
<p>“A jak vypadá!”</p>
<p>“Je mladý nebo už je to nějaký děducha?”</p>
<p>Otázky se na Lubora jen hrnuly a jeho to až mrzelo, že tolik</p>
<p>prozradil. Teď bude mít Bednu na krku!</p>
<p>“Víc vám neřeknu!” prohlásil rozhodně.</p>
<p>“Dělejte si, co</p>
<p>chcete.”</p>
<p>Po přestávce, když přišel do Bedny přírodopisec a hoši kvapně vstávali k pozdravu, našel Lubor v lavici veliký kus papíru se</p>
<p>vzkazem:</p>
<p>“Dnes odpoledne půjdeme zase jinam!</p>
<p>Napadlo mě něco úžasného!</p>
<p>Na shledanou ve čtyři hodiny zase u Octárny.</p>
<p>Vojta</p>
<p>Řezina.”</p>
<p>Jak se sem ten papír dostal? Zřejmě mu ho do lavice dal sam</p>
<p>Řezina, když se on - Lubor - chlubil v hloučku hochů</p>
<p>Florianovým náčrtem. A co ho asi napadlo?</p>
<p>Měl se to dovědět, ale až odpoledne u Octárny!</p>
<p>Ľsmím.</p>
<p>V Sekořově nakladatelství Bylo nevlídné pošmourné odpoledne, když se Lubor sešel s</p>
<p>Řezinou na umluveném místě. Cestou se několikrát ohlížel,</p>
<p>zdali ho někdo z Bedny nesleduje, a také než zamířil k</p>
<p>Řezinovi, který už u Octárny stál, znovu se důkladně napřed</p>
<p>rozhlédl.</p>
<p>Neviděl tu však z Bedny nikoho, kdo by mohl pozorovat, že se</p>
<p>stýká s Řezinou, a tak si trochu oddychl.</p>
<p>Řezina měl na sobě dlouhý kabát, ze kterého vycházel nezbytný</p>
<p>zápach ztuchliny. Luborovi to však příliš nevadilo.</p>
<p>“Tak co jsi kde zase vyštrachal?” usmál se Lubor.</p>
<p>Řezina mu podával ruku a Lubor ji chvatně a trochu neochotně</p>
<p>stiskl. Nepovažoval Řezinu ještě pořád za takového kamaráda,</p>
<p>aby mu už měl podávat ruku. Vzpíral se pořád být s Řezinou</p>
<p>svázaný nějakým kamarádstvím. Chtěl stále ještě mít otevřená</p>
<p>zadní dvířka, aby kdykoli mohl styky s Řezinou přerušit, aniž by se mohlo říct, že zradil kamaráda.</p>
<p>Nebude ho prostě za pravého kamaráda považovat! Chodí s ním teď přece jen proto, že ho Řezina někam dovede, že mu poskytne všelijaké takové příležitosti jako onehdy s Florianem, nebo</p>
<p>to dnes, co mu dosud neprozradil. Takové úvahy prolétly</p>
<p>Luborovi hlavou v několika vteřinách neochotného podávání ruky Řezinovi</p>
<p>Ten však nic nezpozoroval a mluvil skoro vesele. Lubor ho ani</p>
<p>nepoznával. To nebyl ten zamračený, nepřátelsky na každého hledící Řezina z Bedny.</p>
<p>“Tak, Lubore,” pravil mu teď - a Lubora až přejel mráz při tom</p>
<p>oslovení křestním jménem (až dosud mu Řezina říkal vždy jen Klemente!) - “napadlo mě, abychom šli ke knihkupci, který</p><empty-line /><p>vydává Trentovy romány - -“</p>
<p>“To je přece nakladatel Sekoř!” řekl nenadšeně Lubor. “V tom</p>
<p>ale nevidím žádný úžasný nápad. Byl jsem tam sám už</p>
<p>několikrát - - když mi scházely některé sešity trentovek. A</p>
<p>taky jsem tam sháněl - ovšem marně - ten Požár lesní farmy.”</p>
<p>“No dobře - -” nedal si zkazit náladu Řezina.</p>
<p>“Ale podívej se:</p>
<p>u Sekoře vydávají trentovky už řadu let a vydali i spousty</p>
<p>románů jiných, taky ilustrovaných Florianem.</p>
<p>Nenapadá tě ně-</p>
<p>co? Jistě mají někde zahrabané haldy všelijakých reklamních letáků a plakátů na ty knihy, jistě s obrazy od Floriana,</p>
<p>které my ani neznáme — natož abychom je měli - a snad budou</p>
<p>mít i nějaké staré neúplné sešity z těch starých románů!”</p>
<p>“No to je možné —” připouštěl Lubor.</p>
<p>“Tak vidíš! A my se k Sekořovi teď vypravíme a budeme tam do</p>
<p>nich tak dlouho hučet, až nám něco z toho starého</p>
<p>nepotřebného materiálu dají nebo aspoň prodají. A tak nám do našich sbírek Florianových kreseb zase něco přibude!”</p>
<p>Za Řezinovy řeči byl už Lubor pro plán docela získaný a když</p>
<p>Řezina domluvil, zvolal s přízvukem obdivu v hlase: “No to je</p>
<p>ale skutečně dobrý nápad! Kam na ně, člověče, chodíš! Tak</p>
<p>honem k Sekořovi! Už ať jsme tam!”</p>
<p>Vydali se k nakladatelství nejkratším směrem.</p>
<p>Přece však</p>
<p>trvalo skoro půl hodiny, než došli k oněm kouzelným skříním</p>
<p>Sekořova</p>
<p>knihkupectví,</p>
<p>přeplněným</p>
<p>nejrozmanitějšími knihami pro mládež.</p>
<p>Chvíli přešlapovali ostýchavě před vchodem a zběžně</p>
<p>prohlíželi výklady. Nemohli se dnes na důkladné prohlížení</p>
<p>soustředit, když měli před sebou takový plán.</p>
<p>“Ted!!” zašeptal pak vzrušeně Řezina, když z obchodu vyšlo</p>
<p>několik zákazníků za sebou. “Teď je tam málo lidí!”</p>
<p>Nečekal ani, co Lubor řekne, a vešel dovnitř.</p>
<p>Lubor jej</p>
<p>následoval jako stín.</p>
<p>Řezina zamířil rovnou k prodavači, který ho již několikrát</p>
<p>obsluhoval. Snad se na něj trochu pamatuje a bude snad</p>
<p>ochotnější jim teď vyhovět.</p>
<p>“Jedny desky na román Kraj žlutých skal!”</p>
<p>pravil Řezina.</p>
<p>“Mně tak jedny!” dodal Lubor. “A nový sešit Ranče na Dvacáté</p>
<p>míli ještě nevyšel?” Věděl dobře, že nový sešit vyjde teprve</p>
<p>za dva dny, ale otázka i koupě desek byly součástí jejich</p>
<p>plánu a měly za účel ukázat prodavači, že oba jsou stálí a</p>
<p>dobří zákazníci Sekořova nakladatelství, a tím podepřít</p>
<p>jejich prosbu, kterou pak chtěli vyslovit.</p>
<p>“Dvakrát desky na Žluté skály - - posloužím prosím,” hovořil</p>
<p>prodavač jakoby sám k sobě a položil desky před hochy na pult,</p>
<p>“ale nový sešit Ranče na Dvacáté míli vyjde až v pátek!”</p>
<p>Tak! A teď už musí hoši se svou prosbou vyrukovat. Už se to</p>
<p>nedá odkládat. Nebo jen zaplatit a jít s nepořízenou! A tak</p>
<p>jako tehdy u Floriana, i zde Řezina přebírá zase vedení a</p>
<p>zachraňuje příležitost.</p>
<p>Nahnul se trochu přes pult k prodavači a tlumeným hlasem</p>
<p>zašeptl: “Prosím vás, pane, nedal byste nám nějaké staré</p><empty-line /><p>prospekty na trentovky s Florianovými kresbami - víte -</p>
<p>takové docela staré, co už nepotřebujete -</p>
<p>takové ty z</p>
<p>prvních sérií…?’*</p>
<p>Nastává vteřina napjatého ticha a očekávání, co prodavač</p>
<p>řekne? Co když už takové věci dávno spálili jako nepotřebné?</p>
<p>Oba hoši mu takřka visí na ústech.</p>
<p>Prodavač se tváří divně neurčitě, sám asi neví, jak by</p>
<p>odpověděl. Pak se rozhlíží po krámě, jeho oči zabloudí ke</p>
<p>svazku klíčů visících na zdi a on hovoří: “Když - to je dost těžká věc — víte hoši?</p>
<p>Copak o to,</p>
<p>takových všelijakých plakátů a prospektů - a vůbec toho</p>
<p>starého materiálu je tady hodně - a potřebovalo by to jednou</p>
<p>důkladně přebrat - ale my se k tomu nemůžeme dostat - to je práce na několik dnů nebo snad i týdnů!”</p>
<p>V chlapcích při těch slovech až hrklo. Takové spousty že toho</p>
<p>tady jsou? Pro pána!! Tak co teď? Železo se musí kout, dokud</p>
<p>je žhavé!</p>
<p>“My bychom vám to třeba srovnávali!” připadl Řezina na spásnou</p>
<p>myšlenku. “A nic bychom za tu práci nechtěli a ještě bychom si</p>
<p>vybrané věci zaplatili!”</p>
<p>Prodavač se až musel usmát té obětavé ochotě, ale zavrtěl</p>
<p>hlavou a zchladil nadšení hochů: “Jste hodní chlapci a</p>
<p>děkujeme vám za vaši nabídku. Když ale do skladišť nikdo cizí</p>
<p>nesmí! To je přísný zákaz našeho šéfa!”</p>
<p>Lubor i Řezina se zarazili, ale prodavač se znovu rozhlédl po</p>
<p>vyprázdněném krámě, vztáhl ruku po klíčích a řekl: “No -aspoň</p>
<p>vám ty věci ukážu. Šéf zde dnes odpoledne není - a ostatně já</p>
<p>jdu s vámi, tak ten zákaz příliš nepřestoupíme!”</p>
<p>Obrátil se pak na ostatní prodavače v krámě se slovy:</p>
<p>“Kamarádi, já jdu tady s těmi hochy do skladiště pro nějaké</p>
<p>reklamy!”</p>
<p>U hromady pokladů</p><empty-line /><p>Vedl pak oba hochy několika chodbičkami i po schůdcích kamsi</p>
<p>dolů, rozsvěcel před sebou a odmykal několikeré dveře.</p>
<p>Vzduch zde byl těžký a přesycený zápachem potištěného papíru.</p>
<p>Byla to kouzelná vůně pro takové knihomily, jako byli Lubor a</p>
<p>Řezina!</p>
<p>Potom vstoupili do malé místnosti, po jejímž celém obvodu se</p>
<p>až ke stropu tyčily dřevěné regály, naplněné všelijak</p>
<p>přeházenými stohy knih i papírů. Ještě větší spousta se však</p>
<p>jevila zrakům hochů v druhé polovině místnosti na zemi.</p>
<p>Zde ležela hromada uprášeného papíru, kupící se do výše</p>
<p>dorostlého muže, a hoši po bližším povšimnutí s úžasem vidí,</p>
<p>že to jsou celé svazečky stránek z rozličných trentovek,</p>
<p>všelijak přeházené a tedy neprodejné výtisky, celé sešity</p>
<p>Trentových románů dávno rozebraných, ukázková čísla i zase spousty barevných letáků a plakátů.</p>
<p>Byl to materiál, nahromaděný zde za dlouhou řadu let, jak se</p>
<p>vracel po maličkých částečkách neprodaný, sluncem vyrudlý a</p>
<p>poškozený z výkladních skříní a návěstních tabulí rozličných</p>
<p>knihkupectví ze všech možných měst i městeček. Mnohé věci</p>
<p>nesly ještě zarezatělé stopy připínáčků.</p><empty-line /><p>Lubor s Řezinou nemohou ani mluvit, až je prodavač musí s</p>
<p>úsměvem probudit z jejich okouzlení: “Tak si tu hoši vyberte, snad se vám z toho bude něco hodit!”</p>
<p>“No tak my se tedy podíváme!” nesměle pronesl Řezina a už se vrhl k hromadě materiálu. Lubor ho následoval.</p>
<p>Nevadil jim nijak prach, který povrch hromady pokrýval. Po</p>
<p>sundání vrchní vrstvy byly již další věci pod ní neuprášené a</p>
<p>téměř čisté.</p>
<p>“Podívej, Lubore!” volá nadšeně Řezina - a Luborovi to</p>
<p>oslovení křestním jménem od Řeziny po prvé nevadí - “tady ten</p>
<p>prospekt k zahájení sešitových trentovek!!” A vytáhl barevný</p>
<p>skládací leták, plný ukázek vyobrazení od Floriana.</p>
<p>“A tady ten plakát na Cestu do Purpurové stepi, heleď,” křičí</p>
<p>Lubor.</p>
<p>Prodavač se jen usmívá jejich nadšení. A oba hoši oslavují</p>
<p>každý nový nález hlasitými projevy radosti, vzájemně si nové</p>
<p>věci prohlížejí a snaží se najít vždy aspoň dvě tiskoviny</p>
<p>stejné, aby měl každý jednu.</p>
<p>Probraný materiál stavějí hoši do malých úhledných stohů</p>
<p>vedle hromady a snaží se ho při prohlížení i trochu třídit.</p>
<p>Tak dávají na sebe sešity jednotlivých románů, letáky k</p>
<p>letákům, plakáty k plakátům, ukázková čísla tvoří také</p>
<p>zvláštní hromádku, a věci vybrané pro sebe úzkostlivě</p>
<p>odkládají napravo, aby se jim nepřipletly zpět do těch spoust</p>
<p>materiálu.</p>
<p>“Proboha — podívej - podívej!” začal křičet Lubor vzrušeně a</p>
<p>vyjeveně na něco hleděl. Měl před sebou odkudsi zespodu</p>
<p>vy-hrábnutou kupu sešitů starých trentovek - -</p>
<p>a jeden z nich</p>
<p>je sešitem nedosažitelného románu Požár lesní farmy!</p>
<p>“Aspoň jeden sešit z toho budu mít!” pravil Lubor nadšeně a</p>
<p>prohlíží ten svazeček. Má číslo 12.</p><empty-line /><p>“Kolik sešitů měl ten román?” zeptal se potom náhle.</p>
<p>Řezina nevěděl přesně. “Já už jsem dostal ten román svázaný v</p>
<p>knize, tak nevím!” pravil. “Ale dá se to vypočítat podle</p>
<p>stránek. Podívám se doma!”</p>
<p>“Myslím, že to mělo tehdy asi dvacet sešitů,”</p>
<p>řekl prodavač.</p>
<p>“Byl to jeden z nejdelších Trentových románů!”</p>
<p>Lubor však už neslyší. Vespod oné vy hrábnuté kupy objevil ještě druhý sešit toho podivuhodného románu.</p>
<p>“Podívej - podívej! Dvojka! Dvojka je tady. Už mám dva</p>
<p>sešity! Já se zblázním, já se zblázním!”</p>
<p>Vyskočil ze země a</p>
<p>jásal a skákal bez ohledu na prodavače.</p>
<p>“Kdybys tu tak našel všechny sešity - viď?”</p>
<p>řekl Řezina</p>
<p>toužebně. “Myslíte, že by to bylo možné?”</p>
<p>zeptal se</p>
<p>prodavače.</p>
<p>“Pochybuju silně!” zněla odpověď. “Byl to nejžádanější román</p>
<p>a některé sešity byly rozebrané dřív než jiné.”</p>
<p>“A jak je to možné? To jste netiskli každého sešitu stejné</p>
<p>množství?”</p>
<p>“No - aspoň přibližně stejně tiskli. Ale ani to nepomůže.</p>
<p>Hleďte — někdo si třeba začne kupovat sešity jen ze začátku,</p>
<p>pak ale přestane, jiný zase až od prostředka a umiňuje si, že</p>
<p>si pak počáteční sešity doobjedná. Někdo některý sešit ztratí</p>
<p>nebo pomačká, a tak si ho koupí znovu.</p>
<p>Někteří čtenáři si</p>
<p>také ku—</p>
<p>pují některých sešitů dva nebo i tři výtisky, kvůli obrázkům v</p>
<p>nich, aby si je vystřihovali. Někdy více, jindy méně. To my</p>
<p>zde v nakladatelství však nemůžeme přesně vědět, a proto se</p>
<p>nám nikdy nepodaří natisknout sešitů přesně tolik, kolik jich</p>
<p>je zapotřebí. Některé sešity vždycky zbudou, jiné vždycky</p>
<p>chybějí-“</p>
<p>“To je škoda!” povzdychl si Lubor, “že tu tedy nenajdu sešity</p>
<p>všechny!”</p><empty-line /><p>Prodavač ho však přece jen trochu potěšil: “No - tak úplně</p>
<p>nemožné to není! Někdy se stane, že některý knihkupec nám</p>
<p>vrátí po delší době - i třeba po několika letech - několik</p>
<p>neprodaných sešitů, se kterými on ani my už nemůžeme nic</p>
<p>dělat. Ty hodíme jen sem - - no a snad náhodou by se mohlo</p>
<p>stát, že právě z takových různých opozdilých zásilek by se s</p>
<p>bídou jeden kompletní román dal složit. To byste ovšem museli</p>
<p>přerovnat celou tuhletu hromadu!”</p>
<p>Přerovnáme ji!! pomyslel si vášnivě Lubor, ale nahlas nic</p>
<p>neřekl.</p>
<p>“A co říkáš tomuhle?” zvolal pak radostně Řezina a zvedl se s</p>
<p>čímsi od hromady. Byl to zase jeden sešit nějakého Trentova</p>
<p>románu. Měl desky obrácené dovnitř a když je mezi listy Lubor</p>
<p>našel, viděl, že je to šestnáctý sešit Požáru lesní farmy.</p>
<p>Román jím končil, v sešitě je tedy i obsah kapitol.</p>
<p>Lubora to podnítilo k ještě většímu hledání a snad by byl</p>
<p>zůstal ve skladišti přes noc, kdyby to bylo možné.</p>
<p>Řezina však viděl, že prodavač by se už nejraději vrátil do</p>
<p>obchodu. Cinkal klíči, díval se na hodinky a stál blízko</p>
<p>dveří.</p>
<p>“Nemůžeme vás už déle zdržovat,” pravil tedy Řezina. “Snad se</p>
<p>sem ještě někdy dostaneme!”</p>
<p>Vyšli z toho shromaždiště svých pokladů, v krámě zaplatili</p>
<p>sešity - plakáty i letáky dostali zdarma - a plní vděčnosti i</p>
</section>
<section>
<p>nadšení opustili pak knihkupectví.</p>
<p>Venku byla již tma. Podzimní večer nadešel.</p>
<p>Řezina i Lubor se mění Ráno bylo v Bedně vždycky cítit směs vůní z rozličných mýdel a</p>
<p>zubních past. Hoši byly čistí, jak přišli před chvílí</p>
<p>vymydlení ze svých domovů.</p>
<p>O první přestávce vůně mycích potřeb už vyčichla a ruce hochů ztratily svěží vzhled.</p>
<p>Pokud Rezina neměl své psanecké místo v poslední lavici,</p>
<p>nechtěl vedle něj nikdo sedět. Jeho dočasní sousedi tvrdili,</p>
<p>že přichází do školy nemytý a že zapáchá špínou.</p>
<p>Řezinovi to snad bylo tehdy všechno lhostejné.</p>
<p>Díval se jen</p>
<p>nevraživým pohledem na pomlouvače, občas se chabě bránil</p>
<p>slovy: “To není pravda,” nebo se i dokonce na oko rozehnal po</p>
<p>některém slabším chlapci než byl sám.</p>
<p>Když byla někdy o přestávce nouze o zábavu, chytili silní</p>
<p>chlapci Řezinu a táhli ho vzpouzejícího se k vodovodu.</p>
<p>“Umyjeme ti aspoň ruce!” domlouvali mu se smíchem. “Aspoň si</p>
<p>zvykneš na vodu!”</p>
<p>Někdy přitom padly i rány, snad míněné žertem, ale urážející a bolestivé. Dotáhli Rezinu k vodovodu na záchodě a strkali mu</p>
<p>násilím hlavu pod kohoutek.</p>
<p>Co na tom, že byli pak často více zmáčení než on! Jim voda</p>
<p>nevadila! Byli to zdraví, silní chlapci, naplnění divokostí.</p>
<p>Od té doby, co dostal Řezina - Stibralovým přičiněním -v</p>
<p>poslední lavici své psanecké místo, které většinou ani o</p>
<p>přestávkách neopouštěl, Bedna si ho už příliš nevšímala.</p>
<p>Ale teď, co s ním Lubor několikrát promluvil a šel k</p>
<p>Florianovi a pak do Sekořova nakladatelství, stala se s</p>
<p>Řezinou podivuhodná změna.</p>
<p>Ruce měl vždy pečlivě vydrhnuté, nehty už neukazovaly černé</p>
<p>obroučky. Řezina přece viděl Luborovy ruce, když si u něj, v</p>
<p>bytě prohlížel ty knížky!</p>
<p>Také Řezinovy vlasy byly teď přece jen trochu uspořádanější.</p>
<p>Ráno, při příchodu do Bedny, bylo na nich dokonce vidět mok^</p>
<p>ré řádky od zubů hřebenu.</p>
<p>f \</p>
<p>Rezina byl jako proměněný. Oči mu zářily a někdy se i usmí-i</p>
<p>val, když se při hodině přihodilo něco veselého.</p>
<p>Jen zápach ztuchliny z něj nevymizel.</p>
<p>Luborovi však ani příliš nevadil. Snad proto, že si už zvykl, snad také proto, že</p>
<p>věděl, od čeho pochází. Byla to vlhkost Řezinova sklepního</p>
<p>bytu, která se natáhla do všeho a napájela každou maličkost</p>
<p>tím typickým zápachem.</p>
<p>Co to však bylo proti tomu, co Lubor chozením s Řezinou</p>
<p>získal! Nebyly to jen Florianovy podpisy nebo od Řeziny</p>
<p>věnované vzácné kresby. Byla tu i velká Řezinova knihovna,</p>
<p>Luborovi vždy ochotně otevřená k vypůjčení kterékoli knihy.</p>
<p>Byly tu i dlouhé živé rozhovory na oblíbené náměty, o které se</p>
<p>oba hoši zajímali: knihy a ilustrace z nich!</p>
<p>Také do Sekořova</p>
<p>nakladatelství se odvážili znovu a právě Řezina tam zase</p>
<p>vymohl úžasnou věc:</p>
<p>Poprosil přímo majitele závodu, aby jim dovolil srovnat celé</p>
<p>to skladiště starých letáků, plakátů a vyřazených knih a</p>
<p>sešitů.</p>
<p>A ten jim to povolil!</p>
<p>Vždy jednou týdně - ve středu - když nebylo odpolední</p>
<p>vyučování a téměř žádné učení ani úkoly na zítřek, vydali se</p>
<p>oba hoši do Sekořova skladu.</p>
<p>Žádným netrpělivým prodavačem nerušeni, leták k letáku a sešit k sešitu skládali a oprašovali tam Lubor s Řezinou to</p>
<p>nepřeberné bohatství, jehož cenu chápali jedině oni.</p>
<p>Roztříděný materiál, za nepřetržitého živého rozhovoru a</p>
<p>občasných nadšených výkřiků nad objevem něčeho nového, rostl</p>
<p>v úhledné hromádky.</p>
<p>A z každého toho odpoledne si nesli hoši večer domů spoustu</p>
<p>nových věcí. Lubor někdy dokonce i nějaký nově nalezený sešit</p>
<p>vzácného rozebraného románu Požár lesní farmy.</p>
<p>“Uvidíš,” říkával mu prorocky Řezina, “že tam vydolujeme ty</p>
<p>sešity všechny! Ručím ti za to! Uvidíš!”</p>
<p>Ale nebyly to jen věci takového rázu, které způsobily, že</p><empty-line /><p>Lubor s Řezinou své styky nepřerušil. Bylo tu i mnoho jiného!</p>
<p>Lubor cítil a viděl, že ho Řezina jaksi obdivuje, a lichotilo mu to. Nikdy dříve nic takového nepoznal.</p>
<p>Kamarádil s mnohými</p>
<p>chlapci, ale ti všichni se mu podobali a žádný mu nikdy nedal</p>
<p>najevo, že by k němu cítil nějaký obdiv.</p>
<p>Ale Řezina na Luborovi přímo visel, byl k němu pokorně obdivný a někdy až uctivý. Čišelo to z každého jeho slova k</p>
<p>Luborovi.</p>
<p>A Luborovi to nebylo nepříjemné! Naopak!</p>
<p>Vždycky v duchu tak trochu záviděl Fankovi Jelínkovi ten</p>
<p>obdiv, který mu projevovala celá Bedna, a přál si být na jeho</p>
<p>místě. A teď se něčeho podobného - třebaže v malém měřítku -</p>
<p>dostává jemu, Luborovi, od Řeziny.</p>
<p>Neminulo snad ani dne, aby Řezina nepřinesl nějakou věc,</p>
<p>maličkost sice, ale přece jen dárek.</p>
<p>Když měl Lubor narozeniny, blahopřál mu Řezina tak, jako ještě nikdo - a co víc - když pak přišel domů, nalezl tam od něj</p>
<p>docela novou vázanou knihu - samozřejmě trentovku - kterou si už dávno chtěl koupit. Na předsádce tam stálo: “Tuto knihu</p>
<p>věnuji k narozeninám svému prvnímu kamarádovi Luborovi.</p>
<p>Vojtěch Řezina.”</p>
<p>Všechno, co Lubor udělal nebo řekl, zdálo se Řezinovi</p>
<p>obdivuhodné, ač Lubor sám v duchu na svém jednání nic</p>
<p>obdivuhodného neviděl.</p>
<p>Ale jak rostlo Řezinovo přátelství k němu, stával se Lubor</p>
<p>pořád divnější a divnější. Nevážil si nijak hluboce Řezinova</p>
<p>přátelství, třebaže mu lichotilo, nedovedl je splatit</p>
<p>přátelstvím stejně upřímným.</p>
<p>V duchu si pořád úmyslně připamatovával Řezinovu úlohu v</p>
<p>Bedně, trapnou a poníženou, viděl jeho chyby i nepříjemný</p>
<p>vzhled a přezíral Řezinovo zlepšování.</p>
<p>V jednání k němu byl ted často tvrdý, pyšný a někdy až skoro</p><empty-line /><p>urážlivý.</p>
<p>Všechny pochvaly a slova obdivu, kterými ho Řezina ustavičně</p>
<p>zahrnoval, přijímal jako samozřejmost, sám však nedovedl</p>
<p>Řezinovi říct nic, co by Řezinu nějak posílilo a dodalo mu</p>
<p>sebevědomí.</p>
<p>Když chodili do Sekořova skladiště nebo když podnikali dlouhé</p>
<p>toulky vzdálenými částmi města, kde nemohli potkat nikoho z</p>
<p>Bedny, hovoříval většinou jen Řezina, kdežto Lubor usykl jen</p>
<p>tu a tam nějaké slůvko.</p>
<p>Ale zdálo se, že to Řezina nepozoruje a že i za to málo je</p>
<p>Luborovi vděčný.</p><empty-line /><p>A přece by byl Lubor těžce nesl, kdyby všechno s Řezinou mělo najednou přestat! Zvykl si na to příliš. Zrodila se v něm</p>
<p>nezdravá hrdost, pýcha, a on potřeboval někoho, kdo by ho v ní udržoval. A Řezina tu úlohu zastal dokonale.</p>
<p>Kterési noci se Luborovi zdálo, že je Fankem.</p>
<p>Byl to podivný</p>
<p>sen, mnohem podivnější než všechny jiné, a Lubora v něm</p>
<p>obdivovala celá Bedna, byl hezký a všechno uměl.</p>
<p>Ještě několik dnů potom žil Lubor pod vlivem toho zvláštního</p>
<p>snu v jakémsi příjemném okouzlení, připamatovával si pořád jeho jednotlivé podrobnosti, vžíval se stále do něj, a když</p>
<p>šel pak s Řezinou a Řezina se netajil svým obdivem k němu,</p>
<p>byla ta představa snu nejsilnější.</p>
<p>A jak jejich nerovné a ze strany Luborovy neupřímné</p>
<p>přátelství trvalo dál a dál a jejich odpolední a podvečerní</p>
<p>toulky do dalekých ulic za knihkupeckými výklady se stávaly</p>
<p>častějšími, rostla Luborova obava, že se jeho přátelství s</p>
<p>Řezinou musí přece jen jednoho dne donést Bedně.</p>
<p>Lubor se na to i všelijak připravoval. Chystal si různé</p>
<p>výmluvy, co by řekl, až by někdo přišel se zprávou, že ho</p>
<p>viděl s Řezinou na ulici. V Bedně se s Řezinou nestýkal</p>
<p>vůbec. Příští cestu si s ním umluvil vždycky při skončení</p>
<p>výpravy.</p>
<p>Když si byl jistý, že ho Řezina nemůže vidět ani slyšet,</p>
<p>mluvil o něm s ostatními hochy v Bedně schválné hanlivě, jen aby dokázal, že mu do Řeziny opravdu nic není.</p>
<p>Jen někdy se Lubor trochu vzpamatoval a choval se k Řezinovi</p>
<p>na společných toulkách ulicemi na čas vlídněji. To pak Řezina byl v sedmém nebi a o takovém dnu si psal do svých poznámek</p>
<p>dlouhé a nadšené zápisy.</p>
<p>Píseň o puklém srdci</p>
<p>Podzimní doba pokročila.</p>
<p>Večery přicházely dřív a tak náhle. Listí ze stromů bylo již</p>
<p>skoro všechno dole, válelo se v závějích podél cest a tančilo</p>
<p>podivné reje ve větru a šustilo chodcům pod nohama.</p>
<p>Nad městem ležela skoro ustavičná mlha a v úzkých ulicích bylo</p>
<p>pořád šero. Na trhu byly stánky zavalené podzimním nevo-ňavým</p>
<p>kvítím pestrých a přece tak studených barev.</p>
<p>Když lidé ráno vstávali, bylo ještě skoro tma a v některých</p>
<p>oknech svítili.</p>
<p>Nebyl to veselý čas.</p>
<p>Ve škole z oken na chodbách zmizely lahvičky s květinkami a</p>
<p>vystřídalo je barevné listí nalepené na světlešedých</p>
<p>čtvrtkách. Také při kreslení se jako předloh používalo</p>
<p>opadalého listí, hroznů jeřábu, nažek z klenů a všelijakých</p>
<p>jiných podzimních plodů.</p>
<p>V té době pak někdy přišla také ta hodina zpěvu, zdánlivě bez</p>
<p>jakékoliv události, na kterou měl však Lubor mnohem později</p>
<p>velmi myslet a vzpomínat.</p>
<p>Bylo to při odpoledním vyučování a zpěv byl poslední předmět,</p>
<p>od čtyř do pěti hodin.</p>
<p>Den byl tmavý, zachmuřený víc než kdy jindy, chvílemi mžilo.</p>
<p>Když přišel Písničkář do Bedny, nabídli se hoši, že rozsvítí.</p><empty-line /><p>Písničkář však návrh odmítl: “Zpívá se vždycky lépe při černé hodince než při ostrém světle žárovky. Ostatně je zde jen</p>
<p>šero, není ještě úplná tma. A to na zpívání stačí!”</p>
<p>A hoši pak tomu byli sami rádi, že nerozsvítili.</p>
<p>Neboť</p>
<p>Písničkář dnes začal zkoušet zpěv na známku a každý chlapec</p>
<p>byl plný rozpaků, když na stupínku musel před celou Bednou</p>
<p>Písničkáři zazpívat nějakou píseň.</p>
<p>Většina hochů - a Lubor byl mezi nimi -</p>
<p>zpívala právě</p>
<p>naučenou píseň Šli ženci krajinou. Styděli se zpívat něco</p>
<p>jiného, aby na sebe příliš neupozornili. U ďasa - byl to</p>
<p>nešťastný nápad od Písničkáře, aby tady kokrhal každý sám a</p>
<p>přede všemi na stupínku!</p>
<p>Někteří chlapci se vymlouvali, že chraptí nebo že se jim mění</p>
<p>hlas, ale žádná výmluva neplatila a nic jim nepomohlo. Každý</p>
<p>musel na známku jít na stupínek zpívat.</p>
<p>Draňák v půli své písničky vyprskl do nevázaného chechtotu a neudržel ho ani hněv Písničkáře. Bedna hlaholila’ ochotně s</p>
<p>ním.</p>
<p>Smích ustal až při vyvolání Fanka Jelínka. Na Fankovi nebylo</p>
<p>Bedně nikdy nic k smíchu, i teď se přestala smát.</p>
<p>Fanek vyskočil na stupínek lehkým skokem a tak pružně, že to</p>
<p>nebylo ani slyšet. Ač už bylo dost chladno, měl ještě krátké</p>
<p>kalhoty a podkolenky.</p>
<p>Uklonil se Písničkáři, pak se obrátil do úhlu mezi něj a</p>
<p>lavice, zahleděl se přes hlavy hochů někam z oken do tmícího</p>
<p>se nebe a začal zpívat svým příjemným altovým hlasem:</p>
<p>“Když v tichý večer cestou jdu tak sám já v polích domů, vždy cítím něco v srdci svém, co říci já nemohu.</p>
<p>To rozezpívá v duši mé tak tichounce a jemné písničku mého</p>
<p>domova, má krásná rodná žerně.”</p>
<p>Pak Fanek přestal zpívat. Snad že už píseň neměla dalších slok</p>
<p>anebo si myslel, že k posouzení jeho zpěvu na známku to</p>
<p>stačí.</p>
<p>Bednou se strhl hlučný potlesk, přeháněný, divoký, ale</p>
<p>myšlený upřímně. Bednu ovšem k němu nepřiměla slova písně, ani jejich přednes, třebaže velmi pěkný, tleskala jen proto,</p>
<p>že zpíval Fanek.</p>
<p>Fanek se tvářil k potlesku nevšímavě. Uklonil se opět mírně</p>
<p>Písničkáři, do lavic vrhl chladný pohled a Luborovi se zdálo,</p>
<p>jako by v jeho očích zahořely dva ohníčky pýchy. Pak seskočil</p>
<p>ze stupínku, zase tak pružně, neslyšně, a kráčel do lavice.</p>
<p>Dohrál, který si vážil, že sedí vedle něho, už stál jako voják</p>
<p>nebo jako uctivý vrátný u lavice, aby mohl Fanek vejít.</p>
<p>V uličce mezi lavicemi nastavil Čermák žertem Fankovi tajné</p>
<p>pravítko ve výši kolen, aby se o ně zarazil.</p>
<p>Fanek však</p>
<p>překážku spatřil a nevšímavě ji bez rozběhu elegantně</p>
<p>přeskočil.</p>
<p>Písničkář sledoval Fanka pohledem, dokud neusedl.</p>
<p>Když přišel na řadu Řezina a objevil se na stupínku, létaly na</p>
<p>něj poťouchlé a urážlivé poznámky. Ale nahlas se nesmál nikdo.</p>
<p>Řezi na začal písničku, kterou snad nikdo neznal. Zpívala o</p>
<p>muži, který nikdy neplakal. Měl srdce jako z kamene a nic mu</p>
<p>nevyloudilo sizy z očí.</p>
<p>Neštěstí za neštěstím pronásledovalo toho podivného muže, ale</p>
<p>nezlomilo ho žádné a jedinou slzu v jeho oku nikdo neuviděl.</p>
<p>Po několika slokách, ve kterých píseň o neštěstích na muže</p>
<p>dolehlých vyprávěla, Řezina přestal zpívat.</p>
<p>V Bedně se stmívalo. Z koutů se plížily stíny.</p>
<p>Písničkář se opíral lokty o stůl a čelo zlehka zabořil do</p>
<p>dlaní. Snad aby se mohl lépe soustředit na poslech zpěvu a</p>
<p>udělit spravedlivě známku.</p>
<p>Chvíli bylo ticho. Pak Písničkář zvedl náhle hlavu z dlaní a</p>
<p>skoro netrpělivě a jakoby naléhavě řekl: “No tak dál, tak dál</p>
<p>přece…!”</p>
<p>Řezina začal tedy opět zpívat.</p>
<p>V Bedně se ještě více setmělo. Poznámky a vtipy na Řezinu už</p>
<p>nelétaly vzduchem. Bedna poslouchala, byla obsahem písně</p>
<p>zaujatá.</p>
<p>Řezinův muž neplakal, ani když přišel o celý majetek, ani když</p>
<p>ho vsadili do žaláře - a nikdo nespatřil jeho slzy ani tehdy,</p>
<p>když mu pochovávali matku a on zůstal na světě sám.</p>
<p>Pak Řezina přestal zpívat podruhé a zahleděl se tázavě na</p>
<p>Písničkáře.</p>
<p>“No - - a konec?” zeptal se tiše Písničkář, aniž pozvedl oči</p>
<p>od stolku a hlavu z dlaní.</p>
<p>V Bedně bylo takové ticho, že bylo slyšet i’to, jak se Řezina</p>
<p>nadýchl k novému zpěvu. , Nějaké napětí křižovalo zde šerem. Každý cítil, že v písni</p>
<p>ještě něco musí přijít, něco neobyčejného.</p>
<p>Řezina se před tím</p>
<p>závěrem zastavil a nechtěl dál zpívat. Ale když Písničkář</p>
<p>tedy chce, tak to nebude Řezinova vina, že ten závěr přijde!</p>
<p>Řezina hledí na Lubora, významně, jako kdyby mu tou písní něco chtěl říct. Začíná zpívat poslední sloku. Jeho hlas je měkký</p><empty-line /><p>a žhoucí. Řezina už nezpívá pro známku, ani pro Písničkáře,</p>
<p>ani pro Bednu. Zpívá pro nějaký docela jiný účel, jen sobě</p>
<p>známý.</p>
<p>A v jeho písni muž, který nikdy neplakal a srdce měl jak z</p>
<p>kamene, kterým nepohnula ani smrt otce, matky, ztráta svobody či majetku, ten muž se rozplakal, když ho zradil jeho přítel,</p>
<p>kterému důvěřoval! A v pláči tomu muži srdce puklo žalem a</p>
<p>muž se zhroutil mrtev k zemi.</p>
<p>Řezina dozpíval.</p>
<p>Stál tiše a nehybně na stupínku a ve třídě už bylo takové</p>
<p>šero, že se od černé tabule odrážel jen jeho bledý obličej</p>
<p>jako maska, kdežto jeho postava v tmavém obleku splývala s</p>
<p>tabulí.</p>
<p>Nikdo netleskal, nikdo se však také nesmál.</p>
<p>V Bedně zůstalo hluché napjaté ticho. Zdálo se, že poslední</p>
<p>tón Řezinovy písně se tady ještě pořád někde chvěje, každý ho</p>
<p>dosud slyšel ve svém mozku.</p>
<p>“Sedni si, Řezino,” povídá Písničkář bezbarvým hlasem. “Byla to krásná píseň, děkujeme ti za ni. Přátelství!</p>
<p>Kamarádství!</p>
<p>Jen špatný člověk je může zradit, zapřít!”</p>
<p>V Bedně napětí povolilo, ale ticho zůstalo.</p>
<p>Někde na ulici se rozsvítila plynová lampa.</p>
<p>Svým zelenavým</p>
<p>světlem nakreslila na zed u kamen strašidelný obraz okenního</p>
<p>rámu.</p>
<p>V kamnech hučel vítr.</p>
<p>Když přišly sněhy</p>
<p>Je přestávka mezi desátou a jedenáctou hodinou.</p>
<p>Černý, který se pořád marně snaží dostat se do Klubu</p>
<p>jedničkářů, a vychloubač Andrle stojí v koutě Bedny a něco</p>
<p>mezi sebou partykují. Oba drží v ruce náprsní tašky a nějaké</p>
<p>papíry.</p>
<p>Lubor bloumá Bednou v tom přestávkovém ruchu, snaží se</p>
<p>nezavadit ani pohledem o Řezinu, aby ho snad nenapadlo tady</p>
<p>před zraky Bedny k němu přijít - a teď se dostává k té</p>
<p>dvojici.</p>
<p>“Ukažte mi taky něco!” zasmál se přátelsky a vrhl se mezi ně.</p>
<p>Zavřeli bleskurychle své tašky a zatvářili se hněvivě i</p>
<p>uleka-ně. Jen papíry zůstaly v ruce Černého a než je mohl</p>
<p>Černý strčit do kapsy, věděl už Lubor, oč jde!</p>
<p>Ekrtovy obrázky získávaly stále větší a větší okruh zájemců.</p>
<p>Tak už i Černý a Andrle jsou v těch osidlech!</p>
<p>Konečně u</p>
<p>An-drleho to Lubora ani moc nepřekvapovalo, ale Černý - ten</p>
<p>vždycky dělal dojem lepšího chlapce!</p>
<p>“Co sem hrome lezeš — kdo tě sem volal?”</p>
<p>vztekal se Andrle.</p><empty-line /><p>“Táhni po svých!”</p>
<p>Luborovi Ekrtovy obrázky neučarovaly.</p>
<p>Nenáviděl je i jejich šiřitele - Ekrta - a kde mohl, ničil je a potíral.</p>
<p>“Kdybyste to svinstvo zahodili!” řekl teď hrozebně. Černý byl</p>
<p>zardělý ve tváři, ale Andrle nebyl ochotný Lubora poslouchat.</p>
<p>“Jdi, ty svatoušku —” zasykl - “a dej nám pokoj! Pojď raději</p>
<p>na chodbu…” dodal pak k Černému a oba kvapně odcházeli.</p>
<p>Ano, ta jedovatá nákaza prorůstala Bednou. A s ní ruku v ruce</p>
<p>hrubost. Kdežto nemravnost zde šířil Ekrt se svými kumpány,</p>
<p>hrubost a násilí sem zaváděli Draňák a Krošek, po nich se</p>
<p>opičila většina ostatních hochů.</p>
<p>Žádný nechtěl zůstat pozadu! Fankova slušnost a jemnost se každému líbila, žádný však netoužil po tom, aby sám byl za</p>
<p>slušného považován. A měl-li snad přece jen někdo takovou</p>
<p>touhu, bylo mu zatěžko, ba skoro nemožné v té spoustě</p>
<p>špatnosti u-držet se slušný a dobrý.</p>
<p>Lubor to pozoroval sám na sobě. Za odmítání sprostot,</p>
<p>šířených Ekrtovou partou, sklízel posměch. A odpovídal-li na</p>
<p>hrubost slušným slovem, dívali se na něho jako na bázlivce,</p>
<p>ke kterému si smějí všechno dovolit.</p>
<p>Jako svítící maják uprostřed nočního rozbouřeného moře</p><empty-line /><p>připadal v té době Luborovi Fanek Jelínek. Byl stále do sebe</p>
<p>jaksi uzavřený, nemluvný, hrdý, a všechny ty změny v Bedně</p>
<p>jako by šly mimo něj, bez vlivu na jeho chování. Jen veselý</p>
<p>úsměv mu zmizel z tváře.</p>
<p>Pravda - od té doby, co mu Ekrt provedl tu nepěknou věc,</p>
<p>nikdo víc se čehosi podobného neodvážil. A Draňák před jeho</p>
<p>pohledem krotí jako šelma pod bičem krotitelovým. Desítky ochotných paží by se také zdvihly proti každému, kdo by se na Fankovi chtěl dopustit nějakého násilí.</p>
<p>Ale Fanek sám měl přece tisíce možností podlehnout všem</p>
<p>svodům, které na něj v Bedně kývaly. Na jeho jediné slovo by</p>
<p>mu snesli Ekrtovi spřeženci všechno, co sem zatáhli. Fanek by</p>
<p>se také mohl dopustit jakékoli hrubosti vůči komukoliv a nic</p>
<p>by se mu za to nestalo!</p>
<p>A přece Fanek nevyužil ani jedné z těch možností, zůstal tím</p>
<p>uhlazeným</p>
<p>vznešeným</p>
<p>chlapcem,</p>
<p>obdivuhodným a jemným. Pouze jako by přerušil styk s Bednou. Jako by nechtěl nikdy víc s</p>
<p>nikým z Bedny promluvit. Tak to vypadalo.</p>
<p>Kamarádství Bedny zmizelo. I v Klubu jedničkám teď bylo věčné hašteření, každou chvíli tam chtěli někoho vyloučit! A</p>
<p>Levínova parta měla také podobné potíže a na schůzkách se spíš</p>
<p>hádala, místo aby cvičila nebo aby dělala plány do budoucna.</p>
<p>Jen v Ekrtově kroužku to ještě klapalo. Ten držely pohromadě</p>
<p>občasné tajemné výpravy kamsi až na druhý konec města, k</p>
<p>nějakým novým kumpánům či kýho výra. A druhý den se potom</p>
<p>vždycky rozlétla Bednou nová spousta obrázků, kterou z té</p>
<p>podivné výpravy přinesli.</p>
<p>Zima už byla tady, se sněhem a ledem, ale Bedna jako by spala.</p>
<p>Pišvejc-Básnidlo se pořád chlubil, že bude psát nějaké</p>
<p>divadlo - pro Bednu prý - a že by se to mohla Bedna naučit -a</p>
<p>sehrát - třeba by se i nějaké peníze vydělaly.</p>
<p>Nikdy ale</p>
<p>neřekl nic podrobnějšího a ostatně nikdo se ho na to příliš</p>
<p>neptal. Nebyl zájem.</p>
<p>Pekáč hrál hokej, vyzýval všechny možné třídy ze své školy a z</p>
<p>jiných ústavů a jeho pozvání k zápasu samozřejmě přišlo i</p>
<p>Bedně.</p>
<p>Tam se však ztratilo, zapadlo, aniž se někdo pokusil dát</p>
<p>dohromady aspoň jednu hokejovou šestku proti Pekáči. Ani</p>
<p>Pekáči neodpověděli - a Pekáč si pak Bedny už nevšímal. Byla</p>
<p>pro něj vyřízená!</p>
<p>Když pak Pekáč vypsal krasobruslařskou soutěž, napsal o tom</p>
<p>oznámení na vývěsní tabuli na chodbě školy. Z</p>
<p>Bedny se</p>
<p>přihlásil jediný Fanek.</p>
<p>Lubor neodolal a šel se na soutěž podívat. Sám krasobruslení</p>
<p>zkoušel, ale nešlo mu. A teď chtěl vědět, co Fanek umí.</p>
<p>Fanek provedl několik kouzelných jízd se svou sestřičkou,</p>
<p>o něco mladší než on. Byla také tak hezká a milá jako Fanek,</p>
<p>velmi mu podobná, a obecenstvo tomu závodícímu páru ustavičně tleskalo.</p>
<p>Několik lidí s fotografickými aparáty - snad reportéři z novin</p>
<p>- udělalo z jejich jízd spoustu snímků.</p>
<p>Fanek měl na sobě krátké kalhoty a modrý svetr, přepásaný</p><empty-line /><p>řemenem. Jeho sestra měla kraťounkou sukénku a bílé vysoké šněrovací botky.</p>
<p>Na jejich pohybech i výrazech tváří byla znát ušlechtilost</p>
<p>ducha. Jejich urostlá těla pak vznešenost jen dotvrzovala.</p>
<p>Lubor mohl na nich oči nechat, když tak krásní a obdivovaní</p>
<p>tančili a vznášeli se, plní pružnosti a elegance, na bílém</p>
<p>ledě. Fankovi chvílemi záviděl, ale pohled na něj ho zase</p>
<p>posílil v úmyslu vytrvat, nepodlehnout Bedně a jejímu špatnému</p>
<p>duchu, aspoň trochu zůstat takový jako on!</p>
<p>S Řezinou Lubor pořád ještě chodil a těšil se z jeho obdivu.</p>
<p>Když k němu Řezina mluvil, pokorně a obdivně, připadal si</p>
<p>Lubor, že je Fankem a tvářil se povýšeně a přezíravě. Jindy</p>
<p>na ten pocit zapomínal a hovořil s Řezinou zase docela vlídně</p>
<p>a kamarádsky. Návratů k dobrému však bylo u Lubora pořád míň</p>
<p>a míň.</p>
<p>Děly se s ním ted vůbec zvláštní věci! Stával se zlostný a</p>
<p>o-mrzelý. V Bedně nemluvil už skoro s nikým a také doma</p>
<p>promluvil, jen když musel, a to bylo ještě vždycky sotva “na</p>
<p>půl huby”, jak říkal tatínek.</p>
<p>“Já nevím, nevím, co se to s tím naším Luborem děje!”</p>
<p>říkávala ustaraně maminka k otci tak, aby při těch slovech</p>
<p>Lubor nebyl, ale přece aby je slyšel a nějak se polepšil. A</p>
<p>tatínek jen mrzutě odpovídal: “Ale co by se s ním dělo! Zasloužil by pár pohlavků - už</p>
<p>dlouho’ nic nedostal! To je to! Copak takhle se chová syn k</p>
<p>rodičům?”</p>
<p>A Lubor, který ty - úmyslně nahlas -</p>
<p>pronášené řeči někde v předsíni či v pokoji slyšel, zatínal pěsti zlostí a zatvrzoval</p>
<p>se ještě víc.</p>
<p>Copak oni - maminka s tatínkem - mu mohou rozumět? Jak jim to</p>
<p>má říct? Jak jim má vysvětlit, že je mu protivný celý svět</p>
<p>s jeho špatnostmi, sprostotou a nepoctivostí?</p>
<p>Jak jim má říct,</p>
<p>co se děje například jen tam u nich v Bedně.</p>
<p>Copak jim může</p>
<p>vykládat třeba o Ekrtovi a o tom, že snad jedině Fanek, nebo</p>
<p>ještě Řezina, jsou tou hanebností nezasažení?</p>
<p>A co jim má o Fankovi vůbec vykládat?</p>
<p>Vysmáli by se mu! Řekli by, že se na něj dívá jako na svatého! Prostě by to</p>
<p>nechápali, jaké má on - Lubor - pocity!</p>
<p>Rozhodně by ho</p>
<p>nepochopili! Je to vidět už z toho, jak mu tatínek pořád hrozí</p>
<p>pohlavky, které pokládá ve své staromódnosti a naprosté</p>
<p>neznalosti dnešních chlapců za jediný prostředek k polepšení!</p>
<p>Pes snad dokáže lízat ruku, která ho zbičovala, ale on, hrdý</p>
<p>chlapec, se tlouct nedá, to ať si tatínek rozmyslí!</p>
<p>Kdyby to věděl Řezina! Jen ať se jdou zeptat Řeziny, jak on se</p>
<p>na Lubora dívá! Co všechno dobrého a pěkného na něm vidí! A teď že by měly přijít pohlavky? Proboha -</p>
<p>nikdy! Nikdy! To ať</p>
<p>tatínek nezkouší nebo se něco stane!</p>
<p>Ale jak jim to doma - tatínkovi a mamince -</p>
<p>jen říct, že už</p>
<p>není ten malý chlapeček, jak ho znali dřív, ale že už je</p>
<p>velký, se spoustami podivných, krásných myšlenek, ze kterých</p>
<p>se až hlava točí a kterým oni nemohou rozumět?</p>
<p>Maminka ho nepochopí, protože nikdy hochem nebyla - a tatínek - no, je možné, že takové myšlenky, jako má ted Lubor, nikdy</p>
<p>ani neměl.</p>
<p>To jen on, Lubor, je tak vyspělý a přemýšlivý!</p>
<p>Na žádném z</p>
<p>ostatních hochů aspoň nic podobného nepozoruje! Jen kdyby ho doma pořád tak neponižovali, nekřičeli na něj a nehrozili mu!</p>
<p>K čertu s takovým domovem!</p>
<p>Jindy vystřídal Lubor tyto úvahy přemýšlením o Řezinovi.</p>
<p>Vzpomínal na slova obdivu, která mu Řezina řekl, viděl v</p>
<p>duchu Řezinovy zraky na sebe s obdivem upřené - a přemýšlel, jak by Řezinu zase trochu potrápil nebo čím by se v jeho očích</p>
<p>udělal ještě zajímavější a obdivuhodnější.</p>
<p>Jeho obraznost přitom bujně pracovala, v duchu vedl s Řezinou</p>
<p>dlouhé rozhovory, ve kterých mu Řezina povídal věci, které</p>
<p>Lubor tak rád z jeho úst vždy slyšel (třebaže dával najevo, že</p>
<p>si jich nevšímá, že jim ani nerozumí a že o ně nemá zájem).</p>
<p>A vyrušila-li Lubora z těchto příjemných snění maminka vý-</p>
<p>zvou, aby se učil, nebo tatínek ostrou poznámkou o lenošení a koukání do prázdna, rozzuřil se Lubor v duchu tak, že měl celý</p>
<p>zbytek dne pokažený.</p>
<p>Jeho zloba se ukázala na povrch zamračenou tváří, odseknutou</p><empty-line /><p>odpovědí - a to vše způsobovalo zase jen.další nepříjemnosti.</p>
<p>Nakonec tatínek přestal s Luborem mluvit úplně a maminka se</p>
<p>tvářila ustaraně a bolestně. A Lubora pohled na ni ještě víc a</p>
<p>více dráždil. Proboha - jak rád by ji vzal okolo krku a</p>
<p>všechno jí řekl. Neměl však k tomu odvahu, najednou se styděl</p>
<p>ukázat mamince, že ji má pořád ještě tak rád jako dřív.</p>
<p>A vyprávět jí, na co všechno myslí? To by teprve nedokázal!</p>
<p>Ano, musí jít dál svým bolestným chlapeckým životem sám, doma</p>
<p>mu nemůže porozumět nikdo!</p>
<p>To celé napětí trochu zmírnily vánoce se Štědrým dnem, s</p>
<p>dárky, které Lubor od rodičů dostal i které on sám mamince a</p>
<p>tatínkovi pečlivé vybíral a koupil.</p>
<p>Ale za několik dnů byla klidná smírná pohoda vánoc ta tam a</p>
<p>zase vše zapadlo do starých všedních kolejí.</p>
<p>Venku sněhy přikryly všechno bílým pří krovem.</p>
<p>Na širých pláních, drcených mrazem, vrány krákaly o</p>
<p>bez-útěšnosti všeho počínání.</p>
<p>Nebe bylo olověné a tak zoufale nízké, že vypadalo, jako kdyby</p>
<p>se za kopcem dotýkalo země.</p>
<p>V těch dnech ztrácel Lubor na chvíli svou rozmrzelost a</p>
<p>bezradnost jen na lyžařských návrších v okolí města, kde</p>
<p>uprostřed cizích chlapců, veselých a odvážných, zapomínal na svůj rozervaný stav.</p>
<p>Pišvejcovo divadlo</p>
<p>Všichni hoši si mysleli, že Básnidlo jen žertuje, když říkal,</p>
<p>že bude psát pro Bednu nějakou divadelní hru.</p>
<p>A přece to</p>
<p>Pišvejc myslel vážně! Dnes aspoň přiběhl do Bedny klepař</p>
<p>Čírek, oči až navrch</p>
<p>hlavy a křičel: “Kluci - klucíí - bude divadlo!</p>
<p>Určitě.</p>
<p>Básnidlo stál u ředitelny s Havlindou a se šerifem a tam o tom</p>
<p>rokovali. Šel jsem kolem a poslouchal jsem!”</p>
<p>To bylo Čírkovi podobné, poslouchat cizí rozhovory, číhat za</p>
<p>rohem a sledovat jako fretka, co se kde děje, aby to mohl</p>
<p>předat dál. Hochům to teď ale nevadilo.</p>
<p>Kdo jen trochu Cirková slova zaslechl, podíval se mimoděk do</p>
<p>čtvrté lavice k oknu, kde bylo Pišvejcovo místo. Pišvejc tam</p>
<p>nebyl. Snad tedy ještě u ředitelny něco o divadle projednává.</p>
<p>Cirková zpráva se stala Pišvejcovou nepřítomností</p>
<p>hodnověrnější.</p>
<p>“Kluci - já hrát nebudu!” ohrazoval se opovržlivě Vranejs,</p>
<p>jako kdyby ho už někdo nutil.</p>
<p>Bacín se sem přihrnul od tabule, kde srovnával křídy. (Vždycky</p>
<p>je tam tak srovnával v blahé naději, že si jich jednou některý</p>
<p>učitel přece jen povšimne, bude se ptát, kdo je tak pěkně</p>
<p>srovnal a on - Bacín - že se pak hrdě přihlásí!) “A to já bych</p>
<p>zase hrál!” povídal teď. “Když Havlinda divadlo uzná, tak</p>
<p>nebudu dělat žádné brykule! To víte, to by byl Havlinda zase</p>
<p>hned otrávený!”</p>
<p>“Jdi, ty šplhoune!” uplivl si zlostně Vranejs.</p>
<p>“Básnidlo jde! Kluci -jde Básnidlo!” hlásil vzrušeně Gajdoš</p>
<p>ode dveří.</p>
<p>Bedna mu skoro celá vyběhla naproti a u dveří nastala</p>
<p>tlačenice a skoro rvačka.</p>
<p>“Počkejte!” volal Levín a vlekl Pišvejce k tabuli. “On nám to</p>
<p>řekne všem sám, jak to vlastně bude, sedněte si každý a buďte</p>
<p>zticha. Jinak se nedozvíte nic!”</p>
<p>Levínovo slovo pořád ještě trochu platilo.</p>
<p>Bedna se</p>
<p>uklidnila. Hoši přestali povykovat, i když všichni neseděli v</p>
<p>lavicích.</p>
<p>Pišvejc stál trochu zčervenalý vedle Levína u tabule a usmíval</p>
<p>se rozpačitě do Bedny. Nebyl zvyklý mluvit k takovému</p>
<p>množství posluchačů.</p>
<p>“No tak se bude hrát divadlo - no!” řekl těžkopádně..</p>
<p>“A jaké divadlo?” doléhal Levín jako vyšetřující soudce.</p><empty-line /><p>“No divadlo - no! Pozveme na to ostatní třídy a rodiče taky</p>
<p>smějí přijít - a vůbec každý!”</p>
<p>“A kdo to divadlo bude hrát?”</p>
<p>“No my přece! Bude k tomu zapotřebí asi deset nebo dvanáct</p>
<p>lidí, samí kluci. A když se něco vydělá, tak se to dá na</p>
<p>fond!”</p>
<p>V Bedně bylo chvíli ticho, až pak Draňák usykl: “Dej nám</p>
<p>svátek, člověče, tos nám zase něco zavařil!”</p>
<p>Pišvejc otevřel ústa a chtěl něco říct, vtom se ale rozlétly</p>
<p>dveře a vešel Havlík.</p>
<p>“Co je to tady za schůzi?” zeptal se svým známým ironickým</p>
<p>tónem.</p>
<p>Levín a Pišvejc se rozpačitě sypali ze stupínku do lavic, kde</p>
<p>už ostatní vstali na pozdrav.</p>
<p>“Sedněte!”</p>
<p>Bacínovo pero zase putuje na stolek a jedna či dvě minuty</p>
<p>uběhnou záznamem o hodině do třídní knihy.</p>
<p>A pak se Havlík neochotně rozhovořil: “Tak jak už vám tady</p>
<p>Pišvejc jistě něco napověděl, bude naše třída hrát školní</p>
<p>divadlo. Pan ředitel podnik schválil, protože účel</p>
<p>představení je dobročinný: výtěžek bude totiž věnován</p>
<p>prázdninovému fondu pro nemajetné žáky naší školy. Kolik hochů</p>
<p>potřebuješ, Pišvejci, jako herců?”</p>
<p>“Prosím - no asi dvanáct, prosím!”</p>
<p>“A máš je už vybrané? Už víš, kdo jakou úlohu bude hrát?”</p>
<p>Havlík se obrátil od Pišvejce k celé Bedně a dodal výhružně:</p>
<p>“Upozorňuji, že nikdo nesmí odmítnout v divadle účinkovat.</p>
<p>Pokládalo by se to za úmyslné ztěžování a kažení podniku. Tak</p>
<p>co, Pišvejci?”</p>
<p>“No… některé hochy bych už měl vybrané, prosím! Tak za prvé</p>
<p>je to Jelínek… kdyby ovšem chtěl…” dodal nejistě Pišvejc a</p>
<p>ohlédl se za sebe na Fanka.</p>
<p>“Jaképak KDYBY CHTĚL? Bude hrát a bašta!” řekl tvrdě Havlík.</p>
<p>Fanek trochu zčervenal a tvářil se ne zrovna potěšené.</p>
<p>“Pak tam musí být Řezina…” vypočítával dále Pišvejc a Bedna</p>
<p>se rozhlaholila smíchem, když Řezinovo jméno uslyšela ve</p>
<p>spojení s Fankoyým.</p>
<p>“Ticho!” vykřikl Havlík.</p>
<p>Lubor se neubránil tomu, aby se nenápadně nepootočil doza—</p>
<p>du na “psanecké” místo. Řezina tam seděl jako hromádka</p>
<p>neštěstí a jen jeho oči uštvaně hleděly do Bedny, jako kdyby</p>
<p>se jimi chtěl ptát, do čeho že to bude zase zatažen.</p>
<p>Fankova poručená účast při hraní dodala mnohým chlapcům chuti také si v Pišvejcově divadelní hře zahrát.</p>
<p>Několik rukou se</p>
<p>zvedlo a Chalupa, který dával tenkrát při štafetě Fankovi pod</p>
<p>koleno papír, byl mezi prvními dobrovolníky.</p>
<p>Také Staněk, pořád se ucházející o Fankovo hlubší přátelství,</p>
<p>se hlásil.</p>
<p>“No dost!” ukončil pak rázně všechno jednání Havlík.</p>
<p>“Nemůžeme zde ztrácet čas, učení je přednější! To si dohodni, Pišvejci, s chlapci všechno o přestávkách, a pak mi přijď</p>
<p>říct výsledek!”</p>
<p>Bedna tedy strávila zbytek hodiny v jakéms takéms klidu za</p>
<p>úmorného Havlíkova výkladu a rozbouřila se teprve až zase o</p>
<p>přestávce.</p>
<p>Zatímco Fanek zmizel ze třídy kamsi na chodbu, snad aby</p>
<p>nemusel s nikým mluvit, Řezina se přihnal na Pišvejce</p>
<p>rozzuřený tak, jak ho snad ještě nikdy nikdo neviděl.</p>
<p>“Co tě to napadlo… blázne jeden?” křičel rozčileně. “Do</p>
<p>čeho mě to chceš zase uvrtat?”</p>
<p>“Mlč, Jelínkův dvojníku!” odpovídal mu místo Pišvejce Stibral</p>
<p>z Levínovy party. “Můžeš být vůbec rád, že budeš s Jelínkem</p>
<p>účinkovat!”</p>
<p>“Co si mne vlastně ještě vůbec všímáte?” zuřil však dál</p>
<p>Řezina. “Všímám si já vás? Nevšímám! Tak mě nechtě taky!”</p><empty-line /><p>Hlas se mu podivně zlomil, když dodal: “To vám nestačí, že</p>
<p>jste ze mne udělali vyvrhele Bedny, že jste mě odstavili jako</p>
<p>prašivce až do poslední lavice? To mi chcete připravit ještě</p>
<p>něco nového? Nějakou novou ostudu? Já hrát nebudu a dost!!”</p>
<p>Obrátil se zuřivě a dral se z hloučku smějících se hochů.</p>
<p>“Jen se moc nebav a vzpomeň si na Havlíka!”</p>
<p>křičel za ním</p>
<p>jedničkář Jandus. “Ten už by ti to spočítal na propouštěcím</p>
<p>vysvědčení!”</p>
<p>Opičák Denk napodobil zase mistrně školníkův hlas a zabručel: “Tak se na něho podívejte, vrtáka! On nechce hrát divadlo!”</p>
<p>Bouře chechtotu letěla za Řezinou.</p>
<p>Zájem se pak zase obrátil k Pišvejcovi. Někteří hoši prosili,</p>
<p>aby je ke hraní divadla nevolil, jiní se zase k účinkování</p>
<p>naopak nabízeli, jak mohli.</p>
<p>Tak to trvalo po všechny další přestávky toho dne a ještě</p>
<p>druhý den dopoledne.</p>
<p>Potom teprve, mezi jedenáctou a dvanáctou hodinou, se objevil</p>
<p>Pišvejc na stupínku - Levín byl zase jako strážce vedle něj -</p>
<p>a oznámil Bedně:</p>
<p>“Tak v divadle budou hrát: Jelínek, Chalupa, Jandus, Řezi-na,</p>
<p>Denk, Dohrál, Staněk, Stibral, Vranejs, Čermák, Hron a</p>
<p>Sochor.”</p>
<p>“Protesty se žádné nepřijímají, každý musí hrát a bašta</p>
<p>fidli!” dodal energicky Levín. Nikdo ostatně neprotestoval,</p>
<p>kromě Řeziny. Fanek neřekl ani slovo, třebaže každý viděl, že</p>
<p>do hraní chuť nemá.</p>
<p>Řezina vykřikl ze svého psaneckého místa zuřivě na Levína: “A</p>
<p>proč nehraješ taky ty?”</p>
<p>“Nebav se, nebav se, nebo ti tam pošlu pozdrav kusem křídy!”</p>
<p>smál se povýšeně Levín. “Náhodou teda, když chceš vědět, tak</p>
<p>já k divadlu budu dělat kulisy!”</p>
<p>Byla to pravda! Levín pěkně maloval, měl dobré nápady a</p>
<p>navrhování a malování kulis bylo tedy svěřeno skutečně</p>
<p>schopnému člověku.</p>
<p>Pišvejc byl také rád, že Levín při divadle něco bude dělat a</p>
<p>tak že pomůže udržet zájem Bedny o ten podnik. Neboť na Levína snad Bedna přece jen trochu ještě dá!</p>
<p>Levín pak zase po delší době našel zalíbení v tom, že může</p>
<p>trochu udávat tempo v Bedně, že je jí jaksi uznán za vedoucí</p>
<p>postavu — a tak se dal do práce a do propagace školního</p>
<p>divadla s náladou, s jakou už dlouho nic v Bedně nepodnikal.</p>
<p>Mnoho se debatovalo také o tom, proč Pišvejc chce mít při</p><empty-line /><p>hraní divadla mermomocí šeredu Řezinu, přes všechnu jeho</p>
<p>neochotu a hlavně přes jeho nevábný zjev.</p>
<p>Když o tom mluvili v Klubu jedničkám, přišoural se Černý,</p>
<p>který se pořád marně namáhal stát se jeho členem a pravil: “To</p>
<p>je přece jasné: Pišvejc má ve své hře připravenou asi nějakou nepříjemnou úlohu, kterou by nikdo nechtěl hrát. A tak ji</p>
<p>strčí na krk Řezinovi. Tomu bude sedět!”</p>
<p>Přípravy</p>
<p>Bedna, vyhladovělá dlouhou nečinností, se zakousla do divadla</p>
<p>tak jako za starých dobrých dob do jiných podniků.</p>
<p>Pišvejc s dvanácti určenými chlapci pilné zkoušel a ostatní,</p>
<p>kteří nehráli, se marně snažili dopátrat, o čem divadlo bude.</p>
<p>“To uvidíte - počkejte!” odbýval všechny zvědavce vždycky jen</p>
<p>Pišvejc. “Nebuďte tak zvědaví! Pak by se vám to ani nelíbilo,</p>
<p>když už byste obsah napřed znali!”</p>
<p>Byla to vlastně pravda, a přece to hochy neuspokojovalo.</p>
<p>Levín maloval kulisy a přitáhl k té práci i celou svou partu.</p>
<p>V prázdném skladišti, které patřilo otci Krákory, lepili</p>
<p>široké pásy papírů do ohromných ploch a ty pak Levín pokrýval</p>
<p>plakátovými barvami.</p>
<p>Někdy udělal barvou jen obrys té či oné věci a jeho pomocníci</p><empty-line /><p>pak už vnitřek dobarvili sami.</p>
<p>Ani z Levína nikdo nic nedostal, oč se v Básnidlově divadelní</p>
<p>hře vlastně jedná. Sám toho totiž mnoho nevěděl - a aby se</p>
<p>neudělal před hochy směšný, předstíral, že musí zachovat</p>
<p>přísné mlčení o obsahu hry. A ti, kteří věděli všechno, totiž</p>
<p>účinkující, neřekli ani slůvko.</p>
<p>Lubor byl jedním z chlapců, kteří v divadle nehráli ani se o</p>
<p>ně nijak nezasloužili. Na hraní divadla nikdy neměl “buňky”,</p>
<p>jak říkal. Věděl to a necpal se do toho. Byl ve značných</p>
<p>rozpacích, už jen když měl například na stupínku při češtině</p>
<p>přednášet nějakou báseň. Natož pak aby mluvil na jevišti před spoustou cizích lidí! Zbláznil by se, propadl by se, zcela</p>
<p>jistě by všechno popletl a byla by to tak hrozná ostuda, že by</p>
<p>asi už raději ani nepřišel do školy!</p>
<p>A také na nějaké pomáhání, podobně jako Levín se svým</p>
<p>hloučkem, si Lubor netroufl. Napraví to všechno zase prodejem vstupenek. Každý hoch z Bedny dostal za úkol prodat jich</p>
<p>nejméně pět, ale Lubor jich odebral už jedenáct a ještě má</p>
<p>asi na třech místech “políčeno”, že tam také nějaký lístek</p>
<p>odbude.</p>
<p>S Řezinou teď Lubor velmi málo mluvil.</p>
<p>Řezina musel věnovat</p>
<p>skoro každé volné odpoledne zkouškám na divadlo a po večerech potom doháněl učení do školy.</p>
<p>Také výpravy do Sekořova skladiště už přestaly. Přinesli si odtamtud hromadu plakátů a letáků s Florianovými kresbami, zcela neznámými, víc na práci tam zatím nebylo. Hlavního cíle však Lubor dosáhl: našel tam všechny sešity proslulého Požáru</p>
<p>lesní farmy!</p>
<p>A když si potom po mnoha dnech Řezina přece jen po jedné</p>
<p>odpolední zkoušce divadla udělal volno a Lubora po dlouhém</p>
<p>přemlouvání vytáhl na toulku ulicemi, skoro se až pohádali!</p><empty-line /><p>Hned jak Řezina přišel ze zkoušky k Octárně, povšiml si</p>
<p>Lubor, že s ním není něco v pořádku.</p>
<p>Měl naběhlý nos, červenější než kdy jindy, a v nosních</p>
<p>otvorech byly vidět stopy krve. Řezina o tom nic neříkal, a</p>
<p>tak se Lubor zeptal:</p>
<p>“Kdo ti to spustil malinovku?”</p>
<p>Řezina o tom ale nechtěl mluvit a Lubor se hned urazil. Byl</p>
<p>zvyklý, že před ním Řezina neměl nikdy žádné tajnosti, že byl</p>
<p>k němu ve všem ochota sama — a najednou se ho zde ptá, kdo mu</p>
<p>rozbil nos - a nedostane se mu odpovědi! Co je to za novoty u</p>
<p>Řeziny? Mohl by být rád, že o něj Lubor projevuje takový</p>
<p>zájem.</p>
<p>Na divadlo se Lubor Řeziny ani neptal.</p>
<p>Nechtěl, aby si Řezina myslel, že má o divadlo kdovíjaký zájem. Bylo mu také proti</p>
<p>mysli, že by se Řezina mohl proti němu cítit nějak důležitý.</p>
<p>Řezina však o obsahu divadelní hry ani nemluvil. Jen si zase začal stěžovat, do čeho ho to uvrtali a proč právě jeho si</p>
<p>vybrali!</p>
<p>“To bude ta moje největší ostuda, to divadlo,”</p>
<p>pravil,</p>
<p>“uvidíš že ano; Uvidíš!”</p>
<p>A Lubor mu jen odsekl: “Ale dej mi s tím pokoj! To mě</p>
<p>nezajímá! To je čistě věc tvoje a Pišvejcova.”</p>
<p>Mrzelo ho, že mu Řezina o obsahu divadla sám a bez vyzvání nic neřekl - a ptát se nechtěl ani za živý svět.</p>
<p>Řezina pak už mlčel. Procházeli ještě mnoha ulicemi,</p>
<p>zastavovali se u každého knihkupeckého výkladu, ale mezi</p>
<p>sebou pronesli už jen několik bezvýznamných slov.</p>
<p>To byla jejich poslední společná vycházka před hraním</p>
<p>divadla.</p>
<p>Představení začíná</p>
<p>Den představení nadešel. Byla to sobota a Bedna měla</p>
<p>odpoledne prázdno.</p>
<p>V celé škole trvala jakási slavnostní nálada.</p>
<p>Bedně, která se</p>
<p>na chvíli cítila zase tak významnou vedoucí třídou, jako</p>
<p>bývala kdysi, se to aspoň zdálo.</p>
<p>Představení se mělo konat ve velikém divadelním sále v</p>
<p>blízkém sousedství školy. Za dopoledne přišla odtamtud</p>
<p>zpráva, že vstupenky jsou úplně vyprodané.</p>
<p>Mezi hochy z Bedny, kteří vstupenky prodávali, bylo ještě asi dvacet lístků. Pišvejc zařídil, aby se zbylé lístky poslaly do</p>
<p>pokladny sálu. Doprodají se najisto do začátku představení!</p>
<p>Bylo úžasné, na co všechno Pišvejc při svých starostech</p>
<p>pamatoval.</p>
<p>Dopolední hodiny ubíhaly jen hlemýždím tempem. Hoši, zejména Pišvejc, účinkující a parta pomahačů, byli nepozorní,</p>
<p>roztěkaní, měli na mysli jedině odpolední divadlo.</p>
<p>Učitel Havlík to pozoroval s velikou nelibostí.</p>
<p>Vždycky byl</p>
<p>proti takové výjimečné činnosti žactva. Jenom to, že výtěžek</p>
<p>divadla připadne Fondu pro chudé žáky, jej přimělo k tomu,</p>
<p>aby konání divadla povolil. Kdyby byl však věděl, že budou</p>
<p>hoši přípravami tak zaneprázdnění a vzrušení, nikdy by souhlas</p>
<p>nedal!</p>
<p>Asi do jedenácti hodin padal studený déšť se sněhem, pak</p>
<p>chvilkové sluníčko kaši rozpustilo a odpolední vítr, kosti</p>
<p>pronikající, chodníky trochu vysušil.</p>
<p>Odpoledne se jevil v okolí divadelního sálu čilý ruch ještě</p>
<p>daleko před začátkem představení. Přicházeli hoši i děvčata</p>
<p>ze všech tříd, ba i z jiných škol, postávali v hloučcích po</p>
<p>chodnících, přebíhali od jedné skupiny ke druhé, nahlíželi do</p>
<p>vchodů k sálu a zase se vraceli.</p>
<p>Většina z nich měla nové šaty - představení se tedy zřejmě</p>
<p>považovalo za výjimečnou společenskou událost.</p>
<p>Levínova pracovní parta namalovala i několik druhů plakátů a</p>
<p>ty nyní prohlížel a obdivoval dav chlapců a děvčat. Ta se</p>
<p>těšila hlavně na Fanka a dávala to nepokrytě najevo.</p>
<p>Potom se otevřely vchody do sálu, rozsvítila se světla a dovnitř se hrnuly proudy diváků. V pokladně nezbyla ani jedna</p>
<p>vstupenka.</p>
<p>Hledištěm se ozývaly výkřiky, jak hoši z jednotlivých tříd</p>
<p>volali na své kamarády přes řady sedadel.</p>
<p>Občas se sálem mihl s důležitou tváří některý z Levínových</p>
<p>kulisáků nebo i někdo z účinkujících. Lubor se snažil objevit</p>
<p>někde Řezinu a ještě víc Fanka, ale ty nebylo možné spatřit.</p>
<p>Pak se v sále setmělo, rozsvítila se jen barevná světla u</p><empty-line /><p>jeviště a ozval se gong.</p>
<p>Opona se zvolna rozhrnuje a diváctvo vidí na jevišti dvůr</p>
<p>jakéhosi domu. Uprostřed na bednách sedí několik chlapců. Je</p>
<p>tam Sochor (jehož starší bratr znal Havlíka ještě jako</p>
<p>veselého člověka), pak Dohrál - dobromyslný Fankův soused z</p>
<p>Bedny -Hron - a - kdo to je ten čtvrtý? Ale vždyť je to</p>
<p>jedničkář Jan-dus! Je tak divně nalíčený, že by ho Lubor málem</p>
<p>ani nepoznal.</p>
<p>Rokují rozčileně o komsi, o jakési tlupě, která kazí všechny</p>
<p>jejich plány. A diváci se zvolna vžívají do rozvíjejícího se</p>
<p>děje.</p>
<p>Dům, jehož nádvoří vykouzlil Levín na jevišti, je veliká</p>
<p>stavba, stojící kdesi o samotě mezi městem a továrnou. Bydlí</p>
<p>tu dělníci a úředníci oné továrny.</p>
<p>V domě je spousta dětí - a z těch největší, samí hoši, tvoří</p>
<p>jakési dvě tlupy. V jedné z nich jsou správní pořádní</p>
<p>chlapci, ale druhá je útočištěm darebů, kterým je lépe se</p>
<p>vyhnout.</p>
<p>Skupina čestných hochů si dala název Bílá sojka, kdežto tlupa</p>
<p>chlapců špatných dostala sama od všech ostatních v domě název Postrach domu.</p>
<p>Jací chlapci v Postrachu asi jsou, to se dá už předem vytušit</p>
<p>například z toho, že jsou na svůj nectný název dokonce pyšní.</p>
<p>I když píšou Bílé sojce nějaký výhružný dopis, podepisují se</p>
<p>vždy jako “Postrach domu”.</p>
<p>O něm také právě nyní Bílá sojka na jevišti rokuje.</p>
<p>Náčelníkem Bílé sojky je Sochor, který se zde jmenuje Rob.</p>
<p>Zatímco Bílá sojka boxuje, závodí, loví bobříky a dělá všude</p>
<p>jen samé dobro, Postrach domu se potlouká po půdách a</p>
<p>sklepech domu, zabíjí kočky, rozbíjí okna, ničí nátěry zdí a</p>
<p>odcizu-je drobné předměty z chodeb. Kdejaký svůj špatný kousek</p>
<p>snaží se pak vždycky svést na Bílou sojku.</p>
<p>To vše se diváci dozvídají v rozličných drobných i větších</p>
<p>výstupech prvního dějství, které se na jevišti odehrávají.</p>
<p>Hoši z Bedny pod Pišvejcovým vedením hrají opravdu dobře a tak</p>
<p>živě, že diváctvo chvílemi zapomíná, že vidí vlastně jen</p>
<p>divadlo.</p>
<p>Na jevišti se vybojovala také jedna bitka mezi Bílou sojkou a</p>
<p>Postrachem. Byla to taková řež, že diváci vstávali v hledišti</p>
<p>ze židlí a volali ve sportovním vzrušení na jeviště. A přece</p>
<p>to bylo jen divadlo a pračka byla jen líčená, neskutečná!</p>
<p>Hlavou Postrachu byl Řezina. Tady ve hře měl podivnou</p>
<p>přezdívku: Tykev. Celá Bedna teď už chápala, proč si Pišvejc</p>
<p>mezi ostatními hochy vybral právě jeho. Byl jako stvořený pro</p>
<p>sehrání takové nesympatické odpudivé úlohy.</p>
<p>Všem protivný ze</p>
<p>školy, bude i tady působit tím nepříjemným dojmem, jaký</p>
<p>hodlal Pišvejc u téhle úlohy v divácích vzbudit.</p>
<p>A Lubor chápal teď ještě víc, proč byl Řezina nešťastný, když</p>
<p>musel svou nepěknou úlohu cvičit. Však také hrál velmi chabě,</p>
<p>neochotně, svou úlohu spíš odříkával, místo aby ji živě a</p>
<p>přesvědčivě zahrál jako ostatní.</p>
<p>Krev na jevišti</p><empty-line /><p>V domě Pišvejcovy hry žije však ještě jakýsi zvláštní chlapec,</p>
<p>který se jmenuje Rudolf Šimon. Pro svou povahu a schopnosti je všude oblíbený.</p>
<p>Je mírný a dobrý. Rodiče všech hochů v domě ho dávají za vzor</p>
<p>svým synům. Také Bílá sojka o něm pořád hovoří s úctou a</p>
<p>obdivem.</p>
<p>Jen Postrachu domu je Rudolf Šimon trnem v oku: jmenuje ho</p>
<p>tajně všelijakými posměšnými přezdívkami, jako například</p>
<p>“cukrový panáček”, “navoněná mydlinka” a tak podobně.</p>
<p>Rudolf Šimon je neutrál. Není u žádné party, na nikoho</p>
<p>ne-žaluje a ani proti Postrachu domu nijak nepřátelsky</p>
<p>nemluví. Pohádá-li se některý hoch či děvče v domě s někým,</p>
<p>Rudolf Šimon je spravedlivě rozsoudí a jeho rozsudku každý</p>
<p>věří a pod—</p>
<p>volí se mu. I Postrach domu se před jeho rozhodnutím sklání,</p>
<p>ač nerad a neochotně.</p>
<p>Teď právě Rudolf Šimon vbíhá na jeviště. Po prvé! Kdo tuto</p>
<p>úlohu hraje? Fanek Jelínek! No samozřejmě!</p>
<p>Lubor to očekával!</p>
<p>Kdo jiný mohl takovou úlohu dostat a sehrát?</p>
<p>Není ani příliš nalíčený, mnohem méně než ostatní hoši, a</p>
<p>přece je jeho obličej výrazný a krásný. V</p>
<p>hledišti se všude</p><empty-line /><p>šeptem ozývá koncovka “—ek,” jak si diváctvo šeptá, že je to Fanek Jelínek.</p>
<p>Každý ho snad zná, nejen hoši z Bedny. Je to opravdu oblíbený</p>
<p>chlapec celé školy.</p>
<p>Teď nějaká děvčata začala nesměle tleskat a rázem potlesk</p>
<p>zazněl celým hledištěm. Fanek je trochu zmatený a pro hluk</p>
<p>nemůže mluvit svou úlohu. Začíná, když tleskání ustává.</p>
<p>Rob sděluje Šimonovi-Fankovi, že otec Tykve - totiž náčelníka</p>
<p>Postrachu domu - je podezřelý člověk. Bílá sojka ho</p>
<p>pozorovala už několikrát, že nosí něco z továrny domů, ukrývá</p>
<p>to ve sklepě a v noci to odnáší pryč.</p>
<p>Šimon navrhuje pátrání, hlídkování v chodbách a večerní</p>
<p>prohlídku sklepa. Tím dějství končí.</p>
<p>Ve druhém dějství už je pátraní v plném proudu a jeho</p>
<p>výsledkem je objev, že otec Tykve nosí domů z továrny</p>
<p>odcizené kusy mědi. Spád děje je velmi vzrušující, na jevišti se střídají postavy Bílé sojky i Postrachu domu, každá mizí</p>
<p>vždy v poslední vteřině předtím, než vstoupí na jeviště ten,</p>
<p>kdo tam svého předchůdce nemá spatřit.</p>
<p>Nejnapínavější byla</p>
<p>snad scéna, když Bílá sojka odnáší měď ze sklepa jako doklad,</p>
<p>zatímco otec Tykve se právě vrací.</p><empty-line /><p>Bílá sojka se rozhodne, že o objevu zatím pomlčí, ale jeden</p>
<p>její člen v prudké hádce s několika hochy z Postrachu vše z</p>
<p>neopatrnosti prozradí. Postrach je zneklidněný tím, že Bílá</p>
<p>sojka má v rukou důkazy proti otci Tykve, a přemýšlí, jak</p>
<p>situaci zachránit.</p>
<p>Ve třetím dějství Tykev za pomoci celého Postrachu zajme Fanka a na půdě domu pod vikýřem nad ním koná soud. Tykev naléhá na Fanka, aby zařídil okamžité vrácení mědi do sklepa, nebo ještě</p>
<p>lépe do Tykvových rukou.</p>
<p>Fanek však odmítá, protože tím by se Bílá sojka zbavila</p>
<p>důkazů o nepoctivosti Tykvová otce. Tykev zuří, a pak nastává</p>
<p>týrání Fanka, které způsobí bouři odporu v hledišti, i když</p>
<p>je jen předstírané. Hlediště však žije dějem a volá při každé</p>
<p>vzrušující scéně na jevišti. V nejhorší chvíli vtrhává do</p>
<p>podkroví mužstvo Bílé sojky a Fanka-Šimona osvobozuje. Opona</p>
<p>padá.</p>
<p>Ve čtvrtém dějství se diváci dozvídají, že Bílá sojka pověděla</p>
<p>o nálezu mědi, že ji odevzdala a Tykvův otec dostává výpověď z</p>
<p>továrny. Dnes se také právě stěhuje se svou rodinou z domu,</p>
<p>který patří továrně a v němž mohou bydlet jen její</p>
<p>zaměstnanci.</p>
<p>Postrach domu se rozpadá, někteří jeho členové se právě teď</p>
<p>nadšeně hlásí do Bílé sojky a slibují slavnostně vést už</p>
<p>čestný život a řídit se zákony Bílé sojky.</p>
<p>Nastává závěr hry, který má být velmi rozčilující. Na jeviště přichází Tykev-Řezina, zle hartusí na členy bývalého Postrachu</p>
<p>domu, že tak brzy na něj zapomněli, a pak se obrací s</p>
<p>některými výhrůžkami a urážkami na Bílou sojku.</p>
<p>A Rob mu za ni odpovídá, že za jeho urážky ho celá Bílá sojka</p>
<p>ztrestat nemůže, protože bojuje čestně a nelze tedy několika</p>
<p>zápasit s jedním. Ale je-li v něm jen trochu cti, ať zápasí s</p>
<p>ním, s Robem! Při těch slovech hází Tykvi-</p>
<p>Řezinovi pár</p>
<p>boxerských rukavic a sám navléká druhý.</p>
<p>Rukavice jsou na</p>
<p>jevišti od začátku dějství, kdy zde Bílá sojka trénovala box.</p>
<p>Tykev si obléká rukavice.</p>
<p>Hlediště už je zase ve varu. Vždyť teď uvidí zase scénu, jakou</p>
<p>vidí nejradši - a takových připravil Pišvejc dnes dost -</p>
<p>zápas!</p>
<p>Jen Lubor se netěší. Pozoruje Řezinu tam na jevišti a vidí to,</p>
<p>co ostatní vidět nemohou.</p>
<p>On zná Řezinu dokonale! Anebo aspoň mnohem víc než ostatní. A vidí, že Řezina je rozčilený tak, jako málokdy ve</p>
<p>skutečnosti. Řezina má strach!</p>
<p>Od začátku představení hrál celkem bez rozpaků, klidně, snad až příliš mrtvě. Zatímco na jiných hoších-hercích bylo vidět zejména v začátku hry trému a jisté rozechvění, Řezina byl ve své roli jistý a klidný.</p>
<p>A teď, když je divadlo téměř u konce a když už nemůže nic</p>
<p>zkazit, poplést - najednou má strach! Lubor to na něm poznává</p>
<p>zcela zřejmě. Vidí mu to v očích. V sevřených ústech i zase ve</p>
<p>chvění hlasu a v pohybech rukou. Proč se Řezina bojí? Co se to děje?</p><empty-line /><p>Zápas začíná. Hoši Bílé sojky i z bývalého Postrachu domu</p>
<p>utvořili půlkruh, otevřený k hledišti, a v něm se Rob-Stibral</p>
<p>s Tykví-Rezinou bijí.</p>
<p>A Lubor chápe, proč má Řezina strach. Stibral už teď zápas a</p>
<p>rány nepředstírá, jako se předstíraly všechny předchozí boje v</p>
<p>této hře, ale rozdává necvičenému Rezinovi prudké a bolestivé</p>
<p>rány zcela doopravdy. Využívá této příležitosti, aby</p>
<p>důkladným výpraskem dal Rezinovi vědět, jak je mu protivný -</p>
<p>a vůbec je to lákavá příležitost udělat si veřejně z Řeziny</p>
<p>šaška i zavděčit se tou podívanou celé Bedně!</p>
<p>Bedna, proti Rezinovi tak zaujatá, to pochopila hned.</p>
<p>Rána za ranou jde na Řezinu a on činí jen chabé výpady z</p>
<p>neodborných postojů, většinou se jen kryje, a to ještě velmi</p>
<p>nedostatečně.</p>
<p>Boj ze strany Stibralovy je stále prudší. Lubor teď vidí, že</p>
<p>se Řezinův strach mění v šílený vztek. Jako zběsilý se vrhá na</p>
<p>Stibrala, ale ten ho odráží a znovu deptá ranami. Hlediště se</p>
<p>směje a hlučí.</p>
<p>Řezina něco volá, čemu není rozumět a co určitě není v</p>
<p>předepsaném textu hry a pak mu do očí vstupují slzy ponížení a vzteku. Vrhá se zase na Stibrala, posupně se usmívajícího,</p>
<p>ale Stibralova pravačka naráží nedovolenou prudkou ranou na</p>
<p>Řezinův obličej. Z nosu mu začíná silně téct krev.</p>
<p>Lubor si přitom vzpomíná na Řezinův zakrvácený a oteklý nos tehdy při poslední toulce s ním — jak na ni Řezina přišel</p>
<p>přímo ze zkoušky. Teď už ví, od čeho to tehdy bylo. To asi už</p>
<p>tenkrát ucítil Stibralovu rukavici ve své tváři!</p>
<p>Jakýsi malý chlapec z nižší třídy, který sedí vedle Lubora, se</p>
<p>k Luborovi naklání a říká: “To já znám, to se tak dělá! To má</p>
<p>herec vždycky takový balónek s červenou barvou někde pod</p>
<p>límečkem a když ho zmáčkne, tak se barvou postříká a ono to</p>
<p>potom vypadá jako krev!”</p>
<p>“Ale tohle je opravdovská krev!” zuří Lubor.</p>
<p>“Copak to,</p>
<p>hlupáku, nevidíš, že mu teče krev opravdu??”</p>
<p>Hluk v hledišti se stupňuje.</p>
<p>Řezina nechává marných útoků a chce si setřít krev od nosu a z</p>
<p>úst. Zapomíná, že má neohrabanou boxerskou rukavici a</p>
<p>rozmazává si krev po celé dolní části obličeje.</p>
<p>Vypadá směšně</p>
<p>i zase hrozně.</p>
<p>Hlediště dupe, křičí a ozývá se i smích.</p>
<p>Řezina odbíhá do zákulisí, ale odtamtud ho nějaká silná ruka</p>
<p>tlačí zpět na jeviště.</p>
<p>Podniká na ruku do zákulisí zuřivý nápor a konečně mizí.</p>
<p>Vtom se již také zatahuje opona - divadlo končí. Hledištěm se</p>
<p>ozývá bouřlivý potlesk a hoši-herci i s Pišvejcem se jdou před oponu uklonit. Jen Fanek a Řezina mezi nimi nejsou.</p>
<p>Následky divadla</p>
<p>Stáhnutím opony divadlo Bedny ještě neskončilo.</p>
<p>V pondělí si ředitel zavolal Pišvejce, Stibrala a ještě</p>
<p>několik jiných chlapců, kteří byli v sobotu na jevišti při</p>
<p>zápasu Stibrala s Řezinou.</p>
<p>“Divadlo nás tak trochu zklamalo!” začal ředitei mluvit</p>
<p>mrazivě k Pišvejcovi a třídní Havlík, který tu byl také,</p><empty-line /><p>souhlasně přikyvoval.</p>
<p>“Vlastně až ten závěr!” pokračoval ředitel.</p>
<p>“Pročpak jste</p>
<p>udělali ten zápas tak opravdový, že Rezinovi tekla tak strašně</p>
<p>krev?”</p>
<p>“Prosím… prosím - já -” zajíkal se Pišvejc rozrušeně, “já za</p>
<p>to opravdu nemohu. Já - - v úloze Roba… a tu hrál tady</p>
<p>Stibral</p>
<p>- jsem jen napsal boxerský zápas, který měl Rob - tedy Stibral</p>
<p>- nad Řezinou vyhrát. Víc nic! Ten zápas měl být opravdu jen</p>
<p>tak sehraný, jako všechny předtím!”</p>
<p>Ředitel se zase obrátil na Stibrala: “No - - a proč jste se</p><empty-line /><p>tedy do toho tak pustili? Proč jste představení tak šeredně</p>
<p>pokazili?”</p>
<p>Stibral se hájil klidněji než Pišvejc. “Prosím, já za nic</p>
<p>nemohu!” prohlásil slavnostně a přesvědčivým tónem plným</p>
<p>nevinnosti. “Řezina mně několikrát sám vběhl na ruku a tak</p>
<p>dostal</p>
<p>úder. Pak se rozzuřil a sápal se na mne - - to prosím všichni</p>
<p>viděli - viď Jandusi — no a já jsem se musel pak už bránit,</p>
<p>když šel proti mně tak na ostro!!”</p>
<p>Nebyla to sice pravda, co zde Stibral vykládal, neboť to byl</p>
<p>on sám, kdo předstíraný divadelní boj změnil na skutečný, ale</p>
<p>pronášel svou falešnou obhajobu klidně, protože ji měl už</p>
<p>dávno doma přes neděli sestavenou a promyšlenou.</p>
<p>A Řezina tu nebyl, aby ji vyvrátil. Nepřišel dnes do školy!</p>
<p>Nikdo nevěděl proč — včera, to jest v neděli, ho nikdo</p>
<p>neviděl, nikdo s ním nemluvil.</p>
<p>“Jděte teď do třídy!” řekl pak ještě ředitel na konci</p>
<p>vyšetřování hochům. “Promluvím si zatím ještě tady s panem</p>
<p>učitelem Havlíkem. A jen tolik vám mohu řídt, že celá vaše</p>
<p>práce, jinak tak pěkná a záslužná, byla tím nešťastným koncem</p>
<p>velmi pokažena. Kdykoli se bude někdy o představení mluvit,</p>
<p>nikdo se neubrání vzpomínce na ten závěrečný surový výjev. A</p>
<p>ta všechny vzpomínky ostatní, ty pěkné, přehluší, pokazí. Ti, kdo to zavinili, mají to na svědomí! A teď jděte - jděte!”</p>
<p>Havlík v Bedně pak mluvil s hochy ještě míň než kdykoli jindy</p>
<p>a mračil se velmi zle. Svůj výraz jen trochu pozměnil, když v</p>
<p>deset hodin přišla do školy na chodbu uplakaná Řezinova</p>
<p>maminka a sdělovala mu, že je její syn nemocný.</p>
<p>“V sobotu večer přišel po tom divadle domů, ani nejedl a šel</p>
<p>brzy spát,” vyprávěla Havlíkovi. “V noci pak několikrát silně</p>
<p>zvracel. Volal něco v horečkách a dávil se.</p>
<p>Byla jsem ještě v</p>
<p>noci pro lékaře. Prohlížel chlapce, pořád se jen velmi divil</p>
<p>a pak se mne ptal, nemáme-li doma nějaké prášky na spaní a</p>
<p>jestli jich chlapec snad nevzal moc najednou.</p>
<p>Ale kdepak u nás</p>
<p>a prášky!”</p>
<p>Paní Řezinova se odmlčela. Kolem ní stálo několik zvědavců a</p>
<p>klepař Čírek samozřejmě mezi nimi. Lovili každé její slovo a</p>
<p>předstírali přitom, že si prohlížejí obrazy na stěnách chodby.</p>
<p>“Snad to bylo jenom vinou toho rozčilení z divadla…” pravil</p>
<p>utěšlivě Havlík. “Jak ráčíte jistě vědět, na konci představení</p>
<p>se přihodila nešťastná nepředvídaná událost.</p>
<p>Váš chlapec byl</p>
<p>silně udeřen jiným hochem —”</p>
<p>“Ano, vím,” přisvědčila smutně paní Řozinová. “Vždyť měl</p>
<p>celý obličej oteklý a samou krev! Musela to být hrozná rána!”</p>
<p>“A jak se mu daří teď, paní Řezinova?”</p>
<p>“Dnes už jen odpočívá, spí. Je strašně zesláblý. Ještě včera a v noci na dnešek jsem myslela, že jsou to jeho poslední</p>
<p>chvíle! Pořád se dávil, co spolkl, to šlo hned ven, bylo to</p>
<p>něco strašného. Ted byl u něj lékař zase, už po čtvrté.</p>
<p>Chlapec už je klidný, nic ho celkem už nebolí - a tak dotor</p>
<p>řekl, aby ještě dnes a zítra zůsal ležet. Pak že snad bude</p>
<p>zase už všechno v pořádku!”</p>
<p>Havlík potom vyslovil paní Řezinové ještě několik slov</p>
<p>politování nad událostí při závěru představení a pak se</p>
<p>rozešli.</p>
<p>Po celé škole se o divadle ještě mluvilo, nejvíc ovšem v</p>
<p>Bedně. Řezinu nikdo nelitoval, Stibrala nikdo neodsuzoval.</p>
<p>Ujalo se mnoho výroků z divadla a hoši je opakovali při</p>
<p>rozmanitých příležitostech, které se podobaly situacím na</p>
<p>jevišti.</p>
<p>Ve středu přišel Řezina do školy. Na bradě a kolem úst měl</p>
<p>několik hojících se odřenin. Bedna ho přivítala štiplavým</p>
<p>smíchem a mnohými poznámkami.</p>
<p>“Prý půjdeš teď hrát do Národního divadla, je to pravda?”</p>
<p>dobíral si ho šplhoun Bacín. “Prý tě přetáhli!”</p>
<p>“Já vím - přetáhli! Ale smetákem přes záda!”</p>
<p>zvolal Vranejs a</p>
<p>sám se hlučně rozesmál svému nápadu.</p>
<p>“Ba ne - nechtě ho!” zastával se ho naoko Mlečka z Ekrtovy</p>
<p>party. “On vám tak už akorát bude hrát tyátr, když jeho</p>
<p>budoucnost leží v boxu! Vy máte taky nápady!!”</p>
<p>“Jak dlouho ti tekla malinovka?”</p>
<p>“Měls to Stibralovi oplatit!”</p>
<p>Hoši se přímo předstihovali ve vymýšlení otázek a poznámek,</p>
<p>namířených na tu událost na jevišti. Pišvejc se pokusil o</p>
<p>chabou obranu Řeziny. Snad pocítil přece jen trochu nějaké</p>
<p>výčitky, protože on byl vlastně nepřímým původcem toho všeho</p>
<p>utrpení, které Řezinovi z účinkování v představení povstalo.</p>
<p>“Tak už ho kluci nechtě!” řekl jen nesměle.</p>
<p>Nikdo si však</p>
<p>Pišvejce ani nevšiml.</p>
<p>Ostatně Řezina dělal dojem, že je úplně hluchý k vtipům a</p>
<p>urážkám, které se mu sypaly na hlavu. Byl jakoby sám v sebe</p>
<p>pohroužený, povznesený nad všechny ty násilníky i vtipálky</p>
<p>tady v Bedně.</p><empty-line /><p>Ani se netvářil nijak zlobně, hněvivě. Sedl si do své psanecké</p>
<p>lavice, prohlížel si své sešity a kruh vtipálků se brzy</p>
<p>rozešel, když viděl, že Řezinu nevydráždí k žádnému výbuchu</p>
<p>vzteku.</p>
<p>Lubor čekal, že ho Řezina nějakým způsobem vyzve, aby se zase</p>
<p>sešli, když je teď to nešťastné divadlo už pryč, a aby</p>
<p>obnovili své toulky ulicemi, s prohlížením knihkupeckých</p>
<p>výkladů a s povídáním o knihách a ilustracích.</p>
<p>A v duchu už si představoval rozličné -</p>
<p>úmyslně hodně nápadné a nevěrohodné - výmluvy, kterými tu Řezinovu výzvu k setkání bude nějaký čas odmítat. Aby Řezina viděl, že už Lubor o ty</p>
<p>hovory a vycházky s ním tak nestojí a že mu to dá hodně</p>
<p>práce, než si Lubora zase udobří!</p>
<p>Řezina se však - jako kdyby snad četl v Luborových</p>
<p>myšlenkách, jak chce přivítat jeho návrh na novou toulku,</p>
<p>neozýval.</p>
<p>Marně Lubor čekal nějaké psaníčko od něho v lavici nebo</p>
<p>znamení, aby vešel na chodbu do zákoutí, kde se v rychlosti a</p>
<p>nenápadně sraz k vycházce umluví. Řezina se nehlásil!</p>
<p>Lubora to pozlobilo a zatvrdilo proti němu.</p>
<p>Mohl by být</p>
<p>vlastně rád, že s ním Lubor mluvil, že ho nikdy neurážel a že</p>
<p>se ho kdysi dokonce veřejně zastal. A on zatím ještě dělá</p>
<p>nafouka-ného!</p>
<p>Lubor se ted1 snažil, aby se pohledem nikdy nesetkal s</p>
<p>Řezinou. O přestávkách seděl raději na svém místě, jako</p>
<p>Řezina. Byl-li Řezina vyvolaný k tabuli, shýbal se Lubor</p>
<p>schválně k lavici a předstíral, že si ani neuvědomuje, že je</p>
<p>Řezina na stupínku.</p>
<p>A když se jejich pohledy jednou přece jen setkaly, trhl sebou</p>
<p>Lubor a začervenal se jako přistižený při něčem velmi špatném.</p>
<p>A ač ten pohled trval jen zlomek vteřiny, Lubor v Řezino-vých</p><empty-line /><p>očích viděl nějakou otázku, výmluvnou a přece nesrozumitelnou.</p>
<p>Na divadlo se už zapomnělo, nikdo o představení nemluvil.</p>
<p>Bedna se vrátila k svému starému špatnému životu, ze kterého</p>
<p>ji divadlo na několik dnů vyrušilo.</p>
<p>Slabší hoši zase dopláceli na to, že neměli nikde zastání</p>
<p>proti silnějším, Draňák s Kroškem řádili po svém.</p>
<p>Čírek rozséval svými klepy desítky mrzutostí týdně.</p>
<p>Černému se jeho žhavá touha dostat se do Klubu jedničkářů</p>
<p>dosud nesplnila. Jedničkáři, vědomí si své duševní převahy,</p>
<p>chránili svůj klub úzkostlivě, aby se jeho úroveň nesnížila</p>
<p>přítomností někoho nevhodného. A Černý se jim jako člen</p>
<p>příliš nezamlouval. Tajně už připravovali nějaké ustanovení,</p>
<p>které by Černému do klubu vstup zamezilo i tehdy, kdyby svými</p>
<p>známkami skutečně splnil podmínky přijetí.</p>
<p>Ekrt přibral do své party už i Nosála. Chodil všude s nimi,</p>
<p>stal se jedním z nich. Tahle společnost byla Luborovi snad</p>
<p>nejprotivnější z celé Bedny.</p>
<p>A když mu nějak obzvlášť pokazila náladu, napravoval si ji</p>
<p>pozorováním Fanka Jelínka, toho ušlechtilého obdivuhodného</p>
<p>chlapce, kterého musel mít snad každý rád.</p>
<p>Proč nejsou všichni</p><empty-line /><p>hoši stejní, jako je on? Proč jsou takoví Ekrtové, Draňákové,</p>
<p>Bacínové, Cirkové a jim podobní? A proč je jich o tolik -</p>
<p>tolik víc než takových Fanků?</p>
<p>Marně se však Lubor namáhal, čím by upoutal Fankovu pozornost</p>
<p>na sebe a jak by s ním navázal hlubší přátelství.</p>
<p>Přinesl mu několik výtisků časopisu Motocykl, když má Fa-nek doma motorové vozidlo. Fanek Luborovi velmi vlídně poděkoval,</p>
<p>ale prohlásil, že časopis má předplacený.</p>
<p>Jindy mu Lubor nabízel, že mu půjčí nějaké knihy. Avšak Fanek</p>
<p>také odmítl. Má sám doma mnoho knih, které dostal právě</p>
<p>nedávno k narozeninám od svých příbuzných a ještě je prý ani</p>
<p>všechny nepřečetl.</p>
<p>Opravdu, s Fankem nebylo snadné uzavřít kamarádství!</p>
<p>Tím víc ale Lubor po tom toužil. Fanek mu byl jako svítící</p>
<p>maják uprostřed těch špatností zde v Bedně.</p>
<p>Lubor se ptal sám sebe, zda si Fanek uvědomuje, že on -Lubor -</p>
<p>je přece jen trochu jiný než ostatní, že je slušný, že</p>
<p>opovrhuje Ekrtem, nenapodobuje Draňáka a ty ostatní rabiáty.</p>
<p>Toužebně si přál, aby Fanek měl o něm dobré mínění.</p>
<p>Levín dělal se svými kamarády Stibralem, Krákorem, Cej-nem a</p>
<p>Gajdošem lyžařské výpravy a účastnili se i nějakých závodů</p>
<p>jakéhosi sportovního klubu.</p>
<p>Teď však sněhu už moc nebylo. Několikerý silný liják sníh</p>
<p>rozmočil a nový nepřicházel.</p>
<p>Smutné únorové dny míjely pomalu a těžce.</p>
<p>Plískanice bičovaly a smáčely město.</p>
<p>Pak zase nastal několikadenní tuhý mráz — a opět vzduch zjihl.</p>
<p>A Luborova duše se potácela těmi bezútěšnými dny, spoutaná a rozbolestněná, toužící po něčem velikém, krásném - a</p>
<p>neuspokojená.</p>
<p>Velikonoční výprava</p>
<p>Pak na řece odešly ledy.</p>
<p>Vzduch se stal vlhký a vlažný.</p>
<p>Dlažba na ulicích byla pořád tmavá jako po dešti - a přece</p>
<p>nepršelo! A všechno vonělo.</p>
<p>Ze záhonů v parcích a v zahradách mizely poslední kousky</p>
<p>zčernalého sněhu.</p>
<p>Kosi začali zpívat. Když se na nebi ukázal kousek modré</p>
<p>barvy, byla ta modř tmavá jako na barevných laciných</p>
<p>pohlednicích.</p>
<p>Večery byly měkké a vlahé.</p>
<p>Sluníčka bylo víc a víc. Oslnivě a prudce zasvitlo občas na</p>
<p>lavice do Bedny a jeho zlaté světelné pruhy se táhly po celé</p>
<p>zdi i přes tabuli a ztrácely se až v koutě u skříně.</p>
<p>Přišlo jaro!</p>
<p>Vše se zdálo veselejší a jasnější. Za výklady hokynářských</p>
<p>krámů se objevily sklenice s pestrobarevnými kuličkami a</p>
<p>dřevěné káči, jedovatě zelené nebo červenofialové. Také</p>
<p>švihadla na skákání s barevnými držadly.</p>
<p>Mnoho krámů dostávalo nové nátěry vývěsních tabulí.</p>
<p>Někdy přišel prudký rvavý vítr, vysmejčil nebe do čisté</p>
<p>modři, hučel v telegrafních tyčích a drátech a odnášel lidem</p>
<p>klobouky. Lidé se však nezlobili. Vždyť ten vítr s sebou</p>
<p>přinášel jarní vůné z nesmírných záhadných dálek. Každý byl</p>
<p>rád, že už je konec zimy.</p>
<p>Jarní vzduch a radost padly i do Bedny.</p>
<p>Přestávky se staly</p>
<p>zase hlučnější, mluvilo se o kopané, o kolech, a když slunce</p>
<p>zazá-</p>
<p>řilo na chvíli zpod mraků na lavice, hoši se už nemohli</p>
<p>dočkat, až vyrazí ze školy do volného jarního odpoledne.</p>
<p>A jaro přinášelo Bedně ještě jednu krásnou věc, o které se</p>
<p>povídalo vždycky už od počátku nového roku: velikonoční</p>
<p>výlet!</p>
<p>Všechny ostatní třídy jezdily na výlet vždy až ke konci</p>
<p>školního roku. Třídní učitel Havlík jezdil však s Bednou ven</p>
<p>vždy už o velikonocích. Měl pro to dva důvody: za prvé použil</p>
<p>k výletu svátečních dnů, takže Bedna nepřišla o vyučování. Za</p>
<p>druhé počasí nebylo ještě vhodné ke koupání a Havlík neměl</p>
<p>tedy ty starosti jako učitelé jiní, kteří jezdili s třídami na</p>
<p>výlet až v letním horku a pak se chvěli obavami o životy</p>
<p>koupajících se chlapců. A když jim koupat nedovolili, byli</p>
<p>hoši mrzutí, neochotní k další cestě a celý výlet býval</p>
<p>pokažený.</p>
<p>Tohoto roku přišlo jaro dříve než kdy jindy. V</p>
<p>březnu už</p>
<p>nebylo po sněhu ani potuchy a pod paprsky ostrého slunce půda</p>
<p>kvapně vysychala. A velikonoce slibovaly, že budou zelené.</p>
<p>Havlík vybral za cíl školního výletu jakousi zříceninu Rachov</p>
<p>v romantickém kraji a cestu k ní rozvrhl na dva dny.</p>
<p>Celý týden předtím při každé své hodině mluvil hochům do duše, jak se mají chovat po cestě, že se nemají nahýbat z oken</p>
<p>vagónu, jaké si mají vzít s sebou potřeby atd.</p>
<p>Sepisovalo se, kdo pojede, vykládal se podrobný plán cesty a několik hochů, kteří nechtěli jet, muselo říct důvody, pro</p>
<p>které se nezúčastní. A proč. A kdo měl důvod jen trochu</p>
<p>malicherný, musel se k výletu přihlásit.</p>
<p>Fankova čapka</p>
<p>Na Bílou sobotu ráno se Bedna sešla na nádraží k</p>
<p>velikonočnímu výletu. Bylo ještě citelné chladno a na</p>
<p>střechách se teprve nyní, pod paprsky slunce, počala</p>
<p>rozehřívat jinovatka.</p>
<p>Lubor k nádraží přišel, až když tam už byla dobrá polovina</p>
<p>všech hochů.</p>
<p>Již z dálky viděl osaměle stojícího Řezinu, ale předstíral, že</p>
<p>ho nevidí, a zamířil přímo do středu shluku ostatních hochů.</p>
<p>Letmým pohybem hlavy pozdravil nejblíže stojící chlapce a oni ten nedbalý pozdrav opětovali.</p>
<p>Někdo mu zezadu nadzvedl tornu. Byl to opičák Denk. Pravil</p><empty-line /><p>přitom: “Člověče, co v tom máš? Vždyť ti to váží metrák!”</p>
<p>Trmal, obtloustlý vytrvalostní plavec, se přikolébal a ušklíbl</p>
<p>se: “To ona měla jeho maminka strach, aby na výletě neumřel</p>
<p>hlady!!”</p>
<p>“Podívejte, tamhle jde Jelínek!” přerušil je Čermák.</p>
<p>Lubor se tím směrem hned se zájmem podíval.</p>
<p>Fanek přicházel s</p>
<p>Chalupou. To na něho jistě Chalupa zase čekal ú domu a jde teď</p>
<p>až sem s ním! Lubora posedla taková zloba proti Chalupoví,</p>
<p>který také pořád toužil po Fankově společnosti. S tím Fanek bude určitě kamarádit, pomyslel si Lubor.</p>
<p>Pozoroval Fanka. Ač bylo ještě dost chladno, měl krátké</p>
<p>manšestrové kalhoty a ponožky stočené k polobotkám. Z téže</p>
<p>látky jako kalhoty měl i kabát. A na hlavě mu seděla maličká</p>
<p>švýcarská čapka. Jako vždy, i v tomto obleku byl hezký,</p>
<p>elegantní a čistě upravený. Torna mu pevně seděla vysoko na</p>
<p>zádech, nevisela mu tak jako některým hochům.</p>
<p>Lubor si umínil, že dnes, nebo vůbec tady na tom výletě, musí</p>
<p>se stůj co stůj s Fankem nějak sblížit. Toužil po tom! Věřil,</p>
<p>že by s Fankovýin přátelstvím byl jeho život lepší,</p>
<p>zajímavější, krásnější.</p>
<p>Až přijedou z výletu domů, zavede třeba Fanka k Florianovi,</p>
<p>jako tam jeho vedl tenkrát Řezina. Vnutí mu přece jen nějakou</p>
<p>trentovku ke čtení. Nebo mu ji i dá! Co na tom! Pro Fanka to</p>
<p>udělá!</p>
<p>Teď se z hloučku hochů k Fankovi rozbíhá dobromyslný Dohrál,</p>
<p>který v Bedně sedí vedle něj a vždy mu trochu žertem a trochu</p>
<p>doopravdy dělá opatrovníka a ochránce.</p>
<p>“Fanku, Fanečku…” volal vesele a předstíral tón maminky,</p>
<p>která se strachuje o rozmazleného jedináčka, “nemáš to moc</p>
<p>těžké? Pojď sem přece rychle, chudinko…”</p>
<p>vrhl se na Fanka a</p>
<p>tahal z něj tornu, aby mu ji donesl ke zdi u nádraží.</p>
<p>Fanek se smál jako za starých dob a bránil se Dohrálovi. “Jen</p>
<p>si šetři síly pro svůj náklad!” volal přitom.</p>
<p>Dohrál mu při tahačce shodil čapku a rozcuchal ho. Chalupa se pro ni bleskem shýbl a Fanek naoko káravě řekl: “Tak vidíš, co</p>
<p>děláš!” Oprašoval si čapku, hladil ji a žertovně fňukal: “Má</p>
<p>ubohá čepička! Má ubohá čepička! Podívej se, ty jeden protivo,</p>
<p>co jsi rrii udělal s mou čepičkou!!”</p>
<p>Byl zřejmě ve velmi dobré náladě, v jaké ho Lubor neviděl už</p>
<p>pár měsíců. Ale i ostatní hoši z Bedny byli dnes rozveselení.</p>
<p>Asi to způsobovala vyhlídka na dva dny zábav a příhod, které</p><empty-line /><p>na ně čekají.</p>
<p>Spousta hochů se rozběhla k Fankovi, který konečné přišel o</p>
<p>svou tornu. Hron - ten, který tehdy při štafetě trucoval -</p>
<p>vytrhl se smíchem Fankovi čapku z ruky, vyhodil ji do výše a</p>
<p>les rukou se po ní vztáhl.</p>
<p>Bylo u Boha, jak se mohlo stát, že ji chytil právě pomalý a</p>
<p>neobratný opičák Denk. Posadil si ji na hlavu a začal</p>
<p>pitvorně poskakovat a huhlat hlasem školníka: “Mám čapinku,</p>
<p>mám čapin ku, mám, mám!!”</p>
<p>“Ty bys v ní, kluku, vypadal!” vyprskl opovržlivě Raboch.</p>
<p>“Jako opice v cirkusu, na mou věru!”</p><empty-line /><p>Sochor se přikradl zezadu k Denkovi a čapku mu strhl. Ta-hačka</p>
<p>o ni se pak přenesla na volné liduprázdné prostranství vedle</p>
<p>nádraží, kde hoši nikomu nepřekáželi.</p>
<p>Trvalo dlouho, než se jí Fanek za pomoci Dohrála a Lubora</p>
<p>zmocnil. Zastrčil ji do kapsy kalhot a vykřikl: “Tak - a máte</p>
<p>po čepičce! Víc ji neuvidíte!”</p>
<p>“Fanek - čapku - na hlavu!” zaskandoval Žilač a ostatní se</p>
<p>přidali: “Fanek - čapku - na hlavu! Fanek -</p>
<p>čapku - na</p>
<p>hlavu!!” Udělali kolem Fanka kruh a on si poslušně čapku</p>
<p>nasadil.</p>
<p>“Ale už toho, kluci, vážně nechtě!” řekl prosebně. “Už je</p>
<p>toho dost!”</p>
<p>Vraceli se všichni rozesmátí a rozehřátí ke svým tornám u</p>
<p>nádražní zdi.</p>
<p>Brzy potom přišel třídní Havlík s nějakými lejstry v ruce a</p>
<p>hoši nasedli do vyhrazeného vagónu.</p>
<p>I tam pak byla několikrát ještě velká zábava s Fankovou</p>
<p>čapkou, každou chvíli se mu “záhadně”</p>
<p>ztratila a Lubor dělal vždycky všechno možné, aby ji pomohl Fankovi nalézt.</p>
<p>Řezina seděl osamoceně až na druhém konci vagónu v uličce,</p>
<p>rozzuřený na celý svět. Snad proto, že mu někdo ještě před</p>
<p>nádražím nepozorovaně postavil tornu do louže oleje,</p>
<p>vyteklého z nějakého auta.</p>
<p>Landa povídal Luborovi: “Uvidíš, že po výletě přijde</p>
<p>Bavorovský do školy zrovna s takovou čapkou jako má Jelínek!”</p>
<p>Nesamostatný Bavorovský se rád opičil, sám na jakýkoli nápad</p>
<p>a objev chudý - a vždy musel hned mít to, co u jiného viděl.</p>
<p>Tím spíše pak, když ta věc způsobila nějakou pozornost</p>
<p>ostatních. Jako třeba tenkrát ta mandolína nebo ty tretry!</p>
<p>Červánky na Rackově</p>
<p>Asi po dvouhodinové jízdě hoši vystoupili z vlaku a za vedení</p>
<p>třídního učitele Havlíka se dali na pochod k obzoru, kde se v</p>
<p>dálkách rýsovala zřícenina hradu Rachova. To byl cíl jejich</p>
<p>výpravy.</p>
<p>Ranní chladno povolilo. Z mlhavého rána se udělal krásný jarní</p>
<p>den, plný velikonoční nálady.</p>
<p>Hoši křičeli, přeskakovali bujaře nevysušené louže, házeli po</p>
<p>sobě zbytky sněhu, objevené někde v hlubokém příkopu, a</p>
<p>vybíhali prudce každý kopeček.</p>
<p>Havlík šel opodál vzadu, aby popoháněl opozdilce, a křiku</p>
<p>hochů zatím nebránil. Nebyli tu žádní lidé, kteří by snad v té</p>
<p>veselosti viděli nějaké uličnictví, a tak Havlík nechtěl ani</p>
<p>hochům, ani sobě kazit náladu napomínáním.</p>
<p>Klub jedničkám šel kdesi vpředu, také rozdováděný, veselý, ale uzavřený jaksi pro druhé. Žádný z ostatních hochů se k nim moc</p>
<p>nepřidával. Jen sem tam někdo slůvko vtipu prohodil.</p>
<p>Bylo vidět, jak jsou hrdí na své prvenství v Bedně ve školním</p>
<p>prospěchu a že se cítí povzneseni nad ty, kdo se neučí zrovna</p>
<p>výborně. Opravdu z nich také vyzařovalo jakési zvláštní</p>
<p>ovzduší chytrosti, inteligence a leckdo občas zatoužil být</p>
<p>jedním z nich. Klubu jedničkářů se nikdy nikdo nevysmíval,</p>
<p>nejvýš záviděl nebo z bezmocnosti vtipkoval.</p>
<p>Levínova atletická parta šla roztroušeně mezi ostatními hochy</p>
<p>z Bedny.</p>
<p>Největší hlouček se točil kolem Fanka, který byl dnes</p>
<p>obdivuhodnější než kdy jindy v poslední době.</p>
<p>V celém svém</p>
<p>jednání hrdý, a přece ne pyšný. Mluvil s každým, vykřikl cosi</p>
<p>vesele vlídného i na Řezinu, když ho s hloučkem předešel.</p>
<p>Draňák, ten starý hrubec, zjihl tak, že chtěl Fankovi nést</p>
<p>tornu, ale Fanek se začervenal a řekl: “Ale to přece není</p>
<p>možné -děkuju - copak jsem malý chlapeček?</p>
<p>Pomoz raději tamhle</p>
<p>Bílkovi!”</p>
<p>Také Lubor byl v tom hloučku a snažil se vypadat lhostejně a</p><empty-line /><p>nenápadně. Pozoroval však Fanka všemi smysly, obdivoval se mu, přál si být na jeho místě - a zase si umiňoval, že ho ve všem</p>
<p>napodobí. Hlavně v té jeho jemnosti a slušnosti.</p>
<p>Před polednem se výprava zastavila na malém vyhřátém paloučku</p>
<p>a Havlík oznámil: “Tady se, hoši, najezte, budeme zde asi dvě</p>
<p>hodiny. Odpočineme si a pak půjdeme dále!</p>
<p>Nesedejte si nikdo</p>
<p>příme na zem, nastydli byste.”</p>
<p>“A - prosím - když si dáme pod sebe kabát - -</p>
<p>tak snad</p>
<p>můžeme?” zeptal se jedničkář Kleňha.</p>
<p>Havlík přisvědčil: “Ano. To ano. To pak půjde!”</p>
<p>Hoši se hned dali do rozbalování toren, Dohrál vybalil silnou</p>
<p>pokrývku, kterou rozprostřel po uschlé loňské trávě.</p>
<p>Několik hochů se na pokrývku vrhlo, ale Dohrál je vyhnal se</p>
<p>slovy: “Ven, bando, to je pro mne a pro Fanka!</p>
<p>Co ši myslíte?”</p>
<p>Pokrývka byla však veliká, a tak i když se na ni Fanek s</p>
<p>Dohrálem posadili, ještě se několik hochů na jejích krajích</p>
<p>přiživilo.</p>
<p>Někteří hoši - a bylo jich dost - přinášeli Fankovi kousky</p>
<p>jídla na ochutnání a Fanek je nestačil odmítat.</p>
<p>Až musel</p>
<p>Dohrál zakročit:</p>
<p>“Tak už ho, kluci, přece nechtě taky najíst!”</p>
<p>zahromoval</p>
<p>nahlas. “Copak má žaludek jen pro vás? Ten mu nese olejovku,</p>
<p>ten zase pomeranč - vždyť by byl z toho dva měsíce nemocný,</p>
<p>kdyby to všechno spolykal! Vy byste ho pěkné zřídili!!”</p>
<p>Fanek se na Dohrála vděčně podíval a byl zase tak trochu</p>
<p>uzardělý, jako vždy při podobných situacích.</p>
<p>Čistý jarní vzduch a dlouhá cesta všem hochům dodaly chuti k jídlu. Jedl i slabý a věčně bledý Bílek, který si jindy v</p>
<p>Bedně ze svých velkých a silně namazaných krajíců vždycky jen</p>
<p>sotva jednou dvakrát ukousl a pak je rozdal.</p>
<p>A jedničkář Jandus, který seděl v Bedně vedle něho v lavici,</p><empty-line /><p>mu řekl:</p>
<p>“No konečně té, člověče, vidím taky jednou pořádně jíst!</p>
<p>Takhle se mi přece líbíš. Počkej ve škole? Ani kousek chleba</p>
<p>nesmíš rozdat, všechno budeš muset sníst. Já už si tě vezmu na</p>
<p>starost, uvidíš!”</p>
<p>Po jídle hoši ještě chvíli seděli a pak se rozběhli za</p>
<p>rozmanitými zábavami. Levínova parta s sebou měla kopací míč, o kus dál házeli tenisovým míčem a hoši z Klubu jedničkářů</p>
<p>hráli na babu. Černý a ještě několik jiných mezi nimi.</p>
<p>Ekrtova skupina zmizela tajuplně v blízké proláklině mezi</p>
<p>křovím. Kdoví, co se tam bude dít. Snad má Ekrt zase nové</p>
<p>obrázky! Chumel chlapců s Fankem vyběhl do zalesněného návrší</p>
<p>a tam hoši po sobě házeli změklými borovicovými šiškami.</p>
<p>Lubor tam samozřejmě nescházel.</p>
<p>S Řezinou ještě nevyměnil na výletě ani slovo.</p>
<p>Vlastně spolu</p>
<p>nepromluvili od své poslední vycházky před Pišvejcovým</p>
<p>divadlem. Lubor se k Řezinovi teď už skoro ostýchal přijít.</p>
<p>Nevěděl vlastně, jak by rozhovor po tolika dnech mlčení začal</p>
<p>- a ostatně po něm ani netoužil.</p>
<p>Pak dal Havlík pokyn k odchodu a Bedna nastoupila další cestu.</p>
<p>Ke zřícenině hradu dorazili až pozdě odpoledne. Slunce se již sklánělo k západu a černé obrysy hradu se rýsovaly na červeném</p>
<p>nebi ostře jako nějaké kulisy. Havlík podal hochům na nádvoří</p>
<p>hradu krátké vysvětlení jeho historie a chlapci se pak</p>
<p>rozběhli po zachovalých zbytcích té dávné hrdé stavby.</p>
<p>Zapadající slunce házelo do nádvoří děravými okny svazky</p>
<p>oranžové záře, obarvilo vrcholky omšelých zdí a dalo celému</p>
<p>hradu zvláštní pohádkový nádech.</p>
<p>Fanek s Dohrálem doběhli nahoru na vyhlídkovou plošinu a shluk hochů i s Luborem je následoval.</p>
<p>Byl to nádherný a nezapomenutelný pohled do západního</p><empty-line /><p>kraje. Do daleka, až do fialových obzorů, táhla se pole a</p>
<p>políčka jako na ohromné šachovnici, červená teď v záři</p>
<p>zkomírající-ho slunce, mezi nimi vesničky i samoty, a zase</p>
<p>malé lesnaté kopečky a svítící rybníčky.</p>
<p>A hoši tu stáli mlčky, udivení a snad i pohnutí.</p>
<p>Lubor byl aspoň ve velmi podivné a slavnostní náladě. V tom</p>
<p>tichu a v červeném kouzelném soumraku dne mu najednou celý</p>
<p>svět připadal tak krásný, dobrý a s tolika předpověďmi pěkných</p>
<p>věcí, které cítil, že v něm zažije.</p>
<p>Tváře všech hochů byly vážné a bronzově oranžové od nebeského požáru. Lubor je pozoroval všechny a připamatovával si, jaký kdo z těch hochů je, kdo z nich udělal komu co dobrého nebo</p>
<p>zase špatného. Věcí špatných bylo bohužel víc. A teď zde ti</p>
<p>hoši stojí jako z kamene vytesaní a jistě na nic špatného</p>
<p>nemyslí, v té velebnosti uhasínajícího dne, ve zlaté záplavě</p>
<p>červánků. A Lubora tak napadá, že kdyby hoši měli pořád</p>
<p>takovou krásu před sebou, že by nebyli špatní už nikdy. Jen</p>
<p>návrat všednosti obyčejných dnů je udělá zase zlými, hrubými</p>
<p>a špatnými.</p>
<p>Pak Lubor pohledem utkvěl na Fankovi. Stál až u zdi, oběma</p>
<p>rukama o ni zlehka opřený. V tváři mu zářila čistota a</p>
<p>ušlechtilost duše. Lubora napadla podivná myšlenka, bude-li</p>
<p>takový Fanek pořád, i když jednou vyroste — a jak by se té</p>
<p>jeho ob-divuhodnosti dalo využít pro Bednu — a vůbec dřív,</p>
<p>než z něho snad vyprchá dospělostí.</p>
<p>Jasně červené nebe přešlo do karmínové barvy a pak do</p>
<p>fialové. Zlaté obrysy mraků, zespodu osvětlených, zvolna</p>
<p>bledly. Hra světel končila.</p>
<p>Fanek se odtrhl od zdi a řekl tiše: “Pojďte, půjdeme už dolů.</p>
<p>Havlinda by nás třeba hledal!”</p>
<p>V noclehárně</p>
<p>Bylo už velké šero, když se výprava vydala na cestu do</p>
<p>noclehárny. Protože ale nocleh byl už předem zamluvený a</p>
<p>noclehárna nebyla od zříceniny hradu příliš vzdálená, Havlík se toho</p>
<p>pozdního odchodu z hradu neobával.</p>
<p>Sál s lůžky byl už pro Bednu připravený, ale Havlík zavedl</p>
<p>hochy napřed do místnosti vedlejší, kde byly stoly a lavice.</p>
<p>Na spaní bylo ještě dost času.</p>
<p>Při jídle se zase rozproudila živá zábava a největší zájem byl</p>
<p>o to, kdo vedle koho bude ležet. Již po cestě ke zřícenině si</p>
<p>hoši o tom povídali. Někteří se umlouvali, že budou dělat v</p>
<p>noci nějaká strašidla, a chtěli mít lůžka proto pokud možná</p>
<p>vedle sebe. Jiní zase proto, že se těšili, jak si budou šeptem</p>
<p>potmě vyprávět a povídat se svým sousedem.</p>
<p>O Fanka vznikla skoro hádka. Na jedné straně vedle něj bude</p>
<p>určitě ležet Dohrál. O tom není vůbec pochyb a jistě i Fanek</p>
<p>sám si bude přát mít svého dobromyslného “ochránce” vedle</p>
<p>sebe. Ale kdo bude na straně druhé? Hoši se div o to neprali!</p>
<p>“Já už jsem si říkal dřív!” křičel hádavě Staněk na Chalupu.</p>
<p>Ten ale volal: “Náhodou jsem si Jelínka zamlouval už v Bedně, že budu vedle něj taky ležet - - viď Jelínku!!”</p>
<p>“Ale já se na nic nepamatuju!” odbyl ho skoro chladně Fanek.</p>
<p>A ta jeho lhostejnost dráždila hochy jako nic jiného. A jaké</p>
<p>pocity divné lítosti vyvolávala u Lubora! Bože - co on by za</p>
<p>to dal, kdyby o něho někdo tak stál jako o Fanka!</p>
<p>Po jídle, když hoši ještě seděli u stolů při sodovce (pokusy</p>
<p>Denka, Draňáka a Kroška objednat si tajně pivo, selhaly),</p>
<p>začal však najednou Havlík rozdělovat lůžka sám!</p>
<p>Obával se totiž, že by se největší darebové i povídálkové</p>
<p>seskupili dohromady a v noci by působili neklid.</p>
<p>Bylo to veliké zklamání pro většinu hochů a nastalo tlumené</p>
<p>reptání. Skoro nikomu se nevyplnilo jeho přání stran souseda.</p>
<p>Havlík měl už předem sestavený přehled, kdo vedle koho bude</p>
<p>mít své lůžko, a byl neoblomný.</p>
<p>Někteří prohnaní nespokojenci chtěli se svou vůlí prorazit</p>
<p>tvrzením, že mají s tím či oním hochem, který vedle nich</p>
<p>nesměl ležet, společnou přikrývku. Byli však poraženi</p>
<p>zprávou, že v noclehárně si lze pokrývky vypůjčit.</p>
<p>Ohromný výbuch smíchu vyvolal opičák Denk, kterému bylo</p>
<p>odepřeno ležet vedle klepaře Čírka. “Prosím, já mám od</p>
<p>Čírko-vy maminky nakázáno, abych na něj dával v noci pozor, on se prosím odkopává!” huhlal Denk potměšile a na některých</p>
<p>slabikách uplatnil huhňavý hlas školníka.</p>
<p>Nikdo se neubránil smíchu, jen Havlík se nesmál. “Jste jako</p>
<p>malé děti!” vyrazil ze sebe rozzlobeně. “Měli byste se</p>
<p>stydět!” A již zase jmenoval pořadí lůžek dalších hochů. Nové</p>
<p>a nové úšklebky zklamání objevovaly se při tom v tváři hochů.</p>
<p>“Landa - Gajdoš - Andrle - Trmal - Draňák -</p>
<p>Řezina.”</p>
<p>“Vedle Řeziny prosím spát nebudu!” vyjel vzpurně Draňák.</p>
<p>“A proč ne?”</p>
<p>“Prosím - prosím, já tu ztuchlinu nesnesu…!”</p>
<p>Chvíli bylo trapné ticho a Lubor měl přitom pocit, že se</p><empty-line /><p>rozplyne hanbou, třebaže se ho ta věc netýkala.</p>
<p>Všechny oči se upřely na Řezinu. I Lubor se na něj musel</p>
<p>podívat.</p>
<p>Řezina seděl zkrouceně na židli a díval se úporně kamsi dolů.</p>
<p>Neříkal nic, neohrazoval se a jeho mlčení bylo hroznější, než</p>
<p>jakýkoli hlasitý výbuch vzteku nebo slova nějakého zapírání.</p>
<p>Lubor si také uvědomil, že Řezina teď opravdu zase už nedbá na</p>
<p>svůj zevnějšek, jak začal tehdy, když spolu chodili do</p>
<p>Sekořova nakladatelství a vůbec když spolu mluvili.</p>
<p>Havlík si teď zamnul bradu, pak ale skoro vykřikl: “Ty máš</p>
<p>vždycky něco, Draňáku! Zůstane to tak, jak jsem řekl!” A začal</p>
<p>jmenovat další hochy.</p>
<p>Bacín hledá hodinky</p>
<p>Po ulehnutí hochů musel Havlík ještě několikrát přijít do sálu a okřiknout ty, kteří nemohli usnout a hlasitě se bavili.</p>
<p>Únava však brzy přemohla i je. A pak noc míjela už celkem</p>
<p>klidně.</p>
<p>Zato ráno se přihodila jedna ošklivá příhoda.</p>
<p>Žalobník Bacín,</p>
<p>který ve škole podával učitelům pero, se tady při balení věcí</p>
<p>poplašně rozkřičel, že se mu ztratily hodinky.</p>
<p>“Ještě večer jsem je měl!” volal zoufale.</p>
<p>“Tadyhle ležely!</p>
<p>Tadyhle na té židli u postele! Zrovna jako bych je viděl!! A</p>
<p>teď jsou pryč!”</p>
<p>“Kdo spal vedle tebe?” zeptal se podezřívavě Levín.</p>
<p>“No — tady na té straně co je židle, Řezina!”</p>
<p>“Tak jdeme na Řezinu - pojďte!”</p>
<p>Celým sálem se rozkřiklo, že se Bacínovi ztratily hodinky. A</p>
<p>že se jde na Řezinu.</p>
<p>Toho ale nebylo možné nalézt. Teprve za chvíli přišel odněkud zvenku. Snad si čistil na dvoře boty od bláta.</p>
<p>“Kde jsi byl?” zahřměl na něj Levín.</p>
<p>Řezina pokračoval klidně v chůzi od dveří dovnitř sálu k</p>
<p>svému lůžku, na kterém měl složené věci,a odbyl Levína</p>
<p>nevšímavě: “Co je ti do toho?”</p>
<p>“Náhodou nám do toho je!” vybuchl Bacín.</p>
<p>“Abys věděl, tak se</p>
<p>ztratily hodinky!”</p>
<p>“Ztratily hodinky?” opakoval Řezina jako ve snách. “A co já s</p>
<p>tím mám co společného?”</p>
<p>Draňák se do toho připletl a řekl pichlavě: “Třeba hodně!</p>
<p>Le-željsi přece vedle Bacína! Vedle té židle s hodinkami!”</p>
<p>Řezina byl pobledlý a skoro vystrašený. V</p>
<p>očích mu však</p>
<p>svítil hněv.</p>
<p>“A co na tom?” pravil. “To jako myslíte, že já jsem je vzal</p>
<p>-či co?”</p>
<p>“Ležel jsem vedle tebe na druhé straně!”</p>
<p>pokračoval Draňák. “A vím, žes v noci vstával a někam ses natahoval.</p>
<p>To snad</p>
<p>nezapřeš?”</p>
<p>Výslech se stával pro diváky zajímavý. Bylo jich zde už hodně</p>
<p>a každý hleděl na Řezinu. Ten po Draňákových slovech zrudl a pak pravil nejistě: “Na to se nepamatuju — to není pravda -</p>
<p>-“</p>
<p>Vzápětí vykřikl: “Ale už vím! Ano — měl jsem u postele láhev</p>
<p>s nedopitou sodovkou. Shýbl jsem se pro ni.</p>
<p>To je ono!”</p>
<p>Nevypadalo to však nijak hodnověrné. Nejdřív Řezina popírá,</p>
<p>že by se v noci nějak hýbal — pak se “náhle”</p>
<p>rozpomene, že měl</p>
<p>na zemi sodovku — a je přitom rudý jako rak.</p>
<p>“Kluku — jestli jsi ty hodinky vzal,” řekl výhružně Draňák</p>
<p>a postoupil až těsně k Řezinovi, “tak letíš z Bedny, to ti</p>
<p>povídám!”</p>
<p>Bacín zatím přivedl třídního Havlíka. Ten se tvářil</p>
<p>rozmrze-le, jako vždy, když měl řešit takové záhady a spory</p>
<p>mezi hochy.</p>
<p>“Tak jak to vlastně bylo?” zeptal se nevrle.</p>
<p>Hoši nechali</p>
<p>Ba-cína, aby ukázal, kde hodinky večer měl a pak Draňák dodal</p>
<p>o Řezinově nočním neklidu.</p>
<p>Havlík se díval střídavě na všechny hochy a pak pravil: “Je tu</p>
<p>mezi vámi hodně špatných hochů. Že by tu však byl někdo, kdo</p>
<p>by druhé okrádal, tomu nechci věřit!</p>
<p>Prohledejte raději ještě jednou sál, také vedlejší místnost, podívejte se pod lůžka -a</p>
<p>jistě někde hodinky objevíte.”</p>
</section>
<section>
<p>Hoši se dali ochotně do hledání, jen Řezina seděl nevšímavě na</p>
<p>okraji svého lůžka a ve tváři měl zase svůj urputný výraz</p>
<p>nenávisti a hněvu k celému světu.</p>
<p>Hodinky nenašel nikdo.</p>
<p>“Tak prohledat tornu!” řekl Stibral a Draňák se toho chytil:</p>
<p>“Ano, ano, prohledáme Řezinovu tornu!” A zamířil k jeho lůžku.</p>
<p>Řezina vyskočil z lůžka, vrhl se bleskurychle na svou tornu a</p>
<p>vykřikl: “Pracky pryč! Nejsem žádný zloděj, abych se dal</p>
<p>šacovat!”</p>
<p>“Kdybys v torně nic neměl, ještě rád bys ji vysypal!” píchl ho</p>
<p>Vranejs.</p>
<p>“Popadněte mu ji a prohlídněte!” hučelo to v zástupu hochů.</p>
<p>Že si Řezina nechtěl dát prohlédnout tornu, byl nejjasnější</p>
<p>doklad toho, že hodinky vzal a že je jistě má v torně ukryté.</p>
<p>Draňák skočil po Rezinovi a rval mu tornu z ruky.</p>
<p>Řezina držel tornu pevně v obou rukou a Draňáka kopl.</p>
<p>Dostal několik silných políčků a někteří hoši se rozesmáli.</p>
<p>Krošek přišel Draňákovi na pomoc. Porazili Řezinu prudce na</p>
<p>zem a tornu mu vytrhli.</p>
<p>A pak zasáhl Fanek. “Počkejte přece -” řekl důtklivě. “Půjč-te</p>
<p>mi tu tornu!”</p>
<p>Vzal ji od Draňáka a Kroška a podával ji zpět Rezinovi, který</p>
<p>vstával právě ze země.</p>
<p>“Řezino, podívej se —” hovořil k němu Fanek vlídně. “Co ti</p>
<p>to udělá, když si dáš tornu prohlédnout? Když v ní hodinky</p>
<p>nejsou - tak proč takový strach? Tím jenom zvětšuješ</p>
<p>podezření!”</p>
<p>“Nedám - nedám!!” tvrdošíjně opakoval Řezina.</p>
<p>Byl to opravdu podivný pohled na ty dva chlapce, z nichž</p>
<p>jednoho příroda obdařila krásou, kdežto ke druhému byla tak</p>
<p>krutá. Když stáli zde tak těsně vedle sebe, rozdíly mezi nimi</p>
<p>ještě víc vynikaly.</p>
<p>Havlík vpadl znovu do sálu, rozzlobený dlouhým zdržením. Venku už svítilo krásně slunce, už byl dávno čas k odchodu -a zatím</p>
<p>se tady marně hledají hodinky.</p>
<p>“Tak co je zase tady?” vykřikl do klubka hochů kolem Řeziny a</p>
<p>Fanka.</p>
<p>“Prosím, Řezina nechce ukázat svou tornu!”</p>
<p>řekl Bacín.</p>
<p>“A proč?”</p>
<p>“To my - prosím - nevíme.”</p>
<p>A Draňák dodal: “Domníváme se to ale! Jistě tam jsou ty</p>
<p>hodinky!”</p>
<p>“Řezino - otevřít tornu!” velel rozezleně Havlík.</p>
<p>Řezina na něho pohlédl skoro s úděsem.</p>
<p>Červeň z tváří mu</p>
<p>zmizela a zase popelavě zešedivěl. Roztřásl se jako stížený</p>
<p>nějakou křečí.</p>
<p>Klesl zoufale zpět na lůžko a začal zvolna rozepínat řemínky</p>
<p>na torně. Chvějícím se prstům to trvalo dlouho.</p>
<p>“Tak rychle, rychle!” řekl Havlík.</p>
<p>A Řezina začal zdrceně z torny vybírat různé věci a kladl je</p>
<p>na lůžko, sledovaný pohledy všech hochů i Havlíka.</p>
<p>Složená utěrka, tři kapesníky s oranžovými skvrnami od řezu,</p>
<p>vyprané ustaranou maminkou a složené v úhledné čtverečky, teď zmuchlané a zpřeházené. Když je Rezinovi žehlila, jistě</p>
<p>nevěděla, v jakém zoufalství budou tady teď vytahovány. Pak</p>
<p>ručník s mýdlem. Složené tepláky. Několik balíčků s jídlem.</p>
<p>Jeden spadl z lůžka a na podlahu se vysypala rozdrobená maková</p>
<p>buchta.</p>
<p>Okolostojící hoši se rozesmáli. Řezina se shýbl a rozbitou</p>
<p>buchtu i s papírem zmačkal zuřivě v jedinou kouli.</p>
<p>“No tak pomalu, pomalu!” pravil uklidňujícím hlasem Havlík.</p>
<p>Pak Řezina ukázal i obsah svých kapes a kapsy vytáhl</p>
<p>podšívkou ven. Hodinky se u něho nenalezly!</p>
<p>Havlík ohlásil ztrátu správci noclehárny a poprosil ho, aby</p>
<p>hodinky - najdou-li se - poslal na adresu školy.</p>
<p>Pak výprava vyšla do jarního rána.</p>
<p>Lubor pozoruje Fanka</p>
<p>Na trávě byly ještě stopy jinovatky.</p>
<p>Sluníčko však svítilo na blankytném nebi oslnivě a prudce a</p>
<p>rozehřívalo zemi i vzuch. Malé bílé mráčky se jako plachetky</p>
<p>hnaly po své vzdušné dráze, nadýchnuté a prosvícené.</p>
<p>Byl krásný velikonoční den, plný sváteční nálady, plný</p>
<p>jarních slibů.</p>
<p>A výprava šla roklinami a údolími, tu hlouček, tu nějaká</p>
<p>dvojice či jednotlivec nebo vzájemně se prohánějících několik hochů.</p>
<p>Každému ještě vrtaly hlavou Bacínovy ztracené hodinky.</p>
<p>“Kdoví, kam je ten šupák zašantročil!” řekl Vranejs. “Viděli</p>
<p>jste ho přece, jak přišel odněkud zvenčí, když jsme je</p>
<p>hledali! To dostal asi strach, viděl, že je zle, a někde venku</p>
<p>je zahodil!”</p>
<p>Každý měl k tomu plno poznámek a vlastních dohadů. Jen Fanek</p><empty-line /><p>pravil: “Ale vždyť je Řezina třeba ani nevzal!</p>
<p>Jak můžete</p>
<p>takhle mluvit?”</p>
<p>Hoši po těch slovech hovoru o hodinkách nechali.</p>
<p>Řezina šel sklíčeně kdesi vzadu, sám a s hlavou k zemi</p>
<p>skloněnou.</p>
<p>Také Lubor nemluvil s nikým, ačkoli byl uprostřed největšího</p>
<p>hloučku chlapců.</p>
<p>Nebyl dnes v té veselé náladě jako včera. Už večer v</p>
<p>noclehárně a pak na lůžku, když nemohl dlouho usnout, začaly se mu hlavou točit zase ty podivné myšlenky, neveselé a tak</p>
<p>divně roz-bolestňující.</p><empty-line /><p>Myslel zase na otce a na maminku, jak jsou k němu teď jiní,</p>
<p>než byli dřív - všechno - i oni - se mění… a jemu, Luborovi,</p>
<p>s jeho myšlenkami, nerozumí nikdo. Každý se na něj dívá jen</p>
<p>jako na malého chlapce, k němuž si lze všechno dovolit. Ale on už není malý! Aspoň duchem ne!</p>
<p>Zdalipak má takové pocity také Fanek? Lubor na něj musel</p>
<p>dlouho myslet. Cítil se před Fankem velmi ubohý. Není divu, že</p>
<p>si ho Fanek skoro ani nevšimne. Je chytřejší, bystřejší než</p>
<p>Lubor. V učení se s ním Lubor nemůže ani rovnat. Panečku - to</p>
<p>on má Fanek asi někde jinde lepší a vznešenější kamarády, než by nalezl v Bedně. Takové asi, jako je sám.</p>
<p>Proč asi má někdo</p>
<p>všechno a druhý je tak bezvýznamný a přišlápnutý?</p>
<p>V té náladě se Lubor i probudil a teď to jarní ráno ji</p>
<p>udělalo ještě bolestnější, místo aby chmury rozplašilo.</p>
<p>Lubor se k Fankovi neodváží ani přiblížit, jen ho pozoruje</p>
<p>upřenýma očima, lapá každé jeho slovo, přál by si být na jeho</p>
<p>místě a závidí Dohrálovi, který si vybojoval úlohu Fankova</p>
<p>“ochránce”.</p>
<p>Výprava teď vyšla na silnici a Fanek roznožmo přeskakuje</p>
<p>patníky. Jsou vysoké a stojí těsně nad příkrým spádem. Ale</p>
<p>Fanek se nebojí, že se o patník zarazí nebo že po doskoku</p>
<p>spadne ze srázu. Lubor na něm může oči nechat, zahrnuje</p>
<p>obdivem jeho pružnost i odvahu.</p>
<p>Dohrál mu drží tornu a nese ji za ním. A volá na něj</p>
<p>napomínajícím tónem, ve kterém je však také cítit obdiv i</p>
<p>kamarádství: “No aby ne — aby si maličký nezaskákal!!”</p>
<p>Těžkopádný Trmal, vytrvalostní plavec, přeskočil s bídou dva patníky, na třetí dosedl a nemohl se odpíchnout. Fanek jich ale přeskákal už celé desítky a je stale svěží, žluté vlasy</p>
<p>zpod čapky mu spadají po každém doskoku do čela, ale on je</p>
<p>nechává poletovat a prudce se žene na další patník.</p>
<p>A vše na něm sedí jako ulité, čisté a rovné, nepomačkané.</p>
<p>Každý jiný zde nese stopy dvoudenního putování. Pokrčené</p>
<p>punčochy, utahaný kabát pod neutáhnutým opaskem, padající</p>
<p>kalhoty umazané od častého sedání na zem, lokty našedlé a</p>
<p>nazelenalé od opírání v trávě, límeček košile pomačkaný…</p>
<p>Avšak Fanek je pořád čistý a uspořádaný, stejně jako včera,</p>
<p>ráno, když přišel na nádraží. Jak to jen dokáže?</p>
<p>Bedna teď došla až k osamělému kostelíku.</p>
<p>“Zde zůstaneme asi hodinu!” pravil Havlík.</p><empty-line /><p>Hoši shodili torny ze zad a radostně se rozkřičeli. Kopací míč začal skákat po trávníku.</p>
<p>Většina hochů počala jíst. Ukázaly se pestrobarevné skořápky z vajíček, červené, hnědé, modré, žluté. Byly velikonoce.</p>
<p>Sluníčko hřálo ještě víc.</p>
<p>Podléšky a sasanky svítily ve stráni plné spadaného loňského</p>
<p>listí.</p>
<p>A tady v trávníku je první osamělá sedmikráska se</p>
<p>začervenalým okrajem.</p>
<p>Na holých větvích vysokých keřů a stromů okrasně visí žluté</p>
<p>jehnědy.</p>
<p>Lubor sedí mezi hochy a hledí do širého kraje, plného</p>
<p>uspávající sluneční záře. Hoši se utišili.</p>
<p>V kostelíku hrají velebně varhany a sbor hlasů je tam</p>
<p>doprovází zpěvem nábožné písně. Někteří hoši vešli dovnitř.</p>
<p>Lubor nejde. Tlumený zpěv z kostela doléhá až sem, k němu, a</p>
<p>on prožívá velikonoční slavnost sám.v sobě.</p>
<p>Opodál ostatních chlapců, na nízké zídce, obrácený k slunci,</p>
<p>sedí Řezina. Je celý shrbený, jakoby do sebe schoulený.</p>
<p>V levé ruce drží nakousaný krajíc chieba, ale nejí. Oči má</p>
<p>přimhouřené před oslňující září slunce. Je tu docela sám.</p>
<p>Jistě tu chce být sám, jinak by sem přece nešel a zůstal by</p>
<p>mezi hochy. Lubor ale ví, že by Řezina byl sám i tam mezi</p>
<p>nimi. Kdo by s ním mluvil?</p>
<p>Lubor se na něj dívá s podivnými smíšenými pocity. Je mu</p>
<p>Řeziny líto, a zase je mu nepříjemný svou ošklivostí. Lítost</p>
<p>však skoro vítězí.</p>
<p>Chvílemi zaduje ledový vítr, ale když přestane, sluníčko už</p>
<p>docela hřeje. Po modrém nebi stále ještě letí ty oslnivé bílé</p>
<p>mráčky, ostře</p>
<p>ohraničené.</p>
<p>Řezina sklonil ještě víc hlavu. Tak seděl chvíli. Pak hlavu</p>
<p>zvrátil dozadu obličejem k slunci a Lubor vidí, jak se mu cosi</p>
<p>leskne ve štěrbinách očí. A potom se Řezinovi skutálela po</p>
<p>levé tváři slza a zanechala za sebou stružku.</p>
<p>Neuschla a</p>
<p>objevila se i na tváři druhé.</p>
<p>Vzadu od složených toren se ozval Fankův smích. Větší a</p>
<p>silnější chlapci ho tam tahali jako kočku. V</p>
<p>modravých</p>
<p>výšinách zpíval skřivan.</p>
<p>Řezinův úpadek</p>
<p>Velikonoční svátky minuly, ale jarní počasí už zůstalo.</p>
<p>Z jižních dálek proudil do kraje vlahý vonný vzduch, vítr</p>
<p>hučel uspávající písně a vše se chvělo radostnou předtuchou z něčeho neznámého, co má přijít.</p>
<p>Záplavy slunečního světla, tak vzácného po několikaměsíčním</p>
<p>zamračeném nebi, oslepovaly, oči nebyly zvyklé tomu</p>
<p>slavnostnímu jiskření.</p>
<p>Do chlapců v Bedně nalilo jaro nový život.</p>
<p>Byli bujní, s</p>
<p>ustavičnou touhou něco podnikat, něco zažít.</p>
<p>Jen Řezinovi nepřineslo jaro nic příjemného.</p>
<p>Od velikonočního</p>
<p>výletu se jeho pozice v Bedně zase ještě zhoršila.</p>
<p>Dřív ho aspoň nechávali s pokojem v jeho psanecké poslední</p>
<p>lavici. Jen tu a tam přiletělo nějaké štiplavé slovo, urážka</p>
<p>nebo rána od někoho silnějšího.</p>
<p>Ted však k tomu přibylo ještě podezřívání!</p>
<p>Když se ztratil</p>
<p>někomu sešit nebo plnicí pero, hned tu byly výkřiky: “To vzal</p>
<p>Řezina! Jako ty Bacínovy hodinky!” - “Jděte na Řezinu!” -</p>
<p>“Řezina, kde je to pero? Přiznej se!!”</p>
<p>Když šel Řezina kolem lavic, hoši přehnaně rychle a nápadně</p>
<p>pokládali ruce na vše, co na lavici leželo.</p>
<p>Nemuseli přitom</p>
<p>ani promluvit, a jejich opatrnost přesto jasně říkala: “Jde</p>
<p>okolo Řezina, musím si všechno schovat!”</p>
<p>Řezina chátral den ze dne. O svůj zevnějšek nedbal už ani</p>
<p>trochu. Jeho boty neviděly kartáč snad už několik týdnů.</p>
<p>Vázanku měl nedbale uvázanou a několikrát se stalo, že mu</p>
<p>chyběla úplně.</p>
<p>Byl ještě bledší než dřív, pohublý, v očích se mu ukazovalo</p>
<p>cosi podivného. Koutky úst se stáčely směrem dolů a dodávaly</p>
<p>tak jeho tváři výrazu zarputilosti a nenávisti.</p>
<p>Jeho školní prospěch se valem zhoršoval. V</p>
<p>poslední době</p>
<p>nenosil už ani domácí úkoly. Při vyvolání se díval na učitele</p>
<p>s výrazem naprosté nepřítomnosti ducha a dával si psát</p>
<p>nedostatečné tak, jako kdyby to docela nic neznamenalo. A pak</p>
<p>si jen sedl, s ulehčením, že má vyvolání za sebou,a bylo</p>
<p>takřka vidět, jak se vtahuje do sebe, do svého zamyšlení, jako</p><empty-line /><p>vylovená ryba mizí po vhození do vody - zase v neproniknutelné</p>
<p>zeleni hluboké tůně. Lubor byl rád, že s Řezinou přestal</p>
<p>mluvit.</p>
<p>Všechny urážky a podezřívání od hochů polykal Řezina jen velmi těžce. Svou uraženou čest hájil mnoha ranami a pouštěl se do</p>
<p>rvaček i se značně silnějšími hochy než byl sám. Nebylo snad</p>
<p>dne, kdy by nešel ze školy s potlučenou tváří a modřinami!</p>
<p>Dnes se chytil zase s Draňákem! Bylo to o poslední přestávce</p>
<p>před koncem vyučování.</p>
<p>Jedničkáři Frejkovi se ztratila z lavice kniha ze školní</p>
<p>knihovny. Právě si ji vypůjčil. Draňák byl u toho, když ji</p>
<p>Frejka začal hledat, a tak řekl: “To se dělá takhle - podívej</p>
<p>se -“</p>
<p>Obrátil se a šel dozadu k poslední lavici, sledovaný Frejkou i</p>
<p>jinými chlapci.</p>
<p>Odstrčil sedícího Řezinu o kus dál, shýbl se mu pod desku</p>
<p>lavice a vyhodil mu bezohledně všechny věci na podlahu.</p>
<p>“Co to děláš, ty mizero?” vykřikl Řezina zuřivě.</p>
<p>“Hledám jednu ztracenou knížku!”</p>
<p>Bylo těžké chtít na Řezinovi, aby se po všem předchozím nějak</p>
<p>ovládl. Vztek, zuřivost, bolest nad ustavičným ponižováním v</p><empty-line /><p>něm vzkypěly.</p>
<p>Rozmáchl se a prudce udeřil Draňáka do tváře.</p>
<p>Hluk v Bedně se jako na povel utišil. Teď se něco bude dít!</p>
<p>Draňák se užasle narovnal a zatvářil se výhružně.</p>
<p>Řezina si pozdě uvědomil, co udělal. Tou ranou, Draňákovi</p>
<p>uštědřenou, jako by náhle vystřízlivěl. Pošoupl se v lavici o</p>
<p>kus dál od Draňáka a v očích se mu objevil děs z toho, co teď</p>
<p>bude následovat. Kdyby se nestyděl, utekl by ven, na chodbu -</p>
<p>nebo snad vůbec pryč — domů…</p>
<p>Draňák vkročil hrozivě a bez jediného slova za Řezinou do</p>
<p>lavice. A pak náhle, jako motor, do kterého pustili proud,</p>
<p>začal Řezinu tlouct.</p>
<p>Bylo to hrozné. Bedna už viděla hodně výprasků, Lubora Draňák také kdysi zbil, ale co se dělo tady s Řezinou, to zde ještě</p>
<p>nebylo!</p>
<p>Ani obvyklé povzbuzování přihlížejících hochů tentokrát</p>
<p>nebylo. Někteří hoši říkali, že se Draňák zbláznil nebo co, a</p>
<p>mnohý z nich si přál, aby přišel Havlík dřív, než snad bude</p>
<p>pozdě.</p>
<p>Frejka volal z první lavice, že už ztracenou knihu našel.</p>
<p>Vypůjčil si ji Kalčík a zapomněl ji ležet u Janduse, se</p>
<p>kterým se bavil.</p>
<p>Avšak Draňák ani Řezina Frejkovo volání neslyšeli. Ostatně</p>
<p>nalezení knihy nemohlo v záležitosti těch dvou stejně nic</p>
<p>spravit! Vždyť oni se nervali kvůli té knize!</p>
<p>Řezina byl teď celý pod lavicí na podlaze a Draňák mu</p>
<p>zasazoval rány shora a nedovolil mu vstát.</p>
<p>Teprve když se Řezina už skoro ani nehýbal a z nosu i úst mu</p>
<p>tekla krev, Draňák ho nechal a odešel na chodbu.</p>
<p>Řezina se dostal namáhavě na sedadlo. Dal ruce lokty na desku</p>
<p>lavice a zabořil do nich hlavu.</p>
<p>Po skončení té poslední hodiny se pak stalo něco velmi</p>
<p>podivného, co Lubora už vyděsilo.</p>
<p>Hoši odcházeli z Bedny po malých hloučcích i jednotlivě domů.</p>
<p>Lubor byl až poslední. Dlouho nemohl stisknout porouchaný</p>
<p>uzávěr své aktovky a pak mu ještě vypadla guma, zakutálela se</p>
<p>až někam k prvním lavicím a Lubor ji musel dlouho hledat.</p>
<p>Přece ji tu nenechá. Do zítřka by zmizela.</p>
<p>Takovéhle drobné</p>
<p>věci se teď v Bedně nevracejí!</p>
<p>Pak gumu našel, zastrčil ji do kapsy a vyšel na chodbu.</p>
<p>Bedna byla ve druhém poschodí. Když Lubor sešel do prvního,</p>
<p>zazněl dole v přízemí nějaký křik. Školníkova žena tam něco</p>
<p>volala. Ozval se také jeden slabý úder zvonce.</p><empty-line /><p>Lubor seběhl rychle dolů. Co se to stalo? Proč je ten křik?</p>
<p>V tmavém koutě u zvonce stojí poplašená školníkova žena a</p>
<p>školník je u ní. Na zemi leží smeták.</p>
<p>“Byl tady v té tmě, ani do tváře mu vidět nebylo - -” vypráví</p>
<p>o někom žena rozčileně. “A přes traverzu u zvonce měl</p>
<p>přehozeného něco jako šálu, jako kdyby si chtěl na život</p>
<p>sáhnout či kýho ďasa! A jak jsem přišla sem zametat — vyskočil proti mně</p>
<p>a utíkal pryč! Byl to nějaký chlapec, měl učení v ruce, ale</p>
<p>ne-poznala bych ho!”</p>
<p>\</p>
<p>Lubor jde až k nim a skoro ani nevnímá, co muž ženě odpoví-l</p>
<p>dá. Cítí jen slabý zápach, jaký vydávají Rezinovy šaty a vůbec všechny jeho věci. Že by tady byl on? Řezina?</p>
<p>Ale co by tady</p>
<p>proboha dělal?</p>
<p>Lubor jde domů podivně rozechvělý a v mysli mu pořád víří</p>
<p>představa Řeziny, jak přehazuje přes traverzu šálu…</p>
<p>Černý den</p>
<p>Někteří hoši se s nastalým jarem zase změnili.</p>
<p>Byli to právě</p>
<p>ti, kteří celým svým zjevem vypadali anebo i skutečně byli o</p>
<p>nějaký ten měsíc starší než ostatní.</p>
<p>Kdežto ti chlapecky vypadající a jednající hoši navlékli zase</p>
<p>krátké kalhoty a na hlavu nasadili místo zimní čepice lehkou</p>
<p>čapku, tito starší mládenci chlapecký oděv s konečnou</p>
<p>platností odložili a oblékli na sebe šaty dospělých.</p>
<p>Barevné čapky s rozmanitými odznaky kocourů Felixů a jiných postaviček u nich ustoupily švihácky upraveným kloboukům. Ani pumpky nenalézaly už milost v jejích očích - a pokud to bylo</p>
<p>možné - nahradili je dlouhými kalhotami.</p>
<p>Chtěli se zdát světu</p>
<p>i sami sobě mnohem starší, než byli.</p>
<p>Také chování těchto hochů se podivně změnilo. Stali se tak nějak zvlášť divocí a předstírali, že je nic nebaví a všemu</p>
<p>rozumějí.</p>
<p>Mladších hochů, kteří měli ještě pravé chlapecké záliby a</p>
<p>způsoby a také jako chlapci vypadali, si nevšímali zásadně</p>
<p>nebo s nimi jednali nanejvýš povýšeně.</p>
<p>V dospělých lidech vyvolávalo jejich vystupování a vážné</p>
<p>tváření tajnou veselost, protože bylo opravdu komické, ale</p>
<p>hoši nic nepozorovali.</p>
<p>Ekrtova parta byla první, která takové počínání do Bedny</p>
<p>zatáhla. A k svým zálibám v neslušných obrazech a řečech</p>
<p>přidala teď ještě jednu: kouření. Ekrtova parta kouřila!</p>
<p>Lubor se skutečně divil, jaký požitek v kouření ti hoši vidí.</p>
<p>On sám kdysi - asi před rokem - vzal zapálenou cigaretu do úst a několikrát vtáhl do sebe kouř. Celý den měl potom ošklivé</p>
<p>odporný pocit v ústech, že už jen z toho se mu chtělo</p>
<p>zvracet. A to ne vy kouřil z cigarety snad ani desetinu!</p>
<p>Pak nadešel den, který Lubor večer nazval Černým dnem!</p>
<p>Ráno ještě před odchodem do školy měl doma zase velikou</p>
<p>mrzutost, protože včera nepřinesl ze sklepa uhlí a teď už na</p>
<p>to neměl čas. Maminka mlčela, ale tatínek se velmi zlobil,</p>
<p>vyčítal Luborovi, že mamince ani v nejmenším nepomůže a že by</p>
<p>ji nechal udřít!</p>
<p>Pak k tomu přišly ještě špatně vyčištěné boty, a na Lubora se</p>
<p>snesla lavina výtek.</p>
<p>“To bych rád věděl, nač teď pořád myslíš!!”</p>
<p>volal hněvivě</p>
<p>tatínek. “Co se to s tebou děje? Ale půjde to po zlém, když</p>
<p>to nejde po dobrém! To uvidíš!”</p>
<p>A tahle pohrůžka Luborovi dodala. Jemu, velkému chlapci,</p>
<p>hrozit jako nějakému neposednému děcku! A divit se ještě, nač</p>
<p>že to myslí! Z toho se už tak zrovna bude zpovídat. Jako kdyby</p>
<p>tomu doma mohli rozumět!</p>
<p>Sebral učení a zarputile vyběhl z domova s chladně zamumlaným</p>
<p>pozdravem.</p>
<p>Po cestě se trohu uklidnil, ale v Bedně to samozřejmě zase</p>
<p>začalo.</p>
<p>Lubor upřeně pozoroval Fanka po celé první dvě přestávky. Už</p>
<p>včera a předevčírem se mu zdál jiný než kdykoli jindy. A</p>
<p>pořád vedl nějaké řeči s Nosálem! S tím, co ho k sobě</p>
<p>přitáhla Ekrtova parta!</p>
<p>Lubora napadla hrozná myšlenka, zda snad Ekrtovci nechtějí s</p>
<p>pomocí Nosálovou k sobě připoutat také Fanka! Bylo jim to</p>
<p>docela podobné. Těm ničemům nebylo nic svaté!</p>
<p>Lubor se té myšlence sám bránil. Fanek přece není takový, aby</p>
<p>ho něco takového, co se v Ekrtově partě dělá, mohlo zlákat!</p>
<p>Kdyby všechny ostatní ano, tak jeho jistě ne.</p>
<p>Co ale to má</p>
<p>tedy za jednání s Nosálem? Ať si dá na Nosála pozor!</p>
<p>Mučivé obavy o Fanka už Lubora neopustily.</p>
<p>Ten Fanek, před</p>
<p>kterým se Lubor vždycky styděl za každé neslušné slovo,</p>
<p>které někdo ve Fankově přítomnosti promluvil, by teď měl</p>
<p>přijít do spárů těch ničemů, Ekrta a jeho přisluhovačů!</p>
<p>Během vyučování se Lubor několikrát nenápadně otočil dozadu a díval se na něj. Fanek tam seděl v těžkém zamyšlení, ale</p>
<p>přesto vznešený, ušlechtilý a hezký.</p>
<p>Pak Havlík Lubora napomenul, aby se neotáčel, a Lubor se lekl jako přistižený při nějakém velmi špatném činu.</p>
<p>Rozhodl se však, že o nejbližší přestávce s Fankem promluví.</p>
<p>Řekne mu otevřeně, co si myslí, co pozoruje.</p>
<p>Bude s ním</p>
<p>jednat přímo, bez okolků, jako muž s mužem!</p>
<p>Když zazvonilo, zmocnil se však Lubora podivný pocit</p>
<p>nejistoty. Jeho odvaha se ztratila. Fanek zase něco jednal o</p>
<p>samotě s Nosálem a Lubor byl až skoro rád, že může na několik</p>
<p>minut svou nepříjemnou rozmluvu s Fankem odložit.</p><empty-line /><p>Když pak ale Nosál své jednání s Fankem skončil a šel od něho rovnou k Ekrtovi, skoro jakoby s nějakým vzkazem nebo čímsi</p>
<p>podobným od Fanka, rozbouřilo se všechno v Luborovi a on se</p>
<p>bez rozmýšlení za Fankem rozběhl.</p>
<p>“Jelínku! Fanku!” volal tlumeně a položil mu opatrně ruku na</p>
<p>rameno. Fanek se otočil a podíval se na Lubora překvapeně.</p>
<p>“Co to máš pořád za porady s Nosálem?”</p>
<p>vybuchl Lubor. “Co si to umlouváte?”</p>
<p>Fanek se sotva znatelně usmál a pravil: “A smím se zeptat, co</p>
<p>je panu Klementovi do toho?”</p>
<p>“Není a je!” hovořil chvatně Lubor. “Nerad bych ti</p>
<p>vysvětloval, proč se tě na to ptám, ale musím to vědět!</p>
<p>Musím!”</p>
<p>“A když ti to přece neřeknu?” zeptal se Fanek a upřel své hrdé</p>
<p>zraky na Lubora. U všech všudy - jak ty jeho oči dovedly</p>
<p>člověka zahanbit, splést, udělat malého a pokořeného! Avšak</p>
<p>Lubor se ještě nevzdal.</p>
<p>“Nosál je špatný chlapík —” mluvil namáhavě. “A je</p>
<p>zpracovaný od Ekrta. Víš - co to znamená. Ty jejich obrázky!</p>
<p>Ty řeči! A všechno ostatní! —Nikdo se tomu neubrání, kdo do</p>
<p>toho zapadne!” Lubor o těch ožehavých věcech mluvil těžce,</p><empty-line /><p>hledal slovo ke slovu a byl celý červený.</p>
<p>Také Fanek zrudl. Jeho oči se zdály pojednou tvrdé a ještě</p>
<p>hrdější než prve.</p>
<p>“Jen se o mne nestrachuj!” řekl odmítavým hlasem. “To je moje</p>
<p>záležitost! Co se o mne vůbec všichni pořád staráte, jako bych</p>
<p>byl nějaký malý chlapeček? Já se přece taky nemíchám nikomu</p>
<p>do jeho věcí. Budu si dělat, co já chci a mluvit taky s kým</p>
<p>chci!”</p>
<p>Otočil se prudce od překvapeného Lubora a zmizel kdesi na</p>
<p>chodbě. Lubor už neměl odvahu jít za ním a vysvětlovat mu,</p>
<p>proč mu tak záleží na tom, aby se Fanek do toho ekrtovského</p>
<p>ovzduší nenamočil. Ani by snad nevěděl, jak mu to má říct.</p>
<p>A jen to si jasně uvědomoval, že všechny mosty mezi ním a</p>
<p>Fankem, jestli vůbec ovšem nějaké byly, po téhle rozmluvě</p>
<p>padly, a že nějaké sblížení s ním je teď už nemožné!</p>
<p>Odpoledne nebyla škola, ale Lubor neměl doma stání. Utřel</p>
<p>mamince nádobí, kvapně udělal nejdůležitější úkol a pak vyšel</p>
<p>do vlažného jarního dne.</p>
<p>Zamyšleně kráčel ulicemi, ještě pořád pokořený Fankovým</p>
<p>odmítnutím z dopoledne. Kromě toho si uvědomil, že mu tím</p>
<p>Fanek vlastně nepřímo prozradil, že opravdu pluje plnými</p>
<p>plachtami do ekrtovských vod!</p>
<p>On, jediný chlapec v Bedně, kterého si Lubor vážil, kterého</p>
<p>obdivoval a který mu byl vzorem, je tedy ztracený. Lubor byl</p>
<p>zdrcený a nešťastný. V duši měl podivný smutek, jaký ještě</p>
<p>nikdy předtím nezažil.</p>
<p>Chvíli se v jedné příkré ulici díval, jak koně nemohou</p>
<p>vytáhnout do kopce povoz. Kočí do koní švihal, nadával jim,</p>
<p>chvíli je tahal za uzdu, pak šel zase k vozu a trhal opratěmi.</p>
<p>Při tom přecházení vrazil úmyslně a prudce do Lubora a</p>
<p>vykřikl na něj hrubě: “Co tady čumíš? Chceš taky jednu</p><empty-line /><p>bičem?” Rozbolestněný Lubor beze slova odešel. Nebude se přece s takovým hrubcem hádat!</p>
<p>Dostal se do nejchudší části města. Spousty špinavých dětí</p>
<p>lezly a toulaly se kolem domů, křičely neslušná slova, ženy</p>
<p>jim z oken nadávaly a hrozily takovými výrazy, jaké by se</p>
<p>Lubor nesměl doma odvážit pronést.</p>
<p>V jedné z otevřených dílen na sebe pokřikovaly učňové hrubé narážky a vtipy, bez ostychu a se smíchem. S</p>
<p>jedním takovým</p>
<p>šel kdysi přece také Ekrt a jeho parta.</p>
<p>Lubor došel až do živější čtvrti a zastavil se u domu s</p>
<p>ping-pongovým sálem. Neměl ani trochu chuti do hry, ale chtěl</p>
<p>se trochu rozptýlit ze své špatné nálady.</p>
<p>Vešel dovnitř a objal ho vzduch prosycený cigaretovým kouřem.</p>
<p>Na veliké prostoře zde stálo asi dvacet zelených</p>
<p>ping-pongových stolů, obsazených hráči.</p>
<p>Byli to většinou hoši Luborova stáří, také však ještě mladší.</p>
<p>Někteří z nich kouřili a skoro všichni měli klobouky na</p>
<p>hlavách. Byli výstředně oblečení, ale ne jako chlapci, nýbrž</p>
<p>jako dospělí elegáni.</p>
<p>Kolem stolů bylo plno jiných chlapců, kteří nečinně přihlíželi</p>
<p>hře a každou ránu provázeli nějakou poznámkou. Vzájemně se</p>
<p>oslovovali jen nadávkou. Občas se strhla nějaká hádka. Přitom</p>
<p>se všichni hoši tvářili stejně unuděně, jako teď v Bedně</p>
<p>Ekrtovci a jiní.</p>
<p>Hráli zde i dospělí mladší muži, kteří se nevázaně bavili,</p>
<p>pokřikovali na sebe dvojsmyslné neslušné vtipy a nic se</p>
<p>neohlíželi na hochy, kteří to vše slyšeli a napodobovali je ve</p>
<p>snaze být jako dospělí.</p>
<p>Lubor tu byl dnes po prvé. Vždycky od hochů z Bedny slyšel jen</p>
<p>vyprávět, že sem chodí někdy hrát pingpong.</p>
<p>S odporem se teď</p>
<p>díval na hochy, utrácející své chlapectví v okolí pro ně</p>
<p>naprosto nevhodném.</p>
<p>“Trubkové!” usykl pak skoro nahlas a opovržlivě. Sám nevěděl, co tím slovem chtěl vyjádřit. Platilo zde těm hochům, kteří</p>
<p>svou nejhezčí část života tak hloupě ztráceli napodobováním</p>
<p>špatných způsobů dospělých lidí, zapírali ji a styděli se za</p>
<p>to, že jsou ještě chlapci.</p>
<p>“Černý den!!” mluvil k sobě v duchu večer Lubor, když už</p>
<p>ležel v posteli. “Bože, jaký to byl dnes černý den!” A hlavou</p>
<p>mu táhly všechny výjevy, chmurné a neradostné, jak od rána za sebou následovaly:</p>
<p>Nejdřív to vyhrožování od tatínka doma kvůli nepřinesené-mu</p><empty-line /><p>uhlí, pak zdrcující rozhovor s Fankem a hrozné poznání, že se Fanek pokazil a získává ho Ekrtova parta. A odpoledne ta</p>
<p>toulka ulicemi, s hrubým kočím, nadávajícími a sprostě</p>
<p>mluvícími dětmi a ženami, “trubkové” v pingpongové síni — a</p>
<p>Lubor tolik toužil po ušlechtilosti, jemnosti, po krásnu, o</p>
<p>kterých se tolik psalo v knihách i novinách -</p>
<p>které však ve</p>
<p>skutečnosti neexistovaly!</p>
<p>Vrátil se pak v myšlenkách znovu k Fankovi a ke všem hochům,</p>
<p>které zná. A opět, snad již podvacáté, vytanuly mu na mysli</p>
<p>otázky:</p>
<p>Kde jsou ti dobří, vzorní, obdivuhodní hoši z knížek, jak o</p>
<p>nich píšou spisovatelé? Jsou vůbec takoví hoši ve skutečnosti?</p>
<p>Jestli ano, jsou tak vzácní jako zlaté zrnko v hromadách</p>
<p>skalního štěrku!</p>
<p>Ó Bože, jak by byl svět krásný, kdyby byli všichni lidé hodní!</p>
<p>Pak Lubor usnul neklidným spánkem.</p>
<p>Podivný nápis</p>
<p>V tu dobu se děly také zvláštní a záhadné věci s Řezinou.</p>
<p>Každou chvíli teď ve škole vynechával. V</p>
<p>Bedně seděl zcela</p>
<p>bez zájmu o své okolí a už si nevšímal ani nejhorších urážek</p>
<p>a vtipů, které po něm Bedna házela.</p>
<p>Když mu kteréhosi dne vytekl inkoust na početní sešit, Řezi-na sešit lhostejně zmačkal a zahodil do koše.</p>
<p>Náhradní si však už</p>
<p>neopatřil.</p>
<p>Často přicházel do školy bez knih a sešitů vůbec nebo si</p>
<p>přinesl knihy a sešity na docela jiné předměty, než které</p>
<p>byly ten den na rozvrhu. Nijak ho to však nerozčilovalo, ty</p>
<p>omyly.</p>
<p>Počínal si chvílemi opravdu jako pomatený a Bedna to brzy</p>
<p>zpozorovala. Každý o Rezinovi říkal, že se zbláznil anebo</p>
<p>-jestli to není ještě šílenství úplné - tak že u něj propukne</p><empty-line /><p>co nevidět.</p>
<p>Pak si Řezina nanosil do Bedny knihy a sešity všechny a</p>
<p>nechal je ve své lavici nastálo. Už je nenosil domů!</p>
<p>Domácí cvičení nedělal, uloženým článkům a jiným věcem se</p>
<p>neučil a pětek mu v notýscích učitelů přibývalo. A to měl</p>
<p>ještě veliké štěstí, že ho jen málokdy vyvolávali a sešity že mu téměř nikdy nikdo neprohlížel.</p>
<p>“Kluci, vždyť on tu školu nechal vážně už docela plavat!” řekl</p>
<p>jen klepař Čírek v hloučku chlapců, když Řezinu pomlouvali. A</p>
<p>úplně ten stav vystihl. Bylo tomu opravdu tak!</p>
<p>Lubor si občas ještě připomněl, že jistou dobu s Řezinou</p>
<p>tajné kamarádil. Ta vzpomínka ho napadla zejména tehdy, když</p>
<p>šel kolem knihkupeckého výkladu přecpaného trentovkami nebo</p>
<p>když se doma přehraboval ve svých věcech a padl na letáky a</p>
<p>jiné písemnosti ze Sekořova nakladatelství.</p>
<p>Tu se mu pak v mysli vybavilo zase to uprášené skladiště s</p>
<p>hromadou starých tiskovin a on tam u té hromady s Řezinou</p>
<p>klečí a Řezina něco vyhrabuje, podává to Luborovi a volá:</p>
<p>“Lubore, podívej, zas jeden sešit Požáru, který ještě nemáš!”</p>
<p>Lubor ty představy vždy rychle zaplašoval jako něco</p>
<p>nepříjemného. V hloubi duše mu totiž pořád něco při těch</p>
<p>vzpomínkách říkalo, že se k Řezinovi nezachoval tak docela správně.</p>
<p>Jednoho dne, krátce po Luborově “Černém dnu”, zpozoroval</p>
<p>Lubor, že Řezina něco o přestávce trhá.</p>
<p>Byla to jakási knížečka, notýsek či cosi podobného. Vypadalo</p>
<p>to skoro jako ten zápisníček, který kdysi Lubor u Řeziny</p>
<p>viděl, když spolu ještě kamarádili. Zápisníček byl tehdy v</p>
<p>zeleném obalu a na něm bylo pouze slůvko BEDNA.</p>
<p>Řezina se tehdy jen tak podivně usmíval a řekl zvědavému</p>
<p>Luborovi: “V tom notýsku mám všechno možné skoro o každém</p><empty-line /><p>chlapci z Bedny!”</p>
<p>“A co tam o nich máš?” dorážel tenkrát Lubor.</p>
<p>“No všechno - no! Jaký kdo je, co umí, co si o kom myslím -a</p>
<p>všelijak podobně,” vysvětloval vyhýbavě Řezina.</p>
<p>“A máš tam něco taky o mně?”</p>
<p>Řezina se tenkrát na Lubora jen významně a dlouze podíval a</p>
<p>pak řekl: “No dovol - jak bych tam o tobě nemohl mít?</p>
<p>Samozřejmě, že se tam o tobě píše taky!”</p>
<p>“Dej mi to přečíst!” škemral tehdy legračně Lubor a sápal se</p>
<p>na zápisníček. Řezina se však dal do běhu a volal se smíchem:</p>
<p>“Nikdy! Nikdy! Jen přes mou mrtvolu!”</p>
<p>To bylo ovšem ještě v době, kdy Řezina býval v dobré náladě -</p>
<p>snad právě dík tomu přátelství s Luborem.</p>
<p>Dnes se už smát</p>
<p>nedovedl.</p>
<p>Je to jistě ten zápisníček, který dnes trhal.</p>
<p>Stará touha</p>
<p>dočíst se něco o sobě - snad něco velmi příjemného - se znovu v Luborovi ozvala, i když už o kamarádství s Řezinou neměl</p>
<p>zájem.</p>
<p>Řezina bezmyšlenkovité hodil spousty drobných útržků do koše u tabule a vyšel na chodbu.</p>
<p>Lubor by se byl rád do koše vrhl, ale v Bedně bylo pořád</p>
<p>hejno chlapců a před nimi nebylo možné se v koši přehrabovat.</p><empty-line /><p>Také Řezina se mohl přece každou chvilku vrátit z chodby! Za</p>
<p>několik minut odzvoní konec přestávky.</p>
<p>A přece se na ty kousky zápisníku musí dostat!</p>
<p>Tak hlídal Lubor koš po všechny přestávky až do skončení</p>
<p>vyučování.</p>
<p>Schválně se pak loudal se skládáním učení, jen aby zbyl v</p>
<p>Bedně poslední. Zpravidla býval poslední obtloustlý Trmal,</p>
<p>vytrvalostní plavec. I toho však dnes Lubor přetrumfl. Trmal</p>
<p>se na něj udiveně díval. Už tu byli jen sami dva!</p>
<p>“Tak pojď, člověče, ať jdeme oba!” zahučel teď na Lubora.</p>
<p>“Tobě to dnes trvá déle než mně!”</p><empty-line /><p>Lubor v duchu zuřil. Trmala tady může určitě potřebovat, až</p>
<p>bude vyndávat z koše ty kousíčky Řezinova zápisníku! Tisíc</p>
<p>láteř do toho! Tak co teď?</p>
<p>Náhlým úmyslným pohybem shodil si Lubor celé srovnané učení z lavice na zem. Na všechny strany se rozlétly knihy, sešity,</p>
<p>papíry s poznámkami.</p>
<p>“Dej mi svátek!” vykřikl zklamaně Trmal.</p>
<p>“Tebe bych se tak</p>
<p>dočkal!” S těmi slovy se vykolébal z Bedny.</p>
<p>Lubor ještě chvíli se vzrušeným srdcem poslouchal u dveří</p>
<p>Trmalovy těžkopádné kroky, vzdalující se na chodbě. Pak</p>
<p>skočil ke koši, vysypal jeho obsah prudce na zem a ve změti</p>
<p>promaštěných i zase inkoustem potřísněných papírů, ohryzků od</p>
<p>jablek a hoblinek z tužek vybíral jednotlivé kousíčky Řezinova</p>
<p>zápisníčku.</p>
<p>Ano, je to docela jistě ten, jak mu Řezina tenkrát ukazoval!</p>
<p>Tady na jednom útržku zrovna čte kousek jména Pišvejc.</p>
<p>Snad už je to všechno! Lubor cpe chvatně levou rukou do kapsy</p>
<p>nalezené útržky, pravou pak zbylou hromadu papírů a odpadků</p>
<p>zpět do koše.</p>
<p>Srdce mu tluče rozčilením, zda jej někdo při tom nepřistihne.</p>
<p>Nebo kdyby se tak vrátil Řezina! Lubor by se propadl studem!</p><empty-line /><p>Poslední papírek zmizel. Bude to doma pěkná skládačka. S tou</p>
<p>si vyhraje několik hodin. Ale dokáže to. Musí!</p>
<p>Musí se</p>
<p>dovědět, co si o něm Řezina myslel a napsal.</p>
<p>Jen aby útržky</p>
<p>byly všechny. Aby nějaké nescházely!</p>
<p>Nenechal Řezina nějaké ve své lavici?</p>
<p>Lubor k ní kráčí pomalým krokem.</p>
<p>Všude je už takové ticho a v prázdné Bedně se i tiché</p>
<p>Luborovy kroky tak divně dunivě rozléhají.</p>
<p>V Řezinově lavici není nic.</p>
<p>Lubor - ač je rozčilený a velmi spěchá -</p>
<p>neodolává a sedá si</p>
<p>na Řezinovo místo. O jéjej - jak daleko je odtud k tabuli. Je</p><empty-line /><p>tak docela maličká tam vpředu Bedny! To musí být divné -</p>
<p>pořád tady sedět!</p>
<p>A to by bylo hrozné, kdyby tak byl Lubor Řezinou! Lubor se do</p>
<p>toho stavu vžívá. Řezina odtud vidí všechno tak, jak to teď</p>
<p>vidí Lubor. Celou Bednu se všemi lavicemi vpředu a značně</p>
<p>vzdálenou tabulí. Luborovi je až z toho všeho úzko.</p>
<p>Zraky mu pak kloužou zpět na desku Řezinovy lavice. Něco tam</p>
<p>je napsané docela čerstvým inkoustem. Je kašovitý, a proto</p>
<p>ještě ani zcela neuschl.</p>
<p>Co to však má znamenat? Je to podivný nápis!</p>
<p>Ve změti starých kaněk a čmáranin, které zde zůstavily celé</p>
<p>generace hochů, Řezinovo písmo praví: “Budte tu všichni sbohem!”</p>
<p>Lubor skládá útržky</p>
<p>Lubor šel domů rychle. Levou ruku držel v kapse na hromádce</p>
<p>útržků a prsty se jimi pořád probíral. Nemohl se už dočkat, až</p>
<p>doma někde o samotě ty kousíčky zápisníku rozloží a bude je</p>
<p>skládat dohromady.</p>
<p>Chvílemi myslel na Řezinu i na jeho chování v poslední době a</p>
<p>na ten čerstvý nápis dnes na jeho lavici.</p>
<p>Snad nechce Řezina někam utéct, jako to udělal asi před dvěma roky jeden chlapík z Pekáče? Našli ho tenkrát teprve asi za</p>
<p>čtrnáct dní, polomrtvého hladem i zimou a nevyspáním, v</p>
<p>nějaké opuštěné pískovně.</p>
<p>Lubor je na rozpacích. Neměl by snad o těch svých myšlenkách</p>
<p>někomu říct? Dát výstrahu, aby Řezina neprovedl něco</p>
<p>nepředloženého?</p>
<p>Doma čekalo Lubora chladné uvítání, jako teď vůbec každý den.</p>
<p>Dnes mu to ani příliš nevadilo. Byl rozrušený z těch</p>
<p>ukořis-těných útržků v kapse a na nic jiného neměl hlavu.</p>
<p>Jako ve snách snědl oběd, s největším sebezapřením udělal</p>
<p>jeden kraťounký úkol a utřel zase to protivné nádobí.</p>
<p>Tatínek bude mít dnes večerní službu, a tak je teď v pokoji a</p>
<p>spí. Lubor tam se svou skládačkou nemůže. V</p>
<p>kuchyni teprve</p>
<p>nejde nic dělat, je tady maminka!</p>
<p>Lubor vyběhl tedy ven, do Břízovky.</p>
<p>V blízkosti místa, kde loňského roku běželi štafetu, si v</p>
<p>závětří našel malý palouček na výsluní, odevšad chráněný.</p>
<p>Tady se usadil, vyndal z kapsy veliký složený papír na balení</p>
<p>a rozprostřel ho po rovné zemi.</p>
<p>A teď ty útržky ven! Rozechvěně je vytřepal z kapsy a</p>
<p>pohroužil se do skládání.</p>
<p>Bylo to opravdu umění se v nich vyznat.</p>
<p>Notýsek obsahoval asi dvanáct</p>
<p>listů,</p>
<p>většinou</p>
<p>oboustranně</p>
<p>popsaných, a každý ten list byl snad na padesát kousíčků roztrhaný.</p>
<p>Lubor ze začátku myslel, že s tím vůbec nic nepořídí. Asi</p>
<p>čtvrt hodiny nenašel v té spoustě útržků ani dva, které by se</p>
<p>k sobě hodily. Teprve později začal pracovat podle systému.</p>
<p>Především rozdělil útržky na dvě hromady. V</p>
<p>prvé z nich byly</p>
<p>jen ty, které měly některou část svého okraje zcela rovnou,</p>
<p>strojem uříznutou. Ty byly z okrajů listů. V</p>
<p>druhé pak byly</p>
<p>útržky z vnitřních ploch. Okrajové útržky rozdělil potom na,</p>
<p>kousky z horního okraje, z postranního a z dolního. Teď už se</p>
<p>to stávalo docela zábavné.</p><empty-line /><p>Po tomto rozdělení objevil Lubor na jednom z útržků horního</p>
<p>okraje listu kousek svého jména: “… bor Klemen…” Pod tím</p>
<p>bylo ještě několik písmen. Luborovo nadšení nad úspě-</p>
<p>chem i vzrušení z toho, co asi o sobě bude číst, neznalo mezí.</p>
<p>Útržek s kouskem jeho jména se mu teď stal vodítkem k dalšímu</p>
<p>skládání. Hledal teď v hromádce útržků z horního okraje listu</p>
<p>útržky, které by jméno doplňovaly.</p>
<p>Našel je a zakrátko měl celý horní okraj listu pohromadě.</p>
<p>Byly na něm celkem dva řádky a začínaly takto:</p>
<p>“Lubor Klement je o půl roku mladší než já. A ja myslím, že se</p>
<p>staneme spolu velmi dobrými kamarády, protože Lubor má…”</p>
<p>Rychle - rychle - už abych to měl celé!! touží horečně Lubor a</p>
<p>dává se do další úmorné práce.</p>
<p>Sta útržků musí brát do rukou, přirovnávat jejich okraje k</p>
<p>těm, které už jako správné postavil.</p>
<p>Záda ho bolí a kolena studí od vlhké hlíny, jak tu u toho</p>
<p>skládání shrbený pořád klečí.</p>
<p>A kousek za kouskem se řadí do roztrhané stránky a každým tím</p>
<p>slovem, které tam Lubor čte o sobě, poznává, jak krásný názor</p>
<p>na něj měl Řezina.</p>
<p>Vidí s úžasem, že byl Řezinovi vlastně takovým světlým,</p>
<p>zářným příkladem, jako byl třeba jemu, Luborovi, Fanek</p>
<p>Jelínek!</p>
<p>Lubor se dočítá v těch podivných řádcích, plných obdivu i</p>
<p>zase jakési bolesti, že ho Řezina pokládá za jednoho z</p>
<p>nejčestnějších a nejvzornějších hochů, s jakými se kdy</p>
<p>setkal! A také, že mu Lubor dal zase další chuť do života, že</p>
<p>mu dodal náladu zápasit s nepřízní osudu, s posměšky celé</p>
<p>Bedny.</p>
<p>“Když jdu s Luborem,” psal Řezina do svého notýsku, “připadám</p>
<p>si docela jiný, než když jsem sám. Napadají mě jen samé krásné</p><empty-line /><p>myšlenky, nemyslím na to, co mě jindy trápí.</p>
<p>Lubor je</p>
<p>ušlechtilý kamarád a já se marně snažím nějak mu splatit</p>
<p>službu, kterou mi prokázal tím, že mě tak pozvedl. Každý byl</p>
<p>proti mně! Každému jsem byl protivný! Lubor se ke mně snížil,</p>
<p>ač mohl mít kamarády lepší a příjemnější než jsem já!”</p>
<p>Řezina pak psal, jak se podivuje stále upravenému zevnějšku</p>
<p>Lubora, vždy pečlivě učesaným vlasům, čistým nehtům, a</p>
<p>umiňuje si, že i on musí být pořád čistý a upravený, aby</p>
<p>Luborovi nedělal ostudu, když někam spolu jdou, a aby se</p>
<p>Luborovi ne-zošklivil.</p>
<p>Lubor si při čtení těch řádek skutečně vzpomíná, že se</p>
<p>tenkrát, když spolu chodili do Sekořova nakladatelství,</p>
<p>Řezina opravdu změnil. Česal se, jeho límce byly čisté,</p>
<p>nepomačkané, a také o ruce dbal.</p>
<p>Ovšem - pak to zas přestalo. Řezina se stal zase tím starým,</p>
<p>nechutně vypadajícím mrzoutem. Ale proč?</p>
<p>Nebyla to vlastně</p>
<p>vina Luborova? Lubor to přece byl, kdo to přátelství přerušil,</p>
<p>a tím Řezinu uvrhl zas do starého zoufalého života bez</p>
<p>jediného slunečního paprsku.</p>
<p>A jak tak Lubor dočítá ty sestavené útržky a přemýšlí o jejich</p><empty-line /><p>obsahu, napadá ho, že Řezina vlastně není žádný obyčejný</p>
<p>chlapec - - nýbrž naopak, že i při své nešťastnosti je to hoch velmi výjimečný, dobrý a správný, ba je vlastně jedním z</p>
<p>takových hochů, jací jsou jen v knížkách!</p>
<p>Vždycky si myslel, že takoví hoši ve skutečnosti nejsou,</p>
<p>anebo že jsou velmi vzácní, že se jen málokdy vyskytují. Teď</p>
<p>poznává, že jsou a že jich je snad i dost, ale že je musí</p>
<p>člověk umět hledat a objevovat!</p>
<p>A Lubor si najednou uvědomuje, jak špatně se k Řezinovi</p>
<p>choval, místo aby si vážil jeho přátelství a obdivu. Každý</p>
<p>chlapec nedokáže, aby na jiného hocha působil zušlechťujícím</p>
<p>vlivem. Luborovi se to u Řeziny podařilo. Ani dobře nevěděl,</p>
<p>čím a jak! Sám si však tu svou zásluhu pokazil, znesvětil.</p>
<p>Zahrával si s Řezinovým přátelstvím, zapíral je, k Řezinovi se</p>
<p>často choval pánovitě a tvrdě. Jak byl k němu vlastně špatný</p>
<p>a falešný, kdežto on byl k němu dobrý, poctivý a přímý!</p>
<p>Lubor si umiňuje, že hned zítra všechno napraví! Půjde v Bedně k Řezinovi, začne s ním zase mluvit. Ale už jinak než dřív! Už</p>
<p>ne tak milostivě! A také ne jenom když je nebude nikdo vidět!</p>
<p>Bude se s ním přátelit veřejně, hrdě, nebude se ani trochu</p>
<p>ohlížet na to, co tomu Bedna bude říkat.</p>
<p>Do Břízovky se vplížil jarní soumrak. Na paloučku mezi stromy</p>
<p>už dávno nebylo slunce. Luborovi začalo být zima.</p>
<p>Sebral pečlivě útržky do kapsy a odcházel domů.</p>
<p>Byl ve slavnostní náladě a naplněný mnohým dobrým</p>
<p>předsevzetím.</p>
<p>A na zítřek se těšil!</p>
<p>Příchod Kováře</p>
<p>Ráno přišel Lubor do Bedny velmi pozdě.</p>
<p>Dokonce až po</p>
<p>zvonění. Na chodbách už vůbec nikdo nebyl, za dveřmi tříd</p>
<p>bylo ticho, vyučování tedy už začalo.</p>
<p>Jen z Bedny hlaholil ještě smích a hluk. Co se to stalo? Že by</p>
<p>přírodopisec nebyl ještě ve třídě? Má u nich dnes první</p>
<p>hodinu. Takové štěstí Lubor nemá!</p>
<p>A přece je tomu tak! Když otevřel dveře, hluk v Bedně rázem</p>
<p>ustal, ale hned se zas znovu rozpoutal, když Bedna viděla, že</p>
<p>to přišel Lubor a ne učitel.</p>
<p>Lubor zapadl chvatně do své lavice, hodil na věšák převlečník</p>
<p>a vybalil rychle učení. Děkoval nebi za to, že se nemusí jít</p>
<p>omlouvat pro pozdní příchod. To mu bývalo vždy protivné.</p>
<p>K Řezinovi ted nepůjde, přírodopisec by mohl vrazit náhle do</p>
<p>Bedny a viděl by ho pobíhat po třídě. To by bylo zase řečí!</p>
<p>Raději to nechá na první přestávku!</p>
<p>Přírodopisec ale nepřicházel a celou Bednou se šířila zpráva,</p>
<p>že prý asi už nepřijde. Už včera prý nebyl ve škole, jiné</p>
<p>třídy to říkaly, že je na svou hodinu nepřišel učit.</p>
<p>Šplhoun Bacín tvrdil, že prý přírodopisec odešel do nějakého</p>
<p>přírodopisného ústavu nebo časopisu a že už prý nebude učit! A</p>
<p>ted že si to všechno vyběhává, a proto že se už včera a dnes</p>
<p>tady neukázal.</p>
<p>Uprostřed největšího veselí se však náhle a prudce otevřely</p>
<p>dveře - a do Bedny vešel rázným krokem neznámý učitel!</p><empty-line /><p>Bednou</p>
<p>projela</p>
<p>vlna</p>
<p>úžasu.</p>
<p>Kde</p>
<p>je</p>
<p>přírodopisec? Tak přece - a kdo je ten jeho nástupce?</p>
<p>Učitel se zastavil na stupínku s vlídným úsměvem, a když hoši</p>
<p>usedli, řekl: “Jsem váš nový učitel přírodopisu a fyziky.</p>
<p>Jmenuji se Kovář — a doufám, že spolu ukováme dobré</p>
<p>přátelství!”</p>
<p>Hoši se vděčně usmívali při těch slovech, ale Staněk se</p>
<p>nahnul neznatelně k Luborovi a zašeptal: “To slibuje na</p>
<p>začátku každý!”</p>
<p>Učitel si sedl za stůl, vzal do ruky zasedací pořádek a díval</p>
<p>se chvíli do něj.</p><empty-line /><p>V Bedně bylo ticho a napětí. Každý si nového učitele</p>
<p>prohlížel a zkoumal, chtěl v tazích jeho obličeje rozpoznat,</p>
<p>co se od něj může očekávat.</p>
<p>Učitel pak zase promluvil: “Teď jste všichni moji noví</p>
<p>kamarádi. Nikdo jste mi neudělal nic zlého, já vám také ne -</p>
<p>- a tak je mezi námi zatím ten nejkrásnější vztah, jaký jen</p>
<p>může být mezi učitelem a třídou. Snažme se, vy i já, aby to</p>
<p>tak zůstalo pořád! A pak teprve uvidíte, jak může být škola</p>
<p>radostná!”</p>
<p>Chvíli se odmlčel a snad čekal, že mu na jeho slova někdo za</p>
<p>celou Bednu odpoví. Na Lubora to aspoň činilo ten dojem a</p>
<p>také skutečně cítil, že by se tak mělo stát! Že by mu někdo</p>
<p>opravdu měl něco hezkého říct za jeho upřímná zahajovací</p>
<p>slova.</p>
<p>Nikdo se však nehlásil a Lubor sám nebyl nikdy tak kurážný,</p>
<p>aby se odvážil pronést nějakou řeč, byť jen o několika</p>
<p>slovech.</p>
<p>Učitel Kovář se zahloubal znovu do zasedacího pořádku, pak se však zahleděl tázavě někam přes hlavy hochů dozadu Bedny a</p>
<p>zeptal se:</p>
<p>“A pročpak tam sedíš tak sám - tam vzadu - ty - Řezino?</p><empty-line /><p>Pročpak nejdeš také mezi nás, sem trochu blíž?”</p>
<p>Lubora při těch slovech přejel až mráz po zádech. Co se ted1</p>
<p>bude dít?”</p>
<p>Řezina vstává neochotně a rozpačitě ve své lavici. Krev mu</p>
<p>stoupá do hlavy. Mlčí.</p>
<p>“Prosím, on tam musí sedět!” polohlasně volá z druhé lavice</p>
<p>šplhoun Bacín.</p>
<p>“Musí sedět?” opakuje udiveně Kovář. “A proč tam musíš sedět?”</p>
<p>Řezina se konečně vzmohl na slovo: “Já to mám, prosím, od pana</p>
<p>učitele Havlíka nakázané!” hovoří namáhavě.</p>
<p>“Ah tak - ” praví Kovář, “ale proč? Přece to má nějaký</p><empty-line /><p>důvod?”</p>
<p>V Bedně je ticho. Ale Řezinovi se zdá, že slyší ve svých</p>
<p>spáncích bušit celé sbory kladiv do železných kovadlin — a</p>
<p>horko že je tu k zalknutí a že se v nejbližší chvíli musí něco</p>
<p>stát,</p>
<p>něco</p>
<p>pro</p>
<p>něj</p>
<p>hrozného</p>
<p>a</p>
<p>nepředstavitelného.</p>
<p>Slyší sám sebe ještě, jak ze sebe dostává slova: “Prosím - on</p>
<p>vedle mne nechtěl nikdo sedět…”</p>
<p>Učitel Kovář se trochu zakabonil a pak pronesl zvolna: “Zdá se</p>
<p>mi, že tady někde není něco v pořádku!”</p>
<p>Zahleděl se na prázdné krajní místo ve třetí lavici vedle</p>
<p>Bavorovského a zeptal se: “Kdopak sedí tady v té třetí</p>
<p>lavici?”</p>
<p>“Prosím nikdo!” řekli Bavorovský a šplhoun Bacín téměř</p>
<p>současně.</p>
<p>“Tak Řezino, podívej se,” řekl vlídné Kovář, “při mé hodině si</p>
<p>sedni tedy vždycky sem na to prázdné místo do třetí lavice.</p>
<p>Tam vzadu tě nechci vidět! To by mě tady mezi vámi nic</p>
<p>netěšilo, kdyby tu měli být nějací vyděděnci z toho všeho, co</p>
<p>si tu snad zavedeme!”</p>
<p>Vzal na radu opět zasedací pořádek, zjistil v něm jména těch,</p>
<p>kteří teď budou s Řezinou nejblíž sousedit,a mluvil dál:</p>
<p>“Vedle tebe sedí Bavorovský. Před tebou v lavici je Čermák, za</p>
<p>tebou sedí Dohrál. Vy tři hoši - máte proti svému novému</p>
<p>sousedovi - Řezinovi - nějakou námitku?”</p>
<p>Oslovení hoši povstali a skoro všichni současně řekli tiše a rozpačitě své “ne”. Nemohli říct nic jiného, ač by s chutí</p>
<p>odpověděli “ano!!”</p>
<p>“Tak je to v pořádku!” usmál se Kovář, “tak se mi to líbí!”</p>
<p>Řezina si váhavě vybíral ze svého učení přírodopis a pak se</p>
<p>šoural zvolna do třetí lavice.</p>
<p>Z Kovářovy osobnosti čišelo cosi, co nedovolovalo, aby někdo pronesl na Řezinu nějaký vtip, nadávku, nebo aby ho tajně v</p><empty-line /><p>uličce mezi lavicemi kopl. Řezina došel do třetí lavice bez</p>
<p>nehody.</p>
<p>Bavorovský, který si vždycky kupoval všechno, co viděl u</p>
<p>někoho jiného, jen aby na sebe upoutal pozornost, se teď</p>
<p>tvářil jako mučedník, že musí vedle Řeziny sedět,a už se v</p>
<p>duchu těšil, jak ho bude o přestávce celá Bedna litovat.</p>
<p>Řezina byl pořád ještě celý červený. Pro učitele Kováře to</p>
<p>však zřejmě byl vyřízený případ.</p>
<p>Teď otevřel stolek, vyňal třídní knihu.a z druhé lavice se</p>
<p>vyhrnul Bacín s namočeným perem. Namáhal se ale zbytečně.</p>
<p>“Děkuji!” usmál se vlídně Kovář, “ale mám svoje! Podívej!</p>
<p>Takové krásné plnicí pero - to přece nemohu nechat zahálet!”</p>
<p>Při těch slovech vytáhl z náprsní kapsy plnicí pero a začal</p>
<p>psát.</p>
<p>Několik chlapců, kterým bylo Bacínovo služebníčkování z duše protivné, se vdéčně a tiše zachechtalo. Také ostatní hoši se</p>
<p>nad Kovářovým počínáním pozastavili.</p>
<p>Předtím Řezinovo</p>
<p>přemístění - - teď zase tady to s Bacínem - -</p>
<p>všechno</p>
<p>ukazovalo, že s Kovářem Bedna něco zažije.</p>
<p>Že je to nějaký</p>
<p>neobvyklý chlapík!</p>
<p>Kovář si pak zjistil, kde Bedna je při výkladu nové látky, a</p>
<p>tam začal.</p>
<p>Mluvil klidným hlasem, ale ne tak suchopárně jako Havlík, ani</p>
<p>tak tvrdě a nepřátelsky jako přírodopisec.</p>
<p>Lubor měl dojem,</p>
<p>že k nim přišel ne učitel, ale nějaký starší kamarád. A na</p>
<p>přírodopis že se nedívá jako na snůšku všelijakých vědeckých poznatků, ale jako na dobrodružnou knihu, kterou píše příroda</p>
<p>sama.</p>
<p>O každé květince věděl něco zajímavého, co ve školním</p>
<p>přírodopisu ani nebylo. Hovořil, jak kde kterou objevil, co</p>
<p>se mu při tom přihodilo, jak ji má v herbáři vylisovanou a na</p><empty-line /><p>tabuli ty květinky maloval barevnými křídami.</p>
<p>Po malé části výkladu vyvolal několik hochů a optal se jich,</p>
<p>co si o té či oné květince zapamatovali. A při každé další</p>
<p>části výkladu se ptal i na věci předchozí.</p>
<p>A tak si hoši v hodině několikrát opakovali vše to, co zde</p>
<p>Kovář vyložil,a naučili se tomu snadno a bez zbytečného</p>
<p>domácího dření. Přidávané Kovářovy příběhy a veselé poznámky</p>
<p>dopomáhaly k hravému zapamatování a k připomenutí</p>
<p>jednotlivých podrobností.</p>
<p>Bedna byla nadšená. Lubor aspoň pozoroval výraz uspokojení na</p>
<p>všech tvářích, které ze svého místa viděl.</p><empty-line /><p>Když byl konec hodiny a Kovář odcházel, Draňák nepovstal.</p>
<p>Kovář to zpozoroval, vrátil se klidné, nerozzlobeně ke stolu, nahlédl do zasedacího pořádku a řekl: “/ s tebou chci být dobrým kamarádem, Draňáku!” Potom odešel.</p>
<p>Po jeho odchodu zůstalo v Bedně ještě dlouho neobvyklé ticho.</p>
<p>Lubor jde k Řezinovi</p>
<p>A trvalo to skutečně několik minut, než se Bedna dostala do</p>
<p>svého obvyklého přestávkového ruchu.</p>
<p>Samozřejmě,</p>
<p>že</p>
<p>hlavním</p>
<p>předmětem</p>
<p>rozhovorů byl nový učitel Kovář. Někteří hoši o něm nadšeně povídali.</p>
<p>To byli zejména</p>
<p>ti, které vyvolal na zopakování svého výkladu a oni mu správně</p>
<p>odpověděli. Lubor byl mezi nimi.</p>
<p>Řezina se už odstěhoval zase zpátky do své psanecké lavice a</p>
<p>mlčel.</p>
<p>Bavorovský čekal, že ho bude Bedna litovat, ale o jeho</p>
<p>hodinovém sousedství s Řezinou se zmínil jedině potméšilec</p>
<p>Vranejs. Zeptal se totiž Bavorovského: “Tak co, jak ses vedle</p>
<p>Řezi-ny dusil?”</p>
<p>Bacín vykládal v hloučku hochům: “Ať si nemyslí, že mu někdy</p>
<p>ponesu ještě pero! Kdyby mu v jeho plničce stokrát došel</p>
<p>inkoust, tak mu pero nepodám! Radši řeknu, že se mi</p>
<p>rozskří-palo.”</p>
<p>Draňák se hrubě smál tomu, že ho Kovář viděl, jak nepovstal k pozdravu, a rozhlašoval: “Příště to udělám zas!</p>
<p>Dávejte</p>
<p>schválně pozor!”</p>
<p>Potom se obrátil a výhružně se kolébal k Řezinovi. Už s ním</p>
<p>dlouho nic nezačal. Řezina ho zpozoroval, vyklouzl druhou</p>
<p>stranou z lavice a vyšel na chodbu.</p>
<p>Lubor se konečně ze všeho vzpamatoval a připomněl si svůj</p>
<p>včerejší úmysl. Vyběhl za Řezinou ven z Bedny a volal nahlas a bez ohledu na to, zda ho někdo slyší: “Řezino!</p>
<p>Řezino! -</p>
<p>Vojto!”</p>
<p>Snad ještě nikdy neoslovil Řezinu jeho křestním jménem! Nikdy mu to nechtělo jít z úst. Když spolu chodívali na podzim do</p>
<p>Sekořova knihkupectví nebo i jen tak po ulicích, neoslovoval</p>
<p>Lubor Řezinu raději vůbec nijak. Oslovení “Řezino” se mu zdálo</p>
<p>být cizí při všech jejich společných zájmech a při tom, jak</p>
<p>hezky se k němu Řezina choval - - a “Vojto”</p>
<p>zase moc</p>
<p>zavazující, tak si přece říkají jen dobří kamarádi. A to</p>
<p>Lubor tehdy nechtěl nikdy připustit, aby si Řezina o něm</p>
<p>myslel, že je jeho věrný kamarád! Lubor chtěl mít tehdy pořád</p>
<p>otevřená zadní</p>
<p>vrátka, aby kdykoli - bez výčitek svědomí -</p>
<p>mohl chození s</p>
<p>Řezinou přerušit, kdyby Bedna něco vyčenichala, nebo tak —!</p>
<p>Ale po tom, co Lubor včera o sobě četl v Řezinově roztrhaném</p>
<p>notýsku, nemohl se už chovat tak podivně, vychytrale. Ře-zina</p>
<p>se mu zjevil jako dobrý, čestný chlapec, a bylo by špatné</p>
<p>nezařídit se vůči němu podle toho!</p>
<p>Řezina stojí u okna a teď se udiveně otáčí.</p>
<p>Lubor se k němu blíží se slavnostním výrazem v tváři a podává</p>
<p>mu ruku.</p>
<p>Mluví k němu rozpačitá a zmatená slova smíření i jakési</p>
<p>prosby za odpuštění, ale Řezinovi ta Luborova řeč připadá</p><empty-line /><p>jako nejkrásnější hudba.</p>
<p>Je to na něj příliš mnoho štěstí najednou!</p>
<p>Nejdřív - tam v</p>
<p>Bedně - Kovář a jeho laskavé jednání s ním, psancem Bedny - -</p>
<p>a ted tady ještě Lubor —!</p>
<p>Řezina má zamžené oči a snaží se ze všech sil vypadat</p>
<p>důstojně, mužně, ale nedaří se mu to. Jeho promodralé rty</p>
<p>něco šeptají a Luborovi se zdá, jako by Řezina říkal:</p>
<p>“Zůstanu! Zůstanu tady! Ano, teď už nemusím odejít, teď už</p>
<p>zůstanu!”</p>
<p>Hloučky hochů se u nich zastavují, s údivem i posměchem je</p>
<p>pozorují, ale Luborovi to nevadí. On se už neobává, že se</p>
<p>Bedna dozví o jeho kamarádství s Řezinou.</p>
<p>Jen ať to ví!</p>
<p>Řezina je lepší než celá Bedna dohromady!</p>
<p>Nebyli to však jen hoši, kteří viděli Luborův návrat k</p>
<p>Řezinovi. Když byl konec přestávky a Řezina s Luborem šli</p>
<p>jako poslední do Bedny, zastavil u dveří Lubora učitel Kovář.</p>
<p>“Ty se jmenuješ Klement, vid?” zeptal se ho.</p>
<p>Zřejmě si jeho</p>
<p>jméno pamatoval ještě z právě uplynulé hodiny, kdy ho jednou podle zasedacího pořádku vyvolal.</p>
<p>“Ano prosím!” řekl uctivě Lubor a postavil se do pozoru.</p>
<p>“Lubor Klement.”</p>
<p>“Viděl jsem tě, jak jsi podával ruku tomu chlapci -“</p>
<p>“Řezinovi!” pomohl mu vzpomenout na jméno Lubor.</p>
<p>“Ano. Tomu. Bylo to od tebe hezké! Buď mu dobrým kamarádem,</p>
<p>ať má v tobě oporu. Zdá se mi, že tady v Bedně nemá</p>
<p>záviděníhodný život, když jím tak všichni opovrhují. Děkuji ti</p>
<p>za něho. Jsi hodný chlapík, Lubore!”</p>
<p>Vytáhl z kapsy kartonek, na kterém byla barevně nakreslená</p>
<p>podléška. Dole byl Kovářův droboučký podpis.</p>
<p>“Vezmi si to,” řekl Luborovi. “Na památku na svůj dnešní dobrý</p>
<p>čin!”</p>
<p>Pak odešel do vedlejší třídy a užaslý Lubor vběhl zmateně, ale</p>
<p>rozradostněně do Bedny.</p>
<p>Kovář přebírá Bednu</p>
<p>Druhý den měla Bedna Kováře zase. Byla fyzika, a to byl také předmět, který vyučoval.</p>
<p>Ku podivu všech vstoupil s ním dnes do Bedny i třídní Havlík, a když se usadili a šum utichl, zahovořil: “Hoši, přejímám za</p>
<p>odešlého pana učitele Smatlíka místo třídního v jeho třídě a u</p>
<p>vás se ho musím zříci. Vaším novým třídním je tady pan učitel</p>
<p>Kovář. Chovejte se tak slušně, jak se na žáky sluší, abyste mi</p>
<p>neudělali hanbu po tolika letech! Jinak vás budu vyučovat všem</p>
<p>předmětům jako dříve, v tom se nic nemění.</p>
<p>Jen vaším třídním</p>
<p>už nebudu!”</p>
<p>Bedna rozpačitě mlčela, až pak jedničkář Jandus povstal a</p>
<p>pravil: “Děkujeme vám, pane učiteli, za všechno, co jste pro</p>
<p>nás jako náš třídní udělal!”</p>
<p>Staněk zašeptal přitom k Luborovi: “Však toho beztak moc</p>
<p>nebylo!” A to si myslela celá Bedna.</p>
<p>Po odchodu Havlíkově se Kovář zvesela podíval na hochy a řekl: “Ujímám se tedy osiřelé Bedny. Když budete chtít a když trochu</p>
<p>pomůžete, uděláme si ze školy něco tak krásného a radostného, že sem budete pospíchat s takovým nadšením jako na nějaký</p><empty-line /><p>fotbalový zápas — a v neděli se už nebudete moci dočkat</p>
<p>pondělka!”</p>
<p>Po jeho slovech se ozval Bednou radostný šum a vzadu někdo</p>
<p>nesměle a tiše zatleskal. Na leckteré tváři se objevil</p>
<p>nedůvěřivý úsměv, protože nikdo nemohl věřit, že by se mohlo do školy tak radostně spěchat, jak to Kovář teď tady tvrdí.</p>
<p>Ale jeho přátelská řeč a pak také to, že jmenoval třídu hned “Bednou” (to</p>
<p>Havlík například neudělal nikdy), získala mu srdce všech.</p>
<p>“Provedeme nejdříve několik změn!” mluvil pak Kovář dále, když</p>
<p>šum utichl. “Tak především: Řezino, ty budeš sedět ted už</p>
<p>pořád tady vpředu, vedle Bavorovského. Tam v té poslední</p>
<p>lavici ti to ani trochu nesluší! Jsme přece všichni kamarádi</p>
<p>a musíme tedy držet i být všichni pohromadě — či ne?”</p>
<p>Nikdo neodpovídal, Kovář však odpověď od nikoho ani nečekal.</p>
<p>Řezina si šel sebevědomě sednout vedle Bavorovského, a Lubor, který jej úzkostlivě pozoroval, si povšiml, že už je zase</p>
<p>čistý a upravený, jako býval tehdy tu krátkou dobu na podzim,</p>
<p>když spolu tajně přátelili. Však tím hned ztratil ze své</p>
<p>odpudi-vosti!</p>
<p>“Převzal jsem také za pana učitele Smatlíka správu celé</p>
<p>školní zahrady,” dál hovořil Kovář. “Slyšel jsem, že jste v</p>
<p>ní neradi pracovali. Říkali jste prý té práci galejelU”</p>
<p>Rozesmál se naplno tomu pojmenování a Bedna se řehtala s ním.</p>
<p>Někdo za Luborem skoro nahlas obdivně pronesl: “To je ale</p>
<p>skvělý chlap - co? S tím užijeme!” Lubor se až lekl, že to</p>
<p>Kovář uslyší.</p>
<p>Ten však neslyšel asi nic, protože už opět pokračoval:</p>
<p>“Já k té práci nechci nikoho nutit. To by mě ta zahrada ani</p>
<p>trochu nebavila, kdybych viděl, že mi tam pomáháte jen z</p>
<p>donucení a ze strachu. A přece bych byl rád, kdyby ta zahrada</p>
<p>byla jen naší prací, víte — jen Bedny!! Aby se nám do toho</p>
<p>nikdo jiný nemíchal! Co říkáte tomuhle?</p>
<p>Rozdělili bychom zahradu na čtyři díly a každý ten díl by si</p>
<p>spravovala jedna skupina hochů, která by o to měla zájem.</p>
<p>Takový dílec zahrady, to by byla vlastně jakási farma sama pro</p>
<p>sebe a patřila by jen té skupině, která se o ni přihlásila.</p>
<p>Skupina by si svou farmu - to jest tedy onen svěřený díl</p>
<p>zahrady -obdělávala, závodila by ve svých farmářských úspěších</p>
<p>se skupinami ostatními a honosila by se pak i dobrými</p>
<p>výsledky!”</p>
<p>Mezi hochy nastalo šuškání.</p>
<p>Lubor pohlédl nenápadně na Řezinu do čtvrté lavice, aby</p>
<p>viděl, co si o tom návrhu myslí. Řezina všemi možnými posuňky</p>
<p>dával Luborovi najevo, že by se o takový jeden díl zahrady</p>
<p>mohli přihlásit.</p>
<p>Lubor mimoděk lehce kývl hlavou, protože se mu to také</p>
<p>začínalo líbit,a Řezina už vyskočil a překotně volal: “Tak my</p>
<p>bychom si prosím tu jednu čtvrtinu zahrady vzali!!”</p>
<p>“S kým?” ptal se s úsměvem Kovář.</p>
<p>“Prosím tadyhle s Luborem — chci říct s Klementem!”</p>
<p>“Dobrá!” řekl Kovář. “Jste tedy první přihlášení farmáři, a máte právo vybrat si, kterou čtvrtinu zahrady chcete!”</p>
<p>Při jeho slovech se už ale zvedaly ruce po celé Bedně, tu</p>
<p>nesměle, jinde nadšeně a bouřlivě!</p>
<p>“Podívejme se!” smál se Kovář. “Já měl strach, že budu na</p>
<p>zahradě pracovat sám — a vždyť my tam takhle budeme skoro</p>
<p>všichni!”</p>
<p>Druhá čtvrtina byla přiřčena Klubu jedničkám, který pro práci</p>
<p>milostivě přibral ještě Černého, když se stále mezi ně</p>
<p>hlásil.</p>
<p>Třetí čtvrtinu si vzal obtloustlý vytrvalostní plavec Trmal a</p><empty-line /><p>Básnidlo-Pišvejc. Poslední díl byl přiřčen Čermákovi, Hronovi</p>
<p>a Rabochovi.</p>
<p>“Tak dnes po vyučování se my - farmáři -</p>
<p>sejdeme na chviličku</p>
<p>dole v zahradě a provedeme losování, komu má připadnout která</p>
<p>čtvrtina. Řezina tady s Luborem si ovšem vyberou, ti losovat</p>
<p>nebudou! A také si řekneme, s čím na zahradě nejdříve</p>
<p>začneme.”</p>
<p>Lubor byl celý zaujatý pro “farmaření” a těšil se na to.</p>
<p>Ale snad ještě větší radost mu způsobilo to, že mu Kovář teď</p>
<p>tady přede všemi řekl “Lubore” místo “Klemente”.</p>
<p>Fanek v osidlech Ekrtovců Je konec vyučování.</p>
<p>Bedna se řítí po schodech jako dravý proud horské bystřiny.</p>
<p>Smích, halas, volání, ruch. “Farmáři” jsou na začátku toho</p>
<p>proudu. Několik let neměli -</p>
<p>právě tak jako ostatní hoši - nejmenší zájem o školní zahradu.</p>
<p>Pracovali tam pod nevlídným vedením učitele Smatlíka opravdu</p>
<p>jako na galejích: bez zájmu, jen z donucení.</p>
<p>Dnes je to ale všechno jiné. Je tady Kovář!</p>
<p>Mladý veselý</p>
<p>chlapík, který vypadá na to, že chlapcům rozumí!</p>
<p>A ten přidělený kus zahrady bude opravdu těch, kteří si na něm budou pracovat! Oni si za něj budou ručit, oni se musí</p>
<p>starat, aby ten dílec k něčemu vypadal. Je to odpovědné, ale</p>
<p>krásné, a tak nové! Hoši mají skutečně pocit, že jsou</p>
<p>farmáři, kterým jde o úrodu!</p>
<p>“Vy to máte dobré!” řekl teď závistivě v běhu Řezinovi a</p>
<p>Luborovi Kleňha od Jedničkám. “Smíte si vybrat ten nejlepší</p>
<p>díl zahrady. A nám zbude možná zrovna ten nejhorší!”</p>
<p>To si mysleli koneckonců i ostatní přihlášení Farmáři. A i</p>
<p>když věděli, že rychlým příchodem na zahradu nic nezískají,</p>
<p>přece tam ted utíkali o překot.</p>
<p>Řezina pravil k Luborovi: “Nevím, co si ty o tom myslíš, ale</p>
<p>já bych se toho práva nejraději vzdal!”</p>
<p>“Jakého práva?”</p>
<p>“No toho vybrat si nejlepší čtvrtinu zahrady!</p>
<p>Nedělalo bv to</p>
<p>třeba dobrotu, pořád by nám to vyčítali — a pak — bylo by</p>
<p>dobře, zavést do Bedny zase trochu pravého kamarádství, jaké</p>
<p>tu bývalo dřív. Můžeme to začít! Tím dobrovolným zřeknutím se výhody dáme ostatním dobrý příklad k podobnému jednání. Co tomu říkáš?”</p>
<p>Luborovi se to líbilo a skoro ho až mrzelo, že na to připadl</p>
<p>Řezina a ne on, ač si také vždycky tak toužebně přál, aby v</p>
<p>Bedně vládlo zase pravé ušlechtilé kamarádství mezi všemi.</p>
<p>“Souhlasím!” řekl Řezinovi. “A nezůstaneme jen při tom jednom</p>
<p>kavalírském činu. Víš - - chtěl bych udělat něco takového</p>
<p>velkého - - sám dobře ještě nevím co - -</p>
<p>zkrátka převrátit</p>
<p>úplně všechny hochy v Bedně — a vůbec snad i jinde — aby byli</p>
<p>všichni takoví, jak se o nich píše v knihách!”</p>
<p>“Rozumím ti,” odpověděl Řezina. “Vím, co myslíš. Jsi sám dobrý a vzorný a všechno v tobě volá po tom, aby i všichni okolo</p>
<p>tebe byli takoví. Nesneseš špatnost a hrubost!”</p>
<p>“Ne - ne - nejsem takový!” bránil se Lubor rozpačitě té otev-</p>
<p>řené Řezinově pochvale. “Ale chtěl bych takový být — a chtěl</p>
<p>bych, aby i ostatní byli takoví. Toužím po takovém krásném</p>
<p>světě už dlouho - - a nejvíc mě ta touha posedla jednoho dne,</p>
<p>kdy jsem se toulal ulicemi, sám, rozmrzelý, zoufalý a viděl</p>
<p>jsem všude tolik špatností, od těch nejmenších dětí až po lidi</p>
<p>dospělé. Někdy ti ještě o tom budu povídat víc.</p>
<p>A taky jsem v ten den objevil, že se Fanek kamarádí s Nosálem</p>
<p>a snad i s Ekrtem. Ty víš, co to znamená!</p>
<p>Fanek byl takový můj</p>
<p>vzor - - víš - - a ten den jsem o tu představu, přišel!”</p>
<p>Řezina sbíhal chvíli mlčky po schodech vedle Lubora, až pak už</p>
<p>skoro u východu řekl: “Toho Fanka bychom měli, Lubore, nějak</p>
<p>zachránit. Toho by bylo škoda!! A vůbec - - se vším bychom</p>
<p>tady měli pořádně zakvedlat! Ten tvůj nápad o nápravě hochů je</p>
<p>úžasný. Snad na něco přijdeme!”</p>
<p>Vyběhli na zahradu, kde už stál Kovář s několika Farmáři.</p>
<p>Lubor ještě zábleskem oka viděl Fanka, jak zvolna vychází před</p>
<p>školu s Nosálem a Ekrt jde za nimi jako slídící pes. Chtěl na</p>
<p>to upozornit Řezinu, ale Kovář už začal hovořit: “Tak Řezi-no - a Lubore — vyberte si svou čtvrtinu!”</p>
<p>Lubor nechal zase mluvit Řezinu. Vždycky když ho měl vedle</p>
<p>sebe, cítil, že Řezina řekne všechno lip a výstižněji. Bylo to</p>
<p>tak už tehdy u Floriana, i potom v Sekořově nakladatelství.</p>
<p>Lubor si razil tajně v duchu pro Řezinu zvláštní titul, a to</p>
<p>“mistr slova”.</p>
<p>“Děkujeme vám, pane učiteli, za vaši laskavost!” řekl klidně Řezina. “Vážíme si jí velice, Lubor i já. Ale my jí</p>
<p>nevyužijeme! Nechceme mít před ostatními — Farmáři — žádné</p>
<p>výhody! Budeme losovat zrovna tak jako oni!”</p>
<p>Z hloučku Farmářů se ozval pochvalný šepot a Raboch poklepal</p>
<p>Řezinovi legračně na rameno.</p>
<p>Ještě víc překvapený byl však sám Kovář.</p>
<p>Pravil: “Dobrá,</p>
<p>bereme všichni na vědomí vaše kamarádské jednání. Jste</p>
<p>správní chlapci a udělali jste mi radost. Je to dnes už druhá</p>
<p>potěšitelná věc. Nejdřív to nadšení pro farmaření - - ted zase vy tady s tím zřeknutím se své výhody.”</p>
<p>Usmál se trochu a dodal: “A tak nějak cítím v kříži, že těch</p>
<p>radostných věcí tady společně zažijeme ještě víc - - a že jich</p>
<p>bude hodně. No - a teď přistoupíme k rozdělení zahrady. Jestli</p>
<p>se dohodnete po dobrém sami beze mne, která skupina si vezme</p>
<p>který dílec, nebude losování ani zapotřebí.</p>
<p>Losovali bychom</p>
<p>teprve, kdybyste se nijak dohodnout nemohli.”</p><empty-line /><p>Hoši tu stáli několik vteřin bezradně. Všem se zdála být</p>
<p>nejlepší část zahrady, obrácená směrem do ulice. Tam byly</p>
<p>záhony už zryté a nejupravenější a také tu byla ta výhoda, že</p>
<p>je sem z ulice pěkně vidět, a tak se lze pochlubit chodcům</p>
<p>tím, co se v tomhle dílci vypěstuje.</p>
<p>Ale kupodivu - žádná skupina se o ten dílec nehlásila! Snad to</p>
<p>způsobil ten vznešený kavalírský počin Řeziny a Lubora. Nikdo</p>
<p>se nechtěl ukázat nekamarádským sobcem.</p>
<p>Kalčík dokonce prohlásil za Jedničkáře: “My počkáme až na</p>
<p>konec! Až co zbude! Nechceme si vybírat!”</p>
<p>“My taky! My taky!” pospíšila si dvojice Trmal - Pišvejc.</p>
<p>“A my nejsme taky žádní hladi, nemyslete si!”</p>
<p>řekl hrdě</p>
<p>Ra-boch za poslední skupinu. “Bude nejlepší, když nám to pane</p>
<p>učiteli přidělíte sám. Jak vidíte - budeme všichni spokojení!”</p>
<p>Kovář se smál a volal nadšeně: “Šťastný den!</p>
<p>Šťastný den!</p>
<p>Vidíte, hoši, tady je další krásná událost dneška. Kdypak se</p>
<p>to kdy stalo, abyste jeden druhému ponechával lepší sousto?</p>
<p>Aby rozdělení zahrady bylo tedy opravdu nestranné, dáme o něm rozhodnout přece jen náhodě. Budeme losovat!”</p>
<p>Napsal na čtyři malé papírky číslice od jedničky do čtyřky a</p>
<p>ukázal, která čtvrtina zahrady má které číslo.</p>
<p>Pak papírky</p>
<p>zmačkal a delegáti ze všech čtyř skupin si je rozebrali. Jaké</p>
<p>číslo si která skupina vytáhla, tu část zahrady dostala.</p>
<p>Na Lubora a Řezinu připadla zanedbaná zadní čtvrtina,</p>
<p>sousedící na jedné straně se školním dvorem, na straně druhé</p>
<p>se zdí, oddělující zahradu od ulice. Vše zde bylo zarostlé a v</p>
<p>rohu u zdi stál starý altán.</p>
<p>Byla to opravdu nejhorší část zahrady, ale Lubor a Řezina</p>
<p>nemrkli ani okem. Byli vším tak nadšení, že je ta smůla</p>
<p>nedovedla přivést z dobré nálady.</p>
<p>A když jim pak ještě Jedničkáři přišli říct, že jim v</p>
<p>počáteční úpravě pomohou, neznala jejich radost mezí. Ne snad</p>
<p>proto, že budou mít práci přece jen trochu ulehčenou, ale</p>
<p>proto, že zase—</p>
<p>té símě kamarádství tak rychle - ve čtvrthodině - počalo</p>
<p>klíčit, kvést a dokonce nést plody.</p>
<p>Také na Kovářovi bylo vidět velké uspokojení.</p>
<p>“A teď domů - na oběd - a na úkoly,” řekl hochům, “no -a kdo</p>
<p>bude chtít, může už k večeru něco tady začít!”</p>
<p>Hoši se vyhrnuli nadšeně ze zahrady a na ulici se v hloučcích</p>
<p>rozprchli.</p>
<p>Jen jedna věc pokazila Luborovi a Řezinovi trochu radost z</p>
<p>dnešního dne: když přišli do jedné z blízkých ulic, viděli tam</p>
<p>Fanka, Nosála a Ekrta u výkladní skříně obchodu se</p>
<p>sportovními potřebami, kde se zrovna loučili.</p>
<p>“Tak v pátek ve čtyři hodiny tady!” slyšeli jasně Nosálův</p>
<p>hlas. A pak ještě Ekrtův, jak dodává: “No to si stejně</p>
<p>připomeneme ještě v Bedně!”</p>
<p>Fanek potom odcházel a Nosál s Ekrtem vešli do obchodu. Lubor</p>
<p>pohlédl pobouřeně na Řezinu a ten řekl klidně: “Musíme do toho - Lubore - seknout!</p>
<p>Musíme!!”</p>
<p>A v jeho tónu řeči se tajila síla skoro hrozivá.</p>
<p>Válka zlu byla vypovězena.</p>
<p>Kronika Bedny</p>
<p>Lubor s Řezinou přišli na zahradu ještě téhož dne odpoledne.</p>
<p>Táhla je tam nejen zajímavá práce, taková přece jen trochu</p>
<p>zá-lesácká, ale i to, jak cítili, že potřebují i jeden</p>
<p>druhého. Že si mají mnoho a mnoho co povídat a že debata při práci bude tím zajímavější.</p>
<p>Řezina zásahem Kováře, který ho přesadil do čtvrté lavice z</p>
<p>jeho psaneckého místa, jako by duševně nějak vyrostl. Snad k</p>
<p>tomu přispělo i Luborovo veřejné přiznání kamarádství, a také</p>
<p>že dnes při rozdělování zahrady uznali jeho kvalitu i všichni</p>
<p>Farmáři.</p>
<p>Lubor se až divil, jak mohl tak dlouho vydržet s Řezinou</p>
<p>nemluvit. Teď by s ním byl nejraději pořád.</p>
<p>Na zahradě už na svém podílu pracovali Trmal a Básnidlo.</p>
<p>Dostali ten nejlepší, u železného plotu do ulice. Pozdravili</p>
<p>hlasitým a nadšeným voláním Řezinu i Lubora.</p>
<p>Nezdrželi se u nich dlouho a pospíchali do svého zanedbaného</p>
<p>kouta. Řezina už měl rozvržený pracovní plán, aspoň pro dnešní</p>
<p>odpoledne.</p>
<p>Začali vysekávat a vytrhávat staré uschlé křoví, které dusilo</p>
<p>stromky i trávu, odnášet kamení, naházené sem za léta přes zeď</p>
<p>z ulice,a prohlédli si i altán.</p>
<p>“Ten bychom mohli spravit — a byl by dobrý pro moc</p>
<p>záležitostí,” řekl Lubor.</p>
<p>Pomalu se rozhovořili.</p>
<p>Mluvili nejdřív o trentovkách a o nových Florianových</p>
<p>ilustracích. Řezina přinesl Luborovi několik jeho nových</p>
<p>obrazů, které získal výměnou za známky.</p>
<p>Pak jejich řeč přešla na Bednu, na Ekrta a jeho kumpány a</p>
<p>nakonec se rozhovořili o Fankovi. Ten jim ležel nejvíc na</p>
<p>mysli.</p>
<p>“V pátek jsme tam, kdyby trakaře padaly!”</p>
<p>povídal energicky</p>
<p>Řezina.</p>
<p>“Kde máme být?” divil se Lubor.</p>
<p>“No tam na té schůzce Fanka s Nosálem a Ekrtem!”</p>
<p>“A co tam chceš dělat? Snad nechceš Fankovi zakazovat, aby s</p>
<p>Nosálem a Ekrtem mluvil nebo s nimi někam šel? Panečku -ten si</p>
<p>nedá poroučet! Říkal jsem ti přece, jak to dopadlo, když jsem</p>
<p>ho chtěl před Nosálem varovat!”</p>
<p>“Nevím ještě, co uděláme!” řekl nerozhodně Řezina. “Chci se</p>
<p>tam aspoň dovědět, co se bude dít dál! Kam Fanka potáhnou a</p>
<p>jestli by nepotřeboval naši pomoc!”</p>
<p>Zvedl obě ruce do výše, zahrozil jimi a dodal s výhružným</p>
<p>smíchem: “Tu bychom mu tedy proti těm třasořitkám poskytli</p>
<p>dokonale! Na Nosála a Ekrta si můžeme my dva troufnout směle</p>
<p>vždycky!!”</p>
<p>Při rozhovoru jim práce pěkně ubíhala, a když pak přišli</p>
<p>Jedničkáři a nabídli jim Černého, že jim pomůže, Lubor a</p>
<p>Řezina zdvořile poděkovali a nabídku nepřijali. Chtěli být při svém povídání raději sami.</p>
<p>Po celé zahradě se teď rozléhalo veselé hvízdání i zpívání</p>
<p>Farmářů. Byly tu už všechny skupiny.</p>
<p>Podivuhodný chlapík,</p>
<p>ten Kovář! Jak to dovedl zařídit, aby se zahrada, která byla</p>
<p>řadu let pro všechny hochy postrachem, najednou stala</p>
<p>radostnou záležitostí dobrovolníků!</p>
<p>Ani další dny neochabla chuť Farmářů do práce. Naopak! Nálada do toho byla pořád větší a větší.</p>
<p>Kovář se však ve svých změnách a nápadech nezastavil. Nebylo</p>
<p>snad dne, kdy by nepřinesl do Bedny něco nového, co tu ještě</p>
<p>nebylo a co dělalo hochům školu stravitelnou, ba dokonce i</p>
<p>zábavnou.</p>
<p>Hned druhý den po rozdělení zahrady přinesl do Bedny velikou</p>
<p>knihu v tvrdých deskách s čistými listy a pravil:</p>
<p>“Tohle bude, hoši, naše kronika! Budeme si do ní psát všechny</p>
<p>veselé i vážné příhody, které se nám zde za celý den přihodí.</p>
<p>Psaní se můžete účastnit všichni. Každý den bude zapisovat</p>
<p>jeden z vás. V knize mohou být i obrázky nebo dokonce i</p>
<p>fotografie. Každý z vás by do ní měl vlepit svůj snímek, aby</p>
<p>na něho zůstala v kronice památka.</p>
<p>Zapisujte spíš vesele, zábavně, ne nějak suše.</p>
<p>Nebojte se</p>
<p>udělat v zápisu i vtip nebo napsat tam nějakou legraci, která</p>
<p>se při hodině nebo o přestávce semele! Také svůj vlastní názor</p>
<p>o té či oné příhodě může kronikář připojit.</p>
<p>Každý den se zápis o dnu minulém veřejně přečte a kronika se</p>
<p>pak odevzdá tomu, kdo se dál na psaní přihlásí.</p>
<p>No - a kdo se tedy pokusí o první zápis? O</p>
<p>zapsání dnešního</p><empty-line /><p>dne?”</p>
<p>Několik rukou se váhavě zvedlo. Také Řezina se hlásil. Lubor</p>
<p>se neodvážil. Mnoho hlasů ale volalo: “Prosím — Pišvejc! Ať to</p>
<p>píše Pišvejc! Ano, ano, Pišvejc!!”</p>
<p>Pišvejc byl známý svým vtipem. Také jeho slohové úkoly</p>
<p>prosluly. Teď se nehlásil, ale když Kovář slyšel pořád to</p>
<p>volání, zeptal se ho: “No — tak chceš to zkusit, Pišvejci?”</p>
<p>A Pišvejc jen mlčky, ale ochotně přisvědčil a přijal od Kováře</p>
<p>knihu.</p>
<p>Kovář pokračuje</p>
<p>Nikdy v životě nesbírali hoši v Bedně to co teď! Známky, staré</p><empty-line /><p>mince, nálepky, razítka, to vše ustoupilo před novou věcí. To</p>
<p>byly Kovářovy nádherné barevné kresby květin.</p>
<p>Všechny byly na tvrdých vysokých kartoncích stejného rozměru,</p>
<p>Kovářem podepsané, a u každé bylo jeho drobným úhledným písmem připsáno, kdy a kde květina kvete. U</p>
<p>některých bylo i její indiánské jméno.</p>
<p>Hoši si cenili a vážili všeho, co od Kováře pocházelo, a po</p>
<p>kresbách a písmu jeho ruky toužil snad každý.</p>
<p>Avšak Kovář kartonky nerozdával na potkání!</p>
<p>Ten, kdo kresbu</p>
<p>měl obdržet, si ji nejdřív vždycky musel nějak zasloužit.</p>
<p>Řezina a Lubor dostali po jednom kartonku za to, že se zřekli</p>
<p>práva vybrat si nejlepší část zahrady. Lubor tím tedy získal</p>
<p>už druhý obrázek. První tehdy na chodbě, když ho Kovář viděl,</p>
<p>jak se smiřuje s Řezinou. Lubor se mohl chlubit, že to byl</p>
<p>vůbec první kartonek, Kovářem vydaný.</p>
<p>Jedničkáři a Fanek dostali po kartonku za svůj dosavadní</p>
<p>nejlepší prospěch v Bedně. Kovář si dal práci s jeho</p>
<p>vypočítáváním, dokonce si opsal známky hochů z notýsků</p>
<p>ostatních učitelů a ze sešitů. Bylo opravdu obdivuhodné, s</p>
<p>jakým zájmem a ne-úmornou pílí pro Bednu pracoval!</p>
<p>Ve čtvrtek Kovář založil v Bedně lehkoatletický klub, do kterého se mohl přihlásit každý chlapec z Bedny.</p>
<p>“Představuji si to asi takhle, podívejte se!”</p>
<p>začal o tom</p>
<p>Kovář</p>
<p>podrobněji</p>
<p>vykládat.</p>
<p>“Opatřím</p>
<p>především pro Bednu krásné hřiště od jednoho sportovního klubu, jehož jsem také členem.</p>
<p>Jsou tam závodní dráhy, doskočiště, zkrátka všechno!</p>
<p>Umluvíme si určitá odpoledne, kdy budeme na hřiště docházet</p>
<p>trénovat. Bude to samozřejmě ve dny, kdy odpoledne není škola.</p>
<p>Nikdo přitom chodit nemusí, rozumějte! Jen kdo chce!</p>
<p>Někdo z vás, kdo je ve sportu nejzdatnější, povede na hřišti</p>
<p>tréninky. Ale třebaže na ty tréninky mohou chodit všichni</p>
<p>hoši z Bedny, do klubu mohou být přijati jen někteří! A to</p>
<p>jen ti, kteří dosáhnou určitých výkonů podle zvláštní tabulky.</p>
<p>Člen klubu, to bude tedy takový čestný titul.</p>
<p>Nebude vám</p>
<p>přinášet žádné výhody proti těm, kteří ho nedobudou - a přece</p>
<p>se o něj budete jistě všichni houževnatě ucházet! Neboť tím</p>
<p>dosaženým titulem budete vlastně o sobě říkat: jsem zdravý,</p>
<p>silný chlapík, pružný a ohebný, rychlý a mrštný! A to myslím</p>
<p>stojí za to, aby se člověk cvičil a snažil ten titul získat!</p>
<p>Či ne?”</p>
<p>Po jeho slovech se Bednou rozlehla bouře nadšení.</p>
<p>“A kdy s tím - prosím - začneme?” ptal se netrpělivě malý</p>
<p>Gajdoš z Levínovy party.</p>
<p>“Ale třeba hned,” mínil Kovář. “Jenom ale kdo klub povede?”</p>
<p>“Levín! Prosím - Levín! Levín!” ozývaly se hlasy ze všech</p>
<p>stran.</p>
<p>Levín se té práce ujal nadšeně. Nic ho nebavilo tak jako</p>
<p>lehká atletika. Všechny přestávky a pak ještě asi půl hodiny</p>
<p>po vyučování s ním projednával Kovář všechny začáteční</p>
<p>podrobnosti.</p>
<p>Jindy Levín vypadl ze školy, ještě se vzduchem chvěl zvuk</p>
<p>zvonce. Nebyl by tu vydržel ani o vteřinu déle.</p>
<p>Ale v rozmluvě</p>
<p>s Kovářem by tu byl třeba do večera.</p>
<p>Druhý den už vyšly předpisy o výkonech, kterých musí</p>
<p>dosáhnout ten, kdo se chce stát členem Lehkoatletického klubu BEDNA. Levín je vypracoval po dohodě s Kovářem.</p>
<p>Seznam výkonů napsal na papír, podlepil ho tvrdou deskou,</p>
<p>vystřiženou z víka staré krabice, a pověsil v Bedně za zeď.</p>
<p>Nikdy tu nevisela vývěska, která by hochy lákala tak jako teď</p>
<p>Levínova!</p>
<p>Celá Bedna se k ní sběhla, každý si požadované výkony z ní opisoval a debaty nebraly konce. Někteří hoši tvrdili, že</p>
<p>výkony “nic nejsou”, to jest, že jsou lehké. Jiní se nad nimi</p>
<p>křižovali a říkali, že takhle se členy klubu asi nikdy</p>
<p>nestanou. Výkony byly předepsány takto: Běh 60 metrů 8.6 vteřin Skok vysoký 135 cm</p>
<p>Skok daleký 420 cm</p>
<p>Hod tenisovým míčkem 40 metrů Vrh koulí 4 kg 12 metrů Plavání jakýmkoli způsobem 50 m 35 vteřin.</p>
<p>Hron, který kdysi - ještě na podzim - reptal proti Levínovi</p>
<p>při tréninku štafety, teď zase trochu začal rýpat.</p><empty-line /><p>“Podívejte se na Levína, jak si to chytře narafičil!” řekl.</p>
<p>“On se udělá členem klubu hned a my se teprve o to máme</p>
<p>pokoušet! A když ty předepsané výkony neuděláme, tak se</p>
<p>můžeme jít klouzat!”</p>
<p>Klepař Čírek to Levínovi donesl a ten to Hronovi klidně</p>
<p>vysvětlil: “Neboj se - ani já členem klubu vlastně zatím</p>
<p>nejsem, i když ho řídím - a i když se těch výkonů nebojím. Při</p>
<p>prvním tréninku bude Kovář na hřišti, tam mu výkony předvedu a</p>
<p>tím se teprve členem stanu. To je náhodou, chlapečku, moc</p>
<p>dobře zařízené, jen žádné strachy! Tady se švindlovat nebude!”</p>
<p>Hron tím byl uspokojený.</p>
<p>Levín pak ještě nadhodil, že mluvil s Kovářem o možnosti</p>
<p>uspořádání lehkoatletického utkání s Pekáčem, a celá Bedna se</p>
<p>toho chytila a hovořila o tom. To už nebyla ta omrzelá Bedna z</p>
<p>podzimu a zimy!</p>
<p>Kovář také oznámil, že prvních pět členů klubu dostane od něho v upomínku po jednom kartonku s kresbou.</p>
<p>Hřiště už je zajištěné, je to hřiště S. K. Racek.</p>
<p>Bedna má na</p>
<p>ně přístup vždy ve středu a v sobotu, po celé odpoledne! Levín</p>
<p>tam bude se svou spolehlivou partou měřit ochotně každému na</p>
<p>požádání jeho výkony a zapisovat je, když budou vyhovovat</p>
<p>předpisům.</p>
<p>Žebříček duševní zdatnosti Zdi těch několik dnů Kovářovy vlády se s Bednou staly</p>
<p>opravdové zázraky. Hoši, dříve hašteřiví, mrzutí, leniví a</p>
<p>bez podnika-vosti, byli teď jako rtuť, naplnění zájmem o vše,</p>
<p>co od Kováře přicházelo.</p>
<p>Na školní zahradě bylo veselo a rušno. Kovář objednal značnou</p>
<p>zásobu travního semene i květin, ba i nové stromky tu byly</p>
<p>slavnostně vysazeny.</p>
<p>Chodili se sem teď dívat i ti, kteří k Farmářům nepatřili -</p>
<p>a v duchu mnohý z nich tajně litoval, že se tehdy při</p>
<p>rozdílení zahrady také nepřihlásil.</p>
<p>Chalupa to dohonil tím, že požádal farmářskou dvojici Trmal -</p>
<p>Básnidlo, aby ho přijali mezi sebe. Svolili ochotně, a tak</p>
<p>bylo zase o jednoho Farmáře víc.</p>
<p>Ve středu byl první trénink na Racku.</p>
<p>Bylo to prostě úžasné! Dostavila se skoro celá Bedna,</p>
<p>nescházel ani opičák Denk a slaboučký Bílek.</p>
<p>Jen Ekrtovci</p>
<p>nepřišli. Ti už propadli docela svým zábavám a o nic jiného</p>
<p>neměli zájem.</p>
<p>Levín se svou partou a Kovář měli plné ruce práce. Každý se</p>
<p>chtěl stát členem Lehkoatletického klubu, nestačilo jim jen</p>
<p>volné trénování běhu, skoku a vrhu.</p>
<p>Levín složil zkoušku pro členství před Kovářem hravě. Mnoho</p>
<p>chlapců ho při tom pozorovalo a toužilo mít tělo také tak</p>
<p>krásně urostlé a svalnaté jako on.</p>
<p>Všem se však předepsané výkony tak dobře nedařily jako</p>
<p>Levínovi! Bylo hned vidět, kdo už předtím cvičil a trénoval.</p>
<p>Někteří hoši ani nevěděli, jak se koule bere do ruky, jiní si</p>
<p>neuměli ani pořádně kleknout ke startu na běh.</p>
<p>To vše tedy</p>
<p>Levín se svými hochy i Kovář trpělivě a nadšeně učili.</p>
<p>Fanek byl jeden z prvních, hned za hochy z Levínovy party,</p>
<p>kteří zkoušku na členství bezvadně složili. Jen skok do dálky</p>
<p>několikrát opakoval, než se mu zdařil.</p>
<p>Luborovi dělalo potíž vrhání koulí a hod tenisovým míčkem. V</p>
<p>těchto dvou věcech nemohl pořád dosáhnout předepsaného výkonu.</p>
<p>Nermoutil se ale proto. Stálým cvikem to přece jen jednou</p>
<p>dokáže!</p>
<p>Řezina byl na tom ještě hůř. Tomu nešel ani skok a běh! Celá</p>
<p>léta jen do sebe ponořený, zábav ostatních hochů se stranící,</p>
<p>neměl pro lehkou atletiku ani tu nejmenší přípravu. Avšak ani</p>
<p>on proto neztrácel dobrou náladu a chuť do dalších pokusů.</p><empty-line /><p>I tady rozdal Kovář několik kartonku s květinami, a to jak za vynikající sportovní výkony, tak i za jiné věci.</p>
<p>Fanek ho</p>
<p>dostal za svou sportovní čest.</p>
<p>Při skoku do dálky přešlápl odrazové prkénko, ale Stibral,</p>
<p>který zde měřil výkony, to nepostřehl a chtěl mu výkon uznat,</p>
<p>ač byl po onom přešlápnutí neplatný. Fanek klidně mohl o</p>
<p>přešlápnutí mlčet. Pravil ale: “Ne - ne - tohle, Stibrale,</p>
<p>neplatilo -já jsem přešlápl, víš?”</p>
<p>Skákal pak ještě třikrát, než skočil správně a přes celou</p>
<p>předepsanou vzdálenost.</p>
<p>Stibral hlásil Fankovu poctivost Kovářovi a ten řekl Fankovi:</p>
<p>“Vidím, že jsi nejen tělesně, ale i duševně dokonalý chlapec.</p>
<p>Zůstaň takový pořád, jen se nepokaz!”</p>
<p>Kovář byl ke každému vlídný, přátelský, a hochům už</p>
<p>nepřipadal ani jako učitel, ale spíš jako starší dobrý</p>
<p>kamarád. Některé hochy - pokud si pamatoval - oslovoval</p>
<p>dokonce křestními jmény, a to působilo dojmem domácího</p>
<p>kamarádského ovzduší.</p>
<p>Hoši už pomalu začínali věřit, že škola se může stát velkou</p>
<p>radostí a že v neděli se už bude každý těšit na pondělí. Na</p>
<p>Kovářovy hodiny se tak hoši aspoň už těšili!</p><empty-line /><p>Kovář však přišel ještě s jedním vynálezem, který způsobil, že</p>
<p>se hoši zvolna začali těšit i na hodiny ostatních učitelů a že</p>
<p>se na školu vůbec začali dívat jako na napínavý závod.</p>
<p>Ve čtvrtek ráno přinesl do Bedny velikou tabulku ze silné</p>
<p>lepenky, s prořezanými otvory ve sloupci pod sebou, jako na</p>
<p>zastrkování nějakých papírových proužků.</p>
<p>Ostatně Kovář</p>
<p>skutečně takové proužky držel v ruce. A také nějaký sešit v</p>
<p>tvrdých deskách. Na tabulce bylo napsáno: ŽEBŘÍČEK DUŠEVNÍ</p>
<p>ZDATNOSTI.</p>
<p>“jak jsou silné a rychlé vaše ruce a nohy - a jak je pružné</p>
<p>vaše tělo, to můžete dokázat na hřišti při boji o členský</p>
<p>titul našeho Lehkoatletického klubu,”</p>
<p>rozhovořil se. “Jak je silná vaše hlava, to bude dokazovat tato tabulka! Čím</p>
<p>chápavější, bystřejší máte mozek, tím výš se na tomto</p>
<p>žebříčku objeví proužek s vaším jménem!”</p>
<p>Na chvíli se odmlčel a Černý, který se marně snažil dostat do</p>
<p>Klubu jedničkám, se dychtivě zeptal: “A jak se prosím rozsoudí, kdo z nás je chytřejší?”</p>
<p>“Inu tím,” smál se Kovář, “že se zjistí, jak komu z vás lehce</p>
<p>nebo těžce leze učení do hlavy! Podívejte se: tady je sešit a</p><empty-line /><p>v tom je pro každého z vás jedna všelijak nalinková stránka.</p>
<p>A do linek a okének té stránky se vám budou zanášet všechny</p>
<p>známky, které dostáváte, ať za ústní zkoušení anebo do sešitů.</p>
<p>Zápis známek provedeme od poslední konference.</p>
<p>A každý den si budete vypočítávat u každého jednotlivce</p>
<p>průměr jeho známek. Ten se vypočte tak, že se součet hodnot</p>
<p>všech známek dělí počtem známek. Tak například někdo má deset pětek, deset čtyřek, deset trojek, deset dvojek a deset</p>
<p>jedniček. Kdyby se tyto známky napsaly pod sebe a sečetly,</p>
<p>vyjde nám součet 150. Dobrá! Ten se dělí počtem známek. Těch</p>
<p>je celkem padesát. Výsledek je tedy 3, a to je průměr duševní</p>
<p>zdatnosti toho jednotlivce.</p>
<p>Ovšem - ve skutečnosti vyjdou průměry ne tak pěkně</p>
<p>zaokrouhlené, ale rozčleněné na mnoho desetinných míst. No -a podle těch čísel se budou pásky s vašimi jmény zde na</p>
<p>žebříčku posunovat buď nahoru nebo dolů.</p>
<p>Samozřejmě, že každý chlapec, který má jen trochu ctižádosti v</p>
<p>těle, se bude snažit, aby se dostal na žebříčku co nejvýš.</p>
<p>Dolejší místa budou patřit jen hochům buď hloupým anebo silně</p>
<p>lenivým - a to je vlastně totéž, protože lenost je také vada</p>
<p>mozku, ukázka jeho chabosti.”</p>
<p>Při jeho posledních slovech se začal úporně hlásit Landa,</p>
<p>který upustil tenkrát při závodu s Pekáčem štafetový kolík.</p>
<p>“Copak je, Lando?”</p>
<p>“Prosím - jak se dozvíme ty známky, které dostáváme?”</p>
<p>“Poprosil jsem všechny pány učitele,” řekl na vše myslící</p>
<p>Kovář, “aby vám každému známku hned při zkoušení řekli.</p>
<p>Všechny známky od poslední konference do včerejška mám zde od</p>
<p>nich už vypsané! Stačí jen zanést je sem do toho sešitu a</p>
<p>přidat k nim známky z vašich písemných úkolů.</p><empty-line /><p>O přestávce sem tedy přineste sešity a známky z nich si</p>
<p>vypište.</p>
<p>Potřebuji ale několik spolehlivých chlapců, kteří by všechny</p>
<p>ty záznamy a výpočty a stálé přemísťování proužků na žebříčku</p>
<p>Prováděli. Kdo se k tomu hlásí?”</p>
<p>Les rukou se zvedl, nadšené volání nezadržitelně propuklo a Kovář se spokojeně usmíval.</p>
<p>“Dobrá - počkejte - vyberu si!” řekl. “Tak to bude Staněk,</p>
<p>Sochor a Dohrál. Víte - vybírám schválně ty hochy, kteří ještě</p>
<p>nemají v Bedně žádnou práci. Nejsou ani Farmáři, ani tady v</p>
<p>Levínově skupině.</p><empty-line /><p>No - a teď zbývá jen vypočíst průměry, přidat k nim už i</p>
<p>dnešní známky, které tu padnou,a zítra se může žebříček už</p>
<p>vyvěsit. Vy tři hoši, kteří to máte na starosti, dokažte, co</p>
<p>umíte!</p>
<p>A ještě něco: své výpočty musíte kontrolovat a každý má právo</p>
<p>si je ještě přezkoušet; Tak - a teď hurá na fyziku!”</p>
<p>Celé přestávky toho dne padly na vypisování známek ze sešitů</p>
<p>a zanášení jich do záznamní knihy. A každý se chtěl</p>
<p>přesvědčit, zdali mu trojice Sochor - Dohrál -</p>
<p>Staněk zapsala</p>
<p>vše správně.</p>
<p>Žebříček byl - zatím bez zastrkaných pásků se jmény - pověšen</p>
<p>na zeď vedle Levínovy tabulky sportovních výkonů a hoši si ho</p>
<p>prohlíželi.</p>
<p>Bylo na něm sedmatřicet míst, tedy tolik, kolik hochů bylo v</p>
<p>Bedně. Místa byla vedle očíslována od 1 do</p>
</section>
<section>
<p><strong>37. </strong></p>
<p>“Kdybych tak byl někde tadyhle…” řekl zálibně opičák Denk a ukázal na jedno z prvních, nejvyšších míst.</p>
<p>“Mně by stačilo docela, kdybych byl tak tadyhle uprostřed!”</p>
<p>pravil Cejn z Levínovy party svým měnícím se hlasem.</p>
<p>Takových rozhovorů kolem žebříčku bylo hodně.</p>
<p>Jedničkář Jandus, který měl toho dne psát kroniku Bedny,</p>
<p>nestačil ani zapsat všechno, co se dnes udalo a co se o tom</p>
<p>mluvilo!</p>
<p>Pět kast</p>
<p>Nadešel pátek.</p>
<p>Lubor byl už od rána tak trochu rozechvělý, protože dnes měl</p>
<p>jít s Řezinou stopovat Fanka a zjistit, jaké s ním mají Ekrt a</p>
<p>Nosál úmysly.</p>
<p>Celé dopoledne potají Fanka pozoroval. Zdál se mu jaksi smutný</p>
<p>a zamyšlený. V posledních dnech už přece takový nebyl.</p>
<p>Kovářův příchod na něj také blahodárně účinkoval.</p>
<p>Lubor ho pořád ještě v duchu viděl, jak ve středu na hřišti</p>
<p>přijímal vesele blahopřání k získanému členství v</p>
<p>lehkoatletickém klubu. Stál tam hezký a tak skromný, jako</p>
<p>kdyby se docela nic nestalo! Lubor si zase přál být aspoň na</p>
<p>jednu jedinou minutku na jeho místě.</p>
<p>Fanek se usmíval klidně, a když ho ze žertu chtěl Dohrál s</p>
<p>mnohými jinými chlapci vzít jako oslavence na ramena,</p>
<p>rozesmál se a utíkal před nimi po celém hřišti.</p>
<p>Bylo jich na</p>
<p>něj kupa a chytili ho až u ohrady hřiště. Tahali ho zase jako</p>
<p>kočku a bylo tady plno smíchu.</p>
<p>Dnes tu náladu ve Fankově jemné tváři nebylo vidět. Asi myslí</p><empty-line /><p>na to umluvené odpoledne s Nosálem a Ekrtem. Třeba se ještě obrátí a nechá toho všeho s těmi podivnými chlapíky. Lubor</p>
<p>doufá pevně v Řezinu, že v té věci něco zařídí.</p>
<p>Už aby to</p>
<p>odpoledne bylo tady!</p>
<p>Při dnešní první Kovářově hodině se četl už několikátý zápis</p>
<p>do kroniky Bedny. Psal ho Chalupa. Pišvejc tam připsal</p>
<p>tříslo-kovou básničku o tom, jak Mlečka zakopl o práh a letěl až ke stupínku, kde převrhl konev s vodou. A jedničkář Kalčík</p>
<p>to krásně vykreslil pěknou karikaturou.</p>
<p>Kronika šla pak o přestávce z ruky do ruky.</p>
<p>Mlečka sliboval,</p>
<p>že až se Básnidlu nebo Kalčíkovi něco stane, rozmázne to v</p>
<p>kronice na dvě stránky.</p>
<p>Avšak největší pozornost dne přitahoval přece jen Žebříček</p>
<p>duševní zdatnosti. Sochor, Dohrál a Staněk si s ním dali</p>
<p>práci, počítali včera u Dohrálů v bytě Žebříček až skoro do</p>
<p>devíti hodin večer!</p>
<p>V tabulce však ještě něco přibylo! Bylo to rozdělení Žebříčku</p>
<p>na jakési kasty.</p>
<p>První kastou, nejvyšší, byla Smetánka Bedny.</p>
<p>Patřili do ní ti</p>
<p>hoši, jejichž průměr známek nepřevýšil číslo 2. Druhá kasta,</p>
<p>Legie zdatných, zahrnovala hochy s průměrem známek mezi</p><empty-line /><p>číslem 2 až 3,5. Třetí kastou byli Průměrníci, s průměrem víc</p>
<p>jak 3,5, ale míň než 4,0001. Kdo šel ve svém průměru známek</p>
<p>přes čtyřku, patřil už do Nuzáků, čtvrté kasty.</p>
<p>A pátou byli</p>
<p>Trosečníci ducha s průměrovými čísly od 4,5001 výš.</p>
<p>Pořadí v žebříčku vypadalo takto: SMETANKA BEDNY</p>
<p>LEGIE ZDATNÝCH</p>
<p>PRŮMĚRNÍCI</p>
<p>NUZÁCI</p>
<p>TROSEČNÍCI DUCHA</p>
<p>. Kalčík</p>
<p>. Jandus</p>
<p>. Kleňha</p>
<p>. Jelínek</p>
<p>. Frejka</p>
<p>. Landa</p>
<p>. Levín</p>
<p>. Sochor</p>
<p>. Hron</p>
<p>. Čermák</p>
<p>. Krákor</p>
<p>. Černý</p>
<p>. Bacín</p>
<p>. Chalupa</p>
<p>. Klement</p>
<p>. Bílek</p>
<p>. Pišvejc</p>
<p>. Rysák</p>
<p>. Dohrál</p>
<p>. Staněk</p>
<p>. Bavorovský</p>
<p>. Gajdoš</p>
<p>. Trmal</p>
<p>. Čírek</p>
<p>. Cejn</p>
<p>. Nosál</p>
<p>. Žilač</p>
<p>. Raboch</p>
<p>. Krošek</p>
<p>. Stibral</p>
<p>. Ekrt</p>
<p>. Andrle</p>
<p>. Řezina</p>
<p>. Denk</p>
<p>. Draňák</p>
<p>. Vranejs</p>
<p>. Mlečka</p>
<p>,0000</p>
<p>,0062</p>
<p>,0105</p>
<p>,0832</p>
<p>,1705</p>
<p>,5948</p>
<p>,9368</p>
<p>,3682</p>
<p>,5741</p>
<p>,6982</p>
<p>,7583</p>
<p>,7956</p>
<p>,8064</p>
<p>,8863</p>
<p>,9115</p>
<p>,9780</p>
<p>,0071</p>
<p>,2584</p>
<p>,3251</p>
<p>,6864</p>
<p>,8706</p>
<p>,9705</p>
<p>,0027</p>
<p>,1750</p>
<p>,1983</p>
<p>,2008</p>
<p>,2892</p>
<p>,3083</p>
<p>,4543</p>
<p>,4654</p>
<p>,6892</p>
<p>,6909</p>
<p>,8246</p>
<p>,9562</p>
<p>,9633</p>
<p>,9827</p>
<p>,9985</p>
<p>Každý, kdo nebyl ve Smetánce Bedny, chtěl se dostat aspoň o</p>
<p>jednu kastu výš, než byl teď,a v duchu kul plány, jak se</p>
<p>jednou dostat i do Smetánky.</p>
<p>A ti, kteří tam byli dnes, si umiňovali, že nikdy nesmějí</p>
<p>klesnout ani o stupínek.</p>
<p>Trosečníci přijali své umístění a s ním spojené pojmenování</p>
<p>všelijak. Andrle se nemohl podívat nikomu ani do očí a v duchu</p>
<p>si přísahal, že do týdne musí být z toho posledního stupínku</p>
<p>venku.</p>
<p>Ekrt dělal, že je mu to jedno, ale bylo na něm vidět, že to</p>
<p>říká jen proto, aby přehlušil sám v sobě pocit hanby. To</p>
<p>Draňá-kovi to už hoši spíš věřili. Mlečka a Vranejs zuřili a</p>
<p>roztrušovali pomluvy, že je žebříček nějak moc divně počítaný</p>
<p>a že si na to posvítí.</p>
<p>Denk napodobil hlas školníka a řekl: “Komu není shůry dáno,</p>
<p>na žebříčku nekoupí!” Chlapci se smáli, on pak ale zvážněl a</p>
<p>dodal: “Ne - ale vážně: už pít nebudu! Jde to přece jen na</p>
<p>mozek! Na mně je to vidět!”</p>
<p>Řezinovo umístění mezi Trosečníky zavinil jen jeho zoufalý</p>
<p>duševní stav v předchozí době. Teď byl však na nejlepší cestě</p>
<p>všechno napravit. Od té doby, co se s ním Lubor smířil,</p>
<p>nepadla Řezinovi už ani jedna nedostatečná, ba dokonce mu</p>
<p>začaly přibývat známky lepší a lepší, zejména tehdy, když se</p>
<p>sám dobrovolně hlásil ke zkoušení. A to dělal teď často.</p>
<p>Nechtěl ani v tomhle zůstat pozadu.</p>
<p>Také jiní hoši se začali ještě dopoledne sami dobrovolně</p>
<p>hlásit ke zkoušení na známku a každý si zařídil na známkování podrobné záznamy, třebaže ty úřední vedla Kovářem pověřená</p>
<p>trojice Sochor, Dohrál a Staněk.</p>
<p>Mnohý chlapík, který se jindy doma na učení a úkoly ani</p><empty-line /><p>nepodíval, bude dnes odpoledne nebo večer nad nimi sedět a</p>
<p>dohánět, co zameškal. Každé přeskočení někoho v Žebříčku je</p>
<p>dobré. Každá známka způsobí v Žebříčku nějakou změnu! Někdy</p>
<p>se samozřejmě dostane člověk výš i bez sebemenší vlastní</p>
<p>zásluhy. To když někdo spadne - po nějaké silně špatné známce</p>
<p>- z vyššího místa pod naše!</p>
<p>Celá Bedna zkrátka - snad kromě několika Trosečníků -</p>
<p>usoudila, že Žebříček je báječný vynález.</p>
<p>Protože opravdu</p>
<p>dokázal, že se hoši teď dívají na učení a na zkoušení i psaní</p>
<p>úkolů jako na napínavý závod, kde jde o každý bod!</p>
<p>Hned po první hodině, kdy padlo několik známek, naléhala Bedna na Sochora, Dohrála či Staňka, aby podle nich vypočítali</p>
<p>vyvolaným chlapcům nový průměr a dle toho žebříček také</p>
<p>pozměnili.</p>
<p>Dohrál však řekl svým klidným, dobráckým způsobem: “Vy jste</p>
<p>se, lidi, docela zbláznili! To by se muselo počítat každou</p>
<p>přestávku! A kdo bude za nás jíst chleba?</p>
<p>Žebříček se bude</p>
<p>měnit vždycky jen dvakrát týdně! Ve středu ráno a v pondělí</p>
<p>ráno. A bašta!”</p>
<p>Bedna to uznala. Tím větší bude napětí vždycky v těch dvou</p><empty-line /><p>dnech, kdy se každý doví, zdali za ty předchozí dny spadl nebo povýšil!</p>
<p>V rozhovorech a úvahách o této novotě v Bedně uběhlo</p>
<p>dopoledne.</p>
<p>“Na zahradu dnes asi nepůjdeme!” řekl Řezina lítostivě</p>
<p>Luborovi, když kolem ní vycházeli ze školy.</p>
<p>“Anebo až k</p>
<p>večeru, až jak to s tím Fankem bude dlouho trvat!”</p>
<p>“No uvidíme!” mínil Lubor. “Přijdu k vám před dům v půl čtvrté a vše si ještě podrobně umluvíme!”</p>
<p>“A víš, kde bydlím?” ptal se Řezina s významným úsměvem.</p>
<p>“No, jak by ne! Vždyť jsem byl u tebe tehdy na podzim pro</p>
<p>Požár lesní farmy!”</p>
<p>“My jsme se ale přestěhovali!” omráčil ho Řezina. “Už</p>
<p>nebydlíme v tom hrozném sklepě! Od prvního března bydlíme v</p>
<p>Dlabačově ulici. V patnáctce! Číslo patnáct.</p>
<p>Musíš k nám</p>
<p>přijít, Lubore, nahoru. Do druhého poschodí.”</p>
<p>Teď Lubor pochopil, proč už z Řezinova obleku a jeho věcí</p>
<p>nebylo zatuchlost skoro ani cítit.</p>
<p>Stopování</p>
<p>První u obchodu se sportovními potřebami byl Nosál.</p>
<p>Lubor a Řezina, ukrytí za průjezdními vraty protějšího domu,</p>
<p>ho viděli, když přicházel. Chvíli se rozhlížel po celé ulici,</p>
<p>pak se zavrtal pohledem do výkladní skříně a nakonec vešel do</p>
<p>obchodu.</p>
<p>Ještě než se vrátil zase ven, přišel Ekrt. Asi sklem výkladní</p>
<p>skříně viděl Nosála v krámě, protože dělal do výlohy nějaké</p>
<p>po-sunky. Pak tam vešel za Nosálem a když se vrátili, nesl si</p>
<p>každý malý bílý balíček.</p>
<p>“Z toho jsem vážně janek, z tohohle!”</p>
<p>nabručeně šeptal Lubor za vraty.</p>
<p>Řezina ho uklidňoval: “Proč? Vždyť zatím se nic</p>
<p>nepochopitelného neděje. Čekají tu na Fanka a šli si zatím</p>
<p>něco koupit. To je to celé! Co je na tom za záhadu?”</p>
<p>Pak přiběhl Fanek. Běžel klidně a velikými skoky, spíš pro</p>
<p>potěšení z běhu než z nějakého spěchu.</p>
<p>Řekli si něco na pozdrav, co za vrata protějšího domu k</p>
<p>Luborovi a Řezinovi nedolehlo. Po chvilce společného</p>
<p>prohlížení výkladu se všichni tři vydali na cestu.</p>
<p>Jak Lubor přibíhajícího Fanka spatřil, pocítil k němu opět ten</p>
<p>starý obdiv. Ale s obdivem i zášť proti Nosálovi a Ekrtovi,</p>
<p>kteří takového dokonalého, obdivuhodného chlapce chtějí</p>
<p>dostat do svých sítí.</p>
<p>A vida - těm se podařilo vetřít do Fankovy přízně! Lubora si</p>
<p>Fanek v Bedně skoro ani nevšiml - a když ho chtěl tenkrát</p>
<p>Lubor varovat před Nosálem, div se na něj nerozkřičel!</p>
<p>Řezina vzal teď Lubora mlčky za ruku a oba opatrně vykročili</p>
<p>ze vrat. Trojice sledovaných hochů šla před nimi ve</p>
<p>vzdálenosti asi šedesáti kroků. Ekrt a Nosál vzali Fanka</p>
<p>doprostřed a něco mu živě vykládali.</p>
<p>Lubor si uvědomil, že Fanek je jediný z nich chlapecky</p>
<p>oblečený. Ekrt a Nosál měli dlouhé kalhoty a frajerské</p>
<p>klobouky, jaké teď z jara začali nosit někteří větší hoši v</p>
<p>Bedně, Fanek měl skoro bílé krátké kalhoty, bundu z téže látky</p>
<p>a podkolenky. Na hlavu si nasadil zase tu švýcarskou čapku,</p>
<p>jako tehdy o veli—</p>
<p>konocích. Ano - to je chlapík, který se nestydí za to, že je</p>
<p>ještě chlapec, a neutíká do světa dospělých z té nejkrásnější</p>
<p>doby, z chlapectví.</p>
<p>Lubor je rád, že aspoň oblekem se Fankovi podobá - ano, až na</p>
<p>tu čapku a na barvu látky je stejně oblečený jako Fanek.,</p>
<p>Chlapecky, nedospěle. Lubor by byl hochem nejraději navždy,</p>
<p>kdyby to šlo! Nestojí o to vyrůst, stát se dospělým, jak po</p>
<p>tom touží většina hochů.</p>
<p>Zase se teď dívá na Fanka a hlavou mu znějí slova, napsaná</p>
<p>kdysi pod fotografií Fanka v obrázkovém časopise: “Duben</p>
<p>přichází!” Ano - ano, Fanek i on, Lubor, oba žijí DUBEN svého</p>
<p>života a nikdo jim ho nesmí krátit! Pracky pryč od Fanka,</p>
<p>Ekrte a Nosále.</p>
<p>Lubor svými pohledy všechny tři hochy vpředu takřka</p>
<p>propa-luje. Řezina ho musí občas táhnout zpět, protože Lubor</p>
<p>jde rychle a neopatrně. Mohl by všechno ještě pokazit!</p>
<p>Sledovaní hoši po delší chůzi zahnuli do ulice, kde byl dům s</p>
<p>pingpongovou síní, a také tam skutečně vešli.</p>
<p>Lubor věděl, jak to tam vypadá. Byl tam přece tenkrát v tom</p>
<p>svém “Černém dnu” - viděl je tam -</p>
<p>“Trubkové” je tehdy nazval - tak neužitečně prožívat svůj DUBEN, a srdce se mu sevřelo</p>
<p>pomyšlením, že i Fanka tam teď vedou.</p>
<p>V Bedně se Lubor vždycky třásl, když někdo před Fankem pronesl</p>
<p>nějaké neslušné slovo. A tady bude Fanek slyšet a vidět ještě</p>
<p>horší věci!</p>
<p>“Tak co teď?” obrátil se nyní bezradně na Řezinu, když</p>
<p>sledovaná trojice zmizela v domě.</p>
<p>Zdálo se, že i Řezina je trochu na rozpacích.</p>
<p>Díval se</p>
<p>zamyšleně na dům, jako by v jeho oknech a zdech mohl číst</p>
<p>nějakou radu. Pak se zeptal Lubora: “No - a když do té</p>
<p>pingpongárny půjdeme… musíme tam taky hrát pingpong?”</p>
<p>“Nemusíme, když nechceme!” vysvětloval Lubor. “A dokud si tam neobjednáš stůl na hru, taky nic neplatíš!</p>
<p>Můžeš tam klidně</p>
<p>přijít, dívat se na ostatní, jak hrají - a pak buď hrát taky,</p>
<p>nebo zase jít pryč! Tam tě nikdo nehlídá, dokud nehraješ!”</p>
<p>“Tak tam vrazíme - pojď - !” rozhodl Řezina, ale Lubor byl</p>
<p>ještě na vahách.</p>
<p>“Musíme si snad něco umluvit! Co tam chceš dělat?”</p>
<p>“Sám ještě dobře nevím!” pravil Řezina. “To se ukáže až tam,</p>
<p>podle okolností. Hlavně abychom neztratili z dohledu a hlavně</p>
<p>z doslechu Fanka! To ostatní… to se pak uvidí… to už</p>
<p>přijde samo -!”</p>
<p>A aniž to věděl, prorokoval do poslední písmeny správně!</p>
<p>Pingpongová síň byla v přízemí a vcházelo se do ní přímo z</p>
<p>průjezdu domu. Oba tedy vešli.</p>
<p>Venku byl krásný jarní den, plný slunečního jasu a omamné</p>
<p>vůně. Zde však byl vzduch k zalknutí zakouřený a v</p>
<p>namodralých závojích studeného kouře z cigaret nemocně</p>
<p>oranžově svítila ostrá elektrická světla bez stínidel.</p>
<p>Oba hochy přivítal šum, křik a jednotvárný klapot míčků na</p>
<p>stůl i na rakety.</p>
<p>Ač bylo teprve odpoledne, bylo zde již skoro plno. Většinu</p>
<p>hráčů tvořili hoši čtrnácti-až sedmnáctiletí. I ti nejmladší</p>
<p>považovali za důstojné mít zapálenou cigaretu.</p>
<p>Tvářili se</p>
<p>důležitě a dospěle. Málokterý působil na Lubora a Řezinu</p>
<p>dobrým dojmem. Většina z nich měla dlouhé kalhoty a vůbec</p>
<p>přemrštěně moderně a dospěle upravený oblek a celý zevnějšek.</p>
<p>Hádka</p>
<p>“Tamhle!” vykřikl po chvíli rozhlížení Řezina dušené. “Podívej</p>
<p>se! Tamhle jsou!”</p>
<p>Za sloupy, které držely strop, Lubor spatřil Fanka a Nosála.</p>
<p>Ekrt se právě vracel od pokladny a volal: “Tak se může hrát,</p>
<p>je zaplaceno!”</p>
<p>Fanek měl za svetrem pálky, Nosál rozbalil svůj balíček z</p>
<p>obchodu a vyňal z něj pro sebe pálku úplně novou.</p>
<p>Lubor věděl, že Fanek hraje pingpong vášnivě rád. Tehdy, když</p>
<p>k němu Lubor přišel prohlížet nové motorové kolo, měl doma na</p>
<p>dvoře pod malou stříškou vlastní pingpongový stůl. Proč ale</p>
<p>šel dnes hrát sem - do toho doupěte - a ještě k tomu s</p>
<p>takovými hochy jako Ekrt a Nosál?</p>
<p>Je pravda - Ekrta si moc nevšímal! Lubor to vděčně pozoroval</p>
<p>po celou tu dobu, kdy je viděl všechny tři u toho obchodu.</p>
<p>Fanek, když vůbec mluvil, tak vždycky jen s Nosálem, který</p>
<p>snad přece jen nebyl ještě tak zkažený jako Ekrt. Byla to však</p>
<p>jen slabá útěcha.</p>
<p>Fanek si teď svlékl bundu a pověsil ji na hřebík, zatlučený do</p>
<p>jednoho ze sloupů.</p>
<p>Hra začala. Ekrt byl mnohomluvný divák.</p>
<p>Každý úder pálkou a</p>
<p>poskok míčku doprovázel nějakým slovem a skoro vždy to slovo</p>
<p>bylo hrubé. Na Nosála pořád křičel nějaké nadávky a ten mu</p>
<p>právě tak odpovídal.</p><empty-line /><p>Od sousedního stolu na jejich stůl každou chvíli padl míček</p>
<p>nějakých zbrklých hráčů. Ekrt se tam obrátil a hulákal sprostě</p>
<p>i na ně.</p>
<p>Pak vznikla divoká hádka.</p>
<p>Na Fankovi bylo vidět, že je celý zaražený.</p>
<p>Nebyl zvyklý na</p>
<p>takové prostředí - i když v Bedně se dalo také vidět a slyšet</p>
<p>mnoho nepěkného.</p>
<p>Ekrt se pak vrátil od své hádky, která skončila vzájemnými</p>
<p>hrubostmi a nadávkami,a sáhl si pro cosi do náprsní kapsy.</p>
<p>Něco se zasvítilo v jeho ruce, a Lubor s Řezinou, kteří stáli</p>
<p>za sloupem, poznali, že to je pouzdro na cigarety.</p>
<p>Ekrt si několika pohyby, odkoukanými dospělým lidem, zapálil cigaretu a Nosál přerušil hru. Chtěl také. Ekrt mu ji hodil a</p>
<p>otevřené pouzdro nabídl Fankovi.</p>
<p>“Podívej toho ničemu!” zasykl zuřivě Lubor.</p>
<p>“Já tam jdu! Já mu</p>
<p>to vykopám z ruky, to jeho kouření!”</p>
<p>“Počkej - počkej -” krotil ho Řezina.</p>
<p>Fanek zavrtěl hlavou a něco tiše řekl. Zřejmě cigaretu</p>
<p>odmítal.</p>
<p>Ekrt se však smál, vzal svou zapálenou cigaretu a podával ji Fankovi. Ten se odvracel, ale Ekrt byl neodbytný. Chytil levou rukou Fanka a pravou mu chtěl násilím cigaretu strčit do úst.</p>
<p>Na Fankově tváři se objevil výraz hněvu a odporu.</p>
<p>“Jdi, ty stydlivko!” smál se opovržlivě Ekrt. “Z</p>
<p>cigarety máš</p>
<p>strach, jako by to byl dynamit, na ty naše obrázky se ani</p>
<p>nepodíváš - člověče - co to jsi za kluka? Jsi ty vůbec kluk?”</p>
<p>Fankovi to vehnalo všechnu krev do tváře a Lubora nemohlo za</p>
<p>sloupem v nečinnosti už nic udržet.</p>
<p>Jako ničivý uragán se vřítil ke stolu a vykřikl na Ekrta:</p>
<p>“Náhodou je tisíckrát pravější než jsi ty, ostudo celé Bedny.</p>
<p>Pracky pryč od něj, nebo se něco stane!”</p>
<p>“Podívejme se - Klement!” zvolal překvapeně, ale také</p><empty-line /><p>posměšně Ekrt.</p>
<p>“A Řezina!” volal Nosál. “Podívej - Řezina je tady!”</p>
<p>“Jdi si svou cestou a nelep se nám na paty!”</p>
<p>vztekal se Ekrt</p>
<p>na Lubora, “nebo tu dostaneš přede všemi nářez, i s tím tvým</p>
<p>bubákem tam za tebou!”</p>
<p>“Od tebe, ty chudinko ukouřená!” křičel Lubor. “Doma bude</p>
<p>vyndávat celý žaludek, ale tady cigaretu musí žmoulat!</p>
<p>Konečně - ať - tebe škoda není - ale tady Fanka do toho</p>
<p>netahej…”</p>
<p>Ekrt se dal do sprostého nadávání, ale Lubor si ho nevšímal a</p>
<p>obrátil se k zbledlému Fankovi se slovy: “Člověče - Fanku -jak tě to mohlo napadnout jít sem mezi ty Trubky, mezi tu chátru</p>
<p>ničemnou - ty - takový chlapík - nejlepší z celé Bedny -a</p>
<p>vůbec -! To by s tebou nikdo jiný a nikde jinde pingpong</p>
<p>nehrál, než tady ta lůza?”</p>
<p>Chtěl ještě něco říct, ale nestačil mu už dech a hlas mu</p>
<p>selhal.</p>
<p>Od okolních stolků se sem trousili hráči, přivábení sporem.</p>
<p>Jejich chování nabývalo stále větší hrozivosti.</p>
<p>“Kdo je u tebe lůza?” křičeli někteří z nich.</p>
<p>“My ti dáme</p>
<p>chátru, ty jedna prašivino!”</p>
<p>Fanek vypadal zdrceně a zmateně mluvil k Luborovi a Řezinovi.</p>
<p>“Opravdu jsem nevěděl, že to tady bude takhle vypadat! Měli</p>
<p>jsme tu hrát turnaj… a …”</p>
<p>Lubor slyšel v hluku a napětí Fanka jen nezřetelně, poslední</p>
<p>slova mu ušla docela. Jeden z Trubku totiž dal někomu za</p>
<p>Fankem, Luborem a Řezinou nějaké znamení -</p>
<p>a Lubor to viděl.</p>
<p>Bleskem se obrátil, ale bylo již pozdě!</p>
<p>Řezina mluví k Fankovi Čísi ruka strhla ze sloupu Fankovu bundu -</p>
<p>hřebík přitom</p>
<p>vyletěl a poutko prasklo - a někdo se hnal ke dveřím.</p>
<p>“Bunda!” vykřikl Lubor. “Chyťte ho! Dej sem tu bundu,</p>
<p>zloději!”</p>
<p>Dal se do šíleného běhu za výrostkem zanedbaného zevnějšku, který pádil z místnosti.</p>
<p>Řezina a Fanek běželi za Luborem, ale on to nevěděl. Ničema s</p>
<p>kabátem byl už ze dveří venku a někdo nastavil Luborovi nohu.</p>
<p>Kopl do ní celou silou, srazil záškodníka k zemi a řítil se</p>
<p>dál.</p>
<p>Řezina zůstal trochu pozadu, ale Fanek, který neměl před</p>
<p>sebou překážku, dohonil Lubora ještě v průjezde.</p>
<p>Výrostek-zloděj prchal málo oživenou ulicí a chvílemi se</p>
<p>otáčel. Zmačkal Fankovu bundu, aby mu nevlála a nepřekážela v</p>
<p>běhu.</p>
<p>“Chyťte ho, vzal nám bundu!” volal Lubor na jakéhosi muže,</p>
<p>který přicházel opačným směrem.</p>
<p>Muž nechal zloděje proběhnout, aniž věnoval pohled</p>
<p>kterémukoli ze tří utíkajících chlapců. Myslel si, že jde o</p>
<p>nějaký klu-kovský žert.</p>
<p>Vzdálenost mezi zlodějem a nimi se však krátila.</p>
<p>Lubor a Fanek, oba silní a zdraví chlapci, nezeslabení</p>
<p>kouřením ani čímkoli jiným, s rychlýma nohama, vycvičenýma</p>
<p>pravidelným cvičením i rozličnými sporty, brzy počali dohánět</p>
<p>Trubku,</p>
<p>který</p>
<p>znal</p>
<p>jen</p>
<p>zakouřenou</p>
<p>pingpongovou síň.</p>
<p>Ten se ohlížel pořád častěji a jeho pohled byl čím dál tím</p>
<p>úzkostlivější. A každým tím ohlédnutím zase ještě ztrácel</p>
<p>rychlost.</p>
<p>Pak zahnul za nejbližší roh, a když tam oba hoši doběhli,</p>
<p>nalezli tam Fankovu bundu na zemi. Trubka ji odhodil a prchal</p>
<p>dál.</p>
<p>Fanek i Lubor se zastavili. Cíle bylo dosaženo, Trubka ať si</p>
<p>běží. Nestál za další pronásledování!</p>
<p>“Děkuju ti, Klemente!” řekl Fanek. Byl ještě velmi rozčilený.</p>
<p>“Nebýt tebe,-šel bych domů jen ve svetru!”</p>
<p>Usmál se trochu a</p>
<p>pohlédl vděčně na Lubora.</p>
<p>“Jsi příliš důvěřivý!” mluvil trochu káravě Lubor. “Každý</p>
<p>není jako ty. To je taky nápad - pověsit si v takové peleši</p>
<p>bundu na hřebík - a ještě k tomu za sebe!”</p>
<p>Na rohu se objevil uhnaný Řezina a vykřikl: “Máte?”</p>
<p>Fanek místo odpovědi zvedl s úsměvem do výšky bundu.</p>
<p>“Dnes se - doufám - na mne nezlobíš, že jsem se míchal do tvé</p>
<p>zábavy?” zaútočil na Fanka Lubor.</p>
<p>“Ne!” pravil trochu rozpačitě Fanek. “A vyčítám si, že jsem</p>
<p>byl k tobě tenkrát tak hrubý, když jsi mi před Nosálem dával</p>
<p>výstrahu! Kdybych tě poslechl, mohl jsem si tohle dnešní</p><empty-line /><p>dobrodružství ušetřit!”</p>
<p>“A proč jsi vlastně začal s Nosálem mluvit?”</p>
<p>“Vyzýval mě pořád k ping-pongu a chtěl v Bedně vypsat celý</p>
<p>turnaj o mistrovství Bedny!” vysvětloval Fanek. “Ten nápad se</p>
<p>mi zamlouval, třebaže přišel od Ekrtovce!”</p>
<p>Fanek se přitom</p>
<p>zase trochu začervenal a dodal: “Nemysli si, že nevím, co je to za partu! Ale myslel jsem</p>
<p>opravdu jen na pingpong s Nosálem a na uspořádání turnaje, ne na Nosála samotného. A že za námi přišel Ekrt, za to už</p>
<p>teprve nemůžu. Byl náhodou přitom, když jsme si před několika dny na ulici umlouvali ten dnešní zápas.”</p><empty-line /><p>“Nikdy nic takového u nás v Bedně nebylo!”</p>
<p>hovořil Lubor. “Až</p>
<p>Ekrt to tam všechno přinesl. A vůbec celá Bedna tenhle</p>
<p>poslední rok nestojí za nic! Kovář je skvělý chlap, dovede</p>
<p>kluky zapálit pro všechno, co chce u nich docílit, ale ta</p>
<p>sprostota, ta je tam pořád!”</p>
<p>“Víš - Lubor dostal takový nápad -” začal pak vysvětlovat</p>
<p>Řezina, “že by se v té věci mělo něco udělat!</p>
<p>Že by se měli</p>
<p>všichni v Bedně napravit, stát se takovými hochy, o jakých se</p>
<p>někdy píše v knížkách!” Chvíli se odmlčel a potom dodal zvolna</p>
<p>a váhavě:</p>
<p>“A když tě tu tak vidím, Fanku, tak mé napadá něco, co by ten Luborův nápad mohlo uskutečnit. Ale budeme přitom potřebovat</p>
<p>tebe!”</p>
<p>“Mne?” opáčil udiveně Fanek.</p>
<p>“Ano! Tebe!”</p>
<p>“A jak?” kroutil hlavou Fanek.</p>
<p>“Hned se to dovíš!” pravil slavnostně Řezina.</p>
<p>“Slib mi však,</p>
<p>že se neurazíš, ani se nijak nerozhněváš, až ti to řeknu!”</p>
<p>I Lubor byl napjatý na nejvyšší míru.</p>
<p>Fanek pravil: “No dobrá! Slibuju! Snad to nebude tak hrozné,</p>
<p>co mi řekneš!”</p>
<p>“Nebude!” ubezpečoval Řezina. “Ptal ses, čím nám máš v tom</p>
<p>velkém Luborově úmyslu pomoct. Tak teda Fanku: tvůj obličej,</p>
<p>celá osobnost, to jak vypadáš, to vše nám musí pomoct!”</p>
<p>Fanek začal už při prvých slovech Řezinových rudnout, a než</p>
<p>Řezina domluvil, byl červený jako rak.</p>
<p>Snad tisíckrát předtím už mu hoši, ba i děvčata - kamarádky</p>
<p>jeho sestry - žertem i doopravdy naznačovali, jak vypadá, a</p>
<p>Fanek si s těmi řečmi a narážkami nikdy nevěděl rady. Když si hoši o tom někdy v jeho nepřítomnosti povídali, dohodli se</p>
<p>vždy na tom, že Fanek prostě dělá, jako by ty poznámky o svém</p>
<p>vzhledu neslyšel. A byla to pravda! Fanek opravdu předstíral,</p>
<p>že nic z toho neslyšel! Jenom když některý těžkopádný chlapík</p>
<p>mu to řekl zvlášť neomaleně, býval Fanek přímo zoufale</p>
<p>rozpačitý. A nikdy mu to nebylo ani trochu příjemné, to</p>
<p>všechno pochlebování ostatních.</p>
<p>Ale tak, jak mu to teď tady řekl Řezina, to nebylo ani</p>
<p>urážlivé, ani pobuřující. Jen rozpaky nad tou poklonou, ty se</p>
<p>nedaly nijak odstranit.</p>
<p>Řezina však hned věc zamluví, aby Fanka netrápil ještě víc.</p>
<p>Rychle začal vysvětlovat dál: “Podívejte se, představuju si to asi takhle: uděláme takové</p>
<p>sdružení čestných, správných chlapců v Bedně. Domluvíme se na</p>
<p>pravidlech a rozličných zákonech, které v tom sdružení budeme</p>
<p>mít. Samozřejmě to budou takové zákony, jako že člen sdružení</p>
<p>nebude lhát, neslušně mluvit, že bude pomáhat slabým, nikoho</p>
<p>že nebude pomlouvat a tak všelijak podobně.</p>
<p>Každý, kdo se do toho sdružení přihlásí, bude muset</p>
<p>podstoupit přijímací zkoušku. Ta bude trvat čtrnáct dnů a</p>
<p>spočívá v tom, že přihlášený bude dodržovat přesně všechny</p>
<p>zákony sdružení a ostatní ho budou kontrolovat. Po tu dobu bude taky nosit na rukávě úzký červený pásek.</p>
<p>A když se někdy</p>
<p>v té zku-</p>
<p>šební době prohřeší proti zákonům sdružení, musí začít</p>
<p>zkoušku znovu. Po jejím zdárném ukončení pak dostane místo</p>
<p>červené pásky bílou. Ta bude odznakem jeho členství a zároveň</p>
<p>i stálou připomínkou toho čestného a slušného chování, ke</p>
<p>kterému se zavázal.</p>
<p>“To je něco takového jako bobřík ušlechtilosti!” podotkl nadšeně Lubor.</p>
<p>Řezina jen přisvědčil. “Ano, však ten můj nápad z něj taky</p>
<p>vlastně vznikl. A teď přijde ještě to hlavní! Ty, Fanku, si</p>
<p>vezmeš náčelnictví celého sdružení - a na zítra si připravíš</p>
<p>pěknou řeč, kterou o tom v Bedně předneseš.</p>
<p>Ty taky budeš</p>
<p>vítat každého nového člena do sdružení, budeš ho zavazovat k</p>
<p>čestnému způsobu života - a to by bylo, abys ani ty u chlapců</p>
<p>nic nezmohl! No - tak co tomu říkáte?”</p>
<p>“Báječné!” vydechl Lubor. “Kdo by to byl do tebe řekl!”</p>
<p>“Myslím, že to půjde! Myslím že ano!” řekl Fanek. “Jen tomu</p>
<p>svému vlivu na ostatní tolik nevěřím!”</p>
<p>Řezina s Luborem se bezstarostně zasmáli Fankovým pochybám a</p>
<p>Řezina k nim dodal: “O to se nestarej. To ty nemůžeš posoudit</p>
<p>jako my!”</p>
<p>Jarní večer se snesl do ulic, rozsvítil lampy a roztahal všude</p>
<p>závoje stínů.</p>
<p>Hoši se rozcházeli, nadšení svými plány.</p>
<p>Rytíři z Beány</p>
<p>Než Lubor s Řezinou a Fankem své sdružení v Bedně vyhlásili,</p>
<p>svěřili se se vším Kovářovi. Lubor mu pověděl v krátkosti o</p>
<p>svém “Černém dnu”, ve kterém začal toužit po nápravě všech</p>
<p>hochů.</p>
<p>Kovář byl jejich návrhem úplné nadšený, oči mu zářily a on</p>
<p>pravil: “Jste opravdu obdivuhodní chlapci! S</p>
<p>vaším návrhem</p>
<p>samozřejmě souhlasím a sdružení povoluji!</p>
<p>Jaké mu dáte jméno?</p>
<p>Musí se přece nějak jmenovat!”</p>
<p>“Myslel jsem už na to,” řekl Řezina. Obrátil se k Luborovi</p>
<p>a Fankovi, jako by se jich tázal o souhlas,a pokračoval: “Snad</p>
<p>by bylo dobré jméno Rytíři z Bedny. Máme být přece čestní,</p>
<p>rytířští, stateční a ochránci slabých - ne? Jsme teda</p>
<p>takovými novodobými rytíři!”</p>
<p>“To jméno je výborné!” bouřil nadšeně Lubor.</p>
<p>“Já aspoň nevím</p>
<p>nic lepšího, co by náš úkol ještě víc vyjadřovalo!”</p>
<p>Také Fankovi se ten název líbil. Pak ho náhle něco napadlo a</p>
<p>on zvolal: “A víte co? Kdo bude dělat tu přijímací zkoušku ten bude zatím pážetem! Zkoušce budeme říkat pážecí!”</p>
<p>Jeho návrh byl přijat všemi hlasy.</p>
<p>A pak v přestávce mezi desátou a jedenáctou hodinou všichni</p>
<p>tři hoši vyrukovali se svými pážaty a Rytíři z Bedny před</p>
<p>celou třídou.</p>
<p>Už o přestávce v devět hodin vyvěsili všude po Bedně plakáty s</p>
<p>textem: “Nevzdalujte se o příští přestávce z Bedny! Sdělíme</p>
<p>vám něco! Jelínek - Klement - Řezina.”</p>
<p>A když teď ta přestávka nadešla, skutečně nikdo neutíkal ven,</p>
<p>každý zůstal v Bedně, zvědavý na to, co se od podepsaných tří</p>
<p>hochů dozví.</p>
<p>Řezina, Lubor a Fanek zaujali před ztichlou a udivenou Bednou</p>
<p>místo na stupínku. Fanek postoupil poněkud vpřed - a když</p>
<p>Bedna viděla, že se chystá něco proslovit, začala mu už předem</p>
<p>tleskat. Bylo to zase jen důkazem, jak veliká je jeho obliba</p>
<p>mezi hochy.</p>
<p>Fanek se usmíval a byl zase - jako vždy a při každé</p>
<p>příležitosti - hezký a milý.</p>
<p>“Tiše, tiše, psst!” okřikovali někteří nedočkavci ty, kteří</p>
<p>neúnavně pořád tleskali. Potlesk se pak utišil a Fanek začal</p>
<p>mluvit. Nehovořil jako nějaký řečník na tribuně, řekl svou</p>
<p>věc klidně, bez řečnických obratů, příkras a přízvuku.</p>
<p>“Kamarádi z Bedny,” začal svou řeč, “jistě jste všichni</p>
<p>pozorovali, jak je to tady v Bedně všechno pořád a pořád</p>
<p>lepší od té doby, co je u nás pan učitel Kovář.</p>
<p>Vzpomeňme si,</p>
<p>jak vypadala naše nálada po štafetě s Pekáčem tenkrát na</p>
<p>podzim! Jedna špatná věc ale zůstala při starém - a to je</p>
<p>úroveň Bedny po stránce kamarádství a slušnosti!</p>
<p>Mluvíme o sobě špatně, když ten pomlouvaný u toho není,</p>
<p>děláme si všelijaké schválnosti. Tamhle Draňák každou chvíli</p>
<p>dává znát svou sílu těm, kteří jsou slabší, a nenapadne ho, že</p>
<p>jedná špatně. A nikdo se proti tomu neozve.</p>
<p>Někdo z Bedny zlomvslně podupal záhony Jedničkářů na zahradě.</p>
<p>Zápasíte o vyšší místo v Žebříčku duševní zdatnosti, ale</p>
<p>leckdo si při tom počíná nečestně. Tak někdo včera například</p>
<p>vzal Chalupoví sešit s úkolem, jen aby Chalupa pak dostal</p>
<p>pětku, že sešit neměl! Podezříváte se, šidíte se vzájemně. A</p>
<p>jsou tu i jiné věci, které se tu dějí a o nichž je mi trapné</p>
<p>mluvit!”</p>
<p>Odmlčel se, byl lehce uzardělý a podíval se významně dozadu</p>
<p>Bedny k Ekrtově partě. Každý rozuměl, co Fanek tou narážkou na “jiné věci” myslel.</p>
<p>“Tak jako jsou krásné všechny ty novoty, které tu zavedl pan</p><empty-line /><p>učitel Kovář,” pokračoval pak dále Fanek, “tak by bylo krásné,</p>
<p>kdybychom se i vnitřně přeměnili na správné, čestné lidi!</p>
<p>Dohodli jsem se proto tady s Klementem a Řezinou, že založíme</p>
<p>sdružení - Rytíři z Bedny se bude jmenovat - a do toho bude</p>
<p>smět vstoupit každý, kdo se zaváže plnit jeho zákony. Lubore,</p>
<p>přečti je, prosím tě!”</p>
<p>Lubor vytáhl z kapsy notes a začal číst hlasem trochu se</p>
<p>chvějícím, ale slavnostním, pravidla, která pro sdružení</p>
<p>společně sestavili:</p>
<p>“Nikdy nebudu nikoho urážet, ani o něm špatně mluvit. Nebudu týrat slabší hochy, naopak je budu ochraňovat.</p>
<p>Pomohu každému,</p>
<p>kdo mé pomoci v dobré věci bude potřebovat.</p>
<p>Nebudu s nikým začínat žádné spory.</p>
<p>Nepromluvím už ani jedno hrubé a neslušné slovo, neudělám žádný neslušný čin. Nebudu</p>
<p>kouřit.</p>
<p>Ke každému budu poctivý, čestný, přímý, ohleduplný. Budu</p>
<p>snášet statečně své porážky ve hře. Nebudu lhát!”</p>
<p>Pak zase začal mluvit Fanek. Vysvětlil, že každý přihlášený</p>
<p>chlapec bude nosit - pro veřejnou kontrolu jeho jednání - po</p>
<p>dobu přijímací zkoušky červený pásek na pravém rukávě a přijímací zkouška že se nazývá pážecí. A kdo ji zdárně ukončí, že</p>
<p>dostane pásku bílou a titul Rytíř z Bedny.</p>
<p>Celou svou řeč pak zakončil slavnostním zvoláním: “Ať žijí</p>
<p>Rytíři z Bedny! Ať žije nová, čestná a správná Bedna.</p>
<p>Přihlašu-ju se s Luborem a Řezinou jako první k pážecí</p>
<p>zkoušce!”</p>
<p>V Bedně bylo několik vteřin ticho a pak se ozval zase potlesk.</p>
<p>Mnoho hochů něco volalo a ptalo se na nějaké podrobnosti.</p>
<p>A v tom hluku vytáhl Řezina z kapsy svazek červených pásek,</p>
<p>obřadně navlékl po jedné Fankovi i Luborovi a sám si navlékl</p>
<p>třetí.</p>
<p>Dohrál přiběhl až na stupínek a volal: “Já chci taky! Dejte mi</p>
<p>taky! Začnu tu zkoušku s vámi!”</p>
<p>Do konce přestávky se pak přihlásil o červenou pásku ještě</p>
<p>Hron, Sochor, Chalupa, Staněk, Levín, Pišvejc a Trmal. -</p>
<p>Kal-čík oznámil za Jedničkáře, že se přihlásí asi všichni, jen</p>
<p>co si to odhlasují na mimořádné schůzi dnes odpoledne. Černý</p>
<p>čekal poslušně až na rozhodnutí Jedničkám.</p>
<p>Řezinův nápad nese ovoce Ekrt se svou partou přímo zuřil!</p>
<p>Kdo dřív neměl zájem o jejich nemravné obrázky, řeči a činy, tak si party prostě nevšímal. Ostatně takových nevšímavců bylo</p>
<p>tehdy jen velmi málo.</p>
<p>Teď však, co Fanek vyhlásil své Rytíře z Bedny a rukávy hochů</p>
<p>se začervenaly pážecími páskami, zvedl se proti Ekrtovcům</p>
<p>prudký odpor. Jejich obrázky, dřív tak rozšířené, mizely.</p>
<p>Páža-ta je ničila všude, kde na ně přišla.</p>
<p>Levín dokonce přišel na celou knihu, do které Ekrtovci</p>
<p>obrázky lepili, Ekrt ji musel před jeho očima roztrhat na</p>
<p>kousky.</p>
<p>Také Draňák a Krošek si už netroufli nikoho týrat. Ochranná</p>
<p>síla pážat byla desetkrát větší než jejich.</p>
<p>Po Jedničkářích, kteří si všemi hlasy odhlasovali podstoupení pažení zkoušky, se přihlásila i celá Levínova parta. Levín,</p>
<p>sám jeden z prvních přihlášených, to už zařídil.</p>
<p>Každý se chtěl svým jednáním podobat Fankovi. A každému</p>
<p>záleželo na tom, aby Fanek měl o něm dobré mínění.</p>
<p>Ekrtovci se pomalu stávali takovými psanci, jakým byl ještě</p>
<p>donedávna Řezina. Téměř nikdo už s nimi nemluvil, zejména</p>
<p>nastávající Rytíři ovšem ne! Když s nimi přece jen někdo z</p>
<p>pážat musel promluvit, byl k nim zdvořilý, ale strohý a</p>
<p>uzavřený. Ekrtovci to cítili a ta proměna v chování ostatních</p>
<p>jim byla velmi nepříjemná.</p><empty-line /><p>Nosál s nimi brzy přerušil styky a asi třetí den po vyhlášení</p>
<p>sdružení Rytířů z Bedny přišel k Luborovi a zeptal se:</p>
<p>“Co myslíš - neříkal by Jelínek nic, kdybych se taky přihlásil</p>
<p>mezi Rytíře?”</p>
<p>“Myslím že ne,” řekl Lubor, “ale vždyť se ho zeptej sám! Máš</p>
<p>přece pusu!”</p>
<p>Nosál se skoro polekal. “Já se mám ptát Fanka? Co tě to,</p>
<p>člověče, napadlo? Nechci mu ani přijít na oči.</p>
<p>Propadl bych</p>
<p>se hanbou!”</p>
<p>“No vidíš - a přece s ním budeš muset mluvit, když se</p>
<p>přihlásíš. Víš přece, že přihlášky přijímá jedině Fanek a</p>
<p>přihlásit se musí každý osobně!”</p>
<p>“Vidíš - to mě ani nenapadlo!” řekl jen sklesle Nosál.</p>
<p>Byl to také Řezinův nápad, to ústní přihlašování u Fanka.</p>
<p>Řezina správně předpokládal, že slib pronesený obdivuhodnému Fankovi bude pro každého ještě závažnější a neporušitelnější.</p>
<p>Nosál do toho druhý den kousl.</p>
<p>Lubor ho přivedl k Fankovi a Nosál se mu nemohl ani do očí</p>
<p>podívat, jak byl rozpačitý. Špatné svědomí z minulosti ho</p>
<p>tížilo, a když viděl toho čestného, jemného Fanka, styděl se</p>
<p>za svůj dřívější život dvojnásobně.</p>
<p>Cítil se před Fankem ubohý a špatný. Nikdy předtím nepoznal</p>
<p>podobný zahanbující pocit.</p>
<p>Chtěl se nějak omlouvat, ale jazyk se mu pletl rozpaky, jeho</p>
<p>slova byla přerývaná a nedávala skoro smysl.</p>
<p>Fanek před ním stál rovně a nepohnutě, krásný a vznešený, jako</p>
<p>chlapec z docela jiného světa. Jeho hrdé oči hleděly na</p>
<p>No-sála pevně, ale nebylo v nich žádné opovržení, ani výsměch nebo hněv.</p>
<p>“Nemusíš se nijak omlouvat, Nosále!” řekl mu mírně a klidně.</p>
<p>“Jaký jsi byl dřív, patří minulosti, to ti nebude nikdo vyčí</p>
<p>tat. Právě proto jsme Rytíře z Bedny založili, abychom se</p>
<p>špatnou minulostí zúčtovali. Hlavní je, abys teď dodržoval</p>
<p>všechny jejich zákony!”</p>
<p>“Chci je plnit a budu je plnit!” vykřikl odhodlaně Nosál a v</p>
<p>nehybném vzpřímeném postoji začal odříkávat závazným hlasem</p>
<p>slibovací větu:</p>
<p>“Já, Miroslav Nosál, přihlašuji se sám a dobrovolně k pážecí</p>
<p>zkoušce, chci plnit všechny závazky z ní plynoucí poctivě a</p>
<p>přesně a stát se tak po jejím ukončení Rytířem z Bedny. To</p>
<p>slibuji a při tom zůstávám!”</p>
<p>Fankova hezká tvář pak vzala na sebe slavnostní výraz a Fa-nek pravil: “Přijímám tě tedy jako dvacáté druhé páže Rytířů z</p>
<p>Bedny. Vydržíš-li čtrnáct dnů řídit se podle jejich zákonů,</p>
<p>staneš se sám Rytířem z Bedny.”</p>
<p>Podal Nosálovi ruku a ten ji rozechvěně, ale silně stiskl.</p>
<p>Lubor dostal od Řeziny a Fanka za úkol, aby vedl přehled o</p>
<p>tom, kdy se kdo přihlásil a kdy jeho pážecí zkouška skončí.</p>
<p>Kleňha od Jedničkám ji zkazil hned druhý den po přihlášce.</p>
<p>Strčil do malého slabého Bílka, až ten skoro upadl. Vzápětí si</p>
<p>však vzpomněl na svou zkoušku. Omluvil se Bílkovi a ohlásil u</p>
<p>Lubora, že bude dělat zkoušku zase znovu, od zítřka.</p>
<p>Bílek se pak přihlásil za páže také.</p>
<p>Někteří hoši nesundávali červené pážecí pásky, ani když šli z Bedny domů. Páska jim pořád připomínala slib daný Fankovi a</p>
<p>bránila jim, aby někdy na něj zapomněli.</p>
<p>Všichni učitelé už věděli, co červené pásky na rukávech hochů</p>
<p>znamenají, a ptali se každou hodinu, jak zkoušky pokračují,</p>
<p>kdo se nově přihlásil nebo kdo zkoušku pokazil a musí ji.</p>
<p>podstoupit znovu.</p>
<p>Hoši se stávali k sobě zdvořilí, úslužní a slušní. Líbilo se</p>
<p>jim to, připadali si docela jiní, lepší, vznešenější,</p>
<p>podobnější Fankovi.</p>
<p>Fanek s každým vlídně hovořil, byl zase veselý a šťastný jako dřív a všude měl okolo sebe vždy houf chlapců.</p>
<p>Také Lubor byl spokojený a nadšený. Hrubost z Bedny zmizela. Všechno zde teď bylo krásnější, ušlechtilejší. A pod</p>
<p>vlivem toho všeho změnil se Lubor i doma.</p>
<p>Tatínek s maminkou</p>
<p>mu připadali zase už tak dobří a hodní jako dřív - a co víc:</p>
<p>ohleduplnější k němu, k jeho celému dospívání. Už s nimi</p>
<p>neměl žádné mrzutosti, už se nemluvilo o pohlavcích! Dovedl se teď mnohem lépe ovládat, neměl už špatné nálady, a to vše</p>
<p>odstraňovalo nepříjemnosti s rodiči.</p>
<p>Ale nejšťastnější snad byl Řezina. Jeho psanectví a</p>
<p>neoblíbe-nost v Bedně zmizely jako pára odfouknutá větrem.</p>
<p>Ukázal se nejen jako vzorný kamarád ke každému, ale vůbec jako zajímavý chlapík, s kterým je radost hovořit.</p>
<p>Vypadal vždycky tak trochu dospěleji, vážněji než ostatní</p>
<p>hoši v Bedně, byl přemýšlivý a hovořil jako velký člověk.</p>
<p>Psal teď také většinu zápisů do kroniky Bedny, ale nespokojil se jen zaznamenáváním událostí. Psal tam i své názory o tom</p>
<p>či onom chlapci, káral tam i chválil a zakrátko jeho slovo</p>
<p>platilo v Bedně za neomylné. Co řekl Řezina, bylo svaté.</p>
<p>Oranžové zápisníky</p>
<p>V Bedně už pomalu nebylo nikoho, kdo by neměl na starosti</p>
<p>nějakou práci.</p>
<p>Levínova parta řídila středeční a sobotní cvičení na Racku a</p>
<p>vedla tabulku členství v Lehkoatletickém klubu.</p>
<p>Sochor, Dohrál a Staněk dělali výpočty průměrů známek a</p>
<p>řídili Žebříček duševní zdatnosti.</p>
<p>Jedničkáři a řada jiných farmařili na školní zahradě.</p>
<p>A opičáka Denka, Bavorovského a Landu si vybral Kovář zase k</p>
<p>jiné práci.</p>
<p>Každou přestávku byli teď ve sborovně, kde něco vyráběli či</p>
<p>kýho výra. Nikomu nesměli nic prozradit a když na ně hoši</p>
<p>naléhali, odbyl je Landa slovy: “Uvidíte zakrátko sami, co to</p>
<p>bude. Tak nás už ke všem kozlům pořád nezlobte!”</p>
<p>Ze sborovny se vraceli ti tři tajemní kutilové vždycky až</p>
<p>těsně před skončením přestávky, podivně učerněné ruce si myli v</p>
<p>umývárně. Někdy byl některý z nich i ve tváři umazaný jako od</p>
<p>kolomazi nebo čehosi podobného.</p>
<p>A pak jednoho dne hlásil Denk za všechny tři: “Tak zítra to</p>
<p>bude! Zítra to Kovář přinese. To budete koukat!”</p>
<p>A nemluvil do větru!</p>
<p>Druhého dne ráno vstoupil Kovář do Bedny s úhledným</p>
<p>čtverhranným balíčkem a položil jej na stůl.</p>
<p>Zapsal svou</p>
<p>hodinu do třídnice a pak balíček rozbalil.</p>
<p>Hoši uviděli krásně srovnaný stoh malých úhledných knížeček v</p>
<p>oranžových tvrdých deskách, s nějakým nápisem či obrázkem na horní desce. To nemohli na dálku dobře rozeznat.</p>
<p>“To jsou zápisníky Bedny!” řekl s úsměvem Kovář. “Každý z vás</p>
<p>dostane jeden takový a bude si do jeho nalinkovaných stránek zapisovat všelijaké věci.</p>
<p>Natiskli jsme to na rozmnožovacích strojích tady s Landou,</p><empty-line /><p>Denkem a Bavorovským, kterým také zde veřejně děkuji za</p>
<p>jejich pomoc. Knížečky nám daly velikou práci, tak si je</p>
<p>šetřete, aby byly pořád hezké.”</p>
<p>Pak šel do uličky mezi lavicemi a rozdával zápisníky mezi</p>
<p>hochy.</p>
<p>Každý zápisník byl sešitý drátky, pečlivě oříznutý knihařským</p>
<p>řezacím strojem a přímo dýchal novotou, čistotou i zase</p>
<p>tiskařskou černí. Na jeho desce byla v levém rohu nahoře</p>
<p>nakreslená veliká převržená bedna, z ní vybíhá spousta</p>
<p>drobných postaviček chlapců. Uprostřed desky byl nápis: MÉ</p>
<p>ZÁPISKY Z BEDNY. V pravém rohu dole byla linka na podpis toho, čí zápisník je.</p>
<p>A což teprve uvnitř! Na každé stránce byly všelijaké rámečky,</p>
<p>okénka k vyplňování i zase tištěný text. Titulní list byl</p>
<p>stejný jako tisk na obálce.</p>
<p>Stránka druhá obsahovala abecední seznam všech hochů z Bedny a jejích učitelů.</p>
<p>Třetí stránku vyplňovala samá okénka, nadepsaná: Moje</p>
<p>známkování ve IV. čtvrtletí. Vlevo by[ svislý sloupec školních</p>
<p>předmětů, do okének vedle nich si majitel zápisníčku bude psát</p>
<p>kdy a jakou z nich dostal známku.</p>
<p>Čtvrtý list byl zařízený na zaznamenávání každotýdenního</p>
<p>stavu na Žebříčku duševní zdatnosti. Z těch záznamů bude vždy</p>
<p>hned patino, kdy jejich pisatel na Žebříčku stoupal nebo</p>
<p>klesal.</p>
<p>Pátý list měl nápis: Kárné poznámky o mně v třídnici. A pod</p>
<p>tím v zátvorce: Vynasnažím se, aby tato stránka zůstala úplně prázdná.</p>
<p>Šestý list byl věnovaný lehkoatletickým výkonům. Vlevo byl</p>
<p>zase svislý sloupec, v něm jednotlivé druhy výkonů a vedle</p>
<p>každého šla okénka až do pravého kraje stránky. (Tato stránka byla linkovaná a psaná po své délce, nikoli na výšku.) Do</p>
<p>okének</p>
<p>si</p>
<p>měl</p>
<p>majitel</p>
<p>zápisníku</p>
<p>znamenat,jaký výkon, kdy a ve kterém sportu dosáhl.</p>
<p>Sedmý list byl určený pro záznamy boje o členství v</p>
<p>Lehkoatletickém klubu. Byly v něm pod sebou všechny</p>
<p>disciplíny s limity, po jejichž dosažení se závodník stane</p>
<p>členem klubu. Vedle těchto disciplín bylo okénko pro záznam</p>
<p>skutečně dosaženého výsledku a další okénko na datum a na</p>
<p>podpis toho, kdo byl oprávněný výkon změřit a rozhodnout o</p>
<p>jeho uznáni.</p>
<p>Osmý list byl nadepsaný: Podpisy a adresy mých nejvěrnějších</p><empty-line /><p>kamarádů z Bedny.</p>
<p>Devátý list sloužil pro záležitosti Rytířů z Bedny. Asi deset</p>
<p>řádek pod sebou ve dvou sloupcích bylo věnovaných na záznamy, kdy majitel zápisníku začal pážecí zkoušku a kdy ji dokončil.</p>
<p>(Víc řádků pro tento účel zde bylo proto, že někdo bude</p>
<p>zkoušku třeba začínat několikrát, než ji zdárně dokončí.) Pod</p>
<p>těmito záznamy bylo pak velkými písmeny: Rytířem z Bedny jsem</p>
<p>se stal dne… Pak byly tři linky na Fankův.</p>
<p>Luborův a</p>
<p>Řezinův podpis.</p>
<p>Bylo však pamatováno i na to, že rytířství může být třeba</p>
<p>někdy později i zrušeno, Rytíř nebude rytířské zákony</p>
<p>dodržovat. Na záznamy o tomto zrušení byl věnován desátý list.</p>
<p>A pak byla řada listů, na nichž byly stále potřebné</p>
<p>matematické vzorečky, fyzikální poučky, nejdůležitější</p>
<p>gramatická pravidla z češtiny i němčiny, seznam nejznámějších</p>
<p>květin, a na konec knížky i několik čistých listů pro</p>
<p>případné poznámky.</p>
<p>Chlapci prohlíželi tyto neobvyklé zápisníčky pořád a pořád,</p>
<p>volali na sebe přes lavice, upozorňovali se na to či ono a</p>
<p>Kovář</p>
<p>se díval spokojeně na ten zájem, který zápisníčky v Bedně</p>
<p>vzbudily.</p>
<p>Někteří hoši se dokonce dali hned do vyplňování některých</p>
<p>stránek.</p>
<p>A Lubor si znovu uvědomil, že Kovář dokázal to, co slíbil: že</p>
<p>změnil školu z mrzuté, nepříjemné povinnosti na radostný,</p>
<p>napínavý a zajímavý řetěz nejrůznějších událostí.</p>
<p>Píseň doznívá</p>
<p>Koncem května vyhrála Bedna lehkoatletické závody proti</p>
<p>Pekáči, a to dost značným náskokem bodů.</p>
<p>Však se také k</p>
<p>závodům pečlivě připravovala! To nebyl takový náhlý a krátký</p>
<p>trénink jako tehdy na podzim před štafetou!</p>
<p>Porážka byla</p>
<p>odčiněna.</p>
<p>Největší radost měl snad Řezina, který v závodech dobyl Bedně</p>
<p>řádku drahocenných bodů za mistrovský vrh koulí. Potlesk</p>
<p>diváků - z Bedny i z Pekáče - nebral konce, a když pak šel</p>
<p>Řezina s Luborem do šatny, řekl mu nadšeně: “A když si</p>
<p>člověče představím, že ještě tak před čtvrt rokem bych byl</p>
<p>nejraději utekl ze světa - tak se tomu musím dnes až smát!”</p>
<p>A Luborovi ve vzpomínkách vytanula představa školního zvonce na traverze, kde tehdy pocítil pach ztuchliny…</p>
<p>Také na to</p>
<p>divné a záhadné zvracení Rezinovo tenkrát po představení Bedny</p>
<p>si vzpomněl. A na ten podivný nápis na Řezinově lavici “Buďte tu všichni sbohem!”</p>
<p>“To víš,” vykládá teď Řezina trochu rozpačitě a přece zase</p>
<p>šťastně. “To bys musel být tenkrát v mé kůži, abys viděl, jak</p>
<p>mi bylo!”</p>
<p>Fanek teď také přiběhl Řezinovi gratulovat k vítězství v</p>
<p>kouli.</p>
<p>“Blahopřeju, Vojto!” řekl s komickou úřední vážností a snížil</p>
<p>hlas hluboko dolů. Hned se však rozesmál a mluvil pak už</p>
<p>přirozeným hlasem a upřímně: “Nebyl jsem u toho, když jsi</p>
<p>házel, zrovna jsem běžel šedesátku — ale už mi o tom povídali</p>
<p>a teď jsem tě hledal po celém hřišti. Vidíš, jaký jsi</p>
<p>chlapík!” Podal Řezinovi ruku a podíval se mu do očí.</p>
<p>Lubor si povšiml bílých tenisek na Fankových nohou a vzpomněl</p>
<p>si zase na jejich vířivý tanec tehdy při štafetě s Pekáčem,</p>
<p>když se k němu Fanek blížil s kolíkem. Jak se to všechno zdálo</p>
<p>už dávno - dávno!</p>
<p>Rytířů z Bedny přibývalo. Bylo jich už asi patnáct a většina</p>
<p>ostatních skládala horlivě pážecí zkoušku.</p>
<p>Kteréhosi dne si Kovář zavolal do sborovny Ekrta a jeho partu</p>
<p>a měl tam s nimi dlouhou rozpravu. Ekrtovci se pak vrátili do</p>
<p>Bedny zamlklí a zaražení. Nikdo víc neuviděl u nich ani</p>
<p>nemravné obrázky, ani krabičky cigaret. Kovář jim velmi</p>
<p>názorně a podrobně vysvětlil, jak nevhodné pro jejich</p>
<p>chlapeckou duši i tělo je to oboje.</p>
<p>Ve středu Ekrtovci dokonce přišli na hřiště Racka a pustili se</p>
<p>ostýchavě do tréninku. Nic jim nešlo, ve všem byli poslední,</p>
<p>ale nikdo se jim nesmál, ani se neposmíval jejich necvičeným,</p>
<p>vychrtlým a bledým tělům. Nebylo to k smíchu - ostatně</p>
<p>výsměch se nehodil k jednání Rytířů a jejich pážat.</p>
<p>A ve čtvrtek se Ekrtovci dostavili k Fankovi.</p>
<p>Byli pořád ještě</p>
<p>zaražení a nemluvní. Kovářova slova jim asi nešla z mysli.</p>
<p>“My se taky hlásíme do zkoušky, Jelínku!”</p>
<p>řekl Ekrt chabě.</p>
<p>“Přijmete nás vůbec?”</p>
<p>“K Rytířům z Bedny může přece vstoupit každý!” odpověděl mu</p>
<p>Fanek. A Ekrtovci zkoušku pážat nastoupili.</p>
<p>O každý vyšší stupínek v Žebříčku duševní zdatnosti se</p>
<p>sváděly urputné boje. Bojovalo se teď už čestně, slušně, jak</p>
<p>se slušelo na Rytíře a jejich pážata. Černý se konečně dostal</p>
<p>do Klubu jedničkářů a Řezina se vyšvihl z Trosečníků ducha až</p><empty-line /><p>do Legie zdatných, skoro hned za Lubora.</p>
<p>Také členů Lehkoatletického klubu přibývalo, středeční a</p>
<p>sobotní cvičení na Racku tomu hodně pomáhala.</p>
<p>Na školní zahradě Farmáři vypěstovali nádherné květy a když měl Kovář svátek, v zahradě se na jeho počest konala celá</p>
<p>květinová slavnost.</p>
<p>Ani teď Kovář neustal v malování svých skvostných kartonků s květinami a v Bedně jich mezi hochy kolovalo už přes dvě stě</p>
<p>kusů.</p>
<p>Fanek se stal ochotným spolufarmářem na Luborově a Řezinově</p>
<p>dílci. Společnou prací upravili také starý altán, ve kterém</p>
<p>pak probíhaly oficiální přihlášky do pážecí zkoušky i</p>
<p>jmenování Rytířem.</p>
<p>Asi v polovině června přišla do školy zásilka adresovaná na</p>
<p>učitele Havlíka. Byly v ní Bacínovy hodinky, ztracené v</p>
<p>noclehárně na velikonočním výletu.</p>
<p>“Našli jsme je v lůžku toho chlapce, kterému se ztratily!”</p>
<p>psal v průvodním dopisu majitel noclehárny.</p>
<p>“Zapadly až pod</p>
<p>drátěnou podložku,a proto jsme na ně ani při několikerém</p>
<p>čištění lůžek nepřišli. Teprve nyní, když jsme lůžka</p>
<p>stěhovali a rozbírali, jsme hodinky nalezli.”</p><empty-line /><p>Havlík přinesl hodinky i s průvodním dopisem do Bedny a tam</p>
<p>dopis při Kovářově hodině přečetl nahlas.</p>
<p>Draňák - teď už také páže - se Řezinovi veřejně omluvil za to, že ho tehdy nařkl z odcizení hodinek. Řezina máchl rukou se</p>
<p>šťastným úsměvem a pravil dobrácky: “Tenkrát to bylo,</p>
<p>člověče, pro mne neštěstí - a málem by mě to stálo život -</p>
<p>ale dnes -dnes už je to všechno pryč!”</p>
<p>S parnými červnovými dny se blížil konec školy a prázdniny.</p>
<p>Bedna se však na ně ani trochu netěšila! Pro ni byl konec</p>
<p>školy koncem navždy. Bedna byla ve škole poslední rok! Za dva</p>
<p>či tři týdny se rozprchnou hoši z Bedny na všechny strany a</p>
<p>snad se už nikdy neuvidí.</p>
<p>Někteří půjdou do dílen na učení, jiní se rozejdou na rozličná</p>
<p>studia.</p>
<p>Z Bedny zůstane každému jen hrst vzpomínek a ta malá Kovářova</p>
<p>knížečka v oranžových deskách, do které každý tak horlivě</p>
<p>zapisoval vše o sobě i o Bedně.</p>
<p>Největší pozornosti v ní se teď těšila stránka Podpisy mých</p>
<p>nejvěrnějších kamarádů.</p>
<p>Každou hodinu se Bedna k tomu bolestnému rozchodu blížila.</p>
<p>Nedalo se však nic dělat, čas nelze zastavit!</p>
<p>Hoši si povídali, čím kdo bude a kdo si už kde vyhlédl jaké</p>
<p>zaměstnání.</p>
<p>Fanek bude dál studovat.</p>
<p>Lubor později převezme koloniální obchod svého osamělého</p>
<p>strýce a půjde proto po prázdninách k němu do učení.</p>
<p>Řezina Lubora nejvíc překvapil. Také on půjde do učení. A kam?</p>
<p>Do místa, kde prožil mnoho pěkných chvilek a kam ho pořád</p>
<p>táhne neutuchající zájem: do Sekořova nakladatelství!</p>
<p>“Nikdy na tebe aspoň nebudu moct zapomenout!” pravil</p>
<p>Luborovi. “Po každé, když budu ráno a odpoledne otvírat tam ty dveře do krámu, vzpomenu si, jak jsme je tenkrát otvírali</p><empty-line /><p>spolu, ve strachu, co nám prodavači řeknou…</p>
<p>A když přijdu</p>
<p>tam dolů… víš… tam do toho skladiště starých trentovek a</p>
<p>reklam, bude mi tak, jako kdybys byl vedle mne a v duchu pořád</p>
<p>budu slyšet ty výkřiky: Zas jeden nový sešit Požáru lesní</p>
<p>farmy!”</p>
<p>“Duben” přichází…</p>
<p>Poslední den školy nadešel.</p>
<p>Lubor už byl od časného rána v podivném vzrušení a nemohl ani dospat. Vstával o mnoho dřív než kdykoli jindy.</p>
<p>Umyl se jako ve snách, trochu si zacvičil a začal si oblékat</p>
<p>nové nedělní šaty. Kolikrát se tak ráno oblékal na cestu do</p>
<p>školy! Od první třídy až do teď. Dnes je to naposledy!</p>
<p>V koutě u okna je jeho stolek. Nad ním visí ještě rozvrh</p>
<p>hodin, vlevo jsou srovnané všechny školní knihy a sešity.</p>
<p>Dole na trnoži leží aktovka. Už ji nebude potřebovat. Už ty</p>
<p>knihy a sešity nikdy nebude cpát do aktovky a nepoběží s nimi</p>
<p>do školy!</p>
<p>Lubor dělá všechno pomalu, aby to co nejdéle trvalo.</p>
<p>Uvědomuje si stále, že to dělá naposledy.</p>
<p>Tytéž pocity pak má, když už jde ulicemi ke škole. Potkává</p>
<p>mnohé hochy z Bedny, jdoucí stejným směrem.</p><empty-line /><p>Hoši kráčejí stejně rozechvěně jako Lubor.</p>
<p>Sváteční pocit,</p>
<p>způsobovaný jindy nedělním oblekem, dnes zvětšuje vědomí, že</p>
<p>je poslední den školy. Bílé ponožky se ostře odrážejí od opá-</p>
<p>lených nohou. Sváteční polobotky s ostrými neošlapanými</p>
<p>podpatky klapou po chodnících a školních chodbách.</p>
<p>V rukou prudkých chlapců se divně vyjímají kytice něžných,</p>
<p>květin, nesených učitelům a učitelkám.</p>
<p>Kovář vchází do Bedny. Luborovi se točí hlava podivným po-1</p>
<p>citem smutku i cizoty. Kovář mluví k hochům slova rozloučení’</p>
<p>a Lubor je slyší jen jako zdáli, nevnímá je skoro a přece</p>
<p>poslouchá napjatě.</p>
<p>Pak Kovář chce, aby hoši něco zazpívali.</p>
<p>Bedna začíná zpívat</p>
<p>tu písničku, kterou skoro každý zpíval tenkrát Písničkáři na</p>
<p>známku.</p>
<p>“Šli ženci do polí a sbírali úrodu, Bůh slunnou jim dal k tomu</p>
<p>pohodu. Vše jásalo a vzduch se chvěl, skřivan svou píseň k</p>
<p>nebi pěl.”</p>
<p>Luborovi je pořád víc a více smutno. Cítí, že za chvíli, za</p>
<p>docela maličkou chviličku, snad jen až dozpívají tu píseň,</p>
<p>přestane být hochem, protože odejde ze školy.</p>
<p>Už nebude</p>
<p>hochem. Už nebude hochem.1</p>
<p>A najednou se stává podivná věc: Luborovi je tolik líto</p>
<p>opustit celý ten dosavadní život. Najednou by do školy chodil</p>
<p>dál, pořád, snad až do smrti! S Kovářovou pomocí za několik</p>
<p>posledních měsíců zapomněl na všechny strasti v ní prožité.</p>
<p>Vždyť to všechno vlastně nic nebylo!</p>
<p>Najednou sám sobě tvrdí, že to nic nebylo!</p>
<p>Lubor je jako v polospánku. Do uší mu hučí poslední školní</p>
<p>píseň na rozloučenou. Oči má zalité slzami a v nich se leskne</p>
<p>sluneční záře, rozstříknuta po stěně.</p>
<p>Ještě jedna sloka. Poslední. Lubor by si přál, aby jich bylo</p><empty-line /><p>ještě několik! Ale není. Je to docela opravdu poslední sloka!</p>
<p>Hoši ji zpívají s podivným nadšením a jejich zpěv zní jako v</p>
<p>kostele.</p>
<p>Snad bude Kovář píseň opakovat! Ale ne, to není možné, to by</p>
<p>bylo přece směšné! Snad tedy jinak prodlouží tu poslední</p>
<p>chvíli jejich chlapectví, snad je nepošle hned po dozpívání z</p>
<p>Bedny, ze školy, navždy pryč!</p>
<p>Sluneční záře se zvolna šine po stěně. Když Lubor přimhouří</p>
<p>oči, v slzách se záře rozloží na tisíce svítivých jiskřiček.</p>
<p>Píseň dozněla. Kovář ještě pronáší několik slov: “Budte dobří</p>
<p>občané své vlasti, užijte v dobrém vše, co vám škola dala. A</p>
<p>na mne si někdy vzpomeňte! Odpouštím těm z vás, kteří mi</p>
<p>ublížili. I vy všichni mi zachovejte vzpomínku jen přátelskou.</p>
<p>Vy odejdete, já zůstanu. Ale nezapomenu na vás nikdy. A tím se</p>
<p>s vámi loučím!”</p>
<p>Kovář roztáhl zvolna ruce a opět je složil. Pak kolem něho</p>
<p>nastal shon.</p>
<p>Kvapné a vzrušené stisky rukou. Konec.</p>
<p>Konec.</p>
<p>Lubor by rád řekl Kovářovi něco velmi pěkného, vlídného,</p>
<p>děkovného. Ale nezmůže se na nic.</p>
<p>Hoši se trousí z Bedny.</p>
<p>Najednou si mají tolik co povídat, najednou se ptá jeden</p>
<p>druhého na adresu, kdy má čas a co bude dělat dnes odpoledne,</p>
<p>zítra, pozítří…</p>
<p>Za několik dnů se zapomene na vše.</p>
<p>Za několik dnů se adresy ztratí nebo zahodí.</p>
<p>Všechno přebolí!</p>
<p>Lubor, Řezina a Fanek vyšli ze školy současně.</p>
<p>Byli rádi, že mohou být ještě chvíli spolu,a přece nemluvili!</p>
<p>Cosi neviditelného jim svíralo hrdla. Jakási divná a dříve</p>
<p>nikdy nepoznaná lítost jim vstoupila do srdce.</p>
<p>Dole se ještě jednou obrátili do průjezdu budovy, kterým</p>
<p>tolik let procházeli, přes plot se ještě podívali na školní</p>
<p>zahradu, kterou už včera odevzdali do správy školníkovi, a pak</p>
<p>se dali ulicí.</p>
<p>Šli pomalu, aby byli spolu co nejdéle. Na rohu ulice se zase</p>
<p>ještě jednou ohlédli na školu, a když jim zmizela z očí, řekl</p>
<p>Lubor těžce: “Tak už je po všem! Už je konec!”</p>
<p>Řezina a Fanek mlčeli dál a Lubor se pak odvážil říct to, co</p>
<p>ho tížilo už několik dnů.</p>
<p>“Já nevím, jak bych vám to řekl…” začal -</p>
<p>“ale já si</p>
<p>připadám najednou tak nějak hrozně starý - už skoro jako</p>
<p>dospělý! Máte taky ten pocit?”</p>
<p>“Ano-já taky…” přiznal se Řezina. “Snad je to tím, že jsme</p>
<p>vyšli školu - a že ted* jdeme - jak se nám pořád říkalo - do</p>
<p>života. To je asi ono! Už nejsme chlapci, už jsme vlastně</p>
<p>součást světa dospělých.”</p>
<p>Jen Fanek, hezký ve své zamyšlené vážnosti, chlapecky</p>
<p>oblečený do kraťounkých bílých kalhot, pravil: “A to já zase ne! Já se starý ani trochu necítím. Jsem pořád klukem, jako</p>
<p>jsem byl dřív - a budu se snažit být jím pořád.</p>
<p>Lidská mysl</p>
<p>prý nestárne, nebo aspoň nemusí stárnout - to jen tělo podléhá</p>
<p>- ale ona může zůstat pořád veselá a mladá, když člověk chce.</p>
<p>A já chci, já chci,/á chci!!!”</p>
<p>Rozesmál se šťastně, rozběhl se několik kroků vpřed a zase se</p>
<p>vrátil. Byl obdivuhodný, milý a jeho náhlý nával veselí a</p>
<p>odvahy nakazil i Lubora a Řezinu.</p>
<p>Ano - je Duben - Duben našeho žití - kmitalo se Luborovi</p>
<p>horečně hlavou, - a Duben v lidském věku trvá dlouho - ano</p>
<p>-nám pořád teprve DUBEN PŘICHÁZÍ, jak to bylo tehdy pod</p>
<p>Fankovou fotografií. A na člověku samotném záleží, aby si</p>
<p>Duben - to jest CHLAPECTVÍ - aspoň pro svou duši dovedl</p>
<p>zachovat navždycky, když není možné udržet ho i tělu.</p>
<p>Luborovi je najednou do pláče i veselo zároveň, je šťastný tím svým objevem i rozhodnutím, že navždy zůstane hochem.</p>
<p>Zastavili se pak na malém náměstíčku, a byli už zase trochu</p>
<p>sklíčení. Tady se rozejdou, každý jinou ulicí, na jinou</p>
<p>stranu!</p>
<p>“Lubore,” pravil pohnutě Řezina, “několikrát jsi mě</p>
<p>zachránil, vrátil jsi mi sílu k životu a sebedůvěru. Ted,</p>
<p>když se blíží poslední chvíle našeho rozchodu z Bedny, děkuju</p>
<p>ti za všechno, jak nejlíp umím.”</p>
<p>“A já -” pravil zajíkavě Lubor, “- myslím, že jsem byl k tobě</p>
<p>víc špatný než dobrý, aspoň ze začátku.</p>
<p>Nezasloužím si od tebe</p>
<p>žádné díky. A všechno to dobré, co ve mně později vzklíčilo,</p>
<p>to vše vyvolal vlastně jen tady Fanek.</p>
<p>Tebe, Fanku, jsem měl tajně pořád jako svůj vzor, tobě jsem se</p>
<p>chtěl podobat v celém svém jednání. Tys mě vedl, aniž jsi to</p>
<p>snad věděl, ty jsi byl mým světlem v moři špatnosti, kterou mé</p>
<p>rozbolestněné oči všude viděly a která je mi tak odporná. A já</p>
<p>jsem kousek toho světýlka od tebe přenesl do svého srdce</p>
<p>- víš - a tam bude pořád a pořád - a bude se snažit zaplašit</p>
<p>každou špatnou myšlenku, která by ve mně kdy vznikla.”</p>
<p>Fanek trochu zčervenal, ale nemohl si při těch Luborových</p>
<p>slovech zacpat uši. Usmíval se jen a odpověděl: “Už dost,</p>
<p>Lubore, už vážné dost, nebo začnu být ještě sám na sebe</p>
<p>pyšný, ještě mě docela pokazíš! Škoda jen, že my tři jsme</p>
<p>spolu nekamarádili už mnohem dřív!”</p>
<p>Chvíli pak ještě stáli v bolestném mlčení, až potom Řezina</p>
<p>řekl: “Čím delší je loučení, tím víc bolí.</p>
<p>Ukončeme tedy,</p>
<p>hoši, tu bolest!”</p>
<p>Podal Luborovi statečně ruku, ale jeho hlas se přece jen</p>
<p>trochu zachvěl, když mu řekl: “Sbohem, Lubore!”</p>
<p>“Sbohem - Vojto - sbohem!” pravil Lubor a v očích se mu trochu</p><empty-line /><p>zamžilo.</p>
<p>Fanku - sbohem - Lubore - sbohem - Vojto -</p>
<p>sbohem…</p>
<p>Sbohem! Sbohem! Sbohem!</p>
<p>JAROSLAV FOGLAR</p>
<p>Když Duben přichází</p>
<p>Sebrané spisy svazek 3</p>
<p>Ilustrace na obálce a v textu Marko Čermák Ediční poznámku napsal Václav Nosek-Windy Vydalo Nakladatelství OLYMPIA, a. s., Klimentská 1, Praha 1, roku 2002</p>
<p>jako svou 3197. publikaci Páté vydání - dotisk, 208 stran Odpovědná redaktorka Slávka Poberová Technický redaktor Jan Zoul Vytiskly Těšínské papírny, s. r. o., Český Těšín</p>
<p>Tem. sk. 14/64</p>
<p>-012-2002</p>
<p>ISBN 80-7033-581-5</p><empty-line />
</section>
</body><binary id="_1.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEAYABgAAD/2wBDAAIBAQIBAQICAgICAgICAwUDAwMDAwYEBAMFBwY
HBwcGBwcICQsJCAgKCAcHCg0KCgsMDAwMBwkODw0MDgsMDAz/2wBDAQICAgMDAwYDAwYMCA
cIDAwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAwMDAz/w
AARCACeAGQDASIAAhEBAxEB/8QAHwAAAQUBAQEBAQEAAAAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL/8QA
tRAAAgEDAwIEAwUFBAQAAAF9AQIDAAQRBRIhMUEGE1FhByJxFDKBkaEII0KxwRVS0fAkM2J
yggkKFhcYGRolJicoKSo0NTY3ODk6Q0RFRkdISUpTVFVWV1hZWmNkZWZnaGlqc3R1dnd4eX
qDhIWGh4iJipKTlJWWl5iZmqKjpKWmp6ipqrKztLW2t7i5usLDxMXGx8jJytLT1NXW19jZ2
uHi4+Tl5ufo6erx8vP09fb3+Pn6/8QAHwEAAwEBAQEBAQEBAQAAAAAAAAECAwQFBgcICQoL
/8QAtREAAgECBAQDBAcFBAQAAQJ3AAECAxEEBSExBhJBUQdhcRMiMoEIFEKRobHBCSMzUvA
VYnLRChYkNOEl8RcYGRomJygpKjU2Nzg5OkNERUZHSElKU1RVVldYWVpjZGVmZ2hpanN0dX
Z3eHl6goOEhYaHiImKkpOUlZaXmJmaoqOkpaanqKmqsrO0tba3uLm6wsPExcbHyMnK0tPU1
dbX2Nna4uPk5ebn6Onq8vP09fb3+Pn6/9oADAMBAAIRAxEAPwD3D4v/ABOsfhj/AGf5/wBm
ubjVNQt7a3gnuPs3+j/af9Iuf+3b/j4rzP8A4bAvvtXhuCfwVc22oapcfZtQgnuPs39l/wC
k23/Tv/z7ahX0xo/hWe8uv9RVfxJo/i3wr8UfAelaVpX/ABJ9e+0XOsT/ANn/AGn7Lb/6N/
08W/2evtsTifYHwGG/fnzvZ/tgfY/hp/b8/gu2P+kaf/zHP9FtftFtc/6Ncf6P/wAhG2+z/
Z7i3/6ebaug8Y/taaBo/hL9xpX9t6ha65qGnahothcfabrS9P065uba41G4/wDAf/yZo8Yf
tOfEnR/BH/Il3P2i1/5f4PCeo/6V/wAS62ufs39n3Fx/z83Fxb/aP+narGsfHLx3/wAIPb3
2leBNb1LWLXxJqFtqFhB4b1H/AJB9vc3P/Hv/ANPNzbfZ683E52elhskxB1nwf+OUHxO1Tx
JBB4f/ANH8L3H2bz5/+fj7Tc/6N/5L29x/281zXhv/AIKN65/wgnizWL74e+G7bUPC+uW/h
zT9Fg8Sf6Tqmof8vFtb/wCj/wCkV67+zHo/iDxt4t8eQeOPCP8AYmn6XcfadDnn0+4tvtVv
9p1K2/5eLi4/597f/n3/AOPn/j2r8/vEHwy/4Su2+MnxQ8M+N7W3f4deO7zWtIgguLf7N9n
+0/8AHx/6T/Z/+vavyXO8Tl+PxH+7n7z4eZJ/vH1jEH6S2nhv/hI/gRb+MfGOjab4S8WXVv
8A8gmfWLf7N9o/5d7b7RXif7N+pX37Wnw08P8Aiax0q203+3vtFzb2H2j/AJd7e5+zV5zoX
7TfgH9qz9rjT9V+K39iR+D7rwR/xJ7fxDcfadMtdQ/0b7R/x8f6N9o/4+K8o+FWr3HwH/Zz
+Dfxb0PSzqf9hf2h4d8WW9j/AKT9qt7i4ufs/wBo/wA/8+1eJhvrFA9rEcOYfEYf/aT7E+P
H7Qnh/wCE39j6VfaNret/arf7Tbz+F7e31K2/69v+Pj/R69Z8H+NrHR9Kt/7D0q51K4urf/
wFr8q/HnwO8FfBnxJo/wAPdcnttE1j7Pb6940v7+4+03Wg/wCjfaf7O0//AD/z7V+nH7N97
/Y/wR8Nz6VY/wBm6fqmn29zp+i/8vVrb/ZqPq2HoYc8rO8t/wB3DxJ8Mf8AhYVjcf8ACR31
tbW91/ywnuK+X/EnhuDR/s/gTQ57nUv7U1C4udcv/wDqH/af/bn/AI97f/p2r6o0fR77WPt
E8/8Ao1v/AM956+R/GHxan+EvhK38/wD0nWNeuLi20+/+z/6Npen29z9m07/5I/7ebmvEzv
6xXw4cN/V6GIPl79rz/gnB8UPi98fte8S+AyLfRdYl+0SR/abf5Lg/6wfniiqX7XGu634z+
K6RaXY63BZaPp9vaRnzP9bvBud/4/aP0ordYzNUrfoj1vrGRH6nfAf9pzwJ+0J8PtP8TaVB
9mt/+Xiwt/8Al1uP+fatjxJ8Q/E3irVP+Kc8FW1zp/8Az8T3H2a1ta/G/wCD/wAWvHf/AAT
x+N3karB/o91b2/2iwguPtNrqlvX6ieA/iFP8WvCWn6r4cn03+x9U/wBJt57Cv1zE4n/mJw
x+Mf2b7DEf7SbH2zxPrFrbz654R+zXH/PCDXLe5/59v/uj/wABq7y98S33gnSreDw54K+0/
are4/1GoW9t/wAvP/Px/wCTFc/rF5o/hu1+3Tz6l9nrPvP23tK8N+HP3E9tc291/pNv59v/
AKT/AOk9c31bMK/+8nN9Zw//ADDHUaPrGq+Kr/UIL7Sv7N+y/wDUQ+0/av8AP/yNXy/8K/2
nPE/iS68Sf2H8Aba20/QdUuNO1z7B4kt/tX+j/wDTv9n/ANIr3zwf+05pXxOtP+JVBptzb/
8AHz/y8W1fN/7K37Wngr4S2vxovtV8T+G9N/tTx5qGvW8H2j7TdXVvcfZv+Pe3/wCXiub6t
jP+gc+tyT6v9XxGJPoD4b/8IX+058L/AA14g0Ox0TUtP1T/AEnT4L/T/wDj1uK8y/aYGm/D
39qT4SWN/oGt/wBj6pcW9t/ZMGuW9toY1D7T/wAfNxp/2f8A0i4/0ivmj9nyzg/Zv+IP7O+
q+MZ7nRP9H1j7R9vuP9Ftf9G/0f8A9KP/ACZrHvLzwX42tfAdjPffafBd18RNY/1+of8AMP
8AtNt/y8f9e32evNxPDeIr/wC8n3+W4bD4HEf7N/u5+mGsXmgeL7rUL6+0fRP+fm4v/wCz/
tNc/eavpVna6ffX3iC2/s+6/wBG0/8A0i3trWvgf4waxffDHwR4k8MeFZ7bUvgvpfjzT/s/
n3Fxc2v/AB7f6RbXH2f/AEn7N/n/AI+asePPh74E/wCEc8JwX3i3wLren6p8UNPudQgsLf7
NoWg29xbf8TG2t/8Ap2/4969LDcHYegfN4nLcRX/5iD9CPAfjbwj8QvDn26D7N4tuP+Pbz/
tH2m2tf/bavm/xh8JYNH0vWJ557m28WeKPEmof2fB9o+0/6P8A2j/6TfZrf/yZrpP2S9I0r
wT+1L8ePCPhz+zdN0/S7jR7m3sLD/l1/wBG/wBI/wDJmrF5o8/9qax4t8VQXOm3Gl3Fxp32
/wD5df7Pt9Ruf8/9u1tXicd5bh8Bl+HxOGPN4b/5GGIwx3Gj/Bjwn4W0+OyuPCdtrE0P3rv
7P/rTRXhPif4x+JPF+tTXnhu+0n+xydkH7uPoKK/HP9oP1r6thznf2/P2e9K+M3wb0/8AcW
1t4ktbj7Nb3/8Az6//ACRWP/wTH+Hvxb8EfC/WLHxHBc6J4btbj/iXwX//AB8/aP8Al4/7d
69E/ao8SQeCfhf4T/tWC5+0ap4kt7a38j/n4/0mvTPjZ4VsfEn7EfiiCeD7T/xTeoXPkf8A
Tx/x81+x+FP7/D/7Sfl3iZhv9ow5YvNHg1jS9Q/f/wBpaha2/wDpEE9x/wClFeZ2fx40r/h
CNQvtD8B6JbXGl/Z/tEGta5p2m/6P/wA/P/XvXi/g/wCGPgu8174V/wDCKz232fXvBeoXPj
yD+0PtNr9n+zf8vH/Pv/pNc/4k+Evgrw3/AME7NP8AGn+jf8J5qlx9m+3z6h/pP/Hzc/6N/
wCA1frX/cufN4bgXL/+gg+1NY8beGfBPiTT/D8+q6JomsXX/HvBPcW9tdXVeR/sx+NvD/ir
xH4gg1XSvBPhvWNL8WXGg6fBY2/2a6uvs/2avO7PxJ8JNY+KHxcg+JsFzqXiS68afadD/wB
HuPtOqaf/AMw62t/8/wDLzXF/FTwT4S/4Zz/aA8Xf8S3/AISy1+IlxbafP/zE/wDj5/0f7P
8A+TFdP1n/AJiTpw3B2H/2jDYnEH0R8SPiFB42+Mmn+A5/DHhvxJb2tx/xMPt+oad/ov8A3
D/+Pmuk1iz+G1ndXFj4j/4Qm2uLX7R9ogv/ALP/AMvFfKf7cnxO8P8Air4g+LNV0O+8N+G9
U0HxJb/2fBBp/wDxM9e+z23/ACEftH/Lvbf8+9aH7Tvir4SfEL9pG4vtVntrnwvpf9n69qF
9B/pOp+KLj7NbfZ7bT/8Ap2+zf5/496P7bD/UT/d/9oPrz4P3ljrHxC1j4e2PgvTbbwXoNv
8AZv8Aj407/wABv7P/AOfb/l4r2zRvhjoGj2tvYweH9EttPtf+PeCDT/8ARq8T/Yzs/D+j/
t1/tEaVpX2a2/0fw/c/YIP+va5+0f8AkzcV6Z8eP2v/AAx+z343/sfXLHW7m4utLt9R8+3+
z/Zv9I/6+Lj/AKd69rD4nD/V/wDaD83zvDYihiPq2GPRPDfgmx+1XE8EFtbXF1/x8XFfKf7
Quv2Pjbwd4nn8u2/4pfWNQtvsP2j/AI+rj+0bn/SP+3b/ANKf+vevb/2b/wBunwX8eda1jS
tDg1e2uNG/5/re3/0r/r3r5g8eaxqvxa8R6xBB/wAg/wD4SzWLbUJ/+fX/AImNz9nr8l8Z8
T/wn4c+28KsN/woYj6yZXwh+KU3hn4fadpul6UviCysI/JjvrXR7fypsen+kUVJpOmp8NbA
aPYiz1K2tZZglxdyfvZP3z9aK/AvrOHP38s/bLH9vb9n3w3r9j9p0S40vXP7Rt7ef/j1+0W
9fSGs/D6D4tfs+6h4Y/4SD+xP7e0+407z/wDj5+y/8u1fEf7Qfwx8W6N8JfhXP4H1T/hErj
QftFeH+D/i1/wkn7X1vP8AE2e50T/iYW9tqFh/y7Wv/gRX614Z/uMR/wBQ5+beIf7/AA//A
FEH6ufBP9mPw/8As9/CW30CCx0S5+y2/wBm1C/g0u3tv7U+z/8APxVjV/hh4fs9Lt7GDStN
/s//AJd4Ps/+jVsftI/FrSvh78EfGniaxnttS/svT7i58iC4t6k8H+KoPid8L9H8QeR9m/t
7T7fUfs//AF8V/Q+G+rn88Yn6x9Y+snnfxU8S+C/hjqmjz+I59EttQuri3treee3/ANKtbe
vZLL4S+EdY0v8A5BWialb3X+k/8e9v9luq+I/+CnHwNvvid438Jz2PibTdE/5driC/1D7Na
/8ALz9nua+7PgnpEGjfBHwvYwT3OpW9roen2/n/APP1/o1c31n/AGj6se3mWG9hl+HxIf8A
CsfDH+kf8SDTf+Jpb/2dcf6P/wAfVv8A8+1WPGGjwXnhy4+w6BpupahdW/8AqL//AEa1uv8
Ar4rc+x/5zWf48+IOlfDHwjcarqs/2a3tf/Jqg8T6ziDy/wDY/wDi1Y/tIfCXT/iF/wAIzp
vhvUNeuLj7RBBcfaf+Pe5ubb/j4+z/APTvXx3/AMFjPgz/AMLO+N3gOD7D/wAwO4+0T/2f9
p+y19Of8E39Hn+GP7LWj+EdVntv7Y0HUNQ+0Qf8+v2i5ubm3/8AJa4r4z/4LkfELX9H/ab8
N+H9K1XUra31TwX/AKRBBcf9PNz/APc9c2J/3c9LKP8AkYHF/wDBH/R7Gz/aC1iexvvtP/F
N3H/Lvb/8/NtXvH/CE32saX4ksdD/AOJJca94s1j+3L+C3/0q1t/tNzXh/wDwSL1j7Z+03q
EE/wDx8WvhO4/9Kbavoi8+IV98MdLuNKsfDH9t+JLrxZrH2ew+0fZvtX/Exuf9JuLj/r2r8
c8Vf+RPhz9R8PP+R5iCPwt8KvD/AMNtDh0e+123025tRh7e2j/dx/SivMvHHwn8E3urRXHx
X+JfjXR/E1xbpIlppcf+ixQEcbPbzPNor8G+sYz/AKCD9j/s0Z4w0e+/4Rzwn5Fjpum/2pb
3H+nwXH+k3Vx/08f6PXqnx3/Y/wDCP7TnhK3/AOEjsf7N8SaX/o1vPouof6Ta/wDyRb1872
ej/Y7W3n8K6VqWpXGg29xc6h4e1m3/ALN8TWv/AE8/Z/8Aj2uK+gPGPjbSviF8NNPvtDvtb
/s+61C3udPv5/tH2r/j2/6eK+ozL6xQxGHxOGObDfv8PiPrJ8J/8JV4m/ZL17xp4K8Y6V/x
MNU0/wDs77fPcXH/AD8/aftP/Txb/wCj1+vn7H//ABOf2UPh3PP9m+0f8I3b237i4+0/8e9
fN/xg0fwH+054j1DwX4qsf+Pq4/4kc/8AaFvc/av+ve4/5d7n/p3r5X8B/tUfEr9kvVLj4E
WN9bXPhPxR9ouPDd/f/wDHz9n/AOfm3+z3H/LzX7HwTxt7f/ef94Py7iTg72/+zYY7D/gqJ
8ZrH4tftI29jpX/ACD9Bt/7O/6+ri3ubmv07/Yb+IOlfE/9lTwHPpU//IL0e3024g/59bi3
tq/EzxJo8/8Ab1xB9utvtFrXrH7JX7aXif8AY5+Jenz6VPba3o91/o2uWH2j/j6t6+kw+de
0xH1g+k4k8PMP/Z/1bDf8w5+1FfB//Bfez1XQf2N9P1Wx1XUtNuLXXLe28i3uPs1t/pH/AC
8/+lH/AIE3NfbHwr+J+gfGb4e6f4m8OT/2lp+qW/2m3r5v/wCCxnhuDxt+wB4sgnsbm5uLX
7Pc2/kf6T/pFfWYn/dz8Bw2G9hiD4z/AOCA/irx3rH7Tfiz/hKtf1vUre18J/afIv8AULi5
/wBIuLm2qn/wXs8+z/bI8Fz2MH2m4/4Qu3trj/wY3NH/AAQr+IWlfs9+Ev2gPE3jGf7Nb6D
/AGPc/uPs/wBq/wCYl/o1v/1818v/ALeH/BSDxN8Zv2kbjxb/AGVompaf/Z/2bT4J7f7T9l
/6dv8AP/3NXi/Wf9nPb+rf8KB9Af8ABGf/AIk/7V+of9PXhu4tv/Jm2r688SWc9naeNPEHk
fZtQ/tDUP8AUf8ATvc/8u/2j/r3/wDAmvxn+G/7b3jz4S+N/wDhJ/Ct9babrFr/AMe/kW/2
m2r9RP2Uvj7ffHH9g/wv4t8R33/FSa9/aH2j7Bb/AGb/AEj+0bmvyrxVxP8Awh4fDn6R4d4
b2GeYjElj4VfArwp498JJrXiCPUNS1XU5XnnuIpL3yJCT/wAsv+mfp+NFb3wVsdM03wfJDD
4esrdFu5cJ9n6ciivw7/aD9a/2c8d+PHxm8MaP4t8F+H/iNBqX9oXXhu31G38YaL/o1za3H
/bv/wBu9eqeMPhj4t/4U34XsZ57bUtY0v8A5CE/2f8A5eP+nevM/jZZwaxaeA/+Eq0DRLn/
AIl+j21v/pH2n7V/5L19YeJPG+geFb/T7HVb7+zf7U+0fZ55/wDj2/8AAivbzLE+ww+H+rB
lv7/6x9ZPK/Adn/bHxu8aef8A6TcWtvb3PkT/APbt/wA+9fHfxg8Nz+Nv2pfhnPqulW1zcW
vgO3/0ee3/AOPr7P8Aaa/TSz+GNjea9b33kfZtQtbf7N58FfGfxg0fSvh78ZNQ8QeKp/8Ai
YXVvb6db+f/AMetr9otvtP/AMkV6XBuJ9vmB4nEmG9hhzQ/Zv8ADV9o+g/YfFX9m6lcf89/
s9dZ48+Hv/CVfEG3gg0rRNS8L/8ALxBcVzdn4qns/wCz54ILnUvtX/Hv5H/PvXSax8Qv7H+
wT2M9tbfari3+z+f/ANe32mv2PDYbEHxOJxJofAf9o/wz/wAE8fiX4svvFWla3/wi+vfZ7b
S4PD1v/o32j/l4+0W//gP/AKRXvH/BYDWP+EV/Yt/tWxg/tK3/ALQ/1E9v/ot1/o1z9nr84
/8AgpZ42/4WF8JfDc8H2n7Rdah/qJ7f/Sv+Pb/7nrc/4KWf8FIPEHxyutH8FaHB/wAetxb3
Oh2H2f8A6dvs32m4/wA/+3FfW4bE/wCz/Vz4DMst/wCFD6yfN/jDxhffDL7R4K0P7Tc+JPH
lxb/25YWH2j7L/o//AB7/APXxc/6R/wAfH/Lt/wCk/afCv/gn7qvhX4S+JINDsbnxJ4k17T
7i2uL/AP5dv+vavXP2D/gP4L0fS7jX/GM+k6l4kurf7TqF/ff6Na3Vx9puf/kf/wAma+gNY
/ac8I2d1b+H7G+03+z/ALP/AMsNQt69LDZb7f8A3k5sTmXsD8w9Y/4Jp/GLR7r/AJFj/l3/
AOg5p3/yRX6ef8E3/hjB/wAMR+C/DOq2P2bWNB/tD7RYf8vVr/xMbmuL8SfEKx8VXX/Eqn+
03Fr/AMfH+kVy/g/4hT+CfjJo+v6VPbW1xa/6NcWH/QUt/wDP2ivm/EPw7+v5H/s2IPS4O4
7+oZh/tJ9Uf8K08SWvyabefZ7Mf6tP9H4oqz8Q/jNpHhfxXc22qaqPMJ8yH/R/+WJ+5+gor
+Ofq2IP6i/2c+bvEn7SHgvxt4t+HcGlar/yC7e3tv3+n3FtX0h+2x4bns7Xw3PY/wCjW9r/
AGh9o/5ef+fb/j4r4b/4dj+J/G1r9u8HeNdE1L7V/pPka1p/2b/yY/0ivuSz+DPxD+IPwR+
Hdj4qvtE1vxZbaf8A8TC/nuPs3/Hx9m/8CK/bOJOG8PlP1c/LstzL6/8AWDn9H1jxB8PdB8
WTwX1zolxa65b3NvB9n+021rp9x/x721ed/taeFIPEfxa8B+RPbXNxda5p9t5/2j/l4t7b/
wC6K9U+Kuj+Jv7L8aTz6Vrdtb6pcW/2fyLf7T/o9v8A9e9ed/tIeR9l0eCfVdStri11C4uf
Pg/5dbi3/wD4ivEyTE4fAYj6ydOJw2Ix/wDsxn/Hj4Y32j2vhuCxn+zah/bn2a4/0j/p2rz
f4qXkH2XwvpX+k3OoaXcW9zcQf8/X/EuruLy80rxJaXFjBpX9pXFr/pNv59fNfiTxtquseL
bfz/7S+z/Z/s1xBPcf+29ff8G8Zf2t/wAw/wBXPN4k4N/sn/mIOX8YfFqfQfCWn32qz/234
s8Uf8i3YfZ/+QX/ANe//wAkUeA/2e/+FYeCLie+1XTbbxpqlv8A6Rf/AGf7TdV2H7K/w98I
/DHxv40vtV/tLW/Flrp/2nQ/7a/0m2tdP/6d6P2nPi1pX/CpdP1WCe2ufEl1/aFt58//AB9
fZ/tP+j19qfFnlf8AwiGq+FfG+of2V4m8df2fpf2f7RY2HiS5+1a9cfZv9Iuf+3b/AIl/+f
8Aj32PDnw9+P1ndW9jP4g1LW9PutQ/s7UJ/wCw/wC2/sv+f/4es/8AZX/ao8P/AA9/a50/x
dqulf8AEvutcuLbz/8Ap3uLb7N9p/z/AM+1foh8SPjN/wASvWP7cg+zf2DqFxbXF/4e8N6j
c/8APt9n/wBI+z/Zv/Sj7TTw2JxFA3/s3D18P9ZPiv48fAzxr+z38Ef+E1+3fafEml3FvbW
9hB4b07TdM+z3H/Xv/wDJNaH/AATH/Z7vvi18ePC994xn/wCfjUfIv7j7TdXX9nXP/wAk3F
v/ANO1falnrFj8Zvh9b/2rBpv2e6/495/+XW6t/wDn5/6d/wDr3r4M/Za8XeLvA3hj4yfG/
wAYa5Lbahpfhu48D6BPPcfZ/wDT7j/j3t7euLOsxxFTL8Rhgw2W5f8AWD6W+PX/AAUk+GXw
n+J+oeHdauNKv9a0oiC/a10aTVoo5h95BcfaPnxx+dFfmZ8MdcXxDoNxdXX2nzpLuXP+ke4
or89/4hnhux9J/r1iD9YPhv41vvBN1cfuLn7PXUfHi8+2fs3XF9/wk+paJp91/pPkT3H/AB
9W/wBp/wBItvs//Xt/y71y/iTxXB/y3vvs3/PxXz/4k+LV9o+qXEEF99mt9LuP9I/0j/p5+
01+jcSZJ/a31c+byTO/qH1g+3P2V7ODWPgP9h8K+Nba5uP7QuP9Av7f7TdaX/y7fZri3+0f
6PXyn/wUg8ST6P4t0/w/Y/2Jbaxpf/Ex8/8A49v9I+03Nt/27/8AHvXz/wDsx/ELxr8DdU0
fWPDn/EtuLXT/ALNcefW5Z3k97pfn30/2m4uv9JuPPr2+DfA/Ef2h9ZxP+7nzfEnjPh6GH+
rYY9c/Z6/ad8I/BnRrex8R6rrepahr1xcXNxf/APIStbW4/wCvi3rj9Z8SQeJP2grjVZ5/7
S0+61y4ubeef/n3+01xf7jWdGuLGf8A0m3uv+e//HtXon7PdnY+G9U8ief+0v8Al5t/+vf/
AO5q9viTgnD5F/uxzcN+JmI4o/2bElj9oTWLHwrr326D/j3uvDdxbfuK+O/jBZ6rZ6X588H
2a3+z/wDXzc/6RX0h+3j4qg/t7w35EH2b/iX3Ft+4rg/hX8Gb79pzVNQsYNZ03w3o9rb/AP
Ew8Q61cfZra1t6+RPpMUfN/hvwT/Y9rbzwT/abj/nhX3R8B7z/AIV78Jf+Lt6Brdz/AGXqH
9naH4h8PXFxqVr9o/6B1xb/AP3N9mo8N2fwk+A/gi4g8AT23i3UNU/0bUPGE/8ApN1df9e/
/PvbVofGD9rSf9kv9nPwnYwWNtc3HjLXP7R1CD/qD2/2b/Sf/uiur6qc2GzLEUD6Y+A+sar
420u4+IXjHStS8JeE9L0+4udPsNat/wDiZ3Vx/wBBG4/7dq+d/wBpz4S6N8QvBFxpWqwf2l
p+vXGsfZ7/AP5etL1C31H7NcfZ/wDyXr2j4wf8FUPhJZ/s5+LJ4PHfhvxtqn9n/wDErt4P+
Y9/18W//Lv/ANPH/gRX57+G/wBunVfiF8T7eDVb7Urbwvpen29tp8Fx/wClNx/083P2i4uP
+vmubDf9RJ6Wd4nD/V8P9WPVvA/7Fvwf/wCEbt/7T0z4q2N5j54tD1C3+wr/ALn+j0VS8M/
D+68IaPFZ+GXttS0YfPBcfYPtPmA99/fpRXpnzh9J+PPCv/CE+Lbix/0m50u1/wCW89eR/t
IaPPrHwb0fX7Gx1LUri1+0f6jT/tN1/o9zc/8AHx9n/wCvivZPjxo/iCz8R3Hn6VpttcXX/
LhBqH2m2tf+3i4/4+K8j+KnxCn0f4Naf4Kgvrb+2PiXqFxoNvP/AM+v/Ht/8kUsT9Y+sYfE
4Y6P9nr4fEfWTxf9nvWf+FzeI9Q/ceJNb0/Qbf8A0iCw/wCfj/p4uP8Aj5+zV2mu6RP4Tm1
DSp/9GuP7cuP3H/Prcf5+z11n/BHOz/4RX4g/Ez9xc3P/AB721vP/ANO/+k1wnx9+LNjrH7
RXiWGCO3tp/wDhJNQuPI/55fZ/tNvcf+29fbcE5lmFfMPrOZHwPGuW5f8A2P8AV8NhytFqc
HgO/wBHu9ZntrbT7+8/s79/cVXs/jxY2fxk8JzwT/ZvtVxcaD5E/wDn/p3t6+d/2m/G3/CY
aD+4vrm5uPtFv/y7/Zvsv+f/AJJqx4x+IM/xB8EaPqulf2b9otLe3uPP/wCfW4/0b/wHrm4
xzv2+IxAuEsk9hh8OeyftgeKp9Y+IGjzz/wCk2+l6fcf+lNc/+2B8Zv8AhWP7GXw7+Hulf8
S3UPFFxceMNcng/wCXq3+0/ZtO/wDJa3/8lraq/jD/AISf9pzVfh3P4c0rUra38ZW/2bT5/
s/+i3Wofafs1xbf+S9dp+2Z8Tb7xv8AEG4+G3/CMa3qXhPwP9n07T7CDwncXN19nt7b/l3u
P+Xeviz7/Enzn8E/i1ff8JHo8E89tc2+qXFxbahBP/x63X+f/bmtz9pzxt4nvPi1/wAJB4j
8Qf8ACSah9nt7j9//AKNa/Z/tNzbfZrf/AJ97ej4V/sQ/FTWPijb+GPDnhy5l1j/kPfYb64
t/7T0u3t/+fj/n3r9EPhv/AMEefCPjb+z9V+Js9z4k1C1t/s32CC4+zaZ/8k3FeX9Z9gell
uSYjH/7sfkP/wAiTqlx5E9tc6f/ANN/+XqvVPDfwl/4Sq11iDw59p8SXGl6fb6dbwWFv9pu
bq4uLn/n3t/+3iv2Y+HH7Pfws/Z70zUDY+EvDfhuDS/9HuPI0+3ubr7P/wClNZ/7Qn7QkHw
9+H1xPB4t034XaP8AaLf/AE+fwXca3/4EfZ/9Gt6PrJ6X+rf/AFEHyH4q1y58IW+jJqf9t6
deX+lwXsln/Z9x/onmAny/wx+tFbnx0/4KP+J/DOp+Hrfw/beCtYt20CzkuLvSbPUfsktwV
bzNn7vpkCivUPE+rYc+oPiprF98QrXULG+0r7NqGg659m/4+P8Al3uLb7TXyf8A8IVfeNv2
0/h3pVjB/wAgHXP7RuP+nW3/ANGuf/bevqD9o7x7B4Y/aI13TYoLk3GsafbebP5n/PC5usf
+jz+VcH/wmuq3eu3Gp2V0dMn1SLyLfyOPswr0MSeced/8E67Of4G/tGfETwx4jgubbUNUuP
s2n/6P/wAfX2f7TXJ/tOfsx/8AC2tV1jx5PP8A8I3cf25cW32ewt/+fe5+zfaf/uj7NX0p4
J8BajpvhlIrS/tSmsWf9rSedBn/AEb/AEn/AEf6V87/ALZnxy8Y/BP423+iJPZan4a8caL9
ssrGeSTGmXf/AD1HrXxnFVbH0sv/AOE92PqeFaGAq4j6vmCPn+8/ZM/tjU/PvptaudP0v/j
3g+0W/wBm/wCvn/SLe3r6Q+DH/BO3wD8dv2KNP0rwxa6da/Ejwv8AaP8AS5/+PbVP9I+0W/
2j/R68g8AfGq1/aH1z+y/s9tby2svn29rNpe4Rf9vIuMf+S9er/Af4naj8E/ir4c1Kxf7Vb
6nLBY6jBPz9pSe55r5zh7iHHxzD/hQdz6PPOFsBPL/9nMj9kbwj41/ZH+DnjCTxXBcaJrl1
r/8AZPhvw9fT/aP+Jh9m/wBIuf8AyYt/+3b7T9n/AOPin+PPi1qvjbwlp+lX2q/8S/S7f7N
ceRb/AGb7Vcf8/P2e3r0/9uTxYPiH8SIpvJFudHv7iCLHp/Z+nT/zevHdS0tJbXyLQrbXn/
PfYK/TcTiT8yw2GMr9gL9tLwj8B/jd8VIPGM9tbahr32f7PPP/AMe3+j//AMR/5LVn/tsf8
FRPiF8QvCWj+IPAHibUvCXhv+0Li2t/I/0b7VXgf7Svw9S4+JVtq179mNl4p04Xz2tvH5Yj
eAeQP0rgPGnxGv8Axn4Dl8OXMNgbPT1t/ENp+4H7qLn/AEf6fvz+Veb9WPb/ALXxFDD/AFc
1/An7e3xQ8E/EHT/Fv/Ca+JNS1i1uPtNx9v1C4uba6/6dq6TwH/wUg8XfCX4oeJL7Q7HTf+
Eb8UXH2nUPC9//AKTpleQfE7w/BpsOm3yD/Rr235g9Kxvsg+0+TxikcP1nEH2F+zZ8VdO8V
fD+e5+x6LpmdQnP2O2/1drvIl2D6eZRXzboKtZ6XHGtxcYHvRXX9ZOM/9k=
</binary><binary id="_0.jpg" content-type="image/jpeg">/9j/4AAQSkZJRgABAQEASABIAAD/2wBDAAYEBAQFBAYFBQYJBgUGCQsIBgYICwwKCgsKCgw
QDAwMDAwMEAwODxAPDgwTExQUExMcGxsbHCAgICAgICAgICD/2wBDAQcHBw0MDRgQEBgaFR
EVGiAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICAgICD/w
AARCAImAWMDAREAAhEBAxEB/8QAHAAAAQUBAQEAAAAAAAAAAAAABgIDBAUHAQgA/8QAWhAA
AQMCBAMGAwQGBQYKBwgDAQIDBAURAAYSIRMxQQcUIjJRYSNxgRVCUpEkM2KhscEWQ3KC0SU
0U2OSsggXJnODorPS4fA1NkRUdJPCGGV1lKO0w/FkhNP/xAAcAQABBQEBAQAAAAAAAAAAAA
ACAAEDBAUGBwj/xABIEQABAwIEAgYHBQUHAwUAAwABAAIDBBEFEiExQVEGEyIyYXEUgZGhs
cHwIzNCctEHFVJi4SQ0Q3OCsvElU8IWNWOSooPS4v/aAAwDAQACEQMRAD8AN2yWxa23piVc
nqE+ouKXe10+mHAUl062388EhYNVJSoITY4EhWbpgs3IUOuCUGVfcJesG3LDp7Jam974ZPZ
JVHKj5dQ98JNlT4Qb7flgSrGVfaF6trHpfDJZV1SQRpPk6jDJy1fITpQALelsGmDUvhA3sk
Anze+BSypHBacTZwXAxXezgVI03UWYylpPEQq4R5wfT/wxXfE0BFnsmVOqUBbYdMZdTHdX6
eVWEBLyGQFdd8crUZS9dFSk5dUuU6pICOd9zgI47m43SqX2FkwHC4rSkXUeQxoh7YmrPDS8
2CebZe6D6nFX94R3VhtG9KLL/wAvbDGtUgoyutRVlXiV4emnED653BSCi5qWxDbSrXuv0Bx
GKhzkXozR4qWp0ITcnxncDFuGIu8VDLIGqG6XnN27m3PbfGoyTJpayzX9rW91DWp03BxpRW
ss+RRLkHVt4TcYuB9lVeFLjVGOqQ2pfhCTuf54Gsd10ZbtolTuDXgolUlS2ypO+10qHyxxG
Sx1XUCS40VPHsUg/wA8dpE5vBYacVp5fnickEJkzZIPPFAWumsvuIkLCUjUr0GI6mtZENVP
HC52yZMlR/ZV93/xOMaSre49nQK02mA33X11kbnxYiLS/Um6lAAXWSpKwoE3GIXQ5SjzK2i
uulYdcUTblfEM8pd4lSQxceCnty/GlXNSTtgWPc3bdTFgKcXNfWu5PLkOX5Yn9Ie7c6hQll
kD1PjR85zEWtGqUZuY0q97vtEMvfLw8M4gxciSNj/xDQ/L5qag7Li3gdV1ZXf+eOfBWus47
SKlFRmPLzTrgcTC7zUHY2pOkqZbu1r6glWwx1eBQuMEpA72Vt/M6rKxF46xg5XNkT0KPIi0
xkPWMhxIckW2GtQubDGNiErZJTl7o0Cv0zMrNdyrHUcU1Ms2zD2Ofa9bmVNqcthEtwu8IW2
UfN+arnHX0XSnqYmx27ossebDGvcXc1qPD/8A7x6CuHLbpwNo125DCT5QpIZsFHEiQYAkEq
/xwrJly2GSCVpNr3vhJ0obHCQ2TiEjc4ZWWtsvnNXX6YFJxTQUT1v6nBWUeddTyO3zwrJZk
vSrDpXXSOmGTFycS2m242OFZR9ZZNPxkLStHRQsfliCSNS9ZdV62FsOaTctDdLv+OMyenPq
VmGW26tmjqaChunrbHDVEeR55rqKWTM3RRXkOcTUsW1bAfLF+hLdlXqib3KSiOErCxsed8W
ZKNrhY8VDHPlNxwVg0/8AiTpT+LGTNhZaLg3WkyvBOuilFvkbD2xRaLK7mXQlA9BiYNCEvK
UpKuSbA+uEIwo3Fx2UQxnwNSiDi+ytANrKg6lduovelJUeHzOxVjSa3N3lTdpso5KlH1xeb
IAqro0y4knkeeJBLdQuiKb0WSRg8yj6vRToNXkRUcPzI53xTqqNs3gpYZHR7Lr1TZU6Xd06
+Y9xgaWmMem6J8lzdLEnWklKVH5A4mNQG76JwCVIbjLVZTxsD9zl9CcYNTXOO2i04aQcU26
40hS0xxudiom/0F8QRsfJYvUhysuGpnfoMWyxRXS0h0jcAHniRrNUJcpURsqd3Ty3xVq2WG
nFSwalTUhQ574zcmVXbpwL9dhibdJOhSCPwgYEMKB7gEIZ3dSzNo03iaRGkKbfH+rkJLe/9
8pP0xYkoXGN2m7fYRr+qqsrWtePNQMw1yn0elu1CWrwI8LTY8zjivI2n3UcYdFSOmkyAan3
cyfJbc1Q1jM3BZ1QcpGVmFupVVoLqxdcmVk6gtDTt9MeILctI8R+mOsrMS6qAxxaMsGs5n+
J/wAllU8GeXM7vbnw5BaLqJxxy3U24tttSUOLShTh0tpKgCojeyfU29MGGk+pASs8zHGzya
3LMSqz2oxX8FuPHCmgmwsEnX+eOmpJKLqhmY3N+b+iyZetzFawrTj0dcSlJRc4JIBSlXP+G
HRFM6fp6YdR2Sktn0uBvfCSCXubdb4ayexXQkhJ1J0/PDKVjVxSlAApvgUzn2SNLi+e3zwY
ChLiU8iOonlfCTp0RyOeEjFl3uxPrhXQ5guiOd+nzwyRKSWze3PDqJfaNJwk6VpQrmMROBU
7UyqKgXUyS2r1Ty+o64p1FAybvtv48VNHUFh7JspEXSnwy0h5J6p8Kv54zo8AYw3BcrL8Sc
/cBdU1TEu+Z1LdrpKt7eoPPFaqop/w2IUsdTFxupraaUkfDIUofePP9+Mqajm4q3DUsvonN
bBvc4znwEcFpslXxbBPT54hyKUPX3d+uByIusXCAhNzv7YkZFcoXy2CgrjpdWr9H8Vr35Y0
GuyDvrOdqdkz3FCVfEQUj2xaMzS3su18VGAeN0pFLjPA8JxQI5jFc1j2GzrFGIA4aKHLp7s
Y+LxJ9f8AHGnT1Ik23VSSO26iEHlpxaaoSAno7CXnUoWABirVyOY24U0LA42KuUlCUBCPCB
sANhjlpJrnXUrajisNE1J18Lzb8r4UDA94uimOVqjoa35csbQACzC5OJSlN8ATrohJT7Md1
WlaUjTfAVEo7vFFGw78FasxFLOoJHoTy29MUGsceOiu5gEt6MEjw6dHU4MUznaBMZQ3Uqsl
raSQEqC/7P8APGnFg7udvUqTsTbwCgvuvnwtXT+84048MYzjcqvJWF3kqup0EVGG9ClqUlq
Qmylp8wPNKr+qTuMXmwDjqFSkl5LKs2VqouKZjyYZltZelpZeBHD71UtGmMSk8mtRvfrjEh
w5sEj7OyvkHsZftHzt7FpMq3PY24u1p9/BHNDpH2bTksr8Upwl+a8ea5Dp1OLP97HH1tV1s
lx3Ro0cmjZdLTRZG67nU+anaQOtsVFYQdSnnMx5mNbGn7FpXEjUwKRcvPHZ2Qk9ALWTjfqG
ilpuq/xZbF3gODVmxnrZc34G6DxPNFt/n+WMCyu2VipH1x7gvNrJ1snULcuowSQGqknb/wA
cJTLmsYdJZT2vzpTWbsnsx33Gm3XRxUNrUkK/SGxuBa+A4p1fdsGZJUCgopVMURV60+mJG4
ZKVhGoa1C24uSE398IpgVSdmM2q0bN9dyXWJrkx9rTIhvOqUvVpA1aSskgKQoKt7YQScdFT
5wncftcepdSzDJolF7ugqeZfU0lKgwFJH4RqV7YSQGiuuyiRW1Z5q8GFVpFeygwghFSklS0
cbwlAQtX3t1A6diN8OEMnvTFNfzB2mZurLIrMujZfpB0MswVaFrusoSVHa5OgqJPyw1rpXy
qy7PswV6idolQyBWKi7VIyEF2nzJBJdTZAdsSbmykK5X2I2wgmcLi6G6pmubV+0OsUnNWZZ
uVYENS0UtqNqbRdKrIKyPxI8Wo8/UYSMNsNEfZUezZFyLV36tWI1XLLD66ZU4j3GVpS0o2W
5ZPiSoAjrhDZQnUqP2HVurVrKL8yrTHZskTFtpdeVqVoDaDp+VycONk791Z9q2bjljKEmVH
VpqcoiJTbeYOr++B+wm5+dsMUmMuULdmGZc2N5tqeU83S1yKilhuRFLltvCFLSDYX8Cwfoc
OjcOKfezNmOjdtLNFqE5x7L9YRqgML06UKdT4dJtfwuoKefXA3ScAQpNVzRXql2swcsUaYp
im01nvFa0BB1/fKCVBVtihH1OBeUDRYXWgjlqI54p3upIwVlvajW8+0aqd6pbj8bL6GEFyS
y004hLqlkK4pWFKH3bdMRPYbaAFbuERUj5MtQ57AbWLQDr4oQT2hdoPEbbarL7rzq0ttNIZ
YUpS1myUpGjmTjKa4PNso969BxDonR0cRlkllyjkGnf1LYaCvtHPZlPVNbcGb/0j7ODoZS9
bbhagn4eq17X+uM57YuvG2TiuIeR2sl8t9L728Qsml9ofafEkvQplamRpcY6H47rTCVpNr+
L4fob3xZfBGPwjXzXdYZ0eoayPPFLKbaG+UEHx0VvlHM3bNWp8NVNkzahDL7aXZC47XdeHr
HE1OFCQQE38pwXo8Y7wDfXqsDFYMOiaRBLJJKPAFvrNh7l6QVDZsRewvsRjLNK3isVRJjYY
hSHYzPGebaWppvqtYSSlO3qdsIQN9Sk4LzLX+0PtDnPLi1KZIpaxbjU9hruRTqFwDsHTseq
sahjazZo8Duu3wLo7RVLM/WOlP4gOyAeXP3rTOzN15/s+pAecUtXxzqWoqUfjrtdRuca/VN
svNa8ZJ3tb3WvcB5XRAtvT8sD1SpFxXUJJtp8JxXmiBbrsijlsrWG1JWPKSDt0545yqp4xs
tWGocUNHtNyI9UpVIkTzCkRnlRy7KbLbKnGzpNnNwPF+K2HbRSt7QF+Ksva4x5yDkOma2lx
4q5m1Cg06KmRMqkNiMsXS84+hIUP2d/F9MHG5zjsVRc2yj5azFlLMEmVGpU3vb8RKVvAIcQ
NKzZKk6wnULjEkwkbwsFMILd64JF9dNOaJlrjMI0qskDp1wEVK56UkrWKOqqoGzSeXLoMas
eHAbqi+v5KGuU+6fG5t6f+GNBkTWbKi57nbqMsC/ueWJrprJTYd5gE4YyNG5CIMcdhdPiFM
et9wHnitLXxN8VKMOmf4IP7QaADVssKcIcS5PWXz693jLcbTb0ChjJr8SY6CQtFnBtr8dSA
rdFQujlAdrc/BTNx88cAuvQR2mZhfjQmcv0+5q9aIYSpP9U0s6Sr5r3SPqemOiwCiD3Gd/3
cWvmeXq3WdiNRYZB3nK+y/RmKJRYlMauRGRYkm/i5q5++M2uqjUTOkPFWaeHq2BvJT+Kn3x
UsrGVWJx7ivMd043sBhKe1gnz/ABwlHdD+dafmWdRVNZdnGBVELDjblwkLSLhTZUQq173+m
EWogUCJyj2hZnzJQpmZYjNOjUQI4khDiVrkFCgskBKlbrKR6AYYBErGtZCr+ae0N2pVRb1M
o0BrRSZEV1HGKknzAeIo1ElR+mFZNfSyhVTs1zJRc2UbMFBfl1xxlz9PMx5vihseHSFK03B
bURhAJs3NWLmQqnM7Y1VydTUScuqa0cR7hrQVCNpTdoknz+2EEBdpZPZLydXcvdqdYkx4PA
yvOS53daFI4QN0uI+GDcWOpI2wwSJBChxaBnHIObavPodFVX6HWDq4TTml5pWorAPPylZHI
gjDorgq0yDk3M7+dahnvNMRMGVJSW4VOSoLU2lQCSVWvayE6R13J2wrJ8w2UKsv57YqdSiZ
pyijONLXf7JkRmWhoTc6QpQSVjYi/Ii22B1CXZJ5JHZxkbMtCyLmVE9gsyqsy73KkpOtaDw
VpF7EjUsqAtz23wNx60zt1W9ndT7QMm0BVJXkadMJfW+XUq4fnSkadOlX4fXBpyNd1Lzbl/
N+eM905BYkUOlUmOl9mc81xECXZLitKVWSshdkf3b4ZqfNYKDmnJmf6Hm+iZtblv5plNOhM
pbMYNuJZRzSpLZNwpC1C+HSa8K/7acvVCdGo9dosZyTUqPKQtLbaSpwsrIV5Rv4VpH5nEWf
VE1K7JaFUmk1fMlbjrj1iuy1uKadSUrQylVwLHcXUT9AMRPPBFa60bi326YhUgshTtTUP+L
+te7SAPq8jAEq1RtvMz8w+KxnLAvmyhf/AIjGP5Lv/LGPTi5PkV7T02NsPd+dvxW/Z07QI2
WKOZjjYdmvXbp8O9i677/sI5qOB9DHqC8mpo5J5BHGLvdsPrgseyNlWbnjMUmq1txb1NS9x
aq/yMp/b9Hb9EAW1W5DbFkCwzbfwjl4rosWrm0UPoFO67v8V44n+EeHP2c16Vpi2wylphoM
sMpCGmkp0oSkcgkDYADGVI1rDvclc/ASfJS1r6euIHvVoBVsuv0OC5wZVRisPf6Fx9tKv9l
SgcHFA6Q+ChmnazzXnfthlplZ/kvJUFJMaLpUDcEaDjSljyNaF337P3Zo5T/OPgtQ7IqWt3
s/oqvK2W3Cbc93l4lqq4R6DfRee1FOZJ5DsM7viUassUgvrjIW25JZGp1kLClpB5FSQbjGS
6tm52unFLFtupvdobSSvSlKU7km1gB1JOKnXvPEqTqmDgE22/HfaDkRxD0Y7amilSPoU3GC
DOe6AvHBZ/2mdnFMzI0ufTymNX0C3Ft8KQEjZt8Dr0C+Y63GNikifazu7w5hS0GOvoZM0eo
Peae67+visiy92V5mqFQWy7BVRo7K9EqY834r9UsJ/rP7XlxdEB/Gbhbtb0oo425qKBrZ3b
uc0dny5ny0W1Zby/Tss08xKWxwddu8SVbvvKH3nHOZ9hyHTBPjad+C4qWrle4ve4lztyd1Y
qJ0Fajz5X64m6qwVJ0l0qOh982Qm/oemIZJ2R7lPGwu2F08ISyrTq36gf49MA+rjazMePBW
o6RzjZTWKfHaA21nqo4wJcRkd4Ba8WHRt31KkcRttPMAegxVje522qtnK1N99Ty/jibqXHd
RunCEc/znXWaPBji0x+pMqYe58NLKVLdP1a1J+uIHQtY2RztW5D/T3qPrC57bb3/5SJb0WM
y/IfVw2GElx1R6JSLnHMRxucQ0akrae8DXgFnOR4MvMVbmZ1qSNLT54dHjE+RtF06rcrgbf
O+OpxaVtLC2kj3GrzzJ4LKomGaQzO24I8Wi/uR1xzIctkJrhr9BgsydWykjc9Byx7aSvNGN
XGDc2wSclTSAD7jrgkCSkYSYJaQeZ69MMnuuXwkN0+2BzOEgcbJ87dPnhJgLr5KrmyfEr0A
uf3YG6PIE5wpO+lhfz2wwceKZ0BS+FL/0Zuf2hhjIl1Dk07xRssWv0/8AHFZ0hKnZCmdW+x
xEpTGvgtXXf2xIJCobJKnUX3viSOWyFzSU2p8/dT8r4J0qEQnikWkOrOhtR+mKrngKdoTqa
fUV/wBSd/WwxUkr4m7uVltPIfwlPCkS7XWpKfXFU4ozgCVYbRv42CFu12Gy12c1VRc1OfAF
v/8AYRiJlXK5/ds3X4LRoKZomj11zt/3BYhQajApuZKRUKgVJhRJiHnygalaUXNgBzJO2Ap
73Nt7L1Ppw29Dl5yNX2YczTMx1x2ozSEO6dMaGDcR49/Cge55qPU4OZxI07vxUPRXCIqIkP
INU5tyOLG8v1/Raz2CZniqpUnLchIS9T1F+Ku3mjvqub/2HCQT7jFaqgfIOsGttwuMx2hbR
Vbmfgf2mnz4eorYADe2MppCorGe2TtPmR5j+W6LILHdxarT2j8TUR+oaI3TZPnI36DrjRgh
2duTstvA8IbU5pJTlp49/Hja/IcfYqmgf8H6oVGltzqrUE01+SA4iGGA+tKVC446lKT4/UD
l64mfVNaeJPnb2JSY6b2p4omQjYFlyfPz+igGuZcl5crUujzEpEiMoXW3fQtBF21ovyCknl
0w8j8wBvcLtejFRBNE50cYidm7YG17bjzC0l+j5tl9i+Wzl5bpaYaefqrLLvBcW14yLWKSu
xv4QcJ8retIOh0AXm0D4GVJdO0vizOuB578NByQh2U1xFFz1TZF9MaoEwZKh1TItw1H5OhO
BlaXtLTw19i7DpRhcLKVk0DWtaw8Bu139bLW+3NFTcyP+iFXd25KFVFtHMsWUPFb7gWUlWK
9Ew6nwXG4VLT+lx9fbqr8dr8L+F1mPZZXZdFlVx5t1SKfHpb0ySyPJxWiAyq3IKJJGNOnGb
U8FsdPqSKN8XVANe+97aX2shihUau1mb3OkJeek24khQdUy2jVzW6u9hc8upw7C95vezVdx
WnwjDYmNmhEkxaNATc8yTfRO16l1ugVX7OmVDjSEthx7u0mQrhFXlQoq0+Ijfbpg5iWfi18
lB0dgosRkcPQ2sjaO9mcdeARf2Pxa1IrEmcZD5pbDSmHeI4taXHl2UEpCiRdAFyfe2JKcki
71h9M4KGCVsNM0Ne3v2v6h5rZ4LDcl4lzdDafJ0OIcRqnMZpuVzFFTiR+uyt7toa4aRoTy0
p2xyzpDe+5XQMpwBYaBMqW00jYBKfQYidLc6m5UoYGBQXZLiupA9sWMqrF5KTrPXf1xfpor
MAGyrSyapKlAc8WbWUedDk2Ow/m5uSq6lsU8oa/Z4j3iPzITjCxiYiHKPxPufUFdw9oc8nk
EIdo05ys1uDkanc31Jk1t1PJuMnxJQSOqvMfphYOzqInVknDRniVJWOzvELeO6KYkSLFjNx
ozaWo7KQhptPIJGOflldI4udqStGJgaLDglL9cAFOhqfn3KEKY7EkzkpkMq0OpCVGyh7jGv
Hg9S9uYN0PiFWNXGOKJqTVYlWprc2IbtO/dOykKHmQsdFJOxGPWlwYB9alxtlnBhAQpqh1w
SjKUg4ZNdd0knDpk+hnkcEoTe6XskemAcbKVjbrHu02qS2+1GlUp7MUmiUWXGZVOkMultDQ
UXLr9L7AXOKrpNyrrGbIzotSoWVcnZjzBTM2SM5twmkaUvuBaGXtw2nw8tZWNXsMZpqpS4N
2urop2DW97IYyvlnP2bMqOZvkZznxKtI4ztOgsKKGNLJIAKUqTYKKTbSNvfDz1Fn5bX5lKO
G4vdXeQe1uTU+zep16tDj1DL4WmUsAJMjw6mSQNgo30kj54tNjyHwKrl+ZDNEi52zjlh7N1
Vzk/Ry+44KTDYKWIqS2SkBV1J8ygQOvXErrDTdBdXMOqZwjdnNafrM2O/VoTDxj1CC8h02D
d0lam7JDiT+eA4pX0UzsirVWqmSWJlSkuTZi5D6OO6bq0pVZI+mFJohTvavXZuXcrhURwt1
2qvJiU1tFi4CSCpfXkNh7nFWKpDn2Gw3KnMRAuo3ZHmavor1eypmuT3msU5QcZdc03KB4XE
pIAuPElQ+eKtY9z2h0dyCrVM1oJDraKtzJmnOk3tekZWpeZVUOnCMh5Ki004hJDIWR4wDdZ
P4sDHTBsOdze15pSTduzTorXs4zTnV/tArOVKtU016BBbKxVGm0ICVp06RqbFvFqIKSeYxQ
rGsbCJGizipoS5z8pNwtW7k2dyncepxjmqeeKu9S3kgXttYZa7Op6rALLsZP5yEYt0M7zJa
+lj8FaooG+kRaf4jfiF59iwJlSnRadAbDs6Y6GoqVctR+8fZIuTjRgFzqbN4+S9W6RYi2kp
utLc779kfzcD6lq+buyiHTez1LdNb41XpJM56UR8WTtaSDbe2gXQnppxptLZWkNFhwXj1Di
k1PWipeczr9rxB3/osyy3mFVCrcKuNeJtg2kpH34ruzo/2fEPcYo0z8rsp46L03pdhwrKLr
Wauj7Y8W8fdr6l6tRVYpgJltq1tlvjJKeSkadQI9iMZf7vkzkW05rzD0pmW5XlWh/wCWM0U
5cxWr7SqTLklSuvGkBar/AJ2xfdo424A+4L0iePqMBsPxMaT/AKyCfivXDibXJxgLgQV5t7
ajftInf/DxP+zxrxfdN9a73oQOzL+dvwWs9mczg9nWXUAAkxBdJ5brV/HEslFneSV5rU1OV
7gP4nfErAs3UdyjZjqdNa+GI7xXDUOja/iMkf2b2+mJpOy8H68V6b0clGIYUYXbgFh/8fl7
Fq+cc8pldljVTQf0uuspiJR1S44CmTf+wErxNYN8gvLqHDZKiqbTnvF1j4W3VD2dZHTU8jV
MyXVxPt1aUMvNgFQjRVeHZWxC3Ab+2JIxlFvrVaHSbFOsxDOzVsJDW8R2f6q7fNN7M8nFth
Ql1SUtXBUpIQqRIPJSwL2Q0n35e5wRIA5NCyMs+J1fOSR316gFk1NptVzFW0Q2XC9UZ7inZ
Epe+m5u6+v2HQfIYqsb1r7nZesYhUw4Dh4jj1kPd8XcXHwH6BegqRTKdRqXHpkBvTHjp0p/
Eo/eWr9pR3OLT3LxguL3Fzjdx1PmprElxt3Ujf1B9MUKuzm2KuU7y112q2YdddTco0jHNTQ
+K3oXk7hNyg3skk35m2+IWU7g64F008jbWuoN7G2NZvZOqzinmSnkeeLtNJfRROCWtsWvi+
YgQmBWedoeZ3crTO/NxVv8eGtCHdJ4TbjbmpPEWAeYUbD1HvjL/dPpBAJsA7XytwVhlX1N9
NSEvI1Fks056sVPxVatqEl8ncttEfBav7J5++Ofx2sDpBEz7uLTzPErTw+Ahud3ecreoTIt
PY4sk2SpQbQkAqUtavKhCRupR9BjKghdK6zfrzVp0gZqUK1GpPVOqmLFlqhoUHIcBTdtS3w
NUp4p/AygcNJ5azjbgp2xRZntzbOd4D8I83HX8qqPmL32abcB58fYryJSqZCjNxY0dpLDI0
thTeo29z1OM6Sqke7MSdVcFKwcAhHL1eYp+aTJ4/8AkLMYC23LfDE7ZKfF93iIFvnj1+I8F
yuKU+Vwlbq1y0WOocXEwWOSrIJKth64NV33Sw1+7DgKMOUlttA+eHT3KdjsB+QlrWEFW41Y
rTy5VajjurNVDZQnxvn2snGW6uV5tETxWPZnyLUpnbZR6i7TjUMuMtspmSVoQtjwpculaST
exI6Yl6wviNtCmEQY8X1CPa7k7L0vKlWoFLiMUxuqt6VmO0Gk8RO7bigkDVpIGKcMEuYF3B
XJJGZbN4rK6BVu0rKeWXcoqyhInTW+M3TqlHVqj6Xrm5IB8pUSPEPe2NRzLm6oahX2Reyx2
ndmtUy9U1huo11K1SSk6g0rTpZFxz0Wuq2Gc65SAQbAerdFyock5qybKrMOG847Eei3W0ok
kp3TzAUokG/LmMGdTcIM1k9kjL9ahdk2ZYMiA8xNmcfu0VaClxYLSEjSjnzBGBe4ZgkpHZp
mLNmVKE1TnslVaetlTrgdbSUJIcN/KUHliliQFrZg2/NWKYa3sSpuaKRnDO/ag1Ih8WhwKA
yldOqEmOXGy8CFKKErslZKz+ScVaGNrITm1LlPPJd+nBV9RyrnzLPaHR81y5DuYhKXwajLi
RSkpaFmlpWhu4/VquD7YtCeOxjbZpCgIdfMdVOn9npzD26v/bFMffy47HuZCkOJYWpuMNPx
U6R5vfFaWu6uDskF11OynzP2sFbdl9Fq+U+1Kv5fYjS2srvhxdPK0uKjaklK29LhGm+hSk8
98UK5wmga82zq1TgskLeC2cg2xhLRWe9uh09nMvprlRAD/wBMD/LFugH2nqPwVug/vMX+Y3
4hY12athztEy+CSP0hfLn+ocxfLssbj4fMLuum392Z/mfJy9LrhtEBKQEDr7j03xnx18jTc
E3K84fTMI2XmPPuV05YzVMpTd+5L/Saffl3Z7kkeuhWpH0xoiTrGh3Hj5r0XofXZ4TTu3i2
/Kf029i0vsVzCall57L0hV5FJGhrqTCdvoP/AEZJR+WNN1S3KCePxXnHSDCzR1b4wOx3m/l
P6bLGVx5tKlrj+SdTHyjf/SxnPD+ZSMVHHJJden0bBiODBg3dHl/1N0+IXqTKebaZmOlMz4
byVBSLutXGtpY8yHBzSUn1xm19FkOZvdK8sic5pMbxle3ceSwbtZqEKd2h1J6G8iQyhEdou
tkKTxG27LSFDY6TscWGMyxgea9G6C6xSngXj4LVOzgL/oDQLf8Auo/3lY0JZbFeVVDftX/m
d8Sgntuo2mTT642nwuAwpJH4hdxkn/rDEDzmb5Lr+gtb1NUYT3ZR/wDpv9LoBpses1yRTct
sr1MqkLEJA/qzJsX3D/ZSgnBCUFovs3f5LoMWo24a+orW2zyDKwcnO7x+a9JIixKPR7XTFp
lNY86tghlpNrn6DAitYT4leSmF9tl51zfmeTmGsu1R8FLCfhQY/Vtm+wt+NZ3V77dMHM/Oc
rV6z0UwhmHUxq59Hubf8reXmf0C0zJ1Ip2R8ru1etkNVCYkLlK+8hPNqI2OqvUDmr5YlDg3
shefYziMuIVJkPHRreQ4Dz+ar+zfMmZcy52ktyJShTCy7JchaUqS0m4Q0lCgAQbq3333xUr
KzLHcDjYLUxDo4KSOHMT1zwS4cBtstjZissjwp+ajzxz75nv3UMcDGbLjj21mvzxq0OHcZN
uSqz1fBu6juBRvc/XGq4RtHCwVHMSoZTddvTGNUSx5vBSsCda0gb88SxSRnQJ3NKmMRH5BA
Rsk9Tg31WU2abp2w31OyzrtbDa8z5Vyo8VKi1J8yp6Em2ptk/CSdvxgk4JznxwyT6ZmN09a
ZzWOe1g2J1RWSlR2G3tjz1pvuui2WORc1ypDiqxU3VKlTeKIqWkKWimw0KUkuMoSFanngnw
n2JJsMdy/DWgdVGOyy1+cjuR5NHH2brAFUb5nbnb+Uc/PkrjLEujTmP6QxWNJCVQaS2Ru1E
bP3j+JarqVihWwTNPUOPJzzzceXgBoFYiqIx2xvs0eH9VNXIkKUVcVe+HEEahNXJzWSZbr0
+VBfpyzxhfiJCyEgK1D7w8tyefRVjj0V7dbqjSzOfG6He+y2vs7zHJrNPW1NaKatAc7vMAB
8VvKvlzI5+/zwRcbLHlYWHKdwjxMaTp2bOm++2AE1t1EadxSw2oG6hgjUckApiN0or30/kB
iMzOUwpwnmmnlKBCCbcvnirJOOJVllMVLfdlq0pcGn64qwhhdorcmYCxTBTfkMXlDZfIQvB
tukllPh32HXDkhK6r5EkrCksp8A24nU/LDdUSL2VczBQU+EWH/AI4hypJJaUok22PXD5DZM
p0OVNtweEHFLTo2vy+WKtRTiQ5n/hUzJXDRvFWMWC8E3mjhgcxfnipK8bRalXIYDvJoFL7w
y2LNjb7o5DFQYa86u0Vw1jG6NCR31d9kgD64nbhjOahNc7kEoTVXCVjwnqMQVOFkC7DdSx1
uvaCakVHQdLY/vnFSKhP4k0tcB3Vi/aNkHO1fzPKqEZ9mVTV8IxWHpC2w0UIAIDWlSfNc6v
fGjHGxrcu3q+a0cJx2Cmdnkh62QG7Tmtb1betDX/FFn7ZYZioUk3StMspUD6gpSCMO1jW8f
ctys6bwVLcktNmbe/f4+oLb8nql0vLFNp9XdXLqMVsNyX93NVje+tW5sDa532xl1NI90hLR
ouVZXstrce9ZFUOxrtDn1GTUeJFm8d1wtSXpa9ZbUslIspB02H3emLbqqPukkW4WXTYNjcV
G3M2DNIRq/PuL+Wiif8T3aVGdS/EXEjSgPhyY85SFJ+qUA225YvU0QOutvEIMa6UQVbMr4O
3Y2cH92/q9yKu0bswnVWQmtUTQ5UltoTUYZIQH1oTp4rauQXtYg88SzxNI5WWd0d6SPw8lp
GeF244g8x8ws4TkHOS5RZFAmcc+BZUgNp+SnCQi31xWbC/mLea66r6TYJL25GZ5PFmvt296
n1vszzRRmYC0smeuWFJdjQmyvu7o3SgqHmCk/e2FxgnwC2h18VWwvpyzrXCVvVwW7AaL287
c/YtF7IstZgoMOoLrLfAYkFtUaIt0K4QSFcRStyhvVqGwOK1S8ZQL6rlsVngqKl0kDMjD7z
xPhdXnak5Rn+ziqLddZKLI7otpaXLykrBaSkpvc+vtfGfTk9bxt8kqHMJWGMfaZ2287oT7A
st3kzcyvoGhAMKAo/iNi8tP7kfnhq+UBoZxOp+S6bpXXddU9WO5F/uO/s29qKu2GHW6tlgQ
KOyqQ6ZLSpMdJCStpNzbxFINl6TbA0Fgbk20XNUs7I52OkaXRtdcgfXNY0ns87RGpDL7NGk
tvx1h1lxC2LpWnkd1kbY1GSMb+JvvXX4p0ioa2Pq5Gzht76WHzT8/J3adUXe8VKnzZjw8q5
D7Kyn+yOJpT9BgnvafxNsqWHYnhFG7MyKUv5usT6tbI67GMv1Skfa0ypwnIsh9TTDLbuyuG
2CpRFr7FS+ftilWtaWgX2us/GsYFZUdYwHIGgC+h5lag898DUbpJNrYp07G5/JZVQ/seaaQ
q53B0e3M+2NqUyZNFnx5b6p4Lio+6Cr08xxkGjndrwVvrogmu4uyFcRVkIPRNhtipNANt0z
dTc6BSS5EjEBx5DQ6BRAw0dBJe4BUrqyJulwmHq+w1dMRHeV/jPhR/icb9JhhGrlm1OJX0Z
qs0zSJs3tMy5Mkq1Du8lKABpSgt/EsOp54fHLMo3geHvUWFvc+oGZVea649UKtNpAkPRqPS
m2ftRESwky5EpQDMVtRtpB+9bHP4bRiKNshAdJITlv3Wtbu4raq5szy29mt35m/BR2KHLcM
2nss3i05hffY0ZfDTImuNAMREH/RR2Tp57k4nkqmjLITq93ZLuDQe08+Ljr5BRNpzq0DYa+
fAepR8o0etwYaxVXE8S+hqIzbhNISpR2tzKiokn5YvVk0Ujrx7czuf+FntaRurzb0/fijZE
vPMV1bQWgtmwKeJbY+tr+pGPRyFjg2Wo5WzzKoM9usQlqlMBxuJW4RNuM2r9TI32SsctX0x
WtwWvUhsjesbqRYO8eRXpSNNQ62h5lYUhW4UhQUn33FwbHFRwuqodZIlLEh5KEpsrlf1wmj
INVHKc52SURHmHkr4erEL5Q4WBRNYWnUKwLjISRfmN7c8Ueoc5XOuaFGfWHFBQBsBbFyniL
FVmlzFRFToySRqBKTZQT4rH0Ppi5mKrFyjrqK1EJaR+eCDXuQmRMqQp0/FUVHonkPyxbZCB
4lQOcSuEhI0n8sO6QIQ1cbQXD8NBdV6JF8QPmCMBT2KY9435l2IzaStxZ82lPtim+sB0b2n
KyymdudGqwirZW0juKNLTiAtKrHWUkXBN998QPa3eQ3+CsNktowfquKYkKVpKVFf7WGdUsY
242TdW5x8UwttSVWUBf23xJDJnF7EeaZzbJtYNtVtvXBOjQJha19d8QEOTEpIAvyvhmRpgu
8BJUCR9MSej6pWXeElPT54kFOnC4UJxIYQiskpU4nwhRA/D03xX9EjvcgXRZ3AWuknVfRy6
39sTPdZVnvslam0eXnyJxRllCdrXuTLjlzb88V+uurIp7KTFZ7wSpxWw+6MU6ibILBX6eHM
hLtlo9YqGUEsUhpb4akIcnRGd1ushJHlG6wlRBKcVqOTtG+/BbVD1DJ2GYXiB1G/lpxF9ws
eyx2cZlrs1EdiE7Ah6v0idIbU022OpQhWnW5bkAPni9JUBg7Rv4c11OIYtQM7dIxpnto/LY
N8eFz9Er0fR6bDo1LjUyAjhxIbYbaSee3Mn1UTuT6452WQvdmO5XIhvrTxIUdx9cAFJlCV4
ALqVbpixG0lC5wCjLXBa3PjP54uMhkPgqjpYwmFVJA8iPlidmHniVWkxADZRpFQccUABYYu
xUjWKlNVl6a4r61aQon2xebKGKr1hJUptTrI2Yur1OKUk7ZDq5TNBbrZJeeqMgaErDSbeIp
54ASwx6IJYppNklnLct9ZK3tH7RRdXubm+JBibBzQDC5juQFZs5Upw/WyH3vXx6B/wBTThf
vL+Ue8q0MK5uPwQF2psCgqh1KiQC/LinSAStaEpfCkKW5vfSkb4zZKj0qcwSENYWjbmDfTx
KvRUgpm9awXcChDs/oVYqlQezXWn+K3KcS7EGhKONwroadWkckpG7afqcVsarIoWCmhGrRY
+F9x5nirNDA+R3Wv2PvUyHTpmXpObp5c7vTwgLjKeWTxHlo1KfKzfSNa+QGIJZmVDadm7+N
uA2t7FIyN0RkP4fmp8RkiM2C8JDgSEuPCw1KHM2HL5YtOy30GUclmDZSkUyStIUlJIPLAGo
YOIR9U/kV53y3lqdW5imo5DcVlPFlSF+RtI99rqPTHoc04jF3LGjZmNk+qsRY1XKo41U7SI
zjf+lj8lX9+ow+W4U8M+ST+XY+IWtdlObqdleQvLshbrkSpud4pU8q1MKSsciBfQq+xUNvX
AkZh4pVUPUv3u07HmFsX2ktKx4PH6DniEgFVusTjtUlqV4v3kn+GAbE0bAIjOSmxNeQrVqA
v9222HyKLNZMT5SnI7vEdctoVbhefynyAfe9MMAAldZ1TH6cxFlR4aY8taqPKtUIKXGXglK
NkzmTqTxlqOxvq1A7Ys52hAmkIhHJw7uKUo8elplLihaGwniov3y6r2ve/LriN9YxuiNsLj
wUlilyZlN7rH7u7FczCw00htTn2apKmdSkNHxL4YI8djbXe2KUuJsHsupmUTyrSDDVFocui
uNOOzp1WfguwIq/CxFa0uyO7LeUghJYtpKiLFe2KMlaXns6C1/096tMpA3fdSXJc6fR6FRW
nnafWKVU3WGlr8948V52Gp7QVJWlbfD17m++AZFJnJOoI/5U2dgGnAqBUK0uuRnJD4TES/m
KOzJhzH1sNNrbggOtOuI3CQ4npzxcbH1TL7kBV3P6x3JaHDmwoeUlsxFtRtLDxMiA4uU20b
KJcacUCp0pO9vXbGfHTvlfmd3fHdWXSNYLDdADM4RaVU2GVhUl2gyJSJ9OmOvsvpaRtIfac
8bL5KrhVzfcX2xrOEbLeap9pyeTAq9MjxX3HBEjSpVIaTCZlvyruGQC66XHQkp4iVBJSnY4
dlQHe9A5lkpuS2xXUS3XzMEiquRm50eU4l5KlKUkRH4K/CWm+RKOni98HmuhU2jsVM196kP
SVLp9DKZDC9ZLr4lhSmG3idyI4CxufF4b8sKyJFYTbf8AfiRrEQCxbtRqfaTR8wyJjcydDy
8640zT3o62+CCpseEjdQUVBXMYiqDI0XbawXRYBS4fUPEVR1vWvdZuXu+tC8HN/aVOqDNPp
1YqUydJ1cKO2tu5CBqUbqAAAHvirDUTS7W0XTYx0dwnDmtdL1xzGwAI/RXDq+3iC2p901gI
TuojgSfzQnWf3Ynd1w/hKwW/uN+n9oZ46FTstduFUYcS3mNhM2LfSqbGRwn2/UuM+VdutrH
2xCKrgRZymruijxF19K8VEPh3h6uPjx8FssHuk+EzLiShJiyE8Vl9G6VhXUYwpsQLX6ixWC
3Dw5u6eMI382Kjq66mbSZUw9DUBe9zg2VguhkgSEKfbV4diOfTGhnY8eCrtzNVbmfMsqj0O
bVQ2JCobXEDPK/TnY2G++BFLG42UwqX3WIVztTzxV2nL1MxGFJPwoPwhb+3u4f9rCbDG13d
9q9Ho+icPV55JTLoe7o32jU+1brlqXOdy1SlaLr7nHu4s3JPCTub9TjNmp4g83PFedsqJC1
TbSFXK30pPMi+HYGcGlJ73ncr5lLbitGslZ5dBiZ7nsbe1ggaWuNrqQqmISm6jcevTEDK91
076S6id3i3PM/zxptMx5BUzEzzTQhcdR4XgSPN/wCGJnVGTvalQinzbaBPFcSN4W/G8PTc/
U9MU+oml32Uplii21KbclPr2HgH54txUTWqF9Q4p+mPIQFBlGpf3nFbD5DrhTYc+U6aNVql
qgxu1yrPvSyPAnT6nmcPFgo3efUFJJXngEyp58ospZCefvi6zD4BrZV3VTzxWZ9rpqMpFNp
VPJWaq93WWUK8QjJ8Tv0sbHFCppYo5evIFmMJH5uClhnc4ZLnU+5EbbCW20NMgIabAQhI5B
KRYD8sedvJJudyurGgsNlW5mpMWfSlxpcju8K/ElqJ0jhoubKVtYarE/LFnD6h0Uoc0ZncP
NQVcYeyxNgqPIlDcejrkre00xPEjwIoSEFWlfxZTg6KWsHSnonG7jGIZXZbfabuPwaPVuVl
0dHfX8PD9UbhtpI06uWOZM61gxees1VGXDy7Cp0BshMplUupL0AKUm41Fen1Uvf22x6tSvE
0xc86NNm+a5B7crLDjus8Ro4Z3OpIun88bipImo1Yksd3jJe7m+pSZMKVy7vI/E2RyS4NiO
WIyLG60I5Osb1J2OxPA/oVu/Znn1yuJkUqsraRmKCfG2nwcZu1+IlPlJH3tP5DBstwWXUxO
icWu3COF/8Am2IZna2UcYTSjfFYlWAnYzUc7vOWHp1xRqZZG9xWoImHvKybcp7KVaEhP4jp
uT9fXHOy9fIea14+pbsEv7RaSSFI58h6/PEfoT7XRelNSVzVrHhARbl1/LFyDDwdXKF9SeG
ijLXqOpRuepxpsAaNNAqrtd19dHOwv623xI2VAQulpl0FDjaVhW6kqSCL+u+J2vURT8eMGw
EtJDaOiEAJA+VsTCyC64zToUcPcGM00mRcPhCEpDhI312Hi59cVKgiR1v4UbSQLjivlxkWA
0JIFikEAgFPIj3HTEoamson2fTxLMsRme+kWMnhp4tuVtdtXLBA2QFSENNJWXA2A45YOLA3
Vp5XPW19sS5kN04NN98P1ifMs57eFJOToyb7/aLBt8kuYgmqLtcPBbnRr/3GH84We9kdv+M
SAo/djS/+zAxVon5Q4+S7j9ovch/M74Bb+2Q64d7NI86h+5I98QVdU5/Yj1JXm9O0Xu7YLK
O3DK0Vru+Z4bQZW44mLUgnkvX+pdP7QI0k+4xL6JkhsTdw1XXdEsYMVcI9o5dLfzcD58FA7
Gc0uxaw5l1aiiHOCnoCdR0tvoGp1Av0cT4vmMRthZMO0BmHwU3TLDTSzCaPRkl7/m/r+q2h
Dzui1zt6c/riL93R3JsuQ9KfbdSYMiJLZu3KbeIJC9KkqsQdwbdRjnauJzHmw7PktGKYFuu
667AY2VdNj9b/ACw8D5T2WgkqKRrd0w2Kc4lwtuIVwlaHOSrK9Dz9eWClNQDYgoGMjK8zdo
KGm845iQ2AGxLesE7DkCbY24r2ZfewXqPRTTDXcgZF6Dy9IT/Rej6bNpMGOCtX/NJ5XwMdB
eQl/NeTuq+yA3knnJLKNk+M+wv9caXV8AqL5mhJSucV3aaUm33yAPyvid2FueO77VUOIBp0
KeQ1NUFLfc0NgXOpXp69MFHgpHEM8hdB+9fMpqLVqFIcMePUIsiQD4m2321rv/ZSonFtmEx
A3c5zvd8FE7EZDsAFM4bAFtN/VJxdbSRDZoVfrpTuolUrVCo7QcqcpiC0dkF9SW739AeeJM
rRySGZIqsylx4veZ0hqHF58ZxxKEnrzJF/piGana/XZSxuI0UKj5lo1UcUzR6xFlFG5ZasX
AkfsqIV9bYgjoxwcfcrDqhw8FblLy7BTqrdQmycTeit4klRuqHlcW0gnUsXPqScEKSMbBD1
h5oazAGm82UNvh3WuNOKAOh1MeL8rjGF0ma1tIfMK9hbz1ytVII2ty9MeV3BXdhA2cHftfM
MXLTDij3dKZlRabF9r/D1nl4B47epTjo8JZ1MTqhwH8Lb+/27e1ZNe/O4Rj1omy5EjssgoS
UuISEafupSOQH0GM3GKh7zl/BuFPQRttf8SuCU3xh5StBY1ltlD9XgOytL7cykLZUkjY+JC
l+3iSrHfYg8thcG6FkwPxssChbd4vxbZZlm3Kr+Xq25FcSe5OEriPG+lTROw1eo5HHX4XiL
aqIOHe4jkVlVtKYZLHbgq56nPIClNEOJZPitvb540cyh6h1r72V3SarJmcBTTnd65COqnTU
XTr0b8M+9vXniEjIb8Foty1bMp+9A0P8AF4HxXoTIGdk5spKXSzwaoweHPjck6xtqRfobXt
0xFP8AxLEbHbRGIpwtredsfwDf9+MiSrdezW+tXWwi2pSf0RvqCfU4gkZK9TtLGpJlJT1uM
PHRu8kjO1RlzfF4U6j0wbqcDcoOtS0v1BflaAT0OBMsbeKIZiuqTKB8a/F+FIwLXB/dBshf
du6c8YtdCv2jff8AfgXRSDio+sUhpSrX1WV+Ej/DEOaS9rJaFWDRY0/EcKvZKSMTXqOSnaI
hubqSsxFpQjWUafLYbb4aGCZtza9/apHyRO05KOppSj4SFD2OCNS9u4skIgdklMZtQIW5oc
vsNsVJqyS+gNkbaVpGp1SVw3ByeTq6X2wzcQceBso3UFuITfc5dzY39N8P6co/Qis87dYqG
MjQ9wt1dTZLivfhubfTAwvc6R19Oyuj6ORBlZDxOf5FAnYmy252ixQ4jiJTDleG1/upxJLf
qXW5hdd07A+wvzd8l6FMF1YLshSYyTyHoP3C+AglyDLE0nxXnDo82rjbwQP2v9x/4v6whDp
fWlLS0EAaU6XkG9/X5Y0YBO7v6AD2oaaZkdRGWanO34rDMsyVRc1USSk2U3Pj/kteg/uViK
mJzepevdN4g7DnH+FzT77fNEPabUs4DMc6BVJElmmrcWumxgvQw5GCtKVWbtr5b6sTTSOaB
bZcj0PwygrA7rQXzN1se7bhbn43R52HBoZLd8IH6fI5bcggYRGYC+ui5vpCxkVdK1gDWh2w
2GgQd2p1rO7eYpkKXJlQ6K4tYpjTR4LTrKNIJ1N2Uvc76jiSdr4mggWBW10Qw3D68uEpc+V
uuXZtvMb+1EnYOCjL1XDQSkKni5N+fARi5SwukjBOqw+mAjpsQfHE0NaA3QeSzXPAvnGvpJ
vea8CeXoMZ1aMsvlZekdBu3hI/mL1H+zs21mA1NciVGrQYrYbblFC3GUobFvhp5FIt91JxZ
NNUPGYDKDwXOQP6O0buqkPXPG7iCW39WnxUjK2caxluSiTTXS5Gvd6nrJLLqeoAN9CvRQxH
TVr4nWdstjGOhlHWw9bSWa+125e6765r0VTq5AqNHZq7D36C+z3gOL20otdWr3RYg46ZpuL
rxF8eUkEWIWI5gzLX8/5gbpFNKk099ZTDhKJS3w0bqkSbebbxWPLkBfGPJO6ok6ths0bleg
UeD02GUYraxnWSP+7j4a8XfFdzX2STcv0U1ZExuciNYzG0s8EtpJtxGzqVcJJ369cPPh7mN
zMcbhHhfS2CpnEFVTw9U82GVtst9vrRE/ZDnqXLdXl+rPKffbQXadJc3cUhPnaWr7xQN0k7
2+WLGH1nWix7wWX0z6Nfu6UPi+5k2/lPL9Fm2Z6bWoFelRq6eNUj8Rx8r4vFbduUqCjvYjb
T0xk4iJGSanfULvOgjaGek7EY6xvZeSL3v8lZ5dybnDN7DchDg7hCT3WPOnrVoAa24TCEhS
iE8iR+eLbaaWpGZ5yjgudqcUw3BJnRwRddMDq52zf5Rvsqyu0Ot5brAhz/AIM1oB6LKYUbF
N9ltL8KhYixHTFOeGSldoV1mFYjQ4/A5r4wHt3HEeLXLduzjMz2YcrMzZRHfmFqjTCnYKcb
tZdumtJB+eOippOsYHLxXHKJ1FVPgOuQ+0cPciXiI1eLlixZY3WFC9RUl3PtMSAbIpsw6vd
TrI2/LHH9MbejAfzD5rpOjmshPgq/tJzPIoGW1yoakNzn3W4sVx3dCHHDutXslIJxwmB0Aq
ajK7uAEmy6yuqerjuN1SdnVBfoOXFzJZUKxUzx33Hf1mn7iTfe9vF9caGMVPpNQI2/dR6ab
fXBVqWPq4i499yLqe62mP8AD3PNw++MWrY4u14bK9TEW0UnvCvxYo2VlZFk5zw5U6lUaSgn
lyaH/dx32NN7E35m/Fc9hx7bPIokznlo5hy5Igt/50k8WIT/AKVHJN/2htjCwiv9GqA8906
Hy/otmvp+tiLePBee5DMumyeG427GmNXD7botY3I2HpbHqsb2vbcEFvBcZ2o3cnJq8pg6gS
kLsoKTtvzT+RwdgUruZrsi1mspZXFzFTpK41RiqQ3NW1ssFXJwb2V8jseuK4GuU7LQrcksY
mb39nDx5r0NRay3VaVGnMyUykPo1cZu6Uk8leEklJvzSeWM+UZTZY7SVNPMnliAvU7Quj54
fNdFspsCJxV6j5R0xWqJMgQg3NlZd5SoaWtk/jtvtihSUzZHZna+H6q46pI7ISm0DmMdFG1
V73TnD6WxJ1QTFMOPRWPO6hKhyBIv+WI+raCgLgmTVGL2QlxZH4U2H5qtgbXUZlCQatKSfB
H29zv+Q/xxMAQm61N/bPxwH9LaTz/83wxmaN0ecp8VOmqGzw1fhG5/diDrA7ZSF4CQqooKr
BtzT+I7fxxEYkPXpxNSbts0v62wmwovSFnfbjLU7lWAgtlKftBs7n/VuYUkRDHHwW90VlzY
lCP5vkUGdjinhn5ktK0qEKV4gbfgwGHwdYHDyXW/tKlytg83fJbqU6yFPLLiuhUSf442Y6N
rV5G+pJQb2wTWGMjS21eaW7HjIA2vdwKNv7qDgahzA025LSwOB81ZEzm9vxWSZJp6qjnOjR
gLpElMh63RuP8AEUfzAGMTD2XffkF7F0/q+roMn4pHAezUom7bdP8ASinBI27gSfq+rFnEw
0NFua5n9md+umv/AAt+KK+xTT/QpWobmfJt+acatCQIW+S47paT+9Jx/P8AJUnbsf0qhAdE
Sv4tYpYs8GMea6P9moIrX3/7fzCsuxB3h5ZqJ28VQX+5lsYOimywhZXTdmfFZf8AT/tCy/P
airM2Yj173JxmVZvPfyXovRAWwU//AMnzXoyiqSKLTg2NITFY0pHT4SeVuWOmL2heE5CsT7
WqIzTM28eOgNs1VrvRQBYB5KtDtrfi2V88YOKtBIePJeu/s1r3lklM7Zvab4X0KkU2sPs9i
1UjJWReo9yQfRuQpDi0j5gq/PFyKoIpvGy57FMKbJ0g6r8D5Wk+uxKHsoZuTlWqv1MxEylL
jFhnW6GkoJWFKJNlXBCbbYoYdUtivoSSuw6c4DUV5i6ssZEwG5cbAfQVzVc/Z5zhDdp0KAV
QJPheagR3HNYvfSp9e1rjpbF6SpnkFmssDzXGUeCYZRyCSoqRIWm+WME7eKsMkdnGdI2ZKZ
VZcdunx4j3FdDjqVPKRpKVICG9e5CupxDR0jojmutHpT0tgxGDqI43d4HMbcPBV/bDb+nbu
1rRI3/14r4kdQtn9mbbRzfmb8CtH7H0p/4v6dcc3JP/AO4XjVp3WaPJebY8y9ZN/mO+KE+3
m32lQ/XgSfy1t4rYu4Fg811X7MWkVkv+X8wrfsJscuVT/wCP/wD4W8TUE2WELI6dwZ8Vk8m
/7QtIskjfE7p3rlhStQDXag5B7VKMh5fDp02nPsBZICA8FlzryNkDHM9JYjJSuO7mkH5Lcw
ezZbbBU3AezzmzvslRGVaC7rhs2IEp0pBDyr/7Sf2bfixgEjDaaw1qZhr/ACjl9cfJa4/tM
v8A8bPei2YkKc4koKUkC6Uti4Av1PrjEgksMrLA8b8VblZc3f7k61Ztu+gI1+IpHT2xDKcx
3urUTbDldJMge354r5FKspyIsKpWWFK3KHHWgfS7boH8Mdzje8w8j7wucw/dn1zV/VXH6Pm
ZFe7woUtEVSavGJv4WwpTam0/i1bYyaWNtRS9Tb7TP2D52vfwWjPKY5w6/ZtqplboFCz7ll
iXwS29IZ4sCUQA62o8kqIvcX2IxDR1suHTlhN2g2cOHmFLLBHVR5uJGhXnhwyozj0N/WHmV
lHDNlALQdxY++PVG2dqNiuVzub2TwXIsx2OUbAoF9TZ8qwrmD88O5t0Ecpb5cRzC0Ls8zer
L1VCUKSMs1NY4nEVuw7b8R6jqDzHXFKoizD+YKaaMA5m/dnb9F6AhtMvIQ+2tLjKxqQtBuF
A8iDuLY5uWoN7DdTxxKT3BpXNR+mHbNJ4JnQBOxIjjRKw6AE7+nLpi1Hll0VN8ZYbr7jS1r
UpBCCvdSgkc/mcaUVC0d1VZJzuSu3qVtPFAt98AXOLzaU8SoDVFV1bqLUKOhT2uXJfdRHiR
Ur0Fbzh2GomyQNySeQwYbCDwJUZc881XLzTHjNSkzYHBmQjH4kdtaXUKRKcDTbjbtk3AVe9
0g7YHrItrIgxym1HMEWnTWWJKeBHeQ4pM1ZHD1sp1ltXodAKh62OANWPwhF1R4qCxm8PVWn
U52M9GdqUcyWSvTZO6ihtYG4WtCCoDpywDpHHipAwBRUZwhyG5bjMF2SY85untJu2OMt7ZK
0FRACfmcBkUinU2vU+VObi91WxNUuQy6hei7bkQIUtJUgqCrh1OkpOG6sISpVJzHCqcydGj
pUDBc0FSkgB1NyniNHqjWhSb+oxPfyQiNXCVm221sEJCh6pZ125LP8ARmnBSt1VBu3vZpzF
asceqcul6IMticP5vkUJdjn/AK9Jt5u4yLf7TeKeGPyhy7H9pgv1A/N8ltsyVFhsqelvIYa
SLrcdUEJA+arDGiCXHdeUGwGiwztMzxGzFUGmYC/8h03UpD52D7yhYub/AHEjZPrucUK+Qf
dt1XpvQPBXR3rqgZGtBy397vK2yLOyDKMiCw7mCoNlqVPbDcJhWy24t9WtQPJTpANvQDF2l
ozGzxK5zpT0hGIVN2/dM0b8z6/gqPtqSf6S09ZGyoNgf7Lyr/xxTxRhAC6f9mr2mWb8rfiU
Tdi0uMvKb0YKu/HmvF5vqA7ZSFW52I5Y0KFmaJvkuS6XDq8SmuN3X9oQx2xVqnz61CgxHOK
7TUOiWtO6UrdKLN3/ABAJufTFLFiAA3jddN+zinkdPJNb7PLlv43BRF2Lf+rEz/8AEHb/AP
y28XsOaOpC5rpuf+qy+r/aFlmdDqzFmEje8uV/E4xq4/2n1hel9Em/9E8xJ816IpMgfZMHQ
oKSYzNiP+bTjoBFdeHmYLKO2mah7McCOFX7tEUpz2Lzlxf6IvjKxYZQAvSv2aMzTSyfhDAP
ab/JORqBJV2KPOcMh51/7XCOvCQ4AP8A9FOrFsUp9Hy8cqwH400436T/AIYm93d+CFcnVOl
0vNEGdU2W34A1NPF1AcS2HRs8AfwEC/tfGVhkoa+x4r0Lp9hb6ij62PtGI3t/Kd/Zv5L0dG
IcaQpmy2FC7Sm90FPQpttb5Y6XqwvDDM5UjmectozInLxljv6/CCBdrinkzxOXEPp/PETiy
+W+qsNhmMfW5T1YNr8L+ayntjv/AE8d/wDhI3/14xMXbYt8l61+zI3im/M34Faf2QhJ7PKV
cf6f/wDcLxsQRAsb5LzXG5SKyX/Md8Sgzt9FqnQ/+Yk/77eM/FmZWDzXYfs2fmrJP8v5hW/
YLb+jlT//ABD/APhbxawxl4Qsjpy+2KSf6f8AaFpnh1nr/DF7qQTquPM1tlk3avR0z810uO
1NUmbKjd2apaQfiBx1Wp1xX3Wko1BZG/TrjHxJ7YBmI7I1J5W+J5LRoAZNOKK0U9uk0+NT0
OEpJ+M8oWUvq4rbqo7W6DbHm5eaiR0lthoPrluutsIWBnPdOMvqdWWlkFYusW/BqsL++M2o
iy9oaDb121ViKTNod/ko1SqEKE20qW6G+O4GmUc1OLUdkoSLk/ywqeF8pOQXsLnwClfK1m6
B5tMhSpTjypc58qNi7HZdW0rT4boUnYjbpjp4XENHYYPMi6zT+Y+xU2VeG3CoLLajwxUlIQ
Dz0jinFnFDd8x/+P8A/qqdGLFo/mRDm5pTsR5r/Sqjt/RTyEkfW+KWDmzc3LMfcrOIC77eX
xRPTJKl1KrQeGluNT3Wm4wQLDS4ylwiw9ycYFTHaON97ueCT6jZbMTu05vBtvgs07Yezvjc
bNFLSSob1KMkbnpxkj/e/PHX9Gcb2p5T+U/L9FhYtQf4rfX+qx4vKcXdQvtaw9vTHdALAc/
Mno8vgpeZ8LjDvRfIH7rg/aGGLUQktcbg/V1vvYlnCmLpbeUzxTUISXHkrsgsqa1XOhafQq
6jGLVUEkkmZtlJ6U2EWOuq081AJOlCRfqT0xE2j1s8gKGSvv3Qll9vZx9SVK9Byt8hjTYyC
Eb3KzyZZN02al4jpR4fQ4b94m+g0TmkvxTCpb6xZR2/ZxA+pkfuVI2lAVZVqcuawxwSGJUV
9uVHdUNaQtu+yk3TdKkqIO+IWaKXIq2Tl6pTET3ZEllNRm92SgoQvgNtxHeKhFirWrUq+o3
xICEVlMqVHm1imd0qS46nRIYfHCQst6WXUuW0rJNyEkfXErBromSK9lubUZLsyHKTFlhtgQ
nlJKuG8y8tzWQCLgpcKbYlamJTRyOju6oYUhcJUuDI4K0k3ahNJbKFepWUXweqSnvZcU2/F
eo/Ag9zjzG2WtFkB2UEaV2T+FSLn1weVBey5Ssp/ZM2A7DmPOtRo64khuSoKBaPjTw9KRZQ
dGrf1ODyX2Q9aiLwAc/pguqtuhM3JY/mjsozTU8xz6oxJhuMyH1uxg+69rQhXJNghSRblti
hPT5z3iAV1uC9IoqJrT6Ox8rb9u5uq09jOcVkFT9P1J5EOvX/ADDeAhw4juvIWrXdOIqoAT
0rH22u7+i+T2JZnU4OPKp6Rz1FT7v7ikYsfu553eVnM6V0cZvHRRB3iSfkjLLPZPRKW83Mq
Lhqs5uymw4kIjtqHIpa31EeqicWaehji1G/NZWNdJ63EBlkdlj/AIW6D+vrRzdXM+bFxczl
Qh2hZMdzJTmVw1pTVIJUqNrNkOJX52lHpewIPQ4rVlMJmW2W70exl+G1AlaMw2cOY/Xksl/
onnJiYW0UaoNSv1ZWwFJBHpxkKCCn+9jGjoqpmjdl6XXdJcBrWh87S544ZTm8rj9VaTeyzM
UGht1AAvTw4A5R4o4hS0vYqKvvOBVr22tid+FkxnW8ixqPp01lU0NZ1VG0EZRv+Y+KKezHK
mZ6PMl1CoNGNHeY0t04ugqW6CCFrQklCTZOkG998W6CmfE2zisHpZjVNiE4fCwtI3J3dy08
EIUzIedK4udKVG7m6lxbjyZoU0XnlqKlNt/K/mPhxSdhrpXOc7Q8F0UHTSGgp4IKdvWta37
Q7b7gePjsn4WZ+0bLkVNGEZ1CWvBHRIhrfUgfhbcR4VpHTnidstSzTJfxWRUYXgtU/rY6nq
Q7Usc03HkpuXuzjMmYqiqo5kDsaG6viyzI8MmT+wlA/VosLXNttgMKGie9/WS+xS1nSGmpK
Q0eH3s7vyHQnnb60Gy2bgoSgMpQkMhOgNgDTptbTb0ttjVXBmwCx3NnZTWKfIclUKOqdTFH
UiM2bvsX+5pP6xA6Eb4xa3C8xzR+z9F6X0Y6ethiEFXchugeNdOTh80P06l5709xpsOrttq
NjGbEhlr3vfQ2B64gZDV91Xq+o6MuPWnVx4NzC/q0C0js57LXaTLarNdCDUGt4cJB1NsX5r
WobKc36bD3ONSkoeq1OryuJ6QdJPTGiGFvVUrNmjj4uQjXMh9qFTq0mbNp65shaynvAeYsW
0k8MJGpNkhJ2FsUqugmlfe4twXT9GOlGH4dT5csvWO1cdCL+GuyPOyOi52ozE2BW2VxqYgI
NOjuLbcKXFqUp3QUFRCTtsTz5Yv0kcjG2euP6SVdHUVHWUweA7V2b+Inh4IX7Rsp9odYzVJ
fTT351OZOillC2eGllQSTZJUk3Kh4r4rYhSTSnS2Vb3Q/HcPw5rny9Z1ztNBcZf1Vv2Q0DP
lErEhmow3YdCfaU6826WlAyfCltSNKlKB03v0xLh8EsYyutZUOl2KUFdMJ6fP1h72YWGm1l
q+mzhsMaNlx5QfVGGv+MynulIKxR30gnmP0lO4+d7Y5Lpff0cea6DADZ6uZDLTitxdYR8Mq
5av8dsebRy5R4X1+uS6uRocVR1mbRstUtVQmq0toCUeHxOvOfdbQOZUo8sTRslrpcrefqHj
5IOxA25WazKhIRElZhrPD4nxgXHVoJVZPgp0Mb6RY2ecTuo3t646eOFocIIb8NvfI/wD8W+
1Z7nEgvf8AXgPmoaMydoPDR3CIJETSOE9F7ylk7b8MIskJB22xaNFS8Sb+NrqP0iXwUTs/d
cdgUd108RSKmpN/TisKtf5FWFjkdnSW/wC2Pc5R4c7Vt/4kZ1kcZ7ha9J48YajvazqDyxh0
TssV/B3wKvVWs1vJEFJsaxX/ALqjKaJT+z3VvSfrvjIqvuovyH/cVrx99/mPgrKVIajxn3n
EqcQ0hS1ISNSiEi5AT1uOmKkTC5wA0JKmcQG67Lz/ANoWVaK3FYzTllwuUme58ZlHKKtQ1B
Jt5N7jSeWPUcGxGVzjT1AtKwb/AMXj4+a4+upmAdbGeyfcgBZJXfmcdEsk6qxpdZmUxyNLg
vOR5cdRKHGlWUAr8Kt+fVJ2wJbdHcWXpzKGZ4mYcvxqhFWpSyNEkL0BwOJ56ktkgX5jl8sZ
NS2zrJMVxoVcfuxVCMp1DN9wPpg2i+yHMnkR3Ttpti22kkPBQOqWDinFRTsAq59MWvQPFQ+
kpXd0JNlE36g7YmZRtG+qhdUlKToT0+gxbbGOChMpSJMiLEYckSXEMMtDU464QlKR+0TsMN
1TWp+scUzTqvTqoyZFNlszGgdKnGVpWAfQ25YB79NFKwcCpQJOIL+Gql8tl8Un/wAcAcxRA
AJPW+HETilmaqmuZsy9Q271Sa3HURdDPmdV/ZbTqWfywZY1veKJmeQ5WNLiqjKvaJTsyVmT
ToMWQ0iOx3gSHtKQsawiwQCSOfXBQSsf3eCsYhhdTS5evaWF+oB5IsIF79Tiys9JBv0thJ1
y/rhJkgqIudgBuSeXzwkxXA4hQCk2UlQuFDcf4YZEvvD6YdASldLjnhkl1IucOnunEA/duP
bCRJQQSMMnuloRh7KO906En3wkVk8CbaVdMJMQl4dMGpaQMOpU6kj5HDKFy772w6hISha/z
w6YArgTffDpFC01jidozKr2DNGO3qVyv5accX0yfaFo5ldJgDbvvyU+bEQ440+89wo8W7q+
nlHMnoBbHA0sxaxzWtuXi3qXTSsuQb6DVZZAhZhzaputVR1swJC3DTWFIuY8YOfDUyB/WOp
5rVuBjclngorxR3zgDN/MbbHwaeA3VNsUlR2nWy8PrxUatQaXM/yrIaQmhUoqptPj2sFJ0l
DriFEpQgqX4Qs7aUk9cHSVEjPsx99L23HlyB47a2HMBPNE12v+G3Qfqr6BnWhPQ2nI6JPBK
bI4EV51rbayFhNlAWxny4PU5jf4t/VWRWxIL7PI6XaZEKUcNPfw6lHpoQNvyx0GPSFpcP5L
LLw9vbHmruUFJrbjb3jKpjDrFvvJ4je3zR1xkQsPUZhtkcD7CrM395/1BF8FKBWKqoeZZjq
V/wDKt/LGFM68Ufhm+K3WN+0d6lNkrcbiPON2DrbS1oJ3GpKSRf6jEEYBeAdrqR2gQQ9EhU
uSmeiMlyLLvHqVLZR8GQt8gl3hnbUnTt7Y6eOZ87cl7PZqx5Ootwv4rm9I3E20O44FZd2kZ
FboUtupUu72X6h44ryd0oKt+Hf5cjjrsDxf0lpZJpOzcfNUMQo+qOZusZ2UDJGR6jmyqGFT
wGmGviSZLt9Dbd7AbWuo9BjfDSVjyShu/Fem8uZXpeX6a3BiC+nd14iynF9VH+Q6DbDejNJ
udVVfUuJVkGmuejAmji3sgE7uadRZPLw4mbG1uyBxLlzxq33FsGmAUGtUxVUpEum95di96b
LfeGTZxF+o/n7YZwuiYbG6x2TWO0bI04U9+YXWd+694BkRnkDq2pXxEn1TquMZUs81Ode0z
mvQMPwXDcYbaE+j1PFh1afFt9fVuEqHmjtOzfNMGnSi3b/OO6J7uwyk9XXvE59Aq59MFDPN
P3RlbzUOI4Jh2Ei07+vqP+23QD8x3t7CUQ5/ytmBnItKgIeerBpjuuorAUpx0WOhem6lKDR
Pubb4nrYnuiyt3WT0ZraWHEGyVAHVa+IB4eoKB2OUirisS6iph6NTu7lla3EqbDrhUFJACr
E6ACb++IsLgkjBz6LY6eYrRVkkfo9nObfM4C3kPFa0Qen7saS4Jd5bdMMnX1h02GHRLIu2P
La2KgjMqJAUiWpiC5FKPEnShZC0uX9txbGXitOCzNyXedAsVfDWiANBbLueIsDsUz2LJBzL
Uz1EBP73x/hiLBe67zWn+077+H8h+K2G6RjZXmVksbjCRqsr1ap1EpzlRqLnDjtkJGkalLW
ryoQnqpWBe8NFzsnihdI8MYLuOwWGZuz7PzE8W31iJTgfhU1K73tyU8R51e3Ifvxg1Na+XR
gNl6tgfRakom9bXuj6z+AuFm+fM+5GvYzBqzMOet5DjNJdU2YDTgKbuC/FW2lXJB2HucamH
skDO2uM6VyUb6z+yWyWF7bZvBaULYuLmlxCFE3PLCUakBI+uFdSWSkpVywk6CM6dp8CiFcC
mBM6rjZzqzHP+sI8yx+AfW2KVVWth81v4H0dqMRfljFmDd3AfqfBZ9l/Pec1Zqp5FRfmuy5
LbTsFartuNrVZYDQ8KNKSSCkbWxn0ddLJL4LsekXRKgoKEvDj1wta57x/KvQvXYXA5Y315e
laduVzhJglDYcsJGnGwdQHXCQuKWUkf44FQrgG5vuMEmTmki21jh0K6Aon2wk1kB5vVOh9o
WXJEB8F6c2uDNp9r6ooVxVP9LBq1r+pxy/SSKOSI5/wC4Pjy9a3cFc5r9OJUiqB6uV1VCv/
AJHgtokVcb3fcevwI+33NKdbnrsMcJTj0eLrfxuNm+HN3yC6aS735OA3/RSJrAYbVwkjwp+
G0PCNhskemMLPmf2vWr7RYaLKxl2PWky8tVmS9OqkdKpbspH+bRXZBBS1ba60hPpyPTHY+n
Gny1ETQ2M9m34nZePkssU/WXjce1v4C6M6NSotJpcanMa1tRkaErJO/Un8zjn6msdNIXnit
KOAMbbks9ywp2LRqeWPEsVBoFKeoKwhVunI47DE8shff+A/BYNJdpHmEVVVg8crukKZfYda
WrkLlIP7r4oUTr0Z8MwV2qbapHqRCwLVift/Vx//AOTHKvP2TPN3yW6O+fV81Jmbw5Cf9S5
/uHEcXfHmET9kJSXkPikqaWFtOyELStJuCA2tQ+eOmp4y3Pzy/MLmZDc+tQsnxBVK1nOjzx
x6QHGwmIrdCVLBKij8JPPbrg8Xk6iOmmZpLY68/Pmp6BvWGRjtWaI9yFlWi0GhMfZrBaMxt
p6SpaisqXo9TyG+PTInXYPJcLP3yr93hpaU44dKGwVLWeQSBcn6DEl0ACzWr9tdGZeSikwn
ZsYKHGlrPBSUX8RaQQVqNtxe2KLsRjDso1K6ul6HV0sJmyZWht9dCfIKRmDtioMJ0sUhk1d
Y8z4Vwo4+S7KKz62FvfCqMQjj03KDB+idbXtzxtAZ/E7QermkZe7ZqZNlIiVeGaYXSEtyg4
HWATy1qshSPna2GgxCOQ22KkxXofXUTOse0OjG5ab28+KNMxVymZfpS6lUSoR0KShIbTrWp
a/KlI23PzxbkkDBc7LnoKZ80gjjGZ7tAEAw8/UvOdYRlqpUdCaTNSru5dc1O8dHiTfTYIJS
DYpNx64rU9ayZxaF0GJ9F63DYW1Elgc1uydWnh9BV87tPh0E/Y2T6ZF+zYaigyHdehxY2Up
AQQpW486lXOIajFGRHKBeyu4L0Jq8Rj69zgwO2Lrku8f6qzR250buDa/s992rWIkRGyEtNr
HL4yuYPMWSTbEz8QjDQ48Vnw9Ea6SofAxtzGbE308NVY5A7Qqvmutz40qKxGjR46XmUtKWt
dy5ospSrA7egGCpaoTAkbKHHcAkw5zGSFpc8X0RhVJ0ClwHZ9QfTGiMC7jq+noAOZJOwA3O
LTnAC5XPtY5xsNSVl1X7cwh/RS6c2Gr+F2c4UqUPXhN+X6qxmuxMfgaXWXa0/QibKDUyR05
dsHHtH1Kbl/tmZkTGo1ZgphpdUECawsraSTsOIhdlJHuCbYemxJkhtsU2MdCKqijMvZkYNy
3h6k9232GXqcn/AO8E/uZcwWJn7EqDoSP+qReZ+BQZ2b5ro+XKpVJVTWv4sRpEdhlGtxxXF
JITyAt1uRinhcrY4yXbXXV9PaOWprYo4ml7ur2Hmi9vtvoxeAepE1pi9i6FMuED1LYN/wAj
i43E4SbXXMS9CcTY3N1d/Ign2XWg0ypQKrTmp9PfTJhvi7bqPyI9QQdiDi8Ddcs9pGmxQH2
lZ3pER37AfpTdZdAQ/JakK0MNnm3ewUor67YqVdayLfW63cB6OVWIEmKzQ3dxNv6oeo3atS
4CuEcsRIw5/wCT1IDgHrpWhN/9rEMeLMO4IC1avoBWsJDTHI/kHdr2Gy0rL2Z6LmGOp+mye
KWrcdlY0utk8gtB3F+h5Y0WSteLjVcjUUkkDyyQFjhwKt0i/tg7qDKghvtjybdfERNTpUQD
3cKBsbXGlR2PTFI10QNrrbj6N17mh7YXlrhcEBPjtjyR/pJY+cVzC9Ni/iCL/wBOV/8A2JP
/AKlWuXu0LLFdn9xpz7hl6C6lp1lbd0otqsVCxtfE0c7H903VKrw6op/vWOYDzBCDqzSuxS
izZHf9c2bxFrdgNOvPlK1HUpOhspQnc8lHEbxA3V2W6sUlTiMgEMLpS3+Ft7e5FfZx/RGoU
1yqZfoiKUhLy4ty2gPHRYk60lRsdXK+LETmubduyo1kMschZNfrG733RqhKr8sSKqQnLL9N
8JMAuqCvrhyjSmkkK/jgFG5KXcnDqIJSEm2CTkJ9tAwKctToHiw90rLOs/5jp+X830+TJa1
yVU2UiGkAlTjy3mwhlJ9VkfTHL9JKR88YDdri/gBe59S2sGkEZJKXl+PIpEWQ5Pk99rFScE
movAWQF6AgNtj8DYTYY88xGvErgIhljZoPHx9a6qmgcNXauKYzLJjLpTy5kt2FGas669HVp
cshV9KSLnxnaw54q0WbrRZoe46WO30FNMBl3sgymyHafSExIjSYtRmqcluuS3OIpptxzSH5
SladTt9tA/gMbk7BLLmebxss3sjc27rPDxVaIljbDvO11+JQrKomYZcl2RAqtUmRHFktymU
JLa9/EU7jbVfG7HUxsbYxMaRw+gqR6z+JxVzQYimYNNZVa/2in35LJ/liviZ7zucfyQUY7Q
/MrzMrvBadcUbBC42/txB/G9sVsLbmpSN9XfBWa51px6kTAWq8z1LTB9vM7jlD903zPyW9+
M+Q+admeGHIKf8AROH/AKhxHF3h5hE7ZBK45jKpskKCYvES8/HA3DhZVrWi3RV7rT7XHXHY
wSBzXNt27b+Fxb18uey5RzSLclI7MnEyK9m11vy96SjUNwT8S1j8sVOkrSIYB4H5K/hWrpP
UtIoF/wCj9NJvvGa/3Bj0+LujyHwXDSN7bvM/FS32Wn2FsOi7TyFNrA/CsaT+44NQuXnHOd
Dh0LNE6kwlLMSPw+DxTqWEuNJXpKtr2JxzGIxNZL2dF750DxGaroiZnZy15FzysEd5M7Jsu
T8uQ6lVXJD8ie0HkttOlhtpKvKlITzIHMn8sbcNBEG6jMeZXmmJdLa98x6t5ijabNazQAD4
oIztlJzLFa7iXDIhSEcaE+sDUpu9lIXbbUk8/UYxq+k6lwc3Y+5ej9DukbsQidFPYys//Tf
EfFaFkFiHnPICqFWNbv2c/wB3Q6FFKwEp1x1hXO6AvTvztjbp3CaIZtQV5djtM7DMRcISWF
hu08QDqP0WOuNPC7ZcKHmllJcQdJuhRSSCOV7Y5zN1EptwuF7OIBiuGRiT/Eawn1EX+a0PK
3ZA5Wcuxqo7UlQHZQ1xowZS4gM8kFXiSq6gL7HljZjwlhZ275ivOq3p/Ux1DmUwYKdnZaCO
A0vul9oPZ3l7LOU4UmGhS6p3ttqTUFKIU8FpWVakA6ANhYAbYOvha2DQbKl0WxOolxZrnPN
5XHNyOh4fBK7C/wD0/Vv/AIJsf/rYiwXunzWt+0z+8Q/kPxUDtizK5PzE5TUq/wAn0UWKBy
XJKdTiz66QdI9N8RYpMXPEYUnQLCY2RvrpRfJfL6hcn5BaHkrJ1NpmVWor0dC5VRYC6m8pI
K3C8m5Rc38KArSkY2YYhG0NHBed4nXyVk7ppDdzj7BwA8ln/wDxLZl+0BEU9H+ydVjP1/E4
X/M2vr07c7XxmjCwJc9+ze9l2sn7QHPoTTmP7UsyZr6bWvbnZX/bclIoVHCRYd+2HslhdsT
Yp9yVldBm/wDVI/X/ALShHs5yXEzRV5aJz624MBptx1tk6Vul1RATxOaUjTvbc4z8MpGPGZ
2tjtwXa9OceqKWRsMByZm3Lh3tzoDwCue0/s8ouX6ZHq1GDjLfHRGlRlOLdQQ4DocTrJIIU
LHffFnEaOPqy4CxCwuiPSOq9NZDI90kcmna1seBCd7Dp0j7Sq1LCiYq2ETAj8LoXwlkf2kk
flh8IkLmEHgh/aHQsiqmyN061tz5jiiXOvZVHzDVPtWNUFU+UtCW5ILQdbcCBZKrakFKgNv
Q4t1NFHNvuFz2C9JavDg5sOUtdwIvrzVfU8o9m1Cy8aTV32GXFBSxPf099L5H61Gj4m3RIG
m22JCyNrMv4VnenVUlT6Rmd15N7jf68FmWTqvJpWYqXPbJ1F5uPJHl4jL6w2tKh9dQ9DjCo
ZMk+Qd0letdKaMVmEtqZW5ZmNa7x13HzW8Z1qf2VlWrzQrStmOtKD+2v4aP3qGOgkdZpK8f
p4uskaz+Ige1ZP2ddnC80JM2Y8uPRGVcJBaIS5IWjzBKzfQhPIq535YyKDDw77STjwXo/Sn
pe+mPolGcoYAC8eHBvzKos1pyyK+6nLrJapkQFkPF1xzvCwfG74yfCOSbc+eKuISMvlYAtf
oRTVb2mrqJHlrh2Q5xt4uPyWkdjWSHWkDNM1BS6+gopbR6MK8zxHq5bw/s/PGrhtH1TbnvF
cT0y6Senz5I/uI9vE8Xfog7tKyojLWZOE1JXJaqKXJ1nEhJbU48rUgEeYb88Z2LwtaQ4bld
Z+znE5JWvgNskYBFhY6njzWldhKL5JeP/wB4SP4Ixq4f9w1cL0v/APdJvzfILRwlAG+Li5x
fLHpgkwC5oP1wkdktCSOeGUTly2+w3OCUd06kYSYFSBext+WAR2XUBwYSe6Cc7xqDJr9KMx
JNWjtPSIQP6vhpUlKyempKlgpxy3S97m0vZNrmx8RyW3gDA6bVVbjqgrc48uDV21lUVibID
keDF4fepepTa3hqQ2GbEr0/eUCoaR6740aWEavdfK3lub8PDxUEx2aNygyoU2LKslVKdq0d
2Ur9I16VynAgqdlL02TpT5Gk8r46KCoLPxtjIbtwaNg3zO7jyWXJGDwLtfaefkOCgx+0NVM
ZTANQahmP4O6xoynmmt/IlwHxaeRPri2cFEvbyPdfjcC/qUYrsummngVOoEh9USiOPE8R6o
7357l3a23piviA1lA/DH+iGk77fzKbmrLNR+0zWqcp11t0NoqcFqyypLagpDqEq2KkkDa38
cQYRibBEYH2B1yk7a8D+qt4hRuz9Y3XmifLdY+13X5amXY7gZYS8h5tbXi1O+JGvcpPMYwa
6l6gBtwdTaxvy5cVo0k/W68bK4mEd1f/AOac58vKcZ0XeHmFcdsgOJmKm1FunyoDnEbQ6tD
rNrLSrgrsCDuPY4630KWHM14sbCx9a5V8zXaja6e7JJK3Mx5uTulnvTagjbY3WPl0wPSUWg
g52/RW8IPbk9S1WgNlNEgI6pYQD+WPSYe438o+C4ub7x35j8VNI2xMq5XnntSP/L6qf9B/2
CMc3i33w8l7h+zUf2B3+YfgFseQLqyVQ7/+5Nfwx0Q2XjU/3rvzH4oM7dm0d0ojn9aH30j1
0lsE/vAxmYsPsvWu0/Z+8jEwObHKR2EsufZNVd+45NQlHzQ0m/8AvYlwxv2IVXp9KHYo+3B
rR7lkNQQe+TUciX30j6uqGMR7b1Vv5l6hhU/VYE14/DAT7ivUsSG1Eix4jQCW47SGkD2QkJ
H8MdWvn5iA+23/ANUY/wD8e1b/AGHMUcT+4K6voZ/7pD5n4FDfYT/6fq46dzav/wDOOK2Dd
w+a6P8AaX/eYvyH4oHziHV5iroWDrVMlbHn+sVbGfVOtVX8Quq6Nw58CyN3cx/t1XpCiSWp
9IgTWjdmRHacSf7SB/DHTheCuvsn44U6X7j9W8ttAH4U23OENUQZZZv27t6aJRrdZyv+wXj
PxX7krsughvikfk7/AGlQOwVGqbXvZET+LuIsI+69a0v2ju/t7f8ALHxKIO25NslfOfFH71
HFmv8AuXeS53oo6+KQfnQr2Dpvmup+gp6f+3GKWC913mus/ag600P5T8VZ9qfafLizpFAoL
gjmLtUqmN1hdrlpm+ydI8y/XYYmr67IcjO8sLop0V9OBnmOSmb7Tbe3gOJVTlPsYqVXZRVa
7KcgtS08VDKPHMWFi6VvOuagi/O1icPFh2bWUlx5cFJW9LW05MeHRtiYPx2u8+Ouyz+nJV3
6AgnURLjp1H2kJFzjJgAFXYbZivQsTmdL0fL3m7nQtJPrC9TOxUrK0rQHEqvqSpOoEe4OOp
svCM6zjtVzMzRqUMs0jTHky0fpPBAQGIyjulITYJU7v9LnFCvqurZp3iun6K4CcRqQD9yzV
x+XmUE9mmRv6U1q0lB+w6fpXOI5OK5txh/a5q/Z+eMzDKTO7rHbD4rvOnWPimi9Cg0c4dq3
4WcvX8F6Bj1ShrnLpceUwZ8YAOwkLTxWxa4GjmLJx0N141wWPdvtv6SUq3/uJ/7Y4xMa2b6
16h+y/wC9n/K34ou7CzbIyyOff5P/ANGL+H/ctXL9Lz/1Sf8AN8gtE3t/PF6y5m9lw3JwrJ
ApaEEbq59Bh05kCdOgJwlA5ySyBzAvhKMJ/l054G6ma1fBW2+2GR5U4HPDz+uEmss2zm5r7
QKKE2t9lTSfq+ztjjumf93H5x810XR/vnyUSpyI8KG/Lf8A1bKSogcyeiR7qNgMeeQMc94a
Nyute8NBJQg462uUIsh1H9Kp7S0qSFKKIzZTr7u2fuqsAFHnzUemOhAszMB/ZmEebj/EeY/
4WYXXNv8AFcPYOSls0evokLn8ePxBTm4kKKlFmWXTYuq9Sm42/LFV1TAWhna+8LnHiRw9as
Nik307tgFLouXWKbS48Hil7gJtxOE3vc39PfCnxPO8usdf5ipI6Kzdx7EJ0Rl5qm5YQ7+v7
20pw+5S4oj9+NmuIPXEbZT8QsmkvnZfe60aH5/fHFvXSKwUbi56YhUiiVFLjlNktt7OLZcS
j5lBAxYp9JG/mHxQyd0+SwnITC2c5ph78JbKy4lXVaNem49eePWa5glhuuFb2X2Wkdk0Zli
vZrSk3/SW7j08Tm3vji+lbj1cIPI/JbmDN1eea0+gucSjQnU7hTKbFJBHL1Gxx6VTi0bfyj
4LjZyDI78x+Kn6drHEqgO687dp/wD6/Vb2Uz/2CMc1i33vqXuH7OP7i7/MPwC0Ps7z3lj+j
EGnyp7UGZTmQy+1JWGr6OS0FVgpKh6Y3oahr23BXlOMYXNS1DmSAjtG3I67goG7Tc3Rsy1u
K1S9UiDCBZikJIMh95QuW0ne2wSn1xl18nXOETNV2/Q2h/d8UmIVXYYG2bfc/wDOwWsZSpk
bJ2TGBUnUsJiIMqqP7lKXHDrc5XJ0+UfLGyxoY23ALzeuq31dQ+V3ekcT7eC89yXm1zXpKb
lpclbydt9BeK+Xrp6Y5gSN9JzcMy92hpJf3D1WU9Z1BGXjflZenKPmCk1yD36lyO8RSsoK7
FJCk80lKgCCL46trg4XC8HdE6M5HCzhwKzvtwrlP+zodESsmomQ3LU0AbJZCXE6lK5C6tgM
ZuKSAREcSut6E00j8Rje0EtZe54DQ7of7GKxT4GZpceW6GnKiw2xDBB+I6lwq0A8r2O18QY
M8ZSON1vftJif18T7HJkIvwvfZMdrmXnabmhdRSg9wq/xUOdEyALOtn0JtrH19MQ4vTG/WD
birn7PcZZkNI82dfMzx5jz4p7IHairLkM0qpx3JdLCiuMtmxeY1G6kaVEBSCTcb3GJKPE2h
uV/DiqnSjoPM6cz0ouH6lvEHw8EnNnaXVa+tFLy+1JiNPSuI0pCtMuQ6SOEgBHkSk789+u2
JH1xkcGRam6zqPoqKaJ1TiPZja3Rt+048Nvr1Kz7Yp6vsXLlJqM1qRmFhXGqCGtj+oKS5pG
yUqWdvXE2Kn7G3FUegbD+9GEDSzvgvuweZCZqlZjPPobkyURu7MqUApwI4hXoB81r72xHhH
3XrVz9pIPp7eXVj4lX/bpPhjKseFxkd8cnMLTH1DiFCQu6tHO3vixiB+xcsHoeD+84PzIb7
AnmG82VJtbqUOuwW+EhRAK9L11aQedhztipgndPmuq/agLzw/kPxQBW48tmrVOPK/ztuXIS
9q6rDqjv88ZtQ7JUknmuwwCJtVgbYozbNG5vk7Xdbae2/KX2MJTTMhdVLdvs3hlOl23JTx+
Hov1B5dMb5ro7XuvIW9FsQM3U9U7N5ae3ayw6I4GZkaS6CUMyGnndIvsh0LVYdeRxgwO/tG
Y6C69ixOgd+5XU7PtHtjDdOOW116Hd7SstLyhMzRDUp5uOssCGscN4yCbNNrTvp131X/Djp
jO3Lm4LwkYbP14gykSEgW46rz7MmzqpU1SZj6DMqD44kh5WhoLcNrqUdkoQPyAxzILqmXw+
S90DYcAw3m//AHPPy+S11Wfcn5Hys3Q8tSm6vVGkm7rI1Ml9fnffc8p35JSSeQ5Y3XzxwNs
OHBeO0eFVuL1JNiS83c47D65If7E4j9Sz1Kqkkl92LGdedfX5i9KVo1H3I1HFXDCXlzyuo6
d08NFT09JEB2QSTxPC/rN1928uNqzXT0JWFKbg2cSCCUkvKtcdMRY3+H1q3+y4faT/AJW/E
ow7C7KyOvkdNQkBQ9PLa+L+H/ct8lynS8/9Un/N8lpICLC+L65rdK1J5DDXRFqzbtXmV5Eq
kRIE15iDJ4yprUYht1fAKCkcXYpSdViEnEMxU9O0EoZiw85JDmnNVSjNq8ejUh9RKjtupJ0
pSLfPETXWVl8TSrSJmOrwIrp/pg/Ic3V8dmMoi22kBSPrtg86HqGqob7V8/8AGaaanx5AV9
5yGi6hfqUqQkHAdYUhTNR72b53qtcYqTVZQ0ZkR1Cmi2jQnhPJNhpuryqQrB5yoZGBqLlvp
cJ8IHy/wwSics/zO+hHaFEdeUEMM0eQpS1bBI47ZUb+mOJ6V5nDKNe0z4OXRYHYG55H5Ktr
snU/BQ20mTNeXqp0Vd9KLbqlvj8LY8o9duZ25Wji7L7nK1o7Tv8Awb4nj+i3J3XI4ngPmVX
0HKiYdZl1GUkF5u8aA51LBspxxQ6LcdKifY2xLWYjnhbG3Y6nz4DyAshgp7PLjv8AWqIlt2
98Y4K0Emw/8nD3RXQJEaLSsuJkENqZkJU5c+EaWF3uT6X547Co7kuXi3T2hYFOftG301RlR
KtTqkHHIEhEhtpZacLe+lY6Y5aqp3xaPBBIvqt+KVr+6bq4v4cUFOUzMU8iK+tmxeS2stD1
UEm378TQgFwvtcIHHRYj2YPyZWcnJLqTYMuIdJFrKOpQB9CSDj2GZobHYcFwgcXP1WhdkKi
ut5tUT4e/N22tz144TpWMzIPyn5Lewfd/qWlZfINFjeAN24iQgdNDqk/yx6PRX6hl98jfgu
QqRaZ/5irE8vfFmyq21XnXtNB/p9WL9FtD8mG8c1in3q9y/Zz/AHB3+YfgET0HsYp9Zy3Sq
mmrSI70yOh51JbaeRqVz0+Qj8zjW/dkJ5jyK4F3TrEWEtu14BNszQeKOsqdmGW8uv8AfGkr
mVJI8MyTYqRfY8NCQEov68/fFuGlZF3QubxXHquuded+a2w2A9Sv6xSItWpMmlzArusxBad
0HSqx/CehxK5lxZZLJnMcHDQjUIEPYVlBJuZlR/s8Zv8A/wCeKn7vg/hC6hnTPFf+873foi
3LGWqZlylfZtP4imeIp4qeVrWVr53Nk+npi0xgaLDZY9RVyzymSQ5nu3Kqcz9nmW8x1FE+o
iQJKWwzrYeLQKEkkXFiD5jiOWnZJ3hdXKHFamlv1L3Mzb2UKl9k2U6ZVYtSjGWZENYdaS7I
1o1p5EjTvbEcdLGw3aLFWKvHayoZ1csrns5FFNTpcCqwXIFRjolQ3tlsuDbbkehBHQjfFoi
6xwSDcaEIBl9hVGcWVRKpLitX/VKS29YegUoJV+d8UHYZC47Lq4OnGJxMy5w78wBPtV9kjs
/oWX3ZEiO2uRPQ6plM+QQpzh6U3CQLJRck30jFiCBkejRZYWI4tU1js07y8+4eQ2XMz9klH
zHWF1d+dKjSHW22nEs8MoIaFknxpUeXvgZ6SOXvKXC+kVXh4cIHAZt9AfimKH2I0ek1qDVU
1OXIdgucZplaWgkrCSBqKUg235YaGhjiOZt7+amxTpZW10XVTFpbe/dA96ezl2NRMy1xVZ+
1XYL7jTbLjaWUOp+FcAgqKTuDh6iiZN3rqLBuktTht+py9rmLqHlrsNbouY4FYVW1yfs93j
JY7uhBUrSU21harDxemAgoGRG7bq3i/S2qxCLq5gywN7gaq2zz2SUfM0z7RZkKplVICXpDa
A4h4J2TxWzpuoDbUCDg6ijjm726q4N0jqsOJ6o9k7tOoVDRuwCC0+F1mquTWkm/dozfd0q9
lLKlqt/ZtiKHDImcz5rXxDp5iNS3IC2Jp/h39pT+Y+wuDLm8WiS0UuKu3FhqbU6hHqpmygR
f8J2vgpqJkhuVWwfpdV0ERjZlc3cZuBKtX+x2gnKP9Hoj7sYrkNzHqgQlx5x5sFN1A2TYpV
YAcsTejMyZPwrIbjNSKr0rNeW97lUX/wBneMW9Irr3Pn3Vv/v4rfuyLx9q6L/19iLt+rP+h
IP/AAdmLbZhd/8AyqP+/gf3VD4+1G39oeIt0HV2/L/VFXZv2eOZQbqIdlonOzXUFLyUFqzT
SSEpIJVvdRJxap6cRNyjZc7jmMzYjKJZbBwbbTZCNd7BqpUa3UakxWo7aJ0hyQEOMOFaeIr
VpUoL3te2K0+HNldmJK28F6ZTYfD1UcUZ8dbnzsrvs47LKllGsy6hJqTMtMiP3cMsNrR4tY
VrXqJBtawxNTUoiGhJWdj2OHEXh7o2McNy3j5+S0bRf5nFu6wUngb9MMnzrMe2eBVZLlJNM
Sh2RH4shLal8MLDbjWtN/cWxFK3VS0xvdZHJrmanX+E7T9DVwHCl8KVqVbkrkUi2Ileuofe
qu48oKgfCSrQhYfQR9LgfPDWTp1iqSWELekRFhtKuEhLZ4q1b8yE7Ae98JJG/YvmlqTmuXB
d1RzIhaWmVjxKcacLn721Ej5YJqqzhbUDv7dcShViss7UWqz/AEvpkuMkPRURuEmEhXxZbn
G4vBt0R4AVn8IOOexfq7kO0da9+DRqM3nroOdlrYaTbTntz8Eqkz2YMwR5iXJdemyEx6jMS
PAFlC3Alu/9S1o0W9bnHD1VOZI7ss2BrbtHHgCT/Md/JdLDKA6x1kJsf6IlU1Y4wLq+QhPM
+e6dSJRpkZpdRrixZmAykqspXl4pHl9dt8buHYPJOM57EX8R+Spz1zY+yNXclLazEjhp7wx
oft8VKDdIV1sSBg/3W/8AC4WUP7xahuWONPorS0cUOLdKkG1jZgnrt+eNbuRSEaWA+KpwjM
9t+azzIudHstV5b7iS5CkEpqLA58z4k9Lo/fjocYwoVcNtnt7p+uar0Nb1Ml/wndehYc2LO
iMy4jgdjPpDjLqeSknHlssbo3FrhYjQrsWuDxcagp1TbbrakODU2sFK0nkQed8RhxBuN0jy
WTVyly8jV01OMwpVDceMlkoFw2padDrD3XSoHwG+3549KwbFm1UWRx+1AsfHxHzXI4hRGF+
Ydwow7Eo0d2JKqTer/K9RKiVdEAjQPprN8YeO/aVkUB2blHtOq0cLbaF7+K0fLrzkihw5K0
hCpCS8WwbhPEUVWB688eks2C4iU3efNT3mS7GeQk6StCkpX+EqFr/TB2UWbVYl/wAQ+betT
gLVfxLVx7q9ySkm+MmTCcxuXr0bD+n/AKJEIo6dgA5OOp57cUfdmWSanlODOjz5TUgy3kON
tsa+GgJTY+e26jzsMaMEWRtr3XHYtXtq5jK2NsQP4W7efrRoMT3WRlXCPbDJFgSFJJ64SNg
skEfuwkYTXM+2EldctzthIgug4SddTc4cICVXZYqcappqio+/dag+w51N0BNj8lDcYGPX2p
SH4IjaQbbjB2VZxT2n2+eEkGpW+GRWXxRte2EnDUsIIwrp7LhThkS4AL7jnhk6dHy5YKyjX
yjhk4TDitsJSWTfHbT+tUlu/IqIF/zthFAQlknla2FZCCk29MMpF9vgrIgm7q6YZEQFm3a2
wioR5MRxxyK5AjtSGpLC9K/0h7QR8hw9x1xXmdqp6ZumiySTl9qctbwzAXa4o+KJBZvHMpr
wBOr7nFSL7pA1fI4jurSG5sTNTFTTEmd4hTVfrEqU1p0HyKDaTty6Xvh0lLhx6gzPLblTed
4iSNSGPhi6fNqPhFvbDpro67J4UmLnuEJchUviQpa21rFrFHDTcAfM7++HaVBPstyDiNwRi
ZUigurMNu9pUR4i6maO4Wf2SuSEm3zGOP6YkiAAficL+q66Do+27j4KsyBD05XhvOu95feU
/I4qvEUl51RUkKO498cfjcv9oc0dloDRbnYLoaJnYB3OqRmzNj8Ff2TQ2xNzC6Lhq124yP8
ATPnkB6A88HheFiX7SbsQ/wC7wCVXV5Oy3V/wQ7lWjqozTqiUysw1RSnXqn0QFnfSelje+N
2vImOvZp4dMnElZcLsg01kfrfkr8sKYPBTFhqSjYLfUniq/aV7nnjID2v1zv15A2VnqyPwh
D8jWa9RUo2IVJUdr7cH0640Xn+zyf6fioIB9q3z+SyOXS1Nyy1rSttYDqJDY8CkL3BSOnoR
0O2O0gnzMvsdreSzJIrOsjPIecZWVZ7dNnr41AlrPDUnxllw2upOm5sT5k/XHP43hTatpkj
0mb7x9bH1LToK0wOyu+7PuW3ggp1Y83XVJLjbElhyM+gOsOpKXG1C4KTzuMGx7mODm6EIHN
BFjsqrKuX28qMyEwJLrjIcVIiMOnUlo80hP15+uNl+IPqaiNxaA8Fuo46qhFSCFjhfs66ck
dZejd1y7TWfEFJitag55tSkBSgfkTj2DZec2zOupqR+WHT5QlWI+Xph0AK+I35b4ZIpW/XD
IUlQNsOnuk74ScFN9MJOE3YX1YSNfbYSOy7ZQ5C+EhcleFsF1RCUI8S1K2AA6k4ShcULdlc
nL+mqRYLiEy+9vER/K6YravguEHdd9Zur88DEVLVQuFr8kf6SVC/LriUqEM0XfCBbbAEqRr
F990X+uEErJAI6/lhI9l3iev0wkNlxKiCT0OEiyr4r5HrhJ7Jy5tt1wlGWpu/7sJEFxZGEn
IXnLtO7OnKW93yfXHqk/UnHlfFJ4qWWzrFtRVqNjbwhKcV5CB61Zj1Rz2G5eqrFOcrMqtvz
oL6VRodPdcWoNcF0hWq/h1A3tb1xK21rhV5Tra1lqVvyxKoko+XfDpJGtIthkRCzftVSVQK
0tu3G7hEaSSPvLlnTf64pzbq5St0KAaXGzTDr1Wk1RuJT50xD5S7TYrk59ZO2pLbZUyGz11
WPPqcK2im4qBMbolKpUOkJ4jtX1F9ySYfdrtqTdPE28Vt7XsR1wxSsq5MhCAk7BRItfkT0w
yZGXZylt3OcJe+pqnSzp5ganWhtg2KCo2WulCbYmVIoUk/+vy1fgpCAn21SlfxtjjOmR+zY
PH5LpOjw1cly3YtJg6YscFalKMWG3YcV9ZK7D0uq5UeguccK2N9Q/tG2mrjwA5/LmujJbE3
T1BC1Eo4jxHaaNJqk0Kk1ibrKiXndygHmoIvp3xvVNRa0x+7abRttwHHwvus9jDrGO+R2j5
q2lUmSlhpqKgKCUhA0gA2Hlv16k4zoa1rnEvO5v9fWyOopnAANX39GdXiekfFPn2vvgv3zb
Zosl+7nHdyFtK15hplh4Wmpiyr/AKK2NSU/2V35mfFQ0o+1Hr+CBcwZeVBcSpgEQHviRHAb
d3fWBrQf2F8x6HHRYdW9YNe+N/EcD5jjzVGphyu02U3scy/3ysSK1IJUmDZDKT95auu4sQB
1B54p9Ka3JEIh+P4K1hFNmkLzs1almXNFPy7Tu+TdTmtWhlhvda1e19thuSccZQYdJVSZWe
snguhqqpsLczlJoWYaRW4KZdNkJeQfOnk4g+i08xbEFZRS078sgsUcNQyUXaVZJCVqUn1So
bGx8pxPhA/tUd/4goqv7p3koTPaJKh0uE5MZjvJXEARocVxFvIRfmbjTo3WonbfHr3pC444
K6wOYaqsjdskt1gyHaew1GQkuOyNa9PDS3fYHfU4vyp/DueeCM55JR4QCMxfYfXx4D1oryL
meq1piS3V4yYVTYUl3uyL2EZ8XZO9/F4VJVvzGLLSsZzAPJFQH/jh0BC6R6YSFR6jrTTZS0
EpUlhxQUnmCEEgj5YF2ydneTMIqVAirK+IVMtkuc9V0DxX98SJk+PLgU4TIIvhKVdGGRpYH
TBqF5WU5tqc9xipOSpbq0t1BTDUXYNR2W3eGFaB5iRvqVfzYzZpXXsuwwXDouqbOdXE28lT
0uUGZDElAU29GPEZdb8CgsbbH0I2I5EbYgZIWldNV0EdRHlcFtmVqlKqdAiTZSh3h1KuLpA
SPC4pPIbchjWZc6ryuobkkcz+E2VwBfpgios6SdhbDI7pH0wk66CL++CTlffzwCS5oHU4dO
nQRbnhwobpq22GRrhQbcsMiusn7dorRRRpBSOI0JQSvqNbJuPkbYrTqxT8USdkCEo7PaceR
U5KWr5mS5f+GLEfdUMp7RRkFYdQrp357YdEEhe2+Enus+7R+H9mV9TyihngQkrcTe6U8Y3U
CNwRe98VZt1cpR2T5oayz2c5joTU1hOYyzCmkqPdmU8XUfKoOOXKSL9BhGysBpQFn1VGjZj
cefdXLnt/DDrlg6+4k7r0JCEar+G9sDugVA9Nr7zzRiw+C2jZfHASrbnuFH+GHsmWn9lEjV
mZKCj4ggvKv7cRsEfngmbqGfZa/Y+mJVTKzDtL1ws1UOo0uYW686Ew26eEa+Mw44dayD4bN
i/PGRjMbHxHOLssSTytt7VpYVI5ruzvdEESApsqkTVCRUHCvW6PKhCiLNtA8khKU+5648qn
qL9mPSPT1nmfFdpFDxd3vrZIplGjwUrUm63VX8Z6JJvYDp/PE1biD57DZo+rqKnpGxm/Eqx
APPGYrqb1e+EmQVAbDlQMhKwoMRXtSb7/ABbAH/qnHTVjrR5ebh7lk0Au+/IFV0cd7qblNk
/EiO09Dimz+LWU3Hof8MWx2IhI3R4eVWOrrHayuMgRZUKnSYT73GZjv6YqiBfQRzNuu2M/H
ZGSSNe3Qka+a18Ma5rC08CqjtjcUinUxBf4MR51wSVhHE8Nki4T6i99sXuio7chtdwAtwUW
M/dt5XWS0Ct1Ok1hMmCoMvJBF90Bek6jqF99VraTzx29ZRx1EWV+o9vs/Vc1DO6J9wtuyp2
j0Gusgau71EMqW7CWSi5sbpbc2vf2N7Y4huCzUlUx3ejzjX9eS6aOujnjLdnEbLGlR0SoKp
dK7yHYKUmTxFaEtq0XWvzXG6fD6/PHoLdFzrm3F2X03RX2XqqM3NsdqSFyIJhoclJcOtPhA
4ajz2K7WHXrywbAqcri+2Y3WrZOYzCupUiqCE/w7vRJslWktOxHFLKVA6tR4TiE7kX54mYD
uqkzxstOSL/LBqslfL6YSSrczznadlupT22RIXGYWtLCgSF/skDfe/TDONgk0XdZOspbRGY
S0gNthtHDQjypTpFkjlsBh1GnBh0ikOJF74SmjKR93CUxXXWnHGXG23Sy4pNkPAJUUk9QFX
Sfrh7qu9ed6tU6863NYe0JW9Ie70slQLi0KKDrIVrPkF+Q9ABikWgm5XTUtSWQ9W3ZUcdVR
Q24pGpLyrHZxW5HoFatj1ucC5oJWhBWutx9q3vsSVUTknhySSyxIUzFCjchCUp1gc7J4hVY
dMW4jouUxCMCUgLQdNhg1RATZvueeEjskgA9cIowuabbdfTCSKVa2Eldc074Sfgle2Egsvg
LYJKy6VdBgUrLHO3/AE8ameIhTcaSojppKFgn5i18Vpu8Fbpu6UWdkhSrs6oy08lpeUOvmk
OG98WI9lUmd2kYW2v19MOmC+1be+GR2XD4h6Xw909ljHbLX5ESfPpLbmiM5TmFPC17r1rWD
67aQMVZO8rsPcQ9P7VMwVqE8xHKKcnXw3H2QVLWjkQlSgNJv6bjAKbMgxqdTHHltd47xKSo
qXxFKUvUNjurf8jhIVN1KA2X4SBf535YJCjfsfYW9nGW+LcFmnEEHzXdfTa3+xg2KvUFbIR
zF8SqpdAuaqTBqefqJxdZXAiPTHGwbIVpdShq9t9lknHM9KKkxU2m7uz6itrAos8ngNVduJ
O5I+Yx5aCu0TSUnUBb5YIoSmp0hESK9Jc/VsJK17gbAct7DDxRl7g0cSne7KLlU8XM8CbHR
KjBSmHd21WbFx62Ub40H4bKw5TwVUVbDzQrTGf8vhYVoCoMhq/QWUjxHpsTjfxPsxZeLXt+
BWfhkfavzBSaYbZrUnXq/wAnt7/9Mdx88RSX9FH+Yfgov8T1IgyaF8OWpbpc1FFxt4Tqc6D
a9iMZOL94aW3+S2qHu/Xiq/tOpFRqMemfZxb7xHeW6lDvlWUJCgj66cXejtVHE5/WXs4AaK
LFmFzG24FZzVcp/b3Em0VhMOYwooqFKXdPDV1W0Tvw9Rtb7pOOthxH0azJjmae6/n4Hx+Kw
ZKfru0wWI3CHWGmWFmmVxox7OaVuJALrSr+dN/8bL9jvjXBzWcw3B+H17FTtbR26tH5k2BU
+PUGmp0V1nhXY+GxJQhIbGo2KgoWHESRquB1tieykbN2tRcfFE2SnaTSq3CrcKQTTJDRjPx
krHGaWL2TIHJQ28Cha9vXDsKGohAAc06H2hb32bvcTJkFYUVIWuSpCj1QZLlre1sWWjRZEp
7RRPc8umHQFJ67YdOg7tNzEmFSlUeOrTUKg2fiXtwGgf1v9onZA+vTFeeQDRaWEYc+pk0Ng
OK7k/NrNYj9xdToqERpBWB5HWvIHW978xZQPI/TEkcgcFXxDD30smV2qJUcvfriVZ911Sun
I4cqeNJN/rgFIVzx6hhKFyxntEy9PTPqdXgtgw0LKp51761ucNJCOvPpyxVO5WzCMrW+SEW
cvZh4yeJTn20BBdXrTpsyDZS+ZuEnngH7K/CCXhtiLr0dkqP3XJ9FYSQUohMWKdvMgKJ26k
nfFxmy5+pN3+SvBy9MEqxTah6b4SNKGm3LnhFAFxKbjCRL7TfCTFKSBhJXSvMPbCQ3SbX9s
PdFey5b8sKyAuWJ/wDCAXechu1w1TH3CRzF+IL/ACxSm76vU3cRd2LrUvsvoKiNI4bo+nGX
i2zZVJO+UaKWb2wacBcbN9+uBTOKdB9sJDded+2l4rzjV0HwBEWOnlz8Gr/6sVX95XaY3Ys
+TJhz5DjTraoIS9rZcBKC4u9jZPqRzwCsBL4tOhqdW4paApW/HvxDc/dG6iPphJ1YF5JZQk
bJIBsRY8uWEktB7FABmOsAc+4skD24yueJWKnVcFsGg9cSqoSgSS87/wAazzSrcNmit8L/A
KSSSr94xxvTIfYt/N8iul6O7lXbjpKseaWXXBQajW6TS4ok1GUiM1fQlSzbUo9E9ScWoaeW
Z2VgLihfIxmrjZZ/mnM9LrFdXAYd+0Y8WJxYMCObpfnOAlOu176By6JO5x1WHUMkMQeRlcX
2JP4WDl5/0WRU1DXvy7gDS3EqDH7Ho7jKXJekSHPG4lBUEjUb2F78hi07pKL6ber9VAMJJV
6zEQ5UpryFkpjxH21I2/rghXi/I2xFjLsr8tu89p9l1Nhmo8gfeoOXpbi56YehIQ1AjuodH
m8dwUn28OAnprszXOsjtFTa7X1IqynGT3eS4kWLiklaeYBBWMYOLPOcA8L/ACW9Q9zT63Tt
e0pdhJN9ZW5psPRve+IKIE5reHxQ1/dHmhRdMjCa1PIW1L+0OC48yoham3l6NCuhG4O+Okd
K/qi3QsyXAPAjVZEbB1g3vdKzn2dR6wy5LhjTOSk8MgaipI/qyOSx6dRiHCcedCQx/c+Hir
tdhgeLt3WQRp8qCiRT6kyXG2rB1lQ8Q07clWVe2wUBcddtsd84ZrOYd1zQOXQpZmRNWuJ5V
rRpWpGl5IR91YSRqFuZTz62OJWF34t/cndY/Wq3fs77U8tU+PDoctbUdpYJjhkFXdzrIWh3
SLcMEakr56fN64mjl4IKymB7QPDZaiMxZcCC4apE4ex4nHb077DxXtzxNmHNZvVPtexsnYl
Xo815TUKfHkOp3U204lax80g3wg4HZIsc3vCyxjtuTlGXU40iKY7tRjuusVpSQSvUEoDaXd
umk4jerNNexVn2GtU3gVB4NpRNXobacKSkrjovdIvYHSob29r4OIaHzUde7Vvl81qJAvscG
qgTal3uN/nhXU40S/DbYYSAuTb8hiOyt99YbZbF1rPID3wio90BVZ2ROpWYVRE8RIfQlN7J
voeUVnxWNgBe/XpjPk435rrKeIkNsNxom15spD6ZCmYr7ajSXo6FK0kF5x8K8W/h8IxEXCy
1WwSdcHEaXC0DIsqHIytTWmHQpyNHaZkI+824EC6FDocaTD2QuHqmkSuvzPxV+Rty+WDVe6
aWlXLCSXyx0wkrpI57YeyLMlBXO/PDJiV3a+HsmzL7oThkN0jXcb4Sci6rK7mCLRoaXnUqe
kPK4cKE2RxX3TsEJHp+JR2SNzhi6yJsRcgiA0rMK5E+uIRJeWH4S0ob0xgzrKSwm/ieAIPx
DzPpis511rQRABJybUp2UZrGUK346VIWoZeq6EBDfjUVmK+BshYJ8HQ8sSxv4KlUU9jcLQ1
J+uJ1W1XGrWJwKBxTusdMJCvOPbKUpzlXNVjqYZt/+XT+RxVfutCm7iBWn5MiY6p1DrKQko
Sk6Be/VKx4sAVaCci0uLH8SWuI+nfvCzqX+fthXSX0mW6w5oabU44fJpBtf+1yH1wrJLTOx
J7/AJU1XiWDyqe1fTyNn8SMVWp4LZgVX35YlVJwQLXHRH7SY44JK5dHKA6nkOHJKjqv6C3L
1xyHTFhMDTpYO9q6Lo+4BxHNTHHdIKudgTt7Y84a25XYgrL3Ev56mLVDQLcPgy50lJUzFbU
rxMRE8lPW/WOevLbHbNy4c3tc7gDd55u5N5D2rAOaqdp/QeXijPLeTqNlyPw6ezd1Qs7LVu
6v2J6D2GOdr8Wmqj2zpy4LXpaNkQ03VzpXjLurKCoKFf0jq6idnKYm3vpUef5473pFtH/mL
AwnvO8lV5ccX9rLPPVTom3p5+WHqRaMfncqDXa+pX2XqFEq8V+orelRZAlPtJVGkLaGhtdk
eEeHr6YycQrH078mVj25Qe02+411WzSU3WszXc034FQs3oqeXo0SWKrInXlWQ3KCXSlsost
KdI1KJweFmKre5vVtYQ38Omt9PBBXRuiZcuLteKeYmJlRI0lhfw3am1wlp32L4HXrbE1Qws
DmnhGfgq0Du0D4owTCRAcW7FZJZdXrkMI6H7ziE+p+8Bz588cv1hlsHEXA0PyJ+BXQZMlyN
j9XVLnDIVIzTB75HIYqqRqizmuZ6WUOvyONHCcalon5Hax8QeHkqFdQtmGZveWI1ak1vLNQ
aZnxFFVlXjLBLLqeZcZP3fe26Tj0ilqo6luZjr/WxXMSxPiOoVOzKehymqjSJS0vRyCi9uK
10t+Fad7X/MDF+ygDiDfiiUV6KUFaoxE9TYfltNeBCHE31FsXsLiyiOaDfblaEtN1qsqIw2
9u1xH19BFuUFIoqMr54Eg90FRVEmtnk1GeuwSbXN9tRufTE4bayyZ5DJflwRL2ozH4OdJ5A
PdeAwtC1PFtlJIV5EN+YrVa5VgHC5VujqOrYNPfb/lT+yOrtVGqFLiFamUOrYcU9xk2cSkL
S3q0rBJTdW3TBxaFQYpL1wDtb7c1qpSByxYWRZN8MHc/lhIylhOEoyVEqIX3CVZtLp4Lnwl
3CFeA+FRFzY/LCdsna2xusSq2Y6mmjtJDw4lQZbHhSpCfhJHiVqUsqJvjNy3Pgu3ZUdVGCd
XfhQ99oVxLQCZLYI2A4Y/kemC6kIP3zN/L7Fv/AGRJkLyNEkvobQ5Mcdf4jVxxNSyErWDyV
YabXOwGLkfdC5atkzzOdzKNtAxIqi4eeEmTbuxwk1lwW9MEUkgkX5XwCFcAw6bdLsAnfCTh
qizJUOFEemS3ksRY6FOvvr8qEIF1KOEdNVK3ksFrOfoUatyMyVuY7GlVFq1AipZ4q4kK9kc
RCiNPFsHFhO59cU3FaUbcoX1J7a8tRGktzKq5M/aTALXW52Su3L9+G1UwepEztkyTU4K479
RQUKWFqYlU11xuySCkWDnMEXv64cetC510Y9mmcaFVnJVKgTBMZPEnQ16VoKULX8Zkoc8Q0
OL1J6aVe2LDHKjM3W60JltOnEiplK0o6DCQryx2ltLRnDM7K7/5yohRPmCwlQ2P9sC+Kbty
tOI3YFUOWBuBYJv1/LAqcKNIkltsLSB5gDqOkW+l8JOuPFTkdxxppT2pJu0k+YHbCSR7/wA
HaIhjMdVSP1iKejWm6TYl/rp26YlYqlTst6SLjEyp2Wf57qwpmbqU9IjqTBXFW05UUp1JbU
t5KUIWfupJsScc30loXzwdgXLdfrx5LawSdrJNdLqrrD8fMf8AkSA6pUdSgqpTGr6A02rxM
a/vKd5eE7DHDUsZpft5Br+EHnztyC6yY9b9m077nw/qr2HBhQYrcSIyliO0LNsoFgBjKmmd
K4vcbuKtxxNYLN0C+qE1qBAkTXgShhOopQCpR6BIA3JJ2w0EJkeGDihkflaTyQ//AE0cR4Z
Xdob/AN+K8RxEX6Ku4N8bH7rZw7Q5/QVP0zwUSC1er11X3m6c2ltP9riH+Kcb3SU2dEP5/w
BFRwj8XkqvLrH+VpdrnTTIJ39bL5Y06mC7PWVmNOvqU+jZspuXqc8xKYlPDv0m78ZhTzafH
95Sdr36Y5yrw+WqfmZlHYbuQD7Fu01WyFuV19+AUPN+Z8u16DTFUya26tuajiJWhYKLj74I
SR9MTYTQT0z5OsaRdnggxCqjljGU8U9U6cIklupRliMgSmH5yD+rWEOp8ZSLjUPUDEjJS+M
xuFyWkN57bKo1tnAjYG5R3TqtS5ytUSYzITb7jiSbe4vcY46Wnkj77SPMLpWyNfsbqwaYIe
4raiEEeJmw0qUfvX53wxnBFj7eXggyWNwoE+FQMzQHIrumQlpVlJ3Q8y4nqL2W2odD1+WL9
PLNRvzN7Nx6nD5qBzY522OvyWAdonZ/U8sVITrd7pT6vBKCdOlR20OhNglR9Rzx6Ng+MRVT
Mt7SDdv6c1ytdROhd/KeKoe+CHK4raVhxpSFp17qJT5EOkAg2v4TyUnbGwdVTZJlN1p/Z3m
ul1KnwqBVmGm2lT46wlCUgf5yglKkK1XCjyP930xK0qF9yrHtUn0+Xn9xhlTZYa7o1ZDo0E
MKutNvKkIA3GIHu3K06KMZmNPC3xVh2PPQVZkkjjtmTrkWbS4kkpVdV9IPW4wdP8lDitru/
OVtOlJTy+WLKw01wvyw6LMurNk6frfDqK11Bqslhily35KuEwhlfEc9iLfmb2GBk2RsaSQO
N15zqi1MpjcW6mWmkIKL3KFcjf6W5YzInLu8TpjlbyA96jpcQ6fAhy3XwEfIkm2JcwWQIHH
YL0R2PuJc7OKNY30ocQoehDy9ji4zZYVQ2zyjTBKBJI9t8OmSFC/TCSum1W9NhhJL6yenLC
TuGi7bbCQsCZUVEH09sEjKo8zZZj5kpqaZNUvuneGXnUJNg4lpYXw1/sq64EhE1wGq85do6
AmnRnX5Ol5pEptlKnNJeEWbwynluoN8sUm7rUO10DB6mTKzEh8c06huKZS8ttS3dJKRrcIV
a6tXOwt6YkUaSGIqsxSe7uIeQh57gI4BWFpReyig6EDYX3NvbDhPxW2f8HCPTpqatNcZS5I
jGOWHNAQpoqDyVJBTa4I5/wDhiViqzLcUr6C+JVVKfCfXApl5k7WXlrznmYLFktraQ2en6l
q++Kj91oQ91C7kuKqSGi6lbqtggeJRv7DAqZR3J9KYecbckAOtmyk2UbHryGGsnVdUoaUvM
vQWi4H1XWiytRvvqv0HzwTUC1PsLT/yynKUkNr+zT8Js6kg94F7kWF8HGq9Vst1TqPX6YmV
MuQjnaqyHpLOWoyLLms8eVK2+HHC9Fk3++oiw9OeMLH6zqYvrXl+pWjhkGdyi02kwKXBbgw
WQ1Gb5I3O55kk9TjyyqqpJ3l7zdy7uniEbbBTNO1+gxWU6z9E6vOV2OXSJcicHnKZFUoojx
QkAFdwBr4XVZF77J6nHXGngZCbdkMy5zxd4b6ZuXLU8lj9ZI5+ut9hwH/CGnMi5efcW7IkV
Ga+tSi5LYhuLacN+aFX8Q98aQxWQbNjaORkAPs4KoaZnM+xTshZpZrVTqrungy101KFMlXN
Ta1lRRfciygcSdJ4jaM8M/6J8Gfq78qucqkrqUlJG/2ZA0/VLn88asg7HrKzhurHs5b4VCl
tc9NRlgp9PHjhukX95H5Grp8J1iP5ioPaf3SNT6YoNpQXqg1xChNtWkHzW9L4t9Hi9733JN
ozZQ4sxrYxYWu5WaloQpS3G+OE7pZB06la06Pl4rYCovlAva/9b+5VqUjNrroiJ+hUeSomT
BYcO/iKBq3/AGhY4wWYhMzZ7vatp9NGfwhSKPAjwnZTcZPDZ1N8NoHwpCWkpsPyvgKuQyhp
Pe1+JQxRhlwNk9NgtPLU+j4E3Tw0TEAcQD0N/MPY4jhqHN7J1Z/Dw/oidCCbjR3NM8DvsN2
HU46HW1goeR5mnE+tjyv6Hlhy/q3h0Tj4cx9e9MW5m5XheeM8ZVl5RzE6piM6iivGzLi7PN
Lb/wBGeQ6cjuOh649XwbFBVQA3BkA1C4+tpuqk45VUFuLFeZkxT8Ry78Zt26mTpFtGs21b+
vyVY7nWzKo02KJ6JIo9SJdfbC5yiTJS5dZ1HmTr8yb9enX1xBI5wXW4S2llGo7XH6+CPOzv
LtFRm6A24yEhJcdbaClBJeZRxG129U2O2JaWQk6rO6TUDImtdHpqt0AxeuuNskr2NhhXThq
ZWNt9kjmo4ZEsuzTmRytucJKC1S4zhMdtXndUnbjOJ6D8Cfrz5Z9RPm0C6/AsLyHrX78FnK
h+kyDq8WvSra3l9MULrbl1kJ8VIXxVN2atxtN278vbCCicOS0Ds0zL9kuoSok0+bp4qeqXO
Wse6eSvUfLFqlmynKdlk4tQdY3rG94LaErStCVoOtChqSRuCDyscai5Cy70w6ZwTZUb+2Em
CRrGEERX1gDa2Ei4JK3PblhJmhdQNQwkLlwJTrt64K6jyXXlTtQElLNLkN6xE77VW3dCErU
kIn60kBe18UG94rZ/CEGVOhxX5KJMZuTFgn/PajNSlKy8vdVmG+l+QTiQJrKIqJT1FMOmui
U7qU49JkIQwgJQOQC/F+at/TD3QLeP+DbDj9wrM6K667DUIzHxUhBD6Qpx0AJJGkcTbBxqv
MVszfS2JVApKQdyeWEhOi8x9qTa1ZszYlw3RxdSOvKO2bW+YxTcdVoQ91APEdjqjt6URkP2
e4LbB1c7blSgd/U4dGFcuqYjkuvaQVf1irfTfAp1DkLkvHgxl2J3XIS4kabH08RJ+mEktB7
FWmoudOE0tZ1U+QVFRuVfFbV4v44Nm6qVQ09a3QKUQTidVCEE1MKX2gqB8qKU2UH1/SFX/K
4xw/TF/Yb+b5LpMAbqpy9WPPF1ypMx90TD73PU8uBDClvxGATxbiwuE2J087Xt6406AvzZG
AZ3bE8FXqLWu6+UIbo7lczDUXZ1RjKp1GSk6Eu6ULUwdwzcW8CvM4b77D1xsVQhpYwxhzzX
14jNz9WzfaqUWeZ9yMrPly9aNWghLSEs3DQA4fD8unpbHOOc4nXdaYAWYVnszpdUY+2MpyU
sqcSVJZbJ4a1D8KubZ9sdnS4/JC7qqpt/Hl581jTYW1/bhKHcmZhm0CVIamtOvaQiNKbUbv
RghRCdvvIBX9MdPURiVl2HxHIrEaSw2KI8r51qdHgyuNQZUunOzpDhnRiF2UpXiSU26W9cc
7iuENqJQRK1rw0dk/FbFBXmJncJbfdJzpnKnZjiUpNOjyQ4zNHeBIa0aLJF77n1wsIw2Sle
/rMtizSxunxGuZMwBt90YosZASeS1JH1DyDjNrx2NPrQoaE9tFLNVpr4CmJbLiCbDStJ/nj
lX00jd2kepdEJGnYhKpqUom1DpqeQo/8AyG/8MNO4ljPI/EoWt1KFXM1VuiVGQus3l5eckO
tpmJb0uw9KylPFSnZbR/FzGOl/dMc8Tep7M2UHLfR2nDkfBZfpro5CH6svvyRi28260lbCw
ttxOpt5PiSb8iOhxzj4cp14LXD7jRQ5ggz+NSalGC230+R0JLb6beLh+6eo5jniWIyRWljd
YjluPPz9hVeQNf2HD68Fj2cezSXl4PKgJXLy6+Qoo8zkdzkF357A8wL29Rj0PB+kDKrsv7M
vxXMVuHmI6atQNJgVKlOMvxlcZXDU6FHxtuJGxKR1sk+NP8sdLoVRjkcx1xuFoeS81tyXqb
Jij9Pp7yHww64UDYFBa4oudKwohKiLdFb8xaMjrralmFXB1Y799P8AleiaNVodVpyJ0Unhr
uFIVspDiDZaFA8ilWxxdBuNFyEkZa7KeCdVfn97lh011nud82uOPvUeASmO1tLlg+dwHdlH
sn7x9dumKdRNwC6HBML6x3WP2GyAHZS3/Gly7O+/rp54oFdwxw9SpGd0pFravEq59Tf+eI1
mg+9WDLrSeGpRslRAB9SrA8UswU6BNDR4J8RcJcb/AGSPMkcvmPrgt0m725rS+z3OLTbiaN
LVZlVhFc+62pX9Wr0C+affb0xepKm/ZduuZxfDshzt24rSiADe/tjRXOptekb8zhJmtTW2s
4SMhKG21sJMkqthImpaVDTf0wSZy+btgUJXmXtBUuEmM+uKmcyxV6xHVBdaU6lS1ytYsEKS
sHTfcYpjdaYPZCBMtppLb8ysSqxOpr7SzqEGItxSGlEDxPLI0DUQgb39cSJwodQXlYw6k5G
bL70hwKjSZMhRkpSpy5uwlHDK/wARK7b7YG6Y2Xon/g/x0IyPKcZiLhMuzlJSw4dSvhMNIW
omwvrWCeWJ2bKpJbMtKQFBW2CQqRZSxvsPXDqNxXmjtObUrM2ay11eVrX/AGWED9wxTdurk
XdCCGIsCry3XZkbhyWDpI1K+Jp23CrAgbcsLZSHVOJp7hCmpshUhkWCWSkJR4eWwA5dN8JE
pMeNFY1KYYSlazdVh7874ZJG3ZE4pOeQi4+LAkAe2lbR2w8arVW3rW3cRfriwqhQVW6azPz
/AAHXEKvTIy5AcvtdZ0IRbrvdR+mOJ6VVRja8f9yw91yuiwOLM4H+FXCkpHyx5yuwCjrCeX
Q8xiRqRCAJ1aU+5IoOdOFCZqa1iNwXA2lLLJFgpR8SuKevLpjqo6UMtPSdsste43J8OFllG
XNeObs329SuEZNprSQ3GemsMJ2babfVoSPROM44tKdww/6VY9Cb/EUDP0fMuRKj3uI+uXRX
l+PVsgk7aZA6H8K8dSKmmxJmVwyyj2+rmOYWUYpqN1xqz63VvWMqRc3QRmGgO92rCR4myQN
Sk/1bh6K9+RGKNFiT6F/UTax8D8x4fBT1NG2pb1kfe5KuezN2jZRfZlVaM27TZW7zbaA2wh
XUXbT4HD1PI4t/u6hrgWxOPWN43uffuPgovS6inIzjsnwROznHL2ZDF7krRJAWVMOpAXc6f
Kdwv6HFKmwmemLs+317EVZVRygZVMkNOoXFUnYiQxf5F1IOJatlojfg0/BVqf7weavVZeoh
UFJhtoUDcKR4Df6WxyrcUqP4yfPVdA6hi/ht5JzLyWGDOjxbpYZkBtIUSTdLLd91XJ364Gv
Ln5XOtci+nmVJA21wNgqGXVaq9MmR49JLzYW4guvrS20vxEbAgkjHQ09PG2NpdJY2G2p/os
KeQmRwDb6qwyBFlRYcyK801HZQ6DFjR1qWyhJvq0a906iNWnljLx2UF7S03NtSRY+tX8ODg
0g6e9XtRp0abHLLwNr6m3E+FxCxyWhY3SoeoxlQVTo3XHrHAjkVoSxB41Va3PqFPS41XUiV
TelUZTbSn/8AyWR5bf6RG3qBi31Ucvag7Mn8B/8AE8fLfzVRznM0k1bz/VAHaV2cTI6VVOk
Md9gnWuRBudSFOX+O0RyUL398dl0fx8SDq5dH8OSw6+gLO03ULIVplMuMPMPBZXpQ04k6Fj
Rtw1g2sdrHVzx2SyAS3ZbD2e9qz0CYpE+/6SQJUAfeUEj4jCrhHF0c0nzgW81iU12VT1Lev
7W0nxWlZoztARSkN0eRxZE5oO8dHNllzkqx3S4rkAdxzwU0wAsN1HhuHOnfc91u6zKU+lv4
LI8vJI3I23N/U3xnFd9DCG2aFCdVoj8LXwgsBI0jlq8PL2GAup548sZtyUNttQIB5n8/rgF
lBiW6haYunQTpSFN/3N7J/LDAIrDKllt9bfGZ2KSHGyfUfy6HDtKKVnEbqd3+ItOqxKXG9C
+nh6g3/AcJzU2j26rYuzjPDFZiIpUyQV1WO3dK1+Z9obar/eWkW12+fXGrTT5x4ricSoTC/
TunZGpSNhyGLSzLpQT9MJK6+sPTCTBMuafrhKULiR4fngkzkttGGuoysD7cqY3CRU1sNK8c
2NNj6HFIIkSmXG3ilQ3B+ElQt1xTk7y0ae5YsOGt2jyJDyQ+884ltC1SHVPFwnc8IXve3Nf
0w6JNyKnJTDajhLaGW7svIDKGXHE3SpSHlJupVlI5nfD8Ul677Ky2ezSgONoS2HY/EKE7jd
avqbcr4nZsqTx2kUBYOCQIZz1nSXl9mDFpsYVGu1Z4MU6CTYWG7jqwLHQhOI3uI2UjGZlhO
ZZlWqlarHBVT5S6o6/vFlo0ApRoOy7HbRff1xXNlba2wspUGmu1OMqZS4XfFBpBfPeIoDes
kJ4iyu6b2OxwSKyq6vTK1THVP1eluQGlbMHiJcDigNVkaL38OAITqpmVGHHYS4rWCsbpNrg
+hOGSXcs57GX8zQ6owwZDTTbrMhm4T4HbXsTYFQtfBtQStzBbPC7bsjPxwt52RHfPnjFhS1
pPzRdJ/PB9YFV9HKkU+tU+r5tlyYL3GYVTo5HQpPFXcKSd0n2xwHS4d0/zf+IXS4CLZgrhW
onb92OJsukUCoyGW2ktulwd6WI6SyDrBd21Ajy256umLEDCTcW7Ouvggkdp56IUfy8ltl2Z
JhJqFYmJDDSnE8RiK2z+q1ajfSkWKjzUrG5HXEnIx3VxN1NtC4nf+g4BUHU9u04ZncPC31q
nk0yRJHHVXJt3CSeAEJb5/dGk2GIzKxnZ6punO9/ijF3a51d1ukxKvSZFOlfqHxYlPMEbhQ
+R3xnUdW6nlEjdwr9RCJWFp4rJmqjX8iTXWXFDVcFnWk8CWwna2pO6Vj16fx74xU+Jxg/8t
P6Llw+Sjf8AWq0ejZ1y7mCO3HcQqOqWjaNMTZDl9rIUfCvfljkKnCKmkOcahp3bw8+IW/BX
wzdk8eBQtmvseZUtU3LThjOoPE7gpR4ZUOXDVzScbWG9KPwVGv8AN+qoVeDfii9irqVnqoM
sKpOY0LalsKbLUlwWcHDdSfjcrjbzj646CamZJGcliCD7wshsjmO10IWusVOmzG0OxpLTzT
36pSFA6vljy6SlkYbOaQQuyZM1wuCCmaY4DOqikruBIS3oIsUlDKL/AEN9sSVAsyP8t/8A9
FDEbud5/JV0mpK745HhxXZLjayha1DgshWok/EX5rX+6DjTgZaPM8hoO3E+wfOyyKp/2lgC
Umj1KrR2kogUdU9tTbbjrrbzbYS4vUSgBzfb1w8tJFNcvkEZuQLgm+2uimbM9lrNLtFFq2Y
MxIrsZcSG/GeQ0WpFKlLQY7qSOKFhxsq0OEJIB/PE0GFwGEhzmuudHtvccNQdwoZK54fsR4
FFFJqLdQhh9LTjQUShxl8WUCPMkjrvt74w6mB0D8ptz09xWnFKJW3Gy6t52lp1NNqkU7UTK
ZF1raSdyppJvqQOrY+npiduSY69mTh4+fj4+1ROGQc2/BZb2oQMrRVmo5dDLlWrLP6htPGQ
sHbW2NwFrRrv7D1tjt+jtdUODmTbM0zH4Fc/iVPG2xb+Lgsucp8duiNVSnvhCmgGZzSjpUX
FG2lKTc7A3J9OXXHWLLFwi7JsmVXYdRh95KJDyG+8SU3Lg6cRJO+pQGk/niu9tj4LocPkMs
TmA5XHf9UUw6G5EaLDDrsp5xd0qcsVegAt6fzxDI8uK6HDKVtO03PrKVNp7jTYLqbLCrrQr
ZQtsCU/XETgjrZw5vZ1CYZaCVBXW18A5ZrW3VY/lwmSpxMtzxm4bI2F1bD5YmZILbKr6K4E
nNurJhgRo3DbJJQNHiPMD1xCd1bA05qtkx3GJG4u0942z6KHmT9Rvg2p4zZ1uaRSZ9YpVVj
ymW0uNxX0PR1IUUuNgHxJ3tcabjny2xKwhpzKpWUz5GlhbdvA8l6SyjmmNmKmh5IS1MasJU
YG+lR5KHXQrmk/TmMakcgcLhcVU0xidlKvVet+WJFVuvgvbCSTK1AX9cJShIBJ9sJOUpLpA
0gfXCKHIsS7eE8RqsJJFv0BJSVpb3KHeRVtim/vrQhH2S8/TYKmuAY7RbC/1SS+28rWN1K8
GnT7XwaZIiMfHQqS2hvvB+Gt1tamzfbcgjbrtfCSXr3sobS12a5eRz/Rbm3K5cUdvb0xYZs
qMg7SvK7XKXRKRKqtRVw4kRBW5yubckova6lcgMJzrIQCSvP+c69Oh0efm2pvJZzLmVPd6H
DUSHYNKWDqCbW0qUki59/XFQ6rQa3KFjKAUOFKmtTqD+rWm9rfiT19LHBoVIjgtNqSJWhh7
/O2xq0+FXg1pFtYJF9uWEbIlIkV+tOyESnpC3w2ju7Go+BKEiwQlHJISCLDA5QnzKIFOyOI
XXbuW8RUeg52HU4fZIapKFr4CwNSuRXfl6c8KyZNpedQq46G4+eHsldbZ2DSn5TFSdkK1ll
DMdva1kBS18+pJVjgemehjHmV0GC/iK1e4PLY44db6qnESETZClPcRDgSqPH07NoRs5uPMp
RN8XBYsGluZ5nh7FASQSqiTJbS6pVl24RQ0lzUL6r6iT1tfGpBBmA23ube5UpKkA8dtArOE
gNxGkC1gnptjLmdd5WjGLNVPNzxRYVeNElqLS9KSZRtwgtXJCuo+eNOPBppIOvbqOXG3NRS
YhG2Tqz7VY1Sg0yuU5yDUGuI0d0KHmQrotJxUpa2WmfnjOvuKOenZK2zkDVvsvgU2nmbTJD
hXHc4nd3NS2S2SCUm1ygC3mH1x1VD0hdNII3tAzDfjf5+Sxp8MDGFzTso2WO06fEeXHq5dl
xEjw6gC+ykG19Q2dR7/wD9YPEujjJO1DZjvcf0KejxRzdH6hF+actU7OtFZehyUKWkFUV4c
lXG6FHzp/l1GMHDcQkw+UteDbiOXj4rTraZtUy7UD5DyrUYGa1UurMvtshLiw0vdp7SBY3B
sNOq4UnrjpMZxJjqbrISCdNeI+uSxqGlcJcj7gLVaVSotNDqIuoNvL4mlSiux0BNgVXNrJx
w1TUumILrXA8l0UMIjvZUz1VS3LcZ4zYKHChLN7rKioqsQN97+mNWDDnSNuOSxqyotJZWGX
qqqHEbDcJ99DrLC18HhnR8K+4UpJUbnoMVamPMe80Wc7e/NXon2A0J0GyTWZlQnPtKitoiL
UoqdTKTdxCQyoJICVWuRfa+NbCGxgODjms0nTzHErOxAu0IFtePrQ4VdoEZz7QpEz7RajFa
plIcShAdQHVJ+DYXB0pvzvfEszaF5ySt6tzu6/Xlx9aKIztF2HMBuEeZdr0CuRO8xw40pCu
HJjPJKHWXRzQsHrvz5HHKVtJJTPyut4EbEcwteGUStuEDZdRIk1urVyXS+M1Bu2y22EgaXT
8RxodVpZSkkc9zjqKp2WGOFr7F+pJ8NgfAn1aLJjAc9zy24b9X9nxWadpVMp8bNdTapLt4v
d2ZTqgbpWXtJHsDZwHHXYLO+SmaZBZ1yPZoseviDZTl23TfZ9PjRM3s8MqRCkDhPJPmspI3
sDz4g2xpybao8NkcJhl4rVZFQp0ZWp19lv8ADrUAbD2OKdl2Jdl7zretUE2tUyXIdDS9S0p
QlK7KAIJUVWJA6gYFwKpyVUJ2cEmO/HHJwJI3PiF/bAvCjbMy+6W7PhBQJdQCN91BPP54CM
InyM5pP2pFU5stJSq9kG4/iMSmMoGVEewITMiXDejvRg62l1shV9Q8Ch5dx+RwwBCeSVvAi
4TcUtOaVtKC1dW73Uk9QR7YdwKmZUBwuEQZYzHKoVaj1D+rSQ3LA5rZV5k26+o9xh4JOrPg
s+uoWzt/m4Ld6JmGkV2AJtMkB9nyqHJaFfhWk7pPzxsMcDsuJmicw2O4VgLWPXBKIFMOJ3w
lMCuJG3K2EkSu8M3wk4esS7Z0S3H6427DL0Z9cNqMUKSFLtFWVaSq4uD7YpP76vwn7NZbCy
y5UoyW8wpbokelsrcbW2GEvSUX1af1g8e2x02OCKIMv4IZrC6YZCHKRoRS+JpjIVfvNk6bl
5JKiL/s7emCCB1uGy9YdnU2JE7LqLOnPIYitQy6/IWdCEp4iyVG/IYmZsqT+8snzpmOqZpq
4qrKlQqfAbL9AYcAUltsHx1SWlQKQlSbhpB8RNrdcQON1ZjjQA1XIrKpNdqKU1GclJaoxkr
4jynirUJDzJ1IsnVq9L2G+GUgHNDYp9VdQ/UZHw0qutUh46Sta/Ft6knfBabIU0lSHBwLfq
0rUp3mLC+4G3yFzhynTOtkRkjm5qN0bgchv87jDJJDFlePVZd+XPa25t1wikElCgCdgU25E
kYSSU68Fr1cMIvsEjl88IBJa12D1hhp2o0wtqU862Hm1I68G90kHqeJtji+l9K5wZJcWBt7
VuYNKBdvErXpaW5EDTIC2kOgcRF9K7c9JKb2HrY44eIlkmlnEbcvrkt2Tu66KplTLBRj83E
6GEA2KQPX540YafXt7N1KoPqOLdzsqeSuoAoU+0rkCkqBVtz9/wAsaUPUkWDhvrwVJ/WXGY
FSOBXVb8Qov92/L8sVJJKTNoPd/VXAJ+ZWdZ/YZYzfPVJYLzMpCb6gUEftMqVzUCP7J5Y6/
BHl1Iyxtl+tfq6zcSFpj4qbk/PsqhcODUtcykKVw2JAB4rVuabHc6erZ8Q6XGKWLYE2o7cf
Zl4jgf089lPRYgWaO1atbSpp5pDzSgtp1IW0scilW4IxwZBabHQhdI2xGmyFa/kaLLWJlKV
9n1NvVoW3shd+aSOSdXXa3qDjeoscezsTdtnvCz6nDWntR9lyy37Uzpk6sq0ByPqXrXGcSO
7ugm3lB089gpJx2Rp6Svi4O03G4+uRWD109M/l4cFomUM+wsz5gb1smLMZgrbLClC2vjJUv
hnmQUpB9sclimDPo4N8zTJv4W0utujr2zyciGo6HP2xzNlqqghsqSZiykcdch46upGo6bn5
Wx3lGAYGjwXMVI+1d5prLNWgsUmMZLoaUtppITZSt0I3FwDy98YGJ0UjpjlF9T8VrUVQxsY
ubaJWYJUz7RaEPhuLUAW+ISlBCmyDcpBNgMTYMwZTe43B9oVTFtbWUvKiXiJKlkFYNlaAQn
UFqva9+pxUxoi4spcKuAbqyiuvxqhUHO5yHEvuoWhaEoIUEsoTsSoHmnrii6MSMaM7RYcSe
Z8Fb6zK53ZPs8FQ9ltW48Wa0pCkqVIW43e2mzbbKFC4PO5vjW6Q0+RzTp3be9xVbD5L3His
k7UYzUTtCqLMJGlpfAUuOnylWhK9On0v0x23R+Qvo2E76/Ern8SaGTEBSOzPLzMqu97mIC0
R0vqcZ5p+62D/ALTu3yxdrKjI1Q0rTmvstGfYyzl+Ol3urbJc2b0NpU8oj0Uq6v34pGWV/H
5K3HTAnTVOUiu0WoTkwmULMhSCs6h5Uj132udtsAxrm7qWSDLuiRmlRFjXw9xte5xNdQ5Qn
PsGHuNI+u/8b4izuunIC+VRYqAtejWQNkG29umLdzZIAKvBy59nmf3YIaRZRVwwFDexuOfg
PP5YTsyQbxUSbkDLczfurbTgPnbTpP5o04Bk5O6RZbZVUns2S0nRGmPNX8pS4Fbje2h3n+e
JTZSNqZBxUUUnN2UddchVDwMD4ulkhwtk8nE7tuJv0P0tiaE22Kjqp2yi0g24jdbBkDOD2a
KK5IfjGJNiucCWgA8PXbUCgq9UkEjpyvjRY64XOyMDToiYb7nBIQvtgnnhIiE0lR5bnCT2W
LdoNIezPPzFSWDwwmpxeC46FFBdTGspNh9zw9OuKbu8r8YOSyzut5NplIeqMuWiPAXSUtCn
xEuFwyXFm7Trmu6UpUQbpve3ywsyfKhZNLmS+LXJEhch9Cg7pjsqJVoWLnWAhCUp/ELjB8E
O61ulZ0FZy3Qckx6KZIEVt97vouHXUqKgrQD4WEL8RWfNyA3vh76KNre0s4zzVokMyqRFk9
+qco/8oKkknhLWg+BiOkWCW27AH8umIxqpDp5oGCkJN9Pi20n0waAK5y3EqFXq6Wm20yXNy
S/4mmgduJp2Hh6DrgXaBG1GlaoNMomVZfAYvIW0ltx02JV4hzH3QSdx1xEHklTFoAWctR29
Skvtr4p/VIFkW97q6YmuoAE15Eq+CCm2nVe/ivzBw6STGZcdcKEI4ih6X6/LphJKVPjyG9J
dY4LaAEg8x+eEEita/wCD/Fj8CrTCgGQlTTLa+oQoFSh9SBjhemUjrxs/DqVv4Gwdp3FafN
eLbh8OsL209FFWwH+OOVp4g4b2tr7FpzSZTrrdVCmC1K4bw8KLqV6aEjnti/13WR9nc6DzV
FsJa/X6CVH/AEt/Ql1aPghxKQNm9Z2SbH03xBK3q27DvW8yFaiGc6HhfyurJEfSkDzW+8cZ
5kV/qll/afAVVMyd2Ze1TI7CC1FUjTqSq58CibOK2vbY+l8d10em6qmzHulx1/XkuexZmaW
3GyGqKwZkhumyFONJmqS0XUALHEB8PESSi9juCNx8tsbFW/qwZBY5RfXTT69SpwtzHLzWwo
gu5by5KMV9UuS0kul+ctStbmybkjyiwFgMefdcKuobmGVp0s0cPmuobH6PEbHMRzVPlLtNp
dXcMCpaKdV0nSptSrMuKH+jUevsfpfFzE+j8sHbju+L3jz/AFUNJijJOy7sv9yI6/l2m1un
qjVBriaQosrTs4g2+4ff0Oxxl0FZLTvzR+vl61dqqZsre0sr7McnzzmZmsFvh01gOm6kA2d
Sst8HfkocyQMdt0hxJgpzFu8248N7+S5vDaZxlzbNC2R8P93WY4QX9J4Qcvo1dNWne3yx59
Ha/avbjbddQb203QJTKnVnZcimVDRTqoFuLLAuorQpROtlw+FfP6emPQoWxdU10fbZb6B5L
kpzJnObQ3V7k+IY1OXoVcuaCpXL7uOUxqbrJfK/xXQYZFkjTNfEz7bjJi6OOW7jjEhFtKrn
w3ONHAGAsdfb/hUsXPaCtcshxK1ML3u2XV25a1SHQbe3hxk4wbvJ/mt/+Qp8PHY9XzTqawi
HU5UeYp1fEcKojbTS3AlpttAUToCvvq3wEdF1jGuZbbW5A1ufkpTUBriHepB/Zg+8lpJabS
4pct9DuslFm1IZKlJ97t8jjdx1jXDU/gFvPX9Vn0TzfTXU/JZ12khcvP8AWn0jwR3wFK5W0
JCU7HnunHVYBHloox/L8VkYi687iivsqjgQ50kkXWptvb08Tyv3qGIcV1c1vrT0exUOs19V
WqRkNIcdixhwGEpQqwST4lnbmSMWY4S1q06d7Gm6u8ix1mZ9pJNmloU1oIsbJO3vzvipVS5
Tl4o6hwdqtEgP31DoN7YGKTMSqLwp7CwT4hviVpQOTso8NrUT4UgqV/ZA3xOSmCz7MNUU1O
cYTYMym+MwLeZLnPn673w60qcNLVd5SqPfKUlvcPQ7R3ArckJSChX1TiN41VSRmU2VvLiR5
TBakA2uFIUnZSFJ3SpKuYUDyxK11lAW3WfVLMU2lS6pRaikri1FtfDWF+VZFkOo1ckmw1jo
d8HHrsrM1PdmYLZezegv0fKcRqUpK5coqmSSkgp4j/iNiLgi1t8bDNlykxJKKFJBwSjBTSU
bHb2wlLdc4ZSoE+Xn7YSV1gWaq39n0evVEF9xP2u267IaUErOtZHDSVbAaQEq/tYztytUDK
EHVnMtLrDUaFL4jMNiOFyKfDabQl1TZU4GkyXtartINkkXB9sSgIC5QplPnS6pAXTkieivc
NclCCW+8NteEI06W9DNkp1+puR4RgwELjyRBm6rt5QpD9GiuF/N9bCVSpLQ/VtE2S2i1tKU
o8KEj54jbqfBG7sjxWW1SCWYEZTjgW/YkpHRJO2/Uar29dzy3wd1FZN0jLtVq0puPHa3cQX
tajYBsHTqP1FhhOeAkGrUaJQ26XGTFjAFSAC87YBS1et+vtiAm6kAsmM3LXKo89kIN4baZB
VpOhJQQoC/LUfTCaLJOKzKZLnTCy28pJSpOpCtN1BO43KQVdMTAWUd1GWkfDSp4aNyUhJsg
+ljb0wQSKaaUtC9aCQU9U7H88JJOpW4HkPS0qdaJPO9j8sLySW0dgK1dyrSNJSyHWVBX7Wl
W35WxwHTMduM8bFdFgezlqbraHFIKty2vWn5jHGMeW3txC2ntB34JiVAZfCw4CA6AFW2JAN
7XGJYKh7CC3gmfC1978UyuLHYTxSoMMMJ530pCUj7yj0HvghIXabuP1sm6sN12AVMrPFI1H
hRqg+3915iK4ttXulXUYv/ALln/l/+wUP7wj8fYqirRo0zN9UjyEcRKokS3tZS7EHoQeRxr
Ukxio43N3zu+Sz60XmIP8IVNR2nm50KoOuKjyVKQkvN6VpkhbgZGoHyrTr8fqNxjTrXh8Tm
DVvLbLYX9Y5e9VIAQ8HjdHGdUunKlWDIUp3uy9IRsq46bdMcng5Hpcd9sy6KsH2TvJefzGi
SApYdTIjga3NCA2pkjmCkcvS/lOPUw5w4WPx+vauOsPP5Ioyr2hZlpTYgsn7WjuWRAYeCuJ
qOwSFeYfLcfLGLiGC083bP2Z4kK/S4hLGLd8cAtcyxR3KXRGIshXElrKpExfq+8riOW9gTb
HB4hUiaYubo3QDyGgXR0sJYyx7x1PmVabnbqMUVaUGpUmn1NpCJbWtTStbLoulxtf4kKG6T
i7S1kkDrsP6FQT0zJRZyiw8vU8uuKu9ZFmmyHXWzZtNiTpUArxX3ti3LXP00brrsDuoI6Ro
58t1HepzcfMHFusNIipOp1RUkLKlgkLWSb6TuOWN3BpC5hva9+FhppyWViTMrxvspuV5LD3
E4Sw4bLuUm/wD7Q76Y57GmObIb6a/IK/h7gWDy+as6nUoULSHmXytxJ0LZZW6NSvBYqQDpK
r9cVKKF8h0I9oHjxU80rWb/AAQT2expLbxJQttvva/CoabFSb2I9bDHRYxa1t+ys2i39aAs
8xqcrM1YXMmltKpbt2i0o238Nlg3IIG9sdhhGlJHb+ALGrvvneaL8gU5cOmSIa9SnGntS3F
DSVcVpDifD00oUBvjPrO1LfwUsOjUSQ46G+8lAsVvknp9xI/lg3u0VhqdZZ+Oty2xHP1xng
Fzrp5HKdTl/HX6kc8S0l8xulJsrRpwJONDZQJ6Y8Cw4fRtV/y6YkQqpnUikTksd7iNP8JFm
1OJvpuBy9OWJMxCkFkxRaFSaZLkmEwGC+hGtCSbABSjyJ2uT0xE6QnRMW8VcKFueDJsEwQd
njLz1YVT4cdCETXlrIlOeVttsDXta6rhWwxJF4qZtSW6DVRaxn2s5LMegRZsiLSqXEjtmdw
WZDfeXm1Ls4HfEAT5UJULAY0IpS4LFqIhnVp2d9s+Yq1VYcSpqjFl+U3DeQlpSHkKdacKFm
xKQC62BY9DiVriq74xZbS0sn3xOoC1fOnphJBecc6TpMLLNfeJUpg1NHAFwmxKDrLexsUui
/0xnt3Wue6hKj5aiKy/EmzYaku1F9LkOK4Q5KqTw5hew4UbVfluq++JSdVDbS6L6hVouUpD
7j6kTM1y4g4LCB8KOj75KhslANgLcwLDngXOvtsjDMmp3WLuPSVzJT1RkKMxd0uOKOt3WfN
fn8v3YMBQnxV9k9qTWXXqey3dhTeh6Q5zba5aQrqtwAD2GwwD9EY1WoUihQoUcBtoBQQlvX
/WKDd9Or3F8QOcpmtso1akpZdEdMlMRFhrkrWlLnulkevqr8sIIXKHVpDD2WplNpLbkx59l
TbKGGnHCVK/asRfnuTiRrHE7IS5tkCx+z7PZs6mjy1Nob0hI+ESjmASdKrA/XFjIeShzBRJ
mRs0C+mlTCsC4AZXzJ6kqV0w4aeSWYKC5lbMSG9TlIlhYGw4K7WHMnCylK4UNXeWOIiTHWl
JCgG3AtAST94A+mAsnW39hCb0ColNrd4a5G/JkY876Y/fM/L8102Cdw+a01KQPl0xxq27JK
h6/liQIVBqECLPbS3KRxGUOJd4f3VFHLWPvC+9jixDO6M3bva3l5eKB8YfoU5w8QXUiCpQ/
wCXc0/jgxyPo4rHTQC9C387vgFi1n3/APpCrkakwqL6cVG/X/O2saj/APF/Kf8AaVViOrfP
5o0zN4cv1M8j3Z7/AHDjlMOH9oj/ADBdLU6Ru8isvq9Ajl9tdSSikVMnRFrMXwxHV/dDyP6
tR9+eO8pqvs9g9Yzi094eXMLj3Rc9Dz4KsZy1mWLWDU5jTUdqA7F462SAh/U+kJKUp23vfk
MTTV0D4+racxc19vCzSiiieH5uDbfFbzw98eWXXZXXQ0bbYWZNdc0C/vhwUkltQWLjlcj05
bYlJTAqurdA+0+A+2sCTFvwm3hxIyr8wts/7w3GNTDcVNK7a7T7fV+ioV1F1w8R7FBpNRj0
zMLtPqKBBflpBhaiCw8SolehzYBSlHZKgCcW8W/tUYmi7QHe5jbcfNVKIGF2R+nJFTAWt+T
qUo2dASk8kgNpuB9STjmTs3y+ZWqwnVU1LhsQp5Yjua4j0lt1Nx4uIUOsugnqLsfnjekl61
tyO0GkerQj4qmxuR2m11iNeaRUs0zCDrU5NcWtASrdqOpZcXqAIASgk49EoG5KZg/kHwXNV
Tryu/MtQoQlurqVQkxTEVUJIfaYUoLsgMoQncW/D6YozZb6a2Cmi1VhHuQ8kjk6r29MQvVg
FTUpbEdsINzuVj3OBhCAlJh7SFe4wFP3ypH7KwQrxW6Y0AoUp8lTKgbk6VCw57j+OJOKYr7
SdO+DSC4yU95KL8rf+GK1+2jcNFZltNrnFp6haq95CVVeDbezck2/+WP54YbJ+Kx7tMRS09
oU5uoQnakw7FjOqbZf4KWV6OEFu38P4eZHPFqlJyKrPbPqoPZ5Vkq7R6PDHDWH5MVp7Q0Gt
JjOqUlLIQSnTyud7+uLbFVl2XrdpNk+l8WVSK6Sy0kqWoIQgFS1KNgANySTyAwxKIXK8q1u
ux6lOmxJiePlNiovraLJ8dQfDp4bTa/9EEnxEfLqBim1q0C/TwU+py3Mst0+fMjGdmdxLvc
Kc1fQwl/ShOq/4B4AAPboThHVEBl14rNK7VpcqY4htxUirynEmfIR4tTidg00R9xB9OvsMJ
rfYhcfanqHkZyrT+7MyNLMUfp81HiQlZ5No6KUN72wjLomDLlahFXSKDEZo1NZU/MVYMQmk
Bcl4jfUR0ufvLsBiINLzopSWsCvKDlWrz23nsyHuIcWCzTIi7KQkcy6+nxKJ9EkYsspwN1W
fMTsiunZboFNB7lAZZKvMvQC4fm4q6j+eLI020UaluOIbGx0j0wW6DZR3FdfrbCsgLlEfnt
oQLKsV/nh8qEyBR1VNdtI83rgg1AZFFfkBxtSVtpeBBBCwDz2I39cPa6DPZQaP9nUUvdzio
ipkq1vpaGxVawNht+WMjE8Ap63v3BGxCvUeMS0/Ig81OpGcYjzzMWYpKFyNoktFww8d/CdX
6pzbyKPyOPOsb6MS0vbZ24ufEef9F12H4uybsnsuRLwzbHJ3W0mnW7DnvggUNkzw8FdFZZ7
WZMpvO0hyMyH0MQmRJaBs5pU4ojh9CR6HnjsKFjTRgONi57rcthvyWBXm02nBqgNvMuQqOl
hQe4TiEuWvdJ7w0bEcwb8740XRm8mbS4P+0qkHaC3P5rQMzDVl2qXIF4j1z/0ZxxuHf3mP8
4+K6ao+6d5IZqrMd9mmpeSHG3JDQKFi6Vam1jcHnjYpJXNMmXQhp+IXPvGg9SpZjDcaFmVp
GzLJprcdHRCEvAhI62BvjRY8udA47kS38TYomNs1/gG/Fanq1Oq+eOJy6LpbJw8tsRoSFwI
1HbC2SBSWkpKNQJUm6rE7dSLW9uWDfcFJqdQ3gLorJuVBiS2Vx5TCH2XNlIWAR+/06HFiGS
SN2ZhIKhkY1wsdVGTQmxNc4iXVsPBBCxIdSUFCEt6NIUL7JvqxZFf2Pw5h/KOd73t7lXEHa
O9vNQMtQwzAhqA1OfbEpGtRKjoD0jSkk72GL1bP9qQP+00+uzVXibYf6j81mWUqFUJU+uz4
6mQ6+0/GUVlWllc11y5SEixOlHL3x6PI4ZAD4LnADnJ81o6WQEpSPupA/LGXayuDZNMpKeI
SfM4s2wzkQXzClqmIVzSG3QPTmjEdLsUL91MZFngfXDN0epDsrFHrbGm0KApmqhQpsvhnx8
Fyyr230HrgnBK6fbV8NFvFZIsfWwwgko6SU1N0Wt8FtX/AFl/4YDLqiVlr29vXFhRKtlPvt
VqA6ixSGZKVA+5at/DAPGmidu6zbN9fi0zNleamUuPOiVKLCRNackBp5be9y0k+ZQv67WGL
cDewqsru0qrs3RlxHaDQ00xqShhU5h1LsvQXLqSuzYUjYgHFht7qo+1l6sCXSLeuLKgFlmP
almhFTizso01fwrBNdqiSdLKQdRis2I4j6wPEOSU+bFeR/BTRsKySnPQotPYzPUWUJhx9Sc
v0gnVqUjwsqJteyRqWSeZur0xGfirDdNSg+uZmqr1QdXIcDk+cAHZAHiS2rkhKR5bg8h026
m75dEJed1IotBTJaCUuNxaak8OfOVYLV1LLVtypWwUR8h7i53tTtC1CjZekPsswYzYoVLc1
Fq6LSnU33U01b4YPVbn0GCjpydX+xC6cbN9qOKNQqPRkKTTo6WnHP1z6vG85b8birqVi6Nr
BV7+tSyCv674ZNZKQCNtWwwrp7KHJUv6HBBA4KK2pRXc4e6jTVRihbJcbOlaeXUEYWZC9iq
mnFKPiGw68sGok8pCRvyvY4IJnJlSCVAg7HY4IFRkIQlrYiZuNIl+Ok15kqS2eSJKNiUfhK
rDl1xWeLnKdnK0y4bmHeb8FoOTK4/KakUqerXVKUQ24tXN5hX6p+3uNle+PHekeD+hz6fdv
28PBd9hVd18fiERL3Ty5458LVTWhWCsldAsxppOZnVpT43IbRWfXS6sD92OkgcTTAcnn4BY
9Y0dZ5hUMiNOceprUeQuK2+274WVaNT/AB2wgrsD+PG6JWtDy4Zi08eAym9vYssx3Itpf43
V5Jypmt1hxp2vurZdSpDyFOaklJFiN2jfbGQzE6IOBENiDy//ANLUNHU2tn+vYqeKZzUFgS
pKpMhuqx061gbApQLCwGw125Y0C2MvOQWBiPxVDUDXg4JmfGekv1+EVlkSJFOCXFctK3xy9
dziWPLGyF+9mSfBHa+cfl+K1LYK2xwa6ayXrQAVPOJbQOZUQkfmdsCAeCFxtupEUtOtJdac
S40sXS4g6kqHsRtgJLg2OhUN77LnAUkEKUVXUSCfc3t9MO431UjEpG1xywwKNOt3KxYYmLl
Gnd9e+ITayEITotIFXoLDjUhcWZEqkt+JJbN9Kky3AUqTyUlaSUkY36mq6mexGZr4mAj/AE
jjzCzmx9YzexDj8UNZALEWmP04utioSZT8t1gefhtr4Q+em3MeuPQZr6cgFgt3PO6um6nGX
UXoKQvjsi6iUkINraglXUp1i+KrmW1UzTwSkKDnE07gOLQfocA8IwltJ4clA/YXcfVOChiy
BI6qPVKu1DBHESh1JRrJSXCni34dm02KyrSfyxLFDnKjmlyhNwsxzmXo7dVT3RLpKGZDhb4
biybNtucMfBcN+W/zxoOisq7X3RBLcS7SpS/IQ06HQd9CkpOpJ+WIiFLdR6pDckR0MtrUkE
LKlpNtuCoC/tqUMMUV1QUiiU0QospC5bT8hhkvLTKkD7oKj5j1JOJ/UFXt4lWVBzCpwJps7
iGa069HRLWkJbkFknkUbBwN2Kk7eo2wL22UjHKyqD96vBYsNRjSHL+wW0n+eERonG6yrtJo
1UqVdmrp8OK5w24/HnyFpQpkJa6FZ02ULb2xYidooZmXKHuySOHM90cqJWqHPiBtYN0aS4Q
fzO4tiwN1TfsVtud82Zkr9TqmX6NJNEolLdEWp1ZG8x58gHgR0bFPmtfmcO56GKJBFXmw6Z
C+xYOhkMtkPuhRUI7R/W6lDzOu38Z6+UYhVm9tFlFVqr1Ynx48T4UGG3wKdHO5S2keZXTUe
alE7fLB2QOcn6Rlxcthyrz1L+z2tS3HQf1qhvZBtyHU4Fz7Jg1bHRWKFlPKEGsyoKHao820
IUfmeM/u0wze+nn4lAX5nFkdnzVfdG9LgvMNFyUrjVKTZU18cir8CPRtHJI+vMnBplNtvc7
W2wk9lxzQkElQCbczhkSpJdZS27pZGsDmemHGqjc+ykxqnFdTqe+GofdVvh7JusCYkuwUO+
Fzb9i5H7sFZAXBJXNicM+PY+3phZUOcKocdCXCRunngw1QFyZEh3UEq5nliRRkpKn06gm23
X8sEEBKHs2UCXVJNOlQnkMSac9xEhd7FNwbC199uuK8rCbWVqCQNBB2Vl3lULNlIqjR0ode
NNnJ3ALcndF/7LgBxzvSyiEtK48W6+z+i1sAqSya3Ao6rv2uqlvoo6m26iuyWXHvIi6hdVt
7lIuQMeT0XVdYOuv1fG3HwXdT58nY7yhIytS1toVPU9KmaQH5HHdRrUBYq0pNhi1+83/gDQ
3h2QovRvP2qhneHMqugMNu3/zl406e3ow/OfgFTrfvP9PzVOwv9Py0Lj4rjjfPfzIXt/s40
52/ZT+FvgVQiPbZ5rQXgrQr6gDHFs3XSFZkzAZciCWtv9NZnMsodJOq12bg9OYvjvnSlr8n
4OrJ+K5nLfXjf9FxLVWVIqC6s42ZTRpKiGfLpTKOn2ub3NtsA6WLKwR3ykS7/lUkTXEnNwy
/7lqqEhSuvPHAkrqFEzVSoU/K9QZlMIfQhlbiA5uAtKTpUPcHFzC5nsqWlhtr7uKoVwDmEF
BNKpFdynVU/wBHJC51NWguyqNJXpBF9JLLh2SoE7bb9cdXUSQ1zPthlk4PA+PgsKJzoT2dW
8lodMrUepUxmoKQuEl7bhSbIUD+ZSQehB3xylXRmJ5ZcOPgugp5w9ubZSyki/XGfZWUtjmC
dsC5yAp9PmBP54EaoVWZMgiJSRHBHgmS/Fz5ynDf9+Ner+0naeYj+AVSLssPmUFZVQUqjxX
geLFjOBLx0niIekE60hJOlJKeRtj01+65tqDIlUkLqaaiyy/IkOyJLXBZ8S9JU4kG17eEb/
PFl0IyWUIf2yi6DPqjoagxqQ9TW9k95fKClCQNzpHmV6e++K0kYGpIKsMedgCiAt/pCCNgE
KH704AN0Uio58TjZpSshWllKVgA2BVwiLkddIVi1TqvKFNr8MfZNrfqhrQQdwtPiSoDlcHr
iworK1eFqfUlfiVJvb5WxAVOmam/J+0YcVpfDS9FmqPpdtCAgn+yV3wxCJDWWa0P6MU6U6r
xKjtgXHNSU6foDa+J7aqsHaKNS4TztRnVNbhafXLnKcQQCjiRA2plaByC0k725jbBP7qFu6
KqipP9MYXm8ECUL9LcZnbEKstGqyXtSZU9m1bQW4RIWy0pguBplSUNIULrV4QQVm5OJYNAo
KgapGXsszVTFz6Q6/Q6Y0WlvynSS+hTCwSWljYqUTdFunzxNqoMt/JEdYrqIaIcChJ4cmXq
WwCf1LB/WSX1m+p1wXJUb2/iN0Xks1rVVdqDhiQXNUbXc72W+r8a78ki/h/Pnc4kAUd+Csc
s0BuoqU4Qe5Nf5w//AO9LP3R/qgen3sA56NgRXWDGfpL9HioKnygpaaZTskn8XJI98AOaJ2
yvqnHqmZKTk2uUEcRdOeR3iGo20rTpQvnt4C2QfY4t72KrbI7qGYaRBUpLstttz8GoFf8As
Jur92JEF1Uy890vQeAt5SfVqM+v/wCjCS1VPIzdQAQX3Hmk/jejyEj15qRbDgtURD1xrNWU
nVhAqsfWrZKFK0flqtgxI1RmNyfRVULPw4klxvfS4ylDqSPUaFqP7sFmTZEhWYaO34H5Pdl
K+7IQtnl7rSBhs4SMblLizqfLSe6yWpAG3wnEr/3ScSZgVGW2XzrLosobem1sJREKKde1z4
hgkN0wAsPHe9sGgXJk6FEYVLkOBCGx6blR8qR6qJ2AwLjZG1ubZR6omQ/AghbXDlqlxF8IG
+lXHSbX62xl4x/dJCf4D8FoYb/eG25rRHX7/XHhIavTcya1K9cEldCVUYK8yEekJs//AKq8
ddg8PWU5/OfgFg4q77QeXzVPSowFZyu4obBx9Vz0Ojb+OL2JMyU01vxW+Kp0P3rfNaMrdCx
6g44Vu4XUhZtBSr7PDOrx/ayBc/saVK/cg47aodaQn/4fiucb/wCSmzm03q6+alO0hI9bd4
/xxRhfpH+Wb/arjdnf6PitJbZGuwHiJxyGpW2XqDnN5+n5OqrrbPeHCyoKRqCNIX4dW4N9N
72642cIiaahjTzWbWk9WSgymV2JUKnwvHHmtxlIdgyBw3QvWOn3tgd03x0UtG6JnMX3Gyw2
yXKJTQoEzKzEGow0SQiMkqbdGqziW+h6EHqMc2a6RlSXMdbtcOV1vx0rDCARwQxRYVZpM2I
xSKksw1xu8vU2cS8zZOkFDS91tnxbdPbG5W9RMxzpGWdmtmbofMjYrOpnyNcA06cij16tUm
JBZmzZKIkZ/RodfUEJ1OC6Rc7XxyTaOV7y1oLiOWq2nStAudAp6HEuJQ40sONL3StJ1JPyI
xBYt3RixTGWn23aY681ugSZdum4kLv+/G49lpWA72Z8lRv2T60EUJqQzVmkvHVxaehxlWnR
4eOvwk3Oq1+ePSJW2XNsKDcitkVaJcbl2Y4bcrq18vli3OOwoYe+tK0Hb1xmPV8JelXEHhO
yTy+YxLfRAqKuzzAqKH+GVcUFFhsq4baNgRf3xap7qrM5QJ+ZpLkB4d20labBYI5qOkbc98
WSNFCHovkK1U+oayEpS48km9gEjrvisQrQKYmaF5ngsq5dymk/IllNv34ScrOMtsofy7T2l
OEBpGhKP2b4tKkrLLTMzhyFKd4jbT1WVY+YmyUlR/dgZBopI91e5hr1GhZsR3p8NimQ3BJV
uol2UpBS1oTckpS3rV6AjABpI0U2btINcy1CzxVnq6+pyPQmSlTqlpsXCltKVBG+wsi6tsS
RGyUzMxuu5jr7zbClw2eHHaVwabFQNHEXyF0+iev+OCzEHxVZwB8kBSZ092fwULU/UJKOBK
khPhXY3NupSnl6bemFYWug1T2VMsvVKc4p0kUxglPEHlcsb6Una6fU4aSSw8UTGXK0d7iLb
MSDpb0gAuJFgkE2223VpvYYr576lT5OAVBVs1UKipMSEgOyQAldvEEkbanXNySOtt8StDnK
J+iqaRmiFT48ydIbdkPzz/myFPR46ynoENDc7bkqxZZoq7rlW8Ttep0UhlimtMtf6lJR+fm
J+eJusURiuiGD2lUSeAqxbUdtHFRrFv2HOGT9MSCVQugVojMtHUlIVJ4erdPGSttJvysVAJ
/fgs6Dqynl/Z89vdEeWjynZDg3/O2C0KbO4KrcyZlVwlxqH3R0nZyMpbKr9NOgi2AMQRiZy
b+wcxxDqptaU80n/wBjqSeOk+3EFljA5XcD7U+Zp8PJVzmUaPLbkza1TvsuUjdb8J1RQrUf
1idAvcH1TthurG5FkXWO2FnKZRstMwXUSoFamPwPN3fiJdZWnna5/wD7wTI+N1FI8HS1irG
ZVYFPRx5r6GmlnQlbqgkavTFpzgAqbQSdNUKV/tEozKVJhrMpz/V+X/a5WxC6doUopnuPJV
lOZrlX4dRqbpYjIOqFEFxv/pD6n8OGZ2zd2yeUdW3KzvcSifJ7lUqOcY8IuqVEgo73JvzGn
ZpJP7Szf6Y5zpfXdTSFoOr9P19y1ejtOZJQ534Vp6tjb1x5EF6HZcvhWSsgtrM1Em1VFXD/
AAoLjCImp2w0uh0qAUkElNwra/PHpOEYe+mYY375r+Gy5asm60h42GiXRURplQoBacSsRkv
F8p3CVqSEoQr0JJ2xX6Q9mBwG5slh33oRo63ZtYPoceetOq6dZbR4qwoONyCUvT3ENNr8TY
WhtYCxyPTfHoknbOUj8A148NFyd7E+at4Lclff26oEJeS9SlLWxfSUiWQlVjyv6YzpGtjez
Lci0u/5Vep3ZmOv/L8Vq6lI1nSkDHHlo4aLdsqPOqHnMp1S3+h8XyChfFzBtKpn1wVWu+6K
D6hSqXWKpplIEhruaVMOpO6TxleNtxO4PuDjrG1L42afxa+ziFhdWHFEFMMyHlPYv1V5DF2
0KUji2Ujya1aQrTc7nfHLVDWyVf4Yxm9X0VuUziIde0qjK0qn1SayUvaJcaDwnoLyS27deg
helXNI0HcbY0sTZJCwgjRz73G3FUaLK93kERVWG05l4x30ocbswlYWkKSRrQk7HbGPQzltU
HA21PzWhVM+xt4Kko+Ul0usNvZemLhMLV+kUtV3IjgJ3skm7Zt1TjoMQqo5Yj1zbu4O4/1W
RTZ2OGQ6ckRZSQmPl91CBt3qcrnf/wBqdxj1sl6pngI/g1aMTewfNyHIkqHHnU4zIlTanTl
mIHJCV92ClHX4daiALJFtI5Y9VlYuaY5CGSYrhrcFROnid5cKRyuUqP5eLDyt7KCI9paOmM
4XN+hxm9Ubq8X6Ka2yrjoT10KNuvMC/wC/FwM0VdB+dEOirxUI+8o2vysGkav5YljGqhl2V
PVGnRDWtZCk7FAHJJG/Tr9cTOGijCN6gyTSKilW5WXSLftHFVXbJqqRNWYKRKvZTJlNkXsV
IcZvYDrYoBw5TFAGTo6XqHFXcFATuTsq+opOnFhVAqjvlWflT6cxKMeFDffVxGTw3lmS+Ur
SV89Pg8uBeVapoc5K4xl2TPq4Ye193joL1QeWorK1L3DZPRZG+GadFbqWCI5eNkYVeqU5uj
90btFpUJKVSV6tITp5NptzUT5v8eT3VFxusvzlVJElxrSjhl/4UZlOyktDbkOq78x/hgmtU
DnXSKFl2dUZbiUOaW1jhzZSbWQLjUw3bblsq3y9cIkIWtK0dwyh+hMJ4GmyFrCbBCCPKjpe
3L0xCRzVkeCHs1RcyucKnURrhwrAPuhwBw6juL8wOpOHZl3KZ19gmqHk2FSVo7wk1CoveJu
LyZ8Cuar9Ek+ZX0F8E6UnbQIRCOKr861Li1OLoWFPmMUw3I1wOM8+W1afcJTbDx33QyAKod
yrEgZwhQZoWKI/KS0ty+kpRr0LSVdFDn8sEybM2/JN1XaF9irTtPyVFyzUVsQXEvUeSrXBU
FpcWy4BZTLh579CcOw31UssQZ2UIuJqtPjR3G33UQ5adbKm1qShenwqFgbakHYjEt1Uyqcm
qVaHHjS5LDb7csExpCk6b8M6FfEZ4atSVDkTth8yRapkfOnDDd+/IeH60tzlhH91K0unl6n
BZvq6j6vyVj/TKTMDbUX7akuLuEhEhBClDnpKGdRthZ/NN1fgFJjZdz/XvA1TZbLZsTIqMp
8CxPMAlscugTgHFSsj8EnMNOzJkQxgma245IbDjzbTeiOUaii1ttRSbb89+eGZNronlp7jV
VlbzbTq7BZamh2G4wvUUMJDiV3Fuaim31xPJJmCqwwFjuYSaVCssO02huzljdt+S4hTYt1s
jwc/fETfapn+oK4bazQiUqrVyQI1Pip4i4zSh47eVFhfmfU4MZtyoHNZaw1K03snociNQHK
vNGmdXV96XtulgbMp/LfHlnSvEOuqcnCP48V2GDUuSO/NEsuXAYfDDz6EyVJU42xe7ikti6
iE8zYHGBHC9wuBptfhr4rYdKBoVTSM65PjPKZk1SOy8nztOlaVpuL2UNO3PFwYVUH8BQelR
81krUtidUFBaRGRU0FiY3yCJI3bUB0BUL/nj1rUDyWC3K9/LOLHwdwXV1CZHpDFViOvMzaU
8Is5lK1DUkKKkr1JsRv1xC+mY+7XAEFM8kQiQbsOVw9avJ2fc1tPRZBrC0UKe2lMeQGWlqQ
SNNnrpJJB8x64xR0bpLfd9q/8R9ysSVEjSDm+ydsbfFVEbNFbpB+yzTxKmU+Q5NeVySWyki
40/dsq98anoQJzX0tZZMgewlpHaCKoNbi1zv0+nhwM8GniVt5F978nofVJ64xq2nZHlDu+S
+3/ANVNTvJJI2tr7VtAbSlZ6/PHmtyCupJVbm2yssVFBA08Ejflz6408Lk/tTPNVKsfZnyQ
kunRINWU1CZRHQuOV6GxYXLu+w/ljpHyl7bnXX5LHjAanstM1hyEllUuyWyWQjhIXqAQOZu
PXGfiMcTH5sup1739FcpJXkWv7l37HDst5mbHZfVTNCoT+nhuNhSdkjQdtOnocWRUOfFmbo
HbjcaHyUDm5X25epWiiiVk5p1egKcjMLRrJCOJ4VISSNRsV2GOej0rLfzH+q1JHXgv4KBSs
wxmprbdTHcpiDpcZ3dHlvrQpAPgIIsSBjWxDDpHMOTtD696zKacBwvopuTqnCXARDU8BJck
SDwVBSCeNJWU21AXuFjlilW0svXg20swewBaFPI0sOvNQJOYYk93LzHEEib3vU9obWUtqbb
Wdzp0jcW549UeDuubDhshPIag/mOAhPhQliSpDajcjYJ6AYNx0UTO8tR7rtYp+ZxEVZSAFp
qjKPulhw+2y2/8cEEkL5rQz/SGKXr6buchf+pZ2+uJIzqoJVCqdPi/ZkpQ1LKWlKTffkLi/
pgzso0TVRkNUee4AV21ulKRudwdIG1/bFVW0GUfNpzRm6A2Ke5EhM987qXT8Raw3w1agOVh
fb9+Cy6IRc68FDpUOI1lmllq/fnY6S1GSAVXvbxdAkW5/wA8T5lHFCXmwQ8/xKK9KZikSqi
+4htYWoBHFUVOKVv6cWx9hiv3yt5pFHGfxONkXRoiafSkwWpGt528udUElJQ2V3KtChcXJv
puT6noMSGyw3PLiSdys8zNmKmyHA0Gg5TIwsw11dcO4Wb9evrbc7qw7R7VA9/DgmqDlmdmS
p94UVx2eb0tQv8A3EDaxUDz+6PmTh3vDUmMzLREQYEeCYdL0pbac4DkxGmzWkHXpH31J2Hp
f5YAcypvJfcFtpgNIOlKBzVuT1Kr+/M4hLlIAq5+ptx3UMqIQ+8dEdahcagL+LflgwbqMpL
AUnMUVlSi53iOvjKta6m1IN7dNlEWwnDROw6oMdoz8hJqcI/FpdQfAj38amkv67I9wb4K+4
5hRkfFEeY6ZSn2apUJaZs6n92adQzE0kNrNx3kqUbJsAL2G+IaJ3Z9anewWubprKsfOFXpD
kn+jNPzBSYqQzIlPqRHdDK0h1N1BxKNWhV7kXHXGhkcdiFVEjRuL+1RcmUSHWjUaPGiOLoq
3AuTTnlpU/FWvwolxntgtKSLLHUeuIpHW81Ygjz3A2+CqMwZamZZiuUOqfpEN54TKRJaIJB
RZLpKNyLoI1dL4cOvqonNtoVc5VjZinVdiFoboNNKV6pqKaiT4Uo+Hc2dccWrkbnEg8SoSe
SM6bS+0Ficlqn1hhdIbRp7zKgNMEH8LbLatfpfVpxG/LzKljD+SIWhXQEoqExl1zSd47JbC
t+Z1qc/IYiNlYGZA/bEln7JpZSOLIU+tjSVfcWi5/6yU2wzHe5BKPeseciK1/qluo8qVN72
t723+RGJ86iLPBFWXezjMUyjx65AmojsyXQ22Nag5u4G0k6Nrknlh+tAQGHNqipGU8wfa1I
oVYqyHodUeeaWVMjWpLA1L0E7+IbJJHPFPFa809O6TeyKkpA+QBbZoabZDTA4aEJ4bQHJIA
sn8seMynM7MdSu3Y2wsEPs0elUOnKkvnUmEHJDtQk+N0FW7jilnfcbfuxflrJah+RugdYBg
28NFA2FkQudxxKympdtJVOeMWhxXY5V8NyQPiqHqv3x18PRmQNF5XjyOiynYtr3QhedmGNU
Kk4/IihoOp0KWwsmyvuue5T1x2bY7aLOlrxI7M5tr8vipsKpQk1B9wud4p9Sa7tUJBAbKXE
pHjCFWv6n1xGWm3kr0VXGJDrmZILOPjzVS5CcjR0w5Uvi0h9wqiyY54jSXeV1C1+XMYLTcb
qsYHNAje77Jx0I1F1aS5FWMjuU02rjDYRT5bY2kNp5IX0J03A9eRwI9ys1DZGuyP0mA05OC
aor8inpZqMV89ylaWqszz0aXAbFJ/sgoP0xTqWCTskdturfZ9XVVsZa0SN7h0d4fXBenoNR
hVSI1PgvJkRXxqadTyPz6gjqMeRTwyRvLXizguljeHC42VdnRZGVKob+LgKAPzxawqH+1M8
1FVH7MoXYaqKa4tM19Mspi/CdDfDVpL3JYBKbj1GOm7JjuARr58Fhm99VKy7V4sVsMGPKdL
ZCuK2y44k6kJt4kAg++Ar6Z8moLR5uA+KkpJQ063UhLDNXnVBxwvxi2ttTJClsOpNj5k7bG
/lUN8WKZvVUzQbHfxG/1smndmkuL2U7QhjJMcL8rceOVaQT5dB2ABPTpjl4Wl2Iebz81pSa
U/qUPJ8mLPrUibGXxGHW0pSogpOwT0NjtjaxqIthyu3VCgd27pNAnyqm9AkTXQtyPUpbKVW
CfAxJ0ovbrpRiCGnZHJkZpdsftcFeLy5tzzcp9Ojsv0iChzf4KbHkQVo0kj0NlHHoaw0Adn
/dKdmGJHkOBoRY8tpa1bD4agBf3OnEskjWi7iAFXhBLrDVFczN9RVOajMlinNydfczISt6S
4EjdYaBShsf28c5VdIGi/Ut6wN3OwWxDhjjbOQzNsDumWaxMfBej1UzVJVweKG29CSrnbQE
gpuN7E4wZsZq79rscbf8rTjwyHgc3BV1Rp9YmOIlrm/pTdyk8NATuAndO3RA64tQ9J3sPdB
9ZUUuBZhum3qw83SH/tFCAy8weBPbVZhWoeAKSrxIKum5vjo6PG45zkPZk5LFqMNki13bzV
5U6s5U4L0KmWDD6dLlRVdIP4uD1P8Ab5el8XMp4qzT0hk14Kj+zIVFlR5FNWY0lsOob0JTq
UZOnUfFf8G2198EHC1uKvyUIJbchrB7SVTt1Gl0lnukQLcMY6H1sDiu6h4lXKtKb9OeCsXe
ShNVBTtszVyH8o5gju1GfUVvJbmqbVHjU55N3Ct1epbpJ8PPbSN8WWtDQsCepdIblVOac3C
PTfsGA4oth9Ts961ytxatRQehAtuPkOQOBDbm6HNYWVbl/J8rMMsKaumIFa3VKO6G/VR/Gv
oOg35WwTn2QsZmWxUuiR2Ke1AhnSy2ChQvdXLdN+hv1/nimdSrgFhorKqR4VPo+nQhqIykq
sOQA3J9+X1xKSUNgFl1cm1Oos8RKFsU9hTTvCPJ1vXoANtzdV79BbqcNoD4qO9/JSqyAzmC
AeaC+2Sk8t0qTiNh3UrxorOU4tFep5R4VpRIUFcuWjYfxwZOijtqhaiSZLS57Zskd9e23vc
qub4Txf2IQirsn4tTYmUpL5jrchq4LosohTUnbUg3Ck2IBSdiMCRlN/FXKPtXb4IwhZCrrT
SmlTKYxxDdTsWmoSsfiKQtSkBZHXTgvSPEqb0I/wAql0DJUWi5k/RnpDzZgG6pDpd8ank6t
N/LfTcgbYCR5epIKcRO05KaqlwxKckOR0OPuN93ccWNRLYJOjfpdW4GJGvIVWRoJUBvK+Vk
OB1NKipcB1aktJFlfTDl6BsQCvmoiW0cPSGmrbIQLfwxG6RXGU/NNuxmdzY+HkPlhByF8Y4
IN7QMtirUN3gM8SVGUJDSU+ZRb5oHuQTb3w7d1Vk28kAf0fQ5R5UtKGxLktoj0+d4uA+HDZ
a/CCUOoAIUFC98OGHNvp8Exf2dNyiyi9n/APR2lfo9QLbjrZVPqD7i0txfD4nI7GyddiQFr
5YkLwUHVloQg5m9dW7R6A/DWoUqFJai09tZu5oCkoW4vrd33xRxKPNSyD+Up4H/AGrT4r0K
sIb5/njx3VdkF5+7Wu0JVbnfZtPWoUaKSl7ol99JsSbXulPTHpvR/BRTt6x4+1PuH6rl8Rr
esdlHdCzjQtW9hv7jHS6LNW5S8hZKqCCpmIqJz1Ox7t6eHtbQq43v6YO5TGNp2QhUOyarRo
70mC8xPQLhlhwFLxQQd+idY6b4dR5CELroeaIFHc73DlRqcpy4Kk6EcS1gVXBPTD5dbqQTv
DMn4b39aiv16pPx4zDygpUNWpiTzeHoL36YERhTy4hJI1rXfg2PFKcrD7sszV2EtXmUgJCF
HqVI5eLrhjGNkwq3Zs3H3H1LQOybM1cjVxMSmMKmQpq/02njk1a13kqOybA9eY2PQ45rH8P
hljzuIa9o0dz8DzWhTVFnDILtd+Hktfzu42rLE+OXUIXIRwmQtQRqWSLAXtvjicJLvSW8r6
rYrPuioAin+kbZ9YR36H44/jjqxEOr9aw3bqRlCSoUxwpSpocS9jz3aQf545LHC4z+r5kLZ
oGDIquS5MeqtURGlKjulxlZWEpX9zlZQONWm0p2lwzAX4qhMM0hsrKTJC8qxynVbhRSLbk2
KDaw6m2M2lP9st/M75rRnFqf1BVVMmUKfWXnXlMKCkJSONZtfQlJSvSefTGtib6iOLs334L
MomMc/wAEzkTu5hBUfSp9U6cpQTbV/nKtF7e3LAVReJhfgIvgLqy22XTm74qyebkQKamWKg
/Ib/8AZoqQ2NexKUakpSvSkC+xvtzx3tVUxwMzv0WPHE+Q5WrP5OWu6oYck3XUZZkS3d/1a
CpPwmwNtuNdRHO3pjl3YuahzrfdNsAPHU3Ps0WxHhohaCe+dfJGApDLy1rlkqU4r4yR5FNp
/VNHqUJG+nkTzxy3pJbo3htzvxPmefAbLoDShxu7j8OA8ufNWI4aEpASEoSLBIFgB8uQxTN
z5qzlAFkxNReI6gJWoLToAatr8W219uuJIj2ht600ndVFmJpcaG1oUlEp1zZi2ppTTDC/gK
B5pttf1O2NShcHv17oG/G5cO15/IarNq25W+JO3gBsotVEqJT4UmnPPw6dO+C/DSq/AWtJs
pu/lsUlNht6Y6LBMQkkkdDKcxbseaza5hijD4jlaeHJD32TA43He4kyUDqS/KcW6u/Tzbbe
2OnvyWA67u8SVaReE4eGSnSle6U9D7n+WAKayDs6xJcOrNVumKClAAHqUqT4NVvw72+eLET
tLKCVuqoqTlmr1arx6ahChMmLKlrXp0I3Jcc8JPlTiQlBYlehqJlWFRKe1Ahj4TX3j5lKPN
ZPqcU3XJVtmgTU5yLAU3FYTxag94Y8RBuo/tL/AAp6knEjGXSLsqiR351TyHNVUkJM1CJjE
nRsnXHUtPh/2RhFNfTVDuckoYjuR1aGlPsRFsJ+8oh7cDlyG+I8uqa+iqM8rEd5EptSeNFt
I33uUKvb64hj3tzUjtlMdktMOw0ul15+Y26pEl430HSFKSANgCMMT7kCHGn2kqlNNXJ7ysr
1j7xsbD+OLQ2QIh7LZbDWb47LF0pV3uMrVbdahxtvmU4jmFwrNC60gW0TJSIkN+Uvkw2pw3
5eFN8Vgtp+gupLSFjQp0J43DCVlPL1Om+9r4kUfjxUCrMx4zSpC3A21fxlZCQL+5sMHmVSS
K2qExmFhmc8sPty6Lw0KMxiyhGc1aCl1Sb3B81+Y+WJLKtm1Raw4pwJ4h6eccj7jEOVW+vu
FyQlsJOncjkRg1C5ygup0C/3jh1Ad0G5ozrEycttCqdxo8/iOpWwpKDxhbXqSRbcEbjBgEp
OeG8FlOa8+17Njvdv81p4upEFs+E6Rq1OKPnIAvvsMSBgCrSSlyjdntPedzTQZB3beqDTaB
zvoOtR/dihi8gFNJ4MKlpGfaN81uvaxWjSsnzXArS9L/Ro9jyUvr9Eg4896PU3XVLRwb2iu
kr5skR8dF5tlDhhLSwoOI3fCtjqJ/wx6mxckVGKVX8uC0Q6r0Ux3jVwVvlwrbUtKikJO1h9
222+BUyRFmgKvccUEWVub2w6BEkJzioOr4gc20K3BFvT0wkaiysq5Pqikrm0qO8tfNwt2V4
dt1JscFmQZAVX1HsiyPOb+FEVBdCdKXIyiAPRRSrUFEe+Gul1YUns1yNDyyaq3xRJf7wlKZ
BFlBrhhSRb18e+PP8ApbWOErWfhst7CYbNJ4osqNNp9QjmPOjNymCb8N1IWPmL8sctBVyMd
miJafBa74mvFnC6qWciw4Mlp+lPSqan/RMu62iPThu8QD6Wxqux2do7Ya73H3KgaCPgSD7V
LqFPqkdiQulKbclSV6ymSdKAdISSCELPJIsDijHWRSyXnFm+GvzVgRvYyzNShqCKrHnuuVC
my0uPBCXJLYZdZJTyVdrSvrbdPLHSCendHlje2w4XIPvWSY5Guu4H2KZUpMSnZbjU6ZJZaq
xRG/RVupCz8VANk3368sZFHG+WrztBLMx7VtNitGpkywWOhsvqM007myXxW0uJEdJSsgEf1
fLE+OXZC2x3d8iqmHgF/qVZ2evhiHT33yEoVUKiFL2ASBI23/hi1W6zkfyxfBFDt63JZmr/
AMhtuFX+aFZPTxcVI2+TYxo9Jmk2/L81Jgh1PmmBUEOhuS82lUlp5Tcf1Ql0Dr/YO+OZMWW
7Wnska+Nv6roGOzdo7g6etO/aaEvcOxKhYqt0CuV/oCcRdTpdWDJqkzFuyGiDu27ZKWB1Tf
xFXueWnBxgNPiOKgmBI8FIQ/KYdTESBIUmOFhJUEkr1EeY9LD0w8VP1x00u5M6Qs9ipKvGr
HEEx9IkKRuhLelLaCnxalqcKQltvn1KzzPp09LhjGtyk25/XEn2BZc7n3zd769w95VMxWVV
eIgIKkU2OrSxHJClFaRpLjixsbb6QNhjXocMbTEu3e76ssSrrjNZuzW/V1W1SIjuqlJW6HN
TSQ6Vqvu6kWvf0xqKgWqyZQywkBCNKQq6QDvz53PPDkpAJGZ40mdl6XHaaKnikFtpG6llBC
h8+WBadU79kzlPNNIl5npTjOmLLCnG5DD4DdtTBTsTYKOq1sHlIUWYFajUaw9FlNR22Na16
FLUpWlISt5LRHUlXjuMApLqtRUo1PrFalPD4apMBpbgtdKn20t3J/CLjBAps1kimTEIyVWX
SfDx6qoH24rgwybdUeduG1Cn6nONLLNPYS4uwKErkFRSkAeEWHTDobLP8yzlzVSVfcKVWGB
DdUd9E5UavaXTl6/C024L9PE2Bhgze6ElU8CrNtpkqdO631q/MdOeJiFEl0vMrlOqgqLNg5
GkokNoGxVp03H1tbCc24RMksbr0fVqgqXlzvNJaElypNJEJKvEn9IT5l/soSSVYotHaXQvN
2aa3Qhl7IfaVlwFmkZijORXSC4xKaW4lKtgpSAq9rD0O+LJcwqk2CZnEK7XlJmRL73X5a65
Lb/ViQkJjNf81GT4B8zc4cOA2UL2kntG6tksoSjhIbCWCPIEhKeVuQFuWGuUOioZy6rlpHF
prTcqjuLGuM8pQVFKjupCxq+CT0t4T7Ye10N7eSIYU5E2MH9PDVydbJBKFDmkkbH59cDayO
64+QpQA5WwKZZN25Q3HGqW6nZtCXv4pv8AW2JojqopwslWEpYBQLXFgep/GfYDkMSi91ARo
ta7KqFxMyU88MBGXoZclG3OZMHhT80oOOR6SVQbTuHGU2HkN1rUMd5G8mDXzKR/wg6qtU6k
0wX4SUOSVehUVaB+Wk4i6G04DJJOZy/NFjUurWetZFIecdcW6s3Ws3WfrfHaMaALcliEpaH
EhIHDSfff/HDZPFFmW8r/AEd5sGS5I1NrQpJKVcik3GkD63wKkTjcR1SQ4VFPUbC5Nx0Ptg
kJVxRX1kW3OrbidE29OWHTq/jJOxUQVb3IwkQU1GwwkSYpJH2hVBa1nWvmfhDHmnS/ScHwW
5hfdKsCtIO4xy8T1r2SnahFiRHJUt5EeO2PiOuEJSn5k4tMaZDlaLlQvsN1UMZvytKld3RV
WQ6pWhF9SQVeylAJPP1xYOE1AZmyaIPTI9gVeORtKQQeYulXQ/K2MeRr2nVSskuqmp0mmTW
y1PiNS0EWs6hK/wCO+LlJVSxG7HFqUkDJB2hdVNMydQKdI4sJlUb8KWnFoSL2vsFAb2GL9V
jE0rbOyn1BVoqBrDcXQjlWCy/RYbjilXQ7UnUo1G3+cgX08uSjjbraksqjoLfZfBUo4rsv+
ZSK6tuPS8u1FxC1t91cZc0c/AoLv9Bqx0WNwGRjMu+2viFHhUoY83+rKpXJYaiocac8K2TJ
SfkhSAfr4cc22EudZw2OX33W8ZAG6cRdT1PttaXnUkrfe4DbX3i4tzQkfQJGKvVEnK3gL+q
39VZ60d48SoFVr7DExxDi+7Ox7MoS4Dxg4/dGtLQurZNyNv34t0+HSEWsTfh5cPaqtTWtHE
ADj5oroFMkF01Gaypl1SdEVh39YhoCwLg3stQG46fXGxSUPUCx7x3/AKfXJVusLzm4cEjMm
Tna3IQ8JjimmRdNJdCTDdWncawNKtyN7nljYgeBw1VGqgc/jpyQtVaC9lipKgL8VNlqW9TX
UjwjUrUtj2KCfD6jFoOvqsuSLIbKvqd3GEs8kuSI4JPO/ET/AIYdREqQtppS1jV8S9koA+l
t8AmU2PHebWoEFJHMG3X3wlIh7M+XadOfilxlIffkNMLktjSv4q9N/cj3xKx5VeRqtMjVOV
Ky8w1K1OGC9HKXVG6iDMTYb9E4Tt07dlb5gZiyFVgvDW2ip04Fu/gNwwDqT97Y232wwSeFF
NSCOzqphKQhDjk5KRe2y5KxsOu2HO6bghbOlfXNq77OsFvVFQjRfSNJOx974TRxTEqhrTh4
ToKrHSUgfTCG6XBVaePJU0pT5Vw+fQC4xMoVz7NIU6XNgd0Wwrp7JhDSg4sWuDucOUwW49i
2ZGJGX3KJLkpQ/T3giPqVvw5B+GBf0cJAxTmbqtmhn7GU7hRK2rtLg1Ol5aNaTBpba24xrj
aSFaXNXDXKUST5U6drAnFhkbDrwVSaWUdnkrSsZGL3BjZi7R++xF6ld3Y0MqUE28xB359cH
aMbXKrnrHb/AF8EOVXL8enOsLyJXKkiQkkPLkKV3Yi/RS7X5dEEH1wL5GDdW6fD55O6NOaK
skyK8inGm1VnjtsJJRUyRpf4p1FOk3JtqO+IbpjHlJbvZE7SU6SlsDSPujYYFLZIffQ2zqd
OlNwm43JUpWkAAbnc4SSB+2yMF5UiPlOrgSkoUB6LQf8A6kjEkaGbx2WS0Ci1GtVWOhjgtJ
ccADspXDj+Ag6Lm2q34RucRVc7IIi917DlqoWZpH6br0HDiUnI2V3EuLLpbu/OkhPxZD6zu
rT1J5AdBjzGoklxGqsNthyAXSRNZTx678fFYHnLNKs3V9ua8z3VpLXBaZSdZAF1DfbdROPR
sKw70KHIDmN78lgVVT1777IUcSA4pIPLb0xrKmpbMbU2lW2/tgCSiuPBbyxDWhSVSNFka1N
BKNBJXbzdDsnA3Utk7p+HoZ2KATc9NvEfyGEhKXEkrYUrolZFgq48NugwSSJ6ZJ4jYur937
zh0QVi30HQcsMiVPJRmEVmYqlvx2miGVutym1r1+BQ8KkKSU2t6Y4LpP1HXASh17aFp+RWt
h3WW7FvWnHJ9eajN64jUyUSQ4mO5wWwOm71yccs2CBzjZ5Y3+YXP/5WzmkDdW3Ph/VAeZsx
y38wy41R+HHp9uDF843tZwJ5KWvVb2x1WGULWwtLNS/j8vILIqZj1hB2CimHmaM+mMqlPEO
qStoIAdSG1JOpsrFgm+3Py42jQ34/881XzOG4KN+zZ58/aLHEWISEtKahrP8Am7oK0uN2O6
fKNuWOWx2EFozDttJv4q7SE38LIrfCrb3JOORGhWq0qIo+K3IjEwN0YQRkynNzstt61uslq
TOQyWl6SWnXibHze2OmxSo6upNg112s35gLNpYc8W5Grk85RXH+ziM6yt6XLjNtT47Dq9W7
dy4ygC3hcbUpNsehzxdbFl429/ArChkMb82+vuWewJ6HU9wSfixmHERF/wCljLJULX6oSoG
3tjCmpyD1n4XuB8ncviPWtWOf8HFoI82qxzRUJjjV2FcGVAkMSYjwPgUvh6tJPI2UR8xiDC
aZsbrnXO0g+GqnxGoc5thoWkH3K5yt2i06u5laWzlssV2UjRU6gmxQlCBcKva+5HXf543po
3tZv2VRpZ43yDs9paInTupW5xRatcqSx4UFXVXI+nviVoUEiymt1KoO1mZRn645VYEQsvo2
Z4anCLkFTSQLtr+7fGjHYDbdYM5cXWJvZVdYUEtMOo8XBksrX62KtN/oTglC5EFEpxW6HHN
0Ktb19f54EpgESIpbQsqwcVz8XtywAUyoM5Q2mk0qRYXRUWbAbdFq/lg2qKRVmTG1R6TwXE
akLlRRxBbxanrWt7KRgimalV6eEyK1D4ay4/UoKi6lPhbSAxYlStrk8hhJiVUSX1f8XzoNy
lSJH/aq3w43QlDEvh8TWdk8VjYbWtzw4QqJWeAtsKvuAbdbX5YIBIqhbkFkoWL+Hn74ksgT
/wBpyV3KCV+g6D1w2VNmUqHdQWt2yCu1gPlhinCsqXKNJnJlpa7xGWCzMijYOsL8yb9CLBS
T0IGARNWuKqL1XhsoiSe8z3ovDo9RWQWZwStVo8pJSQ3Kb3/tb+uIywer4LThqcpNtXEe1U
CKpWmLsSMvTUzRspmPEsnUOZ1hRBBvgTE87HRacOKwt7ze14NVvTqXmOpO8SYx9j00eJQdK
Vynf2bA6Wk+p5+mBbCG76lBUYu+TRgyt58fUjZKLNhCRawskeg9MJZqkNAob5eIjlhIFWU7
/LVcUGgTT6OtSXXvuuTCmxSj14KCQT+I+2HdoFJFHnd4BRO06G25lSag6g1FcZklaPOhLDg
KlJ9wm5wURUdUzdUVEqlLkRGqFUYzRcPwlnhgMuqtraWB/r2/Gk/Mc8SkqiqTO+Ray9BbRT
ZTkqlx1l1NIdVqWgq83AcVdVv2ScQw08TXl7WgOO/infK4ixOiyKRx21KQ4lWpsqSpKtlJN
99QPLfFuyjChr8xUNt904JK6nKfjuqLinFIKt9IPIdP3Yr5SFLnC308PRw2nVKdbALiXVE+
cm3iVf0wSO65qLcbV1/rNuRVtz9MOhsmkJ1nXxghz7qPwjp67YSVlNjzai0NGq6k+IK3Fkn
of5YdJWzFeU3bjI0pG1ztqPXb2wkV1YiWl6c5w1hTRYZWgj1UXAf90Y8/6Yt+2Yf5Vv4OdC
ulLnPHJhbaBsxZd42eYMx7/NJHADg38S0KslJPIbp/fjt+j1UOp6viCbLCroT14PA2V+5FZ
4ztKcqsnvMp1s8XitJdbUTfhtJ81jz8p588dCNdcuydxy9nMblXmUaSyyzOqad5VVkuOvr9
mlqabT9AL39Tjh8erC6fKfwfRUlHGAC7mUmTkaga+O2mTHkndTjEqQgm/wDftjMfi8m2Vjh
4sH6KQ0g4F3tUU5Zns6VRa9PCQb8J8tSU/L4iNX78B6dEe9Cz1Xb80bIX8Hn12VXk+nvQIK
4bT7b7caoSUOK6hGu4Ttayt+uLWJ1DJX5iCM0bbedvgpKNpa0jezihVmdUX3UpUtaW4YWwE
JVa2lZCtvfHp9OQY2nm0fBcrN3z5lBFcp0mBPZU3FW7S1KJSpoEuNXvsAOqFG6fyw8kN2m2
59n0U7JrEX2HtVnT6bm6vrjSY0fhMvJTGeeBSEutoVYLMdeoagCdr/K2Ml5hZ2CbvB03uCe
GYLTb10nbA7J3218bLXG4dNoFLddah6Go7et5MZu7igjmdI3VYb4hha46G5PiVpHIwXCn06
XAqMRuVAcTJivAFp5s6kn/AA+WLGUg2KJrw4XCndzD8dyOsag6hSCi+m+oW03G4vywbFHId
FidEjHuapBYajcZZ/QY6ShlhTd0FCUkqN/DvvzxqX1XNtal1DaOnV5eM2new5up5nDFCUYU
J/WLIToSOY9SD+d8RFSNV+nl88JGqLObYdgQALDRNQv18jLqjb3sMEFFIhzJzj32dGQlB1N
1BkauhALpPvtb88EUISqo6Xm6vq03VWIyBY/6IsJ64dJyHaq8qPkplt9SUBfEbSPcPK8P5b
4MboDshVc4zH1NxkFaeIlzWdgALdPpg9lEor3eQXG1K4lwRbkB8gMJOmBTxqF/EfTCumUhE
RCDqSN/QYV0kpMVzUle+3rh0l12oBgHrbr0wKdWOSM9TaLUtLoMqkSXB3uEPc2DjXo4nmCP
lhOj00UsU2V2uy9GBFNzHHYmJlLlUl1u7LKFqQ0s38zmnSokctJ2HpiiHFvDVb3ViQA30VZ
PyxQXDwO58JLeyOCotnSf7OJQ++qoSRWNk+zMhR1t0yOVPuspGpsK1ltH4nlqO3943OCsor
8EG517Qnnnf6N5RJm1qSosrfZ8SWvxBs9V+/JPzwTWKJzuA3WjZQy83QMvw6Q2rWWEXec/G
8s6nFf7ROKzzcrZhjyMATEkGVVFwHVXjPx3+OnY+dSWx+4qxK1ZsupWbOUwf0Ip9WUoqFFc
dpdSct41Q2pJbQ8D+OOoJWn64n4LOdoVcUmuzlyFw6pp44VwUvo8KS6lOofR5HxEH5jpgbJ
kKZ8y7S6g8iqQGUrmM7yG7fDkgb6VFJBv0vg2vQp6gZB7N8z0lFShvy6e9fTJhBfE4Lo+74
k+XqDgyQhGZKX2K0RSio15+5/1I/ww3Y8Us7vBFrUcJ1ICht5U6Rq979cArQC+XHc4S03AR
y1Hex+WHRJLcdWhQS4kubAKAG9utwMOmXW2SsqLvitsqx/P1uemEmUiO0lR4qzoKdrLF/l/
LDJ7JeWIzjNUqLfNBQwW9uhU70+eOC6Z96PyPyW3gxtmV7Olw4EVUqY+lllH9Yvb8hzUfYY
5OBkkrsjAXOPJbL5WtFybBCOZpqsw02pUul6wy3FW+9IWgoK1gEtNNJXY2UUm6vbb1x3eCY
A+Jwmm0cNm+Pj6uCwq7EQ8ZGe1DTcXN8HIT1Ql5jC4ojpVDQ1ZSzrslLRkL8QG+6U46FzmZ
7Aa+5QhkvU5i4WHt9q0TLfaBTX4LUefGegyIzTSXl6OIzugaVAtbpCul0D92OLxHozPnL2d
sE+v3qxTYhGAGnT4IojvRZkZuRFeS/GeGpt1s3SR7HHMmIxuLHCxHNazXhwuEp2M6oBSU2R
ewVgXwG2bgiDggnJ6kf8AKJz7qKzLK7dAkI3P5Y0sRic50LWi7jEywVelktnJ2zFZ3Tq3Hn
IkKim63HHnlNpGpehTqloKtN7KsfXHqlJTvEbW2uQ0DTyXLTytzE3sLlKguNyJq5FXiPJgs
p0xYy47jmpxXmeUEhVrDZIxr0lMG9qQH2FZNVUl2kRHtCm8TIbq+G2tmO50IK4jgPsfhkHG
h1dI/Ts/BUevq4/4lIaRmWmHjUWuOPsKP+ZVD9MjKB5gqPjAI9DilLgLXasP15q3D0ic3R9
/rwQJSGc1UXM4jMynKIJy1qbMVZWwdrhCQq4J/tb4zKqmyaPGq1KWrzaxu0R5TsyZ4cbU8r
MDyUJcUlITHjhfgUU31adjtfFQNarxmkO5TLceNGQG2NRRqUsXOpSlKN1KVfmVE3w6iGyrq
0FfZ7qOGVHU2kJt6rTfbBIXIkpjyULO1k38w+eIk6JI75KU3Fk7/wDk9MJSKBmFtpcZsuXH
DTIcjK5guJiu8/7pJwQCjkWf0TMIjJiwWRaQ1JVIk6knSENodt4uW6nU8sSFqiDlWmDWq2p
1c+Xw4T75ecYaGhpStv76vL12xILIbkq1n0ek9ybi8McNJKksJulPtqA831OBzapZVVzIzA
b0soCAjZKQBbD5k9kJyg4JZTfZPmA9cEFGnm2RdAUnfDFOpadCQLjfphroktbydJ8Qt1GHu
hV32fZcgVGY7mGota6TTzojx1cpErmlA9Uo8ysP3UDtdFYVfKUGq1WIhltEeo1CWlsPMeEJ
DhutegbeBAURhmOREWVlIpmeezBCpNLkiqZeUu8hh1GyPdYG6b/iT9cKSIOU8FW+NUtT7ap
k65ep1lEEcNEp1DVvcNhKj/tYZsNlJLWF+6rKertAzisUulsGLS31grZio4EVIKtJW4seJd
jzuo4I2GpULcz9BxWz9n3ZnScpsR5BCXq5wlNypm+nxquQ2OlgAL4rSy304LWpaQR9o95Gq
nAN78sV1cJQnTZSHszVaUo/CgNR4qieWqypLu/yWnFgLIcdVXdmkdFQyG73tGpiqyJrpbVv
dqQ6oWGLIWa46oUjU6ZHbq+XJ0gLqFP4TcOWrzKjpTxIij0u3fn9MRndOEqEtx2My5Kb4D2
nUuObjSsEg29tuYxGUYVMETKBmAVOnaTAqSg1UYpuEhZPhUD0ueX5dcGExRj3q+/Et9VYV0
rL5Ykszi4lsOocUlPFBsoWHi2tg1LqrtjhFsKuNf3rbj688JOmSlDT5ZQhKS7z08z9Tth0N
119uAGdSboJPiCjzt02vYbYZEmm1Nkl5xQCB5rXPyBvb92GSuqGRX/s/OEh5epkMR2XWykn
Q/GBVxwr9oX1J/s++MjGsPFTFa2vDzVyhnyPVjVV0x7M8yUptJ4SkxUK6koSCtW/7R0/IYr
9G6cx0bb7uufVdLEHAypVIqkVqbKZl3amynld14g1MuNpR8PQoXBISLlN788b+VUw5YHIkT
0T3ad3hfdkSz+j6jw9YWU6tPK+DDRuoy87cEdxatIjT1vtX0tNLRNcXfT4DdIR1JTvv74BM
CtJ7NMxIlVefALfA7yymYy3yCnUHQ8QOl0FBPqQTjleldKDGJfxA29R/RauGTEOy8CizNGZ
WqBS0TZiFrS65wIcZoeN54i+hN9hy8SjsBjlaDCqmscGRDS+/Ac1o1FXHA0uebLIXmX6lMl
zaj4DNe7yumNKV3VCykJ3T/WKskalK29se14R0bhpWNz/AGkjW2zHlyXneIY/LKSI+wwqxZ
UhCNLaAhI5gCw/djosoA00WKZCTcknzXzrhTy5f44doQucmXS26jS+kOg7KSsax+RuMJ8LX
bgFOype0aOITAy/RNXEYaVEevcGKtbX/VSdP7sVfQmA9m7fIq3+8XkdrK/zCeqdMjVCCuJL
SXNgUrvpVrTyWkjkq+JammbKyxUFLVOifceseCF6dKrtHW3TpDAdDjqy06tzQVAm+6tJSo/
I442ppjGe1ouzgqWyC7TcIpdd4TZAN1XB23xVVkphqIopWvW85429OtV+bov+d7YJIK8h0V
gMuMFlQac5pUpalG/vquN/TAI7KezRIDthJY4pSnh+O/lvt7YfUJ9EznEpYixmUDQhEOoaE
p6aIth+44MIHLOKY84qnNJ6JW71/wBYemJVAn4j4Xddyka13t/aI6YSSmzH0lpFj4rWOARq
EzuuxPh9/wDzbAlIIbrTbCZjpt4RcEp2Vfnfp1wmuSLVWLLzO/EC0+3mHviTdAQoz1RPEKg
SkdLYOyBFmXezqt1WlLrdRQuLSU27qzyemvOKCGmmh0SpZAKj05YK1lHn5I1W2zT4zFIij9
DpqSyhSPKt3+ud/vLv9LYgc65RNFlMykwZGcoJV4kRo8iUFehISyn/AHzgmJytJksMyYzsZ
9Gtl1JbcQeRSrYjEqFAeRMj5Li1SZSqhS23a5TlceK+6SpL8VR+G6lB8OpHlX774hleQtKh
ZG/fdaXFiNQ4qI0VpLEZsWbabASAOe31OKhddarYwNAlcJZwKLKmZ5ZiQH5clWlhhpbrqvR
KE3P7sOhJ0WVvVxyH2UVCuyBon5gU8422PxyzwkBI52DSb4s21WMXdm6PsoUn7LyrSafo0K
YjNpcT+2pOpf8A1icWFnIKz2hcPOkKYlILdSgrZV0BcjL1J39dK8A5ECqrxrWSR8S3PEJRg
oVrGb2BWGKW0kvsNvo72pJ860q8CRbmEq3PqcSBiRKMuIegP54SV1NkJC6pLUpl111pTfdy
LhIStFyBYgevMYJTW1Vk04lTCFHUG9labb+pG3I4dOpD116XUq1rHK45A9cJIppKtQ0ObFQ
0pb9b/u3wyQUN5pxDR0nceIW3H0+uEmKqFJm/ac9KYipXeqWWylFuIkcRRBso7jULKHviCf
h5q1SA9rS+ihCuImRpM9QWhLzry3NdtaVqc1Lv9TtbEyql10iNIdTXnGZDnE+Cl2FySE2Vp
dS3b+7vztggkssdIezI4o7ocmE2+buCHdUJ3RpUUJDMlTYKSppYVy8WxtfAKRSKJXpDdUgz
qKnjSoi+IXnNXd9JTpcSsjzXCrWTviOoovSGdXYnMmFQIe2TayIZcyXOliXUJC5k7dKXl2A
Sk/dbSPC2n2GOpwnCI6KMAb2XK4nij6p/JqZSpzvJb5oSjUo/M2A/ccaBf2rKhk0vxU0dPD
ZIwScBIcGrkLk73xIFE5IS3sNW2HQ2Sk6hv5j03wkydO/Xf1wklAlTIb4XFLXegQeI2B4Lj
prNgFfI3xRqZYXgtPa+uavUjJmEPb2b+/1Kjjy5tNnn7VbdNBWpCGZi9BW1fYBem5UgHbVj
k5ocp02XXQz590evUtLDTT/eNTBcjlPLSdTqbHVz64rq6ArxvhtmwFut+fPCCOynJKbj1wk
kN5/QTCadCgFtszdupBjG9vlbC4qN6zGEdLSUbXKl+3NxWJlAnIvESgCwSkKVf5FR5YV0kp
1xXEsrfqCMDZEuNqFuZuOmGISuhmtNaZL61q0nUVb8/UYEIlZUHIubswLQmBT1tsOC/fpAL
TOk9dR3V9BicRnioTMOGq1jJ/Y3lvL6UVGtOpqVQa3Dj3hjNHpoQeZ9z+WDuAorE7q0zBXU
ypLnd9olFbDqF/jmSgWmLJ6cNsrX9RiFz7osvBBzaW0gJsfUnr9cRo0TdniQ5Kqb99kBqMh
PS6fiOED24iRiZiByKqtVINHpr9RnOcONGTqcV1PoE+qlHYDDkoFn0LOUbPMwLoUdym5qoq
VTKZxSlSH0DZ1hWn7q0ncHCc3MLI43mN2ZaVljMMPMFNTMYQpl1s8KbDc2cjvgeNtYPp0PU
YoPYQdV0sMwe24Vkq4O3TrgFYUWcgPRXWHEhxp8FtxCtwpJ5gj3wYUE/dssxzCwzWs95eyd
EbH2dRQmdPbSPAkNgcNr/ZsP72LcQ4rBqjbshUnaj2syZMl+g0B3hxkKLc2otqsXSOaGiPK
gHYq6/LB7qvZCeX5E/wDo7Um3lqUaBJi1FpCibJbdJZkW9AoLSThkkV1JuY7SZaIX60tnhu
JtueXPfpyOIgU4WfZcbp9KrQfraHYimd46FoJTr9VK9ueJXE8E60FNZoziQtEptaVclawL4
j1TK6mStFYdQiZ3eyWzwVIS4lxNjqXfzJsBbniRTkqcymnqW281LaZY/VttnS37nhr8Pm+u
HSVnIdSlBUva26xa21uZOEnUdLjKngTdagLpT8/XCCZMVFTilhtX63fUn29NsMkUGZgeLNb
itrC0rlNORiUuLQSPONRSehHL3wRaDuhzkbGyYdgIjx33ArRHebsWSNwoWTqB9CDvhkymTI
7DjjUlepK4SlO/D9NPiFvwkYZOswplPqUuTxmIjjw1awvkkHVceM+HFqOB79Gi6rPlazVxs
jIZekzFA1mTxbm/dI90Nf31DxKxs0+DgayexY1TjXCMetX0eOQOH5WhYBI2Fh0GNnMANFgn
M43OpTM2QqBJbkqQtcApKJBQCrhkHwrIG+nobYoTTljte4fcVdhpxIw27494U6Cpt7jvJ3Q
tdkK9UoFh+++CiN7nmUMotZvIKUdrA4tNVdySu46/TBBAV8hQPm+mHQhdN9Yt88OmJTKnnb
hlB8vp7/dHucUK2e3ZHrVuki4n1J+PHZZCWEnoNQG1v2cYrj7FssHtUuSxBlRVs+FTK0lpf
yOxxHa+inBtryUbL0pTuWmIb51SqXLbhOX3/VPJ4avqixxlSCzluxG7URJdV5CrYHcjY+2A
Clsn0qSkFKLoCR0/h9RhJWVBmVxPi8F9NOmcMK/bSOd/7GESges+jSG22U2H3l2J/wCcUcT
qBdhP6mwpZ2BIP5nDEpwvnF6VXCgb/dwmlMV2msVOq1RqlUlnvE526lBStKENjmtahyAxIG
ZvBROfZaplLsho9MdRUKur7VqgOs6h+jtq/YbPmt6qw4sNkBud0R1jNESAgtxSiRLSrh8Pk
hFueoj09BgXSe1G1qFaxMkzlL76s6NXEbaHkBt90bbDFcuupLKiaqsWTTJ8MJKZbdUcdms3
8fD4aUx1+6bD88SHZBxUNxaENLWRZsXUtXsBvgESNsiRO6NJZUPjtRGXJP8Az0xxb6r+4To
GLACiQT295hc40CgtKs2E98lfPdLaT8rE4VkwQz2JVeNT+0SEqU+lhmUh2OVrVpSVOp8Av7
qAtfBolumbcrVSDUTmnKo/yuj/ANJ00kpanspHJQ6OD7qsDJGHDxUkE5jPgp2Wc0UfMlO77
BUQ42dEuGvZ+O51Q4n58jyOM8ssuiiqA8aJjOWY4uXqBIqsm1mR8Bo7cV07Ntj5nn7YJguo
Kp9gvPD2dKjBhT+E/qreYDxatPQfG2yd0x0HoVX1LtyFk+uLuVYDjc3Qate/pbBBJEvZ5Vo
sbMCoNSWPs6ssrp8tSuQ4w+Go/wBlwDDpItyo4+iM7TpBKZ9LcMV9tW+yDYKxWcLFOrGVHa
d1IebDje19QCh+/CSVWqg5f1G8FN/7w/hh7pWREahIVVCohKdKBxjbxaAVadB+fPBhSKxkS
llbd6a1LQ4AkSFFJVy8tin32scEknFvul/SXFNN8lM6Ub/UgnlhgjUaqpcdS24LlLZN0DY7
+X/Z54rVkcjm9g6hSRuAOq+Up9ZAKdViCfF948xz/hiwoiqquUedUpTC6chC5MFpySllf9Z
pWhJQk7WuFdcV6iqZDYv0B0Tsic/uqpj1R6pOtwPs+U26l0CTxU2SjhkKUkr9Ta31xYGouN
lHxskqku1GY82pV6bEWW19e8OjmCR/Vo/efbGvhlAJO27bgsjFK8xjK3vKzQVveHk2OVttv
S2OjvZcxmLk8GkbW9MNdOAnBpHPpgUQTiVp899hhrJ7qtpT6iI6Cbl9ovafRRXqV+YcGK1M
dh/Lf69qt1Q3PJ1vr2KwlKWzHLgTc3SCeniWE/zxakdb2hVI25vYV10Wv+WJbKEqO9KLJSl
A1Pufq2+nuT6JHU4jkdbQbn6v5KSNt9ToB9W804w0WkkFWtavE66ep/w9BhNGQJnuzHRIia
UJUtR4ir8zz536crYwZXLXiaFxs8RxbhJBvYfXERKlbqVNjFOnY8vOeY254iurPBVlLl92z
PUacRpTLdhTWUetiEufyvijVN7S1qN3YRep5oqsDZad/D+ZHXFayvZk8eY0k6nNwn5YYpIb
zq+iKGl7+KHJTe+19JTv6/rMNbVBIVnrelbKSm3qf9o4nVdLijzKC9RUi9vmSSbYZGo77y0
/EPiUm2lI5lR2CRb1OHCArdOz6jwct0JCHm1Cqy7O1B1SfEp0j9WD+FHIYmvwVMTN3VJnft
OrME/5Fp7UqI3q7w84tVzb8KU2JTz3xFe6sMKz+j9o4mSXGKg2GnpDl2nkE6PF9035c+eGd
HbVOCrv7TTKDjbJ8bHw3R5Sk+4PrzGIyizKvn0+UZKJ1OXwqiynSFHyOpPNtz1GCDuBTZVY
UCS3mWVApXC4bj7qvtBIPkZjfrk6uoUbIv74JjbFC92i1ClI7uioT5I4CpUhTtleHSy0kNN
39PA3q+uJFFdeb885iTX80z6kFamFOcON/wAy34UfmBf64doRqrm0uZDZaefRoEnxI3ubD1
HTY4QN06J8s9sGesu6G404y4iNhEmXeR/dJ8afocEkp1X7UoVQq6MwQIruXMxbB6XEXxYz2
+/HZIST+/AObm3Ukby06FQ8+doVezY3T0yOCBCSt20MnQtz/S6TugpT0OGjjspJpnPQUtSD
vfnzxIFDdc09Nt/TCCFOx4iHy/d3h8BlbwuLk6Pu7W5354YlJEELOTjdUj1J5Ki+40GKrp5
PJRYId/5y3P5e+Bc1ONFoTEliW0H2HUuNL/VLHIg+mIES7wf2v4f44SZNLWzGK3nV6QGSV7
CxCTf+eJkSk0didVG2UzIshLZWEsyHmSwzdaTYW1XOyedsE5tkLXXU5bqaY8imNw33I6vM4
gKU2ld/KCo3G/phkV7JLManiW6GEspdaT4eG5voGxCh92yh674ScBS331AFGwPVX+A3OBRp
eW1f5bS258V5bS9C78kDTdFvyN8YXSD7kfmV3DfvPUqapvcKJWqg3Yua5MgEdLEpBPToBjR
oBaBg8FXqT9oVQZcYKKHCA5rRe/Pde98d7Si0ItyXBVhvO4nbMks1Gpvq1tuIQ6weDIiuDw
60c+XiTfmD6YxnYk8P+S2G4awttfyPgnX8zrhoUudAU2kcnEOoWk/K+g/uxZGLM4gqu7CH8
CFG/pXNnRz9lwt7eZ3xG/7Lbd1H5mwwE2MWHZHtUkODEntH2K3by61IoD1SqdUdlvtRVPrh
sLDTba0oKtCko8RsfXHB1fSislqREOy0uA8xffkuvpejtPHFnOpAuocZfdoiJmkkU9uK4+n
qUFrhu/Pw7/THoDH6daNhb2ELjnsueqO7s3tBuEQ1taW6fGWzZaZD8dKVJPNKlhd/fZOL0r
r5fFwVCNuXNzDT+ii1CYiMwqQsFSRbwjzKVyCUjqScWXyZG3+iqccRe6yiQI0niuypWnvT/
NKd0ttjytjly5n1OAhjI1d3j9WRzvDjlZ3W+/mVMXu0rfTYEXwUw7J4KGI9oJFEdjT4anoa
zZpZQ+ggpWlXXUFbjbHMOlDl0radzR4qQ5GdRIuTZX3fTbCDtE+WxTi3VNJCRbidbYcBJ5Q
xV5ncM9UGa5bSRwXje4Gs6R+WvFWqar9A7RHxlJSFKKEgp3upJ6e+M+61lIZkJ81glJA2Cr
2v+WHSQb2syHA3TtK7WRJSR7EIw7BqopSgiCopjoUb3Vuk+x64kO6jS29XEW0NkJSkDqThI
UWdnOXvtjNbT7qb0+kWkO+inz+pR9PNgwmfyWh9peYxQMsPyGlDv8n9Hh6iNlK8ywDa+lO+
2FZQdXqvPLOYavGXxRJWo3uWl+JJ9dumHyBSgpVUYgymTU4XgAN5sbqgk+ZNvu3wmngU9lZ
1CqSEmnV6NstaOBJTzSoo5g+t8DlvonV+9WU1OKEU9XCLqCqVKPKO3bfb8Z+7+eIsnNPdGu
S4FGyjQ1VqquJhOS0BMdD2y0RgdSEW8ynHD41262HTE+2nFVi6+yCc/dqsuuJcp1LSqLSl+
Fxav1z6eoP4E+3P19MKycBAb0Zr7KblJJL6nlNrHQAJuLYcHVSK6qLqpmTYzqhqejOaHFew
8P8AC2Bbo5EhUahiRCuoHgU6bFKSEjpcnf8AlhJK4lQYMCnMzYsniTFKSqwKbb7mwG4GIwb
oiFAnMpblOFofAVpW36aVi4/wwYKEhOSoemBFlggpcLjaullNkbf7KxhApJdCZelz2YDaEl
yoKbi36gLcTcj8sMUlKpehnMTaUgLZ7yUW6FBUU/wwztklqDUSPEZDLSEx2lnUbJ079LC2I
rpwUotpO5JHyw2iLMqGsucWK7ZSrpbcSLddVrDr6YmanK1eKo1DJUOQ2tSFGKw8hYF1AoSl
Ww3udjthyjGyGChwscN1Li1BwucZQS0bnyrLa7b26W2w2yBfMkoUo6EAuq8TaTrtvv4xsSc
MnSXZYHNu+/0Fj/5+eGT3UmhzGXMwRS0nky9v0+6dvnbHPdIzanH5gtDDT9r6k2gtU6U9Sa
qtDcOStZhqXZDT7a9y1flrHp1xdwiuZPEMvebugq4Sx2uxWe5ggLypWuDT6gEwJQ4jLZs/w
x6LQN+fIjfG/T1b49AViVVFFIbuCitGfKliWyqnSH+RdbeU1fbktJ82GfmkdfS5QsLY25bm
wSa24hvhaXGplWtoabYuUtajudyrxfvwxaI9Ta6NjjLoNloGWc0QqNRYcGJTn35TTKUyXAh
LQW4B1Uo8he18Y8riTvp5rrKZzGMAy3dx0VXmOXW6hAqi30wUNd3cWtCY+tbI0+FCX7pOpX
qRgIC24UNU55adtvrVTYTOmpPQHEhTLsCOSLc9OppW/wBcd4zVzmni0fCy85k0DXDcOPxum
ZFNZpNLhwGnlOspnNmMHTukbnQPUDcjDshyZG3v2vkU8k2fO61ux8wuuoQ6ptTviUyrW3vs
Da17fI40jGCQeSyBMQCOadjJ29xth3KNiW8lCBbfxfdxn182VluJV+hgzPvwCg06R3fN4Qf
hsVeGNAPLixjbl66ccy/vLqYj2VcVOQ0lsarqP0H5YmYFWmcAVAVJ1JBB3Ty9bYlaq0jkJd
oPxGoMpvZaFqVq9wnV+fgxFUjZWsPdqUdRakuZGZkXvxW0rO58WsX+mMlb108084pwFa0pQ
b3A5/l0w6ZB/aQ73iXCCXLpZbXdPS7hH8hiSNRylD8Jq8RoHfSBbDkaoQnErDbT8hV9KR+e
nD2SW39m9JapmT4HIvzEd7kr6qW94t/7KbDBqu13FZR2zZhVUs0OU9K7RaWOEgEc3jbiG/P
09tsOpLrOleYnBIbpyFLXFlIdG+nzIPJQ6pI9CMMQiurVbifsibFSdTaVNS4vpoUdCh9L2P
ywHFJTMrSJCo5QJBabYcDoQlCCVKI8JOoKuElPpgX6FIqZV6bVKvUzIekrdbskF+Q4p1d/v
Wvy+XLDh9k1kxV6VEp1AdU0CXlrQFvKHisTuPbl0wmuuU9rKgZW79lPNK5KWl9o/wBk8Nf+
8MHxQqbQpDa3ZFOc8k5Glr0DoGxt74Z3NFdUa+Im7attJIUk+vI4NCvhbSB1/D64SSVwz5z
boRvz/LCKSKzGbqFOpzCU3eegPMNgc+PBeLgH95pWnAJk1Lhp/wCL6nv6PifaclJVuf6lvY
/lhDdOl5Dp7iX6hXD4WqHDdk6unGUkttAe91Xw7k4VBBkrZkx3dIu2tBJtvsr64RGia62dy
O8s+AqU2fFbp/4YrpKvemNsOFpS7KTz3HXfCT2UFa4cltosnwrC9KRcchYpVex69cTKUo97
OJypeSYcdxJ0spciKV/YUR/A4IpM2UaqQFFbXFAVwU2TubFfLVbkTgQUnBQy2ppbagkNpSN
RtZITz5D3wkrJh4qUsjTfxGxTvz9LYZEvqW4lnMkTR99LqefP4d/odsYXSVt6Q+YV3Cz9sF
ZZoy3DzGWafNdKEssuPIWi10OKUlKFWOxFgrbGf0SjAbI/jcD5q3jR7rfWsyzR2Xz6LEdmN
zG5cVhJVIWocFaBcBFgdWq97WGOwuFglhQN4LHUP7OCQq0oEOZIqDbcPzXF7aQAgqAUfFbl
fEM47J46KaFxDhZbJN7OMwQGyYn6U2L6nGSEuoHRQaWrQv3F8cpR4q2R32jch9RHt4LopYX
tGmvl+iRJy7WkZMqyW44cs0pC1ueEr128bZJF/fUPri/FU5alrCO9tY7eaqyi8Jsdt1Jk0i
oorVOcQx8N2O8wvxJ2I0uJ636HHojZB1gvxavP3QHqz4OUbM9FqS2qe4hrdE1omyk8jcHr7
4knlGZn5lHDA7JJfi1LTl+oc+Fz6akj+eL/AF7Vl+ivTzVCqAO7XhHXUn/HAunajbSv5JSq
NUSDrj7fcOpPL8+uMCeTrZNPUtyCDqo/ihLM0OqxKvSVNR9SorvGWdaOSiARurqL4r1oY19
m8ArOHh7oyXcTormsRKi4Shho6bWF1o3HTrgY3qOohcqUQq2gKvGvfkdSP+9iUPCrdQ8hVu
ZaVWZEeOhEbUlC+IrxouLbciffEVQ8EBXcPhc0klFuSIFUTluGFsfGj6mnAVIOwPh6+hGMu
Qarej2VuumTw5qSzc+gUn/HDWUiD80UCtSZcp4sjSQEghSAbJKd/Na98OwKu9UTGXa62wn9
GOpPlVrb/wC9iVCAkxsuV6Qe692CXHHkoR40EeNQHrfrgkBW7ZpdqNByrIfgpQmc2gNw0+H
TxVHokm1gLnCUUbF5vkZbzE+8t5xgrddWVuKUtrcqNyfN64MKSxTS8rV/VtFv/fb/AO9hJk
j+i9fTyibn/WN/97CT2KsHMtV9ylsrbi6S0pTD4C0eJDh4iSd/W4wA3TqZlig1uPIevG2Uj
w3Wi3hO/wB70Jw0gSRgihVUC3A8PTxItv182Ik9lU5qoNZcpBQ3H1XcTfxoG3tvgmDVMUL/
AGPOjUpRmscNqO7z1JPgfSUr5E8iAcSHdLKh1KltOatVnGzcEdCPT64O10CmVfhvFE9nyyd
3x+F4eYfXmMC3kiUMiwvcYJCvgAN+p6DCSV7TKmmKxTXxfVT5qnFI6ltYQo2/2CMCmSswsG
nVWbS2nVd0jyFKZbudAChdKtPK+ggYdK6Ma3GZoHZTEhp2nZgcQ7KP3igfEt/dTpGB4pws0
VYDcfLDpLfqDreoEB5SVcRUdtSlOixV4bb8h8sRJLHcwV5Kq3NLSbt8VWknnsbYkCay3+Rk
GiuyHXQh9Lzzin1KbUfCpW6tIta2FlPJHfxTDGXJ2UqO+7DSudSEuKfdYKLSDq5hsjwrtzt
YHBuYbbJNeAoMmpxalEjTIzpVHeSHCkbKFz19xbliKymuoDrGq7mo8IiySdyRh0gowRZxK0
HSlX5fvvhkkqOEt5jpnO6i6kp9PhKOMPpF/dHeY+Ku4d9+EURG+JVagocm48dAF991Ort/D
Ffos3+zE83n4BWcW+8H5VnvbPXUsxotDZFlunvUr5DZsfUgnHSt1PksZ50WXVGnvwJXd3/1
gQ25p9nEBdvoDgYJhK3M3bX3GyUsRYbFEHZ8niV8t9XEWH1cQME82afJPFqV6oZcYdcUyy4
la0bKQk3It62x50KaU7NPsXY9a0cQomYmXXMt1VXCUkIYX4liwOne46nG1h+FTslZI6wAPP
VZlVWxOaWjdCtUeCYdPl+XhvNK/uuDSf3HHpE2mU+K4eL8Q8EjMRWlmKBugSmtZ+u378FUG
xb+ZR02od+VTUjfFsqkEhagLrWQlA8xPLFSpk/CFZp2fiKiPSbp7w78OG0NQvspdup9B6Dr
gI2ZBnPBSTPzWY3coGnOvSnnJjmyXFkIv7dB8hjJc65W0xoaLDgr2nr4kFD4BcLY4bwA3sn
rbrYb4YFA5l1aMxWXNK0ELSd7jcWwWZQ9Tqh5xmRKcLq2ylLz3CaHKwSCcCTdTtblVjlB4t
vyYSx49l6f2k+E4ikVqIoldSAkkC2I1MqaoFKadPDtkqbS2EA89S1dDh2qFypxswmxt4Rv9
MGmVpkenok5njjTcRUKkLPIXAsn/rKwSB60LMlKp9TiIiTH1sp1a0hu3MclK2OwwrprLPax
kGa2VOwpDExFyrSCG3flp2SfphwUyEJDLrLqmnUFC0mym1CxGHTrnkJ2uk7EH5YSSn05PFh
TmuvDS4n+4f8AA4B26cJinOlqeyehVpV8lbfzw7tk6KGLq1NnmydH+H7sQFOotdF6cdrbpO
r64Jm6SznOa1opCNCinU+Au3VJQq4xOoigfa5+8nlf1wkC63pVdKBcq208/lt1wk6vaXkTN
9TSnuNIkupVycKNCNut12GHKQaTsiUdh2fkxwvgMBR5tcZOofPp+/EZkbzCmFNIeBXT2Kdo
CY9u7sq1KSdnk6hfw/lY3OFnbzCRpZBwVs92K55qEsTJPdEu/DDmt1Sg5w0hJJ0jrp5YbM3
mn9Dk5Ion9lNXq62peYJDMx1hPCjxIy1RWW2+oHhcN74ASNCnbQvsvmuyXKTSEiZl6U5p8y
2Zgdv8x8I++2F1nkpPQgN7q2jQMsaQ3GzJLj8MJShiUpvSlPJKbuJtyH4sM5/MJhRsOzlQu
/8AB9y/JdXI+3j8VRXsWreLf1w/pDfFD6CfBGbnaXlF9P6LKLw+6Ge+Pe9kjcYsZnlUbtVH
Ue2+FEdao9Hprz81awhlp4pYZSpw2upKSpdrnfYYA5iUswtoqh6l/Y0juy3ErdkoW7IUlOl
JeDqisISb6U/FGkemBRhRalLc06WgpKRflyJJt06YdMSo2pWlG91jqOV+ZGGKe6epdPkz67
TglxTDq3HAl6/+qUdrg+lsVK2l6+Ms015/0U8E3VuzImkVFik1ifHcWVtMIbXUnkjdtKY4W
hfyPiH5euAoqVtNFkbw+KOeoMr7lZEqNMzTm2EqT4V5glJLaDupuGlWkfK6En8sX2hUnniu
9r1MYpeeX4sbUWBHjqbLhKleT8XXliKnibG3K3QX/qjmkLjd2pSuyKLx87RWkDVcpWR+ylx
Cj+4YnKEL1Ul9CSSGwm/MgWwBcpNFCrz6V5fqSB9+M6AP7hwk90ASEokZU1FaAkx0lK1qCU
6ki/mNhfbG3NYw+xYsAPXetQZldplRpsZlqWyuYtbPw9SvODyCgCk3O3PATTAtafEKSGmIc
7yKnvS6q6+tilU1ye42tSH3NQYYQU8xxV+HUPQYnqJzsxVaalB1ebKNIZzCpVn3KRHW2blm
S+4UtdQVcPw39L4ptJB5n4LQdG0jkPeojUKoTXmmnatR+5cUF8IW6tb5vv5/3YrzTl3Z4fF
TwUrW9rj8AoGaW4/2y0iO3pgpIbYQNuR8RA9MQ2Km0vZWtKcTHpkAW0qkti6jz1jVhk70uJ
3VrMX2ctKmXHWVPum4QybDYgC9z+WGRZVVTqm2mrKLV5CYmpDLSbnU4rbUfYYSAhV8afKpt
ULzmkrSo8dv+3utIwzhdO02WgtNKkIQprxtrsUEeiuVsQqyh2pvJmwpTkS8mKXrhSBZXwgA
oAKtqNhtg2hA4aqoiMJqc9uPEkd4YLfFW4g2DbfL4m2xvtp54JNlRtkGIilwqpVHjrBcDDS
/xaPuj5qVhFQndNVbNPCJW+tKVK3Ceav7oGACNUgzLLqNQTAaiuO3/XL5BlHMLdUdhe2w54
LKnATVQpqaigncSW/CFnl8vlgc1k1kLlKxcKvcG1j0OJkCdhTXYa1lACgtOhaFciDhiLpJL
DDjzyW2x4jywkSL4kUP0pqrx7qUpNloJtfSojcdNxiMhFZIksuVBlUOG2qS8oizbe559Tvp
HucM0Ibpip9jsidCa+0p6IY4oWW2xxFeVXh1Gwvvh3TNCstonO8E5T+yDs8p7wEpiTUFptx
HH3NLVyTfZOny6STgetPIIxRxg6klFlFpeX4V26RBpsdCb2LelbupIPm2B28JO/L6YjdM7m
p2U8d9AFZy1VlbjaI62UskFT0hYJKeQCG2xzvz1KP0xFccVZyO2FrL5hiSxEWA4qZLGpYU8
dOpRNwnYWQkchYYDMD4KQMLRzXETqiP11MWNv6t1twfldJw9vJDc8iq2ZnqFC/zyHMjAkJ/
VJVueSfAtRubcueC6p3mhNQwb3HqVLmXtZolIZJTGlSH9IUhtTKmUeLkFLcAt77YXUu4pn1
jGjmqKn9veX32w3U6VIjpXs6plSXUAfI6FYIQkKv+8Gu0IRjRs45MfpbBajrjQFNhSEOxlc
MItfmgLTg+3vrdCJojppZBRj5EK1rFey66HFrWFvNK1+NRVY29L2Htg83ifYFBkZ9FIaytl
lrTIEFCRp8QOo89thiLrnKqIxZHL1GoUfLbi6dAZjakNrBbaShenWnYm18W85Kia0BU+YI6
FvqBUpehR256S4NgOe2wwCmVJIpzii2hlO5BU6rpt0+RwkNkpqlqTHbU5bUomzPX59MJPZO
UBJRmSmFadw+oDpbU0sYcJnIGz1KakZ7zLx4zUkNvBOlbymVaGUBOxFtQ23Thm7IXHVS+xd
aqln4y5B1LjQ3FNA8kgaWkJT/ZSqwwSjvdRu2x52VnmQALhllppsepbTqX/vnDMKNyidjb6
o+eIrt/CEqSvTc+FRF9hc9cEUwK9JCXIdWO7tpXFUnUH7879LeEdfXAEKZcqzKzSZSVJkSP
AU8OKAXfF4QUXsPc32wkmhZjASzDQlMxNMgugcMuVeSajK1Xv4W0/DTfoAMXoXaWKgmbxCs
ctz35Mp+AnMMadAjpW7wVRksKb07pUgC9gFWNzho7kFiUpDSH8FFem0mZdc01PMa0ndqGhb
cFJ/CAmytvxdcWXSAbqoyO+yrVrpSDoTkV/h/gC3j9VXvfFF0l9BoFoNj4nUpyMuBxGnHMk
So3xE8LwvHrsok2ASOuHaABc/8AKFxcTYf8f1X2ZOMmtNvyNIdc0iO0nYJQD5v3m354Am6V
kmprUxl+iKRs6lKVk/7Vv3YSNylU14yM7R3gUPNLpyyEOfNXXDJ2nRToqpsh+WItOZbgtKK
RMQpepxfVLabBKik8zqtfCSyoVpcJ6qtSnIsbhuxX1JeMlzw9LJu2lZKr3vb88NdFZFeRqp
MqFEW9EC2H6a4pp6LcOpOiyvDrt6+uIyEV1ERPmVGlh2kw2mVOTFttR0eFvzjUpRTy2uThw
nK6iS7FryKBT40UuzgZFQdjhaNIF7FV733O2w54dJESFORlnKEOnqU/CRxnFuL2W4q11q0a
tviC3M/LDO1UbW8VQtpnmqz6dIjQoVVpykuqC3FOpcQoC1trg7jp1wsqRT9BzUqYmqU5EJE
RMBaErLZF1POa9SjbVfdHO5wsqNVzc1xdKfqjf6tKlWaK1XOgAq1bbHfCyBMkuU9D0ZmeGk
mTMLagwFrAPEta+3Pe5th7JrJ0ZdhvyXUstWajAd7fJXwQtXJKL2UtR9MEmyhQG6W0uHImx
0KD8VbjHBT4wpQ8IVe9wPEMJKyKqfQpdNyzANTYvTXAHH2EOaXiXFkgkpGw5dcASFO2G+6P
IsCDCittwGkMRVJCkJbFgQeRPUn54rPcTur8UbQNE1ORdpI/axA9W2hRktpFwfF898DdERd
DNTgtSsxs01TXCiaOKpKBpStPNYOm3mKAk36DEwlNlRfCC+2yJ06ultIxEr6belMx1spcWE
Kkr4TQ9V2Krfkk4ZCSOKqX85ZdamCKqWVuEHxstuvN3G2niNpUm/1wfVOQGpjBtdRo0ugiW
9UpEloOukiMt4FAZaSOnECdJUbqUeuFd1rIB1ZOY28FecKnVWmr4fdqg06nZStLzR+em+2C
YS1KUNeOBQZmHsiyN9kSKhMbVCcjNuPPSIvUJBN+F5fTwjrti0J7nZZz6AAXuqrulRZysin
w2Gqm05AcEVcBzjHRoPidB8u5tz58sFlvtqqLmZd1hqzqUSECx/ZGEgXoZcJjipuSCfDYHo
cV2qVyK6gjVS1to6hFvkFp/wAMWwogq2uU7SmS8jZ1dlFQuPJy5YZSobS89HkOrCvh22HK/
te/phk11Bfce1qdWNfEVz/88sMklZc1OZnpSVKvaTq+oQrD2QFZRnN5t7N9afSQoKnP29bB
dsOzZA/dGPYtQuPXKg78NzgREJdQ4FlA46/Eg6SLq0p+V8FdMoXaEmlozNVYz7vdHY794aw
lROkISkWO+oeG30wDUZTXZG6h7P0VRaSUqFlJSnTfxABRTy9zgkzd16bA222A5DAqZU9bCp
K0QRT6hO21LRGX3eMvXtoee25c7e+EpGrPolDzDTpBY+wKPS2F3smVd93Y7KDqQo7euJYzw
KjfzCkcHNERqXJmUiH9pbMR3GeEESW1n7yvw7b6jvgjma7xQ2a5thsnJTVYqDHAqOZYdKbF
rQ4iEkN25AFwtmw+eLeUSBU8/VHmoDdBlNKvAzX3+QOTZYaWkfMBbn8MQOY1niVYbK5+wsE
8zRc/Jkol1Gsw346FAraKNJ033SLNWufniJzidSpGNa3QKqrzraswhd+IjUiyb7AavLgUin
K1qOX6YV21LSk29PNhInKpojbkrM6I6nnGmVQXOItmwWElS7gKsQm+Ell0RHlqqSURV0CSC
qVSFjQpO2pjVcEj6/ww10+VRMhuldNqo5uPVJZ29AlOBRFP9nVQVThV3uaRUZCXUjqgpF8J
Iq/yvTYpyCKky9wOG648t3zAouCbDbe3LCSKV2XUJwKfzFU7d4qL12yfS+lhtP8Avflh0zz
wU1aL9oldD85yMlURlKW2BdxRKGeVrqOEm4Kgo+UJaM+VthhxT1ojF1vWCjsyd99zh0gdEr
JeUJhreag8+0ylEpkqUTcf13ywk6comXKZKplRpq5bhEd6Qta0p0oPhAbQFH1Ukn6e+FcJK
8y+aVHpEeYxESsQ2FJaeeuq7ib6lJB9BsD7nDFyVlQ0B1dWiJlSC4tyTIUhDSVqSkuKOlNw
n5lSjhFJFtWpFOpNAjUmm21T5KeK5fUXF/eJJv1CdsQl11cjjsFYZxuqExSowu9KdQ00j9l
HX6bYDirB2Vq9HQ0lplJ8LKQkevhFh/DEblKFDqCbMD5/yxG9TRjVQU6jsNycRKZQqu53FT
UtETvkhAKShtaUvaD+AK2V8jbBtBOigke1uqZpGbaFVn3I0OV+mMkpdiOjQ6lSeY0nnb9kn
DuYQmjnY/YqorfGzCzPp7SEMtxHBwJDiiVKkNE/cHJvUCjc3O+HYcuvNDKOtBA4Jug1aNMp
neVNdx7upTMphyyAy43509Bp6g+mJlmJ1Ij1pkXbKqYdzxElIf8Aw2SbEt9bnntgtkHeWfZ
m7LqtSnV1DKcl1DXmVEbcUhxNvwFJGoe2JRYqA5m7Khi9rHaNRnVw3qgJK2/C5HnIS9a3NJ
Jsq/1wwYEfpTxodUUNdo1be7P6vNhog0px7U26mK0UOEqASpQKlEXUF7bbYc+Kb0g200Q5l
2nhVFiHgc0fzOGsq609AcMto25LACfriFu6ncrvOLzkbKFTkNag4zHK06ed0kK/liwoFMMi
LOjqUy6h3UBq4agq2oXsbHbnh1OhCQzwnbKHgOyjcXCgd7flhXQ2UJUcKVq5PC6h7/PDJwk
0hSv6VUQ2sO9jccvIq/7sIIXrGZU5LVZmvpbS44p51TTitwklw7gf44No0UROq1vsEbKKVV
pnmL8htF/+bRc/vcwzkN0FdqC0jOdWRq08RxKlahqGlQBOk9D8sMxHdTOx9xg9oMQsIKW9B
Sm/PYAXPz54fgkN16PSd7deeBUygPUBUtbrk6uzOConRFjKEZCUX2Sbairbrh0d0E5qy5kR
zvMJEZ59+KhBclh5RcQtzoBYhW3PbDZwnukuUiM1lmHCj12QunKcHEOtKndK76GdRuEgXA5
dOWI48QuTGdLfJO6lHfHFVC8vZZTrZbpC5nd1FD5Djt9XvoU2n8hiR1YwWu4C6HqDc6XKYV
QcoutkJpMiErqGVuqPz8fGwXXx8x7UGR6YGVIseSy8xWJkNsKSru7hB1C/l8JZ81rcsISNO
oOiky24Kydguir8WNT9epY0uOrslJvz04i9Mi5pjA5dzDTHYdEgxpawJCW9XhNxqF7i5+eJ
GSh2oTSNsi7s5ynRVwDVpDT7cp67PjJGpkfdsU+W5O+DKEOUCq5XpNLrhnSX5DD52hykKKU
8PkEHYpI33CsWIWXG6rzTZeBP1wUSNCg0huQ3TWXLyiVqWFgjWdivxpTpOE6mffZO2rjIvm
VW3T6FR4T7aX3mESVfFTr1qK1bFQ8BsbemI3QubujZUscbA3V3lJWXZVHdypHVIVHWoOR06
lW53Vc6QQB5t8RFql6wI0MGmsy4UJh2RIkQQHmkrV8JkWKQ44EpSFKO+lPX5YSHMqJipZTp
ua3XYbr82ty/BPlqVqSbfd8trJ0jZNrYV06s4iKTAckZjfdeTLkeBXi2WnYJTo02+6LfLA3
T3Q42ukMSJkpDj6n5ytchKlXClC5G2na2o8sMSiunY8+G3GUwy0SHVrckdd3Dub/uw10rqn
zJmLhU9iHT/AwhQaT0uGhdX5nngmpiVZ5Bp1HVUhpeebIj96chpd0t6nQASABq8pA54Z7tF
LALlHU6m0mYWFu6mu62EXhnTw7EG6Ry+6OeK+daGRSUt0+Mvvq1l6SlGjvLpTcJJJ6BCE8+
gwsyIMURVRadTxWzrChcK5C3rv0wOVP1oGyzXP8A2tNUZDYgNJqFndDytWlA8KjZJAVq5bn
EnU3VR9aWnRByv+EBILRApVnPZ+yb9L2RfCFOonVzihSt9p+aqyypHGRAhE2caikhwpPMlS
jrI+RGJBEAqrqhzlFpuf6lEp32eYcSTFQq7RU2ptYV0UFNqSQrbnhzGmEtlpPZx2lMVFtuj
1ghupG3d5B8r/8AaP8ApPf73zxTnitrwWvQVebsnQ/FVHaxBEpCq1AEhlpKy1IJOhl5aNta
U3veySLkb2xNAeBUFbHe7moNy12h5iokpDgkrlRT+siSFFaFD2JuUm3UYmLFnNkIW5ZbzbS
swwxIgLupP66Or9Y0f2h6eh5YjVluqps/ZCgV+EuVEaCKs0LtrQNPGHVC/n0ODaVG+NZRSP
8A1YqcXlqeZZWhW5utYsR6EFNsOd1WKPG5ehCUIDbaUDSlATyAwKBGrNu9sAbeMacRs3Vpy
YzQzU6nAmOBamYcNJDcciwdU4OGhKgrwqJ1azfZI0jnfFgaKC1yovZZLclUaY7IAExuT3V4
p5WjtpQjbkNudut8EpGJiU2U1Wc0rUtbEhZbGoiyXAFpFhz89sCnSHWC6Br1L4lk8Mq06gF
XPLxYSdVaJ62azCmlssw40tCkqculS0+Um1kgJAPzwiNEJWSPtuAq1NEL5r9gdwfliTgoDu
t77IGW2ciwigWLrjzqj6niFP8ABOAdunasw7YI/CzvM1J2eZadG/4k2v8AmMKPZJyX2Nq4W
eIi1HQkpUNatk72HX3OCKTd16VWtLabqIB9CbYjVhQ3H2l1KLG4ziHJiVqYSUhTR4VgtJ63
8V8JPlQhRXoL5lV5ha3m5FRMdTISnU4pa+ElKPbxBQ9sY2Ix53Bp000PitGi013srOpUHLk
96XHB7vKZj97L6BpTo1EXIHmKCnfFOCWaHc5hyP6q7LDHINNCqyHBiSVQpcOZIZ+2nVJDQS
g3caSriFQV5QOGb+mJ3WNg5odYKuG2vY2uvpdPcjSZTP2jpdjNJlOKUyi3AJUCQQdynRvhN
bEfwn2oSHjiPYo7VOpdQEJ9+Q8+KmNEWzaG1oLWpxRX6aCgg4nbIWDK0WHt3UZZc3KZqrsV
pyQymY466gKIbaN7f7A2/PEEcbwe6AOZ/qndbmpUBMapU6ksqjqdlKgx3npK7KKVuNj9YVX
sV7kDni44n+LbXRAI+NkUZezGzGhyaS81KnTKPZLpjN67x1XLS7kgbJFiOe218aUb87Q7mq
j4spsrmrGFMy4/M164DsVchL2gLITwyoKCF2BI9Dg7qPIgPNdGn05uPLbL70F8JS2WUoWsB
SdQKwry4ssq3jS6rSUMbjeyF+6xqhFXKjPPOLQtbTrsgJFtHmDQSSPa+Bkffc3KeOEN2Fgi
vs2VR40Nuc2xLLlUBRAkOo0MuFKdXBBvfUog8xbbY4gU5YrZ52ZTl/Za5KlVurxXJUttKU6
EHipQpwOeccNKg2kcrb4ayIBD0WNRqNTpEpRVqgPd3mr03WpZ0kaBfkriC2GSDFfVZcebUm
qWhSimNFTITpA0WUQm5PueXyOBKcNVD+gJWsOpeLCHO7rnJSOAh3UEaSonVso2JAsD1w1k9
l9Ledo9ZgNaXHRIRLCI7QuXXAG+GNPLa5O/LfDgJwqOtMxJaVux0utmn/DlRXQELQs+M3tq
G4N7g2ODagIVhkuotUyox6hMWGoD8RbLrx3sW1eC9upsAB1wDxcKamdZy0NVZcebdbjw5DE
htIWnvKUC4Ve2lKVE3uOSre+IerV0z22VW1Wo3fWo9UbmNy5SVKbbdSgNJQ3vslKjyP3rc8
GGKEyHiqGsT59WfVHeUYtLvs0g+N4ftq6D2wWyrSSkrJu01CW0qbQkJSmWAlI5fq1chiQKB
6zvcW5/LBqNd1DULkgE7/LDJKVNcY8DDBsyknxfM8zbmbWwwQqP8aPIKSopdaI0m9rKG/MY
ewKIOKN09qslcYpn0xidJKdIeWpaW+Jp0cYt7jibDcWxXFPY6K/6cS3UXKCWlBCwp1PEAPk
PX54sWVBSKdOmwH0TITyo8hojhutq0rH5cxhiLp2uIRsz2yZyRBcjq7u+6U6USy3pcTfa9k
kJJHywGRSdcULUV3xPtrNuJw1fVDyTff64TlEtB4yP/NsDZCj1ZWiSyoK1fETe/Ib4gadVa
cETZhSTl98H/VHf2eRi3ZQhAnZxeLW82Ute3Bmlwf2VLWn/AAwuCIblXj9OvVJNt1PIYUjU
SL6SpB35+W2EiTEmIYxXKbQh2YgcMLHm0c9JJJI99sMmKFe0N+quxYjzCbBpxHlILiV726W
3w4CFztEKUrLP2loVKV9m0zXpeeV+sJ1WOqwVpFzYah4jh9OKhLr7Lc6LSoNKpkanwgRFjo
0t9SepUfck3wBN0TdEK9pVIp8xqOX0cFwL1GY1p43ppVf7m+Ac8hFZClOolRZrTsYEVGKGC
trSQl3daRdYt0Pph43go1p+TItediLbqrOqHYKiuuFK3Odigkb222xIU4KuKjRZrkZpdL8N
QjOamNSrJAcQplf5JXf6YZSNVRl3Lq49SQpmwosVXE0337xHQqMgW/5spN/VOMHEJAHnyWt
RN7PrSq7QJdTntvQF8Fb94k9d9jDdKS5dP3tm7fXGdR1e4dqFeng4t0KYgUybEzHPfW613G
Ot52ERvZyboMjw9NKkKt/axrF8dr6rOIddR6tS51XkMLZcs2sriz9wkmG4tDivW9uHp+uK8
EzeSJ7SlwqLwKvNmSbOQWeJ9n+K/ilKDj/h6ELQf9rErqkgXGibqrpbVK4tKnSJbaIKQpfC
XqT8RBTsTy03UbWOKje3bXM5Ttit4NUbLFMlwnIaW0/5MkRG+M0V+JqWhsIU8m/NCwNNhy6
YvygNGT8R3/RV82Y3/CNlcZYSqkZkqUxwjuUxEWPquPuly5PppLg54sYe6wyKCpbfVX8Wjz
msg/Yy0AT+4Ox+HqFuItKgBq5czjSVO67mGDVnsvNU+GxxXnW22JVloSpDemzikFW2vayT0
54ZJAtUyfOgx2ClgQIDJ7vGjLcQskrGlCfAbXueuCuhKKW6NLpmUsuQSlIepDkRUlOoW+Cg
67Hrv6YElIKkRx5mZl111QWyuC7H4lxtd5tSU6fSyCcCjUVikOyKumQopVS1JQ/JBPmkMJc
aQLehS4lX93CTBKoEaRS4kh6coLdUW40exBvGip0NG/qoqUThJEqHDoxCFxnYBmR1POOIld
6WlGh1wueNoqHiQVdE74Se6k1dU9zMVHnQ20SgwmVx2tYQTxUtgaSdr7E77bYQSCpquDHdr
D89KWJdULIZiBWrQhlvhp1LG11XJNthgwmKaREYRQO4OaGJU3gSNKlcQNyGVByxPUEixwxC
YaIqp9Xri47r77UZlRADch6QlRWRfw+Ei/TnbAkKTrLIboy8wOz33ajH4k6crS/US82W22k
3LbbaE3OhP7zvghohJupjSShCUqOsgeb9/wDPEJUazLtQG6yRv3hPP/m1b4mGyB6zx5scPX
1vb2tbf9+CBUSZPoN7fnh0lxPvzwrpL4pKRc+4ScJJfWtucJJLadKVXtv02vb874SdOJUB9
OWEkkKWRt+WEkpVJKO+tB0aW3Dwyf7Qtf6HfAOTLStuvP54jRLRW796bbWPvJIP1xG0aqdx
RHmD/wBCO89yyL/9MjFmyhQPSW+59rlcRa3f4/GR6H9Wq/8AvYQ2RbOV/WgkSmlOW4T6Vsq
1LsBtr5et09MMjKhwWoiSiS2truiAEMNtIGgKWbXUfMpSjtfl/HCJQtCRmt+lNR4RlIuky2
wOl1puq3Lrp04ByT9k/SqxARFXKfCY2wu0jxE7+HkBviNpQFckZxasttpPCUtJ4BWqzqley
LHDvfpok0c0OuSKlxEcbhrdWFKLZBKllO+ylqTewxDopNUV5IjxHH3JjzZjSTqQGFrTvYpu
u42V/LE0QsEw3RM5wVa6ZGRoLCU6RrU3cHqNHi+vriZEnoXf4zAZeu+42NntVr7+W58VwOp
54ZIIYNVeoUiYicjTHflcbZYOlt8eaw52WLHGDidA6WS7d8vtt/RatBVhjdeaumJTbzaH2H
NbSxdtxPUY5ktLDY6ELoGkOFxsh/Ur7RnMatg5qO/4vF/PGwWkxtdzCyn6SOHinLKTuhZCj
z3xDqkvkrcb5KO3Tp+WGPuRg22VEYFWnTFrqchSqYwu7aeQcvuAhI29r9MbXpEULLRDtkez
z/RUiySV15D2B71YOzdLiUhRS4RZttJ8qBy+SRjOawnX3qd7xddJK21NruUubK98PG8tdcc
ELgCEU5Nrb02nrhSF8SoU46F6zuts/qln6bE46lrw4XCxHtymyJeIu/t6/wAcEmQjnJxx+u
5bp6/E25J4ziN7HRa35b4bihdsk9ok59EViOhakrkahcG26rJH5Ak4ZycIeQspaQ22SALJ0
j0A2viNGn0qdSk2UU+wP8cCkmSHVmyvu8k9MEhSruW2UW9XRJOEnTUJ0lho9Uj63HhOEkh3
NDTq6ohaiSXWtr3O6en1xKzZMVVoQ8tVnCQAdOpVyE4JCvld4cTZTitA6E3H0w9klaUtqSI
y3i65dw8CONRtqXso/QYByV1fpTpASOSRtiEolm/aqlWxAvqda/e2rE0eyF6z+OhhxteskF
shWn9i9lflcHDlAm3me7rdC0jW0RqB5n5fnfBJlGUpKvHy9sJMu/wOEklAC9iLH1wkk8zCc
eUEMoK1m/hHsLn25YSSabCfEFX/AGLf+fTDpLq2jpuT7WwyQT7bbqD4LjUPAeV8AUlo8RIk
xWnwo2cQFc/bEOqS0N11xMpLgPJQ2wAOqtIsrYBojt/9UfydScWlAgPMkkRO1GhrbTbvMfh
rt6HiD+eE1G7cK5qksJa1m9kqbXbbotP+OGRJKP0MPHiOOmwVdw6gANrJQNKRywxSAQoqY5
XVfakveO04r7PjjYthO11KHNWIHOQ7qWYzJe4tjdo+Hci3Tp88R5k+VPd1Lzy1KWS2FWbb3
Tp2H3kkE363w6dVroak11mFI1KgspKi2Tru562NthfbfBxt4qMm+iIaC9HpqqlOSDwohahw
2UgjSl3QU3us7alb3v7emJWm/rTDROSM1sQ2Zz0hchcuMkOO6EMaCfL4SsKX+/Dl1tEfirm
l5sbYpNKkPh1/7TS2GbndOrlquT9bYI6GybNpdZ/n7PtFnTWXmo0hBQlba9QRvoUPRXvhhq
iuq2hdp32ch5TKXlxm7FbCwm25tdPi2OKVXhzJ/B3NXaWudCP5RwVzC7RqLPrPHZjSWzJb8
aVaOaTa+ysZk9OYoMpN8p/qrgnEklwLXCnV/PcKkRmnTHcdLpIHIWsL/ixXw6P0gnhZPVyd
SAd7qmT2sRCsaoS13Pl2SP8AeONN2Ei2jiFUjxG52V03X3Z7KJkhSmmVbNstAXF/cnGa90U
PYAJPMq017pjfZKRVaa0nShtxOo7mwJPzJVc4B0+bdEI0tFciAXCHP3f44rmcDmpA1Rv6Zx
aTVYdQQh/TIIhyUo0pUpDpAuDfYpO4OOgwqfNdvJZ1e2wzLWYFQbMYKsseIjdWs7e5tjVcL
FZodcXQjnqtxYOasqOFCypyQpra3VSR1Pvhgmc5Rc/VuM1V2UqS58FpKxpt11++I3bqQFUb
VdgFwAId+oT/AI4ZOXKUa/EDik6XeR6J+XrgLogUg5ihAW4bh36gf97DXTJv+kcP8DuwJ5J
/xwrp1XQc4QRVpFM4Tu36QhVk2su10nxe+D4Icy+zVWqcKeJZbcuwq2wFzc2/F7YkjKZxQh
/TGmAlIaf3/s9f72JVHmShmqnKkIY4bt1LCAqydiTa/mwildS6xnKnMyRCbbfSiHZANk7qU
N1ebAN1RFy612oxW0o4zLzuogA6UAi/97AuakHKo7R67CqLaUsocSscJd12AtpWOhO++FEk
4oToiGzUWeKOIy4sNONnqlzw/wA8FJsowpVdp5CA4peosuLh/NLe6D8wlVsMwolRcPxWWb/
LEiFPqQR6G/rhIE0EXV7enywkae8SkjfDJBISmzgPqLflhJJdidKfXrhJLvHeKQkkWRv+WB
SurcZjmwB3RG6WuR+e/wDPAWT2X//Z
</binary>
</FictionBook>
Mini Shell